Skip to main content

Full text of "Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

See other formats 


Google 


This  is  a  digital  copy  of  a  book  that  was  prcscrvod  for  gcncrations  on  library  shclvcs  bcforc  it  was  carcfully  scannod  by  Google  as  part  of  a  projcct 

to  make  the  worlďs  books  discoverablc  onlinc. 

It  has  survived  long  enough  for  the  copyright  to  cxpirc  and  thc  book  to  cntcr  thc  public  domain.  A  public  domain  book  is  one  that  was  nevěr  subjcct 

to  copyright  oř  whose  legal  copyright  term  has  expircd.  Whcthcr  a  book  is  in  thc  public  domain  may  vary  country  to  country.  Public  domain  books 

are  our  gateways  to  the  past,  representing  a  wealth  of  history,  cultuie  and  knowledge  thaťs  often  difficult  to  discovcr. 

Marks,  notations  and  other  maiginalia  present  in  the  originál  volume  will  appear  in  this  filé  -  a  reminder  of  this  book's  long  journcy  from  thc 

publishcr  to  a  library  and  finally  to  you. 

Usage  guidelines 

Google  is  proud  to  partner  with  libraries  to  digitize  public  domain  materials  and  make  them  widely  accessible.  Public  domain  books  belong  to  the 
public  and  we  are  merely  their  custodians.  Nevertheless,  this  work  is  expensive,  so  in  order  to  keep  providing  this  resource,  we  háve  taken  stcps  to 
prevent  abuse  by  commercial  parties,  including  placing  technical  restrictions  on  automatcd  querying. 
We  also  ask  that  you: 

+  Make  non-commercial  use  ofthefiles  We  designcd  Google  Book  Search  for  use  by  individuals,  and  we  request  that  you  use  these  files  for 
personál,  non-commercial  purposes. 

+  Refrainfrom  automated  querying  Do  not  send  automatcd  queries  of  any  sort  to  Google's  systém:  If  you  are  conducting  research  on  machine 
translation,  optical  character  recognition  oř  other  areas  where  access  to  a  laige  amount  of  text  is  helpful,  please  contact  us.  We  encourage  the 
use  of  public  domain  materials  for  these  purposes  and  may  be  able  to  help. 

+  A/íJř/iííJř/i  íJíírí&Hířon  The  Google  "watermark"  you  see  on  each  filé  is  essential  for  informingpeopleabout  this  projcct  andhelping  them  lind 
additional  materials  through  Google  Book  Search.  Please  do  not  remove  it. 

+  Keep  it  legal  Whatever  your  use,  remember  that  you  are  lesponsible  for  ensuring  that  what  you  are  doing  is  legal.  Do  not  assume  that  just 
because  we  believe  a  book  is  in  the  public  domain  for  users  in  the  United  States,  that  the  work  is  also  in  the  public  domain  for  users  in  other 
countries.  Whether  a  book  is  still  in  copyright  varies  from  country  to  country,  and  we  can'l  offer  guidance  on  whelher  any  specific  use  of 
any  specific  book  is  allowed.  Please  do  not  assume  that  a  book's  appearance  in  Google  Book  Search  means  it  can  be  ušed  in  any  manner 
anywhere  in  the  world.  Copyright  infringement  liabili^  can  be  quite  severe. 

About  Google  Book  Search 

Google's  mission  is  to  organize  the  worlďs  information  and  to  make  it  universally  accessible  and  useful.   Google  Book  Search  helps  rcaders 
discovcr  the  worlďs  books  while  helping  authors  and  publishers  reach  new  audiences.  You  can  search  through  thc  full  icxi  of  this  book  on  the  web 

at|http  :  //books  .  google  .  com/| 


./a  v  7>' 


I 


HARVARD 
COLLEGE 
LIBRARY 


f\ 


I        • 


OTTUV 


:3[I0  i  AÍ.0ÍI 


slovník  i 


ILLUSTROVANA 


ENCYKLOP.EDIE  OBECNÝCH  VĚDOMOSTI 


17 
SEDMNÁCTÝ  DÍL. 


Medián  —  Navarrete. 


S  26  PŘÍLOHAMI  tA  161  VYOBRAZENÍMI  V  TEXTU, 


«- 


7 


>7/ 


1^01 


VYDAVATEL   A   NAKLADATEL  J.  OTTO   V  PRAZE, 

TISKEM  ČESKÉ  GRAFICKÉ  SPOLEČNOSTI  .UNIE*  V.PRAZE. 


VEŠKERÁ  PRÁVA  SE  VYHRAZUJÍ. 


^--i      ,  - 


Nově  přibylí  spolupracovníci. 


Baborová  Marie,  kandidátka  filosofie 

v  Praze MBbr, 

Bervid  Albert,  zemský  sekretář     .  .  B-i-d. 

Fikrie    Jaroslav,   posluchač   filosofie 

v  Praze J.F. 

Holk   Adolf,  suppl.  učitel  při   c.   k. 

reál.  gymnasii  v  Praze Holk, 

Krejčí  FrantiSek,  redaktor  >Práva 
liduc  v  Praze Krj. 

Laxa  O.,  assistent  ústavu  pro  zkou- 
mání potravin  v  Praze O.La. 


Nikolau  Stanislav,  kandidát  filosofie 
v  Praze Nu, 

MUDr.  Panýrek  Duchoslav,  praktický 
lékař  v  Karlíne Pnrk, 

Remei  Bedřich,  c.  k.  sekretář  při 
okr.  hejtmanství  v  Bmé RmŠ. 

Růžička  Josef,  kand.  filosofie  v  Praze       R{, 

PhC.  Thon  K.,  assistent  zoologie  na 
universitě  české  v  Praze Thon, 

Voborník  Jan,  c.  k.  professor  v  Lito- 
myšli          Vbk, 


Zemřelý  spolupracovník. 


Jos.  L.  Turnovský,  f  8.  ún.  1901  na  Král.  Vinohradech. 


M. 


Medián  (z  lat.),  prostřední  velikosti;  zvi. 
jako  formát  papíru  (47X63  cm);  dvojitý  m. 
=  63X95  cm. 

Medlanta  zvána  staršími,  hlavně  středo- 
věkými hudebními  theoretiky  tercie  (tertia 
toni)  nebo  střední,  spojující  tón  mezi  zá- 
kladním tónem  (tonikou)  trojzvuku  každé 
stupnice  a  jeho  dominantou,  ve  které  byl 
vytvořen  zpév  a  harmonie,  tedy  třetí  stupeň. 
Na  př.  v  C-dur  tón:  ď,  spojující  základní  c 
s  dominantou  g.  Tercie  pod  základním  tó- 
nem, spojující  toniku  se  subdominantou, 
zvána  zpodní  m-tou,  hořejší  tercie  na- 
opak svrchní  m-tou.  Dnes  užívá  se  jména 
m-ty  řidčeji.  Stačí  jméno  tercie  od  základ- 
ního tónu  každé  harmonie.  bk. 

■edlaattniiiji  v.  Mediastinum. 

MediastliLiun  (lat.),  meziplící,  je  pro- 
stora ve  hrudníku  mezi  oběma  plícemi,  ohra- 
ničená po  každé  straně  pohrudnicí  a  dole 
bránicí.  Rozeznáváme  zvláštní  oddíl  přední, 
chovající  v  sobě  srdce,  brzlík  (thymus),  za- 
čátek srdečnice  a  plícnice,  jakož  i  čivy  brá- 
ničné,  a  pak  užší  oddíl  zadní,  v  němž  umí- 
stěny zvláště  průdušnice,  jícen,  čivy  bloudivé 
(wgi),  sestupující  srdečnice  a  mízovod  hrudní 
spolu  se  skupinami  žlaz  průduškových  (bron- 
cbiálních).  Mimo  tyto  nejvýznamnější  útvary 
vyplněno  je  m.  podajným  pojivem.       red. 

Chorob  m-na  není  mnoho.  V  prvé  řadě 
zasluhují  povšimnutí  nádory  neb  nádorovité 
útvary,  vznikající  dílem  ve  vazivu,  dílem 
v  mezihrudních  žlázách  a  posléz  i  v  sousedí- 
cích orgánech.  Podle  běžného  zvyku  k  ná- 
dorům čítáme  i  výduť  srdečnice  a  nejmeno- 
vané arterie.  Pravé  nádory  (karcinom,  sar- 
kom, fibrom,  lymfom,  leukaemický  nádor), 
dílem  prvotní,  dílem  podružné,  osamocené 
i  mnohotné,  budí  vždy  naléhavé  příznaky, 
ohrožujíce  svým  vzrůstem  průdušnici,  pru- 
dušky,  jícen,  velké  cévy  i  nervy  mezihrudní. 
Příznaky  vyplývající  z  polohy  nádoru  jsou 
rozmanitý;  kombinace  jich  a  metastasy  do 
lymfatických  žlaz  krčních  umožňují  diagno- 
su. --  Mediastinitis,  zánět  pojiva  mezi- 
íirudí,  dílem  prudký  a  hnisavý,  dílem  vleklý 
a  bujivý,  jest  velmi  vzácný.  Hnisavý  zánět 
vzniká  v  zápětí  těžkých  flegmonosních  zánětů 
Ba  hrdle,  časem  hrtanu,  při  poranění  prů- 
dušnice prostým  sázením  se  hnisu,  při  hni- 

OttfiT  Slovnik  Naučný,  sv.  XVII.  2g  9  1900. 


savém  zánětu  pkury  a  osrdcčníku,  při  pyaemii 
a  septicaemii.  Jeho  příznaky  ztrácejí  se  mezi 
jevy  těžkého  základního  onemocnění  a  proto 
zánět  nebývá  ani  poznán.  —  Mediastini- 
tis chronica  jtst  příležitostním  následkem 
vleklého  zánětu  osrdečníkového  neb  pleurál- 
ního,  vyvíjí  se  plíŽivě  a  neohrožuje  bezpro- 
středně života.  Nejdůležitějším  jevem  je  tak 
zvaný  paradoxní  puls,  t.  j.  tep  na  ruce  se 
ztrácí  v  době  vdechu  a  vrací  sc  v  době  vý- 
dechu —  a  nabíhání  krčních  žil  v  době  in- 
spirační. Úkazy  ty  vysvětlují  se  protažením 
aorty  a  duté  žíly  v  době  vdechu,  na  čcmŽ 
mají  podíl  vazivové  pruhy.  Mx. 

Kediái  {Mediasíh,  sasicky  Medwisch,  maď. 
Medgyes,  rum.  Mediasiu),  král.  svob.  město 
se  zřízeným  magistrátem  na  lev.  bř.  Velké 
Kokle  ve  velkokokelské  župě  v  Scdmihra- 
dech,  čítá  1275  domů  a  6766  obyv.  (1890), 
z  nichž  3508  Němců,  nejvíc  Sasíkův,  2041 
Rum.,  982  Maď.  a  241  Žid.  Je  sídlem  měst. 
magistrátu,  okres,  soudu,  polit,  (stoličného) 
úřadu  okr.  bolya  berethalomského,  berního, 
stát.  pošt.  a  telegr.  úřadu,  okr.  lesní  správy, 
řecko-kat.  okr.  děkanátu,  řecko-orth.  proto- 
presbyteriátu,  ev.-luth.  okr.  děkanátu,  divis. 
štábu  c.  a  k.  2.  pluku  husarů,  jehož  tři  eska- 
drony v  městě  jsou  posádkou,  má  řím.-kat. 
a  řec.-kat.,  řec.-orth.,  ev.-luth.  a  ev.-reform. 
farní  kostely,  synagogu,  ev.-luth.  (něm.)  vyšší 
gymn.  (z  r.  1578)  s  velkou  knihovnou,  ho- 
spodářskou školu  sedmihradských  Sasíků, 
klášter  františkánů,  maď.  státní  8třídní  obec. 
a  něm.  ev.-luth.  měšť.  a  obecnou  školu,  ev. 
6třídnL  hlav.  školu  dívčí,  tři  jiné  školy  obec, 
prům.  pokrač.  školu,  chudobinec,  spořitelnu 
a  je  stanicí  trati  Budapešt-Kolozsvár-Predeal 
uh.  státních  drah.  Z  veřejných  budov  vyniká 
uprostřed  města  na  kopci  založený  a  dosud 
udržený  kostelní  kastel,  dvojnásobnými  zdmi 
a  věžemi  silně  opevněný;  uvnitř  zdí  stojí 
krásná  got.  budova  ev.-luth.  farního  kostela 
z  pol.  XV.  stol.,  chovající  jako  důležité  uměl. 
památky  křtitelnici  z  roku  1382  a  malovaný 
křídlový  oltář  ze  začátku  XVI.  věku,  dále 
ev.-luth.  farní  budova  a  gymnasium.  Jiho- 
vých.  od  kastelu  rozkládá  se  veliké  hlavní 
náměstí  se  starobylou  radnicí ;  z  tohoto  středu 
vybíhají  na  vše  strany  ulice  až  k  vnějším 
zdem    starého    opevnění,    před    nimiž    leží 


Mediásská  stolice  —  Mtdicago. 


úhledné  sady,  nádraží,  télocvična,  budova 
škoiy  hospodářské  s  velikými  sady  ovocnými, 
kasárny  a  jiné  budovy;  na  záp.  od  řeky  jsou 
vinohrady,  v .  nichž  se  pčstují  nejohnivější, 
daleko  do  ďiziiíy  vyvážená  vína.  Obyvatel- 
stvo zaméstnátá  se  drobnými  Živnostmi  (ko- 
želužství,  barvířství  a  punčochářství),  obcho- 
dem, polním  hospodářstvím  a  z  části  i  rybo- 
lovem. Velkoprůmysl  je  zastoupen  továrnou 
na  kůže,  vinopalnou,  dvěma  parními  mlýny, 
dvěma  veikozávody  na  salámv  a  zboží  uzené, 
s  nimiž  spojeny  velké  krmirny  vepřového 
dobytka.  M.  je'  střediskem  vinařství  sedmi- 
hradského; mimo  vínu  daří  se  v  okolí  dobře 
kukuřici,  pšenici,  ovoci  a  konopí.  Poblíž  mě- 
sta mohutn]f  železný  obelisk  nad  hrobem 
předáka  sedmihradských  Sasíků  Štěpána  Lud- 
víka Rotha,  dne  11.  května  1848  v  Kolosz- 
váru  od  maď.  povstalců  zastřeleného  a  do 
M-c  převezeného,  pořízený  ze  sbírek  sasí- 
ckčho  národa.  —  V  blízkém  okolí,  ba  i  v  mě- 
stě samém  nalezeno  mnoho  praehistorických 
hrobů  s  popelnicemi  a  r.  1829  veliký  poklad 
stříbrný,  skládající  se  z  53  spon,  závitků,  pří- 
věsků, ramennich  kruhů  a  pod.  —  M.  je 
stará  osada  německými  kolonisty  za  krále 
Gejsy  II.  založená,  která  se  stala  brzo  hlav- 
ním místem  stolice  a  v  XIII.  století  sídlem 
děkanské  kapitoly,  jejíž  generální  děkan  od 
XV.  stol.  stál  v  čele  duchovenstva  sedmi- 
hradských Sasíkův.  V  polovici  XIV.  století 
udělil  král  Ludvík  I.  městu  i  stolicí  mediáš- 
ské  mnohé  privilejc  a  práva,  které  později 
také  Sigmund  potvrdil.  V  1.  1480—1534  byl 
M.,  který  mezitím  Vladislavem  II.  povýšen 
byl  na  město,  valy,  zdmi  a  věžemi  opevněn 
a  byl  v  době  sedmihradských  knížat  často 
sídlem  důležitých  zemských  sněmů.  R.  1528 
konána  tu  schůze  sasické  university.  R.  1545 
usnesla  se  zde  synoda  sasických  kapitol  na 
hromadném  přestoupení  všeho  národa  na 
víru  evangelickou  a  r.  1561  ustanovila  se  na 
vyznání  augšpurském.  Na  sněme  zde  r.  1576 
konaném  pozdravilo  polské  poselstvo  Ště- 
pána Báthoriho  jako  krále  polského.  Na  sně- 
me r.  1588  vypověděli  stavové  jesuity  na 
vždy  ze  země  a  23.  pros.  skládal  tu  panov- 
nickou přísahu  Sigmund  Báthori.  Jeden  z  jeho 
vůdců,  Jiří  Mako,  zmocniv  se  r.  1602  města, 
zpustošil  jo  a  vydrancoval,  načež  Sékelové 
v  městě  a  okolí  přes  rok  zle  řádili.  Dne 
4.  září  1605  prohlásil  zd.-  sněm  Štěpána  Boč- 
kaje  za  knížete  a  v  led.  lo58  uznal  opět  za 
knížete  Rákoczyho  II.  Mimo  to  konány  tu 
sněmy  v  letech  1531,  1554,  1613,  1614,  1630 
a  1661.  R.  1663  řádil  v  městě  mor.  R.  1706 
pobořili  sť^dmihradští  povstalci  pod  Vavřin- 
cem Pekrim  městské  hradby,  které  později 
byly  zas  obnoveny.  Začátkem  r.  1849  byl  M. 
unerskými  povstalci  dobyt  a  obsazen.  Dkl. 
Kedláiská  stolice  patřila  i  s  městem 
Mediášem  až  do  začátku  XIV.  stol.  k  sibiňské 
župě;  od  této  byla  sedmihradským  vojvodou 
Ladislavem  odtržena,  načež  tvořila  se  stolicí 
šelkskou  municipium  t.  zv.  »dvou  stolice 
(Zwei  Stúhle).  Toto  bylo  až  do  r.  1402  pod- 
řízeno sékelskému  královskému  hraběti,  od 


které  doby  si  svobodně  volilo  svého  vrch- 
ního sudí.  Koncem  XV.  století  byla  stolice 
s  ostatními  sasickými  kraji  a  okresy  podří- 
zena sasické  národní  universitě  jako  politi- 
ckému celku  národa  sedmihradských  Sasíkův, 
při  níž  zůstala  až  do  r.  1876,  kdy  největší 
její  čásC  i  s  městem  MediáŠcm  přivtělena 
Župě  velkokokelské,  kdežto  některé  obce 
byly  přiděleny  župě  malokokelské.  R.  1870 
měla  stolice  na  679*62  km*  v  29  obcích  (mě- 
sto Mediáš  v  to  počítajíc)  39.121  obyv.  Dkl. 

Kédiatenr  [-tórj  franc,  prostředník, 
prostředkovatel,  nazývá  se  v  mezinárodním 
právu  ten  stát,  který  intervenuje  mezi  dvěma 
státy  nalézajícími  s;;  ve  sporu.  (Viz  Inter- 
vence, str.  698.)  Prostředkování  takové  na- 
zývá se  interposition  de  bons  offices  nebo 
také  médiation, 

Kediatisaoe,  mediatisování,  slově 
akt,  jímž  území  aneb  kníŽe  souverenní  stává 
se  podřízeným  některého  jiného  státu.  Pů- 
vod slova  m.  leží  v  právních  pojmech  staré 
říše  Německé,  v  níž  rozeznávali  se  stavové 
bezprostřední  (immediatní,  reichsunmit- 
telbar)^  t.  j.  podřízení  pouze  a  tedy  bezpro- 
středně císaři  jako  hlavě  říše,  a  mcdiatní, 
podřízení  v  první  řadě  jinému  pánu  a  tudíž 
prostředně  stojící  pod  císařem.  Když  v  míru 
lunévillském  r.  1801  levé  Porýní  odstoupeno 
Francii,  měli  knížata,  kteří  tím  utrpěli  ztráty, 
obdržeti  náhradu  na  pravém  břehu  Rýna,  a 
to  jednak  saekularisací  knížectví  duchovních, 
jednak  m-cí  menších  území  světských.  Toto 
odškodnění  provedl  t.  zv.  Rcichsdeputations- 
hauptschluss  (25.  ún.  1803);  další  m.  pro- 
vedeny aktou  spolku  rýnského  (1806)  a  pak 
v  dobé  války  o  svobodu.  Tak  byla  mediati- 
sována  všechna  říšská  města  až  na  tři,  veš- 
kero říšské  rytířstvo  a  72  říšská  knížata  a 
hrabata  (na  př.  Fúrstenberkové,  Schwarzen- 
berkové,  Leiningenové,  llohenlohové,  Schon- 
burkové,  Wittgcnsteinové  a  j.).  —  Nyní  se 
těmto  mediatisovaným  knížecím  a  hraběcím 
rodům  říká  Standesherren. 

KediatUovani  p&ni  v.  Mediatisacc. 

Kedlatni  viz  Mediatisacc. 

Kediaeválni  (střlat.),  středověký ;  m.  p  í  s- 
mo  v  knihtisku  jest  druh  latinských  typů 
t.  zv.  antikvy  (v.  t.)  se  stínovými  linkami. 

Kedioag^O  [-ká-]  L.,  tolice,  rod  rostlin 
luštinatých,  m  otylo  vitých,  sekce  jc- 
t dovitých  (Trifolieae),  obsahující  byliny, 
zřídka  kře  s  listy  3četnými  a  s  žilami  lístků 
v  zuby  často  vybíhajícími.  Žluté  n.  fialové 
květy,  skládající  strbouly  n.  hrozny,  mají  ka- 
lich Sklaný  nebo  5zubý,  opadavou  korunu 
s  tupým  člunkcm.  Ibratré  tyčinky  a  nahoru 
zkřivený  semenník  s  lysou  Čnělkou.  Lusk 
jest  buď  srpovitě,  závitkovitě  nebo  ulitovitě 
stočený,  1-  až  mnohosemenný.  M.  čítá  asi 
40  druhů,  rostoucích  hlavně  v  krajinách  Stře- 
dozemního moře,  z  nichž  M.  arborea  L.,  to- 
lice stromovitá,  známa  jest  jako  přímý 
větevnatý  keř,  v  Jižní  Itálii,  v  Sicílii  a  na 
ostrovech  řeckých  po  celé  léto  kvetoucí. 
V  Čechách  objevuje  se  5  druhů,  z  nichž  jsou 
M.  lupulina  L.,  t.  dětelová,   a  M.  minima 


Medicamenta  —  Medici 


Lam.,  t.  nejmenší,  byliny  lleté  a  velmi 
drobnokvété ;  ostatní  jsou  vytrvalé  s  koru- 
nami většími,  a  to:  fň,  fcUcata  L.,  t.  sr po- 
vitá, M.  ^ativa  Lm  vojtěška  n.  lucinka, 
a  míšenec  obou  M.  media  Pers.,  vojtěška 
zvrhlá.  Nejdůležitéjší  z  nich  jest  voitěáka, 
pocházející  prý  z  Médie  (odtud  M.),  odtud 
dostala  se  do  Španělska,  z  něhož  přes  Švý- 
carsko a  z  téhož  od  Lucernu  (odkud  lu- 
cinka, L»xerner  Klee)  zavedena  byla  jako 
picni  mnoholetá  bylina  asi  před  100  léty 
i  v  Čechách,  kdcŽ  namnoze  i  zdivočila.  Má 
lodyhu  přímou  s  lístky  doleními  klínovito- 
opák  vejčitými,  s  předu  ostře  vyhlodávano- 
zubatými,  s  korunami  fíalovými.  modrými  n. 
namodrale  bílými  a  s  lusky  o  2—3  závitech. 
Rozsévá  se  do  osení,  dává  i  několikerou  seč 
a  vnikajíc  kořenem  až  na  20  m  hloubky  pro- 
spívá na  místě  několik  let.  Déd. 

Kedioamenta  (lat.),  léčiva. 

KedioejBká  Venoie  viz  Afrodité,  str. 

4156) 

Medici  [medici I,  jméno  slavné  rodiny  flo- 
rencké,  která  povznesla  se  k  panství  nad  ce- 
lou Toskánou.  M.  přistěhovali  se  do  Floren- 
cie z  Mugella,  krajinky  to  ležící  severně  od 
Florencie,  kde  byl  původní  jejich  domov,  a 
dopomohli  si  obchodem,  jmenovitě  peněž- 
ním, k  velikému  bohatství,  jež  stavělo  je  již 
v  XIII.  stol.  mezi  přední  rodiny  městské. 
Ve  znaku  měli  6  červených  kuliček  (jfalle), 
odkudž  jejich  přívrženci  sluli  palleschi. 

První  jmenovitě  známé  osoby  z  rodiny  M. 
jsou  Giovanni  M.,  který  se  připomíná 
r.  1251,  pak  Ar  dingo  M.,  který  se  imenuje 
r.  1291  mezi  přednosty  cechovými.  íía  poč. 
XV.  st.  vyniká  Giovanni  di  Bicci  de'  M. 
(♦  1360  -—  t  1429)  již  jako  hlava  strany  li- 
dové. Peněžním  obchodem  získal  si  ohromné 
imční,  jež  dopomáhalo  mu  k  znamenitému 
vlivu  v  městě.  Provedl  též  novou  úpravu 
berního  katastru.  Po  jeho  smrti  vstoupil  na 
jeho  místo  starší  z  jeho  dvou  synů,  Cosimo 
de'  M.  (*  1389  —  f  1.  srp.  1464;  mladší  slul 
Lorenzo),  jakožto  náčelník  strany  lidu.  Byl 
sice  r.  1433,  když  k  veslu  se  dostal  Rinaldo, 
hlava  rodiny  Albizzi  Medicejským  nepřátelské, 
2  mésta  vypověděn,  ale  již  r.  1434  pomocí 
přátel  povolán  zpět  a  byl  pak  svým  bohat- 
stvím, jehož  moudře  užíval  k  podpoře  lidu, 
blaha  obecného  a  povznesení  věd  a  umění, 
ve  skutečnosti  přední  osobou  v  obci,  jakýmsi 
diktátorem,  ačkoli  nezastával  žádného  úřadu 
a  ačkoli  také  ústava  republikánská  v  ničem 
nebyla  porušena.  Cosimo  byl  velikým  pod- 
porovatelem snah  humanistických,  prováděl 
nádherné  stavby,  shromáždil  kolem  sebe  nej- 
znamenitější humanisty  a  založil  r.  1444  slav- 
nou Medicejskou  knihovnu  (po  jeho  vnukovi, 
který  ji  znamenité  rozmnožil,  zove  se  Biblio- 
theca  Laurentiana).  —  Srv.  Fabroni,  Cosmi 
Mťdicei  vita  (Pisa,  1780);  Armengaud,  Cosme 
de  M.  et  sa  correspondance  inédite  (»Compte 
rendu  de  TAcadémie  des  scíences  moral.  et 
polit.c.  1876). 

Dědicem  Cosimovým  byl  churavý  jeho  syn 
Piero  (♦  1416  —  t  3.  pros.  1469),  který  však 


nerovnal  se  mu  duchem,  ač  ušlechtilostí  srdce 
nad  něj  předčil.  Několik  předních  rodin  flo- 
renckých  (Acciajuoli,  Neroni,  Soderini,  Pilti) 
pokusilo  se  svrhnouti  jej  s  jeho  postavení 
ve  svůj  prospěch,  ale  Piero  se  přízní  lidu 
udržel.  Po  jeho  brzké  smrti  vstoupili  na  juho 
místo  oba  jeho  mladí  synové:  Lorenzo 
(♦  1.  ledna  1449  —  t  8.  dub.  1492)  a  Giu- 
liano  I.  (t  1478). 

Lorenzo  M.  navštívil  r.  1466  různé  dvory 
italské.  Proti  oběma  bratrům  utvořilo  se 
r.  1478  spiknutí,  jehoŽ  účastnili  se  přední 
rodové  florcnčti  a  s  nímž  srozuměn  byl  také 
papež  Sixtus  IV.  Bratří  měli  býti  zavražděni 
a  panství  rodu  M.  učiněn  konec.  Ale  spik- 
nutí se  nezdařilo,  zavražděn  pouze  Giuliano 
(26.  dub.  1478  v  chrámě);  a  rozzuřený  nad 
tím  lid  krutě  se  pomstil  všem  protivníkům 
rodu  M.  Následek  toho  byl  ovšem  zvýšení 
moci  Loronzovy.  tak  že  ke  konci  jeho  ži- 
vota republikánská  ústava  byla  vlastnr  jen 
formou.  Papež  dal  sice  Florencii  do  klatby 
a  počal  ve  spojení  s  Neapolskem  válku,  ale 
Lorenzo  získal  r.  1480  cestou  do  Neapol - 
krále  Ferdinanda  pro  sebe.  Po  smrti  Sixta  IV. 
smířil  se  také  s  Římem.  Lortnzo  M.  byl  muž 
všestranně  nadanj^,  chytrý  a  obratný  politik, 
rázný,  ale  chováni  příjemného  a  mravů  uhla- 
zených. Jako  kníže  humanisticky  vzdělaný  a 
podporovatel  snah  humanistických  jest  Lo- 
renzo z  nejskvělejších  zjevů  doby  renais- 
sanční.  On  učinil  Florencii  tím,  čím  byly 
Athény  v  době  Perikleově.  Na  jeho  dvoře 
žili  přední  básníci,  umělci  a  učenci  té  doby 
(Michelangelo ,  Pico  z  Mirandoly,  Chalko- 
kondylas,  Poliziano,  Landino,  Granacci  a  j.), 
všem  snahám  osvětovým  dostávalo  se  od 
něho  hojné  podpory,  od  něho  založeno 
mnoho  vynikajících  budov  a  sbírek.  Lo- 
renzo d^'  M.  má  také  znamenitý  význam 
v  italské  literatuře.  Básnická  činnost  jeho  je 
bohatá,  rozmanitá  a  významná.  V  milostných 
sonetech  a  kanzonách,  věnovaných  Lucrécii 
Donati,  vyznívá  idealistické  umění  trecenta; 
Dante,  Cavalcanti,  Čino  :i  Pctrarca  tu  znovu 
oživují.  Selve  d\imore  směšují  city  lásky 
s  dojmy  přírodními  a  vynikají  jemně  sta- 
věnou oktávou.  Idyllické  básně  Coňnto  (v  ter- 
cině)  a  Sencia  da  Ba>berino  (v  oktávě;  jsou 
velmi  zajímavý,  zvláště  druhá,  v  níž  jsou  zpra- 
covány lidové  živly  selské;  Caccia  col falcone 
je  dramatické  a  popisné  vypravování;  Beoni 
satirická  báseň  parodující  stil  Dantův  ; 
Amoři  di  Mcirte  e  Venere  a  San  Giovanni 
e  Paolo  básně  dramatické.  Jako  dialog  mezi 
básníkem  a  pastýřem  je  pojata  báseň  Alter- 
ca^ione,  spor  o  výhodách  města  a  venkova. 
Kromě  toho  básnil  Lorenzo  ještě  ballady, 
písně  karnevalové  a  laudy.  Význam  Lorenzův 
je  hlavně  v  tom,  že  ideály  trecenta  spojil 
s  renaissančníui  platonismem  a  dovedl  také 
lidovým  živlům  zjednati  přístup  do  poesie 
italské.  Lorenzovi  schází  sice  vlastní  veliký 
stil  básnický  a  umělecký,  ale  jako  zjev 
dobový  má  plný  svůj  význam,  právě  jako 
ušlechtilý  spisovatel.  Stará  vydání  děl  Lo- 
renzových  jsou  vzácná:    Poesie  volgari  vyšly 


Medici. 


s  autorovým  kommentářem  v  Benátkách  (1554) ; 
Stance  bellissime  v  Pesaru  (1513);  Rime  sacre 
(Florencie,  1680);  novější  celková  jsou  P.  A. 
Serassiho  v  Bergamu  v  1.  1760—1763  a  flo- 
rencké  Moliniho  (1825).  Dokonalý  výběr 
z  poesií  Lorenzových  pořídil  G.  Carducci  ve 
Florencii  r.  1859  {Poesie  di  Lor,  di  M.).  k  ně- 
muž napsal  znamenitou  studii  úvodní.  Srv. 
Buser,  Lorenzo  de'  M.  als  ital.  Staatsraann 
(Lips.,  1879);  A.  Fabroni,  Vita  Laurenti  M. 
(Pisa,  1784);  W.  Roscoe,  Life  of  L.  of  M. 
(Liverpool,  1796;  ital.  překlad  v  Pise,  1799); 
A.  v.  Reumont,  Lorenzo  v.  M.  (Lips.,  1883, 
2.  vyd.);  Z.  Vitale,  Lorenzo  dc'  M.  poeta 
(Alessandria,  1892). 

Lorenzo  měl  3  syny:  Piera  II ,  Giovanniho 
a  Giuliana  II.  Giovanni  věnoval  se  stavu 
duchovnímu  a  zvolen  r.  1513  jako  Lev  X. 
(v.  t.)  papežem.  Na  místo  otcovo  vstoupil 
ťiero  II.  (*  1471  —  t  28.  pros.  1503),  ale 
pro  svoji  zpupnost  a  pánovitost  nebyl  ob- 
líben. Když  pak  za  vpádu  Karla  VIII.  do 
Itálie  (1494)  k  němu  se  přidal,  byl  i  s  bratry 
od  rozhořčeného  lidu  vypuzen  a  marně  se 
pokoušel  zpět  nabýti  ztraceného  postavení. 
Odešel  pak  k  francouzskému  vojsku  do  Nea- 
polska  a  tam  se  utopil  v  Gariglianu.  Jeho 
bratr  Giuliano  II.  (*  1478  —  f  1516)  na- 
byl r.  1512  pomocí  Španělů  ztraceného  pan- 
ství, ale  jsa  povahy  slabé  nucen  byl  r.  1513 
odstoupiti.  R.  1515  pojal  za  manželku  Fili- 
bertu  Savojskou,  příbuznou  krále  franc.  Fran- 
tiška L,  a  ten  udělil  mu  titul  vévody  z  Nc- 
moursu.  Jeho  nástupcem  ve  Florencii  byl 
syn  Pierův  Lorenzo  II.  (*  1492  —  f  1519). 
Papež  Lev  X.  udělil  mu  titul  vévody  Urbin- 
ského.  Jeho  dcera  Kateřina  provdala  se  po- 
zději za  krále  franc.  lindřicha  II.;  jest  to  pro- 
slulá Kateřina  Mediccjská  (v.  t.  11).  — 
Lorenzo  II.  byl  vedle  papeže  Lva  X.  po- 
slední zákonitý  potomek  této  větve  rodu 
M.  Po  jeho  smrti  nastoupil  s  pomocí  Lva  X. 
v  panství  nad  Toskánou  Giulio  M.,  neman- 
želský syn  Giuliana  I.,  kardinál-arcibiskup 
florencký.  R.  1523  zvolen  byl  papežem  pode 
jménem  Klement  VII.  (v.  t).  Jeho  nástup- 
cem ve  Florencii  byl  Alessandro  M.(*  1510, 
t  5.  led.  1537),  levoboček  Lorenza  II.,  spolu 
s  Ippolitem,  nemanž.  synem  Giuliana  II. 
(*  1511  —  t  1535).  Oba  byli  r.  1527  vypu- 
zeni.  Ippolito  jmenován  pak  od  Klementa  Vil. 
kardinálem.  Alessandro  však  uveden  s  po- 
mocí Karla  V.,  jehož  nemanž.  dceru  Markétu 
pojal  za  manželku,  zpět  do  Florencie  (1530). 
Až  dosud  Toskána  byla  aspoň  dle  jména  re- 
publikou; Alessandro  dal  se  r.  1530  prohlá- 
siti vévodou  a  zavedl  pevnou  dynastickou 
vládu.  Ippolito  otráven  jeho  návodem  r.  1535, 
ale  již  po  dvou  letech  zavražděn  sám  Ales- 
sandro, nenáviděný  pro  svoji  krutost  a  ne- 
pravosti, od  Lorenzina  de'  M.  z  mladší 
větve  toho  rodu. 

Větev  tato  pocházela  od  Lorenza  M.  (f  1440), 
syna  Giovanniho  di  Hicci.  Syn  Lorenzův  Pier 
Francesco  (f  1497}  měl  dva  syny:  Lorenza 
a  Giovanniho.  Vnuk  prvního  z  nich  jest 
zmíněný  Lorenzino,  vrah  Alcssandrův  (*  1514, 


t  1548),   který    r.  1548   sám    byl    zavražděn 
v  Benátkách  návodem  svého  příbuzného  Co- 
sima  I.  (Srv.  Ferrari,  Lorenzino  de'  M.  e  la 
vita  cortigiana  del  cinquecento;  Milán,  1891.) 
Syn  druhého  bratra  jest  Giovanni  M.,  pro- 
slulý   náčelník    »černé    rotyc    {banda    nera)^ 
který    byl    z    nejpověstnějších    condottierů 
XVI.  stol.   (t  1526).   Jeho  syn  Co  si  m  o    L 
Veliký  (*  1519  —  f  21.  dub.  1574)   byl  po 
smrti  Alessandrově  (1537)  od  senátu  prohlá- 
šen  vévodou  a  potvrzen  od  Karla  V.  i  stal 
se  tak  zakladatelem  nové  knížecí  větve  rodu 
M.  Uhájiv  se  šťastně  proti  pokusu  některých 
vypuzených    rodů    (hlavně    Strozzi)    o  jeho 
svržení,  vládl  úplně  neobmezeně.  Jeho  vláda 
byla  skvělá.    M.  rozšířil  zemi  svoji  výbojem 
Sieny    (1555)    a    staral    se    pilně    o   vnitřní 
blahobyt.    Zakládal  pevnosti,  stavěl  silnice, 
přístavy  a  průplavy  a  zejména  věnoval  (jako 
kdysi  Čosimo  starší  a  Lorenzo  I.)  péči  svou 
vědě  a  umění.    Sám  měl  značné  vzdělání  a 
pokusil  se  také  jako  spisovatel  dílem:  Viaggio 
per  Valta  Jtalia^  descritto  da  FiL  Pi^ichi  (vy- 
dal  Mořeni   ve  Florencii   r.  1828).    Obnovil 
universitu  v  Pise,  založil  akademii  ve  Flo- 
rencii,  shromažďoval   starožitnosti,  zakládal 
archivy  a  obklopil  se  nejznamenitějšími  muži 
svého  věku.  R.  1562  založil  řád  sv.  Štěpána. 
Papež  Pius  V.  udělil  mu  r.  1569  titul  velko- 
vévody,  avšak  proti  tomu  vyslovili  se  i  císař 
Maximilián  II.  i  Filip   II.  Španělský.  —  Srv. 
Cantini,  Vita  di  Cosimo  M.,  granduca  di  Tos- 
cana  (Florencie,  1805).    Z  jeno  synů  nastou- 
pili po  něm  František  1.  (f  1587,  v.  t.  16) 
a  Ferdinand  L  (t  1609,  v.  t.  36).    Levo- 
boček Cosimův  a  Eleonory  de  Albizzi  Gio- 
vanni M.  (*  1566  —  t  1621)  byl  ministrem 
Ferdinanda  I.  a  Cosima  II.   Jiný  levoboček 
jeho,  don   Pedro  dc'  M.  (t  1604),  žil   ve 
službách  španělských  a  domáhal  se,  ač  marně, 
proti  Ferdinandovi  I.  účasti  ve  vládě.   Ná- 
stupcem  Ferdinanda  I.   byl  jeho  svn  Cosi- 
mo II.   (*  12.  květ.  1590   —  t  í^8-  ún.  1609), 
který   povznesl    svoji   zemi    k   znamenitému 
rozkvětu.    Po  něm  nastoupil  jeho  syn  Fer- 
dinand  II.  (v.  t.  37),  po   němž  následoval 
r.  1670  jeho  starší  syn  Cosimo  III.  (♦  1642  — 
t  31.  říj.  1723).   Byl  to  muž  hrdý  a  milovný 
nádhery,  ale   při  tom    neschopný  a  bigotní; 
země  za  jeho  vlády  velice  poklesla.  Jeho  syn 
Giovanni  Gaston  (*24.  kv.  1671  —  f  9.  čcc 
1737)  jest  poslední  velkovévoda  z  rodu   M. 
Zhýralostí  v  mladších  letech  byl  tělesně  i  du- 
ševně slabý.  Jím  jeho  rod  vymřel  a  Toskána 
připadla    dle    ustanovení    míru    vídeííského 
r.  1735  Františku  Štěpánovi  Lotrinskému. 

Hlavní  linii  přetrvala  poboční  liniu  M.- 
Ottajano,  oddělivší  se  prý  již  v  XIII.  stol. 
od  hlavní.  Jméno  má  po  knížectví  Ottajanu 
v  Kampanii  (Caserta),  jeŽ  získala  r.  1567.  Z  ní 
pochází  don  Luigi  M.,  vévoda  de  Sarto 
(*  1760  —  t  25.  led.  1830),  obyčejně  zvaný 
cavalicre  dc'  M.,  který  od  r.  1805  (s  pře- 
stávkami) byl  ministrem  v  Neapolsku.  —  Srv. 
Litta,  Famiglie  celebri  italiane  (2sv.);  Bian- 
chini,  Dei  granduchi  della  casa  de'  M.  (Ben., 
1741);  Reumont,  Gesch.  Toscanas  seit  dem 


f 


Medici  —  Médie. 


Ende  des  florentinišchen  Freistaates  (1.  sv.: 
Die  Mediceer  1530-1737;  Gotha.  1876);  Buser, 
Die  Beziehungen  der  Mediceer  zu  Frankreich 


celníky  nebo  chazány  a  že  melo  zvláštní 
bohoctu,  již  dle  kmene  bohopoctu  vykoná- 
vajícího   lze    zváti    mag ismem.    Kmenové 


wahrend  der  Jahre  1434—1494  (Lips.,  1879);  tito,  jsouce  blízkými  sousedy  bojovnj^ch  As 

Perrens,  Histoire  de  Florence  dcpuis  la  do-  syrá,    bývali   těmito   již   od    dob   Salmanas- 

mination  des^Médicis  jusqu'  á  la  chutě  de  la  ■  sara  III.  (860—824  př.  Kr.)  napadáni  a  zprávy 

républiqúe  (Paříž,  1888—90,  3  sv.).  assyrské    zaznamenávají   četné    výpravy   do 

Medioi  Giacomo,  generál  italský  (*  1817  M.,  aniž   lze   přikládati  jim  značnějších   vý- 

V  Miláne  —  f   1882  v  Římě).    Účastnil  se  sledků.    Celkem  dlužno  usuzovati,  že  se  as- 

V  1.  1836—40  bojů  proti  Karlistům  ve  Špa-  syrské  výboje  v  M-ii  jen  částečné  dařily, 
néisku  a  odebral  se  do  Montevidea,  kdež  Ale  ani  tyto  úspěchy  neměly  trvání,  neboť 
se  poznal  s  Garibaldim,  s  nímž  se  vrátil  do  kol  r.  720  př.  Kr.  nabyli  moci  králové  illibstí 
Itálie  (1848)  a  do  Říma  (1849).  T.  r.  velel  a  současně  počali  z  krajin  při  jezeře  Urmíj- 
lombardským  voltigeurům  a  hájil  s  nimi  Řím  ském  vnikati  do  M.  Áriové,  kteří  dle  podání 
proti  Francouzům.  Po  pádu  Říma  uchýlil  se  Hekataicm  u  Hérodota  zachovaného  od  Médů 
do  Janova  a  Živil  se  prodejem  uhlí  do  r.  1859, ;  jméno  přijali,  potom  s  nimi  splynuli  a  ko- 
kdy  mu  svěřil  Garibaldi  velení  2  pluku  alp-  nečně  jim  i  ráz  svůj  vtiskli.  Z  Manny  přišla 
ských  myslivců;  pak  vstoupil  jako  brigádník  do  M.  dynastie,  jcjíŽ  nejznámější  předek  byl 
do  vojska  sardinského,  r.  1860  vyznamenal  Dajaukka,  r.  715  př.  Kr.  Sargnnem  do  Sý- 
se  při  výpravě  Garibaldiho  na  Sicilii  a  u  Vol-  rie  odvlečený,  Déjokés  (v.  t.)  Řekův.  Déjo- 
turna.  R.  1862  stal  se  podmaršálem  v  armádě  kovci  založili  si  malé  panství  v  krajině  M-ii 
italské.  V  r.  1866  velel  15.  divisi,  jež  opero-  kol  města  Agbatan  (v.  t.)  a  postavili  se 
vála  v  Tirolsku,  později  vojsku  sicilskému,  v  čelo  lidu  proti  Assyrům.  Sargon  i  Sanhe- 
R.  1868  byl  praefektem  v  Palermě,  r.  1874  rib  s  nimi  namáhavě,  ale  bez  zřejmého  úspě- 
.stal  se  křídelním  pobočníkem  královým,  roku  chu  bojovali,  za  bouří  pak,  které  vznikly  po 
1877  markýzcm  s  přídomkem  del  Vascello.  smrti  Sanhcribově  r.  681  př.  Kr.,  a  ve  spo- 
M.  byl  též  poslancem  a  senátorem  (od  roku  jení  se  severními  kmeny,  Kimmerii,  Ašguzy 
1870).  a  Mannskými,  udaly  se  současně  v  M-ii  dva 

Medloina  (lat.)  viz  Lékařství.  pokusy  o  založení  samostatné  říše.   Na  záp. 

Medlolnský,  lékařský.  Kaštarit  v  městě  Karkašši  povstal  proti 

Medions  [-dikusj  (lat.)  viz  Lékař.  Assyrům  a  pokoušel  se  drobné  kmeny  spo- 

Medions    f-dikusj  Friedrich    Casimir,  jiti  v  jednu  říši,  ale  snaha  ieho  neměla  vý- 

nčai.  botanik  (♦  1736  v  Grumbachu—  f  180^  sledku.  Sťastněji  chopil  se  clila  v  Madai  Ma- 

v  -Mannheimu),   byl  vládním  radou  a  ředite-  mitiaršu,  dle  vší  pravděpodobnosti   náčel- 

íem  bot.  zahrad  v  Schwetzinkách  a  v  Mann-  nik     rodu    Dejokova,    kttrý    sloučil    okolní 

heimu.    Zabýval  se  různými  odvětvími  bota-  kmeny   s  Medy   v  jeden   stát.    R.  678—677 

niky  a  napsal  hlavně:    Ueber  einige  /f/ms//i-  př.  Kr.  jest  epochou  říŠe  této,  jež   nazývá 

che  Gesdtlechter  aus  d.  Áíalvčnfamilie  (Mannh,,  SG  v  dějinách  médskou.  Assarhaddon  nebyl 

1787);    Philowpliische  Botanik  mit   kriťtschen  s  to,  aby  zamezil  rozvoj  říše  Médské,  s  níž 

BemerkuHf^en  (t.,  1789— 91);  (Zeber  nordameri- \  ko\.  r.  680  př.  Kr.  spojen  byl  i  Illib.  Kolem 

kanische  Báume  u,  Stráucher  (t.,  1792);    Bei-  r.  650  př.  Kr.  vládl  v  M-ii  Tukdammí,  jenŽ 

tráge  lur  Pflanienanatomie,   Pjlan\enphYsiolO'  nazýván  jest  ve  zprávách  assyrských  králem 

gie  und  einer  neuen  Charakteristik  d.  Báume  Ummanmandů,  což  zdá  se   souviseti   s  pan- 

und  Stráucher  (Lips.,  1799—1801);   P/lan^en-  stvím  v  Manně.  Tukdammí  podnikl  výpravu 

phrsiologische  Abhandlungen  (t.,  1803).  proti  Assyrii,  byl  však  Assurbanipalem  při- 

Kódle   (hcbr.  a  ass.  Mddai,  staropersky  nucen  k  ústupu   (648  nebo  647  př.  Kr.),  při 

Mada^   řecky  Mr]dia\  krajina  ve   starověké  ,  čemž  pravděpodobné  zahynul.  Nástupce  jeho 

Přední   Asii,  ohraničená  na  záp.  a  jihozáp.  Pirumartíš  (v.  Fraortés),  trůnním  jménem 

Zagrem,  na  sev.-záp.  Araxem,  na  sev.  Elbur-  Ištumígu    neb  Astyagés  L,  647—627  př. 

zem;  na  východě  dotýkala  se  sice  M.  veliké  Kr.,  udeřil  na  konci  svého  života  na  Assyrii 

Iránské  pouště,  ale  hranice  její  nebyla  určitá,  opět,  ale  padl  rovněž  v  boji,  načež  syn  jeho 

Celkem  shoduje  se  hranice  někdejší  M.  s  ny-  Vakištara  (Kyaxárés),  vyvrátiv  říSi  Assyr- 

néjšími  kraji  Irákem  Adžemi  a  Aderbej-  skou  a  zapudiv  i  podmaniv  si  Skythy,  zalo- 

džánem.  Nejstarší  zprávy  o  M-ii  pocházejí  žil  Médskou  vcleříši,  jež  od  řek  Halya  a  Ti- 

z  pramenův  assyrských,  kterým  slulo  Mádai  grida  šířila  se  až  do  pouští  střcdoíránských. 

území  kol  hory  Elvenda,  ale  vedle  toho  ro-  Vedlejší  větev   král.  rodu   médského   vládla 

zeznávají  i  krajiny  jiné,  jako  Bít  Chamban,  |  v  Sagartii  uprostříd  Irána.   Ke  konci  svého 

Kaiífiudtjvr}  v  jihu,  Namri  na  západě,  Lulu  života  válčil  Kyaxárés  s  Lydy,  s  Babylónem 

mezi  oběma  a  Illib  na  vých.  předešlé.  Oby- !  žil  v  přátelství,  Elám  si  podmanil  a  nepo- 

vatelstvo    původní    bylo    nepochybně    spří- 1  chybně    v    něm    nastolil    domácí   poplatnou 

zněno  s  obyvatelstvem  elamským,  ale  zacho- ,  dynastii.  Syn  a  nástupce  jeho  Astyagés  II. 

valy  se  o  něm  zprávy  chudičké.  Zdá  se  to-  (585—550  př.  Kr.)  pomýšlel  na  výboje  proti 

liko,  Že  dělilo  se  v  četné  kmeny—  Hérodot  Babylónii,  což  přimělo  Nebukadnesara  II. 

uvádí  jich  šestero,  mezi  nimi  i  Mágy  (v.  t.),  ke   stavbě   slavné  »médské  zdi«.    Po  smrti 

ale  Arizantové  již  dle  jména  projevují  pří-  Nebukadnesarove  zmocnil  se  r.  553  př.  Kr 

slušenství  k  Ariům  později  přistěhovalým  — ,  Charrána   v    Mesopotamii,    ale  další  postup 

že  spravováno  bylo  hojnými,  drobnými  ná-  zadržen  byl  zprávami  z  Persie,  kdež  Achai- 


^^ 


Mědikovectví  —  Medina  de  Rioseco. 


mcnovic  Kýros  (v. t.),  král  anšánský,  spojil 
různé  domorodé  a  arijské  kmeny  v  jeden 
národ,  založil  říši  Perskou  a  dvojím  vítěz- 
stvím nad  Astyagem,  jejž  Harpagos  s  částí 
Médů  zradil,  opanoval  r.  550  př.  Kr.  i  říši 
Médskou.  Za  prvých  dvou  králův  požívala  M. 
zvláštních  výhod  a  v  cizině  byla  i  nadále 
označením  říše  i  králův  perských.  Ale  ke 
konci  života  Kambysova  nabyl  Mag  Gaumáta 
v  M-ii  podpory  pro  své  samozvanství,  r.  520 
pak  povstali  Médové  proti  Dareiovi,  majíce 
vůdcem  Chšacritu  nebo  Fraorta  z  rodu 
Kyaxárova.  Odboj  byl  velmi  tuhý  a  rozšířil 
se  i  do  Arménie  a  Assyrie.  Teprve  na  třetí 
výpravě  roku  518  byl  Chšacrita  poražen  a 
v'  Arbélách  umučen.  Odtud  klesla  M.  na 
pouhou  satrapii  perskou,  makedonskou,  ar- 
sakovskou  a  sásánovskou.  Od  dob  make- 
donských  nazývána  byla  M-ií  Větší  na  roz- 
díl Menší  M.  neb  Atropatény  (v.  t.).  — 
Srovn.  Oppert,  Le  peuple  et  la  langue  des 
Mědes  (Pař.,  1879);  Delattre,  Le  peuple  et 
Tempire  des  Mědcs  (Bruss.,  1884);  Prášek, 
Medien  und  d.  Haus  des  Kyaxares  (Berl., 
1890) ;  Recueil  de  travaux  relatifs  á  la  philol. 
et  archéol.  égypt.  et  assyr.;  Rošt,  »Mitteil. 
der  Vorderasiat.  Gesellsch.*  (1897).      Pšk. 

Mědikoveotvi  viz  Mědi  tep  ectví. 

Medimnos  (řec).  řecká  míra  sutá.  Ve 
starším  systému  Solónově  1  m.  =  51*84  /, 
v  mladším  systému  1  m.  =  58*94  /.  spartský 
m.  =  74*00 /,  sicilský  m.  ==  52392  /,  egyptský 
m.  za  doby  Ptolemaiovců  =  78*6  /. 

Xedina  (arab.  Medinat  Rasúl  Alláh,  mě- 
sto božího  posla,  anebo  Medinat  el  Nabt,  m. 
prorokovo),  druhé  muhammedánům  posvátné 
město,  jehož  návštěva  není  sice  přímo  přiká- 
zána, ale  jest  nejvýše  záslužná,  leží  na  úrodné, 
dobře  zavlažené  planině  v  Hidžázu.  Čítá  dle 
jedněch  20—40.000,  dle  Burtona  15.000  ob. 
Má  podobu  nepravidelného  oválu,  na  jehož 
SL*v.-záp.  konci  rozkládá  se  tvrz;  obehnána 
jest  silnými  hradbami,  chráněnými  40  věžemi; 
do  města  vchází  se  4  branami.  Ulice  jsou 
úzké  a  tmavé,  málokteré  dlážděné.  Nejširší 
jsou  Bar  el  Munakhah  na  záp.  a  Darb  el 
Dženáza  na  j.,  stanoviště  dorazivších  kara- 
van, stále  oživené.  Tyto  ulice  dělí  vlastní 
město  od  předměstí  s  půvabnými  zahradami. 
Největší  znamenitostí  M-ny  jest  mešita  El 
Haram,  zbudovaná  na  místě  domu,  v  němž 
Muhammed  zemřel  a  jehož  hrob  též  kryje. 
Má  podobu  pravidelného  obdélníka  135  in 
dlouhého  a  107  m  širokého,  4  branami  vchází 
se  do  vnitřního  dvora,  obklopeného  kolon- 
nádami  s  minarety.  Ve  středu  jest  hl.  stavba, 
veliká  kupole,  kryjící  vlastní  hrob  prorokův. 
Klenutí  spočívá  na  400  sloupech,  300  lamp 
ozařuje  posvátné  místo.  V  jihových.  konci 
spočívá  na  podstavci  z  černého  kamene  bílá, 
mramorová  rakev  s  ostatky  prorokovými, 
železnou  mříží  a  nádhernými  záclonami  od- 
dělená od  ostatní  části  budovy.  Záclony  se 
vyměňují  každý  šestý  rok,  aby  kryly  opět 
hroby  sultána  a  princů  cařihradských.  Ve- 
dle hrobu  uprostřed  mříže  jest  hrob  dcery 
Muhammedovy  Fátimy.   Nedaleko  jsou  další 


tři  hroby,  Omarův  a  Abú  Bekrův,  čtvrtý 
však  je  prázdný,  jsa  určen  dle  legendy  pro 
»Ježíše,  syna  Mariina*,  až  se  po  druhé,  ne- 
dlouho před  koncem  světa,  vtělí.  Od  vlast- 
ního hrobu  prorokova  vede  úzká  chodba 
k  jižní  kolonnádé,  kde  byla  zahrada  Muham- 
medova,  pročež  jest  vyzdobena  koberci  s  vy- 
šívanými květy,  arabeskami  z  motivů  vzatých 
z  fantastické  květeny  a  kryta  zelenými  ta- 
škami. Mimo  zmíněné  hroby  jest  tu  mnoho 
míst  muhammedánům  posvátných,  jako  okno 
prorokovo.  Omarovo,  Abú  Bekrovo  ve  střední 
budově,  brána  milosti  ve  vých.  zdi  mešity, 
místo,  kde  sestoupil  archanděl  Gabriel,  studna 
zemzem  a  j.  Mešita  mnoho  trpěla  válkami. 
Nynější  stavba  pochází  z  r.  1487.  Na  blízku 
města  jest  nejstarší  muhammedánská  mešita 
Kuba,  samým  Muhammedem  založená,  hrob 
mučedníka  Hamzy,  hřbitov,  kde  odpočívá 
deset  tisíc  soudruhů  prorokových.  —  Přístav 
M-ny  na  Rudém  moři,  Jambo,  jest  200  km 
vzdálený.  Obyvatelstvo  M-ny  živí  se  rolni- 
ctvím a  obchodem,  největší  pak  důchod 
M-ny  plyne  z  velikého  přívalu  poutníkův  a 
mnohých  nadání  z  celého  světa  muhamme- 
dánského.  Křesťanům  a  židům  jest  návštěva 
M-ny  jako  Mekky  pod  trestem  smrti  zaká- 
zána, ale  přece  zdařilo  se  Evropanům  v  pře- 
strojení spatřiti  obé  posvátná  místa;  přede- 
vším Svýcaru  Burckhardtovi  a  Angličanu 
Burtonovi.  V  době  předislámské  slula  M. 
Jathrib.  Ve  vládě  nad  M-nou  vystřídali  se 
chalífové,  šerifové  mečtí,  sultáni  cařihradští, 
Vahhábité  a  Egypťané.  —  Literatura:  Burton, 
Narrative  of  a  pilgrimage  to  El-Medinah  and 
Meccah  (3.  vyd.  Lond.,  1879);  Wůstenfeld, 
Das  Gebiet  von  M.  (Gotinky,  1873);  Saleh 
Soubhy,  Pélerinage  á  la  Mecque  et  la  Médine 
(Vídeň,  1894). 

Medlna-Arkoi,  arab.  jméno  špan.  města 
Arcos  de  la  Frontera. 

Medinaoeli,  špan.  město  ve  staré  Ka- 
stilii,  jjv.  od  Soria,  1191  w  n.  m.,  na  sever, 
úpatí  Sierry  Ministra,  na  trati  dráhy  Madrid- 
Zaragoza,  má  1200  obyv.,  zbytky  starých 
hradeb. 

Medina  del  Campo  [-  kam  po  I,  okresní 
město  špan.  prov.  Valladolidu,  leží  v  úrodné 
rovině  72  m  n.  m.,  má  5581  obyv.  (1887), 
14  kostelů,  2  nemocnice  a  rozvaliny  staré 
pevnosti  Mota.  V  okolí  daří  se  výborná  pše- 
nice. Zdejší  trhy  bývaly  hojně  navštěvovány, 
ale  nyní  poklesly.  Vedou  odtud  železnice  clo 
Valladolidu,  Zámory,  Salamanky,  Avily  a  přes 
Secjovii  do  Madridu. 

Medina  de  Bloseoo  [-séko],  okr.  město 
v  sz.  části  špan.  provincie  Valladolidu,  roz- 
loženo jest  na  dvou  pahorcích  734  m  n.  m., 
na  pr.  bř.  Sequilla  (pr.  přít.  Duera),  právě 
tam,  kde  končí  průplav  Campos.  R.  1887 
mělo  4776  ob.  Město  honosí  se  krásným  ko- 
stelem P.  Marie.  Jsou  tu  2  nemocnice  a  roz- 
valiny paláce  admirálů  kastilských.  Okolí  jest 
velmi  úrodné.  Trhy,  dříve  velmi  výnosné, 
jsou  dosud  navštěvovány.  Dne  14.  července 
r.  1808  zvítězili  zde  Francouzi  nad  vojskem 
španělským. 


Medina  Sidonia  —  Měditepectví. 


M^dina  Sidonia,  hl.  město  špan.  prov. 
Cadizu  na  příkrých  svazích  pahorku,  200  m 
D.  m.,  má  11.705  ob.  (1887),  krásný  got.  ko- 
stel, zříceniny  rodného  hradu  vévodů  Medina 
Sidonia  z  rodu  Guzmanského.  V  bh'zkosti 
města  nalézají  se  vodní  prameny  železité  a 
sirné.  M.  S.,  zvaná  ve  středověku  Assidona^ 
byla  tehdy  pevností  a  sídlem  visigot.  biskup- 
ství. R.  1250  dobyli  jí  znovu  Kastilci. 

Modinet  Abu  (Hábu),  skupina  staro- 
věkých trosek  na  lev.  bř.  Nilu  opodál  tro- 
sek'thébských  v  Egyptě,  na  jihu  slavné 
thčbské  nekropole,  kdež  zachovaly  se  do- 
sud v  podstatných  Částech  dvě  znamenité 
památky  staroegyptské,  totiž  memnonion  krá- 
love  Makary  Hačepsu  z  XVIII.  dyn.,  zvané 
nyní  Der  e'1-Bahri,  a  v  nejbližším  soused- 
ství jeho  memnonion  Ramsa  III.  (vyobr.  v. 
Architektura,  příl.  tab.  II.),  obě  s  četnými 
nápisy  a  vysoce  důležitými  skulpturami.  Psk. 

M«dinet  el-F«JJúm  viz  Fajjúm  a  Ar- 
sinoé  1). 

M^din^  Oskar  (pseud.  Gregor  Sama- 
ro v),  spisov.  něm.  (♦  11.  dub.  1829  v  Krá- 
lovci). Studoval  v  rodném  městě,  Heidel- 
berce  a  Berlíně  práva  a  vstoupil  do  státních 
služeb  pruských  (1851)  a  r.  1869  do  hanno- 
verských. Vzdav  se  činnosti  politické  (1870) 
lil  ve'  Svýcarech,  v  Stutgarté  a  v  Berlíně. 
Nyní  žije  na  zámku  Wohldenberku  u  Derne- 
búrku.  Psal  několikasvazkové  časové  romány, 
icž  vycházely  v  illustrov.  list.  a  pak  samo- 
statné. Jsou  to:  Um  Zepter  u.  Kronen  (1872); 
Europáische  Minen  u.  Gegenmhien  (1873);  Die 
Růmerfahrt  d,  Epifronen  (1873);  Zwei  KaUer- 
írron^n  (1875);  Kreu^und  Schwert  {l^lb-lt)\ 
Htld  uni  Kaiser  (1876);  Ritter  oder  Dáme, 
(novella,  1877);  Hóheu  und  Tiefen  (1879—80); 
tri  romány  z  dějin  ruských  (1881—83);  Um 
den  Halbmond  (1883);  Plewna  (1884);  Die 
Saxoborussen  (1885);  Chavrillac  (1890);  Der 
Fluch  der  bósen  That  (1895);  Die  Krone  der 
Jagellonen  řl896);  Unter  giattem  Spiegei  (t  r.); 
Trjnsvaal  (1897)  a  řada  menších. 

■edino,  egyptská  drobná  mince  (početní), 
zvaná  téŽ  die  tttr.  vzoru  para  {párek),  jest 
úředně  V40  egyptského  pi astru  a  rovná  se 
0*506  hal.,  avšak  někdy  počítá  se  na  piastr 
30-80  m-nů. 

llediiiský  60rv,  vlasovec  medinský, 
viz  Vlasovci. 

Mddio  (ital.),  výraz  obchodnický,  značí 
uprostřed  měsíce;  odtud  něm.  Aíedio- 
wechiel  směnka  splatná  16.  dne  v  měsíci. 

Xédio  jest  silně  kroucená  příze  selfakto- 
rová,  které  se  užívá  jako  osnovy  na  jemnější 
tkaniny. 

MdOiooiilata^,  jedna  skupina  vodulí 
(oproti  Laterocuiatae),  stanovená  Haltercm. 
Nyní  jí  neužíváme,  ježto  v  užívání  vešel  sy- 
stém Kramerův,  dle  tvaru  šestinohé  larvy. 
Skupina  ta  vyznačuje  se  tím,  že  oči  leží 
iťsné  vedle  sebe  v  mediáně  těla  na  hřbetě 
blízko  čelního  kraje,  spojeny  jsouce  chitino- 
vitým  můstkem  v  podobě  štítku.  Pouze  dva 
rody,  Eylais  Latreille  a  Liumochares  Latreille. 
Toto  rozdělení  Halterovo,  zvláště  tato  sku- 


pina, má  však  s  morfologickébo  stanoviska 
značnou  důležitost,  ježto  oba  jmenované  rody 
morfologií  svou  od  ostatních  vodulí  značně 
se  liší  a  i  fylogeneticky  pro  sebe  zvláštní 
skupinu  zaujímají.  Tlion. 

ICediokrita  (z  lat.),  prostřednost. 

Xedlolanum  viz  Milán. 

Medio  tatissimiui  Ibis  (lat.),  středem 
budeš  se  bráti  nejbezpečněji.  Citát 
z  Ovidiových  Metamorfos  (II.,  137),  jehož 
smysl  jest:  střední  cesta  jest  nejlepší,  »zlaté 
středočeští*. 

Médlryjeotvi  (chalkografie)  viz  Ry- 
je c  t  v  í. 

Médisanoe  [-zans],  franc,  pomluva. 

Medltaoe  (z  lat.),  přemýšlení,  rozjímání, 
zvi.  nábožné 

Měditepeotvi  nazývá  se  umělé  médi- 
kovectvi,  zabývající  se  vyráběním  ozdob- 
ných předmětů  a  soch  z  plechu  měděného, 
kdežto  médikovectví  způsobem  řemesl- 
ným, ovšem  že  také  hlavně  tepáním,  vyrábí 
roury,  kotlíky,  kuchyňské  náčiní  a  průmy- 
slové potřeby.  Umění  měditepecké  provozo- 
váno bylo  již  starými  Assyřany,  Řeky  a  Ří- 
many. Ve  středověku  tvořili  niéditepci  a 
mědikovci  zvláštní  cech  a  vyráběli  kromě 
obyčejných  potřeb  pro  domácnost  kalichv, 
monstrance  atd.  ze  silného  plechu  mědě- 
ného, jenž  se  pak  zlatil.  Zvláště  dobré  po- 
věsti těšily  se  výrobky  belgického  města  Di- 
nantu,  kdé  se  tepaly  i  velké  předměty,  jako 
kostelní  svícny  a  kandelábry,  z  plechu  mě- 
děného nebo  mosazného.  Renaissancí  ome- 
zeno bylo  užívání  tepání  na  výrobu  náčiní  a 
nádob  pro  domácnost,  předměty  ozdobné 
většinou  se  lily  z  kovu.  Koncem  XVII.  stol. 
užito  bylo  m.  po  prvé  na  výrobu  soch  vel- 
kých rozměrův,  aby  se  obešlo  drahé  lití 
v  bronzu.  Socha  sv.  Karla  Borromejského, 
24  m  vys.,  provedená  r.  1697  Falconiem  a 
Grenellou,  má  ještě  nohy  a  hlavu  bronzovou. 
Později  prováděly  se  i  tyto  části  z  vytepa- 
ných  ploten  měděných,  a  vynikli  v  tomto 
oboru  hlavně  Hovíraldt  a  Seitz,  v  novější 
době  Martin,  Piltzing  a  Peters.  U  nás  zná- 
mou prací  měditepeckou  jest  socha  Jiříka 
Poděbradského,  umístěná  svého  času  na 
zemské  výstavě  jubilejní,  později  národo- 
pisné. Oíivením  umělecko-prflmyslové  vý- 
roby v  posledních  desítiletích  nastal  nový 
rozvoj  také  v  m.,  tepaný  ornament  měděný 
nahrazuje  se  však  nyní  dosti  zhusta  výrobky 
lisovanými  neb  hotovenými  cestou  galvano- 
plastickou,  jimiž  se  základní  tvary  uměle- 
ckých předmětů  zdobí  a  doplňují.  Na  značné 
výŽi  udržuje  se  m.  dosud  v  Indii,  Persii  a 
v  zemích  podunajských.  Tepané  předměty, 
jako  konvice,  misícy,  talíře,  lampy  atd.,  chrání 
se  tam  hlavně  pocínováním  před  oxydací  a 
zdobí  se  vrytým,  rázovitým  ornamentem, 
jenž  na  šedé  půdě  pěkně  vystupuje.  Méd* 
tepe  se  pravidlem  za  studena,  kusy  se  však 
občas  vyžíhávají,  aby  se  zbavily  křehkosti^ 
jež  povstává  rázy.  Podkladky  při  tepání  uží- 
vané bývají  nejrozmanitější,  kovadliny,  špalky, 
babky,  pěsti,  rohatiny  atd.    Ozdobné   přeá- 


8 


Mediterraneum  maře  —  Medlovice. 


mety  a  věci  figurální  tepou  se  na  tvarnách 
dřevených,  totiž  na  dřevených  jádrech  žáda- 
ného tvaru.  Na  vypracováni  zhruba  užívá 
měditcpcc  paliček  dřevených,  buď  s  obou- 
stranným, polokulovým,  vypuklým  čelem, 
neb  s  ploskou  zakulacenou,  kolmo  stojící 
na  směr  top&rka.  Obdobných  tvarů  jsou 
i  tepací  kladívka.  Spojování  jednotlivých 
částí  provádí  se  při  velkých  předmětech  ný- 
továním a  spájením,  při  menších  jen  spáje- 
ním.  I  při  ostatních  svých  pracích,  jako  jsou 
napínání,  leštění,  hloubení,  vyhlazování,  kři- 
vení atd.,  užívá  měditepoc  podobně  jedno- 
duchých prostředků  jako  při  tepáni.  Jednot- 
livé výrobky  měditepecké  dodělávají  se  či- 
šelo váním,  hladí  a  leští  se  na  povrchu  pcm- 
zou  a  vídeňským  vápnem.  J.Fok. 

Medlterraňeam  maře  (lat.).  Středozemní 
moře. 

Medlterranni  (z  lat.),  středozemní,  vzta- 
hující se  k  moři  Středozemnímu. 

XedlQm  (lat.),  prostředek,  prostředí. 
Spiritisté  nazývají  m.  osobu,  která  zprostřed- 
kuje při  vyvolávání  duchů,  posunování  stolů 
a  p.  Při  hypnotisování  jest  m.  osoba,  která 
se  nechá  hypnotisovat.  —  M.  v  gram.  viz 
Rod  slovesný. 

Medlom  tenuere  b«ati  (lat),  střed  za- 
ujali blažení.  Novolatinské  přísloví,  jehož 
význam  jest :  střední  cesta  jest  nejlepší, 
»zlaté  středočeští*. 

Xedky,  Kopce  Medkovy,  víska  v  Če- 
chách u  Ranné,  hejtm.  Chrudim,  okr.  a  fara 
Hlinsko,  pš.  Ranná;    10  d.,  65  ob.  č.  (1890). 

Xedl&nky,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Brno,  fara  a  pš.  Řečkovice;  63  d.,  459  ob.  č., 
5  n.  (1890).  Nadační  statek  (108-71  ha)  se  zá- 
mečkem, dvorem  a  cihelnou  drží  ústav  šlech- 
tičen v  Brně. 

Medle,  Medlov,  Media  {Meedl),  far.  ves 
na  Moravě,  hejtm.  Litovel,  okres  Unčov; 
192  d.,  1448  ob.  n.  (1890),  kostel  sv.  apošt. 
Petra  a  Pavla,  4tř.  obec.  a  hospodář,  pokrač. 
šk.,  pš.  a  poblíž  ložisko  želez.  rudy. 

lEedleiloe,  pův.  Mez  i  les  i  cc  i  Mezle- 
sice,  ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Chru- 
dim, fara  Mikulovice;  52  d.,  533  ob.  č.,  5  n. 
(1890),  pš.,  telegraf  a  stanice  Rak.  sev.-záp. 
dráhy  (Něm.  Brod- Pardubice).  Alod.  statek 
(261  ha)  se  zámkem,  dvorem,  parostr.  pivo- 
varem, sladovnou  a  cihelnou  drží  Hugo  svob. 
p.  Widersperg.  Samota  Holičko  a  Kozojedy. 
M.  připomínají  se  r.  1228  mezi  statky  klást, 
opatovického.  Polom  tu  seděla  vladyčí  ro- 
dina, z  níž  pošli  Hrochové  z  Mezilesic. 
Ve  2.  čtvrti  XV.  stol.  náležely  M.  několika 
majetníkům.  V  XVI.  stol.  opanoval  větší 
čásC  zboží  medlešického  Jan  Absolon  z  Led- 
ské,  ale  prodal  (1538)  je  Divišovi  Bošín- 
skérau  z  Božejova,  jehož  potomci  připomí- 
nají se  na  zdejší  tvrzi  celé  století.  Vedle 
toho  bylo  zde  ještě  několik  dvorů  s  rozlič- 
nými majetníky.  R.  1630  seděl  na  tvrzi  a 
popluž.  dvoře  Petr  Hubrik  z  Hendersdorfu, 
r.  1660  Kustošové  ze  Zubřího,  kteří  ke  tvrzi 
přikoupili  několik  zdejších  statkův  a  připo- 
mínají se  tu  do   roku   1716,  kdy  své  zboží 


v  M-cích  prodali  Oktaviánu  Ladislavovi 
z  Valdšteina  na  Hlušících.  Jeho  dcera  Bar- 
bora, provd.  Bathyanová,  prodala  M.  Terezii 
Rašínové  z  Risenburka.  Sňatkem  její  dcery 
Marie  Terezie  dostaly  se  M.  svob.  p.  z  Ver- 
nierův.  Po  r.  1802  držel  M.  Ferdinand  z  Ara- 
torů  a  Kateřina  Vokounová  a  po  r.  1810  hr. 
Trauttmansdorffové. 

Xedlioe :  1)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a 
okr.  Mor.  Krumlov,  fara  Hor.  Kounice,  pš. 
Višňová;  57  d.,  353  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.  — 
2)  M.  {Modliti),  ves  t.,  hejtm.  Šternberk,  okr. 
a  pš.  Dvorce,  fara  Kunčice;  50  d.,  332  ob.  n. 
(1890),  kaple  Navštívení  P.  Marie,  Itř.  škola, 
mlýn. 

aédlioe  viz  Len,  str.  843  b, 

Medlik  (něm.  Melk  n.  Mólk),  okr.  mestys 
v  Dol.  Rakousích  nad  Dunajem,  stanice  záp. 
dráhy  cis.  Alžběty  (Vídeň- Linec),  v  hejtm. 
svatóhippolytském,  má  166  d.,  1888  obyv. 
(1890),  far.  kostel  (z  XV.  stol.),  obec.  školu, 
pš.,  telegraf  a  stanici  paroplavební,  výrobu 
drátěných  hřebíkův  a  zboží  provaznického. 
Na  skále  57  m  nad  Dunajem  stoji  proslulé  a 
bohaté  benediktinské  opatství,  při  němž  je 
krásný  kostel,  vyšší  gymnasium  s  bohoslo- 
veckým učilištěm,  bibliotéka,  obsahující  přes 
30.000  svazků  knih,  1500  rukopisů,  sbírku 
mincí  a  obrazů,  botanická  zahrada  a  jiné  pa- 
mátnosti.  Hrad  býval  sídlem  Babenberkův, 
jejž  Leopold  II.  přeměnil  (1089)  ve  klášter. 
V  1.  1701—1738  nynější  opatství  nově  vy- 
stavěno. Srv.  Keiblinger,  Gesch.  d.  Benedik- 
tincrstitts  Melk  (Vid,  1867—1868);  Lindě, 
Chronik  des  Marktes  Melk  (t,  1890).  — 
Okr.  soud  M.  má  19  pol.  obcí,  čítá  1907  d., 
14.208  ob.  n.,  123  čcs.,  7  jiných  (1890). 

Xedlin  Jan  N.,  bohosl.  spisovatel  český 
(*  1759  v  Radomyšli  u  Strakonic  — f  16.  ún. 
1837).  Vystudovav  gymn.  v  Čes.  Krumlove, 
filosofii  v  Olomouci,  bohosloví  v  Praze,  kde 
r.  1783  byl  vysvěcen  na  kněze,  kaplanoval 
v  Emausích  v  Praze,  potom  byl  farářem 
v  Dol.  Slivně  a  r.  1807  zvolen  kanovníkem 
a  čes.  kazatelem  u  sv.  Víta.  Vydal:  Postilla 
aneb  vejklady  na  všecky  nedělní  a  svátečni 
epištoly  a  evangelia  přes  celý  rok  s  přidáním 
mravných  naučení^  písní  a  modliteb  (Praha, 
díl  L  a  II..  1796;  díl  111.  a  IV.  1828  t.;  přel. 
též  do  němčiny);  Život  Pána  našeho  JefíŠe 
Krista  a  svatých  učedlníku  jeho  (t.,  1804).  M. 
byl  též  archivářem  při  kapitole  svatovítské 
a  proslul  jako  výborný  kazatel. 

Xedlov:  1)  M.  (Módlau),  městys  na  Mo- 
ravě, hejtm.  Hustopeč,  okr.  Židlochovice,  pš. 
Malešovice;  142  d.,  17  ob.  č.,  1712  n.  (1890). 
far.  kostel  sv.  Bartoloměje,  2tř.  škola,  mlýn. 
Alod.  statek  drží  Jos.  hr.  Herberštein.  Po 
shoření  kostela  (1749)  vystavěn  nynější.  Po- 
dle této  staré  osady  jmenovali  se  původně 
pánové  z  Pernšteina.  —  2)  M.,  ves  t.,  hejtm. 
Kroměříž,  okr.  Zdounky,  fara  a  pš.  Zboro- 
vice;  64  d.,  364  ob.  č.  (1890).  —  3)  M.,  ves 
t.  (hejtm.  Litovel),  viz  Medle. 

ICedlovio^:  1)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
a  okr.  Kyjov,  fara  a  pš.  Osvětimany;  86  d., 
401  ob.  c.  (1890).  —  2)  M.,  ves  t.,  hejtm.  a 


Medná  —  Medovina.  O 

okr.  Vyškov,  tara  Ivanovice,  pš.  Švábenice ;  ■  sudu  a  konečné  do  láhví  nabyla  lahodné 
78  d.,  358  ob.  č.  (1890),  kaple,  2tř.  šk.  '  chuti  vínu  zcela  podobné.  Po  delším  vylezení 

Xedi&á  {Meden),  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  rovná  se  úplné  téžkému  červenému  vínu. 
pš.  Horšův  Týn,  okr.  Hostouň,  fara  Srby; 'Láhev  takového  až  10  let  vyleželého  vína 
17  d.,  132  ob.  n.  (1890).  medového  prodává  se  za  2  až   i  20  korun. 

Xedňaiuiký  Martin  šlechtic  z  Med-  Chceme-li  sobě  připraviti  vino  podobné  šam- 
ného,  vlastenec  a  spisov.  sloven.  (*  10.  list.  panskému,  vezmeme  k  tomu  čistý,  bílý  med, 
1840  v  Divince  blíže  Žiliny).  Studoval  na  neboť  jen  takový  dá  nám  pěkné,  bílé  me- 
gymnasii  v  Trenčíně  a  v  Nitře,  kde  dokon-  dové  víno.  Hnědý  neb  načervenaíý  med  dá 
cil  i  studia  theologická,  r.  1864  vysvěcen  na  '  zase  jen  hnědé  víno.  Na  10  litrů  vody  dáme 
kněze,  načež  kaplanoval  v  Lietavě,  Rosině, !  27^ —-5  kg  medu,  do  roztoku  přidáme  ještě 
ve  Vysoké,  Bošáce,  Zliechově;  r.  1872  prae-  30  až  40  gr  chmele.  Přejeme-li  sobě,  aby 
sentován  na  faru  beckovskou,  kde  téměř  ce-  víno  vynikalo  zvlášť  příjemnou  chutí  a  vůní, 
lých  20  let  působil.  R.  1891  pro  hluchotu  dáme  do  něho  ještě  takové  koření,  jaké  nám 
odešel  na  odpočinek  a  žije  v  Trenčanském  ■  právě  nejvíce  lahodí,  na  př.  citrónovou  neb 
Istebníku.  Již  v  semináři  počal  M.  psáti  pomorančovou  kůru,  skořici  a  pod.  Voda  a 
verše,  jež  vyšly  v  »Sokole«  na  r.  1860—63  med  ohřeje  se  tak,  až  počne  se  vařiti,  aby- 
a  ve  »Slovesnosti«,  redigované  drem  Radlin-  chom  tím  všecky  škodné  látky  ve  vodě  ob- 
ským. Později  přispíval  do  Kuldovy  >Po-  sazené  zmařili.  Stačíť  k  tomu  65°  R  tepla, 
svátné  kazatelny*,  »Katol.  Obzoru*,  olo-  Chmel,  citrónovou  n.  pomorančovou  kůru, 
múckého  »Pozora*,  brněnského  »Obzoru«,  skořici  a  pod.  koření  vaříme  zvlášť  ve  vodČ, 
almanachu  »Tovaryšstva«,  »Slov.  Pohladů*,  procedíme  odvar  z  nich  a  nalejeme  do  roz- 
V  1.  1877—78  psal  do  polského  časop.  »Ru-  toku  medového.  Dobrota  m-ny  jest  závislá 
chu  literackého«  a  po  3  roky  redigoval  ka-  na  řádném  kvašení.  Kvašením  mění  se  med 
Icndář  »Pútník  Svatovojtěšský*.  V  rukopise  v  líh  a  kyselinu  uhličitou.  Čím  více  medu 
chová  libretto  a  jiné  drobné  práce.  Národ-  i  dáme,  tím  více  vyvine  se  těchto  látek,  ná- 
ního  ruchu  na  Slovensku  účastnil  se  M.  vždy  sledkem  čehož  jest  i  m-na  silnější.  Kvašení 
horlivé  a  znám  jest  též  jako  přítel  liter,  jed-  můžeme  podporovati  dvojím  způsobem,  buď 
noty  československé.  —  Srv.  »Vlasť<,  1898,  v  soudku  s  otvorem  pro  zátku  neb  i  v  ote- 
str.  2.  si.  vřeném  kbelíku.  Je-li  k  tomu  zvolen  soudek, 

Médoo  fmédókl,  krajina  v  dřívější  prov.  vlejcme  do  něho  nálevkou  roztok  medový 
Guyenne  v  záp.  Francii,  odpovídající  arron- 1  neboli  mošt  na  12  neb  18°  R  vychladlý,  a  to 
dissementu  Lesparre  v  departementu  Gi- '  tak,  aby  naplnil  asi  '/4  soudku;  pak  dáme 
rondě.  Jest  to  z  větší  části  pustina  s  ryb-  3  až  4  IŽíce  dobrých  vrchních  kvasnic  do 
niky,  pastvinami  a  křovisky,  ale  velmi  úrodná,  i  menší  nádoby,  rozředíme  je  vychladlým  mo- 
zejniéna  na  víno,  tak  zv.  medocké,  jehož  se  stem,  vlejeme  je  do  sudu  s  moštem  a  pro- 
tu  tezí  ročné  přes  100  000  hl.  Hl.  m.  Les-  mícháme  dobře  nějakou  hůlkou.  Načež  do- 
parre  a  hl.  přístav  pro  víno  Pauillac.  plníme  sud  úplně  aŽ  k  vrchu  moštem  v  jiné 

MedoJ^dl,  zool.,  viz  Mellivora  a  Měli-  nádobě  uchystaným  nebo  vodou  a  nahneme 
phaaidae.  soudek  stranou,  aby  překypující  vybývající 

Mědola  viz  Med  ulic.  ,  kvasnice  malým  otvorem  mohly  dobře  od- 

K^dón  v  řecké  báji:  1.  syn  Oileův  a  těkati.  Doba  kvašení  není  vŽdy  stejná,  zá- 
Rbciin,  obývající  ve  Fylace,  kam  prchl  do-  visíc  na  mnoha  okolnostech,  dílem  na  množ- 
pustiv  se  vraždy;  před  Trojí  velel  bojovní-  ství  medu  v  moštu  obsaženém,  dílem  i  na 
kůra  Filoktéta,  jenž  zanechán  na  Lémnu,  a  teplotě  místnosti,  kde  jsme  soudek  umístili. 
padl  rukou  Aineiovou;  2.  hlasatel  nápadníků  Dle  toho  může  kvašení  býti  ukončeno  buď 
na  Ithace,  jenž  od  Odyssea  ušetřen,  že  Pé-  j  dříve  nebo  později;  často  trvá  kvašení  toto 
nelopu  upozornil  na  nebezpečí,  hrozící  Tele- 1  celých  šest  neděl.  Na  počátku  kvašení  utvoří 
machovi.  klk.       se  na  povrchu  moštu  lehounká,  bílá  pěna,  a 

M^donosy  {Medonost),  far.  ves  v  Čechách  když  nastalo  úplné  kvašení,  uchází  kvas  ne- 
na  Liběchovském  potoce,  hejtm.  a  pš.  Duba,  přetržitě  ze  sudu  a  když  počne  kvašení 
okr.  Úštěk;  75  d.,  343  ob.  n.  (1890),  kostel  ochabovati,  utvoří  se  poznovu  bílá  pěna  na 
sv.  Jakuba  Větš.  (ve  XIV.  stol.  far.).  2tř.  šk.,  otvoru  soudku.  Tím  skončeno  první  kvašení 
umístěná  v  bývalém  panském  zámečku,  popi.  a  nastane  kvašení  druhé,  kterým  počíná  se 
dvůr,  mlýn.  Na  bývalé  tvrzi  připomíná  se  '  m.  již  čistiti.  Po  několika  dnech  provrtáme 
Václav  Vrba  z  Oslavic,  r.  1446  Jindřich  Hrzán  ,  v  sudě  malým  nebozizkem  dírku  a  necháme 
zHarasova,  v  XVI.  st.  Něnkovští  z  Med  o-   moštu  do  sklenice  na  zkoušku  vytéci,  ucpeme 


nos,  načež  příslušely  M.  k  Chcebuzi  a  po- 
tom k  Liběchovu.  Fara,  zaniklá  v  XVII.  st., 
obnovena  r.  1855. 
Medořltka,  zool.,  viz  Lachnus. 


však  hned  zase  tento  otvor  uchystanou  dře- 
věnou zátkou.  Není-li  m.  ve  sklenici  ještě 
dosti  čistá,  vlejeme  ji  nazpět  do  sudu  a  po 
několika  dnech  učiníme  podobnou  zkou.^ku. 


Médos  viz  Médeia  a  lasón  1).  Je-li    konečně   m.  již  úplně  vyčištěna,  uza- 

■edovlo^  v.  Mel  ligo.  vřeme  otvor  v  sudě,  opatříme  jej  pípou  a 

X^dovló  Cel.  v.  Jihoslované,  str.  504  b.    necháme  po  dva  dny  tiše  státi.  V  uzavřeném 
Xedotrlna  neb  medové  víno  jest  zva-   sudě  tvoří  se  nyní  kyselina  uhličitá.  Po  dvou 
řená  medová  voda  kořením  sesílená,  která   dnech  otevřeme  pípu  a  naplňujeme  m-nou 
řádným  vykysáním  a  častým   přeléváním  do  I  silné  láhve,  kteréž   dobře  zátkou  uzavřeme 


10 


Medovník  —  Medulič. 


a  pak  ješté  ovážeme.  Necháme-H  m-nu  vy- 
kvasiti  v  nádobě  otevřené,  ve  kbelíku  nebo 
v  kádi,  nenadělá  nám  to  žádných  obtíži.  M. 
i  zde  vykvasiti  se  můŽe,  jak  svrchu  již  udáno 
při  kvašení  v  sudě.  Je-li  zde  m.  po  prvním 
i  druhém  kvašení  již  učištěna,  musí  se  i  zde 
do  otevřené  nádoby  pípa  zasaditi,  aby  na 
dně  usazené  kvasnice  m-ny  již  učištěné  ne- 
kalily. Tak  upravená  a  pravidelně  vykvašená 
m.  vydrží  pak  jako  víno  z  révy  více  let.  Pro 
uschování  m-ny  hodí  se  kterákoliv  místnost 
suchá,  je-li  v  ní  teploty  nejvýše  14  až  18®  R. 
Teplota  místnosti  nemá  na  jakost  m-ny  ve- 
likého vlivu.  Čím  jest  víno  toto  vyleželejší, 
tím  je  též  lahodnější  a  silnější.  Lánve  s  ví- 
nem medovým  klademe  ve  sklepě  vždy  ležmo. 
Není  nikterak  na  újmu  jeho  hodnoty,  za- 
hrabujeme-li  láhve  do  písku  nebo  do  hlíny. 
Láhve  v  písku  polévají  někteří  vyrábitelé 
též  solnou  vodou,  kteráž  chladí.  Avšak  nutné 
to  není,  neboť  dobrá  m.  se  ve  sklepě  ne- 
zkazí, je-li  jen  poněkud  chladný.  Dobrá  m. 
jest  vždy  na  líh  bohatší  než  víno  hroznové. 
Staří  Slované  a  Němci,  než  bylo  do  jejich 
krajin  zavedeno  víno  jiné,  nemohli  si  m-ny 
ani  dost  vynachváliti.  Pěstovaliť  včely  ten- 
kráte hlavně  jen  k  vůli  tomu,  aby  měli  dosti 
medu  k  vyrábění  m-ny.  Podnes  jest  m.  oblí- 
beným nápojem  v  Rusku,  Polsku  a  v  Uhrách 
a  bylo  by  žádoucno,  aby  i  u  nás  opět  zdo- 
mácněla. Ta, 

Medovnik,  bot.,  viz  Melittis. 

Medrese,  plur.  mcddris  (od  ders,  čtení), 
arab.  «»  učebna,  studovna;  stolice  a  úřad 
učitelský,  kollej,  kollegiátní  mešita,  akade- 
mie, universita.  Výraz  po  výtce  pro  vysoké 
školy  muhammedánské  rázu  především  ná- 
boženského, kde  se  vykládaly  korán,  hadís 
(tradice"),  dogmatika,  právo,  grammatika  i  rhé- 
torika,  logika  i  metafysika,  za  největšího  pak 
rozkvětu  vzdělanosti  arabské,  za  Abbásovců 
a  ve  Španělích,  i  vědy  exaktní,  lékařství, 
chemie,  hvězdářství  a  mathematika.  Učitel 
slul  muderris;  žák  muderres.  tdlib,  také  súchte 
rili  sof  ta  ^  po  odbytém  kursu  ddniŠmendy  na- 
čež směl  již  vypomáhati  při  vyučování,  opa- 
kovati s  mladšími,  býti  mulid  (repetitor). 
Toužil-li  kdo  výše,  státi  se  doktorem  práv, 
meuld  či  molla,  nebo  zaujmouti  sám  profes- 
suru,  třeba  bylo  sedmiletého  studia  zákonů 
a  posloupného  postupu  na  dráze  ulemu  (práv- 
níků a  theologů).  Ústavy  bylo  každému  bez 
rozdílu  volno  navštěvovati,  a  studovalo  ve 
Španělsku  medicínu  také  mnoho  žen.  M-sy 
zřizovány  bývaly  ponejvíce  ra  blízku  mešit, 
u  hrobů  islám,  světců,  podle  nichž  dostávaly 
jméno,  neb  i  v  meŠitách  samých,  což  hlavně 
ve  Španélích  prvou  dobou  bylo  zvykem, 
kdež  pak  názvem  m.  spíše  rozuměti  knihovny 
u  těchto  mešit  zakládané.  Tak  sděluje  Ibn 
al-Chatíb,  že  první  m-su  takovou  založil  Riz- 
ván  hádžib  (f  760)  v  Granadě,  nejslavnější 
pak  bibliotékou  na  Pyrenejském  poloostrově 
byla  m.  cordovská,  o  600.000  závitků.  Jsouce 
ovocem  zbožných  nadací,  m-sy  poskytovaly 
chovancům  svým  i  příbytek,  stravu,  šat  a 
knihy.    Hlavně  v  Persii  byly  vlastně  tím,  co 


v  Magribu  slovo  idvije,  t.  j.  i  náboženskou 
školou  i  přístřeším  zdarma  skýtaným,  podá- 
vajíce v  mnohém  obdobu  se  středověkými 
kláštery.  Učební  síně  a  jizby  otvíraly  se  do 
sloupových  chodeb,  tvořících  čtyřstranný 
dvůr,  uprostřed  něhož  šumělo  zřídlo.  Nej- 
slavnější m-sy  byly  v  Cordově,  Toledu,  Sy- 
rakusách,  Bagdádu,  Damašku  a  Alexandrii, 
kterážto  však  založena  již  Ptolemaiovci  a 
jenom  po  stránce  náboženské  Araby  změ- 
něna. Návštěva  m-es  bývala  hojná,  šla  do 
tisíců,  a  následkem  toho  měli  professoři 
skvělé  postavení.  Vysoké  školy  ve  Španěl- 
sku, počtem  17,  lákaly  k  sobě  slávou  svou 
i  křesťany  a  to  v  takovém  množství,  že  již 
v  IX.  stol.  stesky  se  ozývají  na  zanedbáváni 
bible  a  latiny  a  na  přílišné  obírání  se  kře- 
sťanské mládeže  s  vědou  a  literaturou  arab- 
skou. Neméně  vynikly  též  m-sy  cařihradské, 
jichž  Muhammed  II.  hned  po  dobytí  města 
osm  založil  jen  při  mešitě  svého  jména.  Uči- 
tel dogmatiky  bral  platu  denně  20  akcí,  uči- 
tel rhétoriky  30,  občanského  práva  40,  úst- 
ního podání  50,  vykladač  kor'ánu  60  akcí 
neboli  asprŮ.  Dosud  vynikají  m-sy  v  Mediné^ 
Ispahánu,  Bochaře,  Azharie  v  Kahíře,  Kair- 
van  v  Tunisu,  Ahmedie,  Nur-i  Osmanie,  Aja 
Sofia  v  Cařihradě.  V  mluvě  obecné  význam 
slova  m.  klesá  teď  na  školu  vůbec,  na  př. 
m-i  ni^dmi,  vojenská  škola.  —  Srv.  Wůsten- 
fťld,  Die  Akademien  d.  Araber  u.  ihre  Lehr. 
(Gotinky,  1837);  Haneberg,  Ober  das  Schul- 
u.  Lehrviresen  d.  Mohammedaner  im  Mittel- 
alter  (Mnichov,  1850);  Fell,  Uber  d.  Ursprung 
u.  die  Entwicklung  d.  hóheren  Unterrichts- 
wesens  bei  d.  Moham.  (Kolín  n.  R.,  1883); 
Faulmann,  Im  Rciche  des  Geistes  (Vídeň, 
1894);  Dvořák,  O  kulturním  významu  Arabů 
pro  Evropu  (Praha,  1884). 

M^drzeoki  Adam,  právník  a  advokát 
polský  (t  1832).  Za  čtyřletého  sněmu  vy- 
stupoval horlivé  v  záležitosti  mést  polských 
a  za  tím  účelem  uveřejnil  anonymně  tyto 
práce:  Prawa  miast  pohkich  (Varšava,  1789); 
Wiadomošč  o  pierwiastkowej  -{asad^ie  miast 
w  Polsce^  ich  s\c\ególnych  pr\ywUejach  i  wol- 
nošciach  (t.,  1789);  Zbiór  pratv,  dowodów 
i  tiwag  ^  trešci  tych^e  wyntkajqcych\  Do  de- 
putacyi  pi\ei  N.  Króla  i  N.  stany  R^eciy  po- 
spol i  téj  do  miasta  Wars^awy  wybranej  (t., 
1789).  —  Syn  jeho  Ondřej  M.  (t  1830)  na- 
psal: O  prawie  r^eciowém  polskiém  (Varšava, 
1828). 

Modlila  viz  Medulič. 

XedaUó  Ondřej  (též  Medola,  Medula, 
Meldolla),  jinak  Andrea  Schiavone, 
malíř  a  ryjec  (♦  1517  v  Šibeníku  v  Dal- 
mácii —  t  1582  v  Benátkách).  Již  v  útlém 
dětství  dostal  se  s  rodiči  do  Benátek  a 
v  chudém  prostředí,  mezi  zedníky  a  loďaři, 
seznamoval  se  se  základy  kreslení,  kopíruje 
rytiny  Parmegianinovy.  Hocha  ujal  se  Tizian 
a  svěřil  mu  výzdobu  části  stropu  benátské 
knihovny  sv.  Marka.  Práce  odpovídala  spíše 
koloristickému  nadání  M-ovu  než  dosavadní 
ozdobování  fagad  a  truhel.  M.  zobrazil  tu: 
Moc  vojenskou^  NejvyŠŠi  moc  a  Kné{stvi.  Ko- 


MeduUa  —  Medusy  polypovité. 


11 


lorit  a  hojné  použití  temnosvitu  zastírá  ne- 
dostatky kresby.  Činnost  M-ova  byla  velmi 
plodná.  V  Benátkách  jsou  od  něho  v  chrámč 
dcl  Carmine:  sv,  Petr,  sv.  Pavel ,  prorok  EiidŠ, 
čtyři  evangelisté,  Maria  s  anděly  a  Obětováni 
Páně.  Jiné  obrazy  jeho  chovají  tamže  chrámy 
sv.  Apollináře  a  sv.  Šebestiána  a  paláce  sou- 
kromé. Jiná  díla  M-ova  jsou  ve  Francii, 
v  Drážďanech  (Pieta),  ve  Vídni  {vlastni  podo- 
bipia  a  12  jiných  dél),  v  petrohradské  Ermi- 
táži  {Jupiter  a  !o  v  nádherné  krajině).  Ne- 
malá zásluha  M-ova  jest,  že  maloval  krajiny 
jako  samostatný  genrc.  V  Berlíně  chovají  od 
něho  krajinu  hornatou  a  lesnatou.  Dále  máme 
od  M-e  134  rytin,  z  nichž  nejvíce  se  cení 
Únos  Heleny  dle  vlastního  obrazu  M-ova. 
jsou  mezi  nimi  i  krajiny.  —  Srovn.  »ČČM.«, 
1855,  str.  279  si.,  a  Kukuljeviéův  »Slovník 
amjetnikah  jugoslavenskih«,  str.  264  si. 

Medvlla  a  mednllámi  viz  Mícha  a 
Morek. 

Xednlloseae  Cotta,  zkamenělé  kmeny  ve 
svrchním  karbonu  a  zejména  permu,  které 
tvoří  přechodní  tvar  mezi  kmeny  kapradin 
z  čeledi  Afaraitiaceae  a  kmeny  nahosemen- 
ných  z  čeledi  Cjrcadaceae.  EBr. 

Xedim,  místo  a  zřícenina  starověkého 
hradu  v  území  Kučů  Drekálovičů  na  okraji 
Podgorirké  roviny,  nedaleko  hranice  albán- 
ské na  Černé  Hoře.  Proslulé  zejména  vítěz- 
stvím, jehož  2.  srp.  r.  1876  Černohorci,  ve- 
dení vojvodou  Markem  Miljanovem,  dobyli 
nad  9000  muži  tureckého  vojska.  dš. 

Hednft,  medu  nice,  bot.,  viz  Mclissa. 

Xedima  viz  Mclissacus. 

Medimiinik,  bot.,  viz  Spiraea  Ulma- 
ria  L. 

Medusa  viz  Gorgó. 

Medusa,  planctoida  objevená  21.  září 
r.  1875  Perrotincm  v  Toulouse.  Střední  jas- 
nost v  opposici  12*9,  prům.  15  km,  ozna- 
čení ^.  Gs. 

Mednsae  oaput.  Při  chorobách  jater- 
ních,  rušících  oběh  ve  vrátnici,  a  při  neprů- 
chodnosti žíly  vrátnicové  krev,  nemohouc 
volně  vtékati  do  žil  jaterních  a  duté  žíly, 
klesti  sobě  nový  oběh  novými  drahami  a 
mimo  jiné  i  žilou  paraumbilikální;  kořeny 
žfly  této,  vynikajíce  ze  žil  břišních,  spojuií 
se  v  pupku  ve  kmen,  který  ústí  se  do  žíly 
vrátnicové.  Při  vypsaných  překážkách  oběhu 
žíla  paraumbilikální  se  žilami  břišními  rozšíří 
se  v  mohutné  modravé  pruhy,  které  kolem 
pupku  utvoří  mohutný  haditý  věnec.     Mx. 

Mediudna  hlava  viz  Gorgóneion  a 
Gorgó. 

Medusy  polypovité  {Scyphomedusae , 
Acalepha,  Acraspeda,  viz  tab.),  řád  láčkovců 
(Coelentemta)  z  třídy  polypovitých  {Scy- 
pko^oc).  Jsou  to  živočichové  mořští  s  tělem 
podoby  pohárovité  {Stauromedusae,  Perome- 
dusae),  kostkovité  {Cubomedusae),  zvoncovité 
až  terčoviť*  ( Discomedusae),  Svrchní  stěna 
lélni '  exumbreila)  jest  vypuklá,  zpodní  {subum- 
brella)  vydutá.  U  skupiny  Stauromedusae  jest 
svrchní  stěna  tělní  na  vrcholu  vytažena  ve 


stopku,  jež  u  některých  zástupců  uvedené 
skupiny  (čel.  Lucernariidae  a  podčeleď  De^ 
pastridae)  slouží  k  upevnění  se  na  předmě- 
tech vodních.  Tělo  proniklé  jest  dutinou 
gastrovaskulární  (dutinou  zažívací 
a  oběhu),  rozdělenou  přehrádkami  (septami 
či  taeniolami),  čímž  dánv  jsou  paprskovité 
směry,  dle  nichž  části  těla  jsou  uspořádány. 
Rozeznáváme:  čtyři  směry  mczipřehrád- 
kové  (perradie,  rádie  prvního  řádu), 
čtyři  směry  přehrádkové  (ve  směru  pře- 
hrádek,  interradie,  radic  druhého  řádu) 
a  osm  směrů  vedlejších  Cmezi  oběma  směry 
předešlými,  adradie,  rádie  třetího  řádu). 
Okraj  těla  bývá  laločnatě  rozdělen.  V  zá- 
kladním případě  rozeznáváme  osm  párů  la- 
loků: čtyři  páry  ve  směrech  mezipřehrádko- 
vých  a  čtyři  ve  směrech  přehrádkových. 
Počet  laloků  může  však  býti  až  značně  roz- 
množen. U  skupiny  Cubomedusae  srůstají  la- 
loky v  paplachetku  {pseudovelum,  vela- 
rium^i,  jež  však  na  rozdíl  od  plachetky  medus 
slimýšovitých  jest  proniklá  vychlípeninami 
dutiny  gastrovaskulární.  U  skupiny  Stauro- 
medusae není  lalokův  okrajnich,  toliko  čeleď 
Lucernariidae  této  skupiny  má  ve  směrech 
vedlejších  osm  laloků  ranienovitých,  t.  zv. 
ramena.  Na  okraji  těla  bývají  též  tykadla, 
umístěná  většinou  mezi  laloky.  Jsou  dlouhá 
nebo  krátká,  většinou  dutá,  menšinou  plná 
fna  př.  skupina  Cannostomae).  Bývají  čtyři 
(na  př.  skupina  Cubomedusae,  rod  Pericolpa) 
neb  osm  (na  př.  rody  Nausithoe,  Pelagia)  neb 
větší,  až  značný  počet.  Jsou-li  ve  značnějším 
počtu,  bývají  někdy  ve  svazečky  (vedle  sebe 
nebo  za  sebou)  sestavena  a  bývají  též  někdy 
posunuta  nad  okraj  tělní  (rody  Aurelia,  Auro- 
sa)  nebo  pod  okraj  tělní  (rody  Cyanea,  Pes- 
monema.  Patera,  Melusina,  Phaceliophora). 
U  čel.  Lucernariidae  tykadla  umístěna  jsou 
jednak  mezi  rameny  (někdy  zakrň  ují),  jednak 
na  ramenech,  na  nichž  pak  jsou  shloučena  ve 
chvosty.  U  skupiny  Rhi^ostomae  tykadel  není. 
Dutina  gastrovaskulární  opatřena  jest 
jícnem  povstalým  z  vchlípeniny  ektodermální 
i  otvírá  se  na  venek  ústy.  Tato  jsou  umí- 
stěna ve  středu  zpodní  stěny  tělní  nebo  se 
nalézají  na  konci  roury  ústní  (vlastně  jíc- 
nové), jež  jako  ústa  jest  čtyřhranná,  s  hra- 
nami ve  směrech  mezipřehrádkových.  Jinak 
bývají  ústa  opatřena  rameny  či  laloky 
ústními  (skupiny  Semostomae,  Rhi\ostomae  a 
Cubomedusae^.  Bývá  jich  čtvero  m  bo  podvoje- 
ním  osm  {Rhi\ostomae),  visí  od  úst  ve  smě- 
rech mezipřehrádkových,  okraje  jejich  bývají 
více  méně  zvlněny,  až  silné  zkadeřeny.  U  sku- 
piny Rhi\ostomae  okraje  ramen  částečně  srů- 
stají, místa  nesrostlá  tvoří  pak  kanál  a  ka- 
nálky ramenní,  jež  otevírají  se  na  venek 
otvory  okraj  nimi.  Tyto  otvory  sloufc'  za  dru- 
hotné otvory  ústní,  neboť  vlastní  ústa  u  sku- 
piny Rhi\ostomae  zarůstají.  Uvnitř  těla  dutina 
gastrovaskulární  dělí  se  v  případě  jednoduš- 
ším (skupiny  Stauromedusae,  Cubomedusae  a 
Peromedusae)  na  čásC  střední  a  na  čtyři 
vakovité  kanály  paprskovité,  oddě- 
lené zřetelnými  přehrádkami  a  spojené   na 


12 


Medusy  polypovité. 


obvode  kanálem  obvodním.  Tento  kanál 
obvodní  bývá  někdy  druhotným  srůstem  dvo- 
jitý. V  případě  složitějším  (u  skupiny  Disco- 
medusae)  přehrádky  méně  nebo  více  (až  na 
pouhé  stopy)  zanikají  a  částečným  srůstem 
druhotným  povstává  8,  16,  32  kanálů  pa- 
prskovitých a  až  složitá  síC  kanálů  paprsko- 
vitých a  kanálů  laloky  opatřujících,  spoje- 
ných nebo  nespojených  kanálem  obvodním. 
U  rodu  Aitrelia  dutina  gastrovaskulární  ote- 
vírá se  na  venek  ještě  zvláštními  otvory  na 
okraji  tělním  (podobně  tomu  jest  u  medus 
slimýšovitých  ze  skupiny  Leptom^tínsae),  Se 
zažívací  činností  dutiny  gastrovaskulární  sou- 
visí činnost  žlaznatých  vláken  gastrálních 
(gastrální  filamenta)  v  dutině  této  se  na- 
lézajících. Upevněny  jsou  pravidlem  při  zá- 
kladě přehrádek  v  podobě  řad  provázejících 
průběh  žláz  pohlavních  nebo  v  podobě  chvo- 
stů. Počet  jích  může  však  býti  umenšen  až  na 
jedno  na  každé  přehrádce.  Soustava  ner- 
vová jest  u  m-us  p-tých  ještě  dosti  jedno- 
duchá. Toliko  u  skupiny  Cubomedusae  vyvinut 
je  souvislý  okrajní  prstenec  nervový,  spojující 
okrajní  uzliny  nervové,  jež  opatřují  jednak  ty- 
kadla, jednak  okrajní  ústroje  smyslové.  U  ji- 
ných medus  jsou  jen  okrajní  uzliny  nervové, 
ztluštěniny  to  ektodermální,  spojené  jednak 
s  okrajními  ústroji  smyslovými,  jednak  s  ple- 
tení nervovou,  opatřující  okružní  a  paprsko- 
vité svalstvo  zpodní  stěny  tělní.  Ze  smyslo- 
vých ústrojů  vyvinuty  jsou  u  m-us  p-tých 
oči  (jamkovité  neb  s  čočkou,  zvláště  složitě 
vyvinuté  u  skupiny  Cubomedusae),  váčky  slu- 
chové s  útvary  sluchovými  (otolithy, 
vlastně  statolithy)  a  jamky  čichové.  Oči 
a  útvary  sluchové  umístěny  jsou  na  přemě- 
něných tykadlech  (t.  zv.  rhopalia).  Ta  na- 
lézají se  vždy  ve  výklenku  mezi  dvěma  sou- 
sedními laloky  okrajními  a  bývají  ještě  chrá- 
něna šupinou  krycí.  Rhopalia  jsou  též  nosi- 
teli okrajních  uzlin  nervových  a  jsou,  po- 
dobně jako  dutá  tykadla,  ve  spojení  s  duti- 
nou gastrovaskulární.  Pokud  se  jich  počtu 
týče,  bývá  jich  čtyři,  osmero,  řidčeji  více. 
Skupina  Stauromedtisae  nemá  rhopalií.  M.  p. 
jsou  pohlaví  odděleného,  toliko  rod  Chry 
saora  jest  obojetníkem.  Pásovitých  žláz  po- 
hlavních jsou  čtyři  páry.  Často  žlázy  vždy 
jednoho  páru  bývají  splynuty  v  jedno  těleso 
nabývajíce  tak  obyčejně  podoby  podkovovité. 
Vyvinuty  jsou  po  stranách  přehrádek  i  při- 
léhají ke  zpodní  straně  tělní.  U  skupiny  Cubo- 
medusae jsou  žlázy  pohlavní  listovité  podoby 
a  vynikajíce  z  přehrádek  trčí  volně  do  du- 
tiny vakovitých  kanálů  paprskovitých.  Uobo- 
jetníků  rodií  Chrysaora  žlázy  samčí  vyvinuty 
jsou  hlavně  na  ramenech  ústních.  Uzrálé 
produkty  pohlavní  dostávají  se  protržením 
do  dutiny  gastrovaskulární  a. odtud  ústy  na 
venek.  Jindy  (u  skupin  Peromedusae,  Semo- 
stomae  a  Rhi:[ostomae)  uzrálé  produkty  po- 
hlavní dostávají  se  nejprve  do  zvláštních 
dutin  pohlavních  (dutiny  subgenitální). 
Jsou  to  vývodním  otvorem  opatřené  vchlí- 
peniny  zpodní  stěny  tělní  v  místech,  kdež 
nalézají  se  žlázy  pohlavní.    Bývá  jich  tolik. 


kolik  jest  párů  Žláz  pohlavních,  u  skupiny 
Rhi^ostomae  splývají  však  v  jedinou  prostoru 
pohlavní  (subgenitální  porticus).  Vývoj 
děje  se  na  mnoze  prostřednictvím  larvy  pla- 
nulové  {planula)  a  provázen  jest  rodozměnou 
nebo  děje  se  bez  ní  (rod  Pelagia)^  Je-ii  rodo- 
zmčna,  vzniká  nejprve  polyp  medusový 
{Scyphistomá)  a  z  toho  pučením  ve  směru 
osy  tělní  a  příčným  oddělováním  medusovití 
jedinci  jednoduché  ústrojnosti  (s  osmi  páry 
laloků  okrajních,  stadium  Ephyva  zvané), 
z  nichž  dalším  růstem  a  zdokonalováním  po- 
vstávají pohlavní  medusy.  Nejstarší  odděle- 
nec  bére  s  sebou  tykadla  mateřského  jedince, 
jež  však  později  nahrazena  jsou  vlastními  ty- 
kadly. M.  p.  jsou  tvaro-  i  vývojezpytně  pří- 
buzné s  polypy  korálovými.  Nejpůvod- 
nější, ústrojnosti  nejvíce  se  blížící  polypu 
medusovému  jest  řád  Stauromedusae^  po  něm 
řády  Peromedusae  a  Cubomedusae^  kdežto  řád 
Discomedusae  jest  nejvíce  rozlišen.  M.  p.  jsou 
obyvateli  moří  a  průsvitností  rosolovitého  těla 
i  krásou  barev  jeho  náležejí  k  nejúhlednějším 
zjevům  mořským.  Vyskytují  se  obyčejné  hro- 
madně. Potravou  jsou  jim  drobní  živočichové. 
Velikostí  namnoze  nevynikají,  až  na  čeledi 
Crawbessidae,  Pilemidae  a  Cyaneidae  (na  př. 
Crambessa  tagi  Haeck.  s  tělem  40 — 60  cm  šir., 
Pilema  pulmo  Hzcck,  až  80  cm  šir.,  Cyanea  ca- 
pillata  Eschsch.  aŽ  1  m  šir.,  Cyanea  arctica  do- 
konce až  více  než  2  m  šir.,  s  tykadly  až  více 
než  40  cm  dl).  Nádherou  barev  honosí  se 
hlavně  čeledi  Cyaneidae  a  Pelagiidae.  Žaha- 
vost  těla  medus  jest  známa  a  někdy  i  člověku 
nepříjemná  (hlavně  z  rodu  Pelagia).  Vyhynulé 
♦vary  m-us  p-tých  známe  ien  nedokonale  a  ne- 
jistě pro  řídkost  jich  nalezišť  i  nedokonalost 
zachování.  Nalezeny  dosud  ve  zpodním  kam- 
briu ve  Švédsku,  ve  vrstvách  jurských  u  So- 
lenhofů  a  ve  svrchní  křídě.  O  poznání  ústroj- 
nosti vývoje  a  soustavy  m-us  p-tých  hlavní 
zásluhy  mají:  Peron  a  Lesueur,  Eschscholtz. 
Sars,  A.  Agassiz,  Gegenbaur,  Claus  a  zvláště 
Haeckel.  Do  r.  1886  známo  bylo  16  čeledi, 
80  rodů  a  více  než  200  druhů.  Stručný  pře- 
hled soustavy  dle  Haeckela  jest  tento:  1.  řád 
Stauromedusae  (čel.  Tesseridae  a  Lucernarii- 
dae  fzást.  na  tab.  Lucernaria  pyramidalis 
Haeck.l);  2.  řád  Peromedusae  (čel.  Pericolpi- 
dae  a  Periphyllidaé) ;  3.  řád  Cubomedusae  (čel. 
Charybdeidae  [zást.  na  tab.  Procharagma  proto- 
typus  Haeck.  |  a  Chirodropidae) ;  4.  řád  Disco- 
medusae (I.  podřád  Cannostomae  s  čel.  Ephy- 
ridae  fzást.  na  tab,  Palephyra  primi genia 
Haeck. J  a  Linergidae]  II.  podřád  Semostomac 
s  čel.  PelagidaCy  Cyaneidae  I  zást.  na  tab. 
Desmonema  Annaseťhe  Haeck.],  Flosculidae 
fzást.  na  tab.  Floscula  Prométhea  Haeck.  |  a 
Ulmaridae  Fzást.  na  tab.  Ulmaris  prototypus 
Haeck.];  III.  podřád  Rhi\ostomae  s  čel.  7b- 
reumidae  fzást.  na  tab.  Cassiopea  ornata 
Haeck.',  Pilemidae  fzást.  na  tab.  Stomolophus 
fritillaria  Haeck.],  Versuridae  fzást.  na  tab. 
Cannorlu:{a  connexa  Haeck.]  a  Crambessidae 
fzást.  na  tab.  Himantostoma  lorifera  Haeck. J). 
Literatura.  Peron  a  Lesueur,  Tableau  des 
Méduses  (Paříž,  1809);  Eschscholtz,  System 


MEDUSY  P 


I.  Luctnarla  pjnmiialit  H»tel..  Mits  irttl.  (•  MOphs,  ju  )eM  m^un  pUpnntu,  r  nmtiu,  t  irkadlt,  f  iUiy  pohln 
■■/  ml  podtluf,  o  ánni  inyilnf  ti  itufullnu,  t  irkidla).  —  }.  Pattfkyra  prbmigrmla  Huek  nttl.  —  4,  Dttmontma  A 
datlnr  (■■InTiiknltml.  o  inyilmf  duní  el  ifaopiIlDin.  t  lyktdla.  f  lUiy  pahluval,  fd  datln  tlai  pofalanlc)!,  i  fimlH  kli 
7.  AoiiwtoiHtw  fritiBariů  H>«k.  iDcnt.  poníknd.  -  í,  Catiiopta  onala  H»«li.  inwnt.  —  g.  Himmioiloma  lorífera  I 
ním  Mlat,  f  lUiT  poblavnl,  o  úMiaj  •myilotf  d  Tbopillnai,  d  iitidiil  iái  dmiair  (uiRmiliuUnil.  r  n 


OTTĎV  SLOVNlK  NAUČNÝ. 


POLYPOVITÉ. 


^  —  1.  PmekaratmA  pmolypiu  Huck.  n4ti.  i»  nnhni  Rtoa  t*lni.  /  n>u*J 
MirAbr  Hbk^  ibhií,  arklr  fci  tlkai,  fásMfné  vobniBaf  {a  kvrclinl  Kéu  ttínL, 
r  tmati.  —  í.  FloKuia  Prvmttkta  HaKk.  tvttt,  —  6.  Vlmarii  /rololypiii  Haeeli 
Úd  HHxk.  10(111.  poatbuil.  PohI*d  d% 


Mbm,  i  iliUjr  psUinl,  dJ  «UBl  kh 
inknrit;  Innál  nkovitf,  lí  Híadiil  Cl 
lil.  (I  Irkidli.  i  hinaiy  lalak  «itBt). 


Medusy  slimýšovité  —  Medvědi. 


1:5 


der  Acalephen  (Berl.,  1829);  A.  Agassiz,  North 
Aroerican  Acalcphae  (Cambridge,  Mass.,  1865); 
Haeckel,  Monographic  der  Medusen  I.  Das 
System  der  Medusen  (Jena,  1880);  týž,  Mono- 
graphic der  Medusen  II.  Die  Tiefsee-Medusen 
der  Challengerreiso  und  der  Organismus  der 
Medusen  (Jena,  1881).  Srv.  též  článek  Láč- 
kovci.  Šc. 

JĚ^ánmj^  slimýiovlté  v.  Polypi  sli- 
mýšovití. 

Modvdd,  zool.,  v.  Medvědi. 

M.  ve  hvězdářství,  jméno  dvou  podob- 
ných souhvězdí  scv.  nebe,  která  se  rozezná- 
vají jako  M.  Malý  a  M.  Velký.  Obě  slují 
též  Vůz  Malý  a  Velký  pro  polohu  7  hlav- 
DÍch  hvězd.  Název  Vůz  místo  Velkého  M-a 
přichází  již  u  Inddv  a  v  knize  Jobově,  td^ž 
u  Řekfiv  jest  název  Vůz  (afiaja)  tak  častý 
jako  název  M.  (vlastně  medvědice,  ixQHtog), 
V  Uiadě  (18,  487)  zobrazuje  Héfaistos  na 
štítě  Achillově  »M-a,  jenž  také  Vůz  sluje«, 
a  Odysseus  pátrá  na  moři  po  tomto  sou- 
hvězdí označeném  dvojím  jménem  (Odyss. 
5.  273). 

M.  Malý  (Ursa  minor),  blízko  se  v.  pólu,  čítá 
54  hvězdy  pouhým  okem  viditelné,  z  nichž 
n  (polárka,  hvězda  polární,  točnová)  a  fi  jsou 
velikosti  2.,  y  vel.  3.,  í,  f,  t  vel.  4.,  ostatní 
menší.  Polárka  vzdálena  jest  od  vlastního 
pólu  iVa®  (v.  Alignement)  a  podvojná,  prů- 
vodce je  velikosti  9.  ve  vzdal.  18".  Původně 
představovalo  souhvězdí  to  Psa,  proto  sluje 
polárka  též  Kynosúra  (psí  ohon). 

M.  Velký  {Ursa  major),  mezi  120—210*  rekt- 
ascense  a  30 — 75®  scv.  dekl.,  obsahuje  6  hvězd 
vel.  2.  a  celkem  (dle  Heisa)  227  hvězd  pou- 
hým okem  viditelných.  Sedm  těchto  hvězd 
hlavních  tvoří  Vůz  (Davidův);  4  do  čtyř- 
úhelníku  postavené  hvězdy  znázorňují  kola, 
2  voj  a  1  vozku.  Jinak  označuje  mnoho  ma- 
lých hvězd  hlavu  a  nohy  M-a  (medvědice), 
kdežto  7  hlavních  hvězd  tvoří  zadek  a  ohon 
(jména  jejich  viz  ve  či.  Hvězdoznalství). 
Blízko  t  na  voji  je  hvězdička  5.  vel.  g  neb 
Alkor  (jezdec),  kterou  dobré  oči  rozeznají. 
Vzdálenost  činí  asi  li'/*'-  Hvězda  f  je  po- 
dvojná, průvodce  jejího  5.  vel.  ve  vzdal.  14" 
objevil  Kirch  1.  září  1700.  Také  5  je  podvojná, 
hlavní  hvězda  4.  vel.  Žlutavá,  průvodce  5.  vel. 
šedobílý,  střední  vzdálenost  2*6",  doba  oběhu 
60-7  roku.  Měnivé  jsou:  R  (objevil  Pogson 
r.  1853,  perioda  3054  dne,  mění  se  mezi 
6.— 13.  velik.),  S  (objevil  týž  t.  r.,  perioda 
223*92  dne,  mění  se  mezi  7.-11.  vel.),  ^(obj. 
Bonn  r.  1860.  perioda  257*2  dne,  mění  se 
mezi  6Vj— -1272  vel.).  Souhvězdí  toto  obsa- 
huje tél  několik  mlhovin  teleskopických, 
mezi  nimi  velkou  planetární  mlhovinu  jižně 
od  0  (již.  zadního  kola).  VRý. 

■edvédév  (MpABt^es-b):  1)  M.  Simeon, 
duch.  spisovatel  rus.,  v.  Silvestr. 

2)  M.  Petr  Michajlovič,  herec  ruský 
(*  1837  v  Moskvě),  byl  po  20  let  ředitelem 
divadla  v  Kazani  a  odchoval  mnoho  před- 
ních herců  ruských.  Od  r.  1890  byl  hlavním 
režisérem  Aleksandrinského  divadla.  Srv.  jeho 
autobiografii  (Kazaň,  1886). 


3)  M.  Lev  Michajlovič,  spisovatel  rus. 
(♦  1864),  jako  student  moskevské  university 
vypověděn  z  politických  příčin  na  venkov, 
kde  žil  do  r.  1889.  Lit.  činnost  zahájil  r.  1883 
humoristickými  verši.  Jest  spolupracovníkem 
předních  časopisů  a  vydal  sbírku  Stichofvo- 
renija  (Moskva,  1886). 

Medvedgrad,  hrad,  jehož  zříceniny  roz- 
kládají se  v  lese  nad  potokem  Medvědicí  ne- 
daleko na  v.  od  Záhřeba  ve  výši  687  m.  M. 
vystavěn  byl  s  povolením  královským  Filip- 
pem,  biskupem  záhřebským,  v  1.  1249—1254, 
maje  co  značná  pevnost  chovati  v  sobě  po- 
klady biskupské.  Roku  1262  ujal  hrad  král 
Bela'  IV.  a  dosadil  sem  své  náměstky  pod 
záminkou  nebezpečí  od  krále  Přemysla  Ota- 
kara II.  Z  doby  správy  královské  udrželi  se 
v  pověstech  kasteláni  Gardun  a  Torusti,  kteří 
byli  ve  stálém,  krutém  nepřátelství  s  měšťany 
záhřebskými.  Biskupům  hrad  prese  vše  na- 
léhání vrácen  nebyl,  drželi  jej  střídavě  krá- 
lové a  domácí  i  cizí  šlechta,  zejména  hrabata 
Celjští  a  Zrinští;  r.  1642  byl  hrad  již  v  roz- 
valinách. Nyní  náleží  k  panství  rodiny  Kul- 
merů.  V  lidu  udržela  se  pověst  o  Černé  krá- 
lovně (Crna  kraljica),  jež  prý  tu  sídlila.  Zří- 
ceniny, jež  poskytují  rozsáhlou  vyhlídku  do 
okolí,  jsou  turisty  hojně  navštěvovány,   dš. 

Xedvédl  ( Ursus  L.),  rod  šelem  medvě- 
do vitých  (čeledi  Ursidae),  liší  se  od  ostat- 
ních rodů  své  čeledi  statným  a  zavalitým  tě- 
lem, pokrytým  dlouhou  srstí,  podlouhlým 
čenichem,  krátkými  a  nejapnými  končetinami 
s  tupými  drápy  na  prstech  i  kratinkým  oca- 
sem. Ve  chrupu  (v.  Medvědovité  šelmy) 
jsou  hořejší  zuby  mezemi  (praemolares)  malé, 
o  jednom  kořeni  a  záhy  vypadávají;  1.  jest 
přímo  u  silného  klu,  poslední  jest  již  troj- 
hrotý,  má  kuželovitý  hrot  přední,  trochu 
nižší  hrot  zadní  a  nepatrný  hrot  vnitřní, 
proti  zadnímu  vnějšímu  hrotu  ležící.  Z  do- 
lejších zubů  mezerních  má  jen  poslední,  jedno- 
hrotý  a  malý,  dvé  kořenů.  První  stolička  v  ho- 
řejší čelisti  jest  veliká,  má  4  nízké  hrboly  a 
četné  vrásky  i  hrbolky  vedlejší;  první  sto- 
lička dolejší  jest  úzká,  má  v  předu  široký 
hrbol,  pak  vnější  a  vnitřní  hrbol  podoby 
skoro  rovné.  Druhá  stolička  hořejší  jest  ši- 
roká, má  povrch  hrbolatý,  vrásčitý  a  v  předu 
4  nízké  hrboly;  druhá  stolička  áolejší.  jest 
také  široká,  se  2  předními  hrboly,  třetí  sto- 
lička 3hranná,  na  koruně  vráskovaná.  Dlouhá 
lebka  má  velikou  dutinu  mozkovou  a  slabý 
hřeben  sagittální.  V  kostře  končetin  jsou 
kosti  ramenní  (humerus)  a  stehenní  (femur) 
štíhlé,  metapodialia  krátká,  ale  silná;  5.  prst 
obojích  končetin  má  rovnou  délku  jako  4., 
ostatní  jsou  od  krajního  k  vnitřnímu  postu- 
pem kratší  i  slabší.  M.  žijí  především  v  ze- 
mích studeného  a  mírného  zeměpásu ;  v  hor- 
kém pásmu  nalézáme  je  spíš  jen  vysoko 
v  horách.  Obývají  v  jeskyních  a  pod.  dou- 
patech; v  zimě  spí,  ale  občas  ze  spánku  se 
probouzejí.  Umějí  na  zadních  nohou  se  vzty- 
čiti a  po  nich  běžeti;  jinak  jsou  pohyby  m-dů 
málo  obratný.  Na  naší  pevnině  žije  jediný 
druh,  m-ěd  obecný,  brtník  {Ursus  arctos 


14 


Medvědica  —  Medvědice. 


L.);  má  tělo  zdélí  2  m  (ocas  jen  8  cm  dl.), 
výšku  v  plecích  až  iV*  w  a  hustou,  kolem 
\ic\  na  břiše  a  na  zadní  straně  končetin 
delší  srst  barvy  hnědé,  buď  světlejší,  až 
i  žlutohnědé,  buď  naopak  tmavé,  až  černo- 
hnědé, zřídka  našcdivělé  nebo  stříbrošedé. 
Mladí  m.  mají  na  hrdle  bělavý  obojek.  Brtník 
jest  domovem  v  Evropě  i  v  Asii,  obývá 
v  Evropě  na  velchorách  v  Pyrenaejích,  Al- 
pách, Karpatech,  na  Balkáně,  Kavkaze  a  na 
Uralu,  pak  po  vší  Rusi,  v  severní,  střední  a 
přední  Asii,  v  Africe  na  pohoří  Atlantském. 
V  Anglii,  Francii  a  v  Němcích  jest  zcela  vy- 
huben; u  nás  v  Čechách  zastřelen  poslední 
m-ěd  na  Šumavě  v  želnavském  hájemství  dne 
14.  listop.  1856.  Od  té  doby  pozorována  tu 
dvakráte  jen  stopa  jeho  ('1864,  1875).  Obývá 
ve  velikých,  bujných,  málo  navštěvovaných 
lesích,  kde  jsou  temné  houštiny,  duté  stromy 
a  jiná  příhodná  doupata.  V  létě  sbírá  jahody, 
houby  a  í.  býlí,  rozhrabává  mraveniště,  vy- 
bírá zásoby  divokým  včelám,  ale  především 
ukládá  o  život  všeliké  zvěři,  jiným  dravcům 
i  domácím  zvířatům.  Na  člověka  nejsa  po- 
drážděn nebo  hladov  útoku  nečiní.  Jest  ne- 
pochybno,  že  m.  v  trvalý  zimní  spánek  ne- 
upadají;  víme  na  př.,  že  za  oblevy  ze  skrýší 
vylézají  a  nuzné  zbytky  květeny  spásají.  Páří 
se  z  jara  a  po  30  nedělích  mívá  samice  1  až 
3  mláďata,  jež  s  počátku,  asi  4  neděle,  ne- 
vidí. Zejména  z  mládí  jest  brtník  učelivý  a 
zkrotnc ;  po  čase  však  přece  se  počne  u  něho 
jeviti  povaha  šelem.  Lidé  jej  loví  proto,  Že 
jest  škodliv,  a  pro  kožišinu;  maso  není  chutné, 
jen  tlapy  a  uzené  kýty  bývají  pojídány.  Sádla 
užívají  zejména  horalé  jako  léku. 

Z  ostatních  m-dů  starého  světa  sluší  uvésti 
nejprve  m-da  tibetského  (U,  torquatus 
Wa^jn.,  U.  tibetanus  F.  Cuv.,  domácím  jmé- 
nem kuma),  jenž  má  tělo  dosti  štíhlé,  na 
krku  huňatou  hřívu,  srsC  černou,  pod  zpod- 
ním  pyskem  bílou,  a  také  na  hrdle  prohnutý, 
příčný  obojek  bílý,  často  prodloužený  v  po- 
délný pruh  až  na  hruď;  jest  domovem  v  se- 
verních končinách  Vých.  Indie,  v  Nepalu, 
Kašmíru,  sev.-vých.  Sibiři,  v  Číně  a  Japan- 
sku.  Na  ostrovech  vých.-indických  i  v  Zadní 
Indii  žije  menší  m-éd  malajský  {U.  ma- 
íayanus  Raffl.;  délka  táhlého  těla  jen  1V4  ni); 
čenich  jest  kratší  a  širší  než  u  ostatních 
druhů,  tlapy  veliké,  drápy  dlouhé,  srsť  krátká 
barvy  černé;  jen  čenich  jest  po  stranách  re- 
zavý a  na  hrudi  jest  podkovovitý  znak  rezavý 
neb  i  bělavý.  Slídí  zejména  po  plodech  a 
škodívá  v  sadech  kakaových.  Trochu  větší 
(1-8  m)  a  zavalitý  nfi-ěd  pyskatý  {(/.  labia- 
tus  Desm.)  má  jméno  po  velikých  a  pohyb- 
livých rtech,  jež  mohou  býti  v  před  tak  po- 
vystrčeny, že  se  úzká  morda  podobá  až  skoro 
rouře.  Také  nos  jest  rozšířen  v  ploskou  a  po- 
hyblivou desku,  na  níž  se  nalézají  obě  příčné 
nozdry,  pohyblivými  klapkami  opatřené;  ja- 
zyk jest  dlouhý  a  úzký.  Nohy  jsou  ozbrojeny 
převelikými  srpovitými  drápy.  Na  temeni,  šíji 
a  na  hrdle  jest  srsC  delší,  huňatá;  barvu  má 
černou,  na  čenichu  šedou  nebo  bělavou  a 
na  hrudi  jest  podkovovitá  skvrna  bílá.  Tento 


druh  jest  domovem  v  horách  jižní  Asie  i  na 
Ceylonu  a  živí  se  stravou  bylinnou  a  men- 
šími živočichy,  zejména  bezpáteřnatými,  ale 
podrážděn  činí  útok  i  na  člověka.  Ž  ameri- 
ckých m-dů  jest  nejnebezpečnějším  dravcem 
severozápadních  končin  tohoto  zemědílu  m-ěd 
popelavý  {U.  cintrenx  Dcsm.)^  podobný  na- 
šemu brtniku,  ale  větši  (délka  2*4  m)  a  sil- 
nější. Má  také  kratší  lebku,  širší  čelo  a  ve- 
lice zakřivené  drápy,  na  předních  prstech 
delší  než  na  zadních.  SrsC  jest  dlouhá,  kos- 
mátá,  tmavohnědá,  ale  jednotlivé  chlupy  jsou 
na  koncích  bledší.  Živí  se  plody,  zvláště  Ža- 
ludy, ale  odvažuje  se  útoku  i  na  větší  ssavce, 
ba  také  na  člověka;  tento  zase  jej  pronásle- 
duje pro  dobrou  kožišinu  a  pro  maso.  Zná- 
mějším jest  menši  (2  m)  m-ěd  americký 
neboli  baribal  {U.  americanus  Pall.),  po  vŠí 
Severní  Americe  nad  Mexikem  velmi  hojný. 
Dlouhá  a  lesklá  srsť  má  barvu  černou;  jen 
morda  jest  po  stranách  plavá  a  také  před 
okem  jest  skvrna  této  barvy.  Obratný  tento 
m-ěd  nečiní  na  člověka  útoku,  ale  napadá 
skot  a  j.  domácí  zvířata;  živi  se  však  také 
rosdinami.  Lidé  jej  loví  především  pro  koži- 
šinu a  pro  maso.  Všickni  tito  m.  mají  tlapy 
vezpod  lysé.  Naproti  tomu  je  má  srstí  po- 
rostlé měd  lední  (£/.  maritimus  Desxn).  Má 
tělo  zdélí  až  2'7  m,  hlavu  úzkou,  čenich  nej- 
prve silný,  do  předu  zašpičatělý,  krk  delší 
než  ostatní  m  ,  nohy  nižší,  mohutnější  a  mezi 
prsty  krátké  blány  plovací.  Srsť  jest  vezdy 
sněhobílá,  u  starých  zvířat  poněkud  sežloutla. 
M-čd  lední  žije  v  polárních  končinách  všech 
dílů  světa  na  pobřežích  tam,  kde  alespoň  po 
většinu  roku  led  ncrozmrzá.  Jest  v  pohybech 
svých  vytrvalý;  dobře  běhá,  výborně  plovc 
a  potápí  se.  Jest  dravcem  i  Člověku  nebez- 
pečným; živi  se  rybami,  tuleni  a  j.  mořskými 
tvory,  ssavci  souše  i  mršinami.  Seveřané 
masa  jeho  pojídají,  tukem  mastí  a  svítí,  ale 
především  loví  jej  pro  kožišinu. 

Z  fossilních  m-dů  jest  nejstarším  U,  Tlteo- 
baldi  Lyd.  z  miocénu,  ze  Sivaliku  ve  Vých. 
Indii.  V  Evropě  nalezeny  nejstarší  zbytky 
m-dů  ve  svrchním  pliocénu  ve  Val  ďArnó 
a  v  Auvergni.  Nejhojnější  šelmou  diluvia 
byl  m-ěd  jeskynní  {U,  spelaeus  Blumb.). 
Jest  větší  než  recentni  m-ěd  obecný;  ze- 
jména v  jeskyních  i  u  nás  v  Čechách  bylo 
nalezeno  plno  kostí  a  zubů  tohoto  m  da. 
Kromě  nich  bývají  tu  zbytky  vzácnějšího 
druhu  U,  priscus  Cuv.  a  roztroušené  kosti 
a  zuby  brtnika  Tdoba  anthropozoická,  zví- 
řena »lesní«,  neolithická  i  se  zvířenou  doby 
kovové).  Br. 

Medvédloa,  levý  přítok  Donu,  pramení 
se  v  gub.  saratovské  (Malá  a  Velká  M.), 
protéká  zemí  donských  kozáků,  tvoříc  velmi 
mnoho  často  slepých  ramen  a  přijímajíc  četné 
přítoky.  Jest  velmi  rybnatá,  530  km  dlouhá  a 
na  425  km  splavná. 

X«dvédlo«,  bot.,  v.  Arctostaphylos. — 
M.  ve  hvězdářství  v.  Medvěd.  —  M.,  huňatá 
granátu ická  čepice. 

Medvědloe,  vsi  v  Čechách,  v.  Medvě- 
dic a  Nedvědice. 


Medvědic  —  Medwav. 


15 


MaďFédi6 ,  Nedvěd íč,  Medvědice 
[Nedwieditsch),  ves  v  Čechách,  hejtm.  Lito- 
měřice, okr.  Lovosice,  fara  a  pš.  Mileáov; 
SO  d.,  386  ob.  n.  (1890),  iil.  kostel  sv.  Kate- 
řiny (ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.  a  poplužní 
dvár.  V  1.  1251—76  drželi  ves  bratří  z  Med- 
vědí č  e,  r.  1437  seděli  zde  na  tvrzi  M  c  d  v  ě- 
dičtí  z  Račinévsi,  v  XVI.  stol.  Václav 
Kaplíř  ze  Sulevic  a  pánové  z  Lobkovic.  Fara 
zde  zanikla  v  XVII.  stol. 

Medvědi  jezero  Velké  ( Great  Bear  Lake) 
leii  v  britské  Sev.  Americe  mezi  117  a  123® 
z.  d.  Gr.  asi  150  m  n.  m.  a  jest  nejsevernější 
z  tamních  jezer  sladkovodních.  Povrch  jeho 
páčí  se  na  17—20.000  km*\  z  něho  vytěká 
Medvědí  řeka,  přítok  ř.  Mackcnzic.  Podnebí 
je  zde  drsné,  zimy  třeskuté. 

Xedvédi  ostrov,  malý,  neobydlený  ostrov 
v  Sev.  Ledovém  moři  ^74*  30'  s.  š.  a  19®  v.  d.), 
leii  asi  200  km  na  jih  od  Špicberků,  s  nimiž 
v  dřivéjších  dobách  geologických  souvisel. 
Zaujímá  68  km\  Různé  útesy  a  sloupy  ozna- 
čují z  poslední  doby  úbytek  pobřeží,  na  nějž 
moře  stále  útočí.  Ostrov  jest  asi  100  m  vys. 
skalnatá  ploSina.  Vystupuje  nejvýše  na  jižní 
straně  ostrova  ve  vysočině  Mount  Misery, 
utvořené  z  horizontálních  vrstev  karbonského 
a  permského  útvaru.  Na  ostrově  nalézají  se 
četná  a  snadno  přístupná  ložiska  uhlí  a  fos- 
fátu. Povrch  kryje  množství  jezer,  M.  o.  nalézá 
se  pod  vlivem  tiplého  proudění  severoatlant- 
ského  a  vyznačuj.*  se  zvláště  mírným  pod- 
nebím; stř.  roč.  teplota  — 5®C.  Silné  mrazy 
počínají  teprve  v  březnu  nebo  v  dubnu.  Ne- 
ustálá mlha  i  nepřihodné  pobřeží  činí  ostrov 
téžce  přístupným;  lodi  přistávají  obyčejně 
na  jv.  pobřeží  v  zátoce  Sudhamnen,  uzavřené 
ostrovem  Gulfem.  Rostlinstvo  a  zvířena  jako 
na  Špicberkách,  avšak  méně  druhů.  Zvláště 
hojní  jsou  tu  mroži  a  medvědi.  Ostrov  ob- 
jeven 19.  září  1596  od  Barendsza  a  nazván 
M.  o  ,  poněvadž  zastřelen  tu  byl  velký  bílý 
medvěd.  Od  té  doby  byl  ostrov  navštíven  ně- 
kolika výpravami,  vyměřen  a  probadán.  0*\d. 

■edvédi  ostrovy  (Me/CB^feacbH  ucTpoBu) 
nalézají  se  na  sev.  pobřeží  Sibiře  sev.  od 
ústi  ř.  Kolymy,  na  71®  s.  š.  a  UO'^  40'  až 
162^*  40'  v.  d.  Jest  to  5  ostrůvků  utvořených 
z  plutonických  hornin,  jejichž  svrchní  zvě- 
tralá vrstva  zůstavila  obrovské,  volně  stojící 
pilíře.  Na  ostrově  nalézají  se  4  čedičové  pi- 
líře, pročež  nazývá  se  ostrovem  Čtyřpilí- 
řov^m  (^eT&ipexib-CTOji6oBBift).  Na  jiném 
ostrůvku  nalezeno  množství  kostí  mamutích. 
M.  o.  náležejí  k  oblasti  jakutské.  V  našem 
století  zřízeno  na  ostrovech  dosud  neoby- 
dlených několik  rybářských  chýší.  M.  o.  ob- 
jeveny v  1.  1763—71;  v  září  1878  připlula 
sem  Nordenski61dova  loď  Vega.  ONd, 

Medvédi  pazneht,  bot.,  v.  Heracleum. 

Medvědi  řeka  (Bear  River):  1)  řeka  ve 
Spoj.  Obcích  sev.-amer.,  vzniká  v  territoriu 
Utah,  protóká  Idahem  a  vlévá  se  do  sv.  cípu 
Solného  jezera.  Má  více  než  600  km  délky.  — 
2)  Řeka  v  sev.-záp.  části  Britské  Ameriky, 
vytéká  z  Vel.  Medvědího  jezera  a  vlévá  se 
do  ř.  Mackenzie. 


Medvédovlté  ielmy  (čeleď  UrsiJae)  jsou 
šelmy  velikého,  namnoze  nejapného  těla  a 
ploskochodci ;  silné,  nevysoké  končetiny  jsou 
pétiprsté  a  ozbrojeny  nepohyblivými  drápy. 
Ocas  jest  krátký.  Hlavu  mají  podlouhlou, 
zaokrouhlenou,  čenich  zašpičatělý,  oči  malé, 
boltce  krátké,  krk  silný.  Lebka  jest  podlouhlá; 
chrup  lze  vyjádřiti  jen  vzorcem  í  J,  c  },  pm  |, 
m  j,  ježto' se  v  ném  trháky  neodlišují  od 
ostatních  třenovních  zubů.  Veliké  kly  mají 
kuŽelovitou  korunu;  přední  zuby  mezerní 
(praemolares)  jsou  malé  a  často  vypadávají, 
čtvrtý  zub  tohoto  druhu  v  hořejší  čelisti 
jest  krátký,  má  2  tupé  hrboly  vnější  a 
1  hrbol  vnitřní.  Ze  stoliček  jest  prvá  dolejší 
podlouhle  čtyřboká  a  má  v  přední  polovině 
3  hrboly;  vetší  stolička  druhá  jest  mnoho- 
hrotú,  poslední  (3.)  trojhranné  ovální  nebo 
zaokrouhlena.  Kostra  se  důležitými  znaky 
blíží  kostře  šelem  pso vitých  {Canidaé),  jest 
však  ve  všech  částech  mohutnější;  příbuz- 
nost obojích  těchto  šelem  zejména  i  tím  jest 
prokázána,  že  je  spojují  fossilní  Camivora 
čeledí  Amphicyonidae^  jež  klademe  mezi  med- 
vědy a  psy.  M.  8.  žijí  teď  ve  všech  dílech 
země  kromě  Austrálie;  obývají  téměř  všecky 
v  rozsáhlých  lesích  a  jsou  samotáři,  žijící 
nanejvýš  po  párech  jen  tou  dobou,  kdy  se 
páří.  Jsou  téměř  bez  výjimky  šelmami  noč- 
ními; zimu  prožijí  ve  vlastních  brlozích  i  j. 
skrýších.  Jsou  omnivora;  živí  se  jak  masem 
jiných  živočichů,  tak  stravou  bylinnou,  me- 
dem atd.  Samice  metají  po  1—6  mláďatech, 
jež  mívají  s  počátku  oči  zavřeny.  Člověk 
pronásleduje  m.  s.  především  pro  kožišinu; 
i  masa  některých  druhů  požívá  a  také  tuku, 
kostí,  šlach  a  j.  dovede  všelijak  užiti.  Kromě 
vlastních  medvědů  {Ursus  L.,  v.  Medvědi) 
náležejí  k  nejznámějším  rodům:  Procyon  Storr. 
(mýval),  Nasua  Storr.  (nosál),  Ailurus  F.  Cuv. 
(panda),  Arctitis  Temm.  a  Cercoleptes  lUig. 
(v.  t.).  Fossilní  m.  s.  byly  nalezeny  v  týchže 
končinách,  kde  teď  žijí  formy  recentní. 
Nejstarší  rod  Hyaenarctos  Falc.  pochází 
z  miocénu  v  Evropě,  malý  druh  //.  brevi- 
rhinus  Falc.  na  př.  ze  Štýrska  a  pruského 
Slezska.  V  pleistocénu  americkém  nalezen 
druh  Arctotherium  vetustum  Amegh. ;  také 
rod  Ursu^  L.  má  některé  druhy  fossilní 
(v.  Medvědi).  Br. 

Xedvézi,  ves  mor.,  v.  Nedvězí. 

Xedvétje  (Me;iB'feHebe),  hl.  místo  Újezdu 
t.  jni.  ve  stavropoljské  gubernii  na  Rusi,  má 
8965  ob\v.,  z  nichž  8292  pravosl.,  pravosl. 
chrám,  rozkolnickou  modlitebnu,  nemocnici, 
mydlárnu,  mlýn,  týdenní  a  výroční  trhy.  — 
Medvéženský  Újezd  má  na  7183  km^ 
233.760  obyv.  (1897),  velikou  většinou  pravo- 
slavných. Hl.  zaměstnání  jest  zemědělství  a 
chov  dobytka.  Tovární  průmysl  zaměstnává 
jen  1280  délníků. 

M.  Edw.^  skratek  zoologický,  jímž  ozna- 
čen franc.  zoolog  Henri  Milné  Edwards 
(v.  Edwards  4). 

Xedway  [medve],  řeka  v  Anglii,  vzniká 
v  hrabství  Sussex  a  vlévá  se  po  toku  112  km, 
z  nichž  85  jest  splavných,  u  Shcernessu  do 


IG 


Medwi  —  Mefitis. 


Temže.  U  Rochestru  rozšiřuje  se  v  aestua- 
rium  a  poskytuje  dobré  přístaviště  loďstvu. 

Xedwl,  láz.  m.  ve  Švédsku,  v.  Mede  v  i. 

Xedyň,  újezdní  město  v  kalužské  guber- 
nii, na  silnici  moskevsko-smolenské,  má  (1894) 
8193  obyv.  (pravosl.  7959,  rozkol.  175),  dvě 
měst.  školy  pro  chlapce,  jednu  pro  dívky, 
nemocnici  (okresní),  špitál;  sirkárny,  kože- 
lužny,  tkalcovny. 

Xedynek,  bot,  v.  Holcus. 

Medzerda  (Medjcrda),  ve  starověku  Ba- 
gradas,  největší  řeka  v  Tunisku,  pramení  se 
v  Alžíru  a  vlévá  se  po  toku  365  km  dl.  do 
Středozemního  moře  na  s.  od  Tunisu  u  Porta 
Far  i  na. 

Medžet  v.  Mešita. 

Xedžlbož  v.  Mi^dzybóž. 

Xedildije  {Medjidijd),  město  v  rumun. 
kraji  Constanta  v  Dobrudži  v  údolí  ř.  Ka- 
rasů na  trati  Černavoda  Constanta,  má  1942 
obyv.  (1890),  avšak  do  nedávná  čítalo  do 
25.000  krym.ských  Tatarů,  kteří  založili  město 
r.  1855,  když  po  krymské  válce  opustili  Krym 
a  kubánskou  step  a  vystěhovali  se  do  Tu- 
recka. Zejména  silný  přiliv  přistěhovalců  těch 
do  M.  nastal  r.  1859,  avšak  zhoubnými  ne- 
mocemi byl  počet  jejich  ztenčen  na  dnešní 
nepatrné  číslo,  tak  že  dnes  jest  město  vý- 
znamu podřízeného. 

Mediidije  ř&d,  turecký  řád  za  zásluhy, 
zal.  r.  1852  sultánem  Abd-ul-Medžidem.  Má 
5  tříd.  Řádový  znak  jest  stříbrné  slunce  se 
sedmi  paprskovými  skupinami,  přes  něž  pře- 
sahuje stříbrný  půlměsíc  s  hvězdou.  Mezi  pa- 
prskovými skupinami  jest  po  pětipaprskové 
hvězdě  na  půlměsíci.  Stuha  jest  purpurová 
se  zelen vm  proužkem  na  okraji. 

Xeedl,  ves  mor.,  viz  Mcdlc. 

Xeenen,  město  v  Belgii,  viz  Menin. 

van  der  M«er,  rodinné  jméno  malířů  nizo- 
zemských. Z  nich  prosluli :  1)  M.  Jan  (Ve  r- 
meer  van  Haarlem),  řečený  starší 
(♦  1628  v  Haarlemu  —  f  1691  t.).  Byl  žákem 
Jakuba  de  Wet.  Jeho  roviny  z  okolí  baar- 
lemského  připomínají  Ruisdaela.  Vedle  toho 
maloval  poetické  lesy.  Obrazy  jeho  jsou 
v  museích  vídeň.,  haarlem.,  pařížském,  basi- 
lej.  a  v  čelnějších  obrazárnách  německých. 

2)  van  der  M.  J  a  n,  řeč.  mladší,  syn  předešl. 
(*  1656  v  Haarlemu  —  f  1705  t).  Byl  žákem 
otcovým  a  Mik.  Berchema.  Maloval  krajiny 
se  zvířaty  a  ryl  jako  jeho  mistr.  Z  rytin  do- 
šlo nás  6,  z  nichž  nejcennější  je  podepsaná 
Krajina  s  ovcemi  (1685).  Obrazy  jeho  jsou 
v  Amsterdame,  Drážďanech,  Petrohradě  a  j. 

3)  van  der  M.  J  a  n ,  obyč.  zvaný  V  e  r  m  e  e  r 
(*  1632  v  Delftu  —  t  1675  t.).  Učitel  jeho, 
fcarel  Fabritius,  uvedl  ho  k  malbě  míhavého 
světla,  v  níž  dospěl  v.  d.  M.  mistrovství. 
Námět  volí  si  podobný  jako  jeho  současník 
dc  Hooch.  Umístí  osobu  na  kraji  obrazu, 
namaluje  ji  do  půli  těla  a  zanechá  v  temnu. 
Za  to  čásť  pokoje  za  ní  osvětlovaná  oknem 
třpytí  se  jasnou,  měsíčitou  modří  anebo  něž- 
nou citrónovou  žlutí.  Černobílá  mapa  na 
stěně  odráží  se  od  zdi  jemně  perlově  šedé. 
V.  d.  M.  je  z  nejlepších  genristů  hollandské 


školy.  Nejvýznačnější  jeho  práce  jsou:  Dfvka 
čtoucí  dopis  (Amsterd.  říš.  mus.  a  Drážďany); 
Slunka  nalévající  mléko  (Amster.,  sbírka  Six- 
ova) ;  Ulice  delftská  (t.) ;  Pohled  na  Delft  (mus. 
haag.);  Atelier  (Vid.,  gal.  Černínská);  Pro- 
cházka (t.,  akad.);  Dáma  s  perlovým  nákrční- 
kem (mus.  berl.);  Koketa  (gal.  brunšv.);  Scéna 
pijácká  (Drážd'.);  U  kuplířky  (t.);  Geometr 
(Frankf.  n.  M.);  Vysivačka  (Louvre);  Ženská 
podobizna  (Brussel);  Dáma  u  spinetu  (Lon- 
dýn). — ■  Srovn.  Havard,  V.  d.  M.  de  Delft 
(Pař..  1888). 

Xeerana  (Meerane),  město  v  saském 
kraj.  hejtm.  cvikovském  na  saské  státní  dráze, 
má  23.074  ob.  (1895),  mezi  nimi  252  katol.  a 
32  židů,  bronzový  pomník  Bismarckův,  poštu, 
filiálku  Saské  banky  a  pobočku  Říšské 
banky,  úvěrní  spolek,  reálku,  školy  obchod, 
a  tkalc,  telefon.  Jest  z  nejdůležitějších  ně- 
meckých míst  pro  výrobu  a  obchod  s  oble- 
kovými  látkami  z  10  tkalcoven  s  1843  děln.; 
prádelna  s  500 děl.,  barvírna,  appretovna,  stro- 
jírna, železolijna,  výroba  obuvi  atd.,  v  ob- 
chodním spojení  jest  město  se  vŠemi  zeměmi 
Evropy,  s  Amerikou  a  Východem.  Srovn. 
Leopold,  Beschreibung  der  Fabrik-  u.  Han- 
delsstadt  M. 

Meenbai^  (Mórsburg),  město  v  Badensku, 
nad  Bodamským  jezerem,  kraj  kostnický, 
okres  Oberlingen;  má  nový  katol.  a  evang. 
kostel,  býv.  dominik.  klášter,  katol.  učit.  se- 
minář, ústav  hluchoněmých,  starý  a  nový  zá- 
mek, vedlejší  celní  úřad,  pošt.,  telegraf,  a 
telefon,  stanici,  přístaviště  lodí,  vápenice,  pi- 
vovar, prádelnu  bavlny,  rybářství,  sadařství, 
vvnikající  vinařství,  obchod.  Z  1985  obyv. 
(1895)  jest  108  evang.  a  8  židů. 

Xeetinc^  [mítingj,  angl.  název  běžný  v  An- 
glii a  v  sev.  Americe,  značí  vlastně  setkání 
se,  potkání,  pak  veřejná  schůze,  shromáždění, 
tábor.  Také  bohoslužebné  schůze  dissenterů 
(jinověrců)  se  tak  nazývají,  pročež  modliteb- 
nám jejich  se  říká  meeting-houses, 

MeflJitofeles  (Mefisto),  jméno  ďábla, 
známé  z  lidové  knížky  o  doktoru  Faustovi 
ve  formě  M.  neb  Mefostofiles  neb  Mefosto- 
filus.  V  tomto  tvaru  vyskytuje  se  též  u  Shake- 
speara ve  »Veselých  ženách  Windsorských«, 
kdežto  Mario we  ve  »Faustu«  užívá  jména 
M  e f i s  to  f i  1  i  s.  Jméno  Mefostofiles  či  Mefosto- 
filus  vykládá  se  jako  »nemilující  světla«, 
jméno  Mefístoíiles  překládají  jako  » milující 
pekelné,  mefitické  zápachy*.  Jiní  opět  vidí 
ve  slově  prvky  hebrejské.  Postava  M-la  kní- 
žek lidových  byla  metafysicky  prohloubena 
v  'Go.etheově  »Faustu«. 

Mefltioký  viz  Mefitis. 

Mefitis,  staroitalská  bohyně,  vzniklá  zo- 
sobněním par  sirných,  nelibě  páchnoucích, 
zdraví  škodlivých,  jeŽ  vystupovaly  leckdes 
z  vulkanické  půdy.  Ctěna  v  Římě  na  Esqui- 
liích,  kdež  měla  vedle  třídy  patricijské  po- 
svátný háj  se  svatyní,  dále  u  jezera  Amp- 
sanktu  v  Hirpinsku,  pak  za  hradbami  Cre- 
mony,  v  Potentii.  klk. 

Mtfitia  (v  lékař.),  zkažený,  smrdutý 
vzduch,  jaký  bývá  v  nezdravých,   uzavře- 


Mega-  —  Megalomanie. 


17 


nýcb  místnostech  mnoha  lidmi  obývaných 
nebo  přeplněných,  na  př.  v  nehygienických 
b^ech,  zvL  sklepních,  kasárnách,  nemocni- 
odi,  vezeních,  na  lodích  a  pod.  Dále  nazý- 
vají se  tak  škodné  výpary  ze  záchodáv  a 
stok,  z  hrobek,  dusných  sklepů,  roklí,  studní 
a  pod.,  kdei  tlením  a  rozklaoem  organických 
látek  se  vzduch  naplňuje  sloučeninami  dusí- 
katými (čpavkovými),  kysel,  uhličitou,  siro- 
vodíkem a  j.  Že  při  tom  ve  zmíněních  mí- 
stech bujejí  též  nejrozmanitéjlí  zárodky  cho- 
roboplodné, je  snadno  pochopitelné.  Dříve 
nazuačováno  bylo  mnoho  nakažlivých  ne- 
mocí horečnatých  vůbec  jenom  mentickými 
▼edle  nemocí  miasmatických,  malarických 
a  j.  podobných  skupin.  Dnes,  kdy  skutečné  a 
specifické  příčiny  jednotlivých  těchto  ne- 
mocí stále  blíže  poznáváme,  mizí  též  do- 
vsechně  označovaná  skupina  nemocí  menti- 
ckých  a  označování  to  zbývá  pouze  pro 
otravu  sirovodíkem.  Meíitickými  škodlivi- 
nami ve  smysle  výše  vytknutém  zabývá  se 
jen  hygiena,  hledíc  jejich  škodný  vliv  ome- 
ziti anebo  dle  možnosti  vůbec  zameziti. 
V  běžném  smysle  znamená  mefítický  vůbec 
totéž  jako  zkažený,  smrdutý,  morní.  Sr^, 
(řec),  velko-,  v  složeninách  ře- 


ckých, zejména  lékařských  a  přírodopisných. 

ÉtogAoeros  hibomloiui  Ow.  {Cervus  eu- 
ryetros  Aldrov.)  jest  fossilní  ssavec  parohatý 
(čeledi  Cenňdae,  v.  Jeleni}  ze  sekce  daňku 
(Dawía  H.  Sm.,  Megaceros  ów.;  v.  Daněk). 
Měl  ohromné  parohy  lopatovité,  jež  měřily 
od  konce  jednoho  parohu  ke  drunému  2  až 
3*5  m;  lopaty  jsou  skoro  horizontální,  ploské 
a  opatřeny  četnými  výběžky,  mají  očnice 
krá^é,  střední  výsadu  jednoduchou  a  mezi 
oČnici  a  střední  výsadou  jest  krátká  výsada, 
namířená  do  zadu.  M.  Žil  za  doby  slaciální 
i  po  ní  ještě  spolu  s  člověkem ;  cele  kostry 
olezeny  na  př.  v  rašelinách  irských.  Vzác- 
nějším jest  v  jeskyních  střední  Evropy.  Také 
na  Moravě  nalezen;  pro  Cechy  jest  posud 
pochybným.  Bn 

Ht^ademia,  zool.,  viz  Megadermata. 

Meipadomiata.  neveliká  čeleď  letounů 
hmpožravých  (řád  Chiroptera ;  v.Letouni^; 
mají  tělo  malé  (zdélí  5>— 8  cm),  krátký  čenich, 
veliké  boltce  s  víčkem  (tragus)  a  na  nose 
blánitý  výrostek.  Od  příbuzných  upírů  {Phyl- 
lostomata)  liší  se  tím,  že  mají  oba  boltce  na 
temeni  hlavy  spojeny  a  prostřední  prst  v  le- 
tadle jen  o  dvou  nebo  dokonce  o  jediném 
článku.  Stoličky  jsou  na  korunách  ostré; 
sklovina  činí  na  každé  stoličce  záhyby  v  po- 
době W.  Ze  šesti  rodů,  žijících  na  východní 
polokouli,  budte  uvedeni:  Aíegaderma  Geoffr., 
bez  ocasu  (M.  lyra  ve  Vých.  Indii),  Rhino- 
pima  Geoflfr.  s  dlouhým,  volným  ocasem,  če- 
nichem kužel  ovitým,  v  předu  šikmo  utatým 
a  v  kruhovitý  terč  rozšířeným  (R.  mjcro- 
phjrllum  Geoffr.  v  Egyptě,  zejména  v  pyra- 
midách), a  Njrcteris  Geoffr.  s  dlouhým,  v  bíánč 
uzavřeným  ocasem  a  podélnou  rýhou  nahoře 
na  čenichu  (N,  thebaica  Geoffr.  z  Egypta, 
Kubie  a  Senegambie).  Rody  Rhinopoma  a 
Njrcteris  mají  chrup  úplný  a  předních  zubů 

OttSv  Slovník  NaaCoý,  •▼.  XVII.  x;xo  190a 


/  *,  Aíegaderma  nemá  hořejších  zubů  řeza- 
cích (í  i).  Br. 

Megadyna  (z  řec.)  jest  million  dyn. 
Dyn  a  jest  jednotkou  sily  v  systému  abso- 
lutních jednotek  cm,  g,  sec.  Dle  definice 
síIy/M«m.a,  kde  a  značí  urychlení,  které 
síla  /  hmotě  m  uděluje,  jest  dyna  silou  udě- 
lující hmotě  1  grammu  urychleni  1  cm  za 
vteřinu.  Rozměr  dyny:  (gr cm/sec*).        fivfc. 

WĚJěgmmtf;  (z  řec.)  znamená  1,000.000  erg, 
jednotek  práce.  Práce  L  definována  jest  rov- 
nicí L'^y.s,  kde  /  značí  silu  působící  po 
dráze  5.  Erg  iest  tedy  práce,  kterou  vykoná 
1  dyna  působíc  po  dníze  1  cm.  Rozměr  ergu 
(lfcm"/sec*).  nvk. 

Kegafon  (z  řec),  v  akustice  přístroj  k  se- 
silování  zvuku.  —  Též  přístroj  roku  1878 
Edisonem  navržený  k  mluveni  do  větších 
vzdáleností;  skládá  se  z  mluvítka  a  naslou- 
chátek v  podobě  velkých  trychtýřův  z  hmoty 
papírové. 

Ms^^aoblle  Latr.,  čalounice,  jest  rod 
včel  ze  stejnojmenné  čeledi,  vyznačený  velmi 
širokou  hlavou,  tykadly  u  samičky  krátkými, 
silně  lomenými,  u  samečka  trochu  delšími, 
buď  nelomenými  nebo  jen  málo  lomenými. 
Políčko  krajní  jest  úzké,  zaokrouhlené.  Za- 
deček samičky  jest  nahoře  plochý,  u  sa- 
mečka klenutý  a  na  konci  dolů  sehnutý.  Včely 
tyto  stavějí  hnízda  v  děrách  ve  stromech, 
zdech  i  zemi  dělajíce  souvislou  řadu  náprst- 
kovitých  buněk  nad  sebou  postavených.  — 
V  Evropě  a  v  Sev.  Americe  jest  hojná  M. 
centuncularis  L.,  Č.  obecná;  jest  černá,  po- 
pelavě  pýřitá,  na  zadečku  se  4  úzkými,  bí- 
lými příčnými  páskami;  7 — 11  mm,  —  Staví 
buňky  hlavně  z  listů  růžových.  Kpk, 

Megalra  {Meeaera)  v.  Erinye,  str.  713  <i. 

M«gAlltliioké  pomníky  viz  Evropa 
(praehistorie\  str.  893  a. 

Meg^O-  (řec),  v  e  1  k  o  -,  v  složeninách  ře- 
ckých podobně  lako  mega-. 

Megalodontidae,  čeleď  vymřelých  mlžů 
mořských  heterodontních  ze  skupiny  Concha- 
cea,  vyznačená  lasturami  stejnochlopními 
(aequivalvními)  nestejnostrannými  (inaequi- 
laterálními),  s  vrcholky  do  předu  spirálně 
zatočenými,  někdy  v  podobě  kroucených  rohů 
pěkně  vinutými  (u  rodu  Diceratocardium); 
ploška  mezi  vrcholky  je  dosti  rozměrná,  silně 
ztíustlá,  a  nese  1-2  zuby  základní  velmi  mo- 
hutné; vedlejší  zuby  jsou  slabé;  vtisk  před- 
ního svalu  zavírače  vyvinut  v  podobě  lunelly, 
inserci  zadního  svalu  slouží  mocně  vytvořený 
výčnělek.  Žily  od  devonu  po  Has.        Bbr. 

Megidomanie  (řec),  častý  příznak  du- 
ševního onemocnění,  jeví  se  tím,  Že  osoba 
je  náchylná  přeceňovati  své  schopnosti,  zve- 
ličovati svůj  význam.  Při  některých  psy- 
chosách setrvává  tato  tendence  jen  v  urči- 
tém obmezeném  sméru,  kdežto  u  jiných  za- 
bředá slavomam  do  všech  možných  stran. 
Někdy  má  aspoň  logickou  odůvodnénost  a 
vyznívá  ve  smyslu  pravděpodobném,  byť  se 
nesrovnával  se  skutečností.  Jindy  neStítí  se 
ani  holých  nemožností  a  naprostých  absurdit. 
I  normální  človélč  může  podlehnouti  blud- 

2 


18 


Megalonyx  —  Megapodiidae. 


néma  sebepřeceňování  na  základě  mylných 
zpráv  a  zkušeností.  Za  chorobnou  platí  tu- 
díž m.  jen  tehdy,  má-li  chorobné  prameny, 
nelze-li  ji  opravnými  důvody  vyvrátiti  a  vy- 
vésti s  scestí.  Zdrojem  chorobného  slávo- 
mamu  bývají  nejčastéji:  nemotivované  po- 
vznesená nálada,  hallucinace,  illuse  a  klamy 
vzpomínkové.  KJr. 

Megalonjrz  Jeff.,  rod  fossilních  ssavců 
chudozubých  (řádu  Edentata)  z  podřadí  vy- 
hynulých Gravigrad.  Měl  lebku  podobnou, 
jako  lenochodi  (zdéli  36  cm),  nahoře  ploskou, 
veliké  nozdry,  oblouk  jařmový  úplný,  čelist 
dolejší  krátkou,  ale  vysokou  a  silnou.  Chrup 
měl  jen  m  J.  Stoličky  byly  prismatické,  prvá, 
silnější  a  od  ostatních  mezerou  oddělená,  má 
v  hořejší  čelisti  korunu  trojhranně  elliptičnou, 
ostatní  pak  jsou  napříč  elliptičné  a  vně  zú- 
ženy; dolejší  stoličky  jsou  veskrz  vně  širší 
než  uvnitř.  Přední  končetiny  byly  slabší  a 
málo  delší  zadních;  kosť  ramenní  {humerus) 
jest  na  distálním  konci  velice  rozšířena, 
kosť  vřetenní  {rádius)  a  loketní  (ulna)  mají 
touž  asi  délku  jako  kost  ramenní.  Přední 
nohy  byly  asi  pčtiprsté,  ale  měly  oba  prsty 
vnější  jen  rudimentární  a  3  vnitřní  ozbro- 
jeny silnými,  zakřivenými  a  se  stran  splo- 
štěiými  drápy.  V  zadní  končetině,  bezpo- 
chyby také  pětiprsté,  byly  kost  holenní  (tt- 
bia)  a  lýtková  Ifibula)  všude  odděleny.  M. 
Jeffersoni  Leidy  nalezen  v  Sev.  Americe,  ze- 
jména v  jeskyních  kentuckých,  v  Indiáne, 
Pennsylvanii,  v  nejstarších  vrstvách  pleisto- 
cénu  v  nížině  řeky  Mississippi,  v  Kansasu 
a  Texasu.  Br, 

MtgalapoliS  či  Megalepolis,  staro- 
řecké m.  v  již.  Arkadii  na  ř.  Helissonu  (pří- 
toku hor.  Alfeia).  Založeno  r.  368  př.  Kr.  na 
radu  Epameinóndovu  jako  baŠta  proti  Spartě 
a  bylo  hl.  m.  Arkadie.  Zničeno  bylo  r.  222 
př.  Kr.  Sříceniny  jeho  jsou  u  dnešní  albán- 
ské vesnice  Sinaná.  Výkopy  podnikanými 
školou  anglickou  v  Athénách  od  r.  1890  od- 
kryta na  s.  od  Helissonu  stoa  zřízená  na  po- 
čest Filipa  Makedonského,  porticus  na  po- 
kraji agory  a  chrám  Dia  Sótéra,  na  j.  od 
řeky  sříceniny  nejrozsáhlejšího  divadla  ře- 
ckého (o  150  m  průměru).  V  M-li  narodili  se 
Filopoimén  a  Polybios. 

Megalopsie  viz  Makropsie. 

Mes^aloptera,  zool.,  v.  Síťokřídlí. 

Mes^alosaunis,  vymřelý  rod  veleještěrů 
(Dinosauria)  z  příbuzenstva  oněch  tvarů 
(Theropoda)^  u  nichž  zadní  okončiny  dosáhly 
největšího  vývoje.  Přední  byly  mnohem 
slabší  a  nedotýkaly  se  snad  ani  země,  tak 
že  celá  váha  těla  spočívala  na  mocných  zad- 
ních nohách  a  silném  ocase.  Kosti  vykazují 
hojné  mezery  a  bérce  jsou  duté,  z  čehož 
možno  usuzovati,  že  ohromní  masožravci 
tito»  měřící  až  6 — 7  m  délky,  byli  hbitými 
skokany.  Na  předních  okončinách  bylo  5, 
vzadu  4  prsty,  pánev  o  5  obratlích  a  v  če- 
listích byly  mocné,  6  cm  dl.  zuby.  Zbytky 
nalézány  bývají  v  křídovém  útvaru  anglickém 
a  také  u  Maastrichtu;  z  jury  amerického 
znám  příbuzný  rod  Allosaurus. 


Kegaloskap  elektriokjr  jest  přístroj 
k  pozorování  dutin  v  těle  lidském,  na  př. 
žaludku,  měchýře,  konečníku  a  pod.  První 
pokusy  přímého  zkoumání  těchto  orgánův 
učinili  Nélaton  a  Miliot,  otázku  pak  rozřešil 
Boisseau  du  Rocher  vynálezem  m-u 
e-kého.  Sondou  zavede  se  do  dutiny  pří- 
slušné maličká  lampička  elektrická,  pouze 
4  mm  v  průměru,  která  vnitřek  dostatečně 
osvětlí.  K  sondě  připojen  jest  malý  appa- 
rát  optický,  který  utvoří  nepatrný  obrázek 
osvětleného  vnitřku,  který  lze  vnější  částí 
apparátu  —  okulárem  megaloskopi- 
ckým  —  pozorovati  silně  zvětšený.  Podobný 
přístroj,  nazvaný  endoskop,  sestrojil  Dé- 
sormeaux.  nvk. 

Megalospora  Mass.,  rod  lišejníků  k  o- 
r  o  v  i  t  ý  ch,  z  čeledi  Lecideae,  Plody  jsou  ter- 
čovité  až  vypouklé,  veliké,  černé,  přisedlé; 
vřecka  nadutá,  výtrusy  v  nich  po  1—2,  vel- 
mi veliké,  vejčité,  jednoduché  a  bezbarvé 
se  silným  episporiem.  EBr. 

Megamorůia,  čeleď  hub  křemenitých 
z  řádu  Lithistidae  (v.  t.). 

Megapbytmii  Artis,  kmeny  předvěkých 
stromovitých  kapradin  se  dvěma  vstřícnými 
řadami  velikých,  štíto vitých  a  střídavých 
jizev  po  listech.  Jen  v  útvaru  kamenounel- 
ném.  E3r, 

llegapadiidae,  kurové  noháči,  obý- 
vají v  Okeánii,  jsou  velikosti  prostřední, 
mají  nohy  vysoké,  dlouhoprsté,  zadní  prst 
jest  nízko  nasazený  a  drápy  jsou  dlouhé, 
málo  zahnuté.  Vyznačují  se  přede  všemi  ji- 
nými kury  tím,  že  nelíhnou  vejce  sami, 
nýbrž  je  zahrabují  do  velikých  hromad  listi 
a  drti  rostlinné,  kdež  vejce  dospívají  teplem 
vzniklým  tlením  a  zahniváním.  V  krajinách 
sopečných  a  na  břehu  mořském  zahrabují 
vejce  do  horkého  písku.  Ptáčata  vy  líhla 
opouštějí  vejce  úplně  vypeřená  a  dovedou 
již  v  několika  dnech  lítati.  Dnes  zná  se 
25  druhů,  rozdělených  na  7  rodů.  Význačné 
druhy  jsou:  kur  kladivoun  {Megactphalon 
maleo  Welt.)  z  Celebesu,  s  hlavou  lysou  a 
se  zvláštním  přílbo  vitým  tvrdým  výrůstkem 
na  záhlaví  a  malými  bradavkami  za  chřípémi. 
Běháky  v  předu  mají  sífkované  štíty.  Pták 
tento  vyhrabuje  na  břehu  v  pisku  sluncem  vy- 
hřátém veliké  díry,  Vi  ^  hluboké  a  taktéž 
široké;  do  těch  vkládá  svá  hnědorudá  vejce 
a  přikrývá  je  pískem.  Po  4  nedělích  líhnou 
se  mláďata.  Ve  vnitru  ostrova,  kde  slunce 
v  pralese  k  půdě  sotva  vniká,  používají 
ptáci  přirozené  teploty  horkých  vřídel,  kla- 
douce vejce  do  půdy  těmito  vyhřáté.  Jiný 
druh,  kur  houštinný  (Catheturus  Látkami), 
vyznačuje  se  svislým,  krásně  žlutě  barveným 
lalokem  na  krku  šarlatově  červeném.  Žije 
v  lesích  vých.  Austrálie  a  jest  tím  památný, 
že  shrabuje  ohromnou  hromadu  tlícího  listi 
a  do  této  skládá  vejce.  Zdá  se.  Že  několik 
samiček  používá  téŽe  hromady  listí.  Na  Nové 
Guinei  žijí  ještě  jiné  druhy  příbuzné  bez 
oněch  laloků  na  krku.  Kur  holubí  {Lipoa 
ocellata)  má  krátkou  přílbu  pérovitou  na 
hlavě  a  péra  kostrčná  sahají  až  ke  špičce 


Megapodius  —  Megaspilaion. 


19 


dlouhého  ocasu.  Obývají  již.  a  záp.  Austrálii. 
O  rozmnožováni  M-id  je  ostatně  velmi  málo 
snámo.  Megapodius  eremita^  žijící  v  Novo- 
Pomořansku  (záp.  N.  Guinee),  používá  k  líh- 
nutí vajec  tepla  sopečného,  zahrabuje  je 
mólčeji  či  hlouběji  dle  teploty  půdy. 

Keepapodlns  v.  Megapodiidae. 

■egaptera,  rod  veiryb  (v.  t.)- 

WegTa,  v  řecké  báji  dcera  krále  théb- 
ského  Kreonta,  choť  Hérakleova  (v.t.).  klk, 

WegTa  {%a  Méyctpá),  slavné  město  ře- 
cké, zbudované  kdysi  na  dvou  pahorcích  ne- 
stejné výšky.  Kari  i  a  Alkathou,  opodál 
zál.vu  Sarónského,  při  němž  b^l  přístav  Ni- 
sa i  a.  Jsouc  položeno  na  blízku  jediného 
průsmyku,  který  ze  středního  Řecka  vedl  do 
Pcloponnésu,  a  na  isthmu,  oddělujícím  zálivy 
Korinthský  a  Sarónský,  bylo  město  M.  po- 
kládáno za  klíč  k  Peloponnésu.  Pověsti  o  jeho 
založení  označují,  že  měla  M.  od  prvých 
dob  význam  námořský.  Kdož  byli  nejstarší 
obyvatelé,  není  známo.  Za  dórského  vpádu 
nabyla  M.  obyvatelstva  dórského,  kteréž  sa- 
mostatnosti své  těžkými  boji  s  Korinthskými 
musilo  hájiti.  V  VIL  stol.  byla  M.  z  měst 
v  Řecku  nejdůležitějších,  prospívajíc  obcho- 
dem i  vzdělaností.  Mnohé  osady  v  cizině, 
jako  Selinus  na  Sicilii,  Astakos  v  Bithynii, 
Kyzikos  při  Propontidě,  Kalchédón  a  By- 
zantion  nad  Bosporem,  tehdy  založeny  Me- 
^arskými.  Ale  záhy  vznikly  spory  mezi  dór- 
skými  oligarchy  a  lidem,  jichž  užil  Thea- 
gcnés  k  založení  tyrannidy  kol  r.  630  př. 
Kr.  Theagenés  vládl  slavně  a  moudře,  zbu- 
doval vodovod  a  opanoval  athénský  dosud 
ostrov  Salamis,  číinž  pokoušel  se  zjednati 
M-aře  přednost  na  moři.  Odtud  dlouhé  války 
s  Athénami,  které  Solón  a  Peisistratos  skon- 
čili ve  prospěch  Athén;  Salamis  opět  jimi 
ztracena.  Za  perských  válek  účastnila  se  M. 
vlasteneckého  boje  po  boku  Athén  a  Sparty, 
ale  Pcrikleem  přinucena  vstoupiti  do  spolku 
athénského,  což  bylo  z  hlavních  příčin  války 
peloponnéské.  Odtud  M.  pozbývala  váhy  po- 
litické. Císař  Hadrián  ji  ozdobil  stavbami, 
Diogenés,  vojevůdce  východořimského  cí- 
saře Anastasia  I.,  znovu  ohradil.  Z  vynika- 
jících Megařanů  jmenují  se  gnómický  básník 
Theognis  a  filosof  Éukleidés.  Za  dnů 
našich  město,  jsouc  položeno  při  dráze  z  Pater 
do  Athén  vedoucí,  nabývá  opět  významu  a 
čitá  6250  obyv.  Zbytky  antické  jsou  dosti 
hojny,  zejména  zůstatky  hradby  mykénského 
způsobu,  peribolos  Olympieia  atd.  Časem  bý- 
vala M.  s  Nisaií  spojena  dlouhými  zdmi.  Psk. 

KdgariSy  krajina  ve  starém  Řecku  mezi 
Attikou  a  Boiotií  na  s.,  Sarónským  zálivem 
na  jv.  a  Korinthským  na  sz.  a  Korinthským 
isthmem  na  jz.  Prostoupena  jest  od  z.  k  v. 
pobořím  zvaným  ve  starov.  Geraneia  a 
novořeckj  Makryplagi  (1370  m),  které 
spadá  příkře  k  záf.  Sarónskému,  tvoříc  zde 
nebezpečný  skalnatý  průsmyk,  Skironské 
skály,  nyní  Kak  i -Sk  ala  zvaný,  jímŽ  vedla 
pověstná  cesta  z  Megar  do  Korinthu.  Po- 
hoří toto  dodává  výtečný  stavební  vápenec, 
roviny  pak    hrnčířskou    hlínu;    obilí   plodí 


I  země  málo,  za  to  hojně  výborné  zeleniny* 
I  čilý  iest  chov  ovcí.    Obyvatelé  patří  k  nej- 
I  lepšun  řeckým  námořníkům  a  zal.  ve  staro- 
věku hojně  osad.   Hl.  m.  Megar  a  (v.  t.). 

M#^roii  slula  hlavní  komnata  v  staro- 
řeckém domě,  do  níž  vstupovalo  se  z  před- 
síně přes  kamenný  neb  i  kovový  práh.  Byl 
to  velký  sál  opatřený  kolem  sloupovím ;  tam 
bylo  shromáždiště  celé  rodiny  i  hostí  kolem 
krbu,  tam  odbývaly  se  hostinv.  Proto  v  m-ru 
byly  též  stoly,  sedadla,  podstavce  k  odlo- 
žení oštěpův  a  pod.  Kouř  odcházel  otvorem 
ve  strope,  světlo  padalo  dveřmi.  Z  m-ra 
vedly  schody  do  Ženské  komnaty,  jež  bývala 
v  hořejší  části  domu.  M.  (dle  Hérodota}  slul 
též  oddělený  vnitřek  svatyně,  kde  byla  socha 
boha,  kde  se  věštilo  a  pod.  V, 

Kegamká  škola,  zvaná  tak  po  Euklei- 
dovi  z  Me^ar,  svém  zakladateli,  zabývala  se 
hlavně  logikou  a  dialektikou,  odkud  též  eri- 
stickou  zvána.  Čelnější  iejí  stoupenci,  Mega- 
rikové,  byli  mimo  zakladatele  Eubulic^s, 
Alexinos,  Filo  a  Stilpo.  Megarikové  řadívají 
se  k  Sókratikům.  Viz  Éukleidés  1). 

MegaJlkap  (z  řec.)  jest  přístroj  ku  projekci 
předmětů  neprůhledných,  jako  jsou  fotografíe 
na  papíře,  obrázky  v  knihách,  mince  a  pod. 
M.  Trouvéův  ukazuje  schématicky  vyobr. 
č.  2706.    Obrázek  A,  který  chceme  zvětšený 


C.  a7o6.  Megaskop. 


na  stěnu  promítnouti,  osvětluje  se  zde  jako 
u  kouzelné  svítilny  lampou  (L),  v  tomto  pří- 
padě elektrickou  žárovkou,  která  obklíčena 
jest  dutým  zrcadlem  parabolickým  (Z).  Pa- 
prsky od  zrcadla  (Z)  rovnoběžně  odražené 
dopadají  na  obrázek  A,  který  je  takto  do- 
statečně osvětlen,  Že  může  býti  objektivem 
O  promítnut  na  stěnu.  Běži-li  o  projekci 
do  větší  vzdálenosti,  na  větší  stínítko,  užívá 
se  m-u  s  dvojí  lampou  osvětlovací.  Čtenář 
snadno  si  dvojitý  m.  představí,  přimyslí-li  si 
čásf  Zi4  ještě  také  na  druhé  straně  projekční 
části  O  A.  nvk, 

MegasQma  elephas  F.,  nosorožík  sloní, 
druh  brouků  listorohých  z  podčeledi  Dyna- 
stidae  (v.  t.). 

Megaspilaion,  t.  j.  v  e  I  k  á  j  e  s  k y  n  ě,  nej- 
větší a  nejproslulejší  klášter  řecký  v  řeckém 


Megasthenés  —  Méghadtít. 


nomu  Argolia  a  Elis  při  zál.  Korinthákém, 
7  km  na  sv.  od  města  Kalavryta,  jest  vysta- 
věn T  romantické  poloíe  nad  ieakyní  30  m 
hlubokou,  kterou  vyplňuji  3  jeno  poschodi, 
kdelCo  2  vySSi  jsou  přistavěna  k  pFíkré  skalní 
stěně,  190  m   vysoké.     V  chrímě  kláiterníra 

1'est  obraz  P.  Marie,  prf  od  apoltola  sv.  Lu- 
;áSe  malovaný,  k  némui  putujf  roční  tisíce 
poutníků.  KláSter  byl  saloien  lii  ve  IV.  stol. 
po  Kr,,  r.  1640  v  nyněiil  své  podobě  pfe- 
stavěD  a  má  109  mnichů  (1890). 

MagMithanés,  diplomat  a  historik  řecký, 
EOuCasnik  syrského  b^lc  Seleuka  1.,  jenž  při- 
dělil jej  satrapovi  arachotskému  a  několi- 
kráte vypravil  poselstvím  k  mocnému  ind- 
skému  králi  Candraguptovi  nebo  San- 
drokottovi.  Za  těchto  cest  seznal  M.  ze- 
vrubně poměry  indské  a  zkuienosti  své  ulo- 
iil  ve  spise  'IvSíxá  o  čtyřech  knihách,  v  nichž 


V  dějinné  fásti  se  zálibou  pojednával  o  my- 
thech a  pověstech;  smyslil,  prý  dle  zpráv 
domorodců,  výpravu  Dionysovu  do  Indie, 
Spis  jeho  je  ztracen.  Výtahy  z  něho  pořídil 
Diodúr  ve  n.  knize.  Zlomky  sebrali  Schwan- 
beck  (1848)  a  C.  Miiller.  P!k. 

XsMitOiaa  Grassi,  rod  nálevnfků  bi- 
čikovitých  či  bičlkovců  (ifa«iffo;')!orfl) 
z  čel.  mnohobičíkatých  {Pblymastígina}. 
Má  tSlo  hruškovité  podoby,  na  předu  áikmo 
vtiskle  utaté,  vzadu  ocáskovitě  prodloužené. 
Opatřen  jest  osmi  bičíky,  z  nichž  3est  umí- 
stěno jest  na  předu,  dva  pak  vzadu,  vybíha- 
jíce z  ocáskovitě  prodlouieniny.  Jediný  druh 
tohoto  rodu  jest  M.  intettlnale  Grassi  (Cerco- 
monas int€stinaíi$ Lam bl], vel.  0005aÍ 0-01  mm, 
cizopasící  v  tenkém  střevě  Člověka,  koČky 


mySf. 


Si. 


■•gatherlnm  Cuv.  jest  fossilnf  ssavec 
chudozubý  (řádu  Edentata)  %  čeledi  t.  jm. 
{Megatheriidae).     Neíetní  její   druhové    měli 


C  9707.  Megalheriai 


ělo  veliké  a  zajisté  nejapné,  kůži  bez  kostě- 
ného krunýře,  končetiny  silné,  prsty  ozbro- 
jené zakřivenými  drápy  a  silný,  mohutný  ocas. 
Lebka  byla  podlouhlá,  nízká,  skoro  válcovitá, 
v  předu  rovné  Sirky  jako  vzadu,  o  malé  du- 
tině mozkové;  nad  mezíčelisCím  byla  svislá 
deska  kostěná  a  na  ní  lichá  kost  přednosni 
(praeaasale).  Dolejší  čelist  jest  vysoká  a  má 
Širokou   větev   proximálni.    Ve  chrupu   měli 


tito  chudozubci  jen  stolířky,  }=(;  byly  vy- 
soké, prismatické,  se  dvěma  příčnými  ostrými 
hranami  na  koruně,  s  tlustou  vrstvou  cementu 
a  ze  dvojího  dentinu:  vnitřního,  měkčího 
vasodentinu  a  vnějlfho,  tvrdifho,  podobného 
druhdy  skoro  emailu.  Poslední  byla  menjf 
předních.  Kosti  koníetin  neměly  dutiny  mor- 
kové; přední  byly  chápavé  a  ku  Šplhání  za- 
řízeny. V  pánvi  jsou  kosti  kyčelní  rozjiřeny 
a  ven  namířeny.  Neobyčejnou  Sirku  má  kost 
stehenní  (femur) ;  obě  kosti  bércové  Jsou  u  ně- 
kterých druhů  nahoře  i  dole  spolu  srostlé. 
Mezi  kosti  lýtkovou  a  stehenní  bývá  plochá 
kůstka  (flabtllum),  mezi  kostí  holennf  a  ste- 
henní kostka  poloměsíéitá  {sepicula\  Nejdů- 
ležitějším druhem  celé  čeledi  jest  M.  Cuvievi 
Desm.  Mělo  velikost  téměř  slona,  na  před- 
ních nohách  po  4  prstech  a  na  3  prostřed- 
ních dlouhé,  ostré  drápy,  zadní  nohy  velmi 
statné,  tří  prste  a  poslední  elán  ek  prostředního 
prstu  velmi  silný.  M.  se  zajisté  po  zemi  jen 
nemotorné  pohybovalo;  předními  končeti- 
nami shýbalo  nebo  rvalo  větve,  opírajíc  se 
o  zadní  končetiny  a  tlustý  ocas.  VSickní 
druhové  rodu  M.  náležejí  pleistocénu  Jižní 
Ameriky  a  jsou  nejhojnější  v  pampovém 
útvaru  provincie  Buenos  Ayrea.  fir. 

M«cpa,tbyi1dfts,  čeleď  ramenonožců  (ďm- 
cMopoda),  příbuzná  Thecideidim,  Živočich 
upevněn  stvolem  a  opatřen  marsupiem  (va- 
kovitá  duplikatura  pláště,  v  níž  se  děje  vý- 
voj mladit;  příbuzný  devonský  rod  Stringo- 
eephalut  byl  nalezen  jednou  s  četnými  mlá- 
ďaty uvnitř  skořápky!.  Lastury  obyčejné  na 
pHe  protáhlé,  s  předu  široce  utaté,  s  pro- 
storným otvorem  pro  stvol,  perforované.  Od 
dob  jurských  al  po  naSe  dny.  £Ír. 

MagaTOlt  značí  1,000.000  volt,  jednotek 
elektromotorické  síly. 

Kag«rls  (t.  Megerlin)  Hans  Ulrich 
v.  Abraham  4). 

Msgarls  von  Můhlfeld  Johann  Georg, 
spis.  rak.  (•  1780  ve  Vídni  — 
t  1831  t.).    Jakožto  ředitel  a 


sluhy  vzorným  uspořádáním" 
jeho.  Roku  1;  18  jmenován  cis. 
radou.  Sprvu  psal  práce  pří- 
rodovědecké. R.  1S29  redigo- 
val s  Hohlerem  >Ne«es  Archiv 
lur  Gescbichte,  Statistik,  Lite- 
ratur und  Kunst<.  Vedle  článků 
časopiseckých  vydal  r  Oetter- 
reichisches  Adeh  -  LcjtiJtok  det 
iS.  und  ig.  Jahrhuttdcrts  (Víd., 
1822;  dodatky,  do  r.  1820,  a 
opravy  k  němu  t.,  1824);  Aferft- 
uiůrdigheiten  der  kónigl.  Btrgitadc  KuCtenberg 
und  des  daielbíl  befindlichen  Bergaerks  ft., 
1825,  ve  prospěch  vyhořelých  Kutnohoráků); 
Mtmorabilien  des  ósterreichischen  KaUerítaates 
(t.,  1825—27.  2  sv.)  a  j.  Téí  vydal  sbírku  zá- 
konů: Hanibuch  fůr  alte  k.  k.  stdndiiehen  und 
sládtischen  Beamten  dle  zákonů  z  1.  1740  až 
1828  (t.,  1809—30,  8  sv.). 
HérlMAůt  v.  Kálidás. 


Megiser  —  Mehmed 


21 


Jeroným  (♦  kol  1550  ve  Štut- 
^arté  —  1 1616).  Arcikníže  Karel  povolal  ho 
la  archiváře  do  Štýr.  Hradce ;  po  smrti  jeho 
uchýlil  se  protestant  M.  do  Korutan  a  když 
protireformace  Ferdinandova  zasáhla  i  tam, 
odebral  se  do  Lipska  jako  historiograf  ke 
karfiritovi  saskéma.  Vydal :  Dictionarium  qua- 
tvor  linguarum,  germ.,  lat.,  Uljrr,  (slovinské)  et 
ital.  (1572),  prvý  slovník  slovinský,  a  dle  ma- 
teriálu poskytnutého  Kristalnikem  Annales 
Carinthiae  (Lips.,  1608—12). 

M^^hm  (z  řec.)  značí  1,000.000  ohmů, 
iednotek  odporu  galvanického. 

M»liadla,  velkoobec  ve  ráavském  polit, 
okrese  krassósérényské  župy  v  jv.  Uhrách 
s  2480  obyv.  (1890),  z  nichž  2158  Rumunů, 
245  Něm.,  42  Maď.  a  13  Slov. ;  ie  sídlem  řec- 
ortb.  protopresbyterátu,  má  řím.-kat.  a  řec- 
orth.  tar.  kostely,  poštu  a  telegr.  úřad,  po- 
štovní spořitelnu,  uhelné  doly  a  je  stanicí 
trati  BudapeŠt-Vercioróva  uher.,  stát.  drah. 
Má  překrásnou  polohu  v  romantickém  údolí 
říčky  Bjela  Reka,  přítoku  ř.  Černé.  Staré  po- 
hřebiště .s  četnými  římskými  nápisnými  de- 
skami, zbytky  řím.  silnice,  jež  byla  z  nejdů- 
ležitějších spojení  od  Dunaje  do  Dacie  údo- 
b'm  ř.  Černé,  zříceniny  řím.  staveb  a  vodo- 
vodu, četné  nálezy  řím.  mincí,  pamětních 
kamenů,  sloupů  a  jiných  starožitností  v  blíz- 
kém i  vzdálenějším  okolí  připomínají  panství 
Římanů  v  M-ii,  od  nich  ad  Mediam  zvané. 
Od  M-ie  8  km  vých.  Lázně  Herkulovy 
{maď.  Herkulesfúrdó,  něm.  Herkulesbad,  lat. 
Thermae  Herculis  a  Fontes  HercuUs)  náležejí 
k  nejznámějším  thermám  evropským.  Z  22 
známých  horkých  užívá  se  12;  jsou  to  nej- 
více hlinitosolné  prameny  sírové  o  teplotě 
mezi  40 — 62'C  a  bývá  jich  užíváno  hlavně 
proti  chronickým  nemocem  rheumatickým. 
Nejsilnější  je  indiflferentní  pramen  Herkulův 
<51 — 62®  C),  který  řítí  se  s  vysoké  stráně  ne- 
daleko otvoru  stále  parami  naplněného  (Je- 
skyně potu,  Schwit^hÓhle).  Nedaleko  něho 
jsou  prameny  lázní  Josefových  (57*),  stu- 
dánky oční  {Augenhrunnen,  54*),  lázně  Fran- 
tiškovy (43*),  mimo  ně  vápnitá  vřídla  lázni 
Ferdinandových  a  císařských  (54*),  Ludvíko- 
vých (45-5*),  Karlových  (42*5*),  Karolininých 
(41*).  Líbezná  poloha  poblíž  údolí  ř.  Černé 
v  kotlinaté  úžině  horské  mezi  vysokými  za- 
lesněnými výběžky  banátských  hor,  velko- 
lepé okolí  a  pohodlná  zařízeni  lázeňská 
i  osvědčená  léčivá  moc  horkých  pramenů 
přivádějí  co  rok  průměrně  kol  12.000  lázeň- 
ských hosti  do  Herkulových  Lázní.  Tyto  čí- 
tají 369  obyv.  (1890),  z  nichž  187  Němců, 
84  Rum.,  69  Maď.  a  12  Slovanů,  a  náležejí 
k  obci  M-ii;  mají  kostely  a  kaple  různých 
vyznáni,  mezi  nimiŽ  vyniká  nový  kostel  řím.- 
kat,  a  celou  řadu  nádherných  budov  (lázeň* 
ské  domy,  kolonnády,  Nové  lázně  a  j.),  posta- 
vených architektem  Vil.  ryt.  Dodererem  pro 
c  a  k.  voj.  správu,  rozsáhlé  promenády  s  již. 
vegetací,  elektrárny,  vodovod,  král.  lázeňský 
inspektorát,  voj.  lázeň,  ústav,  pošt.  a  státní 
telegrafní  úřad  a  je  stanicí  trati  Budapešt- 
Vercíoróva  uher.  stát.  drah.  I  zde  nalezeno 


hojně  starožitností  z  doby  dákorománské  a 
mnohé  řím.  nápisní  kameny  zazděny  do  lá- 
zeňských domů  a  terrasních  zdí  promenády; 
zbytky  řím.  silnice  a  tureckého  vodovodu 
v  nejbližším  okolí.  V  horách  kolem  lázní 
mnoho  jeskyň;  vděčná  je  vycházka  na  vrch 
Domogled  (Domohled,  1584  m  n.  m.)  s  krás- 
nou vyhlídkou.  DkL 

lleMdia  v.  Mahédia. 

Méhenod  v.  Mehmed  a  Muhammed. 

Helii  ze  Stře  li c,  jméno  vladycké  rodiny 
slezské,  jejíž  erb  byl  Štít  na  kříž  rozdělený, 
červený  a  stříbrný,  přes  něj  uprostřed  na 
přič  modrý  pruh  se  třemi  stříb.  liliemi ;  kle- 
notem labuť  v  pyskách  zl.  střelu  držící  a 
přes  křídla  její  týž  pruh.  Předek  jejich  Bal- 
tazar dostav  erbovní  list  dosáhl  (27.  čna 
1531)  říš.  šlechtictví,  byl  pak  kr.  radou,  se- 
dal na  soudě  vratislavském  a  zemřel  3.  bř. 
1547  zůstaviv  syny  Jiřího,  Alše  a  Miku- 
láše. Jiří  nabyv  nevšedního  vzdělání  stal  se 
JUdok torem,  xr.  radou  a  německým  místo - 
kancléřem  v  Cechách.  Král  Ferdinand  po- 
tvrdil mu  (19.  bř.  1658)  erb  a  vladyctví  jako 
český  král  a  vrchní  kníže  slezský.  Skoupiv 
r.  1562  Grabštein  přijat  r.  1579  za  obyvatele 
království  a  prodav  r.  1586  týž  statek  koupil 
t.  r.  Rumburk  s  Tolšteinem.  Zemřel  v  Rum- 
burce  24.  led.  1689  maje  74  léta  svého  věku 
a  tu  pochován.  M.  byl  muž  tvrdý  na  své  pod- 
dané, kteří  se  proti  němu  r.  1576  vzbouřili, 
ale  dobrý  hospodář  a  zvelebil  na  svém  statku 
hornictví  (manž.  Dorota  z  Melhauzu).  Syn 
jeho  Baltazar  zadlužil  Rumburk,  jenž  r.  1607 
prodán.  Vystěhoval  se  bezpochyby  z  Čech, 
kdež  se  odtud  rodina  tato  nepřipomíná,  ale 
žila  v  cizině  ještě  v  XVIII.  st.  Sčk. 

KehUiut  v.  Lhota  4). 

Mehlhiittel  v.  Lhotka  13),  15),  49)  a 
Lhota  Masákova  159). 

Mthllg,  město  ve  vévodství  Sasko-Koburg- 
Gothském,  20  km  na  jih  od  Ohrdrufu,  v  Du- 
rynském  lese,  468  m  n.  m.,  s  4032  ob.  (1895). 
Stanice  prus.  stát.  dráhy  (trať  Zella  St.  Blasii- 
Wemshausen).  Jest  zde  evang.  kostel,  pomník 
cis.  Viléma  I.  a  Bedřicha  III.,  pošta,  továrny 
na  zvonky,  na  střelné  zbraně  (ročně  asi  250.000 
kusů),  na  nástroje  a  na  železné  a  ocelové 
zboží.  Obchod  s  dřívím  a  prkny.  M.  jest  mě- 
stem od  r.  1894. 

Kelimed  n.  Mehemed  (tur.)  tolik  co 
Muhammed. 

Mehmed:  1)  M.  Alí,  místokrál  egyptský 
(♦  1769  v  Kavale  v  Makedonii  —  f  1849), 
dostal  se  s  výpravou  Napoleonovou  r.  1799 
do  Egypta,  kdež  dovedl  si  získati  přízeň 
lidu  i  vojska  tou  měrou,  že  sultán  r.  1805 
jmenoval  jej  místokrálem.  Viz  Egypt,  430  tf; 
Doubek,  Egypt  za  panství  chedívů  (»Osvěta«, 
1892). 

2)  M.  Alí  pasa,  vojevůdce  tur.  (*  18.  list. 
1827  v  Magdeburce  —  f  7.  září  1878).  Po- 
cházel z  hugenotské  rodiny  a  jmenoval  se 
vlastně  Karl  Detroit.  R.  1843  odplul  jako 
plavčík  do  Levanta  a  utekl  v  Cařihradě  s  lodi. 
Uprchlíka  ujal  se  pozdější  velký  vezír  Alí  paŠa 
a  dal  ho  studovat  do  turecké  vojenské  školy 


22 


Mehrgarten  —  Méhul. 


(1846-— 53),  odkud  vyšel  jako  důstojník  a  pře- 
stoupil k  islámu.  V  štábu  Omera  paše  účast- 
nil se  války  krymské  a  postoupil  po  válce 
na  podpluko vniká.  S  týmž  pašou  bojoval 
proti  Černé  Hoře  (1861 — 62),  stal  se  po  roce 
plukovníkem  a  bejem  a  r.  1865  brigádníkem 
a  pašou.  R.  1867  utlumil  krétské  povstání 
s  Huseinem  Avní  pašou  a  po  smrti  svého 
protektora  Alí  paše  poslán  do  Řecka  potla- 
čit lupičství.  Za  povstání  hercegovského  po- 
volán r.  1875  do  Bosny  a  stal  se  maršálkem, 
r.  1877  pak  byl  vrchním  velitelem  dunajské 
armády  ve  v]^ch.  Bulharsku;  hájil  tu  čáru 
lomskou.  v  září  pak  odvolán  a  nahrazen  2.  říj. 
Sulejmanem  pašou.  Po  pádu  Plevna  svěřena 
mu  organisace  nové  armády  v  Rumelii.  V  čnu 
1878  vyslán  jako  druhý  splnomocněnec  na 
kongress  berlínský,  v  září  t.  r.  odebral  se 
zkrotit  povstání  na  hranici  albánské  a  za- 
vražděn tu  ukrutně  v  Djakově  u  Péči. 

Mehrgarten,  Meergarten,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  Prachatice,  okr.  a  pŠ.  Vimperk, 
fara  Nový  Svět;  16  d.,  134  ob.  n.  (1890). 

Méliiil  [méyl]  Etienne  Henri  Nicolas 
(*  24.  čna  1763  v  Givetu  ve  Francii  —  f  18.  říj. 
1817  v  Paříži),  geniální  skladatel  francouzský 
z  konce  minulého  a  poč.  XIX.  stol.,  po  ve- 
likém reformátoru  Gluckovi  předák  nového 
hnutí  v  dramatické  hudbě  francouzské  se 
svými  vrstevníky  Cherubinim  a  Boieldieuem. 
Jako  syn  chudičkého  kuchaře  neměl  pro- 
středku k  svému  vzdělání.  V  hudbě  byl 
samoukem,  ale  tak  schopným  a  učelivým, 
že  již  v  10.  roce  věku  svého  byl  povolán 
za  varhaníka  ve  svém  rodišti.  Pře  vor  blíz- 
kého kláštera  v  Lavaldieu  u  Givetu,  seznav 
schopnosti  mladého  varhaníka,  ujal  se  ho, 
svěřiv  jeho  další  vzděláni  klášternímu  ředi- 
teli kůru,  Němci  Vil.  Houserovi.  Zde  byl  M. 
několik  roků  varhaníkem.  Touže  po  středi- 
sku hudebního  života  francouzského  vypra- 
vil se  r.  1778  do  Paříže  pomocí  doporučení 
jistého  důstojníka.  V  Paříži  vypukl  v  té  době 
prudký  boj  Picciniho  a  jeho  stoupenců  proti 
Gluckovým  reformám  staré  opery  vlaské, 
skončený  konečně  r.  1799  úplným,  epochál- 
ním vítězstvím  veledíla  Gluckovy  reformy, 
»Ifigenie  v  Tauridě*.  M.  jal  se  v  Paříži  pilné 
cvičiti  klavír  a  studovati  komposici.  Byl 
představen  Gluckovi.  Ten  seznav  jeho  zna- 
menité nadání,  povzbuzoval  ho  k  dramatické 
tvorbě.  Po  prvých  pokusech  {Fsyché;  Ana- 
créon;  Lausus  et  Lydté)  M.  odevzdal  ředitel- 
ství Velké  opery  větší  dílo  Álon\o  et  Cora. 
Bylo  mu  však  čekati  6  roků,  nežli  opera  ta 
byla  provedena  (1791).  Za  to  dožil  se  před- 
chozího provedení  další  komické  opery  své 
Euphrosine  et  Corradin  (1790).  Tato  opera 
měla  značný  úspěch  skvělými  vlastnostmi 
nadání  M-ova:  krásnými  melodiemi,  barvi- 
tou instrumentací,  dramatickou  silou  a  vý- 
raznou charakteristikou.  Také  nová  opera 
Stvatonice  měla  velký  úspěch  (1792).  Za  to 
následující  díla:  ballet  Le  jugement  de  Paris 
(1793),  opery:  Le  jeune  sage  et  le  vieux  foit 
(1793);  Horatius  CocIés\  Phrosine  et  Mélidore 
(1795);   La  caverne  (1795)  a  Doria  (1797;  za- 


nikly záhy  ve  vášních  stran  bouřlivé  revo- 
luční doby.  Další  opera,  La  chasse  du  jeune 
Henrif  byla  vypískána  obecenstvem  páťého 
roku  republiky;  nesměla  býti  ani  dohrána. 
Obecenstvo  republiky  nepřipustilo  na  jevišti 
osobu  krále  Jindřicna  IV.  Za  to  ouvertura 
byla  bouřlivě  přijata  a  třikrát  opakována;, 
ještě  dnes  jest  oblíbena.  Rozladěn  těmito  ne- 
zdary M.,  přijav  hodnost  inspektora  nově  za- 
ložené konservatoře,  oddal  se  úplně  zařízení 
a  organ  i  sací  nového  ústavu.  Napsal  pro  cho- 
vance v  té  době  díla  theor etická,  ale  málo- 
významná.  M.  byl  výlučné  tvůrčí  duch,  ne 
theoretik.  V  ústraní  nesetrval  však  M.  dlouho. 
V  Paříži  usadila  se  vlaská  Opera  buffa,, 
podrývajíc  díly  Cimarosy,  Paisiella  a  Gugli- 
elmiho  reformační  snahy  Gluckov)-  v  obe- 
censtvu francouz.  To  podnítilo  M-a  k  nové 
tvorbě.  Následovaly  opery:  Le  pont  de  Lodi 
(1797);  Latoupie  et  le  papUlon  {VJ91)\  Adrien 
(1799);  Ariodant  (1799);  Epicure  (1800,  spo- 
lečně s  Cherubinim);  Bion  (1800);  Uirato 
1801J;  Une  folie  (1802);  Le  tresor  suppos& 
1802);  Joanna  (1802);  Vheureux  malgré  lui 
1802);  Heléna  (1803);  Le  baiser  et  la  quiť 
tance  (1803)  za  součinnosti  Kreutzera,  Bolel- 
dieua  a  Isouarda;  Les  Hussites  (1804);  Les 
deux  aveugles  de  Toléde  (1806);  Uthal  (1806, 
bez  houslí)  a  Gabrielle  ďEstrées  (1806).  Tri- 
umfy opery  Fanisca  ve  Vídni  r.  1805,  díla 
to  Cherubiniho,  nedaly  spáti  řevnivému,  ne- 
valnými úspěchy  posledních  oper,  přes  krásné 
jich  vlastnosti  proti  operám  buffonistův  ital- 
ských, rozmrzelému  M-ovi.  Cítil,  že  umí  vy- 
tvořit díla  ještě  lepší.  A  tak  složil  operu, 
která  zabezpečila  mu  později  nesmrtelnost  a 
světovou  slávu:  Josefa  v  Egyptě,  největší  a 
nejhlubší  dílo  své.  »Josef«,  provedený  17.  ún. 
1807,  měl  pro  svoji  hloubku  a  složitost  mal^ 
úspěch.  Za  to  v  Německu  pronikl  později 
rázem,  dobývaje  odtud  celého  světa.  Ne- 
úspěchem roztrpčený  M.  vzdal  se  nadobro 
veřejné  činnosti ;  nepřijal  ani  hodnosti  dvor- 
ního kapelníka,  nabízené  mu  císařem.  Úspě- 
chy Spontiniho  >Vestálky«  a  >Cortcza€  v  Pa- 
říži rozmrzely  M-a  ještě  více.  Od  té  doby 
složil  jen  hudbu  k  2  balletům:  Le  retour 
ďUlysse  (1807);  Persee  et  Andromede  (1810); 
malou  komickou  operu  Le  prince  troubadour 
(1813),  dále  Vorifiamme  (1814,  s  Bertonem, 
Paerem  a  Kreutzerem)  a  poslední  operu  svoji 
Lajournée  aux  aventures  (1816).  Trýzněn  píle- 
ním neduhem  žil  M.  u  Paříže.  Úlevy  z  útrap 
těžkého  neduhu  hledal  v  Provenci,  ale  vrá- 
til se  záhy  do  Paříže.  Zde  zemřel.  Z  jeho 
42  oper  nebyly  provedeny:  Hypsipyle  (1787); 
Arminius  (1794);  Scipion  (1795);  Tancrede  et 
Clorinde  (1796);  Sésostris;  Agar  dans  le  de- 
sert a  hudba  ke  Králi  Oidipu.  Kromě  oper 
napsal  v  mládí  řadu  klavírních  sonát  (bez- 
významných) a  několik  symfonií  podřízené 
ceny.  Za  to  měly  znamenitý  úspěch  jeho 
hymny,  kantáty  a  vlastenecké  zpěvy:  Chant 
du  départ\  Chant  de  victoire  a  Chant  de  re' 
tour.  M.  byl  od  r.  1795  členem  Akademie. 
Tam  četl  a  později  tiskem  vydal  Vétat  futur 
de  la  musique  en   France  a  Les  travaux  des 


Mehun  sur  Yěvre  —  Mechanika.  23 

élěves  du  conservatoire  á  Róme,  (Viz  »Magasin   lik  co  bezmyšlenkovitý,  jako  stroj, který 
cDcyclopédique«,  1808.)  Vše,  co  po  Glackové   vykonává  práci  bez  přemyšlení, 
převratu  vytvořeno   ve  francouzské  hudbě       Mdoluuilosbiirsr   (mikeniksbdrg],   město 
krásného,  hlubokého,  silného  a  skvělého,  je  |  v  cumberlandském  hrabstvi  státu  Pennsyl- 
soustředěno  v  dílech  M-ových,  zvláště  v  jeho  '  vanie  v  sev,-amer.  Spoj.  Obcích;   má  3691 
»josefu«,  který  svojí  formou  i  obsahem  za-  ,  obyv.  (1890),  žen.  kollej,  továrny  na  dřevěné 
ložil  v  ní  novou  dobu,  zabezpečiv  M-ovi  vý- '  zboží  a  velká  skladiště, 
znám  nehynoucí.  Biografii  M-ovu  napsal  jeho  I     Mdohanik,  stroj  nik. 
přítel  Vieillard  (Pař.,  1859)  a  zvláště  zevrub-       Keoliaiiika  (z  řec.  lifjxavrf,  stroj,  nástroj) 
Dou  A.  Pougin  (1889).  bk.     jest  nejstarší  čásť  fysiky;  pokládá  se  za  nej* 

Mlíhqii  snr  Yévre  [racěn  syr  jévr],  mě- !  jednodušší  a  za  základ  ostatních  věd  fysi- 
sto  ve  Francii,  dép.  Cher,  arrond.  Bourges,  <  kálních.  Definuje  se  obyčejně  jako  nauka 
na  pr.  bř.  ř.  Yěvre  a  na  trati  Orléanské  o  rovnováze  a  pohybu  hmot.  Odtud  vzniklo 
dráhy  (Tours-Vierzon-Saincaize),  125  m  n.  m.; .  rozdělení  na  statiku,  nauku  o  klidu  a rovno- 
má  5626  ob.,  jakožto  obec  6334  (1896).  Vy- I  váze  hmot,  a  na  dynamiku,  nauku  o  po- 


rábí  se  zde  porculán,  vlněné  látky,  plátno, 
sýr  a  drogy.  V  zámku,  z  něhož  dosud  za- 
chovaly se  zbytky,  podlehl  Karel  VIL  dobro- 
volné smrti  hladem  r.  1461.  M.  je  staré  Mag- 


hybu  hmot.  M-ku  obyčejně  předchází  úvod, 
jednající  o  základních  veličinách  mechani- 
ckých, totiž  o  hmotě,  prostoru  a  času,  a  pak 
oddíl,  který  se  zabývá  geometrickým  řeše- 


dunum,  patřívalo  rodině  Courtenai  a  koníi- 1  ním  pohybu,  —  kinem  atika  (foronomie). 
skácí  připadlo  r.  1332  v  privátní  majetek  |  Vedle  toho  dclí  se  m.  dle  tří  skupenství, 
franc  králů.  tuhého,  kapalného   a  vzdušného,   na    geo- 

Meoh,  bot.,  v.  Mechy.  —  M.  fialkový  mechaniku,  hydromechaniku  a  aéro- 
V.  Chroolepus.  —  M.  irský,  karaghe- ;  mechaniku.  M-ku  sluší  považovati  za  zá- 
nový.  perlový,  rosolový  v.  Chondrus  |  klad  ostatních  částí  fysiky  jen  potud,  pokud 
a  Carragheen.  —  M.  islandský  v.  Ce-  úkazy  ostatní  lze  nejjednodušeji  vysvětliti 
traría.  hypothesami   mechanickými.    M.   zbudována 

Méoh  ve  stroj.  v.  Dmychadlo,  str. 692.  <  jest  na  řadč  vět  čili  principA  (principy  me- 


M.  v  honitbě:  m.  jezcvčí,  síť  rakovitá, 
125 — 200  cm  dl.,  u  dna  okrouhle  rozpiatá  na- 
vlečením na  Železný  kruh,  měřící  v  průměru 
asi  15t*m,  s  předním  otvorem  (asi  70 — 80  cm 


chanické),  z  nichž  některé  jsou  rázu  axioma- 
tického, jsouce  samozřejmý,  jakmile  za- 
vedeme určité  definice  veličin  mechanických, 
jiné  pak,  odvozeny  jsouce  z  pojmů  a  veličin 


v  průměru),  jehož  krajní  oka  navlečena  jsou  mechanických  a  vyžadujíce  důkazů,  jsou  prin 
volně  na  šňůru  .5 — 7  m  dlouhou,  sloužící  cipy  fysikálními.  K  prvním  základním  větám 
k  zdrhnutí  a  uzavření.  Lccí  se  do  brlohu  j  m-ky  náležejí  principy,  vyslovené  Newtonem 
jc^zevčího  tak,  že  se  otvor  rozprostře  na ,  v  jeho  >Philosophiae  naturalis  principia  ma- 
okraj  vchodu,  na  který  se  lehce  připevní '  thematicac,  kteréž  jsou:  1.  Princip  se- 
slabštmi  kolíčky  a  konce  šňůry  zdrhovací  trvačnosti  (každá  hmota  setrvává  v  klidu 
uvážou  se  pevné  na  strom,  na  silný  kořen  |  neb  v  rovnoměrném  přímočarém  pohybu, 
nebo  na  kolík.  Jezevec  zalézaje  do  brlohu  dokud  nějaká  vnější  síla  na  ni  nepůsobí), 
stáhne  za  sebou  otvor  m-u,  při  čemž  se  ko-  2.  Síla,  která  způsobuje  změnu  v  pohybu 
líčky  vytáhnou  a  on  uvnitř  uvízne.  —  Po-  hmoty,  je  úměrná  způsobené  změně.  3.  Prin- 
dobný  jest  m.  králičí,  ale  menších  rozmě-  cip  rovného  působení  a  protipůso- 
rův,  a  klade  se  zevně  před  vchod  do  brlohu  bení  (síla,  jakou  nějaké  těleso  na  druhé  pů- 
tak,  aby  králík  vretou  z  podzemí  hnaný  byl  sobí,  vyvolává  ve  hmotě  druhé  protipůsobení 
lapen.  —  V  rybářství  zove  se  m.  malá  ■  rovně  veliké,  obrácené  namířené).  Principv 
čt3rřhranaá  síť,  na  jejíchž  cípech  jsou  upev- 1  mechanické,  fysikální,  jsou:  princip  virtuáf- 
něny  olověné  kule.  čm.     ■  nych  rychlosti,  princip  ďAlcmbertův,  Gaus- 

lUohalil  (méš^]  Pierre  Frangois  sův,  Hamiltonův,  v  jistém  smysle  též  princip 
André,  franc.  hvězdář  (*  1744  —  t  1805).  ploch  a  princip  pohybu  středu  hmotného. 
Vedle  svého  původního  oboru,  stavitelství,  K  uvedeným  principům  přistupuje  velmi  dů- 
vénoval  se  téŽ  studiím  mathematickým  a  Icžitý  princip  zachování  energie,  ač  nemůže 
hvězdářským.  V  1.  1786—94  vydával  »Con-  býti  tak  všeobecně  dokázán  jako  principy 
naisances  des  tempsc  Když  konstituanta  se  předešlé,  neboť  jeho  důkazem  jest  pouze 
usnesla,  aby  byla  stanovena  nová  soustava   zkušenost  a  pozorování.  Zakladatelem  m-ky 


měr  a  vah   na  základě  délky  čtvrtiny  zem- 
ského poledníku,  měřil  M.  na  její  rozkaz  po- 


starověké  jest  Archimédés  fod  něho  po- 
chází princip  páky  a  tudíž  výklad  jednodu- 


ledníkový  oblouk  mezi  Rodezem  v  départ.  chých  strojů),  zakladateli  moderní  m-ky  stali 
aveyronském  a  Barcelonou.  Výsledky  jeho  se  Galileo  Galilei  (1564—1642)  a  Isaak 
měření  vydal  pak  Delambre  pod  názvem  I  Newton  (1643— 1727).  Za  těmito  následuje 
Base  du  systéme  métrique  décimal  ou  mesure  \  dlouhá  řada  pěstitelů  m-ky  theoretické  i  praK- 
de  Vare  du  méridien  compris  entre  les  páral-  tické.  Buďtež  zde  pouze  uvedena  některá 
iefes  de  Dunkerque  et  de  Barcelona,..  (Pař.,  čelnější  díla:  Laplacc,  Mccanique  céleste 
1806—10;  3sv.).  M.  proslul  jako  exaktní  po-  (Pař.,  1799-1825;  novější  vyd.  1843);  Pois- 
zorovatel  a  neúnavný  počtář.  son,  Traité  de  mécanique  (t.,  1819  a  1833); 

■•ClUUliOký,  patřící  k  mechanice  nebo  >  Euler,  Mechanica  sivé  motus  scientia   (Pe- 
k  ní  se  vztahující.  V  přeneseném  smyslu  to-   trohrad,  1736);  Lagrange,  Mécanique  anály- 


24 


Mechanismus  —  Mechelin. 


tique  (Pař.,  1788,  1853—55,  1867);  Moebius, 
Mechanik  des  Himmels  (Lips.,  1843);  Duha- 
mel,  Lehrbuch  d.  anal.  Mechanik  (zpracováno 
Schlčmilchem  v  Lips.,  1861) ;  Schell,  Theorie 
der  Bewegung  u.  d.  Krafte  (t,  1879—1880); 
Jacobi,  Vorlesungen  uber  Dynamik  (Beríín, 
1884;  2.  vyd.);  ífirchhoff,  Vorlesungen  ůbeř 
mathem.  ťhysik  (Lips.,  1883,  3.  vydT);  Weis- 
bach,  Lehrbuch  d.  Ingenieur-  u.  Maschinen- 
mechanik  (t,  1872,  2.  vyd.);  Mach,  Die  Me- 
chanik in  ihrer  Entwickelung  (1883,  2.  vyd. 
1889);  H.  Hertz,  Die  Principien  d.  Mechanik 
in  neuem  Zusammenhange  (Lipsko,  1894); 
Bobylen,  Analytická  mechanika  (Petrohrad, 
1900).  V  kompendiích  jako  jednotlivé  díly: 
A.  Wůllner,  Lehrbuch  d.  Experimentalphy- 
8ik,  I.  díl  (1882,  2.  vyd.  1895);  J.  Violle 
(ném.  vydání),  Lehrbuch  d.  Physik,  I.  (Berl., 
1892);  Jarain,  Cours  de  physique,  I.  d.  \Pař., 
1881);  Můller-Pouilltt-Pfaundler,  Lehrbuch 
d.  Physik  und  Meteorologie,  9.  vvd.,  I.  díl 
(Brunsv.,  1886);  A.  Winkelmann,  Handbuch 
d.  Physik,  I.  d.  (Vratislav,  1891);  A.  Ober- 
mayer,  Leitfaden  f.  d.  Unterricht  in  d.  Phy- 
sik (Vid.,  1900);  K.  V.  Zenger  a  F.  F.  Če- 
cháč.  Fysika  pokusná  a  vÝkonná,  I.  d.  (Praha, 
1883);  A.  Seydler,  Základové  theoretické  fy- 
siky, I.  d.  (t.,  1880);  V.  Strouhal,  Fysika  ex- 
perimentální, I.  d.  (t,  1900).  nvk. 

M.  nebeská  v.  Hvězdářství. 

M.  stavebná  neboli  statika  stavebná 
vyšetřuje  výminky,  za  kterými  stavebné  kon- 
strukce (zdi,  klenutí,  nosníky  mostové,  stře- 
chové a  j.,  v  Širším  smyslu  i  stroje)  jsou  a 
trvají  v  rovnováze.  Jde-li  o  návrh  takové 
konstrukce,  po  případě  o  statické  posou- 
zení konstrukce  již  navržené  či  hotové,  nutno 
stanoviti  síly,  jimžto  vzdorovati  musí  každý 
jednotlivý  án  konstruktivní;  znajíce  tyto  síly 
můžeme  vyšetřiti,  po  případě  posouditi  tvar, 
rozměry  a  vzájemnou  polohu  všech  dílů  tak, 
abv  pojištěna  byla  trvalá  rovnováha,  —  aby 
vyloučeno  bvlo  všeliké  porušení  konstrukce 
účinky  mecnanickými.  Vše  to  jsou  úkoly 
m-ky  stavebné;  oaporem  hmoty  proti  půso- 
beni sil  zevnitřních  a  stanovením  tvaru  a 
rozměrů  jednotlivých  dílů  konstruktivných 
obírá  se  nauka  o  pružnosti  a  pevno- 
sti (v.  t.),  kterou  tedy  sluší  pokládati  za 
čásť  m-ky  stavebné,  po  případě  za  průpravu 
k  ní.  Dle  zvláštností  látky  rozeznáváme  tyto 
hlavní  části  m-ky  stavebné:  theorii  kon- 
strukcí dřevěných  a  kovových,  theo- 
rii rovnováhy  hmot  sypkých  (zemin), 
theorii  konstrukcí  kamenných  (hlav. 
zdí  a  klenutí).  Jednotlivými  úkoly  m-ky  sta- 
vební, zvláště  nauky  o  pružnosti  a  pevnosti, 
obírali  se  od  XVII.  stol.  rozliční  učenci  (Ga- 
lilei,  Hooke,  Mariotte,  Bernoulli,  Varignon, 
Coulomb,  Euler,  Lagrange  a  j.);  tvůrcem 
m-ky  stavebné  jakožto  samostatné  nauky  je 
francouzský  inženýr  a  professor  Navier. 
Počal  ji  vykládati  na  pařížské  škole  mostové 
a  silnicové  a  napsal  dílo  Résumé  des  le^ons 
données  á  l^École  royale  des  ponts  et  chaus- 
sées  sur  Vapplication  de  la  mécanique  á  Veta- 
blissement  des  constructions  et  des   machines^ 


jež  vyšlo  po  prvé  r.  1826;  druhé  vydání  jest 
z  r.  1833;  třetí,  opatřené  četnými  připomín- 
kami a  dodavky,  pořídil  Barré  de  Saint 
Venant  r.  1864.  Do  němčiny  přeložili  dílo 
Navierovo  Westphal  a  Foeppl  pod  názvem 
Mechanik  der  Baukunst  (Ingenieur-Mechanik). 
Od  časů  Navierových  literatura  m-ky  sta- 
vebné, této  veledůležité  nauk])r  inženýrské, 
velmi  vzrostla.  Spisů  v  obmy  kajících  veške- 
rou m-ku  stavebnou  jest  poměrně  nemnoho; 
tím  četnější  jsou  publikace  věnované  jed- 
notlivým částem  a  problémům.  M.  stavebná 
vyšetřuje  své  problémy  a  řeší  speciální  úkoly 
buď  počtářsky  či  graficky;  základům  měři- 
ckého  vyšetřováni  a  granckého  řešení  učí 
tak  zvaná  grafická  statika  (viz  Sta- 
tiku). Šln, 

MeohanUmiui,  ústrojí,  ve  strojnictví 
jest  skupina  těles  vzájemně  se  stýkajících, 
schopných  odporu,  jejímž  účelem  jest  daný 
pohyb  přeměniti  v  určitý  žádaný,  bez  ohledu 
na  působící  síly  a  poměry  konstruktivní. 
Každý  m.  jest  uzavřeným  kinematickým  ře- 
tězem s  jedním  pevným  Členem  (rámem). 
Je-li  řetěz  ten  jednoduchý,  sluje  m.  jedno- 
duchý, je-li  složitý,  jest  m.  složitý.  Dle 
počtu  členů,  z  nichž  m.  se  skládá,  rozeznává 
se  m.  3-,  4-,  7 členný.  Jednotlivé  členy  spo- 
jeny jsou  pomocí  dvojic;  mají-li  dvojice  tyto 
po  1  stupni  volnosti  pohybu,  může  býti 
jednoduchý  m.  nejvíce  7členným.  Je-li  členů 
více,  jest  m.  neurčitým,  je-li  jich  méně, 
jest  nehybným.  Má-li  některá  dvojice  více 
!  stupňů  volnosti,  zmenší  se  tím  počet  členů, 
Rovinný  m.  může  býti  nejvýše  4členný.  Nej- 
více užívá  se  m-mů  troj-  a  čtyřčlenných. 

Méohajit  [méšán],  frc,  špatný,  zlý. 

IleolianitMie  (z  řec),  nauka  o  nekrva- 
vých operacích. 

Méohava  v.  Dudy. 

MeoheUn  Leopold  Jindřich  Stani- 
slav, čuchonský  právník  a  státník  (*  1839 
ve  Frcdrikshamnu).  Studoval  v  Helsingforsu. 
Nějaký  čas  sloužil  ve  financ,  odboru  čuch. 
senátu,  v  1.  1868—1872  byl  ředitelem  čuch. 
spolkové  banky.  Byv  r.  1873  povýšen  na 
doktora  byl  r.  1874  jmenován  professorcm 
právnické  fakulty  helsingforské  university. 
Od  r.  1872  byl  členem  stavovského  zem- 
ského sněmu.  K.  1876  uděhl  mu  Alexandr  IL 
šlechtictví.  Od  r.  1877—78  byl  opětně  volen 
jako  člen  rytířstva  do  všech  sněmův  a  ja- 
kožto z  nejlepších  řečníkův  a  nejbystřejších 
právníků  hrál  velikou  roli  ve  veřejném  ži- 
votě čuchonském.  Stav  se  ypdcem  liberál- 
ních Suecomanů  (přátel  švédského  jazyka) 
sepsal  r.  1880  jejich  programm.  Jakožto  se- 
nátor (od  r.  1882)  a  chef  finančního  depar- 
tementu napsal  pojednání  Précis  du  droit 
public  du  grand' duché  de  Finlande  (Hclsing- 
fors,  1886;  angl.  Londýn,  1899),  jež  vyšlo 
v  rozšířené  formě  v  Marquardsenové  Hand- 
buch des  ofifentl.  Rechts  der  Gegenwart  pod 
názvem  Das  Staatsrecht  des  Grossfúrsten* 
thums  Finnland  (Freib.  i.  Br.,  1889).  Vylíčiv 
tam  státní  samostatnost  Čuchonska  vzbudil 
proti  sobe  M.   nedůvěru   ruských    vládních 


Mecheln  —  Měcholupy. 


25 


kruhů.  Ned&véra  stupňovala  se,  když  M.  vy- 
dal brošuru  Stár  Finlands  rátt  i  strid  med 
Rysslands  fůrdel  ?  Ett  inlág  i  tidens  frdgor 
(Helsingfors,  1890).  M.  vzdal  se  r.  1890  dobro* 
voloé  senátorství  a  věnoval  se  opět  profes- 
soře.  Ze  spisů  jeho  uvésti  sluší  ještě  zvlá- 
ště: Om  statsfórbund  och  statsunioner  (t.» 
1873)  a  vydáni  základních  zákonů  čuchon- 
ských,  uspořádané  společně  s  F.  Hjeltem 
(r.  1877).  Vydal  též  švédsky  illustrované  dílo 
Finsko  v  XIX,  $toL  (Helsingfors,  1893;  něm. 
t,  1894;  franc.  v  Pař.  1895). 

WiM>h»ln  (vlámsKy  Mechelen,  franc.  Máti' 
nes),  hl.  město  arrondissementu  v  belg.  pro- 
vincii Antverpy,  v  úrodné  rovině  při  uyle  a 
průplavu,  má  54.185  ob.  (1897).  Jest  spojeno 
felez.  trati  s  Louvainem,  Antverpy,  Érusse- 
lem,  Gentem  a  Terneuzenem.  Má  téměř  kru- 
hovitou podobu,  ulice  široké  a  pravidelné, 
rozsáhlá  otevřená  náměstí,  mezi  nimi  nej- 
větší t.  zv.  Veliké  náměstí  se  sochou  Mar- 
kéty Rakouské,  35  mostů,  kolossální  gothi- 
ckou  kathedráln  sv.  Romualda,  nedávno  zre- 
staurovanou, s  věží  99  m  vysokou,  ale  ne- 
dokončenou (stavěnou  od  XllI.— XV.  stol.), 
8  cennými  malbami,  obraz  na  hl.  oltáři  jest 
od  Van  I>ycka,  kostel  P.  Marie  z  XVI.  stol. 
se  slavným  Rubensovým  obrazem  >Rybo- 
lov«,  kostel  sv.  Jana  s  cennými  malbami  od 
Rubensa,  radnici  zv.  Beyard  z  XV.  století, 
arcibiskupský  palác,  soud.  budovu  (někdejší 
palác  Markéty  Rakouské),  museum  zv.  Schóf- 
fenhauB,  athenaeum,  státní  střed,  školu,  arci- 
biskupský seminář,  učitelský  ústav,  botani- 
ckou zahradu,  museum  městských  starožit- 
ností, malířskou  akademii,  několik  vědeckých 
společností,  sídlo  kardinála-arcibiskupa,  soud. 
tribunálu,  zpracování  lnu,  konopí  a  kozí,  vý- 
robu vlněných  koberců,  gobelínů,  krajek 
(známých  jménem  points  de  Aíalines),  plátna, 
klobouků,  jehel  a  škrobu.  Důležité  je  pivo- 
varství,  tavírny  na  měď,  dílny  státních  drah 
a  továrny  na  děla.  Obchod  v  novější  době 
poklesl.  -  M.,  dřívější  Malinae,  ve  středo- 
věku Machlinia  nebo  Malinas,  bylo  původně 
klášterem,  založeným  sv.  Romualdem;  při 
dělení  Francké  říŠe  mezi  Karla  Lysého  a 
Ludvíka  Německého  připadlo  Lotrinsku,  ale 
r.  915  bylo  věnováno  Karlem  Tupým  bisku- 
povi lutišskému,  r.  1336  přišlo  koupí  do  ru- 
kou vévodů  z  firabantu,  r.  1383  sňatkem  Fi- 
lipovi Smělému  burgundskému  a  konečně 
r.  1477  sňatkem  Marie,  dcery  Karla  Smělého, 
8  Maxmiliánem  L  Rakousku.  R.  1490  bylo 
M.  povýšeno  císařem  Bedřichem  IH.  na  pan- 
ství {edle  Herrschaft)  a  tvořilo  17.  nízozem. 
provincii.  KdyŽ  odpadlo  7  spojených  pro- 
vincii, dostalo  se  zase  k  Brabantu  a  bylo 
ustanoveno  nejvyšším  soudním  dvorem  habs- 
burského Nizozemska.  R.  1572  byla  tu  sve- 
dena jedna  z  nejkrutších  bitev  Albových. 
■éolMiiioe  i  Měch  nice,  ves  v  Čechách 

»ři  vtoku  potoka  MníŠeckého  do  Vltavy,  na 

lev.  břehu  Vltavy  a  při  stanici  Modřansko- 
DobHšské  dráhy,  v  hejtm.  smíchovském,  okr. 

zbraslavském,  fara  u  Sv.  Kiliána,  pš.  Davle; 

17  d.,  117  ob.  č.  (1890),  kteří  se  živí  prací 


le 


v  cihelnách  a  výrobou  hrnčířského  zboží;  na 
potoce  Mníšeckém  mlýn  »Luh€.  M.  připomí- 
nají se  r.  999  mezi  zbožím  kláštera  ostrov- 
ského, jemuž  r.  1420  zabrány  a  drženy  v  ru- 
kou světských. 

Koohermo J mekeríno) ,  M  e  c  a  r  i  n  o  [-ka- 1 , 
ital.  malíř,  v.  tieccafumi. 

Meolienilohy  průmyslová  far.  ves  v  pru* 
ském  vlád.  obvooě  cášském  (jihových.),  kraj 
Schleiden,  na  trati  prus.  státní  dráhy  Kolín 
n.  R.-Hillesheim  a  na  místní  důlní  dráze; 
má  starý  románský  a  nový  got.  kat  kostel, 
znamenité  horní  a  hutní  závody  na  olovo  a 
stříbro  (2500  děln.,  r.  1893:  20.232  t  olova  a 
14.666  kg  stříbra)  a  3846  obyv.  (1895),  větši- 
nou katolíků. 

MeohenyAflkl  Karol,  polský  dějepisec 
literární  (*  1800  v  Krakově  —  t  1881).  Po 
ukončených  studiích  vstoupil  na  dráhu  uči- 
telskou a  byl  s  počátku  professorem  na  ly* 
ceu  sv.  Barbory,  pak  na  gymnasii  sv.  Anny, 
načež  r.  1850  povolán  na  kathedru  univer- 
sity Jagellonské  v  Krakově  jako  professor 
dějin  polské  literatury,  již  opustil  až  r.  1871. 
M.  byl  spisovatel  velmi  pilný  a  v  pracích 
jeho,  třeba  nevynikaly  skvělou  dikcí  a  ducha- 
plným obsahem,  sneseno  bohatě  spolehlivé 
látky  pro  badatele  další.  Z  děl  jeho  zaslu- 
hují zvláště  vyjmenování:  Historya  j^iyka 
taciňikiego  w  Polsce  (Krakov,  1833);  Historya 
j^.  niemieckiego  w  Polsce  (t.,  1846) ;  Pi'\eglqd 
literatury  ludów  wschodnichy  poe\YÍ  greckiej, 
šredniowiecxnéj  atd.  (t,  1851);  O  poe^yach 
Hieronyma  Mors^tyna  (»Bibl.  warsz.«,  1859); 
Hist.  wymowy  ka^nodi,  (Krakov,  1863—1864) ; 
Historya  wymowy  w  Polsce  (t.,  1856—1860; 
nejČelnčjší  dílo  M-kého);  O  reformie  aka- 
demii  krakowskiej  \aprowad^onéj  w  r.  ij8o 
pr\ei  Ko/fqtaja  (t.,  1864);  O  poetach  c^asów 
Stanisiawa  Augusta  (t.,  bez  r.);  O  pohycie 
w  Polsce  Konráda  Celtesa  i  jego  wpty^^^  "^ 
roibud^enie  humanismu  (Krak.,  1876).  M.  pře- 
ložil též  do  polštiny  Dhigoszowy  Dějiny  pol- 
ské. Od  r.  1873  byl  členem  krakovské  aka- 
demie. 

Meohitar  Sebastatsi  viz  Arménský 
jazyk  a  literatura,  str.  753 a. 

Meoliltaristé  viz  Arménský  jazyk  a 
literatura,  str.  753a. 

MéohnéJOT,  Měch  no  v,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Benešov,  okr.  Vlašim,  fara  a  pš.  Di- 
vilo v;  17  d.,  114  ob.  č.  (1890),  starobylý  fil. 
kostel  sv.  Martina  (před  r.  1365  far.),  popi. 
dvůr  s  ovčínem  a  dva  mlýny.  Fara  zanikla 
v  XVII.  stol. 

Méohnios  viz  Měchenice. 

MéohnOT  viz  Měch  něj  o  v. 

Méoholiipy:  1)  M.  (Michelob)^  městys 
v  Čechách  v  hejtm.  a  okr.  žateckém  a  při 
stanici  Buštěhradské  dráhy  (Praha-Chomú- 
tov);  93  d.,  1062  ob.  n.  (1890),  farní  kostel 
sv.  Vavřince  (1384  far.),  3tř.  šk.,  synagoga, 
četn.  stanice,  pŠ.,  telegraf,  mlýn,  tu  a  v  okolí 
znač.  pěstování  chmele.  Alodiálni  panství 
Í2398'54  ha)  M.  s  Libořicemi,  Milošiccmi  a 
Želčem  drží  Ant.  Drehcr;  k  panství  náleží 
v  M-pech  zámek  s  mešní  kaplí  Zvěstování 


26 


Měchonice  —  Mecho vité  rostliny. 


P.  Marie,  dvůr,  parostr.  pivovar  a  chmel- 
nice. Ve  XIV.  stol.  připomíná  se  zde  vla- 
dyčí  seděni,  při  némž  později  postavena 
tvrz,  na  níž  v  XVI.  stol.  seděli  Sekerkové 
z  Sedčic,  z  nichž  Jetřichovi  pro  jeho  účasten- 
ství ve  vzpouře  stavů  českých  proti  králi  M. 
i  s  tvrzí  z  trestu  od  král.  komory  ujaty  a 
prodány  (1624)  cizozemci  Krištofovi  sv.  p. 
z  Paaru.  Po  potomcích  KriŠtofových  vystří- 
dalo se  tu  několik  rodů,  zejména  Janinalové 
(od  r.  1693),  Hoberk  z  HenrŠtorfu,  rod  Bie- 
tagh,  r.  1793  Václav  sv.  p.  Hildprandt,  od 
jehož  syna  koupila  (1812)  M.  Růžena  hrab. 
Kolovratová-Libšteinská,  po  ni  dědila  (1843) 
Helena  kněžna  z  Lobkovic,  po  ní  následo- 
vali hr.  z  Neipperga,  od  nichž  zboží  měcho- 
lupské  koupil  (1860)  Ant.  Dreher.  Kostel  ny- 
nější vystavěn  r.  1750  a  fara  zaniklá  obno- 
vena r.  1790.  —  2)  M.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr. 
Klatovy,  fara  a  pš.  Předslav;  46  d.,  291  ob. 
č.  (1890),  2  mlýny.  Alod.  statek  (738-08  ha) 
se  zámkem  (při  něm  mešní  kaple  sv.  Apo- 
lonie),  dvorem  a  pivovarem  jest  majetkem 
ryt.  řádu  maltézského  v  Praze.  Zámek  vy- 
stavěl r.  1801  Leop.  hr.  ze  Strassoldo.  R.  1245 
připomíná  se  na  statku  měcholupském  Amcka 
z  Měcholup.  V  první  pol.  XVI.  stol.  koupili 
M.  i  s  tvrzí  Sedlečtí  z  Újezdce,  v  první  pol. 
XVII.  st.  M.  děleny;  jeden  díl  držela  (1640) 
obec  klatovská  a  na  dílu  druhém  seděla 
Apolonia  Čejková.  Kočové  z  Dobrše  koupili 
potom  oba  díly  a  vládli  zde  do  r.  1692,  kdy 
M.  prodali  Adamovi  hr.  ze  Sinzendorfu,  od 
něhož  je  koupil  (1696)  řád  sv.  Jana.  —  3)  M., 
ves  t.,  hejtm.  Přeštice,  okr.  a  pš.  Nepomuky, 
fara  Prádlo;  76  d.,  516  ob.  č.  (1890).  —  4)  M. 
Dolní  čili  Velké,  ves  t.,  hejtm.  Žižkov, 
okr.  Říčany,  fara  a  pošta  Uhříněves;  35  d.. 
353  ob.  č.  ri890).  Na  bývalé  tvrzi  připomíná 
se  r.  1411  Bohuslav  z  Měcholup.  Do  r.  1562 
drželi  čásť  zboží  měcholupského  křiŽovníci 
s  červ.  hvězdou,  načež  je  prodali  k  Uhříně- 
vsi. —  5)  M.  Horní  nebo  Malé,  ves  t.; 
24  d.,  198  ob.  č.,  8  n.  (1890).  Od  XVI.  stol. 
náležely  k  Uhříněvsi. 

Méohonioe,  víska  v  Čechách  u  Pohledu, 
hejtm.  Ledeč,  okr.  Dol.  Královice,  fara  Per- 
toltice,  pš.  Zruč;  6  d.,  75  oby  v.  č.  (1890), 
škrobárna,  popi.  dvůr,  ovčín. 

Méohořep  viz  Hydatida  a  Echino- 
coccus. 

Méohořepky  v.  Hy  dat  idy. 

Meohov:  1)  M.,  Mě  chov,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  č.  Budějovice,  okr.,  fara  a  pŠ.  Trhové 
Sviny;  31  d.,  160  ob.  č.  (1890),  kaple  P.  Ma- 
rie. —  2)  M.  (Mďs),  ves  t.,  hejtm.  Karlovy 
Vary,  okr.  a  pš.  Bečov,  fara  Otročin;  84  d., 
574  ob.  n.  (1890),  2tř.  šk.,  myslivna  a  Inář- 
ství.  Kdysi  býval  tu  zvláštní  statek. 

Méohovoi  {Strongyitdaé),  čeleď  hlístův 
oblých  {Nemathelmmthes),  Zástupci  její  mají 
ústa'  opatřená  bradavkami,  jichž  bývá  oby- 
čejně šest.  Namnoze  zející  a  prostorná  dutina 
ústní  vyzbrojena  bývá  zoubkatými  výčnělky, 
jícen  u  dospělých  nemá  zduřeniny.  Ústí  po- 
hlavního ústrojí  u  samiček  bývá  umístěno  za 
středem  těla,  řidčeji  před  středem  jeho.  U  sa- 


mečků společné  ústí  roury  zažívací  a  žlázy  po* 
hlavní  (kloaka)  umístěno  jest  na  konci  téla  a 
obklopeno  jest  t.  zv.  bursou,  zvoncovitou  vy- 
chlípeninou  konce  těla.  Tato  bursa  bývá  na 
okraji  opatřena  bradavkami  a  stěny  její  zpěv* 
něny  bývají  t.  zv.  žebry,  svalovitýrai  ztluště- 
ninami  určitého  uspořádání,  jest  pak  pomoc- 
ným ústrojím  při  páření,  sloužícím  k  při- 
držení samiček.  Čeleď  tato  zahrnuje  četné 
rody  a  druhy,  jež  v  dospělém  stavu  cizopasí 
ve  vnitřních  ústrojích  obratlovců,  hlavně 
ssavců,  způsobujíce  často  vážná  onemocnění. 
Člověku  nebezpečným  jest  zvláště  m-vec 
střevní  {Dochmiui  duodenalis  Leuck.,  An^ 
chylostoma  duodenale  Dub.,  v.  Ankylosto- 
miasi^  a  Dochmius).  Velikostí  těla  na- 
mnoze nevynikají,  až  na  rod  Eustrongylus^ 
Dies.,  jehož  druh  E,  gigas  Rud.,  cizopasící 
v  ledvinné  pánvi  psa  a  jiných  ssavcův,  do- 
sahuje u  samečka  13—40  cm  délky  a  4  mm 
šíř.  těla,  u  samičky  30—100  cm  dél.  a  12  mm 
šířky  těla.  U  některých  zjištěna  volně  žijící 
mláďata,  mající  dvojitou  zduřeninu  jícnovou 
(rhabditové  stadium  u  rodův  Dochmius  a 
Sclerostomum)^  u  některých  mláďata  cizopasí 
v  jiném  hostiteli  než  dospělí  (rod  Cuculla- 
nus).  Hlavní  rody  této  čeledi  jsou:  StvongjT' 
lu$  Rud.,  Eustrongylus  Dies.,  Sjmgamus  v. 
Lieb.,  Dochmius  Duj.  {AnchyloUoma  Dub.), 
Sclerostomum  Rud.,  Pseudalius  Duj.,  OUulanus 
Leuck.,  CucuUanus  Múll.  šc. 

Meohovité  rostliny  (Muscineaé)  náležejí 
k  výtrusným  buněčným  rostlinám,  majíce 
tělo  buď  chřástovité  nebo  ze  stonku  a  z  li- 
stů složené,  oplývající  zelení  a  připevněné 
k  ústředí  kořínkovitými  trichomy.  Listy  jsou 
2-  n.  víceřadé,  obyčejně  z  jediné  vrstvy  pa- 
renchymatických  buněk  složené,  bezžilné  n. 
zpravidla  Ižilné,  přisedlé  a  velmi  různotvaré. 
Dle  pohlaví  jsou  m.  r.  buď  1-  nebo  2domé, 
opatřené  pelatkami  koulovitými,  kyjovitými 
n.  elliptičnými,  pod  jejichž  povrchem  z  je- 
diné vrstvy  buněk  složeným  jsou  buňky 
spcrmatozoidní  se  dvěma  bičíkatými  vlákny 
semennými;  okolo  pclatek  bývají  šťavnatá 
vlákna  (paraphysy),  která  jako  obojí  po- 
hlavní ústroje  jsou  původu  pokožního.  Zá- 
rodečníky,  chráněné  zvláštními  obaly  (iiivo- 
lucrum,  perianthium^  perichaetium),  jsou  tě- 
lesa baňkovitá,  chovajíce  v  dolení,  nejširší 
části  volnou  střední  vaječní  buňku,  z  níž 
oplozením  vyvinuje  se  výtrusnice  na  kratším 
n.  delším  štětu  vztyčená  a  buď  obnažená  n. 
pokrytá  spolu  s  ní  do  výše  pošinutým  zbyt- 
kem zárodcčníku  č.  čepičkou.  Výtrusnice 
(tobolka,  puštička)  otevírá  se  chlopněmi 
(u  jatrovek,  Hepaticaé)  a  obsahuje  výtrusy 
i  mrštníky,  nebo  se  puká  víčkem  (mechy, 
v.  t.,  a  rašelinníky,  Sphagna),  U  mechů  má 
puštička  střední  sloupek,  okolo  něhož  jsou 
nahromaděny  stejnorodé  výtrusy;  okraj  ote- 
vřené puštičky  ozdoben  zpravidla  dvěma  řa- 
dami zoubků  n.  obústím  {perlstom),  mrzi 
okrajem  a  víčkem  jest  prstenec  (annulus) 
z  1  n.  více  řad  buněk  složený,  jenž  se  od 
zralé  puštičky  odděluje  v  celku  neb  po  čá- 
stech. U  rašelinníků,  jejichž  puštičku  na  mí- 


Mechovky. 


27 


sté  it6tu  nese  ztenčená  větévka,  panoika 
[pteiidopodium],  jsou  výtrusy  nestejnorodé; 
velké  (makrospory),  kliícnf  schopné,  a 
malé  (mikrospory),  nekličivé.  Kli£ením  vý- 
trusů m-tých  r-in  vyvinuje  se  vláknitý  pro- 
kcl,  jení  spolu  s  mechem  z  něho  vyrůstají- 
cim  tvoFi  tak  iv.  generaci  pohlavní, 
kdeito  výtrusnice  představuje  generaci 
nepohiavní.  KromS  výtrusy  roxmnoiuj(  se 
vytrvalé  drufay  m-tích  r-in  téi  innovací,  t.  j. 
vilvcmi,  v  nél  se  roidÉluje  starii  trs ;  nékteré 
druhy  mají  i  ivláátnl  roimnoiovaci  pu- 
peny buď  na  chřástu  nebo  na  konci  listů. 
I  mnohé  kof  inky  nahrazující  trichomy  slouii 
k  raroieni  se  m-tých  r-in  tím,  íe  se  i  nich 
vyvinuji  prvoklíčky  a  z  těchto  nové  rost- 
liny, líc  cvláátnostem  m-tých  r-in  jakoito 
bunřěných  náieíejí  ivláStnf  průduchy,  jimii 
opatřeny  jsou  chrásty  některých  jatrovek  a 
tobolky  listnatých  raechfl;  liaty  i  povrch 
ilonkflv  raielÍQníkfi  mají  poroaní  buAky 
k  snadnému  vnímání  a  zadrlováni  vody-  M. 
r.  rostou  nejen  na  prsti  lesní,  lučni,  rolni  i  za- 
hradní, ale  i  na  skalách,  kamenech,  zdech  a 
kmenech  stromů,  zvláité  k  sev.  strané  obrá- 
cených; některé  druhy  bydlí  ve  vodách  te- 
kutých i  stojatých,  jsouce  v  řeíiiti  lakoře- 
néní  nebo  splývajíce  po  hladině.  V  pásroS 
studeném  a  niírnéra,  jakoí  i  na  temenech 
horských  převládají  m.  r.  portem  druhův 
i  jednoUivcii  proti  pásmu  teplému;  rovněi 
tak  jsou  jimi  více  obydlena  místa  stinná  a 
vlhká  než  polohy  výslunné  :i  suché.  Zadrio- 
váDÍm  vláhy  přispívají  m.  r.  spolu  s  liáejnikv 
dílem  ke  tvořeni  se  prsli  na  úklonech  skaf- 
nich,  dílem  k  nasycováni  praraenův,  dílem 
i  k  tvoření  se  rajcliny,  náleíejfce  proto  mezí 
Dejd&ležitěj£i  podrost  lesní.  Mnohých  ulivá 
se  i  k  plett-ni  věnců,  k  výzdobě  Klobouků 
dámských,  k  obalování  zásilek,  k  pěchováni 
politářů,  k  vypliiováni  mezer  dřevěných  bu- 
dov a  jako  steUva;  jkodlivř  působí  m.  r. 
na  kmenech  ovocných  slromův  a  na  půdě 
Infni.  Did. 

■•oliovkr  {Bryoioa,  též  Polyiaa),  íivoíi- 
cbové  dosud  neustáleného  postavení  v  soQ- 
Havě.  Dle  některých  tvoři  samostatný  kmen, 
dle  jiných  s  ramenonoíci  kracn  Moilus- 
toidea,  opět  dle  jiných  toliko  třidu  mezi 
ěervy.  jsou  to  obyvatelé  moří  I  vod  slad- 
kých a  zahrnují  četné  tvary  iijfcí  i  vyhynulé. 
ZijI  větiinon  v  trsech  (koloniích),  výjimkou 
ojediněle  (rod  LoAroioma).  Trsy  jsou  vjcliké 
podoby,  keřovité  (mechovité,  odtud  jméno), 
korovité  a  j.,  upevněné  na  iivých  i  nelivých 
předmětech  vodních.  Upevněni  jest  pravidlem 
Depobyblivé,  výjimku  tvoří  rod  sladkovodni 
Crítialilla,  jehoí  kolonie  mohou  se  na  pod- 
kladu iinouti.  Télo  kryto  jest  schránkou 
(jooteivm.  buňka  v  soustavných  dílech 
o  m-kách),  jeí  utvořena  jest  z  kutikutární 
vylouřcniny  (ectocyita  v  soustavných  dílech), 
slény  tělní  (endocyita  v  soustavných  dílech). 
Kutikulární  vylouěcnina  bývá  buď  měkká 
(rosolovité  neb  masovité  povahy,  na  př.  rody 
^tcyonidium,  Críttatella),  neb  více  méně 
ohebná  (kolovité,  rohovíte,  pergamcnovité 


povahy,  na  př.  čel.  fíumateltidae,  Paludicel- 
tidae,  Vtsicutariídae)  neb  ncohubná  a  váp- 
nem proniklá  (mnozi  ze  skupiny  (7A'íuiro- 
metta  a  Cyclottomata).  Schránka  opatřena  jest 
ústím,  jel  jest  buď  koneíné  (umístěné  na 
předním  konci  těla)  neb  není  konečné  (před 
předním  koncem  tčla,  skupina  Chilouomata). 
Ústi  jest  dále  nccliránéné  neb  chráněné,  a  to 
víčkem  (skupina  Chiloilomata)  neb  zvláilnímí 


iTot.  Plumalella  repeta.  Cli(  tna  i 

jchM  AitioJBM  lu  vyobn>iiii>. 
t  lykadli.  Jo  i»ii<  tykidtl.  f  vyctallpcná  pHdi  Mini.  U  vldr 
vchlljieni  ůtU  pocHvii  lykadlovt.  rkDilkullinlobaliitnjrtSlnl 
ti  cctocyii*.  of  jícen,  m  MMnpujiclUit  nrir  uilvacl  Hila- 
P*ni  vywikeni.  ed  vieMiipujId  Mif  loot)'  milviei,  na  řiť, 
Jrhuntínjí  pruviiK  (IfUnicDlni,  na  Dtmt  poviitvijl  vnhhii 

la  mazbovmi.  Ih  dniina  lélnl,  ir  Hliborií  pNdy  ttlnl. 

výběíky  (skupina  Clenoslomala).  Přída  těla 
jest  vidy  opatřena  tykadly.  Jsou  dutá  (du- 
tiny jejich  jsou  výběžkv  dutiny  tělní),  obr- 
vená,  i  slouii  ku  přivádění  potravy  a  k  dý- 
chání. Tykadla  sedí  na  nosiči  (lophophor) 
obklopujícím  ústa.  Nosič  bývá  kruhovitý 
(skupina  Gymnostomnía  či  Stelmatopoda  a 
skupina  Endoprocla)  n.  podkovovitý  (sku- 
pina Phylaclolatmaia  či  Lophopoda).  O  piod- 
kovovitého  nosiče'  strana  vypuklá  má  se  za 
břišní,  vydutá  za  hřbetní.  U  skupin  Flero- 
br,inchia  umístďna  jsou  tykadla  na  dvou  ra- 
menech, dvojřadč  na  kaldém  rameni.  Ra- 
mena ta  vynikají  z  přidy  po  obou  stranách 
úst  a  vztyřují  su  dlouze  ve  směru  hřbetním. 
U  skupiny  Phylactalaemata  bývá  nad  ústy 
jazýčkovíté,  pohyblivé  vičko  (e/f/ířoina,  pro* 


28 


Mechovky. 


měněné  tykadlo),  u  skupiny  Pterobranchiít 
átít  nadustni,  značnějších  rozměrů.  Ty- 
kadla jsou  buď  nestažitelná,  toliko  svíji- 
telná  (skupina  Endoprocta),  nebo  jsou  sta- 
žitelná (skupina  Ectoprocta).  V  tomto  pří- 
padě jest  přída  těla  ústím  ze  schránky  vyni- 
kající schopna  vtažení  do  vnitř  schránky 
i  slouží  pak  za  p  o  ch  v  u  tykadel,  zároveň  s  ní 
do  schránky  vtažených.    U  skupiny   Ptero- 

branchia  jedinci  skrý- 
vají se  v  rourkách  vy- 
stupujících z  plazivého 
kmene  trsového.  Je- 
dinci sedí  tu  dále  na 
stažitelných  stopkách, 
spojených  mezi  sebou 
provazcem  probíhají- 
cím kmenem  trsovým. 
U  skupiny  Endoprocta 
jedinci  nemají  schrá- 
nek, sedí  jako  u  pře- 
dešlé skupiny  na  stop- 
kách ,  avšak  nestaži- 
tclných  a  spojených 
u  jedinců  v  trsech  žijí- 
cích trsovým  základem. 
Soustava  zažívací 

Č.a709.  Plumatella  repens    J^St    U   m-VCk    vyvinU- 

Biainv.,  čáiť  trsu  v  přir.  vel.    ta,   vvjímajic   případy, 

o  nichž  bude  ještě  jed- 
náno. Skládá  se  z  jícnu,  z  části  Žaludeční  a 
z  části  střevní.  Počíná  ústy  a  běŽí  nejprve 
směrem  dolů  (na  zad^,  pak  se  ohýbá  a  ubírá 
se  nahoru  (ku  předu)  a  končí  řití.  Ta  jest 
umístěna  vŽdy  na  přídě,  na  straně  pova- 
žované za  hřbetní,  a  to  buď  uvnitř  nosiče 
či  kruhu  tykadlového  (skupina  Endoprocta) 
nebo  zevně  od  nosiče  tykadel  (skupina  Ecto- 
procta). Z  místa,  kde  ohýbá  se  roura  zažívací, 
běžívá  dolů  (na  zad)  slepý  výběžek  střevní. 
Z  téhož  místa  neb  od  slepého  výběžku  vy- 
chází pro  m.  význačný  buněčný  provazec 


C.  2710.  Cristatella  mucedo  Cuv.,  tra  celý  v  přir.  vel., 
na  stonku  vodni  rostliny. 

{fun\citlus\  upevňující  se  dolním  koncem  na 
stěnu  tělní.  Dutina  tělní  jest  u  skupiny 
Ectoprocta  prostorná,  u  skupin  Endoprocta 
a  Pterobranchia  značné  umenšena.  Nervstvo 
u  m-vek  chudě  jest  vyvinuto.  Jest  tu  uzlina 
považovaná  za  mozkovou  fnadjícnovou), 
dle  některých  za  břišní.  Umístěna  jest  nad 
jícnem  mezi  ústy  a  řití  a  opatřuje  nervstvem 
nosiče  tykadel,  tykadla  a  vnitřní  části  těla. 
U  mořských  m-vek  nalézáme  nervstvo 
trsové  (koloniální),  síC  nervovou  spojující 
jedince  trsu.  Ústroje  smyslové  u  většiny 
m-vek  nejsou  vyvinuty.  Toliko  u  skupiny 
Endoprocta  nalézají  se  (na  přídě)  vířivé 
jamky  čichové  {Loxosoma)^  u  skupiny  Ptero- 
branchia též  jamky   čichové   {Rhabdopleura) 


a  oči  {Cephalodiscus).  Svalstvo  zasluhuje 
zmínky  hlavně  u  skupiny  Ectoprocta.  Slouží 
jednak  k  zatahování  pHdy  (retraktoři  a 
svaly  parietova- 
gi  n  ál  n  í,  povstalé  pa- 
trně ze  svalstva  podél- 
ného), jednak  k  vy- 
chlipování  přídy  (o- 
kružní  svalstvo,  hlav- 
ně na  přídě  vyvinu- 
té). Soustavy  cev- 
1)1  u  m-vek  není. 
Ústroje  vyměšo- 
vací  známější  jsou 

u  skupiny  Endoproc-     c.  2711.  Crhtaťella  mucedo 
ta.  Jsou  to  párOVlte,     Cav.,statobla8t.xvét8.  ajkrát. 

vířící  kanály,  oteví- 
rající se  ven  na  přídě  těla.  Pohlaví  jsou  m. 
obojetného  i  odděleného.  U  skupiny 
Ectoprocta  povstávají  buňky  chámové  hlavně 
na  buněčném  provazci  (funikulu\  vajíčka  na 
různých  místech  vnitřní  strany  stěny  tělní. 
U  skupiny  Endoprocta  bývají  dvě  varlata,  dva 
chamovody  se  společným  otvorem  zevním  (na 
přídě)  a  rovněž  dva  vaječníky  a  vejcovody 
se  společným  otvorem  zevním  (na  přídě). 
Množení  m-vek  děje  se  jednak  pohlavně, 
jednak  nepohlavně.  Při  množení  pohlavním 
vyskytují  se  larvy  a  více  méně  patrná  pro- 
měna. Larvy  mívají  předústní  ťpraeorální), 
pás  obrvený  a  řif  na  straně  ústní,  jinak  vŠak 
bývají  rozmanitě  upraveny.  Přes  četné  práce 
není  však  vývoj  dokonale  probadán,  hlavně 
pokud  se  týče  proměny  a  významu  ústroj- 
nosti  larev  vzhledem  k  larvám  jiných  skupin 
Živočišných.  Nepohlavně  množí  se  m.  přede- 
vším pučením,  čímž  vznika- 
jí trsv.  Též  rod  Loxosoma 
množí  se  pupeny,  jež  vŠak 
odlučují  se  od  matečného  je- 
dince. U  m-vek  sladkovod- 
ních  a  některých  mořských 
děje  se  množení  také  vnitř- 
ními pupeny  zárodečný- 
mi či  statoblasty.  Vznikají 
na  podzim  na  buněčném  pro- 
vazci (funikulu).  Mají  pevnou 
chitinovitou  schránku  a  mí« 
vají  plovací  (vzdušný)  prste- 
nec a  jiné  zařízení  k  ucho- 
váni a  rozšiřování  se.  Přetrvá- 
vají zimu  a  na  jaře  vznikají 
z  nich  nové  trsy.  U  mořských 
m-vek  skupiúy  Chilostomata 
setkáváme  se  s  mnohotvár- 
ností {polymorphhmusY  Ve-  č.  a7ia. 
dle  normálních  jedinců  jsou  Rhahdopteura  mi- 
tu  jedinci  bez  roury  zažívací  [f/^řívémílj^dinci! 
a  přetvoření  účelně,  patrně  ^  c^^^  pUxivého 
k  obraně  a  k  získání  potravy,   kmene  trsového,  pří 

Jsou  to  jednak  jedinci  Stěti-    c  jedinec  v  rource 

n  o  v  i  t  í  l^ibracularíaá\ouhou   T^^'^tí£yst,'^i 

OSinOU  opatřeni),  jednak  z  o-    s  rourky  vy nikaifd. 

b  a  n  o  v  i  t  í    {avicula Ha) .    Tit« 
mají  stopku  a  hlavičku  zobákem  opatřenou, 
na  něm  článek  zpodní  jest  silným  svalstvem 
klepitkovitě  pohyblivý.  Za  zakrnělé  je- 


i 


MechovKf  zkameněle. 


l.  FtanltUa  Iincalala:  Z.  Hemilrrpa  laccalui,  obi  i  liciitpiuilitho  vl|Maec  ifi);  11.  Slontalopura  lAVcriidM; 
•  -  Diaitopora  tttcca,  S.  Evlalofhora  fecaváa;  6.  piDíei  inem  Itlol  drnbu,  V  Idmovta  drctrrtni  ipftda^ 
8.  ifl  ui  le  lidu;  9.  rrAtci  IrMin  ttbol  druho;  ]li.  Cia  mo.íeila,  podtlof  pilrci  mein,  II.  Sfmielcii  acu- 
ptMcIaia,  pHilci  ir«in;  12.  podélní  piflfti  iiéhb  druhu  MeHíetiiííi  docení,  I3.  iMrmÍTOBÍfurii  (.TÍiří/um; 
14.  Membrm/pora  lublllit;  15.  AřřBiiriiBjBorfl  ííonřiiciiiiiMt;  vomít  i  korycinikjích  vmev  pod  KiAkem 
n   Kllln«  Hor)- 


Orrthř  SLOVNtK  NAUČNÝ. 


Mechovky. 


djnce  vykládají  se  téi  tak  zvaná  ooecia  íí 
ovicelly  (jedinci  vajeřní),  schránky  to 
tralých    vajiíek,   vyskytujicf    se    u   skupiny 


C  (713.  Rkúbáoplewa 

ryůítř 

aUostomata  a  u  nékterfch  se  skupiny  Q- 
elostomata.  Jedinci  m-vek  jsou  těla  nepatr- 
ného (obyčejně  1^5  mm),  trsy  dosahuji  vét- 
iich  rozméra  (aí  přes  30  em).  M.  jsou  větSi- 
nou  iivočichy  mořskými,  meniinou  sladko- 
vodnfmi  (skupina  I^lactolaemata,  rod  Palu- 
dictíla  le  skupiny  Gymnotaemata  a  sev.-amer. 


rod  Untattíla  le  skupiny  Endoprocta).  Obývají 
TOdy  čisté,  pravidlem  místa  stinná;  mořské 
tvary  mélká  místa  pobřežní  i  místa  hluboká. 
Potravou  jsou  jím  drobni  ústrojenci,  hlavné 
prvod,  korýíi,  červi  a  řasy.  Do  r.  1886 
loámo  bylo  asi  300  rodQ  a  2560  druhů  (z  těch 
1850  vyhynulých).  Soustava  m-vek  násled- 
kem nedostacitelného  tvaro-  a  vývojezpyt- 
nébo  zbadáni  dosud  ustálena  neni.    Nejod- 


29 

chylnčjši  od  typických  m-vek  jest  skupina 
Pterobraachia.  )ež  bliíí  se  ku  skupiné  Entertn 
pntusia  prostřednictvím  rodu  CephaladíKut. 
Uvádíme  rozdčlení,  jehož  pfidrleli  jsme  se 
téí  v  této  stati :  1.  Pterobranchia  (rody  Rhabdo- 
pleura  a  Cephaíodiscui);  2.  Ectoproeta  {A.  Phy- 
lactolaímiiia  čí  Lophophoda  čí  m.  krytoústé; 
B.  Gymnolaemata  £i  SttlmatopoJa  Či  m  n  a- 
h  o  ú  s  t  é  se  skupinami  Ckilottomata  či  m. 
oružnaté,  Ctenottamata  či  m.  brvnalé  a 
Cjrclostamata  či  m.  kruhovité);  3.  Bndo- 
proeta  (s  rody  PtdietUina,  Loxosoma  a  Urna- 
lella). 

Literatura:  P.  J.  Van  Beneden,  Recher- 
cfaes  sur  les  Uryozoairea  fluviatiles  de  Belgi- 
que  (»Mém.  Ac.  roy.  BruxelleS",  1848);  Bu^, 
Catalogue  of  marine  Folyzoa  in  the  coUec- 
tion  of  the  Britísh  Museum  (Lond.,  1862  ai 
1854};  AUman,  A  monograph  of  the  Frcsh- 
water  Polyzoa  (t.,  1866);  Nitsche,  Bcicráge 
lur  Anatomie  und  Eníwicklungsgeschichte 
der  phylactolaemen  Siisswasser  -  Bryozoen 
(»Arch.  f.  Anat.  u.  Physiol...  1868);  Nitsche, 
Beitrlge  zuř  Kenntnis  der  Bryozoen  {»Zeit- 
schr.  fTwiss.  Zool.<,  1870.  1871.  1875Supp1.); 
Sars,  Ou  some  remarkable  forma  of  animal 
life  (Christiania,  1872);  Hincka,  A  history  of 
ihc  britísh  marine  Polyzoa  (Lond.,  I8S0); 
Kraepelin,  E)ie  deutschen  Sasswasscrbryoioen 
(Hamb.,  1887—92;  3.  díly);  Braem,  Untersu- 
chungen  Qber  die  Bryozoen  des  sQssen  Was- 
sera  (Kassel,  .1891).  —  O  českých  m-kácb. 
jídná  práce;  J.  Kavka,  Sladkovoani  m.  země 
české  (»Archiv  pro  přírodovědecký  výzkum 
Cech.  díl  6.,  sv.  2.,  1889).  &. 

M.  zkamenělé  (v.  tab.)  mohly  se  zacho- 
vati jen  ty,  které  měly  stěny  buněčné  {etto- 
íyjt)  aspoň  částečně  ivápenatélé.  Jsou  to 
některé  tvary  z  čeledi  kruhoúatých  {CVclo- 
tlomata)  a  pak  1  čeledi  orulnatých  (Chilo- 
stomata).  M.  kruhoiisté  mají  buáky  rouro- 
vité,  buď  po  spraně  spolu  srostlé,  aneb  í  čá- 
stečné volné.  [Jstí  jtjich  jest  na  konci  rourky, 
bci  vička  a  témčř  tétioi  prilměru  jako  rourka. 
Uspořádání  buněk  a  tudií  i  vnější  podoba 
trsu  jest  závislá  na  způsobu,  jakým  povstá- 
vají nové  buňky  a  jak  se  k  sobě  řadí.  Nej- 
jednoduiším  tvarem  jest  trs,  kde  buňky,  při- 
rostlé na  cizím  předmětu,  jedna  zdruné  vy- 
cházejí a  do  jedné  aneb  i  více  řad  se  kla- 
dou. Jindy  trsy  takové  jsou  vějiřovitě  rozlo- 
ženy, aneb  tvoří  i  povlaky.  Vzpřimujc-li  se 
trs  a  přisedá-li  jen  zpodinou  svou,  povstá- 
vají tvary  stromo  vit  I*,  které  na  povrchu  mají 
ústí  bunék  buď  nepravidelně  roztrouiená, 
aneb  do  podélných,  příčných  neb  točených 
řad  sestavená.  Poslední  dobou  nalezeny  pře- 
chody mezi  jednotlivými  tvary  trsů  a  doká- 
záno tak,  íe  u  zkamenělých  m-vek  neni 
vlastně  možno  ustanoviti  rodům  určité  hra- 
nice. V  trsu  často  mimo  hlavní  buňky  jsou 
tcltí  přídavné,  průměrů  menších.  RQst  ta- 
:ových  trsů  u  zkamenělých  byl  pozorován 
a  nalezena  na  pr&řezich  skupina  dělicích  se 
buněk,  tak  zv.  klín  pupencový.  V  trsech 
kruhoústých  m-vek  často  moíno  nalézti  buňky 
rozmnožovací  (ovicelly),   které  ae  liší  velí- 


30 


von  Mechow  —  Měchura. 


kostí  i  jiným  tvarem.  Dle  poměru  ústi  k  prů- 
měru rourek  rozvrženy'  zkamenělé  m.  kruho- 
ůsXé  na  3  skupiny:  1.  Solenoporina,  kde  ústí 
zaujímá  celý  průměr  buněk;  2.  Ceina,  u  nichi 
stčnjr  rourek  na  zevnějšek  mohutněji  tak,  že 
Ústí  jť^st  poněkud  užší;  3.  Melicertitina,  kde 
buňky  na  zevnějšek  se  nálevkovitě  rozšiřují. 
Do  první  skupiny  počítají  se  vymřelé  staré 
typy  Pří -vek,  jež  nemají  obdoby  mezi  žijícími. 
Jsou  to  čeledi  s  trsy  košíkovitými,  složenými 
z  mřížoviny,  jejíž  podélné  větve  mají  v  sobě 
buňky  (Fenestella,  Utropora,  Archimedes,  Fo- 
lyporn,  Hemitrypa  a  j.).  U  rodu  Phrllopora 
jsou  buňky  také  na  větvích  příčných.  Rody 
ty  známy  jsou  již  v  siluru  (také  u  nás),  ale 
nejhojněji  přicházejí  v  kamenouhelném  útvaru. 
Jiné  mají  trsy  stromovité,  jemně  rozvětvené, 
a  na  jedné  straně  ústí  buněčná  rozličně  se- 
stavená {Ácanthocladia,  Filites),  Jiná  čeleď  má 
trsy  ploché,  listovité  a  ze  dvou  poloh  sestá- 
vající (Ptilodictya,  Stictopora),  Podobné  trsy 
mají  Coscinium^  Cystodyctia  a  příbuzné,  avšak 
mezi  buňkami  hlavními  jsou  ještě  buňky  pří- 
davné. Jiné  tvoří  povlaky  z  buněk  uložených 
do  řad  Šikmých,  nebo  vůbec  nepravidelných 
i^Lemmatopora^  Ceramopord).  Z  mladších  zá- 
stupců m-vek  kruhoústých  přicházejí  četné 
Čeledi  zkamenělé,  mající  své  zástupce  i  v  mo- 
řích nynějších.  Čeká'  DiasiopoHdje  má  trsy 
plíživé,  z  buněk  rourovitých,  na  konci  vy- 
zdvižených. Nejjednodušší  jest  rod  Stomato- 
pora,  počínající  iiž  silurem,  který  sestává 
z  1  neb  více  řad  buněk.  Diastopora  tvoří 
trsy  listovité  neb  ledvinité  a  počíná  jurou. 
•Čeleď  Entalophoridae  má  trsy  rovněž  stro- 
movité, neplríivé;  rod  Entalophora  má  ústi 
po  všem  povrchu  roztroušená,  Spiropora 
v  příčné  neb  i  spirálné  řady  seskupená;  ně- 
kdy přistupují  i  buňky  vedlejší  (Heteropora). 
Trsy  rodu  Discosparsa  rozšiřují  se  nahoře 
v  kruhovité  desky.  Čeleď  Idmoneidae  má  trsy 
rovněž  stromovité,  s  ústími  na  jedné  straně, 
kdežto  na  druhé  bývají  zvláštní  sesilovací 
buňky  (Idmonea,  Truncatula),  Jiné  tvary  tvoří 
trsy  nepravidelné,  sestávající  z  kup  buněk 
{Filifjscigera),  aneb  z  palic  nahoru  se  rozši- 
řujících {FascicuHporj).  Čeleď  Lichenoporidae 
má  buňky  v  kupách  podobných,  více  samo- 
statné, spojené  spolu  výběžky.  Ze  skupiny 
Ceiua  hlavní  zástupce  jest  rod  Cea  z  křído- 
vého útvaru,  s  trsy  stromovitými  a  větvemi 
smáčklými.  Skupina  Melicertitina  má  buď  trsy 
stromovité  {Melicertites\  aneb  tvoří  povlaky 
a  pláty  nepravidelně  zprohýbané  {Semielea, 
Multelea), —  M.  oružnaté,  Chilostomata,  mají 
buňky  často  dílem  vápeníte,  dílem  rohovíte ; 
čásť  rohovitá  se  nezachovala,  i  nejsou  buňky 
zkamenělé  úplné.  Ústí  není  koncové,  nýbrž 
na  přední  ploše  jest  mnohem  užší  než  prů- 
měr buňky  a  bývá  opatřeno  víčkem.  Povrch 
stěn  buněčných  jest  buď  hladký,  aneb  roz- 
ličnými valy,'  rýhami,  ostny  a  pod.  ozdobený. 
V  trsích  m-vck  oružnatých  bývají  zachovány 
i  buňky  pro  uchopováni  potravy  {avicularie) 
i  buňky  bičíkovité  (yibracularie).  Výjimkou 
jsou  trsy  stromovité,  které  však  vznikají  sto- 
čením se  plátu  sestávajícího  z  jediné  řady. 


Rozvrhují  se  v  četné  čeledi,  z  nichž  některé 
čítají  rody  velice  hojné.  Hlavní  zástupce  jest 
Čeleď  Flustridae  s  trsem  jen  částečně  zvá- 
penatělým,  kamž  čítají  se  hojné  rody  {Ment- 
branipora^  Flustra,  Bijlustra,  Eschara  a  j ). 
Čeleď  Hippothoidae  má  trs  stromovitý,  po- 
dobný trsu  rodu  Stomatopora,  ale  ústí  jest 
skulinovité  a  přední  stěna  buňky  často  ro- 
hovitá. Mimo  to  známy  jsou  ještě  četné  jiné 
tvary  většinou  v  mořích  dosud  zastoupené. 
Zkamenčlé  m.  náležejí  k  hojným  zkameněli- 
nám, avšak  příbuzenské  vztahy  jejich  pro 
hojnost  znaků,  často  různorodých,  nejsou  pa- 
trný. Ony  účastnily  se,  jako  dosud  se  děje, 
v  mořích  geologických  staveb  útesů  korálo- 
vých,  ano  budovaly  často  útesy  samostatně. 

Viz  Hagcnow,  Die  Bryozoen  der  Maas- 
trichter  Kreidebildung  (1851);  D'Orbigny, 
Paleontologie  frang.  Bryozoaires  (1850—51); 
Hamm,  Die  Bryozoen  des  Maastrichter  Ober- 
senon  (1881);  Marsson,  Die  Bryozoen  der 
wcissen  Schreibkreide  der  Insel  Rúgen  (1885) ; 
Pergens,  Re  vision  des  Bryozoaires  du  cré- 
tacé  (1890) ;  Novák,  Beitrag  zur  Kenntniss  der 
Bryozoen  der  bdhm.  Kreideformation  (1877); 
Počta,  O  m-kách  z  korycanských  vrstev  pod 
Kankem  u  Kutné  Hory  (1892);  týž,  Barrande, 
Systéme  silurien,  vol.  VIII:  Bryozoaires  et 
tlydrozoaires  (1894);  Gregory,  The  creta- 
ceous  Bryozoa  (1899).  Pa, 

von  Meohow  Friedrich  Wilh.  Alex- 
ander, africký  výzkumný  cestovatel  (♦  1831 
v  Lubani  v  prus.  Slezsku).  Vzdělal  se  v  ka- 
detní  škole,  účastnil  se  voj.  výprav  v  1.  1866, 
1870—1871  a  u  Worthu  byl  raněn.  R.  1874 
vstoupil  do  výslužby  jako  major,  naČež  za 
vedení  Gúszfeldtova  účastnil  se  výzkumné 
výpravy  africké  do  Loanga.  Druhou  větáí 
cestu  podnikl  v  1.  1878—81  s  podporou  ně- 
mecké vlády  do  Angoly,  kdež  prozkoumal 
střední  tok  řeky  Kvanga.  Vrátiv  se  vydal 
mapu  o  28  listech:  Kartenwerk  meiner  Ku- 
ango-Expedition  (Berl.,  1884). 

Méohoill  v.  Ěchinococcus  a  srv.  Já- 
tra, str.  112  tf. 

Meohthllda  (Mechthildis),  starší  tvar  žen- 
ského jména  Mathilda.  V  dějinách  něm.  my- 
stiky připomíná  se: 

1)  M.  Magdeburská,  bekyně  z  polovice 
XIII.  stol.,  jež  napsala  v  cisterciáckém  klá- 
šteře helftském  (u  Eislebů)  mystický  spis 
Das  fliesiende  Licht  der  Gottheit  (vyd.  jej 
Gall  Morel  v  Řezně,  1869).  O  poměru  jejím 
k  Danteově  Mateldé  (Očistec)  srv.  Preger, 
Dantes  Matelda  (Mnich.,  1873). 

2)  M.  z  Hackebornu  (f  r.  1299)  žila 
v  témž  klášteře.  Její  vidění  zaznamenána  jsou 
v  Liber  specialis  gratiae,  vyd.  v  Poitierech 
(1877).  I  ji  stotožňovali  s  Dantovou  Matel- 
dou.  Srv.  Strauch  v  >Zeitschrift  f.  deutsches 
Altertum«,  sv.  27. 

Mdohoíkky,  bot,  v.  Physalis. 

Mdohara  Eugen  Leopold,  skladatel 
český  (*  2.  ún.  1803  v  Praze  — f  H.  ún.  1870 
na  Votíné),  studoval  v  Klatovech,  filosofii 
a  práva  v  Praze.  Od  r.  1824  byl  v  praxi  při 
magistrátu  klatovském  a  r.  1828  složil  zkou- 


Mechy. 


31 


áky  appellátorské.  Oženiv  se  t.  r.  s  chudou 
dívkou,  Klárou  Haecknerovou,  stal  se  justi- 
ciárem  na  panství  votínském,  plánickém  a 
zelenohorském  a  usadil  se  na  svém  statku 
Votině  u  Klatov.  Zde  žil  téméř  celý  ostatní 
svůj  život  v  úplném  ústrani,  šfastném  man- 
želství, oddán  hudebnímu  uméní  a  lovectví. 
Jediné  touha  po  dokonalém  vzdélání  dítek 
vypudila  jej  na  12  let  (1840-52)  do  Klatov. 
Zde  byl  duší  a  štědrým  podporovatelem 
všeho  hudebního,  uměleckého  a  divadelního 
života.  R.  1849  při  reorganisaci  soudní  byl 
jmenován  assessorem,  ale  již  r.  1852,  po 
smrti  svého  otce,  advokáta,  vzdal  se  viech 
úřadních  hodností  a  vrátil  se  trvale  na  Vo- 
tío.  M.  žil  jako  hudebník  v  době,  kdy  skla- 
datelské  uméní  k  1  a  s  s  i  c  k  é  Beethovenem  do- 
spělo vrcholu.  Ale  poznal  také  nový  roman- 
tický proud  (Kar.  Mar.  Webera)  a  ani  po- 
zdější reforma  bayreutská  (Rich.  Wagner) 
nebyla  mu  neznáma.  V  jeho  tvorbě  patrná 
jsou  tři  období.  V  prvém  (1820—1850)  jest 
zfijmý  vliv  německých  klas  si  kfl,  zvláště 
Haydnův  a  Mozartův,  s  mírnou  příměsí  ro- 
mantismu Weberova.  Díla:  písně  s  klavírem, 
skladby  pro  roh,  melodram,  7  smyčcových 
kvartett,  smyčcový  kvintett,  op.  16.,  septctt, 
op.  20.,  ouvertura  pro  orchestr,  op.  15., 
symfonie  C-moll  a  £-moll,  op.  37. — 38.,  četné 
církevní  skladby,  zvláště  vynikající  Requiem 
C-dur,  op.  36.,  úryvek  z  opery  Hiorba,  op. 
21.  z  r.  1831  a  posléze  úplná  opera  Der 
Schiid  na  slova  K.  E.  Eberta  (1844—50),  pro 
vedená  koncertně  přičiněním  Ebertovým  ve 
Mnichově  konservatoří.  Druhé  období  (1855 
až  1865}  vyznačuje  jeho  jemná,  cituplná,  roz- 
j  i  mává  lyrika,  projevená  převážně  v  cír- 
kevních skladbách.  Díla:  dvě  mše,  op.  62. 
a  68.,  druhé  Requiem,  F-moIl,  op.  78.  z  r.  1860, 
symfonie  č.  3.,  G-moII,  op.  76.,  další  čtyři 
kvartetta  č.  8.— 11.,  poslední  tři  symfonie 
F-dur,  D-dur  a  C-moll,  ouvertura  k  Eber- 
tově  tragédii  »Das  Gelúbde«,  orchestr,  ca- 
príccio  Les  mouches,  smuteční  a  slavnostní 
pochod.  —  R.  1865  počíná  v  M-rově  čin- 
nosti třetí,  nejskvělejší  období:  přilnutí  ke 
směru  národně  českému  v  hudebním 
umění.  Po  r.  1860  změnou  vlády  mocně  roz- 
kvetlý spolkový  život  v  Čechách,  styk  se 
členy  pěvecké  jednoty  >Šumavanc  v  Klato- 
vech utvořené,  blízké  příbuzenství  s  otcem 
národa  českého,  Fr.  Palackým,  který  pojal 
sestru  M-rovu,  Terezii,  za  manželku,  známost 
s  klatovskými  hudebníky,  Čechy  Mansvetem 
a  Jos.  Kličkou,  nadaným  organisátorem  ná- 
rodního hnutí  v  hudebním  světě  českém, 
drem  Ludvíkem  Procházkou,  a  spisovatelem 
AI.  Vojt.  Šmilovským  —  to  vše  sblížilo  M-ru 
s  českým  životem  a  s  národním  snažením 
v  uměnL  M.  jal  se  skládati  v  tomto  období 
česky  a  vytvořil  (1865—1870)  nejkrašší  svá 
díla.  převážně  světská  a  vokální.  Jsou  to 
sbory :  Večer  v  lese,  Ballada  o  fdbé  a  Svri^ená 
fu^a  (op.  92.  a  93.);  kantáty:  Štědrý  den 
(op.  96.)  a  První  mdjovd  noc  (r.  1867)  na 
básně  Erbenovy,  a  Pohřeb  na  Kaňku  na  bá- 
seň Šmilovského,  Vyhnáni  Čelakovského  (op. 


100.),  kantáta  Credo  mrtvých  Šmilovského 
(op.  102.),  Piině  (op.  103.)  z  Čelakovského 
»Ohlasu€  a  hymnus  Buď  vůle  Tvdl  z  »Růže 
stolisté<  (op.  104.),  opera  Marie  Pótockd  dle 
básně  Puškinovy  (op.  107.)  a  poslední  tři 
sbory  Komár,  Ftdk  Čermák  a  Poštovský  (op. 
108.).  Vedle  toho  vytvořil  ještě  tři  smyčcová 
kvartetta,  op.  95.,  101.  a  106.,  a  Tři  impromptu 
(op.  105.).  Ve  většině  svých  vokálních  dél 
Českých  postihl  zcela  samostatně  na  základě 
lidové  písně  národního  ducha  Českého  a 
tvoří  tak  v  menších  uměleckých  formách  ve- 
dle Smetany  s  Pavl.  Křížkovským  v  ději- 
nách české  hudby  přechod  od  pseudoklassi- 
cismu  Tomáškova  k  národ,  směru.  V  ostat- 
ních dílech  M-rových  jevil  se  vždy  přímo 
jeho  jemný,  rozjímavý  cit,  vystihující  šťastně 
rozmanité  nálady  přírody  a  lidských  povah. 
Za  to  byl  M.  slabým  dramatikem.  Jeho 
»Marie  Potocká«  po  dílech  Smetanových  ne- 
nabyla ve  vývoji  české  opery  toho  významu 
jako  jeho  kantáty  a  sbory  ve  vokální  svět- 
ské hudbě  české.  O  M-rovi  jako  dramati- 
kovi psal  Ot.  Hostinský  (>Hudební  listy «, 
1870,  č.  47.  a  48).  Tam  jest  také  životopis 
M-rův  z  péra  A.  V.  Šmilovského,  místy  pře- 
pracovaný a  vydaný  r.  1888  ve  II.  svazku 
jeho  » Výpravných  spisflc  pod  názv.  »Starý 
Měchurac.  bk. 

lleohy  {Musei  frondosi,  Bryinae,  viz  tab.) 
jsou  třída  rostlin  výtrusných  buněčných, 
obsahující  jednoleté  neb  dvouleté  až  vytrvalé 
drobné  zeliny  bez  vlastních  kořenů,  jejichž 
místo  zastupují  vláskovité,  hojně  rozvětvené, 
z  povrchu  stonku  i  listů  se  vyvinující,  někdy 
jako  plst  celou  rostlinu  zahalující  trichomy. 
Stonek  jest  buď  přímý  nebo  položený  a  pla- 
zi vý.  nebo  ve  vodě  splývající,  někdy  skoro 
nepatrný,  někdy  i  do  značné  délky  prota- 
žený a  na  povrchu  složený  z  prodloužených, 
někdy  téměř  zdřevnatělých  buněk,  uprostřed 
však  z  buněk  táhlých,  zastupujících  cévní 
svazek.  Není-li  jednoduchý,  má  stonek  úžlabní 
větévky  buď  střídavé  nebo  pravidelně  a  ča- 
sto zpcřeně  rozestavené,  opatřené  listy  bez- 
řapíkatými,  zpravidla  rovnovážně  vetknu- 
tými,  ve  2,  3,  5,  8,  13  a  více  řadách  posta- 
venými. Čepel  jejich  jest  celá,  složená  pouze 
z  1  vrstvy  buněk  a  proniknutá  více  méně 
dlouhou  žilou;  její  kraj  jest  namnoze  pilo- 
vitý. Na  rubu  listů  mechů  ploníkových 
vyvstávají  podélné  lamelly.  Dle  pohlaví  jsou 
m.  buď  obojaké  n.  jedno-  a  2domé.  Pelatky 
(antheridic)  stojí  uprostřed  hlávkovitého  n. 
terčovitého  věnce  listů  (perigonie)  buď  po 
straně  n.  na  konci  stonku  a  jsou  podlouhle 
kyjovité,  stopkaté  a  zhusta  proložené  para- 
fysami.  V  každé  jejich  podpovrchní  buňce 
jest  po  1  semenném  vláknu  (spermatozoidu). 
Tímto  oplozuje  se  střední  buňka  zárodcč- 
níku  (archegonia,  v.  Mech  o  vité),  z  níž  se 
po  té  vyvinuje  výtrusnice  n.  puštička  fto- 
bolka)  s  více  méně  dlouhým  štětem  (seta). 
Tento  má  někdy  na  konci  volatý  nádor, 
u  rodu  Spiachnum  větší,  než  jest  puštička 
sama.  Povrch  puštičky  zastřen  buď  zcela 
nebo  se  strany  seschlým  zbytkem   archetro- 


32 


Mechynka  —  Měchýř  močový. 


nia  neboli  čepičkou  (calyptrus),  buď  záhy 
n.  před  uzráním  výtrusů  opadávající;  zpodní 
čásť  archegonia  obaluje  jako  pošvička  (va- 
ginula)  zpodinu  štětu.  Zralá  pustička  zůstává 
u  některých  mechů  zavřena,  u  některých 
puká  se  podélnými  štěrbinami,  kdežto  u  vět- 
šiny mechů  se  otevírá  víčkem.  Mezi  tímto  a 
vlastní  výtrusnicí  (theca)  jest  prstenec  {an- 
nulus)  z  jedné  nebo  více  řad  buněk  složený, 
jenž  se  od  zralé  puštičky  buď  v  celku  nebo 
v  částech  odděluje  a  tím  způsobuje  nad- 
zdvihování a  odpadávání  víčka.  Okraj  nebo 
ústi  otevřené  puštičky  jest  buď  holý  nebo 
1 — 2  kruhy  zubu,  obústím  (vlastní  peristo- 
mium),  obrostlý,  na  jejichž  rozmanité  povaze 
zakládá  se  rozpoznávání  rodů  n.  druhů.  Ode 
dna  puštičky  vyvstává  sloupec  {columeila), 
jenž  od  ostatního,  výtrusy  bez  mrštníků  vy- 
plněného prostoru  oddělen  t.  zv.  výtrusným 
vakem.  Klíčením  výtrusu  povstává  vláknitý 
prokel,  na  němž  vypučí  mech  jako  t.  zv.  ge- 
nerace pohlavní  a  na  něm  výtrusnice  jakožto 
generace  nepohlavní.  Dle  povahy  zralé  pu- 
štičky rozdělují  se  m.  ve  3  řády:  1.  scMj^o- 
carpf,  jejichž  pustička  se  otevírá  podélnými 
štěrbinami  (Andreaea,  v.  t.);  2.  cieistocarpi, 
s  puštičkou  při  uzrání  zavřenou  {Ephemerum, 
Phascum  a  j.;,  a  3.  stegocarpi,  s  puštičkou  ví- 
kem se  otevírající.  Poslední  nejbohatší  řád 
rozděluje  se  dle  umístěni  tobolky  v  acrocarpi 
(vrcholoplodé) ,  pleurocarpi  (bokoplodé)  a 
entophyllocarpi  (pochvoplodé).  K  vrcholo- 
plodým  zvláště  náležejí:  Funarioldeae^  Des- 
matodonteatj  Leucobryaceae^  GrimmiaceaCy  Di- 
cranoideae,  Bryoideae,  Polytrichaccae;  k  boko- 
plodým:  Fontinalaceae,  Neckeraceae,  Hoohg- 
naceaCt  Leskeaceae^  Fahroniaceae  a  Hypna- 
ceae.  Chudá  skupina  pochvoplodých  obsa- 
huje Fissidentaceae  a  Sckhtostegaceae,  Ostatek 
v.  Mechovité.  Did, 

M/ěohyiúUkf  bot.,  v.  Vaccinium. 

Mdohýř  v.  Cysta. 

Mdohýř  močový  (vesica  urinaria^  též  cy- 
stis)  je  sválo  vitá  nádržka  močová,  u  dospě- 
lého člověka  podoby  celkem  kulovité  a  ulo- 
žená v  pánvi  za  kostmi  stydkými.  Mírně  roz- 


však  schopen  i  neobyčejného  rozšíření,  jak 
lze  pozorovati  při  chorobném  zadržení  moče. 
Rozeznáváme  na  něm  vrchol,  jenž  za  nor- 
málních okolností  a  při  mírném  rozšíření  ne- 
přesahuje horního  kraje  spony  stydké,  pak 
tělo  méchýřové  a  zpodinu  či  dno  měchý- 
řové,  do  něhož  ústí  se  po  stranách  oba  mo- 
čovodjr  a  vychází  pak  z  něho  roura  močová. 
Na  vnitřním,  slizničném  povrchu  měchýřo- 
vém  je  trojúhelník  mezi  těmito  třemi  otvory 
význačnější  a  nazývá  se  zvláště  tříhranem 
měchýřovým  {trigonum  Lteutaudii)^  pod  ním 
pak  shledáváme  hrdlo  měchýřové.  Jinak  je 
sliznice  měchýřová  hladká  a  jenom  při  sta- 
ženém m-i  v  řasy  složená;  teprve  v  pozděj- 
ším věku  povstávají  tu  rozmanité  chobotky 
a  choboty,  příznivé  pro  vytváření  kamenu 
močových.  Svalovina  m-e,  sestávající  z  hlad- 
kých vláken  svalových,  je  velmi  vyvinuta, 
tvoříc  hojné  kličky,  jeŽ  zvláště  ze  dna  vy- 


cházejíce opřádají  tělo  a  vrchol  měchýřový 
kličkami  v  nejrozmanitějších  směrech  as  taic 
jako  niti  v  klubku  svinuté  (mtisc.  detrusor 
urínaé).  Touto  úpravou  umožňuje  se  stejno- 
měrné svírání  m-e,  tak  že  se  může  do  po- 
slední kapky  svého  obsahu  zbaviti.  Při  ústí 
m-e  v  rouru  močovou  (hrdlo)  a  pak  i  kolem 
této  a  žlázy  předstojné  (prostata),  jež  z  dola 
se  k  m-i  přikládá,  upraveno  je  svalstvo  ve 
svěrač  měchýřový  (musc  sflncter  vesicae\  je- 
hož stažením  udržuje  se  moč  v  měchýři. 

Z  nejdůležitějších  organických  chorob  m-c 
m-vého  sluší  nejprve  uvésti  rozmanité  druhy 
překrvení  {hyperaemie\  zejména  pak  mést- 
nání  krve  následkem  porušeného  proudění 
krve  v  obvodu  dolní  žily  duté.  Tu  rozšiřují 
se  žíly,  nejčastěji  při  hrdle  a  t.  zv.  trojhranu 
Lieutaudově,  často  tak  značně,  že  tvoří  vy- 
vstávající městky  či  haemorrhoidy  m-e,  z  nichž 
může  nastati  stejně  úporné  krvácení  jako  zhae- 
morrhoid  zevních,  zastavení  jeho  však  je  pro 
nepřístupnost  jejich  tím  nesnadnější.  Ostatně 
krvácení  z  měchýře  (cystirrhagie,  správněji 
cystorrhagie)  může  povstati  též  z  řady  jiných 
onemocnění.  Ze  zánČtlivých  změn  sliznice 
m-e  m*vého,  jež  mohou  býti  podmíněny  roz- 
ličnými příčinami,  zvláště  pak  rozkládající  se 
mocí  a  abnormálními  součástkami  jejími, 
sluší  uvésti  nejprve  pouhý  katarrh  a  pak 
prudký  zánět  [cystiti$  catarrhalis  acuta), 
jenž  může  přejíti  ve  tvar  hnisavý  nebo 
i  ílegmonosni  a  ten  i  v  zánět  vaziva  obklo- 
pujícího m.  Význačný  jsou  i  zánětlivé  po- 
chody v  průběhu  rozmanitých  nemoci  nakaž- 
livých, ze  specifických  onemocnění  pak  tu- 
berkulosa.  Z  dalších  změn  chorobných  sluší 
připomenouti  rozmanité  druhy  zbytnění  (hy- 
pertrofie),  zmohutnění  stěn  měchýřových, 
při  čemž  i  objem  jeho  se  rozšiřuje,  na  př. 
tenkráte,  kládo u-li  se  překážky  volnému  od- 
tékání moče  při  zúženinách  roury  močové, 
zbytnění  žlázy  předstojné,  kamenech  močo- 
vých, ale  také  při  tlaku  ze  sousedství,  na  př. 
ÍiŤi  nádorech  děložních,  v  těhotenství  a  pod. 
e-li  svalstvo  m-e  ochrnuto  (cystopiegie),  neb 
při  některých  nemocech   soustavy   nervové 


tažen  dosahuje  přibližné   velikosti  pěsti,  je   může    nastati    též    nemírné    jeho    rozšíření 


(cystectasie).  Hypertrofovaný  m.  snadno  pod- 
léná  tukovité  zvrhlosti.  Za  opak  hypertroňe 
možno  považovati  zacházení  všech  vrstev  mě- 
chýřových (atrofie),  jak  shledáváme  zvláště 
při  senilním  marasmu.  Z  novotvarů  vysky- 
tují se  tu  především  fíbromy,  pak  rozmanité 
druhy  rakovin  (karcinomy)  a  sarkomy  ^ysto- 
sarkomy).  Z  cizích  těles  nejvýznamnější  jsou 
kameny  močové  (cystolithy)  v  rozmanitých 
podobách,  jež  mohou  přivoditi  i  dalekosáhlé 
chorobné  změny  m-e.  U  žen  (onanistek)  pak 
mohou  se  dostati  do  m-e  rourou  močovou 
nejrozličnější  drobné  předměty,  jež  tu  pod- 
miňují změny  zánětlivé  anebo  tvoří  jádro, 
kol  něhož  se  vytvářejí  kameny.  Z  parasitů 
mohou  se  v  m-i  vyskytovati  fílaria,  disto- 
mum,  larvy  much  a  echinokok,  zvi.  po  puk- 
nutí jeho  boubelí  v  horních  cestách  močo- 
vých. M.  může  se  někdy  vychlípiti  do  ústrojů 
sousedních,  jako  na  př.  u  žen  do  pochvy 


MECHY. 


ottOv  slovnIk  naučný. 


Měchýřnik  —  Meibom. 


33 


{cystocele  vaginalis)^  jindy,  zejména  u  částeč- 
ných zrfldností  anebo  vad  vývojových,  vy- 
chlipuje  se  přední  stěnou  břišní  ven  (ektopie). 
Protriení   (ruptury)  nastávají  buď  při  cho- 
robných změnách  sten  mechýřových  anebo 
po  úrazech;  zbývají  pak  po  nich  někdy  roz- 
manité píštěle  (v.  t.).  —  Choroby  a  onemoc- 
něni nn-e  projevují  se  rozmanitými  příznaky. 
Nucení    na    moč,    jeŽ    může    oýti    zvýšeno 
v  úplnou  řezavku  {tenesmus  vesicae,  strangu- 
rid),  vyskytuje  se  nejčastěji  při  onemocnění 
dna  i  hrdla  m-e,  zvi.  při  rozmanitých  zánětech. 
Skoro  pravidelně  bývá  zvýšené  nucení   na 
moč  provázeno  bolestí  {cystalgie,  cystodynie), 
jež  při  řezavce  se  stupňuje  v  »křeč  měchý- 
rovou«  {cystospasmus\  Největší  bolesti  působí 
vůbec   choroby  poblíže  nrdla  měchýřového. 
Dle  povahy  onemocnění  m-e  rozeznávají  se 
i  rozmanité  typy  těchto  bolestí.  Mezi  objek- 
tivní známky  onemocnění  m-e  patří  přede- 
vším  chorobné  změny  ve  složení  moče,  jak 
je  lze  sledovati  náležitým  vyšetřováním  moče. 
Při  tom  nutno  míti  na  paměti,  že  všecky  cho- 
roby nemají  vlivu  na  změnv  ve  složení  moče, 
na  pr.  některé  nerozpadající  se  nádory,  ně- 
které hladké  a  tvrdé  kameny  a  pod.,  jakož  i 
že  musí  se  stále  dbáti  na  chorobné  pochody 
v  rouře  močové  i  v  horních  cestách  močo- 
vých, jmenovitě  v  ledvinách,  kdež  rovněž  se 
mění  složení  moče.    Mimo  jiné  považuje  se 
zejména  t.  zv.  ammoniakální  kysání  či  kvašení 
moče,  totiž  brzký  rozklad  (hnití)  s  usazeni- 
nami hnisavých  buniček,  za  příznak  mechý- 
řových katarrhů.   Nejdůležitější  je  vždy  vy- 
šetření m-e.    Tak  lze  na  př.  zjistiti  přílišné 
rozšíření  m-e  na  přední  stěně  břišní  někdy 
již  pouhým  okem,  pozorujeme-li  ohraničenou 
vypnulinu   nad  sponou  stydkou,   poklepem 
pak  tu  lze  vždy  dokázati  význačné  ztemnění 
a  náležitým  prohmatáním  (palpací  bimanuální) 
rozsah  i  povahu  m-e  a  jeho  okolí.    Rozlič- 
nými nástroji  (cévkami,  pátradly  či  sondami) 
anebo  složitějšími  přístrojí  (endoskopy  a  cys- 
toskopy)   lze  vyšetřovati  obsah  m-e,  jmeno- 
vité kameny,  povahu  jeho  stěn,  ano  i  jeho 
vnitřek  osvětliti  a  prohlédnouti.  Methodami 
těmi   ovšem    nabývá    diagnosa    onemocnění 
mechýřových  jistoty  a  případné  výkony  ope- 
rativní   bezpečnosti.    Nemůže    býti    účelem 
této  stati,  aby  se  tu  probraly  do  podrobná 
příznaky  (symptomatologie)  a  léčení  všelikých 
onemocnění  mechýřových.    Jen   tolik  budiž 
poznamenáno,  že  při  zadržování  moče,  ob- 
tížném  močení,   řezavce   a   pod.   při    léčení 
vždy  je  nutno  pátrati   po  příčinách  těchto 
nesnází   a   dle   toho   teprve   zaříditi   léčení. 
Při  zánětech  mechýřových  lišívá  se  léčení: 
při  prudkých  je  potřebí  zachovávati  přede- 
vším klid,  mírnou  diactu,  lehkou  stolici  a 
zdržovati    se    lihovin;    prudké    bolesti    pak 
mimívají  se  obvyklými  prostředky,  obklady, 
sedacími    lázněmi,    opiáty.    Při    provleklých 
chronických  katarrhech  sluší  mimo  příčinné 
léčení  dbáti  především  o  pravidelné  odvá- 
děni hromadící  se  moče  z  m-e.  Vnitřně  užívá 
se  některých  vod  (na  př.  Vichy,  Wildungen) 
a  čajů,  nejprospěšněji  vŠak  působí  účelné  vy- 

OttftT  Slovnik  NauCný,  ir.  XVII.  a  lo  1900. 


plachování  měch^ře.  Operativní  výkony  na 
m-i  týkají  se  nejéastěji  odstraňování  kamenů 
a  pištěli  mechýřových,  řidší  jsou  již  rozma- 
nité operace  k  napravení  výhřezů  (ektopií)  a 
k  odstranění  novotvarů,  po  případě  i  celého 
m-e,  jež  namnoze  nevykročily  z  mezí  pouhých 
pokusů,  neboC  i  nejgeniálnější  výkony  třišti- 
vají  se  o  nemožnost  žádoucí  asepse  aneb 
o  zhoubné  následky,  kteréž  mají  v  zápětí 
pokročilejší  stupně  rozpadu  rozličných  novo- 
tvarů, jež  nejčastěji  zavdávají  podnět  k  tako- 
výmto heroickým  výkonům.  Srr, 

Mdohýřnik,  bot,  t.  j.  žanovec,  v.  Co- 
lutea. 

Xeibom:  1)  M.  Heinrich  starší,  něm. 
dějepisec  (♦  1555  v  Lemgu  —  f  1626  v  Helm- 
stedtě).  Byl  od  r.  1583  prof.  poesie  a  histo- 
rie na  universitě  helmstedtské,  r.  1590  byl 
Rudolfem  II.  korunován  na  básníka.  M.  ukon- 
čil a  vydal  poslední  (3.)  svazek  velkého  díla 
učitele  svého  Reineccia:  Historia  Julia  sivé 
syntagma  heroicum  (Helmstedt,  1597).  Samo- 
statné jeho  dílo  Opuscula  historica  rerum 
germanicarum   vydáno   bylo   po  jeho   smrti 

(t.,  1660).  vy-. 

2)  M.  M  ar  kus  {*  1630  v  Tdnningu  ve 
Šlesviku  —  t  1711  v  Utrechtě).  Usadil  se 
v  Amsterdame,  kde  vzniklo  jeho  dílo  Antiquae 
musicae  aiictores  septem  (1652,  2  sv.),  jež  dedi- 
koval švéd.  králov.  Kristině.  Jsou  to  texty 
antických  spisovatelův  o  hudbě  (Aristoxenos, 
Eukleidés,  Nikomachos,  Alypios,  Gaudentios, 
Bakchios  a  Aristidés  Quintilianus),  k  nimž 

Í)řidal  latinský  překlad  a  poznámky.  Krá- 
ovna  povolala  ho  do  Štokholmu,  ale  M.  stal 
se  tu  záhy  směšným,  vymýšleje  nástroje  a 
melodie  antické.  Froto  odešel  do  Dánska, 
kde  byl  knihovníkem  královským,  pak  správ- 
cem cel  a  posléze  uchýlil  se  do  Amster- 
damu. Uvedené  dílo  mělo  význam  pro  vývoj 
vědy  hudební. 

8)  M.  Heinrich  ml.,  lékař  a  historik  něm. 
(♦  1638  v  Lubeku  —  f  1700  v  Helmstedtu). 
Vykonav  větší  cesty  stal  se  r.  1664  prof.  lé- 
kařství, pak  i  dějepisu  a  básnictví  v  Helm- 
stedtu, kdež  setrval  do  své  smrti.  Ze  spisů 
jeho  bud^ež  uvedeny  De  vasis  palpehrarum 
novis  řHelmstedt,  1688),  v  němž  popsány 
jsou  žlázy  dle  něho  pojmenované,  a  pak 
Scriptores  rerum  germanicarum  (t.,  1688). 

4)  von  M.  Viktor,  právník  něm.  (♦  1821 
v  Kasselu  —  f  1892  t.).  Vystudovav  práva 
v  Marburku  a  v  Berlíně  vstoupil  do  soudní 
praxe.  Povzbuzen  byv  od  prof.  marburského 
Rotha  k  theoretickému  studiu  něm.  práva 
napsal  s  ním  práci  Das  Kurhessische  Privať 
recht  (Marburk,  1856—1858;  sv.  I.).  R.  1858 
jmenován  řád.  professorem  v  Roztokách, 
r.  1866  v  Tubinkách,  r.  1873  v  Bonnu.  R.  1875 
povolán  byl  jako  rada  říš.  vrch.  obch.  soudu 
a  pak  říš.  soudu  do  Lipska.  Hlav.  dílo  jeho 
jest:  Das  deutsche  Pfandrecht  (Marburk,  1867); 
kromě  toho  napsal  Der  Immobiliararrest  im 
Geltungsgebiet  der  deutschen  ZivUpro^essord- 
nun^  (Frciburk,  1888).  Společně  s  jinými  vy- 
dával >Deutsches  Hypothekenrecht*  (Lips., 
1871—1891,  9  sv.),  sbírku  monografií  parti- 

3 


34 


Meibomské  č.  víčkové  žlázky  —  Meilhac. 


kulárních  práv,  v  níž  sám  uveřejnil  jakožto 
2.  sv.  Das  mecklenburgische  Hypothektnrecht 
(1871;  dodatek  od  Kůhleweina,  1889). 

Meibomské  čili  vlókové  iláxky  po- 
psány byly  obšírněji  H.  Meibomem,  ačkoliv 
byly  známy  již  Casseriovi.  Nalézají  se  v  řadě 
na  zadní  ploše  víček  očních  a  ústí  se  na 
zadní  hraně  volného  kraje  víčkového,  pro- 
svítajíce skrze  spojivku  jako  jemné,  světlé 
čárky.  V  horním  víčku  bývá  jich  30—40, 
v  dolním  pak  25 — 35  a  jsou  zároveň  dolní 
žlázky  drobnější.  Vyměšuje  se  z  nich  olejo- 
vitý  ma\  víčkový-  {letna  Či  sebum  palpebrale\ 
jenž  míchá  se  ve  vaku  spojivkovém  se  slzami 
a  přispívá  valně  k  tomu,  že  vodnaté  slzy  ne- 
přetékají v  štěrbině  oční  snadno  přes  kraje 
víčkové.  Ucpáním  vývodů  hromadí  se  v  nich 
obsah  a  muže  podléhati  i  rozmanitým  změ- 
nám chorobným,  z  Čehož  vznikají  zvláště 
drobné  blízky  a  konkrementy. 

Meiderioh,  průmysl,  město  v  prus.  vlád. 
okr.  dflsseldorfském,  kraji  ruhrortském,  na 
trati  prus.  stát.  drah  (Oberhausen-Ruhrort 
a  Ruhrort-Holzwickede),  má  1  katol.  a  2 
evang.  kostely,  reál.  školy,  telef.  spojení  ve 
městě  a  s  rýnskovestfalskjm  průmyslovým 
obvodem,  koňskou  dráhu,  lázně.  Zdejší  zá- 
vod Rýnské  ocelárny  {Rheínische  Stáhl- 
werké)  o  3  vysokých  pecích  s  válcovnou  a 
pudlovnou  a  s  roční  výrobou  158  milí.  kg 
bessemerské,  Thomasovy  a  martinské  oceli 
v  ceně  13  milí.  mar.  zaměstnává  2200  děln.; 
lisovna  huti  Phónixu  zaměstnává  794  děl- 
níků. Kromě  toho  jsou  zde  slévárny,  stro- 
jírnv  a  dílny  na  železné  konstrukce  (200  děl- 
níku), kamenouhelné  doly,  cihelny,  továrny 
na  umělá  hnojiva  a  kobtrce,  mlýny,  pily, 
provaznictví  a  25.833  ob.  (1895),  z  nichž  9945 
katol.,  35  židů. 

Meldinger  Johann  Heinrich  (*  1831 
ve  Frankfurtě  n.  M.).  S  počátku  dr.  filosofie 
a  soukr.  docent  technologie  na  universitě 
heidelberské,  byl  od  r.  1869  professorem 
technické  fysiky  na  polytechnice  v  Karls- 
ruhe,  od  r.  1865  předsedou  nově  zříz.  zem. 
průmysl,  komory.  R.  1867  založil  a  redigoval 
pak  časopis  »Badische  Gcwerbczeitungc  a  od 
r.  1871  »Verhandlungen  des  Karlsruher  na- 
turwissenschaftl.  Vereines«.  R.  1859  vynalezl 
zvláštní  modifikaci  stálého  článku  Ďaniel- 
lova,  odtud  zvanou  M-ův  článek.  R.  1869 
sestrojil  kamna  pro  druhou  německou  vý- 
pravu polární  a  r.  1872  chladicí  stroje.  Práce 
jeho,  uveřejněné  v  Dinglerově  »Polytechn. 
Journ.c,  v  heidelberských  >Verhandlungen 
des  naturwiss.  Ver.c  a  v  Karlsruhe  v  >Ba- 
dische  Gewerbezeitungc,  jsou  většinou  rázu 
technicko-fysikálního.  nvk, 

Meidlns^erův  článek  v.  Č 1  á  n  e  k,  str.  785. 

Meldlin^,  dříve  jméno  dvou  samostat- 
ných obcí  (Ober-  a  Unter-M.),  nyní  od 
r.  1891  čásť  XII.  okresu  vídenskt^ho,  záp.  od 
parku  schónbrunnského,  má  vyšší  gymna- 
sium, četné  závody  průmyslové  a  60.866  ob. 

Melen-BeaM  v.  Mayen-Reusz. 

Meier  MoritzHermann  Eduard,  klas- 
sický  filolog  německý  (♦  1796  v  Hlohově  — 


t  1855  v  Halle).  Studoval  na  universitách 
ve  Vratislavi  a  v  Berlíně,  r.  1819  habilitoval 
se  pro  klass.  filologii  v  Halle,  r.  1820  stal  se 
mimořád.  prof.  v  Greifswaldě,  r.  1825  řád. 
prof.  v  Halle.  Nejdůležitější  jeho  publikací 
jest  dílo  spolu  se  Šch5mannem  sepsané:  Der 
attische  Process  (Halle,  1824,  nové  vydání 
opatřil  J.  H.  Lipsius,  Berlín,  1883  nn.),  jež 
poctěno  bylo  cenou  berlínské  Akademie. 
Mimoto  sepsal  a  vydal:  Philolo°^ische  Blátter, 
spolu  s  Wernickem  a  Gerhardem  (Berlín, 
1817,  2  sešity);  Histona  iuris  Attici  de  bonis 
damnatorum  et  fiscalium  debitorum  (t.,  1819); 
kritické  vydání  Démosthenovy  řeči  proti  Mei- 
diovi  se  scholiemi  á  krit.  poznámkami  (Halle, 
1831).  Mimo  to  uveřejnil  velké  množství  po- 
jednání v  programmech  university  hallské, 
jež  z  větší  části  znova  isou  otištěna  v  jeho 
Opuscula  academica,  vydaných  Ecksteinem  a 
Haasem  (Halle,  1861—63,  2  d.).  M.  byl  po 
celou  řadu  let  redaktorem  3.  a  později  i  1. 
sekce  Erschovy  a  Gruberovy  encyklopaedie 
a  uveřejnil  zde  několik  velmi  důkladných 
větších  článků  (Olympische  Špicle,  Ostrakis- 
mos,  Páderastie,  Parabase,  rarasiten,  Per- 
gamenisches  Reich).  Vy-. 

Melerhdfen  v.  Maierhdfen  1). 

Melg.,  zkratek  zoologický,  jímž  označen 
Joh.  Wilh.  Meigen. 

Mei^eUhof  v.  Chodovo. 

XelMn  JohannWillielm,  přírodopi  sec 
něm.  (*  1764  v  Meigách  u  Solink  —  f  18^5 
ve  Stolbergu),  byl  učitelem,  později  tajem- 
níkem obch.  komory  ve  Stolbergu  u  Cách. 
Zabýval  se  soustavným  studiem  nmyzů,  zvi. 
dvoukřídlých,  a  motýlů.  Hlavní  jeho  díla 
jsou:  Klassifikation  und  Beschreibung  d.  euro- 
páischen  \weifiůgeligen  Insekten  (Brunšv.,  1804; ; 
Systematische  Beschreibung  d,  bekannten  euro- 
pdischen  i{weiflúgeligen  Insekten  (Hamm,  1818 
až  1838,  7  sv.  s  74  tab.;  2.  vyd.  Halle,  1851, 
1.  a  2.  sv.);  Systematische  Beschreibung  der 
europ.  Schmetterlinge  (Cáchy,  1827—32,  3  sv. 
s  125  tab.).  Vydal  také  květenu  německou: 
Deutschlands  Flora  (Essen,  1836—1842,  3  sv. 
se  144  tab.). 

La  Meije  fméž],  vysoké  massivní  horstvo 
ve  skupině  Ecrin  v  dauphinských  Alpách, 
sev.  od  la  Bérarde  v  Oisanu,  dosahuje  nej- 
větší výšky  horami  Pie  Occidental  (Grand 
Pie  de  la  M.;  3987  m),  Pie  Central  (3970  m), 
Pie  Oriental  (3880  m).  Tyto  tři  hory,  které 
patří  k  nejpříkřejším  v  Alpách,  jsou  obklo- 
peny severně  ledovci  THomme,  de  Tabuchet 
a  de  la  M.,  na  jihu  ledovcem  Etanson. 

MeUen,  ves  a  hl.  místo  okresu  ve  švýcar. 
kantoně  curišském  na  Curišském  jezeře,  má 
krásný  far.  kostel,  paroplavbu,  hedvábnictví, 
prádelnu  bavlny,  umělý  chov  ryb,  vinařství 
a  2859  obyv.  (1888).  V  1.  1853—54  objeveny 
zde  zbytky  staveb  na  jehlách. 

Meiíhao  [méják]  H  e  n  r  i ,  dramatik  franc. 
(♦  1831  v  Paříži  —  t  1897  t.),  byl  obchod- 
ním úředníkem,  počal  kreslit  karikatury  a 
psal  články  do  >Journal  pour  rire«  (1852  aí 
1855)  a  od  r.  1855  psal  nepřetržitě  pro  di- 
vadlo, kde  byl  jednu  dobu  pokládán  za  krále 


Meili  —  Meinardus. 


35 


komedie.    Z   ohromné   řady  jeho    komedii, 
vaadevillů  a  operních  i   operettnich  textů  v 
uvádíme  jen    nejscnsačnější:    Les   brebis   de 
Aviurge,  komedie    o    I    akte    scribovského 
rázu  (1862),  jež  se  hraje  posud  v   »Théátre 
fran^ais* ;  Le  train  de  minuit,  kotoédie  o  dvou 
aktech  (1865);    La  vie  parisienne,  vaudeville 
o  4  aktech  (1866);  Froufrou^  komedie  o  pěti 
aktech,  přes  mnohou  psychologickou  eska- 
motáž  nejlepší  práce  M-ova;  Tricoche  et  Ca- 
colet,  vaudeville  o  5  aktech  (1871);   Le  rot 
Candaule,  vaudeville  o  1  akte  (1873),  kde  16. 
scéna  neobyčejné  silně  odpozorovaná  není 
vsak  originální  (viz  Mériméovu  »Carosse  du 
saint-sacrement«);  Loulou^  komedie  o  1  aktč 
(1876);  Le  mari  de  la  débutante^  kom.  o  Čty- 
řech aktech  (1879);  Phiyné,  kom.  ve  verších 
o  3  aktech  (1881) ;  M.im\elle  Nitouche^  kom. 
o  3  aktech  (1883) ;  La  rondě  du  commissaire, 
kom.  o  4  aktech  (1884);  Pepa,  kom.  o  třech 
aktech  (1888);  Margot,  taktéž  (1890);  Aía  cou- 
$iw,  stejné  (1890);  Brevet  supérieur  (1892); 
Grosse  Fortune,  kom.  o  4  aktech  (1896),  a  j. 
Napsal  také  řadu  textflv  operních,   tak   ke 
>Krásné  Helené«  Offenbachově  (1864),  Bize- 
tové  »Carmen«  (1875),  Massenetově  »Nanon« 
(1884)  a  j.  Všecky  skoro  práce  M-ovy  vznikly 
se  spolapraco vniky,  z  nichž  nejvýznamnější 
a  nejpravidelnější  v  1.  1861—81  byl  Hale  vy. 
Na  M-ovi  chválila  starší  kritika  bystrost  po- 
zorovatelskou, znamenitý  smysl  pro  charakter 
a  slabosti  moderní  doby  a  jemný  satirický 
šleh,  dnes  vidí  se  však  již  i  ve  Francii,  že 
M.  je  bystrý  sice,  ale  také  povrchní  a  ba- 
nální karikaturista  bez  hlubších  uměleckých 
a  básnických  darů;  význam  a  oblíbenost  jeho 
klesá  vůčihledě.  Od  r.  1888  byl  členem  franc. 
Akademie.  U  nás  posud  hojně  se  hraje.  Sld, 
■eill  Friedrich,  právník  šv^c.  (*  1848 
vHinweilu  v  curišském  kantoně).  3tud.  v  Cu- 
richu,  v  Lipsku,  Berlíne  a  v  Paříži.  Byv  pový- 
hn  r.  1870  na  doktora  v  Jeně,  usadil  se  r.  1871 
v  Curíchu  jako  advokát.  R.  1880  habilitoval 
se  na  tamní  universitě,  stal  se  r.  1885  mimo- 
řád.  a  r.  1890  řád.  professorem  mezinárod- 
ního soukromého  práva,  srovnávacího  práva 
a  moderního  dopravního  práva.   Nyní  před- 
náší i  soukromé  právo  švýcarské.  Ž  četných 
jeho  prací  uvésti  sluší  zvláště:  Das  Telegra- 
phenrecht  (Curich,  1871;    2.  vyd.  1873);    Die 
Haftpflicht  der  Postanstalten  (Lips.,  1877);  Das 
Pfand-  u.   Konkursrecht  der   Ehenbahnen  (t., 
1879);  Das  Telephonrecht  (t.,  1885);  Da*  Recht 
der  modemen    VerkehrS'  u.  Transportanstalten 
(t,  1888);  Die  Antoendung  des  Expropriations- 
reehts  auf  die  Telephoňie  (Basilej,  1888);    Die 
Kodifikatíon  des  internationalen  Živil-  u.  Han- 
delsrechts  (Lips.,  1891);  Geschichte  u.  System 
des  internationalen  Privatrechts  im  Grundriss 
(t,  1892);  Internationale  Eisenbahnvertráge  u. 
spe{iell  die  Bemer  Konvention  uber  das  Inter- 
nationale Eisenbahnfrachtrecht  (Hamb.,  1887); 
řW  die  Frage  des  Schut^es  der  Erfindungen 
sowie  der  Marken,   Muster  ti.  Modelle  in  der 
Schweix  (Bern,   1878);    Das  Markenstrafrecht 
auf  Grund   des  eidgenóssischen  Markenschut\- 
geset[es  (t.,  1888);  Die  Prin^ipien  des  schwei- 


lerifchen  Patentgeset^es  (Curich,  1890);  Die 
schwei^erische  Gerichtspraxis  uber  das  littera- 
rische,  kůnstlerische  und  industrielle  Eigentum 
(díl  I.  t.,  1891);  DieLehre  der  Priontátsaktien 
(t.,  1874);  Dte  Gesetxgebung  und  dat  Reehts- 
studium  der  Neu^eit,  Reformgedanken  (Dráž- 
ďany, 1894).  Kromě  toho  napsal  M.  četná 
právnická  dobrozdání,  jako  r.  1894  pro  rak. 
min.  obchodu  o  osnově  rak.  patentního  zá- 
kona, dále  k  příkazu  švýcarské  spolkové 
rady:  Rechtsgutachten  u,  Geset^esvorschlag^  be* 
treffend  die  Schuldexekution  und  den  Konkurs 
gegen  Gemeinden  (Bern,  1885)  a  pak  Gutachten 
u.  Geset^esvorschlag,  betreffend  die  Errichtung 
einer  eidgenóss,    Rechtsschule  (Curich,   1890). 

llelllollloi  (řec),  milostivý,  epitheton 
božstev  starořeckých,  zvi.  Zeva  a  Dionysa. 
Zeus  M.  ctěn  mimo  jiné  v  Athénách  o  slav- 
nosti Diasií  dne  28.  anthestériónu  obětmi,  jeŽ 
úplně  spalovány;  ráz  kultu  poukazuje  k  očistné 
moci  božské.  klk. 

XeUlet  [mejéj  Antoine,  franc.  jazyko- 
zpytec  a  slavista  (♦  1866  v  Moulincch  [Alher]), 
stud.  v  Paříži,  hlavně  na  École  des  hautes- 
études  pod  Saussurem,  krátký  čas  i  ve  Vídni. 
Od  r.  1891  působí  jako  maitre  de  conféiences 
pro  srovnávací  jazykozpyt  na  pařížské  École 
des  hautes-études;  od  r.  1896  jest  spoluředite- 
lem  {directeur  adjoint)  téhož  oboru,  r.  1897  stal 
se  doktorem  filosofie.  Mimo  menŠí  práce  ve 
franc.  a  něm.  vědeckých  časopisech,  věno- 
vané hlavně  jazykům  baltsko-slovanským  a 
arménskému,  vydal:  Notes  ďétymologie  grec- 
que  (Pař.,  1896);  De  indo-eur,  r adice  men-  (t., 
1897) ;  Recherches  sur  Vemploi  du  ginitif-accu» 
satif  en  vieux  slavě  (t,  1897).  Zř>^. 

Keinardiui  Ludwig  Siegfried,  sklada- 
tel a  hud.  spisovatel  nim.  (♦  1827  —  f  1896 
v  Bielefeldu),  byl  v  1.  1853—1865  ředitelem 
pěvecké  akademie  ve  Vel.  Hlohově  a  od 
r.  1865  učitelem  při  konservatoři  v  Drážďa- 
nech. R.  1874  přesídlil  do  Hamburku,  kde 
byl  též  (1874—85)  hudebním  kritikem  listu 
> Hamburger  Korrespondent*.  R.  1887  pře- 
stěhoval se  do  Bielefeldu,  kde  byl  varhaní- 
kem. Z  velkého  počtu  děl  M-dových  vynikají 
ušlechtilostí  a  uměleckou  snahou  zví.  jeho 
oratoria:  Simon  Petrus\  Gideon\  KÓnig  Sa- 
lomo\  Luther  in  Worms  a  Odrun;  dále  bal- 
lady  pro  sbor:  Rolands  Schwanenlied ;  Frau 
Hitt\  Die  Nonne\  Jung  Baldurs  Sieg;  ko- 
nečně z  vokálních  skladeb  ještě:  Passionslied 
a  Messgesdnge  a  mnoho  písní,  dva  sešity  Bib- 
lische  Gesdnge  a  tři  In  der  Stille.  Komorní 
a  instrumentální  hudbu  něm.  obohatil  soná- 
tami pro  housle  a  jednou  pro  cello,  3  kla- 
vírními trii,  kvintettem,  několika  smyčco- 
vými kvartetty  a  j.  Také  jako  spisovatel  do- 
byl si  čestného  významu  spisy:  Kulturge- 
schichtliche  Briefe  uber  deut.  Tonkunbt  (2.  vyd. 
1872);  autobiografií:  Ein  Jugendleben  (1874, 
2  sv.);  Riickblick  auf  die  Anfdnge  der  deuť 
schen  Oper  (1878);  Mattheson  und  seine  Ver- 
dienste  um  die  deutsche  Tonkunst  (1879);  Mo- 
\art,  ein  Kúnstlerleben  (1882);  Die  deutsche 
Tonkunst  imXVIII.—XIX.  Jahrhundert  (1887) 
a  Eigene  Wege  (1895).  bk. 


36 


Meinberg  —  Le  Meingre. 


Meinberg,  ves  v  knížectví  Lippe-Det- 
inoldském,  v  okresu  hornském,  8  km  již.  od 
Detmoldu  v  krásném  údolí  na  svahu  Teuto- 
burského  lesa,  má  evang.  kostel,  vyšší  soukr. 
chl.  školu,  poštu,  telegraf,  minerál,  prameny, 
hojně  navštěvované  lázně  se  studenými  kou- 
pelemi a  1015  evang.  obyv.  (1890). 

Meindr  viz  Meandr. 

Meineke:  1)  M.  August,  klass.  filolog 
ném.  (♦  1790  v  Soestu  —  f  1870  v  Berlíne). 
Studoval  na  gymnasii  v  Osterodě  a  pak  na 
škole  v  SchuTpfortě,  potom  klass.  fílologii 
v  Lipsku  pod  G.  Hermannem,  působil  po- 
tom jako  učitel  na  Conradinu  v  Jeníkově 
u  Gdaňská,  r.  1814  stal  se  gymn.  učitelem, 
r.  1817  ředitelem  gymn.  v  Gdaňsku,  r.  1826 
ředitelem  Joachimstnalského  gymnasia  v  Ber- 
líně. Od  r.  1830  byl  členem  berlínské  Aka- 
demie. M.  náleží  k  nejlepším  ^raecistdm 
XIX.  století.  Jako  geniální  kritik  získal  si  ze- 
jména nehynoucí  zásluhy  o  řecké  básníky 
komické  a  poesii  alexandrijskou.  V  obor  řec. 
komedie  náležejí  tyto  publikace:  Menandri  et 
Philemonis  reliquiae  (Berl.,  1823);  Quaestiones 
scaenicae  (t.,  1826 — 30,  3  seŠ.) ;  Fragmenta  co- 
micorunv  Graecorum  (díl  1.:  Historia  critica 
comicorum  Graecorum,  díl  2. — 4.  obsahuje 
zlomky,  z  nichž  fragmenty  Aristofanovy  zpra- 
covány jsou  Th.  Bergkem,  díl  5.  dodatky  a 
opravy  M-ovy,  pak  od  J.  Jacobiho  pocháze- 
jící Supplementa  addenciorum  a  Comicae  dic- 
tionis  index,  t,  1839—57,  menší  vydání  vy- 
šlo ve  dvou  dílech  t.,  1847);  textové  vydání 
Aristofana  s  kritickou  předmluvou  (Lipsko, 
1860,  2  d.);  Vindiciarum  Aristophanearum  li- 
ter (t,  1865).  Básníkův  alexandrijských  tý- 
kají se  tyto  práce:  Analecta  Álexandrina 
(Berl.,  1843);  textová  vydání  Theokrita,  Bióna 
a  Moscha  (t,  1825,  3.  vyd.  1856);  Kallimacha 
(t,  1861)  a  výboru  z  Anthologie  řecké  (De- 
lectus  poetarum  Anthologiae  Graecae  (t.,  1842). 
Z  řeckých  básníků  vydal  dále  Aischylova  Fi  o- 
méthea  a  Peršany  (t.,  1853),  řecké  choliambiky 
vyjma  Babria  (v  Lachmannově  Babrii  fabulae 
Aesopeae,t.,  1845),  geografické  básně  Skymna 
chijského  a  Díonysia,  syna  Kallifóntova  (t., 
1846),  Sofokleovu  Antigonu  s  krit.  příspěvky 
(t.,  1861)  a  téhož  básníka  Oidipa  na  Koloně 
s  Analecta  Sophoclea  (t.,  1864).  Z  prosaiků 
řeckých  vydal  byzantské  historiky  Jóanna 
Kinnama  a  Nikefora  Bryennia  (v  bonn- 
ském Corpus  scriptorum  historiae  Byzantinae, 
1836),  Stefana  byzantského  (Lips.,  1849;  díl 
2.,  jenž  měl  obsahovati  kommentář,  nevyšel), 
Strabóna  (t,  1852-53,  2.  vyd.  1866,  3  díly, 
k  tomu:  Vindiciarum  Strabontarum  liber,  Berl., 
1852),  Alkifrona  (Lips.,  1853),  Athénaia  (t., 
1858—59,  3  d.;  dil  4.,  vyšlý  r.  1866,  obsa- 
huje Analecta  critica  ad  Athenaei  Deipnoso- 
phistas;  předchůdcem  tohoto  vydání  byla  Spe- 
cimina  philologicarum  exercitationum  in  Athe- 
naei Deipnosophistas  (Berl.,  1843  a  1846;  2  díly), 
Stobaiovo  Florilegium  (t.  1855 — 57;  4  díly)  a 
Eklogy  (t.,  1860—63;  2  d.).  Z  římských  bás- 
níků vydal  Horatia  (Berl.,  1834;  2.  vydání 
1854).  —  Srv.  Ranke,  A.  M.,  Ein  Lebensbild 
(Lips.,  1871);  H.  Sauppc,  Zuř  Erinnerung  an 


A.  M.  und  Bekker  (Gotinky,  1872);  Bursian, 
Gesch.  d.  class.  Philologie,  str.  764  nn.    Vý, 

2)  M.  Friedrich,  d^episec  něm.  (♦  1862 
v  Salzwedelu).  Studoval  v  Berlíně  a  v  Bonnu 
(1882 — 86),  stal  se  král.  archivářem  v  Ber- 
líně (1887)  a  univ.  docentem  tamže  (1896). 
Od  r.  1893  redigoval  Historische  Zeitschrift 
se  Sybelem,  pak  s  Treitschkem  a  od  r.  1896 
samostatně.  Vydal:  Das  Stralendorffsche  Gitt- 
achten  und  der  Júlicher  Erbfolgestreit  (1886); 
Die  deutschen  Gesellschaften  u,  der  Hoffmann- 
sche  Bund  (1891);  Generalfeldmarschall  H,  v. 
Boyen  (1895—99,  2  sv.). 

Meinert:  1)  M.  Jos.  Georg,  spis.  něm. 
(*  1775  v  Litoměřicích  —  f  1844  v  Barto- 
šovicích),  byl  professorem  na  starom. gymnasii 
v  Praze  a  později  profess.  aesthetiky  na  uni- 
versitě pražské.  Odešed  r.  1811  na  odpoči- 
nek ztrávil  čas  až  do  své  smrtí  na  Moravě 
v  Bartošovicích  (v  Kravařsku).  V  1.  1802  až 
1804  vydával  historicko-bellctristický  časopis 
Libussa,  obíral  se  německým  folklórem  [Fylgie 
oder  alte  deutsche  Volkslieder  in  der  Mundart 
des  Kuhlándchens,  1.  sv.  Vídeň  aHamb.  1817) 
a  studiemi  z  české  historie  přispívaje  clo 
•Wiener  Tahrbiicher*,  do  Hormayrova  >Arch. 
fúr  Geschichtec  a  jinam. 

2)  M.  Frederik,  dánský  učenec  (*  1833 
v  ICodani).  Studoval  theologii,  složiv  theoL 
zkoušku  (1857)  oddal  se  entomologii  a  pra- 
coval více  let  v  zoologickém  museu  univer- 
sitním. Od  r.  1883  docent  na  Landbohojsko- 
len,  r.  1885  inspektor  univ.  musea.  Rediguje 
ȣntomologiske  Meddelelserc  (od  r.  1887). 
Z  četných  jeho  prací,  uveřejňovaných  v  >Na- 
turhistorisk  Tidsskrift<  a  »Naturhist.  Fore- 
nings  Meddelelserc,  uvádíme:  Fluemes  Aíunď 
déle,  Trophi  Dipterorum  (1881);  Caput  Scolo- 
pendrae  (1883);  De  eucephale  Myggelarver 
(1886);  Myriapoda  Musaei  Cantabrigensis 
(1885);    De  Cirolanis  Aegas  simulantibus  a  j. 

Meinerzhag^en,  městys  v  pruském  vlád. 
okrese  arnsbcrském,  kraji  altenském,  na  řece 
Volme  a  na  trati  prus.  stát.  dráhy  (Brúgge- 
Dieringhausen);  má  evang.  kostel,  soud,  to- 
várnu na  hospodářské  stroje,  výrobu  drátů, 
ocelového,  mosazného,  železného  a  papíro- 
vého zboží,  pivovar,  dobytkářství  a  2722 
většinou  evang.  obyv.  (1895). 

MeinetsohSeiS^  v.  Málo n ty. 

Le  Meingre  [méngr]  Jean,  řečený  B  o  u- 
cicaut,  maršálek  franc.  (*  1366  —  f  1^21), 
syn  maršálka  t  jm.,  jenž  sloužil  Janu  IL  a 
Karlu  V.  a  zemřel  r.  1367  v  Dijonu.  V  dét- 
ství  byl  soudruhem  Karla  VI.  Vyznamenav 
se  v  tažení  ílanderském  u  Roosebekeu,  pa- 
sován na  rytíře.  Mezi  1.  1382^-85  byl  dva- 
krát v  Průších  a  účastnil  se  s  rytíři  Něm. 
řádu  křížového  tažení  proti  Prusům.  Pak  bo- 
joval ve  Francii,  Španélích  a  r.  1388  byl  po 
prvé  ve  Sv.  Zemi.  R.  1396  vypravil  se  s  Ja- 
nem Neverským  do  Uher  na  křížovou  vý- 
pravu proti  Bajazetovi  a  po  druhé  táhl  proti 
témuž  sultánovi  s  pomocnou  výpravou,  vy- 
slanou Karlem  VI.  do  Cařihradu  r.  1399.  Po 
dvou  letech  pověřen  urovnáním  poměrů  v  Ja- 
nově, jenž  se  poddal  Francii  r.  1396.  Zavedl 


Meinhart  —  Meissen. 


37 


tam  energicky  pořádek  a  hájil  v  tiásl.  letech 
mořské  državy  janovské  proti  Turkům  a  Be- 
nátčanfirn.  Když  se  Jano  vátí  vzbouřili,  vrátil 
se  z  výprav  a  uchýlil  se  do  Languedoku 
(1413).  Zajat  v  bitvě  u  Azincourtu  (1415)  ze- 
mřel ve  vezení  v  Anglii.  Život  jeho  vypsal 
očitý  svědek  jeho  udatnosti  v  »Livre  des 
íaits  da  bon  messire  Jean  Le  M.,  dit  Bouci- 
quaut*.  —  Srovn.  J.  Ďelaville  Le  Roulx,  La 
řrance  en  Orient  au  XlVe  siěcle  (Pař.,  1886). 

Keinliart  v.  Menhart. 

Melniote  KarlEduard, něm. zeměpisec 
(»  1803  v  Braniboru  —  f  1876  v  Dráždá- 
nech),  byl  v  Prenzlavě  od  r.  1825  gymn.  pro- 
fessorem,  v  letech  1846—69  ředitelem,  načež 
vstoupiv  do  výslužby  žil  v  Drážďanech.  Obí- 
ral se  zeměpisem  Východu  a  zvi.  Polynésie, 
jejímž  byl  nejlepším  znalcem.  Hlavni  spisy 
jeho  jsou:  Versuch  tiner  Geschichte  der  euro- 
páiscken  Kolonien  in  Westindien  (Weimar, 
1831);  Beitráge  %ur  Ethnographie  Asiens 
(Prenzl.,  1837);  Da$  Festland  Australien  (t., 
1837;  2  sv.);  Die  Súdseevčlker  und  das  Chri- 
ííM/iim(t.,  1844);  Dielnseln  des  Stillen  Ch^eans 
(Lips.,  1875—76.  2  sv.;  2.  vyd.  1888);  Clrge- 
schichte  der  Polynesier  (1870).  Pro  Wappiu- 
sovo  nové  zpracování  díla  ^Handbuch  der 
Geocrraphie  u.  Statistik*,  prvotně  od  Steina 
a  Hórschelmanna  (7.  vyd.  v  Lips.,  1855—71, 
10  sv.),  napsal  Austrálii. 

Mtlnlnyn,  Meininkv,  hlavní  a  sídelní 
město  vévodství  Sasko -Nleininského  tvořící 
samostatný  měst.  okres;  leží  (298  m  n.  m.) 
v  údolí  obklíčenéip  lesnatými  pahorky  na  pr. 
bř.  ř.  Víravy  ( Werra)  a  je  stanice  dráhy  Ví- 
ravské  a  trati  M  -Kissingen.  Má  s  posádkou 
12.869  obyv.  fl895),  z  nichž  533  katol,  470 
iidů.  Jest  sídlem  vlády  a  nejvyšších  vév. 
úfadů,  ředitelství  Víravské  dráhy,  obch.  a 
iivn.  komory,  četných  ústavů  peněžních, 
pošty  1.  třídy,  telegrafu.  Má  gymnasium, 
reál.  gymn..  Žen.  učit.  seminář,  několik  ústavů 
soukromých;  nemocnice;  jatky;  dvorní  di- 
vadlo, jenož  herci  {Meiynnger)  vystupovali  za 
vévody  Jiřího  VI.  občas  na  vynikajících  je- 
vištích v  Německu  i  v  cizině  (od  r.  1874  aŽ 
1890)  a  získali  sobě  přesným  nacvičením  a 
znamenitou  souhrou  pověsti  světové  (ředitel 
Cronegk).  Několik  spolků  vědeckých.  Z  bu- 
dov vyniká  vév.  zámek  {Elisabethburgi  levé 
restaurované  křídlo  z  r.  1511,  ostatek  do- 
končen asi  r.  1682)  se  sbírkami  uměleckými, 
archivem  henneberským  a  bibliotékou;  sně- 
movna, nemocnice  a  radnice  (s  museem  staro- 
žitností henneberské  archaeol.  společnosti); 
^arý  kostel  několikráte  byl  přestavován. 
Anglický  sad  meininský  jest  z  nejpěkněj- 
ších v  Německu.  Vedle  toho  vyniká  i  park 
Herrenberg.  Průmysl  jest  nepatrný  (pivovar- 
ství,  továrny  na  látky  bavlněné  a  vlněné; 
knihtiskárny).  M.  vzpomínají  se  jako  vesnice 
jii  y  VII.  stol.,  jako  město  r.  1008.  Patřily 
k  biskupství  vircpurskému;  r.  1542  výměnou 
2iskali  je  hrabata  HenneberŠti;  po  jejich 
vymřeni  r.  1583  dostaly  se  dědictvím  Arno- 
štové větvi  saské;  r.  1680  zvolil  je  zakla- 
<1^1  novější  části  zámku  meininského,  vév. 


Bernard,  za  sídelní  město.  Velké  škody  způ- 
sobil zde  požár  r.  1874,  jenž  zničil  třetinu 
města,  která  však  brzy  nahrazena  novými 
pěknými  stavbami.  —  Okres  meininský 
měl  r.  1890  na  748  71  km^  60.034  obyv. 
(673  kat.,  928  židů). 

M^inons^  v.  Handschuchsheim  Alexius, 
fílosof  něm.  (♦  1853  ve  Lvově),  prof.  na  uni- 
versitě ve  Štýr.  Hradci,  přívrženec  psycho- 
logického směru  Brentanovského.  Napsal: 
Hume-Studien  I. :  Zur  Geschichte  u,  Kritiic  des 
modemen  Nominalismus  řVíd.,  1877),  II.  Zur 
Relationstheorie  (t.,  1882);  Ueber  philosoph. 
Wissenschaft  u.  ihre  Propaedeutik  (t,  1885;^; 
Psychologisch  -  ethische  Untersuchungen  \ur 
Werththeorie  (Štýr.  Hrad.,  1894);  Bedeutung 
des  Weberschen  Gesetzés  (1896). 

Melrlill^n,  hl.  místo  v  okresu  Oberhasli 
ve  švýc.  kantonu  Bernu,  610  m  n.  m.,  na  pr. 
bř.  ř.  Aary,  na  úpatí  h.  Hasli,  na  trati  dráhy 
Bríenz-Luccrn,  s  2838  ob.  (1888).  Má  starý 
kostel  s  Vv'-ží,  zříceninu  hradu,  poštu,  te- 
legraf, továrnu  na  hedvábí  a  velmi  četné  ho- 
stince; řezbářství,  Čilou  návštěvu  cizinců. 
R.  1891  vyhořelo  a  je  úplně  znovu  massivně 
vystavěno.  Blízko  M.  jsou  potoky  Dorfbach, 
Alpbach  a  Můhlenbach  s  pěknými  vodopády, 
jež  rozvodněny  často  zaplavují  a  pustoší  M., 
tak  zvláště  zhoubně  v  1.  1762  a  1811. 

Melrlonydd  (Merioneth,  Merioneth- 
shi  r e),  hrabství  v  angl.  knížectví  Walesu,  po- 
ložené mezi  hrabstvími  Camarvon,  Denbigh, 
Montgomery  a  zál.  Cardiganským,  má  na 
1557  km*  49.204  ob.  (1891).  Má  příkré  hory, 
nejvyšší  Arén  Mowddv^y  f933  mY  pěkná  údolí, 
louky  a  pastviny.  Převládají  silurské  a  kam- 
bricKé  břidlice,  prostoupené  porfyrem.  Do- 
bývá se  tu  olovo,  stříbro,  poněkud  měď, 
mangan  a  zlato  v  pohoří  Clogan.  Množství 
starých  kostelů.  Prádelny  na  vlnu,  továrny 
na  nanel  a  pletámy  na  punčochy  a  rukavice. 
Vysílá  se  odtud  zástupce  do  parlamentu.  Hl. 
m.  Dolgelly. 

Xeis  v.  Castello  Rosso. 

M^Uenbaohův  prooess  v.  Autotypie. 

MelMnhelm,  kraj.  město  v  prus.  vlád. 
okr.  koblenckém  již.  od  Kreuznachu  v  údolí 
na  ř.  Glaně;  má  soud,  katol.  a  evangel.  ko- 
stely, zámek,  synagogu,  sladovnu,  pivovar, 
koželužstvi,  vinařství  a  čilý  obchod  s  obilím 
a  plodinami  i  s  dobytkem  a  1803  ob.  (1890), 
většinou  evang. 

Melsetsohlasr  v-  Myšňany. 
Melflohlowitx  v.  Mašťovice. 
Xelsn.,  zkratek  botan.,  jímž  označen  švýc. 
botanik  Karl  Friedr.  Meisner  (*  1800  — 
t  1874).  Byl  prof.  botaniky  v  Basileji.  Zabý- 
val se  hlavně  soustavnou  botanikou  a  vydal: 
Monographiae  generis  polygoni  prodromus  (Ge- 
neva,    1826);    Piantarum    vascularium   genera 
(Lips.,  1837 — 43);    Ueber   die   geographischen 
Verháltniase    der   Lorbeergewáchse   (Mnichov, 
i  1866).  Též  pro  dílo  Decandolleovo  (Prodro- 
1  mus)  a  pro  dílo  Martiusovo  (Flora  brasilien- 
{ sis)  zpracoval  některé  čeledi  rostlinné. 
I     llelsner,  bot.,  v.  Meisn. 
MeUsen  v.  Míšeň. 


38 


von  Meissen  —  Meissner. 


von  lleiMeil  Heinrich  v.  Frauenjob. 

MeUfl&er:  1)  August  Gottlieb,  roma- 
nopisec něm.  (*  1753  v  Budyšíně  jalco  syn 
radního  —  f  1807  ve  Fuldé).  Po  smrti  otcové 
matka  přestěhovala  se  do  Lubije,  kde  byl 
vyučován  rektorem  Heynitzem,  učitelem  Les- 
singovým,  pak  studoval  ve  Vitemberce  a 
v  Lipsku  práva  a  napsal  první  své  pokusy 
dramatické.  Pohnut  prosbami  matčinými  vstou- 
pil do  státní  služby  saské,  která  mu  zůstala 
vždy  nepříjemnou,  při  tom  však  pokračoval 
v  čmnosti  spisovatelské  a  vydal  roku  1778 
první  sbírku  malých  povídek,  anekdotických 
vypravování  historických  nebo  psychologi- 
ckých, kterými  si  zísKal  jméno  Skizzen-M. 
Následovala  jich  ještě  celá  řada  a  patří  jim 
dosti  důležité  místo  v  dějinách  prosy  ně* 
mecké ;  některé  z  těchto  skizz  vzrostly  v  malé 
a  větší  romány,  hlavně  scény  ze  života  Alki- 
biadova  (s  četnými  dialogy,  kteroužto  po- 
hodlnou formu  XVII.  století  M.  si  opět  ob- 
líbil), pak  Bianca  Capello  (plagiát).  Novotou 
ve  skizzách  (pravým  dítkem  revoluční  litera- 
tury současné)  byly  také  velmi  oblíbené  u 
M-a  kriminální  historky,  které  vznikly  vět- 
šinou z  psychologického  interessu  o  odsou- 
zence méně  vinné  než  nešfastné.  R.  1783  za- 
ložil s  přítelem  Canzlerem  »Zeitschr.  fůr  al- 
tere  Literatur  und  neue  Lecturec  se  studiemi 
o  starší  literatuře  německé,  při  tom  řídil 
první  úplný  překlad  Boccacciova  Decame- 
rone.  —  Oženiv  se  s  Johannou  Beckerovou 
podnikl  cestu  do  zemí  Rakouských,  kde  za- 
vládla tenkrát  svoboda  tisková,  za  kteréž  vy- 
šel zvláštní  otisk  povídky  M-ovy,  hlásající 
toleranci,  Čímž  postavení  jeho  v  Sasku  bylo 
ohroženo.  Cestou  do  Vídně  získal  si  Čestné 
povolání  do  Čech  na  pražskou  universitu, 
kdež  převzal  po  zasloužilém  Seibtovi  pro- 
fessuru  aesthctiky  a  klassické  literatury  s  pla- 
tem 1000  zl.,  první  protestant  na  universitě. 
Dne  26.  list.  1785  měl  úvodní  přednášku, 
která  vyšla  tiskem  a  vynesla  M-ovi  nejostřejší 
kritiku,  které  se  kdy  dožil,  vyšlou  ve  zvlášt- 
ním pseudonymním  spisku  (od  Seibta  ?  ?).  Od 
té  doby  počíná  pro  M-a  činnost  učitelská, 
vedle  níž  jde  překladatelská  a  historická,  vy- 
pravováni životopisů  (Caesar,  Epaminondas 
a  j.).  Na  své  Žáky,  jimž  první  přednášel  lite- 
rární historii  německou  XVIII.  stol.  a  tím 
otevíral  jim  nový  svět,  měl  vliv  značný  a 
prospěšný;  náleželi  k  nim  přední  buditelé 
národní,  mezi  nimi  Jungmann,  u  něhož  lze 
poznati  stopy  M-ova  vlivu.  K  osvěženi  lite- 
rární činnosti  v  Cechách  založil  si  naklada- 
telství a  Časopis  >Apollo«  (1793— 96\  Čechy 
seznal  Četnými  cestami  a  doprovoail  histo- 
rickým a  popisným  výkladem  řadu  obrazů 
vyšlých  r.  1798  jako  Historisch-malensche 
Darsteliunf^en  aus  Bóhmen^  první  to  jaksi 
•Hrady  a  zámky  české«,  kterých  však  vyšel 
jen  první  svazek  pro  malé  účastenství  obe- 
censtva. Ve  smysle  Lessingovy  theorie,  ale 
s  malým  Štěstím,  zpracoval  velkou  sbírku 
bajek  pro  mládež.  Rakouská  reakce  znechu- 
tila zatím  M-ovi  pobyt  v  Praze  a  r.  1804  vli- 
vem přítele  Góckingka  byl  povolán  na  gym- 


nasium illustre,  vzniklé  ze  staré  university 
v  saekularisované  Fuldě.  Loučení  s  Prahou 
ukázalo,  jak  byl  oblíben.  Fulda  záhy  po  pří- 
chodu M-ově  byla  stižena  těžce  pohromami 
válečnými,  zuřiltu  tyf,  jemuž  M.  již  počátkem 
r.  1807  podlehl,  a  choť  i  iedna  dcera  ho  ná- 
sledovaly. M.  je  spisovatel  řádu  pod  říz  nt^ho, 
jehož  talent  nesahal  dále  než  k  vylíčení  jed- 
notlivých scén,  ke  skizzování,  jest  napudo- 
bitel  a  žák  Wielandův,  hlásající  laxnost 
v  mravních  otázkách,  zapírající  stanovisko 
umělecké  v  posudcích,  učence  nijak  nevyni- 
kající, přes  to  vše  byl  pro  pražskou  univer- 
situ a  pro  mladý  literární  svět  Český  cennDu 
akvisicí,  přinášeje  na  ni  ducha  a  zájmy, 
které  ií  právě  dosud  chyběly,  otevíraje  směle 
pohled  do  nejnovějších  směrů  literatury  ně- 
mecké a  neobávaje  se  po  případě  ani  pole- 
miky proti  kollegům,  na  př.  Vydrovi.  Vidí- 
me-li  Jungmanna  od  mládí  ctitelem  Wiclan- 
dovým,  odpůrcem  nesnášel  i vosti  náboženské, 
jest  v  tom  zajisté  mnoho  vlivu  M-ova.  — 
Srv.  Kraus,  A.  G.  M.  (»Athenaeum«,  1888); 
R.  Fůrst,  A.  G.  M.  (1896).  Ks. 

2)  M.  Paul  Traugott  M..  chemik  a  pří- 
rodozpytec  (*  1778  v  Mediáši  v  Sedmihra- 
dech  —  t  1864   v  Neuwaldeggu   u   Vídně). 
Studoval  gymnasium  v  Šigišove,  kde  se  vy- 
učil lékárnictví,  načež  oď  r.  1797  studoval 
ve  Vídni  u  chemika  barona  Jacquina.   Roku 
1799    vstoupil    do   lékárny   soluího    úřadu 
v   Úžici   (Aussee)^   a   když  nabyl  magisteria 
pharmacie,  stal  se  správcem  lékárny  v  Bra- 
šově.    Jmenován  r.  1815  adjunktem,  později 
professorem  technické  lučby  c.  k.  polytcchn. 
ústavu  ve  Vídni,  zaměnil  tuto  stolici  r.  18^2 
s  professurou  všeobecné   lučby,   z   kterého 
postavení  odtbral  se  r.  1845  na  odpočinek. 
M.  náleží  k  předním  chemikům  rakouským; 
vydal  tato    samostatná   díla:    Vorschláge    {i« 
etnigen    Verbe$serungen  pharmacšutisčher  Ope- 
rationen  (Vídeň,   1814);   Die  Araeometrie   in 
ihrer  Anwendung   auf  Chemie   u.   Technik  (t., 
1816;   2  sv.);    Chemische  Aequivalenten-    oder 
Atomenlehre  (t.,  1834  a  1838;  2  sv.);    Hanď 
buch  der  allg.  u.  techn.  Chemie    t.,  1819 — 33; 
5  sv.  v  10  díl.);   Die  Hei^ung  mit  erwármter 
Luft    3.  vyd.  t,   1826);    Die   Ventilation    und 
Erwármung  der  Kinderstube  u,  des  Kranken-K 
:{immers  (t.,  1852);  Beitráge  x**f  Geschichte  der 
Cholera  (t.,  1864);    System  der  Heilkunde  aus 
den  allg.   Naturgeset^en   gefolgert    (t.,    1832); 
Neiies   System   der  Chemie  (t.,   1835);    yustus 
Liebig  (Frankfurt  n.  M.,  1844);  Vortráge  uber 
Pyrotechnik  (Vid.,  1852);  Des  alten  Schulmei- 
sters  Glossen  uber  die  neuen    Verfassungs-Kx" 
perimente  (t.,  1848).  iMimo  to  uveřejnil  mnoho 
cenných  pojednání  v  různých  vědeckých  ča- 
sopisech a  vynalezl   dva  přístroje  na  délenf 
hustomčrů  a  teploměrů.    M.  je  vynálezcem 
po  něm  pojmenovaného  systému  topení  tep- 
lým vzduchem  a  náleží  k  nejpřednějším  zá- 
stupcům    tohoto    odvětví,    raziv    vědecky 
i  prakticky  cestu  správnému  topení  při  ven- 
tilování a  zdravotním  požadavkům  odpoví- 
dající výměně  vzduchu  v  obydlených  prosto- 
rech. Četnými  vědeckými  pracemi  jeví  se  M. 


Meissner. 


.H9 


důmyslným  výzkumcem;  jeho  obsáhlá  čin- 
nost a  mnohé  z  užitečných  jeho  vynálezů 
staly  se  základem  vědeckých  a  technických 
badaní  současných  i  pozdéjáích  technikův  a 
hygienikův,  rovněž  jeho  práce  v  oboru 
afaeometric  dlužno  nazvati  vynikajícími.  Dkl, 

3)  M.  Carl  Ludwig,  rytíř,  rak.  inženýr 
železniční,  syn  předešl.  (•  1809  v  Brašově 
v  Sedmi  hradech  —  f  1868  v  Reichenavě 
u  Vídně).  Konal  techn.  a  filosof,  studia  ve 
Vídni,  stal  se  r.  1828  inženýrem  v  Brašově 
a  "přisel  r.  1830  k  c.  k.  stavebnímu  ředitel- 
ství do  Vídně.  M.  byl  z  prvních  rak.  tech- 
niků, na  stavbě  Severní  dráhy  cis.  Ferdi- 
nanda súčastněných,  kde  prov«  dl  vytyčení 
hlavní  trati  Videft-Přcrov  a  odbočky  Břec- 
lava-Brno.  R.  1841  stal  se  profcssorem  věd 
stavebních  na  vév.  Collcgium  Carolinum,  zá- 
roveň ředitelem  staveb  stát.  drah  Brunšvik- 
Lehrte,  Brunšvik-Aschcrslcben  a  Wolfen- 
bůttel-Harzburg,  které  byly  provedeny  dle 
jeho  plánův  a  za  jeho  vedeni.  On  první  za- 
vedl (na  dráze  Harzburské)  lokomotivy  pro 
horské  dráhy  se  stoupáním  1:40.  Za  ministra 
Brucka  do  gener.  ředitelství  kommunikaČniho 
r.  1851  do  Vídně  povolán,  stal  se  r.  1859 
gen.  inspektorem,  r.  1860  ředitelem  dopravy 
všech  tratí  rak.  Jižní  dráhy,  v  kterémž  po- 
stavení provedl  četná  zařízení  k  přesnosti  a 
jistotě  jízdy  na  drahách  a  odchoval  prakticky 
tisíce  železničních  inžen]ýrů.  R.  1866  do  stavu 
rytířského  povýšen,  zemřel  jako  inspektor 
při  gen.  inspekci  rak.  drah  Napsal  cenné 
dílo  Die  Dampfschifffahrt  von  Dresden  nach 
Meissett  und  Riesa  (Míšeň).  Dkl. 

4)  M.  Alfred  (♦  1822  v  Tcplici,  f  1885), 
vnuk  M-a  1),  syn  Edvarda  M-a,  lázeiíského 
lékaře,  a  matky  skotské,  tak  že  nejprve  mlu- 
vil anglicky,  pak  tcprv  německy.  Z  rodiště, 
kde  otec  proti  sobě  popudil  občanstvo  kon- 
statováním nakažlivé  nemoci,  přišel  na  stu- 
dia filosofická  a  lékařská  do  Prahy,  kde 
vstoupil  v  kruh  mladých  literátů  českoně- 
meckých  a  spřátelil  se  zvláště  s  Hartman- 
nem  a  Bachem.  R.  1846  stal  se  doktorem  lé- 
kařství, ale  nenastoupil  nikdy  činnosti  prakti- 
cké. Již  r.  1845  vydal  sbírku  básní,  uvěř  j- 
něných  částečně  v  »LibušÍ€,  >Ost  u.  West*, 
básní  velebících  Georges  Sandovou,  Byrona, 
Lenaua,  básní  revolučních,  jež  nalézaly  hlu- 
boké a  vřelé  tóny  pro  utrpení  Cech  {Wie 
stumm,  mein  Vaterland  a  j.\  Tyto  motiv  v 
jeho  básní  nalezly  nejskvělejší  výraz  v  před- 
zpěvu a  dozpěvu  jeho  Žifky^,  básně,  kterou 
počal  psáti  ▼  Praze  za  příprav  k  doktorátu 
a  dokončil  v  Teplici  a  v  Drážďanech,  načež 
vyšla  r.  1846  v  Lipsku.  Pramenem  byl  mu 
huLvné  Theobald,  vzorem  Lenauovi  •Albigen- 
ští*, užil  též  Lenauova  •Žižky*  a  poněkud  Vo- 
celova  »Meče  a  kalichu*  a  nakreslil  v  řadě 
romancí  velkolepý  obraz  hnuti  od  vypuknutí 
bouří  (Ein  Steinwurf)  a  smrti  Václavovy  až 
k  smrti  Žilkově  a  k  bitvě  Li  panské.  Třeba 
že  báseň  ukončena  ukvapeně,  vpracovány  do 
ní  části  nebásněné  pro  ni,  ze  starší  >polni- 
sche  Mutter«  udělána  >bdhmische  Mutter<, 
přece  byla  a  zůstala  nejskvělejší  básnickou 


oslavou  nejen  hrdiny  svého,  ale  celého  hnutí 
lidu,  který  jest  vlastním  hrdinou  básníkovým* 
Básník  vycítil  sociální  motivy,  působivší  vedle 
náboženských,  on,  básník  písně  Schwav^es 
Brot,  neviděl  v  tom  snižování,  vždyť  v  každé 
revoluci  viděl  a  velebil  »ein  Ringen  nach  Er- 
kenntnis  und  nach  Brot<  a  v  hlavní  heslo 
své  básně  Der  Kelch  fúr  alle  vložil  mnohem 
širší  význam,  který  polovědomě  spočíval  pr^ 
v  duších,  aby  nejen  kalich  s  Kristovou  krvi, 
nýbrž  i  kalich  života  a  světla  byl  pro  všechny. 
A  se  smutkem  hledí  na  zemi,  v  niž  lid  se 
hrozí  svých  velkých  předků  jako  kacířů 
ohavných,  truchlí  nad  rakví  velikého  národa, 
v  jehož  nový,  plný  život  nemůže  uvěřiti,  a 
tuší  den  hrozného  účtováni,  kdy  se  rozhodne, 
má-li  zvítěziti  Čech  či  Němec,  boj,  jehož  si 
nepřeje  zažiti,  neboť  jeho  rod  a  krev  by  ho 
nutily  státi  ve  vojště  utiskovatelův  a  jak  by 
mohl  státi  v  tomto  voji  silnějších  při  své 
lásce  k  vlasti?  —  jen  samovražda  by  mu 
zbývala!  To  byl  duch  básně,  která  svou  lesk- 
lou, ač  ne  bezvadnou  formou  uchvátila  mysli 
a  sobě  zabezpečila  na  dlouhou  dobu  skvělý 
úspěch.  V  Rakousku  byla  ovšem  ihned  za- 
kázána, ba  básníku  samému  hrozilo  v  Lipsku 
zatčení,  jemuž  ušel  útěkem  do  Paříže.  Zde 
ubytoval  se  na  blí«ku  Heina,  s  nímž  důvěrné 
obcoval,  a  nabyv  jistoty,  že  mu  nebezpečen- 
ství již  nehrozí,  vrátil  se  do  Prahy.  Na  cestě 
prý  zničil  na  domluvu  Auerbachovu,  co  bás- 
nil dále  o  českých  věcech  (o  Jiřím  Podě- 
bradském), neboť  z  oslavy  starých  Čech  prý 
zisk  budou  míti  nové.  Pokud  toto  vypravo- 
vání není  anachronistické,  jistě  přeceňuje 
vliv  básně,  která,  pravda,  snad  leckterého 
Čecha,  čtoucího  jenom  německé  věci,  navrá- 
tila národnosti  jeho,  ale  epochálního  něja- 
kého významu  pro  Čechy  přece  neměia.  Ale 
M-ovi  záleželo  na  tom,  aby  vymazal  odpor, 
který  jest  mezi  jeho  názorem  na  českou 
otázku  v  »Žižkovi<  a  mezi  jeho  názory  po- 
zdějšími, kdy  byl  zklamán  ro/.iržkou,  jevící 
se  mezi  českými  Němci ,  gravitujícími  do 
Frankfurtu,  a  mezi  Čechy,  svolávajícími  slo- 
vanský sjezd,  a  dospěl  aŽ  k  nejpříkřejšímu 
nepřátelství  ke  všemu  českému;  činil  tak 
zvláště  neblaze  v  opravách  pozdějších  vydání. 
Tento  rozpor  nejevil  se  však  jtŠtě  při  prv- 
ním radostném  hnutí  po  udělení  konstituce, 
kdy  byl  M.  ve  schůzi  svatováclavské  zvolen 
do  národního  výboru  (dle  vypravování  jeho 
vlastního,  ostatní  zprávy  ho  nejmenují),  kte- 
ráž hodností  se  vzdal  již  v  květ.  r.  1848.  Byl 
zvolen  do  sněmu  frankfurtského,  a  dojmy 
z  této  doby  nalezly  výraz  ve  zpěvích,  ji  mil 
rozmnožil  svého  »Žižku«,  jako  hluboké  zkla- 
mání po  zřícení  všech  nadějí,  klíidených  ve 
velkou  dobu,  vyjadřuje  se  ve  změněném  za- 
končení básně.  R.  1850  odebral  se  M.  do 
Anglie,  kamž  lokalisoval  několik  dramat,  jichž 
produkce  ho  v  této  době  zajímala.  Byly  to 
hlavně:  Das  Weib  des  Urias  (dramatisování 
látky  biblické);  Reginald  Armstrong  oder  die 
Welt  des  Geldes]  Der  Prátendent  von  York, 
které  vzbuzovaly  v  něm  nejprve  velké  na- 
děje na  skvělou  dráhu  dramatickou,  později 


40 


Meissonier 


však  básníka  hluboce  zklamaly.  Na  místo 
dramat  počala  od  let  padesátých  velká  řada 
románů  M-ových:  Der  Pfavrer  von  Grafenned 
(později:  Zwischen  Fůrst  und  Volk;  1855J; 
Der  Freiherr  von  Hostiwin  a  Sansara  (1858); 
NeuerAdel  (1861);  Charaktermasken  (novelly, 
1862);  Zur  Ehre  Gottes  (1862);  Seltsame  Ge- 
schichten  (1S63);  Schwan{gelb {1B62— 64);  Lem- 
berger  und  Sohn]  Babel \  Die  Kinder  Roms 
(1870);  Oriole  (1874);  Norbert  Norson  (1883), 
s  nimiž  jest  spojeno  velké  tajemství  spolu- 
pracovnictví  Hedrichova  (v.  t.),  pro  néž 
snad  vůbec  nebude  nikdy  možná  poznati 
přesně,  co  je  na  těchto  povídkách  majetkem 
M-ovým.  Nepochybno  je  tolik,  že  M.,  chtěje 
uspokojiti  bohaténo  podivínského  otce,  který 
žádal,  b^r  se  chopil  vážného  a  výnosného  za- 
městnání, zevními  úspěchy  literární  činnosti, 
své  vstoupil  s  bohémem  pražským  Hedrí- 
chem  v  literární  spolek,  pokládaje  ho  asi  za 
pomocníka,  jaké  tenkráte  přisuzovali  obecně 
Dumasovi  a  jiným  romanopiscům  francouz- 
ským, kdežto  Hedrich  líčí  věc  tak,  jako  by 
býval  M.  proti  jeho  vůli  oddaloval  vyznání 
pravého  autorství.  Návrh  k  takovému  spolu- 
pracovnictví  vyšel,  zdá  se,  se  strany  Hedri- 
chovy.  Ale  spolek  tento  stal  se  osudem 
M-ovým,  vlastní  jeho  básnická  činnost  tím 
trpěla,  vydala  již  jen  pěknou  báseň  Werin- 
her  US  (1872),  a  v  prose  řadu  skizz,  jako  Ro- 
cocobilder  (1871,  nikoli  dle  zápisek  dědových, 
jak  tvrdí  úvod);  Geschichte  meines  Lebens 
(1884),  která  dospívá  právě  až  k  osudnému 
spolku,  o  němž  se  zmíniti  nesměl.  Byltě  se 
r.  1869  oženil  se  sestrou  rytmistra  a  pozděj- 
šího romanopisce  Bayera  (Byr)  v  Bregenci, 
kde  žil  jako  po  celý  život  svůj  v  blahobytu, 
jehož  mu  nepřál  Hedrich,  jenž  byl  zatím  pro- 
marnil velké  jmění  své  skotské  ženy.  Tento 
hleděl  ho  chytiti  do  pasti;  nejen  že  do  ro- 
mánu Die  Prin\essin  von  Portugal  dostal  ana- 
gramm,  jméno  Chiuderato(^  Hedrich  au- 
tor), on  dokonce  přiměl  M-a,  aby  zaslal  no- 
vinám pod  svým  jménem  román  Die  Schát\e 
von  Sennwaldy  na  němž  bezpečně  neměl  účasti 
nejmenší.  Teď  přešel  Hedrich  k  hrozbám  a 
M.  nevěděl  pro  jmění  svých  dětí  jiné  zá- 
chrany, než  že  se  podřezal  břitvou.  Fo  jeho 
smrti  teprv  Hedrich  vystoupil  veřejně  a  vy- 
volal tím  malou  literaturu  Hedrich-M-ovskou. 
Tak  se  M.  dožil  skoro  okamžiku,  kdy  zapřený 
téměř  >Žižka<  měl  se  státi  zase  hlavním  a 
skoro  jediným  jeho  nárokem  na  slávu,  jako 
mu  zabezpečuje  vděčnost  Čechů  přes  všechny 
pozdější  útoky  na  ně.  Zapřel-li  M.  svou  lásku 
k  české  vlasti,  své  lásce  k  svobodě  zůstal 
věren,  a  romány  jeho  jménem  vyšlé  jsou  Čá- 
stečně polemikou  proti  reakci  rakouské, 
zvláště  »Schwarzgelb< ;  jiné,  jako  >Zur  Ehre 
Gotte.s«  a  >Die  Kinder  Roms<,  brojí  proti 
jesuitismu.  Většina  jich  je  přeložena  do  če- 
štiny, »Žižku€,  jehož  originál  vyšel  v  13  vy- 
dáních, přeložil  £rv.  Špindler.  O  M-ovi  viz 
články  Lamblovy  v  »Mittheilungen  des  Ver- 
eins  fůr  Gesch.  der  Dcutschcn  in  Bóhmenc  ] 
a  o  »2ižkovic  článek  A.  Krause,  M-ův  Žižka 
(»Casop.  historickýc,  1896).  Ks.     I 


XelMonier  [mésonjé]  Jean  Louis  Er- 
nest, malíř  francouzský  (*  21.  února  1815 
v  Lyoně  —  f  31.  led.  1891  v  Paříži)  Otec 
jeho,  obchodník,  určil  ho  ke  kupectví,  a  te- 
prve na  radu  Potierovu  oddal  se  M.  dráze 
umělecké,  vzdělávaje  se  jednak  u  L.  Cognieta, 
jednak  studiem  v  obrazárně  louvreské.  Vy- 
stoupil r.  1831  Návštěvou  purkmistra^  ale  vě- 
noval se  za  obživou  v  následujících  letech 
i  Ilustrování  pro  pařížské  nakladatele.  Vyzdo- 
bil knihy  Bernardina  de  Saint-Pierre  (Faul 
et  Virginie,  La  chaumiere  indienne),  Lamarti- 
nův  La  chutě  ďun  ange,  Chevignéovy  Contes 
rémois,  Vikáře  Wakefieldského,  díla  Gressetova 
a  publikaci  Les  franqais  peints  par  eux-mémes 
(1841—43)  a  i  v  pozdějších  dobách  své  Čin- 
nosti sáhl  tu  a  tam  k  pracím  illustračním 
(La\ariUa  \  Tormes,  Bal^acovy  Lidské  komédie\ 
V  prvé  části  svého  tvoření  pěstoval  M.  s  ob- 
libou genre  dějepisný  a  kostumový  na  ma- 
lých obrázcích,  upomínajících  na  hollandské 
drobnomalíře.  Důležitější  z  nich  jsou:  Mě- 
šťané flámšt{  (1834);  Hráči  šachu;  Poslíček; 
Řeholník  teši  nemocného;  Mladý'  mui(  hraje  na 
basu;  Malíř  v  atelieru;  Partie  piquetu;  Hra 
s  koulemi;  Afuf  vybírající  si  meč;  Bravi  (1852); 
Měšťanská  garda  vlámská;  Pračka (1S55);  Hráči 
s  koulemi  ^a  Ludvíka  XV,  (1854);  Důvěrné 
sdělení;  Očekávání;  Amateuři  u  malíře;  Syno- 
vec Rameauuv;  Kovář;  Beseda  u  Diderota  a 
m.  j.  Od  r.  1861,  kdy  vznikl  Napoleon  II L 
u  Solferina  ř vystaven  r.  1864,  nyní  v  Luxem- 
bourgu),  volil  M.  s  oblibou  náměty  válečné, 
jako  jest:  Vojevůdce;  Ordonnance;  Desaix 
u  rý-nské  armády;  Oddech \  Kyrysnici  a  ze- 
jména trojice  významných  prací:  i8o5;  iSoj 
a  i8i4,  líčící  zárod,  květ  a  úpadek  slávy  Na- 
poleonovy. V  r.  1884  vystavil  M.  své  práce 
v  souborné  výstavě,  bylo  jich  146;  četné 
obrazy  byly  ovšem  již  v  majetku  soukromém, 
zhusta  koupeny  za  velmi  vysoké  ceny.  Na 
světové  výstavě  r.  1889  vystavil:  Guide; 
Madonna  del  bacio;Jena;  Cestovatel;  Benátky; 
Postilion;  Hospoda  u  mostu  v  Poissy;  Pasquale. 
Po  výstavě  účastnil  se  M.  hnutí, Jehož  výsled- 
kem bylo  zřízení  Salonu  na  Poli  Mariové. 
Z  jiných  oborů  malířské  činnosti  M-ovy 
dlužno  zmíniti  se  i  o  jeho  krajinách  {Be- 
nátky; Antibes;  Evian;  Poissy)  a  o  portr al- 
tech dra  Lefkvra,  P,  Chenavaraa,  Vanderbilta, 
dra  Guyona^  Stanforda^  K.  Lefranca,  Alex. 
Dumasa  a  j.  Činnosti  M-ově  dostávalo  se 
hojných  vyznamenání  medaillemi,  všemi  stupni 
čestné  legie  Q'oku  1878  dostal  velkokříž), 
členstvím  pařížské  akademie  a  j.  akademií 
cizích.  Činnosti  politické  neúčastnil  se  valně 
ani  osobně  a  milo  jen  svými  pracemi  (sem 
spadá  na  př.  obraz  Barikáda  z  r.  1850).  Díla 
M-ova  vyznačuje  pořádek  a  jasnost,  vlast- 
nosti, jež  vyznačovaly  školu  zdravého  smyslu, 
jejíž  vrchol  rozkvetu  spadá  do  r.  1850  a  je- 
jíž analogon  literární  jest  Augier.  K  tomu 
druží  se  neobvčcjná,  úzkostlivá  péče  o  rea- 
listické podáni  jednotlivostí.  Známa  jsou  v  té 
příčině  M-ova  stadia  terrainu,  koní,  krojů 
a  vojáků  na  cvičišti  saint-germainském  za 
letních  jeho   pobytů  v   Poissy.    Se   snahou 


Meistergesang  —  Meítzen. 


41 


o  pečlivé  vystiženi  detailu  souvisí  mnohdy 
nedostatky  celku,  zejména  však  nedostatek 
oduševnělosti  osob.  M.  maloval  též  scény 
vzrušené,  ale  ien  zřídka:  ideálem  jeho  je 
klid  a  rovnováha;  a  jako  málo  účastnil  se 
života  politického,  tak  setrval  i  mimo  sou- 
časné proudy  umělecké  oddán  evokacím  star- 
ých period,  z  nichž  zejména  si  oblíbil  dobu 
Ludvika  XIV.  a  XV.  Zajímavo,  že  nemaloval 
postav  ženských.  R.  1895  postaven  M-ovi 
pomník  v  Paříži.  Ze  Žáků  jeho  sluší  jmeno- 
vati syna  jeho  Karla  (*  1848),  jenž  následuje 
ve  sv^ch  prácech  otce,  a  Detaillea.  —  Srv. 
O.  Gréard,  M.  (1897). 

■EeifltarffeMuig  (meistersanc)   [zpév 
mistrovský]  je  název,  s  nímž  se  setkáváme 
ojediněle  v  2.  pol.  XIII.  stol.  Pěvec  jmenuje 
se  tu  prostě  meister,  sanges  meister 
neb  již  také  meistersinger.  Počátky  m-u 
hiedati  jest  rovněž  v  této  době.  Proti  rytíř- 
skému rázu  písně  milostné  a  proti  písni  li- 
dové charakterisuje  m.    ráz  scholastický   a 
záliba  pro  průpovídky  (Spruch)^  ač  nelze  vždy 
stanoviti   mezi  nimi  přesných  hranic.    For- 
mální základ  dán  m-u  rovněž  v  XIII.  stol., 
jak  svědčí  básně  vytýkající  zásady  tvoření 
strofy  a  rýmů,  předchůdkyně  pozdějších  zá- 
konníků,  tabufatur.  I  zpěv  o   závod  (ge- 
teiltes    Spicl,   podob,  franc.  jeu  parti)   nalé- 
záme již  v  XIII.  stol.  a  u  Frauenioba  též  od- 
borný výraz  pro  zapisování  chyb  {merken)  a 
pro  zapisovatele  {Merker).  Hádankovitý  spor 
a  chválu  příznivce,  druhy  to  zpěvu  o  závod, 
spojuje  v  sobě  báseň  o  pěvecKém  zápase 
na  Wartburce  (2.  pol.  XIIÍ.  stol.).    Mistři 
pěvci   odvozovali  svůj   původ  z  dob  císaře 
Oty  I.,  ale  teprve  na  poč.  XIV.  stol.  založeno 
asi    sdružení   básnické   v   Mohuči   Heinri- 
chem Frauenlobem.  Podobně  byl  mistrem 
pěvcem  kovář  Bartel  Regenbogen  a  pře- 
chod od   potulných  pěvců  k  usealým  tvoří 
Michal  Beheim.  V  XIV.  a  XV.  stol.  zastupují 
m.  hlavně  Heinrich  von  Múgeln,  Mu- 
skatblút    a    uvedený    Michal    Beheim. 
S  rozvojem  měst  a  vznikem  cechovních  zří- 
zení souvisí  cechovní  utváření  m-u,  sdílejíc 
8  nimi  i  přednosti  i  vady.    Nejstarší  zprávu 
o  Škole  zpěvní  máme  z  Augšpurku  (1449). 
R  mistrům  řemeslníkům,  kteří  buď  ze  záliby 
nebo  pro  výdělek  se  sdružovali,  připojovaly 
se  společnosti  herecké  a  pohřební.  Ve  ško- 
lách  nazývali  nováčka  žákem,  ten  pak  po- 
stupně se  stával   školním  přítelem,  pěvcem, 
básníkem  a  mistrem.  Zpívalo  se  zpravidla  na 
radnici  a  v  neděli   v  kostele  {Schulesingen)^ 
slavnostní  zpíváni  bývalo   o  svátcích  velko- 
nočních,  svatodušních  a  vánočních.  Při  obo- 
jím voleny  s  oblibou  látky  scholasticko-my- 
stické  a  po  reformaci   látky  biblické.    I  při 
volném  zpěvu  {FYeisingen),  jehož  se  mohli 
účastniti  pěvci  nepatřící  ke  škole,  obírali  si 
látky  vážné.  Ovšem  při  společenských  bese- 
dách po  zpěvu  bývali   pěvci  nenucenější  a 
themata  s  rostoucím  nevkusem  hrubší.     Pě- 
vec po  pěvci  vystupoval  na  kazatelnu  a  roz- 
hodčí  (Aferker)   zakryti    oponou    pozorovali 
metriku  (čím  dále,  tím  více  omezujíce  se  na 


bezduché  počítání  slabik,  zjištěni  přesnosti 
rýmu  a  učlcnění  slohy)  a  správnost  theolo- 
gickou, znamenajíce  poklesky  jazykové.  Pro 
jazyk  a  dogmatiku  stala  se  od  reformace  mě- 
řítkem bible  Lutherova.  Zpívalo  se  (bez  hu- 
debního průvodu)  o  ceny;  prvou  byl  řetěz 
s  penízem,  na  němž  býval  zobrazen  David 
hraje  na  harfu,  a  druhou  věnec.  Někdy  se 
zpívalo  také  o  peníze  a  cenné  předměty. 
Píseň  zpívaná  slula  bar  {par),  melodie  ton  či 
wei$e.  Tyto  tóny  zvány  prvotně  dle  básníků 
(na  př.  závazný  byly  pro  mistrovství  Marne- 
rův,  Frauenlobův,  Řegenbogenův  a  Jindřicha 
von  Múglin  (XIV.  stoh),  později  nejpodivněj- 
šími názvy.  M.  vyšel  od  Rýna.  V  XV.  stol. 
připomínají  se  společnosti  ve  Wormsu  a 
v  Štrasburce  (1493),  v  XVI.  ve  Freiburce, 
v  Kolmaru,  v  Hagenavě,  ve  Weissenburce, 
ve  Špýru,  ve  Pforzheimě,  ve  Frankfurtě.  Pak 
přistupují  ve  Švábsku  Augšpurk,  Ulm  a  posléz 
bavorský  Norimberk,  kde  m.  dospívá  vrcholu: 
Hans  Rosenplút  a  Hans  Folz  jsou  tu  před- 
chůdci Hansa  Sachsa.  Dále  byli  též  mistři 
pěvci  v  Jihla vi,  ve  Vratislavi,  v  Drážďanech, 
v  Gdaňsku  a  j.  Konec  m-u  nastává  s  renais- 
sanci  XVII.  stol.  a  válkou  třicetiletou,  ačkoli 
tu  a  tam  udržely  se  tradice  mistrovské  až 
na  naše  doby  (na  př.  v  Memminkách  do 
r.  1852).  M.  má  význam  méně  po  stránce 
básnické,  spíše  po  stránce  kulturně  histo- 
rické. Přes  všecky  osobitosti  německé  ne- 
zapře ráz  mezinárodní  a  jako  francouzské 
Puys  a  nizozemští  Rederijkers,  obojí 
spíše  společnosti  herecké,  spojuje  m.  časem 
s  pěveckými  výkony  též  herecké.  Zbytky 
tohoto  rázu  nalezeny  v  německé  části  Uher. 
Prvou  tabulaturu  sestavil  Adam  Puschmann 
v  Grúndlicher  Bericht  des  deutschen  M-5  ^u- 
samt  der  Tahulatur  atd.  (Zhořelec,  1571;  též 
v  Brauneových  novotiscích  č.  73.,  Halle,  1888). 
Na  teto  knize  a  na  Wagenseilovč  Buch  von 
der  Meistersinger  holdseliger  Kunst  (Stará  Ves, 
1697)  založil  R.  Wagner  své  Mistry  pěvce 
norimberské  (po  prvé  provoz.  1868).  —  Srv. 
Jak.  Grimm,  Ueber  den  altdeutschen  M.  (Go- 
tinky,  1811);  O.  Plate,  Die  Kunstausdnicke 
der  Meistersinger  (Strasburk,  1887) ;  Schnorr 
v.  Carolsfeld,  Zur  Geschichte  des  deutschen 
M-es  (Berl.,  1872)  a  M.  Koch,  Meistersinger 
(•Bayreuther  Blatterc,  1890).  Holk. 

MeUtendorf,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Dě- 
čín, okr.  Čes^  Kamenice,  fara  Volfartice; 
189  d.,  1367  ob.  n.  (1890),  3tř.  šk.,  kaple,  pš., 
telegraf,  raffinerie  skla,  dva  mlýny,  broušeni 
skla  po  domácku  a  mnoho  obcoodníků  se 
skleněnými  výrobky.  Kdysi  samostatný  sta- 
tek se  zámečkem  drŽí  Ferd.  kníže  Kinský 
k  Č.  Kamenici. 

Melstersing^er  v.  Meistergesang. 

Meitzen  August,  statistik  a  agrární  hi- 
storik něm.  (*  1822  ve  Vratislavi).  Studoval 
ve  Vratislavi,  v  Heidelberku  a  Tubinkách. 
R.  1846  vstoupil  do  soudní  služby,  v  1.  1853 
až  1856  byl  starostou  města  Hirscnberka,  na- 
čež přešel  opét  do  státní  služby.  V  prázdných 
chvuích  zabýval  se  agrárně  historickými  stu- 
diemi ve  vratislavském  státním  archivu  a  do- 


42 


Meixner  —  Mejer. 


plňoval  je  na  četných  cestách  po  Evropé.  Po- 
vstaly tak  práce  M-ovy:  Utkunden  schlesischer 
Dórfer  ve  sbírce  »Codex  diplom aticus  Sile- 
siae«  (Vratislav,  1863,  sv.  4.);  Die  Kulturou- 
stánde  der  Staven  vor  de  deutschen  Kolonisa- 
tion  (t.,  1864);  Die  Ausbreitung  der  Deutschen 
in  Deutschland  und  ihre  Besiedelung  der  Slaven- 
gehiete  (Jena,  1879).  R.  1«65  povolán  byl  do 
Berlina,  aby  zpracoval  materiál,  na  jehož  zá- 
kladě vyméřována  pozemková  daň.  Výsled- 
kem bylo  dílo  Der  Boden  und  die  landivirth- 
schaftlichen  Verháltnisse  des  preuss.  Siaats 
(Btrl.,  1868—73,  4  sv.  s  atlasem;  sv.  5.  dle  ny- 
nějšího úzt-mí  t.,  189o).  V  1.  1867—72  byl  M. 
Členem  král.  pruské  statist.  kanceláře,  v  1  1872 
až  1882  tajným  vládním  radou  v  cis.  statist. 
úřadě  Něm.  říše.  R,  1875  jmenován  mimoř. 
professorem  statistiky  a  národ,  hospodářství, 
r.  1892  čestným  proiessorem  na  univírsitě 
v  Berlíně.  Mimo  díla  shora  uvedená  napual.M.: 
Topographische  Erwágungen  uber  den  Ban  von 
Kanálen  in  Deutschland  {BíjtLj  1870);  Die  in- 
ternationaU  laná*  und  forstwirthschaftliche 
Statistik  (t.,  1873);  Die  Aíitverantwortlichkeit 
der  Gebildeten  fúr  das  Wohl  der  arbeitenden 
Klassen  (t,  1876);  Daa  deutsche  Haus  in  seinen 
volkstůmlichen  Formen  (t.,  1882);  Die  F>age 
des  Kanalbaues  in  Preussen  (Lips.,  1885);  Ge- 
schichte,  Theorie  u.  Technik  der  Statistik  (Berl., 
1886);  Volkshu/e  m.  Kónigshufe  in  ihren  alten 
Massverhaltnissen  (Tubinky,  1889);  Stromge- 
biete  des  deutschen  Reichs  (1891);  Wanderun- 
gen,  Anbau  und  Agrarrecht  der  Vólker  Euro 
pas  nórdlich  der  Alpen  (sv.  1. — 3.,  s  atlasem; 
Berl.,  1895). 

Meixner:  1)  M.  J  a  n ,  sochař  (*  1819  v  Čer- 
veném Potoce  v  Čechách  —  f  23.  srp.  1872 
v  lázních  Gleichunberských) ,  syn  chudého 
panského  lesníka,  vyučil  se  u  hračkáře  vy- 
řezávati sošky  svatých,  přišel  r.  1836  do 
Vídně,  kdež  krátkou  dobu  se  vzdělával  na 
akademii,  pobyl  r.  1847—48  v  Římě,  r.  1848 
odebral  se  do  hl.  stanu  Radeckého,  jehož 
poprsí  modelloval,  r.  1849  byl  v  Miláně,  kdež 
zhotovil  několik  poprsí  vynikajících  voje- 
vůdcův, a  vrátiv  se  odtud  r.  1851  do  Vidné 
vypracoval  dva  kolossální  basreliefy,  Kristus, 
k  némuf  přicházejí  maličtí  a  Kristův  vje^d  do 
Jerusalema,  pro  novou  kathedrálu  ostřihom- 
skou a  několik  mramorových  soch  pro  chrámy 
v  Kaloči  a  v  Oatřihomě,  dále:  poprsí  Pia  IX., 
kard,  Scitows[kéhOf  Frant,  Lis\ta,  hrab.  Córo- 
niniho  a  j.,  basreliefy  v  carrarském  mramoru: 
Král  Štěpán  sv.  přijímá  korunu  uherskou  a  kří( 
apoštolsky-  a  Zalomení  arcibiskupství  kaločského 
králem  Ladislavem  sv.,  sochu  Madonny,  sochy 
pro  nový-  most  přes  průplav  dunajský  a  sochy 
pro  kaSnu  Albrechtovu  (16  soch  z  carrarského 
mramoru)  a  j.  V  posledních  letech  žil  ve 
Vídni  u  veliké  nouzi. 

2)  M.  Petr,  malíř,  v.  Maixner. 

MeJ  (Meň)  Lev  Áleksandrovič,  bás- 
ník ruský  (*  13.  února  1822  v  Moskvě  — 
t  16.  květ.  1862  v  Petrohradě),  bj'l  synem 
pomateného  německého  důstojníka,  jenŽ  byl 
raněn  u  Borodina  a  záhy  zemřel.  Vzdělav  se 
ve  šlechtickOm  ústavě  v  Moskvě  a  v  cíirsko- 


selském  lyceu  sloužil  od  r.  1841  deset  let 
v  kanceláři  gen.  gubernátora  moskevského. 
Koncem  let  čtyřicátých  stal  se  členem  re- 
dakce Pogodinova  »Moskviťanina«  a  řídil  zde 
oddíl  ruský  i  zahraničný.  Krátkou  dobu  byl 
také  inspektorem  2.  gymnasia  moskevského^ 
ale  brzo  vzdal  se  této  hodnosti,  odejel  do 
Petrohradu,  stal  se  členem  archaeologické 
kommisse  a  věnoval  se  úplně  literatuře.  Ke 
konci  50tých  let  byl  horlivým  členem  kroužku 
hraběte  G.  A.  Kušeleva-Bczborodka.  M.  jest 
především  virtuosem  verše.  Obsahově  jest 
slab,  nemaje  ani  hloubky  nálady  ani  schop- 
nosti vyjádřiti  bezprostřední  dqjem  životní. 
Většina  jeho  básni  jest  parafrasí  dojmů  ci- 
zích, přetlumočených.  Jako  básníku  překla- 
dateli náleží  mu  skutečně  přední  místo.  Jme- 
novitě přeložil  znamenitě  »Píseň  písní«,  dále 
»Slovo  o  pluku  Igorověc,  básně  Heineovy  a 
Schillerovy.  V  původních  básních  jeho  ozývá 
se  často  nota  národně-lidová,  avšak  ze  ži- 
vota lidu  volil  jen  věci  eíTektní,  dostihuje 
časem  v  detailech  značné  dokonalosti.  Za 
nejlepší  pokládají  se:  Rusalka;  Po  griby\ 
Kok  u  vsěch  to  Ijudéj  svitlyj  pra\iniček\  Ot 
čego  perevelis  viCi\i  na  svjatoj  Rusi;  Pésňa 
pro  bojar ina  Jevpatija  Kolovala  a  j.  Z  básní 
na  motivy  cizí  nejlepší  jest  Otojdi  ct  mefLiy 
satana  (řada  mistrné  provedených  obrazův, 
jež  ďábel-pokušitel  odhaluje  před  Kristcm\ 
Napsal  též  historická  dramata:  Carskjjj  Ké- 
vesta  (1849);  Servilija  (1854)  a  Plškovi fanka 
(1860),  která  oplývají  pěknou  mluvou  a  zda- 
řilými jednotlivostmi,  ale  trpí  tendenčností, 
nepřirozeností  a  nedostatkem  zaokrouhle- 
ných typův.  Souborně  vyšly  jeho  práce 
r.  1888  s'  statí  V.  Zotova  a  bibliografií  P.  V. 
Býkova.  Umístěny  zde  i  jeho  práce  prosai- 
cké,  z  nichž  obsahově  vyniká  jímavá  povídka 
Baťa. 

MeJ6ik  David  MarkoviČ,  právník  ru- 
ský (*  1850).  Studoval  na  moskevské  univer- 
sitě a  jest  advokátem  v  Minsku.  Napsal:  /\>- 
je\dka  slušatélja  Archeologie,  instituta  v  Mo- 
skvu v  rSjS  g  (»Sborn.  Arch.  inst.«,  sv.  II.); 
Kresfanskije  sudy  vstarinu  (»Istorič.  Věstn.k*, 
1880,  č.  12.);  Popolnitěljnyja  dannyja  k  isto- 
riji  Ulo^enija  i64q  g.  (»Sborn.  Arch.  inst.«, 
1880,  III.);  Sudnyja  děla  XV.  stol.  i  jich  xna- 
čenije  dlja  Sudébnika  Joanna  líl.  (>Jurid. 
Véstn.«,  1883,  kn.  2.);  O  pravé  rodstvennasio 
vy  kupa  po  drevnéruss,  obyčnomu  právu  do  po^ 
loviny  XV J  veka  (t.,  1883,  kn.  4.);  Gramoty 
XIV  i  XV  vv.  Moskovskago  archiva  min.  ju^ 
sticiji  (Moskva,  1883;  popis  bohaté  sbírky  li- 
stin o  pozemkové  držbě  klášterů). 

Al-M^dán  v.  Majdán. 

Mejdanpek  v.  Majdanpek. 

MeJer  (Mphcp-b) :  1)  M.  Ch r  i  s  t i an  F  i  1  i  p- 
povič,  ruský  architekt  (*  1789  —  t  1848), 
zbudoval  mnoho  krásných  staveb,  zvlášt 
v  Michajlovské  letní  osadě  u  Petrohradu  a 
v  Krásném  Selu.  Největší  jeho  dílo  jest  pře- 
stavba ruské  akademie  v  Petrohradě  pro 
řím.-katol.  duchovní  akademii.  Od  r.  1831 
byl  professorem  architektury  na  pctrohrad. 
uměl.  akademii. 


Mejiilones  —  Mejsnar. 


43 


2)  M.  Otto  Gcorg  Alexander,  církevní 
právník  něm.  {*  1818  v  Zellerfeldu  v  Harcu, 
t  1892  v  Hannoveru).  Habilitoval  se  r.  1842 
v  Gotinkách.  Napsal  dílo  Institutionen  des 
gemeinen  deutschen  JCirchenrechts  (Gotinky, 
1845;  3.  vyd.  pod  názv.  Lehrhuch  des  deut- 
schen Kirchenrechts,  t..  1869),  byl  vyslán  od 
hannoverské  vlády  v  1.  1845—46  na  další 
studia  cirk.  práva  do  Říma,  Florencie,  Mni- 
chova, Koblencc  a  Brusselu.  Na  jaře  r.  1847 
stal  se  mimořádným  profcssorem.  Na  podzim 
téhož  roku  byl  povolán  jako  řádný  professor 
do  Královce.  R.  1850  přeložen  do  Greifs- 
waldu,  r.  1851  do  Roztokfl,  r.  1874  s  titulem 
taj.  justič.  rady  zpět  do  Gotink.  R.  1885  stal 
se  praesidentem  zem.  konsistoře  v  Hanno- 
veru. Kromě  práce  uvedené  napsal:  Die 
deutsche  Kirchenfreiheit  u,  die  kúnftige  kath 
fíartei  (Lips.,  1848;  proti  ultramontánům) ; 
Die  Propaganda^  ihre  Provin^en  u.  ihr  Recht 
(Gotinky,  1852—53;  2  sv.);  Die  Grundlagen 
desluth,  Kirchenregiments  (Roztok,  1864);  Ein- 
leitung  in  das  deutsche  Staatsrecht  (t.,  1861, 
2.  vyd.  Freib.  i.  Br.,  1884);  Zur  Geschichte 
der  rómisch-deutscheu  Frage  (hlavní  dílo;  Roz- 
toky, 1871—74.  a  Freib.  i.  Br.,  1885;  3  sv.); 
Febronius,  Weihbischnf  J.  S,  von  Hontheim  u. 
sein  Widerruf  (Tubinky,  1880);  Zur  Naturge- 
schichte  des  Centrums  (Freib.  i.  Br.,  1882); 
Biographisches  (t.,  1886);  Das  Rechtsleben  der 
deutschen  evang.  Landesícirchen  (Hannover, 
1889);  Zum  Kirchenrechte  des  Reformaťions- 
leitaíters  (t.,  1890). 

3)  M.  Dimitrij  Ivanovic,  proslulý  rus. 
právník,  zakladatel  védy   ruského   civilního 
práva  (*  1819  —   f  185b).    Byl  synem  rus. 
dvorního  hudebníka.  Absolvovav  hlavní  paed- 
agogický  ústav,  byl  r.  1841  vyslán  za  hra- 
nice,  aby  se  připravil  na  professuru  práv. 
V  Berlíně  poslouchal   Homeyera,  Rudorfa  a 
Puchtu  i  vynikající  historiky  a  filosofy.  Vrá- 
tiv se  do  Ruska  byl  v  1.  1845  —  55  professo- 
rem  v  Kazani,  pak  na  universitě  a  na  škole 
práv   v  Petrohradě.    Za  spis    Opyt  o  pravé 
ka^njr  po  déjstvitjuščemu  \akonodatéljstvu   do- 
stalo  se   mu  r.   lS4ó  hodnosti  magistra,  za 
spis   O  dřevném  russkom  pravé  :{aloga  r.  1848 
hodnosti  doktorské.  Kromě  toho  napsal:  Ju- 
ridičeskija  i^sléJovanija  otnositéljno  torgovago 
byta  Odéssy  (>Jurid.  Sbornik€,  vydaný  M-em 
r.  1855);    Ob  objavlennych  cénach   na  knUnoj 
torgovlé  (^^Uosk,  Véd.c,  1852,  č,28.);   O  juri- 
dičeskich  vymy šlach  i  predpolofenijach^  o  skry- 
tých i  pritvornych  déjstvijach  (»Zap.  Kaz.  Univ. 
za  r.  1853«,  kn.  4.);  O  \naČeniji  praktiki  v  si- 
stemé  juridičeskago  obra^ovanija  (Kazaň,  1855). 
Hlavním  dílem  M-ovým  jsou  přednášky  o  ci- 
vilním právu  ruském,  jež  pod  názvem  Russ. 
gra\danskoje  právo   spolu   s   náčrtkem    rus. 
smén.  práva  vydal  po  smrti  M-ově  A.  J.  Vi- 
cyn  (6.  vyd.  pod  redakcí  Golmstena  v  Pe- 
trohradě, 1894).    Na  knize  této  vzdělali   se 
všichni  ruští  právníci  nové  doby. 

4)  M.  Eduard  Andrejevič,  rus.  zoolog 
(*  1859),  vystudovav  na  petrohrad.  universitě 
vzdělával  se  dále  v  Bonne  a  v  zoologické 
stanici    v   Neapoli,   kdež   sepsal    monografii 


Amphictenida.  R.  1889  vrátil  se  na  Rus  a  stal 
se  tam  r.  1893  magistrem  zoologie  na  základě 
dissertační  práce  Organiiacija  trubčatych  &r- 
vej  semejstva  Serpulidae  a  Hermellidae  (»Trudy 
kazan.  obšč.  jestéstvoispytat.c,  sv.  26.).  Nyní 
jest  priv.  docentem  na  kazaňské  universitě 
a  obírá  se  hlavně  studiem  kroužkovitých  červů 
a  spermatogenese.  Vydal  řadu  prací  v  ru- 
ských i  cizích  časopisech,  z  nichž  nejdůleži- 
tější jest  Studien  uber  d.  Kórperbau  d.  Anně- 
lidtn  (>Mitth.  d.  Zoolog.  Stát.  zu  NeapeU, 
sv.  VII ,  1887,  a  sv.  VIII.,  1888). 

MaJlUonefl  del  Sur  [mcchilionesj,  pří- 
stavní město  Tichého  okeánu  (23*  r  j.  š.) 
v  chilské  provincii  Antofagasta,  u  krásné  zá- 
toky t.  jm.,  ale  v  krajině  pusté,  nedostatečné 
zavlažované.  Vodu  opatřují  3  stroje  deštil- 
lační.  Střední  roční  teplota  17-5«C.  Za  dne 
jest  tu  vždy  jasná  obloha,  mlhy  a  deště  se 
nevyskytují,  větry  vanou  neustále  od  jv, 
V  zátoce  vždy  klidné  jsou  lodi  v  úplném 
bezpečí.  Nedaleko  M-u  vypíná  se  Morro 
de  M.  (807  m  n.  m.),  na  némŽ  se  nalézají 
vydatná  ložiska  guana.  M.  počalo  rychle  zkvé- 
táti  od  r.  1870,  kdy  objeveny  byly  stříbrné 
žíly  v  nedalekém  Caracolesu  (r.  1874  čítalo 
již  3000  ob.),  avšak  9.  kv.  1877  zničeno  bylo 
zemětřesením;  nyní  nalézá  se  v  úpadku.  Vy- 
váží se  odtud  guano,  něco  mědi  a  Icdek. 
Drahou  spojeny  jsou  s  M-em  Antofagasta 
(65  km  jjv.)  a  Cerro  Gordo. 

Mejkov,  Mojkov,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Prachatice,  fara  Lštění,  pš.  Vlachovo 
Březí;  15  d.,  95  ob.  č.  (1890). 

Mejli,  bot.,  v.  Vis  cum. 

Mejfln&r  Hynekjaroslav,  klass.  filolog 
český  (-*  17.  říj.  1837  v  Jilemnici  —  f  29.  dub. 
1895  v  Praze).  Studoval  v  1.  1849—57  na  gym- 
nasii v  Jičíně,  v  1.  1857—60  klass.  a  slovan- 
skou filologii  na  universitě  pražské,  r.  1860 
stal  se  supplentem  na  gymnasii  v  Báňské 
Bystřici,  r.  1861  v  Klatovech,  r.  1862  v  Lito- 
myšli, v  1.  1864—86  působil  jako  prof.  při 
gymnasii  v  Táboře,  od  r.  1885  až  do  své 
smrti  při  c.  k.  akad.  gymnasii  v  Praze.  Ve- 
dle dlouholeté,  horlivé  a  nejlepším  výsled- 
kem korunované  učitelské  činnosti  M-ovy 
vytknouti  jest  význam  jeho  jako  přrk'adatele 
z  jazyka  řeckého.  M.  náleží  k  nejpilnějším  a 
nejnadanějším  překladatelům  z  jazyků  klassi- 
ckých;  překlady  jeho  svědčí  vesmCs  o  na- 
dání a  citu  básnickém,  verš  jest  vkusný  a 
plynný,  překlad  správný,  nepříjemně  působí 
pouze  zbytečné  užívání  slov  jinoslovanských, 
zejména  ruských,  a  výrazů  nově  a  no  vždy 
šťastně  utvořen-^ch.  Z  řečtiny  přeložil:  Ho- 
mérovu  OJysseiu  {Tábor j  1873);  Iliadu  (Praha, 
1878 — 81);  hymny,  epigrammy  h.  BatrachomyO' 
machii  (Tábor,  1881,  překlad  Batrachomyo- 
machie  vydal  jiŽ  r.  1877  v  Praze);  Aischylovu 
Oresteiu  (Agamemnona,  Choéfory,  Eumenidy; 
Tábor,  1883);  Hésiodovu  Theogonii  (»Proorr.€ 
akad.  gymnasia  v  Praze,  1888);  Štít  Hérakleitv 
(»Krok€,  1889)  a  Práce  a  dny  (t..  1890—91). 
Vedle  toho  překládal  i  horlivě  z  ruštiny, 
norštiny  atd.  Z  ruštiny  přeložil:  Básně  ATon- 
ráda  FeodoroviČe  Rylejeva  (Praha,  1875);  Básně 


44 


Mejsner  —  Mekka. 


Nikolaje  Nékrasova  (t.,  1876);  Dostnjevského 
Aninkn  Ne^vanovu  (Tábor,  1882)  a  Bajky  Ivana 
Kiyiova  (Praha,  1886).  Z  norštiny  přeložil 
SjÓrnstjerna  Bjómsona  Selské  novelly  (Tábor, 
1875).  V  programrau  gymnasia  v  Báňské  By- 
střici r.  1862  vydal  rozpravu  o  choru  řecké 
tragédie  s  metrickým  překladem  některých 
míst  Sofokleova  Filoktéta.  Z  literárních  jeho 
studií  moderních  uvésti  jest  pečlivý  článek 
o  Krylovu  (»Slovanský  sborník€,  1886).  S  F.  A. 
Slavíkem  a  V.  Petrů  podal  popis  Táborská 
v  VIII.  díle  Ottových  Čech.  Konečné  psal 
hojné  básně  příležitostné,  proslovy,  jichž 
sbírku  vydal  v  Táboře  r.  1887,  drobnéjši  pří- 
spévky  do  časopisů  belletristických.  —  Ne- 
krolog Z.  Wintra  v  programmu  akad.  gymna- 
sia na  r.  1894—95,  str.  23—25;  >Svétozor€, 
1896,  str.  299—300.  Vý. 

Mejflner  (Majzner,  Meisner)  Josef,  ná- 
rodovec  český  (♦  21.  srp.  1828  v  Sušici  — 
t  8.  pros.  1893  v  Srbském  Bělehrade).  Stu- 
doval krátkou  dobu  na  akad.  gymnasii  v  Praze, 
působil  r.  1843  při  obec.  úřadě  a  při  archivu 
sušickém  a  r.  1845  při  poště  strakonické. 
R.  1847  vrátil  se  do  Prahy,  navštěvoval  ma- 
lířskou akademii  a  r.  1848  přešel  na  aka- 
demii vídeňskou.  Vrátiv  se  téhož  roku  do 
Prahy,  měl  účastenství  v  bouřích  svatoduš- 
ních, načež  prchl  do  Záhřeba.  R.  1849  účastnil 
se  ve  dvou  výpravách  povstání  slováckého 
po  boku  gen.  Zacba  hlavně  u  Prešova  a 
vzetí  zámku  budatýnského.  Po  skončení  slo- 
váckého odboje  prchl  do  Bělehradu,  kde  se 
iživil  nějakou  dobu  soukromým  vyučováním, 
a  žil  zde  pod  jménem  Vukovič.  Roku  1853 
prchl  z  Bělehradu  a  po  několika  dobrodruž- 
stvích přinucen  poměry  bojovati  s  Turky 
v  pluku  Czajkowského  proti  Rusům,  jimž  se 
dal  i  dobrovolně  zajmouti.  Po  válce  krymské 
dostal  se  do  Cařihradu  a  vyznamenán  váleč- 
nou medaillí.  R.  1856  přesazen  z  Cařihradu 
jako  prostý  voják  do  Šumly  veVých.  Bulharsku, 
kde  pomocí  maecenáše  Anastasia  stal  se  pro- 
fessorem  a  pak  ředitelem  na  gymnasii  bul- 
harském. Zde  přednášel  dějiny  národa  bul- 
harského a  zeměpis,  založil  bulharský  >Omla- 
tlinský  spolekc  a  snažil  se  svým  Žákům  vštípiti 
lásku  k  vlasti.  Za  doby  té  procestoval  celý 
Balkán  a  žil  pod  jménem  Milanovič.  Roku 
1863  odstěhoval  se  do  Srbska,  usadil  se 
v  Bělehradě  a  vstoupil  jako  korrcspondent 
k  franc.  paroplavební  společnosti  a  když 
tato  přešla  do  rukou  anglických,  povolán  za 
jejího  zástupce  do  Londýna,  kde  pobyl  dva 
roky.  R.  1866  stal  se  M.  učitelem  frančtí ny 
a  němčiny  na  voj.  akademii  bělehradské  a 
kustodem  nár.  bibliotéky,  v  kterémžto  úřadě 
setrval  skoro  do  své  smrti.  R.  1891  navští- 
vil naposled  Čechy,  byv  zatím  amnestován. 
M.  byl  výborný  linguista,  znal  skoro  všechny 
evropské  jazyky  a  byl  též  literárně  činným. 
Již  za  mládí  pokusil  se  s  Fricem  o  hry  dra- 
matické a  za  svého  pobytu  v  Cařihradé  pře- 
ložil s  některými  Bulhary  bibli  na  jazyk 
bulharský  (1859—60);  též  překládal  z  něm- 
činy a  z  frančtiny  a  upravil  přírodopis 
pro  žáky  bulharských  škol  středních,  v  Bě- 


lehradě přeložil  srbský  hornický  zákon 
do  němčiny  a  angličtiny  a  vedle  toho  napsal 
množství  politických  a  odborných  člán- 
ků do  srbských,  franc.  a  angl.  časopisů.  M. 
byl  povahy  rázné,  upřímné,  ale  při  tom  tě- 
kavé; žádn^  snad  z  osmačtyřicátníků  mimo 
Frice  neměl  tak  pestrý  a  pohnutlivý  běh  ži- 
vota, jako  on.  —  Srov.  J.  V.  Fric,  Paměti; 
Raušar  Jos.,  Český  emigrant  (Praha,  1895). 

Mejilovloe  i  Mejslice,  ves  v  Cechách 
blíže  Těchařovic,  hejtm.  Písek,  okr.  Miro- 
vice,  fara.  Chrastice,  pš.  Zalužany;  17  d.,  153 
ob.  č.  (1890). 

M^jitein  v.  Kámen  4). 

M^jta,  Mejto,  osada  u  Roželova  v  Če- 
chách, hejtmr  Blatná,  okr.  a  pš.  Březnice, 
fara  Hvožďany;  29  d.,  170  ob.  č.  (1890). 

M^jtka  i  Mýtka,  víska  v  Čechách  u  De- 
blova,  hejtm.  Chrudim,  okr.  a  pš.  Nasevrky, 
fara  Licibořice;  11  d.,  71  ob.  č.  (1890). 

M^jto,  topogr.,  v.  Mýto. 

Mdkóil,  bot.,  v.  Jussieua. 

Mdkdllka,  bot,  v.  Malaxis. 

Mdkeneo,  ves  česká,  viz  Měkynec. 

Mekhong  v.  Mekong. 

Meklnez,  m.  v  Marokku,  v.  Mekneš. 

Mekka,  Makka,  Mekke  (arab.  Om-al- 
Kora^  t.  j.  matka  měst),  za  pohanské  doby 
též  Bekka,  hl.  m.  tur.  provincie  Hidžázu 
(záp,  Arábie),  nejposvátnější  místo  vyzna- 
vačů islámu,  rodině  Muhammedovo,  rozkládá 
se  v  úzkém,  suchém  údolí  od  s.  k  j.  se  sklá- 
nějícím mezi  holými,  písčitými  pahorky  as 
150  m  vysokými,  úplně  neúrodnými.  Na  záp. 
pahorku  pevná  tvrz  s  tureckou  posádkou 
ovládá  město,  jež  se  šíří  k  j.,  kde  zbudovány 
jsou  nové  budovy  serailu,  fklavní  strážnice  a 
tří  kasáren.  Na  konci  jsou  chaty  zchudlých 
Kuraišovců,  příbuzných  prorokových.  Ulice 
jsou  širší  než  v  jiných  městech  arab.,  s  vy- 
sokými domy,  s  okny  do  ulice.  Vodu  do 
města  přivádí  vodovod  zbudovaný  Harun-ar- 
RaŠidem,  50  km  dlouhý.  Studně  mají  vodu 
brakickou.  Nejdůležitější  budova  je  svatá 
mešita  masdfidui  hardmi^  s  níž  mnohé  opravy, 
nejvíce  pak  přestavba  nutná  následkem  ča- 
stých záplav,  setřely  veškeren  ráz  staroby- 
losti. Má  podobu  obdélníka  180  m  dlouhého 
a  130  m  širokého.  Branou  Pozdravu  {bab  el 
salám)  vchází  se  do  dvora  obehnaného  slou- 
povím, z  nichž  sev.  má  čtyřnásobnou,  ostatní 
trojnásobnou  řadu  sloupů;  sloupoví  kryto 
jest  152  malými  kupolemi.  Nad  kolonnádou 
zdvihá  se  7  minaretů.  Ode  všech  sedmi  bran 
I  vedou  dlážděné  cesty  do  středu  k  vlastní 
I  svatyni  Ka'bě  (v.  t.),  v  níž  zazděn  jest  po- 
svátný kámen  hadžar  (v.  t.).  Druhou  částí 
I  pouti  mecké  je  návštěva  džebelu  Árifat  ÍHora 
I  Poznání),  jež  ční  20  km  na  severozáp.  Mekky 
do  výše  60  m  nad  okolní  planinu.  Stálé  oby- 
vatelstvo Mekky  skládá  se  hlavně  z  přistě- 
hovalcův a  jejich  potomků;  počet  udává 
Ali  bej  na  16.000,  Burkhardt  na  30.000,  jiní 
na  50—60.000  duší.  Průmysl  je  nepatrný, 
'  hlavní  část  výživy  plyne  z  poutníků,  jichž 
!  sem  přichází  ročně  přes  100.000  z  celého 
světa  muhammedánského,  ačkoliv   návštěva 


Měkkokrovečníci  —  Měkkýši. 


45 


Mekky  ochabující  horlivostí  náboženskou 
klesá.  Sami  sultáni  cařihradští  spokojují  se 
zastoupením  jinou  osobou  a  zasláním  darů. 
Mnoho  cizinců  přichází  sem  za  obchodem; 
v  době  pouti  změní  se  M.  v  jediný  ohromný 
bázár.  Zboží  a  návštěva  jde  hlavně  přes 
Džiddu,  85  km  vzdálenou  od  Mekky.  Nyní 
zřizuje  se  na  rozkaz  sultánův' moderně  zaří- 
zený veliký  h6tel  pro  poutníky  s  5000  lůžky 
a  místnostmi  pro  nábož.  kongressy.  Správu 
města  vede  veliký  áeich,  potomek  Muham- 
medův,  z  linie  Hasanovců.  Turecké  panství 
zde  mnoho  neznamenalo,  teprv  od  r.  1882 
nabyli  zde  Turci  většího  významu.  —  M.  byla 
od  nepaměti  místem  poutnickým.  Již  u  Pto- 
lemaia činí  se  zmínka  o  Makorabě.  Tu  byl 
ode  dávna  usedlý  rod  Kuraišovců,  z  něhož 
zrodil  se  r.  570  Muhammed,  který  povýšil 
Mekku  na  první  místo  světa  muhammecián- 
ského.  Nějaký  čas  spravována  byla  pak  ná- 
stupci Muhammedovými,  chalíiy,  pak  Sejchy 
z  rodu  Aliova;  na  krátký  čas  ocitla  se  r.  930 
v  rukou  Kar  matů,  jimž  odňata  byla  Fati- 
movci.  S  Egyptem  dostala  se  r.  1577  pod 
vládu  sultánů  cařihrad.,  kteří  se  nazývali 
ochránci  svatých  mést  a  jmenovali  svého 
zástupce.  Časem  stala  se  moc  šeichova  sko- 
rém absolutní.  R.  1803  zmocnili  se  Mekky 
Vahabité  a  odřízli  ji  kromě  spojení  s  Džid- 
dou  od  celého  světa.  Avšak  již  r.  1817  za- 
hnáni egyptským  vojskem  Mehmeda  Aliho, 
čímž  vrátila  se  svrchovanost  turecká.  V  po- 
sledních letech  význam  Turecka  tu  značně 
stoupl.  Ačkoliv  návštěva  Mekky  nevěřícím 
jest  přísně  zakázána,  přece  navštívena  byla 
Evropany.  První  byl  Vlach  Ludvík  de  Bar- 
thema,  pak  Buřt  on,  Burckhardt,  Maltzan, 
Keane,  za  války  vahabitské  AU  bej  aneb 
Badia,  Španěi  ve  službách  egyptských  — 
Literatura.  Dějiny:  Wůstenfeld,  Chroniken 
der  Stadt  M.  (1857—1859,  3  sv.);  cestopisy: 
Voyages  ďAli  bej  el  Abassi  (Paříž,  1814, 
3  sv.);  Burckhardt,  Travels  in  Arabia  (Lon- 
dýn, 1829,  2  sv.);  Burton,  Personál  narra- 
tive  of  a  pilgrimage  to  el  Medinah  and 
Meccah  (3.  vyd.  t.,  1879,  3  sv.);  Keane,  Six 
months  in  tne  Hejaz  (t.,  nové  vyd.  1887); 
Snouck  Hurgronje,  M.  (Haag,  1888—1889, 
2  sv.  a  obrazy);  týž,  Bilder  aus  M.  (Lcyda, 
1889) ;  Saleh  Soubhy,  Pelerinage  á  Mecque  et 
la  Médine  (Vídeň,  1894);  Gervais  Courtelle- 
mont,  Mon  voyage  á  la  Mecque  (Paříž,  1896). 

MěkkokroTeónioi,  zool.,  viz  Malaco- 
dermata. 

MčkkoplouteTné  ryby  v.  Ryby. 

Mdkkýli  (MoUusca,  Malaco^oa),  Důležitá 
skupina  živočichů  mnohobuněčných,  dvoj- 
stranné souměrných  a  nečlenitých,  majících 
druhotnou  dutinu  tělní  (coelom),  v  embryo- 
nálním vývoji  stadium  zvané  trochophorové  a 
v  dospělém  stavu  vápennou  skořápku.  Dělí  se 
jakožto  kmen  na  5  tříd:  Amphineura  (Chitoni 
a  Solenogasters),  Larnellibranchiata  (mlži),  Sca- 
phopoda  (kelnatky),  Gastropoda  (plži)  a  Cepha- 
lopoda  (hlavonoŽci).  Zevní  tvar  těla  velmi  roz- 
manitý dle  tříd  i  rozličného  přizpůsobení.  Sko- 
řápka (původně  vnější)  buď  jedna  plochá,  mi- 


skovitě  prohloubená,  rourovitě  přímá  nebo 
spirálně  vinutá,  anebo  dvojitá,  složená  z  páru 
laterálnich  chlopní  (pravé  a  levé  na  rozdíl 
od  Brachiopod,  kde  jest  chlopeň  přední  a 
zadní);  skládá  se  z  noření  (vnější)  vrstvy 
organické  (períostracum),  jeŽ  je  Často  nosite- 
lem  pestrých  barev,  a  ze  zpodni  (vnitřní) 
vrstvy,  složené  ze  součástí  minerálních  (vá- 
penec a  aragonit),  jež  jest  k  tělu  svalem  a 
po  případě  i  celým  povrchem  pokožky  při- 
rostlá. U  forem  odvozených  a  jednostranné 
přizpůsobených  určitým  podmmkám  života 
může  tato  skořápka  utrpěti  rozmanitými  re- 
dukcemi, ano  i  u  některých  schází  (ale  tu 
aspoň  v  larvovém  stadiu  některém  jest  pří- 
tomna). Integument  tvořen  jest  epithelem 
bohatým  na  žlázy  (po  případě  i  na  pigment\ 
podepitheliálním  vazivem  (se  vtrousenými 
vlákny  mesenchymatického  svalstva)  a  znač- 
nou stěnou  svalovou,  jež  na  straně  břišní 
tvoří  mohutný  lokomotorický  sval,  jenž  sluje 
nohou  a  je  význačným  charakterem  celého 
typu  m-Šů;  na  straně  hřbetní  tvoří  kůže  du- 
plikátům zvanou  pláštěm,  jež  chrání  dy- 
chadla  a  otvory  exkreční  i  sekreční,  jakož 
i  některá  sensoria;  také  plášť  patři  k  morfo- 
logické  definici  m-šů  a  nabývá  veliké  důle- 
žitosti jako  orgán  tvořící  skořápku,  pročež 
také  jmenujeme  embryonální  základ  pláště 
žlázou  skořápečnou  (plášť  tvoří  se  velmi 
záhy  v  zárodku  jako  dorsální  vchlipka  ekto- 
dermu,  směřující  svým  okrajem  k  formativ- 
nímu  pólu,  která  se  později  stává  plochou  a 
pokrývá  se  skořápkou).  Mimo  mlže  shledá- 
váme kol  úst  zřetelně  oddělený  díl  těla  s  roz- 
manitými přívěsky  tykadlovitými  a  smyslo- 
vými orgány  (zejména  oči),  jež  lze  označiti 
jako  hlavu.  —  Nervstvo  skládá  se  z  pěti 
párů  centrál,  ganglií,  seskupených  většinou 
v  uzavřeném  kruhu  kol  jícnu;  jako  ústředí 
smyslová  slouží  nadjícnová  ganglia  mozková, 
pohyb  ovládají  podjícnova  ganglia  nožní, 
ostatní  innervaci  integumentu  menisu,  dycba- 
del  a  p.)  obstarávají  ganglia  pleurální  a  sou- 
stavu útrobní  (analogickou  sympathické)  před- 
stavují ganglia  buccální  a  viscerální  (či  abdo- 
minální).  Příslušná  ganglia  téhož  páru  spojují 
kommissury,  určitá  střediska  nestejnojraenná 
souvisí  mezi  sebou  connectivy,  jichž  úprava 
je  pro  jednotlivé  třídy  význačná.  Smyslové 
orgány  dostupují  mnohdy  velmi  vysokého 
stupně  vývoje:  oči  od  jednoduchých  skvrn 
a  pohárků  aŽ  k  nejsložitějšímu  oku  v  celé 
živočišné  říši  (u  hlavonožců),  otocysty  (č. 
statocysty)  od  pouhých  váčků  se  slucho- 
vým kaménkem  nebo  piskem  až  k  ústrojí 
obdobnému  vnitřnímu  uchu  obratlovců  (též 
u  těchto  nejvyšších  měkkýšů),  jsou  doklady 
velmi  dokonalé  organisace  m-šů.  Za  smy- 
slové přístroje  sloužící  čichu  považujeme 
jednak  tykadlovité  útvary  Opisthobranchiat 
a  Cephafopod  (rhinophory),  jednak  zvláštní 
constantní  smyslové  territorium  plášťové  po- 
blíže zaber  (osphradium);  mimo  to  lze  na- 
lézti v  ústech  sensitivní  buňky  chuťové  a 
po  celém  povrchu  telí  podobné  elementy 
pro  vněmy  hmatové.  —  Zažívadla  vyká 


4tí 


Mekleiibursko 


%U}\  jednak  rouru  střevní,  složenou  z  ckto- 
dermálního  traktu  předního  (požerák,  pha- 
rynx,  zvaný  bucca,  a  jícen),  entodermálního 
Středního  yenž  celkem  odpovídá  žaludku^  a 
Kadního    (střevo)    s    konečníkem    (obyčejné 
zas  ektodcrmálním),  jednak  určité  (pAvodné 
párovité)  žlázy,  totiž  ústní  a  jícnové  žlázy 
slinné  a  játra,  jež  ústí  se  do  žaludku;  někde 
shl  dáváme  i  Žlázy  konečníkové.    V  ústech 
nakzáme  u  vyšších  m-šA  rohovitou  čelist  a 
chitinovou  pásku  jazykovou,  složenou  z  drob- 
ných zoubků;   oboji  důležito  v  systematice. 
Cevstvo  krevní  jest  původně  vŽdy  systém 
uzavřených  arterií  a  ven  s  kapillárami  a  en- 
dothelovým  výstelkem,  může  však   redukcí 
byli  proloženo  prostory  prvotní  dutiny  tělní 
bez  cndothelu  (sinusy  či  lacuny),  až  i  úplně 
scházeti.    Srdce  skládá  se  z  komory  a  (pů- 
vodně) dvou  předsíní  a  leží  v  blanitém  vaku 
(pericard),  jenž  je  hlavním  oddělením  dru- 
hotní dutiny  tělesné  (či  coelomu);  ostatní  pro- 
story coelomové  jsou  dutiny  pohlavních  žláz 
Či   iíonad  (nejznatelněji  vytvořené  u  hlavo- 
nožců)  a  dutina  vaku  útrobního,  pokud  jest  vy- 
stlána pcritoneem.    Dýchání  slouží  buď  celý 
povrch   těla   (u  forem   redukovaných)  nebo 
Žábry  (u  Chitonů  četné,  jinde  původně  páro- 
vité) nebo  vaky  plicní  (u  plŽů  plicnatých).  — 
Exkrcci  slouží  Iťdvina  {metanephndiumY  pů- 
vodně párovitá,  jež  souvisí  zvláštním  průcho- 
dem s  coelomem  (pericardem)  a  jest  úplně  ho- 
mologická  s  nephridiem  Annulat.  Gonada  jest 
derivátem  cpithelu  pericardiálního  noho  pe- 
Titoneálního  a  vyprazdňuje  u  nižších  a  pů- 
vodnějších  forem  svoje  produkty  vývodem 
ledviny,  u  ostatních  se   vyvinul  více  méně 
složitý  apparát  vývodní  (z  mesodermu).  Ně- 
které řády  a  čeledi  plžů  a  mlžů  jsou  obo- 
jetníci,  ostatní  pohlaví  odděleného.  —  Va- 
jíčko ryhuje  se  dle  obvyklých  typů,  pod- 
míněných   větším    nebo  menším   množstvím 
žloutku;  gastrula  je  dlf*  toho  též  buďembo- 
lická  nebo  epibolická.  Mesoderm  vzniká  buď 
ze  dvou  prabuněk  mesodcrmových  n.  z  coe- 
lomových  váčků.  Stadium  trochophory  mají 
společné  s  Annulaty,  Brachiopody  atd.  a  vů- 
bec jeví  se  m.  jako  příslušníci  veliké  sou- 
stavy Trochozoí.  Larvy  (původně  vždy  a  do- 
sud všude,  kde  jsou  volně  pohyblivý)  cha- 
rakterisuje  na  přídě  těla  laločnatý,  obrvený 
přívěsek    lokomoční,   tak    zv.    velům,  jakož 
i  larvální  prvoledviny,  jež  později  mizejí.  — 
M.  žiji   většinou  v  moři,  jen  poměrně  ne- 
patrná část  ve  vodách  sladkých  a  na  suché 
2erai  (jsou  hygrophilní)  a  naskýtají  se  již  od 
nejstarších  dob  geologických;   pro  některé 
litvary    mají    neobyčejnou    důležitost    jako 
vůdčí  zkameněliny.    Recentních  i  fossilních 
druhů  dosud  známých  se  páčí  nejméně  na 
50.000  specií.    Od  starověku  byli  m.  před- 
mětem studia  a  již  Aristoteles   zaznamenal 
mnoho  obdivuhodných  detailů  o  anatomii  a 
bionomii  hlavonožcu;    v  době  nové  nejdůle- 
žitějším autorem  je  Cuvier.    Ostatní  viz  při 
heslech  jednotlivých  skupin.  Bbr, 

Meklenburflko  sluje  při  moři  Baltickém 
se  rozkládající  země  německá,  jež  tvoři  dvě 


velkovévodstvi,   Mcklenbursko-Zvěřínské    a 
Meklcnburs\o-Stř  lické. 

1.    M.-Zvěřinské    velkovév.    (Aíecklen- 
burg-Schwerin)  zaujímá  plochu  13.161'6l  km* 
a  skládá  se  z  vlastní  země  (hraničící  na  sz. 
s  M.-Střelickým  knížectvím  Ratibořským,  na 
jz.  se  Slesvicko-Holštýnskem,  na  j.  a   na  sv. 
s  Pruskem  [Hannoverském,  Braniborskem  a 
PomořanskemJ,  na  jv.   s  M.-Střelickem;  se- 
verní hranici  tvoří  moře   Baltické)  a  z  ně- 
kolika  odděKných    území    (v    Prusku    Ros- 
sow  a  Schonberg-Netzeband.  v  M.-Střelicku 
Ahrensberg).    Území   M-ka  Zvěřínského  ob- 
sahuje vévodství  Zvěřínské  čili  Meklenbur- 
ský  kraj,  vévodství  Giistrovské  neboli  Slo- 
vanský kraj,  obvod  Roztocký,  knížectví  Zvě- 
řínské a  panství  Vismarské.  Země  jest  větši- 
nou plochá,  od  jv.  k  sz.  prostoupená  nevy- 
sokými pásmy  pahorkovými  (Mecklenburgische 
Seetiplatte),  tvořícími  proděl  Severního  a  Bal- 
tického moře  a  dosahujícími  největší  výše 
(144  m)  sv.  od  Varina  {Hohe  Burg),  Nejvyšší 
bod  vůbec  jest  na  jihu  země  {Ruhner  Berge, 
176  m).  Kraj  na  horní  Pěně  (Peene)  a  jezeře 
Malchinském  sluje  Meklenburské  Švýcarsko. 
Větší  čásť  půdy  jest  úrodná  (podle  složení 
půdy  ne  ovšem  stejně).    Asi  74  půdy  jsou 
role;  některé  krajiny,  zejména  na  jih  od  pa- 
j  horkatiny,  jsou  písčité;  lesy  kryjí  asi  2265  frm*. 
I  Podnebí  jest  vlhké  a  poměrně  mírné.  Prů- 
•  měrná  roční  teplota  skoro  8®C,  srážek  ročné 
I  na   55  cm.    Pobřeží    málo   vyvinuté    méří 
I  228*39  km,  jest   převážně   ploché,   návějemi 
(Dáne)  písečnými  chráněné,  na  několika  málo 
místech  (hlavně  u  Dobřan  [Doberan\)  příkré; 
I  výšina  Kůhlung  vystupuje  zde  do  výše  128  m; 
I  zde  též  známý  Heiligendamm  (Svatá  hráz,  ho- 
!  dinu  cesty  dlouhá,   30  m  široká  a  2 — 2*5  m 
vysoká;  při  ní  stejnojmenné  lázně).    Na  zá- 
padě při  ústí  Travný  jsou  zátoky  Potcnická 
I  a  Dasovská  (Pótenit^er  Wř/c,  Dassower  See)\ 
záliv  Vismarský  s  několika  menšími  zátokami, 
I  ostrovem  Poelem  a  půlostrovem  Ostrovem 
I  ( Wustrow),  na  východní  hranici  Rybník  {Ryb- 
nit\er   See),   čásť  to   zálivu   zvaného   Saaler 
Bodden.    Dolní  Vranava  ( Warnow)  rozšiřuje 
I  se  v  jezero  {Breitling)  s  mořem  spojené    a 
podobně   jako    Vismarský    záliv    pro    velké 
lodi   přístupné*.   Ve  vnitrozemí   jest   mnoho 
jezer  (více  než  300;  z  nich  jsou  největší  Mu- 
rica  [Múritier  See,  133  km*\,  Zvěřínské  jezero 
[Schweriner  See,  61  km*\,  Plavenské   [Plauer 
See],  Malchinské  [Malchiner  See];  celkem  za- 
ujímají jezera   plochu   asi   710  km*).    Z  řek 
nejdůležitější  jsou  do  Baltického  moře  ústící 
Vranava,   hraničná   Stepenice    na   západě    a 
Rekenice,  Pěna  s  Trebelou  na  východě;  po- 
'  bočky  labské  Stekenice,  Suda  a  Elda  {Elde). 
Labe  samo  činí  hranici  na  dvou  místech  (na 
jz.).   Význam  řek  zvyšuje  několik  průplavů: 
Nový  průplav  {Neuer  Kanál),  Ludwigslustský 
pr.,  Stórský  pr..  Nová  Elda  a  j    Minerály  jest 
země  chudá.   Dobývá  se  něco  hnědého  uhlí, 
sádry  a  hojně  rašefiny;  jantar  na  pobřeží  a  při 
jezeře  Murici.    U  Dobřan,  Parchimi  a  Gold- 
berkujsou  prameny  železité;  slané  prameny 
'  má  Sůlze.  Několik  zejména  v  poslední  době 


Melxlenbursko. 


47 


četně  navštěvovaných  lázní  mořských  (Warne- 
můnde.  Wcndorf,  Boltcnha^cn),  nejstarší  Hui- 
Ir^endanam.  Obyvatelstva  má  M.-Zvěřínsko 
597.436  r.  1895;  5085  kat.,  2182  židů,  383  jino- 
věrců (1890),  na  1  km*  tedy  45;  roční  pří- 
růstek Ul27o.  Z  půdy  patří  559262  im^  k  stat- 
kům koroDním,  5598'78  km*  k  statkům  rytíř- 
ským, 450-26  fcm«  náleží  klášterům.  1519-95  km* 
městům.  Sedláci  na  statcích  svých  jsou  pouze 
dědičnými,  někteří  jen  dočasnými  nájemci. 
ŤíejvJtlí  města  jsou  Roztoky,  Zvěřin,  Vis- 
mar,  Gústrov.  M.-Zvěřínsko  jest  zemí  ho- 
spodářskou; znamenitý  jest  i  chov  dobytka, 
zejména  koní ;  53*8%  obyvatelstva  zabývá  se 
hospodářstvím,  lesnictvím,  chovem  dobytka 
a  rybářstvím  (r.  1897  napočteno  zde  98.479 
koní  (výborné  plemeno  a  z  nejsilnějších), 
324.885  kusů  hověz.  dobytka,  566.386  ovcí, 
386.454  prasat;  r.  1892  732.117  koz,  46.705 
úlů).  Z  plodin  hospodářských  pěstuje  se  pše- 
nice, žito,  oves,  brambory;  kromě  toho  i  ječ- 
men, hrách,  řepa,  řepka ;  značné  jest  i  lukař- 
ství.  Průmyslem  zabývá  se  27lVo  obyva- 
telstva. Továren  dosud  málo  (slévárny,  stro- 
jírny, továrny  na  vozy,  cukrovary,  pivovary, 
vinopalny,  papírny  a  továrny  na  tabák,  kože- 
lužství,  zboží  vlněné).  Obchod  (jímž  se  za- 
bývá 9*3%  všeho  obyv.)  vyváží  hlavně  su- 
rové plodiny  kraje:  obilí,  luštěniny,  máslo, 
vlnu ;  pak  dobytek.  Přivážejí  se  výrobky  prů- 
myslové, železo,  dříví,  kamenné  uhlí  a  zboží 
koloniální.  Větších  obchodních  lodí  melo  M.- 
Zvéřínsko  (1898)  86,  z  nichž  29  parníků. 
Kromč  toho  mnoho  lodí  menších.  Nehustá 
sice,  ale  výhodně  rozvětvená  síť  železniční 
(pKs  1000  km  délky),  splavné  řeky  a  prů- 
plavy, výhodná  poloha  země  mezi  Labem  a 
mořem  Baltickým,  rozmanité  banky  a  jiné 
peněžní  ústavy  dobře  napomáhají  průmyslu 
a  obchodu.  —  Církevně  dělí  se  M.-Zvěřín- 
sko na  7  superintendentství  a  35  praepositur. 
Vrchní  církevní  úřad  jest  ve  Zvěřině,  konsi- 
stoř  a  vrchní  soud  církevní  (pro  obé  velko- 
vévodství)  v  Roztokách.  Školství  obecné 
není  ještě  dostatečné.  Nejvíce  škol  iest  na 
statcích  zeměpanských  (565);  na  rytířských 
a  klášterních  (527)  a  na  městských  (180). 
Obyčejných  Skol  měšťanských  jest  54.  Jsou 
i  zvláštní  elementární  školy  pro  chudé  a  si- 
rotky (asi  200  učitelů).  Nejvyšším  ústavem 
školním  jest  universita  v  Roztokách.  Reál- 
ných gymnasií  jest  6,  gymnasií  7,  reálná  pro- 
gymnasia  3,  2  semináře  pro  učitele,  2  školy 
navigační,  2  hospodářské,  škola  stavitelská 
a  strojnická,  několik  vyšších  škol  měšťan- 
ských a  řemeslnických  (v  městech  a  městy- 
sech).  Z  ústavů  humanitních  kromě  nemoc- 
nic jmenovati  jest  ústav  slepcův  a  hlucho- 
němých (2).  Vrchnímu  zem.  soudu  (pro  obě 
velkovévodství)  podřízeny  jsou  tři  zemské 
soudy  (zvěřínský,  giistrovský  [při  tomto 
soudy  porotní]  a  roztocký)  se  43  soudy  ob- 
vodními. Správu  státu  vede  čtyřčlenné  mini- 
sterstvo sídlící  ve  Zvěřině:  totiž  ministerstvo 
zahraničně,  vnitra,  spravedlnosti  (s  odděle- 
ním pro  věci  duchovní,  vyučování  a  záleži- 
tosti zdravotní)  a  fínančni  (s  oddělením  pro 


správu  statků  korunních  a  lesů).  Pro  věcí 
voienské  jest  zvláštní  departement.-  Jednot- 
néno  rozpočtu  státního  není.  Jest  zvláštní 
finanční  správa  zeměpanská,  společná  zem- 
ská a  stavovská.  Podle  toho  rozeznává  se 
důchod  ťi)  zeinépanskÝ  (grossherrogl.  Renterei- 
kasse),  z  něhož  hradí  se  náklady  na  správu 
zemskou  a  platí  matrikulární  příspěvky  pro 
pokladnu  říšskou  (roku  1899  bylo  příjmů 
19,400.000  mar.-;  matrikulární  příspěvky  pro 
r.  1900  rozpočteny  na  5,593.507  mař.) ;  h)  spo- 
lečný zemský  (allgem.  Landesrecepturkasse,  od 
r.  1809),  do  něhož  plynou  ponejvíce  daně  a 
z  něhož  přispívá  se  na  útraty  správní  a  hradí 
úroky  dluhů  státních  (přes  100  milí.  mar.)  a 
některé  zvláštní  potřeby;  a  konečně  c)  sta- 
vovský (Landkasien),  poměrně  nepatrný, 
pouze  na  potřeby  stavů.  Pro  říš.  volby  dělí 
se  země  na  6  volebních  okresů.  HI.  m.  jest 
Zvěřin.  Ve  smlouvě  vojenské  s  Pruskem 
vymínili  si  vévodové  meklenburští  jisté  vý- 
sady a  pocty. 

2.  M.-Střelické  velkovévodství  {Meck- 
lenburg-Streliix)  měří  2929*5  km*  dělíc  se  na 
dvě  části,  z  nichž  jedna,  knížectví  Ratiboř- 
ské (Rat^eburgY  leží  na  záp.  (má  381*94  km*), 
druhá,  panství  Stargardské  (2547*56  km*),  na 
vých.  od  vévodstvi  M.-Zvěřínského.  První 
čásť,  které  patří  řada  drobných  exklav  (tři 
v  Lauenbursku  a  čtyři  v  M.-Žvéřínsku),  jest 
saekularisované  biskupství;  hraničí  na  sv.  a 
na  v.  s  M.-Zvěřínskera,  na  sz.  s  Lubekem, 
na  jz.  s  pruskou  provincií  Slesvicko-HolŠtýn- 
skem  (s  vévodstvím  Lauenburským).  Hlavní 
čásť  M-Střelicka,  panství  Stargardské  hraničí 
na  z.  s  velkovév.  M.-Zvěřínským,  na  ostatních 
stranách  s  Pruskem  (na  s.  s  Pomořany,  na  v. 
a  j.  s  Braniborskem).  Ráz  půdy  a  podnebí 
jsou  stejný  jako  v  Zvěřínsku.  Helpter  Berg 
u  Voldegku  v  Stargardsku  má  179  m  n.  m.  Nej- 
vyšší bod  Ratibořská  dosahuje  výše  84  m. 
Mnoho  jezer;  největší  Dolenské  (Tollensesce) 
a  Ratibořské;  všech  132.  Z  řek  jmenovati  jest 
Havolu  (patří  sem  horním  tokem),  Travnu  a 
Stepenici  s  přítokem  Maurine.  Obyvatel- 
stva má  M.-Střelicko  101.540  (566  kat,  365 
židů  r.  1895:  přírůstek  roční  0*72%;  na  1  km* 
34  obyv.,  jest  tudíž  M.-Střelicko  zalidněno  nej- 
řídčeji  ze  všech  zemí  německých).  Největší 
čásť  půdy  Ratibořská  (asi  330  km*)  a  1430  km* 
Stargardska  jest  v  majetku  vel  kove  vody.  Po- 
lovina obyv.  živí  se  zemědělstvím  (52*77o)í 
průmyslem  (celkem  nepatrným,  podobným 
jako  ve  Zvěřínsku)  zabývá  se  284,  obcho- 
dem 9-27o.  R.  1895  napočteno  bylo  18.560 
koní,  49.988  kusů  hov.  dob.,  61.598  prasat, 
135.127  ovcí;  r.  1892  8707  koz  a  9388  úlú. 
Železnic  je  poměrně  více  než  ve  Zvěřínsku 
(205  hn).  Loďstva  obchodního  není.  Cír- 
kevně dělí  se  Střelicko  na  7  praepositur 
(jedna  z  nich  připadá  na  Ratibořsko)  pod 
vrchním  dozorem  konsistoře  v  Nové  Stře- 
lící; kromě  250  škol  nižších  jsou  tu  3  gym- 
nasia (v  Nové  Střelici,  v  Nov.  Braniboru  a 
ve  Friedlandu)  a  učitelský  seminář  v  Mirově. 
Vrchnímu  soudu  roztockému  (společnému 
se  Zvěřínskem)  podřízen  zem,  soud  v  Nové 


48 


Meklenbursko. 


Střelici  s  10  soudy  obvodními.  Vnitřni  s  p  r  á  y  u 
státu  řídi  trojčlenná  zemská  vláda,  jež  má 
v  čele  státního  ministra  a  dva  rady.  Příjmy 
státní  připadají  podobně  jako  ve  Žvěřínsku 
do  3  pokladen,  Matrikulární  příspěvky  (r.  1900 
rozpočteny  na  960.112  mar.)  stejně  se  Zvěřín- 
skem  vyplácejí  se  z  důchodu  zeměpanského. 
Finanční  poměry  M.-Střelicka  nejsou  po- 
drobné známy.  Státní  dluh  jest  asi  6  milí. 
marek.  Do  říš.  sněmu  vysílá  Střelicko  1  po- 
slance. Hl.  m.  jest  Nová  Střelíce. 

Starodávná  ústava  (založená  na  úmluvách 
rodiny  knížecí,  na  smlouvě  praelátů,  vasallů 
a  měst  z  r.  1523  a  doplněná  v  letech  pozděj- 
ších) platná  jest  pro  obě  velkovévodství  (vy- 
jímajíc domanium,  město  a  panství  Vismar  a 
knížectví  Ratibořské).  Podle  této  ústavy  patří 
vláda  velkovévodům ;  hodnost  velkovévodská 
dědičná  jest  v  pokolení  mužském.  Obě  větve 
dědí  po  sobě;  kdyby  vymřely,  jest  dědicem 
panující  rod  pruský.  Sněm  skládá  se  ze  zá- 
stupců rytířských  statků  {Korps  der  Ritter- 
schaft]  740  z  M-ka-Zvěřínska  a  60  z  M-a- 
Střelicka)  a  měst  {Korps  der  Landschaft^  cel- 
kem 48).  Jakýmsi  zemským  výborem  jest  kol- 
legium  sestávající  z  9  členů.  Lid  selský, 
knížectví  Ratibořské,  města  Vismar  a  Nová 
Střelíce  nejsou  vůbec  zastoupeny.  Kromě 
tohoto  sněmu  jsou  ještě  zvláštní  sněmíky 
pro  jednotlivá  velkovévodství  a  shromážděni 
jednotí,  stavů  (Konvokationslandtage;  Kon- 
vente) a  konečně  jsou  i  zvláštní  schůze  pro 
jednání  stavů  se  zeměpanskými  kommissary 
( Kommissarisch  -  deputatische  Verhandlungen  }. 
Města  Roztoky  a  Vismar  mají  rozsáhlou  samo- 
správu. Na  korunních  statcích  vládnou  velko- 
vévodové  neobmezeně.  Nespokojenost  lidu  se 
stávajícím  pořádkem  patrná  jest  při  říšských 
volbách.  R.  1893  z  119.607  hlasů  dostali  so- 
ciální demokraté  32.230.  Titul  obou  velko- 
vévodů  jest  stejný,  rovněž  znaku  užívají  obě 
velkovévodství  stejného  (štít  o  šesti  polích 
se  Štítem  středním,  jenž  jest  půlený,  nahoře 
červený,  dole  zlatj^  [znak  hrabství  Zvěřín- 
ského],  má  v  prvním  pravém  horním  poli  na 
zlaté  půdě  černou  hlavu  býčí  korunovanou 
s  rohy  stříbrnými  [Meklenburk],  v  druhém 
levém  horním  poli  na  půdě  modré  kráčejí- 
cího v  právo  noha  [Roztoky],  v  třetím  [na 
právo  od  středního  štítu]  vodorovně  děle- 
ném v  horní  polovině  podobného  noha,  dolní 
polovice  jest  zelená,  stříbrem  vroubená  [kní- 
žectví Zvěřinské],  ve  čtvrtém  fna  levo  od 
stř.  štítu]  na  půdě  modré  kříž  stříbrný  a  nad 
ním  koruna  [Ratiboř],  v  pátém  [pravém  dol- 
ním] v  půdě  červené  rámě  ženské  s  prste- 
nem [Stargard],  v  šestém  [levém  dolním]  na 
přič  položenou  býčí  hlavu  na  půdě  zlaté 
[kraj  slovanský,  Wcnden]).  Celý  znak,  nad 
nímž  koruna  královská,  drží  s  pravé  strany 
býk,  s  druhé  noh.  Zemské  barvy  velkovév. 
M.-Zvěřínského  jsou:  modrá,  žlutá,  červená, 
M.-Střelického:  červená,  žlutá,  modrá.  R.  1864 
založen  pro  obě  velkovévodství  řád  ♦slovan- 
ské koruny*  {der  Wendischen  Krone).  M.-Zvč- 
řínsko  má  kromě  toho  od  r.  1884  ještě  řád 
noha  (Greifenorden),    Vedle  řádů  ještě  ně- 


kolik jiných  čestných  odznaků.  K  vojsku  říš- 
skému staví  obě  velkovévodství  pluk  gra- 
nátnický  (čís.  89.),  myslivecký  (čís.  14.),  pěší 
(čís.  90.),  dragounský  (Čís.  17.  a  18.),  1.  vo- 
jenský oddíl  polního  dělostřeleckého  pluku 
(čís.  24.). 

Nejstarší  zprávy  o  kraji  dnes  M-kem  na- 
zývaném zachovali  nám  dějepisci  římští.  Ta- 
citus  klade  v  kraje  tyto  Variny,  Suardony, 
Reudigny  a  i.  kmeny  uctívající  božství  Ner- 
thus.  Někteří  vykladači  pokládají  jmenované 
kmeny  za  Němce,  jiní  vidí  v  nich  předky 
slovanských  Obodriců  a  Veletů.  Shoda  jmen 
klassických  se  jmény  pozdějšími,  nepopira- 
telně již  slovanskými,  a  úplný  nedostatek  vše- 
likých zpráv  o  vystěhování  domnělých  Něm- 
cův a  o  příchodu  Slovanů  zdá  se  tomu  na- 
svědčovati.   (Viz   ČI.   Baltičtí   Slované    a 
Germania.)    Podrobnější  zprávy  o  krajích 
těchto    za    doby    slovanské    zacnoval    nám 
Adam  Bremský  a  Helmold.  Žiliť  tu  z  kmenů 
obodrických   na  jihozápadě   M-ka  Polabané 
s  hlavním  městem  Ratiborem  a  někteří  menší 
kmenové,  při  moři  Obodrici  v  užším  smysle 
slova  (jeden   z  hradů  jejich   slul  Veligrad, 
později  Mikiienburg  [dnes  vesnice  mezi  Vis- 
marem  a  jezerem  Zvěřínským],  podle  něho 
nazývá  se  země),  Varni  neb  Vránové  jižně 
od  Obodritů.  Lutici  seděli  na  v.  a  jv.  M-ka, 
a  to  Chyžané  neb  Kysané  při  moři  vých.  od 
Varnavy,  při  jezeře  Ďolenském  Doleuci.  Na 
jih  od  nich,  též  jezera  se  dotýkajíce,  nejzna- 
menitější z  Luticů  Rataři  se  slavnou  Rethrou. 
Mezi  Kyšanv  a  Dolenci  zasahovali  do  dneš- 
ního M-ka  Crezpěnané,  při  řece  Dosse  Do- 
Sané.   Všecky  tyto  kmeny  od  prvního  obje- 
vení v  dějinách  byly  v  stálém  boji  jednak 
s  panovačnými  sousedy  na  západě,  s  Franky 
a  Sasy,  jednak  zápasili  Obodrici   s  Lutici. 
Nepřátelství  mezi  oběma  bratrskými  kmeny 
ovsem  velmi  dobře  využitkovali  Frankové  a 
Sašové  pod  záminkou  rozšiřování  křesfanství 
stále  na  Slovany  útočíce   a  pomalu  je  sobě 
podmaňujíce.  Slované  sice  několikrát  svrhli 
nenáviděné  jho,    ale    znovu    zase,   částečně 
nebo  v  celku,  k  poddanství  přinuceni.    (Viz 
či.  Obodrici  a  Veleti.)  Podrobení  dokonal 
hrozný  nepřítel  Slovanů  Jindřich  Lev,  vévoda 
saský  a  bavorský,  jenž  r.  1160  k  vévodství 
Saskému  připojil  kraje  slovanské.    Poslední 
kníže  obodrický  Niklot  (v.  t.)  hrdinsky  brá- 
nil dědictví  otců  svých,  ale  sám   v  boji  za- 
hynul.   Synové   jeho    Přibyslav   a   Vratislav 
dostali   pak   od  Jindřicha   lutické  východní 
části  panství  kdysi    oteckého   (Chyžansko   a 
Črezpéňansko)   se   sídlem    na   hradu    Orlím 
{Werle,  sz.  od  Gůstrova).  Ostatní  Obodricko 
rozděleno  na  několik  panství,  jež  dána  pod 
správu   německých    hrabat.    Do   zpustošené 
země  voláni   němečtí  osadníci   a  jednak  ob- 
noveny, jednak  znovu  zakládány  kostely   a 
kláštery.  K  biskupství  ratibořskému  (od  1154) 
přibylo  druhé  v  městě  Meklenburce.  Ale  ani 
chudých  zbytků  dávného  panství  nepřáli  hra- 
biví  mani  Jindřicha  Lva  oběma  bratřím  hle- 
dajíce s  nimi  nové  války  a  popuzujíce  proti 
nim  Jindřicha  Lva,  ačkoliv  obě  knížata  při- 


Meklenbursko- 


49 


jala  křesťanství.  V  bojích  těchto,  v  nichž 
i  Dánové  a  knížata  Pomofanů  méli  účasten- 
ství, byl  Vratislav  zajat  a  oběšen;  Přibyslav 
(v.  t.)  vyhnán  byl  ze  svého  údělu,  ale  r.  1167 
znovu  v  něj  uveden  se  svolením  Jindřicha 
Lva,  jenž  chtěl  si  pomoc  jeho  zabezpečiti. 
R.  1170  za  Bedřicha  I.  stal  se  konečně  Při- 
byslav samostatným  knížetem  říšským.  V  zá- 
padní části  M-ka,  zvané  hrabstvím  Zvěřín- 
ským,  vladařil  rytíř  Guncel  z  Haj^renu.  Po- 
němčení kraje  velice  rychle  pokračovalo. 
(Viz  Pcrwolf,  Germanizacija  Baltíjskich  Slav- 
jan,  1876.)  Napomáhala  tomu  přednČ  něme- 
cká šlechta,  jež  opanovala  půdu  slovanskou, 
po  druhé  německé  duchovenstvo  (světské 
i  klášterní)  a  nově  vzniklá,  ponejvíce  Němci 
osazená  města,  Slovany  někdy  přímo  vyluču- 
jítí  a  raději  ze  všech  světa  konců  (a  remotis 
partihus  et  mundi  climatibus)  osadníky  vola- 
jící. Podobně  vylučováni  Slované  i  z  cechů. 
Celý  kraj,  zdá  se,  poněmčen  byl  iiŽ  na  poč. 
XIV.  stol.  Slovanské  právo  a  slov.  zřízení 
ustoupilo  německému  ovšem  mnohem  dříve. 
Nejdéle  (do  XVI.  st.)  zachovali  se  Slované 
v  Polabí,  kde  sousedili  se  Slovany  lůnebur- 
skými.  Knížata  Přibyslav  a  Vratislav  nazývala 
se  sice  knížaty  Slovanů  a  Chyžanů,  též  mek- 
lenbursko-chyžanskými,  ale  již  sama  a  ještě 
více  pak  nejbližší  potomci  jejich  víc  a  více 
přikloňují  se  řádům  německým.  V  1.  1184  až 
1200  rozděleno  knížectví  mezi  bratrance  Jin- 
dřicha I.,  Borvina,  syna  Přibyslavova,  a  Niklota 
(Mikuláše),  syna  Vratislavova.  První  dostal 
kraj  západní,  druhý  východní.  Na  počátku 
XIU.  stol.  spojil  po  smrti  Niklotově  Jindřich 
obě  zemé,  ale  přinucen  (od  Valdemara  II.) 
uznati  svrchovanost  dánskou  (1202—1227). 
Znovu  rozdělena  země  r.  1227  mezi  čtyři  vnuky 
Přibyslava  I.  Borvina.  Jan  I.  Bohoslovec  dostál 
takořka  celé  bývalé  Bodricko  (větev  meklen- 
burská),  Jindřich  Borvin  III.  kraj  severový- 
chodní, t,  j.  hlavně  zemi  Chyžanů  (větev  roz- 
tocká),  Nikolaj  jihovýchodní  země,  t.  j.  kraj  lu- 
tický  (vét.  orelská,  též  gflstrovská),  Přiby- 
slav III.  jižní  země,  t.  j.  kraj  Varnu  (větev  par- 
chimská  a  richenberská).  Časem  spojila  kní- 
žata meklenburská  (v  potomcích  svých  do 
dnešního  dne  v  M-ku  vládnoucí  a  tudíž  ze  slo- 
vanské krve  pocházející),  od  Karla  IV.  r.  1348 
za  vévody  povýšená,  všechny  tyto  země  opět 
v  rukou  jedněch  a  připojila  k  nim  i  některá 
panství  sousední.  (Tak  r.  1261  Parchimsko, 
r.  1314  Roztocko,  r.  1436  Orelsko;  r.  1304 
získáno  Stargardsko,  r.  1358  hrabství  Zvě- 
řínské.)  Větev  zde  panující  vymřela  r.  1471. 
Braniborsku,  jež  domáhalo  se  svrchovanosti 
nad  M-kem,  zaručeno  nástupní ctví  po  vy- 
mření rodu  meklenburského  a  tak  spory 
odstraněny  (1442).  Od  té  doby  stavové  celé 
země  scházeli  se  na  společných  sněmích  a 
r.  1523  učinili  praeláti,  páni  a  města  smlouvu 
výše  vzpomenutou,  jež  dodnes  jest  základem 
stavovského  zřízení  v  obojím  M-ku.  Luthe- 
ránství  ujalo  se  v  zemi  r.  1524  a  r.  1540  pro- 
hláSeno  za  státní  náboženství.  Za  synů  Al- 
brechta VII.  rozděleno  r.  1556  M.  na  dvě 
části:  Zvěřínsko  a  Gústrovsko,  kteréž  roz- 

Ottflv  Slovník  Nauiný,  •▼.  XVII.  6  zo  xgoo. 


dělení  zůstalo,  i  když  vymřela  r.  1610  větev 
Zvěřínská;  ujalf  se  tam  vlády  člen  rodiny 
Gustrovské.  Ale  město  a  universita  roztocká, 
vrchní  soud,  konsistoř  a  sněmy  zůstaly  spo- 
lečný. R.  1628  vypuzena  obě  knížata  Meklen- 
burská, ježto  stála  proti  císaři,  ze  země,  která 
dána  Albrechtu  Valdšteinovi,  ale  Gustav  Adolf 
uvedl  je  znovu  v  panství.  JPodle  míru  vest- 
fálského musilo  M.  vydati  Švédsku  město 
Vismar  s  okresem  poelským  a  novoklášter- 
ským  (Neukloster),  ale  dostalo  saekul.  biskup- 
ství zvěřínské  a  ratibořské  a  johannitská  kom- 
turství  Mirov  a  Nemerov.  Větev  Gůstrovská 
vymřela  r.  1695  Gustavem  Adolfem.  Vévoda 
Bedřich  Vilém  Zvěřínský  chtěl  Gústrovsko 
spojiti  se  svou  zemí.  Ale  strýc  jeho  Adolf 
Bedřich  III.,  syn  Adolfa  Bedřicha  II.,  odpo- 
roval. Různice  vyrovnány  přičiněním  císaře 
Leopolda  I.  8.  bř.  1701  smlouvou  hambur- 
skou, jíž  rozděleno  M.  na  dnešní  dvě  pan- 
ství. Bedřich  Vilém  dostal  větší  čásť  Giistrov- 
ska,  strýc  jeho  Adolf  Bedřich  II.  pouze  Rati- 
bořsko, panství  Stargardské  a  některá  menší 
panství.  Právo  však  svolávati  a  uzavírati  sně- 
my zůstalo  vymíněno  vévodovi  meklenbursko- 
zvěřínskému,  ač  se  na  nich  projednávaly  i  vřci 
M-ka-Střelického  se  týkající.  Nástupce  Bedři- 
cha Viléma,  Karel  Leopold,  uvalil  na  zemi 
veliké  dluhy,  z  čehož  měl  mnohé  spory  se 
stavy  zemskými  a  byl  konečně  r.  1728  sesa- 
zen. Pak  vladařil  bratr  jeho  Kristián  Ludvík 
(t  1756),  jenž  uzavřel  se  stavy  smlouvu  roz- 
tockou,  kterou  stavové  uhájili  svých  práv. 
R.  1803  připojil  Bedřich  František  L  k  Zvě- 
řínsku  Vismar,  účastnil  se  válek  francouz- 
ských a  přijav  titul  velkovévodský  přistoupil 
r.  1815  k  německému  spolku.  R.  1819  zru- 
šeno bylo  osobní  poddanství.  Po  padesáti- 
letém vladaření  Bedřicha  Františka  L  na- 
stoupil r.  1837  Pavel  Bedřich.  Dnešním  vla- 
dařem jest  pravnuk  jeho  Bedřich  Franti- 
šek IV.,  za  nějž  ujal  se  r.  1897  na  čas  ne- 
zletilosti  vlády  jeho  strýc  vévoda  Jan  Albrecht. 
Z  meklenbursko -střelických  vévodů  vyniká 
zejména  Adolf  Bedřich  IV.  (1752—94).  Prvním 
velkové vodou  stal  se  r.  1815  bratr  jeho  Ka- 
rel Ludvík  IL  Od  r.  1860  vladaří  Bedřich 
Vilém.  Rok  1848  nezůstal  bez  vlivu  na  obé 
velkovévodství.  Pro  M.- Zvěřínsko  vydána 
i  zvláštní  ústava,  ta  však  r.  1850  zase  zru- 
šena. Nespokojenost  s  domácími  poměry  (re- 
akce ve  všech  směrech;  r.  1852  na  př.  za- 
veden znovu  tělesný  trest  atd.)  byla  příčinou 
velmi  četné  emigrace.  R.  1866  stálo  obojí 
M.  na  straně  Prusů.  —  Srv.  Geinitz,  Geolo- 
gischer  Fůhrer  durch  Mecklenburg  (1899); 
Bolí,  Abriss  d.  mecklenburg.  Landeskunae 
(1862);  Zander,  Stoff  zur  Landeskunde  von 
Mecklenburg-Strelitz  (1889);  Raabe,  Mecklen- 
burg. Vaterlandskunde  (1895— 1896);  Bůsing, 
Staatsrecht  d.  Grossherzogthúmer  Mecklen- 
burg (v  Marquardsenově  >Handb.  d.  oťíentl. 
Recnts«,  1884);  Bóhlau,  Mecklcnb.  Landrecht 
(1880);  Bolí,  Geschichte  Mecklenburgs  (1856); 
Pentz,  Geschichte  Mecklenburgs  (1872);  Wig- 

fer,  Mecklenburg.  Annalen  bis   1066  (1860); 
.isch,  Mecklenb.  Urkunden  (1841);  Mecklen- 


50 


Meklenbursko  Nové  —  Mekrán. 


burg.  Urkundenbuch  (od  r.  1873);  Jahr- 
bůcher  des  Vereins  fůr  mecklenburg.  Ge- 
schichte  und  Altertumskunde  (od  r.  1836); 
Schlie,  Die  Kunst-  und  Geschichtsdenkmaler 
des  Grossherzogtums  Mecklenburg-Schwerin 
(1898);  Bachxnann,  Die  landeskundliche  Lit- 
teratur  uber  d.  Grossherzogthůmer  Mecklen- 
burrr  (1890).  />. 

Meklenbursko  Kove  v.  Bismarckovo 
souostroví. 

Mekneš,  Mekinenez,  Mequincz  (arab. 
Miknas  neb  Meknas)^  m.  v  Marokku,  letní  re- 
sidence sultánova,  52  km  jihozáp.  od  Fésu, 
v  půvabné  poloze  uprostřed  olivového  háje, 
na  svahu  hory,  obklopené  pobořenou  vyso- 
kou zdí,  dělí  se  na  tři  části:  Kasba  či  cita- 
della,  zabírající  budovy  vysokých  úředníků, 
věž  s  poklady  sultánovými,  velkou  cisternu, 
dále  vlastní  město  s  četnými  mešitami  a  ba- 
zary, pak  židovská  čtvrť,  podél  městské  zdi 
se  rozkládající,  jež  vzdušností  vyniká  proti 
židovským  čtvrtím  jiných  měst.  Počet  obyv. 
udává  se  rozličně  (Rohlfs:  40.000;  Lenz: 
25.000;  Conring:  30.000).  Známo  jest  svou 
fanatičností.  Ze  staveb  vyniká  brána  cis. 
hradu  z  r.  1634,  velice  však  poškozená,  dále 
mešita  Muleje  Ismáíla,  pohřebiště  sultánův 
marockých.  M.  byl  založen  v  X.  stol.  kme- 
nem Miknasa,  Mulej  Islám  ji  ustanovil  jed- 
nou ze  4  residencí  sultánských.  M.  jest  spo- 
jen s  Fésem  nejlepší  silnicí  v  Marokku. 

Mekon|^  (Mekhong,  Meíkong,  Me- 
kiang,  dříve  též  Kambodža  zvaný),  nej- 
větší reka  Zadní  Indie,  pramení  v  tibetském 
poboří  Dangla  pod  jmen.  Lung-mong-ču 
na  33®  sev.  š.  a  91®  30'  v.  d.  Sesílen  značně 
bystřinami  prodírá  se  jako  Dza-ču  prudce 
hlubokou  prorvou  k  jv.,  jsa  oddělen  vyso- 
kými hřebeny  od  souběžných  toků  Saluinu 
a  Jang-tse-kiangu,  obrací  se  u  Jerkala  k  jihu, 
protéká  pod  jménem  Lan-tsan-kiang  se- 
vřen skalními  stěnami  1000—1300  m  vyso- 
kými Jiin-nanem,  přibírá  několik  dosti  znač- 
ných přítoků  a  pod  Kiang-hungem  opouští 
území  čínské  a  tvoří  francouzské  Indočíně 
hranici  proti  anglické  državě,  pak  proti 
Siamu.  V  středním  toku  přinucen  hornatinou 
uchýliti  se  dvakráte  velikým  záhybem  k  vý- 
chodu, teprve  od  Pa-čumu  obraci  se  k  j.  a 
teče  pak  skoro  souběžně  s  vých.  pobřežím 
Zadní  Indie,  přijímá  s  pravá  největší  svůj 
přítok  Se-mun,  tvoří  peřeje  Khongské  a  po- 
sílen s  leva  Se-kongem  u  Stung-trcngu 
vstupuje  na  území  Kambodže,  mění  hojnými 
náplavy  často  svůj  tok  a  u  města  Pnom- 
penhu  dělí  se  na  tři  ramena,  z  nichž  západ, 
se  vlévá  do  jezera  Tonlé-sapu,  kdysi  zálivu 
mořského,  dvě  ostatní  pak  v  nesčíslná  ra- 
mena se  rozbíhají  a  protékají  Dolní  Kočin- 
čínu,  již  stále  rozšiřují  svými  náplavy.  Délka 
M-u  udává  se  dle  měření  na  mapě  v  mě- 
řítku 1:2,000.000  asi  na  4500  km.  Množství 
vody  podléhá  značné  periodické  proměně; 
doba  velkých  vod  od  června  do  října  trva- 
jící proměňuje  krajinu  při  dolním  toku  ši- 
roko daleko  v  jezero,  z  něhož  vynikají  jen 
osady  jako  ostrůvky.  U  Basaku  dle  Garniera 


bývá  v  době  velké  vody   50.000   w'   vody, 
v  době  sucha  9000  m'  vody  za  vteřinu.    M. 
jest  velmi  rybnatý;   rybolovem  zaměstnává 
se  značné  množství  obyvatelstva.   V  horním 
toku  svém  jest  M.,  pokud  známo,  jen  pro 
malé  kocábky  domorodcův  splavným;   pře- 
kážky, jež  kladly  plavbě  v  cestu  prudkost 
toku,  značné  proměny  hloubky  řeky  a  hoj- 
nost peřejů  i  v  středním  a  dolním  toku,  po- 
dařilo se  z  velké  části  překonati  francouz- 
ské výpravě,  vedené  poručíkem    M.   Simo- 
nem,  jež  vyšetřila  v  1.  1893  -  95  tok  řeky  až 
za   Luang-prapang.    Lodi   společnosti  Com- 
pagnie  des  Messageries  fluviales  de  Cochin- 
chine  udržují  nyní  pravidelné  spojení  par- 
níky ze  Saigonu  a  Caudoku  jednaic  s  jeze- 
rem Tonlé-sapem,  jednak  s  Vieng-čanem  na 
středním  M-u,  plavbu  přerušují  již  jen  pe- 
řeje Kemaratské  a  rozličné  překážky  mezi 
Savannakekem  a  Pakmunem;   z  Vieng-čanu 
udržují  čluny  pravidelné  spojení  s  Luang- 
prapangem.    Značné  překážky,   o  jichž  od- 
stranění teprve  se  pracuje,  zdržují  dopravu 
tak,  že  trvá  plavba  z  Pnom-penhu  do  Luang- 
prapangu  v  době  velkých  vod  44  dni,  nazpět 
16  dní,  v  době   sucha   však    proti    proudu 
57  dní  a  35  dní  po  proudu.  Náklad  na  úpravu 
M-u  rozpočten  na  100  milí.  franků.  Prameny 
M-u   odkryli   r.  1893   Dutreuil   de   Rhins    a 
Grenard,  velká  čásf  horního  toku  prozkou- 
mána  r.  1895   princem  Jindřichem   Orléan- 
ským  a  £.  Rouxem.  dS, 

Mekonidln  jest  alkaloid  C^^H^NO^,  ob- 
sažený ve  skrovném  množství  v  opiu.  Kry- 
stallky  při  58®  tající,  snadno  rozpustné  v  ob- 
vyklých rozpustidlech  organických.     QŠc. 

Mekonln  jest  látka  Č^^H^^O^,  obsažená 
v  malém  množství  v  opiu,  i  zůstává  v  ma- 
tečných louzích  po  výrobě  alkaloidů  z  téhož. 
Vzniká  též,  vaříme-li  narkotin  se  zředěnými 
kyselinami.  Krystalluje  v  hranůlcích  bezbar- 
vých, chuti  hořké,  oproti  lakmusu  ueutrál- 
ných,  kolem  102®  sublimujících.  OSc, 

MekonoTá  kyselina  jest  obsaž.  v  opiu, 
kdež  na  ni  navázány  jsou  alkaloidy  opi- 
ové. Krystalluje  v  bílých  šupinkách  vzorce 
Q,H^O^,'^H^O,  které  při  100®  ztrácejí  svou 
vodu  krystallovou.  Rozpouští  se  dobře  jen 
ve  vodě  vřelé,  nesnadno  v  alkoholu  i  v  etheru. 
Roztoky  m-vé  k-ny  se  barví  chloridem  žcle- 
zitym  krvavě  na  červeno.  OŠc. 

Mekr&n  (Mak rán),  pobřežní  pruh  Belú- 
džistánu  a  Persie  mezi  60®— 65®  v.  d.  v  délce 
as  600  km  se  prostírající  (stará  Gedrosia), 
jenž  do  r.  1870  celý  náležel  13elúdžistánu. 
Kraj  téměř  bezvodný,  podnebí  nezdravého, 
pahorkatý,  k  severu  povlovně  se  zdvihající, 
s  hojnými  stopami  vulkanismu,  prorytý  úvaly 
periodických  bystřin,  v  nichž  nachází  se 
něco  úrodných  oas,  obydlených  Belúdži  a 
Bráhuii,  kteří  pěstují  datle,  bavlnu  a  obili  a 
provozují  chov  dobytka.  BelúdŽistánský  M. 
má  as  83.000  km^  se  110.000  ob.;  dělí  se  v  5 
přímořských  a  7  vnitrozemskýc)i  distriktů; 
perský  dělí  se  na  3  distr.  asi  se  100.000  ob. 
R.  1863  uzavřela  Anglie  s  náčelníky  jednot- 
livých kmenů  smlouvy,  týkající  se  ochrany 


Mektubči  —  Melaleuca.  51 

indoevropského  kabelu,  jenž  veden  u  pří-  Někdy  bývá  podstat,  součástkou  též  ortho- 
stavu  Gvadaru  po  zemi.  dš,       klas,   jindy    ze    součástek    výše    uvedených 

■MctabÓi  (arab.-tur.),  sekretář  u  velko-  au^^it  neb  olivin  ustupuje  do  pozadí  aneb 
vczíra,  šeicha  ul  islám  neb  u  vojen,  mini-  přistupuje  pyroxcn  kosočtverečný  (bronzit). 
sterstva.  Struktura  mů  jest  dílem  porfyrická,  dílem 

Mék3rn.60,  Měkenec,  ves  v  Čechách,  ofitická.  Velmi  Častý  jest  sloh  mandlovco- 
faejtm.  Písek,  okr.  a  pá.  Vodňany,  fara  Bil-  vitý;  dutiny  mandlí  bývají  druhotně  vyplněny 
ské;  36  d..  250  ob.  č.  (1890),  kaple  sv.  Voj-  I  bua  delessitem  a  podobnými  nerosty  chlori- 
těcha  z  r.  1854.  Příslušela  ke  hradu  Bavo-  tickými  anebo  rozmanitými  odrůdami  kře- 
rovu  a  potom  k  Helfenberku.  mene  a  chalcedonu,  méně  Často  nerosty  zeo- 

Pomponius,  řím.  zeměpisec  I.  st.  j  lithickými.  —  Hranice  m-ů  jednak  proti  dia- 


po  Kr.,  rodem  z  Tingentery  v  Hispanii.  Slo-  I  basům,  jednak  proti  porfyritům  a  j.  příbuz 
žil  zeměpisné  dílo  o  třecn  knihách,  nade-  |  ným  horninám  nejsou  dosti  ostré,  a  tudíž 
psané  De  chorographia  (též  De  šitu  orbis),  \  jednotliví  badatelé  ve  vymezení  této  skupiny 
jež  obsahuje  zeměpis  Starého  světa  a  jež  za-  se  odchylují;  Bořický  rozdělil  m-y  dle  po- 
chováno jest  úplné.  Sepsal  je,  jak  se  zdá,  za  i  měrného  množství  součástek  zjevně  vykry- 
císare  Claudia  r.  44.  Zmiňuje  se  totiž  ve  spise  :  stallo váných  na  m-y  plagioklasové  a  ortho- 
svém  o  tom,  že  cis.  podrobil  Britannii  a  že  ;  klasové,  každé  z  nich  pak  opět  na  m-y  na 


míní  slaviti  triumf  nad  pokořenými  Britanny; 
to  vztahuje  se  asi  k  triumfu  Claudióvu  roku 
dotčeného.  První  kniha  Melova  díla  podává 


augit  bohaté,  augitem  chudé  a  auditu  prosté. 
Rozdělení  Rosenbuschovo  přihlíží  téŽ  ke 
struktuře   a   rozeznává:   navity,   t.  j.    m-y 


stručný  přehled  země  a  tří  dílů  světa,  načež  |  struktury  porřyrické,  mezi  jejichž  vyloučeni- 
pojednává,  vycházejíc  od  moře  Středozem-  námi  převládá  plagioklas;  augitoiyry  čili 
ního,  nejprve  o  Africe,  potom  o  zemích  asij-  '  porfyrity  augitické,  jež  mají  strukturu 
ských ,  ležících  při  moři ,  k  nimž  počítá  rovněž  porfyrickou,  ale  augit  mezi  vtrouše- 
i  Ejsrypt.  Druhá  kniha  vypisuje  kraje  při  po-  ninami  převládá;  tholeiity  a  olivinické 
břiži  Černého  moře,  evrop.  Skythii,  Thra-  tholeiity,  t.  j.  m-y  struktury  i ntersertální. 
kii,  Makedonii,  Řecko,  Illyrii,  Itálii,  středo-  Zirkel  přidružuje  k  m-ům  též  Rosenbuschovy 
zemní  pobřeží  Gallie  a  Hispanie,  jakož  i  ostr.  jweiselbergity,  horniny  chudé  olivínem,  tu 
středozemní.  Třetí  kniha  vykládá,  jdouc  po  i  a  tam  obsahující  kosočtverečné  pyroxeny,  se 
břehu  Okeánu,  o  západních  dílech  Hispanie  strukturou  porfyrickou  a  s  velmi  malým  množ- 
a  Gallie,  o  Germanii,  Sarmatii,  pak  přechá-  stvím  skelné  hmoty  základní.  M-y  v  Čechách 
zejíc  k  moři  Kaspickému  o  nejzazSí  Skythii  prostupují  perm  podkrkonoSský  několika 
a  ostatních  přímořských  krajinách  tohoto  mohutnými  proudy  v  krajině  semilské,  lom- 
vnitromoří,  dále  o  Indii,  Persii,  arabském  I  nické,  turnovské  a  v  hodkovické ;  v  man- 
pobřeží,  Aethiopii  a  západním  pobř.  Afriky,  dlovcích  těchto  proudů  bývají  nalézány  známé 
M.  nevypravuje  z  autopsie,  nýbrž  na  základě  české  polodrahokamy  (acháty,  jaspisy  atd.) 
dobrých  pramenů,  zvláště  řeckých,  z  nichž  |  na  Kozákově,  v  okolí  Nové  Paky,  Lomnice 
čerpá  pečlivě.  Nad  to  neobmezuje  se  věcmi  i  n.  P.  a  j.  Ojediněle  vyskytují  se  m-y  též 
astč  geografickými,  nýbrž  zmiňuje  se  i  o  mra-  v  kambriu  tejřovickém,  pák  ve  druhohor- 
vích  v  různých  krajinách.  Sloh  jeho  není  nich  útvarech  Malých  Karpat,  v  permu  du- 
prostý,  nýbrž  dosti  ozdobný  a  rhétorický;  rýnském,  v  jižním  Tirolsku  u  Predazza 
v  mnohém  upominá  na  Sallustia.  Dílo  Me-  v  triasu  a  při  jezeře  Horním  (Lac  Superior) 
lovo  jest  i  tím  důležito  pro  nás,  že  podává  v  Scv.  Americe  v  siluru,  kdež  souvisí 
nejstarší  popis  Starého  světa.  Vydání  Part-  s  mohutnými  ložisky  měděnými.  Fr.Slk. 
leyovo  (Berl.,  1867),  Frickovo  (Lips.,  1880).  Melftleuoa  f-ka]  L.,  kajaput,  rod  rost- 
Srv.  též  Fink,  Pomponius  M.  u.  seine  Geo-   lin  myrt  o  vitých   z   podčel.    bal  mino  vi- 


graphie  (Rosenh.,  1881).  RNk. 

de  Mélao  [mélák],  hrabě,  generál  franc.  za 


tých  (Leptospermeae),  rostoucí  jako  keř  nebo 
strom    s    listy    střídavými,   obyčejně   drob- 


Ludvíka  XIV.  Stal  se  r.  1689  brigádníkem.  Zle  |  nými,  tuhými  a  úzkými.    Květy  skládají  str- 
proslul  svým  nelidským  pustošením  ve  Falci,    bouly  n.  klasy,  jsouce  5četné,  kalicha  zhusta 


dav  spáliti  Mannheim,  Heidelberg  a  j.  města. 


trvalého,  koruny  prostoplátečné  a  četných 


Hájil  též  pevnost  Landavskou  proti  markrabí  tyčinek,  které  jsou  srostlé  v  5  protipláteč- 
badenskému,  ale  donucen  se  vzdáti  (1702).  ných  svazků.  Uprostřed  zvonkovitého  nebo 
Padl  u  Malplaquetu  dne  12.  září  1709.  baňkovitého   lůžka  jest   zpodní  nebo  polo- 

Melaena  (z  řec),  synonymum   entero- 1  svrchní  semennik  s  nitko  vitou  čnělkou  a  ne- 
rhagie,  t.  j.  krvácení  ze  střeva.   Zvi.  ozn a- i  patrnou,   zřídka    hlavatou    bliznou.    Z  něho 

'         '         '  ^ ^''-"  ' ^   ---i:-    » vyrůstá  3pouzdrá,  mnohosemenná,  s  kališní 

trubkou  srostlá  zavřená  tobolka.   M.  čítá  ke 
100,  až  na   1    asijský   vesměs    australských 


ceny  jsou  jménem  tím  krvavé  stolice  barvy 
načemalé  a  konsistence  dehtové,  kdy  krvá- 
cení vyšlo  z  vyšších  oddílů  střevních.    Mx. 


élMfyr  jest  hornina  vyvřelá,  efFusivní, !  druhů,  z  nichž  mnohé,  na  př.  M.  alba,  hype- 
složením  mineralogickým  i  chemickým  shodná  ricifoUa  a  thymifolia,  pěstují  se  u  nás  pro 
s  diabasy  a  čediči  Živcovitými.  Počítají  se  sem  ozdobu  v  studených  domech  a  z  nichž  zvi. 
z  pravidla  horniny  stáří  permokarbonského  |  užitečný  jest  M.  Leucadendron  L.,  k.  bélo- 
nebo  druhohorního.  Součástky  podstatné  bý-  ivětevný  (kajuputový  stro  m).  Jest  to 
vají  obvykle:  plagioklas, augit  a  olivin,  skelná  strom  zvýší  27  m  a  v  průměru  1"3  m,  s  ko- 
hmota  základní  jest    vyvinuta   velmi    často,    rou  bélavou   v  tenkých  plátcích  se  odlupu. 


Melám  —  Melampyrum, 


62 

jící,  se  itíhlýnii  Často  svislými  vř-tvemi  a 
3  dlouhými  kopinatými  lysými  lupeny  Bílé 
kvéty  skládají  více  ménĚ  dlouhé  a  husté 
klasy  Lupeny  kajaputové  obsahuji  pfimo 
pod  pokožkou  četné  a  nápadné  olejné  í\áiy, 
jejichi    aromatický    phhořklý     kajapuiol 


obsahující  olej  (kajaputový  oluj)  dobývá  se 
deslillo váním  lupenů  ve  vodé  v  měděných 
nádobách  (zejména  z  odrůdy  M.  minor  Sm.) 
a  vyváii  se  ze  Singapuru  a  z  Batavie,  Ka- 
japut  bílý  roste  v  lesích  Moluckých  ostrovů, 
kaei  mimo  olejem  prospívá  i  korou,  kterou 
místo  konopím  ucpávají  koráby.  Oloupaný 
strom  obrůstá  novou  korou.  Kořenných  plo- 
dův  se  neujivá.  I?íd. 

KeUun  Q/f,iV,,  tvoří  se  vedle  mela- 
minu  C,H,N,  při  rozkladu  rhodanidu  am- 
monatého  (_CNSNH,)  láhřevem.  Ošc. 

Malampsora  Cast.,  rod  parasítických  hub 
ze  řádu  rezŮ  (Uredineae).  Zimní  výtrusy  Ěili 
teleutospory  tvoří  se  ve  vétSích  nebo  men- 
ších tmavých  skvrnách  pod  pokožkou  listŮ 
neb  lodyh,  jsou  jednobuněčné  kllno- 
vité  neb  hranolovité.  hustě  shlouěcné  a 
boky  navzájem  srostié  v  lůžko  ploché,  barvy 
hnědé  nebo  černé,  které  teprve  po  odumření 
hostitele  dospívá  a  dozrává.  Na  týchž  rost- 
linných částech  vznikají  dfíve  výtrusy  letní 
(uredospory)  v  žlutých  neb  červenavých  lůž- 
kách (urcdových),  nékdy  samostatným  oba- 
lem obklopených,  kdežto  na  jiných  rostli- 
nách z  pravidla  tvoří  se  stadium  aecidiové 
v  podobě  bezobalných  lůíek  (caeomových) 
pospolu  se  spcrmogoniemi,  —  M.  salicina 
Lév.,  rez  vrbni,  tvoří  na  hořejší  strané  li- 
stů vrbových  rezavé  černá  lůíka  s  výtrusy 
letními  i  zimními  pohromadě.  Vyskytuje  se 
velmi  hojně  na  rozmanitých,  též  košíkář- 
ských  vrbách,  jejichž  listy  nákazou  zachvá- 
cené odumírají  a  s  prutů  odpadá vajf.  V  no- 


véjSí  době  rozeznává  se  více  druhů,  na  př.: 
M.  Salicis  Capreae  na  jívě,  s  aecidiemi  na. 
brslenu  {Caeoma  Evonymt),  M.  Harlígii  na 
Salix  viminalil,  daphitoideí,  pruinOía  a  j. 
s  aecidiemi  na  rybízu  a  srstce,  M.  repentis 
na  vrbě  plazivé  s  aecidiemi  na  vstavači  bla- 
matém  (Orehii  maculata),  M.  Vittllinae  DC. 
na  vrbě  křehké  {Satix  fragilh)  s  aecidiemi 
na  podsněžniku  (Galauthui  nivalU)  atd.  — 
Na  zpodni  a  svrchní  straně  listů  topolových 
ÍPopului  nigra  a  balsnmtfera)  tvoří  se  sprvu 
červenohnědá,  pak  Černající  lůžka  výtrusův 
(sprvu  letních,  pak  zimních),  příslušných 
druhu  M.  ;jo;iu/ioa  (Jacq.)  Hartig,  jehož  aeci- 
diové plody  se  tvoři  na  jehlicích  modřínu 
(Caeomo  laricis  v.  Caeoma).  M.  populinn 
jest  snad  totožná  s  M.  betulina  Desm.  na  li- 
stech březových.  Jiným  druhem,  zv.  M.  tre- 
muiae  Tul.,  trpí  listy  i  větévky  osikové.  Na 
hořejší  straně  listův  objevuji  ae  nejprve 
malé.  Žlutavé  hromádky  a  tečky  (ICžka  let- 
ních výtrusů,  t.  zv.  uredová)  a  později  na 
zpodu  listův  černohnědá  lůžka  teleutospór 
(zimních  výtrusů).  Listy  tuze  hojně  parasi- 
tem  zachvácené  odpadávaji.  Sporidiemi  (vý- 
truaky),  povstalými  klíčením  teleutospor,  mo- 
hou býti  nakaženy  na  jaře  mladé  výhonky  bo- 
rovice {Caeoma  pinilorquum  v.  Caeoma).  l£. 
Melampna,  slav.  věštec  starořecký  z  rodtt 
Amythaonovcá,  syn  Amythaonův,  bratr  Bian- 
tův,  věšteckého  umění  nabyl  tím.  že  mladí 
hadové,  jichž  zabitou  matku  pohřbil,  z  vdéč- 
nosti  svými  jazyky  jeho  uši  vyčistili,  tak  ie 
odtud  rozuměl  hlasům  všelikých  zvířat.  Vy- 
znal se  téí  v  obětní  mantice  a  v  léčení 
pomoci  mystických  obětí  a  očist,  zavedl 
v  Řecku  kult  Dionysův  dle  vzoru  aegyptskčbo 
Osirida.  Ze  staré  své  vlasti  Thessalie  M.  a 
Bias  přestěhovali  se  s  Néleem  do  messén- 
ského  Pylu.  Bias  ucházel  se  o  dceru  Néleovu 
Péro;  ale  otec  chtěl  ji  dáti  pouze  tomu,  kdo 
by  z  Fylaky  na  Othryjském  pohoří  mu  da- 
rem přived)  stádo  Ifiklovo.  M.  za  bratra  tam 
se  vypravil,  byl  vŠak,  jak  sám  předvídal,  za- 
jat a  rok  vězněn.  Tu  zvěděl  z  hovoru  červo- 
točů, ie  vězení  brzy  se  sřití;  i  požádal,  aby- 
ho  vyvedli,  načež  stavení  skutečně  ae  sfř- 
tilo.  Když  tím  seznána  jeho  moc  věštecká, 
byl  vyzván,  aby  uzdravil  líikla,  což  se  ma 
podařilo.  Za  to  obdržel  stádo,  jež  přihnal  do 
Pylu;  tím  se  dostala  Péro  v  jeho  moc.  M. 
však  ji  odstoupil  bratrovi.  M.  sám  přestěho- 
val se  do  Argu,  kdeŽ  uzdravil  dcery  krále 
tirynthského  Proita  ze  šílenství,  jež  na  n& 
byl  seslal  Dionysos  a  Héra.  Za  to  obdržel 
s  bratrem  po  třetině  vlády  a  dcery  Proitovy 
Ifianassa  a  Lysippe  staly  se  jejich  chotmi. 
Z  rodu  jeho  pocházeli  slavní  věštci  Amlía- 
Polyfeidés,    Theoklymenos    a    Polyi- 


klk. 


;«l&mpyTlt,  totéí  co  dolcit  (v.  t.). 
mfllampymm  Tour.,  černýš,  rod  rost- 
lin krtičnikovitých  z  podčel.  světUko- 
vitých  (EaphrasUaí^,  obsahující  byliny  pří- 
zi vné  na  kořenech  jiných  rostlin.  Listy  jsou 
vstřícné,  úzké,  buď  celokrajné  nebo  u  zpo- 
diny  zubaté,  a  květy  v  konečných  klasech 


Melan Melancholie. 


53 


T  paždí  často  pestrobarevných,  stříhané  zu- 
batých listenů.  Trubkovitý  kalich  je  4zubý, 
koruna  2pyská,  v  ústí  s  2  hrboulky.  Všecky 
4  nebo  pouze  prašníky  kratších  tyčinek  mají 
<iole  osinu  n.  hrot.  Z  2pouzdrého  4vaječného 
semenníku  vyvinuje  se  vejčitá  tobolka  s  hlad- 
kými semeny.  Ze  6  druhů  v  mírném  pásmu 
severní  polokoule  rostoucích  objevují  se 
v  Čechách:  hŘ.  cristatum  h.,  č.  hřebenatý, 
s  klasem  4hranným,  M.  arveuse  L.,  č.  rolní 
neb  pšenička,  s  klasem  všestranným,  M. 
jjlvaticvm  L.,  č.  horský,  M.  pratense  L.,  č. 
luční,  a  M.  nemorosum  L.,  č.  hajní,  s  kla- 
sem Istranným.  Obilí  promíchané  černý- 
šem rolní m  dává  chléb  namodralý  a  při- 
hořklý,  ale  neškodný.  Mouka  jeho  bývala 
officinální.  Děd, 

Mel  aur,  v  řec.  složeninách  =«  černo-. 

Melanaemla  v.  Cemokrevnost. 

Melander  Petr  v.  Holzapíel  1). 

MelaadTiiim  Rochl.,  knotovka,  rod 
rostlin  hvozd íkovitých  {CatyophyUaceae) 
z  podčel.  silenko  vitých,  známý  jako  by- 
lina často  žlaznatá  a  lepkavá  s  kvéty  oboja- 
kým!  n.  2domými,  bílými,  růžovými  nebo 
nachovými,  složenými  z  kalicha  více  méně 
břichatého,  10 — 20žebrého,  a  z  Splátečné, 
u  jícnu  často  10  zoubky  ozdobené  koruny 
plátků  2klaných,  z  10  tyčinek  a  5  n.  3  čné- 
lek.  Tobolka,  poltící  se  pod  i  mezi  čnělkami, 
je  10-  n.  6zubá.  Z  druhův  obojakých  s  3  čněl- 
kami roste  v  Čechách  M.  viscnsum  Čelak. 
(Silene  Pers.),  k.  lepkavá,  a  M.  noctiflorum 
Fr.  {Sílené  L.),  k.  noční.  Květy  dvoudomé 
o  5  čnělkách  má  u  nás  obecný  druh  M.  pra- 
tense Róhl.,  k.  luční,  a  v  Čechách  vzác- 
nější M.  Silvestře  R5hl.,  k.  lesní.  Tato  má 
koruny  z  pravidla  nachové  a  roste  tu  jed- 
nak v  odrůdě  lysé,  jednak  v  huňaté  v  hor- 
natějších krajinách.  Déd. 

Melandryld»,  čeled  brouků  s  tykadly 
10— llčlenými,  krátkými,  nitkovitými,  vklou- 
benými  před  vykrojenýma  očima.  Hlava  jest 
trojťihlá,  -vypjatá  nebo  ve  štít  hluboce  vta- 
žená; tento  jest  do  předu  zúžen,  u  kořene 
zšíří  krovek.  Kyčle  jsou  čep  ovité,  čnějící. 
Přední  a  střední  chodidla  jsou  Sčlenná,  zadní 
4Členná;  drápky  většinou  jednoduché.  Larvy 
jsou  podlouhlé,  téměř  oblé,  měkké;  mají  na 
každé  straně  5  jednoduchých  očí,  4členná 
tykadla  a  tenké  nohy.  Žijí  ve  stromových 
houbách  a  v  ztýřelém  dřevě.  Kpk. 

Melaaerpeton,  rod  obojživelníků  z  vy- 
mřelého řádu  Stegocephala,  který  pochází 
z  českého  permského  útvaru  a  byl  později 
také  nalezen  v  týchže  vrstvách  v  Německu. 
Byl  25 — 130  mm  dl.  a  podobal  se  hlavnímu 
zástupci  tohoto  řádu,  r.  Branchiosaurus.  Na 
lebce  byly  v  krajině  týl  ní  2  přebytečné 
kosti,  břišní  pancíř,  zdá  se,  chyběl.  Na 
otiscích  mládát  nalezeny  také  stopy  po  ža- 
bemích  obloucích.  Pa. 

Welanégle,  jedna  ze  tří  velkých  skupin 
souostr.  australských,  v  něž  dělí  se  Okeá- 
nie  (v.  t.),  rozkládá  se  od  rovníku  k  obrat- 
níku  Kozoroha  a  ud  130<*  v.  d.  až  k  178®  z.  d. 
Počítá  se  k  ní  Nová   Guinea  s  okolními 


ostrovy,  Bis  marek  o  vo  souostroví,  sou- 
ostroví Salomonovo,  ostrovy  Santa 
Cruz  s  Tukopií,  Nové  Hebridy,  Che- 
sterfieldské  ostrovy,  Nová  Kaledo- 
nie  se  souostrovím  Loyalty  a  Fidžij- 
ské  ostrovy;  celkem  asi  1  milí.  km*  vý- 
měry s  iVt  milL  ob.  Obyvatelé,  zvaní  M elá- 
ne sáné  neboli  M  elán  esové,  jsou  dlouho- 
lebí,  tmavé  pleti  a  vlasů  černých,  kučera* 
vých,  a  náležejí  dle  Fr.  MůUera  anthropo- 
logicky  k  Papuům,  ethnologicky  k  Polynésa- 
nům  a  co  do  jazyka  stojí  asi  uprostřed  mezi 
Polynésany  a  Malajci.  Celá  M.  kromě  No- 
výcn  Hebrid  rozdělena  jest  v  državy  jednot- 
livých evropských  státův,  ovšem  panství  to 
z  velké  části  jest  jenom  dle  jména.  Kolonie 
a  ochranná  území  Německa  zauj.  239.060  km* 
s  336.000  ob.,  Francie  má  19.823  fcm»  s  62.752 
obyv.,  Velké  Britannii  náleží  280.622  km*  se 
610.500  obyv.  a  území  nizozemské  zaujímá 
397.204  km^  s  377.000  ob. 

Mélan^e  [-lanž!,  směs,  míchán  i  na. 

MéUkiifl^eiir  [-žorj,  stroj  při  výrobě  čo- 
kolády na  míšení  rozemletého  kakaa  s  cu- 
krem a  j.  přísadami. 

Melaaoholie  (řec),  zádumčivost,  du- 
ševní choroba,  při  níž  základním  příznakem 
je  sklíčená  (depressivní)  nálada  mysli.  Bez 
přiměřeného  důvodu  ociťuje  se  nemocný 
v  zármutku  neustávajícím,  svrchovaně  bolest- 
ném, který  se  nedá  zmírniti  žádnými  potěš- 
livými  neb  obradostňujícími  vlivy.  Osoba 
nemá  v  ničem  záliby,  všecko  se  jí  dotýká 
jen  trapně,  tak  že  nemůže  překonat  vzmáha- 
jící se  nechuť  k  životu  a  stále  obírá  se  my- 
šlénkami a  snahami  sebevražednými.  Melan- 
cholik pozbyl  všelikého  zájmu  pro  svoje  po- 
volání; otupěly  jeho  city  k  rodině  a  k  lidské 
společnosti,  z  modlitby  mu  nekyne  útěcha, 
také  krásy  přírodní  jeví  se  mu  v  barvách 
pochmurných,  i  začne  oddávati  se  bludným 
domněnkám.  Myslí,  že  je  vyvrhelem  od  Boha 
i  lidí  zavrženým,  věří,  že  dopustil  se  šered- 
ných zločinů,  očekává  tresty  časné  i  věčné. 
Ve  předpojatosti  zdá  se  mu,  že  již  lidé  na 
něho  se  dívají  s  útrpností  či  opovržením, 
leká  se  každého  strážníka  na  ulici,  doma  zdá 
se  mu,  že  jiŽ  slyší  kročeje  pochopův,  někdy 
i  vlastní  halluclnacc  mu  ohlašují,  jaké  tresty 
se  na  něho  chystají.  Svět  mu  začne  připadat 
přejinačený,  všecko  zlo  padá  na  jeho  hlavu: 
on  zavinil.  Že  suchem  hyne  osení,  Že  přišla 
povodeň,  že  vypukl  požár,  že  lidé  stůňou. 
Někdy  konečně  činí  všecko  dojem  prázdnoty, 
zhouby.  V  jeho  očích  svět  již  není  skuteč- 
ným, život  opravdovým,  nýbrž  všecko  jest 
pouze  zdánlivá  hra,  jako  by  lidské  postavy 
byly  jen  jalovými  obrazy  a  stíny.  Melancho- 
lik z  pravidla  oddává  se  úplné  beznaděj nosti 
a  nechce  chápati,  Že  chmurné  názory  jeho  jsou 
pouze  příznakem  choroby,  která  jeví  se  i  po- 
rušením celkové  výživy,  znesnadněnira  vše- 
liké hybnosti,  obtížemi  řeči  a  jinými  změ- 
nami tělesnými  na  důkaz,  že  její  zdroje 
nejsou  čistě  psychické,  nýbrž  že  jich  prame- 
nem jsou  organické  processy.  M.  nemá 
u    každého    případu    stejný    tvar,    stejnou 


54 


Melanchthon. 


hloubku  a  protáhlost.  Obyčejné  trvá  několik 
měsíců.  Většinou  končí  vyléčením,  tak  že, 
co  do  výsledku,  celkem  ji  lze  počítati  mezi 
psychosy  nejpříznivější.  Ovšem  mohou  se  do 
průběhu  vsunout  mnohé  přitěžující  okolnosti 
(sebevražedné  pokusy,  zhoubná  onemocnění 
tělesná  atd.).  Poněvadž  depressivní  nálada 
může  se  vyskytnouti  také  při  duševních  ne- 
mocech  zcela  jinakých,  nelze  dle  ní  již  sou- 
diti s  bezpečností  na  m-ii.  Rozpoznání  vyža- 
duje ovšem  odborných  znalosti.  Kfr, 

Helanohtiioii  (Nlelanthon)  Filip,  spo- 
lečník reformačního  díla  Lutherova  a  zakla- 
datel učeného  školství  protestant.  (*  16.  ún. 
1497  v  Brettenu  ve  Falci  —  f  19.  dub.  1560 
ve  Vitemberce),  slul  původně  Schwarzerd  a 
pořečtil  své  jméno  na  studiích,  ve  kterých 
tak  velice  prospíval,  že  již  r.  1509  přijat  byl 
na  universitu  v  Heidelberce  a  ne  zcela  pat- 
náctiletý stal  se  bakalářem  (1511);  hodnosti 
magisterské  dosáhl  v  Tubinkách  (1614),  kdež 
také  započal  svou  činnost  učitelskou  a  spi- 
sovatelskou. Slavný  humanista  Reuchlin, 
blízký  jeho  příbuzný,  vyjednal  mu  profes- 
suru  řečtiny  na  universitě  ve  Vitemberce 
(Í518)  a  přivedl  jej  tím  ve  styk  s  Lutherem, 
jenž  v  učeném  M-ovi  záhy  nalezl  nejmohut- 
nější oporu  na  své  dráze  reformační.  Pů- 
vodně M.  neměl  záliby  v  oboru  theologi- 
cki'm;  šlo  mu  především  o  pěstování  nauk 
směrem  humanistickým,  v  tom  viděl  svůj 
úkol  životní.  Jasně  zračí  se  to  v  jeho  vstupní 
přednášce  vitemberské:  De  corrigendis  ado- 
lescentium  studiis  (1518),  t.  j.  o  nápravě  studií 
universitních,  kdež  v  osnově  vzdělávací  při- 
souzeno čelné  místo  řečtině,  jako  základu 
badání  vědeckého.  Neméně  svědčí  o  tom 
rukověti  školní:  Institutiones  graecae  gram- 
maticae  (1518),  řecká  mluvnice,  kteráž  po- 
stupně byvši  doplněna  a  zdokonalena  (1520, 
1542,  1545)  rozšířila  se  ve  více  nežli  40  vy- 
dáních; De  rheiorica  libri  třes  (1519,  v  po- 
zdrjším  zpracování  >Elementorum  rhetorices 
lihri  duo<),  nauka  o  řečnictví  dle  Cicerona 
a  Quintiliana;  Compendiaria  dtalectices  ratio 
(1520),  obecně  známá  jako  »Dialectica  Phi- 
lippi*,  a  j.  Avšak  ponenáhlu  jednak  vroucí 
zbožnost,  jednak  skvělý  příklad  Erasmův  a 
zvláště  neodolatelný  popud  se  strany  Luthe- 
rovy  vytiskly  jej  od  klidných  studii  na  kol- 
biště sporů  církevních.  Mohutný  duch  Lu- 
therův,  dávaje  se  unášeti  přesvědčením,  bez- 
ohledně razil  cestu  ku  předu,  za  ním  pak 
M.,  vyzbrojený  důmyslem  neméně  nežli  uče- 
ností, utvrzoval  základy,  poskytoval  výbor- 
ných prostředků  v  k  obraně  a  sám  za  všech 
okolností  trval  na  stráži.  Přítomen  byl  v  Lip- 
sku o  hádání  Lutherově  s  Eckem  (1519)  a 
v  polemice  potom  dále  vedené  měl  přední 
účastenství;  současně  pohřižoval  se  ve  stu- 
dium listů  sv.  Pavla  a  mezi  tím.  co  Luther 
hledal  útočiště  na  Vartburce,  uveřejnil  pro- 
slulé své  dílo  Loci  communes  rerum  theologi- 
carum  seu  hypotyposes  theologicae  (Vitemb., 
1521),  t.  j.  obecné  pravdy  učení  křesťan- 
ského neboli  základní  věty  protestantské 
věrouky.    Od   té  doby    M.  měl   rozhodující 


slovo,  kdykoli  zápaseno  důvody  učenými  a 
rozumovými;  kde  však  vášeň  mísila  se  do 
věci,  tu,  jsa  povahy  mírumilovné,  pozbýval 
odvahy  a  zcela  svěřoval  se  Lutherovu  ve- 
dení. Přirozeným  důsledkem  reformačního 
úsilí  byla  u  M-a  proměna  dřívějších  názorů 
humanistických,  že  totiž  snaha  jeho  vzděla- 
vatelská přestávala  míti  na  zřeteli  obecný 
pokrok  vědecký  a  podřizovala  se  svrchova- 
ným zájmům  védy  jediné,  theologické;  Ari- 
stoteles nahrazen  svatým  Pavlem,  a  všecka 
učenost,  neměla-li  evangelického  základu, 
zdála  se  pouhým  klamem,  bez  pravé  záslulw. 
Ba  nějaký  čas  M.  pohrdal  antickou  filosofií, 
jak  patrno  nejen  z  jeho  přednášek,  ale 
i  z  vydání  Aristofanových  >OblakŮ€  (1520), 
odkudž  měli  čtenáři  nezvratně  přesvědčiti  se 
o  nicotě  starého  mudrctví;  avšak  názor  tento 
opět  pominul,  jakmile  počalo  vycházeti  na 
jevo,  že  důsledné  jeho  provádění  bylo  by 
osvětě  pohromou.  Zejména  lekal  se  M.  proudu 
mezi  theology,  kteří  zamítali  vyšší  vzděláni; 
v  té  věci  viděl  právem  opětný  vznik  bar- 
barství a  důrazné  tudíž  prohlašoval  odpor 
proti  vědám  za  neštěstí  a  větší  hřích  než 
svatokrádež.  Zřizování  dobrých  škol  ukazo- 
valo se  nejúčinnějším  lékem  na  takové  bludy 
a  ovšem  i  nejlepším  prostředkem  k  utvrzo- 
vání víry  evangelické  {scholae  seminaria  eccie- 
siaé).  Projevené  v  té  příčině  tuŽby  mocným 
vlivem  Lutherovým  docházely  živého  ohlasu, 
a  M.,  jemuž  připadl  úkol  vlastního  tvůrce  a 
rádce,  vvhověl  plnou  měrou  požadavkům 
doby.  Dle  řádů  jím  buď  přímo  aneb  aspoň 
dle  návodu  jeho  sestavených  upravují  se  la- 
tinské školy  v  Magdeburce  (1524),  v  Eisle- 
bích  (1525)  a  v  Norimberce  (1526),  první 
jaksi  vzory  podobných  učilišť,  jež  pak  nalé- 
zají společné  středisko  v  proslulém  školním 
řádě  kurfiřství  Saského,  obsaženém  ve  visi- 
tační  zprávě  o  církvích  a  školách  v  Duryn- 
sku  (1528).  Nesmírný  vliv  měl  M.  i  na  způ- 
sob studií  universitních,  jednak  zaváděním 
soustavné  organisace  podle  vysokých  Škol 
vitemberských,  jednak,  a  to  hlavně,  živým 
slovem  učitelským.  R.  1529  přítomen  byl  na 
říšském  sněme  ve  Špýru,  kcfež  protestováno 
proti  dočasnému  zastavení  proudu  reformač- 
ního, a  důležitý  podíl  měl  i  na  úmluvách 
v  Marburce  o  sjednocení  stran  evangeli- 
ckých. Mnoho  starostí  a  duševního  rozčileni 
přineslo  mu  období  říšského  sněmu  augšpur- 
ského  (1530),  o  kterémž,  jsa  hlavním  zástup- 
cem theologických  zájmu  protestantských, 
po  mnohých  úradách  s  Lutherem  a  jinými 
přáteli  sestavil  památnou  Konfessí  augšpur- 
skou  (Confessio  Augustana)  ve  28  článcích 
věroučných  a  reformačních.  Za  dílo  v  kaž- 
dém směru  znamenité  pokládána  i  Obrana 
konfesse  (Apologia,  1531)  proti  odporu  se 
strany  katolické.  V  klidných  celkem  letech 
následujících  až  do  války  Smalkaldské  (1546) 
M.  pracoval  neúnavně  v  oboru  vědeckém  a 
docházel  skvělého  uznání  zejména  svou  čin- 
nostní  universitní.  Přednáškový  obor  jeho 
nepřestával  pouze  na  jazycích  klassických  a 
jejich  literatuře,  nýbrž  zahrnoval   také   dia- 


Melanchthon. 


65 


lektiku  a  rhétoríku,  fílesoňi  a  fysiku  jako 
soujcm   přírodních    věd,   éthiku    a   historii, 
hebrejštinu,  písma  svatá  i  výklady  theologi- 
cké;  poskytoval  tudíž  příležitost  mnohoná- 
sobnou ku  vzdélání  a  vábil  k  sobě  hlavy  na- 
dané  i    2   končin    vzdálených.    Odchovanci 
M-ovi   šířili  pak  nadšeně  zásady  svého  mi- 
stra, přičiňovali  se  o  zlepšení  školství  a  sta- 
věli se  namnoze  i  v  popředí  ruchu  reformač- 
ního;   z  Čechův,  kteréž  M.  přízní  svou  vy- 
znamenával, proslul  nad  jiné  mistr  Mat.  Ko- 
lín z  Chotéřiny.  Avšak  ani  zájmfl  církevních 
M.  tehdáž  se  zřetele   nepouštěl  a  o  sesílení 
reformace   zasazoval  se  nejen  dogmatickou 
přesností,   nýbrž  i   shovívavou   snášelivostí. 
R.  1534   vyložil  současně  s  Bucerem   štras- 
burským  své  mínění   o  možnosti  církevního 
dohodnutí    mezí    protestantstvem    a  Francií 
(Consilium  ad  Gallos),  a  od  úmyslu   podnik- 
nouti   cestu   do   Paříže,  kamž   byl   zván    od 
krále  Františka  I.,  ustoupil  jen  na  přímý  zá- 
kaz kurfiršta  Jana  Bedřicha.  Zmohutnčni  re- 
formace tkvělo  mu  na  mysli  též  při  poradách 
se  zástupci  krále  anglického  Jindřicha  VIII., 
jemuž   »Loci   communesc   v   novém  zpraco- 
vání jsou  připsány  (1535),  jakož  i  při  před- 
běžných  úmluvách  stran  zamýšleného   kon- 
cilu církevního,  jejichž  výsledkem  byly  pak 
odmítavé  články  smalkaldské  a  M-ův  důležitý 
traktát   De  potestate  papae  (1537),  vymezující 
dosah    moci   papežské  a  odstraňující  dosa- 
vadní mezeru  Konfessc  i  Apologie.  R.  1539 
při  dorozumívacích  pokusech  ve  Frankfurtě 
spřátelil  se  s  Kalvínem   a  pomočen  byl  při 
reformaci  vévodství  Saského   i  markrabství 
Braniborského;   v  Saších  zvláště   universita 
lipská   obdržela  podle  jeho   zařízení    novou 
tvářnost.  R.  1540  rozechvěn  jsa  bigamií  lant- 
krabí  Filippa  Hesského  a  přičítaje  sobě  vinu 
za  takový   skutek,  ježto   nebyl    se    vyslovil 
dosti  určitě  proti  němu,  těžce  onemocněl  ve 
Výmaru;  z  nemoci  povstav  odebral  se  k  ro- 
kování do  Vormsu,  opatřen  jsa  novým  zpra- 
cováním Konfesse  augšpurské  (»Confessio  va- 
riata«   proti  původní,  zvané   >invariata<),  a 
v    disputacích    tam    zahájených    pokračoval 
v  Řezně  (1541)  na   základě  zvláštních  před- 
loh smířovacích  (Kniha  řezenská).  Vzájemná 
nepovolnost  i  katolíkův  i  protestantů  měla 
v  zápětí  další  trvání  stavu  prozatímního  (ře- 
zenské  intcrim).  Opětné  úmluvy  byly  na  pro- 
grammě  říšského  sněmu  vormského  (1545); 
avšak  se  strany  protestantské  podán  toliko 
soujem    ^učení    a    požadavků,    vypracovaný 
M-em.    Úspěchu  smírného  nedosáhlo  se  ani 
tam,   ani  později   v  Řezně  (1546).    Po  smrti 
Lutherově  byl  M.  válkou   šmalkald.skou  na 
čas  vypuzen  z  Vitemberka  a  zdržoval  se  po- 
hostinu  v  Srbišti,  Brunšviku  a  Nordhausích ; 
po   návratu   (1547)  hleděno   k  němu   téměř 
všude  jako  k  nejpřednější  hlavě  protestant- 
stva,    avšak    tíživá    odpovědnost    s    místem 
vůdčím  spojená  způsobovala  mu  řadu  trpkých 
protivenství.    Veliké  bouře  i  se  strany  star- 
ších přátel  některých  dožil  se  pro  bezděčné 
účastenství  při   lipském  interim   (1548),    jež 
vedle  vlastních  nauk  evangelických  připou- 


!  štělo  též  obřady  katolické.  Povolnost  ve  věci 
;  oné,  pokládanou  málem  za  zradu,  M.  později 
odčinil   obnovou  konfesse  augšpurské   {Ke- 
petitio  confessionis  Augustanae  sivé  con/essio 
I  doctrinae  Saxonicarum  ecclesiarum^  1552),  jež 
měla  býti   základem  jednání  na  koncilu  ve 
I  Tridentě.    Mír  augšpurský  (1555)  M-ovi  ne- 
'  přinesl    poklidu ;    přicházclyť   právě    tehdᎠ
I  více  než  kdy  jindy  na  přetřes  neshody  v  ná- 
I  zorech  theologických,  vznikající  jednaK  hIou< 
!  báním,  jednak  odporem  proti  všelikým  úchyl- 
I  kám  i  oprávněným  a  namířené  z  velké  části 
I  přímo  proti  M-ovi.    Sem  náležejí  spory,  čá- 
stečně již   z  dřívějška  se  vlekoucí,  s  Ondř. 
Osiandrem,  Vlachem   Stánkařem,   Kašparem 
Schwenkfeldem.  Fridr.  Stafylem,  a  nejlítější 
ze  všech  s  Matiáš.  Flaciem,  jenž  se  svými 
stoupenci   M-a  obviňoval   zřejmě  z  odpad- 
lictví.    M.  bránil  se  důstojně,  proniknut  jsa 
až  do  smrti  vroucí  snahou,  aby  ve  sporech 
mezi    souvěrci,    pokud    možná,    nepodajná 
umíněnost  učinila  místo  všestranné  pokro- 
kové rozvaze,  vedoucí  k  vyrovnání  a  smíru; 
{-bolestnou  ovšem  bylo  pro  něho  trýzní.  Že 
vášnivá  přepjatost  odpůrců  v  jednání  tako- 
vém   viděla    vždy   a   vždy  jen   zbabělost   a 
chabost  přesvědčení  pravověrného  (výčitka 
i  kryptokalvinismu  a  j.).    Poslední  a  jako  zá- 
!  větní   prací   M-ovou,  vydanou  až  po  smrti 
•jeho,  byl  sborník  věroučný:  Corpus  doctrinae 
I  (lat.  a  něm.),  obsahující  řadu  nejčelnějších 
spisů  theologických,  ve  kterých  nauku  svou 
byl  uložil  (Konfesse  augšpurská  z  r.  1540,  Apo- 
logie, Repetitio,  Loci  z  r.  1548  a  j.).  Podrob- 
I  nou   zprávu  o  jeho  skonání  uveřejnili  prof. 
,  vitemberští;  životopis  sestavil  důvěrný  přítel 
M-ův  Joach,  Camerarius  (1566). 

V  působení  M-ově  dva  proudy  vzájemně 
se  pronikají,  humanistický  a  theologický. 
Vývojem  poměrů  proud  theologický  pře- 
vážně mohutní,  ale  i  tehdy  po  většině  bývá 
prosycen  přílivem  humanistickým.  Účinkem 
humanismu  M.,  ač,  podobiu-  jako  Luther, 
v  Písmě  svatém  uznávnl  výhradní  základ 
pravé  víry,  nepřestával  j.dnou  pro  vždy  na 
témž  výměru,  k  němuž  dospěl  vlastní  úva- 
hou, nýbrž  zkoumal  pečlivě  i  cizí  mínění  a 
hleděl  zdokonaliti  svůj  názor,  aŽ  by  místo 
zdání  ukazovala  se  plná  jistota.  Odtud  vznikly 
jeho  úchylky  v  nauce  o  eucharistii,  kdež  při- 
blížil se  ke  stanovisku  Kalvínovu,  o  při  d- 
určení,  o  svobodné  vůli,  o  záslužnosti  do- 
brých skutkův  a  j.;  odtud  vyložiti  jest  i  jeho 
nechuť  k  předčasnému  zatracování  různo- 
včrců,  snášelivost  v  otázkách  pochybných 
aneb  při  věcech  rázu  vedlejšího.  Jasným, 
přesným  postupem  ve  výkladu  a  dovozo- 
vání, soustavným  pořádkem,  přehlednou 
úpravou  a  klidnou  formou  slynul  vůbec  již 
jako  paedagog;  přednosti  tyto,  spojené  s  dů- 
myslem a  výtečnou  znalostí  odbornou  a 
mimo  to  majíce  ku  pomoci  neobyčejnou  zá- 
sobu vzdělání  povšechného,  činily  z  M-a 
v  otázkách  včdeckých  a  při  sporných  záha- 
dách bojovníka  nenahraditelného.  Luther  věc 
tu  výborně  postřehl  a  sdružil  se  nerozlučně 
s  M-em,  říkaje  o  sobě,  že  jest  pouze  »hrubý 


66 


Melanin  —  Melanky. 


dřevorubec,  jemuž  průseky  jest  mýtiti;  avšak 
mistr  Filipp  chutě  rozsévá  a  zalévá,  an  Bůh 
udělil  mu  svých  darů  v  hojnostic;  proto 
také  v  případech,  kde  míněni  obou  se  růz- 
nila, varoval  se  vůči  M-ovi  obvyklé  drsné 
příkrosti.  Z  humanistického  stanoviska  světla 
nabývá  i  káraná  nezřídka  v  povaze  M-ově 
povolnost,  neshodující  se  vSude  se  skuteč- 
ným přesvědčením,  jednak  vzhledem  k  Lu- 
therovi,  jednak  vzhledem  k  nátiskům  po  válce 
Šmalkaldské;  určovalaf  jednání  ono  vyšší  po- 
hnutka, by  totiž  dosažené  výsledky  refor- 
mační nepřišly  na  zmar  buď  vnitřním  roz- 
brojem aneb  nevčasným  odporováním.  — 
Jako  theologie  bez  humanismu  nepovznáší 
se  k  dokonalosti,  tak  děie  se  též  s  ostatními 
védami ;  proto  M.  po  celý  život  horlil  o  zve- 
lebení škol  a  činností  v  tomto  směru  pojistil 
si  nejvděčnější  památku.  Čestný  název  >prae- 
ceptor€,  již  od  vrstevníkův  obecně  mu  při- 
kládaný, podnes  nepozbyl  lesku.  M.  pečoval 
o  řádnou  organisaci,  vzdělával  učitelstvo  a 
pro  veškcren  téměř  obor  nauk  sám  spisoval 
knihy  učebné.  V  klassicích  starověkých  spa- 
třuje základ  osvěty  a  zušlechtění ;  cesta 
k  nim  otvírá  se  důkladným  studiem  gram- 
matiky.  Latinou  činí  se  počátek ;  brzkou  lek- 
turou  předmět  se  oživuje,  smysl  pro  ryzost 
jazyka  a  lepotu  formy  se  probouzí;  Teren- 
tius,  Plautus,  Cicero  jsou  první  na  řadě. 
K  lektuře  pojí  se  stilistická  cvičení,  napo- 
dobování, deklamacc,  disputace,  básnické 
pokusy;  bezvadná  výmluvnost  {eloquentia)  je 
vrcholem.  K  řečtině,  jež  poskytuje  klíč  ku 
bráně  vědecké,  přistupuje  se  později.  Na 
těchto  zásadách  M.  pořizoval  své  knihy 
učebné  a  rukověti  vědecké,  grammatiku  ře- 
ckou (1518),  latinskou  (1526),  jež  doplněna 
byvši  syntaxí  (1532)  všeobecně  se  rozšířila 

Si  s  českými  glossami  několikrát  vydána), 
etné  výklady  a  úvody  ke  klassikům  {anno- 
tationes,  commentarii^  scholia,  prolegomena), 
obsahy  a  rozbory  (enarrationes,  argumenta, 
disposittones),  latinské  překlady  z  řečtiny 
(Euripides^  Pindaros,  Theognis,  několik  řeči 
Demosthenových^  Aischines  proti  Ktesifontovi ^ 
Lykurgos  proti  Leokratovi,  řeči  \  Thukydida 
a  j.).  Sem  hledí  též  trojí  vzdělání  jeho  rhe- 
toriky  (1619,  1621, 1531)  a  proslulé  dialektiky 
(1520,  1527.  1647)  i  řada  znamenitých  před- 
nášek řečnických  (declamationes),  kteréž  při- 
činěním M-ovým  od  r.  1524  na  universitě 
vitcmberské  zobecněly.  Značnou  váhu  vzdě- 
lávací přičítal  také  skládání  básní  latinských 
a  povzbuzoval  k  tomu  nejen  pochvalou, 
nýbrž  i  vlastním  příkladem.  —  Nauky  filoso- 
fické M.  vzdělával  methodou  eklektickou, 
drže  se  v  základech  Aristotela  a  ponechá- 
vaje rozhodčí  platnost  názorům  křesťanským. 
Mimo  výklady  děl  Aristotelových  (Částí  ťo- 
litiky  a  Ethiky  Nikomachovy)  a  Ciccronových 
Officií  jsou  Čelnější  jeho  spisy  v  oboru  tom: 
De  anima  (1540,  1553);  Initia  doctrinae  phy- 
sicae  (1549)  a  Ethicae  doctrinae  elementorum 
libí  i  liuo  (1550).  —  Z  ostatních  odvětví  lite- 
rárních připomenouti  jest  hlavně  ještě  latin- 
ské zpracování  a  rozšíření  oblíbené  kroniky 


Karionovy,  Chronicon  Carionis  (1558—1560), 
podávající  v  osnově  čtyř  monarchií  dějiny 
lidstva  od  stvoření  světa  až  do  Karla  Veli- 
kého; pokračování  až  po  Maxmiliána  II.  se- 
stavil KaŠp.  Peucer,  M-ův  zet  (české  vzdě- 
lání pořídil  Daniel  Adam  z  Veleslavína).  — 
Celkové  vydání  spisův  M-ových,  »Philippi 
Melanchthonis  Operac  (red.  Bretschneider  a 
Bindseil,  Halle  a  Brunšvik,  1834—60,  28  dílů), 
obsaženo  jest  ve  sbírce  » Corpus  reformáte- 
rume;  vřazena  tam  i  rozsáhlá  korrespon- 
dence,  pro  poznání  snah  a  styků  M-ových 
předůležitá.  V  bohaté  literatuře  o  životě  a 
působení  M-ově  vynikají  ze  starších:  Heppe, 
Ph.  M.,  der  Lchrer  Deutschlands  (Marburk, 
1860);  Schmidt  Carl,  Ph.  M.,  Leben  und 
ausgewahlte  Schriften  (Elberfeld,  1861);  z  no- 
vějších: Hartfelder,  M.  als  Praeceptor  Ger- 
maniae  (>Monum.  Germ.  Paedagogicac,  VII., 
r.  1889);  týž,  Melanchthoniana  Paedagogica 
(1892);  Lósche,  Melanthons  Beziehungen  zu 
Oestcrreich-Ungarn  (»Jahrbuch  f.  d.  Gesch. 
d.  Protestantismus  in  Oesterr.*,  1897;  roz- 
prava důležitá  pro  poznání  styků  s  českými 
humanisty).  Tltř. 

Melanin  (z  řec.)  je  tmavé,  železité  bar- 
vivo živočišné  v  podobě  drobných  zrnéčck. 
Shledáván:e  je  v  zevní  vrstvě  cevnatky  oční, 
kdež  tvoří  tmavou,  pro  světlo  neprostupnou 
vrstvu,  a  pak  v  kůži  ve  vrstvě  Malpighiové, 
jmenovitě  u  černochů.  U  nižších  obratlovců, 
zvi.  u  obojživelníků  a  ryb,  jsou  buňky  ob- 
sahující m.  zvláště  vyvinuty  a  rozvětveny. 
Za  stavů  pathologických  vyskytuje  se  m 
v  nádorech  (viz  Mel  a  no  ml  a  objevuje  se 
někdy  též  v  moči  (melanurie),  Sr^, 

Melanippé,  v  řeckém  mythu  Amazonka, 
sestra  královny  Hippolyty  neb  Antiopy,  ve- 
dla Amazonky  proti  Frygům,  byla  zajata  Hé- 
raklcem  a  vykoupena  pasem  Hippolytiným ; 
usmrcena  Telamónem.  klk. 

MelanlppldéB  starší  a  mladší  v.  Dithy- 
rambos. 

Mel&nit,  nerost,  v.  Granát  1). 

Melanky,  u  Malorusův  oslava  posledního 
dne  v  roce  (31.  pros.,  dne  sv.  Melanie),  při 
níž  obléká  se  jeden  chlapec  do  ženských  šatů 
za  pannu  M-ku,  druhý  jmenuje  se  Vasilj- 
kem  (1.  ledna  jest  sv.  Vasilije  Velikého), 
třetí  lest  přestrojen  za  hrbatého  dědka 
s  dlouhou,  šedivou  bradou.  Tato  veselá  dru- 
žina vydává  se  na  pouf  pod  okna,  kdež  pě- 
jíc milostné  písně  a  přejíc  štěstí  v  příštím 
roce  sbírá  dárky.  Někdy  připojují  se  k  nim 
ještě  jiné  masky,  cikán,  koza,  voják  a  pod., 
a  v  některých  krajích  druží  se  k  tomu  starý 
obyčej  vytahovati  z  kůlny  pluh  a  obřadné 
orati  brázdu.  A.  N.  Veselo vskij  soudí  z  ně- 
kterých podrobností  při  této  oslavě,  jež  jeví 
podobu  s  pověrami  o  Bertě  (Perchtě)  na  Zá- 
padě, že  jest  mezi  M-kou  a  Bertou  nějaký 
starobylý  vztah;  jest  to  však  spíše  prostá 
shoda  sousedních  dní,  posledního  v  roce 
starém  a  prvního  v  roce  novém,  a  přirozené 
city  a  přání,  jež  z  toho  plynou.  —  Srv.  A.  N. 
Veselovskij  v  >Zapiskách  Akademie  Naukc 
(sv.  37.,  kn.  2.,   str.  196.);   Sumcov,  Očerki 


Melano Melantrich. 


57 


malor.  apokr.  (114—16);  Kolber^,  Pokacie 
(I.,  121);  Golovackij,  Pésni  (III,,  145). 

Malano-  v  řec.  složeninách  =  čerň  o-. 

Kalaaoipaster  Corda,  rod  hub  ze  řádu 
bři chatek  (Gasteromycetes)  z  podřadí  Hy- 
menogastrei,  Plodnice  velkosti  ořiáku  až  veice 
slepičíbo,  tvaru  okrouhlého  neb  nepravidelně 
hhzovitého,  mají  zevně  okrovku  tlustou,  ko- 
iovitou,  od  vnitřní  massy  neoddělitelnou, 
žlutohnědou,  hnědou  nebo  Šedohnědou,  po- 
krytou spletí  kořínkovitých  vlakének  (myce- 
liálnich  svazků),  uvnitř  pak  chovají  výtruso- 
rodé  pletivo  {gleba)  prostoupené  četnými  ko- 
můrkami okrouhlými,  obsahujícími  massu 
sprvu  vločkovitou,  výtrusy  začernalou,  po- 
zději černou,  kaáovitou,  s  výtrusy  hladkými. 
Všecky  druhy,  jichž  jest  známo  7,  hlavně 
z  Itálie,  rostou  v  lesích  pod  zemí.  V  indi- 
ckých pohořích  vyskytuje  se  jedlý  M.  duňs- 
simus  Cke.  Ič, 

Mrtanom  (řec.)  značí  nádory  pigmen- 
tované barvivem  čokoládového  tónu.  Jsou 
jednak  neškodné,  jednak  zhoubné.  Neškodné 
m-y  jsou  drobné,  tmavě  hnědé  až  černé  ná- 
dory kožní  zvící  špendlíkové  hlavičky  až 
čočky,  ostře  ohraničené,  nepatrně  nad  po- 
vrch kůže  vyčnívající.  Nádorky  tyto  u  dam 
na  sněhobílé  pleti  byly  pokládány  za  zvláštní 
znamení  krásy  a  druhdy  (rokoko)  i  uměle 
na  plef  vkreslovány  neb  náplastí  černou  na- 
podobovány. Nádory  zhoubné,  zvané  mela- 
nosarkomy,  tím  se  liší  od  ostatních  druhů 
nádorů  zhoubných,  že  jak  původní  nádor, 
tak  i  metastasy  jeho,  obyčejně  nesčetné,  po 
všem  těle  ve  všech  orgánech  z  původního 
nádoru  krevní  cestou  rozseté,  zabarveny  jsou 
zvláštním  pigmentem,  mel  ani  n  nazvaným, 
do  světle  až  temně  hnědá,  ba  až  do  černá. 
Obojí  nádory  vznikají  z  buněk  pigmentových, 
t  j.  z  takových  buněk  vazivových,  které  již 
v  normálním  těle  stále  opatřeny  jsou  hně- 
dým barvivem.  Pigmentové  buňky  leží  v  pa- 
pillámé  vrstvě  kůže,  pak  v  oku  v  lamina 
fusca  chorioidea,  kde  vytvářejí  pod  sítnicí 
temné  pozadí  nevyhnutelné  pro  vidění  zá- 
roveň s  epithélovými  buňkami  pigmentovými, 
a  konečně  v  nejvnitrnějším  obalu  mozko- 
míchovém,  v  pia  mater,  a  zde  hlavně  na 
kmenu  mozkovém  a  v  horní  Části  míchy. 
Z  těchto  tři  oblastí  vycházejí  zhoubné  ná- 
dory melanotické.  Nejčastěji  z  oka,  pak  z  kůže, 
nejvzácněji  z  pia  mater.  Drobnohledným  vý- 
zkumem přesvědčujeme  se,  že  obojí  nádory 
složeny  jsou  z  množství  vřetenitých  i  hvěz- 
dovitých  buněk  pigmentem  prosycených  a 
opatřených  z  pravidla  bohatou  sítí  kapillár- 
nou.  Rozdíl  mezi  oběma  jest  jen  stupňový: 
dokud  naevus  nevzrůstá  a  jeho  buňky  zůstá- 
vají ostře  ohraničeny  od  okolní  tkané,  jest 
neškodný ;  jakmile  po  zdráždění  naevu  zraně- 
ním, leptáním  nebo  macerací  (zejména  v  pod- 
paží a  ohanbi)  tkáň  pigmentová  počne  bujeti 
do  hloubky  cevstvem  mízním  a  krevním, 
mění  se  neškodný  nádorek  v  zhoubnou  cho- 
robu, která  neodvratnou  smrtí  končí.  Kml, 
Melanophyoeae,  bot,  v.  Chaluho  vité. 
MelanoBarkomy  v.  Melanom. 


MelaaóslnapU  DC  jest  podrod  hoř- 
čice, v.  Sinapis. 

MelAi&Ofllfl  kůie  jest  zabarveni  kůže  do 
temně  žlutohnědá  až  šedohnědá,  způsobené 
zvýšeným  nahromaděním  barviva  v  chro- 
matoiorech  kůže.  M.  jest  následkem  dlouho- 
trvajícího překrvení  kůže,  které  nejčastěji 
vyskytuje  se  po  aíTekcích  kožních  způsobu- 
jících svrbění.  JCmi. 

MelaaoBkop  v.  Erythroskop. 

Helaaosomata,  název  skupiny  brouků, 
zahrnující  v  sobě  Čeleď  Tenebrionidae  a  Alle' 
culidae,  Kpk. 

Melaaterity  skalice  zelená,  v  přírodě 
jen  velmi  vzácně  bývá  vykrystallovaná;  na 
krystallech  umělých  možno  zjistiti  souměr- 
nost jednoklonnou.  Obyčejně  tvoři  m.  napo- 
dobující tvary  krápnikovité  neb  ledvinité,  ná- 
lety na  kyzu  železném  a  na  horninách  jej 
obsahujících.  r=2,  /ř=l-8— 1*9.  M.  jest 
FeSO^+7  H^O,  což  činí  v  7,  '^589  FeO, 
28-79  50,  45-32  //,0.  Ve  vodě  se  rozpouští 
a  má  chuf  nasládlou,  svírá vou.  V  přírodě 
vzniká  m.  velmi  zhusta  při  rozkladu  želez- 
ného kyzu.  M.  nacházíme  jako  velmi  častou 
novotvořeninu  v  dolech,  zvláště  ve  starých 
štolách,  na  ložích  uhelných  a  pod.,  na  př. 
v  Čechách  v  kamenečných  břidlicích  (Barr. 
ét.  B)  u  Hromic  a  Chotiny  blíže  Plzně,  u  Nu- 
čic,  na  Letné  v  Praze  a  j.  v  oboru  břidlic 
zahořanských,  na  Moravě  v  uhelných  dolech 
u  Rosic,  na  Slovensku  v  dolech  Štávnických 
a  j.  Uměle  připravuje  se  skalice  zelená  v  to- 
várnách z  kyzu  železného  a  užívá  se  jí  hojně 
při  výrobě  inkoustu,  modři  berlínské  a  j. 
praeparátů,  v  barvířství  i  tiskařství.  Pr.Sl-k. 

Mel ftn thaoeae,  bot,  t.j.Colchicaceae 
(v.  t). 

Melaathoa  v.  Melanchthon. 

Meliu&trioh  Jiří  z  Aventina,  knihtiskař 
český  (*  1511  v  Rožďalo vících  na  Boleslav- 
sku  —  1 19.  list.  1680  v  Praze].  Dle  rodu  na- 
zýval se  asi  Černovlásek  a  dle  rodiště  slul 
Rožďalovský.  Stud.  v  Praze  a  stal  se  tu  ba- 
kalářem r.  1535.  Vydav  se  potom  na  cesty, 
poslouchal  ve  Vitemberce  Melanchthona,  do- 
šel až  do  Nizozemí,  ve  Švýcařích  pak  pobý- 
val zvi.  v  Basileji,  kde  v  slavné  tiskárně  Fro- 
beniově  poznal  slovutného  krajana  Zikmunda 
z  Jelení,  posléze  zdržoval  se  v  Norimberce, 
proslulém  knihtiskem  a  dřevoryjectvím.  Tak 
M.  v  cizině  nabyl  nejen  vědomostí  theorc- 
tických  (v  theologii  a  literát,  staroklass.),  ale 
poznal  i  význam  umění  knihtiskařského.  Vrá- 
tiv se  do  vlasti  asi  po  7  letech,  žil  na  Mo- 
ravě v  Prostějově  a  přijat  za  korrektora 
v  tiskárně  Jana  Gůnthera.  Tu  dal  se  i  do 
překládání  traktátu  superintendenta  lúnebur- 
ského  Urbana  Regia,  Rozmlouváni  o  krásném 
kázání  Kristově  dvěma  učedlníkům  do  Emaus 
jdoucím  (věno v.  p.  Janu  z  Pernšteina,  majit. 
Prostějova,  a  vyd.  tu  r.  1545,  opět  v  Praze 
v  1.  1571  a  1575).  Vrátiv  se  do  Prahy  M.  do- 
šel společnictví  u  tiskaře  Bartol.  Netolického 
na  Menším  Městě  Pražském.  Tu  pak  nejprve 
pečoval  o  nové  vydání  bible,  jejíž  stálý  od- 
byt zajištěn  byl  tehdejším  duchem  nábožen- 


58 


Melanurie  —  Melas. 


ským.  Při  úpravé  hned  prvního  vyd.  i  dal- 
ších pomočen  byl  mu  bývalý  kancléř  staro- 
městský Sixt  z  Ottersdorfa,  jenž  přeložil  III. 
kn.  Makkabejskou  a  přidal  i  přehled  cest 
sv.  Pavla.  Na  textu  dosavadním  mnoho  ne- 
měnili a  přece  vytýkáno,  že  bible  »zmelant- 
richována*,  t.  j.  upravena  pro  potřebu  vŠech 
vyznání.  První  vydání  této  bible  opatřeno 
částečně  novými  dřevoryty  umělců  norim- 
berských a  vyšlo  r.  1549,  tiskem  ještě  dosti 
hrubým.  Nedlouho  potom  (1552)  Netolický 
zemřel,  a  M.  sám  převzal  tiskárnu,  již  pře- 
nesl na  Staré  Město.  Tu  se  také  oženil  a  na- 
byl práva  měšťanského  i  vážnosti.  Maje  stálé 
spojení  s  cizinou,  nejen  s  Norimberkem,  ale 
i  s  Frobeniem,  zdokonaloval  postupně  svůj 
závod,  tak  že  se  stal  brzy  předním  zástupcem 
svého  umění  (archi typografem \  Vývoj  ten  je 
patrný  zvi.  na  vydáních  biblí,  jež  potom  vy- 
tiskl opět  r.  1557,  1561  (jen  částečně,  první 
a  posl.  archy),  r.  1570  (pěkným  novým  pís- 
mem 8  novými  rytinami),  r.  1577  (věiíov.  cis. 
Rudolfovi  II.).  I  tiskly  se  postupem  času 
v  závodě  jeho  mnohé  vynikající  knihy  té 
doby  také  v  jazyku  německém,  latinském  a 
řeckém,  na  př.  české  i  německé  vyd.  Her- 
báře Mathiolova  (české  Hájkovo  privilego- 
váno i  v  Polště),  Zřízení  zemské  (1564),  Kol- 
dínova  Práva  městská  (1579),  Rvačovskcho 
Masopust  (1580),  slovníky,  klassikové  pro  po- 
třebu školskou  a  j.  Při  všech  však  vydavatel 
dbal  nejen  vkusné  formy,  ale  i  správnosti 
jazykové.  Sám  pokračoval  ještě  v  překládání 
Urbana  Regia,  vydav  jeho  Katechismus  (1547 
a  častěji),  ze  Straněnského  vybral  a  vydal 
Modlitby  (1554  a  opět)  a  j.  Spisů  původních 
od  něho  není.  Uměním  svým  M.  získal  si 
značný  majetek,  nabyl  také  přídomku  již  roku 
1577  od  cis.  Ferdinanda,  nazývaje  se  z  Aven- 
tina.  Pro  svou  potřebu  vystavěl  nové  dům 
v  Sirkové  ul.  (dříve  Kunešovic)  »U  dvou 
velbloudův*,  známý  až  do  nové  doby  pěknou 
stavbou.  R.  1576  přijal  pro  churavost  za  spo- 
lečníka professora  historie  na  universitě  Da- 
niele Adama  z  Veleslavína,  zasnoubiv  jej 
s  dcerou  svou  Annou.  Pochován  byl  M. 
v  kapli  Betlémské,  oslavován  jsa  pro  své  zá- 
sluhy od  mnohých  učených  přátel.  —  Syn 
jeho  Jiří  M.  mladší  zemřel  již  r.  1585  bezdě- 
tek,  tiskárna  pak  přešla  v  dědictví  Velesla- 
vínovo, jenž  v  duchu  tchánově  zdárně  pokra- 
čoval. —  Srv.  Rybička  v  >ČČM.«  (1865);  Ji- 
reček,  > Rukověť*,  II.,  str.  20  a  si.       JNk. 

Melanurie  (řec),  vylučování  m  elán  inu 
v  moči. 

Melanzany  slují  v  Itálii  plody  rostliny 
Solanum  esculentum  Dun.,  v.  Solanum. 

Melas:  1)  M.  Michael  Benedikt,  svob. 
pán,  rak.  vojevůdce  (*  12.  kv(t.  1729  v  Ra- 
delcch  u  Šiíjišova  v  Sedmihradech,  f  31.  kv. 
1806  v  Labské  Týnici  v  Čechách),  započal 
vojenskou  dráhu  jako  kadet  v  21.  pěš.  pluku, 
v  sedmileté  válce,  v  níž  byl  pobočníkem  pol. 
maršálka  Dauna,  postoupil  na  setníka,  stal 
se  r.  1771  majorem  v  34.  pčš.  pluku  a  roku 
1777  podplukovníkem  a  velitelem  praporu 
granátníků.    R.  1781  jmenován  plukovníkem 


7.  kyrys.  pluku,  r.  1788  přesazen  k  10.  kyrys. 
pluku,  s  nímž  bojoval  v  turecké  válce,  stal 
se  r.  1789  generálmajorem,  r.  1794  podmar- 
šálkem  a  r.  1799  generálem  jízdy.  —  U  Ze- 
muné  převzal  velitelství  brigády  po  hraběti 
Strassoldovi  a  r.  1793  obdržel  po  vypuknutí 
války  brigádu  při  operující  armádě   na  řece 
Sambre,  stál  jako  polní  podmaršálek  r.  1794 
v  přidělení  při  sboru  generála  jízdy  hraběte 
Blankensteina  na  dolením  Rýnu  a  převzav 
velitelství  sboru  obsadil  v  září  r.  1794  Ober- 
kail  a  Spangen,    načež  dobyv  skvělého  ví- 
tězství   u    Kaiserslautern,    upevnil   se   blíŽe 
Blankenheimu,  které  postavení  1.  říj.  opustiv 
spojil  se  u  Pulichu  se  sborem  Nauendorfo- 
vým.    Dne  1.  pros.  odrazil  vítězně  u  Zahl- 
bachu  útok  franc.  maršálka  Klébera  a  r.  1795 
měl  účast  na  vítězství  u   Mohuče  a  dobytí 
Mannheimu.  Nejskvělejších  vavřínů  získal  si 
M.  ve  válečném  tažení  r.  1799  v  Itálii,  kde 
po  odchodu  Beaulieua  převzal  dočasně  vrchní 
velení.    Dne  27.  a  28.  dub.  dobyv  Cassana, 
byl  za  to  vyznamenán  kommandérským  kří- 
žem řádu  Marie  Terezie  a  jmenován  maj et- 
nikem drag.  pluku  č.  6.    V  násl.  společném 
působení  s  ruským   maršálkem   Suvorovem 
porazil   18.  a  19.  čna  frc.  vojevůdce  Macdo- 
nalda v  kruté  bitvě  na  řece  Trebbii  a  dobyl 
15.  srp.  vítězství  u  Novi.    Když  Rusové  od- 
táhli, stal  se  M.  samostatným  vrchním  velite- 
lem rakouské  armády  asi  40.000  m.  v  Itálii, 
která  pod  ním  vítězně  bojovala  18.  září  u  Sa- 
vigliana,  vzala  útokem  19.  říj.   Beinate,   do- 
byla 4.  list.  vítězství  u  Genola  nad  Cham- 
pionnetem  a  Cuneo  tak  působivě  obléhala, 
že  se  19.  list.  vzdalo.    Po  těchto  úspěších 
mohl   M.  z  jara  r.  1800  postoupiti  k  franc. 
hranicím  a  chystati  se  k  vpádu  do  Provence, 
od  čehož  však  musil  upustiti,  když  Bona- 
parte překročiv  Alpy  objevil   se   v   zádech 
rak.  armády  a  M-ovi  hrozilo  přerušení  spo- 
jení s  Rakouskem.  Odhodlal  se  proto  u  Ma- 
renga  k  rozhodnému  boji,  který  14.  čna  nastal 
a  již  již  k  vítězství  Rakušanů  se  klonil,  kdyŽ 
nenadálé  sl*  objevení  sešilo  vacích  vojů  fran- 
couzských pod  generálem  Desaixem  rozhodlo 
bitvu    ve    prospěch   Francouzů.    M.   ztrativ 
v  bitvě  dva  koně  pod  sebou  a  sám  byv  ra- 
něn, přece  až  do  poslední  chvíle  nevzdal  se 
velení.  Po  bitvě  věnoval  velící  konsul  Bona- 
parte M-ovi  čestnou  šavli  v  Egyptě  ukoři- 
stěnou  na  důkaz  zvláštní  úcty,  jakou  v  ném 
vzbudilo  hrdinné  si   počínání   rak.  armády. 
V  Alessandrii  uzavř«:na  konvence,  dle  jejíhož 
ustanovení  musilo  rakouské  vojsko  pevnosti 
opustiti  a  ustoupiti  za  řeku  Mincio.  Vysílen 
dlouholetými  námahami  na  bojištích,  opustil 
stařičký  M.  armádu,  stav  se  v  létě  r.  1800  ve- 
lícím generálem  ve  Štýr.  Hradci  a  brzy  po- 
tom v  Čechách.    R.  1803  odebral  se  na  od- 
počinek do  Lab.  Týnice.  DkL 

2)  M.  H  e  i  n  r  i  ch ,  politik,  spisovatel  a  bás- 
ník sedmihradských  Sasíků  (♦  1829  v  Múhl- 
bachu  v  Sedmihradech  —  t  1894  v  ŠigiSově), 
vystudovav  práva  vstoupil  do  státní  služby, 
v  níž  stal  se  r.  1863  radou  soudního  dvoru 
v  Elisabethstadtu  a  t.    r.  vystoupiv  zahájil 


Melasa  —  Melbournc. 


59 


advokátní  praxi  v  SigiiovC-.  zabývaje  se  pFi 
lom  politikou.  Politický  programm  sedmi- 
hradských SaaikAv  z  r.  1890  je  po  vétái  části 
jeho  dílem.  Tiskem  uveřejnil:  Fran^Ssische  u. 
atagyarische  Dichtungen  in  metriKlier  Utbtr- 
tttiung  (Vid.,  1885);  Gediehte  von  Alexander 
Petójl  aui  dem  MagyariKhen  ůbtrtragtn  (Si- 
biň,  JSQl);  napsal  ^ctné  básně  v  nčm.  jazyku 
a  sasíckém  náfcčí,  i  nichl  ncjvétáí  část  uve- 


Hslftstomaoeas,  o  d  u  I  o  v  i  t  é ,  čeleď  rost- 
lin I  řádu  myrtokvétých,  lahrnujícf  po 
vAtSiné  přfmé,  řidčeji  plaiivé  n,  popínavé  by- 
liny nebo  kře  a  stromy  s  listy  vstřícnými, 
zřídka  přeslen énými,  obyčejné  celokrajnými, 
a  B  kvéty  buď  ojedínélými  nebo  v  různých 
kvétenstvich,  pravidelnými,  obojakými.  4— S 
(6— 10)eetnými.  Tyčinek  jest  2krát  tolik  jako 
plátků,  zřídka  mnoho,  a  bud  stejných  nebo 


řcjněna    v   časopisech   íSiebcnburg.    Volka- 1 
frcundi  a  >Sachsischcr  Hausfreund*. 

KsUm  v.  Cukr,  str.  766^,  Lihovar- 
stvi,  str.  36. 
Mclsanuk  (řec),  černá  plama  na  kůii. 
Halaaoma,  zoul.,  v.  Lina. 
■•lastoma  L.,  odulc.  rod  rostlin  z  čel. 
odulovitých  (Mtlaftomaeeae),  vyznačený 
kalichem  trubkovitým  5  (4—6—10)  klaným , 
uítův  padavých,  a  korunou,  jejiž  plátky  stří- 
dají se  s  kaliSními  Tyčinek  jest  často  2krát 
tolik  jak  plátků,  zřídka  toliktéi,  opatřených 
u  zpodiny  pražniků  2  ostruhami  n.  Štétínami. 
Plod  jest  5(4— 6)pouzdrá  bobule  se  semeny 
Uicovitými.  Ponévadí  bobule  mnohých  druhfl 
pysky  černé  zbarvují,  dáno  rodu  tomu  ono 
jmĚno  (fiťliiff=  černý,  oiofin  =  ústa).  M.  ob- 
sahuje nékolik  druhli  křú  rostoucích  v  jiho- 
vých.  Asii  a  Da  ostrovech  Indického  ukeánu, 
I  nichi  nejen  plody,  ale  í  listy  prospívá  na 
pF,  M.  matabaricum  L.,  O.  malabarská,  a 
M.  maluecanum  Blum.,  o.  molucká.  Hobule 
posledního  druhu  dávají  dětem,  aby  ncmo- 
čily  do  postele,  a  listů  požívají  s  listím  pe- 
přovým proti  kaili.  Dii. 


střídaví  rozličné  délky,  v  poupčti  vyvinu- 
tých s  praSniky  často  spoicčným  otvorem  se 
vypraSujicimi  a  u  zpodiny  přívěsky  ozdobe- 
nými. Mezi  trubkovitém  n.  zvonkovitým  lůí- 
kem  a  semenníkem  jest  nčkolik  podélných 
pouzder.  Scmenník  jest  4— 5',2— 15)pouzdrý 
a  chová  na  středních  semenicích  mnoho  va- 
jíčík,  dorůstají!  buď  v  bobuli  s  kalichem 
srostlou  nebo  v  tobolku  prostou,  chlopnitou 
schlopnémi  uprostřed přchrádkatými.  Drobná 
semena  jsou  různotvarná  a  bezbilečná  s  rov- 
ným n.  křivým  zárodkem.  M.  obsahují  asi 
1800  skoro  výhradní  tropických,  najme  ame- 
rických druhův  a  zachovaly  skrovné  zbytky 
již  z  doby  třeli  horní.  Prospívají  jednak  chut- 
nými bobulemi,  jejichž  SCávy  i  k  barvení 
tovarů  se  uiivá,  jednak  často  léčivými,  von- 
nými, i  místo  čaje  užívanými  lupeny,  Typi- 
cký rod  jest  Melatioma.  DůJ. 

Mslbonma  |mĚlbórn].  hl.  město  hritsko- 
australské  kolonie  Victorie,  leží  na  37"  49'  53" 
j.  Š.  a  144" 58'  42"  v.  d.  nad  ř,  Yarra-Varra, 
4  km  od  ústi  jejího  do  Hobsonova  zálivu, 
ve  výii  30  m  n.  m.  Má  průměrnou  roční 
střední  teplotu  14-1''C  (led.  19'1''C,  řc  8-7°C) 


60 


Melbourne. 


8  absol.  extrémy  44®  C  a  —  2-8®C;  deště  padá 
prům.  66  cm  za  rok,  sníh  ležel  teprve  dva- 
krát od  založení  města.  Vlastní  město,  M. 
City,  rozkládá  se  na  pr.  břehu  ř.  Yarra-Yarra, 
kolem  něhož  skupeno  15  jiných  měst,  jež  mají 
sice  z  části  vlastní  správu,  ale  přece  jsou 
v  úzké  souvislosti  s  vlastním  místem.  Tato 
skupina  měst,  vesměs  velmi  pravidelně  dle 
vzoru  severoamerického  vystavěných,  oplývá 
velkým  množstvím  veřejných  parků,  zahrad 
a  náměstí  pokrytých  sady.  Střed  města  jest 
ovšem  M.  City,  sídlo  úřadů,  ústavů  veřej- 
ných a  obchodních  domů.  Tu  stojí  budova 
parlamentní  s  bibliotékou,  universita  se  se- 
mináři a  museem  v  gotickém  slohu,  obrov- 
ská budova  veřejné  knihovny  (300.000  sv.) 
s  peristylem  z  korinthských  sloupů,  obsahu- 
jící též  národní  galerii  a  průmyslové  museum, 
palác  justiční,  palác  guvernérův,  hvězdárna, 
radnice  s  obrovskými  varhanami,  státní  po- 
kladna, mincovna,  protestantská  kathedrála 
sv.  Pavla,  katol.  kostel  sv.  Patrika,  nádherné 
banky  a  hotely.  Voda  pitná  přivádí  se  mo- 
hutnými rourami  z  umělého  jezera  32  km 
vzdáleného,  jež  utvořeno  uzavřením  údolí 
říčky  Plenty  hrází  u  Yan-Yeanu  nákladem 
1,388.564  lib.  sterl.  Vnitřní  město,  založené 
r.  1835,  s  připojenými  předměstími  mělo 
r.  1896  již  451.160  obyv.  (1841:  4440,  1846: 
10.945,  1851:  23.143,  1891:  66.391).  Z  před- 
městí vyniká  počtem  obyvatelstva  a  krás- 
ným parkem  South  M.,  Carlton  má  vy- 
nikající park  a  hlavní  hřbitov,  Flemington 
velkou  jízdní  dráhu,  přístavem  jest  předměstí 
Port  M.  Mezi  obyvatelstvem  jest  mnoho 
Nčmců  a  Číňanů.  M.  jest  sídlem  guvernéra, 
vlády,  parlamentu,  nejvyššího  soud.  dvoru, 
katol.  arcibiskupa  a  anglikánského  biskupa, 
28  konsulů  (rak.-uherského),  mincovny,  štábu 
a  stálého  koloniálního  vojska,  jakož  i  stanicí 
14  koloniálních  válečných  lodí.  Universita, 
založená  r.  1854,  měla  r.  1898  686  poslucha- 
čův a  bibliotéku  o  25.000  svazcích;  dále  jsou 
tu  4  reálné  školy,  král.  společnost  nauk  se 
115  členy,  národní  galerie,  průmysl,  museum, 
v  němž  konají  se  odborné  kursy,  několik  ve- 
řejných biblioték,  7  klubů,  5  divadel  a  vy- 
chází tu  25  časopisů.  Z  humanitních  ústavů 
budiž  jmenováno  5  nemocnic,  ústav  pro 
choromyslné,  pro  slepé,  sirotčinec,  stra- 
vovna  pro  přistěhovalce,  pro  lodníky  atd. 
Hlavními  produkty  průmyslu,  jenž  hojně 
podporován  vysokými  ochrannými  cly,  jsou 
mouka,  pivo,  lihové  nápoje,  vlněné  zboží, 
cihly,  hliněné  zboží,  mýdla,  tabák,  doutníky, 
hospodářské  stroje  a  nářadí,  vozy  atd.  V  M-né 
soustřeďuje  se  skoro  v.škerý  obchod  kolonie 
Victorie  i  přilehlých  částí  Nového  Walesu. 
Město  spojeno  jest  s  mořským  přístavem 
Port-M-m  železnicí  4  km  dlouhou,  jež  do- 
jíždí až  k  přístavním  molům.  Záliv  Hobso- 
nův  poskytuje  místa  pro  800  lodí  k  přistání, 
jež  děje  se  u  hrází  při  Port-M-nu  nebo  na- 
proti při  Williamstownu.  Vyzbrojené  lodi 
válečné  přistávají  vně  Point-Gellibrandu.  Nej- 
nověji řeka  Yarra-Yarra  tou  měrou  regulo- 
vána, prohloubena  a  rozšířena,  že  lodi  s  po- 


norem 7*30  m  mohou  přistávati  při  nábřežích 
po  obou  březích  v  délce  2V2  km.  Zřízen  též 
nový  bassin,  umožňující  přístup  do  řeky, 
největší  na  světě,  o  ploše  40*65  ha,  o  délce 
nábřeží  3480  m,  stačící  pro  55  lodí  92  m  dlou- 
hých. R.  1893  přistálo  tu  1604  lodi  o  1,921.677  /, 
odplulo  1563  lodi  o  1,873.110  ř;  r.  1895  při- 
plulo 1655  lodí  s  nákladem  2,062.809  t  a  od- 
plulo 1608  lodí  o  2,021.204  t.  Obch.  loďstvo 
města  čítalo  r.  1893  428  lodí  o  92.840 1,  z  nichž 
154  parníků  o  47.620  t  Pravidelné  spojení 
s  M-m  udržují  zejména  Peninsular  and  Orien- 
tal  Steam  Navigation  Cy.,  Messageries  mari- 
times,  Scveroněm.  Lloyd,  Oceánie  Steamship 
Cy.,  Dcutsch-Australische  Dampfschiffahrts- 
gesellschaft;  evropská  pošta  jde  parníkem 
do  Adelaidy  a  odtud  drahou  do  M-nu.  Že- 
leznice udržují  spojení  ve  12  směrech,  z  nichž 
nejdůležitější  jsou  Northern  Railway,  spoju- 
jící M.  s  Échukou,  North  Eastern  Railway 
přes  Wodongu  k  Sydncyi,  Eastern  Railway 
k  Bairnsdalu  a  Western  Railway  k  Ballaratu, 
Servicctonu  aAdelaidě;  2  kabely  spojují  M. 
sTasmanií.  Kommunikaci  místní  udržují  dráhy 
uliční  s  parním  neb  elektrickým  pohonem. 
R.  1893  přivezeno  zboží  za  10,438.901  lib.  st, 
vyvezeno  za  11,550.209  lib.  st.,  totiž  78%  pří- 
vozu a  877o  vývozu  celé  kolonie.  Přiváží  se 
hlavně  textilní  a  módní  zboží,  šatstvo,  vý- 
robky rukavičkářské  a  obuvnické,  kůže,  ná- 
bytek (za  10.000  lib.  st.  dováží  se  ročně  ná- 
bytku z  ohýbaného  dřeva  z  Rakousko-Uher- 
ska),  papír,  svíčky,  železo,  ocel  i  nástroje 
kovové,  koleje  železniční,  zlato,  vlna,  živá 
zvířata,  pivo,  mošt,  lihové  nápoje,  víno,  ta- 
bák a  doutníky,  olej,  petrolej  a  dřeva;  vy- 
váží se  vlna,  kůže,  živá  zvířata,  konservo- 
váné  maso,  mouka,  pšenice,  ječmen,  rýže, 
brambory,  slad,  cukr,  máslo,  sýr,  mýdlo, 
obuv,  zlato  ražené  i  neražené  a  stříbro.  Ob- 
chodu slouží  obchodní  komora,  43  banky, 
bursa,  mnoho  pojišťoven,  5  velkých  tržnic, 
velká  výstavní  budova,  nádherné  domy  ob- 
chodní se  skvostnými  krámy.  Zátoka  Port- 
Philippská  byla  objevena  r.  1802,  ale  teprve 
r.  1826  vysazeno  tu  oddělení  trestanců  na 
břeh.  R.  1835  založena  tu  osada  stanová 
o  14  osobách  z  Tasmánie.  Město  rychle 
vzrůstalo,  r.  1851  stalo  se  hlavním  městem 
samostatné  kolonie  a  téhoŽ  roku  objeveno 
australské  zlato,  jež  působilo  znamenitě  na 
rychlý  vzrůst  města  a  povzneslo  jeho  důle- 
žitost. dŠ. 

Melbonme  William  Lamb,  viscount, 
státník  angl.  (*  1779  —  f  1848),  studoval 
v  Etoně  a  v  Cambridgei,  r.  1804  stal  se 
v  Londýně  advokátem  a  r.  1806  vstoupil  do 
dolní  sněmovny,  kde  přimkl  se  ke  straně 
umírněných  whigů.  V  1.  1827—28  byl  pod 
Canningem  stát.  tajemníkem  v  Irsku.  K.  1828 
zdědil  po  otci  hodnost  peerskou  a  r.  1830 
byl  v  ministerstvě  Greyově  ministrem  vnitř- 
ních záležitostí;  r.  1834  byl  krátký  Čas  sám 
v  čele  vlády.  R.  1835  bylo  mu  svěřeno  znova 
sestavení  kabinetu,  jehož  chefem  byl  do  srpna 
1841;  v  době  té  nastoupila  královna  Vikto- 
rie, již  M.  tak  první  zasvěcoval  do  umění 


Melbye  —  Meleagros. 


61 


státnického.  Když  sněmovna  odhlasovala 
proti  oěmu  Peelovo  votum  oedůvéry,  od- 
stoupil do  ústraní,  v  němž  setrval  aŽ  do 
smrti.  Srv.  Dunckley,  Lord  M.  (Lond.,  1890). 
O  manželce  M-ově  viz  Lamb  2). 

Melbye  Daniel  Hermann  Anton,  ma- 
líř dánský  (*  1818  v  Kodani  —  f  1875  v  Pa- 
říži), byl  žákem  Eckersbergovým.  NavStíviv 
Marokko  žil  nějaký  čas  ve  svém  rodišti, 
z  něhož  r.  1847  přesídlil  do  Paříže.  R.  1853 
provázel  franc.  poselstvo  do  Turecka.  Vy- 
nikl jako  malíř  moře,  jež  důkladně  znal. 
Z  jeho  obrazů  uvádíme:  Křifdk;  Eddystonský- 
maják;  Jitro  po  bouři;  Námořní  bitva  v  cho- 
botu Kjógeském  (nár.  gal.  v  Kodani)  a  j. 

Meld  {Meltsch\  městys  ve  Slezsku  na  řece 
Moravici,  v  hejtm.  opavském,  okr.  vítkov- 
ském;  má  174  d.,  87  ob.  č.,  7  poL,  929  n. 
(1890),  far.  kostel  sv.  Antonína,  2tř.  šk.,  pš., 
telegraf,  břidlicové  lomy,  pivovar  a  3  mlýny. 
Alod.  statek  (485*14  ha)  se  zámkem,  dvorem, 
parostr.  lihovarem,  parní  pilou  a  kam.  lomy 
drží  Kamil  hr.  Razumovský.  Jihových.  od  M-e 
v  krásném  údolí  Moravice  leží  četné  navště- 
vované Melečské  lázně  (Johannisbrunn, 
v.  t.),  jež  tvoří  ještě  s  jinými  rustikaliemi 
deskový  statek  (163*92  ha),  jejž  drží  Jan 
Schipp.  M.  ode  dávna  příslušela  k  panství 
víkšteinskému,  při  jehož  dělení  obdržela  ji 
za  díl  (1576)  Mandalena  Planknarova  z  Kynš- 
perka.  Tato  provdala  se  za  Adama  Oder- 
ského z  Lideřova,  jenž  druhý  díl  panství 
vikšteinského  koupil  a  s  M-í  spojil.  R.  1671 
panství  vikšteinské  děleno  opět  a  M.  dostala 
se  s  některými  vesnicemi  Anně  Magdaleně 
Oderské  provd.  za  Josefa  Filipa  hr.  z  Hodic. 
Tento  vystavěl  zde  zámek,  založil  osadu  Fili- 
povice  a  přikoupil  ke  statku  některá  zboží. 
Syn  jeho  Matiáš  špatné  hospodařil,  statek 
mu  prodán  (1754);  koupila  jej  kollej  jesuit- 
ská v  Opavě,  po  jejímž  zrušení  připadla  M. 
fondu  studijnímu.  R.  1808  koupil  M.  od  fondu 
toho  Jan  hr.  z  Tenczyna,  po  němž  dědil  Jan 
hr.  Arz  z  Wascku. 

Xélde  v.  Melice. 

Méldajiy :  1)  M.,  M  i  1  č  a  n  y,  ves  v  Čechách 
po  obou  březích  Zlatčho  potoka,  hejtm.  Nové 
Město  n.  M.,  okr.  Opočno,  fara  a  pš.  Dobru- 
ška; 25  d.,  143  ob.  č.  (1890)  živících  se  rol- 
nictvím a  sadařstvím.  Nad  obcí  táhne  se 
chlum  jehličnatým  stromovím  porostlý,  v  němž 
za  války  30leté  skrývali  se  v  zásekách  oby- 
vatelé před  Švédy  z  okolních  vesnic.  Nad 
M.  stával  popi.  dvůr  Srub  nebo  Znahalo- 
vice,  připomínaný  r.  1456. 

2)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Hustopeč, 
okr.  Židlochovice,  fara  a  pš.  Dol.  Kounice; 
98  d.,  613  ob.  č.  (1890),  veřejná  kaple  Na- 
nebevzetí P.  Marie,  2tř.  šk.  a  popi.  dvůr. 

Xelde  Franz,  fysik  německý  (*  1832 
v  Grossenliideru  u  Fuldy),  r.  1859  stal  se 
doktorem  ňlosofie,  r.  1860  soukr.  docentem, 
r.  1864  mimořádným,  r.  1866  řádným  pro- 
fessorem  fysiky  a  astronomie  na  universitě 
v  Mariboru,  kde  jest  zároveň  ředitelem  fysi- 
kálniho  ústavu.  Zabýval  se  hlavně  akustikou, 
o  čemž  svědčí  četné  práce  jeho  experimen- 


tálně, uveřejněné  v  Poggendorífov^ch  a  Wicde- 
mannových  >Annálechc.  Z  větších  prací  M^ 
ových  budtež  uvedeny:  Lehre  von  d.  Schwin^ 
gungscurven  (Lipsko,  1864);  Chladni' s  Leben 
und  Wirken  (Maribor,  1864);  Akustik  (Lips.^ 
1883);  Theorie  n.  Fraxis  d.  astronom.  Zeitbe^ 
stimmungen  (Tubinky,  1876).  nuk. 

Meldola,  m.  v  ital.  pro  v.  Forli  (sev.-vých. 
Itálie),  na  ř.  Ronco,  má  3399  ob.  (1891,  jako 
obec  6281  ob.),  gymnasium,  čilé  hedvábni- 
ctví,  chov  dobytka,  přípravu  sýra  a  mine* 
rální  pramen. 

Meldolla  Andrea  v.  Medulič. 

Meldorf,  město  v  pruském  vlád.  obvodu 
šlesvickém  v  okrese  Súderdithmarschen,  při 
ř.  Miele,  na  pokraji  veliké  bažiny,  na  trati 
Elmshorn-Tondern,  s  3671  ob.  (1895),  větši- 
nou evangelíků,  jest  sídlem  zem.  a  trestního 
soudu,  ma  gotický  chrám,  radnici,  královské 
gymnasium  (zal.  1540),  vyšší  měšfan.  školu, 
museum  starožitností,  poštu,  telegrafní  úřad 
a  přístav  pro  malé  lodi,  stavbu  kočárů,  jir- 
chářství,  výrobu  doutníků  a  pivovarství ;  dů- 
ležité trhy  s  dobytkem. 

Melea^prina,  zool.,  v.  Perlorodka. 

MeleacT^*9  zool.,  v.  Krocan. 

Melea^oe,  syn  kalydónského  krále  Oinea, 
proslul  při  honbě  na  kan  ce,  jejž  Artemis  byla 
seslala  byvši  při  obětech  opominuta,  svým 
tragickým  skonem.  M-rovi  poštěstilo  se  sice 
kance  skláti,  ale  Artemis  roznítila  spor  o  hlavu 
a  kůži  zvířete  mezi  Kuréty  a  Aitóly.  Dokud 
M.  boje  se  účastnil,  odráželi  Aitólové  nájezdy 
Kurétů  šfastně;  když  však  jeho  rukou  padli 
bratří  matky  jeho  Althaie,  stižen  byl  kletbou 
matčinou  i  stranil  se  boje.  Když  bylo  nej- 
hůře, vysláno  k  M-rovi  poselství  starců  a 
kněží,  jež  mu  slibovalo  hojné  dary,  chopí-li 
se  opět  zbraně.  Ale  ani  prosba  rodičů,  se- 
ster i  druhů  ničeho  nezpomohla;  teprve  když 
Kurétové  již  vnikali  do  města,  ničíce  vše 
ohněm  a  mečem,  M.  pohnut  svou  chotí  Kleo- 
patrou, dcerou  Idovou  a  Marpessinou,  dal 
se  do  boje,  v  němž  padl  zjednav  vlasti  spásu. 
Časem,  zejména  vlivem  dramatu  (EuripidovaJ, 
motivy  mythu  se  měnily,  tak  že  u  Ovia. 
Metám.  Vílí.  260—545,  zní  asi  takto:  Na 
honbu  kalydónského  kance  dostavila  se  mimo 
M-raa  jiné  hrdiny  téžkrásná  Atalanté  (v.  t), 
k  níž  M.  vzplanul  láskou.  První  ránu,  ne  sice 
smrtící,  zasadila  kanci  Atalanté  k  veliké  ra- 
dosti M-rově«  jemu  však  samému  dopřáno 
kance  skláti ;  M.  však  cenu  vítězství  postoupí 
Atalanttí.  Na  to  rozhořčili  se  zejména  The- 
stiovci,  bratří  matky  jeho  Althaie,  začež  padli 
rukou  M-rovou.  Althaia  zvěděvši  o  tom  po 
těžkém  zápasu  duševním  rozhodla  se  po- 
mstiti smrť  svých  bratří  tím,  že  vydala  pla- 
menům poleno,  na  němž  dle  výroku  Moir 
závisel  život  M-rův.  Současně  M.  sžírán  vnitř- 
ním ohněm  zemřel,  když  poleno  dohořelo. 
Matka  v  zoufalství  vzala  si  život,  sestry  mimo 
Gorgu  a  Déianeiru  proměnily  se  v  nářku 
v  perličky,  celý  Kalydón  pohřížen  v  zármu- 
tek. —  Honba  na  kalydónského  kance  upo- 
míná  v  lecčems  na  germánskou  báji  o  di- 
voké honbě,  účastníci  pak  i  svými  jmény 


62 


Meleagros  —  Mele  zinek. 


poukazují  k  mocnostem  chthonicUým.  Po- 
leno, jež  tvořilo  základ  M-rova  bytí,  jest 
obrazem  života,Jenž  leckdes  srovnáván  k  ho- 
řícímu svétlu.  Název  M.  (oT  tiiXei  ayifct)  zrn- 
mená  >honbymilovného«.  V  umění  honba  na 
kance  kalydónského  zobrazována  často,  jako 
na  vásách  černého  stilu  (kanec  ve  starší  době 
nadpřirozeně  veliký,  pod  ním  Ankaios,  mezi 
účastníky  Melanión,  kdežto  Atalanté  schází), 
pak  na  vlysu  héróa  v  Giólbaši,  jenž  měl  asi 
s  berlínskou  vásou  společný  originál  (snad 
obraz  Polygnótův);  krásným  seskupením  vy- 
niká též  Bengazská  vása;  na  Skopově  štítě 
chrámu  Athény  Alee  v  Tegei,  na  řec.  a  řím. 
sarkofázích.  klk. 

Melem^OS  z  Gadar,  syn  Eukratdv,  řec. 
básník  židovský  I.  stol.  př.  Kr.  Žil  později 
v  Tyru  a  na  ostrově  Kóu,  kde  zemřel.  M. 
byl  velmi  plodný  básník  epigrammatický ;  od 
něho  pocházela  nejstarší  sbírka  epigrammů 
vlastních  i  cizích  pod  jmen.  ^tfqpavoc,  věno- 
vaná příteli  jeho  Diokleovi  magnesijskému. 
(Viz  Anthologia  graeca.)  Z  vlastních  epi- 
grammů M-rových  zachovalo  se  dosud  v  An- 
thologii  řecké  asi  130.  M.  zván  byl  právem  ře- 
ckým Ovidiem :  v  básních  svých  oslavuje  ga- 
lantně půvab  žen;  mluva  jest  lehká,  verš 
přesný,  význačná  stránka  poesie  jeho  jest 
sentimentálnost  rázu  místy  přímo  moderního. 
Vedle  toho  psal  Satiry  Menippské  a  dílo  o  ňlo- 
sofických  systémech  (nsgl  So^div).  Srv.  Suse- 
mihl,  Gesch.  d.  griech.  Lítter.  in  d.  Alexan- 
drinerzeit.  I.,  46  n.,  II.,  555  n.;  Ouvré,  M. 
de  Gadara  (Paříž,  1894);  J.  Girard,  Journal 
dcs  savants  (1895,  str.  118  a  násl);  Erma- 
tinger,  M.  v.  Gadara  (Hamb.,  1898).      ly. 

Meleota  Latr.,  smutilka,  jest  rod  cizo- 

Íiasných  včel  ze  stejnojmenné  podčeledi. 
est  těla  zavalitého,  se  zadečkem  krátkým, 
luželovitým.  Tykadla  jsou  u  obou  pohlaví 
skoro  stejně  dlouhá,  štítek  Čelní  silně  kle- 
nutý, makadla  čelistní  5-6členná.  Jsou  v  předu 
huňaté  a  na  černém  zadečku  bíle  skvrnité. 
Cizopasí  u  pelonosek  (Anthophora).    Kpk. 

Meleda  v.  Mljct. 

Mdlée,  frc.,šrůtka,  pranice,  šarvátka  slovní. 

Meleg^etta  v.  Amomum. 

Melep^ano  [-ňáno]  nebo  Malegnano, 
dříve  Marignano,  město  v  severní  Itálii, 
v  prov.  a  distriktu  milánském,  má  6280  ob. 
a  Čilé  hcdvábnictví.  Jest  památné  bitvou, 
v  níž  franc,  král  František  I.  ve  dnech  13.  až 
14.  září  1515  porazil  zde  Švýcary  vévody  mi- 
lánského. V  bitvě  této,  jež  nazvána  >bitvou 
obrů*,  padlo  20.000  mužů.  Jiná  bitva  svedena 
zde  9.  čna  1859  mezi  Francouzi  a  Rakušany, 
v  níž  tito  byli  poraženi. 

Mélek  v.  Málek. 

Melana  Elpis  v.  von  Schwartz  Espe- 
rance. 

Melenoze  v.  Melince. 

Meléndez-Valdés  Juan,  básník  špan. 
(*  1754  v  Ribeře  dcl  Frcsno,  Estremadura  — 
t  1817  v  MontpcUieru),  studoval  práva  na 
universitě  v  Salamancc,  kdež  ho  literárně 
vzdělával  básník  Cadalso;  obracel  pozor  jeho 
i  k  staré  poesii  kastilské  i  k  současným  bás- 


níkům světovým.    R.  1780  obdržel  M.  první 
cenu  španělské  Akademie  za  eklogu  Batilo. 
Příštího  roku  odešel  do  Madridu,  kam  ho 
zval  jiný  protektor,  spisovatel  a  soudce  Jo- 
vellanos;  akademie  San  Fcmando  udělila  mu 
cenu  za  ódu  A  la  gloria  en  las  artes.  Brzy  pak 
stal  se   professorem   na   universitě  v  Sala- 
mance.  R.  1784  byla  jeho  pa  torálni  hra  Las 
bodas  de  Ca  macho  odměněna  městem  Madri- 
dem.   První  sbírka  jeho   veršů,  uveřejněná 
r.  1785,  způsobila  značný  dojem,  ale  básník, 
nespokojený  úspěchem  literárním,  toužil  i  po 
karriéře  úřednické  a  politické.  Druhé  vydání 
svých  Póetíat  (Valladolid,  1797,  3  sv.),  roz- 
šířené o  více  než  polovinu  a  obsahující  také 
básně  tónu  filosofického,  věnoval  knížeti  Go- 
doyovi,  jehož   přičiněním   stal  se  fiskálním 
vrchním  zástupcem  u  nejvyššího  dvoru  soud- 
ního v  Madridě.    V  1.  1798—1801  ztrávil  ve 
vyhnanství    upadnuv    v    nemilost    společné 
s  přítelem  Jovellanem,  tehdy  ministrem  spra- 
vedlnosti. Vrátiv  se  po  pádu  Godoyově  (1808) 
do  Madridu  připojil  se  k  vládě  invase;  král 
Josef  Bonaparte  jmenoval  ho  později  mini- 
strem  vyučování.    Po   pádu   franc.   panství 
uchýlil  se  do  Montpellieru,  kde  Žil  čtyři  léta 
a  zemřel  v  bídě.  Konečné  vydání  básní,  jež 
připravoval  ve  vyhnanství,  vyšlo  nákl.  vlády 
španělské  v  Madridě  r.  1820  o  4  sv.  (s  ži- 
votopisem Quintanovým);  nový  otisk  pořídil 
Vine.  Salva  v  Paříži  (1832,  4  sv.).  Vyšly  také 
v  »Bibliotéce€  Rivadeneyrově  (1871,  63.  sv.); 
»Discursos  forcnses*  v  Madridě  r.  1821.    M. 
je  talent  měkký,  rozkošný,  sladký,  bohatého 
jazyka  a  úžasné  snadného  veršového  umění. 

Melenkl,  újezdní  město  vladimirské  gu- 
bernie na  Rusi,  má  8904  ob.  (1897),  2  chrámy, 
zemskou  a  tovární  nemocnici,  veř.  knihovnu, 
knihtiskárnu,  týdenní  a  2  výroční  trhy,  to- 
várny na  zboží  bavlněné  a  lněné,  bělidla, 
slévárny,  jirchárny  atd.  M.  je  střediskem  lně- 
ného průmyslu  a  obchodu  v  celém  Újezde.  — 
Melenecký  Újezd  v  jiŽ.  části  gubernie  má 
na  4926-22  km*  147.304  obyv.  (29*91  na  1  km*). 

Melenkrog^  v.  Malmkrog. 

Meleš,  zool.,  v.  Jezevec. 

Mélesville  v.  Duvcyrier  1). 

Melete,  planetoida  objevená  v  září  1857 
Goldschmidtem  a  Schubertem  v  Paříži.  Str. 
jasnost  v  opposici  11*7,  průměr  46  fcm,  ozna- 
čení Q.  Gs, 

Meletémata  (plur.,  řec),  cvičení,  stu- 
dium, pak  předmět  cvičení,  studie,  a 
v  tomto  smysle  častý  titul  pojednání,  obsa- 
hujících vědecké  studie  odborné. 

MeletlJ  SmotrioklJ  v.  Smotrickij. 

Melezinek  Václav,  veršovec  samouk  če- 
ský, vyučil  se  řemeslu  pernikářskému  a  žil 
v  2.  polov.  XVIII.  stol.  jako  starší  tovaryš 
v  Praze,  kdež  se  seznámil  s  tehdejšími  vla- 
stenci, obzvláště  s  obéma  Thámy  a  ostat- 
ními členy  české  společnosti,  která  hrávala 
v  »boudě«  na  Koňském  trhu.  M.  skládal 
chvalozpěvy  na  literáty  a  herce  a  plesal  nad 
probuzením  národa  a  oživením  jazyka  če- 
ského.   K  obšírnějším  jeho   skladbám    nále- 


Melezitosa  —  Meliaceae. 


63 


iejí:  Dar  nového  léta  17S7  všem  panům  ja- 
Xyka  českého  horlitelům^  pp,  Thamitm  . . .  vlast, 
dhf.  hercům  (Praha,  1797)  a  Dar  \  lásky  všem 
pp,  ja\j'ka  čes,  příznivcům,  hercům  na  divadle 
v  Fra\e  na  Koňském  trhu  /.  list.  ijSy. 

MelezltOMk  jest  cukr  C^^H^^O^^ . H^O,  ob- 
sažený v  maně  modřínové  a  ve  výpotku  ně- 
kterých jiných  stromů.  Krystal Iky  ve  vodě 
snadno  rozpustné.  Bezvodá  taje  při  15°.   OS. 

Melll,  hl.  m.  krajské  v  ital.  prov.  Potcnza 
(stř.  Itálie),  na  úpatí  hory  Vulturu,  při  trati 
Foggia-Potenza,  má  12.166  ob.,  gymnasium, 
sídlo  bisk.,  technický  ústav,  továrnu  na  hli- 
něné zboží,  cihelny;  pěstění  vína  a  přípravu 
oliv.  oleje.  Z  památek  jsou  zajímavé  zbytky 
hradu  zbudovaného  Robertem  Guiscardcm. 
Kathedrála  z  Xil.  stol.  zemětřesením  r.  1851 
zničena  a  v  moderním  slohu  zbudována.  Mě- 
sto založené  ve  IV.  stol.  bylo  přední  opev- 
něné místo  Normanů,  kteří  je  r.  1041  učinili 
hl.  m.  Apulie.  V  1.  1059  a  1090  odbývány 
zde  koncily.  Nějaký  čas  patřilo  král.  Nea- 
polskému.  R.  1528  oblehl  je  maršál  Lautrec 
a  doby],  při  čemž  18.000  lidí  zahynulo. 

Maligiuiov  v.  Meljgunov. 

Meloliers  Julius  Gari,  současný  malíř 
severoamerický  (*  1860  v  Detroitu,  Mich.), 
žák  Julesa  Lefebvrea  a  G.  Boulangera.  Vy- 
maloval: Ká:{dni  (1886);  Večeře\  Rybářky  če- 
kají návrat  člunů  \  Naroseni  \  Dívka  Čtoucí 
(v  nové  pinakothéce  v  Mnichově);  Rodina 
(v  nár.  obrazárně  berl.);  Tesař  lodní  (v  obraz, 
dráždi);  Přijímáni;  Lodivoáové  a  Pasačka.  FM. 

Kelohiades  nebo  Miltiades  (311—313) 
sv  ,  byl  první  papeŽ,  který  bydlil  v  Lateránu, 
jejž  mu  císař  Konstantin  V.  daroval,  a  po- 
slední, který  v  katakombách  byl  pochován. 
Křesťanský  Řím,  posud  podzemní,  vystoupil 
za  něho  po  vítězství  císsLře  Konstantina  nad 
Maxentiem  na  povrch,  aby  panství  sobě  pří- 
slušné zaujal  a  u  velikém  lesku  se  ukázal. 
M.  zavrhl  donatisty  na  synodě  římské  a 
uznal  Cseciliána,  biskupa  karthaginského,  za 
nevinného  zločiny,  z  kterých  ho  vinili;  za  to 
mstili  se  mu  tito  bludaři  tím,  že  o  něm  roz- 
šiřovali, jako  by  byl  v  pronásledováni  Dio- 
kleciánově  sv.  knihy  vydal  a  modlám  obě- 
toval. Zemřel  11.  led.  314,  kdy  se  jeho  pa- 
mátka koná,  a  byl  pochován  na  hřbitově 
Kallistově  u  cesty  Appiovy.  Dr.  Kr. 

Melohisedeoh  (hebr.  »král  spravedlno- 
sti*), podle  I.  Moji.  14,  18—21  král  Sálem- 
ský,  kněz  Boha  nejvyššího,  který  Abrahama, 
když  se  tudy  vracel  poraziv  nepřátele  Lo- 
tovy, uvítal  chlebem  a  vínem,  začež  mu 
Abraham  dal  desátky  ze  všech  věcí.  I  stal 
se  M.  obrazem  Ježíše  Krista,  který  se  též  na- 
zývá »knězem  podle  řádu  M-ova«. 

Melohité  nazývají  se  v  Sýrii,  Mesopo- 
tamii,  Egyptě  a  v  jiných  krajích  východních 
křesťané,  kteří  uznávají  autoritu  papežovu 
i  učení  církve  katolické,  ale  obřady  vykoná- 
vají podle  církve  východní.  Služby  boží  mají 
ve  svém  jazyku  a  přijímají  pod  obojí  způso- 
ben. Jejich  kněží  smějí  se  Ženiti  před  vy- 
svěcením; jejich  patriarcha  sídlí  v  Damašku. 
Jméno  M.  (z  hebr.  melech),  t.  j.  »královští«, 


pochází  odtud,  že  uposlechnuvše  ediktu  cis. 
Marciána  z  r.  452  přijali  usnesení  koncilu 
chalkcdonského  a  zavrhli  učení  monofysitů. 
Čítá  se  jich  asi  120.000. 

Měli  Giovanni,  básník  ital.  {*  4.  bř.  1740 
v  Falcrmě  —  f  20.  pros.  1815  t.),  byl  něja- 
kou dobu  lékařem  na  venkově,  pak  profes- 
sorem  chemie  na  univers,  palermské;  bour- 
bonská  vláda  dala  mu  značnou  pensi.  M.  ne 
psal  znamenitou  řadu  básni,  eklogy,  elegia, 
ódy,  sonety,  epigramm^r,  satiry,  bajky,  básně 
hrdinsko-komické  a  j.,  jež  jsou  ceněny  jako 
přední  plody  básnické  v  dialekte  sicilském. 
Z  větších  jmenujeme :  Fáta  Galante,  Don 
Chisciotte  a  Origine  del  Monda,  komického  a 
burleskního  naladění.  M.  studoval  život  lidu 
a  často  proniká  jeho  lyrikou  tón  a  spád 
skutečně  národní;  mnozí  kritikové  srovná- 
vají ho  s  Burnsem;  v  jiných  skladbách,  hl. 
větších,  je  cítit  často  pokažený  a  dnes  málo 
záživný  vkus  doby.  Bukolické  básně  jeho 
cení  se  pro  svěžest  popisův  a  pravdivost, 
s  jakou  maloval  vesnické  zvyky  svého  kraje. 
Sebrané  práce  jeho  vyšly  v  Palerniě  (1830 
až  1839,  8  sv.);  bylo  z  nich  překládáno  také 
do  angjičiny  a  do  němčiny.  —  Srv.  F.  de 
Sanctis,  Nuovi  saggi  critici,  str.  407;  G.  Za- 
nella,  Teocrito  e  M.  (»Nuova  Antologiac, 
1886);  V.  Lanza,  G.  M.  nella  poesia  e  nella 
vita  (Palermo,  1887). 

Melia  L.,  ze  der  ach,  rod  rostlin  z  čeledi 
Meliaceae,  obsahující  kře  a  stromy  s  listy 
1 — 3krát  zpeřenými  a  s  květy  průměrně  ve- 
likými, bílými  n.  nachovými,  v  úžlabních  la- 
tách bohatě  rozvětvených.  Květy  jsou  5-  aŽ 
6četné  s  10  —  12  tyčinkami,  jejichž  nitky 
srostlé  jsou  ve  válcovitou,  na  konci  poroz- 
šířenou  trubku;  po  kraji  této  jsou  mezi  pří- 
mými prašniky  2— Sklané  laloky.  Prsténko- 
vitý  terč  nese  skoro  koulovitý,  3— 6pouzdrý 
semenník  se  štíhlou  čnělkou  a  hlavatou, 
3— 6laločnou  bliznou.  Peckovice  jest  1-  až 
6pouzdrá.  M.  čítají  pouze  několik  druhů 
v  tropické  části  Asie  a  Austrálie  domácích, 
z  nichž  vyniká  M.  indica  Brandis,  z.  indi- 
cký, a  M.  A^ederach  L.,  z.  hladký.  Tento 
jsa  původem  z  Asie  pěstuje  se  jako  ozdobný 
keř  v  okolí  Středozemního  moře  a  v  teplejší 
části  Sev.  Ameriky.  Kůry  z  jeho  kořenův 
{Cortex  A\edarach)  užívá  se  proti  hlístům. 
Léčivou  povahou  prospívá  i  z.  indický^ 
poskytuje  hořkou  kůru  {Cortex  Margosae)'^ 
obsahující  alkaloid  margosin,  a  olejnatá' 
semena,  užívaná  v  Indii  k  lisování  oleje  pro 
domácnost.  Ďéd. 

Meliaoeae,  zederach  ovité,  čeleď  rost- 
lin 2déložných  z  řádu  Terebinthinae,  příbuzná 
s  rostlin,  routovitými,  obsahující  zřídka 
byliny,  častěji  křo  a  stromy  dřeva  někdy 
tvrdého,  zbarveného  a  vonného  a  listů  z  pra- 
vidla lichozpcřených,  s  lístky  téměř  vždy 
celokrajnými.  Květy  jsou  úplné,  pravidelné, 
obojaké,  4—5-  (též  3-,  6-  n.  7-)  četné  a  sklá- 
dají konečné  neb  úžlabní  laty.  Tyčinek  jest 
8  n.  10,  zřídka  pouze  5  n.  Í6 — 20,  nitkami 
buď  na  krátce  n.  v  dlouhý  pohár  a  trubku 
srostlých,  která  má  mezi  volnými  prašniky 


6 1  Meliboea  —  Melice. 

po  l  zoubku  n.  laloku.  Na  terři  rozmanitého  Argu,  kdež  LétĚ  vystavili  chrám.   M.  odtud 

tvaru  (jt^"  zřídka  nevyvinutém)  stoji  semen-  poblednuvii  slula  Chlóris.  klk. 

DÍk  vťcepouzdrý,  z  rozmanitího  počtu  plodo-        X«Uaa  [-ka]  L.,  sCrdivka  {PtrlgrM),  rod 

listft    srostlý    a    dle    toho    i    mnohovaječný,  rostlin  z  Ěel.  trav  tribu   kostřavovitích 

z  néhoí  vyvinuju  se  buď  bobule  n.  pecko-  {Festucaceaé),   obsahující    asi    30   vytrvalých 

vice    nebo    tobolka.    Semena    jsou    nékdy  druhů  s  listy  v  mládl  svinutými,  opatřenými 


okřídlená.  M.,  k  nimi  nékteři  připojuji  če- 
leď Cedretaceae,  čítají  asi  270  druhův  tropi- 
ckých, zvláitč  asijských  a  amerických  rost- 
lin, z  nichi  mnohé  prospívají  buď  léčivými 
vlastnostmi  n.  velmi  tvrdým  dřevem,  nebo 
i  jako  ozdobné  dřeviny.  Dle  význačných  ro- 
dův  rozdělují  se  M.  v  čeledi  Melieae,  Trichi- 
Hecu,  Swictenieae  a  CedreUae.  Did. 

MsllboAft,  planetoida  objevená  21.  dub. 
r.  1874  Palisou  v  Pulji.  Střední  jasnost  v  op- 
posici  11'8,  prňm.  70  km.  Označeni  (TH).   G». 

Sellbola,  dle  řec.  báje  dcera  Niobina,  jež 
byvši  ušetřena  s  bratrem  Amyklem  unikla  do 


prSřci 


4hrannými  zavřenými  pochvami  a  prodlou- 
ženým, nékdy  podivovitým  jazýčkem.  Osa 
jednostranné  laty  jest  Shrauuá  a  neiie  vétve 
pouze  na  2  stranách.  Klásky  jsou  1 — 2květé, 
ukončené  1—2  kvítky  jalovými.  Pluchy  bud 
j  lysé  n.  po  kraji  husté  brvité  jsou  na  konci 
celé  a  bezosinné,  uzavírajíce  podlouhlá,  na 
j  vnitřní  stranč  brázdéné  nažky.  Po  Cechách 
I  roste  M.  ciliata  L.,  s.  brvitá,  na  kameni' 
I  tých  stráních  a  M.  nulans  L.,  s,  nlcí,  obecné, 
I  aviak  M.  unifiora  Retz.,  a.  jednokvětá, 
vzácnéji  v  lesích.  DSd. 

Xéllo*,  Mělce,  ves  v  Cechách  na  pr.  bř. 
Labe,  hejtm.  Pardubice,  okr.  a  pS.  Přelouč, 


Meliceris  —  Melilotus. 


65 


fara  Bohdaneč;  29  d.,  229  ob.  L  (1890).  Při- 
pomíná se  mezi  zbožím  kláštera  opatoví- 
ckého. 

■•lioerls  (řec.)  jest  ohraničený  nádor  ku- 
lovitý, vzniklý  z  mazových  žlaz  kůže.  Má  tvar 
uzavřeného  váčku,  jenž  vyplněn  jest  kašovi- 
toQ  massou  šedožlutavou,  velmi  podobnou 
světlému,  zcukernatélémn  medu.  Viz  Athe- 
roma.  Kml. 

■•Uoký  (řec.  ftéiog^  píseň,  zpěv),  zpěvný. 
U  Řeků  melické  básnictví  tolik  co  básni- 
ctví lyrické. 

Xeiida  Enriqne,  malíř  španěl.  (f  1392 
T  Paříži),  žák  Meissonierův.    ód  něho  jsou: 
Mše  ¥€  Španělsku   (1872),    v   Luxem bour^^u ; 
V  předsíni  knížete  míru]  Žert  selhal]  První  vy- 
chatka]   vyjev  masopust  ní  v  Řimi]  Po  boleru; 
Mája]  První  listí  podzimní]  Manola]  4  studie, 
1  podobizna  a  mn.  j.  Má  medailli.        FM, 
XoUfiT^tlMS,  zool.,  v.  Blýskáček. 
■élloliar:  1)  M.  Jan,  spis.  čes.  (*  15.  list. 
1810  ve  Skutči).  Vystudovav  gymnas.  v  Li- 
tomyšli, lékařství  v  Praze,  působil  v  Chru- 
dimi, v  Slaném,  ve  svém  rodišti  a  od  r.  1856 
je  lékařem  praktickým  a  vrchnostenským  ve 
Křižanově  na  Moravě.  Jíž  za  studii  všímal  si 
pilně  probouzející  se  literatury  české  a  ve- 
liká záliba  jeho  k  divadlu  sdružila  jej  v  Praze 
s  Tylem,  Rubešem  a  Filípkem,  s  nimiž  i  hrá- 
val v  Kajetánském  dome.    Ve  svém  rodišti 
řídil  a  hrával  divadlo,  pro  něž  i  sám  sepsal 
několik  divadelních  kusů.  Jako  praktický  lé- 
kař zanechal  po  svém  působeni  všude  čest- 
nou památku.    Založil   v  Křižanově  spolek 
zpěváčky,  divadlo  ochotnické,  jednotu  sokol- 
skou, záložnu  a  svou  bohatou  knihovnu  ote- 
vřel každému,  kdo  chtěl  čísti.  Již  za  dob  stu- 
dentských byl  literárně  činným,  později  psal 
zejména  do  ^ Posla  z  Prahy «,  » Květů «,  » Mo- 
ravské Orlicec,  »Školy  a  životac,  »Tábora< 
a  jiných  časopisů;   o  sobě  vydal:    D&lefitost 
vknauéný-ch  vědomosti  (Vel.  Meziříčí,   1884); 
K  dějinám  vzdělanosti  (t.;  díl  1. 1886,  II.  1887); 
IHl^itast  původních  spisu  (t.,  1894);    K  ději- 
nám našeho  probuzeni  (Tábor;  dil  I.   1886, 
II.  1888,  lil.  1889) ;  Ro^jímdní  o  snahách  na- 
pravení věci  lidských  a  o  vzájemnosti  síovan- 
fké  (t.,  1887);    O  knihách  pro  lid  (t.,  1888); 
O  vlasteneckém  idealismu  (t.,  1890);  O  prosto- 
národním písemnictví  (t.,  1892). 

1)  M.  Josef  J.,  spisovatel  čes.  (*  ok.  1819 
v  Josefové  —  t  1862  v  Pulji  v  Istrii).  O  jeho 
Životě  a  vzděláni  nic  není  známo.  R.  1847 
byl  praktikantem  ve  vojenské  stavební  kan- 
celáři ▼  Josefově  a  zemřel  jako  pevnostní 
officiál,  maje  let  43.  Jeho  příspěvky  literární 
objevují  se  po  lotech  čtyřicátých  v  tehdej- 
ších časopisech,  ve_  ^Kvétechc  a  »Včele«. 
Vedle  toho  napsal"  Mluvo^pytné  pahirky 
(Praha,  1853);  Mudroslovné  povídky  a  básně 
(t.,  1855);  Ro\um  a  štěstí.  Spravedlnost  a 
smrt.  Dodavek  k  mudroslovným  povídkám 
(t,  1894);  Čech  a  Němec.  Báseň  a  rozmluva 
Čecha  s  Němcem  (Lipsko,  1846);  Památka 
ěeskfeh  besed  ve  Skalici  nad  Úpou  r,  i84'j 
^\eny*ch  řPraha);  Krok  a  Konfuc  (Kr.  Hra- 
dec,  1848) ;    dále    napsal    několik    dobrých 

Ott&T  Slovník  Naučný,  •▼.  XVII.  8  zo  1900. 


veseloher,  z  nichž  nejlepší:  Pan  Traube 
(Praha,  2.  vyd.  1863);  Pan  praktikant  (t.. 
1848);  Nevěsta  Messinská  (Kr.  Hradec,  1849) 
a  Divadelní  ochotník.  Patero  veseloher  pro 
soukromá  divadla  (Praha,  1853)  a  j.  —  Srv. 
Fr.  Doucha,  Knih.  Slovník  (Praha,  1865). 

3)  M.  Josef,  spisovatel  čes.  (*  1833  ve 
Vel.  Outěchovicích  —  f  1883  v  Praze).  Pů- 
sobil na  nižší  reálce  v  Příbrami,  na  paed- 
agogiu  v  Soběslavi  a  od  r.  1873  na  dívčím 
paedagogiu  v  Praze.  Napsal:  Zeměpis  pro 
nifší  třídy  gymnasií  a  realný-ch  škol  (Praha, 
1868,  2,  vyd.  1873) ;  O  řekách  českých,  morav- 
ských a  slezských  (t.,  1874);  POpis  státii  evrop- 
ských a  mimoevropských  kromě  mocnářství 
Rakousko-uherského  (t.,  1875);  upravil  dle 
mapy  A.  Studničky  Visecí  mapu  král.  Če- 
ského (t.,  1877);  mimo  to  redigoval  (1878—82) 
časopis  » Školu  a  Život«.  R.  1868  byl  okres, 
škol.  inspektorem  okresu  příbramského. 

4)  M.  František,  spisovatel  čes.  (*  1842 
v  Louňovicích  pod  Blaníkem).  Po  studiích 
gymn.  odbyl  zkoušky  pro  měšf.  Školy,  načež 
stal  se  učitelem  a  potom  ředitelem  měšf. 
školy  v  Unhošti,  kde  působí  dosud.  Napsal: 
Monografii  města  Unhoště  (Praha,  1888);  Dě- 
jiny okresu  unhošfského  (t.,  1890),  redigoval 
» Dějiny  školství  hejtmanství  kladenského* 
ít.,  1898)  a  psal  do  »Btahověsta*,  »České 
Školy*,  »Besed  Učitel.*  a  »Posla  z  Budce*. 

Melikertés  v.  Inó  l)  a  Athamas. 

Melikov  v.  Loris-Melikov. 

MelUith,  též  humboldtilith,  jest  kře- 
mičitan  krystallující  v  soustavě  tetragonálnt 
ve  tvarech  krátce  sloupovitých  nebo  tlustě 
tabulkovitých.  Kusové  aggregáty  nejsou  zná- 
my. Barva  m-u  jest  bílá  nebo  nažloutlá.  Ští- 
patelnost  jest  dle  plochy  zpodové  patrná; 
r==5,  //  =  2-9— 3-1.  Chemické  složení  m-u 
kolísá  ve  značných  mezích;  od  příbuzných 
skapolithů  liší  se  m.  hlavně  tím.  Že  obsahuje 
též  kysličník  horečnatý  jako  součástku  pod- 
statnou. Vogt  pokládá  m-y  za  isomorfní  směsi 
sloučeniny  známé  jako  minerál  gehlenit: 
{Ca^Mg^Fe)^^Si^O^Q  a  sloučeniny  akermani- 
tové,  známé  dosud  jen  jako  umělý  produkt 
hutní:  {Ca^Mg^Fe\CaSi^0^i^.  M.  vyskytuje  se 
v  sopečných  bombách  na  Vesuvu,  dále  jako 
mikroskopická  součást  mnohých  čedičů  (v  Če- 
chách čedič  z  Vartenberka  a  j.).     Fr.Sl-k. 

Melllla  (arab.  Mlila\  město  patřící  k  ipan. 
praesidiím  na  marockém  pobřeží  Středozem- 
ního moře,  na  j.  od  mysu  Třes  Forcas,  má 
3539  obyv.  (1887),  z  nichž  1000  m.  posádky 
v  citadelle  a  v  okolních  pevnůstkách.  V  řím. 
době  slulo  Rusadir,  v  V.  stol.  bylo  sídlem 
biskupa;  Španěly  r.  1496  dobyta,  od  kteréž 
doby  přes  usilovné  pokusy  sultánův  maro- 
ckých  zůstala  při  Španělsku.  R.  1893  napa- 
dena kmeny  rifskými  a  toliko  značným  se- 
sílením  posádky  uhájena.  Pro  nezdravé  pod- 
nebí byla  stanicí  trestaneckou '.  z  téŽe  příčiny 
guvernér  i  posádka  se  často  střídají. 

Melilotová  kyselina  v.  Hydrokuma- 
rová  kyselina. 

Melllotas  Toum.,  komonice,  rod  rost- 
lin motýlokvětých  ze  skupiny  ledénco- 

5 


Melince  —  Méiingue, 


vitých  {Lotoideae)  a  sekce  jetelovitých, 
obsahující  1-  n.  21eté  byliny  s  listy  zpeřené 
ačetiTřmi,  listkfl  často  lubatých  a  palistů 
srostlých  9  řapfkem.  Drobné,  iluté,  bílé  neb 
modré  květy  skládají  hrozny  úžlabtii,  zpra- 
vidla prodloužené,  řidčeji  hfávkovité,  a  majf 
trubkovitý,  oiubý  kalich,  jednoduchý  ilunek. 


křidla  kratlí  neili  pavézka  a  tyčinky  2bratré, 
s  korunou  nesrostlé.  Lusky  jsou  1-  ai  4se- 
menné,  kulaté  u.  vejčité,  rovně,  nepukavé 
n.  neúplné  se  pohfcí.  M.  čítá  10  druhd,  ro- 
stoucích v  mírném  a  subtropickém  pásmu 
severní  polokoule,  z  nichž  připadá  na  Čechy 
M.  offiei«ali%  Desr.,  k.  lékaFská  n.  česká, 
M.aíftxi  Desr.,  k.  bílá,  M.  a/íiijímui  Thuill., 
k.  vysoká,  a  M.  dentatus  Pers.,  k.  zubatá. 
K.  lékaFská,  tÉí  »kominka«  zvaná,  rostoucí 
obecné  na  suchých  stanovištích,  a  k.  vy- 
soká, vzácDřjsí,  vlhka  milovný  druh,  mají 
iluté  libovonné  květy  a  v  suchém  stavu  pří- 
jemně vonnou  naf  cnuti  zahořklé,  přislané. 
chovající  kumario,  upoutaný  na  kyselinu 
radilotovou.  Ubou  uíívá  se  ode  dávna  v  lé- 
kařství k  roíhinění  otokův  a  napuchlin  budto 
jako  nálevu  {ktrba)  n.  náplasti  {emplatírum 
MetUoti),  Také  jích  přidávají  do  Sňupavého 
a  kuřlavého  tabáku.  Modré  květy  v  hlávko- 
vitých  hroznech  má  jihoevropská  k.  modrá, 
M.  coeruleus  Desr.  (Trigonella  Ser.),     Dgd. 

MelliiD*  {MeUncie),  obec  v  župě  torontál- 
ské  v  Uhrách  na  trati   Želez,  dráhy   z  Velké 


Kikindy  do  Vel.  Becskereku,  má  8691  obyv- 
srbské  národnosti,  na  blízku  lázně. 

BbUndl  v.  Malindi. 

HéllM  [-lin]  Felix  Jules,  politik  franc. 
{•  1838  v  Remiremonté).  Stal  se  advokátem 
v  Paříži  a  byl  za  obležení  Paříže  (1870-71) 
adjunktem  starosty  1.  okrsku.  R.  1871  zvo- 
len členem  kommuny  tímto  okrskem,  iřekl 
se  vSak  volby  a  přijal  teprve  r.  1872  poslane- 
ctvf  do  národ,  shromáždění  za  dép.  Voages. 
V  ún.  r.  1876  zvolen  do  sněmovny  poslane- 
cké okresem  remiremontským  a  r.  1879  byl 
na  čas  státním  tajemníkem  v  mínist.  vnitra. 
Jakožto  ministr  orby  v  ministerstvé  Ferryové 
(od  21.  ún.  1883  do  30.  bř.  1886)  založil  řád 
pro  zá.<!luhy  zemědělské.  Departement  Vosges 
zvolil  ho  znovu  r.  1885  a  po  3  letech  stal 
se  M.  předsedou  sněmovny  po  Floquetovi 
(do  r.  1889).  Tohoto  roku  zvolen  opět  Re- 
miremontskýrai  a  účastnil  ae  horlivě  práci 
o  nových  zákonech  celních  (1890—92)  a  pře- 
jal vedení  listu  iLa  république  fran9aise(, 
v  němž  hájil  ochranářskou  soustavu  celní. 
Při  volbách  r.  1893  zvolen  poznovu,  vystu- 
poval proti  dani  z  přijmu  (1896)  a  po  od- 
stoupeni kabinetu  Bourgeoisova  stal  se  v  dub. 
t.  r.  předsedou  ministerským  a  zároveň  mi- 
nistrem orby;  odstoupil  v  čnu  r.  1898.  Ve 
sporu  Dreyfusově  zaujal  stanovisko  proti  re- 
visi a  proto  hlasovah  proii  a ntire vision  isté 
po  smrti  Faureové  (18  ún.  1899).  Dostal  jen 
279  hlasO, 

XéllngriM  [-lag]:  1)  M.  Etienne  Ma- 
rin, herec  a  sochař  frc.  (*  1808  v  Caenn  — 
1 1875),  pracoval  s  počátku  jako  sochař  v  ko- 
stele sv.  Magdaleny,  ale  vášeň  pro  herectví 
strhla  jej  ke  kočovnickému  Životu,  v  némž 
by  byl  málem  zahynul  bidou.  Později  hrál 
v  Paříži,  ale  dlouho  trvalo,  neí  v  Porte- 
Saint-Martin  získal  přízeň  obecenstva,  jež  ho 
již  neopustila,  at  hrál  v  Ambigu,  Théatre- 
Historióue,  Gaíté  nebo  v  Odéoně.  Byl  nej- 
lepším tlumočníkem  Alexandra  Dumaae  otce ; 
v  »Benvenutu  Cellinim*  provedl  vždy  v  ně- 
kolika minutách  sochu  Heby  před  zrakem 
obecenstva.  Měl  také  na  výstavách  úspěch 
jako  sochař. 

2)  M.  Theodore  George  Gaston,  ma- 
líř franc,  syn  před.  (•  1840  v  Paříži  — 
t  5.  říj.  1889  v  Aixu).  Byl  íákem  svého  otce 
a  Leona  Cognieta  a  vystoupil  v  Salonu  r.  1861 
genrem  Dvorní  trubači.  Dalii  práce  jeho  jsou: 
Ostřice  a  iporni  strany  (1872) ;  Bakckantka  ne- 
sená dvima  Satyry;  Rabelait  v  hospodě  tUoka- 
íiceM.  v  Chiaonu  (1873);  Véčný (id  (1874);  Obéd 
u  Moliěra  v  Auteuilu  (1877);  Slečna  de  Mont- 
pensier  v Bastílle  (1878) ;  Edward  Jenner  (1879^; 
Dobrovolný  odvod  (1883) ;  Generál  Daumesnil  ve 
Vincennech  i8i5 (1SS2);  Rouget  de  Liste  tklddd 
Marseillaisu  (1884);  Moliere  a  jeho  společnost 
(1887);  Hoche  r.  I78Q  (1889);  Cihdda  a  mra- 
venec (1890);  Episoda  ^obtékáni  Liliu  r.  ly^t 
(1891);  Catinat  den  po  bitví  u  .Varsaglie 
(1892)  3  j. 

3)  M.  Etienne  Lucien,  malíř  franc. 
bratr  před.  (•  1841  v  Paříži  —  t  1889).  Stu- 
doval   nejprve   a    bratrem    u    Girauda,    Co- 


Melinit  —  Meliorace. 


67 


Sieta,  pak  u  M.  Gérdmea  a  vystoupil  spo- 
dně s  bratrem  v  Salonu  r.  1861  studií 
Vipominka  na  Veules.  Oddal  se  na  čas  kra- 
jináj^tví,  ale  záhy  oblíbil  si  genre  histori- 
cký. Sem  spadají  jeho  práce :  24.  srpen 
1S72  (1873);  Páni  z  třetího  stavu  před  krď 
Iwský-m  sedénim  2^.  června  ijSg  (1874); 
í3,  kveten  1S88  (1875);  Jitro  lO.  thermidoru 
roku  II,  (1877,  jeho  nejvýznamnější  práce); 
Karel  V,  ruši  Mečeni  Met  (1878,  v  museu 
dijonském);  Štěpdn  Marcel  a  dauphin  Karel 
(1879,  v  museu  luxem bourgském) ;  Marat 
(1880);  Maršál  de  la  Ferté  ujima  v  drfeni 
Belfort  r.  16S4  (v  museu  belfortském) ;  Ge- 
nerál Daumesnil  ve  Vincennech  i8íS  (1882). 

MttUnit  jest  třaskavina  zavedená  fran- 
couzským chemikem  Turpinem  po  r.  1885. 
Jest  to  v  podstatě  kyselina  pikrová  se  37o 
ai  57o  nitrocellulosy  (střelné  bavlny),  kterou 
zrnka  té  kyseliny  jsou  obklopena.  Zcela 
podobného  složeni  jest  lyddit.  OŠc. 

K«liim6,  řecká  básnířka.  Stobaios  (Flor. 
7,  13)  zachoval  od  ní  sapfíckou  ódu  na  Řím. 
Birt  a  Usener  kladou  báseň  tuto  v  dobu  po 
Horatiovi  a  před  Statiem,  Usener  hl.  z  dů- 
vodů metrických.  ly. 

Kélloraoe  (z  lat.),  též  ameliorace  dle 
íranc.  amélioration  (zlepšení,  zjemnění),  značí 
zlepšení  jakosti  půdy,  by  zvýšen  byl 
▼ýtěžek  pozemkový  čili  by  výroba  rostlinná 
byla  rozhojněna  a  zdokonalena. 

M.  půdy  záležejí  ve  zúrodnění  ploch  do- 
sud neplodných,  v  opravě  stanoviště  rostlin 
pěstovaných,  nebo  v  zatlačení  jednoho  způ- 
sobu kultury  druhým.  Pustiny  (lada,  úlehle) 
a  neplodné  pozemky  vůbec  možná  pak  užit- 
kovati buď  lesem,  buď  lučními  neb  rolnimi 
rostlinami,  ovocným  sadem  a  j.;  nevhodné 
vlastnosti  pozemků  vzdělávaných  mohou  se 
zmírniti  neb  i  odstraniti  a  pěstované  rost- 
liny aspoň  z  části  před  škodným  vlivem 
podnebí  chrániti;  lesy,  pastviny,  louky,  ryb- 
níky a  orná  pole  mohou  se  vzájemně  jedny 
ve  druhé  měniti,  podle  toho,  k  Čemu  oci- 
hadnutá  větší  výnosnost  ukazuje.  Skaliska 
(mnohdy  jen  co  závady  na  pozemcích)  třeba 
prachem  neb  dynamitem  odstraniti  a  potom 
místa  zarovnati;  písčiny  nutno  proti  větrům 
nebo  vodě  zdmi,  hrázemi  nebo  ploty  a  před 
V3 párováním  pokrývkou  na  př.  rašelinovou 
nebo  roštovou  chrániti  a  přiměřeně  rostlin- 
ným kořáním  upevniti ;  vřesoviště  mohou  se 
páliti  přímo  nebo  po  loupání,  pak  třeba  jim 
přimísiti  hnoje,  zejména  vápnitého,  a  snad 
i  hlubokou  orbou  ob  čas  a  v  příhodnou 
dobu  pomáhati;  rašeliniště  a  slatiny  před- 
pisují především  odvodnění,  načež  mohou 
býti  páleny  a  zdělány  nebo  těžbou  borků  a 
návozem  písku,  mnohdy  i  v  pozemcích  ša- 
tných přítomného,  kultivovány  a  přiměřeným 
hnojením  zúrodněny;  arci  příliš  nízko  polo- 
žené pozemky  podobné  mohou  se  toliko 
v  kyselé  louky  proměniti  návozem  písku  a 
země.  —  Stanoviště  rostlin,  ide-li  o  ochranu 
proti  Škůdcům,  studeným  větrům  a  vánicím 
sněhovým,  možno  zlepšiti  ohrazením  buď  Ži- 
vým plotem  nebo  stromořadím,  buď  náspy 


neb  i  zdí,  s  jakýmiž  opatřeními  se  setká- 
váme při  cennějších  kulturách  a  v  horských 
a  v  severních  krajinách.  Také  osázení 
strmých  břehův  a  svahů  náleží  do  této 
kategorie  m-cí.  Daleko  odtud  není  terras- 
sování  strání,  vydaných  větrům,  jakoŽ 
i  zaplavení  a  zasypání  a  zarovnání  vlnitosti 
pozemků.  Méně  obecnou,  ale  prastarou  (na 
př.  v  Toskánsku)  m-cí  jest  splavování 
písečných  a  hlinitých  strání  do  údolí  a  bo- 
kových prohlubin  (kol mace,  colmatage).  Čímž 
vznikají  pozemky  o  mírném  sklonu,  přístupné 
povodnění.  Častěji  setkáváme  se  s  míšením 
o  r  n  i  c  e  se  zpodinou,  jsou-li  různého  původu, 
k  čemuž  možná  přičísti  téŽ  hlubokou  orbu, 
zvláště  koná-li  se  parním  pluhem.  Někdy 
bývá  zemina  k  míšení  přivážena  z  nedale- 
kého pozemku,  na  př.  písečná  k  míšení 
s  půdou  vazkou  nebo  jílovitá  k  míšení  s  pí- 
sečnou, ba  i  vápnem  (páleným  vápnem  a 
moučkou  vápencovou)  amrhefování  v  del- 
ších obdobích  opakované  jest  m-cí  toho 
druhu.  Důkladné  zlepšení  staboviště  rostlin 
zjednáme  téŽ  pálením  (pražením)  těžké 
půdv  ve  vlhkém,  studeném  podnebí  (ob- 
vyklé na  př.  v  Anglii  a  ve  Skotsku),  jehožto 
účinek  se  ještě  rozmnoží,  spojíme-li  je  s  váp- 
něním.  Obecně  známá  m.  jest  povodňo- 
váni,  aspoň  luk,  jejichž  rostliny  pro  krátké 
své  kořání  snesou  více  vláhy  než  rostliny 
rolní:  vodou  buď  zaplavujeme  roviny  nebo 
svádíme  ji  na  svahovitá  luka  přirozeným 
spádem  anebo  po  umělých  hřbetinách  a  její 
nadbytek  odvádíme,  čehož  obého  však  nejdo- 
konaleji docházíme  methodou  Petersenovou 
čili  současným  odvodňováním  a  povodňová- 
ním.  Odvodňování  pro  vádí  vá  se  na  rolích 
i  na  lukách,  podřízeně  i  na  ostatních  po- 
zemcích hospodářských,  a  to  buď  otevře- 
nými stokami  (hejcuícy)  nebo  trubkami,  v  ji- 
ných případech  též  svislou  drenáží  nebo  vy- 
čerpáním vody  z  nějaké  prohlubiny  a  jejím 
zavezením,  pak  zkrácením  hado vitého  běhu 
potoka,  změnou  výšky  vodní  hladiny  a  stav- 
bou hrází  na  zaplavených  pozemcích.  —  Nut- 
nost přeměny  jednoho  způsobu  kultury  v  jiný 
předpokládá,  že  se  dřívějšímu  nedařilo  a 
proto  dával  malý  výnos.  Dosti  často  vídáme 
káceti  lesy,  dobývati  pařezy  a  kořeny  na  pa- 
sekách, jinde  obrací  se  celý  les  přímo  v  po- 
pel, v  jiných  zemích  jen  méně  cenné  dříví 
a  pařezí,  načež  nastupuje  zpracování  a  hno- 
jení půdy,  kterou  pak  ještě  přiměřeným  po- 
stupem osevným  měníme  v  úrodnou  roli. 
Jindy  jest  výnosnější  půdu  dosud  oranou  za- 
lesniti,  poněvadž  drží  snad  přílišně  písku 
neb  až  štěrku,  snad  jest  mělká  a  ve  zpodiné 
železitá  a  vlhká,  v  kterémžto  případě  po- 
skytuje sic  jen  malé,  ale  jisté  užitky.  V  role 
bývají  měněny  též  pastviny  i  suché  louky, 
jeiichž  drn  třeba  prve  rozdrobiti  nebo  pále- 
ním anebo  hnojem  a  vápnem  rozrušiti.  Po- 
dobně žádá  práce  a  kapitálu  přeměna  rolí  a 
luk  v  rybníky  k  rybaření  a  přeměna  ryb- 
níků v  louky  nebo  v  role.  Fj^* 

Nauka  jednající  o  m-ci  zove   se   země- 
dělskou technikou  a  záleží  z  půdoznal- 


08 


Meliphagidae  —  Melissa. 


ství  (pedologie)^  ze  zemědělské  lučby 
(agrochemie)  a  zemědělského  inženýr- 
ství. V  obor  m-cí  zemědělských  v  širším 
smyslu  spadá  též  scelení  pozemků^  opatření 
vody  a  vodní  síly  pro  výrobu  zemědělsko- 
průmyslovou,  zjednání  levné  dopravy  uplav- 
něním  tokův,  aby  bylo  možno  surovinami  a 
výrobky  zemědělskými  i  ve  vzdálených,  svě- 
tových tržištích  soutěžiti,  a  konečně  rozhoj- 
ňování přirozeného  bohatství,  jež  toky  ský- 
tají svou  vodností  a  různými  těžbami.  Jak 
důležitý  úkol  přisouzen  pracím  melioračním 
v  Cechách,  vysvítá  z  toho,  že  z  celkové  roz- 
lohy orné  půdy  náleží  as  V**  t.  j.  600.000  ha, 
k  půdám  zamočeným,  jež  by  úpravami  trati- 
vodnými  zlepšeny  býti  měly,  jakož  i  Že  prů- 
měrný výtěžek  luční  —  26  q  sušené  píce 
z  1  ha  —  dává  sotva  polovinu  onoho  množ- 
ství, jehož  by  mohlo  býti  dosaženo  zavede- 
ním umělých  závlah,  jak  se  stalo  v  mnohých 
státech  německých.  Přes  20.000  ha  pozemků 
náleží  v  Čechách  k  půdám  raŠelinným  a  sla- 
tinným,  téměř  neplodným,  jež  by  mohly  býti 
meliorovány;  zátopami  trpí  v  Čechách  ne- 
méně než  30.000  ha  pozemkův  a  průměrná 
škoda  roční  tím  při  čistém  výtěžku  pozem- 
kovém způsobená  obnáší  300.000  K.  Usku- 
tečněním m.  pozemkové  zvýšil  by  se  čistý 
výnos  pozemkový  v  Čechách  as  o  15,000.000  K 
ročně.  K  podpoře  podniků  melioračních,  po- 
kud jde  o  m.  půdy  úpravami  vodními,  usta- 
ven byl  r.  1884  v  Předlitavsku  státní  me- 
liorační  fond  a  schváleny  byly  příslušné 
zákony  (t.  zv.  zákon  melioraČní  ze  dne  30.  čna 
1884  a  zák.  o  hrazení  bystřin  ze  dne  30.  Čna 
1884),  dle  nichž  přispívá  státní  a  zem.  fond 
k  družstevním  podnikům  zákonitě  schvále- 
ným, kde  běží  o  úpravu  odpadu  vodního, 
30Vo»  k  podnikům  trativodným  neb  závlaho- 
vým 20Vo,  a  jde-li  o  neškodný  svod  bystřin, 
fond  státní  SOV^,  fond  zemský  307^  roz- 
počteného nákladu  iako  nesplatnými  podpo- 
rami. Menší  soukromé  podniky  meliorační 
podporuje  zemský  výbor  a  ministerstvo  orby 
až  257o  rozpočteného  nákladu.  K  snazšímu 
realisování  podniků  melioračních  v  král.  Če- 
ském po  stránce  technické  zřízena  byla  r.  1884 
technická  kancelář  při  radě  zemědělské  a 
financování  jich  usnadňuje  Zemská  banka 
král.  Českého.  -ský, 

Mellpharldae,  medojedi,  čeleď  ptáků 
zpěvavých  obmezených  na  australskou  oblast, 
vyznačujících  se  jazykem  vpředu  štětko  v  itě 
roztřepeným  ve  4  obrvené  výběžky.  Letek 
mají  10  a  zobák  pozahnutý,  dlouhý  a  tenký. 
Jsou  ptáky  lesními,  již  živí  se  drobným  hmy- 
zem, měkkými  plody  a  medem  z  květů. 
Hnízda  stavějí  otevřená  v  rozsochách  větví. 
Typičtí  m.  mají  chřípě  štěrbinovité  a  po 
každé  straně  ohraničené  měkkou  blanou. 
Medoied  bělou chý  {Melophaga  leucotis, 
Swains)  má  za  otvorem  ušním  chvostek  hed- 
vábovit^ch  per  barvy  bílé.  Rod  Anthochaera 
vyznačuje  se  lysým  lalokem  kožním  na  zpodku 
tváře;  velikosti  jest  drozda.  Myiantha  gar- 
rula  má  žlutou,  lysou  skvrnu  za  okem,  peří 
šedé  s  černou  kresbou.  Žije  v  Austrálii  v  le- 


sích eucalyptových,  kdež  honí  se  hřmotné 
na  způsob  sýkor  za  hmyzem.  Medojedi  plá- 
stoví rodu  Prosthemadera  obývají  Nový  Zea- 
land  a  mají  na  hrdle  několik  vehkých  sněho- 
bílých, zkadeřených  per.  Pastor  či  poé 
(P.  novae\ealandiae)  jest  druh  černý  s  leskem 
fialovým,  v  týle  s  úzkými  bílými  pruhy,  na 
křídlech  s  bílým  zrcadlem  a  vezpod  tmavo- 
hnědý s  leskem  bronzovým.  Pastor  vyvozuje 
památný  zpěv,  těžko  popsatelný;  po  tónech 
flétnových  následují  vrzavé  a  krákavé  zvuky ; 
při  tom  pták  točí  hlavou,  otřásá  sebou  a 
kývá,  pak  opět  šiji  natahuje,  jako  by  se  zpě- 
vem strašně  namáhal.  Bie. 

Melírovati  (z  frc),  mísiti  dva  různo- 
barevné druhy  vlny  ve  stejném  množství  za 
účelem  výroby  melírované  příze  a  me- 
lírovaného sukna. 

M«1ÍM  v.  Cukr,  str.  765^. 

Melisma  (řec.)  jmenuje  se  v  melodii  každá 
koloratura  neb  okrasa  z  několika  tónů,  zpí- 
vaná na  jednu  slabiku,  na  rozdíl  od  přísného 
recitativního  a  chorálového  zpěvu,  kde  na 
každou  jednotlivou  slabiku  zpívá  se  jen  jedna 
nota.  Z  m-t  vyvinul  se  v  Itálii  zpěv  kolora- 
turní.  V  hudbě  instrumentální  jmenují  se 
m-ty  všecky  drobné  melodické  okrasy,  jako 
obaly,  mordenty,  trilky  a  j.  bk. 

MellMa  (včela),  v  řecké  mythologii  dcera 
krétského  krále  Melissea;  M.  a  sestra  její 
Amaltheia  živily  prý  novorozeného  Zeva 
mlékem  a  medem,  jehož  mythickou  parafrasí 
je  nektar  a  ambrosie;  tato  M.  stala  se  prý 
kněžkou  Rheinou.  klk. 

Melissa  Tourn.,  meduňka,  rod  rostlin 
2děložných  z  čel.  pyskatých  a  podčeledi 
čibrovitých   {Satureineae),  obsahující  vy- 
trvalé byliny  s  listy   vroubkovanými  nebo 
vroubkovanopilovitými   i    ke   konci   lodyhy 
skoro    stejně    velikými    a    s    chudokvétými 
1  strannými    lichopřesleny.   Trubko vitozvon- 
kovitý  kalich  jest  13žilný,  2pyský,  hořeního 
pysku  3zubého  a  jícnu  chlupatého.    Koruna 
má  prohnutou  trubku,  vzpřímený  horní  vy- 
krojený pysk  a  Slaločný  pysk  dolní.  Jehož 
větší  prostřední  lalok  bývá  vykrojen.  Dvou- 
mocné   tyčinky,   z   nichž    doiní   jsou    delSí, 
mají  posléze  obě  poloviny  prašníkové  přímo- 
čárně  rozkročené,  spolu  splývající  a  společ- 
nou  Štěrbinou   se  otevírající.    Tvrdky  jsou 
vejčité,  hladké.  M.  roste  4  druhy,  domácimi 
ve   střední  a  západní   Asii  a  jižní   Evropě, 
z  nichž  nejdůležitější  jest  M.  offlcinalis   L.., 
m.  lékařská,  medunice,  medúň,dubrav- 
nik,  včelník,  matečník,  marule,  ma- 
rulka,  byhna  až  l'ó  m  vysoká,  obyčejně  roz- 
větvená, více  méně  chlupatá,  vejčitolistá  a 
bělokvětá  n.  narůžovělá.   Jest  oblíbena  jako 
lékařská  a  zahradní  rostlina  chuti  kořenné, 
hořké  a  vůně  citrónové,  obsahujíc  příjemně 
páchnoucí  terpen  (as  W/o)*   ^  ní  užívá   se 
hlavně  nálevu  listů  k  povzbuzování  chuti  a 
k  pocení;  kromě  toho  jsou  známy:   voda 
melissová   {aqua    melissaé),   olej    melis- 
sový  (oleum  melissae)  a  líh  karmelitán- 
ský   (aqna    aromatica    spirituosa    melissae  \ 
M.  lékařská  roste  planě  v  Rakousích,  Pfi- 


Meltssaceae  —  Melissos. 


69 


moK,  jiiním  Tirolsku,  Švýcarsku  a  v  Elaa- 
ska.  Did. 

^*Ťl*rrŤI*"Ť  {Meliuiaeaé).  meduňko- 
vi  té,  jest  podfadí  rostlin  pyskatých,  2py- 
skýcb,  o  4  dvoumocných  tyčinkách  buď  ná- 


bore roievřených  nebo  pyskem  hornim  po  2 
k  BObé  skloněných,  jejichž  prašniková  pouzdra 
JSOU  na  konci  srostlá,  dole  poiději  rozevfená 
nebo  hned  od  počátku  t  Ote  vodorovné  roz- 
ložená a  společnou  ítěrbinou  se  otvírající. 
Ze  zaámčjíích  rodQ  náleii  sem  Melista  a 
Ifystoput.  Dld. 


M«1ÍSMMU,  jméno  dvou  bratFÍ,  MedunA 

z  Krt  u  Strakonic: 
1)  M.  Václav,   knéi  pod   obojí  (•  1B40 

v  Krtech  —  +  26.  řijna  1578  v  Dube),  byl 
,  kaplanem    v   Žatci    a    děkanem    v    Lounech 

(1568),  poidéji  duchovním  správcem  v  Dube. 
I  Skládal  pfsué  duchovni,  jež  jsou  vloženy 
I  v  Kancionál  lomnický.  Kdyi  r.  1575  bylo  jed- 
i  náno  o  českou  konfessi,  M.  pojat  byl  v  kom- 

missi  k  její  sestaveni.  Syn  jeho  Václav  by! 
.správcem  jkoly  v  Kutné  Hofe  kol.  r.  1600 
.  až  1604,  potom  ordinován  za  knéze  a  stal 
'  se  duch.  správcem  v  Kruiovicich,  odkud  po 
I  bitvč  bělohorské  odeSel  do  vyhnanství. 
I     2)  M.  Jakub,  kněz  pod  oboji,  bratr  před. 

K1554  —  t  21.  říj.  1599  morem  v  Kutné 
oře),  kněz  v  Srbiíti  a  potom  děkan  v  Hoře 
;  Kutné.  Památku  jeho  přátelé  oslavili  verii 
I  (Genethliaca  ct  anagrammatismi)  a  připojili 
I  vlastni  jeho  vcrie  o  znamenitých  mužích 
I  (Praha,  1599).  Pro  církev  pod  obojí  M.  opa- 
třil překlad  2almfi,  jež  uvedl  v  písně  pod 
'  melodie  obvyklé,  aby  atrana  ta  měla  své 
;  vlastní  pisně  (t.,  1596;  výňatek  ve  Výb.  !I„ 
^  1676  si.).  Mimo  to  vvdal  tři  ká\áni  o  po- 
'  vodni  r.  1598,  jež  měl  o  pohřbu  zhynulých 
i  lidi  v  Hoře  Kutné  {Ruk..  II..  22).  JNk. 
I  K«UMÍno:  1)  M.  Ivan  Ivanovic,  stát- 
'ník  a  publicista  ruský  {•  1718  —  t  1'95), 
byl  při  nastolení  Kateřiny  II.  rektorem  mo- 
skevské university.  R.  1763  stal  se  vrchním 
I  prokurátorem  sv.  synody;  r.  1767  sestavil 
;  základní  body  nového  církevního  lákonníka, 
;  když  viak  je  sv.  synoda  zamítla,  vzdal  se  své 
'.  hodnosti,  načež  byl  jmenován  správcem  vy- 
chovatelny a  r.  1771  kurátorem  moskevské 
i  university,  kdež  jeStě  téhož  roku  založil 
Šlechtický  pensionát.  K  obohaceni  ruského 
jazyka  povodními  pracemi  literárními  i  pře- 
I  klady  počal  pak  vydávati  »Volinoje  Rossij- 
skoje  Sobratiije*.  R.  1786  založil  časopis 
iMoskovskija  Vědomosti*,  do  nčhož  i  sám 
psal,  a  r.  1790  časopis  •PoUtičeskij  iumaU, 
jenž  byl  vydáván  v  Hamburce. 

a)  M.  Petr  Ivanovic,  dfloatřelecký  ge- 
I  nerál  ruský  (•  1730  —  f  ^'^T).  měl  účast 
v  sedmileté  válce.  Byl  považován  za  zname- 
1  nitého  délostřclce  své  doby.  V  první  ture- 
jcké  válce  (1768  —  74)  by.o  mu  svčřeno  vrch. 
I  velitelství  nad  vším  délostřclectvem;  pod 
!  Chotinem,  u  Largy  a  Kaguly  přispčl  k  ví- 
tězství ruskému.  R,  1783  jmenován  ředitelem 
dělostřeleckého  a  inženýrského  sboru  a  v  po- 
sledních letech  panování  Kateřiny  II.  vrch- 
ním členem  expedice  státního  voj.  kollegia 
a  prvním  členem  hlav.  dél  ostře  lecké  a  opev- 
Aovací  kanceláře.  M.  roziiřil  iiči;bní  osnovu 
na  voj.  ústavech  o  taktiku,  přírodovědu,  za- 
vedl pokusná  cvičení  délosCřelecká  a  1. 

Kalliaot  ze  Samu,  iilasof  řecký,  kolem 
r.  450  př.  Kr.,  byl  žákem  Hérakleitovým  a 
ParmenJdovym.  Náleii  ke  ikolc  EleatĎv,  Hl, 
důraz  kladl  na  věčnost  a  nemčnitelnost 
I  Jsoucna.  Parmenidovu  pojmu  Jsoucna  při- 
'  dává  attributy  nekonečnosti  prostorové  a  Ča- 
sové. Jsoucno  jest  jedno  a  bezmezné.  ale  ne- 
tělesné,  nebo  kdyby  bylo  tělesné,  bylo  by 


70 


Melíssová  kyselina  —  Meliténé. 


dělitelným  a  pak  by  nebylo  Jsoucno  jedno, 
nýbrž  bylo  by  jich  více.  Popíral  i  pohyb,  po- 
něvadž tento  předpokládá  prázdno,  prázdno 
však  jest  negace  bytí.  Vynikl  též  jako  stát- 
ník a  vojevůdce;  r.  442  velel  prý  loďstvu 
Samoskému,  jež  přemohlo  Athéňany.  —  Viz 
Papst,  Dc  Melissi  Samii  fragmentis  (Bonn, 
1889).  Srv.  Ele  a  té. 

MellBBOvá  kyselina  C^qH^O^  jest  nej- 
vyšší podrobněji  známá  kyselina  mastná  ze 
řady  octové.  Hedvábově  lesklé  šupiny  při 
88«  tající.  OSc, 

Melii  Emanuel,  český  spisovatel  hudební 
(*  15.  říj.  1831  ve  Zminném  na  Pardubicku, 
kde  otec  jeho  byl  mlynářem).  Záhy  učil  se 
hudbě,  studoval  na  gymnasii  v  Král.  Hradci 
a  později  na  akad.  gymnasii  v  Praze,  načež 
nastoupil  dráhu  spisovatelskou,  přispíval  do 
»Lumíra«  hudebními  statěmi  a  překlady 
z  frančtiny  a  italštiny.  R.  1858  založil  hudební 
časopis  >DaIibor«  a  působil  hlavně  k  tomu, 
aby  se  v  Čechách  a  na  Moravě  zřizovaly  pě- 
vecké spolky,  které  by  v  obecenstvu  vlaste- 
neckými sbory  probouzely  a  rozplamcňovaly 
lásku  k  vlasti.  S  Lud.  Procházkou  vydával 
sbírku  čtverozpěvů  a  sborů  pod  názvem 
»Záboj«  a  zpracoval  r.  1863  s  Bergmannem 
Průvodce  v  oboru  písni  od  r.  i8oo — 1862^  pře- 
ložil z  italštiny  text  k  opeře  »Kryšpín  a 
kmotra«,  pak  text  k  operám  »Fidelio«  a  >Za- 
kletý  Hollanďanc,  přispíval  hudebními  články 
do  Řiegrova  Naučného  slovníku  a  napsal  pro 
dílo  to  Dějiny  ruské  hudby  a  pro  Mendlův 
hudební  slovník  Dějiny  české  a  ruské  hudby^ 
založil  hudební  podpůrný  spolek  »Ceciliec 
v  Praze.  R.  1864  vzdal  se  vydávání  »Dali- 
bora«  a  oddal  se  studiím  hospodářským  a 
národohospodářským,  stav  se  r.  1870  ta- 
jemníkem Jednoty  k  povzbuzení  průmyslu 
v  Čechách,  kteréž  místo  spravoval  až  do 
r.  1877.  R.  1878  odstěhoval  se  do  Malolán 
u  Veské  (okr.  pardub.),  kde  zřídil  pokusnou 
hospodář,  stanici,  a  zde  sepsal  a  tiskem  vy- 
dal na  základě  svých  pokusův  odborný  spis 
Zelařstui  (1878)  a  Cibuldřstvi.  R.  1887  založil 
hospodářský  časopis  » Rozhled*,  který  až  do- 
sud v  Chotěboři  vychází  pod  názvem  »Meli- 
šův  Rozhled*.  M.  žije  nyní  v  Pardubicích. 

Meliiová-KSrsohnerová  A  n  t  o  n  i  e,  če- 
ská spisovatelka  (*  13.  září  1833  v  Budíne 
v  Uhrách  —  t  7-  února  1894  v  Malolánech 
u  Veské).  Roku  1835  přišla  s  rodiči  do 
Prahy,  kde  nabyla  svého  literního  vzdě- 
lání a  kdež  si  zřídila  pak  dívčí  ústav  pro 
vyučování  frančtině  a  angličině.  Roku  1860 
uveřejnila  některé  své  básně  v  »Lumíru«, 
»Daliboru«,  »Boleslavanu«  atd.,  z  nichž  ně- 
které od  B.  Kittla,  E.  Nápravníka,  Hniličky 
byly  uvedeny  do  hudby.  Jedna  z  nich,  Mu{ 
bei  sl^i,  s  nápěvem  od  Fr.  Záhorského  téměř 
znárodněla.  R.  1861,  provdavši  se  za  spiso- 
vatele Em.  Mcliše,  počala  vydávati  a  redigo- 
vati první  časopis  pro  dámy,  »Ladu«,  a  získala 
si  v  době,  kdy  žádné  vyšší  dívčí  školy  ne- 
bylo, neocenitelných  zásluh  o  probuzení 
mladší  ženské  generace  k  národnímu  uvě- 
domění. Mimo  to  zasazovala  se  ve  svém  ča- 


sopise o  mírnou  emancipaci  žen.  Při 
tom  rozvinula  čilou  literární  činnost,  vydala 
dva  svazky  Humoresek ,  sepsala  řadu  povídek 
a  novell  ze  života  českých  hudebníků,  z  nichž 
mnohé,  jako  Svévolnost Ífaty(%Dre3á,  Nachr.«), 
Bendova  první  láska  (9Wacnenhusen8  Haus- 
freundc),  i  do  němčiny  byly  přeloženy,  a  dále 
sepsala  několik  povídek  ze  života  společen- 
ského, vydala  r.  1864  Deklamovánky  a  básni 
pro  ženské  a  přeložila  z  frančtiny  román 
>Sněm  Kostnický*,  novellu  »Tři  dni  v  Číně*. 
Pokusila  se  též  na  poli  dramatickém  a  se- 
psala hlavně  pro  ochotnická  divadla  veselo- 
hry a  frašky  {Havlíčkovy  boty  \  Chtěla  mít  ho- 
dinu;  Osudné  dostaveníčko;  Filolog  v  nesná- 
zích a  Bál  se  trichin),  které  byly  uveřejněny 
buď  o  sobě  aneb  v  Pospíšilově  sbírce.  Když 
pak  časopis  »Lada«  následkem  nepříznivých 
poměrů  přestal  vycházeti,  převzala  redigo- 
vání a  překládání  německého  dámského  ča- 
sopisu » Bazar*,  kterýžto  časopis  potom  ří- 
dila více  než  50  let  svědomitě.  V  »Bazaru« 
vedla  si  M.  úplně  samostatně,  hledíc  oproti 
něm.  originálu  čtenářky  své  nabádati  k  spoři- 
vosti a  vystříhati  všeho  zbytečného  přepychu. 

MeUta  v.  Míjet. 

Melitaea  F.,  h  n  ě  d  á  s  e  k,  jest  rod  motýlů 
denních  z  čeledi  Nymphalidae,  barvou  i  kres- 
bou líce  křídel  podobný  menším  perletov- 
cům,  ale  na  rubu  bez  stříbřitých  skvrn. 
Střední  pole  zadních  křídel  jest  otevřeno  a 
dlouhá  makadla  jsou  porostlá  vztyčenými 
chloupky.  Poletují  v  měsících  letních,  né- 
které  druhy  velmi  Četně  zvláště  na  palou- 
cích a  mýtinách  lesních.  Housenky  jsou  silné, 
válcovité,  porostlé  svazečky  chloupků;  na 
podzim  žijí  ve  společném  předivu,  kde  též 
přezimují,  a  na  jaře  se  rozptýlí.  Živí  se  drob- 
nějšími bylinami.  Kukly  jsou  silné,  v  předu 
tupé.  Ze  16  druhův  evropských  jest  7  če- 
ských, z  nichž  všady  jest  hojná  M.  athaHa 
Esp.,  h.  jitrocelový,  jehož  černá  a  2  řa- 
dami bílých  teček  zdobená  a  světle  hnědými 
svazečky  chloupků  posázená  housenka  žije 
na  jitrocelů,  rozrazilu  a  černýši  hajním.  Kpk. 

Melitaemie  (z  řec.)  v  lék.  cukr  v  krvi, 
kroužící  tělem. 

Melité:  1)  M.,  čásť  starověkých  Athén  na 
záp.  sklonu  Areiopagu,  na  Nymfaii  a  částečné 
i  na  pahorku,  kdež  jest  t.  zv.  Théseion.  Byla 
patrně  osazena  již  za  dob  pradávných,  ježto 
v  obvodě  jejím  vyskytují  se  skalní  stavby, 
přičítané  v  pověstech  Kranaům.  V  obvodu 
M-ty  byly  mnohé  ctihodné  svatyně  a  památ- 
nosti,  jako  Pnyx,  Kolónos  městský,  héróon 
Eurysakeion,  svatyně  Arteraidina,  héróon  Hé- 
rakleovo;  také  se  v  M-tě  připomínají  až  do  per- 
ských válek  obydlí  předních  občanů,  jako 
Themistokleovo.  Psk. 

2)  M.,  řecký  název  ostrova  Malty. 

Meliténé  {MFXLXT}vrj,  Mílidia  nebo  Mí- 
lid  klínopisů),  krajina  v  Přední  Asii,  mezi 
územím  Moschův  a  Araratem.  Hl.  město  Mi- 
lid  položeno  bylo  na  místě  nynější  Mala- 
tie.  M.  byla  původně  částí  Veliké  země  Het- 
thítů,  později  tvrdě  o  ni  bojováno  mezi  As- 
syry  a  Alarodii.  Psk^ 


Melito  —  Meljnikov.  7 1 

Mellto,  biskup  v  Sardech  v  Lydii,  žil  3)  M.  )  ulij  Nikolaje  vlč,  přední  sbě- 
koncem  II.  stol.  Eusebios  uvádí  ve  svých  ratel  ruských  nár.  písní  a  znamenitý  pianista 
Dějinách  církevních  (IV.,  13  a  26)  seznam  19  {*  1846  v  kostromské  gubernii  —  f  1893). 
děl  M-vých  a  podává  výtahy  ze  3  z  nich.  j  Studoval  v  Alexandrovském  lyceu  v  Petro- 
Nejdůležitější  z  nich  jest  Pamétnt  spis  Marku  hradě  a  oddal  se  později  hudbě  jako  chová- 
Aurelíovi^  apologie  křesťanství.  Jiné  spisy  nec  moskevské  konservatoře.  U  Rud.  West- 
M-vy  se  nedochovaly.  phala,  tehdy  proícssora  při  museu  Katkova 

HBlltopol  v.  Berislav.  |v  Moskvě,   dovršil   svoje   vzdělání  studiem 

Mélltopol,  újezdní  město  tavrické  gu-  jeho  osobité  nauky  o  rhytbmu  a  metrice.  Vý- 
bemie  na  ř.  Moločné,  240  km  od  gub.  města;  slcdkem  těchto  studií  M-ých  hj\o  vydání 
do  r.  1841  byla  zde  pouze  Novo-Aleksandrij-  sbírky  Bachových  fug  a  praeludii  s  označc- 
ská  sloboda.  M.  má  15.720  ob.  (1890),  z  nichž  ním  rhythmického  rozčlenění  dle  soustavy 
ok.  75%  pravosl.,  ostatek  jest  pestrá  směs  Westphalovy.  V  témŽ  duchu  vydal  M.  ještě 
Židův,  Arménův,  Tatarův  a  j.;  12  škol  (reálka,  jiná  díla  starších  mistrů,  také  v  Německu, 
žen.  gymnasium),  zemská  nemocnice.  Tři  vý- '  Hlavní  význam  činnosti  M-a  spočívá  však 
roční  trhy  zdejší  mají  obratu  přes  1  million  |  v  hudebním  národopisu  ruském.  Poznání 
rublů.  Voda  z  ř.  Moločné  i  z  vrchní  půdy  ;  lidové  písně  ruské  věnoval  dlouhá  léta  pil- 
nehodí  se  k  pití,  pročež  vyvrtána  byla  arté-  i  ného  studia.  Jeho  přičiněním  prohloubilo  se 
ská  studně,  jež  dává  městu  hojně  výborné  po  Mil.  Balakirevu  badání  v  oboru  národní 
vody.  Melitopolský  Újezd  měl  r.  1897  hudby  ruské  a  zachovalo  tak  budoucnosti 
na 25. 764*64 /cm*  386.086  ob^v.  (3113  na  1 /rm*).  |  aspoň  čásC  skvostů  lidového  umění.  Plodem 

MelittUl  L.,  medovnik,  doubravník,'  sběratelské  činnosti  M-a  jsou :  Russkija  pésni, 
dubravník,  dobronika,  rod  rostlin  p y-  něposredstvenno  s  golosov  národa  ^apisannyja 
skaty ch  z  podčeledi  čistcoví  tých  (Sta-  i  s  objasnénijami  iidannyja  (1.  sv.  v  Moskvě, 
ckydeae),  obsahující  jediný  druh  M.  Melisso-  1879;  2.  sv.  v  Petrohradě,  1885).  Sbírka  M-a 
phyllum  L.,  rostoucí  v  světlých  lesích  a  dou-  nevyniká  velikým  počtem  písní,  ale  za  to  do- 
bravách  střední  a  jižní  Evropy  a  porůznu  I  byla  vynikajícího  místa  v  ruské  nár.  hudbě 
i  v  Čechách.  M.  jest  bylina  vytrvalá  až  5  dm  úvodní  studií  ve  svazku  prvém,  zevrubným, 
vysoká  s  jednoduchou  srstnatou  lodyhou  a  !  opětovnými  pokusy  dovršeným  zapsáním 
s  listy  srdčitovejčitými,  nestejně  vroubkova-  i  řady  variantů,  jak  je  slyšel  přímo  od  lidu, 
nými,  krátce  řapíkatými,  v  jejichž  úžlabí  jsou  a  správným  zapsáním  textu,  označeného  hu- 
2— 6květé  lichopřesleny  velkých  květů.  Tyto  debním  přízvukem,  v  lidové  ruské  písni  ča-^ 
mají  kalich  2pyský,  nadmutý,  za  plodu  ote-  sto  odchylným  od  přízvuku  mluvy.  V  úvodě 
vřený,  korunu  vně  bílou,  na  vnitřní  straně  '  vykládá  M.  své  zkušenosti  a  názor  o  lidové 
horního  pysku  červeně  skvrnitou  a  dolní  písni.  V  některých  věcech  vystupuje  proti 
pysk  růžový,  s  prostředním  lalokem  nacho- 1  názorům  předchůdců,  hlavně  proti  stati  Nik. 
vým  a  bíle  ovroubeným.  Tyčinky  mají  praš-  Alex.  Sěrova  »Národní  píseň  ruská  jako 
niky  po  2  křižmo  rozpoložené,  štěrbinou  pu-  předmět  nauky«.  M.  souhlasí  se  Sěrovem,  že 
kající.  M.  náleží  k  nejozdobnějším  planým  tóniny  ruských  písní  mají  mnoho  společného 
bylinám,  pročež  se  pěstuje  i  v  zahradách,  se  starořeckými,  t.  zv.  církevními  tóninami, 
v  léčivých  účincích  podobá  se  melisse  že  odchylují  se  od  západoevropských  dur  a 
(v.  t.).  Did,       moll    a    že   svojí    diatonikou    nepřipouštějí 

Melitarie  (z  řec),  synonymum  pro  Dia-  chromatiky.  Ale  vítězně  vyvrací  tvrzení  Sě- 
bttes  mellitus.  rova,  že  jsou  tvořeny  a  myšleny  pouze  mel- 

lieljgimov  (MeJibryHOB'B) :  1)  M.  A 1  e  ks  ě  j  odicky,  jednohlasně ,  homofonně ,  s  prů- 
P  etr  o  v  ič,  ruský  státník  (*  1722 — f  1788),  vodem  harmonickým  neb  v  unisonu.  M. 
byl  od  r.  1756  pobočníkem  Petra  Fedorovičc.  v  poznání  ruské  lidové  písně  šel  ještě  dále 
Kateřina  II.  učinila  jej  novorossijským  gu-  a  hlouběji  za  dvěma  vynikajícími  předchůdci 
bemátorem,  pak  senátorem  a  předsedou  ko-  i  v  studiu  ruské  lidové  písně,  za  národníky 
morního  úřadu.  Od  r.  1777  byl  jaroslavskýra  I  Balakirevem  a  Rimským-Korsakovem.  Ti  vy- 
a  vologodským  gen.  gubernátorem ;  v  Jaro-  dali  své  sborníky  národních  písní  také  jen 
slavi  založil  sirotčinec  a  národní  školy,  jednohlasně,  s  průvodem  harmonickým.  M. 
v  Cholmogorách  námořní  učiliště.  Bvl  pří-  naopak  shledává  velikost,  sílu,  hloubku  a 
znivcem  svobodných  zednářů;  v  Jarosíavi  za  i  krásy  lidové  písně  ruské  nejen  v  její  své- 
ného  byla  jejich  lóže.  Též  obíral  se  pilně  vě- 1  rázné  melodii,  ale,  zvláště  ve  sborovém  zpěvu, 
dami;  v  1.  1786 — 87  vydával  literární  časopis  také  v  jejím  polyfonním  slohu  s  více  hlasy, 
>jeŽcměsjačnoje  sočiněnije,  ujedinénnyj  po-  melodicky  samostatně  vyvinutými.  Právě 
šechoněc*.  ,  »podgolosok«,  lidový  národní  kontrapunkt,  je 

2)  M.  Nikolaj  Alexandrovič,  ruský  <  předmětem  M-a  obdivu  velikého  hudebního 
spisovatel  (f  1867  v  Moskvě),  byl  spolupra-  nadání  ruského  lidu,  jinými  národy  nedosti- 
covníkem  »Mosk.  Nabljudatělec,  »Moskvifa-  ■  zeného.  O  významu  M-a  v  ruském  národo- 
nÍDa«  (kde  podpisoval  ;sc  N.  L-skij),  »SP.  i  pisu  psal  u  nás  Ludv.  Kuba  (Velkoruská  hu- 
Védomostíc  a  »Otěčestv.  Zapisků«  pod  pseud- 1  dební  ethnografíe  a  J.  N.  M.;  »Daliborc, 
onymem    N.    Livenskij.    O    sobě    vydal:  ,  1888).  hk. 

Ra\ska^y  o  bylom  i  nébyvalom  (Moskva,  18H4;  !  MelJnlkov  (Mcjishhkob-l) :  1)  M.  Abram 
2  sv.);  htorija  odnoj 'kni^i  (t.,  1839)  a  Gm- ,  Ivanovic,  architekt  ruský  (*  1784  —  f  1854), 
Ijaňje  pod  Novinskim  (t.,  1841).  '  vzdělal  se  v  1.  1795—1806  na  petrohradské 


72 


Meljnikov. 


uměl.  Akademii,  načež  obdržev  zlatou  me- 
dailli  byl  vyslán  na  další  studia  do  ciziny. 

V  Římč  byl  za  výbornou  restauraci  kapitol- 
ských  lázní  zvolen  za  člena  akademie  sv.  Lu- 
káše. Vrátiv  se  r.  1811  do  vlasti,  byl  v  Petro- 
hradě professorem  architektury  na  umel.  aka- 
demii a  pak  ve  službách  komitétu  pro  po- 
zemní a  vodní  stavby.  Nejznamenitější  stavba 
M-a  jest  chrám  sv.  Mikuláše  v  Nikolajevské 
ulici  v  Petrohradě  (1820—27).  Z  dalších  ;eho 
staveb,  jež  provedl  buď  sám  nebo  jim  dle 
jeho  plánů,  vynikB,i\:  právnická  fakulta  v  Petro- 
hradě (1835—38);  tr\nice  v  Roštově  na  Doně\ 
seminář  v  Minsku  \  chrámy  ve  Pskově  a  v  Niž- 
ním Novgorodé;  kolossální  ^vonice  v  Jaroslavli; 
chrám  na  staroobřaánim  Volkovském  hřbitově 
v  Petrohradě,  kdež  od  M-a  jest  též  mnoho 
domů  soukromých.  Dle  jeho  kreseb  posta- 
ven pomník  Děrfavina  v  Kazani. 

2)  M.  Pavel  Petro vič,  inženýr  ruský 
(♦  1804  —  t  1880).  R.  1833  stal  se  professo- 
rem strojnictví  na  dělostřeleckém  ústavě. 
Hlavní  zásluha  jeho  jest  vynikající  účast  při 
stavbě  Nikolaj evské  železné  dráhy  spojující 
dráhu  Petrohradskou  s  Moskevskou.  Po  té 
řídil  stavbu  železné  dráhy  z  Moskvy  k  Čer- 
nému moři.  R.  1858  byl  M.  jmenován  čle- 
nem rady  hlavní  správy  kommunikací  a  vrch- 
ním inspektorem  soukromých  železných  drah. 
R.  1860  stavěl  Gruševskou  železnou  dráhu. 

V  1.  1862—69  byl    ministrem    kommunikací, 
^  v  jeho  dobu  spadají  mnohé  vážné  změny 

v  tomto  oboru.  R.  1868  M.  zřídil  první  že- 
lezniční učiliště  při  dílnách  Orlovsko-Grjaz- 
ské  žel.  dráhy  vjelci;  za  něho  též  opět  po- 
kračováno v  síti  státních  drah  a  vystavěno 
jich  1920  km.  Zároveň  s  tím  r.  1865  počato 
s  vydáváním  koncessí  k  stavbě  drah  soukro- 
mým podnikatelům  se  státní  zárukou  urči- 
tých procent  zisku.  Za  M-a  přibylo  k  síti 
ruských  žel.  drah  celkem  4748  km,  R.  1866 
zavedl  M.  stavbu  silnic  v  státní  správě,  při 
čemž  toliko  dodávka  hmot  zůstala  soukrom- 
níkům. Literární  práce  své  tiskl  M.  nejvíce 
v  »Žurn.  putěj  soobščenijac ;  o  sobě  vydal: 
Osnovanija  praktiČeskoj  giáravliki  tli  o  dvH^e- 
niji  vody  v  raiiičnych  slučajach  i  dějstviji  jeja 
udarom  i  soprotivlenijem  (1836)  a  O  ^elě^nych 
dorogach  (1856\ 

3)  M.  Pavel  Ivanovic,  spisovatel  ruský, 
známý  pseudonymem  Andrej  Pečerskij 
(♦  22.  říj.  1819  v  Niž.  Novgorodě  —  f  1-  ^n. 
1883  t.),  vzdělal  se  na  gymnasii  v  rodišti  a 
na  universitě  kazaňské,  kde  dosáhl  stupně 
magistra,  a  připravoval  se  k  professuře  slo- 
vanských nářečí.  Pro  neopatrný  výrok  v  přá- 
telské zábavě  poslán  byl  za  učitele  zeměpisu 
a  dějep.  na  permské  gymnasium  a  za  prázd- 
nin seznámil  se  důkladně  s  poměry  na  Urale. 
Výsledkem  jeho  cest  byly  Doroinyja  ^apiski 
(»Otěčestvennyja  Zap.«,  1839).  Od  té  doby 
pilně  přispíval  do  časop.  Krajevského  (»Li- 
těraturnaja  Gazetac),  psal  povídky  a  překlá- 
dal z  Mickiewicze.  V  1.  1839—46  vyučoval  na 
g^rmnasii  niže^orodském  a  jeho  žáky  byli 
mimo  jiné  dějepisci  Ješevskij  a  Bestužev- 
Rjumin.  Paedagogická  činnost  jej  však  tížila 


a  proto  přijal  místo  úředníka  pro  zvláštní 
rozkazy  při  gen.  guberna  toru,  stal  se  redak- 
torem nižegorodsKého  úřed.  listu  a  zabýval 
se  hlavně  studiem  památek,  začcŽ  jmenován 
členem  archaeolog.  kommisse.    Zejména  byl 
výborným  znalcem  života  a  poměrů  rozkol- 
nických,   tak  že   ke  konci   panování   Miku- 
láše II.  platil  pro  ústřední  správu  za  první 
autoritu  ve  věcech  rozkolnických.  S  počátku 
radil  k  přísným  opatřením   a  sám  časem  je 
prováděl,  ale  za  Alexandra  II.  změnil  se  úplně 
a  radil  k  snášelivosti  a  svobodě  pro  rozkol - 
niky.   Obrat  tento  byl  svého  času  všelijak 
vykládán,  jmenovitě  od  Hercena  a  jeho  stou- 
penců, vysvětluje   se  však   nesamostatností 
M-a  v  životě   státním  a  jeho  ustupováním 
před  vládnoucím  směrem.  K  1. 1857—58  vzta- 
hují se  jeho  povídky:  Starý  je  gody;  Medvéiij 
ugol)  BabuŠkiny  ra:[skaj[y  b.  ].,  které  po  »Gu- 
bernských  oČerkách*   Sčedrinových   náležejí 
k  předním  plodům  polemicko-satirické  lite- 
ratury ruské.  Zejména  první  pro  svoji  umě- 
leckou pravdu  a  jako  pravdivý  obraz  dávno 
zaniklého  života  nepozbyla  posud  zájmu.  Sou- 
borně povídky  ty  mohly  se  objeviti  teprve 
později   {Raj[skai(y,   Petrohrad,  1875)   a   tím 
nejlépe  označen  jejich  význam.    Mezi  jiným 
bylo  v  nich  po  prvé  poukázáno  na  »temné 
carstvíc  rus.  kupectva,  které  vylíčil  později 
podrobně  Ostrovskij.    R.  1859  přeložen  byl 
M.  do  Petrohradu,  kde  vydával  krátkou  dobu 
úřední  list   »Rus.  Dněvnik«,  sestavil  3   díly 
cenného,  tajného  vydání  »Sbornik  postano- 
vlenij,  otnosjaščichsja  k  raskoluc,  vydal  Pisma 
o  raskolě  (1862),   stal  se  spolupracovníkem 
úřed.  listu  »Sěvernaja  Počta«  a  sestavil  bro- 
šurku  O  rus,  pravdě  i  poljskoj  křivdě  (1863), 
která  rozešla  se  ve  40.000  výtisků.  Byv  při- 
dělen r.  1866  k  gen.  gubernátoru  moskev- 
skému, stal  se  stálým  spolupracovníkem  »Mo- 
skev.  Vědomostí*  a  »Rus.  Věstníku*.   Mimo 
jiné  uveřejnil  zde:   Istoričeskije  očerki  popov- 
ščiny;   Kňafna    Tarakanova;   Očerki  Moravy  \ 
Sčislenije  raskolnikov;  Tajnyja  sekty;   Běly  je 
golubi,  ra^i^skaiy  o  skopcach   i  chlystach.    Ku 
předním  zástupcům  literatury  rus.  postavil 
se   však    romány   V  lěsach   (Moskva,  1875,  a 
Petrohrad,  1881,  4  díly)  a  Na  gorach  (2.  vyd. 
v  Petrohr.,  1881,  4  díly),  kterými  po  prvé  se- 
známil ruskou  společnost  se  životem  rozkol- 
níků.  K  napsání  jich  povzbudil  ho  přímo  ná- 
sledník trůnu  Nikolaj  AleksandroviČ,  jejž  do- 
provázel r.   1861   po  niŽegorodském  PovolŽí 
jako  výborný  znalec  místních  podání  a  po- 
měrů. Ano  i  název  čerpal  z  povzbuzujících  slov 
careviče,  přejícího  si,  aby  vylíčil  své  zkušeno- 
sti, kterak  žijí  lidé  v  lesích  za  Volhou.  Úspěch 
o^  ou  románů  byl  ohromný  a  sám  car  Aleks- 
andr  II.  i  pozdější  car  Aleksandr  III.  přijali 
velmi  milostivě  několikráte  spisovatele.  Přes 
četné  nedostatky  obou  prací,  jako  jest  roz- 
vleklost    některých    částí,    zbytečně    dlouhé 
episody,  zdržující  rozvoj  hlavního  děje  (jme- 
novitě  v  románě  >Na  gorach*),  práce  M-a 
náleží  k  nejzajímavějším  knihám  rus.  litera- 
tury, odhalujíc  zcela  nový,  nyní  jiŽ  zaniklý 
život,   plný   barvitosti    a   ruchu.    Nejsilnější 


Melk  —  Mellerowa.  73 

stránkou  spisovatelovou  jest  mistrné  vypra- !  sti  pravidelné.  Z  obrazů  jeho,  jimž  vesmés 
vování,  úplné  vystiženi  života  rozkolníků,  ač  slouží  za  podklad  motivy  národopisné  zají- 
právem  stihla  ho  výtka,  že  neseznamuje  nás  i  mavé,  buotež  uvedeny  v  pořadu  chronologi- 
s  vnitfnim  obsahem  j  v  ho.  nýbrž  jen  s  vnéjší,  >  ckém:  Sedmihradský  cigán;  Valašská  selka; 
okázalou  jeho  stránkou.  Zato  zachycuje  ně-  ValaSský'  lovec  medvědu;  Valašský  medvédář; 
kolik  pozoruhodných  typů  (zcjm.  v  prvních  Trh  ve  valašské  vsi;  Horská  krajina  v  Sedmi- 
dvou  knihách  románu  »V  lésach«),  které  zů-  hradsku;  Valašti  podloudníci;  Rumunská  selka 
stanou  ozdobou  rus.  literatury.  Srv.  Or.  Mil-  a  j.  v.  Veškeré  práce  M-kovy  jsou  cennými 
ler,  Rus.  pisateli  posié  Gogolja  (3.  vydáni  dokumentv  skutečnosti;  kreslilť,  co  vůkol 
1886).  Šnk.     vidél:  skalní  hnízda,  sedláky,  cikány,  rybáky 

4)  M.  Nikolaj  Michajlovič,  zoolog  rus.  na  Mároái,  barákové  lázně,  dřevěné  kostely, 
(*  1840),  byl  v  1.  1865 — 67  docentem  na  ka- 1  hřbitovy,  mlýny,  ruch  na  trhu,  svatební  ve- 
zaňské  universitě,  na  níž  jest  řádným  pro-  selí.  Též  absolutní  jejich  cena  umělecká  jest 
fessorem  zoologie.  Napsal:  Mikroskopičeskija  \  značná,  vytvořilf  si  M.  zejména  v  kresbě 
i\slédovanija  kišečnago  kanala  ryb  (Kazaň,  svoji  individuální  mluvu  a  dovedl  skrovnými 
1867);  Materiály  k  učeniju  ob  embrionatjnom  rysy  zachytiti  charakter  tváře  i  celé  postavy 
ra^vitiji  nasékomych  (t.,  1869>  a  dále  řadu  statí  s  typickými  posuňky  a  zvláštnostmi  kroje, 
faunistických  a  o  histologii  a  embryologii  pá-  Nehleděl  k  malebným  efTektům  —  ani  v  po- 
teřnatých,  červů  a  hmyzů.  dání  krajinjr  —  je  kresličem  v  ryzím  smysle 

Melk:  1)  M.,  osada  v  Čechách,  v.  Měl-  slova — ,  objektivnost  v  podání  viděného  činí 
nik  3).  jeho  práce  vzácně sympathickými,  životnost  a 

2)  M.,  méstys  dolnorak.,  v.  Medlik.  reálnost  jejich  prozrazují  na  první  pohled, 

Melka  Čeněk,  malíř  a  krcslič  (*  1836  jak  hbitě  M.  uměl  zachytiti  postřehnutý  zjev. 
v  Nových  Benátkách),  Žije  v  Kolozsváru  <  Mttlkárt,  přední  bůh  foinického  města 
v  Sedmihradsku.  R.  1850  vstoupil  na  praž-  Tyra,  původu  starokanaanského.  Původně 
skou  akademii  malířskou,  kdež  setrval  téměř  byl  M.  prostým  Baalem  města,  jehož  původ 
do  r.  1860.  Záhy  probudilo  se  v  něm  nadáni  uchoval  se  v  osobním  jméně  BaXéttogog  = 
pozorovatelské,  kteréž  však,  nenalézajíc  při ,  Ba'1  Sor,  Baal  Tyrský,  ale  se  vzrůstáním  vý- 
tchdejáím  vedení  akademie  povzbuzení,  te-  známu  a  moci  tyrské  záhy  předčil  významem 
prve  později  dovedlo  ho  k  výsledkům.  Pro-  j  božství  ostatní  a  vzýván  jako  přední  bůh 
šel  běžným  postupem,  až  se  dostal  k  málo-  |  foinický,  zvláště  jako  ochránce  plaveb  a  pod- 
vání  historických  obrazů:  Biskup  Kolonič  \  niku  v  dalekém  zámoří.  Odtud  mythus 
v  tureckém  pájeti  (1855);  Raněný-  sv.  Ignác  o  dalekých  plavbách  a  cestách  jeho,  který 
\  Layoly  v  klášteře  (1859);  Poslední  cesta  jest  zřejmou  abstrakcí  z  plaveb  tyrských  do 
Marie  Stuartovny  (1860)  a  j.  v.  Z  ovzduší  dalekých  moří  západních.  Když  se  s  Foini- 
pražského  se  vybaviv  přišel  záhy  k  vědomí  |  čany  seznámili  Řekové,  srovnávali  M-as Diem, 
zvláštního  směru  svého  nadání.  Bylo  to '  jako  na  ostrově  Thase,  nebo  s  Hérakleem, 
zřejnno  již  z  obrazu  české  selské  světnice,  j  než  také  jej  vzývali  zmodifikovaného  se  svého 
který  zaslal  r.  1862  z  Vídně  na  výstavu,  i  stanoviska  jako  Melikerta,  héróa  Isthmu 
Cesta  do  Sedmihradska  a  do  Rumunska,  Korinthského.  Přední  svatyní  M-ovou  byl 
kterou  podnikl  r.  1863,  rozhodla  o  další  jeho  slavný  chrám  jeho  v  Tyru,  Hérodotem  po- 
draze umělecké.  V  Sedmihradsku  usadil  se  '  psaný,  jenž  svými  slavnostmi  udržoval  po- 
pak  a  stal  se  tam  učitelem  kreslení;  vyučo-  spolitost  osad  s  městem  mateřským.  PSk. 
val  též  v  mnohých  domech  šlechtických,  a  Melle,  město  v  pruském  okrese  t  jm.  při 
pobývaje  na  venkovských  sídlech  šlechty  ř.  Else,  přítoku  Vezery,  na  trati  Hannover- 
sednaihradské  a  maďarské  i  účastně  se  vyjíž-  0.snabrůck,  má  2706  ob.  (1895),  zem.  a  trest, 
dek  a  honeb  měl  příležitost  studovati  lid  soud,  král.  učitel,  ústav,  tkalc.  školu,  poštu, 
i  kraj.  V  letech  sedmdesátých  poznal  jej  telegr.  úřad,  dvoje  solné  lázně  a  parní  mlýn. 
králevič  Rudolf  a  oblíbil  si  jej  jako  líčitele  I  Výroba  doutníků,  korkového  zboží,  plátna, 
honebních  výjevů.  M.  provázel  jej  na  love-  umělého  hnojiva  a  knoflíků. 
ckých  výpravách  a  ocitl  se  často  před  úko- 1  Melle  fmel],  město  ve  franc.  dep.  Deux- 
lem,  načrtnouti  rychlými  rysy  honební  vý-  Sěvres,  hl.  m.  arrond.  t.  jm.,  na  ř.  Béronne, 
jevy,  lovce  i  zvěř;  hotové  obrazy  provedené  I  139  m  n.  m.,  na  dráze  Niort-Ruffec,  má 
na  základě  těchto  aquarellových  studií  pře-  2385  ob.  (1890),  3  románské  kostely  a  veliký 
cbázely  pak  ponejvíce  do  majetku  králevi-  obchod  s  dobytkem.  Dříve  se  tu  dobývalo 
čova.  V  Sedmihradsku  se  M.  oženil  a  stal  olovo  a  stříbro.  M.  je  staré  Metali  um. 
se  učitelem  kreslení  na  vysoké  škole  v  Ko-  |  Mellerowa  Zofia,  spisovatelka  polská 
lozsváru.  Během  let  navštívil  mezi  tím  ně-  (♦  1848  ve  Varšavě),  činnost  literární  zahá- 
kolikráte_  Čechy,  Vídeň,  Drážďany,  cestoval   jila  r.  1872  vtipnou  povídkou  Grochowe  wianki 


po  jižní  Evropě  a  Egyptem.  Učitelské  půso- 
beni  ho  z  části  svádělo  od  tvorby  uměle 
cké  a  tak  se  později  M.  ponejvíce  obmezoval 


(Varšava,  1875,  přel.  do  frančtiny)  a  drama- 
tem Wanda^  vynikla  však  hlavně  svými  ve- 
selohrami, vyznačujícími  se  vedle  pěkné  mluvy 


na  kresby  a  aquarelly.  Z  jeho  kreseb  bývaly  vtipem,  obratným  sestrojením  děje  a  využit 
mnohé  uveřejněny  v  starších  ročnicích  »Svě-  kováním  situací.  Jsou  to  v  první  řadě:  Zioto 
tozora«,  který  přinesl  též  zajímavou  honební  runo  (o  3  jedn.);  Postanowienia  (o  1  jedn.); 
vzpomínku  z  jeho  péra.  Pražskou  výstsivu  \  Fa/s^ywe  blaski  (o  2  jedn.);  Podwójna  miara 
obesilal  do  posledních  let  sedmdesátých  do- •  (o  1  jedn.);  W Alpách;  Kto  winniejs^y  (o  třech 


74 


Melligo  —  Mellith. 


jedn,):  Uwi^ona  (o  jednom  jedn.);  Štráduj^ 
(o  1  jedn.).  Společně  s  Galasiewiczem  na- 
psala lidové  hry:  Chata  \a  wsiq  (o  5  jedn. 
dle  Kraszewského);  Diiewc^^  i(  chatjr  x^a 
wsiq  (o  5  jedn.)  a  Pan  Zo^ikiewic^  (o  6  jed- 
náních dle  Sienkiewiczowy  práce  »Szkice 
w^glemc).  Snk. 

Melll^O,  česky  medovice  (něm.  Honig- 
thau,  Mehlthaú),  Jménem  tímto  vyrozumívá  se 
zvláštní  zjev  u  rostlin,  hlavně  křů  a  stromů, 
jevící  se  v  lesklém,  tekutém  výpotku  nebo 
nátěru  na  listech,  podobném  lakovému  po- 
vlaku. Lepkavý  tento  povlak  jest  sladký  a 
nacházívá  se  hlav.  na  svrchní  straně  listové. 
Až  do  nedávná  bylo  sporno,  jakého  jest  pů- 
vodu; vědělo  se  na  jisto,  že  v  některých 
případech  byly  povlaky  ty  způsobeny  mši- 
cemi,  jindy  zas,  kde  na  listech  sice  objevila 
se  v  lepkavém  lesklém  povlaku  medovice 
a  mŠic  bylo  málo  nebo  nebylo  je  vůbec  lze 
nalézti,  byl  vykládán  zjev  ten  jako  násle- 
dek nevhodné  půdy,  a  původ  cukru  ve 
výpotku  tom  lepkavém  byl  hledán  v  pře- 
měně škrobových  zrnek  v  buňkách  listo- 
vých v  cukr,  jejž  rostlina  vypotila  pak  na 
povrch  listu.  Ale  tento  náhled  vyvrátil  Bůs- 
gen,  který  tvrdí  po  četných  zkoumáních 
svých,  že  medovice  pochází  vždy  od  mŠic  a 
že  cukrnatý  sekret,  jenž  list  povléká,  nikdy 
se  nevypocuje  z  listu.  On  pokryl  listy  papí- 
rem a  shledal,  že  se  povlak  ten  objevil  také 
na  papíru.  I  vykládá  to  tím,  že,  by£  i  mšic 
bylo  málo,  přece  jsou  s  to,  způsobiti  na  li- 
stech cukrnaté  povlaky,  poněvadž  jediná 
mšice,  jaká  žije  na  javoru,  vydala  za  24  ho- 
din 48  kapek  cukrnatého  sekretu  vždy  o  1  mm 
v  průměru.  Dále  shledal,  že  jest  mylné  do- 
mnění, jako  by  mšice  z  rourek  svých  vy- 
pocovaly  cukrnatý  sekret,  nýbrž  zjistil,  že 
vylučují  sladkou  tu  šfávu  z  řiti  a  z  rourek 
vypocují  vosk.  Bůsgen  uvádí,  že  mšice  proto 
vylučují  takové  množství  sladkého  sekretu, 
poněvadž  jej  hledají  mravenci,  kteří,  jak  po- 
kusem zjistil,  útočí  na  hlavní  nepřátele  mŠic, 
jako  na  př.  larvy  much  pestřenek  a  brouků 
slunéček.  Lepkavý  ten  povlak  někdy  jest  bč- 
lavý  od  samých  kožek  svlekších  se  larv  mšic 
(moučná  mana).  Povlaky  tyto  škodí  rostlině, 
na  jejíchž  listech  se  nacházejí,  jak  je  z  toho 
viděti,  že  listy  silně  medovicí  pokryté  často 
dříve  odpadají;  nejen  ssáním  mšic,  jež  ony 
sekrety  způsobují,  ale  hlavně  tím,  že  se  v  po- 
vlacích těch  usazují  jiní  škůdci  rostliny,  přímí 
nebo  nepřímí,  tak  na  př.  zvláště  houba  Fu- 
mago  salicina  Tul.,  tvořící  cpiphytickč  po- 
vlaky na  listech,  zvláště  ke  konci  léta  v  po- 
lohách vlhčích  a  chráněných.  Cukr  těchto  po- 
vlaků vyživuje  takořka  tuto  houbu,  která, 
třeba  že  není  příživníkem,  přece  ztěžuje  pří- 
stup světla  k  listu  a  tudíž  oslabuje  jeho 
assimilační  činnost,  tak  že  list  jí  zachvácený 
záhy  churaví.  Chcemc-li  zachrániti  rostlinu 
před  medovicí,  musíme  ji  zachrániti  před 
původci  jejími,  před  mšicemi.  Při  květinách 
v  hrnci  pěstovaných  pomáhá  se  proti  nim 
ponořením  celé  rostliny  na  několik  minut 
do   vody,   ve   skleníku   vypuzují   mšice   ča- 


stým vykuřováním  tabákem,  zapáleným  na 
žhavém  uhlí,  čímž  se  mšice  omamují  a  byvše 
setřeseny  spadají  i  mohou  tak  snáze  býti 
zničeny.  Účelnější  a  jistější  jest  postřiko- 
vání rozmanitými  látkami,  jako  na  př.  Nést- 
lerovou  nebo  Kochovou  tekutinou  a  lysolem. 
Novější  dobou  doporučuje  dr.  Fleischer  z  Dů- 
belu  sapocarbol;  l7o  roztok  jeho  ničí  oby- 
čejné mšice,  což  dokáže  V+Vo  roztok  lysolu, 
27o — 47o  roztok  prostředku  Bauerova  z  Frank- 
furtu n.  O.,  zván.  »halali«,  drážďanské  Fisch- 
hornovo  mýdlo  zvařené  a  rozpuštěné,  vlažné, 
o  2Vt%  roztoku,  Zacherlinovo  mýdlo  2Vo» 
petrolejová  emulse  Kriigerova  57o-  Užije-li 
se  toho  či  onoho  prostředku,  jest  nutno  pak 
spláchnouti  rostliny  jím  postřikované  čistou 
vodou,  aby  jim  roztoky  těmi  nebylo  ublí- 
ženo. Poněvadž  mšice  často  před  postříká- 
ním jsou  chráněny  na  skrytých  místech, 
nutno  postřikovati  rostliny,  pokud  se  mšice 
přílišně  nerozmnožily,  a  nutno  někdy  po- 
střikování to  opakovati.  Ochrana  nepřátel 
mšic,  hlavně  slunéček  a  much  pestřenek,  je- 
jichž larvy  mšice  hubí,  ovšem  jest  nejlepší 
prostředek  proti  nim  a  proti  medovicí  jimi 
tvořené.  —  Srv.  » Biolog.  Centralblatt«,  XI. 
(1891);  Frank,  Die  tierparasitaren  Krankhci- 
ten  a.  Pflanzen  (1896);  »Zeitschr.  f.  Pflanzen- 
krankheitenc  (1899  a  1900).  Sit. 

Mellln  Gustaf  Henrik,  švédský  spiso- 
vatel (♦  1803  v  Revolaxu  v  Čuchonsku  — 
f  1876  v  Norra  Wrarau).  Jsa  sirotek  byl  vy- 
chováván v  domě  Franzénově,  studoval  pak 
v  Upsale  a  stal  se  knězem  v  Štokholmě  a 
Norra  Wramu.  R.  1829  vydal  novellu  Blom- 
man  pá  Kinnekulle,  jeŽ  měla  úspěch;  násle- 
dovaly: Siward  Kruses  bróUop  (1830);  Anna 
Reibnit^  {1S31)  aj.  Každoročně  vydával  (1831 
až  1845)  sbírku  básní  a  novell  Vinterblommor. 
Sepsal  populární  historické  práce:  Fáder- 
neslandets  historia  fór  fruntimmer  (5.  vydání 
1869);  Trettioariga  kriget  (1847—1849);  £>en 
skandinaviska  Nordens  historia  (1850).  Jeho 
historické  novelly  Svenska  historiska  Noveller 
lo  3  sv.,  vyšly  v  několika  vydáních)  a  //i- 
storiskťromantiska  skildringar  frdn  UnionS' 
tiden  (vydané  po  smrti  M-ově,  1883 — 1885; 
jsou  psány  živým  a  lehkým  slohem.  Též  psal 
básně:  Samlade  Dikter  (1852)  a  Nágra  Nya 
Smárre  Dikter  (1864).  HKa. 

Mellith  (něm.  Honigstein,  z  řec.  iiéki  = 
med  a  Xíd-og  =  kámen)  jest  spolu  s  oxali- 
tem  a  whewellitem  zástupce  oněch  nečet- 
ných  hmot,  jež  v  přírodě  se  vyskytujíce 
představují  soli  kysel,  organických.  M.  kry- 
stalluje  tetragonálně  ve  tvarech  rázu  jehla- 
nového s  plochou  zpodovou  více  neb  méně 
vyvinutou  a  s  hranolem  i  jehlanem  druho- 
řadým; vedle  toho  bývá  též  zrnitý.  M  jest 
žlutý  jako  med  nebo  jako  vosk,  zřídka  skoro 
bílý,  průsvitný;  lesk  jest  mastný.  r=  2  až 
2-5,  //=  1-55— 1-65;  jest  mellat  hlinitý  s  vo- 
dou krystallovou:  Al^C^^Oi^  +  IS  H^O^  neb 
v  7o:  14*31  AUOy,  40*32  kyseliny  mellithové 
{C^^Oq,  45-37  H^O),  V  žáru  zuhelnatí.  V  ky- 
selinách i  alkaliích  se  rozpouští.  Nachází  se 
v  Čechách  u   Lužic  blíže  Duchcova  v  hně- 


Mellithová  kyselina  —  Mellrichstadt.  75 

dém  uhlí,  u  Valchová  na  Moravě  v  uhlí  útvaru  I  lipe  IV  (Lisabon,  1645;   pod  pseudonymem 
křídového  a  j.  Fr.Sl-k.       Elemente  Libcrtino;  moderní  vyd.  Fcr- 

Xelllthová  kyselina  Q(CO^fn^  je  nej- 1  rerovo  Paříž,  1826—32,  2  sv.).  Oba  národové, 
stálejší  kyselina  organická.  Její  sul  hlinitá  španělský  i  portugalský,  řadí  ho  mezi  přední 
(nerost  mellith,  v.  t.)  vtroušena  je  v  hně- ,  své  spisovatele. 


dém  nebo  v  černém  uhlí.  Vzniká  též  prud 
kým  okysličením  uhlí  (nejlépe  retortového), 
na  př.  chlorečnany  nebo  chameleónem  a  j. 
Jest  to  zajímavý  příklad  šestimocné  kyseliny 


Mellonl  Macedonio,  slavný  fysik  ital- 
ský (♦  11.  dub.  1798  — t  11-  srp.  1854  v  Por- 
tici).  R.  1824  stal  se  professorem  fysiky  na 
universitě  ve  svém  rodišti  Parmě,  kde  po- 


aromatické:  vzniká  totiž  okysličením  hexa-  ;  trval  až  do  r.  1831.  Účastniv  se  revolučního 
methylbenzolu  C^{CH^\  rovněž  m.  k.  Jsou  ,  hnutí  nucen  byl  opustiti  vlast  Utekl  se  do 
to  jehlice  hedvábově  lesklé,  tající  při  286 '  Francie,  kde  nějaký  čas  žil  v  soukromí. 
až  288*  a  při  záhřevu  odštěpující  kysličník  i  V  Genevě  vykonal  mnoho  zajímavých  po- 
ohličitý;  destillací  s  vápnem  poskytuje  ben- '  kusů  o  tepelném  záření,  jichž  čásC  byla  pak 
zol  CgWg.  OŠc.     1  uveřejněna  v  Paříži.  Výzkumy  ieho  odměnila 

Kellivora Storr.,  me dojed,  rod  šelem  král.  společnost  londýnská  velikou  medaillí 
kunovitých  (Čeleď  Mustelidae,  v.  Kuno-.  Rumfordovou.  Působením  Ařaga  a  Hum- 
vité  Šelmy);  jest  podoben  iezevcům,  ale  boldta,  kteří  ve  prospěch  M-ův  zakročili 
má  tělo  zavalitější,  zvláště  na  hřbetě  široké,  u  knížete  Metternicha,  byl  M.  vlasti  své  zase 
Boltce  scházejí.  Ve  chrupu  není  dolejších  :  vrácen.  R.  1839  stal  se  professorem  fysiky 
trháků;  mezemích  zubů  je  v  obou  čelistech  na  meteorologické  stanici  na  Vesuvu  a  zá- 
po  3,  stolička  nahoře  i  dole  jediná.  Krátké  roven  ředitelem  konservatoře  umění  a  prů- 
a  silné  nohy  maií  tlapy  vezpod  lysé;  na  rayslu  v  Neapoli.  Od  r.  1835  byl  dopis,  čle- 
předních  prstech  jsou  silné  drápy  hrabavé,  ncm  akademie  pařížské.  Pokusy  M-ovy  týkají 
nepohyblivé.  Medojedi  jsou  ssavci  noční;  |  se  tepelného  záření,  které  zkoumal  M.  gal- 
žijí  v  děrách  v  zemi  a  umějí  se  rychle  pod  ni '  vanometrem  (multiplikátorem),  spojeným 
zahrabati.  Živí  se  drobnými  ssavci,  ptáky  a  I  s  thermoelektrickým  sloupem  Nobiliovým. 
také  po  medu  slídí.  V  jihovýchodní  Africe  Galvanometr  byl  tak  citlivě  zařízen,  že  teplo 
žije  všech  tří  druhů  nejznámější  me  dojed  sálající  z  dlaně  ruky,  100  cm  od  sloupu  No- 
kapský  {M.  capensis  F.  Cuv.),  jenž  má  trup  biliova  vzdálené,  způsobilo  zahřátím  jedné 
s  hlavou  zdélí  45  cm,  ocas  15  cm  dl.  a  srsf  strany  thermosloupu  proud  elektrický,  ienž 
dlouhou  a  tuhou,  barvy  nahoře  popelavé,  na  !  uchyloval  jehlu  galvanometru  o  několik  dílců 
boku  ostře  ohraničený  pruh  světic  šedý  a  na  škále.  M.  ukázal  takto  existenci  paprsků 
pod  ním  srsf  tmavší,  načernalou;  také  čenich  I  tepelných,  zákony  odrazu,  lomu  a  absorpce 
a  líce  i  nohy  mají  takovou  barvu  tmavou.  I  těchto  paprsků.  Ukázalo  se,  že  se  paprsky 
Ve  Východ.  Indii  jest  domovem  medojed  tepelné  rovněž  tak  odrážejí  a  lámou,  jako 
indický  (M.  indica  Bleinv.),  jemuž  světlý  I  paprsky  světelné.  Některé  látky  absorbují 
pruh  poboční  schází.  Br,       tepelné  paprsky,  jiné  je  propouštějí  (látky 


[ello  Franc is co  Manoel,  historik  a 
básník  portugalský  (*  1611  v  Lisabone  — 
t  1665  t.),  sloužil  v  armádě  španělské,  zejm. 
ve  Flandřích  a  Katalonsku,  kam  byl  vyslán 


průteplivé).  Látky  světlo  propouštějící  ne- 
jsou vždy  průteplivými  a  naopak;  na  př. 
sklo,  voda  zadržují  mnoho  paprskův  tepel- 
ných,   naproti    tomu    hnědý,    neprůhledný 


se  svým  plukem  na  potlačení  nepokojů  proti  křištál  propouští  paprsky  tepelné.  M.  zkou- 
Filipu  IV.,  kteréžto   tažení   později   popsal.  '  mal  okolnosti,  na  kterých  záleží  vyzařování 

Za    revoluce  r.   1640   nabídl  se  domu   Bra-  tepla  z  látek  zahřátých,  a  nalezl,  že  důleži- 
ganckému  a  svěřeny  mu  úlohy  diplomatické.  '  tou  jest  jakost  povrchu,  zdali  jest   hladký 

Později   byl   obžalován  následkem  intrik  ze  nebo  drsný,  bílý  nebo  černý  atd.  Četná  po- 

vraŽdy    Franc.    Cardosa    a   9   let   držán   ve  jednání  M-ova  uveřejněna  byla  v  Paříži  v  »An- 

vazbě,  na  konec  pak  vypověděn  do  Brazílie,  nales  de  chimie  et  de  physique*.         nvk, 

odkud  dovolen  mu  návrat  přičiněním  fran-  Mellonlho    sloup    viz    Thermoelek- 

couzského  dvoru.    M.  byl  spisovatel  neoby-  tři  na. 

čejně  plodný.  Jako  básník  zkusil  se  ve  všech  Mellonové  slouóeniny  obsahují  troj- 
skoro  gcnrech  a  psal  současně  portugalsky  mocnou  skupinu  C^N^^  (radikál  mellon,  ja- 
a  španělsky;  psal  zejména  romance,  tak  zv.  kási  obdoba  kyanu  CN)  a  vznikají  rozkla- 
jacarillas,  po  způsobu  přítele  svého  Qucveda,  dem  četných  sloučenin  sulfokyanových  a 
madrigaiy,  silvy,  auto  (Fidalgo  aprendi\)  atd.  |  amidokyanových  vyšší  teplotou  za  sucha. 
Ačkoliv  se  přimykal  k  vlivu  kastilskému,  Na  př.  mellonkalium  krystallované  má  složení 
přece  reagoval  proti  kulteranismu  a  pod-  CgNjj-á^  .  5 //,  O.  Jsou  to  jehlice  vzhledem  při- 
dával se  Sá  de  Mirandovi,  zejména  v  redon-  pomínající  na  síran  chininu,  chuti  hořké,  ve 
dilhách.  Jinde  vliv  lidový  je  patrný.  Z  bás-  vodě  rozpustné,  nikoliv  však  v  alkoholu.  Při 
nických  sbírek  jeho  nejznámější  je  Las  třes  200°  tratí  vodu  krystallovou,  výše  zahřátý 
musas  de  melodino  (Lisabon,  1649,  a  Lyon,  zůstavují  kyanid  draselnatý  (KCN).  OŠc. 
1665).  Vysoko  je  ceněn  také  jako  spisovatel  |  Mellrlohstadt,  město  v  obvodě  t.  jm. 
historický  pro  přesnost  vypravování  i  ba-  v  bavor.  vlád.  obvodě  Dolních  Francích,  nad 
revnost  a  klassičnost  slohu.  Napsal  ve  špa-  ř.  Streu,  na  trati  želez.  dr.  Ritschenhausen- 
nělŠtině:  Historia  de  los  movlmentos^  separa-  Schweinturt,  s  2048  ob.  (1895),  má  5  katol. 
don  y  guerra  de  Cataluňa  en  ťiempo  de  Fe-  kostelů,  evang.  modlitebnu  a  žid.  synagogu, 


76 


Melluco  —  Mělník. 


zahrad.  Školu,  okr.  úFad  a  soud,  pi.  a  telegr.,  i 
zvonafstvi,  továrnu  na  stroje  a  jednu  z  ncj- 
větSích  nĚm.  sladoven,  důležité  trhy  na  obili 
a  na  dobytek,  hl.  na  ovce.  R.  1078  tu  pfemohl  I 
protikrál  Rudolf  Švábský  cis,  Jindřicha  IV. 

MsUnoo,  bot,  v.  UUucus.  I 

MBlm,  ves  v  Cechách,  v.  jelma. 

Kélnlos  (Mělnit^),  far.  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Hoři. Týn,  okr.  a  pš.  Hostouň;  61  d., 
2  obyv.  i..  322  n.  (1890),  kostel  sv.  Jiljl  (ve  1 
XIV.  stol.  far.).  2tř.  Sk.  a  poplui.  dvftr.  Na 
býv.  tvrzi  pfiporainaji  se  ve  XIV.  atol.  vla- 
dykové  z  Mělníc,  v  XV.  stol.  Filibéfové  a 
Kostenpirové  i  Mělnic,  v  XVI.  stol.  Černí- 
nové I  Chudenic,  načež  připojeny  M,  k  Ho- 
stouni  a  k  Horš.  Týnu.  V  XVII.  stol.  zaniklá 
fara  obnovena  r.  1728.  Nynější  kostel  obno- 
ven r.  1702. 

Xvlnloký  František,  sochař  čea.  (*  1822 
v  Krasiko^  ^  f  1876  ve  Vídni),  učil  se 
1838—45  u  svého  strýce  v  Olomouci,  naíež 
se  odebral  do  Vidné,  kdež  se  zdokonalil 
jednak  u  řed.  Khcbera  a  u  sochaře  H.  Gaa- 
sera,  jednak  na  cis.  akademii  a  kdel  se  pak 
stále  usadil.  Z  prací  jeho,  v  nichí  se  jeví 
pravidelná  technika,  uvádíme;  Umíní,  Vida, 
Obchod,  Pr&myil  (kamenné  sochy  allcgorické 
pro  reálku  nad  Videňkou);  Tři  ditky  při 
hře  (pro  kašnu  v  Brné) ;  Moudrost,  Spravedl- 
nost, čest.  Sila  (portální  sochy  pro  palác  vé- 
vody virtembcrského) ;  kamenné  sochy  sva- 
tých: Leopolda,  Ondřeje,  Kašpara,  Slípdna, 
Barbary  a  Franlhka  pro  Štít  kostela  sv.  Ste- 
pána; Kristus  na  křUi  se  tv.  Janem,  Marií  a 
Magdalénou  (basrelief  z  carrarského  mra- 
moru pro  náhrobek  na  hřbitově  ve  WSh- 
ringu) ;  sochu  Jindřicha  Jasomirgolla  pro 
most  AUbětin  ve  Vídni  a  mn.  j. 

Kébaoký  Pavel,  illumínátor  český  (*  ve 
2,  pol.  XV,  stol.  nepochybné  v  Mělníce  — 
t  1533).  R.  1493  nacházíme  jtj  v  Praze.  Zde 
nabyl  značného  jmění  a  řídil  rozsáhlou  dílnu 
illuminátorskou;  byl  členem  pořádku  malíř- 
ského a  pěstoval  styky  též  a  umělci  mimo 
Prahu,  jmenovitě  s  kutnohorským  malířem 
Micliaiero  byl  ve  spojeni.  Zemřel  jako  mui! 
zámoiný,  majitel  několika  domfl;  v  sávéti 
odkázal  kapli  bratrstva  malířského  u  Matky 
Boží  před  Týnem  značnější  obnos  na  opravu 
.01ivetu«  a  na  světlo.  Jeho  hlavním  dílem 
jsou  malby  v  kancionálu  německabrodtkém 
z  r.  1506,  vynikající  svěží  barvitostí  a  bo- 
hatstvím ornamentálních  motivů  u  initiál  a 
ozdob  okrajových .  Kromě  toho  pochází 
z  ruky  jeho  kancionál  plzeňský  z  r.  1527, 
nyní  v  Zemském  museu  chovaný,  bohužel 
silně  pořezaný  a  poákozený,  a  graduál  v  Lou- 
nech z  r.  1530.  Poslední  prícc  jest  poněkud 
povrchnější  v  provedení  a  ve  figurální  části 
prozrazuje  místy  vliv  rytin  DQrcrových.  — 
Srv.  Chytil,  Vývoj  miniaturního  malířství  če- 
ského za  doby  králQ  rodu  jagellonského 
(str.  32  a  64  a  n.).  Chl. 

mtlnloký  ValMta.   v.  Valenta   Měl- 

H^itlk:  1)  M  ,  král.  věnné  místo  v  Če- 
chách, leží  na  pahorku,  pod  nímž  Vltava  se 


vlévá  do  Labe.  M.  skládá  se  z  vlastního  mě- 
sta, jež  bývalo  hradbami  a  příkopem  obto- 
čeno, z  předměstí  Pražského  i  Labského, 
I  podměstí  Podole.  Okrouhlíku,  Zá- 
duSí  a  Rybář  a  z  přidělených  osad  Blat 
a  Chioroku.  7,  hradeb  zachovaly  se  jen  malé 
Části;  ze  dvou  bran  a  branky  stojí  toliko 
brána  pražská.  Ze  starších  budov  na  M-íco 
vyniká:  probošt,  gotický  chrám  hv.  apoStolfl 
Petra  a  Pavla  b  véíí  60  m  vys.  a  drahocen- 
nými histor.  a  uměl.  památkami  (zvi.  stříbrná 
gotická  monstrance).  V  kostele  pohřbeny 
JSOU,  neznámo  na  kterém  místě,  ostatky  krá- 
lovny Johanny.  Starožitný  íámek,  dříve  krá- 
lovský, vystavěn  byl  původně  v  slohu  got. 
a  později  přestavěn  v  slohu  renaissanČnlm ; 
v  něm  prý  se  narodila  kněžna  česká  sv.  Lud- 
mila, nyní  je  tu  vinařské  a  krajinské  mu- 
seum. Starobylá  radnice  slohu  got.  pochází 
aspoň  ze  XIV.  stol.;  byla  několikrát  přesta- 
věna a  později  přístavbou  barokové  véžc  ob- 

ší  lipravě.  Ve 
dvou  průčelních 
arkýřích  nalézají 
se  got.  kaple  sv. 
Barbory  a  býv. 
kaple  sv.  apoS- 
tola  Jakuba.  Štít 
věže  jest  ozdo- 
ben vypouklými 
obrazy  sv.  Lud- 
mily a  sv.  Vác^ 
láva.  V  průčelí 
jest   znak   niést- 


vičný,  v  pravém 
červeném  poli  erb  království  Českého,  v  le- 
vém, zlatém,  půl  černé  orlice;  nad  štítem 
helmice  s  korunou  s  pfikryvadly;  nad  hel- 
micí dvě  křídla  za  sebou,  napřed  zlaté  a 
v  zadu  červené.  V  radnici  jest  archiv  měst- 
ský, nyní  pečlivé  chovaný,  pak  památné  stří- 
brné olearium  a  dřevěný  pohár  ze  XVI.  st. 
Kostel  sv.  Čtrnáctí  pomocníkův  3  klášterem 
kapucínským,  založ,  v  1.  1750-53  od  méit 
Ter.  Barb.  Čebišové.  Na  předměstí  Pražském 
jest  kostel  sv.  Ludmily  i  r.  1583,  od  méšt 
Anny  Hronové  vystavěný,  za  Podolí  leto- 
hrádek rytíře  Hcuberka ;  na  Podolí  v  kláát. 
milosrdných  sester  soukromá  nemocnice,  za- 
ložená r.  1841  od  Františka  kniž.  z  Lob- 
kovic a  jeho  sestry  Helenky  kněŽ.  z  Lobko- 
vic. Budovy  a  stavby  z  dooy  novější  jsou: 
synagoga  na  ZáduŠi  (z  r.  1862),  budova 
školní  (1876),  pomník  Karla  IV,  (1878),  zho- 
tovený od  Jos.  Ma-xa;  most  přes  Labe  (1888); 
škola  vinařsko-ovocnická  (1893)  s  továrnou 
na  zpracováni  ovoce,  podle  které  z  města 
vede  po  Polabí  1  km  dlouhý  libosad  s  lipo- 
vým stromořadím  na  výSinfeu,  kde  dle  po- 
věsti stávala  tvrz  Kltčov,  jako  předhradí 
hradu  Pšova;  všeobecná  Rudolfova  nemoc- 
nice (1896);  proboštství  (1896)  ve  slohu  got., 
dle  vzoru  proboštství  u  sv.  Víta  na  hradě 
pražském;  kostel  evang.,  vystavěný  r.  1897 


Mělník.  77 

z  odkazu  měst  Rosalie  Titěrové  (f  1895);  váno.  R.  1322  narodil  se  zde  Jan  Jindřich, 
od  r.  1874  nádraii  severozápadní  dráhy  na  třetí  syn  královny  Elišky,  poslední  Přemy- 
Blatech,  odkud  jest  (1897)  zřízena  místní  |  slovný,  manželky  krále  Jana  Lucemburského, 
dráha  mělnicko-mšenská;  ve  městě  a  na  Karel  IV.,  zvláStní  dobrodinec  města  M-a, 
předměstí  zaveden  r.  1872  potrubím  vodo-  vyhlásil  je  za  město  věnné;  téŽ  kázal  přinésti 
vod  z  pramene  >Světice«,  chráněného  zdě-  révu  vinnou  z  Burgundska  a  vysázeti  ji  u  M-a. 
nou  věží,  s  parostrojní  vodárnou  na  Podoli,  Král  Václav  IV.  udčhl  M-u  právo  mílové, 
zříz.  r.  1896;  kanalisace  z  cementových  rour,  Ode  dávna  náležel  ke  král.  hradu  M-u  velký 
provedená  v  1.  1892—95,  za  Podolí  městské  počet  rytířských  lén,  vsí  a  dvorů,  na  kterých 
jatky,  postavené  r.  1894,  a  r.  1897  u  Labe  seděli  manové  královští,  zavázaní  k  službám 
zřízené  překladiště,  spojené  odbočkou  s  ná-  královniným,  ale  i  k  hájení  hradu  a  města, 
dražím.  M.  čítá  511  d,  4413  oby  v.  č.  (1890).  O  válkách  husitských  přiznali  se  Mělničtí  ke 
Ze  závodů  sluší  jmenovati:  mčšCan.  právo-  !  čtyřem  artikulům  a  spojili  se  s  Pražany,  kteří 
▼áreční  parostr.  pivovar,  olejnu,  dvě  stro-  jim  dali  za  hejtmana  Jana  Smiřického.  Tou 
jirny,  dva  válcové  mlýny  při  Pšovce  a  spol.  i  dobou  kollcgiatni  kapitola  mělnická,  přišedši 
cukrovar  na  pozemcích  obce  Rousovické.  |  o  svůj  majetek  a  příjmy,  přestala.  Probošt- 
Týdenní  a  výroč.  trhy.  Hospodářství  zastou- 1  ství  mělnické  obnoveno  bylo  papežským 
pěno  jest  též  pěstováním  vinné  révy,  jimž  brcve  teprve  r.  1896.  Po  smrti  císaře  Sig- 
M.  proslul  nad  jiná  města  česká.  Za  tou  pří- ;  munda  scházela  se  na  M-íce  často  strana 
činou  jsou  zde  velké  vinné  sklepy  v  zámku,  pod  obojí,  která  chtéla  proti  Albrechtu  II. 
sklepy  sv.  Julie  a  j.  M.  spojen  jest  se  všemi  '  Rakouskému  za  krále  českého  Kazimíra  PoU 
osadami  v  okresu  silnicemi  okresními  a  jed-  j  ského  a  přispěla  r.  1438  nedalekq  M-a  k  po- 
nou  erámíy  pak  drahou  sev.* západní  a  místní  rážce  Uhrů,  na  pomoc  od  Albrechta  povola- 
drahou  mélnicko-mšenskou.  Peněžité  ústavy  '  ných.  Po  smrti  tohoto  krále  (1439)  byl  na 
oa  M-íce  jsou:  občan,  záložna,  zal.  r.  1862,  |  M-íce  opět  držán  sněm  strany  pod  obojí, 
měst  spořitelna,  zal.  r.  1863,  a  okr.  hospod.  |  která  se  radila  o  zvolení  nového  krále  a 
záložna,  založená  r.  1884,  která  není  totožná  '  spokojila  se,  kdyŽ  za  nezletilého  Ladislava 
8  padlou  (1897)  hospodářskou  záložnou,  Zdl. '  Pohrobka  ustanoven  byl  správcem  země  Jiří 
r.  1866.  M.  jest  sídlem  okres,  hejtmanství  a  ,  Poděbradský,  který  potom  od  r.  1458  pano- 


soudu,  pošty  a  telegrafu  a  33  rozličných 
spolků.  Dále  jest  zde  5tř.  šk.  obecná  a  3tř. 
měst  pro  chl.  a  div.,  pokračovací  šk.  prů- 
myslová pro  učenníky,  vinařsko-ovocnická 
(z  r.  1885),  obchodm'  (z  r.  1894)  a  stát.  škola 


val  jako  král  český.  Po  jeho  smrti  sídlila  na 
M-íce  až  do  své  smrti  (1475)  jeho  manželka, 
královna  Johanna  z  Rožmitálu.  Její  dcera 
Zdena,  oddaná  knížeti  Albrechtovi  Saskému, 
stala  se  pramatkou  panujícího  královského 


košíkářská  (z  r.  1897),  každá  o  dvou  roční-  |  rodu  saského.  Po  smrti  král.  Johanny  užíval 
cích.  chudinský  ústav,  okr.  stravovna,  nový  statku  mělnického  syn  její  Jindřich  a  po  něm 
hřbitov  (1880\  letní  městské  lázně  u  Labe,  1  zastaven  byl  po  sobě  několika  pánům  Če- 
městský  sirotčinec,  pak  dva  chudobince,  ským,  Albrechtu  z  Gutenšteina,  Krištofu 
jeden  městský  a  jeden  pro  osoby  z  velko-  z  Vartenberka  a  Zdislavu  Berkovi  z  Dube  a 
statku  mělnického.  i  Lipého.    Za   války   šmalkaldské   král.  věnné 

Dějiny.  V  krajině  při  stoku  Vltavy  a  město  M.,  které  stálo  při  straně  pod  obojí 
Labe,  do  něhož  zde  i  Pšovka  se  vlévá,  usí-  ,  a  odepřelo  králi  Ferdinandu  I.  žádanou  po- 
dlili se  Pšované  a  hrad  Pšov  byl  sídlem  kní-  •  moc  brannou,  bvlo  potrestáno  ztrátou  statků, 
žat  župy  Pšovské.  Posledním  knížetem  pšov- '  Za  císaře  Rudolfa  byl  dán  M.  v  zástavu  Ji- 
ským  byl  Slavibor,  otec  sv.  Ludmily,  kterou  římu  st.  Popeloví  z  Lobkovic  a  po  pádu  to- 
pojal  za   manželku   panující   kníže   Bořivoj.  |  hoto  zapsán  byl  nejdříve  Jáchymu  z  Kolo- 


Sňatkem  tira  (ok.  r.  870)  území  pšovské  při- 
padlo knížectví  Pražskému.  Hrad  Pšov  za 
knížete  Boleslava  II.  (t  999)  nazv.  jest  M-em 
a  župa  mělnickou.   Na  hradě  pšovském  byl 


vrat  a  po  něm  přívrženci  jesuitů  Jakubu 
Hořčickému  z  Tepence,  který  byl  r.  1618  od 
vzbouřených  stavů  jako  nepřítel  vlasti  ještě 
s  jinými  ze  země  vypověděn.  Potom  měl  M. 


Slavibor  pokřtěn  s  rodinou  a  vší  čeledí  od  |  v  zástavě  Vilém  Kinský  z  Vchynic  a  po  ném 
kněze  Pavla  Kaicha.  Od  zavedení  křestanství  postoupen  v  užívání  Janu  Jetřichovi  a  Vác- 
V  Cechách  byl  M.  též  sídlem  děkanátu  měl-  i  lavovi  bratřím  Malovcům.  Město  M.  vyma- 
nickébo.  Na  hradě  mělnickém  zdržovali  se  nilo  se  záhy  z  područí  statku  mělnického, 
často  panující  knížata  česká  a  později  stal  ano  král  Matiáš  nařídil,  aby  pod  přísným 
se  M.  vdovským  sídlem  kněžen  a  královen  '  trestem  od  držitelů  zámku  a  panství  nebylo 
českých.  Již  sv.  Ludmila  jako  vdova  zde  ně-  méšfanům  mělnickým  ve  vykonávání  všeli- 
jaký čas  život  svůj  trávila  a  vychovávala  zde  kých  práv  a  svobod  jejich  nijak  překáženo. 
vnuka  svého  sv.  Václava.  Za  krále  Václava  I  Od  direktorů  zemských  bylo  (161S)  panství 
byl  M.  jako  jiná  města  v  Čechách  před  vpá-  j  mělnické  dáno  v  zástavu  Václavu  Šfastnému 
dem  sveřepých  Mongolů  znova  opevněn.  Pětipeskému  z  Chýš  a  Egerberka.  Ve  válce 
Město  M.  založeno  bylo  po  způsobu  jino-  třicetileté  M.,  který  byl  při  straně  prote- 
zemských  měst  za  krále  Přemysla  Otakara  11.  stantských  odpůrců  krále  Ferdinanda  II., 
r.  1274.  Od  toho  času  nazýváno  bylo  mě-  utrpěl  zvi.  vpádem  saským  a  válkou  švcd- 
stcro  královským.  Po  smrti  Přemysla  II.  ná-  |  skou;  taktéž  byli  obyvatelé  jeho  pro  vzpouru 
leželo  královně  Kunhutě  a  bylo  ho  odtud  a  pro  náboženství  pokutováni  hrdlem,  vy- 
od  královen  českých  napořád  jako  věna  uží-   hnanstvím  a  konfiskací  statků.  R.  1645  pan- 


78 


Melnikov  —  Melodie. 


ství  mělnické  zastaveno  Heřmanu  Černí- 
novi hr.  z  Chudenic.  V  rodině  této  zůstalo 
do  r.  1753,  když  Marie  Ludmila,  dcera  Fran- 
tiška hrab.  Černína,  provdala  se  za  Augusta 
Antonína  kníž.  z  Lobkovic,  zakladatele  nové 
knížecí  větve  Lobkovicfl,  která  drží  dosud 
mělnické  panství.  Nynější  držitel  jeho  jest  Jiří 
Kristián  František  kníže  z  Lobkovic  (*  1835), 
toho  času  nejvyšší  maršálek  zemský  krá- 
lovství Českého.  Ani  za  válek  v  XVllL  st., 
jež  vedla  císařovna  Marie  Terezie  s  pruským 
králem  Bedřichem,  nezůstal  M.  ušetřen;  pře- 
paden byl  několikráte  od  Francouzů,  Bavorů 
a  Prusů.'  Taktéž  ve  válkách  napoleonských 
bylo  r.  1813  městu  M-u  snášeti  svízele  vá- 
lečné. Tehdy  císař  František  I,  přijel  na  M., 
aby  sobě  prohlédl  opevňovací  práce  jeho. 
O  probuzení  národní  na  M-íce  získali  si 
v  letech  čtyřicátých  zásluhy  Vojtěch  Hno- 
jek,  Josef  Vénceslav  Vlasák,  vlasten.  šlechtic 
Jan  rytíř  z  Neuberka,  který  na  svém  leto- 
hrádku již  dříve  hostil  rád  spisovatele  a 
učence  české  (zejm.  Dobrovského).  R.  1866 
vloudila  se  na  M.  cholera,  kterou  zde  za 
krátko  zemř.  přes  100  obyv.      Lud,B6hm. 

Hejtmanství  a  okres  mělnický  za- 
ujímají 413-44  km},  mají  6179  d.,  40.506  ob. 
č.,  111  n.,  1  jiné  národ.;  ze  40.664  přít.  ob. 
35.631  katol.,  4482  evang.,  548  žid.,  3  jiného 
vyzn.;  z  těch  19.691  muž.,  20.973  žen.  (1890). 

2)  M.,  ves  t..  hejtm.  Čas.  Brod,  okr.  a  ps. 
Kostelec  nad  C.  L.,  fara  Sázava;  21  d.,  142 
ob.  č.  (1890;).  Na  blízku  ložiska  bílé  hlíny, 
z  níž  se  dělají  kelímky  pro  sklárny.  —  3)  M. 
{Melk\  osada  t.,  hejtm.  a  okr.  Kadaň,  fara 
Okunov,  pš.  Radnice ;  13  d.,  66  ob.  n.  (1890). 

Melnikov  v.  Meljnikov. 

Melooaotns  [-kak-|  Link  a  Otto,  dy- 
ňucha,  rod  rostlin  2děložných  z  čel.  k ak- 
toví tých,  stonku  koulovitého,  veicovitého, 
ellipsovitého  n.  zploštělého,  z  pravidla  mnoho- 
hranného,  hran  vlnatých  anebo  trnatých,  n. 
pořídku  bradavičnatých.  Na  konci  dospělého 
stonku  jest  polštářík,  složený  z  ceckovitých, 
vlnou  a  štětinami  obrostlých  hrboulkův, 
u  nichž  se  mezi  hustou  vlnou  po  celé  léto 
rozvíjejí  drobounké  červené  trubkovité  květy. 
Jejich  kalich  jest  korunovitý,  trubkou  s  va- 
ječníkem  srostlý,  5 — 6dílný.  Koruna  má  6 
až  18  s  kalichem  ve  válcovitou  trubku  srost- 
lých plátkův  a  přechovává  mnoho  víceřadých 
tyčinek  s  nitkovitou  čnělkou  a  5pramennou 
bliznou.  Plod  jest  malvice,  věnčená  svadlým 
květním  obalem.  Zvláště  důležitý  je  M.  com- 
munis  Link  a  Otto,  d.  obecná,  domácí 
v  Západ.  Indii  a  v  Již.  Americe,  se  stonkem 
zvící  hlavy  lidské,  obsahujícím  mnoho  šťávy, 
jíž  jako  nápoje  užívají.  Z  jedlých  plodů  při- 
pravují syrup  proti  hrudním  neduhům  a  roz- 
mačkané rostliny  užívají  jako  obkladů  k  změk- 
nutí vředů  v.  Pěstování  dyňuchy  jest  ob- 
tížné. Děd. 

Melodlafon  Daguinův  zakládá  se  na 
resonanci;  jest  to  resonátor,  který  lze  na- 
laditi rychle  za  sebou  na  rozmanité  tóny. 
Přidržíme-li  k  uchu  resonátor,  uslyšíme  při 
neúplném  tichu,  zmatených,  polohlasých  zvu- 


cích atd.  určitý  tón.  MůŽeme-li  změniti  reso- 
nátor (prodloužením,  otevřením  klapky  a 
pod.),  uslyšíme  jiný  tón  určitý,  na  který  se 
resonátor  naladil  učiněnou  změnou.  Na  m-u 
lze  změny  takové  rychle  prováděti  tisknutím 
klapek,  a  tak  mŮže  $i  jím  někdo  zahráti  mel- 
odii, které  mimo  něho  jiný  neslyší,     nvk. 

Melodie  (z  řec.)  jest  postupná,  v  čase 
probíhající,  ve  výškách  a  délkách  měnící  se 
řada  tónů,  vytvořená  dle  určitého  rhythmu 
a  umělecky  samostatná,  soběstačná  i  bez  har- 
monie, současného  znění  řady  tónů.  Sou- 
dobí theoretikové  (H.  Riemann  a  K.  Knittl) 
určují  m-ii  souhlasně  jako  řadu  z  věn 
(tónu)  vzájemně  srozumitelných.  Toto 
určení,  o  sobě  dosti  nejasné,  vysvitne  teprve 
prostudováním  celé  jich  nauky  o  skladbě 
jednohlasé,  homofonní  a  o  harmonii.  Základ- 
ním rysem  kaŽdé  m.  jest  snaha  měniti  vý- 
šku tónů  hlavně  nenáhlým  stoupáním  a  kle- 
sáním, vzestupem  a  sestupem.  Skokem  jen 
zřídka.  M.  libuje  si  v  diatonice,  aČ  novo- 
dobá skladba  vydobyla  práva  i  m<ii  chró- 
matické.  Přes  to  zkušený  skladatel  dbá 
diatoniky,  zvláště  ve  tvorbě  vokální.  Proto 
diatonické  kroky,  celé  tóny  a  půltóny,  zovou 
theoretikové  vlastními  melodickými,  na 
rozdíl  od  intervalů  větších,  tercí,  kvart  a 
kvint,  zvaných  kroky  harmonickými.  Stou- 
pající m.  projevuje  zvýšenou  živost,  sestupná 
ochabnuti.  Těmito  vlastnostmi  souhlasí  m. 
s  pohyby  rozmanitých  duševních  hnutí, 
afíektů.  Vzestupná  m.  jest  schopna  vyjádřiti 
touhu,  snahu,  vůli,  vzruch,  vzbouření,  klesa- 
jící m.  odříkání,  ochabnutí,  vysílení,  klid, 
odpočinek,  návrat  v  sebe.  Tu  vysvitá  jasně, 
proč  hudba,  s  básnictvím  obraz  citův  a  duše 
lidské,  dbá  v  novodobé  skladbě  výrazných, 
nitro  lidské  význačně  vyjadřujících  m-ií,  jež 
jsou  carevnami  hudebního  umění,  a  proč 
velcí,  hlubocí  skladatelé  zřídka  pojímali  m-ii 
jako  pouhou  hříčku  zvuků.  Tyto  základní 
účinky  m.  tkví  tedy  ve  změnách  výšek  t<5no- 
vých  a  jsou  lidstvu  známy  již  z  přírody  ze 
svistu  větru,  meluzíny,  šumu  lesů,  bouře. 
Vzhledem  ku  vnější  formě  třídí  theoretikové 
m.  taktem  vázané,  hlavně  v  písni  (árii), 
a  taktem  nevázané,  v  recitativu.  Dle  roz- 
měrův  a  utváření  melodických  úryvků  na 
m.  pravidelné  a  nepravidelné,  dle  po- 
vahy kroků  melodických  na  m.  diatoni- 
cké a  chrómatické.  Doba  klassicismu  vy- 
tvořila hlavně  v  hudbě  absolutní  dokonalou 
architekturu  a  přísný  sloh  periodicitou 
melodickou.  Tuto  přísnou  periodicitu  poru- 
šila nejednou  novodobá  hudba  počínajíc  již 
Beethovenem,  dbajíc  především  pravdivého 
a  věrného  výrazu  citův  a  představ.  M.,  pro- 
jev bohatství  hudebních  myšlének  a  nadání, 
jest  základem  a  duší  celé  skladby.  Každá  m., 
ač  jest  schopna  modulovati,  leží  v  jedné  zá- 
kladní, hlavní  tónině,  stupnici.  Tako  pokusy 
nauky  o  m-ii  (v.  Melo  dika)  dlužno  jmeno- 
vati: Jos.  Riepel,  Tonordnung  (3  Části;  1755 
až  1757  a  1765);  Nichelmann,  Die  Melodie 
(1755);  Reicha,  Traité  de  melodie  (1814  a 
1832)  a  L.  Bussler,  Elementarmelodik  (1879). 


Melodika  —  Melograf. 


79 


Teprve  naše  doba  z  přečetných  poznatkův 
při  studiu  národních  písni  a  uměleckých  dél 
novodobé  hudby  obrala  si  m-ii  předmčtem 
samostatné  nauky  a  osnovy.  Vedle  spisu  H. 
Riemanna,  Neue  Schule  der  Melodik  (1883), 
vynikají  nejvíce  díla  Cechů  všestranným  pro- 
bádáním předmétu,  rozvrhem  a  osnovou, 
Viz:  Kar.  Knittl,  Nauka  o  skladbě  homofonní 
.'díl  ].:  O  m-ii;  Praha.  1898)  a  Vjačesl.  Iva- 
novic Petr,  O  melodičeskom  skladě  arijskoj 
pésni.  Istoriko-sravnitéljnyj  opyt  (Pctrohr., 
1899).  bk. 

Melodika  jest  nauka  o  tvoření  melodie, 
zpěvu.  Ač  je  vynalézavost  zpěvní  plodem 
uměleckého  vnuknutí,  darem  božím,  jemuž 
naučiti  se  nelze,  přece  hudební  aesthetika 
z  přečetných  uměleckých  děl  vvvodila  jistá 
pravidla,  kterými  nevědomě  tvůrčí  duch  řídí 
svoji  obraznost  při  tvoření  krásného,  tóni- 
nou, modulacemi  a  rhythmem  dokonalého 
zpěvu,  nebo  kterými  později  opravuje  vě- 
donaé  první  své  bezprostřední  nápady.  Srv. 
Melodie.  bk, 

Melodlnm  v.  Harmonium. 

Kelodrama  (řec.)  jest  recitované  drama 
nebo  báseň,  doprovázená  hudbou.  Dříve  na- 
zýváno tak  hudební  drama,  tedy  opera.   Za- 
kladatelem m-tu  jest  J.  J.  Rousseau,  který  mu 
položil  sice  základ,  kterého  však  značně  před- 
stihl Čech  Jiří  Benda*  (v.  t.).  Bendu  následo- 
vali Neefe,  Reichardt,  abbé  Vogler,  částečně 
Beethoven    (»Fidelio«,    žalářní   scéna),   We- 
ber (»Preciosa«  a  »Čarostřelec«),  Marschner 
(>Hans  Heilingc),  Mendelssohn  (>Sen  v  noci 
svatojanskéc),  později  hlavně  Schumann  (By- 
jonův  >Manfred«,  ballady  »Der  Haideknabc« 
a  >Sch5n  Hedwigc),  Liszt  (»Leonore«),  Rei- 
necke    (»Der   Schelm    von   Bergen*),   Bizet, 
(»Arelatka«)  a  St6r  {^IAgú  von  der  GÍocke*). 
Úplného  uměleckého  rozvoje  dospělo  však 
m.  teprve  v  Cechách  Zdeňkem  Fibichem 
v  jeho   balladách   >  Štědrý  den«,  >Vodnik«, 
»Věčnost«,  »Královna  Emma«,  »Pomsta  kvě- 
tin«  a  v  epochální  dramatické  trilogii  >Hip- 
podamia«.  Po  něm  z  výtvorů  K.  Kovařovicc, 
J.   Káana,  J.  Foerstra   a   L.  Čelanského   ční 
nejvýše  Josef  Suk  melodramatickou  pohád- 
kou   »Radúz  a  Mahuléna«  a  legendou  »Pod 
jabloníc,  posud  rukopisnou.  M.,  jediný  nový 
umělecký    druh    vedle   Rebikových   melo- 
mimik,  kterými  slovanští  skladatelé   obo- 
hatili hudbu  západní,  bylo  dlouhý  čas  před- 
mětem sporů  theoretiku.    Příčinou  byly  ne- 
dostatky neúplného  vývoje  m-tu,  přenesené 
na    spor    o    jeho    přípustnost    v    umělecké 
formy.    Benda  a  jeho  napodobitelé  omezili 
hudební  obraz  deklamovaného  slova  svých 
monodramat  a   duodramat   pouze   jednotli- 
vými scénami  melodramatickými  a  na  vzácné 
výjimky  neprovázeli  slovo  současně  splý- 
vající hudbou,  ale  jen  v  přestávkách,  pou- 
hými mezihrami,  často  jen  akkordy.    Téměř 
stálé  střídání  deklamace  a  meziher  hudeb- 
ních rozptylovalo  soustředění  mysli   poslu- 
chačů a  seslabilo  dojem  m-tu.    Již  v  opeře 
starší  formy,  kde  po  zpívaných  číslech  pří- 
krým kontrastem  rušily  celkový  dojem  mlu- 


vené části  místo  zpívaného  recitativu,  osvěd- 
čilo se  m.  jako  znamenitý  zprostředkovatel 
mezi  slovem  zpívaným  a  mluveným  (Fidelio 
a  j.).  Přes  to  bylo  m.  v  opeře  přece  vŽdy 
zatlačováno  slovem  zpívaným  a  veliká  pe- 
strost prostředků  výrazu:  prosa,  m.  a  zpěv, 
dusila  ještě  více  samostatný  rozvoj  m-tu. 
Teprve  R.  Schumann  vzkřísil  m.,  od  něho 
pak  v  před  a  výš  kráčel  největší  mistr  m-tu 
vůbec,  Zd.  Fibich.  On  vyvrcholil  m.  v  druh 
naprosto  samostatný,  nezávislý  na  hudebních 
formách  jiných,  dal  mu  pečeť  jednoty  a  se 
slovem  těsně,  věrně  a  nerozlučné  splývají- 
cího výrazu  hudebního  ke  zvýšení  celkového 
účinu  básnického  díla.  Přes  to  spory  o  samo- 
bytnost  m-tu  nejsou  ještě  dnes  ukončeny. 
H.  Riemann  zavrhuje  ho  jako  zrůdu,  ale 
uznává,  Že  deklamované  slovo,  jako  zpěv  a 
hudba,  má  své  tónové  výšky,  přízvuk  a  rhyth- 
mus.  Za  to  Fr.  Skuherský  zamítá  naprosto 
spojení  mluveného  slova  s  hudbou,  neshle- 
dávaje  v  deklamaci  pranic  společného  8  ma- 
thematicky  určitou  výškou  tónů,  melodií,  har- 
monií a  rhythmem  hudby.  Skuherského  násle- 
duje u  nás  Kar.  Stecker  a  jiní.  Oni  vidí 
v  m-tu  nejzazší  výstřelek  program  mní  hudby, 
kde  posluchači  požitek  hudební  jest  rušen 
hlasitým  předčítáním  programmu,  byť  i  veršo- 
vaného. Za  to  Ot.  Hostinský,  Em.  Chvála, 
Hyn.  Palla,  Jos.  Foerster  a  j.  dokazují  theo- 
reticky  kritickým  slovem,  jako  Fibich  prak- 
ticky, samostatnost  a  životní  sílu  m-tu.  M. 
není  jim  pro  hudební  požadavky  zkomoleným 
básnickém  dílem,  jakými  jsou  libretta,  ale 
hudebním  průvodem  neporušenou  básní  nebo 
dramatem,  jehož  deklamační  a  scénicky  účin 
zvyšuje  těsně  spojená  s  ním  hudební  illu- 
strace.  Hudba  není  tu  cílem,  ale  prostředkem. 
Její  ryze  umělecká  cena  se  stanoviska  abso- 
lutně hudebního  není  však  tímto  přidruže- 
ním k  deklamaci  zmenšena.  Majíc  mnoho 
společných  vlastností  s  deklamaci,  žádá  od 
deklamátora  nebo  herce  pouze  přizpůsobení 
tónině,  harmonii  a  modulaci.  Schopnost  ta 
dána  je  samou  přírodou  lidskému  hlasu  a  již 
tím  jsou  všechny  námitky  proti  oprávněnosti 
m-tu  bezpodstatny.  Viz  Skuherský,  »Formy 
hudebnic;  K.  Stecker  »Melodram«  v  •Památ- 
níku Čes.  Akad.«;  Ot.  Hostinský,  »0  české 
deklamaci  hudební« ;  Hynek  Palla,  »Hippoda- 
mia«,  trilogie  melodramat  Zd.  Fibicha  (1894), 
a  z  cizích  spisů  Wilh.  Kienzl,  »Die  musika- 
lische  Deklamationc  (1880).  bk. 

Melodnniuii  v.  Melun. 

MeloS,  zool.,  v.  Majka. 

Melofón  v.  Harmonika. 

Melograf,  také  pianograf,  eidomusi- 
kon,  jest  psací  stroj  v  klav.  mechanice,  který 
přenáší  hru  na  papír  v  rozluštitclných  zna- 
ménkách. Zachycuje  v  improvisaci  prchavé 
a  zanikavé  myšlénky,  je  důležitý  při  uměle- 
ckém tvoření.  O  zřízení  m-u  pokoušeli  se 
dávno  s  nestejným  zdarem  různí  mechani- 
kové: Creed  (okolo  r.  1745),  Hohlfeld  (1752>, 
Unger  v  Eimbecku  (1774,  dle  jiných  již  roku 
1752),  Engramclle  (1775),  Careyre.  Clifton 
(1816),   Eisenmenger   (1838),    Quérin   (1844), 


80 


Melolontha  —  Meloun. 


Adorno  (1855),  dále  Keller,  Pape,  Witzels  a 
učitel  Schmeil  v  Magdeburku,  který  zvlááté 
melograf  zlepšil.  Dokonalého  úspěchu  nedo- 
cílil z  nich  však  nikdo.  bk, 

Melolontha,  zool.,  v.  Chroust. 

Melonatlnodká  ^řec.)  jest  zvláštní  umčlecký 
druh  programmni  hudby,  vytvořený  ruským 
skládat.  Vladim.  Iv.  Rebikoveiu.  V  m-ice 
programm  hudební  nahrazen  jest  posluchači 
skutečnou  scénou  a  němohrou,  splývaiíci 
s  hudbou  v  nerozlučný  celek.  M.  náleží 
tedy  v  oblast  uměn  divadelních.  Od  balletu 
se  liší  tím,  že  nemá  žádných  tanců,  od 
pantomimy,  němohry  století  XVIIL,  pěstěné 
zvláště  v  Itálii  a  hlavně  Noverrem  ve 
Francii,  tím,  že  hudba  má  význam  ne-li 
hlavní,  tedy  rozhodně  se  hrou  rovnoprávný. 
Ve  mnohé  příčině  jsou  m-ky  Rebikova 
podobny  novodobým  pantomimikám  Leona 
Délibesa  a  zvláště  Andrea  Wormscra,  liší 
se  však  od  nich  výhodně  duševním  pro- 
hloubením a  výstižným  zpracováním  hudeb- 
ním. Počínají  tam,  kde  končí  slovo  a  kde 
vládne  pouze  nálada  a  cit.  bk. 

Melon.  meloncilla,  zooL,  v.  Promyky. 

Xolonites,  vymřelý  rod  ježovek  starých 
(Palechinoidea),  který  se  vyskytuje  v  útvaru 
kamenouheiném.  Rod  ten  má  velkou  schránku, 
ambulakrálné  pole  v  rýze  a  z  6 — 12  řad  ma- 
lých desek  s  póry  složené;  pole  interambula- 
králné  jest  široké,  na  vypouklém  valu  slo- 
žené z  7 — 8  řad  desek.  Vrcholový  přístroj 
čitá  10  desek,  5  střídavě  uložených  větších 
a  4  póry  opatřených,  5  menších.  Fa, 

Melophayiui,  zool.,  v.  Kloš. 

Moloplast  (řec.)  jest  jméno  Pierrem  Ga- 
linem  utvořené,  zjednodušené  vyučovací 
methody  při  učení  základům  hudby,  hlavně 
intonace,  bez  nástroje.  Galin,  aby  netrýznil 
žáků  rozmanitými  notovými  tvary  a  klíči, 
volil  za  učební  pomůcku  tabulí  s  notovou 
osnovou,  předzpěvoval  Žákům  známé  melodie 
a  nahradiv  nápěv  jmény  not  {do,  re,  mi,  fa, 
sol  atd.)  ukazoval  jim  současně  hůlkou  místo 
v  notovém  systému.  Rhythmus  označoval 
metronomem.  bk. 

Moloplastlka  (z  řec),  v  lék.  plastická 
operace,  kterouž  se  uměle  nahradí  tváře  neb 
líce  po  rozsáhlejších  defektech. 

Melopsittaoiis,  rod  papoušků  zpěv- 
ných se  zobákem  vyšším  než  delším,  těla 
menšího,  s  prodlouženým  ocasem.  Jediný  druh 
M.  undulatus  Shaw.,  p.  vlnitý,  zvaný  též  u  na- 
šich ptáčníků  andulka  (dle  lat.),  má  zbar- 
vení peří  velmi  lahodné.  Čelo,  témě,  uzda  a 
část  zobáku  jsou  sírožluté,  po  stranách  s  3 
až  4  čcrnomodrými  plamami*,  záuší,  záhlaví, 
dolní  čásf  šije,  zášijí  a  krovky  křídel  jsou 
zelenožluté,  s  jemnými  černými  příčnými 
čárkami ;  dolní  hřbet,  kostřec  a  svrchní  krycí 
péra  ocasní  i  zpodek  těla  jsou  krásně  zelené. 
Obě  vybíhající  péra  ocasní  jsou  barvy  tmavo- 
modré, ostatní  péra  ocasní  zelenomodré,  se 
širokou  žlutou  plamou.  Délka  těla  20—22  cm, 
křídla  9*5,  ocasu  10  cm.  Žijí  v  houfech  v  dě- 
rách stromů  eucalyptových  v  Austrálii.  Let 
jejich  jest  podivuhodný.  Ač  žijí  družně,  jsou 


si  jednotlivé  párky  věrně  oddány.  V  zajetí 
dává  se  mu  proso,  zob  kanáří  a  semenec  a 
šťavnaté  listy,  i  získal  si  nadšených  milov- 
níků. Při  náležitém  ošetřování  se  v  zajetí  též 
rozmnožují,  nejsou-li  rušeni. 

Meloria,  písčitý  ostrůvek  v  Středozemním 
moři,  8  km  vých.  od  Livorna,  8  majákem. 
R.  1284  zničeno  tu  loďstvo  pisanské  Jano- 
vany. 

melos  {Míjlog,  nyní  Mil  o),  řecký  ostrov 
v  Aegejském  moři,  147  km^  veliký,  asi  s  5000 
obyv.  Jest  hornatý  a  sopečný;  střed  jest  vy- 
haslý jícen,  kolem  něhož  se  ostrov  podobou 
půlměsíce  rozkládá.  Nejvyšší  bod  Ai  Ilias 
zdvihá  se  do  774  m  n.  m.  Četný  jsou  jeskyně 
se  sirnými  výpary.  Obilí  a  víno  rodí  se  v  hoj- 
nosti; vedle  toho  těží  se  kamenec  i  síra. 
Nejstarší  obyvatelé  kupčili  již  s  Foiničany, 
ale  zapuzeni  byli  skrze  přistěhovalce  dórské, 
kteří  vstoupili  ve  spolek  se  Spartou,  začež 
však  r.  416  př.  Kr.  byl  M.  od  Athéňanů  vzat 
a  obyvatelé  jeho  pobiti.  V  novověku  objr- 
vatelé  zdejší  byli  zručnými  lodivody  a  poží- 
vali ochrany  francouzské,  která  v  mnohých 
příčinách  mírnila  tvrdé  panství  turecké. 
R.  1677  Joan  Kapsi  prohlásil  neodvislost, 
ale  po  třech  letech  byl  zabit.  V  XVIII.  stol. 
těšil  se  M.  značným  rozkvětem,  ale  byl  kol 
r.  1800  zpustošen  častými  zemětřeseními. 
Staré  hl.  město  téhož- jména  položeno  bylo 
na  vých.  straně  ostrova;  podnes  lze  pozo- 
rovati jeho  opevnění  a  divadlo,  blíže  něhož 
nalezena  byla  slavná  socha  Afrodity  Mélské. 

MelOMl,  bot,  v.  Madia.  Pik. 

Melosira  v.  Melosireae. 

Melofllreae,  řád  sladkovodních  a  moř- 
ských rozsivek  {Diatomaceaé),  význačný 
okrouhlými  hlavními  stranami  skořápek  se 
skulpturou  kolem  středního  bodu  radiálně 
uspořádanou,  pásními  stranami  úzce  čárko - 
vitými  nebo  pravoúhlými,  tudíž  s  jednotli- 
vými buňkami  deskovitými  neb  krátce  vál- 
covitými. Asi  100  druhů  po  celém  světě  roz- 
šířených, žijících  namnoze  volně  neb  někdy 
slizem  obalených.  Některé  druhy  jsou  fos- 
silní.  —  Hlavní  rody:  Cyclotella^  Stephano- 
discus^  Ort  kostra,  Afelosira.  Melosira  Ag.  {Gal- 
lionella  Ehrbg.)  má  jedince  spojené  ve  vlákna 
koníervám  podobná  a  místy  po  krajích  mezi 
hlavní  a  pásni  stranou  zaoblené.  Zastoupena 
jest  po  celém  světě  asi  třiceti,  z  velké  části 
mořskými  a  namnoze  též  fossilními  druhy. 
Ve  sladkých  vodách  dosud  se  vyskytuje  a 
íossilně  v  bílinské  hlince  brusířské  (triplu) 
bývá  Melosira  distans  Ktz.  lč» 

Molotypie,  nototisk  s  pohyblivými  znač- 
kami, typy.  Vynálezce  Duquet  v  Paříži.  Melo- 
typii  zlepšil  Duverger.  V  publikacích  hudeb- 
ních byla  zatlačena  lithografií,  používá  se  jí 
však  hojně  v  odborných  spisech  s  notovými 
příklady  v  textu. 

Meloun  (Cucumis  melo  L.),  druh  rostlinný 
z  rodu  dýní,  z  řádu  dýňovitých,  bot.  viz 
Cucumis.  Pěstuje  se  nyní  ve  všech  dílech 
světa;  v  našem  podnebí  nejvíce  v  pařištích 
nebo  při  zdech  obrácených  k  jihu,  též  pod 
širým  nebem.  Četné  odrůdy  dělí  se  obyčejně 


Melozzo  da  Forli  —  Meltzer.  81 

na  3  skupiny:  1.  m-y  obecné  čili  síťko-]  chrámu  Santi  Apostoli.  Jak  víme  ze  zprávy 
váné;  2.  m-y  cantalupské  či  bradavic-  Vasario vy,  zobrazil  tu  na  klenbě  neobyčejné 
na  té;  3.  m-y  hladké.  Barva  plodů  jest  mé- ,  dovedně  Sanebtvstoupení  Páni,  Z  dila  zacho- 
nivá,  bílá,  žlutá  neb  zelená.  Péstujé-li  se  m. ,  vány  jsou  zbytky  v  Quirinále  a  v  sakristii 
v  pařiSti,  naplní  se  toto  nejprve  hnojem  koň-  chrámu  sv.  Petra  (3  hlavy  apoštolů  a  11  hra- 
ským,  který  se  přikryje  směsí  2  dílů  země  jících  andílků).  R.  1474  vyzdobil  pro  Fed. 
zahradní,  1  d.  písku  a  1  d.  zetlclého  hnoje  I  da  Montefeltro  knihovnu  v  Urbině  7  allego- 
ovčího.  Semena  se  kladou  obyčejně  3 — 4letá  riemi  věd  a  umění,  z  njchž  dvě  jsou  v  Ber- 
a  vzešlé  rostlinky,  jakmile  dosáhly  3. — 4.  li-  líné  {Pěstováni  viáy  na  ávoře  urbinském),  dvě 
stu,  odstraní  se  až  na  jedinou  pod  každým  '  v  londýnské  National  GalKry.  V  prvé  z  těchto 
oknem.  Když  dospěly  sazenice  k  5. — 6.  listu,  í  prací  přiklonil  se  k  Mantegnovi,  jenŽ  prvý 
nštípne  se  jim  vršek  a  samčí  květy,  které  zabýval  se  řešením  problému  malby  d i sotto- 
vznikají  pak  na  postranních  úponcích,  be-  in-su  (při  pohledu  z  dola),  v  druhé  k  Fie- 
dlivé  se  vylamují  a  upotřebí  se  za  horkého  i  rovi  della  Krancesca.  Vliv  obou  možno  po- 
poledne  k  oplození  květů  samicích.  Jakmile  zorovati  na  fresce  bibliotéky  vatikánské  z  let 
se  plody  počínají  vyvinovati,,  uřezávají  se  1477—1480  (přenesena  na  plátno  chová  se 
úponky  15 — 20  cm  nad  nimi.  Úponky  se  po- '  v  musou  vatikán.)*  na  níž  zobrazil  Sixta  IV. 
nechají  2—3  a  na  každém  toliko  jediný  plod. ;  oáev\áávajiciho  vatikánskou  knihovnu  Platinoví 
Jalové  úponky  se  odstraní.  V  teplých  dnech '  způsobem  tak  mistrným,  že  možno  v  ní  vi- 
:>c  pařiŠtč  větrají,  odraženou  vodou  přimě- 1  děti  anticipaci  RaíTaelovy  Školy  athénské.  Po 
řenč  zalévají  a  rostoucí  plody  prkénky  pod-  r.  1480,*  když  se  stalo  m.  Forli  papežským, 
kládají.  —  Pod  širým  nebem  doporučuje  se  vrátil  se  tam  M.  s  příznivcem  svým  Girola- 
péstovati  m-y  poklopené  zvony  skleněnými  mem  Riariem,  jenž  tam  jmenován  guverné- 
neb  zasklenými  truhlíky.  Na  počátku  května  <  rem.  M-vi  byla  přičítána  neprávem  řada  ji- 
vyhodí  se  na  teplejším  místě  zahrady  strouha  ;  ných  prací,  zejm.  obrazy  podepsané  Mar- 
60— 70  cm  hluboká  a  tolikéž  široká,  která  se  j  chus  de  Melotius  Foroliviensis;  auto- 
naplní  čerstvým  koňským  hnojem,  promíchá- ,  rem  jich  jest  M-zzův  spolupracovník  Marco 
ným  větším  množstvím  suchého  listí.  Když  Palmezzano.  Srv.  3chmarsow,  M.  da  F.  (Štut- 
nej větší  horko  z  hnoje  vyšlo,  pokryje  se  I  gart,  1886). 
vrstvou  dobré  země  18— 20  cm  silnou.  Saze-'     Melpomené  v   Musy 

?*•;•  J'^5!f£,'Í  V  f  ť^f ^n '^^^^H^^^l '  P*'      Melpomené,  planetoida  objevená  24.  čna 
hšt.  vypěsténé  se  zasadí  60  cw  od  sebe,  »a-   jggg  nlndcm  v  Londýne.  Stř.  jisnost  v  oppo- 
1. 1  se  a  přikryjí  zvony  nebo  truhlíky  niaji- 1  ^j  ^  9.3       ^^^^  ^^^  I      ^^„^J^^^j  ^    % 
cirai  v  průměru  55  cm.  Než  se  sazenice  ujmou,      ^    '  «»  f  •  ^ 

dlužno  na  straně  slunečné  poněkud  zastiňo-  Melrose  |melróz|:  1)  M.,  ves  ve  skotském 
váti  a  později,  když  počíná  růsti  za  teplého  i  hrabství  Roxburghu,  na  pr.  bř.  ř.  Tweedu, 
počasí,  na  straně  větru  opačné  zvony  pro-  na  dráze  Edinburg-Berwick,  s  1432  oby  v. 
větrávati.  Úponky  se  zadržují  co  nejdéle  pod  (1891),  s  okolím  11.230.  Zřícenina  cisterciá- 
zvony,  potom  však  se  podloží  tyto  cihlami  I  ckého  opatství  M.,  založeného  králem  Davi- 
neb  špalíky  tak,  aby  úponky  mezi  nimi  mohly   dem  I.  r.  1136,  a  kostela  z  XV.  stol.  s  chó- 


prorůstati.  Další  ošetřováni  děje  se  jako  v  pa- 
Hštích,  ale  zalévati  dlužno  ještě  častěji.  — 
Šťavnatá,  chutná  a  chladivá  dužnina  jídá  se 


rem  v  pozdějším  gotickém  slohu. 

2)  M.,  město  v  scveroamer.  státu  Massa- 
chusetts,   v    hrabství    Middlesex,    na   dráze 


surová  s  cukrem  aneb  se  zaváří  do  cukru.  Boston-Maine,  s  8519  ob.  (1890),  s  vyšší  ško- 
Nemírně  požita  způsobuje  průjem  a  bolesti  lou,  knihovnou,  továrnami  na  obuvnické  zboží, 
žaludkové.  —  Podobným  způsobem  pěstuje  ,  šicí  stroje,  jehly  a  špendlíky. 
se  v  teplejších  krajinách  m.  vodní  {Citruť  Melsnngen,  město  v  prus.  vlád.  obvodu 
lus  vul^aris,  v.  Citrullus).  V  Evropě  jsou  kasselském,  při  ř.  Fuldě,  na  trati  Kassel- 
m-y  rozšířeny  již  od  pradávných  dob.  Dle  Bebra,  206  m  n.  m.,  s  3742  obyv.  (1895),  má 
Gregoira  byly  zavedeny  do  Francie  po  vý-  2  evang.  kostely,  2  vyšší  soukromé  vycho- 
bojích  Karla  VIII.  v  Itálii.  Bohuslav  Balbin  vávací  ústavy,  zimní  hospodářskou  a  řemesl. 
(t  1688)  píše  o  m-ech,  »že  v  Čechách  vý-  školu,  soudní  a  vrch.  lesnický  úřad,  radnici, 
borně  se  daří,  že  se  jimi  a  turky  trh  pražský  zámek,  spořitelnu,  nemocnici,  jatky,  2  mosty 
naplňuje  v  létě  v  takovém  množství,  že  val-  a  zbytky  bývalého  opevnění,  výrobu  sukna 
ným  šlechtickým  a  měšťanským  rodinám,  a  plátna,  jirchářství  a  pivovarství.  Západně 
které  po  lahůdkách  a  pamlscích  těch  pře-  Heiligenberg  (392  m  n.  m.)  s  krásnou  vy- 
žádostivé  se  shánějí,  vždy  dostačujíc.  Bkt.     \  hlídkou. 

Melozzo   da  Forli,   vlastně  M.   degli<     Meltliam[meldzcmJ,tov.městouHudders- 
Ambrosi,    malíř  ital.  (♦  1438  ve  Forli  —    fieldu  (v.  t.). 

1 1494  t.).  Učil  se  u  Ansuina  da  Forli  a  jím  '  Melton-lEowbray  [meltn-móbré],  město 
uveden  do  šlépějí  Mantegnových ;  v  dospí- '  v  angl.  hrabství  Leicestcr,  nad  ř.  Wreakem, 
vajicím  věku  působil  naň  též  krajan  jeho  20  km  sv.  od  Leicestru,  s  6392  ob.  (1891), 
Piero  della  Francesca.  Přátelské  styky  s  otcem  důležitý  uzel  drah,  má  pivovarství,  kovářství 
Raffaelovým  Giovannim  Santim  seznámily  jej  a  jirchářství,  obchod  s  paštikami  z  vepřo- 
s  urbinským  vévodou  Federigem  da  Monte-  vého  masa  (pork  pies)  a  stiltonským  sýrem 
ieltro,  jenž  mu  získal  přijetí  u  papeže  Sixta  IV.  Meltsoher-Bad  v.  Johannisbrunn. 
Z  prací  jeho  vyniká  výzaoba  tribuny  římského  ,     Meltzer  Gregorius  v.  Haloander. 

Ottflv  Slomfk  NauČDý,  sv.  XVII.  gjio  1900.  6 


82 


Meluchia  —  Melville. 


Meluohla,  bot.,  zove  se  C o  r  ch  o  r  u  s  o  1  i- 
torius  (v.  t). 

Melnn  [mel5n],  hl.  město  ve  franc.  depar- 
tementu Seině  et  Marné,  45  km  na  jz.  od  Pa- 
říže, nad  ř.  Seinou,  na  trati  Paříž-Lyon  a 
Paříž-Montereau,  má  11.091  ob.  (1895),  2  staré 
kostely,  radnici  s  pomníkem  spisov.  Amyota, 
kollcj,  učit.  ústav  mužský  i  ženský,  sbírku 
starožitností,  knihovnu,  několik  vědeckých 
společností.  Jest  sídlem  trest,  soudu  I.  in- 
stance, obch.  soudu  a  2  smírčích  soudů,  má 
velikou  ústřední  věznici,  pomník  Pasteurův 
od  Houdina,  prádelnu  bavlny,  továrnu  na 
cement  a  fayance,  pivovary,  čilý  obchod 
s  dobytkem,  obilím,  moukou,  zeleninou,  ví- 
nem a  sýrem.  —  M.  se  původně  nazývalo 
Melodunum.  R.  1430  tu  povzbuzovala  Panna 
Orléanská  k  povstání  proti  angl.  posádce. 

Meluzina,  dle  pověsti  báječná  panna, 
].  i  všetečností  svého  chotě,  nahlédnuvšího 
v  lázni,  mění  se  v  hada,  rybu  a  pod.  Nej- 
starší známá  zpráva  o  ní  zapsána  od  Ger- 
vasia  z  Tilbury  (vyd.  Liebrecht,  4)  a  Vine. 
de  Heauvais  (Specuíum,  II..  126),  u  Helinauda 
a  jiných  autorů  XIII.  stol.  Jednu  z  pozdějších 
versi  zpracoval  samostatné  Jean  ďArras  v  le- 
t  ch  1387—94.  Skladba  ta  stala  se  pak  zdro- 
jem rozmanitých  pozdějších  skladeb  prosai- 
ckých  i  básnických.  Francouzští  vykladatelé 
v  době  novější  se  shodují,  že  podklad  po- 
věsti o  M-ně  vedle  skutečného  snad  děje 
historického  (Melu sine,  pramáti  slavného 
rodu  de  Lusignan,  zakladatelka  zámku  t.  jm.) 
je  mythický,  z  bajesloví  lidového  (Blacher, 
Desaivre).  Starší  badacelé  francouzští  snažili 
se  původ  pověsti  jen  z  historie  vyvozovati. 
Stejně  nejasně  vykládá  se  jméno  M.  Mazet 
dokazuje  oblibu  jména  Melicendis  (Mélusine) 
v  rodině  Poitou.  Babinet  podává  etymologii 
Melisende,  jméno  dcery  krále  jerusalémského 
Balduina,  a  pak  příbuznost  pověsti  s  látkami 
orientálními  vlivem  křížových  výprav.  Proti 
francouzským  výkladům,  že  je  látka  pověsti 
ryze  domácí,  vzniknuvší  na  půdě  francouz- 
ské, ozvaly  se  výsledky  studia  srovnávacího: 
Cardin  vyhlašoval  mythus  o  M-ně  za  skan- 
dinávský, Babinet  za  skythský,  Hcrbet  a  Lieb- 
rv  cht  za  řecký  (sirény),  Th.  Puymaigre  za 
italský,  Hocker  za  prapověst  společnou  Kel- 
tům á  Germanům  atd.  Boring-Gould  (Cu- 
rious  myths  of  the  middle  ages,  Rivington, 
1881,  471)  dokazuje,  že  báje  o  panně  s  ry- 
bím ocasem  ode  dávna  koluji  ve  variantech 
na  Východě,  u  Řeků,  i  kmenů  indiánských 
v  Americe,  v  starém  Mexiku,  v  Peru,  v  Ja- 
panu, zkrátka,  že  to  není  zjev  v  lidové  tra- 
dici neznámý  a  že  není  možno  vznik  jeho 
připisovati  tomu  či  onomu  národu.  Otázka 
není  rozhodnuta.  Jisto  je,  že  do  Němec  a 
prostřednictvím  německé  literatury  dále  do 
Kvropy  (i  k  národům  slovanským)  dostala 
se  pověst  překladem  pověsti  francouzské, 
pořízeným  od  Thůringa  von  Ringeltingen. 
Byla  vydána  r.  1474  v  AugŠpurce.  Kniha  byla 
přeložena  také  do  češtiny  a  vydána  v  Pro- 
stějově r.  1655  u  Kašpara  Aorga  jako  »Kro- 
nika  kratochvilná  o  ctné  a  šlechetné  panně 


M-ně,  z  něm.  přeložena  od  Durynka  z  Ryn- 
golu«.  Kniha  ta  záhy  se  rozšířila  a  došla  ob- 
liby. Shledáváme  se  s  ní  také  ve  skladě  Ji- 
řího Melantricha  z  Aventinu.  Byla  potom  pře- 
tiskována a  tiskne  se  s  malými  věcnými  změ- 
nami i  se  starobylým  obrázkem  titulním  po- 
sud rŠkarnicl  v  uher.  Skalici).  Z  knížky, 
z  oblíbené  četby,  rozneslo  se  patrně  jméno 
i  varianty  pověsti,  rozmanitě  se  měnící,  mezi 
lidem  českoslovanským.  Snad  k  tomu  při- 
spělo i  vyobrazování  její  (panna  s  rybím 
ocasem)  u  starých  Čechů  (svícny,  nářadí 
s  figurou  M-ny).  Cizí  látka  záhy  zdomácněla 
a  splynula  v  naší  lidové  tradici  se  zvykem, 
také  jinde  známým,  krmiti  vítr  moukou,  soli, 
s  názorem,  že  za  skuČivého  větru  báječná 
bytost  větrná,  M.,  to  lká  a  žalostné  kvílí.  — 
Srv,  Zíbrt,  Listy  z  českých  dějin  kulturních, 
str.  65—74  (Praha,  1891),  kdež  uvedena  též 
literatura;  doplňky  v  »Českém  lidu«,  IV., 
543;  V.,  378;  VI.,  104,  401;  VIL,  75.  Z  nej- 
novější literatury  srv,  Kóhler  J.,  Der  Ur- 
sprung  der  Melusinensage.  £ine  ethnologi- 
sche  Untersuchung  (Lipsko,  1895);  Frankel, 
Altes  und  neues  zur  Melusinensage  (>Zeit- 
schrift  d.  Ver.  f.  Volkskundec,  IV.,  Berl.).  Zb/. 

Melville  [měl vil] :  1)  M.,  největší  z  ostrovů 
Parrvových.  prostírá  se  mezi  105®  40'  aŽ 
117«  30'  z.  d.,  74«  25'  až  76*  50'  s.  š.  Od  ostr. 
Cornwallisu  na  v.  dělí  jej  průliv  Byam  Mar- 
tin, na  j.  nalézá  se  M.-Sund,  na  jz.  průliv 
Banksův,  dělící  ostr.  M.  od  země  Banksovy, 
na  v.  Kelletův  průliv,  jenž  jej  dělí  od  ostr. 
Englingtonu,  a  Fitzwilliamův,  dělící  M.  od 
velkého  ostr.  Prince  Patricka.  M.  zaujímá 
42.500  km^.  Pobřeží  jeho  vykazuie  několik 
velkých  a  mnoho  menSích  zálivu,  z  nichž 
v  dějinách  polárních  objevů  mají  důležitost 
na  jihu  Winter  Harbour  (přezimování  Par- 
ryho),  Liddon  Golf  a  Murray  Inlet,  na  se- 
veru velká  Heda  a  Griper  Bai.  Geologicky 
náleží  M.  k  zpodnímu  karbonu.  Na  několika 
místech  již.  pobřeží  nalezeno  bylo  uhlí.  Kve- 
tena a  zvířena  jsou  sice  polární,  ale  poměrně 
bohaté.  M.  objevil  W.  E.  Parry  v  srp.  1819 
a  dal  mu  jméno  dle  tehdejšího  prvního  lorda 
admirality  a  přezimoval  zde  do  r.  1820.  Od 
té  doby  byl  M.  navštíven  jen  výpravami,  jež 
hledaly  Franklina  v  1.  1850  (Mc  Clintock)  a 
1852 — 1854,  kdy  zde  přezimovaly  lodi  Kel- 
letovy,  při  Čemž  seznány  veškeré  břehy 
ostrova. 

2)  M.,  ostrov  při  sev.  pobřeží  Austrálie, 
mezi  12— 13»  j.  š.  a  131<>— 133°  v.  d.,  oddé- 
lený  na  vých.  od  pevniny  průlivy  Dundaso- 
vým  a  Cfarenceovým,  na  z.  průlivem  Aps- 
leyovým  od  ostrova  Bathurstova,  o  objemu 
370  fcm  a  o  ploše  4350  km*.  Jest  to  ostrov 
nevysoký,  plochý,  s  břehy  až  na  několik  pří- 
stavů nepřístupnými.  R.  1824  zřízena  tu  vo- 
jenská stanice,  ale  brzo  opět  zrušena. 

Melville,  peerský  titul  větve  staroskotské 
rodiny  Dundasův. 

1)  Henry  Dundas,  státník  angl.  {*  1742 
v  Edinburku  —  f  1811  t.).  Studoval  práva, 
působil  sprvu  v  rodném  městě  a  r.  1774  zvo- 
len zde  do  parlamentu,  kdež  vystupoval  pro 


Melvilleova  zátoka  —  Memccyleae. 


83 


důrazné  zakročeni  proti  osadám  americkým. 
V  1.  1775—83  byl  lordem-advokátem  skot- 
ským, r.  1782  stal  se  pokladníkem  námořni- 
ctva za  Shelburnea,  ztratil  však  tuto  hodnost 
za  ministerstva  Fox-Northova ;  za  Pitta  do- 
stalo se  mu  ji  opětně  a  zároveň  stal  se  čle- 
nem rady  pro  obchod  a  osady.  Když  Jiří  III. 
duševně  ochuravčl,  opřel  se  jmenovaní  prince 
Waleského  vladařem  a  stal  se  za  to  státním 
tajemníkem  vnitra  (1791)  a  války  (1794)  a 
byl  jím  až  do  odstoupeni  Pittova  (1800).  Za 
podporu  j(.>ho  nástupci,  Addingtonovi,  do- 
stalo se  mu  hodnosti  barona  Duniry  a  vis- 
counta  M-a.  Za  druhého  ministerstva  Pittova 
stal  se  prvým  lordem  vrchní  správy  námořní, 
ale  bylo  mu  odstoupiti,  když  obžalován  dolní 
snémoynou  pro  zneužití  veřejných  peněz.  Ač- 
koliv ho  horní  sněmovna  obžaloby  zprostila 
(1S06)  a  tajné  radovství  mu  vráceno,  vzdal 
se  úřední  dráhy. 

2)  Robert  Saunders  Dundas,  vis- 
count,  syn  před.  (♦  1771  —  f  1851).  Vstou- 
piv do  parlamentu  (1794)  dosáhl  po  smrti 
otcově  za  Liverpoola  (1812—27)  a  za  Wel- 
lín^ona  (1828—30)  hodnosti  prvého  lorda 
vrchní  správy  námořní.  Od  r.  1830  vzdal  se 
vší  činnosti.  Henry  Dundas  (1801-76), 
nejstarší  jeho  syn,  věnoval  se  vojenství,  byl 
v  Kanadě  (1838)  a  v  Indii  a  stal  se  generá- 
lem r.  1868.  Čtvrtým  viscountem  byl  bratr 
jeho  Robert  Dundas  a  pátým  jest  Henry 
Dundas  (*  1835). 

K«lTlll60va  zátoka  na  západ,  pobřeží 
Grónska,  v  sz.  části  moře  Bafíinova,  prostírá 
se  na  sev.  od  nejsev.  dán.  osady  Uperniviku 
až  k  mysu  Yorku  (73— 76<^  s.  S.).  V  zátoce 
jest  několik  menších  ostrovů.  Pro  ledové  kry 
a  ledové  hory  není  k  ní  přístupu. 

M^vUle-flund,  vnitromoří  v  ^rktickém 
archipelu  sev.  od  Ameriky,  uzavřené  na  sev. 
ostr.  Comwalliským,  zemí  Bathurstovou  a 
ostr.  Melvilleovým,  v  jihu  zemi  Banksovou, 
zemí  Prince  Alberta  a  zemí  Prince  Wale- 
ského. K  zálivu  Batíinovu  vede  odtud  průliv 
Barrowův  (v  pokračování  průliv  Lancaster- 
ský),  na  záp.  do  Arktického  moře  široký 
průliv  Mc.  Clureův.  M.-s.  byl  objeven  r.  1819 
Parrym  a  prozkoumán  kromě  části  již.  břehů 
od  výprav  hledajících  Franklina.  Plavba,  vŽdy 
velmi  obtížná,  byla  dosud  možná  pouze  od 
východu  podél  sev.  ostrovů,  ježto  téměř  celý 
rok  sund  jest  kryt  ledem. 

HelTlIíeftv  poloostrov,  sev.-vých.  vý- 
běžek amer.  pevniny,  souvisící  s  touto  istn- 
mem  Rae,  širokým  100  km.  Poloostrov  za- 
ujímá 61.900  km\  Pobřeží  jeho,  rozryté  čet- 
nými zátokami  a  fjordy,  omýváno  jest  na 
zap.  vodami  2  velkých  zátok,  Boothia  a  Com- 
mittee,  na  sv.  oddělen  jest  od  ostr.  Cock- 
burnova  průlivem  Fůry  a  Hecla  (69*  45'  s.  š.), 
na  vých.  oblévají  jej  vody  Fox-Channelu, 
jenž  zprostředkuje  přístup  do  zálivu  Hudso- 
nova.  Od  jv.  vniká  do  poloostrova  dlouhá  a 
klikatá  zátoka  Lyonova.  Poloostrov  má  zcela 
ráz  arktické  země;  jest  nesnadno  přístupný, 
obýván  však  Eskimáky.  Veškeré  břehy  polo- 
ostrova prozkoumal  Parry  v  1.  1821—22. 


Melzi  [-ci]  Francesco,  malíř  ital.  (*  kol 
1492  v  Miláně  —  f  kol  1570).  Byl  žákem  a 
přítelem  Leonarda  da  Vinci,  s  nímž  odebral 
se  do  Říma  (1513)  a  do  Paříže  a  po  němž 
zdědil  knihy  a  obrazy.  Byl  též  vykonavate- 
lem jeho  závěti.  Jeho  život  je  jinak  málo 
znám.  Maloval  málo.  Přičítají  mu:  Vertumna 
a  Pómonu  (Berlín) ;  Colombinu  (Ermitáž) ;  Ma- 
donnu  (freskový  obraz  v  zámku  ve  Vapriu). 

Mom,  obchodní  místo  v  švéd.  lanu  ost- 
gotlandském,  nedaleko  SdderkSpingu,  při  ústí 
průplavu  G6tajského  do  vých.  části  zátoky 
Slátbahen.  Jest  tu  poslední  komora  průplavu, 
přístav,  celnice  a  stanice  lodivodů.  Obchod 
s  obilím  a  s  dřevěnými  výrobky. 

Xembraoidae,  ostnohřbetky,  čeled 
hmyzu  bodavého  z  podřádu  Homoptera, 
mají  hlavu  dolů  stlačenou,  s  čelem  a  teme- 
nem vespolek  splynulým,  mezi  očima  vždy 
se  2  očky  jednoduchými  a  tykadly  krati- 
čkými, vždy  pod  krajem  čelním  ukrytými. 
Štít  šíjový  jest  mohutně  vyvinut  a  nese  roz- 
manité výrůstky,  které  často  podivně  jsou 
utvářeny  a  dodávají  tělu  neobvyklého  vzhledu. 
Skáčou  velmi  hbitě,  ale  nevydávaje  Žádného 
zvuku.  Rozšířeny  jsou  hlavně  v  Americi*. 
zvláště  v  Brazílii.  U  nás  zastoupeny  jsou 
pouze  2  rody,  jeŽ  obsahují  po  jediném  druhu. 
Dosti  zhusta  na  keřích  lískových  vyškytá  so 
ostnohřbetka  lísková  (Centrotus  cornu- 
tus  L.,  v.  t.);  k  nejnápadnějším  druhům  patří 
ostnohřbetka  hadovitá  {Hypsauchenúi 
balista),  jejíž  štít  v  předu  prodloužen  jest  ve 
výběžek  do  zadu  obloukovitě  zahnutý,  vzadu 
pak  ve  výběžek  kratší  a  rovný.  O.  uzlatá 
{Heteronotus  reticulatus)  má  mimo  postranní 
rohy  ještě  výběžek  dlouhý,  uzlovitě  nadmutý 
a  na  konci  ve  3  hroty  rozdělený.  O.  rohatá 
{Hemiptycha  punctata)  poáohA  se  ostnohřbetce 
lískové,  ale  má  postranní  rohy  delší  a  do  zadu 
zahnuté.  Přilbatky  (i/em^rtfc/j)  mají  štít  se 
stran  silně  smáčkly  a  kýl  vysoko  vyklenutý, 
s  boky  barevně  pruhovanými.  Kpk. 

Membrána  (lat.):  M.  v  lékař.  v.  Blána. 

M.  ve  fysice  jest  napjatá  tenká  blána  (na 
př.  zvířecí')  nebo  pružna  destička  kovová. 
M-ny  prvéno  druhu  užívá  se  při  diffusi  ka- 
palin, m-an  kovových  u  telefonů  a  mikro- 
fonů. M.  polopropustná  (semiperméablš) 
jest  taková,  jež  propouští  při  diífusi  pouze 
vodu  a  nikoliv  látku  v  ní  rozpuštěnou.  M. 
polopropustná  připraví  se  dle  Pfefíera  takto : 
Do  průlinčité  nádoby,  jakých  se  užívá  při 
článcích  galvanických,  nalejeme  roztok  ferro- 
kyanidu  draselnatého  a  ponoříme  pak  ná- 
dobu do  roztoku  síranu  měďnatého.  Jakmile 
se  oba  roztoky  uvedou  v  dotek,  povstane 
nerozpustný  praecipitát,  který  utvoří  m-nu 
polopropustnou.  M-ny  polopropustné  užívá 
se  při  měřeni  tlaku  osmotického.         nvk. 

Membranaoel  jest  skupina  ploštic,  za- 
hrnující v  sobě  Čeledi  Tingidae,  Aradidae  a 
Gmlcidae;  jejich  rypáček  zapadá  do  žlábku 
a  chodidla  jsou  zpravidla  2členná.       Kpk. 

Memeoyleae,  šafránovcovité,  jsou 
podčel.  rostlin  odul  o  vitých  (v.  Melasto- 
maceae),    obsahující    meziobratníkové   kře 


84 

s  listy  vslficnými,  jednoduchými,  nejcelej- 
šími, netečkovanjmi  a  skoro  vidy  iptřeno- 
íilnými,  Květy  majf  kalich  a  vaječníkem  spo- 
jený. Scmenník  dorůstá  v  1-  nebo  4  — 5pou- 
idrou  malvici  (bobuli)  s  nemnohými  bezbi- 
lečnými  semeny,  M.  obsahuji  asi  20  rodů 
bohatých  tffslovinou,  z  nichi  zvldŠtĚ  jest  dft- 
leíitý  Mtmfcylon.  Dld. 

Inmco^lon :  1)  M.  L.,  šafrátiovec,  rod 
rostlin  2dčloínýcb  z  čcli;di  Melastomaceae  a 
z  podčeiedi  Memecyleae,  obsahující  kře  ro- 
stoucí v  tropické  Asii,  v  jižní  Africe  a  na 
ostr.  meziobratnikových,  s  větvemi  4hran- 
tiými,  článkovanými  a  s  listy  vsiMcnými, 
I-  n.  chudoiilnými.  netečkovanými  a  bez- 
palistými.  Květy  jsou  4četné  o  8  tyčinkách, 


Memccylon  —  Memfis. 


3  prašníky  uprostřed  připevnÉnými,  zobani- 
tými.  Zpodní  Ipouzdrý,  volnou  střední  se- 
menici opatřený  semenník  dorQstá  v  1— 2se- 
mcnnou  bobuli,  věníenou  kalichem.  Z  vý- 
značných druhfl  vyniká  předem  M.  capitella- 
tiim  C,  S.  hlávkovaný,  listy  nabývajícími 
sušením  barvy  šafránovč,  jií  dodávají  i  jiným 
věcem.  K  témui  účelu  slouíí  těí  lupeny 
1  M.  spharrocarpum  DC.,  í.  kulatoplodý, 
a  M.  eduie  Roxb.,  š.  jedlý,  jehoi!  bobule  se 
pojídají. 

S)  M.  Mitchel  jest  synonymní  s  Epígaea  L. 
z  čeledi  vřesovitýcU.  Déd. 

Msinsl'.  1)  M.,  nejsevernější  město  v  Ně- 
mecku, v  prus.  vlád.  obvodě  t.jm.,  nedaleko 
rus.  hranic,  při  ústí  f.  Dange  do  Kurské  zá- 
toky, na  trati  prus.  státní  dráhy  Insterburg- 
M.  a  poboční  trati  M.-Bajohren,  s  19  195  ob. 
(1895),  Má  3  evan;;.,  1  katol,  a  1  anslik.  ko- 
stel, synagogu,  krásné  ulice,  jest  síd^m  zem. 
soudu  s  obch.  soudem  a  4  soud.  úřady,  má 
IĎ  koDsulátQ  cizích  zemí,  evang.  gymnasium 
z  r,  183S,  reálku,  městskou  i  soukromou  vyéM 
divči  Školu,  ženský  učitelsky  ústav,  ioáif- 
skou  £kolu  a  sirotčinec;  filiálku  ŘiS.  banky, 
hl.  celní  úřad,  obch.  komoru,  lesnický  úřad, 
poštu,  telefon,  pomník  cis,  Viléma  I.  od  BiLr- 
walda  (18%1,  prostranný  přístav,  skladiště 
lodí,  2  majáky  a  mořské  lázně,  železné  huti, 
lodnice,  mydlářství,  chemické  továrny.  2  pivo- 
vary, vinopalnu,  cihelny  a  vápenné  peci,  vý- 
robu cementu  a  čistírnu  petroleje.  Obchod 
s  dřívím,  uhlím,  obilím,  Incm,  konopím,  che- 


mickými výrobky  a  slanečky.  M.,  pQvodně 
zvané  Memelbúrg,  bylo  založeno  r.  1253, 
r.  1254  obdrželo  městská  práva,  r.  1312  bylo 
opevněno.  V  XVil,  stol.  bylo  nějaký  čas 
v  rukou  Švédů,  r,  1757  bylo  obleženo  Rusy 
a  r.  1807  tu  byl  ujednán  smír  mezí  Anglii  a 
Pruskem;  r.  1854  lehla  polovice  měsla  po- 


tuj  T. 


(staroegyptsky  Mrnaoffr  nebo  Ha- 
kap!ah,  z  čehož  ^lyvnins,  Mífiifiic  hebr.  Sof), 
nejstarSí  a  nejslavnější  hlavni  mésto  egypt- 
ské, položené  při  lev.  břehu  nilském  nn  mí- 
stě býv.  řečiště,  jehož  voda  mohutnou  hrází 
u  Košéše  k  výcb.  odvedena.  Za  zakladatele 
jeho  pokládali  Egypťané  prvého  krále  svého 
Měna,  který  prý  ze  Thije  přenesl  sem  své 
sídlo.  Odtud  byla  M.  královským  sídlem  ai 
do  konce  VI.  dyn.,  č>hoi  památkami  jsou 
pyramidy  a  mastaby  v  záp.  okolí  městském. 
Potom  byla  M.  opuštěna  a  trpěla  bezp;!Čně 
zmatky  za  dob  IX,-XI.  a  za  XlV.-XVlI.  dy- 
nastie, pročež  mu  sil  a  ustoupiti  Thébim,  po- 
zději Ramsovu  městu.  Taní,  Bubastí  a  Saji. 
Přes  to  podržela  M.  význam  veliký  i  nadále 
jako  sídlo  kultu  Ptahova,  který  vzýván  ve 
slavném  chrámě,  a  posvátného  býka  Apia. 
Taká  cizincům  byla  M.  i  nadále  nejpřcdnějáíin 
městem  egyptským  a  hlavním  sídlem  obchodu. 
Dle  Diodóřa  (1..  80)  měla  M.  v  objemu  150  sta- 
dií (26'5  km).  Strabón  v  I.  stol.  př.  Kr.  praví, 
že  po  Alexandrii  jest  největším  městem  egypt- 
ským. Na  hrázi  místo  z  jihu  chránící  založena 
tvrz  Anbuhat  {Anixov  xtiiog),  zadobyThu- 
kydidovy  činící  střed  města;  městlitč  její 
shledává  se  dnes  na  výšinách  mitrahinnských. 
Jsouc  z  jihu  chráněna  brází  a  z  východu  ne- 
rozděleným potud  Nitem,  byla  M.  i  hlavní  zá- 
štitou dolní  země,  zvláště  za  válek  s  Aithiopy, 
Assyry,  Babyloňany  a  PerŠany.  Za  dob  největ- 
šího rozkvětu  vzniklo  větší  předměstí  i  na 
pravém  břehu  řeky,  kdeí  také,  nepocliybně 
za  perských  dob,  založena  pevnost  Chorau, 
později  Babylónem  zvaná.  V  městě  vedle 
egyptského  obyvatelstva  záhy  usazovati  se 
i  cizinci  ve  zvláštních  částuch  městských. 
Tak  jií  za  nejstarších  dob  připomíná  se 
osada  puntská  z  jií.  Arábie,  čtvrti  kárská  a 
hetlénská,  čtvrt  foinická  s  chrámem  »cizí« 
Afrodity  a  s  rozpustilým  kultem  jqim  ["Hdt., 
II,,  112).  Nejpřednější  svatvně  byly:  Ptahova, 
před  níž  Ramsčs  II.  vztyčil  dva  kolossy  s  po- 
dobou svoji  (jeden  z  nich  jest  převržený  ko- 
loss  u  Mít  Rahfnny),  Apiova  se  stájí  posvát- 
ného býka  a  za  hcllénistických  dob  Sera- 
peion  na  záp.  straně  města,  jel  v  letech 
padesátých  odkopal  Mariette.  Královské  pa- 
láce byly  na  výšině  blíže  tvrze,  ale  za  Stra- 
bóna  byly  již  zříceninou.  Za  dob  perských 
utrpěla  M.,  byvši  vzata  Kambysem,  později 
ale  byla  sídlem  satrapů.  Za  dob  makedon- 
ských  a  římských  proti  Alexandrii  pokládána 
za  hlavní  sídlo  živlu  egyptského.  Roku  641 
,  po  Kr.  dobyl  jí  arabskf  vojevůdce  Arar  a 
I  založil  po  rozkaze  chah'fa  Omara  na  pravém 


Meminisse  iuvabit  —  Memnón. 


85 


břrhu  nové  hlavní  mésto  Fostát,  načež  M. 
rychle  počala  klesati.  Obyvatelé  po  výtce 
do  Fostáta  převedeni,  opuštěné  mésto  bou- 
ráno a  stavivo  do  Fostáta  a  později  do  Kaira 
přenášeno  Ještě  však  ke  konci  XÍI.  stol.,  dle 
svědectví  Abd-al-Latífova,  budily  mcmfské 
trosky  údiv  Arabů.  Dnes  na  memfském  mé- 
sti šti  jsou  vsi  el-Monf,  uchovávající  jméno 
bývalého  města,  a  Mít  Rahinné,  jehož  ko- 
lossem  jest  střed  někdejšího  města  jiréen. 
Městiště  chrámu  Ptahova  překopal  r.  1892 
Morgan.  Psk. 

Memialsse  iuvabit  v.  Forsan  et  haec 
a  t  d. 

Uemleben,  ves  v  pruském  vlád.  obvodě 
tncziborském,  při  ř.  Unstrutě,  má  617  oby  v. 
(1890).  Zřícenina  benediktinského  kláštera, 
založ,  v  X.  stol.,  a  zříceniny  klášterního  ko- 
stcia,  stavby  velmi  krásné,  význačné  pro  pře- 
chodní periodu  od  byzantského  slohu  ke  go- 
tickému; pěkná  klášterní  hrobka  jest  nyní 
obnovena.  M.  bylo  oblíbeným  místem  něm. 
císařů  ze  saského  dvora;  Jindřich  I.  a  Otto  I. 
tu  zemfeli. 

Memlin^^  (Memlinc,  nesprávně  Hem- 
1  i  n  g)  H  a  n  s,  malíř  nízoz.  (♦  kol  1 440  v  Mómm- 
linkách  u  Mohuče  —  f  1494  v  Bruggách).  Učil 
se  u  Rogera  van  der  Weyden.  Dle  docho- 
vaného dokladu  žil  r.  1478  v  Bruggách.  Nej- 
důležitější díla  M-ova  jsou  v  nemocnici 
sv.  Jana  v  Bruggách.  Jest  to:  Mystický  sňa- 
tek sv.  Kateřiny  (ollář  s  křídly,  1479);  Ko- 
řeni se  sv.  tři  králů  (rovněž  s  křídly,  1479); 
Marie  Moreelová  jako  Sibylla  persica  (1480); 
Madonna  a  dar  ovát  el  Martin  van  Nieuwen- 
hoven  (1487)  a  Schránka  sv.  Ur  suly  se  14  mi- 
niaturami z  legendy  o  11.000  pannách  (1489). 
Museum  v  Bruggách  chová  triptych,  jehož 
střed  zaujímají  svatí  Krištof,  Maurus  a  Aegi- 
dius  a  po  stranách  zobrazen  jest  darovatel 
Moreel  s  rodinou.  Jiné  práce  M-ovy  jsou: 
Ukřivováni  Páně  (Amsterdam);  Mušská  podo- 
bizna (Antverpy)]  Madonna  s  dítkem  (Lond.); 
Nanebevstoupení,  na  křídlech  sv.  Sebastián 
(Louvre);  Sv.  Benedikt  (Florencie);  Sedmi- 
bol^ytná  P.  Marie  (Turin);  Sedm  radostí  ^Va- 
ri7/iKc/i (stará pinakothéka  mnichovská);  Ukři- 
{ováni  (oltář  s  křídly  v  domě  lubeckém) ;  Po- 
slední soud  (Gdaňsko);  Madonna  s  dítkem  a 
darovatelé  (Vídeň),  jediná  práce  M-ova,  při 
níž  užil  renaissančni  ornamentiky;  Cesta  na 
Kalvárii  (střed  v  Pešti,  křídla  ve  Vídni).  M. 
řadí  se  důstojně  k  oběma  primitivům  nízoz., 
v.  Eyckovi  a  pathetickému  Rogerovi  van 
d.  Weyden.  Lépe  než  suchá  biografická  data 
vystihuje  legendární  podání  o  M-ovi  charak- 
ter jeho  prací;  dle  něho  byl  M.  sprvu  po- 
tulným tovaryšem,  pak  vojákem,  bojoval  ve 
vojště  Karla  Smělého  u  Nancy,  raněn  stěží 
dovlekl  se  do  Brugg,  klesl  tu  v  bezvědomí 
u  vrat  Janského  špitálu  a  Uzdraviv  se  ma- 
loval z  vděčnosti  pro  tuto  nemocnici.  Dílo 
jeho  má  ráz  měkký,  lyrický,  postavy  jeho 
jsou  bledá,  štíhlá  stvoření  chorobného  vý- 
razu, oblečená  v  nádherný  oděv,  v  jaký  se 
oblékají  nemocní,  čekajíce  návštěvu;  vše 
ukazuje,  že  se  M.  dívá  na  svět  okem  cho- 


rého, z  nitra  sině  nemocniční:  i  malá  okén- 
ka, v  něž  zakresluje  veselou  jarní  přírodu. 
V  těchto  pracích  je  mistrem,  ale  nedaří  se 
mu,  jde-li  o  zobrazení  výjevů  pathetických 
(na  př.  v  >Ukřižování«  a  v  »Posledním  soudéc), 
M.  byl  též  dovedným  portraitistou,  jak  uka- 
zuje zejm.  antverpská  Podobizna.  Srv.  Weale, 
Hans  M.,  zijn  leven  en  zijne  schilderwerken 
(Bruggy,  1871);  Michiels,  M.,  sa  vie  et  ses 
ouvrages  (Verviers,  1883);  Gaedertz,  H.  M. 
und  dessen  Altarschrein  im  Dom  zu  Lů- 
beck  (Lips.,  1883);  A.  J.  Wauters,  Sept  études 
pour  servir  á  Thistoire  de  H.  M.  (Brussel, 
1894)  a  L.  Kaemmerer  v  39.  sv.  >Kůnstler- 
Monographien«  vyd.  H.  Knackfussem  (Biele- 
feld,'  1899.  se  129  vyobraz.). 

Memmingen,  Mem minky,  město  v  ba- 
vorském vlád.  obvode  švábském,  na  trati 
Leutkirch-M.,  Buchloe-M.  a  Ulm-Kempten, 
s  9972  ob.  (189Ó),  z  nichž  jest  3486  katolíků. 
Má  3  evang.  kostely,  1  katol.  chrám  s  cen- 
nými malbnmi,  gymnasium,  reálku,  ženský 
učitelsky  ústav,  přípravku  pro  učit.  ústav, 
hudební  konservatoř,  radnici  v  renaissanč- 
ním  slohu  z  XVL  stol.  s  archivem,  městskou 
knihovnu,  sbírku  starožitností,  museum,  okr. 
soud  L  inst.,  zem.  soud,  úřad  celní,  země- 
dělský a  sménární,  obchodní,  tovární  a  prů- 
myslovou radu,  filiálku  říš.  banky  a  filiálku 
bav.  banky,  divadlo,  arsenál,  staré  městské 
brány,  pomník  augšpurského  dějepisce  Burek* 
harda  Zingga  a  měst.  lázně,  továrnu  na  stroje 
hospodářské  a  provaznické,  na  stříkačky;  jir- 
chářství,  výrobu  sukna  a  plátna,  provazů  a 
koberců,  prádelny  na  len  a  vlnu,  mlýny,  vý- 
voz chmele,  obilí,  ovčí  vlny,  kůže,  sýra  a 
mýdla.  Obchod  s  dobytkem.  Pěstění  chmele 
jest  zvláště  důležito.  R.  1530  ve  spolku  s  mě- 
sty Štrasburkem,  Kostnicí  a  Lindavou  po- 
daly M.  zvláštní  svou  konfessi  Confessio  tetra- 
politana,  později  vstoupily  do  spolku  šroal- 
kaldského,  ale  r.  1546  musily  se  vzdáti  cí- 
saři a  r.  1548  přijaly  augšp.  interim.  R.  1800 
porazil  tu  Moreau'  rak.  generála  Kraye  a 
r.  1802  připadly  M.  Bavorsku. 

Memmius  Gaius,  římský  tribun  lidu, 
r.  111  odkryl  úplaťnost  optimátů  v  jednání 
sjugurthou  (v.  t.).  Přičinil  se  též  o  volbu 
Metella  a  pak  Maria  za  vojevůdce.  R.  100 
ucházel  se  o  konsulát,  ale  byl  zabit  rotou 
Saturninovou. 

Memnón:  1)  M.,  dle  řecké  báje  král  Ai- 
thiopův,  krásou  vynikající  syn  Tithónův  a 
Eóin,  přitáhl  v  trojské  válce  na  pomoc  svému 
strýci  Priamovi  v  odění  božského  původu, 
začež  prý  otec  jeho  odměněn  zlatou  révovou 
ratolestí.  Sám  Achilleus  vyhýbal  se  j(mu, 
věda  od  matky  Thetidy,  že  brzy  padne,  když 
M-a  zabije.  Když  však  rukou  M-ovou  klesl 
Antilochos,  an  právě  tělem  svým  kryl  otce 
svého,  Achilleus  již  neotálel,  by  pomstil  smrť 
muže,  jenž  mu  po  Patroklovi  byl  přítelem 
nejdražším.  M.  padl,  a  matka  jeho  nebo  bratří 
Hypnos  a  Thanatos  uchvátili  mrtvolu  jeho 
s  bojiště  v  dálné  kraje,  kdež  mu  zřízena 
mohyla  v  Paltu  v  Sýrii  na  řece  Badas  nebo 
v  Mysii  na  řece  Aisépu;   tam  prý  také  Ai- 


66 


Memoiry  —  Měna. 


thiopové,  druhové  M-ovi,  proraénéni  v  ptáky, 
Kteří  občas  se  k  mohyle  dostavují,  tam  na- 
říkajíce a  zápasíce.  Dle  Ovidia  však  tito 
M-ovi  ptáci  vznikli  z  popelu  M-ova.  O  M-ovi 
pélo  kyklické  epos  Aitkiopis  od  Arktina 
z  Milétu,  jemu  vénoval  Aischylos  trilogii; 
v  uraéní,  ieí  znázorňovalo  jeho  zápas  s  Achil- 
lem i  ucnváccní  mrtvoly,  slynulo  za  staré 
doby  zvláště  Lykiovo  mramorové  sousoší 
v  Olympii,  dar  Apollónie  Illyrské.  klk. 

2)  M.,  řecké  jméno  egypt.  krále  Amen- 
h  o  tep  a  III.  (v.  t). 

Memoiry  [memoáry],  franc.  paměti,  slují 
v  písemnictví  zajímavé  zápisky  mužů  v  lite- 
ratuře, státnictvi,  při  divadle  a  pod.  zvláště 
činných.  Mají  důležitost,  Že  současníci  nebo 
lidé  přímo  súčastnění  zaznamenávají  tu  své 
zkušenosti  a  názory,  skýtajíce  tak  authen- 
tický  dokument  své  doby.  Také  obraz  vlast- 
ního života  mužů  proslulých  sem  patří.  M. 
podobají  se  velice  dějinám,  ale  vynikají  nad 
ně  bohatstvím  drobností.  Pro  mínění  namnoze 
subjektivné  osobní  nemohou  však  býti  vý- 
hradním pramenem  vědeckého  dějepisu. 
M.  byly  ode  dávna  oblíbeným  genrem  lite- 
rárním; již  Xcnofontova  Anabasis,  Zápisky 
Caesarovy  a  pod.  jimi  jsou.  Nové  litera- 
tury, zejm.  franc,  angl.,  vykazují  mnoho 
spisů  toho  druhu.  Vedle  starších,  Joinvilla, 
ťroissarta,  Cominesa,  Saint-Simona,  vynikl 
Soulavie,  jenž  vydal  CoUection  des  mémoires 
relatifs  á  Vhistoire  de  la  réifolution  franqaise 
v  Pař.,  1822—28,  30  sv.).  Anglické"  m.  toho 
druhu  sebral  Guizot,  CoUection  des  mémoi- 
res relatifs  á  la  révolution  ďAngleterre  (t., 
1823,  33  sv.).  Z  moderních  státníků  zaujímají 
první  místo  Mémoires  de  Napoleon  íer,  dikto- 
vané v  zajetí  na  Sv.  Heleně;  Tagebuchhldtter 
von  Moritz  Busch  (Lips.,  Grunqw,  3  sv.), 
paměti  kancléře  Bismarcka,  vedle  jeho  Ge- 
danken  u.  Erinnerungen.  Pro  nás  mají  dů- 
ležitost Aus  Metternichs  nachgelassenen  Pa- 
pieren  (nejdříve  franc.  1879;  Vid.,  1880—84, 
8  sv.,  vyd.  jeho  syn  Richard  a  Klinckow- 
strÓm)  a  Paměti  Beustovy  (v.  t.).  Naše  litera- 
tura není  bohatá  spisy  toho  druhu.  Ze  starší 
doby  citovati  možná  Paměti  Mik.  Dačického 
z  Heslová  (vyd.  Rezek,  1878),  v  nové  pak 
zmínky  zasluhuji:  Naše  x>*ovu^roiení  od  Jak. 
Malého,  3  sv.,  a  Paměti  Jos.  V.  Frice,  3  sv., 
po  výtce  obsahu  politického.  Upomínky  Kar. 
Světlé  (Libuše,  1888,  č.  2.-3.)  vztahují  se 
k  životu  autorčinu  a  společenským  poměrům 
její  doby.  Život  starého  kantora  od  Jana  Ko- 
siny líčí  hlavně  upomínky  školské.  Rázu 
čistě  životopisného  jest  Svat.  Čecha  Druhý- 
květ  (I.  sv.  Sebr.  spisů)  a  téhož  Z  cesty  Vác- 
lava Maliny  do  minulosti  ve  sv.  V.       Kbn, 

Memorabilie  (lat.),  věci  pamětihodné. 

Memorandum  (lat.),  na  pamětnou;  spis 
pamětní. 

Memoriál  (z  lat.)  znamená  jednak  totéž 
co  memorandum,  spis  pamětní,  jednak  pí- 
semné podání,  kterým  se  něco  uvádí  na  pa- 
mět,  nebo  písemnou  žádost  k  státnímu  úřadu. 
V  účetnictví  značí  m.  totéž  co  denník 
(v.  t.). 


Memorovati  (z  lat.),  učiti  se  na  pamét. 

Memphie,  hl.  m.  v  hrabství  Shelley  v  sev.- 
amer.  státě  Tennesee,  na  1.  bř.  ř.  Mississippi^ 
v  uzlu  9  tratí,  s  64.495  ob.  (1890;  za  10  let 
tu  přibylo  přes  30.000  ob.).  M.  jest  parníkem 
ve  spojení  se  St.  Louis  a  N.  Orleansem,  má 
nádherné  ulice,  prostranná  náměstí,  pěkné 
sady,  vyšší  Školy,  4  divadla,  veřej,  knihovnu, 
celní  úřad,  obch.  komoru,  bursu,  pomník 
Jacksonův,  železn.  most  s  5  oblouky,  791  m 
dl.,  a  elektrickou  dráhu  k  národnímu  hřbi- 
tovu a  výletnímu  místu  Raleigh.  Slevač- 
ství,  továrny  na  stroje,  kočáry  a  na  bavlněné 
zboží  a  mlýny.  Obchod  s  bavlnou,  dřívím, 
obilím,  obuvi,  materiálním  zbožím,  kořením 
a  tabákem. 

Mén.  v.  Ménét 

de  Měna  Juan,  básník  kastilský  (*  1411 
v  Cordově  —  f  1456  v  Torrelaguné),  studo- 
val v  Salamance,  později  žil  v  Římě  a  stal 
se  sekretářem  latinských  listů  krále  Jana  II. 
a  jmenován  i  caballero  veinte  y  cuatro  v  Cor- 
dově —  vyznamenání  velké  ceny.  Napsal 
mnoho  básní  (satirických  a  příležitostných, 
uveřejněných  z  části  v  canconierech  té  doby. 
Většího  objemu  a  významu  jsou:  Coplas  de 
los  siete  pecados  capitales,  báseň  allegorid 
scholastické;  Coronacion,  chvála  markýza  de 
Santillana,  dona  Iniga  Lopeza  de  Mendoza, 
příznivce  básníkova,  jejž  korunují  Ctnosti 
i  Musy;  Labirinto,  allegorická  báseň  in- 
spirovaná Dantem,  přední  dílo  jeho,  z  níž 
nejznámější  jsou  dvě  episody:  smrt  hraběte 
Niebly  a  smrC  Lorenza  Dávalosa,  obsažené 
také  v  Quintanově  »Parnaso  EspaňoU.  M. 
byl  básník  prudké  obraznosti  a  znamenitého 
vzdělání  literárního  a  stvořil  tak  básnický 
dialekt,  do  něhož  uvedl  mnoho  živlů  nových 
z  latiny,  frančtiny  a  toskánštiny,  jež  odtud 
ve  španělštině  zdomácněly.  Stil  jeho  někde 
je  příliš  květnatý  a  násilný  a  napovídá  ji£ 
pozdější  kulteranismus.  Díla  jeho  byla  uve- 
řejněna v  Alcale  (1566)  a  v  Madridě  (1804). 

Ména.  Ne  všecky  druhy  peněz  jsou  zá- 
roveň měnou.  Tak  na  př.  razí  se  v  Rakou- 
sku dosud  tak  řečené  tolary  levantinské 
(Marie-Terezianské)  pro  potřeby  obchodu 
s  krajinami  východními,  do  nedávná  raženy 
též  t.  zv.  mincovní  dukáty  a  dvacetifranky, 
aniž  pro  kohokoliv  platil  nějaký  závazek  tyto 
mince  bráti,  leč  by  si  to  byl  smlouvou  vý- 
slovně vyhradil.  V  tom  tedy,  že  o  nějakém 
druhu  peněz  platí  právní  předpis,  který  je 
v  jistých  případech  káže  bráti,  spočívá  nej- 
nápadnější znak  měny.  Avšak  není  to  jedi- 
ným znakem  jejím.  Úkol  státu  vzhledem  ke 
spořádanosti,  bezpečnosti  a  pohodlnosti  ho- 
spodaření peněžního  není  vyčerpán  pouhým 
ustanovením  příhodné  soustavy  mincovní, 
t.  j.  ustanovením  kovů,  z  nichž  se  ty  či  ony 
druhy  mincí  mají  raziti,  jejich  čísla  (srovn. 
Číslo),  legováni,  dovolených  odchylek  Č.  re- 
medií  atd.  Aby  se  totiž  pro  takové  hojné 
případy,  kde  běží  o  peněžní  plnění,  aniž  jest 
napřed  možno  smlouvou  ustanoviti,  v  jakém 
druhu  peněz  se  plniti  má  (na  př.  kdyŽ  jde 
o  náhradu  škody),  předešlo  zbytečným  spo- 


Měna. 


87 


rům;  aby  dále  nemusili  lidť-  ve  všech  přípa- 
dech, kde  to  povahou  véci  je  možno,  zvláště 
smlouvou  ustanovovati  způsob  mincí,  jimiž  má 
býti  placeno;  aby  též  jednotný  způsob  pla- 
cení rozličných  veřejných  platů  (daní,  po- 
platků) byl  zabezpečen  i  spolu  jednotný  zá- 
klad účtování,  musí  býti  v  každém  spořáda- 
ném státě  upraveno  užívání  peněz  pro  vše- 
cky takové  případy  právním  předpisem.  Mě- 
nou jest  tedy  onen  druh  peněz,  který  v  jed- 
notlivém státě  neb  říši  jest  ustanoven  za 
peníze  v  právním  smysle,  v  nichŽ  tedy  jisté 
druhy  platů,  odhadů  a  účtů  konati  se  musí 
Jest  na  bíledni,  že  právní  donucení  soukrom- 
níků k  přijímání  určitého  druhu  peněz  ne- 
může býti  všeobecným.  Stát  nemůže  mne 
na  př.  donutiti,  abych  za  určitý  druh  peněz 
své  zboží  nebo  svou  práci  prodával,  poně- 
vadž mne  k  nabídce  nemůže  nutiti.  Pokud 
se  za  peníze  hmotné  statky  neb  služby  pro- 
dávají, slouží  ony  za  měnidlo.  Není  tedy 
účinné  ustanoveni  zákonného  měnidla  po- 
dle povahy  věci  myslitelno.  Jinak  kde  neběží 
o  směnu  nějakou  (koupi  a  jiná  v  podstatě 
jí  podobná  jednání),  jako  na  př.  při  náhradě 
škody,  při  uložení  alimcntace  a  pod.,  při 
předpisu  o  placení  daní  nebo  poplatků;  leč 
i  v  případech,  kde  mohlo  býti  smlouvou  na- 
před ustanoveno,  v  jakých  penězích  se  plniti 
má,  ale  nebylo.  Ve  všech  takových  přípa- 
dech .pravíme,  že  peníze  slouží  za  platidlo, 
i  jest  zákonný  předpis  o  tom,  co  platidlem 
býti  má,  tedy  předpis  zákonného  platidla, 
nejen  možným,  nýbrž  jest  přímo  nevyhnutel- 
ným požadavkem  pořádku.  Konečně  v  téch 
případech,  kde  strany  učinily  dohodnutí  vý- 
slovné o  určitém  jiném  způsobu  peněz, 
v  nichž  se  platiti  má,  musí  se,  kdyŽ  strana 
povinná  závazku  tomu  nedostojí  neb  dostáti 
nemůže,  konečné  zapravení  státi  přec  v  peně- 
zích měnových,  a  to  takovou  summou,  aby 
straně  oprávněné  plně  byl  nahrazen  interesš, 
který  ona  má  na  zapravení  smluveným  dru- 
hem peněz.  M.  stává  se  tu  eventuálním 
konečným  platidlem  nuceným,  což  patří  také 
k  pojmu  zákonného  platidla.  Konečně  spo- 
čívá v  uvedené  povaze  měny,  že  všeliké  od- 
hady, jež  veřejné  úřady  provádějí,  i  když 
nedějí  se  k  účelům  bezprostředného  placení, 
dějí  se  v  penězích  měnových,  rovněž  tak 
rozpočty  a  účty  veřejných  hospodářství  (stát- 
ních, zemských,  obecních),  a  jednotlivé  zá- 
kony to  výslovné  předpisují,  kladouce  nad 
to  ještě  i  závazek  soukromým  k  veřejnému 
účtování  povinným  podnikům  (akciovým, 
společenstevním  a  pod.),  jakož  i  nadacím, 
aby  své  účty  vedly  v  penězích  měnových. 
Z  toho  již  vyplývá,  že  pojem  měny  není  vy- 
čerpán úkolem  zákonného  platidla,  jak  po 
různu  bývá  definováno,  nýbrž  že  jest  m.  zá- 
roveň zákonnou  měrou  hodnot  a  zákonným 
základem  účtovacím,  ovšem  v  mezích  zá- 
vislých na  zvláštních  právních  předpisech. 
Viděti  je  z  toho,  co  pověděno,  že  se  v  měně 
stýká  dvojí  živel,  hospodářský  a  právní; 
právnímu  upravení  donucovacímu  podléhají 
sice  jen  určité  způsoby  užívání  peněz,  avšak 


jest  zřejmo,  že  volba  měny  se  musí  státi 
tak,  aby  se  peníze  za  měnu  ustanovené  ho- 
dily zároveň  i  ke  všem  těm  výkonům  peněz, 
které  pod  toto  právní  upravení  nespadají, 
zejména  tedy  pro  rozsáhlý  obor  užívání  pe- 
něz jako  měnidla  ve  všelikém  domácím  i  za- 
hraničním obchodě.  BudeC  právě  týž  druh 
peněz,  který  jest  měnou,  více  méně  výhrad- 
ným prostředkem  cirkulačním  v  zemi,  a  to 
již  proto,  že  stát,  zaváděje  měnu  nějakou, 
mince  příslušné  v  počátečním  potřebném 
množství  razívá  svým  nákladem.  —  Druhy 
měny.  V  užším,  přesném  slova  smysle 
zahrnuje  se  pojmem  měny  pouze  m.  ko- 
vová, t.  j.  ty  které  druhy  mincí  z  dra- 
hého kovu,  které  jsou  určeny  ke  způsobům 
užívání  výše  udaným.  I  určují  při  tom  ráz 
měny  její  mince  plnoobsažné  č.  kurantní 
(srv.  Peníze),  k  nimž  se  připojuje  i  jistá  čí- 
selně pevně  obmezená  summa  repraesen- 
tantů  nikoliv  plnoobsažných  z  drahého  neb 
i  nedrahého  kovu,  t  zv.  drobných.  Drobná 
mince  tedy  na  úkonech  měny  má  účast  jen 
jako  repraesentant  kurantních  mincí  měno- 
vých. Avšak  podle  zvyku  dávno  zahoštěného 
rozšiřuje  se  název  měny  také  na  jisté  papí- 
rové zástupce  peněz  kovových.  Platí  to 
o  bankovkách  nebo  státovkách  Tneb  obojích 
zároveň),  když  se  jim  dostane  vlastnosti  zá- 
konného platidla,  pokud  zároveň  za  kov  mě- 
nový u  příslušných  pokladen  vyměňovány 
býti  nemusí.  Tu  mluví  se  opapírové 
měně.  Nejsou  tedy  již  bankovky  nebo  stá- 
tovky  samy  o  sobě  papírovou  měnou;  ani 
se  jim  toho  názvu  nedává,  když  jsou  za  zá- 
konné platidlo  prohlášeny,  ale  při  tom  zů- 
stávají za  kov  směnitelný  (jako  na  př.  v  ob- 
vodu Anglie  a  Walesu  bankovky  Banky  an- 
glické). Název  papírové  měny  zůstal  vyhrazen 
jen  pro  ten  zjev,  z  pravidla  již  chorobný, 
kde  z  příčiny  nesnází  financí  státních  se  vy- 
dají státovky  za  kov  nesměni telné  (jako 
v  Rakousku  r.  1866)  a  zákonným  platidlem 
prohlášené,  anebo  kde  bankovky,  následkem 
rozsáhlého  jich  zapůjčení  správě  státní  za 
současné  suspense  povinnosti  banky  k  vý- 
měně jich  za  minci  kovovou,  obdrží  vlast- 
nost zákonného  platidla.  Obojí  tato  vlastnost 
dohromady  vyjadřuje  se  názvem  ^občhu  nu- 
ceného* (cours  fordy  Zwangskurs),  Každé 
jeno  zavedení  jest  porušením  měny,  jest 
národohospodářským  zlem,  často  těžkou  ná- 
rodohospodářskou chorobou.  Zde  bude  dále 
pouze  o  kovoyé  měně  pojednáno  (o  papí- 
rové srv.  či.  Ažio,  Banka,  Bankovka,  Pe- 
níze, Státovka).  —  Kovová  m.  může  býti 
buď  všeobecnou  nebo  speciální.  O  spe- 
ciální lze  mluviti,  když  placení  jistým  dru- 
hem mincí  pouze  pro  určitý  zvláště  vytčený 
obor  platů  jest  zákonně  předepsán,  jako 
bylo  r.  1878  v  Rakousko-Uhersku  v  příčině 
cel,  jež  vyměřena  ve  >zlatých  ve  zlatě«,  pla- 
cena však  mohla  býti  buď  zlatem  nebo  stří- 
brem dle  kursu  měsíčně  napřed  vládou  sta- 
noveného. Všeobecná  m.  může  býti  buď 
jednoduchá  (monometallistická)  neb  dvo- 
jitá (bimetallistická).   Jednoduchá  zase  buď 


88 


Měna. 


zlatá  (příkl.:  nynější  anglická)  nebo  stříbrná 
(rakouská  až  do  zavedeni  měny  korunové). 
Avšak  i  dvojitá,  při  kteréž  k  uran  tni  mince 
z  obojího  kovu,  zlata  i  stříbra,  mají  povahu 
měnových,  může  býti  dvojího  rázu  podle 
toho,  je-li  dopuštěno  soukromníkům  bezob- 
mezení,  aby  sobě  mince  měnové  z  obojího 
kovu  dle  zákonného  čísla  na  svůj  účet 
u  státních  mincoven  dávali  raziti,  nebo  je-li 
ražrní  na  účet  soukromý  i  veřejný  v  příčině 
jednoho  z  obou  kovů  obmezeno  nebo  zcela 
zastaveno.  V  prvém  případě  mluví  se  o  dvo- 
jité měně  úplné,  v  druhém  o  neúplné  {eta- 
lon boiteux,  hinkende  Wáhrung,  doslova  >m. 
kulhavá*).  Posléz  dotčený  rozdíl  nevyvinul 
se  z  návodu  nauky,  nýbrž  zaveden  byl  pod 
nátlakem  poměrů  v  poslední  čtvrti  XIX.  věku 
praxí.  A  právě  vznik  neúplné  dvojité  měny 
náleží  k  nejzajímavějším  zjevům  novověké 
politiky  měnové.  Pokud  šlo  o  prosté  roz 
bodnutí  mezi  zlatou  nebo  stříbrnou  měnou, 
než  ještě  nastaly  novější  těŽké  otřesy  v  ceně 
stříbra,  klonívali  se  především  státové  ná- 
rodohospodářsky vyspělejší,  kdež  tedy  po- 
měrně hojnější  jsou  platy  větší,  k  méně 
zlaté,  ježto  zlato  jest  kov  v  témže  objemu 
nepoměrné  cennější  neŽ  stříbro  a  tedy  i  do- 
pravitelnější,  kdežto  státové  méně  vyspélí, 
v  nichž  mají  ještě  převahu  platy  menší,  vý- 
hodnější shledávali  měnu  stříbrnou.  Silné 
klesání  ceny  stříbra  při  značné  kolísavosti 
její  od  polovice  let  sedmdesátých  XIX.  st. 
přidalo  obecně  nový  důvod  proti  mčně  vý- 
lučně stříbrné.  Při  výlučné  měně  zlaté  hoví 
se  pak  potřebě  v  příčině  menších  platů  raž- 
bou drobné  mince  stříbrné  v  kusech  hod- 
noty značně  vyšší,  než  jest  potřebí  při  měně 
stříbrné,  neboť  mohou  při  této  nejmenší 
k  uran  tni  mince  zníti  na  summu  mnohem 
menší  než  při  zlaté.  Ale  závažnějšími  staly 
se  v  praxi  i  nauce  spory,  je-li  správnější  a 
účelnější  m.  dvojitá  než  jednoduchá,  bajp-li 
dvojitá  vůbec  zásadně  přípustná,  kteréžto 
spory  byly  původně  vůbec  vedeny  v  před- 
pokladu, že  jde  jen  o  t.  zv.  dvojitou  měnu 
úplnou.  Nejprostší,  ba  lze  říci  nejprimitiv- 
nější důvod  pro  dvojitou  měnu,  dokud  vzá- 
jemný poměr  ceny  zlata  a  stříbra  ncpodlé 
hal  v  kratších  obdobích  citelným  otřesům, 
byl  uváděn  v  ten  smysl.  Že  óba  ty  kovy 
mají  pro  úkony  peněžní  zvláštní  přednosti, 
zlato  pro  větši  platy  a  transporty  peněžní, 
stříbro  pro  menší,  že  tedy  také  obojí  kov 
má  býti  podkladem  měny.  Ovšem  předpo- 
kládá zavodění  každé  měny  dvojité,  že  se 
napřed  ustanoví  zákonný  poměr  hod- 
noty obou  kovů,  v  jakém  se  razí  ku- 
rantní  měnové  mince  z  obojího,  majíť  oboje 
míti  platnost  měnovou,  tak  že  na  př.  dluž- 
níku, není-li  smlouva  na  placení  mincemi 
z  určitého  kovu,  zůstává  na  vůli,  kterými 
těmi  mincemi  zaplatí.  V  bimetallistické  sou- 
stav*' francouzské  z  r.  1803,  historicky  nej- 
památnější, byl  ten  poměr  ustanoven  na 
1:1.")'/.,,  tak  že  se  z  1  kg  stříbra  mincovního 
(poměrem  1:9  legovaného)  razilo  200  franků 
stříbrných    v  kusech  o   5,  2  neb   1    franku 


(později  toliko  o  5  francích!  z  1  kg  mincov- 
ního zlata  (poměrem  1:9  legovaného)  však 
3100  franků  v  kusech  po  5,  10  neb  20  fran- 
cích. Pokud  tento  zák.  poměr,  vzatý  za  základ 
pro  ražbu  kurantních  mincí  měnových,  zů- 
stává ve  shodě  se  skutečným  trhovým  po- 
měrem ceny  obou  kovů,  dokud  se  tedy, 
hledíc  k  našemu  příkladu,  na  trhu  1  kg  zlata 
za  15Vs  ^/T  stříbra  prodává  a  kupuje,  není 
důvodu  pro  nějaké  zvláštní  spekulace.  Avšak 
ustavičná  shoda  poměru  tržního  se  zákon- 
ným není  možná.  Jakmile  nastane  mezi  nimi 
odchylka  větší,  než  stačí  k  úhradě  výloh  za 
přetavení  a  dopravu,  počne  kov,  který  se 
dle  skutečného  tržního  stavu  proti  druhému 
stal  dražším,  nežli  jeví  se  dle  poměru  zákon- 
ného, mizeti  z  oběhu  i  ze  země.  Dáť  se  pro- 
dejem jeho  opatřiti  na  trhu  takové  množství 
kovu  druhého,  že  se  z  něho  doma  na  pod- 
kladě ustanoveného  zákonného  poměru  do- 
cílí větší  summa  mincí,  než  činila  nominální 
summa  prodaných.  Vezměme  příklad:  je-li 
zákonná  relace,  podle  které  měnové  mince 
se  razí,  l:15Vs.  trhová  však  se  pošine  na 
1:16,  t.  j.,  dá-li  se  v  jisté  době  za  1  kg  zlata 
koupiti  16  kg  stříbra,  tedy  za  1  kg  mincov- 
ního zlata  v  mincích  zlatých  (3100  franků) 
na  trh  prodaný  obdržím  16  kg  mincovního 
stříbra;  ale  již  z  15 Vi  kg  mincovního  stříbra 
obdržím  tolik  franků  stříbrných  (po  200 
z  1  kg),  kolik  jsem  prodal  zlatých,  a  zbytek 
jest  můj  hrubý  zisk,  jenž  se  zmenší  o  ná- 
klady dopravv  a  ražení.  (V  našem  případě 
by  činil  hrubý  zisk  Va  X  200  =  100  franků.) 
Opačný  postup  by  nastal,  kdyby  na  př.  tržní 
poměr  se  pošinul  na  1:15.  Konec  bude,  že 
s  •  udrží  v  oběhu  toliko  kurantní  měnové 
mince  z  jediného  kovu,  z  toho  totiŽ,  který 
bude  ve  skutečnosti  lacinější,  neŽ  dle  usta- 
noveného poměru  zákonného.  Tak  se  vskutku 
ukázalo  ve  Francii  (od  r.  1865  spojené  se 
Švýcary,  Belgií,  Itálií  v  t.  zv.  latinskou  unii 
měnovou  na  základě  poměru  15V2)«  t)o  po- 
lovice XIX.  stol.  bylo  lze  na  trhu  za  1  kfc 
zlatá  koupiti  něco  více  než  15V2  ^fí  stříbra, 
nikdy  však  více  než  16  kg,  a  zlatá  mince 
miz  la  ve  Francii  z  oběhu.  Po  r.  1860,  když 
následkem  objevů  kalifornských  a  austral- 
ských náhle  rozhojněná  těžba  zlata  cenu 
jeho  stlačovala,  tak  že  se  za  1  kg  zlata  ob- 
drželo méně  než  I5V3  kg,  nastal  pochod 
opačný,  a  tak  mizela  stříbrná  mince  z  občhu, 
že  se  ukázal  až  citelný  nedostatek  kusů  po 
2  a  1  franku  v  oběhu  a  tím  nutnost  tyto 
mince  nadále  raziti  jako  drobné,  a  jen  pěti- 
frank  stříbrný  zůstal  kurantní  mincí  měno- 
vou. Proto  také  v  letech  šedesátých  zostřily 
se  ve  Francii  námitky  proti  soustavě  bimetal- 
listické, jíž  s  hlediště  panujícího  učení  ná- 
rodohospodářského beztoho  bylo  vytokáno, 
že  pokoušejíc  se  o  zákonné  stanoveni  ceny 
mincí  nešetří  přirozeného  zákona  cenového 
(nabídkového  a  poptávkového),  který  platí 
pro  všecko  zboží  i  drahé  kovy,  anyť  přece 
nepřestanou  býti  zbožím  a  tedy  tomu  zá- 
konu podléhati,  když  se  z  něho  vyrobí  mince. 
Rovněž  Že  se  nesrovnává  s  povahou  peněz. 


Měna. 


89 


které  jsou  spolu  měřítkem   hodnoty   všech 
ostatních  statkdv,  aby  byla  k  libovolnému 
uiťvání  stran  v  platnosti  měřítka   dvě,   tak 
jako  kdyby  se  pro  měření  délek  zavedl  dvojí 
rozdílný,   ale   stejně    platný    loket    Naproti 
témto   výtkám,  hlásaným   u   veliké  převaze, 
postavil   se  však  r.  1867  k  obraně   L.  Wo- 
lowski,  kterýž  pravil,  že  tu  ani  není  dvojího 
méf  ítka  hodnot,  nýbrž  jen  jediné  (kov  právě 
v  oběhu  převládající),  ale  ovšem  dvojí  pro- 
středek   zákonně    přípustného    placení;    na- 
proti   výrcc   o   prohřešení  se  proti  zákonu 
cenovému  odpověděl  pak   obranou   dvojité 
mény,  která  byla  nad  míru  duchaplnou  appli- 
kaci  zákona  cenového  a  stala  se  o  dvě  desíti- 
letí později  hlavním  argumentem  všech  tehdy 
již  četných  přátel  bimetallismu  i  v  Německu 
{Schaeffle,  Wagnera,  Arendta   a  j.).    Důvod 
ten  zněl  následovně:  Pravda  jest,  že  odchylky 
tržního  poměru  obou  kovů   od    zákonného 
musí  nastati.  Ale  právě  tím,  Že  se  poskytuje 
možnost  k  spekulaci  výše  vylíčené,  vyvolává 
existence  zákonného  poměru  v  soustavě  bi- 
metallismu vždycky  nabídku  toho  kovu,  který 
v  poměru  k  druhému  začíná  v  ceně  stoupati, 
a  poptávku  po  druhém,  který  klesá,  i  zame- 
zuje se  tak  stoupání  ceny  onoho,  klesání  to- 
hoto. Tím  se  tedy  podstatné  odchylky 
tržního    poměru    od    poměru    zákon- 
ného zamezují  a  tak  se  nejen  k  prospěchu 
přísl  ušného  bimetallistického  státu,  ale  v  obec- 
ném   svetohospodářském    prospěchu    zacho- 
vává všeobecná  poměrná  stálost  vzájemného 
tržního  poměru  obou  kovů.  1  dějinný  průběh 
sám    zdál   se   nasvědčovati    tomuto    tvrzení, 
neboť  odchylky  tržní    ceny   obou   kovů  od 
poměru  l:15Vs  zůstaly  od  r.  1803—70  v  me- 
zích  dosti  úzkých,  ačkoliv  se  po  r.  1850  i  vy- 
nikající francouzští  oekonomisté  (Chevalier) 
obávali  nedozírného  klesání  ceny  zlata.    Za- 
tím ono  si  našlo   rcservoir  v  bimetallistické 
P>ancii,  kamž  následkem  hojného  provádění 
vvšc  vylíčené  spekulace  se  hrnulo,  a  uvol- 
něné   stříbro   mohlo    odplývati    na  Východ, 
kamž    ode    dávna   k   vyrovnání   obchodních 
závazků  hlavně  stříbro  sa  posílalo,  v  prvních 
letech  šedesátých   pak   následkem  občanské 
války  severoamerické  a  jí  podmíněného  vět- 
šího dovozu  bavlny  z  Indie  ještě  větší  summy 
rausíly  býti  zapravovánv.  Byla-li  by  bimctal- 
Hstická  soustava  na  základě    svého   zákon- 
ného poměru  1 :  ISVs  i  tehdy  vystačila  k  za- 
b:  zpečení   stejného   výsledku  pro  tržní  po- 
měr   obou    kovů,    kdyby    dotčená   nahodilá 
konjunktura  nebyla  nastala,  těžko  by   bylo 
dokázati.    Nijak    nebyl    by   se   dostavil    týž 
světohospodářský  výsledek,  kdyby  byla  mí- 
sto Francie  vylíčenou  soustavu  bimetallisti- 
ckou  měla  jen  nějaká  země  menší  nebo  ho- 
spodářsky slabší,  která  by  nebyla  schopna 
tak  ohromné  summy  kovu  v  ceně  stoupají- 
cího vydati   a   kovu  v  ceně  klesajícího   po- 
jm  juti.  Proto  také  jiŽ  Wolowski,  jakož  i  po- 
zd*jjší  obránci  soustavy  bimetallistické  tvrdili, 
že  uvedený  výsledek  může  se  jen  tehdy  do- 
sta*.'iti,  když  jest  dvojitá  m.  v  platnosti  na 
velkém  hospodářsky  silném  území,  když  tedy 


jest  mezinárodní  úmluvou  většího  poČtu  států 
hospodářsky  silných  zabezpečena,  a  požada- 
vek ten  stupňován  některými  obránci  až  na 
návrh  bimetallistické  úmluvy  všech  vzděla- 
ných států  vůbec  (universální  nebo,  dle 
Schaeífíe,  oekumenický  bimetallismus).  K  usi- 
lování posléz  uvedenému,  jehož  nejhorlivěj- 
ším mluvčím  po  Wolowském  se  stal  ve 
Francii  Cernuschi,  zavdaly  důtklivý  podnět 
veliké  převraty,  které  v  letech  sedmdesá- 
tých XIX.  stol.  byly  na  trhu  drahokovovém 
způsobeny  jednak  proměnami  v  poměrech 
světové  těžby  obou  drahých  kovů,  jednak 
změnami  v  měnových  soustavách  mnohých 
států,  zejména  však  Německa.  Co  se  týče 
prve  uvedené  skutečnosti,  stal  se  památným 
zejména  stoupající  vzrůst  těžby  stříbra,  jejíž 
roční  výtěžek  v  průměru  let  1851 — 55  činil 
886.115  kff.  v  průměru  let  1861—1865  již 
1,111.151  itir,  v  průměru  let  1871—1875  již 
1,969.423  kg,  ale  stále  značně  stoupaje  již 
v  pětiletí  1881-85  vzrostl  na  2,861.709  kg 
(v  posledních  letech  XIX.  stol.  převyšoval 
ročně  summu  5,000.000  kg).  Německo  pak, 
skončivši  s  neobyčejným  úspěchem  svou 
válku  s  Francií,  shledávalo  chvíli  nového 
utvoření  říše  (1871)  za  vhodnu  k  přechodu 
k  ryzí  měně  zlaté  od  dosavadní  stříbrné.  I  vzat 
za  základ  t.  zv.  relačního  kursu  pro  měnový 
přechod  poměr  1 :  15  Ví.  t.  j.  váha  zlata  v  marce, 
jednotce  nové  měny  německé  (=  Vs  tolaru), 
ustanovena  na  15Vítou  čásť  váhy  jedné  tře- 
tiny stříbra,  obsaženého  v  dosavadním  to- 
laru (=  Veo  ^f  ryzího  stříbra).  Do  té  doby, 
dokud  by  stříbrné  mince  dosavadní  nebyly 
z  oběhu  vzaty  a  novými  markovými  nahra- 
zeny, měly  dotud  ovšem  nové  markové  a 
staré  stříbrné  mince  platiti  vedle  sebe  jako 
m.,  tedy  po  způsobu  dvojité  měny  neúplné. 
Poněvadž  zvýšená  těžba  stříbra  sama  o  sobě 
tlačila  na  cenu  stříbra,  tak  že  na  trhu  začal 
se  1  kg  zlata  prodávati  za  více  nrž  15Vs  kg 
stříbra,  a  vrháním  uvolněného  stříbra  něme- 
ckého na  trh  hrozilo  ještě  další  stlačení  ceny 
stříbra,  nebylo  pochyby,  že  se  německý  pře- 
chod k  méně  zlaté  provede  hlavně  pomocí 
zlata  latinské  unie,  jakmile  tato,  a  především 
Francie,  zachová  volné  ražení  stříbra  na  zá- 
kladě své  zákonné  relace  1 :  15V2-  Ve  státech 
latinské  unie  nebylo  však  ochoty  tou  cestou 
uvolniti  zlato  v  oběhu  u  nich  převládající 
(vyjmouc  Itálii,  tehdy  ještě  v  papírové  měně 
vézivší)  a  proto  nejprve  r.  1874  ražení  stří- 
brných pétifrankův  obmezily  na  roční  kon- 
tinirent  120  milí.  franků,  však  jiŽ  po  čtyřech 
letech  je  úplně  zastavily,  když  při  stále  kle- 
sající ceno  stříbra  spekulanti  stříbro  u  roin- 
covrn  jejich  neustávali  kupiti.  Ve  Francii 
tím  zachována  převaha  oběhu  zlatého  a  po- 
hyb ceny  jejích  stříbrných  pétifranků  stal  se 
nezávislým  na  pohybu  tržní  ceny  stříbra  ry- 
zího, nebo-li  jinými  slovy:  stal  se  nezávislým 
na  vnitřní  hodnotě  kovové.  Cena  stříbra 
však  nejen  rozmnožením  nabídky,  nýbrž  též 
obmezením  poptávky  následkem  takových  a 
podobných  změn  v  soustavách  měnových 
tím  více   musila   klesati,   když   spolu   tt'ž   se 


90 


Měna  barev. 


zmenšila  poptávka  po  ném  k  vyrovnání  ob- 
chodní bilance  indické,  jelikož  investicemi 
evropského  kapitálu  v  železnicích  a  jiných 
závodech  indických  závazky  Indie  naproti 
Evropé  se  rozmnožily  a  tak  aktivní  přeby- 
tek obchodní  bilance  východoindické  z  části 
se  kompensoval.  Za  ustavičného  poklesání 
ceny  stříbra  hrozily  i  Némecku  z  dalších 
prodejů  jeho  při  postupujícím  díle  ménové 
přeměny  ztráty,  tak  Že  od  r.  1879  prodej 
stříbra  zastavilo,  zřeknu  vši  se  odvolati  z  oběhu 
zbytek  tolarových  mincí,  dosud  z  něho  ne- 
vzatých, kteréž  tudíž  zůstaly  v  zákonné  plat- 
nosti po  3  říš.  markách  součástí  jeho  měnové 
cirkulace.  Konečně  i  v  Rakousko-Uht  rsku 
r.  1879  ražení  stříbrných  zlatníků  na  účet 
soukromý  zastaveno,  neboť  za  klesající  ceny 
stříbra  zmizelo  zde  během  r.  1878  ažio  stří- 
bra a  všecky  známky  tomu  nasvědčovaly, 
Že  stříbro  bude  si  hledati  cestu  k  nám.  By- 
laf  by  se  jinak  ovšem  jaksi  přirozeně  beze 
všech  operací  státních  zahostila  kovová  cir- 
kulace v  říši  ještě  plně  pod  panstvím  papí- 
rové měny  stojící,  avšak  nikterak  by  nebý- 
valo možno  spatřovati  v  tom  skutečnou  »ná- 
právu*  měny,  protože  by  při  volné  ražbě 
stříbra  náš  stříbrný  zlatý  podléhal  všem  pro- 
měnám tržní  Cťny  stříbra,  aniž  by  možnost 
volného  ražení  jeho  u  nás  byla  s  to  klesání 
ceny  jeho  zastaviti,  tak  jako  nebylo  volné 
ražení  jeho  aŽ  do  r.  1893  ve  Vých.  Indii  za- 
chované s  to  stálému  poklesiíní  její  učiniti 
přítrž.  Ve  skutečnostech  těch  spočívala  pří- 
čina. Že  v  letech  osmdesátých  i  v  písemni- 
ctví i  v  agitacích  praktických  přibývalo  snah, 
aby  se  bimetallistickou  unií  všech  aneb  aspoň 
nejčelnějších  států  vzdělaných  docílilo  zase 
jakéhos  ustálení  vzájemného  poměru  ceny 
zlata  a  stříbra.  Snaha  ta  byla  živena  oba- 
vami, že  bude  pro  potřeby  měnové  zlata 
málo,  že  tudíž  cena  jeho  i  příslušných  mincí 
bude  stoupati.  A  obavám  těm  dostávalo  se 
podpory  skutečností.  Že  světová  těžba  zlata 
až  do  polovice  let  osmdesátých  ustavičně 
klesala  (v  pětiletí  1856—60  činil  roční  výtě- 
žek průměrem  206  508  k^,  v  pětiletí  1881—85 
již  jen  149.137  kff).  Nejvétší  zájem  měly  na 
•rehabilitaci*  stříbra  Spojené  Obce  severo- 
americké, v  posledních  desítiletích  XIX.  st. 
největší  světový  producent  stříbra.  Samy 
tedy  připustily  ražbu  stříbra  sice  obmeze- 
nou,  ale  k  upoutání  domácích  výtěžků  stří- 
bra dostačující,  a  usilovaly  zároveň  o  pro- 
vedení řečené  bimetallistické  unie.  Na  pod- 
poru byly  jim  v  Evropě  snahy  aarárnické: 
byloť  očekáváno,  že  by  ražba  stříbra  hod- 
notu peněz  snížila,  tím  pak  zároveň  ceny 
plodin  zvýšila  a  umenšila  břímě  dluhové, 
ježto  by  na  peníz  nižší  hodnoty  znělo.  Ale 
všecky  pokusy  o  takovou  unii,  ač  k  tomu 
cíli  několik  kongressů  mezinárodních  pořá- 
dáno, byly  bezvýsledný  a  čáka  úspěchů  do- 
tčených snah  bledla  tím  více,  když  od  po- 
lovice let  osmdesátých  těžba  zlata  hlav.  ná- 
sledkem objevu  nových  nalezišť  (v  jižní 
Africe)  počala  stoupati,  tak  že  koncem  sto- 
letí činí  ročně  již  dvojnásob  tolik,  jako  v  po- 


lovici let  osmdesátých.  I  tak  mohlo  nejen 
Rakousko-Uhersko  (1892),  nýbrž  i  Rusko 
(1897)  přejíti  k  měně  zlaté.  Tím  však,  že 
Rakousko-Uhersko  prozatím  své  stříbrné 
zlatníky  jako  kurantní  mince  měnové  (=  2  K) 
v  oběhu  ponechalo,  zavedlo  i  ono  dvojitou 
měnu  neúplnou,  jež  vznikla  v  latinské  unii 
zastavením  další  ražby  stříbra,  v  Německu 
nedokonaným  přechodem  k  ryzí  zlaté  měně. 
Po  zastavení  volné  ražby  stříbrných  rupií  ve 
Východ.  Indii  (1893)  zachovalo  ze  států  po- 
měrně důležitějších  jen  ještě  Mexiko  volné 
ražení  stříbra.  Za  vylíčeného  stavu  věcí  musí 
býti  za  naprosto  vyloučenu  pokládána  mož- 
nost, že  by  nějaký  jednotlivý  stát  o  sobě 
nebo  nějaký  spolek  několika  států  zavedl 
úplnou  měnu  dvojitou;  vydalť  by  se  nevy- 
hnutelným důsledkům  jejím,  totiž  že  by  po- 
zbyl svého  zlata  a  konečně  se  ocitl  na  půdě 
fakticky  výhradné  měny  stříbrné  se  všemi 
následky  nestálosti  ceny  svých  peněz,  po- 
něvadž by  tato  sledovala  pohyby  tržní  ceny 
stříbra.  Tím  méně  by  bylo  možným  prove- 
dení třeba  všeobecné  evropské  neb  světové 
měny  dvojité  na  podkladě  poměru  l:15Vst 
neboť  koncem  XIX.  stol.  je  trhový  porn  ér 
1:30—1:35,  a  tak  by  obnova  dvojité  měny 
na  podkladě  1:1573  vedla  k  nedozírnému 
zaplavení  stříbrem,  k  největšímu  prospěchu 
všech  držitelův  a  těžitelů  stříbra.  Na  konci 
XIX.  stol.  jest  tedy  zlato  panujícím  kovem 
měnovým  vzdělaného  světa,  buď  že  výhradně 
platí  v  soustavách  měnových,  anebo  Že  vedle 
něho  má  obmezený  oběh  stříbrná  kurantní 
mince  s  vyloučeným  volným  ražením.  Vnitřní 
cena  těchto  stříbrných  mincí,  t.  j.  cena  dra- 
hého kovu  v  nich  obsaženého,  jest  až  o  po- 
lovici menší  než  jejich  cena  nominální,  t.  j. 
cena,  kterou  mají  po  zákoně  naproti  zlatým 
mincím,  avšak  vyloučením  volné  ražby  od- 
loupnut jest  pohyb  jejich  ceny  od  ceny  ry- 
zího, neraženého  stříbra,  ony  právě  násled- 
kem toho  obmezení  udržují  se  na  výši  no- 
minální, t.  j.  počítá  se  jimi,  jako  by  byly 
zlaté.  Proto  se  i  namnoze  nepřipouští  název 
dvojité  měny  neúplné  a  mluví  se  radčji 
o  neúplné  (kulhavé)  měné  zlaté,  a  hlavním 
dělítkem  soustav  ménových  stala  se  skuteč- 
nost, připouští-li  se  volné  ražení  stříbra  čili 
nic.  —  Literatura  o  měnné  otázce  jest  pře- 
bohatá a  uvádí  se  ve  všech  větších  učebni- 
cích, soustavách  a  slovnících.  Bf. 

Měna  barev  u  nerostů  jest  úkaz,  že  v  ně- 
kterých krystallograíícky  určitých  směrech 
nerost  reflektuje  světlo  v  barvách  velmi  ži- 
vých. Nejznámějším  příkladem  jest  m.  b.  na 
brachypinakoidálních  plochách  labradoritu; 
též  ji  ukazují  některé  orthoklasy,  některé 
chrysoberylly,  hypersthen  a  j.  Výklady  měny 
barev  byly  podány  rozličné-  Jest  jisto,  že  tu 
jde  o  zjev  interference  paprsků  světelných, 
způsobené  přerušením  homogennosti  ícry- 
stallu,  ale  v  tom  rozcházejí  se  mínění,  v  čem 
záleží  toto  přerušení;  tak  Brewster  má  za  to, 
že  m.  b.  v  labradoritu  jest  způsobena  orien- 
tovanými 4rohými  dutinkami,  tedy  jakýmisi 
krystal ly,  kdežto  Vofjelsang  a  Scheerer  nej- 


Menabrea  —  Menandros. 


91 


vetší  úkol  přisuzují  cizím  uzavřeninám  v  kry- 
siallech,  které,  jak  u  labradoritu  tak  i  u  hy- 
persthcnu,  z  největší  části  náležejí  ilmenitu, 
u  labradoritu  částečné  též  haematitu.  Fr.Sl-k. 

Menabrea  Lui^i  Ft^derico,  hrabě,  ge- 
nerál a  politik  ital.  (♦  1809  v  Chambéry  — 
t  1896  v  Saint-Cassinu  u  Chambéry).  Stu- 
doval v  Turíně  mathematiku  a  vstoupil  do 
vojska  k  ženijnímu  sboru,  odkud  se  dostal 
za  professora  na  voj.  akademii,  pak  na  od- 
bornou školu  dělostřeleckou  a  posléze  na 
universitu  turinskou.  Po  krátké  činnosti  par- 
lamentní povolán  do  ministerstva  zahranič- 
ního. R.  1859  účastnil  se  války.  Za  opevnění 
Ynl  Dory  dostal  titul  markýza;  byl  v  bitvách 
u  Palcstra  a  Solferina  a  r.  1860  řídil  ženijní 
práce  u  Ancony,  Capue  a  Gaety.  T.  r.  stal 
se  senátorem  a  za  Ricasoliho  ministrem  ná- 
mořnictva (1861—62),  za  Fariniho  a  Minghet- 
tiho  ministrem  veřejných  prací  (1862 — 64). 
Při  pražských  úmluvách  o  mír  r.  1866  zastu- 
poval Itálii  a  po  roce  svěřeno  mu  sestavení 
ministerstva,  v  němŽ  měl  obor  zahraniční. 
Zakročením  proti  Garibaldovcům,  umírněností 
k  církvi  a  zejm.  k  nátlaku  francouzskému 
vzbudil  proti  sobě  mnoho  nepřátel.  Odstou- 
pil v  pros.  r.  1869.  R.  1876  stal  se  vyslancem 
v  Londýně  a  r.  1882  v  Paříži,  kdež  zůstal 
deset  let,  načež  vzdal  se  činnosti  veřejné. 
M.  byl  od  r.  1839  členem  akademie  turinské 
a  později  i  mnohých  akademií  cizích.  Byl 
též  literárně  činným. 

Menado,  Manado,  hl.  m.  nízozem.  resi- 
dentství  na  sv.  poloostrově  Celebesu,  s  hoj- 
ny mi  zahradami,  skladištěm  vojenským  a  rej- 
dou, již  ovládá  Fort  Amsterodam,  8662  ob. 
(1891),  z  nichž  504  Evrop,  a  2160  Číňanů. 
Vyváží  kávu,  želvovinu,  trepanjj  a  jedlá 
hnízda.—  Residentství  menadské  v.  Ce- 
le bes,  str.  2686. 

Menado,  druh  kávy  (v.  t.,  str.  100a). 

Ménaf^,  frc,  v.  Menáž. 

Ménas^e  \'Ái\  Gilles,  spisovatel  franc. 
(*  1613  —  1^1692).  S  počátku  byl  advokátem, 
pak  v  Paříži  oddal  se  stavu  kněžskému  a  li- 
teratuře. Kardinál  Retz,  Mazarin  i  královna 
Kristina  Švédská  jej  podporovali.  Když  ne- 
stranně pořídil  návrhy  literátův  určených 
k  odměně,  dostalo  se  mu  roční  pense  dvou 
tisíc  franků.  Každou  středu  pořádal  literární 
dýchánky  (Mercuriale),  dostaveníčko  kruhů 
spisovatelských,  ale  brzo  sláva  jeho  vybledla, 
když  Boileau  začal  si  z  něho  tropiti  šašky. 
Také  Moliěre  uvedl  ho  na  jeviště  v  komedii 
Femmes  savantes  (Vadius).  Jeho  díla  jsou: 
Dictionnaire  étymologique  (franc. ;  1650  a  1694) ; 
Miscellanea  (1652);  Poemata  (1656);  Ohserva- 
tions  sur  ia  langue  franqaise  (1673);  Měna- 
f»iana  (1693;  vydali  jeho  přátelé)  a  j.      Kbn, 

Menag^rie  (frc),  zvěřinec. 

Menachem  (Menahem),  král  isráélský, 
v.  Isráélité,  str.  823ťi. 

Menaiclimos :  1)  M.  z  Naupaktu,  sochař 
řec.  V.  stol.  před  Kr.  Vytvořil  spolu  se  Sói- 
dou  chryselefantinovou  sochu  Artemidy  lov- 
kyně, kterou  Augustus  věnoval  z  kořisti  Ka- 
lydónské  do  Pater.    Studniczka  (»R6m.  Mit- 


theil.c,  1888,  str.  227  n.)  shledává  repliku 
její  v  mramorové  soše  pompejské,  chované 
v  národním  museu  neapolském  (v.  Arte- 
mis,  str.  804;  vyobr.  tamže.  str.  802);  druhá 
replika  jest  v  Museo  archeologie©  v  Benát- 
kách. Důvody  Studniczkovy  nemají  váhy  pře- 
svědčivé. Nejlepší  reprodukce  sochy  neapol- 
ské:  Brunn-éruckmann,  Denkm.  gr.  u.  róm. 
Sculptur,  tab.  356.  Srv.  Overbeck,  Gesch.  d. 
griech.  Plastik,  4.  vyd..  I.,  160,  253  nn.;  Athén. 
Mittheilungen,  1889,  str.  133  nn.;  Friede- 
richs-Wolters,  Gipsabeusse,  č.  442. 

2)  M.  ze  Sekyónu,  řec.  sochař  doby  hellé- 
nistické,  jenž  psal  theoretické  dílo  o  umění 
a  snad  též  spis  o  dějinách  politických.  Pli- 
nius  starší  uvádí  od  něho  skupinu:  Niké  kle- 
čici  na  býku.  Skupina  tato  byla  však  známa 
již  v  V.  stol.  před  Kr.,  jak  asi  dokazuje  vlys 
balustrády  chrámu  Athény  Niky.  Overbeck, 
II..  224.  529.  ,  vy. 

Menaiský  průliv  {Menai'Strait),  úžina 
mořská  27  km  dl.  a  160—530  m  šir.,  spoju- 
jící záliv  Carnarvonský  s  Beaumariským  a 
dělící  ostrov  Anglesey  od  sz.  pobřeží  Wa- 
lesu. Dva  mosty  vedou  přes  průliv,  visutý 
silniční  most  vystavěný  v  1.  1819—26  Tel- 
fordem  a  velkolepý  most  železniční  Britan- 
nia  Bridgc  (v.  t). 

Menai  Strait  v.  Menaiský  průliv. 

Me*nam,  veletok  protékající  středem  Zadní 
Indie,  pramení  v  kraji  Laů  na  19*  30'  s.  š., 
nedaleko  prvního  velkého  ohybu  Mekongu, 
protéká  od  severu  k  jihu  Sia.Tiem,  přijímá 
s  leva  Nam-pat  a  spojuje  se  u  Nakon-savanu 
se  silnějším  a  delším  Mc-pingem,  který  pra- 
mení v  barmanském  pohoří  Tanen-taíing-ji, 
u  Sieng-me  jest  splavný  pro  čluny,  tvoří  pak 
řadu  kataraktů  a  sesílen  Mc-nam-wangem  od 
Rahangu  jest  splavný  pro  vetší  plavidla. 
Spojený  tok  jest  od  Pak-namu  splavný  pro 
malé  parníky,  dělí  se  doleji  v  několik  ramen, 
jež  ve  spojení  s  několika  menšími  řekami 
tvoří  obrovskou  deltu,  a  vlévá  se  do  zálivu 
Siamského.  Na  hlavním  rameni  63  km  od  ústi 
jeho  leží  Bangkok.  Délka  řeky  jest  1500  km. 
Dolní  tok  jest  splavný  pro  malé  parníky, 
přístup  do  řeky  chráněn  opevněním  u  Pak- 
namu.  Stav  vody  periodicky  značnč  se  mění. 

Menáma  n.  Menameh  v.  Bahreinské 
ostrovy. 

Menandros:  1)  M.,  nejslavnější  básník 
novoattické  komedie  (*  342  —  f  291  př.  Kr.), 
syn  vojevůdce  Diopeitha,  pocházel  z  Athťn. 
Obdařen  blahobytem  a  krásou  tělesnou  Žil 
na  své  ville  v  Peiraieu,  oddán  umění  a  mi- 
lence svojí  Glykeře.  Epikuros  byl  vedle 
Theofrasta  jeho  přítelem,  Démétriós  Falér- 
ský  a  egyptský  král  Ptolemaios  Lagi  zahr- 
novali jej  svojí  přízní.  Na  dráhu  uměleckou 
uvedl  jej  strýc  jeho  Alexis,  vynikající  básník 
středoatticktf  komedie.  Již  r.  321  zvítězil  M. 
komedií  EJéboi  ('Eqtrj^oL).  Přece  však  za  svého 
života  netěšil  se  zaslouženému  úspěchu;  ač 
napsal  pi\s  100  kusů,  zvítězil  toliko  osm- 
kráte. —  O  M-rově  činnosti  byl  za  starověku 
soud  jediný.  V  něm  spojen  byl  bystrý  pozo- 
rovatel života  s  básníkem  neobyčejné  invence 


^2 


Měňanské  pásmo  —  Měftany. 


a  hravé  tvořivosti.  Odtud  plodnost  jeho,  od- 
tud mistrná  charakteristika  osob  a  množství 
sentencí.  Tento  úsudek  starých  možno  dnes 
ovšem  jen  částečně  kontrolovati  na  základě 
latinských  imitací  a  fragmentů  starších  a  no- 
vějších. Zejména  Terentius  a  Plautus  napo- 
dobili jej.  M.  byl  oblíbeným  předmětem  stu- 
dií grammatika  Aristofana  Byzantského,  a 
v  římské  době  sestavena  z  jeho  sentenci  an- 
thologie,  jež  nás  došla  arci  s  rozmanitými 
přídavky  —  pod  názvem  MsvávSgov  yvoJ^at. 
urvóazLxot  (850  verŠů).  Známa  jest  socha 
M-rova  od  Keíisodota  a  Timarcha.  —  Frag 
menty  (přes  1000)  sebrali  Meineke  a  Kock. 
Proslulé  jsou  emendace  Bentleyovy  ve  spise 
Emendationes  in  Menandrum  et  Philemonem 
(1710).  O  novějších  fragmentech  viz  Cobet, 
Mnem.  IV.,  285,  a  Wilamowitz,  Hermes,  XI., 
498  nn.  O  fragmentu  z  nově  objevené  ko- 
medie Geórgos  (začátek  aktu  druhého)  srov. 
Dziatzko,  Rhdnischcfi  Museum,  1899,  Wila- 
mowitz, »Neu.tJahrb.  f.  d.  class.  Alterthum* 
(1899).  O  zlomku  posléze  objeveném  z  ko- 
medie Perikeiromené  (čásť  z  konce  kusu)  viz 
•Listy  fil.«,  XX VII.  (1900;  str.  81  nn.).  Vlšk. 

2)  M.,  řec.  rhétór  z  fryžské  Laodtkeie,  žil 
v  1.  pol.  III.  stol.  po  Kr.  Od  něho  pochá- 
zela scholia  k  Démosthenovi,  z  nichž  čerpali 
Zósimos  Askalonský  a  Ulpian,  a  k  Aristci- 
dovu  Panathénaiku.  Jemu  připsány  dva  za- 
chované traktáty  ubqI  *7rtffctyttxí5v.  O  sporné 
otázce  autorské  v.  Bursian,  Der  Rhetor  M.  und 
scino  Schriíten  (»Abh.  d.  bayer.  Ak.<,  XVI., 
1882);  Nitsche,  Der  Rhetor  M.  u.  die  Scho- 
lien  zu  Demosthencs  (Bcrl.,  1883).  Vydáno 
v  Spengelově  sbírce  Rhetores  graeci,  lil., 
329 — 446,  lepší  vyd.  Bursianovo  ve  spise 
uvedeném.  Vlšk. 

3)  M.  z  Eíesu,  historik  řecký  II.  stol.  př. 
Kr.,  náleží  ke  kruhu  spisovatelů,  kteří  se  ku- 
pili kol  dvora  pergamského.  Sepsal  dějiny 
hcllénských  a  barbarských  králů,  k  nimž  čer- 
pal z  původních  pramenů.  Velmi  důležitý 
jsou  výňatky  jeho  z  archivu  města  Tyra, 
jichž  užil  losefos  Flavios,  jsouce  z  nejpřed- 
nějších chronologických  pomůcek  staro- 
věkých. Pšk. 

4)  M.,  byzantský  dějepisec  Ví.  stol.,  syn 
Eufratův,  z  bohaté  rodiny  cařihradské;  stu- 
doval práva,  probil  své  jmění  při  dostizích 
a  zábavách  a  posléze  byl  členem  palácové 
gardy  (odtud  přijmi  >protektor«).  Za  císaře 
Mauricia  (582—602)  sepsal  historické  dílo 
o  době  od  posledních  let  císaře  Justiniána 
až  do  nastolení  Mauriciova  (559—582).  Bylo 
to  pokračování  historických  spisův  Proko- 
piových,  které  byl  do  r.  559  prodloužil  Aga- 
thias  (v.  t.).  Dílo  v  celku  je  ztraceno,  ale 
zachovalo  se  75  výpisův;  vydali  je  Niebuhr 
(ve  sbírce  Bonnské),  C.  Můller  (ve  sbírce 
Didotově,  Fragm.  hist.  graec.)  a  Dindorf 
(Historici  graeci  minores  II,  str.  1—131).  M. 
byl  o  událostech  současných  výborně  zpra- 
ven, při  tom  jsa  dobrý  pozorovatel;  pozorně 
sledoval  příbčhy  a  poi-ěry  u  všech  národův 
sousedních;  sloh  je  slabý,  napodobení  prosy 
Agathiovy.    Zlomky  obsahují  zprávy  o  usa- 


zení Avarův  na  středním  Dunaji  a  bojích 
s  Tiimi  o  Sirraium,  o  odporu  svobody  milov- 
ných  Slovanův  a  Antův  proti  Avarům  se 
jmény  knížat  jejich,  Dobr<jty  a  Mezamira, 
o  vpádu  Slovanův  do  Hellady  v  1.  577—578 
atd.,  rovněž  o  byz.  poselstvích  k  chánu  Tur- 
kův středoasijských  pod  >zlatou  horou«  AI- 
tajem,  zajímavé  podrobnosti  o  národech  kav- 
kázských,  o  Persii,  o  pontických  Hunnech, 
o  Langobardech  v  Pannonii  a  později  v  Itálii 
atd.  CKrumbacher,  »Gesch.  der  byz.  Lit.«, 
2  vvd.  243.)  KJk. 

Btdňanské  pásmo  viz  Čechy,  str.  316 
a  F  v  geol. 

Menant  [mnán]  Joachim,  assyriolog  frc. 
(♦  1820  v  Cherbourgu  —  f  1899  v  Paříži). 
Studoval  v  rodišti  a  v  Caenu  a  r.  1842  vy- 
stoupil prací:  Lecons  de  philosophie  orientale. 
Po  roce  odebral  se  dostudovat  práva  do  Pa- 
říže a  oženiv  se  věnoval  se  soudcovství ; 
r.  1881  stal  se  radou  appel.  dvora  a  r.  1890 
vzdal  se  činnosti.  Félicien  de  Saulcy  přiměl  ho 
ke  studiu  nápisů  klínových,  jehož  výsledkem 
byl  Syllabaire  assyrien  (1869—1893)  a  Gram- 
maire  assyrienne  (1868;  r.  1880  vyd.  pod  ná- 
zvem Manuel  ďépigraphte  et  de  la  langue  ass.), 
R.  1868—69  přednášel  na  Sorbonně  assyrio- 
logii,  ale  válka  překazila  jeho  činnost  učitel- 
skou a  M.  oddal  se  studiu  glyptiky  východní, 
jehož  výsledky  uložil  v  knihách:  Les  pietres 
gravées  de  la  haute  Asie  (1883—85)  a  v  Ka- 
talogu sbírky  de  Clerqovy.  Ku  konci  života 
obíral  se  též  nápisy  hethitskými  a  uveřejnil 
své  výzkumy  v  »Mémoirech«  akademie  des 
Inscriptions,  jejímž  členem  byl  od  r.  1887. 
M.  vydal  mimo  uvedené:  Zoroastre  (1841); 
Soiice  sur  /e<í  inscriptions  cunéiformes  de^  la 
coHection  de  M.  Lottin  de  Lával  (1859);  Élé^ 
ments  d^épigraphie  assyrienne  (1860);  Řecueil 
d^alphabfts  des  écritures  cunéiformes  (1860); 
Inscriptions  assyriennes  des  briques  de  Baby- 
lone  (1860);  Inscription  de  Hammourabi  (1863); 
Les  Achéménides  et  les  inscriptions  de  la  Perse 
(1872);  Épigraphie  assyrienne  (1873);  Annales 
des  rois  ďAssyrie  (1874,  překlad);  Babylone 
et  la  Ckaldée  (1875);  s  Oppertem  Documents 
juridiquet  de  1'Assyrie  et  děla  Chaldée  (1877); 
Notices  sur  quelques  empreintes  de  cylindres 
du  dernier  empire  de  Chaldée  (1879);  Les  cy- 
lindres orientaux  (t.  r.);  La  bibliotheque  du  /7-1- 
laib  de  Ninive  (1880);  Les  langues  pcrdu^s 
de  la  Perse  et  de  VAssyrie  (1885) ;  Intailles  de 
V  Asie  Mineure  (1886);  Ninive  et  Baby-lone 
(1887);  Les  fausses  antiquités  de  VAssyrie  et 
de  la  Chaldée  (1888);  Recueil  des  travaux  re- 
lati/s  a  la  philologie  et  a  Varchéologie  égyp- 
tienne  et  assyr  (1890);  Kar-Kemish,  sa  posi- 
tion  (1891);  Éléments  du  syllabaire  héthécn 
(1892);  Les  Yé^idis,  épisode  de  Vhistoire  des 
adorateurs  du  diable  (1894)  a  Quelques  figuri- 
nes  héthéennes  en  bronze  (1895). 

Menantes  viz  Hunold  l). 

Mdňany,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Hořovice, 
okr.  Beroun,  fara  a  pš.  Liteň;  46  d.,  331  ob. 
č.  (1890),  mlýn.  Deset  domů  tvořilo  kdysi 
zvláštní  statek,  náležející  městu  Berounu.  Při- 
pomíná se  tu  také  tvrz. 


Ménard  —  Mencke  9a 

Méiuurd  LouisNicolas,  básník,  chemik  wer  to  ceitain  questions  (Lond.,  1656).  Za  ob- 

a  malíř  franc.   v*  1822  v  Paříži),  oddával  se  živou  založil  prvou  židovskou  tiskárnu  v  Am- 

již  v  mládí  současné  filosofii,  chemii  a  umění,  sterdamé. 

R.  1843  vydal  pod  pscud.   L.  de  Senné-  Menaše,    Manasse,  král  judsky,  sr.ovn. 

ville    překlad    »Odpoutaného    Prometheac;  Isráélité,  str.  823*. 

r.  1846  podal  Akademii  věd  vynález  collodia,  Menái   (z  frc.    ménage)  vlastně  domácí 

z  čehož  neměl  však  užitku,  poněvadž  význam  hospodářství,  domácnost;  ale  několika 

jeho  pro  fotografii  a  chirurgii  byl  teprve  po-  vojsky,  hlavně  německými  a  s  německým  ná- 

zději  oceněn.    V  událostech  r.  1848  účastnil  těrem  zařízenými,  výraz  zneužíván  na  společné 

se  jako  vřelý  a  krajní  socialista  a  uprchl  po-  obědy  důstojníků  v  každém  pluku  nebo  zá- 

zději,   byv  odsouzen   pro  delikt  tiskový,  do  stupu  a  i  na  m-i  důst oj  nickou,  zavedenou 

Londýna,  později  do  Brusselu.  Vrátiv  se  do  ve  vojšté  rak.-uherském  teprve  od  3.  čtvrti 
Paříže   r.  1852  oddal   se  studiím   literárním, .  XIX.    stol.,    pak    na    pouhý    oběd    vojen- 


hlavně  starým  civilisacím,  a  spřátelil  se 
s  Baudelairera,  Lecontem  de  Lisle,  Hanvil- 
Icm.     R,  1855  vydal  svazek  Poémeí^  kde  je 


ského  mužstva,  kter^  franc.  sluje  orii- 
nairt^  ital.  ordinario.  Hlavní  ohled  při  po- 
řízení m-K  obrácen  na  to,  aby  podílníkům 


patrno  hluboké  pochopení  antiky  a  iejí  filo-|za  peníz  pokud  možná  skrovný  dostalo  se 
sofie,  ale  brzy  obrátil  se  na  jiné  dráhy.  Vy-  '  stravy  záživné  a  dostatečné.  Proto  zařízeny 
konav  (1860)  doktorát  na  Faculté  de  lettres  j  dle  místních  poměrů  pro  celé  posádky  nebo 
v  Paříži  oddal  se  jednak  studiím  filosofickým,    pro  jednotlivé  pluky  kommisse  menážní, 


jednak  malbě.  Odešel  do  Barbizonu,  kde  žil 
dlouho  v  malířské  kolonii  a  namaloval  řadu 
obrazů  (Kentaurka^  Jeleni  stádo ^  Pod\imní 
jitro.  Pastviště  v  Normandii)  ne  bez  významu. 
V  leterh  1870—71  meškal  u  nemocné  matky 
v  Londýn ť',  ale  vrátiv  se  do  Paříže  vyslovil 
v  prose  klassicky  krásné  své  sympatie  s  kom- 
munou,  což  mu  odcizilo  mnoho  přátel.  Roku 
1876  uveřejnil  malý  svazek  veršův  a  filoso- 


které  obstarávají  nakupování  potravin  ve  ve- 
likém za  poměrů  co  nejpříznivějších.  O  po- 
drobnosti se  stará  u  každé  m-e  důstojnické 
jeden  důstojník  jako  mistr  menážní  a  pro  muž- 
stvo v  každé  setnině  sám  velitel  této  nebo 
subalterní  důstojník  službu  konající.  Pro  dů- 
stojníky vaří  buď  voják  stále  k  tomu  určený 
nebo  kuchařka  soukromě  najatá,  a  důstoj- 
ničtí    sluhové    a  jiní  vojáci   obsluhují,   mi. 


tických  dialogů  Les  réveries  cPun  paten   mys-    pro  mužstvo  vaří  vojáci  střídavě  k  tomu  při- 
tique^   knihu   vysoké    ceny   umělecké,   která   kázaní.  FM. 

by  byla  založila  slávu  M-ovu  v  poesii,  kdvby  Menažerie  (frc.  ménagerie),  zvěřinec, 
se  byl  neobrátil  náhle  na  dlouho  k  filosofii  a  Menáini  vůz  vozí  za  vojskem  potraviny 
k  historii.  Napsal  v  tomto  oboru:  Histoire  des  pro  menáži  a  náleží  rovněž  jako  vůz  mar- 
anciens  peuples  de  V  Orient  (1882);  Histoire^  kytánský  do  souvozí  bitevního,  sledu- 
des  Israélites  ď^apres  re-régěse  biblique  (1883);  jícího  pluky  a  zástupy  ve  vzdálenosti  pokud 
Histoire  des  Grecs  (1884—86),  která  obsahuje   možná  nejbližší.  F\í, 

stránky  hodné  Tainea  a  Renana.  R.  1896  se-  Menoln^r  Jane  z,  spisovatel  slovinský 
bral  své  verše  a  hlavní  zásady  své  filosofie  (*  1836),  studoval  klass.  filologii  a  pak  práva 
a  historie  v  Poemes  et  réveries  ď^un  paten  mrs-  na  vídeňské  universitě,  načež  byl  advokátem 
tique,  jejíž  krása  a  hloubka  unikla  obccen-  v  Kranji  a  posledně  v  Kršku.  Již  jako  gymna- 
stvu  pro  podivínský  pravopis,  jímž  ji  dal  M.  sista  přispíval  básněmi  do  Bleiweisova  ča- 
tisknouti.  Od  r.  1887  je  profcssorem  na  sopisu  »Novice«,  později  věnoval  se  stu- 
Školc  umění  dekorativných.  M.  je  duch  silný  diu  literárních  dějin  a  aesthetiky.  Ve  Vídni 
a  originální,  jenž  měl  v  umění  i  ve  vědě  seznámil  se  s  Erjavcem,  Jenkem,  Valjavcem, 
mnoho  ideí,  jež  vykořistili  teprve  pozdější,  i  Mcndelcem  a  j.  vlastenci  slovinskými.  Z  jeho. 
MenASSe  ben  Israel,  učený  rabbín  por-  spisů  uvádějí  se  hlavně:  topograficko-histo- 
tug.  (♦  1604  v  Lisabone  —  f  1^57  v  Middel- ,  rické  pojednání  ^jí/oi'5Wgrtf(iec(»Ljub.Zvon<, 
burku).  Jako  hoch  dostal  se  do  Amsterdamu  '1883);  povídky  Jerica  (»Slov.  Glas<,  1859); 
s  otcem,  jenž  byl  stíhán  inkvisicí.  Studoval  Vctrogončič  (t.,  1860);  Zlatá  pa  sir  (t.,  1860); 
bibli  a  talmud  a  sedmnáctiletý  povolán  za  j  Skusnjava  in  skušnje  (t.,  1865)  a  >bajka  pro 
rabbína  portugalské  obce  v  Amsterdame.  Byl '  staré*  Ahadon  (>Ljub.  Zvon«,  1883),  namířená 
horlivým  kazatelem  a  zanechal  přes  400  ká-  proti  pessimismu  a  skepticismu  nynější  doby. 
zání  portugalských.  Znal  mnoho  jazyků  v  a  Menoke:  1)  M.  Otto  (*  1644  v  Olden- 
byl  též  lékařem.  Napsal:  Cowc/7/Viť/or  (Amster-  burku  —  f  1707  v  Lipsku),  založil  časopis 
dam,  1632—51;  4  d.),  kdež  vykládá  sporná  Acta  eruditorum  (v.  t.). 
místa  biblická.  Ve  Spes  Israeli  (t.,  1650)  vy-  2)  M.  Johann  Burkhard,  syn  předešl. 
ložil  svůj  mysticisra  a  své  přesvědčení  v  otáz-  (♦  1674  v  Lipsku  —  f  1732  t.),  byl  profess. 
kách  Kabbály.  Stýkal  se  se  slavnými  křesťany  dějepisu  v  Lipsku  a  historiografem  kurfiršta 
své  doby  a  zakročil  u  Cromwella,  by  se  mohli  saského.  Jako  historik  nemá  ceny,  za  to  má 
židé  vrátiti  do  Anglie,  kde  nesměli  přebývat  význam  vydání  3  sv.  Scriptores  rerum  ger- 
od  Eduarda  I.  M.  nedocílil  přímo  zrušení  zá-  mamcarum  praecipue  saxonicarum  (Lips.  1723 
kazu,  neboť  staroanglická  strana  a  papisté  až  1730),  posavad  důležité.  Rovněž  cenné 
se  tomu  opřeli,  ale  Cromwell,  získán  jeho:  jsou:  Sigismundi  Augusti  Folon.  reg.  epp.  lega- 
vystoupením,  povolil  o  své  újmě  usazování  ■  tiones  et  responsa  nec  non  Stephani  Batorii 
se  Židů  v  Londýně.  Proti  odpůrcům  vydal "  epp.  decas  atd.  (1703).  Po  otci  vydával  »Acta 
M.  Vindiciae  Judaeorum   or  a  Letter  in  ans-  i  eruditorum«,   založil    »Neue   Zeitungcn    von. 


94 


Mencl  —  Mende. 


gelehrten  Sachenc  a  vydal  4  sv.  svých  básní 
r.  1705  pod  jménem  Philander  von  der 
Lindě,  jež  mél  jako  předseda  lipské 
•  Deutschůbende  poetische  Gesellschaft*.  Po 
Evropě  byly  známy  jeho  dvě  akademické 
řeči  z  1.  1713  a  1715  De  charlataneria  erudi- 
toriim. 

Menol  JosefBranislav,  kovolijec  český 
{*  1815  v  Hořovicích  — 1864  v  Karlině).  U  ne- 
vlastního otce  vyučil  se  klcmpířství,  cestoval 
po  Rakousku  a  r.  1839  usadil  se  v  Karlině 
jako  klempíř.  Amerlingův  >Průmyslový  po- 
sel <  a  jeho  univers,  přednášky  vědecko-prů- 
myslové,  jichž  M.  se  účastnil,  působily  na 
rozvoj  jeho  dílny,  v  níž  vznikl  mimo  řadu 
náhrobkův  a  drobných  prací:  lustr  pro  něm. 
divadlo  pražské  (1860J;  gotický-  lustr  pro 
radní  síň  pražské  radnice  (1858);  kovová  po- 
prsí v  zahradě  plynárny  karlínské;  sochy  pro 
kaplí  jetřichovicKOu;  zinkové  sarkofágy 
pro  Cecinkary  z  Birnic  a  socha  Ukřivovaného. 
rráce  M-ovy,  jeŽ  vystavil  na  světové  výstavě 
londýnské  (1851),  těšily  se  oblibě  za  hrani- 
cemi a  objednávány  až  z  Ameriky.  M.  vystu- 
poval též  politicky;  r.  1848  byl  členem  Ná- 
rodního výboru  a  účastnil  se  Slovanského 
sjezdu.  Ale  také  osvětově  působil  mezi  spolu- 
občany zřídiv  v  Karlině  průmyslovou  a  po- 
učnou knihovnu  a  čtenářský  spolek.  Pracoval 
také  literárně  o  monografii  statků  na  Hořo- 
vicku  a  přispíval  do  Riegrova  Slovníku  na- 
učného. 

Menóetló:  1)  M.  Vladislav  v.  Jiho- 
slované,  štr.  448. 

aM.  Šiško  v.  Jihoslovanc,  str.  440. 
enóioe,  ves  v  Čechách,  hcjtm.  Žižkov, 
■okr.  a  fara  Říčany,  pš.  Mnichovice;   20  d., 
94  ob.  č.  (1890). 

Menóik Ferdinand,  kultur. historik čes. 
(♦  29.  květ.  1853  ve  Vitiněvsi  u  JičínaJ.  Vy- 
studovav (1872)  gymnasium  v  Jičíně,  filosofii 
v  Praze  a  ve  Vídni,  vstoupil  (1876)  do  dvoř. 
Icnihovny  vídeňské,  kde  r.  1877  jmenován 
amanuensem,  r.  1885  skriptorem  a  r.  1900 
kustodem.  Vedle  toho  stal  se  r.  1884  lekto- 
rem řeči  a  literatury  čes.  na  universitě  ví- 
deňské, r.  1898  archivářem  a  bibliotékářem 
hr.  Jana  Harracha,  r.  1884  dopisujícím  členem 
Král.  české  společnosti  nauk,  r.  1891  dopi- 
sujícím členem  Čes.  akademie,  kterýchžto 
posK  dních  dvou  hodností  se  vzdal  (1893). 
M.  náleží  k  nejpilnějším  sběratelům  a  vyda- 
vatelům pramenů  pro  naši  historii  kulturní 
i  literární  a  mnohou  vzácnou  zprávu,  mnohý 
tiůležitý  starý  text  podal  do  veřejnosti  na 
svůj  vlastní  náklad.  Vstoupiv  do  dvoř.  bi- 
bliotéky sbíral  M.  pilně  prameny  literární  a 
kulturní  a  nálezy  své  uveřejňoval  v  »Č.  Č. 
M.«.  {Příspěvek  k  bibliografii  české,  1877;  Do- 
datky  k  starší  české  bibliografii,  1878;  Píseň 
o  přijímáni  kalicha,  1879;  .V.  Vojtěcha  Ran- 
ková  dopis  Konrádu  Waldhauserovi ,  1880; 
Sěkolik  úvah  k  starší  české  literatuře,  1881; 
Dodatky  a  opravy  k  bibliografiím  starších  spi- 
sovatelů českých  a  k  starší  české  bibliografii, 
18S3  a  1888;  Matouš  Kollin  i  Choteřiny,  1884; 
Jan   yiří  Harant  i  Pol-Jc  a  Bc\dru^ic,  1887; 


Nový  f{lomek  Alexandreidy,  1889;   Píseň  proti 
svatokupectví,  1890;    Modlitba  k  Panně  Marii, 
1895;     Příspěvek   {ivotopisný    {Samuel    Adam 
\   Veleslavína),  1894;  O  dvou  spisech  Husových', 
Studenti  j(  Čech  a  Moravy  ve  Witemberce  od 
r.  iS02  a(  do  r.  1602,  1897;;  v  publikacích 
Král.  čes.  společnosti  nauk  (O  starém 
rukopise  o  hře  v  šachy,  1879;   Konrád  Walď 
hauser,  mnich  řádu  sv,  Augustina,  1881;    Ně- 
kolik statutů  o  nařízení  arcibiskupů  Pražských 
Arnošta  a  Jana   /.,    i3SS-i377,  1882;    Po- 
hřební řeč  nad  arcibiskupem  Janem  \  Jenštejna, 
1882;  Nekrolog  fary  Chotikovské,  1883;   Milic 
a  dva  jeho  spisy  x  r.  iS6'j,  1890;    Příspěvek 
k  literatuře  překladové,  1891 ;  Pořádek  bratrstva 
zlatnického  v  Pra\e  a  stanovy  \  r.  i324\  Vý- 
slech Valdenský-ch    r.    i340,   1891;    Latinský 
básník   Jeroným    Arconatus^    1896;     tJber   ein 
Wiedertáufergesangbuch,  1896;  Úmluvy  víden- 
ské z  r.  /725  a  jejich  následky,  1897).   Velmi 
četné  stati  historické  jsou  obsaženy  v  •Ná- 
rod. Listech*  v  1.  1883—1892,  v  »Pokroku«, 
•Hlasu  Národa*  v  1.  1892—1897,  v  •Slovan- 
ském Sborníku*,  některé  články  ve  »Filol. 
Listech*,  v  'Ruchu*  atd.  Samostatně  napsal 
a  vydal:    česká  proroctví.    Příspěvek  k  ději- 
nám  prostonárodní   literatury  (Jičín,  18781 
Ivan  S.  Turgeněv  a  jeho  spisy  (Praha,   18781 
Zápisky    kněie    Václava    Rosy    (Jičín,   1879, 
Rozmanitosti;    Příspěvky    k    dějinám    stár  si 
české  literatury.    Díl  L  (t.,  1880);   Prešpur- 
ský slovník  (Praha,  1892);   Dva   evangelistáře 
(t.,  1893);    Kní{ky  o   hře  šachové  (t,  1880}; 
Roibor    legendy    o    sv.    Kateřině   (t.,    1881); 
Kronika  o  Stiffridovi  a  Bruncvíkovt  (»Krok«, 
1889);   Jan    Amos   Komenský-   (Praha,    1892); 
Jiří  Ribay  (^Ryba),   kapitola  ^  dějin    literár- 
ních (Vídeň,  1892);  Jan  Kollár,  pěvec  slovan- 
ské vzájemnosti  (Praha,  »Matice  lidu*,  1893); 
Zásaáy  hospodářské  ve  století  XVI,— XVH,  (t, 
1893,  zvlášt.  otisk   z  »Čes.  listů   hospodář- 
ských*). Prostonárodní  hry  divadelní: 
Sv.  I.  Vánoční  hry  (Holešov,   1894);   Sv.   TL 
Velkonočnf  hr)-  (t.,  1895);  Paměti  Jana  Jiřího 
Haranta  z  PolUc  a  Bezáruiic  od  r,  1624  af 
1648  (Praha.  1897);    Hrabě  Swéerts  Špork  a 
jeho   hospqáářské  zásaáy    (t.,    1897,    zvláštní 
otisk  z  »Ces.  listů  hospodář.*);  Soudní  kniha 
města  yičína  od  r,  i362  do  r.  i40y  (Jičin, 
1898);  do  » Rozprav*  Čes.  Akademie  napsal: 
Volba  papeže  Innocence  X.  (1894);   Příspěvky 
k  dějinám   čes,  divadla  (1895);    v  tisku   má: 
Dějiny  města   Jičína  af  do  r.  162O;    ve  Ví- 
deňské Akademii   vydal:  Ein  Tagebuch  uber 
die  Belagerung  von   Wien  i6S3  (1898);    Die 
Reise   K.  Maxmilián  II.   nach  Spanien    i547 
(1898);  Beitráge  {wr  Geschichte  der  Hofdmter 
(1899j;    v   rukopise   má:    Belgien    unter  der 
Verwaltung  des  Grafen   Fried.  Aug,  Harrach 
a  Die  Hofwirtschaften,    Mimo   to  redigoval 
v  1.  1891—1896   Kalendář  Čechů  vídeňských 
a  r.  1888  Památník  ochot,  spolku  »Pokroku* 
ve  Vídni. 
Menda&a  v.  Marquesy. 
BEende   [mand],  hl.   město   franc.   départ. 
Lozěre,  v  hlubokém  údolí,  na  1.  bř.   ř.  Lot, 
739  m  n.  ni.,  na  trati  Jižní  dráhy  Marvejols- 


Mendělějev. 


95 


M.,  má  4949  ob.  (1896).  Jest  sídlem  biskupa 
a  soudního  dvoru  první  instance,  společ- 
nosti pro  vědv  a  umění  zal.  r.  1819,  má  ka- 
thedrálu  sv.  řctra  ze  XIV.  stol.,  s;;minář, 
praefekturu,  učitelský  ústav  Ženský  a  muž- 
ský, koUej,  bibliotéku,  museum  starožitností, 
pr&royslovou  komoru,  sochu  papeže  UrbanaV. 
od  Dumonta,  prádelny  na  vlnu  a  plátno, 
tkalcovství,  barvířství  a  výrobu  dřevěnck. 
M.  bylo  v  XVI.  stol.  dobyto  a  zpustošeno 
Hugenoty. 

Hendéléjev  ( Men/^ejite  bi  )  D  i  m  i  t  r  i  j 
Ivanovic,  nejslavnější  ruský  a  slovanský 
chemik  (*  7.  ún.  1834  v  Tobolsku  v  Sibiři 
jakožto  sedmnácté  a  nejmladší  z  děti  Ivana 
Pavlovice  M-a,  ředitele  gymnasia  tamtéž). 
Brzy  po  narození  M-a  otec  jeho  oslepl  a 
o  néco  později  zemřel,  a  energická  matka 
M-a,  Maria  Dmitrijevna,  založivši  skelné  huti 
v  Tobolsku,  živila  a  vychovávala  celou  četnou 
rodinu.  Ukončiv  gymnasijní  studia  v  Tobol- 
sku odebral  se  M.  r.  1850  do  Petrohradu, 
kdež  studoval  chemii  na  universitě  pod  Zi- 
ninem,  odkudž  byl  však  přeložen  do  ústavu 
pacdagogického,  určeného  k  vychovávání 
nčitcla  na  státních  gymnasiích.  Ňa  fysicko- 
mathematickém  odděleni  paedagogia  napsal 
své  první  pojednání  Ob  i\omorfii{mé.  Byv 
ustanoven  učitelem  gymnasia  v  Simferopoli, 
byl  za  krymské  války  přeložen  do  Oděssy  a 
r.  1856  na  základě  dissertace  »PoloŽenija . . .« 
(1856),  v  niž  neobyčejně  duchaplnýtn  a  možno 
říci  i  prorockým  způsobem  pojednává  o  ve- 
likých i  toho  času  sporných  problémech 
theoretické  chemie,  stal  se  magistrem  chemie 
a  zároveň  docentem  university  petrohradské. 
Obhájení  i  objasnění  mnohých  bodů  nauky 
Gerhardt-Laurentovy  mladým  ruským  magi- 
5trem  nedošlo  tehdy  onoho  přijetí  v  učeném 
světě,  jakého  zasluhovalo.  Bvv  r.  1859  mini- 
strem poslán  za  hranice,  zařídil  si  M.  v  Hei- 
delberce  malou  soukromou  laboratoř  fysi- 
kálné  chemickou.  Po  návrate  domů  jmenován 
byl  r.  1863  proťessorem  chemie  na  techno- 
logickém ústavě  v  Petrohradě  a  r.  1866  stal 
5e  professorem  na  tamní  universitě  a  dokto- 
rem chemie  na  základě  dissertace  O  slouče- 
ninách vody  s  alkoholem.  Tam  zůstal  až  do 
svého  pensionování  r.  1890,  od  r.  1893  jest 
pak  ředitelem  » Hlavního  paláce  měr  a  vah« 
v  Petrohradě.  Výsledky  vědeckých  pokusů, 
tamtéž  prováděných,  vydává  ve  » Vremeniku*. 
Není  možno  v  krátkém  článku  podati  více 
než  pouhý  náčrtek  o  činnosti  vědecké  ba- 
datele i  spisovatele  tak  plodného  a  všestran- 
ného, jako  jest  M.,  nebof  jeho  činnost  vzta- 
huje se  na  všechny  obory  chemie  a  na  ce- 
lou řadu  oborů  spřízněných  s  ní  věd  pří- 
rodních i  mathematicko-fysikálných.  (Psal  též 
o  spiritisme,  o  vhodné  formě  lodí  atd.)  Sláva 
jeho  však  má  základ  v  tom,  co  vykonal 
v  oboru  chemie  všeobecné,  fysikálné  a  theo- 
retické (filosofii  chemie\  Pracemi  o  specifi- 
•ckých  volumech  rozličných  hmot  zabýval  se 
od  r.  1855  do  r.  1870,  rozšířil  Koppovy  ge- 
neralisace  a  ukázal,  že  při  >absolutním  bodu 
varu*  (kritické  temperatuře)  některé  tekutiny 


mají  větší  koefficient  roztaživosti  nežli  plyny 
Tento  bod  definuje  M.  tím,  že  kohaese  a  la- 
tentní  teplo  vypařovací  jest  rovnb  nulle  a 
látka  se  stává  plynnou,  nezávisle  na  tlaku  a 
volumu.  R.  1883  podal  M.  jednoduchý  i  vše- 
obecný výraz  pro  expansi  tekutin  teplem  za 
stálého  tlaku  mezi  0^  a  jejich  bodem  varu. 
Odchylky  od  tohoto  zákona  a  odchylky 
u  plynů  od  zákona  Gay-Lussacova  jsou  dle 
M-a  v  obou  případech  závislými  na  moleku- 
lárně váze.  Dlouholeté  práce  své  i  svých 
žáků,  jakož  i  důležité  generalisace  týkající  se 
vodných  roztoků  shrnul  M.  ve  svém  klassi- 
ckém  spise  Iislédovanxe  vodných  rastvorov  po 
udéljnomu  vésu  (Petrohr.,  1887),  ale  v  nejno- 
vější době  ubírá  se  nauka  o  tomto  předmětu 
jiným  směrem,  nežli  byl  v  díle  tom  od  M-a 
naznačen,  t.  j.  nyní  panuje  všeobecně  nauka 
o  elektrolytické  dissociaci  solí  ve  vodných 
roztocích,  kterouž  theorii  však  M.  nepova- 
žuje dle  soukromého  sdělení  za  správný  vý- 
raz našich  vědomosti  o  tom  předměte,  nýbrž 
jen  za  prozatímního  předchůdce  správnější 
thcorie  budoucnosti.  Hlavně  nutno  dle  M-a 
v  oboru  tom  dále  pracovati.  Od  r.  1871  pra- 
coval M.  a  s  ním  Kirpičov,  Hemilian,  Bogu- 
ský  i  Kajander  o  pružnosti  plynů.  Čásť  první 
díla  toho,  popisující  methody  pracovní,  vy- 
šla r.  1875.  V  malé  brošurce,  vydané  r.  1875, 
uvedeny  jsou  hlavní  výsledky  práce  experi- 
mentální. M.  ukázal,  že  odchylky  od  zákona 
Boyleova  (Mariottova)  jsou  pro  všechny 
plyny  (nejen  pro  plyny  »ideální*  dle  Re- 
gnaulta)  positivní,  při  tlaku  velmi  vysokém 
a  velmi  nízkém,  a  v  posledním  případě,  při 
hranici  kondensace,  chovají  se  plyny  jako 
látky  pevné,  t.  j.  změnou  tlaku  nelze  k  sobě 
molekuly  plynu  značně  přiblížiti  neb  od  sebe 
je  oddáliti.  Určiv  pak  reálné  koetficienty  roz- 
tažlivosti  plynů  teplem  shledal,  že  tyto  stou- 
pají se  stoupající  molekulárnou  vahon  plynu. 
Z  dat  uvedených  M-em  je  viděti,  že  zákony 
Boyleův  (Mariottův)  a  Charlesův  (Gay-Lussa- 
cův)  jsou  platný  jen  pro  body  křivky,  kde 
přecházejí  odchylky  od  zákonů  těch  v  posi- 
tivní a  negativní  neb  naopak.  S  tímto  pro- 
blémem souvisí  i  práce  M-ovy  meteorolo- 
gické, hlavně  o  zředění  vzduchu  v  nejvyšších 
vrstvách  atmosféry  i  organ isace  vzduch o- 
plaveb  za  účelem  jich  zkoumání.  Dva  spisy 
M-ovy  modifikovaly  vyučování  chemii,  jehož 
se  dostalo  posledním  třem  generacím  ruských 
chemiků:  jeho  Chemie  organická  a  jeho 
Osnovy  chimiji,  kteréhož  spisu  vyšlo  od  roku 
1869  šest  vydání  a  který  byl  též  přeložen  do 
němčiny  a  angličiny.  V  tomto  klassickém 
díle,  plném  nových  ideí  i  názorů,  vyvinul  M. 
hlavně  velkolepou  přírodní  generalisaci,  na- 
zvanou periodický  zákon  (v.  či.  Atom). 
Idee  ty  razily  si  mezi  chemiky  jenom  pomalu 
dráhu  a  teprve  čtyři  momenty:  odkrytí  gallia, 
scandia,  germania  s  vlastnostmi,  jež  předpo- 
věděl M.  pro  hypothetické  prvky  ekaalumi- 
nium,  ekabor  a  ekasilicium,  vyplňující  do  té 
doby  prázdné  mezery  v  periodické  soustavě, 
jakož  i  důkaz,  že  bcryllium  se  svými  zdánlivě 
abnormálními  vlastnostmi   skutečné    zaujímá 


96 


Mendeli  —  Mendelssohn-Bartholdy. 


místo,  jež  mu  M.  vykázal  v  přirozené  sou- 
stavě, to  teprve  rozhodlo  o  tom,  že  peri- 
odická soustava  byla  od  chemiků  všeobecně 
přijata,  a  tím  zároveň  stal  se  radikální  obrat 
ve  vyučování  chemii.  Od  té  doby  také  da- 
tuje se  nová  perioda  v  badání  na  poli  chemie 
anorganické.  M.  získal  si  velkých  zásluh 
o  rozvoj  chemické  industrie  na  Rusi.  Roku 
1863  sepsal  první  větši  ruskou  encyklopaedii 
předmětu  toho  a  vedle  toho  často  referoval 
o  pokroku  chemické  industrie,  jak  se  jevil 
na  světových  výstavách.  Zrjména  jeho  zá- 
sluhou stala  sii  z  industrie  petrolejové  na 
Rusi,  původně  nepatrné,  velkolepá  industrie 
světového  významu,  coŽ  má  zejména  velký 
význam  pro  posunutí  civilisace  směrem 
k  centrální  Asii.  Stejným  směrem  pracuje  M. 
nyní  o  povznesení  průmyslu  hornického,  ze- 
jména hutnictví  na  Urale  a  Sibiři  a  dobý- 
vání uhlí  v  Rusku,  o  bezdýmném  prachu  ru- 
ské armády  atd.  Gcniálnost  a  originálnost 
M-a  jest  známa  celému  vědeckému  světu, 
přímý  a  nejbližší  účinek  měla  však  na  četné 
jeho  žáky  na  Rusi.  Němci  naň  žárlí  a  jejich 
encyklopaedie  obsahují  o  něm  jen  kratičké 
zprávy.  Vysokých  vědeckých  vyznamenání 
dostalo  se  mu  zejména  od  Angličanů,  kteříž 
uznávají,  že  M.  značí  pro  Rusko  to,  co  zna- 
čil Berzelius  ve  Švédsku,  Liebig  v  Německu 
a  Dumas  ve  Francii.  —  Srov.  Thorpe,  »Na- 
turec  (sv.  40..  str.  193).  Pisatel  těchto  řádků 
s  vděčností  vzpomíná,  jak  mocný  vědecký 
i  osobní  vliv  mél  veliký  slovan.  chemik  M.  na 
jeho  celou  životní  činnost  vědeckou.    Bnr, 

Mendeli,  pohoří,  v.  Pentelikon. 

Mendelssohn:  1)  M.  Moses,  filosof  ži- 
dovský (♦  1729  v  Dessavě  —  f  1786  v  Ber- 
líně). Obdržev,  na  kolik  pro  nemajetnou  ro- 
dinu židovskou  možno  bylo,  v  tehdejší  době 
pečlivé  vychování  domácí,  přišel  r.  1745  do 
Berlína,  kde  soukromým  studiem  se  sezná- 
mil s  klassickým  vzděláním,  literaturami  mo- 
derními a  fílosofíí  Spinozovou,  Leibnizovou 
a  Wolfovou.  Ze  hmotné  bídy  jej  vytrhlo, 
když  se  stal  r.  1750  vychovatelem  v  rodině 
továrníka  Bernharda,  jehož  firmy  se  stal  po- 
zději společníkem.  R.  1754  přišel  do  styku 
s  Lessiňgem,  kterýž  poměr  zůstal  směro- 
datný pro  jeho  filosoficko-humanistický  vý- 
voj. Rovněž  jeho  styky  s  Abbtem,  Nikolaiem 
a  hlavně  se  Sulzerem  byly  na  podporu  jeho 
idealistického  směru.  M.  chýlil  se  k  liberalismu 
přirozeného  náboženství  a  proti  předsudkům 
i  u  svých  souvěrců  vystupoval  s  plným  dů- 
razem. Ideálem  mu  byla  snášelivost  nábo- 
ženská a  volnost  vyznání,  jak  to  projevil  ve 
spise  Jerusalem  oder  uber  d.  relťgióse  Macht 
u.  Judentum  (1783).  Byl  deistou  a  v  otázkách 
filosofických  hlavně  mu  záleželo  na  tom,  aby 
dokázal  jsoucnost  boží  a  nesmrtelnost  duŠe; 
o  prvé  se  pokouši  ve  spise  Morgenstunden 
(Berl.,  1785),  o  druhé  v  nejznámějším  ze 
svých  děl,  Phádoriy  oder  uber  die  Unsterblich- 
keit  d.  Seele  in  dvei  Gespráchen  (t.,  1767; 
nově  1869  v  Lipsku).  Mimo  to  napsal:  Phi- 
losoph.  Gespráche  (1755),  kde  hájí  Leibnizův 
optimismus;  společně  s  Lessiňgem  Popelem 


Aíetaphysiker  (Gdaňsko,  1755);  berlínskou 
akademií  poctěné  pojednání  Abhandlunfc  uber 
die  Evtden^  in  den  metaphysi$chen  Wis^sen 
schaften  (17o3j,  vesměs  to  spisy,  nesoucí  se 
osvícenským  směrem  druhé  polovice  minu- 
lého století,  mezi  jehož  přední  populární 
filosofy  bez  odporu  M.  náleží.  Dále  uvádíme 
z  oboru  krasovědného:  Betrachtungen  uber 
die  Qnellen  und  Verbindun^en  der  schónen 
Kuuste  u,  Wissensdiaften  (1857);  Betrachtun- 
gen uber  das  Erhcibene  u.  Naivě  (1758);  studii 
ve  formě  listové  Gber  die  Empfindungen 
(1766),  něm.  překlad  Pentateuchu  a  Žalmů. 
Poslední  spis  jeho,  jehož  tisku  již  se  ne- 
dočkal, byl:  M.  M,  an  die  Freunde  Lessings 
(1780',  kde  Lessinga  hájí  proti  F.  H.  Jaco- 
bimu,  jenž  onomu  vytkl  spinozismus.  Sou- 
borné vydání  spisů  jeho  obstaral  vnuk  jeho 
Georg  Benjamin  M.  (Lips.,  1843—45,  7  sv.), 
jeho  Schriften  \ur  /^ilosophie,  Aesthetik  und 
Apologetik  vydal  Brasch  (2.  vyd.  1881,  2  sv.). 
Srv.  Kayserling,  M.  M.,  sein  Leben  u.  scine 
Werke  (Lips.,  1888).  Starší  ze  dvou  dcer 
M-ových,  Dorothea,  provdala  se  ve  dru- 
hém manželství  za  Friedricha  Schlegla. 

2)  M.  Georg  Benjamin,  zeměpisec  a 
statistik  něm.,  vnuk  přcdešl.  (♦  1794  v  Ber- 
líně —  t  1874),  byl  professorem  na  univer- 
sitě v  Bonnu.  Napsal  mezi  jiným:  Das  ger- 
manische  Europa  (1836)  a  Die  stádtischen  In- 
stitutionen  im  monarchischen  Staate  (1846).  — 
Srovn.  Hensel,  Di(í  Familie  M.  1729—1847 
(5.  vyd.  Berl.,  1886). 

Mendeluohn-Bartholdy:  1)  M.  Felix 
Jakob  Ludwig,  hud.  skladatel  světového 
významu  (*  3.  února  1809  v  Hamburku  — 
t  4.  list.  1847  v  Lipsku),  vnuk  filosofa  Mo- 
sesa  Mendelssohna,  pocházeje  z  bohaté  ban- 
kéřské  rodiny,  dostal  doma  nejpečlivější  vy- 
chování. Hudbě  učila  jej  matka,  později 
Ludv.  Berger  hře  klavírní,  Hennings  hře 
houslové,  Fr.  Zelter  skladbě,  prof.  Heyse 
řečem  a  Rosel  kresbě  a  malbě,  v  níž  M.  je- 
vil vždy  velikou  vlohu.  V  9.  roce  sklízel  již 
úspěchy  jako  znamenitý  virtuos  na  klavír  a 
r.  1826,  jako  hoch  161etý,  složil  ouverturu 
k  Shakespearovu  »Snu  v  noci  svatojanské*, 
dílo  geniální  duchem,  originální  a  mistrné 
slohem.  Rychlý  vývoj  M-ova  veleducha  uspí- 
šily ještě  příznivé  podmínky  hmotné  a  ro- 
dinné. Otec  M-ův  pořádal  každé  neděle  ko- 
morní a  orchestrální  zábavy  hudební  a  mladý 
skladatel  měl  nejlepší  příležitost  svá  díla 
slyšeti  a  říditi.  Zde  nabyl  již  v  dětství  ne- 
ocenitelných zkušeností  jako  dirigent  a  mi- 
strný instrumentátor.  Tvořil  vždy  neobyčejné 
lehce,  hravě,  bez  námahy  duševní  jiŽ  v  jede- 
náctém roce,  kdy  oddal  se  cele  skladbě. 
Otec  M-ův,  Abraham,  nevěře  sám  úžasným 
schopnostem  a  předčasnému  rozvoji  synovu, 
odjel  s  ním  r.  1825  do  Paříže.  Chtěl  slyšeti 
úsudek  L.  Cherubiniho.  Slavný  ředitel  pa- 
řížské konservatoře  zvrátil  všecky  otcovy 
pochybnosti,  nabídnuv  se  dovršiti  vzdělání 
M-ovo.  Otec  nepřijal  však  návrhu  a  vrátil 
se  do  Berlína,  kam  rodina  se  byla  přesídlila. 
M.  jal  se  studovati  na  universitě  filosofii.  Již 


Mcnden  —  Menderes 


97 


před    ouverturou    Sommernacktstraum   složil 
řadu  děl,  zvláště  houslovou  a  klavírní  so- 
náty, první  symfonii,  mužské  sbory  a  operu 
Die  Hoch^eit  des  Gamadio,  R.  1829  proslavil 
su  uměleckým  provedením  Bachových  skoro 
již  zapomenutých   »Pašijí  dle   sv.  Matouše c. 
vzkjhsiv  je  po  prvé  p6  smrti    skladatelově 
trvale  k  životu.  T.  r.  vypravil  se  do  Anglie, 
sklízeje  všude  jako  skladatel,  pianista  a  di- 
rigent veliké  úspěchy.    Roku  1830  cestoval 
v  Itálii  a  odjel  odtud  do  Paříže  a  do  Lon- 
dýna. V  té  době  složil  dvě  symfonie,  ^-dur 
a  il-moll,  ouvertury  Hebriden  a  Walpurgis- 
nacht  a  prvý  sešit  svých  světoznámých  Lie^ 
der  ohne  Worte,  dále  g-moll  koncert  a  hmoll 
capriccio.    Po    návratu   do  Berlína  přijal  ří- 
zení hudební  slavnosti  v  Dusseldorfě  a  hod- 
nost   městského    ředitele    hudby    a    opery. 
Zde  složil  ouverturu  Schóne  Melusine  a  za- 
čátek stkvělého  oratoria  Paulus.  R.  1835  byl 
povolán  do  Lipska  za  ředitele  Gewandhaus- 
koncertů   a  povznesl  je  svými   uměleckými 
výkony,  svým  velikým  rozhledem,  všestran- 
ným vzdčláním   na  prvé  místo  v  Německu. 
Zde  dokončil  »Pavla<,  složil  dva  Žalmy ^  řadu 
klavírních  a  komorních  skladeb  a  ouverturu 
Rtty  Blas.  Odtud  podnikl  opět  řadu  uměle- 
ckých výprav  Německem  a  Anglií,  jsa  všude 
nadšené   vítán  a  slaven.  R.  1841  jmenovala 
jej  universita  čest.  doktorem  a  královským 
saským   kapelníkem.    Konečně  poslechl  po- 
zvání pruského  krále  Bedřicha  Viléma  IV., 
který  chtěl  tehdy  založiti  v  Akademii  ber- 
línské hudební  oddělení  a  svěřiti  její  řízení 
M-ovi,   a  váben    touhou  po  rodině  odjel  do 
Berlína.  Zde  složil  hudbu  k  Sofokleově  »An- 
tigoně*,  Skotskou  symfonii  a  j.  R,  1843  vrá- 
til se  do  Lipska  po  nezdarech  záměru  krále 
pruského,  byv  jmenován   král.  pruským  ge- 
nerálním hudebním  ředitelem  a  ozdoben  řá- 
dem pour  le  mérite.  V  Lipsku  založil  pomocí 
přátel  konservatoř.  Zbývající  léta  svého  krát- 
kého, ale  požehnaného  života  věnoval   po- 
vznesení konservatoře,  skladbě  a  posledním 
uměleckým  cestám  v  Německu  a  v  Anglii. 
Slabý  ústrojím  tělesným,  otřesen  stálou  čin- 
nosti a  cestami,  M.,  dojat  hluboce  úmrtím 
své  sestry  Fanny,  zemřel  záhy  po  ní  nervo- 
vou mrtvicí.  —  M.  sloučil  mysl  nebesky  jas- 
nou, čistotu  a  krásu  Mozartova  klassického 
genia  s  líbezností,  vroucností,  ohněm  a  sni- 
vou  lepostí   romantického  Webera.   Neznal 
živě  hlubokého  výronu  vášně,  výbuchu  ne- 
zkrotné  síly,   bouří  citů  a  ponurých  nálad 
Beethovenova   ducha    a    pozdějších    novo- 
romantiků.    Všechna  díla  splývala  v  lesku, 
záři   a  teple  jeho  čarovné,  unášející  zpěv- 
nosti  a  v  jeho  jemné  a  přece  barvami  zářící 
a  originální  instrumentace.  M.  byl  rozhodný 
lyrik.  Mnohým  byl  pro  tyto  vlastnosti  jedno- 
stranným.   Skutečně,  jeho  lyrika,    náchylná 
k  sentimentalitě  a  zavlečená  jeho  přečetnými 
nobsledy    do    všednosti,    vzbudila    později 
mocný    a    dosti    spravedlivý    odpor    novo- 
romantiků.   Přes  to  jest  M.  veleduch  z  boží 
milosti    a   díla  jeho    čarují    posud    krásou 
svých  bezvadných  útvarů,  něhou,  jemností 

Ottfir  Slovník  Hacteý,  w.  XVII.  aoizo  i^oo 


a  přímo  pohádkovou  vzdušností,  svéráznými 
to  rysy  tvůrčí  síly  M-ovy.  Lyrika  M-ova  při- 
pojila se  rozhodně  k  romantismu.  Nejvíce 
vynikla  v  jeho  83  písních  a  sborech,  dáyno 
znárodnělých,  a  v  jeho  klavírních  skladbách 
» Písně  beze  slov«.  Z  instrumentálních  jeho 
děl  mají  mocnou  pcČet  jeho  osobitého  du- 
cha ouvertury  »Sommernachtstraumc,  op.  51.. 
»Hebridenc,  též  přezvaná  »Fingalshéhlec, 
op.  21.,  >Meeresstille  und  glůckliche  Fahrt<, 
op.  27.,  »Schdne  Melusinec,  op.  32.,  »Ruy 
Blas«,  op.  95.,  a  »Walpurgisnacht«,  op.  60., 
v  prvém  zpracování.  Z  velikých  děl  vynikla 
jeho  dvě  oratoria  »Paulus«  a  Elias.  Jimi 
stojí  M.  hned  vedle  Bacha  a  Hclndela.  Bibli- 
cký jťjich  obsah  pojal  M.  pokročilým  duchem 
času  a  místo  slepě  zbožné  úcty  k  církevním 
názorům  o  umění  líčil  básnicky  v  tónech 
jeho  skutečný  děj  a  povahy  osob.  Četná 
díla  M-ova  ze  všech  odvětvi  hudeb,  umění 
jsou  dávno  majetkem  obecným.  Op.  1. — 72. 
vydáno  za  jeho  života,  op.  73.— 121.  po  jeho 
smrti.  Po  nádherném  vydání  ieho  děl  u  Breit- 
kopfa  a  HcLrtela  (1875)  následovala  laciná, 
ale  pečhvá  vydání  N.  Simrocka,  Petersa, 
Kahnta,  Schubertha  &  Co.  a  j. —  Literatura: 
Reisebriefe  (z  let  1830—32)  a  Briefe  (z  1833 
až  1847),  5.  vyd.  v  Lips.  1882;  Thematisches 
Verzeichniss  a  Systematisches  Verzeichniss 
d.  Werke  F.  M.;  Lampadius,  Felix  M.,  ein 
Denkmal  (1848);  Ed.  Devrient,  Meine  Erin- 
nerungen  an  F.  M.  (1869);  F.  Hiller,  F.  M. 
(1874);  S.  Hensel,  Die  Familie  M.  (1879, 
3  sv.;  8.  vydání  o  2  sv.  r.  1895);  dále  psali 
biografie:  Č.  Polko,  A.  Reissmann  (3.  vyd. 
1893),  La  Mara  (Studienkópfe),  F.  Gleich 
(Charakterbilder)  a  jiní.  bk. 

2)  M.  Karl,  historik  něm.,  syn  předešl. 
(♦  1838  v  Lipsku  —  f  1|74  v  Bruggu  ve 
Svýcarech).  Cesto vav  po  Řecku  stal  se  do- 
centem dějepisu  v  Heidelberce  a  r.  1867 
professorem  ve  Freiburce.  R.  1874  ochura- 
věl  duševně.  Napsal:  Graf  Johann  Kapodi- 
strias  (1864);  Friedrich  v.  Gent^  (1867);  Der 
Rastatter  Gesandtenmord  (1869);  Geschichte 
Griechenlands  von  I453  bis  auf  unsere  Tage 
řl870— 74,  2  sv.);  Goethe  und  Felix  M.-B. 
(1871).  Vydal  korrespondenci  Gentzovu  s  Pi- 
látem (1868,  2  sv.)  a  (s  Kelchnerem)  dopisy 
generálního  poŠtmistra  v.  Naglera  (1869)  a 
generála  v.  Rochow  (1874). 

Menden,  město  v  prus.  vládním  obvodě 
arnsberském,  při  ř.  H5nne,  na  poboční  trati 
prus.  stát.  dráhv  FrSndenberg-Letmathe,  má 
7509  ob.  (1895),  sídlo  soudu  I.  inst.,  poštu, 
telegraf  a  telefon,  válcovny,  pudlovny,  vý- 
robu zboží  mosazného,  trhy  na  obilí  a  do- 
bytek. 

Menderes  (Menderez,  Maeander): 
1)  M.  Velký  (Bujuk-M.),  starý  Maiandros, 
vytéká  z  malého  jezera  Hoiranského  ve  výši 
as  1000  m  na  planině  Anatolské,  vilájetu  ko- 
nijském,  brzo  mizí  ve  vápencové  půdě,  u  Di- 
nem jeví  se  opět  a  ztrácí  se  pak  v  nepro- 
stupném rákosí  bývalého  jezera.  Přijímá  pak 
s  pravá  Bamaščaj,  vstupuje  do  vilájetu  aidin- 
ského,   kde   zavlažuje  krásné,  široké   údolí. 


98  Mendes  —  Mendoza. 

jíxňi  protéká  až   k  moři  ve  směru  zjz.,  spo-   se  směrem  jihových.  mezí  Avonem  a  Axem, 

juje  se  s  řekou  Čuruk-su  a  vlévá  se  nedá-   jest  48  Mm  dlouhé,  nejvyšší  vrchol  je  Black- 

leko    zřícenin   milétských  -do   moře    Aegej-  i  Down  (325  m).    Od  dob  nepamětných  dolo- 

ského.  Náplavy  M-u  naplnily  záliv  Latmický   váno  zde  na  uhh\  olovo  a  kadmium.  U  Harp- 

a  přístav  milétský,   zůstalo  jen  jezero  Akis-   tree   jest    stalaktitová    jeskyně,    známá    od 

^aj.    Délka   M-u   jest  asi   380  km,   normální    r.  1660. 

množství  vody  asi  200  m^  za  vteřinu,  úvodí,     Mendog^  n.  Mindowe,  kníže  litevský,  v. 

aaujíraá  23.900  fcm*.    Podle  četných  zátočin,  j  Litva,  str.  183. 

jimiž  se  M.  vine,  nazvána  podobná  architek-  j     Mendota,  město  v  sev.-amer.  státe  lili- 

tonická  ozdoba  maeander  (v.  t.).  j  nois,  v  hrabství  La  Salle,  v  úrodné  krajině, 

a)  M.  Malý  (^wcM  fr-^(řwťřerď/i)  protéká  pro  v.  i  v  blízkosti    uhelných   dolů,   má  3542  oby  v. 
aidinskou  v  údolí  mezi  pohoř.  Misoghi  a  Tmo- 1  (1890),   koUej,   seminář  Wesleyanů,   továrny 
lem  a  ústí  se  v  zálivu  KuŠ-Adaském.    Délka  ,  na  varhany  a  kočáry,  železárny  a  vývoz  obilí 
125  km,  úvodí  3000  ícm*,  množství  náplavů  vel-  I  i  dobytka, 
mi  značné  vyplnilo  starověký  přistav  efeský.  i     MendOKa:   1)  M.,  provincie  Argentinské 

Mendes,  staré  slavné  m.  egyptské  upro-  republiky  v  Jižní  Americe,  vých.  od  republ. 
střed  delty  nilské,  proslulé  kultem  boha  t  Chili,  hraničí  na  sev.  s  provincií  San  Juan, 
Mcndesa,  posvátného  skopcc.  Zříceniny,  po- '  na  vých.  s  prov.  San  Luis,  na  jihu  délí  ii  ř. 
cházející  z  doby  před  naším  letopočtem,  i  Barrancas  a  Colorado  od  gobernacií  Neu- 
slují  Tmai  cl  Amdid.  quen  a  Pampa.   M.  zaujímá  146.378  km\   Na 

Jiendés  Catulle,  básník  a  romanopisec  !  vých.  straně  jest  rovina,  na  záp.  vypínají  se 
franc.  (*  1843  v  Bordeaux)  původu  židov-  Cordillery,  mezi  horami  táhnou  se  úzká 
ského,  přištíl  do  Paříže  r.  1860  a  redigoval  údolí.  Na  záp.  vyskytují  se  palacozoické  a 
ryze  uměleckou  >Revue  fantaisistec,  kam  mesozoické  vrstvy  a  vulk.  horniny.  Důléži- 
přispívali  básníci,  hledající  novou  krásu:  !  tčjší  řeky  jsou:  Rio  Mendoza,  pramenící  se 
Gauticr,  Banville,  Baudelaire,  Villiers  de  na  Aconcague  a  vlévající  se  do  bažinatých 
rislc-Adam  a  j.  Později  seskupili  se  tito  lagun  Guanacache.  Nedaleko  města  Mendozy 
přispěvatelé  kolem  revue  >L'art<,  kde  se  ;  odděluje  se  jedno  její  rameno,  zvané  Zan- 
setkal  M.  s  Lecontem  de  Lisle,  Sully  Prud-  :  jou,  a  protékajíc  městem  zásobuje  je  pitnou 
hommem,  Coppéem,  Verlaincm  a  j.,  kteří '  vodou;  dále  ř.  Desaguadero,  do  níž  so  vlé- 
záhy  utvořili  školu  t.  zv.  parnassistickou,  do  vají  Rio  Tunuyan,  Diamante  a  Actuel.  Na  j. 
níž  náleží  svými  verši  i  M.  R.  1863  uveřej- ;  řeky  Malargué  a  Rio  Grande.  Podnebí  M-zy 
nil  první  sbírku  veršů  Philoméla,  po  níŽ  na-  jest  zdravé,  v  sev.  části  velmi  suché;  střed, 
psal:  Conies  épiques,  Hespérus,  Sérénades,  Pa-  roční  tepl.  na  vých.  úpatí  Andu  20®  C.  Le- 
godes,  Pantélela,  Soirs  moroses,  Soleil  de  mť- 1  den  jest  nejteplejší,  červenec  nejstudenější 
nit  a  j.;  M.  jest  tu  brillantní  vcrŠovec,  jenž  i  měsíc.  V  zimě  často  sněží,  na  jaře  a  v  lété 
zvláště  techniku  jazyka  ovládá  do  posledních  padají  kroupy.  M.  má  málo  lesův,  jen  nízké 
fíness,    ale    výrazná    individualita    básnická   křoviny.  Vyznačuje  se  množstvím  minerálů: 

měď,  stříbro,  zlato,  železo,  vápno,  sádra,  sůl, 
kamenné  uhlí,  též  asfalt  a  množství  petro- 
leje. Nalézáme  tu  i  četné  teplé  minerální 
vody.    M.  má   160.000  ha  vzdělávané   půdy. 


není;  verše  jeho  stále  někoho  napodobí, 
hned  Huga,  hned  Baudelaira,  Gautiera,  Ban- 
villa,  Heineho  atd.,  ovšem  virtuosně.  Později 
obrátil  se  M.  hlavně  k  povídce  a  románu. 
Napsal  jich  ohromné  množství.  Povídky  jsou   z  níž  největší  čásť  pokrývá  vojtěška.  Daří  še 


někde  zcela  jasně  pornografické  a  jen  jistý 
plavý  kolorit  a  stilistická  virtuosita  je  ža- 


tu víno,  obilí  a  kukuřice.  Obyvatelstvo,  po- 
čtem 116.136  (1892),  převahou  mesticové,  za- 


chraňují literatuře:  Pour  Ure  au  hain.  Les  |  bývá  se  rolnictvím  a  chovem  dobytka,  který 
boudoirs  de  verre,  Venvers  des  feuilles.  Les  \  vyváží  se  hlavně  do  Chili  (ročně  asi  50.000^. 
monstres  pn-isiens,  Pour  Ure  au  couvent  a  j  Hornictví  není  pokročilé,  pouze  měď  a  stři- 
j.  Z  románů  v  jmenujeme:  Roi  vierge,  Lfis  hro  se  dobývá.  R.  1839  zavedeno  bylo  hed- 
crimes  du  vieux  Blas,  Zouhar,  La  Grande  \  vábnictví.  Provozuje  se  též  mydlářstvi.  R.  1896 
Maguet,  Méphistophéla,  La  premiére  maitresse,  obnášely  příjmy  540.000,  výdaje  665.120  pe- 
La  femme  enfant,  Gogo  Lucignole,  La  maison  \  sos.  M.  má  235  km  železnic  a  455  km  telegr. 
de  la  vieille.  O  jeho  románech  lze  říci  skoro  linií.  O  vzdělání  pečují  83  školy  asi  se  6000 
totéž,  co  o  jeho  verších:  jsou  často  vir- 1  žáky.  M.  rozdělena  je  na  17  departementů  a 
tuosně  psány,  nádherného  koloritu,  ncoby- !  má  28  měst.  Spravována  je  guvernérem  vo- 
čcjně  smyslného  temperamentu  —  ale  chybí  I  leným  na  3  léta.  Moc  zákonodárnou  vyko- 
jim  vlastní  vnitřní  posvěcení.  M.  napsal  také  nává  komora,  skládající  se  z  25  členů  vo- 
nekolik  her  divadelních,  tak:  La  part  du  roi, '  lených. 

Justice,  Isoline,  La  reine  Fiamette,  Les  méres  '  2)  M.,  hl.  m.  před.,  rozkládá  se  na  vých. 
ennemies,  La  femme  de  Tabarin,  v  nichž  ně-  |  úpatí  Sierry  de  Uspallata,  má  20.000  oby  v. 
kde  má  originální  a  silné  scény.  Vedle  toho  (1890),  mezi  nimi  mnoho  Evropanů.  Jest  sí- 
pracoval  mnoho  novinářsky,  zvláště  v  kri- ,  dlem  biskupa;  jest  tu  gymnasium,  rolnická 
ticc  dramatické.  Šld.      |  škola,  ústav  pro   učitele  a  pro  učitelky,  asi 

Mendikanté  (z  lat.),  žebraví  mniši,  v.  |  20  obec.  škol,  celní  úřad  a  fíliálka  národní 
Duchovní  řády,  str.  145.  banky.     Vychází    tu    několik    časopisů.    M. 

M^ndlp-Htlls,    lysé,    příkré    pohoří    na  i  jest   stanicí  železné  dráhy,  spojující  Buenos 
sev.  angl.  hrabství  somersetského,  prostírá   Ayres  s  Valparaisem,  z  M-zy  je  odbočka  do 


Mcndoza  —  Menelaos. 


99 


San-Juanu.  Město,  založené  r.  1560  od  Pcdra 
Castiila,  bylo  úplně  zničeno  zemětřesením 
20.  břez.  r.  1861,  při  čemž  zahynulo  10.000 
osob.  Poněkud  na  záp.  od  rozvalin  starého 
města  založeno  pak  město  nové. 

SM.,  ostrovy,  v.  Marquesy. 
endoKa:  1)  Inigo  Lopez  de  M.,  v. 
S  a  n  t  i  1 1  a  na. 

2)  de  M.  Diego  Hurtado,  spisovatel  a 
státník  špan.  (♦  1503  v  Granadě  —  f  1575 
v  Madridě),  pocházel  z  rodiny  ve  Španělsku 
z  největších  a  nejproslavenějších,  po  pra- 
dědu ze  slavného  básníka  markéza  de  San- 
tillana;  byl  syn  hraběte  z  Tcndilly,  prvního 
správce  Granady.  Zde  naučil  se  arabštině  a 
studoval  později  na  universitě  v  Salamance 
filosofií  a  právo.  Vstoupiv  do  vojska  bojoval 
v  Itálii  a  účastnil  se  bitvy  u  Pavie  r.  1525. 
Při  tom  studoval  ještě  na  universitách  bo- 
lognské,  padovské  a  římské  a  stýkal  se 
s  mnoha  učenci  a  literáty.  Jmenován  r.  1538 
Karlem  V.  vyslancem  u  republiky  Benátské 
oddal  se  hlavně  studiím  klassickým  a  sbírání 
rukopisů  řeckých.  Později  byl  gouverneurem 
v  Sieně  a  zastupoval  dále  císaře  na  kon- 
cilu v  Tridentě  (1545)  a  v  Římě  (1547). 
Všude  ukázal  se  diplomatem  obratným  a  člo- 
věkem odvážným  a  energickým  i  vůči  lidem 
.nejvyšším.  Vrátiv  se  do  Španělska  r.  1554 
Žil  na  dvoře  Filipa  II.,  jenž  ho  však  pro 
hádku  a  neústupnost  povahy  vypověděl  do 
Granady,  kde  žil  oddán  literárním  pracím 
do  r.  1575,  kdy  byl  přijat  na  milost;  zemřel 
však  několik  dní  po  svém  příchodu  do  Ma- 
dridu. M.  má  znamenitý  význam  v  literatuře 
španělské  jako  básník,  novellista  a  historik. 
Jako  básník  uváděl  s  počátku  do  španělské 
literatury  italského  ducha,  později  přikloňo- 
val  se  k  literatuře  klassické,  předem  k  Pin- 
darovi,  Horatiovi  a  Tibullovi,  kteří  zanechali 
stopy  v  jeho  verších;  nejlepší  je  však  v  leh- 
kých rcdondiilách,  kde  se  blíží  duchu  národ- 
nímu. Jeho  Obras  poeticas  sebral  Juan  Diaz 
Hidalgo  (Madrid,  1610),  kriticky  vydal  je 
Knapp  (t.,  1877),  v  »Bibl.«  Rivadeneyrově 
sv.  32.  (1854).  Jako  novellista  požívá  světo- 
vého jména  jako  tvůrce  LaiarWa  de  Tormes, 
první  novelly  p  i  kar  esk  ní,  která  byla  od- 
tud hojně  pěstována  ve  Španělsku  a  jejíž 
rozvoj  je  dovršen  Le  Sageovým  »Gil  Bla- 
sem<;  jest  to  realistická  satira  společenská, 
zasazená  do  dobrodružného  rámce ;  M.  složil 
ji  jako  student  v  Salamance  a  vydal  daleko 
později  anonymně  v  Burgosu  (1554);  od  té 
doby  často  vydávána  (v  »Bibl.<  Rivadeney- 
rově, sv.  3.,  1846)  a  překládána  do  všech 
světových  jazyků;  český  překl.  ve  »Světové 
knihov.«.  Satirické  a  burleskní  básně  M-zovy 
byly  vydány  Ginestou  (Madrid,  1876).  Jako 
historik  je  vysoce  ceněn  pro  svoji  Guerra 
.de  Grenaday  dílo  mužného  stilu,  vzdělaného 
na  Sallustiovi  a  Tacitovi,  a  nestranně  líčící 
poslední  vzpouru  Maurisků  proti  Filipu  II.; 
bylo  vydáno  teprve  r.  1610  a  jeŠtě  ne  úplně. 
První  úplné  vyd.  ve  Valencii  r.  1776,  jiné 
v  »Bibl.«  Rivadeneyrově  (1852,  sv.  21.).  M. 
sebral    bohatou    knihovnu,  *již    odkázal   Fi- 


lipu II.  a  která  byla  vřazena  do  knihovny 
escorialské.  Šld. 

Mendrlk,  Mendryk,  Mándrik,  ves 
v  Čechách,  bej  trn.  a  okr.  Litomyšl,  fara  a  pš. 
Janov;  95  d.,  534  ob.  n.  (1890),  lovecký  zá- 
meček z  r.  1775,  veřeji  kaple  sv.  Huberta, 
2tř.  šk.,  velká  obora  a  tkalcovství.  Ves  za- 
ložena r.  1617  a  pojmenována  původ.  M au- 
ry ka,  ku  poctě  Marie  Manriquez  de  Lara, 
manželky  Vratislava  z  Pernšteina. 

BEendrlslo,  hlav.  místo  okresu  t.  jm.  ve 
švýc.  kantonu  tcssinském,  15  km  již.  od  Lu- 
gana,  363  m  n.  m.,  v  pahorkaté  krajině,  na 
trati  Gotthardské  dráhy  Bellinzona-Lugano- 
Chiasso.  má  2872  ob.  (1888),  poštu  a  telegr. 
úřad,  vinařství,  hedvábnictví  a  výrobu  ta- 
báku. Dříve  patřilo  M.  k  vévodství  Milán- 
skému, r.  1612  připadlo  Švýc.  jednotě. 

Menedémos  z  Eretrie  na  Éuboi,  filosof 
řecký  (t  278  př.  Kr.),  uváděn  bývá  jako  za- 
kladatel tak  zv.  školy  eretrijské,  jež  neměla 
žádného  vlivu  ani  trvání.  V  Athénách  po- 
slouchal Platóna,  v  Megaře  Stilpóna.  Zamítal 
prý  úsudky  dilemmatické,  podmiňovací  a  zá- 
porné, místo  dávaje  jen  soudům  kategori- 
ckým. Zabýval  se  hlavně  éthikou;  uznával 
ctnosf  toliko  jednu,  poněvadž  svrchované 
dobro  jest  prý  tolikéž  jediné,  totiž  rozumo- 
vání. Účastnil  se  téŽ  politického  života,  ze- 
mřel však  v  exilu  na  dvoře  makedonském, 
upadnuv  v  podezření,  že  chce  otčinu  svou 
zraditi  Antigonovi  Makedonskému. 

MeneMEZia  Mass.,  rod  lišejníků  chřásto- 
vitých  z  čeledi  Parmeliaceae^  se  stélkou  pěkně 
pravidelně  kruhovitě  rozloženou.  Plody  mi- 
skovité,  přisedlé;  výtrusy  veliké,  jednobu- 
něčné, bezbarvé,  po  2—4  ve  vřecku.    EBr, 

Menelaos:  1)  M.,  dle  Homéra  syn  my- 
kénského  krále  Atrea,  bratr  Agamemnonův  a 
Anaxibiin.  Když  Atreus  byl  Aigisthem  zabit, 
synové  prchli  do  Sparty  k  Tyndareovi,  kdež 
M.  stal  se  chotěm  jeho  dcery  Heleny  (v.  t.) 
a  dědicem  jeho  říše.  M.  líčen  jako  bohatýr 
plavých,  dlouhých  vlasů,  vysokého  vzrůstu, 
širokých  ramenou;  mluvil  dobře  a  stručně, 
povahy  byl  dobrotivé,  pohostinné,  zejména 
vůči  bratru  povolné,  bojovníkem  byl  sice 
udatným,  ač  nikoli  nejprvnějším.  Život  jeho 
plynul  sprvu  blaženě  po  boku  krásné  choti, 
prostřed  značného  bohatství.  Kdysi  u  něho 
dlel  hostem  Paris  z  Troje;  zatím  co  M.  ode- 
bral se  k  Idomeneovi  na  Krétu,  Paris  mu  za 
přispění  Afrodity  odloudil  a  unesl  Ženu 
s  hojnými  poklaay.  Tak  došlo  dle  přísahy 
řeckých  bohatýrů,  kteří  se  prve  též  byli 
ucházeli  o  Helenu,  k  trojské  válce.  M.,  obě- 
tovav  na  radu  delfské  věštírny  Athéně  Pro- 
noii  řetěz  Helenin,  dar  to  Afroditin,  účastnil 
se  výpravy  se  60  loďmi.  Když  Řekové  při- 
stáli u  Troje,  vysláni  M.  a  Odysseus  do  mě- 
sta žádat  o  vydání  Heleny.  V  10.  roce  války 
M.,  teše  se  zvláštní  ochraně  Héry  a. Athény, 
podstoupil  souboj  s  Paridem  pod  tou  pod- 
mínkou, že  vítězi  má  připadnouti  Helena 
i  s  poklady,  vojska  pak  že  se  mají  v  míru 
rozejíti;  Parida  spasila  jedině  matka  Afro- 
dité.  Smlouva  uzavřená  zrušena  tím,  že  Pan- 


100 


Menelik  —  Meneníus  Agrippa. 


daros  šípem  poranil  M-aa,  jejž  vyléčil  záhy 
Machaón.  Když  pak  Paris  padl  rukou  Filo- 
ktétovou,  M.  prý  zhanobil  jeho  mrtvolu,  na- 
čež Helena  se  stala  chotí  Deifobovou.  Dále 
nalézáme  M-aa  mezi  bohatýrv  v  koni  troj- 
ském; při  dobytí  Troje  M.  a  ódysseus  pod- 
nikli zápas  před  domem  Deifobovým,  načež 
M.  Deifoba  sklál.  Po  dobytí  Troje  M.  s  ji- 
nými hned  následujícího  jitra  odplul  na  Te- 
nedos,  pak  na  Lesbu  dohonil  Nestora  a  Dio- 
méda  a  plul  s  nimi  přes  Geraistos  na  Euboi 
k  Suniu;  na  další  pak  plavbě  byl  zachvácen 
bouří  u  Malee,  ztratil  většinu  lodí  u  Kréty 
a  dostal  se  do  Egypta,  kdeŽ  pobyl  u  cizích 
národů  v  po  7  let  a  nabyl  velikých  pokladů. 
Jsa  nepohodou  zdržen  při  zpáteční  cestě  na 
ostrovč  Faru  zvěděl  od  věšteckého  starce 
mořského  Prótea,  jejž  na  radu  dcery  jeho 
Eidothee  spoutav  přinutil  k  věštění,  že, 
chce-li  se  do  vlasti  dostati,  má  na  řece 
Aigyptu  vykonati  opominutou  oběť;  zároveň 
zvěděl  o  smrti  bratra,  jemuž  na  Nilu  zřídil 
kenotafion.  Domů  se  vrátil  v  týž  den,  kdy 
Orestes  konal  tryznu  Klytaimnéstry  a  Aigi- 
stha.  Dle  pozdější  verse  byl  Próteus  králem 
egyptským,  jenž  Paridovi,  který  na  své  ce- 
stě ze  Sparty  k  němu  se  dostal,  Helenu  od- 
ňal a  jej  s  pouhým  eidólem  do  Troje  ode- 
slal. K  trojské  válce  přece  došlo;  kdyŽ  vŠak 
Řekové  dobyli  Troje  a  omyl  svůj  seznali, 
M.  vyslán  do  Egypta,  kdež  mu  Heleně  i  s  po- 
klady od  Prótea  vrácena.  M.  a  Heleně  Žili 
pak  ještě  dlouho  yc  Spartě  v  nezkaleném 
štěstí;  když  Telemachos  s  Peisistratem  do 
Sparty  přišli,  slavili  právě  dvojí  svatbu,  Her- 
miony  s  Neoptolemem  a  Mcgapentha  s  dce- 
rou Alektorovou.  Odtud  pak  nezemřev  uve- 
den jako  choť  dcery  Zevovy  v  Élysion,  i  po- 
žíval na  zemi,  zejména  v  Therapně,  vedle 
Heleny  pocty  božské.  klk, 

2)  M.,  žák  Stefanův,  sochař,  jenž  žil  v  Římě 
asi  v  době  Tiberiově,  původce  sousoší,  cho- 
vaného dříve  ve  ville  Ludovisi,  nyní  v  mu- 
seu Boncompagni-Ludovisi  v  Římě  a  před- 
stavujícího mladíka  a  ženu  věkem  o  něco 
starší,  jež  držíce  se  v  objetí  setkávají  se  po- 
hledem plným  něhy.  Výraz  tváře  obou  má 
lehký  nádech  bolu.  Z  hojných  výkladův  do- 
sud podaných  nejvíce  obliby  došel  Winckel- 
mannův,  jejž  též  Helbig  přijímá,  dle  něhož 
zobrazeno  zde  setkání  Oresta  s  Elektron  na 
hrobě  Agamcmr.onově.  O.  Jahn  shledával  zde 
Aipyta  a  Meropu,  Flasch  Oresta  a  líigeneii, 
jiní  opět  skupinu  scpulkrální.  Výklad  úplně 
uspokojivý  nebyl  však  dosud  podán.  Replika 
ženy  jest  v  museu  Torlonia  v  Římě,  její 
hlava  však  není  antická  (Visconti,  Monumenti 
del  Museo  Torlonia,  tab.  XXIV.,  čís.  95). 
Reprodukce:  Brunn-Bruckmann,  Denkm.  gr, 
u.  rom.  Sculptur,  tab.  309;  Arndt-Amelung 
Einzelverkauf,  čís.  258—261;  Museum  III., 
tab.  92.  Helbig,  Fůhrer  durch  d.  Sammlun- 
gen  in  Rom,  2.  vyd.,  II.,  čís.  932;  Friede- 
richs-Wolters,  Gipsabgůsse,  č.  1560;  Over- 
beck,  Gesch.  d.  griech.  Plastik,  4.  vyd.,  II., 
476  nn.;  Collignon,  Histoire  de  la  sculpt. 
grecque,  II,  665  nn.  Vy. 


3)  M.  z  Alexandrie,  mathematik  řecký 
z  konce  I.  věku  po  Kr.  Žil  v  Římě  a  napsal 
tři  knihy  Sphaerica  (o  geometrii  koule),  jež 
zachovaly  se  jen  v  arabském  a  hebrejském 
překlade.  Halley  vydal  je  latinsky  v  Oxforde 
r.  1758.  Ptolemaios  uvádí  dvě  pozorováni 
astronomická  od  M-aa,  konaná  v  Římě  r.  98. 

Menellky  negus  habešský,  v.   Mění  lek. 

Keňe,  mené  tekél  n  farsln.  Dle  vypra- 
vování biblické  knihy  Daniel  (kap.  5.)  uspo* 
řádal  chaldejský  král  Belšasar  pro  tisíc  svých 
velmožů  velkou  hostinu,  při  níž,  vínem  roz- 
ohněn,  kázal  přinésti  zlaté  a  stříbrné  nádoby, 
jež  otec  jeho  Nebukadnézar  byl  uloupil 
v  chrámě  jerusalemském,  by  z  nich  pil,  on 
i  jeho  velmoži,  jeho  ženy  a  kuběny.  Pijíce 
potom  z  nich,  velebili  zlaté,  stříbrné,  mě- 
děné,   železné,    dřevěné    a   kamenné    bohy. 

V  zápětí  objevily  se  prsty  ruky,  jež  naproti 
svícnu  psaly  na  vápno  zdi  královské  síně 
hodovně.  Král  zbledl  a  chvěje  se  na  celém 
těle  kázal  mocným  hlasem  přivolati  věštce, 
Chaldejce  a  vykladače  hvězd,  slibuje  nachový 
šat,  zlatý  nákrčník  a  třetí  místo  v  říši  tomu, 
kdo  by  slova  napsaná  přečetl  a  vyložil.  Když 
nikdo  nedovedl  tak  učiniti,  zavolán  návodem 
královniným  Daniel,  který  přečetl  mu  slova 
m.  m.  t.  u  f.,  jež  vyložil  následovně:  mené 
jako  spočetl,  t.  j.  Bůh  dny  tvého  králov- 
ství a  připravil  mu  konec;  tekél  jsi  zvá- 
žen (a  shledán  lehkým),  konečně  perés 
(říše  tvá  jest  již  jako  by)  rozdělena  (a  dána 
Médům)  a  Peršanům.  Danielovi  dostalo  se 
slíbené  odměny,  BelŠasar  pak  ještě  téže  noci 
zavražděn  a  říše  připadla  Dariovi  médskému. 
Slova  m.  t.  f.  jeví  se  dle  grammatiky  ara- 
mejskými  participii  passivními  (farsín  je  plu- 
rálem singuláru  perés);  pro  výklad  zdá  se 
nejsprávnějším  uznávati  slova  ta  za  označení 
váhy:  m.  zzminá,  t.  =  sékel  a  péres  půl 
miny.  —  O  slovech  m.  m.  t  u  f.  psal  mimo 
jiné  Clcrmont-Ganneau  v  »Journal  asiat. «, 
VIII.,  36  a  násL;  Nóldeke  v  »Zeitschr.  fur 
Assyrologiec,  I.,  414  n.;  G.  Hoffman  t.,  II., 
45;  Lagarde  v  >Mittheilungen«,  IV.,  364  a  j. 

V  Životě  užívá  se  slov  mené  tekél  ve  vý- 
znamu výstrahy.  />fc. 

Menendez  y  Pelayo  Marcel  i  no,  lite- 
rární historik  a  filosof  špan.  (♦  1867  v  San- 
tanderu),  studoval  v  Madridě  a  v  Paříži, 
jmenován  byl  po  thesi  Novela  entre  los  La- 
tinos  (1875)  doktorem  a  pozd.  professorem 
literatury  na  universitě  madridské.  Ve  filo- 
sofii je  zejména  odpůrcem  německého  idea- 
lismu  a  transcendentalismu.  Přední  práce 
jeho  jsou:  Estudios  criticos  sobre  esa^itores 
montaňeses:  I.  Tvueba  y  Casio  (1876);  Horacio 
en  Espaňa  (1877;  nové  vydání  1«85,  2  .sv  ); 
Estudios  poéticos  (1878) ;  Arnolda  de  Vilanova^ 
mcdico  catalan  del  siglo  XIII  1879);  La  den- 
cia  espaňola  (3.  vyd.  1887,  2  sv.);  Histona  de 
los  heterodo.xos  espafioles  (1880,  2sv.);  Calde- 
ran  y  su  teatra  (1881);  Historia  de  las  ideas 
esteticas  en  Espaňa  (1883—87,  6  sv.);  Estu- 
dios de  critica  li  terária  (1884)  a  j.  Od  r.  1885 
je  také  politicky  činným. 

Menenins  Agrippa  v.  Agrippa  2). 


Ménes  —  Mengeringhausen. 


101 


Ménes  [méneš],  ves  v  uh.  župě  aradské 
s  1295  ob.  Rumunů,  znám.  vinařství. 

Mé&és  (staroegyptsky  Mny,  Mrjvfjs)^  prvý 
známý  král  staroegyptsky,  dle  Manethona 
zakladatel  I.  dynastie.  Pocnázel  z  města  Thiie 
blíže  Abyda,  spojil  obě  říáe  v  jedinou  říši 
Egyptskou  a  založil  hlav.  město  Memfis.  Na- 
stoupení jeho  klade  se  do  r.  3893  před  Kr. 
R.  1897  objevil  Morgan  u  Nagady  blíže 
Abyda  prastarý  hrob  s  jeho  jménem,  který 
se  tudíž  prohlašuje  za  hrob  Ménův.     Pšk, 

Ménestrels  či  ménétriers  (lat.  mini- 
fteriales),  v  středov.  v  sever.  Francii  název 
potulných  pěvcův  a  herců  f srv.  J  o  n  g  1  e  u  r). 
Kráčeli,  jako  u  starých  Gallů,  v  čele  vojska, 
notujíce  zpěv  válečný.  Tak  se  připomíná 
Taiflefer  v  první  řadě  armády  Viléma 
Dobyvatele  před  bitvou  u  Hastingsu  r.  1066. 
Později  sluji  m.  hudebníci,  kteří  skládají 
zpěvy  pro  básně  troubadourův  a  trouvérů. 
Také  provázejí  na  nějaký  nástroj  básníka. 
Mezi  m-ly  Jran  Bretel  a  Jean  Bodel, 
oba  z  Arrasu,  prosluli  v  XIII.  stol.  nejvíce. 
M.  představovali  i  tak  zv.  miracles,  první  po- 
kusy dramatické  o  zázracích  ze  života  sva- 
tých. R.  1330  utvořil  se  v  Paříži  spolek  pod 
jra.  ménestrandie  a  jeho  hlava  slula  roi  des 
ménétriers.  Založil  r.  1331  útulek  pro  chudé 
pévce.  R.  1397  vzniklo  nové  spolčení  pěvců, 
a  řád  schválen  r.  1407  od  Karla  VI.  Přijali 
jméno  joueurs  ďinstntmenls.  Trvají  po  roz- 
manitých osudech,  a  ovšem  bez  původního 
významu,  do  konce  XVIII.  stol.  —  Srv.  Re- 
cherches  sur  Thistoirc  de  la  Corporation  des 
Ménétriers  v  »Biblioth.  de  TEcole  des  Char- 
tes«  (1842-43).  Kbn. 

Mtaéi.  (Mén.),  zoologický  skratek,  jímŽ 
označen  Édouard  Ménétrier  (f  1861),  jenž 
jsa  rodilým  Francouzem,  vzdělal  se  při  Museu 
v  Paříži,  účastnil  se  pak  výprav  vědeckých 
do  Brazílie  a  na  Kavkaz  a  posléz  byl  konser- 
viltorem  carského  musea  v  Petrohradě.  Za- 
býval se  soustavným  studiem  hmyzův  a  ptáků 
v  pracích  uveřejněných  ve  spisech  petro- 
hradské akademie  a  jinde. 

Mené  tekél  viz  Mené,  mené  tekél 
u  farsin. 

Menfl,  m.  v  prov.  Girgenti  na  Sicílii, 
17  km  sev.-západ.  od  Sciacca,  nedaleko  po- 
břeží, má  10.060  ob.,  pěstování  oliv. 

Keng^de,  místo  v  prus.  vlád.  okr.  arns- 
bcrském  kraje  dortmundského,  uzel  železn. 
drah  Duisburg-Herne-Hamm  a  Huckarde-M., 
má  2190  oby  v.  (1895),  uhelné  doly  a  chov 
dobytka. 

Men^n,  město  ve  Virtembersku,  v  du- 
najském kraji,  při  ř.  Ablachu,  560  m  n.  ra., 
na  trati  Ulm-Immendingen  a  poboční  trati 
M.-Krauchenures,  s  2509  ob.  (1895).  Jsou  tu 
2  kat.  kostely,  cvangel.  kaple,  gymnasium  a 
rv:álka,  pošta  a  tclegr.  úřad,  nemocnice,  jir- 
chářství,  výroba  sukna,  provazového  zboží  a 
zbraní,  elektrických  drátů,  továrny  na  umélé 
hnojivo,  mlýny  a  pily.  Polní  hospodářství  za- 
bývá se  pěstěním  chmele  a  chovem  dobytka, 

ICeni^er:  1)  M.  Max,  politik  něm.  (*  1838 
v  Novém  S^czi  v  Haliči).  Studoval  práva  ve 


Vídni  a  otevřel  tam  r.  1871  advokátní  kan- 
celář. Od  r.  1870  zasedá  na  sněme  slezském; 
v  1.  1874—97  zastupoval  v  poslanecké  sně- 
movně město  Krnov.  Byl  jedním  z  vůdcův 
německého  klubu,  z  něhož  r.  1887  přešel  do 
klubu  spojené  německé  levice.  Při  říšských 
volbách  r.  1897  zvolen  za  město  Nový  Jičín. 
Vstoupil  do  klubu  německopokrokové  strany. 
Náleží  k  vášnivým  zastancům  německého 
nadpráví  v  Rakousku.  R.  1898  obdržel  při 
jubileu  50letého  panování  císařova  řád  že- 
lezné koruny  III.  třídy,  kteréž  vyznamenání 
odmítl  z  důvodu,  že  nemůže  přijmout4  řádu 
uděleného  mu  po  návrhu  vlády,  již  potírá. 
Napsal:  Ober  Vorschussvereine  (Vídeň,  1870); 
Die  ^ahlreform  in  Oesterreich  (t.,  1873);  Der 
bóhmische  Ausgieich  (Štutgart,  1891);  Die  Re- 
form  der  direkttn  Steuem  in  Oesterreich  (Ví- 
deň, 1895)  a  j. 

2)  M.  Karl,  rak.  polit  oekonom  (*  1840 
v  Novém  S^czi  v  Haliči).  Vystudovav  ve 
Vídni  a  v  Praze  práva,  stal  se  r.  1872  mini- 
sterským sekretářem  a  r.  1873  professorem 
politické  oekonomie  na  vídeňské  universitě. 
R.  1876  stal  se  učitelem  rak.  korunního 
prince  Rudolfa  a  provázel  jej  na  studijní  ce- 
stě po  Německu,  Švýcarsku,  Francii  a  An- 
glii. Po  dvouleté  přestávce  jal  se  opět  před- 
nášeti na  universitě.  R.  1900  jmenován  byl 
členem  panské  sněmovny.  Ve  spise  Grund- 
sát^e  der  Volkswirtschaftslehre  (Vídeň,  1871; 
nově  1895)  vystoupil  M.  proti  historické  škole 
národních  hospodářů,  kterou  potírá  kromě 
toho  zvláště  ve  spise  Die  Irrtúmer  des  Hi- 
storismus  in  der  deutschen  Nationaloekonomie 
(t.,  1884).  Živou  polemiku  způsobil  jiný  přední 
spis  M-grův  Untersuchungen  uber  die  Methode 
dei'  So^ialwissenschaften  u.  der  polit.  Oekono- 
mie insbes.  (Lips.,  1883).  Z  ostatních  spisův 
jeho  uvésti  sluší  zvláště:  Zur  Theorie  d.  Ka- 
pitals  (>Jahrb.  f.  Nationalokon.  u.  Statistik*, 
Jena,  1888);  Grund^ůge  einer  Klassifikation  d. 

Wirtschaftswissenschaften  (t.,  1889);  Beitráge 
i[í/r  Wáhrungsfrage  in  Oesterreich  -  í/ngarn 
(t.,  1892);  Der  Úbergang  ^ur  Goldwáhrung 
(Vid.,  1892). 

3)  M.  Anton,  právník  rak.  (*  1841  v  Ma- 
niové  v  Haliči).  Habilitoval  se  r.  1872  pro 
rak.  civil,  řízení  na  vídeňské  universitě,  stal 
se  tam  r.  1874  mimořádným  a  r.  1877  řád- 
ným professorem.  Napsal:  Die  Zulássigkeit 
neuen  thatsáchlichen  Vorbringens  in  den  hóhern 
Instan^en  (Vid.,  18V3);  System  des  ósterreich. 
Zivilproxessrechts  (t.,  1876, 1.  sv.);  Abschaffung 
des  Beweisinterlocuts  (1879);  Lehre  van  den 
Streitparteien  (1880);  Das  Recht  auf  den  vol- 
len  Arbeitsertrag  in  geschichtlicher  Darsteť 
lung  (Štutgart,  1886;  2.  vyd.  1891);  Gutach- 
ten  liber  die  Vorschláge  \ur  Errichtung  eiď 
i^enóss.  Hochschulen  (1889);  Das  búrg.  Recht 
u.  die  besit\losen  Klassen,  eiue  Kritik  des  Enť 
wurfs  eines  bůrg,  Geset\buchs  fúr  d.  Deutsche 
Reich  (»Arch.  f.  soziale  Gesetzgebung« ;  též 
o  sobě,  Tubinky,  1890). 

Meng^rlng^haasen,  město  v  prus.  okr. 
Twiste,  v  knížectví  Waldeckém,  290  m  n.  m., 
na  poboční  trati  Warburg-Corbach,  má  1442 


102 


Mengo  —  Meng-tsi. 


obyv.  (1895),  got.  evangel.  kostel  s  rodinnou 
hrobkou  knížat  waldec£ých,  zimní  hospodář, 
školu,  knížecí  palác,  poštu,  telegr.  úřad,  ci- 
helnu a  pivovar. 

MenffO,  hlav*  m.  říše  Ugandské  v  rovní- 
kové Africe,  nedaleko  jez.  Viktoria  Njanza. 

Meng^S  Anton  Raphael,  malíř  německý 
(*  1728  v  Ústí  n.  L.  v  Čechách  —  f  1779 
v  Říme).  Otec  jeho  Ismael  narodil  se  v  Ko- 
dani a  byl  dvorním  malířem  v  Drážďanech, 
matka  byla  Lužičanka.  M.  předurčen  otcem, 
jako  jeho  starší  bratr  a  obé  sestry,  k  malíř- 
ství a  jen  s  nechutí  maloval  již  od  dětství 
pod  dozorem  metly  vrtošivého  a  pedanti- 
ckého  otce.  Školy  nenavštěvoval.  Tuhá  ká- 
zeň otcova  měla  ten  dobrý  výsledek.  Že  M. 
nabyl  jistoty  a  čistoty  v  kresbě.  R.  1740  od- 
stěhovala se  rodina  do  Říma  a  mladý  M.  ma- 
loval tu  podle  Raífaela,  obeznamuje  se  s  tech- 
nikou malby  u  Benefiala.  Zde  vznikly  jeho 
dvě  Vlastní  podohi^yty,  jež  naň  upozornily  po 
návratu  do  Drážďan  Augusta  líI.  (1744),  jenž 
se  stal  jeho  příznivcem  a  povolil  hochovi 
přístup  do  své  galerie,  kdež  M.  poznal  Cor- 
reggia.  V  Drážďanech  vznikl  pastel  Amor 
brousí  šípy.  Za  druhého  pobytu  v  Římě  (1746 
až  1749)  maloval  M.:  Magdalénu  \  Podobiznu 
otcovu  a  zejm.  Madonnu^  jejímž  modellem  byla 
kráska  Marguerita  Guazziová,  kterou  M.  po- 
jal za  chof,  přestoupiv  k  vůli  ní  na  katoli- 
ctví. Po  návratu  do  Drážďan  dostalo  se 
M-ovi  hojně  zakázek,  z  nichž  nejvýznačnější 
bylo  Nanebevstoupení  Páné  pro  nový  chrám 
katolický,  o  kterém  pracoval  v  Římě,  kdež 
vznikly:  Parnas  (pro  villu  kardinála  Alba- 
niho).  Nástropní  obra\  u  sv.  Eusebia^  podo- 
bizny kardinála  Archinta,  dvojí  papeže  Kli- 
menta  XIII.  a  j.  Jako  portraitista  byl  M.  ve- 
lice činný  a  ne  poslední  příčinou  jeho  píle 
byly  požadavky  nádhery  milovné  domácnosti 
jeho.  Povolán  Karlem  III.  do  Madridu  od- 
cestoval za  ním  M.  v  srp.  r.  1761.  V  Madridě 
dokončil  objednávku  drážďanskou,  maloval 
portraity,  Snétí  s  /rrife,  Anděla  nabádajíciho 
sv.  Josefa  k  útéku^  pak  fresky:  Přijetí  He- 
raklea  na  Olymp  a  Aurora  a  4  roční  doby.  Do- 
nucen piklemi  opustil  M.  Madrid  r.  1769,  po- 
byl v  Parmě,  ve  Florencii  a  dospěl  do 
Říma  r.  1771.  V  těch  letech  vznikla  opět 
řada  portraitů  a  v  Římě:  Noli  me  tangere; 
Svata  noc  pro  krále  Špan.  a  fresky  v  knih. 
vatikánské.  M.  byl  v  té  době  evropsky  pro- 
slulý, stýkal  se  se  slavnými  spisovateli,  psal 
o  umění,  maloval  Antonia  a  Kleopatru^  Sv. 
Petra  a  z  četných  podobizen  vynikající  por- 
trait  pozdějšího  svého  biografa  matký-^e 
Agary  a  barona  Edelsheima.  R.  1772  vyzván 
znovu  do  Madridu,  odcestoval  tam,  vymalo- 
val tu  fresky:  Apotheosa  Trajanova\  Chrám 
Slávy  \  Roíhnčvaný  Čas  unáší  Kratochvíli^  a 
vrátil  se  znaven  do  Říma  (1775).  Krátce  po 
návratu  ztratil  choť.  Posledního  díla  svého 
Zvěstování  P.  Marie  nedokonal.  Vedle  prací 
malířských  pěstoval  M.  hojné  styky  spole- 
čenské, obíral  se  s  láskou  hudbou  a  uče- 
nými pracemi.  Zajímavo,  že  znal  italsky,  Špa- 
nělsky a  francouzsky  a  rozuměl  latině  a  an- 


gličině.  O  proslulosti  jeho  svědčí,  že  Kate- 
řina II.  dala  mu  postaviti  náhrobek  v  chrámě 
sv.  Petra.  Svými  prvými  pracemi  náleží  M. 
staré  kultuře  dvorské,  ovzduší  rokokovému. 
V  hojných  portraitech  jeví  se  vynikajícím 
koloristou,  jenž  se  vyhýbá  nejasnosti  a  na- 
sládlosti.  V  oltářních  obrazech  hleděl  spojiti 
plynulost  linií  Raífaelových  s  temnosvitem 
Correggiovým.  Ale  teprve  v  »Parnasu«  stal 
se  zosobněným  výrazem  doby,  jež,  nesamo- 
statná, hledá  v  periodě  minulé  vzor,  k  ně- 
muž by  se  přiklonila.  M.  realisuje  myšlénky 
Winckelmannovy,  s  nímž  se  seznámil  za 
svého  druhého  pobytu  v  Římě.  A  tu  se 
ukazuje  veliký  rozdíl  mezi  M-em  a  Tiepo- 
lem,  jenž  byl  z  konkurrentů  jeho  na  dvoře 
madridském;  proti  Tiepolovi,  velkériu,  tvůr- 
čímu umělci,  stojí  M.-amanuensis  učence 
(Muthcr).  M.  měl  hojné  žáků  a  tradice  jeho 
držela  se  dlouho  na  německých  akademiích. 
Spisy  jeho  vydány  Azarou  (Parma,  1780; 
3  sv.)  a  Prangem  fHalle,  1786;  3  sv.).  Obrazy 
jeho  jsou  v  Berhně,  v  Drážďanech,  v  Mni- 
chově, ve  Vídni,  v  Madridě  a  v  Petrohrade. 
Men^-titf ,  latinisované  M  e  n  c  i  u  s ,  čínský 
filosof  z  polovice  IV.  stol.  př.  Kr.,  v  ortho- 
doxní  Číně  nejslavnější  jméno  vedle  Konfu- 
cia,  jehož  nauku  M.  nejčistěji  tradoval,  a  Ču- 
hiho  (v.  t.),  za  jehož  nejslavnější  zásluhu  po- 
važuje se,  Že  v  zapomenutí  upadší  nauky 
M-ovy  zase  uvedl  v  život.  Dílo  M-ovo  tvoří 
společně  s  traktáty,  obsahujícími  nauku  Kon- 
fuciovu,  t.  z  v.  sbírku  čtyř  knih  (ssí-šu),  jež 
vážností,  jaké  se  těší  v  Číně,  následují  přímo 
za  knihami  klassickými.  Rozpadá  se  ve  dvě 
části  a  celkem  7  kap.  (3  -h  4),  každá  po 
dvou  pododděleních,  a  jedná  o  vládě  zbudo- 
vané na  základě  éthickém  ve  způsobe  roz- 
mluv M.  s  králi  a  s  jinými  čelnými  oso- 
bami soudobými.  M.  reprodukuje  zde  vět- 
šinou názory  Konfuciovy,  jež  však  rozvádí 
nezřídka  dále.  Nejvýznačnější  jeho  novotou 
jest  nauka  o  kralovraŽdě.  Formálně  vyniká 
plynností  slohovou.  M.  pocházel  z  urozené 
rodiny  státu  Lu.  Ve  třech  letech  ztratil  otce, 
za  něhož  nalezl  pak  náhradu  ve  vynikajícím 
vedení  matky,  jedné  z  nejslavnějších  Žen  Čín- 
ského světa.  Pílí  a  vytrvalostí  osvojil  si  ve- 
liké vědění  a  slaven  jako  druhý  mudřec  po 
Konfuciovi,  jak  zní  i  jeho  officiální  titul  (ya- 
Šing-meng-tsí,  t.  j.  druhý  světec  M.).  Zemřel 
u  věku  84  let.  Přes  svoji  výtečnost  zůstal 
M.  po  smrti  nepovšimnut.  Teprve  r.  1085 
povýšen  na  vévoáu  tseuského  a  zřízen  nad 
jeho  hrobem  v  Tseu-hien  (provincie  Šan- 
tungské)  chrám.  Současně  umístěna  jeho  po- 
dobizna ve  vlastním  výklenku  chrámů  Kon- 
fuciových,  vedle  nejzamilovanějšího  žáka 
Konfuciova  Yen-tsího.  Později  dostalo  se  mu 
i  vlastních  obětí,  jež  zakladatel  dynastie 
mingské,  potahuje  na  sebe  jeden  nepříznivý 
výrok  M-ův,  zakázal,  by  je  po  roce  obnovil. 
Potomci  M-ovi  jmenováni  dědičnými  akade- 
miky.—  Z  literatury  uvádíme:  Leggco vy  Chi- 
nese  classics  II.,  úvod,  text^  angl.  překlad  a 
podrobný  výklad  na  základě  čmských  pra- 
menů vedle  indcxův  a  slovníku  čínsko-anj>l. 


Menhard  —  Méniérova  nemoc  č.  závrať. 


103 


(2.  vyd.  Oxford,  1895);  Zottoli,  Cursus  litte- 
raturae  sinicae,  11.  (Šanghai,  1879:  text  s  lat. 
pfekl.);  ze  stariích:  Julien  (Meng-tseu  vel 
Mencinm,  inter  Sinenses  philosophos  Con- 
fucio  próximum,  lat.  interpret,  ct  comment.. 
illustravit,  Paříž,  1824—26.  3  d.)  a  D.  Collie, 
Confttcius  and  Mencius  (angl.  překlad,  Ma- 
lakka,  1828);  Anonymus,  The  works  of  Men- 
cius (čínsko-angl.),  3  sv.  (Ho-nan,  1871,  velmi 
užitečné).  Systém  mravouky  M-ovy  podal 
£.  Faber,  Eine  Staatsichre  auf  ethischer 
Grundlage  oder  Lehrbegriff  des  chin»  Philo- 
sophen  Mencius  (Elbersfeld,  1877).        Dk. 

Menhard  Xaver  (Litoměřický),  spi- 
sovatel český  (*  10.  pros.  1857  v  Litoměři- 
cích). Navštěvoval  německou  obecnou  školu 
v  Litoměřicích  a  Školu  u  piaristů  v  Praze, 
pak  I.  třídu  něm.  reálky  v  Mikulandské  ulici 
a  IL  třídu  reálného  gymnasia  dra  Čupra  ve 
Vladislavově  ulici.  Začal  přispívati  r.  1875  do 
> Humoristických  Listů«,  jichž  byl  pak  po 
dlouhá  léta  pilným  spolupracovníkem,  potom 
uveřejňoval  povídky  a  humoresky  ve  »Kvě- 
tech«,  9Zábavných  Listech «,  » Švandě  Dudá- 
ku«,  »Palečku<  a  j.  časopisech.  Souborně 
vydal  tiskem :  Humoristické  listy,  žerty,  frašky 
a  veselé  historky  (Litoměřice-Terezín,  1885); 
Tmy  a  trnky,  satirické  verše  o  lásce  a  ženách 
(Karlín,  1881);  Divoké  ovoce,  humoristické  a 
satirické  verše  (t.,  1892).  Dále  vydal  několik 
divadelních  her,  z  nichž  některé  provozovány 
na  praž.  i  venkovských  jevištích.  V  létě 
r.  1893  provedena  v  Národním  divadle  ko- 
medie Ve  stínu  guillotiny.  Jeho  veselohra 
Pacientka  vyšla  též  něm.  v  Reclamově  ^Biblio- 
téce«  v  Lipsku.  R.  1893  vstoupil  M.  do  re- 
dakce 9 Hlasu  Národac  a  >Illustrovaného  Ku- 
rýra«,  kde  byl  činným  hlavně  jako  soudní 
n  ferent  a  od  r.  1898  jest  členem  redakce 
úřed.  »Pražských  Novin*. 

Menluurtioe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Da- 
čice,  okr.  Jemnice,  fara  a  pŠ.  DeŠná,  35  d., 
203  ob.  č.  (1890),  kaple  sv.Jana  Křt.  a  pan- 
ské vápenice. 

Menhiry  v.  Evropa  (praehistorie),  str. 
893  a. 

Ménioký  %  OervenéTSl,  jméno  staro- 
české rodiny  vladycké,  jež  nosila  na  červe- 
ném štítě  dvě  kopí  křížem  přeložená  a  na 
helmě  zelenou  kytu.  Jméno  měli  po  vesnicích 
Červeněvsi  a  Měniku  u  Bydžova.  Měník 
drželi  Vít  (t  j.  1550)  a  tohoto  syn  Václav 
(t  1694,  nikoliv  1504,  1588—91  v  Bydžově), 
jenž  zůstavil  syny  Martina  (f  1604),  Jin- 
dřicha a  Jana.  Martin  vyženil  Koudelov 
tt  Čáslavě  a  Jindřich  (f  j.  1616)  byl  úřední- 
kem na  Herm.  Městci,  Václav,  syn  Marti- 
nův, držel  Měnický  dvůr  do  smrti  (t  j.  1679). 
Týž  měl  z  trojího  manželství  syny  Adama, 
Jana  Jiřího  a  Rudolfa  Ferdinanda  a 
několik  dcer.  Rudolf  koupil  r.  1686  statek 
Nejepin,  který  r.  1692  prodal.  Ku  konci 
XVn.  a  XVIlí.  stol.  žili  členové  této  rodinv 
při  Bydžově,  jiní  daleko  odtud  na  skrovných 
statcích;  někteří  se  i  poněmčili  a  psali  se 
Múntzky  von  Rottcndorf.  V  XVIII.  století 
zchudli  tak,  že  nic  neměli  a  obyčejně   byli 


za  vojáky.  Jeden  z  nich  stal  se  generálem  á 
zemřel  před  r.  1775.  V  sedmileté  válce  bo- 
jovali Josef  a  Jan,  jsouce  důstojníky  ve 
vojště  královském.  Jeden  J  an  žil  ještě  r.  1817 
v  Čáslavi.  SČk, 

Menldl,  ves  v  řec.  nomu  Attika  a  Boiótie, 
sev.  od  Athén,  s  2550  ob.  (1889);  zde  nale- 
zen r.  1879  praehistorický  hrob  podobný 
hrobům  mykénským. 

Menldrosls  (z  řec),  v  lék.  pot,  objevu- 
jící se  u  Žen  v  jistých  obdobích  na  místě 
pravidelné  čmýry. 

Menler  [m'njéj  Emile  Justin,  franc.  prů- 
myslník a  nár.  hospodář  (*  1826  v  Paříži  — 
t  1881  v  Noisielu  sur  Marné).  Pílí  a  přičinlivo- 
stí  stal  se  millionářem.  V  Noisielu  zavedl  vý- 
robu čokolády  a  později  zřídil  v  jiných  mě- 
stech veliké  továrny  na  chemické  výrobky  a 
na  kaučuk  a  cukrovary.  Po  německo-trancouz- 
ské  válce  byl  jmenován  generálním  radou  de- 
partementu Seine-et-Marne;  r.  1876  zvolen  za 
poslance.  Jako  horlivý  republikán  a  zastance 
svobodného  obchodu  založil  pařížské  den- 
níky 9Le  bien  public«  a  »Le  Voltaire«,  jakož 
i  revue  »La  reformě  économique«.  Napsal: 
Des  indemnités  aux  victimes  de  la  guerre  avec 
Pimpót  simplifié  (1871);  Les  travaux  de  Paris 
par  Vimpot  sur  le  capital  (1873);  La  réformt 
fiscale  (1873);  Théorie  et  application  de  Vimpót 
sur  le  capital  (1874);  Économie  rurale.  Mé" 
moire  sur  la  pulvérisation  des  engrais  (1875); 
Vavenir  économiqug  (1875—79,  2  sv.)  a  j. 
Kromě  toho  vydal  Atlas  de  la  production  de 
la  richesse  (1878,  20  tabulek). 

Ménlére  [mcnjěr]:  1)  M.  Pros  per,  lékař 
franc.  (♦  1799  v  Angerech  —  t  1862  v  Pa- 
říži). Pfisobil  od  r.  1832  jako  klinický  prof. 
v  Paříži  a  od  r.  1838  jako  náčelný  lékař 
ústavu  pro  hluchoněmé.  Byl  plodným  spiso- 
vatelem lékařským  a  sběhlým  zvláště  v  lite- 
ratuře klassické.  Napsal  zejména:  Etudes  mé- 
dicales  sur  les  poetes  latins  (Paříž,  1857);  Cí- 
céron  médecin  (t,  1862);  Mémoire  surVexplo- 
ration  de  Vappareil  auditif  (t,  1841);  Du  ma^ 
riage  entre  parents  comme  cause  de  la  surdi- 
mutité  congénitale  (t.,  1856);  Mém,  sur  des 
lésions  de  Voreille  interně  donnam  lieu  á  des 
symptom  es  de  congestion  cérébrale  apoplecti- 
formě  (»Gazette  médicale  de  Paris«,  1861)  obsa- 
hující poprvé  popsaný  souhrn  příznaků  z  one- 
mocnění vnitřního  ucha,  jež  od  té  doby 
zváno  je  výhradně  nemocí  Méniérovou. 

2)  M.  Emile,  syn  před.,  lékař  frc.  (♦  1839 
v  Paříži),  vynikl  jako  odborný  spisovatel 
otiatrický  a  napsal  zvláště  Manuel  ďotologie 
clinique  (Paříž,  1895). 

Méniérova  nemoo  čili  závrať.  Chorobné 
jevy,  jichž  zde  vzpomenuto,  prvý  vystihl 
francouzský  otolog  Méniěre,  podav  také  dů- 
kaz, že  úkazy  ty  jsou  následkem  porušení 
sluchového labyrinthu.  Nejnápadnějším  jevtm 
M-vy  n-i  jest  závrať,  při  které  má  nemocný 
pocity,  že  se  země  pod  nohama  propadává, 
že  se  řítí  do  propasti  nebo  klesá  do  předu 
neb  do  zadu.  Pocity  jsou  časem  tak  mocny, 
že  patient  skutečné  klesá  k  zemi.  Závrati 
vracejíce  se  v  paroxysmech  třeba  vícekrát  za 


104 


Méník  —  Menippos. 


den  stihnou  nemocného,  nechf  stoji  nebo 
sedí  a  leží,  se  stejnou  prudkostí,  neporušují 
vědomí,  tak  že  nemocný  trefně  h'Čí  hrozné 
útrapy  duševní,  kterých  v  málo  okamžicích 
byl  zažil;  proto  také  strachuje  se  před  no- 
vým paroxysmem  a  nelze  se  diviti,  že  při 
delším  trvání  choroby  upadá  ve  značné  roz- 
rušení duševní.  Záchvat  opovídá  se  hlučným 
pískotem  a  zvoněním  v  uších.  —  Ve  většině 
případů  choroba  se  chystá  delší  dobu; 
prvým  jevem  bývá  pozvolné  slábnutí  sluchu, 
nepříjemné  šelesty  a  zvuky  v  uchu  a  lehká 
setrvačná  závrat  —  v  stavu  tom  dostaví  se 
popsaný  již  paroxysmus,  v  němž  leckterý 
nemocný  úplně  ohluchne;  dosti  často  bývá 
týž  provázen  těžkostmi  žaludečními  i  zvra- 
cením. Každé  onemocnění,  ano  i  zatvrdlý 
maz  ušní,  tlačící  na  bubínek,  může  býti  pří- 
činou M-ovy  n-i  —  nejčastěji  ji  zavinují 
pathologické  processy  dutiny  bubínkové  a 
labyrintnové.  Výjimečné  popsaný  soubor 
jevu:  závrat,  šelesty  ušní  a  hluchota,  povsta- 
nou náhlým  způsobem,  v  dokonalém  zdraví, 
a  pak  současně  s  jevy,  které  upomínají  na 
apoplexii :  když  se  nemocný  probral  z  nepří- 
četného stavu,  stižen  jest  děsnou  závratí,  ne- 
snesitelnými, až  po  zoufání  týrajícími  Šelesty 
v  Uchu  a  dokonalou  hluchotou.  V  případech 
takých  autopsie  objevila  krvácení,  hacmo- 
rrhagický  výpotek  v  labyrinthu  a  drobné  em- 
bolie  v  cévách  labyrinthu.  Mx. 

Ménik:  1)  M.  i  Mnčník,  ves  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Nový  Bydžov;  76  d., 
451  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Stanislava, 
3tř.  Šk.  M.  jest  původním  sídlem  Koti  o  v- 
cův  z  Měnina  a  Měnických  z  Červené 
vsi. 

2)  M.,  ves  mora  v.,  v.  Mněnik. 

Menilek  (Menelik)  II.,  císař  habešský 
(*  1844  jako  syn  tehdejšího  následníka  trůnu 
Ailu-Maíakota).  Po  porážce  svého  otce  do- 
stal se  r.  1855  do  moci  císaře  habešského 
Theodora;  avšak  r.  1865  podařilo  se  mu 
prchnouti  do  Šoe,  kdež  se  dal  prohlásiti  za 
krále.  Po  smrti  Theodorově  (1868)  udržel  se 
v  Šoe  proti  jeho  nástupci  Johannovi.  Roku 
1876  vpadl  M.  do  Gondara  chtěje  se  zmocniti 
Habeše,  ale  před  rozhodnou  bitvou  smířil  se 
s  císařem  a  slíbil  mu  vasallskou  věrnost  a 
ustanovený  poplatek.  Po  smrti  Johannově  dal 
se  M.  v  Antoku  prohlásiti  za  >krále  králů* 
(negus  negesti)  a  ujal  se  vlády  nad  Habe- 
šem  (v.  t.,  str.  690—691).  S  Itálií,  jež  byla 
obsadila  Masavu,  uzavřel  r.  1890  v  Učali 
smlouvu,  jíž  uznal  její  protektorát  a  zavázal 
se,  že  bude  s  ostatními  mocnostmi  jednati 
toliko  prostřednictvím  Itálie,  jež  jej  pak  zá- 
sobila hojné  zbraní  i  všemi  vojenskými  po- 
třebami. Když  však  Italové  chtěli  dobýti 
Tigré,  postavil  se  jim  M.  na  odpor  a  poraziv 
je  několikrát  na  hlavu  nabyl  opět  úplné  sa- 
mostatnosti. Z  evropských  mocí  jest  M.  nej- 
více nakloněn  Rusku. 

Menllit  jest  odrůda  opálu,  jež  se  vysky- 
tuje v  kusech  hlízovitých  neb  ve  vložkách 
a  vrstvičkách.  Barvy  jest  kaštanově  hnědé 
až  nahnědle  šedé,  témřř  bez  lesku,  neprů- 


hledný. Nachází  se  v  břidlicích,  zvláště  ve 
starších  třetíhorách:  na  Menilmontantu  u  Pa- 
říže, u  Nikolčic,  Křepic  a  j.  v  krajině  vý- 
chodně od  Židlochovic  a  u  Hranic  na  Mo- 
ravě. Fr.Sl'k, 

Menln  [m'nen],  vlámsky  Mecnen,  město 
v  belgické  prov.  Záp.  Flandrech  na  trati 
Courtrai-Hazebrouck  a  M.-Roulers  na  1.  bř.  ř. 
Lys  při  franc.  hranici,  má  16.876  obyv.  (1897), 
krásný  chrám,  biskupskou  koUej,  stát.  střední 
školu,  prádelnu,  tkalcovnu,  proslulý  pivovar, 
solivar,  výrobu  krajek  a  pěstování  tabáku  a 
lnu.  Mohutná  pevnost,  rozšířená  Vaubanem, 
byla  zbořena. 

Ménin,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  Husto- 
peč,  okr.  a  pš.  Židlochovice;  152  d.,  1126  ob. 
č.,  19  n.  (1890),  kostel  sv.  Markéty,  3tř.  šk. 
a  popi.  dvory  Albrechtov  a  Marín  a  samota 
Jalovisko. 

Menlnges,  blány  mozkomíchové,  v.  Blá- 
na, str.  132  ď. 

Meningitis,  zánět  blan  mozkomíchových, 
v.  Blána,  str.  133d. 

Menins^ooele  (z  řeč.),  výchlipka  měkké 
pleny  mozkové,  v.  Hlava,  str.  342 1. 

Menins^oenoephalltis  (z  řec),  soudobý 
zánět. plen  mozkových  a  mozku,  v.  Mozek 
(nemoci). 

Menins^omyelltis  (z  řec),  současný  zá- 
nět plen  míšních  a  míchy,  v.  Mícha  (ne- 
moci). 

Menins^orrhagie  (z  řec),  krvácení  do 
plen  mozkových  {meningorrhagia  cerebralis) 
neb  míšních  {meningorrhagia  spinalis)^  v.  Mo- 
zek a  Mícha  (nemoci). 

Meninz  v.  Džebádo. 

Menlppé  a  Metloohé,  v  řec.  báji  dcery 
Oriónovy,  zvané  coronae  nebo  yfoioviSes  naQ- 
d-^voL^  proměněny  ve  vlasatice;  v  Orchomenu 
v  Boiótii  požívaly  božské  pocty.  klk, 

Menippe,  planctoida  objevená  18.  Června 
1878  Pctersem  v  Clintone  ve  Spoj.  Obcích 
sev.-amer.  Střední  jasnost  v  opposici  13*0, 
prům.  32  frm,  označení  ^^.  Gs, 

Menlppos  z  Gadar  v  Palestině,  stoupenec 
kynické  filosofie  z  3.  st.  př.  Kr.  Původně  byl 
prý  otrok,  potom  dosáhnuv  svobody  získal 
si  lichvou  značné  jmění,  jehož  však  zase  po- 
zbyl, načež  hořem  smrť  si  učinil.  Psal  o  před- 
mětech z  oboru  praktické  filosofie  veselým 
tónem,  s  trpkým  vtipem  a  sarkasmem  v  po- 
době dialogů,  skládajících  se  z  prosy  a  veršů. 
V  dialozích  ttchto  stíhal  zvláště  filosofy,  nej- 
více Epi kůrovce,  pro  jejich  malicherné  řev- 
nivosti a  žárlivosti.  Z  jeho  spisů  jmenuje  se 
u  Diog.  Laert.  6,  101  Nekyia,  Závět ^  Listr 
bohu,  Naro:(euiny  Epikurovy,  Proti  fysikům  a 
mathematikům.  Litovati  jest,  že  nic  z  jeho 
plodů  se  nezachovalo,  a  to  tím  více,  ježto 
vliv  jich  na  pozdější  literaturu  byl  velmi 
značný;  jen  n^-které  zlomky  máme  zachovány, 
jež  sebrány  jsou  v  Ricsové  díle  Varr.  sat. 
Menipp.  str.  'J46  a  nn.  Ale  jakýs  takýs  obraz 
o  dialozích  jeho  učiniti  si  můžeme  přece. 
Lukianos  totiž  (*  130  po  Kr.)  obíral  si  ve 
spisech  svých  M-pa  častěji  za  vzor,  jakož  to 


Menippská  satira  —  Menispermun). 


sám  Bis  accus.  33  doinává.  ano  v  některých 
roimluvácb.Jak  se  zdá,  iceU  t6sn£  k  nému 
se  připojil,  řejinána  jeví  napodobeni  to  dia- 
logy  Icaromenippus  a  Mtnipput  Í\  iViuvnftav- 
\tút.  Ale  Dťjea  Lukianos  napodobil  M-pa, 
Dýbri  i  před  ním  epigrammatik  Meleagros, 
krajan  jeho.  Rovnéi  u  Římanů  doSel  násk- 
dovniká.  PředevSím  jistČ  napodobil  jej  Varro 
Reatinus  v  satirách  po  néra  narvaných,  v  sa- 
tirách menippských  {»alurae  Menippeaé), 
jichi  bylo  150  knih.  Dále  zdá  se,  ie  Hora- 
tius  v  duchu  M-pové  složil  parodii  obsaíe- 
non  v  sat.  II,  5. ;  srovn.  Fritzsche.  Menipp 
und  Horaz  (Gústrow.  1871).  Viz  Ůhler,  M. 
Terentii  Varronis  saturarum  Mcnippearum 
rcljquiae  (Quedlinbnrk.  1844).  RNk. 

MuilppRU  Nktlra  v.  M  e  n  i  p  p  o  s.  M.  s. 
jest  téi  náxev  politického  pamfletu  francouz- 
ského, jcni  vznikl  za  zasedání  generálních 
stavů  ligy  pod  předsednictvím  Mayenneovým 
Kdeito  lica  po  smrti  Jindřicha  lil.  pracovali 
pro  španélského  infanta  nebo  néktcrého  Gui- 
sovce,  obíanstvo  sympathisovaio  s  Jindřichen; 
Navarrským.  Ligisté  horovali  pro  válku,  Pa- 
fíí  touíila  po  míru.  M.  >.  je  souborem  11 
listíl,  v  nichž  s  kousavou  ironii  uvedeny  feíi 
ligistA  horujících  pro  válku.  Vrcholem  díla 
je  7.  řeč,  nadšená  apologie  míru,  kterou  pro- 
náií  zástupce  třecího  stavu  p,  ďAubray.  Za- 
končení tvoří  satirické  verše.  Název  M,  «. 
diin  jí  teprve,  když  vytištěna  r.  1594  v  Tourech 
jako  celek  po  vítézni-m  vjezdu  {índřichově 
do  Paříže,  jako  autoři  uvádéjí  ae:  Petr  Le- 
roy,  Jakub  Gillot,  Mik.  Rapin,  Jan  Paascrat, 
Florent  Chrestien  a  Petr  Pithou.  SatirickJ 
Trépůs  dt  Vane  ligueur  přisuzuje  se  G.  Du- 
rantovi.  Jiní  uvádúji,  podle  svédectví  ďAu- 
bignéova.  jako  autora  jen  Petra  Leroye,  je- 
IBUÍ  přispěl  Rapin  judnotlivými  veršíky.  No- 
věji vydali  M.  a.:  Ch.  Read  (Pař.  1878); 
J.  Frank  (Opole,  1884);  Marcilly  (Pař.,  1889) 
a  F.  Giroux  (Laon.  1S97).  Srv.  v  .Zeitschrift 
r.  franz.  Sprache  u.  Litter.  III.,  IV.  a  V.  či. 
F.  Zeveriny  a  J.  Franka. 

Kénllkoi  (řec),  lat.  meniscus,  měsíček: 
1)  M.  kovový  pQlmČsic  nebo  měsiěek,  jenž 
na  kovovém  nfubu  byl  upevňován  na  hlavách 
antických  soch,  aby  se  na  nich  neusazovali 
ptáci  á  jich  neznečišťovali.  »Arch.  Anztlírer*, 
1898,  230  nn.  Vy. 

9)  M.  ve  fysice  zove  se  povrch  kapaliny 
v  trubicí.  Bývá  vypouklý  (konvexní)  u  ka- 
palin, kterě  k  sténám  nádoby  nelnou  (na  př. 
u  rtutí  v  trubici  baromctrické),  nebo  dutý 
(konkávní)  u  kapalin  ke  stúnám  lnoucích, 
jako  je  tomu  u  vody  v  skleněnO  trubici.  Tvar 
ohou  m-ka  naznačen  jest  obr.  č.  2722,  (a)  a 
(b),  kde  je  zároveň  postranní  přímkou  hori- 
zontální označeno  odečítání  m-ku  v  trubicích 
děleních  iburettách  a  pod.).  Odečítá  se  vždy 
to  místo  na  trubici,  kterým  jde  tečná  rovina 
vodorovná  k  m-ku  vtdená.  Stanoví-li  se  ta- 
kovým odečt  nim  objem  kapaliny  v  trubici 
su  nalézající,  jest  patrno,  Že  při  kapalinách  , 
druhu  (a)  odečítá  se  méně.  v  případě  íb)\ 
pak  se  odečítá  něco  více.  Větší  neb  nicnSÍ  i 
zakřiveni    řídi    se    n''jcn    prafezem    trubiď, ' 


rtuti  v  trubici  skleněné  učiniti  rovinným, 
vlejeme  na  povrch  rtuti  trochu  roztoku  sub- 
limátu.  nvk. 

8)  M.  v  lék.  jsou  chrustavčité  vložky  ni* 

kterých  kloubů,  v  nichž  umožňuje  se  jimi 
dokonalá  shoda  styčných  těles  kloubních. 

Meiilipamuioaa*,  chebu lovíte,  čeleď 
rostlin  prostoplátečných  z  řádu  mnoho- 
plodých,  obsahující^ většinou  otáčivé  kře, 
zFídka  stromy,  s  listy  střídavými  bez  palístů, 
Často  znoienoíilnými,  buď  nedělenými  nebo 
lalořnatými,  zřídka  složenými  a  štítnatými, 
řapiku  u  zpadiny  a  často  i  na  konci  téměř 
Členitého.  Květy  často  velmi  drobné  skládají 
postranní,  zřídka  úžlabní  hrozny,  laty  nebo 
klasy,  jsou  pravidelné  n.  souměrné,  2domé, 
v  paždi  listenů  a  složené  ze  3-  n.  2četných 
přeslenů.  Kalich  proslopláteřný  n.  u  zpoďiny 
srost loplátečný  o  2—10,  koruna  o  2—4  pře- 
slenech, s  plátky  často  menšími  než  kalich, 
někdy  kalichovitými  n.  na  Šupinky  reduko- 
vanými. Tyčinky  tvoří  2,  zřídka  3,  4  n.  8  pře- 
slenů a  jsou  v  pestikovýcb  květech  v  podobA 
obyčejně  6  staminodii  vyvinuté,  nitek  buď 
volných  n.  více  méně  spolu  srostlých.  Svrch- 
ních peslíků  jest  1—6,  nejčastéji  3,  dospíva- 
jících v  bobule  n.  pcckovice  někdy  půlmé- 
sicovicě  n,  v  podobě  podkovy  zkřivené.  M. 
čítají  80  (dle  některých  300)  druhů  tropi- 
ckých, ztjména  asijských  a  amerických,  zhu- 
"""  oplývajících  hořkými  n.  narkotickými  lút- 
ni  a  v  listech  hojným  slizem.  Ovoce  ně- 
kterých jest  jedlé,  jiných  mámivě  jedovaté. 
Baillon  dělí  M.  v  podčeledi:  Cocculeae,  Pa- 
chvgoneae,  Chasmantheieae  a  Cis$ampelidea€. 
Mcnliparmin  viz  Anamirta. 
Kanlspsrmiun  Toumef..  něm.  Mondsame, 
)d  rostlin  2déloíných  prostoplátečných 
čeledi  Mtnispti-mactae,  obsahující  kře  otá- 
čivé a  květy  hroznovitými,  2domými,  s  2li- 
stýni  kalichem  a  4—6  vnějšími  a  8  vnitřními 
plátky  korunními.  PraSné  květy  mají  po  16 
tyčinkách  a  pestikové  po  8  neplodných  ty- 
činkách a  2— 3  semennicích,  z  nichž  vyvinují 
se  Isemenré  bobule.  Pro  ozdobu  pěstují  se 
M.  canadensí  L.,  pocházející  z  pobřeží  řek 
kanadských  a  virginských,  jehož  visuté  hrozny, 
vynikající  nad  úžlabím  listů,  jsou  zrleiiobílé, 
a  M.  •iaťuiicum  DC,  domácí  ve  vých.  Sibiři, 
jehož  kvéty  jsou  béložluté.   Tento  druh  jest 


106 


Menkaiira  —  Mennoníté, 


íejména  oblfhen,  daří  se  v  kaidé  pfidé  a  roste 
do  značné  výše,  má-li  za  oporu  tyč,  kmen, 
skalní  stenu  a  p.  Rozmnožuje  se  fizky  a  od- 
noli.  Nékteré  druhy  M-ma  řadí  se  k  rodu 
Cocculus  (v.  t.).  Déd. 

]I«nkft11T&,Mcnkera,Mencheras,Mcn- 
kara,  Menkeuré  (MuKřpivot;  u  Hérodota). 
pdtjř  farao  IV.  dyn.  staroe^ptské,  zakladatel 
třeti  veliké  pyramidy  v  Giae.  JHIt. 

Msnno  Simona,  zakladatel  mennonitů 
(*  1492  —  t  1559  v  Oldesloe).  Věnoval  se 
theologii,  ale  r.  1536  vystoupil  z  církve  ka- 
tolické; pfiinélo  ho  k  tomu  jednak  studium 
bible  a  spisů  Lutherových  a  Buceroyfch, 
jednak  umuíilost  mučeného  novokřténce 
v  Leeuwardenfich.  Vzdav  se  katolictví  dal 
se  znovu  pokFtiti  a  kočuje  kázal  a  organi- 
soval  novokřténce.    Slo  mu  o  sloučeni  né- 


MannoBlti    (nizozemsky   Dooptge^indrn),. 

novokflĚnci  pojmenovaní  poMennovi, 
vycházejí  ve  svém  učeni  od  jeho  Základní 
knihy  pravé  viry  křesťanské.  Od  prvotních 
anabaptistů  Uši  su  tím,  Že  vylučují  ze  své 
činnosti  snahy  poli ticko-reformní.  Snažíce  se 
o  praktické  provádění  evangelických  pria* 
cip&  lásk^  a  milosrdenství  v  íivotl  zamítají 
válku,  vojenskou  sluíbu,  odvetu,  přísahu  ai 
rozvod  mimo  případ  cizoložství.  Zamítajíce 
zásadně  autoritu  světskou,  přijímají  ji  jako . 
nutné  zřízení  dočasné.  Církev  jest  dle  jejich 
učeni  společnost  svatech,  vázaných,  aby  ta- 
kou zůstávala,  tuhou  církevní  kázní.  Díté 
dostává  jméno  při  narození,  křest  následuje 
později  v  modlitebnách.  V  názoru  na  večeři. 
Páně  jsou  blfzci  Zwinglimu.  Kazatelé  a  starší 
jejich  vykonávají  své  úřady  bezplatné.  Roku 


meckých  a  nizozemských 
novofcřtěnců,  o  očistu  je- 
jich učení  od  fanatických 
výstřelků  a  o  zabezpečení 
volného  vyznávání  víry.  Ce- 
sty vedly  ho  do  Hoiland- 
aka,  Némec,  ano  i  do  Li- 
vonska  a  Gfitalandu,  a  od- 
tud vracel  se  vždy  do  Frí- 
ska.  V  posledním  svém 
bydlišti,  na  fresenburském 
panství  u  Oldesloe,  založil 
■  tiskárnu.  Karel  V.  vypsal 
cenu  na  jeho  hlavu,  M.  psal  o  Trojici  a  o  ex- 
kommunikaci,  kterou  pokládal  za  veledůle- 
žitý úkon  organisace  církevní;  nejdůleži- 
tější jeho  spis  Základní  kniha  pravé  víry 
křtitaniki  vyšel  v  Amsterdame  r.  1539.  Cí- 
lem učeni  jeho  bylo  znovuzřízení  říše  boží 
prostřednictvím  dokonale  svaté  církve.  Sou- 
bor spisů  jeho  vydán  nejlépe  v  Amsterdame 
r.  1681.  —  Srv.  biografii  Cramerovu  {Am- 
sterdam, 1837),  Roosenovu  (Lipsko,  1848j, 
Hiogstovu  (Apeldoorn,  1892)  a  Fleischerovu 
(Amsterd..  1892). 


„  Kvi.  »iní<i  •  ptE 
Plod  M  ptStei  Jeho. 


1554  rozštěpili  se  m.  v  mír- 
né (waterlandské  dle  sídla) 
a  ryzí  (tlamingy).  Mezi  přís- 
nými tfidili  se  podle  rozlič- 
ných stupňů  přísností:  uke- 
wallisté  podle  sedláka  Uke 
Wallesa,  dompelers,  po- 
tápěči (v.  t.),  a  janjako- 
bitč  dle  Jana  Jakoba.  Dog- 
laticky  odlišili  "'" 


stol,  r 


iiodsi 


vérců  (aposCools  podle 
Samuela  Apostoola ;  men- 
nonitští  novokftěnci;  sonniaté  dle  slunce 
na  kostelích)  g al en i s t é  (pojmenovaní  po 
Galenovi  de  Haen),  kteři  se  přiklonili  k  Ar- 
miniovi.  Od  r.  1811  nastává  opětné  spojení 
roztříštěných;  zfizenaC  v  Amsterdamč  vše- 
obecná společnost  novokřtěnecká  na  základě 
svobody  individuálné,  pří  černí  odlišují  se 
novokřtěnci  od  protestantů  jen  názory  o  křtu 
a  přísaze.  Ze  zřízení  sloužících  propagaci 
viry  je  přední  haarlemská  Teylerova  společ- 
nost theologická.  Vedle  toho  obrací  se  Čin- 
nost m-[Ů  k  lidumilství.  Na  ten  čas  je  v  Ní- 


Měnný  list  —  Mensa. 


107 


zozcmí  na  40.000  m-tů  ve  127  obcích  asi  se 
140  pastýři.  Nejčetněji  obývají  Starý  Hol- 
land  a  Frísko.  Požívají  svobody  náboženské. 
V  Německu  zdržuje  se  jich  od  25  let  na 
20.000,  z  čehož  připadá  polovina  na  Západní 
Prusy.  R.  ]802  osvobozeni  od  vojenské  pří- 
sahy, r.  1827  od  přísahy  úřední  a  svědecké, 
všeobecné  branné  povinnosti  podléhají  vŠak 
od  r.  1867.  Tím  se  počet  jich  menší,  vedle 
toho  vylučováním  těch  osob,  jež  se  provdají 
za  příslušníky  jiné  víry,  a  posléze  vystěho- 
valectvím. Z  těchto  tří  příčin  vysvětluje  se 
málo  kolísavý  jich  počet.  Vy stěho valečky 
proud  obracel  se  dříve  do  Ruska.  Tam  při- 
šlo r.  1789  z  Pruska  do  chortického  okruhu 
v  jekatěrinoslavské  gubernií  228  mennonit- 
ských  rodin,  z  nichž  každé  dostalo  se  po  65 
desjatinách  půdy,  500  rublů  na  cestu  a  na 
první  zařízení.  Kromě  toho  byli  osvobozeni  na 
10  let  ode  všech  daní,  zaručena  jim  svoboda 
víry  i  že  nebudou  nuceni  k  službám  vojen- 
ským ani  občanským.  Později  dáno  jim  ještě 
právo  vařiti  pivo  a  medovinu  a  jiné  výhody. 
M.  rozšířili  se  na  Rusi  i  do  gubernií  samar< 
ské,  tavrické  a  jinam.  KdyŽ  r.  1874  bylo 
prohlášeno,  že  osadníci  ruští  podléhají  též 
všeobecné  vojenské  povinnosti,  počali  se  m. 
z  Ruska  stěhovati,  zvláště  do  Sev.  Ameriky 
a  do  Brazílie.  Dosud  jich  jest  na  Rusi  ko- 
lem 50.000  asi  v  150  osadách.  Všude  vy- 
značují se  m.  pracovitostí.  Dobře  je  sluší 
odlišovati  od  baptistův.  —  Srv.  Reiswitz  a 
Wadzcck,  Beitrage  zur  Kenntnis  der  Menno- 
nitcngemeinden  (Berlín,  1824);  Hunzinger, 
Das  Religions-,  Kirchen-  und  Schulwesen  der 
Mennonitcn  (Špýr,  1830);  Bloupet  ten  Cate, 
Geschiedenis  der  doopsgezínden  (Amstcrd., 
1839—1847,  5  sv.);  A.  Bronsová,  Ursprung, 
Entwickelung  und  Schicksale  der  altevangc- 
líschen  Taufgesinnten  (Norden,  1884);  M. 
Schon,  Das  Mennonitentum  in  Wcstpreus- 
sen  (Berlín,  1836);  J.  P.  MuUcr,  Die  Menno- 
nitm  in  Ostfriesland  v.  XVI.— XVIII.  Jahr- 
hundert  (Emden,  1887);  Horsch,  Geschichte 
der  Mennonitengemcindcn  (Elkhart,  1890); 
od  r.  1854  vycházejí  »Mennonit.  BlStter* 
(nyní  v  Altoně)  a  od  r.  1864  ^Doopgezinde 
Bijdragenc  (Lejda). 

Ménný  liit,  kursovní  neb  bursovní 
list,  v.  Bursa,  stT.9*.9b  a  Kurs,  str.  400ťi. 

l^no  (ital.),  méně. 

Menolkens,  dle  řec.  báje  syn  krále  théb- 
ského  Kreonta,  obětoval  svůj  život  za  války 
sedmi  proti  Thébám  na  radu  věštírny  na  usmí- 
řeni Area,  jenž  se  horšil  pro  zabití  draka 
Kadmem,  a  tak  zjednal  vlasti  vítězství.  Jeho 
lirob  nalézal  se  u  brány  Neistské  a  rostla  na 
něm  granátová  jabloň.  klk. 

Menola,  zoo).,  v.  Mae  na. 

Menolos^nm  v.  Martyrologium. 

Menón,  řecký  lékař  IV.  stol.  př.  Kr.,  žák 
Aristotelův,  napsal  důležitý  a  ve  starověku 
vysoce  vážený  spis  o  lékařských  a  fjrsiolo- 
gických  názorech  starších  lékařův  a  filosofů 
řeckých.  Zlomky  z  něho  zachovaly  se  v  sta- 
rém papyru  Brit  musea  a  dle  nich  vydal 
Dícls    Anonymi    Londhiensis     ex    Ar ist otelíš 


latricis  Menoniis  et  alih  medicis  eclogae  (Berl., 
1893;  něm.  překl.  t,  1896). 

KMopoma  >lieghfcniente  Harl.,  vele- 
ml  ok  bahní,  jest  statný  ml  ok  krytožábrý 
z  čeledi  úhoříkův  {Amphiumidae,  Crypto- 
branchiata).  Má  tělo  zdélí  60  cm,  hlavu  veli- 
kou a  ploskou  a  otvor  žaberní  po  celý  život 
patrný;  uprostřed  na  hřbetě  jest  nízký,  blá- 
nitý  hřeben ;  silný  ocas  jest  se  istran  smáčkly, 
přední  nohy  jsou  čtyřprsté,  zadní  pětiprsté. 
Barvu  má  tělo  tmavošedou  s  nezřetelnými 
skvrnami  černými  a  s  temným  kroužkem 
kolem  očí.  M.  žije  v  jižních  končinách  Spo- 
jených Obcí  sev.-amer.  v  řekách,  vylézá  na 
krátko  i  z  vody  ven  a  živí  se  drobnými  ryb- 
kami, korýši  a  červy.  V  potěru  jsou  vajíčka 
seřazena  v  pruzích.  Br,   \ 

Menopterli  Stenzel,  podrod  předvěkých 
kapradin  řazených  k  rodu  Atterochlaena,  jenž 
má  několik  druhů  v  období  devonu  až 
permu.  EBr. 

Menorka  v.  Baleáry. 

Kftnorrhagia,  přílišná  čmýra,  v.  Čmýra, 
str.  S02a. 

Menoit^ia,  zadržená  čmýra  (retentio  men- 
sium),  v.  Čmýra,  str.  801. 

de  Měnou  [m'nůj  Jacques  Francois, 
baron,  generál  a  politik  franc.  (♦  1750  — 
t  1810),  Oddal  se  vojenství  a  vyslán  r.  1787 
šlechtou  tourainskou  do  stavovského  shro- 
máždění, přidružil  se  ke  3.  stavu  a  zajímal  se 
zejra.  o  válečnictví.  R.  1792  stal  se  maré- 
chalem  de  camp  a  velel  vojsku  u  Paříže,  po 
roce  byl  poslán  do  Vendée  proti  chouanům, 
ale  poražen  La  Rochejacquelinem  a  postaven 
před  konvent,  hč  sproštěn  obžaloby.  Vyslán 
do  Egypta  pověřen  po  zabití  Klébera  vrch- 
ním velením  (1800),  oženil  se  tu,  přestoupiv 
k  islámu  a  přijav  jméno  osobní  Abdallah. 
Po  nezdařeném  boji  u  Alexandrie  proti  An- 

fličanům  bylo  mu  podepsati  kapitulaci,  na- 
cž  se  vrátil  do  Francie  (1802),  stal  se  gou- 
verneurem  v  Piemontu,  později  v  Toskánsku 
a  v  Benátkách. 

Mens  slula  starořimská  personifikace  roz- 
vahy, zvláště  v  životě  politickém,  také  M. 
Bona  oproti  M.  Mála  nebo  Laeva  (řecká 
Até).  Jí  zaslíben  r.  217  př.  Kr.  (po  porážce 
u  jezera  Trasimenského)  praetorem  T.  Ota- 
ciliem  chrám  na  radu  knih  Sibylliných  a  zří- 
zen na  Capitoliu  r.  215.  klk, 

Menia  (lat.),  stůl,  v  právě  cirk.  výživa. 
Titulus  mensae,  titul  výživy,  nazývá  se  v  právě 
cirk.  jedna  z  podmínek,  za  nichž  klerik  může 
dojíti  vyššího  svěcení.  Původně  spočíval  ti- 
tulus mensac  v  tom,  žu  někdo  se  zavázal  vy- 
držovati klerika  do  té  doby,  ncŽ  se  mu  do- 
stane dostatečného  bcneficia.  Titulus  tento 
poskytovali  obyčejně  panující  knížata,  města, 
korporace,  kláštery  aneb  i  osoby  soukromé. 
V  Rakousku  byl  titulus  mcnsao  přenesen  na 
fond  náboženský;  udílí  jej  k  návrhu  bisku- 
povu místodržitelství.  Práva  na  toto  zaopa- 
tření nabývá  klerik  teprve  po  přijetí  svěcení 
kněžského.  (Srov.  Matice  náboženská, 
str.  988).  —  M.  academica,  jídelna  pro 
studující. 


108 


Mens  agitat  molem  —  Mensurní  hudba. 


Kftns  ftffitat  molem  (lat.),  mysl,  rozum 
pohybuje  hmotou,  ovládá,  řídí  hmotu,  t.  j. 
rozum  řídí  vesmír.  Citát  z  Vergiliovy  Aeneidy, 
VI.,  727. 

Kensálni  statky  (z  lat.  mensa)  jsou  ty, 
kterých  uživá  biskup  k  výživě  své  i  svých 
kaplanů  a  radů. 

Menidorf,  osada  v  Čechách  u  Bržína, 
hejtm.  Královice,  okr.  Manétín,  fara  Krzy, 
pá.  Nečtiny;  29  d.,  197  ob.  n.  (1890),  2  mlýny 
a  památný  Pekelný  vrch. 

Mensdoríř-PoiiUly  [-pulji]  Alexander, 
hrabě,  generál  a  státník  rak.  (*  1813  v  Ko- 
burce  —  f  1871).  Pocházel  z  franc.  rodiny, 
která  za  revoluce  z  Francie  se  vystehovala 
přijavši  jméno  M.-P.  R.  1848  provázel  do  Itá- 
lie arcivévodu  Františka  Josefa,  který  jakožto 
císař  jmenoval  jej  svým  pobočníkem.  R.  1850 
stal  se  gen.-majortm,  poč.  r.  1851  odebral  se 
jako  rakouský  kommissař  do  Šlesvicko-Hol- 
štýna  a  r.  1852  jako  vplanec  do  Petrohradu. 
Od  r.  1853  žil  v  Anglii,  ale  odtud  znova  po- 
volán do,  vlasti,  kde  se  stal  r.  1858  podmar- 
Sálkem.  Účastnil  si:  s  úspěchem  vojny  v  Itá- 
lii a  r.  1860  poslán  jako  mimoř.  vyslanec  do 
Švédska  ke  korunovaci  krále  Karla  XV.  Za 
polského  povstání  r.  1863  byl  místodržitelem 
haličským  a  vynikl  stejně  energií  jako  lidu- 
milností. R.  1864  stal  se  ministrem  zahranič- 
ních záležitostí  a  účastnil  se  velmi  činně 
vscch  fasí  rakouské  politiky  až  po  vojnu 
rakousko-pruskou  r.  1866,  od  níž  zrazoval; 
stejně  radil  ke  smíru  s  Itálií  i  za  cenu  Be- 
nátek. Musil  však  proto  ustoupiti  vlivu  hra- 
běte Morice  Esterházyho  a  bar.  Biegelebena 
a  v  list.  1866  podal  demissi.  R.  1870  jmeno- 
ván kommandujícím  generálem  v  Záhřebe, 
pak  v  Praze,  kdež  zemřel.  Jako  manželu  hra- 
běnky Alex.  z  Dietrichšteina,  dědičky  kní- 
žete Josefa  z  Dietrichšteina,  dostalo  se  mu 
po  smrti  téhož  titulu  knížete  Dietrichšteina 
z  Mikulova. 

Meniei  v.  Čmýra. 

Meniei  apoitollol  v.  Měsíc  papežský. 

Meniinffer  Karel,  spisovatel  a  vlastence 
čes.  (♦  9.  říj.  1813  v  Labské  Týnici  —  f  10.  říj. 
1892  v  Miláně).  Vystudoval  gymn.  v  Lito- 
myšli, bohosloví  v  Král.  Hradci  a  v  Praze, 
kde  jako  bohoslovec  ujal  se  na  žádost  ka- 
novníka Stránského  redakce  >Přítele  mlá- 
deže«  a  spřátelil  se  s  Amerlingem,  Škodou 
a  jinými  paedago^y.  Za  příčinou  vysvěcení 
odebral  se  do  Král.  Hradce,  načež  kaplano- 
val v  Nových  Dvořích,  v  Hcřm*  Méstci,  kde 
založil  ochotnické  divadlo,  knihovnu  a  po- 
kladnu pro  chudou  mládež.  Později  vstoupil 
k  vojsku,  s  nímž  dlel  r.  1848  jako  voj.  ka- 
plan při  pluku  Reisingrovč  v  Miláně.  Když 
pak  Rakušané  opustili  Milán,  zastal  v  Mi- 
láně, konaje  v  nemocnicích  veliké  služby 
raněným  vojínům  rakouským,  zejména  slo- 
vanským. Tehdejší  prozatímní  vláda  lombard- 
ská nekladla  mu  žadnýclj  překážek,  obzvláště 
když  se  za  něho  přimluvil  básník  Ad.  Mic- 
kiewicz,  meškající  v  Miláně  při  »lcgii  slo- 
vanské*. Když  však  Rakušané  vtrhli  opct  do 
Milána,   odebral  se   M.  s  Icalí  do  Fiemontu, 


začež  prohlášen  od  rak.  vlády  za  psance  a 
na  hlavu  jeho  vypsána  odměna  100  dukátů. 
Po  bitvě  u  Novary  vrátil  se  do  Alessandrie, 
kde  jmenován  professorem  něm.  jazyka  na 
Colleggio  nazionale.  Zde  pobyl  5  roku  a  se- 
psal Slovníček  vlašsko 'francouzsko -némecko- 
anglickf.  R.  1855  povolán  za  polního  kaplana 
k  piemontskému  král.  jízd.  pluku,  kdeŽ  se- 
trval do  r.  1866,  načež  dán  na  odpočinek, 
žil  v  Miláně  jako  spolupracovník  časopisů 
»La  Perseveranza«  a  »Secolo<,  v  nichž  hor- 
livě seznamoval  veřejnost  italskou  s  věcmi 
slovanskými,  zejména  českými.  K  tomu  účelu 
sestavil  slovník:  Vocabulario  poUglotto  di  geo- 
grafia,  obsahující  správně  zeměpisná  jména 
slovanská,  jehož  L  díl  vyšel  r.  1871;  ostatní 
rukopis  jest  v  Ambrosiánské  bibliotéce 
(v.  t.)  v  Miláně.  Při  této  bibliotéce  založil 
evropskou  knihovnu,  již  spravoval  přes  4  de- 
sítiletí. R.  1844  uveřejnil  v  »Č.  Č.  M.«:  Po- 
jednáni  o  pramenech  Labských,  dále  napsal: 
Příprava  k  hodnému  přijmutí  svátostí  (Milán, 
1845);  Stručné  popsání  hlavního  chrámu^  ostat- 
ních kostelu  a  kaplí  v  Miláne  (t.,  1845);  TiH 
sta  mravných  průpovídek  (t.,  1846);  Pobožnost 
křídové  cesty  (Kr.  Hradec,  1847);  též  účastnil 
se  Výšková  spisu  »Milán  a  jeho  okolí«  (t., 
1847).  Vedle  toho  byl  stálým  prostředníkem 
mezi  italskými  a  českými  včelaři,  hojně  při- 
spíval do  časop.  »Český  včelaře,  do  něhož 
napsal  na  r.  1883  Slovník  včelařský  v  jazyku 
vlašském^  českém  a  německém^  a  přeložil  do 
italštiny  »Rukopis  Kralodvorský*  a  Zeyerův 
román  »Ondřej  Černyšev«. 

Mens  lana  In  oorpore  Mino  (lat.), 
zdravá  mysl  ve  zdravém  těle.  Citát  z  Ju- 
venalových  Satir  X.,  356. 

Menitruaoe  v.  Cmýra. 

Meiuitraiím  (l^t.),  totéž  co  menstruace, 
čmýra;  v  chemické  technice  t.  co  rozpou- 
štidlo. 

Mensura  v.  Odměrná  nádoba. 

M.,  rozstup,  v  Šermu  vzdálenost  soupeřů 
při  střehu. 

M.  v  hudbě  v.  Mensurní  hudba. 

Mensuraoe  (z  lat.),  měření  hrudníku  nebo 
břicha,  ale  i  každé  jiné  části  těla,  tak  kon- 
četin, měrou,  abychom  seznali,  oč  přiroz>  ný 
jejich  objem  vyrostl  neb  se  umenšil,  časem 
m-cí  častěji  konanou  stopujeme  pozvolné 
přibývání  neb  ubývání  obsahu  v  dutině  hrudní 
a  břišní.  Mx, 

Menrami  hudba,  t.  mensurální.  Tak 
nazývá  se  hudba,  která  je  s  to,  aby  písmem 
svým  vyjádřila  nejen  výšku  jednotlivých  tónů, 
ale  i  jich  časovou  hodnotu.  V  dějinném  roz- 
voji tvoří  m.  h.  zvláštní  periodu,  jež  počíná 
v  XII.  stol.  vynalezením  mensurní  noty  a 
konči  zavedením  taktov>řch  čar  a  zánikem 
liga  tur,  t.  j.  skupin  notových,  v  nichž  hod- 
nota jednotlivých  not  není  určena  zvláštní 
podobou,  nýbrž  postavením  v  těchto  skupi- 
nách. Základním  pojmem  m.  h-by  jestmen- 
sura,  t.  j.  hodnotné  určení  notových  značek 
dle  předznamenání  taktového.  Rozeznávala 
se  pak  mcnsura  trojdílná  či  perfektní  a  dvou- 
dílná či   imperfektní.    V   perfektní   mensuře 


Menší  bratří  —  Menšikov. 


109 


nota  vyšái  platnosti  rovnala  se  třem,  v  im- 
perfektni  dvéma  notám  nižší  platnosti.  No- 
tace mensurní  přijala  od  chorální  značky 
1'ednoduché  i  skupiny  neumové  (lígatury), 
:teré  upravila  co  do  grafické  formy  hod- 
notně. Popud  k  notaci  mensurní  dán  byl  tím 
momentem,  kdy  ve  skladbě  vícehlasé  zpěvní 
hlasy  počaly  přednášeti  současné  nestejné 
slabiky  textu.  Ve  XIII.  stol.  užíváno  bylo 
těchto  značek:   longa  M^brevis  ■,  semibre- 


vis  4,  duplex  longa  či  maxima  ■■,  později 

I  '  I 

přistoupily  k  nim  minima  ^  a  semiminima  ^. 

Při  perfektní  mensuře  na  př.  rovnala  se 
>Ionga«  třem  >breves«,  při  imperfektní  pouze 
dvěma,  vyskytovalv  se  však  sestavy  třídil- 
ných  a  dvoudílných  mensur,  na  př.  platila-li 
»longa«  za  tři  >breves€  (t.  zv.  modus  per- 
fectus\  ale  »brevis«  jen  za  dvě  »semibreves« 
(t.  zv.  modus  imperfectus).  Měla-li  >brevis« 
platnost  třídilnou,  označováno  to  na  počátku 
systému  linkového  kruhem  C,  při  dvojdílné 
platnosti  polokruhem  C  i  ^  čehož  vyvinula 
se  nynější  značka  čtyřčtvrtního  taktu  (C). 
Uvedené  značky  notace  mensurní  doznaly 
zmény  předem  ve  stol.  XIV.  v  tom  směru, 
žr  zavedeny  byly  noty  Červené  vedle  čer- 
ných, ale  záhy  přikročeno  pro  pohodlnější 
zp&sob  písma  místo  červených  k  notám  bí- 
lým (k  nevyplněným  čtvercům).  Dalo  se  tak 
za  tím  účelem,  aby  tehdy,  střídala-li  se  na 
čas  mensura  perfektní  s  imperfektní,  nebylo 
třeba  měniti  předznamenání.  Změna  ta  ozna- 
čována výrazem  color  (barvaV  V  XV.  stol. 
však  černé  noty  nahrazeny  bílými  a  při  na- 
hodilé zrněné  mensury  naopak  saháno  k  no- 
tám černým.  Značky  měly  pak  tuto  podobu: 
maxima  ps^  longa  H,  brevis  0,  semibrevis  <>, 

minima  ^,  semiminima  ♦,  fusa  ♦,  semifusa  ♦. 
Posléz  uvedených  pět  značek  odpovídalo  na- 
šim notám  celým,  půlovým,  čtvrťovým,  osmi- 
novým a  šestnáctinovým;  ale  »fusou«  počí- 
najíc kolísaly  tyto  značky  pro  noty  i  pro 
pausy  jim  odpovídající,  v  XVI.  stol.'  koneč- 
né hranaté  hlavičky  notové  nahrazeny  byly 
okrouhlými,  dosud  obvyklými,  avšak  do  tisku 
uvedeny  byly  soustavně  teprve  kol  r.  1700. 

Menši  bratři  viz  Minoritě. 

■eniik  Josef  Stanislav,  spisovatel  čes. 
(*?  —  1 1863  v  Brně).  Byl  měáíanem  v  Jem- 
nici na  Moravě  a  sebral  a  vydal  po  většině 
ze  svého  okolí:  Moravské  pohádky  a  povésti 
(Brno,  sv.  I.  a  II.  1856,  III.  a  IV.  1861). 

Mimiik  z  Menšteina,  jméno  české  ro- 
diny vladycké,  která  bývala  prvotně  v  měst- 
ském stavu.  Kašpar  M.  býval  v  1. 1567—84 
konšelem  na  Táboře  a  též  výběrčím  posud- 
DÍho  a  ungeltu  a  do  r.  1587  kr.  rychtářem. 
Byl  bakalářem  svob.  umění,  dopisoval  si 
s  tehdejšími  humanisty  a  kromě  statků  při 
Táboře  držel  i  Polanku.  Synův  neměl.  TýŽ 
a  Jakub  i strýc  jeho)  obdrželi  ok.  r.  1576 
erbovní  list  a  příjmení  z  Menšteina.  Jakub 
býval  kr.  celným  v  Prachaticích,  přijat  r.  1577 
do  vladyckého  stavu,  koupil  r.  1587  Mokro- 


psy, r.  1588  Vonoklasy  a  jiné  drobné  statky, 
též  získal  t.  r.  část  panství  valečovského, 
r.  1601  koupil  Osov,  který  však  prodal.  Stav 
se   ok.  r.  1584   vrchním   písařem   při   nejv. 

f purkrabství  činným  byl  v  pletichách,  aby  se 
iří  z  Lobkovic  stal  nejv.  purkrabím,  a  na 
ponuknutí  Tiřího  uvedl  ve  spis  stížnosti,  jichž 
přednesem  na  sněme  mělo  býti  hlavní  pá- 
kou snahám  Jiříkovým.  Za  to  vymoženo  mu 
místosudství  (1593),  kteréž  zastával  do  r.  1601. 
V  těch  dobách  zpracoval  zvyklosti  soudu  mez- 
ního a  vydal  r.  1600.  Kniha  ta  byvši  sněmem 
schválena  stala  se  zákonníkem.  R.  1601  sta) 
se  král.  radou  a  prokurátorem,  r.  1603  pur- 
krabím praž.  hradu.  Složiv  úřad  r.  1613,  ze- 
mřel r.  1614  (v.  Jirečkovu  Rukověf,  II.,  23). 
Z  manž.  Alžběty  Pětipeské  měl  syny  Jana, 
jenž  před  otcem  zemřel,  a  Václava  Euse- 
bia,  jenž  spravoval  statky  po  otci,  ale  ne- 
dlouho po  r.  1616  zemřel.  Sestra  jeho  Marie 
Eusebie  (t  1657),  vdaná  za  Jáchyma  Špulíře 
z  Jiter,  držela  po  matce  Vítanovice  a  Těmice. 
Janův  syn  Jan  oženil  se  r.  1613  s  Kateřinou 
Pěti  peskou  a  koupil  r.  1630  statek  OlŠí.  Jako 
všechen  ten  rod,  byl  věrným  katolíkem  a 
zřídil  r.  1626  fundaci  pro  chudé  studující 
při  jesuitské  kolleji  v  Krumlově  (f  1631). 
Syn  jeho  Mikuláš  Jiří  držel  Olší  a  zemřel 
před  r.  1678  (manž.  Johanka  Rozvodovská 
z  Něšova).  Albrecht  Leopold,  dědic  jeho» 
prodal  r.  1680  Olší.  Jeho  snad  bratrem  byl 
František,  jenž  jsa  zchudlý  na  rozličných 
místech  se  zdržoval  a  r.  1712  zemřel.  Po 
r.  1720  se  nikdo  z  M-ků  nepřipomíná.  Sčk, 
Meniikov  (MenmHROBi),  jméno  knížecího 
rodu  ruského,  jehož  zakladatelem  byl  miláček 
Petrův  Aleksandr  Danilovič  M.,  státník 
rus.  (*  dle  jedněch  1673,  dle  jiných  1670  — 
t  12.  pros.  1729).  O  původu  jeho  jest  málo 
známo;  otec  jeho  byl  prý  dvorním  štolbou, 
dle  jiných  kaprálem  gardového  pluku,  a  mladý 
M.  živil  prý  se  prodejem  pečiva  po  moskev- 
ských ulicích.  Má  se  za  to,  že  Petr  seznámil 
se  s  nim  prostřednictvím  Leforta,  u  néhož 
M.  byl  ve  službě.  Na  jisto  postaveno,  že  M. 
sloužil  v  preobraženském  pluku  od  saméha 
jeho  založeni  a  Že  několik  let  byl  »děůšči- 
kem«  (vojenským  sluhou)  Petra,  jenž  velmi 
si  ho  oblíbil,  tak  že  od  r.  1697  vidíme  ho 
neustále  po  boku  Petrově,  jak  na  azovském 
pochode,  tak  na  cestách  za  hranicemi.  Měl 
důležité  účastenství  v  potlačení  povstání 
střelců,  po  bitvě  u  Narvy  účastnil  se  s  Pe- 
trem válečných  operací  v  Ingrii,  kde  vynikl 
statečností  a  velikým  vojenským  nadáním, 
a  po  dobytí  Noterburgu  (1702)  stal  se  veli- 
telem této  pevnosti,  pak  gubernátorem  zemí 
nově  dobytých  a  správcem  t.  ř,  ižorské  kan- 
celáře, soustřediv  takto  ve  svých  rukou 
správu  značných  důchodů  státních.  Vliv  jeho 
neustále  vzrůstal.  Nedostatek  předběžného 
vzdělání  (sotva  se  uměl  podepsati)  nahrazo- 
val přirozeným  nadáním  a  energií,  jaké  Petr 
důsledně  požadoval  od  svých  spolupracov- 
níků. R.  1705  byl  činným  při  rus.  armádě 
v  Litvě,  nějakou  dobu  byl  náčelníkem  jízdy, 
od   r.  1706  samostatným   hlavním  velitelem 


110 


Meňšikov  —  Mentagra 


armády  a  zvítězil  u  Kališe  nad  Švédy.  Bylo 
to  první  vítězství  Rusů  v  pravidelném  boji 
a  přineslo  M-u  štědrou  odměnu  a  zvýšenou 
přízeň  carovu.  Jsa  od  r.  1702  hrabětem  říše 
Římské,  povýšen  nyní  na  knížete  a  r.  1707 
jmenován  knížetem  Ižorským.  Za  povstání 
.  Mazepova  M.  dobyl  Baturinu  a  krutě  ztre- 
stal obyvatelstvo.  Po  poltavské  bitvě  pový- 
šen byl  za  polního  maršálka  a  do  r.  1714 
účastnil  se  rus.  výprav  do  Kuronska,  Pomo- 
řanska  a  Holštýnska,  načež  činnost  jeho  smě- 
řovala více  k  otázkám  vnitřním  a  obsáhla 
následkem  jeho  blízkosti  k  carovi  téměř  veš- 
keré obory  státní  správy.  V  této  všestranné 
činnosti  neřídil  se  však  reformními  zásadami 
carovými,  jako  spíše  osobními  prospěchy  a 
zištnými  záměry,  nerozpakujc  se  pj^cd  Žád- 
ným prostředkem  k  dosažení  svých  cílů. 
»bítě  srdce  Petrovac,  jak  car  ve  svých  do- 
pisech jej  nazýval,  olupovalo  státní  pokladnu 
při  rozmanitých  dodávkách,  obohacovalo  se 
statky  polských  šlechticů  i  maloruských  ko- 
záků, odnímalo  pozemky  sousedním  statká- 
řům, tak  že  stížnosti  a  žaloby  neměly  konce. 
Petr  dověděl  se  po  prvé  o  tom  r.  1711,  po 
3  letech  pak  ustanovena  byla  zvláštní  vyše- 
třovací kommisse  a  M.  téměř  do  smrti  Pe- 
trovy nalézal  se  neustále  před  soudem.  Dů- 
vCra  a  náklonnost  carova  k  němu  byla  pod- 
lomena, ale  M.  proto  nepozbýval  moci  a 
vlivu.  Pt  tr  vážil  si  ho  jako  nejnadanějšího 
a  nejbližšího  ze  svých  spolupracovníků,  ča- 
rovná Kateřina  byla  mu  pak  nakloněna  z  té 
příčiny,  že  jeho  prostřednictvím  stala  se 
chotí  Petrovou.  Mnozí  připisují  mu  též  dů- 
ležitou úlohu  v  krvavém  rodinném  dramatě, 
jež  odehrálo  se  mezi  Petrem  a  nejstarším 
synem  jeho  Aleksějem  Petrovičem.  Za  těchto 
okolností  M.  vyvázl  z  pravidla  peněžními  po- 
kutami a  mstil  se  pak  krutě  svým  nepřáte- 
lům. Když  r.  1719  Petr  zřídil  kollcgia,  M.  stal 
se  předsedou  kollegia  vojenského;  ale  kdyŽ 
důvěra  Petrova  ke  Kateřině  byla  podlomena, 
M.  ocitl  se  v  nebezpečí,  že  jeho  zlořády  do- 
jdou  konečně  zaslouženého  trestu.  Brzkou 
smrtí  carovou  unikl  vŠem  nepříjemnostem 
a  přičiniv  se  hlavní  měroti  o  nastolení  Ka- 
teřiny I.  dosáhl  ještě  větší  moci,  tak  že  se 
stal  skutečným  správcem  říše.  Aby  vliv  svůj 
upevnil,  domáhal  se  pomocí  ruských  vojsk 
uprázdněného  stolce  kuronského  vévodství, 
později  sklonil  Kateřinu,  že  zasnoubila  ne- 
zletilého Petra  Aleksějcviče  s  jeho  dcerou, 
a  po  smrti  carevnině  jednal  tak  obratně,  že 
stal  se  téměř  svrchovaným  vladařem  a  do- 
sáhl úřední  hodnosti  generalissima.  Vrchol 
jeho  moci  a  slávy  byl  zároveň  počátkem 
jeho  pádu.  Chtěje  se  smířiti  se  starými  rody, 
sblížil  Petra  II.  s  knížecím  rodem  Dolcroru- 
kých,  ale  tito  použili  svého  vlivu  proti  M-u, 
jenž  nejednou  dal  cítiti  svoji  moc  i  mladému 
carovi.  Dne  8.  září  1727  M.  byl  uvězněn  a 
druhého  dne  vypověděn  do  Ranenburku  a 
později,  když  v  Moskvě  nalezen  podvržený 
list  v  jeho  prospěch,  převczon  se  svojí  ro- 
dinou do  Berezova,  kde  t('ž  zemřel.  Ohromné 
statky  jeho    propadly  konfiskaci.    Obšírnější 


Životopis  jeho  vydala  Porozovskaja,  A.  D.  M. 
(Petrohrad,  1895).  —  Syn  jeho  Aleksandr 
Aleksandrovič  M.  (*  1714  --  f  1764)  sdí- 
lel vyhnanstvi  s  otcem,  ale  r.  1731  se  vrátil 
a  byl  jmenován  gen.  chefem.  Syn  tohoto 
Sergej  Aleksandrovič  M.  (*  1746  — 
f  1815)  byl  senátorem  a  vnuk  jeho  Aleks- 
andr Sergějevič  M.  (*  1787  —  f  1869) 
byl  admirálem  a  gen.  pobočníkem.  S  po- 
čátku sloužil  při  diplomacii,  pak  přestoupil 
k  vojsku  a  byl  pobočníkem  gen.  Kamcnského. 
Od  r.  1813  nalézal  se  v  družině  Aleksandra  I. 
a  r.  1820  nabídnuto  mu  velitelství  černomoř- 
ského  loďstva,  kteréžto  hodnosti  nepřijal. 
R.  1821  s  Novosilcevem  a  Voroncovem  se- 
stavil projekt  osvobození  sedláků,  ale  car 
ho  nepřijal,  a  když  měl  se  státi  vyslancem 
v  Drážďanech  jako  osobnost  v  Petrohradě 
nepohodlná,  šel  do  výslužby  a  usadil  se  ve 
vsi,  kde  zabýval  se  studiem  námořnictví. 
Mikuláš  I.  poslal  ho  se  zvláštním  poselstvím 
do  Persie,  kde  byl  vězněn  do  r.  1827.  Po 
svém  návrate  provedl  energicky  reorgani- 
saci  námoř.  ministerstva  a  za  turecké  války 
r.  1828  velel  oddílu  loďstva  u  vých.  břehů 
černomořských,  dobyl  Anapy,  pak  jako  ná- 
čelník rus.  vojska  přiblížil  se  k  Varně  a  pro- 
vedl energicky  její  obležení,  ale  byv  raněn 
do  obou  nohou  nucen  opustiti  armádu. 
R.  1829  byl  náčelníkem  hlavního  štábu  a 
r.  1830  gen.  gubernátorem  finským.  Přeci 
krymskou  válkou  měl  diplomatické  poslání 
v  Cařihradě,  za  války  byl  náčelníkem  vojsk 
krymských  do  ún.  1855.  Byl  velmi  nadaný 
a  vzdělaný,  ale  skutečným  státníkem  nebyl 
a  jeho  opatření  za  krymské  války  posuzují 
se  odborníky  nepříznivě.  Jeho  synem  Aleks- 
andrem  Aleksandrovičem  M-em,  jenž 
byl  gen.  pobočníkem,  vymřel  rod  M-ů  a 
jméno  i  titul  přešly  na  rod  Korejšů. 

Meňilkov  (MenBOiHKOR-B)  M  i  ch  a  j  i  1  O  s  i- 
povič,  spisovatel  ruský  (♦  1859),  nabyl  od- 
borného vzdělání  v  námořní  technické  škole 
a  napsal  vedle  cestopisu  Po  portám  Jevropy 
(1879)  odborné  spisy  Rukovodstvo  k  čtěwju 
morskich  kart  (Petrohrad,  1891,  čásť  přelo- 
žena do  frančtiny  |Pař.,  1892]  a  zavedena  ve 
franc.  námořnictvu)  a  Lncija  Ahoskich  i  vo- 
stočnoj  časti  Alandskich  šcher  (t.,  1892).  Od  po- 
lovice let  80tých  zahájil  činnost  v  týdenníku 
>Nčdělja«  a  záhy  stal  se  předním  jeho  spolu- 
pracovníken)i,  obrátiv  na  sebe  pozornost 
hlavně  literárně  publicistickými  články,  psa- 
nými v  duchu  a  pod  vlivem  myšlének  L.  N. 
Tolstého.  Úsilí  jeho  směřuje  hlavně  k  tomu, 
aby  zbudoval  určitý  světový  názor,  dů- 
stojný člověka  milujícího  pravdu  a  mravní 
pokrok.  Spadají  s«^m  hlavně  jeho  Dumy 
o  sčastiji,  v  nichž  poukazuje  k  prostému  ži- 
votu, k  stálému  sebezdokonalování  a  k  zá- 
sadě lásky  k  bližnímu  jako  k  jistým  pro- 
středkům k  dosažení  pravého  štěstí.  Horuje 
též  pro  snášelivost  náboženskou  a  pro  ná- 
rodní vzdělání. 

Meniteln  v  Čech.  v.  Kámen  Dívčím). 

Menta^a,   zastaralý   význam   pro    zánět 
!  míšků  vousových,  v.  ^ycosis. 


Mentátni  —  Mcntha. 


111 


**^"***«*  (z  lat.  meni,  mysl),  myeiaý,  jen 
v  mysli  neb  duchu  jsoucí,  tedy  nevyslovený. 

MeiltMUl,  vesnice  v  ital.  prov.  fimské, 
22  km  sev.-vjch.  od  Hima,  9  966  ob.  (1881). 
Zde  byl  3.  list.  1867  Garibaldi  od  papei.  a 
&anc.  vojska  poraieo  a  ztratil  1000  mrtvých 
a  1400  zajatých.  Na  pamét 
padlých  Garlbaldianů  iřizcn 
r.  1877  pomník. 

K«B*ftVBjik4  oitrovjr 
(Mentawcj,  Mantawei, 
Mentavj),  skupina  ostrovů 
pf:  láp.  pobř.  Sumatry,  120 
aí  140  Irm  od  ní  vzd^icnú,  mt^zi 
O"  59'  — 3"  41'  j.  Š.  a  9a°30' 
— 100»40'  v.  d.,  skládá  se  ic 
4  velkých  a  17  malých  ostro- 
vů o  ploše  as  11.000  km'.  Sev. 
skupina,  vlastní  M.  O.,  obsa- 
huje velké  ostrovy  Sibiru  a 
Pora,  k  ni  na  jihu  ilruží  se 
Nassavská  skupma  a  ostrovy 
sev.  a  jii.  Pagi.  Jsou  původu 
vulkanického,  trpi  značné  ze- 
mčtfescním,  nevystupují  nad 
150  m  výic,  mají  nčkolik  do- 
brých přístavů  pro  tnalá  pla- 
vidla, velkým  lodim  zabraňuji 
přistup  koralové  útesy.  Říčky 
hcmjí  se  krokodlly.  Obyva- 
telstvo, as  12.000  dugi,  jest 
řeči  i  mravy  roidílno  od  oby- 
vatelů Sumatry;  dle  někte- 
rých bliii  se  Polynésanům, 
inoiéstnává  se  rybolovem  a 
péstováním  tabáku.  Obchod 
výměnný  vede  se  se  soused- 
□im  pobfelim  Sumatry;  vy- 
válejí se  kokosové  ořechy, 
dfíví,  ságo,  želvovina,  tre- 
pang,  olej  a  tabák,  doválejí 
se  kovové  výrobky  a  látky. 
Politicky  náícií  k  nizozem. 
residentství  záp.  Sumatry,  leč 
jen  dle  jména.  dš. 

M«nt«  oaptu  (lat),  při- 
hlouplý, blbý. 

M«ntltft  Tourn.,  máta 
íMin^r),  rod  rostlin  pyskatých 
X  podčel.  čibrovitých  (S)- 
tureineae),  obsahující  vytrva- 
lé, přímé  n.  poléhavé  byliny 
se  Šlahouny  buď  jen  podzem- 
ními nubo  pouze  nadzemními 
nebo  sobéma  jejich  druhy  a 
a  květy  mnohomanŽelné  2do- 
roými,  drobnými,  v  mnohokvétých  lichopřes- 
Icnech.  tvořících  buď  přetrhované  nebo  husté 
klasy.  Pravidelnf  5zubý  nebo  skoro  2pyský 
kalich  jest  zvonkovitý  n.  trubkovitý,  loíilnf, 
s  jícnem  otevřeným  n.  uzavřeným  véncem 
chlupův.  Nálevkovíté  zvonkovitá  koruna  má 
frubku  v  kalichu  uzavřenou  a  kraj  budstejuo- 
mérné  4klaný  nebo  hoření  pysk  širší  a  ne- 
jedy vykrojený.  Tyčinky  4.  v  obojakých  kvě- 
tech plodné,  jsou  téméř  stejně  dlouhé,  přímé. 
s  nitlčami  nahými  a  pytlíčky  prašniku  oddé- 


lenýml,  soubéinými.  Čnělka  jest  krátce  dvou- 
klaná.  Tvrdky  jsou  vejčité,  hladké.  M.  obývá 
zvláště  krajiny  mírného  pásma  a  jest  vlivem 
stanoviska  a  poiiasí  velmi  proměnlivá  buď 
v  délce  řapíku  a  tvaru  listo  nebo  v  jejich 
chlupatostí,  nebo  v  bohatství  květů,  v  zbli- 


ienosti  lichopřeslenŮ  a  tvaru  klasů  nebo 
i  v  plodnosti  květů.  Pročei  Čítá  M.  hojně 
odrůd,  ano  i  míSencův.  a  není  lze  ieji  druhy 
omeziti.  Pro  snazší  přehled  roídéluje  se  M. 
v  podrody  tyto.  1.  fiBfneníAa  Godron.  Kalich 
jest  stejnoměrné  5iubý  bez  věnce  chlupů 
v  jícnu.  Korunní  trubka  rozšiřuje  se  zne- 
náhla v  okraj.  Dle  povahy  lichopřeslenŮ  tvoři 
Eum.  dvě  skupiny:  A)  Lichopřesleny  jsou 
v  paždí  listenů  sestavené  v  klasy  nahoře  ne- 
přetrhované,  ke  konci  ztenčené.  Sem  náleží 


112 


Menthoideae  —  Menuet. 


s  listy  přisedlými  n.  kratičce  řapíkatými:  M. 
silvestris  L.,  m.  lesní,  v  potůčkách  a  pod. 
vůbec  hojná.  Z  ní  užívá  se  officinálně  listů, 
oleje,  vody  a  líhu  (folia^  oleum^  aqua  et  spi- 
ritus Menthae  viridis)^  dále  M.  rotundifolia  L., 
m.  okrouhlolistá,  druh  v  potocích  a  pod. 
vzácnější,  a  s  listy  o  mírně  dlouhém  řapíku: 
M.  piperita  L.,  m.  p  e p  r  n  á  (Pfefermin^e),  s  od- 
růdou o  listech  kadeřavých  M.  crispa  L.,  m. 
kadeřavá  {^Krausemin^é),  M.  peprná  vyniká 
zápachem  pronikavým,  u  větším  množství  oči 
dráždícím,  a  chutí  kořennou,  zahřívající,  po- 
sléze chladící,  pocházející  (jako  u  máty  lesní 
a  vodní)  od  mentholu,  jenž  obsažen  jest 
v  jejím  étherickéra  oleji.  Pročež  se  v  zahra- 
dách hojně  pěstuje,  a  užívá  se  jí  pro  chladící 
povahu  k  zmírnění  bolesti  buď  v  podobě 
cukrovin  (>pokroutek«)  nebo  listů,  vody, 
oleje,  syrupu,  líhu,  náplastí  a  j.  {folia,  aqua, 
oleum^  syrupus,  spiritus,  emplastrum  Menthae 
piperitae  n.  M,  crispae),  —  B)  Lichopřesleny 
stojí  v  paždí  lupenů  nebo  hořejší  z  nich 
v  okrouhlém  listenatém  strboulovitém  kvě- 
tcnství.  Sem  náleží:  M.  arvensis  L.,  m.  rolní, 
známý  plevel  vlhkých  rolí;  M.  hortensis 
Tausch.,  m.  nebo  balšám  zahradní,  bylina 
hustě  srstnatá,  M.  gentilis  Srn.,  m.  1  vsá,  pě- 
stovaná pro  zápach  basilkovitý,  a  M.  aqua- 
tica  L.,  m.  vodní,  na  pobřežích  vůbec  hoj- 
ná. —  2.  Pulegium  Rivin.  Kalich  jest  2pyský, 
uzavřený  věncem  chlupův,  a  koruna  s  trub- 
kou procházející  náhle  v  okraj.  Sem  patří 
M.  Pulegium  L.,  pol  ej,  jehož  přesleny  v  úžlabí 
lupenů  jsou  četné,  kulaté  a  oddálené.  Roste 
na  vlhkých,  písčitých  březích  a  jest  ofhci- 
nální  {herba  Pulegii).  Děd. 

Menthoideae,  mát  o  vité,  dle  Benthama 
podřadí  rostlin  pyskatých,  vyznačené  ko- 
runou skoro  zvonkovitou  nebo  nálevkovitou 
kraje  4-  n.  Sklaného  a  uštů  skoro  stejných. 
Tyčinky  jsou  všecky  4  n.  pouze  2,  dolení, 
plodné,  rovné,  s  praŠníky  pouzder  buď  rovno- 
běžných n.  rozevřených.  Z  hlavních  rodů  ná- 
leží sem  Mentha  a  Lycopus  (v.  t.).        Déd. 

Menthol  jest  součást  silice  máty  peprné 
{Aientha  piperita),  v  níŽ  jest  do  507©  obsažen; 
zápach  jest  silný  po  mátě  peprnaté,  chuť  ko- 
řenitá, palčivá,  později  nápadně  chladící;  při 
43®  taje,  bod  varu  212',  lehce  v  líhu,  etheru, 
chloroformu,  sirouhlíku  a  silicích  rozpustný, 
ve  vodě  skoro  nerozpustný.  Již  v  O*!®/^  alko- 
holickém roztoku  ničí  život  bakterií  velmi 
energicky.  Na  kůŽi  přímo  applikován  vzbu- 
zuje pocit  chladu  a  anaesthesii  a  odstraňuje 
neb  alespoň  umírňuje  různé  neuralgie.  Jinak 
účinkuje  na  organismus  jako  příbuzné  silice, 
zejména  kafr.  Uvnitř  se  ho  používá  jen  málo, 
nejčastěji  zevně  k  odstraněni  rozličných  neur- 
algií jako  známa  »migrainová  tyčinka«  nebo 
v  roztoku  k  inhalacím  proti  některým  cho- 
robám hrtanu  atd.  Jš. 

Menthon  jest  látka  ze  skupiny  kafrů 
Qa^is^)  obsazená  v  oleji  mátovém.  Kapalina 
příjemného  zápachu,  při  207*  vroucí.      O  Se, 

Mentone  (ital.),  franc.  Menton,  přímoř. 
m.  ve  franc.  dép.  Alpes  Maritimcs,  arrond. 
Nizza,  na  v.  od  Nizzy,  blíže  hranic  italských, 


při  trati  Janov-Toulon,  na  rivieře  di  Ponente; 
má  8051  oby  v.  (1896),  jako  obec  9044  oby  v. 
Skládá  se  ze  starého  města  s  úzk]^mi  ulič- 
kami a  z  nového,  podél  břehu  se  rozkláda- 
jícího, s  četnými  zahradami  a  villami.  Má 
malé  museum,  obecní  koUei,  knihovnu,  četné 
hotely  a  pensionáty,  divadlo,  několik  cizích 
konsulátů.  Pro  svou  výhodnou  polohu  na 
způsob  amíithcatru  na  jižním  svahu  Alp» 
chráněnou  před  sev.  větry,  jest  z  nejlepších 
klimatických  míst  Evropy.  Teplota  nikdy  ne- 
klesá pod  stupeň  mrazu.  Střední  teplota  roční 
16-1«,  zimní  9-9'C.  V  zimě  toliko  40  dní  de- 
štivých, sněhu  málo,  mlh  vůbec  není,  pročež 
doporučme  se  nemocným  s  neduhy  plicními. 
Oby  v.  živi  se  pěstováním  citronů,  pomorančů» 
přípravou  olivového  oleje,  vinařstvím,  květi- 
nářstvím,  přípravou  voňavek,  zpracováváním 
dřeva  citrovníka,  chlebovníka,  olivy  a  j.  M. 
patřila  od  XV.  stol.  ke  kníž.  Monackému  až 
do  r.  1848,  kdy  obhájila  si  autonomiii  pod 
protektorátem  sardinským.  R.  1860  připojena 
k  Francii  za  náhradu  4  milí.  fr.  knížeti  mo- 
nackému. Na  jihozáp.  od  M-ny  jest  Cap  Mar- 
tin s  majákem,  hotelem  a  zříceninou  kláštera. 

Mentor  v  řecké  báji  přítel  Odyssea,  který 
táhna  do  Tróje  svěřil  mu  svou  domácnost  a 
vychování  svého  syna  Télemacha.  Odtud  M. 
tolik  jako  rádce,  pěstoun.  klk, 

Mentonře,  Mentoury,  ves  v  Čechách, 
hcjtm.  a  okr.  Vys.  Mýto,  fara  JenŠovice,  pš. 
Chroustovice;  43  d.,  222  ob.  č.  (1890).  Patří- 
vala  k  hradu  KoŠumberku. 

Mentám  (latO,  brada. 

Mentzer  v.  Fischart  Joh. 

Menu  [m*ni1,  frc,  jídelní  lístek. 

Menuet,  také  minet  (franc.  le  menuety 
ital.  //  minuettó).  starý,  původně  národní  ta- 
nec francouzský,  pocházející  z  prov.  Poitou. 
Jako  většina  starých  tanců  byl  také  m.  tance 
řadový  dvou  osob,  tančících  pozvolným  a 
důstojným  tempem,  což  vyžadovalo  pohybů 
ušlechtilých  a  půvabných,  jak  rukou,  tak 
i  nohou,  rozmanitých  dle  rozličných  m-ů, 
tak  že  pěkně  tančiti  m.  patřívalo  dlouhý  čas 
k  lepšímu  vzdělání,  a  m.  býval  po  výtce  tan- 
cem vznešených  kruhů.  Jím  zanai ovány  bý- 
valy plesy.  Žvlášf  oblíbeným  byl  na  dvoře 
Ludvíka  AlV.  a  odtud  vyškytá  se  také  často 
v  Lullyových  operách  a  balletech.  Don  Juan 
ďAustria  prý  schválně  jel  do  Paříže,  aby 
viděl  Markétu  Burgundskou  tančiti  m.,  a 
Ludvík  XIV.  tančil  r.  1653  m.  dle  operní 
hudby  Lullyovy.  Taneční  mistr  Pécour  (1674 
až  1729)  dal  m-u  novou  formu,  při  níž  kroky 
tančily  se  podle  tvaru  písmene  Z  (dříve  dle 
S)  a  jakožto  m.  de  la  cour  také  při  dvoře 
se  tančíval.  Od  času  revoluce  vyšel  m.  do- 
cela z  módy.  Jméno  jeho  pochodí  prý  od 
půvabných  malých  (franc.  menu)  kroků,  jimiž 
byl  tančen.  Hudebně  vyžaduje  m.  trojdílného 
(dvojnásobného)  taktu  a  délí  se  ve  dvě  8- 
n.  16taktové  věty.  M.  byl  komponován  jako 
většina  starých  tanců  také  jako  zpěv,  a  kdyŽ 
později  byl  vypěstován  v  samostatnou  instru- 
mentální skladbu,  byl  umělecky  rozšířen  je- 
ště druhou  větou,   zvanou   menuetto   se- 


Menúf  —  Menzel. 


113 


condo,  po  němž  zase  následovala  první. 
Druhý  tento  m.  byl  pozdéji  jakožto  >trio« 
8  prvním  ještě  pevněji  spojen;  rhythmicky 
Je  podobně  konstruován  jako  první  věta,  jen 
rúzem  svým  od  ni  se  liší,  při  tom  ji  dopl- 
ňuje. V  takové  formě  byl  m.  přejat  do  více- 
větých  skladeb  starší  doby,  jako  suita,  par- 
tita a  sonáta,  jak  vyvinuly  se  od  dob  Hayd- 
nových,  který  m.  změnil  potud,  Že  dodal  mu 
živějšího  a  veselejšího  rázu.  M.  vyskytuje  se 
také  v  kvartettu,  symfonii  a  klavírní  sonátě. 
U  Mozarta  nabývá  zase  vrchu  původní  pů- 
vab; známý  m.  z  Don  Juana  je  vzorem  star- 
šího m-u.  Beethoven  spojil  oba  tyto  názory 
jaksi  v  jedno  a  stupňoval  m.  Haydnův  ve 
scherzo,  jemuž  pak  m.  docela  ustoupil, 
kdežto  tempem  di  minuctto  rozumí  Beetho- 
ven pohyb  mírnější;  trio  Beethovenových 
iffi-ů  z  pravidla  je  plno  vroucnosti  a  měkko- 
sti. Ze  starších  m-ů  prosluly  jsou:  m.  Exau- 
di  tův  (Cct  étang  qui  s'étend  dans  la  plaine 
atd.),  zpívaný  po  několik  pokolení  v  celé 
Francii;  dále  Fischerův,  Grétryův  a  j.  V  nové 
formě  zvané  »M.  á  la  reine«  byl  m.  taněen 
při  dvoře  císaře  Viléma  II.  Srv.  Frenz,  M. 
á  la  reine  (Roztoky,  1893). 

Menúf,  m.  v  egypt.  prov.  Menůíie,  60  km 
sev.-záp.  od  Kahíry,  při  průplavu  kdysi  splav- 
ném,  mezi  dvěma  hlav.  rameny  nilskými,  má 
16.293  ob.  (1882).  Ve  starověku  slulo  Mo- 
memphis.  Psarometich  porazil  tu  jedenáct 
svých  soupeřů. 

Menúfle,  provincie  v  Egyptě  z  nejbohat- 
ších, v  úhlu  mezi  damiettským  a  rosettským 
ramenem  Nilu,  hraničí  na  sev.  s  prov.  Garbií. 
Má  1654  km*  rozlohy  s  864.141  ob.  (1897)  a 
jest  rozdělena  na  5  distriktů.  Hl.  m.  Šíbín- 
el-Kum. 

Mttniira,  Iv  r  o  chvost,  pták  neobyčejného 
vzezření  z  čeledi  eriodorid,  řádu  křikavců 
(v.  t.).  Tvarem  upomíná  na  bažanty.  Ze  16  per 
rýdovacích  u  samce  podobá  se  2.  až  7.  rozčís- 
nutým  pérům  zdobným  některých  volavek; 
1.  a  8.  mají  však  prapor  uzavřený  a  jsou  na 
konci  lyrovitě  zahnutá.  Zvláštní  jsou  též 
velmi  měkká  a  vlnatá  krycí  péra  ocasní. 
Oba  známé  druhy  vyskytují  se  jen  v  již.  a 
vých.  Austrálii.  M.  superba  Davies,  1.  nád- 
herný, jest  na  vrchní  straně  tmavohnědě 
šedý,  hrdlo  Červené,  ocas  načervenale  hnědý. 
Délka  samce  130  cm,  křídla  29,  ocas  70;  sa- 
mička jest  značně  menši.  Zdržuie  se  u  země 
jako  kury,  sedaje  i  na  stromy.  Náleží  k  nej- 
plašším ptákům,  k  hnízdu  vybírá  husté  křoví 
na  svazích  příkrých  slují,  staví  je  z  listí  a 
větví  a  vystlává  peřím.  Potravou  jsou  mu 
červi,  hmyz  a  měkkýši,  jež  hbitě  ze  země 
vyhrabuje.  BŠe, 

Ménjr,  proměny,  v.  Fase. 

Menyantheae,  vachtovité,  jsou  pod- 
čeledi  rostlin  hořcovitých {Genttaneaš,  v.  t.) 
a  vyznačují  se  listy  střídavými,  květy  koneč- 
nými n.  ůžlabíčkovými,  složenými  ze  stálého 
fxlilného  kalicha,  podplodní  5ušctné  koruny 
uštův  v  poupěti  vehnutých,  chlopnitých,  z  5 
náko  run  nich,  s  plátky  střídavých  tyčinek  a 
xe  scmenníka  na  terči  stojícího,  Ipouzdrého 

Otiflv  Slovník  NanCný,  ir.  XVII.  aaio  1900. 


a  mnohovaječného.  Plod  jest  jednopouzdrá, 
2chlopní,  někdy  nepukavá  tobolka  se  semeny 
po  vehnutých  krajích  chlopní.  M.  obsahují 
bažinné  a  vodní  byliny,  roztroušené  po  Ev- 
ropě, Vých.  Indii,  Nov.  Hollandu  a  Sev.  Ame- 
rice. Z  nich  rostou  po  Čechách  rody  Metijr- 
anthes  a  Limnanthemum  (v.  t.).  Děd, 

Kftiiyaiitlies  Tourn.,  vachta,  rod  rostlin 
2déloŽných  z  čel.  hořcovitých  {Gentianeaé) 
a  podčel.  vachtovitých  {Menxanthtaet  v.  t.), 
obsahující  jediný  druh  M.  trifoiiata  L.,  v.  tří- 
listá,  trojlistník,  jetel  hořký  n.  vodní, 
trojan  vodní.  Bylina  vytrvalá,  s  plazi vým, 
kloubnatým,  s  prst  tlustým,  dlouhým  odden- 
kem,  z  něhož  vystupují  krátké  větévky,  ukon- 
čené lupeny  a  stvolem.  Lupeny  jsou  2řadě 
střídavé,  dlouze  řapíkaté,  trojené,  lístkův 
opak  vejčitých,  vykrajovaných.  Stvol  ukon- 
čen hustým  hroznem  květů  Sčetných,  s  ko- 
runou poněkud  dužnatou,  bělavě  narůžově- 
lou,  nálevkovitou  a  na  uštech  dlouhými,  šfiv- 
natými  vlákny  vousatou.  Prašníky  jsou  fia- 
lové a  terč  žlaznatý,  brvitý.  Téměř  kulovatá 
tobolka  puká  se  často  nepravidelně  2  chlop- 
němi obsahujíc  málo  vejčitých  semen  s  dřev- 
natým,  lesklým  osemením.  M.  roste  po  různu 
po  Čechách  v  bařinách  a  na  rašelinných  lu- 
kách a  vyniká  silnou  hořkou  chutí  pocháze- 
jící od  menyanthinu.  Proto  užívá  se  nati 
n.  listů  jeho  {folia  Tri/olii  flhrini  n.  aquatici 
n.  Menyanthis)  nebo  též  extraktu,  elixíru, 
tinktury  a  hořkého  líhu  z  něho  upraveného 
officinálně  jako  léku  žaludečního.        Déd. 

Mensale,  rameno  Nilu,  v.  Egypt,  408  b. 

Hftubir  (MeHdÓHpi)  MichajilAleksan- 
drovič,  professor  srovnávací  anatomie  mo- 
skevské university,  napsal  hlavně  obšírné 
dílo  o  ruském  ptactvu  Pticy  /Í05*(;i  (1893— 96). 

Menxel:  1)M  KarlAdolt,  historik  něm. 
(*1784  vGrůnberku  ve  Slezsku  —  f  1855  t). 
Studoval  sprvu  theologii,  později  dějepis,  filo- 
logii a  filosofii  a  stal  se  professorem  (1809) 
ve  Vratislavi  na  Elisabethaneu ;  byl  tu  pro- 
rektorem (1814)  a  r.  1824  jmenován  konsi- 
storním  a  školním  radou.  Byl  také  knihov- 
níkem městské  knihovny  Rhedigcrské.  Se- 
psal: Geschichte  Schlesiens  (Vratislav,  1808  až 
1811,  3  sv.);  hlavní  své  dílo  Neuere  Geschichte 
der  Deutschen  von  der  Reformation  bis  xur 
Bundesacte  (t.,  1826—48,  12  sv.;  2.  vyd.  1864, 
6  sv.);  Zwaii\ig  Jahre  preussischer  Geschichte 
fy  86—1806  (1849);  Religion  u.  Staatsidee  in 
der  vorchristlichen  Zeit  (1872,  z  pozůstalosti 
vyd.  H.  Wuttke)  a  j.  Pro  pokračování  Becke- 
rov^ch  Všeobecných  dčjin  vypsal  dobu  Bed- 
řicha II. 

2)  M.  Wolfgang,  spisov.  nčm.  (♦  1798 
ve  Waldenburku  ve  Slezsku  —  f  1873  v  Štut- 
gartě).  Z  gymnasia  vratislavského  přešel  na 
universitu  jenskou  (1818)  studovat  dějiny  a 
filosofii  a  po  attcntátě  Sandové  do  Bonnu, 
odkud  se  uchýlil  do  Švýcar  pro  spory  s  úřady 
(1820).  Učil  tu  v  Aarau,  vydával  s  Troxlerem, 
Listem,  L.  A.  FoUencm  a  Mónnichem  v  Cu- 
richu  >Europáische  Blatter*  (1824—25)  a  ode- 
šel do  Heidelberku  (1824)  a  do  Štutgartu 
(1825),  kdež  mu  nabídl  Cotta  redakci  »Lite- 

8 


114  Menzel. 


raturblattu«.    V  1.  1831    a   1848    zvolen   do 
sněmu  virtemberského.  Když  zašel  list  Cottův 


1851];    Kristus  vyhání  prodavače   f  chrámu 
1853]  2l  Adam  a  Eva) ;  Stolová  společnost  Beď 


Í1852),  vydával  jej  M.  u  jiného  nakladatele  ,  řicha  IL  v  Sanssouci  (1850);  Večerní  koncert 
1852—69)  a  na  konec  života  živil  se  jen  ^  Bedřicha  II.  (1852,  oba  v  berl.  nár.  gal.); 
spisovateístvím.  M-ovy  spisy  theolog.,  v[iy-\BediHch  IL  u  tanečnice  Barberiniové  (1852);' 
tnologické  a  přírodopisné  pozbyly  významu.  !  Bedřich  II.  na  cestách  (1854,  galerie  Ravené 
Básnické  práce  jeho  jsou:  Streckverse  [\^2Z)\  v  Berl.);  Bedřich  II.  při  holdováni  sle^ský-ch 
Rúbeiahl  (lS29)]  Narcissus  (ISSO)  a  z  pozdější  stavu  ve  Vratislavi  r,  i'j4i  (1855,  museum  ve 
doby  román  Furore  (1851,  2  sv.).  Známější .  Vratislavi);  Nočni  bitevní  scéna  u  Hochkirchu 
je  však  M.  svou  Die  áeutsche  Litteratur  (Štuť  \  iyS8  (1856,  v  král.  zámku  berl.);  Setkání  se 
gart,  1827,  2  sv.;  2.  vyd.  1836,  4  sv.^  tím,  že  Bedřicha  II.  s  Josefem  11.  (1857,  maj.  velko- 
tu  vystoupil  proti  Goethovi  a  později  proti  vévody  Výmarského);  Blúcher  a  Wellington 
Mladému  Německu,  jež  od  r.  1835  systema- 1  v  předvečer  bitvy  u  Waterloo  (1858,  v  paláci 
ticky  napadal  a  denuncoval  jako  nemravné,  kor.  prince  v  Berlíně).  Jsou  to  obrazy  ve- 
Vlivem  jeho  zakročila  proti  mladým  spiso-  směs  poeticky  koncipované  a  dramaticky 
vatelům  metternichovská  policie.  Nejznámější  effektni,  silného  koloritu.  Do  téže  doby  spa- 
jest  odezva  Bdrneova:  M.  der  Franzosen-  dají  také  Slavnost  bílé  rů{e  (1854)  a  kartony 
fresser.  M.  psal  též  díla  historická,  z  nichž  ke  dvěma  postavám  velmistrů  pro  zámek 
zvláště  byla  oblíbena  a  hojně  čtena  Geschichte  marien burský  (1855)  a  j.  Druhou  skupinu 
der  Deutschen  (1824 — 25  a  řada  vyd.).  Me-  prací  tohoto  velmi  činného  umělce  tvoří  ob- 
moiry  jeho  vydal  syn  Konrád  (1877).  Seznam  rázy  z  doby  císaře  Viléma  I.,  jako  zejména: 
spist  jeho  jest  u  Goedeke  (Grundriss,  III.).  Korunovační  slavnost  krále  Viléma  v  ^áme- 
8)  M.  Adolf,  malíř. něm.  (*  1815  ve  Vrati-  ckém  kostele  v  Královci  (1861—65,  v  král. 
slavi).  Se  svým  otcem,  majitelem  lithograt.  zámku  berl.),  jeho  hlavni  dílo;  pak  Odje7[d 
ústavu,  dostal  se  r.  1830  do  Berlína,  kde  stu-  krále  Viléma  k  armádě  (1871,  berl.  nár.  gal.); 
doval  akademii,  ač  ne  dlouho,  jsa  nucen  ži- 1  Císař  Vilém  při  cerclů  (1879).  Z  návštěvy  pa- 
viti  se  lithograňí.  Roku  1833  vydal  cyklus  řižské  výstavy  r.  1867,  která  měla  dokonce 
6  lithogr.  perokreseb  Kůnstlers  Erdenwailen,  i  vliv  na  M-ův  sloh,  pocházejí  obrazy:  Ne- 
vynikající zvláštním,  realistickým  podáním,  déle  v  zahradách  tuilerijských\  Všední  den  na 
jímž  vzbudil  nemalou  pozornost  v  kruzích  ulicích  pařížských ;  V  restauraci  pařížské  vjř- 
uměleckých.  Tím  povzbuzen  vydal  r.  \^Z()  stavy  \  Jardin  du  Luxembourg  v  Paříži  a  j. 
nový  cyklus  12  listů  Denkwúrdigkeiten  aus  '  Nový  směr  M-ovy  tvorby,  charakterisovaný 
d.  brandeb.-preussischen  Geschichte.  R.  1835  pikantním  osvětlením  a  skizzováním  formy, 
počal  malovati  obrazy  olejové  s  úspěchem  vyznačují  vedle  těchto  prací  právě  uvede- 
ještě  lepším  vzdělávaje  se  při  tom  docela  ných  ještě:  Moderní  kyklopové  (obraz  iéiez- 
sám  ve  svém  umění.  Z  prvních  těch  dob  vy-  ných  hutí,  z  r.  1875,  berl.  nár.  gal.);  Slui[by 
nikají  jeho  obrazy  genrové:  Šachisté  (1835);  bo{í  v  bukové  aleji  v  Kotlině;  Processí  v  Hof- 
Právní  porada\  Toiletta\  Světský kné^  a  Mnich,  gasteinu  (1881);  Pia^^a  ďErbe  ve  Veroně  (ISSA) 
V  1.  1839—1842  nakreslil  400  illustrací  pro  a  j.  Vedle  toho  kreslil  illustrace  ke  Kleistovu 
Kuglerovu  »Geschichte  Friedrichs  d.  Gr.«,  »Der  zerbrochene  Krug«,  pak  řadu  rozmaní- 
vesměs  obrazy  originální,  plné  dramatického  tých  gouachí  a  aquarellů,  krajin,  maleb  ar- 
života  a  pravdivosti  postav  i  historické  věr-  chitektonických,  intérieurů,  studií,  adress, 
nosti  a  správnosti  ve  všech  podrobnostech,  předlohy  k  ozdobě  porculánového  souboru 
Práce  tyto  měly  i  značný  vliv  na  dřevoryjce  ,  pro  kor.  prince  Bedřicha  Viléma  a  j.  nehledíc 
Unzelmanna,  oba  Voněly  a  Herm.  Múllera,  '  k  nesčetným  drobném  črtám  a  studiím.  M. 
kteří  je  reprodukovali,  rovněž  jako  200  illu-  náleží  k  nejpilnějším  a  nej produktivnějším 
Straci  pro  skvostné  vydání  děl  Bedřicha  Vel.,  i  malířům  německým  tohoto  věku,  který  pra- 
jež  vypravil  Bedřich  Vilém  IV.  (1843—49;  coval  ve  všech  oborech  svého  umění,  kromě 
nové  vyd.  v  Berl.,  1886,  2  sv.,  kdežto  illu-  v  malbě  nástěnné,  a  v  píli  jeho  nevadí  mu  ani 
strace  M-ovy  vyšly  zvlášť  ve  4  sv.,  1882).  vysoký  jeho  vek;  ještě  nedávno  byl  vyzván. 
Doba  Bedřicha  lí.  tvoří  oblíbenou  látku  '  aoy  maloval  velký  historický  obraz  pro  cí- 
i  dalších  prací  M-ových,  jako  jsou:  illustrace  saře  Viléma  II.  Pro  svůj  veliký  význam  ná- 
k  dílům  »Soldaten  Friedrichs  d.  Gr.*  (Lips.,  j  rodní  i  pro  umělecké  svoje  úspěchy  byl  za- 
1846—49)  a  »Aus  Kónig  Friedrichs  Zeit«.  Plo- '  hrnut  všelikými  poctami;  je  skut.  tajným  řa- 
dem 15letých  studií  bylo  velkolepé  obrázkové  dou  s  titulem  Excellence,  kancléřem  řádu 
dílo  Die  Armee  Friedrichs  d.  Gr.  in  ihrer  Uni-  pour  le  mérite,  čestným  občanem  berlínským 
formierung  (1857),  skládající  se  ze  600  kolo-  ,  a  j.  R.  1885  byla  uspořádána  výstava  jeho 
rovaných  lithografií  ve  3  svazcích,  jichž  bylo  ]  prací  v  Paříži  s  velkým  úspěchem.  —  Srv. 
provedeno  jen  30  výtisků  po  530  tolarech.  Wessely,  A.  M.,  sein  Leben  u.  seine  Werke 
Pracemi  těmito,  jakož  i  pozdějšími  olejo- I  (Lips.,  1873);  F.  Dumas,  A.  M.  íPař.,  1885); 
malbami  těchto  a  podobných  sujetů  přispěl  Jordán  a  Dohine,  Das  Werk  A.  M-s  (Mnich., 
M.  nemálo  ku  povzbuzení  německého  sebe- ,  1890,  3  sv.;  1895  dopl.);  Jordán,  Werk  A.  M-s 
vědomí  národního,  jakož  vůbec  jest  pokládán  \  řt.,  1895);  Sondermann,  A.  M.  (Magdeb.,  1895); 
za  umělce  nejvíce  národního  v  Německu.  Ve- ;  Knackfuss,  A.  M.  (Bielef.,  1895). 
dle  obrazů  menšího  významu  (jako  Vje^d  vé-  j  4)  M.  Karl,  historik  něm.  (*  1835  —  f  1897). 
vodky  ně  Žofie  a  jejího  syna  Jindřicha  daMar- ,  Byl  Žákem  Sybelovým  a  stal  se  doktorem  filo- 
burku  1247,  P*^^  zvláště:  Kristus  me^i  učenci  I  sofie  za  spis  Kurfúrst  Friedrich  der  Siegreidie 


Menzelinsk  —  Meran.  115 

von  der  Pfal\  (Mnichov,  1861).  Pak  pracoval  [  spojených  prstech  s  dlouhými  drápy ;  dlouhý 
v  archivech  německých,  elsaských  a  švýcar-  i  ocas  jest  chvostnatý,  dvojřadé  rozčesaný, 
ských  pro  historickou  kommissi  mnichov-  Smraďoši  žijí  na  stepech  poblíž  lesů  a  pra- 
skou,  jež  vydávala  akta  říš.  sněmu.  Od  r.  1866  '  lesů;  ve  dne  se  ukrývají  v  dutých  stromech 
byl  tajemníkem  stát.  archivu  výmarského  a !  a  pod.  doupatech,  v  noci  slídí  po  kořisti,  po 
oá  r.  1873  univ.  profess.  v  Bonnu.  Sepsal:  i  drobných  ssavcích,  ptácích,  obojživelnících, 
Dietherv.Isenburg{lS6S);Geschichtev,Nas5au  hmyzech  i  červech;  i  plody  a  kořínky  se 
(1879  89,  3sv.);  Die  Trierer  Ada-Handschrift  živi.  Proti  šelmám  i  člověku  brání  se  smr- 
(1889);  Wolfgang  v.  Zweibrúcken,  Pfaly^raf  dutým  výměškem  svých  Žláz;  člověk  je  pro- 
hei  Rhein  (1893).  ,  následuje  pro  kožky  pěkné,  ač  stále  zaváně- 

Ml^níř^Hnflr,  ůjezdní  město  v  gub.  ufské  jící.  V  Africe  a  v  Malé  Asii  žije  spíše  kunám 
na  Rusi,  nedaleko  ústí  ř.  Menzely  do  ř.  Iku,  podobná  zorilla  (M.  \oriUa  v.  d.  Hoev.); 
má  7542  ob.  (1897),  6  kostelů,  žen.  klášter,  má  tělo  i  s  ocasem  zdélí  60  cm^  srsť  černou 
dívčí  progymnasium,  nižší  selsko-hospodář-  ,  a  bílé  skvrny  i  pruhy  mezi  očima  a  na  rtech, 
skou  školu  a  nemocnici.  V  lednu  důležitý  |  v  týle  příčný  pruh  bílý,  za  ním  4  pruhy  po- 
trh  hlavně  na  kůže,  bavlněné  zboží,  hedvábí,  i  délné  a  také  na  ohonu  bílé  pruhy.  V  Sev. 
čaj,  cukr,  drogy,  zejména  indych  a  koně. '  Americe  jest  domovem  činga  (M.  varians 
Mnoho  obyvatel  zaměstnává  se  rolnictvím.     'Gray);   má  srsf  černou,  ale  nahoře  již   od 

Menzlesia  Smith.,  rod  rostlin  vřeso-  čenichu  bílý  pruh,  nejprve  na  čele  a  pak  zas 
květých(iLricflCMe),  obsahující  drobné,  vždy  od  plecí  ve  dvé  rozdělený,  a  talqé  jinde 
zelené  k říčky,  domácí  v  severních  krajinách '  po  těle  drobné  bílé  skvrny.  Tělo  dorůstá 
Asie,  Ameriky  i  v  Irsku,  s  květy  na  konci  délky  úhrnem  80  cm.  V  již.  Americe  Žije 
stonku  nahloučenými  n.  hrozněnými,  kalicha  surilho  TM.  suffocans  Lichtst),  smraďoch 
4zubého  a  koruny  břichatovejcité,  4zubé, ;  až  70  cm  dlouhý,  se  srstí  čím  dále  nazad, 
uzavírající  8  tyčinek  a  1  pestík,  z  něhož  vy-   tím  delší,  barvy   černohnědé   až  černé,    na 


růstá  mnohosemenná  4pouzdrá  tobolka.  Ač- 
koliv jsou  proti  mrazu  citlivé,  pěstují  se  Ča- 


ocase  šedé  nebo  bílé,  se  dvěma  podélnými 
pruhy  bílými  od  Čela  až  na  zadní  čásC  hřbetu. 


sto  pro  ozdobu,  zvláště  druhy  M.  coerulea  Ocas  jest  na  konci  bílý  nebo  šedý.  Bílé 
Schwartz,  s  listy  čárko  vitými,  M.  ferruginea  ,  pruhy  všech  těchto  smraďochů  jsou  z  dálky 
Sm.,  s  listy  opak  vejčitookrouhlými  a  s  květy  viditelným,  výstražným  znamením  jiným  zvi- 
rezavými,  a  M.  polifolia  Juss.,  s  květy  ňalo-   řatům.  Br, 

vými  a  s  listy  vejčitými.    Vlhká,  avšak  pro-       Meppel,   město   v   nizozemské    provincii 
sákavávřesovka  podporuje  jejich  vzrůst.  Děd.  \  Drenthe,  na  trati  Zutphen-Leeuwarden  a  M.- 
Menzln^er  v.  Metzinger.  i  Groningen,  má  8866  ob.  (1890),  vyšší  měst 

Menziiii  Benedetto,  básník  ital.  (*  1640  ákolu.  továrny  na  plátno,  plachtovinu  kar- 
ve  Florencii  -  f  1704  v  Římě),  syn  z  lidu, .  to""  a  tabák,  barvírny,  loděnice  a  čilý  ob- 
z  rodiny  neobyčejně  chudé,  žil  dlouho  nuzně  |  chod,  zejména  s  máslem.  ^.  ^  ^  ,  , 
přes  mŽohé  protekce  a  prott^ktory.  Vysvě- !  Meppeltik*  Dlep,  důležitý  vodní  tok  v  ni- 
čen byv  na  kněze  odešel  do  Říma,  kde  slou- '  zozemskych  provinciích  Drenthe  a  Oycrvs- 
žil  královně  Kristině  Švédské  a  kardinálům  selu,  vzniká  stokem  řok  Havel thské  Aa, 
Ragioschimu  a  Albanimu;  na  konec  stal  se  Reestu,  Woldské  Aa  a  Echtingcru,  nyní 
kanovníkem  a  professorem  rhétoriky  na  Ar- ,  Hoougeveenského  Vaartu  a  ústi  u  Zwarts- 
chiginnasio  Romano.  Náležel  akademii  Ar-  i  [uisu  do  Zwarte-Wateru  V  r.  1894  plulo  po 
kadii.  Psal  mnoho;  tak  zvláště  sonety,  ódy,  r^cc  8741  lodi  s  l,13o.000  m  . 
poesie  anakreontické,  didaktické  (artcm  poeti-  Meppen,  kraj.  město  v  prus.  vlád.  ob- 
cam  v  tercinách)  a  j.,  vynikl  však  hlavně  ^o^e  osnabruckém,  patři  k  mediatisovanému 
jako  nejlepší  satirik  XVII.  stol.;  satiry  jeho,  vévodstvi  Arenberg-M..  na  trati  prus. 
silné  cítěné  a  bičující  vyšší  společnost,  vy-  statni  drahý  Munster-Emden  a  M.-Haselun- 
ŠK  teprve  po  jeho  smrti  (Amsterd.,  1728).    "^r,  s  3972  ob.   (1895),  ma  2  katol.  chrámy 


Díla  M-ova  byla  vydána  ve  Florencii  r.  1731 
o   4  sv. ;   satiry  častěji  o  sobě  (Milán,  1808 


a  1  evangel.,  synagogu,  soud  I.  inst.,  gym- 
nasium, biskupský  konvikt  pro  hochy,  zimní 


a  j.).  -'Srv.  G.  Magrini,  B.  M.  (Neapol,  1885) ,  hospodářskou  školu,  sirotčinec,  zámek,  poštu 
-'  -  -  &   -  '  \       f  /    ^  telegr.,  železárny,  parm  mlýny,  továrnu  na 

tabák. 

ler,  město  ve  franc.  départ.  Loir-et-Cher, 


a  J.  Carini,  Arcadia,  I. 

Kephltis  Cuv.,  smraďoch,  jest  rod  še 
lem    kunovitých   {Mustelidae;   viz  Kuno 


vité  šelmy);   má  ve  všech  jazycích  jméno    arrond.  Blois,  nedaleko  pr.  bř    Loiry   90  m 


n.  m.,  stanice  dráhy  z  Paříže  do  Bordeaux. 
Má  3562  ob.  (1891),  kostel  z  XV.  stol.,  ka- 
menné lomy  a  obchod  s  plodinami.    Vyrá- 


po   nesnesitelném  zápachu,  jaký  daleko  šíří 

výměšek  žláz  řitních,  jejž  mohou  smraďoši 

do  dálky  2— 3m  proti  nepříteli  vystříknouti. ,,.,  -   .     ^  j    i_      ^  <i 

Tělo  jest  podlouhlé,  hlava  dosti  malá,  čenich  ,  běií  se  tu  vzácné  druhy  sýrů. 

zašpičatělý,  v  předu  lysý  a  naběhlý,  boltce'     y»>      m'* -^^      ^''^' 

krátké  a  zaokrouhlené.  Chrup  má  třenovních  •     JJ^ra  v.  M  a  i  r  a. 

t.ji   3-3,  I      u  X    x.         y  I '    .  1X1      •    . '     Meran,  proslulé  lázeňské  místo,  okresní 
zubů   ^^  ;    ;    hořejší  poslední  stolička  jest   jj,ésto  v  Tirolsku,  na  konci  údolí  Passeier- 

veliká,  skoro  čtyřhraná,  uvnitř  obloukovitě  ského,  po  pr.  břehu  řeky  Passery,  která  ne- 
zaokrouhlena,  dolejší  má  jen  podobu  kula- '  daleko  ústi  do  Adiže,  a  na  úpatí  révonos- 
téhohrbolku.  Krátké  nohy  mají  po  5  poněkud  ■  něho  Kůchelbergu,  320  m  n.  m.,  na  dráze 


116 


Merana  —  Mercadante. 


Bolzansko-Meranské  (32  km)  zde  končící.  Čítá 
7176  ob.  (1890),  avšak  jako  okres  lázeňský 
se  sousedními  obcemi  Obcrmais  (2443  ob.) 
a    Untermais  (3582)  celkem   13.201  oby  v. 
Je  sídlem  okr.  hejtmanství,  okr.  soudu,  vyšš. 
benedikt.  gymnasia  s  konviktem,   má  dívčí 
ústav  angl,  paner,  kapuc,  klášter  a  provo- 
zuje čilý  obchod  s  vínem  a  s  ovocem.  Skládá 
se  ze  avou  částí,  města  starého  s  úzkými 
pittoreskními    uličkami    o    podloubích,    kde 
soustřeďuje  se  průmyslový  ruch,  a  města  no- 
vého, pravidelně  stavěného,  rozloženého  ce- 
stou k  nádraží.    Z  budov  jsou  pamětihodný 
předem   starý,   nedávno    vhodné    obnovený 
hrad  z  XV.  stol.  s  uměleckým  a  průmyslo- 
vým museem  (v  dom.  kapli   freska  Zasnou- 
bení Markéty  Maultasch  s  Ludvíkem  Brani- 
borským), dva   staré    gotické   kostely,    zvi. 
farní  chrám  s  vysokou  věží  ze  XIV.  stol.  a 
olt.  obrazem  od  Knollera,  nový  evangel.  a 
ruský  kostel,  jakož  i  synagoga.  Okrasou  mě- 
sta je  nový  Kurhaus,  četné  velkolepé  ho- 
tely a  soukromé  villy,  pak  nádherné  prome- 
nády po  obou  březích  Passery  (^Gilfanlage, 
Gisel  a  -  Promenádě,    Maria  -  Valerie  -  Garten, 
Tappeincrweg  s  pomníkem  zakladatele  dra 
Tappeinera).   Jako  klimatické  léčebné  místo 
požívá  M.  pověsti  světové.  LeŽíť  v  rozkošné 
poloze  na  jižním  svahu  Alp,  chráněn  jsa  proti 
větrům  severním,  a  vyniká  souměrným,  mír- 
ným podnebím  (roční  průměr  + 12® C,  v  lednu 
-f-  0-b®C,  v  dubnu  a  v  říjnu  -f  12-7<*C),  byC 
i  v  zimě  teploměr  druhdy  klesl  až  na  —  9®C. 
Rána  bývají  sice  chladná,  ale  za  to  od  slunce 
východu  až  do  západu  panuje  mírné  teplo. 
Vzduch  je  tu  suchý  a  dní  deštivých  a  sněž- 
ných poskrovnu.    Z  jara  léčí  se  zde  syro- 
vátkou, na  podzim  hrozny.    Mimo  to  má  M. 
ústav  pro  léčení  studenou  vodou,  ústav  in- 
halační  a  pneumatický  a  plovárnu.    Saisona 
trvá  od  podzimu  do  jara  a  navštěvuje  ročně 
M.  kolem  20.000  hosti,  z  nichž  10.000  zde 
léčí  nemoci  plicní,  nervové  a  chudokrevnost, 
nebo  žije  na  zotavenou.  V  nejbližším  příjem- 
ném okolí  pobývá  také  mnoho  letních  hostí. 
Od  r.  1887  má  město  nový  vodovod  a  od 
r.  1892  provádějí  se  tu  lidová  divad.  před- 
stavení pod  širým  nebem.  V  okolí  jsou  četné 
staré  zámky,  jako  Rottenstein  (maj.  arci  v. 
Karla    Ludvíka),   Trauttmansdorf,    La- 
bers,Zenoburg,Schonna  (587  m, s  mau- 
soleem arciv.  Jana  z  r.  1860),  Tirol  (669  m), 
po  němž  nazvána  jest  celá  země  a  na  jehož 
místě  stávalajiŽ  v  dobách  řím.  pevnostTerio- 
1  i s ;  ten  je  majetkem  státním.  Mimo  to  F  o  r  s  t, 
Lebenberg,  Katzenstein ,  Fragsburg 
a  j.    —   Dějiny.   Nedaleko  nynějšího  M-u 
stávala  již  za  dob  římských,  v  I.  stol.  po  Kr., 
tvrz  Castrum-Majense,  která  byla   prý 
horskou  strží  zasypána.  V  novějších  dobách 
bylo  také  v  okolí   M-nu   vykopáno   mnoho 
římských  a  praehistorických  památek,  nářadí 
a  skvostů.  R.  857  vyskytuje  se  M.  v  listinách 
jakožto  Mcirania,  pak  tcprv  r.  1234  jako 
tržiště  ForumMeranum,  patřící  hrabatům 
Tirolským,  sídlícím  na  blízkém  hradě  Tirolu. 
Za  gorických  knížat  stal  se  M.  r.  1317  mě- 


stem a  byl  až  do  -poč.  XV.  stol.  hl.  městem 
tirolským.  Meinhard  I.  Gorický,  manžel  dcery 
posledního  hraběte  Tirolského,  spojil  území 
meranské  se  svým  a  zval  se  pak  hrabětem 
Gorick^m  a  Tirolským.  Markéta  Maultasch, 
která  sídlila  na  hradě  Tirolu  a  na  Zcnoburku, 
pokud  r.  1363  nepostoupila  své  území  Ra- 
kousům, slavila  r.  1342  v  M-u  svůj  sňatek  se 
synem  cis.  Ludvíka  Bavora.  Pokud  vedla 
údolím  Passerským  hlavní  obchodní  silnice 
z  Německa  do  Itálie,  M.  značně  kvetl;  po- 
zději však  úlohu  jeho  přejal  Bolzano  a  Inš- 
pruk.  Dnes  význam  M-u  spočívá  jen  v  jeho 
důležitosti  jakožto  klimatického  místa  léčeb- 
ného. —  Literatura  hojná:  Knoblauch, 
Fiihrcr  durch  M.  und  Umgebung  (M.,  vydání 
četná);  Pircher,  M.  als  klimatischer  Kurort 
(Vid.,  1884);  v.  Reinsberg-Důringsfeld,Kultur- 
historische  Studien  aus  M.  (Lips.,  1871);  £d- 
linger,  Aus  deutschem  Sůden,  Schilderungen 
aus  M.  (M.,  1891);  Plant,  Neuer  Fůhn  r  durch 
M.  u.  desscn  Umgebung  řt.,  1892,  5.  vyd.); 
Schonherr,  Gcschichte  u.  Beschreibung  der 
alten  landesfurstlichen  Burg  in  M.  (t.,  2.  vyd. 
1892).  —  Meranské  hejtmanství  vTirol- 
sku,  obsahující  soudní  okr.  Glurus,  Lana,  St. 
Leonhard  im  Passeyer,  M.  a  Schlanders,  měří 
3397-79  fcm«  a  čítá  60.774  ob.  něm.  (1890.  jen 
1116  Italův)  v  67  obcích.  —  Meranští  nra- 
bata  viz  Jan  77). 
Merana,  město  v  Sasku,  v.  Meerana. 
Mcrai  v.  Maraš. 

Mérat  [mérá|:  1)  M.  Frangois  Victor, 
franc.  botanik  (*  1780  v  Paříži  —  f  1861  t.), 
byl  lékařem  v  Paříži,  zabýval  se  květenou 
francouzskou,  hlavně  z  okolí  Paříže,  a  vydal: 
Nouvelle  Floře  des  envirous  de  Parts  (Paříž, 
1812;  6.  vyd.  Brussel,  1841);  Elémšnts  de  bota' 
nique  (t.,  1829);  Synopsis  děla  nouvelle  Floře 
des  environs  de  Paris  (t.,  1837);  Revue  de  la 
Floře  Parisienne  (t.,  1843). 

2)  M.Albert,  básník  francouzský  ('f' 1840 
v  Troyech),  byl  úředníkem  praefektury  sein- 
ské,  pak  úředníkem  sekretariátu  při  senátě. 
Uveřejnil  r.  1867  s  Léoncm  Valadem  svazek 
sonetu  a  později:  Les  Chimeres  (Le  livre  de 
TAmie,  Tableaux  de  voyage,  Fleurs  de  Bo- 
héme); L Idole  (1869);  Les  villes  de  marbre 
(Benátky,  Neapol,  Řím,  Florencie,  3873);  Am 
fil  de  Veau  (1879)  a  Poemes  de  Paris  (1880). 
S  Valadem  přel.  také  Heineovo  >Intermezzo« 
(1868).  M.  podléhá  vlivu  Parnassu  a  napsal 
v  malém  rámci  dokonalé  verše. 

Merboltioe  (Mertendorf),  far.  ves  v  Ce- 
chách na  malém  potoku,  hejtm.  Děčín,  okr. 
Benešov  n.  PÍ.,  pš  Žandov;  195  d.,  958  ob. 
n.  (1890),  kostel  sv.  Kateřiny  (z  r.  1709),  2tř. 
šk.,  hospodář,  záložna,  4  mlýny  (jeden  s  pi- 
lou). Na  blízku  ledová  sluj  »Eislocher€.  Ves 
příslušela  ke  hradu  Ostrému  a  fara  se  tu 
připomíná  před  r.  1359,  po  r.  1623  zanikla. 
R.  1783  zřízena  zde  opčt  lokalie,  r.  1855  po- 
výšená na  faru. 

Mercadante  [merka-J  Saverio,  italský 
skladatel  hudební  (*  1797  -  f  1870  v  Nea- 
poli) Vzdělal  se  na  král.  hud.  škole  San  Se- 
bastiano  v  Neapoli  pod  vedením  Zingarelliho, 


M^rcantini  —  Mercator.  117 

který  však  z  ústavu  jej  vyloučil  proto,  že  se  vellu  globus  lemský  a  r.  1551  pro  arcibiskupa 
M.  obíral  příliš  Mozartovými  kvartetty.  Na  Jiřího  ab  Austria  gr/o^MS«e6ťs^;  tištěné  pruhy 
veřejnost  vystoupil  poprvé  r.  1828  kantátou  obou  globů  nacházejí  se  v'  Brusselu,  kdež 
Vunione  delle  belle  arti,  hned  se  skvělým  '  je  r.  1875  vydal  belgický  mistr  Malou  {Sphére 
úspěchem.  V  1.  1827—30  byl  v  rázných  mé-  ,  terrestre  et  sphere  céleste  de  Gérard  M.).  Na 
stech  španělských  a  zvi.  v  Madridě  jakožto  doporučení  Granvellovo  sestavil  pro  císaře 
kapelník  při  italských  operách,  pak  zdržoval  Karla  V.  rozličné  přístroje,  později  2  globy, 
se  v  Neapoli,  zabývaje  se  skladatelstvím,  byl  jeden  nebeský  z  křišťálového  skla,  do  něhož 
kapelníkem  v  dómu  novarském  a  luccanském  hvězdy  byly  démantem  vyryty  a  vyzlaceny, 
a  posléze  r.  1840  stal  se  ředitelem  královské  druhý  zemský  dřevěný,  a  připojil  k  nim  vý- 
konservatoře  v  Neapoli.  R.  1861  oslepl.  Z  pře-  klad  Declaratio  insignium  utilitatum^  quae  šunt 
četných  jeho  oper,  celkem  59,  jenom  některé  ,  in  globo  terrestň,  coelesti  et  annulo  astrono- 
mají  cenu  uměleckou,  jako :  f/iAX  e  CďM^/o,  též  mico  (objeven  v  Miláně  a  vydán  r.  1868,  ale 
mimo  Itálii  známa,  Vapoteosi  ďErcole,  Ana-  I  vadněV  Zatím  byl  r.  1544  pro  podezření  z  ka- 
creonte,  Didone,  II  Bravo,  II  giuramento  (1837) ,  cířstvi  uvězněn  a  jenom  zakročením  univer- 
a  Le  due  iUustre  rivali.  Opery  ty  vynikají  šity  a  svých  příznivců  zachráněn,  načež  r.  1652 
dramatickým  výrazem  a  smyslnou  situační !  přestěhoval  se  do  Duisburka  v  Jůlišsku, 
malbou,  ale  nedostává  se  jim  půvabu  mel- 1  kdež  po  nějaký  čas  vyučoval  na  tamním  gym- 
odického;  pro  kolísavý  sloh  tehdejší  doby,  ja- ,  nasii,  později  však  zabýval  se  toliko  svými 
kož  i  pro  práci  příliš  zběžnou  M.  nemohl  pracemi  vědeckými,  požívaje  při  tom  názvu 
dobře  velikého  svého  talentu  uplatniti.  '  kosmografa  vévody  jiilišskéno.  R.  1554  vyšla 

Meroantini  [-kan-]  Luigi,  básník  ital.  M-ova  mapa  Evropy  v  15  sekcích  a  v  měř. 
(*  1821  —  tl872  vPalermě).  Byl  od  r.  1865  1:4,280.000  (zachována  v  bibl.  vratislavské), 
professor.  literatury  v  Palermě.  Je  znám  via-  i  která  proti  dřívějším  výkonům  značí  opět 
steneckými  básněmi  o  národních  událostech  ,  veliký  pokrok  a  zjednala  svému  původci  po- 
V  1.  1859—70.  Z  nejpopulárněiších  písní  jeho  vest  nejznamenitějšího  kartografa  oné  doby, 
byl  Vinno  di  Garíbaldi  (1852),  k  němuž  slo-  í  a  r.  1564  vydána  mapa  Britských  ostrovu 
žil  hudbu  Olivieri,  a  pak  ony  básně,  kde  (v  bibl.  vratislavské),  pořízená  dle  kresby  ne- 
k  motivu  vlasteneckému  druží  se  motiv  věrné  známého  Angličana  v  měř.  1 :  500.000  a  v  osmi 
lásky  a  rodinného  štěstí,  jako  v  La  spigo-  sekcích;  zajimavo  jest,  že  západem  jest  obrá- 
latrice  di  Sapri  2i  v  La  can\one  del  pescatore  cena  nahoru.  Po  té  provedl  M.  trigonometri- 
chio^^oto.  Přes  nedbalosti  stilistické  a  metri-  cké  měření  vévodství  Lotrinského  a  také 
cké  působily  jeho  básně  výraznými  a  nádše-  nakreslil  jeho  mapu.  Nejdůležitější  prací  jeho 
Tiými  myšlénkami.  Písně  M-ovy  vyd.  s  úvo-  Jest  Nova  et  aucta  orbis  terrae  descriptio  ad 
dem  Mestica  (Milán,  1885).  usům  navigantium  emendate  accomodata  (Duis- 

Mercator  Gerhard,  vlastně  Kremer  burg,  1569;  vydána  dle  exempl.  Nár.  bibl. 
Gerhard,  proslulý  zeměpisec  a  kartograř  vPaříži  odjomarda  v  »Monuments  de  géogr.* 
(*  1512  v  Rupelmonde  ve  Flandrech  —  f  1594  a  v  Lelewelově  »Géogr.  du  moyen  áge«), 
v  Daisburce  v  Porýní),  vzdělal  se  na  latin-  mapa  to  světa  126  cm  vys.  a  200  cm  šir.,  jež 
ské  škole  v  Hertogenboschi  a  na  universitě  pořízena  jsouc  na  prospěch  plavců  kreslena 
v  Levně,  kdež  původně  oddal  se  studiím  hu-  jest  na  zvláštním  průmětu,  po  svém  původci 
manistickým  a  filosofii,  ale  zanechav  toho  zvaném  Mercator  o  vým;  tento  sice  vrstev- 
věnoval  se  nejvíce  jako  autodidakt  mathe-  níkům  jeho  nebyl  dosti  srozumitelný,  ale  po- 
matice  a  zabýval  se  též  kosmografií.  Vedle  zději  náležitě  byl  oceněn  a  proslavil  M-a  ze 
toho  opatřoval  si  obživu  praktickými  pra- '  všech  jeho  prací  nejvíce,  jsa  ještě  podnes 
cemi  mechanickými,  jal  se  hotoviti  globy,  hojně  v  užívání  (viz  Mapy,  str.  810),  R.  1578 
astrolabia,  kruhy  hvězdářské  i  jiné  př^troje  uveřejnil  Tabulae  geographicae  Cl.  Ptolemaei 
astronomické,  prováděl  měření  a  mapování  { ad  mentem  auctoris  restitutae  et  emendatae 
krajin  a  tato  činnost  nepochybně  vedla  ho  ,  (Kolín  n.  R.),  na  nichž  změnil  a  zdokonalil 
k  rytí  map.  Prvním  plodem  toho  druhu  byla  i  průměty  Ptolemaiovy.  Dlouho  zanášel  se 
mapa  Palestiny  (Levná,  1537)  provedená  ve  '  úmyslem  vydati  sbírku  map,  pro  niž  zvolil 
velkých  rozměrech,  jež  však  se  ztratila,  pak  '  jméno  »Atlas«  (později  pro  sbírky  map  zobec- 
následovala  mapa  svéta  (t.,  1538),  zobrazující ,  nělé),  nicméně  Ortelius  svým  »Theatrum 
ve  tvaru  srdcovitém  celý  povrch  zemský,  po-  mundi«  jej  předešel.  Nežli  tedy  toto  dílo 
knd  tehdy  byl  znám,  a  jejíŽ  jediný  exemplář  ,  bylo  vyprodáno,  uveřejňoval  jednotlivé  mapy 
zachován  jako  přílepek  ve  vydám  Ptolemaia.  I  GalJiae,  Bclgiae  infevioris  et  Germaniae  ta- 
Práce  tyto  vzbudily  takovou  pozornost,  že  buláš  (Duisburg,  1585),  Italiae,  Sclavoniae  et 
M.  vyzván  byl  flanderským  kupectvem,  aby  ,  Gvaeciae  tabulae  geographicae  (t.,  1589),  Ta- 
sestrojil  mapu  Flanderska  (1540),  která  došla  bulae  Germaniae  (t.,  1590),  současné  pak  se- 
▼elkého  obdivu  a  vytlačila  úplně  starší  mapu  '  psal  knížku  Libellus  da  arte  geographica^  jež 
van  Bekovu  (exempl.  v  museu  Plantin-Mo-  však  zůstala  v  rukopise.  V  posledních  letech 
retuš  v  Antverpách).  Současně  zahájil  roz- ;  života  obrátil  se  také  ke  studiím  theologi 
pravou  Literarum  latinarum,  quas  italicas  cur-  i  ckým.  Plodem  této  činnosti  jsou  Chronologia 
soriasque  vocant^  scribendarum  ratio  (Levná,  '  (Kolín  n.  R.,  1569),  dílo  pólo  theologické, 
1540)  vítězný  boj  proti  firaktuře,  tak  že  od  ,  pólo  histor.,  a  Evangelicae  historiae  quadri- 
té  doby  aspoň  na  mapách  kursiva  úplně  partita  Monas  sivé  Harmonia  quatuor  Evan- 
ovládla.    R,  1541  udělal  pro  kancléře  Gran-  '  gelistarum  (Duisburg,  1592).   Nedlouho  před 


118  Mercedes  —  Mercurialis. 

smrtí  dokončil  kosmogonii  {de  fabrica  mundi)  i  modellace.  M.  stal  se  rytířem,  důstojníkem 
jako  úvod  k  atlantu,  jehož  vydání  se  však  a  r.  1889  komturem  řádu  čestné  legie.  Roku 
nedočkal.  Teprve  syn  jeho  Kumold  vydal  1893  byl  členem  poroty,  jež  rozhodovala 
sbírku  map  otcových  pod  názvem  Atlas  sivé  o  návrzích  na  Husův  pomník  v  Praze. 
cosmographicae  meditationes  de  fabrica  mundi  Karoiar  [mersjé]:  1)  M.  desBordes  et 
et  fabricati  figura  (t.,  1595).  Po  brzké  smrti  de  Grigny  fosias  (lat.  Mercerius),  franc. 
Rumoldové  poručníci  jeho  dítek  pořídili  vý-  filolog  (♦  ok.  1560  v  Uzfesu  v  Languedocu, 
tisky  všech  map  M-em  rytých  a  tak  teprve  f  1626  v  Paříži).  Byl  tchánem  Salmasiovým. 
r.  1602  vyšel  atlas  úplně.  Později  zbytek  |  Ža  Jindřicha  Iv.  stal  se  stát.  radou.  Vynikl 
nákladu  i  desky  přešly  v  majetek  Jošta  I  značným  darem  divinačním,  jenž  nejlépe  se  ob- 
Hondta  v  Amsterdame,  od  něhož  i  od  jeho  jevuje  v  jeho  vyd.  Nonia  (Pař.,  1583, 1614;  Lips., 
dědiců  atlas  ještě  často  vydáván  opravený  .  1826).  Dále  vydal:  Aristaineta  (Paříž,  1595, 
a  rozmnožený.  —  Srv.  Breusing,  Gerhard  3.  vyd.  1610),  Dictya  a  Dareta  (t.,  1618,  třetí 
Kremer,  genannt  M.  (2.  vyd.  Duisburg,  1878);  i  vyd.  1680)  a  Apuleiuv  spis  de  deo  Socratis  (t.. 


Metelka,  Gerhard  M.  (>Sborník  čes.  spol.  ze- 
měvédnéc,  I.,  1895),  kdež  uvedena  veškerá 
literatura  dřívější.  p. 


1625).  Vj\ 

2)  M.  Louis  Sébasticn,  spisovatel  frc. 
(*  1740  v  Paříži   —  f  18^4  t.),  napsal  řadu 


Keroedes:  1)  Vili  a  M.,  hl.  m.  distriktu   kusů,  z  nichž  málo  co  bylo  provozováno  a 
v  argent.  prov.  Buenos  Aires,  na  z.  od  m. ,  všecko  upadlo  v  zapomenutí,  pak  E55«/5i/rrďrf 


Buenos  Aires,  nedaleko  pr.  bř.  řeky  Lujana, 
v  krajině  velice  úrodné,  jest  obklopeno  brosk- 
voňovými   zahradami.   Vedou    odtud    dráhy 


dramatique  (1773),  sledující  reformní  myšlénky 
Diderotovy,  a  dvě  knihy  nesouvislé  a  bizarrní 
sice,  ale  také  opravdově  cítěné  a  předbíha- 


ná 3  strany,  nejdůležitější  do  Buenos  Aires,   jící  svoji  dobu:  Tableau  de  Paris  (1781  a  n., 


M.  má  pěknou  radnici,  ústav  učitelský  a  ne- 
mocnici. Má  12.000  ob.  (1890)  a  jest  důle- 
žitým rolnickým  střediskem. 

2)  M.,  hl.  m.  departementu  v  argent.  pro- 
vincii Corrientes,  jjv.  od  mčsta  Corrientcs, 


8  sv.;  pak  častéji)  a  Van  2440  {inO:  1786, 
3  sv.),  je  ž  byly  překládány  do  cizích  jazyků 
a  jež  uchraňují  jméno  M-ovo  od  zapomenutí. 
Má  také  řadu  prací  historických  a  filologi- 
ckých. 


uprostřed  velké,  hojnými  pastvinami  pokryté  iierokjohann  Heinrich,  něm.  spiso- 
roviny.  V  budoucnosti  má  býti  stanicí  drahý  vatel  (*  1741  v  Darmstadte  —  f  1791  t.). 
z  Corrientes  do  Uruguaye.  Má  3000  ob.  (1890).  i  R.  1767  stal  se  tajemníkem  tajné  kanceláře 
Jest  střediskem  obchodu  s  ho  věz.  dobytkem.  |  v  rodném  méstě  a  po  roce  vo).  radou.    Už 

3)  M.,  hl.  město  depart.  Soriano,  v  republ.  od  21.  roku  byl  literárně  činným.  Z  básni- 
Uruguavské,  240  km  sz.  od  Montevidea,  na  1.  ckých  prací  zasluhuje  zmínky  romance  Pátus 
bř.  ř.  Negra,  má  6300  obyv.  (1877).  Obchod  ,  u.  Arria  (1775),  v  níž  se  ujal  Goethova  Wer- 
s  hovězím  dobytkem,  masem  a  kožemi.  Mě-  I  thera,  z  prosy  povídka  Herr  Oheim  der  jun- 
sto  založeno  r.  1791.  gere  pro  satirický  humor,  za  nímž  se  skrývá 

Keroerova  kapalina  viz  Ferrikya- i  bolest  básníkova.  Ale  největší  význam  má 
nidy.  I  M.  jako  kritik  rozsáhlých  a  důkladných  vě- 

Keroi  [mersi],  frc,  díky.  '  domostí  a  bystrého  úsudku.  Dějiny  literární 

Keroié  f-sié]  Mariusjean  Antonín,  vzpomínají  bíahodějného  jeho  vlivu  na  Goetha 
sochař  a  malíř  franc.  (*  30.  říj.  1845  v  Tou-  a  na  řadu  současníků.  Podnětem  M-ovým 
louse).  Byl  Žákem  Jouflroyovým  a  Falguiěre-  vznikly  r.  1772  ^Frankfurter  gelehrte  An- 
ovým  a  vystoupil  r.  1868  v  Saloně  medail-  |  zeigenc,  do  nichž  horlivě  přispíval,  jako  po- 
lonem  mladého  děvčete.  Téhož  roku  dostal  zději  do  Wielandova  »Merkuru€  a  Nicolaiovy 
velkou  římskou  cenu  za  práci  Theseus  dé-  >Allgemeine  deutsche  Bibliothek*.  M.  zabý- 
kuje  bohům  \vité\iv  nad  Minotaurem.  Z  prací  val  se  též  palaeontologií.  Sarkastický  kritik 
jeho  sluší  býti  uvedeny:  Dálila;  David  (1872);  |  lidí  a  knih  sdílel  sentimentálnost  doby;  ne- 
Gloria  victis  (1874);  Vlk,  matka  a  dité,  bron-  zdary  v  podnicích  průmyslových  a  nevěra 
zový  relicf  (1875);  mramorová  soška  David  ženina  přivodila  mu  duševní  chorobu,  v  níŽ 
před  bojem  (1876) ;  poprsí  Májové  květy  (1876) ;  se  zastřelil.  Korrespondenci  jeho  vydaWagner 
Genius  uměni  (1877);  Přemo\end  Juno  (1878);  (1835,  1838  a  1847).  Srv.  Zimmermann,  J.  H. 
pomník  Aragův  pro  Perpignan  (1879  ;  Nd-  M.,  seine  Umgebung  u.  Zeit  (Frankfurt,  1871). 
hrobek  Micheletuv,  nyní  na  Pere  -  Lachaise  ílerooeiirova  [-kor-j  Elis  a,  poetka  frc. 
(1879);  yudita  (1880);  Quand  méme  pro  Bel- I  (♦  1«09  v  Nantech  —  f  1836).  Hned  první 
řort  (1882);  Umění  a  Upomínka^  náhrobek  její  pokusy  básnické  vynikaly  Šfastnou  ná- 
(1885);  Ludvík  Filip  a  Marie  Amalie  (1886V,  ladou.  Jsouc  však  postavena  v  bídě,  uchýlila 
Plačící  genius  a  Poprsí  si.  Gérómeové  (1887);  se  do  Paříže,  kde  Chateaubriand  a  Lamartine 
soška  Malba  a  V,  Hugo  (1890);  Pokání  3i  Pro-  se  jí  ujali  a  získali  jí  roční  příspěvek,  že 
bujení  Diany  (1891);  Lítost  pro  hrob  Caba-  mohla  bez  starosti  oddati  se  svému  umění, 
nelův  v  Montpellieru  a  Vilém  Telí  pro  Lau- 1  Její  poesie  vyniká  silou  citu  i  půvabnou  né- 
sanne  (1892);  yohanna  ďArc  pro  Domrémyhou;  vydána  r.  1829  a  úplněji  r.  1843  ve 
(1895).  Dále  jsou  od  něho  pomníky:  Thier-    3  sv.  Kbn. 

sův,  V,  Massé&v,  Meissonierův  a  j.  Též  v  ma- 1  Keroorlalls  [-ku-]  Tourn.,  bazanka 
lířství  pracoval  M.  se  zdarem.  Díla  jeho  vv-  i  bažanka,  rod  rosthn  bezkorunných  z  če- 
znaČuje  hluboké  studium  antiky  a  děl  XV.  ledi  pryšcovitých  a  podčel.  palnicovi- 
a  XVI.  stol.,  poetičnost,  energie  a  výborná  itých  (Acalypheae\  obsahující  lleté  n.  vytr- 


Mercurialismus  —  Mercurius. 


vale  bylinv,  zfidka  polokfe  s  listy  vatřicn^nii,  | 
ipefenoiilnými,  zpravidla  vroubkovanopilo-  j 
vitími  a  ilaznatými.  (Jilabni  2domé,  zHdka  ]d. 
kiéty   skládají,  jsou-li   prašné,    přetrhovaní, , 


„ „   ..  Hydrareyrie. 

Mtroortova  hůl  v,  Kérykeion. 
Ksroorliua  v.  Rcut 

[•rourlui  (od  lat.  meix,  zboii),  Me 


le  strboulfl  složené  klasy,  jsou-li  pestíkové,  j  kur:  1)  řimský  bůh  obchodu,  jesťvlastné 
bud  chudokvĚté  hrozny  neb  klasy  n.  chu-  |  řecký  Hermes  (v.  I.)  óyopKios  a  tiiitalaiot, 
máře.  Kalich  jest  tffdílnj,  terč  scnázi,  tyči-'jehoí  kult  byl  vnesen  přes  Sicílii  a  Cumy 
nek  jest  8—20.  wolnjch,  v  pestíkových  kvé- 1  do  ftíma  a  k  jehož  rozSífení  anad  téí  ph- 
teeh  zastoupených  2—3  malými  staminodie- '  spělo  podobné  boístvi  etruské,  zvané  Turms. 


mi   s  oběma  polovinami  praínikfl  volnými.  I M.    jest    tedy    bohem    obchodu   [negoiiaior, 

odlelilými  n.  visutými.  Semenník  jest  2—3-        -  *-' .-.—--  -.-.-■-«    -    •.-■.,^^    j— a 

pouzdry  s  2^3  čnélkami,  opatřenými  uvnitř  | 
po  ceté  délce  bliznami.  Tobolka  jest  2—3- ! 
kokusná.  M.  íitá  6,  po  větáiné  v  EvropČ  do-  > 
mácích   druhů,   z   níchí   rostou    po   Čechách  j  i 


L.,   b. 


,  poln 


pla 


:r,  —  a  M.  perennis 
1^.  D.  ozima  n.  lesni.  —  B.  letni,  pěsto- 
vané bazalce  podobná,  má  lletý  kofen,  roz- 
větvenou, lysou  a  lesklou  nat  a  roste  jako 
obtfiná  buřeii  v  lahradách,  na  rolích  a  ru- 
mištích. B.  lesní,  rostlina  omamujicí,  má 
plaiivý  oddenek  a  jednoduchou  lodyhu  a 
roste  v  stinných,  vlhkých  lesích.  Obé  obsa- 
hují odporně  páchnoucí  alkaloid  mcrcu- 
rialin  a  na  vzduchu  hlavně  lisováním  do 
modra  pfecháiejlcí  barvivo  (indigo).  Kdysi 
byly  (a  jsou  míaty  dosud)  officinální  [herba 
mtrcitrialis)  pro  své  obmékíujicf  a  počisfující 
diinky  {Cyiiocritmbe  dle  Dioscorida).     Did. 


jako  zisku  {íucrorum  potens),  losů  (sr 
M-ii),  hodnosti,  veselí  [Epulo),  on  jest  ochrán- 
cem cestujfcich  (viator).  blahobytu  v  domác- 
j  nostech  ( domést ieut)  i  ve  městech;  proto 
přeje  míru  (pacifer),  ač  dovede  i  ve  válce 
vojíny  na  pochodt-ch  chrániti  a  jim  vítězství 
zjednávati  [victor,  invictus).  Kdeíto  tyto  funkce 


jako  Hermes  jest   posler  ,   , 

duši  zemřelých,  hlasatelem  obětním,  vyná- 
lezcem výmluvnosti,  lyry,  ochráncem  stád, 
palaestry.  Synem  jeho  jest  téí  latinský  bůh 
Faunus:  s  Larou  (v.  t.)  M.  zplodil  oba  Larea 
compitales.  Choti  jeho  byla  Facundia.  Cicero 
dle  pozdější  mystické  nauky  lišil  pét  rozdíl- 
ných M-iů.  Za  doby  císařské  M,  Augustus 
zakládá  se  na  srovnáni  císaře  s  boiatvem. 
V  Římě  M-iovi  zřízen  první  chrám  r.  495 


120 


Mercy  —  Meredith. 


př.  Kr.  za  nedostatku  obili  na  svahu  Aven- 
tinu  mimo  pomerium;  slavnost  jeho  konána 
o  Idech  květnových.  M.  Malevolus  měl 
svatyni  bh'že  chrámu  Janova,  M.  S  o  b  r  i  u  s 
na  cestě  Latinské.  Jemu  zasvěcen  u  brány 
Capenské  na  svahu  Caelia  pramen,  jehož 
vodou  kupci  sebe  a  svf^  zboží  čistili.  Kult 
jeho  obstarávala  zvláštní  družstva  {coUegia 
Mercurialium,  mercatorum  nebo  ciiltorum  Mer- 
curii)  nejen  v  Římě,  nýbrž  i  v  Itálii  a  v  pro- 
vinciích. M.  pojat  záhy  v  počet  deorum  con- 
sentiutn  a  vzýván  hojné  vedle  božstev  ryze 
italských.  Jako  M.  Camillus  stotožňován 
8  mladším  Kabeirem  (v.  t.)  Kadmilem;  z  bož- 
stev egyptských  s  ním  srovnáváni  strážce 
mrtvých  Anubis  a  vynalézavý  Thoth.  Caesar 
shledal,  že  hlavní  božstvo  Gallů  podobá  se 
M-iovi;  podobně  soudí  Tacitus  o  hlavním 
bohu  germánském  (Wuotan).  Obětním  zví- 
řetem jeho  jest  kozel  nebo  beran,  symbol 
plodnosti ;  litbou  víno  (pouze  M.  SolDrius  do- 
stává mléko);  symboly  jeho  jsou  mimo  kozla 
a  berana  kohout,  želva,  pak  berla  caduceus 
(slovo  vzniklo  z  řeckého  x/ypiíx ct^ov),  okřídlený 
klobouk  a  střevíce  a  zvláště  měšec.  Hlava 
M-iova  jest  stálým  typem  římského  sextantu. 
Též  v  umění  přejat  ty  pus  Hermův.       klk, 

2)  M.,  planeta,  v.  Merkur. 

3)  M.  slula  alchymistům  rtut  Odtud  po- 
jmenování četných  pracparátů  rtuťnatých.  Na 
př.  M.  virus  {Hydrargyrum  vivum)  =  rtuť,  M. 
dulcis  =  chlorid  rtutičnatý  HgCl  či  kalomel, 
M.  cinereus  {niger)  moscati  =  kysličník  rtutič- 
natý fíg%Of  M.  praecipitatus  albus  (bílý  prac- 
cipitát)  jest  bílá  ssedlina  vznikající  účin- 
kem ammoniaku  v  roztok  chloridu  rtufna- 
tého;  má  v  nejjednodušším  případě  složení 
iV/f, .  Hg ,  Cl  (chlorid  merkuramilionatý),  M. 
praecipitatus  ruber  jest  kysličník  rtuťnatý  HgO 
na  suché  cestě  připravený,  M.  solubUis  Hahne- 
manni  jest  černá  ssedlina,  způsobená  ammo- 
niakem  v  neutrálném  roztoku  dusičnanu 
rtutičnatého.  M.  sublimatus  corrosipus  =  chlo- 
rid rtuťnatý  (sublimát)  HgCl^.  OSc, 

Keroy  [mersi|:  1)  z  M.  Fr a n z,  bavorský 
vojevůdce  z  války  třicítileté  (♦  koncem 
XVI.  stol.  v  Longwy  v  Lotrinsku  —  f  1645). 
Byl  ve  vojenských  službách  bavorských,  pak 
císařských,  bojoval  u  Lipska  pod  Piccolo- 
minim  a  r.  1633  byl  již  plukovníkem.  Po 
krátkém  zajetí  francouzském  hájil  r.  1634 
Rheinfelden  proti  vévodovi  výmarskému  a 
r.  1638  byl  opět  ve  službách  bavorských, 
R.  1640  zabránil  vpádu  švédského  vojska 
pod  B^nérem  do  Francie,  obléhal  r.  1641 
Wolfenbůttel  a  Gotinky,  r.  1642  zahnal  Ba- 
néra  z  Řezná,  potřel  r.  1643  voje  generála 
Rantzaua  u  Tuttlink,  načež  jmenován  polním 
maršálkem  a  velitelem  spojených  armád  cí- 
sařské a  bavorské.  Dobyl  pak  r.  1644  Frei- 
burku  a  odrazil  útok  spojených  sil  vévody 
z  Enghienu  a  maršálka  Turennea,  kterého 
porazil  3.  kv.  1645  u  Mergentheimu.  Sám 
padl  v  bitvě  proti  Francouzům  u  Allers- 
heimu  a  tělo  jeho  pochováno  na  bojišti, 
kde  sami  Francouzové  postavili  mu  pomník 
8  nápisem  »Sta,  viator,  heroem  calcasc   M. 


byl  pokládán   za   nejlepšího   vojevůdce   své 
doby. 

2)  z  M.  Claudius  Florimund,  hrabě, 
rakouský  polní  maršálek,  vnuk  generála  bar. 
Frant.  Mercyho  (♦  1666  v  Longwy  v  Lotrin- 
sku —  t  1734  u  zámku  Crocetty  u  Parmy). 
Vstoupil  r.  1682  do  rak.  armády,  vynikl  při 
obležení  Vídně  r.  1683  a  účastnil  se  polních 
tažení  v  Uhrách  (1684—90),  pak  roku  1701 
v  Itálii,  tak  že  rychle  postupoval  a  stal  se 
r.  1704  gcncrálmajorem.  V  1.  1705—1707  bo- 
joval s  úspěchem  proti  Francouzům  a  po- 
razil v  Oífenburgu  vojsko  markýze  de  Vi- 
vans,  načež  povýšen  za  pol.  podmaršálka. 
R.  1709  vedl  šest  pluků  do  Mantovy,  vrátil 
se  k  Rýnu  a  chránil  Čern^  les  a  rakouské 
Waldstádtsko  v  Porýní  přea  Francouzi.  Roku 
1716  přispěl  nemálo  k  vítězství  nad  Turky 
u  Petro varadína  a  vyznamenal  se  u  Temeš- 
váru  a  r.  1718  u  Bělehradu.  Téhož  roku  měl 
vrchní  velení  na  Sicílii  proti  Španélům.  Dvě 
léta  po  té  stal  se  místodržitelem  v  Banátě  a 
získal  si  velkých  zásluh  o  tuto  zemi.  Jako 
polní  maršálek  měl  r.  1733  vrchní  velení 
vojska  v  Itálii  a  padl  r.  1734  při  útoku  na 
zámek  Crocettu  u  Parmy.  Jeho  léno  a  hra- 
běcí  titul,  jehož  nabyl  r.  1720,  zdědili  jeho 
adoptovaní  synové  Antoine  M.  ďArgen- 
teau  (t  1767  jako  gen.  guvernér  v  Oseku) 
a  Florimund  M.  ďArgenteau,  rak.  di- 
plomat a  chráněnec  hrab.  Kaunice,  v  letech 
1780—90  vyslanec  v  Paříži,  pak  v  Londýne, 
kdež  zemřel  r.  1794.  Byl  důvěrníkem  Marie 
Terezie  a  jakožto  rádce  Marie  Antoinetty 
hrál  v  prvních  letech  revoluce  vynikající 
roli.  Důležitá  v  tom  směru  jest  Correspon- 
dance  secréte  entre  Marie  Thérése  et  le  comte 
de  M.'Argenteau  (vyd.  Arneth  a  GeíTroy,  Pař., 
1874,  3  sv.)  a  Correspondance  secréte  du  comte 
de  M.-Argenteau  avec  Vempereur  Joseph  TI  et 
le  prince  de  Kaunit^  (^yd.  Arneth  a  Flam- 
mermont,  t.,  1889).  Dopisy  jeho  hraběti  Lud. 
Stahrembergovi  z  1. 1791 — 94  vydal  hr.  Thůr- 
heim  (Inšpr.,  1884).  Srv.  Th.  Juste,  Le  comte 
de  M.-Argenteau  (Brussel,  1863). 

Kerdln  i  Měřín,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Přeštice,  okr.  Nepomuky,  fara  a  pš.  Vrčany; 
23  d.,  144  ob.  č.  (1890). 

Ker  de  Olaoe  [-  glás],  t  j.  »moře  le- 
dové*, ledovec  na  sever,  straně  massivu 
Montblanc  (v.  t). 

Keře  |mírj,  město  v  angl.  hrabství  wilt- 
ském,  6  km  sev.-vých.  od  Gillinghanu,  s  2479 
oby  v.  (1891).  Gotický  kostel  a  továrna  na 
vlněné  zboží  a  zvi.  lůžkové. 

Keredith  fmírdidz]:  1)  M.  George,  no- 
vellista  angl.  {*  1828  v  Hampshiru).  Vzdělal  se 
v  Německu  a  oddal  se  hteratuře.  Je  z  nej- 
lepších současných  angl.  novelli^tů.  Vydal: 
Poems  (1851);  The  shaving  of  Shagpat  (1S66); 
Fari.ta ;  The  ordeal  of  Richard  Feverel  (1859); 
Mary  Bertrand (1860) ;  Evan  Harrington  (1861) ; 
Modem  love  and  poems  of  the  English  road- 
side  (1862);  Emilia  in  England  (1864);  Rhoda 
Fleming  (1865);  Vittoria  (1867);  The  adven- 
tures  of  Harry  Richmond  (1871);  Beauchamp*M 
career  (1875);    The  egoist  (1879);    The  tragic 


Merenda  —  Měření. 


121 


comediaiis  (1881);  Póems  and  lyrics  of  thejoys 
of  earth  (1883);  Diana  ofthe  crossways  (1885, 
3  sv.);  Ballads  and  poems  oftragic  life  (1887); 
One  of  our  conquerors  (1891) ;  The  empty  purse, 
with  odes  of  the  comic  spirit.,,  (1892);  Lord 
Ormont  and  his  Aminta  (1894);  The  ama\ing 
marriage  (1895).  —  Srv.  biografie  Le  Galien- 
neovu  (Londýn,  1893)  a  H.  Lynchovu  (t., 
1891). 

2)  M.  Owen,  spisovatelské  jméno,  jímŽ  se 
psal  Robert  Bulwer,  lord  Lytton. 

Kerenia  (lat.),  svačina,  zábava. 

Kéřeni:  M.  absolutní.  Každém,  před- 
pokládá volbu  jednotky  veličiny  měřené. 
Tato  jednotka  musí  býti  stejnorodá  s  veliči- 
nou danou,  tedy  délku  možno  mčřiti  pouze 
určitou  délkou,  hmotu  určitým  množstvím 
hmoty  a  pod.  M.  se  provede,  stanoví-li  se, 
kolik  jednotek  obsahuje  dané  množství  mě- 
řené veličiny.  Veličiny  fysikální  jsou  závislé 
na  vzájem,  některé  jsou  definovány  na  zá- 
kladě jiných,  některé  jsou  složitější,  jiné 
ostatních  jednodušší.  Za  nejjednodušší  veli- 
činy na  jiných  nezávislé  a  tudíž  základní  po- 
važuji se:  hmota,  délka  a  čas.  Jednotky 
těchto  veličin,  které  se  dle  latinských  názvu 
označují  M  (materia),  L  {longitudo)  a  T 
{tempus),  tvoří  základ  m  absolutního.  Ostatní 
jednotky  z  těchto  se  odvozují,  naz^^vají  se 
pak  také  absolutními.  Odvození  děje  se  na 
základe  principu  jednoduchosti  tak,  aby  vol- 
bou nové  (odvozené,  derivované)  jednotky 
stala  se  závislost  s  jednotkami  základními  co 
nejjednodušší.  Způsob,  kterým  základní  jed- 
notky vcházejí  do  výrazu  pro  jednotku  no- 
vou, sluje  rozměrem  odvozené  jednotky. 
Všeobecně  lze  jej  vyznačiti  tvarem  M^UT^, 
kde  cr,  /^,  y  značí  jakékoHv  mocniny  reálné. 
Velmi  důležitý  jest  rozdíl  mezi  jednotkami, 
jak  je  absolutní  osnova  měr  definuje,  a  mezi 
jednotkami  skutečnými,  kterými  měříme.  Tak 
jeat  definována  jednotka  délky,  1  metr  (m) 
jako  desetimilliontá  čásf  kvadrantu  zemského 
poledníku;  měříme  pak  ve  skutečnosti  me- 
trem, který  jest  kopií  metru  za  jednotku 
délky  zákonem  prohlášeného.  U  ostatních 
jednotek  podobně.  Jednotkou  hmoty  jest 
gramm  (g),  definovaný  jako  hmota  1  cm* 
vody  4' C  teplé,  chem.  čisté;  ve  skutečnosti 
jest  gramm  kopií  tisícího  dílu  normálního 
původního  kilogrammu,  tak.  zv.  kilogrrammu 
»des  archives«.  Absolutní  jednotkou  Času  je 
vteřina  (sec.)  slunečního  času  středního. 
Místo  jednotky  metru  užívá  se  ve  fysice  cm^ 
tvoří  pak  jednotky  g,  cm,  sec  základ  m.  ab- 
solutního. Pokud  při  měření  jakékoliv  veli- 
činy měříme  tyto  základní  veličiny,  z  nichž 
se  skládá,  provádíme  m.  absolutní.  Jinak 
pouhým  porovnáváním  veličin  stejnorodých 
měříme  pouze  relativně.  —  Nejdůležitější 
absolutní  jednotky  mechanické  jsou:  Jed- 
notka rychlosti  (LT-^;  cm  sec~~0;  jednotka 
urychlení  (LT  ^;  cm  sec~"*);  jednotka  síly 
(AfLr  T*-""),  která  v  případě  (g  cm  sec-*)  sluje 
d  y  n  a ;  jednotka  práce  (ML*  7*~*),  která  v  pří- 
pade (g  cm*  soc~*)  sluje  erg;  jednotka  in- 
tensity pracovní  (ML*  r-»).  10'  erg  dává  jed- 


notku v  praxi  často  užívanou,  slujef  1  Joule 
(10'' g  cm^  sec  *).  1  Joule  za  sekundu  má 
název  1  Watt  (10' g  cm' sec— •).  Jednotky 
millionkráte  větší  označují  se  předponou 
mega-,  jednotky  millionkráte  menší  před- 
ponou mikro-.  Megady na  dle  toho  znamená 
10* dyn;  megatrg  —  16®  erg.  Dřívější  jednot- 
kou intensity  pracovní  byla  >koňská  sílac 
1  HP  {horše  power),  jeŽ  znamenala  intensitu 
pracovní,  kterou  se  v  jedné  vteřině  pozvedá 
váha  75  kg  do  výše  jednoho  metru.  Starší 
tato  jednotka  souvisí  s  novější  vztahem 
1  HP  =  736  Watt.  Nejdůležitější  jednotky  te- 
pelné, jednotka  temperatury  (1®  C)  a  jednotka 
množství  tepelného  (jedna  kalorie),  nejsou 
absolutními,  poněvadž  nejsou  definovány  na 
základě  jednotek  základních.  V  jednotkách 
elektrických  rozeznáváme  dvě  soustavy,  po- 
dle jejich  východiska.  Absolutní  soustava 
jednotek  elektrostatických  vychází  od 
zákona  Coulombova,  soustava  jedn.  c  1  e  k t r  o- 
magnetických  od  zákona  Biot-Savartova 
(Laplaceova).  Zákon  Coulombův  podává  de- 
finici absolutní  jednotky  elektrického  množ- 
ství, zákon  Biot-Savartův  definici  intensity 
elektrického  proudu.  Z  těchto  veličin,  které 
souvisí  s  jinými  veličinami  elektrickými,  od- 
vozují se  ostatní  jednotky  elektr.  v  dvojím  tom 
systému,  elektrostatickém  a  elektromagneti- 
ckém. M.  absolutní  bývá,  zvláště  při  veliči- 
nách složitých,  jako  jsou  na  př.  galvanický 
odpor,  elektromotorická  síla,  intensita  proudu 
a  pod.,  daleko  nesnadnějším  a  nákladnějším, 
nežli  m.  relativné.  Srovnáváme-li  na  př.  in- 
tensity proudu  galvanometrem,  stačí  k  tomu 
při  malých  úchylkách  pouhé  odečtení  na 
škále  (m.  relativní);  měříme-li  však  inten- 
situ proudu  bussolou  tangentovou  absolutně, 
nutno  mimo  úchylky  magnetky  měřiti  rozměry 
kruhového  vinutí,  po  případě  i  velikost  mag- 
netky, a  určiti  též  horizontální  složku  zem. 
magnetismu.  K  přesné  realisaci  jednotek 
normálných  potřebí  je  m.  absolutního.  Slo- 
žitost m.  absolutních  bývá  příčinou  menší 
přesnosti  ve  výsledcích,  neŽ  jaké  lze  docíliti 
při  m.  relativním.  —  Srv.  J.  D.  Everctt,  Phy- 
sikalische  Einheiten  u.  Konstanten,  do  něm. 
přel.  Chappuis  a  Kreichgauer  (Lips.,  1888); 
H.  Herwig,  Physikalische  Begriffe  u.  Abso- 
lute  Maassc  (t.,  1880);  F.  Konlrausch,  Leit- 
faden  d.  prakt.  Physik,  str.  435  (8.  vyd.  t., 
1896).  nvk. 

M.  výšek  barometrické  v.  Barometr. 

M.  hloubky  v.  Bathomctr. 

M.  polní  obsahuje  veškeré  práce  měřické 
k  vyměření  a  k  zobrazení  jednotlivých  po- 
zemkův  a  po  případě  i  velkých  skupin  po- 
zemkových v  plánech  polohopisných  (situač- 
ních). Vzájemnou  polohu  jednotlivých  bodů, 
které  určují  hranice  pozemků,  lze  určiti  pří- 
mým m-m  jednotlivých  úhlů  horizontálných 
a  jednotiivých  vzdáleností  horizontálných. 
K  m.  horizontálně  vzdálenosti  dvou 
bodů  užívá  se  měřické  lati,  měřického  pásma 
a  dříve  užívalo  se  měřického  řetězce.  Měři- 
cké lati  jsou  4—5  m  dlouhé,  ze  dřeva  dobře 
vyschlého.    Měřická   pásma  jsou  ocelová  a 


122  Měření. 

konopná,  obyčejně  20  m  dl.  Ocelová  měři-  ustanovku  a  jednu  osu  točnou  vertikálnou. 
cká  pásma  jsou  z  pružiny  2—3  cm  široké  a  Limbus  jest  pevný  a  lze  točiti  jen  alhidádou 
1  mm  tlusté;  jednotlivé  metry  jsou  vyzná- i  kolem  osy  točné,  jejíŽ  ložisko  spojeno  jest 
ceny  nýty  s  příslušným  číslem.  Konopná ,  s  limbem.  Theodolit  repetiční  jest  za- 
měří cká  pásma  dělají  se  z  konopí  a  protká-  řízen  tak,  že  možno  otáčeti  alhidádou  a  lim- 
vají  se  drátem.  Jsou  napuštěna  fermeží  a  dě-  bem  kolem  příslušné  osy  tečné,  má  tedy  dvé 
lení  vyznačeno  jest  barvou  olejovou.  K  m.  osy  točné  vertikálně  a  dvě  ustanovky.  Za- 
vzdálenosti  užívá  se  též  t.  zv.  polního  kru-  i  řízení  toto  umožňuje  měřiti  úhly  horizon- 
žítka  a  měřického  kola.  Polní  kružítko,  I  tálné  t.  zv.  násobením  úhlů  (m.  úhlA  re- 
u  nás  méně  užívané,  jest  laf  as  2  m  dlouhá,   peticí  nebo  multiplikací).  Odtud  název  stroje 


s  rukovětí.  Lať  má  zpod  dva  hřeby  ve 
vzdálenosti  2  m.  Při  m.  vzdálenosti  v  terrainu 
rovném    a    rovinném    užívá   se  ho  stejným 


theodolit  repetiční.  Theodolit  má  dělený 
kruh  (limbus)  a  s  alhidádou  spojeny  jsou  dva 
diametrálně  nonie,  ktcr<mi  čte  se  udání  na 


způsobem  jako  kružítka  na  papíře.    Měři- ,  děleném   kruhu    limbu.    Ve    směru    ramene 


ckého  kola,  jehož  obvod  jest  1  w,  lze  užiti 
k  m.  vzdáleností;  nutno  jen  počítati,  kolikrát 
se  otočilo  kolo,  než  proběhlo  dráhu  mezi 
oběma   body.    Myšlénka   použiti  kola  k   m. 


úhlu  zaměří  se  dalekohledem  tak,  až  nitkový 
kříž  kryje  výtyčku,  která  vyznačuje  směr  ra- 
men měřeného  úhlu.  Po  té  čte  se  udání 
nonia  na  limbu.   Při  m.  úhlů  horizontálných 


vzdálenosti  jest  prastará  a  uvádí  ji  již  Vi- '  má  býti  limbus  v  poloze  vodorovné  a  rovina 
truvius.  K  přesnému  měření  použil  měři-  záměrná  dalekohledu  v  poloze  vertikálně, 
ckého  kola  r.  1525  Fernel  při  m.  stupňovém  Posuzuje  se  to  dle  libelly  a  stroj  urovná  se 
mezi  Paříží  a  Amiensem.  Vzdálenosti  horizon- 1  Šrouby  stavěcími.  Spojí-li  se  s  theodolitem 
tálné  lze  určiti  konečně  přístroji,  zv,  dálko-  jednoduchým  bussola  tak,  aby  rovina  zá- 
měry (v.  t.),  které  jsou  podstatnou  součástí   měrná    dalekohledu    procházela    průměrem 


měřických  přístrojů  zv.  tachy metry.  K  m 
úhlů  horizontálných  užíva  se  při  m.  pol- 
ním strojův  úhloměrných.  K  strojům 
úhloměrným  počítají  se  astrolaby,  panto 


0*^—180®  kruhu  hodinového,  přemění  se 
theodolit  kompensační  na  theodolit  bus- 
solní.  Žádná  součást  theodolitu  bussolního 
nesmí  obsahovati  železa  a  niklu,  které  pů- 


nictry,  graf  o  metry,  quadranty,  bus-  sobí  na  magnetku.  Užije-li  se  ku  Čtení  úhlů 
sóla  polní  a  lesní,  theodolity  jed-  na  děleném  kruhu  limbu  místo  noniův 
noduché  (kompensační),  repetiční,  drobnohledů  s  mikrometry,  obdržíme 
bussolní  a  konečně  theodol.  s  drobno-  theodolit  s  drobnohledy,  který  může 
hledy.  Uvedenými  stroji  lze  určiti  číselné  býti  opět  kompensační  aneb  repetiční.  V  dobé 
hodnoty  horizontálných  úhlův.  Horizontálně .  poslední  zavedla  firma  A.  a  R.  Hahn  a  Hen- 
úhly  možno  však  určiti  též  graficky  a  zobra- 1  soldt  tak  zv.  drobnohledy  odhadové  na 
žiti  je  přímo  na  papíře,  který  jest  napjat  na  skleněných  deskách.  Sextantu  azrcadel- 
desce  rýsovací  měřického  stolu  (v.  t.).  n^ch  strojů  používá  se  méně  při  m.  pol- 
Astrolabu  (v.  t.)  užito  bylo  dříve  v  astronomii ;  nim,  ač  náležejí  tyto  stroje  též  ke  strojům 
a  potom  teprve  v  geodaesii.  Má  průhledítko  úhloměrným.  Vzájemnou  polohu  jednotlivých 
pevné  a  pohyblivé  a  úhly  čtou  se  noniem  i  bodů,  které  určují  hranice  pozemkové,  lze 
na  děleném  kruhu  limbu.  Má-li  na  místě  ce-  určiti  při  m.  polním  rozličným  způsobem, 
lého  kruhu  jen  čásť  děleného  kruhu,  obsahu-  Dle  způsobu  aneb  dle  methody  m.  polního 
jící  90®,  nazývá  se  quadrantem.  —  Panto-  dlužno  pak  měřiti  určité  vzdálenosti  a  určité 
metry  a  grafometry  jsou  ještě  menši  stroje  úhly  horizontálně.  Rozeznávají  se  v  celku 
úhloměrné.  Jelikož  lze  prvými  vytyčiti  úhly  tyto  způsoby  určení  vzájemné  polohy  jed- 
stálé  (na  př.  45*>,  90®  atd.),  měřiti  libovolné  notlivých  bodů,  které  určují  hranice  pozem- 
úhly,  a  to  průhledítkem  s  děleným  limbem  kův:  a)  Methoda  polárná.  Prostřed  po- 
aneb  bussolou,  nazývají  se  pantometry.  zemku  volí  se  bod  a  přímým  m-m  urči  se 
Jelikož  výsledků  m.  nelze  užiti  k  trigono-  vzdálenosti  tohoto  bodu  od  bodů,  jež  určují 
metrickým  výpočtům,  nýbrž  jen  ke  grafi-  hranice  pozemkové.  Mimo  to  měi^í  se  přímo 
ckému  zobrazení  měřených  úhlů,  nazývají  se  vzdálenosti  těchto  bodů,  které  vyznačí  se 
též  grafometry.  Hlavní  součástí  bussoly  při  m.  kolíky.  Z  těchto  délek  lze  v  libovol- 
lesní  a  bussoly  polní  jest  magnetka  s  děle- .  něm  měřítku  sestrojiti  t.  zv.  situaci  nebo 
ným  kruhem  na  360®  aneb  na  24  hodin.  Od-  plán  situační  či  polohopisný.  Při  m. 
tud  název  děleného  kruhu  bussoly  » k  r  u  h  methodou  polárnou  možno  určiti  horizon- 
hodinovýc.  Bussolalesní  má  rovinu  zá-  tálné  úhly  z  bodu  prostřed  parcelly  strojem 
měrnou,  danou  průhledítkem  očním  a  před-  úhloměrným  aneb  stolem  měřickým;  staČí 
metným,  která  jde  průměrem  O®— 180®  kruhu  pak  měřiti  jen  vzdálenosti  bodu  středního  od 
hodinového.  Měří  se  úhly  směru  magneti-  bodů,  jež  určují  hranice  pozemků.  —  b)  Me- 
ckého  mcridiánu  se  směry  ramen  úhlů  hoři-  thoda  příčná  (transversálná)  hodí  se 
zontálných,  a  to  Čtením  polohy  severního  pro  klikaté  hranice,  není-li  po  ruce  než  pásmo 
konce  magnetky  na  děleném  kruhu  hodino-  a  výtyčky.  Volí  se  bod  stranou  položený 
vém.  Dokonalejší  stroje  úhloměrné  jsou  a  určí  se  přímým  m-m  vzdálenosti  tohoto 
theodolity,  kterými  lze  měřiti  úhly  horizon-  bodu  od  bodův.  Které  určují  hranice.  Mimo  to 
tálné  a  úhly  vertikálně.  Opatřeny  jsou  ve-  určí  se  průseky  těchto  směrů  s  přímkou  po- 
směs  daleKohledem.  Theodolit  jedno-j  mocnou  a  měří  se  jednotlivé  vzdálenosti.  Z  mě- 
duchý    (kompensační)    má    jen    jednu '  řených  délek  možno  v  libovolném  měřítku 


Měření. 


123 


sestrojiti  vzájemnou  polohu  bodů.  —  c)  M. 
po  obvodě  mflže  se  vykonati  astrolabem, 
bussolou,  theodolitem  a  stolem  měřickým. 
Délky  stran  urči  se  přímým  m-m  latěmi  nebo 
pásmem ;  úhly  obvodové  měří  se  pak  přísluš- 
ným strojem  úhloměrným.  V  uzavřeném 
mnohoúhelníku  pěst  kontrolou  m.  úhlů  ob- 
vodových podmmka,  čemu  se  rovná  součet 
vnitřních  úhlů.  Jest  totiž  2;  co  —  (n  —  2)  180^ 
kde  n  značí  počet  vrcholů  mnohoúhelníka. 
Při  m.  po  obvodě  bussolou  lze  vždy  jeden 
vrchol  přeskočiti,  čímž  urychh'  se  práce  polní. 
V  libovolném  měřítku  zmenšení  lze  vynésti 
jednotlivé  body  dle  měřených  úhlů  a  vzdá- 
lenosti, nebo  dle  vypočtených  pravoúhelných 
souřadnic.  —  d)  M.  parcel  1-  pravoúhel- 
nými  souřadnicemi.  Poloha  jednotlivých 
bodů,  které  určují  hranice,  určí  se  pravo- 
úhelnými  souřadnicemi,  které  se  vytyčí  a 
měří,  vzhledem  k  přímce  pomocné,  jako  ose 
úseček  X.  K  vytyčeni  kolmic  užije  se  hra- 
nolu nebo  zrcátka  pravoúhelného, 
po  případě  stroje  úhlomérného  se  stálém 
úhlem,  na  př.  hlavice  úhlová,  kříž  úhío- 
měrný  a  p.  Číselné  hodnoty  souřadnic  jed- 
notlivých bodů  zanesou  se  do  polního  ná- 
črtku (skizzy).  —  e)  M.  parcell  měrami 
příčnými.  Na  přímce  pomocné  volí  se  body, 
na  př.  ve  vzdálenosti  20  m.  Přímo  měří  se 
pak  vzdálenosti  těchto  bodů  od  bodů,  které 
určuji  hranice  pozemků.  Dlužno  dbáti  toho, 
aby  každý  bod  bylo  možno  sestrojiti  v  si- 
tuaci průsekem  dvou  délek.  Hodí  se  tento 
způsob  zejména  v  ulicích,  nemáme-li  po  ruce 
hranolu  aneb  zrcátka  k  vytyčení  kolmic.  — 

)  M.  parcell  soustavou  trojúhelníko- 
vou. Parcellu  omezenou  mnohoúhelníkem 
rozdělíme  v  jednotlivé  trojúhelníky  a  v  kaž- 
dém měří  se  přímo  strany.  Průsekem  oblou- 
ků v  o  poloměru,  rovném  příslušné  hori- 
zontálně vzdálenosti,  urČí  se  poloha  jednot- 
livých bodů  v  libovolném  poměru  zmenšení. 
O  m.  polním  a  o  m.  vůbec  pojednává  ze- 
vrubné spis  Múller-Novotný,  Kompendium 
geodésie  a  sférické  astronomie.  Nov, 

M.  stupňové.  Účelem  m.  stupňového 
jest  určiti  délku  stupně  zemského  meridiánu 
a  rovnoběžníka  na  různých  místech  povrchu 
zemského  aneb  určiti  délku  stupně  země- 
pisné šířky  a  zeměpisné  délky.  Rozeznáváme 
tedy  m.  stupně  zeměpisné  Šířky  a  m.  stupně 
zeměpisné  délky.  Oba  druhy  těchto  m.  vy- 
značují se  společným  názvem  m.  stupňové. 
M.  stupňů  zeměpisné  šířky  na  zemském 
meridiánu  skládá  se  z  operace  geodaetické  a 
z  operace  astronomické.  Operací  geodaeti- 
ckou  urči  se  délka  oblouku  /  zemského  me- 
ridiánu mezi  dvěma  danými  body  a  operací 
astronom,  amplituda  or  normál  koncových 
bodů  měřeného  oblouku  AB.  Délka  oblouku 

(vyobr.  č.  2726.)  urČí  se  z  trigonometrické 
sítě,  která  spojuje  body  koncové  i4,  B  a 
která  odvodí  se  ze  základny  přímo  měřené 
a  orientované.  M.  základny,  triangulace,  vý- 
počet souřadnic  bodů  sítě  trigonometrické 
a  délky  oblouku  /  jest  vlastni  prací  geodae- 
tickou  při  m.  stupňovém.  Amplituda  a  urči 


se  pozorováním  astronomickým.  Určíme-li 
zeměpisné  šířky  bodů  A,  B,  je  a  =  yx  —  <pií  • 
Máme-li  za  to,  že  země  má  tvar  koule,  má 


C  7726.  Mčřeni  stupňové. 

zemský  meridián  tvar  největší  kružnice.  Pří- 
sluši-h    středovému   úhlu   a   oblouk   /,  jest 

2  3t 

délka    zemského    meridiánu    0=  ./a 

O  " 

poloměr  zemský   r=  -  —  .    Výpočty    jsou 

2  7C 

složitější,  máme-li  za  to,  že  země  má  tvar 
ellipsoidu;  možno  však  vždy  určiti  ze  dvou 
různých  měření  stupňových  malou  a  velkou 
poloosu  elliptického  meridiánu,  jakož  i  jeho 
délku  dle  pravidel  geodaesie  sféroidické.  M. 
stupňůzeměpisné  délky  na  kruhu  rovno- 
běžníkovém  skládá  se  opět  z  části  geodaeti- 
cké a  astronomické.  Gcodaeticky  urči  se 
délka  oblouku  mezi  body  A/,  N  a  astrono- 
micky amplituda  I  m-m  časovým.  Amplituda 
X  jest  funkcí  času,  který  uplyne  od  kulmi- 
nace zvolené  stálice  v  meridiánu  bodu  vý- 
chodního N  a  západního  M.  M.  amplitudy  I 
vyžaduje  velmi  přesného  m.  času;  chyba 
o  Vi5  sekundy  časové  má  za  následek  chybu 
1"  úhlové  v  amplitudě  X,  což  odpovídá  již 
hodnotě  30*8633  m.  K  m.  úhlu  I  užívá  se 
chronometrů,  které  udávají  hvězdný  čas  sta- 
noviska. Dlužno  čísti  současně  udáni  obou 
chronometrů.  jako  znamení  užito  dříve  sig- 
nálů světelných,  dělových  výstřelův  a  pod. 
Dnes  užívá  se  k  tomu  telegrafu  a  telefonu. 
O  m.  stupňů  zeměpisné  Šířky  a  o  dějinách 
m.  stupňového  pojednáno  jest  v  odstavci  M. 
země.  Prvé  pokusy  m.  stupňů  zeměpisné 
délky  nesetkaly  se  s  výsledkem.  Sem  náleží 
m.  Cassiniho  a  Miraldiho  roku  1734  na 
rovnoběžníku  pařížském,  jakož  i  m.  Burrowa 
a  Lambtona  ve  Vých.  Indii.  Při  m.  peruán- 
ském mělo  se  rovněž  vykonati  m.  stupňů 
délkových.  Po  návrhu  Bouguera,  který 
znal  obtíže  a  malou  spolehlivost  této  práce, 
k  tomu  však  nedošlo.  Rovněž  nebylo  skon- 
čeno m.  stupňů  délky  při  druhém  francouz- 
ském m.  stupňovém  mezi  okeánem  Atlanti- 
ckým a  mořem  jaderským.  Jiné  rozsáhlé  m. 
stupňů  délky  konalo  se  mezi  Paříži,  Brestem 
a  Strasburkem,  v  době  novější  rozšířeno  m. 
toto  až  k  Vídni  a  k  signalisovaní  užito  s  úspě- 
chem telegrafu.  Rovněž  v  Německu  a  v  An- 


124 


Měřeni. 


tr\n  provedeno  bylo  podobné  m.  Nejrozsáh- 
ejší  m.  stupňů  délkových  vykonalo  se  v  Ru- 
sku podle  návrhu  Struveova  od  Uralu  až 
ke  hranicím  německým.  K  řetězu  trojúhelní- 
kovému připojena  trigonometrická  síť  pruská 
a  později  i  belgická,  jakož  i  anglická.  Tato 
velkolepá  práce  dosud  není  ukončena  a  vzta- 
huje se  na  69®  délkových.  Výsledky  této 
práce,  kterou  řídí  mezinárodní  kommisse  pro 
m.  země,  dosud  nejsou  uveřejněny  a  budou 
rozhodující  pro  tvar  a  velikost  země.  —  Srv. 
Novotný,  Dějiny  měření  stupňového  (Praha, 
1897).  Nov. 

M.  vlhkosti  vzduchu  viz  Hygrome- 
trie. 

M.  vody  v.  Hydrometrie. 

M.  výšek,  m.  trigonometrické,  viz 
H  y  p  s  o  m  e  t  r  j  e. 

M.  země.  Úkolem  m.  země  jest  určiti  tvar 
a  velikost  zemé.  Již  v  nejstarší  době  snažilo 
se  lidstvo  seznati  blíže  tvar  a  velikost  země. 
Homér  na  př.  vyslovuje  ve  svých  zpěvech 
(800—900  př.  Kr.)  domněnku,  že  země  jest 
plochý  kotouč,  obklopený  okeánem;  to  po- 
kládáno dlouho  za  pravdu,  ač  tomu  zřejmě 
odporoval  známý  zjev  při  objevování  se  lodi 
na  obzoru,  který  zřejmě  ukazuje  na  zakři- 
vený povrch  hladiny  mořské.  Pythagoras 
(♦  582  př.  Kr.)  prohlásil  po  prvé,  že  země 
má  tvar  koule.  Aristoteles  (384—322  př. 
Kr.)  pojednal  o  důvodech  uváděných  o  tvaru 
země  a  dovozoval  rovněž,  že  země  musí  míti 
tvar  koule.  Potom  počalo  se  s  pokusy  určiti 
rozměry  zeměkoule.  Mezi  prvé  vážné  práce 
toho  druhu  dlužno  počítati  pokus  alexandrij- 
ského učence  Eratosthena  (276—195  př. 
Kr.),  jenž  pozoroval  v  Egyptě,  že  v  době 
rovnodennosti  mají  paprsky  slunečné  různý 
sklon  ke  svislici;  v  Sycně  v  Hor.  Egyptu, 
poblíž  obratníka  raka,  v  době  letního  sluno- 
vratu dopadaly  paprsky  slunečné  úplně  až 
na  hladinu  hluboké  studny,  kdej^to  v  téže 
době  v  Alexandrii  vrhaly  již  vertikálně  před- 
měty malý  stín.  Tuto  odchylku  paprsků  slu- 
nečných od  svislice  měřil  Eratosthcnés  a 
určil  hodnotou  Vso  360<>  =  7<>  12'.  Z  tohoto 
úhlu  a  odhadnutí  vzdálenosti  měst  Syene  a 
Alexandrie  dle  počtu  cestovních  dnů  vypo- 
čet!, Že  délka  zemského  poledníku  země- 
koule obnáší  250.000  stadií.  Výsledek  je  jen 
zhruba  přibližný;  zajímavo  jest,  že  i  v  době 
novější  koná  se  m.  země  na  podobném  zá- 
klade. Asi  200  let  po  Eratosthenovi  pokusil 
se  o  určení  obvodu  zeměkoule  Posidonius, 
jenž  pozoroval,  že  v  téŽe  době,  co  hvězda 
Canopus  na  Rhodu  dotýkala  se  horizontu, 
viděna  byla  nad  horizontem  v  Alexandrii 
o  7®  30';  z  tohoto  úhlu  a  vzdálenosti  obou 
míst  určil  délku  obvodu  země  na  240.000 
stadií.  Ve  středověku  byli  to  zejména  Ara- 
bové, kteří  pracovali  v  tomto  směru.  Na 
rozkaz  učeného  chalífa  Almanona  r.  827  vy- 
konali arabští  mathematikové  na  rovině  Sin- 
garské  u  Bagdádu  m.  stupňové  a  přímým 
m-m,  tak  zv.  černým  loktem,  určili  délku 
2**  zemského  poledníku.  Za  četných  válek 
středověku    upidly    v    zapomenutí    veškeré 


údaje  o  velikosti  a  tvaru  země.  Od  m.  stup- 
ňového v  Arábii  uplynulo  téměř  700  let, 
než  se  opět  něco  v  tomto  oboru  podniklo. 
Teprv  začátkem  XVI.  st,  počal  se  v  Evropě 
objevovati  správný  názor  o  tvaru  země  a 
podniknuty  pak  pokusy  určiti  rozměry  země 
(v.  Fernelův  pokus).  Způsobem  vědeckým 
a  v  každém  ohledu  vzorným  snažil  se  Snel- 
lius  (*  1591  —  t  1626)  určiti  rozměry  země. 
On  prvý  zavedl  triangulaci  k  určení  vzdále- 
nosti dvou  míst.  Prvé  m.  konal  r.  1615  a  opa- 
koval je  r.  1622,  jelikož  výsledky  m.  a  výpočtu 
ho  neuspokojovaly.  Práci  tuto  ukončil  jeho 
nástupce  Musschenbroek  a  uveřejnil  pří- 
slušné výsledky.  Dle  definice  metru  jako 
jednotky  míry.  délkové  jest  délka  kvadrantu 
zemského  meridiánu  10,000.000  m;  Snellius 
určil  tuto  hodnotu  na  9,660.000  m  a  Mus- 
schenbroek na  10,004.000  m.  R.  1633  měřil 
Nordwood  délku  oblouku  v  Anglii  a  r.  1645 
Grimaldi  a  Riccioli  v  Itálii.  Mezi  nej- 
důležitější práce  v  tomto  oboru  v  XVII.  a 
v  XVIII.  stol.  vykonané  patří  práce  Fran- 
couzů. Prvé  franc.  m.  stupňové  vykonal 
Picard  k  podnětu  nově  založené  akademie 
francouzské  v  1.  1669 — 70.  Měřil  oblouk  mezi 
Amícnsem  a  Malvoisinem  u  Paříže.  Výsledky 
tohoto  m.  značně  prospěly  Newtonovi  při 
vedení  důkazův  o  jeho  epochálném  objevu 
zákonů  gravitačních.  Pokračováním  prací  Pi- 
cardových  bylo  m.  konané  Lahirem,  Do- 
miniquemaCassinim  (1683— 1716), které 
provedeno  bylo  opět  na  podnět  franc.  aka- 
demie a  mělo  se  vztahovati  k  meridiánu  pa- 
řížskému, pokud  procházel  Francii.  Dle  vý- 
počtu Cassiniova  neměla  země  tvaru  koule, 
nýbrž  tvar  sféroidu  na  pólech  přišpičatělého. 
Proti  tomu  rozhodně  vystoupil  Newton  se 
svou  theorií  o  gravitaci  a  Huyghens  se 
svým  zákonem  o  odstředivosti.  Dokazovali, 
že  země  má  tvar  rotačního  sféroidu  na  pó- 
lech zploštělého,  tedy  pravý  opak  výsledků 
m.  Cassiniova.  Správnost  domněnky  Newto- 
novy a  Huyghensovy  brzy  potvráil  objev 
Richera  na  sekundovém  kyvadle,  jehož 
délku  musil  zkrátiti  v  krajinách  rovníkových. 
Avšak  proti  těmto  theoretickým  pouze  vý- 
vodům stály  výsledky  skutečného  m.  a  vě- 
decký spor  o  tvaru  země  trval  dlouhá  léta 
Konečně  přijat  návrh,  aby  vykonalo  se  m. 
jedno  v  krajinách  rovníkových  a  druhé  v  kra- 
jinách polárných.  R.  1733  vypracovala  aka- 
demie francouzská  rozvrh  těchto  prací.  Členy 
expedice  m.  na  rovníku  jmenováni  byli  P. 
Bouguer,  Ch.  de  la  Condamine  a  L. 
Godin.  Příslušné  m.  konalo  se  v  Peruvii 
v  1.  1735—1741.  Podrobné  zprávy  uveřejnil 
Condamine  v  díle  Mesure  des  trois  premiers 
degrés  du  méridien  dans  Phémisphére  austi^aU 
(Paříž,  1751).  Druhá  výprava  odebrala  se  do 
Laponska  r.  1736,  aby  konala  potřebná  m. 
v  krajinách  polárných.  Podrobné  zprávy  uve- 
řejnil vůdce  výpravy  L.  Moreau  de  Mau- 
p  e  r  t  u  i  s  v  díle  La  figuře  de  la  terre  (Paříž, 
1738).  M.  laponské  zůstává  daleko  co  do 
přesnosti  a  výsledků  za  m-m  peruánským. 
Výsledky  obou  m.  potvrdily  však   v  plném 


Měřeníce  —  Meretrices. 


125 


rozsahu  náhled  Newtonův,  že  země  má  tvar 
rotačního  sféroidu  na  pólech  zploštělého. 
Jelikož  byla  však  neshoda  ve  výsledcích  čí- 
selných různých  m.  a  byla  nejistota  o  veli- 
kosti zploštění  země  na  pólech,  bylo  nutno 
vykonati  m.  stupňová  na  různých  místech 
země,  aby  učiněn  byl  konec  nejistotě  o  tvaru 
země.  Avšak  většina  těchto  prací  nezasluhuje 
ani  názvu  m.  stupňové.  Tak  na  př.  r.  1750 
vykonal  Lacaille  m.  stupňové  na  mysu  Do- 
bré Naděje  v  již.  Africe.  Jesuita  R.  J.  Bo- 
skovice získal  si  značných  zásluh  v  tomto 
oboru,  vykonav  s  Lemairem  r.  1751 — 53  m. 
stupňové  u  Říma,  r.  1768  v  rovinách  turin- 
ských.  Císařovnu  Marii  Terezii  přiměl,  aby 
dala  konati  ve  své  říši  m.  stupňové,  kteréž 
vykonal  pak  J.  Liesganig.  Konečně  dal 
podnět  i  k  m  stupňovému  v  Americe.  Práce 
tyto  nepřispěly  však  valně  k  rozřešeni  otázky 
o  tvaru  země.  Velmi  důležitou  prací  v  tomto 
sméru  bylo  druhé  m.  stupňové  ve  Francii, 
vykonané  v  1.  1792—1808.  M-m  tímto  měl 
zjednati  se  základ  pro  zavedeni  nové  jed- 
notky míry  délkové  jako  desítimillionté  části 
quadrantu  zemského  meridiánu,  nazv.  »mě- 
trec,  jakož  i  mělo  se  užiti  výsledkův  m. 
k  určení  zploštění  země  na  pólech.  Práce 
tyto  svěřeny  byly  členůpi  akademie  fran- 
couské  T.  Delambreovi  a  P.  Méchai- 
novi.  Zvolen  byl  opět  meridián  hvězdárny 
pařížské  mezi  Dunkerquem  a  Barcelonou.  Po- 
zději rozšířeno  býti  mělo  m.  od  Barcelony 
až  na  ostrov  Formenteru.  Práce  tyto  do- 
končil F.  Arago  a  J.  Biot.  V  Anglii  po- 
čato s  m-m  stupňovým  r.  1783  a  provedena 
z  té  příčiny  rozsáhlá  síť  trigonometrická. 
Shledány  byly  však  ve  výsledcích  neshody, 
jež  nebylo  možno  vysvětliti  chybami  v  m.  a 
ve  výpočtu.  Mudge  přičítal  je  odchvlkám 
tíŽnice.  Druhé  m.  stupňové  v  Indii  vy  Konali 
v  1.  1804—47  Lambton  a  Everest;  patří 
k  lepším  pracím  toho  druhu.  Hodí  se  velmi 
dobře  jako  kontrola  m.  peruánského.  V  Dán- 
sku podnikl  m.  stupňové  astronom  Schu- 
macher  r.  1816.  M.  hannoverské,  které 
konal  v  1.  1821—23  Gauss,  jest  prvým  m-m 
stupňovým  v  Německu.  Po  té  následovalo 
m.  stupňové  ve  Vých.  Prusku,  které  vyko- 
nali v  1.  1831 — 36  Bessel  a  Bayer.  K  m. 
stupňovému  v  Rusku,  které  jest  nejrozsáh- 
lejší ze  všech  dosud  uvedených,  dal  podnět 
ředitel  hvězdárny  derptské  Stru  ve,  učiniv 
příslušný  návrh  caru  Alexandru  I.  a  účast- 
ni v  se  při  něm  téměř  po  40  let.  Práce  ony 
ukončil  generál  Tenner.  Měřen  byl  oblouk 
od  břehu  moře  Ledového  aŽ  k  Staré  Né- 
krasovce  při  vtoku  Dunaje.  K  tomuto  m. 
připojeno  pak  m.  skandinávské,  jakož  i  m. 
ve  Vých.  Prusku.  Dosavadními  výsledky  m. 
země  v  různých  zemích,  různým  způsobem 
vykonaného,  vyšla  na  jevo  nutnost  konati 
příští  m.  stupňová  jednotně  a  soustavně. 
Na  to  nestačil  jednotlivec  a  jeho  doba  žití, 
méla-li  se  rozřešiti  otázka  o  tvaru  a  veliko- 
sti země.  Bylo  nutno,  aby  sdružili  se  odbor- 
níci všech  národů  v  ke  společné  práci.  Pod- 
nět k  tomu  dal  gen.  Bayer  svým  spisem 


Ueber  die  Grosse  und  Fi^ur  der  Erde  (Berl., 
1861).  Návrh  Bayerův  došel  ohlasu  ve  stá- 
tech středoevropských,  a  již  r.  1862  uveřej- 
něna byla  společná  zpráva  o  stavu  středo- 
evropského m.  stupňového,  při  němž  účast- 
niti se  slíbilo  celkem  15  států.  R.  1864  sešla 
se  poprvé  stálá  kommisse  středoevropského 
m.  stupňového  v  Berlíně.  Výkonným  orgá- 
nem stálé  kommisse  jest  ústřední  kancelář 
{Central- Bureau  der  mitteleuropáhchen  Graď 
messung)^  jejíž  udržování  vzalo  na  se  Prusko. 
Když  r.  1867  přistoupilo  Rusko  a  Španěl- 
sko, změněn  název  >střcdoevropské  m.  stup- 
ňovéc  v  >evropské  m.  stupňovét.  R.  1886 
rozšířeno  a  zreorganisováno  m.  stupňové  a 
kommisse  usnesla  se  přijati  název  »Mezi- 
národní  m.  zemec.  Zprávy  kommisse  pro 
mezinárodní  m.  země  vycházejí  každoročně. 
Těmito  soustavnými  pracemi  přišlo  se  k  tomu, 
že  země  nemá  tvaru  rotačního  ellipsoidu. 
Četné  odchylky  tíŽnic  v  Anglii,  v  Itálii  a 
v  Rusku  konstatované  nasvědčují  tomu,  že 
plocha  kolmá  v  každém  místě  na  směr  tíž- 
nice  není  sféroid,  nýbrž  obecně  geoid,  je- 
hož tvar  závisí  na  seskupení  hor  a  na  slo- 
žení a  rozmanité  hustotě  vrstev  zemských. 
Pro  výpočty  nutno  vSak  nahraditi  geoid 
ellipsoidem.  Listing  zavádí  t  zv.  ellipsoid 
typický  stejného  obsahu  s  geoidem,  který  se 
co  nejméně  liší  od  geoidu.  Tvar  země  možno 
však  mimo  m.  stupňové  určiti  též  m-m  ky- 
vadlovým, na  které  po  prvé  upozornil  Ri- 
cher.  V  době  novější  pracoval  v  tomto 
směru  Helmert,  určil  z  m.  kyvadlového 
zploštění  země  a  zavedl  t.  zv.  ellipsoid 
referenční.  Neznáme  dosud  přesně  tvaru 
země  a  určení  geoidu  zemského  vyhrazeno 
jest  budoucnosti.  O  vlastním  m.  země  čili 
o  t.  zv.  m.  stupňovém  v.  M.  stupňové. — 
Srv.  Em.  Cuber,  O  m.  země  (Praha,  1874); 
Frant.  Novotný,  Dějiny  m.  stupňového  (t., 
1897).  Nov. 

Kdřonioe  v.  Mi ře nice. 

Kerenptah  Hoteplilma,  egyptský  farao 
z  XIX.  dyn.  (1281—1273  př.  Kr.),  syn  a  ná- 
stupce Ramsa  II.,  hleděl  si  dobrých  styků 
s  Hcthíty  a  s  králem  tyrským  Baalmarem- 
gabu,  ale  záhy  bylo  mu  hájiti  země  proti 
velikému  vpádu  Libyů,  vedených  knížetem 
Maroi,  synem  Ti  ti,  s  nimiž  se  spojili  mnozí 
ostrované  a  obyvatelé  pobřeží  jihoevrop- 
ských  i  maloasijských.  Současně  povstali 
Semité  ve  Východní  Deltě.  U  Piaršopa 
byli  sice  cizí  útočníci  poraženi,  ale  mezi  Se- 
mity —  r.  1896  shledaný  nápis  M-ův  jme- 
nuje mezi  nimi  i  Isráélity  —  vření  trvalo  až 
do  dob  M-ova  nástupce.  Psk. 

MereiUiky  Alexander,  evang.  missionář 
(♦  1837),  působil  v  zemi  Basutů  v  Africe  a 
r.  1891  byl  vůdcem  výpravy,  která  měla  nad 
jez.  Njasou  založiti  novou  missii.  Sps.  Erinne- 
rungen  aus  dem  Missionslehen  in  Súdostafrika 
(1888). 

Meretitz,  vsi  v  Čechách  (hejtm.  Kadaň), 
viz  Miřetice. 

Keretrioes  (lat.),  nevěstky,  u  Řeků 
hetairy,  byly   i  v  Římč  trpěny;  stály  pod 


126 


Merežkovskij  —  Merguiský  archipel. 


policejním  dohledem,  bydlily  obyčejně  v  čá- 
sti města,  jež  slula  Subura,  a  platily  v  po- 
zdější době  též  daň.  Před  soudem  svědčiti 
nesměly,  neměly  práva  děditi  a  vůbec  byly 
pokládány  za  bezectné  (infames).  Jejich  byty 
sluly  lupanaria,  lustra,  fortiices.  Často  vy- 
držoval celou  společnost  nevěstek  tak  zvaný 
léno.  Va. 

KereikoTSldJ  (MepeacKOBCKÍft):  1)  M. 
Konstantin  Sergej evič,  přírodovědec 
ruský  (♦  1854).  Odborného  vzdělání,  hlavně 
v  zoologii  a  botanice,  nabyl  na  universitě 
petrohradské,  pak  za  hranicemi  na  universi- 
tách německých,  dále  v  Neapoli  a  v  Paříži, 
kde  též  studoval  na  škole  anthropologické. 
Po  návratu  do  vlasti  přednášel  zoologii  na 
universitě  petrohradské  a  na  vyšším  ženském 
učilišti  a  dal  podnět  k  ustavení  se  společ- 
nosti anthropologické.  Pro  chorobu  nucen 
byl  opustiti  Petrohrad  a  usídlil  se  na  Krymu, 
kdež  oddal  se  studiím  v  oboru  vinařství  a 
sadařství.  Uveřejnil,  hlavně  v  cizích  i  domá- 
cích sbornících,  práce  z  oboru  zoologie 
(o  prvocích  Ruska,  o  houbách  moře  Bílého, 
o  vývoji  láčkovce  Obelia  a  o  pigmentech  ži- 
vočišných), botaniky  (o  rozsivkách  moře  Bí- 
lého), anth  Topologie  (o  kamenné  době  na 
Krymu)  a  nověji  práce  týkající  se  vinařství. 

2)  M.  Dmitrij  Sergej  evič,  básník  a 
kritik  rus.  {*  1866),  byl  synem  vyššího  úřed- 
níka dvorního  a  r.  1886  ukončil  studia  na 
historicko-íilologické  fakultě  petrohradské. 
Již  v  15.  roce  jal  se  psáti  verše,  jež  uveřej- 
ňoval v  časopisech,  a  r.  1888  vydal  první 
sbírku  básni,  načež  následovaly  sborník  Sim- 
volj  (Petrohrad,  1892),  překlady  z  Aischyla, 
Sofokla  a  Euripida.  Z  Longa  vydal  Dafnis 
i  Chloja  (t.,  1896).  Velkému  úspěchu  těšil 
se  jeho  histor.  román  Otverfennyj  (t.,  1895), 
jakož  i  nedokončená  dosud  jeho  trilogie:  Ju- 
lian  ot stupník;  Vo\ro^děnije  a  Petr  i  carevič 
Alekséj.  Z  Četných  jeho  studií  kritických 
(o  Puškinovi;  Dostojcvském ;  Majkovu;  ÍCo- 
rolenkovi;  íranc.  novoromanticích;  Ibsenovi 
a  j.)  zasluhuje  hlavně  zmínky  O  příčinách 
upadka  sovremennoj  rus.  literatury  (t,  1893). 
Jako  básníku  M-mu  nedostává  se  často  bez- 
prostředního citu,  ač  básně  jeho  oplývají 
literárním  vkusem  a  pěkným  veršem.  Zvlášt- 
nímu úspěchu  těšila  se  jeho  báseň  Véra, 
jednak  pro  svoji  prostotu,  jednak  tím,  že 
podává  skutečný  obraz  duševního  života 
mládeže  z  let  80tých.  Od  té  doby  M.  při- 
jal mnoho  živlu  symbolistického  a  názorů 
ríietzscheových,  a  jeho  práce  z  té  doby  mí- 
vají ráz  allegorie.  Platí  to  mezi  jiným  též 
o  jeho  trilogii,  v  níž  jednotlivosti  překvapují 
svojí  propracovaností.  Totéž  možno  říci 
o  jeho  názorech  kritických,  v  nichž  vystu- 
puje proti  tendenčnosti  v  zájmu  nových  ideí, 
upadaje  sám  v  tendenčnost.  —  Choť  jeho 
Zinajida  Nikolaj evna  M-kaja  (*  1867), 
po  otci  Švédka,  uveřejnila  od  počátku  let 
60tých  pod  prvotním  jménem  Gippius 
mnoho  povídek  a  básní.  O  sobě  vydala  sbírku 
Novyje  Ijudíit,  1896).  Přimyká  se  k  realistické 
škole,  snažíc  se  věrně  zachytiti  podrobnosti 


z  domácího  života,  ač  ani  ona  nezůstala  pro- 
sta vlivu  Nietzscheova.  Šnk. 

z  Kerfeln  v.  Macariusz  Marfelicjos. 

Kerg^elsniin  v.  Merkelsgrún. 

Merg^enuial :  1)  M.  Malý  (čes.  Maře- 
ni ce),  ves  v  Čech.  na  mal.  potoku,  hejtm.  Ja- 
blonné,  okr.  Cvikov,  fara  a  pš.  Vel.  Mergen- 
thal;  77  d..  380  ob.  n.  (1890),  kaple  sv.  Tana, 
2  mlýny,  bělidlo  a  tkalcovství.  —  2)  M. 
Velký,  far.  ves  t;  264  d.,  1406  ob.  n.  (1890), 
kostel  sv.  Maří  Magd.  (ve  XIV.  století  far.), 
4tř.  šk.,  pš.,  četn.  stanice,  spořitelní  spolek, 
2  mlýny,  prádelna  na  bavlnu,  bělidlo  a  výroč. 
trh.  Po  zaniknutí  fary  (po  r.  1623)  kostel 
r.  1699  znovu  vystavěn  a  r.  1706  fara  obno- 
vena. Ves  příslušela  od  pradávna  ke  hradu 
Milšteinu. 

KerjB^entlieim,  město  ve  Virtembersku, 
v  krajině  úrodné  na  vino,  na  tratích  M.- 
Creilsheim  a  M.-Wertheim,  s  4467  ob.  (1895), 
má  2  chrámy  z  XIII.  a  XV.  stol.,  2  kláštery, 
synagogu,  gymnasium,  reálku,  jest  sídlem 
vrchního  úřadu  a  soudu  I.  instance,  má  ka- 
sárny, nádherný  zámek  s  přírodnickými  sbír- 
kami, anglickým  sadem  a  velikými  lázněmi 
s  léčivými  prameny  solnými  (800 — 1000  hostů 
na  léčení  ročně),  2  nemocnice,  2  chorobince 
a  2  chudobince,  jirchářství,  pivovarství,  vý- 
robu parket,  nožířských  a  soustružnických 
potřeb.  M.,  pův.  Maríenthal  nebo  Mariae 
Domus,  byl  nejdůležitějším  z  11  krajů  Něm. 
řádu  rytířského  a  od  r.  1527—1809  sídlem 
velmistrů.  Od  r.  1809  patří  Virtembersku. 

Mergul  (barm.  Beit-Myó),  hl.  m.  distriktu 
divise  tenasserimské  v  brit.-ind.  provincii 
Barmě,  na  ostrůvku  hlavního  ústí  delty  řeky 
Tenasserimu,  3  km  od  moře,  na  12^  28'  s.  s. 
a  980  3gr  ^  d.  s  10.731  obyv.  (1891),  z  nichž 
8409  buddh.,  1191  muhamm.  a  255  křest 
Město  jest  zcela  moderní,  obyvatelé  jsou 
Barmani,  Siamci,  Talaingové,  Malajové,  Čí- 
ňané i  Hindové,  již  provozují  obchod  s  Bar- 
mou i  s  pobřežím  úžiny  Malacké;  vyvážejí 
rýži,  teakové  dřevo,  ořechy  arekové,  sesam, 
trepang  a  sušené  ryby,  přivážejí  se  látky, 
čaj,  cukr  a  nápoje  alkoholické.  Přístav  stačí 
pro  lodi  s  ponorem  5 Ví  w» ;  pravidelné  spo- 
jení udržuje  linie  kalkuttská  a  malmenská. 
Města  dobyli  r.  1824  Angličané.  —  Distrikt 
merguiský  má  20.227  ilcw*  s  56.560  ob.  Vy- 
niká bohatstvím  uhlí,  rovněž  nachází  se  tu 
zlato.  Železo,  měď  a  mangan.  Půda  velmi 
úrodná  jest  z  velké  části  dosud  pokryta  pra- 
lesem. 

Kerguiský  arohipel,  souostrovíMer- 
ui,  dlouhá  řada  ostrovů,  ostrůvků  a  ska- 
isk  v  Bcngalském  zálive  při  pobřeží  tenas- 
serimském,  mezi  13^  14'  a  8<>  30'  s.  š.  v  délce 
530  km.  Ostrovy  skládají  se  ze  žuly,  porfyru 
a  konglomerátů,  jsou  hornaté,  některé  do- 
sahují až  1000  m.  Obyvatelé  Silongové,  po- 
čtem asi  1000  duší,  mluví  dialektem  malaj- 
ským, jsou  výborní  plavci  a  živí  se  hlavně 
lovem  holothurií,  jož  prodávají  za  rýži  a  alko- 
holické nápoje.  Malajové  i  Číňané  dojíždějí 
sem,  aby  nasbírali  gummu  a  hnízda  salangan, 
jimiž  ostrovy  oplývají.  Souostroví  objeveno 


i 


Mergulus  —  Merida.  127 


Tomášem  Forrestem  r.  1783;  po  stránce  hy- 
drografícké  prozkoumáno  kapitánem  Rossem 
v  I  1827—30.  dš. 

Mers^iui,  zool.,  v.  Alky. 


a  nástupce  Practoriova  Dan.  Schwentnera 
r.  1718  v  Norimberce  vydaném.  Konstrukce 
jeho  byla  s  počátku  primitivná  a  zdokonalila 
se  v  pozdější  době.  —  M.  s.  skládá  se  z  de- 


Mexf^iUl,  zool.,  v.  Morčák.  isky  rýsovací,  z  kříže  obratného  a  ze 

MerMAy  jméno  staré  umělecké  rodiny '  stojanu.  Podstatnou  součást  tvoří  průhle- 
švýcarské,  z  níž  vynikli:  dítko  (v.  Dioptcr).    M.  s.  zobrazuje  přímo 

1)  M.  Matthftus  starší  (*  1593  v  Basileji, '  graficky  na  papíře,  napjatém  na  desce  rýso- 
t  1650  ve  Schwalbachu).  Vyučil  se  mědiry- '  vacíjednotlivé  úhly  horizontálně.  Nutno  tedy 
jectví  u  Dietricha  Meyera  v  Curichu  a  pra-  \  urovnati  desku  rýsovací  m-kého  stolu  do 
coval  pak  ve  Francii,  zvi.  v  Paříži,  v  Hol-  polohy  vodorovné  tak,  aby  vrchol  úhlu  ve 
landsku  a  v  Německu.  Usadil  se  posléze  ve  skutečnosti  byl  v  přímce  vertikálně  s  bodem, 
Frankfurtě  n.  M.,  kde  se  svým  tchánem '  který  mu  přísluší  na  desce  rýsovací  m-kého 
Theodorem  de  Bry  vedl  rozsáhlou  dílnu  mědi-  stolu.  Výkon  tento  zove  se  centrování 
ryjeckou.  Z  jeho  rytin  dlužno  uvésti  zejména '  m-kého  stolu.  —  Je-li  na  desce  rýsovací 
sbírku  obrazů  měst  evropských  Topographia  |  m-kého  stolu  daný  směr  ramena  jednoho 
(text  od  M.  Zeillera,  ve  Frankf.  od  r.  1640;  úhlu,  nutno  pootočiti  desku  rýsovací  tak,  aby 
dokončeno  až  po  smrti  M-ově  r.  1688,  cel-  rovina  záměrná  procházela  tímto  ramenem  a 
kem  30  svazků,  rytin  přes  2000).  Obrazy  bodem,  který  označuje  ve  skutečnosti  onen 
mést  i  krajin,  jež  M.  provedl,  vynikají  vý- !  směr.  Výkon  tento  zove  se  orientování 
tečnou  perspektivou,  méně  cenný  jsou  illu-  m-kého  stolu.  Při  grafickém  určení  jed- 
strace,  jimiž  obohacoval  Četné  knihy,  jako '  notlivých  úhlů  horizontálných  přiloží  se  se- 
>Theatrum  europaeumc,  velké  dílo  ze  sou- 1  říznuta  hrana  průhledítka  k  jeho  vrcholu 
časných  dějin,  bibli,  Gottfriedovu  >Chroniku<  !  na  desce  rýsovací  a  zaměří  se  na  bod  (vy- 
a  j.  Srv.  H.  Eckardt,  Mathaeus  M.  (Basil.,  tyčku),  který  označuje  polohu  ramena  úhlu 
1887).  Jeho  s^n  Matth&us  M.  m  1  a d š í ;  ve  skutečnosti.  Podél  seříznuté  hrany  prů- 
(*  1621  v  Basileji  —  f  1687  ve  Frankfurtě)  byl  j  hledítka  vede  se  jemná  tužková  čára  a  vy- 
maltřem  podobizen  dle  vzoru  van  Dyckova ;  i  značí  se  tím  stopa  vertikální  roviny  záměrné 
druhýsynKaspar  M.  bylmědiryjcem.  Dcera  na  papíře  napjatém  na  vodorovné  desce  rý- 
Maria  Sibylí  a  M-ova,  provdaná  Grat- i  sovací.  Výkon  tento  zove  se  ray  ono  vání. 
fova  \*  1647  ve  Frankfurtě  —  f  1716  v  Am- '  Horizontálnou  polohu  jednotlivých  bodů, 
sterdamě),  byla  malířkou  a  zabývala  se  také  >  které  určují  hranice  parcell,  možno  určiti 
mědiryjectvím.  Zvlášf  proslulou  stala  se  svými !  m-ckým  stolem  způsobem  zv.  protínáni 
miniaturami  a  aquarellami  květin  a  hmyzů. !  ku  předu.  Ze  dvou  co  do  polohy  na  m-kém 
Roku  1699  podnikla  cestu  do  Surinamu  a  stole  již  určených  bodů  určíme  graficky  pří- 
vydaja  pak  Metamorphosis  insectorum  suri- ,  slušné  úhly  a  v  průseku  příslušných  rayonů 
namensium  (Amsterd.,  1705),  výsledek  studií  i  obdržíme  polohu  nového  bodu,  a  to  v  mě- 
o  proměnách  surinamského  hmyzu.  JiŽ  před  i  řítku,  ve  kterém  vynesena  byla  přímo  mě- 
tíro  napsala  také  Erucarum  ortus,  alimentům  fcná  základná,  která  určuje  vzdálenost 
et  paradoxa  metamorphosis  (Norimb.,  1679  a  |  dvou  stanovisek  mkého  stolu.  Polohu  jed- 
1683;  2  sv.).  Její  práce  nalézají  se  v  museích  notlivých  bodů  na  desce  rýsovací  m-kého 
v  Amsterdame,  v  Londýně  a  v  Petrohradě,   stolu  lze  určiti  dále  t.  zv.  protínáním  se 

2)  M.  Hans  Bernhard,  z  basilejské  větve  strany  a  protínáním  nazpět.  Úloha 
téže  rodinv  (♦  1723  v  Liestalu  v  Basilejsku, !  poslední  známa  jest  názvem  Pothenotova 
t  1807  v  Éerlíně).  Byl  professorem  v  Basi-  ,  úloha  neb  problém  čtyř  bodů.  —  M-kým 
leji,  pak  v  Berlíně,  kde  vystupoval  proti  stolem  lze  určiti  vzájemnou  polohu  jednotli- 
Wolffianské  filosofii.  R.  1770  stal  se  ředitelem  |  vých  bodů,  které  určují  hranice  pozemku, 
třídv  krásných  věd  na  berl.  akademii.  '  methodou    tak   zv.    měření    po    obvodě 

3)  M.  Hans,  kritika  satirik  něm.  (*  18.  ún.  (v.  Měření  polní).  M-kého  stolu  užito  při 
1857  v  Basileji).  Studoval  v  rodném  městě,  rakouském  méření  katastrálném  a  užívá  se 
pak  se  odebral  za  studiem  hudby  a  dějin  ho  při  měření  topografickém.  Jde-li  o  cenné 
umění  do  Neufchátelu  a  Lipska.  R.  1892—97  pozemky  a  měření  měst,  dává  se  dnes  přcd- 
redigoval  >Die  Gesellschaftc.  Nyní  žije  nost  methodě  polygonometrické.  iVóv. 
v  Lipsku.  Sepsal :  Nilhráutigam^  satir,  román       KÓřiotvl  v.  Geometrie. 

(1887);  satir,  básně  Von  Elifen  bis  Zwólifen  M.  horní  v.  Hornictví,  str.  605ť2. 
(1888,  5.  vyd.  1890  má  název  In  der  iwól^teu  Kerida:  1)  M.,  okr.  hl.  město  špan.  provin- 
Stund€)\  Die  sogenannten  Jungdeutschen  in  cie  badajozské,  55  Arm  sv.  od  Badajozu,  v  kra- 
unsrer  leitgenčssischen  Litteratur  (1888);  ^1*5  jiné  velmi  úrodné,  na  pr  bř.  Guadiany,  196  m 
der  vierten  Dimension  (1890);  H.  Heiberg  n.  m.  Z  M-dy  vede  dráha  na  Badajoz,  na  Se- 
(1891);  Bleibtreu  als  Dramatiker  (1892);  satir,  villu  a  na  s.  do  Caceres.  Má  14.000  oby  v.  a 
drama  Die  Varusschlacht  (1894);  Also  sprach  jest  sídlem  biskupa.  Nalézáme  tu  mnoho 
Zarathitstra  (1899).  zbytků   z  doby   římské,  amfitheatr,  divadlo, 

MdHoe,  stará  míra  obilní  =  Vs  korce,  t.  j.  40  sloupů  z  chrámu  Dianina,  rozvaliny  chrámu 
62*4  litrů.  Martova,  bránu  Trajanovu  a  několik  jiných 

Kéřioký  stůl,  jejž  po  prvé  sestrojil  Jan  |  slavobran,  2  vodovody  a  most  780  m  dlouhý. 
Praetorius  (f  1616)  a  jenž  nazýván  odtud  M.  byla  založena  Augustem  a  nazvána  Au- 
mensuja  Praetoriana^  popsán  byl  v  díle  žáka  i  gusta  Emerita.  Za  řím.  císařů  byla  hl.  městem 


1-28 


Meriden  —  Mérimée. 


provincie  Lusitanie  a  sídlem  propraetora. 
R.  713  vzata  od  Maurů  a  zničena  Obnovena 
teprve  r.  1228  Alfonsem  IX. 

2)  M.,  hlav.  město  státu  Los  Andes  v  sz. 
Venezuele  (8®  16'  s.  š.),  na  pr.  bř.  ř.  Chámy, 
1649  w  n.  m.,  v  úrodné  terrassovité  a  Štěr- 
kovité  vysočině,  již  obklopuje  Sierra  Nevada 
se  svými  zasněženými,  4700  m  vysokými  ho- 
rami. Vzhledem  k  vysoké  své  poloze  a  k  sou- 
sedství mohutného  pohoří  M.  iest  ušetřena 
přílišných  veder  tropických,  podléhá  však  ča- 
stým a  náhlým  změnám  klimatickým.  M.  má 
seminář  a  theolog,  školu,  zvanou  universita. 
Sídlí  tu  biskup.  Obyvatelé,  počtem  12.000, 
jsou  většinou  španělští  kreolové.  Jsou  zde  to- 
várny na  koberce  a  na  vlněné  a  bavlněné  látky. 
Připravuje  se  tu  proslulé  zadělávané  ovoce. 
M.  obchoduje  s  kávou  a  s  látkami  dováženými 
sem  z  jejího  okolí.  M-du  založil  r.  1558  Juan 
Rodriguez  Juarez  a  nazval  ji  Santiago  de 
los  Caballeros.  R.  1644  a  r.  1812  byla  po- 
škozena zemětřesením. 

3)  M.,  hl.  m.  mexického  státu  Yucatanu,  na 
20®  58'  s.  š.,  89®  40'  z.  d.,  v  suché  rovině,  pouze 
8  m  n.  m.  Z  M-dy  vede  železnice  všemi  směry; 
na  s.  na  Progreso  (přístav  M-dy,  36  km  od  ni 
vzdálený),  na  jz.  na  Campéche,  na  jv.  na  Valla- 
dolid  a  na  Peto.  V  širokých,  pravidelně  se 
rozbíhajících  ulicích  nalézají  se  vesměs  nízké 
domky  s  rovnými  střechami.  Prostranné  ná- 
městí'zdobí  vodotrysk,  biskupský  palác  a 
krásná  kathedrála  ze  XVI.  stol.  Jest  tu  ještě 
13  jiných  kostelů  s  cennými  architektonickými 
památkami  z  XV.  a  XVl.<6t.,  radnice,  soudní 
dvůr,  divadlo,  ženský  klášter  a  rozvaliny  sta- 
rého františkánského  kláštera.  M.  Čítá  se  za 
jedno  z  hlavních  intellektuálních  středisek 
Mexika;  má  universitu  s  theologickou,  práv- 
nickou a  lékařskou  fakultou,  vyšli  dívčí  školu, 
hudební  konservatoř,  museum  starožitností, 
veřejnou  knihovnu,  nemocnici,  chudobinec  a 
nalezinec.  Vychází  tu  několik  časopisů.  M.  jest 
sídlem  něm.  konsula,  franc,  švéd.  a  Špan.  vice- 
konsula.  R.  1895  čítala  36.720  ob.,  převahou 
Indiánů  kmene  Mája.  Vyrábějí  se  zde  dout- 
níky, panamské  klobouky,  bavlněné  látky, 
mýdlo,  kůže  a  j.  V  posledním  čase  vaří  se 
i  pivo  v  malém  něm.  pivovaře.  Důležitý  ob- 
chod se  sisalským  konopím  (1897:  70.545  /  za 
822  milí.  pesos),  vyváží  se  nejvíce  do  N.- 
Yorku a  Bostonu,  modré  dřevo  (19.153  t  za 
407.830  pesos),  srnčí  a  volské  kůže,  kořalka, 
cukr  a  sůl.  M.  povstala  r.  1542  na  troskách 
starého  indiánského  města  Tihvo,  založena 
byvši  Španělem  Fr.  Montejo  při  jeho  druhé 
výpravě. 

Meriden,  město  v  severoamer.  státu  Con- 
necticutu,  v  hrabství  New-Haven,  v  malebné 
poloze,  stanice  dráhy  z  New-Havenu  do  Hart- 
íordu,  s  21.652  ob.  (1890^.  Má  krásný  kostel 
kongregationalistů,  vyŠší  školu,  polepšovnu 
pro  hochy,  sídlo  veliké  průmyslové  společ- 
nosti Britannia  Metal  Company,  továrny  na 
kovové  zboží,  na  hodiny  a  slévárny.  V  blíz- 
kosti jsou  vysoké  čedičové  skály. 

Kerldl&n  v.  Poledník  a  srv.  Kruh 
průchodní. 


Meridian,  hl.  město  v  hrabství  Lauder- 
dale,  ve  vých.  části  severoamer.  státu  Missis- 
sippi, při  ř.  Chichasawha,  na  trati  pěti  drah, 
s  10.624  ob.  (1890).  Má  2  žen.  kolleje,  blázinec, 
továrnu  na  olej  a  ledárnu.  Obchod  s  bavlnou. 

Keridionáíni  (z  lat.  meridies,  poledne),  p  o- 
lední,  jižní. 

Mérimée  Pro  sper,  novellista,  kritik  a  hi- 
storik franc.  (*  1803  v  Paříži  —  f  1870  v  Can- 
nech),  syn  malíře  a  chemika,  studoval  na  kol- 
leji  Jindřicha  IV.,  odkud  vyšel  v  18.  roce;  pů- 
sobením otcovým  studoval  sice  práva,  ale  od- 
dával se  hlavně  literatuře  a  spřátelil  se  ze- 
jména se  Stendhalem,  o  20  let  starším.  Stav 
se  advokátem  vstoupil  do  ministerstva  ob- 
chodu. Po  několika  menších  pracích  dramati- 
ckých, jež  přečetl  jen  přátelům,  vydal  r.  1825 
Théátre  de  Oara  Ga\ul,  jež  vydával  za  dílo  Špa- 
nělské herečky  a  v  předmluvě,  podepsané  Jo- 
seph    L'Estrange,    jmenuje    se    překla- 
datelem.   R.  1827  pokračuje   v  mystifikaci, 
která  oklamala  celý  svět,  a  napíše  La  Gu\la, 
již  vydává  za   sbírku  lidových  zpěvů  illyr- 
ských;  úspěch  těchto  ballad,  jež   složil   ve 
čtrnácti  dnech   za  pomoci  několika  knih   a 
do    nichž    vpletl    několik    slov    illyrských, 
byl  nesmírný;   byly  překládány  do  němčiny 
a  sám  Puškin  přeložil  několik  z  nich  do  ru- 
štiny. Literatura  franc.  stála  tehdy  na  začátku 
romantismu  a  všude  začínala  se  hledat  t.  zv. 
couleur    locale^    náladové    exoticKé    zabar- 
vení. M.  je  tu  však  spíše  zvědavcem  ethno- 
grafickým  a  literárně  historickým  dilettantem 
než  pravověrným  romantikem,  jakož  vůbec 
romantické  cítění  více  líčil,   nežli  žil,   a  na 
konec  romantismu,  k  němuž  se   s  počátku 
znal,  se  posmíval  a  ho  diskreditoval.    Další 
práce  M-ovy  byly:  yacquerie  (1828),  36  dra- 
matických scén  historických;   La  famille  de 
Carvajal,  bez  zvláštního  významu,  a  důleži- 
tější román  historický  Chronique  du  régne  de 
Charles  IX  (1829).   T.  r.  uveřejnil  v  revuích 
malé  komedie  Occasion  a  Le  carosse  du  Sainť 
Sacrement  a  první  své  novelly,  jež  mu  zjed- 
naly vlastní  slávu  literární  a  z  nichž  mnohé 
jsou  ve  svém  způsobu  malými  arcidíly,  po- 
sud nepřekonanými  v  literatuře  francouzské: 
Mateo  Falcone;  Vision  de  Charles  IX]  Venlé- 
vemeni  de  la  redoute;    La  vaše  étrusque;    Ta- 
mango,  Federi\o  a  Perle  de  Tolede.  Z  pozděj- 
ších nejdůležitější,  poněvadž  nejdokonalejší, 
jsou:  Les  ámes  du  Purgatoire  (1834);  Vénus 
ťí';//tf  (1837);    Colomba  (1840);   Arsene  Guillot 
(1844);  Carmen  (1845).  Zde  vyšel  M.  již  úplné 
skoro  z  romantismu,  zachovává  z  něho  jen 
studium  historické  a  národopisné  a  pak  ně- 
kdy zvláštnost  a  bizarrnost  příhod  a  scén,  jež 
však  vykládá  vždy  přirozeně  a  v  rámci  rea- 
lity.   Všude  je  patrný  jeho  tvrdý,  někde  a2 
zoufaly  a  fatalistický  pessimismus,  který  však 
je  ztajen  hluboko  v  nitru,  nepropuká  nikde 
v   plané  deklamace,  nanejvýš   že   zabarvuje 
práci    zvláštní    diskrétní   ironií,    která    byla 
vůbec    charakterem    M-ovým    a    ovzduším, 
v  němž  žil  i  tvořil.  M.  je  vědomým  reakcio- 
nářem    proti    citlivůstkářství    Rousseauovu, 
proti  dýmům  a  parám  romantiků,  jak  se  vy- 


Měřin  —  Meristém.  129 

slovoval,  a  vrací  se  zase  ke  zdravému  vkusu,  i  3)  M.  ( WolleinJ,  městy s  na  Moravě,  v  hejtm. 
úměrnosti,  přesnosti  klassické;  jeho  novelly  a  okr.  velkomeziříčském,  má  241  d.,  1469  ob. 
mají  obdivuhodnou  plastičnost  v  logice  a  č.,  12  n.  (1890),  far.  kostel  sv.  Jana  Křt.,  kapli 
psychologii,  jsou  zhušťovány  a  kresleny  přís-  P.  Marie  Sněžné,  5tř.  šk.,  pš.,  čctn.  stanici, 
nou,  pevnou  linií,  často  nejlogičtější  kompo-  lihovar  a  opodál  mlýn  Valchu.  Krásný  chrám 
sici,  jakou  si  lze  vAbec  mysliti  (>Carmenc;  I  se  starožitným  portálem,  pozůstatek  to  z  doby, 
srv.  v  té  příčině  Guyot,  L'art  au  point  de  kdy  zde  ještě  stávalo  proboštství  benediktin- 
vue  sociologique).  Vadou  je  však  často  su-  ské  kláštera  třebíčského,  jež  zaniklo  okolo 
chost  a  mnohde  i  střízlivost  a  pak  celkový  r.  1480. 
tón  mnohdy  až  kalný  a  studené  šedý,  což  Kerlno:  1)  M.  v.  Ovce. 
cítí  zvláště  čtenář  nefrancouzský.  Ve  svých  2)  M.,  vlněné  předivo  z  vlny  ovcí  »me- 
novellách  je  M.  předchůdcem  ^realismuc,  ale  rino<  zvaných.  Vlna  tato  vvniká  nad  jiné 
na  konec  posmíval  se  mu  stejně  jako  kdysi  ovčí  vlny  svým  dlouhým  a  jemným  vlasem 
romantismu.  Později  obracel  se  M.  stále  vý-  (vláknem)  a  užívá  se  jí  na  jemné  mužské 
lučněji  k  studiím  historickým,  filologickým, !  i  ženské  oblekové  látky, 
archaeologickým  a  j.,  k  nimž  vedl  ho  jeho  |  Marino  Ger  o  n  imo,  partisán  špan.(*  1770, 
zvědavý  charakter,  široká  nálada  amateura  a  f  1847).  V  mládí  byl  ovčákem,  pak  stal  se 
dilettanta,  kterou  sdílel  také  se  svým  příte-  knězem,  ač  neměl  bohosloveckého  vzdělání, 
lem  Stendhalem.  Přední  z  jeho  prací  histo-  Když  propukla  španělská  válka  za  nezávis- 
rických  jsou:  Essai  sur  la  guerre  sociále  lost,  vstoupil  do  řad  guerillských  (1808)  a 
(1841),  Histoirede  don  Pédre  de  Castille  (1848)  proslavil  se  brzy  chrabrostí  a  divokostí;  ope- 
a  Les  Jaux  Démétrius  (1852);  archaeologii  roval  hlavně  v  lesích  okolo  Burgosu  a  Sorie. 
náleží:  Architecture  au  moyen  áge  (1843),  Pem-  Ke  konci  války  byl  velitelem  v  Burgosu.  Po 
tures  de  Saint  Savin  (1845).  V  padesátých  ,  prohlášení  ústavy  r.  1820  vystoupil  M.  proti 
letech  jal  se  studovati  ruštinu,  když  jiŽ  dříve  ní  a  byv  přemožen  uchýlil  se  do  ženského 
poznal  dokonale  jazyky  a  literatury  anglickou,  kláštera.  Při  vpádu  Francouzů  do  Španělska 
italskou  a  španělskou,  a  přeložil  z  ní  >Piko-  r.  1823  znova  vystoupil  na  veřejnost  a  bylo 
vou  dámuc  Puškinovu,  >Revizora€  Gogolova  mu  svěřeno  velitelství  v  Segovii.  Po  smrti 
a  menší  povídky  Turgeněva;  ie  tak  prvním  Ferdinanda  Vil.  prohlásil  se  za  přívržence 
buditelem  pochopení  pro  ruskou  literaturu  dona  Carlosa  a  prosekal  se  s  11.000  mužů 
ve  Francii.  Když  dcera  přítelkyně  jeho,  hra-  do  okolí  madridského,  byl  však  královským 
běnky  de  Montijo,  stala  se  císařovnou  iran-  vojskem  zahnán  do  Portugalska.  R.  1834  ob- 
couzskou,  žil  M.  skoro  stále  na  dvoře  jejím  <  jevil  se  zase  v  Staré  Kastilii,  kde  velel  kar- 
jako  důvěrník  a  umělecký  impresario.  V  té  I  listickým  vojům  aŽ  do  r.  1838,  načež  musil 
době  psal  již  skoro  jen  historické  studie  prchnouti  do  Francie,  kde  zemřel. 
(o  Juliu  Caesarovi,  jichž  užil  později  Napo-  Kérionés,  v  řeckotrojské  báji  syn  Molův 
leon  III.,  o  kozácích  atd.).  Dílo  jeho  dopl-  a  Melfidin,  věrný  druh  krétského  knížete 
ňují  ještě  4  svazky  cestopisů  {Dans  le  Midi  Idomcnea  a  spoluvůdce  Kréťanů  před  Trojí 
de  la  France;  Dans  Vouest\  en  Auvergne;  en  s  80  loďmi,  vyznamenal  se  hlavně  v  bojích 
Corse),  pak  veliká  řada  článků  literárně  kri-  líčených  ve  13.  zpěvu  Iliady,  dále  v  zápase 
tických  a  historických,  roztroušených  po  li-  o  mrtvolu  Patrokíovu  a  v  závodech  pořáda- 
stech  a  nesebraných  posud,  a  konečně  zvláště  ných  na  počest  Patrokíovu.  Po  pádu  Troje  M. 
s  psychologického  hlediště  velezajímavá  kor-  vrátil  se  šťastně  s  Idomeneem  do  Knósu 
respondence:  Lettres  á  une  inconnue  (2  sv.,  anebo  zahnán  do  Sicilie.  Byl  znamenitým 
1873);  Lettres  á  une  autre  inconnue  (1875);  lukostřelcem  a  tanečníkem,  jako  Kréfané 
Lettres   á   Parixv   (2  sv.,  1881)   a  Une  corre-   vůbec.  klk, 

spondance  inédite  de  F.  M.  (1896).  M.  je  po  Kerioneth  v.  Meirionydd. 
výtce  moderní  typ  mravní:  uzavřený  a  kor-  Kerlstém  (m  e r i s t é m a)  nazývá  se  každé 
rektní,  ale  uvnitř  citlivý  člověk,  jenž  naučil  pletivo  buněčné  rostlin,  složené  z  buněk, 
se  cit  zapírat,  poněvadž  byl  Často  zraněn,  které  značněji  se  nezvětšujíce  napořád  čile 
nedůvěřivý  ironik,  trpící  vlastní  kritičností,  dělením  se  pomnožují,  odkudž  se  také  na- 
Do  češtiny  přel.  B.  Frida  výbor  z  jeho  No- 1  zývá  m.  pletivem  dělitelným.  M.  jest 
velí  (»Salonní  bibl.c).  Srv.  Sainte-Beuve,  Por-  na  př.  pletivo  vegetačního  vrcholku  které- 
traits  contemporains,  III;  Causeries  du  lundi,  [  koli  lodyhy  nebo  kořene,  jakož  i  mízní  vrstva 
VII;  Taine,  P.  M.  (1873);  M.  Toumeux,  ?.  (cambium)  kmenů  nahoseraenných  a  dvoudě- 
M.,  ses  portraits . . .  (1879);  týž,  Bibliographie  ložných.  Poněvadž  z  m-u  buď  (jako  na  ve- 
de M.  (1875);  E.  Faguet,  Le  XIXe  siěcle  |  getačních  vrcholcích)  vznikají  nové  údy  rost- 
(1887);  Jules  Lemaitre,  Contemporains,  V  finné,  anebo  aspoň  nová  pletiva  trvalá  z  něho 
(1889);  Aug.  Filon,  P.  M.  et  ses  amis  (1893,  se  vyvinují  (jako  na  př.  z  cambia),  možno 
s  úplnou  bibliografií  děl  M-ových  od  vic.  m-y  nazývati  též  výtvarnými  nebo  záro- 
Spoelbercha  de  Lovenjoul).  šld.     jdečnými    (embryonálními;    pletivy.    Vege- 

Kdřili:  1)  M.,  Miřín,  osada  v  Čechách  j  tační  vrcholky  lodyh  i  kořena,  jakož  i  nila- 
u  Blaženic,  blíž  lev.  břehu  vltavského,  hejtm.  dé,  právě  založené  listy  skládají  se  z  ple- 
Benešov,  okr.  Neveklov,  fara  Bělice,  pš.  Ne- .  tiva  velmi  stejnorodého,  totiž  z  parenchymu 
tvoříce;  13  d.,  88  ob.  č.  (1890),  samota  Hru-  drobnobuněčného,  bez  prostorů  mezibuněč- 
šov  a  Královská  s  přívozem.  —  2)  M.,  ves  ných,  o  buňkách  tenkoblanných,  vyplněných 
t.  (hejtm.  Přeštice),  v.  Merčín.  toliko  plasmou  a  jádrem,  tedy  bez  jakékoli 

Ottftv  Sloviifk  MmaCný.  iv.XVII.  23  [zo  1900.  9 


130 


Mérite  —  Mérítko. 


Itávy  buněčné.  Poněvadž  z  pletiva,  toho  od- 
vozuji se  vSechna  ostatní  pletiva  poncnáhlou 
proměnou  a  vzrQstem  buněk,  nazýváme  je 
prvotným  m-cm.  Jak  z  takovélio  pletiva 
povstanou  ostatní  pletiva,  poznati  lze,  když 
sledujeme  skladbu  lodyhy  a  jejich  listů  od 
vrcholku  stále  níie  a  niže.  Buňky  tu  nabý- 
vají stále  větiiho  objemu,  mění  svůj  tvar, 
blány  jejich  se  ztluStuji  a  nabývají  oné  struk- 


tury, jaká  přináleží  vyrostlým  buňkám  na  tom 
neb  onom  místě.  Také  šfáva  buněčná  nabývá 
iDaěnýcb    rozměrů    oproti    plasmé    a   jádru, 

t'ichí  jeu  málo  přibývá.  Totéí  pozorovati  jest, 
:dyi  od  vrcholku  kofenného  poatupujeme 
stále  na  zad.  Takto  vznikají  pletiva  trvalá, 
vyspělá.  V  četných  případech  veákerý  m. 
prvotný  mění  se  v  trvalé  pletivo,  v  jiných 
vSak  stejné  hojných  jen  některé  části  pře- 
stávají se  děliti  a  dospívají,  kdelto  jiné  po- 
driuji  povahu  m-u.  Příkladem  takovým  jest 
mizni  vrstva  ( cambium  ^,  obklopená  zevně 
i  uvnitř  pletivy  trvalými,  která  skutečně  se 
chová  jako  m.,  t.  j.  dělitelné  pletivo.  Na 
rozdíl  od  m-u  prvotného  nazýváme  tento  m. 
následným.  IČ. 

Mértte   [merit],  Iranc,  zásluha.    Orjre 
pour  le  m..  pruský  řád  založený   r.  1740  Be- 
dřichem   II.    za   zásluhy    vojenské    i    občan- 
slté.  Bedřich  Vilém  III. 
stanovil    r.   1810,    aby 

I  udatnost    v  boji    pro. 

«  kázanou ,    ale    Úedřich 

?  I      0,1-J  I       Vilém  IV.  založil  k  té- 

3  :  i       muí  řádu  r.  1842  zvláSt- 

ní  třídu  míru  {Frie- 
*  «"-'--'tj»m----.'        dettíklastt)  pro  védu  a 

umění,  pro   30  domá- 

C.  i7«B.  BoKlov.  toiu     t^ich  vynikajících  mužA 

(prOiei).  a  nanejvýš   tohkéí  ci- 

KiHtko.  číselné  hodnoty  délek  anebo 
vzdálenosti  dvou  bodů  povrchu  zemského 
vyjadřuji  se  v  jednotkách  miry  délkové  zá- 
konem zavedené.  Jednotky  míry  délkové  vzta- 
hují se  pak  k  m-ku,  o  kterém  jest  zákonem 
stanoveno,  íe  při  určité  teplotě  rovná  se 
jeho  délka  jednotce  míry  délkové.  Jest  to 
t.  zv.  m.  původní,  které  jest  jediným  jen 
pro  každou  jednotku  míry  délkové  a  chová 
se  ve  státních  ústavech.  Dle  m-ka  původního 
dělají  se  přesné  Jeho  kopie  a  určí  se  zvlášt- 
ními přístroji,  zv.  komparátory,  poměr 
délky  m-ka  původního  a  m-ka  odvoze- 
ného.  M-ka  odvozená,  tak  zv.  m-ka 
n  o  r  m  á  1  n  á,  postupují  se  vědeckým  ústavům 
a    mechanickým   závodům,   které   dělají   pak 


dle  m-tck  normálných  m-ka  pro  běžnou  po- 
třebu. 

Dle  zařízeni  dělí  se  m-ka  původní  a  nor- 
málná  na  dva  druhy: 

a)  m-ka  koncová  [étalons  á  bouti); 

b)  m-ka  čárková  {italons  a  Iraílt). 

Při  m-ku  koncovém  obsažena  jest  jednotka 
miry  délkové  mezi  koncovými  ploSkami  m-ka ; 
při  m-ku  Čárkovém  pak  mezi  dvěma  čárkami, 
vyrytými  do  kovového  měřítka.  M-ka  kon- 
cová mění  svou  délku  ohybem  a  koncové 
ploSky  trpí  na  kom  pařát  ořech.  M-tek  čárko- 
vých nelze  tak  přesně  srovnati  jako  m-ka 
koncová  a  mění  téŽ  svou  délku  průhybem  tyče 
na  podložkách.  Nejlépe  jest  dáti  jednotku 
míry  délkové  do  neutrálně  osy  tyče  a  chrá- 
niti konce  od  každého  porušení. 

Uvedeny  buďtei  některé  význačné  kon- 
strukce m-tek  původních 

M,  původní  staré  miry  francouz- 
ské. Ve  Francii  byla  m  kem  původním  staré 
míry  sáhové  toisa  zazděná  na  schodišti  obec- 
ního domu  zv.  ChacelU  Odtud  jejt  náie» 
toise  dli  Chátríet.  Byla  to  železná  tyč  s  dvéma 


výstupky,  mezi  které  vsunouti  se  mohla  délka 
jedné  toisy.  Pro  měření  stupiiové  v  Peru 
a  v  Laponsku  udělal  mechanik  Langlais  dle 
»Toise  du  Chatelet"  dvě  m-ka  normálná. 
Byla  ze  železa  a  račla  tvar  vyznačený  ve 
vyobr.   č.  2727.;  jedno  m.  nazváno  loitt   du 

fíirou  a  druhé  toise  du  Nord.  __       

Délku  toisy  určovala  vzdálenost  ab^cd; 
při  měřeni  stupňovém  v  Peru  uŽUo  k  od- 
vození m-tek  vlastních  vzdálenosti  ef  za  délku 
jedné  toisy. 

Po  skončeném  měřeni  stupňovém  shledá- 
no, íe  toisa  severní  byla  poškozena.  Lud- 
vík XV.  stanovil  potom  r.  1766,  íe  původ- 
ním m-kem  na  příště  býti  má  místo  >Toise 
du  Chaielet*  .Toise 
du  Perou..  Dle  to- 
hoto m-ka  dělala  se 
další  m-ka  normálná, 
na  př.  dánská  toi- 
sa FortinovaíD). 
elova  toisa 
pruská(S),  dánská  toisa  Gambeyova 
(G)  a  anglická  Ordna-ice-toise  (T^.  Normálná 
teplota  těchto  m-tek  jest  IS^R^  16-25°C  dle 
průměrné  teploty  v  Peru. 

M.  původní  pruské.  Při  měření  stup- 
ňovém ve  Vých.  Prusku  užil  Bessel  uvedené 
toisy,  která  stala  se  r.  1839  původním  m-kem 
míry  pruské.  Jest  to  m.  koncové  z  lité  oceli 
o  tvaru  hranolu,  jehož  prQřei  jest  čtverec 


Meritorní  —  Merkantilism. 


131 


1:1 

Č.  27J1.  Mfttre  prototype. 


O  délce  strany  19  mm  (vyobr.  č.  2728.)  a  je- 
hož délka  měří  3  stopy.  Na  obou  koncích 
zasazeny  jsou  do  zlata  v  neutrálné  ose  prA- 
řezu  dva  safírové  kužely  5.  Proti  tlak  působí 
ároub  S  (vyobr.  č.  2729.).  M.  má  nápis:  P&- 
vodni  m.  pruské  miry 
délkové  i8 3 7.  Tyč  tato 
při  teplotě  i6'2S^C  ve 
své  ose  jest  o  O' 0006 3 
čárky  kratší  ne{  tři 
stopy. 

Podobné  zhotovená 
a  k  m-ku  původnímu 
přirovnaná  m-ka  od- 
vozená, při  nichž  ku- 
žele safírové  nahraze- 
ny ocelovými,  postou- 
pila pruská  vláda  soukromníkům  za  mírný 
poplatek. 

M.  původní  míry  metrové  zhotoveno 
bylo  jako  m.  koncové  z  platiny  o  průřezu 
příčném  *^U  w'"  (vyobr.  č.  2730.)  o  délce 
**''**Vm4  toise  du  Perou  při  teplotě  13«R. 
Chováno  bylo  ve  státním  archivu  a  obdrželo 
název  metre  des  archives.  Utrpélo  značné  srov- 
náváním na  kom  pařát  ořech  pákových  a  ne- 
vyhovovalo v  mnohém  požadavkům  doby  ny- 
néjší. 

Z  té  příčiny  usnesla  se  r.  1870  a  1872  mezi- 
národní kommisse,  která  jednala  o  zavedení 
míry  metrové  ve  státech  evropských,  aby 
zhotoveno  bylo  30  m-tek  normálných  ze  sli- 
tiny 9OV0  platiny  a  lOVo  iridia,  kterými  po- 
děliti se  měly  státy  v  kommissi  zastoupené. 
Mimo  to  stanovila  kommisse,  že  tato  m-ka 
mají  míti  délku  pokud  možno  rovnou  délce 
•metre  des  archives«  a  že  mají  míti  takový 
příčny  průřez,  aby  se  co  nejméně  prohýbala. 
Z  těchto  důvodů  volen  průřez  vyznačený  ve 
vyobr.  č.  2731.  a  m.  zhotoveno  jako  m.  čár- 
kové v  neutrálné  ose  celého  průřezu.  M-ka 
tato  nazvána  metre  prototype. 

M.  původní  míry  sáhové  v  Rakou- 
sku jest  m.  čárkové,  spojené  s  komparáto- 


č.  3733.  Rakouský  normální  metr. 

rem  a  uschované  na  vídeňské  technice.  De- 
kretem z  20.  dub.  1816  stanovilo  se,  že  délka 
obsažená  na  komparátoru  mezi  dvěma  čár- 
kami jest  při  teplotě  13<^R  zákonitá  délka 
1  vid.  sáhu. 

M.  normálně  míry  metrové  v  Ra- 
kousku je  skleněný  metr,  zhotovený  v  dílné 
Repsoldově,  a  jest  co  do  konstrukce  m.  kon- 


-'^ 


/. 


'./í 


1 


cové.  Hranol  jest  z  Čistého  zrcadlového  skla, 
44  mm  šir.,  9  mm  vysoký  a  1000  mm  dlouhý, 
velmi  pečlivě  obráběný  a  broušený;  konce 
jsou  plochy  kulové  poloměru  80  mm  (vyobr. 
Č.  2732.),  přibrouiené  v  neutrální  ose  na 
sférické  plošky  o  poloměru  500  mm,  Čímž 
vznikla  na  obou  koncích  kruhová  ploška 
o  poloměru  7*5  mm.  Vzdálenost  středů  obou 
těchto  kruhových  ploch  jest  při  teplotě  O* 
délka  1  m,  spočívá-li  hranol  na  vodorovné 
ploše. 

M.  původní  staré  míry  české.  V  král. 
Českém  byl  jednotkou  míry  délkové  pražský 
loket.  M.  původní  této  jednot- 
ky zazděno  bylo,  podobně  jako 
toisa  pařížská,  na  radnici  staro- 
městské; druhé  podobné  zazdě- 
no jest  do  věže  novoměst.  rad- 
nice, kde  možno  je  podnes  spa- 
třiti (vyobr.  č.  2733.).  —  Srv.  No- 
votný, Dějiny  měření  stupňové- 
ho. M-ka  původní  a  normálná 
atd.  (Praha,  1897).  Nov. 

Kerltonii  (z  lat.),  věcný,  věci 
se  týkající,  naproti  formálnímu. 

Xeritnin  (lat.),  zásluha. 

Kerivale  [-vél]:  1)  M.  Her- 
mann, historÍK  angl.  (♦  1806  -— 
t  1874),  byl  professorem  v  Ox- 
forde, pak  státním  podsekretá- 
řem  pro  kolonie  a  Indii.  Vydal: 
Lectures  on  coloni^ations  and  the 
colonies  (1860);  Historical  stories 
(1865) ;  Life  of  sir  H,  Lawrence 
(1872)  a  j. 

2)  M.  Charles  (♦ISOS,  f  1893), 
bratr  před.,  napsal  také  několik  knih  o  ději- 
nách římských,  tak:  Fall  ofthe  Roman  republic 
(1853);  History  of  the  Romani  under  the  Em- 
pire (1859  až  1862);  General  history  of  Róme 
(1874);  The  Roman  triumvirates  (1876)  a  j.  — 
Syn  jeho  Hermann  Charles  (♦  1839)  psal 
verše  i  romány:  White pilgrim  and  other poems 
(1883);  Faucit  of  Balliol  (1882);  Dinko's  blues 
(1884). 

Kerka,  Marka,  přístav  na  pobřeží  so- 
málském (vých.  Afrika),  náležející  do  sféry 
ital.  zájmů,  má  dle  Kinzelbacha  6500  obyv., 
částečně  Arabů,  částečně  Somalů,  nejvíce 
pak  osvobozených  otroků.  Přístav  téměř  ne- 
přístupný, ve  městě  několik  bídných  domů, 
tvrz  a  asi  12  mešit. 

Karkantlli^m  v  národním  hospodářství 
a  v  hospodářské  politice  značí  souhrn  zá- 
kladních názorů  hospodářských,  jimiž  byly 
zejm.  na  počátku  novověku  ovládány  jak 
úvahy  spisovatelů  národohospodářských,  tak 
i  sama  hospodářská  politika  států  evropských. 
Názory  tyto  nebyly  žádným  ze  svých  hlasa- 
telů uvedeny  v  jednotnou,  systematicky  pro- 
hloubenou theorii,  teprv  pozdější  doba,  v  níž 
byly  posuzovány  a  odmítány,  sestavila  je 
v  celek  a  označila  jednotným  názvem.  M. 
učil,  že  nejbezpečnější  zárukou  hospodář- 
ského blahobytu  a  tím  i  politické  moci  státu 
jest  jednak  co  možná  husté  obyvatelstvo, 
jednak   v   zemi   co   možná   veliké  nakupení 


č.  2733. 
Praf  ský  loket 


132  Merkantilism. 

drahých  kovů,  zlata  a  stříbra.  Nejvýborněj-  ■  kolonií,  poněvadž  v  nich  byly  spatřovány 
áím  prostředkem  k  obohacení  státu  i  vladaře  nejlevnější  prameny  nákupní  surovin  a  po- 
drahými  kovy  jest  vnější  tržba,  prostředko-  travin  a  nejvýhodnější,  žádnými  zákazy  a  cly 
váná  domácími  kupci  a  po  domácích  lodích,  nezkaženč  odbytiště  tovarů.  Ovšem  vědělo 
dovážející  suroviny  a  vyvážející,  jak  již  roku  se  již  v  XVII.  stol.  (r.  1620  dovozoval  to 
1613  učil  Antonio  Serra,  průmyslové  výrobky,  j  Tomáš  Mun  pro  obchod  Anglie  s  Indií),  že 
ve  kterých  platí  cizina  nejenom  hodnotu  ma-  '  rozhoduje  toliko  úhrnný  přebytek  vývozu 
teriálu,  nýbrž  i  práci  na  ně  vynaloženou,  při-  nad  dovozem  a  že  i  passivní  bilance  v  tržbě 
spívajíc  tak  k  výživě  obyvatelstva  státu  ex-  se  státem  jedním  může  býti  na  prospěch 
portujícího.  fionatství  roste  tím  více,  čím  ,  celkové  tržbě  zahraniční,  dovážíme-li  na  př. 
více  se  do  ciziny  prodává  a  čím  méně  z  ní  I  z  této  země  hojnost  levných  surovin  pro  to- 
se  kupuje,  neboť  rozdíl  mezi  hodnotou  vý-  vary,  určené  k  vývozu  do  jiných  zemí.  Ná- 
vozu a  přívozu  vyrovnává  se  drahokovem,  |  mnoze  také  pokládala  se  příznivá  (aktivní) 
a  přívoz  i  vj^voz  jsou  jako  misky  váhy,  ozna-  bilance  tržební  netoliko  za  prostředek  roz- 
čující  dle  dočasné  své  převahy*  zda  peníze  množiti  zásoby  drahokovu  v  zemí,  nýbrž  přímo 
a  s  nimi  blahobyt  jdou  do  země  či  ze  země.  za  účel,  aby  země  nabyla  zisku,  který  plyne 
Proto  nesla  se  hospodářská  a  zejm.  tržební  z  přebytku  ceny  vyvezeného  výrobku  nad  ná- 
politika  států  spravujících  se  merkantilisti-  klady  výrobní.  Rovněž  vědělo  se  (Josiah 
ckými  zásadami  k  tomu,  aby  tržební  bi-i  Child  r.  1668  o  vývozu  Irska  do  Anglie  úpla- 
laňce,  t.  j.  výsledek  (saldo)  srovnání  mezi  tou  za  pozemkové  pachty),  že  převody  zboží 
hodnotou  dovozu  a  vývozu  zboží  ve  státě,  ze  státu  do  státu  nejsou  jediným  druhem 
byla  příznivou,  aktivní,  vykazující  převahu  mezinárodních  převodů  hodnot  majetkových, 
exportu  nad  importem.  Právě  tato  theorie  jinými  slovy,  že  tržební  bilance  nespadá 
o  tržební  bilanci  jest  vlastní  charaktcristi-  v  jedno  s  bilancí  platební,  že  stát  může  b^ti 
ckou  naukou  m-u.  Aby  pak  tržba  nabyla  bez  škody  v  tržbě  se  zbožím  passivní,  má-li 
směru  zemi  příznivého,  je  nezbytno  účelné  za  cizinou  pohledávky  z  úroků,  nájemného  a 
zasahování  státu  a  zeměpána  v  poměry  i  pod.  Tento  rozdíl  mezi  bilancí  tržební  a  pla- 
tržcbní  a  výrobní,  jelikož  jednotlivci  buď  ne-  |  tcbní  se  znenáhla  vždy  zvětšoval,  čím  více 
mají  potřebného  vyššího  rozhledu,  nebo  pod-  vzmáhalo  se  ukládání  peněz  v  cizozemských 
řizují  zájem  obecný  svému  prospěchu  sou-  půjčkách  státních,  v  dopravních,  průmyslo- 
kromému.  M.  hospodářský  je  průvodcem  vých  a  obchodních  podnicích  atd.,  a  dnes 
osvíceného  absolutismu.  Odtud  uvádí  mer- ;  pokládá  se  passivní  bilance  tržební  zptavidla 
kantilistický  stát  v  život  celou  soustavu  ho-  za  příznak  hospodářské  mohutnosti,  aktivní 
spodářskopolitických  opatření  k  povznesení  bilance  tržební  za  doklad  mezinárodní  zadlu- 
vývozního  průmyslu  a  zahraniční  tržby,  roz-  ženosti  státu  exportujícího.  Vůbec  je  po- 
množení drahokovů  a  zvýšení  populace  v  ze-  vznesení  tržební  bilance  velmi  nesnadné.  Jc- 
mi.  Zakazuje  vývoz  drahokovů,  zakazuje  nebo  stiť  velmi  obtížné  i  jen  přesně  zjistiti  číslici 
obmezuje  dovoz  průmyslových  výrobků  do  i  dovozu  a  vývozu,  ceny  zboží  státní  hranice 
země.  aby  pojistil  domácí  trh  domácím  vý-  překročujícího,  jeho  původ,  dopravní  náklady 
robkum,  probouzí  a  pěstí  průmyslová  od-  atd.  Některých  závažných  okolností  (zásobo- 
větví  v  zemi  zakládáním  státních  továren,  vání  lodí  v  cizozemských  přístavech,  dřívější 
povoláváním  podnikatelův  a  dělníků  z  ciziny,  značné  podloudnictví)  nelze  ani  statisticky 
technickým  vzděláváním  jich  na  státní  útraty  zjistiti.  Jest  dále  důíeŽito,  pochází-li  zboží 
v  cizině,'  poskytováním  zálohy,  prémií,  da-  vyvezené  skutečně  z  naší  domácí  výroby  či 
nových  privilejí  a  monopolů,  osvobozením  je -li  jen  provezeno.  Změna  methody  stati- 
od  vojenské  povinnosti  a  pod.,  a  s  druhé  stické  mění  často  značně  i  výsledky  stati- 
strany  podporuje  vývoz  domácích  výrobků  štiky  mezinárodního  obchodu  atd.  Dokonce 
do  ciziny  usnadňováním  dovozu  levných  su-  pak  převaha  dovozu  nebo  vývozu  drahokamů 
rovin  a  dokonalejších  nástrojů  a  strojů  z  ci-  j  (nyní  dle  měnných  poměrů  jen  zlata)  může 
Ziny,  předpisy  o  jakosti  exportních  tovarů  ;  míti  pro  zemi  za  rozdílných  okolností  velmi 
a  státním  kontrolováním  výroby,  zdokonalo-  rozdílný  význam;  naddovoz  zlata  není  s  vý- 
váním  kommunikací,  podporou  tuzemské  ná-  hodou,  děje-li  se  na  př.  za  zboží  následkem 
mořní  plavby,  zřizováním  svobodných  pří-  ,  krise  do  ciziny  se  ztrátou  prodané ,  neba 
stavů  a  stanovením  difíferenčních  cel,  konečně  '  jako  cizozemská  půjčka  k  neproduktivním 
přímým  poskytováním  vývozních  prémií  a  účelům  státním,  a  i  naddovoz  zlata  je  s  prospc- 
státními  smlouvami,  jimiž  se  tuzemským  to-  chcm,  jde-li  o  výnosné  uložení  domácího 
varům  zjednávaly  výhodné  podmínky  odbytu.  '  kapitálu  v  cizině  (srovn.  věřitelské  státy  An- 
Snahy  tyto  bylo  lze  nejdůsledněji  provésti  glii,  Francii,  Belgii  a  Německo).  —  Éěžná 
naproti  státům  finančně  závislým  nebo  poli-  představa,  Že  peníze  a  blahobyt  jsou  jedno» 
ticky  a  vojensky  slabém,  a  proto  stávají  se  působila  již  na  autory  starověké,  a  zákazy 
zápasy  hospodářské,  cfřívc  zanedbávané,  nyní  vývozu  drahokamů  vyskytují  se  jiŽ  u  Římanů, 
hlavním  předmětem  válek  a  akcí  diploma-  I  ve  středověku  bylo  ve  Francii,  Anglii,  apa- 
tických, státy  mocnější  hledí  násilím,  výhod-  nělsku  a  j.  zakazováno  vyvážeti  drahé  kovy 
nými  smlouvami  obchodními  a  finanční  pře-  a  mince  do  ciziny,  a  Četné  byly  v  městských 
vahou  uvésti  státy  slabší  v  hospodářskou  republikách  ital.  zákazy  dovozu  a  ochranná 
závislost,  aby  si  pojistily  jejich  trh  pro  své  cla  na  průmyslové  výrobky  již  ve  XIII.  stol.j 
výrobky.    Zvláště  bylo  usilováno  o   dobytí .  jako  vůbec  středověké  městské  hospodářství 


Merkantilism  133 

bylo  namnoze  vzorem  merkantilistickému  ho- 1  lépe  celku,  zaplatí-li  jednotlivec  za  zboŽi  dva 
spodářství  národnímu.  Avšak  jakožto  základ  i  tolary,  které  zůstanou  v  zemi,  než  1  tolar, 
celé  tržební  politiky  státu  vyskytuje  se  snaha  který  jde  ze  země;  že  nemá  se  dopustiti  do- 
po  nahromadění  drahách  kovů  v  zemi  a  opa- 1  voz  produktů,  které  lze  v  dostatečném  množ- 
tření  tržebnopolitická  z  ní  plynoucí  teprve  ství  obdržeti  v  zemi,  ani  když  domácí  pro- 
od  konce  středověku.  Nehledíc  však  k  pře-  dukty  jsou  dražší  a  horší  (srv.  tóro  heslo 
pjatostem  a  jednostrannostem  jednotlivců,  v  moderní  formě  »Svůj  k  svému«).  Stejné 
propůjčovali  spisovatelé  merkantilističtí  je-  i  názory  o  dolech  na  drahokovy  hlásal  ještě 
nom  theoretický  výraz  praktickým  potřebám  I  r.  1755  Justi,  a  ještě  po  fysiokratcch  a  Smi- 
své  doby.  Po  objevení  námořních  cest  do  thovi  byli  Sonnenfels  a  Bůrch  mírnějšími 
Ameriky  a  Východní  Indie  následoval  hospo-  ovšem  zastanci  m-u.  Na  praktické  pokusy 
dářský  převrat,  jímž  středověké,  feudální  ve  smyslu  merkantilistickém  v  Rakousku  ne- 
hospodářství  nadobro  bylo  rozrušeno.  Vedle  byl  za  Leopolda  I.  bez  vlivu  nadaný  fysik  a 
pozemkové  šlechty  vystupuje  nyní  v  popředí  technolog  Jan  Joachim  Becher.  —  M.  sku- 
méštanstvo  a  pohyblivý  kapitál  průmyslový  tečně  přivodil  i  mimo  Anglii  a  Francii  vznik 
a  obchodní,  uznává  se  význam  peněz  k  pě-  nových  velikých  industrií  a  vzpruŽil  vcškeren 
stění  obchodu,  rozšiřujícího  se  po  rozsáhlých  život  hospodářský.  Leckde  bylo  ovšem  pod- 
tcrritoriích  i  do  osad  zámořských  a  vymá-  pórováno  i  nezdravé  podnikání  a  pěstěny 
hájícího  nových,  kapitálově  silnějších  a  těch-  umělé  průmysly,  pro  které  nebylo  přiroze- 
nicky  výkonnějších  forem  průmyslové  vý-  ných  podmínek  prosperity.  Rovněž  m.  ne- 
roby  (manufaktury,  továrny),  stálá  vojska,  hleděl  k  polnímu  hospodářství,  leda  jen  že 
množící  se  úřednictvo,  a  vzrůst  jiných  výdajů  zákazy  vývozu  obilí  a  dobytka  snažil  se  za- 
zeměpanských  vyžadují  velikých  summ  pe-  bezpečiti'  průmyslu  levné  potraviny  pro  děl- 
néžních  a  nových  zdrojů  finančních,  které  i  nictvo  a  pečuje  podporou  průmyslu  o  roz- 
hodlají  zeměpánové  nalézti  v  kapsách  roz- 1  množení  příležitosti  k  výdělku  a  tím  o  stoup- 
kvetlého  průmyslu  a  obchodu,  zkrátka  v  po- '  nutí  populace  podporoval  s  druhé  strany 
předí  dostává  se  přechod  od  hospodářství  |  v  jednostranném  zájmu  podnikatelstva  pro- 
naturálního  k  peněžitému,  jehož  podmínkou  dluŽováním  doby  pracovní  a  zaměstnáním  žen 
jest  právě  hojnější  oběh  drahokovů,  a  tak  a  dětí  a  tlumil  zvyšování  ziskové  míry  děl- 
je  pochopitelným  i  ono  veliké  oceňování  nictva  určováním  sazeb  mzdových,  aby  za- 
hojnosti  zlata  a  stříbra  ve  státě  i  veliká  váha,  bezpečením  co  nejmenších  nákladů  výrobních 
kladená  na  vypěstění  vlastního  průmyslu  pro  umožnil  i  po  této  stránce  průmyslu  úspěšnou 
ukojení  domácí  spotřeby  i  pro  vývoz  zahra-  soutěž  za  nraniremi.  Na  konec  i  velkoprů- 
niční.  Stejně  žádoucí  je  hustá  populace  v  ze-  myslu  stalo  se  to,  co  mu  v  počátcích  bylo 
mích  dlouhými  válkami  vylidněných.  Za  An-  oporou,  nyní  svěrací  kazajkou.  Nastala  re- 
glií,  kde  z  mcrkantilistického  ducha  vznikla  akce  proti  státnímu  poručníkování  všeho 
r.  1651  Cromwellova  navigační  akta  (v.  t.)  na  života  hospodářského  a  koncem  XVIII.  stol. 
ochranu  anglické  plavby  a  k  dobytí  valné  podvrácen  byl  m.  ve  svých  zásadách  ve 
části  zámořského  obchodu  prostředkovatel- .  Francii  fysiokraty,  kteří  vycházejíce  z  Rous- 
ského  na  Hollandsku,  za  Hollandskem,  Špa-  seauovy  nauky  o  přirozené  svobodě  člověka, 
nělskem  a  republikami  italskými,  které  bo-  která  svědčí  nejlépe  i  hospodářskému  jeho 
hatly  obchodem  s  koloniemi  nově  nabytými, '  konání,  byli  pro  odstraněni  umělého  pěstění 
následovaly  pak  v  merkantilistickém  systému  a  podpory  průmyslu,  jsouce  předchůdci  oeko- 
i  státy  středoevropské.  Soustavně  prováděl ,  nomického  liberalismu  Smithova.  V  praxi 
zásady  merkantilistické  v  druhé  pol.  XVII.  ovšem  bývala  merkantilistická  soustava  prů- 
stol.  Colbort,  finanční  ministr  Ludvíka  XIV.,  myslová  prohibicí  až  hluboko  do  XIX.  stol. 
jemuž  se  podařilo  obchodně  i  technicky  kleslý  a  i  v  době  nejnovější  jsou  mnohostranná 
průmysl  francouzský  přivésti  k  takovému  umělá  opatření  mnohých  států  (Uher,  států 
rozkvětu,  že  v  řadě  odvětví  předčil  jiné  státy  balkánských,  Ruska)  na  vypěstění  domácího 
a  Že  i  dnešní  sláva  některých  oborů  fran-  průmyslu  jakoby  novým  vydáním  merkanti- 
couzského  průmyslu  v  jeho  době  vzala  po-  listické  politiky,  sice  bez  tneorctického  pod- 
čátek.  Kdežto  v  dřívějších  byla  dávána  kladu  tehdejšího,  ale  s  týmiž  cíli  prakti- 
ochranná  opatření  na  prospěch  malovýroby  ckými,  jaké  sledoval  m.  v  stoletích  XVII.  a 
řemeslnické,  jest  Colbcrt  původcem  moderní ,  XVIII.  —  Literatura.  Dr.  L.  Elster,  W6r- 
ochranné  politiky  velkoprůmyslové.  V  Ně-  terbuch  der  Volkswirtschaft,  2  sv.;  Hand- 
mecku  byl  nejčelnějším  stoupencem  zásad  worterbuchderStaatswissenschaftenvonCon- 
merkantilistických  Bedřich  II.,  v  Rakousku  rad,  Elster  atd.,  4  sv.;  SchmoUer,  Studien 
Karel  VI.  a  Josef  II.  Do  této  periody  spa-  íiber  die  wirtschaftliche  Politik  Friedrichs 
dají  v  Rakousku  i  nejvýstřednější  hlasatelé  des  Grossen,  II.;  Der  Merkantilismus  in  sei- 
m-u.  Hórnigk,  jehož  knize  >Ósterreich  uber  ner  historischen  Bedeutung  (»Jahrb.  f.  Ge- 
Alles,  wann  es  nur  wilU,  1680,  dle  výroku  setzg.,  Verw.  u.  Volksw.,  1884,  str.  15—61); 
nadšených  jejích  vydavatelů  z  konce  XVIII.  Bidermann,  Die  technischc  Bildung  im  Kaiser- 
stol.  Rakousko  děkuje  za  největší  díl  svého  thume  ósterreich  (1854)  a  Ober  den  Mer- 
blahobytu,  dovozoval,  Že  na  drahokovy  dlužno  !  kantilismus  (1870);  Rezek  (a  pokrač.  Svátek), 
dolovati,  i  když  se  musí  dopláceti  na  ná-  Dějiny  Čech  a  Moravy  nové  doby  (1893  až 
klady  dolovaci,  jelikož  vytěžený  kov  vždy  1897);  Ingram,  Dějiny  vědy  národohospodář- 
vícejen  rozmnožuje  bohatství  země,  že  je    ské  (přel.  J.  Pelcl).  Gbr. 


^n?fn.^  W  A,fn^;w  X  (svazck   4.-7.,    Heidclberk,   1850-51), 

pustnejeví  velkou  ochotu  s^^^^^^^^  V  *Zeitschrift   fůr   Rechtsííeschichtec  vvšla 


134  Merkantilní  práce  —  Merklas. 

KerkantUni   práoe    v.  gLithof^rafie, ,  svědčí  Evropanům  spíše  neŽ  don^orodcAm. 
str.  158^.  !  Střední  prům.  roční  teplota  bývá  19— 20*C, 

Kerkaptany  jsou  simé  sloučeniny  orga-   množství  srážek  3*8  m,    M.  má  značný  ob- 

nické,  obdobné  alkoholům.  Kdežto  tyto  ob-  i  chod  s  plodinami  provincie,  zvláště  kávou  a 

sáhují  význačnou  skupinu  hydroxyl  (Of^,  ob-   cinchonou.    R.  1681  založena,  r.  1834  radža 

sáhují  m.  skupinu  SH,  Jsou  to  tedy  organi-  '  zbaven  trůnu  a  M.  stala  se  hlavním  městen^ 

cké  sulthydráty  či  alkoholy  sirné  (thioalko- ,  provincie  anglické.  dš, 

boly);  na  př.  i     Kerkel:  1)  M.  Paul  Johan  nes,  právní 

C^H^^OH  C^H^.SH  historik  něm.  (*  1819  —  f  1861).  Habilitovav 

ethylalkohol,  éthyímerkaptan.  se  r.  1848  V  Berlíně,  byl  r.  1851  jmenován 

Mimo   jinými   cestami   vznikají   nejjednodu-   mimoř.  professorem  v  Královci,  r.  1852  pak 

seji  účinkem  sulthydrátu  draselnatého  {KSH)   fádným  professorem  v  Halle.    Důležitá  jsou 

v  sloučeniny  halové:  jeho  kritická  vydání  právních  pramenů:  Lex 

C^H^.Cl  +  KSH  ==  C^H^.SH  +  KO         Saiica  (Berlín,  1850);  Lex  Angíiorum  et   We- 

éthylchlórid  étb>linerkaptan  d,l"í*L       rinorum   (t.,  1852);   Ux  Saxonum  (t.,  1853); 

i^w^   ^iu^T,rxi„   /'„    I.  N   ;«,^„   4.za   »    k?,5"t^'..;     pak  Lex  Alamannorum  a    Lex  Bajuvariorum 

obsahújí-li  jednomocnou  skupinu  -C//,.5/f.    ^^41)^0^^^^^^^^ 
neb  dvojmocnou  >  C//.5//._neb  posléze  sku-    t^'ff  n^íífSlŽ^ 

od 

Sa- 
vignyovy  Geschichte  des  róm.  Rechts  im  Mittel- 

,    Heidelberk,  1850—51). 

těžkými;  zejména  se  rtutí  (merkurius),  čímž  LZ^ZlT^^f.^""    ^""Čn^&^fX.PJl^ 

vznikají  sloučeniny  organometallické,'  zvané  fí^?.  ^f^^  S^  T.J^^A^l^  iltl^^r^^ 

merkantidv   na  oř  (     ^^^^  ^  Vi^Wo)  jest  řadnym    professorem 

^CH    VIÍI^hIo       mo^íc^m    ^  ff.  ^^''"-  P^^^^  ^  Gotinkách  a  napsal  ve  svém 

S^*i         "^  u^?  ^  "^^  +  {C^"i'S)iH^  oboru  několik  prací. 

merkapVan  rtíťnatý  ^~»*  éthylmerkaptid.  2)  M.  A  d  0 1  f,  kriminalista  (»  1 836  -  1 1896). 

Podobně  se  déje  s  olovem  i  s  mědí.    Četné  Byl  professorem  na  univers,  gicssenské,  od 

jiné  reakce   m-nů  podmíněny  jsou  přitom-  r.  1868  ve  St.  Hradci,  od  r.  1872  ve  Vídni, 

ností  síry  v  molekule.   Vodík  skupiny  SH  od  r.  1874  ve  Štrasburku.  Kromě  prací  časo- 

ochotné  zaměňuje  se  za  kovy,  čímž  vzniká  piseckých  napsal:  Ztír  I.e/rre  vom /orř^Mel^/řit 

na  př.  z  éthylmerkaptanu  sloučenina  C;/^}. 5^  Verbrechen  (Giessen,  1862);   Kriminalistische 

(obdobná  éthylátu  draselnatému),  z  níž  ethyl-  -4Mtfřf<í/i<řfírtf«    (Lipsko,  1867.   2  sv.);   Jurist. 

iódidem  lze  upraviti  příslušný  organický  sir-  -£«O^Wo/><!ífi>  (Berl.,  1885);  Lehrbuch  des  deut- 

nik  (obdobu  éthylétheru) :  schen  Strof  rechts  (Stutgart,  1889);  Vergeltungs- 

C,H. . SK  +  C^HJ  —  a:/  +  CM.,S.  (LH.  '^^^  «nd  Zweckgedanke  im  Strafrecht  (t..  1892). 

iodid  airnik         '     KerkeUdorf  V.  ZdoĎov. 

draaelnatý         éthylnatý.  KerkelSgriul,  MergelsgrÚn,  VCS  V  Če- 

Okysličujicími  prostředky  poskytují  m.  vý-  cbách  na  potoku  Bystřici,  hejtm.  a  okr.  Já- 
značných  látek  sirných.  Dle  poměrů  reakč-  chymov,  fara  Hroznětín;  25  d.,  324  ob.  n. 
nich  může  na  př.  z  éthylmerkaptanu  vznik- ,  (i890),  Itř.  šk.,  pš.,  továrna  na  porculán, 
nouti  I  mlýn,  myslivna,  / 

buď  kys.  éthylsulfonová  C^H^.SO^H,  ÉLerkíai  Václav,  žasl.  kartograf  a  mědi- 

neb  éthylsulfoxyd  QZ/j .  SO .  C^H^,  ;  ryjec  čes.  (♦  1809  v  Praze  —  f  1867  v  Opavě), 

neb  diéthylsulfon  Q/Zj .  SO^ .  C^H^.  i  Vystudovav  gymnasium  a  práva  v  Praze,  stal 

Nejjednodušší  možný  m-an  jest  methylmer-|se  právním  praktikantem  při  soudě.  Ale  záhy 
kaptan  CH^,SH\  má  bod  varu  při  20^  vzniká  se  oženil  a  hmotné  poměry  donutily  jej  k  po- 
rozkladem  bílkovin  pochody  životnými,  jest  volání  praktickému.  S  počátku  ryl  a  maloval 
v  plynech  střevních.  Éthylmerkaptan  rozmanité  obrázky,  zejména  svatých,  a  později 
C^H^.SH  o  bodu  varu  36*2^  připravuji  v  to-  založil  si  i  vlastni  tiskárnu,  ale  hlavní  pozor- 
várnách  za  účelem  výroby  sulfonálu  nosí  věnoval  sestavování,  rytí  a  vydávání 
(v.  t.).  OŠc.     I  map,  atlantů,  globů  a  jiných  prací  kartogra- 

Kerkaptldjr  v.  Merkaptany.  íických  v  jazyxu   českém.   On  také  položil 

Kerkara(Mercara,  Madukheri), hl.  m.  základ  firmě  Felklově  na  výrobu  globů  čili 
britsko-indické  provincie  Kúrgu,  135  km  ssz.  \  umělých  zeměkoulí.  R.  1852  odbyv  zkoušku 
od  Kalikutu  a  210  km  zjz.  od  Bangalúru,  na  ze  zeměpisu  a  dějepisu  (u  prof.'  Hóflera)  a 
12<>  26'  50"  s.  š.  a  75»  47'  4"  v.  d.,  ve  výši  prodav  v  Praze  tiskárnu  (v  Hopfenštokově 
1161  m,  s  7034  ob.  (1891).  Město  honosí  se  ulici),  odešel  do  Levoče  na  Slovensko  za 
krásnými  stavbami  mausoleí  dvou  národních  gymn.  proíessora,  kde  pobyl  do  r.  1862,  na- 
hrdinu  kúržských,  velkým  chrámem  a  pěk-  čež  přeložen  na  gymnasium  opavské.  V  Le- 
nou školou;  pevnost  za  krátkého  panství  voči  mimo  školu  zanášeje  se  řezbářstvím  a 
Tippu  Sáhibova  postavená  zaujímá  též  palác  malířstvím,  zhotovil  pro  tamní  farní  chrám 
královský,  anglický  kostel  a  arscnál.  Pod-  gotický  oltář  a  zpovědnici,  vymaloval  několik 
nebí  města  pro  vysokou  polohu  dosti  chladné   pohledů  na  Levoč  (jeden  jest  majetkem  prof. 


Merklín  —  Merklovice. 


135 


J.  Javůrka  v  Praze) ;  byl  též  výborným  kráso- 
piscem,  což  dokazuji  od  něno  psané  a  vy- 
dané mapy.  Samostatně  sestavil  a  vydal: 
Atla$  lemépisný  (14  map,  Praha,  1837  a  1850); 
Atlas  čilí  Ouplne  sbirky  map  (t.,  1837);  Atlas 
k  přírodnímu  zeměpisu  (t.,  1843,  sv.  I.);  Atlas 
starého  světa  (t.,  1843,  2.  vyd.  1853);  Mapa 
Xemi  České  (t.,  1846,  nákladem  Matice  čes.); 
Heimathskunde  \ur  Wurdigung  und  genaueren 
Kenntniss  des  Kronlandes  Bóhmen  (t.,  1851  a 
1857);  Geographie  des  Kónigreichs  Bóhmen 
fur  Schule  und  Haus  (t,  1852);  Atlas  maljr 
zeměpisný-  (t.,  1853);  Atlas  příruční  školní ^ 
všechny  části  země  obsahující  (t.,  1853); 
Zeměkoule  dle  nejnovějšího  rozdělení  (t.,  1853) 
a  jiné  menší  práce  kartografické  sl  Pomněnky 
na  r.  i843  (t.,  1843). 

KerkÚn,  město  v  Čechách  na  potoku 
Merklince  a  u  paty  hory  Hůrky,  v  hejtm.  a 
okr.  přeštickém;  má  214  d.,  1510  ob.  č.,  118  n. 
(1890),  far.  kostel  sv.  Mikuláše  (1384  farní), 
5tř.  obec.  (s  párali.)  a  něm.  soukr.  žid.  školu, 
četn.  stanici,  pš.,  cihelnu,  mlýn  a  několik 
výroč.  trhů.  Alod.  panství  (3470-26  ha)  se 
zámkem,  dvorem,  lihovarem,  pivovarem  a 
kamenouh.  doly  drží  Ed.  hr.  Pálííy.  V  neda- 
leké Vituni  kamenouhelné  doly  a  továrna 
na  sklo  zrcadlové.  Opodál  Dolce  a  Chobot, 
hájovny,  a  Bij  ad  1  a  nebo  Bijedla,  popi. 
dvůr  s  ovčínem,  kdysi  ves  s  far.  kostelem 
sv.  Vavřince,  již  kníže  Vladislav  daroval  (1115) 
klášteru  kladrubském u«^  Po  r.  1420  ves  zpustla 
a  stala  se  v  XVI.  st  statkem  ChlumČanských 
z  Přestavlk,  kteří  tu  asi  vystavěli  tvrz.  R.  1787 
kostel  bijadelský  zrušen  a  upraven  na  sýpku. 
Bývalá  tvrz  merklínská  byla  (ve  XIV.  a  X V.  st.) 
rodným  sídlem  Merklínských  z  Merklína, 
za  nichž  tu  vystavěn  far.  kostel.  Kol.  r.  1496 
držel  M.  Vilém  z  Chřínova,  jehož  syn  Petr 
zanechal  jej  své  dceři  Kateřině,  provd.  za 
Zdislava  z  Říčan.  Z  potomků  jeho  Heřman 
Kavka  Říčanský  z  Říčan  účastnil  se  odboje 
stavů  čes.,  začež  mu  z  trestu  jeho  statek  M. 
od  komory  král.  ujat  (1623)  a  prodán  Vi- 
lémovi z  Kleno- 
vého. Tehdy  byl 
statek  merkhnský 
velice  zpustlý  a 
zadlužený.  Roku 
1652  koupila  M. 
Anna  z  Říčan,  ale 
po  roce  jej  pro- 
dala Janu  Grefo- 
vi,  po  němž  tu 
seděl  (1659)Jakub 
Filip  hr.  Éerch- 
told  z  Uherčic  a 
jeho  syn,  pak  No- 
vohradští z  Kolo- 
vrat, za  nichž  tu 
vystavěn  kostel 
(1690)  a  na  jich  asi  přímluvu  M.  povýšen 
na  městečko  a  nadán  erbem  městským  (vy- 
obr.  č.  2734.):  štít  polovičný,  pokosem  roz- 
dělený; zpodní  čásť  červená  a  vrchní  stří- 
brná, v  něm  vyobrazuje  se  znamení  buď 
jako  snop  nebo  páví  ocas.  R.  1723  držel  M. 


^.  2734.  Znak  mčsta  Merklína. 


Ant.  Bedřich  z  Watter fordu,  ale  brzy  jej 
prodal  hr.  Morzinům,  z  nichž  Petr  přikoupil 
(1770)  k  M-u  statky  Ježov,  Ptenín  a  odkázal 
(1815)  veškeré  spojené  zboží  Hanušovi  z  Ko- 
lovrat, po  němž  dědili  hr.  Pálflfyové.  R.  1695 
obdrželo  město  majestát  na  odbývání  vý- 
roč. trhů  a  r.  1817  obnoven  byl  zdejší  ko- 
stel.   Srv.  Kamenouhel.  útvar,  str.  858. 

Kerklln  Karl  Jevgenijevič,  botanik 
ruský  (♦  1821),  studoval  na  universitě  derpt- 
ské,  pak  za  hranicemi  v  Paříži  a  v  Jeně,  po 
návratu  do  vlasti  zaměstnán  byl  na  lesnickém 
učilišti,  potom  při  bot.  zahradě  petrohrad- 
ské, r.  1864  stal  se  prof.  na  lékařské  aka- 
demii petrohradské,  r.  1877  jmenován  stálým 
členem  vojenského  lékařského  komitétu  učeb- 
ného. Zabýval  se  hlavně  anatomickými  a  vý- 
vojezpytnými  studiemi,  pak  studiem  předvé- 
kých  rostlin  ruských.  Z  prací  jeho  hlavněj- 
šich  uvádíme:  Zur  Entwicklungsgeschichte  der 
Blattgestalten  (Jcna,  1846);  Zur  Entwicklungs- 
geschichte der  Farnkrduter  (Petrohr.,  1850); 
Palaeontologikon  rossicum  (t.,  1855,  vyzname- 
náno cenou  petrohr.  akademie  věd^;  O  vnu- 
ti-enněm  strojeniji  i  f/{wi  rastěnij  (t.,  1855  až 
1856} ;  Anatomija  kory  i  drevesiny  lesných  dě- 
revjev  v  Rossiji  (t.,  1857);  Lěkarstvennyja  ra- 
sténija  russkoj  flory  (t.,  1893,  s  atlasem). 

Kerklinflký  z  Merklína,  jméno  staro- 
české rodiny  vladycké,  jejíž  erb  byl  polo- 
vičný štít,  v  právo  stříbrný,  v  levo  modrý 
a  v  každé  polovici  květina,  v  právo  nahoru, 
v  levo  dolů  obrácená,  změněných  barev; 
nad  helmou  dva  rohy  týchž  barev.  Praděd 
jejich  Michal  sedel  na  Merklíně  v  Plzeňsku 
v  1.  pol.  XV.  stol.  Syn  jeho  byl  Petr  (1450) 
a  tohoto  synové  Jan  a  Petr  prodali  r.  1496 
Merklín.  Onen  měl  Tasnovice,  jeŽ  r.  1522 
prodal,  a  žil  ještě  r.  1545;  tento  vyženil  jmění 
s  Annou  z  Hořešovic  a  (f  1545)  zůstavil  syna 
Jana,  jenž  měl  po  mateři  Pernartice  a  držel 
také  Rácovy  a   Souměř.    Žil  ještě   r.  1573. 

{eho,  tuším,  synové  byli  Michal,  Petr, 
*urkart  a  Adam.  Purkart  držel  Bernar- 
tice,  Adam  Racovy  a  Vítovice;  oba  dočkali 
se  bouří  v  1.  1618—20.  Onoho  manž.  byla 
Kateřina  Černínka  z  Chudenic.  Purkart  pro- 
dal r.  1622  Racovy  a  Vítovice  a  když  ze- 
mřel, uchvátili  Pernartice  věřitelé  pro  dluhy. 
Syn  jeho  Jindřich  Purkhart  oženil  se 
r.  1640  s  Annou  Sokovnou  z  Plumentálu  a 
koupil  r.  1650  od  svých  sester  Sibyly  (před 
tím  Černínové,  potom  Štampachové)  a  Ve- 
roniky statek  Bořek.  Zemřel  r.  1674  zůstaví  v 
jediného  syna  Jana  Bedřicha,  jenž  držel 
Bořek  a  Nedražice.  Z  jeho  synů  (?)  byl  Jin- 
dřich (t  1732)  mnichem  v  Kladrubech  a  na- 
posled farářem  v  Mutěníně,  druhý,  Frant. 
Diviš,  držel  Nedražice.  Týž  zemřel  před 
r.  1730  a  Nedražice  dostaly  se  dceři  jeho 
Maří  Barboře,  vdané  Plankenheimové,  na  níž 
a  Anně  Terezii  (f  k.  1748)  tento  rod  pře- 
stal. Sčk. 
Kerklov  v.  Mrkl  o  v. 
Kerklovioe:  1)  M.,  ves  v  Čechách  (hejtm. 
Broumov),  v.  Z  d  o  ň  o  v.  —  2)  M.,  ves  t.,  hejtm. 
a  okr.  Rychnov  n.  Kn.,  fara  a  pš.  Vamberk; 


136 


Měrkovice  —  Mtrlet. 


103  d.,  691  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk.,  poblíž  pís- 
kovcové lomy. 

Kérkovioe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Mí- 
stek, okr.  Frenštát,  fara  Kozlovice,  pŠ.  Huk- 
valdy; 46  d.,  216  ob.  č.  (1890). 

Kerkar  v.  Mercurius. 

Kerkar  (Dobropán,  $)  jest  planeta 
slunci  nejbližší  a  nejmenší  z  8  velkých  pla- 
net. Lineárný  průměr  M-ův  má  0*37  prů- 
měru zemského  čili  4816  km  (dle  Oude- 
manse),  povrch  jest  asi  sedmkráte  menší 
než  země,  tak  že  by  Evropa,  Asie  a  Afrika 
dohromady  neměly  zúplna  místa  na  M-u. 
Velká  poloosa  drány  rovná  se  0*39  poloosy 
dráhy  zemské,  střední  vzdálenost  od  slunce 
se  rovná  57V2  milí.  km,  výstřednost  dráhy 
jest  0*2,  vzdálenost  od  slunce  kolísá  proto 
mezi  46  a  69  milí.  km.  Nejmenší  vzdálenost 
od  země  jest  79,  největší  218  milí.  /cm,  čímž 
se  zdánlivý  průměr  M-ův  mění  od  47a"  do 
l2Ví".  Siderický  oběh  M-ův  trvá  87-97  dne, 
synodický  oběh,  po  jehož  uplynutí  vstoupí 
M.  v  stejnou  polohu  k  zjmi,  jest  v  průměru 
115  dní  21  hodin.  Sklon  dráhy  k  ekliptice 
rovná  se  7  stupňům.  Světlo  M-ovo  jest  stříbro- 
bílé,  jasnost  jeho  podléhá  v  mezích  doby  pro 
pohodlné  pozorování  značným  změnám.  V  ma- 
ximu může  se  M.  státi  tak  jasným  jako  Si- 
rius,  v  minimu  rovná  se  leskem  asi  hvězdě 
cK  Tauri.  Změny  jasnosti  jsou  podmíněny 
změnami  fase.  M.  zmizev  na  několik  dnů 
v  paprscích  slunce  (dolejší  konjunkce)  vy- 
stoupí nejprve  západně  od  slunce  jako  zcela 
úzký  veliký  srp,  obracející  vypouklou  stranu 
slunci.  Za  vzrůstu  fase  zmenšuje  se  průměr 
planety  od  jednoho  růžku  k  druhému  až 
1  přes  první  čtvrť,  načež  vzdálenosti  planety 
opět  ubývají.  M.  jeví  se  stále  plněji  osvě- 
tlen, až  opět  se  počne  ztráceti  v  paprscích 
slunce  (hořejší  konjunkce),  načež  plný  kotouč 
se  ukáže,  jenž  má  více  než  o  polovici  menší 
průměr  než  při  dřívější  blízkosti  u  slunce. 
Změny  jasnosti  M-ovy  ukazují  nápadnou 
shodu  se  změnami  jasnosti  našeho  měsíce. 
M.  bude  míti  dle  toho  podobný  povrch  jako 
náš  měsíc.  M.  nevzdaluje  se  přes  29^  od 
slunce,  tak  že  zřídka  kdy  vychází  1*/^  hod. 
před  sluncem  a  zapadá  IV2  ^od.  po  slunci. 
V  našich  krajinách  se  může  M.  nejlépe  po- 
zorovati po  dobu  8 — 10  dnů  asi  */4  ^^^d.  po 
západu  slunce,  a  to  spíše  na  jaře  než  na 
podzim.  Schroter  shledal  na  poč.  XIX.  st., 
že  jižní  roh  srpu  M-ova  byl  v  určitých  ob- 
dobích otupený,  a  přičítal  vzhled  ten  stínu 
vysoké  hory  a  odvodil  výsledek,  že  se  M. 
otáčí  kolem  osy  asi  ve  24  hod.  Také  z  po- 
zorování skvrn  na  povrchu  planety  za  dne 
pozorovaných  odvodil  Schroter  totéž,  po- 
zději Gruithuisen,  Madlcr,  Denning 
a  j.  soudili  rovněž  na  rotaci  asi  24  hodin. 
G.  V.  Schiaparclli  dokazoval  oproti  tomu 
ze  svých  dlouholetých  důkladných  pozoro- 
vání povrchu  M-ova,  že  rotace  M-a  rovná  se 
nejspíše  88  dnům  (době  oběhu  planety),  že 
M.  obrací  stále  touž  stranu  slunci  jako  měsíc 
zemi.  L.  Brenner  pokládá  33—35  hodin  za 
dobu  rotace  pravdě  nejpodobnější.    Za  pře- 


chodu před  sluncem  promítá  se  M.  na  ko- 
touč sluneční  jako  malý,  úplné  černý  ko- 
touč. První  přesné  pozorování  přechodu 
takového  provedl  Halley  na  ostrově  sv.  He- 
leny 7.  list.  1677.  Přechodů  těchto  přihodí  se 
v  století  asi  11  v  intervalech  3  a  13  roků. 
Pozorování  přechodů  M-ových  slouží  k  přes- 
nému měření  průměru  M-ova  a  lze  pomocí 
dob  vstupu  a  výstupu  stanoviti  posici  pla- 
nety. Hmota  oběžnice  rovná  se  dle  Le- 
verriera  Vsíooooo  hmoty  sluneční,  z  čehož 
plyne  pro  hmotu  M-ovu  0*06  hmoty  země, 
pro  hutnost  1*1  hutnosti  zemské.  Tíže  na 
rovníku  jest  na  M-u  rovna  asi  0*4  tíže  zem- 
ské. Leverricr  shledal,  že  přísluní  dráhy 
M-ovy  se  ve  století  o  40"  rychleji  pohybuje, 
než  by  se  mělo  pohybovati  dle  gravitačního 
isákona.  Odchylku  tu  hleděl  Leverrier  vy- 
světliti působením  jedné  aneb  celé  skupiny 
malých  intramcrkuriálných  planet.  Pozoro- 
vaný pohyb  přísluní  nedal  se  však  posud 
vysvětliti  ani  působením  a  objevením  jediné 
domnělé  oběžnice  (»Vulcana€)  ani  skupiny 
malých  planctoid,  nalézajících  se  uvnitř 
dráhy  M-ovy,  ani  působením  světla  zodiakál- 
ního.  Gs. 

Kerknrammonaté  «loii5eiilny  v.  Rt  u  t 

Kerkuréthyl  (éthylortuť)  jest  význačná 
sloučenina  organometallická  (Q/fj),//^,  ka- 
palina to  velmi  jedovatá,  při  159®  vroucí, 
hodnoty  2*44,  na  vzduchu  stálá.  OŠc, 

KerknrialiflmilS  v.  Hydrargyrie. 

Kerknnnetkyl  (methylortuť)  {CH^^íf^ 
jest  kapalina  prudce  jedovatá,  ve  vodě  ne- 
rozpustná, 3*1  hutná,  při  95®  vroucí.  Jest  jen 
málo  méně  reaktivná  než  methylozinek  (v.  t.)t 
na  vzduchu  se  nezapaluje  samovolně.     OŠc, 

Kerkurova  (čili  Hermova)  h&l  v.  Ke- 
rykeion. 

Kerlan,  zool.,  v.  Treska. 

Kerle  [měrl]  ďAubigné  Jean-Henri, 
cirk.  dějepisec  švýc.  (*  1794  v  Eaux-Vives, 
t  1872).  Předkové  jeho  vyznání  protest,  byli 
ediktem  nantcským  vypuzeni  z  Francie.  M. 
studoval  v  Genevé,  v  Lipsku  a  v  Berlínů, 
byl  5  let  pastorem  franc.  církve  v  Hamburce, 
pák  kaplanem  krále  nízozem.  a  praesidentem 
konsistoře  v  Brusselu.  R.  1831  vrátil  se  do 
Genevy,  kde  stal  se  professorem  theologie. 
Celné  spisy  jeho  jsou:  Dhcours  sur  Vétude 
de  Vhhtoire  du  christianisme  (1832).  Histoire 
de  la  réformation  au  sei'[iéme  siecle  (1835  až 
1853;  5  sv.);  Le  luthéranisme  et  la  reformě 
(1844);  Trois  siěcles  df  liittes  en  Écosse  (1859); 
Histoire  de  la  réformation  en  Europe  au 
temps  de  Calvin  (1863—75,  7  sv.).  Psal  také 
anglicky.  Kbn. 

Kerlet  \-\é\:  1)  M.  Lucie n,  archivář  a 
spisov.  franc.  (♦  1827  —  f  1898  v  Char- 
trech).  Byl  po  léta  archivářem  v  Eure-et- 
Loir.  Z  jeho  spisů  sluší  uvésti:  Dictionnaire 
des  noms  vid^aires  des  habitants  des  diverses 
localités  de  France  (1883)  a  Bibliotheque  char- 
traine  antérieure  au  XI Xe  siecle  (1882). 

2)  M.  Gustave,  spisovatel  franc.  (*  1828 
v  Paříži  —  1891  t.).  Dosáhl  r.  1856  profes- 
sury    rhetoriky    v   Paříži    na   lyceu   Charlc- 


•   Merlik  —  Mermis.  137 

magnc  a  později  na  lyceu  Louis-le-Grand.  Napoleon  I.  povýšil  ho  za  státního  radu  a  za 
Své  literárné  kritické  články  sebral  v  knihy:  hraběte.  Za  první  restaurace  pozbyl  svých 
Réalistes  et  fantaisistes  (1861);  Causenes  sur  úřadů,  a  když  je  r.  1815  po  návratu  císařově 
ies  femmes  et  les  livres  (1865) ;  Hommes  et '  opět  převzal,  byl  za  druhé  restaurace  nucen 
livres  (1869).  Vedle  toho  sepsal:  Sahu-Evre-    uprchnouti  do  Haarlemu.  Po  červencové  re- 


mond  (1871);    Origines  de  ia  littérature  fran 
^ahe  du  Xle  au  XI Xe  siecle  (1873);    Tahleau 
de  la  littérature  franq.  de  i8oo  á  i8iS  (1877 


volaci  vrátil  se  r.  1836  do  Paříže.  Ze  spisů 
jeho  sluší  jmenovati  Recueil  alphabétique  des 
questions  de  droit  (Pař.,  1804  až  1810,  13  sv.; 


až  1884)  a  j.  a  vydal  výtahy  z  klassiků  franc.  ■  4.  vyd.  1827,  8  sv.) 
a  anthologii  básníků  XIX.  stol.  Mariin  de  Thionvllle,  vlastně  M.  An- 

Kerlik,  bot.,  v.  Chenopodium.  toine    Christophe,    politik    francouzský 

Merlikovité,bot.,v.Chenopodiaceae.  (*  1762  v  Thionville  —  f  1833  v  Paříži).  Stu- 
Merlln  (bretoĎ.  Myrdhinn),  čaroděj,  na-  doval  s  prvu  theologii,  později  práva  a  usa- 
rozený  dle  legendy  v  Carmanthenu  ve  sto-  j  dil  se  jako  advokát  v  Metách  r.  1788.  Roku 
letí  V.  Byl  veliký  mathcmatik  a  mudřec,  přítel  1790  zvolen  členem  Assemble  legislativě, 
a  rádce  zejména  krále  Artuše  (v.  t.).  M.  hraje  kde  zasedal  na  nejkrajnější  levici.  Ve  shro- 
znamenitou  úlohu  v  rytířských  románech,  máždéní  tom  podal  návrh  na  obžalobu  král. 
Zemřel  prý  na  ostrově  Bardseyi.  Viz  Ville-  bratrů  a  na  konfiskaci  statků  emigrantů.  Byl 
marqué,  TEnchanteur  M.,  son  histoire,  ses  \  členem  v  poselství,  jeŽ  vyslal  zákonod.  sbor 
ocuvres  (1862).  —  Le  román  de  M.,  proslulá  '  r.  1792  do  Tuilerií,  a  činně  zasáhl  v  události 


skladba  starofranc.  jako  druhá  čásf  legendy 
o  sv.  graalu.    Tři  sta  let  uplynulo,  co  graal 


ze  dne  10.  srp.  1792,  jakož  vůbec  hrál  v  re- 
voluci úlohu  vynikající.    V   nár.   konventu. 


byl  přinesen  do  Bretagne;  již  vymizel  z  pa-  kam  zvolilo  jej  město  Paříž,  přidal  se  ke 
méti  lidí.  Tu  narodil  se  čaroděj  M.,  syn  sa-  ■  straně  Dantonové.  Když  Robespierre  jej  vinil 
tana  a  svedené  poustevnice.  Určením  otco- '  z  úplatnosti,  postavil  se  M.  proti  němu  a  po 
vým  měl  zničiti  dílo  vykoupení,  ale  matka  '  pádu  hrůzovlády  stal  se  jedním  z  desíti  kom- 
ho  pokřtila  a  Bůh  udělil  mu  poznání  věcí '  missařů  konventu.  Jako  předseda  konventu 
budoucích.  Tak  ocitl  se  mezi  dvěma  vlivy  pronásledoval  jakobíny  a  r.  1795  podporoval 
zcela  protivnými.  Román  líčí  pak  narození  mír  s  Pruskem.  Jakožto  člen  rady  pěti  set 
Artušovo,  příhody  z  jeho  mládí,  bludné  ce-  žádal  deportaci  republikánů  Le  Peletiera  a 
sty  a  sňatek  s  Genie  vrou.  M.  bera  na  sebe  Antonella  a  stál  pak  na  straně  umírněných, 
rozmanité  podoby  v  těžkých  chvílích  všudy  i  R.  1798  složil  mandát  a  stal  se  gen.  ředitelem 
opatruje  svého  královského  chráněnce.  Dá '  pošt,  ale  poněvadž  byl  proti  doživotnímu 
podnět  k  založení  kruhového  stolu,  a  konsulátu  Napoleona  I.,  musil  se  vzdáti  úřadu, 
všichni  rytíři,  kteří  u  něho  zasedají,  jsou  po-  Kerlino  Ooooajo  v.  Folengo. 
vinni  celý  život  zasvětiti  úkolu,  aby  dobyli  Kerllton,  barvivo  připravované  z  květu 
sv.  graalu.  Po  tomto  díle  M.  odejde  do  íe-  rostliny  Calendula  (v.  t.).  M-u  užívají  máslaři 
sův,  kde  zahoří  láskou  k  víle  Vivianě,  kterou  ,  ku  barvení  másla. 
vyučí  čaroděj ství.  Ona  pak  pomocí  pozná-  i  Kerlon  fmerlon]  v.  Mezistříleň. 
ných  kouzel  M-a  navždy  uvězní.  Znamenitá  KerlnoollUl  Gůnth.  (správněji  Merlucius), 
skladba  tato  přičítá  se  Robertu  de  Borron.  '  štikozubec,  rod  třesk  o  vitých  ryb  (čel. 
U  nás  vystupuje  M.  hojně  v  poesii  Vrchli-  Gadidae),  jenž  se  od  ostatních  tresek  liší  tím. 
ckého.  Kbn.     |  že  má  jen  2  ploutve  hřbetní,  prvou  zdélí  asi 


[erlln  de  Donai  [- duéj  PhilippeAn- 
toine,  hr.,  franc.  právník  a  politik  (*  1754 
v  Arleux  u  Douai  —  f  1838  v  Paříži).  Stal  se 
r.  1782  král.  sekretářem  u  flanderského  par- 


7s  druhé,  jedinou  řitní  ploutev  téže  délky, 
a  pak  tím,  že  mu  na  bradě  schází  masitý 
vousek.  Tělo  jest  podlouhlé  a  dosti  štíhlé, 
pokryto  drobnými  šupinkami;  ploutev  ocasní 


lamentu  (soudu)  a  získal  si  jméno  spolupra-  '  jest  volna  a  břišní  ploutve  mají  jen  po  sedmi 
covníctvím  při  »Répertoire  universel  et  rai-  paprscích.  Čelisti  a  kosť  radličná  jsou  ozbro- 
sonné  de  jurisprudence«  (1775  a  násl.,  3.  vyd.  '  jeny  silnými  zuby,  postavenými  ve  2  nebo 
1807  až  1809,  Paříž,  13  sv.;  5.  vyd.  1827—28,  3  řadách.  Zo  tří  druhů  nejznámějším  jest 
18  sv.).  Když  vypukla  revoluce,  vstoupil  jako  štikozubec  obecný  (M.  vulgaris  Flem.), 
poslanec  města  Douai  do  národního  shromáž-  »mořská  štika<  našich  obchodníků  s  rybami; 
dění  a  účastnil  se  tu  pilně  prací  zákonodár-  dorůstá  délky  V/^  m  a  má  barvu  na  hřbetě 
ných.  Pak  byl  povolán  do  vlasti  jako  prae-  nahnědle  šedou  s  černými  tečkami,  na  bo- 
sident  kriminálního  tribunálu.  R.  1793  vy-  cích  a  na  břiše  stříbrobílou,  ploutve  hřbetní 
slán  do  národního  konventu;  jako  jeho  a  ocasní  s  černým  okrajem.  Jest  z  nejobec- 
praesident  (po  pádu  hrůzovlády)  přispěl  nějších  a  nejdůležitějších  ryb  Středozemního 
mnoho  k  pádu  pařížské  municipality  a  roku  moře;  žije  také  v  Atlantském  okcáně  až  po 
1795  k  zavření  klubu  jakobínů.  K  příkazu  |  62°  s.  š.,  v  Sever,  německém  moři  a  v  Baltu, 
direktoria  redigoval  nový  trestní  zákonník  Maso  nemá  tak  jemnť-  chuti  jako  u  jiných 
z  3.  brumairu  IV.  roku  (25.  října  1795),  který  ryb  trcskovitých ;  prodávají  je  čerstvé  i  su- 
zůstal  v  platnosti  až  do  r.  1811;  po  revoluci  šcné,  druhdy  i  místo  tresky  obecné.  Br. 
z  18.  fructidoru  byl  od  září  1797  do  čc  rvna  Kermlfl  Duj.,  zástupe?^  čeledi  Mermithidae, 
1799  sám  členem  direktoria.  Po  revoluci  '  kladené  mezi  hlísty  oblé  (.Vemwř/íc/?>imř/2ř5). 
z  18.  brumairu  (9.  list.  1799)  stal  se  gene-  Vyznačují  se  tělem  strunovitým,  bílým,  prů- 
rálním   prokurátorem    při   kassačním  soudě,    svitným.     Ústa  mívají  šest  bradavek,  zadní 


138 


Mermnadé  —  Meropé, 


část  roury  zažívací  u  dospělých  zakrňuje. 
Samečkové  mají  na  konci  těla  při  ústí  Žláz 
pohlavních  dva  bodce  {spicula,  pomocné 
ústroje  při  páření)  a  četné  bradavky  seřa- 
děné  v  několika  (3  až  4)  řadách.  Mláďata 
žijí  v  dutině  tělní  rozmanitých  hmyzů  a  larev 
hmyzích  (zvláště  brouků,  motýlů,  dvoukříd- 
lýcn  a  rovnokrídlýchV  řidčeji  jiných  čle- 
novců (pavouků)  a  plžů  zemních.  Dospívající 
červi  vylézají  z  těla  hostitelů  a  žijí  dále 
v  zemi,  zvláště  ve  vlhké  zemi  zahradní,  i  ob- 
jevují se  někdy  v  létě  po  deštích  na  povrchu 
hromadně.  Z  vajíček  vylíhlá  mláďata  opou- 
štějí zemi  a  vyhledávají  hostitele  své,  do 
jichž  těla  se  zavrtávají.  Z  druhů  dosud  na- 
mnoze nepřesně  stanovených  jsou  nejznámější : 
M.  albicans  v.  Sieb.,  s  vaječníky  bíle  prosví- 
tajícími, 5—12  cm  dl.,  0*5  mm  šir.;  M.  nigres- 
cens  Duj.,  s  vaječní ky  černavě  prosvítajícími, 
7-5— 12-5  cm  dl.,  0*5  mm  šir.  Šc. 

Kemmadé,  královská  dynastie  lydská, 
jež  Gygem  (v.  t.)  nabyla  panství  a  založila 
říši  Lydskou.  Původištěm  jejím  byla  T  y  r  r  a, 
odtud  název  tvgawog.  Po  mnohá  pokolení 
ukládali  M.  Hérakleovcům,  až  Gygem  nabyli 
vrchu,  již  však  za  Kroisa  zbaveni  panství 
(v.  Alyattés,  Kroisos,  Lydia).      /Sřfe. 

Kémá  nebo  speolfloU  vfcha  v.  Váha. 

Kerobandes  Flavius,  lat.  básník  1.  pol. 
V.  stol.  po  Kr.,  křesťanský  rhétór  z  Hispa- 
nie,  jenž  však  i  jako  vojín  nemálo  se  osvěd- 
čil, ro  dlouhou  dobu  známa  byla  jen  kratší 
jeho  báseň  na  Krista  {Laus  Christi)\  v  tomto 
století  objeveny  i  zlomky  pěti  ieho  básní 
rázu  světského  (politicko-historického).  Nej- 
delší jest  úryvek  (197  hexametrů^  z  pane- 
gyriku  na  třetí  konsulát  Aětiův  (roku  446) 
s  předmluvou  psanou  prosou.  V  básních  těch 
jeví  se  M.  obratným  napodobitelem  básníka 
Claudiana  i  píše  na  svou  dobu  mluvou  vkus- 
nou a  veršem  poměrně  správným.  Vydání 
Niebuhrovo  (Sv.  Havel,  1823;  Bonn,  1824). 

z  Kerode,  hrabata,  z  nejstarších  a  nej- 
bohatších šlechtických  rodů  belgických,  pů- 
vodem z  biskupství  lutišského.  Nynější  jeho 
hlavou  jest  Jindřich  Karel  Maria  Ghis- 
lain  (*  1856),  člen  belg.  komory  poslanců, 
r.  1892  a  1895  ministr  zahr.  záležitostí;  má 
titul  markýza  z  Westerloo  a  knížete  z  Ru- 
bempré  a  Grimberghe;  jeho  otec  Karel  Ant. 
Ghislain  (1824—1892)  byl  praesidcntem  belg. 
senátu. 

Vynikající  členové  rodu  toho  byli: 

1)  Jan  hrabě  z  M.,  cis.  generál  (♦  1589  — 
t  1633).  Byl  sprvu  ve  službách  španělských, 
později  teprve  v  císařských  a  bojoval  od 
r.  1619  v  Cechách  a  jako  plukovník  velel  od 
r.  1623  pod  Valdšteinem  s  dobrým  úspěchem, 
zvlášť  ve  Švýcarsku  a  v  Itálii.  R.  1631  jme 
nován  generálem  a  jako  polní  maršálek  padl 
v  bitvě  u  Hessisch-Oldcndorfu.  —  Srv.  Hall- 
wich,  Johann  M.  (Lips.,  1885). 

2)  Jan  Filip  Eugcn,  hrabě  z  M.,  cis. 
polní  maršálek  (*  1674  v  Brusselu  —  f  1732 
na  zámku  Mcrode).  Bojoval  v  1.  1692—1704 
ve  špan.  vojště  v  Nizozemí  proti  Francou- 
zům, r.  1705  vstoupil  do  služeb  císařských. 


kde  postoupil  až  na  pol.  maršálka.  Jeho  za- 
jímavé Aíémoires  vydal  hrabě  Jindřich  z  M. 
(t  1847),  děd  nyn.  hraběte  (Bruss.,  1840;  2  sv.). 

3)  Vilém  Ghislain,  hrabě  z  M.  (*  174a 
v  Brusselu  —  f  1830  t).  Byl  vyslancem  cis. 
Josefa  II.  a  za  Napoleona  starostou  brussel- 
ským.  Zasedal  v  senátě  francouzském  a  pro- 
testoval úsilně  proti  konfiskaci  Církevního 
státu.  Za  Viléma  I.  stal  se  vrchním  dvorním 
maršálkem,  ale  přes  to  byl  v  čele  petice  za 
svobodu  vyučování  a  z  předchůdců  revoluce 
r.  1830. 

4)  Filip  Felix  BalthasarOtto  Ghis- 
lain, hrabě  z  M.  (♦  1791  —  1857),  belgický 
státník.    Účastnil  se  brusselského  povstání^ 
byl  členem  provisorní  vlády   a  spoluzakla- 
datelem ústavní  monarchie,  podporuje  volbu 
prince  Leopolda  Sasko-Koburského  za  krále. 
R.  1831  byl  ministrem  bez  portefeuillu,  roku 
1832  zatímním  ministrem  vojenství.  Ve  sně- 
movně poslanců  byl  členem  strany  katolické^ 
ale  r.  1839  zadal  za  propuštěnou  a  uchýlil  se 
do  Života  soukromého.  —  Srv.  Thonissen^ 
Vie  du  comte  de  M.  (Levná,  1861);  Juste». 
Le  comte  Felix  dc  M.  (Brussel,  1872). 

6)  Ludvík  Bedřich  Ghislain,  hrabě 
z  M.,  bratr  před.  (  1792  —  f  1830).  Účast- 
nil se  bojů  revolučních  za  neodvislost  Bel- 
gie, při  ceraž  r.  1830  byl  u  Berchemu  ne- 
daleko Antverp  smrtelně  raněn.  V  kathedrále 
brusselské  byl  mu  postaven  nádherný  po- 
mník od  W.  Geefsa. 

6)  Bedřich  Xaver  Ghislain,  hrabě 
z  M.,  syn  Filipa  Felixa  (*  1820  —  f  1874 
v  Římě).  Vstoupil  do  armády  belgické,  účast- 
nil se  polního  tažení  do  Alžíru,  ale  r.  1847 
odebral  se  do  Říma  a  oddal  se  studiím  theo- 
logickým. Byv  vysvěcen  na  kněze  stal  se 
r.  1849  komořím  pap.že  Pia  IX.,  r.  1860  pa- 
pežským ministrem  války.  R.  1865  vzdal  se 
svého  místa  a  byl  jmenován  arcibiskupem 
mytilenským  in  partibus  a  velkoalmužníkem.. 
Kardinálem  nestal  se  pro  svoje  pánovité  a 
urputné  chování,  jeŽ  bylo  příčinou  častých 
konfliktů  kurie  s  Francií.  S  neomylností  pa- 
pežovou nesouhlasil.  —  Srv.  Ideville,  Mon- 
seigneur  de  M.  (Pař.,  1874);  Besson,  Frédéric 
X.  de  M.  (t.,  1886). 

Keroé  v.  Aethiópia. 

KeroUa  de  Sorrento  Gi  rolám  o,  mis> 
sionář  ital.  (♦  1650  v  Sorrcntě).  Vstoupiv  do 
řádu  kapucínského  odebral  se  do  Afriky. 
Tam  pobyl  v  Loangu  a  na  dolním  Kongu 
v  1.  1682—1688.  Popsal  svou  cestu  v  knize 
dnes  vzácné  Breve  e  succinta  relatione  del 
viaggio  nel  regno  dc  Congo  (Neapol,  1692). 
Jiné  vydání  vyšlo  r.  1726.  Překlad  anglický 
byl  vydán  v  I.  sv.  Churchillovy  »Collection 
of  voyagesc  (1707). 

Keronitz  v.  Měrunice. 

Keropé  v  řecké  báji:  1)  M.,  dcera  Atlan- 
tova a  Pléionina,  jedna  ze  sedmi  Pleiadck^ 
choť  korinthského  krále  Sisyfa,  matka  Glau- 
kova;  jsouc  jediná  ze  sester  zasnoubena 
smrtelníku,  má  prý  jako  temná  hvězda  tvář 
závojem  zastřenou.  —  2)  M  ,  dcera  arkad- 
skcho  krále  Kypsela,  choť  Hérakleovce  Křes- 


Meropidae  —  Meroxen.  139 

fonta,  vládce  Messénie,  po  jehož  zavražděni '  Méroirloe,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Polyfontés  uchvátil  vládu  i  chof,  kteráž  však  Přerov,  okr.  a  pš.  Kojetín;  117  d.,  648  ob.  č. 
zachránila  na  pomstu  nejmladšího  syna  Ai- :  (1890),  kostel  sv.  Barbory  (v  XVI.  stol.  far.), 
pytá  do  Arkadie.  klk.     '  2tř.  šk. 

XeropAdae,  v  I  h  y,  ptáci  včelojedi,  tvořící  Kerovli^  č.  Meroveus,  zakladatel  dyna- 
čeleď  řádu  kukačkovitých.  S  ledňáčky  stie  Meroveovcá,  v.  Frankové,  str.  627  b. 
mají  za  znak  společný  slabé  nožky  a  krásné,  Kerovin^ové  v.  Meroveovci. 
živé  barvy.  Štíhlí  ptáci  tito  mají  tenký,  za-  Kerozen  č.  bio  ti  t  jest  název  ončch 
hnutý  zobák  a  zašpičatělá,  dobře  vyvinutá  členů  skupiny  si  id,  které  jsou  vyznačeny 
křídla.  V  ocase  mají  12  per  rýdovacích  a  kysličníkem  horečnatým,  obyčejně  též  želez- 
přední  prsty  jsou  jako  u  ledňáčků  značně  natým,  jako  součástkou  podstatnou  a  jsou 
srostlé.  Větší  druhy  m-id  rády  sedají  na  \  při  tom  slídami  řádu  druhého,  t.  j.  rovina 
volných  větvích,  odkud  v  letu  chytají  na  os  optických  u  nich  leží  v  klinopmakoidu, 
způsob  vlaštovek  včely  a  vosy,  jejichž  ži-  průsek  její  s  plochou  zpodovou  tedy  spadá 
hadlo  jim  nedělá  žádných  obtíží.  Hnízdí  se  v  jedno  s  hlavním  paprskem  figury  nára- 
vesměs  v  dutinách  svislých  strání,  které  si  zové.  Soustava  krystallová  m-u  jest  mono- 
vyhrabují  na  způsob  našich  břehulí.  Vejce '  symmetrická  jako  u  slid  ostatních,  ale  ne- 
jsou leskle  bílá.  Žijí  družně  a  v  houfech  sic-  které  anomálie  ve  vlastnostech  fysikálních 
dují  zvlášť  hejna  kobylek.  Podnikají  daleké  zdají  se  nasvědčovati  soustavě  asymmetri- 
cesty;  jejich  umělecké  kousky  v  letu  jsou  cké.  Krystally  m-u  nejsou  příliš  vzácný,  ale 
každému  návštěvníku  tropů  známy.  Živí  se  zřídka  bývají  pěkně  vyvinuty;  jsou  to  z  pra- 
vesměs  hmyzem.  Z  36  druhů  dosud  známech  •  vidla  tabulky  šestiboké,  zřídka  sloupce  té- 
V  pt-ti  rodech  zaletuje  vzácně  k  nám  vfha  hož  obrysu.  Srůst  dvoj čatný  je  na  m-u  velmi 
obecná  (v.  t.).  Ostatní  rozšířeny  jsou  p<^  častý  dle  zákona  Tschermakova  (v.  Slídy), 
horkých  krajinách  Starého  světa.  Bše.  Hojněji  než  v  krystallech  vyskytuje  se  m.  ve 
Merop0y  v  řecké  báji  král  ostrova  Kós,  větších  nebo  menších  lupenech,  destičkách  a 
dle  něhož  zván  ostrov  Meropis  a  oby-  šupinkách  jednotlivých  nebo  v  aggregáty  se- 
vatelé  Meropové;  ztratil  chof  Ethemej i  t  skupených  jakožto  prvotná  součást  mnohých 
tím,  že  ji  Artemis,  kterou  přestala  ctíti, '  hornin,  většiny  žul,  kde  v  hrubozrných  peg- 
protkla  svými  šípy.  Když  se  chtěl  proto  i  matitech  dosahují  desky  ieho  velikosti  něko- 
usmrtiti,  Héra  jej  jako  orla  pojala  v  sou-  lika  decimetrů;  dále  mnohých  syenitů,  dioritů, 
hvězdí.  !  trachytů,  rul,  svorů;  v  horninách  klasticky  se- 

M.  zool.,  v.  Vlha.  I  dimentárních  z  pravidla  bývá  přeměněn  ve 

Merotein,  ves  mor.,  v.  Mirotínek.  chlorit;  druhotně  vzniká  m.  zvláště  v  nékte- 

Mérotiiiy  far.  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  rých  čedičích  (rubellan).  Jako  všechny 
Litovel,  pš.  Slavětín;  60  d.,  374  ob.  č.  (1890),  I  slídy  má  m.  štípatelnost  výtečnou  dle  plo- 
kostel  sv.  Martina  (v  XV.  stol.  far.),  2tř.  Sk. '  chy  zpodové,  štěpné  lístečky  jeho  jsou 
a  léčebna  syrovátkou.  Po  r.  1630  zaniklá  fara  pružný.  Jest  jemný  nebo  poněkud  kruchý; 
r.  1772  obnovena.  r^s-^Va— 3,    //  =  2*8— 3*2.    Barva   m-u  jest 

Měrové,  t.  Merja.  Merjané  (rus.  Mepu,  z  pravidla  temná,  pročež  bývá  nazýván  i  sli- 
HepjiHe),  vyhynulá  větev  národa  čudského, ,  dou  temnou,  ač  název  ten  by  příslušel 
obývali  celé  střední  Povolží  na  sev.  až  k  pře-  i  jiným  členům  skupiny  slídové;  nejčastěji 
dělu  Volhy  s  bassinem  Bílého  moře,  na  záp.  jest  hnědý,  černohnědý  až  úplně  černý,  jindy 
k  Šeksně  a  Moloze  v  jaroslavskc   gubernii,    temně   zelený,    v   mikroskopu    polarisačním 


Vlast  jejich  dokázána  jest  zvláště  archaeo 
logickými   nálezy  v  kurhanech  gubernií  via 


jeví  velmi  silný  pleochroismus.  Tenké,  Štěpné 
lupénky  jsou  průhledné  nebo  průsvitné;  lesk 


dimirské,  jaroslavské,  kostromské  a  j.,  kdež  je  na  plochách  zpodových  silný,  polokovově 
kopali  soustavné  hrab.  A.  S,  Uvarov  a  P.  S.  perleťový.  M.  jest  opticky  dvojosý,  ale  úhel 
Saveljev,  kteří  prozkoumali  vědecky  7729  ,  optických  os  bývá  často  velmi  malý;  okol- 
kurhanů.  M.  byli  dolichokefalní,  vlasů  oby-  nost  tato  spolu  s  pseudohexagonálním  tva- 
čejně  kaštanových.  Mrtvoly  jednak  spalovali,  rem  krystallů  přispěla  k  tomu.  Že  m.  byl 
jednak  ukládali  do  hrobů.  Předměty  ve  hro-  pokládán  za  nerost  šesterečný.  Chemické 
bech  nalezené  ukazují  na  jejich  čilé  obchodní  složení  m-u  kolísá  ve  značných  mezích, 
styky  se  světem  západním  i  východním,  zvi.  i  možno  je  vyjádřiti  empirickým  vzorcem 
s  Araby  a  s  Byzancií.  Záhy  M.  se  poruštili  I  (^//),^^2i4/8 [5/ O^l,,  kde  nčco  kysličníku 
a  zmizeli  v  záplavě  ruských  osad,  čímž  ovšem  '  horečnatého  bývá  zastoupeno  Železnatým  a 
nabývají  tím  více  zajímavosti,  ježto  krev  je-  hlinitého  železitým;  v  některých  m-ech  bývá 
jich  koluje  z  části  v  žilách  Velkorusů,  kteří  obsaženo  něco  fluoru.  Kyselinami  málo  se 
zaujali  jejich  stará  sídla.  —  Srv.:  hr.  A.  S.  porušuje,  v  přírodě  však,  pozbývaje  kyslič- 
Uvarov,  Merjane  i  jejich  byt  po  kurgannym  niku  draselnatého,  snadno  přechází  ve  chlo- 
raskopkam  (»Trudy«  I.  arch.  sjezdu  v  Moskvě,  rit.  Pěkné  krystally  m-u  nalézají  se  hlavně 
1869);  Korsakov,  Merjane  i  Rostovskoje  kňa-  v  sopečných  bombách  Vesuvu  na  Monte 
žcstvo  (Kazaň,  1872).  Somma;  v  našich  zemích  jsou  známy  sloup- 

MoroTeovoi,  Merovingové,  dynastie  kovitc  krystally  z  Malomčříc  u  Brna,  tabulky 
francká,  založená  Merovigem  v  polovici  více  méně  pravidelně  vyvinuté  hi.  z  pegma- 
V.  stol.  a  trvavší  až  do  r.  752.  Viz  Fran-  titů  (Mladotice  u  Ronova  a  j.);  rubellan, 
kove,  str.  627—629.  '  t.  j.  druhotný  m.,  kysličníkem  železitým  zbar- 


140 


Merr.  —  Merson. 


vený  hnědočerveně  až  cihlově,  vyskytuje  se 
v  čediči  na  př.  u  Žímu  a  j.  v  Českém  Středo- 
hoří.  K  m-u  náleží  též  lepidomelan, 
v  němž  kysličník  horečnatý  témčř  ťiplně  je 
zastoupen  železnatým  a  barva  jest  pak  černá, 
lesk  intensivní,  skelný;  nachází  se  na  př. 
u  Sušice.  Anomitem  nazvány  jsou  slídy 
zevně  i  lučebně  shodné  s  m-em,  ale  opticky 
k  I.  řádu  náležející,  t.  j.  s  rovinou  os  opti- 
ckých kolmou  ke  klinopinakoidu.  Fr.Sl-k. 

Merr.,  skratek  zool.,  jímž  označen  Bia- 
sius  Merrem. 

Kerrem  Blasius,  zoolog  něm.  (*  1761 
v  Brémách  —  f  1824  v  Marburce),  byl  prof. 
přírodopisu  na  marburskč  universitě  a  za- 
býval se  soustavným  studiem  obratlovcův, 
zvláště  ptáků  a  obojživelníků.  Vydal  hlavně: 
Avittm  rariorum  etc.  icones  (Lipsko,  1786); 
Versuch  einer  aUgemeinen  Geschichte  d.  Vógel 
(t..  1787—1788,  2  sv.);  Beitráge  ^ur  Nátur- 
geschichte  der  Amphibien  (t.,  1790);  Versuch 
eines  Systems  der  Amphibien  (Marb.,  1820). 

Kerrill,  hlav.  mčsto  v  hrabství  Lincolne 
v  sev.-amer.  státě  Wisconsině,  stanice  želez, 
dráhy  Wisconsin-Grand-Rapids,  s  6809  ob. 
(1890).  Veliký  průmysl  dřevařský. 

Kerrimao  [merimak]:  1)  M.,  řeka  v  Sev. 
Americe,  vzniká  v  New-Hampshiru  v  pohoří 
White-Mountains,  v  horním  toku  má  jméno 
Pcmigewasset,  v  dolním  u  stoku  s  řekou 
Winnipescogee  přijímá  jméno  M.  Je  275  km 
dl.,  úvodí  její  zaujímá  plochu  12.000  km*, 
tvoří  mnoho  vodopádů  a  vlévá  se  do  Atlant- 
ského okeánu. 

2)  M.,  hrabství  v  státě  New-Hampshiru 
v  Spojených  Obcích  sev.-amer,,  mezi  ř.  Mer- 
rimakem  a  Contoocookem.  Zaujímá  plochu 
2383  km*  a  má  46.300  ob.  (1880),  z  nichž  je 
155  Černochů.  Krajina  hornatá  na  severu 
s  nejvyšší  horou  Kcarsarge  a  Ragged,  na 
jihu  pěkná  údolí  a  úrodná  půda,  jež  plodí 
brambory  a  obilí.  Hl.  m.  Concord. 

Kers  (Moers,  Mórs),  město  v  pruském 
vlád.  obvodě  diisseldorfském,  hl.  m.  někdej- 
šího knížectví  M.,  při  ř.  Morse,  29  m  n.  m., 
na  trati  stát.  prus.  dráhy  Hombcrg-M.  a 
krefeldské  dráhy  Hůls-M.,  s  5159  ob.  (1890). 
Katol.  a  cvang.  kostel,  starý  zámek,  gymna- 
sium, cvang.  učitel,  ústav,  zimní  hospodář- 
ská škola,  soud.  úřad;  továrna  na  hedvábné, 
vlněné  a  bavlněné  zboží,  na  prýmky,  dout- 
níky a  hospodářské  stroje.  Trhy  na  obilí  a 
ovoce.  Nedaleko  M.  jest  zámek  Blomers- 
heim  s  pěknými  sbírkami. 

KersaTÚlt  [mersó],  město  ve  vých.  části 
franc.  dép.  Cóte  ďOr,  v  arrond.  Beaunc,  na 
trati  dráhy  z  Paříže  do  Lyonu,  s  2382  ob. 
(1891).  Kostel  z  XIII.  stol.  a  zbytky  starého 
zámku  z  XII.  stol.  Pěstění  vína,  výroba  hoř- 
čice a  olejů. 

Kersea  Illand  [mersí  ajlend],  anglický 
ostrov  nedaleko  břehu  hrabství  Esscx,  při 
ústí  řeky  Coluc,  naproti  Brightlingsca,  7  km 
dl.  a  3  km  šiř.,   se  starožitnostmi   římskými. 

Kersebnrg^  v.  Mczibor. 

Mersenne  |-sěn|  Marin,  minorita  {*  1588 
v  Soultiěre  u  Bourge  ďOizé    [Lc  Mainej  — 


t  1648  v  Paříži).  M.  žil  v  klášteřích  v  Paříži, 
pak  v  Neversu,  kde  několik  let  učil  filosofii 
a  theologii,  pak  opětně  v  Paříži,  odkud  pod- 
nikl jednu  cestu  do  HoUandska  a  čtyři  ce- 
sty do  Itálie.  Vydal  starověké  spisy  mathe- 
matické,  geometrické  a  fysikální,  na  př.: 
Euclidi  elementorum  libri;  Sereni  de  sectione 
coni  et  cylindri;  Archimedis  opera,  Tlieodosii, 
Menelai  et  Maurolyci  sphaerica  et  cosmop-a- 
phica;  Mechanicorum  libri;  Les  mécaniques  de 
Galilée  traduit  du  latin  (Paříž,  1634).  Zabýval 
se  mnoho  hudbou,  o  čem  svědčí  spis:  Af- 
monicorum  libri  XJI  (t.,  1636;  v  rozšířeném 
vydání  1648).  nvk. 

Kersey  [mersí J,  řeka  v  Anglii,  vzniká 
v  pásmě  Pennin  ze  2  pramenu:  Goyt  a 
Etherow,  protéká  Stockport,  kdež  přijímá  ř. 
Tame,  tvoří  hranici  mezi  hrabstvími  Lanca- 
shire  a  Cheshirc  a  přijímá  dále  řeky  Irwell, 
Bollin  aWeaver.  UWaringtonu  se  silně  roz- 
šiřuje a  při  svém  ústí  do  Irského  moře  tvoří 
aestuarium  32  km  dlouhé,  které  jest  mezi 
Liverpoolem  a  Birkenheadem  1500  m  široké; 
u  Casthamu  dosahuje  M.  šířky  13  km.  Délka 
jejího  toku  obnáší  109  km  a  úvodí  její 
4460  km*.  Ústí  jest  opatřeno  hrází.  Jest  vý- 
tečně splavná;  pro  plavbu  nejzpůsobilejší  její 
částí  iest  Queen-Channcl.  Ústí  do  ní  mnoho 
menších  průplavů,  jeŽ  ji  spojují  s  továrnami 
v  městech  Ouse,  Trent,  Themse,  Severn  atd. 
U  Runcornu  vede  přes  ř.  M.  velikolepý  že- 
lezný most  Pro  spojení  Liverpoolu  s  Bir- 
kenheadem je  důležitým  tunnel,  vedoucí  pod 
řečištěm,  jenž  má  býti  nyní  zužitkován  i  pro 
daleké  spojení. 

Kersifom  v.  Merziván. 

Kersina,  přístavní  město  ve  viláj.  a  dán- 
ském, 300  km  jz.  od  Tarsu.  má  12.000  ob. 
(*/4  muham.,  V4  křest),  5  křesť.  škol  s  330 
žáky,  2  banky,  poŠtu.  M.,  staré  Zephyrium, 
do  nedávná  měla  jen  několik  chatrčí,  nyní 
jest  důležitým  přístavem,  v  němž  soustředíijc 
se  obchod  údolí  Džihůnu  a  Sihúnu;  silnicí 
spojena  jest  s  Adanou  a  Tarsem.  V  okolí 
jest  na  350  zahrad  citrónových  a  oranžérií 
vzdělávaných  fellahy.  Podnebí  jest  velmi  ne- 
zdravé, obyvatelstvo  již  v  květnu  stěhuje  se 
do  hor.  Přístav  má  maják,  svítící  na  26  km. 
R.  1896  přistálo  tu  384  parníků  o  480.603  t 
a  355  plachetních  lodí  o  14.493  /.  R.  1897 
přistálo  300  parníků  o  371.671  t.  Vývoz  ob- 
nášel r.  1890  15,230.000  fr.  (do  Rakouska 
990.000  fr.),  přívoz  8,328.000  fr.  (z  Rakouska 
1,592.000  fr.);  vyváží  se  bavlna,  obilí,  sesam, 
vlna,  sušené  hrozny,  solené  maso,  dobytek 
atd.,  přivážejí  se  látky,  tabák,  cukr,  kovy, 
káva,  zpracované  kůže.  dš. 

Kerskles  v.  Mrskl  esy. 

Kerson  [mersón]  L  u  c  0 1  i  v  i  e  r,  současný 
malíř  franc.  (»  21.  květ.  1846  v  Paříži),  žák 
Pilsův  a  Chasseventův.  Na  světové  výstave 
v  Paříži  r.  1889  měl  Sv.  Isidora  jako  x^mé- 
délce  (1879,  v  museu  v  Rouenu)  a  Amor  při 
rozsudku  Paridově  (1884).  Pro  galerii  St. 
Louis  v  justič.  paláci  vymaloval:  Sv.  Ludvik 
odsu:[Uje  Euf(uerranda  de  Coucy.  Dle  jeho  ná- 
kresu   utkán    koberec    pro    biskupskou    síň 


Mertendorf  —  Meruňka.  141 

v  Pantheone.  Dále  dlužno  uvésti  obrazy :;  obvodu  zubatých  aneb  ostnitých.  Výtrusy 
Penelope  (1S6S);  Vidina  (1873);  Sv.  František  |  celkem  elliptické,  žlutě  hnědé,  hladké.  Pod- 
tófe  rybám.  FM.       houbí  daleko  se  rozlízá,  nejprve  ve  dřevě, 

Mertendorf  v.  Mcrboltice.  kde  činí  pletivo  pavučinné,  jež  záhy  mohutní 

Kertensia  Willd.,  kapradina  z  čeledi  a  ,  v  povlaky  bílé,  fíalové«  nažloutlé  i  nasedí- 
řádu  Gleicheniaceae,  s  výtrusniccmi  okrouhle  vele,  ba  vytváří  až  i  tlusté,  vlhké  desky  a 
hruškovitými,  po  délce  pukajícími,  s  prsten-  provazce,  jež  v  suchu  se  mění  v  šedý  po- 
cem  horizontálním.  Výtrusnice  v  hromádce  ^  vlak  hedvábitě  lesklý  a  velmi  křehký  (roze- 
po  3—6.  Asi  30  druhů  zastoupených  ve  všech  '  mneme-li  jej  v  prstech).  Je-li  okolní  vzduch 
dílech  světa  i  na  ostrovech  horkého  a  teplého  dosti  vlhký,  vyrůstá  podhoubí  ze  dřeva  a 
pásma.  Oddenky  druhu  M.  dichotoma  Willd.,  způsobuje  plodnice.  —  Dřevomorku  lze  na- 
rostoucího  v  Nov.  Hollandé,  Japanu  a  Persii,  lézti  v  lesích  na  kmenech  a  pařezech  boro- 
obsahuji  hojný  škrob  a  slouží  pražené  za  |  vých,  ale  to  bývají  pouze  útvary  myceliové, 
pokrm.  V  Persii  připravuje  se  z  popelu  od- .  jen  velmi  zřídka  (je-li  léto  vlhké  nebo  po- 
denku  a  z  kamence  práškovitá  směs,  které  časí  mlhovité  a  je-li  borovice  chráněna  od 
se  užívá  proti  afthům  v  ústech.  Z  řapiků  vě-  '  větrů)  nalezneme  vyvinutou  plodnici.  Ale 
Jírových  pořizují  se  psací  péra.  Ič.       dřevem,    v    němž    zahnízdilo    se    podhoubí, 

Kerthyr-Tyd^ll  [-tsir-J,  m.  v  angl.  hrab.  přenášena  bývá  dřevomorka  do  příbytkův 
Glamorganu,  v  distr.  Wales,  při  hor.  toku  lidských  nově  vystavěných.  Je-li  stavivo 
ř.  TafTu,  má  58.080  ob.  (1891).  Hlavní  sídlo  ;  (dřevné  i  kamenné)  dostatečné  vlhko,  není-Ii 
průmyslu  železářského,  zejména  ocelového,  místnost  větrána  a  nemá-li  světlo  dostateč- 
V  celém  okresu.  Jsou  tu  rozsáhlé  doly  na  i  ného  přístupu,  bují  dřevomorka  měrou  úžas- 
uhlí  a  na  železo  a  vápenné  peci.  Jinak  jest '  nou.  Všechno  dřevo  stavebné  jí  podléhá  a 
to  nevlídné  a  nečisté  město,  obydlené  tak-  ona  je  nadobro  ničí  (dle  okolností  buď  po- 
řka  jen  dělníky.  Před  100  léty  bylo  ještě  maleji  nebo  rychleji),  napadá  i  dřeva  úplně 
vesnicí.  zdravá,  jsou-li  jen  dostatečně  vlhká.    Z    té 

KertveoldJ  Vellk-déň,  v  maloruském  |  příčiny  jest  nejškodlivější  houbou,  jíž  prá- 
lidu  rozšířená  pověra,  že  mrtví  slaví  též  své  vem  obávají  se  nejen  stavitelé,  nýbrž  i  oby- 
Velikonoce,  dle  jedněch  na  Zelený  čtvrtek,  ,  vatelé  nových  staveb.  Neboť  ze  dřeva  sta- 
dia jiných  první  neděli  Velikého  postu.  Mrtví ,  vebního  může  podhoubí  její  prorůsti  do  ná- 
scházejí  se  tu  v  noci  k  bohoslužbám.  Kvitka-  1  bytku,  do  knih,  do  různých  předmětů  v  do- 
Osnovjanénko  napsal  na  toto  thema  povídku,    mácnosti,  a  vše  ničí   tou    měrou,  jako   ničí 

KertvyJ-Knltiik  (Mrtvá  zátoka), mčlký  ,  dřevo;  až  i  do  staviva,  cihel  a  pískovce  pro- 
zííliv  v  sv.  části  Kaspického  moře  (v.  t., ,  růstá  a  je-li  dosti  vlhko,  udržuje  se  i  tam. 
str.  21).  Ochranou  proti   ní  jest  pečlivé  větrati  pří- 

Kém  (též  Sumeru,  Hémádri),  v  po- !  bytky,  zvláště  však  toho  dbáti,  aby  nejen 
zdejší  myth.  ind.  báječná  hora  kdesi  v  Himá- 1  stavební  dřevo  bylo  suché,  nýbrž  i  všechno 
lajském  pohoří.  M.  byl  Indům  středem  po-  ostatní  stavivo.  Prostředky  v  denních  listech 
vrchu  zemského  a  sídlem  bohů;  za  části  jeho  doporučované  nezpomáhají;  bují-li  dřevo- 
bývaly  pokládány  m.  j.  hora  Kailás  (sídlo  I  morka  pouze  na  povrchu,  ničí  ji  kreosot  a 
Šivovo),  nebe  Indrovo  a  j.  Ztý-.       karbolka.    Ve  sklepích  a  vůbec  na  temných 

Kem:  1)  M.,  hora  ve  Vých.  něm.  Africe,  místech  naskýtá  se  dřevomorka  v  podobě 
jihozáp.  od  Kilima-Ndžara,  má  dva  vrcholy  |  chuchvalců  s  pěst  velikých,  sněžně  bílých, 
(4455  m  a  3700  m).  Dosud  nikdo  na  ni  ne-  ,  jež  záhy  se  scvrkají,  na  vrcholku  se  vpa- 
vystoupil.  i  dávají   a  jeví   vnitřek   nejprve   žlutý,   který 

2)  M.,  jez.,  v.  Kongo,  str.  684 a.  j  však    záhy   zhnědne,    -—  Byty  dřevomorkou 

Menda,  M.  vulgaris  Lesch.,  Tur  dus  napadené  jsou  škodlivý  zdraví  lidskému; 
m,  L.,  kos  obecný,  v.  Kos.  I  prach  výtrusný  obtěžuje   čich,   kazí  chuť  a 

MemlliUl,  dle  Presla  dřevomorka,  rod  škodí  očím  i  plícím.  Z  houby  vychází  puch 
hub  rouškatých  (hymenomycet)  z  podřadí  1  ztuchlý,  hnusný  a  omaraujíci;  spí-li  člověk 
chorošovitých  (Polyporei)^  jenž  vyznačen  ve  světnici,  kde  dřevomorka  bují,  ochuraví 
jest  plodnici  měkkou,  nízkou,  o  záhybech  nezřídka  i  dosti  nebezpečně.  —  Viz  Houba 
řasnatých,  kteréž  způsobují  ploché,  nepraví-   dřevní.  Bd. 

dělné  jamky  a  chodbičky;  ty  jsou  povlečeny  Kénmioe  {Meronit^,  far.  ves  v  Čechách, 
vrstvou  výtrusorodou.  Vždy  bývá  plodnice  hejtm.  Teplice,  okr.  Bílina,  pš.  Kozly  u  Bí- 
bez  třené  a  jamkami  nebo  chodbičkami  bývá  liny;  86  d.,  24  ob.  č.,  361  n.  (1890),  kostel 
vzhůru  obrácena.  —  Popsány  jsou  63  druhy, !  sv.  Stanislava  (ve  XIV.  stol.  tar.),  2tř.  šk., 
z  nichž  uvádíme  pouze  M.  lacrimans  Schum.,  |  popi.  dvůr  s  ovčínem,  myslivna,  mlýn  a  po- 
známou  »houbu«,  působící  značné  škody  |  blíž  ložisko  hned.  uhlí.  V  naplaveninách  na- 
v  domech  a  lidských  příbytcích.  Je  měkce  ,  chází  se  tu  český  granát  a  topas, 
dažnatá,  téměř  docela  přirostlá  k  substrátu  Kemikka,  Prunus  armeniacay  druh  rostlin 
a  jen  na  krajích  volná,  buď  jednoduše  laloč- I  mandloňoví  tých  se  švestkou  a  broskví 
natá  nebo  (řidčeji)  v  trsech;  na  kraji  bílá,  j  příbuzných,  známý  jako  krsek  n.  stromek 
tlustá,  často  vodu  ronící,  plísňovitá,  ale  pro-  s  korou  lysou,  posázenou  hojnými  čočin- 
střed  naryšavělá,  což  pochází  od  výtrusů  kami  (lenticellami)  na  mladších  větvích.  Li- 
zplozených  na  křivolakých  řasách.  Tyto  řasy  ,  sty  v  pupenu  svinuté  jsou  dlouze  řapíkaté^ 
činí  síť  jamek  rozdílně  velikých.   Často   na  i  okrouhlovejčité,    u    zpodiny    často    srdčité^ 


142 


Merunowicz  —  Mcrveldt. 


ostře  zakončíte  a  drobné  pilovité.  Kvéty,  ob- 
jevující se  záhy  z  jara  na  mladém  loňském 
dřevUf  mají  plátky  bílé,  z  mládí  růžově  na- 
dchnuté, okrouhlé,  a  dorůstají  v  peckovice 
obyčejně  kulaté,  aksamitově  plsfnaté  a  z  pra- 
vidla oranžové;  jejich  strana  k  výsluní  obrá- 
cená bývá  červená.  Dužnina  plodů  jest  roz- 
ličně žlutá  n.  červená,  rozmanité  Šťavnatá, 
chutná  a  vonná,  a  pecka  (i  2)  hladká,  smáčk- 
nutá, bez  ryh  a  dírek.  M.  byla  z  teplejších 
končin  Asie  přenesena  do  Arménie  (odtud 
P.  armeniaca  n.  malum  armeniacum,  jablko 
arménské)  a  z  ni  do  Itálie  a  ostatní  tep- 
lejší Evropy.  Dle  povahy  plodů  a  j.  známy 
jsou  hojné  odrůdy  m-ky,  na  př.  ananasová, 
muškátová,  pižmová,  pomorančová,  mandlová, 
broskvová,  velkoplodá  ranná,  černoplodá  per- 
ská a  j.  Z  novějších  odrůd  doporučuje  se 
m.  Holubova  pro  velké,  krásné  oranžové 
ovoce  a  jeho  zvláště  lahodnou  a  jemnou 
chuf.  M.  množí  se  vroubováním  a  kopulo- 
váním na  rozličné  druhy  sliv.  Děd. 

Kernnowioz  Teofil,  polský  politik  a 
publicista  (♦  1846  z  rodičův  rusínských), 
studoval  ve  Lvově  a  podporován  J.  Dobrzan- 
ským  věnoval  se  pak  spisovatelství.  Byl 
spolupracovníkem  mnoha  polských  časopisu, 
zvi.  »Gazety  Národ. «,  v  níž  vystupoval  proti 
snahám  Rusínův  a  podněcoval  u  Polákův 
antisemitism.  Vydal:  Wewn^tr\ne  sprawy  Ga- 
licyi;  Žydíi,  studium  spofecxne  (1878);  O  me- 
tod\ie  nad  kwestya  fydowskq  (1879);  Staň- 
c^yki  a  konserwaty\m\  Eine  Petition  an  die 
Reichsvertretung  in  Betreff  der  Judenfrage\ 
Siedm  proéb  do  sejmu  w  sprawie  ^ydowskiej 
(1880);  Opieka  krajů  nad  s^koinictwem  pr^e- 
myptowem  w  Galicyi  (Lvov,  1887);  Das  ge- 
werbliche  Bildungswesen  in  Gali^ien  im  Jahre 
i88y  (t.,  1887);  Nowe  drogi,  uwagi  i  wnioski 
(t.,  1888).  Stav  se  okresním  tajemníkem  ve 
Lvově  byl  zvolen  za  poslance  do  zemského 
sněmu,  v  němž,  postaviv  se  na  levici  do  řad 
polského  pokrokového  klubu,  hlasoval  vždy 
proti  Rusínům  a  podal  i  hájil  mnoho  ná- 
vrhův  antisemitických  i  rázu  sociálního. 

Kérůtky,  ves  v  Cechách,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Kroměříž,  fara  Hradišfko;  47  d.,  223  ob. 
č.  (1890). 

ÉCemzalka  (bot.)  v.  Ribes,  meruzal- 
kovité  v.  Ribesiaceae. 

Kerv,  též  Nový  M.,  újezdné  město  v  za- 
Icaspické  oblasti  asijské  Rusi,  stan.  Zakaspi- 
cké  železnice,  leží  po  obou  stranách  řeky 
Murgaba  v  rovné,  stepnaté  krajině  a  má 
(1895)  6397  obvv.,  z  nichž  jest  1212  Rusův, 
1423  Arménů,  '964  Peršanů,  486  Židů,  1921 
domorodcův,  ostatní  jsou  Tataři,  Gruzíni, 
Poláci,  Malorusové  atd.;  co  do  náboženství 
pak  jest  1461  pravoslavn.,  1423  armenů,  486 
židů,  2925  muhammedánů  atd.  V  městě  jest 
pravoslavný  a  arménský  chrám,  synagoga, 
2  židovské  modlitebny,  2třídní  měšťanská 
škola  s  dívčím  oddělením  a  2  muhammedán- 
ské  školy,  meteorologická  stanice  a  dvě  to- 
várny na  čištění  bavlny.  Obchod  jest  velice 
čilý  (s  obilím,  bavlnou,  kožemi  atd.)  násled- 
kem výhod,  polohy  M-u  na  hranicích  Chivy, 


Buchary,  Persie  a  Afgánistánu.  M.  vznikl  po 
připojení  Mervské  oasy  k  Rusku  r.  1884  a 
jest  dnes  již  dosti  rozsáhlým  a  dobře  stavě- 
ným městem.  —  Mervský  Újezd  zaujímá 
jihových.  čásť  zakaspické  oblasti  v  rozloze 
126.300  km*  a  hraničí  na  v.  s  Bucharou,  na 
j.  s  Afgánistánem  a  na  s.  s  Chivou.  Větší 
jeho  sev.  čásf  jest  rovinatá,  stepní  a  z  části 
úplná  poušf  s  půdou  písčitou,  kdežto  čásf 
jižní  a  jihových.  tvoří  nornaté  platcau,  do- 
sahující výše  12 — 1300  m  n.  m.  Jedinou  sku- 
tečnou řekou  újezda  jest  Murgab,  jehož 
úvodí  zaujímá  jihozáp.  jeho  čásť  a  má  vy- 
soký význam  pro  umělé  zavlažování  krajiny. 
V  celém  ostatním  Újezdě  shromažďuje  se 
voda  jen  v  cisternách.  Podnebí  jest  čistě 
kontinentální;  průměrná  roční  teplota  jest 
14* — 16®  C,  maximum  však  -|-45*  C  a  mini- 
mum —  21**  C.  Rostlinstvo  Újezdu  skládá  se 
většinou  ze  stepních  křovin  a  travin,  lesův 
není,  porůznu  rostoucí  stromy  (topol,  vrba, 
tamaryšk  a  j.)  vyskytují  se  jen  v  údolí  Mur- 
gaba a  jeho  přítoků,  jakož  i  na  úbočí  jižních 
vrchů.  Následkem  neobyčejně  suchého  pod- 
nebí jest  orba  možná  jen  pomocí  umělého 
zavlažováni  a  tudíž  omezena  na  úvodí  Mur- 
gaba, kde  setkáváme  se  se  vzdělanými  a 
dosti  hustě  zalidněnými  oasami  (Pendinská, 
Jolatanská  a  největlí  Mervská).  Mimo  tyto 
oasy  provozuje  se  pouze  chov  dobytka. 
Obyvatelstvo  (kromě  újezdního  města)  skládá 
se  z  domorodců  a  z  přistěhovalcův.  Oněch 
jest  (1895)  143.028  a  jsou  to  Turkmeno-Te- 
kinci  a  Sarykové;  těchto  pak  1048  (Rusův 
395,  Židů  118,  Armenů  58,  Peršanů  67  atd.), 
kromě  muhammedánů  (143.454)  jest  zde  710 
pravosl.  a  11  katolíků.  V  Újezdě  jsou  2  ru- 
ské a  31  muhammedánská  škola.  Zeměděl- 
stvím zabývá  se  asi  Vs  obyvatelstva,  i  seje 
se  hlavně' pšenice  a  ječmen  (i  pro  vývoz), 
méně  rýže,  kukuřice  a  j.  Bavlna  se  pěstuje 
v  Mervské  oase,  ale  trpí  nedostatkem  pří- 
znivé půdy  (r.  1895  sklizeno  do  325.000  pudů), 
slabé  jest  zahradnictví  a  hedvábnictví.  Za  to 
velký  význam  má  chov  dobytka,  zejm.  ovcí, 
koz  (785.989)  a  velbloudů  (15.282);  koní  jest 
16.469,  skotu  25.894  a  oslů  10.492.  Dobytek 
zůstává  po  celý  rok  na  pastvě,  ač  v  krutých 
zimách  mnoho  ho  pohyne  (r.  1891:  160.000 
kusů).  Mimo  to  obyvatelstvo  dobývá  sůl  ze 
solných  jezer  na  jihu,  obstarává  kára vanní 
vozbu  a  pracuje  na  železnici  zakaspické.  Ce- 
sty jsou  vesměs  jen  pro  soumary  kromě  vo- 
zové cesty  z  M-u  do  Tachta-bazaru.  Újezd 
byl  utvol^en  roku  1884  z  území  Turkmenů 
dobrovolně  Rusku  se  poddavších.        Tšr. 

KerrárA,  okres  britsko-indické  provin- 
cie Adžmír-Mervárá,  má  na  1680  frm*  119.999 
ob.  (1891),  z  nichž  95.228  hindů,  17.042  mu- 
hammedánů, 7252  džajnů,  360  křesťanů.  Hl. 
m.  Beáwar  (v.  t.). 

Kenrellleiuiefl  [mervejóz]  viz  Kroj, 
str.  237  b. 

Kenreldt  Maxmilián,  hrabě,  rak.  ge- 
nerál (♦  1766  ve  Vestfálsku  — t  1815  v  Lon- 
dýně). V  rakouských  službách  vojenských 
postupoval  rychle  a  byl  již  r.  1790  majorem. 


Merville  —  Mery. 


143 


Sloužil  v  Nizozemsku  a  bojoval  r.  1793  proti 
Francouzům.  R.  1796  povýšen  na  general- 
majora  a  r.  1797  byl  mezi  plnoraocníky  ra- 
kouskými' při  uzavření  míru  v  Campu  For- 
miu.  R.  1799  bojoval  opět  u  Offenburku  a 
uzavřel  v  Krerasmůnsteru  příměří  s  Mo- 
reauem.  V  diplomatické  missi  poslán  r.  1805 
do  Berlina,  pak  byl  vyslancem  v  Petrohradě. 
R.  1808  byl  divisionářem  ve  Lvově,  r.  1810 
v  Brně.  R.  1813  stal  se  generálem  jezdectva 
a  guvernérem  pevnosti  Terezína,  pak  velite- 
lem 2.  arm.  sboru  na  saských  hranicích.  Vy- 
znamenal se  v  bitvě  u  Nollendorfu;  v  bitvě 
u  Lipska  byl  raněn  a  zajat.  AvSak  Napo- 
leon I,  propustil  jej  na  čestné  slovo,  načež 
M  v  dalších  bojích  zůstával  po  boku  císaře 
Františka.  Brzo  potom  stal  se  M.  gen.  veli- 
telem na  Moravě  a  pak  mimoř.  vyslancem 
v  Londýně,  kam  odebral  se  se  zdravím  valně 
p odrytým.  Za  krátko  tam  zemřel. 

Kerville  [mervil],  město  ve  franc.  dép. 
Nord,  arrond.  Hazebrouck,  při  ř.  Lysu  a 
průplavu  bourreském,  16  m  n.  m.,  na  trati  sev. 
dráhy  Saint-Omer-Armentiéres,  s  3687  ob. 
(1891 ;  jakožto  obec  7573).  Výroba  zboží 
truhlářského  a  papírového,  kartáčů  a  vyší- 
vaných předmětu;  loďařství. 

merwart  Pavel,  historický  malíř,  narodil 
se  na  Rusi  z  rodičů  českých.  Mladý  hoch  je- 
vil záhy  zvláštní  talent  mathematický  a  doko- 
nav studia  na  technice  Ivovské  hodlal  nastou- 
piti povolání  inženýrské,  když  uzřel  v  Štýr- 
ském Hradci  slavného  italského  herce  Ros- 
siho.  Jeho  výkony  tak  mocně  ho  dojaly,  že  je 
zobrazil  v  řadě  výkresů,  jež  vzbudily  obdiv 
znalců.  Podporován  i  s  míst  nejvyšších  vě- 
noval se  M.  teď  zcela  umění,  nejdříve  v  St. 
Hradci,  později  v  Paříži,  kde  Henri  Lehmann 
se  stal  jeho  učitelem.  Dobyl  si  tam  několik 
cen  a  jedné  čestné  zmínky.  Těšil  se  v  Pa- 
říži živým  sympathiím  a  byl  svým  časem  při- 
puštěn i  k  »Salonu  triennálnimuc.  M.  při- 
hlásil se  nám  jako  poloviční  krajan  na  vý- 
roční výstavě  Krasoumné  jednoty  r.  1884, 
kde  vystavil  Výjev  ^e  ^dtopy  a  portrait  ge- 
nerála N.  Od  té  doby  dostavoval  se  po  ně- 
kolik let  s  některým  dílem  na  naše  vý- 
stavy —  s  Motivem  x  Karpat  (1885),  s  podo- 
M^notf  paní  Ackermannové  (1887),  s  Bakchanť 
kou  atd.  Účastnil  se  též  kresbami  některých 
příležitostných  publikací  českých,  zejména 
sokolských.  Z  dalších  prací  M-ových  buďtež 
uvedeny:  Nihilistka,  Mladý  Mojžíš,  Dřivé  od 
^jrta,  četné  podobizny,  mezi  nimi  portrait 
Annanda  Silvestra y  z  nejnovějších  prací  uměl- 
cových pak  diorama  v  pavillonu  francouz- 
ských kolonií  na  výstavě  světové,  objednané 
ministerstvem:  Lovci  perel  na  ostrovech  Toua- 
motou.  M.,  jsa  odchovancem  Lehraannovým, 
šel  sprvu  směrem  klassicisujícím;  v  prvních 
letech  osmdesátých  vyjádřila  se  o  něm  kri- 
tika francouzská,  že,  >jsa  Francouzem  způ- 
soby svými  a  živostí,  zůstal  Slovanem  vel- 
kými aspiracemi,  šířkou  ideí  a  poesií  svou«. 
Později  přimkl  se  M.  k  směru  vedenému 
Rollcm  a  změnil  podstatně  svůj  kolorit.  Zů- 
stala mu  při  tom  náklonnost  k  velkým  roz- 


měrům obrazův  a  nezapřel  precisní  kresbou 
a  obratností  v  rozvržení  ploch  přísné  školy, 
z  níž  vyšel.  Ve  svých  portraitech  jeví  se 
jako  bystrý  pozorovatel  a  jemný  psycholog; 
v  tom  směru  starší  jeho  dílo,  podobizna 
básnířky  Ackermannové,  náleží  k  výkonům 
nejznamenitějším. 

m 


Ernst  Otto  Adalbert,  protest, 
theolog  a  oricntalista  něm.  (♦  1838  v  Blei- 
cherodě  u  Nordhúz).  Habilitoval  se  r.  1865 
na  theolog,  fakultě  v  Jeně  a  stal  se  r.  1869 
mimoř.,  téhoŽ  roku  řádným  professorem  se- 
mitských řečí  v  Tubinkách,  r.  1873  prof. 
theologie  v  Giessech,  r.  1875  v  Heidelberce, 
kdež  dosud  působí.  Napsal  celou  řadu  spisů 
íilolo^ckých  a  exegetických,  z  nichž  dlužno 
uvésti:  Meletemata  Jgnatiana  (Halle,  1861); 
Bardesanes  von  Edessa  (t.,  1863);  Cur  in  libro 
Danielis  juxta  Hebraeam  Aramaica  adhibita  sit 
dialectus  (t.,  1865);  Grammatica  syriaca  (t., 
1867—70);  Vocabulary  of  the  Tigré  language 
(t.,1868);  Das  Gedicht  vom  Hiob  (Jena,  1871); 
Neusyrisches  Lesebuch  (Vratisl.,  1874);  Túr- 
kische  Sprichwórter  ins  Deutsche  úberse^t  (Be- 
nátky-San  Lazaro,  1877);  Die  Prophetie  des 
Joel  II.  ihre  Ausleger  (Halle,  1879);  Die  Saad- 
janische  Úberset^ung  des  Hohenliedes  ins  Ara- 
bische  (Heidelb.,  1882);  Chrestomathia  targu- 
mica  (Berl.,  1888);  Historia  artis  grammaticae 
apud  Syros  (Lips.,  1889);  Ein  samaritanisches 
Fragment  (Lejda,  1893);  Ideen  und  Grunď 
linien  einer  allgem,  Geschichte  der  Mystik 
(Heidelb.,  1893). 

Kenr,  název  čeledi  hmyzu  bodavého 
{Psyllidae)  z  podřádu  Phytophthires  s  tykadly 
8 — lOčlennými,  vždy  značně  dlouhými,  jejichž 
poslední  článek  nese  2  jemné  štětinky.  Ry- 
páček jest  s  předohrudím  tak  srostlý,  že  vy- 
niká až  mezi  nebo  za  kyčlemi  předními. 
Nohy  jsou  krátké,  silné,  oboje  křídla  blánitá 
a  průhledná.  Žijí  na  rozličných  stromech, 
keřích  a  bylinách,  z  pravidla  každý  druh  na 
určité  rostlině;  samička  snáší  vajíčka  na  listy 
a  pupeny.  U  nás  známo  jest  50  druhů  této 
čeledi  náležejících  9  rodům.  Nejodchylnější 
jest  brázdu Ic  {Livia,  v.  t).  Největší  počet 
druhův  obsahuje  rod  mera  {Fsylla  Geoflír.), 
který  má  tykadla  zdélí  nebo  delší  těla,  tři 
vespolek  velmi  odlehlá  očka  jednoduchá,  oči 
okrouhlé,  velmi  vykulené,  přední  křídla  se 
zřetelnou  plamkou  a  zadní  s  1  nedělenou  žil- 
kou. Některé  druhy  ukázaly  se  velmi  škodli- 
vými. Mera  hrušková  (Ps.  pyrisuga  Foer- 
ster) objevuje  se  hned  počátkem  jara,  jest  25 
až  3*7  mm  dlouhá,  červenohnědá,  až  skoro 
černá,  s  tykadly  uprostřed  žlutavými.  Samička 
snáší  v  květnu  na  zpodní  stranu  listů  na  řapíky 
a  střední  žilku  vajíčka.  Larvy  jsou  sprvu  oran- 
žově žluté  a  až  do  druhého  svlékání  ssají  na 
listech,  načež  slézají  nejprve  na  letošní  vý- 
honky, pak  na  dřevo  loňské  a  tvoří  na  větvích 
husté  chomáče;  stávají  se  zelenavě  n.  červe- 
navě  šedými,  s  hnědými  nebo  černými  skvr- 
nami na  hlavě,  hrudi  a  v  předu  zadečku, 
pochvy  křídlové  jsou  černohnědé,  uprostřed 
se  světlou  páskou  příčnou.  Když  dorostly, 
stěhují  se   opět  na  listy,  kdež  naposled   se 


144 


Méry  —  Mesa. 


svlékají.  Mladé  m.,  objevující  se  počátkem 
června,  jsou  bledé  zelené  a  teprve  časem 
zhnédnou.  Rozmnoží-li  se  silné,  odnímají 
letorostům  tolik  šťávy,  že  zakrňují,  ztrácejí 
listy  a  odumírají.  Na  hrušni  žiji  ieštč  Ps. 
pyri  L.  a  pyricola  Fst.  Na  jabloních  dosti 
zhusta  se  vyškytá  mera  jabloňová  (Ps.  mail 
Schmdbg.),  jasně  zelená,  někdy  na  hrudi  žlutě 
a  červené  pruhovaná,  která  snáší  v  září  do 
skulin  kůry  nebo  do  plsCnatého  obalu  mlad- 
ších výhonků  bílá  vajíčka,  z  nichž  se  v  dubnu 
líhnou  larvy  žlutavé  a  4  řadami  teček  na 
hrudi  zdobené.  Tyto  vyssávají  pupeny  a 
stopky  květní  a  dorostše  usazují  se  na  li- 
stech. Dospělé  jsou  m.  v  květnu.  Největší 
druh  náš  jest  mera  olšová  {Psylla  alnilj.)^ 
která  jest  3-— 4*5  mm  dlouhá,  jasné  zelená, 
někdy  žlutavě  nebo  červenavě  skvrnitá,  na 
vnější  straně  holení  jest  černá  skvrna,  cho- 
didla jsou  zahnědlá  až  černá.  Od  června  jest 
hojná  na  olších.  Kpk. 

íiéry  [meri]  Joseph,  básník  a  romano- 
pisec frc.  í*  1798  v  Aygaladech  u  Marseille  — 
t  1865  v  raříži),  založil  v  Marseilli  s  A.  Ra- 
blem  žurnál  »Phocéen«  (1820)  a  později  >Mé- 
diterranée*  (1823).  Později  v  Paříži  seznámiv 
se  s  Barthéleraym  uveřejňoval  s  ním  po  pět 
let  básně  satirické  pro  bonapartismus  a 
proti  Restauraci;  vládě  Ludvíka  Filipa  od- 
porovali oba  přátelé  znamenitě,  zejm.  pam- 
íletem  La  Némésis  (1831).  Barthélemy  později 
ustoupil,  ale  M.  setrval  věrným  bonaparti- 
stou.  Napsal  ohromnou  řadu  neobyčejně 
vtipných  satir  literárních  a  politických,  par- 
odií, mystifikací,  cestopisů  (většinou  vy- 
fantasovaných)  a  pod.  do  soudobých  novin, 
z  nichž  mnohé  četly  se  jen  pro  tyto  práce, 
dále  asi  20  románův,  dnes  vesměs  zapome- 
nutých, několik  knih  novell  {Nuits  anglaises, 
italiennest  d^ Orient j  espagnoles  a  j.),  řadu  her 
divadelních  a  librett. 

Keryoiflmiui  (z  řec),  vzácná  choroba,  při 
které  potrava  setrvavší  některý  čas  v  žaludku 
opět  do  úst  přestupuje  a  byvši  znova  pře- 
žvýkána  opět  polykána  bývá  tak  asi  jako 
u  přežvýkačů.  Většinou  běží  o  neurosu  ža- 
ludeční,  zřídka  o  anatomickou  vadu  žalu- 
dečnf.  Mx. 

Kerzdorf :  1)  M.,  ves  v  Čechách  (hejtm. 
Děčín),  v.  Martiněves  1). —  2)  M.  i  Marz- 
dorf  (čes.  Menhartov}),  ves  t.,  hejtm.  Cho- 
mutov, okr.,  fara  a  pš.  Bastianperk;  41  d., 
224  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.  —  3)  M.  i  Márz- 
dorf,  ves  t.  na  malém  potoku,  hejtm.  a  okr. 
Kadaň,  fara  a  pš.  Radnice  u  Kadaně;  40  d., 
200  ob.  n.  (1890),  2tř.  šk.  a  mlýn  s  pilou. 

Kerz-el-Kebir,  bezpečný  a  krásný  pří- 
stav na  pobřeží  alžírském,  6  km  sev.-západ. 
od  Oránu,  s  nimž  jest  spojen  drahou;  má 
2956  obyv,  (1891),  nejvíce  Francouzů.  Stará 
Špan.  opevnění  Francouzi  opravili. 

Kerzl^,  město  v  pruském  vlád.  obvodě 
trevírském,  na  pr.  bř.  ř.  Saary,  na  trati  Tre- 
vír-Saarbrůcken,  s  5778  ob.  (1893);  má  kat. 
románský  chrám,  vystavěný  r.  630  králem 
Dagobertem  a  nyní  nádherně  obnovený, 
evang.  kostel,  synagogu,  výstavnou  radnici 


z  r.  1625,  jest  sídlem  zem.  soudu  a  zemědel. 
úřadu,  má  reálku,  vyšší  dívčí  školu,  průmy- 
slovou pokračovací  školu,  vrchní  lesnický 
úřad,  blázinec,  okresní  a  místní  spořitelnu, 
poštu  a  telegraf,  plynárnu,  akciový  pivovar, 
továrny  na  terrakottové  a  hliněné  zboží,  na 
mýdlo,  tabák,  doutníky  a  umělé  hnojivo,  ci- 
helny, prádelnu  vlny  a  jirchářství. 

Kerzlván  (Marsivan,  Mersifun),  mě- 
sto v  tur.  vilájetu  Sivas  v  Malé  Asii,  v  ro- 
vině na  levém  bř.  Terchanu  (přítoku  Tersa- 
chanu),  město  pittoreskní,  obklopené  vini- 
cemi a  zahradami,  s  20.000  ob.  (12.000  su- 
nítů,  1380  šiitů,  800  Řeků  a  5820  Arménů). 
Má  vynikající  vinařství,  prádelny  na  bavlnu 
a  amer.  protest,  kollej  o  130  chovancích.  Je 
to  staré  P>^\emon.  dš. 

Kerzlitz  viz  Mrzli  ce. 

Kers4J&kov  (Mep3JiAK0Bi»)  Aleksěj  Fe- 
dorovič,  básník  a  kritik  rus.  (*  1778  v  Dal- 
matově  —  f  26.  čce  1830  v  Moskvě),  pochá- 
zel z  chudé  kupecké  rodiny  a  obrátiv  na 
sebe  v  permské  nár.  škole  pozornost  gubcr- 
nátora  a  jeho  prostřednictvím  i  Kateřiny  II. 
ódou  na  mír  se  Švédy  byl  dán  na  státní 
útraty  do  gymnasia  moskevského.  Jako  po- 
sluchač universitní  sblížil  se  s  Žukovským 
a  jeho  kroužkem.  Veliký  vliv  měl  na  něho 
Dmitrijev,  pak  napodobil  Lomonosova,  Děr- 
žavina  a  Karamzina.  R.  1804  stal  se  magi- 
strem a  později  professorem  rus.  krasořeč- 
nictví  a  poesie  na  universitě  moskevské,  kde 
setrval  do  své  smrti.  Byl  též  členem  a  něja- 
kou dobu  předsedou  společnosti  přátel  rus. 
slovesnosti.  Velké  pozornosti  těšily  se  jeho 
veřejné  přednášky  o  vynikajících  plodech 
rus.  slovesnosti,  které  pořádal  od  r.  1812. 
Byl  vůbec  hlavním  zástupcem  universitní  slo- 
vesné nauky  v  Rusku  na  počátku  XIX.  stol. 
Zavedl  rus.  vzory  místo  klassických  a  sesta- 
vil dle  Eschenburga  rukojeti:  Kratkoje  na- 
čertanije  téoriji  i\jaÍčnoj  slovesnosti  a  Krať 
kaja  ritorika.  Kritické  zásady  své  shrnul  ve 
statích :  Ra\su{dénije  o  rossij.  slovesnosti  v  ny- 
néšněm  jeja  sostojaniji  (>Trudy«,  1812);  Pismo 
il  Sibiři  a  v  rozborech  Sumarokova,  Ozerova 
a  Děržavina.  Podrobil  v  nich  kritice  staré 
autority  a  vyjasnil  zásluhy  Lomonosova  a 
Děržavina,  tak  že  stal  se  do  jisté  míry  před- 
chůdcem Naděždina  a  Bělinského.  Celkového 
aesthetického  názoru  neměl  a  Puškina  ne- 
dovedl oceniti,  ač  byl  jím  unesen.  Jako  lyrik 
ovládl  všecky  druhy  od  ódy  do  prosté  písně. 
V  této  dařilo  se  mu  nejlépe  a  mnohé  přes 
značný  sentimentalismus  připomínají  nejlepší 
písně  Kokova.  Dostalo  se  jim  záhy  též  hu- 
debního průvodu.  Soubor  básní  jeho  vydala 
společnost  přátel  slovesnosti  (Moskva,  1867). 
Překládal  též  hojně  z  klass.  jazyků  a  za  nej- 
lepší překlady  jeho  pokládají  se  »£klogy« 
Virgiliovy  a  Theokritovy.  Snk, 

Kerianovka  v.  Ivankovci. 

Kesa  f-za],  špan.  »stůl«,  v  Americe  pojme- 
nování plochých  vyvýšenin  s  příkrými  boč- 
ními stěnami;  někde  bývá  několik  mes  naku- 
peno na  sobě  terrassovitě,  zvláště  v  Sev.  Ame- 
rice ve  státech  Novém  Mexiku  a  v  Arizoně. 


fMesa  —  Mesiáš/  145 

V  Habeši  nazývají  se  podobné  plochy  amba  rozvaliny  staré  metropole;  celé  mésto  vůbec 
(v.  t),  v  Kapsku  jest  taková  Tabulová  hora.  jest  zapustí é  a  pozbylo  svého  bývalého  ruchu 

Mesa:    1)  M.  (La  Mesa  de  Juan  di  Dios),  obchodního^  kdy  se  zde  i  veliké  lodi  stavěly; 

město  v  columbijském  depart  Cundinamarce,  poslední  korvetu  dostavěnou  s  22  děly  uko- 

má  8032  obyv.  (1870),  krásnou  radnici,  ne-  řistili  zde  Rusové  r.  1829.  V  M-ii  sídli  řecký 

mocnící,  obchod  s  kakaem,  solí,  medem,  ku-  metropolita.  Obyvatelé,  počtem  1808  (1893), 

kuřid,  slaměnými  klobouky.  V  okolí  pěstuje  zaměstnávají  se  rybolovem  a  pěstováním  vína 

se  kávovník  a  cukrová  třtina.  na  protějším  břehu.  M.  byla  založena  jíž  v  V. 

2)  M.,  město  v  státě  Coloradě  sev.-amer.  neb  VI.  stol.  př.  Kr.  Leckdy  nalézali  tu  úto- 

Spoj.  Obd,  má  4260  obyv.  čistě  sesazeni  bulharští  panovníci. 

MesAy  král  moabský,  v.  Moša.  Kesembryanthemnm   L.,    kos ma tec, 

Meaakonová  kyselina,   Q/fs^«>  tvoH  rod  rostlin  prostoplátečných  z  čeledi  vždy- 

s  kyselinou  citrakonovou  a  itakonovou  tro-  žilo  vitých  (Ai^oaceae  n.   Ficoideae),   obsa- 

jici  isomerických  kyselin  theoreticky  zajímá-  hující  ke  300  druhů  bylin  a  polokřů  s  listy 

vých.  Krystalíky  při  202**  tající.            OSc,  buď  vstřícnými  neb  střídavými  neb  strbou- 

Mésalilanoe   [mézalians]   (frc),   nero>uié  lovitě  sblouČenými,  buď  plochými  n.  3hran- 

manželství,    manželství   mezi   osobou    stavu  nými,  až  oblými,  masitými,  jako  celá  naf  ně- 

šlechtického    a   osobou    stavu    ot>čanského.  kdy  porostlými  průsvitnými  puchýřky  lesk- 

£)ěti  z  takového  manželství  pošlé  bývají  vy-  noucimi   se  jako   led.    Květy  jsou   drobné, 

lučovány  z  práv  a  předností,  vyhrazených  jen  konečné  neb  úžlabní,  složené  z  kalichu,  je- 

potomkum  rodičů  po  meči  i  po  přeslici  až  hož  trubka  jest  s  vaječníkem  srostlá,  kraje 

do  jistého  pokolení  šlechtických,  na  př.  z  na-  5-   (2-   n.  8-)klaného,  z  mnohoplátečné  ko- 

stupování  ve  fideikommissy,  z  jistých  úřadů  runy  a  z  četných  tyčinek  přirostlých  ke  ko- 

dvorských  a  j.  runě.    Semenník    4-,   6— 20pouzdrý   dorůstá 

Kesar,  M.-i-šeríf,  město  v  afgánském  di-  v  tobolku  na  konci  hvězdovitě  se  pukající, 

striktě  balšském,  má  25.000  obyv.,  většinou  Plody  otvírají  se  pouze  za  vlhkého  počasí, 

Uzbekův  a  Afgáncův.  Do  M-u  putují  muham-  čímž  usnadňuje  se  klíčeni  semen  na  písči- 

medáni,  ježto  prý  zde  konečně  ve  hrobě  do-  nach,  kde  většina  druhů  roste.    M.  daří  se 

šla  klidu  mrtvola  Alího,  Muhammedova  bra-  hlavně  v  jižní  Africe,  v  Egyptě,  v  Arábii,  na 

trance  a  zetě,  přivázaná  na  velblouda  vyhna-  ostrovech  Kanárských,  na  Sicílii  a  v  Itálii 

ného  do  pouště.  prospívajíc  dílem  jako  rostlina  ozdobná,  di- 

Kesár  J  a  n  (*  1832  v  Jesenicích  v  Horní  lem  popelem,  z  něhož  se  připravuje  salajka. 

Krajině  —  f  1896  v  Bochýňské  Bystřici),  pů-  Pro  ozdobu  zvláště  se  vysazuje  M.  crystedli- 

sobil  od  r.  1855  jako  kaplan   v  Bochýňské  ,  itum  L.,  k.  olednatělý,  plátků  bílých,  na 

Bystřici,  od  r.  1861  jako  farář  v  Bochýňské  konci    načervenalých ,    užívaný    v    lékařství 

Bělé  a  od  r.  1863  až  do  své  smrti  opět  v  Bo-  i  k  výrobě  salajky.  Tobolek  z  M.  tripolium  L., 

chýňské  Bystřici  velmi  úspěšně  k  zvelebení  k.  hvězdu ík,  zvaných   kanadská  růže, 

selského  hospodářství  ve  všech  jeho  smě-  potřebují  k  rozličným  pověrám,    M.  emarď 

rech  v  Bochýňském  údolí  a  na  tamních  al-  dum  Thunb.,  k.  zvadlý,    pěstují  Hotentoti 

pach,  zvláště  však  v  příčině  sýrařství.    Do  a  zasílají  v  rozmanité  úpravě  do  obchodu, 

Novic  (1875)  psal  M.  články  k  zlepšení  a|p-  kouříce    jej    místo   tabáku    pro    omamující 

ského  hospodářství.                                 Lo*  účinky.    M.  edule  L.,   k.  jedlý,   poskytuje 

MBBŮBg  Hendrik  Vilelm,  malíř  nízoz.  obyvatelům  jihoafrickým  jedlých  plodů  i  nati 

(*  1831   ve  Groninkách).    Byv  do  35.  roku  v  octě  nakládané,  kdežto  M.  geniculifiorum  L., 

svého  kupeckým   mládencem  v  otcově  ob-  k.  kloubokvětý,  dává  semena,  z  nichž  po 

chodě  oddal  se  malířství,  na  radu  Almy  Ta-  Africe  upravují  chutný  a  sytý  chléb.  Děd, 

démy  vstoupil  do  školy  Wappersovy  a  ma-  Kesenterlum  v.  Ókruži. 

luje  převážně  a  výtečně  výjevy  námořské.  Keserltz  v.  Mi^dzyrzecz. 

Žije  v  Haag^.  Z  jeho  děl  třeba  uvésti:  Pano-  Kesohede,  kraj.  město  ve  vlád.  pruském 

ráma  pobřeží   u    Schevenink;    Póbřef{  tamtéf  1  obvodě  arnsberském,  při  ř.  Henně,  na  trati 

(1874),  v  museu  amsterd. ;  Východ  slunce  na  \  Kassel-Schwerte,  má  2982  ob.  (1895),  kostely 

břehu  hollandském  (v  museu  rotterdamském);  katol.  a  evang.,  soud  I.  stol.,  okr.  velitelství, 

V  nebezpečí  (1886);  Rdno  u  Skaldy\  Srdfka  \  vrchní  lesnický  úřad,  poštu,  jatky,  prádelnu 
lodí;  Letní  večer  u  Schevenink  (1896),  v  ná- 1  vlny,  továrny  na  doutníky,  vlněné  zboží,  obuv 
rodní  obraz,  berlínské;  Připluti  rybdřsk^ch  a  briketty. 

lodic  ke  břehu  u  Schevenink  a  j.  PŮ.  Kesoheil  (maďař.  Afus^na,  rum.  Mo^sna), 

Xftsdftld,  med  žid  a,  arabský  název  men-  městys  v  bólyo-berethalomském  pol.  okresu 
ších  muhammedánských  modliteben  bez  mi-  |  velkokokelské  župy  v  Sedmihradech,  má  405 
nárctů.  domů  a  1803  obyv.  (1890),  z  nichž  1180  Něm. 

KesembriAyMesemvria  (tur,  Misivria),  rSasíků),  403  Maď.  a  285  Rum.,  pošt.  úřad, 
řecká  kolonie  v  okrese  burgaském  (vých.  Ru-  far.  kostely  řec.-kat.,  řec-orth.  a  evang.  luťh.; 
melie),  při  pobřeží  Černého  moře,  jzáp.  od  tento  zajímavá  gotická  stavba  z  2.  polovice 
mysu  Emině.  Jest  vystavěna  na  skalnatém  XV.  stol.  V  okolí  pěstují  se  výborná  vína, 
ostrově  spojeném  s  pevninou  úzkou  převla-  .  kukuřice  a  pšenice.  Dkl, 

kou,  jež  za  bouřlivých  dní  b^vá  zaplavena.  Kesl&i  (hebr.  Afasijdhy  řec.  XQLOtóg,  Po- 
Jsou  tu  četné  byzantské  kostely,  1  chlapecká  mazaný),  Vykupitel  lidstva  po  pádu  prvních 
a  1  dívčí  škola.  Uprostřed  města  nalézají  se  ,  rodičů  zaslíbený  a  v  ustanovený  čas  v  osobě 

Ottflv  Skrniflc  Naueoý,  st.  XVII.  3/11  i^to.  10 


lU 


MesiáS. 


Jeiíic  Krista  na  svét  poslaný,  Pft.'dpovédélt ;  a  budou  se  mu  klaněti  {Is,  60).  Takovémto 
o  něm  Búh,  íe  narodí  se  jako  potomek  Abra- 1  vedením  a  předpovídáním  učinili  si  židé  jist$ 
hacnův  z  pokolení  Judova  (1.  Mojí.  22,  18;!  obraz  o  M-i  a  zatoužili  po  něm,  a  to  ivláitÁ 
49,  10),  z  rodu  Davidova  (2.  Král.  17,  12,  131,  j  tehdy,  kdyi  ztrativše  politickou  samostatnost 
a  to  z  Panny  (Is.  7,  14);  že  bude  poslán  od  dostali  se  pod  moc  fimskou,  kdy  jedoak  pů- 
Boha  (Jer.  3,  15).  Synem  Bolím  (Ž.  2.  7; '  sobením  náboienskopolitických  stran,  icdnak 
109,  1),  nejen  člověkem,  níbri  i  Bohem  ,  libovůli  římských  vladařá  nastala  u  nich  roie- 
(Is.  9,  6),  bude  míti  předchůdce  (Is.  40,  3,  4;  rvanost  náboženská  i  politická.  Přemnozí 
Mal.  3,  1).  vystoupí  za  69  ročních  týdnů  či  oviem  představovali  si  budoucího  M-c  to- 
483  roky  od  lé  doby,  kdy  bude  vydán  roi- 1  liko  jako  panovníka  pozemského,  klerí  by 


kaz.  abý  zase  byl  zdélán  Jerusalem  (Dan. 
25—27);  dále  íe  M.  bude  prorokem  či  uči 


fimské   a  jim   dopomohl' 
blahobytu   a   lesku    i   k   panství 
nad  ostatními  národy,   nicméně   nescházelo 
ani  téch,  kteří  čekali  Vykupitele  v  pravím 
smvslc  slova  jakožto  vysvoboditele  od  bídy 
duševní  (Simeon,  Anna).  Konečně  narodil  se 
v  Béthléhemě  Jeiiá  Kri- 
stus, který   nejen 
prohlásil  se  za  M-c 
zaslíbeného,  nýbrž  i 
dokázal  pravdivost 
výpovědi  svétím,  že 
jedinč  na  něm  vypl' 
Tlila  se  viecka  přeď 
obrazenía  proroctví 
mesiáSská.ta  oviem 
v  yj  im  aj  ic,  která  by  v  - 
5e  řečena  o  přícho- 
de jeho  k  poslední- 
mu soudu  teprve  na 
konci  svisla   to- 
hoto se  mají  vy- 
plniti   a   se   vý- 
plni. On  provedl 
v  člověčenstvu 
potřebnou  obno- 
vu jak  v  příčině 
náboi.  smýSlení. 
tak  v  přičíně  ži- 
vota mravního  i 
společenského. 
O  v  jem  narazil  na 

.  1T.15.  Mciembryinihcmumt  víícvta  kitml.  tet  kiciem  •  dUKrimni  krtial.  odpor;  SOtva  vy- 

stoupil veřejnC-  a 
Moji.  18,   15;  Is.  61,  1,  2),  světlem   dal  na  jevo.  ic  ntni  takovým  M-em,  jakého 

:ní  pohanů  (Is.  49,  6),  že  bude  ká-  si  židé  přáli,  vysvoboditelem  totiž  z  panství 
žati  právo  a  spravedlnost  (Joi;l  'i,  23;  Is.  42,  timského,  který  by  k  Časnému  lesku  a  pan- 
3,  16)  a  činiti  mnoho  zázraků  (Is.  35,  4),  nic-  ství  dopomoHt,  již  zaujali  se  proti  němu  židé. 
méně  že  mnozí  neuvěří  mu  a  pojmoucc  proti  jmenovitě  jejich  náčelnici,  a  neustali,  dokud 
němu  nenávist  zavrhnou  jej  [í.  68,  5;  Qan.  nebyl  odsouzen  a  usmrcen.  Ale  tím  préwé 
9,  26);  že  ho  prodaji  za  30  stříbrných  (Zach. :  přispěli  sami  k  naplnění  toho,  co  bylo  před- 
li, 12),  budou  jej  bíti,  pliti  naiS.  posmívati  pověděno  o  M-i,  a  tak  i  k  důkazu,  Že  Ježíš 
se  mu.  zbodnou  ruce  i  nohy  jeho  a  o  oděv  jest  zaslíbeným  M-vn.  Cekali  viak  židé  i  dále 
jeho  budou  metati  los  (Is.  50,  6;  Ž.  21),  on  M-e  podle  srdce  svého,  a  to  také  tehdy, 
vjak  že  snese  to  všecko  trpělivé  (53,  7);  že  když  po  zkáze  Jerusalema  zanikla  u  nich  ne- 
bude též  knězem  (Ž.  109,  4)  a  jako  takový  jen  obět  a  kněžstvo,  nýbrž  I  národní  samo- 
ie  zavede  novou  obéf,  nový  řad  bohoslu- ,  statnost,  ba  i  tehdy.  kdyŽ  staré  rodokmeny 
iebný  (Mal.  1,  10.  II),  ano  sám  sebe  že  byly  zničeny  a  rodová  posloupnost  přiSla 
bude  obětovati,  a  to  dobrovolně  pro  hříchy  v  zapomL:nutÍ  tak,  le  by  nikdo  již,  chtěje  se 
lidstva  (Is.  531,  že  bude  sice  pohřben,  ale '  vydávati  za  M-e,  nebyl  mohl  dokázati  původ 
nezůstane  v  hrobě,  nýbrž  vstana  z  mrtvých  svůj  z  rodu  Davidova,  z  něhož  zastbcný  M. 
vstoupí  na  nebesa  a  poile  Ducha  sv.  (Žalm. :  měl  vyjiti.  Jenom  někteří  z  nich  vzdali  se 
15,  10;  23,  7—10;  Joel  2,  28);  také  pověděl  veškeré  naděje  myslíce,  íe  M.  buď  vůbec 
o  něm,  že  bude  králem,  knížetem  pokoje  nepřijde,  aneb  jii  přišel  v  době  krále  Eze- 
(Zach.  9,  9,  10),  panujícím  nade  viemi  ná-  chiášc.  Časem  viak  zidealísovali  si  židé  me- 
rody  a  končinami  země  (Ž.  2,  8;  71,  8),  ne-  siáiské  naděje  své  tvrdíce,  že  M.  přijde  ai 
boť  vSickni  národové  oddají  se  mu  (Is.  55,  5)  na  konci  světa,  a  teprve  po  vzkříšeni  it  na- 


Měsíc. 


147 


stane  blažená  doba  mesiášská;  a  mnozí  z  nich 
véří  tak  i  nyní.  Jiní  však  zůstávajíce  při  na- 
ději v  pozemského  M-e,  doufali  ještě  ve 
středověku  v  obnovu  pozemského  králov- 
ství Davidova,  a  někteří  představují  si  jej 
nyní  ještě  jako  muŽe  neobyčejně  nadaného, 
který  provede  velkolepou  emancipaci  židů. 
Proto  také  každou  dobou  nacházeli  mezi  nimi 
stoupence  M-ové  nepraví,  jací  vystupo- 
vali u  nich  v  různých  dobách,  také  ještě 
v  XVm.  stol.  (Viz  Christologie,  Ježíš 
Kristus.)  Sa. 

Méaioi  1.  doba,  za  kterou  Luna  oběhne 
naši  zemi.  Poněvadž  počátek  a  konec  doby 
té  lze  rozmanitě  ustanoviti,  rozeznávají  hvěz- 
dáři patero  m-ů.  M.  siderický  jest  vlastní 
doba  oběhu  Luny  vzhledem  ke  stálicím,  t.  j. 
doba,  po  které  navrátí  se  Luna  k  téže  stá- 
lici; obnáší  27d  ?*>  43™  11*43»  =  27-3216607 
dne.  Má-li  Luna  s  některou  stálicí  stejnou 
d^u,  má  ji  po  ra-i  siderickém  opět.  Poně- 
kud kratší  jest  m.  tropický,  Čili  čas,  po 
němž  má  Luna  opět  touŽ  délku,  jako  před 
nim,  27a  7h  43«  4-64»  =  27-3215813  dne. 
Jarní  bod,  od  něhož  délky  se  čítají,  couvá 
totiž  ročně  průměrně  o  50*2"  na  západ  (viz 
Praeces8e);to  obnáší  za  siderický  m.  3-76"; 
aby  oblouk  ten  proběhla,  potřebuje  naše 
Luna  6'79«  (vteřin  časových),  o  to  pak  jest 
m.  tropický  kratší  než  siderický.  M.  syn- 
odický  (lunace)  je  doba  od  úplňku  k  úplňku, 
průměrně  29<l  12h  44"*  2-8*  =  29*5305877  dne. 
Za  siderický  m.  postoupí  totiž  slunce  na 
zdánlivé  draze  své  asi  o  26*9^  k  východu  a 
Luna  potřebuje  asi  2  dny  5  hod.,  aby  je  do- 
honila; o  to  je  synodickÝ  m.  delší  než  side- 
rický. —  M.  dračí  je  cas,  ienž  uplyne  od 
průchodu  Luny  uzlem  k  následujícímu  prů- 
chodu týmž  uzlem,  prům.  27*  5**  5"  35'7»  = 
27-2122192  dne.  Poněvadž  spojnice  obou 
uzljiv  otočí  se  za  18  let  a  skoro  219  dní 
(přesně  za  6798-336  dne)  o  360®  od  východu 
k  západu,  a  vystupující  uzel  denně  couvá 
o  3»  11«,  nemusí  Luna  vykonati  celý  oběh, 
aby  se  k  témuž  uzlu  vrátila.  —  M.  a  n  o  m  a- 
listický  jest  doba  mezi  dvěma  průchody 
Luny  přízemím,  průměr.  27*  13^  18o»  33-2»  «■ 
27-5545505  dne.  Přímka,  spojující  přízemí  a 
odzemí  Luny  (apsidy),  otočí  se  skoro  za 
9  let  (3231-5  dne)  jednou  od  západu  k  vý- 
chodu, přízemí  tedy  předbíhá,  pročež  je  m. 
tento  delší  než  siderický.  M-e  kalendáře 
křesťanského  neřídí  se  během  Luny,  jsou  to 
m-e  sluneční.  Rozdělení  365 V*  dne  roku  na 
12  mésíců  bylo  rozmanitě  provedeno  (v.  Ka- 
lendář). —  M.  malý,  doplňovací,  sluje 
v  několika  kalendářích  oněch  5  nebo  6  dní 
doplňkových,  které  následují  po  12  měsí- 
cích majících  po  30  dnech  a  jimiž  se  rok 
končí.  —  M.  prázdný  sluje  v  rojcu  měsíč- 
ním m.  o  29  dnech.  —  M.  periodický 
sluje  m.  siderický  i  tropický,  ale  rozeznává 
se  průměrný  neb  pravý  m.  period,  dle  toho, 
míní-li  se  pohyb  Luny  střední  (průměrný) 
nebo  pravý. 

2.  M.,  družice  nebo  průvodce  oběžnic. 
O  jednotlivých  m-ích  v.  příslušné  oběžnice. 


3.  M.  (Luna),  průvodce  naší  země,  obíhá 
kolem  ní  ve  střední  vzdálenosti  384.455  km  = 
60*2745  rovníkových  poloměrů  zemských  za 
27d  7h  43«n  ll-43»  ve  dráze  elliptické,  jejíž 
výstřednost  je  0054908 ;  proto  kolísá  vzdále- 
nost m-e  od  středu  země  mezi  407.110  a 
356.650  km.  Rovina  dráhy  měsíční  nakloněna 
je  průměrně  o  5*  8'  47-9*^  k  rovině  ekliptiky, 
sklon  ten  kolísá  mezi  5®  O' a  5®  18'.  Společné" 
těžiště  země  a  m-e  je  81  krát  dále  od  středu 
m-e  než  od  středu  země,  připadá  tudíž  ještě 
do  země,  avšak  blíže  ku  povrchu  než  ke  středu 
zemskému.  Dráhu  m-e  vzhledem  k  slunci 
považoval  ještě  Kepler  nesprávné  za  čáru 
vlnitou  sbody  obratů,  kdežto  heliocentri- 
cká dráha  m-e  skutečně  obrací  k  slunci  stále 


Č.  3736.  Helíoceotrická  dráha  métice. 

Stranu  vydutou.  Na  vyobr.  č.  2736.  znázor- 
něna jest  tečkovanou  čarou  heliocentrická 
dráha  m-e,  plnou  čarou  dráha  země.  To  způ- 
sobuje veliká  rychlost  země  ve  dráze  (30krát 
větši  než  rvchlost  m-e)  a  malý  poloměr  dráhy 
měsíčné.  Kotouč  m-e  jeví  se  při  úplňku  jako 
dokonalý  kruh,  průměry  jsou  ve  všech  smě- 
rech stejné.  Z  toho  bychom  soudili,  že  pravý 
tvar  m-e  jest  dokonalá  koule.  Přesná  měření 
neukázala  zploštění,  střední  průměr  obnáší  ve 
všech  směrech  31'  8"2".  Byl-li  m.  kdysi  tekutý, 
jest  nám  přiznati,  že  se  průměr  jeho  přitaž- 
livostí zemskou  prodloužil  ve  směru  středů 
země  a  m-e.  Tedy  by  měl  tvar  vejčitý  a  větší 
osa  směřovala  by  k  zemi.  Lagrange  dokázal 
to  theoreticky,  a  z  fotografií  m-e  pořízených 
(Warrenem  de  la  Rue)  v  příslušných  polohách 
plyne  měřením,  že  obnáší  zvýlení  polovice 
m-e  k  zemi  obrácené  nad  vlastní  plochu  ku- 
lovou 0*07  poloměru  m-e.  Těžiště  jeho  připadá 
dle  Hansena  asi  59  km  dále  od  středu  země 
než  střed.  Skutečný  průměr  obnáší  3480  km, 
tedy  Vs-7  průměru  zemského,  povrch  Vu  ^ 
obsah  V49  příslušných  veličin  země.  Hmota 
dle  Harknessa  nejnověji  určená  rovná  se 
'/81-068  hmoty  zemské,  tedy  jest  hutnost  m-e 
tvaru  kulovitého  3'4krát  větší  než  vody,  asi 
jako  flintového  skla,  granátu  nebo  diamantu. 
Tíže  na  m-i  rovná  se  V«  ^^^  zemskc.  Nej- 
starší badatelé  o  m-i  počínaje  Hevelem  mí- 
nili, že  m.  má  své  ovzduší,  iiní  opět  (Her- 
schel  st.)  to  popírali.  Poslední  názor  zvítě- 
zil. Kdyby  bylo  ovzduší,  byly  by  i  rozma- 
nité úkazy  lomu  světla,  jež  bylo  by  lze  po- 
zorovati. Poloměr  m-e  vypočtený  ze  zakrytí 
hvězd  byl  by  menší  než  přímo  měřený, 
hvězdy  bylo  by  nějaký  okamžik  ještě  viděti, 
když  již  m.  je  zakryl  atd.  Dosud  nezdařilo 
se  něco  takového  pozorovati,  a  z  toho  plyne, 
že  m.  nemá  ovzduší,  jehož  hustota  byla  by 
větší  než  Viooo  hustoty  ovzduší  zemského. 
Také  spektrální  rozbor  světla  měsíčního  (Hug- 
gins  a  Miller)  vedl  k  výsledku,  že  není  zna- 
telného ovzduší  na  m-ci.  Jet  světlo  měsíční 
odražené  světlo  sluneční  beze  zvláštních  čar 


148  Měsíc. 

absorpčních.    Ani  účinky  soumraku  nejsou  obrácený  vypouklou  stranou   na   západ   ke 

na  m-i  patrný.  S  tím  pak  souvisí,  že  na  m-i  slunci.  V  dalších  dnech  přibývalo  by  výšky 

nejsou  ani  tekutiny,  které  by  jinak  se  vypa-  m-e  i  srpu  a  7*  9*>  11™  po  novém  m-i  jevil 

říly  a  ovzduší  (mračna)  utvořily.  Proto  tam  by  se  m.  v  první  čtvrti,  svitě  od  6  h.  ve- 

nemohou  býti  téŽ  tvorové  lidem   podobní,  čer  do  západu  o  půl  noci.    Pak  bv  se  hra- 

Chová-li  však  m.  přece  néjaké  plyny,   pak  nice  světelná  v  první  čtvrti   m.  půlicí  ohý- 

snad   největší   čásť  jich  shromáždila  se  na  bála  přes  polovici,  m.  by  se  plnil  a  14^  18^ 

zadní  části  m-e  od  nás  odvrácené.    Hansen  22«n  po   novém   m-i,   tedy   po   celých  29Vt 
má  takové  excentrické  umístěni  hmot  leh- :  dnech,  nastal  by  opět  úplněk,  který  by  však 

čích  na  m-i  za  možné  a  O.  Lohse  pokládá  nevycházel   jiŽ   přesně   v  bodě   východním, 

též  za  moudřejší  představiti  si  ovzduší  na  nýbrž  poněkud  na  jih.  Tyto  podoby  opakuji 

jedné  straně  m-e,  než  domnívati  se,  že  ne-  se  v  jednotlivých  luňácích,  ale  lisí  se  tím, 

chová  plynů  vůbec.  že  m.  má  rozličné  denní  oblouky.  Je-li  slunce 

Podobyaběh  m-e.  Nejnápadnější  úkazy,  nejvýše,  úplněk  je  nejníže,  a  naopak, 

jež  dovolují  souditi  o  tvaru  m-e,  jsou  své-  Hlavní  změny  lze  takto  celkem  vytknouti : 

telné  jeho  změny  (podoby,  fase).    Poněvadž  21.  března   nastanou   nový   m.   a   úplněk, 

při  úplňku  má  podobu  kotouče,  domníváme  je-li  m.  v  rovníku,  1.  čtvrť,  je-li  m.  v  obrat- 

se,  Že  má  tvar  koule,  a  tuto  domněnku  stvr-  niku  Raka,  poslední  ČtvrC,  je-li  v  obratníku 

zují  nám  světelné  podoby  jeho.  Jen  poměrně  Kozorožce; 

krátkou  dobu  vidíme  celý  kotouč  osvětlený,  21.   června   nastane   1.   a   poslední   čtvrf, 

úplněk;    nalézá  se   přesně  naproti   slunci  jc-li  m.  v  rovníku,  nový  m.  v  obratn.  Raka, 

(v  opposici,  rozdíl  délek  činí  180^)  a  nebylo  úplněk  v  obratníku  Kozorožce; 

by  nikdy  obě  tělesa  zároveň  viděti,  kdyby  23.  září  nastanou  nový  m.  a  úplněk  v  rov- 

Tiebylo  lomu  světla  v  ovzduší,  který  někdy  niku,  poslední  čtvrt  v  obratníku  Raka,  první 

způsobí,   že    obě    blízko    obzoru    současně  v  obratníku  Kozorožce; 

uzříme.   Vychází-li  úplněk  na  př.  21.  března  21.  pfos.  nastane  1.   a  posl.  čtvrt  v  rov- 

o  6.  hod.  več.  v  bodě  východním,   zapadá  niku,  nový  m.  v  obratn.  Kozorožce,  úplněk 

slunce  tou  dobou  v  bodě  západním.  Úplněk  v  obratníku  Raka. 

svítí  pak  po  celou  noc,  vrcholí  asi  40°  nad  Zaznamenáme-li  místa  m-e  mezi  hvězdami 
obzorem  a  zapadá  v  bodě  západním  právě,  na    hvězdné    mapě,    shledáme,    že    zdánlivá 
když  slunce  v  bodě  východním  vychází.  Dru-  4ráha  m-e  je  největší  kruh  na  báni  nebeské, 
hého  dne  vyšel  by  m.  asi  o  hodinu  později  svírající  s  drahou  slunce  úhel  asi  5^   Proti- 
a  jižně   od  bodu  východního,  vrcholil    by  lehlé  průseky  obou  drah  šlovou  uzly  m-e; 
o  něco  níže  a  zapadl  dříve.   Po  dvou,  třech  uzel  výstupný  íi  sluje  též  dračí  hlava,  uzel 
dnech   zpozorovali   bychom,   že  na  pravém  sestupný  ?y  draČí  ohon.  Nastane  otázka,  proč 
(západním)  kraji  není  m.  úplný,  že   světlý  není  dráha  m-e  vyznačena  na  hvězdnýdi  ma- 
ókraj  jeho  je  méně  zakřiven,  jako  by  přiná-  pach?  Poněvadž  se  z  příčin  výše  naznačených 
ležel  většímu  kruhu.  Ve  příštích  dnech  vy-  neustále  mění.  O  podobách  m-e  podal  správný 
cházel  by  m.  asi  o   50  min.  později  a  vŽdy  výklad  jiŽ  Pythagoras  uče,  že  m.  jest  koule 
více  na  jih  od  bodu  východního,  zapadal  by  svítící  světlem  slunečním  a  že  rozličné  po- 
o   60   minut   dříve,  při   tom   denního   jeho  oittwou 
oblouku    by  stále   ubývalo,  jakož    i    výšky  slunce 
v    poledníku.    Průměrně    za    V4 .  29-53d  «  I     I     I     i      I     I                I 
7d  9h  lim  po  21.  březnu  scházela  by  pravá  |    tv^YYvYV 
(západní)  polovice  kotouče,  nastala  by  po- 
slední čtvrt,    M.  přiblížil   by  se  zatím  ke  Novymésic 
slunci  o  90^  tak  že  rozdíl  délek  činil  by  90«,  ..^-^''W''"-^ 
m.  byl  by  se  sluncem  v  kvadratuře.  M.  vy-  y<               ^N. 
cházel  by  o  půlnoci,  vrcholil  o  6.  hod.  ranní  /                        \ 
a  zapadal  v  poledne.    Pak  by  se  body  vý-  /                              \ 
chodu  a  západu   m-e  opět  blížily  bodu  vý-  J^            '^TŤIíN            }-\ 

chodnímu  a  západnímu,  východy  by  se  stále  ,    První  etvrť^^ rmLmmt U  Posied.  etvrt 

opožďovaly  a  západy  urychlovaly,  osvětlené  \             ^^W            j 

části  m-e  oy  stále  ubývalo,  světelná  hranice  \                               / 

(terminátor)  ohýbala  by  se  dovnitř,  m.  na-  \                          / 

býval  by  tvaru  srpu,  obráceného  vypouklou  ^^"^^^...^zT^u-.'''^ 

stranou  na  východ  ke  slunci.   Za  12  neb  13  ^w^^ 

dní  po  úplňku  vycházel  by  m.  jako  úzký  srp  Opinčk 

blízko  bodu  východního  krátce  před  slun-  c.  2737.  Polohy  měsíce. 

cem  a  mizel  by  pak  ve  světle  denním.  Prů-  \ 

měrně  za  14d  18^  22™  po  úplňku  zmizel  by  doby  nastávají  změnami  trojúhelníku  tvoře- 

nám  m.  úplně,  vycházel  a  zapadal  by  sou-  něho  sluncem,  zemí  a  m-em.    Podoby  m-e 

časně  se  sluncem,  nastal  by  nový  m.  (neo-  snadno  lze  napodobiti   na  kouli  přiměřeně 

menie),  m.  a  slunce  měly  by  stejnou  délku,  (jako  sluncem)  osvětlené,  na  niž  se  díváme 

m.  by  byl  se  sluncem  v  konjunkci.  Za  2—3  se  stanoviska,  jaké  by  měla  země.  Slunce  je 

dny  po  tom  spatřili  bychom  m.  opět  na  zá-  tak  vzdáleno  od  země  a  m-e,  že  paprsky  jeho 

padč  po  západu  slunce  jako  úzký  světlý  srp,  lze  míti  za  rovnoběžné^    Vyobr.  č.  2737.  vy- 


I 


149 


svétluje  povstání  podob  m-e.  Pončvadí  srp  po 
novém  m-i  pH  virůstáni  osvětlené  části  má 
podobn  J,  začátečnllio  písmene  D  od  latin- 
sktbo  Decresco  (ubjvám),  í  srp  před  novjm 
n-em  při  ubýváni  podobu  ([ ,  íaĚátečniho 
písmene  C  od  Crcsco  (roatu),  naiván  byl  m. 
neiitariím  lhářem  (Luna  mendax). 

Několik  dní  po  novolunf  vidíme  vedle 
srpu  i  tmavou  íásC  m-e  a  idá  se  nám,  že 
tmavá  část  ohraničena  jest  menSfm 

krnhem  nei  svĚtlý  srp;  jest  to  ná-        

sledkem  irradiace  (v.  t.).  Tmavá 
část  m-e  má  barvu  popelavou  (lu- 
miíre  cendrče);  toto  svitlo  pope* 
lavé  pocházf  od  slunečních  paprsků 
odralených  na  zemi  a  osvětlujících 
ra.Jak  po  prvé  vysvětlil  veliký  umí- 
tec  Leonardo  da  Vinci.: 

Místopis.  Prostým  okem  vidíme 
.,  zvláité  při  úplAku,  velké 


»e  kterfch  se  již  před  vynalezením 
dalekohledu  soudilo,  že  na  m-i  jsou 

nepravidelnosti  p>odobné  jako  na 
lemi.  Temnější  okrouhlá  místa  na- 
zvána byla  moři  a  světlejSi  pevni- 
nami, V  prvním  čase  po  objevení 
jich  Galileim  r.  1610.  kdy  tento  po- 
nejprv dalekohledem  na  nebe  hle- 
děl, považována  byla  ona  temnějSí 
místa  za  skutečná  moře,  obklopená 
jasnéjiím  kamením  pevnin.  Ačkoli 
poiději  mínění  toho  bylo  zanechá- 
no, přece  podrženo  bylo  ono  ozna- 
čení. Lid  vidél  na  m-i  tahy  lidského 
obličeje ;  jiní  viděli  ve  skvrnách  m-e 
celou  lidskou  postavu.  Francouzi 
poznávali  v  podobě  té  Jidáie,  In- 
dové, Cíi^ané,  Japonci  a  Severoame- 
ričané viděli  ve  skvrnách  antilopu, 
lajíce  atd.  Někteří  učenci  měli  m.  za 
jakési  zrcadlo,  v  némž  viděli  obraz 
země.  Avšak  již  Anaxagoras  tvrdil, 
Že  m.  je  svět  a  horami  a  s  údolími. 
Galilei  shledal  na  m-i  dalekohledem  hory, 
jichž  vrcholky  leskly  se  ve  slunci,  kdežto 
úpatí  byla  ve  stínu.  Také  viděl,  že  hranice 
světla  na  m-i  není  přímá,  nýbrŽ  nepravi- 
delná čára,  a  soudil  z  toho,  íe  na  m-i  jsou 
hory  podoby  kruhovitě.  První  výkresy  m-e, 
o  uéž  se  pokusili  Galilei,  Scheiner  a  Scbyr- 
laeus  de  Rheita,  byly  nedokonalé.  LepSÍ  vý- 
kresy dělal  Fontána. od  r.  1630.  Kepíer  po- 
kládal kruhovité  valy  za  města  luňanů.  První 
mapu  m-e  máme  od  Van  Langrena.  Dalií 
práce  toho  druhu  viz  ve  či.  Selenografie. 
Rozmanité  útvary  povrchu  měsíčního  roz- 
tříditi můžeme  pomocí  četných  vyobrazeni 
rukou  lidskou  nebo  světlem  zachycených  na 
4  hlav.  skupiny:  *)  roviny,  b)  krátery,  e)  hory 
a  d)  brázdy.  —  Roviny  zaujímají  vicc  než  po- 
lovici povrchu  a  dělí  se  dle  Hevela  a  Riccio- 
liho  na  moře  (maria),  baíiny  (paludti),  je- 
zera {Utcuš)  a  zálivy  (línus).  Moře  jsou  ve- 
liké, tmavé,  již  prostému  oku  nápadné  plo- 
chy, na  počet  14.  Jména  hlavních  moří  jsou: 


Maře  Crísium  (m.  nepokojů),  Maře  Foecun- 
ditatis  (m.  hojnosti),  M.  Nectaris  (m.  bož- 
ského nápoje),  M.  Tranquiihtatia  (moře  klidu), 
M,  Serenitatis  fm.  jasná).  M.  Vaporum  (m. 
par),  M.  Frigoris  (m,  chladu),  M,  Imbrium 
(m.  deSíů.  největší,  vétSI  než  Rakousko- 
Uhersko),  M.  Nubium  (m.  mračen),  M.  Hu- 
morům (m.  vláhy)  a  Oceanus  Procellarum 
(m,  bouři).    Bažin  je  8,  jezera  a  zálivy,  oby- 


čejně ve  spojeni  s  moři,  jasnějií  a  ne  tak 
určitě  omezené.  Světlé  roviny  jsou  řídké  a 
méně  rozsáhlé. 

Krátery  jsou  na  m-i  nejčastéjií  a  proto 
charakteristické  útvary.  Jsou  to  útvary  celkem 
kruhovité,  obklopené  valy  se  sklonem  ma- 
lým na  straně  vnější,  avjak  strmé  ua  stranč 
vnitřní,  mající  ve  středu  jeden  nebo  více 
kuželů  kráterových,  nižSich  nei  valy.  Podic 
velikosti  a  tvaru  dělí  se  na  roviny  va- 
lové, horské  prsteny,  kruhová  po- 
hoří, roviny  kráterové,  vlastní  krá- 
tery a  menSi  útvary,  zvané  jamky  a  ku- 
žele kráterové.  Valové  roviny  mají 
rozmanitý  tvar  a  vzhled,  uchylují  se  skoro 
všechny  od  tvaru  kruhového,  některé,  jako 
Clavius,  Maginus,  mají  více  než  200  k-n  v  prů- 
měru, nejmenší  asi  60  lem.  Jsou  to  horské  pla- 
niny, jejichž  vnitřní  plocha  je  značné  nižší 
než  okolí.  Nejvíce  jich  jest  na  polokouli 
jižní.  Někde  jsou  tak  husté  pohromadě,  Že 
povstaly    mnohoůhdníky;    zvláště    táhne    se 


150 


Měsíc. 


řada  rovin  valových  od  středu  m-e  (Hip- 
parcha  a  Ptolemaea)  až  k  Tychonovi.  Mnoho 
rovin  valových  jest  na  okraji  m-e.  Na  severu 
a  na  východě  jsou  řidší.  Horské  prsteny 
sestávají  z  vrchů  mírně  vysokých,  uspořáda- 
ných kruhovitě.  Kruhová  pohoří  jsou  ob- 
klíčena pravidelnými  valy,  mají  asi  40^80  km 
v  průměru  a  vyskytují  se  často  po  dvou, 
iako  Atlas  a  Hercules,  Aristillus  a  Autolycus. 
Největší  kruhová  pohoří  jsou  Posidonis,  Ko- 
perník,  Tycho  a  Theophilus.  Častěji  než 
u  rovin  valových  přichází  uvnitř  pohoří  kru- 
hových určitý  kužel  nebo  několik  jich,  zřídka 
jednotlivý  kratér.  Krátery  vyskytují  se  více 
na  hřbetě  samém,  jakož  i  zevně.  Kruhová 
pohoří  nalézají  se  všude  na  m-i,  ačkoli  roz- 
ličně změněna;  na  jihu  jsou  hustší,  na  se- 
veru ojedinělá.  Kruhových  pohoří  je  ně- 
kolik set.  Počet  všech  kráterů  v  páčí  Schmidt 
při  zvětšení  600násobném  na  100.000.  Mnoho 
tisíc  malých  nemůžeme  ovšem  ani  spatřiti. 
Z  toho  jest  patrno,  že  na  m-i  převládají 
pohoří  kruhová,  kdežto  na  zemi  řadová. 
Skoro  nesčetný  je  počet  malých  a  nejmen- 
ších kráterů,  jamek  a  kuželů  kratér9vých, 
jejichž  průmčr  obnáší  sotva  1  km.  Útvary 
na  m-i  označeny  byly  jmény  útvarů  zem- 
ských (na  př.  Alpy,  Apenniny,  Kavkaz  atd.) 
nebo  jmény  vynikajících  učenců,  svatých 
atd. .  Na  vy  obr.  č.  2738.  znázorněno  je  Marc 
Crisium  s  nejbližším  okolím.  Obraz  je  obrá- 
cený jako  ve  hvězdářském  dalekohledu;  se- 
ver jé  dole,  západ  na  levo.  M.  Crisium  jest 
ovální,  ostře  ohraničená  krajina  na  m-i  při 
'západním  kraji,  3100  m'  veliká  a  prostým 
'okem  viditelná.  Je-li  .světelná  hranice  ubýva- 
jícího m-e  blízko  západu,  snadno  lze  poznati, 
Íak  příkře  spadá  krajní  pohoří  a  jak  hluboko 
eží  vnitřní  moře.  Pak  vyniká  i  ohromná 
hmota  předhoří  Agar  um  na  jihu,  jež  se  vy- 
píná 3000  m  nad  povrch  moře.  Sestává  z  ně- 
kolika souběžných  hřbetů.  Na  UŽ.  kraji  moře 
jsou  příkrá  pohoří,  vynikající  do  roviny  jako 
předhoří;  u  větší  ještě  míře  vidíme  to  na 
kraji  severním,  zvláště  mezi  Cleomedem  a 
Macrobiem.  Cleomedes  jest  podlouhlá, 
čtyřhranná,  valová  rovina  na  dolním  (sev.) 
kraji  moře,  126  km  dl.,  uvnitř  vidíme  několik 
kuželů  a  kráterů.  Macrobius  je  krásné, 
kruhové  pohoří  průměru  675  km  a  4000  m 
hluboké,  s  malým  kráterem  na  vých.  valu. 
Macrobia  vidíme  na  právo  od  zpodní  polo- 
vice moře.  Pamětihodná  jest  jakási  terrassa, 
táhnoucí  se  souběžně  s  východním  okrajem 
moře  od  sev.  aŽ  skoro  k  jihu.  V  moři  vi- 
díme nahoře  poněkud  na  právo  menši  kru- 
hové pohoří  Picard  (47*5  km  v  prům.).  Na 
horním  kraji  vyobrazení  vidíme  na  právo' 
kruhové  pohoří  Taruntia  (705  km  v  prům.) 
8  horou  uprostřed. 

Na  příloze  vidíme  m.  přibývající  (v  levo) 
a  ubývající  (na  právo),  oba  obrazy  jsou  opět 
obráceny  jako  ve  hvězdářském  dalekohledu ; 
sever  je  dole.  Na  obou  naznačen  je  šipkami 
základní  kratér  »M6sting  a*,  za  každého 
osvětlení  zřetelně  viditelný,  od  něhož  se  při 
vyměřování  vychází.  Vidíme  tu  zřetelné  množ- 


ství kráterů,  zejména  na  hranici  světelné,  a 
na  první  pohled  poznáváme,  že  na  m-i  kru- 
hová pohoří  převládají.  Z  moří  tu  vidíme 
na  m-i  přibývajícím  na  záp.  (levém)  kraji 
M.  Crisium,  nad  ním  M.  Foecunditatis 
a  dále  na  právo  M.  Nectaris,  pod  těmi  na 
východ  od  M.  Crisium  M.  Tranquillitatis 
a  pod  ním  M.  Serenitatis;  na  m-i  ubýva- 
jícím na  severu  (dole)  úzkou  skvrnu  M.  Fri- 
goris,  nad  nim  okrouhlou  velkou  skvrnu, 
kterou  tvoři  M.  Imbrium  v  právo  (na  dol. 
kraji  oblouk  na  právo  je  Sinus  Iridum,  na 
levo  druhý  oblouk  a  vedle  něho  valová  ro- 
vina Plato,  96'4  km  v  průměru),  na  levo  nad 
Platónem  Palus  Nebularum  a  nad  tím  P. 
Putredinis,  na  v^ch.  kraji  velký  Oceanus 
Procellarum,  naa  ním  M.  Nubium  (nahoře 
na  levo)  a  M.  Humorům  (na  právo).  Z  kru- 
hových pohoří  vidíme  na  první  pohled  dvě 
velkolepá  na  m-i  ubývajícím ;  jedno,  asi  upro- 
střed, vypadá  iako  kulatá  skvrna.  Jest  to  nej- 
krásnější snad  na  m^i  kruhové  pohoří  Co- 
pe mi  cus.  Od  něho  vycházejí  paprsky,  a 
na  levo  vidíme  v  oblouku  pohoří  Apen- 
niny, pod  nimi  K  a  v  k  á  z  a  dále  A 1  p  y  (u  Pla- 
tóna); tato  3  pohoří  tvoří  skoro  polokruh. 
Nad  obloukem  Apenninů  je  M.  Vaporum, 
v  němž  vyniká  kruh.  pohoří  Manilius 
(40*8  km  v  prům.).  £>ruhé  velkolepé  pohoří 
kruhové  jest  blízko  sev.  pólu,  uprostřed  ve- 
liké, bílé  skvrny;  je  to  Tycho,  od  něhož  vy- 
cházejí dlouhé  paprsky.  Nad  Tychonem  na 
levo  vidíme  valovou  rovinu  Maginus,  nad  ní 
jest  Clavius.  Na  levo  od  Koperníka  vidíme 
Eratosthena  na  počátku  Apenninů.  Pod 
obloukem  Apenninů  vidíme  4  kruhová  po- 
hoří, z  nichž  dvě  jsou  velmi  nápadná  a 
pravidelná;  jsou  to  kolmo  pod  Eratosthenem 
Timocharis  ležící  pro  sebe  v  M.  Imbrium 
a  velký  kruh  v  levo  od  něho  je  Archimédés 
(80'1  km  v  prům.).  Od  Archiméda  na  levo 
horní,  menší  kruh  jest  Autolycus,  a  větši 
Aristillus.  Souběžně  s  kolmou  šipkou 
u  kráteru  »M5sting  A*  vidíme  4  souvislé 
krátery;  zpodní,  malý  kroužek  je  kruh.  po- 
hoří Herschel  (39*3  km  prům.),  nad  ním 
je  velký  kruh,  veliká  valová  rovina  Ptole- 
maeus  (185*5  km  průměru,  asi  o  22.000  Xnn'), 
nad  tou  Alphonsus,  valová  rovina  133*5  km 
průměru  a  nad  ní  Arzachel,  valová  rovina 
105*3  km  prům.  Na  levo  od  Ptolemaea  je 
Albategnius.  Na  m-i  přibývajícím  vidíme 
v  horním  cípu  M.  Foecunditatis  nepravidelné 
kruh.  pohoří  G  o  c  I  e  n  i  a,  v  horním  cípu  horní 
části  M.  Nectaris  kratér  na  pólo  rozbořený 
Fracastor,  v  horním  cípu  dolní  části  M. 
Nectaris  velkolepé  a  nejhlubší  kruh.  pohoří 
na  m-i  Theophilus  (102*4  km  prům.,  od 
nejvyššího  vrcholu  do  nejhlubšího  místa  je 
přes  5000  m),  který  svým  valem  vnikl  do 
valu  Cyrilla  nad  ním  (málo  znatelného), 
jenž  opět  souvisí  s  Kateřinou.  Fracastor, 
Theophilus  a  Kateřina  tvoří  pravoúhlý  troj- 
úhelník, krajina  tato  patří  k  ncjzajímavéiším 
na  m-i.  Na  záp.  kraji  M.  Serenitatis  táhne 
se  pohoří  Taurus,  mezi  M.  Foecundita- 
tis a  horní  částí  M.  Nectaris  jsou  Pyrcnaeje, 


Měsíc. 


151 


pod  Kopernikem  na  právo  táhnou  se  Kar- 
paty. 

Horských  pásem  (pohoří,  souhoří)  jako  na 
zemi  je  na  m-i  málo,  za  to  převládají  hor- 
ské massivy.  Pohoří  a  včtších  útvarů  v  hor- 
natých čítá  se  17.  Mohutné  fetčzy  horské, 
jako  Alpy,  Kavkaz,  Apenniny  a  j.,  převládají 
na  severu,  střídajíce  se  tu  s  jednotlivými 
horami,  pahorky  a  hřbety;  hřbety  vyskytují 
se  většinou  na  jihu,  hlavně  v  sousedství 
pohoří  kruhových.  Mimo  to  jsou  pohoří, 
spadající  na  některou  stranu  příkře,  čímž 
povstávají  pohoří  krajní,  na  př.  velikolepé 
massivy  Apenninů.  Celé  toto  pohoří  je  na 
ploše  44.000  Jirm*.  V  některých  krajinách  spa- 
tříme četné  kupy  a  pahorky,  bua  zcela  ne- 
pravidelně roztroušeny  nebo  seřazeny.  Ča- 
stěji  než  na  zemi  spatřujeme  na  mi  ojedi- 
nělé, příkré  a  vysoké  vrchy.  Poněvadž  na 
m-i  scnázi  úroveň,  jakou  na  zemi  činí  hladina 
moře,  nelze  určovati  absolutní  výše  hor  mě- 
síčních, nýbrž  jen  vzhledem  na  sousední  pla- 
niny. Tato  relativní  výše  hor  na  m-i  neliší  se 
od  'výše  hor  pozemských.  Nejvyšší  hora  je  na 
severovýchodním  okraji  pohoří  kruhového, 
Curtius  nazvaného,  blízko  jižního  pólu;  tato 
hora  převyšuje  patu  pohoří  asi  o  8850  m, 
tedy  asi  jako  nejvyšší  vrch  na  zemi.  Ale  na 
zemi  je  to  V7Í0  poloměru,  na  m-i  však  Vtoo- 
Tedy  vzhledem  na  velikost  tělesa  nebeského 
jsou  hory  na  m-i  mnohem  vyšší  než  na 
zemi.  Vvsoké  hory  jsou  dále  na  jihu  na 
okraji  pohoří  Doerfíel  a  Leibniz;  také  v  Apen- 
ninech  a  na  Kavkaze  jsou  hory  6000  m  vy- 
soké. Jižní  část  m-e  předčí  svou  divokou 
velikolepostí  a  rozmanitostí  část  severní. 
Valy  velikých  pohoří  kruhových  vyčnívají 
obyčejně  jen  3—4000  m  nad  vnitřní  plochu. 
Výšky  hor  na  m-i  měří  se:  1.  vzdáleností 
osvětleného  vrcholu  od  hranice  světelné  (ter- 
minátoru^ při  východu  nebo  západu  slunce 
na  m-i  (Galilei);  2.  délkou  stínu  v  poměru 
k  výši  slunce  pod  obzorem ;  3.  profily.  Podi- 
vuhodné jsou  světelné  pruhy  na  povrchu  mě- 
síčném, jež  jsou  většinou  uspořádány  pa- 
prskovitě; za  úplňku  vynikají  tak,  že  tam, 
kde  se  táhnou,  nelze  ničeho  jiného  viděti  pro 
jejich  lesk.  Vycházejí  bez  výjimky  z  pohoří 
kruhových  nebo  z  kratérfl.  Největší  tsíkovou 
soustavu  má  Tycho,  pak  Koperník,  Kepler  a 
Aristarch.  Paprsky  ty  jsou  přes  pohoří,  údolí 
i  roviny  (u  Tychona  táhnou  se  na  V4  ^í^i" 
telného  povrchu)  a  nemění  při  tom  směru, 
tvaru,  barvy,  ale  bývají  rozvětveny  a  jako 
můstky  spojeny.  Většinou  jsou  20 — 30  km 
široké,  některé  (u  Aristarcha)  velmi  úzké, 
2—4  km.  Při  osvětlení  šikmém  není  jich  vi- 
děti (nejsou  to  tedy  ani  značné  vyvýšeniny, 
ani  trhliny,  neboť  nevrhají  stínu),  nýbrž  te- 
prve, až  slunce  více  vystoupí  nad  jejich  ob- 
zor. Kruhová  pohoří,  z  nichž  paprsky  vy- 
cházejí, lesknou  se  velmi.  Dříve  považovali 
paprsky  ty  za  horské  řetězy,  za  proudy  lávy, 
vůbec  za  místa,  která  světlo  více  odrážejí. 
Velice  pravděpodobný  je  náhled  Nasraytha 
a  Carpentera,  že  vznikly  rozpraskáním  po- 
vrchu  měsíčního  napjetím,  jež  předcházelo 


tuhnutí  roztavených  hmot  sopečných.  Po- 
dobně paprskovité  roztrhne  se  skleněná 
koule  naplněná  vodou,  neprodyšně  uzavřená, 
ponoříme-li  ji  do  teplé  vody;  praskne  na 
místě,  kde  odpor  jest  nejmenší,  a  tím  po- 
vstanou paprskovité  trhliny.  Podobně  po- 
praskala tlakem  zpodních  vrstev  pevná  kůra 
m-e  a  trhlinami  vytryskla  roztavená  hmota 
a  rozlivši  se  po  obou  stranách  trhlin  způ- 
sobila paprsky  širší,  než  byly  trhliny.  Ta- 
kovýchto soustav  paprskových  udává  Mád- 
ler  7;  ale  Schmidt  upozornil  na  to,  že  je 
třeba  počítati  lesklé  krátery  a  mnohé  ojedi- 
nělé lesklé  body  k  útvarům  s  paprsky  pří- 
buzným, čím  by  počet  jich  dosáhl  asi  100; 
neboC  za  příznivých  okolností  jeví  se  aure- 
oly lesklých  kráterů  jako  soubor  velejem- 
ných paprskův,  a  z  toho  soudí  Schmidt,  Že 
i  lesklé  body  patří  k  těmto  útvarům.  Nej- 
zajímavější takový  lesklý  bod  je  malý  kratér 
Linné  (v  M.  Serenitatis,  jižně  od  Kavkazu); 
prazvláštní  jest,  že  kratér  ten  v  době,  kdy 
Lohrmann  a  Mádler  mapy  své  hotovili,  beze 
vší  pochybnosti  vypadal  jinak,  než  nyní.  Ještě 
Schmidt  viděl  jej  do  r.  1843  jako  jiný  kratér 
asi  10  km  široký  a  340  km  hluboký.  Později 
líčí  jej  jako  lesklou  skvrnu,  v  jejímž  středu 
mocným  dalekohledem  za  šikmého  osvětlení 
viděti  jest  malinkou  černou  tečku  jako  u  ji- 
ných malých  kráterů.  Zdá  se  tedy,  že  tu 
máme  před  sebou  obraz  zemské  sopky ;  černý 
bod  by  byl  sopouch,  lesklá  skvrna  vylitá 
láva. 

Nejzajímavější  útvary  měsíc,  jsou  brázdy, 
jakési  ohromné  trhliny  na  povrchu  m-e.  Ro- 
zeznáváme dva  druhy  těchto  brázd  neb  ryh, 
jež  jsou  patrně  rozličného  původu  a  z  nichž 
jeden  druh  velmi  zřídka  se  objevuje.  Hlavní 
zástupce  posledního  druhu  jest  veliké  příční 
údolí  Alp,  jako  ohromný  průlom,  asi  4  km 
široké  a  150  km  dlouhé.  Podobnou  rýhu  po- 
zoroval Schmidt  na  západ  od  valu  J.  Cacsara 
(na  vých.  cípu  M.  Tranquillitatis),  jinak  zdá 
se,  že  nic  podobného  na  m-i  se  nenachází. 
Vlastní  brázdy  podobají  se  skutečným  trhli- 
nám na  povrchu  m-e;  nejsou  to  údolí,  nýbrž 
rozstupují  se  kolmo,  nejsouce  na  krajích  zvý- 
šeny. Proto  jsou  viditelný  jen  za  osvětlení 
velmi  šikmého;  jakmile  slunce  poněkud  výše 
vystoupí  a  jednu  stěnu  osvětlí,  mizejí.  Jsou 
úzké,  rovné  (zřídka  rozvětvené  neb  zakři- 
vené), mnohdy  300—500  km  dlouhé  a  proni- 
kají valy,  temena  hor  i  jamky.  Taková  brázda 
počíná  na  svém  konci  nejširším  na  půdě  krá- 
teru (na  př.  u  Hygina,  jižně  od  Manilia),  pro- 
ráží val  a  táhne  se  dále.  Přirovnávány  byly 
k  trhlinám  na  zemi,  ale  tyto  nejsou  nikdy 
tak  ohromných  rozměrů  jako  brázdy  na  m-i. 
Největší  taková  trhlina  na  zemi  jest  údolí 
Yosemiteské,  jež,  prorazivši  žulu  kalifornské 
Sierry  Nevady,  tvoří  kolmé  stěny  1000  m  vy- 
soké, jejichž  horní  kraje  jsou  od  sebe  vzdá- 
leny 2—3  km.  Ony  řídké  zakřivené  a  rozvět- 
vené brázdy  přirovnávají  se  k  údolím  řek, 
amerických  Caňonů  (zví.  Colorado),  jen  že 
tyto  brázdy  také  protínají  valy  a  řetězy 
horské. 


152 


'Měsíc. 


I 


Změny  na  m-i.  Roku  1866  upozornil 
Schmidt  na  to,  že  v  Maře  Serenitatis  stala 
se  změna  s  kráterem  Linné,  že  asi  v  polo- 
vici tohoto  století  dle  jeho  přesvědčení  na- 
stal sopečný  výbuch,  který  vyplnil  kratér 
lávou,  jež  přetekla  přes  val  a  vyrovnala 
svah,  tak  že  nyní  nevrhá  stínu  jako  dříve. 
Někteří  hvězdáři  nepokládají  změnu  tu  za 
skutečnou,  poněvadž  při  množství  podrob- 
ností snadno  se  takový  malý  kratér  pře- 
hlédne, ale  sluší  uvážiti,  že  Lohrmann  a 
M&dler  používali  kráteru  Linné  jako  pev- 
ného bodu  prvního  řádu  pro  svá  vyměřo- 
vání a  že  jej  tedy  často  pozorovali,  a  to 
když  byl  na  hranici  světelné  a  měl  dlouhý 
stín,  jehož  nyní  vůbec  není,  tak  že  by  se 
nyní  sotva  hodil  za  východiště  mŽření,  po- 
něvadž je  nesnadno  viditelný.  U  podvojného 
pohoří  kruhového  Messiera  (v  M.  Foecundi- 
tatis)  shledali  Beer  a  Mcldler  úplně  týž  tvar 
pro  obě  části,  stejnou  velikost,  v^šku,  hloubku 
a  barvu  uvnitř,  stejnou  polohu  některých 
vrcholů  na  valech;  nyní  jeví  tvar  rozmanitý. 
Ve  valové  rovině  Posidonia  (na  záp.  M.  Se- 
renitatis) jest  uprostřed  kratér  0^™^)»  ^-  J- 
uprostřed  má  stín.  Tento  stín  zmizel,  jak 
Schróter  a  Schmidt  pozorovali,  v  jistých  do- 
bách, což  vysvětliti  lze  tím,  že  vnitřek  jámy 
vyplněn  byl  časem  tekutou  látkou,  která  opět 
klesla.  Jiný  podobný  úkaz  je  nový  kratér, 
objevený  J.  Kleinem  v  Kolíně  n.  R.  19.  kv. 
1877  u  Hygina.  Ačkoli  tato  krajina  ve  středu 
m-e  zajisté  od  všech  badatelů  několiksetkrát 
byla  pozorována,  není  až  do  r.  1877  na  žád- 
ném výkresu  ani  stopy  po  tomto  kráteru, 
kdežto  nyní  je  ho  i  slabšími  dalekohledy 
snadno  viděti  za  určitého  osvětlení.  Podobně 
je  tomu  s  malým  údolím  poblíže  tohoto  krá- 
teru, které  dříve  nebylo  pozorováno.  Ko- 
nečně upozornil  Weinek  v  Praze  na  malý 
kratér  u  kruhových  pohoří  Billy  a  Hansteen 
(na  vých.  kraji  m-e),  který  ponejprv  spatřil 
14.  říj.  1891  a  který  Schmidt  nakreslil  jako 
pahorek.  Pochybuji-li  přece  znalci  při  uve- 
dených tuto  úkazech,  že  dostačují,  aby  jimi 
byly  dokázány  skutečné  změny  na  m-i,  jsou 
toho  důvodem  ohromné  potíže,  s  jakými 
podobná  badání  se  dosud  musí  konati.  Po- 
díváme-li  se  totiž  na  dva  výkresy  nebo  fo- 
tografie téže  krajiny,  pořízené  za  nestej- 
ného osvětlení,  málo  kdy  ihned  poznáme, 
že  jde  o  tuše  krajinu;  tak  se  mění  osvětle- 
ním její  vzhled.  K  tomu  přistupuje  pak  i  li- 
brace,  která  působí  změnu  osvětlení  i  při 
stejné  výšce  slunce.  Teprve  veliký  počet 
fotografii,  nezávislých  na  osobním  pojímání 
pozorovatele  a  pořízených  při  nejrozmani- 
tějším osvětlení,  může  po  několika  desítile- 
tích nás  o  tom  lépe  poučiti,  působí-li  pří- 
rodní síly  ještě  dosud  na  povrchu  m-e 
změny.  Ovšem  nelze  popírati,  že  takové  fy- 
sické změny  jsou  možný,  vzpomencme-li  jen 
na  ohromné  rozdíly  tepelné,  jimž  jsou  útvary 
na  m-i  vydány:  po  14  dní  našich  silné  zá- 
ření sluneční  a  po  14  nocí  ledová  zima.  Běží 
jen  o  to,  jsou-li  změny  ty  tak  značné,  aby 
byly    znatelný.    Třeba    jen    uvážiti,    že    1" 


obloukové  blíže  středu  přísluší  velikost 
1800  m,  abychom  nahlédli,  jak  ohromné  by 
byly  síly,  jež  by  způsobily  změny  v  kraté- 
recn,  jako  jest  Hyginus.  Zajisté  vznikla 
ohromná  pohoří  a  tisíce  kráterů  v  dobách, 
kdy  byl  povrch  m-e  ještě  plastický.  Ovšem 
nelze  rozhodnouti,  byly-li  útvary  ty  vytvo- 
řeny silami  jen  sopečnými,  aneb  působila-li 
i  voda,  již  m.  dříve  zajisté  měl,  která  však 
nyní  úkol  svůj  beze  vší  pochyby  jiŽ  vyko- 
nala. Jaké  jest  chemické  složení  a  vnitřní 
uspořádání  hmot  m-e,  toho  se  snad  nikdy 
nedovíme. 

Světlo  a  teplo  m-e.  Dle  Zdllnerových 
přesných  měření  fotomctrických  vysílá  m. 
na  zemi  619.000krát  méně  světla  než  slunce. 
Albedo  m-e  určil  Zóllner  na  0*17,  t.  j.^že  se 
povrch  jeho  skládá  průměrně  z  hmot' dosti 
tmavých,  odrážejícicn  světlo  asi  jako  hlína. 
Ale  pouhý  pohled  ukazuje,  že  různé  krajiny 
světlo  odrážejí  každá  jinak.  Pokusy  určiti 
množství  tepla,  jeŽ  m.  na  zemi  vysílá,  jsou 
velice  nesnadné  a  neměly  až  do  nedávná 
výsledku.  Výpočet  udává,  že  m.  odráží  jen 
Vt8o.ooo  tepla,  přijatého  od  slunce.  Tímto  te- 
plem stoupl  by  teploměr. o  Vsmo  stupně.  Te- 
prve pomocí  článků  thermických  a  soustře- 
děním světla  měsíčního  velikými  zrcadly  ko- 
vovými podařilo  se  lordu  Rosseovi  a  Marie 
Davymu  dokázati  teplo  měsíční.  Zeiména 
však  citlivý  bolometr  koná  tu  výtečné  služby. 
Nejvíce  tepla  přichází  na  m.  od  slunce  při 
úplňku,  a  to  *^t.«oo  tepla  slunečního;  takové 
teplo  vysílal  by  m.  na  zemi,  kdyby  měl  stá- 
lou teplotu  110^  C.  Za  novoluní  jest  teplo 
měsíční  sotva  znatelno.  Veškerého  záření 
tepelného  přibývá  v  první  čtvrti  mnohem 
rychleji,  než  ho  v  poslední  Čtvrti  ubývá.  To 
dokázali  souhlasně  Bdddicker  obrovskfm 
zrcadlem  lorda  Rosse  a  Frank  Věry  bolo- 
metrem.  Největší  část  tepla  m-em  vyzařova- 
ného jest  pohlcené  teplo  sluneční,  ne- 
patrná část  tepla  jest  teplo  odražené.  Lord 
Rosse  ustanovil  také  rozdíl  teploty  na  po- 
vrchu měsíčním  za  úplňku  a  novoluní;  roz- 
díl ten  obnáší  více  než  300<>  C.  Vlastní  te- 
ploty m-e  nelze  ani  přibližně  udati;  toliko 
lze  říci,  že  teplota  na  pólech  měsíčních 
klesne  až  na  teplotu  prostoru  světového 
(jistě  pod  — 100®  C),  na  rovníku  pak  že  pře- 
sahuje teplota  100®  C  v  maximu,  poněvadž 
krajiny  rovníkové  ozařovány  bývají  po  14  dní 
sluncem.  Při  úplných  zatměních  m-e  lze  do- 
kázati, že  m.,  jakmile  vstoupí  do  stínu  zem- 
ského, nepozbývá  ihned  se  světlem  sluneč- 
ním i  tepla,  nýbrž  že  po  nějakou  dobu  září 
vlastním  teplem.  To  jest  pochopitelno,  po- 
vážíme-li,  že  na  povrchu  m-e  panuje  po 
14  dní  noc  a  po  14  dní  trvá  den,  kdy  pa- 
prsky sluneční  nepřetržitě  na  táž  místa  svítí, 
aniž  teplo  jejich  jest  mírněno  nějakou  zna- 
telnou vrstvou  par. 

Působení  m-e  na  zemi.  Přitažlivost 
m-e  způsobuje  na  zemi  slapy  mořské  (pří- 
liv a  odliv).  Podobné  úkazy  způsobuje  m. 
i  v  ovzduší  zemském.  Účinek  jejich  jeví  se 
periodickým  kolísáním  výšky  rtuti  v  tlako- 


o 


JMěsíc. 


153 


měru,  ale  kolísání  to  jest  tak  nepatrné,  že 
není  vědecky  odůvodněno  zakládati  na  něm 
předpovědi  počasí.  Ještě  nejjistější  je  theorie 
zemětřesení,  založená  na  přitažlivosti  m-e  na 
žhavé  tekuté  hmoty  vnitra  zemského.  Mnozí 
připisovali  m-i  vliv  na  přírodu  a  na  psychi- 
cké i  fysické  vlastnosti  člověka,  a  dosud  je 
mínění  rozšířeno,  že  ovládá  počasí,  ač  mí- 
nění to  nelze  skutečnými  pozorováními  po- 
depříti. 

Nerovnosti  běhu  měsíčního.  Pohyb 
m-e  kolem  země  podléhá  rozmanitým  poru- 
chům. Především  je  to  slunce,  které  svou 
ohromnou  hmotou  působí  více  než  dvakrát 
sflněji  nežli  země,  ač  je  400krát  vzdálenější 
země.  Slunce  však  působí  přitažlivě  též  na 
zemi,  záleží  tedy  vlastně  na  rozdílu  obou  sil. 
Rozdíl  ten  je  velmi  značný,  ač  obnáší  nej- 
více ViT9  síly*  j^^  země  působí  na  m.  Dále  je 
rašena  elliptická  dráha  m-e  kolem  země 
oběžnicemi  a  ellipsoidickým  tvarem  země. 
Proto  náleží  theorie  pohybu  m-e  k  nejobtíž- 
néjším  částem  mechaniky  nebeské.  Velká  osa 
drahý  měsíčné  (čára  apsid)  otáčí  se  zvolna 
ka  předu  řna  východ)  v  rovině  dráhy,  a  to 
za  3231*5  dne  o  360^.  M.  musí  tedy  proběh- 
nouti více  než  360^  aby  přišel  opět  do  pří- 
zemí (perigea),  odkud  byl  vyšel.  Tato  doba 
mezi  dvěma  průchody  in-e  přízemím  sluje 
m.  anomalistický.  Apsidy  pohybují  se  více 
než  dvakrát  rychleji  na  východ,  než  uzly 
couvají  na  západ.  TéŽ  mění  se  vzájemná  po- 
loha čáry  apsid  a  čárv  syzygií  (přímky  ve- 
dené od  země  k  úplňfcu  nebo  k  novoluní;. 
Za  úplňku  nebo  novoluní  právě  v  přízemí 
neb  odzemí  obě  Čáry  splývají  a  slunce  pů 
sobí,  že  se  výstřednost  dráhy  měsíČ.  zvětší; 
je-li  m.  v  přízemí  nebo  v  odzemí  v  první 
nebo  v  poslední  čtvrti,  zmenšuje  slunce  vý- 
střednost dráhy.  Tato  nerovnost  v  pohybu 
m-e  sluje  evekcí  (v.  t).  Další  velké  ne- 
rovnosti jsou  variace  (v,  t.)  a  rovnice 
roční  (v.  t).  K  těmto  velkým  nerovnostem 
druží  se  velmi  mnoho  nerovností  malých. 
O  některých  nerovnostech  m-e  pojednal  již 
Newton  ve  spise  Principia,  J.  Euler  snažil  se 
řešiti  pohyb  m-e  analyticky,  současně  zabý- 
váli  se  analytickou  theorií  Clairaut  {Theorie 
de  la  Luně,  1752)  a  T.  Mayer  {Theoria  Lunae 
jtixta  sy$tema  Newtonianum,  1767).  Obšírně 
vyložil  theorii  pohybu  m-e  Laplace  (Méem- 
nique  cileste).  Obrovské  práce  byly  podnik- 
nuty, aby  pozorování  m-e  uvecfena  byla 
v  úplný  souhlas  s  výpočtem:  J.  Plana,  Tni- 
orie  du  mouvement  de  la  Luně  (Turín,  1832, 
3  sv.),  C.  Delaunay,  Theorie  du  mouv,  de  la 
Luně  (Paříž,  1860—67,  2  vel.  sv.;  jeden  vzo- 
rec vyplňuje  137  str.  kvartových),  P.  A.  Han- 
sen,  Tables  de  la  L,  construites  d*aprés  le  prin- 
cipe newtonien  de  la  gravitation  universelle 
(Lond.,  1857).  Hansenovy  tabulky  slouží  po- 
sud k  vypočtení  pohybu  měsíčního.  Bližší 
o  theorii  m-e  ve  či.  A.  Seydlera:  Historicky- 
rozvoj  problému  tři  těles  r»Cas.  math.  a  fys  «, 
1886,  XV.).  Cassini  odvodil  z  pozorování  tyto 
3  zákony  pohybu  m-e,  jež  později  theoreticky 
odůvodnil   Laplace:    1.  m.  otáčí  se   rovno- 


měrně kolem  své  osy  v  téŽe  době,  v  níŽ 
obíhá  kolem  země.  2.  Osa  jeho  svírá  s  eklip- 
tikou stále  úhel^  88^  27'  51".  3.  Sestupný  uzel 
rovníku  měsíčního  na  ekliptice  splývá  stále 
s  výstupným  uzlem  dráhy  měsíční  na  eklip- 
tice. Ekliptika,  rovina  rovníku  měsíčního  a 
rovina  dráhy  měsíční  mají  jedinou  společnou 
přímku  uzlovou.  Dle  1.  zákona  Cassiniho 
obrací  m.  k  zemi  vždy  touž  polovici  svéha 
povrchu,  ale  nestejnoměrný  pohyb  jeho  a 
sklon  osy  působí  zdánlivá  kolébaní  čili  H- 
brace  (v.  t.),  jimiž  vidíme  celkem  */?  PO" 
vrchu. 

Den  a  noc  na  m-i.  Střední  den  měsíční 
rovná  se  polovici  synodického  m-e,  tedy 
354h  22<n  1'4«,  a  mění  se  nepatrně  za  rok  mě- 
síční (jenž  se  rovná  skoro  našemu  roku), 
vyjmeme*li  krajiny  kolem  pólů.  Na  rovníkq 
trvají  den  i  noc  vždy  364h  22m  1'4«,  pro  stř. 
šířku  45<^  trvá  nejdelší  den  357^  18m  30" ,  nej- 
kratší 351h  25m  32«  (rozdíl  činí  5^  52«  68«), 
na  88'  nejdelší  den  449^  27m  53> ,  nejkratší 
259h  16m  9»  (rozdíl  190h  Um  44^).  Nerovnesti 
tyto  jsou  průměrně  16krát  menší  než  na 
zemi.  Nerovnosti  běhu  měsíčního  způsobují 
také  nerovnosti  délek  dnů  (a  nocí).  Jednot- 
livé dni  mohou  se  tím  státi  o  4m — h^  krat- 
šími nebo  delšími.  Vysoké  vrcholy  hor  isou 
o  několik  hodin  dříve  sluncem  osvětleny 
než  roviny  a  údolí.  Některá  údolí  pak  ne- 
mají přímého  světla  slunečního.  V  krajinách 
polárních  mají  vyšší  temena  hor  ustavičný 
svit  sluneční,  údolí  pak  nemají  ani  dne  ani 
noci,  mají  soumrak,  způsobený  >  odrazem 
světla  od  sousedních  hor.  Příčina  toho  je, 
že  slunce  nemůže  nikdy  níže  klesnouti  pod 
pravý  obzor  toČen  než  ly,'  a  také  nad  ob- 
zor ten  nemůže  výše  vystoupiti.  Vyniká-li 
vrchol  jen  580  m  nad  okolní  krajinu,  nemůže 
na  něm  slunce  nikdy  úplně  zmizeti;  ale  na 
točnách  jsou  hory  daleko  vyšší.  Noci  jsou 
na  m-i  dvojí;  noci  na  polokouli  od  země  od- 
vrácené jsou  úplně  tmavé,  na  polokouli  se 
země  viditelné  jsou  noci  13krát  světlejší  než 
na  zemi  světlo  měsíční.  V  každé  noci  obje- 
vují se  skoro  tytéž  podoby  země.  Pro  střední 
krajiny  m-e  jest  země  v  nadhlavníku,  o  po- 
ledni (měsíčném)  nastane  pro  tyto  krajiny 
novozemí,  za  odpoledne  (jež  trvá  177^  11°>) 
má  země  podobu  srpu,  při  západu  slunce  je 
I.  čtvrť  zemé,  o  půl  noci  plná  země  (úplněk 
země),  při  východu  slunce  poslední  čtvrť. 
Obyvatelé  m-e  (selenité,  jsou-Ii  jací)  spatří 
všecky  krajiny  zemské  za  24^  50«».  Země  je 
pro  m.  předmět  značně  veliký  (průměrně 
dVskrát  větší  než  m.  pro  zemi)  a  září  13krát 
větší  plochou.  Poněvadž  polední  výšky  slunce 
na  m-i  jen  málo  kolísají  (jen  o  3^  na  zemi 
o  46®  55*),  jsou  tam  všecky  dni  stejné  světlé 
a  noci  stejně  temné.  Jelikož  na  m-i  není  ta- 
kového soumraku  jako  na  zemi,  následovala 
by  po  dni  nejtemnější  noc,  kdyby  nenáhlý 
východ  a  západ  slunce  protiv  těch  nemírnil. 
Nláme-li  na  zemi  úplné  zatmění  m-c,  je  na 
přivrácené  polovici  m-e  úplné  zatmění  slunce. 
Při  částečném  zatmění  m-e  mají  zastíněné 
části  m-e   úplné,  ostatní  pak  části  částečné 


154 


Mcsič  —  Měsíček  z  Výšková. 


zatmění  slunce.  Zatmění  země  jsou  na  m-i 
jen  v  době,  kdy  někde  na  zemi  jest  úplné 
zatmění  slunce.  O  zatmění  m-e  v.  Zatmění. 

Spisy  o  m-i  jednající:  Gruss,  Z  říše  hvězd; 
F.  Studnička,  Zeměpis;  Nasm3^h  J.  and  Car- 
penter  J.,  The  Moon  considered  as  a  planet, 
a  world  and  a  satellite,  1874  (O  m-i  jako  oběž- 
nici, světu  a  družici);  Nelson  £.,  The  Moon 
and  the  condition  and  coníiguration  of  its 
surface,  1876  (O  m-i,  jakosti  a  utváření  jeho 
povrchu),  obě  díla  do  něm.  přel.  Klein ;  Plass- 
mann  Jos.,  Himmelskunde  (Freiburk,  1898); 
dr.  M.  Wiíh.  Meyer,  Das  Weltgebáude  (Lips. 
a  Vid..  1898)  a  mn.  j.  VRý, 

M.  tmavý.  Na  Mor.  Valašsku  bylo  (a  po- 
sud někde  je)  zvykem,  že  v  obci,  kde  ne- 
dělali nebo  neuměli  dělati  rozpočtu  obec- 
ního na  celý  rok  (kde  neměli  přirážek),  vy- 
bírali starostové  na  větší  výdaje  obecní  od 
občanfl  tolik,  co  platil  každý  z  nich  daně  na 
měsíc.  Tím  činem  platili  občané  13.,  14.  atd. 
m.  v  roce.  Přespočetné  tyto  m-e  daňkové 
sluly  m-e  tmavé.  Vek, 

Mesió  Máto,  vynikající  dějepisec  chor- 
vatský (♦  19.  ún.  1826  v  Brodě  ve  Slavonii  — 
t  6.  pros.  1878  v  Záhřebe).  Vystudovav  gym- 
nasium v  Požeze  a  v  Záhřebe,  vstoupil  v  le- 
tech 1841 — 42  do  bohoslov,  semináře  záhřeb- 
ského, odkud  byl  poslán  jako  přední  poslu- 
chač r.  1844  do  Pázmanea  do  Vídně,  aby  na 
tamní  universitě  poslouchal  bohosloví.  Za- 
končiv r.  1848  studia,  byl  r.  1849  vysvěcen 
na  kněze  a  kaplanoval  krátký  čas  v  fiožja- 
kovině.  V  lednu  1851  jmenován  byl  supplen- 
tem  a  uloženo  mu  přednášeti  na  záhřebském 
gymnasii  děiiny  a  zeměpis.  Aby  se  pro  tento 
obor  důkladně  připravil,  odebral  se  M.  na 
podzim  r.  1851  do  Vidně  a  navštěvoval  tam 
universitní  kurs,  zřízený  již  r.  1849  pro  kan- 
didáty gymnasijního  učitelství.  Ve  Vídni  se- 
trval jen  zimní  semestr  r.  1851 — 52,  načež 
přešel  na  universitu  pražskou  a  poslouchal 
tu  po  tři  semestry  Hóflera,  Tomka,  Vocela, 
Čelakovského  a  j.  Jako  již  před  tím  ve  Vídni, 
tak  zvláště  v  Praze  udržoval  čilé  styky  s  čel- 
nými spisovateli.  Veliký  vliv  měl  tu  na  něho 
zvláště  P.  J.  Šafařík,  jenoŽ  působením  se  M. 
věnoval  sbírání  hlaholských  listin  chorvat- 
ských a  pomáhal  tak  Kukuljeviči-Sakcin- 
skému  při  vydání  publikace  Acta  croatica. 
Vykonav  r.  1853  s  vyznamenáním  zkoušku 
ze  zeměpisu  a  z  dějin  pro  celé  gymnasium, 
vrátil  se  M.  r.  1853—54  na  záhřebské  gym- 
nasium. Na  podzim  r.  1856  byl  povolán  jako 
mimořádný  professor  rak.  dějin  na  právní 
akademii  v  Záhřebe  a  stal  se  r.  1859  řád- 
ným professorem  téhož  předmětu,  jakož  i  cír- 
kevního práva.  R.  1871  jmenován  byl  ředi- 
telem řečené  akademie  a  byl  jím  po  tři  léta. 
Z  právní  akademie  přešel  r.  1874  na  nově 
zřízenou  záhřebskou  universitu,  byv  jmeno- 
ván řádným  professorem  chorvatských  dějin. 
Téhož  r.  1874  zvolen  byl  M.  za  prvého  rek- 
tora záhřebské  university.  Jako  veliký  znalec 
školství  byl  M.  r.  1860  jmenován  členem  zem- 
ského školního  výboru,  a  když  pak  pro  ce- 
lou říši  zřízena  jediná  vyučovací  rada,  zvo- 


len r.  1864  jejím  členem  za  Chorvatsko.  Po 
zrušení  vyučovací  rady  (následkem  zavedení 
dualismu  r.  1867)  působil  r.  1868  v  odboru 
pro  kult  a  vyučování  u  chorvatské  zemské 
vlády.  R.  1861  zvolen  byl  za  poslance.  Po 
zřízení  Jihoslov.  akademie  jmenován  jejím 
členem.  Získal  si  veliké  zásluhy  o  chorvat- 
ské školství,  a  poněvadž  v  letech  padesátých 
a  šedesátých  byl  nedostatek  chorvatských 
učebnic,  sestavil  dílem  sám,  dílem  s  jinými 
jednotlivé  učebnice,  z  nichž  některé  jsou 
překlady  (jako  Tomkovy  Dějiny  Rakouska), 
jakož  i  čítanky  (společně  s  Ant.  Mažurani- 
čem  a  Ad.  Vebrem  vydal  ve  Vídni  r.  1856 
čítanku  pro  vyšší  gymnasia).  V  »Arkivu  za 
povjestnicu  jugosl.c  uveřejnil  kriticky  Poljički 
statut  (kn.  V.,  též  o  sobě),  v  »Književniku« 
pak  (1864  a  1865,  r.  I.  a  II.)  důkladnou  roz- 
pravu Hrvati  na  i\maku  XV,  i  na  početku 
XVI.  vieka,  v  níž  vylíčil  dějiny  Chorvatska 
od  r.  1491  do  1516.  Pokračováním  této  roz- 
pravy jsou  výborné  práce  Movy  uveřejněné 
v  »Radu  Jthoslov.  Akademiec,  zabývající  se 
XVI.  stoletím:  Banovanje  Petra  Berislaviéa 
^a  kralja  Ljudevita  (kn.  2.),  Pleme  Berislavičd 
(kn.  8.),  Krsto  Frankopan  u  tudjini  (kn.  13.), 
Hrvati  nakon  Berislaviéa  do  muhačke  bitke 
(kn.  18.  a  22.).  Rukopisné  prameny,  jichž  M. 
k  pracím  těmto  použil,  uveřejněny  jsou  dí- 
lem v  »Raduc  (kn.  3.),  dílem  ve  »Starinách« 
(kn.  5.,  Gradja  mojih  ra\prava  u  Radu). 
Kromě  toho  sluší  uvésti  tyto  stati  M-ovy 
v  »Radu«:  I\vod  i^  ra^prave:  O  (ivotu  i  djě- 
lih  kne\a  Krsta  Frankopana  (kn.  21.),  O  KrČe- 
liču  i  njegovih  Annuah  (kn.  37.),  Dmitar  Zvo^ 
nimir  (kn.  39.);  ve  »Starinách€  (kn.  8.):  Ko- 
respondencija  K^čeličeva  i  nješto  gradje  i^  nje- 
gove  veliké  pravdě.  V  >Matici  Hrv.€  vydal  M. 
r.  1866  Život  Nikole  Zrinjskoga.  -dle. 

Mésidek  v.  Lunula.  M.,  bot.,  v.  Calen- 
dula  a  Caltha;  m.,  min.,  v.  Orthoklas. 

Mé«i6ek  z  Výikova,  jméno  staročeské 
rodiny  vladycké,  jejíž  erb  byla  vlČí  hlava 
s  krkem  své  přirozené  neb  hnědé  barvy  na 
červeném  štítě.  Předkové  jejich  byli  v  1. 1237 
až  1251  bratří  Výšek  a  Vyšemír,  kteří  drželi 
tvrz  a  ves  Vyškov  u  Plané,  r.  1282  Magnus, 
Hoholt  a  Vyšemír,  r.  1291  Albert.  Potomci 
jich  byli  r.  1406  Machek,  který  s  Bavory 
válčil,  a  Racek,  jenž  zpečetil  r.  1415  stížný 
list,  r.  1420  dostal  zápisem  Cerhonic  a  r.  1437 
Nezamyslic.  R.  1456  byl  úředníkem  králové 
u  desk  zemských  a  žil  ještě  r.  1463.  Vrstev- 
níky jeho  byli  Jan  (1441  atd.),  jenž  r.  1451 
přijal  příjmení  Měsíček,  a  Hoholt  (1457 
starosta  kladrubský),  syn  Buškův.  Janův  po- 
tomek byl  Václav  (1492)  a  tohoto  bratří 
Jan  a  Zikmund,  kteří  seděli  r.  1530  na 
Dolanech  u  Klatov.  Onen  s  manželkou  Lid- 
milou  z  Chudenic  svou  polovici  prohospo- 
dařil (1546),  tento  s  Markétou  z  Oráčova  vy- 
ženil Záhořany  a  koupil  r.  1546  druhou  polo- 
vici Dolan.  a)  Janovi  synové  byli  Václav  a 
Jindřich,  z  nichž  tento  držel  dvorec  v  Sedlci, 
zemřel  ok.  r.  1573  zanechav  syna  Jana,  jenž 
r.  1615  seděl  v  Kožlanech.  Zikmundovi  (f  ok. 
1556)  synové  byli  Jetřich,  Jindřich,  Miku- 


Měsičcnka  —  Meslier.  155 

láš,  Diviš  a  Zachař.  Jetřich  sedel  r.  1564  idil  r.  1599  Jana  Holana, z  Jiljova  v  Kouřimi, 

na  Sulislavi  a  r.  1570  v  Touákově  a  prodal  Máni.  jeho  Eva  roz.  z  Údrče  koupila  r.  1608 
t.  r.  s  bratřimi  Záhořany.  R.  1578  obeslán  od    Běhařov,   který  zase  r.  1609  prodala  Anně 

bratra  Zachaře,  aby  mu  v  synech  a  dcerách  roz.  z  Kaliště  a  z  Otrsfeldu,  manželce  Jiříka 

pobočných  pozůstalých  po  n.  Zikmundovi,  M*čka  z  V.   Tento  r.  1622  odsouzen  všeho 

otci  jejich,  ve  vsích  Záhořanech  a  Dolanech  .  jmění,  avšak  zemřel  nedlouho  před  tím.  Vdova 
dal  díl.  Jindřich  seděl  v  Dolanech  (t  1570), '  Anna  odjela  r.  1628  ze  země  a  prodala  r.  1631 
Mikuláš  koupil  r.  1569  Malechov  a  žil  ještě   Béh^ov  dceři  Lidmile  Kateřině,  dd)  Rad* 

r.  1594.  Diviš  držel  r.  1578  Dolany  a  zemřel  slav  neb  Racek  {či  syn?)  seděl  r.  1618  v  Sla- 

ok.  r.  1590.  Zachař  (1560 — 94)  držel  napřed  tině  a  po  bitvě  bělohorské  ujel   ze  země; 

Dolany  a  později  seděl  v  Nepomuce.  Potom*  sloužil  potom  Švédům  a  usadiv  se  v  Brani- 

stvo  jejich  se  rozvětvilo:  as)  Tetřich  (f  1581)  borsku  stal  se  předkem  Měsíčkův,  kteří  po- 

měl  zdkudlé  syny  Adam  a,  Jana  a  Sebe-  sud  v  Prusku  žijí.  Ke  jmeninám  Melch.  řeČ. 

stiána.  Jan  jest  snad  týž,  který  se  nazýval  Misitscheck,  pána  statku  Drohnau  (6.  ledna 

r.  1625  nejstarším.    Tento  Tan  nejstarší  byl  1711),  vydáno  tištěné  blahopřání  v  Krosně, 

soudu    purkr.  rada  a  držel  dům   v  Nepo-  Roku  1866  jeden  M.,  setník,  přišel  s  Prusy 

muce.  Zemřel  r.  1626  zůstaviv  syny  Diviše  do   Prahy   a  tu   zemřel.  Pochován   v  Koši- 

a  Jana.    Onen  byl  v  1.  1634—1638  farářem  řích.  —  Srv.  Dějiny  rodu  v  >Pam.   arch.c, 

tt  sv.  Jindřicha  v  Praze,  pak  děkanem  v  Chru-  IX.,  953.                                                   SČk. 

dimi    a  od  r.  1644  arcipryštem  plzeňským,  Vésitenka,  bot.,  v.  Lunaria. 

kromě  toho  papežským  protonotářem  a  ka-  Vésiteé  hory  {Montes  luna€\  dle  Ptole- 

novníkem  vyšehradským  a  staroboleslavským  maia  pohoří  ve  střední  Africe,  na  němž  dle 

(t  12.  kv.  1646).  Jan  byl  (1649)  hejtmanem  na  jeho  tvrzení  Nil  prý  má  prameny.  Vody  s  to- 

Rožmitále,  pak  držel  Kadov  (f  1656,  manž.  hoto  pohoří  stékající  splývaly  ve  dvě  jezera, 

Dorota  z  Prostého).    Syn  jeho  Karel  Jin-  zvaná  »močály  nílské«,  z  nichž  každé  vysí- 

dřich   ujal  ok.  r.  1670  statek  Kadov,  který  lálo  jedno  rameno  říční,  jichž  spojením  vznikl 

hned  potom  prodal.   O  jeho  potomstvu  sv  veletok  Nilu.    Tvto  údaje  přešly  i  do  všech 

zpráv  nedostává,  bb)  Diviš  (f  ok.  1590)  měl  pozdějších  spisů  zeměpisných  a  převzali  je 

syny   Zikmunda,    Kunráta    a   Bořivoje,  zejména  i  Arabové,  kteří  domnělému  pohoří 

Zikmund    seděl    napřed    v   Klatovech ,   pak  tomu  dali  jméno  D{ebtl  el  Komr.  Až  do  roku 

v  Malechovč  (ok.  1600),  r.  1602  byl  hejtma*  1852   byly   to  jediné   zprávy    o   pramenech 

nem  na  Brandýse,  r.  1604  c.  k.  truksasem  a  Nilu.    Po  objeveni  těchto  pramenů  hledáno 

vrchním  hejtmanem  císařských  panství  v  Če-  horstvo,  na  které  by  se  jméno  M.  h.  mohlo 

chách.  Také  držel  Hořel ici  a  zemřel  ok.  r.  1613  vztahovati,  i  považováno  za  ně  Kilima  Ndžaro, 

(jak  se  zdá)  bezdětek.  Kunrát  držel  Dolany  a  Kenia,   Ruvenzori   a  j.   hory    středoafrické, 

zemřel  ok.  r.  1599.  Statek  po  něm  držela  ně-  Oscar  Baumann  na  své  cestě  zemí  Masajů 

jaký  čas  sestra  Markéta,  manž.  Jana  Tannera  ku  pramenům  Nilu  (1891—93)  nalezl  na  západ 

z  Trupachu.  Po  ní  ujal  Dolany  Bořivoj,  jenž  od  pramenů  Kagera-Nílu  lesnaté  pohoří  zvané 

s  manž.  Dorotou  Fremutkou  vyženil  Béhařov.  od  domorodců  Missosi  ya  Mwesi,  t.  j.  M.  h.. 

Byl  písařem  menších  desk  zemských,  držel  ,  čímž  by  zpráva  Ptolemaiova  postavena  byla 

Dolany  a  Malechov  (postoupiv  r.  1616  Bal  -  na   pevnější  podklad.   —   Srov.    Dr.   Oscar 

kov  druhé  manželce  M.  Karykovně  z  Řezná)  Baumann,  Durch  Massai-Land  zur  Nilquelle, 

a  odsouzen  r.  1623  k  manství.. R.  1631  prod.  str.  89  (Berlín,  1894). 

Dolany.   Synové  jeho  bvli  Zikmund  a  Je-  Mésionioe,  bot.,  v.  Lunaria. 

třich.  Onen  se  zakoupil  r.  1630  u  Příbramě  Mésldlo  v.  Kra  té  r. 

a  byl  přítelem  jesuitů,  za  něž  se  přimlouval,  Mesťtylen     jest    aromatický    uhlovodík 

aby  dostali  Svatou  Horu.   Později  držel  Ka-  Cg//^,,  složením  svým  souměrný  trimethyl- 

menný  (f  ok.  1665).  Syn  jeho  Mikuláš  Di-  benzol    C^H^{CHX  (čímž  jest   důležitý   pro 

víš   držel  r.  1669-— 72  Bytiz  a  s  manž.  Lid-  theorii   benzolovéno  jádra).    Připravuje    sí; 

milou  z  Kalenic,  ovdov.  Loubskou,  vyženil  obyčejně  záhřevem  acetonu  s  kys.  sirovou, 

Myslín  (1679  prod.).    R.  1680  koupil  Vlase-  může   však   též   vydestillován   býti   z  dehtu 

nici  a  později  držel   Rtišovice.    Zikmundův  kamenouhelného.  kapalina  bezbarvá,  příjem- 

bratr  Jetřich  držel  po  otci  Malechov  (t  ok.  něho  zápachu,  lehčí  než  voda,  v  této  neroz- 

1651)  a  z  manž.  Kryzeldy  Černínky  měl  dvě  pustna  a  při  163^  vroucí.                       OŠc. 

dcery  a  syny  Adama  Bořivoje  a  Sebe-  Mesller  [melié]  Jean,  katol.  kněz  franc. 

stiána  Františka  r.  1651  ještě   nezletilé.  (♦   1678,  t  1733),   muž   čistých   a  vzorných 

Ti  prodali  Malechov  (1667)  Alénč  Barboře,  mravů,  odpadl  vlivem  četby  spisů  Montaigne- 

roz,  Chlumčanské,  od  r.  1665  Adamové  man-  ových  a  Bayleových  od  dogmatu  církevního 

želce,  která  jej  zase  r.  1670  prodala.    Adam  vášnivě  je  odtud  potíraje.    Z  jeho  rukopisu, 

byl  pak  (1673)  hejtmanem  na  Osové  a  zchudl  obsahujícího  dojmy  a  úvahy  filosofické  ve- 

ok.  r.  1687  až  skorém  do  žebroty.    Zemřel  směs  proti  církvi  polemické,  uveřejnil  Vol- 

r.  1713  přečkav  manželku  (f  1712*.  Syn  jeho  taire  výňatky  pod  titulem  Testament  de  Jean 

Václav  Jan  vyženil  DobrohoŠt  ok.  r.  1727  M.  (1762)  a  Extraits  des  sentiments  de  J.  M. 

s  manž.  Konstancií  Malovcovou  (f  1774).  Ze-  v  L'Evangile   de  la  Raison  (1768).  Holbach 

mřel  ok.  r.  1757  (jak  se  zdá)  bez  mužských  napsal  Bon  sens  du  curé  M.  ou  idées  naturel- 

dědicův  a  snad  jako  poslední  toho  jména  les  opposécs  aux  idées  surnaturelles  (Lond., 

v  Čechách,  cc)  Ruprecht  (čí  syn?)  zavraž-  1772). 


156 


Meslo  —  Mesohippus. 


Meslo,  měřítko,  míra,  díl,  Část  Na 
m-la  dě  lily  se  obecní  louky,  břehy,  hráze 
porostlé  vrbami  a  plotky  okolo  pastvisk. 
O  m<la  se  losovalo.  Kolik  uděláno  mesel, 
tolik  vloženo  do  dlouhého  sotora  (klebet- 
nika)  losů,  nařezaných  z  oblých  polínek  a 
počí  si  ováných.  Každý  byl  oprávněn  svého 
m-la  užívati  neb  zavázán  je  v  dobrém  stavu 
udržovati,  jmenovitě  plotky. 

Hesmer  Franz,  zakladatel  theorie  živo- 
čišného magnetismu  (♦  1734  v  Iznangu  na 
jezeřfi  Bodamském  —  f  1815  v  Meersburku). 
Stud.  medicínu  ve  Vídni,  kde  stal  se  dokto- 
rem r.  1766.  Spisem  De  planetarum  influxu 
mínil  dokázati  vliv  těles  nebeských  na  tělo 
živočišné  prostřednictvím  drobného  fluida, 
které  naplňuje  prý  všechen  svět.  Od  r.  1772 
jal  se  s  Heliem  užívati  magnetu  při  léčbě 
nemocných  částí  těla  lidského  a  založil  ve 
Vídni  pro  toto  léčení  nemocnici.  Domníval 
se,  že  dotyk  rukou  má  na  těle  týž  účinek, 
jako  jeví  magnet,  a  nazval  sílu  tu  animál- 
ním  magnetismem.  R.  1778  odešel  do  Pa- 
říže a  získal  tam  tolik  přívrženců,  že  vláda 
nabídla  mu  za  jeho  tajemství  20.000  fr.  roČně. 
Ale  M.  odmítl  a  hodlal  sděliti  svou  methodu 
subscribentům,  což  mu  vyneslo  na  350.000  fr. 
Proto  vláda  vyslala  kommissi,  aby  zkoumala 
učení  M-ovo.  Ale  zpravodaj  Baifly  je  zcela 
zavrhl.  Moderní  věda  sice  theorie  M-ovy 
znovu  se  chopila,  ale  bylo  dokázáno,  že  M. 
jí  užíval  k  nízkému  Šarlatánství.  Spisy  jeho 
o  věci  té  jsou :  Mémoires  suř  la  découverte  du 
magnetisme  animal  (Paříž,  1779);  Précis  histo- 
rique  des  faits  relatifs  au  magnetisme  (Lond., 
1781);  Histoire  abrégée  du  magnetisme  animal 
(Pař.,  1783);  Mémoire  de  M.  sur  ses  décou- 
vertes  (t.,  1799).  —  Viz  Bersot,  M.  ou  le  ma- 
gnetisme animal.  Khn, 

Meso-  v  řeckých  složeninách  =  středo-, 
mezi-. 

Hesoblaftt  v.  Mesoderm. 

Mesooarpiiuii,  bot.,  v.  Plod. 

Mesoooo  [mezóko]  Valle  (M  eso  lei  na, 
něm.  Misox),  údolí  řeky  Moesy  v  švýc.  kan- 
tonu  grisonském,  obklopeno  jest  s  pravá  ře- 
tězem pohoří  Rheinwaldu,  vysokým  2000  až 
3000  m,  s  leva  massivem  Pizzo  della  Lum- 
brella  (2977  m)  a  jedním  výběžkem  poh.  Pizzo 
Tambo  (3276  m).  Prostírá  se  od  Sv.  Bernarda 
až  k  hranicím  kantonu  Tessin  v  délce  36  km. 

Meraderm  či  mesoblast  (z  řec),  v  lék. 
střední  blána  zárodeční  v  zárodcích  zvířecích, 
z  níž  vyvinují  se  v  dalším  postupu  zvláště 
kosti,  svaly,  cévy  a  čátečně  i  ústrojí  pohlavní 
a  močové.  O  vzniku  a  rozvoji  m-u  prone- 
seny byly  rozmanité  theorie,  často  i  velmi 
rozdílné. 

Hesofýll  nazývá  se  všecko  základní  ple- 
tivo listu,  rozprostírající  se  mezi  oběma  po- 
kožkami, odečte-li  se  též  pletivo  svazků  cév- 
ních. Název  pochází  odtud,  že  pletivo  to  jaksi 
zaujímá  střed  neboli  vnitřek  listu.  M.  zvláště 
se  vyznačuje  intensivně  zelenou  barvou,  ne- 
bof  skládá  se  z  buněk  převládne  aneb  ve- 
skrze bohatých  zrnky  chlorofyllovými.  V  ně- 
kterých případech  (zvláště  při  tenkých  listech) 


skládá  se  veškerý  m.  listu  z  parenchymu 
chlorofyllového.  V  jiných  však  jen  pod  po- 
vrchem listu  bezprostředně  ležící  vrstvy  bu- 
něčné jsou  živě  zelené,  kdežto  uprostřed 
listu  nalézá  se  vrstva  buněk  hojnou  stavou 
vyplněných,  ale  bez  chlorofyllu,  anebo  jeri 
se  skrovnými  zrnky  chlorofyllovými,  tedy 
slabě  zelená  (to  zvláště  při  tlustých  listech). 
V  nejčetnějších  případech  listy  ploché  (bila- 
terální) mají  m.  blíž  hořejší  strany  (líce)  listu 
jinak  vytvářený  nežli  blíže  zpodní  strany 
(rubu  jeho).  Příčný  průřez  listem  ukazuje  na 
hořejší  straně  pod  pokožkou  a  k  této  kolmo 
stojící  protáhlé,  podlouhle  válcovité  neb  hra- 
nolovité  buňky,  celkem  dosti  stejné  délky, 
stojící  v  jedné  vrstvě  neb  též  ve  více  vrstvách 
nad  sebou.  Tyto  buňky,  zvané  pallisádové, 
nechávají  mezi  sebou  hojné,  ale  úzké  sku- 
piny, vyplněné  vzduchem.  Parenchym  těmito 
buňkami  tvořený  zove  se  pallisádovým  na 
rozdíl  od  parenchymu  umístěného  pod  ním 
a  bliž  listového  rubu,  jenž  se  zove  paren- 
chym houbový.  Tento  skládá  se  z  buněk 
zaokrouhlených,  často  s  ramenovitými  vý- 
rostky, nechávajících  mezi  sebou  velké  chodby 
mezibuněčné.  Obsah  buněk  mívá  mnohem 
méně  chlorofyllových  zrnek  než  u  pallisádo- 
vého  parenchymu.  Odtud  pochází,  že  zpod 
listu  bývá  světlejší.  Méně  patrný  rozdíl  mezi 
jmenovanými  dvěma  vrstvami  bývá  na  listech 
plochých,  jejichž  hořejší  i  zpodní  strana  (po- 
stavením listu  na  lodyze  neb  větvi)  jsou  té- 
měř stále  stejně  osvětleny.  Též  válcovité 
listy  (některých  rozchodníků,  cibule  atd.)  ne- 
mají takové  stavby  vnitřní,  nýbrŽ  pod  po- 
vrchem kol  dokola  táhne  se  zcela  stejno- 
tvárné  pletivo  chlorofyllové ,  kdežto  střed 
listu  zaujat  bývá  bezbarvým  aneb  slabě  na- 
zelenalým pletivem,  kteréž,  na  př.  u  cibule, 
obmyká  velkou  dutinu.  Ič. 

Mesogastriími  (lat.),  středobřiší. 

Mesohlppiui  Marsh,  fossilní  kopytnatý 
ssavec  lichoprstý  (z  řádu,  po  případě  pod- 
řadí Perissodactyla)  a  z  čeledi  koní  {Equi^ 
dae;  v.  Kůň^.  Měl  obojí  končetiny  tříprsté, 
ale  postranní  metapodia  (//.  a  IV,)  již  tenká 
a  příslušné  prsty  kratší  prstu  prostředního, 
tak  Že  se  sotva  dotýkaly  půdy.  Na  přední 
noze  bylo  ještě  kratinké  a  tenké  metacarpale 
V.  zachováno.  Lebka  mírné  výšky  měla  kosti 
nosní  dlouhé,  daleko  v  před  prodloužené, 
malé,  vzadu  otevřené  důlky  oční,  silný  oblouk 
jařmový,  úzké  kosti  čelní,  příkře  šikmé  kosti 
temenní  a  dosti  velkou  dutinou  mozkovou; 
mozek  byl  velký  a  silně  ryhován.  Ve  chrupu 
měl  M.  I  J,  c  I,  ;7m  },  m  J.  Přední  zuby  jsou 
dlátkovité,  bez  tmavších  důlků,  stoličky 
všecky  stejné  úpravy,  na  hořejších  jest  vnŽ 
po  2  nrboíech  v  podobě  W,  po  2  silných 
hrbolech  vnitřních  a  2  hrbolech  středních; 
kromě  toho  jsou  na  předním  rohu  vnějším 
a  uprostřed  zadního  okraje  menší  hrbolky 
akcessorní.  Stoličky  dolejší  čelisti  mají  po 
2  polomésíčitých  hrbolech  v  podobě  W  a 
mezi  nimi  uvnitř  dvojhrotý  sloupek.  Rod  M. 
nalezen  ve  zpodním  miocrnu  v  Dakotě;  M. 
Bairdi  (Lcidy)  mel  jen  velikost  ovce.    Br, 


{Mesokolon  —  Mcsopotamie. 


157 


í  IKeflOkolon  (z  řec.)i  v  lék.  okruží  příčného 
tračniku  (kolon  transversum).  Odstupuje  od 
zadní  stěny  břišní,  přecházejíc  jmenovitě  přes 
dolní  oddíl  dvanáctníku,  a  splývá  na  trač- 
niku příčném  s  předstěrou  (omentum).  Ostatní 
oddíly  tračníkové  nemívají  zvláštního  okruží, 
leč  jsou-li  prázdny  a  smrštěny,  tak  Že  po- 
vlak pobřišnicový,  který  je  pokrývá,  složí  se 
pak  za  nimi  v  krátké  okruŽi  (m.  ascendens, 
m.  descendens).  I  slepé  střevo  mívá  někdy 
zvláštní  okruží  (mesocoecum), 

Xesolltll  jest  isomorfní  směs  hmoty  na- 
trolithové  NíJji4/,5i,0,o.2//aO  se  hmotou 
skolecitovou  CaAI^Si^O^^ .  3  H^O.  Vyskytuje 
se  v  jehličkových  krystallech  soustavy  jedno- 
klonné neb  v  aggregátech  vláknitých.  Jest 
Čirý  nebo  bílý,  průhledný,  až  průsvitný,  dle 
hranolu  dosti  dokonale  štěpný.  Tas  5,  //== 
2*2 — 2*4.  Roztápí  se  snadno,  s  kyselinou  sol- 
nou jako  všecky  zeolithy  vylučuje  rosolo- 
vitou kyselinu  křemičitou.  Bývá  druhotným 
nerostem  v  čedičích,  na  př.  u  Eisenachu 
v  Durynsku,  na  Giaňťs  Causeway  v  Irsku 
a  í  /•!•  Sl^k 

MMoUfhioký  (z  řec),  náležející  střední 
dobé  kamenné. 

Masolonffloii  ▼.  Missolunghi. 

■ésoméaés  z  Krét^,  řec.  básník  lyrický, 
propuštěnec  cis.  Hadnána,  znám  jest  tím,  že 
v  jeho  hymnu  na  Nemesi  zachovány  staré 
hudební  noty.  —  Srv.  Bellermann,  Die  Hym- 
nen  des  Dionysius  Alexandrinus  und  Meso- 
mcdes  (Berl.,  1840);  J.  Král,  Řecká  rhyth- 
mika,  str.  76.  Vlík. 

de  Masonero  y  Bomaaos  [mezonéro 
i  romános]  Ramon,  spis.  špan.  (♦  1803 
v  Madridě  —  f  1882  t.),  započal  satirickými, 
ač  jinak  dobráckými  kresbami  a  črtami  ze  spo- 
lečenského života  lidu  a  měšfáctva  madrid- 
ského,  jež  uveřejňoval  pod  pseudonymem 
•Curioso  parlantec  nejprve  v  různých  listech 
(>Cartas  espaňolasc,  »Revista  espaňolac,  »Se- 
manario  pintorescoc  a  j.)  a  jež  pak  vy- 
šly v  různých  sbírkách,  tak:  Panorama  Matri- 
tense  (Madrid,  1832—35);  Escenas  Matritenses 
(1836—42);  Ttposxearactéres  (1843—62),  které 
byly  mnoho  napodobeny,  neboť  M.  je  zde 
tvůrcem  roztomilého  genru.  Vedle  toho  pra- 
coval M.  mnoho  vědecky;  napsal  m.  j.  Ma- 
nuál de  Madrid  (1833)  a  El  antiguo  Madrid 
(1861)  a  řadu  literárně  historických  a  kriti- 
ckých studií,  jež  napsal  úvodem  k  dílům  au- 
torů vydaných  v  Bibliotéce  Rivadeneyrově, 
dále  Recuerdos  de  viaje  (1844)  z  cesty  po 
Francii  a  Belgii,  důležité  Memarias  de  un 
setenton  (1880),  Algo  en  prosa  y  verso  (1883). 
Sebrané  Obras  vyšly  v  8  sv.  r.  1881. 

Mesoneuron  Ung.,  slabé  kmeny  někte- 
rých předvěkých  kapradin  z  Kulmu.  EBr, 
Mesonjz  Cope  jest  nejznámější  fossilní 
ssavec  z  podřadí  vyhynulých  Creodontií 
(řád  šelem,  Camivora)  a  z  čeledi  téhož  jména 
(Mesonychidae),  jejíž  druhové  náležejí  téměř 
všickni  zpodnímu  a  střednímu  eocénu  sev. 
Ameriky.  Velikost  těla  jejich  byla  různá; 
známe  druhy  zvící  lišky  až  i  medvěda.  Lebka 
byla  dlouhá  a  nízká,  v  předu  i  vzadu  zúžená, 


a  měla  vysoký  hřeben  sagittální.  Ve  chrupu 
měl  M.  í  j,  c  {,  pm  ],  m  ^.  Za  hořejším, 
silným  klem  následuje  přímo  jednohrotý  prvý 
zub  mezemi,  druhý  a  třetí  tento  zub  jsou  se 
stran  smačklé,  mají  vysoký  hrot  hlavní  a  nižší 
hrot  zadní,  čtvrtý  zud  mezerní  měl  2  vnější 
hroty  a  silný  hrot  vnitřní.  V  dolejší  čelisti 
jest  první  zub  mezemi  nepatrný,  ostatní  tři 
mají  po  silném  hrotu  prostředním  a  po  niž- 
ším hrotu  předním  i  zadním.  Obojí  stoličky 
jsou  také  trojhroté,  ale  liší  se  od  zubů  me- 
zerních  jen  tlustším  hrbolem  prostředním. 
Přední  nohy  byly  trochu  kratší  zadních,  pěti- 
prsté,  ale  s  palcem  rudimentárním,  zadní 
čtyřprsté.  M.  obtusidens  Cope  jest  znám 
z  Wyomingru,  jiné  druhy  z  Nového  Mexika; 
nejmladší  M.  Dakotensis  Šcott  náleží  dokonce 
zpodnímu  miocénu.  Br. 

Mesopitheoiui  Wagn.  jest  rod  fossilních 
opic  z  čeledi  úzkonosých  {Catarrhini), 
Lebku  a  chrup  měl  podobné  jako  na  př.  re- 
centní  hulmani  (Semnopithecus  Oiv,\  ale  ko- 
strou se  spíše  blížil  makakům.  Nejznámější 
druh  M.  Pentelici  Wagn.  byl  nalezen  v  mio- 
cénu u  Pikermi  a  u  Baltavaru  v  Uhrách.  Br. 

Mesopotamie  {Mkaonota^Ua,  Meziříčí), 
od  dob  hellénistických  obvyklé  pojmenování 
zemí  mezi  středním  a  dolním  tokem  řek 
Eufratu  a  Tigridu.  Určující  původně  řekou 
byl  větší  a  mocnější  Eufrat  a  již  starým 
Egypťanům  kraje  po  obou  stranách  jeho  roz- 
ložené sluly  Naharin,  s  čímž  se  shoduje 
později  hellénistická  Uaqanotayla]  také  ny- 
nější Sýrie  se  stanoviska  Assyráv  a  Peršanů 
zvána  »zemí  za  řekou«.  Pojmem  M.  tudíž  za- 
hmovány  po  výtce  dnešní  turecké  správní 
okresy  Irák  Arabi  a  Džezíre.  Ve  staro- 
věku ovšem  rozmanitým  způsobem  M.  se  dě- 
lila a  jižní  čásť  od  místa,  kde  se  řeky  k  sobe 
nejvíce  přibližují.  Baby  loni  a  (v.  t.)i  k  ní 
vůbec  nepřičítána.  Zda  se,  že  M.  v  užším 
smysle,  mezi  Babylónií  a  jižním  krajem  vy- 
sočiny arménské,  zvána  byla  původně  Su- 
barti,Šuri,  Suri,  kteréž  označení  zahrno- 
valo i  kraje  na  západ  položené  a  uchovalo 
se  podnes  ve  jméně  Syria.  V  Šubarti  ro- 
zeznávány v  postupu  historických  dob  jed- 
notlivé větší  a  menší  krajiny.  Středem  veli- 
kého politického  a  kulturního  celku  bylo  za 
prvých  dob  historických  město  Charrán 
(v.  t.).  kteréž  ve  II.  tisíciletí  př.  Kr.  ustou- 
pilo říši  Mitanni  (v.  t.)  s  obyvatelstvem 
nepochybně  hethítským.  Assyrský  král  Ram- 
mánnirár  I.  n.  Adadnirár  I.  (+  1340  — 
+  1320  př.  Kr.)  opanoval  Mitanni,  ale  záp. 
končiny  jeho  záhy  upadly  v  moc  obyvatelstva 
aramského,  rozlévajícího  se  nezdolným  způ- 
sobem po  širých  krajích  skrze  poušť  z  Arábie, 
které  podél  Eufratu  zal.  3  menší  státy,  S  u  ch  í. 
Chin  dánu  a  Lakí,  v  pamětech  Assyrů 
hojně  připomínané,  kdežto  při  brodech  řeky, 
velice  důležitých,  vznikl  hethítský  stát  se 
středem  v  Karkemiši  (v.  t.).  Bojem  téměř 
150letým  podařilo  se  Assyrům  nabýti  poli- 
tické svrchovanosti  nad  státečky  těmito,  ale 
postup  aramských  živlů  nebyl  zadržán,  ba 
pronikal  vítězné  i  do  Assyric  a  Babylónie. 


158  Mesostenus  —  Messala. 


Když  vyvrácena  byla  říše  Assyrská  r.  606 
př.  Kr.,  připadla  M.  až  po  Tigris  Babyloňa- 
nům, od  r.  539  pak  příslušela  k  říši  Perské. 
Ve  lil.  stol.  př.  Kr.  vznikly  o  M-ii  také 
boje    mezi    Seleukovci    syrskými    a   Parthy, 


trnitýaú  a  s  listy  jednoduchými,  laločnatými 
n.  zpeřenotečnými.  Květy  jsou  buď  jednot- 
livé konečné  nebo  četné  v  přímých  vrcho- 
lících i  chocholičnatých  latách  lůžka  džbá- 
no  vitého  n.  kóto  učo  vitého,  kalicha  malého. 


—  j      j  j  •  — — — ^ —  I  — —  — — — — » 

^         ^  imany  a  perskými  Sássánovci.    stálého    n.    opadavého,    koruny   v    pupenu 

Tehdyrozeznávány  vM-iikrajmy  Osrhoéné  střechovité,  tyčinek  10—20  a  semenníku  1- 
na  západě  při  Eufratu  a  Mygdonia  kolem  až  5pouzdrého,  se  stěnou  Iflžka  úplně  srost- 
Nisibi.  Pod  perskou  ochranou  vznikl  i  aram- '  lého,  ukončeného  1—5  volnými  délkami, 
ský  stát  se  sídlem  v  Hatře,  který  dotrval  i  Kulovatá  n.  vejčitá  malvice  má  1 — Sýedno- 
až  do  příchodu  Arabů.  Dnes  M.  jest  obý- 1  semenných  v  sobě  úplně  uzavřených  pecek, 
vána  tu  Kurdy,  tu  kočovnými  Beduíny,  jest  M.  čítá  asi  60  druhů  mírného  pásma  severní 
málo  kde  vzdělávána  a  z  největší  části  ne-  polokoule,  z  nichž  pěstuje  se  po  Čechách 
známa,jakkoli  cestovatelé  nejnovější,  zejména  I  M.  germanica  L.,  m.  domácí  n.  mišpule 


Sachau,  chválí  přírodní  podmínky  její.  Také 
pro  prozkoumání  starožitnické,  kromě  Lay- 
ardova  pokusu  v  Ar  bán  u,  nic  se  nestalo, 
jakkoli  zvláště  tak  zvané  telly  nebo  ssutinné 


česká,  pocházející  z  Kavkazu,  Persie  a  jiho- 
záp.  Evropy,  v  rozmanitých  odrůdách  na  př. 
var.  angustífolia  (úzkolistá),  apyrtna  (bezse- 
menná),  piríformis    (hruškoplodá),    Jaspidea 


pahorky  v  údolí  chabúrském  k  tomu  pobí-  (zubatolistá),  stricta  (přímovětvá)  a  j.  Její  li- 
zejí.  Pšk.     '  sty  jsou  z  pravidla  nejcelejší  n.  drobně  pi- 

MesostftniUl  Groh.,  rod  lumků  s  prů- ,  lovité,  vezpod  šedozelené,  plsťnaté  n.  mrt- 
duchy  zadohrudními  vejČitými,  u  samečka '  naté,  květy  veliké,  jednotlivé,  konečné  a 
jest  1.  kroužek  zadečkový  na  konci  ztlustlý. ;  plody  splostěle  kulaté,  hnědé,  teprve  v  zhni- 
M. //gťi/or  Gvh.  hubí  housenky  bource  krouž- ■  ličelém  stavu  jedlé.  Planě  i  jako  ozdobný 
kového  a  M.  gladiator  Scop.  snáší  vajíčka '  keř  daří  se  v  Cechách  M.  Oxyacantha  Gártn. 
na  housenky,  které  si  kutilky  nanesly  áo ,  {Crataegus  L.),  hloh  obecný  n.  tupoli- 
hnízda.  Kpk.     j  stý,  hlavně  v  odrůdách:  var.  genuina  zpra- 

Hesostigmata,  skupina  roztočů  dýchají-  vidla  s  2  Čnělkami  a  s  2  peckami  v  plodu 
cích  tracheami,  stanovená  Canestrinim.  Stig-   příkulatém  a  var.  monogyna  s  1  Čnělkou  a 


mata  (zevní  otvory)  tracheí  leží  mezi  2.  a  3. 


s  1  peckou  v  plodu  podlouhlém,  vždy  čer- 


článkem  koxálnim  (vzor  Gamasus),     Thon,     i  veném.  Déd. 


[esostylon  (řec),  totéž  co  lat.  inter- 
kolumnium  (v.  t.). 

MMOVÍ1UI4  kyselina  v.  Vinná  kyse- 
lina. 


ésrata  v.  Misrata. 
Masrop  z   Hašek  osu  v  krajině  taranské, 
arménský  spisovatel  V.  stol.  po  Kr.  Znaje  se 
v  jazyce  řeckém,  syrském   a   perském,  byl 


Hesozalová  kyselina  CO(CO,//),.//,  O  I  tajemníkem  patriarchovým,  později  přímo 
jest  zplodina  rozkladu  látek  příbuzných  ky- 1  u  dvora  krále  Chosreva  III.  Zanechav  úřadu 
selině  močové,  zejména  alloxanu'(v.  t.).  oddal  se  Životu  mnišskému  a  kazatclství, 
Jehlice  rozplývavé,  při  lOS'*  tající,  v  alkoholu  v  Arménii,  v  Georgii  a  v  Albánii,  i  náleží  mu 
i  v  etheru  rozpustné.  M.  k.  za  tepla  redu-  veliká  záluha  o  zachování  čistého  učeni  ná- 
kuje  ammoniakálné  roztoky  stříbrnaté.  OŠc.    boženského  v  Arménii.   Po  smrti  patriarchy 

mesosoa,  Živočichové  ví cebuněč ní,  tvo-  Isaaka  (440)  zastával  úřad  patriarchy,  dokud 
říci  přechod  od  živočichů  jednobuněč-by  nebyl  zvolen  nástupce.  Ale  toho  se  ne- 
ných  {Protoxpa)  k  živočichům  mnohobu-  dočkal  zemřev  r.  441.  M.  je  původcem  abe- 
néčným  {Meta{pa),  Tělo  jejich  v  dospělosti  cedy  arménské  (viz  Arménský  jazyk  a 
skládá  se  z  nemnoha  buněk  určitě  seřaze-  literatura,  str.  751)  a  podle  ní  i  geor^j- 
ných  a  tvořících  dvě  vrstvy :  vnější  vrstvu  .  ské  a  albánské.  Vedle  překladu  přísloví  Šalo- 
krycí  a  vrstvu  vnitřní,  do  níž  uložena  čin-  mouBOvých,  jejž  najpsal  dle  tradice  novými 
nost  rozmnožovací.  Dutina  životní,  zažívací, '  arménskými^  písmeny,  účastnil  se  i  překladu 
otvory  přívodní  a  vývodní  nejsou  vyvinuty,  bible,  již  přiaesli  r.  431  do  vlasti  zástup- 
Jsou  to  živočichové  vesměs  cizopasici  v  ži-  cové  arménští  na  koncilu  ofeském.  I  svaté 
vočiších  mořských  i  sladkovodních  (hlavo-  otce  a  hymny  překládal  do  aFmenštiny.  Sám 
nq^cích,  ostnokožcích  a  červech),  i  nutno  je  psal  četné  duchovní  řeči  a  j. 
považovati  za  tvory,  jejichž  ústrojnost  při-  Hesia  ůl  vooe  [mesa  di  vóče],  také  m. 
způsobením  se  životu  cizopasnému  utkvěla  voce  (franc.  mise  de  voix),  vítal.  pév.  škole 
na  stavu  primitivním,  odpovídajícím  dvoj-  lehké  nasazování  a  ponenáhlé  sesilování  tónu 
vrstevnému  stavu  vývoje  živočichů  mnoho-  a!  k  fortissimu,  pak  seslabování  až  k  pianis- 
buněčných.  Klademe  sem  tři  skupiny:  Dicye-  simu;  označení  notové  jest  ^<^  :>-. 
mida,  Orthonectida.  a  Actinomyxidia.  Skupina  Hesta^r  [-žě],  frc,  posel, 
poslední  příbuzná  jest  Myxosporidiím.  Xessagerle   [-sažrl],   ústav,  jenž  dopra- 

Mesozoioké  útvary,  mesozoicum  či  vuje  povozy  cestující  a  zboží;  m-s  mařiti- 
druhohory  (v.  t.).  mes,  paroplavební  společnost  francouzská. 

MespUnsL.  em.,  mi  špul  on  n.  mišpule,  Hessala  M.  Valerius  Corvinus,  řím. 
k  níž  řadí  se  i  Crataegus  (hloh),  jest  rod  spisovatel,  řečník  a  státník  doby  Augustovy 
rostin  prostoplátečných  z  čel.  růžokvě-  (♦  59  př.  Kr.,  dle  jiného  mínění  již  r.  64). 
tých  a  podčel.  jabloňovitých  {Pomeaé),  Jako  jinoch  vzdělával  se  v  Athénách  r.  45  a 
obsahující  kře  a  stromky  s   větvemi   často    44,  tedy  zároveň  s  básníkem  Horatiem  a  sy- 


Messaliání  —  Mcsscnhauacr. 


159 


nem  Ciceronovým  Markem.  Po  smrti  Caesa- 
rově  přidal  se  k  druiiné  Brutové  a  CassiovČ, 
načež  byl  proskribován  od  triumvirů,  ale  vy- 
vázl šťastně  ze  záhuby.  Po  bitvě  u  Filipp 
r.  42  přiklonil  se  k  Antoniovi,  ale  tu  brzo 
se  mu  zprotivilo  bezohledné  počínáni  jeho, 
ze  kteréž  přičiny  přilnul  zcela  k  Oktaviánovi, 
jenž  ho  počínajíc  rokem  36  př.  Kr.  častéji 
užil  k  různým  posláním  diplomatickým  a  na 
r.  31  i  konsulem  jej  učinil.  Tehd^  svěřeno 
mu  i  velení  nad  částí  loďstva  v  boji  u  Aktia. 
Dále  poslán  jako  velitel  do  Orientu  proti 
Sýrii  a  Kilikii,  po  té  do  Gallie.  Zvítězil  tu 
u  Ataku,  načež  slavil  triumf  za  pokoření 
Aquitanů,  kteroužto  událost  oslavuje  Tibull 
(I.,  7).  R.  25  jmenován  od  císaře  praefectut 
urbi^  kterouž  hodnost  vladař  onen  tehdy  právě 
založil.  Než  úřad  ten  M.  již  po  šesti  dnech 
zase  složil,  nemaje  se  na  oko  za  způsobilého 
k  něniu,  v  pravdě  však  nepokládaje  jej  za 
hodnost  dosti  občanskou  (Tac.  Ann.  6,  11). 
Potom  vzdálil  se  činnosti  úřední  vůbec,  uchý- 
lil se  do  soukromí  a  věnoval  se  činnosti 
řečnické  na  foru  a  v  senátě.  On  to  byl,  jenž 
r.  2  př.  Kr.  navrhl  v  senátě  pro  Augusta 
titul  pater  patriae.  M.  byl  muž  důkladně  a 
všestranně  vzdělaný  a  zároveň  v  různých 
oborech  literárních  Činný.  Jako  Maecenas  a 
Pollio  podporoval  i  on  básnické  talenty;  tak 
těšili  se  jeho  přízni  Tibull,  Lydgamus,  Sul- 
picia,  Ovidius,  skladatel  panegynku  na  Mes- 
salu  (Tib.  IV.,  1)  a  j.  Hlavní  však  slávu  zí- 
skal si  řečněnim.  Staří  dotvrzují,  že  byl  do- 
brým řečníkem  a  že  řeči  jeho  blížily  se  Ci- 
ceronovým.  Po  příkladě  Ciceronově  přeložil, 
aby  zdokonalil  se  v  řečnickém  výraze,  ně- 
které řeči  řecké  do  latiny,  zejména  Hype- 
reidovu  řeč  za  Frynu.  Jeho  snaha  nesla  se 
hlavně  k  tomu,  aby  osvojil  si  mluvu  ryze 
římskou,  a  cíle  toho  vytrvalým  úsilím  také 
dosáhl.  SMieka  rhétor  zove  jej  na  př.  velmi 
pečlivým  pozorovatelem  latinského  způsobu 
mluvy  a  císař  Til>erius  pokládal  dle  zprávy 
Suetoniovy  (Tiberius,  hlava  70)  řeči  jeho  za 
vzor  slohu  latinského.  Quintilián  (X,  1, 113) 
chválí  skvělost,  čistotu  a  vznešenost  jeho 
mluvy,  vytýkaje  spolu  ovšem  nedostatek  síly. 
V  pozdějších  letech,  kée  již  veřejnému  řec- 
nění  řidčeji  naskytovala  se  příležitost,  ne- 
oddal  se  takovou  měrou  jako  mnozí  jiní 
(na  př.  Asinius  Pollio^  deklamacím,  nýbrž 
zabýval  se  raději  badáními  staroŽitníckými 
a  grammatickými.  Z  té  doby  pochází  jeho 
spis  o  Hmský-ch  rodinách  (de  familiis  Roma- 
nis).  Srv.  Wiese,  De  M.  Valerii  Messalae 
vita  et  studiis  doctrinae  (Berlín,  1829);  Va- 
leton,  M.  Valcrius  Messala  Corvinus  (Gr«- 
ninky,  1874).  RNk. 

WdMaHáni  v.  Massaliáni. 

MemMkUna  Valeria,  dcera  M.  Valeria 
Messaly  Barbata  a  chot  řím.  císaře  Claudia, 
zlopověstná  prostopášnice  a  ukrutnice,  o  je- 
jíchž výstřednostech  máme  zprávy  u  Tacita, 
rlinia  st.  a  Juvenala.  Vliv  na  chotě  prová- 
děla skrze  propuštěnce.  Když  choť  její  me- 
škal v  Ostii,  zasnoubila  se  slavnostně  se  slič- 
ným mladým   konsulem  Gaiem  Siliem.   Pro- 


puštěnec Narcissus,  tuše  nebezpečí  z  tohoto 
spojeni  jak  pro  císaře,  tak  pro  sebe,  vydal 
r.  48  po  Kr.  rozkaz,  aby  byla  M.  usmrcena, 
a  dal  jej  ihned  vykonati  v  zahradách  Lucul- 
lových,  ač  Claudius  přímého  schválení  roz- 
kazu nedal.  Srv.  Tacitus,  Annales  XI.  24 — 36. 
Claudiovi  porodila  M.  Britannika  a  Octavii. 

MesMUia  v.  Messina. 

MeSM  (něm.),  trh.  Leipziger  M.,  lipský 
trh  knihkupecký,  v.  Knihkupectví,  442  b: 

MeMMdAglla  [mesedálja]  Angelo,  ital. 
národohosp.  spisovatel  (*  1820  ve  Villefrance 
u  Verony").  Byl  sprvu  soukr.  učitelem  ve  Ve- 
roně, v  1.  1858—66  prof.  nár.  hospodářství 
na  universitě  v  Pavii,  po  té  v  Římě,  kde  do- 
sud přednáší  nár.  hospodářství  a  statistiku. 
Byl  dlouho  členem  poslanecké  sněmovny, 
pak  senátorem  a  od  r.  1869  je  členem  nej- 
vyšší školské  správy.  Napsal;  Della  scien^a 
neW  etá  nostra  (Padova,  1874);  La  scien^a 
statistica  della  popola\ione  (Turin,  1877);  La 
moneta  e  il  sistema  monetario  in  generále  (jĚiim, 
1 882) ;  překládal  také  básně  Longfellowovy  a 
Mooreovy. 

MeSMl  Alfred,  architekt  něm.  (*  1853 
v  Darmstadte).  Studoval  na  akademiích  v  Kas- 
selu  a  v  Berlíně.  V  1.  1878—88  byl  jako  sta- 
vitel ve  státních  službách  a  podnikl  několik 
studijních  cest  po  Itálii,  Anp[lii,  Francii  a 
Španělsku.  Do  r.  1893  byl  prof.  na  technice 
v  Berlíně,  pak  do  r.  1896  prof.  na  uměl. 
průmysl,  museu.  Od  r.  1886  počal  pracovati 
samostatně  a  stavěl  veřejné  i  soukromé  bu- 
dovy v  Berlíně  ponejvíce  slohem  renaissance 
německé  i  italské  nebo  italským  barokem,, 
zušlechtěným  moderní  ornamentikou.  Také 
na  poli  vnitřní  dekorace  je  činným  (mini- 
sterská poradní  síň  v  zemské  sněmovně  ber- 
línské; trůnní  sál  v  paláci  CafTarelli,  sídle 
něm.  vyslanectví  v  Římě)  a  s  nemalým  úspě- 
chem pracoval  o  bytech  dělnických.  Hlavní 
jeho  dílo  je  nové  museum  v  Darmstadte  ve 
slohu  barokovém.  S  H.  Albrechtem  vydal 
Das  Arbeiterwohnhaus  (Bcrl.,  1896)  a  sbírka 
jeho  berlínských  staveb  (36  listů  světlotiskem) 
vyšla  tamže  r.  1896. 

MeMendorf,  far.  ves  ve  Slezsku,  hejtm., 
okr«  a  pš.  Bruntál;  103  d.,  3  ob.  č.,  668  n. 
(1890),  kostel  Nejsv.  Trojice,  Itř.  šk.,  továrna 
na  stroje,  prádelna  lnu,  stroj,  pletárna,  Škro- 
bárna,  2  mlýny,  pila. 

MeMenhanser  Caesar  Václav,  velitel 
vid.  nár.  gardy  (♦  1813  v  Prostějově  —  f  1848 
ve  Vídni).  Vstoupil  r.  1831  do  vojenských 
služeb  rakouských  a  za  svoji  rozpravu  Uiber 
die  schiefe  Schlachtordnung  povýšen  r.  1833 
za  kadeta  a  r.  1840  za  poručíka.  Jsa  po- 
sádkou ve  Vídni  zabýval  se  literaturou  a 
napsal  řadu  novell  a  básní,  pak  na  vybíd- 
nutí svého  plukovníka  dějiny  pluku  Hoch- 
a  Deutschmeisterů.  R.  1846  poslán  byl  jako 
nadporučík  do  Krakovská  a  vydal  výbor  svých 
novell  Wildnis  und  Parkett  (Vid.,  1847,  3  sv.>; 
Polengráber  a  Ernste  Geschichten  (obé  pod 
pseudon.  Wenzel  March,  Lips.,  1848).  Ve 
Lvově  účastnil  se  r.  1848  polit,  hnutí  a  vy- 
stoupiv z  vojska  zřizoval  tam  národní  obranu. 


160       •  Messénie  —  Messina. 

Pak  šel  do  Vídně  a  po  vzbouření  přejal  12.  říj.  načež  usadili  je  Athéňané  v  Naupaktu.  Te- 
velitelství  nár.  gardy  pro  Vídeň  a  okolí,  prve  po  porážce  Sparťanův  u  Leukter  M. 
V  této  hodnosti  počínal  si  rázně  i  opatrně  osvobozena.  R.  370  př.  Kr.  vtrhl  Epamei- 
a  mírně,  což  vzbudilo  proti  němu  nedůvěru  nóndas  z  Arkadie  do  M.,  zapudil  spartské 
výstřední  strany.  Proti  cis.  vojsku  řídil  obranu  držitele  půdy  a  vyzval  potomky  vyhoštěných 
Vídně  s  velkou  obezřelostí,  ale  na  konec  mu-  Messéňanů  k  návratu  do  vlasti.  Mnozí  upo- 
sil  kapitulovati  (30.  října),  a  když  na  zprávu  i  slechli  a  s  krajany,  kteří  v  M-ii  byli  konali 
o  postupu  Maďarů  vzbouřenci  znovu  pustili  SparCanům  heilótské  práce,  založili  pod  tro- 
še do  boje,  složil  svůj  úřad.  Na  prosby  všech  sícami  Ithomskými  nové  hlavní  město  Mes- 
důstojníků  nár.  garay  ujal  se  však  velitel-  séné.  Nový  stát,  obsahující  veškeru  M-ii, 
ství  znova  a  po  porážce  Uhrů  u  Schwechatu  žil  ve  stálém  téměř  nepřátelství  se  Spartou. 
M.  odmítaje  příležitost  k  útěku  dostavil  se  [  Proti  obecné  náladě  přidržovala  se  M.  Make- 
sám  k  voj.  soudu,  načež  odsouzen  byl  vo-  donu  již  od  počátku,  nesúčastnivši  se  již 
jen.  soudem  k  smrti  a  zastřelen  16.  listop.  v  bitvě  chairónejské.  Později  zmocnili  se 
v  hradebním  příkopě  vídeňském  přes  to,  že  Élidy  a  spolu  se  Spartou  válčili  se  spolkem 
odvolával  se,  že  velitelství  nár.  gardy  ulo-  Achajským.  V  bitvě  u  Sellasie  boiovali  však 
ženo  mu  bylo  ministerstvem,  říšskou  radou  po  boku  Achajů,  načež  marné  obléhali  Mes- 
a  radou  městskou,  a  přes  všecky  přímluvy  senu  vojevůdce  Filippa  V.  Démétrios  z  Fara 
říšské  i  městské  rady  a  četných  jeho  přá-  a  spartský  tyrann  Nabis.  Ve  válce,  již  M. 
tel.  Po  jeho  smrti  vyšlo  ještě  několik  sbírek  vedla  opět  s  Achaji,  zajat  stratég  Filopoimén 
jeho  novell,  jako:  Er^áhlungen  des  ósterr,  a  otráven  v  žaláři  (183),  až  r.  146  př.  Kr. 
Hausfreundes,  Ein  Andenken  (Vídeň,  1848) ;  s  veškerým  Řeckem  ocitla  se  M.  pod  vládou 
Der  Rathshen\  Ein  nationaler  Roman  (Lips.,  římskou.  Ježto  se  M.  přidržela  strany  Anto- 
1849,  4  sv.);  Novellen  und  Er^áhlungen  (Vid.,  niovy,  odňal  jí  Oktavián  část  území  a  dal  je 
1849  a  1850,  6  sv.)  a  Letíte  Novellen  u.  Er-  Spartě.  Za  dnů  našich  činí  M.  nomarchii 
\áhlungen  (t,  1850,  2  sv.).  —  Srv.  Nitschner,  I  království  Řeckého.  Město  Messéné  zacho- 
Wenzel  M.  (Vídeň,  1849);  Friedemann,  M.,  válo  se  ve  znamenitých  troskách  po  naše 
bi^.  Denkmal  (Lips.,  1849).  dny.  Psk, 

Kessónle  {M^aarivía),  krajina  ve  staro-  Messersolimidt  Fran z  X.,  sochař  (*  1732 
vékém  Řecku,  v  jihozápadním  koutě  pělo-  ve  Wiesensteigu  ve  Virtembersku  —  f  1783 
ponnéském.  Na  s.  ohraničovaly  ji  řeka  Nedá  v  Prešpurce).  Učil  se  u  strýce  Jana  Strauba 
a  pohoří  Nomía,  na  v.  Taygetos  a  záliv  Mes-  v  Mnichově,  pak  byl  ve  Vídni  a  v  Říme,' 
sénský.  Země  rozpadala  se  v  severní  horná-  kdež  řezal  do  dřeva  kopie  antických  děl.  Po 
tou  čásť  v  úvodí  bystřin,  z  nichž  se  řeka  návratu  do  Vídně  provedl  dřevený  model! 
Pamísos  skládá,  a  z  úrodné  jižní  nížiny  Ma- ;  lidské  kostry,  náhrobek  bar.  Senckenberga 
kane,  svlažované  vodným  Pamísem.  Homér-  a  poprsí  van  Swietenovo  pro  všeobecnou 
ská  poesie  klade  do  M.  Pylos,  sídlo  Nesto-  nemocnici.  R.  1776  uchýlil  se  do  Prešpurku. 
rovo,  z  čehož  lze  souditi,  že  M.  již  za  my-  Srv.  životopis  Ilgův  (Praha,  1885). 
kénské  periody  žila  samostatným  Životem  Hessidor,  franc,  10.  měsíc  republikán- 
historickým.  Konec  době  mykénské,  po  níž  ského  kalendáře  (od  19.  čna  do  18.  čce). 
v  M-ii  nebyl  dotud  objeven  žádný  důleži-  Messier-Canal,  průliv  na  záp.  pobřeží 
tější  nález,  učinil  vpád  Ďóriů,  kteří  opano-  Již.  Ameriky  mezi  pevninou  (Territorio  Má- 
vali zemi,  ale  s  původním  obyvatelstvem  na-  galláes  v  Patagonii)  a  ostrovem  Wellingto- 
mnoze  se  smísili,  tak  že  národní  ráz  jejich    nem,  270  km  dl. 

nebyl  nikdy  tak  drsný  jako  Sparfanů.  Pří- j  HeMina:  1)  M.,  italská  prov.  na  Sicílii,, 
mořská  města  Methoné,  Koróné  aj.  za-;  ohraničená  na  vých.  mořem  Iónským,  nasev, 
chovala  si  však  ráz  achajský.  V  zemi  vládl  Tyrrhenským,  na  z.  prov.  palermskou  a  na 
rod  Aipytovců,  za  nichž  počaly  se  výboje '  j.  catanskou.  Má  3227  km^  s  631.700  obyv. 
spartské.  Pozdější  pověsti  znají  dvě  výbojné  (1897)  a  jest  rozdělena  na  4  circondar.  s  97 
války  Sparťanů,  prvou  a  druhou  válkou  obcemi.  Půda  úrodná,  ale  málo  vzdělaná, 
messénskou  'zvané,  prvou  20-  a  druhou   podnebí  zdravé. 

18letou,  ale  podrobnosti  jejich  (v.  Aristo-;  2)  M.,  opevněné  hl.  město  provincie  t.  jm. 
démos  aAristomenés)  jsou  buď  odezvou  na  Sicílii,  226  km  vsv.  od  Palerma,  na  záp. 
místních  pověstí  (ithomských,  eirských),  buď  břehu  úžiny  Messinské,  na  38®  12'  s.  š.  a  15* 
prostou  smyšlenkou  dob  hellénistických.  Jisto  35'  v.  d.,  rozkládá  se  velmi  malebné  na  úpatí 
jest,  že  největší  čásť  M.  upadla  v  moc  Spař-  pobřežního  pásma  horského,  v  polokruhu 
ťanů,  kteří  obyvatelstvo  učinili  heilóty,  slu-  objímajíc  značný,  hluboký  bassin  přístavu, 
žebnými  spartským  držitelům  půdy.  Achajové  Na  srpovitém  výběžku,  obkličujícím  na  v. 
v  městech  přímořských  stali  se  perioiky. .  přístavní  bassin,  stojí  citadella,  tvrz  S.  Sal- 
Veliká  čásť  Messéňanův  opustila  vlasť  a '  vatore,  uhelné  zásobárny  ve  starém  lazarete 
osadila  města  důležitá,  Rhégion  v  Itálii  a  a  dva  majáky.  Při  již.  konci  přístavu  rozkládá 
Zanklé  nebo  Messanu  na  Sicílii.  Za  po-  se. nádraží,  z  něhož  koleje  vybíhají  k  velkým 
hrom,  které  stihly  Spartu  po  perských  vál- 1  skladištím  a  k  celnici.  Na  záp.  táhne  se  po- 
kách,  povstali  Messéňané  v  tak  zvané  třetí  dél  přístavu  v  délce  1*5  km  nádherná  ná- 
válce  messénské  (465-455  př.  Kr.),  ale  březni  třída  Coráb  Vittorio  Emanuele,  jinak 
musili  se  po  dlouhém,  tuhém  odporu  vzdáti,  Marina  zvaná,  s  esplanadou,  s  nejkrásnějšími 
když    jim    zaručen    byl    svobodný    odchod, !  moderními  budovami  města  a  renaissanční 


Messinská  úžina.  "         161 

kašnou  od  Montorsoliho  z  r.  1537.  Skoro  rov- .  Navigazione  generále  a  firma  Slomann  z  Ham- 


nobéžně  s  nábřežní  třídou  protínají  město 
od  j.  ks.  široká  Via  Garibaldi,  Corso  Ca- 
vour  a  Via  Monasteri.    Výšiny  nad  městem 


burku.  R.  1897  připlulo  do  přístavu  4158 
lodí  o  1,866.047  t  (2150  parníků  o  1,775.917  /), 
z  nich  rakouských  245  lodí  o  222.165  f;  od 


korunují  staré  španělské  pevnůstky  Gonzaga  plulo  4108  lodí  o  1,856.369/  (2140  parníků 
a  Castellaccio.  Domy  pocházejí  téměř  vesměs  |  o  1,769.404  ř),  rakouských  243  lodí  o  220.748 1, 
z  doby  po  zemětřesení  r.  1783,  ulice  jsou '  Přívoz  v  ceně  17,014.100  fr.  záleží  hlavně 
výborně  dlážděny  lávou.  Na  krásném  náměstí  |  z  pšenice,  uhlí,  ryb  koiíservovaných  a  sla- 
Piazza  del  Duomo  stojí  nádherná  kašna  mra- ;  nečků,  kozí  zpracovaných  i  nezpracovaných, 
morová,  již  v  1,  1647 — 51  postavil  Angelo  I  kovů  a  kovového  zboží,  stavebního  dříví, 
Montorsoli,  a  dóm  La  Matrice  založ.  r.  1098,  potřeb  jirchářských  a  barvířských,  chemi- 
dokončený  za  Rogera  II.,  později  často  pře-  \  kalií,  zboží  textilního  a  koloniálního,  vývoz 
stavovaný,  délky  93  nt ,  formy  latinského  |  29,891.175  fr.  obsahuje  hlavně  citrony  a  po- 
křiže,  s  mramorovým  průčelím,  třemi  got.  moranče,  ovocné  essence,  olej  olivový,  oře- 
portály,  antickými  sloupy  z  egyptské  žuly, ;  chy,  víno,  mandle,  vinnou  kyselinu,  kůže  a 
mosaikami  ze  XIV.  století  a  přeskvostným !  dřiví.  —  Dějiny.  R.  732  př.  Kr.  založili 
hlavním  oltářem  z  r.  1628.  Z  kostelů  vyniká  kumští  piráti  a  chalkidští  osadníci  osadu 
starobylý  chrám  Santa  Annunziata  deí  Cata-  Zankle  (srp)  v  místech  M-ny,  na  místo  města 
lani  z  doby  normanské,  vystavěný  prý  na  Sikelů.  R.  493  zmocnili  se  uprchlíci  ze  Samu 
zbytcích  mešity  v  místě  antického  chrámu  a  Milétu  města;  Anaxilas  z  Rhégia  ujal  se  pak 
Neptunova,  dále  St.  Francesco  z  XIII.  stol.,  vlády,  osadil  tu  Messéňany  a  nazval  osadu 
St.  Nicoló,  S.  Gregorio  ze  XVI.  stol.  a  Sta. '  Messana  (Messéné).  Po  jeho  smrti  (477)  vládli 
Magdalena  založený  r.  1765  Karlem  Marchio- ;  jeho  synové  do  r.  461,  načeŽ  město  obdrželo 
není.  Z  ostatních'  budov  budtež  uvedeny:  svou  bývalou  ústavu.  M.  bojovalo  pak  proti 
radnice  vystavěná  v  1.  1806 — 29,  villa  Rocca  |  Syrakusám,  později  s  nimi  proti  Athéňanům, 
Guclfonia,  ieŽ  stojí  na  místě  starého  nor- '  od  nichž  r.  427  ho  dobyto.  Obchodem 
manského  nradu  Matagrifone,  jehož  zbytky  i  vzrostlé  město  se  značným  územím  r.  396 
se  zachovaly,  velké  divadlo  z  r.  1850,  klá-  Karthagiňany  dobyto  a  rozbořeno.  R.  282 
štcry  a  paláce,  z  nichž  královský,  dříve  ma- 1  zmocnili  se  města  Mamertini,  dle  nichž  na- 
jetekjohannitů,  obýván  nyní  praefektem.  Na  |  zvána  Mamertinou,  r.  264  dobyto  M-ny 
j.  města  vyniká  krásou  polohy  a  velkolepostí  |  Římany  a  sdílela  pak  osudy  ostatní  Sicílie. 
staveb  hřbitov  messinský,  na  s.  klášter  ka-  R.  831  dobyta  od  Saracenů,  r.  1038  znovu 
pucinský  a  maják  na  Punta  del  Faro.  R.  1881 !  nabyta  od  Řeků,  konečně  pak  r.  1061  při- 
měla M.  74.424  ob.,  s  předměstími  81.049, '  padla  výbojem  Normanům.  Křížové  výpravy 
jako  obce  126.497;  dle  sčítání  z  31.  prosince  I  mnoho  přispěly  k  rozkvětu  města.  Veliká 
1897  jako  obec  153.732  ob.  Universita  žalo-  privilegia  z  této  doby  pojistila  městu  značný 
žena  prý  r.  1224,  leč  teprve  r.  1538  organi-  politický  význam,  který  teprve  v  XV.  stol. 
sována  a  r.  1860  přejata  do  státní  správy  počal  klesati ;  boje  pak  za  Ludvíka  XIV.  způ- 
italské;  má  fakultu  právnickou,  medicínsko-  sobily  úplný  úpadek.  R.  1674  vzbouřila  se 
chirurgickou,  mathematicko  -  přírodovědě-  M.  proti  krutému  panství  Španělů,  povolala 
ckou   a   filosofickou,   farmaceutickou   školu,   Francouze  nápomoc,  kteří  sice  r.  1676  Spa- 


příslušné  ústavy,  r.   1898—99  bylo  618  po- 


nělv  v  námořní  bitvě  přemohli,  ale  již  roku 


sluchačů,  bibliotéku  s  30.331  svazky,  4164  1678  musili  jim  město  vydati.  Trestem  za 
brošurami,  363  inkunabulcmi  a  778  rukopisy,  povstání  odňata  r.  1679  Mně  stará  privilegia. 
jež  založena  r.  1548  jesuity;  dále  má  M.  kněz- !  R.  1713  město  obsazeno  vévodou  Savojským, 
ský  seminář,  lyceum,  gymnasium,  dvě  těch- '  r.  1718  dobyto  Španěly,  po  roce  přišlo  pod 
nické  školy,  voj.  školu,  akademii  věd  a  umění  panství  císaře,  jenž  musil  postoupiti  je  opět 
a  uměl.  museum  s  malbami  Antonella  z  M-ny  Spanclům  r.  1735.  Hrozný  mor  r.  1740  vy- 
a  několika  mistrů  messinské  školy  ze  XVI.  hubil  valnou  čásC  obyvatelstva,  zemětřesení 
a  XVII.  stol.  M.  jest  sídlem  pracfekta,  arci-  r.  1783  obrátilo  město  v  ssutiny,  rovněž  velká 
biskupa,  appell.  soud.  dvoru,  obch.  tribunálu, ;  zátopa  r.  1823  způsobila  tu  značné  škody. 
oh>ch.  a  průmysl,  komory,  velitelství  24.  di-  V  nepokojích  1.  a  2.  září  1847  došlo  k  boji 
vise  pěchoty  a  brigády  »Lombardia«,  voj.  |  pouličnímu,  za  povstání  r.  1848  ničsto  né- 
posádky  a  20  konsulů  (též  rakousko-uher-  kolikráte  bombardováno  a  v  říjnu  obsazeno 
ského).  Průmysl  nevelkého  významu  obme- 1  Ncapolskými.  R.  1854  cholera  zahubila  16.000 
2uje  se  na  zpracování  hedvábí,  jirchářství,  j  lidí.  V  povstání  r.  1860  drželi  se  tu  nejdéle 
zpracování  korálů,  výrobu  ( ssencí  citrone- 1  Neapolšti  proti  dobrovolníkům  Garibaldio- 
vých,  oranžových  a  rybářství.  Kommunikaci  vým,  citadelly  dobyto  teprve  12.  ún.  1861. 
pozemní  zprostředkují  železnice  M,- Palermo,  I  T«  prve  za  pokoje  od  té  doby  trvajícího 
M.-Catania,  pak  silniční  dráhy  s  parním  po-    zkvétá  město  znovu. 

honem  spojují  město  s  Farem  a  s  Barcelo-  MeMlniká  úžina  (Stretto  či  Faio  di  Mes* 
nou.  Kabel  spojuje  M-nu  s  Reggiem.  Přístav  ,  siná,  ve  starověku  Fvetum  Siculum),  spojující 
messinský,  nedávno  opatřený  novými  stav-  v  délce  42  km  moře  Tyrrhenské  s  mořem 
bami,  náležité  zregulovaný,  chráněn  jest  po-  Iónským,  v  jihu  18  km  šlr.,  v  severu  sicil- 
břežnímí  batteriemi,  které  stojí  po  obou  bře- 1  ským  mysem  Punta  di  Faro  a  kalaberským 
zích  úžiny,  a  tvrzemi  San  Salvátore,  Campana  Torre  Cavallo  zúžená  na  3' 147  km,  vyznačuje 
a  Don   Blasco.    Pravidelné  spojení   udržuje    se  silným,  nepravidelným   prouděním  moře 

Ottftr  Slovnfk  Naučný,  »v.  XVII.  5I11  1900.  1 1 


16-2  Mcsskirch  —  Městec. 

způsobuje  víry  a  značný  příboj.  Úžina  byla ;  na  místě  zámku  stávala  tvrz,  která  za  Oprš- 
za  starověku  pověstná  jako  nebezpečná  pro  torfů  r.  1591  nazývána  b\'la  jiŽ  zámkem, 
plavce,  pro  nynější  plavidla  jest  bezpečnou  Dákladně  zámek  přestavěn  koncem  XVIIL 
vodní  drahou.  dš.       stol.  hrabaty  Sporcky  a  r.  1867  kníž.  F.  Kin- 

MeMklroh  {AÍÓsskirch),  hl.  město  obvodu  i  ským.  Městský  chudobinec  uvádí  se  již  roku 
M.  v  baden.  vlád.  obvodě  kostnickém,  na '  1512,  kdy  byly  v  něm  4  osoby.  Nadacemi 
žel.  trati  Radolfzell  Sigmaringen,  s  2001  ob. ;  Sporcků  vzrostl  počet  špitálníků  na  12.  Kaple 
(1895).  Má  1  evang.  a  4  katol.  kostely,  z  nichŽ  sv.  Jiří  pochází  z  r.  1680.  Pčknými  budovami 
lamí  jest  starý  a  velmi  krásný  s  cennou  mal- 1  města  jsou  i  Mariánská  nemocnice,  zřízeni 
bou  na  hl.  oltáři  od  B.  Behama,  zámek  se  a  vydržovaná  kněžnou  M.  Kinskou,  panská 
zahradou,  poštu,  telegr.  úřad,  průmyslovou,  elektrárna  a  budova  obecných  a  měšC.  škol. 
zimní  hospodářskou  a  odbornou  kovářskou  M.  H.  zal.  asi  od  Heřmana  z  Mrdic,  o  němž 
školu,  je.st  sídlem  soudu  I.  stol.,  okresního  první  zmínka  činí  se  r.  1325  v  listině,  kterou 
a  knížecího  Fiirstenberského  lesního  úřadu,  tento  odkazuje  manželce  své  a  svnám  Mrdice 
Mlékárna,  pivovar  a  továrna  na  cívky.  Velmi  s  dvorem  poplužním,  Heřmanův  M.  a  jiné 
důležitý  chov  dobytka  a  časté,  dobře  navště-  vsi.  Koncem  XIV.  stol.  pánem  Mrdic  a 
vované  trhy.  Městce  byl   nezletilý  Ojíř  z  Mrdic,  vnuk  Ja- 

Meiiri.,  zkr.  z  frc.  Messieurs,  pánové,   rošův,  který  o  statky  své  souditi  se  musik 
KeMyi  v.  Massys.  r.    1395    s    Henslínem    z    Hostinného,  jinak 

Kelta,  řeka,  v.  Kára  su  3).  zTurgova,  na  něhož  statky  ty  přešly  koupí. 

Kélteo:  1)  M,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  Když  Ojíř  návodem  Henslína  od  pověžného 
okr.  N.  Město  n.  Met.,  fara  a  pš.  Velká  Je- ,  Vidláka  byl  na  honč  úkladně  zastřelen,  přc- 
senice;  35  d.,  208  ob.  č.  (1890),  kaple  Nejsv. '  šel  M.  H.  a  Mrdice  na  pány  Jaroslava,  Jana. 
Trojice,  popi.  dvůr  a  myslivna.  Stávala  zde  a  Jánka  z  Opočna.  Druhý,  příjmím  Městc- 
tvrz,  r,  1426  seděni  Petra  z  Veselíce,  poč. 'cký,  znám  jest  svou  úskočnou  povahou^ 
XVI.  stol.  Beneše  ze  Sendražic,  jehož  potomci  j  kterou  projevil  r.  1415  v  Opatovicích,  r.  1421 
prodali  M.  Vojtěchovi  z  Pernšteina  k  panství  |  u  Chotěboře  a  r.  1421  třetí  den  po  sv.  Marku 
novoměstskému.  —  2)  M.,  ves  t.  při  potoku  v  Chrudimi.  Za  to  Žižka  t.  r.,  táhna  od  Lich- 
Dédině,  hejtm.  N.  Město  n.  Met,  okr.  Opočno,  i  nice,  M.  poplenil,  R.  1434  zboží  městecké 
fara  Vys.  Újezd,,  pš.  Meziříčí;  26  d.,  188  ob.  drŽel  Jan  Hertvík  z  Rušinova,  krajský  hejt- 
č.  (1890\  na  Dědině  mlýn  Břekl.  Roku  1580  ;  man,  sídlem  na  Lichnici.  V  polovici  XV.  stoL 
uvádí  se  M.  městečkem,  jež  příslušelo  do  '  koupili  M.  H.  Trčkové,  kteří,  protože  tvrz. 
r.  1786  do  íarnosti  třebechovické  a  k  pan-  byla  pobořena,  na  M-tci  nepřebývali.  R.  1462 
ství  opočenskému.  —  3)  M.,  též  M.  Odra- 1  bratři  Burian  a  Zdeněk  Trčkové  z  Lípy  v  pen- 
ny, ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Vys.  Mýto,  fara  dělí  po  novém  létě  darovali  městečku  M-tci  H. 
Chroustovice,  pš.  Uhersko;  60  d.,  351  ob.  č.  právo  postupní  a  odúmrtní.  R.  1469  M.  H. 
(1890),  kaple  P.  Marie  a  opodál  bažantnice  a  j  vypálen  králem  uherským  Matiášem.  V  úlevu 
myslivna.  —  4)  M.,  ves  t.  i^hejtm.  Rakovník),  tohor.  1512  Trčkové  rozhojnili  špitál  M  tceH.» 
v.  Městečko.  |  jemuž  r.  1523  přikázali   plat  peněžitý  ze  vsi 

5)  M.  Heřmanův  (lat.  Heřmani  oppidum),    Raškovic,  a  r.  1514  darovali  městečku  rybník 
starobylé  město  t.,   při  sever,  úpatí   Želez.    Herout.    Od  Trčků  městečko  M.  H.  a  jiné 
Hor,  v  hejtm.  a  okr.  chrudimském,  má  361  d.,    vesnice  r.  1638  v  úterý   před  sv.  Tomášem. 
3511  ob.  č.,  11  n.,  s  předměstími  (Židovská  j  za  6500  kop  gr.  pražských  koupil  Sigmund 
ulice  a  Přibilov)  450  d.,  4490  ob.  č.,  58  n.    Anděl  z  Ronovce,  potomní  hejtman  chrudim- 
(1890),  měšťan,  šk.  chl.  a  div.,  Itř.  obec.  něm.,   ského  kraje.   K  prosbě  tohoto  vysadil  císař 
opatrovnu,  ústav  chudých  škol.  sester,  rad-   Ferdinand  I.  Městeckým  jarmarky  a  on  sám. 
nicijčetnickou  stan.,  soukromý  léčebný  ústav,   r.  1552  dovolil,  aby  lesů   » Buková  stráň*   a 
lékárnu,  pš.,  telegraf,  stan.  dráhy  (Přelouč-    »Volšiny«  směli  užívati  jako  svých  vlastních » 
Váp.  Podol  a  Herm.  M.-Borohrádek),  něko-    a  svolil,  aby  mohli  sobě  koupiti  ves  Bylany» 
lik  mlýnů  a  továren  na  obuv,  koželuŽnu  a  jiné  i  kus   pastviště,   pole    >lán*    a   r.   1569   lázně 
menší  závody  řemeslné.  Na  blízku  ložisko  žel.  i  v  městě  s  poli  i  lesy.  M.  H.  čítal  tehdy  150 
rudy.    Alod.  panství  H.  M-tce  s  Morašicemi    domů  a  chalup.  Sigmund  Anděl  po  krvavém 
(4405*28  ha)  se  zámkem  (při  něm  kaple  sv.Ru-  ,  sněme  r.  1547  pro  účastenství  ve  vzpouře  za- 
dolfa)  a  s  dvory  drží  Ferd.  kn.  Kinský.  Město  '  platil  2000  kop  pokuty  a  na  statky  jeho  uve- 
má  dvě  náměstí,  na  jednom  jest  farní  chrám  |  děno  manství,  tak  že  tyto  r.  1572  po  smrti 
sv.  Bartoloměje  s  obrazy  na  chrámové  klenbě    Sigmunda,  který  synů  neměl,  připadly  císaři 
od  Fr.  X.  Balka  a  hrobkou  Žcrotínů.  Kostel    Maximiliánovi/    Ten,    potvrdiv    Městeckýn> 
připomíná  se  již   r.  1321.    Přestavován    byl    všechny  jich  výsady,  prodal  r.  1577  M.  bra- 
r.  1639  a  v  nynější  podobu  uveden  hrabětem    třím  Janovi,  Jiříku  a  Vilémovi  OprŠtorfům. 
V.  Sporckem  po  ohni  r.  1740.  Hřbitovní  kostel    R.  1579  jmenován  M.  H.  městem  panským,. 
Matky     Boží,    původně    kaple,    přestavován   jehož  zboží  spravoval  Vilém  ml.  z  Oprštorfů. 
byl  r.  177Ó  (průčelí)  a  r.  1796  (sakristie).  Syn-   Ten   založiv  Nový    Dvůr  prodal  statky  své 
agoga  stavěna  r.  1728.  Židovský  hřbitov  po-    r.  1591  Janu  Jetřichovi  st.  ze  Žerotína  a  na. 
chází  ze  XVí.  stol.    Nejrozsáhlejší  budovou    Čcrnikovicích.  Tento  osvobodil  Městecké  od 
města  jest  zámek  na  Mal.  náměstí  s  věží.  Má    robot  »ženných«,  zač  mu  město  odvádělo  při 
103  místnosti  s   barokovými  krby,  vykládá-    sv.  Jakube  22  kopy  7  gr.  a  3  peníze.  Kšaftem, 
ným  nábytkem  a  mnohými  obrazy.     Ř.  1398   z  r.  1592  přešel  M.  na  Bedřicha  st.  ze  Žero- 


tíná,  který  vymohl  r.  1597  na  cis.  Maximi- 
líánovi,  ie  Místečtí  mohli  vybírati  do  i  mýto 
a  odbývati  tři  trhy  koňské.  Dcera  jeho  Eliška, 
jdídiváí  r.  1598  otcovy  statky,  potvrdila  Mě- 
steckým  viecky  jejich  výsady;  provdala  se 
r.  1604  za  L.  Berku  z  Dube,  po  némi  drfeli 
M.  H.  synové.  Telidy  trpélo  místo  mnoho 
od  vojsk  císařských.  R.  1623  zapálili  vojáci 
město  i  zámek.  Podobné  vedlo  se  městu  i  za 
Anny  M.  Khyslové,  dcery  Jana  Jetřicha 
Berky  z  Dube,  kdy  nejen  ciaařŠlí,  ale  i  Švé- 
dové ukládali  méstu  hrozné  kontribuce  na 
penézích  a  na  obili.  Dle  urbáře  z  r.  1658  byly 
v  mésté  142  domy;  z  těch  50  pustých.  Na 
Sporcky  přeilo  panství  M.  H.  r.  1661.  Za  nich 
lu  vystaven  kostel,  přestavěna  fara  i  jkola. 
Kdyi  M.  stihán  velikými  ohm  (r.  1733  vyho- 
řelo 30  domů,  r.  1765  polovice  města),  uká- 
zali se  Sporckové  dobrými  pány  ke  svým  pod- 
daným. Město  drželi  133  léta.  R.  1797  pro- 
dali zboíí  to  Otovi  hr.  Greiffenklau.  od  jeho 
synů  koupil  pak  panství  to  r.  1828  Rudolf 
kn.  Kinský,  známý  maecenáá  ěeských  véd  a 
uměni.  Do  r.  1420  hlásili  se  Mčsteétí  k  vifc 
katolické.  Teprve  r.  1421,  kdyŽ  |an  Městečky 
pokořil  se  Bohu  a  přijal  čtyři  artikule  praí- 
skp,  přestoupili  i  obyvatelé  zbo£i  M-tce  H. 
k  víře  podobojí,  stojíce  při  ní  pevné  po  200 
let.  Po  r.  1620  Berkové  pilně  přihlíželi  k  to- 
mu, aby  poddaní  vzdali  se  nábolenstvi  evan- 
gdického.  Užívali  k  tomu  i  násilí.  Tehdy  stá- 
lých kněíi  v  M-tci  nebylo,  ty  opatřili  městu 
teprv  Sporckové.  Četná  obec  židovská  při- 
pomíná se  v  M-tci  již  r.  1500.  Nejvíce  po- 
čtem zmohli  se  Židé  ve  méstě  po  r,  1680,  kdy 
usazoval  je  hr.  Sporck  do  domů  vyprázdné- 
ných  morem.  R.  1859  napočítáno  tu  Židů 
721,  r.  1890  jii  jen  345.  Škola  v  M-tci  v  XVI. 
věku  spojena  byla  a  universitou;  dosazovali 
na  ni  praeceptory  rektor  vysokého  učení 
pražského.  V  XVII.  stol.  Školství  i  vzděláni 
velice  pokleslo,  bylií  učitelé  evangeličtí  Ber- 
kou vyhnáni  a  $kol V  zůstaly  na  čas  prázdné. 
R.  1859  zřízena  tu  Ikola  farní,  r.  1894  chla- 
pecká, r.  1895  dívčí  ákola  méšfanská  a  r.  1899 
ikola  pokraČovací.  Z  prvních  Živnosti  v  M-ici 
připomíná  se  pivovarnictví,  mlynářství,  pe- 
kařství, vinařství  a  soukeitnictví.  OprStor- 
fové  zakázali  vařiti  pivo  vůbec,  sami  jen 
právo  to  si  osobujífe.  Vinařství  zkvétalo  nej- 
víc za  ŽerotínŮ,  z  nichi  pan  Jclfich  uložil 
i  městu  pokutu  v  případě.  íe  by  někdy  do 
4  neděl  vina  nemělo.  Šenk  vína  vjak  zakázal 
r.  1609  L.  Berka,  íímí  vinice  zašly.  Mlýnň 
bylo  v  M-tci  několik.  Již  r.  1437  vydali  mly- 
náři zápis,  ie  nebudou  bráti  >od  bílého 
vértelc  neí  halíř  a  od  reiného  od  korce 
peniz'.  Cech  novoSevcovský  datuje  se  od 
r.  1553,  cech  zámečníků,  kovářfi,  kolářů  od 
r,  1570,  řezníků  od  r.  1592.  Nyní  seskupeny 
jsou  Živnostnici  v  7  společenstvech  s  512 
členy;  řemeslo  nejčetněji  zastoupené  jest 
obuvnictví,  jehož  výrobky  mají  odbyt  na 
výročních  trzích  a  čile  se  vyvážejí.  Jen  ze 
řad  řemeslnictva  vyrostla  Občanslčá  záložna 
zal.  r.  1860;  koncem  r,  1899  bylo  v  ni  ulo- 
icno  1,817.610  K.  —  Znak  městský  (vyobr. 


tec.  16S 

č.  2739.)  jest  zelený  list  leknínu  v  červeném 
poli;  potvrdil  jej  císař  Rudolf  II.  r.  1579- 
majestátem  da- 
ným na  hradě 
pražském  v  poor  , 
dělí  o  vigiliídi 
sv.  Matěje  k  iá- 
dosti  Viléma  st. 
z  Opritorfu.  — 
Srv.  Rudolf  Po- 
korný ( iSvěto- 
zor.,  1874);  An- 
tonín Rybička 
( »  Památky  ar- 
chaeol.");  Alois 
Klaus  (monogra- 
fie M-tcc  Herm. 

z  roku  1900).  M.   < 

H.  jest  rodiitěm 

R,  Pokorného  a  dra.  Jiřího  Gutha.  Al.Klaut. 
e)  H.  Králové,  ol:r.  mésto t.,  v hejtm. po- 
děbradském, leží  v  kotlině  238  m  n.  m.,  má 
342  d.,  2475  ob.  č.  (1890),  pravidelné  obdél- 
níkové náměstí,  rovné  a  cis^'i  ulice  s  pěkným 
stromořadím  a  sady.  Na  namésti  stojí  rad- 
nice spojená  s  okres,  domem,  sídlo  obec. 
liřadu,  okr.  soudu,  far.  chrám  sv.  Markéty 
s  obrazem  od  Brandla  (r.  1384  far.),  jení  po 
mnohých  pohromách  byl  po  třetí  znovu  po- 
staven před  sto  léty  i  s  věií  ve  slohu  ro- 
mánském. U  chrámu  ikoly  obec.  i  méif.  pro 
chlapce  a  dívky.  Od  r,  1894  synagoga.  Město 
má  poStu  a  tclegr.  úřad,  četn.  stanoviitť', 
sokol,  tělocvičnu,  jatky,  okr.  stravovnu  a 
okr.  vieob.  nemocnici  císaře  Frantiáka  Jo- 
sefa I.  z  r.  1897.  Osm  silnic  rozbíhá  se  z  mě- 
sta, u  nčhoí  jest  i  nádraží  obchod,  dráhy  Kři- 
necko  Městccké.  K  povznesení  města  účinné 
pfispĚje  provedení  hotového  projektu,  stavba 
odbočky  dráhy  severozáp.  z  Chlumce  n.  C, 
přes  Shbovice  a  Bčrunice  do  M-tce  K..  od- 
tud přes  Křinec  do  Nymburka.  Z  průmysl, 
závodů  sluSÍ  uvésti  par.  mlýn,  původně  bru- 
sírnu na  korále  (panský  par.  mlýn  a  mlýn 
větrní  zanikly),  cukrovar,  dvůr  s  lesní  správou 
panství  dymokurského.  Za  městem  opukové 
lomy.  Ve  méstě  i  okolí  kvete  ode  dávna 
tkalcovství,  knoflikářstvl  a  hlavně  rolnictví. 
Čilý  obchod  s  obilím  a  dobytkem  podporuje 
týdenní  a  sedm  výroč.  trhů,  V  minulých  do- 
bách pěstovalo  se  rybářství;  bývalé  rybníky, 
kterých  r.  1673  napočítalo  se  na  Dymokur- 
sku  nad  100,  jsou  nyní  vysušeny.  Peněžní 
ústavy;  Obec.  spořitelna  od  r.  1S82,  jež  ob- 
rací veSkeren  čistý  zisk  na  zveleb,  města,  a 
okr.  záložna  hospodářská  (z  r.  1883).  Okres 
královéměstecký  zaujímá 236'15ftm'  s32 
obcemi  katastrál,  a  má  v  3160  d.  20.354  ob. 
Č.,  z  nich  je  9732  muž.,  10.622  zen;  19.026 
katol.,  1074  evang.,  208  iid.,  46  bez  vyznání 
(1890).  —  M.  Králové  (pův.  Královo 
méstce),  městečko  hrazené,  vzniklé  ve  sto- 
letí XIII.,  ležíc  na  starodávné  slezské  silnici 
od  Prahy  k  Hradci  Král.,  záhy  se  povzneslo, 
mělo  své  tržiště  a  lar.  chrám.  Ve  XIV.  st<JI. 
náleželo  ke  komoře  král.  Karel  IV.  zastavil  M. 
K.  své  choti  Anně  Svídnické  a  od  této  postou- 


164  Ml 

pen  (1373)  Petru  z  Vartemberka.  Král  Vá- 
clav IV.  se  jmenuje  patronem  jeho  chrámu  a 
také  se  tenkrát  psávalo  ikrálovskč  ko- 
morní místoi.  R.  1410  vvplatil  Milota 
Kravafský  7  Tvorkova  králi  Václavovi  IV. 
za  zboii  mésteeké  600  kop  Ěesk.  gr,  od  vdovy 
po  Benešovi  z  Choustnika  k  uiivání  do  té 
doby,  af  by  král  1000  kop.  čcsk.  gr.  jej  vypla- 
til. Za  doby  té  byla  zde  asi  vystavena  tvri.  Týž 
Milota  postoupil  M-  K.  Ničkovi  z  Choté- 
vic.  Ve  válkáchhusltskýchbylM.K.  i  okolní 
osadv  pobořeny.  Při  vítězství  Táborflv  a  Si- 
rotkův u  Ušlí  n.  Luž.  r,  1426  vyznamenal  se 
ryt.  ;an  Straník,  z  Kopidlna,  pán  na 
M-tci  K.  a  Záhornici.  a  byl  po  své  smrti 
r.  1433  s  velikou  slávou  v  M-tcÍ  K.  pocho- 
ván. Veliké  sucho  r.  1473  po  3'/,  měs.  trva- 
jící a  Siřící  se  mor  nepřispěly  obnově  miista 
a  tu  vzniklo,  jak  se  zdá,  pMjml  >M.  Odrán  ýc, 
kteréi  ještě  za  časfl  Paprockého  trvalo.  Nové 
proudy  náboíenské  nezůstaly  bez  hlubokých 
Účinků  na  zdejší  krajinu,  utrakvismus  v  lidu 
převládal.  Když  pak  vydán  phsný  rozkaz 
proti  pikhartflm,  vyslalTrčka  z  Lipvroku 
150q  tfi  bratří  pikharty  z  Bydíova,  M-tce  K. 
u  Chotěboře  s  prosbou  k  pražským  inistrQm 
a  purkrabímu  panu  Lvovi.  Nenalezše  milosti, 
vystehovali  se  bratři  v  počtu  500  osob  se  60 
povozy  z  vlasti.  Ke  konci  XV.  stol.  náleiclo 
zbolí  méstecké  s  několika  vesnicemi  opět 
komoře  král.  a  bylo  spravováno  král,  hejt- 
many. Králové  Ferdinand  I.,  Maximi- 
lián  II.  a  Rudolf  II.  povznesli  M.  K.,  ob- 
dařivše jej  rozličnými  výsadami,  zejména 
právem  na  trhy,  obchodem  solním,  vybírá-  i 
iiim  mýta,  pálením  kořalky,  vařením  piva, 
prodajem  vina  a.  výkupem  z  roboty.  Za  Ker- , 
dinanda  I.  r.  1S58  pozbyl  magistrát  privilegia  \ 
vynááeti  ortele  smrtí 
a  jině  tresty.  Přemysl 
Olakar  11.  byl  M-tce  | 
K,  zvláště  pamětliv. . 
Tak  dal  do  jeho  erbu  ; 
(vyobr.  č.  2740.)  na 
věčné  časy  dvouoca-  j 
sého  lva,  jakého  uii- 1 
vá  království  České. 

Také  část  ostatků 
sv,  Markéty,  jeí  od 
Bely  IV.,  krále  uher- , 
sktíno,  darem  byl  ob- ' 
c.:74a,  7nikM«MceKriiaTt.  dríel ,  věnoval  nově 
zaloienému  chrámu 
v  M-tci  K.  Císař  Rudolf  11.  postoupil,  ja- 
kožto král  český,  M.  K.  a  některé  vesnice 
Burianu  Trčkovi  z  Lipy  na  Světlé 
nad  Sázavou  s  takovouto  při  tom  vý- 
minkou, že  těí  napřed  psané  vesnice  a  mě- 
stečko a  dědiny,  kdež  jsou  prve  byly  ko- 
morní a  zápisné,  jií  více  komorní  a  zápisné 
býti  nemají,  než  zpupné  a  svobodné.  Při  dě- 
leni panství  Trčkovských  dne  25.  říj.  1533 
iboií  méstecké  dostal  jan  Trčka  ml.  z  Lípy. 
Aváak  ani  tento  rod  M-lce  lí.  dlouho  ne- 
dižcl;  r.  15S7  koupila  město  s  osadami,  lesy 
a  rybníky  Marie  roz.  z  Martinic,  vdova  po 
Zdeňkovi  I  Valdšteina,   pánovi  na  Dymoku- 


rách,  k  ruce  syna  Viléma.  Tak  spojen  byl 
i  statek  městečky  s  dymokurským,  o  němí 
I  pak  v  dějinách  výhradně  se  mluví.  S  nim 
I  přešlo  zboží  méstecké  do  rukou  rodiny  Vald- 
Steinské  a  r.  1615  rodiny  Smifické,  a  po  bitvé 
bělohorská  držel  je  až  do  svého  pádu  voje- 
vůdce Albrecht  z  ValdSteina.  Blahobyt  města 
podkopala  válka  třicetiletá.  Švédově  obrátili 
město  v  rumy  a  celá  viska  Vodérady  poblíže 
města  úplné  vzala  za  své,  Baner  a  po  něm 
Torstcnson  zpustoáili  celý  kraj  tak,  že  po 
:  válce  napočteno  v  M-tci  K.  toliko  56  sou- 
sedů protestantů,  kteří  novými  dragonadami 
byli  obráceni  na  katolictví.  Pozoruhodno,  že 
v  tomto  odlehlém  městě  každé  nové  učení 
náboženské  nalezlo  půdu.  Tak  ještě  v  XVIII. 
stol.  bylo  tu  středisko  náboženské  sekty  M  i- 
kuláSencfl,  Adamítů,  kteří  víak  jsouce 
vrchností  stiháni  nadobro  zanikli.  Kdykoliv 
se  zmořené  mčsto  zvedalo  ze  svých  útrap, 
nově  rány  je  stihaly;  trojí  veliký  oheň  [1680, 
1746  a  1792)  je  na  dlouho  ochromil  a  zbavil 
všech  památek  z  minulosti.  Posléze  i  sbírka 
po  celé  zemi  pro  neáCastiié  město  zavedena. 
Ti^nkrát  blavním  pramenem  výživy  stalo  se 
obyvatelům  tkalcovstvi:  ve  260  domech  vy- 
ráběli kartouny  a  bavlněně  látky.  Také  války 
francouzské  a  pruská  městu  uSkodily,  ve- 
liké exekuce,  dodávání  potravin  a  j.  byly  na 
denním  pořádku.  K.  1849  v  M-tci  K.  byl  zří- 
zen okres,  soud,  když  zrušen  palrimoniálnf 
úřad  v  Dymokurech.  Monografii  Králové- 
iněstccka  napsal  F.  J.  Cečetka,  F.J.Čeitika. 
7)  M,  Vojnův,  pflv.  Vojnín,  městečko 
na  říšské  silnici  z  Chotěboře  do  Ždáru.  585  w 
n.  m,,  t.,  v  hejtm,  chotébofskéin,  okresu 
přibislavském.  má  193  d.,  1270  ob.  č.  (1890), 
far.  kostel  sv.  Ondřeje  (ve  XIV.  stol.  far.). 
3tř.  Sk.;  pošta  Krucemburk,  3  mlýny,  pila, 
žulové  lomv  a  4  výroč.  trhy,  Alod,  panství 
(3285'4S  haf  itst  majetkem  Klotildy  hr.  Clam- 
Gallasové,  M.  V.  byl  odedávna  majetkem 
kláštera  idírskěho  a  obdržel  (1293)  od  krále 
Václava  II.  své  domácí  právo.  Kol  r.  1357 
puštěn  Vojnoví  ze  Štětina,  po  němž  obdržel 
jméno.  Po  jeho  smrti  následovali  na  zboží 
vojnoměsteckém 
potomci .  Když 
pak  r.  1422  klá 
štcr  žďárský  od 
kaliSnikfl  vypd 
len,  nucen  bjl 
klášter  r.  1454 
M.  V.  i  B  tvrzi 
prodati  M.  z  Bu 
chová,  při  čemž 
si  vyhradil  pra 
vo  při^dkupni 
Syn  jeho  Miku 
lás  Zbyněk  po 
stoupil  M,  V 
Bořkovi  z  Kun 
Státu.     R.     1493 

připomíná  se  zdejší  tvrz  pustou  vzavši  za  sil 
za  válek  husitských  Jtstě  t  r  koupil  opět 
M.  V.  klášter  ždjrskv  a  drŽcl  jej  i,  malou 
přu'Stávkou   (b\lť  při  arcibiskupství  olomou 


Městečky  —  Městničcstvo. 


16» 


ckém)  do  svého  zrušení  (1784).  R.  1605  ob- 
drželo městečko  erb  městský  (obr.  č.  2741.): 
štít  zlatý,  v  něm  dvě  černé  ostrvy  křížem 
př(  ložené  o  4  rukách,  přes  ně  pak  na  přič 
nftž  se  zl.  rukojetí.  R.  1642  poplenili  Švé  - 
do  ve  městečko,  jež  po  válce  SOieté  zůstalo 
bez  kněze.  Po  zrušení  kláštera  připadlo  zboží 
vojnoměstecké  matici  náboženské.  R.  1826 
koupil  Vratislav  hr.  z  Mitrovic  panství  žďár- 
ské  i  8  M-tcem  pro  kn.  Jos.  z  Dietrichšteina. 
Cis.  Josef  II.  udělil  (1786)  městečku  majestát 
na  odbývání  čtyř  výroč.  trhů.  Nynější  kostel 
znova  vystavěn  r.  1770.  —  Srov.  J.  V.  Neu- 
doerfl,  Pol.  okres  Chotěbořský,  str.  108. 
Mé»teoký:l)M.  Adelfv.  AdelfM.Jan. 
2)  M.,  příjmení  Jana  z  Opočna,  v.  z  Do- 
brušky. 

Méltedko:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Benešov,  fara  a  pš.  Bříčí  n.  Sáz.;  17  d., 
152  ob.  č.  (1890).  —  2)  M.,  ves  t.  na  potoku 
Chotvšancť,  hejtm.  Benešov,  okr.  a  pš.  Vla- 
šim, 'fara  Chotýšany;  26  d.,  242  ob.  č.  (1890), 
mlýn  SmílkoM»při  rybníce  Babě,  popi.  dvůr 
Věžníky,  kdysi  ves  a  tvrz,  původní  sidlo  ryt. 
Věžníků  z  Věžník,  popi.  dvůr  Lhotka  a 
samota  Toulov.  —  3)  M.,  Městec,  far.  ves 
t.,  v  údolí  Rakovnického  potoka,  hejtm.  Ra- 
kovník, okr.  a  pš.  Křivoklát;  105  d..  872  ob.  č. 
(1890),  kostel  sv.  Jakuba  Vět.  apošt.,  4tř.  šk., 
telegraf  a  stanice  Rak.  stát.  dráhy  (Beroun- 
Rakovník),  mlýn,  cihelna.  R.  1354  připomíná 
se  zde  fara  a  M.  samo  příslušelo  odedávna 
k  hradu  Křivoklátu.  Na  místě  zaniklé  fary 
(v  XVII.  stol.)  zřízena  lokalie,  ktt-rá  r.  1853 
povýšena  na  faru.  Původně  byl  zde  asi  mě- 
stec, který  časem  klesl  na  pouhou  ves.  — 
4)  M.  Nové  {Neiistadtl^t  ves  t.,  hejtm.  Su- 
šice, okr.  Hartmanice,  fara  Sv.  Mouřenec, 
pš.  Dlouhá  Ves  u  Sušice;  33  d.,  2  ob.  č., 
270  n.  (1890),  továrna  na  sirkové  proutky.  — 
6)  M.  u  Olbramovic  neb  Olbramovice, 
M.  i  Místečko,  osada  t.,  hejtm.  Sedlčany, 
okr.,  fara  a  pš.  Votice;  12  d.,  87  ob.  č.  (1890). 
Bezpochyby  založeno  od  vladyk  z  Olbramo- 
vic; od  r.  1419  příslušelo  k  hradu  Olbramo- 
víckému  a  čásť  od  XVI.  st.  k  Voračicům.  — 
6)  M.  Horní  n.  Nalžovy  v.  Hory  Stří- 
brné 19). 

Meitioa  f-tyka]  Giovanni,  kritik  a  spi- 
sovatel ital.  (♦  29.  pros.  1838  v  Apiru).  Učiv 
na  různých  lyceích  stal  se  r.  1881  professo- 
rem  na  universitě  parmské,  kde  působil  do 
r.  1896 — 97.  Psal  básně,  rozpravy  paedago- 
gické,  vydal  vzorně  Gozziho,  Manzoniho  a 
Leopardiho,  napsal  řadu  studií  o  moderních 
autorech,  zejm.  o  Leopardim,  a  mnoho  článků 
časopiseckých.  Důležit  je  jeho  výbor  z  bás- 
níků ital.  XIX.  stol.  s  výbornými  poznám- 
kami životopisnými  Manuále  della  letteratura 
i'aliana  nel  secolo  decimo-noyto  (Florencie, 
lc<82— 87,  2  díly  ve  3  sv.). 

Méstlitd,  české  pojmenování  vsi  Dorr- 
stadtu  (v.  t). 

Mestizové  (spán.  smíšenci)  nazývají  se 
v  Americe  smíšenci  bělochů  s  Indián  kam  i. 
Jsou  pleti  žlutohnědé,  vlasů  obyč.  černých, 
duševně  čilí  a  velmi  chytří. 


Meliky  v.  Haemorrhoidy. 

Kéitnáni  krve  v.  Hyperaemie. 

Méltnideitvo  (od  slova  >městoc,  služební 
místo,  úřad)  bylo  v  moskevské  Rusi   právo 
vyšších  státních  zřízenců,  vojenských  i  civil- 
ních, zamítnouti  udělenou  jim  hoclnost  a  mí- 
sto,  jakož  i  plat  s  tím   spojený  v  tom  pří- 
padě, měla-li  místo  vedle  nich  nebo  nad  nimi 
zaujmouti  osoba,  jejíž  předkové  stáli  ve  službě 
níže  než  předkové  oněch  zřízenců.  Základem 
m-va  byla  úřední  česť,  zděděná  po  předcích, 
a   nazývaná  tudíž   ctí  oteckou   čili   oteče - 
stvem,  otČestvem  (otéct vím).  Byl  to  zdě- 
děný po  předcích  služební  poměr  jisté  osoby 
jak  ke  členům  vlastního  rodu,  tak  i  ke  čle- 
nům rodů  cizích.  Spory,  které  vznikaly  mezi 
jednotlivými    osobami    t.    zv.    sloužící    třídy 
(služiloje  soslovije)  při  obsazování  míst,  na- 
zývaly se  spory  městnickými.  Spory  ta- 
kové mohly  býti  vedeny  buď  mezi  členy  té- 
hož rodu  nebo  mezi   příslušníky   rodů   na- 
vzájem cizích.   V  prvém  případě  rozhodoval 
ve  sporu  rodokmen  (rodoslovce),  t.  j.  příbu- 
zenský poměr  osob   »se  městničícíchc  (ve- 
doucích městnický  spor);  v  případě  druhém 
padal  na  váhu  nejen  rodokmen,  nýbrž  i  slu- 
žební česť  na  základě  t.  zv.  razrjadných  knih. 
Uvnitř  téhož  rodu   byl  co  do  služební  hier* 
archie  tento  pořad  hodností:    1.  starší  syn 
zaujímal  v  poměru  k  otci  místo  čtvrté,  t.  j. 
pokládán  byl  za  nižšího  než  otec  o  tři  místa; 
2.  bratr  v  poměru  k  bratrovi  bezprostředně 
staršímu   zaujímal    místo  druhé  atd.     Měst- 
nické  rovnosti  říkalo  se  sverstnosť;  rovní 
sobě  byli  si   navzájem   »v  verst u«.  —  Pří- 
buzenským   stupňům    odpovídalo    rozdělení 
na  stupně  podle  služby.    Za  základ  sloužila 
hlavně   služba   vojenská.     Vzájemný    poměr 
plukův  a  oddílů  vojska  byl  tento:    1.  prvé 
místo  zaujímal  »velký  pluk«;  2.  druhé  místo 
»pravá  ruka«;   3.  třetí  místo  >pluky  strážní 
a  předníc,  jež  byly  mezi  sebou  rovné;  4.  po- 
slední místo    náleželo    »ruce  lcv^«.    V  kaž- 
dém pluku  byli  2—3  vojevodové  (vojevoda, 
druhý  vojevoda  čili  tovaryš,  třetí  vojevoda 
čili  mladší  tovaryš\  kteří  rovněž  postaveni 
do  určitého  vzájemného  poměru.  —  Komu 
bylo  při  obsazování  míst  vzhledem  k  jeho 
kollegovi    nebo    představenému     ve    službě 
ukřivděno  (kdo  trpěl  »poruchu«  nebo  »nesl 
poťorku*),    mohl    si    stěžovati    panovníkovi. 
Ukázalo-li  se  při  městnickém  sporu,  že  stě- 
žovatel (čelobitčik)  byl  v  právu,  byly  osoby 
sporné  rozvedeny  \t.  j.  jedna  zůstala  na  místě, 
druhá  obdržela  jinou  službu).  Nebyl-li  stěžo- 
vatel v  právu,  byl  trestán,  a  to  dvojnásobně: 
jednak  neuposlechl  panovníka  (zato  uvržen  do 
vězení  nebo  bit  knutem,  batohy,  zbaven  po- 
rn estí  a  votčin    a  nucen  sloužiti  v  třídách 
nižších),  jednak  urazil  osobu,  s  níž  nechtěl 
sloužiti,  a  musil  dáti  zadostučinění.  Prvé  pří- 
klady m-va  sahají  do  prostřed  XV.  st.,  ač  zá- 
rodky tohoto  zřízení  jsou  mnohem  starší.  Zru- 
šeno bylo  m.  na  zem.  snémě  (soboru)  r.  1682. 
Knihy,  do  nichž  městnické  záležitosti  byly 
zapisovány,  spáleny;  jen  pro  paměť  potom- 
stva zapsány  přední  rody  do  zvláštních  »ro- 


Itíli 


Město  —  Město. 


doslovných  knihc.  Literatura:  S.  M.  Solovjev, 
O  m-vé  (»Mosk.  Sbornikc,  1847);  A.J.  Mar- 
kevič,  O  m-vě  (1879);  Městničeskija  děla 
1563—1605  gg.  (vydal  N.  P.  Lichačev;  otisk 
ze  VI.  sv.  »Sbor,  Archeol.  Instituta< ;  Petro- 
hrad. 1894).  'dle. 

MeitO  (ital.),  hudební  přednes:  smutné. 

MdstO  (lat.  urbs^  civitas,  municipium^  oppi- 
dum, něm.  Stadt,  dříve  Biirg,  fVeich,  Wich, 
příbuzné  lat.  vicus  a  řeckému  oZxo?,  místo 
opevněné,  ohrazené,  tolik  jako  slovanské 
»hrad€,  grád,  gorod;  angl.  city,  town^  franc. 
čité,  ville)  jest  dnes  osada  s  četným  obyvatel- 
stvem, živícím  se  hlavně  obchodem  a  průmy- 
slem, a  kromě  toho  i  středisko  škol,  úřadů  a 
četných  kulturních  ústavů.  Jinak  vypadala 
m-ta  starověká  i  středověká.  Byly  to  zpra- 
vidla osady  obehnané  zdmi  nebo  náspy  a  pří- 
kopy a  požívající  zvláštního  svého  práva. 
První  m-ta  vznikla  v  Asii  (u  Babyloňanů,  As- 
syřanů,  Foiničanů  atd.),  v  Africe  (u  Egypťanů), 
v  Řecku  a  v  Itálii.  V  Řecku  vyvinuly  se  z  nich 
po  výtce  malé  republiky.  Z  m-t  italských 
dospěl  k  větší  politické  moci  Řím,  který  se 
pak  stal  střediskem  nového  světového  státu. 
Také  Keltové  a  Slované  znali  od  počátku 
své  historie  m-ta.  Germané  dlouho  žili  jen 
v  osadách  vesnických,  nejevíce  žádné  chuti 
k  zakládání  m-t.  Prvá  m-ta  v  Německu  jsou 
buď  původu  keltského  nebo  římského.  Po- 
vstala hlavně  z  bývalých  římských  táborův 
a  kastellů  podél  dvou  řím.  hraničných  valů: 
rhaetského  č.  dunajského  a  rýnského.  Původu 
takového  jsou  v  Porýní  m-ta:  Basilej  (Ba- 
sJlea),  Breisach  (Afous  Brisiacus),  Štrasburk 
(Argentoratum) ,  Zabern  (Tabeniae),  Speyer 
{l/rbs  Nemetum),  Vorms  (keltský  Borbeto- 
mágus),  Mohuč  (Mogttntiacum),  wicsbaden 
{Castellum  Mattiacum),  Bingen  {Bingium),  Ko- 
blenc  (Confluentes),  Remagen  {Rigomagus), 
Bonn  (Bonna^  Castra  Bonnensia),  Kolín  (Colo- 
nia  Agrippinensis),  Xanten  {Castra  vetera). 
U  Mosely  ležela  Augusta  Trevirorum,  nynější 
Trevír.  Známa  jsou  též  římská  m-ta  v  Podu- 
nají.  Uvésti  sluší:  v  "^oňkn  Camuntum  (nyní 
Pelroncll,  vých.  od  Vídně),  Vindobonu  (Ví- 
deň), Lauriacum  (Lorch),  Lentii  (Linec),  Ju- 
vavum  (Salcpurk),  Castra  Batava  (Pasov),  Ca- 
stra Regina  čili  Reginum  (Řezno),  pův.  kelt- 
skou osadu  Augusta  Vindelicorum  (Augšpurk), 
Campodunum  (Kempten)  a  j.  V  době  stěho- 
vání národů  byly  dotčené  římské  osady  vět- 
šinou pobořeny,  avšak  zn  panství  franckého 
vznikl  na  troskách  římských  osad  nový  život. 
V  někdejších  římských  palácích  umístěny  Ča- 
:sto  královské  hrady  čili  falcc  a  kolem  nich 
naloženy  nové  osady,  skládající  se  z  lidu  svo- 
bodného a  nevolného  a  jmenovitě  i  z  pod- 
robenrho  římského  obyvatelstva,  zabývají- 
cího se  hlavně  obchodem.  Nové  francké 
osady  byly  však  namnoze  jen  málo  podobny 
někdejším  římským  m-tům.  Nejsouce  hrazeny 
podobaly  se  spíše  jen  větším  vesnicím  a  na- 
zývaly se  proto  také  villae,  kterýžto  název 
zůstal  až  podnes  m-tům  francouzským  {vil- 
ies).  —  Novou  tvůrčí  silou,  které  děkují 
m-ta  za  svůj  vznik,  byla  církev.  Kolem  koste- 


lův  a  zejména  sídel  biskupských,  jakož  i  ko- 
lem klášterův  usazovalo  se  kupectvo  a  jiné 
obyvatelstvo.  Jiné  tvářnosti  než  m-ta  vzniklá 
na  troskách  římských  sídel  byla  tato  sídla 
církevní.  Zde  vše  musilo  býti  nově  založeno. 
Bylo  by  však  klamné  domnívati  se,  že  do- 
tčená sídla  církevní  vznikala  na  miste  ch  do- 
sud liduprázdných ;  bylaf  zakládána  spíše  tam, 
kde  již  před  tím  byla  nějaká  vesnice  aneb 
vůbec  sebe  menší  osada  (třeba  jediný  dvůr). 
Zhusta  ležely  osady  takové  při  řekách,  u  bro- 
dův  a  mostův,  jež  při  tehdejším  nedostatku 
kommunikačnich  prostředků  měly  veliký  vý- 
znam. Na  původ  takový  ukazuje  řada  m-t 
nazvaných  Furt  nebo  Bruck,  Brůck,  na 
př.  Frankfurt,  Schweinfurt,Ochsenfurt,  Bruck, 
Osnabrůck  atd.  Stávalo  se  také,  že  církev 
společně  s  mocí  světskou  byly  původci  vzniku 
m  t.  Bylyť  chrámy  a  kláštery  zakládány 
zhusta  při  královských  hradech  (falcích).  Jako 
králové,  měli  později  vlastní  své  falce  i  bi- 
skupové a  světští  knížata.  Z  královských 
falcí  povstala  m-ta  Frankfurt,  Ulm,  Řezno, 
Norimberk,  Cáchy  (Aquae  Grani)  a  j.  Kolem 
klášterů  vznikla  m-ta  St.  Gallen,  Fulda,  Miin- 
ster  aj.;  biskupskými  sídly  byla  m-ta  Er- 
turt,  Osnabrťick  (dolnoněm.  Ossenbrůgg), 
Minden,  Halberstadt,  Brémy,  Hildesheim  a  j. 
Charakteristickou  známkou  m-t  z  doby  Kar- 
lovců  bylo,  že  se  vesměs  velmi  pomalu  vy- 
víjela a  podržela  dlouho  vesnický  ráz.  Prvotní 
německý  jejich  název  jest  Bwg  (ohrazené, 
opevněné  místo),  později  objevuje  se  název 
Stadt.  V  latinském  jazyce  vyskytují  se  po- 
jmenování civitas,  urbs,  oppidum,  castrum  n. 
castellum,  M-ta  otevřená  (neohrazená),  ves- 
nice a  dvory,  nazývají  se  naproti  tomu  locus, 
vicus.  Vlila,  curtis.  Terminem  tímto  označují 
se  v  listinách  zvláště  neohrazená  sídla  bi- 
skupská. —  V  X.  stol.  za  císařů  z  rodu  sa- 
ského  byly  nájezdy  Maďarů  a  obava  před 
Slovany  příčinou,  že  zakládán  nový  druh 
m-t  z  důvodů  strategických.  Původu  tako- 
vého jsou  m-ta  Quedlinburk,  Mezibor,  Goslar, 
Magdeburk,  Lůneburk.  Příznivé  poloze  u  moře 
neb  řeky  děkují  za  vznik  svůj  m-ta  Gdaň- 
sko, Šlcsvik  (jehož  původ  sahá  až  do  doby 
anglosaských  taženi),  Lipsko  (m.  původu 
slovanského),  Halle  a  j.  Velmi  záhy  vznikla 
m-ta  u  Slovanů  Polabských.  JcŠté  dnes  uka- 
zují četné,  německy  zkomolené  názvy  na  slo- 
vanský původ.  Pravými  hrady  (hrazenými 
místy)  byla  m-ta  zakládaná  za  saských  císařů 
naproti  nepřátelským  nájezdům.  Skládala  se 
ze  skutečného  hradu  a  podhradí  (Vidukind 
v  »Res  gestae  Saxonicae«  nazývá  hrad  urbs, 
podhradí  oppidum).  Hradu  velel  praefectus 
urbis  (dle  Vidukinda)  nebo  civitatis  custos 
(dle  Dětmara).  Hrad  a  podhradí  byly  tudíž 
zárodkem  m-ta,  a  to  nejen  v  Německu,  ný- 
brž i  jinde.  —  Obyčejně  se  myslí,  že  m-ta 
bývala  hned  od  počátku  obehnaná  hradbami. 
Mínění  to  není  správné.  Většina  m-t  povsta- 
lých za  Karlovcův  i  za  císařů  saských  nebyla 
vůbec  hrazená  a  mnohá  z  nich  neměla  hra- 
deb ani  ve  století  XII.  Teprv  od  XIII.  stol. 
byly    hradby    pokládány    za    nevyhnutelnou 


Město. 


167 


podmínku  m-ta.  —  Nová  doba  v  zakládání 
tn-t  nastala  v  Německu  ve  stol.  XII.  V  prvých 
desítiletích  a  uprostřed  onoho  století  byla 
zakládána  m-ta  hlavně  pomocí  přistěhovalců 
z  Flanderska  od  arcibiskupů  bresnských  a 
magdeburských  a  biskupů  hildesheimských 
a  míšeňských.  Dálb  se  to  tím  způsobem,  že 
pán  pozemku  uzavřel  s  podnikatelem  (loca- 
for)  smlouvu,  v  níž  se  tento  zavazoval  osa- 
diti půdu  přistěhovalci.  Podnikatel  obdržel 
pro  sebe  a  své  dědice  jistý  počet  lánů  půdy 
bezúročně  (bez  platů)  a  stal  se  vesnickým 
představeným  a  soudcem  {SchuUheiss,  Schul^^ 
scultetus).  Osadnici  platili  pánovi  pozemku 
lírok  (činži)  za  užívání  pozemku  a  kromě 
toho  církvi  desátek.  Příklad  takového  zalo- 
iení  m-ta  poskytuje  Freiburk  v  Breisgavě. 
Zakládací  listina  pochází  z  r.  1120.  Vydal  ji 
Konrád  z  Z^ingen.  Příkladu  jeho  následo- 
vali jeho  nástupci.  Podobným  způsobem  za- 
kládali m-ta  jíní  páni  tcrritoriální,  jako  na 
přiklad  markrabí  braniborští,  míšeňští  a  j. 
K  m-tflm  královským  a  duchovním  přibyla 
takto  m-ta  světských  pánů.  Na  počátku  byla 
všechna  m-ta  královskými  [civitates  publicaé). 
Později  byla  výsost ná  prává  královskými  vý- 
sadami přenesena  na  biskupy  a  říšské  opaty 
a  konečně  na  světské  zemépány.  —  Co  bylo 
příčinou,  že  se  v  m-tech  vyvinulo  zvláštní 
městské  právo,  lišící  se  od  práva  ostatního  ? 
Hospodářské  a  právní  poměry  byly  příčinou, 
ic  se  m-ta  emancipovala  od  žup  (hrabství) 
a  že  se  z  nich  staly  zvláštní  správní  okresy 
a  střediska  nového  městského  práva.  Těsné 
soužiti  rozdílného  obyvatelstva  v  mtech, 
poutaného  k  sobě  společnými  zájmy,  a  jiné 
zaměstnání  než  u  obyvatelstva  vesnického 
byly  ony  hospodářské  poměry.  Co  se  týče 
zvláštních  pomřrů  právních,  byly  to  hlavně 
immunity  (v.  t.),  jež  podkopávaly  moc  pravi- 
delných státních  funkcionářů  (hrabat)  a  za- 
kládaly nové  právo  městské,  platné  pro 
všechny  příslušníky  m-ta.  V  immunitách  vy- 
sloveno bylo,  že  veřejní  úředníci  mají  se 
v  imniunitních  místech  zdržeti  všech  soud- 
ních i  jiných  úkonů,  a  dále,  že  důchody  fisku 
^  oněch  míst  se  postupují  tomu,  komu  udě- 
lena immunita.  Tím,  Že  m-ta  vyjmuta  byla 
z  moci  řádných  soudů  a  úřadů,  vznikla  po- 
třeba zříditi  v  m-tech  úřady  a  soudy  vrchno- 
stenské. V  m-tech  biskupských  odevzdána 
moc  soudní  fojtovi  (advocatus\  místo  něhož 
se  v  některých  bisk.  m-tech  v  XI.  a  XII.  stol. 
objevuje  purkrabí  {praefectus  urbis,  utba- 
niis  comeSj  burgicomes,  burcgravius).  Jako 
druhý  městský  soudce  jmenuje  se  šoltys 
{sctiltetus,  též  vxllicus,  causidicus).  Podobné 
v  m-tech  královských  uvádějí  se  v  čele 
soudnictví  advocatus  (fojt),  resp.  purk- 
rabí a  scultetus.  —  Krokem  s  immuni- 
tami  šly  výsady  udělované  m-tůni  v  příčině 
konání  trhů,  ražení  mince  a  vybírání  cel. 
Dovršením  oněch  výsad  bylo  udélení  m-tům 
tržního  soudnictví  (Marktbann),  t.  j.  m-tu 
přiznáno  právo  k  mimořádnému  soudu,  který 
by  zasedal  jen  o  trzích  a  soudil  všechny 
účastníky  trhů,  i   cizí.  —  Obyvatelstvo   m-t 


povstalo  ze  tří  živlů:  1.  z  obyvatelstva  svo- 
bodného, hlavně  kupcův  a  řemeslníků,  ve- 
dle, nichž  se  zhusta  stěhovali  do  m-t  i' po- 
zemkoví páni,  zvaní  Ffahlbúrger,  téŽ  Aussen- 
búrger  (Fridrich  II.  zapověděl  to  roku  1232); 
2.  z  ministeriálů  městských  pánů;  3.  z  ne- 
svobodného čili  nevolného  obyvatelstva,  jež 
se  později  stalo  svobodným.  Na  základě 
pravidla  »Die  Luft  macht  frei«  nabýval  ve 
městě  svobody  i  nevolný  člověk  z  venkova, 
zdržoval-li  se  ve  m-tě  aspoň  rok  a  den  a 
ncbyl-li  od  svého  pána  žádán  zpět.  Svo- 
bodné obyvatelstvo  stalo  se  jádrem  pozděj- 
šího »městského  stavuc;  ze  svobodného  oby- 
vatelstva skládala  se  na  počátku  méstská 
správa.  Zajímavá  jest  otázka,  jakého  původu 
jest  zřízeni  méstské  v  zemích  střední  Evropy. 
Učenci  dél  i  se  v  této  otázce  na  dva  tábory. 
Dle  Savignyho  jest  středověké  zřízení  mést- 
ské původu  římského.  Někdejší  municipální 
zřízení  římské  rozšířilo  so  dle  něho  po  všech 
zemích,  kam  až  sahala  moc  císařů  římských. 
Toto  římské  zřízení  městské  spočívalo  hlavně 
na  zásadě  sloučení  správy  politické  i  soudní, 
v  jejíž  čele  stáli  konšelé  {consules),  svobodné 
volení  ze  středu  jednotlivých  kategorií  měst- 
ského obyvatelstva.  Okolnost,  že  v  m-tech 
jihonémcckých  objevují  se  konšelé  již  ve 
XII.  stol.,  zdála  by  se  nasvědčovati  mínění 
Savignyho.  Naproti  tomu  poukazují  jiní  učenci, 
že  zřízení  městské  vyvinulo  se  v  Německu 
samostatně  na  základě  instituce  kmetských 
čili  šefních  stolic,  jejichž  členové,  kmeti  (sca- 
bini,  judices,  Schóffen),  vykonávali  dědičné 
soudní  moc.  Německý  původ  zřízení  měst- 
ského zastává  jmenovitě  Maurer,  dle  něhož 
m-ta  povstala  spojením  a  ohrazením  několika 
menších  obcí  (vesnických).  Německý  původ 
zřízení  městského  dokazují  i  jiní  učenci,  ač  se 
v  podrobnostech  od  Maurera  liší.  Navzájem 
rozcházejí  se  hlavně  v  otázce,  jak  vznikla 
městská  rada.  Arnold  má  za  to,  že  v  biskup- 
ských m-tech  vyvinula  se  městská  rada  tím. 
Že  biskup  přibral  k  městské  správě  staro- 
usedlé svobodné  občany  {cives  seniores  vel 
majores).  Dle  Heuslera  byli  členové  městské 
rady  v  biskupských  m-tech  soudními  kmety 
(přísedícími),  kteří  zasedali  v  soudě  fojta. 
Gierke  vidí  v  městské  radě  rozšířený  úřad 
méstské  gildy,  t.  j.  jednoty  starousedlých 
měšťanů,  kterýžto  úřad  spravuje  nejen  gildu, 
nýbrž  celou  obec.  Sohm,  který  v  městské 
obci  spatřuje  obec  tržní,  pokládá  městskou 
radu  s  počátku  za  tržní  soud.  Rietschel  vidí 
v  městské  radě  výbor  volený  od  tržní  osady. 
Celkem  možno  dle  Hegela  říci,  že  původ 
městské  rady  nebyl  všude  stejný.  Tvářnost 
a  význam  její  byl  rozličný  dle  toho,  byla-li 
městská  rada  v  souvislosti  se  starším  měst- 
ským zřízením,  či  byla-li  zjevem  úplně  no- 
vým. Ve  vlastním  významu  a  pod  vlastním 
jménem  consilium,  consules^  objevuje  se  rada 
ve  XII.  stol.  v  m-tech  nově  založených.  Za- 
kladatelé m-t  udělují  měšťanům  právo,  aby 
si  volili  v  záležitostech  městské  správy  své 
vlastní  zastupitelstvo.  Ve  Freiburku  v  Breis- 
gavě  vidíme  24  spoluzakladatele  (lokátory) 


168  Město. 

m-ta,  conjuratores  fori,  kteří  se  později  na-  m-tech  však  dosazovány  byly  vedle  stálých 
zývaji  konsuly   a  mají  jistá  dědičná   práva,    soudních  kmetů  zvláátní  městské  rady  volené 

V  městských  právech  udělených  od  Jindř.  od  měšťanfl.  V  m-tě  Kolíně  spravovali  měst- 
Lva  jeví  se  rada  již  svrchovaným  městským ;  ské  záležitosti  s  počátku  jen  kmeti,  později 
úřadem.  Na  počátku  byla  pravomoc  rady  jen  |  však  zřízena  vedle  kmetů  samostatná  měst- 
nepatrná,  avšak  během  doby  se  víc  a  více  ská  rada.  Podobně  tomu  bylo  v  Magdeburce, 
šířila.  V  jiných  m>tcch  zaujímal  místo  rady  kde  spravovalo  m.  napřed  12  kmetů.  Rada 
sbor  kupců  (měšťanů),  kterým  císařskými  a  objevuje  se  tam  teprve  r.  1244;  vznikla  ze 
jinými  výsadami  uděleno  bylo  právo  zkou-  \  shromáždění  občanů  zv.  »burding«.  M.  arci- 
seti  míry  a  váhy  a  souditi  v  záležitostech  i  biskupa  trevírského  spravoval  s  počátku  šol- 
týkajícícn  se  koupě  a  prodeje  viktualií.  Ta- 1  tys  a  kmeti.  V  jednotlivých  případech  bylo 
kove    »městské  soudy «  (Burggericlite)   byly    měšťanstvo  od   arcibiskupa   a  kapitoly  při- 

V  Kostnici,  v  Basileji,  v  Halberstadtu,  v  Soe- ,  bíráno  k  poradě.  Rady  měšťanů  nebylo  však 
stu,  v  Queclhnburce,  v  Goslaru  a  j.  Tento  i  ještě  ani  ve  XIII.  stol.;  zřízena  byla  teprv 
městský  úřad  vykonával  touž  pravomoc,  ja-  r.  1303.  Také  v  královských  a  říšských  m-tech> 
kou  měla  jinde  městská  rada.  V  jiných  mtech  jež  spravovali  šoltys  a  kmeti,  objevuje  se 
vznikla  městská  rada  z  instituce  soudců  míru,  rada  ve  stol.  XIII.  Se  strany  krále  nečiní  se 
která  se  vyškytá  v  prvých  desítiletích  XII.  proti  tomu  žádný  odpor.  V  Cáchách  vysky- 
stol.  v  kommunách  severní  Francie.  Laon-  tují  se  konšelé  vedle  kmetův  a  ministeriálťk 
ská  institutio  pacis  z  r.  1128  sloužila  za  vzor,  teprve  r.  1272  a  1273.  Právě  tak  pozdě  ob- 
m-tům  jiným.  Přísedící  tohoto  soudu  nazý- ,  jevují  se  radní  vedle  ministeriálův  a  kmet& 
váli  se  scabini  (kmeti).  Z  německých  m-t  zří-  '  ve  Frankfurtě.  Ve  vestfálském  říšském  m-té 
zen  byl  takový  soud  od  Bedřicha  I.  ve  Vormsu.  Dortmunde  uvádějí  se  po  prvé  r.  1241  v  jedné 
Skládal  se  ze  40  členů :  28  měšťanů  a  12  mi-  listině  18  consuUs  Tremonienses.  Později  jme- 
nisteriálů  církve.  Konflikty  městských  rad  nují  se  jako  městský  úřad  consules  et  scabini 
8  biskupy  byly  příčinou,  že  na  říšském  sněme ;  nebo  scabini  ac  consules.  Jak  z  hořejšího  vi- 
v  Ravenně  v  1.  1231—32  vydán  byl  edikt '  děti,  náleží  v  m-tech  XII.  stol.  nově  zřizo- 
Bedřicha  II.,  dle  něhož  městské  rady  a  měst- 1  váných  dosazování  městské  rady  k  nezbyt- 
Stí  magistři  (starostové,  Búrgermeister)^  resp. '  ným  městským  svobodám ,  jež  zakladatelé 
rektoři  mohli  býti  dosazováni  od  měšťanstva  mt  obyvatelstvu  povolují.  Naproti  tomu  však 
jen  se  svolením  biskupů.  Dle  dohodnutí  uči-  dodělávají  se  m-ta  staršího  původu  vlastních 
něného  r.  1233  mezi  biskupem  vorraským  a  svých  rad  teprve  po  dlouhém  boji  s  měst- 
m-tem  mel  v  městské  radě  předsedati  biskup, ;  skou  vrchností,  jež  všemožným  způsobem  od- 
a  byl-li  nepřítomen,  tedy  jeho  zástupce,  a ,  daluje  okamžik  této  vymoženosti.  Nemohouc 
rada  měla  se  skládati  z  15  členů:  z  9  měšťanů,  udržeti  m-ta  v  plné  závislosti  na  sobě,  spo- 
jmenovaných  od  biskupa,  a  ze  6  ministeriálů.  kojuje  se  městská  vrchnost  tím,  že  podržuje 
Také  rada  štrasburská  složena  byla  z  bisku-  ve  své  moci  aspoň  soudnictví  a  ponechává 
pových  ministeriálů  a  měšťanů  a  měla  s  po-  správu  v  rukou  ministeriálův  a  občanův.  Do- 
cátku  ráz  soudu  míru.  Jako  ve  Vormsu  došlo  I  děláním  se  vlastní  rady  nabývá  m.  pev- 
i  v  Basilíji  ke  konfliktům  mezi  biskupem  a  ných  základů  své  svobody.  Po  tomto  prv- 
městskou  radou.  Biskup  nechtěl  trpěti  rady  nim  boji  s  vrchností  nastává  zápas  další. 
na  něm  nezávislé.  Konečně  se  však  s  mě-  M-ta  usilují  o  nabytí  vrchnostenských  práv» 
šťany  dohodl.  Dříve,  než  vznikla  v  biskup-  a  uvnitř  obyvatelstva  městského  vede  se  boj 
ských  mtech  obecní  rada,  nalézal  se  měst-  o  účastenství  jednotlivých  tříd  obyvatelstva 
ský  soud  i  správa  v  rukou  biskupa  a  jeho  '  v  městské  správě.  Běží  o  to,  má-li  městská 
ministeriálů  a  úředníků.  Mohlo  by  se  tudíž  rada  zůstati  v  rukou  starousedlých  městských 
mysliti,  že  městská  rada  povstala  ze  sboru  ,  rodin,  či  má-li  v  ní  míti  zastoupeni  též  ře- 
biskupových  úředníků.  Tomu  však  tak  ne- '  meslnictvo.  které  se  organisovalo  v  cechy 
bylo  ani  ve  Vormsu,  ani  ve  Štrasburce,  ani   (v.  t.).  Po  dlouhých  bojích  domohlo  se  i  ře- 

V  Basileji.  Jediný  příklad  biskupské  úřed-  meslnictvo  účastenství  v  městské  radě/  ni- 
nické  rady  podává  nám  Mohuč,  kde  se  vy-  koli  však  v  stejných  rozměrech.  Rozeznávati 
vinula  sice  městská  rada  biskupská,  později  sluší  tři  druhy  městských  zřízení:  1.  v  ně- 
však  byla  potlačena  radou  zřízenou  od  mě-  kterých  m-tech  zasedalo  v  radě  pouze  ně- 
Šťanův  a  uznanou  konečně  od  arcibiskupa.  —  kolik  řemeslníků  (obdrželi  někohk  míst  vi* 
Veliký  byl  počet  německých  m-t  královských,  zvláštní  lavici);  2.  v  jiných  m-tech  rozdělena 
biskupských  a  zeměpanských,  v  nichž  exi-  bylo  veškeré  měšťanstvo  na  cechy  (do  cechů 
stovaly  stálé  kmetské  sbory  {SchóffenkoHe-  vstoupiti  musily  i  rody  šlechtické),  a  měst- 
gien).  Toto  soudní  zřízení  rozšířeno  bylo  ská  rada  skládala  se  ze  zástupců  jednotil- 
všeobecné  v  m-tech  dolního  a  středního  Po-  vých  cechů.  Tak  tomu  bylo  na  př.  ve  Spýru» 
rýní  a  v  Nizozemí  a  částečně  i  ve  Vestfálsku  v  Augšpurcé,  v  Mohuči  a  v  Curichu;  3.  jind-  ^ 
a  v  Sasku.  Vynikající  postavení,  jtŽ  bohaté  na  př.  v  Norimberce,  vyvinula  se  vedle  do- 
a  mocné  rody  ministeriálů  a  měšťanů  {divi-  savadní  rady,  složené  ze  starších  rodů,  ještě 
tes^  honestiores,  majores)  v  kmetských  sbo-  zvláštní  druhá  rada,  sestávající  z  řemeslnictva 
rech  sebe  samy  doplňujících  zaujímaly,  za-  a  kontrolující  radu  starou.  Tou  měrou,  ja- 
bezpečovalo  jim  veliký  vliv  na  mest.  správu,  kou  řemeslnictvo  nabývalo  ve  m-tech  vidy 
tak  že  ze  sboru  soudních  kmetů  vyvinula  se  většího  a  většího  vlivu,  rostl  poHtický  význam 
v  některých  m-tech  městská  rada.   V  jiných  m-t,   která   se   stále   více  emancipovala   od 


^lésto. 


169^ 


moci  svých  vrchností.  Příklad  m-t  lombard- 
ských, jež  si  kostnickým  mírem  r.  1183  vy- 
mohla na  Bedřichovi  1.  obsáhlou  nezávislost, 
působil  i  na  m-ta  německá.  Jednotlivá  m-ta 
uzavírala  za  účelem  vzáiemné  ochrany  poli- 
tické spolky.  Tak  došlo  r.  1254  k  tak  zv. 
spolku  rýnskému,  jejž  uzavřela  m-ta  a  páni 
proti  bezprávným  clům.  Před  polovicí  XIII. 
stol.  sp>ojila  se  m-ta  ílanderská  pod  vedením 
m-ta  Brúggc  ve  spolek  nazvaný  hanza.  Jiná 
hanza  (v.  t.),  jež  vznikla  na  severu  Německa, 
vládla  více  než  nad  70  m-ty.  Spolkový  sněm 
konal  se  v  Lubeku.  — 

Německých  říšských  sněmův  účastnila  se 
říšská  m-ta  jednotlivé  Již  od  Viléma  Hol- 
landského.  ve  větší  míře  pak  za  Ludvíka 
Bavora.  Pravidelné  jich  účastenství  na  sně- 
mech počíná  se  však  teprv  od  r.  1474.  Od 
XVI.  stol.  tvořila  říšská  m-ta  vedle  kurfir- 
štův  a  knížat  zvláštní  sbor  na  říšských  sně- 
mich.  Velikou  ránu  zasadilo  německým  m-tům 
objevení  mořské  cesty  do  Východní  Indie 
a  objevení  Ameriky.  Veškerou  zámořský  ob- 
chod soustředil  se  od  té  doby  v  Holland- 
sku,  ve  Španělsku  a  v  Anglii.  Ještě  více 
uškodila  německým  m-tflm  třicetiletá  válka. 
Mnohá  říšská  m-ta  pozbyla  své  nezávislosti 
(říšské  bezprostřednosti)  a  stala  se  m-ty  kní- 
žecími. Sama  hanza  upadala  víc  a  více.  Na 
počátku  franc.  revoluce  bylo  již  jen  51  říš. 
m.,  a  i  tento  malý  počet  se  později  silné 
ztenčil,  tak  že  po  zrušeni  Německé  říše  zbyla 
jen  4  m-ta  bezprostřední.  Z  někdejších  říš- 
ských m-t  jsou  ještě  dnes  státy  samostat- 
nými m-ta  Hamburk,  Brémy  a  Lubek.  Veli- 
kého rozkvetu  dosáhla  m-ta  v  tomto  století. 
Na  vývoj  jejich  mělo  největší  vliv  zdokona- 
lení kommunikačních  prostředků,  jmenovitě 
drah,  vzmáhání  se  obchodu  a  průmyslu  a 
zvlášť  péče  vlád  o  umělý  vzrůst  jednotli- 
vých m-t. 

M-ta  italská  došla  sice  samosprávy  a 
obsáhlé  samostatnosti  dříve  než  m-ta  ně- 
mecká, avšak  záhy  své  samostatnosti  pozbyla. 
Základem  městského  zřízení  byla  ústava  ně- 
kdejších římských  municipií  ^,v.  t.).  Rychlý 
rozvoj  městské  samosprávy  podporován  byl 
v  Itálii  především  slabostí  feudálních  pánův 
a  drobností  jejich  pozemkového  majetku. 
Většina  jich  dílem  z  dobré  vůle,  dílem  do- 
nucena poměry  přistěhovala  se  do  m-t  a 
tvořila  čásť  městského  obyvatelstva.  Ke  vzrů- 
stu moci  m-t  přispívaly  dále  spory  mezi  cí- 
sařem a  papežem  (mezi  guelfy  a  ghibelliny), 
v  nichž  obě  strany  hleděly  připoutati  k  sobě 
m-ta.  Mnohá  italská  m-ta  stala  se  skutečnými 
nezávislými  státy,  jež  možno  nazvati  měst- 
skými republikami.  Přes  jednotlivé  úchylky 
v  detailech  bylo  společnou  známkou  měst- 
ského zřízeni  italského,  že  vrchní  moc  v  m-tč 
spočívala  v  rukou  národa.  Obyvatelstvo  tvo- 
řily v  lombardských  a  středoitalských  m-tech 
Xll.  stol.  4  třídy:  1.  vyšší  šlechta  (capitanei), 
2.  šlechta  nižší  (valvassores),  3.  střední  třída, 
měšťanstvo  (cives)^  k  němuž  se  počítali  intel- 
ligenti  (právníci,  notáři,  lékaři)  a  obchodníci, 
4.  nižší  třída,  t.  j.  řemeslnici  (artistae,  opi- 


fices,  minores)  a  prostý  dělný  lid  {populus^ 
vulgus).  Představení  jednotlivých  tříd  oby- 
vatelstva, t.  zv.  consules,  vedli  správu  m-ta. 
a  konali  soudnictví.  Bedřich  I.  domáhal  se 
toho,  aby  konsuly  v  m-tech  lombardských 
sám  mohl  jmenovati,  musil  však  po  marném 
boji  r.  1183  (mír  kostnický)  uznati  plnou  sa- 
mosprávu lombardských  m-t.  Důležitější  měst- 
ské záležitosti  rozhodovány  byly  v  obecné 
hromadě  měšťanů,  zv.  parlamentům,  k  níŽ 
svoláváno  bylo  svobodné  obyvatelstvo  zvo- 
něním. Vedle  sboru  konsulu  vyskytuje  se 
v  některých  m-tech  rada  100  osob,  creden\a,. 
Od  XIII.  stol.  vešlo  v  obyčej  svěřovati  vý- 
konnou a  soudcovskou  moc  na  jeden  rok 
podestovi  (od  potestas),  za  něhož  voleni  bý- 
vali členové  cizích  šlechtických  rodů.  Pode- 
stové  zaujali  místa  dřívějších  konsulů,  kte- 
rých bylo  obyčejné  několik,  nejméně  dva.. 
Vedle  obecné  hromady  vyskytovaly  se  v  ital- 
ských m-tech  dva  radní  sbory:  velká  a  malá 
rada;  počet  jejich  členů  byl  v  rozličných? 
m-tech  rozličný.  Také  řeme.slnictvo  snažilo 
se  nabýti  účastenství  při  městské  správě, 
sestupovalo  se  v  cechy  a  organisovilo  se 
pod  konšely  neb  vlastním  podestou  jako 
zvláštní  obec  vedle  Šlechtických  rodů.  Té 
svobody  jako  v  Německu  se  však  itaLská 
m-ta  nedodělala.  Poměry  vyvinuly  se  naopak. 
Svobodná  m-ta  italská  upadla  v  poddanství 
cizích  šlechtických  rodů.  Byliť  podestové 
dosazováni  brzo  nikoli  na  jeden  rok,  nýbrž 
na  více  let,  pak  dědičně,  a  konečně  se  m-ta,. 
v  jejichž  čele  stáli,  proměnila  v  dědičná  abso- 
lutní knížectví. 

Ve  Francii  jeví  se  na  jihu  jiný  vývoj  než 
na  severu.  Jihofrancouzské  městské  zřízení 
přiléhá  k  italskému.  Také  v  jižní  Francii 
jsou  consules,  radní  sbory  sl  parlamentům.  Sa- 
mosprávu městskou  obmezuje  však  stále  více 
mohutnějící  státní  moc;  zástupci  jejími  jsou 
bajuli  {baillis),  vyšší  soudci.  V  biskupských 
m-tech  se  v.  Francie  sestupují  se  nižší  sta- 
vové ve  svazky  (kommuny)  namířené  proti 
biskupům  a  docházejí  podpory  u  krále.  Jako 
úředníci  fungují  v  m  těch :  maire  {major),  nč- 
I  kolik  kmetů  (jurati)  a  bailli.  Více  o  francouz- 
I  ských  m-tech  viz  ve  či.  Francie,  str.  487 
a  násl. 

V  Anglii  jsou  m-ta  dílem  keltského,  dí- 
lem římského  původu.  V  době  Anglosasů 
požívala  neobyčejné  svobody  a  samostatnosti^ 
radila  se  o  svých  záležitostech  ve  vlastním 
shromáždění  a  stála  pod  purkrabím.  Městské 
obyvatelstvo  organisováno  bylo  v  gildách, 
korporacích  zřízených  za  účelem  vzájemné 
právní  pomoci  a  krevní  msty.  Gildy  měly 
své  statuty  a  vlastní  představené.  Po  dobytí 
Anglie  od  Normanů  byla  práva  m-t  mnoho 
zkracována;  m-ta  ocitla  se  v  závislosti  na 
králích,  baronech  a  biskupech.  Přes  to  však 
nabyla  obsáhlých  práv  politických.  Daně  ne- 
byly jim  ukládány  bez  jejich  svolení;  rozvr- 
hování a  vymáhání  dam  bylo  jim  vůbec  ode- 
vzdáno. Ve  velké  chartě  bylo  však  právo 
účastenství  na  parlamentu  přiznáno  jen  Lon- 
dýnu a  sedmi  jiným  m-tům.   Později  stoupl 


1 70  Město. 


počet  těchto  m-t  až  ke  200,  avšak  povolá- 
váni městských  poslanců  záviselo  na  vůli 
králově.  Již  okolo  polovice  XIII.  stol.  obje- 


der  Stadteverfassung  in  Italien  (Lips.,  1847) ; 
ďHaulleville,  Histoire  des  communes  lom- 
bardes;  Ficker,  Forschungen  zur  italienischen 


vuje  se  pro  zástupce  m-t  název  »obec€  {com-   Reichs-  u.  Rechtsgeschichtc ;  Pertile,  Storia 


munitas  totius  regni  Angliaé),  Zástupci  tito 
tvořili  vedle  baronů  a  praclátů  druhý  sbor 
ve  sněme  a  obdrželi  »řečníka€.    Hlavní  je- 


del  diritto  italiano;  Cipolla,  Storia  delle  si- 
gnorie  italiane;  Salzer,  Uber  die  Anfánge  der 
Signorie  in  Oberitalien  (dissertace;   Berlin, 


jich  právo  bylo  povolování  daní.  Mnohá  m-ta  ■  1899).  -dle 


vysílala  jednoho,  jiná  2  zástupec  do  shro- 
máždění obcí,  k  němuž  přibyli  ve  XIV.  stol. 
ještě  dva  zástupci  z  každého  hrabství.    Od 


M-ta  horní  v.  Horní  města. 

M-ta  privilegovaná  zvala  se  v  Čechách 

královská  m-ta,  která  obdržela  zvláštní  vý- 


XVI.  stol.,  zvláště  pak  od  časův  Alžbětiných  sadné  postavení  v  ústavě  zemské.  Až  do  časů 
vzrostl  se  vzmáhajícím  se  blahobytem  vliv  ;  císařovny  Marie  Terezie  byla  to  hlavně  m-ta, 
ín-t.  Většina  anglických  m-t  vzmohla  se  však  j  jež  byla  vyňata  z  pravomoci  obou  úřadů  pod- 
obyčejně  teprv  od  minulého  století  obcho- ,  komořských  a  byla  podřízena  přímo  král. 
dera,  plavbou  a  průmyslem.  Ještě  ke  konci  t  místodržicím,    kteří    vyslanými    kommissaři 

XVII.  stol.  mčl  Londýn  pouze  půl  millionu  rady  v  nich  obnovovali.  Kromč  Starého  a 
obyvatel,  a  vedle  něho  byla  v  Anglii  jen  dvě  Nového  m-ta,  jež  již  ve  XIV.  stol.  stála 
m-ta  (Bristol  a  Norwich),  jež  měla  30.000  a  přímo  pod  králem,  domohla  se  tohoto  po- 
4  jiná  m-ta  více  než  10.000  obyvatel.  'stavení  m-ta:  r.  1623  Budějovice,  r.   1627 

O   m-tech  českých  v.  Čechy,  str.  512  i  Plzeň  a  r.  1628  Malá  Strana.  M-ta  Kutná 
a  násl.  Hora,  Cheb,  Loket  a  Karlovy   Vary,  jsouce 

O  m-tech  ruských  v.  článek  Gorod.  j  vyňata  rovněž  z  moci  úřadu  podkomořského 
Literatura:  Hůllmann,  Stadtewcsen  des  I  a  podřízena  jednak  ncjv.  mincmistrovi,  je- 
Mitteilaltcrs  (Bonn,  1825—29,  4  sv.V,  Arnold,  dnak  purkrabím  hradu  Chebu  a  Lokte,  mela 
Verfassungsgeschichtc  der  deutschen  Frei-  téŽ  zvláštní  postavení  v  ústave  zemské  a 
stadte(Gotha,  1854);  Gengler,  Deutsche Stadt- 1  mohla  u  přirovnání  s  podkomořskými  m-ty 
Tcchte  des  Mittelalters  fNorimb.,  1866);  G.  se  také  považovati  za  privilegovaná  m-ta. 
Maurer,  Geschichte  der  Stadtcverřassung  in  KdyŽ  r.  1749  při  král.  repraesentaci  a  ko- 
Deutschland  (Erlanky,  1869—71,  4  sv,);  týž,  moře  (pozdějším  gubernium)  zřízeno  bylo 
Einleitung  zur  Geschichte  der  Mark-,  Hof-,  pro  Pražská  a  ostatní  privilegovaná  m-ta 
Dorf-  u.  Stadtverfassung  (Mnichov,  1874); ;  zvláštní  vrchní  hospodářské  ředitelství  (Of/ro- 
Kriegk,  Deutsches  Bůrgerthum  im  Mittelalter  '  nomie-Oberdirectorium),    jemuž    náleželo    re- 


(Frankfurt  n.  M.,  1868);  O.  Gierke,  Dasdeut- 
sche  Gcnosscnschaftsrccht  (Berlín,  1860  až 
1873,  sv.  I.  a  11.");  Hcu.sler,  Der  Ursprung  d. 


vidovati  účty  a  schvalovati  rozpočty  téchto 
privilegovaných  m-t,  byly  tomuto  ředitelství 
podřízeny  též  Loket  a  Karlovy  Vary  a 


■deutschen  Stadtverfassung  (Výmar,  1872V,  potom  ještě  r.  1756  Hradčany,  r.  1759 
Winter,  Urkundl.  Beitráge  zur  Rechtsgescn.  i  Ch e b,  r.  1780  Chomutov  a  po  zrušení 
d.  ósterr.  Stadte  (Inšpruk,  1877);  Brůlcke,  |  úřadu  mincmistrského  r.  1784  Kutná  Hora, 
Die  Entwickelung  der  Reichsstandschaft  der  tak  že  v  tomto  století  čítalo, se  celkem  je- 
Stadtc  (Hamburk,  1881);  Lamprecht,  Deut- '  denáct  mt  privilegovaných.  Účtárna  těchto 
3ches  Stadtewesen  am  Schlusse  des  Mittcl- ;  m-t  při  guberniu  zřízená  zrušena  byla  mini- 
alters  (Heidelberk,  1884);  BelovíT,  Entstehung  I  ster.  nařízením  ze  dne  29.  prosince  1848. 
der  deutschen  Stadtgemeinde  (Důsseldorf,  Kromě  toho  mluvilo  se  o  privilegovaných 
1888);  týž,  Ursprung  d.  deutschen  Stadt ver- '  m-tech  královských,  když  měla  výsady  na 
fassung  (t.,  1892);  Sohm,  Entstehung  d.  deut-  hlas  a  místo  na  sněmích  a  obdržela  zpAso- 
schen  Stadtcwesens  (Lips.,  1890);  Kallsen,  bilost  ke  dskám  zemským.  Takové  výsady 
Die  deutschen  Stadte  im  Mittelalter  (Halle,  měla  většina  svrchu  zmíněných  přivilegova- 
1891,  1  sv.);  Hegel,  Stadte  u.  Gilden  d.  germ. '  ných  m-t.  Konečné  i  ta  m-ta  považovala  se 
Vólkcr  im  Mittelalter  (Lips.,  1891,  2  sv.);  za  zvláště  privilegovaná,  v  nichž  nebyli  po 
týž,  Die  Entstehung  d.  deutschen  Stadte we-  r.  1547  zřízeni  král.  rychtářové  a  která  ne- 
sens  (t.,  1898).  Přehled  literatury  o  němé-  platila  posudné  do  král.  k9mory,  jako  ze- 
ckých  m-tech  podal  K.  Uhlirz,  Neucre  Lite-  \  jména  Plzeň,  Budějovice  a  Ústí  n.  L.  JČ. 
ratur  íiber  deutsches  Stadtewesen  (»Mitthei-  M-ta  věnná  v.  Věnná  města, 
lungen  d.  Inst.  f.  ósterr.  Geschichtsforschung«,  Melto:  1)  M.,  městečko  u  Chomutova 
táhne  se  v  několika  svazcích  od  r.  1886).  —  v  Čechách,  v.  Místo.  —  2)  M.  Dolejší, 
O  m-tech  francouzských  psali:  Béchard,  Droit  I  také  Lipnické,  Lipnice  Dolní,  ves  t., 
municipal  au  moyen  áge  (Paříž,  1861—62),  440  m  n.  m.,  hejtm.  a  okr.  Ledeč,  fara  Lip- 
Droit  municipal  dans  les  temps  modernes  '  nice;  135  d.,  781  ob.  č.  (1890),  4tř.  šk.,  pš., 
{XVI.  a  XVII.  stol.;  Pař.,  1866);  Raynouard, ;  mlýn.  Nynější  fil.  kostel,  zasvěcený  sv.  Mar- 
Histoiro  du  droit  municipal  en  France;  De- 1  tinu,  má  dřevěnou  zvonici  a  náleží  k  faře 
molins,  Mouvement  communal  et  municipal  lipnické.—  3)  M.  Nové,  ves  t.,  hejtm.  Nový 
au  moyen  áge;  Luchaire,  Les  communes  Bydžov,  okr.,  fara  a  pš.  Chlumec  n.  C.;  63  d., 
frangaises  á  Tépoque  des  Capétiens  directs;  448  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk.  a  samota  Ostrov.  — 
Babeau,  La  ville  souš  Tancien  régime;  A.  4)  M.  Nové,  víska  t.  u  Břežan,  hejtm.  Kolín, 
Smirnov,  Kommuna  sredněvěkovoj  Franciji.  okr.  Kouřim,  fara  a  pš.Plaňany;  4d.,  26ob.  č. 
O  mtech  italských  psali:  Hegel,  Geschichte  I  (1890).   Původně  hospoda  při  Vídeňské  sil- 


Město. 


171 


Dici,  V  níž  zastavil  před  bitvou  u  Kolína 
(1757)  Bedřich  II.  —  5)  M.  Nové  (Neustadt), 
ves  t.,  hcjtm.  Teplice,  okr.  Bílina,  fara  a  pŠ. 
Mikulov;  66  d.,  334  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk., 
žel.  zastávka  Pražsko-duchcovské  dráhy,  ra- 
šeliniště, továrna  na  rašelinové  stelivo  a  měl. 
6)  M.  Nové,  ve  starších  spisech  M.  Nové 
Hradiště  nad  Metují,  mésto  v  romantické 
krajině  v  sev.-vých.  Čechách  v  kraji  králové- 
hradeckém nad  ř.  Metují  a  při  státní  dráze 
Choceňsko- Broumovské,  324  m  n.  m.,  má 
s  předměstími  Dupačka,  předměstí  Horské 
a  Krajské,  Klopotov  a  Bradle  331  d.,  2574 
ob.  č.,  40  n.  (1890),  okr.  hejtmanství  a  soud, 
poštu,  telegraf,  děkan,  chrám  Nejsv.  Trojice 
2  r.  1501,  špitál  milosrdných  bratří  z  r.  1692 
s  kostelem  Narození  P.  Marie,  hřbitovní  ko- 
stel Všech  Svatých  z  r.  1560,  kostelík  sv.  Jana 
Nep.  z  r.  1736,  5tř.  obec.  pro  chl.  a  div.,  3tř. 
měšf.  a  pokrač.  prům.  školu  pro  chl.,  knih- 
a  kamenotiskárnu,  lithografíi,  obČ.  a  okr.  zá- 
ložnu, spořit.,  škrobárnu,  mydlárnu,  4  mlýny 
(2  uměl.),  2  pily,  několik  stroj,  tkalcoven, 
10  faktorií  na  vydávání  příze  a  bavlny,  par. 
bělidlo,  úpravnu  a  mandlovnu,  barevny,  stroj, 
pletárnu  a  značný  obchod  s  bavln,  a  lněným 
zbožím.  Alod.  panství  (2165*15  ha)  náleží  dě- 
dicům hr.  z  Les- 
lie.  V  okolí  daří 
se  hojně  výteč- 
ného ovoce,  zvi. 
třešní.  Týdenní 
a  výroční  trhy. 
Poblíž  klimati- 
cké lázně  Re- 
zek. Erb  měst- 
ský (vyobr.  č. 
2742.),  udělený 
králem  Vladisla- 
vem II.,  takto  se 
vypisuje:  Ote- 
vřená brána  se 
€.3741.  Znak  Nového  Mésu  n.M.   hřebenem,  vedle 

ní  věže  stříbrná 
s  červenou  střechou  a  se  dvěma  okny  při 
hradbách  stříbrných.  —  Dějiny.  Jan  Čern- 
čický  z  Kácova,  pán  blízkých  Ccrnčic,  při- 
koupiv r.  1483  k  svému  panství  ještě  zboží 
krčinské  obdržel  od  kr.  Vladislava  II.  roku 
1483  povolení,  aby  ve  středu  svých  statků 
směl  si  postaviti  sídlo  nové  a  pevné.  K  účelu 
tomu  vyvolil  si  ostroh  na  pravém  břehu  Me- 
tuje naproti  staré  osadě  na  lev.  bř.  Metuje, 
>Hradíště«  zvané,  a  založil  zde  (1501)  město, 
jež  vzhledem  k  staré  osadě  »Hradištic  na- 
zval Městem  Nového  Hradiště  n.  M. 
čih  M.  N.  Hradištěm,  obehnav  je  pevnými 
zdmi,  baštami,  dvěma  branami  a  příkopem 
při  straně  sev.  Aby  nové  město  mohlo  zkvé- 
tati,  přenesl  a  převedl  do  něho  Jan  Černči- 
cký  z  K.  r.  1503  veškerá  práva  z  městečka 
Krdna:  dva  trhy  výroční,  várky  piva,  platy 
tržné,  vážné,  čtyři  masné  krámy,*  chlebnici, 
prodej  soU,  clo  na  mostě  novém  i  na  silnici, 
převedl  tam  řezníky,  sladovníky  a  jiné  ře- 
meslníky, daroval  městu  mnoho  rolí,  luk  a 
lesů  a  vsi  Žďár  a  Libchyni  a  udělil  měšťa- 


nům právo,  říditi  se  právy  města  Hradce 
Král.  Dne  22.  čna  1526  město  všecko  od 
blesku  vyhořelo.  Jan  Černčický  prodal  z  ne- 
známých příčin  M.  N.  r.  1527  Vojtěchu  z  Pern- 
šteina.  Týž  přikoupiv  blízké  zboží  městecké 
zemřel  r.  1534  zanechav  panství  svému  bra- 
tru Janovi,  jenž  r.  1540  nadal  špitál  5  kop. 
ročně,  dal  (1541)  na  věž  děk.  kostela  velký, 
12  ctů  těžký  zvon  a  r.  1543  velkou  cínovou 
křtitelnici.  R.  1544  prodal  městu  pole  Po- 
pluží  a  Záhoří.  Jan  z  Pernšteina  prodal  M.  N. 
r.  1548  Volfovi  zeŠtubenberka,  pánu 
štýrskému.  Po  něm  (f  1551)  následoval  jeho 
syn  Jan,  k  jehož  přímluvě  cis.  Maxmilián  II. 
daroval  městu  právo  na  dva  nové  výroční 
trhy  a  pečetiti  červeným  voskem.  Po  jeho 
smrti  (1570)  připadlo  M.  N.  jeho  nedospělým 
synům,  z  nichž  nejstarší  Rudolf  ujal  se  pan- 
ství (1588)  a  zahynul  při  výbuchu  prachu 
v  zámku  jičínském  dne  1.  ún.  1620,  kamž 
byl  vyslán  jako  stavovský  kommissař  v  zá- 
ležitosti Smiřických.  R.  1618  účastnil  se  po- 
vstání stavovského,  proto  bylo  zboží  jeho 
po  bitvě  bělohorské  konfiskováno  a  prodáno 
(1623)  Albrechtu  V.  z  Valdšteina.  Valdštein 
vyměnil  (1624)  vŠak  M.  N.  s  Marií  Magd. 
Trčkovou  z  Lípy  za  panství  kopidlanské. 
Oba  poslední  nakládali  s  měšťany  velmi 
krutě,  olupujíce  ie  o  práva  i  statky.  R.  1628 
dobyli  vzbouřeni  sedláci  města  i  zámku  a 
zle  zde  řádili.  R.  1629  prodala  Marie  Magd. 
TrČkova  M.  N.  svému  synu  Adamu  Erdm. 
Trčkovi  z  Lípy.  Ve  válce  30leté  bylo  M.  N. 
po  bitvě  u  Breitenfeldu  r.  1631  od  Švédů  do- 
byto, vydrancováno  a  vypáleno.  Po  zavraž- 
dění (1634)  Ad.  Erdm.  Trčky  v  Chebe  pro- 
padlo panství  novoměstské  fisku  král.  a  da- 
rováno Ferdinandem  III.  dne  11.  září  1638 
Valterovi  z  Leslic,  jenž  se  známého  vraždéní 
v  Chebu  byl  účastnil.  Zřídiv  z  panství  novo- 
městského svěřenství,  zemřel  r.  1667.  Nástup- 
cem jeho  stal  se  bratrovec  Jakub,  hrabě 
z  Leslie,  jenž  zde  r.  1692  založil  a  nadal  klá- 
šter milosrd.  bratří.  Po  jeho  smrti  r.  1693 
následoval  v  držení  M-ta  Nov.  Jakub  Ar- 
nošt z  Leslie,  za  něhož  velká  část  města 
lehla  popelem;  zemřel  r.  1737  a  v  panství 
uvázal  se  syn  Karel  Kajetán  z  Leslie, 
za  něhož  M.  N.  pruskými  nájezdy  velice 
trpělo  a  bylo  osazeno  brzy  pruským,  brzy 
císař,  vojskem.  Týž  zemřel  V.  1762,  zanechav 
syny  Leopolda  a  Antonína,  z  nichž  první 
spravoval  panství  až  do  své  smrti  r.  1774. 
Jeho  synem  Antonínem,  hrab.  z  Leslie, 
vymřel  22.  ún.  1802  rod  hrabat  z  Leslie  a 
panství  novoměstské  spadlo  na  příbuzný  rod 
Dietrichšteinský,  jenž  k  rodnému  jménu  při- 
bral ještě  název  Leslie.  Držitelem  panství 
stal  se  Jan  Karel  kníže  z  Dietrichšteina 
a  po  jeho  smrti  r.  1808  František  Josef 
kn.  z  Dietrichšteina.  Po  vymření  (1858)  rodu 
toho  přešlo  panství  novoměstské  na  rod 
Herberšteinský  provdáním  dcery  Fr.  Jos. 
Terezie  za  Jana  Bedř.  hr.  Herberšteina,  pána 
na  Libochovicích,  a  po  jeho  úmrtí  pi^evzali 
dědicové  hrabat  z  Leslie  M.  N.  a  admini- 
strátorem byl  bar.  Malovec  a  nynějším  ad- 


172  Mě 

ministrátorcm  panství  novoměstského,  jeŽ 
náleii  sedmi  podílnikfim,  jest  Karel  hrabě 
Lamberk.  HSe.  —  Okr.  soud  novoměst- 
ský má  207'29  km',  řitá  3837  d.,  18.073  ob. 
ř.,  6261  n.;  z  24.494  přitom,  obyv.  23.730  kat., 
566  evang.,  96  iid,  a  102  jin.  vjznání;  11.823 
mul,  12.671  ien. --  Okr,  hejtman,  novo- 
městské, zaujimajic  okresní  soudy  M.  N. 
a  Opočno,  má  43670  km',  7743  d.,  42.945 
ob.  e.,  6489  n.;  z  49.628  přít.  obyv.  47.014 
katol,  2260  evang.,  209  iid.,  145  jin.  vyzn.; 
23.730  muž.,  25.898  ien.  (1890). 

7)  M.  Staré  {Altsiadí),  ves  t.  při  vtoku 
Ploučnice  do  Labe,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš 
DíĚin;  120  d.,  1830  ob.  n.  {1890),  4tř.  šk., 
pila.  mlýn  a  v  blízké  Terezienavě  prádelna 
na  bavlnu.  —  S)  M.  Staré  {Altitadt),  místys 
t.,  při  moravsko-rakousk;ých  hranících,  hejtm. 
Jiiidř.  Hradec,  okr.  N.  Bystřice;  160  d..  38 
ob.  ě.,  768  n.  (1890),  starobylj  farní  kostel 
Nanebevzetí  P.  Marie  v  got.  slohu,  s  mno- 
hými náhrobky  KrajifO  i  Krajku,  Magd.  Hoo- 
rové  z  Lichteneka,  s  kruchtou  s  letopočtem 
1514,  3tř.  škola 
obec.  a  Itf.  sou- 
krom.  íidovská, 
pS.,  telegr..  čet- 

hovar,  mlýn  s  pi- 
lou, tkalcovství 
a  na  blízku  mě- 
sta zámek  spopl. 
dvorem    Eber- 

Siř  a  hájovna, 
d  Ebergafe  po- 
čínajíc vystupu- 
je do  výše  6S0  m 
n.  m.  Vysoký 
Kamen,  stiiro- 
dávný  mezník 
Cech,  Moravy  a  Rakous.  Erb  mést.  (wy- 
obr,  č.  2743.):  štít  pokosem  rozdělený,  dolni 
pole  černé,  horní  červené,  v  něm  větévka 
s  Iřemi  lístkv  a  dvěma  kořínky  stříbrné 
barvy.  —  ©)"M.  Staré,  ves  t.,  na  pr.  bř. 
Metuje,  hejtmanství,  okres,  fara  a  pš.  Ná- 
chod; 44  d.,  369  obyv.  č.  (1890),  fil.  kostf-l 
sv.  Jana  Křt.  s  letopočtem  1501  jest  hřbi- 
tovním chrámem  města  Náchoda;  mechani- 
cká tkalcovna,  bělidlo,  2  mlýny  a  tkalcov- 
ství. —  JO)  M.  Staré  Dolní  {Nitder-Att- 
stadt],  ves  t.  nad  Úpou,  hejtm,,  okr.  a  fara 
Trutnov,  pS.  Hořejší  Staré  M.;  41  d..  22ob.  Č., 
1514  n.  (1890).  papírna,  bělidla.  Ves  zaloicna 
na  někdejších  pozemcích  popluí.  dvora.  — 
11)  M.  Staré  Hořejší  (Ober-Alutadt),  far. 
lokalie  t.,  v  hejtm.  a  okr.  trutnovském;  má 
201  d.,  3894  ob.  n,  (1890),  kostel  sv.  Vác- 
lava, jehoi  podací  daroval  (1312)  Jan  z  Var- 
temberka  křižovníkům  zdcrazským,  6tř.  Sk.. 
pS.,  telegraf,  stanice  Rak.  severozáp.  dráhy 
(Trutnov- Janské  Lázně),  Četn.  stanici,  2  prá- 
delny na  fnčn.  přízi,  bělidlo  a  mlýn.  Ves  za- 
loíena  kol.  r.  1301. 

U)M.  Horní  nebo  Kopeční  (£et-£«ra.lr)' 
město  na  Moravě,  v  hejlm.  a  okr.  rymafov- 
»kém,  má  188  d.,  1245  ob.  n.  (1890',  far.  ko- 


stel sv.  Maří  Magd.  (v  XVI.  stol.  far.).  3tř. 
šk.,  pš.,  četn.  stanici,  olejnu,  valchu  na  sukno, 
mlýn  a  plátennictví.  V  dfivějších  dobách  do- 
lováno zde  na  slříbr.  rudu.  V  okolí  roman- 
tické partie  a  zříceniny  Strálck  a  Rabštein 
a  na  Tvrdkovském  potoku  vodopády,  lejm. 
u  vsi  Karlova  a  Ondřejova. 

13)  M.  Nové  {Neu$iadtl),  město  s  okr, 
hejtm.  a  soudem  na  Moravě  v  kraji  Jihlav- 
ském na  vypnuliné  Českomoravské  nad  horní 
Bobrůvkou,  598  m  n.  m.,  má  330  d.,  2356  ob.  Č., 
22  n.,  I  nich  219  evang.,  42  iid.  (1890),  děk, 
far.  chrám  sv.  Kunhuty  (r.  1397  far.)  na  ná- 
městí s  presbyteři  gotickou,  s  lodí  z  doby 
pozdější,  laloiený  asi  od  mnichů  cisterciá- 
ckých žďárského  kláštera  ve  XIH.  st.,  evang. 
ref.  kostel  far.  (od  1783)  na  Nových  domech. 


'43.  Zonk  Slirt 


modlitebny,  zbudované  r.  1784, 
označeném  kovovým  poprsím  císaře  Frant, 
Josefa  I,,  hřbitovní  kostel  Nanebevzetí  Panny 
Marie,  kdysi  bratrský,  vystavěný  od  Viléma 
Dubského  z  Třebomyslic  poč.  X.VIL  stol.  Ve 
starém  chrámu  kat.  far.,  který  dvak>áte  vy- 
hořel a  byl  přestavěn,  nalézá  se  krucifix 
umělecky  zhotovený  z  kamene  hromového 
čili  krevního,  její  Bedřich  If.,  král  pruský, 
daroval  Arnoštovi  z  Liechtenšteina,  arcibi- 
skupu olomúckému  a  salcpurskému.  Po  něm 
dědila  jej  ntf  jeho  hraběnka  z  Zinzendorfu 
a  darovala  kostelu,  školy:  vyšší  zem.  rcálka, 
3tř.  měst  div.,  5tř.  obec,  prům.  pokrař.  a 
košikáfiká.  Stará  školní  budova  vystavěna 
r.  1608  od  p.  Šebast.  .Ant.  Želechovského 
z  Želechova,  úředníka  velkostatku  (deska  pa- 
mětní na  domě).  Radnice  (z  r.  1555),  lékárna, 
Četn.  stanice,  pošta,  telegraf,  iclez.  dráha  ze 
2ďáru  k  Tišnovu  pfes  N.  M.  ve  stavbě.  Oby- 
vatelstvo živí  se  hlavně  polním  hospodář- 
stvím; pěstováni  lnu  ubývá.  Z  průmyslu  za- 
sluhuje zminky  toliko  ruční  výroba  zbolí 
bavlněného   pro   firmy   vídeňské  a  brněnské 

1  (5  faktorO),  šití  vojen,  oděvů,  škrobárna, 
pila  a  tírna  na  len  s  parním  pohonem,  čtyři 
mlýny,  obě.  záložna,  spořitelna  a  22  spolky. 
Obecní  majetek:  lesy  Ochoza  a  Michovy, 
celkem  22792  ha.  Panství  N.  M.  (7028'37  Aa) 
se  zámkem  a  pivovarem  přísluší  brněnskému 
listavu  šlechtičen  .Maria-SchuU.  V  XVI.  st. 
pěstoval  se  zde  i  chmel  Podnebí  Nov.  M-ta 
jest  drsně  pro  vysokou  polohu.  Vždy  uše- 
třeno město  od  moru  a  cholery  (1481—84, 
1670,  1714).  Požárem  skoro  zničeno  město 
r.  1588, 1723  a  1801.  Velkou  povodní  utrpělo 
r.  1714.    N.  M.  založeno   asi   od   horníků   ji- 

I  hlavského  báňského  okruhu  ve  Xlll.  stol. 
Jako  město  či  městečko  (nova  eivitas)  uvádí 
se  po  prvé  listinou  krále  Václava  II.  z  r.  1293, 
kterou  se  podřizuje  soudní  pravomoci  císterc- 
kláStcra  ídárského.  R.  1368  náleželo  N.  M. 
pánům  z  Lipé,  i  niehi  Jindřich  prodal  je 
(1496)  pánám  z  PernSteina,  kteři  připojili 
k  němu  vsi  Pctrovicc  a  Pohledec.  Začátkem 
XIV.  stol.  trpělo  asi  mfsio  útoky  loupeí- 
nických  hradů  sousedních,  Dalečína  a  stár- 
kova (Skály).  Roku  1405  zástupy  Sigmunda, 
krále  uherského,  na  ústupu  z  Cech  přes  N. 


Město.  173 

.  zpustošily  kraj,  ale  u  Vel.  Meziříčí  od  Švédové  vpadší  do  mčsta  vyhnáni  zbraní. 
Šlechty  nooravské  potřeny.  Vratislav  z  Pern-  při  čeraž  Kratzer  zastřelen.  Po  smrti  syna 
Šteina  uvedl  se  na  mizinu  štcdrostí  a  nád-  j  Frant.  Max.  Krcltzera  převzal  panství  hrabě 
herou.    Syn  a  dédic  jeho  Jan  musil   vedle  ■  Ferd.  Dietrichštein   r.  1679,   a   když   ^mřel 

1'iných  statků  prodati  i  město  a  panství  N.  M.,  (1698),  postoupili  (1699)  panství  to  dědicové 
:teré  r.  1588  koupil  Vilém  Dubský  z  Tře-  za  dluh  brněnskému  ústavu  šlechtičen  »Maria- 
bomysHc,  který  sídlil  ve  městě  ve  vzácné  Schul «.  R.  1749  představená  ústavu  šlechtičen 
shodě  a  přátelství  s  občany.  Přísná  byla  tu  Anna  Miniati  z  Campoli  dala  přestavěti  přední 
tehdy  kázeň  mravní,  značný  ruch  stavební  stranu  zámku  a  zříditi  v  něm  kapli.  Po  pro- 
a  obchodní.  Přestavěna  škola  a  založen  hlášení  tolerančního  patentu  r.  1781  přihlá- 
spolek  literácký.  Pernšteinům  N.  M.  děkuje  sily  se  43  rodiny  (209  duší)  k  evang.  nábo- 
za  svůj  pozdější  rozkvět.  Vilém  z  Pern-  ženství  ref.  a  luther.,  ač  učení  jeho  násled- 
Steina  privilegiem  z  r.  1580  osvobodil  N.  kem  staletého  stíhání  bylo  jim  již  málo  známo. 
M.  od  pbvinnosti  odbírati  nápoje  prodejné  R.  1787  pravomoc  soudní  odňata  obci  dle  cis. 
od  vlastníka  panství  v  Pernšteinč  a  dovolil  \  dekretu,  ale  obec  již  r.  1788  vymohla  si  vrá- 
obci  páliti  kořalku  a  prodávati  svobodné.  Za  cení  její.  Následkem  hnutí  lidového  po  vy- 
vlády  Pernšteinův  husitství  ustoupilo  v  No-  dání  robotního  patentu  r.  1775  stala  se  krvavá 
vém  M-tě  víře  lutherské  a  bratrské.  Vratislav  srážka  lidu  s  vojskem  před  zámkem  N.  M-ta 
z  Pernšteina  r.  1580  osvobodil  město  od  po-  r.  1791.  Časté  nesnáze,  ba  i  pohromy  způso- 
platku  pivního,  vzdal  se  na  vždy  práva  zří-  bila  městu  poloha  jeho  při  silnici  vojensky 
diti  pivovar  ve  městě  a  v  obcích  panství,  důležité.  R.  1742  ochudily  je  rekvisicc  sa- 
kteréž  povinny  pod  uvarováním  trestu  pivo  ského  a  polského  vojska  a  po  ni  zase  uher- 
jen  ve  městě  kupovati.  Vzdal  se  práva  pro  ských  a  chorvatských  pandurů.  V  pros.  1805 
všechny  majetníky  statku  koupiti  nebo  vy-  oddíl  franc- bavorského  vojska  vynutil  na 
stavěti  mlýn  nebo  dům  v  obvodu  města  a  městě  1800  zl.  výpalného.  Po  bitvě  u  Slav- 
vzdal  se  nároků  na  pozemky  zaniklé  obce  ková  ubytoval  se  tu  na  zpátečním  tažení  45. 
Michova,  které  obec  N.  M.  od  jeho  předků  pluk  řadový  franc.  pěchoty  a  vymohl  rekvi- 
koupila.  Les  Ochozu  daroval  na  věčné  časy  sici  v  ceně  3000  zl.  Dne  18.  čce  1809  po  bitvě 
v  majetek  obce.  Měštanům  pojistil  svobodné  u  Vagramu  čtyři  armádní  sbory  pod  arcikn. 
právo  dědičné,  svobodu  stěhování  a  zrušil  Karlem  táhly  skrze  N.  M.;  arcikníže  ubyto- 
jejich  poddanství.  Městská  rada  po  starém  ván  s  generalitou  ve  městě.  R.  1814  ubyto- 
zvyku  a  právu  se  souhlasem  pána  statku  váni  ruští  kozáci  ve  městě  na  zpátečním 
nebo  jeho  úředníků  pravidelně  se  má  ob-  svém  tažení.  Také  r.  1866  hlavní  proud  ar- 
novovati  a  všechny  vsi  panství  podřizují  se  mády  rakouské  bral  se  tudy  na  sever  i  na- 
městské  soudní  pravomoci.  Obci  dovolen  zpět  na  útěku  od  Král.  Hradce  a  Prusové 
prodej  soli  v  radnici  a  užívání  posavadního  v  patách  za  nimi  v  prvních  dnech  čce  t.  r. 
inaku  pernšteinského,  hlavy  zubří,  a  obvyk-  V  N.  Mtě  narodil  se  velezasloužilý  o  děje- 
lých  trhů.  Památku  jeho  uctilo  N.  M.  po-  pis  vlastenecký  Josef  Vratislav  Monse  a 
mníkem  na  v  Ikém  náměstí.  Pan  Vilém  Dub-  Mdr.  Fil.  Mat.  Německý,  proslulý  spisy  bo- 
ský  v  1.  1623  -25  zbaven  všeho  jmění  kon-  tanickými  a  lékařskými.  Srv.  Ur.  Jos.  Ko- 
fiskací.  Panství  N.  M.  r.  1625  prodáno  od  přivá,  Gcsch.  der  Stadtgemeinde  Neustadtl 
komory  král.  kardinálovi  Frant.  kn.  z  Die-  in  Mahren  (Brno,  1856).  —  Okr.  soud  novo- 
trichšteina,  arcibiskupu  oiomúckému.  V  1.  městský  má  3601  d.,  22.565  ob.  č.,  46  n., 
1621 — 1624  evang.  íara  po  vyhnání  posled-  4  jiné  národ.;  z  22.625  přít.  oby  v.  16.504  kat., 
nftio  kazatele  Mik.  Hellada  Netolického  zrně-  6020  evang.,  101  žid.;  z  těch  10  733  muž., 
něna  v  katolickou.  Kard.  kn.  z  Dietrichšteina  11.892  žen.  —  Okr.  hejtmanství  novo- 
nepotvrdil  dříve  privilegií  Nov.  M-ta,  dokud  městské  s  okr.  soudy  Bystřice,  N.  M.  a 
(po  10  letech)  měšťané  nestali  se  aspoň  dle  Ždár  má  8982  d.,  58.634  ob.  č.,  213  n.,  4  jiné 
jména  katolíky,  a  tu  ještě  privilegia  velmi,  nár.;  z  58.887  přít.  oby  v.  49.659  katol.,  8963 
obmezil  ve  svůj  prospěch.  Tuhá  povaha  lidu  evang.,  263  Žid.;  z  těch  28.295  muž.,  30.592  žen. 
N.  M-ta  však   dlouho  odolávala  všemu  nati-    (1890).  F,  Procházka, 

sku.  Skrývaliť  se  s  Písmem  a  tajili  pobož-  14)  M.  Staré  {Alístadt)^  město  v  sever, 
nosti  evangelické.  Novým  pánem  určen  mě-  cípu  t.  na  potoku  Krupé  v  hejtm.  šumper- 
8tu  též  nový  znak:  v  poli  šikmo  rozděleném  ském,  má  250  d.,  19  ob.  č.,  1834  n.  (1890), 
nahoře  dietrichŠteinské  vinařské  nože  s  kní-  far.  kostel  sv.  Anny  (r.  1350  far.),  4tř.  šk., 
žecim  kloboukem  a  pod  tím  sedící  lev.  Mě-  lékárnu,  pš.,  telegr.,  četn.  stanici,  spořitelnu, 
stu  dáno  právo  pečetiti  červeným  voskem,  j  doly  na  tuhu,  chemické  a  přírodní  bělidlo, 
Synovec  a  dědic  kard.  Dietrichšteina,  Ferdi-  popi.  dvůr  a  plátennictví.  Připomínají  se  zde 
nand,  syn  kníž.  Maximiliána,  v  témž  roce,  zlaté  a  stříbrné  doly,  jež  r.  1423  zničili  hu- 
kdy  panství  zdědil  (1636),  prodal  je  Šimonu  šité. —  Okresní  soud  staroměstský  má 
Kr&tzerovi  ze  Schónsperka,  pánu  na  Velkých  2458  d.,  35  ob.  č.,  15.803  n.;  z  15.881  přitom. 
Němčících,  jenž  tu  zřídil  dvory  a  železné  obyv.  15.831  katol.,  25  evang.,  24  Žid.,  1  jin. 
huti.  Ve  válce  30leté  bylo  N.  M.  kol  r.  1640  vyžn.:  z  těch  7396  muž.,  8485  žen.  (1890  \  — 
dvakrát  zpleněno  od  zástupů  vojenských ;  15)  M.  Staré,  ves  t.  na  pr.  břehu  Moravy, 
r.  1643,  kdy  Torstenson  tábořil  u  Chotě-  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Uh.  Hradiště;  521  d., 
boře,  měšťané  napjetim  všech  sil  bránili  se  3149  ob.  č.,  93  n.,  5  jin.  (1890),  fil.  kostel 
loupežným  rotám  švédským.  Jednou  za  noci    sv.    Michala   arch.,    vystavený    na    ssutinách 


Město  Nové  za  Vidní  —  Meičcrjáci. 


174 

bjv.  lar.  kostela,  5tř.  ik.,  cukrovar  a  raíli- 
ncric  cukru,  2  mlýny,  výroba  másla  a  sýra. 
JeSté  roku  I6S2  stávala  blíie  kostela  kaple 
sv.Jaua  Kft.,  při  níž  stávalo  v  XI.  stol.  pro- 
boStství  sv.  Benedikta.  Ke  kostelu  sv.  Mi- 
chala bývalo  přiTafeno  město  Uh.  Hradiště. 
Ves  trpf  častými  povodněmi.  Na  místě  M-ta 
Starého  stávalo  prý  hlavni  město  říše  Velko- 
moravské ně  vín  se  zámkem  Vclegradem  íi 
Velehradem.  Ves  sama  pfisIuSela  k  opatstvi 
velehradskému,  R.  1614  vyhořela  osacfa  pět- 
krát po  sobě.  —  16)  M.  Starť  (Alístadt), 
far.  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Mor.  Třebová; 
142  d.,  14  ob.  č.,  1062  n.  (1890),  kostel  sv.  Ka- 
teřiny (r,  1486  far.),  3tř.  šk.,  popi.  dvůr. 

17)  M.  Staré  (Alístadt),  ves  ve  Steisku, 
hejtm.,  okr,,  fara  a  pŠ.  Bruntál;  183  d..  1252 
ob.  n.  (1890),  fil.  kostel  Neposkvrň.  PoĚoti 
P.  Maric,  2tř.  Sk.,  doly  na  icleznou  rudu, 
2  mlýny,  pila  a  inačný  průmysl  bavlněný.  — 
18}  M.  Staré,  vest.,  hejtm,  TěSin.  okr.,  (ar  a 
a  pS.  Frýdek;  109  d.,  1175  ob.  č,.  18  p.,  124  n. 
(ie9u),  kaple  sv.  Josefa,  2tf.  Sk.,  3  mlýny, 
par.  pila  a  značný  průmysl  tkalcovský.  — 
18)  M.  Staré,  ves  t-  v.  Staré  miasto. 

llélto  Nové  xa.  Vidai  {Wiener-Seustadt) 
v.  Kove  Město  za  Vidní. 

Méitra,  dcera  thessalského  krále  Ery- 
sichthona  (v.  t ). 

■astra,  hl.  m.  distriktu  v  Ital.  provincii 
bcnátskě,  3  km  od  laguny  na  Margherském 
prQplavu,  stanice  dráhy  z  Benátek  do  Pa- 
dovy, východ  i  Sté  dráhy  M,-Malcuntenta,  letní 
sídlo  Benátčanů,  má  4857  obyv.,  cihelny,  vá- 
penky, strojírny,  výrobu  čokolády  a  mýdla 
a  trhy.  R.  1318  dostalo  se  hraběti  Gori- 
ckému.  r.  1329  rodu  della  Scala,  r.  1338  Be- 
nátkám. 

■éft«ké  prá,TO  jakoito  zvláStni  právo 
městského  obyvalelstva  (Jus  civile)  naproti 
právu  semskérau  (Jus  communé)  vyvinulo  se 
v  Německu  z  rozličných  zemských  práv; 
franckého,  alcmannského,  bavorského  a  sa- 
ského.  M-kým  p-vem  stalo  se  zemské  právo 
na  základe  ivláStních  mfstských  poměrů,  vy- 
plývajících ze  soužití  éctněho  pestrého  oby- 
vatelstva ve  městech,  jakoi  i  ze  zvláitniho  za- 
městnáni tohoto  obyvatelstva.  Živícího  se 
hlavně  obchodem  a  průmyslem.  Různost  jed- 
notlivých m-k^ch  p-v  vysvětluje  se  jednak 
udílením  speciálních  privilcjí,  jednak  zvlášt- 
ními místními  obyčeji  a  fády,  nazvanými 
'WeJsthůmer,  jednak  i  vydáváním  nálezů  soud- 
ních kmetů  (Stidttviltkúreti,  Sdíůffensal^-ingiit). 
Dolnonémecky  nazývalo  se  m.  p.  »  Wicbelede', 
Wtkiibild.  Původ  slova  toho  vykládá  se  dvo- 
jím způsobem.  Dle  jedněch  (Sohm)  znamená 
Weichbild  tolik  jako  StadtMd.  1.  j.  znamení, 
symbol  města,  za  něji  sloužil  křiž,  vztyčo- 
vanjý  ve  mčstech  na  označení,  že  se  lam  ko- 
nají trhy.  Dle  druhých,  kteří  ukazuji  na  ana- 
logii slov  Bild  a  *í//fg-.  mámená  Weichbild 
tolik  jako  Weichreclil,  Sladtrecht,  ledy  m.  p 
Tento  smysl  má  termin  onen  aspoň  v  pra- 
menech. V  jirSim  smysle  znamená  Wtichbild 
měslské  území,  v  němž  platí  m.  p.,  tedy 
soudní  okres  města,  a  pak  i  městský  soud. 


Nejstaršími  m-kýmí  p-vy  jsou  privileje  krále 
nebo  zemépána.  Casto  bylo  právo  jednoho 
města  udíleno  méslům  jiným.  Následkem  toho 
rozeznávala  se  na  jedné  straně  mateřská 
m-ká  p-va  a  na  straně  druhé  práva  dcerská. 
Soudy  měst  mateřských  byly  vyšším)  stoll- 
ěst  dcerských.  Takovým  mateřským 
právem  bylo:  1.  právo  kolínské,  a  sice 
mateřským  právem  rýnských  míst;  bylo  re- 
cipováno  i  v  některých  méstech  vestfálských. 
Vniklo  ai  do  Švýcarska.  Berthold  z  Zarin- 
gen  udělil  je  r.  1120  Freiburku  v  Breisgavé 
odtud  dostalo  se  doSvýcar;2.  právo  m. 
"rankfurtu  n.  M.  pro  města  francká; 
.  soestské  m.  p.  {Soesier  Schrag),  jež  pla- 
ilo  hlavně  v  městech  vestfálských;  4.  lube- 
ké  právo  (v.  t.);5.  naagdebursképrávo 
(v.  t.);  6.  právo  bavorské  s  mateřskými 
městy  Norimberkem,  Řezném,  EmŽí  a  Vidní; 
konečné  7.  chetmenské  právo  (v.  t.),  jcí 
bylo  odnoži  práva  magdeburského,  a  j.  O  če- 
ském m-kém  p-vu  v.  C  e  ch  y  str.  512  si.  -dle. 
Méitsk*  Noady  v.  Město,  str.  lil. 
UimtjM,  méstec,  městečko  {írc.  boiir/r, 
angl.  borough,  něm.  Marklfieckeii)  nazývá  so 
obec  stojící  uprostřed  mezi  vsi  a  městem 
a  mající  právo  odbývati  výroční  trhy. 

■esua  L.,  beluta,   rod  rostlin   2dělož- 
ných,    prostoplátečných    z    čel.    pepei 
tých   {Cliitiaceat),   obsahující  kře   a  s: 
domácí  v  tropických  krajinách  Asie,   s 


Til 


síokrajným 


1  líci  lesklým 


výroi  a  s  kvity  obojakými.  úílabními  nebo 
konečnými,  bílými  a  velikými.  Tyto  složeny 
jsou  ze  4listého.  stálého  kalichu.  4listé  ko- 
runy, četných,  u  zpodiny  srostlých  tyčinek 
a  volného  semcnniku  s  1  čnélkou  a  tlustou 
bliznou.  Tobolka  jest  tvrdá  n.  kožnatě  hou- 
bovitá, 2chlopní,  1— 4semenná.  Ve  Východ. 
Indii  roste  M.  ferrta  L.,  b.  železná,  dle 
neobyčejně  tvrdého  dřeva  tak  nazvaná,  a  M- 
spinosa  Chois.,  b.  ozdobná,  korunou  llpé  a 
květem  Šipku  podobná,  důležitá  tvrdým  dře- 
vem, kořenem,  korou,  listy,  ovocem  a  ole- 
jem, jichi  všech  uživaji  v  rozličných  nemo- 
cech.  Děd. 

Meia,  král  moabský.  v.  Moša. 

Mflifierj&ol  žili  ve  staré  Rusi  ve  čtj>řech 
sev,  Újezdech  nynější  rjazanské  gubernie  na 
sev.  od  f.  Oky  a  v  sev,  Újezdech  tambovské 


Meščerjak  —  Měšek. 


ITS- 


i  v  západních  Újezdech  penzské  gubernie. 
Kromě  toho  připomínají  se  též  v  bývalém 
Kazaňském  carství  na  pr.  bř,  Volhy,  v  ny- 
nějších guberniích  ufské  a  permské.  Dle  jed- 
něch byl  to  kmen  čudský,  jenž  se  brzo  po- 
tatařil,  dle  jiných  jsou  původu  mongolsko- 
tatarského;  lebka  jejich  je  mesoceíalní  nebo 
brachy cefální,  tělo  prostí,  výšky  (až  168  cm), 
ale  silné  a  kostnaté,  vlasy  tmavé,  oči  černé, 
vousy  na  bradě  jim  vyrůstají  až  v  pokroči- 
lém věku.  Svůj  ráz  zachovali  si  M.  pouze 
v  guberniích  ufské  a  permské,  kde  žijí  ve- 
dle Baškirů  nehrubé  jim  přátelských;  počítá 
se  jich  na  140.000  duší.  ČásC  Máků  přijala 
pravoslaví  a  ponenáhlu  se  porušfuje,  cásť 
vyznává  islám.  M.  jsou  téměř  vesměs  rolníci, 
řemesel  takřka  neznají;  jsou  usedlí,  žijí  ve 
vsích  dosti  spořádaných  ve  staveních  dřevě- 
ných i  kamenných.  Potravou  jejich  je  maso 
a  mléko;  jedí  též  koňské  maso,  kumysu  však 
nepijí;  jsou  dobráčtí,  ale  též  svárliví,  mrav- 
nosti nevalné.  Žení  se  po  20.  roce;  mnoho- 
ženství  mizí,  rozvod  jest  snadný.  Většina 
prací  leží  na  bedrách  ženiných ;  muž  je  hlava 
rodiny,  po  něm  nejvíce  vážnosti  požívá  icho 
matka.  Mrtvé  pochovávají  v  sedící  poloze, 
pohřbu  účastní  se  však  pouze  mužové;  7.  a 
40.  den  po  smrti  věnovány  jsou  upomínce 
po  nebožtíkovi,  jemuž  kladou  do  hrobu  prut, 
dětem  chléb  a  mléko,  ženám  jejich  ruční 
práce.  Od  r.  1864  tvoří  M.  s  Baškyry  baškyr- 
sko-meščerské  vojsko. 

Meščerjak  Mat  věj,  kozáčky  ataman,  jenž 
s  Jermakem  Timofejevičem  (v. t.)aj  pod- 
manil Rusi  Sibiř.  Po  smrti  Jermakově  stál 
v  čele  kozáků  s  náčelníkem  střeleckým  Iva- 
nem Gluchovem  i  vyvedl  je  před  tatarskou 
přesilou  až  na  ř.  Turu  k  vojvodovi  Ivanovi 
Mansurovu,  jenž  jim  byl  vyslán  na  pomoc. 
Vrátiv  se  s  ním  pak  na  Sibiř  pomáhal  mu 
při  zakládání  tvrze  při  ústí  řeky  Tobolu  do 
Irtyše  a  padl  v  bitvě  pod  Tobolskem  r.  1586. 

MešdersklJ  (Meu^epcKÍn),  jméno  knížecího 
rodu  ruského,  odvozujícího  původ  svůj  ze 
XIII.  stol.  od  Meščery,  kde  sídlil.  Členové 
tohoto  rodu  bývali  v  XVI.  a  XVII.  stol.  plu- 
kovními  a  městskými  vojvody.  Nikifor  Fe- 
dorovič  M.  (t  1653)  potlačil  r.  1650  vzpouru 
Xovgorodu  a  Pskova.  Fedor  Vasiljevič 
M.  (*  1698  —  1 1756)  byl  členem  vojenského 
kollegia  a  vrchním  velitelem  v  Petrohradě. 
Platon  Stěpanovič  M.  {*  1713  —  t  1799) 
byl  správcem  Malé  Rusi,  místodržícím  a  pak 
acn.  gub.  kazaňským.  Petr  Sergej evičM. 
í*  1779  — t  1856)  byl  senátorem  a  syn  jeho 
jclim  Petrovič  M.  (*  1808  —  t  1844)  byl 
členem  rus.  missie  v  Turíně  a  Paříži  a  pro- 
slul jako  básník,  vydav  několik  francouzských 
sbírek,  jako:  Les  Boféales  (Paříž,  1839;  pře- 
klady ruských  básníků);  Les  roses  noires  (t., 
1845);  Les  poetes  russeSf  traduits  en  versfran- 
cais  (t,  1846,  se  životopisem  a  řečí  o  ruské 
literatuře)  aj.  Nikolaj  Petrovič  M.  (nar. 
1829)  zastával  úřad  kurátora  moskev.  učeb- 
ného okruhu  a  bratr  jeho  Vladimír  Pe- 
trovič M.  (*  1839)  je  znám  jako  publicista 
a  belletrista.  Po  matce  je  vnukem  Karamzi- 


novým.  Vystudovav  práva  věnoval  se  stát. 
službě  a  byl  též  újczd.  soudcem  v  Petrohradě, 
pak  úředníkem  pro  zvláštní  rozkazy  při  mi- 
nisterstvě  vnitřních  záležitostí  a  konečně 
přidělen  k  ministerstvu  osvěty.  Literární 
činnost  zahájil  v  letech  60tých  prací  Rossijet 
pod  perom  ^améčatéljnago  čeiovéka,  načež  do- 
sáhl značného  úspěchu  a  neobyčejné  obliby 
satirickými  romány,  čerpanými  z  vyšší  spo- 
lečnosti petrohradské,  jako:  Ženščiny  i^  pe- 
térburgskago  boljšogo  svéta;  Odiji  i\  našich 
Bismarkov\  Choču  byfrusskoju;  Lord  Apoštol 
v  petěrburg.  bo'pem  svité  \  Ufasnaja  ifenščiua; 
Tajuy  sovremennago  Petérburga\  Kňa^  Soni\ 
Realisty  boljšogo  světa  \  Ufasnaja  noč]  Graf 
Obe^janinov  a  j.  Napsal  též  několik  divadel- 
ních prací,  z  nichž  zejména  těšila  se  úspěchu 
komedie  Million.  Jako  publicista  vydal  o  sobě 
mimo  iiné  Očerki  nynéšněj  obščestvennoj  f/fnr 
v  Rosšiji  (1868)  a  V  uliku  vremeni.  R.  1872 
založil  politicko-litcT.  týdenník  »Graždanin«,. 
který  r.  1887  přeměnil  v  denník.  Odpověd- 
ným redaktorem  jeho  byl  Gradovskij,  potom. 
Dostojevskjj,  V.  Pucykevič  a  konečně  sám 
M-,  jenž  s  počátku  zaujal  stanovisko  mírně- 
konservativní,  ale  později  stal  se  vášnivým 
hlasatelem  ultra-konservatismu,  zjevným  ne- 
přítelem snah  pokrokových  a  obhájcem  vý- 
sad šlechtických.  Od  r.  1895  list  jeho  vy- 
chází dvakrát  týdně. 

MeidersklJ  Arsenij  Ivanovic,  ruský 
krajinář,  žák  petrohradské  uměl.  akademie 
a  švýcarského  krajináře  Alex.  Calama.  Za 
obraz  Landecké  ledovce  obdržel  zlatou  me- 
dailli  s  právem  jeti  za  hranice  na  státní 
útraty.  Z  obrazův  jeho  uvádíme:  Zimní  večer 
v  čuchonsku ;  Fobřefi  Naj^ského  \dlivu  (1886) ; 
U  kavkdiskjrch  břehův  na  Černém  moři  (1889);. 
Příboj. 

MeiÓovek,  újezdní  město  kalužské  gub. 
(jz.  Rusko)  nad  ř.  Turejí,  má  2  kathedrály,. 
3  kostely,  divadlo,  dívčí  progymnasium.  Čítá 
3634  ob.  (1897).  Jsou  tu  továrny  na  svíčky 
a  na  zpracování  štětin.  Obchod  s  konopím,. 
kožemi,  obilím,  bavlněnými,  vlněnými  a  hed- 
vábnými látkami.  Třikráte  v  roce  důležité 
výroční  trhy.  —  Meščovský  Újezd  za- 
ujímá 2749  km^  se  100.942  ob.  (1897).  Daří 
se  tu  brambory,  obilí,  konopí.  Průmysl  a  ob- 
chod nepatrný,  dobývá  se  tu  železo;  85  ko- 
stelů, 65  škol  a  2  nemocnice. 

Méiek:  1)  M.,  vlastně  Mieszko  I.  (Mie- 
czyslaw  je  forma  pozdější),  kníže  polský  (ok. 
963—992),  podle  podání  syn  Ziemomysla. 
M.  jest  první  historicky  zjištěný  panovník 
polský  a  vládl  od  Odry  až  za  Vislu  a  na  čas 
také  nad  zemí  Krakovskou  a  t.  zv.  >Čcrve- 
nou  Rusie.  R.  966  vlivem  své  první  man- 
želky Doubravky  (v.  t.)  přijal  křest  a  s  cí- 
sařem Otou  I.  založil  první  biskupství  pol- 
ské v  Poznani.  Ačkoli,  přemožen  od  Wich- 
manna  a  Gerona,  uznal  nadvládu  německou, 
skládaje  hold  ze  zemí  až  k  Vartě  (963),  ne- 
váhal přece  užiti  příležitosti  k  seslabení  cí- 
sařství: r.  967  zahubil  Wichmanna  a  r.  972 
u  »Cidini«  (Cieniawa  vo  Slezsku  nad  Odrou  ?) 
poražen  pyšný  markrabě  Udo;  v  1.  973  a  983- 


176  Měšetice  —  Mešhed 

podporoval  vzpouru  vévody  bavorského  Jin- '  od  svých  záměrů.  Teprve  r.  1194  (po  smrti 


dřicha  proti  Otovi  II.  a  III.  Proti  Slovanům 
polabským  pomáhal  však  v  1.  986  a  991  Ném- 


Kazimírové)  hlásil  se  opět  o  trůn  proti  Lc; 
škovi  I.;    válka  nevedla  k  cíli    (nerozhodná 


cům.  Proti  Vladimírovi  Velikému  ztratil  r.  981  bitva  u  J^drzejowa),  ale  ok.  r.  1199  Lešt-k 
■t.  zv.  »Červenou  Rus«  a  proti  ěeskémn  Bo-  i  sám  odstoupil  Měškovi  trůn  dobrovolné, 
leslavovi  II.  (zdá  se)  r.  990  Krakovsko.  M. '  Nová  vláda  Měškova  nebyla  pokojná.  M. 
byl  pochován  v  Poznani;  zanechal  několik  vrátil  se  opět  k  své  protiraagnátské  poli- 
synův,  z  nichž  nejslavnějším  jest  Boleslav  tice,  a  to  mělo  v  zápětí  novou  vzpouru  a 
(Chrabrý);  dcera  jeho  stala  se  manželkou  |  nové  boje,  během  jichž  M.  zemřel  r.  1202 
krále  dánsko-anglíckého  Svena.    Veliký  hi- 1  v  Kališi.  Hfn. 

.storický  význam  Méškův  záleží  v  tom,  že  při-  Mdietloe,  Měštice,  ves  v  Cechách  na 
jetím  křtu  a  uznáním  německé  nadvlády  za- 1  Sedleckém  potoku,  hejtm.  Sedlčany,  okrvs, 
vchránil  rodící  se  Polsko  před  osudem  Slo- i  fara  a  pošta  Sedlec  u  Sedlčan;  47  d.,  303 
vanu  polabských  a  uvedl  do  něho  západní  obyv.  č.  (1890),  popi.  dvůr,  pivovar,  lihovar 
kulturu.  —  Viz  H.  Zeissberg,  Miscco,  der  Mořice  kn.  Lobkovice  a  na  Sedleckém  po- 
erste  christliche  Beherrscher  der  Polen  i  toku  mlýn.  M.  bývaly  vladyčí  seděni  s  tvrzí, 
<»AKGG.«,  XXXVIII.,  1867).  1  naleževší  r.  1392  Přibíku  Lukovi  z  Méšetic, 

2)  M.  II.,  kníže  polský  (1025 — 1034),  syn  Bo-  \  jehož  potomci  připomínají  se  tu  ještě  r.  1475. 

leslava  Chrabrého;  s  počátku  řídil  se  politi- ;  V  XVI.  stol.  byl  tu  jen  svobod,  dvůr,  jejž 
kou  svého  otce,  korunoval  se  na  krále  a  odkázal  Jarohněv  z  Koutů  své  dceři  Alžbětě 
v  Kujavách  založil  biskupství.  Také  vzpouru  ,  Měděncové.  Odtud  seděli  zde  Médépcovc^, 
bratří   překonal,  vypudiv  je  na   Rus,  a  od-  j  Voračičtí,  v  XVIII.  st.  Smerovští  z  Lidkovic. 

:8toupiv  (1027)  Štěpánovi  Uherskému  Sloven-       Mešhed,  hl.  m.  perské  provincie  Chorá- 

sko  bojoval  s  Uhry  šťastně  proti  Němcům:  \  sánu  na  36*>  17'  s.  š.  a  59**  39'  v.  d.,  300  km 
v  1.  1028  a  1030  vpadl  do  Polabí  a  r.  1029  sz.  od  Heratu,  ve  výši  930  m  n.  m.,  s  50.000 
•odrazil  vítězné  útok  Konráda  II.  na  Polsko;  až  80.000  ob.  Rozkládá  se  na  úpatí  Binálud- 
jen  proti  Cechům  r.  1029  ztratil  Moravu,  ského  pohoří  v  krajině  úrodné,  dobře  zji- 
Rozhodně  nepříznivý  obrat  nastoupil  pro  vodněné,  obehnáno  jsouc  zdí  s  příkopem 
něho  r.  1031:  Konrád  II.  dohodl  se  proti  v  délce  7  km,  má  meŠitu  vynikající  rozměry 
němu  s  Dány,  Rusy  i  Uhry,  a  M.  nejen  mu- 1  a  velkolepým  slohem.  Jest  tu  hrob  imáma 
'8il  uznati  německou  svrchovanost  se  ztrátou '  Řezy,  učenníka  Alího,  k  němuž  každoroČné 
Lužic,  Milska,  Pomoří  a  »Červené  Rusi«,  ale  putuje  na  100.000  zbožných  šiitů.  Mešita 
před  vzpourou  Bezpremovou  (v.  t.)  musil  opu-  s  okolím  svým  tvoří  svatou  čtvrť  se  zvláštní 
stiti  záhy  i  svou  říši.  Prchnuv  do  Čech  vy-  správou,  policií  a  značnými  důchody.  Imám 
volal  povstání  mezi  Slovany  v  Polabí,  ale  má  bibliotéku  o  3654  svazcích.  Kolem  zdí 
po  jeho  nezdaru  a  když  zatím  Bezprem  byl  městských  prostírají  se  obrovské  hřbitovy 
doma  zabit,  vrátil  se  do  Polska  a  poddal  se  s  těly  věřících,  kteří  blízko  posvátného 
•císaři.  Polsko,  jež  císař  rozdělil  na  3  části,  hrobu  chtěli  odpočívati.  Obrovské  návstěvé 
spojil  opět  v  jeden  celek,  zemřel  však  již  poutníků  děkuje  M.,  že  stal  se  nejvétá  ni 
T.  1034  v  šílenství.  M.,  jehož  potomstvo  ne-  městem  Chorásánu  a  vynikajícím  středcra 
právem  nazvalo  >Hnusným€,  byl  statečný  průmyslu  i  obchodu.  Vyrábějí  se  koberce, 
•osobně  a  také  nebyl  bez  vladařské  zběhlo-  shawly,  zboží  hedvábné,  plstěné  a  kamenné, 
sti,  ale  energie  a  schopností  otcových  ne-  ocelové  čepele,  zboží  zlatnické  a  stříbrnickó. 
měl.  Se  svou  manželkou  Rixou  měl  M.  syny  Velmi  důležité  obchodní  cesty  spojují  M. 
Boleslava  a  Kazimíra.  Viz  A.  Lcwicki,  Mic-  přes  Šahrud  s  Teheránem  a  s  pobřežím  Ka- 
szko  (»Rozpr   Akad.  Umiej.«,  1876,  V.).  spického  moře,  s  Aschabádem  v  ruském  Tur- 

3)  M.  lil.  zv.  Starý,  kníže  (velko)polský  kistánu,  s  Herátem;  cest  pouští  k  Jezdu, 
v  1.  1173—1202,  třetí  syn  Boleslava  Křivo-  Ispáhánu,  Širasu  a  přístavu  Bendcr-Abbasu 
«ústého,  po  němž  stal  se  velkým  knížetem  pro  nebezpečnost  méně  užíváno.  Telegrafní 
polským,  v  úděl  maje  Velkopolsku.  M.,  pa-  linie  ve  správě  indické  délky  904 /rm  spojuje 
novnrtc  vznešeného  ducha  a  nesklonné  vůle,  M.  s  Teher  inem.  Největší  podíl  na  obchodě 
pokusil  se  s  rozhodnou  přísností  povznést  má  Anglie,  Rusko,  Tabrís  a  Afgánistán.  Do- 
upadající  moc  panovnickou  nejen  proti  ostat-  váží  se  nejvíce  čaj,  látky  bavlněné,  zboží 
mm  úděl.  knížatům,  ale  i  ve  vnitřní  správě:  hedvábné,  kůže  ovčí  a  cukr;  vyváží  se  vlna, 
•opíraje  se  o  své  úřednictvo  vystupoval  rázně  bavlna,  opium,  kůže,  koberce,  shawly,  ovoce 
proti  velmožům,  bera  v  ochranu  sedláky  a  sušené,  domácí  látky,  hedvábí,  tyrkisy  a  a<a 
íidy.  Proto  vzbouřili  se  velmoži  v  Krakov-  foaťida.  R.  1895—96  ceněn  přívoz  na  8,053.025 
sku  (v  čele  s  biskupem  krakovským  Gedeo-  fr.,  vývoz  na  2,570.650  fr.;  v  r.  1896—1897 
nem)  a  svrhli  Měška  s  trůnu;  M.  prchl  do  klesl  přívoz  na  5,201.000  fr.,  kdežto  vývoz 
Velkopolsky,  ale  i  tu  vzniklo  povstání,  jež  stoupl  na  2,816.850  fr.  M.  založen  v  IX.  stol. 
vedl  jeho  vlastní  syn  Odo,  a  M.  musil  ustou-  jako  malá  osada  při  hrobě  svatého,  jenž  jiŽ 
piti  do  zátiší  (1177).  Pomocí  knížete  pomoř-  tehdy  poutníky  navštěvován.  Po  zničení  sta- 
ského  Sambora  nabyl  r.  1182  opět  Velko-  rého  hlavního  města  Chorásánu  Thúsu  vý- 
polska  a  pokoušel  se  i  o  nabytí  vrchní  znám  M-u  velmi  vzrostl.  R.  1587  zničeno 
vlády  v  Polsku  proti  Kazimírovi  II.;  když  se  město  náčelníkem  Uzbeků  Abdul-Mumim 
však  pokusy  jeho  v  1.  1184  a  1191  nezdařily,  chánem.  Po  obnovení  bylo  po  dlouhý  čas 
M.  smířil  se   s  Kazimírem  a  upustil   na  čas   hlavním  městem  celé  Persie.  d<. 


Mešhed-Alí  —  Mešní  kniha.  177 

Kešhed-Ali  v.  Ncdžef.  sálu  římského.  Pro  přisluhující  určeno  bylo 

Meihed-Hiuein,  město  v  bagdadském  lectionanum  či  epistolare^  obsahující  výňatky 
vilájeté,  v.  Ker  bol  a.  z  písem  Star.  zákona,  epištol  a  Skutků  apo- 

Méiioe:  1)  M.,  ves  v  Cechách,  hejtm.  štolských,  a  evait^ď/iar/um,  kdež  sneseny  byly 
Karlín,  okr.  Brandýs  n.  Lab.,  fara  Líbezníce;  perikopy  z  evangelií.  Z  těchto  knih  čítalo 
54  d.,  480  ob.  č.  (1890),  pš.,  telegraf,  stanice  se  při  bohoslužbách.  Zpěvákům  chórovým 
Čes.  sever,  dráhy  (Praha-Všetaty),  alod.  sta-  sloužilo  dntiphonarium^  responsale,  graduale 
tek  se  zámkem,  dvorem,  bažantnicí  a  my-  a  j.,  knihy  to  žalmův,  antifon  a  zpěvů  při 
slivnou  drží  Ervín  hr.  Nostic-Rhienek.  Ves '  mešní  oběti.  Mimo  to  ve  zvláštních  rukopi- 
jest  úhledná  a  pravidelné  stavěná.  M.  pů-  \  šech  {ordines  ecclesiastici)  zaznamenány  byly 
vodné  drželi  křižovníci  svatomářští.  jimž  církevní  řády  a  předpisy  o  ritu,  t.  j.  o  způ- 
uchváceny  světskými  držiteli.  V  XV.  stol.  sobu  konání  bohoslužebných.  Ježto  všech  tu 
seděl  zde  Zdeněk  ze  Šternberka,  jemuž  od-  jmenovaných  knih  bylo  třeba  ke  mŠi  sv., 
ňaty  a  do  r.  1547  byly  majetkem  obce  Sta-  bývala  druhdy  každá  z  nich  již  sama  o  sobě 
rého  města  Pražského.  R.  1552  náležely  ro-  »m.  k-hou«  nazývána.  Záhy  však  již  (zvláště 
dine  Semechovských  ze  Semechova,  po  nichž  kdyŽ  bylo  knězi  oběť  mešní  konati  bez  pří- 
se  tu  vystřídalo  několik  majetníkův,  načež  sluhy  jáhna  a  podjáhna)  naléhala  potřeba 
r.  1616  držel  je  Jan  z  Černhauzu,  po  jeho  spojiti  v  jeden  svazek  všecko,  co  ke  mši  sv. 
synu  Hartvík  z  Kostic.  Ten  je  sice  prodal,  náleží,  a  tak  z  oněch  zmíněných  několika 
ale  opět  koupil  (1677)  a  spojil  s  panstvím  >  knih  původních  povstala  jediná  m  k.  úplná, 
pakoméřickým.  Také  tu  stávala  tvrz.  Nynější  jeŽ  nazvána  missale  plenarium  nebo  zkrátka 
zámek  vystavěn  v  1.  1767 — 75  a  na  ném  zří-  missál.  Ačkoliv  od  XII.  stol.  na  západě 
zen  r.  1776  jprvní  hromosvod  v  Čechách.  —  křesťanském  (v  církvi  latinské)  nejrozšíře- 
2)  M.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Tá-  •  nější  byla  liturgie  římská,  přece  během  času 
bor;  77  d.,  670  ob.  č.  (1890),  3tř.  šk.,  alod. ,  v  jednotlivých  církevních  provinciích  a  dié- 
statek,  zámek  s  kaplí  sv.  Jana,  dvůr,  pivo-  >  césích  vloudily  se  do  modliteb  i  obřadů 
var  a  lihovar  Jana  sv.  p.  Nádherného  z  Bo-  mnohé  různosti,  ba  i  příměsky  vadné,  což 
rutina  a  opodál  myslivna  s  hájovnou  Zá-  bylo  příčinou  rozkazu  sněmu  tridcntského, 
stava.  M.  náležely  původně  k  Ústí  n.  Lužn.  aby  bohoslužebné  knihy,  především  pak  m. 
a  čásť  od  r.  1420  obci  táborské.  Na  jiné  čá-  k.,  znovu  byly  prohlédnuty  a  opraveny.  Za 
sti,  k  níž  patřila  tvrz,  seděli  v  XVI.  st.  Hý- |  Pia  V.  vydán  tudíž  Missál  římský,  z  roz- 
lovci  z  Polkovic,  Dvorečtí  z  Olbramovic,  kazu  sněmu  tridentského  obnovený.  Bullou 
Přehorovští  z  Kvasejovic,  jichž  potomci  se  Quo  primům  (14.  čce  1570)  ustanovil  papež, 
tu  připomínají  do  r.  1678.  Ke  konci  sto-  j  že  m.  k-hy  této  výhradně  a  beze  změn  uží- 
letí  XVII.  drželi  je  Kořenští  z  Terešova,  po-  váno  býti  má  všude,  kde  nebylo  zvláštního, 
tom  hr.  z  Millesima  a  ještě  jiní,  v  XIX.  st.  buď  apoštolskou  stolici  výslovně  schvále- 
svob.  p.  Henygarové  z  Eberka,  sv.  p.  Jan  1  ného,  nebo  obyčejem  200  let  nepřetržité 
Schmidtgrabner,  r.  1821  sv.  pí.  Antonie  ze  trvajícím  zavedeného  ritu  mešního.  Na  zá- 
StilltriecSi,  r.  1834  Vilém  Elsenwanger  a  sv. '  kládě  obyčeje  a  práva  takto  uznaného  po- 
p.  Wimmer.  držely  některé  řády  duchovní  (jako  benedik- 

Méiin  i  Myšín  {Misching),  ves  na  Mo-  tíni,  augustiniáni,  kártusiáni,dominikáni,  fran- 
ravé,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Jihlava;  32  d.,  tiskáni  a  j.)  své  m.  k-hy  a  v  obvodu  milán- 
71  ob.  č.,  201  n.  (1890),  Itř.  šk.  ském  s  liturgií  sv.  Ambrože  udržel  se  i  Am- 

Meilny,  v  lesích  místa  porostlá  mechem,    brosiánský  missál.    Když  později  ukazovala 
Iteiita  (z  arab.  mesdfií),  franc.  mosquée,   se  potřeba,  prohlédnut  opětně  missál  za  pap. 
spzn,.  mei^quita,  ital.  meschita  [meskíta],   mu- ,  Klementa  VIII.  (7.  čce  1604)  a  po  třetí   za 
hammedánskámodlitebna,  v.  Architektura,   Urbana  VIII.  (2.  září  1634).  Za  nynějšího  pa- 
str.  678 —679.  peže  Lva  XIII.  obstaráno   nové  vydání   m. 

Keikaveo  v.  Loud  ave c.  !  k-hy  u  Fr.  Pusteta  v  Řezně  r.  1884,  kteréž 

Meini  knilia^  missál,  jest  bohoslužebná  i  jest  pro  budoucnost  základním  vzorem  {edi- 
kniha,  obsahující  nejenom  všecka  čtení,  mo-  j  tio  typica),  M.  k.  obsahuje:  úvod,  3  hlavní 
dlitby  a  zpěvy  ke  mši  sv.  a  jiným  posvát-  díly  a  doplněk.  V  úvodní  části  shleda- 
ným úkonům  s  ní  souvislým,  nýbrž  i  cír-  \  váme  církevní  kalendář  s  příslušným  návo- 
kevní  předpisy  čili  rubriky,  jichž  dbáti  jest  \  dem,  obecné  předpisy  (rubriky)  a  poučení 
při  mši  sv.  vůbec  a  zvlášť  při  bohoslužbách  o  sloužení  mešní  oběti  a  modlitby  přípravné 
jednotlivých  dní  a  svátků.  V  nejstarších  do-  i  děkovací  pro  kněze.  První  hlavní  díl 
bách  užíváno  vzhledem  k  osobám,  zaměstná-  m.  k-hy  {proprium  missarum  de  temporé)  jest 
ným  při  meáni  oběti,  ne  jediné,  nýbrž  něko-  spořádán  postupem  času  posvátného,  t.  j. 
lika  bohoslužebných  knih,  jakž  to  shledá-  církevního  roku,  a  vykazuje  mše  Qakož  i  ně- 
váme  částečně  až  dosud  při  slavné  mŠi,  zvi.  která  svěcení  a  průvody)  na  neděle,  všední 
pontifikální.  Kněz  mši  sloužící  potřeboval ,  dny  a  některé  svátky,  počínajíc  první  nedělí 
hlavně  »knihu  tajemství*  {sacramenta-  adventní  až  do  poslední,  t.  j.  24.  neděle  po 
rium),  jež  mimo  jiné  obsahovala  též  mešní ,  sv.  Duchu.  Před  boží  hod  velikonoční,  tedy 
modlitby  a  kanón.  Připomenutí  zasluhují  tři  do  ústředí  celého  církevního  roku,  velmi  vý- 
dávnověká  sacramentaria :  z  V.  stol.  Leonid- '  znamně  tu  položen  řád  mešní  s  praefacemi 
num  a  Gelastanum,  ze  VI.  Gregorfanum;  po-  a  kanónem,  obsahujícím  nezměnitelné  pra- 
slední  považuje  se  za  základ  nynějšího  mis-  |  vidlo  pro  sloužení  mše  svaté,  kteroužto  se 

Ottfiv  Skmiflr  Naučný,  sv.  XVII,  6  lo  igoa  12 


178 


Mešno  —  Metaarseničná  kvselina. 


ámrť  a  vzkříáení  Páně  nejenom  připomíná  a 
představuje,  nýbrž  i  obnovuje  a  milost  vykou- 
pení všemu  stvoření  zprostředkuje.  Druhý 
díl  {proprium  missarum  de  sancth),  sestavený 
dle  měsíců  roku  občanského  ve  shodě  s  ho- 
dinkami církevními,  počíná  29.  listopadem 
(vigilie  sv.  Ondřeje)  a  podává  zvláštní  for- 
muláře mešní  pro  svátky  svatých  a  některé 
svátky  Páně.  Třetí  dil  {commune  sancto- 
rum),  pořádkem  litanie  ke  všem  svatým  se- 
řazený, obsahuje  mešní  formuláře,  společné 
celým  třídám  svatých  a  světic.  K  tomuto 
dílu  druží  se  mše  na  den  posvěcení  chrámu, 
mše  votivné  a  zádušní  s  příslušnými  modlit- 
bami. V  doplňku  konečně  jsou  mše  apoštol- 
skou stolicí  povolené  pro  jednotlivé  provin- 
cie, diécése  nebo  řehole.  —  Vnitřní  i  vnější 
úpravě  m.  k-hy  byla  věnována  ode  dávna 
všemožná  péče  a  již  v  prvních  periodách 
knihtiskařství  vynikaly  missály  provedením 
a  nezřídka  i  vzácnou  výzdobou.  Dřevěné  de- 
sky obkládány  tabulkami  ze  slonoviny  nebo 
okrašlovány  prací  vypuklou  z  plechu  stříbr- 
ného i  zlatého,  později  potahovány  tkanivem 
hedvábným  a  opatřovány  kovovými  sponami; 
v  XVI.  stol.  zavládla  vazba  kožená  se  zlatou 
ořízkou.  Vzhledem  k  posvátnému  určení  m. 
k-hy  nařizuje  provinciální  sněm  pražský 
z  r.  1860  (tit.  5.,  kap.  8.),  aby  byla  chována 
v  sakristii  kostelní  ve  zvláštní  příhradě  a 
před  poškozením  chráněna;  tamže  zřejmě  se 
zapovídá  užívati  při  bohoslužbách  missálů 
rozedraných  a  nečistých.  V  posledních  le- 
tech o  vydání  velmi  úhledných  missálů  ne- 
malé zásluhy  si  získali  knihkupci  a  naklada- 
telé: Pustet  v  Řezně,  Desclée  v  Tournai, 
Dessain  v  Mecheln  (Malines)  a  j.       Pchčk, 

Meino,  farní  ves  v  Čechách  při  Mešen- 
ském  potoku,  hejtm.  a  okr.  Rokycany,  pošta 
Mirošov;  31  d.,  242  obyv.  č.  (1890),  kostel 
Ncjsvět.  Trojice  (r.  1352  far.),  3tř.  šk.,  želez, 
zastavila  České  obchod,  dráhy  (Rokycany- 
Nezvěstice),  mlýn,  hájovna;  v  lese  Luhová 
dobývala  se  kdysi  želez.  ruda.  Za  válek  hu- 
sitských byl  kostel  bez  kněze  a  po  r.  1623 
zaniklá  fara  obnovena  byla  r.  1710.  Nynější 
kostel  opravován  r.  1734.  Na  blízku  rozva- 
liny hradu  Homberka. 

Meiovloe  (Nespiti),  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Dačice,  okr.  Jemnice,  fara  a  pošta  Vratěnín; 
37  d.,  6  ob.  č.,  190  n.  (1890),  kaple  sv.  Bartolo- 
měje a  na  blízku  Nové  Dvorce. 

Mditané  v.  Čechy,  str.  564^. 

MéiťáJiek  Jan  v.  Civilius. 

Mditloe  v.  Měš etice. 

Mdt  Tecelin  Bosóan,  kněz  řádu  cister- 
ciáckého, spisovatel  hornolužický  (♦  1759 
v  Kukově  —  t  1835),  působil  jako  koope- 
rátor  a  později  administrátor  v  Róžantě  do 
r.  1822,  načež  ustoupil  v  ústraní,  ponechav 
si  jen  srbská  kázání.  Psal  a  vydával  nábo- 
ženské knihy  pro  lid  katolický  v  době,  kdy 
se  vůbec  velmi  málo  iužicko-srbsky  tisklo. 
Zejména  vydal:  K^esc^ianske  k^itholake  ro^- 
wut\eňa  (1809);  Katechismus  teje  k^esc^iafi" 
skeje  katholskeje  wut^bé  (1809);  Stawi^^né  uo- 
woho   \akoňa   (1814);    Fobo\nosc{   na  tem   5ii'. 


^kod\e  wo  Siarei  Krupc^é  (1816);  Dwé  předu- 
waňc^cié  (1818);  Wot  Krot\eňa  na  Kréstusom 
1823);  TXescieúo  téch  swatéch  (1834).  R.  1885 
postaven  mu  pomník  před  rodným  jeho  dom- 
kem v  Kukově,  jediný  veřejný  pomník  toho 
druhu  v  Lužici.  —  Viz  článeček  A.  Černého 
ve  »Slov.  Sborn.*,  1885.  Čný. 

Meta,  v  římském  cirku  označení  cíle; 
byly  to  tři  kuželovité  sloupky  na  polokru- 
hovité  podezdívce,  ve  kteréž  bývala  svatyně 
boha  Consa  neb  oltář  některého  héróa.  Byly 
vlastně  dvě  mety :  jedna  na  počátku  zdi 
(spina),  kteráž  vedla  středem  cirku,  druhá  na 
konci  té  zdi  (v.  Cirkus).  Od  první  mety 
se  vyjíždělo  a  u  ní  se  též  přestávalo  (oby- 
čejně po  sedmém  objetí);  umění  záleželo 
v  tom,  aby  jezdec  s  vozem  obratně  se  za- 
točil kolem  mety,  aby  ani  velké  prostory 
neponechal  mezi  vozem  a  metou,  ani  aby 
nezavadil.  V.  Va. 

Meta  C.  L.  K.,  rod  pavouků  rozsáhlé  če- 
ledi Avgiopidae,  náležející  do  podčeledi  Te- 
tragnathinae  £.  S.  Hlavohrudí  jest  podlouhlé, 
s  hrudní  rýhou  hlubokou.  Oči  celkem  velké 
jsou  ve  2  řadách.  Přední  řada  jest  nazad  lehce 
zakřivená,  vydutá,  zadní  spíše  rovná.  Pro- 
střední 4  oči  tvoří  čtyřúhelník  málo  delší 
než  širší.  Postranní  oči  od  sebe  oddálené ;-  od 
prostředních  jsou  více  vzdálené  než  samy  od 
sebe.  Zpodní  pysk  široký  a  napřed  ztlustlý. 
Maxilly  jsou  delší  než  širší,  napřed  tupě 
uťaté.  Nohy  dlouhé  a  silné  s  delšími  trny. 
Břicho  krátké,  podlouhle  vejčité,  nazad  užší, 
s  kresbou  lupenitou  na  žlutavé  neb  hnědé 
půdě,  řidčeji  zlatě  a  stříbřitě  skvrnitou  neb 
i  úplně  zlatou  neb  stříbřitou.  Druhy  jsou 
četné  a  rozšířené  v  teplém  i  mírném  pásmu. 
U  nás  3  druhy,  z  nich  M.  segmentata  Cl.  (a 
var.  Mengei)  a  M.  Meriannae  Scop.  jsou 
obecné  na  křoví.  M.  Menardi  Latr.  skrývá  se 
ve  sklepích  a  jeskyních.  Předou  sítě  kruho- 
vité, celkem  pravidelné,  bez  zvláštního  úkrytu. 
Vajíčka  v  řídkém  zámotku  na  vláknech  sítě 
upevněném,  řidčeji  v  zámotku  dlouze  stop- 
katém  (M.  Menardi).  Naše  druhy  mají  roz- 
sáhlé zeměp.  rozšíření.  Nsk, 

Meta,  1.  přítok  Orinoka  v  Již.  Americe, 
pramení  z  2  řek,  Humadea*  a  Ria  Negra,  na 
vých.  svahu  And,  na  vých.  od  m.  Bogoty, 
protéká  směrem  sv.  úrodné  Uanos  ve  vých. 
Columbii  a  vlévá  se  do  Orinoka,  na  hranici 
republ.  Venezuely  (67s°  s.  š.).  Ústí  její  do- 
sahuje 20  w  hloubky,  2  km  šíře.  M.  jest 
1200  km  dl.,  v  hor.  toku  splavná  pro  malé 
lodky,  od  Cabuyara  i  pro  parníky  (900  km). 
Množstvím  vody  rovná  se  téměř  Dunaji.  Teče 
vesměs  neobydlenými  krajinami,  pouze  v  dol. 
toku  blízko  Venezuely  jest  obydlena  Gua* 
hiby. 

Metá,  obchod.,  v.  Conto  a  metá. 

Meta-  v  řec.  složeninách  =  pře-,  na  př. 
metabasis,  přechod,  metabolé,  přeměna 
a  pod. 

Metaantimonldná  kyselina  v.  Anti- 
monové kysličníky. 

Metaarsenidná  kyselina  AsO^H  vzniká 
záhřevem  kyseliny  arseničné  AsO^fl^  (v.  Ar- 


Metabiastemy  —  Metafysika. 


179 


senové  kysličníkv)  na  200^  Jest  to  per- 
lově lesklá  bílá  látka,  v  roztoku  vodném 
přecházející  hned  v  arseničnou  kyselinu.  OŠc. 

MetablMitemy  v.  Chlupy. 

Ketabolé  (řec.  přesunuti,  zména),  pře- 
sunuti hlásek  v  slově  (v.  Metathesis),  zvi. 
dčje-li  se  libovolně  k  vůli  libozvuku;  volba 
opačného  pořádku  pojmů  ve  větách,  proti 
sobě  položených  (»chtěj,  co  zmůžeš,  zmů- 
žeš,  co  chceš«);  přechod  od  jednoho  rozměru 
veršového  v  básni  k  jinému  a  p.         Ztý-. 

Metaborová  kyselina  HBO^  vzniká  opa- 
trným záhřevem  borové  kyseliny  (v.t)  Hj^BO^ 
na  100^  Srv.  B oraný.  ÓŠc. 

Metaoentmm,  zástředí  (ve  fjrsice),  jest 
bod,   ve  kterém  osu  plováni  protíná  vztlak 


Č.  2745.  Metaceatrum  polohy  Ubilni. 

působící  ve  středu  hmotném  vytlačené  ka- 
paliny. Těleso  (viz  vyobr.  č.  2745.),  jehož 
specifická  hmota  jest  menší  než  specifická 
hmota  kapaliny,  ponoří  se  do  ní  jen  částečně, 
tak  totiž,  aby  váha  jeho,  působící  v  jeho 
středu  hmotném  T,  vyrovnávala  se  vztlakem 
kapaliny,    působícím    v    těžišti    vytlačeného 


/i  x 

/  t  \ 


\t     fe5 


C.  9746.  Metaceotnim  polohy  stabilní. 

Ústředí  V.  Přímku  TV  nazýváme  osou  plo- 
vání. Vyšineme-li  těleso  z  polohy  a  do  po- 
lohy b  (vyobr.  č.  2745.),  změní  se  poloha  V 
na  V*  a  obé  rovné  a  rovnoběžné  síly  nepů- 
sobí'v  téže  svislé  přímce.  Tím  povstává  dvo- 
jice, která  těleso  otočí.  V  případě  hořejším, 
kde  průsek  vztlaku  působícího  ve  V*  a  osy 
plování  —  Af  —  jest  pod  těžištěm  T,  otočí 
sé  těleso  do  polohy  nové.  Poloha  jeho  pů- 
vodní byla  labilní  (vratká).  Polohy  stabilní 
(stálé)  nabylo  by  těleso,  které  by  plovalo 
způsobem  naznačeným  ve  vyobr.  č.  2746.  M. 
(naznačené  bodem  M)  leží  v  tomto  případě 
nad  těžiskem  V.  Polohy  indififerentní  docílí 
se  ovšem  jen  tehdy,  když  M  splývá  se  stře- 
dem hmotným  —  na  př.  u  stejnorodé  koule 
a  pod.  nvk. 

Metaoinlčitá  kyaeUna  v.  Cín. 


M6taderiv4ty(metalátky,  metaslou- 
ceniny)  šlovou  dle  benzolové  theorie 
(v.  t.)  látky  odvozené  z  jádra  benzolového 
substitucí  dvou  vodíků  na  uhlících  uhlíkem 
třetím,  iádru  příslušným,  oddělených  (poloha 
1,  3)  dle  zvoleného  schémata  šestiúhelníko- 
vého. Srv.  též  heslo  Isomerie.  Na  př.. 
značí-li  benzol  C^H^  souměrné  schéma  I., 
jest  schéma  II.,  značící  sloučeninu  C^H^XY, 
obrazcem  obecným  pro  m.,  kde  A'a  V  značí 
libovolné  skupiny  jednomocné. 

H  X 

h/\h  h/\h 

I.    .      !         II.   I     ; 

H\/n  //\yy 

//  H 

Na  př.  metanitroanilin  jest  mctaamidonitro- 
benzol  (zkráceně  též  m.-amidonitrobenzol) 
i  má  na  místech  X  2l  Y  amidoskupinu  iV//, 
a  nitroskupinu  N0„  což  se  píše 

^•^*\iV0,(3) 
aneb  i    C^HJ,SH^)\NO,y.    Skupiny  X  2l   Y 
mohou  býti  ovšem  též  stejné.  Na  př.  rcsorcin 
jest  m.-dihydroxybenzol.    Na  obou  místech 
jest  radikál  hydroxyl,  vzorec  tedy 

^.^<0«Í3Í  «'  ^«.(0'').'''-     OŠC. 

Matafora,  řec.  (lat.  translatio),  druh  tropům 
přenáška,  t.  j.  záměna  pojmu  méně  názor- 
ného jiným,  jenž  více  hoví  naši  představí-, 
vosti.  Děje  se  tak  na  základe  jejich  podoby, 
vzájemného  vztahu.  Od  přirovnáni  (compa- 
7'atto)  liší  se  tím,  že  m.  klade  obraz  na  mí- 
sto vlastního  pojmu  (růže  červánků  zkvetly 
na  východě),  tam  pak  vlastní  pojem  vedle 
obrazu  přichází  (Červánky  jako  růže . . .). 
I  mohou  metaforicky  se  vyškytati:  substan- 
tiva (vesna  žití),  adjektiva  (sladké  slovo), 
slovesa  (vyběhla  bříza  běličká),  adverbia 
(bez  oddechu  vítr  se  honí).  M.  jest  nej- 
krásnější a  nejbohatší  z  tropů.  Řeč  literární 
i  obecná  stejné  jí  přeje,  m.  činí  ji  malebnou 
a  květnatou;  ona  ztělesňuje  plasticky  my- 
šlénku, která  tak  obrazem  smyslnějším  do- 
týká se  fantasie.  —  Kde  není  vztah  podob- 
nosti dost  přirozený  a  tedy  znatelný,  vzniká 
m.  zplichtěná,  t.  zv.  katachrese.        Kbn. 

Mataf ormaldehy d  V.T  r  i  o X  y  m  e  t  h  y  I  e  n. 

Metafoflforedná  kysallna  v.  Fosfo- 
rečná kyselina. 

Metafrase  (řec),  opis,  překlad  básnického 
díla  prosou. 

Metafysika  (z  řec.)  jest  věda,  která  vy- 
šetřuje původ,  podstatu,  příčiny  a  účel  všeho, 
co  jest.  Jest  to  věda  o  principech  a  prvních 
příčinách,  vědecký  názor  o  světě.  Slovo  m.  vzni- 
klo náhodou.  Andronikus  Rhodius,  pořadatel 
spisův  Aristotelových,  zařadil  spisy  povýtce 
filosofické  po  spisech  přírodozpytných  a 
označil  je  .souhrným  názvem:  T6t  ^lEtá  xn  qpu- 
atxa  (co  po  rozpravách  fysikálních  následuje, 
uBzá  =  po).  Slovo  vzniklé  z  okolnosti  docela 
zevnější  zachovalo  se  a  zdálo  se  příhodným, 
jelikož  označuje  případně  obsah  spisu,  jed- 
najícího o  věcech  nad  přírodních,  nadsmy- 


180 


Metafysika. 


šlových  (fietá  =  nad).  Aristoteles  sám  nazý- 
val toto  dovršení  své  přírodní  filosofie  první 
filosofii  17  ngoíxf]  q)Lloao<pia).  Ostatně  nezna- 
hnenala  ve  středověku  m.  vědy  o  nadsmy- 
slném,  nýbrž  byla  to  spíše  jako  u  Aristotela 
věda  o  všeobecných  výmezech  jsoucna.  Proto 
navrhoval  Clauberg  pro  ni  případnější  název 
ontosofie  neboli  ontologie.  Wolíf  roz- 
vrhuje m-ku  ve  smysle  Aristotelově  na  m-ku 
všeobecnou  neboli ontologii  am-ku  zvlášt- 
ní, která  má  zase  díly:  a)  metafysickou  kos- 
mologií, b)  metafysickou  psychologii,  c)  meta- 
fysickou theologii.  Někdy  jako  úvod  přidává 
se  noétika  (nauka  o  poznání).  Teprve  Kant 
definuje  m-ku  jako  »vědu,  která  od  poznání 
smyslná  postupuje  vyšším  rozumem  k  po- 
znání nadsmyslna*.  M.  chce  dle  Kanta  pře- 
kročiti obor  zkušenosti  a  poznati,  co  naprosto 
nemůže  býti  předmětem  zkušenosti.  Pracuje 
nejen  s  pojmy  z  přírody  odvozenými,  nýbrž 
i  s  čistými  pojmy  rozumovými,  jejichž  prav- 
divost nemůže  býti  potvrzena  žádnou  zku- 
šeností. Poznání  naše  jest  výtvorem  rozumu, 
který  dojmy  zkušenosti  smyslové  spojuje 
v  apriorné  formy  a  kategorie.  Herbart  de- 
finuje m-ku  jako' vědu  o  pochopitelnosti  zku- 
šenosti. Dle  ného  m.  jedná  o  tom,  co  jest, 
aesthetika  o  tom,  co  býti  má.  Rozvrhuje 
m-ku  ve  4  části:  1.  methodologii,  2.  onto- 
logii, 3.  synechologii,  t.  j.  nauku  o  nepře- 
tržitém, jejímž  předmětem  jest  prostor,  čas  a 
pohyb,  4.  eidologii,  t.  j.  nauku  o  předsta- 
vách. Tato  tvoří  přechod  k  psychologii. 

M.  má  rozhodovati  o  pojmech,  které  všecky 
ostatní  vědy  předpokládají,  jako:  bytí,  děni, 
prostor,  čas,  změna,  příčina,  účel,  síla,  hmota 
atd.  Nikomu  nebude  s  podivením,  že  pojmy 
tak  abstraktní  a  důležité  různými  mysliteli 
rozličně  byly  pojímány.  Dějiny  m-ky  jsou  dě- 
jinami filosofické  spekulace  vůbec.  Z  bohaté 
rozmanitosti  a  četného  množství  pokusův 
o  m-ku  lze  sestaviti  skupiny  dílem  dle  vý- 
sledků, dílem  dle  methody.  Dle  výsledků  se- 
stavíme různé  směry  takto:  Považuje-li  filo- 
sof svět  za  pouhou  představu,  sebe  však  jako 
představující  subjekt  za  jediné  věčno  {reale\ 
jest  m.  jeho  idealismem  (Berkeley,  Fichte, 
Hegel).  Považuje-li  svět  za  jev  buď  jediné 
bytosti  skutečně  jsoucí  anebo  mnoha  bytostí, 
a  to  buď  duševních,  buď  hmotných,  buď  in- 
diíTerentních,  jest  m.  realismem.  Ten  jest 
pak  buď:  l.monismus,  předpokládající  je- 
dinou skutečnou  bytost  (Spinoza);  buď 2.  plu- 
ralismus, který  předpokládá  mnoho  stejno- 
rodých bytostí  (Leibniz,  Herbart,  Lotze,  Hol- 
bach);  anebo  3.  dualismus,  který  zná  dva 
druhy  bytostí:  duševní  a  tělesné  (Platón,  Ari- 
stoteles, Descartes,  Malebranche).  Pojímáme-li 
oboje  bytosti,  duševní  i  tělesné,  jako  jevy 
bytosti  jedné  a  téže,  jest  m.  4.  naukou  to- 
tožnosti (hylozoismus,  Schelling).  Spa- 
třuje-li  konečně  filosof  yýznak  skutečnosti 
ve  vůli,  slepém  chtěni  čili  puzení,  máme 
5.panthelismus  (Schopenhaner,  Hartmann). 
Konečně  6.  kriticismus  hledí  jsoucnost  věc- 
ného podkladu  zjevů  prokázati  úsudkem  z  po- 
citku  podkladem  tím  způsobeného,  pokládaje 


věcný  podklad  za  faktickou  příčinu  zjevů,  je- 
jíž kvality  však  nikdy  poznati  nemůžeme 
(Kant).  Jinak  seskupiti  lze  různé  směry  dle 
methodického  postupu.  Poněvadž  principův 
a  podstat  věci  nelze  poznati  zkušeností,  jest 
m.  jako  věda  možná  jenom  tím,  že  překro- 
číme obor  poznatků  zkušeností  bezprostředně 
daných.  To  může  se  státi  tak,  že  uznáme  ve- 
dle zkušenosti  jiný  zvláštní  zdroj  poznání 
(rozum,  zkušenost  nadsmyslnou),  anebo  pře- 
kročíme obor  zkušenosti  zpracováním  (roz- 
borem, doplněním,  opravením)  toho,  co  zku- 
šenost nám  poskytuje.  V  prvním  případě  m. 
nejen  přesahuje  zkušenost,  ale  ona  od  ní  ani 
nevychází  (m.  čistého  rozumu,  racionalis- 
mus; m.  nadsmyslného  vnímání,  mysticis- 
mus).  V  druhém  případě  m.  překročuje  sice 
obor  zkušenosti,  ale  přece  jenom  od  něho 
vychází  (racionalistický  empirismus). 
Oba  tyto  směry  metafysické  stojí  proti  sobe 
v  příkré  protivě  a  oba  dohromady  zavrhují 
zase  přívrženci  pouhé  zkušenosti  (empiristéf 
posi ti  visté).  Ti  zavrhují  m-ku  vůbec.  Ze 
všech  odborů  filosof,  měla  m.  povždy  u  ne- 
odborníků  nejméně  přátel.  Aug.  Comte,  za- 
kladatel filosofie  positivní,  prohlašuje,  že  doba 
m-ky  jest  již  překonána.  Stav  raetafysický 
byl  stavem  přechodním  mezi  stavem  theolo- 
gickým a  zkoumáním  exaktně  vědeckým  čili 
positivním.  Toto  hledí  si  jen  přírodních  záko- 
nův  a  vztahů  v,  o  jejichž  prvních  příčinách 
ničeho  jistého  poznati  nelze.  (Viz  Aug.  Comte^ 
Sociologie,  přel.  R.  Brejcha;  Praha,  1889» 
str.  169—170.)  Positivismus  měl  ten  účineKi 
že  většina  myslitelů  se  věnovala  filosofickým 
odborům  tak  zvaným  exaktně  vědeckým :  lo- 
gice, psychologii,  éthice,  aesthetice,  zacho- 
vávajíc v  otázkách  metafysick^ch  zdrželivou 
reservu,  jako  by  bylo  pátráni  po  příčinách 
světového  dějství  marné.  Je  to  jakási  tichá 
skepse.  Filosofické  odbory  tím  ovšem  získaly 
mnoho,  mnozí  je  prohlašují  dnes  již  za  samo- 
statné včdy.  M.  se  omezila,  ale  nepřestala. 
Oslňující  výtěžky  odborných  věd  neutlumily 
fílosohcké  konstrukce  pojmové.  Na  základe 
vymožeností  odborných  věd  činí  a  činiti  musí 
člověk  znovu  nové  pokusy,  aby  zvěděl  pravdu 
o  podstatě  světa.  Záhady  vědomí  a  vůle, 
otázky  o  duši,  problému  příčiny,  hmoty,  síly, 
pohybu  nelze  umlčeti.  Methoda  odborných  věd 
jest  ovšem  v  m-ice  zbraní  málo  prospěšnou, 
spíše  škodlivou.  M.,  přijímajíc  výsledky  od- 
borných věd  doby  své,  musí  si  neodvisle 
raziti  vlastní  dráhu  k  zpytování,  jež  by  vedlo 
k  jádru  záhady  o  podstatě  světového  dějství. 
Nejde-li  to  cestou,  jíž  postupují  odborné  vědy,, 
může  to  jíti  směrem  jiným.  Vědění  o  věcech 
transcendentálních  jest  Jiného  druhu  než  vě- 
dění o  světě  vnějším.  Filosofická  práce  jest 
obtížnější  a  m.  jest  věda,  jež  se  od  ostatních 
věd  liší  naprosto.  Závisí  na  nich  ovšem,  ale 
jenom  tolik,  že  výsledky  její  nesmějí  odpo- 
rovati vědeckým  faktům.  K  transcendentálním 
záhadám  hledá  m.  nyní  cesty  z  našeho  nitra. 
Začíná  zase  nová  perioda  m-ky,  snad  i  ta 
skonči  ještě  nezdarem  a  skepsí,  ale  přes  trosky 
systémů  bude  duch  lidský  stále  kráčeti  dá]e„ 


Metageitnión  —  Metamoríósa. 


181 


zjednodušovati  problémy,  sestrojovati  nové 
pojmy  a  stále  blížiti  se  k  odpovědi  určité. 
Z  českých  filosofů  právě  vystupuje  s  novou 
m-kou  Oldřich  Kramář  ve  íilos.  časop.  »Česká 
Mysl*.  Pro. 

Matageitnión,  druhý  měsíc  attického  ka- 
lendáře, odpovídající  druhé  polovici  srpna 
a  první  polovici  září.  V  něm  konána  slav- 
nost Metageitnia  na  počest  Apollóna  Me- 
tageitnia,  o  níž  neví  se  však  nic  bližšího. 

ll«tat^ne«e  v.  Rodozměna. 

Metas^ramm  (z  řec),  druh  hádanky.  Mají 
se  na  dané  vysvětlivky  určiti  hesla,  když  ná- 
slovná  hláska  jejich  se  zamění,  na  př.  »Za- 
méň  hlavu  mou  a  dostaneš:  1.  název  urozené 
ženy,  2.  místo,  kde  se  země  vykopá,  3.  jméno 
buddhistického   kněze«  (i/áma,  jáma,  /áma). 

Ketaohromatyple  (řec),  umění  dělati 
otiskovací  obrázky,  t.  j.  takové,  které 
byvše  navlhčeny  mohou  se  s  papíru  přenésti 
na  kterýkoliv  jiný  předmět.  Malovaný  obrázek 
pořídí  se  cestou  chromolithograhckou  na  pa- 
píře potřeném  pšeničným  škrobem  a  rozpu- 
štěnou grummou;  má-li  se  otisknouti,  natře 
se  olejem  terpentinovým  nebo  jen  vodou, 
pak  se  přiloží  na  předmět  a  na  zadní  straně 
navlhčí  se  vodou,  načež  se  od  papíru  od- 
loupne a  z&stane  na  zvolené  ploše  přilepen. 

Metaohronlflmiifl  (z  řec.  (tszá  =  po,  xQ^- 
vog  =  čas)  jest  anachronismus,  při  kterém  se 
událost  klade  do  doby  pozdější,  než  se  stala. 

Metakoamion  v.  Intermundium 

Metakřemiditá  (metasiliková)  kyse- 
lina SiO^H^  slově  začasté  též  prostě  křemi- 
čitá kyselina,  poněvadž  jest  z  kyselin  kře- 
míku nejjednodušší  a  soli  její,  zvané  meta- 
křemičitany  (metasilikáty),  v  říši  nerostné 
velmi  rozšířeny.  Ostatně  srv.  Křemík.  Ošc. 

Metakrltika  (řec),  tolik  jako  kritika  kri- 
tiky, ař  ve  významu  časovém  (fietá  =:  po)  neb 
ve  smyslu  modálním  (lACtá  =  nad),  kde  by 
pak  m.  znamenalo  vlastně  nadkritiícu,  kritiku 
konanou  se  stanoviska  vyššího,  původní  sta- 
novisko přestupující.  První  užil  slova  toho 
Herder  ve  spise  Verstand  u.  Erfahrung,  eine 
Metakritik  zuř  reinen  Vernunft  (1799;  proti 
Kantovi). 

Metalátky  v.  Mctaderiváty. 

Metaldehyd  (^C^H^O\  vzniká  polymeri- 
sací  acetaldehydu,  kteráž  nastává  účinkem 
chlorovodíku,  kysličníku  siřičitého  a  jiných 
činidel  za  chlazení  pod  O®.  Jest  to  látka  kry- 
stallická,  která  při  112^  až  115^  aniž  by  tála, 
sublimuje.  Jest  ve  vodě  nerozpustný,  v  ob- 
vyklých rozpustidlech  organických  rovněž 
málo  rozpustný  neb  vůbec  nerozpustný.  Pře- 
veden ve  skupenství  plynné  přechází  zpět 
v  obyčejný  acetaldehyd  C^H^O,  OŠc. 

Metalépae  (řec),  řečnická  figura,  druh 
metonymie,  když  se  zamění  předchozí  s  ná- 
sledujícím nebo  naopak,  na  př.:  >JiŽ  ho  hlava 
nezabolíc  (zemřel).  Kbn. 

Metalllky  (z  frc  métalUques),  takové  cenné 
papíry,  jejichž  úroky  se  vyplácejí  kovovou 
mincí  (stříbrnou  nebo  zlatou). 

Metallites  Germ.,  oddíl  rodu  Polydru-| 
sas  (v.  t).  kpk.     ' 


Metalloidy  v.  Nekovy. 

MetaUora^anioké  flloadeniny  v.  Orga- 
nometallicTcé  sloučeniny. 

Metallotheraple  (z  řec),  léčení  chorob 
nervových  přikládáním  kovových  desek  na 
tělo.  Již  v  dobách  pradávných  dařilo  se  lé- 
čení pomocí  talismanů,  amuletů  a  podob- 
ných mystických  prostředků.  Osobě  zavěšen 
na  tělo  předmět  s  přípovčdí  bezpečného 
účinku,  a  skutečně  mnohdy  osoba  zbavena 
byla  bolestí,  ochromenin,  křečí  a  jiných  ner- 
vových příznaků,  jež  před  tím  třeba  dlouho 
vzdorovaly  všelikým  pokusům  léčebným. 
Tehdy  věřilo  se,  že  právě  zavěšený  předmět 
v  sobe  choval  účinnou  vydatnost  léčebnou. 
V  naši  době  došlo  se  ku  poznání,  že  léčeb- 
ným činitelem  je  při  takovýchto  procedurách 
jedině  vlastní  obraznost  osoby.  Také  m.  dě- 
kuje za  své  úspěchy  bezděčnému  vlivu  neuvě- 
domělých aneb  kalně  nejasných  kombinací 
fantasie  na  funkce  nervové.  Kfr. 

MetaUnrrle  v.  Hutnictví. 

Metameiie:  1)  M.  v  lučbé  v.  Isom<- 
rie.  —  2)  M.  v  zoologii  v.  Segmentace. 

Metammeh,  město  v  horní  Nubii,  135  km 
sv.  od  Chartúmu,  na  1.  bř.  Nilu,  má  asi  3000 
obyv.,  ulice  nečisté  a  nepravidelné,  domy 
stavené  z  cihel  bahna  nilského  a  jest  důle- 
žitým shromáždištěm  karavan.  Anglický  ge- 
nerál Stewart  porazil  zde  28.  led.  1885  voj- 
sko mahdího. 

Metamorflflmiui.  Oproti  názorům,  že  kry- 
stallické  břidlice,  rula,  granulit,  svor,  fyllit 
atd.,  již  původně  mely  svou  nynější  podobu 
a  že  tedy  jsou  buď  prvotnou  korou  zemskou 
anebo  nezměněnými  sedimenty  anebo  ne- 
změněnými horninami  eruptivními  —  nejprvt- 
A.  Boué  a  Ch.  Lyell  hlásali  m.  hornin  téch, 
majíce  za  to,  že  nabyly  svého  vzhledu  nyněj- 
šího teprve  druhotnou  přeměnou,  byvše  dříve 
normálními  sedimenty.  Za  příčinu  m-mu  po- 
kládali žár  tekutého  vnitra  zemského.  Petro- 
fírafové  a  fjcolofíové  nynější  velkou  většinou 
přijímají  m.,  avšak  vykládají  jej  buď  meta- 
morfosou  tlakovou  anebo  přeměnami  způso- 
benými účinkem  vody  prosakující  za  nor- 
málného  tlaku  a  tcmperatury  (srv.  Meta- 
morfosa  nerostů  a  hornin).  Fr.Sl-k. 

Metamorfóaa  (z  řec),  proměna. 

M.  rostlin.  Již  v  XVIIl.  stol.  přišli  bo- 
tanikové (Linné,  C.  Wolfi)  k  poznání  více 
méně  jasnému,  že  rostlina  nejsložitější  kromě 
kořenu  žádných  jiných  podstatné  rozdílných 
údů  nevyvinuje  než  stonek  (osu)  a  listy.  Vše- 
liké údy  a  ústroje  rostlin  jakéhokoliv  tvaru 
a  výkonu  a  jakéhokoliv  jména  možná  tedy 
uvésti  buď  jako  části  stonkové  neb  listové. 
Největší  rozmanitost  tvarů  a  funkcí  vykazují 
listy.  Průběhem  vývoje  rostliny  na  stoncích 
se  objevující  dělohy,  lupeny,  šupiny,  listeny, 
pak  ve  květech  okvětní  (kališní  a  korunní) 
listy,  tyčinky  a  plodolisty,  z  nichž  skládají 
se  semenníky,  jsou  útvary  totožné,  stejné 
hodnoty  a  stejného  původu,  pročež  je  právě 
zahrnujeme  jedním  společným  názvem  listy. 
Život  a  vývoj  rostliny  různí  se  ve  dve  doby, 
v  dobu    vegetativního   vzrůstu   a  v  pozdější 


182 


Metaniorfósa. 


dobu  rozplozování,  po  případě  i  pohlavního 
snoubení.  U  vyšších  rostlin  jest  to  kvét,  je- 
muž údélem  jest  pohlavní  výkon  a  rozpío- 
zování.  Avšak  ve  květu  jsou  obsaženy  tytéž 
Části  jako  na  vegetativní  rostlině,  totiž  opět 
jen  osa  a  listy.  Kalich,  koruna,  tyčinky,  se- 
menníky  nejsou  nic  jiného  nežli  listy,  k  úče- 
lům rozplozování  zvláštně  upravené  neboli 
u  přirovnání  s  předchozími  listy  vegetativ- 
ními zvláště  přeměněné.  Květ  celý  neroz- 
vitý není  ničím  jiným  než  pupenem  zvláště^ 
přeměněným.  Důkaz  toho,  že  všecky  jmeno- 
vané části  květu  na  ose  květní  se  nalézající 
jsou  původem  totožné  s  listy  vegetativními, 
podávají  ony  skutečné  jich  přeměny,  které 
spatřujeme  v  abnormitách.  Tak  se  mohou 
tyčinky  přeměnit  v  plátky  korunní  (v  plných 
květech),  na  nichž  nalézáme  částečně  ještě 
zbytky  nebo  stopy  pylových  pouzder  nebo 
váčkíi,  plodolisty  mohou  vyvinouti  se  rovněž 
jako  plátky  neb  jako  zelené  do  plochy  roze- 
vřené lupeny  se  všelikými  přeměnami  vají- 
ček v  lístečky  neb  úkrojky  plodolistů  a 
vůbec  celý  květ  může  abnormálně  za  změ- 
něných podmínek  výživy  proměnit  se  ve 
vegetativní  prýt  s  listy  zelenými,  listům  ve- 
getativním čili  lupenům  více  méně  dokonale 
podobnými.  V  průběhu  vývoje  životního  po- 
kračující proměna  ve  tvaru  i  funkci  totož- 
ných části  rostliny,  listů,  od  děloh  do  plodo- 
listů, nazývá  se  m-sou  rostlinnou  dle  ana- 
logie m-sy  živočišné.  Tato  idea  m-sy  rost- 
linné jest  dílem  ducha  Linnéova,  který  též 
první  jedině  správným  způsobem,  sledová- 
ním přechodních  tvarů  v  a  zvláště  skutečně 
pozorovatelných  proměn  abnormálních,  podal 
důkaz  totožnosti  všech  listových  ústrojů,  na 
niž  m.  se  zakládá.  Linné  také  srovnával 
stadium  rostliny  vegetativní  s  larvou  hmyzu, 
na  př.  s  housenkou,  a  květ  s  dospělým  hmy- 
zem, motýlem.  Jako  housenka  de\ší  dobu  se 
zabývá  toliko  požíráním  potravy  a  střádáním 
látek  pro  další  proměnu  potřebných,  motýl 
však  životem  krátkým  dařený,  vykonav  po- 
hlavní svůj  úkol,  záhy  hyne,  tak  i  rostlina 
věnuje  se  v  stadiu  vegetativním  často  dlouhý 
čas  pouze  výživě  a  ukládání  vyrobených 
ústrojných  látek,  květ  pak'  v  krátké  době 
sobě  vyměřené,  vykonav  oplození  zárodků  a 
založiv  potomstvo  v  semenech,  rovněž  záhy 
oprchává.  A  jako  neznámou  housenku  nelze 
určiti  dříve,  než  se  z  ní  stal  motýl,  rovněž 
tak  neznámé  rostliny  neurčíme  ve  stavu  ve- 
getativním, než  teprve,  když  přijde  do  květu. 
K  těmto  poněkud  více  básnickým  přirovná- 
ním možno  dodati,  že  dle  hesla  »svůj  k  své- 
muc  housenka  neb  jiná  larva  vyhledává  nej- 
raději  vegetativní  části  rostliny  k  požerku, 
motýl  pak  dychtí  po  medonosném  květu.  Při 
tom  však  nelze  přehlédnouti,  že  mezi  m-sou 
rostlinnou  a  zvířecí  jeví  se  ten  závažný  roz- 
díl, že  celý  jednotník  zvířecí  se  metamorfuje 
ve  stav  dospělého  pohlavního  živočicha  pře- 
théhou  též  vniterní,  kdežto  vegetativní  rost- 
lina jednou  vytvořená  nezměněnou  zůstává, 
na  níž  objevuje  se  květ,  často  v  pomnože- 
ném   počtu,   jako    něco    nově   vytvořeného. 


Příčina  této  rozdílnosti  vězí  v  rozdílné  po- 
vaze vzrůstu  a  individuality  rostliny  a  zví- 
řete. Neboť  živočich,  jenž  se  metamorfujc» 
jest  jednotník  jednoduchý,  vzrůstu  obmeze- 
ného  a  v  podstatě  již  ukončeného,  kdežto 
rostlina  listnatá  a  rozvětvená  jest  jedinec 
složitý,  složený  z  prýtů,  a  prýty  zas  jsou 
složeny  ze  článků  prýtových,  totiž  z  listů, 
přecházejících  dolera  v  článek  osní  (ston- 
kový). Vzrůst  rostliny  nezáleží  jako  u  zví- 
řete toliko  v  zveličování  částí  založených 
jcdnotníka  jednoduchého,  nýbrž  též  a  hlavn& 
v  zakládáni  nových  podřízených  jedinců,  totiž 
článků  prýtových,  tudíž  i  listů,  a  celých 
prýtů.  M.  rosthnná  tedy  nezáleží  v  skutečné 
přeměně  jednotnika  jednoduchého  v  jeho 
celosti,  nýbrž  ve  změněném  vytváření  nově 
zakládaných  podřízených  jednotníků,  prýtů 
a  článků  prýtových.  Jest  to  spíše  rodo- 
změna  podřízených  těch  jedinců  rostlin- 
ných a  jeví  se  jen  potud  jako  m.,  pokud 
hledíme  k  celé  složité  rostlině  jakožto  k  jed- 
notníku.  Linné  tohoto  značného  rozdílu  mezi 
m-sou  rostlinnou  a  živočišnou  nepostřehl; 
on  hledal  srovnalost  mezi  nimi  větší,  než 
skutečně  jest,  a  proto  se  mu  hodila  před- 
stava Caesalpinova  o  původu  květu  z  vnitra 
stonkového.  On  se  domýšlel,  že  sice  listy 
vegetativní  a  kalich  květu  vyrůstají  z  ko- 
rové  vrstvy  stonku,  ale  koruna  že  pochází 
z  vrstvy  lýkové,  tyčinky  ze  dřeva  a  plodo- 
listy ze  dřeně,  které  se  tehdy  připisovala 
životní  síla  a  jako  duše  rostliny  ^odtud  jme- 
nuje se  dřeň  také  duši),  a  z  niž  tedy  měl 
vznikati  nový  život  zárodků  v  semenech.  Tak 
jako  motýl  vychází  z  vnitra  protržené  blány 
kukly,  tak  prý  květ  z  vnitra  stonku  prošedší 
vybavuje  se  z  protržené,  v  kalich  vyrostlé 
kury  stonkové.  Tato  veskrze  chybná,  vybás- 
něná  pozdější  přítěž  uškodila  zdravému  jádru 
idee  Linnéovy  o  m-se  tou  měrou,  že  byl 
původ  idee  té  všeobecně  přisuzován  Goe- 
theovi,  jenž  ji  mnohem  později  opětně  v  pro- 
slulém pojednání,  ale  bez  onoho  chvbného 
příměsku  vyložil,  anebo  dokonce  C.  wolffovi. 
Na  m-su  rostlinnou  možno  ostatně  pohlížeti 
se  dvojího  stanoviska,  se  stanoviska  onto- 
gonie  čili  jednotného  vývoje  a  se  sta- 
noviska fylogenie  čili  povšechného  vý- 
voje rostlinstva.  V  jednotlivém  vývoji  obje- 
vují se  nejprve  vegetativní  listy,  později 
květy;  dlr.  toho  praví  se,  že  květ  jest  (zcela 
ve  smysle  Linnéově)  metamorfován  z  části 
rostliny  vegetativní;  tyčinky,  plodolisty,  listy 
okvětní  že  jsou  raetamorfovány  z  listů  ve- 
getativních. Jestliže  pak  v  abnormitách  roz- 
plozovací  listy,  jako  tyčinky,  plodolisty,  pro- 
měňují se  v  plátky  korunní  neb  zelené  listy, 
říká  se  tomu  m.  zpátečuá  neboli  anamor- 
fosa.  Hledíme-li  pouze  na  jednotlivý  vývoj, 
možno  s  tím  názorem  a  označením  souhla- 
siti, avšak  mylné  bylo  by  odvozovati  z  toho 
fylogenetický  původ  těchto  formací  listových, 
jako  by  vegetativní  listy  byly  nejpůvodnější 
a  listy  květní  z  nich  povstalé.  Neboť  pak  by 
prvotní  rostliny  (cévnaté)  byly  bývaly  čisté 
vegetativní,  bez  rozplozování,  což  není  možné ; 


Metamorfósy.  183 

také  by  nebylo  lze  pochopiti,  odkud  se  vzala  způsobené  mechanickými  účinky  tlaku,  nazý- 

schopnost  listů  vegetativních  vytvořovati  vý-  váme  kataklasou.   Zároveň  však  tlakem  a 

trusy,  pylové  buňky  a  vajíčka.  Fylogeneticícá  jím  způsobenou  vyšší  temperaturou  podpo- 

preména  byla  právě  opačná:'  nejprvotnější  rují  se  chemické  účinky  prosakujících  roz- 

listy  cévnatých  rostlin   byly  čistě  výtruso-  toků,  z  nichž  vylučují  se  pak   do  meztr  tla- 

rodé,  jako  jsou  sporofylly  přesliček,  tyčinky  kem  vzniklých  nerosty  nové  a  tím  způsobem 

jevnosnubných  rostlin;  neboť  cévnaté  rošt-  původní  tvářnost  horniny  ještě  více  se  stírá, 

liny  vyvinuly  se  z  tobolky  mechové  {sporo-  Horniny  klasticky  sedimentární,  původně  ne- 

gonu),  ústroje  pouze  rozplozovaciho,  výtruso-  krystallické,  nabývají  tímto  způsobem  slohu 

rodého,  ieho  rozvětvením  a  rozličným  zvege-  tím  více  krystallického,  čím  silnější  jest  pře- 

tativnénim.    Ze    sporofyllů    potom   zvegeta-  měna;   tak  mění  se  nekrystallické  vápence 

tivněním  povstaly  listy  vegetativní  a  ve  kvě-  na    místech   silných    dislokací    v    mramory, 

těch  listy  okvětní.  Také  plodolisty  s  vajíčky  látky  uhelné  v  anthracit  i  tuhu,  břidlice  hli- 

jeví  větší  zvegetativnění  než  tyčinky.  Ve  srny-  nité  ve  krystallické  fyllity.  Na  druhé  straně 

slu  fy  logen  etickém  nesprávné  je  tedy  tvrzeni,  horniny   vy  vřelé,   slohu    massivního,    m-sou 

že  tvčinky  jsou  metamorfované  listy  vegeta-  tlakovou  nabudou  vrstevnatosti,  any  se  sou- 

tivnř,  nýbrž  tyto,  jakož  i  okvětí,  jsou  meta-  Částky  jejich  uspořádají  kolmo  na  směr  tlaku, 

morfované  listy  výtrusorodé  anebo  tyčinky.  Tak   vznikají  z  obojích  horniny  mající   ráz 

Obšírněji  o  předmětu  tom  jedná  L. jT.  Čela-  krystallických  břidlic,  a  namnoze   vyvozuje 

kovského  >M.  rostlin  a  její  dějiny*  (>Osvěta€,  se  stejným  způsobem  původ  veškerých  bři- 

1884).                                                           LČ,  dlic  krystallických  z  hornin  sedimentárních 

M.  nerostů  a  hornin.    Nerosty  a  hor-  aneb    eruptivnich,    přeměněných    tlakovou 

niny,  vzniklé  v  kůře  zemské  buď  utuhnutím  m-sou  čili  dynamometamorfosou.  Ovšem 

z  magmatu  (cestou  eruptivní)  anebo  vylou-  v  této  všeobecnosti  theorie  ta  není  doká- 

čenim   z  roztoků  (cestou  hydrochemickou),  zána  a  ode  mnohých  badatelů  není  přijata. 

jsou  podrobeny   účinkům   rušivých   činidel.  Úkazem    s    m-sou    tlakovou    blízce    přibuz- 

která  mění  jejich  původní  povahu  a  dávají  ným  jest  m.   kontaktní,  jež  nastává  tam, 

vznik  nerostům  a  horninám  novým;   úkazy  kde  magma  vyvřelé  stýká  se   s  horninami 

tyto  pak  zovcme  m-sou  nerostů  a  hornin,  jím  proraženými  a  na  ně  účinkuje  jednak  vy- 

Nejobecnějším   činitelem  přeměňujícím  jest  sokou  temperaturou,  jednak  i  tlakem;  hlavní 

voda   prosakující   koro.u   zemskou;    působí  však  úkol  připadá  i  zde  vodě,  která  jsouc 

jednak  přímo,  rozpouštějíc  —  třeba  ve  množ-  přehřáta  energicky  rozkládá  sloučeniny  ne- 

stvích  minimálních  —  veškeré  nerostné  látky,  rostné  a  působí  úplné  překrystallování  hor- 

jednak  nepřímo,  přenášejíc  kyslík  a  kysličník  nin  kontaktem  postižených:  vápence  nekry- 

uhličit^  ze  vzduchu  pohlcený  dovnitř  zemské  stallické  i  zde  mění  se  ve  mramory,  kromě 

kůry.  Úkazům,  které  jsou  způsobeny  těmito  toho  však  kysličník  křemičitý,   mechanicky 

činiteli  atmosférickými  na  nerostech  a  hor-  v  rozmanité  podobě  přimíšený,  slučuje  se  tu 

ninách,  říkáme  větrání.  Povšechně  lze  uvésti,  s  kysličníkem  vápenatým  v  silikáty:  granát, 

že  větrání  vede  ke  vzniku  1.  sloučenin  vod-  idoícras,  amfiboly,   pyroxeny,   slídy,   plagio- 

natýcb  z  bezvodých:  kaolinu  ze  Živců,  sádrovce  klasy  atd.    (Monte  Somma  na  Vesuvu,  Pre- 

z  anhydritu,  2.  sloučenin  kyslíkatých  ze  slou-  dazzo  v  j.  Tirolsku^.  —  Břidlice  hlinité  na 

cenin  kyslíku  prostých:  melanteritu,  haema-  kontakte  zkrystalluji  a  vznikají  v  nich:   an- 

titu  a  limonitu  z  pyritu,  erythrinu  a  anna-  dalusit,  sillimanit,  staurolith,  cordierit  atd., 

bergitu  (arseničnanů  kobaltu  a  niklu)  z  kyzů  a  koncentrací  některých  látek  na  určitá  mí- 

kobaltových   a  niklových,  a  konečně  3.  ke  sta  nabývají  pak  břidlice  vzhledu,  jejž  ozna- 

vzniku  uhličitanů:  vápence  v  horninách  Gzč7  čujemc  názvy  břidlic  snopkových,  skvrnitých, 

bohatých,  malachitu  a  azuritu  na  nalezištích  peckovitých  atd.  Unikají-Ii  pl^ny  z  tuhnou- 

nerostů  měďhatých,  běloby  na  Žilách  leštěnce  čího  magmatu  sopečného,  ději  se  jejich  účin- 

olověného.    Poměrně  jednoduché   tyto  po-  kem  přeměny  zvláště  pronikavé,  jež   nazý- 

chody   stávají  se  však   složitějšími   tím,   že  váme  m-sou  pneumatolytickou.    Tak  na 

látky  v  cirkulující  vodě  rozpuštěné  působí  př.  hromadné  exhalace  kysličníku  siřičitého 

chemicky  na  sebe  navzájem  i  na  nerosty  a  daly    vznik    massám    alunitu   (basického   si- 

horniny,  s  nimiž  vcházejí  ve  styk.  Produkty  ránu  hlinitodraselnatého)  ve  trachytech  v  sc- 

těchto  přeměn  buď  zůstávají  na  místě  a  za-  verních  Uhrách  a  v  krajině  římské.   Dle  ná- 

chovávaji  i   zevní  tvar   nerostu    původního  zoru   většiny   mineralogů   analogickým  způ- 

(pseudomorfosy,  v.  t.),  aneb  jsou  vodou  sobem    udala    se    přeměna   žuly    v   greisen, 

prosakující  zanášeny  dále,  a  tak  vznikají  nové  turmalinovec  a  topasovec,  jakož  i  vznik  lo- 

nerosty  v  dutifaách  a  trhlinách  kůry  zemské,  zisk  cínovcových   cestou  pneumatolytickou. 

Tato    hydrochemická    m.    nabývá    mnohem  při   čemž  hlavně  účinkovaly  plyny  obsahu- 

větší  intensity,  když  jest  podporována  tla-  jící  fluor.                                            Fr.Sl-k. 

kem    způsobeným     mohutnými    poruchami  M.  zool.  v.  Proměna, 

v  kůře  zemské.  Příméúčinkytlaku  jsou:  vznik  Metamorfósy  (A/ftauopíjpcúcyftír)  čili  Pro- 

trblin    a   více   neb    méně   pronikavá    změna  měny  slula  ve  starém   věku   sbírka   mythů 

struktury  horniny;   individua  jejích  součástí  líčících  proměnu   nějaké  bytosti   nebo   věci 

jsou  zcela  neb  z  části  rozdrcena,  slídy  a  j.  v  jinou.   Příčina  těch  mythů  leží  ve  zjevech 

součásti  roztřepeny  a  ohnuty,  tu  a  tam  na-  přírodních,  podobách  hor,  skal,  v  podol )nosti 

stalo  též  druhotné  zdvojčatění;  úkazy  tyto,  názvů  (etymologický  mythus)  a  j.    Nejstarší 


184 


Metaneíra  —  Metastase. 


takovou  sbírku  podal  jakýsi  Boios  ve  své 
Ornithogonii;  zejména  pak  kvetl  ten  směr 
za  doby  alexandrijské  (III.  stol.  př.  Kr.).  Sem 
náležejí  Antigona  Karystského  'AXlouóatig, 
pak  'Etsqouwiiívu  Nikandra  Kolofónského 
(ve  II.  stol.)  v  5  knihách,  z  kteréhož  díla  za- 
choval nám  výtah  mythograf  Antoninus  Li- 
beralis,  dále  MBxaiíogqxůasíg  Theodora  a 
Parthenia,  učitele  Vergiliova,  konečné  Or-^ 
nithogonie  AcniiliaMacra.  Nejznamenitěj- 
ším dílem  toho  druhu  jsou  zachované  M.  řím- 
ského básníka  P.  Ovidia  Nasona,  jenž  sice 
čerpal  ze  svých  předchůdců  (Nikandra,  Par- 
thenia), leč  obohatil  sbírku  i  z  ostatní  poesie 
epické  a  tragické  (Euripidovy  Hekabé,  Bak- 
chy)  a  dovedl  vše  uvésti  svou  nevyčerpatel- 
nou fantasií  v  umělecký  celek  stálý  zájem 
budící  (v.  O  vidi  us).  klk, 

Metaneíra,  choť  Keleova,  v.  Keleos. 

MetanUová  ilnt  jest  diazové  barvivo 
přicházející  do  obchodu  jako  sodnatá  sůl 
kyseliny 

C^H^{SO^H).N^N.QH^.NH(QHr,).  OŠc. 

Metanov,  ves  v  Cechách,  hcjtm.  Pelhři- 
mov, okr.  Kamenice  n.  L.,  tara  a  pš.  Častrov ; 
49  d.,  389  ob.  č.  (1890),  mlýn. 

Metapam,  město  ve  středoamer.  republ. 
San  Salvador,  na  sv.  svahu  jezera  Guija, 
blízko  hranic  guatemalskych ;  má  9780  ob. 
(1878)*  Pěstuje  se  tu  třtina  cukrová,  kuku- 
řice, indych  a  dobývá  se  železná  ruda. 

Metaplaeie  (z  řec.)  v  lék.  přetvořování 
tkáně  živočišné  v  jinou,  zvláště  příbuznou. 
Vyškytá  se  nejčastéji  v  chorobných  výtvo- 
rech, zejména  v  nádorech  povahy  pojivové, 
v  nichž  snadno  nastávají  přeměny  ve  tkáň 
hlenovitou,  tukovitou,  chrustavčitou  nebo 
i  kostní.  Sr^. 

Metapolitika  (řcc),  tolik  jako  filosofická 
státovéda  čili  thcoric  politiky. 

Metapontion  (Metapontum),  řec.  pří- 
mořské m.  jihoitalské  na  záp.  břehu  zálivu 
Tarentského.  Založeno  kol  r.  600  př.  Kr.  jako 
kolonie  achajská.  Bydlil  tam  Pythagoras.  Za 
dob  Pyrrhových  připadlo  k  Řirau,  po  bitvě 
u  Cann  ke  Karthagu.  Odtud  upadalo.  Do- 
chovaly se  jen  trosky  chrámové  (poblíže 
jest  nyní  Masseria  Sangone  a  zámek  Torre 
Maře). 

Metar^on  jest  plyn  nad  míru  netečný, 
v  praskrovném  množství  ve  vzduchu  odkrytý 
(Ramsay,  Travers,  1898).  Bližší  chemická  cha- 
rakteristika posud  jest  neznáma.  OŠc. 

Metasllikov4  kyeelina  v.  Metakřcmi- 
čitá  kyselina. 

MetaelouÓeniny  v.  Metaderiváty. 

Metaeómatóea  (z  řcc.  n>itá  =  pře  a  aa^ia 
=  tělo),  přechod  duší  v  rozličná  těla,  protož 
vyskytuje  se  i  správnější  tvar  metensóma- 
tosa.  Srv.  Metcmpsychósa. 

Metaetaee  (řec.)  jest  starý  terminus  tech- 
nicus  z  dobv  vlády  humorální  pathologie. 
Tehda  domnívali  se,  že  chorobné  šťávy  {acri- 
monia)  při  některé  nemoci  horečkou  náležitě 
se  provařivše  za  nastouplo  krise  buď  se  vy- 
lučují (apostasis),  nebo,  nebyly-li  náležitě  pro- 
vařeny,  v  určitém   místě  organismu  se  usa- 


zují, aby  tam  dále  dokonale  byly  zpracovány 
(metastasis).  Dnes  m-sí  vyrozumíváme  pře- 
nos zárodku  choroboplodného  z  pů- 
vodního zřidla  cestou  krevní  nebo 
mízní  do  vzdálených  orgánů,  kdež  zá- 
rodek se  uchytí  a  vzbuzuje  nový  chorobný 
jev,  který  co  do  povahy  jest  totožný  s  cho- 
robou prvotnou.  Příčinou  vzniku  m.  jest  tu- 
díž vmetek  (v.  Embolie),  který  od  prvot- 
ného ložiska  se  odloučí  a  kdekoli  v  oběhu 
krevním  Či  mízním  uvízne.  M.  nádorové 
vznikají  především  u  nádorů  zhoubných  (ra- 
koviny, sarkomu);  z  původního  nádoru  od- 
loučí se  totiž  nepatrná  skupina  buniček, 
z  nichž  nádor  jest  složen,  a  odplavuje  se 
proudem  krevním  či  mizním  do  jiných,  zdra- 
vých míst  organismu;  tam  se  uchytí  a  jest 
základem  nového  nádorku,  který  z  této  od- 
plavené hromádky  buněk  vyroste  čilým  jich 
pomnožením.  Tím  způsobem  vzniknou  nej- 
prve v  nejbližším  okolí  prvotného  nádoru 
mnohočetné  nádory  jiné,  od  prvotného  úplné 
odloučené  (m.  místní  či  regio nám é),  pak 
ve  vzdálených  orgánech  (m.  vzdálené^),  na  př. 
při  rakovině  střeva  konečníku  v  malé  pánvi 
často  objeví  se  m.  mnohočetné  v  játrech, 
z  těchto  pak  odplaví  se  krví  žilnou  částečky 
do  duté  žíly  dolní,  do  pravého  srdce  a  od- 
tud do  plic,  v  nichž  vznikne  druhá  skupina 
m-as.  Při  černém  sarkomu  oka  roznesou  se 
zárodky  cestou  krevní  po  všem  těle  a  vznikne 
tak  z  původního  malého  ložiska  nesčetné 
množství  m-as  ve  všech  orgánech.  Při  rako- 
vině rtu  zanese  so  nákaza  míznicemi  do  žláz 
podčelistních,  krčních  až  hrudních.  Zajímavo 
jest,  že  nezřídka  metastatické  nádory  vyrů- 
stají v  kolossy,  které  vahou  i  objemem  mnoho- 
kráte převyšují  původní  nádor  mateřský.  — 
Metastatické  abscessy  (hlízky)  jsou  dů- 
ležitým přívlastkem  pyaemie,  totiž  stavu 
chorobného,  v  němž  z  původního  ložiska  zá- 
nětlivého  bakteriemi  způsobeného  roznesou 
se  bakterie  ty  po  všem  oběhu  krevním.  Bak- 
terie v  drobounkých  shlucích  kolujíce  v  krvi 
zachycují  se  na  čvjtných  místech  v  drobných 
tepénkách  nebo  kapillárách  (v.  Embolie 
mykotické)  a  tam  jsouce  fixovány  dále  se 
množí  a  vzbudí  nová  zánětlivá  ložiska  pod- 
statou úplnc  shodná  se  zřídlem  mateřským. 
Při  hnisavém  zánětu  dělohy,  který  vzniká  po 
porodu  infekcí  povrchu  vnitřního  v  dutince 
děložní,  bakterie  hnisoplodné  vnikají  do  míz- 
ních a  krevních  cev.  odplaveny  jsou  žilní 
krví  do  pravého  srdce,  odtud  do  plic,  odtud 
do  levé  komory  srdeční  a  odtud  zase  do  ve- 
škeré oblasti  tepenné  velikého  oběhu  krev- 
ního. Tím  způsobem  vzniknou  pak  mnoho- 
násobné hlízky  v  plících  a  ve  všech  orgánech 
zásobovaných  krví  tcpennou.  —  O  meta- 
statických  záněte ch  mluvíme, když agens 
choroboplodné  zavlečeno  jest  krví  neb  mízou 
z  původního  místa  chorobného  do  vzdáleného 
orgánu  a  zde  vzbudí  nikoli  ohraničenou  hlízu, 
nýbrž  rozsáhlý  zánět  serofibrinosní  nebo  hni- 
savý. Při  kapavce  roury  močové  na  př.  často 
objeví  se  zánět  kloubu  kolenního.  —  M.  vá- 
penná, ukládání  se  solí  vápenatých  při  roz- 


Metastasio  —  Métayage. 


185 


sáhlých  změnách  destruktivních  [na  kostech. 
Tak  na  př.  při  destrukci  kostí  rakovinnými 
im-mí  pozorujeme  někdy  inkrustaci  plic  váp. 
solemi  (srv.  Chalikosis).  Kml. 

KetwrtasloPietro  Bonaventur a, bás- 
ník ital.  (♦  1698  v  Římě  —  f  1782  ve  Vídni), 
slul  po  otci  Trapassi  a  jméno  M.,  překlad 
prvého,   dal    mu    literát    Gravina,   jenž    ho 
v  11.  roce  adoptoval   a   vzdělal   důkladně, 
zvláště  v  antice;  zemřev  r.  1718  odkázal  mu 
15.000  tolarů,  jež  vSak  M.  brzy  promarnil. 
R.  1720  byl  přijat   advokátem   Castagnolou 
do  úřadu,  avšak  za  podmínkou.  Že  se  vzdá 
lipkiě  veršů;  složilt  již  v  15.  roce  první  hru 
svou  Giustino.  M.  nedostál  však  slovu,  i  mu- 
sil  opustit  advokacii.    R.  1722  provozována 
s  úspěchem  jeho  slavnostní  hra  Gli  orti  Espe- 
ridi,  v  níž  vynikla  zvláště  herečka  Marianna 
Bulgarelli  zv.  Romanina,  která  si  básníka  za- 
milovala a  jemu  odkázala  později  celé  své 
jmění;  inspirovala  ho  také  k  celé  řadě  dramat 
pro  hudbu,  ke  Galaiei^  Angelice^  Opuštěné  Di- 
dwté{\12A)  a  j.  Do  téže  doby  spadá  Syphax, 
SemiramiSy    Caton    Utický    (1727),    Alexandr 
v  Indii,  k  nimž  napsali  hudbu  Porpora,  Ci- 
marosa,  Gluck  aj.  R.  1729  odstěhoval  se  do 
Vídně,  kde   bvl  jmenován   dvorským  básní- 
kem po  Ap.  cenoví;   zde  byla  jeho  ochran- 
kyní  kněžna  Althannová,  žena  bývalého  místo- 
krále  neapolského.  Zde  složil  M.  pro  Pergo- 
lesa,  Haendla  a  j.  své  nejlepší  kusy:    Déme- 
tria,  Hy psi  pylu  (1732),  Themistokla,  Démofonta, 
Tita  (1734),   Achilla   na   Skyru,  Olympiádu   a 
Regula  (1740).    Pozdější  léta  nebyla  M-vi  ve 
Vídni  tak  příznivá;  pozdější  díla  jeho  jsou 
daleko  slabší  předešlých.    M.,  zanedbávaný 
později  dvorem  a  nemocný,  stáyá  se  pobož- 
nůstkářem  a  žije  jen  studiu  a  korrespondenci 
se  svými  přáteli.   Celkem  napsal  28  velkých 
oper,  48  kantát  a  velikou  řadu  canzonett,  ód, 
elegií,  sL-renád,  epithalamií  a  idyll,  dále  po- 
řídil překlad  Horatiovy  >Ars  poctica*  se  za- 
jímavými  poznámkami  a  výtah  z  » Poetiky « 
Aristotelovy   s  úvahami  o  řeckém   dramatč. 
M.  žil  po  celý  život  od  mládí  v  plné  a  ne- 
popřené   slávě ;    stejně    vysoko    byl    ceněn 
v  Itálii    i    ve    Francii:    Voltaire,   Rousseau, 
La  Harpe   a  j.  kladli  ho  mezi  největší  bás- 
níky dramatické.  Teprve  Schlegel  a  Sismondi 
(1829)  reagují  proti  tomuto  názoru.    Přes  to 
je  však   M.  skutečný  obnovitel  a  mistr  ve 
svém,  ovšem  dosti  nízkém  a  lehkém  genru; 
předchůdci  jeho   nedovedli   uplatniti  poesii 
vedle  hudby,  M.  dovedl  toho  neublíživ  hudbě. 
Učinil  intriky  pravdě  podobnými,  rozrůznil 
charaktery,  učinil  recitativ  stručným,  lyrická 
čísla  opnivdu  poetickými  a  dal  opeře  vůbec 
rychlý  spád  rozdílný  od  tragédie;  obor  lásky 
a  vásné  zvláště  rozšířil  po  stopách  Racineo- 
vých;  jako  veršovec  jest  neobyčejně  měkký, 
elegantní,  harmonický;   znal  také  morálku  a 
má  hojně  bystrých  poznámek  o  lidském  ži- 
votě, které  se  staly  sentencemi.  Ovšem  dra- 
matickým básníkem   v  moderním  smyslu  M. 
není;  obor  jeho  jest  úzký  a  mělký,  ale"  v  něm 
je  M.  často  roztomilým.  Vydání  děl  M-vých 
jsou   četná;    nejlepší   je    pařížské    1780 — 82, 


12  sv.,  doplněné  benátským  (1782  a  n.,  7  sv.); 
•Opere  postume«  vyšly  ve  Vídni  r.  1795  a 
v  Paříži  r.  1798,  2  sv.;  nejnověji  v  Neapoli 
r.  1882.  >Lettere  disperse  e  inedite«  vydali 
Carducci  (Bologna,  1883),  C.  Antona-Traversi 
(Řím,  1886).  Srv.  L.  Falconi,  P.  M.  alla  corte 
di  Carlo  VI...  (Vídeň,  1883);  A.  Mussafia, 
P.  M.  (t.,  1882);  O.  Tommasini,  Scritti  di 
storia  e  critica  (Řím,  1891). 

Metastlgmata,  skupina  roztočů  dýchají- 
cích tracheami,  stanovená  od  Canestriniho, 
vesměs  parasiti.  Stigmata  leží  u  base  čtvrtého 
páru  noh.  (KlíšCata,  vzor  rod  Ixodes  neb  Ar- 
gas.)  Thon. 

Metastyrol  v.  Styrol. 

Metathealfl  (zřec),  přesmyknutí,  v  ja- 
zykozpytě  vzájemná  výměna  jednotlivých  hlá- 
sek v  slově.  Příčiny  a  povaha  m-se  bývají 
různé.  Někdy  zakládá  se  na  hláskoslovných 
zákonech  (na  př.  č.  plápol  z  prasl.  pol-polf, 
kráva  z  psi.  korvd),  někdy  na  lidové  etymo- 
logii (na  př.  č.  proval  přetvořeno  z  povra^ 
vlivem  slov.  váhati),  někdy,  zvi.  v  slovích 
etymologicky  osamocených,  nastává  m.  pro 
obtížnost  vyslovení  správného  znění  (na  př. 
č.  mlha  m.  mhla,  chmýr  m.  mchý-r),  někdy 
nastává  m.  z  příčin  nezřcjmých  (č.  kopřiva 
m.  kropiva).  Často  přesmykují  se  navzájem 
hlásky  /,  r,  zvi.  v  slovích  cizích  a  etymolo- 
gicky osamocených  (č.  to^al  m.  tolar).  V  ži- 
vém hovoru  vzniká  často  m.  pouhým  pře- 
řeknu tím.  Ztý. 

Metati  (v  mysl.  mluvě),  mláďata  roditi,  čm. 

Metanro,  řeka  v  ital.  provincii  Pesaro  a 
Urbino,  pramení  se  v  Řím.  Apennině  a  vlévá 
se  u  Fana  do  more  Jaderského.  Tok  její  jest 
110  km  dlouhý.  Údolím  M-ra  šla  silnice  Fla- 
miniova,  spojující  střední  Itálii  se  sev.  částí 
její.  R.  270  př.  Kr.  poraženi  tu  Karthagi- 
ňané  pod  Hasdrubalcm  od  M.  Livia  a  C. 
Claudia  Nerona. 

Metavanadidná  kyselina  viz  Vana- 
dium. 

Metawolframová.  kyselina  v.  Wolf- 
ram. 

Metazas  Andreas,  hrabě,  státník  řecký 
(♦  1786  na  ostrove  Kefalonii  —  f  1860  v  Athé- 
nách). Účastnil  se  války  za  neodvislost  (1824 
až  1827),  r.  1827  přičinil  se  horlivé,  aby  byl 
zvolen  Čapo  ďlstria  za  praesidenta;  sám  se 
stal  členem  panhellénia  a  ministrem  vojen- 
ství. Když  byl  zavražděn  Čapo  ďlstria  (1831), 
zasedal  M.  mezi  sedmi  správci  říše  do  příští 
krále  Oty  (1833),  za  něhož  se  stal  stát.  ra- 
dou a  zástupcem  Řecka  v  Madridu  a  Lisa- 
bone (do  r.  1840).  T.  r.  jmenován  doma  mi- 
nistrem války,  r.  1843—44  byl  předsedou 
ministerským  a  r.  1847  na  krátko  vedl  finance 
v  ministerstvě  Kolettiově.  V  1.  1850 — 54  byl 
vyslancem  v  Cařihrade,  načež  žil  v  ústraní 
v  Athénách.  Jeho  příbuzný  Konstantin  M. 
(♦  1793  —  t  1870)  byl  generálem  za  bojů  za 
osvobození  a  za  krále  Oty  stát.  radou  a  se- 
nátorem. Jeho  válečné  paměti  vydal  jeho  syn 
Epaminondas  M.  v  Athénách  r.  1878. 

Métayage  imétejáž)  (franc;  ital.  meneria, 
meiiadria),  pacht  na  polovici,  jest  pachtovní 


186 


Metazoa. 


smlouva,  při  niž  vlastník  pozemku  dostává  od 
pachtýře,  zv.  métayer  (meiiadro)^  misio  pe- 
něz (pachtovného)  zpravidla  polovici  plodin 
(ital.  metá,  polovice).  Tento  druh  pachtu  prak- 
tikuje se  obyčejné  v  zemích,  kde  zemědélství 
provádí  se  jen  málo  intensivně,  a  často  i  tam, 
kde  jest  nedostatek  penéz.  Primitivní  tento 
způsob  těžení  z  pfidy  znám  byl  hlavně  v  do- 
bách minulých  a  udržel  se  dodnes  v  někte- 
rých zemích  evropských.  Ruské  prameny 
XlV.— XVI.  stol.  uvádějí  zvláštní  kategorii 
selského  obyvatelstva  zv.  pólo  vnik  i.  Byli 
to  osobně  svobodní  scdláci-bezzemci,  kteří 
se  usazovali  na  cizí  půdě  a  jako  pachtovné 
platili  pánovi  pozemku  polovici  výtěžku.  Ve 
Francii  připadá  ještě  dnes  na  každých  100 
zemědělců  69  vlastníků  půdy,  21  pachtýř  a 
10  pachtýřů  na  polovici.  Na  jihu  a  západu 
Francie  má  tento  způsob  těžení  z  půdy  pře- 
vahu. V  podrobnostech  se  pachtovní  smlouvy 
o  polovici  výtěžku  dlt;  jednotlivých  míst  liší. 
Někdy  vlastník  pozemku  dostává  od  pachtýře 
pouze  polovici  obilí,  kdežto  ostatní  plodiny 
zůstávají  pachtýřovi  za  jistou  peněžnou  ná- 
hradu. V  případě  tomto  náleží  dobytek  vý- 
hradné pachtýři.  Jindy,  nemůžc-li  si  pachtýř 
pro  chudobu  dobytek  a  celý  inventář  sám 
opatřiti,  dodá  mu  jej  vlastník.  Někdy  zase 
dostává  vlastník  jen  třetinu  obilí  a  jisté 
množství  másla  a  drůbeže.  Někdy  konečně, 
účastni-li  se  vlastník  produkce  značnou  mě- 
rou, ponechá  pachtýři  jen  čásť  plodin,  které 
pachtýř  k  výživě  své  nevyhnutelně  potře- 
buje, a  ostatek  podrží  sám.  Jak  viděti,  není 
nfi.  vždycky  jen  pachtem  na  polovici,  nýbrž 
často  pachtem,  při  němž  se  obě  strany  dělí 
o  výtěžek  způsobem  nestejným.  Smlouvu  tuto 
zná  i-  majetkový  zákonník  cernohor.  z  25.  břez. 
1888  ve  ČI.  309—312;  nazývá  ji  napolica. 
Již  z  nadpisu  článku  309  >0  zemljama  danim 
u  napolicu,  na  trecinu  i  u  opšte  za  neki  dio 
roda«  se  vidí,  že  smlouva  tato  úplně  se  sho- 
duje s  tím,  co  uvedeno  o  m-i.  Zákonník  čer- 
nohorský zná  i  podobný  způsob  pachtu  do- 
bytka (VII.  oddíl  III.  dílu  zák.  jedná  ve  či.  313 
a  násl.  o  životinji  danoj  u  napolicu).  -dle. 
Metazoa,  živočichové  mnohobuněč- 
ní, u  nichž  tělo  na  rozdíl  od  Živočichů  jedno- 
buněčných č.  prvoků  složeno  jest  z  vět- 
šího počtu  buněk.  Kdežto  pak  u  prvoků 
veškeré  činnosti  Životní  soustředěny  jsou 
v  buňce  jediné,  jsou  činnosti  tyto  u  živočichů 
mnohobuněčných  rozlišeny  a  soustředěny  na 
určité,  podle  toho  rozlišené  buňky.  Činnost 
rozmnožovací  podobně  jako  jiné  činnosti 
omezena  jest  na  určité  buňky,  jež  při  množení 
pohlavním  jsou  samčí  a  samicí  povahy  a 
nalézají  se  v  různých  jedincích  (různo- 
pohlavní)  nebo  společně  v  jednom  jedinci 
(obojnatci).  Vývoj  děje  se  z  vajíčka  oplo- 
zeného čili  z  buňky  samicí  oplozené,  po  sply- 
nutí totiž  s  buňkou  samicí  čili  chámem,  neb 
z  vajíčka  neoplozeného  (samobřeznost  či 
parthenogenese)  nebo  povstávají  noví  je- 
dinci nepohlavně  dělením  a  pučením.  To 
buď  rozdělením  se  jedinců,  při  čemŽ  schá- 
zející části  těla  znova  budují  se  pomnožením 


buněčným,  aneb  na  těle  jedinců  na  místech 
určitých  vzniká  pomnožení  buněčné,  vytvo- 
řují se  pupeny,  z  nichž  vznikají  noví  jedinci, 
jež  buď  oddělují  se  od  těla  matečného,  neb 
s  ním  zůstávají  v  spojení,  čímž  povstávají 
trsy  či  kolonie  jedinců.  Množeni  nepo- 
hlavní  možno  částečně  odvoditi  od  činnosti 
obnovovací  či  regenerační,  u  nižších 
mnohobuněčných  více,  u  vyšších  méně  vy- 
vinuté, jež  v  tom  se  zakládá,  že  jedinci 
schopni  jsou  odňaté  části  těla  pomnožením 
buněčným  znova  zbudovati.  Vývoj  z  vajíčka 
děje  se  tím  způsobem,  že  ono  opětovně  roz- 
děluje se  či  ryhuje  se  v  množství  buněk, 
jež  od  sebe  se  neodiučují,  nýbrž  trvale  při 
sobě  zůstávají,  čímž  povstává  těleso  složené 
z  buněk  s  počátku  stejných,  pak  více  neb 
méně  záhy  podle  polohy  své  ve  tvaru  i  čin- 
nosti své  se  různících,  až  konečně  podle 
jednotlivých  typů  živočišných  v  různém  stupni 
rozlišených.  Ve  vývoji  všech  živočichů  mnoho- 
buněčných vyskytuje  se  více  neb  méně  vý- 
značně stav  zvaný  gastrula.  Tato  okolnost 
vede  k  domněnce,  ze  stav  ten  odpovídá  spo- 
lečnému předchůdci  živočichů  mnohobuněč- 
ných v  jisté  době  jejich  kmenového  (fylo- 
genetického)  vývoje.  Gastrula  jeví  se  jako 
tělo  dvojvrstevné,  jež  má  vrstvu  vnější 
(ektoderm)  a  vrstvu  vnitřní  (entoderm)^  jest 
souměrně  stavěno  k  ose  svislé  s  pólem  svrch- 
ním a  zpodním,  a  jež  nemá  dutiny  aneb  jednu 
střední,  otevírající  se  otvorem  jedním  na 
venek.  Někteří  nejnižší  živočichové  mnoho- 
buněční (nižší  láČkovci)  i  ve  stavu  dospě- 
lém nepovznášejí  se  valně  nad  stav  gastruly, 
vynikajíce  nad  něj  hlavně  rozlišeností  ple- 
tivnou,  odpovídající  rozmanitým  činnostem 
Životním,  a  to  tak,  že  do  vrstvy  vnější  ulo- 
žena činnost  ochranná,  do  vnitřní  společná 
činnost  zažívací  a  oběhu  šCav,  do  obou  pak 
činnost  pohybu,  citová  a  rozmnožovací.  Jiní 
zase  nejnižší  živočichové  mnohobuněční 
(houby  a  vyšší  láčkovci)  ve  stavu  do- 
spělém buď  nevynikají  valně  nad  stav  ga- 
struly  rozlišeností  pletivnou  (houbyj,  neb  vy- 
nikají nad  něj  (vyšší  láčkovci),  společně  pak 
povyšují  se  nad  stav  ten  přítomností  vrstvy 
střední  (mesoderm),  mohutné  sice,  však  ne 
příliš  pletivně  rozlišené.  Ostatní  živočichové 
mnohobuněční  povyšují  se  ve  stavu  dospělém 
nad  stav  gastruly  méně  neb  více,  až  měrou 
nejvyšší.  Osa  tělní  vzhledem  k  ose  gastruly 
zůstává  u  nich  buď  nezměněna  (ostnok  o  že  i) 
aneb  pozměňuje  se,  patrně  následkem  při- 
způsobení se  životu  pohyblivému  na  pevném 
podkladě,  v  osu  směru  předozadního,  k  niž 
tělo  zbudováno  jest  oboustranně  souměrné. 
U  těchto  ostatních  živočichů  mnohobuněč- 
ných vždy  jest  vyvinuta  vrstva  střední.  Ona 
povstává  buď  z  párovitých  buněk  prvot- 
ných, vyniklých  z  vrstvy  zpodní  gastrulovc, 
neb  z  párovitých  vychlípenin  (coelo- 
mové  vaky),  povstalých  taktéž  z  vrstvy 
zpodní  gastrulové,  a  na  budování  jejím  též 
více  či  méně  účastní  se  tak  zv.  mesenchym , 
totiž  buňky  amoebovité,  vniklé  mezi  obě 
vrstvy  gastrulové  a  nabývající  později   po- 


Metelka. 


187 


váhy  pojivové  a  jiné.    Vrstva  střední,  po- 
kud se  vyskytuje  u  nejnižších  živočichů  mnoho- 
buněčných,  jest  vždy  toliko  původu  mesen- 
chymatického.  Vrstva  střední  ostatních  živo- 
čichů mnohobuněčných  jest,  sledujcme-li  ji 
postupné  k  vyšším  tvarům,  vždy  více  a  více 
pletivné  rozlišena.  Do  ní  uložena  jest  činnost 
pohybu  (svalstvo),  činnost  vyméšovací  a  po 
vétšině  činnost  oběhu  šfav  živočišných  (cev- 
stvo  krevní  a  mízní),  kdežto  na  vrstvu  svrchní 
omezuje  se  činnost  ochranná,  citová  (až  na 
jisté  výjimky)  a  žláz  kožních   a   na   vrstvu 
zpodní  činnost  zažívací  a  žláz  spjatých  s  touto 
činností.  Vrstva  střední  buduje  též  u  těchto 
ostatních  Živočichů  mnohobuněčných  dutinu 
tělní,  scházející  u  nejnižších  živočichů  mno- 
hobuněčných. Rozeznáváme  pravou  dutinu 
tělní  či  enterocoel,  budovanou  prvotnými  pá- 
rovitými  buňkami  nebo  párovitými  vychlípe- 
ninami,  a  dutinu  životní    nepravou   či 
schi^ocoel^  tvořenou  mezerami  mesenchyma- 
tickými.    Tělo    živočichů    mnohobuněčných 
jest' buď  neČlánkované  neb  článkované. 
V  tomto  druhém  případě  jest  členěno  buď 
v  rovinách   postavených  paprskovitě  k  ose 
tělní  (antimerie,  u  láčkovců)  aneb  v  rovi- 
nách k  ose  tělní  kolmých  a  za  sebou  sledu- 
jících (metamerie,  na  př.  u  červů  krouž- 
kovitých),  aneb  jest  členěno  způsobem  obo- 
jím (ostnokožci).  Živočichy  s  tělem  členitým 
nutno  považovati  za  individualisované  či  zje- 
diněčněné  trsy.  Máme  totiž  za  to,  že  povstali 
z  tvarů,  jež  množily  se  nepohlavně  pučením 
a   oddělováním    se,    tvoříce    dočasné   trsy. 
Vlivem  jistých  okolností  trsy  staly  se  trva- 
lými, jedinci  je  tvořící  neoddělili  se  od  sebe, 
nýbrž  zůstali  trvale  spojeni  i  utvořili  tak  trs 
individualisovaný.  Čili  jedince  řádu  vyššího. 
Tak  na  př.  zdá  se  nám  pravděpodobným,  že 
ostnokožci  vznikli  z  pratvarů,  jež  podobny 
byly  vyšším  láčkovcům,  u  nichž  však  vyvi- 
nula se   pravá   dutina   tělní   a  jež  množily 
se  způsobem  podobným  množení  se  medus 
ve  stavu  strobily  (v.   Medusy  polypo- 
vité)  au  nichž  st  robila  časem  se  zindividua- 
lisovala.    O   vývoji  živočichů  mnohobuněč- 
ných nutno  ještě  podotknouti,  že  děje  se  buď 
přímo,  totiž  ponenáhlým  růstem  a  zdokona- 
lováním, aneb  nepřímo.  Tu  pak  ve  vývoji  vy- 
skytují se  tak  zv,  larvy,  totiž  stavy   záhy 
k  životu  uzpůsobené,  patrně  vlivem  určitých 
okolností,  mající  částečně  pomíjející  ústroj- 
nost  a  měnící  se  promčnou  ústrojnosti  či 
metamorfosou  ve  stavy  dospělé.    U  ně- 
kterých živočichů  mnohobuněčných  vepjaty 
v  životní  cyklus  množení  pohlavní  i   nepo- 
hlavní  neb  rozličné  způsoby  množení  pohlav- 
ního tak,  že  střídají  se  generace  ústrojnosti 
i  způsobem  množení  rozdílné,  generace  ne- 
pohlavní  s  pohlavní  (rodozměna  či  mcta- 
genesc)   neb  generace  obojetná  s  generaci 
různopohlavnou  (heterogonie).    Původ  ži- 
vočichů mnohobuněčných  hledáme  mezi  ži- 
vočichy jednobuněčnými  čili  prvoky.   Před- 
stavme sobě  prvoky,  již  množili  se  v  jedné 
neb  více   rovinách  tělních  a  u  nichž  vlivem 
určitých  okolností  úplné  oddělení  se  rozdě- 


lenců  bylo  trvale  zadrženo,  kterýž  případ  po 
mnohonásobném  opětování  stal  se  dědičným 
i  za  okolností  pozměněných,  jiných  než  byly 
ony,  které  zamezily  úplné  oddélení  se  roz- 
děfenců.  Tím  způsobem  mohli  povstati  tvo- 
rové vícebuněČní,  složení  z  buněk  mezi  se- 
bou stejných.  Z  těchto  pak  tvorů  mohli  po- 
vstati dokonalejší  předchůdci  živočichů  mno- 
hobuněčných zrůzněním  buněčným,  zakláda- 
jícím se  v  tom,  že  buňky  zrůznily  se,  vynikše 
podle  polohy  své  jednou  činností  svou  nad 
činnostmi  ostatními.  Se, 

Metelka  J  i  n  d  ř.,  zeměpisec  čes.  (*  11.  srp. 
1854  v  Svémyslicích).  Vykonav  studia  na  akad. 
gymnasii  a  iilos.  fakultě  university  pražské, 
podrobil  se  r.  1877  státní  zkoušce  z  dějepisu 
a  zeměpisu  pro  vyšší  gymn.  a  byl  r.  1878 
ustanoven  supplentem  na  c.  k.  české  reálce 
v  Praze-II.  R.  1883  povýšen  na  čes.  univer- 
sitě za  doktora  ňlosoíie  a  r.  1885  jmenován, 
když  byl  rozšířil  approbaci  svou  také  na  če- 
štinu, professorem  ústavu,  kde  dosud  supplo- 
val.  Oddavše  již  za  studií  universitních  země- 
pisu, hleděl  doplniti  vědomosti  své  jednak 
každého  roku  cestami,  tak  že  poznal  téměř 
celou  Evropu  i  kus  Asie,  jednak  účasten- 
stvím při  odborných  sjezdech  zeměvědných 
(v  Německu:  v  Halle  r.  1882,  ve  Frankfurtě 
n.  M.  r.  1883,  v  Mnichově  r.  1884,  v  Ham- 
burce  r.  1885,  v  Drážďanech  r.  1886,  v  Karls- 
ruhe  r.  1887,  v  Berlíně  r.  1889,  v  Štutgarté 
r.  1893,  v  Brémách  r.  1895  a  v  Jeně  r.  1897 ; 
při  sjezdech  mezinárodních:  v  Berně  r.  1891, 
v  Londýně  r.  1895  a  v  Berlíně  r.  1899).  Aby 
zjednáno  bylo  střediště  pro  země  vědu  českou 
a  byl  usnadněn  styk  její  s  cizinou,  založil 
r.  1894  se  zemřelým  drem  Jos.  Frejlachcm 
a  j.  odborníky  Českou  společnost  zeměvěd- 
nou  v  Praze.  Vydal  české  zpracování  cesto- 
pisu dra  £.  Holuba  »Sedm  let  v  jižní  Atricec 
(1880—81,  2  díly)  a  cestopis  arciv.  Lud- 
víka Salvátora  Toskánského  »Karavanská 
cesta  z  Egypta  do  Syriec  (1885);  rozpravu: 
O  potřebě  jednotného  názvosloví  zeměpisného 
(»Cas.  Čes.  Mus.c,  1881);  Zprávy  o  sjezdech  ze- 
měpisných v  Německu  (t.,  1882, 1884—89, 1892 
až  1893,  1895  a  1897);  O  všeobecném  sjezdu  ze- 
měpisném v  Berně  (>Živa«,  1892);  rozpravy: 
O  Komenského  mapě  Moravy ^  s  mapou  (>Č.  C. 
Mus.c,  1892;  též  samostatné  nákl.  >Matice  če- 
ské*) ;  O  mapěkard,  Mikuláše  Cusy  zprostředka 
XV.  stol,,  s  mapou  (» Věstník  Kr.  čes.  spol. 
nauk«,  třída  híst.-íilos.-fílolo^ická,  1895,  č.  III.) 
a  O  neznámém  dosud  vydaní  mapy  Islandu 
Olaa  Magna  z  '*•  íS48t  s  mapou  (t,  č.  IV,). 
Tyto  práce  z  dějin  zeměpisu  jsou  výsled- 
kem jeho  studií  v  knihovnách  Německa, 
Paříže  a  Londýna  a  došly  veHkého  uznání 
cizích  odborníkův.  Od  r.  1895  pořádá  »Sbor- 
ník  České  společnosti  zeměvédné«  (roč.  I. 
až  IV.  s  drem  Jos.  Frej lachem,  dále  sám), 
kde  jsou  také  četné  příspěvky  jeho;  mimo 
to  pak  přispívá  i  do  »Ottova  Slovníku  na- 
učného*. Z  oboru  školního  zeměpisu  podal  ně- 
které články  a  recense  v  časopisech  »Škola 
a  život*,  »Paedagogium«,  »Posel  z  Budce*  a 
> Věstník  českých  professorů*,  napsal  krili- 


188 


Metelko  —  Metelsko. 


cký  Frehlid  :{emép.  literatury  české  :f  let  i8yO 
ai  1882  (»Paed.  rozhl.  po  literatuře  česko- 
slov.c,  I.,  1885,  s  J.  Havelkou),  vydal  Stati- 
stiku mocnářství  rak. -uherského  (vyd.  1.  a  2., 
1887  a  1892,  8  A.  Tillera,  3.,  1898,  sám)  a 
pořídil  12.-— 14.  vydání  Kozennova  zemép. 
atlantu  pro  Školy  střední  (ve  Vídni  a  v  Olo- 
múci,  1890—1900).  Na  poli  historickém  po- 
kusil se  vystopovati,  z  kterých  pramenů  je 
složena  Kronika  česká  V.  Hájka  z  Libočan, 
a  podal  z  celé  hotové  práce  na  veřejnost 
úryvek  o  úvodní  stati  Kroniky  této  (» Vý- 
roční zprávy*  české  reálky  v  Praze -II.,  1889 
a  1890).  M.  je  mimořádným  členem  Král. 
české  společnosti  nauk,  dopisujícím  čle- 
nem české  Akademie,  členem  Sboru  Matice 
české  a  tajemníkem  České  společnosti  země- 
védné. 

Metelko  Franc,  slovan.  fílolog  (*  14.  čcc 
1789  ve  Škocianu  u  Doubravy  v  Dolní  Kra- 
jině —  t  27.  pros.  1860  v  Lublani).  Chudí 
rodiče,  vidouce  jeho  neobyčejné  nadání,  dali 
jej  na  studie.  M.  je  v  Novém  Méstě  započal 
a  na  theology.  íakulte  v  Lublani  r.  1814  do- 
končil. Byv  11.  září  t.  r.  na  kněze  vysvěcen, 
nastoupil  službu  jako  kooperátor  v  Gorjach 
a  již  v  dub.  1815  byl  odtud  povolán  do  Lub- 
laně za  katechetu  kathedrálního  chrámu,  ve 
kterémžto  úřadě  setrval  do  smrti.  Ivdyž  při- 
činěním Zikm.  barona  Zoise,  Bart.  Kopitara 
a  Mat.  Ravnikara  r.  1817  byla  na  lublaňském 
lyceu  povolena  stolice  slovinského  jazyka, 
byla  svěřena  M-vi,  aby  za  služné  roč.  40Ó  zl. 
v  II.  ročníku  bisk.  semináře  čtyřikrát  týdně 
učil  slovinštině  alurany  i  ostatní  posluchače 
lycea.  V  semináři  byl  M.  náměstkem  jeho 
ředitele  a  spirituálem.  V  1.  1818—20  učil  M. 
bezplatně  čekatele  venkovských  škol  slovin- 
skému jazyku.  Po  Vodníkově  smrti  byl  M. 
v  1.  1819—47  překladatelem  zákonův  a  úřad- 
ních  rozkazů  na  slovinský  jazyk.  —  O  sobě 
vyšla  jeho  díla:  Lehrgebáude  der  sloweuischen 
Sprache  im  Kónigreiche  Illyrien  und  in  den 
benachbarten  Provin^en.  Nach  dem  Lehrge- 
báude  der  bóhm.  Sprache  des  Hrn.  Abbé  Do- 
browsky  (Lublaň,  1825),  dílo,  jež  sloužilo  pak 
za  vzor  všem  později  vyšlým  slovinským 
mluvnicím  a  v  němž  pokusil  se  M.  zavésti 
do  slovinského  pravopisu  také  některá  pís- 
mena z  cyrillštiny  na  místo  Bohoričových 
skupin,  avšak  bez  rozhodného  úspěchu;  k  po- 
třebě učitelstva:  Slowenische  Sprachlehre  (t, 
1830);  Abecednik  \a  slovenské  sole  v  c.  k.  der^a- 
vah  (t.,  1830);  številstvo  \a  slovenské  sole 
v  c.  k.  der{avah  (t.,  1830);  Berilo  7[a  sloven- 
ské sole  v  c.  k.  derfavah  (Vid.,  1834;  překlad 
z  němčiny);  Seri[e  ali  sposnanje  in  sbolj- 
shanje  ihloveshkiega  ser^a  (Lubl.,  1847,  1848, 
1850);  Ra^laganje  evangelja  sv.  Mateufa  (t., 
1849).  M.  doplňoval  a  pořádal  též  Vodníkův 
Slovník,  jenž  dále  rozmnožen  nákladem  bi- 
skupa Ant.  AI.  Wolfa  a  redakci  M.  Cigale 
r.  1860  v  Lublani  vyšel,  a  přispíval  zajíma- 
vými články  do  časop.  »Mittheilungen  des 
historischen  Vereines  fůr  Krain«,  v  1.  1848 
a  1857.  M.  byl  přísný  kritik,  jinak  povahy 
skromné,   a   zanechal    po    své    smrti   jmění 


70.000  zl.  k  podpoře  chudé  studující  mládeže 
a  řemeslného  učedlnictva.  Lo, 

Metellae,  rodinné  jméno  jedné  větve 
starořímského  rodu  Caeciliů,  původem  ple- 
bejského,  ale  ve  III. — I.  stol.  př.  Kr.  vyni* 
kajícího  a  k  optimátům  přičítaného:  1)  Lu- 
cius  Caecilius  M.,  konsul  v  1.  251  a  247 
př.  Kr.,  pontifex  maximus  od  r.  243,  vyzna- 
menal se  za  prvé  války  punské.  Oslepl  r.  241 
př.  Kr.,  zachrániv  palladium  z  hořícího  chrámu 
Vestina  na  foru,  začež  dostalo  se  mu  vzácné 
výhody,  že  směl  do  senátu  jezditi  ve  voze. 

2)  Quintus  Caecilius  M.  Macedo- 
nicus,  přemohl  jako  praetor  r.  148  př.  Kr. 
vzpouru  v  Makedonii,  způsobenou  Andriskem, 

;  odkud  čestné  jeho  jméno. 

3)  Quintus  Caecilius  M.  Numidicus, 
bratrovcc  předešlého,  v  době  zlořádův  opti- 
mátských  osobní  počestností  a  rozšafností 
slynoucí,  přestavěl  r.  117  nákladně  chrám 
Castorův  na  foru,  stal  se  r.  109  př.  Kr.  kon- 
sulera  a  vypraven  proti  lugurťnovi,  jejž  po- 
razil na  řece  Muthulu.  R.  100  př.  Kr.  odpíral 
přísahu  v  senátě  na  agrární  zákon  Saturni- 
nův  a  Glauciův,  pročež  poslán  do  vyhnanství. 

4)  Quintus  Caecilius  M,  syn  přede- 
šlého, pečoval  horlivě  o  zrušení  vyhnanství 
otcova,  začež  dostal  čestné  jméno  Pius. 
Vyznamenal  se  ve  válce  s  italskými  spojenci, 
přidal  se  za  prvé  války  občanské  k  Sullovi 
a  zvítězil  nad  Mario vci  u  Faventie.  R.  80 
stav  se  konsulem  bojoval  proti  Q.  Sertoriovi. 

6)  Quintus  Caecilius-  M.  Creticus  po- 
razil krétské  piráty  a  ostrov  Krétu  r.  67  pod- 
manil Římanům. 

6)  Quintus  Caecilius  M.Pius  Scipio, 
přirozený  syn  P.  Cornelia  Scipiona  Nasiky, 
jejž  Q.  Caecilius  M.  Pius  adoptoval,  stál  na 
konci  prvého  triumvirátu  při  straně  senátu, 
spojil  se  po  smrti  Crassově  s  Pompeiem, 
jemuž  dal  dceru  svou  Cornelii  za  choť,  byl 
s  Pompeiem  r.  52  př.  Kr.  konsulem,  navrhl 
v  senátě,  aby  byl  Caesar  prohlášen  za  ne- 
přítele vlasti,  sbíral  pro  Pompeia  pole  v  Asii, 
s  nímž  se  účastnil  bitvy  u  Farsala.  Po  po- 
rážce a  po  smrti  Pompeiově  prchl  se  syny 
jeho  do  Afriky,  kdež  se  spojil  se  zbytky 
optimátův  a  numidským  králem  lubou,  načež 
přijal  velení  nad  veškerým  vojskem  senát- 
ským.  U  Thapsu  byv  však  skrze  Caesara  po- 
ražen prchal  do  Afriky,  když  pak  viděl,  že 
neujde  pronáslcdovníku,  skončil  r.  46  př.  Kr. 
sebevraždou.  Pšk. 

MetelOTioe  v.  Metylovice. 

Meteleko:  1)  M.  Dolní  (Unter-Medel^en)^ 
ves  v  Čechách,  hejt.,  okr.,  fara  a  pš.  Horš. 
Týn;  23  d.,  134  ob.  n.  (1890),  poplužní  dvůr. 
R.  1115  připomíná  se  mezi  zbožím  kláštera 
kladrubského,  později  seděla  tu  na  tvrzi  vla- 
dyčí  rodina  z  Metelska,  v  XV.  stol.  r.  1448 
Jan  Tele  ze  Sedlce,  poč.  XVI.  stol.  Václav 
Dobrohost  z  Ronšpcrka,  pak  Zdeněk  Ulička 
z  Ulice,  načež  brzy  připojeno  ke  zboží  hor- 
šovotýnskému.  --  2)  M.  Horní  (Ober-M.). 
ves  t.,  fara  Krakov;  22  d.,  114  ob.  n.  (1890). 
Bývaly  zde  vladyčí  statky.  Od  XVII.  stol. 
celá  v^es  příslušela  k  HorŠ.  Týnu. 


Metempsychósa  —  Meteority. 


189 


Meiempflyohósa  (řec.)  jest  nauka  o  po- 
smrtném přerodu  či  přechodu  duáe  v  jiná 
těla.  Prastaré  této  myšlénky  o  putováni  duŠi 
jest  základem  jednak  předpoklad,  že  příroda 
žije  životem  jediným,  celistvým,  že  jest  jedna 
světová  duše  jako  základ  bytelný  ve  všem 
tvorstvu,  jednak  cit,  že  potřebí  jest  člověku 
očisty,  kterýž  cit  oděn  fantastickou  formou 
m-sy  čili  metensomatosy  dává  duši  prochá- 
zeti rozličnými  těly  zvířecími  a  lidskými,  aby 
podstatu  svou  takto  učistíc  vrátila  se  ve  svůj 
prapůvod.  Podle  učení  brahminského  putuje 
duše  lidská  za  své  poklesky  do  těl  zvířecích, 
vrah  stává  se  na  př.  psem  nebo  kancem; 
kněží  egyptští  učili,  že  duše  člověka  pro- 
chází řadou  zvířat  pozemních  i  mořských, 
až  po  3000  letech  vrací  se  opět  v  tělo  lid- 
ské. U  Řeků  vyskytuje  se  domněnka  ta 
u  Ferekyda,  Pythagory  a  Platóna.  Pythago- 
ras tvrdil  o  sobě,  Že  živ  byl  již  za  doby  Ho- 
mérovy  jako  Euforbos  a  ze  zranil  Menelaa. 
V  Platónových^  mythech  duše  žily  v  životě 
předzemském  zírajíce  tu  věčné  pravdy  v  ideách 
vtělené  a  bloudí  světem  10.000  let,  než  vrátí 
se  opět  do  té  říše.  Řecké  mystérie  spoléhají 
na  téže  myšlence.  Mluví  symbolicky  o  duši 
lidské  jako  zrodivší  se  zahalené  mnohými 
rouchy- vášněmi,  kterých  se  musí  dříve  zbýti, 
než  se  vrátí  ve  svůj  prapůvod,  a  očista  děje 
se  v  říši  Persefonině.  A  tak  v  rozličných  do- 
bách i  formách  myšlénka  ta  pěstěna  byla  pro 
svoji  tajeplnost  dávajíc  volný  průchod  fan- 
tasii. Že  sv.  Jan  Křtitel  a  Kristus  jest  nově 
zrozený  Eliáš,  jak  v  Judstvu  za  doby  Kri- 
stovy věřeno,  náleží  tolikéž  sem.  Talmudisté 
učili,  že  bůh  stvořil  jen  určitý  počet  duší 
židovských,  kteréž  putuiíce  rozličnými  těly 
dojdou  očištění  až  v  zaslíbené  zemi  při  vzkří- 
šení. Jiná  obměna  m-sy  jest  domněnka  o  astrál- 
ním životě  duší,  že,  putujíce  od  planety  k  pla- 
netě, spějí  k  slunci  jako  k  projevu  božství. 

Meteiuiómatésa  (řec),  posmrtné  pře- 
vtělování se  duší  lidských.  Viz  Metasó- 
matósa  a  Metempsychósa. 

Meteor  v.  Meteory.        * 

Meteora  v.  Kalabaka. 

Meteorloké  slunoe  tolik  co  Apex,  v. 
Létavice,  str.  939tf. 

Xeteorlflmiui  (z  řec),  plynnatost  břišní, 
vzedmutí  břicha,  zaviněné  hromaděním  se 
plynů  ve  střevě  a  v  žaludku.  Příčiny  jsou 
rozmanitý:  zúžení  a  neprůchodnost  střeva, 
jimiž  vymýtění  plynů  bývá  stiŽeno  a  zame- 
zeno; obrna  a  slabost  svalstva  střevního 
i  rozklad  obsahu  střevního,  z  části  podmí- 
něn jest  m.  i  nedostatečnou  absorpcí  plynů 
do  krve.  M.  sám  sebou  není  chorobou,  ale 
cenným  diagnostickým  příznakem,  který  s  ji- 
nými jevy  usnadňuje  poznání  choroby.  Mx. 

Keteorlty.  aérolithy  neb  povětroně, 
jsou  hmoty  skupenství  pevného,  jež  dopa- 
dají na  zemi  z  prostoru  světového.  Pád  je- 
jich bývá  provázen  z  pravidla  slyšitelným 
explosivním  třasknutím  a  za  tmy  skvělými 
úkazy  světelnými;  m.  objevují  se  na  obloze 
jako  ohnivá  koule,  zářící  bíle,  načervenale 
nebo  modře,  jež  obyčejně  zůstavuje  za  se- 


bou svítící  ohon;  za  denního  světla  lze  spa- 
třiti pouze  malý  obláček.  Dokud  m-it  se  po- 
hybuje studeným  prostorem  planetárním,  je 
temný  a  tudíž  neviditelný,  vstoupiv  však 
do  atmosféry  zemské  značnou  rychlostí  (30 
i  více  km  za  vteřinu)  stlačuje  vzduch  před 
sebou  takovou  silou,  že  vyvozené  tím  teplo 
stačí,  aby  m-it  rozžhavilo  a  na  povrchu  rozta- 
vilo, a  tak,  pohybuje  se  horní  částí  atmosféry, 
m-it  září.  Odporem  vzduchu  však  ubývá 
stále  rychlosti  a  tudíž  i  síly,  kterou  m-it 
komprimuje  vzduch,  až  síla  ta  stane  se  rov- 
nou nulle;  v  tomto  okamžiku  vzduch,  řítě 
se  do  vzduchoprázdného  prostoru  vzniklého 
za  m-tem,  způsobí  detonaci,  slyšitelnou  jako 
hromový  rachot,  a  často  m-it  v  tomto  mo- 
mentě exploduje  a  roztrhne  se  v  kusy. 
Další  pak  pohyb  m-tu  atmosférou  jest  způ- 
soben toliko  tíží,  a  rychlost  jeho  potom  není 
tak  velká,  aby  m.,  překonávaje  odpor  vzdu- 
chu, se  rozžhavil  a  svítil.  Rychlost  dopadu 
rozličných  m-tů  jest  rozdílná;  m-it  z  Kňa- 
hyně  vnikl  3'5  m  do  země,  maje  váhu  294  kg, 
kdežto  na  př.  pro  m-it  z  Middlesboroughu 
byla  vypočtena  rychlost  dopadu  na  412  angl. 
stop  a  m.  z  Pultusku  neprorazily  ledu  na 
zamrzlé  řece,  kamž  dopadly.  Rovněž  teplota 
čerstvé  spadlých  m-tů  bývá  rozdílná;  zpra- 
vidla bývá  velmi  vysoká,  ale  kameny  meteo- 
rické, padlé  u  Dhurmsaly  ve  Vých.  Indii, 
dopadly  k  zemi  úplně  studené.  Velikost 
m-tů  od  nepatrných  rozměrů,  t.  zv.  prachu 
kosmického,  stoupá  aŽ  k  několika  krych- 
lovým decimetrům;  největší  známý  kámen 
meteorický,  spadlý  u  Kňahyně  v  Uhrách,  má 
velikost  84  dtn}  a  váhu  294  kg\  největším 
m-tem  iest  železo  z  Ranchita  v  Mexiku,  jež 
mělo  původní  váhu  kolem  50.000  kg.  Tvar 
m-tů  jest  nahodilý,  sféroidální  nebo  poly- 
cdrický.  Povrch  jest  pokryt  korou,  která 
vzniklá  přetavením  hmoty  meteoritové  a  u  že- 
lez má  povahu  t.  zv.  okuje  a  tudíž  složení 
blízké  magnetitu,  u  kamenů  bývá  černá,  ně- 
kdy leskla,  obyčejně  však  matná,  někdy  též 
šedá,  a  zvláště  v  zevních  svých  partiích  bo- 
hatší sklem  nežli  vnitřek  m-tu.  Na  oné  straně, 
která  při  padajícím  m-tu  byla  přední  (na 
straně  prsní),  bývá  kůra  hladká,  na  straně 
druhé  nahromadila  se  odporem  vzduchu  při 
pádu  rozžhavená  hmota  více,  a  jest  tam  tu- 
díž kůra  hojnější,  škvárovitá.  Pohybem  m-tu 
vznikly  v  roztavené  jeho  povrchové  vrstvě 
vtisky,  důlky  a  brázdy  rozmanitého 
tvaru. 

Chemické  složeni  m-tů  vykazuje  ve- 
směs prvky  známé  ze  sloučenin  pozemských. 
Kvantitativně  značně  převládá  železo,  dal- 
šími podstatnými  součástkami  m-tův  jsou 
prvky:  nikl,  fosfor,  síra,  uhlík,  kyslík,  kře- 
mík, hořčík,  vápník  a  hliník;  méně  často  ob- 
jevují se,  obyčejně  v  malých  množstvích:  //, 
N,  C/,  Li.  Na,  AT.  Ba,  Sr,  Ti,  Cr,  Mn,  Co,  As, 
Sb,  Bi,  Sn,  Zn,  Cu,  Pt,  Jr.  Pochybná  je  pří- 
tomnost prvků  v:  Pb,  Ce,  Mo,  V,  Di,  Í7,  W. 
Železo,  nikl  a  kobalt  tvoří  spolu  slitiny, 
ostatní  prvky  vesměs  vstupují  ve  složení 
m-tů    ve    sloučeninách.    Dle   své   skladby 


190 


Meteority. 


mineralogicko  dělí  se  m.  ve  dvé  hlavní 
oddělení:  železa  a  kameny  meteorické; 
v  oněch  převládající,  aŽ  jedinou  součástkou 
jsou  slitiny  železa  s  niklem,  v  těchto  silikáty 
známé  i  z  pozemských  hornin.  Podrobnější 
rozdělení,  níže  uvedené,  zakládá  se  kromě 
mineralogické  povahy  též  na  struktuře 
m-tů^  Nerosty  skládající  m.  dílem  jsou  známy 
též  na  zemi  (železo,  olivin,  pyroxeny,  pla- 
gioklas,  magnetit  atd.),  dílem  jsou  minerály 
výhradně  kosmickými:  schreibersit,  oldha- 
mit,  osbornit,  daubréelith,  lawrencit,  cohenit, 
kosmochlor  a  maskclynit.  Většinou  jsou  vy- 
vinuty součástky  m-iův  allotriomorfně,  ne- 
jevícc  omezení  krystallového;  byly  však  již 
také  nalezeny  krystally  některých  součástí 
(pyrrhotinu,  olivínu,  pyroxenu,  tridymitu,  an- 
orthitu,  chromitu)  a  měřením  stanovena  to- 
tožnost jejich  tvaru  krystallového  s  tvarem 
týchž  nerostů  pozemských.  Z  prvků  nekovo- 
vých síra  posud  není  dokázána  z  m-tů  s  ji- 
stotou, za  to  uhlík  v  několika  modifikacích. 
Démant  byl  zjištěn  v  kamenech  meteori- 
ckých z  Novo-Ureje  u  Nižního  Novgorodu, 
z  Carcota  v  Chile,  v  železech  ze  Slanice  ve 
stolici  oravské  a  z  Cafionu  Diabla  v  Arizoně, 
a  pozdější  pokusy  Moissanovy  ukázaly,  Že 
démant  může  vykrystallovati  z  roztavených 
a  tuhnoucích  mass  kovových.  Tuha  jemně 
šupinatá  až  celistvá  pozorována  v  některých 
ielezech,  řidčeji  v  kamenech;  v  oravském 
ieleze  se  vyskytující  krystally  tvaru  krych- 
lového, popsané  jakožto  cliftonit,  jsou 
nejspíše  paramorťosou  tuhy  po  démantu. 
Z  kovů  železo,  vždy  něco  niklu  obsahující, 
jest  součástkou  hlavní  až  samojedinou  ve 
mnoha  m-tech.  Neobsahuje-li  železo  niklu, 
jest  meteorický  jeho  původ  velmi  pochybný, 
avšak  naopak  nelze  z  dokázaného  niklu  sou- 
diti na  kosmickou  provenienci  železa,  neboť 
i  železa  terrestrická  obsahují  nikl.  Kromě 
niklu  bývá  v  železe  meteorickém  v  menším 
množství  přítomen  kobalt  a  stopy  mědi,  ně- 
kdy též  vázaný  uhlík.  Dle  složení  procen- 
tuálního rozeznávají  se  hlavně  dvě  slitiny 
železa  s  niklem  v  m-tech:  kamacit  s  87'96 
až  94-54%  Fe  a  taenit  se  6304— 86-44% 
Fe;  ojediněle  jsou  známy  též  slitiny  s  množ- 
stvím niklu  ještě  větším ;  zvláště  jsou  tu  že- 
leza vtroušená  v  mtech  kamenných,  kde  7o 
Ni  dosahuje  až  40*37  (Honolulu).  Dle  struk- 
tury jsou  železa  meteorická  dílem  hexacdri- 
cká,  složená  výhradné  z  kamacitu;  celý  kus 
bývá  jediným  individuem,  jak  dokazuje  vý- 
borná štepnost  dle  ploch  krychlových,  ce- 
lým m-tem  jednotně  procházející.  Výtečným 
příkladem  takovýchto  želez  jest  m-it  z  Brou- 
mova. Charakteristickými  znaky  želez  hexa- 
edrických  jsou  dále  obrazce  Neuman- 
novy, jež  vznikají  leptáním  vyleštěných 
ploch  a  poukazují  na  to,  že  do  individua  zá- 
kladního jsou  vrostlé  lamelly  dvojčatné,  ná- 
ležející taenitu.  Druhá  odrůda  želez  meteo- 
rických, mnohem  hojnější  než  předešlá,  jsou 
železa  oktacdrická.  Na  hlazených  plo- 
chách želiz  těchto  vznikají  leptáním  obrazce, 
nazvané  Widmannstattenovými  dle  svého  ob- 


jcvijtele  (1808).  Jak  K.  v.  Reichenbach  uká- 
zal, hledati  sluší  původ  obrazců  Widmann- 
stattenových  v  tom,  že  jednotlivé  části  Želez 
oktaedrických,  obsahujíce  rozličné  množství 
niklu,  jeví  rozličnou  rozpusthost  v  kyseli- 
nách, kteréž  ubývá  se  stoupajícím  procen- 
tem niklu.  Reichenbach  rozeznával  tak  zv. 
>trias«,  trojici  slitin  železa  s  niklem:  kama- 
cit, tenké  desky  uložené  dle  ploch  osmi- 
stěnových,  které  tudíž  se  protínají  na  řezu 
rovnoběžném  k  ploše  oktaedrické  pod  úhlem 
60®  a  120®,  na  řezu  krychlovém  jsou  k  sobe 
kolmý,  na  dodekaedrovém  činí  úhly  71®  34' 
a  54®  44';  desky  kamacitové  jsou  po  obou 
stranách  vroubeny  tenkými  vrstvičkami  jas- 
nějšího, na  leptané  ploše  reliéfem  vystupu- 
jícího taenitu  a  konečně  trojboká  neb  poly- 
gonální  políčka  mezi  nimi  jsou  vyplněna 
hmotou,  již  Reichenbach  nazýval  plessitem 
a  pokládal  ji  za  třetí  odrůdu  nikelnatého  že- 
leza; avšak  pozdějším  badáním  se  zjistilo,  že 
plessit  jest  totožný  buď  s  kamacitem  aneb 
s  taenitera  a  liší  se  od  nich  pouze  slohem 
velmi  jemným,  až  téměř  celistvým.  Velmi 
častým  srůstem  dvojčatým  dle  plochy  okta- 
edrické stávají  se  obrazce  Widmannstáttcnovy 
ještě  komplikovanějšími.  Obrazce  tyto  nevy- 
skytují se  na  žádném  dosud  známém  Železe 
terrestrickém  a  jest  tudíž  nález  jejich  bez- 
pečným svědectvím  pro  meteorický  původ 
železa.  Schreibersit  (rhabdit)  jest  fosfid 
železa,  niklu  a  kobaltu  {FeNiCo)^P,  velmi  ča- 
stý v  Železech  meteorických.  Z  nerostů  sir- 
ných  jsou  známy  z  meteoritů:  troilit,  sir- 
nik  želcznatý  (FeS}^  jenž  neliší  se  podstatné 
od  terrestrického  pyrrhotinu;  pyrit  jest 
velmi  vzácný,  taktéž  daubréelith,  sulfo- 
chromitan  železnatý  FeCr^S^.  Konečně  v  me- 
teorickém kameni  z  Busti  v  Indii  byl  obje- 
ven krychlově  krystallující  sirnik  vápenatý 
CaS,  pojmenovaný  oldhamit.  —  Křemen 
v  kamenech  meteorických  jest  pochybný, 
v  železech  některých  se  vyskytuje  v  podobě 
mikroskopických  zrnek.  Tridymit  (a smá- 
ni t)  byl  nalezen  v  železe  breitenbašském 
vvkrystallován.  Vzácný  osbornit,  tvořící 
zlatožluté  oktaedry  v  kameni  z  Busti,  jest 
po  stránce  chemické  nedostatečné  znám; 
nejspíše  jest  to  oxysulíid  vápníka  a  titanu. 
Nejistý  jest  též  výskyt  chloridu  železnatého 
FďC/o  (lawrencitu)  a  obdobného  chloridu 
nikelnatého.  Z  uhličitanů  nalezen  v  jediném 
m-tu  (z  Orgueilu)  breunnerit,  z  nerostů 
skupiny spinellové  magnetit  vzácně,  chro- 
mit hojněji.  —  Ze  silikátů  nejhojnější  jsou 
olivin  a  rhombické  pyroxeny  jak 
v  kamenech,  jejichž  jsou  někdy  součástmi 
skoro  jedinými,  tak  i  v  železech  (pallasi- 
těch).  Méně  hojny  jsou  pyroxeny  monosym- 
metrické,  blízké  diopsidu  a  augitu  po- 
zemskému. Plagioklas,  a  to  anorthit, 
jest  podstatnou  součástkou  některých  m-tů 
spolu  s  pyroxeny,  orthoklas  jest  velmi 
pochybný;  konečně  náleží  sem  vzácný,  vý- 
hradně meteorický  maskelynit,  jenž  má 
složení  plagioklasu  (labradoritu),  ale  náleží 
soustavě  krychlové,  jsa  snad   příbuzen  leu- 


I 


MET 


1,  Kiovi  Co.  Kli 


OTTĎV  SLOVNlK  NAPĚNÍ 


EORITY. 


Meteorologické  telegrammy  —  Meteorologie. 


191 


citu,  a  kosmo chlor,  taktéž  výhradně  me- 
teorický, monosymmetrický  silikát  aluminia, 
ieleza  a  chrómu,  barvy  smaragdové.  Sklo, 
obyčeině  hnědé,  vyskytuje  se  snad  ve  všech 
m-tecD  kamenných,  obyčejně  činíc  interpo- 
sice  v  olivinech  a  j.  součástkách;  zřídka  jen 
bývá  vyvinuta  sklovitá  hmota  základní.  — 
Organické  látky,  uhlí  a  uhlovodíky  pevné 
i  kapalné,  byly  nalezeny  opětovné  v  různých 
m-tcch,  leč  nelze  vždy  s  jistotou  dokázati 
jejich  primární  povahu;  toliko  pro  některé 
uhlovodíky  a  pro  práškovité,  tuze  podobné 
uhlí  t.  zv.  m-tů  uhelnatých  jest  tato  pravdě- 
podobná. Plyny  absorbované  byly  doká- 
zány, zvláště  v  železech:  vodík,  kysličník 
uhličitý  a  uhelnatý,  methan,  argon  i  helium. 

Struktura  m-tů  jest  dílem  krystallická, 
jako  u  pozemských  hornin  eruptivních,  dí- 
lem jeví  podobu  se  strukturou  tuffů  a  brekcií 
vulkanických.  Zvláštností  význačnou  pro  m. 
jsou  chondry,  t.  j.  kulatá  zrnka  paprskovi- 
tého slohu,  jež  náležejí  nejčastěji  buď  olivínu 
anebo  kosočtverečnému  pyroxenu. 

M.  třídí  se  dle  složení  mineralogického  a 
dle  struktury.  Železa  meteor,  rozeznáváme 
oktaedrická  a  hexaedrická;  přechodem 
od  želez  ke  kamenům  jsou  pallasity,  slo- 
žené ze  železa  a  z  olivínu,  a  1  o  drán  i  ty, 
v  nichž  druží  se  k  olivínu  též  kosočtverečný 
P3rroxen.  Kamenné  m.  lze  dle  složení  a 
struktury  roztříditi  v  četné  oddíly;  důležitější 
jsou:  eukrity,  složené  z  augitu  a  anorthitu, 
bez  chonder,  lučebně  vyznačené  vysokým 
procentem  Ca  sl  AI;  v  ostatních  m-tech  ka- 
menných převládá  magnesium  obsažené  v  oli- 
vínu a  eustatitu  a  sloh  jest  buď  kry stallický, 
bez  chonder  (bustity,  chladni  ty),  anebo 
tuífovitý,  8  chondrami  (ch  on  dři  ty). 

V  Cechách  spadly  m.:  1.  Loketské  že- 
lezo (»zakletý  purkrabí* ),  oktaedrické,  pů- 
vodně 107  kg  těžké;  jest  známo  již  několik 
století;  pád  jeho  není  zaznamenán.  2.  Železo 
(oktaedrické)  nalezené  r.  1829  u  Bohům i- 
lic  blíže  Vimperku,  jehož  největší  část  chová 
se  v  Českém  museu.  3.  Železo  hexaedrické, 
spadlé  14.  čce  1847  u  Broumova.  České 
kameny  meteorické  jsou:  1.  M-it  z  Plosko- 
v  i  c  blíže  Litoměřic,  chondrit  spadlý  22.  čna 
r.  1723.  5.  M-it  spadlý  u  Kravma  jižně  od 
Tábora  3.  čna  r.  1723,  rovněž  chondrit. 
6.  M-it  z  Lysé  n.  L.,  spadlý  3.  září  r.  1808, 
celkem  6  kamenů,  bílý  chondrit.  7.  M-it 
fchondrit)  spadlý  14.  říj.  r.  1824  u  Praš  ko- 
les blíže  Žebráka.  8.  M.  z  Breitcnbachu 
u  Blatná,  nalezený  r.  1861,  jest  částí  velkého 
kamene  meteorického,  jehož  ostatní  tři  kusy 
nalezeny  v  sousedním  Sasku;  jest  siderofyr, 
složený  hlavně  ze  železa  a  cnstatitu.  Na  Mo- 
ravě jediné  zjištěné  železo  meteorické  jest: 
1.  Železo  ze  Staré  Bělé  u  Morav.  Ostravy, 
objevené  r.  1898;  hlavní  čásťjeho  jest  v  Če- 
ském museu,  pád  udal  se  asi  počátkem 
XIX.  stol.  Kameny  jsou:  2.  Eukrit  ze  Sto- 
nařova  u  Jihlavy,  padlý  22.  květ.  r.  1808. 
3.  Chondrit  spadlý  6.  září  1831  u  Znorov 
WíŽe  Strážnice.  4.  Kameny  spadlé  (v  počtu  8) 
25.  list.  1833  u  Blanska,  chondrity.  5.  Ká- 


men z  Těšic  u  Přerova,  padlý  15.  čce  1878, 
rovněž  chondrit.  Pochybnými  m.  jsou  železa 
z  Kašperských  Hor  a  z  Vranova  u  Znojma. 
Jiné  památné  m.jsou:  železo  Pallasovo  (pal* 
lasit)  z  Krasnojarska  na  Sibiři,  veliká  železa 
mexická  (Toluca  a  j.),  kámen  z  Kňahyne  a 
železo  z  Oravy  na  Slovensku;  také  známá 
Kaa'ba  v  Mekce  jest  kámen  původu  meteo- 
rického. 

Jak  vznikly  m.  v  prostorách  kosmi- 
ckých, o  tom  není  posud  podrobného  výkladu 
vědeckého  obecně  přijatého.  Jejich  struktura, 
obdobná  struktuře  pozemskýcn  hornin  erup- 
tivních, a  nedostatek  jakýchkoli  stop  Života 
ústroj  něho  ukazuje,  Že  m.  nabyly  svého 
vzhledu  nynějšího  utuhnutím  z  massy  rozta- 
vené; s  tím  ve  shodě  jest  i  nepřítomnost  ja- 
kýchkoliv minerálů  voclnatých.  Dále  jest  jisto, 
že  i  vzduch,  resp.  kyslík  nemohl  působiti  na 
m.,  nebof  v  nich  jsou  obsaženy  hmoty  snadno 
okysličitelné  (ryzí  železo,  sirník  vápenatý), 
jež  za  přístupu  vzduchu  by  se  byly  neudr- 
žely. Srv.  Létavice. 

Literatura.  A.  Březina,  Die  Meteoriten- 
sammlung  des  k.  k.  naturwissenschaftlichen 
Hofmuseums  (Vid.,  1885);  E.  Cohen,  Meteo- 
ritenkunde,  seš.  I.  (Stutgart,  1894);  L.  Flet- 
cher,  Introduction  to  the  study  of  meteori- 
tes  (Lond.,  1896);  St.  Meunier.  Les  météori- 
tes  (Pař.,  1884);  V.  Škorpil,  O  českých  po- 
větroních  (»Vesmír«,  1880);  K.  Vrba,  O  me- 
teoritech (Praha,  1895);  t..  Sbírka  meteoritů 
Musea  království  Českého  (t.,  1897);  E.  A. 
Wúlíing,  Die  Meteoriten  in  Sammlungen  und 
ihre  Literatur  (Tubinky,  1897).        FkSU: 

Meteorolo^okó  teles^runniy  předpo- 
vídají domnělý  stav  počasí  a  střední  tlak 
vzduchu  příštích  24  hodin.  Odesílá  je  c.  k. 
meteorologický  říšský  ústav  ve  Vídni  a  státní 
telegrafní  úřad  inšprucký  s  úřední  značkou 
>m«  před  druhou  hodinou  odpolední.  Tě- 
mito telegrammy  má  se  podporovati  země- 
dělství. Skládají  se  z  jedné  nebo  ze  dvou 
skupin  (každá  o  pěti  písmenech).  Telegram- 
mem  o  jedné  skupině  předpovídá  se  počasí; 
v  telegrammu  o  dvou  skupinách  předpovídá 
první  skupina  počasí,  druhá  tlak  vzduchu. 
K  rozluštění  těchto  telegrammův  dostane 
předplatitel  od  telegraf,  úřadu  klíč  (mapu), 
dle  kterého  telegramm  snadně  rozluští.  Před- 
platné přijímá  každý  stát.  telegraf,  úřad  na 
jeden  neb  na  několik  měsíců,  ano  i  na  celý 
rok.  Předplatiti  možno  kterýKoli  den  v  mě- 
síci, jest  však  nutno  zaplatiti  předplatné  za 
zbývající  dny  do  konce  měsíce  a  za  celý 
příští  měsíc.  Za  1  den  (ode  dne  předplacení 
do  konce  měsíce)  platí  se  za  1  skupinu 
28  hal.,  za  obě  30  hal.;  měsíc,  za  1  skupinu 
8"40  K,  za  obě  9  K.  V  místní  dopravě  platí 
se  polovina.  Tyto  telegrammy  úřad  nedoru- 
čuje,  nýbrž  adressát  si  sám  pro  ně  přijde 
nebo  pošle. 

Meteorologie  (řec.)  jest  nauka  o  atmo- 
sféře pozemské  a  o  výjevech  v  ní  se  vysky- 
tujících. Moderní  m.,  užívající  ke  zpytování, 
pozorování  a  vysvětlování  úkazů  atmosféri- 
ckých, jakož  i  k  poznávání  vnitřní  jejich  zá- 


192 


Meteorologie. 


konité  ústrojnosti  method  math.-fysikálních, 
jest  vlastně  fysikou  atmosféry,  kdežto 
v  dobách  dřívějších,  pokud  se  přidržovala 
výhradné  methody  statistické,  byla  pouze 
klimatologií,  naukou  pojednávající  o  at- 
mosféře a  jejích  výjevech  se  stanoviska  země- 
pisného. Výjevy,  jež  mají  sídlo  své  ve  vzdu- 
chu a  jejichž  výzkumem  se  m.  obírá,  jsou 
velmi  četné  a  rozmanité;  můžeme  je  rozdě- 
liti na  několik  tříd: 

1.  První  třída  úkazů  meteorologických  za- 
kládá se  na  teple  slunečním  a  rozmani- 
tém jeho  působení  na  povrch  zemský.  Vý- 
jevy tepla  slunečního  obírá  se  aktino- 
metrie  (v.  t.).  Na  rotaci  země  a  na  oběhu 
jejím  kolem  slunce  zakládají  se  periodické 
proměny  slunečního  záření.  Na  insolaci  a  na 
vyzařování  tepla  do  prostoru  světového  jest 
závislá  teplota  země  a  teplota  atmosféry. 
Velká  rozmanitost  výjevů  tepelných  na  po- 
vrchu zemském  a  v  atmosféře  jest  způso- 
bena nestejným  oteplováním  a  ochlazováním 
pevnin  a  moří,  konvekcí  tepla  prostředni- 
ctvím vzduchu  a  vody,  rozmanitým  složením 
a  porostem  půdy  zemské,  nestejným  jejím 
vyvýšením  a  j.,  jakož  i  otáčením  se  a  obí- 
háním země. 

2.  Druhá  třída  úkazů  zakládá  se  na  váze 
atmosféry  čili  na  tlaku  barometrickém  a 
jeho  proměnách.  Následkem  nestejného  ote- 
plování jest  rozložení  vzdušné  hmoty  kolem 
země  velmi  nestejnoměrné,  vyskytují  se  ve- 
dle oborů  zhuštěného  vzduchu,  tak  zvaných 
barom.  maxim,  obory  se  vzduchem  proříd- 
lým, barom.  minima  neb  depresse.  Po- 
stupem maxim  a  minim  povstávají  v  pro- 
střední a  vyšší  šířce  zeměpisné  velmi  četné, 
nepravidelné,  střídáním  se  dne  a  noci,  ja- 
kož i  dob  ročních  na  celé  zemi  pravidelné 
periodické  proměny  tlaku  barometrického. 
Známým  výjevem  jest  též  pravidelné  ubý- 
vání tlaku  s  nadmořskou  výškou  (v.  Baro- 
metr). 

3.  Do  třetí  řady  úkazů  náležejí  pohyby 
nebo  proudy  atmosférické  pravidelné  i  ne- 
pravidelné. Následkem  nestejného  oteplování 
země  nalézá  se  celá  atmosféra  ve  stálém  po- 
hybu; ve  vyšších  vrstvách  proudí  vzduch  od 
rovníku  k  točnám  a  v  nižších  a  prostřed- 
ních vrstvách  vrací  se  od  točen  k  rovníku. 
Podstatnými  částmi  této  všeobecné  cir- 
kulace atmosféry  jsou  v  tropech  passáty, 
antipassáty  a  monsuny;  v  prostřední 
a  vyšší  šířce  zeměpisné  velké  vzduchové 
víry  cyklonální  a  anticyklonální,  zpro- 
středkující výměnu  vzduchu  nejen  směrem 
horizontálním,  nýbrž  i  směrem  kolmým 
proudv  vzestupnými  a  sestupnými  a 
působící  v  těchto  šířkách  ustavičné  střídání 
ve  směru  a  rychlosti  větru,  jakož  i  veške- 
rých výjevů  povětrnostních.  K  vířivým  po- 
hybům menších  rozmčrů,  avšak  často  velice 
bouřlivým,  náležejí  vlastní  tropické  cy- 
klony, taifuny,  tornáda,  smrště  vzdu 
chove  a  vodní  (v.  Cyklony).  Jednotlivými 
pozoruhodnými  místními  větry  jsou:  fóhn, 
hora,  buran,   blizzard,  scirocco,   sa- 


mu m,  harmattan  aj.  Vysvětlováním  roz- 
manitých pohybů  atmosférických,  zvláště  pak 
velkých  pohybů  cirkulačních  pomocí  hydro- 
dynamiky a  mechan.  theorie  tepla  obírá  se 
m.  dynamická. 

4.  Čtvrtým  druhem  úkazů  jsou  hyd ro- 
ní eteory,  mající  původ  svůj  v  páře  vodní, 
jež  jest  nejproměnlivější  součástí  vzduchu. 
Množstvím  páry  určuje  se  absolutní  a  re- 
lativní vlhkost  vzduchu,  jež  podléhá  pra- 
videlným proměnám  denním  a  ročním  a 
velmi  četným  nepravidelném  proměnám,  zá- 
vislým na  hojnosti  výparů,  teplotě,  větrech 
a  j.  Stanovením  vlhkosti  vzdušné  obírá  se 
hygrometrie.  Páry  vodní,  vystupující  od 
povrchu  zemského,  zhušťují-li  se  nebo  srá- 
žej í-li  se  ochlazováním,  tvoří  nad  povrchem 
mlhy,  ve  větší  výšce  oblaky  a  mračna,, 
jež,  pohybujíce  se  s  větrem,  nabývají  nej- 
rozmanitějších tvarů.  Srážky  vodní,  padající 
z  oblaků  buď  v  podobě  vodních  kapek  nebo 
ledových  jehliček,  jsou  déšť,  sníh  a  krou- 
p  y.  Deště  (v.  t.)  dělí  se  dle  původu  na  kon- 
vekční,  cyklonální  a  na  horské,  dle  veli- 
kosti padajících  kapek  na  drobné  a  lijáky,, 
dle  rozsahu  na  deště  místní  a  celinové.  Oběh 
vody  v  atmosféře,  zakládající  se  na  jejích 
četných  proměnách,  náleží  k  nejdůležitějším 
výjevům,  s  nímž  ve  spojení  nalézají  se  pod- 
nební  rozdíly  jednotlivých  krajin  a  jejich- 
úrodnost.  Hydrometeory  označují  se  zvlášt. 
znaménky:  déšC  (||,  sníh  -)(-,  kroupy  ▲,. 
krupky  Ai  mlha  =,  podýmy  oo,  rosa  -^^, 
mráz  • — ',  jinovatka  Vi  náledí  c\s>,  sněhová 
vánice  -4». 

5.  Do  páté  třídy  klademe  výjevy  elektřiny 
vzduchové,  blesk,  bouřku,  světlo  Eliá- 
šovo, blýskavice  a  j.  Ustanovují  se  hlav. 
normální  proměny  elektřiny  vzduchové,  tvary 
bleskův  a  vyšetřuje  se  vznik,  postup  a  roz- 
šíření bouřky  na  povrchu  zemském, 

6.  Do  šesté  třídy  počítáme  četné  úkazy 
optické,  zakládající  se  na  průchodu  světla 
slunečního  atmosférou  a  závislé  na  jejích 
stavech,  jako  jsou:  světlo  denní,  soumrak 
a  svítání,  barvy  nebes,  červánky,  kola 
a  okolky  kolem  slunce  a  měsíce,  záře  sva- 
tých, třpytění  hvězd,  duha,  fáta  mor- 
gana  a  j. 

Uvedenými    úkazy,   teplotou,   tlakem,    vé- 
trem,  množstvím  páry  a  j.,  ustanoven  je  stav 
atmosféry    na    určitém    místě    a    v    určitou 
dobu.  Souhra  všech  těchto  úkazů,  podmiňu- 
jících  stav   atmosféry  a  vzájemně  na   sebe 
působících,    nazývá   se    povětrností,    jef 
podléhá  proměnám  dle  toho,  který  z  hlav- 
ních Činitelů  povětrnostních  nabývá  převahu 
nad    ostatními   spolučinitcli.    Soubor    všech 
meteorologických    úkazů,    jimiž    jest    určen 
normální  stav   atmosféry,  nazývá   se   pod- 
nebím,  lež   se    mění    nadmořskou  výškou,. 
zeměp.   šířkou  a  j.    Stanoviti  normální  stav 
atmosféry    pro    různá   místa    povrchu    zem- 
ského, jakož  i  určovati  odchylky  od  tohoto 
stavu  v  jednotlivých  případech  se  vyskytu- 
jící náleží   k  hlavním  úkolům   meteorologi- 
ckého badáni. 


Meteorologie. 


193 


M.  dělí  se  na  dvě  hlavní  části,  a  to:  m*ii 
fysikální,  vyhledávající  zákony,  jimiž  se 
řídí  výjevy  atmosférické,  na  m-ii  země- 
pisnoa  čili  klimatologii,  obírající  se  po- 
pisováním a  srovnáváním  poměrův  atmo- 
sférických v  různých  krajinách.  Mimo  to  má 
m.  ještě  některá  zvláštní  odvětví,  jež  jsou: 

M.  praktická,  která  se  obírá  zužitková- 
ním výzkumů  meteorologických  a  klimato- 
lof^ických  k  potřebám  praktickým  obecného 
života.  Praktická  m.  uČí,  kterak  se  z  určitých 
poměrů  povětrnostních  soudí  na  povětrnost 
badoucí  a  kterak  nutno  dávati  výstrahy  před 
živelnými  pohromami,  zvláště  před  bouřemi. 
Jelikož  jest  povětrnost  závislá  hlavně  na  roz- 
dělení tlaku  barometrického,  jež  se  zobra- 
zuje na  mapách  povětrnostních  »isobara- 
mi<,  čarami  téhoŽ  tlaku  uvedeného  na  hla- 
dinu moře,  bylo  by  u  daného  stavu  atmo- 
sféry lze  stanoviti  příští  počasí  pro  kterou- 
koliv dobu,  kdyby  byly  úplně  známy  zákony, 
jimiž  se  řídí  proměny  tlaku  nad  povrchem 
zemským.  Dosud  podařilo  se  jenom  částečné 
řešení  problému,  stanoviti  pomocí  telegrafi- 
ckých zpráv  o  stavu  atmosféry  nad  větším 
prostranstvím  budoucí  povětrnost  na  kratší 
dobu  napřed,  kdežto  pro  předpovídání  na 
delší  dobu  nebyl  dosud  zjednán  spolehlivý 
podklad.  Povahu  příštích  ročních  dob,  jakož 
i  příštích  let  nelze  při  nynějších  vědomostech 
a  zkušenostech  napřed  stanoviti.  Byly  sice 
v  úkazech  povětrnostních  shledány  některé 
periody,  jako  llletá  perioda  slunečních  skvrn 
a  delší  perioda  35letá,  avšak  z  těchto  pe- 
riod nevyskytuje  se  žádná  s  takovou  urči- 
tostí, aby  mohla  býti  v  praktickém  povětro- 
znalství  s  náležitým  úspěchem  vyuŽitkována. 
Také  ze  změn  čtvrtí  měsíčních  není  možno 
předvídati  příští  povětrnost,  jelikož  není  ni- 
kterak dokázáno,  že  by  měsíc  vykonával  pa- 
trný účinek  na  povětrnost. 

M.  agrikulturni  pěstuje  se  hl.  k  úče- 
lům hospodářským  a  lesnickým,  snažíc  se 
vyzkoumati  účinek  činitelů  povětrnostních 
na  vzrůst  a  vývoj  rostlinstva  a  zužitkovati 
předpovědi  povětrnostní  ve  prospěch  pol- 
ního hospodářství. 

M.  námořnická  jedná  o  úkazech  po- 
větrnostních v  zájmech  plavby  námořní. 
K  pěstování  tohoto  odvětvi  meteorologi- 
dcého  byly  zařízeny  ve  státech  přímořských 
xvláštní  ústavy,  které  se  obírají  sbíráním  a 
2  zpracováním  meteorologických  pozorování, 
vykonaných  na  lodích  za  úoslem  stanovení 
plavebních  rout  a  které  dávají  plavcům  vý- 
•rahy  před  vichřicemi. 

M.  hygienická  jedná  o  účincích  výjevů 
^větrnostních  a  podnebních  na  lidský  orga- 
lismus. 

Vědecká  nauka  o  vzduchu  a  jeho  výje- 
vech povstala  teprve  vynalezením  nejdůleŽi- 
^Mích  přístrojů  pozorovacích  koncem  sto- 
m'  XVII.  a  pravidelným  jich  užíváním,  a 
^t  vývoj    její    závislý    na    zdokonalování 

■chto  přístrojů,  zvláště  pak  přístrojů  regi- 

^jícich.    K    poznání    a   vysvětleni    úkazů 

^duchových  nemůže  m.  tak  jako  fysika  uží- 

OttfiT  Slovnfk  Naučný,  bt.  XVII.  12  11  igoo. 


vati  experimentu,  t.  j.  prostředku  k  vyve- 
dení jistých  úkazů  za  daných  podmínek, 
n^brž  jest  odkázána  jenom  na  pozorování 
úkazů  vzduchových,  a  to  na  mnohých  mí- 
stech a  rozmanitých  výškách  a  po  dlouhou 
řadu  let. 

O  tom,  že  výsledky  meteorologického  po- 
zorování jsou  závislé  na  jednotné  iejich  orga- 
nisaci,  byli  přesvědčeni  již  první  pozorova- 
telé. V  Itálii,  kde  byly  vynalezeny  nejdůleži- 
tější přístroje  pozorovací,  jako  teploměr, 
tlakoměr,  vlhkoměr,  dešťoměr,  ane- 
mometr a  j.,  vznikly  též  první  sítě  dopisu- 
jících meteorologických  stanic,  jako  síf,  kte- 
rou pomocí  jesuitů  založil  velkovévoda  to- 
skánský F  e  r  d  i  n  a  n  d  II.  ve  Florencii  r.  1654, 
a  jako  jednota  meteorologická,  jejímž  zakla- 
datelem byl  Toaldo  v  Padově  roku  1767. 
V  XIX.  stol.  naléhal  A.  Humboldt  důrazné 
u  jednotlivých  vlád  na  systematické  zaklá- 
dání meteorologických  stanic.  Osobním 
zakročením  koncem  let  třicátých  přiměl  aka- 
demii a  vládu  ruskou  k  založení  rozsáhlé 
pozorovací  sítě,  sahající  nejen  po  evropském, 
nýbrž  i  po  asijském  Rusku  a  udržující  ně- 
které stanice  až  i  v  Číně.  Příkladu  toho  ná- 
sledovalo r.  1848  Rakousko  a  Prusko,  r.  1849 
Spojené  Obce  sev.-amer.  Učené  společnosti 
anglické,  v  první  řadě  »Royal  Societyc,  zří- 
dily velké  množství  observatoří  nejen  v  ze- 
mích domácích,  ale  i  v  osadách  mimoevrop- 
ských. V  Čechách  byla  Vlastenecko-hospo- 
dářskou  společnosti  již  r.  1816  zařízena  síf 
meteorologických  stanic,  jež  však  r.  1848 
zanikla  založením  všeobecné  síti  rakouské. 

Působením  meteorologických  konferencí  a 
kongressů  upraveny  byly  ve  všech  pokroči- 
lých státech  dle  ujednání  a  norem  mezi- 
národních organisované  sítě  meteorologi- 
ckých stanic  s  centrálními  ústavy,  určenými 
k  řízení,  sbírání,  zpracovávání  a  uveřejňování 
materiálu  pozorovacího  na  stanicích  jim  pod- 
řízených. Nejznám^ší  takové  ústavy  jsou: 
»Signal  Office«  ve  Washingtonu;  »Meteoro- 
logical  Office«  v  Londýně;,  »Bureau  centrál 
méteorologique«  v  Paříži;  >Ústřední  fysikální 
ústav«  v  Petrohradě;  » Meteorologicky  insti- 
tute v  Berlíně  a  j.  Nejrozsáhlejší  síť  jest  ru- 
ská, nejznamenitější  zařízení  sítě  mají  Spoj. 
Obce  severoamerické.  V  Rakousko-Uhersku 
jest  >Ústř.  ústav  meteorologický*  ve  Vídni 
i  v  Budapešti.  Oběma  ústavům  jest  podří- 
zeno celkem  500  stanic  1.— 3.  třídy,  na  kte- 
rých se  konají  v  určitých  denních  lhůtách 
pravidelná  pozorování  buď  všech  aneb  ale- 
spoň některých  výjevů  atmosférických.  De- 
šfoměrných  stanic,  podřízených  »C.  k. 
hydrografickému  ústřed.  úřadu«  ve  Vídni, 
má  Rakouská  polovice  říše  nyní  2600,  z  nichž 
připadá  700  na  Čechy.  Do  oboru  činnosti 
ústředních  ústavů  meteorologických  náleží 
též  obstarávání  prognos  povětrnost- 
ních a  dávání  výstrah  před  vichřicemi. 
Pro  meteorologickou  službu  na  moři  jsou 
zařízena  při  uvedených  ústavech  buď  zvláštní 
oddělení  aneb  byly  v  některých  státech  za- 
loženy   samostatné    meteorologicko-ná- 

13 


194 


Meteorologie. 


mořnické  ústavy,  jako  vUtrechtu,  Ham- 
burce  a  j. 

Zvláštní  pozornost  vzbuzují  v  některých 
sítích  velké  moderní  observatoře,  věnu- 
jící se  výhradně  jenom  pozorování,  zkoušení 
a  zdokonalování  přístrojů,  jakož  i  method 
pozorovacích.  Posud  jsou  takové  observa- 
toře, kde  konají  se  pozorování,  jež  vyžadují 
složitých  přístrojův,  jako  měření  slunečního 
záření,  elektřiny  vzduchové,  polarisace  světla 
a  jiných  výjevů,  zařízeny  v  Kewu  u  Londýna, 
v  Pavlovsku  u  Petrohradu  a  v  Postupimi 
u  Berlína.  Město  Paříž  vydržuje  na  Montsou- 
ris  observatoř,  kde  se  vedle  obyčejných  po- 
zorování meteorologických  konají  též  pravi- 
člelná  pozorování  o  chem.  složení  vzduchu  a 
vody  a  o  proměnách  ve  množství  bakterií  a 
jiných  škodlivých  přimíšenin.  Žijeme  na  dně 
moře  vzduchového  a  nedovedeme  výjevů  zde 
pozorovaných  úplně  vysvětliti,  nevime-li,  co 
se  děje  současně  ve  vyšších  vrstvách  vzdu- 
chu. Za  příčinou  všestranného  zkoumání 
spletitých  výjevův  atmosférických  založena 
byla  v  novější  době  jednotlivými  vládami 
řada  stanic  meteorologických  na  nejvyšších 
přístupných  bodech  hor,  kde  působeni  míst- 
ních činitelů  na  podnebí  co  nejvíce  mizí. 
Nejznámější  hory,  na  kterých  byly  posta- 
veny s  velkým  nákladem  meteorologické 
stanice,  jsou:  Montblanc  (4800  m  a  4366  m); 
Sonnblick  (3105  w)  ve  Vys.  Taurech;  Obir 
(2141  m)  v  Korutanech;  Bélašnica  (2067  m); 
Santis  (2467  m)  ve  Švýcarsku;  Wendelstein 
(1728  m)  v  Bavorsku ;  Sněžka  C1600  m)  v  Krko- 
noších; Brockcn  (1141  m)  v  Harcu;  Ben  Ne- 
vis (1343  m)  v  Skotsku;  Pie  du  Midi  (2877  m) 
a  Puy  de  Dóme  (1463  m)  ve  Francii  a  Aetna 
(2990  m)  na  Sicílii.  Již.  Amerika  má  nejvyšší 
stanice  na  hoře  Charcani  (5080  m)  a  na  hoře 
Misti  (5850  m);  v  Severní  Americe  jsou  nej- 
známější horské  stanice  na  Pikes-Peaku 
(4308  m),  jež  náleží  k  nejstarším,  na  Mount 
Washingtonu  (1915  m).  Nejvyšší  asijská  sta- 
nice jest  na  hoře  Ontake  (3055  m)  v  Japon- 
sku. Přístroje  meteorologické  mohou  býti 
příznivě  umístěny  nejen  na  horách,  ale  i  též 
na  vysokých  věžích,  jako  bylo  učiněno  na 
věži  Eiffelově  (300  m)  v  Paříži  a  na  roz- 
hledně na  Petříně  (60  m)  v  Praze. 

Vědomosti  o  stavu  atmosféry  z  výšek  mno- 
hem větších,  než  do  kterých  sahají  vrcholky 
hor,  můžeme  získati  pomocí  ballonů.  Angli- 
čan Glaisher  podnikl  výstupy  v  ballonech 
opatřených  meteorologic^mi  přístroji  v  le- 
tech 1862—1866;  v  novější  době  vykonány 
byly  podobné  vzduchoplavby  za  vědeckými 
účely  na  několika  místech,  zvláště  v  Berlíně, 
kde  užito  bylo  k  pozorováním  meteorologi- 
ckým přístrojů  mnohem  dokonalejších  než 
v  době  dřívější.  Výška  10.000  m  jest  nej- 
větší, do  které  se  lidé  v  ballonech  mohou 
dostati  (v.  Aéronautika).  K  podnikání  vý- 
zkumů v  největších  výškách  atmosféry  musí 
býti  použito  menších  ballonů  bez  průvodců, 
opatřených  pouze  přístroji  samočinně  regi- 
strujícími. Takovéto  >registrující«  ballony, 
jež  vypouštěny   byly   nejdříve   ve  Francii  a 


pak  v  Německu,  dostaly  se  dosud  do  výŠe 
16.000  m,  kde  tlak  vzduchu  činí  pouze  V» 
tlaku,  pozorovaného  při  povrchu  zemském. 
Výstupy  balonů  bez  průvodců,  jež  mohou  za 
příznivých  podmínek  dostati  se  až  do  výše 
20  km,  vedly  k  výsledku  překvapujícímu,  že 
již  ve  výši  několika  km  nalézá  se  teplota 
—  70°  C'  V  poslední  době  byla  meteoro- 
logická vzduchoplavba  zorganisována  tím 
způsobem,  že  se  podnikají  výstupy  ballonů 
stejnými  přístroji  opatřených  na  různých 
místech  současně  dle  společného  plánu. 
Mezinárodní  aeronautická  kommisse  řídí 
tyto  výstupy,  jež  povedou  zajisté  k  po- 
znání vyšších  vrstev  atmosféry  mnohem  dů- 
kladnějšímu, než  jednotlivé  a  nahodile  pod- 
nikané výstupy.  První  taková  mezinárodní 
výprava  uskutečněna  byla  v  noci  14.  listop. 
1896,  kdy  rázem  2.  hod.  ranní  pařížského  času 
byly  vypuštěny  ballony  jak  velké  tak  malé 
registrující  v  Paříži,  Štrasburku,  Berlíne, 
Varšavě,  Petrohradě  a  něco  později  ve 
Mnichově.  Od  těch  dob  podniknuto  bylo 
s  dobrým  zdarem  ještě  několik  výprav  spo- 
lečných, jež  vedly  k  positivním  výsledkům, 
týkajícím  se  hlavně  vyzbrojení  ballonů  me- 
teorologickými přístroji,  poměrů  povětrnost- 
ních v  oborech  vysokého  a  nízkého  tlaku, 
proměn  teploty  za  noci  a  za  dne  a  j.  —  Ve- 
dle ballonův  užívá  se  k  výzkumům  meteoro- 
logickým též  létacích  draků,  opatřených 
přístroji  pozorovacími.  Nejedná-li  se  o  velké 
výšky,  jsou  draci  levnějším  a  spolehUvějším 
prostředkem  k  dosažení  zpráv  o  atmosféře 
z  různých  jejích  výšek  než  ballony.  Draky  za 
účely  vědeckými  vypouštěl  do  vzduchu  již 
Franklin  r.  1752;  v  novější  době  obnovil 
tyto  pokusy  prof.  Archibald  Douglas  v  le- 
tech 1884—1885.  V  rozsáhlých  rozměrech  a 
zcela  systematicky  provádí  vypouštění  draků 
observatoř  na  Blue  Hille  v  Sever.  Americe, 
která  od  4.  srp.  1894  až  do  polov.  ún.  1897 
uspořádala  celkem  112  výstupů,  při  čemž 
byla  dosažena  největší  výŠka  2665  m.  Za  pří- 
činou bezpečnějšího  a  jistějšího. výstupu  dány 
byly  drakům  rozmanité  tvary  a  bylo  jicn 
vždy  několik  spojeno  v  jeden  celek.  Pří- 
stroje pozorovací  byly  zhotoveny  z  aluminia. 
Pokusy  tyto,  o  jejichž  výsledcích  podává  ob- 
servatoř pravidelné  zprávy,  vzbudily  všeobec- 
nou pozornost,  tak  že  se  podobné  pokusy 
podnikají  též  na  některých  ústavech  evrop- 
ských a  utvořila  se  v  Americe  zvláštní  spo- 
lečnost, která  si  obrala  za  účel  zdokonaliti 
techniku  létacích  drakův  a  která  vypisuje 
ceny  na  řešení  rozmanitých  otázek.  Meteoro- 
logickým pozorováním  dostalo  se  nyní  tako- 
vých rozměrů  a  takového  rozšíření,  jaké  je- 
ště před  nedávném  zdálo  se  býti  nemožným; 
úkazy  vzduchové  pozorují  se  nyní  soustavné 
ve  všech  možných  výškách  a  téměř  na  ce- 
lém povrchu  zemském.  Pomocí  telegrafu, 
jejž  za  příčinou  výstrah  před  vichřicemi 
Francouz  Leverrier  první  uvedl  r.  1865 
do  služby  meteorologie,  lze  při  nynější  do- 
konalé a  jednotné  organisaci  meteorologi* 
ckých    pozorování    snadno   dosáhnouti    zná- 


Meteorologie.  195 

mosti  o  stavu  atmosféry  v  kteroukoliv  dobu  ukám  nejmladším.  Veškeré  védéní  metcoro- 

na    prostoru    co    nejrozsáhlejším.    Všechny  logické  ve  starém  a  středním  věku  pozůstá- 

ústfcdní  ústavy  zjednávají  si  nyní  každo-  vaio  z  empirických  pravidel  a  selských  po- 

denně  telegrafické   zprávy  o   pozorováních,  řekadel.    Teprve  vynalezením  přesných  pří- 
vykonaných  současně  na  četných  stanicích, '  strojů  a  organisováním  pravidelných  pozoro- 

porizujíce   na  základě  jich  způsobem  mezi-  váni   byl  položen  bezpečný  základ  k  vypě- 

národně  ustanoveným  mapy,  poskytující  pře-  sto  váni  m.    Za  první   budovatele   meteoro- 

hled  o  stavu  atmosféry  nad  jistou  částí  po-  i  logické  nauky  můžeme  pokládati   A.  Hum- 

vrchu  zemského,  které  slouží  k  ustanovení  boldta,  jenž  různými  pracemi  o  rozdělení 
proměn  tohoto  stavu  pro  dny  příští,  k  vy- 1  tepla  na    povrchu   zemském   položil   základ 

dávání    prognos    povětrnostních    a    výstrah  ,  k  vědecké  klimatologii,  H.  Dowe,  jenž  po 

před  vichřicemi.  Na  těchto  tak  zv.  s  y  n  o  p  -  dlouhou  řadu  let  se  zdarem  pěstoval  všechna 

tických   mapách  můžeme  sledovati  nejen  odvětví   m.,  a    Kamtze,  jenž   vydal   první 

velké  změny,  které  se  dějí  v  atmosféře  ode  velké  soustavné  dílo  meteorologické  (1831), 

dne  ke  dni,  nýbrž  můžeme  též  studovati  jed-  které  obsahuje  nejúplnější  vědecké  sestavení 

notlivé  processy  atmosférické,  jako  vichřice  všech  do  té  doby  nabytých  výsledků.  Kdežto 

a  úkazy  s  nimi  spojené,  vznik  a   rozdělení  uvedení  badatelé  snažili  se  pomocí  nahroma- 

bouřek.  krupobití  a  j.    Zavedením  telegrafu  děného  materiálu  poskytnouti   obraz  o  po- 

k  účelům  meteorologickým  a  zobrazováním  hybech  atmosféry,  rozdělení  teploty  a  dešťů 

atmosféry  na  mapách   nastal  v  meteorologii  na  povrchu  zemském,  jest  Američan  Maury 

úplný  převrat.  Dřívější  methoda  statisti-  (v.  t.  3)  zakladatelem  námořnické  m.  V  novější 

cká,  jíž   se   užívalo  k  zpracování  materiálu  době  učiněny  byly  značné  pokroky  zdokona- 

pozorovacího,    musila    ustoupiti    met  hode  lením  přístrojů  v  a  method  pozorovacích  a 

synoptickó,  pomocí  jejíž  se  podařilo  určiti  zpracováváním  materiálu  dle  method  mathe- 

jisté  zákony   a  pravidla,  jako  zákon   Buys-  '  maticko-fysikálních.  V  popředí  nového  směru 

Ballotův,  jimiž  se  řídí  pohyby  atmosférické,  v  projednávání  a  řešení  otázek  meteorologi- 

O  zdokonalení  organisace  meteorologi-  ckých  stojí  W.  Ferrel,  jejž  nutno  poklá- 
ckých  pozorování  a  o  rozmnožení  pozorova-  dáti  za  zakladatele  dynamické  čili  vlastně 
cích  stanic  zjednaly  si  trvalé  zásluhy  mezi-  theoretické  m.,  Buys-Ballot,  vynálezce 
národní  meteorolog,  konference  a  kon-  barického  zákona  větrů,  pak  Hann,  Reye, 
gressy,  svolávané  za  tím  účelem,  aby  po-  Guldberg,  Mohn,  Bezold  a  j.  Theoreti- 
jednaly  o  otázkách  meteorologických  vůbec  cké  badání  obírá  se  hlav.  řešením  problému 
a  o  jednotném  pláně  v  pozorování  zvláště,  všeobecné  cirkulace  vzduchu,  studiemi  vzdu- 
Na  schůzích  těch  ustanoveny  byly  zásady  a  chových  vírů  cyklon álních  aanticyklo- 
pravidla,  dle  kterých  se  mají  zakládati  sta-  nálních,  teploty  a  vlhkosti  v  různé  výšce 
nice,  umísťovati  přístroje,  konati,  zpracovávati  atmosféry  a  v  různých  dobách,  stanovením 
a  uveřejňovati  pozorování  meteorologická,  zákona  o  ubývání  teploty  s  nadmořskou  vý- 
Konferencí  brusselskou,  jež  se  sešla  na  škou,  studiemi  oblaků,  vln  atmosférických, 
návrh  Mauryův  r.  1853,  rozšířena  byla  sou-  ozařováním  země  sluncem  a  vyzařováním 
stava  meteorologického  pozorování  na  moře,  tepb  do  prostoru  světového,  výjevy  elektři- 
na kongressu  vídeňském  r.  1873  učiněno  ckými  a  optickými  ve  vyšších  vrstvách  atmo- 
bylo    podrobné    roztřídění  stanic   a    určena  sféry  a  j. 

pravidla,  dle  kterých  se  má  pozorovati,  ve  Literatura:    Kámtz,   Lehrbuch   der    M. 

kterých  dobách  a  s  jakými   přístroji;   kon-  (Halle,    1831);    Schmid,    Lehrbuch    (Jer    M. 

gress   v  Římě  r.  1879  učinil  důležitá  usne-  (Lips.,  1860);   Lorenz  a  Rothe,  Lehrbuch  d. 

sení  o  umístění  přístrojů,  o  zakládání  stanic  klimatologie  (Vid.,  1874);  Mohn,  Grundzůge 

horských,   o   podniknutí   společné    výpravy  der  M.   (Berl.,  1.— 5.  vyd.  1874 — 98);   Klein, 

polární,  které  se  v  1.  1882—1884   účastnilo  Allgem.  Witterungskunde  (Praha,  1882);  Mil- 

10   předních   států.    Konference    londýnská  ler-Hauenfels,  Theoretische  M.  (Vid.,  1883); 

r.  1874  snažila  se  dáti  meteorologickému  po-  Scott,  Elementare  M.  (Lips.,  1884);  Sprung, 

zorování  na  moři  pevnější  organisaci  v  zá-  Lehrbuch    der    M.   (Hamb.,   1885);    Bebber, 

jmech  plavby  a  konference  vídeňská  r.  1880  Handb.    der    ausůbenden    Witterungskunde 

hleděla  upraviti  pozorování  na  pevnině  v  zá-  (Štutg.,  1885);    Lehrbuch   der   M.   (t.,  1890); 

jmech    polního   a    lesního    hospodářství.—  Hygienische  M.  (t.,  1895);  Die  Wettervorher- 

O  rozšíření  meteorologických  vědomostí    a  sage  (t.,  2.  vyd.  1898);  Hann,  Handb.  d.  Kli- 
o  probuzení  zájmu   pro   m-ii   v  Širších  kru- 1  matologie  (t.,  1.— 2.  vyd.  1883  a  1897);   Vo- 

dch  pracují  různé  společnosti  meteorologi-  jejkov,  Klimate  d.  Erde  (Jena,  1887);  Marchi, 

cké,  jako  jest  společnost  rakouská,  německá,  Meteorologia  generále  (Milán,  1888);  Climato- 

raská,  anglická,  skotská,  italská,  americká  a  logia  (t.,  1890);   Gůnther,  Die  M.  (Mnichov, 

j.,  vydáváním   časopisův  a  jiných  poučných  1889);  Handb.  der  Geophysik  (Štutg..  1899); 

>pisů.    Též  veřejný  tisk   působí  mnoho  tím,  Hornbergcr,  Grundriss  der  M.  und  Klimato- 

ic  některé  velké  časopisy  otiskují  pro  každý  loaie  (Bcrl.,  1891);   Umlauft,  Das   Luftmeer 

den  povětrnostní  mapy  s  připojením  zpráv  (Vid.,  1891);    Meyer,  Anleitung  zur  Bearbei- 

o  stavu  atmosféry.  tung    meteorolotjischer    Bcobachtun^cn    fůr 

Ačkoliv   název    m.  pochází  jiŽ   od  Aristo-  dic  Klimatolocrie  (Berl.,  1891);  Jelinck-Hann, 

tála,  který  napsal  první  meteorologické  dílo,  Anleitung  zur  Ausfúhrung  meteorolog.  Beob- 

BÉleží  přece  vědecká  nauka  o  vzduchu  k  na-  achtungen  (Vid.,  4.  vyd.  1893);  Waldo,  Mo- 


196  Meteoroskop  —  Methoda, 

dern  Meteorology  (Lond.,  1893);  Davis,  Ele-  Krystallky  bezbarvé,  při  127^  tající,  v  studené 
mentary  Meteorology  (Boston,  1894);  Aber- .  voáě  málo  rozpustné,  dobře  v  horké.  Pro- 
cromby-Pernter,  Das  Wetter  (Freiburk,  1894);  středek  antipyretický  a  antineuralgický.  OŠc. 
Trabert,  M.  (Lips.,  1896);  Kóppen,  Klima*  Methan  jest  nejjednodušší  možný  uhlo- 
lehre  (t.,  1899);  Grundlinien  der  maritimen  vodík  C//^,  prvý  člen  nasycených  uhlovodíků 
M.  (Hamburk,  1899);  Angot,  Traité  élémen-  či  paraffinů.  Poznán  byl  u2  Voltou  (1778) 
taire  de  meteorologie  (Pař.,  1899).  Hlavní  v  plynech  z  bažin  vystupujících.  S  m-cm  se 
periodicky  vycházející  spisy  jsou:  >Meteoro-  v  přírodě  setkáváme  na  četných  místech, 
logische  Žeitschr.c  (Vid.,  1866-1900);  »Ame-  Proudí  ze  země  ve  velkém  množství  spolu 
rican  Meteorological  JournaU  (od  r.  1883);  s  ostatními  uhlovodíky  řady  methanové  při 
»Meteorologičeskij  Včstnik«  (Petrohrad,  od  pramenech  petrolejných.  Bývalé  posvátné 
r.  1891);  Repertorium  f.  M.  (t.  nákladem  car.  |  ohně  v  Baku  jsou  hořící  směs  m-u  s  parami 
Akademie);  Hann,  Atlas  d.  M.  (Gotha,  1887);  i  petrolejnými.  Rovněž  uniká  m.  ze  sopek  ba- 
Buchan,  Report  on  Atmospheric  Circulation  Žinných  (na  př.  Bulganak  na  Krymu),  z  bahen 
(>Challenger  Expedition*,  1893) ;  Hildebrands- '  močálů  a  bažin  (plyn  bahenní).  Zprovází  nč- 
son.  Atlas  international  des  nuages  (Paříž,  I  které  prameny  minerálně,  zejména  tryskající 
1896);  Poliš,  Wolkentafeln  (Karlsruhe,  1899);  'z  půdy  sopečné,  uniká  z  fumarolů  toskán- 
Cartes  synoptiques  journaliéres  (vyd.  dán-  ských  i  z  ložisek  solných  (Stassfurt.Vélička), 
ský  meteor,  ústav  v  Kodani  a  Šeewarte  kde  obsažen  jest  v  dutinkách  krystallů  sol- 
V  Hamburku  od  r.  1873).  Spisy  z  české  lite-  ných.  V  ložiskách  uhelných  bývá,  často  i  pod 
ratury  jsou:  Studnička,  M.  (Budějov.,  1864);:  vysokým  tlakem,  uzavřen  v  dutinách,  odkud 
O   povětrnosti   (>Matice   lidu<,  1872);    Vše- ,  při  nakopnutí  mocně  íiČí  (plyn  báňský)  a  dává 


obecný  zeměpis  (Praha,  1883,  str.  479—676); 


pak  se  vzduchem  smíšen  t.  zv.  >třaskavé  po- 


Předpovídání  povětrnosti  (t,  1889);  Hrys,  větří«.  Přirozený  m.  nutno  pokládati  za  ko- 
O  některých  výjevech  z  ovzduší  (t.,  1876);  nečnou  zplodinu  rozpadu  složitých  látek  uhlí- 
Zeithammer,  O  povětrnosti  (Budějov.,  1877);  j  katých.  V  plynech  bahenních  jest  původ  jeho 
Gruss  a  Bečka,  M.  (Praha,  1877);  Hro- 1  kvašení  cellulosové,  kde  buničina  rostlinná 
mádko,  Základové  m.  a  klimatologie  (t.,  |  se  štěpí  v  jednodušší  produkty  vlivem  mi- 
1882);  Zenger,  M.  sluneční  a  předpovídání   kroorganismů,  podobně  se  tvoří  v  plynech 


časové  (t.,  1896);  MoUenda,  Hlasatel  povětr- 
nosti (t.  1896);  Augustin,  O  nutnosti  pěsto- 
vati agrární  m-ii  v  Čechách  (t.,  1896).     Ag. 


střevních.  V  plynech  báňských  vznikl  pocho- 
dem podobným  do  jisté  míry  suché  destil- 
laci.  Jcf  m.  pravidelnou  součástí  zplodin  suché 


Meteoroskop:  l.  nástroj  asi  jako  tor- ;  deštili ace  četných  látek  organických,  dříví, 
quetum,  který  sestrojil  Petr  Apianus  a  po- 1  rašeliny,  uhlí,  petroleje  a  j.,  tak  žé  vždy  jest 
psal  ve  svém  díle  »Astronomicum  Caesa-  přítomen  ve  svítiplynu,  a  to  v  množství  tím 
reum«;  —  2.  parallakticky  upravený  průzor  větším,  čím  vyšší  teploty  užito  při  přípravě, 
(diopter),  který  udal  Karl  v.  Littrow  r.  1837,  j  V  laboratoři  připravujeme  m.  (nikoli  zcela 
jímž  lze  rychle  určiti  souřadnice  začátku  a  |  čistý)  pálíce  suchý  octan  sodnatý  s  natro- 
konce  dráhy  nějakého  meteoru.  Podobný  ná-  novým  vápnem.  Zcela  Čistý  m.  získáme,  roz- 
stroj  udal  též  Lehmann-Filhés  (^Astronom,  pustivše  methyliódid  v  ethylalkoholu  a  při- 
Nachr.«,  XCVL).  yRý.       davše  poměděný  zinek.    Reakce  se  zavede 

Meteory  (řec.)  nazývali  staří  všechny  i  několika  kapkami  kyseliny  sírové.  M.  jest 
úkazy,  které  jevily  se  nad  zemí  blízko  kra-  plyn  bezbarvý,  bez  chuti  i  zápachu,  oproti 
jin,  ve  kterých  si  myslili  otáčení  hvězd.  Ari- 1  vzduchu  0*558  hutný.  Při  —  11®  kapalní  tla- 
stotelés  čítá  k  nim  Mléčnou  dráhu,  paslunce,  kem  180®  atmosfér,  zkapalnělý  vřp  při  —  152* 
paměsíce,  kruhy  a  kola  okolo  nich,  vlasa-  (za  tlaku  74*9  cm\  v  nejhlubších  teplotách 
tice,  létavice  (meteority)  a  ohnivé  koule,  tuhne.  Ve  vodě  rozpouští  se  málo  (as  0*03 
mimo  to  i  větry,  mračna,  srážky  vodnaté  obj.),  poněkud  více  v  alkoholu  (as  0*5  obj.J. 
a  t.  d.  Nyní  rozumíme  m.  jen  zvláště  jasné  Zapálen  byv  hoří  plamenem  nesvítivým.  Ji- 
létavice,  povětroně  nebo  bolidy.         VRý-       nak  jest  m.  látka  chemicky  velmi  stálá,  jen 

Meterampére.  V  magnetickém  poli  na-  <  silným  okysličujícím  prostředkům  podléhm- 
lézá  se  vodič  délky  jednoho  metru,  jímž  pro- 1  jící.  S  chlórem  ve  svitu  slunečním  reaguje 
chází  proud  intensity  jednoho  ampér.  Vo-  snadno,  nahrazuje  postupně  vodík  za  vodi- 
dič  takový  působí  ve  směru  kolmém  k  silo-  kem  atomem  chlóru.  První  ze  vznikajících 
křivkám  daného  pole  silou  na  př.  F  dyn  (v.  produktů  jest  chlórmethan  CH^Cl  čili  me- 
Megadyna).    Je-li  délka  vodiče  všeobecně  !  thyl chlorid  (v.  t.).  OŠc, 

D  a  intensita  proudu  jím  procházejícího  7,  Methley  [medzlíj,  město  v  angl.  hrabstvi 
jest  působení  ve  směru  k  silokřivkám  kol-  yorském,  okres  Westriding,  Wkm  sev.-výck, 
mém  dáno  výrazem  od  Leedsu,  při  ř.  Aire,  na  trati  dráhy  z  Leedsu** 

K^F.D,L  I  York  do  Sheffieldu,  s  4357  ob.  (1891)  a  uhel- 

Poněvadž  při   mnohých  výpočtech   elektro- '  nými  doly. 

techn.  výraz  D/  se  vyskytuje,  měří  se  součin       Method  v.  Cyrill  a  Method. 
z  délky  vodice  a  intensity  proudu  jím  prochá-       Methoda  (z  řec.  [if^óBos^^  cesta  za  n^ 
zejícího  jednotkami  zv.  dle  Depreze  m.  nvk. ,  čím)  obecně  značí  způsob,  jakým  postupuje 

Metei,  velmi  rychlé  utíkání.  nějaká  činnost  lidská  (af  myšlení,  at  jednání). 

Methacetin  jest  chemickou  povahou  meth-  Ve  vědoslovném  smysle  rozumí  se  m-don 
oxylacetanilid  C^H^{OCH^)  .NH{CH.^.CO).    způsob  či  forma  úmyslného  postupu,  kterým 


Methodisté.  197 

snažíme  se  dojíti  vědeckých  poznatků,  t.  j.  nich.  K  Wesleyovi  přidružili  se  jeho  bratr 
pravdivých  soudů,  jež  dle  jejich  sourodosti  Charles  a  Jiří  Whitefield  a  jali  se  horlivé 
seskupiti  lze  v  jisté,  náležité  spořádané  sou- ,  propagovati  nové  učení.  Státní  církev  posta- 
hrny  čili  (jednotlivé)  védy.  Činnost  v  oboru '  vila  se  proti  hnutí  nepřátelsky,  nedovolila 
každé  vědy  nese  se  čtverým  smčrem:  jednak  i  kázati  se  svých  kazatelen.  I  kázáno  sprvu 
nutno  získané  soudy  zkoumati,  zdali  jsou '  pod  širým  nebem,  později  v  modlitebnách 
správné  a  přesné  (zdali  vskutku  jsou  »vé-  (tabernakulich).  Síla  hnutí  tkvěla  v  organi- 
decké  poznatky«),  jednak  třeba  zásobu  do-  i  saci.  Celek  náboženský  {united  societies)  byl 
savadnich  poznatků  stále  a  stále  obohacovati  totiž  rozčleněn  v  malé  12 — ISčlenné  společ- 
poznatky  novými,  jednak  nabyté  a  zjištěné;  nosti  (band  societies)^  seskupené  z  lidí  téhož 
poznatky  nutno  pořádati  dle  vzájemných  pohlaví,  zaměstnáni  a  pod.  Tyto  zavázaly  se 
jejich  věcných  a  logických  vztahův  a  konečně  ;  k  přísné  životosprávě  pod  vedením  jednoho 
nabytý,  prozkoumaný  a  spořádaný  obsah  vědy  ;  ze  svého  středu.  Denně  navštěvovali  modli- 
nutno  s  jinými  lidmi  sdělovati  (je  oné  tebny,  ráno  přod  šestou,  večer  po  šesté, 
•vědě  učiti«).  Patrné  tedy  i  m-d  vědeckých  |  Čtvrtletně  pořádány  hody  lásky  (love  feast). 
(obecných)  jsou  čtyři  druhy:  M-dy  kritické  Vrchní  dozor  měla  (od  r.  17741  roční  íconfe- 
(argumentační,  apodeiktické),  m-dy  heuri-  rence,  jež  stanovila  biskupy  a  kněze.  Tito  byli 
stické,  m-dy  (či  »formy«)  systematické  buď  laikové,  kteří  vedle  svého  povolání  ří- 
a  m-dy  didaktické.  Jest  pak  věcí  každé  dili  bezplatně  svěřené  m-ty,  nebo  kočovní 
jednotlivé  vědy,  aby  si  vypracovala  své  spe- '  kazatelé  (circuit  riders).  Prvým  byli  k  ruce 
ciální  m-dy;  ale  af  jakékoli  jsou  tyto  spe-  starší,  kteří  spravovali  záležitosti  hospodář- 
ciální  m-dy,  možno  je  dle  jejich  podstaty  ské;  druzí  kázali  na  hlučných  shromážděních 
převésti  na  několik  obecných  tříd  forem  čili  ve  městech  (americký  název  těchto  shromáž- 
m-d  základních.  Dle  toho,  jak  k  cíli  po- '  dění  jest  rťvivtfte  =  oživení)  nebo  na  venkově 
stupujese,  mohou  onyno  kritické,  heuristické,  (v  Americe  camp-meetings).  Při  tom  nezřídka 
systematické  i  didaktické  m-dy  býti:  1.  buď  docházelo  ke  scénám,  kdy  posluchači  u  vytr- 
přimé  nebo  nepřímé  (nejdoucí  k  vlastnímu  žení  skákali,  svíjeli  se  a  pod.  (odtud  název 
cíli  hned,  nýbrž  jistou  oklikou,  na  př.  nejprve  i  ji«OT;7«r5  =  poskakovači).  —  V  obřadech  ne- 
k  protikladu  cíle);  2.  m-dy  postupující  od  .  lišili  se  m.  mnoho  od  episkopálů.  Pěstili  jen 
složitějšího  k  jednoduššímu  —  m-dy  a  na-  pilněji  církevní  píseň,  zpívanou  s  oblibou 
lyse  —  aneb  naopak  —  m-dy  synthese;  střídavě  muži  a  ženami.  Též  kázání  byla  li- 
3.  m-dy,  které  postupují  od  jednotlivin  (resp.  |  dovější.  V  dogmatice  také  byli  m.  blízci  státní 
od  známých  jedinečných  vztahů)  k  obecni- 1  církvi.  Přičítali  však  Duchu  sv.  stálé  a  přímé 
nám  (k  stanovení  obec.  »zákonů«)  —  m-dy '  působení  a  zázračnou  moc  napraviti  rázem 
induktivní  —  anebo  zase  naopak  —  m-dy ,  člověka.  R.  1741  nastal  mezi  m-ty  rozkol 
deduktivní.  Další  stopování  otázky  jest  j  v  názorech  dogmatických.  Wesley  totiž  držel 
úkolem  methodologie  i  srv.  o  tom  logiky  i  se  stanoviska  Arminiova  v  otázce  o  předur- 
Wundtovu  (III.*,  1,  1  nn.),  Sigwartovu  (II.*,  cení,  kdežto  Whitefield  a  jeho  stoupenci 
28  nn.),  Lotzcho  (str.  465  nn.)  a  j.;  z  če- ,  drželi  se  přísně  názorů  Calvinových.  Tito, 
ských  prací:  Masaryk,  Konkrét,  log.,  §  8., '  podporo vánihraběnkou  H  untingdo novou 
15.;  I.  Durdík,  Rozpravy  filosof.,  str.  135  nn. ,  (>královnou  m-tů«),  zařizovali  s  církvi  státní 
O  původním  významu  slova  m.  v.  Waitz,  hojné  kaple  a  kazatelský  seminář  ve  Walesu. 
Arist.  Organon  (Lips.,  1846;  II.,  297  n.).  O  po- ;  Za  dob  Wesleyových  bylo  m-tů  80.000.  Roku 
čtu  a  jednotnosti  m-d:  L.  Rabus,  Methode  I  1890  na  18  milí.,  z  nichž  připadalo  13  milí. 
und  Methoden  (>Philos.  Monatsheftec,  21,  na  Ameriku.  Rozrůznění  m-tů  jest:  V  An- 
str.  370 — 383).  Mimo  to  viz:  Indukce,  De-  i  glii  je  nejvíce  Wesleyovců.  Menší  společ- 
dukce,  Důkaz,  Analytickámethoda.  Ča.  nosti  jsou:  New  connection,  Primitive  me- 
M.  diagonální  v.  Zeměměřictví.  thodists,  Bible  christians,  Wesleyan  associa- 

Vmathematice  rozeznává  se  několikero  tion,  Wesleyan  methodist reformers.  V  Ame- 
zvláštních  m-d,  na  př.  exhaustní  m  (v.  t),  |  rice  jsou  vedle  biskup,  církve  methodistské 
m.  neurčitých  koěfficientů  (v.  Koěf-   od  r.  1828  společnosti:  Protestant  methodist 

Ícient),  m.  nejmenších    čtverců   (viz  i  church,  Wesleyan  methodist  connection,  dvě 
tverec),  m. konstrukční, substituční   methodistské   společnosti   černošské   a   dvě 
»  j.  německé:  Albrechtovci  (v.  t.)  a  Otterbeinovci 

M.  nejmenších  čtverců  v.  Čtverec, '  (též  ^pospolití  bratři*).  Ve  Francii  vyský- 
itr.  Blba.  tají  se  m.  od  červencové  revoluce  r.  1830. 

Vetliodistó,  název  nábožen.  společnosti,  I  Ve  Švýcarsku  jsou  ve  Vaudsku  (momiers), 
■ttořivší  se  v  Anglii  v  XVIII.  stol.  odště-  v  Německu  od  r.  1850  v  Brémách,  Hamburce, 
ptfiím  od  církve  anglikánské.  Jméno  m.  bylo    Frankfurtě   n.  M.  a  Štutgartě.    Ve   Virtem- 

Kotně  posměškem  společnosti  mladých  lidí,  I  bcrsku  navazují  na  pietismus.  —  Srovn.  G. 
ří  pečujíce  o  praktické  provádění  příkazů  Smith,  History  of  Wesleyan  methodism  (t., 
•áboženských,  prováděli  své  úkony  dle  přesné  ;  1859—62, 3  sv.);  Jacoby,  Geschichte  d.  Metho- 
mthody.  Prvou  společnost  zřídil  podle  vzoru  dismus  (Brémy,  1870);  Jůngst,  Der  Metho- 
Ochranovských  John  Wesley  r.  1739.  Obra-  dismus  in  Dcutschland  (Gotha,  1877,  2.  vyd.); 
ttla  se  k  vrstvám  zanedbaným  a  chtěla  Ší-  Stevens,  History  of  methodism  (Lond.,  1878); 
lili  jednak  znalost  dogmatickou,  jednak  na-  Hockin,  John  Wesley  and  modem  meth.  (t., 
fádčti  k  plnění  příkazů  věroučných  a  mrav-    1887,  4.  vyd.);  Gregory,  Handbook  of  scrip- 


198 


Methodologie  —  Methylalkohol. 


tural  church  principles  of  Wesleyan  metho- 
dist  polity  and  history  (t,  1888);  Neely,  The 
cvolution  of  episcopacy  and  organic  metho- 
dism  řNew-York,  1888)  a  F.  Nippold,  Hand- 
buch  der  neuesten  Kirchengeschichte  (3.  vyd. 
Berl.,  1892). 

MethodolOffle  čili  methodika,  nauka 
o  methodě,  čásť  vědosloví,  která  obírá  se 
otázkou  methody.  Dosud  bj^vá  zvykem  lišiti 
m-ii  obecnou  (nauku  o  methodé  vůbec  a 
o  obecných  jejích  formách)  a  m-ii  spe- 
ciální (nauku  o  konkrétním  užití  čili  ap- 
plikaci  těchto  obecných  method).  Leckdy 
pak  logikové  do  m.  zahrnují  také  otázku 
třídění,  soustavy  a  ocenění  významu  véd. 
Viz  Logika.  Ča. 

Methoni,  M  o  d  o  n  i ,  přistav  na  záp.  pobř. 
Peloponnésu,  v  Messénii,  naproti  ostrovu 
Sapienza,  s  1526  ob.  (1889).  Má  trestnici,  dle 
níž  zřizovány  ostatní  trestnice  v  království, 
citadellu  a  opevnění,  znovu  zřízené  od  Fran- 
couzů; obchod  s  obilím,  olejem,  sýrem  a  j. 
Ve  starověku  slulo  Methóné,  snad  homér- 
skýPédasos.  Vedle  Pylu  nejdéle  bránili  se 
tu  Messéňané  Sparfanům.  R.  1498  dobyto 
přístavu  sultánem  Bajazidem  na  Benátčanech, 
kteří  se  ho  r.  1686  opětně  zmocnili  a  drželi 
jej  do  r.  1715,  kdy  znovu  upadl  do  rukou 
tureckých.  Ve  válce  za  svobodu  r.  1825  bylo 
město  úplně  zpustošeno,  načež  r.  1828  Fran- 
couzi obsazeno  a  nově  opevněno. 

Methozyl  (oxymethyl)  jest  jednomocný 
radikál  OCH^.  Obsažen  jest  v  četných  libé 
páchnoucích  látkách  z  rostlinné  říše.  Na  př. 
anisol  jest  C^H^.OCH^,  anethol  (v.  t.) 

C^H.iC^H^) .  OCHj^    atd.       OSc. 

Methad  (Method)  v.  Cyrill  a  Method. 

Methaan  [midzjuin]  Paul  Sandford, 
lord,  angl.  generál  (*  1845).  Byl  poručíkem 
u  skotské  gardy  a  účastnil  se  v  1.  1873—74 
bojů  na  Zlatém  pobřeží  a  proti  Ašantům. 
Potom  t)yl  voj.  attachém  v  Berlíně,  pak  bo- 
joval v  Egyptě  a  v  zemi  Bečuanů.  R.  1899 
bylo  mu  svěřeno  velení  jedné  divise  ve  vojně 
proti  Boerům  v  Jižní  Africe.  Ve  dnech  23.  a 
26.  listop.  t.  r.  zatlačil  Boery  od  Belmontu 
a  Graspanu,  ale  přes  řeku  Modder  nemohl 
se  dostati  a  11.  pros.  byl  poražen  u  Magers- 
fonteinu,  kde  sám  byl  raněn. 

Mathasalem,  syn  Henochův,  otec  Lamc- 
chův  a  děd  Noemův;  dosáhl  věku  969  let 
(1.  Mojž.  5.  27).  Odtud  stalo  se  stáří  M-ovo 
příslovečným. 

Methyl  jest  jednomocný  radikál  C//„  nej- 
jednodušší možný  alkyl  (v.  t.).  Nejpřístup- 
nější sloučeninou  obsahující  m.  jest  methyl- 
alkohol (líh  dřevný),  který  jest  tudíž  výcho- 
diskem přípravy  methylnatých  sloučenin. 
Účinkem  chlóru,  bromu  neb  iódu  v  methyl- 
alkohol vznikají  pořadem  methylchlórid  CH^Cl 
(v.  t.\  methylbromid  CH^Br  (v.  t.)  a  methyl- 
iódid  CH^I  (v.  t.),  které  svůj  halový  prvek 
ochotně  vyměňují  za  rozličné  skupiny  jedno- 
mocné,  čímŽ  zavádí  se  radikál  m.  v  jiné  slou- 
čeniny (mcthylování).  Též  sloučenin  methylu 
s  kovy  (methylozinek,  methylortuf)  lze  k  tomu 
použiti.    Sloučeniny  mcthylnaté  tvoří  vedle 


éthylnatých  pole  chemie  organické  nejzevrub- 
něji prostudované.  OŠc. 

MethyUoetanUidQ  H^ .  N{  CH^)  {CO.  CH^). 
Lístky  bezbarvé,  při  100<>  tající,  při  240* 
vroucí,  snadno  rozpustné  ve  vodě  vřelé  i  v  al- 
koholu. Jakožto  prostředek  antineuralgický 
slově  exalgin.  OSc. 

Methylal  (formal)  CH^{OCH^)^  vzniká 
okysličením  methylalkoholu  kyselinou  chró- 
movou neb  burelem  a  kyselinou  sírovou.  Ka- 
palina čirá,  bezbarvá,  0*855  hutná,  při  42^ 
vroucí.  Rozpouští  se  ve  vodě,  snáze  však 
v  etheru,  alkoholu  i  v  olejích  mastných  a 
étherických.  Slouží  za  prostředek  uspávači, 
i  za  proti  jed  strychninu  byl  navržen.      O  Se. 

Methylalkohol,  líh  dřevný,  Ci/, .  OH,  prvý 
člen  řady  jednomocných  primárných  na.sy- 
cených  alkoholů.  V  přírodě  nachází  se  ve 
sloúčenství  s  některými  organickými  kyse- 
linami, tvoře  s  nimi  většinou  libě  páchnoucí 
estery,  jako  na  př.  v  silici  z  rostliny  Gaiď 
theria  proeumbens,  kde  jest  sloučen  s  kyse- 
linou salicylovou.  M.  dobývá  se  na  veliko 
suchou  dcstillací  dříví.  Při  silném  zahřívání 
dříví  v  zavřených  nádobách  za  nepřístupu 
vzduchu  vznikají  tekavé  zplodiny,  které  sklá- 
dají t.  zv.  dřevný  ocet,  obsahující  m.,  kyse- 
linu octovou,  octan  methylnatý,  aceton,  al- 
kohol allylnatý  a  dřevný  dehet.  Dřevný  ocet 
podrobí  se  destillaci,  při  níž  vedou  se  páry 
hašeným  vápnem  tak,  aby  všechna  kyselina 
octová  se  zadržela,  čímž  obdrží  se  destillát, 
t.  zv.  surový  dřevný  líh,  který,  chce-li  se 
zbaviti  acetonu  a  alkoholu  allylnatého,  musí 
se  podrobiti  několikeré  destillaci.  Má-li  se 
dospěti  k  úplně  čistému  m-u,  jaký  se  dnes 
v  praxi  žádá,  nutno  vždy  zřediti  nečistý  m. 
vodou  a  destillovati  střídavě  s  rozmanitými 
přísadami  přes  přístroje  dobře  deflegmující. 
Obyčejně  se  destilluje  nejprve  s  přísadou 
kyseliny  sírové,  po  druhé  s  hydrátem  sod- 
natým  a  po  třeti  s  manganistanem  drasel- 
natým.  Absolutně  čistý  m.  připravuje  se  roz- 
kladem šťovanu  methylnatého  draslem  a  de- 
stillaci. M.jest  kapalina  čirá,  bezbarvá,  zápachu 
zcela  podobného  jako  obyčejný  lih.  Hutnota 
jest  0-7984  při  15^  bod  varu  64-8<'.  V  hlubo- 
kých teplotách  tuhne  i  taje  pak  při  —  95*. 
Mísí  se  v  každém  poměru  s  vodou,  s  alko- 
holem i  s  etherem.  Hoří  plamenem  nesvi- 
ti vým  a  požit  byv  opájí  jako  obyčejný  Hh, 
Dříve  byl  m.  pouhým  odpadkem  při  suché 
destillaci  dříví  a  sloužil  jako  palivo  v  liho- 
vých lampách.  Od  doby  však,  kdy  výroba 
umělých  organických  barviv  nabyla  tak  ohrom 
ných  rozměrů,  jest  m.  hledaná' látka,  kterou 
se  zavádí  methylová  skupina  {CH^  — )  do  roi- 
ličných  orí^anických  sloučenin,  t.  zv.  raathy- 
lovaní.  Z  m-u  utvoří  se  nejprve  halový  ether. 
v  industrii  obvykle  chlorid  methylnatý  CH^Cl 
a  z  toho  převede  se  radikál  methyl  do  libo- 
volných sloučenin.  Průmysl  žádá  k  tomtt  cíli 
m.  velice  čistý;  běžné  jest  žádati  99*/»OTý 
alkohol,  ktt-rý  nesmí  obsahovati  více  bcÍ 
01%  acetonu  a  nesmí  odbarvovati  roztok 
manganistanu  draselnatcho,  ani  hnčdnoQti 
s  konc.  kyselinou   sírovou.     V  novější  době 


Methylaminy  —  Methylenová  modř.  199 

užívá  se  také  surového  dřevného  lihu  vedle ;  MethylaxsóiiOTÓ  flloadenJmy  obsahují 
pyridinových  zásad  pro  jeho  nepříjemný  zá-  arsen  a  radikál  methyl  C//,  i  byly  důležitý 
pach  a  chuť  k  denaturaci  obyčejného  líhu.  pro  rozvoj  pojmu  složitých  radikálů,  k  če- 
T.  zv.  dcnaturační  líh  obchodu  jsou  první  a  muž  nemálo  přispěla  jejich  neobyčejná  re- 
poslední  partie  m-u,  odpadávající  při  jeho  i  aktivnost.  Náhradou  vodíků  v  arsénovodíku 
rcktifikaci  a  obsahující  značná  množství  ace- {  AtH^  methyly  vznikají  methylarsiny,  ob- 
tonu  a  allylalkoholu.  Jsou  smíšeny  tak,  aby  i  dobné  formálně  methylaminům.  Jsou  to  kapa- 
odpovidaly  zákonitým  požadavkům.  Zd.Peška. '  liny  prudce  jedovaté,  snadno  se  okysličující, 

Methyuunlny  jsou  zásady  vzniklé  nahra- ,  straánčhozápachu.Trimethylarsini4s(C/íf,), 
zením  vodíků  ammoniaku  N//,  radikálem  me-  jest  kapalina  bezbarvá,  pod  100°  vroucí,  již 
thylem  i  jsou  tudíž  tři  možné.  Vznikají  všecky  na  vzduchu  samovolně  přecházející  v  kysličník 
tři  působením  methyliódidu  v  ammoniak  _  příslušný  As{CH^\0,  Sem  patří  též  řada 
i  nutno  je  pak  složitými  chemickými  pochody  sloučenin kakodylových ,  obsahujících sku* 
odděliti.  M-in  N//«  .C//3,  nejjednodušší  amin  !  pinu  As^{Cří,)^^  zvanou  pro  strašně  odporný 
vůbec,  obsažen  jest  v  láku  slanečkovém, .  zápach  těch  látek  kakodyl  (xaKOí  =  špatný, 
v  rostlinách  Mercurialis annua  a perennis^  jest  ů>ó>y-  =  vůně)  či  dimethylarsén.  Sfouče- 
rozkladným  produktem  některých  alkaloidů  ■  niny  ty  studovány  byly  Bunsenem  v  práci 
i  vzniká  též  v  malém  množství  suchou  de-  theoreticky  i  experimentálně  (pro  technické 
stillací  dříví  i  kostí.  Jest  plyn  zápachem  i  vlast- 1  potíže)  klassické.  Kakodyl  sám  jest  kapalina 
nostmi  plynný  ammoniak  připomínající,  1*08  i  bezbarvá,  na  vzduchu  samozápalná,  kolem 
hutný,  hořlavý,  ve  vodě  více  než  ammoniak  170*  vroucí,  při  — 6*  tuhnoucí.  Volně  na 
rozpustný  (1  obj.  vody  chladné  pohltí  nad  vzduchu  okysličen  mění  se  v  příslušný  ky- 
1100  obj.methylaminu).  Pod  O*  kapalní.  Roz-  sličník  As^{CH^)^0,  který  obsažen  jest  v  de- 
tok  methylaminu  ve  vodě  vlastnostmi  se  po- .  stillátu  z  octanu  draselnatého  a  arseniku, 
doba  vodnému  ammoniaku:  jest  chuti  lou- ,  (Srov.  Arsenové  sloučeniny  organické.)  Tento 
hovité,  modří  zčervenalý  lakmus,  sráŽi  roz-  ,  kysličník  jest  zápachu  tak  protivného,  že  pů- 
toky  soli  kovů  těžkých,  s  kyselinami  slučuje  1  sobí  dávení,  jest  1*45  hutný,  vře  při  150^ 
se  v  soli  přímo.  S  kyselinou  solnou  vzniká  Známe  též  halové  sloučeniny  kakodylové,  na 
na  př.  methylaminchlórhydrát  př.  kakodyl  chlorid  As{CH^\Cl,  kapalinu 

SH^.CH^.HCl    či    SH^{CH^)a,  zápachu  marnivého,  při  100*  vroucí.     OSc, 

látka  krystallická,  připomínající  salmiak.  —  Mathylbanzol  v.  Toluol. 
Dimethylamin  NH{ CH^)^  jest  rovněž  v  lá-  Methylbromld  (brommethyl)  CH^Br  při- 
ku,  vzniká  též  při  hnití  ryb,  jest  v  guané  pravuje  se  nasycováním  methylalkoholu  bro- 
i  v  produktech  suché  destillace  některých  movodíkem  neb  kapáním  bromu  do  methvlal- 
dřev.  Jest  plyn  při  1^  kapalnějící  v  kapalinu  koholu  za  přítomnosti  červeného  fosforu.  Jest 
hořlavou,  při  —  6»  hutnou  0-686.  —  Trime-  kapalina  čirá,  při  13<>  vroucí,  při  0«  hutná  1-66. 
thy  lamin  jest  v  bylinstvuznačněji  rozšířen:'  Methylen  jest  dvojmogný  radikál  CH,. 
nalezen  v  rostlinách Mercunalis,  Cheuopodtum  Nejjednodušší  methylenové  sloučeniny 
Armca,  Crataegus  ve  snětivém  obih  a  t.  f  jsou:  methylénchloridC//.. C/o (dichlórmethan), 
V  laku  slanečkovém  jest  v  značnějším  množ-  j^apaUna  ve  vodě  nerozpustná,  při  40«  vroucí, 
stvi.  esttoplyn  pri  -rS-SOkapalnějici.  Zka-  ^ f  qo  hutná  1-36;  methylénbromid  (dibrom- 
palnělý  jest  piři  -  5«  hutný  0-662.  -  K  m-nům  {„ethan)  C^.Br.,  kapalina  při  SI''  vroucí,  při 
druží  se  sloucenmy  tetramethylammonaté  na  j^o  hutná  208;"methyléniódid  CHJ,  (diiód- 
př.  tetramethylammoniumiódid  N(C//,),/,  a  methan)  připravuje  se  záhřcvem  iódoformu 
nejjednodušší  zásada  kvaternerna  tetrame-  ge  silným  iódovodíkem  na  140°.  Jest  kapalina 
thylammoniumhydrót  N(C^),  ^^^^         OSc        zažloutlá,    při    5^    hutná    3-342,    tedy    jedna 

MethylMllto  Ce//5  .^(C//,)  a  zejména  ^  nejhutnějších  kapalin  organických,  pročež 
l^aTiÍJ^Í^.u"  ^^'  :^^E^'l'  JSOU  nad  míru  dlouží  k  stanovení  hutnoty  tělísek  tuhých 
důležité  látky  pro  výrobu  barviv  dehtových.  („^  f  ^i^^ků  nerostných)  methodou  plo- 
Latkv  ty  obě  vznikají,  působi-limethy  halogen  Vání  Ochlazením  tuhne  v  lupénky,  při  4« 
I  T'}1''  51?H  '"e^řyí^lkpíol  v  anilinchlór-  ^^-^^^^  _  Methylénoxyd  C//, O  jest  formal- 
llydrát  pod  tlakem.  M.  jest  kap  inabezbarv^^^^  de^yd  (v.  t.).  -  řormálnč  jest  skupina 
pozvolna  žloutnoucí,  0976  hutná  při  193»  methylenová  základem  polymethylénů  či  cy- 
proucí.  Dimethylanilm  podoba  se  předešlému  kijckých  uhlovodíků  nasycených,  na  př.: 
1  ma  bod  varu  rovněž  bhzko  193<^.  Dimethyl-  ^rn        r-tr  nu   nu   nu   nu  nu 

anilin  jest  látka  nad  míru  reaktivná  i  slouží  y^       Cfí^.CH^.CH^.ca^.CM^.CH., 

k  přípravě  četných  barviv,  zejména  auraminu,  CH^-CH^                   hewiracthyién.              ^ 

violeti  a  modři  methylenové,  zeleni  malachi-  trimethyién,                                               O^c, 

tové  a  j.                                                Ošc.  Methylenová  modř  jest  složité  barvivo 

Methylanthracen  jest  uhlovodík  sirné  (7i5//,s N, 5. CZ/jC/,  odvozené   od   thio- 

Cj^Z/fl .  C//j,  ninu  (v.  t.).   Do  obchodu  přichází  buď  jako 

obsažený  v  malém  množství  v  dehtu  kameno-  vyznačený   chlórhydrát,  neb  jako    podvojná 

uhelném,    vznikající    četnými    pyroreakcemi  sul  s  chloridem  zinečnatým.  Rozpouští  se  ve 

m  lát<  k  aromatických.  Šupinky  při  210*^  tající,  vodé,  barví  bavlnu  bez  mořidel.    Odstín  zí- 

sublimace  schopné,  v  alkoholu  a  etheru  málo  skaný  m-vou  mudří  vyznačuje  se  tím,  že  jest 

rozpustné,  však  hojně  rozpustné  v  chlóro-  pěkné  modrý  s  nerušivým  nádechem  do  zc- 

formu  a  benzolu,                                      OŠc.  léna,  oproti  světlu  i  mýdlu  stálý.         OŠc. 


200 


Methylenové  sloučeniny  —  Métier. 


Methylenové  sloadenlny  v.  Methylen. 

]Iet]iylénozyd  =  Form aldehyd  (v.  t.). 

Mefhyléther  C//, .  O.  C^,  (sloučenina  iso- 
merická  s  ethylalkoholem)  jest  nejjednodušší 
možný  ether,  vznikající,  když  zahříváme  na 
140^  směs  1  č.  methylalkoholu  a  2  č.  kys. 
sírové.  Těkající  plyn  pereme  louhem  sodna- 
tým  a  pohlcujeme  pak  v  kys.  sírové,  která 
pohltí  óOOnásobný  objem  m-u.  Roztok  tento 
lit  do  vody  uvolňuje  největší  čásť  pohlceného 
plynu.  M.  jest  plyn  bezbarvý,  zápachu  éthe- 
rického,  hořlavý  plamenem  svítivým,  1*617 
hutný,  při  —  24°  kapalnéjící.  Voda  rozpouští 
37  obj.  m-u,  ethylalkohol  a  methylalkohol 
ještě  více.  Navržen  pro  stroje  ledotvorné 
místo  ammoniaku.  OŠc. 

Methyléthyléther  jest  složením  svým 
CH^.O.C^H^  nejjednodušší  možný  smíšený 
ether.  Vzniká  účinkem  iódéthylu  v  éthylát 
sodnatý.  Nad  11°  látka  plynná,  v  nižších  te- 
plotách kapalná.  Doporučen  byl  k  účelům 
lékařským  místo  chloroformu.  OŠc, 

Methylfoflflny  jsou  sloučeniny  obdobné 
methylaminům,  místo  dusíku  držící  fosfor. 
Nejjednodušší  možný  methylfosfin  PH^CH^ 
jest  plyn  strašlivého  zápachu,  na  vzduchu 
snadno  zápalný,  ochlazením  kapalnéjící  a  pak 
při  — 14°  vroucí.  Dimethylfosfin  PH{CH^\ 
jest  kapalina  na  vzduchu  samozápalná.  OŠc. 

Methylg^lykohol  v.  Sarkosin. 

MethylohinoUn  =  Chinaldin  (v.  t.). 

Methylohl6rldC//3C/rchlórmethan,chlór. 
methyl)  připravuje  se  působením  chlorovo- 
díku v  methylalkohol  za  přítomnosti  činidel 
vodu  odnímajících  (kys.  sírová,  chlorid  zineč- 
natý),  aneb  rozkladem  trimethylaminchlór- 
hydrátu  (získaného  z  vykvašených  zbytků 
melassy).  M.  jest  plyn  bezbarvý,  příjemného 
zápachu  étherickéhó,  chuti  zasládlé,  hutný 
1*737.  Voda  ho  pohlcuje  4  objemy,  alkohol 
35  objemů.  Zkapalnělý  vře  při  —  23*7°  a  jest 
0952  hutný.  Zapálen  byv  hoří  plamenem  ze- 
leně obroubeným.  Vyrábí  se  na  veliko  a  za- 
vádí v  obchod  v  tlustostěnných  válcích  že- 
lezných. Slouží  jako  prostředek  zimotvorný, 
k  výrobě  chloroformu,  barev  anilinových  a 
četných  sloučenin  methylnatých,  k  extrakci 
jemných  parfumů  bylinných.  V  lékařství  slouží 
k  místní  anaesthcsi.  O  Se, 

Methyllódid  CH^I  připravuje  se  účinkem 
iódu  v  methylalkohol  za  přítomnosti  červe- 
ného fosforu.  Kapalina  bezbarvá,  při  44°  vroucí, 
při  0°  hutná  2*199.  Delším  stáním  ve  svitu 
zvolna  hnědne  vyloučeným  iódem.  Slouží 
k  přípravě  sloučenin  methylnatých  i  k  vý- 
robě některých  barviv  anilinových.      OŠc. 

Methylkarbylamin  jest  nejjednodušší 
možný  karbylamin  CH^ .  CN,  isomerický  s  me- 
thylkyanidcm  (v.  t.).  Kapalina  bezbarvá,  zá- 
pachu prudkého,  při  óO*'  vroucí.  OŠc. 

Methylkyanid  CH^.CN  vzniká  podvoj- 
ným rozkladem  z  mcthyliódidu  a  kyanidu 
draselnatého.  Kapalina  při  82^  vroucí,  hutná 
0'805  při  0'\  Účinkem  kyseliny  solné  pře- 
chází v  příslušnou  kyselinu  organickou,  to 
jest  kyselinu  octovou,  pročež  sluje  m.  zpra- 
vidla acetonitril.  OŠc. 


Methylmerkaptan  v.  Merkaptany. 

Metl^lmorfin  v.  Codein. 
,  MethylnaftaUny  C,o//; .  CH^  jsou  uhlo- 
vodíky obsažené  v  dehtu  kamenouhelném. 
a-methylnaftalin  vzniká  destillací  kolofonia 
s  práškem  zinkovým.  Jest  to  kapalina  při 
241°  vroucí;  /y-methylnaftalin  jest  tělo  tuhé, 
při  32°  tající.  OŠC. 

Methylnaté  sloadenlny  v.  Methyl. 

Methylortat  v.  Merkurmethyl. 

MethylOTáai  v.  Methyl. 

Methylová  oráni  jest  azobarvivo  orga- 
nické, mající  v  podstatě  složení 

50,//.  Ce//^  .  iV=:  N.  Q//4  .  N(C//,), 
a  přicházející  do  obchodu  pod  rozličnými 
jmény,  na  př.  helianthin  (v.  t.),  tropeolin  atd. 
Slouží  v  laboratořích  při  títraci  za  indikátor. 
Žlutá  barva  roztoku  stopou  kyselin  mění  se 
v  červenou.  Kysličník  uhličitý  však  této 
změny  nevyvolává.  OŠc. 

Methylová  violeť  jest  směs  rozmanitě 
methylovaných  rosanilinů.  Čím  více  methylů 
v  molekule,  tím  modřejší  jest  odstín  barviva. 
Nejsilnější  modrý  odstín  má  tudíŽ  krystal- 
lová  violeť  (v.  t.).  OŠc. 

Methylová  zeleň  (anilinová  zeleň)  jest 
barvivo  řady  rosanilinové,  vznikající  účinkem 
methyliódidu  neb  methylchlóridu  v  methy- 
lovou violet  Přichází  do  obchodu  zpraiúdla 
jakožto  sůl  podvojná  s  chloridem  zinečnatým 
Cjg^ggiVjC/j .  ZnC/^.  Rozpouští  se  snadno  ve 
vodě  barvou  zelenomodrou,  rovněž  v  alko- 
holu. Jest  zejména  proto  oblíbena  k  barvení 
hedvábí  a  bavlny,  že  při  umělém  osvětlení 
odstínu  nemění.  OŠc. 

Methylozlnek  [zinkmethylj  {CH^)^Zn  tvoří 
se  z  methyliódidu  účinkem  zinku  v  étlieri- 
ckém  prostředí  při  130^  až  150°.  Jest  kapa- 
lina bezbarvá,  lámající  silně  světlo,  zápachu 
nepříjemného,  při  46°  vroucí,  na  vzduchu 
samozápalná.  Pro  svou  nad  míru  velkou  re- 
aktivnost  slouží  k  zanášení  skupiny  C//,  do 
sloučenin  organických.  OŠc. 

Methylpropylbenzol  v.  Cymol. 

Methylpyridiny  v.  Pikoliny. 

Methylflulfld  ísirník  mcthylnatý]  (C//,),S 
tvoří  se  ze  sirníku  draselnatého  účinkem 
methylchlóridu.  Kapalina  bezbarvá,  smrdutá, 
ve  vodě  nerozpustná,  při  41°  vroucí,  hutná 
0-843.  OŠc. 

Methylflulfonová  kyselina  CH^ .  SO^H 
jest  nejjednodušší  z  mastných  kyselin  sulfo- 
nových.  Kapalina  syrupovitá,  velice  stálá 
oproti  okysličujícím  činidlům,  však  teplotou 
130°  se  rozkládající.  OŠc. 

Methymna,  nyní  Molivo,  za  starověku 
město  na  vých.  břehu  ostrova  Lesbu,  po  My- 
tiléně    nejznamenitější,    proslulé  vinařstvím. 

Mdtioe,  ves  v  Čechách  při  Chrudimce, 
bcjtm.,  okr.  a  pš.  Pardubice,  fara  Dašice; 
47  d.,  403  ob.  č.  (1890),  2  mlýny.  Bývala  tu 
kdysi  tvrz. 

Metldia  v.  Mitidža. 

Métier  |-tjéj,  frc,  řemeslo,  řemeslná  prácc» 
dovedná,  ale  duchaprázdná  práce  literární 
neb  umMecká;  též  rukodílná  stolice,  tkalcov* 
ský  stav. 


Mětikalov  —  Metoecus  paradoxus. 


201 


Métikalo v,  Mětikalov  (Meckl),  far.  ves 
v  Cechách,  heitm.  Kadaň,  okr.  a  pá.  Doupov ; 
49  d.,  324  ob.  n.  (1890),  kostel  P.  Marie  Snéž. 
(od  r.  1857  far.)  z  r.  1784,  Itř.  šk.,  založ,  a 
spořitel,  spolek,  mlýn. 

Xetioohé  v.  Menippé. 

Métls,  v  řecké  bájí  jedna  z  dcer  Okeano- 
vých  a  Téthyiných,  dle  Hésioda  první  choť 
Zcvova,  patrná  personifikace  věhlasu,  měla 
se  prý  státi  matkou  boha,  který  by  byl  Zeva 
zbavif  vlády.  Proto  Zeus  na  radu  Urana  a 
Gaie  chof  svou,  když  měla  pod  srdcem 
Athénu,  pohltil,  načež  z  hlavy  jeho  Héfaistem 
rozpoltěné  zrodila  se  Athéna  v  plné  zbroji. 

Metifl,  planetoida  objevená  26.  dub.  1848 
Grahamem  v  Markree.  Střední  jasnost  v  op- 
posicí  8*9,  prům.  133  km,  označení  (^.     Gs. 

M.0tK.,  zkratek  botanický,  jímž  označeni 
něm.  botanikové:  Franz  Karl  Mcrtens 
(*  1764  v  Bielefeldu  — ■  f  1831  v  Brémách, 
kdež  byl  ředitelem  obchodní  školy)  a  Wll- 
fa  e  1  m  D  a  n  i  e  1  J  o  s  e  p  h  K  o  ch  (v.  K  o  ch  6). 
Vydali  spol.  Róhlingovo  dílo  Flora  Deutsch- 
lands  (Frankf.,  1823—39,  5  sv.). 

MetkOTlé,  městys  v  Dalmácii  při  hranici 
hcrcegovské  na  lev.  bř.  Neretvy,  21  km  od 
jejího  ústí  do  moře,  sídlo  okr.  hejtmanství 
a  soudu  s  1334  obyv.  (1273  srbo-chorv.,  51 
Italů  a  3  Němci),  s  okolními  samotami  1501 
ob.  (1890).  Rozkládá  se  na  sev.  a  záp.  úpatí 
pahorku  115  »i  vys.  a  spojeno  jest  železným 
mostem  s  pr.  břehem  řeky,  kde  rozkládá  se 
počáteční  stanice  trati  M.-Mostar-Sarajevo 
stát.  drah  bosensko-hercegovských,  z  níž  jsou 
prodlouženy  koleje  až  k  přístavu.  M.,  místo 
do  nedávná  bezvýznamné,  stalo  se  po  okku- 
paci  hlavním  obchodním  přístavištěm  pro 
Hercegovinu  i  Bosnu,  důležitost  jeho  pak 
vzrostla  zejména,  když  regulace  Neretvy  a 
stavba  přístavu  r.  1888  dokončená  umožnila 
i  větším  parníkům  mořským  plavbu  po  řece. 
Pravidelné  spojení  s  přístavem  udržují  spo- 
lečnosti Ungaro-Croata  ze  Rjeky,  Rak.-uher. 
Lloyd,  Topič  a  spol.,  bratří  Rismondo  z  Ter- 
stu. Obchod  zdejší  vzrůstal  takto:  v  1.  1886 
až  1890  připlulo  ročně  478  parníků  o  64.555  ř, 
plachetních  lodí  122  o  4362  ř,  odplul  stejný 
počet  lodí;  průměrem  v  1.  1891—95  připlulo 
i  odplulo  623  parníků  o  74.647  t  a  105  pla- 
chetních lodí  o  3447  t.  R.  1896  připlulo  a 
odplulo  845  parníků  o  110.751  ř  a  70  plachet- 
ních lodí  o  3881  t\  r.  1897  pak  připlulo  911 
parníků  o  112.420  t  a  odplulo  909  parníků 
o  111.942  ř,  připlulo  87  plachetních  lodí  s  ná- 
klldeni  4671  t,  odpluly  84  o  4587  t.  Obec  M. 
Hft  1330  domů  s  4198  ob.;  okresní  hejtman- 
ikví,  sestávající  z  obcí  M-e  a  Opuzenu,  má 
M67  domů  s  12.157  ob.  (z  nichž  11.899  Srbo- 
4ÍH>rv.,  60  Italů  a  4  Němci).  dš. 

•Vetlá,  Metly,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
^kr.  Blatná,  fara  Hvožďany,  pš.  Kasejovice; 
m  d.,  240  ob.  č.  (1890),  mlýn  a  rybník  toho 
Jtténa.  Kdysi  býval  tu  zvláštní  statek. 

Ketlioa,  obecný  název  některých  trav, 
ndu  Deschampsia  a  druhu  Ágrostis  spica 
ti   L.   (též   chundelka   zv.)-    -—   Metlice 


anglická  v.  Lolium.  —  Metlice  fran- 
couzská v.  Arrhenatherum.  —  Metlice 
šedivá  v.  Corynephorus. 

Metlldany,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.  a  pš.  N.  Bydžov;  18  d.,  122  ob.  č.  (1890), 
kostel  sv.  Jakuba  (ve  XIV.  stol.  far.),  r.  1768 
nově  vystavěný.  M.  patřívaly  ke  hradu  a  po- 
zději k  městu  Bydžovu  a  ke  Sloupnu  a  při- 
pomínají se  tu  Malé  a  Velké  M. 

MetUka  (něm.  Móttling),  okresní  město 
v  jihových.  Krajině,  při  hranicích  chorvat- 
sko-krajinských,  v  hejtm.  črnomeijském,  má 
(jako  obec)  254  d.,  1369  obyv.  sloven.,  23  n. 
a  5  jiné  národ.,  jako  město  221  d.,  1316  ob. 
(1890),  poutničky  kostel,  kommendu  Něm. 
řádu,  obec.  a  průmysl.  pokraČ.  školu,  zámek, 
poštu  a  telegraf.  M.  s  okolím  zove  se  ode- 
dávna Metlicko  (slov.  Metltško),  jež  tvořilo 
zvláštní  panství  a  jež  ve  XIII.  stol.  drželi 
vévodové  Meranští,  po  jich  vymření  (1248) 
MenhartlII.  z  Gorice  (t  1295),  pak  Albrecht  IV. 
(V.),  po  němž  následovali  v  dědictví  na  zá- 
kladě dědičné  smlouvy  vévodové  rakouští. 
Okres,  soud  Metlický  čítá  10  pol.  obcí, 
2376  d.,  10.969  obyv.  slov.,  55  něm.,  282  jiné 
národnosti;  z  11.514  přitom,  katol.  je  5110 
muž.,  6404  žen.  (1890). 

MatllnflklJ  Amvrosij  Lukjanovič, 
spisovatel  maloruský  (*  1814  —  f  1870),  byl 
synem  poltavského  statkáře  a  dosáhnuv  dis- 
sertací  O  sušČnosti  civUi\aciji  i  :{}tačeniji  jeja 
elementov  (1839)  hodnosti  magistra,  přednášel 
na  universitě  charkovské  a  nějakou  dobu 
i  na  universitě  kijevské  dějiny  rus.  literatury, 
až  podlehl  záchvatu  melancholie.  Vydal  ještě 
doktorskou  dissertaci  V^gljad  na  istoričeskoje 
ra^vitije  těoriji  pro\y  i  poe^iji  (1850).  Důleži- 
tějšího významu  nabyla  jeho  činnost  sběra- 
telská a  básnická.  R.  1854  vydal  sbírku  ná- 
rodních písní  Narodnyja  ju^norusskija  pésni, 
která  dosud  nepozbyla  ceny  pro  vědecké 
studium.  Mimo  to  vydal  jfuinyj  russkij  sbor- 
ník (1848)  s  vlastními  básněmi  a  pracemi 
svých  přátel.  R.  1852  vydal  »Bajki«  Borovi- 
kovského.  Původní  básně  jeho  vynikají  pěknou 
národní  mluvou  a  dýší  láskou  k  rodnému 
kraji  a  místním  památkám.  Jsa  proniknut 
romantickým  idealismem,  obracel  se  často 
s  melancholickými  výzvami  k  Dněpru  a  za- 
niklému kozáctvu,  ze  Života  pak  rád  líčil 
výjevy  teskné  a  ponuré.  O  probuzení  zájmu 
k  maloruské  literatuře  a  životu  získal  si  zá- 
sluh nemalých.  —  Srv.  Ohonovskij,  Istorija 
literatury  russkoj;  Pypin,  Istorija  rus.  etno- 
grafiji. 

Metly,  ves  česká,  v.  Metla. 

Metoeoafl  paradozas  L.,  v  ě  j  í  ř  n  í  k  p  o- 

di  vný,  jest  brouk  z  čeledi  Rhipiphoridae,  asi 
8—10  mm  dlouhý,  černý,  jen  na  stranách 
štítu  a  břiše  červenožlutý ;  také  krovky  sa- 
mečkovy jsou  zcela  nebo  z  části  žluté.  Ty- 
kadla samečkova  jsou  jednostranně  dlouze 
zpcřená.  Krovky  klínovité,  rozchlíplé.  Sa- 
mička snáší  vajíčka  nejspíše  poblíže  hnízda 
vos  zemních;  a  larva,  která  jest  asi  5  mm  dl., 
podobná  larvě  puchýřníka,  zavrtává  se  do 
těla  larvy  vosí,  již  vyssává,  aniž  se  dotýká 


202 


Metoikové  —  Metr. 


důležitých  ústrojů.  Když  dosáhla  jisté  veli- 
kosti, provrtává  se  ven  a  přissává  se  z  věnčí 
na  břišní  stranu  4.  kroužku  larvy  vosí,  již 
dále  ssaje,  při  čemž  se  svléká,  aniž  se  pustí, 
až  úplné  tělo  larvy  vyssaje  a  v  buňce  její  se 
zakuklí.  Celý  vývoj  trvá  as  12 — 14  dní.  Kpk. 

Xetolkové  nazýváni  byli  proti  otrokům 
v  Athénách  cizinci,  kteří  usazovali  se  v  městé 
anebo  přístavech  za  obchodem  anebo  řemesly. 
Původné  cizinci  byli  ve  státě  starověkém 
všech  práv  prosti  a  toliko  jako  prosebníci 
měli  právo  dožadovati  se  ochrany,  ale  v  Athé- 
nách záhy  nabyli  m.  ochrany  státní  a  každý 
cizinec  byl  po  určité  době  svého  v  Attice 
pobytu  povinen  přihlásiti  se  za  m-ka  a  zvo- 
liti si  některého  athén.  občana  za  ochránce 
před  soudem  (nQo6xoLzr}g),  začež  platil  státu 
roční  dávku  12  drachem  (/^EtoÍKtov).  Přibý- 
váním m-ků  zveleboval  se  i  stát,  neboť  dáv- 
kami jejich  rostly  státní  příjmy  a  obchodem 
i  živnostmi  rozmnožován  blahobyt.  Za  váleč- 
ných dob  bojovali  m.  jako  hoplité  anebo 
lodníci.  R.  309  př.  Kr.  napočítáno  10.000 
m-ků,  tudíž  více  než  třetina  tehdejších  plno- 
občanů.  Později  ukládány  jim  mnohé  leiturgie 
i  větší  dávky.  Za  zásluhy  dostávalo  se  m-kům 
snesením  ekklčsie  všelikých  výhod.  Mezi  se- 
bou, zdá  se,  sdružovali  se  m.  dle  původu  a 
za  pěstováním  domácích  kultů.  Známo  jest 
sdružení  sidonské  v  Peiraieu.  Pík. 

Xetón,  mathematik  a  hvězdář  řecký,  žil 
v  Athénách  asi  r.  450  před  Kr.  Odstranil 
r.  433  př.  Kr.  nepořádek  v  kalendáři  navrh- 
nuv cyklus  o  12  obecných  letech  po  12  mě- 
sících a  o  7  přestupných  letech  po  13  měsí- 
cích. Tento  cyklus  měl  125  plných  měsíců 
po  30  dnech  a  110  prázdných  po  29  dnech 
a  čítal  tedy  6940  dni.  Poněvadž  tenkrát  rok 
všeobecně  počítali  po  365 V4  dne,  byl  tento 
cyklus  o  \/4  dne  delší,  neboť 

3657^  X  19  =  6939«/4  dne. 
Délka  roku  byla 

(125X30)  + (nox 2?)_3^^.2^3  ,„, 

a  délka  měsíce 

(125  X  30) ±  (110.x j9)_  ^  2,.532  ,„, 
23  r> 
kteréžto  hodnoty  se  správnými  365'24220  a 
29*53059  dosti  dobře  souhlasily.  Tento  cy- 
klus M-ův  je  dosud  důležit  při  některých 
badáních  a  bylo  ustanoveno,  že  se  počíná 
rokem  1.  před  Kr.  čili  rokem  nulltým  našeho 
letopočtu,  ve  kterém  nastal  nový  měsíc  na 
počátku  roku,  tak  žo  lze  pak  snadno  vypo- 
čísti  zlaté  číslo,  které  udává,  kolikátý  rok 
cyklu  přísluší  ntému  roku  našeho  letopočtu ; 

Yl  —1—  1 

je  to  rok  .  M.  vypočítal  kalendář  s  po- 

známkami astronomickými  a  meteorologi- 
ckými. Viz  Cyklus;  Ideler,  Handbuch  der 
Chronologie;  Kedlich,  Der  Astronom  M.  und 
sein  Cyklus  (Hamb.,  1854).  VRý. 

Xetonomasie  (řcc),  oblíbený  zvyk  učenců 
XV.  a  XVI.  stol.  překládati  jméno  do  latiny, 
řečtiny  a  pod.  Na  př.  Červenka-Erythraeus, 
Zahrádka-Hortensius  a  p. 


Vetonyniie  (řec),  druh  tropů,  přejme- 
nování dvou  pojmů,  které  stojí  k  sobe 
v  příčinném  vztahu.  M.  vzniká,  když  klade 
se  1.  příčina  místo  účinku  nebo  naopak:  žíti 
ze  své  práce,  m.  z  plodů;  má  pěknou  ruku^ 
dobře  píše;  2.  původce  místo  díla:  čteme 
Hálka;  3.  nástroj  místo  výplodu  jeho:  mám 
rád  housle;  4.  znamení  místo  předmětu  jím 
označeného:  český  lev  ještě  žije,  m.  Čechy;. 
5.  látka  m.  výrobku:  chodí  v  hedvábí;  6.  vlast- 
ník m.  majetku:  soused  vyhořel;  7.  místo,  ná- 
doba atd.  za  to,  co  se  tam  nachází:  celé  mě- 
sto se  vzbouřilo,  vypil  pohár  a  pod.     Kbn. 

Xetopy  (řec.)  v  architektuře  byly  původně 
otevřená  místa  mezi  jednotlivými  trigiyfy^ 
ozdobovaná  vásami  nebo  lebkami  obětova- 
ných  zvírat.  Za  dob  pozdějších  byly  tyto 
otvory  uzavírány  terrakottovými  (na  př. 
v  Thérmu  v  Aitólii),  později  z  pravidla  ka- 
mennými deskami  (m-pami)  a  to  buďneskul- 
povanými  neb  ozdobenými  reliéfy.  U  Řeků 
bývají  m.  ozdobeny  nejčastěji  reliéfy,  zobra- 
zujícími scény  z  báje  bohatýrské,  u  Říman& 
bukraniemi  nebo  nádobami  obětními.  Srv. 
Vitruvius  4,  2,  4;  Athén.  Mittheil.,  VIII.,  162 
nn.;  Durm,  Baukunst  d.  Griechen,  2.  vyd., 
str.  127  nn.;  Neue  Jahrb.  f.  d.  klass.  Aiter- 
tum,  1898,  str.  656  a  n.  Vý. 

Xetr  jest  jednotkou  délky,  zavedenou  na 
začátku  XIX.  stol.  R.  1790  sestavilo  se  v  Pa- 
říži »Nár.  shromáždění  ústavodárné«  {Assem- 
biée  constituante),  které  mezi  jinými  reformami 
navrhlo  změnu  dosavadních  měr  a  vah  a  to 
na  základě  soustavy  desetinné  tak,  aby 
jednotka  míry  dělila  se  vždy  na  deset  jccí- 
notek  menších,  aneb  násobila  desíti  na  jed- 
notku vyšší.  Podle  tohoto  usnesení  měl  býti 
také  kvadrant  (čtvrť)  kruhu  rozdělen  —  ni- 
koliv jako  dříve  na  90®  —  ale  na  100^  každý 
stupeň  na  100  minut  a  každá  minuta  na  lOO 
sekund  obloukových.  Čítal  by  pak  kva- 
drant kruhu  million  vteřin.  S  tím  v  souhlase 
měla  býti  nová  jednotka  délky.  Měla  to  býti 
délka  desetiny  vteřinového  oblouku  kva- 
drantu poledníka  zemského,  čili  desítimil- 
liontá  čásť  kvadrantu  poledníkového.  Takto 
byla  nová  jednotka,  m.,  definována.  Sku- 
tečná jednotka,  daná  délkou  nějaké  tyče» 
musila  býti  dle  této  definice  ustanovena,  což. 
ovšem  předpokládalo  provedení  příslušných 
měření  geodetických.  Měřena  pak  v  1.  1792 
až  1799  čásť  poledníku  pařížského  od  mésta 
Dunkerque  až  k  Barceloně,  v  r.  1806-— Oft 
prodlouženo  měření  na  ostrov  Formentcru. 
Měření  řídili  v  první  části  J.  B.  J.  Delambre 
(1749—1822)  a  P.  F.  A.  Méchaine  (1744— 1»4)» 
v  druhé  části  pak  Biot  (1774—1862)  a  Aíttffo 
(1786—1853).  Podle  měření  těchto  vypoS- 
tána  délka  m-u  na  443.296  pařížské  čárky 
sáhu,  který  slul  Toise  de  Perou,  a  uděláaa 
tyč  platinová,  mající  tuto  délku.  Tak  potaUl 
metre  primitif.  Zákonem  byl  tento  m.  tista- 
noven  za  míru  délkovou  ve  Francii  r.  1800^ 
v  Rakousku  r.  1876.  V  letech  sedmdesátých 
byl  m.  původní  reprodukován  ze  slitiny'pla- 
tiny  a  iridia  a  věrné  kopie  rozeslány  stá- 
tům, které  se  reformy  účastnily.    (Viz  Mé- 


Métragyrtai  —  Metrické  míry  a  váhy. 


203 


řítko.)  M.,  jehož  za  jednotku  délky  užíváme, 
sluje  1  c  gá i n  ý m,  t.  j.  zákonem  ustanoveným, 
nebot  vyhovuje  deíinici  m-u  jen  do  jisté  míry, 
s  přesností,  která  závisí  na  přesnosti  prove- 
dených méření.  Dle  soustavy  desetinné  dě- 
líme m.  (m)  na  10  decimetrů  {dm\  každý 
dm  na  10  centimetrů  (cm);  každý  cm  na 
10  milí  i  metrů  {mm).  Tisícina  millimetru 
sluje  mikron  (fi)  a  užívá  se  ho  při  mikro- 
skopii; milliontina  millimetru  sluje  mikro- 
millimetr  (ři^).  Násobné  m-u  jsou  tvořeny 
zase  složením  s  řeckými  slovy:  dekametr  = 
10  m;  hektometr  =  100  m\  kilometr  = 
1000  m  {km)\  my r iam e tr  =«  10.000  w.  Jed- 
notky plošné  označují  se  dvojmocí  pří- 
slušné jednotky  délkové;  tedy  1  cm*  =  čtve- 
rečný cm,  1  m'  =  čtverečný  m.  atd.  Zvlášt- 
ními jednotkami  jsou  ar  =  (10  m)*=—  100  «* 
a  hektar  =  100  arů  =  10.000  m*.  Jednotky 
prostorové  označují  se  trojmocí  (krychlQ 
jednotky  délkové;  na  př.  1  cm' =  krychlový 
cm\  1  w*  =  krychlový  m.  atd.  Zvláštní  jed- 
notky jsou  litr  (/)  =  (10  cmY  =  1000  cm^  a 
hektolitr  (hl)  =  100  /.  nvk. 

Xétragyrtal  v.  Galii. 

Xetresflay  tolik  jako  raaitresse  (v.  t.). 

Xetrétés  (řec),  řecká  míra  dutá.  Athén- 
ský m.  starší  (Solónův)  =  12  x^^s  »=  144  xo- 
Tvkca  =  3888  /,  m.  v  mladším  systému  = 
12  xf'ts  =  192  noxvXccL  =  39,294  /.  Sicilský 
m.  =  39-298  /,  egyptský  m.  za  Ptolemaiovců 
=  39,3  /, 

Xetrloké  miry  a  váhy,  desetinná 
soustava  mér  délkových,  plošných, 
objemových  i  dutých  a  vah,  založených 
na  metru  (v.  t.)  jakožto  jedničce  délkové. 
Zavedeny  byly  po  prvé  ve  Francii  zákonem 
ze  dne  13.  frimairu  r.  VIII  (10.  pros.  1799) 
a  vyniká  soustava  tato  důsledným  provede- 
ním a  použitím  dělení  desítkového,  tak  že 
jak  védecky,  tak  prakticky  ze  všech  jiných 
jest  nejlepší.  Ve  vČdé  užívá  se  jí  teď  skoro 
všeobecné,  v  praxi  čím  dále,  tím  více  na- 
bývá půdy.  První  zemí,  která  přijala  nové 
franc.  míry,  byla  Belgie,  pak  Hollandsko, 
kdež  21.  srp.  1819  nařízením  vlády  stano- 
veno, aby  metr  a  s  ním  souvisící  jednotka, 
kjlogramm,  jakmile  toho  okolnosti  dovolí, 
nejpozději  vŠak  do  1.  led,  1820  byly  zave- 
deny po  celém  království.  Aby  přechod  sou- 
stav měr  nebyl  příliš  příkrý,  ponechána  pro- 
latím  mírám  stará  jména  a  teprve  r.  1836 
zákonem  zavedena  nová  jména.  Tak  se  stala 
metrická  soustava  v  Belgii  a  v  Hollandsku 
dříve  povinnou  neŽ  ve  Francii,  kdež  zákonný 
předpis  výhradného  užívání  soustavy  metri- 
cké vydán  teprve  1.  led.  1840.  Po  Belgii  a 
Hollandsku  následovaly  r.  1836  Řecko,  r.  1845 
král.  Sardinské,  r.  1848  Chilsko  a  r.  1849 
Španělsko  a  celá  Itálie  mimo  Církevní  stát, 
jenž  přijal  metr  teprv  r.  1861.  R.  1850  za- 
vedlo Švýcarsko  metrickou  stopu  v  délce 
300  mm  a  libru  po  500  gr  jakožto  míry  nor- 
mální. R.  1852  zaveden  metr  v  Dánsku,  r.  1855 
ve  Švédsku,  r.  1860  v  republ.  Ecuadoru  a  Me- 
xiku, v  1.  1862—63  v  ostatních  státech  Jižní 
Ameriky  mimo  Brazílii,  jež   přistoupila   te- 


prve r.  1875  k  této  soustavě.  R.  1864  zave- 
den metr  v  Rumunsku  a  v  Portugalsku  a 
téhož  roku  v  Anglii  aspoň  dovoleno  užívati 
metrické  soustavy  vedle  mér  dosavadních. 
Tím  byla  budoucnost  m-kých  měr  a  vah  roz- 
hodnuta, neboť  anglický  loket  yard,  jenž 
v  angl.  zemích  a  koloniích  všech  šířek  bvl 
zaveden,  byl  ze  všech  měr  jediný,  jenž  mohl 
závoditi  s  metrem  jakožto  měrou  meziná- 
rodní. Zároveň  vydala  britská  vláda  tabulky, 
dle  nichž  bylo  lze  srovnávati  metrickou  míru 
s  užívanými  dosud  mčrami  ve  Velké  Britannii. 
Spojené  Obce  sev.-amer.  zavedly  r.  1886  metr 
výhradně  pro  všechna  úřední  vyjednávání  a 
listiny.  R.  1868  zav(  děny  m.  m.  a  v.  ve  Spolku 
severoněmeckém  a  r.  1892  v  celém  Německu. 
V  -Rakousku  zavedeny  po  zákoně  z  23.  čce 
1871  dnem  1.  led.  1876  všeobecně.  Téhož  roku 
počal  převrat  soustavy  měr  a  vah  v  Britské 
Indii,  kdež  dosud  v  různých  krajích  a  men- 
ších knížectvích  užíváno  měr  místních,  jež 
vesměs  přepočítány  na  metry  a  kilogrammy, 
aby  aspoň  takto  bylo  lze  přirovnávati  mezi 
sebou  různé  míry.  Pozvolna  ustupovaly  po- 
savadní  míry  měrám  a  váhám  metrickým 
i  v  Turecku  a  v  Japansku  a  r.  1875  zave- 
deny i  v  Norsku  a  v  Brazílii,  r.  1877  defini- 
tivně ve  Švýcarsku.  Také  akademie  včd 
v  Petrohradě,  podporována  jsouc  carem,  vy- 
slovila se  ve  prospěch  metru.  Důležitou  udá- 
losti ve  vývoji  metrických  měr  a  vah  byla 
mezinárodní  konference,  kterou  sezvala  vláda 
francouzská  r.  1870  a  potom  20.  kv.  1875  a 
jíž  účastnilo  se  18  států  (republ.  Argentin- 
ská, Belgie,  Brazílie,  Dánsko,  Francie,  Itálie, 
Německo,  Peru,  Portugalsko,  Rakousko,  Ru- 
sko, Spoj.  Obce  sev.-amer.,  Španělsko,  Švéd- 
sko-Norsko,  Švýcary,  Turecko  a  Venezuela) 
podepsavších  t.  zv.  Convention  du  metre.  Dle 
té  podepsané  státy  zavazují  se  založiti  a  vy- 
držovati na  společné  útraty  Mezinárodní  kan- 
celář měr  a  vah  (Bureau  intemational  des 
poids  et  mesures)  vědeckou  a  stálou,  se  sí- 
dlem v  Paříži.  Ke  smlouvě  té  přistoupily 
pak  ještě  Srbsko  (1879),  Rumunsko  (1882), 
Velká  Britannie,  Irsko  (1884)  a  Japansko 
(1885).  Kanceláři  té  přísluší  srovnávati  a  sta- 
noviti nové  prototypy  metru  a  kilogrammu, 
zachovávati  prototypy  mezinárodní,  srovná- 
vati ob  čas  státní  vzory  metru  s  prototypy 
mezinárodními  a  pod.  Konference  schází  .«?e 
ob  čas,  posledně  zasedala  r,  1895.  Kancelář 
předem  udělala  dle  metru  původního  (viz 
Metr)  ze  slitiny  platiny  a  iridia  (v  poměru 
9:1)  prototyp  metru  mezinárodního  (etalon, 
označuje  se  M)  i  kilogrammu  (IK)  a  dle  něho 
pak  zasílá  jednotlivým  státům,  jež  přijaly 
m.  m.  a  v.  Kterak  metr  jest  základem  měr 
délkových,  plošných  a  prostorných,  v.  Metr. 
Jednotkou  metr.  soustavy  vah  jest  kilogramm 
(v.  t.)  Pro  menší  váhy  užívá  se  tisíciny  kilo- 
grammu čili  grammu  (^),  dekagramm  (dkg)  = 
10  gr,  hektogramm  {hg)  —  100  g,  kdežto  deci- 
gramm  (dg)  =  0*1  g,  centigramm  (cg)  =»  0*01  g, 
milligramm  (wg)  =  0001  g,  mikrogramm (y)  = 
0-000001  g.  Metrický  cent  {q)^lQO  kg,  tuna 
(r) « 1000  kg. 


204 


Metrický  —  Metrika. 


Xetrloký  (řec):  l.  od  řec.  iiétgov  (míra, 
rozměr):  složený  metrem,  rozměrem  (na  př. 
m.  překlad);  2.  m.  od  metr,  na  př.  m-ké 
míry  a  váhy. 

Metrika  (řec),  nauka  o  rhythmi- 
ckých  útvarech  řeči,  a  jelikož  tyto  hlav. 
se  jeví  v  poesii,  lze  také  říci,  že  m.  jest  na- 
uka o  rhythraických  formách  poesie.  M-ku 
dlužno  s  jedné  strany  lišiti  od  rhythmiky, 
s  druhé  od  prosodiky.  M.  jest  zvláštní 
čásť  rhythmiky.  Kdežto  rhythmika  jedná 
o  rhythmu  a  rhythmizomenu  (látce  rhythmu 
schopné,  látce,  na  které  se  rhythmus  může 
jeviti  a  která  jest  hlavně  trojí:  řeč,  tóny, 
pohyby  tělesné)  vůbec,  m.  jedná  o  rhythmu 
a  rhythmizomenu  řeči.  Řeč  pak  má  dvě  vlast- 
nosti, kterými  se  ji  rhythmus  může  vtisk- 
nouti: rozličné  trvání  a  rozličný  přízvuk  jed- 
notlivých slabik.  O  těchto  vlastnostech  řeči 
jedná  prosodie  nebo  prosodika,  která 
určuje  vztahy,  za  kterých  všeobecná  pravi- 
dla rhythmu  hodí  se  na  určitou  mluvu,  čili 
určuje  povahu  řeči,  pokud  se  týče  potřeb 
rhythmických.  M.  předpokládá  tedy  vždy 
znalost  prosodiky  a  rhythmiky.  —  Jméno  své 
m.  má  od  řec.  metron  (lat.  metrům,  rozměr), 
které  sice  již  u  starých  metrikův  mělo  roz- 
ličný význam,  hlavně  však  značilo  na  rhyth- 
mizomenu řeči  samém  o  sobě  samostatný 
celek  rhythmický,  tedy  řadu  rhythmickou, 
zakončenou  plným  slovem  a  ukazující  již 
určité  rozměřeni.  M.  ohledává  tedy  rhythmi- 
ckou stránku  básně,  vyšetřuje  její  pravidla, 
znázorňuje  jí  určitými  známkami  a  ustále- 
nými obrazci  rhythmu,  kterým  se  též  říká 
rozměr  (metrům)  básně.  Sestrojováním  ta- 
kových obrazův  obírá  se  též  m.  a  v  tomto 
smysle  jest  naukou  o  rozměrech  nebo 
rh ythmografií  mluvy  básnické.  Tu  měli 
jsme  na  zřeteli  m-ku  jakožto  vědu  nebo  na- 
uku. Zároveň  však  m.  značí  umění  a  ja- 
kožto umění  má  za  účel  rhythmické  utváření 
básnického  díla  uměleckého.  — -  M.  jakožto 
samostatná  nauka  byla  jen  v  určité  době 
u  starých  Řekův  a  Římanů  pěstována.  V  do- 
bách, kdy  veliká  část  básnických  skladeb 
byla  zpívána  neb  aspoň  přednášena  s  prů- 
vodem hudebním,  tedy  hlavně  u  Řekův,  m. 
byla  vždy  podřízena  rhythmicc  a  v  těsném 
spojení  s  ostatními  uměními  musickými,  har- 
monikou a  orclicstikou.  První  vědecký  vý- 
klad theorií  rhythmických  podal  Aristoxenós 
z  Tarentu,  Žák  Aristotelův.  KdyŽ  pak  hlavně 
po  Alexandrovi  Vel.  básnilo  se  tcmeř  jen 
pro  čtení  a  přednášení,  m.  vymanila  se  z  po- 
druží rhythmiky  a  pěstována  byla  jako  na- 
uka zvláštní  i  od  pouhých  grammatikův. 
Známy  jsou  hlavně  dvě  metrické  soustavy 
co  do  otázky  meter  základních.  M.  Teren- 
tius  Varro  (11.  stol.  př.  Kr.),  Tcrcntianus 
Maurus  (z  konce  III.  stol.  po  Kr.),  C.  Marius 
Victorinus  (z  1.  polov.  IV.  stol.)  rozeznávali 
dvojí  metrům  původní  (hexametr  daktylský 
a  trimetr  iambický),  kdežto  osm  nebo  devět 
meter  základních  uznávali  Hélidóros  (za  Ha- 
driána),  Héfaistión,  grammatik  alexandrijský 
za  doby  Antoniův.  Oddělením  m-ky  od  rhyth- 


miky vloudily  se  v  metrické  soustavy  lec- 
které chyby,  vědomí  o  vlastním  významu 
starých  výrazů  se  ztrácelo,  ano  mnozí  metri- 
kové spokojovali  se  jen  povrchním  počítá- 
ním slabik  a  pouhým  schematisováním.  Tato 
mechanická  pravidla  byla  vodítkem  téměř  až 
do  nejnovějších  dob.  Novou  dráhu  nastou- 
pil teprve  Richard  Bentley  (f  1742),  který 
znovu  poukázal  na  závislost  m-ky  od  rhyth- 
miky. Soustavně  jal  se  m-ku  pěstovati  Gott- 
fricd  Hermann,  jenž  stal  se  zakladatelem 
nové  vědecké  m-ky,  buduje  ji  nejen  na  pou- 
hých textech  básnických,  ale  i  na  pozděj- 
ších starověkých  theoriích.  Na  nedostatky 
soustavy  Hermannovy  ukázali  J.  H.  Voss  a 
August  Apel.  Znamenitý  pokrok  učinil  však 
August  Bóckh,  čerpaje  poučení  hlavně 
z  Aristoxena.  O  další  prohloubení  nauky 
metrické  mají  zásluhu  Jindřich  Feussncr,  Be- 
dřich Bellmann,  Jan  Bertels  a  j.,  zvláště  však 
August  Rossbach  a  Rudolf  Westphal. 
S  Westphalem,  od  něhož  se  odchylovali  Ka- 
rel Lehrs  a  Bernhard  Brill,  souhlasí  i  Vilém 
Brambach  a  hudebník  franc.  Fr.  Aug.  Ge- 
vaert.  O  m-ku  básníků  římských,  kteří  od 
Livia  Andronika,  Naevia  a  Plauta  více  méně 
svobodné  napodobovali  řecké  vzory,  zaslou- 
žili se  Karel  Lachmann,  Moric  Haupt, 
Bedřich  Ritschl,  Lucian  Muller.  Nejlepší 
knihy  příruční  o  m-ice  napsali:  Vilém  Christ, 
Metrik  der  Griechen  u.  Rómer  (Lips.,  1874, 
1874),  a  na  zásadách  Westphalových  Hugo 
Gleditsch,  Metrik  der  Griechen  und  Romer 
(Ndrdl.,  1885).  V  české  literatuře  viz  prof. 
Josefa  Krále  Řecká  a  římská  rhythmika. 

M.  národů  moderních  liší  se  od  m-ky  an- 
tické hlavně  tím,  že  rhythmus  v  nich  se  ne- 
pořizuje střídáním  slabik  dlouhých  a  krát- 
kých (princip  čas oměrný),  nýbrž  střídá- 
ním slabik  přízvučných  a  nepřízvučných 
(princip  přízvučný),  při  čemž  rozhoduje 
přízvuk  slovný  i  větný.  M.  jazyků  moderních 
značné  samostatnosti  dosud  nenabyla  a  jest 
příliš  závislá  na  názorech  antických.  Ani 
samostatně  mnoho  se  nevzdělává,  nýbrž  spo- 
juje se  obyčejně  s  prosódikou,  s  níž  tvoří 
část  poetiky  jakožto  nauky  o  básnictví  vů- 
bec. V  tomto  smysle  poetiky  české  na  př. 
předsílajíce  prosodickou  nauku  o  slabikách 
přízvučných  a  nepřízvučných,  v  češtině  také 
o  slabikách  dlouhých  a  krátkých,  jednají 
o  stopách,  verši  a  slohách.  V  jazyce  českéni 
tím  méně  o  dokonalosti  m-ky  může  býti  řeč, 
ana  sama  prosodická  otázka  dosti  dlouho 
neměla  pevného  základu.  V  dobách  starších, 
nebyl-li  jakýs  takýs  rhythmus  zjednáván  pou- 
hým počítáním  slabik,  veršovalo  se  přízvučně, 
jak  o  tom  svědčí  práce  Fejfalikovy,  Kotsmi- 
chovy  a  Královy.  Od  Blahoslava,  Komen- 
ského a  j.  zaveden  princip  časoměrný.  Do- 
brovský ukázal  na  nevhodnost  a  nepřiroze- 
nost časomíry  pro  češtinu  a  stanovil  zákony 
a  pravidla  českého  přízvuku.  Od  té  doby  al 
do  let  dvacátých  básněno  přízvučně,  hlavně 
školou  Puchmajerovskou.  Teprve  když  Pala- 
cký a  Šafařík,  mimo  jiné  příčiny  seznavše 
také  práce  Hermannovy,  Vossovy,  Apelový, 


Metrika. 


205 


ve  svých  »Počátcích«  r.  1818  velmi  ostře 
proti  principu  přizvučnému  se  vyslovili  a 
časomíru  za  sám  spasný  prostředek  i  pro 
dosažení  klassičnosti  v  naáí  poesii  prohlásili, 
zatlačen  na  čas  přízvuk  do  pozadí  a  časomíra 
vlivem  Jungmannovým  ovládla  v  českém  bás- 
nictví, zejména  když  sami  obhájcové  pří- 
zvuku,  jako  Hnévkovský,  připouštěli  obojí 
prosodii.  Praxe  básnická  vyvinula  se  tak, 
že  vétšinou  básněno  přízvučně,  ale  aspoň 
v  překladech  básníkův  antických  užíváno 
časomíry.  V  theorii  začaly  se  objevovati 
i  pokusy  o  smíšení  prosodie  časomérné 
s  přízvučnou,  podporovány  jsouce  i  praxí 
na  př.  Čelakovského.  V  novější  době  Sládek 
i  Vrchlický  jali  se  však  metra  antická  napo- 
dobovati přízvučně.  Důkladnějším  studiem 
otázky  rhythmické  a  metrické,  ba  i  přímými 
studiemi  fysiologickými  (srv.  Trvání  hlásek 
a  slabik  dle  objektivní  míry.  Na  základě 
fysiologických  pokusů  napsali  1.  Král  a  J. 
Mareš  [» Listy  filolog. «,  roč.  XV.  1;  veden  byv 
hlavně  prot.  Král  jal  se  obhajovati  zásady 
Dobrovského  (O  prosodii  české  [» Listy  filo- 
logické«,  1893  a  násl.])  a  ukázal  nepřípust- 
nost časomíry  v  českém  básnictví  vůbec. 
Od  té  doby  množí  se  i  nápodoby  meter  an- 
tických verši  přízvučnými.  V  těchto  všech 
rozpravách,  týkajících  se  prosodie  a  rhyth- 
miky,  samozřejmě  i  m.  přicházela  k  platno- 
sti, ale  nikde  nebyla  samostatně  budována. 
Jednali  o  ní  ve  svých  poetikách,  prosodiích 
a  rozpravách  Palacký  se  Šafaří kem,  Jung- 
raann,  Malý,  Sušil,  Petrů,  Durdík,  Hostinský, 
Zubatý,  Král  a  j.  Dobré  poučení  poskytují 
příslušné  oddíly  v  Durdíkově  » Poetice  c. 
Vedle  svrchu  vzpomenuté  Královy  kritické 
historie  české  prosodie  dlužno  uvésti  téŽ 
spisy:  P.  Vepřek,  Beitrage  zur  Geschichtc 
des  Kampfes  um  das  Princip  der  bdhmisch. 
Prosodie  (17.  >Zprávac  něm.  stát.  reál.  školy 
v  Plzni,  1890),  a  Otakar  G.  Paroubek,  Z  dě- 
jin českého  verše  (25.  » Výroční  zpráva« 
o  obec.  gymnasii  reálném  praž.,  1892).  Tu 
i  tam,  ale  dosti  zřídka,  někteří  spisovatelé 
v  samostatných  rozpravách  vzali  v  úvahu 
metrickou  stránku  jednotlivých  spisovatelů. 
Časomíra  a  přízvuk  jsou  sice  dva  nejhlav- 
nější principy  veršové,  ale  stavba  veršů  řídí 
se  pravidly  ještě  jinými.  I  v  těchto  sebe  primi- 
tivnějších principecn  dlužno  mluviti  o  m-ice. 
Tak  řídil  se  staroněmecký  verŠ  jen  počtem 
n«év  (fíebungen),  několik  slabik  silných  (4-6) 
lojio  v  jedné  řádce  a  ty  ji  činily  veršem 
(Lémgvers),  kdežto  slabiky  slabé  (Senkungen) 
co  do  počtu  i  rozestavení  byly  volny  a  mohly 
i  acházeti.  Jak  z  tohoto  verše  dlouhého  se 
wwinuly  hlavně  vlivem  rýmu  verše  krátké 
{kmr^ieiUn),  nenáleží  sem  vytýkati.  Pra  vi- 
děné střídání  jednoslabičných  dvihův  a  kladů 
spatřuje  se  v  německém  minnesangu  hlavně 

a  zásluhou  Jindřicha  von  Veldeke.  Pravi- 
ý  princip  přízvučný  v  německé  poesii 
ádl  od  dob  Opitzových.  Německá  litera- 
mctrická  jest  velmi  bohatá.  O  staro- 
eckou  m-ku  zásluhu  mají  Lachmann, 
cke,  Muth,  MóUer,  Heusler.  Z  děl  metri- 


ckých uvádíme  hlavně:  Westphal,  Theorie 
der  neuhochdeutschen  Metrik  (2.  vyd.  Jena, 
1877),  a  Minor,  Neuhochdeutsche  Metrik 
(Štrasb.,  1893).  Uvésti  dlužno  také  dílo  E. 
von  Briicke,  Die  physiolog.  Grundlagen  der 
neuhochdeutschen   Verskunst  (Vídeň,  1871). 

Princippří  zvučný  velmi  důsledně  pro- 
vedli také  Angličané  s  pozměnami  založe- 
nými v  povaze  jejich  jazyka  M-ku  angli- 
ckou zpracoval  podrobně  Schipper,  Englische 
Metrik  (Bonn,  1881—88).  Národové  románští 
celkem  m-ku  svoji  budují  na  přízvuku.  Velmi 
dokonale  prosodie  přízvučná  je  provedena 
v  ruštině,  jíž  pomáhá  rozmanitost  v  přizvu- 
kování, tak  že  ruština  ve  příčině  veršovni- 
ctví  přízvuČného  stojí  na  prvém  místě  mezi 
jazyk  v  slovanskými.  Jsou  však  i  jazyky, 
v  nichž  způsob  m-ky  jest  vyznačen  tím,  že 
nemá  prosodie  vůbec.  Verš  činí  veršem  jen 
určitý  počet  slabik  v  řádce  obsažených  a 
úkon  tvořiti  verš  dostává  rým,  pomůcka, 
která  vlastně  slouží  ke  spojování  veršů.  Jm 
na  konci  verše  zjevuje  se  jistá  míra,  tak  že 
verše  počítají  jen  své  slabiky,  zavírají  se 
však  rhythmickými  nebo  dynamickými  sto- 
pami. Na  tom  stupni  uvízl  verš  francouzský, 
kde  následkem  silného  vyniknutí  přízvuku 
větového  přízvuk  jednotlivého  slova  velice 
byl  seslaben.  Ovšem  daly  a  dějí  se  pokusy 
verše  francouzské  jiným  způsobem  učiniti 
rhythmickými.  (Viz  Durdík,  Poetika,  str.  343.) 

Vedle  těchto  hlavních  směrů  vyskytují  se 
rozličné  stupně  na  přechodu  jedné  prosodie 
v  druhou.  Tak  básnická  literatura  sanskrtu 
ukazuje  celý  postup  fasí  u  vývoji  m-ky.  Ve 
staré  poesii  semitské  spojovány  verše  dva 
a  dva  pouze  smyslem,  jednotou  myšlénky: 
věta  k  větě  spojila  se  v  jakýsi  celeK,  obsah 
byl  v  obou  tjž  nebo  podobný  anebo  proti- 
kladný,  ale  jinak  vyjádřený,  ostatně  však 
s  ním  skoro  stejně  dlouhý  a  rovnoběžný 
(parallelismus  membrorum). 

Vědeckému  prohloubení  m-ky  velmi  po- 
slouží methoda  srovnávací  a  historická  (vý- 
vojová), kterou  buduji  se  základy  k  nové 
vědě,  m-ice  srovnávací.  Původcem  jejím  jest 
R.  Westphal.  Ten  vyslovil  jiŽ  v  »Zeitschr. 
fůr  vergl.  Sprachforschungc  (sv.  9.)  pozna- 
tek, že  již  Indogermáni  měli  společný  verš 
(delší  verš  o  osmi  taktech,  rozdělený  caesu- 
rou),  jenž  se  jeví  v  nejoblíbenějších  měrách 
veršových  u  starých  Iránů  (v  Zend-Avestě), 
u  Indův  {anuitubh  v  Rigvedě),  u  Řeků  (hexa- 
metr),  u  Římanů  (versus  saturnius)  a  u  Ger- 
manů  {Lang^eilé).  Vývoj  metrického  principu 
jde  touto  řadou:  určitý  počet  slabik  (u  Irá- 
nův),  konec  každého  pulverší  určuje  se  kvan- 
titativně (Indové),  princip  kvantitující  (Ře- 
kové), přechod  k  principu  přizvučnému  (za 
doby  byzantské),  poslední  dvih  před  kon- 
cem verše  a  případně  před  caesurou  má 
rhythmický  přízvuk  (Francouzové),  důsledný 
princip  přízvučný  (Germani).  Stručný  nárys 
tohoto  vývoje  historického  veršových  útvarů 
nalézá  se  v  oddílu  »Grundzůge  in  der  Ent- 
wickelung  der  Verskunst«  v  Poetice  Eugena 
Wolffa  (1899).  Zevrubnější  poučeni  v.  West- 


206 


Metrkilogramm  —  Metrům 


phal,  Allgemeine  Metrik  der  indogerm.  und 
semit.  Vólker  (1893).  Čch. 

Metrkilogramm  v.  Kilogrammeter. 

Xetrooele  (z  řec),  v  lék.  kýla  děložní. 

Metrodóros,  inathematik  z  poč.  IV.  stol. 
po  Kr.,  autor  třicíti  úloh  arithm.,  psaných 
ve  formě  epigrammů  a  zachovaných  v  Řecké 
Anthologii.  Srv.  Zirkel,  Die  arithniet.  Epi- 
grarame  d.  Griech.  Anthologie  (Bonn,  1853). 

Metrologie  (řec),  nauka  o  mérách  a  va- 
hách vůbec,  zvláště  však  pokud  jde  o  srov- 
náváni měr  a  vah  v  různých  zemích  i  z  růz- 
ných časů,  jakož  i  nauka  o  změnách,  jimž 
míry  a  váhy  jsou  podrobeny  rozmanitými 
vlivy  vnějšími,  jako  vlhkostí  nebo  teplem,  a 
studium  prostředků,  jimiž  bylo  by  lze  buď 
zabrániti  tem  změnám  nebo  je  napraviti. 

Xetronom,  přístroj  udávající  úhozy  svými 
určitý  takt.   Klíčkem  A  (vyobr.  č.  2747.)  na- 


C.  2747.  Meironom. 

tahuje  se  hodinový  stroj,  jehož   chod  řídí ; 
kyvadlo   B,  kývající   rychleji    neb   pomaleji  t 
dle  toho,  zdali  pošineme  závažíčko  C  podél 
ocelového  proužku  blíže  nebo  dále  od  osy, 
kolem  níž  kyvadlo  kývá.  Na  proužku  ocelo- 
vém jest  dělení  souhlasící  s  rozdělením  při- 1 
pevněným   na  stroji   v   prostřed;   pohyblivé' 
závažičíco  C  zapadá  ostrým  zoubkem  pruží- 
cího plíšku  do  určitého  dílku.  Čísla  na  škále 
znamenají  počet  kyvů,  úhozů  kyvadla  za  mi- 1 
nutu.  Do  čísla  70  počítá  se  takt  >larcT0«  (L),  I 
do  98  »larghctto«  (LT),  do  126  »adagio«  (AD), 
do  154  >andante«  (AN),  do  180  >allegro«  (AL), 
do  208  »presto«  (P).  nvk. 

Xétronymikon  (řec),  vlastni  jméno,  utvo- 
řené ze  jména  matčina,  jako  patronymikon 


jest  vlastní  jméno  utvořené  ze  jména  otcova. 
Za  m.  pokládalo  se  na  př.  Mokínve  (Molio- 
novci)  v  Iliadě  A,  709  a  750,  kteréžto  jméno 
měli  prý  synové  Aktorovi  od  matky  své 
Mohony  (viz  Aktorovec),  avšak  Usener 
(Střena  Helbigiana  str.  323  nn.)  z  vážných 
důvodů  pochybuje  o  správnosti  tohoto  vý- 
kladu. Jisté  m.  jest  Ar]toi8r}g  (Létoovec)  u  Hé- 
sioda  Aspis  479.  Dle  Hérodota  I,  173  byla 
prý  m-ka  v  užívání  u  Lyků,  což  však  není 
zjištěno  (Szanto  ve  >Festschrift  fůr  Benn- 
dorf«,  str.  259—260).  Vf. 

Métróon  v.  Athény,  961  fr. 

Metropole  (řec),  t.  j.  město  mateřské, 
slulo  u  starých  Řeků  hlavní  město  země  nebo 
provincie,  zvláště  pak  město,  z  kterého  vyšly 
kolonie. 

Xetropolis,  m.  v  severoamer.  státě  Illi- 
nois, hl.  m.  hrab.  Massac,  nad  ř.  Ohiem,  má 
3573  ob.  (1890).  Odtud  jest  ř.  Ohio  splavná 
i  pro  velké  parníky. 

Metropolita  (z  řec),  totéž  co  arcibiskup 
(v.  t.);  chrám  metropolitní,  tolik  co  arci- 
biskupský. 

Xetrorrhagie  (z  řec),  v  lék.  hojné  krvá- 
cení z  dělohy  při  porodu  n.  potratu,  zhoub- 
ných nádorech  a  pod.;  jindy  nazývá  se  tak 
i  přílišná  čmýra. 

Xetrosideros  R.  Br.,železnec, rod  rost- 
lin myrtokvětých  z  podčeledi  balmíno- 
vitých  (Leptospermeae) y  obsahující  kře  a 
stromy  listů  vstřícných  n.  střídavých  a  květů 
stopkátých,  drobných,  avšak  nakupených 
v  úhledných  úžlabních  n.  konečných  vrcho- 
lících. Šestiklaný  kalich  má  trubku  srostlou 
s  vaječníkem;  sjeho  ušty  střídají  se  drobné 
plátky,  proti  nimž  jsou  nakupené  četné  ty- 
činky s  nejdelšími  nitkami.  Semenník  jest 
2— Spouzdrý  s  nitkovitou  Čněikou  a  jedno- 
duchou bliznou  a  dorůstá  v  tobolku  2— 3pou- 
zdrou,  pouzder  mnohosemenných  a  semen 
bezkřídlých.  M.  vyniká  jádrem  dřeva  těžkým 
a  tvrdým  jako  železo,  jež  se  tezí  z  druhu 
M.  veta  Rumph.,  ž.  pravý,  ztepilého  stromu 
ostrovů  Moluckých  a  j.  Dřevo  jeho,  t.  zv. 
železné,  jest  rezavé,  nedá  se  sekati,  ale 
spíše  štípati  a  řezati,  ve  vodě  a  vlhku  vzdo- 
ruje hnilobě,  nezapaluje  se,  ale  rozžhavuje 
v  uhel  a  užívá  se  ho  zvláště  na  kotvy  a 
vesla  trvanlivé  nad  železo.  Hořké  a  trpké 
kůry  užívají  proti  běhavce  a  bělotoku.  Děd. 

Metroxylon,  bot,  v.  Sagus. 

Xetnim  (lat.  z  řec.  fisrpor,  míra)  v.  Me- 
trika. V  poesii  recitované  sluje  m.  bucJto 
jediné  samostatné  kolon  nebo  skupina  k6l 
(perioda).  M.  o  třech  nebo  více  kolech  zovc 
se  hypermetron  nebo  též  systém,  le- 
kožto  samostatný  celek  končí  m.  plným  slo- 
vem, připouští -slabiku  volnou  a  hiát.  M.,  je- 
hož stopy  jsou  stejnorodé  (na  př.  samé  dak- 
tyly),  sluje  jednoduché,  má-li  jedno  kolon 
stopy  druhu  jednoho  (na  př.  daktyly),  drubé 
kolon  stopy  druhu  jiného  (na  př.  trochcje), 
zove  se  m.  složené,  má-li  i  v  každém  kdhi 
stopy  různorodé,  sluje  smíšené.  Dle  zpO- 
sobu  stop  dělí  se  m-ra  v  daktylská,  anapae- 
stická,  trochejská,  iambická,  iónická,  choři- 


Metsu  —  Metternich.  207 


ambická  a  paiónská.  O  m-rech  katalcktických 
srov.  Katalexis.  M-ra  s  vnitřDÍ  katafexí 
slují  asy  nartétická.  VŠk. 

Hetin  fmecy)  Gabriel,  též  Mctzu,  ma- 
líř nízoz.  (♦  1630  v  Lejdé  —  f  1667  v  Amster- 
damu). Otec  jeho  Jakub  byl  též  malířem.  Uči- 
telem syna  byl  Gérard  Dou,  později  pak 
možno  pozorovati  na  obrazech  M-ových  vliv 


nářství.    Zdejší   zámek   jest  rodným   sídlem 
kn.  Mctternichfl. 

Xettemioh,  jméno  starého  rodu  Šlechti- 
ckého, pocházejícího  z  Porýní  a  nazvaného 
po  vsi  Metternichu  v  kraji  koblenckém.  Ze 
dvanácti  dřívějších  pošlostí  zbyla  již  jen  je- 
diná, zvaná  M.-Winneburg,  jež  r.  1635  po- 
výšena do  stavu  říšských  svobodných  pánů, 


Rcmbrandtův.  Život  M-ův  není  znám;  z  prací ,  r.  1679  do  stavu  říšských  hrabat  a  r.  1803 
jeho  se  usuzuje,  že  odešel  r.  1650  z  Lejdy  říšských  knížat.  R.  1630  obdrželi  M-ové  in- 
do  Amsterdamu  na  trvalo.  M.  je  velkým  illu- 1  kolát  v  Čechách,  koupivše  zde  panství  kynž- 
strátorem  současného  života  hoUandského  vartské,  a  r.  1682  byl  Filip  Emerich  M. 
všech  vrstev;  themata  jsou  blízka  námětům  |  povýšen  v  stav  hraběcí  v  koruně  České. 
Tcrborgovým  a  Steenovým.  3  prvým  mnohdy  V  Rakousku  obdrželi  M-ové  hodnost  kní- 
snaží  se  i  soupeřiti  se  zdarem,  na  př.  v  Na- ,  žecí  r.  1813.  Rodu  tomu  náležejí  v  Čechách 
vštéié  (Louvre <;  ač  je  méně  hluboký,  méně  panství  Kynžvart  a  Plasy,  na  Moravě  Kojetín 
výrazný,  delikátnosti  a  harmoničnosti  kolo-  a  ostatní  statky  alodiální,  v  Porýní  Gramme, 
ritu  muže  s  ním  soupeřiti.  M.  maloval  lidové  Bornbach,  Oberehe,  Rheinhardsstein  a  Johan- 
scénv:  Starý  piják  (Amsterdam);  Bobi  král  nishergr  a  nad  jezerem  Bodamským  Hersberg. 
(Mnichov);  Dr&befntk  a  Zvěřinářka  (Drážď,);  1)  M.  Kliment  Václav  Nepomuk  Lo- 
Zelný  trh  amsterdamiký-  (Louvre);  raději  však  thar,  hrabě,  později  kníŽe  M.-Winneburg- 
zobrazoval  elegantní  svět,  bohaté  intérieury,  Ochsenhausen,  vévoda  z  Portelly,  státník 
rozmlouvající  měšfeny  a  pod.  Z  ostatních  t  rakouský  (♦  15.  kv.  1773  v  Koblenci  n.  R.  — 
slavných  děl  jeho  sluší  uvésti:  Pfíicí  dívka  ^-f  11.  čna  1859  ve  Vídni).  Určen  již  v  útlém 
a  Podobizna  lovcova  (Haag);  Dáma  s  dcerou  |  mládí  pro  dráhu  diplomatickou  vstoupil  po 
a  kavalírem  (Ermitáž);  Krajkářka  (Drážď.);  dokonaných  studiích  do  státních  služeb  ra- 
Rodina  kupce  Geljins^a  (Berlín);  Stará  dáma  ^  koňských.  Císař  jmenoval  jej  právě  svým 
a  kuchařka  (t.);  Kuchařka  ve  špižírně  (yinich.).    ministrem  v  Haagu,  když  francouzské  vojsko 

Xetoys  v.  Massys.  se  jalo  postupovati  do  Německa.  M.  odebral 

Xett.,  botanický  zkratek,  jímž  označen  se  do  Vídně,  kde  pojal  r.  1795  za  chof  hra- 
G.  Mettenius.  běnku  Eleonoru Kounicovu,  vnučku  mocného 

lletten,  ves  v  bavor.  vlád.  obvodě  dolno-  rak.  státního  ministra  a  dědičku  alodiálních 
bavorském,  okr.  Deggendorf,  na  1.  bř.  Dunaje,  statků  jeho.  R.  1801  jmenován  rakouským 
na  trati  dráhy  z  Deggendorfu  do  M.,  má  vyslancem  v  Drážďanech  a  později  v  Ber- 
2393  ob.  (1890),  benedikt.  klášter  (z  r.  801)  líně,  kdež  do  3.  list.  1805  za  třetí  koaliční 
s  gymnasiem,  biskup,  chlapecký  a  klášterní !  války  proti  Francii  podepsal  allianční  smlouvu 
ústav,  žulové  lomy  a  pivovary.  mezi  Rakouskem,  Ruskem  a  Pruskem.  Ruský 

Xettenias  Georg,  botanik  něm.  (*  1823  císař  seznámiv  se  s  ním  přál  si,  aby  se  stal 
ve  Frankfurtě  n.  M.  —  f  1866  v  Lipsku),  byl  vyslancem  v  Petrohrade,  ale  než  jeho  jme- 
professorera  botaniky  a  ředitelem  botan.  za-  no  vání  se  stalo,  zvítězili  Francouzové  u  Slav- 
hrady  v  Lipsku.  Zabýval  se  soustavným  a  ková  2.  pros.  1805,  Rakousko  bylo  nuceno 
tvarozpytným  studiem,  hlavně  kapradinovi-  přijmouti  mír  prešpurský  26.  pros.  t.  r.,  kte- 
tých  rostlin,  a  vydal:  De  Salvinia  (Heidelb.,  rýmž  politické  poměry  v  střední  Evropě  valně 
1845);  Beitráge  ^ur  Kenntniss  der  Rhi^ocarpeen  se  změnily,  ano  Německé  císařství  rozbořeno 
(Frankf.  n.  M.,  1846,  s  3  tab.);  Filices  horti  b.  Francie  nabyla  v  Německu  rozhodného 
botanici  Lipsiensis  (Lipsko,  1856,  s  30  tab.);  vlivu.  Politické  těžiště  nalézalo  se  nyní  v  Pa- 
Ueber  einige  Farnfattungen  (Frankf.  n.  M.,  říži.  M.  poslán  tam  za  rakouského  vyslance 
1856—59,  s  11  tab.);  Ueber  den  Bau  von  An-  snažil  se  přiméti  císaře  Napoleona  k  změně 
giopteris  (Lips.,  1863,  s  10  tab.);  Ueber  iY/> !  prešpurského  míru  na  prospěch  Rakouska, 
Hymenophyllaceen  (t.,  1864,  s  5  tab.).  což  se   mu   smlouvou   10.  říj.  1807  ve  Fon- 

Mettenleiter  Johann  Georg,  hud.  skla-  tainebleau  uzavřenou  podařilo.  Když  ve  válce, 
datel  něm.  (*  1812  —  f  1858  v  Řezně).  Pů-  která  r.  1809  se  započala,  Rakousko  poraženo 
sobil  hlavně  jako  varhaník  od  r.  1839,  od  '  a  příměřím  ve  Znojmě  11.  čce  1809  zjcdna- 
r.  1841  také  jako  ředitel  kůru  v  Řezně  a  vy-  ným  musilo  se  odhodlati  k  velikým  obětem, 
dal  mnoho  pěkných  skladeb  chrámových,  pák  svěřeno  M-ovi  vyjednávání  s  Francií  a  na- 
katol.  chorál{iídílo  jEJnc/z7r/^/oncAora/e(Řezno,  bídnuto  mu  ministerstvo  zahraničních  zále- 
1152)  a  s  kanovníkem  drem  Proskem  klassi- 1  žitostí.  M.,  jenž  byl  u  Napoleona  oblíben, 
cká  chrámová  díla  školy  Palestrinské.  Při  jal  se  vyjednávati,  ale  když  se  mu  nepoda- 
B»iohých  jeho  pracích  vydatně  mu  pomáhal  rilo  pohnouti  Napoleona  k  značnějším  ústup- 
jdio  mladší  bratr  Dominicus  (1822 — 68),  |  kům,  byl  odvolán  a  vyjednávání  svěřeno  Bub- 
tanóz,  jenž  rovněž  horlivě  hudbou,  zvláště  novi  a  Liechtenšteinovi,  kteří  zjednali  mír 
ckrámovou,  se  zabýval  a  vydal  Musikgeschichte  podepsaný  ve  Vídni  14.  říj.  M.  stal  se  zatím 
4rr  Stadt  Regensburg  (1866)  a  Musikgeschichte  8.  října  ministrem  zahraničních  záležitostí. 
4řr  Oberpfal^  (1867).  Hlavní    jeho    snahou    bylo    sblížiti    Francii 

Xetternioh,  ves  v  Prusku,  v  kraji  a  okr.  s  Rakouskem  a  jeho  dílem  byl  sňatek,  jejž 
koblenckém,  má  1666  obyv.  (1895),  poštu, '  císař  Napoleon  uzavřel  v  ún.  1810  ve  Vídni 
Wegraf,  továrnu  na  salmiak,  vinařství  a  ovoc-    s  rakouskou  arcikněžnou  Marií  Louisou.  Když 


2u8  iMetternich. 

se  připravovala  válka  mezi  Francií  a  Ruskem,  {  ovládal  úplně  a  ten  doporučil  jej  co  nejvře- 
docílil  toho,  že  smlouvou  14.  bř.  1812  Napo-  i  leji  na  smrtelném  loži  nástupci  svému  Fer- 
leon  za  poskytnutí  pomoci  30.000  mužů  ra-  I  dinandovi.  Ještě  13  let  držel  M.  pevně  otěže 
koňského  vojska  zaručil  Rakousku  celistvost    vlády,  až  konečně  hnutí  r.  1848  vypuknuvší 


a  slíbil  mu  některé  země,  mezi  nimi  též  Illyrii, 
pro  případ,  Že  by  Polsko  bylo  opět  zřízeno. 
Po  nešťastné  pro  Francouze  výpravě  ruské 


jej  povalilo.  Kladl  houževnatý  odpor  všem 
opravám  a  byl  přesvědčen,  že  i  tentokráte 
se  podaří  násilím  utlumiti  hnutí.  Vídeňským 


domlouval  M.  Napoleonovi,  aby  uzavřel  mír,  i  povstáním  13.  břez,  1848,  jež  mířilo  hlavně 
a  navrhl  mu  císaře  Františka  za  prostřed-  ,  proti  jeho  osobě,  všeobecné  nenáviděné,  byl 
nika,  což  francouzský  císař  přijal.  Ve  schůzi  '  donucen  odstoupiti  a  jen  s  těží  podařilo  se 
císaře  Alexandra  I.  s  M-em  v  Opočně  v  čnu  |  mu  útěkem  se  zachrániti  od  rozzuřeného 
1813  přijali  spojenci  prostřednictví  Rakouska  lidu.  Utekl  se  přes  Hollandsko  do  Anglie  a 
a  M.  odebral  se  do  Drážďan  k  Napoleonovi,  |  usadil  se  později  na  zámku  Johannisberku 
s  nímž  měl  28.  čna  dlouhou  rozmluvu,  která  '  v  Porýní.  Když  r.  1851  v  Rakousku  zavládla 
však  nevedla  ke  konci,  poněvadž  Napoleon  |  reakce,  vrátil  se  M.  opět  do  Vídně,  ale  ne- 
byl neústupný.  Když  Napoleon  nabízených  j  účastnil  se  již  aktivně  politiky.  R.  1859  ze- 
podmínek  nepřijal, opovědělo  Rakousko  Fran-  mřel  a  pohřben  jest  v  Plaších.  M.,  jenž  bez 
cii  11.  srp.  válku  a  M.  podepsal  přistoupení  { odporu  byl  z  nejobratnějších  a  také  nejšfast- 
Rakouska  k  spojencům  proti  Francii.  Aby  '  něiších  diplomatů  rakouských  XIX.  stol.,  jest 
Rakousko  uchránil  od  vpádu  nepřátelských  |  tvůrcem  policejního  systému  v  Rakousku 
vojsk,  hlavně  však  aby  Prusko  příliš  ne-  I  zneuznávajícího  úplně  nároky  národův  na 
zmohutnělo  a  Francie  nebyla  úplně  pova-  [  účasf  v  řízení  svých  osudů,  odpírajícího  jim 
léna,  činil  M.  stále  nové  návrhy  na  vyjed- 1  i  nejmenší  míru  volnosti  a  odsuzujícího  je 
naváni  o  mír  a  mařil  tak  vykořistění  válec-  '  k  bezpodmínečné  poslušnosti  vládě  a  úřa- 
ných  úspěchů  Ruska  a  Pruska.  Jménem  spo-  dům.  Dlouhé,  třicet  osm  let  trvavší  vlada- 
jenců  podepsal  M.  v  Paříži  úmluvu  s  Napo-  '  ření  M-ovo  tvoří  nejsmutnější  kapitolu  dějin 
leonem,  jakož  i  mír  30.  kv.  uzavřený.  Vyjed-  |  rakouských.  M.  zanechal  své  upomínky,  jež 
naváni,  jichž  výsledek  byl  zbavení  Napolena  nemají  však  valné  Cťuy;  byly  r.  1880  vydány 
trůnu,  M.  se  neúčastnil.  Když  spojenci  se  I  jeho  synem  francouzsky  a  německy  (iiws  M-*s 
radili  o  rozdělení  kořisti,  dosáhl  M.  svolání  ,  nachgelassenen  Papieren,  8  sv.).  -rb. 

kongressu  vidcňsKého.  Jako  předseda  kon-  !  2)  Richard,  kníže  M.,  syn  před.  z  jeho 
gressu  osvědčil  skvěle  svou  diplomatickou  |  druhého  manželství  s  baronkou  Leykamovou 
obratnost  a  získal  pro  Rakousko  značné  vý-  (♦  1829  ve  Vídni  —  f  1895  t),  věnoval  se 
hody.  Po  druhém  vypuzení  Napoleonově  a  |  povolání  diplomatickému  a  byl  od  r.  1859 
po  uzavření  druhého  pařížského  míru  20.  list.  ,  rakouským  velevyslancem  v  Paříži.  Pád  Fran- 
1815  dostalo  se  mu  bohatých  odměn  od  pa-  '  couzského  císařství  r.  1870  učinil  konec  také 
novníkův  opět  dosazenýcn.    M.  obrátil  nyní  i  jeho  diplomatické  dráze.  -rb. 

svůj  zřetel  k  potlačeni  hnutí,  jehož  cílem  Jeho  choť,  provdaná  za  něj  30.  Čna  1856, 
bylo  uvolnění  národův  a  jež  z  Německa  ši-|M-ová  Pavlína,  kněžna,  roz.  hraběnka 
řilo  se  po  ostatní  Evropě.  Svolal  r.  1819  ,  Sándorova  ze  Szlawnicze,  dcera  hr. 
kongress  do  Karlových  Varů,  kde  smluveny  I  Morice  Sándora  ze  Slawnicze  (*  26.  ún.  1836), 
také  prostředky  proti  onomu  hnutí,  hlavně  i  vynikajíc  neobyčejně  bystrým  duchem  a  tem- 
proti  universitám  a  veřejnému  tisku.  Když  '  pcramentem  měla  povždy  nejživější  účast 
pak  tyto  prostředky  dosti  účinnými  se  ne-  j  v  záležitostech  státních  i  uměleckých  a  vůbec 
osvědčovaly,  svolal  nové  kongressy  do  Opavy,  v  otázkách  veřejných.  Vedle  chotě  svého 
Lublaně  a  Verony  (1820, 1821, 1822),  kdež  se  I  právě  ona  hlavně  působila  v  Paříži  a  ve 
mu  podařilo  zjednati  úplnou  platnost  své  zá-  i  Vídni  pro  shodu  Rakouska  s  Francií,  a  poli- 
sadě,  že  »jedině  panovníkům  přísluší  říditi   tické   události   z  r.  1861,  1866,  jakož  i  po- 


osudy  národů  a  že  knížata  nejsou  za  jed- 
nání nikomu  odpovědni  mimo  Boha«.  Snažil 
se    spojiti  moci  k    solidárnímu  potlačování 


zdejší  válka  francouzsko-německá  daly  ji  za 
pravdu.  V  Paříži  způsobila  r.  1861  první  pro- 
vozování Wagnerova   >Tannháusera€.   Když 


veškerého  hnutí  směřujícího  k  uvolnění  ná-  i  r.  1892  při  první  mezinár.  hudební  a  divadelní 
rodů,  sjednocenost  mocí  neměla  však  dlou-  '  výstavě  ve  Vídni,  jejíž  byla  čestnou  před- 
hého  trvání  a  M-ovi  nepodařilo  se  zabrániti,  |  sedkyní  a  zároveň  z  hlavních  pružin,  seznala 
aby  Rakousko  nepodporovalo  řecké  povstání  ensemblem  českého  Národního  divadla  pro- 
a  nedonutilo  Turecko  k  odstoupeni  Řecka,  vedenu  Smetanovu  >Prodanou  nevěstu*,  za- 
aby  ve  Francii  nebylo  odstraněno  legitimní  nitila  se  pro  dílo  to  i  pro  Smetanu  vůbec 
království  a  království  Nizozemské,  nové  tak,  že  od  té  doby  neúnavně  pracovala  ktt 
utvořené,  opět  nebylo  roztrženo.  V  Rakou-   provedeni  díla  toho  v  Paříži.   JiŽ  nejedno* 


sku,  v  Německu  a  v  Itálii  zapustil  M-ův  re- 
akční  systém  hluboko  kořeny.  R.  1821  jme- 
nován M.,  jenž  již  r.  1813   povýšen  do  dě- 


podobalo  se,  že  stane  u  vytknutého  cile» 
když  nepříznivé  okolnosti  vnitřní  i  zevní 
opét  věc  zmařily.  Kněžna  M-ová  však  přece 


dičného  stavu  knížecího,  dvorním  a  státním  I  v  úsilí  svém  neochabla  a  možno  s  bezpečno«> 
kancléřem  a  r.  1826  převzal  předsednictví  stí  očekávati,  že  úmysl  její  se  uskuteční.  V# 
ministerských  konferencí  pro  vnitřní  záleži-  |  Vídni  stojí  kn.  M-ová  často  v  čele  podnikům 
tosti,  čímž  veškerou  moc  v  Rakousku  sou-  i  humanit,  a  uměleckým,  vynikajíc  obdivuhoď* 
středil    ve    svých    rukou.    Císaře    Františka  '  nou  energií  a  těšíc  se  všeobecným  sympathiím 


Metteur  en  pages  —  Mety.  209 

Mettenr  en  pa^es  [metór  áB  paž],  franc,  Jednotlivé  pevnfistky  obkličuji  mčsto  v  kruhu 

v  gazečstvi  přelamovač,  stránkář,  upravovatel  >  o  průměru  asi  10  km.  Na  opevnění  města  pa- 

sazby,  illustrací  atd.  na  stránky,  archy,  doví-  tmy  dosud  rozličné  opevňovací  systémy  růz- 

nářsicá  a  časopisecká  čísla,  díla  a  pod.  ných  dob.  Celkem  mají  M.  asi  ve  3000  domů 

Xettlaohy  ves  v  prus.  vlád.  obvodě  trevír-  i  59.794  obyv.  (17.183  evanjr..  1430  židů  r.  1895). 

ském,  okr.  Merzig,  při  ř.  Saar,  na  trati  prus.  Posádka  činí  asi  čtvrtinu  všeho  obyvatelstva 

stát.  dráhy  Saarbrůcken-Konz,  má  1468  ob.  a  představuje  vedle  přistěhovalců  hlavně  ně- 

(1896),   katol.   kostel,    bývalé   benediktinské  |  raecký  živel  města  (domorodého  obyvatelstva 

opatství  ze  VII.  stol.,  poštu,  telegrafní  úřad,  jest  asi  467o)»  jemuž  snaží  se  dnešní  držitelé 

továrnu  na  mosaiky  a  kamenné  výrobky  a  dodati  nátěr  německý  poněmčením  jmen  ná- 

jatky.  městí,  ulic  i  budov  veřejných;  avšak  lid  užívá 

Mettmaiin,  město  v  prus.  vlád.  obvodě  stále  ještě  starých  franc.  názvů.  Nejznameni- 

dússeldorfském,  okr.  M.,  v  překrásném  údolí,  tější  stavbou  jest  kathedrála  sv.  Štěpána,  nád- 

na  trati  pruské  státní  dráhy  Důsseldorf-M.-  berná   stavba   gotická  v   nejstarší    části   ze 

Hagen,  se  7888  ob.  (1895),  má  katol.  a  evane.  XIII.  stol.  S  věže  118  m  vysoké  široký  roz- 

far.  kostel,  sídlo  soud.  úřadu,  evang.  učitel-  hled.  Celkem  mají  M.  7  katol.,  3  evang.  ko- 

ský  ústav,  vyšší  měst  školu,  poštu  a  telegr.  stély  a  synagogu.    Z  jiných   staveb  vyniká 

úřad.  Výroba  zboží  hedvábného,  vlněného  a  radnice  s  malbami  a  sbírkou  starožitností, 

bavlněného,  továrny  na  stroje,  zámečnické  justiční  palác,  budova  kraj.  praesidia,  divadlo, 

zboží  a  knoflíky,  parní  mlýny  a  vinopalna,  několik  kasáren,  tržnice  a  velké  nádraží,  po- 

Umělý  chov  pstruhů.  mníky   maršálků   Faberta  (Pláce  cTarmes)  a 

Mcittray  | metre  {,  městečko  ve  franc.  dép.  Neye  (Esplanade).    Na  sev.  hřbitově  pomník 

Indre-et  Loiře,  arrond.  Tours,  stanice  dráhy  Francouzův  pochovaných  tu  r.  1870.  Z  ústavů 

Orléanské,  má  739  ob.  (1891).  R.  1839  žalo-  vzdělávacích  a  dobročinných  mají  M.  lyceum, 

žili  tu  Demetz  a  Bretigněres  rolnickou  a  tre-  reálku,  soukr.  gymnasium,  katolický  seminář, 

staneckou  kolonii,  která  úspěchy  svými  ve  vyšší  dívčí,  hudební,  kreslířskou,  obchodní  a 

výchově  dětí  a  nápravě  mladých  trestanců  řemeslnickou  školu,  školu  ručních  prací,  voj. 

stala  se  světoznámou.  školu,  městskou  knihovnu  a  museum,  zahradu 

Metuje,    řeka    v   Čechách,    viz    Čechy,  botanickou,  ústav  hluchoněmých  a  mnohé  jiné 

str.  47  b.                                                            I  ústavy  dobročinné.  Průmysl  po  připojení  Met 

Metuje:   1)  M.,  obecně  Metuj   Česká,  k  Německu  poklesl  a  ien  pomalu  se  vzmáhá. 

ves  v  Čechách,  v  údolí  řeky  Metuje,  hejtm.  I  Hlavní  odvětví  jsou:  koželužství,  sedlářství, 

Broumov,  okr.  a  fara  Police  n.  Metují,  pš.  továrny  na  obuv,  zvonařství,  výroba  konserv, 

Dědov-Sofienthal ;   48  d.,  255  ob.  č.,   12  n.  pivovarství,  vápenice.  Obchod  se  železem,  ví- 

Í1890),  Itř.  šk.  a  stan.  Rak.-uher.  stát.  dráhy  \  nem,  obilím,  ovocem  (pěstuje  se  v  okolí)  a 
Choceň-Broumov).   —    2)   M.   Německá  drůbeží.  Několik  ústavu  peněžních.  M.  sluly 
Deuisch'Matha)^  ves  t.  na  pr.  břehu  Metuje,  původně  D\vodurum\  Římané  zřídili  zde  dů- 
lejtm.  Broumov,  okr.  Teplíce,  fara  Starkov,  ležitou  voj.  stanici,  nazvanou  Mediomatrices 
pš.  Dědov-Sofienthal;  25  d.,  151  ob.  n.  (1890). '  podle  keltského  kmene  Mediomatriků,  v  jichž 
V  obou  vsích  tkalcovství.    M.  založena  byla  území  ležela.  Z  toho  názvu  vzniklo  pak  jméno 
ve  XIII.  stol.  na  panství  polickém.  Metae,  Aíetis.    V  V.  stol.  Hunové  zničili   M. 
Mety,  v  tělocviku   cvičení,  při  němž  ru-  Po  opětném  vystavění  byly  hlavou  Austrasie, 
kama  se  opírajíce  tělo  přes  pevné    nářadí  smlouvou    mersenskou   připadly  k  říši  Vy- 
metáme.   M.  dějí  se  únožmo,  zánožmo,  od-  chodořrancké.    V   XIII.   stol.  vynikaly  jako 
bočmo,   přednožmo,  skrčmo,  r9znožmo  dle  svobodné  říšské  město;  v  něm  r.  1356  na 
polohy  nohou  a  těla  k  nářadí.  Úplné  obraty  sněme  říšském   prohlásil  Karel  IV.  známou 
těla  kolem  osy  vahorovné   zovou   se   pře-  zlatou  bullu.  R.  1444  marně  je  obléhali  Fran- 
mety.                                                     Schnr.  couzové;   v  XVI.  stol.   M.  vniterně  upadaly 
Mety  (franc.  a  něm.  Met^),  hl.  m.  něm.  jsouce    předmětem    sporů    mezi    Francouzi 
kraje  lotrinského   tvořící   samostatný  měst.  (r.  1552  obsadil  je  a  proti  Karlovi  V.  obhá- 
okres,   spolu   pevnost  I.  tř.,  leží  177   m   n.  jil  Jindřich  II.)  a  Němci,  až  r.  1648  mírem 
m.  při   ústí  Seilly  do  Mosely  jsouc  důleži-  vestfálským  svrchovanost  Francie  nad  nimi 
tou  stanicí  drah  Forbach-M.-Novéant-Corny, :  uznána.    Čásť  obyvatelstva  sice  se  vystěhó- 
M.-Teterchen,  Saarburg-M.-Lucemburk,  M.-  vála,  ostatní  všaíc  přilnulo  úplné  k  Francii. 
Amanweiler.    Kromě  toho  tramwayové  spo- '  Rozkvět  města  přerušila  válka  franc.-něme- 
jení    do   Montigny,   Longueville  ,a   Moulins.  cká  v  1. 1870—71.  V  okolí  Met  svedeny  známé 
Město  jest  sídlem    politických   a   soudních  veliké  tři  bitvy  (14.  srpna  u  vsi  Colombey- 
(vrchní  soud  v  Kolmaru)  kraj.  a  okr.  úřadů,  Nouilly,  16.  u  Vionvillu  a  18.  u  Gravelottu); 
pošty,    telegrafu    a    celnice,    filiálky   Říšské  27.  října  maršálek  Bazaine  sevřen  v  Metách 
l>aDky,  biskupství,  konsistoře  reform.  církve,  samých  podepsal  kapitulaci  a  29.  října  obsa- 
nábož.  představenstva'  židovského  pro  kraj  dilo  německé  vojsko  M. ;  3  maršálkové,  4000 
lotrinský,  gener.  velitelství  16.  arm.  sboru  a  důstojníků  a  173.000  mužů  ocitlo  se  v  zajetí 
jiných    vojen,   úřadů.    Nejstarší   čásť    města  a  ohromné  zásoby  válečné  v  rukou  vítězů, 
s  úzkými  ulicenri  a  malými  náměstími  roz-  Frankfurtským   mírem   M.  přivtěleny  k  Ně- 
ložena  jest  na  ostrohu  mezi  Moselou  a  Seil-  ^  mccku.  Valná  čásť  obyvatelstva  se  vystěho- 
loa.    Novější   části   města   rozkládají  se   na  vála    do    Francie.    Bullou    papeže    Pia    IX. 
xáp.    straně,   hl.   na   ostrovech   moselských.  z   r.  1874   biskupství   metské   (jež   založeno 

Ott&v  Slovnik  NauČQý.  sv.  XVIT.  13  xi  1900  14 


210 


Metyja  —  Meulebcke. 


bylo  snad  již  ve  IV.  stol.  a  patří  válo  k  arci- 
diécési  trevírské,  pak  k  besangonské  jsouc 
samostatným  knížectvím  říšským)  podřízeno 
přímo  papeži.  —  Okres  metský  má  na 
1075-83  km*  76.805  obyv.  a  dělí  se  na  5  kan- 
tonů  se  152  osadami.  —  Srv.  Westphal,  Ge- 
schichtc  derStadt  Metz  (M.,  1875— 78);  Cha- 
bort,  Metz  ancien  et  modeme  (t,  1881).  Pp. 

Xetyja,  na  Moravě  kaše  prosná,  moukou 
zasypaná  a  mastná,  na  rozdíl  od  netyje, 
prosné  kaše  s  povidly.  Někde  slově  tak 
moučné  jídlo  nadívané  tvarohem.         Vek, 

Xetylovioe,  Metelovice,  farní  ves  na 
Moravě,  hejtm.  a  okr.  Místek,  pš.  Fridland; 
221  d.,  1350  ob.  č.  (1890),  kostel  Všech  sva- 
tých, 3tř.  šk.,  ložisko  železné  rudy,  výroba 
bičflv  a  řemenů.  Metylovští  >krpčaři€  známi 
jsou  svými  výrobky  daleko  po  světě. 

Xetz,  pevnost,  v.  Mety. 

Xetzener  Alfred,  malíř  něm.  (*  1833 
v  Niendorfu  v  Lauenbursku).  Studoval  sprvu 
architekturu  v  Hannoveru,  později  teprv 
(1857)  v  Mnichově  u  Zimmermanna  kraji- 
nářství.  Zdržoval  se  v  1.  1864—67  v  Itálii  a 
usadil  se  pak  trvale  v  Důsseldorfě.  Maloval 
po  výtce  krajiny,  zvláŠf  italské  a  sicilské, 
které  vynikají  stejně  poetickou  náladou  jako 
skvostnými  světelnými  effekty.  Hlavní  jeho 
díla  jsou:  Kapucínský  klášter  v  Amalfech;  Po- 
hled na  Capri  (1870);  Lago  di  Tenno  u  Rivy 
(1874,  maj.  něm.  císaře);  Castello  di  Tenno 
(1876,  v  berl.  nár.  gal.);  Údoli  Mesoccu  (1884); 
Údolí  Tremolu;  Na  Kunterswegu  v  údoli  Ei- 
sacky\  II  Molino  del  Bon  (1891,  v  měst.  ga- 
lerii díisscldorfské) ;  Ve%nice  v  jižním  Tírol- 
sku  (1892);  Konec  údoli  Trafoi  u  Ortlesu  (1893); 
Ortles  X  údolí  Vorsuldenského  (1895)  a  j. 

Xetzg^.,  botanický  zkratek,  jímž  označen 
J.  Metzger. 

Xetzger  Johann,  botanik  něm.  (*  1852 
ve  Wildbadě),  byl  ředitelem  zahrady  v  Heidel- 
berce  a  vydal:  Europáische  Cerealien  (Heidelb., 
1824,  s  20  tab.);  Systematische  Beschreibung 
der  kultivirten  Kohlarten  mit  iliren  :(ahlreichen 
Spielarten  (t.,  1833);  Dle  Getreidearten  und 
Wiesengrdser  (t.,  1841);  Landwirthschaftliche 
Pflanxenkunde  (t.  1841).  Botanik  Raddi  po- 
jmenoval po  něm  rod  jatrovek  Met^geria. 

Xetzgerla  Raddi,  rod  mechů  jatrov^ 
kovitých  z  řádu  křížitkovitých  {Junger- 
manniaceae)^  pojmenovaný  dle  J.  Metzgera  a 
vyznačený  chřástem  páskovitým,  vidličnatým, 
složeným  z  jediné  vrstvy  buněk  proniknutých 
tlustší  žilou.  Povrch  žíly  a  více  méně  i  ostat- 
ního chřástu  jest  od  hojných  chloupkův  aksa- 
mitový, kdežto  z  konce,  z  kraje,  ano  i  ze 
zpodní  strany  žíly  vyrůstají  zhusta  větve  po- 
dobné lalokům.  Pohlavní  ústroje  vyvinují  se 
po  boku  zpodní  strany  žíly.  M.  roste  v  Če- 
chách na  rozličném  podkladu  lesním  obec- 
ným druhem  M.  furcata  Dinrt.  a  vzácnějším 
druhem  M.  pubescens  Raddi.  Děd. 

HÍBtzig  Jan,  lékař  pol.,  horlivý  národovcc 
poznaňský  (♦  1804  —  f  1868).  Kromí  spisů 
lékařských  napsal  několik  knih  na  obranu 
polské  národnosti:  Suum  cuique  (1856);  Zu- 
sammenkunft  in   Warschau  u.  der  europáische 


Kongress  (1861);  Die  Wiederherstellung  Půlen s 
(1862);  Die  Polen-Frage  (1863)  a  j. 

Xetzlng^en,  město  ve  vírtemb.  obvodě 
černoleském,  okr.  Urach,  při  ř.  Ermsu,  uzel 
železn.  tratí  virtemb.  stát.  dráhy  Plochingen- 
Villingen  a  dráhy  M. -Urach,  má  5401  obyv. 
(1895),  got.,  pěkně  restaurovaný  evang.  ko- 
stel s  elektrickým  osvětlením,  reálku,  lesn. 
úřad,  průmysl,  banku,  lázně,  poštu,  telefon 
a  telegr.  úřad.  Továrna  na  košikářské  vý- 
robky, na  sukna,  niti,  stroje,  železné  zboží, 
kůže,  rukavice,  pletené  zboží,  nábytek,  zátky, 
mýdla,  pivovarství,  tkalcovství,  jirchářství, 
barvířství,  pěstění  chmele  a  vína.  Obchod 
s  obilím,  ovocem,  dobytkem  a  hl.  koni. 

Xetzing^er  či  Menzinger  Valentin,  ma- 
líř (*  v  Bohini  v  Krajině  —  f  1760  v  Lub- 
lani). Dle  prací,  jež  se  po  něm  zachovaly, 
lze  souditi,  že  náležel  k  nejlepším  malířům 
svého  veku  v  Krajině.  Jinak  ze  života  jeho 
nic  není  známo,  leda  že  byl  na  pravou  ruku 
chromý.  Vedle  obrazů  kostelních  maloval 
i  podobizny  a  sujety  historické.  Nejlepší  jeho 
práce  jsou:  Sv.  Ondřej  (v  kostele  sv.  Petra 
v  Lublani);  Bolestná  P.  Marie  (u  františkánů 
tamže);  Nasyceni  Židů  na  poušti  (ve  sbírce 
bar.  Erberga  v  Dolu  u  Lublaně)  a  Sv,  Mar- 
kéta (v  Bakru  v  Chorvatsku).  Některé  jeho 
malby  ryli  do  mědi  G.  Rugendas,  G.  A.Wolf- 
gang a  F.  Schmutzer. 

Xetzling  v.  Meclov. 

Xendon  [módon],  město  ve  franc.  dép. 
Seine-et-Oise,  arrond.  Versailles,  kanton  S^é- 
vres,  na  lev.  bř.  Seiny,  80  m  n.  m.,  stanice 
dráhy  Paříž- Versailles,  má  8106  ob.  (1896), 
laboratoř  pro  studia  magnetická,  astronomi- 
cko-fysickou  observatoř  a  velký  sirotčinec, 
založený  r.  1885  od  vévodkyně  z  Galliery. 
Rabelais  má  ve  zdejším  kostele  pěkný  po- 
mník. Jsou  tu  sklárny,  vápenice  a  křídové 
lomy.  Pěstuje  se  zde  víno.  Dříve  vypínal  se 
tu  rozkošný  hrad  s  vyhlídkou  do  údolí  Seiny, 
zbudovaný  za  Jindřicha  II.  pro  kardinála  Lo- 
trinského, r.  1695  koupil  jej  Ludvík  XIV. 
pro  dauphina,  r.  1726  připadl  koruně.  Za 
revoluce  byl  tu  umístěn  ústav  vzduchopla- 
vecký.  Napoleon  1.,  kterýž  s  velkým  přepy- 
chem hrad  znovu  vystavěl  a  zahradou  ob- 
klíčil, měl  tu  své  letní  sídlo.  Za  druhého 
císařství  trávil  princ  Napoleon  léto  na  hradě, 
z  něhož  nyní  zůstaly  zříceniny.  Při  obléhání 
Paříže  za  války  fránc.-německé  (1870—71) 
byly  výšiny  raeudonské  obsazeny  Nétnci ; 
tehdy  byl  M    zapálen. 

Xoalan  [mo!ín|,  město  ve  franc.  dép.irt. 
Seine-et-Oise,  v  arrond.  Versailles,  na  pr. 
bř.  ř.  Seiny,  stanice  na  Záp.  dráze  z  Paříže 
do  Havru.  má  2377  ob.  (1891),  kostel  sv.  Mi- 
kuláše z  XII.  stol.  s  plíknými  skulpturami, 
nové  restaurovaný,  zbytky  zámku  s  kaplí 
z  XV.  stol.,  cukrovar,  vinopalnu,  mlýny,  to- 
várnu na  miniové  barvy  a  kamenné  lomy. 

Xeulan  [mólín]  Elisabeth  Charlottc 
Paulině  v.  Guizot  2). 

Xenlebsks,  m.  v  búg.  prov.  Záp.  Flan- 
drech při  trati  Thielt-Courtray,  mi  9033  ob. 
(1890),  krajkářství,  plátinnictví,  výrobu  oleje. 


van  der  Meulen  —  Meurice.!  211 


j 


van  der  Xeulen  [mó-]  Adam  Frans,  ginální,  zhrdající  vší  konvenčností  a  cle- 
malíř  nízozem.  (*  1634  v  Brusselu  —  f  1690  ,  aantní  hladkostí  a  povrchností,  bojoval  M. 
v  Paříži).  Byl  z  rodiny  zámožné  a  oddal  se  .  dlouhý,  trpký,  vysilující  zápas  o  uznání,  které 
studia  malířskému  u  Snayersa,  jenž  ho  uvedl  i  konečně  přece  přišlo  a  postavilo  M-a  do 
k  malbě  krajiny  oživené  vojskem.  Karel  Le  první  řady  nejen  sochařů  franc,  ale  evrop- 
Brun  doporučil  ho  Colbertovi,  na  jehož  vy-  ských  vůbec.  M.  věnoval  výlučně  skoro  své 
zváni  M.  odebral  se  do  Francie,  kdež  na  mužné,  poctivé,  pathetické  a  drsné  uměni 
ohromných  plátnech  zobrazoval  válečné  činy  havíři  a  řemeslníku,  poznal  jejich  život  do 
a  vojenská  vystupování  Ludvíka  XIV.  Vět- 1  posledních  záhybův  a  podal  jej  věrně  bez 
šina  jeho  prací  chová  se  v  Louvrů  a  Ver-  ,  tendence  a  programmu  i  bez  melodramati- 
saillich;  mus.  v  Douai  má  podobiznu  Lud-  cké  uslzenosti;  jeho  umění  je  právě  tím  tak 
víka  XIV.  na  koni.  Jiné  práce  lze  nalézti  ,  veliké,  že  dává  mluviti  pouze  životu,  osudu 
v  Mnichově,  v  Drážďanech,  v  Petrohradě  a  j.  j  a  práci  —  bez  frasí  a  rhétoriky;  jistá  skou- 

Memn  Toum.,  rod  rostlin  okoličnatých  *  post  a  stručné  zamlčení  se  leží  nad  nejlep- 
z  podčel.  seselovit;^  ch  (Seselineae),  vy-  šími  jeho  díly  a  dává  jim  charakteristickou 
značený  2 — 3krát  peřenosečnými  listy  uštů  noblessu  veliké  uzavřené  duše.  Hrubý,  su- 
vláskovitých  n.  čárkovitokopinatých,  nezře-  ,  rovy  průmyslný  Život,  jímž  povrhovali  mo- 
telným  kalichem,  elliptičnými  nebo  vejčitými,  děrní  umělci,  dovedl  M.  stilisovati  ve  veli- 
špičatým  koncem  vehnutými  bílými  n.  na*  kost  a  tragiku  vzácné  síly  a  harmonie.  Zvlá- 
červenalými  plátky,  v  některých  květech  ne- ,  stě  některé  menší  sošky  M-ovy,  obyčejně 
dostatkem  scmenníku  a  čnělkami  nazpět  1  z  bronzu,  jsou  umělecká  arcidíla;  tak  Dulni 
ohnutými.  Dvojnažka  jest  podlouhle  vejčitá  kun,  tak  Šindelář,  tak  Délnik  i^  dolu,  tak 
s  přiostřenými  žebry.  V  Čechách  roste  jako  bronzová  skupina  v  brusselském  museu, 
vytrvalá  bylina  horských  poloh  M.  athaman-  ,  žena,  jíž  přinesli  mrtvého  muže.  M.  cítil  tak 
tícum  Jacq.  {Áthamanta  M.  L.),  k.  štětino-  poctivé  bolest  a  utrpení,  že  i  staré  tradiční 
listy,  a  M.  mutellina  Gártn.  {Phellandrium  théraa  Ecce  homo  (Salon  na  Poli  Martové, 
L.),  k.  úzkolistý.  Tento  jest  vzácnější  na  1892)  dovedl  traktovati  neobyčejně  svěže  a 
lukách  v  Šumavě',  v  Orlických  horách  a  na  ,  lidsky  prosté.  Vedle  těchto  prací  jest  uvésti 
Kladském  Sněžníku.  Déd.       ješté  řadu  basreliefů,  tak  Průmysl,  Cihláři  a 

Meuns^  [món|,  franc.  město  v  dép.  Loi-  Žeň,  malebně  plné  a  rozkvetlé  linie,  která 
ret,  arrond.  Orleans,  17  km  na  jv.  od  města  harmonisuje  sílu  s  krásou  v  nové  akkordy. 
Orleansu,  na  říčce  Trois  Mauves,  nedaleko  Z  obrazův  jeho  nejvýše  snad  stojí  Havíři 
pr.  bř.  Loiry,  stanice  dráhy  z  Paříže  do  Bor- ' Jť/owci'  do  díla,  působí  aŽ  monumentálně 
deaux.  Má  3167  ob.  (1891),  krásný  got.  ko-  pravdou  pohybů.  Jako  v  díle  M-ové  žije 
stel  z  konce  XII.  stol.,  zbytky  hradu  někdej-  vlámský  lid  svůj  charakteristický,  těžký 
šíno  biskupa  orléanského,  kamenné  lomy,  život,  tak  i  genius  jeho  je  napojen  vlám- 
továrny  na  stroje,  koželuŽství  a  mlýny.  Pé-  ,  skou  krví:  mužností,  otevřeností,  drsnou  ve- 
st uje  se  tu  též  víno.  Velký  obchod  s  obilím,  likostí.  Šld, 
Ve  středověku  byl  M.  vesničkou  zvanou  Xenrloe  fmoris)  Frangois  Paul,  dra- 
Maudunum  a  měl  dosti  velkou  důležitost,  matik  a  romanopisec  franc.  (♦  1818  v  Paříži), 
V  pros.  r.  1870  sveden  tu  boj  mezi  gener.  i  studoval  práva,  ale  oddal  se  záhy  úplné  li- 
Chanzym  a  velkovév.  Meklenburským.              teratuře.    Společně  s  Vacqueriem  zpracoval 

Mennier  |mónié|  Constantin,  malíř  a  '  Shakespearova  Falstaffa  (1842)  a  Antigonu 
sochař  belgický  (♦  12.  dub.  1831  v  Merbeck-  Sofoklovu  (1844)  a  napsal  veršov.  aktovku 
les-Bruxelles),  prožil  pochmurné  mládí  v  tem-  Le  Capitaine  Paroles  (1843),  s  Dumasem 
né  krajině  uhelných  dolů  a  stalme  v  nejlep-  Hamleta  (1847).  Pozdější  dramatické  práce 
ších  pracích  svých  epikem  tohoto  hrozného  jeho  isou:  Benvenuto  Cellini  (1852);  Schamyl 
hornického  a  továrního  života.  V  16.  roce  řl855);  Paris  (1855);  Vavocat  des  p/tuvres 
vstoupil  M  do  dílny  Fraikina,  sochaře  aka-|(l856);  Fanfan  la  Tulipe  (1858);  Le  maitre 
demicky  konvenčního,  u  něhož  bez  užitku  ďécole  (1859);  Le  rot  de  Bohéme  (1859);  Les 
pro  svůj  talent  pracoval  deset  let.  Pak  stal  \beaux  messieurs  de  Bois-doré  (1862);  Frangois 
se  žákem  malíře  Ch.  Degrouxa,  jenž  po-  les  Bas-Bleus  (1863);  Le  Úrac  (1864,  podle 
dával  bolestný  a  temný  život  chudého  člo- 1  George  Sandové);  Les  deux  Dianes  (1865); 
veka  opravdově  a  vážně  jako  Millet,  a  zde  i  La  vie  nouvelle  (1867);  Cadio  (1868);  Les  mi- 
naučil  se  malovat,  ale  přes  to  všecky  obrazy  sérables  (1878)  a  j.  podle  Victora  Huga,  pak 
M-ovy  mají  nekoloristický  ráz,  temný,  dusný,  Le  songe  ďune  nuit  ďété  podle  Shakespea- 
zakouřený  tón  rodného  kraje,  který  proná-  rea.  Má  také  několik  románů:  Léonard  Auhry 
sledoval  M-a  vŠude,  i  do  Španěl,  kam  byl  I  (1854,  9  sv.);  Les  tyrans  de  village  (1869); 
poslán  kopírovat  staré  vznešené  dílo  Kem-  Le  songe  de  Vamour  (1869).  R.  1848  redigo- 
peneerovo.  Obrazy  M-ovy  nesly  zřejmě  cha-  val  denník  >Événement€,  sloužící  V.  Hugovi, 
rakter  sochařský  a  M.,  poznav  to,  pozdě  i  r.  1869  účastnil  se  při  vzniku  »Rappelu<, 
sice,  ale  s  velikým  žárem  vrátil  se  k  sochař- '  nového  listu  hugovského,  a  redigoval  tu  li- 
ství  a  s  ním  k  smutnému  rodnému  kraji ;{ tera turu  a  divadlo;  V.  Hugo  jmenoval  ho 
malířská  minulost  prospěla  pak  znamenitě  také  vydavatelem  souborných  svých  děl.  M. 
jeho  plastikám,  jež  neobyčejně  zjemnila;  uží- 1  jest  zajímavý  plnokrevný  romantik,  který 
váť  v  nich  někdy  finess,  jež  se  pokládají  za  ,  dobrovolně  se  postavil  do  stínu  Vikt.  Hu- 
vy hrazeny  malířství.    Duch  docela  svůj,  ori-   gova.  Š^d. 


212 


Meurmann  —  Meurthe-et-Moselle. 


Menrmann  Agathon,  čuchonský  politik 
a  spisovatel  {*  1826  v  Kangasale).  Študoval 
v  Helsingforsu  a  v  Mustiale  hospodářství  a 
když  po  smrti  svého  otce  zdědil  velkostatek 
Liuksialu,  oddal  se  veřejnému  působení. 
Napsal  Om  finská  folkskolans  organisation 
(Abo,  1857),  jež  vzbudila  obecnou  pozornost, 
jakož  i  jeho  snahy  na  rozšířenou  práv  ču- 
chonské  řeči.  Byltě  M.  z  prvních  fennomanů 
a  jeho  vlastenecké  články  působily  silně  na 
národní  smýšlení  mladší  generace  čuchon* 
ské.  Od  r.  1872  je  členem  zem.  sněmu,  kde 
vyniká  jako  radikální  řečník  zvláště  v  zále- 
žitostech školních  a  obecních.  Od  r.  1882  je 
M.  zástupcem  selského  stavu  v  ředitelství 
čuchonské  říšské  banky.  Z  jeho  spisů  ještě 
dlužno  uvésti:  Om  vara  partifórhállanden 
(Helsingf.,  1883);  Finiand  fórr  och  nu  (1890); 
Hungeráren  pá  i86o  talet  (1892)  a  Huru  finská 
spráket  blefoffidelt  (1893).  R.  1883  počal  vy- 
dá^ti  čuchon.  »Slovník  nauČný«  a  v  1.  1883 
až  1892  mírně  fennomanský  list  »Finland«. 

Xenrs,  Mórs  n.  Moers,  m.  v  prus.  vl. 
obv.  dússeldorfském,  hlav.  město  bývalého 
knížectví  M.,  v.  Mers. 

Xenrsins :  1)  M.Johannes  starší  (vlast. 
de  Meurs  Jan),  hoUandský  filolog  (*  1579 
v  Loosduinen  —  f  1639  v  Sor6  v  Dánsku). 
Studoval  v  Lejdě,  pak  provázel  jako  vycho- 
vatel syna  generál,  advokáta  Barneveldla  na 
cestě  po  Evropě;  r.  1610  stal  se  prof.  dějin, 
r.  1611  prof.  řeckého  jazyka  v  Lejdě  a  spolu 
historiografem  generálnícn  států,  r.  1625  prof. 
déjin  a  královským  dánským  historiografem 
v  Sor6.  M.  vynikl  mravenčí  pílí  sběratel- 
skou; spisy  jeho  byly  po  dlouhou  dobu  ne- 
vyčerpatelnou studnicí  vědomostí  antiquár- 
nich,  ačkoliv  postrádaly  kritického  propra- 
cování materiálu  a  správného  uspořádání. 
V  obor  starožitností  řec.  a  řím.  spadají  tyto 
práce:  Róma  luxurians  sivé  de  luxu  Róma- 
norum  (Lejda,  1605);  Orchestra  sivé  de  saltatio- 
nibus  vetevum  liber  (t.,  1618);  Eleusinia  sivé 
de  Cereris  Eieusinae  sacro  ac  festo  liber  sin- 
gularis  (t..  1619);  Graecia  feriata  sivé  de  fe- 
stis  Graecorum  libri  VI  (t.,  1619);  Graecia  lu- 
dibunda  sivé  de  ludis  Graecorum  (t.,  1622). 
Monografie  tyto  byly  pak  pojaty  v  Grono- 
vův  Thesaurus  antiquitatum  Graecarum.  Dále 
sepsal:  Glossarium  Graeco-barbarum  (t.,1614); 
Atticarum  lectionum  lib.  VI  (t.,  1617)  a  vydal 
Catonův  spis  De  re  rustica  (t.,  1598),  Plató- 
nova Tímaia  (t.,  1617),  Theofvastovy  Charak- 
tery (t.,  1640)  a  některé  spisy  pozdějších 
řec.  spisovatelů.  V  obor  déjin  spadají  tato 
díla:  Rerum  belgicarum  lib.  /.  de  induciis  belli 
Belgici  (t.,  1612);  Ferdinandus  sivé  libri  IV 
de  rébus  per  sexennium  sub  Ferdinando^  duce 
AlbanOy  iu  Belgia  gestis  (t.,  1614);  Guilelmus 
Auriacus  (t.,  1620);  Athenae  Batavae  (t.,  1625); 
Historia  Danica  usque  ad  annum  i523  (Ko- 
daň, 1630).  Souborné  vydání  jeho  spisů  opa- 
třil P.  Lami  (Florencie,  1741—63,  12  d.).  — 
Srv.  L.  Můller,  Gesch.  d.  klass.  Philologie 
in  d.  Nicdcrlanden,  str.  39 — 40. 

2)  M.  Johannes  mladší,  syn  před.,  filo- 
log  hollandský    (*   1613   v  Lejdě  -   f  1654 


v  Dánsku).  Vydal  několik  spisův  z  oboru 
starožitností  klassických.  Pornografický  spis 
pod  jeho  jménem  vyšlý,  Elegantiae  latini 
sermonis  (nejlepší  vydání  v  Lejdě  1757)  po- 
chází od  Mikuláše  Choriera  z  Vienne  (1612 
až  1692).  vy. 

Xenrthe  [mdrt],  řeka  v  sev.-vých.  Francii, 
vzniká  z  2  pramenů.  Velké  a  Malé  M.,  v  po- 
hoří Voges,  v  départera.  Voges,  na  hranici  El- 
saska,  teče  směrem  sev.-záp.  a  vlévá  se  neda- 
leko Frouardu  do  Mosely.  Od  Sainte-Margue- 
rite,  kde  přijímá  s  pravá  Fave,  spouštějí  po 
ní  vory,  od  Mazévilie  stává  se  splavnou  pro 
lodi.  Délka  toku  160  km^  z  toho  12  km  splav- 
ných;  stř.  šíře  80  m,  úvodí  2910  km\  M.  je 
spojena  Rýnským  průplavem  s  Marnou  a  od- 
bočkou od  Laneuvillu  k  Messeinu  na  Mo- 
sele  s  Vých.  průplavem. 

Meurthe-et-lfoseUe  [mórt  emozěl],  de- 
partement v  sev.-vých.  řrancii,  hraničí  na 
sev.  s  Lucemburskem  a  s  Belgií,  na  sev.-v. 
s  Lotrinskem,  na  jihu  s  dép.  vogcským,  na 
záp.  s  meuským.  Má  tvar  trojúhelníku  o  nej- 
větší délce    129  km   a   nejv.  šířce  (na  jihu) 
93  km;   zaujímá  5275  km*.    Prostoupen  jest 
Vogesami  a  Ardenny.    Téměř  V*  veškerého 
povrchu  kryjí  lesy;   les  Haye  má  6614  ha. 
V  sev.  a  sev.-vých.  části  Vóges  jest  množ- 
ství širokých,  úrodných  údolí  a  pěkných  luk. 
Geologicky  M.  náleží  liasu,  triasu  a  oolithu. 
Má  drsné,  málo  deštivé  počasí  s  častými  a 
náhlými    změnami;    prům.   do   roka   68  dní 
mrazu,   114  dní  déšť  a  sníh,  34  dni  mlhavé; 
největší  vedra  od  15.  čce  do  15.  srpna,  ncj- 
krutší  mrazy  v  led.  a  v  ún.,  stř.  roč.  teplota 
+  9°,  zimy  +l•3^  léta  17*6^  Vogesy  mají  na 
podnebí  značný  vliv.  Jižní  větry  přinášejí  do 
údolí  vláhu.    M.  zavlažován  jest  Moselou    a 
jejími  přítoky  (Madon,  Seille,  Euron,  Meur- 
the.  Plaine  a  j.),  na  sev,  Chiersem,  přítokem 
Mósy.  Půda  jest  velice  úrodná,  zvláště  úvodí 
Mósy,   údolí  Madonu  a  arrond.  Lunéville  a 
Toul,  kdež  na  vysočinách  se  pěstuje  víno  a 
chmel.  R.  1892  měl  M.  502.664  ha  vzdělávané 
půdy,  z  čehož  polí  288.523  ha,  vinic  16.684  ha, 
lesů  133.574  /w,  luk  48.929  ha.  R.  1896  uro- 
dilo se:    1,164.107  hl  pšenice,  81.618  hl  žita, 
56.945  hl  ječmene,  1,598.533  hl  ovsa,  1230  hl 
kukuřice,    1,501.847  hl  řepy,    1982  hl  řepky, 
2,523.233  q    bramborův,    9800  hl    cukrovky, 
6949  hl  tabáku,  5333  hl  chmele  a   974.095  hl 
vína;   téhož  roku    bylo  v  M.:    51.237  koní, 
95.532   hověz.  dobytka,    101.870  ovcí,  91.321 
vepřů  a  13.214  koz.  V  lesích  jn  hojně  zvěře, 
v  řekách  mnoho  ryb  a  raků;   též  včelařství 
rozšířené  (1896:  123.785 /fg  medu).  Minerální 
bohatství  jest  veliké.   Jsou  tu  nejvydatnější 
solné  prameny  ve  Francii  (Varangéville,  Saint 
Nicolas);  solné  území  má  400  km*.  Láme  se 
tu  stavební  kámen,  mramor  a  alabastr.     Mi- 
nerální lázně  jsou  v  Moussonu  a  v  St.-Thié- 
baltu.  Dobýváním  a  zpracováním  želez,  rudy 
jest  M.  první  ve  Francii.  Vyrábí  se  tu  želez. 
zboží,  sklo,  majolika,  tkaniny,  krajky,  kůže, 
výšivky,    umělé    květiny   (Nancy),    rukavice 
(Lunéville),  papír,  svíčky,  mýdlo,  hudeb,  ná- 
stroje, lučebniny,  křišťálové  zboží;   jsou  tu 


Meuse  —  Mexické  památky.  213 

pivovary,  lihovary,  mlýny  a  j.  Prárnysl.  zá-  prutů,  5560  t  oceli  (1894).  Láme  se  tu  sta- 
vodů  jest  6396  (asi  se  60.000  déln.).  Obchod  vební  kámen,  břidlice  a  ve  vápencových  ho- 
jest  dosti  značný:  vyvážejí  se  železné  rudy  rach  nedaleko  Verdunu  tak  zvaný  mramor 
a  zpracované  Železo,  měď,  chmel,  slaměné  ardennský.  Minerálního  bohatství  M.  mnoho 
klobouky,  výšivky  a  j.;  dováží  se  uhlí,  zejm.  i  nemá;  nalézá  se  tu  pouze  několik  ložisek 
z  Belgie  a  Německa  (roku  1895  spotřeba  fosfátu  a  několik  miner.  pramenů,  obsahují- 
3,185.600  t).  R.  1898  měl  M.  5S2  km  želez-  cích  železnou  a  manganovou  sůl.  Jsou  zde 
nic.  které  náležejí  vesměs  Vých.  společnosti,  sklárny,  olejny,  továrny  na  majoliku,  kar- 
Jsou  zde  4  splavné  řeky  a  5  průplavů.  —  touny,  vlnu,  punčochy,  kůŽi  a  papír,  kože- 
M.  dělí  se  na  4  arrondissementy  (Briey,  Lu-  lužství,  též  lihovar.  Provozuje  se  krajkářství. 
néville,  Nancy  a  Toul)  a  má  v  29  kantonech  Vyhlášené  jsou  cukrovinky  z  Bar  a  z  Ver- 
a  596  obcích  466.417  ob.  (1896).  Hlav.  město  dunu.  Obchod  s  vínem,  obilím,  olejem,  žele- 
Nancy.  O  vzdělání  pečuje  universita  v  Nancy,  ■  zem  a  dřívím  na  bednářské  dužiny.  Départ. 
1  lyceum,  4  kolleje  a  velký  a  mal^  semi- ,  má  678  km  železnic,  které  téměř  vesměs  ná- 
nář.  —  M.  utvořen  byl  r.  1871  z  jz.  částí  ležejí  Východní  společnosti.  O  vzdělání  pe- 
dřívějšího  départ.  meurthského  a  z  části  dři-  čuje  několik  gymnasií,  lyceum,  ústav  pro 
vějšího  départ.  moselského.  Před  r.  1790  ná-  vzdělání  učitelův  a  učitelek,  akad.  v  Nancy, 
leželo  území  tohoto  départ.  částečně  třem  velký  a  malý  seminář  ve  Verdunu.  V  Nancy 
biskupstvím  (Mety,  Toul  a  Verdun),  částečně  protest,  a  isráél.  konsistoř.  M.  má  4  arrond.: 
Lotrinsku.  ONá.       Bar-le-Duc,  Commercy,  Montmédy,  Verdun; 

Mense  [mOz|:  1)  M.,  řeka  ve  Francii  a  28  kantonů,  586  obci.  Hlav.  město  jest  Bar 
v  Belgii,  v.  Mósa.  le  Duc.  ONd. 

2)  M.,  dép.  v  sv.  Francii,  hraničí  na  sev.  !  von  Xeneebaoli  Karl  Hartwig  Gre- 
s  Belgií,  na  v.  s  dép.  Meurthe-et-Moselle,  na  gor,  svob.  pán,  germanista  (♦  1781  —  1 1847). 
j.  s  Vosges  a  Haute  Marné,  na  z.  s  Marné  a  '  Studoval  práva  v  Gotinkách  a  v  Lipsku  a 
Ardennes.  Největší  délka  jest  133  km,  nej- 1  sloužil  od  r.  1803  do  r.  1842  Prusku,  napo- 
včtší  šíře  64  km,  celý  prostor  622S  km*,  Dé-  sledy  jako  předseda  rýnského  kassačního  a 
partement,  zvláště  v  sev.  části,  jest  dosti  I  revisního  dvoru  v  Berlíně.  Vzácnou  jeho 
horstvem  prostoupen.  V  sev.  části  táhnou  se  j  knihovnu,  kde  zastoupeny  byly  něm.  spisy, 
Ardenny,  v  nich  četná  pěkná  údolí.  Podél  zejm.  XVI.  a  XVII.  stol.,  koupila  r.  1849 
ř.  Mósy  zdvihají  se  Argonny  (nejvyšší  hora  !  král.  knihovna  berlínská.  Z  anonymních  spi- 
375  m)  hojnými  lesy  porostlé,  na  vých.  pře-  sův  M-ov^ch  uvádíme  v  duchu  Jean  Paulově 
cházejí  ve  vysočinu  Lotrinskou,  na  j.  ve  vy-  psaný  Getst  aus  meinen  Schrtften  durch  mich 
sočinu  Langreskou.  Skoro  celé  území  M.  ná-  { selbst  herausge\ogen  u.  an  das  Licht  gestellt 
leží  ke  skalám  oolithu,  v  jz.  části  dép.  pře- ,  von  Markus  Húpflnshol^  (Frankf.  n.  M.,  1809). 
vládá  útvar  křídový.  Půda  v  sev.  části  jest  |  Z  pozůstalosti  M-ovy  vydány  Wendelerem 
kamenitá,  vyprahlá  a  neúrodná;  v  údolích  a  { FiscAdrtsfu^ien  (Halle,  1879)  a  korrespon- 
na  vršinách  v  již.  části  úrodná.  Po  krajích  ,  dence  s  bratry  Grimmy  (Heilbr.,  1880).  Srv. 
dép,  skvostné  louky.  M.  zavlažován  jest  ř.  !  Zacher,  Die  deutschen  Sprichw6rter-Samm- 
Mósou  v  délce  144  km  a  jejím  přítokem,  ř.  '  lungen   nebst  Beitrftgen   zur   Charakteristik 


Chiersem,  a  řekami:  Aisne,  Aire,  Ornain, 
Saulx  a  přítoky  Mosely.  Též  96  km  prů- 
plavu Mame-Rýnského  a  135  km  průplavu 
východního  náleží  departementu.    Také  ne- 


der M-schen  Bibliothek  (Lips.,  1852). 

Xeneelwitz,  město  ve  východ,  kraji  ve 
vévodství  Sasko- AI tenburském,  při  ř.  Schnau- 
der,  na   poboční  trati  stát.  sas.  dráhy  Lip- 


kolik  menších  jezer.  Podnebí,  ačkoliv  velmi  '  sko-Gaschwitz-M.,  M.-Ronnenburg  a  Alten- 

proměnlivé,  jest  přece   zdravé.    Zimy  jsou  |  burg-Zeitz,  s  5267  ob.  (1895).  Evang.  kostel 

velmi  dlouhé,^  ale  mírné.    V  létě  dostupuje  ,  z  r.  1657,  starý  zámek,  měst.  spořitelna,  po- 

teplota  někdy  aŽ  35*.   Stř.  teplota  Verdunu  I  šta  a  telegraf.  Slevačství,  tkalcovství,  barvíř- 

(200  m  n.  m.)  10-84*.  Časté  větry,  převahou  i  ství,  továrny  na  hospodářské  stroje,  náby- 

jv.,  v  údolích  sev.  a  jižní.    M.  čítá  290.384   tek,  briketty  a  hliněné  zboží  a  textilní  indu- 

oby v.  (1896),  z  nichž  je  6744  cizinců.    Polní  I  strie.  Hnědouhelné  doly. 

hospodářství  dosti  výnosné;  celk.  603.686 /la  |     XevaJila  v.  Bevagna. 

půdy  rolnické,  z  čehož  590.672  ha  půdy  vzdě-  j     Xevar  {Meywar),   stát  v  brit.  Indii,   viz 

lávané,  341.551  ha  orné  půdy,  8943  ha  vinic,   Udajpúr. 

183.197  ha  lesů.    Dép.  poskytl  r.  1896  pŠe-  '     Xevlevlet,  v  říši  turecké  druhá  instance 

nice    1,450.454    hl.   Žita   52.682  hl,  ječmene  i  soudní  ve  správním  okrese.  Viz  Kádí. 

240.793    A/,    ovsa   1,842.363   M,   bramborův  !     Xewe  v.  Gniew. 

2,345.245    q,    řepy    1,215.181    A/,    cukrovky  |    'XezborOQgli  [-borój,  m.    v  angl.   hrab. 

5540  hl,  vína  428.978  hl.    Pěstuje  se  zde  téŽ   yorkském,  ve  Westridingu,  již.  od  Leedsu, 

ovoce,  zelenina,  luštěniny  a  olejovité  rošt-   při  trati  Doncaster-Shefneld,  má  7734  obyv. 

liny.    Hlavní  bohatství  dép.  tvoří  chov  do-    (1891).  sklárny  a  železárny. 

bytka.  R.  1896  bylo:  47.081  koní,  97.423  hov.  i     Xežioill,  t.  j.  mescal,  v.  Agáve. 

dobytka,    107.741    ovcí.    78.932   vepřů,   9707       Xexloan  jest  bavlněná  tkanina  podobná 

koz;    s  tím  souvisí  příprava  másla  a  sýra;   těžkému  shirtingu,  71  až  81  cm  šir.,  houštky 

včelařství  (153.956  kg  medu),  lov  a  rybolov.  ,  v  osnově  21   nití   na  1  cm  a  útku  střední 

Průmysl  dosti   značný:   zpracováváni  želez-   tlouštky. 

ných  rud  (17  železných  hutí),  8608  t  želez.  I     Xejdoké  památky  v.  Amerika,  138. 


214  Mexický  záliv  —  Mexiko 

Xeidoký  záliv  jest  velký  záliv,  utvo-  temalou  a  okeánem  Tichým.  S  ostrovy 
řený  Atlantským  okeánem  na  vých.  pobřeží  (4042  km^)  zaujímá  plochu  1,987.324  km^, 
Sev.  Ameriky.  Na  vých.  ohraničen  jest  pólo- 1  rozdělenou  na  27  států,  2  territoria  a  obvod 
ostrovem   Floridou,   na   sev.  Spoj.   Obcemi   spolkový.    Před   r.  1848,  resp.  1853,  patřily 


sev.-amer.,  na  záp.  a  na  jihu  Mexikem,  na 
jihu  Yucatanem  a  ostr.  Kubou.  K  moři  jest 
otevřtn  712 /rm.  Průliv  Floridský,  225  fcm  ši- 
roký, a  starý  Bahamský  průliv  mezi  Kubou, 
Floridou  a  ostrovy  Bahamskými  prostředkuji 
spojeni  M-kého  z-u  s  Atlantským  okeánem, 
průliv  Yucatanský,  185  km  šir.,  s  mořem  Ka- 
ribským. M.  z.,  tvaru  skorém  vejčitého,  za- 
ujímá 1,547.000  /rm*,  nejvétší  osa  od  jz.  k  sv. 


k  M-ku  ještě  státy  Kalifornie,  Texas,  Nové 
M.,  Oklahama,  Arizona,  Nevada,  Utah,  Colo- 
rado a  čásť  Kansasu,  úhrnem  2,409.970  /fw', 
kterážto  území  musilo  odstoupiti  Spojený  ni 
Obcím  mírem  v  Guadalupe-Hidalgo  (2.  ún. 
1848)  a  smlouvou  gadsdenskou  (30.  pros. 
1853).  M.  tvoři  mohutnou  šíji  pevninskou, 
směřující  od  sz.  k  jv.  a  znenáhla  se  zužující* 
která  na  isthmu  Tehuantepeku  má  nejmenší 


mezi  Věra  Cruzem  a  Floridou  1780  km,  nej-  šířku  a  k  j.  odtud  opětně  se  rozšiřuje.    Na 
menší   1112  km.    M.  z.  vyznačuje  se  dvěma  |  sz.  a  jv.  vybíhají  z  něho  velké  poloostrovy: 

velkými  písčinami,  z  nichž  jedna  prostírá  se  Dolní  Kalifornie  a  Yucatan.  Dolní  Kalifornii 
na  záp.  poloostr.  Floridy  a  druhá    na    sev.  i  odděluje  od  státu   Sonory  záliv  Kaliřornský 

Yucatanu.     Hloubka  jejich  kolísá  mezi  2  aŽ  {Mar  Bermejó),  Na  záp.  pobřeží  tohoto  polo- 

160  m,  čára  bathymetrická  200  m  táhne  se  ostrova  leží  zálivy  San  Sebastiano  Viscaino, 

od  pobřeží  50,  místy  až  70  km.    Na  sz.  ostr.  de  Ballenas  a  dc  la  Magdalena,  dále  k  jihu 

Kuby  u  písčiny  Yucatanské  nalézá  se  ohromná  pak  San  Blas,  Telupan  a  Tehuantepek.  Záliv 

kotlina  (23'*  — 25V2®  s.  š.   a  841/3^  až  95^'  z.  Mexický  tvoří  podružný  záliv  Campecheský.— 

d.),    kde    záliv    dosahuje    největší    hloubky  Veliká  kulturně-geograíická  přednost  M-ka, 

3875  m.  Zálivem  probíhá  silný  moř.  proud,  vy-  že  obtékáno  jest  dvěma  světovými  moři,  je 

cházející  z  průlivu  Floridského  (v.  Golfový  z  části  zmenšena    nepříznivými   vlastnostmi 

proud).    V  jz.  své  části  tvoří  M.  z.  velkou  mnohých   jeho    pobřežních    krajin.    Ze- 
zátoku  Veracruzskou,  v  sv.  záliv  Apalašský. ,  jména  pobřeží  atlantské  jest  ploché  a  poseté 

Břehy  M-kého  z-u  jsou  nízké,  bažinaté,  vrou-  písečnými  dýnami  a  nemá  kromě  ostrovního 

bene    kol    do    kola    písčinami    a   lagunami,  přístavu  Carmenu  ani  jedné  hluboké  a  bez- 

které  se  táhnou  od  mysu  Catosche  až  k  ná-  pečné  rejdy.    Skutečně  dobrý  přístav,  hlu- 

spu  Floridskému.    Blízko  pobřeží  nalézá  se  boky  6  m,  utvořen  byl  rozsáhlými  stavbami 

několik  malých  ostrůvků.  Jelikož  břehy  utvo-  hrází  teprve   r.  1891   u  Tampika.    Současně 

řeny  jsou    z   naplavené    země,   jsou    proto  pracuje   se   ve  Věra  Cruzu  o  ohrazení  pří- 

skoro  všecky  přístavy  špatné.  Nejlepší  jsou:  stavniho   bassinu  100  ha  velikého   a  8Vs  "« 

Věra  Cruz  v  Mexiku,  New  Orleans  v  Loui-  hlubokého  od  ostatní  nebezpečné  rejdy  mo- 

sianě,  Mobile  na  Alabamě,  Pensacola  na  Flo-  hutnými  moly.  Nový  železný  přístavní  most 

ridě,  Havana  na  Kubě,    Téměř  všecky  řeky  v  tomto  městě  jest  180  m  dlouhý  a  22\/a  m 

sem  se  vlévající  mají  deltovitá  ústí.    Mimo  široký.  V  přístave  Coatzacoalcos  na  Tehuan- 

veletoky  Mississippi  a  Rio  del  Nořte  mají  tepeku  jest  nános  proražen  průtokem  8* '2  m 
větší   důležitost:   Pearl,  Chattahooche,  Ala- ,  hlubokým  a  tak  širokým,  že  jím  mohou  pro- 

bama,  Sabině,  Trinity  Rivcr,  Brazos,  Colo-  jížděti  největší  mořské  parníky.    V  přístave 

rado,  San  Antonio  a  Tabasco.    Při  pobřeží  Santa  Rosalia  vystavěno  pak  molo  dlouhé 
M-kého  z-u  nalézají  se  mysy:   San  Pedro, '  400  m.  Vůbec  snaží  se  vláda  mexická  v  po- 

San  Juan,  Zapotitlan,  Marillos   (na   pobřeží  sledním  desítiletí  všemi  silami,  aby  opatřila 

Mexika),  Cap  au  Fer  na  Louisianě,  St.  Bia-  důležitá    přístavní   místa   dokonalými    stav- 

sius    a    Roman    na    Floridě.   —    Alexander  bami  přístavními  a  bezpečnými,  dobřcr  pří- 

Agassiz  zkoumal  podmořskou  zvířenu  zálivu  stupnými  rejdami.  Avšak  přes  tuto  snahu  je 

mezi  Kubou   a   Floridou   i  zjistil   totožnost  dosud   pobřeží    mexické    dobrými    přístavy 

fauny  žijící  při  záp.  svazích  velké  mělčiny  chůdo.  Do  zátok  Progreso,  Campeche,  Alva- 

Floridské  se  zvířenou  žijící  na  vých.  svahu  <  rado,  Tuxpan,  Soto  la  Marina  a  Matamoros 

mělčiny  Yucatanské.  Táž  zvířena  prostírá  se  ,  mohou  vjížděti  jen   lodi   s  malým  ponorem, 

i  k  hlubinám  zálivu,  ke  kraji   hloubkové  li-  Na  břehu  tichomořském  mají  jistou   důleži- 

nie  200  mak  ústí  mississippskému.  V  hloub-  tost  dobrá  přístaviště  Acapulco,  Manzanillo, 

kách   470—2400  m    žijí   tu    rozmanité   ryby,  San  Blas,  Mazatlan,  Guayamas,  Zihuataneja  a 
mořští  ježci,  annelidy  a  j.    V  zálivu  nalézají '  Salina   Cruz,   za  to  rejdy  dále  k  jv.    ležící 

se  velmi  velké  a  čisté  perly.  ONá.  (San  Benito.  Puerto  Angeles,  Ticoanapa  a  j.) 

Xexlko  fmechiko|:  1)  M.  {Estados  Unidos  jsou  mělké,  písčité  a  téměř  úplně  otevřené, 

de  Mex:co,  Repúllica  Mexičana  od  azteckého  tak  že  zrovna  nejužší  a  nejnižší  čásť  země, 

slova  MexitU,  t.  j.  bůh  války)  nebo  Mejiko  šíje  Tehuantepek,  proťatá  železnicí,  jest  bez 

[mechiko],  spolková  republika  v  nejjižnější  čá-  dobrého   přístupu  s  moře.  —  Nejdůležitější 

sti  Sev.  Ameriky  a  v  severozáp.  části  Ameriky  předhoří  na  pobřeží  mexickém  jsou:  San 
Střední  (poloostr.  Yucatan\  leží  mezi  14®  30' ,  Lucas  v  Dolní  Kalifornii,  Cabo  Corrientts 

až  32®  42'  s.  š.  a  86<>  46'  —  117®  7'  z.  d.  Gr.  ve   státě  Jalisco   a  mys  Catoche   na  Yuca- 

polovicí  v  pásmu  horkém  a  polovicí  v  mír-  tanu.  —  Větší  ostrovy  jsou:   Angel  de  la 

něm  a  jest  ohraničena  na  s.  Spoj.  Obcemi,  Guardia  a  Tiburon   v  zálive   Kalifornském, 

na  v.  zálivem  Mexickým,  mořem  Antillským  Guadalupe,  Cedros,  skupina  Revilla  Gigedo 

a  britským  Hondurasem,  na  j.  a  záp.  Gua-  a  3  ostrovy  Marias  v  Tichém  okeáně,  Cozu- 


Mexiko.  215 

mel  na  vých.  břehu  Yucatanu,  Carmen  a  ně-  vrchovou  teplotu  do  35°  C.  Pozoruhodno  je 
kolik  jiných  ostrovů  lagunových  v  zálive  silné  kolísání  teplot  v  zimé,  kdy  často  pro- 
Mcxickénl.  nikají  studené  vétry  severní  na  j.  přes  celý 

Horopisné  jest  M.  částí  ohromného  hor-  záliv.  Ačkoliv  leží  M.  v  oblasti  severových. 
ského  systému  Kordiller  fv.  t.,  str.  808).  passátu,  není  passát  tento  pro  nestejné  ohří- 
Pouze  pásy  pobřežní  při  zálivu  Mexickém  i  vání  země  patrný.  Na  záp.  pobřeží  převládají 
i  při  Tichém  okeáně  jsou  rovné;  ony  jsou  následkem  toho  větry  severozápadní.  Hra- 
pokryty  písečnými  nánosy  a  nezdravými  mo-  nice  věčného  sněhu  leží  v  M-ku  ve  výSi 
čály,  tyto  pak  jsou  příkřejší,  za  to  však  vy-  4440  m.  Ve  středním  M-ku  jest  nejdelší  den 
dány  prudkým  bouřím  severozápadním.  Pólo-  13  a  nejkratší  11  hodin  dlouhý.  Dvakrát  do 
ostrov  Yucatan  jest  nížina  chudá  vodou  a  roka  (v  květ.  a  v  čci)  stojí  zde  slunce  v  ze- 
prostoupená  několika  pásmy  pahorků.  Po-  nithu  a  v  květ.  kulminuje  krásné  souhvězdí 
vrch  M-ka  má  v  ohledu  dopravním  za  násle-  Kříže.  V  tropickém  kraji  M  ka  jsou  jen  dvě 
dek  nesnadné  spojení  vnitrozemí  s  pobřežím, '  roční  počasí,  doba  dešťů  a  sucha.  Od  června 
které  dlouho  bylo  omezeno  na  dopravu  sou-  do  listopadu  jest  doba  tropických  dešfův  a 
máry,  železnice  pak  v  poslední  době  vysta-  zároveň  nejbujnější  vggctace,  počínající  kon- 
věné  musí  překonávati  neobyčejné  stoupání,  cem  května  prudkými  bouřkami  a  náhlými 
Ve   vnitrozemí  jest  doprava  celkem  snadná,    sprchami.    Tehdy   vzdělává  a  osévá  se   vy- 

Tektonicky  jsou  pro  zemi  nejdůležitěj- ;  prahlá  dosud  půda,  rybníky  a  nádržky  vodní 
áím  zjevem  lomy  a  pukliny,  jakož  i  starší  se  naplňují  a  řeky  rozvodňují.  Počátkem 
vyvřeliny  (trachyt,  porfyr,  aňdesit  a  j.),  pro- 1  července  stávají  se  deště  nepravidelnými, 
stupujíci  všude  archaický  a  palacozoický  pak  jich  opět  přibývá  a  dosahují  vrcholu 
podklad  země,  s  nimiž  ve  spojení  je  ohromné  v  polovici  září;  odtud  pak  se  zmenšují  a  mi- 
bohatství  rudné.  zejí   koncem    října,  v  nejkrásnější  to  roČn. 

Horopisné  poměry  země  jsou  na  velikou  !  době,  označované  příchodem  stěhovavého 
překážku  tvoření  rozsáhlých  vodstev  a  ptactva  ze  severu.  Doprava  dešti  namnoze 
splavných  řek,  tak  Že  jen  málokteré  vodní  přerušená  opět  začíná  a  po  celé  planině  a 
toky  mohou  sloužiti  dopravě,  ježto  písčinv  záp.  břehu  nastává  úplné  sucho,  kdežto  na 
a  nízký  stav  vody  plavbu  parníků  a  většícn  i  břehu  východním  řádívají  prudké  bouře  se- 
plavidel  vůbec  zamezují.  Vedle  toho  má  vět-  věrní.  Vlastní  zimní  měsíce  (prosinec-bře- 
šina  řek  přílišný  spád,  tak  že  slouží  jen  '  zen)  jsou  ve  vyšších  a  severních  polohách 
k  umělému  zavodňováni.  V  době  dešfů  se  !  dosti  studené,  na  svazích  a  nižších  místech 
však  řeky  silně  rozvodňují,  způsobujíce  na-  panuje  však  sucho  a  horko,  které  se  před 
mnoze  strašné  Škody.  V  delším  toku  splavný  počátkem  dešťové  doby  neobyčejně  stupňuje, 
jest  jen  Rio  Grande  del  Nořte  na  sev.  hra-  i  Celkem  vykazuje  M.  téměř  všecka  klimata, 
nici  a  Coatzacoalcos  ve  státě  Věra  Cruz  v  nichž  daří  se  zemědělské  plodiny  světa, 
(366  km).  Delší  řeky  jsou  ještě:  Tololotlan  nezdravé  pak  jest  jeho  podnebí  jen  na  po- 
(872  frm),  Balsas  (687  km),  Yaqui  (629  km),  břežních  místech  na  z.  i  v.,  kde  vyskytuje  se 
Grijalva  (554  km),  Usumacinta  (551  km),  Fu-  žlutá  zimnice,  a  v  údolích  říčních,  kde  řádí 
cTte  (545  km),  Pánuco  (503  km)  a  j.  v.  Roz-  malarie  a  zimnice  střídavá  Mezi  Indiány  ča- 
sáhlá  vnitrozemská  území  nemají  přirozeného  '  sto  epidemicky  se  šíří  černé  neštovice  a 
odtoku  k  moři.  Jezer  jest  v  M-ku  hojné,  ale  ,  hojně  rozšířena  jest  syfilis.  Tšr. 

většinou  jsou  lagunovitá,  nemají  odtoku  a  Květena.  M.  má  květenu  tak  bohatou, 
naplněna  jsou  slanou  vodou.  Teplé  a  mine- 1  Že  podrobné  líčení  pro  nedostatek  místa  zde 
rálni  prameny  jsou  na  mnohých  místech,  tak  jest  nemožné.  Sebraná  látka  v  seznamu  spisu 
že  mnohá  města,  jako  Aguas  Calientes  a  j., !  >Biologia  mexicana«  snesena  od  Humboldta, 
dosáhla  zvučného  jména  léčivou  silou  svých  ,  Galeottiho,  Hartwega,  Hcllera,  Schiedeho, 
pramenů.  Karwinského    a  j*..  mezi   nimi   byli  též  naši 

Klimaticky  dělí  se  zemé  na  3  pásma:  krajané  Hánke  a  Rózl.  Líčení  krajinné  do- 
horké  do  výše  1000  m  (tierra  caUente\  mírné  i  sud  nejlepší  od  Slezana  Kotschyho.  Dle  výšky 
mezi  1000 — 2000  m  n.  m.  s  průměrnou  roč.  a  podnebí  lze  rozeznávati  trojí  velikou  kvě- 
teplotou  20® — 25°  C  a  s  věčným  jarem  {tierra  I  tenu:  horní  (tierra  fria),  středních  planin  a 
templada)  a  studené  od  2000  m  n.  m.  s  prů- ,  hor  {t.  templada)  a  teplou  nížin  {t.  calienté), 
měrnou  teplotou  pod  20°  C  a  s  mírnými  Nejlépe  známe  květenu  horní.  Hemsley  po- 
mrazy  ve  vyšších  polohách,  zejména  v  sev.  čítá  tu  dle  »Biologiec  ze  604  druhů  504  en- 
části  země  {tierra  fria).  Léto  jest  deŠťnaté,  |  demické,  39  andských,  19  jihoamerických, 
zima  suchá.  Roční  výška  srážek  obnáší  17  severoamerických  atd.  Raz  jest  většinou 
v  městě  M-ku  (2282  m  n.  m.)  61  cm,  v  Pu- '  arktický ;  tak  na  hoře  Orizabě  v  3900  m 
eble  (2170  m)  94  cm,  v  Miradoru  (1097  m)  i  naše  Lu^ula  spicata,  v  3600  m  Agrostis  se, 
243  cm,  v  Cordobé  (928  m)  281  cm  a  ve  Věra-  ,  Poa  conglomerata ,  Lithospermum  distichum 
Cruzu  46  cm,  tak  že  celkem  do  výšky  srážek  '  vedle  Penistemon  gentiadoides.  Na  hoře  To- 
ubývá.  Průměrná  roční  teplota  jest  v  hlav.  m.  luola  v  4200  m  Deyeuxia  tolucc,  Festuca  tol., 
M-ku  20-5°  C  (extrémv  4-  37°  C  a  +  1-4°  C), ,  Castilleja  iol.  (až  v  4400  m,  u  věčného  sněhu), 
v  Miradoru  25°  C  (extrémy  4- 44°  C  a  4-70° C),  Draba  jomlensis\  v  3900  m  Cerastium  andi- 
ve  Vera-Cruzu  32°C  (extr.  -Í-46°C  a  -|-17°C).  num,  Ranunctdus  s\bbaldioides»  Dále  uvedena 
Pobřeží  Mexického  zálivu  má  neobyčejně  vy- 1  z  toho  pásma  Arenaria  bryoides  (Popocate- 
sokou  letní  teplotu,  záliv  sám  pak   má  po-  .  petl,   4500  m,  u  sněhu),  Potentilla  ranuncu- 


216  Mexiko. 

loides z  Lupinus bimaculatus (To\\iC3.w  3600 m)\   kařství  a  dřevní  barviva  v  obchodě  (na  př. 
v  3000  m  výše  Viola  ciliata  (Orizaba),  Fuch-   kampeškové). 

sia  microphylla  (tamž),  Geranium  potentillae-  Zvířena  M-ka  jest  z  nejbohatších  na 
/b/iiím  (Toluca),  Calceolaria  mexicana  (u  Oax- ,  světě,  zejména  mnoho  jest  obojživelníkův; 
aky),  Verairum  frigidum  (Anganguco,  2700  m),  i  méně  ryb.  Popsána  jest  nejlépe  v  >Biologii 
Gaultheria  tristiňora  (Orizaba)  atd.  Zpodní  mexic.«,  ale  nejvíce  zásluh  mají  výprava 
hranici  té  horní  květeny  nám  určiti  nelze;  francouzská  (Bocourt)  a  severoamer.  učenci, 
bude  asi  dle  polohy  zeměpisné  rozličná,  ne-  zejména  Cope.  Jest  v  teplé  nížině  neotropi- 
bof  horní  lesy  mexické  jsou  vesměs  rázu  ,  cká,  v  horách  jsou  tvary  neoarktické  nebo 
palacoarktického,  duby  a  borovice  četné,  i  circumpolární.  SsavcA  je  známo  kolem  228, 
jichž  náš  krajan  Rdzl  sám  poslal  asi  60  dru-  hlavně  množstvím  nových  druhů  ze  sever- 
hův.  Maximum  druhů  jehličnatých  bude  zde  |  nich  hor,  jež  popsal  Merriam.  Málo  opic: 
asi  ve  výši  2100—3100  m.  Dubů  našel  Lieb- 1  jediná  Ateles  veUerosus  v  dolním  jihu  (a  Sev. 
mann  42  dr.  (u  Rcalu  del  Monte  19  dr.);  pře- ,  Am.);  též  broukoŽravých,  18  teď  rejsků  (5. 
stávají  na  Orizabě  teprve  ve  výši  4000  m. ;  oriiabae  v  3160  m  end.,  oscopolus  v  3300  m 
Poskytují  nejvíce  palivo,  ač  v  severu  a  nad  j  end.  atd.;  12  endem.  v  horách),  1  Scalops 
3300  m  jsou  jen  keře.  V  severních  rovinách  (Kith.).  Netopýrů  více  (38)  jen  5  endem.: 
stromů  vůbec  není,  pouze  keře  Opuntia,  (/Vo-  Antroious  palliduSj  Plecotus  townsendi,  3  Ve- 
topí)  a  břečtany.  U  Duranga  našel  Seemann  i  sperugo  (2  endem.),  2  Átalafv^  4  VespertíUo, 
jen  7  stromů:  Yíicm,  akacie  (zejm.  i4c. /<irne- '  3  Emballonuridy,  2  Nyctinomus  (1  end.);  ale 
siana),  Pro$opi$,  hlohy,  Taxodium  a  Casimi-  22  Phyllostomidy,  sic  tropických,  ale  Ischno- 
roa  dulcis  (jedlé  ovoce);  ale  v  horách ,  glossa  nhalis,  Saussure,  je  v  sněhu  na  h. 
12  dubů,  4  borovice,  olše  {Alnus  Arguta), '  Orizabě,  jen  2  end.,  sic  v  severu  nebo  jihu 
platán,  třešni   (Cerasus  capali.)  a  pod  nimi    rozšířené.   Rovněž  poměrně  (28)  dravcův: 


Vaccinie,  Befaria  mexicana,  Gentiany,  Pedi- 
cuiaris,  Viola ,  Geranium,  Alchemilla;  t  Arcen- 


medvěd  (Skalních  hor  v  Sonoře,  horribilis), 
Cercoleptes  caudivolvus,  2  Bassaris,  Nasua,  1 


tbobium  oxycedri.  Wislizenus  našel  u  Chiha-  Procyon  lotor  (Sonora),  Taxidea  amer,,  2  .Viř- 
huy  křoviny  Prosopis,  Larrea  glutinosa,  20  \fltis,  4  Comepotus,  Galictis  barbara,  2  Pnto^ 
kakteí,  agavy,  Fouquiera  splendens,  Hory  |  rius,  Lutra  paranensis,  4  psi  (i  L.  latrans 
v  pásmech  dolních  jsou  chudé  porostlé,  tak  i  prérií  severoatner.):  2  koček  (7):  Felix  con- 
v  Zacatecasu  a  v  Catorze  po  vykácení  lesů.  color,  on^a  (var.),  pardaUs,  tigrina,  Jaguar- 
V  stepích  tvary  severní:  Astragalus,  Arte-  nadi,  cyra,rufa.  Největší  arci  počet  hlodav- 
misie,  Ephedra,  Peganum  m.,  Pistacia  m.,  Oli-  cův,  kol  120  (Sciuroptenes  volucella),  veverek 
gomeris  {ResedX  Hemsley  uvádí  ze  severu  |  (3  end.),  4  Tamias.,  8  Spermofilus  (2  end.), 
3000  dr.  Tichomořský  břeh  jest  sušší  a  po-  3  Cynomys  (I  endem.),  bobr,  17  Hesperomys 
dobnější  poušti  nežli  zátokový,  kde  aspoň  (12  end.),  1  Rhipidomys,  5  Sigmodon  (4  end.), 
v  jihovýchodě  jsou  lesy  až  v  přímoří,  kdežto  5  Ory\omys  (end.),  2  Reithrodontomys,  end. 
Yucatan  pobřežní  kryt  keřinou  a  záp.  pří-  rody  Hodomys  (2),  Xenomys,  12  Neotoma 
moří  stepí.  Typickou  bvlinou  jsou  právě  (8  end.),  Arvicola  mex,,  phaeus,  24  Geomy- 
kaktey,  tak  v  Dolní  Kalik>rnii.  Nejznámější  deae  (20  end.,  do  4000  m),  5  Dipodomysneí, 
jest  Cereus  gigant eus  {pitahaya),  7 — 13  m  vy-  7  Perognathus  (4  end.).  7  Heteromys  (5  end.), 
soky  sloup  s  jedlým  ovocem.  Již  v  Sonaře  2  Erethi\on,  2  Dasyprocty  (1  end.),  Coeloge- 
našel  Thurber  v  přímoří  tvary  tropické:  Pe-  nys  paca,  15  zajíců  (1  na  ostr.  dolní  Kaliřor- 
talonyx,  Hoiacantha,  Guajacum  Erythrina;  nie  endefti.).  Ještě  uvedeme  tapíra  {bairdi 
jižněji  nastupují  mahagony  (v  okolí  Aca-  v  Oaxace),  2  Dicotyly,  6  z  jelenův:  Cervus 
půlka),  Bom^jc,  mangrovy.  Lesy  vjihových.  ytr/^iuiant/s  (sev.),  mexicanus,  endem.  conesi, 
jsou  málo  známy,  v  Tabasku  a  v  jihozápad,  maorotia,  rujinus]  v  Sonoře  Antilopě  ameri- 
Yucataně,  jakož  i  v  okolí  Mazatlanu  dávají  cana,  pak  Ovis  cervina  (sev.),  bison  asi  již 
ksLmpešky {Haematoxylon campechionum), PÁS'  téi  vyhuben;  v  řekách  v  Yucataně  Moratus 
ma  dle  výšky  rozeznal  Griesebach  takto:  tro-  latirostris  a  konečně  Myrmecophaga  tetra- 
pické  do  2000  m  (od  1000  m  výše  duby),  dactyla.  Taturia  novemcincta,  Dldelpkys  vir- 
mírné  do  4100  m  fhranice  stromů,  konifcry  giniana  v.  opossum,  Canigera,  murina  a  4  end. 
a  alpské  pásmo,  kole  jednotlivé  kře  {Senecio,  (Allena)  coxacae,  canescens,  sinaloae  a  insula- 
Ribes)  a  kde  na  př.  na  Orizabě  rozeznal  Lieb-  ris  (jen  ostr.  Třes  Marias).  —  Ptáků  počí- 
mann  pásmo  stepí  a  drnů;  západní  strana  tal  Wallace  600,  MůUer  625,  a  bude  jich 
suchá  (jen  Cactey,  Yuccy),  východní  strana,  spíše  více,  alespoň  tolik,  jako  mají  Spojené 
úrodnější  a  zalesněná,  dává  rozličný  uži-  I  Obce  (7 — 800),  neb  tudy  táhne  většina  ště- 
tek, taíc  Fourcroya  vlákna  (sisalské  konopí),  hovavých  (všechny  z  Aljašky,  z  Kalifornie  a 
z  agav  dobývá  se  štáva  (zdejší  kořalka  pul-  se  Skalních  hor).  Salvin  a  Sclatcr  uvádějí 
que).  Již  Aztckové  měli  zahrady,  uvedli  na  576  dr.  (151  end.),  ale  vodní  ptáci  jejich  (72) 
př.  z  Guatemaly  Cheirosiemon  platanoides,  a  neúplní;  Ridgway  ve  svém  seznanfHi  ptákův 
dosud  stojí  velikán  u  Tuly,  zvaný  cypřiš  severoamerických  uvádí  539,  mimochodem 
Montezumův,  47  m  objemu,  23  m  výše.  Ve-  vodních  77  (40  mořských).  Baird  měl  nej- 
liký  počet  bylin  dostal  se  odsud  do  Evropy  větší  rodiny  u  Sclater  a  Fringillid  (severní 
{Grchideae,  Zinnia,  Dahlia,  Cobea  a  j.);  nej-  roviny)  61  (Ridgway  69),  36  end.;  kolibříků 
větší  důležitosti  nabyla  Vanilla,  epifyt  vý-  '  42  (25  endem.),  Mniotiittdae  43  (Ridgway  62; 
chod.  lesů,  kukuřice,  kořen  jalapaský   v  lé-  7  endem.),  Tyrannidae  36  (Ridgway  37;   jen 


J 


N->*cá 


íiiiá 


S^Sipii- 


Mexiko.  217 

3  eod.},  Jcteridae  30  (9  end.).  Vlastně  neo-  u  pramenů  pstruha,  při  ústí  characinu  (TV- 
tropické  rodiny  scházsjí,  jako  Capotoridae,  tragonoptenes  argentatus)\  ale  pstruh  poslední 
Bucconidae,  Galbulidae,  nebo  jsou  slabé  za-  v  horách  Chihahuy  a  Duranga  {Salmo  my- 
stoupenVf  jako  Cotingidae  (4),  Pipridae  (2),  kis).  Dole  jest  Lepidosteus  tropicus,  Afugil  (ce- 
Coerebiaae  (2).  Sever  raá  jeáté  skřivana,  roz-  /«/««  středomořský),  Aherinidy,  Gobiidy.  Se- 
umí  se  samo  sebou,  ž^  v  jihu  přibývá  pa-  ver  má  asi  30  druhA,  k  jihu  jich  přibývá 
poušků,  kolibříků  atd.  Severní  tvary,  na  př.  (Ei^enmann  má  z  M-ka  a  ze  Stř.  Ameriky 
Lanius,  Sitta^  Certhia,  Anthus,  Faridaš^  jiíní  přes  150  a  na  př.  výprava  princezny  Terezie 
tropické  Trogonidae,  kachny.  Z  naáich  ptáků  Bavorské  přidala  5  nových  druhů).  ly-, 
je  lu  jen  několik  kosmopolitů,  nejvíce  vod-  Obyvatelstva  bylo  dle  úředního  sčítání 
nich  sluk.  Nejdůležitějším  ptákem  mexickým  lidu  ze  dne  20.  října  1895  (prvního  v  zemi) 
stal  se  krocan,  odsud  ochočený.  —  Bohat-  úhrnem  12,630.863,  t.  j.  6  na  Ikm^]  tato  hu- 
stvf  obojživelníků  a  plazů  veliké.  Želv  stota  se  však  v  jednotlivých  krajinách  velmi 
velmi  mnoho.  Strauch  měl  11,  franc.  výprava  liší.  Celkem  jsou  státy  na  planině  hustěji 
16,  Boulanger  k  20  a  Cope  ještě  více  druhů;  zalidněny  než  na  pobřeží;  největší  hustotu 
jmenujeme  jen  Testudo  polyfemus,  Testudo  vykazuje  (kromě  spolkového  distriktu)  stát 
carolina,  Clemmys  ornata^  elegans,  mobilensis,  Tlaxcala  (42*8  na  1  km*),  nejmenší  territo- 
incira,  rubida,  2  Clauditts,  Desmatemys  marcii,  rium  Dolní  KaHfornie  (0*3).  Při  ohromných 
Chelydra  serpentina,  2  Stawotypus,  9  Čino-  potížích,  s  jakými  potkávalo  se  v  zemi  první 
stemon  (Cope),  Trionyx  emorys  (2  Grande),  úřední  sčítání,  možno  se  domnívati,  že  jeho 
Rovněž  veliký  počet  j esterů,  asi  120  dru-  výsledky  počítány  většinou  příliš  nízko,  tak 
hův  (79  end.),  hlavně  leguáni  (75;  52  end.),  že  odhaduje  se  skutečné  obyvatelstvo  na 
z  nichž  25  Sceloporus,  17  Anolds;  pak  16  An-  nejméně  14  millionů  (Lemcke).  Díe  původu 
guidů  (9  end.;  12  Gerrhonotus),  8  Gekonidů  rozdělují  se  obyvatelé  M-ka  na  4  hlavní  ka- 
a  8  Scinoidů  (trop.),  7  Tejidů,  jedovatý  Helo-  tegorie:  1.  Kreoly  čili  bělochy  téměř  vesměs 
derma  horridum^  1  Xanthusiac  (Cope),  ende-  původu  Španělského,  na  které  počítá  se  asi 
micky  roonotyp  Xenosaurus  grandis,  Eublefa-  207o  celkového  počtu;  2.  Indiány,  jichž  jest 
nts  fasciata  a  endem.  Anely tropus  papiHosus,  asi  34%;  3.  černochy  (sotva  IVo)  I  ^-  smí- 
28  druhův  mexických  i  středoamerických.  šence,  vzniklé  křížením  všech  3  předešlých 
Nejvíce  však  jest  hadův;  zde  největší  jich  plemen,  především  pak  bílého  a  rudého, 
počet  na  světě,  zejména  Colubridův  absol.  kteří  tvoří  nejsilnější  čásť  obyvatelstva,  asi 
(relativné  nejvíce  Orotalidů  —  15;  4  endem.  45%.  Úhrnný  počet  Indiánů  dosud  v  M-ku 
u  Boulangera).  Známe  7  Typhlopidů  (3  end..  žijících  páčí  se  na  4,247.605  osob,  rozděle- 
1  rod),  5-6  Boidů  (též  1 — 3  end.),  vlastní  ných  na  řadu  kmenů  již  před  objevením 
Colubridy  (i  Calamasiny),  více  se  západem  země  Evropany  se  vyskytujících  a  tvořících 
Spoj.  Obcí  společné;  Dipsadidů  tu  (u  Bou-  několik  větších  skupin.  Největší  jest  skupina 
lan^era)  37  (20  end.,  i  rod  Ogmius),  více  již-  kmenův  azteckých  na  planině  (1,849.000 
nich  tvarů.  Cope  měl  více:  obou  155,  end.  osob),  dále  skup.  Otomi  (704.734),  Mixteco- 
105.  Západní  břeh  má  mořského  hada  {Hy-  Zapoteca  (677.088),  Mayo-Quinche  (456.283), 
drus  platurus).  Jsou  tu  dále  3  Elapidy  (Cope  Tarasca  (275.000),  Totonaca  (90.000),  Sonora- 
10.  3  end.),  3  Amblycefalidy  (2  end.;  Cope  Opata-Pima  (85.000),  Zoque-Mixé  (60.000), 
13);  v  celku  113  (79  end.  a  6  rodův;  Cope  Chontal  (31.000),  Apache  (8000),  Matlalzinga 
207,  z  nichž  107  endem.),  38  společných  se  (5000),  Huave  (3800),  Guaicura  a  Cochimi- 
Spoj.  Obcemi,  27  6e  Střed.  Amerikou,  42  Laimon  (2500),  a  Seri  (200  osob).  Téměř 
neotropické.  —  Náramně  bohaté  jsou  žáby  kaŽdý  indiánský  kmen  má  zvláštní  svoji  řeč 
(135  se  Stř.  Amerikou,  Cope),  133  Bocouart  nebo  nářečí,  jichŽ  počítá  se  následkem  toho 
(franc.  výprava  107  end..)  a  přes  160  u  Bou-  na  150,  avšak  velká  čásf  Indiánů  zná  španěl- 
iangera.  Endemických  jest  5  rodin;  z  druhů  sky.  Za  Kreoly  označují  se  domorodci 
neendemických  jest  11  ze  Spoj.  Obcí  a  15  evropského  původu,  tedy  většinou  původem 
z  Již.  Ameriky.  Nejvíce  Hylidů  (30  u  Bo-  Španělé,  kteří  také  mezi  přistěhovalci  za- 
courta),  Bufonidů  (27),  i  druhy  Wiegman-  ujímají  přední  místo,  tvoříce  velkou  čásf 
novy,  Cystignathidů  (21,  hlavně  Hylodes), '  bankéřů,  továrníkův  a  plantážníkův.  Po  nich 
málo  Ranidů  (9  u  Boccarta),  Engystomatidů  nejčetnější  jsou  přistěhovalci  ze  Spoj.  Obcí, 
(2),  ale  jsou  tu  4  Scaftopus  (Pelobatid).  Ná- :  dále  Němci  (3000),  Francouzi,  Italové,  An- 
padně  bohaté  jsou  Salamandridy  (v  souvi- '  gličané  a  Švýcaři.  Ruch  přistěhovalecký 
si  ostí  se  Spoj.  Obcemi).  Bocourt  měl  18  i  má  v  M-ku  význam  podřízený,  nebof  není 
druhů;  nejznámější  jest  axolotl  {Amblystoma\x.\i  neobsazené  země  příhodné  ke  kolonisaci, 
mexicanum),  horm'ch  jezer  nejvíce  druhův  I  kde  by  se  usadili  rolničtí  osadníci,  dělníci 
Spelerpes  (8  Cope).  Krokodily  má  M.  2  v  ře-  .  pak  nemohou  obstáti  v  konkurrenci  s  In- 
kách východních.  Pro  nedostatek  větších  řek  !  diány;  proto  skromný  počet  Evropanův  do 
a  jezer  není  velikého  bohatství  ryb,  ale  dů- '  země  ročně  se  stěhujících  věnuje  se  obchodu 
ležita  jest  zde  hranice  neotropických  a  ne-  I  a  průmyslu  jako  samostatní  podnikatelé  neb 
arktických  tvarů.  Do  horních  jezer  středu  i  vyšší  zřízenci  podniků.  Černochův  jest 
jdou  cTyprinidy,  Cottostomidy,  ale  i  Etheo- '  v  M-ku  málo,  asi  70.000,  neboť  i  v  dobách 
stomatidy,  Lampetra,  V  tropické  nížině  pře-  otroctví  bylo  jich  zde  méně  než  jinde,  a  to 
vládají  Cyprinodonti,  Ckromidae,  Siluridae,  jen  v  horkých  krajinách  pobřežních.  Při  tom 
Oiaracineae.    Řeka    Grande    del   Nořte   má  i  jich  neustále  ubývá  míšením,  zejména  s  In- 


218 


Mexiko. 


diány,  tak  že  by  již  byli  zmizeli  úplné,  kdyby 
se  do  přístavních  mést  nestěhovali  černoši 
z  Kuby  a  ostatních  ostrovů  západoindických, 
kteří  se  zde  usazují  jako  řemeslníci.  Velmi 
důležitým  a  číselné  nejsilnějším  živlem  oby- 
vatelstva mexického  jsou  smí  Senci,  hlavně 
mcsticové  (v.  t),  kteří  cítí  se  Mexikány 
v  pravém  slova  smysle  a  hráli  také  v  dlou- 
hých politických  bojích  M-ka  roli  nejdůleži- 
tější na  rozdíl  od  konservativních  Kreolův 
a  netečných  většinou  Indiánů.  Z  rodiny  me- 
stické  pochází  i  nynější  praesident  repu- 
bliky, Porfirio  Diaz.  Majetkem  svým  a  spo- 
lečensky tvoří  jakýsi  >střední  stav*,  jsouce 
nájemci  statků,  malostatkáři,  pastýři,  povoz- 
níky,  dozorci  v  podnicích  atd.,  namnoze  však 
věnují  se  i  studiím,  dosahujíce  vysokých 
hodností.  Vzdělání  obyvatelstva  je  do- 
sud celkem  na  nízkém  stupni,  zejména  u  In- 
diánů, ač  návštěva  škol  jest  povinná  a  bez- 
platná a  každá  indiánská  obec  má  vydržo* 
váti  jednu  nebo  několik  elementárních  škol. 
Všecka  tato  ustanovení  provádějí  se  však 
skutečně  jen  tam,  kde  vláda  na  školy  při- 
plácí a  muže  je  přísně  kontrolovati.  R.  1895 
počítala  úřední  statistika  veřej,  škol  obec- 
ných 10.915  se  722.435  žáky  a  s  nákladem 
5V2  naill.  pesos,  škol  soukrom.  2585  s  81.224 
žáky,  škol  odborných  136  s  16.809  žáky. 
Vyšších  škol  jest  68,  mezi  nimi  zejm.  2  vy- 
soké školy  lékařské,  vysoká  škola  inženýr- 
ská, škola  zemědělská  a  zvěrolékařská,  ob- 
chodní, umělecko-průmyslová,  umělecká,  vo- 
jenská, právnická,  hospodářská,  námořní,  hu- 
dební konservatoř  a  několik  ústavův  učitel- 
ských, z  nichž  nejlepší  ve  Věra  Cruzu.  Úhr- 
nem mají  tyto  Školy  21.000  posluchačů. 
V  r.  1894  byly  v  M-ku  103  veřej,  knihovny, 
z  nichž  knihovna  národní  s  200.000  sv.  po- 
važuje se  za  největší  a  nejlepší  v  celé  latin- 
ské Americe,  dále  22  musea  a  3  meteoro- 
logické observatoře.  Důležitý  jsou  také  četné 
vědecké  společnosti,  zejména  společnost  pro 
zeměpis  a  statistiku,  vydávající  s  podporou 
spolkové  vlády  znamenité  publikace,  společ- 
nost přírodovědecká,  lékařská,  technická, 
právnická,  lyceum  Hidalgo,  Athenaeum  a  j. 
více.  Uměni  těšilo  se  ode  dávna  v  M-ku 
velké  péči  a  oblibě.  V  zemi  jsou  2  umělecké 
akademie,  četné  malířské  školy  podřízeného 
rázu  a  krásné  sbírky,  zejména  v  národním 
museu  v  hlav.  městě.  Z  domácích  malířů  za- 
sluhují zmínky  J.  a  L.  Juarez,  B.  de  Chávc, 
Parra,  Arteaga,  Rodriguez,  Ibarra,  Cabrera, 
Sťgredo  a  Obregon.  Sochařství  není  na  tom 
stupni  jako  malířství,  v  stavitelství  pak  pře- 
vládá španělská  renaissance.  i  jsou  před- 
ními domácími  architekty  Tolsa  a  Tres- 
guerras.  Původní  produkce  hudební  ome- 
zuje se  většinou  na  písně  lidové  a  skladby 
taneční,  ačkoliv  cizí  opery  těší  se  ohromné 
oblibě.  Každé  větší  město  má  veliké  divadlo, 
hl.  m.  M.  tři.  Literatura  domácí  vykazuje 
práce  z  nejrůznějších  oborů,  zejména  z  děje- 
pisu (Clavigero,  Orozco  a  Berra),  z  mathema- 
tiky  a  z  astronomie  (Velasquez  de  Leon), 
2   geologie  (Andrcs  del  Rio),   z  linguistiky 


(Pimentel),  z  národního  hospodářství  (Val- 
larta)  a  zejm.  z  belletrie  (Irenio  Paz,  Pietro, 
Estera,  Acufia,  Ortiz,  Silva,  Chavero,  Contre- 
ras  a  j.  v.}.  Počet  časop.  v  republ.  vychá- 
zejících páčil  se  koncem  r.  1895  na  363» 
z  nichž  94  vycházely  ve  hlav.  městé,  6  jest 
anglických,  2  francouzské  a  1  německý.  Nej- 
starší ze  současných  časopisů  jest  »Siglo 
XIX*  (z  r.  1840),  největší  jsou:  »El  Nacio- 
nál*, »E1  Partido  liberal*,  >El  Universal*, 
»E1  Monitor  Republicano*,  »Tiempo«  a  j., 
úřadní  list  spolkové  vlády  jest  »Diario  Ofi- 
cial*.  Veškeré  obyvatelstvo  republiky  s  vý- 
jimkou asi  200.000  divokých  Indiánů  {Indios 
bravos),  kočujících  v  severních  státech,  a 
přistěnovalých  protestantův,  usedlých  větši- 
nou v  městech,  náleží  k  církvi  římsko- 
katolické, která  spravována  jest  3  arci- 
biskupy (v  M-ku,  v  Morelii  a  v  óuadalajaře) 
a  má  10.112  kostelův  a  kaplí,  kdežto  chrá- 
mův  evangelických  jest  jen  119.  Úhrnem 
počítá  se  protestantův  asi  60.000. 

Rozmanitým  podnebím  svým  v  různých 
nadmořských  výškách  a  polohách  hodí  se 
M.  k  pěstování  téměř  všech  zemědělských 
plodin  mírného  i  horkého  pásma.  AvŠak  na 
přt^kážku  zdárnému  rozvoji  zemědělství 
jest  namnoze  nedostatek  vláhy  a  poměry 
i  rozdělení  majetku  pozemkového.  V  této 
příčině  zavedli  španělští  dobyvatelé  držení 
rozsáhlých  latifundií  v  rukou  jednotlivých 
rodin,  kteréžto  zřízení  zachovalo  se  podnes. 
Rovněž  chrámy  a  kláštery  byly  obdařeny 
velikými  pozemky,  které  vsak  prohlášeny  za 
majetek  státní.  Takovéto  veliké  statky  na- 
zývají se  haciendas  {hacienda  de  labor  k  orbé^ 
h.  de  ganado  k  chovu  dobytka).  Rozsah  ha- 
ciendy počítá  se  na  1756  ha,  jsou  vŠak 
mnohé  haciendy  dobytkářské,  zaujímající  více 
než  250  km}  půdy.  Ohromné  tyto  statky  roz- 
děleny jsou  na  menší  usedlosti,  zv.  estancia.<^ 
a  vzdělává  se  skutečně  jen  malá  jich  část» 
většinou  nájemci.  Majetník  statku  {hacien- 
dado),  namnoze  ze  staré  kreolské  rodiny  po- 
cházející, bydlí  většinou  v  městě  a  vede  jen 
jakýsi  dozor  nad  svými  pozemky,  jež  sku- 
tečně spravuje  t.  z  v.  mayordomo,  většinou 
mestic.  Panské  stavení  na  takovéto  haciendě 
jest  přirozeným  střediskem  ct  lé  krajiny,  ob- 
klopeno staveními  dělnictva  a  zhusta  silné 
opevněno.  Menší  statky  nazývají  se  ranchos 
a  jejich  hospodáři  rancheros,  ať  již  jsou  je- 
jich majetníky  nebo  nájemci.  Orba  jest  dle 
polohy  pozemků  neobyčejně  rozmanitá.  V  po- 
břežních krajinách  až  do  výše  1000  m  n.  m* 
péstují  se  plodiny  tropické:  kakao,  vanilka, 
indigo,  cukrová  třtina,  káva,  rýže,  banány, 
tabák  atd.,  vedle  nich  také  kukuřice.  Obilí 
ani  brambory  se  zde  nedaří,  náhradou  za  né 
jsou  bataty,  maniok,  yam  a  arům.  Rozsáhlé 
planiny  mezi  16®— 30*^  s.  š.,  které  leží  ve  výŠi 
1500—  2500  m  n.  m.,  nedovolují  nikde  pěsto- 
vání plodin  tropických.  Zde  nalézáme  kul- 
turní rostliny  Starého  světa,  kukuřici,  ma- 
guey  a  kaktus  pro  chov  cochenilly.  V  zimé 
klesá  tu  někdy  teplota  pod  bod  mrazu  a 
sníh  pokrývá  zemi,  avšak  toto  chladno  není 


Mexiko.  219 

na  překážku  orbě,  nýbrf  spíše  nedostatek  n^m  114  rozmanitých  užitečných  rostlin,  ze- 
vody,  neboť  od  listopadu  do  června  téméř  jména  12  druhů  barevného  dřeva,  8  druhů 
neprší,  tak  že  v  mnohých  státech  (Chiapas,  stromů  gummovníkových,  17  druhů  stromův  a 
Oaxaca,  Puebla,  Tlascala,  M.  a  j.)  zavlažuje  rostlin  olejnatých,  59  rostlin  lékařských  atd. 
se  půda  uměle  vodou  z  řek,  potoků,  jezer  a  Nejdůležitější  v  té  příčiné  jsou  tropické  pra- 
i  z  umělých  nádržek.  Jinde  provozuje  se  orba  >  lesy  na  Tehuantcpeku  a  Yucatané,  zaujíma- 
jen  v  době  dešťů.  Nejdůležitější  zemědělské  jící  do  2000  km^  rozlohy.  V  horkém  pásmě 
plodiny  M-ka  jsou :  káva,  pěstovaná  zejména  do  výše  1000  m  tvoří  podstatu  lesního  rošt- 
ve  státě  Oaxace,  Věra  Cruzu  a  Chiapasu,  jejíž  linstva  akacie,  mimosy,  Csesalpinioides,  bam- 
vývoz  páčí  se  na  54  milí.  lib.,  kdežto  o  sklizni  busy,  banány  a  j.,  výše  pak  skupiny  pa- 
není  určitých  zpráv,  tabák  ve  státě  Jalisku,  lem,  bignonie,  swietenic,  vavříny,  kakty  atd. 
Tepiku  a  Věra  Cruzu  (distr.  Tuxtla)  s  roč.  vý-  Ve  výši  1000  2000  m  jsou  lesy  subtropické 
těžkém  56.632  /;  vanilka  vstát.  Michoacanu,  (myrty,  vavříny,  robinie,  duby,  stromovité' 
Pueble,  Oaxace,  Tabasku,  Věra  Cruzu,  Jali-  kapradiny  atd.),  konečně  nad  2000  m  jsou 
sku,  Guerreře,  roč.  217,553.000  lusků  v  ceně  •  lesy  pásma  mírného  íduby,  jilmy,  olše,  jehlič- 
8*  2  milí.  pesos;  kakao  ve  státech  Chiapasu,  naté  stromy  atd.)  a  teprve  ve  výši  nad 
Tabasku,  Colimě,  Guerreře,  Věra  Cruzu,  Mi- '  3600  m  přestává  lesní  vegetace.  Hlavním  vý- 
choacanu  a  Oaxace,  ročně  2425  ř;  cukrová  těžkém  z  těchto  lesů  jest  gumma,  kaučuK, 
třtina  pěstuje  se  ve  státě  Morelosu,  Jalisku,  pryskyřice,  dříví  barevné,  stavební  a  truhlář- 
Pueble,  Michoacanu,  Věra  Cruzu,  Tamauli-  ské  (žluté,  modré,  brazil,  mahagoni,  cedr  a  j.), 
pasu,  San  Luisu,  N.  Leoně,  Sonoře  a  Taba-  avŠak  rationálního  lesního  hospodářství  není, 
sku,  roční  sklizeň  asi  46  milí.  kg,  produkce  ,  nýbrž  panuje  zcela  systém  vykořisťování,  tak 
cukru  pak  143.578  /,  které  sotva  stačí  do-  že  jsou  vážné  obavy,  Že  lesy  v  době  poměrné 
máčí  spotřebě:  bavlna  jest  v  M-ku  rostlinou  krátké  úplně  budou  zpustošeny.  —  Chov  do- 
domáci,  avšak  její  pěstování  jest  dosti  ome- i  bytka  provozuje  se  v  M-ku  od  samého  při- 
žene a  provozuje  se  většinou  v  pobřežních  chodu  Evropanů,  maje  velmi  příznivé  pod- 
státech  na  Mexickém  zálive  a  tichomořských  j  minky  k  svému  zdaru  jednak  v  mírném  pod- 
s  ročním  výtěžkem  asi  35*6  milí.  kg\  rýže  '  nebí,  které  dovoluje  chov  po  celý  rok  pod  ši- 
pěstuje  se  všude  v  pobřežních  krajinách  rýmnebem,jednak  v  hojnosti  pastvin,  zejména 
tropických,  avšak  jen  od  Indiánův  a  na  ma- '  v  savannách  na  východním  úpatí  planiny, 
lých  statcích  (12.326  t  ročně);  agáve  ameri-  v  nížinách  Mexického  zálivu  a  v  t.  zv.  stá- 
cká  (maguey)  slouží  především  k  výrobě  ná-  těch  vnitřních.  Přece  však  nestojí  na  tako- 
rodního  nápoje  mexického,  pulque  (ročně  vém  stupni  jako  v  jiných  zemích  dobytkář- 
23  milí.  kg\  jednak  dodává  tak  zv.  len  aloe,  |  ských;  zvi.  skot  a  brav  jsou  velni  chatrný, 
kdežto  z  Agáve  sisilana  vyrábí  se  t.  zv.  he- 1  pouze  koním  a  mezkům  věnuje  se  větší  péče. 
nequen  (42.378  ř  ročně);  obě  rostliny  pěstují  Počítá  se  2V2  milí.  koní,  820.000  mezkův, 
se  hlavně  na  Yucataně  právě  tak,  jako  třetí  230.000  oslů,  4*/,  milí.  skotu,  6-8  milí.  ovcí 
vláknatá  rostlina  mexická,  ixUe  nebo  me\cal  >  a  6*2  milí.  vepřů.  Všech  dobytkářských  stat- 
{Bromelia  pila),  též  sloužící  k  výrobě  ko-  kův  jest  20.574  v  ceně  2575  milí.  fr.  — 
řalky  »mezcalu«;  kaktus  nopalový  pěstuje  se  Průmysl  rozvinul  se  v  M-ku  teprve  v  po- 
dosud  v  Oaxace  k  vůli  cochenille,  avšak  ná-  sledních  desítiletích  za  ochrany  vysokých 
sledkem  konkurrence  barev  anilinových  již  cel  ochranářských,  ač  dosud  zabývá  se  zpra- 
jen  v  malých  rozměrech;  z  obilí  nejdůleŽi-  cováním  jen  domácích  surovin  a  nijak  ne- 
tější  jest  kukuřice,  rozšířená  po  celé  zemi  a  stačuje  vlastní  spotřebě  země.  Přední  místo 
dávající  roční  výtěžek  přes  25  milí.  W;  méně  mezi  závody  průmyslovými  zaujímají  prá- 
še pěstuje  pšenice  (ročně  asi  3Va  milí.  hl\  ,  dclny  a  tkalcovny  bavlny,  jichž  jest  (1896) 
žito,  oves  a  ječmen  jen  ve  vysokých  pólo-  107  se  13.896  koňskými  silami,  448.156  vře- 
hách,  tento  hlavně  pro  pivovary;  důležitý ,  teny  a  15.086  dělníky  a  které  zpracovaly 
jako  potravina  chudších  vrstev  lidu  jsou  černé  '  (1896)  53*3  milí.  lib.  bavlny  a  vyrobily  7*12  milí. 
boby  (frijoles)  s  roční  sklizní  10  milí.  /i/,  kusů  sukna  a  3*9  milí.  lib.  nití.  Méně  roz- 
dále  maniok,  banány,  brambory,  yam,  arům  1  šířeny  jsou  tkalcovny  vlny,  hedvábí  a  džuty, 
a  j.  Výborné  způsobilé  jest  M.  pro  pěsto-  ve  spojení  se  zemědělstvím  jsou  cukrovary 
vání  ovoce  všeho  druhu,  vína  a  oliv,  které  .  a  lihovary  (2899),  mlýny,  olejny,  továrny  na 
za  panství  španělského  zákonem  bylo  zaká-  tabák  (41).  Hojně  se  provozuje  i  kloboučni- 
záno.  Zejména  znamenitě  daří  se  pomoranče  ctví,  sedlářství  a  jirchářství  (Leon),  avšak  jen 
(Věra  Cruz),  limony,  citrony,  meruňky  (Oax- 1  řemeslnicky,  ač  vláda  podporuje  co  nejúsil- 
aca),  ananas,  broskve,  jablka,  hrušky,  kdežto  něji  zakládáni  továren,  a  také  proto  vznikly 
vinná  réva  jest  dosud  nepatrně  rozšířena ,  v  době  poslední  v  zemi  některé  slévárny 
(Cohuila,  Chihuahua,  Guanajuato),  avšak  dává  (Durango,  M.,  Michoacan  a  Oaxaca),  papírny 
výborné  hrozny.  V  tropických  nížinách  me-    (M.),  pivovary  (Toluca,  Orizaba),  továrny  na 


xických  roste  hojně  palma  kokosová,  která 
dává    ročně   310.933  t   ořechů    kokosových; 


nábytek    (San    Luis,    Potosi,    Guadalajara), 
parní    pily    (Chihuahua,    Sonora,    M.,    Věra 


z  koření  nejdůležitější  jest  t.  zv.  španělský  i  Cruz)  a  j.  v.  —  Pramenem  největšího  bohat- 
pepř  (ročně  547í  milí.  kg).  Zelinářství  ai  ství  pro  M.  jest  hornictví,  neboť  jest  dle 
květinářství  provozuje  se  dosud  většinou  I  všeho  v  ohledu  báňském  nejbohatší  zemí  na 
jen  Indiány  způsobem  velmi  primitivním.  —  světě,  zejména  jsou  tu  zlato,  stříbro,  železo. 
Lesy  pokrývají  450.145  ha  a  dodávají  úhr- '  měď  a  olovo,  kdežto  zinek,  rtuť,  platina   a 


220 


Mexiko. 


uhlí  dosud  jen  porůznu  se  dobývá.  Úhrnem 
pracuje  přes  100.000  horníků  v  3167  báních. 
Zlato  vyskytuje  še  ve  státech  Sonoře,  Si- 
naloi,  Guerreře  a  Oaxace,  stříbro  hl.  mezi 
21°-24V,<»  s.  š.  na  prostoře  8000  km\  kde 
leží  proslulé  stříbronosné  okresy  Guana- 
juato,  Zacatecas,  Cartorce  a  San  Luis  Po- 
tosi,  pak  ve  státech  Chíhuahui,  Coahuilc, 
Durangu  a  N.  Leoně,  železo  ve  státě  Du- 
rangu,  kde  pahorek  Cerro  del  Mercado  od- 
haduje se  na  300  milí.  t  železa,  měď  ve  stá- 
tech Michoacaně,  N.  Leoné  a  v  Dolní  Kali- 
fornii, rtuť  ve  státě  Guerreře,  uhlí  se  dosud 
v  M-ku  nedobývá,  ač  jsou  známa  mohutná 
jeho  ložiska  (Čoahuila,  Oaxaca,  Sonora,  Mi- 
choacan),  konečně  petrolej  nalezen  ve  stá- 
tech Durangu,  Věra  Cruzu  a  Oaxace.  Z  la- 
gun pobřežních  dobývá  se  sůl,  krásné  opály 
přicházejí  ze  státu  Queretara,  onyx  ze  států 
Pucbly  a  Oaxaky,  mramor  vyskytuje  se  po 
celém  M  ku.  Daleko  největší  čásC  báňského 
výtěžku  připadá  na  drahé  kovy,  jichž  dodalo 
M.  do  r.  1895  úhrnem  za  5584  milí.  pesos 
(Lcmcke),  z  čehož  připadá  na  stříbro  na 
5  milliard  pesos.  V  r.  1898  vytěženo  stříbra 
1,765.116  kg  v  ceně  57*4  milí.  pesos,  zlata 
12.790 /f^  v  ceně  6*8  milí.  pes.,  médi  10.435  ř, 
olovo  těží  se  jako  vedlejší  výrobek  při  do- 
bývání stříbra,  výtěžek  železa  jest  pak  do- 
sud malý.  —  Obchod  mexický  jest  v  ne- 
ustálém a  dosti  rychlém  rozvoji,  ačkoliv  jest 
mu  na  velikou  překážku  nesnadné  spojení 
vnitrozemí  s  krajinami  pobřežními,  nedosta- 
tek dopravních  cest  přirozených  (řeky)  i  umě- 
lých (železnice  a  silnice),  špatné  přístavy 
mořské,  zejména  pak  také  soustava  ochran- 
ných cel  a  nestejná  úprava  berní  uvnitř 
zeině,  kde  mnohé  zboŽí  podléhá  v  jednotlivých 
státech  několikerým  poplatkům.  V  r.  1898 
obnášel  přívoz  43,603.492  pes.  proti  42,204.095 
pesos  r.  1897  a  vývoz  128,972.749  pes.  proti 
111,346.494  pesos  r.  1897.  Daleko  nejdůleži- 
tějším předmětem  vývozu  jsou  drahé  kovy 
(75  milí.  pesos),  pak  hennequen  (11*5  milí.), 
káva  (10-6  milí.),  dobytek  (4-9  milí.),  tabák 
(4-5  milí.),  dříví  (3-6  milí.),  kůže  (3*6  milí.), 
olovo  (2-9  milí.)  a  měď  (23  milí.),  kdežto 
z  dovozu  jest  hlavní  zboží  bavlněné  (5  milí.), 
stroje  (4*6  milí.),  železo  a  ocel  (4*4  milí.), 
obilí  (3*6  milí.),  víno,  likéry,  pivo  atd.  (2*3 
milí.),  kámen,  hlína  a  p.  (2'3  milí.),  tkaniva 
(1*7  milí.),  zboží  dřevěné  (16  milí.),  chemi- 
kálie (1*6  milí.),  papír  (1*5  milí.),  zboží  vlněné 
(1'5  milí.)  atd.  Ze  zemí  s  Mkem  obchodují- 
cích na  předním  místě  stojí  Spojené  Obce, 
na  které  připadá  21  Vt  milí.  pesos  mexi- 
ckého přívozu  a  95  milí.  vývozu,  dále  Velká 
Britannie  (8*1,  rcsp.  14*8  milí.  pesos),  Fran- 
cie (5*4,  resp.  5*3  milí.),  Německo  f4-8,  rcsp. 
7  milí.).  Španělsko  (2,  resp.  IV4  milí.)  a  Bel- 
gie (0*6,  resp.  1'6  milí.).  Střediskem  obchodu 
jest  hl.  m.  M.  a  Věra  Cruz,  jest  pak  obchod 
většinou  v  rukou  cizích  firem,  amerických, 
anglických,  německých  a  j.  Na  podporu  ob- 
chodu zřízeny  jsou  ve  větších  městech  ob- 
chodní komory,  od  r.  1882  pak  zřizují  se 
i  banky  dle    vzoru   moderního   evropského 


bankovnictví.  Nejdůležitější  jest  Banco  Na- 
cionál s  akciovým  kapitálem  20  milí.  pesos, 
hlavní  peněžní  orgán  vlády,  dále  Banco  de 
Londres  s  kap.  3  milí.  pesos,  Banco  Hipo- 
tccano  (5  milí.  p?sos)  a  15  menších  bank, 
které  vesměs  mají  právo  za  určitých  pod- 
mínek vydávati  bankovky.  Německá  říšská 
banka  zřídila  v  posledním  roce  (15.  ún.  1899) 
Banco-Central-Mexicano  s  kapitálem  6  milí. 
pesos  k  prostředkování  peněžních  stykův 
M-ka  s  Německem.  —  V  zahraničním  svém 
obchodě  jest  M.  odkázáno  hlavně  na  do- 
pravu po  moři,  neboť  síC  železniční  jest 
dosud  velmi  neúplná  a  poloha  země  mezi 
dvěma  světovými  moři  přímo  ukazuje  na 
výhodnost  té  dopravy.  Hlavní  přístavy  jsou 
při  zálivu  Mexickém;  Alvarado,  Campeche, 
Coatzacoalcos,  Frontera,  Isla  del  Carmen, 
Progreso,  Tampico,  Túxpan  a  Věra  Cruz, 
na  Tichém  okeánč  pak:  Acapulco,  Guaya- 
mas,  La  Paz,  Mazatlan,  Puerto  Angeles,  San 
Blas,  San  José  del  Cabo,  Salina  Cruz,  Santa 
Rosalia  a  Todos  Santos.  Úhrnem  veplulo  do 
mexických  přístavů  (r.  1898)  10.527  lodí  se 
4,085.200  ř,  z  čehož  bylo  5122  parníků  se 
3,731.323  7,  vypluly  pak  z  nich  10.452  lodi 
s  3,880.940  ř,  z  čehož  4953  parníky  s  3,535.898  í. 
Největší  čásť  ruchu  lodního  připadá  na  Věra 
Cruz  a  Tampico,  v  nejčilejším  spojení  po 
moři  jest  M.  se  Spoj.  Obcemi,  s  Anglií  a  se 
Španělskem.  Obchodní  loďstvo  mexické  čítá 
(1898)  17  parníků  s  4081  ř  a  51  lodí  plachet- 
ních  s  9317  ř.  —  Dopravní  cesty  vnitro- 
zemské jsou  ve  stavu  velmi  chatrném,  tak  že 
možno  po  nich  většinou  dopravu  provozo- 
vati jen  soumary.  Výborné  silnice  z  doby 
azteckého  panství  za  evropské  kolonisace 
úplně  zanedbány  a  jsou  zcela  v  rozvalinách. 
Teprve  v  poslední  době  věnuje  se  doprav- 
nictví  veliká  péče  se  strany  vlády,  zejména 
usilovně  podporuje  se  stavba  Železnic. 
První  Železnice  spojovala  hl.  m.  M.  s  před- 
městím Guadelupe  v  délce  jen  5  km  (1850), 
současně  s  ní  pak  zahájena  stavba  železnice 
z  Věra  Cruzu  do  M-ka,  která  dokončena  te- 
prve r.  1873;  avšak  ve  větším  měřítku  pro- 
váděny stavby  železnic  až  po  r.  1880,  i  měří 
trati  mexické  (1899)  13.369  km,  z  nichž  na 
8000  km  širokokolejných  a  přes  5000  km  úzko- 
kolejných tratí.  Hlavní  z  nich  jsou:  mexická 
Centrální  dráha  M.-El  Paso  (3166  km);  mexi- 
cká Mezinárodní  dráha  Porfírio  Diaz-Durango 
(1060  km);  mexická  Národní  dráha  M.-Larcdo 
h697  km);  Meziokeánická dráha  M.-Vera Cruz 
(900  km);  Národní  dráha  na  isthmu  Tehuan- 
tepeku  Coatzacoalcos-Salina  Cruz  (309  km); 
Mexická  dráha  M.-Vera  Cruz  (518  km);  dráha 
Monterey  and  Mexico-Golf  (626 /cm)  s  pražci 
z  mahagonového  dřeva  a  s  mosty  z  bílého 
mramoru  atd.  Železnice  ty  postaveny  byly 
většinou  soukromými  podnikateli  (společ- 
nostmi) ze  Spoj.  Obcí,  kterým  stát  platí  sub- 
vence, průměrně  8935  pesos  ná  1  fcm,  úhr- 
nem do  r.  1896  107,743.660  pesos.  —  Rov- 
něž poštovnictví  náležitě  upraveno  te- 
prve v  posledních  letech,  ač  M.  jest  členem 
mezinárodního    poštovního    spolku    již     od 


Mexiko. 


221 


r.  1870.  R.  1898—99  bylo  v  zemi  545  pošt. 
úřadů,  1225  poátov.  agentur,  zásilek  vnitro- 
zemských bylo  92,363.534,  zahranič.  30,256.688, 
příjmy  pošt  1,595.818  pcsos  a  vyd.  1,991.921 
pesos.  —  Rozsáhlejší  stavba  telegrafních 
tratí  počala  již  koncem  let  šedesátých,  i  bylo 
r.  1899  v  zemi  337  telegr.  úřadů,  vlád.  tratí 
bylo  45.987  Ariw,  soukromých  22.422  km,  de- 
peší odesláno  2,178.181.  Nejstarší  trať  jest 
M.-Vera  Cruz  z  r.  1852. —  Užívání  telefo- 
nu rychle  se  v  M-ku  ujalo,  tak  že  témčř 
všecka  vetší  města  mají  síť  telefonní,  úhrnem 
dlouhou  25.000  km. 

Ústava  M-ka  od  jeho  osvobození  z  pan- 
ství španělského  několikrát  se  měnila.  Ze- 
jména střídala  se  republikánská  ústava  spol- 
ková, napodobená  konstituci  Spojených  Obcí, 
dvakráte  s  ústavou  centralistickou  a  rovněž 
dvakrát  (1822—23  a  1864—67)  bylo  M.  císař- 
stvím. Nynější  státní  poměry  uspořádány  jsou 
na  základě  ústavy  z  5.  ún.  1857  s  rozličnými 
pozdějšími  dodatky  (poslední  z  10.  čna  1898), 
dle  které  tvoří  M.  republiku  spolkovou,  slo- 
ženou z  27  států,  2  territorií  a  obvodu 
spolkového,  totiž  ze  států:  Aguas  Calientes 
(7644  km*,  104.615  ob.),  Campcche  (46.855  km\ 
88.302  ob.),  Chiapas  (70.524  km\  319.599  ob.), 
Chihuahua  (227.468  km\  262.771  ob.),  Coa- 
huila  (161.550  km\  241.026  obyv.),  Colima 
(5887  km\  55.752  ob.),  Durango  (98.470  km\ 
295.105  ob.),  Guanajuato  (29.458  km*,  1,062.554 
ob.),  Guerrero  (64.756  km\  420.336  ob.),  Hi- 
dalgo  (23.101  km\  558.769  obyv.),  lalisco 
(82.503  km\  1,107.227  ob.),  M.  (23.95'7  km*, 
841.618),  Michoacan  (59.261  km\  894.753  ob.), 
Morelos  (7184  km*,  159.355  ob.),  Nuevo  Leon 
(62.998  km*,  309.252  ob.),  Oaxaca  (91.664  km*, 
884.909  ob.),  Puebla  (31.616  km*,  984.4ř3  ob.), 
Queretaro  (9215  km*,  228.551  ob.),  San  Luis 
Potosi  (65.586  km*,  568.449  obyv.),  Sinaloa 
(87.231  km*,  258.865  ob.),  Sonora  (199.224  km*, 
191.281  ob.),  Tabasco  (26.094  km*,  134.839  ob.), 
Tamaulipas  (84.394  km*,  206.502  ob.),  Tlaxcala 
(4132  km*,  166.803  ob.),  Věra  Cruz  (75.651  km*, 
866.355  ob.),  Yucatan  (91.201  km*,  298.850  ob.), 
Zacatecas  (64.138  km*,  452.578  obyv.),  z  ter- 
ritorií: Dolní  Kalifornie  {California  Baja\ 
151.109  km^,  42.245  ob.),  Tepic  (29.211  km*, 
148.776  ob.)  a  ze  spolkového  obvodu  {Di- 
strito  Federal;  1200  km*,  476.413  ob.). 

Zákonodárnou  moc  pro  celou  republiku 
vykonává  kongress  složený  ze  sněmovny  po- 
slancův a  ze  senátu.  Poslanci  volí  se  nepřímo 
na  2  roky  ode  všech  občanů  tak.  Že  na  40.000 
obyvatel  přichází  1  poslanec,  kdežto  senátoři 
volí  se  na  4  roky  po  2  z  každého  státu.  Po- 
slanci i  senátoři  mají  roční  plat  3000  pesos. 
Zvolen  může  býti  každý  občan  v  některém 
státě  usedlý,  a  to  do  sněmu  nejméně  25letý, 
do  senátu  nejméně  30letý,  volební  právo 
činné  pak  má  každý  občan  18letý  (ženatý), 
resp.  211etý  (svobodný).  Moc  výkonná  jest 
v  rukou  praesidenta,  který  volí  se  všeobec- 
nou, přímou  volbou  na  4  roky  a  může  býti 
po  uplynutí  této  periody  dále  volen  (nynější 
praesident  Poríirio  Diaz  zvolen  15.  čce  1900 
po  šesté),    Praesidenta  zastupuje  státní  se- 


kretář ministeria  vnitra.  Jednotlivá  odvětví 
státní  správy  řídí  7  ministrů  (státních  sekre- 
tářů), totiž  zahraničních  záležitostí,  vnitra, 
spravedlnosti,  veřejných  prací  (fomentó),  do- 
pravnictví,  financí  a  války.  Nejvyšším  soud- 
ním úřadem  jest  vrchní  spolkový  soud  {tribu- 
nál supremó),  jehož  soudcové  voleni  jsou  li- 
dem na  6  let.  Mimo  to  jsou  3  soudy  krajské 
a  32  soudy  distriktní.  Jednotlivé  státy  mají  své 
vlastní  ústavy,  sestrojené  ovšem  s  ohle- 
dem na  ústavu  spolkovou,  i  skládá  se  vláda 
každého  státu  z  guvernéra,  sněmu  a  státního 
soud.  dvoru  voleného  obyvatelstvem  státu. 
Jeví  se  však  snaha  rozšířiti  moc  vlády  spol- 
kové větší  měrou  na  jednotlivé  státy  a  správu 
více  centralisovati.  Ostatně  jednotlivá  usta- 
novení ústavy  jsou  v  duchu  čistě  liberálním, 
zejm.  stát  úplně  odloučen  od  církve,  uznány 
jedině  občanské  sňatky,  zaručena  svoboda 
slova,  tisku,  spolčování  atd.  —  Finance 
státu  byly  v  dřívějších  letech  ve  stavu  velmi 
špatném,  tak  že  teprve  r.  1888  počalo  M. 
platiti  úroky  ze  svých  státních  dluhů,  avšak 
od  r.  1895  vykazuje  rozpočet  jeho  stálý  pře- 
bytek a  r.  1899  bylo  mu  možno  konverto- 
vati celý  zahraničný  dluh  (přes  550  milí.  K) 
v  5%  konsolidovanou  mexickou  zahraničnou 
půjčku,  za  jejíž  správné  úrokování  ručí  62% 
výnosu  celního.  Úhrnem  páčí  se  státní  dluh  na 
201,143.121  pesos,  z  čehož  na  tuto  půjčku  za- 
hraniční připadá  108,555.100  pesos.  Dle  roz- 
počtu na  rok  1899—1900  obnášejí  příjmy 
56,140.000  pesos  (cla  25*/,  milí.,  kolky  24  milí., 
přímé  daně  3  milí.,  pošty  a  telegrafy  2*9  milí. 
pesos),  vydání  pak  56,028.630  pesos  (zúro- 
čení státního  dluhu  a  správa  finanční  vůbec 
27V4  milí.,  vojenství  a  námořnictví  12Vs  milí., 
dopravnictví  6V4  milí.,  vnitřní  záležitosti  4  milí. 
atd.).  Kromě  tohoto  rozpočtu  spolkového  jsou 
ještě  rozpočty  jednotlivých  států,  které  páčí 
se  úhrnem  na  18  milí.  pesos.  —  Peněžní 
soustava  mexická  založena  jest  na  měně 
stříbrné,  jejímž  základem  jest  stříbrný  peso 
po  100  centavos,  vážící  27*073  g  stříbra  ja- 
kosti 0902,  kdežto  zlatá  mince  po  16  pesos 
váží  27*0643  g  zlata  jakosti  0*875.  Mince  razí 
4  mincovny,  bankovky  vydávají  téměř  vše- 
cky banky,  avšak  ne  pod  5  pesos.  —  Míry 
a  váhy  metrické  zavedeny  jiŽ  r.  1856  a  znova 
jich  užívání  rozšířeno  r.  1884,  avšak  v  obec- 
ném životě  většinou  se  užívá  měr  a  vah  staro- 
španělských,  zejména  vara  =  0*837  m,  legua  = 
4*19  km,  hacienda  =  8778  ha,  hacienda  de  ga- 
nado  —  1756  ha,  carga  =  181  /,  quintal  = 
46025  kg,  marco  =  230  g  atd.  s  příslušným 
rozdělením.  —  Zákonem  z  28.  kv.  1869  za- 
vedena jest  v  M-ku  všeobecná  branná 
povinnost  od  20.  do  50.  roku,  avšak  v  době 
míru  se  toto  ustanovení  obchází  tak,  Že  stálé 
vojsko  doplňuje  se  jen  dobrovolnými  rekruty, 
kteří  musí  býti  nejméně  18lctí,  mexičtí  občané 
a  znalí  španělštiny.  Vojsko  rozděleno  jest 
v  míru  jen  na  prapory  a  pluky,  totiž:  42  pray 
póry  a  7  sctnin  pěchoty  (20.477  mužů),  22  pluk- 
a  3  škadrony  jízdy  (7738  m.),  5  praporů  dělo, 
střelectva  (2589  m.),  prapor zákopníků (735  m.)- 
prapor  invalidů  a  2  škadr.  vozatajstva,  úhr- 


222  Mexiko. 

nem  v  míru  (1898)  2068  důstojníků  a  30.075  |  cké  znamená  »vzdélaný€,  tak  že  není  ni- 
raužů.  Ve  válečném  stavu  dělí  se  armáda  na    kterak  jistým  a  přesným  názvem  národopis- 

4  sbory  po  3  divisích  a  čítá  3600  důstojníků  i  ným.  Příchod  jeho  klade  se  většinou  do  pol. 
a  144.500  mužů.  Válečné  loďstvo  racxi-  vil.  stol.  po  Kr.  (648),  ačkoliv  jiná  udání  ča- 
cké jest  dosud  nepatrné,  čítajíc  2  návěštní ,  sova  liší  se  od  tohoto  namnoze  o  celá  sta- 
lodi,  2  dělové  čluny  a  1  školní  loď,  úhrnem  letí.  Dle  uvedeného  významu  slova  tolíek 
s  3450  koft    silami  a  18  děly.    Nvní  staví  se    soudě,  byl  to  národ  kulturně  vyspělý,  jemuŽ 

5  torpédových  člunů  I.  tř.,  1  lorf^  pancéřová,  i  také  lidové  podání  připisuje  mnohé  stavební 
1  křižák,  2  čluny  dělové  a  2  dopravní  par-  i  památky  mexické. 

niky.  Námořnictvo  skládá  se  z  84  důstojníků  Panství  Tolteků  a  jejich  kultura  zničena  byla 
a  425  mužů. — Znak  M-ka  představuje  kak- '  novými  vpády  se  s.,  které  kladou  se  do 
tus  nopálový  na  skále  z  moře  vystupující,  XII.  stol.,  i  označují  se  tito  další  přistěho- 
na  němž  sedící  orel  s  rozpjatými  křídly  drží  válci  názvem  Či  či  mek,  který  však  opět  dle 
ve  spáru  a  zobáku  dlouhého  hada.  Vlajka  všeho  není  pravým  jménem  národním,  nýbrž 
jest  zelená,  bílá  a  červená,  uprostřed  ní  pak  !  znamená  ^nevzdělaný,  barbar<.  Avšak 
vyobrazen  rovněž  orel.  Řády  založené  za  od  této  doby  množí  se\naše  známosti,  ze- 
dbby  obou  císařství  se  již  nepropůjčují.  —  jména  stávají  se  hojnějšími  názvy  národů  se 
Hlavní  město  spolkové  republiky  jest  M.  j  s.  přicházejících,  jako  Nahualtekové,  Akol- 
Srv.:  Orozco  y  Berra,  Geografia  de  las  len-  huové,  Tezkukánové  a  j.,  nejčetnější  pak  a 
guas  de  Mexico  (M.,  1864);  Pimentel,  Cuadro  i  nejsilnější  z  nich  byl  kmen  A  zteku  (v.  t.). 
descriptivo  y  comparativo  de  las  lenguas  in-  Příchod  tohoto  národa,  jehož  jedna  čásťnazý- 
digenas  de  Mexico  (t.,  1876,  3  sv.);  Hamy,  vála  se  Mexiko vé,  klade  se  též  do  XII.  stol. 
Anthropologie  du  Mexique  (PaříŽ,  1884-85);  po  Kr.  (1196),  avšak  určitější  údaj  časový 
Pimentel,  Historia  critica  de  la  literatura  ■  máme  teprve  o  založení  jejich  hlavního  města, 
y  de  las  ciencias  en  Mexico  (M.,  1886);  |  Ten  o  ch  ti  ti  an-M-k  a,  které  souhlasně  klade 
Hesse-Warteg,  M.,  Land  und  Lcute  (Vídeň,  se  do  r.  1325.  Ovšem  do  té  doby  již  opano- 
1890);  Velasco,  Geografia  y  estadistica  de  la  váli  největší  Čásť  nynějšího  M-ka,  zejména  roz- 
República  mcxicana  (M.,  do  r.  1892,  12  sv.);  šířili  panství  své  ve  spojení  s  Akolhuy  a 
Salinas,  Adolfo  Duclós,  The  Riches  of  Me-  Tezkukány  od  Atlantského  až  k  Tichému 
xico  and  its  Institutions  (Saint  Louis,  Mo., ,  okeánu.  Odtud  počínají  souvislé  zprávy  o  říši 
1893);  R.  de  Zayas  Enriquez,  Los  Estados  '  Mexické  na  základě  ústního  podání  azteckého, 
Unidos  de  Mexico  (1893);  Pombo,  Mexico  dle  kterého  sestaveno  brzy  po  příchode  Špa- 
1876-1892  (t.,  1893);  Cubas  Antonio  Garcia,  nělů  několik  španělských  kronik,  zejména  od 
Mexico,  its  Trade,  Industries  and  Resources  I  Ixtlilxochitla  a  Tezozmoka,  potomků  vzneše- 

Jt.,  1893);  Bancroft,  Resources  and  Develop- ,  ných  rodin  azteckých.  Dle  těchto  zpráv  roz- 
ment  of  Mexico  (S.  Francisco,  1894);  Schmitz, !  děloval  se  celý  národ  na  7  stejnorodých 
Die  Finanzen  Mexicos  (Lips.,  1894);  Gloner  kmenů,  které  měly  své  samostatné  náčelníky 
Prosper,  Les  finances  des  Etats  Unis  Mexi- '  a  bohy  a  dělily  se  na  čeledi  a  clany  rodinné, 
cains  (Brussel,  1895);  G.  Routier,  Le  Mexique  jež  rozdělily  mezi  sebe  celou  zemi.  Náležela 
de  nos  jours  (Paříž,  1895);  Wright  Marie  Ro-  tudíž  jednotlivá  území  příbuzenským  svazkům 
binson,  Picturesque  Mexico  (Philadelphia, '  (dle  všeho  na  základě  matriarchátu),  v  jejichž 
1897);  Romero  Matias,  Geographical  and  Čele  stáli  zástupci  těchto  skupin  jako  správ- 
Statistical  Notes  on  Mexico  (N.  York,  1898^;  cové  jmění  rodinného  a  ne  feudální  nějací 
z  periodických  publikací  důležit  měsíčník  pánové,  jak  Španélé  se  domnívali.  Náčelník 
» Modem  Mexico*  (Saint  Louis,  Mo.)  a  úřední  nejmocnějšího  kmene  zaujímal  mezi  nimi  mí- 
»Annuario   Estadistico  de  la  República  Me- ,  sto  přední,  jsa  zároveň  vojenským  velitelem 

|XÍcana«  a  »Boletin  del  Ministerio  de  fo-  celé  země.  Tím  si  vysvětlujeme,  proč  jedno- 
mento*,  vjrcházející  oba  v  hl.  městě;  z  map  i  tliví  panovníci  sesazováni  kmenem  svým  a 
jsou  hlavní:  Carta  generále  de  la  República  I  proč  panovník  nejvyšší  byl  vázán  na  sou- 
Mexicana  (M.,  1891,  4  listy);  Carte  du  Me-  hlas  svých  rádců.  Ďylo  tudíž  M.  foederaci 
xique  (t.,  1890);  Colton,  General  map  of  Me-  příbuzných  kmenů,  z  nichž  nejmocnější  byli 
xico  (New  York,  1890);  Carta  de  los  ferro-  Aztekové,  a  které  úplně  přizpůsobily  se  starší 
carriles  de  Estados  Unidos  de  Mexico  (M.,  |  vzdělanosti  země.  Španělé  dostali  první  zprávy 
1891);  Cubas  Antonio  Garcia,  Atlas  metódico  o  této  říši  r.  1508,  kdy  plavci  Solis  a  Pinzon 
de  la  República  Mexičana  (t.,  1874).  i  objevili  Yucatan,  avšak  teprve  19.  čna  1518 

Dějiny.  Území  nynějšího  M-ka  bylo  dle  nalezl  Juan  de  Grijalva  vých.  břeh  vlast- 
všcho  již  dávno  před  Kr.  obýváno  indián-  ního  M-ka  na  výzkumné  cestě,  vystrojené 
skými  národy  s  kulturou  poměrně  dosti  vy-  ,  místodržícím  Kuby,  Velasquezem.  Brzy  po- 
sokou;  avšaíc  poněkud  určitější  historické  tom  (18.  list.  1518)  vyslal  Velasqu^z  novou 
vědomosti  o  zemi  nesahají  daleko  před  pří-  výpravu,  aby  zaujala  takto  objevenou  zemi 
chod  Evropanů.  Jen  tolik  jest  jisto,  že  ode  I  pro  Španělsko;  velitelem  byl  Fernandez  Cor- 
dávna  stěhovali  se  do  M-ka  národové  se  s.  tez  (v.  t.),  jenž  do  r.  1526  podrobil  celou 
a  zde  se  usazovali.  Avšak  i  tu  veškerá  bližší  říši  panství  španělskému, 
toho  známost  sahá  jen  do  prvého  tisíciletí  Země  a  většina  indiánského  obyvatelstva 
po  Kr.,  omezujíc  se  vlastně  jen  na  to,  že  rozdělena  mezi  dobyvatele  a  mamy  byly 
nejstarší  známý  přistěhovalý  národ  označuje  vzpoury  Indiánů,  by  setřásli  se  sebe  otrocké 
se  jménem  »Toltek«,  které  vŠak  v  řeči  azte-  jho.   Avšak  ani  bili  osadníci  a  zejména  po- 


Mexiko. 


223 


tomci  jejich,  Kreolové,  nebyli  se  španělským 
panstvím  spokojeni,  nebof  v  nové  této  državé, 
nazvané  r.  1540  >království  Nové  Španélsko« 
(Nueva  Espaňa),  vládl  kolonisační  systém  špa- 
nělský v  nejkrutéjŠí  podobě.  Pouze  2  přístavy 
mexické  otevřeny  zahranič,  obchodu,  Věra 
Cruz  pro  Španělsko  a  Acapulco  pro  Filipíny; 
jen  2  španělské  přístavy,  Cadix  a  Sevilla, 
směly  býti  s  M-kem  ve  spojení,  které  ob- 
starávaly zvláštní  privilegované,  registrované 
lodi;  toliko  jediná  anglická  loď  otrokářská 
směla  jednou  za  rok  připlouti  do  M-ka. 
Osadníkům  zapověděno  pěstovati  jakékoliv 
plodiny  ve  Španělsku  hojné  se  dařící,  zejm. 
víno,  olivu,  šafrán,  len  a  konopí.  Průmysl 
obmezován  co  nejvíce,  tak  že  i  celé  chrámy 
konstruovány  ve  Španělsku  a  kameny  sta- 
vební číslované  posílány  do  M-ka.  Všocky 
své  potřeby  musila  osada  bráti  z  mateřské 
země,  třeba  tato  sama  odjinud  je  kupovala. 
Nejvyšší  úřady  byly  přístupny  jen  rodilým 
Španélům,  jimž  Kreolové  nijak  nepovažováni 
za  rovnej  mesticové  pak  a  Indiáni  byli  úplně 
bezprávni. 

Tak  se  stalo,  že  panství  Španělské  mělo 
oporu  jen  ve  vysokém  duchovenstvu,  úřed- 
nictvu a  důstojnictvu,  ale  lid  všech  vrstev 
úplně  mu  byl  odcizen.  Tato  všeobecná  ne- 
spokojenost přecházela  v  ducha  zjevně  revo- 
lučního, kterým  naplněni  byli  nejen  Kreo- 
lové, ale  i  mestici  a  Indiáni,  kteří  v  M-ku 
mnohem  spíše  než  jinde  přizpůsobili  se  smý- 
šlení Evropanův  a  jejich  názorům  politickým. 
Avšak  teprve  po  osvobození  Spoj.  Obcí  a  po 
velké  revoluci  francouzské  vystupovaly  tyto 
revoluční  snahy  zjevněji,  za  války  španělské 
a  po  svržení  Ferdinanda  VII.  vypukla  pak 
skutečná  vzpoura  r.  1810,  již  vedl  kněz  Mi- 
guel  Hidalgo  y  Castilla  a  jíž  účastnilo  se 
ďo  50.000  Indiánů  a  Kreolů.  Po  některých 
úspěších  prohlásil  Hidalgo  nezávislost  M-ka 
a  zrušení  otroctví,  avšak  již  počátkem  r.  1811 
byl  poražen,  od  Indiánů  Španělům  vydán  a 
zastřelen.  Avšak  povstání  tím  potlačeno  ne- 
bylo, nýbrž  trvalo  dále  jako  guerilla  vedená 
na  různých  stranách  M-ka,  zejména  ve  státě 
Guerreře,  kde  bývalý  pobočník  Hidalgův, 
José  Maria  Morelos  ý  Pavon,  indián,  kněz, 
zmocnil  se  přístavu  Acapulka  a  svolal  prvý 
kon^ress  6.  list.  1813  do  Chilpancinga,  kde 
zástupci  osvobozeného  již  jihových.  M-ka 
znova  prohlásili  samostatnost  země,  zrušení 
otroctví  a  vypracovali  ústavu.  Avšak  brzy 
i  Morelos  byl  poražen  vládním  vojskem  gen. 
Iturbidea  a  konečně  21.  pros.  1815  i  on  za- 
jat a  zastřelen. 

Jen  v  některých  horských  krajinách  na  j. 
držely  se  ještě  povstalecké  čety  pod  vede- 
ním Gucrrera,  Bustamenta,  Brava  a  j.  vůdců, 
avšak  dlouhého  odporu  schopny  nebyly, 
kdyby  jim  nebylo  přibývalo  stoupenců  ná- 
sledkem krůto  vlády  místokrále  Callejy.  Ze- 
jména přešel  na  jejich  stranu  gen.  Iturbide 
s  četnými  kreolskými  důstojníky  následkem 
toho,  že  přes  jejich  zásluhy  neustále  dá- 
vána přednost  rodilým  Španělům.  Když  pak 
r.  1820  zavedena  ve  Španělsku  liberální  ústava, 


prohlásila  se  i  velká  čásf  dosud  vládních  kon- 
servativních  živlů,  zejména  duchovenstva,  pro 
samostatnost  M-ka,  avšak  pod  panovníkem 
z  královského  rodu  Španělského.  Jako  kom- 
promiss  mezi  stranou  revoluční  a  konscr- 
vativní  vypracován  zvláštní  programm  vládní 
zv.  Grito  ďlguala  (24.  ún.  1821),  který  však 
španělskou  vládou  zavržen.  Následkem  toho 
prohlásil  se  11.  kv.  1822  nejvyšší  velitel  voj- 
ska spojených  mexických  stran,  Iturbide  (v. 
t.),  za  císaře  sám  pode  jménem  Augustin  I. 
Avšak  většina  lidu  i  nově  svolaného  kon- 
gressu,  zejména  pak  také  vynikající  povstale- 
cký  vůdce  Santa  Anna,  prohlásila  se  proti  cí- 
sařství, tak  že  již  19.  bř.  1823  přinucen  Itur- 
bide vzdáti  se  trůnu.  Na  to  prohlásil  kon- 
gress  16.  pros.  1823  M.  za  spolkovou  repu- 
bliku, jejíž  ústava  ze  dne  4.  říj.  1824  vypra- 
cována úplně  dle  vzoru  Spoj.  Obcí.  Prvním 
praesidentem  byl  generál  Vittoria. 

Toto  úplné  napodobení  ústavy  Spoj.  Obcí 
nebylo  ovšem  pro  zemi  s  užitkem,  neboť  jed- 
notlivým provinciím,  které  nyní  proměněny 
v  19  států  a  5  territorií,  dosud  zcela  centrál, 
spravovaným  a  tvořícím  nerozdílný,  politický 
celek,  dána  umělá  samospráva,  historickému 
jich  vývoji  nesvědčící,  pro  kterou  tudíŽ  oby- 
vatelstvo nebylo  nijak  způsobilé.  Vedle  toho 
hrálo  v  předešlých  bojích  vojsko  a  zejména 
důstojnictvo  hlavní  téměř  roli,  a  snadnost, 
s  jakou  po  marných  odbojích  lidu  svrženo 
panství  španělské  i  Iturbideovo,  sváděla  cti- 
žádostivé vojenské  velitele  k  dalším  vzpou- 
rám proti  nemilé  vládě.  Nejzávažnější  však 
příčinou  potomních  válek  občanských  byl 
zásadní  spor,  který  dělil  obyvatelstvo  ve 
dva  tábory  politické,  totiž  na  tábor  aristo- 
kraticko-klerikální,  zvaný  Escoceses,  který  až 
do  r.  1820  stál  na  straně  španělského  pan- 
ství a  jen  z  obavy  před  liberální  vládou 
španělskou  prohlásil  se  pro  samostatné,  avšak 
monarchistické  a  katolické  M.,  a  na  tábor 
dcmokraticko-liberální,  zv.  Yorkwos^  který 
účastnil  se  odboje  od  samého  počátku.  Strana 
první  skládala  se  z  vysokého  duchovenstva  a 
vznešených  rodin  kreolských  a  žádala  pro  re- 
publiku ústavu  centralistickou,  kdežto  strana 
druhá,  mající  ve  svém  středu  všechny  schopné 
živly  smíšeného  a  indiánského  obyvatelstva 
(Guerrero,  Alvarez,  Juarez  a  j.),  chtěla  dáti 
obyvatelstvu  co  nejúplnější  svobodu  a  samo- 
správu, tedy  ústavu  foederalistickou. 

První  ústava  byla  vítězstvím  strany  liberální, 
avšak  již  druhý  praesident  (1828),  Pedrazza, 
byl  ze  strany  centrál,  a  proti  němu  také  vzbou- 
řil se  generál  Santa  Anna.  Pedrazza  přinucen 
odstoupiti  a  nástupcem  jeho  stal  se  libcrál 
Guerrero  (1.  led.  1829),  který  zákonem  ze 
dne  20.  bř.  1829  ze  země  vypověděl  všecky 
Španěly.To  zavdalo  Španělsku  podnět  k  válce, 
avšak  válečnou  jeho  výpravu  obklíčil  a  ku 
vzdáni  se  přinutil  generál  Santa  Anna  hned 
po  vstupu  na  půdu  mexickou  (11.  září  1829). 
Nicméně  uznalo  Španělsko  nezávislost  M-ka 
teprve  r,  1836.  Brzy  po  té  nastrojeno  proti 
Guerrerovi  spiknuti  od  místopraesidenta  Bu- 
stamenta, který  1.  ledna  1830  stal  se  praesi- 


224 


Mexiko. 


dentem,  Guerrero  pak  17.  února  1831  pro 
vzpouru  zastřelen.  Bustaraentc  byl  centrali- 
stou  a  klerikálem,  což  vyvolalo  opětné  vzbou- 
ření, v  jehož  čele  stál  Santa  Anna,  který  zví- 
těziv v  několika  bitvách  učinil  praesidentem 
opět  Pedrazzu,  avšak  již  1.  dub.  1883  nastou- 
pil na  jeho  místo»  učiniv  se  'po  krátké  době 
vojenským  diktátorem.  Za  jeho  vlády  vydal 
sice  kongress  mnohé  liberální  zákony,  ze- 
jména o  zrušení  klášterů,  odstranění  nuce- 
ného placení  desátku  a  mn.  j.,  avšak  brzy 
přiklonil  se 'Santa  Anna  ke  straně  aristokra- 
ticko-klerikální,  zrušiv  dokonce  s  její  po- 
mocí 23.  října  1835  starou  foederalistickou 
ústavu  a  nahradiv  ji  sedmi  t.  zv.  >ústavnfmi 
zákony*  zcela  centralistickými  a  13.  čna  1843 
ještě  konservativnějšimi  >základy  ústavyc 
Od  té  doby  vládl  Santa  Anna  bez  kon- 
gressu  jen  za  pomoci  rady  79  členů  jím  sa- 
mým jmenovaných  a  opíral  se  hlavně  o  du- 
chovenstvo, jemuž  vrácena  většina  saekula- 
risovaných  jeho  statků,  vyhrazen  vliv  na  škol- 
ství atd.  Tento  způsob  vlády  měl  za  násle- 
dek odpadnutí  státu  Texasu  od  republiky 
(2.  bř.  1836),  výprava  Santa  Anny  proti  němu 
poražena  u  San  Jacinta  20.  dub.  1836.  Násled- 
kem této  porážky  zbaven  Santa  Anna  dikta- 
tury a  nástupcem  jeho  stal  se  Bustamentc 
(25.  ún.  1837),  za  něhož  po  krátké  válce  při- 
nuceno M.  (9.  bř.  1839)  vyplatiti  Francii  ná- 
hradu 600.000  pesos  za  poškození  práv  fran- 
couzských občanů,  ale  který  brzy  potom 
(1839)  opět  svému  předchůdci  musil  ustou- 
piti. Novou  revolucí,  způsobenou  liberály 
Paredesem  a  Herrerou,  svržen  Santa  Anna 
opětné  (20.  září  1844)  i  stal  se  praesiden- 
tem Canalizo,  který  již  v  prosinci  nahrazen 
Herrerou  a  tento  po  roce  Paredesem.  Mezi 
tím  (1845)  přijat  od  M-ka  odpadlý  Texas  do 
svazku  Spoj.  Obcí,  poněvadž  pak  vláda  me- 
xická nechtěla  této  annexe  uznati,  vypukla 
mezi  oběma  republikami  válka  (v  kv.  1846), 
jíž  použil  Santa  Anna  k  návratu  i  stal  se 
velitelem  mexického  vojska  a  pak  i  praesi- 
dentem. Avšak  vojsko  Spoj  Obcí,  které  jed- 
nak pod  gen.  Taylorem  vtrhlo  do  země  se  s., 
jednak  pod  gen.  Scottem  vystoupilo  na  me- 
xickou'půdu  ve  Věra  Cruzu,  neustále  vítězilo 
a  dobylo  i  hlav.  města  (14.  září  1847).  Santa 
Anna  prchl  ze  země  a  praesidentem  stal  se 
Herrera,  za  něhož  uzavřen  se  Spoj.  Obcemi 
mír  v  Guadalupc-Hidalgu  2.  ún.  1848,  kterým 
M.  odstoupilo  Spoj.  Obcím  všechna  území 
za  ř.  Rio  Grande,  stát  Nové  M.  a  Horní  Ka- 
lifornii. Po  Herrerovi  zvolen  za  praesidenta 
(15.  led.  1851)  Arista  a  (1852)  Cevallos,  který 
sám  přivolal  do  země  Santa  Annu,  jenž  opětně 
(17.  bř.  1853)  domohl  se  diktatury.  Když  však 
smlouvou  gadsdenskou  (30.  pros.  1854)  pro- 
dal za  10  milí.  doll.  značnou  čásf  území  me- 
xického (údolí  Mecilla)  Spoj.  Obcím,  propukl 
odpor  proti  jeho  klerikální  a  centralistické 
vládě  na  všech  stranách  i  svržen  na  vždycky 
v  srp.  1855.  Praesidentem  učiněn  mulat  Al- 
varez,  hlavní  vůdce  odporu  toho,  avšak  pro 
příkrý  odpor  duchovenstva  a  vojska  nahra- 
zen v  prosinci  Comonfortem,  za  něhož  nu- 


cené vykoupeny  statky  církevní,  vypověděni 
jesuité,  zavedena  svoboda  náboženství  atd. 
a  který  vydal   5.  ún.  1857  nynější  foederali- 
stickou a  liberální  ústavu  státu.   Duchoven- 
stvo prohlásilo  však  každou  přísahu  na  tuto 
ústavu  za  neplatnou  a  způsobilo  vzbouření 
pod  generálem  Zuloagou,  který  Comonforta 
přes  to,  že  ústavu  svoji  odvolal,  z  hlav.  mě- 
sta vypudil  a  stal  se  22.  led.  1858  praesiden- 
tem.   Naproti  tomu  liberálové  prohlásili  za 
hlavu  státu  místopraesidenta  Benitajuareza 
(v.  t.),  který  po  několikaletém  odporu  proti 
straně  klerikální  opanoval  hl.  město  15.  led. 
1861  a  učiněn  1.  čce  1861  diktátorem.   Nyní 
počala  nejpřísnější  opatření  proti  duchoven- 
stvu, zejména  provedeny  t.  zv.  reformní  zá- 
kony ze  dne  12.  a  13.  pros.  1859,  jimiž  pro- 
hlášeny   statky  církevm'   za   majetek    státní, 
kněží   zbaveni   všech  práv   politických,   klá- 
štery zrušeny,  počet  kostelů  zmenšen  atd. 
Zároveň  však  nastaly  i  zápletky   s  cizinou, 
zejména  s  Francií,  s  Anglií  a  se  Španělskem, 
neboť  zastaveno  placení  zahraničným  věřite- 
lům na  2  léta  následkem  úplného  nedostatku 
Í>eněz   způsobeného   tak   dlouhými  válkami, 
menované  mocnosti  smluvily  31.  října  1861 
t.  zv.  konvenci  londýnskou  k   hájení  svých 
pohledávek  za  M-kem,  ač  mnohé  z  nich  dosti 
byly  pochybné.   Španělské  loďstvo  zmocnilo 
se  bez  odporu  Věra  Cruzu  (17.  pros.  1861), 
9.  led.  1862  vystoupilo  na  břeh  vojsko  fran- 
couzské a  anglické.  Avšak  již  24.  ún.  Anglie 
a  Španělsko  na  základě  smlouvy  v  Soledadu 
odvolalo  své  sbory,  tak  že  zůstala  v  zemi 
jen  výprava  francouzská  pod  gen.  Lorcnce- 
zem,   která  však  odražena  5.  květ.  1862  od 
Puebly  a  omezena  na  vlastni  svou  obranu. 
Teprve  když  v  kv.  1863  sesílena  na  45.000 
mužů,  zatlačeni  novým  franc.  velitelem,  Fo- 
reyem,  Mexikáni  na  všech  stranách,  zejména 
dobyto  Puebly,  10.  čna  1863  pak  vtáhli  Fran- 
couzi do  hlav.  města,  odkud  Juarez  již  31.  kv. 
byl  sídlo  vlády  přenesl  do  San  Luis  Potosi. 
Francouzská    okkupace    M-ka    dosáhla    tím 
vrcholu.  Při  ní  měl  dle  všeho  Napoleon  III. 
plán,    uvésti  celou   latinskou  Ameriku    pod 
svůj   vliv  a  zejména   utvořiti   v  M-ku  moc- 
nářství pod  franc.  ochranou  jako  protiváhu 
Spoj.  Obcím.   V  této  snaze  podporován  byl 
stranou  klerikální,  která  od  strany  liberální 
vůbec  podezřívána,  že  toto  zakročení  fran- 
couzské  přímo   intrikami   u  dvora  Napoleo- 
nova způsobila,  a  jejíž  zástupci  10.  čce  1863 
prohlásili   M.  za  císařství  a  nabídli   korunu 
rakouskému   arcivévodovi   Maxmiliánovi 
(v.  t.).  Avšak  Juarez,  ač  zapuzen  na  krajní  s. 
země,  vzdoroval  vojskům  francouzským  i  cí- 
sařským; když  pak  Spoj.  Obce  po  ukončení 
odštěpenské  své  války  přiměly  Napoleona  III. 
k  tomu,  že  odvolal  své  vojsko  z  M-ka  (12.  bř. 
1867),  opanoval  Juarez  rychle  celou  zemi.  Po 
zastřelení  Maxmiliána  vzdalo  se  i  hl.  město 
generálu   Porfiriu  Diazovi    (21.  čna   1867)    a 
Juarez  byl   nyní  všeobecně  uznanou  hlavou 
státu,   což    potvrzeno   jednohlasnou    volbou 
v  čci  1867  a  opětnou  volbou  r.  1871.  Avšak 
tím  ještě  nepřestaly  úplně  vnitřní  boje,  ne- 


Mexiko.  225 

bof  celá  řada  liberálních  předáků  nebyla  \)lics  (New  York,  1891);  Cuadro  geograíico, 
spokojena  s  přísnou,  ba  namnoze  despoti- 1  estadistico,  descriptivo  e  historico  de  los 
ckou  vládou  Juarezovou,  avšak  tvto  vzpoury  Estados  Unidos  Mexicanos  (text  k  uvede- 
byly  bez  významu  a  snadno  potlačeny.  •  nému  Atlasu  Garcia  y  Cubas,  M.,  1885).  7*ir. 

Po  smrti  Juarezově  (18.  čcc  1872)  stal  se  2)  M.,  spolkový  stát  republiky  t.  jm.,  leží 
praesidentem  Lcrdo  dc  Tejada,  za  něhož  mezi  státy  Michoacanem,  Queretarem,  Hidal- 
V  M-ku  zavládla  spekulační  činnost  průmy-  gem,  Pueblou,  Morelosem  a  Cuernavakou  na 
šlová  a  obchodní,  podobná  současnému  ruchu  jihových.  konci  planiny  Anahuacké,  na  ploše 
»xakladatelskému<  v  Evropě,  které  účastnil  I  23.957  km*  s  841.618  ob.  (35'13  ob.  na  1  km\ 
se  i  sám  praesident  a  jež  měla  v  zápětí  1895)  a  tvoří  velikou  hornatinu  s  mohutnými, 
mnohé  hospodářské  pohromy  a  tím  i  ne- 1  sopečnými  velehorami  (Iztaccihuatl,  Popoka- 
spokojenost  obyvatelstva.  Proto  proti  nové  tepetl  a  Nevado  de  Toluca),  hlubokými  pro- 
volbě  Lerdové  (29.  říj.  1876)  povstal  odpor,  padlinami  a  velikými  údoly  s  bujněl  past- 
v  jehož  čele  stál  místopraesident  Iglesias  a  '  vinami  a  úrodnými  rolemi.  Podnebí  lest  velmi 
osvědčený  generál  Diaz.  Onen  podlehl  vlád-  rozmanité,  tak  že  daří  se  zde  dle  různé  nad* 
nimu  vojsku,  za  to  tento  zvítězil  nad  ním  mořské  výšky  i  plodiny  pásma  mírného  i  tro- 
úplně  a  zvolen  v  ún.  1877  za  praesidenta.  pického.  Velikou  důležitost  pro  zužitkování 
Od  té  doby  počíná  v  M-ku  pokojný  rozvoj  \  rozmanitého  přírodního  bohatství  státu  má 
politický  a  hospodářský,  chráněný  silným  a  jeho  hojnost  lesů  a  vod.  Ve  velikých  údo- 
vycvičeným  stálým  vojskem,  utvořeným  Dia-  ;  lích  Toluce,  Iztlahuace,  Tenangu  a  Texcoku 
zem,  který  byl  jen  krátce  přerušen  za  ne- ,  tvoří  pšenice,  kukuřice  a  jiné  obiliny  hlavni 
schopného  Diazova  nástupce  Gonzaleza  (1880  výtěžek  orby.  V  krajinách  těchto  provozuje 
až  1884).  R.  1884  zvolen  Diaz  opětně  praesi- '  se  také  chov  dobytka  ve  velkých  rozměrech 
dentem  a  potlačiv  všecky  pokusy  revoluční '  i  páčí  se  roční  obrat  jeho  na  850.000  kusů 
upravil  nejprve  otřesené  finance  státu  zvý-  skotu.  Distrikty  ležící  v  nížině  (Temascalte- 
ienim  cel  a  výhodnými  půjčkami.  Od  té  doby  pec,  Tenancingo  a  j.)  plodí  kávu,  třtinu  cu- 
stojí  neustále  v  Čele  státu,  vládna  sice  spíše  krovou  a  jiné  tropické  plodiny.  Hornictví 
jako  diktátor  než  praesident,  avšak  rukou  I  jest  ve  státě  tomto  dosud  málo  vyvinuto, 
pevnou  a  na  velk^  rozkvět  země.  Starší  ústa-  ačkoliv  báně  Temascaltepec ,  Zacualpam  a 
novení  ústavy,  dle  něhož  nesměl  praesident ,  Oro  dodávají  bohatý  výléŽek  zlata,  stříbra, 
býti  dvakrát  po  sobě  volen,  zrušeno  dodat-  mědi,  Železa  a  olova.  Sira  dobývá  se  ve  vel- 
kém z  r.  1890.  Zejména  neobyčejný  jest  ho-  kém  množství  na  Popokatepetlu.  Státem  pro- 
spodářský  rozvoj  země  za  jeno  vlády.  Pra-  jíždějí  obě  hlavní  dráhy  země  —  Železnice 
videlný  schodek  rozpočtu,  dříve  až  30  milí.  Centrální  a  Národní.  Průmysl  zastoupen  jest 
dolL,  změnil  se  v  přebytek,  kurs  mexických  i  hlavně  prádelnami  a  mlýny  na  litinu  cukro- 
půjček  obnáší  aŽ  837o  nomináljií  ceny  proti  '  vou.  Hl.  město  státu  jťst  Toluca,  má  23.150 
207o  před  Diazcm,  sít  železniční  rychle  houst-  obyv.,  jest  sídlem  vlády,  má  četné  ústavy 
ne,  činnost  průmyslová  se  vzmáhá  a  obchod,  vzdělávací,  vládní  ústav  umělecký  a  literární 
zejména  vývoz,  rychle  stoupá  (v.  výše).  I  a    několik    závodů    průmyslových,   zejména 

Sbírky  pramenů  historických:  J.  Gar- ;  velký  pivovar  (Cómpaňia  Cerueceria  de  To- 
cia  Icazbalceta,  CoUeccion  de  documentos  luca  y  Mexico  5.  i4.),  největší  v  celé  zemi. 
para  la  historia  de  Mexico  (M.,  1858,  1866  a  Jiná  větší  města  jsou:  Texcoco,  Tacubaya  a 
1892);  Pacheco   de   Cordenas  y  Torrcs  da   Tenancingo. 

Mendoza,  CoUeccion  de  documentos  relativos  3)  M.,  hl.  spolkové  město  republiky  Me- 
ad  descubrimiento,  conquista  y  colonizacion  xické,  leží  v  záp.  Části  velikého  údolí  Mexi- 
de  las  posesiones  espanolas  en  America  (Ma-  ;  ckého,  obklopeného  mohutnými  sopkami  Po- 
drid,  1864);  M.  Ternau-Compans,  Collection  pokatepetl  a  Iztaccihuatl  v  překrásné  poloze, 
de  mémoires  et  de  voyages:  A.  Ixtlilxochitl,  i  v  jihových.  úhlu  planiny  Anahuacké,  ve  výši 
Histoíre,des  Chichiměques  (Pař.,  1840.  2  sv.);  I  2240  m  n.  m.,  na  19*  26'  s.  š.  a  99*  07'  57" 
Alv.  Tezozomoc,  Histoire  du  Mexíque  (t.,  1853,  i  z.  d.  Gr.  a  zaujímá  plochu  asi  16  km*,  s  oko- 
2  sv.);  Recueil  de  piěces  relatives  a  la  con-  lim  pak,  1200  km*  velkým,  tvoří  spolkový 
quétednMexique(t.,  1838).  Díla  soustavná.  I  obvod.  Podnebí  města  jest  mírné,  s  prů- 
J.  X.  Clavigero,  Storia  Antica  de  Messico(Ce- ,  měrnou  roční  teplotou  +15'4®C,  která  do- 
sana,  1780—81,  4  sv.);  Sahagun,  Historia ge-  sáhuje  v  květnu  průměru  4-18'C  a  v  pro- 
neral  de  las  cosas  de  la  Nueva  Espafia  (M.,  sinci  -f-12°C,  noci  jsou  však  po  celý  rok 
1829);  Alaman,  Historia  de  Mejico  (t.,  1849  až  '  chladné,  v  lednu  pak  a  v  únoru  klesává  teplo- 
1852,  5  sv.);  La  BedoUiěre,  Histoire  de  la   měr  zrána  pod  bod  mrazu.  Město  obklopuje 

Sierře  du  Mexique  (Paříž,  1866);  Manuel  6  jezer,  z  nichž  největší  jest  Texcoco  (31  km*\ 
rozco  y  Berra,  Apuntes  para  la  historia  de  která  sice  okolí  jeho  nemálo  okrašlují,  avšak 
la  Geografia  en  Mexico  (M.,  1881);  Lester,  The  také  výpary  svými  činí  město  nezóczvým, 
Mexičan  republic,  an  historie  study  (New  ačkoliv  větší  úmrtnost  panuje  hlavně  jen 
York,  1878) ;  W.  Prescott,  History  of  the  con-  mezi  Indiány  a  dokonalý  systém  drenážový 
quest  of  Mexico  (3  sv.;  nové  vydání  Philadel-  a  kloakový,  který  právě  se  provádí,  zajisté 
phia,  1882  a  Londýn,  1892);  Bancroft,  Popular  |  zdravotní  poměry  města  značně  zlepší.  Z  té 
history  of  the  Mexičan  People  (San  Francisco,  příčiny  prokopán  r.  1896  průplav  z  jezera 
1887);  H.  Strebel,  Alt-M.  (Hamb.,  1885— 89,  |  Texcoka  k  s.,  467  km  dl.,  procházející  na 
2  sv.);  Child,  The  Spanish- American  řepu-  'konci  svém  tunnelem  9774  m  dlouhým  a  od- 

Ottir  SloTiilk  NasCný,  tr.XVIL  isjíx  xgoa  15 


226 


Mexiko  Nové. 


vodňujíci  celé  údolí  do  ř.  Panuka.  Obyvatel 
jest  329.774  (1899),  z  nichž  50%  Kreolů,  257^ 
Indiánů  a  zbytek  mésti cové  a  cizinci,  zejm. 
asi  1000  Angličanů  a  Američanů  a  400  Némců 
i  Rakušanů.  Město  tvoří  čtverec  o  základně 
4—6  km  dl.  a  má  asi  600  ulic,  které  vesměs 
probíhají  od  s.  k  j.  a  od  z.  k  v.,  protínajíce 
se  v  pravých  úhlech,  tak  že  skýtají  všc;cky 
nádhernou  vyhlídku  na  okolní  velehory.  Hlav- 
ním střediskem  městského  ruchu  jest  Plaza 
de  Armas,  která  má  uprostřed  krásný  park 
s  uměleckými  fontánami  a  hudebním  pavil- 
lonem.  Odtud  rozjíždějí  se  všecky  pouliční 
dráhy  města  a  zde  kupí  se  většina  veřejných 
budov.  Na  vých.  straně  vyoíná  se  Národní 
palác  {Palacio  nacionál)  s  průčelím  205  m  dl., 
v  němž  sídlí  praesident,  ministeria  kromě 
veřejných  prací,  státní  pokladna,  hlavní  vo- 
jenský stan  a  v  němž  jsou  státní  archivy, 
meteorologický  departement  s  observatoří, 
generální  poštovní  úřad  a  národní  museum 
8  drahocennými  starožitnostmi  a  památkami 
předevropské  kultury.  Na  sev,  straně  na  mí- 
stě, kde  byl  veliký  pyramidový  chrám  boha 
Aztéků,  miitzilopochtli,  stojí  arcibiskupská 
kathedrála,  největší  a  nejzajímavější  chrám 
celé  Ameriky,  jejíž  stavba  počata  byla  r.  1573 
a  dokončena  teprve  r.  1657.  Kathedrála  tvoří 
řecký  kříž  120  m  dl.  a  58  m  šir.  s  dvěma 
ohromnými  loďmi,  20  postranními  kaplemi 
a  přenádherným  hlavním  oltářem  z  mramoru, 
zlata,  stříbra  a  mědi,  a  který  opatřen  jest  ba- 
lustrádou s  62  sochami.  Kůr,  mistrovské  dílo 
sochařského  umění,  má  sám  cenu  1*5  milí. 
pesos.  Ve  vnitřku  svém  jeví  kathedrála  sloh 
dórský,  kdežto  vně  převládá  renaissance.  Na 
vých.  straně  kathedrály  pne  se  Sagrario  Me- 
tropolitano,  první  farní  chrám  města,  stavěný 
v  přeplněném  špan.  slohu  XVIII.  stol.,  před 
ním  jest  pomník  Martineza.  Blízko  kathedrály 
na  iiz.  straně  náměstí  jest  Palacio  municipal, 
sídlo  měst.  úřadů,  bursa  a  národní  *  zasta- 
várna.  Na  záp.  straně  táhne  se  řada  soukro- 
mých budov  s  arkádami  a  sloupovím,  mezi 
nimi  na  místě  bývalého  sídla  azteckého  krále 
Montezumy  palác  rodiny  Cortezovy.  Na  jv. 
odtud  leží  hlavní  tržiště  města  Plaza  San  Do- 
mingo  {Pla\uela  del  volador\  s  universitní  bu- 
dovou lékařskou,  býv.  to  klášterem  domini- 
kánským, s  chrámem  jesuitů  a  odbornou 
Školou  řemeslnickou.  Z  ostatních  budov  mě- 
sta pozoruhodná  jest  obrazárna,  považovaná 
za  nejkrásnější  v  Americe,  s  mnohými  mal- 
bami fiorentinské  a  nizozemské  malířské  školy, 
dále  Národní  knihovna,  která  má  přes  200.000 
svazků,  přečetné  rukopisy  a  mnohé  vzácné 
knihy  starošpanělské,  mincovna,  která  od 
r.  1690  vyrazila  úhrnem  za  více  než  3  milli- 
ardy  pesos  mincí  většinou  stříbrných,  hotel 
Iturbide  (bývalý  palác  císaře  Augustina  I.), 
Mineria  (sídlo  ministerstva  veřej,  prací  a 
báňské  akademie  s  rozsáhlou  sbírkou  mine- 
ralogickou a  geologickou),  klášter  San  Fran- 
cisco  se  7  chrámy,  klášter  La  Merced,  chrám 
La  Santissima  atd.  Projektována  jest  stavba 
velkolepé  budovy  sněmovní.  1  soukromé  bu- 
dovy vnitřního  města  jsou  většinou  v  nád- 


herném slohu  španělské  renaissance  vysta- 
věny, s  rozsáhlými  dvory,  ozdobenými  fon- 
tánami, sochami,  záhony  atd.,  mnohé  novější 
stavby  pak  jsou  rázu  čistě  moderního.  Na- 
proti tomu  v  předměstích  jsou  bídné  chatrče 
z  hlíny,  pouze  ve  třídě  Passeo  de  la  Reforma, 
která  spojuje  park  Alameda  se  zámkem  Cha- 
pultepekem  a  jest  promenádou  vznešeného 
světa,  stojí  řada  nádherných  paláců.  Bohaté 
krámy  zdobí  třídy  Plateros,  San  Francisco, 
La  Palma,  Espiritu  Santo  a  mn.  j.  Z  čet- 
ných pomníků  nejkrásnější  jsou:  Kolumbův, 
iťarla  IV.  Španělského,  Cuauhtemoka,  po- 
sledního krále  Aztéků,  Juarezův  a  j.  v.  Od 
r.  1898  má  město  elektrické  osvětlení.  Pit- 
nou vodu  přivádějí  do  města  2  velkolepé 
vodovody  a  roznášejí  zvláštní  nosiči  (agua- 
dores),  V  čele  vzdělávacích  ústavů  jest  vy- 
soká škola  lékařská  (universita),  dále  báňská 
akademie,  právnická,  lékařská,  hospodářská 
a  obch.  škola,  uměl.  akademie  San  Carlos 
s  bohatou  sbírkou  obrazů,  vyšší  dívčí  škola 
a  j.  Kromě.  Národní  knihovny  jest  zde  lidová 
a  právnická  knihovna,  na  blízku  i^v  Chapul- 
tepeku)  jest  Národní  hvězdárna.  V  městě  vy- 
cházejí 94  časopisy  (13  denně),  ze  3  divadel 
jest  největší  Teatro  Nacionál,  z  vědeckých 
společností  pak  jest  zde  zejména  společnost 
přírodovědecká  a  dějepisná,  pro  zeměpis, 
statistiku  a  španělský  jazyk.  Z  ústavů  dobro- 
činných má  M.  3  nemocnice,  2  blázince,  ústav 
hluchoněmých  a  slepců,  nalezinec,  chudobi- 
nec a  porodnici.  Z  činnosti  průmyslové  za- 
stoupena jest  hlavně  výroba  papíru,  zboží 
hliněného,  zlatého,  stříbrného,  koženého,  vl- 
něného a  bavlněného,  doutníků,  klobouků, 
strojů  a  nářadí  hospodářských,  mýdla,  skla, 
Čokolády  atd.  Dále  jest  tu  státní  zbrojovna, 
prachárna  a  dělovna.  Spojení  uvnitř  města 
obstarávají  omnibusy  a  tramway  tažené  mezky, 
sbíhají  pak  se  tu  všecky  hlavní  dráhy  mexi- 
cké (Centrální,  Národní,  Mezinárodní,  Pacifi- 
cká, M.-Vera  Cruz,  M.-Cuernavaca,  M.-Hi- 
dalgo  atd.)  ve  4  nádražích.  Dva  průplavy 
z  doby  aztecké  pocházející  spojují  město 
s  okolními  jezery,  sloužíce  dovozu  zeleniny, 
ovoce  a  květin.  Následkem  tohoto  výborného 
spojení  na  všecky  strany  jest  také  M.  stře- 
diskem obchodu  celé  země.  Nejdůležitějším 
místem  v  okolí  jest  na  z.  letní  sídlo  praesi- 
denta  Chapultepec  na  skalnatém  pahorku, 
s  kadetní  školou  (350  chovanců).  —  M. 
stojí  na  místě  azteckého  hlavního  města 
Tenochtitlanu,  které  Cortezem  úplné  bylo 
zbořeno,  a  pojí  se  k  němu  jen  dvě  důležité 
události  z  dějin  země,  vydání  města  vojsku 
Spoj.  Obcí  (13.  září  1847)  a  vjezd  cis.  Max- 
miliána (12.  kv.  1864).  Srv.  Riedel,  Practical 
Guide  of  the  city  and  valley  of  M.  (M., 
1892).  TSr. 

Mexiko  Nové  {New  Mexico,  Nuevo  Me- 
xikó)^  territorium  na  jz.  Spoj.  Obcí  sev.-amer., 
mezi  31*>  20'— 37®  s.  š.  a  103«— 109«  z.  d., 
ohraničené  Coloradem  na  s.,  Arizonou  na  z., 
Texasem  na  v.  a  j.  a  mexickým  státem  Chi- 
huahua  na  j.,  tvoří  téměř  pravidelný  rovno- 
běžník o  ploše  313.970  fcm",  omezený  čarami 


Mexiko  Nové. 


227 


poledníkovými  a  rovnoběžnikovými.  Horo- 
písně  rozpadá  se  M.  N.   na  vých.  planinu, 
velehory  ve  středu  a  horská  plateau  na  j.  a 
z.  Vých.  planina  (křídová)  zaujímá  téměř  po- 
lovinu planiny  Staked  Plain  {Úano  Estacado) 
a  omezena  jest  na  j.  a  na  s.  útvarem  jur- 
ským. Střední  velehory  tvoří  nejjižnějáí  cásť 
kordillerské  Front  Range,  táhnou  se  směrem 
poledníkovým,  tvoříce  rozvodí  mezi  okeánem 
Tichým  a  Atlantským,  a  dosahují  největší  výše 
3000—4000  m  na  s.  na  hranicí  s  Coloradem 
(Balby  Point  a  Ocate  Crater).   Nalézáme  tu 
vrstvy  nejrůznějšího  stáři  kromě  alluvia,  pro- 
stoupené    horninami    eruptivními.     Horská 
údolí  na  s.  jsou  úzká  a  příkrá,  řeky  proté- 
kají  zde  hlubokými  caňonv,  avŠak  k  j.   se 
rozšiřují  v  rozsáhlá  horská  plateau  (mesas), 
která  k   z.  tvoří  převládající  čásť  povrchu. 
Vodopisné  poměry  jsou  velmi  jednoduché. 
Territorium  protéká  jediná  mohutnější  řeka, 
Rio  Grande,  která  patří  celým  svým  tokem 
středním  velehorám,  kdežto  hlav.  její  přítok 
v    1.,    Rio   Pecos,   ohraničuje   Staked   Plain, 
ostatní  pak  větší  pobočky  Chámu,  San  José 
s  přít.  Puerco  a  j.  přijímá  na  pr.  bř.  Řeky 
stékající  k  v.  patří  k  úvodí  Mississippi  (Ci- 
marron,  Canadian  River  a  j.),  západní  pak 
ke  Coloradu  (San  Juan,  Little  Colorado,  Gíla 
a  j.).   Žádná  řeka  není  splavna.    Podnebí 
M-ka  N-ho  jest  dosti  studené,  zdravé,  avšak 
suché.  Průměrná  teplota  roku  jest  4-10-3*C, 
zimy  —  1-7<>C,  léta  -h  21-3»C.  nejteplejší  mě- 
síc jest  červenec,  nejstudenější  leden,  maxi- 
mum teploty  +  31*l^C,  minimum  —  20*^C.  Do- 
bou dešťů  jest  červenec  a  srpen,  výška  roč- 
ních srážek  obnáší  jen  21*5  cm^  v  zimě  (3  až 
4  més.)  padává  někdy  sníh,  který  však  rychle 
taje,  mrazy  přicházejí  dosti  často  od  října  do 
května.    Hory  porostlé  jsou  místy  jehlična- 
tými  lesy  (smrk,  jedle,  cedr  a  j.),  kdežto 
v  údolí  řek  jsou  lesy  listnaté  fdub,  ořech, 
javor  atd.).  Celkem  kryjí  lesy  67o  půdy.  Pla- 
niny a  horské  svahy  pokryty  jsou  bujnými 
travinami  (grama),  které  skýtají  výborné  past- 
viny.    Většina  země  jest  však  neúrodná  a 
pustá.  Ze  zvěře  vyskytují  se  medvědi,  vlci, 
rysí,  daňci,  zajíci,  bobři  a  j.,  z  ptáků  supi  a 
jmi  dravci,  divoké  kachny,  husy,  labuť  atd.; 
hojní  jsou  štíři  a  ještěrky,  neustále  pak  se 
zde  zdržují  hejna  kobylek.  —  Obyvateljest 
153.593  (1890),  t.  j.  0*6  na  1  km*,  kromě  toho 
10.998  div.  Indiánů  na  reservaci   40.479  fcm*, 
jichž   počet   do   r.    1894   klesl    na   9832    na 
38.482   km*  reservace.     Od   r.   1880    přibylo 
34.028  ob.,  t.  j.  28'467o,  kdežto  divokých  In- 
diánů ubylo  12.454.  Reservace  indiánské  patří 
kmeni  Navajos  na  sz.  na  hranici  Arizony  a 
při  ř.  Pecos,  kmeni  Zuni  na  j.  na  hranici  Ari- 
zony a  na  úpatí  hor  Zuni  na  z.  od  Ria  Grande, 
kmeni  Apache  Mescaleros  na  v.  od  této  řeky 
a  při  ř.  Pecos,  pak  kmeni  Pueblos  na  sv.  a 
sz.  od  hl.  m.  Santa  Fé.   Kromě  bělochův  a 
divokých   Indiánů   jest   zde    9903    Indiánův 
usedlých,   1956  černochův  a  mulatův  a  361 
Číňan.  Obyvatelstvo  má  dosud  ráz  mexický, 
přistěhovalci  z  ostatní  Unie  se  v  něm  ztrá- 
cejí, španělština  jest  panující  řečí  téměř  ve 


všech  obcích  a  ve  většině  škol  se  angličině 
ani  nevyučuje.  Stav  tento  podporuje  jednak 
stěhování  mnohých  nespokojenců  z  M-ka  do 
territoria,  jednak  to,  že  majetníky  půdy  jsou 
mexičtí  velkostatkáři,  tak  ze  americké  spe- 
kulaci kolonisační  se  zde  nedaří.  Vzdělaní 
obyvatel,  jest  nepatrné;  z  dospělých  jest  62V9 
analfabetů,  škol  iest  508  (1895),  mezí   nimi 
1  universitní  kolfej  s  93  posl.,  učitelů  368, 
učitelek  179,  žáků  13.964  ve  školách  nižších 
a  216  ve  vyšších,  školou  povinných  dětí  však 
iest  46.030.    Orba  jest  možná  jen  za  umě- 
lého zavlažování  a  omezuje  se  dosud  hlavně 
na  údolí  Ria  Grande  a  Pecos  i  jest  zavlažo- 
váno jednotlivými  statkáři  37.500  ha,  zvlášt- 
ními společnostmi  pak  do  200.000  ha  (Rio 
Pecos).  Statků  bylo  r.  1880:  5053  s  255.811  ha 
pozemků  v  ceně  do  54'/4  miU.  fr.,  která  roku 
1890  stoupla  na  78'5  míli.  fr.;    vzděláno  jest 
asi  105.000  ha  i   pěstuje  se  hlavně  pšenice 
s  ročním  výtěžkem  (1895)  285.155  hl,  kuku- 
řice (258.359  hl),  brambory  (16.332  hí),  oves 
a   žito,   s    16.138  ha   luk   sklidilo   se   (1894) 
76.098  t  sena.  Chov  dobytka  provozuje  se 
většinou    na   volných  pastvinách   (ranchos), 
které  opatřeny  jsou  umělými  nádržkami  vod- 
ními a  rybníky  a  zaujímají  5,265.000  ha  půdy, 
avšak  jen  na  lO^^  pase  se  dobytek  kočovné. 
R.  1895  počítalo  se  998.589  kusů  skotu  (proti 
166.700  r.  1880),  90.203  koní  a  mezků  (proti 
23.610)  a  3.068.824  ovcí,  jež  dodaly  6,073.300  fc/r 
vlny  (proti  1,882.983  kg  r.  1880).  Veliké  jest 
nerostné   bohatství,    ačkoliv    hornictví 
není  na  stupni  příliš  vysokém.  Zlata  vytěžilo 
se  v  1.  1887—95  za  367*  mil.  fr.,  stříbra  za 
60V8  milí.  ír.  (r.  1892  zlata  45.965  of  a  stříbra 
1,075.000    ox),    železa   v  1.   1889—95   úhrnem 
436.690  /,  mědí  (1883—95)  4,918.705  kg,  uhlí 
kamenného  (1885—95)  5,153.488  /,  hnědého 
172.899  t   a   koku   98.350  t   v    úhrnné    ceně 
56*6  milí.  fr.,  dolův  uhelných  jest  22  v  šesti 
hrabstvích,  z  nichž   Bernalillo  dodává  407o 
celého  výtěžku.    Dobývání  v  kamenných  lo- 
mech má  dosud  malý  význam;  láme  se  hlavně 
břidlice  (za  1*3  milí.  fr.  v  1.  1890—95),  vápe- 
nec (98.235  fr.)  a  dobývá  se  jíl   (za  V*  míli. 
fr.  r.  1895).    Ze  3  minerálních  pramenů  těží 
se  ročně  85.185/  vody  v  ceně  15.125  franků. 
Střediskem  obchodu  jest  hl.  m.  Santa  Fé, 
dřívější  karavany  vozů  voly  tažených  nahra- 
zeny většinou  želez,  dopravou ;  délíca  tratí  jest 
2320  km  (1893),  territorium  projíždí  Jižní  paci- 
fícká  dráha.  M.  N.  dělí  se  na  14  hrabství,  hl. 
m.  jest  Santa  Fé,  kromě  něho  pak  jest  ještě 
5  měst:  New  a  Old  Albuquerque,  Las  Vegas 
a  East  Last  Vegas  a  Sílver  City.  V  čele  terri- 
toria stojí  guvernér  a  vrchní  soudce  jmeno- 
vaní  praesidentem  Spoj.  Obcí,   senát  má  12 
a  sněmovna  26   členů,  do   kongressu   Spoj. 
Obcí  vysílá  se  1  poslanec.  —   M.  N.  tvořilo 
čásť  říše  Mexické  již  za  doby  azteckého  pan- 
ství a,  jak  četné  stavební  památky  i   staro- 
žitnosti zde  nalezené  sved  í,  bylo  indiánské 
zdejší  obyvatelstvo  kultunm  dosti  pokročilé. 
Po  opanování  M-ka  vyslali  sem  Španělé  ně- 
kolik výprav,  první  r.  1541,  doufajíce  nalézti 
I  zde  novou  zemi  zlata  a  stříbra,  a  také  celý 


2^8 


Mey.  —  Meyer. 


kraj  opanovali,  učinivše  z  něho  čásť  pro- 
vincie kalifornské  místokrálovstvi  mexického. 
Za  války  Spoj.  Obci  s  M-kem  v  1.  1846—48 
opanováno  toto  území  vojskem  Spoj.  Obci, 
které  mirem  v  Guadalupe-Hidalgu  obdržely 
největší  jeho  čásť,  zbytek  pak  koupily  smlou- 
vou gadsdenskou  za  10  milí.  doU.  R.  1863  od- 
dělena od  M-ka  N-ho  Arizona  (y.  tX  Tír, 

lEey.,  botan.  skratek,  jímž  označen  F.  J.  F. 
Meyen. 

K^jren  Franz  Julius  Ferdinand,  bo- 
tanik něm.  (♦  1804  v  Tilži  —  f  1840  v  Ber- 
líně), byl  prof.  botaniky  v  Berlíně,  zabýval  se 
různými  odvětvími  botaniky  a  vydal  nlavně: 
Pkytotomie  (Berlín,  1830,  s  14  tab.);  Ueber 
die  Sekretionsorgane  der  Pflan\en  (t.,  1837, 
s  9  tab.);  Grundriu  der  Pflan\engeographie 
(t,  1836);  Neues  System  der  Fflan^^enphysiO' 
logie  (t,  1837—39,  3  sv.,  s  15  tab.);  Pfianien- 
pathalog̀  (t.,  1841). 

Meyenburg,  město  v  prus.  vlád.  obvodě 
postupimském,  na  tratích  žel.  dráhy  Neu- 
stadt-Dosse-Pritzwalk  M.  a  M.-Gůstrov,  má 
1809  ob.  (1895).  Sídlo  soudu  I.  stol.,  pošta, 
telegraf;  starý  zámek,  r.  1865  obnovený,  s  ve- 
likým parkem.  Továrna  na  hospodářské  stroje 
a  mlékárna. 

von  Meyendorf,  sv.  páni,  šlechtická  ro- 
dina z  ruských  provincií  baltických,  půvo- 
dem ze  Saska;  jedna  její  větev,  z  níž  po- 
cházel paptž  Kliment  II.  (t  1047),  již  v  XI.  st. 
byla  usedlá  v  Magdeburce.  Praotec  její  Kon- 
rád von  M.  přišel  kolem  r.  1200  do  Livonska 
a  založil  větev  livonskou  a  estonskou.  Král 
švédský  Karel  XI.  povýšil  r.  1679  bratry  Ja- 
kuba a  Ottu,  pak  jejich  synovce  Waltera  na 
sv.  pány.  Vynikající  její  Senové  jsou  bratří: 

1)  Jiří,  sv.  p.  von  M.  (♦  1790  —  f  1863). 
Jako  hejtman  gen.  štábu  ruského  vykonal 
cestu  z  Orenburku  do  Bucháry,  kterou  po- 
psal v  knize  Voyage  d*Orenbourg  á  Boukhara 
fait  en  1820  (Paříž,  1826).  Za  polského  po- 
vstání r.  1831  bojoval  v  čele  kvrysnického 
pluku  u  Grochova  a  po  dobytí  Varšavy  jme- 
nován generál  majorem,  pak  r.  1852  cnefem 
cis.  stájí,  r.  1855  vrchním  štolbou. 

2)  Alexandr,  sv.  p.  von  M.  (*  1792  — 
t  1865  v  Petrohradě).  Byl  od  r.  1839  skut. 
rus.  st.  radou  a  učinil  se  zvláště  zasloužilým 
o  povznesení  ruského  obchodu  a  průmyslu. 
Byltě  předsedou  moskevské  obch.  komory  a 
dal  podnět  k  zakládání  továrních  škol  na 
Rusi.  S  Pavlem  Sinovjevem  vydal  v  Petro- 
hradě r.  1842  ruskou  mapu  průmvslovou, 
r.  1851  přidělen  kníž.  Voroncovu  k  řízení 
záležitostí  obchodních  a  průmyslových  v  Za- 
kavkázsku  a  r.  1853  jmenován  tajným  radou. 

Meyer  v.  Major. 

Meyer:  1)  M.  Heinrich,  malíř  a  archaeo- 
log  něm.  (♦  1760  v  Curichu  —  1 1832  v  Jeně). 
Učitelem  jeho  v  malířství  byl  starší  I*ússli. 
Od  r.  1784—88  prodléval  za  účelem  studij- 
ním v  Itálii.  Jako  umělec  nevynikal  ani  sa- 
mostatností, ani  produktivností,  za  to  však 
získal  si  četbou  spisů  Winckelmannových  a 
studiemi  v  oboru  starověkého  umění  a  mo- 
derního italského  malířství  v  Itálii  konanými 


důkladnou  znalost  umění  antického  i  moder- 
ního. V  Římě  seznámil  se  s  G6them,  jemuž 
od  té  doby  byl  vůdcem  a  rádcem  ve  věpcch 
tcchnickýcn  i  v  otázkách  umělecko-histori- 
ckých.  Na  doporučení  Gdthovo  stal  se  M. 
r.  1792  professorem,  r.  1807  ředitelem  kres- 
lířské akademie  ve  Výmaru.  V  1.  1795—97 
konal  opět  studijní  cesty  po  Itálii.  V  Schil- 
lerových  »Horách<  uveřejnil  pojednání  Ideen 
lu  einer  \ukůnfttgen  Geschichte  der  Kunst  (lí., 
str.  29  nn.).  Ve  spojení  s  M-em  vydával  čř6- 
thu  »PropylSlen«,  kam  M.  přispěl  článkem 
o  předmětech  umění  výtvarného,  poznám- 
kami o  restauraci  a  technických  detailech 
Laokoonta  a  listy  o  etruských  monumentech 
(díl  I.),  o  florencké  skupině  Niobovců  (díl  II.) 
a  o  kapitolské  Afroditě  (díl  III.).  Ku  G5- 
thovu  spisu  >Winckelmann  u.  sein  Jahrhun- 
dert«  přispěl  náčrtkem  dějin  umění  XVIII.  st. 
(str.  161—386)  a  výkladem  o  významu  Win- 
ckclmannově  pro  klass.  archacologii  (441  až 
452).  Některé  články  sepsané  společně  s  G5- 
them  (na  př.  v  »Jenaische  Litteraturzeitung*) 
signovány  jsou  chiffrou  W.  K.  F.  ř>Weima- 
rische  Kunstfreundec).  M.  účastnil  se  dále 
vynikajícím  způsobem  vydáni  sebraných  spisů 
Winckelmannových,  počatého  Fernowem,  při- 
spěv hojnými  poznámkami  k  dílu  2.-7.  a  opra- 
vami, otištěnými  v  díle  8.  (Drážď.,  1808—20). 
S  C.  A.  Bóttigerem  společně  sepsal  a  vydal: 
Archáologische  Hefte^  Ábbildungen  u.  Erláute- 
rungen  d.  klass.  Alterthums  (t.,  1801)  a  Dte 
Aldobrandinische  Hoch^eit  (t,  1810).  Samo- 
statně sepsal :  Uber  die  Altargemálde  von  Lu- 
káš Cranach  in  der  Stadtkircht  ^u  Weimar 
(Výmar,  1813)  a  Geschichte  der  bildenden  Kun- 
ste  bei  den  Griechen  von  ihrem  Ursprunge  bis 
lum  hóchsten  Flor  (Drážďany,  1824—36,  3  d.; 
díl  3.  byl  dokončen  a  vydán  Riemerem; 
k  tomu  sešit  vyobrazení  se  30  tabulkami, 
1825),  hlavní  a  nejzralejší  jeho  dílo,  psané 
úplně  v  duchu  Winckelmannově.  Výbor  po- 
jednání M-ových  {Kleine  Schriften  \ur  Kunst) 
uveřejnil  P.  Weizsacker  ve  sbírce  »Deutsche 
Litteraturdenkmale  des  18.  und  19.  Jahrh.c 
(Heilbronn,  1886).  Srv.  Bursian,  Geschichte 
der  class.  Philologie  in  Deutschland,  str.  595 
až  602;  Stark,  Handbuch  d.  Archeologie,  230 
až  232;  Důrr  v  >Zeitschr.  f.  bildende  Kunstc, 
1885.  Ty. 

2)  M.  Georg  Friedrich  Wilhelm,  bo- 
tanik něm.  (*  1782  v  Hannoveru  —  t  1866 
v  Gotinkách),  byl  prof.  botaniky  v  Gotinkách, 
zabýval  se  studiem  lišejníků  a  studiem  kvě- 
teny hannoverské  a  vydal :  Die  Entwickelung, 
Metamorphose  u,  Fortpflan^ungen  der  Flechten 
(Gotinky,  1825);  Chlorís  Hanoverana  (t.,  1836); 
Flora  hanoverana  excursoria  ft.,  1849);  Flora 
des  Kónigreichs  Hannover  oder  Schilderung 
seiner  Vegetation  (t.,  1842—54,  s  30  tab.). 

3)  M.,  Mejer  (Meftep'B)  Karl  Antonovič, 
botanik  rus.  (*  1795  ve  Vitebsku  —  f  1855 
v  Petrohradě),  byl  ředitelem  botan.  zahrady 
v  Petrohradě,  psal  hlavně  o  rostlinách  říše 
Ruské  a  vydal :  Verieichnis  der  Pflan\en^  welche 
wáhrend  der  i82g-i83o  untemommenen  Reite 
im  KaiiJcasus  und  in  den  Provin^en  am  n^estli- 


Meycr. 


339 


ehen  Ofer  des  Kaspischen  Metres  gtfunden  und 
gesammelt  worden  sind  (Petrohr.,  1831);  Ver- 
^eichnis  der  im  J,  i833  am  Saisang-Nor  und 
am  Irtysch  gesammetten  Pflan\en  (t.,  1841); 
Florula  provinciae  Tambow  (t.,  1844);  Versuch 
€m€r  Monographie  der  Gattung  Ephedra  (t., 
1846,  s  8  tab.);  Florula  provinciae  Wiatka 
(t.  a  Lips.,  1848). 

4)  M.  Josef,  nakladatel  a  prAmyslník  něm. 
(*  1796  —  t  1856).  Byl  syn  obuvníka  a  stav 
se  obchodníkem  odebral  se  do  Londýna, 
odkudž  vrátil  se  po  mnohých  nezdařených 
pokusech  obchodních  domů  a  vydával  »Kor- 
respondenzblatt  fúr  Kaufleute<,  pak  laciné 
překlady  z  angličiny  a  >Handbuch  fůr  Kauf- 
leute<.  R.  1826  založil  v  Gothě  nakladatel- 
ský závod  >Bibliographisches  Institut*,  jejž 
přeložil  r.  1828  do  Hildburghúz.  Zavedl  tu 
po  prvé  vydávání  děl  po  sešitech  a  na  sub- 
skripci. Ž  ústavu  toho  vyšla  předem  díla 
starších  němec,  klassiků,  rozličná  (vesměs 
v  mnoha  tisících  exemplářích)  vydání  Bible, 
řec.  a  řím.  klassiků,  díla  klassiků  novějších 
v  rozličných  > Kniho vnáchc,  díla  geograncká, 
četné  rytiny,  zejména  však  »Grosses  Kon- 
versationslexikon«  v  52  silných  okt.  svazcích 
s  velkým  počtem  obrazů  a  map,  který  zvi. 
v  pozclějších  vydáních  stal  se  z  nejhledaněj- 
ších německýcn  sborníků  naučných.  I  jinak 
průmyslově  byl  činným  staraje  se  o  rozší- 
ření železniční  sítě  německé,  hledaje  uhelná 
ložiska  v  Durynkách  a  zakládaje  závody  prů- 
myslové, jako  >Deutsche  Eisenbahnschienen- 
compap^niec,  která  však  zanikla  r.  1848. 

6)  M.  Christian  Erich  Hermann  v., 
palaeontolog  německý  (♦  1801  ve  Frankfurtě 
n.  M.  —  t  1869  t.),  studoval  v  Heidelberku 
védu  kamerální,  v  Mnichově  vědy  přírodní, 
později  zasedal  v  radě  rodného  města,  byl 
kontrolorem  při  správě  pokladní  spolku  ně- 
meckého, pak  pokladníkem  sněmu  spolku 
německého.  Zabýval  se  studiem  palaeonto- 
logie,  již  obohatil  cennými  nálezy.  Ze  spisů 
jeho  jmenovati  sluší:  Palaeologica  \ur  Ge- 
schichte  der  Erde  und  ihrer  Geschóp/e  (Fraukf. 
n.  M.,  1832);  Die  fossilen  Knochen  van  Geor^ 
gensgmund  (t.,  1834);  Neue  Gattungen  fossiler 
Krebse  (Štutg.,  1840);  Beitráge  ^ur  Palaeonto- 
logie  Wúrttember^s  (s  Plieningerem,  t.,  1844); 
Zur  Fauna  der  Vorwelt  (Frankf.  n.  M.,  1845 
až  1860,  4  oddíly);  Die  Reptilien  u.  Sáugetiere 
der  verschiedenen  Zeiten  der  Erde  (t.,  1852). 
R.  1846  založil  s  Dunkerem  a  vedl  známý 
sborník  palaeontologický,  v  Kasselu  vydá- 
vaný, »Palaeontographica€,  po  smrti  jeho 
dále  vedený  Dunkerem  a  ZitteUm. 

6)  M.  Antoine,  mathematik  belg.  (*  1802 
v  Luxemburce  —  f  1857  v  Lutichu).  Byl 
professorem  mathematiky  postupně  na  voj. 
škole  v  Bredě,  na  univ.  v  Brusselu  a  v  Lu- 
tichu a  napsal  mnoho  článků  o  geometrii  a 
analytice  ve  >SborDÍku«  akademie  brussel- 
ské,  v  »JournaIu<  Crelleově,  v  Quételetově 
»Correspondance  mathématique  et  physi- 
que«  a  samostatně  vydal:  Cours  de  géodésie 
professé  au  depot  de  la  guerre  (Brussel,  1845) ; 
Exposé  élémentaire  de  la  théorie  des  intégrales 


déftnies  (Lutich,  1851);  Manuel  ďun  cours  de 
calcul  différentiel  (t.,  1855);  Nouveaux  éléments 
du  calcul  dšs  variations  (t,  1856);  Cours  de 
calcul  des  probabilités  (Brussel,  1874). 

7)  M.  Ernst  Heinrich  Friedrich,  bo- 
tanik něm.  (*  1809  v  Hannoveru  —  f  1868 
v  Královci),  studoval  jazyky  a  práva  v  Go- 
tinkách,  pak  účastnil  se  válek  za  svoboda, 
potom  vystudoval  vědy  lékařské  a  přírodní 
a  stal  se  professorem  botaniky  na  universitě 
v  KrálovcL  Zabýval  se  soustavnýni  studiem 
rostlin  domácích  i  cizích  a  studiem  dějin 
botaniky.  Ze  spisů  jeho  sluší  jmenovati:  5pi- 
opsis  Juncorum  (Gotinky,  1822);  Synopsis 
Lu\ularum  (t.,  1823);  Ftantarum  surinameH' 
sium  corollarium  primům  (Bonn,  1825);  De 
plantis  labradoricis  (Líps.,  1830);  Commenta' 
riorum  de  plantis  Africae  australioris,  quas  col- 
legit  Joannes  Franciscus  Drege  (t.,  1835—37^ ; 
Freussens  Fflaniengattungen  (Královec,  1839); 
Geschichte  der  Botanik  (t.,  1854—57,  4  sv.). 

8)  M.  Johanu  Georg,  malíř  něm.  (*  1813 
v  Brémách,  odkudž  zv&.  von  Břemen  — 
t  1886  v  Berlíně).  Byl  žákem  Sohnovým  a 
Schadowovým  v  Dússeldorfě,  kde  se  usadil 
r.  1841,  ale  r.  1853  přesídlil  do  Berlína. 
Maloval  sujety  biblické  {Smrt Mojff šopa;  Eliái 
na  poušti;  Abraham) ,  později  scény  ze  života 
lidového  a  veselé  i  truchlivé  genry  rodinné, 
v  Berlíně  pak  skoro  výhradně  scény  ze  Ži- 
vota dětského,  plné  půvabného  humoru  a 
pečlivě  provedené.  Z  obrazů  jeho,  jichž  je 
prý  přes  1100,  uvádíme:  Jubileum  hesskéko 
faráře  {1S45),  první  jeho  obraz ;  Fóvodeň  (1S46) ; 
Kajici  dcera  (1852);  Děti  hrající  si  na  slepou 
bábu;  Děd  a  vnučka;  Nejmladší  bratříček  a  j. 
Postavy  mladých  děvčat  nebo  skupiny  figur 
představují  obrazy:  Tajná  korrespondence; 
Očekávání;  Vyhnání  lásty;  Divče  Čtoucí  mi- 
lostný dopis.  Většina  jeho  prací  prodána  byla 
do  Anglie  a  Ameriky. 

9)  v.  M.  Georg  Hermann,  anatom  něm. 
(*  1815  ve  Frankfurtě  n.  M.  —  f  1892  t). 
V  lékařství  vzdělal  se  v  Heidelberku  a  v  Ber- 
líně, načež  se  r.  1840  habilitoval  v  Tubin- 
kách.  R.  1844  stal  se  prosektorem  a  později 
professorem  i  ředitelem  anatomického  ústavu 
v  Curichu,  kdež  setrval  až  do  r.  1889.  Vy- 
nikl jako  pěstitel  fysiologického  směru  v  ana- 
tomii. Hlavni  zřetel  věnoval  studiím  o  sta- 
tice a  mechanice  lidské  kostry,  při  čemž  se 
mu  zvláště  zdařilo  objeviti  a  vysvětliti  slo- 
žitou vnitřní  stavbu  kostí,  t.  zv.  architekturu 
kostí.  Z  četných  jeho  prací  sluší  zvláště  vy- 
tknouti: Lehrbuch  der  Anatomie  (Lips.,  1856; 
3.  vyd.  1873);  Die  Statik  u.  Mechanik  des 
menschl,  Knochengerůstes  (t.,  1873);  Studien 
uber  den  Mechanismus  des  řusses  (Jena,  1883 
až  1888,  3  seš.) ;  Unsere  Sprachwerk^euge  und 
ihre  Verwendung  \ur  Bildung  der  Sprachlaute 
(Lips.,  1880).  Mimo  to  vydal  hojně  spisů  po- 
pulárních, na  př.:  Die  richtige  Gestalt  der 
Schuhe  (Cur.,  1858);  Der  Mensch  als  lebendi- 
ger  Organismus  (Štutgart,  1879,  2.  vyd.);  Die 
richtige  Gestalt  des  menschlichen  Kórpers  (t., 
1874);  Die  Ortsbewegung  der  Thiere  (Hamb., 
1890)  a  j.  v. 


230 


Meyer. 


10)  M.  Heinrich  Adolf,  zoolog  německý 
(*  1822  v  Hamburku  —  f  1889),  byl  zaměst- 
nán v  obchodním  domě  svého  otce,  jej2  po- 
zději vedl  sám,  od  r.  1850  studoval  vědy 
přírodní  v  Kielu  a  v  Berlíně,  věnoval  se  pak 
se  značným  úspěchem  studiu  mořské  zvířeny 
a  mořských  poměrů  vAbec,  byl  po  léta  před- 
sedou ministeriální  kommisse  pro  výzkum 
moří  německých  a  vydal  s  K.  Moebiuscm: 
Die  Fauna  der  Kieler  Bucht  (Lips.,  1865  až 
1872,  2  sv.). 

U)  M.  Friedrich  (pseudon.  M.  v.  Wal- 
deck),  spisov.  něm.  {*  1824  v  Arolsenu  — 
t  1899  v  Heidelberce).  Studoval  hornictví, 
později  filologii  a  odebral  se  do  Kuronska 
jako  domácí  učitel.  V  1.  1852—74  dlel  v  Pe- 
trohradě, rediguje  jednak  »Deutsche  St.  Pe- 
tersb.  Zeitung«,  jednak  uče  jazyku  a  litera- 
tuře německé  na  universitě  (od  1853).  Roku 
1874  přesídlil  do  Heidelberka  a  působil  tu 
sprvu  jako  docent  (od  1880),  později  jako 
mimoř.  proíessor  na  universitě.  Napsal  bás- 
nické spisy:  Parta  (1843);  Bilder  aus  d.  Berg- 
mannilehen  (1844);  Blátter  aus  dem  Gedenk- 
huch  eínes  Bergmanns  (1854);  dramat,  práce: 
Der  Feind  vor  Odessa  (1854);  Der  Pate  des 
Kardinals  {1S55);  Childench  {isn),  Ruska  tý- 
kají se  jeho  práce:  Russische  Er^dhlungen  'in 
deutscher  C/eberset^ung  (1878);  Russland  (1884 
až  1886,  2  sv.);  Unter  russisch.  S^epter  (1894). 
Mimo  uvedený  list  vydával  v  1.  1853—1855 
>Magazin  fQr  die  Kunde  des  geistigen  und 
sittlichen  Lebens  in  Russland«,  v  týchž  le- 
tech »Belletristiche  Blátter  aus  Russ]and«  a 
v  1.  1857  a  1858  »Schneefiocken,  poetisches 
Jahrbuch  aus  Russland «. 

12)  M.  Conrad  Ferdinand,  něm.  švý- 
carský básník  a  novelUsta  {*  1825  v  Curichu  — 
11898  t.),  cestoval  několik  let  po  západní 
vropě  a  Žil  pak  klidný  život  učence  a  lite- 
ráta, oddán  svým  studiím  kulturně-histori- 
ckým  a  uměleckým;  kolísal  dosti  dlouho 
mezi  kulturou  francouzskou  a  německou,  až 
vojna  německofranc.  probudila  v  něm  vě- 
domí příslušnosti  národní.  M.  ie  z  největších 
německých  básníků  i  prosatérů  našeho  věku. 
Jako  lyrik  má  tóny  neobyčejně  plné  a  ryzí, 

Í*inde  chytá  tón  lidový  nebo  náladové  kouzlo 
ústorické  tak  jemně  a  vniterně  jako  málo- 
kdo druhý.  V  Huttens  letíte  Tage  (1871)  re- 
miniscence historické  a  vlastenecké  jsou  za- 
žehnuty v  jednom  plameni.  V  Zwan:{ig  Bal- 
laděn  (1864),  v  Romanien  und  Bilder  (1870) 
a  Gedichte  (1882)  uložena  je  nejlepší  lyrika 
M-ova.  Stejně  veliký  je  M.  jako  historický 
novellista  a  romanopisec.  Zná  do  detailu  dobu, 
z  níž  čerpá,  a  dovede  ji  vzkřísit  v  neobyčejné 
plastice  a  barvitosti;  neplýtvá  materiálem  hi- 
storickým, nepíše  didaktické  a  professorské 
historické  povídky,  ale  dovede  obdivuhodně 
sloučiti  historické  s  psychologickým  a  vzbu- 
dit illusi  reality.  Něco  z  plastické  kultury 
románské  přešlo  do  M-a  a  je  patrno  i  v  re- 
liefnosti  jeho  prací  i  v  úmorné  komposiční 
čistotě.  Sem  náležejí:  dva  svazky  Novell  (I.  ob- 
sahuje: Das  Amulety  Der  Schuss  von  der  Kan- 
Xelf  Plautus  im  Nonnenkloster,  Gustav  Adolf s 


Page\  II.:  Die  Hoch^eit  des  Mónchs^  Das  Lei- 
den  eines  Knaben,  Die  Richterin);  dále  Júrg 
Jenatsch  (1876)  z  grisonských  zmatků  za 
301eté  války;  Der  Heilige  (1880),  jímž  je 
Tomáš  Becket;  Versuchung  des  Pescara  z  hi- 
storie italské  za  Karla  V.;  Angela  Borgia 
(1891).  Zvláště  dobu  renaissance  a  reformace 
zná  M.  dokonale  a  vycifuje  ji  znamenitě. 
Z  veršů  M-ových  překládal  u  nás  J.  Vrchlický. 
Srv.  A.  Reitler,  C.  F.  M.,  eine  íitterarische 
Skizze  (1885);  Saitschik,  Meister  der  schweize- 
rischen  Dichtung  (1894);  Ad.  Frey,  C.  F,  M. 
(Štutg.,  1900).  Šld, 

13)  M.  Herman  Julius,  nakladatel,  syn 
M-a  4)  (♦  1826  v  Gothě).  Byl  činným  při  prů- 
myslových podnicích  svého  otce  a  chtěje 
ujiti  následkům  své  účasti  při  revolučním 
hnutí  r.  1848  odebral  se  do  Ameriky.  Tam 
založil  filiálku  Bibliografického  ústavu  svého 
otce,  načež  vrátil  se  r.  1856  do  vlasti  a  pře- 
vzal průmyslové  závody  otcovské,  zejména 
však  Bibliograf,  ústav,  jejž  přeložil  r.  1874 
do  Lipska.  Jeho  vedením  ústav,  jemuž  M. 
věnoval  pak  všecky  své  síly,  vzkvétal  a  stal 
se  z  nd větších  svého  druhu.  Předem  zmen- 
šil otcQv  Konversations- Lexikon  a  pořídil 
nové  vydání  v  15  svazcích,  jež  dočkalo  se 
dnes  již  vydání  pátého,  pak  vydával  znovu 
německé  klassiky  a  rozličná  velká  díla,  jako 
Brehmovo  »Thicrlebcn«,  »Meyers  Reisebů- 
cher«,  odborné  slovníky  a  j.  R.  1885  ode- 
vzdal M.  řízení  závodu  svého,  který  zaměst- 
nává až  600  osob,  svým  synům  Hansovi  a 
Arndtovi  a  věnoval  se  výhradně  praktickému 
řešení  problémů  sociálních.  R.  1888  založil 
Spolek  pro  zbudování  laciných  bytů,  který 
do  roku  1895  zbudoval  40  domů  se  400 
lacinými  byty  (3'k8  mk  za  m*  obydlené  plochy 
ročnéj  se  školou,  knihovnou,  potravním  spol- 
kem, lidovou  kuchyní  atd. 

14)  M.  Júrgen  Bona,  ňlosof.  spisovatel 
něm.  (*  1829  v  Hamburce  —  f  1897  v  Bonne), 
od  r.  1868  professor  filosofie  v  Bonne,  byl 
stoupencem  Kantova  směru,  jejž  chtěl  vésti 
dále  směrem  psychologického  empirismu; 
v  psychologii  háji  theorii  duševních  mohut- 
nosti. Napsal  mimo  jiné:  Kants  Psychologie^ 
dargestellt  und  erórtert  (Berl.,  1869);  P/ii7o- 
soph.  Zeitfragen  (Bonn,  2.  vyd.  1874);  Scho- 
pen hauer  als  Mensch  und  Denker  (Berl.,  1872); 
Zum  Bildungskampf  unserer  Zeit  (Bonn,  1875); 
Pí  obleme  d.  Lebensweisheit  (Berl.,  1887)  a  oce- 
nil Aristotelovy  zásluhy  jako  přírodozpytce 
ve  spisech  De  principiis  Aňstotelis  in  distri- 
butione  animalium  adhibendis  (Berl.,  1854)  a 
Aristoteles^  Thierkunde  ^t.,  1855). 

16)  M.  Julius,  umělec,  spisovatel  (*  1830 
v  Cáchách  —  f  1893  v  Mnichově).  Studoval 
v  Gotinkách  a  žil  pak  v  Paříži,  v  Heidel- 
berce a  v  Mnichově,  kdež  vystupoval  s  články 
o  umění  v  listě  >Grenzbote«  (od  r.  1861).  Po- 
volán do  Berlína  za  ředitele  obrazárny  (1872 
až  1891)  stal  se  tu  tajným  radou  a  profes- 
sorem.  Vydal:  Geschichte  der  modernen  fran- 
:{6sichen  Malerei  (Lips.,  1866—67);  Correggio 
(t.,  1871);  Katalog  berlin,  obrazárny  (Berlín, 
1891,  3.  vyd.).  Od  r.  1870  řídil  redakci  nov. 


Meyer.  231. 

vyd.  Naglerova  Slovníku  umělcflv  a  od  roku  '  nigten  Staaten,  von  Kanada,  Russland,  Oiina^ 
1886  vydával  s  Bodem  práci  o  berlin,  obra-  ,  Indien,  Rumánien,  Serbien  u.  England  (t,lSS3); 
zářně.  Sebrané  články  jeho  Zur  Geschidite  La  quesiion  agraire  (Paříž,  1887);  Le  mouve- 
und  Kritik  der  modemen  deutschen  Kunst  vyd.  ment  agraire  (t.,  1889;  tyto  dve  práce  s  G. 
K.  Fiedler  (Lips.,  1895).  i  Ardantem);   Der   Kapitalismus  fin   de  siécle 

16)  M.  Leo,  něm.  jazykozpytec  (•  1830  I  ř Vídeň,  1893);  Das  Sinken  der  Grundrente 
v  Bledelnu  u  Hannoveru),  stud.  v  Gotinkách  i  (t,  1894);  Hundert  Jahre  konservaiiver  Politik 
a  v  Berlíně,  habilitoval  se  r.  1856  pro  srovn.  \  u.  Litteratur  (t,  1895;  1.  sv.);  Asyl  fúr  Ob- 
jaz.  v  Gotinkách  a  stal  se  tam  r.  1862  mi- ;  dachlose  (t.,  1896)  a  j. 

moř.  prófessorem ,  r.  1 865  povolán  za  prof.  ně-  j  20)  M.  Marie  Paul  Hyacinthe,  roma- 
meckého  a  srovn.  jaz^kozpytu  do  Derptu  (Jur- ,  nista  franc.  (♦  1840  v  Paříži),  sloužil  v  ruko- 
jeva).  Od  r.  1899  žije  na  odpočinku  a  pů-  |  pisném  oddělení  Národní  knihovny,  později 
sobí  na  univ.  jako  proíessor  honorarius  v  Go-  (1866)  stal  se  archivářem  císařských  archivu, 
tinkách.  Obíral  se  hlavně  jazyky  klass.  a  germ.;  I  pak  tajemníkem  Écote  des  chartes  (1872)  a 
s  Benfeyem  a  Fickem  počítán  mezi  hlavni  >  tamže  prófessorem  jazykA  románských  a  ře- 
představitele  t.  zv.  školy  gotinské.  Vydal  '  ditelem  (1882)  a  členem  akad.  des  inscrip- 
m.  j.:  Der  Infinitiv  der  hom.  Spr.  (Gotinky,  j  tions  et  bePes-lettres  (1884);  účastnil  se  při 
1856);  Bemerkungen  \ur  dlt.  Gesch.  der  griech,  j  založení  >Revue  critique«  (1866^  a  »Romanie€ 
Mythologie  (t,  185*^;  Vergleichende  Gramm.  (1872),  kam  uložil  množství  Článků.  M.  vyšel 
der  griech.  u.  lat.  Spr.  (BeT],,lS61 — 65;  2.  vyd.  I  ze  studia  literatury  proveuQalské,  ale  záhy 
t..  1882 — 84);  Die  gotische  Spr.,  ihre  Lautge-  rozšířil  svoji  činnost  na  všecky  skoro  odbory 
staltung  insbes.  im  Verháltniss  \um  Altindischen  filologie  románské,  kterou  podstatně  obohatil, 
(t.,  1869);  Livlándische  Heimchronik  (t.,  1876).    Pracuje   pilně   v  knihovnách    francouzských 

17)  M.  Julius  Lothar  (*  1830  ve  Varelu  ji  cizích  obohatil  podstatně  naši  znalost  lite- 


V  Oldenburku  —  t  1895  v  Tubinkách),  byl 
doktorem  medicíny  a  filosofie,  od  r.  1859 
soukr.  docentem  chemie  a  fysiky  na  univer- 
sitě ve  Vratislavi.  R.  1866  stal  se  prófesso- 
rem   na    akademii    v   Neustadt-Eberswalde, 


ratury  středověké.  Práce  jeho  vedle  »Roma- 
nie«  přinesla  >Bibliothéque  dc  TÉcole  des 
Chartes€  (1861—70),  » Bulletin  de  la  Société 
des  anciens  textes«  a  sbírky  Institutem  uve- 
řejňované; tak:  »Rccueil  des  historiens  occi- 


r.  1866  na  polytechnice  v  Karlsruhe,  r.  1876  dentaux  des  croisadcs«,  >Notices  et  Extraits 
na  universitě  v  Tubinkách.  Napsal:  Modeme  ^úqs  manuscrits«,  »Histoire  littéraire  de  la 
Theorien  d.  Chemie  (Vratislav,  1864;  5.  vyd.  I  France«.  Důležitější  z  nich  jsou:  Étudessur 
1884);  Akademie  oder  Universitát?  (t.,  1874);    la  chanson  ds  Girart  de  Roussilíon  (1861);  Étu- 


des  sur  les  auteurs  de  la  Chanson  de  la  Ooi' 
sade  contre  les  Albigeois  (1865);  Recherches  sur 
Vépopée  frangaise  {1S61)\  Les  derniers  trou- 
badours  de  la  Provence  (1869—70);  La  poesie 
lyrique  des  peuptes  romans  (1876);  Rapports 
de  la  poesie  des  Trouveres  avec  celle  des  Trou- 
badours  (1890)  a  j.  Z  děl  jeho  uvádíme:  Rap^ 
ports  sur  les  documents  manuscrits  de  Vanci^ 


Zukunft  der  deutschen  Hochschulen  und  ihrer 
Vorbildungs-Anstalten  (t.,  1874);  Die  Atomge- 
wichte  der  Elemente  neu  berechnet  (t.,  1883). 
Četná  pojednání  jeho  uveřejnila  něm.  spo- 
lečnost chemická  v  Berlíně,  Erdmannův  •Jour- 
nal d.  prakt.  Chemie«,  Liebigovy  »Annaly« 
chemie  a  Wiedemannovy  >Annaly«.      nvk. 

18)  M.Oskar  Emil,  bratr  před.  (♦  15.  října 
1834  ve  Varelu),  studoval  v  1.  1854—56  lé-  ~enne  littérature  de  la  France  conservés  dans 
kařství  v  Heidelberce  a  Curichu,  potom  fy-  \les  bibliothéques  de  la  Grande- Bretagne  (1871); 
siku  v  Královci,  r.  1862  stal  se  docentem  na  Recueil  ďanciens  textes  bas-latins,  provenqaux 
universitě  v  Gotinkách,  od  r.  1864  jest  pro-  et  francais  (1874—76);  Alexandre  le  Grand 
fessorem  fysiky  ve  Vratislavi.  Napsal:  De  dans  la  littérature  fran^aise  du  moyen  age 
muiua  duonim  fluidorum  frictione  (Královec,  '  (1886).  Z  edicí  jeho  jmenujeme:  Aye  ď  Avi- 
1860);  De  gasorum  theoria  (Vratislav,  1866);  '  gnon  (1861  s  Guessardem);  Flamenca  (1865); 
Kinetische  Theorie  der  Gase  (t.,  1877;  2.  vyd.  Le  Bestiaire  de  Gervaise  a  Blandin  de  Cor- 
1899).  Pracoval  theoreticky  i  prakticky  o  vnitř-  nouailles  (1872—75,  v  >Romanii«);  La  chan- 
ním  tření  plynův  a  kapalin,  podal  téŽ  theorii  |  son  de  la  Croisade  albigeoise  (1875 — 79); 
dopružování.  nvk.      '  Relation   dc   la   prise  de  Damiette   en   1219 

19)  M.  Rudolf  Hermann,  národohospo- '  (1879);  Histoire  de  Guillaume  le  Maréchal 
dářský  spisovatel  ném.  (*  1839  v  Branibor-  (1891);  La  descente  de  saint  Paul  en  enfers 
sku),  studoval  od  r.  1858  v  Berlíně,  r.  1870  '  (Romania,  1895);  Brun  de  la  Montagne  (1875); 
až  1874  redigoval  >Berliner  Revue«,  avšak  Daurel  et  Beton  (1880);  Raoul  de  Cambrai 
byv  odsouzen  k  vězení  pro  urážku  knížete  !  (^s  A.  Longnonem,  1882);  Fragments  ďune 
Bismarcka  a  ministrův  Camphausena  a  Falka  vie  de  saint  Thomas  de  Cantorbéry  (1886); 
ve  svém  spise  Politische  Grúnder  u.  Ji> /Tor- ,  Contesmoralisésde  NicoleBozon  (1889  s  Lucy 
ruption  in  Deutschland  (Lips.,  1877),  uchýlil  Toulmin-Smithovou);  Chansonnier  frangais 
se  do  cizinj,  žil  v  Paříži,  v  Americe  a  ko-  de  Saint-Germain-des-Prés  (1892  s  G.  Ray- 
nečně  ve  Vídni,  kde  redigoval  v  1.  1877—82  naudem);  Escoufle  (1894  s  H.  Michelantem); 
a  1893—94  >Vaterland€.  Vydal:  Der  £»!««-!  Guillaume  de  la  Barre  (1894). 
ýpationskampf  des  vierten  Standes  (Berl.,  1872  21)  M.  Hans,  německý  mědiryjec  (*  1846 
až  1874,  2.  sv.;  1.  sv.  2.  vyd.  1882);  Ursachen  I  v  Berlíně).  Pracoval  sedm  let  pod  dozorem 
der  amerikán.  Konkurren\  (t.  1883);  //^ím- ;  Mandelovým  a  navštěvoval  při  tom  uměl. 
státten-  u.  andre  Wirtschaftsgeset:{e  der  Verei-  '  akademii  v  Berlině.    Ryl  nejprve  podobizny. 


232  Meyerbeer. 


pak  obraz  Infantky  Marie  Markéty  dle  Velas< 
queza.  V  1.  1871-— 72  byl  v  Itálii  a  vrátiv  se 
provedl  rytinu  obrazu  Moltkeova  dle  Jul. 
Schradera,  čímž  nabyl  prostředků  pro  novou 
cestu  do  Itálie  (1874—75).  V  Berlíně  pak  pro- 
vedl rytiny  dle  Raflfaela,  Moretta,  Van  Dýka, 
Rubensa  a  j.,  pak  podobizny  německého  kor. 
prince  a  jeho  choti  (1883).  Jakožto  samo- 
statný umělec  vynikl  cyklem  19  kreseb  Der 


professorem  na  velkovévodské  uměl.  škole 
v  Karlsruhe,  od  r.  1895  je  professorem  na 
akademii  dússeldorfské. 

26)  M.  Hans,  cestovatel  (*  1858  v  Hild- 
burghausech),  studoval  přírodní  a  stát.  vědy 
v  Lipsku,  v  Berlíně  a  v  Štrasburce.  R.  1882 
navštívil  Indii,  Sundské  souostroví,  východní 
Asii  a  Ameriku,  načež  vstoupil  do  otcova 
závodu,  do  bibliografického  ústavu  v  Lipsku 


Todtentanx.  Od  r.  1884  je  professorem  mědi-  jako  společník.  Avšak  již  po  3  letech  (1887) 
ryjectví  na  vysoké  škole  výtvarných  umění  i  odebral  se  do  něm.  Vých.  Afriky,  kde  po- 

V  Berlině.  '  kusil  se  vystoupiti  na  Kibo,  vrchol  Kilima 

22)  M.  Victor,  chemik  (♦  1848  v  Berlíně  —  Ndžara;  dosáhl  toliko  okraje  ledovce  ve  výši 
tl897  v  Heidelberce).  Po  ukončených  studiích  5500  m  n,  m.;  před  návratem  do  vlasti  na- 
universitních  stal  se  r.  1867  assistentem  Bun-  vštívil  údolí  Kingani  a  Usarambu.  Násl.  roku 
senovým,  po  4  letech  pak  professorem  na  j  znova  pokusil  se  v  průvodu  rak.  konsula  Bau- 
polytechnice  v  Štutgarté,  r.  1872  v  Curichu,  i  manna  vystoupiti  na  Kilima  Ndžaro,  ale  po- 
kde  byl  zároveň  ředitelem  ústavu  chemického,  kus  zmařen  povstáním  Arabů,  při  čemž  oba 
r.  1885  na  universitě  v  Gotinkách  a  konečně  I  upadli  v  zajetí  a  teprv  za  velké  výkupné  pu- 
jako  nástupce  Bunsenův  r.  1889  v  Heidel-  štěni  na  svobodu.  Třetí  výpravu  podnikl 
bérce.  Byl  spoluzakladatelem  a  vydavatelem  v  pros.  r.  1889  provázen  jsa  rak.  alpinistou 
časop.  »ríaturwissenscbaftliche  Rundschau*,  j  L.  Purtschellerem.  Tentokráte  dostoupil  až 
R.  1882  jmenován  členem  akademie  mnichov-  k  pokraji  kráteru  Kiba,  nejvýš,  bodu  celé  Afriky 
ské,  později  stal  se  tajným  radou.  Práce  jeho  (6010  m),  jejž  nazval  Kaiser-Wilhelmspitze. 
většinou  z  oboru  chemie  organické  a  fysi-  R.  1894  navštívil  Kanárské  ostrovy.  Poslední 
kalní  chemie  uveřejněny  byly  německou  spo-  výpravu  na  Kilima  Ndžaro  podnikl  r.  1898. 
lečností  chemickou  v  Berlíně  a  v  Liebigo- 1  Mimo  drobné  články  napsal:  Eine  Weltreise 
yých  >Annalech  chemie*.  M.  vynalezl  velmi  |  (Lipsko,  1885);  Zum  Schneedom  d,  Kilima- 
jednoduchou  methodu  stanovení  hustoty '  iVť/yťiro  (nádherné  vyd.  s  fot.;  Berlín,  1888); 
plynů  a  par  a  sestrojil  apparát  k  měření  Afrikán.  Gletscher/ahrten  (Lips.,  1890);  Die 
rozpustnosti.  ,  nvk.      '  Insel   Tenerife  (t.,   1896);    Der  Kilimandjaro 

23)  M.  Gustav,  něm.  jazykozpytec  (♦  1850    (Berl.,  1900). 

ve  Vel.  Střelici  v  Horním  Slezsku  —  1 29. srp.  I  26)  M.  Richard  Maria,  něm.  historik 
1900  v  St  Hradci).  Studoval  ve  Vratislavi,  liter.  (•  5.  čce  1860  v  Berlině).  Stud.  v  Lip- 
tam  se  stal  doktorem  filosofie  r.  1871.  V  le-  sku,  v  Berlíně  a  Štrasburce  a  stal  se  r.  1886 
těch  1871 — 74  působil  jako   gymnas.    učitel    docentem   na  univ.  berlínské.   Za  studií  pů- 

V  Gothě.  R.  1876  habilitoval  se  v  Praze,  |  sobil  naň  zejména  V.  Schercr.  Vydal:  Jona- 
r.  1877  stal  se  mimoř.,  r.  1881  řádným  prof.    than  Swift  und  G.  C.  Lichtenberg  (Berl.  1886); 


sanskrtu  a  srovnávacího  jazykozpytu  v  Št. 
Hradci.  Vynikl  zejména  pracemi  věnovanými 


Grundlagen  des  mittelhochdeutschen  Strophen- 
baues  (Štrasb.,  1886);  Die  altgermanische  Poe- 


řečtině  a  aíbanštině.  Vydal  mimo  jiné:  Diemit  sie  (Berl.,  1889);  Betrieb  «.  Organisation  der 
NasaJen  gebildeten  Prásensstámme  (JcníL,  ISIS); ,  wissenschaftlichen  Arbeit  (t.,  1897);  Deutsche 
Zur  Geschichte  der  indogerm.  Stammbildung  \  Charaktere  (t.,  1897).  Nejvýznačnější  práce 
und  Deklination  (Lips.,  1875);  Griech.  Gram- ,  M-ovy  jsou  však:  Goethe  (ve  sbírce  »Geistes- 
ma/ifc(t.,  1880;3.  vyd.  1896);  Albanes,  Studien  ^^[átn*  vyd.  Bettelheimem  t.,  1895;  2.  vyd. 
(4  sv.,  v  »Pojednáních«  vídeň.  Akad.,  1883  1898),  z  nejlepších  biograf.  Goethových,  a  Die 
až  1894);  E$$ays  und  Studien  ^ur  Sprachge- \  deutsche  Litteratur  im  XÍX,  Jahrhundert  (t., 
schichte  und  Volkskunde  (Berlín,  1885—1892); '  1900).  M.  vydal  též  z  pozůstalosti  Schererovy 
Albanes,  Grammatik  (Lips.  188^;  Etymolog.  Poetiku  (t.,  1888)  a  psal  hojné  články  časo- 
WČrterbueh   der  albanes,  Spr.  (Strasb.,  1891;    pisecké. 

poctěno  Volneyovou  cenou  pařížského  Insti-  Meyerbeer  Giacomo,  hud.  skladatel 
tutu);  Neugriech.  Studien  (4  sv.,  v  »Pojedná- 1  (*  1791  v  Berlíně  —  f  1864  v  Paříži),  byl  sy- 
ních«  vídeň.  Akad.,  1894—95).  Ztý.       nem  zámožného  židovského  bankéře  a  jme- 

24)  M.  Klaus,  malíř  něm.  (♦  1856  v  Lin- ,  noval  se  vlastně  Jacob  Liebmann  Beer; 
dech  u  Hannoveru).  Vzdělával  se  na  uměl.  jméno  Meyer  musil  předsunouti  před  rodové 
škole  norimberské,  pak  na  akademii  mnichov-  [  po  svém  strýci,  po  němž  s  touto  podmínkou 
ské  u  Wagnera  a  Lóťftze  a  odnesl  si  odtud  nastoupil  obsáhlé  dědictví.  Prvním  učitelem 
zálibu  pro  nizozemské  malíře  XVII.  století,  i  v  klavíru  byl  mu  Moravan  Fr.  Louská  a  po- 
Práce  jeho  vyznačují  se  lahodou  koloritu  a  zději  Clementi,  ve  skladbě  Zelter,  kapelník 
výrazností  charakteristiky.  Z  prací  ieho  vý-  B.  A.  Weber,  posléze  abbé  Vogler,  u  něhož 
znamny  jsou:  Hollandské  obydli  {\%^2),  připo-  v  Darmstadte  byl  M.  spolužákem  Gíinsbache- 
mínající  Petra  de  Hoog  a  van  der  Meera;|rovým  a  C  M.  Weberovým.  V  této  studijní 
Z  kláštera  bekyň  (1883,  odměněna  zlatou  me-  době  zaměstnával  se  M.  nejvíce  skladbou 
daillí  v  Mnichově);  Ždci  kldsterni\  Politikáři  duchovní;  napsalť  Stabat  mater,  Te  Deum, 
u  d(bánku;  Hrající  klášternice;  Kuřdcká  spo-  \  Miserere,  několik  žalmů,  z  nichž  zvi.  XCVIIL, 
lečnost]  Hráči  v  kostky  (1886);  Školka  (1888);  jakož  i  kantáta  Gott  in  der  Nátur  dočinily  se 
Čtenářka  dopisu  (1892).    Od  r.  1890  byl  M. '  v  Berlíně  krásného  úspěchu.    Za  to  v  okoU 


Meyerheim. 


233 


tomto  vzniklá  prvotina  operní  yephtďs  Ge- 
lůbde  neprorazila  v  Mnichové  (1813)  a  téŽ 
druhá  kom.  zpěvohra'  AlimeUk^  ač  ze  Štut- 

§artu  proklestila  si  cestu  přes  Vídeň  a  Prahu 
o  Drážďan,  kde  tou  dobou  byl  Weber  ka- 
pelníkem, minula  se  s  vetší  pozorností.  Roz- 
laděn tímto  nezdarem  usmyslil  si  M.  věno- 
vati se  klavírní  virtuositě,  k  níž  vzpružil  jej 
hlavně  poslech  hry  Hummelovy  ve  Vídni. 
V  tomto  směru  dosáhl  hotovosti,  jíž  ani  Mo- 
scheles  nemohl  odepříti  uznání ;  avšak  vnitř- 
ním pudem  poháněn  byl  k  operní  skladbě 
přes  dosavadní  skrovné  v  ní  úspěchy.  Na 
radu  Salieriovu  odebral  se  do  Itálie,  aby  stu- 
dium své  rozšířil  mimo  kontrapunktickou 
dovednost  na  zpěvnost  a  melodičnost  slohu, 
a  po  dvou  dalších  pokusech,  jež  učinil  v  Pa- 
říži operami  Der  Junggeselle  v.  Salamanca  a 
Robert  u.  Elise,  zhostil  se  pod  dojmem  úspě- 
chů Rossiniova  >Tancredac  dosavadního  ško- 
lometství  a  vžil  se  lehce  do  italské  methody 
skladební.  Trojí  úspěch  byl  mu  v  Itálii  hned 
údělem:  Romilda  e  Costan\a  v  Padově  (1818), 
Semiramide  riconosciuta  v  Turině  (1819)  a 
Emma  di  Resburgo  v  Benátkách  (1819)  při- 
jaty byly  nad  míru  přívětivě,  avšak  při  po- 
slední zpěvohře  neopakoval  se  stefný  výsle- 
dek v  Německu,  kde  dávána  byla  pod  jmé- 
nem >£mma  v.  Leicester«,  a  podobný  osud 
stihl  v  Berlíně  (1832)  operu  //  crociato  in 
Egitto,  která  v  Benátkách  (1824)  byla  pro- 
nikla ještě  více,  než  prve  jmenované.  Italská 
perioda  M-ova,  do  niž  patři  jeŠtě  Margherita 
ďAngiů  (Milán,  1820),  Vesule  di  Granata  (t., 
1822),  nedokončený  Almansor,  pak  nepřijatý 
k  provedení  v  Berlíně  Der  Brandenburger  Tlior 
(1821),  zakončena  byla  jeho  návratem  do  Bcr- 
Hna.  Zde  rodinné  příhody  (smrf  otcova  a  sňa- 
tek), monopol  Spontiniňv  v  král.  opeře  a 
především  vliv  Weberův,  jímž  M.  nadobro 
dal  výhost  italské  manýře,  utlumily  v  něm 
na  delší  čas  tvůrčí  činnost.  R.  1826  odebral 
se  do  Paříže,  aby  zde  inscenoval  operu  >I1 
crociatO€.  Mimo  nadání  prodloužil  se  tu  po- 
byt jeho  na  celých  16  let,  jež  stačily,  aby 
jeho  proměnám  přístupná  povaha  podrobila 
se  úplne  vlivu  francouzskému,  zvláště  co  do 
rhythmiky.  Spojiv  v  sobě  s  nabytými  nově 
vlastnostmi  svou  dřívější  erudici,  německou 
po  harmonické,  italskou  po  melodické  stránce, 
přetvořil  se  v  Paříži  M.  tak  na  dokonalý  typ 
internacionála,  že  je  velikou  obtíží  odhad- 
nouti jeho  celkovou  provenienci.  V  zenithu 
tvořivosti  jeho  nejsprávněji  řaditi  sluší  M-a 
mezi  romantiky  t.  zv.  »vclké«  francouzské 
opery,  k  níž  náleží  celou  činností,  dodělavší 
se  úspěchů  v  pravdě  světových.  O  těchto 
lze  mluviti  teprve  při  opeře  Robert  le  diable, 
jež  22.  list.  1831  přešla  přes  jeviště  Velké 
opery  a  s  pozdějšími  Les  Huguenots  (1836) 
ovládla  trvale  repertoire  celého  kulturního 
světa  a  všem  divadlům  přinesla  ohromné  ka- 
sovní  výtěžky.  >Robert  ďábeU  je  důležitým 
článkem  ve  vývoji  francouzské  opery  histo- 
rické, iejíž  počátek  hledati  sluší  v  Aube- 
rové  >Němé  z  Portici*  a  jejíž  konce  zpeče- 
těny byly  teprve  rozšířením  se  vlivu  Wagne- 


rova  na  všechny  vrstevníky  a  následovce 
tohoto  geniálního  reformátora.  Po  provedení 
>HugenotŮ€  v  Berlíně  (1842)  usídlil  se  M. 
opět  zde,  byv  jmenován  Bedřichem  Vilé- 
mem IV.  gener.  ředitelem  hudby,  a  složil 
operu  Viétka  čili  Das  Feldlager  in  Schlesien, 
v  níž  Jenny  Lindová  zpívala  hlavni  úlohu; 
značné  části  hudby  upotřebeno  bylo  z  ni 
pro  operu  Vitoile  du  nord,  provedenou  roku 
1854  v  Komické  opeře.  Vedle  jmenovaných 
složil  M.  ještě  velké  opery  Le  prophete  (síoŽ. 
1848,  prov.  1849)  a  VAjfricaine  (začatá  r.  1838, 
prov.  teprve  po  smrti  skladatelově  r.  1866 
v  Paříži  a  v  Berlíně),  k  nimž  jako  k  »Hage- 
notům«  a  »Robertu«  text  napsal  mu  Scríbe, 
konečně  pro  komickou  operu  Le  pardon  de 
Pioérmel  (>Dinorah€,  1859).  Smrť  stihla  jej 
v  Paříži  mezi  zkouškami  k  »Afričancec.  Od- 
važuje-li  se  hodnota  M-a  jako  absolutního 
hudebníka,  nelze  mu  nepřiznati,  že  byl  nadán 
tvůrčí  silou,  jež  jak  bohatstvím  fantasie,  tak 
technickým  mistrovstvím  staví  jej  do  řady 
největších  duchů  hudebních  XIX.  stol.  Jeho 
ctižádost  však  měla  málo  uměleckého,  ana 
nesla  se  za  pouhým  vnějším  úspěchem,  je- 
muž přinášela  v  obét  povážlivé  koncesse,  či- 
něné na  úkor  pravdivosti  výrazu  dramati- 
ckého levnému  vkusu.  DocHení  effektu  je 
sice  důležitým  činitelem,  jehož  nemožno  pod- 
ceňovati v  dramatické  skladbě;  ale  u  M-a 
effckt  nedostavuje  se  s  jeho  potřebou  dikto- 
vanou vnitřními  příčinami,  nýbrž  bývá  umí- 
stěn mnohdy  nevhodně  jako  účel,  nepodmí- 
něný nižádnou  nutností  dějovou.  Z  toho  dů- 
vodu tvorba  jeho,  ač  přiznávají  se  jí  mo- 
menty ceny  vynikající  a  hudební  partie  ne- 
obyčejné krásy,  neobstojí  před  přísným^ 
aestheticko  -  kritickým  rozborem.  Zdrcující 
kritiku  M-a  podnikl  jmenovitě  R.  Wagner, 
jenž,  jako  mnozí  jiní,  vidí  v  něm  pouhého 
spekulanta  na  operní  burse  a  odvozuje  i  z  ple- 
menných  příčin,  totiŽ  ze  semitského  původu, 
jeho  náklonnost  činiti  prostředek  eífektu  úče- 
lem, nikoli  pouhým  důsledkem  hlubších  pod- 
nětů v  dramatické  skladbě.  t^ 

Meyerheim:  1)  M.  Friedrich  Eduard, 
malíř  a  ryjec  něm.  (♦  1808  v  Gdaňsku  —  f  1^79 
v  Dráždanech).  Studoval  na  akademii  krás- 
ných umění  v  Berlíně,  pak  v  Dússeldorřě. 
Sprvu  živil  se  lithogralií  a  vydal  Zehn  Ansichten 
von  Dan^ig  (s  Kuglerem  a  Strackem)  a  Ar^ 
chitektonische  Denkmáler  der  Altmark  Bran- 
denburg^  pak  jeho  genrové  obrázky  romanti- 
ckého obsahu  vzbudily  pozornost  a  obdiv 
uměleckého  světa  tak,  že  po  té  jen  malbou 
se  obíral.  Zvlášť  líčil  selský  život  severoně- 
mecký,  strasti  a  radosti  denního  života,  jež 
dovedl  pečlivě  propracovati  a  půvabně  líčiti. 
Kolorit  jeho  je  čistý,  jako  emailový.  Z  čet- 
ných jeho  obrázků  uvádíme:  Slepý  (ebrdk; 
Král  střelců  (1836,  berl.  nár.  gal.);  Spoluhrdči 
(1842);  Očekáváni  (1845);  Na  bělidle  (1846, 
berl.  nár.  gal.);  Rodinné  štésti  (1847);  Cestou 
do  kostela  (gal.  Ravené  v  Berlíně);  Dobré  Jitro, 
tatíčku!  (t.,  1858);  Bratříček  (1860);  Ničema 
(1864)  a  j.  Počátkem  let  sedmdesátých  stižen 
byl  nemocí  mozkovou  a  přestal  pracovati. 


234 


Meyer-Lúbke  —  Meyer  von  Knonau. 


Jeho  autobiografii  vydal  s  dodatky  Pavel  M. 
ÍBerL,  1880).  Z  jeho  bratří  byl  Vilém  M. 
p815— 1882)  malířem  bitev,  koní  a  scén  vo- 
jenských, Hermann  malířem  architektur 
a  scén  námořních.  Jeho  syn 

2)  M.  Eduard  Fran z,  malíř  něm.  (*1838 
v  Berlíně  —  t  1880  v  Marburce  na  Lahně), 
vzdělal  se  u  svého  otce  a  maloval  také  malé 
genry,  zvláště  kostumní,  jemně  a  elegantně 
provedené,  jako  Hudební  trio.  Byl  učitelem 
na  akademii  umění  v  Berlíně.  Ž  ostatních 
prací  jeho  jmenujeme:  Děti  s  kočkou  (1859); 
Mateřská  laská  (1862);  Mladá  matka  (1866); 
Sněhurka  (1870). 

3)  M.  Paul,  druhý  syn  Friedricha  Edu- 
arda M-a,  malíř  něm.  (*  1842  v  Berlíně). 
Vzdělal  se  také  nejprve  u  svého  otce,  pak 
na  berl.  akademii,  maloval  genry,  ale  později 
obíral  se  hlavně  malbou  zvířat,  ač  jiných 
oborů  malířství  při  tom  nezanedbával.  Delší 
cesty  konal  po  Švýcarsku,  Tirolsku,  Nizo- 
zemsku a  Belgii  a  dvě  léta  ztrávil  v  Paříži. 
Vyriiká  vynalézavostí  a  dovednou  technikou 
a  jeho  plodnost  je  velmi  značná.  Pavel  M. 
jest  professorcm  malby  zvířat  na  akademii 
berlínské.  R.  1893  podnikl  cestu  do  Egypta, 
odkud  přinesl  mnoho  studií  krajinářských. 
Z  přečetných  jeho  děl  budtež  zde  uvedeny 
obrazy:  Raněný  lev  (1870);  Krotitel  hadů; 
Střiháni  ovci  (1872);  Opice  při  skatu  (1882); 
Tygřice  s  mláďaty  (1887);  Medvěddř  (1894) 
aj.  Pak  krajiny:  Rýnská  krajina^  Partie  \ ba- 
vorských hor  (1878);  Zámek  Tarasp  v  Tirol- 
sku, Také  portraitý  maloval,  jako:  podobiznu 
svého  otce,  D,  Chodowieckého  (1887,  obé  v  mu- 
seu v  Gdaňsku),  císaře  Viléma  I.  (říš.  soud 
v  Lipsku)  a  i. 

Meyer-Iiilbke  W i  1  h  e  1  m,  romanista  něm. 
(•  1861).  Studoval  v  Curichu  a  v  Berlíně 
(1879—83),  1884  habilitoval  se  v  Curichu, 
odkud  povolán  do  Jcny  (1887)  a  do  Vídně 
(1890),  kdež  je  ř.  professorem  románské  filo- 
logie od  r.  1892.  Mimo  hlavní  své  dílo  Gram- 
matik  der  romanischen  Sprachen  (Lips.,  1890 
až  1899,  3  sv.;  franc.  překlad  prvých  dvou 
dílů  od  E.  Rabieta,  Pař.,  1889  n.)  napsal:  Die 
Schicksale  des  lateinischen  Neutrums  im  Roma- 
nischen (Halle,  1883);  Italienische  Grammatik 
(Lipsko,  1890)  a  vydal  s  kommentářem  Sim. 
Porta  Grammatica  linguae  graecae  vulgaris 
(Pař..  1889). 

von  Meyem  Wilhelm  Friedrich,  spi- 
sovatel něm.  (♦  1762  v  Ansbachu  —  f  1829 
ve  Frankfurtě  n.  M.).  Studoval  práva,  byl 
pak  poručíkem  v  rak.  vojsku,  potom  šlech- 
tickým vychovatelem,  při  čemž  podnikl  cesty 
po  celé  Evropě,  vstoupil  opčt  r.  1809  k  voj- 
sku a  byl  r.  1813  hejtmanem  při  gen.  štábu. 
R.  1816  řídil  v  Paříži  vydání  a  odeslání  uměl. 
děl  od  Francouzů  kdysi  sebraných,  pak  byl 
přidělen  rakouským  vyslanectvům  v  Římě 
a  v  Madridě  a  posléze  byl  členem  voj.  kom- 
misse  bundestagu.  Vydal  politický  román 
jednající  o  tajných  společnostech  Dya-Na- 
Sore  oder  Die  Wanderer  (Vídeň,  1787—1791, 
5  sv.;  3.  vyd.  od  Feuchtcrslebena,  1840—41), 
který  svého  času  vzbudil  velkou  sensaci.  Ro- 


mán tento  podává  výmluvné  svědectví  o  ne- 
ustálených názorech  konce  min.  století,  pře- 
ceňování tajných  společností,  jakož  i  novot 
vychovávacich.  M-ovy  Hinterlassene  kleine 
Schriften  vydal  E.  v.  Feuchtersleben  (Vídeň, 
1842,  3  sv.). 

Meyer-Olbersleben  Max,  hudební  skla- 
datel (*  5.  dub.  1850  v  Olberslebech  ve  Vý- 
marsku),  vzdělal  se  na  král.  hudebním  ústavě 
ve  Vircpurce,  na  němž  působí  od  r.  1876 
jako  učitel.  Napsal  opery  {Clara  Dettin,  Der 
fíaubenkrieg),  skladby  pro  orchestr,  komorní, 
pro  piano,  koncertní  sbory  pro  smíšený  sbor 
s  orchestrem  {Das  begrabene  Lied;  Der  Blu- 
men  Rache  a  j.),  četné  mužské  sbory  s  prů- 
vodem i  bez  něho  {Johannisnacht),  sbory  žen- 
ské, písně  atd. 

Meyerstein  Mořit  z,  mechanik  německý 
(♦  1806  v  Eimbecku  v  Hannoversku  —  f  1^82 
v  Gotinkách),  měl  rozsáhlou  dílnu  fysikál- 
ních.  hlavně  optických  přístrojů  v  Gotinkách 
a  sestrojil  některé  znamenité  přístroje  ma- 
gnetické dle  Gausse  a  Webera.  Provedl  tél 
rozmanitá  zdokonalení  na  dělicím  stroji  a 
sféromctru;  od  něho  pochází  raethoda  mě- 
řiti index  lomu  hranolu  zakládající  se  na 
tom,  že  paprsek  na  hranol  dopadající  vy- 
chází z  hranolu  normálně  ke  druhé  ploše  lá- 
mavé.  M.  nalezl  též  pro  měření  ohniskové 
dálky  čoček  (hlavně  objektivů  dalekohledů) 
zvláštní  mcthodu  měřici.  nvk. 

Meyer  von  Knonau:  1)  M.  v.  K.  Lud- 
w  i  g,  švýcarský  dějepisec  (♦  1769  v  Curichu  — 
t  1841),  studoval  v  Halle  filosofii,  dějiny  a 
práva,  načež  procestovav  několik  evropských 
zemí  jmenován  byl  r.  1797  švýcarským  vy- 
slaneckým  tajemníkem  na  kongresse  raštatt- 
ském,  r.  1800  kantonálním  soudcem,  r.  1803 
členem  vrchního  soudu,  r.  1805  členem  malé 
rady  a  po  zřízení  curišského  politického 
ústavu  professorem  práv  na  něm.  Od  roku 
1830  byl  vyslancem,  r.  1831  vládním  radou, 
po  povstání  r.  1839  uchýlil  se  vŠak  do  sou- 
kromí. Hlavní  jeho  dílo  jest:  Handbuch  der 
Geschichte  der  schwei\erischen  Eidgenossen- 
schaft  (Curich,  1826—29;  2  sv.).  Jeho  zajímavé 
Lebenserinnerungen  (Frauenf.,  1883)  vydal  jeho 
vnuk  Gcrold  M.  v.  K. 

2)  M.  v.  K.  Gerold  Ludwig,  syn  před. 
(♦  1804  —  t  1858),  vydal  již  v  19.  roce 
Abriss  der  Erdbeschreibung  und  Staatskunde 
der  Schwei\  (Curich,  1824),  pokračoval  pak 
ve  studiích  v  Berlíně  za  vedení  Rittrova, 
r.  1837  stal  se  ředitelem  stát.  archivu  v  Cu- 
richu a  od  r.  1852  byl  hlavním  redaktorem 
publikace,  vydávané  svazem  švýc.  kantonů 
>Amtl.  Sammlung  der  altem  eidgenóssischen 
Abschicde*  až  do  r.  1798.  Hlavní  jeho  dilo 
jest  pracování  kantonů  curišského  (Sv.  Havel, 
1834;  2.  vyd.  1842—46,  2  sv.),  freiburského 
(t.,  1834)  a  švyckého  (t.,  1835)  ve  sborníku 
>Historisch-statistisches  Gemalde  d.  Schweizc, 
pak  Erdkunde  der  sch\vei\erischen  Eidgenos- 
senschaft  (Curich,  1838—39,  2  sv.);  Die  Hel- 
dinnen  des  Schwei^erlandes  (t.,  1832).  Pokra- 
čoval též  ve  vydávání  díla  »Historisch-geo- 
graph.  Atlas  der  Schweiz*,  počatého  Vóge- 


i 


Meyet  —  Mez.  236 

línem,  a  Hallerovy  »BibIiothek  der  Schwei- j  Vieyt  Melchior,  básník  a  filosof,  spiso- 
zergeschichte*.  vatel  ném.  (*  1810  v  Ehingenu  ii  Nordlink  — 

3)  M.  v.  K.  Gerold,  syn  předcšl.,  áv^c. '  f  1871  v  Mnichové),  nabyv  filosofického  a 
dějepisec  (♦  1843  v  Curichu),  studoval  v  Cu-  aesthetického  Vzdélání  věnoval  se  výhradné 
richu,  Bonnu,  Berlíně  a  Gotinkách,  habili-  spisovatelství.  fako  básník  skutečné  produk- 
toval  se  r.  1867  na  universitě  curiáské,  na  tivní  a  schopný  hlubších  vznětův  ukázal  se 
níž  se  stal  r.  1870  mimoř.  a  r.  1872  řádným  ;  svou  tragedií  Her^og  Albrecht,  psanou  r.  1851, 
professorem  všeobecných  dějin;  kromě  toho  a  lidovými  povídkami  Er\dhlungen  aus  dem 
jest  od  r.  1871  předsedou  curišské  společ-  Ries  (3.  vyd.  Lips.,  1875;  3  sv.).  Jiné  z  jeho 
nosti  staroŽitnické.  Po  otci  pokračoval  ve  poetických  prací  jsou:  tragédie  Karl  der 
vydávání  Vógelinova historicko-zemép.  atlasu  Kúhne  {1S62);  romány:  Vier  Deutsche  {1S61); 
Švýcarska  a  od  r.  1876  rediguje  »Jahrbuch  | -Ewf^ťLiffte  (1864);  Z)iiř//M.  E/ire  (1870);  sbírky 
f.  schweiz.  Geschichtec.  Kromě  četných  statí  novell  a  básně.  Z  jeho  filosofickýcn  prací, 
v  odborných  listech  vydal:  Ober  Nithards  majících  tendenci  deistickou,  uvádíme:  Die 
vier  Búcher-Geschichten  (Lips.,  1866);  ^ahr- ^  Fortdauer  nach  dem  Tode  (2.  vyd.  1875);  Die 
buch  fúr  die  Litteratur  der  Schwei^er  Gesch.  Religion  u.  ihre  jet^  gebotene  F'ortbÍldung  (ve 
(1868—69,  2  sv.);  Die  Schiveiier  historischen  formé  dopisů;  1871^,  k  čemuž  jako  dodatek 
Volkslieder  des  XV.  Jahrh.  (Curich,  1870) ;  Die  posmrtně  z  literární  pozůstalosti  vydány  Ge- 
Sage  von  der  Befreiung  der  Waldstddte  (Ba-  danken  uber  Kunst,  Religion  und  Philosophie 
silej,  1873);    Aus  mittlern  u,  neuern  Jahrhun-    (1S74). 

derten  (Curich,  1876);  Alemannische  Denkmď  von  Meysenbus^  Amalie  Malvida,  ba- 
ler  in  der  Schwei^  (t.,  1873— 76;* 2  sv.);  Die  ronka,  spisov.  ném.  (♦  1816  v  Kasselu).  Žije 
Ekkeharte  von  St.  Gallen  (t.,  1876);  Lebens-  v  Římě;  byla  oddanou  přívrženkyní  Wag- 
biid  des  heil,  Sotker  (t.,  1877);  Aus  einer  ^ňr-  nera.  Známa  jest  zejména  svými  3  sv.  Me- 
cherischen  Familienchronik  (Fr^uente\á,lSS4)\  moiren  einer  Idealistin  (1876;  4.  vyd.  1899), 
Jahrbúcher  des  Deutschen  Reiches  unter  Hein- '  k  nimŽ  připojila  slabší  Die  Lebensabende  einer 
richlV.u.  Heinrich  V.  (1.  4  2.  sv.  v  Lipsku,  Idealistin  (1898;  2.  vyd,  1899).  Vt-dle  toho 
1891 — 94).  Kromě  toho  vydal  s  obšírnými  napsala:  Stimmungsbilder  aus  dem  Vermáchť 
kritickými  poznámkami  sv.-havelské  dějep.  niss  einer  alten  Frau  (1879);  román  Phádra 
prameny  (1870—81,  5  sv.).  (1885.  3  sv.);  Gesammeíte  Er^áhlungen  (1885); 

Meyet  Leopold,  spisov.  polský  (*  1850  Er\dhlungén  aus  Legendě  u.  Geschichte  (1890) 
ve  Varšavě),  původem  Francouz,  studoval  a  přeložila  A.  Herccnovy  »Prervannyje  raz- 
práva  a  byl  spoluzakladatelem  a  spoluredak-  govory*  pod  tit.  Unterbrochene  Er\dhlungen 
torem   týdenníku   »Niwa«   (zal.  r.  1872),  po-   (1858). 

zději  stal  se  členem  redakce  »SwitU€.  Psal  vanMeytens  (t.  Mytens")  Martin,  švéd- 
studie  literární  i  ze  života  společenského  a '  ský  malíř  (*  kol  1695  v  Štoícholmé  —  f  1770 
jako  novellista  vynikl  hlavně  sbírkami  Do  ve  Vídni).  Vzdělá  v  se  u  otce  Petra  Martina 
nie\najomej  (Vilno,  1882)  a  Liscie.  Jest  obrat-  rozhojňoval  své  zkušenosti  v  Hollandsku, 
ným  malířem  tichých,  teskných  dum  a  scén,  ve  Francii  a  v  Anglii  a  usadil  se  r.  1726  ve 
obestřených  nezřídka  lahodnou  ironií.  Vídni,  kdež  mu  svěřeno  ředitelství  akade- 

Mejfmao  [mémák|,  město  ve  franc.  dép.  mie  (1759).  M.  maloval  především  podo- 
Corréze,  arrondiss.  Ussel,  na  úpatí  hory  Puy !  bizny  {Ludvika  XV.,  vévody  Orléanského,  Pe- 
de  M.  (978  m)  na  trati  dráhy  Limoges-Tulle-  tra  Vel.,  Karla  VI.  na  koni.  Ambity  Krisťny, 
Clermont,  s  2018  (jako  obec  4112)  ob,  (1891).  Marie  Terexie,  Františka  I.  a  j.).  Jeho  vlastní 
Má  bývalé  benediktinské  opatství  s  román-  podobizna  je  ve  vídeňském  Belvederu, 
ským  kostelem  z  XIL  stol.  Vyskytují  se  zde  Mez  (srv.  či.  Hranice),  pruh  trávníku, 
rudy  vismutu  a  wolframu.  oddělující   pozemky   sousedních   vlastníkův, 

Meyn  Ant  oinette,  norská  spisovatelka,  měla  kdysi  v  soukromém  právě  mnohem 
vystoupila  pod  pseudonymem  Marie  s  pro-  vetší  význam  než  nyní.  Nejen  že  byly  m-e 
stým  obrázkem  /  Tusmórket  (V  soumraku,  slavnostním  způsobem  ustanovovány  od  osob 
1875),  jenž  vzbudil  svou  psycholog,  hloubkou  '  úředních  (v  čes.  právě  uvádějí  se  perambu- 
živý  zájem.  Pak  následovaly:  Gjennem  Kamp  latores,  assignatores  et  metarum  disťinctores) 
(1876);  Fva  min  Fódeby  (1877);  I  des  Stille .  za  přítomností  účastněných  stran  a  sousedů, 
(1878);  Ved  egen  Ki-aft 9  {1S79)\  Hjemmet  pamětníků  dávného  stavu,  m-e  hrály  velikou 
(1881);  Fra  Fars  og  Mors  TW  (1884);  Dyve-  to\\  jmenovitě  při  převodu  pozemkového 
kes  Hus  (1885);  Drivente  Skyer  (1887).  vlastnictví  na  jiné  osoby.  Kradnému  nabytí 

Meynert  Hermann,  spisov.  něm.  (*  1808  vlastnictví  vyžadovalo  se,  aby  strany  si  vy- 
V  Drážďanech  —  f  1895  ve  Vídni),  zdržoval  šly  nebo  vyjely  u  přítomnosti  sousedstva 
se  střídavě  v  Drážďanech  a  ve  Vídni,  až  se  (vicinatus)  na  hranice  pozemku,  a  tam  aby 
tuto  r.  1841  trvale  usadil.  Psal  divadelní  kri-  pozemek  formálně  byl  odevzdán  v  držbu 
tiky,  povídky,  novelly  a  o  politických  a  vo-  {ostensio  metarum,  circuitus;  v  rus.  otvod  ^emli 
jenských  dějinách  rakouských  {Geschichte  po  me^am,  místo  pozdějšího  uvedení  v  držbu, 
Ósterreichs,  PeŠf,  1843—46,  6  sv.;  Kaiser  Jo-l  vvod\  Spory  o  polní  m-e  bývaly  ve  starých 
sef  IL,  Vídeň,  1862;  Kaiser  Fran:^  I.,  t,  1872;  dobách  projednávány  jiným  způsobem  než  ro- 
Geschichte  der  k.  k,  ósterr,  Armee,  t.,  1852  až  zepře  obyčejné.  Soud  mezní  konáván  býval 
1854,  4  sv.;  Das  Kriegswesen  der  Ungarn,  t.,  v  Čechách  na  m-ích  samých,  na  polích  (>vý- 
1876  a  j.).  '  jezd«  čili,  jak  v  Knize  Rožmberské  stojí,  >vý- 


236  de  Meza  —  Mezholez. 


nězd«  na  m-e).  —  V  řim.  právě  nazývána  byla 
žaloba  směřující  k  určení  sporných  m-í  actio 
ňnium  regundorum.    Ve  starším  právě  před- 


Mezefi,  řeka  v  sev.  Rusku,  vzniká  v  les- 
naté krajině  uprostřed  mezeňského  Újezdu, 
teče  směrem   sev.-záp.,  protéká  archangel- 


pokládalo  se  při  této  Žalobě,  Že  spor  týká  ;  skou  gubernii  a  vlévá  se  do  zálivu  Mezeň- 


se  pouze  mezního  pruhu  širokého  pět  stop 

Icontroversia  define).  Běželo-li  o  Širší  pozem- 
kový pruh  (controversia  de  loco),  dlužno  bylo 


ského,  kdež  tvoří  zátoku  16  km  dlouhou  a 
8  km  širokou.  Úvodí  78.759  km*,  délka  dle 
výměru  gen.  Tilla  816  km,  šířka  v  hor.  toku 


žalovati  reivindikací.  Zvláštností  controver-  64—170  m,  v  dol.  toku  852  —  1490  m.  Zde 
siae  de  íine  bylo,  že  se  při  ní  nemělo  při-  |  nalézají  se  v  řece  četné  ostrůvky.  Při  ústí 
hlížeti  k  usucapio  (vydržení),  dle  pozdějšího  \  šíře  267  km.  Řeka  jest  splavná  od  vtoku  ř. 


práva  rovněž  ne  k  longi  temporis  praescrip 
tio  (mimořádné  vydržení).  V  právě  Justinián- 
ském  není  sice  actio  ňnium  regundorum  ob- 


Pižmy   (370  km),   ale   příliš   rychlý  její   tok 
znesnadňuje  plavbu. 
Mezen,  hl.  město  Újezdu  v  ruské  guber. 


mezena  na  spor  o  m.  širokou  pouze  5  stop,  |  archangelské,  na  pr.  bř.  ř.  Mezené,  blízko 
avšak  vždycky  se  smí  přihlížeti  při  ní  pouze  jejího  ústí,  má  3  kostely,  poštu,  telegr.,  2037 
k  vydržení  mimořádnému.  —  Srv.  Heyrov-  j  obyv.  (1897),  stavbu  lodí,  obchod  nepatrný, 
ský,  Instituce  římského  práva  (Praha,  1888,  i  nejvíce  se  dřívím.  —  Mezeňský  Újezd,  do 
str.  306—307).  r.  1891  největší  Újezd  celého  Ruska,  zaují- 

M.,  v  math.,  v.  Integrální  počet.  mal  i  s  ostrovy  Kolgujevem,  Novou  Zemljí 

de  Meza  Christian  Julius,  dán.  gen.  a  Vajgačem  508.456  X^m^  bez  ostr.  408.921  fcm*. 
(*  1792  v  HelsingSru  —  f  1865  v  Kodani),  Pak  byl  rozdělen  na  Újezd  pečorský  a  vlastní 
byl  učitelem  na  válečné  akademii  a  při  vy-  mezeňský,  jehož  prostora  officiálně  se  počítá 
puknutí  povstání  v  Šlesviku  a  Holštýnu  201.094  km*.  Pokryt  jest  močálovitými  tun- 
r.  1848  svěřeno  mu  vrchní  veleni  nad  délo-  [  drami,  jen  břehy  řeky  Mezené  jsou  lesnaté, 
střelectvem  a  r.  1849  velitelství  vojsk  na  Roku  1895  čítal  23.578  obyv.,  Velkorusy, 
ostr.  Alsenu.  Účastnil  se  pak  s  úspěchem  Zyrjany  a  Samojedy.  Rolnictví  téměř  žádné, 
bitek  u  Fredericie  (6.  čce  1849)  a  Idstedtu  pouze  na  j.  daří  se  ječmen  a  žito;  lepší  jest 
(1850)  a  povýšen  na  generalmajora.  R.  1864  ,  chov  dobytka:  r.  1896  hovězího  dobytka 
byl  vrchním  velitelem  vojsk  dánských  a  po-  8545,  koni  4669,  ovec  12.930,  sobů  10.390. 
stavil  se  energicky  proti  generálu  Wrange-  Výživu  dává  lov  a  rybolov.  Jsou  tu  koželuž- 
lovi.  Po  bitvě  u  Missunde  a  Jagelu  (2.  a  3.  ún.  |  ství  (27),  pily  (2)  a  mlýny  (146).  Nepatrný 
1864)  opustil  Danewerk  obávaje  se,  aby  jeho  |  obchod  s  Archangelskem  a  Norskem, 
vojsko  nebylo  obklíčeno.  Toto  počínání,  ač  Mezeňský  záliv  v  sev.  části  Bílého  moře 
vojensky  oprávněné,  vzbudilo  takovou  vše-  zaujímá  6883  km*  (dle  Střelbického)  a  zabíhá 
obecnou  nevoli,  že  byl  zbaven  velení;  odstou-  85  km  do  pevniny.  Při  vchodu  do  zálivu  leží 
pil  pak  v  soukromí  a  brzo  potom  zemřel.  I  mys  Voronov  na  západ,  a  mys  Konušin  na 
Mdzamika,  bot.,  v.  Phrynium.  vých.  břehu,  od  tohoto  k  severu  poloostrov 

Mezdřid  v.  Mez  řič.  :  Kanin.    Šířka  mezi  mysy   106  km.    Zde  leží 

Meze  fmézj,  město  ve  franc.  dép.  Hérault,  ostr.  Moržovec.  Západní  břehy  jsou  vy- 
arrond.  Montpellier,  s  přístavem  při  zálivu  soké  a  lesnaté,  protější  nízké;  zde  četné 
Thau,  stanice  dráhy  Béziers-Montbazin  a  písčiny.  Hloubka  zálivu  30  m,  ke  břehům  jí 
M,-Agde,  s  5864  (jako  obec  6215')  ob.  (1896).  |  ubývá.  Do  zálivu  se  vlévá  několik  řek, 
Kostel  ze  XIV.  stol.,  v  XIX.  stol.  opravený,  z  nichž  největší  Mezen  a  Kuloj. 
Dobýváni  mořské  soli,  hrnčiřství,  továrna  na  do  Mézeray  fmezVél  Francois  Eudes, 
ocet  a  vinopalna.  Obchod  s  vínem  Langue-  slavný  historik  franc.  (•  1610  v  Ry  —  1 1683). 
dockým  a  ze  Španělska.  M.  se  dříve  nazý-  Jeho  Histoire  de  France  (1643,  3  sv.)  měla 
válo  Mesua;  první  zmínka  je^t  o  něm  ze  velkolepý  úspěch.  Zejména  čásť  od  Lud- 
stol.  V.  (Fe-itiiS  Avientts).  víka  XI.  do  Ludvíka  XIII.  zpracoval  zname- 

Mezek  {Equus  lúnnus)  a  mul  {Eq.  mulus)  nitě.  Abrégé  chronologiqite  (1667,  3  sv.)  při- 
jsou  míšenci  koní  a  oslů;  míšcncem  koně  jato  s  nemenším  nadšením.  Byl  jmenován 
(hřebce)  a  oslice  jest  m.,  z  osla  a  kobyly  i  historiografem  královským  a  r.  1648  stal  se 
zase  pochází  mul.  M.  jest  menší  a  spíše  po-  členem  Akademie.  Jiné  čelnější  dílo  M-ovo 
doben  k  oslu,  má  tělo  méně  ztepilé  než  kůň  sluje  Traité  de  Vorigine  des  Franqais  (Amst., 
a   dlouhé   boltce;   po  koni    má  podlouhlou  ,  1682).  Kbn, 

hlavu,  plná  stehna,  ocas  všude  žíněmi   po- j     Mezeře  v.  Charput. 
krytý  a  konečně  hlas.  Mul  zase  má  velikost       Mezeřioký    Valentin    v.   z   Meziříčí 
i    podobu    koně;    po   oslu   má    tvar    hlavy,    Valentin. 

dlouhé  boltce.  Štíhlejší  stehna,  úzká  kopyta,       Mezerka,    osada    v   Cechách    u   Újezda, 
ocas  u  kořene  krátkou  srstí  porostlý  a  hlas.    hejtm.,  okr.   a   pš.  Týn   n.  Vit.,  fara  Nezdá- 
Mezky  chovají  v  jižní  Evropě,  zejména   ve    šov;  13  d.,  57  ob.  č.  (1890). 
Španělích,  pak  v  Africe,  na  př.   v   Habe.^i;  ,     Mezerov-VeselBko    v.    Mozerov-Ve- 
mul  jest  užité rnčjŠím  a  zejména  v  horských    selsko.% 

krajích  jest  jistá  chůze  jeho  i  po  úzkých  Mezholez,  Mczholes  i  iMezholec,  ves 
stezkách  na  nemalý  prospěch  domácím  oby-  v  Čechách,  hejtm.  Domažlice,  okr.  a  pš.  N. 
vatelQm  i  cestovatelům.  V  Jižní  Americe  má  Kdyně,  fara  Slavíkovice;  57  d.,  324  obyv.  č. 
mul  rovnou  důležitost,  jako  v  pouštích  vel- !  (1890),  Itř.  Šk.,  2  mlýny,  popluž.  dvůr  a  há- 
bloudi.  Br.       jovna   Zalč.    M.   býval   zvláštní   statek,   její 


Mezholezy  —  Mezihoří. 


237 


v  XVII.  st.  drželi  Sudové  z  Řenec.  R.  1715 
koupil  M.  Rudolf  hr.  Černín  z  Chudenic  od 
Fr.  J.  ryt.  z  Campionu  a  připojil  jej  k  Chu- 
dénicům. 

Méxholezy,  Mezholez  i  Mezolezy, 
ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Kutná  Hora, 
fara  a  pš.  Suchdol;  31  d.,  191  ob.  č.  (1890), 
2  vápenice  s  váp.  lomy.  R.  1445  odkázal  M. 
Franc  z  Rozenthala  klášteru  sázavskému. 
Část  zůstala  však  zbožím  vladyčím,  na  němž 
se  připomíná  Václav  Okrouhlický  ze  Kněnic, 
r.  1535  Václav  Popel  z  Vesce,  potom  při- 
pojena tato  část  M-zA  k  Suchdolu  a  pak 
k  Malešovu.  Do  r.  1773  držela  zde  kollej 
jesuitská  v  Kutné  Hoře  popi.  dvůr,  po  je- 
jími zrušení  připadl  fondu  náboženskému. 

Meshoř,  osada  v  Čechách  u  Tatobit, 
hejtro.  Semily,  okr.  Lomnice,  fara  Tatobity, 
pš.  Rovensko;  13  d.,  71  ob.  č.  (1890). 

Meshoři  v.  Mezihoří  3). 

Mési  {Mósing  i  Mesing),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Královice,  okr.  Mančtin,  fara  Lukov, 
pš.  Nečtiny;  26  d.,  147  ob.  n.  (1890),  mlýn. 
Kdysi  bylo  zde  vladyčí  seděni. 

Meztokti  v.  Entr'acte. 

Mézibaitefi  v.  Baštovaná  soustava 
a  Courtine. 

Mézibor  (nčm.  Merseburg),  hl.  m.  vlád. 
obvodu  a  okresu  mezi  bor ského  v  pruské  pro- 
vincii saské.  Leží  na  řece  Sále,  při  tratích 
Halle-Bebra,  M.-Mucheln  a  M.-Schaífstádt 
pruských  státních  drah.  Jest  sídlem  král.  ob- 
vodní vlády,  zem.  hejtmana  provincie  saské, 
polit,  i  soudních  úřadů  L  stolice;  zde  zase- 
dají provinciální  shromáždění.  Má  poŠtu,  te- 
legraf, gymnasium  (z  r.  1575),  vojenskou  ne- 
mocnici, chudobinec,  sirotčinec,  5  evang. 
a  jeden  katolický  kostel.  S  posádkou  čítá 
18.827  objrv.  (1896).  Z  památných  staveb  jest 
jmenovati:  dóm,  mnohokrát  přestavovaná, 
naposled  r.  1883—86,  s  náhrobkem  Rudolfa 
Švábského  a  velikými  varhanami  (při  dómu 
kapitola),  véžatý  zámek  z  1.  1468—1514 
(v  XVII.  st.  obnovený) ;  jest  bývalá  residence 
saských  vévodů,  dnes  jsou  tu  úřadovny 
vlády.  M.  má  značný  průmysl:  strojírny,  slé- 
várny, octárny,  barvírny,  klihařství,  tkalcov- 
stvi,  zpracování  kůže,  zboží  lepenkové  a 
papírnictví,  hračky.  M.  jest  velmi  staro- 
žitné město;  původně  byla  tu  osada  slovan- 
ských Srbův.  Avšak  kraje  tyto,  upadše  již 
v  Ví.  stol.  pod  moc  Sašu,  velmi  rychle  po- 
němčovány.  V  IX.  stol.  byl  M.  hl.  městem 
hrabstvi  Meziborského  a  východiskem  lou- 
peŽivých  výprav  německých  do  slovanskj^ch 
zemí  za  Sálu.  Neblaze  proslula  v  bojích 
těchto  meziborská  legie  zločinců.  (Viz  Widu- 
kindi  R.  G.  S.  II.  3.)  Za  Jindřicha  Ptáčníka, 
který  rád  tu  sídlival  maje  za  manželku  dceru 
hraběte  meziborského,  poraženi  r.  933  neda- 
leko M-u  (jižně  u  Keuschberku)  Maďaři.  Velmi 
často  býval  v  M-u  i  Otto  I.,  jenž  založil  tu 
biskupství,  které  sice  r.  981  zrušeno,  ale 
r.  1001  zase  obnoveno.  Prvním  biskupem  byl 
Boso,  horlivý  šiřitel  křesťanství  mezi  Slo- 
vany; z  ostatních  vyniká  zejména  kronikář 
D^tmar.  Reformace  uvedena  do  M-u  r.  1543 


a  po  smrti  posledního  biskupa  svolen  za  ad- 
ministrátora August  Sasky.  Po  bitvě  u  Můhl- 
berku  r.  1547  obnoveno  biskupství,  ale  jen 
do  r.  1561,  načež  Meziborsko  opět  se  Sa- 
skem spojeno.  Mnoho  utrpěl  M.  požáry  a 
ve  válce  třicetileté.  V  1.  1656—1738  byl  sí- 
dlem vévod.  větve  Sasko-Mcziborské.  Kon- 
gressem  vídeňským  stali  se  na  místě  Sasů 
pány  biskupství  meziborského  Prusové.  — 
Vládní  obvod  meziborský  má  (1895)  na 
10.209  km*  1,129.259  obyv.  (30.277  kat.,  1808 
Židů)  a  skládá  se  ze  17  okresů.  Do  říšského 
sněmu  posílá  8  poslanců.  Pp. 

Kezll^oři,  ves  na  Moravě,  hejtm.  N.  Mě- 
sto, okr.  Bystřice,  fara  StraŽek,  pošta  Mora- 
vec; 45  d.,  279  obyv.  č.  (1890),  Itř.  šk.,  sa- 
moty Bořky  a  Nové  Dvory. 

mezlbiuiééiié  prostory  v.  Intercel- 
lulární  prostory. 

Mezloe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okres 
Litovel,  fóra  a  pš.  Náklo  u  Olomouce;  59  d., 
452  ob.  č.  (1890). 

Mezidobí  Jasné  v.  Intervallum  lu- 
c  i  d  u  m. 

Mézléros  [méziér],  hl.  město  severofranc. 
dép.  Ardennes,  na  rameně  ř.  Mósy,  stanice 
Vých.  dráhy  (trať  RemeS-Givet),  sídlo  prae- 
fekta,  má  7453  ob.  (1896),  krásný  got.  kostel 
ze  XVII.  st.,  tvrz  stavěnou  Vaubanem,  uči- 
telský ústav  a  roln.  komoru.  Jsou  tu  železné 
a  měděné  huti,  továrny  na  střelné  zbraně  a 
na  váhy,  pivovary,  koželužství,  cukrářství 
a  j.  M.,  ve  středověku  jedno  z  franc.  měst 
nejlépe  opevněných,  byl  r.  1521  obsazen 
vojskem  cis.  Karla  V.  a  hájen  Bayardem. 
R.  1815  obsadilo  jej  vojsko  severoněmecké, 
vedené  gen.  Haakem.  Tvrz  vzdala  se  5.  srp. 
po  pádu  Napoleona  I.,  město  až  13.  srpna. 
R.  1870  znovu  Němci  42  dní  M.  obléhali; 
po  dvoudenní  střelbě  podlehla  velká  čásť 
města  a  M.  kapituloval  3.  led.  1871. 

Méziéres  Alfredjean  Frang.,  literární 
historik  franc.  (♦  1826  v  Rehonu  [Moselle]), 
byl  proíessorem  cizích  literatur  v  Nancy 
(1854)  a  na  Sorbonně  (1861);  r.  1874  stal  se 
členem  franc.  Akademie.  R.  1881  byl  zvolen 
poslancem  za  Briey  a  náleží  k  umírněné 
frakci  opportunní;  je  předsedou  kommisse 
armádní.  Napsal  několik  děl  literárně  histo- 
rických, jež  jsou  z  nejlepších  svého  druhu 
ve  Francii:  Shakespeare  (1861),  jeho  Prédé- 
cesseurs  (1863),  pak  Contemporains  et  Succes- 
seurs  (1864),  dále  Dante  (1865),  Pétrarque 
(1867),  Goethe  (1872—73,  2  sv.)  a  Mirabeau 
(1891). 

Mezlhoři:  1)  M.,  ves  v  Čechách  u  Sobě- 
hrad,  hejtm.,  okr.  a  pŠ.  Benešov,  řara  Vra- 
nov; 36  d.,  265  ob.  č.  (1890),  váp.  lomy.  — 
2)  M.,  osada  t,  u  Horek,  hejtm.  a  okr.  Chru- 
dim, fara  a  pš.  Chrasť;  13  d.,  82  ob.  č.  (1890). 
myslivna.  —  3)  M.,  Mezhoří,  ves  t.  pod 
vrchem  Tuhostem,  hejtm.  a  okres  Klatovy, 
fara  a  pš.  Švihov;  32  d.,  182  ob.  č.  (1890).  — 
4)  M.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Sedlčany,  fara 
Podčepice,  pš.  Petrovice  u  Sedlčan;  19  d., 
108  obyv.  č.  (1890).  Ve  XIV.  stol.  byla  ves 
majetkem  kláštera  milevského. 


238 


Mezihra  —  Meziřícký  z  Lomnice. 


6)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Mor. !  raždínské  župě,  načež  dne  22.  led.  r.  1861 


Třebová,  fara  a  pš.  Trnávka;  84  d.,  426  ob. 
č.  (1890). 

Mezihra  v.  Intermezzo. 

Keziklasi,  Mez  i  klasy,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Ledeč,  fara  a  pošta  Lipnice; 
28  d.,  173  ob.  č.  (1890),  2  mlýny. 

XezlkOBtni  v.  Interosseus. 

Mezlkrál  v.  Interrex. 

Mezlkráli  v.  Interregnum. 

Mezilédi,  Mezlečí  i  MezleČ,  ves  v  Če- 
chách na  potoku,  hejtm.  Náchod,  okr.  Čes. 


odňato  Chorvatsku  a  sloučeno  s  Uhrami. 
Rozděleno  jest  ve  dva  okresy,  čakovecký  a 
perlacký,  a  obsahuje  150  chorvatských  osad. 
Mimo  cásf  k  Štýrsku  přiléhající,  která  jest 
pahorkovitá,  ostatní  M.  jest  rovina  s  půdou 
velmi  úrodnou,  kterou  obtéká  na  s.  Můra, 
na  jihu  Drává  se  svými  neupravenými  břehy 
I  až  po  Legrad,  kde  obé  řeky  se  spojují. 
Přední  města  M.  jsou:  Čakovec  (maď.  Csak- 
toruya,  něm.  Tschakathurn),  Pcrlak  a  Le- 
grad. Vch. 


Skalice,  fara  a  pŠ.  Hořičky;  74  d.,  344  ob.  č.  Mezinárodni,  co  jest  nebo  co  má  plat- 
(1890).  Býv.  panské  pozemky  koupil  r.  1863  nost  mezi  rozličnými  národy.  Výrazu  m.  (in- 
Jan  Liebig.  ^     iternacionální)   užil  po  prvé  angl.  filosof 


Mezilesi:  1)  M.,  Mezlesí,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.,  okr.  a  pŠ.  N.  Město  n.  Met , 
fara  Slavoňov;   83  d.,  529  ob.  č.  (1890),  2tř. 


J.  Hentham  (v.  t.).  M.  společenství  nabývá 
vždy  větší  důležitosti:  společné  snahy  huma- 
nitní,  civilisační    i    vědecké    pěstují    se    ni 


šk.,   záložei\.   spolek,   tkalcovství.  —  2)  M.,   m-ch  sjezdech  a  v  m-ch  spolcích,  a  m.  po- 

Mezilesy,  ves  t,  hejtm.  Pelhřimov,  okres   měry   i    m.    obchod    zaměstnávají    neustále 

Pacov,  fara  a  pš.  Lukavec ;  38  d.,  288  ob.  č.   vlády  všech  států. 

(1890),  fil.  kostel  sv.  Jakuba  (ve  XIV.  stol.  i      M.  právo  v.  Právo. 

far.),  2tř.  Sk.,  mlýn,  zámeček  s  popluž.  dvo-       M.  spolky  a  sjezdy  dělnické  v.  Inter- 


rem,  pilou  a  šinďelnou  Arnošta  kn.  Ldwen- 
stcina.  Původně  připomíná  se  zde  vladyčí 
seděni,  jehož    majetníci   vykonávali    podací 


,nacionála. 

Meziplioi  v.  Mediastinum. 
Meziploinioe  v.  Diploe. 


při  zdejším  kostele.  Od  AVI.  stol.  část  vsi  Mezipotodi  (Nespoding),  ves  v  Čechách 
a  kostel  příslušely  do  Lukavce,  na  ostatním  !  na  úpatí  Slavkovské  hory,  hejtm.  a  okres 
zboží  seděli  zemani.  Jindřich  Jeník  z  Bratříc  !  Krumlov,  fara   Kájov,  posta  Zlatá  Koruna; 


přikoupil  (1689)  i  toto  sídlo  zemanské  k  Lu- 
kavci.  Později  statek  drŽcn  ještě  několikrát 
samostatně,  ale  opět  spojen  s  Lukavcem. 

Mezilnii,  ves  v  Čechách  u  Dobšic,  hejt- 
manství Jičín,  okr.  a  pŠ.  Sobotka,  fara  Li 


25  d.,  131  ob.  D.  (1890),  zastávka  míst.  dráhy 
(Čes.  Buděiovice-Zelnava).  V  nejstarší  době 
bylo  zde  sídlo  vladyčí,  na  němž  připomínají 
se  Višňové  z  Veveří,  odtud  také  z  Mez i- 
p otočí,  v  XVI.  stol.  ves  rozdělena  na  dvě 


bošovice;   21  d.,  110  ob.  č.  (1890)  a  samota  \  části  a  náležela  k  Pasovarům  a  ke  Slavkovu. 


Dehet  nik. 

MezimOBti,   starobylé    městečko    v   Če- 
chách na  řece  Lužnici,  od  města  Veselí  jen 


Čásf  slavkovskou  prodal  (1607)  Jan  Višně 
obci  krumlovské,  při  níž  pak  zůstala  na 
naše  časy. 


řekou  Lužnicí  oddělené,  hejtm.  Třeboň,  okr.,  Mezifioký  z  IiOmnioe,   příjmení  staro- 

fara  a  pš.  Veselí  n.  Lužn.;    157  d.,  1145  ob.  moravské  rodiny  panské,  jejíŽ  erb  bylo  kří- 
č.,   5   n.   (1890),    mešní   kaple    sv.    Floriána  |  dlo   zvláštního   tvaru,  buď  jednoduché  neb 

(z  r.  1716),  pravováreč.  pivovar,  mlýn,  2  vý-  zdvojené,  se  stříbrnou   neb  zlatou  pružinou 

roční   trhy;   opodál    myslivna    Krkavec.    M.  a  jetelovým  lístkem  na  kolenku  neb  kolen- 

bylo  ve  XIV.  stol.  samostatné  zboží  s  tvrzí,  cích  (okrasy  na  kvaternech  ZD  1415  a  1420). 

na   níž  seděla  ro-  '  Předkem  jejich  byl,  tuším,  kmet  Tas  a  jeho 

dina  t.  jména.    R.  synové  Načerat  a  Vzňata,  kteří  zemřeli  ok. 

1361  připomíná  se  r.  1080.  Později  žil  jiný  Vzňata,  který  r.  1122 

zde  Oldř.  z  Hrad-  zemřel.    Následující  spojitost  jest  nejistá  a 

ce,  r.  1369  Dobeš  nesnadno  říci,  zdali  k  tomuto  rodu  v  XIII.  sL 

z  Bernartic,  Vilém  patřili  ti,  kteří  se  psali  z  Meziříčí  a  Tasova 

zLandšteinaapoč.  (1214—1234).  V  XIII.  stol.  žily  dvě  pošlosti. 

XV.  st.  koupili  M.  A.    Z    jedné    pocházeli     bratří     Bohuše     a 

pánové    z    Rožm-  Vzňata.   Onen  byl  v  1.  1227—1234  purkra- 

berka  a  spojili  je  bím  znojemským  a  v  1.  1237—59  držel  s  bra- 

s  panstvím  třeboň-  trém  Tasov.  Vzňata  (1240—81)  byl  v  1.  1254 

ským,  ale  Jan  z  R.  i  až  1277  číšníkem  a  měl   syny,  z  nichž  Tas 

rozprodal    (1465)  držel  hrad  Tassenberg  (Tasovský  hrad?)   a 

panské  toto  sedě-  městečko  Lomnici  (v  Brněnsku).  R.  1287  byl 

č.  2748.  Znak'mé8t.  Meximoatí.    ní  obyvatelům.  R.  číšníkem  a   r.  1293  se  syny   učinil  obdaro* 

1644  povýšeno  M.  vání  klášteru  tišňovskému.    Zemřel  některý 

na  městečko,  při  čemž  obdrželo  erb  (vyobr.  rok  potom,  zůstaviv  vdovu  Kateřinu,    která 

č.  2748.):  stříbrný  štít  s  červenou  růží  (rod.  r.  1317    založila   klášter   sv.    Anny    v    Brně. 

erb  pánů  z  Rožmberka).  Syny  měl  Jence  (1293),  Tas  a  (1281—97)  a 

Mezimnři  (maď.  Murak6\,  něm.  Murinseí)  Vzňatu.    Tas  držel  Tasov  a  Lomnici  a  ze- 

zove  se  kraj  v  Uhrách,  položený  při  soutoku  mřel  před  r.  1317,  zůstaviv  z  manž.  Markéty 

Múry  s  Dravou;   od  starých  dob  patřilo  ke  ■  syna  Jence  (1317—1334)  z  Lomnice.  Vzňata 

stolici  salajské,  po  r.  1848  přivtěleno  k  va-  slově  r.  1281  z  Meziříčí  a  později   z   Lom- 


Meziřícký  z  Lomnice. 


239 


nice;  byl  od  r.  1318  komoroíkem  cúdy  brněn- 
ské a  znojemské  a  r.  1339  hejtmanem  nebo 
komorníkem  zemským.  Zůstavil  syny  Tas  a, 
Ješka,  Jence  a  Procka,  z  nichž  první  ze- 
mřel po  r.  1334.  a)  Jenec,  syn  Tasův,  tuáim, 
držel  Lomnici  a  zemřel  ok.  r.  1357.  Jeho,  tu- 
Sim,  synové  byli  Tas   a  Vzňata,   kteří  se 
roku  1361  spolčili  svými  díly  na  Lomnici. 
Vzňata,  přečkav  Tasa,  odkázal  Lomnici  asi 
r.  1370  Jenci  (tuším,  synu  Tasovu),  jenž  na 
ní  věnoval  jeátě  r.  1386  manž.  Machně.  Ok. 
r.  1390  držel  ji  Jan  mladší,  ale  jen  z  části. 
Tento    byl   od   r.    1415    komorníkem    cúdy 
brněnské  a  dědil  statky  po  vymřelé  pošlosti 
Deblínské,  ale  prodal  r.  1415  Deblín  a  r.  1416 
brad   Louku.    Od   něho  pocházeli   pozdější 
Meziříčtí.  —  b)  Synové  Vzňaty  Lomnického, 
Jenec  a  Procek,  přečkavše  bratry   své  roz- 
dělili se    tak,   že   onen   měl    Deblín,    tento 
Louku.    Onen  zemřel   ok.  r.  1378,  zflstaviv 
dcery  Markétu  a  Anežku.    Onano   převzala 
s  Čeňkem  z  Kunštátu,  manželem  svým,  hrad 
Debh'n,  ale  darovala  jej  r.  1390  svÝm  strý- 
cům,  synům    Prockovým,    ale    podržela    si 
Olešnici.    ČásC  zboží  deblínského  dostalo  se 
sestře  její  Anežce,  vdané  za  Hynka  Jenišov- 
ského  z  Kunštátu,  ale  po  její  smrti  spadla 
na  Jošta  markrabě,  jenž  ji  daroval  Janovi  ml. 
z  Lomnice  (1398).  Procek  (1339—88)  z  manž. 
Hyzly  měl  syny  Beneše,  Vaňka  a    Čeňka, 
kteří  r.  1390  získali  také  Deblín.    První  dva 
převzali  pak  Djblín  a  Čeněk  měl  Louku,  již 
prodal   r.   1406  Janovi    Lomnickému.    Když 
pak  Beneš  r.  1405  zemřel,  uvázal  se  v  De- 
blín Jan  Lomnický.   Jediný  Vaněk   měl  po- 
tomstvo, a  to  dceru  Annu.  —  B.  Na  Mezi- 
říčí seděl  Jenec,  příbuzný  nábožného  Přiby- 
slava  z  Křižanova,  a  po  něm  synové  J  c  š  e  k 
(1317—25)  a  Dobeš  zTasova  (1317-29). 
Onen  byl  r.  1318  komorníkem   olomouckým 
a  purkrabím  brněnským,  v   1.  1323—25    ko- 
morníkem brněnským.  Kromě  Meziříčí  držel 
v  Cechách  Solnici  se  Skuhrovem.  Po  Dobe- 
šovi zůstala  vdova  Anežka,  jež  r.  1344  s  J  eš- 
kem,    synem   svým,   obdarovala   kostel   ta- 
sovský.  aa)  Je&ek  Meziřícký  měl  syny  Vzňa- 
tu, Tasa   a  JeŠka,   kteří  drželi   Meziříčí, 
Křižanov  a  Skuhrov  a  o  ně,  tuším,  tak  se 
rozdělili,    že    první    držel    Křižanov,    druhý 
Skuhrov  a  třetí  Meziříčí.  —  aaa)  Vzňata  měl 
z  manželky  Markéty  syny  Ješka,  Vzňatu, 
Čeňka  (t  1360)  a  Tasa  (f  j.  1360),  z  nichž 
onino  dva  r.  1368  hrad  svůj  Křižanov  mark- 
rabí podali  v  manství.  Onen  měl  od  r.  1377 
také  ZubrŠtein  a  z  manŽ.  Jitky  zůstavil  syny 
Jana,  Zikmunda,  Jodoka  a  Milotu  (1385 
atd.).   Kromě  Jodoka  byli  všichni  přívrženci 
učení  Husova;  Jan  do  r.  1433  vojensky  při 
něm  stál  a  bratři  jeho  r.  1415  spečetili  stížný 
list  Jan  žil,  tuším,  ještě  r.  1437,  Milota  ze- 
mřel po  r.  1420  a  jeho  polovice  KřiŽanova 
dostala  se  napřed  sestře  Eleně  a  po  ní  Do- 
bešovi Cimburskému,  který  ji  r.  1437  prodal 
Janovi.  Jako  jeho  bratří  ani  Jan  neměl  muž- 
ských dědicův.  Dědičkami  pak  byly  Machna, 
manž.  Voka  z  Sovince,  a  Anežka,  vdova  po 
Smilovi  z  Doubravice,  které  v  1.  1459—1463 


práva   svá  prodaly  Janovi  z  Pernšteina.  — 
bbb)  Tas   býval  při  dvoře   Karla  IV.  a  držel 
Skuhrov  ještě  r.  1351.  Od  r.  1359  vyskytují 
se    synové  jeho   Jan   a    Vzňata,    z   nichŽ 
onen   ujal  ákuhrov  a  držel  také  hrad  Ry- 
chemberk,  tento,  bratra  přečkav,  zdědil  po 
něm    vše    zboží.    Ke    konci   svého   živobytí 
držel  Čásf  Staré  a  Pardubic  a  ok.  r.  1384  za- 
vražděn. Skuhrov  zdědili  po  něm  bratří  Jan 
a  Jaroslav  Meziříčtí.  —  ccc)  Ješek  byl  ještě 
r.  1335  pánem  na  Meziříčí.   Jeho,  tuším,  sy- 
nové byli  Beneš,  Jindřich,  Jan  a  Dobeš 
bratří,  z  nichž  Jindřich  byl  r.  1353  kanovní- 
kem olomouckým  a  r.  1375  farářem  brušo- 
vanským  a  Dobeš   křižovníkem.   Beneš  táhl 
r.  1345  do  Polska  a  zemřel  před  r.  1358,  zů- 
staví v  syna  Jana  mladšího,  jenž,  odebrav 
se  do  Vlach,  odevzdal  hrad  a  městečko  Mezi- 
říčí Janovi  staršímu  (r.  1377).    Zemřel  před 
r.  1398,   zůstaviv   vdovu  Kateřinu   a   dceru 
Elišku    (manželku  Viléma    Světlovského   ze 
Šternberka).    Jan    starší,    bratr  Benešův, 
držel   Náměšť  a  Košíkov,   k   nimž  kupoval 
rozličné  dědiny  a  r.  1366  získal  Ejvanec.  Ze- 
mřel  ok.  r.  1380  zůstaviv   z  manž.  Anny  ze 
Šternberka  syny  Jana,  Jindřicha  a  Jaro- 
slava, kteří,  majíce  po  otci  Meziříčí  a  jiné 
statky,  dědili  i  po  Skuhrovských  strýcích, 
avšak  zboží  v  Čechách  prodali.   Jan  a  Jaro- 
slav přečkali  Jindřicha,  koupili  r.  1398  Mo- 
helno,  ale  zemřeli  před  r.  1410  nemajíce  po- 
tomkův.  Jen  po  Janovi  zůstaly  dvě  dcery, 
Anežka  a  Anna  (manŽ.  Lipolt  Krajíř  z  Kraj- 
ku). Anežka  odevzdala  právo  své  k  Meziříčí 
a  Náměšti  Lackovi  z  Kravař,  prvnímu  věři- 
teli otcovu.   S  tímto  držela  pak  Anna  Mezi- 
říčí. R.  1446  pustila  právo  své  Janovi  z  Lom- 
nice, který  koupil  i  právo   Kravařských.  — 
bb)  Dobeš   z  Tasova  (1317—1329)   měl  syna 
Jana  (t  j.  1353),  který  z  manž.  Elišky  z  Pirk- 
šteina   neměl  dědicův.    Týž  daroval  Tasov 
strýcům  svým  TasoviaVznatovi,  z  nichž 
každý  držel  polovici.    Onen   (1349—75)  měl 
syna  Smila  (1409— 1416),  tento  (1349—1361) 
syny  Jana,   Tasa   (1390— 1415;  a   Sezimu 
(1361—1420).  Žádný  z  nich  neměl  potomkův 
a  Tasov   dostal  se  po  nich  v  držení  cizích 
rodin.   Dotčený  Jan  z  Lomnice  (A.  a)  po- 
dědil poŠlost  Ďeblínskou  a  skoupil  Meziříčí. 
Kromě  dcery  Bohunky  (manž.  Jana  i  matku 
Viléma   z    Pernšteina)    měl   syny  Václava, 
jenž    dědil    Meziříčí,    a   Jana,    jenž   zemřel 
před  otcem,  zůstaviv  z  manž.  Anny  ze  Štern- 
berka  syny    Markvarta,    Bohuši,    Jaro- 
slava a  Jana  (probošt  olomoucký,  f  1464). 
Markvart  vyženil  s  Máchnou  z  Letovic  polo- 
vici   zboží    letovského    a    jeho    potomstvo, 
držíc  ten  statek,  sedělo  tu  skorém  do  konce 
XVI.   stol.    Poslední   potomci    Markvartovy 
pošlosti  byli  Smil   (na  Smržově,  od  r.  1578 
na  Holešově,  manž.  Eliška  ze  Šternberka)  a 
Tas  bratří  (z  nichž  tento  r.  1580  prodal  Ho- 
lešov po  bratru  zděděný),  Přibík  (na  Tráv- 
níku,  t  r.  1570)  a  Vzňata.    Tento   vyženil 
s  Mandalénou  Válečkou  z  Mírová  (t  1585) 
statek  Říčany,  byl  nejvyšším  sudím,  koupil 
Veveří  a  zemřel  r.  1587.  —  Bohuše,   bratr 


240 


Meziříčí. 


Markvartův,  držel  Louku  a  Olešnici,  které 
dědil  syn  Lacek,  a  kdyŽ  tento  zemřel  bez 
dédiců,  dědily  sestry  jeho  Kateřina  (manž. 
Pertolt  z  Tvorkova)  a  Machna  (manžel  Jiří 
Pňovský  ze  Sovince).  Po  Jaroslavovi  násle- 
dovali bratří  Štěpán,  Jan,  Albrecht  a 
Václav,  tuším,  jeho  synové,  kteří  drželi 
Lomnici  a  nabyli  také  NáměSti  (1480).  Jejich 
potomstvem  rozvětvil  se  rod  tento  tak,  že 
je  přehled  jeho  velmi  nesnadný.  Jan  koupil 
r.  1519  Broumov  a  zůstavil  jej  synu  Ada- 
movi, ale  že  tento  neměl  dědicův,  dědila 
sestra  Mandaléna,  vdaná  kn.  Minstrberská. 
Václavovi  potomci  byli  Václav  (t  r.  1536), 
Vzňata  a  Oldřich.  Vzňata  měl  po  Václa- 
vovi Náměšť  a  zemřel  3.  února  r.  1556. 
Náměšť  dědil  po  něm  Oldřich  (před  tím 
na  Okarci),  jenž  zemřel  r.  1567;  Náměšť 
a  Lomnice  dostaly  se  po  něm  pánům  z  Že- 
rotína.    Lomnici   zdědili  ok.  r.  1531   bratří 

Iiří  a  Jan,  z  nichž  onen  r.  1547  koupil  díl 
ratrův,  ale  že  neměl  dědicův,  dostala  se 
Lomnice  strýcům  náměštským.  Nejdéle  se 
udržela  pošlost,  která  vládla  na  Meziříčí.  Tu 
následoval  po  Václavovi  (ok.  r.  1482)  syn 
Jan.  Týž  byl  od  r.  1492  nejv.  komorníkem 
a  od  r.  1496  do  smrti  hejtmanem  markrab- 
at ví  Moravského.  Zemřel  20.  března  r.  1515. 
Synové  jeho  (z  Apolonv  ze  Ctěnic)  Jin- 
dřich, Zdeněk,  Jan,  Vilém,  Václav  a 
Vladislav  (f  1550)  prodali  Meziříčí.  Jindři- 
chovi potomci  žili  nejdéle.  Zdeněk  držel  na- 
před Vranov  (1528—52)  a  oženiv  se  s  Mar- 
kétou Ledeckou  z  Říčan  (f  2.  srpna  r.  1556 
v  Praze)  dostal  se  v  držení  Ledče  nad  Sá- 
zavou, čímž  se  jeho  rod  usadil  v  Cechách. 
V  1.  1658—64  držel  také  Žehušice  (f  16.  čna 
1566).  Syn  jeho  Jan  držel  Ledeč  do  smrti 
(t  13.  pros.  1569)  a  poněvadž  neměl  dědi- 
cův, dostala  se  Ledeč  vdově  Johance  roz. 
Trčkovně  z  Lípy,  pak  zase  vdané  Říčanské. 
Václav,  bratr  Zdeňkův,  držel  r.  1554  statek 
tleporu  a  v  1.  1559—63  znojemský  hrad.  Měl 
syna  Mikuláše,  který  zemřel  bezpochyby 
bez  dědicův.  Jindřich,  nejstarší  syn  Janův, 
byl  v  1.  1531 — 56  v  drženi  Jemnice  a  Jaro- 
měřic.  Měl  syna  Jáchyma  a  jiným  bezpo- 
chyby synem  byl  Jiřík,  jenŽ  byl  nejv.  su- 
dím. Synem  jeho  byl  Tas,  jenŽ  se  od  r.  1577 
vyskytuje  jako  pán  Jemnice.  Týž  zdědil  Ve- 
veří a  Říčany  po  strýci  Vznatovi  (f  1587)  a 
byl  ke  sklonku  XVI.  stol.  nejv.  sudím.  Ze- 
mřel před  r.  1603  zůstaví  v  sirotka,  jehož 
jméno  není  známo.  Od  poč.  XVII.  stol.  se 
rodina  tato  nikde  nepřipomíná.  Sčk, 

Mesiři6i:  1)  M.  \Uretschlag),  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Kaplice,  ^ra  a  pš.  Ma- 
lonty;  63  d.,  305  ob.  n.  (1890),  mlýn.  —  2)  M., 
Mezříč,  Meziříč,  far.  ves  t.  na  ř.  Dědině, 
která  až  sem  má  jméno  Zlatý  Potok,  hejtm. 
N.  Město  n.  Met.,  okr.  Opočno;  237  d.,  1934 
obyv.  č.,  4  n.  (1890),  far.  kostel  sv.  Kateřiny 
(ve  XIV.  stol.  far.),  6tř.  šk.,  evang.  hřbitov, 
četn.  stanice,  pš.,  obč.  záložna,  vzájemně  po- 
jišť.  spolek  proti  ohni  pro  osadu  meziříčskou, 
cukrovar  s  vleč.  drahou  z  nádraží  opočen- 
ského, mlýn;  směrem  k  Opočnu  na  pozem- 


cích dříve  bahnitých  a  neúrodných  založen 
v  1.  1868—72  vrchností  opočenskou  dvůr 
»Ostrov«;  k  jihu  ode  vsi  je  myslivna  a  ba- 
žantnice »Mochovc,  nedaleko  hájovna,  obora 
a  jezírko  >Líta«,  jež  nikdy  nezamrzá  a  vy- 
dává tak  hojný  pramen,  že  i  hnal  kolo  mlýn- 
ské. Pozemky  kolem  M.  jsou  jílovité,  ale 
úrodné,  hlavně  na  řepu  a  zelí.  K.  1884  při- 
pomíná se  tu  plebanie  Kunigswald  (=  Mezi- 
říčí), což  dokazuje,  že  krajina  zdejší  byla 
zbožím  královským.  Kostel  náležel  do  děka- 
nátu dobrušského,  r.  1748  rozbourán  a  r.  1755 
vystavěn  nový.  Ve  válce  30leté  fara  zanikla 
a  kostel  přivtělen  k  faře  třebechovické,  ale 
r.  1713  opět  fara  obnovena.  R.  1658  založeny 
zde  matriky  a  dle  urbáře  r.  1582  napočítáno 
zde  35  osedlých  a  3  na  obci.  Ve  XIV.  stol. 
drželi  M.  pánové  z  Dube  a  Třebechovic,  poč. 
XV.  stol.  Hynek  st.  z  Náchoda,  jenž  měl 
dlouhý  spor  o  M.  s  Jitkou  z  Meziřiče,  man- 
želkou Hynka  z  Třebechovic.  Konečně  Jitka 
sama  seděla  r.  1515  na  M.  V  témže  století 
M.  rozdělena  na  dvě  části,  z  nichž  jednu  držel 
(1437)  Hynek  Krušina  z  Lichtemburka,  po 
něm  Mikeš  Hložek  ze  Žampachu,  a  ta  pří- 
slušela ke  tvrzi  bolehoŠťské,  kdežto  na  druhé 
části,  k  níž  patřila  tvrz  meziříčská,  seděli 
Tošovští  ze  Žernového  a  spravovali  ji  (v  XVI. 
stol.)  stejně  8  Tošovem.  Ne  dlouho  potom  obé 
části  přikoupeny  k  panství  opočenskému. 

3)  M.  Valašské  nebo  nad  Bečvou, mě- 
sto ve  vých.  výběžku  na  řece  Bečvě  na  Mo- 
ravě, při  stanici  Sever,  dráhy  cis.  Ferdinanda 
(Hranice- Vsetín  a  Hulín-Krasno),  má  324  d., 
3094  ob.  č.,  327  n.,  25  jin.  národ.;  z  3482  přít 
obyv.  3293  katol.,  39  evang.,  150  žid.  (1890), 
okres,  soud  a  hejtm.,  lesní  úřad,  poš.,  telegr., 
zemskou  trestnici  pro  ženské,  5tř.  obec.  sk. 
chlap,  a  div.,  3tř.  měšť.  div.,  mater,  školku, 
něm.  2tř.  šk.,  stát.  vyšší  gymn.  (z  r.  1871), 
stát.  odbor.  šk.  pro  prům.  dřevařský  (utrakv.) 
o  4  ročnících,  2tř.  všeob.  průmysl,  večer, 
pokrač.  šk.  (čes.  a  ném.)  z  r.  1874,  veřej, 
kreslím u  pro  řemeslníky,  odb.  šk.  košíkář- 
skou,  konvikt  katol.  a  evang.  a  kurs  pro  vy- 
učování zručnostem.  Farní  kostel  Nanebevzetí 
P.  Maric,  na  hřbitově  Nejsvět.  Trojice  s  lodí 
dřevěnou  a  podloubím,  v  býv.  zámku  žero- 
tínském  kaple  s  freskami  a  kaple  P.  Marie, 
klášter  milosrdných  sester  sv.  Frant.  z  Pauly, 
jež  vedou  správu  v  ženské  trestnici,  řád 
Božského  Spasitele  řídí  konvikt  katol.  studu- 
jících. Průmysl  a  obchod  zastupuje:  cihelna 
s  výrobou  zboží  cementového,  rour  a  koryt, 
mlýny,  výroba  hospodář,  strojů,  barvírna,  ko- 
šikářství,  parostr.  pivovar,  knihtiskárna,  knih- 
kupectví a  128  obchodníků  a  191  řem.  atd., 
z  nichž  nejvíce  zastoupeni  jsou  stolaři,  klem- 
píři, soustružníci,  hrnčíři  a  punčocháři.  Pa- 
nuje tedy  v  M.  čilý  obchod  a  řemesla,  jež 
podporují  peněžní  ústavy:  Občanská  a  rol- 
nická záložna,  spořitelní  a  záloženský  spolek, 
záložna  kontribučenská  a  četně  navštěvované 
týdenní  a  výroční  trhy.  Alod.  panství  M.  V. 
s  Rožnovem  koupil  r.  1900  Popper  z  Vidné 
od  Rudolfa  hraběte  Kinskóho.  Vedle  toho 
jest  zde  ještě  manský  statek  (784*44  ha)  se 


Meziříčí.  241 

2  dvory  Karla  hr.  Žerotína.  Obec  sama  drŽí  movi  st.  z  Žcrotína,  jehož  potomci  na  spo- 
216  ha  lesů,  8  ha  rolí,  27  ha  luk,  2  ha  zahrad  I  jeném  tomto  zboŽí  seděli  do  r.  1S15.  Pánové 
^  1  ha  pastvin.  Z  památností  města  zajímá  z  Cimburka  a  z  Pernšteina  byli  horlivými  ka- 
vchod  do  hlav.  far.  kostela,  umělecky  pro- ,  lišníky,  pánové  z  Žerotína  přiznávali  sek  učení 
vedený,  jakož  i  brána  jeho  z  r.  1587,  kdy  '  bratrskému  a  tím  i  obyvatelstvo  tíhlo  k  víře 
Bernard  z  Žerotína  obnovil  po  ohni  (1572)  této.  Žerotínové  Bratry  české  v  M.  obmyslili 
chrám,  dále  pozoruhodná  jest  Mariánská  so-  rozličnými  výsadami,  jež  i  několikrát  obno- 
cha  na  hl.  náměstí  z  r.  1670  a  socha  sv.  Flo-  vovali,  zejména  Bernard  z  Ž.  Jednotě  bratr- 
riána  z  r.  1747;  v  městské  radnici  zajímavá  ské  i  školu  vystavěl  a  nařídil  (1565),  by  obec 
jest  zasedací  síň.  V  bývalém  zámku  Žerotínů  meziříčská  se  řídila  právem  olomouckým, 
z  XVI.  stol.  nejdůležitější  ozdobou  jest  do-  R.  1572  vyhořel  far.  kostel  i  se  zvony,  načež 
máčí  kaple  z  1.  1714—31.  Nyní  zámek  pro-  r.  1575  vystavěn  nový.  R.  1607  vyhořelo  v  M. 
měněn  v  ženskou  trestnici.  R.  1899  vystavěn  80  domův  i  s  kostelem  nedávno  vystavěným, 
vojínům  (ruským  a  rakouským),  padlým  v  bitvě  radnice  se  všemi  důležitými  listinami,  výsa- 
u  Slavkova,  blíže  nádraží  krásný  pomník,  dami  a  knihami  městskými.  T.  r.  zuřil  ještě 
Město  zdobí  se  v  novější  době  novými  ve-  k  této  veliké  pohromě  v  M.  mor  a  jen  tu 
řejnými  sady,  kde  jest  založťna  botanická  a  v  Krásně  zemřelo  2000  lidí.  Válkou  SOietou 
zahrada.  Návštěvy  hodný  jsou  musejní  sbírky  zažilo  město  mnoho  útrap  od  vojsk  nepřá- 
národopisné.  archaeologické  a  přírodopisné  telských;  několikrát  vyloupeno.  R.  1673  Ber- 
s  veřejnou  knihovnou.  Obrození  města  stalo  nard  Ferd.  z  Ž.  propustil  město  z  poddan- 
se  r.  1861,  kdy  zde  založen  Čtenář,  spolek,  ství,  tak  že  od  těch  dob  slulo  městem  muni- 
Erb  měst.  představuje  zlatou  korunu  v  čer-  cipálným.  Alod.  panství  rožnovské  a  krasen- 
veném  poli.  První  známý  držitel  manství  me-  ské  obdržela  (1812)  po  smrti  Ludvíka  Ant. 
ziříČského  byl  Slavík  z  Meziříčí,  po  něm  ná-  z  Žerotína  dcera  JoseUi  provd.  za  landkraběte 
sledovali  z  rodu  toho  ok.  r.  1286  Jindřich,  Fůrstenberka  a  ta  je  prodala  (1815)  i  se 
r.  1297  Vrš,  před  r.  1376  Jenčo  ze  Střebec,  zámkem  hr.  Kinskému  z  Vchynic  a  z  Tetova 
k  jehož  manství  tehdy  ještě  náležely  tvrz  a  za  850.000  zl.  R.  1853  prodali  KinŠtí  aeráru 
polovice  dědin  Arnoltovic  (nynější  roliČná),  svůj  veliký  meziříčský  zámek,  v  němž  ote- 
město  M.  a  několik  okolních  dédin.  Jenčo  ,  vřena  trestnice.  Někdejší  manství  meziříč- 
vyměnil  si  se  svolením  Jana,  biskupa  olomou-  ské  Žerotínové  dosud  drží,  kdežto  část 
ckého,  M.  za  Řevnovice,  Nemotice  a  400  hři-  alodní  drželi  Kinští  nedlouho.  M.  jest  ro- 
ven grošů  pražských  s  Oldřichem  z  Kortel-  dištěm  Aloisa  Maňáka,  jenž  popsal  v  jazyku 
langů.  Oldřich  vysadil  (1377)  M.  právo  od-  něm.  Mor.  Valašsko,  spisovatele  dra  B.  Win- 
úmrtné.  Tehdy  ve  výsadní  listině  jmenuje  tra,  malíře  a  hudeb,  skladatele  Fr.  Navrátila 
se  M.  *Schonstadt€  a  Mikuláš,  biskup  olo- '  a  sochaře  Jos.  Prackera. —  Okresní  soud 
moncký,  nazývá  (1393)  M.  >die  schone  stát*,  valašsko-meziříčský  obsahuje  36  polit. 
Potom  seděl  nějakou  dobu  na  M.  Mikuláš  '  obcí,  má  3350  d.,  22.238  ob.  č.,  701  n.,  22  jiné 
z  M-,  po  něm  Jindřich  z  Arnoltovic,  jinak  národ.,  z  23.067  přít.  obyv.  jest  21.332  katol., 
z  Bělé.  R.  1396  prodal  Mikuláš,  biskup  olo-  1451  evang.,  284  žid.;  z  těch  10.730  muž., 
moucký,  M.  Lackovi  z  Kravař,  pánu  na  Hel f-  12.337  žen.  —  Okres,  hejtmanství  valaš- 
Steině  a  Rožnově,  odtud  zůstávalo  (od  roku  sko-meziříčské  zaujímá  okr.  soudy  Rož- 
1435)  manství  meziříčské  v  držení  pánů  rož-  '  nov,  V.  M.  a  Vsetín,  má  11.789  d.,  77.224  ob. 
novských,  kteří  odtud  udíleli  Meziříčanům  č.,  1252  n.,  41  jiné  národ.;  z  79.315  přitom, 
rozličné  výsady  a  milosti.  S  pánů  z  Kravař  :  obyv.  60.571  katol.,  17.956  evang.,  783  iid., 
přešlo  zboží  rožnovské  a  meziříčské  na  Cti-  5  jin.  vyzn.,  z  těch  37.924  muž.,  41.391  žen. 
bóra  z  Cimburka  a  po  něm  na  Voka  ze  So-  (1890).  —  Srv.  Ed.  Domluvil,  Paměti  města 
vince.  Tento  nazývá  (1442)  Meziříčské  svými  V.  M.  a  městečka  Krásna  (Brno  1879;  M.  nad 
měšťany,  obdaruje  je  mnohými  výsadami.  Po  i  Bečvou  1881  a  1899). 

Vokovi   byl   pánem   na   Rožnově   a  M.  Jan       4)  M.  Velké,  město  t.,  leží  v  chráněném 

z  Mesmpeku;  tento  vysadil  Meziříčanům  sol-  údolí  českomoravské  pahorkatiny,   kraji   ii- 

nici.    R.  1462  seděl   na  Rožnově  a  M.  Jan  hlavském,  při  stanici  spolcčn.   státní  dráhy 

z  Cimburka,  po  němž  přešlo  zboží  meziříč-  (Studenec-V.  M.),  nad  soutokem  řeky  Rado- 

ské  (kol.  r.  1480)  na  Petra  od  sv.  Jiří  a  Pe-  stínky  s  Balinkou  (odtud  jméno  M.),  pod  mě- 

zinku,  jenž  udělil  (r.  1500)   Meziříčským  vý-  stem  nazývá  se  spojená  řeka  Oslavou,  dle 

sadu   mýtní,  po  dvou  letech   pak  les  zvaný  níž  byl  starý  název  města  M.  nad  řekou 

>mčstský  háje  a  jiné  pozemky,  a  na  jeho  při- !  Oslavou,  422  m  n.  m.,  má  685  d.,  5401  ob., 

mluvu   obnovil  (1498)  král  Vladislav  městu  z  nich  je  4752  ob.  č.,  634  n.;  4844  řím.-katol., 

ztracenou  mostní  výsadu.  R.  1504  prodal  Petr  12  evang.,  543  žid.  (1890),  pěkné,  podlouhlé, 

zboží  rožnovské  a  meziříčské  šesti  bratřím  čtyřhranné  náměstí,  ukončené  na  jedné  straně 

pánům  z  Kunštátu,  z  nichž  Jan  Kuna  obdržel  far.  kostelem  sv.  Mikuláše  (z  XV.  stol.)   ve 

Q1506)   manství   meziříčské,   po  němž  přešlo  slohu  gotickém,  při  němž  jest  městská  věž 

na  bratra  Jaroslava  a  Jana  ze  Šellenberka  a  s  hodinami,  4  velikými  zvony  a  bytem  s  pa- 

Kosti,  od  nichž  je  koupil  (1534)  Jan  z  Pern-  vláčí  pro  věžníka,  jež  náleží  k  nejvyšším  věžím 

Šteina,  za  něhož  počali  Meziříčané  stavěti  zeď  (68  m)  na  Moravě.  Na  protější  sev.-záp.  straně 

městskou,  začež  jim  puštěno  mýto.  Týž  krátce  jest  radní   dům   (z  r.  1528—29)  s  hodinami. 

před  svou  smrtí  prodal  (1548)  alod.  panství  Z    bývalých    hradeb   jsou   již   jen    nepatrné 

Rožnov  a  Krásno  a  manství  meziříčské  Vile-  zbytky  bašt,  brána  a  kousky  hradebních  zdí. 

OttAv  SlovDik  Naueoý,  >v.  XVII«  ig  ii  igoa  16 


242  z  Meziříčí. 

Město  jest  sídlem  okres,  hejtmanství  a  soudu,  <  tiskárnu.  Škola,  krásně  vystavěná,  byla  bra- 
okr.  financ,  inspektora,  poát.  a  telegr.  úřadu.  I  trská  a  nacházela  se  v  předních  místnostech 
Dále  jest  tu  5tř.  šk.  obec.  a  3tř.  měát  chl.  nynějšího  kníž.  pivovaru.  R.  1602  byla  škola 
a  div.,  průmyslová  pokračovací,  3tř.  šk.  žid.-  z,avřena  a  opuštěna.  Po  smrti  Vratislava  při- 
německá,  zem.  roln.  šk.  (založ.  1868),  zemská  padlo  dědictví  jeho  sestře  Zuzaně,  která  pře- 
vyš, reál.  šk.  (založ.  r.  1899),  veřej,  knihovna,  vdala  se  za  Jindřicha  Brtnického  z  Valdšteina 
Z  bývalého  kvetoucího  souken.  průmyslu  a  pak,  ovdověvši,  za  Zdeňka  Berku  z  Dubu. 
zbyla  tu  jediná  továrna  na  sukna,  dále  ve- 1  V  rodině  té  zůstalo  zboží  toto  až  do  r.  1625. 
liké  mlýny,  železárna,  koželužna,  dílny  obuv-  Po  krátkém  držení  hraběnky  A.  M.  Kieselové, 
nické,  strojírna,  kotlárna,  několik  kliháren,  rozené  Berkové  z  Dubu,  bylo  prodáno  Rud. 
knihtiskárna  a  nakladatelství,  chudobinec  hr.  Kounicovi,  jehož  syn  Ferdinand  prodal 
(špitál  Všech  Svatých  založ,  ve  XIV.  stol.)  j  M.  V.  Petru  sv.  p.  Ugartovi  (1676).  V  rodině  té 
s  nemocnicí.  Mimo  hlavní  kostel  Mikulášský  bylo  M.  V.  až  do  r.  1735,  kdy  přešlo  koupí 
jest  kostel  sv.  Kříže  při  špitále  s  náhrob.  ka-  na  Leop.  vév.  Holštýnského,  po  jehož  smrti 
měny  Sigm.  Helta  z  Kementu  a  j.  a  kostel  přešlo  na  dceru  Marii,  provd.  vév.  Guastall- 
sv.  Trojice  na  hřbitově,  kde  říkají  »na  Mo-  skou,  po  té  pak  dědictvím  na  Marii  Th.  kn. 
ránic.  Trhy:  výroční,  dobytčí  a  výkladní,  |  z  Oettingen-Spielberku  a  dále  koupí  na  Marii 
z  nich  pět  větších,  dvoudenních,  a  týden.,  Eleonoru  kn.  z  Liechtensteinu  a  po  její  smrti 
hlavně  na  žito,  oves,  zemáky.  Alod.  panství  na  jejího  syna  Morice  kn.  z  Liechtensteinu 
(6426'28  ha)  se  zámkem,  dvorem,  pivovarem,  (1816),  kter^  zanechal  zboží  to  (1819)  svým 
parostr.  cihelnou  a  par.  pilou  drží  Rudolf ;  třem  dcerám,  z  nichž  je  převzala  Leopoldina 
kn.  Lobkovic.  Nad  městem,  ve  značné  výši,  i  provdaná  (1837)  za  kn.  Ludvíka  Lobkovice 
jest  zámek  několikráte  přestavovaný.  M.  V.  vév.  Roudnického,  s  něhož  přešlo  zboží  to 
náleží  k  nejstarším  osadám  na  Moravě.  Dle  |  na  nynějšího  držitele  Rud.  kn.  Lobkovice.  — 
památek  písemných  bylo  M.  V.  již  r.  1009  M.  v.  jest  rodištěm:  dra  Adama  Huberta 
vystavěno.  R.  1197  připomíná  se  M.  V.  v  li- 1  z  Riesenpachu;  Jana  Plachetského,  med.-dra 
stinách  a  r.  1236  jmenuje  se  Budislav  a  r.  1281  ve  Štutgartě,  latin,  básníka;  Martina  Chvá- 
Bzneto  (Vzňata)  Meziříčský.  Pak  bylo  mě-  tála  (Quadola),  malíře  a  ryjce  (•  1749  — 
sto  majetkem  templářů.  R.  1317  náleželo  Ja- 1  f  1805  v  Londýně)  a  Frant.  Stránecké.  Vř.  — 
novi  z  Lomnice,  který  psal  se  Meziříčský;  ,  Velkomeziřičské  okresní  hejtmanství 
od  ného  jest  také  znak  měst.  představující  i  má  5693  d.,  35.968  ob.  č.,  807  n.;  z  36.803  oby  v. 
v  Červeném  poli  pštrosí  péra.  Ve  XIII.  stol.  35.796  katol.,  717  evang.,  2  jin.  vyzn.;  z  nich 
náležel  patronát  kostela  sv.  Mikuláše  čes.  17.600  muž.,  19.203  žen.  (1890). 
klášteru  na  Zderaze  v  Praze.  Jindřich  Mezi-  5)  M.  viz  Mi^dzyrzecz  a  Mi^dzy- 
říčský  přibral   si   do  spolumajitelství  Ladi-    rzecze. 

sláva  z  Kravař,  jenž  daroval  obci  právo  od-  z  MezlHči:  1)  M.  Pavel  v.  Olivetský 
úmrtní  i  hrdelní  ve  Fulneku  r.  1408.  Výsady  z  Olivetu  Pavel, 
ty  byly  od  pozdějších  držitelův  a  králů  čes.  po-  2)  M.  v.  M  e  z  i  ř  í  c  k  ý. 
tvrzeny.  V  právu  tázávali  se  Meziříčtí  do  Ji-  3)  z  M.  Valentin  (Me\ericenu9,  Meiricen- 
hlavy,  odkudž  jim  česky  odpovídáno.  Po  La-  ííí),  humanista  z  družiny  Bohuslava  Haši- 
dislavovi  následoval  Jindřich  z  Kravař.  Po  šteinského  z  Lobkovic  (♦  kol.  1470  v  Meziříčí 
té  bylo  M.  V.  v  drženi  pánů  z  Lomnice,  Jana  na  Moravě  —  f  10  říj.  1540  v  Žatci).  stav  se 
a  Václava.  V  dobu  tu  spadá  asi  založení  obce  r.  1491  bakalářem  na  universitě  pražské  po- 
Židovské,  která  již  v  2.  pol.  XVI.  stol.  měla  volán  byl  ke  správě  školy  do  Žatce  a  hor- 
synagogu.  Synové  nástupce  Václavova,  Jana  livým  pěstováním  jazyků  klassických,  mathe- 
z  Lomnice,  odevzdali  své  podíly  pánům  matiky  a  hvězdářství  založil  výbornou  pověst 
z  Pernšteina,  z  nichž  Vratislav,  státník  a  pod-  tamního  učiliště.  Od  r.  1499  připomíná  se 
pórovatěl  umění,  se  v  M.  V.  narodil  r.  1520.  ve  službách  městské  rady  žatecké,  nejprve 
Ferdinand  I.,  král  český,  rozmnožil  práva  jako  vedlejší,  později  jako  přední  písař;  po- 
městská,  že  smělo  město  pečetit  červeným  slední  léta  životní  ztrpčena  mu  byla  slepo- 
voskem,  zasedati  na  červ.  sukně,  a  stačilo-li  tou.  S  manželkou  Martou  z  Vdechová  měl 
by  jmění,  mohli  konšelé  jezdit  v  kočáře,  dvě  dcery,  Susannu,  provdanou  za  M.  Miku- 
Nlěsto  bylo  jako  svob.  králov.,  vrchnost  měla  ;  láše  Cernobýla  (Artemisia),  a  Kateřinu,  choť 
jen  právo  požadovati  100  kop  bílých  grošův.  královského  rychtáře  Bohuslava  z  Michalo- 
DalŠim  držitelem  zboží  velkomeziříčského  byl '  vic  Náhrobek  ve  farním  chrámě  dala  mu 
Sigmund  Helt  z  Kementu,  který  je  koupil  a  postaviti  rada  městská.  Z  literárního  půso- 
vymčnil  od  synů  Jana  z  Pernštcma,  Jaroslava  bení  Valentinova  známe  jen  skrovné  ukázky, 
a  Vratislava.  Od  toho  obdrželo  M.  V.  právo  '  obsažené  ve  vydáních  spisů  Bohuslava  z  Lob- 
mílové.  Týž  podporoval  nebo  snad  i  založil  kovic;  patrná  je  z  nich  záliba  ve  studiích 
Školu  městskou,  o  níž  se  činí  zmínka  roku  humanistických.  Vrstevníci,  zejména  Boh. 
1557;  učilo  se  na  ní  latině.  Další  držitel  z  Lobkovic  a  z  mladších  CoUinus,  vychva- 
zboží  meziříčského  byla  vdova  po  Sigmun- 1  lují  jeho  učenost,  zbožnost  a  v  jednání  roz- 
dovi,  pí.  Alena,  jež  je  spravovala  za  nezleti-  išafnost.  —  Viz:  Truhlář  Jos.,  Humanismus  a 
lého  Vladislava  a  vdavši  se  za  pana  Václava  I  humanisté  v  Čechách  za  kr.  Vladislava  II. 
Berku  slula  Berková,  Meziříčská  a  z  Lomnice.  (1894;  str.  109);  týž,  Listář  Bohuši.  Hasištein- 
Ta  proměnila  (r.  1573)  školu  v  gymnasium  ského  (1893;  str.  109);  Jurek  Fr.,  Val.  Meze- 
(illusřre)  a  k  povznesení  téhoŽ  zřídila  knih- '  řícký  (^CMM.€,  1894;  str.  31);   Katzerowský 


Meziříčko  —  Mezó-Kovácsháza. 


243 


V.,  Die  Saazer  Schule  (1874) ;  Nekrologium  der 
Stadt  Saaz  (1888);  Procházka  Fr,  F.,  De  saec. 
Hb.  art.  fatis  commentarius  (1782;  str.  268); 
Miscellaneen  (1784;  str.  107).  TTiř. 

Keslfidko:  1)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Boskovice,  okr.  Kunštát,  fara  a  pá.  Letovice; 
44  d.,  250  ob.  č.  (1890),  samota  Nový  mlýn.  — 

2)  M.,  také  M.  Malé,  ves  t.,  hcjtm.  a  okr. 
Jihlava,  fara  a  pš.  Měřín;  61  d.,  377  ob.  Č. 
(1890),  Itř.  šk.,  mlýn,  popi.  dvftr.  Ves  jakož 
i  statek  držíval  řád  benediktinský  v  Třebíči. 
Kol  r.  1493  dostalo  se  M.  Jiřímu  z  Řeho- 
řova, v  XVI.  stol.  držela  jej  rodina  Eber- 
harcova  v  Jihlavé,  r.  1613  Hynek  Grůnn  ze 
Stúrzcnberka;  ale  tento  účastnil  se  bouří  če- 
ských stavů,  začež  mu  M.  po  bitvé  bělohor- 
sko od  komory  královské  vzato  a  prodáno 
Širalauerovi  ze  Šimlova,  jenž  je  daroval  (1626) 
jesuitům  v  Jihlavě,  po  jichž  zrušení  dvůr  roz- 
prodán. V  XVI.  stol.  byl  tu  též  svobodnický 
dvůr  a  tvrz.  —  3)  M.,  také  Nové  M.,  ves 
t.,  hejtm.  Znojmo,  okr.  Mor.  Budějovice,  fara 
a  pš.  Domamil;  48  d.,  237  ob.  č.  (1890),  mlýn 
a  popi.  dvůr. 

Mezirjedje,  župa  lutická  při  řece  Pěně 
(v  pramenech  Misereth,  Me^erechs,  Myserit:^ 
a  p.)  v  okolí  jarmenském  v  dnešních  Pomo- 
řanech (Šafařík,  Sebr.  sp.,  II.,  606).       Pp. 

Meslslonpi  v.  Interkolumnium. 

Mezi8třlleň (fr.  merlon), hradeb.,  ve  před- 
prsni kus  upravené  země  nebo  zdiva  mezi 
dvěma  střílnami.  FM. 

Mezltéžba  v  lesním  hospodářství  posky- 
tuje tržbu  za  dříví  zdělané  v  době  obmýtné 
dříve,  než  kmenovina  dospěla  k  zmýtění. 
M-bu  poskytují  průbéry  povrchů,  zdělávání 
souší,  vývratů,  vichřicemi  rozlámaného  a  po- 
škozeného stromoví,  sněhových  polomů  atd. 

Mezlval,  přes  val,  ve  hradebnictví  (frc. 
traverse)  je  násyp  v  nitru  hradby,  kterou 
pro  nízkou  polohu  její  nebo  pro  přílišný  její 
rozsah  nelze  defílovati  FM. 

Mezlvládi  tolik  jako  Interregnum  (v.  t.). 

Mezlžebemi  v.  Intercostalis. 

Mezlznbi,  ve  hrazení  středověkém  me- 
zera mezi  dvěma  zuby  cimbuří.     F\í. 

Mezled,  Mezi  e  či,  v.  Mezi  léčí. 

Mezlevi  v.  Mezilesí  1). 

Mezná,  Mezný,  Mezné,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okres  Pelhřimov,  fara  a  pš.  Lipkova 
Voda:  36  d..  311  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.,  mlýn. 
Na  býv.  vladyčím  seděni  připomínají  se  v  XV. 
stol.  vladykové  z  Lovčic. 

Mezné:  1)  M.»  Mezný,  Mezno,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  Sedlčany,  okr.  Sedlec,  fara 
Střezimíř,  pš.  Sudoměřice;  56  d.,  397  ob.  č. 
(1890).  —  2)  M.,  Mezný,  Mezno,  ves  t., 
hejtm.  a  okres  Sedlčany,  fara  Jistebnice,  pš. 
Kosová  Hora;  13  d.,  96  ob.  č.  (1890).  Roku 
1541  koupil  M.  Ondřej  Mezenský  z  Mezného.  — 

3)  M.,  IVIezný,  ves  t,  hejtm.  Tábor,  okr. 
Soběslav,  fara  a  pš.  Tučapy;  43  d.,  241  ob. 
Č.  (1890),  popi.  dvůr  a  opodál  Sviták,  mlýn. 
Na  býv.  zboží  mezenském  seděli  v  XV.  stol. 
Mezenští  z  Mezného,  po  nich  (1537)  .se 
tu  vystřídalo  několik  majetniků,  konečně 
r.  1650  přikoupeno  M.  k  Dírnému. 


Mezni  hodnota  v.  Limita. 

Meznik  v.  Hranice. 

Meznik  Antonín,  rytíř,  český  politik 
(*  1831  v  Křižanově  na  Moravě).  Dosáhnuv 
na  pražské  universitě  hodnosti  doktora  práv 
stal  se  professorem  obchodního  a  směneč- 
ného práva  na  pražské  polytechnice  a  na 
Škole  průmyslové.  Později  stal  se  advoká- 
tem v  Praze.  R.  1862  zvolen  do  moravského 
sněmu,  kde  stál  při  pravici  slovanské  a  zvo- 
len byv  do  výboru  zemského,  podepsal 
s  ostatními  poslanci  národními  známou  de- 
klaraci, pak  do  říšské  rady  r.  1873.  R.  1882 
jmenován  dvorním  radou  při  c.  k.  správním 
soudě.  Jako  poslanec  vynikl  M.  hlavně 
v  z^ežitostech  fínanČních  a  národohospodář- 
ských. Napsal:  Das  Ósterreichische  Wechsel^ 
recht  (Praha,  1861);  Stručná  nauka  o  směn- 
kách (t,  1864,  1873);  Politika  Moravana 
v  r.  1848;  Poslední  zasedáni  stavovského  sněmu 
na  Moravě  r.  1848  (t.,  1877);  Obecni  %ákon 
moravský]  Moravské  ^ákony  o  kontribučnich 
fondech  a  jiné.  Mimo  to  přispíval  do  listů 
politických,  rozličných  časopisů  a  do  Riegrova 
»Slo vniku  Nauč.<  články  právnickými,      -rb. 

Mezni  BOnd  a  m.  spor  v.  Mez. 

Meznovloe,  Ježník  [Móssing),  ves  ve 
Slezsku,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Krnov ;  36  d., 
188  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk. 

Mezný:  1)  M.,  vsi  v  Čech.,  v.  Mezné  1^, 
2),  3).  —  2)  M.,  Mezné,  ves  t.,  hejtm.  Sedl- 
čany, okr.  Sedlec,  fara  Nechvalice,  pš.  M. 
Chýška ;  13  d.,  97  ob.  č.  (1890),  samota  Kozlov. 

Mezd  (maď.^,  pole,  polní,  zhusta  při 
jménech  místních. 

Mezd-Bánd  v.  Band. 

Mezd-Berény  [-beréň],  velkoobec  s  pusz- 
tou  v  Uhrách,  v  zupě  a  okresu  békéšském, 
vých.  od  Kečkemétu,  při  stanici  Uher.  stát. 
dráhy  (Szolnok-Csaba) ;  má  2253  d..  12.469 
obyv  ,  z  nichž  je  7365  maď.,  2840  slov.,  2258 
něm.  (1890),  řím.-katol.  a  dva  evang.  kostely, 
spořitelnu,  poštu,  telegr.,  par.  m^n,  polní 
hospodářství  a  dobytkářství. 

Mezdheg^yea  (Hegyes)  [-heděšj,  velko- 
obec v  Uhrách  vých.  od  Szegedina  při  kři- 
žovatce>řelez.  drah  (Arad-Szegedin  a  Kéte- 
gyháza-M.),  v  župě  csanádské,  okr.  Battonya, 
má  195  d.,  5379  obyv.,  z  nichž  je  4410  maď., 
571  slov.,  227  něm.  (1890),  řím.-katol.  kostel, 
spořitelnu,  poštu,  tclegr.,  cukrovar,  lihovar, 
vynikající  chov  koní,  dobytka,  pěstování  ta- 
báku, řepy  a  kukuřice.  K  obci  náleží  velká 
puszta  s  král.  hřebčincem,  založ.  r.  1783. 

Mez6-Kere8ztez  [-kcrestešj:  1)  M.,  vel- 
koobec v  uher.  župě  biharske,  při  stanici 
Uher.  st.  dráhy  (Půsp5ki-Ladány-Vel.  Vara- 
dín),  má  591  d.,  2950  obyv.  maď.  (1890),  okr. 
soud,  poštu,  telegraf,  spořitelnu,  řím.-katol. 
a  evang.  kostel,  synagogu. 

2)  M.,  velkoobec  v  uher.  Župě  borsodské, 
při  stanici  uher.  st.  dráhy  (Hatvan-Miško- 
vec),  okr.  Mez6-K5vesd,  má  1023  d.,  4378  ob. 
maď.  (1890)  většinou  evang.  vyznání,  reform. 
kostel,  spořitelnu,  poštu  a  telegraf. 

Mez5-Kováo8h4za  [-kováč- 1,  velkoobec 
s  pusztou  v  uher.  župě  csanádské,  při  sta- 


i?44  Mezu-Kóvcsd  —  Mezzola. 

Dici  želez,  dráhy  (MezShegyes-Kétegyháza),  r.  1696  seděli,  načež  jej  koupil  Martin  A. 
má  444  d.,  4248  ob.,  z  nichž  je  3824  maď.,  de  Lasaga  a  spojil  jej  s  Jistebnicí.  R.  1819 
326  slov.,  42  něm.  (1890),  okres.  soud.  poštu,  koupil  M.  bar.  Nádherný  z  Bor  utíná  a  držel 
telecrraf,  spořitelnu,  řím.-katol.  kostel.  jjej  samostatně. 

Mezd-Kóvead  [-kóvešd],  velkoobec  v  uh. '  Mezřidko  Horní,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
župě  borsodské,  při  stanici  Uher.  stát.  drah  Dačice,  okr.  Telč,  pá.  Studená;  28  d.,  205 
(Hatvan-Miškovcc),  má  2417  d.,  12.674  obyv.  ob.  č.,  4  n.  (1890),  samota  Dolní  mlýn. 
maď.  (1890),  župní  nebo  stoliční  úřad  a  okr.!  Mezulán,  mcsolan  (zital.  mtf{^o/anď,polo- 
soud,  poštu,  telegraf,  řím.-katol.  kostel,  vi-  vlna),  jest  bavlněná  tkanina  se  čtyřnifovou 
nařství,  rolnictví  a  značný  obchod  s  obilím,   vazbou  keprovou. 

Mezolezy  v.  Mezholezy.  Mezza  [medza],  ital.,  poloviční,  pro- 

Mezdflé^  [mezóŠégJ  (rum.  Kimpiay  něm.  I  střední  (žen.  rod),  označení  v  hud.  praxi 
Siebenbúrger  Haide\  rozsáhlá,   nízká  pahor-    obvyklé. 

katina  ve  středu  Sedmihradska,  zaujimající  I  M.  man  i  ca  {(re.  deuxiéme  position),  pólo- 
vých, části  žup  kološské  a  torda-aranyoské,  viční  applikatura,  značí  při  hře  na  ná- 
záp.  čásť  župy  maroH-tordské  a  jižní  župy  sol-  strojích  smyčcových,  zvláště  při  houslích  a 
nok-dobocké,  má  plochy  5600  km*;  prOstř.  viole,  druhou  posici  levé  ruky  čili  první 
výše  nad  moř.  250 — 360  m  a  jen  jednotlivé  změnu  její  polohy;  ruka  při  tom  posune  se 
hory  dostupují  absolutní  výše  do  650  m.  Jest  tak,  že  prvním  prstem  hraje  na  strunu  a 
to  krajina  úrodná,  v  níž  založeny  dobré  sil-  { tón  c,  nikoli  h  (proto  také  c-applikatura). 
nice  a  dvě  dráhy  (traf  Kolozsvár-Predeal  Uh.  M.  orchestra,  s  polovičním  orche- 
státních  drah  a  dráha  Maros  Ludas-Bystřická)  strem,  vztahuje  se  jen  na  nástroje  smyč- 
a  v  niž  na  mnoha  místech  se  vyskytuje  ka-  cové  četněji  obsazené,  z  nichž  při  místech 
menná  sůl,  která  tu  tvoří  nezměrná  ložiska  ;  takto  označených  jen  polovina  spoluhraje. 
a  také  v  údolích  se  prozrazuje  několika  sty  M.  voce  [vóče],  zkráceně  m.  v.  neb  m^y,, 
solných  zřídel  a  několika  prameny  hořké  polovičním  hlasem;  značka  hudební,  která 
vody.  Obyvatelé  jsou  z  90%  Rumuni,  ostatní  i  značí,  že  místo  ve  zpěvním  partu  takto  ozna- 
Madaři  a  hlavním  jejich  zaměstnáním  jest  j  čené  dlužno  zpívati  jen  poloviční  silou, 
polní  hospodářství,  chov  hovězího  dobytka  Mezzanin  {medza-],  ital.,  tolik  co  entre- 
a  skotu  a  vinařství;  mimo  to  rybolov,  obchod   sol  (v.  t.). 

s  třtinou  a  rákosem,  výroba  rohož i  a  jiného  Mezzo  [medzoj,  ital.,  poloviční,  pro- 
pletiva.  Dkl.,    |  střední   (muž.  rod.),   označení    v    hudební 

Mezd-Tůr,  město  s  vlastním  magistrátem  praxi  obvyklé,  ve  složeninách  jako  m.-forte 
v  uherské  župě  Jász-Nagy-Kun-Szolnok,  jiho-  (w^/),  s  poloviční  silou,  m.-forte-piano  {wipf)^ 
záp.  od  Debrecína  na  řece  Berettyó  a  při  s  počátku  nemnoho  silně,  pak  seslabovati,  při 
stanici  Uher.  st.  drah  Szolnok-Csaba  a  Szar-  pifednesu  hudebním;  podobné  m.-pia no  (m/?), 
vas-Turkeve,  má  4447  d.,  23.757  ob.,  z  nichž  polovičně,  ne  příliš  slabě  a  jemné. 
je  23.306  maď.,  353  slov.,  57  něm.,  33  jiné  m.-legato  při  hře  klavírní  způsob  hry 
národnosti  (1890),  řím.-katol.  a  cvang.  kostel,  podobný  staccatu,  jen  že  plnější  a  skvělejší, 
synagogu,  spořitelnu,  evang.  reform.  gymna-  Mezzo,  dalmatský  ostrov,  v.  Lopud. 
sium,  par.  mlýn,  vinařství  a  pěstováni  obilí,  i  Mezzofantl  [medzo-J  G  i  use  ppe,  proslulý 
zvi.  pšenice.  polyglotta  ital.  (*  1771   v  Bologni  —  f  1849 

Mezonfi,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Hořovice,  v  Říme).  Oddal  se  theologii  a  záhy  projevil 
okr.  Beroun,  fara  Tachlovice,  pš.  Dušníky;  neobyčejnou  schopnost  učiti  se  cizím  jazy- 
58  d.,  410  obyv.  č.  (1890),  čásť  vsi  zove  se  kům.  Jako  kněz  vyučoval  řečtině  na  univer- 
Letník.  Připomíná  se*r.  1205  jako  majetek  šitě  bolognské  ^od  r.  1804)  a  odebrav  se 
kláštera  ostrovského,  od  něhož  se  dostala  r.  1830  za  posláním  politickým  do  Říma  jme- 
v  XV.  stol.  ke  Karlšteinu.  nován   Řehořem  XVI.  prvým   kustodem   ve 

Mezovon:  1)  M.,  město  v  tureckém  viláj.  vatikánské  knihovně,  později  studijním  prae- 
janinském,  při  pramenech  Arachthu,  ve  výŠi  fektem  na  kollegiu  Propagandy  a  r.  1838  kar- 
1150  m,  s  6000  ob.,  střed  území  Cincarů;  má  dinálcm.  M.  vynikal  vzácnou  štědrostí,  tak  že 
strategickou  důležitost,  neboť  ovládá  pře-  ho  jmenovali  un  santo  vivcnte.  Maje  by- 
chod  z  Epiru  do  Makedonie.  střou  pamět  a  schopnost  vystihovati   zvuky 

2)  M.,  horský  uzel,  v.  Lakmón.  jiných  jazyků   naučil  se  mluviti  29  jazyky; 

^ezřid,  Mezdříč,  pův.  Meziříčí,  ves  rozuměl  58  řečem.  Odtud  jeho  evropská  pro- 
v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Tábor,  fara  a  pš.  slulost,  jež  se  stala  příslovečnou.  Vědecky 
Dražíce;  57  d.,  402  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr,  nebyl  M.  činný.  Srv.  životopisy  C.  G.  Rus- 
2  mlýny,  z  nichž  jeden  zove  se  Bradačka.  sella  (Lond.,  1857);  Bellesheima  (Vircp.,  1880) 
M.  byla  původně  příslušná  ke  hradu  Přibé-  a  Mitterrutznera  (Brixen,  1885). 
nicům,  potom  k  Dobronícům  a  ke  hradu  MezzoJlMO  [medzo-|,  město  v  ital.  prov. 
Choustníku.  Petr  Vok  z  Rožemberka  prodal  palermské,  na  dráze  Palermo-Villafrati-Cor- 
M.  Doudlebským  z  Doudleb,  z  nichž  Jan  leone,  osada  řecko-albánská  s  7683  obyv. 
Bedř.  účastnil  se  bouří  stavů  českých,  začež  j  Mezzola  [mecolaj,  Lago  di  M.,  jezero 
mu  statek  jeho  M.  i  s  tvrzí  od  komory  král.  v  sev.  Itálii,  vlastně  nejsev.  výběžek  jezera 
zabrán  a  prodán  (1623)  Polyxeně  kn.  Lobko-  Comského,  oddělený  nánosem  r.  Addy.  Pří- 
vicové,  kteráž  jej  postoupila  (1630)  Josue  Ko-  tok  jeho  jest  Mera;  ubývá  mu  hloubky  (nyní 
renskému  z  Terešova,  jehož  potomci  tu  do  '  toliko  40  m). 


Mezzolombardo  —  M.  Hle. 


245 


Mezzolombardo,  Mezzolombardsko 
(medzo-]  (ném.  Wálschmet:^),  okr.  město  v  jiŽ. 
Tirolsku,  na  pr.  bř.  ř.  Noce,  230  m  n.  m., 
v  hejtm.  tridentském,  má  461  d.,  3911  ob. 
ital.,  67  něm.,  5  jiné  národ.  (1890),  far.  ko- 
stel, 2  šk.,  klášter  frantiSk.,  pš.,  telegr.,  voj. 
posádku  (121  m.),  prádelnu  na  hedvábí,  vi- 
nařství, čilý  obchod  s  vínem  a  poblíž  zámek, 
náležející  od  XIV.  stol.  hr.  ze  Spauru.  R.  575 
byli  zde  poraženi  Langobardi  od  Franků. 

Mezzosopran  [medzo-]  (ital.  me^^o  sop- 
ráno,  franc.  has-dessus),  hluboký  soprán  či 
hluboký  diskant,  hlas  ženský  nebo  chlape- 
cký, pohybující  se  mezi  sopránem  a  altem  po- 
dobně jako  baryton  mezi  tenorem  a  basem. 
M.  jest  dvojí  barvy  dle  toho,  kloní-li  se  více 
k  sopránu  nebo  k  altu,  a  dle  toho  objem 
jeho  sahá  buď  více  do  výšky  nebo  spíše  do 
hloubky.  Vždy  však  objem  je  celkem  neve- 
liký, ale  m.  vždy  vyniká  plností  a  zvučností 
tónů  prostřední  polohy. 

Mezzotedesco  Jmedzotedésko]  (Deutsch- 
mei^),  far.  ves  v  jiz.  Tirolsku,  na  lev.  břehu 
ř.  Noce,  hejtm.  Trident,  okr.  Mezzolombardo; 
208  d.,  1978  ob.,  z  nich  11  něm.  (1890),  ko- 
stel, nový  zámek,  škola,  pošta. 

Mezzotinto  [medzo- 1  (ital., správněji  me^ia 
tinta),  poloviční  stín;  v  malířství  značí  m. 
střední  odstíny  barevné  mezi  světlem  a  stí- 
nem nebo  barvy  střední,  vznikající  přecho- 
dem z  jedné  barvy,  hlavní,  do  druhé.  V  ry- 
jectví  jest  m.  tak  řečený  způsob  skoblicí 
čili  černé  ryjectví  (frc.  maniere  noire,  něm. 
Schwarze  Kunst  neb  Schabemanier,  také  Me^io- 
tintomanier). 

Meža,  ruská  řeka,  1.  př.  záp.  Dviny,  vzniká 
u  vsi  Stadolici  v  bělském  Újezdě  a  protéká 
smolenskou  a  vilebskou  gubernii.  Břehy  její 
jsou  nízké  a  lesnaté.  Délka  toku  213  km,  šíře 
15—74  m.  M.  jest  splavná  od  vtoku  ř.  Olše, 
avšak  jen  7  dní  na  jaře. 

MeÚrédJe  v.  Mi^dzyrzecz. 

Mežov  Vladimír  Izmajlovič,  biblio- 
graf ruský  (*  1831  —  f  1894),  byl  úřední- 
kem petrohradské  veřejné  knihovny  a  od 
r.  1856  vydal  kol  43  bibliografických  sbírek, 
vynikajících  svédomitostí  a  bohatostí  sebra- 
ného materiálu.  Nejhlavnější  jsou:  Sibirskaja 
bibliograftja  (Petrohrad,  1891—92);  Bibliogra- 
fija  Aiíji  (t.,  1891—92);  Kresfjannkfj  vopros 
v  Rossiji.  Polnoje  sobranije  mat  ér  ia  lov  dlja 
tstoriji  kresfjanskago  voprosa  na  Jarkách  rus, 
i  inostrannych,  napeČatannych  v  Rossiji  i  {a 
graniceju,  í  764—^864  (t.*,  1865,  s  krátkými 
obsahy  knih  a  statí);  Rus.  istoHČeskaja  biblio- 
grafija  x^  i8oo-~í8S4  (t.,  1892—94,  3  díly; 
za  podpory  J.  M.  Sibirjakova)  a  j.  Mimo  to 
vydal  populární  spisek  Jadovityja  svojstva 
tabaka  i  gibeljnoje  vUjanije  jich  na  čelovéče- 
skij  organi:^m  (t,  1871,  2.  vyd.  1880;.  Srv. 
>Istoričeskij  Věstnik«,  1894,  sv.  7. 

Meiako,  Mežský  kraj  (od  ř.  Mže), 
vlastně  podkrají  kraje  žatecícého  nebo  plzeň- 
ského. Prvotně  patřívalo  ke  knížectví  Lu- 
ckému, pak  ke  kraji  žatcckému.  Při  popisu 
hranic  pražského  biskupství  (973)  nazývá  se 
chybné    Zeyza.    Asi    u    prostřed    XII.    stol. 


odtrženo  od  Žatecka  a  připojeno  k  Plzeňsku; 
proto  se  praví  r.  1185  o  mnohých  vesnicích, 
že  patřívaly  k  Žatecku.  Po  založení  města 
Stříbra  zřízen  tu  menší  úřnd  krajský,  který  se 
po  prvé  připomíná  r.  1252  (r.  1235  ho  ještě 
nebilo).  Popravu  vykonávali  ode  dávna  purk- 
rabí přimdečtí,  později  i  někteří  páni  a  od 
r.  1381  i  obec  stříbrská.  Ještě  r.  1385  připo- 
míná se  komorník  cúdy  stříbr.  a  M.  slově 
proto  r.  1407  krajem  stříbrským.  V  těch  do- 
bách také  bylo  podkrajím  ve  věcech  bernič- 
ných.  M.  sahalo  jižné  až  k  Orlovu,  Konratci  a 
hranicím  horšovského  děkanátu,  východně 
k  Blatnici,  Kozolupům,  PříSovu,  Kokořovu  a 
do  okolí  Bělé,  sev.  asi  ke  hranicím  bývalého 
kraje  loketského.  Po  r.  1420  přestalo  býti 
krajem.  Sčk. 

MfOmbiro,  nejzápadnější  vrchol  pohoří 
Kirunga  v  Ruandě,  mezi  jez.  Albert-Edvardo- 
vým  a  Kivu,  na  hranici  Konžského  státu  a 
něm.  Vých.  Afriky,  rozvodí  Nilu  a  Konga. 
Po  prvé  spatřen  Špekem;  okolí  prozkou- 
máno hr.  Gótzenem,  nejnověji  Ed.  S.  Gro- 
ganem.  Výška  udává  se  kol  3000  m. 

m^,  skratek  za  milligramm. 

Mg^  chemická  značka  prvku  magnesium. 

m.  Xm,  hudební  skratek,  značící  main  gauche 
(frc),  levou  rukou. 

1^1.,  skratek  zoologický,  jímž  označen 
Karl  Megerle  von  Můhlfeld  (♦  1765  — 
t  1840).  Byl  kustodem  dvoř.  přírodnického 
kabinetu  ve  Vídni  a  zabýval  se  soustavným 
studiem  měkkýšův  a  hmyzův. 

Mglln,  hlav.  město  Újezdu  v  černigovské 
gubernii  (jz.  Rusko),  211  km  sv.  od  Černi- 
gova,  na  řece  Sudince  (úvodí  Dněpru),  má 
7631  ob.  (1897],  6  kostelů,  2  žid.  modlitebny, 
poštu,  telegraf,  nemocnici,  továrny  na  svíčky, 
cihlárny,  koželuŽství  a  olejny.  Obchod  s  ko- 
nopím,  konopným  olejem  a  dobytkem.  Tři- 
krát ročně  trhy.  V  posledním  čase  jeví  se 
hospodářský  úpadek.  M.  objevuje  se  již  v  hi- 
storických pramenech  XIV.  stol.;  uprostřed 
XV.  stol.  dostal  se  pod  panství  Litvy,  po- 
tom byl  100  let  v  rukou  Rusů,  naČež  dobyli 
ho  Poláci.  R.  1654  přešel  definitivně  v  ma- 
jetek Rusů.  M.  byl  často  zpustošen  polskými, 
tatarskými  a  kozáckými  vojsky.  —  Mglin- 
ský  Újezd,  nejsevernější  v  černigovské  gu- 
bernii, zaujímá  3744  frm*  s  140.820  ob.  (1897). 
Daří  se  tu  obilí,  brambory  a  konopí.  Nalézají 
se  tu  četné  olejny  (výroba  za  200.000  rublů), 
cukrovary,  vinopalny,  koželužství  a  2  pily. 
Pěstuje  se  ovoce,  zejména  višně  a  jablka. 
Konopr  se  vyváží  přes  Rigu  a  Brjansk. 

M^.,  skratek  pro  Monseigneur. 

Mhau  (Mhaó,  Mao  a  Mhow),  město 
v  knížectví  Holkaru  v  Malvě  v  centrální 
Přední  Indii,  20  km  jjz.  od  Indoru,  v  pohoří 
Vindhijském,  při  řece  Sambiru,  stanice  trati 
velké  poloostrovní  dráhy  z  Khanovy  do  Adž- 
míru.  důležitý  vojenský  tábor  angl.  s  31.773 
obyy. 

Mhlbg^.,  botanický  skratek,  jímž  označen 
H.  L.  Můhlenberg. 

M.  Hle.,  skratek  zoologický,  jímž  označen 
Johannes  Miiller  ajalcob  Henle,  kteří 


246 


Mchovo  —  Miarkaj 


společně  vydali  soustavné  dílo  o  žralocích: 
Systematische  Beschreibung  der  Flagiostomen 
(Berl.,  1838—41). 

MohOVO  {Imichen,  /nn/c/r^n),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Tachov,  fara  a  pš.  Staré  Sedli- 
Sté;  44  d.,  227  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.,  popi. 
dvůr.    Kdysi    byl    zde    zvláštní    statek,    jejž 


7. 


r.  1606  koupil  Jan  Vilém  Kfeliř  ze  Zakšova 
a  připojil  jej  k  St.  Sedlišti. 

Mii^ozyňski,  jméno  hraběcího  rodu  pol- 
ského, připomínaného  v  XVI.  stol.  ve  voj- 
vodství pJockém.  Vojvoda  volyňský  Atha- 
nasius  M.  (t  1723)  povýšen  byl  od  Leo- 
polda I.  za  zásluhy  při  osvobození  Vídně  od 
Turků  do  stavu  říšských  hrabat  (2.  pros. 
1688)  a  hodnost  tato  uznána  i  v  Prusku 
(1803).  Josef  hr.  M.  (♦  1750  —  f  1793)  byl 
generálem  francouzským  a  proslul  jako  přítel 
a  přívrženec  Dumouriezův,  začež  byl  uvězněn 
a  sťat  25.  kv.  1793. 

Miako,  město  japanské,  v.  Kioto. 

Miaml:  1)  M.,  sev.-amer.  řeka,  240  km  dl., 

protéká'  úrodnou   krajinu,  jest   od  Sidneye 

splavna  a  vlévá  se  pod  Cincinnatim  u  Law- 

renceburgu  do  Ohia. 

'  2)  M.,  hrabství  v  sev.-amer.  státě  Indiáne, 

f)ři  ř.  Wabashi.  Má  na  994  km*  24.000  obyv. 
est  to  kraj  úrodný  a  bohatý.  Množství  obilí, 
zejména  rýže.  Chov  dobytka  velmi  důležitý. 
Hl.  m.  Peru;  probíhají  tu  3  žel.  dráhy. 

3)  M.,  hrabství  v  středoamer.  státě  Kan- 
sasu,  na  hranici  státu  Missouri,  v  údolí  Osage. 
Zaujímá  plochu  1492  km}  v  úrodné  krajině  a 
má  17.800  ob.  Hl.  m.  Paola.  Pěstění  obilí, 
zejména  rýže,  chov  dobytka. 

4)  M.,  hrabství  v  amer.  státu  Ohio,  za- 
ujímá plochu  1036  /rm*  s  36.000  ob.  Želez- 
niční dráha  probíhá  4  směry.  Půda  velmi 
úrodná  a  dobře  vzdělávaná.  Obilí,  tabák  a 
chov  dobytka.   Hl.  m.  Troy. 

Miaml-Orie-Oanal,  průplav  v  sev.-amer. 
státě  Ohio,  454  km  dl.,  počíná  při  ř.  Ohiu 
u  Cincinnati,  táhne  se  na  sever  přes  Dayton 
a  Piqua  a  provází  po  partiích  řeku  Miami. 
U  Dcfíance  přibližuje  se  k  ř.  Maumee  a  táhne 
se  s  ní  sev.-vých.  až  k  Toledu. 

Mianl  v.  Haidarábád  4). 

Mianl  Gi  o  van  ni,  cestovatel  ital.  (*  1810 
v  Rovigu  -  f  1872  v  území  Mombuttů  v  Africe). 
Pobyv  drahná  léta  v  Chartúmě  poznal  dobře 
horní  Ponílí  a  mapou  vydanou  r.  1857  (Nou- 
velle  carte  du  bassin  du  Nil  indiquant  la  com- 
mune  origine  de  ce  fieuve  avec  les  riviéres  du 
Zanguebar)  vzbudil  ve  Francii  značný  zájem 
pro  tyto  končiny,  tak  že  r.  1859  vyslána  tam 
výprava  výzkumná,  která  však  již  v  Char- 
túmě se  rozešla.  M.  však  sám  s  lovcem  De- 
bonem  vydal  se  podél  Bílého  Nilu  vzhůru, 
pronikl  tam  až  po  Galufí  (značně  dále  než 
váickni  jeho  předchůdci)  a  objevil  ústí  pravé 
pobočky  nilské  Asuc  na  3°  34'  s.  š.  Slíbená 
podpora  místokrále  egyptského  na  novou 
výpravu  přiměla  ho  k  agitaci  pro  ni  také 
v  Evropě,  jmenovitě  v  Rakousku,  kde  pod- 
niku jeho  přáli,  posléze  vŠak  celé  jednání 
se  rozbilo.  Zatím  pustil  se  M.  do  prudké 
polemiky  se  Špekem,  jehož  zprávy  o  prame- 


nech nilských  bral  v  pochybnost,  ale  pozdější 
objevy  donutily  ho,  aby  uznal  nesprávnost 
svých  názorů.  Navrátiv  se  do  Afriky  sehnal 
teprve  r.  1871  prostředky  k  nové  výpravě, 
na  níž  postoupil  do  krajin  dotud  neznámých 
při  horním  toku  řeky  Ui  Ue,  kdež  v  území 
Mombuttů  zastihla  ho  smrť.  Kromě  drobných 
článkův  a  polemik  napsal:  Spedi^ione  verso 
le  origini  del  Niio  (Káhira,  1860);  Posii{ione 
geografica  delV  Offir  dtlla  Bibbia  e  delV  ori- 
gine del  Nilo  (Benátky,  1862/;  Lingua  degli 
Auidi,  tribit  nilotica  equatoriale  (»Commercia 
d'Egitto«,  1863);  //  viaggio  di  G.  M.  al  Mom- 
buttů (Řím,  1875),  dílo  posmrtné,  vydané  dle 
zachráněných  zápisků  Zeměpisnou  společno- 
stí italskou. 

Mianowfki  Józef,  lékař  pol.  (*  1804  — 
t  1879),  studoval  ve  Vilně,  kdež  r.  1828  stal 
se  doktorem  lékařství,  v  1.  1837 — 39  pobyl 
za  hranicemi,  hl.  v  Paříži,  a  vrátiv  sl  byl 
jmenován  mimoř.  professorem  fysiologie  na 
universitě  vilenské.  Odtud  dostal  se  r.  1842 
na  akadcmi  medik o-chirurgickou  do  Petro- 
hradu, potom  od  r.  1863  do  1869  byl  rekto- 
rem Školy  Hlavní  řnejvyšší)  ve  Varšavě.  Se- 
psal kromě  zpráv  klinických  pojednání  O^ia- 
maniach  kosci  (1837).  M.  byl  velmi  oblíbeným 
lékařem  a  na  jeho  památku  založen  ve  Var- 
šavě »Podpůmý  fond  pro  osoby  pracující 
na  poli  naukovém*,  jenž  poskytuje  podpory 
a  odměny  spisovatelům  knih  naučných. 

Miao-tao,  souostroví  v  Žlutém  moři,  při 
vstupu  do  zát.  Čili,  sev.  od  poloostr.  Šan- 
tunského,  již.  od  poloostrova  Liautunského» 
zbytek  isthmu  spojovavšího  oba  výběžky. 
Skládá  se  ze  dvou  skupin  po  třech  větších 
ostrovech. 

Miaotse,  společné  jméno  pro  polocivili- 
sované  kmeny  v  čínských  prov.  Kvang-si, 
Kvei-ču,  Se-čuan  a  Jůn-nan,  ač  původ  ani 
řeči  ani  náboženství  nejsou  dobře  známy. 
Pokládáni  jsou  dle  pramenů  čínských  za  do- 
morodé obyvatelstvo,  jež  bylo  zatlačeno  do 
hor  z  rovin  kol  jezer  Tung-tingu  a  Po-yangu. 
Od  Číňanů  liší  se  tmavší  pletí,  rovnýma  očima 
a  rovným  nosem.  Muži  i  ženy  nosí  stejný 
účes,  hlavu  pokrývají  turbanem  živých  barev 
nebo  slaměným  kloboukem.  Bydlí  ve  vesni- 
cích na  horách.  Náčelníků  nemají,  ale  pod- 
robují se  dobrovolně  rozhodnutí  starců.  Vy- 
znávají buddh ismus  pomíŠený  uctíváním  zlých 
duchův  a  předkův.  Pěstují  pšenici,  kukuřici, 
móně  rýži ;  ženy  dovedné  tkají  látky.  S  Čí- 
ňany žijí  v  stálém  nepřátelství.  V  povstání 
tai-pingů  mnoho  jich  bylo  povražděno.  Srv. 
Rocher,  La  province  chinoise  de  Jun-nan 
(Paříž,  1880.  2  sv.). 

Miarka  Karol,  buditel  polského  lidu 
v  prus.  Slezsku  (*  1824  v  Pelhřimovicích  na 
hranici  Téšínska  —  f  1882  v  Těšíně),  syn 
chudého  učitele,  jemuž  bylo  starati  se  o  18  dí- 
tek. S  těží  ukončiv  studia  na  nižším  gymnasii 
stal  se  jako  šestnáctiletý  jinoch  pomocníkem 
učitelovým  a  po  smrti  otcově  učitelem  ve 
svém  roaišti.  Ač  pocházel  z  rodiny  čistě  pol- 
ské, neumel  správně  polsky  psáti,  ano  první 
povídky  své  psal  německy  a  s  tendencí  proti- 


Miaskowski  —  Miaulis. 


247 


polskou.  Teprve  stykem  s  P.  Stalmachem  na- 
učil se  vážiti  si  mateřského  jazyka  a  počal 
psáti  polsky,  ukazuje  na  křivdy,  páchané  na 
lidu  hornoslezském,  a  snaže  se  vzbuditi  v  lidu 
lásku  ke  čtení.  Později  redigoval  časopis 
»Zwiastun  Górnosz^ski*  a  cbtéjc  věnovati 
se  úplně  činnosti  buditelské  vzdal  se  uči- 
telství, přesídlil  s  časopisem  do  Královských 
Hutí.  kde  organisoval  polský  živel  proti  vy- 
hlazovacímu nátlaku  pruskému.  Rozhodným 
hájením  národních  práv  lidu  polského  nabyl 
neobyčejné  popularity  a  časopis  jeho  došel 
značného  rozšíření.  Když  nakladatel  z  re- 
dakce ho  propusti],  M.  založil  časop.  >Kato- 
b'k<  a  účinnou  agitací  dosáhl,  že  r.  1870  bylo 
zvoleno  8  kandidátů,  jím  podporovaných, 
ano  při  doplňovací  volbě  porazil  mocného 
knížete  Ratibořského.  Tehdy  jeho  činnosti 
všiml  si  sám  Bismarck,  a  když  nepodařilo 
se  získati  M  ku  značným  úplatkem,  nastala 
pro  něho  těžká  doba  pronásledování  a  útrap, 
až  konečně  nucen  byl  uchýliti  se  do  Těšína, 
aby  unikl  neustálým  trestům.  Vedle  povídek 
a  publicistiky  zkoušel  své  síly  též  v  dramatč 
{Filip  Styrkal\  D\wonek  šw.  Jadwigi),  Srv. 
F.  Sláma,  Vlastenecké  putování  po  Slezsku 
(Praha,  J.  Otto);  S.  Belza,  K.  M.,  kartka 
z  dziejów  Górnego  Szl^ka  (Varšava,  1880). 

Miaskowski:  1)  M.  Kas  per,  básník  pol. 
(*  1549  ve  Smogorzewě  ve  Velkopolsku  — 
t  1622),  ztrativ  r.  1570  otce  a  po  dvou  letech 
i  matku  věnoval  se  výchově  ml.  členů  rodiny, 
a  když  tito  dorostli,  založil  si  r.  1589  vlastní 
hospodářství.  Chtěje  vyváznouti  z  neutěše- 
ných pomčrův  a  starostí,  vystěhoval  se  r.  1603 
do  Mazovska  a  ztrávil  několik  šťastných  let 
ve  vsi  Wloszczonowě,  s  níž  rozloučil  se  nej- 
lepší svojí  básní  Waleta  Wiosic\onowska.  Ke 
konci  Života  dolehly  naíS  znova  útrapy,  ano 
byl  nucen  opustiti  rodný  svůj  majetek.  Práce 
své  uveřejňoval  teprve  od  52.  roku  svého 
věku.  Později  vydal  je  souborně  s  názvem 
Zbiór  rythmów  (Krakov,  1612,  2.  vyd.  Poznaň, 
1622).  Převládá  v  nich  motiv  náboženský  a 
národní.  Byl  vzorem  polského  šlechtice  kon- 
servativcc  a  sílu  národa  viděl  v  jednotě  s  trů- 
nem. V  domácí  válce,  známé  jménem  »rokosz 
Zebrzydowskéhoc,  pozvedl  hlas  básní  plnou 
síly  Dyalog  o  ^je^d^ie  J^dr^eiowskim,  útoče 
mocnými  slovy  proti  rokošníkům.  Srv.  J.  Przy- 
borowski,  Rodzina  poety  K.  M.-kiego  (1863). 
Ukázky  z  jeho  básní  přinesla  Vymazalova 
>SIov.  poesie«.  Snk, 

2)  von  M.  August,  nár.  hosp.  něm.  (*  1838 
v  Pernavě  v  Livonsku  —  f  1899  v  Lipsku). 
Studoval  v  Jurjevě  a  v  Německu  práva  a  stal 
se  úředníkem  civilní  správy  baltických  pro- 
vincií v  Rize,  kde  byl  zároveň  advokátem  a 
docentem  na  polytechnice.  R.  1871  přesídlil 
do  Německa,  habilitoval  se  r.  1873  na  uni- 
versitě vjeně  pro  vědy  státní,  byl  postupně 
professonm  na  universitách  v  Basileji,  ve 
Vratislavi  a  ve  Vídni  a  od  r.  1891  působil 
na  universitě  v  Lipsku.  Ve  Vratislavi  byl 
v  1.  1882—89  zároveň  členem  pruského  zem. 
hospodářského  kollegia  a  v  1.  1884—88  čle- 
nem německé  zeměděl.  rady.  Vydal:  Die  Ge- 


bundenheit  des  Grundes  und  Bodens  durch  Fa- 
milienfidčikommisse  (Jena,  1873);  Isaak  Tselin, 
ein  Beitrag  t^ur  Gesch.  der  volkswirttchaftli- 
chen  Bettrebungen  in  der  Schwei^  (Basilej, 
1875);  Die  Verfassung  der  Land-,  Alpen-  und 
Forstwirtschaft  d.  deutschen  Schwei^  (t.,  1878); 
Die  schwei^.  Allmend  in  ihrer  gesch.  Entwicke- 
lung  (Lips.,  1879);  Das  Erbrecht  u.  die  Grunď 
eigentumsverteilung  im  Deutsch,  Reiche  (t,  1882 
až  1884);  Agrarpolit.  Zeiť  u.  Streitfragen  (t., 
1889);  D.  Problém  d.  Gvundbesitivertheiluns^ 
(t.,  1890);  Die  Anfánge  d  .W.^itionaloekonomie 
(t.,  1891). 

Miasma  (z  řec.)  nazývá  se  již  v  klassickém 
lékařství  řeckém  nakažlivina  vyvíjející  se 
mimo  tělo  lidské,  na  př.  v  močálovité  půdě, 
v  níž  hnije  mnoho  organických  hmot,  a  způ- 
sobující u  člověka  nemoc,  jakmile  dostane 
se  do  jeho  organismu  buá*  vdechovaným 
vzduchem  nebo  s  požitou  vodou  z  močálo- 
vitých (miasmatických)  míst  a  pod.  Takto 
vysvětlovala  se  příčina  hromadných,  epide- 
mických onemocnění  velmi  dlouho  až  do 
věku  nového.  Teprve  bedlivějším  studiem 
velkých  epidemií  na  počátku  nového  věku 
poznávalo  se  stále  určitěji,  že  mnohé,  zvláště 
s  osutinami  spojené  nemoci  epidemické,  pře- 
nášejí se  na  zdravé  lidi  přímým  jich  doty- 
kem s  nemocnými,  že  jsou  tudíž  povahy 
kontagiosni  (v.  Contagium).  Ovšem  po- 
vaha nakažliviny  tenkráte  známa  nebyla.  Jen 
ponenáhlu  zjišťovaly  se  v  novější  době  možné 
způsoby  nákazy  u  jednotlivých  t.  zv.  nakaž- 
livých nemocí  a  zároveň  s  podrobnějším  po- 
znáváním vlastních  příčin  a  okolností  cno- 
robotvorných  úžil  se  stále  též  obor  nemocí 
miasmatických,  totiž  takových,  jeŽ  za  ob- 
vyklých okolností  nejsou  přenosné  s  člověka 
onemocnělého  na  zdravého.  Typem  nemoci 
miasmatické  jest  na  př.  zimnice  malarická. 
Avšak  i  tu  zjištěny  byly  zárodky  chorobo- 
plodné v  podobě  zvláštního  plasmodia,  jeŽ 
se  do  člověka  přenáší  píchnutím  některých 
komárů.  Není  tedy  ani  tato  nemoc  povahy 
čistě  miasmatické,  nýbrž  miasmatickokon- 
tagiosní,  jakž  uznává  Pettenkofer  také  pro 
choleru,  tyf,  úplavici  (dysenterii),  žlutou  zim- 
nici a  mor,  tvrdě  o  nich,  že  zárodek  těchto 
nemocí  potřebuje  po  jistou  dobu  pobývati 
v  půdě,  aby  se  tak  vyvinul  nebo  zesílil,  aby 
pak  v  těle  člověka  .  mohl  způsobiti  nemoc. 
Mizí  tudíž  pojem  m-tu  ponenáhlu  z  vědy  a 
ustupuje  exaktnějším  poznatkům  přímých 
i  prostředných  zdrojů  chorobotvorných.  Sr^. 

Mlaiima  v.  Hiroshima. 

Miaulis  And  re  as  Vokos,  admirál  řec. 
(*  1768  vNegropontě  —  f  1835  v  Athénách). 
Byl  syn  pobřežního  plavec  Dcmetria  Vokosa 
a  dostalo  se  mu  příjmí  M.,  poněvadž  prý 
velel  fcluce,  jež  po  turecku  slově  miaul.  Zbo- 
hatnuv obilním  obchodem  námořnickým  usa- 
dil se  v  Hydře  a  bojoval  pak  se  svou  lodí 
»Leonidas«  v  revoluci  řecké  proti  Turkům 
a  jakožto  nejlepší  námořní  vůdce  Řeků  zmoc- 
nil se  mnoha  lodí  tureckých  nebo  je  zničil, 
jako  r.  1822  u  Patrasu,  r.  1825  v  Modonu. 
Celé  loďstvo  turecké  Ibrahima  paše  porazil 


248 


Micagrafie  —  Micellárni  theorie. 


u  mysu  Papas  8.  led.  1826.  R.  1827  uchýlil 
se  do  soukromí  nemoha  se  shodnouti  s  lor- 
dem Cochrancm.  KdyŽ  však  byl  zavražděn 
Čapo  ďlstria,  jehož  byl  odpůrcem  rovnéž 
jako  strany  ruské,  byl  jmenován  vrchním 
velitelem  loďstvy  řeckého  a  po  té  byl  čle- 
nem poselstva,  které  bylo  vysláno  nabídnout 
řeckou  korunu  princi  Ottovi  Bavorskému. 
Týž  jako  král  jmenoval  jej  r.  1832  kontre- 
admirálem,  r.  1835  viceadmirálem  řec.  ná- 
mořnictva. R,  1889  postaven  mu  v  Syře  po- 
mník. Z  jeho  šesti  synů  Antonios  (♦1802, 
t  1836)  byl  věrným  průvodcem  svého  otce, 

Sak  r.  1835  pobočníkem  královým,  kdežto 
fikolas  Athanasios  (f  1887  v  Paříži)  byl 
ministrem  námořnictva  (1855),  pak  předsedou 
ministerstva  (1857)  a  po  vypuzení  krále  Otty, 
k  němuž  sám  přispěl  neobratným  svým  jed- 
náním, Členem  prozatímní  vlády. 

Mioa^afle  [mika-],  ctiromolitho^rafícký 
tisk  na  tenoučké  listy  slídové,  jichž  užívá 
se  pak  nalepených  na  skle  na  místě  malby 
na  skle;  nyní  způsob  ten  jest  téměř  vytlačen 
lacinějším  chromolithografíckým  tiskem  dia- 
fanním  (v.  Diafanní). 

Mioali  [mikáli]  Giuseppe,  historik  a 
archacolog  ital.  (*  1780  —  f  1844).  Sepsal: 
Vltalia  avanti  il  dominio  dei  Romani  (Flo- 
rencie, 1810,  4  d.,  2.  vyd.  1831);  k  tomu 
atlas:  Antichi  monumenti\  Storia  degíi  antichi 
popoli  italiani  (t.,  1832,   3  d.,   3.  vyd.  1844). 

Mioaraea  [mik-[  (Fr.)  Kbr.  {Biatorina 
Mass.),  rod  lišejníků  korovitých  z  čeledi 
Lecideae.  Plody  jsou  koláčkovitě  vypouklé, 
masové  čcrvcnavé  až  zahnědlé.  Výtrusy  bez- 
barvé, vcjčité,  dvoudílné.  ÉBr. 

MioeU  [miččlíj  Luigi,  politik  ital.  (*  1825\ 
účastnil  se  hnutí  politického,  pak  povstání 
v  Kalabrii  r.  1848,  načež  prchl  na  Korfu. 
Potom  odebral  se  do  Říma,  kde  bojoval  za 
obležení  proti  Francouzům  r.  1849.  Do  r.  1860 
žil  pak  v  Janově  jako  soukromý  učitel,  účast- 
nil se  Garibaldiovy  výpravy  na  Sicílii  a  byl 
jmenován  od  Garibalcliho  auditorem.  Zvolen 
byv  do  parlamentu  zasedal  na  levici,  k  je- 
jímž vůdcům  náležel,  a  r.  1879  v  ministerstvé 
Cairolové  jmenován  ministrem  orby,  prů- 
myslu a  obchodu,  po  druhé  v  ministerstvé 
Crispiově  v  1.  1888—91.  Při  volbách  r.  1897 
nebyl  již  zvolen,  ale  r.  1898  jmenován  čle- 
nem senátu. 

Mioellámi  theorie.  Mnohé  zplodiny  tčla 
rostlinného  (i  zvířecího),  na  př.  blána  bu- 
něčná u  rostlin,  škrobová  zrnka,  proteinové 
krystally  (t.  zv.  krystalloidy),  ba  i  proto- 
plasma  rostlin  i  živočichů,  nadány  jsou  schop- 
ností ve  stavu  suchém  vodou  se  napájeti, 
při  čemž  objem  svůj  až  do  jisté  míry  zvět- 
šují: naopak  při  vysýchání  těmto  zplodinám 
objemu  ubývá.  Při  tom  nelze  pozorovati,  že 
by  nějaké  mozcry  neb  dutinky  dříve  vzdu- 
chem vyplněné  vodou  se  nahrazovaly,  nebo 
že  by  naopak  při  vys<'chání  do  dutinek  ně- 
jakých vzduch  vnikal  jako  při  vysýchání 
mycí  houby.  TČla  touto  vlastností  nadaná 
nazývají  se  botnavými  a  vlastnost  sama  sluje 
botnavost.  Zjev  ten  nelze  jinak  vyložiti,  nežh 


že  mezi  drobné  nějaké  součástky  botnavých 
hmot,  jež  ve  stavu  nenapojeném  (suchém) 
těsně  se  dotýkají,  jakoby  klíny  nějaké  vni- 
kají molekuly  vody,  rozhrnujíce  a  oddalujíce 
součástky  tělesa,  čímž  právě  vzrůst  objemu 
botnáním  se  vysvětluje.  Také  uměle  pořízené 
látky,  na  př.  acrylcolloid  dle  Tollense  a  j., 

Í'akož  i  blána  cellulosní  děni tro váním  mázdry 
:ollodiové  pořízená,  dále  klihoviny  rozma- 
nité, na  př.  gelatina,  botnají  ve  vodě.  Jsou 
však  také  těla,  která  v  jiných  kapalinách 
botnavá  jsou,  na  př.  kaučuk  v  parafíinovém 
oleji.  Jmenované  látky  napájejí  se  příslušnou 
kapalinou  jen  až  k  určité  hranici  (k  jistéma 
maximu  botnavosti).  Říkáme  o  nich,  že  jsou 
obmezenou  měrou  botnavé.  Naproti  tomu 
existují  hmoty,  na  př.  arabská  gumma,  roz- 
pustný (t.  zv.  ústní)  klih,  sušený  bílek  ptačí 
a  j.,  které  nabotnavše,  posléze  v  kapalině 
(vodě)  se  rozpouštějí.  Nazýváme  hmoty  toho 
rázu  neobmezenou  měrou  botnavé.  Mezi  obě- 
ma skupinami  vyskytují  se  však  četné  pře- 
chody. Tak  nabotná  kousek  arabské  gummy 
suštné  ve  směsi  líhu  a  vody  jen  do  jisté 
míry,  aniž  se  ve  směsi  rozpustí,  kdežto  lu- 
pínek zbotnalé  gelatiny  možno  snadno  za- 
hřátím  proměniti  v  roztok.  Aby  vyložil  zjev 
botnavosti,  který  všem  pevným  hmotám  není 
dán,  uchýlil  se  slavný  botanik  Nageli  k  hy- 
pothcse  o  zvláštní  skladbě  hmot  botnavých, 
k  m.  t-ii.  Kdežto  látky  nebotnající  skládají 
se  jen  z  molekul  jednotlivých  anebo  ze  shluků 
zcela  určitého,  neproměnlivého  počtu  mole- 
kul (též  u  solí,  které  mají  t.  zv.  krystallovou 
čili  konstituční  vodu),  složeny  jsou  látky  bot- 
navé z  malých  částeček,  t.  zv.  mi  cell  (zdrob- 
nělé  od  mica,  drůbek),  každá  pak  micella 
z  většího,  ^e  nikoli  konstantního  počtu 
molekul.  Neboť  dle  Nágeliho  jsou  inicelly 
schopny  vzrůstu  tím,  Že  nové  molekuly  mezi 
staré  se  ukládají,  a  mimo  to  mohou  se  mi- 
celly  též  děliti  nepozbývajíce  svých  význač- 
ných vlastností.  Ve  stavu  úplně  suchém  ini- 
celly téměř  se  dotýkají,  kdežto  při  botnání 
vniká  mezi  ně  voda,  oddaluje  je  od  sebe  a 
tvoří  kolem  nich  souvislé  obaly,  které  při  nej- 
větším nabotnání  mají  též  největší  tlouštku. 
Když  botnání  právě  počíná,  jest  dle  Náge- 
liho přitažlivost  mezi  micellami  a  moleku- 
lami vody  větší  nežli  mezi  jednotlivými  mi- 
cellami navzájem.  V  té  míře  však,  jak  se 
micelly  od  sebe  vzdalují,  t.  j.  když  nabotna- 
lost  roste,  ubývá  též  přitažlivosti  jejich 
k  molekulám  vody,  a  sice  mnohem  rychleji, 
ni.žli  ubývá  přitažlivosti  vzájemné  mezi  mi- 
cellami samými.  Maximum  botnavosti  pak 
odpovídá  onomu  stupni,  na  němž  jest  rovno- 
váha mezi  přitažlivostí  micell  navzájem  a  mezi 
přitažlivostí  těchto  k  molekulám  vody.  —  Ně- 
která tělesa,  na  př.  blány  buněčné,  protei- 
nové krystalloidy  (mimo "ty,  které  krystal- 
lují  v  soustavě  krychlové),  botnají  v  různých 
směrech  nestejnou  měrou.  Také  tento  zjev 
vykládá  hypothesa  Nageliova  velmi  ducha- 
plně. V  těch  případech  dle  Nágeliho  mi- 
celly v  různých  směrech  mají  nestejné  roz- 
měry a  jsoií   zcela  pravidelně   uspořádány. 


Mickenhan  —  Mickiewicz. 


249 


to  jest  stejnými  osami  k  sobe  rovnoběžně 
postaveny,  a  leží  nad  sebou  a  vedle  sebe 
jakoby  ve  vrstvách.  Skutečné  také  Nágeli 
přisuzuje  micellám  tvar  krystallkův,  jichž  osy 
stejného  druhu  navzájem  jsou  rovnoběžný. 
Ve  směru,  ve  kterém  se  nalézají  nejdelší  osy 
micell,  bude  botnavost  tělesa  nejmenší,  po- 
něvadž v  tom  směru  na  jedničku  délky  při- 
padá nejmenší  počet  vodních  obalů.  Naproti 
tomti  musí  botnavost  býti  značná  v  onom 
směru,  ve  kterém  se  nalézají  nejkratší  osy 
micell,  neboť  v  tom  směru  na  jedničku  délky 
připadá  největší  počet  obalu  vodních.  To 
ovšem  předpokládá,  že  obaly  jsou  na  všech 
stranách  micell y  stejné  tlouštky.  Nestejné 
rozměry  micell  jsou  dle  Nágeliho  téŽ  příči- 
nou jistých  optických  vlastnosti  blány  bu- 
něčné, Škrobových  zrn  a  pod.  M.  t-ií  lze  dále 
vyložiti  vzrůst  blány  buněčné  do  plochy.  Na 
turgescentních  buňkách  rostoucích  oddalují 
se  cellulosní  micelly  od  sebe  a  mezi  ně  vklá- 
dají se  cellulosní  micelly  nové  vytvořené,  při 
čemž  ovšem  závisí  vzrůst  ten  v  neposleaní 
příčině  na  protoplasmě  samé,  neboť  tato 
stará  se  o  vytvoření  micell  a  o  další  jich 
umístění  na  periferii  buňky.  Nageli  pova- 
žuje micelly  za  součástky,  které  samy  o  sobě 
nejsou  botnavé,  t.  j.  mezi  jednotlivé  molekuly 
vody  nevpouštčjí.  Naproti  tomu  má  Pfeťfer 
z  rozličných  důvodů  micelly  za  schopny  bot- 
navosti.  Týž  autor  poukazuie  ostatně  k  tomu, 
Že  botnavost  vůbec,  jakoŽ  i  nestejnoměrná 
botnavost  zvlášť  mohla  by  se  vyložiti  i  na 
základě  jiných  struktur  nežli  micellárních. 
Přece  však  myslí,  že  dosud  Nágeliova  sou- 
stava nejlépe  vykládá  veškerý  soubor  růz- 
ných fakt  botnavosti  se  týkajících.  Viz  ostatně 
bližší  podrobnosti  a  úplnou  literaturu  ve  spise : 
Pfeffer,  Pflanzenphysiologie  (Lips.,  1897, 1,  sv.). 
Stěžejné  myšlénky  o  struktuře  micellární  ulo- 
ženy jsou  ve  spisech  Nageliových:  Die  Starke- 
kórncr  (1858);  Uber  diekrystallahnlichen  Pro- 
teinkórpcr  (»Bot.  Mittheilungen*,  I.  sv.,  1862); 
Ober  den  inncren  Hau  der  vegetabilischen 
Zcllmcmbran  (t,  1864);  Theorie  der  Gahrung 
(1879);  Theorie  der  Abstammungslehre  (1884, 
se  Schwendenerem ) ;  Das  Mikroskop  (2.  vyd. 
1877).  Pěkně  též  vykládá  Nageliovu  theorii 
spis  Zimraermannův:  Die  Morpholojjie  und 
Physiologie  d.  Pfianzenzellc  (»Schcnk*s  Hand- 
buchc,  in.,  2.,  1887).  Ič. 

Miokenhan,  ves  v  Čechách,  v.  P  r  o  v  o  d  í  n. 

MioUewioz:  1)  M.  Adam,  slavný  básník 
polský  (*  24.  pros.  1798  v  Zaosí  nedaleko 
Nowogródku  na  Litvě  —  f  28.  listop.  1855 
v  Cařihradě).  Otec  jeho  Mikuláš,  nezámožný 
šlechtic  erbu  Poraj,  byl  v  Nowogródku  ad- 
vokátem a  proslul  jakožto  obránce  chudé 
Šlechty  proti  útiskům  vév.  Nowogródského. 
Prvního  vzdělání  dostalo  se  M-czi  v  domě 
otcovském,  v  9.  roce  byl  dán  do  školy  do- 
minikánů  v  Nowogródku,  kdež  rodiče  trvale 
se  usadili,  a  pobyl  tam  8  let,  neboť  chatrné 
zdraví  překáželo  mu  rychleji  postupovati. 
R.  1815  poslán  byl  na  universitu  do  Vilna, 
kdež  se  věnoval  hlavně  studiu  hteratury  a 
pěkných  umění.  City  přátelské,  láska  k  vla- 


sti, snaha  po  prospěšné  činnosti  a  po  mrav- 
ném zdokonalování  rozkvétaly  v  něm  obco- 
váním se  soudruhy  sdruženými  ve  spolku 
t.  ř.  filomatů.  Po  odbytých  studiích  univer- 
sitních podrobil  se  zkoušce,  která  ho  oprav- 
ňovala vyučovati  na  středních  školách.  R.  1819 
vykázáno  mu  bylo  město  Kovno  za  sídlo  pů- 
sobení učitelského;  přednášel  o  literatuře, 
historii  a  právech.  Druhého  roku  svého  pů- 
sobení vážně  onemocněl  a  bylo  mu  častěji 
dožadovati  se  dovolené,  kterou  trávil  v  kruhu 
přátel  ve  Vilně,  zabývaje  se  literaturou.  M. 
chtěl  odjeti  za  hranice,  aby  v  mírnějším  pod- 
nebí jižním  tělesně  se  pozdravil  a  duševně 
okřál,  ale  pro  účastenství  v  tajném  spolku 
studující  mládeže  vilenské,  t.  ř.  filaretu,  byl 
23.  říj.  1823  zatčen  a  s  mnohými  soudruhy 
uvězněn  v  klášteře  basiliánů.  Teprve  za  půl 
roku  byl  z  vězení  propuštěn;  za  trest  bylo 
mu  však  gubernie  polské  opustiti,  a  ministr 
osvěty  měl  určiti  místo  jeho  působení.  Roz- 
loučiv se  24.  říj.  1824  s  Litvou  po  krátkém 
pobytu  v  Petrohradě  byl  poslán  do  Oděssy 
za  professora  na  lyceu  Kichelieuském.  Moře 
a  zejména  Krym,  který  navštívil,  působily 
na  básnickou  mysl  jeho  dojmem  nevyhladi- 
telným.  Ale  sotva  v  Oděsse  se  usadil,  přišel 
rozkaz,  aby  odtud  a  vŮbec  z  jihoruských  gu- 
bernií se  vzdálil.  K  žádosti  své  povolán  byl 
po  nějaké  době  do  Moskvy  a  přidělen  ge- 
nerálnímu gubernátoru  Golicynovi.  V  Moskvě 
rozšířil  svůj  literární  i  životní  názor,  sezná- 
mil se  s  literaturou  ruskou,  poznal  přední 
učence  a  spisovatele  ruské  a  přilnul  zejména 
k  vrstevníku  svému  Puškínovi.  Několikráte 
navštívil  Petrohrad,  kdež  se  tiskly  jeho  básně, 
a  byl  v  Moskvě  i  v  Petrohradě  vítaným  ho- 
stem v  salonech  polské  a  ruské  aristokracie, 
kdež  na  besedách  společenských  rozvinul  se 
znamenitý  jeho  talent  improvisační.  Ač  na 
Rusi  téměř  zdomácněl,  přece  ozývala  se 
v  něm  stále  touha  odjeti  za  hranice,  doplniti 
své  vzdělání  a  oddechnouti  si  na  volném 
vzduchu.  Hmotné  prostředky  k  cestování 
opatřil  si  důchodem  z  vydání  svých  básní, 
a  přispěním  mocných  přátel  podařilo  se  mu 
konečné  zjednati  si  průvodní  list.  Náhle  opu- 
stil Petrohrad  a  odplul  kvapné  15.  kv.  1829 
z  Kronštadtu,  ježto  hrozilo  nebezpečí,  Že 
průvodní  list  bude  odvolán.  Z  Lubeka,  kamž 
přistál  po  vykonané  cestě  po  moři,  odebral 
se  do  Hamburku,  Berlína  a  do  Drážďan.  Od- 
tud zajel  si  do  Prahy,  kdež  seznámil  S" 
s  V.  Hankou,  pobyl  několik  dní  v  Karlo- 
vých Varech  a  v  průvodě  přítele  Odyňce 
navštívil  ve  Výmaru  Goetha.  Cílem  jeho 
další  cesty  byl  Řím,  kamž  přibyl  18.  listop. 
1829.  V  Římě  stal  se  z  M-e,  dříve  nábožen- 
sky vlažného,  horlivý  katolík,  hlavně  asi  pů- 
sobením Jindřišky  tvy  Ankwiczovy.  Cesto- 
val po  Itálii,  a  když  došla  do  Říma  zpráva 
o  povstání  polském  ve  Varšavě  r.  1830,  vy- 
pravil se  poněkud  váhavé  do  své  otčiny,  ale 
byl  již  Jen  svědkem  smutného  konce  po- 
vstání. Pobyv  nějaký  čas  v  Drážďanech  ode- 
jel r.  1832  do  Paříže,  kdež  většina  polských 
emigrantů  hledala  útulek.  R.  1834  oženil  se 


250  Mickiewicz. 

s  Celinou  Szymanowskou,  dcerou  slavné  pia- 1  překl.  od  V.  Štulce),  v  níž  opěvoval  klidné 
nistky,  kterou  byl  poznal  za  svého  pobytu  j  a  objektivně  jako  pravý  klassik  dějinnou  epi- 
V  Petrohradě.  Ale  sňatek  tento  přinesl  mu  sodu  z  odlehlé  minulosti.  Plodem  básníkova 
vedle  blaha  rodinného  také  mnoho  starostí;  i  pobytu  v  Oděsse  a  cesty  jeho  na  Krym  jsou 
manželka  jeho  často  churavěla  a  pomátla  se  '  Sonety  polskie  (1826).  V  znělkách  milostných 
na  rozumu.  R.  1839  zbyl  se  poněkud  starostí  i  uložen  jest  ohlas  citů  básníkových,  jež  vzbu- 
o  vezdejší  chléb,  jmenován  byv  professorem  díla  v  něm  láska  ke  Karolíně  Sobaňské.  Ač 
latinské  literatury  na  akademii  v  Lausanně;,M.  i  v  těchto  znělkách  daleko  předčil  své 
odtud  ke  konci  r.  1840  byl  povolán  vládou  vrstevníky,  přece  mají  »Sonety  krymské* 
francouzskou  na  stolici  slovanských  literatur,  I  (čes.  překlad  od  Štulce,  Koláře,  A.  Mužíka) 
nově  zřízenou  v  CoUéjje  de  France.  Před- '  mnohem  větší  cenu  poetickou.  »Ten  kousek 
nášky  jeho  byly  s  počátku  duchaplné,  ale  moře,  po  kterém  se  plavil,  ty  hory,  na  něŽ 
čím  dále,  tím  více  nabývaly  rázu  nábožensky  \  vystoupil,  ty  propasti,  které  okem  svým  luě- 
mystického  a  politického.  Náklonnost  k  my-  j  řil,  staly  se  mu  netoliko  konkrétním  pod- 
sticismu  ležela  v  jeho  přirozenosti;  působě-  kladem  dojmů,  nýbrž  i  symbolem  všeho,  co 
nim  rozmanitých  vlivů  mohutněla,  až  stykem  v  přírodě  jest  velké  a  mohutné  a  co  v  bás- 
s  náboženským  blouznivcem  Towiaňským  niku  může  vzbuditi  nejvznešenější  city  i  na- 
ovládla  úplně  jeho  mysl.  Prolo  byl  po  čty- 1  dšení*  (Chmielowski).  R.  1828  vyšel  v  Petro- 
řech  letech  místa  svého  zbaven.  Bouřlivý  hradě  Konrád  Wallenrod  (přelož,  od  Štulce 
rok  1848  nadchl  M-e  znovu  k  politické  čin-  a  J.  V.  Sládka).  Idea  této  velkolepé  skladby 
nosti  pro  osvobození  Polska,  ale  bez  úspěchu,  byla  rozmanitě  vykládána;  kritikové  viděli 
Když  vzplála  válka  krymská,  odebral  se  do ;  v  ní  brzy  apotheosu  zrady,  brzy  apotheosu 
Cařihradu  s  posláním  francouzské  vlády.  Sví-  národní  poesie,  jejíž  moc  básník  nadšeně 
žele  cestovní  a  pobyt  na  Východě  ublížily  I  velebí,  brzy  jiné  pomysly.  Ale  podle  výkladu 
mu  velice  na  zdraví,  až  konečně  tu  podlehl,  j  Spasowiczova  celá  báseň  jest  výrazem  lásky 
Pochován  byl  v  Montmorency  u  Paříže;  r.  1890;  k  vlasti,  lásky  vášnivé,  na  stupeň  nejvyšší 
ostatky  jeho  byly  převezeny  do  Krakova,  kdež  zmocněné,  která  sama  sebe,  své  vlastní  štěstí 
uloženy  jsou  k  věčnému  odpočinku  vedle  krá- '  zapře  a  blahu  vlasti  se  posvětí.  Zdá  se,  že 
lovských  hrobů  na  Wawelu.  —  M.  skládal  |  M.  jiŽ  ve  vězení  u  basiliánů  ve  Vilnč  pojal 
s  počátku  verše  v  duchu  pscudoklassické  úmysl  napsati  >Wallenroda«.  V  cele  vézeň- 
poesie,  prošel  romantismem,  byronismem,  až  ské  uzrá)  v  něm  záměr  odříci  se  všeho  štěstí 
stanul  ve  svém  arcidíle,  Panu  Tadeus:{qvi^  na  osobního,  vůbec  ho  nehledati,  žíti  pro  jiné^ 
půdě  vlastního  realismu.  Oda  do  miodošci  i  směřovati  k  blahu  obecnému,  bojovati  pro 
^z  r.  1820)  jest  prvním  významným  projevem  ně  až  do  posledního  dechu  a  obětovati  vlasti 
básnického  genia  M-ova;  mladý  básník  vy-  všecky  své  síly.  » Konrád  Wallenrod*  jest  pak 
slovil  v  ní  směle  a  ohnivě  reformní  tužby  básnickým  vtělením  tohoto  záměru,  lirzy  po 
své  a  svých  soudruhů-íilaretů.  Širšímu  obe- 1  vydání  >Wallenroda«  M.  napsal  svou  zname- 
censtvu  stal  se  známým  r.  1822,  kdy  vyšla  i  nitou  rozpravu  O  krytykach  i  recen^entack 
první  sbírka  jeho  básní  Poe^ye^  obsahující  wavs\awskich,  namířenou  proti  dosavadním 
ballady  a  romance.  M.  postavil  se  jimi  v  čelo  ,  kritikům  jeho  básní,  v  níŽ  vystoupil  do  boje 
romantického  ruchu  poetů  polských  a  zvě-  \  pro  nový  směr  poesie  polské  s  celou  silou 
stoval  nové  období  v  rozvoji  polské  poesie,  ironie  a  sarkasmu.  Z  ostatních  básní,  které 
Nové  látky  z  domácí  tradice,  rozmanitost  ci-  \  složil  ještě  za  pobytu  na  Rusi,  nejvýznačnější 
tův  a  nálad,  čisté  tóny  prostonárodní,  které ,  jest  Fatys,  divuplný  ohlas  studií  orientální 
se  v  nich  ozývaly,  lahodily  čtenářům  mno-  literatury,  kterou  se  zabýval  v  této  době. 
hem  více  nežli  dosavadní  chladné  a  strojené  V  Drážaanoch  roku  1832  složil  třetí  čásf 
zvuky  poesie  napodobující  vzory  pseudo-  »Dziadů<,  jež  sám  pokládal  za  pokračování 
klassické.  Heslo,  jež  básník  v  úvodní  básni  |  nešťastné  války  za  svobodu  r.  1831,  kterou 
Romantyc^noéč  pronesl:  »Měj  srdct^  a  patři  teď,  když  mecc  schovány,  třeba  dále  vésti 
v  srdce Ic,  stalo  se  tělem  v  dalším  jeho  vý-  pérem.  Se  staršími  »Dziady<  mají  tolika 
znamném  plodu  básnickém,  v  D^iadech,  z  roku  .  jméno  a  reka  společného.  Gustav  z  »Dziadů< 
1823  (čes.  překlady  od  V.  Štulce  a  J.  Vrchli- 1  vilenských  a  Konrád  z  III.  části  —  toť  bás- 
ckého),  v  nichž  zobrazil  vášnivé  kusy  svého  nik  sám  v  různých  dobách  svého  života, 
srdce,  hibtorii  své  nešťastné  lásky  k  Marii  V  »Dziadcch<  drážďanských  možno  rozeznati 
Wereszczakovně,  vnitřní  boj  mezi  zoufalou  zřetelně  dvě  základní  vrstvy;  předně  historii 
láskou  a  životem.  Obraz  osobních  citů  bás-  pronásledování  filaretů  ve  Vilné,  kterou  bás- 
níkových vykreslen  je  sytě  a  výrazně,  deko-  nik  pod  zvětšujícím  sklem  a  za  dojmu  svě- 
rací jeho  jest  tajemný  obřad  lidové  slavnosti  |  žích  pohrom  národních  po  nešťastném  po- 
»Dziadův«,  a  celá  kresba  vložena  je  v  rámec  vstání  utrpěných  chtěl  národu  vylíčiti  na 
romantického  dramatu,  formy  to  zcela  nové,  památku.  Mnohé  scény  vykreslil  tu  se  vzác- 
volné  a  neznající  žádných  pedantických  před-  nou  reálností,  jako  obraz  zkaženého  despo- 
pisů.  M.,  jako  by  chtěl  ukázati  svým  vrstev-  tismu,  úřednictva  a  vliv  této  hniloby  na  spo- 
níkŮm,  zvláště  přívržencům  klassicismu,  že  ,  lečnost.  Pak  vylíčil  historii  vnitřní  přeměny, 
nadaný  básník  nedá  se  vázati  určitou  for-  která  se  s  ním  udala  dojmy  v  Římě.  Vnitřní 
mou  poetickou,  nýbrž  dovede  ji  vždy  svou  přeměna  básníkova  záležela  hlavně  v  nadšení 
tvůrčí  silou  přizpůsobiti  látce,  vydal  zároveň  '  náboženském,  jehož  před  tím  neznal;  nadšení 
s  »Dziady€   cpickou  skladbu  Grafynu   (čes. '  náboženské  vrátilo  mu  víru  v  bytost  nejvyšší. 


Micklitz  —  Microglaena  251 

naučilo  ho  pokoře  a  podrobení  se  moci  nad-  i  lesn.  školy  v  tíélé  pod  Bezdězem  a  r.  1859  ře- 
zemské.  Středem  celé  skladby  jest  úchvatná  ditelem  lesn.  ákoly  v  Úsově,  pak  v  Sovinci. 
improvisace  Konrádova,  sama  o  sobč  veliký  R.  1872  vstoupil  do  ministerstva  orby  a  za- 
čin  básnický.  K  útěše  polské  emigrace  na- 1  stával  r.  1875  prořessuru  lesnictví  na  vysoké 
psal  M.  v  Paříži  r.  1832  slohem  biblickým  i  škole  zemědělské  ve  Vídni.  Napsal:  Forsť 
Ksi^gi  národa  polskiego  i  pielgr\ymstwa  pol-  '  liché  Haushaltungskunde  (Vid.,  1850  a  1880)  a 
skiego,  v  nichž  po  příkladu  proroků  židov- ,  s  bratrem  Juliem  (f  1885),  nadlesním  ve 
ských  vyhlašoval  národ  polský  za  národ  vy-  Frývaldově,  Beleuchtung  der  Grundsát{e  und 
volený,  jenž  povolán  je  duševně  obroditi  i  Regeln  des  rationellen  Waldwirts  von  M.  R, 
Evropu.  Arcidílem  M  ovým,  jediným  svého  Pressler  (Olom.,  1861).  V  1.  1875—78  redigo- 
druhu  v  literatuře  polské,  jest  však  Pan  Ta-  \  val  časopis  jím  založený  »Centralblatt  fůr 
deusi  z  r.  1834  (čes.  překl.  El.  Krásnohorské).  dasgesammteForstwesenc  ar.  1883  »Oestcrr. 
>  V  básni  té  skrystallisována  celá  minulá  kul-  I  Vicrteljahrsschrift  f.  Forstwesen*. 
tura  národa  historicky  živého,  se  všemi  stráň- 1  Mioíea  |  miklea]  A.  Veronika,  spisov. 
kami  jeho  života,  plně,  živě,  plasticky,  ma- '  rumun.  (*  1850  v  Nassodé  — -  f  1889  v  klá- 
lebně;  zobrazen  tu  veškerý  život  polské  třídy  |  šteře  varatickém).  Provdala  se  za  fysika 
zemanské,  jak  se  jevil  na  počátku  tohoto  sto- !  Micleu,  ovdověla  roku  1879  a  odebrala  se 
letí,  netoliko  při  domácím  krbu,  v  rodině,  s  dvěma  dcerami  do  Bukurešti  (1883).  Psala 
ale  i  při  polním  hospodářství,  v  lese,  na  i  milostné  písně,  jeŽ  vydala  ve  sbírce  Poesii 
honbě,  i  v  nepřátelském  potkání,  od  jídla,  (1887),  dětské  básně  (1889)  a  novelly. 
pití  a  šatstva  až  do  modlitby,  do  neshladi-  Miomanloe  {Mie^^maus),  ves  na  Moravě, 
telných  upomínek  a  nejvnitrnějších  tužeb  a  ,  hcjtra.  Znojmo,  okr.  Jaroslavice,  fara  Sloup» 
nadějí.  Nejen  Že  vnější  tvářnost  života  vy- 1  pš.  Strachotice;  197  d.,  1000  ob.  n.  (1890), 
podobena  nejvýš  pravdivě,  nýbrž  i  sám  jeho    2tř.  šk.,  mlýn. 

duch  znázornčnc  (Spasowicz).  »Panem  Ta-  Mioonla  (-ko-)  DC,  širál,  rod  rostlin 
deuszem<  M.  dovršil  svou  básnickou  činnost; ,  2déložných  z  čel.  odulovitých  {Mela^to- 
co  potom  ještě  napsal,  nemá  jii  takového  maceae)^  obsahující  kře  s  rozhami  oblými  n. 
významu.  Patří  sem  na  př.  dvě  francouzská  křídlatočtyřbokými  n.  8žebrými,  listů  vstříc- 
dramata,  Historie  polská,  přednášky  o  lite- 1  ných,  sedavých  n.  krátkořapičných,  vejčitých 
raturách  slovanských,  řada  článků  publici-  n.  podlouhlých,  plsťnatých  n.  pýřitých.  Pra- 
stických  a  j.  —  Literatura  o  M-ovi  jest  ne- !  videlné  obojaké  květy  stojí  v  konečných  la- 
smírné  hojná;  zde  uvádějí  se  toliko  novější    tách  a  jsou  6— lOčetné,  lůžka  trubkovitého 


soustavné  práce*.  Wbd.  M.,  Žywot  Adama 
M-a  (Poznaň,  1890—95,  4  díly);  P.  Chmie- 
lowski,  Adam  M.  Zarys  biograňczno-literacki 


až  zvonkovitého  a  kalicha  stálého,  zkráce- 
ného někdy  v  uťatou  obrubu  Plody  jsou  bo- 
bule se  semeny  3hranými,  hladkými.  M.  roste 


(Krakov  i  Varšava,  1886,  2  díly);  J.  Kallen- 1  v  tropických  krajinácn  Již.  Ameriky  druhem 
bach,  Adam  M.  (Krakov,  1897,  2  d.).  Mnoho  M.  holosericea  DC.,  š.  aksamítnatý,  jehož 
cenného  materiálu  obsaženo  v  >PamÍQtnikach  I  listové  plsti  užívají  jako  troudu;  M.  alata 
towarzystwa  literackiego  imienia  A.  M-a<  (do-  DC. ,  š.  kříd  laty,  jehož  odvar  listů  slouží 
sud  6  roč. ;  Lvov,  1886—98).  Úvahy  a  články  I  k  čištění  starých  vředů,  a  M.  longifolia  DC, 
české,  jakož  i  překlady  do  češtiny  uvedeny  '  š.  dlouholistý,  jímž  barví  tkaniny  načerno, 
jsou  v  »Ces.  čas.  hist.«  (1898);  k  nim  patří  odkud  jej  nazývají  tinota,  t.  j.  černidlo.  Déd. 
ještě  studie  L.  K.  Hofmanna  v  »Naši  doběc, ;  Mioro-.  Složená  slova  zde  scházející  hle- 
roč.  VII.  MI.      I  dej  pod  M  i  k  r  o-. 

2)  M.  Wtadyslaw,  syn  předeŠl.  (*  1838  Miorobes  de  mer  [mikrob  ďmer),  mi- 
V  Paříži),  vedle  četných  brošur  a  časopise- ,  kro  by  mořské,  slují  přezdívkou  v  námoř- 
ckých  článků  politických  a  literárních,  pol-  nictvu  franc.  nejdrobnější  lodice  tor  pe- 
ských i  francouzských,  vydal :  Les  contes  ko-  ^  d  o  v  é.  FM. 
saks  M.  Czajkowského  (1859);  Les  récits  ďun^  Miorobryam  í-kro-]  Schimp.,  drobno- 
vieux  gentilhomme  polonais  H.  Rzewuského  mech,  rod  mechů  listnatých  zrádu  nepu- 
(1866);  Oulana  Kraszewského  (1883);  5a  >is  '  kávo  vitých  (P/řasctfCffať),  obsahující  velmi 
coeur  téhož  (1886);  Histoire  ďun  juif  Orzesz- ,  malé  pupenovité  jednodomé  rostliny  s  listy 
kowé  (1889)  a  j.  Mimo  to  vydal  překlad  !  z  přímá  odlehlými,  vejčitými,  ostře  zakonči- 
praci  svého  otce  prosou  (1870,  1872  a  1879)  |  tými  a  na  zpodní  straně  konce  bradavična- 
i  veršem  (1882).  R.  1880  uveřejnil  francouz-  tými.  Vejčitťí  puštičky  (někdy  2—4)  sedí  beze 
ský  životopis  svého  otce  a  přispíval  hojně  štětu  mezi  lístky  obalovými.  M.  roste  dru- 
literárně  bibliografickými  zprávami  do  »Revue  '  hem  M.  Floerkeanum  Schimp.  v  hnědých  n. 
poHtique  et  littéraire*,  »Revue  bleue*,  Jelín-  rezavých  tlupách  na  vlhké,  nahé  prsti  rolní 
ková  »Slov.  sborníku*  i  do  >Slov.  přehleduc  a  luční  velmi  porůznu.  Déd. 
Černého.  S  J.  Lerminem  vydával  >Revue  uni-  lUoroooooas  v  Bakterie,  str.  122^. 
verselle  internationale*.                                     I     Klorodiotyon  Sap.,  rod  předvékých  ka- 

Mioklitz  Robert,  lesnický  spisov.  něm.    pradin  z  čeledi  Polypodiaceae  (oolith  a  we- 
(*  1818  v  Něm.  Pavlovicích  v  Rak.  Slezsku),    alden).  EBr, 

Studoval   v   Praze   a   Mariabrunnu,    působil       Miorog^aster,  zool.,  v.  Lumčíci. 
jako  lesmistr  na  šlechtických  statcích  v  Kra- 1     Miorog^laena  Lónnr.,  rod  lišejníků  ko- 
jině  a  v  Dol.  Rakousích.  Ř.  1852  stal  se  prof.  i  rovitých  z  čeledi    Verrucarieae.    Plody  jsou 
na  lesn.   škole  v   Usově,  r.   1855  ředitelem   skoro  kulovité,  výtrusy  ellipsoidní,  nejprve 


252  Microhylidae  —  von  Miča. 

příčné,  později  stěnovité   mnohodílné,   bez- !  knížecích  v  Itálii   a  ve  Francii,  kdež  budo- 
barvé  nebo  jen  slabé  zbarvené.  EBr.     i  vány  k  účelu  tomu  i  zvláštní  míčovny,  což 


Miorohyíidae,  čeleď  drobných  žab  s  pří 
ssavnými   deskami   na   prstech  (ze   skupiny 
Discodactyla)y  příbuzných  s  našimi  rosničkami 


brzo  zavedeno  i  v  Čechách  (král  Rudolf  II. 
měl  dvě  míčovny  na  hradě  pražském),  a  byly 
též  míčovny  veřejné  k  zábavě  obecenstva. 


{Hýla  Laur.),  od  nichž  liší  se  především  ne-  Za  naší  doby  pěstuje  se  hra  m-em  nejhorli- 
dokonalým  ústrojem  sluchovým  (bubínek  ušní  j  věji  v  Anglii  a  za  jejím  příkladem  i  v  jiných 
schází).  Microhyla  achatina  Tsch.  Žije  na  Jávě;    zemích. 

má  tělo  zdélíjen  2  cm,  káži  hladkou,  na  zad- 1  Hry  anglické,  jež  hrajou  se  m-i  pryžo- 
ních  nohou  mezi  prsty  blány  plovací  a  bar- 1  vými,  koženými  s  dutí  pryžovou,  koženými 
vu  nahoře  zelenavé  šedou  se  dvěma  přič-  plnými,  pletenými  provazovými,  dřevěnými 
nými  pruhy  hnědými,  vezpod  žlutavou,  s  čeř- !  a  kostěnými,  jsou:  Base-ball,  Cricket, 
nými  proužky  i  skvrnami.  V  ústech  není  Croquet,  Fieldball,  Fives,  Football, 
zubů  patrových;  jazyk  jest  podlouhlý,  vzadu  ;  Lawn  tennis,  Pólo  (na  koních,  na  kolech, 
celokrajný;    samečkové  také  mají  na  hrdle  '  vodní),  Racket  a  j. 

zvukový  měchýřek.  Br.      I      U  nás   přišla   v  nejnovější  době  v  oblibu 

Miorolepidlam    Vel.,    rod    předvěkých   hra  k o  p  a n  á  (Fooffrď//),  nazvaná  odtud,  Že  se 


rostlin  nahosemenných,  objevených  v  če- 
ském  útvaru  křídovém.  EBr, 

Miorolepidoptera,  zool.,  v.  Motýli. 
Mioroldstes  Plien.,  fossilní  ssavec  z  čel. 
Plagiaidacidae,  z   řádu   Allotherií   (Multi- 


při  ní  veliký  m.  kožený  nadutý  nohama  od- 
kopává.  Při  hře  této  rozestavena  jsou  muž- 
stva dvou  zápasících  stran  takto :  Každé  muž- 
stvo čítá  11  hráčů,  z  nichž  prvních  5  mají 
úkol   útočících  harcovníků  (forwards);    úko- 


tuberculata);  známe  posud  jen  malé  stoličky,  lem  těchto  hráčů  jest  m-e  při  odkopu  se 
jež  měly  dva  kořeny  a  korunu  podlouhle  '  zmocniti  a  prohnati  jej  útokem  ke  brance 
čtyřhranou,  na  ní  hlubokou  podélnou  rýhu  i  (goal)  odpůrců.  Harcovníci  strany  druhé  mají 
a  u  ní  v  právo  i  v  levo  ostře  hrbolatý  okraj. '  týž  účel  směrem  ke  brance  na  straně  opačné 
M.  antiquus  Plicn.  nalezen  v  rhaetických  vrst-  a  hledí  útok  harcovníkův  odraziti,  m-e  se 
vách  ve  Virtembersku,  M.  Morei  Owen  a  M.  i  zmocniti  a  na  pole  nepřítelovo  jej  přenésti. 
rhaeticus  B.  Dawk.  v  Anglii.  Br.       Za  harcovníky  jsou  tři  hráči  »záloha«  {half- 

moronmiata  Latr.  £.  Simon  řadí  p  a  -  ^ac/r.-;),  kteří  útok  harcovníků  podporují,  a 
vouky  tyto  do  Čeledi  C/«WoníVtftf  (podčeleď  když  harcovníci  strany  druhé  první  řadou 
Spa^  assinae).  Rod  tento  upomíná  na  pavouky  prorazí,  tu  řady  své  sesilují,  a  kdyŽ  udržeti 
krabovité  podobou  těla  a  noh,  ozbrojením  se  nemohou,  tvoří  první  řadu  obrany  své 
noh  a  zpodními  kusadly,  ale  liSí  se  od  nich  branky.  Dále  umístěni  dva  hráči  »obrana< 
velikostí  a  postavením  očí,  drápky  hřebeni-  (backs).  Tito  jsou  vlastní  obranou  branky,  je- 
tími a  kusadly  svrchními,  jejichž  žlábek  pro  jíž  úkolem  jest  zabraňovati  přímé  útoky  na 
drápek  jest  na  okraji  zpodním  ozubený.  U  nás  branku  a  krýti  brankáře  {goai  keeper,  goal- 
jen  jediný  rod.  Tělo  jeho  jest  protáhlé,  vál-  man)y  který  hlavně  ve  brance  nebo  v  nej- 
covité.  Oči  celkem  malé,  jen  postranní  oči  bližším  jejím  okolí  musí  býti  pohotově,  aby 
řady  přední  a  oČi  řady  zadní  bývají  u  ně-  j  odrazil  m.  hnaný  ke  brance.  Když  hra  začne, 
kterých  druhů  větší.  Přední  řada  lehce  na-  m.  se  středu  se  odkopne,  tu  útočníci  m-e 
zad  prohnutá,  zadní  ku  předu  vypouklá,  se  uchopí  a  vyhýbajíce  se,  pokud  možno, 
Zpodní  okraj  žlábku  vrchních  kusadel  má  odpůrcům,  po  šířce  tam  a  sem  a  po  délce 
3  zoubky  (ieden  z  nich  velmi  malý).  Pysk  ku  předu  s  ním  postupují,  jako  loď  proti 
spodní  širší  než  delší,  na  konci  tupý.  Chvo- 1  větru  plující.  Tento  způsob  postupu  a  níz- 
sty  {scopulaé)  sotva  ke  kořeni  nártu  dosahu- '  kého,  dle  potřeby  kratšího  nebo  delšího,  po- 
jící, řídké.  U  nás  M.  virescens  Cl.  s  odrůdou  dávání  m-c,  zove  se  kombinováním  a  v  jeho 
M.  i'.  var.  ornata.  Nsk.      i  dobrém  nacvičení  i  provádění  spočívá  hlavní 

Mioropodlum  Sap.,  rod  předvěkých  rošt-  úspěch  hry.  Každý  hráč  musí  stále  pozoro- 
lin  z  čel.  Caesalpiniaceae,  objevených  v  tře- 1  váti,  kde  stojí  spoluhráči,  a  musí  hnáti  m. 
tihorním  útvaru.  EBr.       nejen  ke  brance,  ale  hlavně   k  tomu  svému 

Miorothella  Kbr.,  rod  1  išej nik ů  koro-  spoluhráči,  který  má  výhodnější  postavení, 
vitých  z  čeledi  Verrucarieae.  Plody  pólo-  aby  m.  zase  dále  ku  předu  jinému  spolu- 
kulovitr  až  kulovité.  Výtrusy  ellipsoidní,  hráči  mohl  podati,  a  teprve  když  je  chance 
dvoudílné,  zbarvené.  EBr.     i  kopu  do  branky  největší,  kopne  se  m.  přímo 

Mid,   hra  mcm,  vyskytuje  so  již  na  vy-,  ke  brance.  Sg: 

obraženích  staroegyptských.  Ve  hře  m-em  von  Mida  neb  Mitscha  Frant.  Adam, 
libovali  si  Řekové  i  Římané,  kterým  byla  j  polit,  úředník  rak.  a  hudebník  (*  1746  v  Ja- 
nejen  zábavou,  ale  i  tělocvikem.  V  řeckých  '  roměřicích  na  Mor.  —  f  1811).  Byl  od  roku 
gymnasiích  a  v  římských  lázních  byly  zvláštní  1767  úředníkem  české  dvorské  kanceláře, 
místnosti  pro  hru  m-em  {atfctiQiazrÍQia).  M-e  pak  ve  službách  politických  v  Haliči  a  v  Bu- 
byly  kožené  buď  duté  naplněné  vzduchem,  kovině,  až  posléze  r.  1809  stal  se  chefcm* 
nebo  vlnou,  peřím  neb  zrny  fíkovými  vy-  zemského  praesidia  ve  Lvově,  při  čemž  vy- 
cpané. Při  hře  m-e  sobě  podávali,  jako  se  i  znamenal  se  zvláště  při  vpádu  polských  vojsk, 
déie  podnes,  jedni  druhým  je  házejíce  nebo  kdy  také  jako  rukojmí  byl  jat,  půl  roku  věz- 
páikou  je  odrážejíce.  Za  středověku  v  XVI.  i  něn  a  odveden  do  Lublina.  Po  42leté  sluŽbé 
stol.  byla  hra  m-em  oblíbena  i   na  dvorech    dán  do  výslužby  a  povýšen  do  stavu  slech- 


Míčan  —  Middendorf.  253 

tického.  Vynikl  však  zvláště  jako  hudebník  '  ob.  (1892),  krásnou  got.  radnici  r.  1468  zbu- 
a  skladatel:  pěstoval  hru  klavírní  a  hrál  velmi '  dovanou,  s  25  sochami  starých  hrabat  zc-e- 
zručně  i  na  nástroje  smyčcové,  jakož  i  kom- '  landských,  opatstvi  založ.  r.  1106,  posledně 
poval  skladby,  jichž  i  Mozart  velice  si  vážil  v  XV.  stol.  opravené,  bibliothcku,  nyní  d&m 
a  sám  je  hrával.  Četné  jeho  skladby,  jako  provinciálních  stavů,  s  portálem  renaissanč- 
symfonic,  kvartetta,  koncerty  houslové,  sklad.  ním.  Stará  kathedrála  sv.  Petra  chová  krásná 
corámové  (oratorium  Davidův  padesátý  {alm  mausolea  admirálů  Jana  a  Cornelisa  Evert- 
provozoval  se  ve  Lvově  r.  1813),  ba  i  opery  sena;  dále  palác  admirality  a  Indické  spo- 
[Bernardon,  die  Gouvemaute,  komická  dvou-  lečuosti.  Působí  tu  Zeelandská  společnost, 
aktovka,  k  níž  dán  byl  podnět  veselohrou  jež  zřídila  museum  starožitností;  dvě  společ- 
Bernardovou  v  Praze  1761,  a  Ádrast  u.  Isi-  nosti  přírodovědecké,  gymnasium,  učitelský 
doré)  provoz,  ve  Vídni  a  v  St.  Hradci,  zů- ,  ústav,  banka,  továrny  na  sukna,  olej,  dout- 
staly  však  v  rukopise,  jsou  většinou  půvab-  niky,  slévárny  a  j.  Obchod  však  upadá.  Moř- 
ného,  jemného  a  veselého  rázu.  ské  lodi  dojíždějí  nyní  jen  do  Vlisink,  s  ni- 

Kidkn  v.  z  Klinšteina.  miž  jest  M.  spojen  drahou  a  kanálem  vedle 

Kidov,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  ostatních  průplavů  spojujících  M.  s  rameny 
Čáslav,  pš.  Ronov;  38  d.,  276  ob.  č.  (1890),  Šeldy.  Největšího  rozkvetu  dosáhl  M.  v  XVI. 
kostel  sv.  Matěje  (ve  XIV.  stol.  far.),  3tř.  |  a  xVlI.  stol.,  kdy  měl  znamenitý  obchod 
škola.  Fara  po  r.  1623  zanikla,  kostel  stal  se  s  Indií  Vých.  i  Záp.  a  s  Francií.  Za  vlády 
filiálním  k  Ronovu;  r.  1782  zřízena  zde  lo-  franc.  byl  hl.  městem  departem.  šeldského. 
kálie,  r.  1856  povýšená  na  faru.  R.  1590  vynalezen  tu  Zach.  Jansenem  mikro- 

KidOTloe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  skop  a  r.  1608  H.  Lippersheyem  dalekohled. 
Prachatice,  fara  a  pš.  Lhenice;  44  d.,  236  ob.  2)  M.,  okres  v  Kapsku  v  sev.-záp.  a  jiho- 
č.  (1890),  kaple  P.  Marie,  Itř.  škola,  2  mlýny  záp.  části  hornatý,  ostatek  rovinatý  s  tuč- 
a  několik  samot.  n]$mi  pastvisky,  příhodnými  hlavně  pro  chov 

Xidas:  1)  M.,  dle  řecké  báje  syn  Gor-  ovcí.  Má  5755 /cm*  rozlohy  s  9692  ob.  (1891), 
diův,  král  írygijský,  proslulý  bohatstvím,  byl  z  nichž  4034  běloši.  Hl.  m.  t.  jm.  leží  na 
od  Orfea  a  Eumolpa  zasvěcen  v  mystérie  a  \  Malém  Braku,  přít.  Great-Fish-Riveru,  sta- 
oddán  kultu  Kybely  a  Dionysa.  Jednou  z  prů-  nice  trati  Port  Elisabeth-Colesberg.  Má  1665 
vodu  Bakchova  Seilénos  zpitý  zbloudiv  byl    ob.  (1h91). 

od  fryžských  sedláků  chycen  a  před  Mida  3)  M.,  distrikt  v  Transvaalu  v  rozloze 
předveden,  jenž  kázal  po  10  dní  a  nocí  slav- 1 15.710  km-  se  4997  domorodci  a  7315  Evro- 
nost  pořádati,  načež  odvedl  Seiléna  do  Lydie  pany  (1890).  Jest  úrodný  s  dobrými  pastvi- 
k  Dionysovi.  Bůh  mu  slíbil,  že  každé  jeho  ;  námi  a  bohatý  na  uhlí,  železo  a  měď.  Hl.  m. 
práni  splní.  M.  vyžádav  si,  čehokoliv  by  se  t.  jm.,  stanice  trati  Lourengo  Marquez-Pre- 
dotekl,  by  zlatem  se  stalo,  byl  by  máiem  i  toria,  leží  na  Malém  Olifantu. 
hladem  a  žízní  zahynul,  kdyby  mu  nebyl  po-  MidddldorpiF  Albrecht  Theodor,  lé- 
raohl  Dionysos,  jenž  mu  poradil,  by  se  vy-  kař  něm.  (*  1824  ve  Vratislavi  —  f  1868  t.). 
koupal  v  řece  Paktolu,  jeí  od  té  doby  jest  Lékařství  vystudoval  ve  Vratislavi  a  v  Ber- 
zlatonosnou.  Jiná  báje  o  něm  vypráví,  že  na-  líně,  stal  se  pak  ve  Vratislavi  assistentem 
baživ  se  svých  pokladů  v  lesích  oddával  se  '  Purkyňovým  a  za  nedlouho  počal  se  zabývati 
kultu  boha  Pana;  kdysi  přišel  k  hoře  Tmólu,  otázkami  chirurgickými  o  akidopeirastice  (v. 
jejíž  bůh  právě  rozsoudil  zápas  hudební  mezi  '  t.)  a  galvanokaustice  (v.  t.).  R.  1852  se  ve 
Panem  a  Apollónem  ve  prospěch  Apollónův,  Vratislavi  habilitoval  pro  chirurgii  a  po  dvou 
proti  čeniuž  když  M.  se  ozval,  narostly  mu  I  letech  se  tu  stal  prof.  a  ředitelem  chirur- 
oslí  uši,  které  pak  zakrýval  tiarou.  Pouze  gické  i  oční  kliniky.  Vynikl  též  operacemi 
holič  jeho  o  tom  věděl;  nesměje  toho  vyzra-  i  na  ústrojích  zažívacích.  Napsal  zvláště  Bei- 
diti,  pošeptal  to  tajemství  do  jámy,  z  níž  vy-  tráge  lur  Lehre  von  den  Knochenbrúchen  (Vra- 
rostlo  rákosí  a  to  šelestíc  prozrazovalo  ta- 1  tislav,  1852)  a  Die  Galvanoplastik,  ein  Bei' 
jemství.  M.  jest  blahodárnou  přírodní  by-  j  trag  3[ur  operativen  Aíedi^in  (t.,  1854). 
tostí  rázu  Seilénů,  jejichž  příznakem  jsou'  Middelfart-Sand  v.  Belt. 
špičaté  uši  a  kteří  jsou  též  daemony  pramenů ;  Middelthnn  Julius  Olavius,  norský 
odtud  jeho  konnexe  v  kultu,  náklonnost  sochař  (*  1820  —  f  1886),  byl  professorem 
k  orientální  hudbě  přírodní  (píšťale).  Báje  na  král.  kreslířské  škole  v  Christianii  a  spolu- 
o  zápasu  Apollóna  s  Panem  vznikla  obdobou  ředitelem  nár.  galerie  u  uměl. -průmysl,  mu- 
báje  o  Marsyovi  (v.  t.).  klk.       sea.    V  Římě  byl  se  vzdělal   u  Molinsa,  vy- 

2)  M.,  jméno  frygijských  králů  ve  staro-  tvořil  vynikající  poprsí  portraitní;  rovněž 
věku  (v.  Frygové).  M.  I.  nejnověji  obje-  pomník  A.  M.  Schweigaarda  v  Christianii. 
ven  i  v  klínopisích  assyrských  H  Winckle-  Middendorf  Aleksandr  Fedorovič, 
rem,  kdež  slově  Mi  ta  a  nazývá  se  králem  ruský  přírodozpytec  ('•'1815  v  Petrohradě  — 
Moschů  ve  východní  části  Menší  Asie.  Moc  f  1894^.  R.  1837  byl  povýšen  na  doktora  lé- 
jeho  pronikala  až  do  Kilikie,  kdež  podporuje  kařstvi,  načež  navštíví  v  Berlín,  Erlanky,  Ví- 
drobné  dynasty  proti  Assyrii  střetl  se  roku  den  a  Vratislav  stal  se  r.  1839  adjunktem 
714  a  713  př.  Kr.  s  mocným  králem  Sargo-  při  kathedře  zoologie  na  universitě  sv.  Vla- 
ném. Fšk.       dimíra  v  Kijevě.    R.  1840  podnikl  s  Baerem 

Middelbux^ :  1)  M.,  hl.  m.  holland.  prov.  studijní  cestu  k  Bílému  moři  a  do  Lapska, 
Zeelandu,   na   ostr.   Walcherenu,  má  17.560   kdež  sebral  hojný  materiál  o  sever,  ptactvé, 


254  Middlebury  —  Middleton. 

jejž  zpracoval  v  Bericht  uber  die  omithologí- '  \en  154  ob.,  za  10  let  následkem  prací  v  do- 
schen  Ergebnisse  der  naturhist.  Reisen  in  Lapp-  lech  karaenouhelných  a  železných  již  5710. 
land  (v  Bayerových  a  Helmersenových  »Bei-  Dnes  jest  M.  z  ncjd&ležitéjších  středisk  pro 
trScre  zur  Kenntniss  des  Russischen  Reiches«,  ■  obchod  se  Železem.  Test  tu  zaměstnáno  vt- 
sv.  VIII.).  V  1.  1843—44  podnikl  velikou  vý-  liké  množství  délníku,  v  loděnicích  1651  a 
zkumnou  cestu  po  Sibiři,  o  níž  napsal  pák  \  v  strojírnách  1437  (1894).  Ročně  vyváži  se 
Reise  in  den  áussersten  Norden  und  Osten  Si-  1,799.133  ř  zboží  (rudy  i  strojů)  za  2,665.115 
biriens  wáhrend  d.  J.   i843 — 44  (»Mém.  de   lib.  st. 

TAcad.  d.  sciences«,  1847;  rusky  jako  Putě-  Middlesex  |midlsex],  hrabství  v  Anglii, 
šestvije  na  Sever  i  Vostok  Sibtri  (Petrohrad,  I  po  Rutlandu  nejmenší,  ale  velmi  důležité, 
1860—69,  2  sv.).  Na  cestě  této  pronikl  M. '  sousedící  na  jihu  s  hrabstvím  surreyským, 
od  Tajmyrského  poloostrova  v  Jenisejsku  ke ,  na  záp.  s  buckinghamským,  na  sev.  s  hert- 
břehům  Ochotského  moře  a  k  vrchovišti  fordským  a  na  vých.  s  essexským.  Má  na 
Amuru,  avšak  námahy,  jež  mu  tu  bylo  pod-  733  km^  a  3,251.703  ob.  (1891)  s  částí  patřící 
niknouti,  podryly  valně  jeho  zdraví.  R.  1855  k  Londýnu,  bez  ní  jen  554.619  ob.,  při  čemŽ 
byl  jmenován  stálým  tajemníkem  petrohr.  však  jest  ještě  hustota  obyvatelstva  756  na 
véd.  akademie,  r.  1856  skutečným  stát.  ra-  1  km*.  Jihozápadní  jeho  čásť  jest  úrodná  ro- 
dou,  r.  1859  předsedou  Hospodářské  společ-  vina,  sever  jest  pahorkatý.  Řada  pahorků 
nosti,  avšak  již  r.  1860  vzdal  se  pro  póru-  u  Hampsteadu  (120  m)  chrání  Londýn  od 
šené  zdraví  všech  úřadův  a  uchýlil  se  na  své  sev.  větru,  druhá  řada  pahorků  (Í21  m) 
statky  v  Livonsku,  jichž  správě  věnoval  vzor-  táhne  se  podél  hranice  Hertfordu  a  mezi 
nou  pozornost,  jako  vůbec  hospodářským  oběma  táhne  se  osamocený  Harrow-Hill.  Jest 
poměrům  ruským,  zvlášť  chovu  dobytka  a  to  krajina  bohatá  vodou,  s  řekami  Temží  a 
koňstva.  Výsledek  této  praktické  čmnosti  jejími  přítoky  Colne,  Brentem  a  Leaí  a  s  mno- 
M-ovy  bylo  zavedení  zvláštních  plcmenných  hými  průplavy,  z  nichž  jsou  nejdůležitější 
knih,  aby  se  mohlo  stopovati  křížení  cizírh  Grand-Junction,  Paddington  a  Regent.  Veliká 
plemen  s  domácím,  které  dá  nejlepší  výsledky,  čásť  hrabství  jest  kryta  lukami  a  pastvinami, 
Ministerstvo  carských  statkův  postavilo  pak  I  široko  daleko  prostírají  se  školky  ovoc- 
M-a  v  čelo  zvláštní  kommisse,  jqímž  úkolem  ných  stromův  a  zelinářské  i  květinářské  za- 
bylo  prozkoumati  ruský  skot;  M.  pokračoval ;  hrady.  Hojný  chov  dobytka.  Průmysl  mimo 
v  práci  té  soustavně  z  perniské  gubernie  na  Lonaýn  téměř  žádn^.  Hl.  město  Brentřord. 
severu  přibližuje  se  k  střednímu  pásmu,  a  lUddleton  [midltnj,  tovární  město  v  angl. 
výsledek  byl  atlas  fotografických  snímků  ru-  hrabství  lancasterském  na  ř.  Irku,  8  km  se- 
ských  plemen  s  dvěma  svazky  textu.  Kromě  i  věrně  od  Manchestru,  při  průplave  Rochdal- 
uvedených  prací  jsou  od  něho  ještě:  Die  Ba-  ském,  stan.  dráhy  Manchester-Lecds,  s  22.162 
raba  (»Mém.  de  rAcad.  imp.  des  scienc.  de  ob.  (1891).  Starý  kostel  sv.  Leonarda  ze  XII. 
St.'Pet.«,1870),  Einblicke  in  das  Ferghanathal  stol.,  latinské  školy  a  veřejná  knihovna.  Přá- 
(t.,  7.  řada,  29.  sv  ,  1881)  a  j.  delny  na  bavlnu,  továrna  na  samet,  mýdlo  a 

Middlebury  [midlberi],  hl.  město  v  hrab- '  na  lučebniny,  tkalcovství,  hedvábnictví,  bar- 
ství  Addisoně  v  sev.-amer.  státě  Vermontě,   vířství  a  slevačství. 

v  malebné  poloze,  při  ř.  Otter  Creek,  která  Mlddloton  fmidltn):  1)  M.Thomas,  angl. 
tvoří  množství  vodopádů,  s  2793  ob.  (1890).  dram.  básník  (*  nejspíše  1570  v  Londýně  — 
Kolleje.  Továrny  na  vlněné  a  bavlněné  vý-  f  1627).  Studoval  v  Londýně  práva,  byl  pak 
robky.  chronologem  čili  městským  básníkem  v  Lon- 

Maddleport  [midlport],  ves  v  hrabství  dýně  a  sepsal  několik  dramat  a  veseloher, 
meigském  v  sev.-amer.  státě  Ohio,  stanice  jež  obsahují  věrné  líčení  londýnských  mravů 
dráhy  Pomeroy-Gallipolis,  s  3211  ob.  (1890).  lidových.  První  jeho  kus  byl  The  old  law 
Uhelné  doly,  továrny  na  vozy,  nábytek  a  (kol.  r.  1599),  nejznámější  je  77ie  witch, 
vlněné  zboží.  v  němž  patrný  je  vliv  Shakespearův  (tiskem 

Middlesbroofirh  [midlsbró],  přímořské  '  až  1770).  VI.  1607—1608  vyšlo  šest  jeho  ko- 
město  v  angl.  hrabství  yorkském,  při  ústí  médií  {A  triek  to  catch;  The  old  one\  The  fa- 
ř.  Teesu,  uzel  několika  důležitých  drah,  jako  i  milý  of  love  a  Your  flve  gallants  atd.,  vesměs 
do  Stocktonu,  Newcastlu  atd.,  se  75.532  ob. !  obscoenních  a  plných  intrik).  SW.  Rowleyem 
(1891).  Katol.  kathedrála,  sídlo  katol.  biskupa, .  sepsal  The  spanish  gipsy,  The  changeHng  a  j., 
něm.  konsula  a  několika  jiných  konsulů,  la-  s  Dekkerem  The  roaring  girl  (1611);  také 
tinské  školy,  rozsáhlé  místnosti  bursovní,  ve- '  Fletcher,  Jonson  a  Massinger  byli  jeho  spolu- 
řejná  knihovna,  divadlo,  veliké  sady  a  nád-  pracovníky.  Jeho  spisy  dramatické  byly  se- 
herné  nádraží,  nejkrásnější  v  severní  Anglii ;  brány  a  vydány  od  A.  Dycea  r.  1840  (Lond., 
chemické  továrny,  velmi  rozsáhlé  solivarny,  5  sv.;,  pak  od  BuUena  r.  1885  (t.,  8  sv.).  Vý- 
důležité  loděnice,  slévárny,  továrny  na  stroje,  bor  podal  A.  C.  Swinburne  v  »Mermaid 
ocel  a  hrnčířské  zboží.  Doly  na  železo  a  na ,  Series«  (t.,  1887).  Srv.  Benguerel,  Thomas  M. 
uhlí.  Velký  vývoz  železa,  t.  zv.  clevelandské  I  (Ilfeld,  1870). 

rudy  železné  a  oceli.  M.  se  velmi  rychle  vy-  2)  M.  Conyers,  theolog  a  literát  angL 
vinulo.  Bylo  založeno  ve  XIL  stol.  jako  pře-  (♦  1682  —  f  1750).  Studoval  na  kolleji  cam- 
vorství  a  opatství  sv.  Hildy,  ale  i  zříceniny  ,  bridgeské,  na  níž  pak  učil.  Pro  spory  s  Bent- 
týchž  vzaly  za  své  a  na  jejich  místě  r.  1829  leycm  opustil  však  toto  své  působiště,  Jel 
počalo  se  zakládati  město  M.  R.  1831  tu  bylo   do  Říma  a  vrátiv  se  žil  na  ostrově  Elyském, 


Middletown  —  Mídjánští. 


255 


kdež  vznikly  jeho  Letters  from  Róme  (1729). 
M.  ukazuje  v  nich  souvislost  náboženství 
soudobých  Římanů  s  náboženstvím  jejich  po- 
hanských předků.  Dílo  melo  neobyčejný 
úspéch,  ale  také  horlivé  protivníky.  Nové 
spory  s  Bentleyem  po  návratu  do  Cambridge 
přiměly  M-a,  že  se  usadil  mimo  město,  na 
venku.  M.  byl  vášnivý  polemik,  jak  svědčí 
mnoho  dochovaných  broáur.  Hlavní  spis  M-ův 
jest  The  history  of  the  life  of  M,  T.  dcero 
(1741). 

mddletown  [midltaun]:  1)  M.,  hl.  místo 
v  amer.  hrabství  Middlesexu,  v  státě  Con- 
necticutu,  jižně  od  m.  Hartfordu,  při  splavné 
ř.  Connecticutě,  stanice  pěti  drah,  s  9013  ob. 
(1890).  Elegantní,  pěkné  město,  vystavěné 
amfítheatrálně ;  universita  Wcsleyská  z  r.  1832, 
hvězdárna,  museum,  theolog,  seminář,  zv. 
Berkeley,  s  biskup,  kostelem,  blázinec,  ne- 
mocnice, veliké  továrny  na  šicí  stroje,  gu- 
mové a  porculánové  zboží,  na  pumpy  a  stří- 
kačky, doly  na  olovo  a  na  stříbro  (chudé). 
Umělý  chov  ryb. 

2)  m.,  město  v  amer.  hrabství  oranžském, 
v  státě  New-Yorkském,  sev.-záp.  od  New- 
Yorku;  důležitý  uzel  želez,  drah,  s  11.997  ob. 
(1890).  Homoeopathický  léčebný  státní  ústav 
pro  choroby  duševní.  Průmysl  železářský  a 
vlnařský.  Továrny  na  hospodářské  stroje, 
klobouky,  rukavice  a  voňavky.  Chov  dobytka. 

mddlewioh  [midluič],  městečko  v  An- 
glii, při  stoku  řek  Danu  a  Weaveru,  stanice 
dráhy  z  Liverpoolu  do  Newcastlu,  s  3706  ob. 
(1891).  Solivarny  a  hedvábnictví. 

Mldea  Bruselius,  rod  vodulí  {Hydrach- 
nidae)  skupiny  Hygrobatinae.  Tělo  malé,  ku- 
lovité, s  pancéřnatou  koži,  složenou  z  dvou 
štítů,  hřbetního  a  břišního.  Články  epime- 
rální  spolu  srostlé.  Zevní  pohlavní  orgán 
velmi  veliký,  u  samečka  s  velikými  pysky, 
vybíhajícími  v  četné  záhyby  a  nesoucími 
značný  počet  papillosních  hrbolků;  vedle 
toho  smyslové  pohlavní  orgánky  rozděleny 
po  obou  stranách  předního  a  zadního  konce 
pohlavního  otvoru.  U  samičky  otvor  s  každé 
strany  vrouben  srpovitou  deskou  genitální, 
jež  nese  12 — 16  malých  smyslových  tělísek. 
Poslední  článek  třetího  páru  noh  u  samce 
přetvořen  (jako  u  rodu  Curvipes  Koenike) 
k  funkcím  sexuálním.  Jediný  druh  Midea 
elliptica  Miiller.  středoevrop.,  vzácný.   Thon. 

Mldeopsis  Neuman,  rod  vodulí  skupiny 
Hygrobatinae.  Tělo  okrouhlé,  se  shora  úplně 
sploštélé  s  pancířovatou  kozí,  jež  sestává 
ze  hřbetního  a  břišního  štítu.  Epimerální 
články  spolu  sice  srostlé,  ale  ostře  ohrani- 
čené. Po  každé  straně  skuliny  genitální  leží 
3  velká  smyslová  tělíska,  chráněná  se  ze- 
vnější strany  srpovitou,  chitinosní  deskou 
genitální.  Žádný  zevnější  pohlavní  dimorfis- 
mus.  Jediný  druh  Aíideopsis  orbicularis  Můl- 
ler,  ve  střední  Evropě,  i  u  nás,  méně  hojný, 
po  výtce  na  dně  vod.  Thon, 

"Miágnráj  dle  nordických  mythů  střed 
světa,  sídlo  lidí,  země,  stvořená  z  obrví  pra- 
obra  Ymira.  Obmyká  ji  had  (Jormungand), 
zplozený  Lokim  s  obry  ní  Angrbodou,  jenž 


působí  mořský  příliv  a  odliv  dle  toho,  pije-li 
či  chrlí-li  mořskou  vodu. 

Midg^ley  [midžlíl,  město  v  angl.  hrabství 
Yorkském  na  ř.  Calderu,  7  km  sev  -záp.  od 
Halifaxu,  stanice  dráhy  Preston-Leeds,  se 
2267  obyv.  (1891).  Výroba  bavlněných  látek. 

Mlflhat  paia,  státník  turecký  a  vůdce 
mladoturecké  reformní  strany  (♦  1822  v  Bul- 
harsku —  t  1884  v  Taifu).  Studoval  v  1.  1858 
až  1860  v  Paříži.  R.  1864  jmenován  vrchním 
guvernérem  dunajské  provincie  (Bulharska) 
a  pašou;  po  3  letech  povolán  jako  ministr 
do  Cařihradu  a  r.  1868  poslán  do  Bagdádu 
jako  správce  provincie  Irák  Arabi.  Vrátiv 
ae  odtud  stal  se  veUkým  vezírera  (1872)  a 
r.  1875  ministrem  spravedlnosti.  Učastniv  se 
akce,  jíž  zbaven  trůnu  Abd-ul-azíz  a  na 
trůn  uveden  Murád  V.,  stal  se  M.  (1876)  za 
Abd-ul-Hámida  II.  (v.  t.  2)  opětně  velkovezí- 
rem.  Přičinil  se,  že  byla  r.  1877  prohlášena 
v  Turecku  ústava,  avšak  sněm  zasedal  pouze 
dvakrát,  načež  ustoupeno  opět  nátlaku  strany 
staro  turecké.  Vypověděn  pak  uchýlil  se  M. 
do  Anglie,  po  roce  povolán  zpět  a  pověřen 
guvernérstvím  v  Sýrii,  později  ve  Smyrně. 
Obviněn  byv  z  vraždy  Abd-ul-azíza  povolán 
r.  1881  do  Cařihradu,  usvědčen  a  odsouzen 
k  smrti;  rozsudek  zmírněn  mu  ve  vyhnan- 
ství  do  Taifu  v  již.  Arábii.  —  Srv.  Léouzon 
le  Duc,  M.  p.  (Pař.,  1877) ;  Brunswik,  La  vé- 
rité  sur  M.  p.  (t.,  1877). 

Midi,  Canal  du  M.,  v.  Languedocký 
průplav.  Pie  du  M.  ďOssao,  hora  2885  m 
vysoká  ve  franc.  départ.  Basses  Pyrénées, 
nedal,  hranic  španělských,  těžko  dostupná. 
Pie  du  M.  de  Bagněres,  hora  ve  franc. 
départ.  Hautes  Pyrénées,  2877  m  vys.,  s  ob- 
servatoří. Se  strany  jihozápad,  snadno  pří- 
stupná. 

Midján  (Madian,  Midian),  kraj  na  sz. 
pobřeží  Arábie,  při  Rudém  moři,  od  r.  1887 
pod  panstvím  tureck^^m,  rozkládá  se  od  zál. 
Akabského  až  k  vádí  Hamsu,  kde  stýká  se 
s  Hidžásem.  Vých.  hranice  táhne  se  údolím 
Poutnické  cesty  (Derb  el  HddO.  Rozloha  jeho 
páčí  se  na  25.000 /rm*  asi  s  20.000  ob.  Paral- 
lelně  s  pobřežím  táhne  se  trojnásobný  řetěz 
horský  k  vých.  se  zužující,  často  úrodnými 
vádí  přerušovaný,  dosahující  výše  až  3000  m 
(DŽebel  el  Šar).  M.  jest  velmi  bohat  na  ne- 
rosty, hl.  čistou  síru,  železnou  rudu,  měď, 
stříbro  a  zlato,  jež  tu  Římané  ve  starověku 
dolovali;  v  letech  80tých  jednáno  o  nové 
zahájení  těžení,  ale  pro  nedostatek  vody  od- 
loženo. Na  celém  pobřeží  tohoto  křaje  na 
rozkaz  místokrále  egypt.  Burtonem  nově 
prozkoumaného  jsou  četné  rozvaliny  měst, 
jako  velkolepé  zříceniny  Šivaku  (u  Ptolom. 
Suka)  a  v  údolí  Hamsu.  Nyní  tu  kočují  lou- 

S oživí  Beduíni  Má'azové.  Větši  přístavy  jsou 
íakná,  Ziba  a  Vedž.  —  Srv.  R.  Burton,  The 
gold  mineš  of  Midian  and  the  ruined  midia- 
nite  cities  (Lond.,  1878^;  týž,  The  land  of 
Midian  (t.,  1879,  2  sv.). 

Midjálliti,  Medianští,  Madian š ti,  ve 
St.  Zák.  národ  v  severní  Arábii  nad  Rudým 
mořem,  jejichž   praotec   byl    Midjan,    syn 


256  Mid-Lothian  —  Miechów 

Abrahámův  z  Ketury.    K  nim  utekl  se  Moj-  jenž  po  praktickém  výcviku  a  po  přísluá- 
žíS,  prchaje  z  Egypta.    Za  doby  soudců  tis-    ných  zkouškách   stává  se  námořním  důstoj- 
nili  Jsráélity  opětnými  nájezdy,  až  je  poko- ,  níkem. 
řil  Gideoň  (v.  t.)-  '     Midublů,  turecký  název  ostrova  Lesbu. 

Mid-Z«otliian  [midlódzienj  nebo  Edin-,  KieozysŽaw  v.  Měšek. 
b urghshi re,  hrabství  ve  Skotsku,  zaujímá-  Miedzybóž  (rus.  MeASKHÓoacb),  město 
jící  plochu  950  km*j  s  434.276  obyv.  (1891).  |  v  ruské  gubernii  podolské  a  Újezdě  letičev- 
Hlav.  město  Edinburgh,  hlav.  přístav  Leith.  ském,  má  5489  ob.  (1897),  z  nichž  jest  65% 
Z  horstva  jsou  důležitá  pohoří  Pcntland- 1  židů,  3  pravosl.  a  1  katol.  chrám,  synagogu 
Hills  s  horami  Braid  a  Blackford  vulkani-  a  11  židovských  modliteben,  Itřídní  učiliště, 
ckého  původu,  s  neúrodnými  pastvinami,  a  i  farní  školu,  lihovar,  mydlárnu  a  továrnu  na 
Moorfort-Hills  na  sev.-vých.  s  lukami  a  velmi '  tabák.  Slavné  trhy  na  koně.  U  města  bývá 
vydatnými  pastvinami.  Vodu  skýtají  řeky  sev. ;  vojenské  ležení.  M.  byl  založen  ve  XII.  st., 
a  již.  Esk,  Leith  a  Almond;  z  průplavu  jest  dvakrát  byl  sídelním  městem  samostatného 
nejdůležitější  Union.  Ložiska  kamenného  uhlí  |  údělu,  v  XIII.  stol.  připadl  ke  knížectví  Ha- 
u  Dalkeithu.  Rolnictví,  hornictví  a  rybářství. ,  ličsko-Vladiměřskému,  v  XIV.  století  patřil 
M.  vysílá  jednoho  poslance  do  parlamentu  i  k  Litvě,  v  XV.  a  XVI.  mnoho  trpěl  nájezdy 
(býv.  volební  okres  W.  E.  Gladstonea).  tatarskými,   v   XVII.   stol.   několik    let   jím 

MldiUlJpúr,  Midnapúr,  hl.  m.  distriktu'  vládli  Turci,  jejichž  zámek  posud  se  zacho- 
v  britsko-indické  provincii  bardvánské  na  val  na  ostrově  ř.  Buhu;  mírem  karlovickým 
lev.   bř.  ř.   Kasal,  na  22<>  24'  s.  š.  a  87<»  33' !  vrátili  jej  Polákům. 

v.  d.,  s  32.264  ob.,  pověstné  zimnicí  a  cho-  Mifdzyohód  (něm.  Birnbaum),  kraj.  mě- 
lerou.  Má  kostel,  školy  anglické  a  pro  domo- ,  sto  v  prus.  vlád.  obvodě  poznaňském,  na  1. 
rodce.  Školu  a  tiskárnu  amer.  missie,  jejíž  bř.  ř.  Varty  a  na  trati  Mi^dzyrzecz-Rokiet- 
členové  vysoce  se  zasloužili  ethnologickými  I  nice  prus.  stát.  drah,  má  3207  obyv.  (1895), 
a  linguistickými  zprávami  o  Sontálech.  —  většinou  evang.,  kat.  kostel,  zámek,  úřední 
Distrikt  midnajpúrský,  ohraničený  na  soud,  železolijnu,  strojírnu,  továrnu  na  tóbák 
záp.  Čútia-Nágpúrem,  na  vých.  řekou  Huglí,  \  a  doutníky,  cihelnu  a  pivovar 
má  13.432 /rm^  s  2,610.516  obyv.  Neúrodnost  I  ]Kifdzyrzeoz(rus.  MemHptiBe,  t.  j.  Mezi- 
sev.-západ.  části  vyvažuje  přeúrodný,  hojně  |  řičí):  1)  M.,  město  v  ruské  gubernii  siedle- 
zavlaŽovaný  východ,  produkující  rýži  (79  od-  cké  a  v  Újezdě  radzyúském,  na  ř.  Krzně  a 
růd),  obilí,  len,  konopí,  třtinový  cukr,  mo-  i  na  trati  Varšava -Těrezpol,  má  13.681  obyv. 
ruše  a  bavlnu;  zmínky  zasluhuje  též  výroba  (1897),  1  katol.  a  2  unit.  kostely,  továrny  na 
látek  hedvábných,  rohoží,  zpracování  bronze  I  zboží  měděné,  mlýny,  jirchárny,  čilý  obchod 
a  mědi,  vývoz  indiga.  Obyvatelstvo  stiženo !  a  pošt.  i  telegr.  stanici, 
bývá  často  hladem,  zaviněným  zátopami,  dš.  |     2)  M.  Trus.  Me»CMpHHb),  město  v  rus.  gu- 

Midouze  [midúz],  řeka  v  již.  Francii,  bernii  volyňské  a  v  Újezdě  rovenském,  má 
v  dép.  Gers  a  Landes,  vzniká  nedal.  Mont ,  3010  ob.  (1895),  pravoslav.  chrám,  katol. 
de  Marsan  ze  2  řek,  Mídou  a  Douze,  155  km  |  kostel,  synagogu,  školu  a  několik  továren, 
dlouhá  a  téměř  od  svého,  počátku  splavná,  <  M.  připomíná  se  již  v  stol.  XVI. 
vlévá  se  do  ř.  Adouru.  Úvodí  její  zaujímá  3)  M.  (něm.  Meseritx),  město  v  prus,  vlád. 
3300  /řw'.  I  obvodě    poznaňském,    stanice    železn.    tratí 

MidrU  (hebr.  pl.  midrdším),  zkoumání,  Rcppen-Rokietnice  a  Bentschen-Schwerin, 
badání,  pak  i  výklad,  jak  jeví  se  býti ,  s  5366  ob.  (1895),  z  nichž  jest  1617  katol.  a 
rozšířením  obyčejného  vypravování,  namnoze  i  253  židů.  Má  2  evang.  a  1  kat.  kostel,  syn- 
i  s  pojetím  tradice,  v  židovských  školách  agogu,  bývalý  piaristický  klášter,  nyní  rad- 
il.— XI.  století  badáno  hlavně  o  allegori- '  nici,  gymnasium,  přípravku  pro  učit.  ústav, 
ckém  výkladu  zákona  (písem),  který  pak  sirotčinec,  3  nemocnice,  zem.  soud,  hl.  berní 
židovskými  učenci  rovněž,  a  sice  hlavně, '  úřad,  inspektorát  želez,  drah,  pobočku  Říš. 
slovem  m.  se  označuje.  Slovo  m.  stává  se  banky,  okr.  a  měst.  spořitelnu,  záložnu,  to- 
tu  technickým  terminem  pro  výklad  zákona '  várnu  na  hospod,  stroje,  vinopalny  a  parní 
dle  rabbínsicé  hermeneutiky.  M-e  týkaly  se  cihelny.  První  zmínka  o  M-i  jest  z  r.  1005. 
nejprve  psaného  zákona  (Tóry),  ale  potom!  Mifdzyrzeoze  (Meziříčí):  1)  M.  Dolnc 
i  ústního  zákona  (Mišny),  vyskytují  se  však  {Nieder-Kur^wald),  ves  ve  Slezsku,  hejtm.  a 
i  m-e  na  ostatní  knihy  biblické.  Dle  obsahu  okr.  Bílsko,  fara  a  pš.  M.  Górne;  83  d.,  603 
rozeznává  se  závazná  haláká  (v.  t.)  a  více  obyv.  pol.,  22  n.  (1890),  2  mlýny.  —  2)  M. 
soukromá  haggádá  (v.  t.).  M-e  tvoří  svou  i  Górne  (Ober-K.),  far.  ves  t.;  202  d.,  575  ob. 
vlastní  literaturu,  náležející  stol.  IV.—XII.  pol.,  1057  n.  U890),  kost.  sv.  Martina,  evang. 
Wíinscheova  Bibliotheca  rabbinica  (Lipsko,  I  kostel  s  farou,  3tř.  něm.,  Itř.  pol.  šk.  a  ho- 
1880  a  n.)  má  v  překlade  něm.  Velký  m.  spodář.  pokr.  šk.,  pš.,  3  mlýny,  osady  Gra- 
(M.    rabbót),    k    pcntateuchu    a    i.,   menší  |  nica  a  Rudawka. 

nalézají  se  u  Jellinka  (Bét-ham-m.)  a  Hor-  Mifdzyáwleo,  ves  ve  Slezsku,  hejtm. 
witze,  Sammiung  kleinerer  Midraschim.  Dč- 1  Bílsko,  okr.,  fara  a  pš.  Skočov;  32  d.,  242 
jiný  m-u  podávají  Wmter  a  Wúnsche:  Die  ob.  pol.,  3  č.,  13  n.  (1890),  2tř.  šk.  a  statek 
júdische  Litteratur,  I.  (Trevir,  1894).    Dk.     ,  s  popluž.  dvorem  a  parostr.  lihovarem. 

Kidshlpman  jmidšipmenj  (angl.),  v  ná-  Mieohów  (rus.  MtxoBi),  újezdné  město 
mořnictví  angl.  a  amer.  kadet  na  válec,  lodi,   v  rus.  gubernii   kielecké   na    ř.    Míechojce, 


z  Miechowa  —  Mierosíawski.  257 

stanice  dráhy  Ivangorod-D^browa,  která  pro-   časopisů  chorvatských    a  českých,  jako   do 
jíidí  na  blízku  tunnelem  dlouhým  800  m,  má    »Slov.  Sborníku*  Jelínkova.    R.  1880  založil 
4150  obyv.  (1897),  katol.  chrám,  2  školy,  ne-    v  Krakově  >Kolo  literacko-artystyczne*. 
mocnici,  chudobince,  lihovar,  pivovar,  myd-       Kleres,  město  ve  špan.  prov.  oviedské, 
lárnu  a  2  cihelny.  na  prav.  bř.  Caudalu,  stanice  dráhy  Leon- 

z  Miechowa  M  a  tě  j  (Mi  echo  wi  ta),  děje-  Oviedo-Gijon,  s  12.897  ob.  (1887).  Jsou  tu 
pisec  a  lékařský  spisovatel  polský  (*  1456  velmi  výnosné  doly  na  kamenné  uhlí  a  na 
v  Afiechowě  —  f  1523),  studoval  na  akade-  železnou  rudu,  slévárna  a  minerální  pramen 
mii  krakovské,  pak  v  Německu  a  v  Itálii .  železitý. 
theologii  a  lékařství,  jehož  stal  se  doktorem'  Mieresoh  v.  Már  uše. 
v  Padově.  Vrátiv  se  do  vlasti  (1485)  byl  MierQvelt  Michiel  Janszoon,  malířhol- 
osobním  lékařem  krále  Sigmunda  a  česko- .  landský  (*  1667  v  Delfte  —  f  1641  t.).  Učil 
uherského  krále  Vladislava;  spolu  byl  pro-  se  u  Willema  Willemsza  a  Augustijna  a  po- 
fessorem  na  JageJlovské  universitě,  kdež  byl '  zdčji  u  van  Montfoorta  v  Utrechtě.  Byl  ob- 
sedmkrát  rektorem ;  později  vstoupil  do  líbeným  portraitistou  aristokratův,  ale  malo- 
stavu  kněžského  a  byl  kanovníkem  v  Kra-  val  i  zátiší  a  groteskní  obrazy.  Střízlivé  jeho 
kove.  Byl  všeobecně  milován  pro  svou  veli-  portraity  mají  lahodný  kolorit  a  jsou  kor- 
kou  dobročinnost.  Byl  literárně  činný  v  děje-  rektně  kresleny.  Provedl  jich  velmi  mnoho, 
pise  a  v  lékařství.  Napsal:  Chronicon  Polono-  Práce  jeho  jsou  v  četných  museích,  zejména 
rum  (od  nejstarších  dob  do  r.  1506),  dílo  v  Amsterdame  a  v  Haagu.  Syn  a  žák  jeho 
založené  na  DJugoszovi,  jehož  potom  užili"  Pie ter  M.  (♦  1596  —  f  1632)  byl  též  por- 
B.  Wapowski   i  ruští   letopisci   stol.  XVIL   traitistou. 

a  XVIil.;  první  vyd.  vyšlo  r.  1519,  druhé  van  Mieris  Frans  starší,  malíř  holland. 
(z  nejkrásnějších  starých  polských  tiskův!)  (♦  1635  v  Delfte  —  t  1681  v  Lejdě).  Byl  žák 
r.  1521  s  přídavkem:  De  vetustatihus  /b/o«o- '  Douův  a  maloval  čistě  hedváby,  klobouky 
rum\  r.  1562  byla  >Kronika«  přeložena  do  s  péry,  perlové  nákrčníky,  drahé  kožišiny 
italštiny.  Důležité  dílo  jeho  jest:  Tractatus  na  obrazech,  jichž  themata  obíral  si  ze  ži- 
de  duabus  Sarmatiis:  Asiana  et^Europiana  et  vota  salonního.  Mnichov,  pinakothéka  chová 
de  continentis  in  eis  (1517,  polsky  od  O.  Gla-  15  prací  M-ových:  Mladou  dámu  snidajici 
bera  z  Kobylina  1635;  pořízen  i  přckl.  ital-  ústřice  (1661);  Divku  s  loutnou  (1663);  Je^de- 
ský  a  německý),  první  to  pokus  o  kritickou  1  c/^om  botu  (1666);  Nemocnou  pani  {lt(n)\  Tru- 
geografii  starého  Polska.  Z  lékařských  spisů  bace  (1672)  a  j.  V  Drážďanech  jest  14  prací 
jeho  uvádíme:  Contra  sevam  pěstem  regimen  M-ových,  mezi  nimi:  Potulný  kotlář]  Dílna 
accuratissimum  (3.  vyd.  1627)  a  Conservatio  umělcova.  Jiná  díla  jeho  jsou  ve  Vídni  a  ve 
sanitati^  (1522).  Florencii.  —  M.  měl  dva  syny:  Jana  (*1660, 

Hleleo,  okres,  město  v  Haliči  na  pravém  -j.  1590)  a  Willema  (*  1662  —  f  1747),  oba 
bř.  Wisloky  a  při  stanici  Ludvíkovy  dráhy  malíře,  z  nichž  tento  ještě  stupňoval  otcovo 
(D<?bica-Rozwadów);  má  řim.-katol.  kostel,  1  úzkostlivě  puntičkářské  zobrazení  detailů. 
obec.  školu,  pš.,  telegraf  a  4712  obyv.  pol.  Syn  Willemův  Frans  (♦  1689  v  Lejdě  — 
mezi  nimi  2596  židův  (1890).  —  Okres  má  |  i673  t.)  následoval  v  malbách  otce  a  děda 
35.052  obyv.;  z  nich  je  33.961  pol.,  1030  a  byl  též  spisovatelem.  Vydal:  Historie  der 
něm.,  4467  žid.  (1890).  nederlandsche  vorsten  (Haag,  1732—35;  3  sv.); 

Hlelnioa  (rusin.  Melnyca),  okres,  město  Groot  charterboek  der  graaven  van  Holland, 
v  jihových.  koutu  Haliče  na  lev.  bř.  Dnéstru,  van  Zeeland  en  heren  van  Vriesland  (Lejda, 
v  hejtm.  borščovském,  má  řím.-kat.  a  řec-  1753—56;  4  sv.),  s  rytinami  mincí  dle  vlast- 
kat.  kostel,  2  školy,  pš..  telegr.  a  3712  ob.,  nich  kreseb,  a  Handvesten  der  stád  Leyden 
z  nichž  jest  1904  pol.,  1755  rusín.  (1890).  —  (t.,  1759).  Tuto  práci  dokončil  teprve  Dan. 
Okres  má  29  polit,  obcí,  42.509  ob.,  z  nichž    van  Alphen. 

jsou  33.464  rusín.,  8037  pol.,  938  něm.,  5088  1  Mieroslawski  Ludwik,  revolucionář  a 
žid.  (1890).  spisovatel   polský   (*  1814   v  Nemoursu  ve 

Hlen  Juliusz,  pubhcista  polský  (*  1841  Francii  —  t  23.  listop.  1878  v  Paříži).  Otec 
v  Bagi),  rodem  Francouz,  zahájil  literární  i  jeho  byl  plukovníkem  v  armádě  franc.  mar- 
činnost  r.  1873,  byl  spoluzakladatelem  časo-  šálka  Ďavoůta,  později  vstoupil  do  armády 
pisu  >Messager  de  Vienne«  (1875—81),  spolu-  polské  jako  štábní  důstojník.  S  ním  přišel 
redaktorem  listu  >La  Semainec  ve  Vídni  a  m.  do  vlasti,  navštěvoval  vojenskou  školu 
redaktorem  časop.  >Revue  Slavec.  Uveřejnil  v  Kaliszi  a  r.  1830,  když  vypuklo  povstání 
hojně  studií  v  těchto  listech,  jako  životopis ,  polské,  vstoupiv  do  řad  povstaleckých  bo- 
Slowackého,JanaHollého,Jablonského,  množ-  joval  proti  Rusům  až  do  potlačeni  celého 
ství  překladů  z  polštiny  a  pod.  Z  češtiny  hnutí,  načež  uchýlil  se  do  Paříže,  kdež  od- 
přcložil  Les  trois  époques  de  la  Bohéme  ]^b\on-  dal  se  pracím  literárním.  Z  doby  té  pochá- 
ského.  Se  Z.  Sarneckým  založil  v  Krakově  zejí  od  něho:  Bitwa ^ grochowska  (Pař.,  1835); 
literární  časopis  »Swiat«  a  vydal  album  > Kra-  S^uja;  Pugaciew\  Žela^na  Maryna\  Aperqu 
ków-Zagrzebiowi«  (1881);  >Wisla«  a  »Vistula€  rapide  sur  r^zistoire  universelle  (t.,  1836);  Hi- 
(1884  a  1885).  Doplnil  též  Horsztyňského  a  stoire  de  la  révolution  de  Pologne  (t,  1837, 
vydal  jej  r.  1878.  Množství  jeho  statí  skryto  3  sv.;  4.  sv.  t.,  1878).  Rokem  1840  vystupuje 
Jest  pod  rozmanitými  pseudonymy  (Baltazar,  M.  na  pole  politické.  Byv  zvolen  členem 
Schneider,  Smok  a  j.).    Přispíval  též  do    ústředního  demokratického  spolku  polských 

OttAT  Slornik  NauCný,  sv.  XVII.  21I11  1900.  17 


858 


Miers  —  Mignard. 


emigrantův  počal  pracovati  pro  polskou  de- 
mokratickou myšlénku.  Byv  vyslán  r.  1846 
do  Poznané  organisovat  polské  povstání  byl 
zrazen  a  u  Hnězdna  jat.  Pruským  soudem 
byl  po  processu  trvavším  ly,  roku  odsou- 
zen r.  1847  k  smrti,  z  milosti  pak  k  doživot- 
nímu žaláři  v  berlínském  moabitském  vě- 
zení. R.  1848  dostal  milost  a  spěchal  ihned 
zase  do  Poznaňská  a  se  svými  povstaleckými 
tlupami  měl  s  počátku  drobné  úspěchy  proti 
generálům  Blumenovi  a  Hirschfeldovr  (Milo- 
slaw,  Wrzeánia),  tak  že  s  ním  i  sama  pruská 
vláda  vyjednávala.  Tím  však  nabyla  téŽ  času, 
a  když  M.  žádal  i  za  vydání  poněmčené  čá- 
sti Poznaňská  v  ruce  polské,  vytrhl  proti 
němu  gen.  Colomb  a  přinutil  M-kého  u  vsi 
Barda  v  květ.  r.  1848  ke  kapitulaci.  M.,  ob- 
držev po  druhé  milost,  odešel  opět  do  Pa- 
říže. Odtud  povolán  byl  povstalci  sicilskými 
r.  1849,  aby  je  vedl  proti  králi  neapolskému. 
Avšak  ani  zde  mu  štěstí  nepřálo:  byv  těžce 
raněn  u  Catanie  v  břez.  1849  musil  odejíti 
s  nepořízenou,  načež,  opět  bez  úspěchu, 
vedl  v  čnu  t.  r.  povstalecké  voje  badenské; 
byv  po  prvých  šťastných  bitkách  přinucen 
ustoupiti  k  Rastattu  a  upustiv  od  zápasu 
s  přílišnou  přesilou  ustoupil  za  hranice  švý- 
carské a  žil  pak  nějaký  Čas  v  Paříži.  Zůstá- 
vaje ve  stálých  stvcích  s  Garibaldim  a  Kos- 
suthem  sestavoval  r.  1861  v  Genevě  slovan- 
skou legii,  nejvíce  z  Polákův,  a  řídil  polskou 
vojenskou  školu  v  Cuneu.  Na  hnutí  polské 
v  1.  1861—63  značné  působil  a  po  výbuchu 
nového  povstání  vedl  čásC  povstaleckých  vo- 
jův,  ale  poražen  byv  pod  Krzywosaczem  a 
u  Nové  Wsi  22.  a  25.  ún.  r.  1863  dal  se  na 
útěk  před  Rusy  a  uchýlil  se  opět  do  Paříže, 
kdež  měl  pak  stále  živou  polemiku  se  šlech- 
tickou stranou  kníž.  Czartoryského.  Kromě 
spisův  uvedených  napsal  M.  ještě:  Pówstanie 
po^naňskie  (Pař.,  1853);  Kun  s\tuki  wojennéj, 
ciyli  Ro\bi6r  kry  tyčeny  kampani  i  i83t  (t., 
1845;  něm.  Kritische  Darstellung  d,  Feld^ugs 
von  í83i  mit  Anwendung  auf  Nationalkriege, 
Herl.,  1848,  2  sv.);  Beríchte  uher  den  Feld^ug 
in  Baden  (Bern,  1849);  též  pokračoval  v  díle 
Mochnackého  Historya  powstania  národu  pol- 
skiego  (Pař.,  1845,  3  sv.). 

Miers  John^  botanik  anglický  (♦  1789  — 
t  1879),  byl  náměstkem  praesidenta  Linné- 
ovy  společnosti  v  Londýně,  zabýval  se  sou- 
stavným studiem  rostlm  a  vydal  hlavně: 
Illustrations  of  south  american  plants  (Lond., 
1846-  57;  2  sv.  s  87  tab.);  Contributions  to 
botany  (t.,  1851—71;  3  sv.  se  154  tab.). 

Mies:  1)  M.,  město  v  Cechách,  v.  Stří- 
bro. —  2)  M.j  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pošta 
Cheb,  fara  Treinice;  11  d.,  44  ob.  n.  (1890).  — 
3)  M.,  ves  t.  (hejtm.  Karlovy  Varv),  v.  Mě- 
ch o  v  2). 

Bliesau,  ves  v  Čechách  u  Křišťanova, 
hejtm.  Krumlov,  okr.  Chvalšiny,  fara  a  pš. 
Křišfanov;  12  d.,  99  ob.  n.  (1890),  lovec,  zá- 
meček, myslivna. 

Mieszko  (Mieczyslaw)  v.  Mě  šek. 

Mieszkowski  Antoni,  spisovatel  pol- 
ský (*  1805),  studoval  na  universitě  krakov- 


ské a  zahájil  literární  činnost  v  listech  ha- 
ličských, načež  r.  1887  přesídlil  do  Varšavy, 
kde  působí  při  denním  tisku.  Vydal  o  sobě 
Nowelle  (Krakov,  1888,  2  série),  v  nichž  jeví 
se  dobrým  znalcem  maloměstského  a  diva- 
delního světa,  jejž  umí  vtipně  a  poutavě  lí- 
čiti. Práce  své  podpisuje  též  pseudonymem 
A.  J.  S^k. 

Miethe  Adolf,  fysik  něm.  (*  1862  v  Postu- 
pimi).  Vzdělav  se  na  universitě  berlínské, 
kde  studoval  mathematiku,  fysiku  a  astro- 
nomii, pracoval  od  r.  1887  na  astrofysi- 
kální  observatoři  v  Postupimi,  studuje  tu 
zvláště  problémy  o  užití  fotografie  k  účelům 
astronomickým.  Potom  zabýval  se  studiemi 
optickými  se  zřetelem  k  fotochemii  a  r.  1899 
stal  se  professorem  fotochemie  a  spektr, 
analysy  na  technice  v  Charlottenburce.  Na- 
psal: Photographische  Optik  ohne  mathemati- 
sche  Entwickelungen  (Berl.,  1893);  Lehrbuch 
der  praktischen  Photographie  (Halle,  1899); 
Grund^úge  d.  Photographie  (t.,  1899,  2.  vyd.); 
Kúnstlerische  Landschaftsphotographie(t.  1897). 
Mimo  to  vydává  měsíčník:  >Das  Atelier  des 
Photographen<  (t.,  od  r.  1897)  a  »Zeitschr. 
f.  Reproduktionstechnikc  (t,  od  r.  1899). 

Mlnolz,  ves  v  Cáchách,  v.  Mi  kuly. 

MigUo  fmíljol,  ital.,  míle. 

Mignard  {minár]:  1)  M.  Pierre,  malíř 
franc.  (♦  1612  v  Troyích  —  f  1695  v  Paříži). 
Měl  být  lékařem,  ale  záhy  projevil  zálibu 
k  malířství  a  rodiče  poslali  ho  do  Bourges 
k  Jeanu  Boucherovi,  jenž  měl  naň  největší 
vliv  vedle  pařížského  Sim.  Voueta.  V  pra- 
covně tohoto  seznámil  se  s  Le  Brunem,  Le- 
sucurem  a  du  Fresnoyem,  s  nímŽ  stýkal  se 
také  v  Římě,  kam  se  odebral  r.  1635.  Zde 
obcoval  též  s  Poussinera,  pracoval  mnoho  a 
studoval  italské  mistry,  k  nimž  přikláněl  se 
v  pozdějším  svém  tvoření.  Také  odnesl  si 
odtud  znalost  techniky  maleb  al  fresco.  Čin- 
nost svou  počal  portraity,  v  nichí  leží  těži- 
sko  vší  jeho  práce.  Z  prvých  portraitů,  ji- 
miž na  se  upozornil,  byl  obraz  Hug.  de  ÍA- 
onne,  franc.  plnomocníka  v  Itálii.  Vedlo  toho 
zobrazil  Urbana  VIII.^  prováděl  kopie  Carac- 
ciho,  projel  Itálií  a  vrátiv  se  opětně  do  Říma 
maloval  Innocence  X.,  Alexandra  VII.  a  řadu 
nasládlých,  fádních  madonn,  jak  svědčí  i  ná- 
zev jim  dávaný  les  Vierges  mignardes,  v  němž 
skryta  i  narážka  na  jméno  autorovo.  Ježto 
se  v  nich  zvlášť  jasně  zračí  eklekticismus 
M-ův,  čerpající  z  Italů,  získaly  autorovi  ná- 
zev le  Romain  (Říman).  V  Římě  seznámil 
se  M.  s  kráskou  A.  Avalarou,  jeŽ  se  stala 
r.  1660  v  Paříží  jeho  chotí.  Po  21letém  po- 
bytu v  cizině  povolal  M-a  Ludvík  XIV.  do 
Paříže.  M.  pracoval  opět  portraity.  Marie  Ra* 
kouská,  kterou  zobrazil  r.  1660,  svěřila  mu 
výzdobu  chrámu  Val  de  Gráce  M.  namalo- 
val na  kupoli  rozměrný  Ráj,  obraz,  na  němž 
na  200  svatých  se  kupí  kol  Marie  Rakouské, 
obětující  Bohu  zbudovaný  pomník.  V  této 
dobé  nadchází  vrchol  proslulosti  M-ovy.  Za- 
hrnován objednávkami  portraitů,  zejména  od 
dam,  triumfoval  nad  vševládným  Le  Brunem 
vděk  Louvoisovi,  jenž  nastoupil  po  Colber- 


Migne  —  Migréna.  259 

tovi,    pracoval    pro    finančníka    ďHervarta,  Ve   své  době  byl   ceněn  jako    hladký,    ele- 

r.    1677    zdobil   zámek    Saint-Cloudský    pro  gantní  spisovatel. 

bratra  Ludvíka  XIV.,  okrašloval  malou  ga-  Ml^on  [miňon],  franc,  miláček. 

lerii  Versailleskou,  dostal  šlechtictví  (1687),  Mig^onettes  [miňonětj,  frc,  drobnůstky 

stal  se  prvým   malířem   Ludvíkovým  (1690),  oblekové,   nčŽné   bílé  nitěné  krajky,  drobné 

jťDŽ  mu  udělil  řadu  hodností.  Také  se  stýkal  vzorkované   kartouny,   též   drobné    nálepky 

s  velikými  současníky,  Moliérem,   Lafontai-  na  psaní,  maU'^  konévky  na  kávu  a  pod. 

nem,  Racinem  a  Boileauem.  Přirozcno,  2e  po  Mlg^aod  (lat.),  stěhování,  zvi.  ptactva  a 

smrti   nastala  na  čas  reakce  proti  uctívání  některých  ssavců. 

M-ovu  ve  prospěch  Le  Brunův.    Z  obrazův  Kls^adni  theorie   v.   Darwinova   na- 

M-ovÝch  sluší  jmenovati  Afadonnu  s  hroznem  uka,  str.  62  b. 

(1656)  a    Ježíše  jdoucího  na  Kalvárii   (1684),  KLs^aine  [migrén],   druh  burgund,  vína, 

oba  v  galerii  v  Louvrů;  z  podobizen:  obraz  v.  Auxerre. 

dauphinův,  obrazy  Ludvika  XIV,,  ]gíí  maloval  Mi^^na  (franc.  migraine  z  řec.  tj^lkqu- 

desetkrát,  a  obrazy  pí.  de  Maintenon  a  zvlášť   via),   paroxystické    bolesti,  které    omezujíce 

krásný  Marie  Manciniovy  (Berlín).    Prací  M-  se    na   jednu   polovinu   hlavy   bývají   prová- 

ových  jest  značné  množství  ve  Francii  a  po  zeny    dávením    a    některými    jinými    nervo- 

obrazárnách   evropských.     M.   byl   cklektik;  vými  jevy.   Jsouc  po  většině  dědičnou  cho- 

téžce  lpěla  na  něm  tradice  soudobá.   Tep*  robou  počíná  již  v  dětském   věku.    Ženské 

lemu    a   harmonickému    koloritu    naučil    se  pohlaví  trpí  m-nou  více  než  mužské;  zvlášt. 

u    Benátčanů.  —  Srv.  Francie,  str.   546  b,  neuropathická  disposice  jest  nezbytnou  pod- 

a  Le  Brun-Dalbanne,  Étade  sur  P.  M.  (Pař,,  mínkou,  příležitostním  podnětem  rozechvění 

1878).  mysli,  námaha  duševní  a  fysická,  diaetetické 

2)  M.  Ni  co  I  as,  malíř  a  ryjec  franc,  znám  poklesky,  menstruace  atd.  Záchvat  m-ny  po- 

též  pod  jmént:ra   »avignonský«    na  rozdíl  číná  náhle  neb  opověděn  jest  jistými   před- 

od  bratra  svého  M-a  1)  (♦  1606  v  Troyích  —  zvčstnými  příznaky  v  předvečer:  schváceno- 

f  1668  v  Paříži).  Maloval  portraity,  zejména  stí,  rozpalováním   obličeje,  zíváním,   nechu- 

kardinála  de   Bouillon,   Massonem  rytý  hra-  tenstvím.     Při    probouzení   dostaví  se    tuhá 

béte  ďHarcourt,   vlastni  podobiyiu   (Lyon)    a  bolest   hlavy   v   záhlaví  a  skráních,    mžitky 
ncčetné  obrazy  náboženské  (biblické)  a  my- ^  před  očima,   těžkosti   Žaludeční   a   zvraceni; 

thologické.  Syn  jeho  Pierre  M.  (1640-1725)  bodavé  a  vrtavé  bolesti  stupňují  se  po  míru 

\>y\  architektem  a  ze  zakladatelův  akademie  nesnesitelnou,   tak  že  nemocný  ke  každému 

architektury   (1671).    Od    něho   jest  průčelí  pohybu  a   duševnímu  výkonu  naprosto  jest 

chrámu  sv.-Mikulásského  v  Paříži.  nezpůsobilý.  Čidla,  zvláště  zrak  a  sluch,  jsou 

Mlfl^e  [miň|  Jacques  Paul,  abbé,  katol.  předrážděna;  v  končetinách,  zpravidla  jedné 

theolog,  spisovatel  franc.  (*  1800  —  f  1875  poloviny,  zjevují  se  rozmanité  paraesthesie  a 

v  Paříži).    R.  1833   usadil  se  v  Paříži,  jal  se  slabost,  něícdv  pozorovány  bývají  i  jisté  po- 

tam    vydávati   »L*Univers  religieux<   a  žalo-  ruchy   řeči.    Unavení  trvá  tak   dlouho  jako 

žil    na    Petit-Montrougei    velkolepou    katol.  prudká  bolest.  Záchvat,  končící  potem,  hoj- 

knihtiskárnu,  z  níž  vyšel   veliký   počet   děl  ným    slintáním,    častým    močením    a   posléz 

zvláště    theologických,    nesoucích    na    sobě  velkou    spavostí    nemocného,    trvá    několik 

stopy  zběžné,  nekritické  práce  ve  sbírkách,  hodin,  aŽ  celý  den.  Po  něm  nemocný  celou 

y^ko:  Scripturae  sacrae  cursus  completus  {IZAO  řadu   dní  prost  jest  bolestí;    výjimečně  vy- 

až  1845,  28  sv.);  Theologiae  cursus  completus  střídají  se  záchvaty  po  několik  dní  za  sebou 

(1840 — 45,  28  sv.);    Démonstrations   évangéli-  {état  migrainique).    V  záchvatu   bývá  obličej 

ques  (1842 — 53,  20  sv.);    Collection  integrále  buď  nápadně    bledý   a  přepadlý   a  při   tom 

ei  universelle  des  orateurs  sacrés  fl844— 1866,  puls  malý  a  tvrdý,   nebo   líce  jest  velmi  za- 

99  sv.);  Encyclopédie  théologique  llS44^1S66,  rdělé   a   puls   plný.    Ale   to   není    důvodem, 

171  sv.);  Patrologiae  cursus  completus  etc.  (t.,  bychom  rozeznávali  dvě  zvi.  formy  m-ny:  an- 

1844 — 66,  asi  468  sv.)  a  j.  Abbé  M.  pracoval  giospastickou  a  angioparalytíckou.  M.  je  neu- 

o  těchto  dílech  většinou  jako  kommentátor.  rosou,  sídlem  jejím  korá  mozková,  příčinou 

Tiskárna   a   s  ní  značná  čásť  děl   vyhořela  vadná  innervace  mozkových  cev.  —  M.  zra- 

r.  1868,  ale  M.  koupil  novou,  již  převzali  pak  ková,  migraine  ophthalmique,  při  které  určité 

bratří  Gamierové.  jevy  zrakovť^  se  vyskytují,  obzor  zrakový  se 

lUj^et  [miňéj  FranQ.  Aug.  Maric,  hi-  náhle  zamlží,  ve  středu  jeho  objeví  se  lesklý 

storik   franc.   (♦    1796    v   Aixech  —  f    1884  bod,  který  šíře   se  do  periferie  nabývá  po- 

V  Paříži),  studoval  práva,  pracoval  do  libé-  zvolna  zoubkovitých  rysů  a  na  krajích  svých 

rálních  listů,  po  r.  1830  vzdal  se  však  poli-  modře,  zeleně  a  oranžově  jest  lemován.  Sou- 

tiky.  Od  r.  1837  bvl  stálým  tajemníkem  Aka-  časně    vyvíjí   se   polovičaté   zastření   zrako- 

demie  věd  mravních,  od  r.  1848  archivářem  vého  pole,  prudká  bolest  v  jedné  polovině 

min.  zahraničního.    Přední  práce  jeho  jsou:  hlavy,  zvracení,  brnění  a  slabost  v  jedné  po- 

Histoire   de   la    Révolution  francaise   (1824);  lovině  těla   a  časem   poruchy   řeči.    Fosfén 

Négociations  relatives  á  la  succession  d*Espagne  trvá  15  minut,  bolest  hlavy  jednu  až  dvě  ho- 

(1835 — 42);  Marie  Stuart  {1S51)\  Charles  Quiut,  diny.  M.  zraková  časem  se  střídá  s  typickou 

sort  abdication  (1854);   Rivalitě  de  FYan^ois  I  m-nou  a  nemá  pak  většího  dosahu.   Jestliže 
€t  de   Charles   Quint  (1875);    dále   Mémoires^se  však  zjevuje  u  lidí  v  pokročilejším  věku, 

historiques  (1854)  a  řada  eloží  akademických,  i  kteří  m-ny   dosud   byli  prosti,  bývá  časem 


260  Miguel  ~  Mihule 

véštitelem  těžkého  onemocnění   mozkového,  nýbrž  nad  zemí  v  podobě  dlouhých  chodeb 

zvláště  progressivní  paralysy.  Mx.  pod  korou  stromů  se  vinoucích,  nahoře  s  ví- 

lEignel  [migéll  Maria  Evarist,  uchva-  čkem.   Žijí  v  Již.  Africe,  na  Madagaskaru   a 

ti  tel  portugal.  trůnu  (♦  1802  v  Lisabone  —  N.  Zealandu.  Sik, 

t  1866  v  Bronnbachu),  třetí  syn  portugal.       Mihailenl,  město   v  rumun.  kraji  doro- 

krále  Jana  VI.  a  Charlotty,  jež  mu  vštípila  goiském   v  Multansku,  na  hranici  bukovin- 

svou  aristokratickou,  absolutistickou  pýchu,  ,  ské,  má  3910  ob.  (1890),  většinou  Židů,  poštu 

spojenou  s  volnými  mravy,  úskočností  a  ukru-  a  telegraf. 

tenstvím.    Dětství  a  jinošství  ztrávil   v  Bra-       Mihálogfalva  (rum.  Afihdlc),  obec  v  ba- 

zilii,  kdež  výchova  jeho  byla  zcela  zanedbána,  lásfalvském  okr.  dolnobělehrad.  župy  v  Sed- 

tak  že,  když  otec  jeho  po  vypuzení  Angliča-  mihradcch,  má  2105  obyv.  (1890),   z   nichž 

nův  z  Portugalska  opět  se  do  něho  vrátil,  2044  Rumuni  a  33  Maďaři;   řec.-kat.  a  řec- 

neumél  ještě  ani  čísti  ani  psáti.   Když  byla  orth.  far.  kostel.  V  okolí  daří  se  dobře  vínu, 

r.   1822  Portugalsku   dána   konečně   ústava,  ovoci,  kukuřici  a  pšenici.    Obyvatelé  zabý- 

jejímž  byl  M.  fanatickým  odpůrcem,  spojil  se  vají   se   polním   hospodářstvím,    lukařstvím, 

s  matkou  svou  proti  kortezům  a  získav  pro  vinařstvím  a  chovem  dobytka.  Dkl. 

své  záměry  několik  tisíc  mužů  vojska  zajal  |     Mihaljió  Paskval  či  Pasquale  di  Mi- 

náhle  dne'  30.  dub.  1824  všecky  ministry  a  chele  neb  Pasquale  Michaelis,  stavitel 

držel  otce  svého  ve  své  moci,  až  se  mu  po-  z  Dubrovníka,  kde  žil  a  byl  činným  ve  druhé 

dařilo  9.  květ.  uniknouti   na  angl.  válečnon  pol.  XV.  stol.  Hlavní  jeho  práce  jsou  v  Du- 

loď,  kotvící  v  přístave  lisabonském.   M.  byl  brovníku,  jako  tvrz  při  ústí  přístavu  (z  roku 

pak  vypověděn  a  odešel   v  polovici  května  1485),  kamenná  přístavní  hráz,  klášter  domi- 

přes  Paříž  do   Vídně,  kdež  se  mu  dostalo  nikánský  a  j. 

Metternichem  poněkud  politického  vzdělání.  Mlhalovló  Edmund,  šlechtic,  hudební 
Když  po  dvou  letech  otec  jeho  zemřel  (1826),  skladatel  maďarský  (*  1842  ve  Feričancích  ve 
postoupil  jeho  nejstarší  syn,  Petr,  zatím  ,  Slavonsku).  Vzdělal  se  na  konservatoři  v  Lip- 
V  Brazílii  za  císaře  prohlášený  (1822),  práva  sku  a  v  Mnichově  pod  vedením  Bůlowovým, 
svá  na  trůn  portugalský  dceři  své  doně  Marii  načež  usadil  se  v  Budapešti,  kde  stal  se  po 
da  Gloria,  do  jejíž  zletilosti  měl  M.  vésti  smrti  Lisztově,  jehož  jakož  i  hudby  Wagne- 
vládu  a  pak  se  s  ní  zasnoubiti.  M.  přísahal  rovy  byl  vřelým  přívržencem,  ředitelem  zem- 
ná ústavu  Petrovu,  převzal  v  únoru  r.  1828  ské  hudební  akademie.  Z  četných  jeho  or- 
vládu,  avšak  za  krátko  rozpustil  konstituční  chestrálních  skladeb  vyšly  ballady:  Hero  a 
sněmovnu,  svolal  opět  staré  kortezy  (3.  kv.)  Ltander  (dle  Sc\i\\\er2i)\  Rusalka  (dle  O.  Giu- 
a  dal  se  jimi  30.  čce  prohlásiti  za  krále  pro- ,  laie);  La  rondě  du  Sabbat  (dle  V.  Huga), 
následuje  krutě  liberály  Žalářem,  vypovídá-  pak  několik  svazků  písní.  Mimo  to  složil 
ním  z  vlasti  i  konfiskacemi.  Byl  však  uznán  opery:  Hagbarth  a  Signe  (text  od  Ad.  Herna, 
pouze  papežem  a  Španělskem,  a  když  bratr  provoz,  s  pěkným  úspěchem  v  Drážďanech 
jeho  Petr  s  pronásledovanými  na  ostrově  1885  a  v  Pešti  1886);  Wieland  kovář  (text  od 
Terceiře  sebrav  vojsko  a  za  pomoci  anglické  Rich.  Wagnera  a  Ad.  Sterna);  Eliana  a  Toldi 
a  francouzské  sestaviv  i  loďstvo  dobyl  pak  (provoz,  v  Pešti,  1893). 

8.  čce  1832  Oporta  a  28.  Čce  1833  zmocnil       Mlhanovlé  Antun    v.  Jihoslované,  str. 

se   i   Lisabonu,  do  něhož  uvedl  zpět  donu  461 1. 

Marii  jako  královnu,  pro  niž   prohlásili   se       Mlhaokovioe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a 

i  Anglie  a  Španělsko,  musil  M.  v  Evoře  uza-  ,  okr.  Třebíč,  fara  a  pš.  Budišov ;  36  d.,  230 

vříti  (16.  kv.  1834)  smír,  jímž  sřekl  se  trůnu  ob.  č.  (1890).  Sem  přísluší  osada  Rejduveň. 
obdržev  ročních  375.000  franků  důchodů,  a       Mlholjao:  1)  M.  Doluji,  okres,  městys 

odplul  do  Itálie.  Avšak  z  Janova  protestoval  .v  král.  Chorvatsko-slavonském,  v  župě  víro- 

hned   proti  svému  sesazení,  načeŽ  mu  roční  vitické,  s   3274,  většinou  chorv.-srb.  obyv., 

důchod  jeho  zrušen.  R.  1851  zasnoubil  se  M.  železn.,  telegr.  a  pošt.  stanicí. 
s  princeznou  Adelheidou  z  Lówenstein-Wert-       2)  M.  Gornji,  městys  v  župě  virovitické, 

heim-Roscnbergu   a  žil   pak  na  zámku  Heu-  okrese  slatinském,  s  1315  ob. 
bachu  u  Miltenberka  nebo  na  zámku  Bronn-       Mlhrab  (arab.),  v  mcšitě  výklenek  ve  zdi, 

bachu   u  badenského  Wcrtheimu.    Zanechal  směřující  k  Mekce,  k  němuž  při  modlitbách 

šest  dcer  (pět  vdaných)  a  syna  M-a,  slouží-  muhammcdáni   jsou    obráceni   a  jenŽ    takto 

čího  v  rak.  vojsku.  Srv.  Freire  de  Carvalho,  jaksi  nahrazuje  hlavní  oltář  katol.  chrámu. 
Memorias  da  usurpa^ao  de  D.  M.  (Lisab.  1841       Mihule    neboli    okatice  ( Petromyiontes 

až  1843,  4  sv.);  týž,  Ensaio  politico  sobre  as  s.  fíyperoartia),  řád    (jindy  čeleď)   kruho- 

causas  da  usurpa(;ao  de  D.  M.  (t.,  1842).  ústých  (Cyciostomata;  v.  Kruhoústé  ry- 

Ml^el  Sáo,  největší  ostrov  v  souostroví  by).   Jsou  to  nejnižší  naši  obratlovci;    mají 

Azorském  (v.  t.).  tělo  oblé,  vzadu  trochu  se  stran  zploštělé,  a 

Mlg^nllnskaja  stanloa,  místo  v  ruském  zřetelnou  hřbetní  ploutev;  lich^  nosní  vak  na- 

Újezdě  donském,  na  pr.  bř.  Donu,  má  s  dvorci  hoře  na  hlavě  není  spojen  s  ústní  dutinoti.  Ústa 

28.146  ob.  (18*^5),  kostel,  3  školy,  2  výroční  (bez  vousků)  mají  masité  rty  a  jsou  ozbro- 

trhy  a  značný  obchod.  jena  rohovitými,  nahnědlými  zoubky,  jež  po- 

ďílg^nae  E.  S.,  podčclcď  pavouků,  tvo-  dle  polohy  zoveme  1.  příssavnými  (na  ob- 
říci odchylnou  skupinu  sklipkanů  (Avicula-  vodu  úst),  2.  zoubky  hořejší  čelisti  (čelisti 
ridae).  Obydlí  svá  totiž  nestavějí  pod  zemí,  samy  arci  scházejí),  3.  z.  dolejší  čelisti  a  4.  z.  ja- 


Mich  —  Mícha 


261 


zykovými.  Zřetelně  vyvinuté  oko  jest  při- 
kryto jen  průhlednou  pokožkou.  Za  očima 
jest  na  obou  stranách  těla  po  7  otvorech  Ža- 
berních;  uvnitř  jsou  vývody  váčků  žaberních 
spojeny  v  jedinou  rourku  s  ústím  do  roury 
zažívací.  Ucho  má  jen  dvé  polokruhovite 
chodby.  M.  jsou  kosmopolité;  žijí  ve  vodách 
mírného  pásma,  v  moři  jen  při  pobřežích. 
Někteří  druhové  stěhují  se  na  dobu  tření 
do  řek;  živí  se  zvířaty  vodními  a  také  se 
přissávají  na  větší  ryby  jako  cizopasníci. 
Larvy  (v.  Kruhoústé  ryby)  zoveme  mino- 
hami  { Ammocoetes  Cuv.)]  mají  ústa  bezzubá, 
ssavá,  ale  obloukovitá  a  nikoli  kruhovitá,  oči 
pod  kozí  ukryty  a  ploutev  hřbetní  Ještě  zcela 
nevyvinutou.  Vnější  otvory  Žaberni  leží  v  po- 
délné rýze;  uvnitř  se  každý  váček  žaberní 
otvírá  v  rouru  zažívací  zvláštním  vývodem. 
Žijí  zahrabány  v  písku  nebo  v  bahně  a  živí 
se  drobnými  vodními  organismy.  Ze  4  rodův 
a  12  druhů  žijí  ve  vodách  evropských  a  v  se- 
verní polovině  mírného  pásma  vůbec  jen  3 
druhové  jediného  rodu  m-lí  {Petromyion 
Art.),  již  také  všickni  náležejí  české  fauně. 
Tělo  mají  pokryto  tuhou  a  hladkou  kozí  a 
kolem  úst  jest  drobounké  třepení.  Zoubky 
hořejší  čelisti  jsou  2,  a  to  buď  těsně  jeden 
u  druhého  nebo  na  koncích  rohovíte  de- 
stičky; četné  zoubky  dolejší  čelisti  jsou  také 
na  podlouhlé  a  zakřivené  destičce.  Ploutve 
hřbetní  jsou  dvě,  ale  druhá  jest  spojena 
s  ploutvi  ocasní,  s  níŽ  dole  splývá  i  ploutev 
řitní.  U  břehův  evropských,  sev.-amerických 
a  japanských  žije  a  odtud  se  na  podzim  do 
řek  stěhuje  m.  říční  {P.  fluviatilis  L.).  Do- 
růstá délky  i  50  cniy  má  krátkou  a  nízkou 
první  hřbetní  ploutev  oddělenou  od  druhé 
mezerou,  v  ústech  uprostřed  příssavné  desky 
kruh  zoubků,  z  nichž  3  největší  dvojhroté 
nalézají  se  po  kaŽdé  straně  vnitřního  úst- 
ního otvoru.  Zoubky  hořejší  čelisti  jsou  na 
koncích  prohnuté  destičky,  ostrých  zoubků 
dolejší  čelisti  jest  7,  z  nichž  oba  krajní  jsou 
největší.  Barvu  má  tělo  nahoře  olivově  zele- 
nou nebo  trochu  zamodralou,  na  lesklých 
bocích  Žlutavou,  na  břiše  bělavou;  ploutve 
jsou  skoro  fialové.  Do  řek  dostane  se  tato 
m.  až  v  dubnu  n.  květnu  a  po  tření  prý  hyne. 
Prodává  se  marinovaná  (prika).  Drobná  m. 
menší  (P.  branchialis  Dum.,  P.  Planeri  Bl.) 
jest  stálým  obyvatelem  našich  vod,  zejména 
potoků  s  čistou  vodou.  Dorůstá  délky  20  cm ; 
za  prvou  ploutví  hřbetní  následuje  druhá 
přímo,  bez  mezery.  Ani  mezi  oběma  zuby 
hořejší  čelisti  není  téměř  mezery;  zoubky 
dolejší  čelisti  jsou  podobné  úpravy,  jako 
u  m.  říční,  ale  podobny  tupým  hrbol- 
kům.  Tělo  má  barvu  na  hřbetě  olivově  zele- 
nou, boky  jsou  přiŽloutlé,  břicho  stříbrobílé 
a  ploutve  do  fialová.  Právě  u  této  m.  byla 
poprvé  (1856)  pozorována  proměna  minohy 
{Ammocoetes  branchialis  Dum.)  v  individium 
dospělé,  která  se  počíná  v  srpnu  4.  neb  5. 
roku  a  trvá  do  ledna  roku  příštího.  Mínění 
Waigela  (1886)  a  j.,  jako  by  m.  menší  byla 
pouhou  varietou  m.  říční,  vyvráceno  jest  ze- 
jména pozorováním  vývoje.  Do  Labe  (k  Měl- 


níku) i  do  Vltavy  (ku  Praze)  přichází  k  nám 
veliká  m.  mořská  neboli  lampreta  čili 
lamprida  (P.  war/nus  L.),  žijící  při  březích 
evropských,  sev.-amerických  a  západoafri- 
ckých. Má  tělo  zdélí  1  m,  mezi  oběma  plout- 
vemi hřbetními  mezeru,  zub  hořejší  čelisti 
jediný,  ale  dvojhrotý,  a  7—8  zoubků  dolejší 
čelisti  srostlých  v  jedinou  obloukovitou  de- 
stičku. Kůže  má  barvu  žlutavou  nebo  bělavou 
a  trochu  nazelenalou  nebo  také  naŠedivělou, 
s  nepravidelnými  skvrnami  černohnědými, 
druhdy  také  trochu  nazelenalými  na  hřbetě 
a  na  bocích.  Má  také  výborné  maso.     Br. 

Mloh,  ves  v  Čechách,  v.  Mnich. 

MlolL,  botanický  skratek,  jímž  jsou  ozna- 
čováni: André  Michaux  a  P.  A.  Mich  e  I  i. 

Mloha  (lat.  medulla  sprnalis,  dorsalis)  je 
část  ústř.  soustavy  nervové,  umístěná  v  prů- 
chodu páteřním.  Míchou  prodlouženou  sou- 
visí s  mozkem  a  prostírá  se  od  dolního  ob- 
vodu lebečného  aŽ  ke  druhému  obratli  be- 
dernímu, kdež  se  končí  t.  zv.  míšním  ku- 
želem {conus  medullaris).  Tenké  prodlou- 
žení míchy,  t.  zv.  vlákno  konečné  {filum  ter- 
minále) ^  lze  odtud  mezi  posledními  nervy  míš- 
ními sledovati  ještě  nestejně  daleko  směrem 
dolů  v  ústředním  vazu,  jenž  dosahuje  aŽ  do 
kosti  křížové.  Celková  délka  míchy  kolísá 
kol  40  cm;  nejtenčí  pak  je  m.  v  oddílu  hrud- 
ním,  nabíhajíc  v  oddílu  krčním  a  bederním 
vždy  tam,  kde  z  ní  vystupují  větší  kmeny 
nervů  končetinových.  V  předu  a  vzadu  roz- 
dělena je  podélným  zářezem  (ássur^a  longitu- 
dinalis  anterior  et  postenor)  na  dvé  symme- 
trické  poloviny,  z  nichž  je  každá  rozdělena 
dvěma  pobočnými  brázdami  {sulcus  lateralis 
ant.  et  post.),  kudy  vystupují  přední  a  zadní 
kořeny  nervů  míšních,  ve  tři  podélné  pro- 
vazce  či  sloupce:  přední,  poboční  a  zadní 
{funiculus  ant.,  lateralis^  post.).  N  e  r  v  y  m  í  š n  í 
(v  celku  31  pár)  odstupují  po  každé  straně 
míchy  dvěma  řadami  nitek,  sbírajících  se 
v  t.  zv.  přední  a  zadní  kořeny,  jež  se  teprve 
spojují  v  jednotný  nerv,  kterýž  opouští  prů- 
chod páteřní  derou  meziobratlovou.  Přední 
kořeny  jsou  povahy  hybné,  motorické,  zadní 
pak  povahy  citlivé,  sensitivní;  tyto  nabíhají 
před  spojením  s  kořeny  předními  jeŠtě  v  uz- 
linu (ganglion  spinale).  Horní  nervy  odstu- 
pují z  míchy  vodorovně,  čím  níže  však,  tím 
stává  se  jejich  směr  Šikmějším,  ježto  m.  je 
kratší  nežli  celý  průchod  páteřní  a  mezery 
mezi  odstupy  dolních  nervů  míšních  stávají 
se  stále  kratšími,  kdežto  vzdálenosti  mezi- 
obratlových  děr  směrem  dolů  stávají  se  zvláště 
v  bedrech  stále  většími.  Proto  nervy  bederní 
s  křížovými  a  kostrčními  probíhají  v  dolním 
oddílu  páteřního  průchodu  vůbec  vedle  sebe 
jako  snopek,  tvoříce  t.  zv.  chvost  (cauda 
equiná).  —  M.  obalena  je  třemi  blanami  či 
plenami.  Tvrdá  plena  míšní  (důra  mater 
spinalis)  spojuje  se  na  zpodině  lebečné  přímo 
s  tvrdou  plenou  mozkovou  a  tvoří  v  prů- 
chodu páteřním  podélný  vak,  v  němž  je  za- 
věšena m.  s  ostatními  obaly,  kořeny  nervo- 
vými, chvostem  a  příslušnými  cévami.  Nahoře 
upíná  se  při  obvodu  velké  díry  týlní  na  týlní 


262 


Mícha. 


kosť  a  dole  dosahuje  až  do  kosti  křížové; 
v  celém  průbéhu  je  oddělena  pojivem  a  ple- 
teněmi žil  páteřních  od  průchodu  páteřního, 
jehož  stěny  povléká  t.  zv.  zevní  její  list,  jenž 
se  od  ní  oddělil  v  týlní  díře  lebečné.  Pá- 
vu čni  ce  míšní  {arachnoidea  spinalis)  je 
tenká  i  jemná  blanka,  přikládající  se  tésně 
k  tvrdé  plené,  od  níž  jest  oddělena  jemnou 
štěrbinou  subdurální.  S  měkkou  plenou 
{pia  mater  spinalis).  kteráž  jako  blanka  po- 
měrně tuhá  těsně  obaluje  povrch  míšní,  sou- 
visí hojnými  spojkami  a  tvoří  tak  prostor 
pavučinový  {cavum  subarachnoideum)^  napl- 
něný čirou  tekutinou  raozkomíchovou  {liquor 
cerebrospinalis),  v  níŽ  m.  vůbec  plave,  chrá 
nčna  jsouc  takto  zvláště  před  přílišnými 
otřesy.  Po  stranách  míchy  sluší  mezi  měkkou 
a  tvrdou  plenou  uvésti  ještě  t.  zv.  ozubený 
vaz  {ligamentum  dertticulatum),  jímž  je  m.  na 
tvrdé  pleně  zavěšena.  —  Na  příčném  řezu 
míchou  rozeznávají  se  tyto  podstatné  oddíly: 
ústřední  průchod  a  pak  šedá  i  bílá  hmota. 
Ústřední  průchod  {canalis  centralis)  jtst 
jenom  nepatrná  skulinka,  probíhající  téměř 
v  prostřed  míchy  a  souvisící  nahoře  se  IV. 
komorou  mozkovou.  Za  ním  nalézá  se  šedá 
spojka  míšní  a  před  ním  spojka  bílá,  sestá- 
vající z  nervových  vláken,  křižujících  se 
s  obou  stran  bílé  hmoty  míšní.  Šedá  hmota 
míšní  tvoří  kol  ústředního  průchodu  jádro 
v  podobě  písmene  H  Q-().  Dle  toho  roze- 
znáváme na  ní  spojku  (šedou)  a  pak  přední 
a  zadní  rohy  míšní:  přední  rohy  jsou  širší, 
obsahujíce  v  sobě  skupiny  značně  velkých 
buněk  gangliových,  a  souvisí  s  předními,  mo- 
torickými kořeny  nervů  míšních;  zadní  rohy 
pak  jsou  štíhlejší,  jejich  gangliové  buňky  jsou 
drobnější  a  souvisí  zejména  se  zadními,  sen- 
sitivními  kořeny  nervů  míšních.  Bílá  hmota 
obaluje  kolkolem  hmotu  šedou  a  směrem 
vzhůru  se  ponenáhlu  ztlušfuje.  Na  rozdíl  od 
šedé  hmoty,  jež  se  většinou  skládá  z  nervo- 
vých buněk  gangliových,  z  pletiva  jemných 
jejich  výběžků  (síť  Gerlachova)  a  z  ostrovů 
hmoty  gelatinosní,  sestává  hmota  bílá  z  ner- 
vových vláken,  jež  jsou  seskupena  v  rozma- 
nité dráhy  vodivé  I  rozeznáváme  tu  zejména 
dráhy  k  mozku  vy.stupující  či  sensitivní  a 
od  mozku  sestupující  či  motorické.  Dráhy  vy- 
stupující zabírají  zadní  sloupek  míšní  (štíhíý 
provazec  Gollův  a  klínový  Burda- 
chův)  a  pak  část  pobočných  sloupků  míš- 
ních (pobočné  dráhy).  Uráhy  sestupující 
lze  v  oddílu  krčním  a  hrudním  sledovati 
podél  předního  podélného  zářezu  (přední 
či  nezkřížené  dráhy  pyramidové)  a 
mimo  to  zabírají  část  provazců  pobočných 
(postranní  či  zkřížené  dráhy  pyram  i- 
dové),  jsouce  hlavně  postranními  drahami 
mozečkovými  odděleny  od  povrchu  míšního. 
Mimo  tyto  dlouhé  dráhy  sluší  tu  ještě  roze- 
znávati nejrozmanitější  spojky  jednotlivých 
oddílů  míšních,  zvláště  pak  segmentů  míšních 
pod  sebou  či  za  sebou  položených.  Vedle  slo- 
žek nervových  obsahuje  m.  ještě  neuroglii, 
totiž  společný  podklad  všech  prvků  nervo- 
vých, pak  mnoho   tkané  pojivové,   výběžků 


měkké  pleny  míšní,  a  bohaté  sítě  cev  krev- 
ních. 

O  míše  domnívali  íq  již  staří,  zvláště  Ga- 
len,  že  tvoří  prodloužení  mozku  v  průchodu 
páteřním,  aby  údy  vzdálenější  od  hlavy  a 
mozku  snáze  byly  opatřovány  potřebnými 
nervy,  jež  by  se  jinak  na  dlouhé  cestě  od 
mozku  do  těchto  vzdálenějších  míst  snadno 
potrhaly.  V  mínění  svém  utvrzován  byl  Ga- 
len  výsledky  účelně  zařízených  pokusů  na 
Živých  zvířatech,  jmenovitě  příčným  proře- 
záváním míchy  na  rozmanitých  místech,  po 
němž  pozorovával  ochrnutí  a  bezcitnost  na 
těle  v  místech,  položených  pod  neboli  za 
místem  řezu,  počítáme-li  od  hlavy.  Správné 
názory  o  výkonech  míchy  podaly  teprve  sy- 
stematické pokusy  a  přísná  pozorování  z. to- 
hoto století.  Úkony  míchy,  o  nichž  se  tu  může 
státi  zmínka  jenom  nejpovšechnější,  jsou  dvojí: 
v  míše  jsou  nervové  středy  pro  některé  úkony 
tělesné  a  pak  dráhy  pro  úkony  jiné.  M.  je 
především  místo,  kde  se  převádějí  a  umož- 
ňují pohyby  zvratné  či  reflexní,  jako  když  na 
př.  při  bezděčném  píchnutí  do  prstu  ruka 
náhle  a  bez  přičinění  naší  vůle  ucukne.  Při 
takovýchto  pohybech  se  předpokládá.  Že  po- 
pudy přecházejí  ze  zadních,  citlivých  kořenů 
nervových  do  nervových  buněk  v  zadním  rohu 
šedé  hmoty  míšní,  odtud  do  pletiva  nervo- 
vých výběžků  gangliových  (sítě  Gerlachovy), 
odtud  do  velkých  gangliových  buněk  před- 
ních rohů  a  pak  do  předních,  hybných  ko- 
řenů příslušného  nervu,  jímž  přichází  popud 
na  periferii.  Podobné  řetězce  pro  reflexní 
čásť  pochodů  při  vymítání  výkalů  tělesných 
(centrum  anospinale),  při  močení  (c.  vesicospi- 
nale\  ztopoření  pyje,  ejakulaci  (c.  genitospi- 
nale)  a  svírání  dělohy  shledáváme  v  beder- 
ním oddílu  míchy.  Nazývají  se  též  středy 
nervovými,  jsou  však  většinou  podřízeny  vyš- 
ším středům  mozkovým.  V  krčním  oddílu 
míchy  nalézá  se  nervový  střed  pro  rozšiřo- 
vání zorničky  oční  (c.  ciliospinalé)  a  po  celé 
míše  pak  jsou  roztroušeny  nervové  středy, 
ovládající  světlost  i  průchodnost  cev  krevních 
a  tudíž  i  množství  tudy  proudící  krve  (centra 
vasomotorická) ;  s  nimi  spojeny  jsou  do  jisté 
míry  také  středy  pro  vyměšování  potu.  Mimo 
takovéto  středy  jsou  v  míše  obsaženy  též 
dráhy  výše  již  vzpomenuté,  spojující  zvláště 
středy  mozkové  s  jednotlivými  oddíly  míš- 
ními a  odtud  s  obvodovými  nervy  míšními. 
Zejména  tyto  dráhy  jsou  dvojí  povahy:  do- 
středivé, k  mozku  vedoucí,  a  odstředivé,  vy- 
cházející od  mozku  k  obvodu.  Dostředivé 
dráhy  (sensitivní)  pro  pocity  tlaku,  tepla  i  stu- 
dena shledávají  se  zvláště  v  zadních  prováz- 
cích při  zadní  podélné  štěrbině  míŠní;  pro 
pocity  bolesti  předpokládá  se  vedení  v  šedé 
hmotě  (v  síti  Gcrlachove)  zadních  rohů  a  kří- 
žení v  zadní  (šedé)  spojce  za  ústředním  prů- 
chodem míšním.  Dále  předpokládají  se  zvláštní 
dráhy  zamezovací  a  pak  spojující  dráhy  mezi 
jednotlivými  oddíly  míšními  nad  sebou.  Vlákna 
těchto  drah  vystupují  ze  Šedé  hmoty  míšní 
do  bílé  a  probíhají  zvláště  v  t.  zv.  základních 
oddílech  předních   a  postranních  provazců; 


Mícha. 


268 


jimi  má  se  docíliti  potřebné  shody  a  součin- 
nosti (syntrgic)  při  složitějších  pohybech  a 
úkonech  tělesných.  Výhradné  hybné,  moto- 
rické, povahy  jsou  dráhy,  probíhající  v  před- 
ních a  pobočných  provázcích  pyramidových. 
Určování  povahy  uvedených  a  ješté  jiných 
drah  i  středů  míšních  je  velmi  pracné  a  slo- 
žité. Nejdůležitější  methody  zkoumací  při  tom 
jsou:  sledování  postupného  vyskytování  se 
nervových  vlakének  a  pozdějších  drah  i  pro- 
vazců  v  gelatinosním  základě  míchy  u  plodů 
a  mladých  individuí;  soustavné  pokusy  na 
živých  zvířatech,  zakládající  se  napřeřezávání 
a  zničování  jednotlivých  míst  v  míše,  a  po- 
zorování vyplývajících  z  toho  zjevů,  totiž 
úchylek  v  hybnosti  i  citlivosti  těla  i  dege- 
neračních  změn  v  míše  při  studiu  drobno- 
hledném, posléze  pak  studování  chorobných 
změn  po  nahodilých  úrazech  míchy,  výlevech 
krevních,  smáčknutí,  zánětech  a  pod.  Srov- 
návací studium  a  nálezy  vivisekční  dodělaly 
se  tu  v  moderní  době  skvělých  výsledku, 
jakž  jeví  se  zvláště  při  sledování  chorob  míš- 
ních pathologickou  anatomií.  Sr^. 

Nemoci  míchy.  Posuzujíce  onemocnění 
míchy  dbáti  musíme  toho,  že  chová  a)  svodné 
dráhy  motorických  podnětů ;  b)  svodné  dráhy 
čitných  dojmů  (pokožky,  zakloubení,  svalů); 
c)  některé  středy  zvratové;  d)  středy  vasomo- 
torické;  e)  středy  troíické  (pokožky,  svalů, 
kostí).  Dále  budiž  uváženo,  že  svodné  dráhy 
v  určitých,  přesně  lokalisovaných  pásmech 
skupeny,  zvratové,  vasomotorické  a  trofické 
středy  podle  segmentů  míšních  seřaděny 
jsou,  jak  jednotlivé  části  těla  a  údy  inner- 
vují.  Bčží-li  o  čistý  míšní  process,  nelze  če- 
kati jevů  jiných,  neŽ  které  se  dotýkají  svod- 
ných drah  a  jmenovaných  středu.  Process 
pathologický  neobmezuje  se  vždy  na  nitro 
míchy,  nýbrž  bujením  zasáhne  také  perife- 
rické  nervy  a  kořenová  vlákna  nervová,  která 
se  ubírají  k  periferii  z  jednotlivých  míšních 
segmentů.  Tehdy  k  jevům  míšním  druží  se 
kořenové  příznaky  (motorické,  sensorické, 
vasomotorické  i  trofické  poruchy),  jež  sobě 
snadno  vysvětlujeme  tím,  že  periferický  nerv 
přejímá  z  míchy  vlákna  rozmanité  funkce; 
tyto  kořenové  jevy  obmezují  se  na  to  pásmo 
těia,  které  vyhrazeno  jest  onemocnělému 
segmc  ntu.  Ale  i  chorobný  process,  zahnizdu- 
jící  se  v  obratlích  nebo  v  míšních  plenách, 
jakkoli  v  prvé  řadě  ohrožuje  kořenová  vlákna, 
poškozuje  bujením  i  míchu  —  ke  kořenovým 
jevům  druží  se  příznaky  čistě  míšní.  Z  uvede- 
ného vychází.  Že  míšní  i  kořenové  jevy  v  ča- 
stých případech  nalezneme  slouč<  né.  Rozbí- 
rajíce jevy  ty  po  klinické  stránce  přesvěd- 
číme se,  že  jsou  rozmanitého  druhu;  seřaditi 
je  můžeme  posléz  ve  2  kategorie.  Brzy  jevy 
ty  poukazují  k  podráždění  nervů  (motori- 
ckých, sensorických  a  zvratných  středů),  brzy 
k  jich  obrně,  a  to  opět  závisí  na  prudkosti 
a  trvání  proccssu  pathologického.  Většinou 
bývá  tak,  že  jevy  podráždění  a  obrny  po- 
stupně se  vystřídají;  jednou  období  irrita- 
tivní  trvá  velmi  dlouho  (i  léta),  jindy  velmi 
krátce,   třeba   několik    hodin.    V   motorické 


sféře  dráždění  se  hlásá  jako  tonická  n.  klo- 
nicka  křeč  (ztrnulost  svalová,  záškuby  sva- 
lové), obrna  jako  slabost  končetin  neb  ho- 
tové ochrnutí;  v  sensorické  sféře  dráždění 
se  opovídá  hyperaesthesií  pokožky,  neuralgi- 
ckými  bolestmi,  obrn  a  anaesthesií.  Jestli  po- 
rušena bývají  i  četná  vlákna  svalová,  dojde 
k  jevům  ataxie.  Podráždění  specifických 
středů  zvratných  (měchýře  a  konečníku)  po- 
známe z  křečových  jevů  na  ústrojích  těch, 
obrnu  ze  slabosti  a  ochrnutí  měchýře  a  ko- 
nečníku. Podráždění  vasomotorických  a  tro- 
fických  středů  nebudí  nápadných  jevů,  obrna 
jich  chladnutí,  cyanosu,  a  oedemy  končetin, 
potažmo  atrofii  svalovou,  decubitus,  zánětlivé 
puchýře  atd.  —  Příznaky  míšní  řídí  se:  1.  roz- 
měrem patholoj^ickcho  processu  ve  směru 
příčném.  Je-li  celý  průřez  bederní  části  mí- 
chy stižen  zánětem,  nalezneme  v  motorické 
sensorické  sféře  jevy  podráždění,  které  se 
dopli^ují  příznaky,  jež  přinášejí  větší  vznět- 
livost  zvratných  středů;  po  nich  následují 
příznaky  obrny:  ochrnutí  a  anaesthesie  dol- 
ních končetin,  obrna  měchýře  a  konečníku, 
zrušení  svalových  zvratů,  cyanosa  a  oedem 
končetin,  decubitus  atd.  Jevy  ty  vyskytuií 
se  v  obou  končetinách  zároveň,  poněvaaž 
vláknění  obou  polovin  míšních  bylo  posti- 
ženo pathologickým  processem;  2.  tím,  v  jaké 
výši  a  jak  velice  ve  vertikálním  směru  po- 
stoupil. Při  onemocnění  bederní  části  míchy 
dojde  k  obrně  a  anaesthesii  dolních  končetin; 
při  zánětu  hrudní  části  obrna  a  anaesthesie 
zjevuje  se  na  břišním  svalstvu  a  kůži,  při 
onemocnění  krční  části  míchy  pozorujeme 
obrnu  a  nečitnost  ve  veškerých  končetinách 
a  ve  trupu;  v  horních  končetinách  dojde  také 
k  vasomotorickým  a  troííckým  poruchám 
i  k  potlačení  zvratů;  v  dolních  nikoli,  jelikož 
středy  funkcí  těch  uloženy  jsou  v  ušetřené 
bederní  části.  3.  Každá  polovina  míšní  jest 
o  sobě  samostatným  inni^rvačním  orgánem; 
než  obě  jsou  spojeny  četnými  spojovacími 
vlákny  a  tím  až  po  jistou  míru  možná  jest 
náhradná  činnost  jedné  poloviny  míšní  za 
druhou.  Pathologický  process  jedné  poloviny 
míšní  provázen  bývá  charakteristickým  sku- 
pením jevů  a  v  něm  vyniká' zkřižovaná  obrna 
motorická  a  čitná.  Horní  a  dolní  končetina 
jedné  poloviny  neb  jen  dolní  končetina 
ochrnuta  jest  po  té  straně,  na  které  spočívá 
pathologický  process,  anaesthesie  zjevuje  se 
na  straně  opačné.  Toť  se  vysvětluje  tím,  že 
sensorická  vlákna  hned  po  svém  vstupu  do 
míchy  se  křižují  a  přecházejí  do  opačné  po- 
loviny. Při  onemocnění  krční  části  jest  jedna 
strana  hemiplegická,  druhá  hemianaesthetická ; 
při  onemocnění  hrudní  části  jest  jedna  dolní 
končetina  anaesthetická  a  druhá  ochrnuta. 
4.  Zasáhne-li  pathologický  process  jen  jednot- 
livé části  průřezu  míšního,  závisí  na  jeho  po- 
loze i  co  do  výšky  i  co  do  plochy,  jak  pří- 
znaky se  utváří.  Průřez  míchy  možno  rozděliti 
ve  více  segmentů  fysiolog.  rozdílných,  z  nichž 
každý  chová  vlákna  neb  středy  siejné  nebo 
přibližně  stejné  funkce.  Přední  čásť  šedi  míšní 
(přední  roh)  chová  motorické  a  trofické  gan- 


264  Mícha. 

gliové  buňky  vedle  vláken  motorických;  střed  částí  bílé  hmoty  {spastickd  paraplegié)\  chro- 
ledi  míšní  vasomotorická  a  troíícká  centra,  nicky  zánět  předních  míšních  rohů  {progres^ 
zadní  čásť  šedi  míšní  (zadní  rohy)  vlákna  a  sivnt  atrofie  svalová).  Pak  známe  některá  kom- 
gangliové  buňky  sloužící  k  čití.  Proto  patho-  binovaná  systém,  onemocnění;  degeneraci 
logický  process,  zahnizďující  se  v  předním  j  zadních  praménků  sloučenou  s  onemocněním 
rohu  sedl,  budí  chabou  obrnu  a  atroiii  sva-  laterálních  provazců  a  mozeČkových  pásem 
lovou  a  ruší  svalové  zvraty;  on^mocnémm  {juvenilni  tabes)\  zánět  předních  rohů,  kom- 
šedi  kolem  centrálního  kanálu  dojde  k  va-  binovaný  s  degenerací  laterálních  provazců 
somotorickým  poruchám  a  troíickým  změnám  {amyotrofickou  laterálni  sklerosu).  V  posled- 
V  pokožce,  kostech  a  kloubech;  při  choro-  nich  případech  jsou  příznaky  složitější,  ale 
bách  zadních  rohů  k  anaesthesii  kožní,  sva-  vždy  lze  v  nich  postřehnouti  jevy  podmí- 
love  a  kloubové.  Periferický  obal  míšní  šedi, :  něné  onemocněním  obou  vláknových  sou- 
bílá  hmota  rozpadává  se  ve  více  praménků,  |  stav.  Z  úvahy  té  vychází,  Že  ohraničený  a 
které  se  táhnou  od  míchy  prodloužené  aŽ  diffusní  process  po  příznacích  jinak  se  cho- 
po  konec  míchy  {conus  medullaris),  nejzad-  j  vají  a  že  v  prvé  řadě  běží  o  to,  která  funk- 
nější  pásma  slouží  svodu  rozmanitých  Čitných  |  cionální  Čásf  onemocněla.  Při  onemocnění 
dojmů  a  jich  porušením  vzniká  anaesthesie  zadních  praménků  bílé  hmoty  nepozorujeme 
kožní  a  svalová  a  prostřednictvím  poslední ,  obrny,  za  to  se  vyskytují  neuralgické  bolesti, 
nejapnost  a  nejistota  pohybů  (ataxie).  Nej- |  anaesthesie  a  ataxie ;  při  onemocnění  laterál- 
bliŽší  čás(  postranná  chová  motorická  vlákna,  nich  provazců  shledáváme  ztrnutí  svalové  a 
jichž  podráždění  budí  ztrnutí  svalové  a  stup- ;  obrnu,  za  to  není  poruch  čití;  výlev  krevní 
ňované  reflexy  svalové,  kdežto  zhubení  jich  i  neb  novotvar  v  šedi  míŠní  podle  svého  roz- 
budí  obrnu;  pásmo  vláken  v  předu  od  mo- '  měru  budí  toliko  ohraničenou  obrnu  a  atroiii 
torických  vláken  ležící  spojuje  mozeček  s  pe- ,  svalovou,  ale*  také  vasomotorické  poruchy, 
riferií  těla  a  proto  porušením  jeho  dojde  anaesthesii  jen  tehdy,  šíří-li  se  do  zadních 
k  ataxii.  Vrstva  vláken  uložených  vedle  přední  rohů.  Povaha  a  kombinace  jevů,  jich  omeze- 
štěrbiny  chová  rovněž  motorická  vlákna,  nost  nebo  povšechnost  umožňuje  poznání: 
která  však  záhy  v  míše  se  ztrácejí  a  mají  a)  že  m.  vůbec  onemocněla,  a  fr)  v  které 
podřízený  pathologický  dosah.  —  Zkušenost  části  míchy  process  se  zahnízdil.  Podstata 
učí,  že  lokalisované  processy  omezují  se  ča-  pathologického  processu  z  jevů  těch  však 
sem  jen  na  malý  oddíl  míchy,  a  pak  závisí  nemůže  býti  vyčtena  přímo;  jí  však  na^ 
na  té  lokalisaci,  kterak  příznaky  se  skupují.  |  svědčují  actiologické  momenty,  vývoj  a  po- 
Zánětlivé  hnízdo  v  předním  rohu  krční  části  stup  choroby,  prudkost  příznaků,  chování  se 
míchy  uzpůsobuje  ohraničenou  obrnu  a  atro-  teploty,  bolesti  a  časem  i  poměr,  v  jakém  se 
fii  svalstva  horní  končetiny,  a  sice  po  té  i  kombinují  jevy  irritativní  i  paralytické.  — 
straně,  po  které  process  se  byl  zahnízdil. '  6.  Pathologický  process  jen  výjimkou  se  ob- 
Zasáhl-li  také  laterálni  provazec  jedné  pólo-  raezuje  jen  na  jednu  polovinu  míšní  a  je-li 
viny  míšní  v  krčním  oddílu,  dojde  k  obrně  mnohý  z  předu  polovičatý  (nádor),  zajisté 
horní  a  dolní  končetiny  téže  strany,  ale  sou-  v  krátké  době  dojde  k  onemocnění  druhé 
časnou  lokalisaci  processu  pathologického  poloviny  míšní.  Proto  obrna  a  anaesthesie 
v  přiléhající  části  šedi  míŠni  usoudíme  z  atrofie  na  rozdíl  od  mozkového  nervstva  stihne  sym- 
svalové  v  horní  končetině.  Důvod  jest  blízký.  \  metrické  končetiny,  s  převahou  dolní  (para- 
Z  téhož  segmentu  šedi  míšní  jdou  motorické  plegie),  někdy  veškeré  končetiny.  Proto  také 
atrofické  podněty  jen  pro  určitou  skupinu  ostatní  jevy:  reflektorické,  vasomotorické  a 
svalovou;  za  to  bílá  hmota  v  stejné  výši  |  trofické,  vyskytují  se  ve  formě  paraplegické 
chová  motorická  svodná  vlákna  pro  horní    a  nikoli  hemiplcgické. 

a  dolní  končetinu.  Jelikož  choroba  v  uvede-  Po  tomto  úvodě  možno  snadněji  dotknouti 
ném  případě  se  obmezila  toliko  na  motorické  j  se  jednotlivých  chorob  míšních,  pod  které  zá- 
části  míchy,  nedojde  k  poruchám  čití,  které  hlaví  zahrnuty  bývají  dle  starého  zvyku  i  pro- 
však  najisto  se  dostaví,  postoupí-li  process  cessy  páteře  ohrožující  míchu  i  nemoci 
na  zadní  rohy  šedi  neb  zadní  praménky  bílé  plen  míšních.  M.  bývá  buď  stlačena  neb  se 
hmoty.  5.  Vedle  ložiskových  processu  výsky- '  zaněcuje,  časem  nádor  vyrůstá  i  do  tkáně  míšní, 
tují  se  jiné,  které  zasáhnou  pásmo  nervových  ;  1.  Nemoci  páteře:  a)  Při  zlomeninách 
vláken  v  celé  jeho  délce.  Tyto  processy  se- 1  páteře,  které  se  přiházcjí  nejčastěji  v  krční 
trvají  poutány  k  těmto  pásmům,  tak  že  vlákna  části,  řidčeji  v  hrudním  oddílu,  dojde  k  tlaku 
jiné  funkce  jsou  ušetřena,  a  proto  onemoc- 1  na  míchu  neb  m.  bývá  rozdrcena.  Příznaky 
není  nazýváme  soustavné  neb  systémové,  bývají  obrna  veškerých  neb  toliko  dolních 
Ložiskové  processy,  vznikající  v  některém  končetin,  anaesthesie,  potlačení  reflexů,  obrna 
segmentu  míšním,  mají  náchylnost  se  šířiti  a ,  měchýře  a  konečníku,  b)  Kariosní  process 
postihnou  proto  pozvolně  více  fysiologicky  v  páteři,  zaviněný  nejčastěji  tuberkulosou, 
rozdílných  pásem  (nádor,  zánět);  prolo  pa- ^  zavinuje  zánět  tvrdé  pleny  míšní  a  v  dalším 
thologické  příznaky  postupem  doby  se  roz-  postupu  zánět  míchy  z  tlaku  (v.  Myelitis), 
množují.  Při  soustavném  onemocněni  obraz  c)  Stejně  se  chovají  novotvary  páteře,  zvlášť 
choroby  setrvá  aspoň  co  do  hlavních  jevů ,  rakovma,  syfilom,  sarkom,  výduť,  měchožíl. 
nezměněn  po  řadu  let.  Soustavnými  choro-  Vedle  jevů,  které  se  vysvětluji  tlakem  na 
bami  jsou  degenerace  zadních  pásem  bílé  míchu,  dlužno  jmenovati  ještě  kořenové  \if\' 
hmoty  {tabes)\  zánět  a  degenerace  laterálních    znaky,  zvlášC  prudké  neuralgické  bolesti. 


Mícha  265 

2.  Nemoci  plen  míšních:  a)  Krvácení  •  jich  z  pravidla  tvrdá  plena;  vedle  fibromu, 
mezi  pleny  míšní  {meningorrhagia  sptnalis),  lipomu  zasluhují  zmínky  především  sarkom 
mezi  tvrdou  a  měkkými  plenami,  neb  pateří  a  a  karcinom,  dílem  prvotní,  dílem  podružný 
tvrdou  míšní  plenou,  celkem  vzácný  jev.  Pří-  (vzniklý  mctastasou  mbo  postupem  ze  sou- 
činy: úrazy,  velká  námaha  tělesná,  křečové  sedících  orgánů).  Zjevů  dlužno  pojmenovati 
choroby,  celkové  nemoci;  příznaky:  bolesti  prudké  neuralgické  bolesti,  kťré  pásovitě  sií 
v  páteři  a  neuralgickc  bolťsti.  Šířící  se  do  šiří,  anaesthesii  a  hyperaesthesii  kožní  v  ob- 
končetin,  mírné  obrny,  častěji  křeči  a  ztrnutí  vodu  neuralgického  pásma  a  pak  jevy  vyplý- 
svalové;  anaesthesie  jest  mírná  neb  schází  vající  z  tlaku  na  míchu  a  podružného  zánětu 
naprosto.  Většinou  jsou  příznaky  nejasný,  míchy,  ztuhlost  a  obrnu  dolních  končetin, 
b)  Zánět  míšních  plen  jest  prudký  a  vleklý  bolesti  šířící  se  do  údů,  jich  anaesthesii, 
a    stihne  buď  tvrdé   neb    měkké   pleny.    —    obrnu  měchýře  atd. 

Prudký  zánět  tvrdé  pleny  {pachjrmeningťtisi  3.  Nemoci  míchy.  Anaemii  a  hyper- 
aciířa)  jest  vzácný  a  jevy  jeho  mimo  prudkou  aemii  nelze  diagnostikovati  a  mají  oba 
bolest  nepatrný;  časem  zjevují  se  křeči  a  processy  zájem  toliko  pro  anatoma.  Za  to 
ztrnutí  svalové,  zřídka  anaesthesie.  Není  také  vyznamenává  se  nápadnými  jevy  krvácení 
častým  vleklý  zánět  tvrdé  pleny  míš-  do  tkané  míšní,  skorém  výhradně  do 
ní  (pachjrmeningitis  chronica),  který  po  vět-  šedé  hmoty,  které  jest  zpravidla  následkem 
siné  zavinuje  syfilis.  Jelikož  bývá  ohraničený  úrazu,  řidčeji  vzniká  při  celkových  a  infek- 
mimo  bolest  v  páteři  a  končetinách,  nebudí ,  čních  chorobách  neb  po  prudkých  povšech- 
nápadnějších  jevů.  Při  kariosním  proccssu  ných  křečích.  Jevy  jsou  náhlá  bolest  v  pa- 
obratlů  onemocní  tvrdá  plena  míšní  vŽdy.  teři  a  v  údech,  obrna  a  anaesthesie  konče- 
Postup  tuberkulosy  na  tvrdou  plenu  budí  tin,  obrna  měchýře.  Nemocný  zpravidla  pod- 
sprvu  toliko  kořenové  symptomy:  prudké  lehne,  a  unikne-li  smrti,  setrvají  částečné 
neuralgické  bolesti,  místní  anaesthesii,  místní  obrny  hybnosti  a  Čití  a  jest  obrna  sloučena 
obrnu,  sloučenou  s  atrofíí  svalovou.  Když  s  atrofíí  svalovou.  Často  krvácení  se  zje- 
pozdéji  došlo  k  značnému  zbujení  na  vnitřní  vuje  v  jodné  polovině  míšní,  a  pak  obrna 
ploše  tvrdé  míšní  pleny,  zjevují  se  příznaky  <  se  vyskytuje  po  jedné  a  anaesthesie  po 
míšní,  které  zahrnujeme  pod  záhlavím  kom-  druhé  straně.  Prvotní  nekrosa  míchy 
pressivní  myelitidy.  Zvláštní  zájem  vzbuzuje  i  jest  následkem  vmecení  neb  thrombosy  ně- 
prvotní  zánět  tvrdé  míšní  pleny,  orae-  které  drobné  míšní  arterie,  proto  jest  nekro- 
z  ují  cíše  n3.  krční  o  ááil  (pach^meningitis  tické  hnízdo  toliko  ohraničené  a  osamocené, 
cervicalis  hypertrophicá),  Ztluštění  pleny  bývá  zřídka  nalézáme  větší  počet  nekrotických 
velmi  značné  a  proto  stlačení  míchy  obvyk- '  hnízd.  V  posledním  případě,  jakož  i  tehdy, 
lým  jevem.  S  počátku  trvají  toliko  prudké  kdy  došlo  k  rozměrnějšímu  změkčení  míchy, 
neuralgické  bolesti  v  šíji  a  v  horních  kon-  nalézáme  jevy  jako  při  zánětu  míchy.  —  Zá- 
četinách  i  ztrnulost  ve  svalstvu  šíjovém;  pak  nět  míchy  prudký  a  vleklý  viz  Mycli- 
dojde  k  ochrnutí  svalů  ručních,  předloktí  a  tis.  Zánět  míchy  z  tlaku  viz  Myelitis. 
pažních,  jež  upadají  v  atroňi  (kořenové  pří-  Prudký  zánět  Šedé  hmoty  míšní  viz 
znak^-),  a  ke  konci  zjevuje  se  obrna  dolních  Poli  omyel  i  tis.  Vleklý  ložiskový  zá- 
koncetin,  zaviněná  podružným  zánětem  mí-'nětmícny  viz  Sclerosis  en  plaques. 
chy.  —  Zánět  měkkých  plen  (/ei^řome- '  Z  nádorů  míšních  dlužno  jmenovati  gliom, 
ningitis  spin^Tlis)  jest  z*  pravidla  prudký  a  tuberkel  a  syfilom.  Tuberkel  jest  častější  sy- 
sloučen  se  zánětem  měkkých  omozečnic  (epi-  filomu  a  tento  gliomu.  Příznaky  nádoráv 
demická  meningitis  cerebrospinalis ,  tuberku-  upomínají  na  vleklý  zánět  míchy;  jelikož  roz- 
iosa);  jinými  příčinami  jsou  úrazy  páteře,  voj  nádoru  jest  pozvolný,  jevy  jeho  vyvíjejí 
krvácení  do  plen  a  infekční  choroby;  v  říd-  se.  skryté  a  časem  polostranně;  bývají  po- 
kých  případech  zánět  se  šíří  z  okolních  útrob  sledními  úkazy  obrna  a  anaesthesie  dolních 
na  páteř.  Příznaky:  prudké  bolesti  a  ztrnu- '  končetin  a  obrna  měchýře.  —  Zkušenost  po- 
lost  páteře  a  ntjčastěji  kořenové  příznaky,  ukazuje  k  tomu,  že  míšní  neuralgie  bývá  Ča- 
hlásající  s  předu  podráždění,  později  obrnu  sem  zasažena  infiltrátem,  který  z  anatomi- 
nervů;  tedy  postupně  neuralgické  bolesti  kon-  ckého  hlediska  může  býti  pojmenován  jako 
Četinové,  bolesti  pasové,  hyperaesthesie  po-  novotvar  i  zánět  zvláštního  druhu  (gliosní 
kožky,  ztrnulost  svalová;  později  obrny  ohra-  infiltrát).  Processem  tím  bývají  funkce  míšní 
ničené  a  anaesthesie.  Jevy  řídí  se  sídlem  zá-  ohroženy,  ještě  více  však  rozpadem  tohoto 
nětu  a  jeho  prudkostí.  Vleklý  zánět  mě k-    specifického    infiltrátu,   který    vede    v    míše 


kých    plen   míšních   {leptomeningitis  chro 
nica)  jest  dozvukem   prudkého  zánětu    neb 


k   vytvoření    velkých   dutin    (v.    Syringo- 
myelie).     Mimo  tyto   pathologické   změny. 


utváří  se  s  předu  jako  taký;  pak  příčinou  |  které  zasáhnou  ohraničenou  čásť  míchy  ve 
jeho  bývá  syfilis  a  alkoholismus.  Jeho  pří-  větším  i  menším  rozměru  a  jsou  zvány  loži- 
znaky  jsou  poněkud  nejasný  a  proto  bývá  skovými  chorobami,  známe  ještě  jiné,  které 
nesnadno  diagnostikován;  zvlášť  převládají  I  se  obmezují  na  určitá  funkcionální  pásma 
ztrnulost  a  bolestivost  páteře,  paraesthesie  a '  neb  určitými  zábyvy  vyznačené  části  míšní 
hyperaesthesie  a  ztrnulost  svalová.  Často  bývá  i  šedi  a  vyznamenávají  se  lenivým  průběhem 
vleklý  zánět  míšních  plen  .sdružen  se  záně- 1  a  postupným  šířením.  Pokud  vyčísti  sobě 
tem  míchy  {meningomyelitis  chronica^,  Ná-  můžeme  z  anatomických  nálezů,  běží  v  prvé 
dory  plen  míšních  nejsou  častý  a  sídlem  i  řadě  o  zánětlivé  změny  v  neuroglii  a  v  druhé 


266 


Michael  —  IVUchaelis. 


řadě  o  degeneraci  nervových  vláken  a  gan- 
gliových  buněk.  Jelikož  změny  ty  poutány 
jsou  k  jednotlivým  pásmům  nervovým  neb 
středům  gangliových  buněk,  zoveme  choroby 
ty  pásmovými  neb  soustavnými.  Jimi  jsou: 
1.  zánětlivé  a  degenerativní  processy  v  zad- 
ních praméncích,  úbytě  míšní  neb  tabcs 
(v.  t.);  2.  zánětlivé  změny  v  pyramidální  části 
laterálních  provazců  (tabes  spasmodica  neb 
paraplegia  spastica^  v.  t);  3.  vleklý  zánět 
předních  m  í  š  n  í  ch  rohů,  viz  Poliomyelitis 
chronica  neb  atrophia  muscularis  progressiva] 
ukázalo  se  pak,  že  zánětlivé  a  degenerativní 
processy  jednotlivých  pásem  se  kombinují. 
Z  kombinovaných  těchto  processů  jmenu- 
jeme: zánět  předních  míšních  rohů  sloučený 
se  zánětlivými  změnami  pyramidálních  pro- 
vazců (v.  Sclerosis  lateralis  arayotro- 
phica);  dále  zánět  zadních  provazců,  slou- 
čený se  zánětlivými  změnami  pyramidálních' 
pásem  (v.  Tabes  ju  venilis  Friedreich). 

M.  prodloužená  (anat.)  v.  Mozek. 

Nemoci  míchy  prodloužené.  Anato- 
mická struktura  a  fysiologická  funkce  pro- 
dloužené míchy  jest  velmi  složitá  a  dosud 
jen  v  části  objasněna.  Sloužíc  svodu  moto- 
rických impulsů  a  sensorických  percepcí  jest 
zároveň  sídlem  četných  zvratných  středů  (se- 
krece slinné,  polykání,  žvýkání,  sevření  ví- 
ček, dilatacc  pupill);  v  ní  sídlí  střed  dýchací, 
pohybu  srdečního,  střed  vasomotorických 
nervů  a  střed  křečový.  Jest  známo,  že  po- 
ílráždění  dna  4.  komory,  spočívající  v  pro- 
dloužei)é  míše,  má  v  zápětí  značnou  sekreci 
i  cukernatost  moči.  Mimochodem  budiž  po- 
znamenáno, že  v  míše  prodloužené  uložena 
jsou  jádra  mnohých  mozkových  nervů.  — 
Z  náčrtu  toho  lze  sobě  symptomatologii  cho- 
rob prodloužené  míchy  sestrojiti.  Nasvědčují 
jim:  obrna  oboustranných  končetin  v  rozma- 
nité kombinaci  a  prudkosti  (ve  formě  křižo- 
vané, ve  formě  paraplegic,  hemiplegie,  i  jako 
obrna  veškerých  končetin);  anaesthesic  jedné 
poloviny  těla,  která  po  případě  s  anaesthesií 
opačné  poloviny  lícní  jest  sloučena;  néktiré 
charakteristické  poruchy  pohybů  dýchacích 
i  pathologické  jevy  cirkulační;  obrna  bloudi- 
vého  a  podjazyčného  nervu  (obtíže  polykací, 
afonie,  poruchy  výřečnosti);  atrofie  svalstva 
jazykového.  —  Z  jednotlivých  chorob  pro- 
dloužené míchy  budtež  uvedeny:  Krvácení, 
celkem  vzácné,  ale  i  velmi  nebezpečné,  po- 
něvadž jím  bývají  stiženy  střed  dýchací  a 
cirkulační.  Nemocný  zhyne  rázem  v  apoplek- 
tickém  insultu.  —  Je-li  krvácení  drobné  a  vý- 
levy krevní  ve  tkáni  prodloužené  míchy  roz- 
troušeny, pozorujeme  příznaky,  které  pro 
náhlý  vznik  zahrnujeme  pod  názvem  prudké 
obrny  bulbární.  Běží  o  dysfagii,  poruchu 
výřečnosti,  urychlené  pohyby  dýchací,  ne- 
pravidelné dýcháni  a  velmi  ukvapenou  čin- 
nost srdeční;  k  jevům  těm  druží  se  obrny 
jednotlivých  končetin  i  částečná  anacsthe- 
sie.  —  Stejné  příznaky  budí  embolie  drob- 
ných arterií  prodloužené  míchy.  —  Větší  zá- 
jem má  thrombosa  vertebrálnich  a  basilární 
arteric,   které    vysílají   k   prodloužené    míše 


celou  soustavu  malých  arterií.  Thrombosa 
basilární  arteric  má  v  zápětí  náhlou  nebo 
rychlou  smrf;  thrombosa  jedné  vertebrální 
arterie  nemocného  utracuje  teprv  prodlením 
několika  dní  a  lze  sobě  příznaky  její  sesta- 
viti: jsou  to  jevy  prudké  bulbární  obrny, 
hemiplegie  po  straně  thrombosované,  trvající 
o  sobě  nebo  časem  sloučená  s  obrnou  faci- 
á.ní.  —  Příznaky  akutní  bulbární  obrny  po- 
zorujeme také  při  prudkém  ložiskovém 
zánětu  míchy  prodloužené;  zánětlivá 
hnízda  jsou  drobná  a  roztroušena  ve  veškeré 
tkáni  prodloužené  míchy.  Příčina  zánětu 
toho  jest  neobjasněná,  příznaky  jeho  nasvěd- 
čují akutní  bulbární  obrně.  Nádory  pro- 
dloužené míchy  jsou  vzácný  (gliom,  tu- 
berkel,  syfilom);  hlásají  se  většinou  těmito 
jevy:  bolestí  hlavy,  zvracením,  závratí;  záně- 
tem oční  papilly;  hcmiplegií,  poruchami  re- 
spiračními  a  oběhu  krevního;  dysfagii,  poru- 
chou výřečnosti,  polyurií  atd.  Nejčastější 
chorobou  prodloužené  míchy  jest  asi  dege- 
nerace motorických  jader  nervových,  ulože- 
ných v  jejím  tkanivu,  která  majíc  progrcs- 
sivní  ráz  známa  jest  pod  jménem  labio- 
glossofaryngeální  nebo  vleklé  bul- 
bárni  obrny  (Duchenne).  Degenerace  ta 
počíná  s  jádrem  podjazyčného  nervu,  postu- 
puje pak  na  jádro  vagoakcessoria,  lícního, 
glossofaryngeálního  nervu  a  pak  na  moto- 
rické jádro  trigeminu.  Příznaky  choroby  té 
jsou  nápadný:  především  poruchy  výřečnosti, 
které  postupují  pozvolně  až  k  úplnému  bez- 
řečí  nebo  blábolení;  atrofie  svalstva  jazyč- 
ného,  dysfagie,  obrna  svalstva  rctního,  obou- 
stranná obrna  svalstva  lícního  {diplegia  fa- 
cialis)\  afonie  (následkem  obrny  hrtanových 
svalů).  Ochrnuté  svaly  atrofují,  chovají  se 
odchylně  vůči  faradickému  a  galvanickému 
proudu.  V  dalším  postupu  dojde  ke  znač- 
nému slintání,  k  obtížím  dýchacím  a  velké 
frekvenci  pulsu.  —  Nemocný  vyhladovělý, 
.uchovávaje  sobě  úplně  vědomí  do  posled- 
ního okamžiku,  sejde  zalknutím.  —  Pod  zá- 
hlaví chorob  prodloužené  míchy  řadíme  i 
kompressi.  —  Přivozena  bývá  nádory  na 
zpodině  lebeční,  výdutí  arterie  basilární  a 
vertebrální,  měchožílem  atd.  Většinou  shle- 
dáváme tytéž  jevy  jako  při  chronické  bul- 
bární obrně,  ale  také  příznaky  vyplývající 
z  podráždění  jednotlivých  mozkových  nervů, 
z  tlaku  na  mozek,  paresu  a  obrnu  končetin 
jednotlivých  s  anaesthesií  nepravidelně  roz- 
dělenou. Mjc, 

M.  choroby  blány  míchové  v.  Blána  132. 

Miohael  v.  Michal. 

St.  Miohael,  okres,  městys  v  jihových. 
Salcpursku  na  ř.  Můře  v  hcjtm.  tamsweg- 
ském,  má  far.  kostel,  školu,  pš.,  telegraf  a 
769  obyv.  (1890). 

Mlohaells:  1)  M.  Johann,  spisovatel 
(*  1813  —  t  1877  v  Alzenu  v  Sedmihradech, 
kdež  byl  od  r.  1861  ev.  farářem).  Mimo  řadu 
dobrých  školních  knih  vydal:  Aufsat{lefire 
mií  Rúcksicht  auf  das  siebenb,-sáchs,  Privat- 
recht  (3.  vyd.  Sibiň,  1863);  Oesterr.  Vater- 
landskunde  {2.  vyd.  t.,  1858);  Erdbeschreibung 


Michael  Rehulin  —  Michajil. 


267 


u,  Geschichte  von   Ungam   (t.,    1880    a   1888, 
2  sv.)  a  j.  Dkl. 

2)  M.  Otto,  národohosp.  spisovatel  ném. 
(♦  1826  —  t  1890  v  Berlíne),  vydával  v  Ber- 
líne od  r.  1863  s  Faucherem  »Vierteljahr- 
schrift  f.  Volkswirtschaft  u.  Kulturgeschichtc<. 
R.  1867  byl  volen  do  severoněm.  říá.  sněmu, 
ale  složil  mandát,  byv  jmenován  radou  říš- 
ského kancléřství.  v  zákonodárství  účastnil 
se  zejména  při  stanovení  zákonů  mincovních 
a  bankovních.  Jeho  Volkswirtschaftliche  Schrif- 
ten  vyšly  v  Berlíně  r.  1873  ve  2  sv. 

3)  M.  Adolf,  archaeolog  něm.  (*  22.  čna 
1835  v  Kielu).  Studoval  klass.  fílologii  a  ar- 
chaeologii  na  universitě  v  Lipsku,  v  Berlíně 
a  v  Kielu,  v  1.  1857—61  konal  studijní  cesty 
po  Itálii  a  po  Řecku,  pak  zdržoval  se  dclsí 
dobu  v  Paříži  a  v  Londýně,  r.  1861  habili- 
toval se  na  universitě  v  Kielu,  r.  1862  stal 
se  mUnořád.  prof.  v  Greifswaldě,  r.  1865  řád. 
prof.  klass.  filologie  a  archaeologie  v  Tubin- 
kách,  r.  1872  řád.  prof.  archaeologie  v  Štras- 
burce,  kde  dosud  působí.  M.  patří  k  nejlep- 
ším současným  archaeologům.  Sepsal  :\  vy- 
dal: Der  Parthenon,  s  atlasem  (Lips.,  1871), 
nejlepší  svú  dílo;  Kartě  der  Akropolis  von 
Athén  (v  Launitzových  >Wandtafeln€ ;  Kassel, 
1876);  Geschichte  des  deutschen  archaeol.  In- 
stituts  (Berlín,  1879);  Ancient  marbles  in  Great 
Britain,  překlad  z  němčiny  od  G.  Fennclla 
(Cambridge,  1882;  k  tomu  dodatek  v  >Jour- 
nal  of  Hellenic  Studies<,  V.,  str.  143  nn.); 
Fiihrer  durch  das  archáol.  Museum  der  Kaiser 
Wilhelms  Universitát  Strassburg  (2.  vyd.  Štras- 
burk,  1897).  Mimo  to  opatřil  kritické  vydání 
Tacitova  dialogu  de  oratoribus  (Lips.,  1868), 
dokončil  a  vydal  z  pozůstalosti  O.  Jahnovy 
Griechische  Bilderchroniken  (t,  1873)  a  obstaral 
2.  a  3.  vydání  Jahnových  edicí  Sofokleovy 
Élektry  (Bonn,  1872  a  1882),  2.-4.  vydání 
Apuieiovy  Psychy  (2.  vyd.  Lipsko,  1873,  4. 
vyd.  1895)  a  2.  vyd.  stati  Pausaniovy  o  akro- 
poli  athénské  (Pausaniae  descriptioarcis  Athe- 
narum,  Bonn,  1880).  Nejnověji  opatřil  5.  vy- 
dání L  dílu  Springerova  spisu  Handbuch  der 
Kunstgeschichte  (Lips.,  1898).  Mimo  to  uve- 
řejnil hojná  a  vesměs  cenná  pojednání  v  >An- 
nali  deir  Istituto<,  >Archáol.  Zeitung<,  >Jahr- 
buch  des  Instituts*,  >Athenische  u.  Rómi- 
sche  Mitthcilungcn*,  >Zeitschr.  f.  bildende 
Kunst«,  >Preuss.  Jahrbúcher*,  >Im  neuen 
Reich«,  >Allgem.  Zeitung*  atd.  Vý. 

4)  M.  Karolíně  v.  Vasconcellos. 
BEioliael  Behnlin  von  Sehmsdorf  viz 

Grimmelshausen. 

Mlohajil  (MHxaiiJiii,  t.  j.  Michael  n.  Mi- 
chal), jméno  několika  svatých  a  četných  bo- 
hoslovců  ruských  a  jihoslovanských.  Nejdu- 
lezitějsi  jsou: 

1)  M.,  metropolita  kijevský  (t  998),  přišel 
do  Kijeva  r.  994  z  Cařihradu  a  stal  se  prv- 
ním metropolitou  veškeré  Rusi,  kterou  bě- 
hem roku  obrátil  na  víru  křesťanskou.  Ostatky 
jeho  byly  r.  1730  uloženy  v  Lavře  pečerské. 
Letopisy  jmenují  prvním  metropolitou  Leona 
a  k  vysvětlení  podání  o  metropolitovi  M-ovi 
navrženo   několik  hypothes,   z   nichž   žádná 


není  potvrzena.  --  Srv.  Makarij,  Istorija  rus. 
cerkvi;  Golubinskij,  Istorija  rus.  cerkvi;  Ma- 
lyševskij.  Trudy  kijevskoj  duchov.  akaděmiji 
(1883). 

2)  M.  Rogoza,  metropolita  kijev.  (f  1599), 
r.  1579  stal  se  archimandritou  minského  klá- 
štera Nanebevzi  ti  P.  Marie  a  r.  1582  svěřen 
jeho  správě  i  klášter  slucký.  Téhož  roku 
král  Sigmund  III.  udělil  mu  křeslo  metropo- 
lity kijevského,  načež  M.  byl  vysvěcen  ve 
Vilně  patriarchou  Jeremiášem,  jenž  při  té 
příležitosti  zřekl  se  veškeré  zodpovědnosti 
za  jeho  volbu.  Obava  jeho  ukázala  se  důvod- 
nou, neboť  M.  připojil  se  k  hlavním  hlasa- 
telům unie,  Těrleckému  a  Pocéjovi.  Jakkoli 
podepsal  akt  a  články  unie,  které  měly  býti 
předloženy  papeži,  nevystupoval  přece  zjevné 
jako  stoupenec  unie,  až  na  sněme  brestském 
(1596)  vyslovil  se  veřejně  pro  unii.  Pravo- 
slavné duchovenstvo  prohlásilo  ho  za  zba- 
vena hodnosti  metropolity  a  žádalo  Sigmunda 
o  jmenování  jiného;  ale  tento  nařídil,  aby 
M.  považován  byl  za  zákonitou  hlavu  záp. 
ruské  církve. 

3)  M.  Kopystěnskij,  biskup  peremyšl- 
ský  a  samborský  (*  1610),  pocházel  ze  šlech- 
tické rodiny  erbu  L*  liva.  Když  byla  přijata 
v  západo-ruských  zemích  unie  (1696),  M.  vy- 
stoupil jako  horlivý  obránce  pravoslaví  a  byl 
spolu  s  Gedeonem  Balabanem.  stižen  klatbou. 
Přes  to  zastával  svůj  biskupský  úřad  a  roz- 
šířil svůj  vliv  i  na  diécésc,  v  nichž  duchovní 
přijali  unii,  začež  zakusil  mnohá  příkoří  od 
místní  šlechty  polské  i  úřadů.  Srv.  A.  Do- 
brjanskij,  Istorija  jepiskopov  třech  sojediněn- 
nych  jeparchij  (Lvov,  1893). 

4)  M.,  kazatel,  srv.  Děsnickij  2). 

6)  M.,  bohoslovec,  příjmím  Lužin  Mat- 
věj  Ivanovic  (*  1830  -  f  1887),  byl  žá- 
kem moskev.  akademie,  pak  jejím  professo- 
rera  (1854—77),  zastávaje  nčjakou  dobu  též 
hodnost  inspektora  (1861—1870)  a  rektora 
(1876—77).  Později  byl  rektorem  v  Kijevé  a 
biskupem  umanským,  kurským  a  běloruským. 
Vydal:  O  jevangeliji  i  jevangeljskoj  istoriji 
(Moskva,  1865  a  1870,  odpověď  na  Renanův 
»Život  Ježíšův*);  O  tak  na^yvajennom  jevan- 
geliji ot  jevrejev  (t.,  1864);  Ťolkovoje  jevanse- 
lije  (I.  díl  t.,  1870,  4.  vyd.  1884;  II.  díf  t  , 
1871,  2.  vyd.  1884;  IIÍ.  dli  t.,  1874 j;  Tolkovyj 
apoštol,  Dijanija  sv.  apostolov  (t.,  1876;  2.  vyd. 
1886);  Sobornyja  poslanija  sv.  apostolov  (Ki- 
jev, 1890);  Sobor uyja  poslanija  apoštola  Pavla 
(Moskva,  1887^  a  j. 

6)  M.  Jovanovič,  metropolita  srbský 
(*  1830  —  t  18.  ún.  1898),  syn  řemeslníkův, 
vzdělal  se  v  duchov.  akademii  kijcvské.  Ně- 
jakou dobu  vyučoval  v  bélehrad.  semináři, 
až  r.  1850  jmenován  metropolitou.  Účastnil 
se  činně  politického  života  srbského  jako 
přívržence  liberálův  v  otázkách  domácích  a 
Ruska  v  otázkách  zahraničných.  Když  r.  1881 
zvítězili  napredňaci  o  vliv  rakouský,  M.  byl 
nucen  uchýliti  se  do  soukromí  a  Žil  delší 
dobu  v  Rusku.  R.  1889  radikální  minister- 
stvo povolalo  ho  zpět  na  jeho  místo,  avšak 
M.  netajil  se  nepřátelstvím  k  radikálům.   Za 


268 


Michajil  —  Michajlov. 


Milanovy  pře  o  rozvod  s  Natálií  choval  se 
tak  obojetně,  že  vzbudil  nelibost  obou  spor- 
ných stran. 

Mlohajil,  příjmím  Slezka,  knihtiskař 
jihoruský  (f  1667),  byl  rodem  Bělorus  a  usa- 
div se  r.  1633  ve  Lvově  stal  se  správcem 
tamní  stavropigijské  bratrské  knihtiskárny. 
Později  založil  vlastní  knihtiskárnu  a  vymohl 
si  u  krále  Vladislava  IV.  právo  tisknouti 
knihy  latinské,  kyrillské  i  polské.  Bratrská 
knihtiskárna  hájila  privilej  tisknouti  knihy 
kyrillicí  žalobou  na  M-a,  ale  později  se  s  ním 
smířila,  vymínivši  si  tisk  knih  in  folio  a  in 
quarto.  M.  vytiskl  mnoho  knih  v  bratrské 
knihtiskárně,  až  r.  1651  vznikl  nový  spor  a 
M.  odstraněn.  Petr  Mohyla  stihl  ho  klatbou, 
poněvadž  otiskl  jakousi  knihu,  vydanou  knih- 
tiskárnou kijevsko-pečerskou.  —  Srv.  Oho- 
novskij,  Istorija  literatury  rus.  (L,  166—168); 
Ka  rataje  v,  Obzor  knig  síav.-rus.  pečati. 

Mlohajlo  (MflxaHjio),  jméno  několika  bo- 
hatýrův  ruských. 

1)  M.  Danilovič,  bohatýr  bylin  kijev- 
ského  cyklu,  vystupující  též  v  maloruských 
písních  pod  jménem  Michalik.  Porazil  Ta- 
tary obléhající  Kijev  a  zabil  jejich  cara  (Ca- 
riŠce-Ulanišče),  načež  Vladimír  poctil  ho  čest- 
nou hostinou.  K  hlavnímu  ději  tomu  přimí- 
áeno  jest  několik  živlů  vedlejších,  jmenovitě 
"V  písních  maloruských.  —  Srv.  Antonovič  a 
Dragomanov.  Istorič.  pěsni  maloros.  národa; 
L.  Majkov,  O  bylinách  Vlád.  cikla;  A,  N.  Vc- 
selovskij,  Južnorus.  byliny;  P.  V.  Vladimirov, 
Vveděníje  v  istoriju  rus.  slovesnosti. 

2)  M.  Kazarjanin  nebo  Kazarinov, 
hrdina  kijevských  bylin,  který  přibyl  do 
Kijcva  z  Haliče,  z  města  Volynce,  poklonit 
se  kijev.  svatým  a  knížeti  Vladimírovi,  k  ně- 
muž vstoupil  do  služby.  Tento  poslal  M-a 
k  moři  nastřílet  hus  a  bílých  labutí,  ale  když 
M.  vrací  se  s  kořistí,  setká  se  s  divotvor- 
ným  havranem,  jenž  mu  přikazuje,  aby  šel 
na  horu,  kde  Tataři  uchvátili  mladou  dívku 
Martu  Petrovičnu.  M.  vysvobodí  dívku,  po- 
zná v  ní  svoji  sestru  a  vrátí  se  s  ní  do  Ki- 
jeva.  Motiv  tento  jest  v  bylinách  velmi  ob- 
líben a  vyskytuje  se  téŽ  v  písních  již.  i  záp. 
Slovanů.  —  Srv.  Kirějevskij,  Pěsni;  Potěbňa, 
Objasněnija  malorus.  i  srodnych  pcsen ;  Má- 
chal, O  bohatýrském  epose  slovanském  a  j. 

3)  M.  Potok  nebo  Potyk  Ivanovic, 
bohatýr  rus.,  vystupující  v  severorus.  byli- 
nách j.iko  zosobněná  krása  a  zápasník  s  dra- 
kem. Na  lovu  setká  se  s  labutí,  jež  promění 
se  v  dívku,  načež  M.  se  s  ní  ožení.  Zaváží 
se  oba  společně,  že  pro  případ  smrti  osiřelý 
manžtl  dá  se  pohrbiti  společně  se  zesnu- 
lým druhem.  M.  tak  učiní,  a  když  v  hrobě 
objeví  se  drak,  skolí  jej  a  krví  jeho  oživí 
svoji  chot  Dle  jiných  bylin  žena  M-ova  zradí 
tohoto,  prchnuvši  s  carem  Koščejem.  Druzi 
M-ovi  pomstí  se  za  něho,  zabijí  Koščeje  a 
nevěrnou  choť  dají  na  pospas  koňským  ko- 
pytům. Byliny  o  M-ovi  mají  mnoho  společ- 
ného s  pohádkami  skoro  všech  záp.  národů. 
Srv.  Kirějevskij,  Pěsni;  Giljferding,  Onéžskija 
byliny;  Buslajev,  Istoričeskije  očerki;  Máchal, 


O  bohatýrském  epose  slovanském;  P.  V.  Vla- 
dimirov, Vveděnije  v  istoriju  rus.  slovesnosti 

a  j. 

Mlohajlov,  újezdné  město  v  rjazanské 
gub.,  na  ř.  Irone,  má  9149  ob.  (1891),  9  ko- 
stelů, 2  městské  a  2  duchovní  školy,  voj.  gym- 
nasium, zem.  nemocnici,  2  cihlárny,  parní 
mlýny  a  koželužství.  Obchod  s  obilím,  koni, 
dobytkem  a  dřívím.  Rozšířeno  tu  zahradnictví; 
plody  vyvážejí  se  hlavně  do  Moskvy. 

Mlohajlov:  1)  M.  Spiridion  Michajlo- 
vič,  rus.  ethnograf,  rodem  Čuvaš,  byl  soud- 
ním tlumočníkem  čuvašského  jazyka  v  Koz- 
moděmjansku  a  členem  kazaňské  statistické 
kommisse.  V  »Kazan.  Gub.  Vědomostech* 
uveřejnil  mnoho  národopis.  článkův  o  Ču- 
vaších  a  Cercmisech,  jimiž  doplnil  jmeno- 
vitě platně  práci  Sbojeva  o  Čereraisech. 
O  sobě  vydal :  ČuvaŠskije  ra\govory  i  skujki. 
Za  své  práce  byl  odměněn  zlatou  medaillí 
rus.  akademie  nauk. 

2)  M.  Michajil  Larionovič,  spisovatel 
rus.  (*  1826  na  Urale  —  t  1865),  byl  synem 
hornického  úředníka  a  kirgizské  princezny 
Urakovy.  Děd  jeho  byl  nevolníkům  rodiny 
Aksakových  a  zemřel  následkem  trestu,  po- 
něvadž hájil  svoji  svobodu,  slíbenou  mu  sta- 
rou paní  před  její  smrtí.  Episodu  tu  vylíčil 
M.  v  práci  Selo  Čumburovo  a  Aksakov 
v  »Rodinné  kronice*.  Studoval  na  gymnasii 
ufimském  a  r.  1844  vstoupil  jako  mimořádný 
posluchač  na  universitu  petrohradskou,  kursu 
však  neukončil,  neboť  otce  s  nedůvěrou  po- 
hlížel na  jeho  liter,  činnost  a  M.  s  ním  se 
rozešel,  vstoupiv  do  stát.  služby  v  Niž.  Nov- 
gorodě.  Tou  dobou  otiskoval  své  práce 
v  Pogodinově  »Moskviťanině«.  R.  1852  vy- 
stoupil ze  služby,  odjel  do  Petrohradu  a  vě- 
noval se  úplně  literatuře,  pracuje  v  >Sovre- 
menniku*  a  v  »Otěčestvenných  Zápiskách*. 
Nějakou  dobu  pobyl  za  hranicemi,  odkud 
vrátil  se  r.  1865,  ale  byl  zatčen  z  příčin  po- 
litických a  vypověděn  k  nuceným  pracím  na 
Sibiř,  kde  zemřel  v  okruhu  něrčinském.  Na- 
psal velmi  mnoho  verŠů,  románů  a  publici- 
stických i  kritických  statí.  Z  belletristických 
prací  jeho  vynikají  hlavně  romány  Adam 
Adamrčy  líčící  tragicko-komický  osud  učitele 
německého  jazyka,  a  Pereletnyja  pticy,  čer- 
paný z  neutěšených  poměrů  venkovských 
herců  ruských.  Trvalých  zásluh  získal  si 
svými  básnickými  překlady  z  Longfellowa 
{Son  nigra),  Hooda  {Pěsn  o  rubaŠké),  Aischyla 
{Skovannyj  Prometej)  a  jmenovitě  z  Heineho. 
Překlady  ty  dostihují  nezřídka  krásy  a  od- 
stínů originálů.  Z  jeho  prací  o  sobě  vydány: 
Pěsni  Heineovy  (1858  a  Berlín,  1862);  Stichotvo- 
renija  (Petrohr.,  1890)  a  Sobranije  povéstéj. 
Do  češtiny  přeložen  jeho  román  »Zlatem  a 
mlatem*  (přel.  V.  MrStík).  Šnk. 

3)  M.  Michajil  MichajloviČ,  rus.  práv- 
ník (*  1827  —  t  1891).  Absolvoval  petrohr. 
univ.  Za  spis  Istorija  obra^ovanija  i  ra^vitija 
sistěmy  russ.  grafdanskago  sudoproi\vodstva 
do  Ulofenija  io4g  g.  (Petr.,  1848)  stal  se  ma- 
gistrem civ.  práva,  za  dissertaci  Russ.  grafd. 
sudoproiivodstvo    v    istorič.  jego   ra^vitiji   do 


Michajlovsk  —  Michajlovskij-Danilevskij.  289 

i\danija  Svoda  \akonov  (Moskva,  1866)  jme- '  s&v   Bělinského,    uspořádané    Pavlenkovem. 

nován  byl   doktorem.    Byl  adjunktem   prof.  M.  ve  svých  theoretických  pracích  z  oboru 

Něvolina,  načež  přednášel  o  právu  obchod-  sociologie   i   v   statích    literárné   kritických 

ním  a  byl  přispěvatelem  do   »Bibl.  dlja  čté-  postavil  na  první   místo  opětně  ideál  sebe- 

nija*  a  do  >Zurnalu  Min.  Nar.  Prosv.«.  Kromě  obětování  jednotlivce  pro  blaho   obecné  a 

uvedených   dissertací   vydal   spisy:    htorija  sloužení  společnosti  lidské.    Tím  zdvihl  od- 

sostojanifa    gorodskich    obyvatilej    v    Rossiji  por  proti  učení  Pisareva  a  jeho  propagandě 

(Petr.,  1847);  Torgovoje  právo  (t.,  1859);  Mést-  utilitárního  cynismu,  individualismu  a  »my- 

)tyje  gra^danskije  ^akonx  (t.,  1860).    R.  1871  slícího  realismu*.  Učením  svým  o  úkolu  jed- 

vyšly  universitní  přednášky  M-a  Istorija  russ.  notlivcc    naléhal,    aby    sloužení   společnosti 

pravá  (t,  4  seš.)  na  záklaáě  stenografických  zahájeno  bylo  ihned.    Mládež  ruská  z  konce 

záznamů.  Jest  to  prvý  celkový  přehled  dějin  60tých  a  počátku  70tých  let  pokládala  M-kého- 

ruskčho  práva.    Práci  této  vytýká  se  však  za  svého  duchovního  vůdce  a  byla  pronik- 

nesoustavnost  a  nesouměrnost  a  kromě  toho  nuta  hluboce  jeho  altruistickými  ideami,  jeho 

i  mnohé  nesprávnosti.  protesty  proti  organické  theorii  Spenccrově, 

Kiohi^lovsk,  voj.  stanice  v  új.  krásno-  jeho  učením,  že  v  historickém  životě  ideál, 

vodském,  u  zálivu  Michajlovského.   Důležité  živel  vytoužený,  má  ohromný  význam,  a  vli- 

východisko  Zakaspické  dráhy;  vedenou  od-  vem  jeno  zaujala  nepřátelské  stanovisko  proti 

tud  pitnou  vodou  zvláštním  přístrojem  zá-  historickému  quietismu  a  fatalismu.  Jsa  vy- 

sobuje  všecky  stanice  této  dráhy.  zbrojen   znalostí  filosofie  a  cizích  literatur^ 

Kiohajlovskaja  stanloa  v  úvodí  Donu,  vládna  nevšedním  publicistickým  talentem  a 

v  Újezdě  choperském,  na  lev.  bř.  řeky  Cho-  bystrostí  úsudku  M.  vyniká  ve  svých  pracích 

peru,  s  2396  obyv.  (1895).    Má  2  kostely  a  mnohostranností,  účelností  a  důsledností  a, 

3  výroč.  trhy,  z  nichž  nejdůležitější  krešcen-  ač  nestará  se  o  systematický  výklad  svých 

ský  (od  25.  pros.  do  12.  led.).  V  okolí  Četná  názorů,   přece   náleží    mu    vynikající    místo 

jeztra.  v  sociologické  literatuře  vůbec.  Jsa  obezná- 

KiohaJlovsldJ    (MHxaňjioBCiciii):    1)    M.  men  s  pracemi  Comtea,   Darwina,  Spencera 

Nikolaj   Konstantinovič,  vynikající  pu-  a  Marxa  postavil  se  na  půdu  samostatnou  a 

blicista  ruský  (*  15.  list.  1842  v  Melčovsku  zachytil  nejdůležitější   idee  sociální  v  druhé 

v  kalužské  gub.).  Pocházeje  z  nemajetné  ro-  polovici  XIX.  stol.  Jako  literární  kritik  stoji 

diny  šlechtické  vzdělal  se  v  hornickém  ústavě  též  na  samostatné  půdě,  posuzuje  práce  se 

a  již  jako  mladík  18letý  vstoupil  na  literární  stanoviska  životního  a  směřuje   k  blahu   a 

kolbiště.    První  době  těchto  literárních  zá-  štěstí  lidstva.  Odtud  vzniká  jeho  odpor  proti 

pasů,  kdy  přeložil  též  Proudhonovo  dílo  F/<i«-  učení  Tolstého   a  útoky  jeho   na- cechovní 

cu^skaja  démokrattja  (Petrohrad,  1867),  věno-  učenost.    Zásluhy  jeho  o  popularisování  vě- 

val  belletristické  črty  V peremefku  a  značnou  deckého    myšlení    nepopírají    ani  jeho    od- 

část  knihy  Literatura  i  f/^ií  (Petrohr.,  1892),  půrci.  —  Srv.   N.  Raškovskij,  N.  K.  M.  pe- 

vzpomínaje    při    tom    vděčně    vlivu    nezná-  red  sudom  kritiki  (Oděssa,  1889);  A,  Volyn- 

mého,   ale  nadaného  učence   a   spisovatele  skij,  Rus.  kritiki  (Petrohr.,  1896).         Šnk. 
Nožina.    Svízelný  život   literárního   bohéma       2)  M.  Nikolaj  Georgijevič,  spisovatel 

ukončil  r.  1869,  kdy  stal  se  stálým   spolu-  rus.,  známý  pseudonymem   Garin  (*  1852), 

pracovníkem  a  po  smrti  Nčkrasova  i  spolu-  studoval  inženýrství  a  sloužil  4  roky  v  Buí- 

rcdaktorem  >Otččestven.  Zapisek<,  v  nichž  harsku,   v  posledních   letech  účastnil  se  téŽ 

uveřejnil  nejvýznačnější  své  práce  (1869 — 84):  stavby  sibiřské  železnice.    Literární  činnost 

Čto  takoje  progress;   Su\daljcy  i  su^daljskaja  zahájil   r.   1892    povídkami    Ditstvo    Těmy  a 

kritika ;   Téorija  Danňna  i  ohsČestvennaja  na-  Néskoljko  lét  v  dérevné.  O  sobě  vydal   Očerki 

uka\  Čto  takoje  sčqsfje;  Borjba  \a  individualj-  i  ra^ska^y  (Petrohr.,  1893—95)  a  Gimna^isty 

nosf;  Geroji  i  toIpa\  Voljtér-čelovék  i  Voljtér-  (t.,  1895).  Poslední  práce  jest  pokračováním 

mjrslítéij;    Organ^  nédélimoje^  céloje;   Désnica  jeho  první  povídky.    Studenty  doplňují   obě 

I  sujca  gráfa  L,  N.  Tolstogo;    Žestokij  tal^int  na  trilogii.    M.  vyniká   znalostí   dětské   psy- 

a  mn.  j.  Zde  uveřejňoval  též  kritické  obzory  chologie  a  zřejmým  talentem,  ale  unáší  se 

pod  názvem:  Zapiski Fro/ana\  Pismaopravdé  příliš  autobiografickými  podrobnostmi.  Jako 

í  népravdé\  Pi^ma  k  uČennym  Ijuďam;  Pisma  inženýr   napsal   též  mnoho   odborných  statí 

k  néučam.    Když  časopis  tento  byl  zastaven  v  denních  listech. 

(1885),  M.  byl  spolupracovníkem  a  rcdakto-       MlohaJlovskiJ-Danile vsklj  A 1  e  x  a  n  d  r 

rem  čas.  »Sěvernyj  Véstnik*,  psal  do  »Rus.  Ivanovic,  rus.   voj.   spisovatel    (*    1790  — 

Mysli*  a  od  r.  1890  je  hlavním  redaktorem  f  1848).  R.  1812  vstoupil  do  petrohradského 

měsíčníku   »Rus.  Hogatstvo*,  kde  píše  lite-  vojenského  sboru  a  stal  se  pobočníkem  jeho 

rární    rubriku    >Litěratura  i  žizň<.    O  sobě  velitele,    M.  J.    Kutuzova.    Byv    u   Tarutina 

vydal  ještě:   Kritičeskije  opyty  (3  díly);    Lev  těžce  raněn   byl   odvezen  do   Petrohradu  a 

Tolstoj    (Petrohr.,    1887);    Sčedrin    (Moskva,  v  1.  1813—1814  účastnil   se  mnohých  srážek 

1890);    Ivan  Gro^nyj  v  rus,  literatuře;    Geroj  jako  člen  vojen,  štábu.    Na  vídeňském  kon- 

bei    vremeňa   a    Sočinénija    (Petrohrad,  1879  grcsse  byl  přidělen   carovi  Alexandrovi  I.  a 

až  1887,  6  dílův.  I.— III.  díl  ve  2.  vydáni  t.,  r.  1816  provázel  jej  jako  jeho   pobočník  na 

1887— 88K  Mimo  to  napsal  úvodní  studie  ke  cestě   po   ruském   jihu   a   na   cášský   siczd. 
spisům   Šelgunova  a  G.  Uspenského  a  stať   Účastnil  se  pak  v  1.  1828—29  války  s  Ture 

Éélinskij  i  Prudon  pro  populární  vydání  spi-  ckem  a  r.  1831   byl   v  boji  s  polskými  po- 


i' 


270  Michal 

vstalci  raněn  u  Grochowa.  R.  1835  stal  se ;  spravoval  Mačvu  (v.  t.).  Hranice  řeckobul- 
senátorem  a  předsedou  voj.  ccnsurního  ko-  i  harské  obnoveny,  jak  byly  před  válkou.  Ne- 
mitétu.  Vydal:  Zapiski  1814 — rS  gg,  (1834);  zdar  války  způsobil  bouři  v  zemi.  Cář  M. 
Opisjínije  pochoda  vo  Franciju  1814  g.  (1836); ,  Asén  v  okolí  Trnová  zavražděn  od  spiklen- 
Opisanije  otéčestvennoj  vojny  i8i2  g.  (1839);  cův,  kteří  na  trůn  pozdvihli  Kalimana,  bra- 
Opisanije  vojny  i8t3  g.\  Opisanije  /inljand-  trance  Michailova  (snad  syna  sevastokratora 
skoj  vojny  i8o8—og  gg.  (1840);  Opisanije  tu-  Alexandra,  bratra  Asěna  ÍI.).  Ten  však  brzo 
reckoj  vojny  1806—12  gg. ;  Opisanije  pervoj  <  vypuzen  od  Rostislava.  Bulhaři  zvolili  si  cá- 
vojny  imp,  Aleksandra  s  Napoleonom  r 80S g,;  fem  Konstantina  Asěna. 
Opisanije  vtoroj  vojny  i8o6—Oj  gg.  (1843).  6)  M.  »Porfyrorodný«,  jak  slově  v  do- 
Posléze  byl  hlavním  redaktorem  čas.  >Vo-  slovu  jednoho  rkp.  z  1.  1276—77,  syn  a  již 
jennaja  galereja  zimňago  dvorca«,  kam  ulo-  jako  dítě  spoluvládce  Konstantina  Asěna  a 
il  několik  biografií.  Marie,  příbuzné  císaře  M-a  Palaiologa,  měl  po 

Mlohal  (hebr.  Mikdel),  Michael,  rus.  Mi-  smrti  otcově  (1277)  za  spoluvládce  samo- 
chajil,  frc.  Michel,  angl.  Áfichaei,  it.  Michele,  žvance  čáře  Ivajla.  Za  bouří  tehdejších  od- 
Šp.  Miguel,  jméno  mužské.  veden    s  matkou   do  Cařihradu.    Po  letech 

1)  Sv.  M.,  archanděl,  obyčejně  se  předsta-  chtěl  jej  císař  Andronikos  II.  (ok.  r.  1300) 
vuje,  kterak  v  zápase  vítězném  poráží  pekel-  v  Bulharsku  dosaditi  proti  caři  Theodoru 
nou  obludu;  základem  představy  té  jest  Zje-  Svetislavovi,  ale  marně.  Další  osudy  jeho 
vení  sv.  Jana  (12,  7).  Liturgie  dosvědčuje,  že  [  nejsou  známy. 

ve  sv.  Mu  uctívá  církev  nejenom  ochránce  6)  M.  (někdy  též  M.  Asěn),  cář  bulharský 
proti  iStokům  zlých  mocností,  zvi.  v  posled-  i  (1323—30),  syn  Šišmanův,  za  čáře  Svetislava 
ním  zápase  smrtelném,  nýbrž  i  vůdce,  jemuž  \  despota  s  územím  ve  Vidině,  na  trůn  zvo- 
svéřcny  jsou  duše,  aby  je  uvedl  do  ráje.  Ji-  leny  po  vymření  Terterijovcův,  byl  zaklada- 
sto  jest,  že  na  počest  sv.  M-a  již  za  císaře  tel  poslední  dynastie  v  říši  Trnovské.  Jsa 
Konstantina  zakládány  byly  kostely,  a  v  sa-  chrabrý  válečník  využil  rozbrojů  v  říši  6y- 
kram^intariu  Leoniánském  z  V.  stol.  mezi  zantské  mezi  Andronikem  II.  a  lil.,  podni- 
svátky  v  měsíci  září  shledáváme  výroční  kal  pochody  až  k  ústí  Marice,  ale  spřátelil 
slavnost  posvěcení  chrámu  sv.  archanděla  se  potom  s  Andronikem  III.  na  schůzích 
M-a.  Svátek  sv.  M-a  slaví  se  nyní  jako  v  Črnoměnu  u  Drinopole  (1326) ,  při  no- 
dvojnÝ  2.  třídy,  dne  29.  září.  vém    míru    v    DrinopoH     a    na    schůzi    na 

Bulharští:  2)  M  nebo  Michael  Boris,  hradě  řečeném  Kremná  u  Sozopole.  Ve 
první  křesťanský  kniŽe  bulharský,  v.  Bo-  spolku  s  feeky  podnikl  r.  1330  válku  proti 
ris  1).  srbskému    králi    Štěpánu    Uroši   III.,    avšak 

3)  M.,  syn  čáře  Symeona  (f  927)  z  prv-  v  bitvě  u  Velbuždu  (nyn.  Kystendilu)  pora- 
ního  manželství,  od  následnictví  odstraněný  |  žen  a  zabit. 

do  kláštera,  opustil  stav  mnišský  a  začal  ok.  7)  M.  Asěn,  syn  a  spoluvládce  bulhar- 
r.  930  odboj  proti  svému  nevlastnímu  bratru,  ského  čáře  Jana  Alexandra,  asi  r.  1339 
caři  Petru,  v  západních  krajích  říše,  ale  brzo  zasnouben  s  Marií,  dcerou  císaře  Andro- 
zemřel.  Lid  jeho  vrhl  se  do  sousedních  by-  nika  lil.,  ale  nedostal  se  sám  k  vládě;  ze- 
zantských  provincií  a  plenil  na  dol.  Strumě,  mřelť  před  r.  1355.  Dle  bulh.  kroniky,  objc- 
V  Helladě  a  v  Epiru.  vcné  od  prof.  Bogdana  (»Arch.  f.  slav.  Phil.<, 

4)  M.  Asěn,  cář  v  1.  1246—57,  syn  čáře  13,  527),  padl  v  boji  s  Turky.  KJk. 
Jana  Asěna  II.  a  Ireny,  dcery  »císaře«  Theo-  8)  M.  Vyševié,  kníže  země  Chlmské  čili 
dora  epirského,  nastoupil  ještě  iako  dítě  '  Záchlumské  v  dolině  Neretvy  ok.  1.  912—52. 
pod  poručnictvím  své  matky,  s  niž  j.  st  na  Dle  císaře  Konstantina  Porfyrorodného  byl 
mincích  vyobrazen.  Hned  po  jeho  nastolení  syn  Vyševiče  {rov  Bovaspovx^rj)  a  pocházel 
císař  Řekův  nikejských  Jan  Dukas  Vataces  prý  od  pohanských  Slovanův  na  řt:ce  Visle. 
obsadil  všecky  krajiny  v  Rhodopě  a  v  Ma-  Za  velikých  válek  Byzantincův  s  Bulhary  za 
kedonii,  zabrané  kdysi  (1230)  od  Asěna  II.  Symeona  vlastní  Srbové,  kteří  bydleli  nad 
Válečná  strana  v  Bulharsku,  vedená  nepo- ;  Limem,  Dřinou  a  Ibrem,  Bulharům  odporo- 
chybně  od  sevastokratora  Petra,  svaka  mla-  j  váli,  pěstujíce  styky  s  Řeky,  M.  však  byl  ve 
dého  čáře,  strojila  se  k  útoku.  Nejprve  za-  spojení  se  Syraeonem.  Petr,  syn  benátského 
čali  Bulhaři  ve  spolku  s  DubrovČany  a  se  žu-  doze  Ursa  II.  Partecipazia,  stoupence  Řekův, 
panem  Radoslavem  Chlmským  válku  se  srb-  vraceje  se  s  dary  z  Cařihradu,  lapen  na  moři 
skými  králi  Štěpánem  Urošem  I.  a  bratrem  od  lidí  M-ových  a  od  něho  poslán  do  zajetí 
jeťio  Vladislavem,  táhli  až  k  řece  Limu  a  vy-  k  Symeonovi.  V  aktech  synody  spletské 
plenili  tam  klášter  sv.  Petra  u  Relopolje  í  r.  924  vzpomíná  se  vedle  Tomisiava,  krále 
(1253  —  54).  Po  smrti  Vatacově  (1254)  obra-  chorvatského,  i  >Michael,  dux  Chulmorumc 
tili  se  proti  Řekům,  ihned  obsadili  Rhodopu  Lidé  jeho  r.  926  vyplenili  město  Sipontum 
a  Makedonii  až  po  Veles,  ale  od  energického  na  protějším  pobřeží  italském.  Od  Byzan- 
mladého  císaře  Theodora  Laskara  II.  všude  tincův  obdržel,  neví  se  kdy,  titul  prokon- 
vypuzeni.  Mír  zprostředkoval  tchán  čáře  M-a  sula  (anthypata)  i  patricia.  Žil  ještě  v  1.  948 
Asěna  Rostislav  MichajloviČ  z  ruských  kní-  j  aŽ  952,  když  císař  Konstantin  psal  svou  knihu 
-žat  černigovských  (srovn.  »Archiv  f.  slav.  j  o  správě  říše.  KJk. 
Phil.c,  21,  622),  který  před  Tatary  byl  utekl  9)  M.,  král  srbský  ok.  1045—81  (Mtx«//- 
^o   Uher   a  jako  bán  a  zeť  krále    Bely  IV.    lág  u   Kedrena,  M-a  u  popa  Dioklejského, 


Michal 


271 


>Michael  rex  Sdavorum*  u  Lupa  proto- 
spatharia).  syn  a  nástupce  knížete  Štěpána 
Vojslava,  který  Řeky  v  horách  dnes.  Černé 
Hory  několikráte  byl  porazil.  Jádro  jeho 
zemi  bylo  v  Dioklitii  (pozd.  Zetě,  v  dnešní 
Černé  Hoře)  a  v  Travunii  (u  Trebinje). 
S  Byzantinci  uzavřel  mír  a  od  císaře  Kon- 
stantina Monomacha  (ok.  r.  1051)  obdržel 
titul  protospatharia.  Korrespondoval  s  pa- 
peži, hledaje  opory  proti  Řekům  na  západe. 
Ok.  r.  1045  v  zemích  jeho  zřízeno  nové  ka- 
tolické arcibiskupství  se  sídlem  v  Baru  (An- 
tibarum),  které  trvá  doposud.  Povstání  Bul- 
harův proti  Řekům  r.  1072  M.  podporoval. 
Poslal  k  povstalcům  syna  svého  Konstantina 
Hodina,  který  v  Prizrénu  korunován  za  cářc, 
ale  brzo  od  Řekův  poražen  a  poslán  do 
Antiochie;  unikl  odtud  (před  r.  1077)  za 
sporu  řecké  a  arménské  strany  y  městé  a 
vrátil  se  do  vlasti  na  lodích  benátských.  Za 
velikých  bouří  v  říši  Byzantské  před  nasto- 
lením císaře  Alexia  I.  Komnena  M.  žádal 
papeže  Řehoře  VIL,  jako  krátce  před  tím 
chorvatský  král  Zvonimir,  o  korunu  králov- 
skou, korouhev  a  plášf.  Papež  poslal  k  němu 
r.  1078  kardinála  Petra,  nazývaje  ho  v  listé 
>Sclavorum  rex«.  O  korunování  není  zpráv, 
ale  Že  M.  a  jeho  nástupci  skutečně  se  nazý- 
vali králi,  není  pochybno  dle  listu  papeže 
Řehoře  VIL  a  dle  zpráv  u  Lupa  protospa- 
tharia a  Ordcricha;  i  Srb  Domentian  (ve 
XIII.  stol.)  píše,  že  Dioklitie  >zovet  se  ve- 
liko  kraljevstvo  ot  prva<.  Byzantinci  titulu 
toho  u  svých  vasallův  ovšem  neuznávali,  ale 
za  to  i  vasallovó  neradi  byli  v  závislosti  na 
říši  Cařihradské.  Za  války  císaře  Alexia  I. 
s  Normany  jmenují  se  u  Anny  Komneny 
v  čele  Srbův  dva  vladaři,  M.  a  Bodin,  otec 
a  syn,  ale  vzpomíná  se  i  liknavost  srbského 
sboru,  vedeného  od  Bodina,  r.  1081  ve  voj- 
sku byzantském  u  Dráče  v  Albánii.  Na  jaře 
r.  1081  M.  oženil  syna  svého  Bodina  s  dce- 
rou velmože  Argyrice,  který  v  Bari  v  Apulii 
byl  vůdcem  normanské,  protiřecké  strany; 
u  popa  Dioklejského  mladá  tato  královna 
slově  Jaquinta.  To  jsou  poslední  bezpečné 
zprávy  o  M-ovi,  jehož  dědicem  byl  Bodin 
sám.  KJk. 

Byzantlti:  10)  M.  I.  Rhangavis,  cis.  by- 
zantský (t  845),  syn  patricia  Theofylakta, 
byl  za  cis.  Nikifora  I.  kuropalatem  a  z  před- 
ních velmožův  říŠe;  Nikifor  dal  mu  svou 
dceru  Prokopli  za  manželku.  Po  smrti  Niki- 
forové  (v  boji  s  Bulhary  r.  811)  svrhl  M. 
jeho  syna  Staurakia,  od  něhož  obával  se 
úkladův,  a  dal  se  korunovati  za  cí.sařc.  Jsa 
povahy  slabé  podléhal  vlivu  své  rázné  man- 
želky a  strany  obrazoctitelů.  V  obraně  říše 
proti  nejnebezpečnějšímu  tehdy  nepříteli, 
bulharskému  knížeti  Krumovi,  projevil  na- 
prostou neschopnost,  a  proto,  když  po  ne- 
šfastné  bitvě  u  Versi ncie,  z  níž  M.  zbaběle 
prchl,  Krum  přitrhl  až  před  sám  Cařihrad, 
provolalo  rozhořčené  vojsko  císařem  stateč- 
ného voj  vodu  Lva  (v  čci  813).  M.  nucen 
vzdáti  se  trůnu  a  zavřen  i  se  syny  Theofy- 
laktem  a  Niketou  do  kláštera. 


11)  M.  IL  Koktavý,  řec.  Psellos  (t  v  říj. 
r.  829),  pocházel  z  Amoria  ve  Frygii  z  rodu 
nízkého,  ale  statečností  povznesl  se  k  vyso- 
kým hodnostem  vojenským.  Od  cis.  Lva  V. 
(813—820),  kdysi  svého  soudruha,  jmenován 
patricicm,  později  však  pro  zpupné  k  němu 
chování  uvězněn  a  odsouzen  k  smrti.  Leč 
jeho  přátelé  spiknuvše  se  zavraždili  Lva  V. 
o  vánocích  r.  820  a  M-a  ještě  okovy  spou- 
taného posadili  na  trůn.  M.  byl  dobrý  vo- 
ják, muž  rázný  a  statečný,  ale  bez  vzdělání 
a  bez  schopností  politických.  Na  trůně  vraž- 
dou získaném  upevnil  se  teprve  po  přemo- 
žení nebezpečné  bouře,  již  v  Malé  Asii  na- 
strojil vojvoda  Tomáš,  rodilý  Slovan,  dav 
se  tam  r.  821  prohlásiti  za  císaře.  Povstání 
to  dokonce  mělo  jakýsi  ráz  sociální.  Dvakrát 
(822  a  na  jaře  823)  pokusili  se  vzbouřenci 
o  Cařihrad,  ale  odraženi;  Tomáš  potom  pře- 
možen, zajat  a  ukrutně  usmrcen.  Na  venek 
největší  nebezpečí  hrozilo  od  Arabů;  M  ne- 
dovedl zachrániti  Kréty,  jíž  v  1.  823—26  zmoc- 
nili se  korsáři  arabští  a  odtud  pak  ustavičně 
sužovali  břehy  Aegejského  moře.  Také  na 
Sicilii  učinili  Arabové  afričtí  roku  827  první 
své  výboje.  Uvnitř  stále  byla  v  popředí 
otázka  ctěni  obrazů.  M.  sám  byl  nábožensky 
úplně  lhostejný,  ale  setrval  při  ikonoklasti- 
cké  politice  svého  předchůdce,  ač  učinil 
obrazoctitelům  některé  ústupky.  Nástupcem 
byl  mu  jediný  jeho  syn  Theofil. 

12)  M.  IIL  Opilec  (♦  838  —  t  24.  září 
867),  vnuk  před.,  syn  cis.  Theofila,  stal  se 
smrtí  otcovou  již  r.  842  císařem.  Vládu  za 
něho  vedla  aŽ  do  r.  856  jeho  rázná,  ale  pře- 
pjatě  zbožná  matka  Theodora,  majíc  po  boku 
svého  bratra  Bardu,  strýce  Manuela  a  kan- 
cléře Theoktista.  R.  856  ujal  se  M.  vlády  dle 
jména  samostatně,  ve  skutečnosti  však  vládl 
ctižádostivý  a  bezohledný  Bardas,  jemuž  do- 
stalo se  r.  862  titulu  caesara.  M.  byl  jeho 
vlivem  vychován  s  ponecháním  úplné  zvůle 
a  tak  vyrostl  ve  zhýralce  a  ztřeštěného  roz- 
košníka.  Nestaraje  se  o  vládu  trávil  většinou 
v  cirku,  kde  sám  často  vystupoval  jako  vo- 
zataj, a  při  divokých  pitkách  a  rozpustilých 
kouscích  stejně  zhýralých  lidí.  Jeden  z  jeho 
milců,  Basilios,  původně  podkoní,  domohl 
se  jeho  přízně  tou  měrou,  že  s  jeho  souhla- 
sem zavraždil  r.  866  nepohodlného  již  tehdy 
císaři  Bardu  a  sám  na  jeho  místě  jmenován 
caesarem  a  spoluvládcera.  Když  M.  vlivem 
Theodořiným  chtěl  se  ho  zbaviti,  sám  byl 
od  něho  zabit  (867).  O  dějinách  doby  M-ovy 
v.  ČI.  Bardas,  Fótios,  Theodora.  Náho- 
dou je  bláznivý  tento  panovník  pro  Slovany 
památný  tím,  že  poslal  jim  apoštoly  Kon- 
stantina a  Methodéje. 

13)  M.  IV.  Paflagonec  (t  10.  pros.  1041) 
pocházel  z  Paflagonie  a  přišel  ke  dvoru  ca- 
řihradskému jako  komorník  cis.  Romana  IIL 
přispěním  svého  bratra,  vlivuplného  eunucha 
Jana,  ministra  ústavů  dobročinných.  Stár- 
noucí císařovna  Zoě  vzplanula  k  němu  lá- 
skou a  pojala  jej  po  podezřelé  smrti  Roma- 
nově (v  dub.  1034)  za  manžela.  Tak  stal  se 
M.  císařem.    Byl  muŽ  rozumný  a  dobrotivý. 


272  Michal. 

ale  trpěl  padoucnicí  a  přenechával  vládu  i  části  šlechty  a  duchovenstva,  poručnictví  nad 
svému  bratru  Janovi,  jejž  učinil  kancléřem,  !  nezletilým  Janem  IV.  a  brzo  potom  (1.  led. 
sám  oddávaje  se  přepjaté  zbožnosti.  Jan  uti-  1259)  dal  se  prohlásiti  a  korunovati  za  spolu- 
skoval  lid  velikými  daněmi,  což  r.  1040  mělo  císaře.  Byl  muž  sice  bezohledný  a  násilni- 
za  následek  vzbouření  Srbův  a  Bulharů.  M.  cký,  ale  výtečný  vojevůdce  a  diplomat, 
vypravil  se,  ač  nemocen,  s  podnikavostí  V  boji  s  knížetem  cpirským  M-em  II.  a  jeho 
u  něho  nebývalou  proti  Bulharům  a  porazil  spojencem  Vilémem  Villchardouinem,  kníže- 
jc,  ale  hned  potom  zemřel.  tem    achajským,    dobyl    (1259)    východních 

14)  M.  V.  Kalafates«  syn  loďaře  Ště-  krajů  despotátu  cpirského  a  Misithry  i  Mainy 
pána  a  Marie,  sestry  před.,  jmenován  při  na-  na  Peloponnésu.  Největší  slávu  získal  si  tím, 
stoupení  svého  strýce  caesarem  a  po  jeho  že  r.  1261  opanoval  přepadením  Cařihrad, 
smrti  vlivem  Janovým  jeho  nástupcem.  Ari-  čímž  obnovena  říše  Byzantská.  Úspěchů  těch 
stokracie  cařihradská  pohrdala  jim,  přezdí-  použil,  aby  se  zbavil  svého  poručence;  ne- 
vajíc  mu  s  posměšnou  narážkou  na  zamést-  šťastný  Jan  IV.  v  pros.  1261  oslepen  a  uvéz- 
nání  otcovo  >Kalafates«  (ucpavač  děr  v  lodi).  |  něn.  Nově  obnovená  říše  měla  na  třech  stra- 
M.,  nechtě  podléhati  cizímu  vlivu,  zavřel  nach  nepřátele.  Největší  nebezpečí  hrozilo 
císařovnu-vdovu  do  kláštera,  ale  lid  v  roz-  jí  od  ctižádostivých  plánů  Karla  z  Anjou 
hořčení  nad  tím  vzbouřil  se;  M.  svržen,  (v.  t.)  a  spojených  sním  Srbův  a  Bulharův, 
oslepen  a  zavřen  do  kláštera  (v  dub.  1042).  I  M.  proti  tomu  nebezpečí  dal   se  v  jednáni 

15)  M.  VI.  Stratiotikos  (f  1059),  rodilý  s  papežem;  na  koncilu  lyonském  (1274)  po- 
z  Cařihradu,  za  mládí  voják,  později  sena-  šlové  jeho  zjednali  unii  s  církvi  západní, 
tor,  byl  r.  1066  od  císařovny  Theodory  ústa-  |  Ale  krok  ten  vzbudil  ohromný  odpor  u  veŠ- 
noven  jejím  nástupcem,  popudil  však  brzy  kerého  obyvatelstva  řeckého  a  unie  na- 
na  sebe  důstojníky  vojska  v  M.  Asii,  a  ti  prosto  neprovedena.  Na  štěstí  pro  říši  Ře- 
prohlásili  císařem  Isaaka  Komnéna.  M-ovo  ckou  odražen  veliký  útok  vojska  Karlova 
vojsko  poraženo  u  Nikec  a  on  nucen  v  létě  r.  1281  vítězstvím  Řeků  u  Beratu  a  další 
r.  1057  ustoupiti  s  trůnu  do  soukromí.  kroky  Karlovy  zastaveny  »sicilskými  neSpo- 

16)  M.  VII.  Dukas,  příjmím  Parapi-  rami*  (1282).  Vnitřní  poměry  říše  M-ovy  byly 
nakes,  syn  Konstantina  X.,  měl  titul  císař-  velmi  rozhárané,  neboť  M.  neměl  talentu 
ský  spolu  s  bratry  Andronikem  a  Konstan-  organisátorského.  Zejména  finance  nalézaly 
tinem  od  smrti  otcovy  r.  1067,  ale  skuteč-  j  se  v  stavu  žalostném ;  M.  pomáhal  si  kaže- 
ným císařem  stal  s-  za  jejich  nezletilosti  ním  mince.  Nástupcem  M-ovým  byl  jeho  syn 
Roman  Diogenes,  jejž  nevlast.  matka  M-ova   Andronik. 

pojala  za  manžela.  Po  pádu  Romanově  (1071)  1  18)  M.  IX.  Palaiologos  (*  1277  — 
prohlášen  M.,  tehdy  asi  20letý,  samo  vlád-  f  1320),  vnuk  před.,  syn  Andronika  II.,  při- 
cem.  Doba  jeho  náleží  k  nejžalostnějším  i  jat  byl  r.  1295  otcem  za  spoluirládce,  ze- 
V  dějinách  řeckých.  M.  byl  úplně  neschopný  mřel  však  ještě  za  jeho  života  (1320).  Hýbl. 
a  přenechával  vládu  strýci  Janu  Dukovi  a  Polský:  19)  M.  (Tomáš  Korybut)  Wiá- 
dvorským  stvůrám,  sám  oddávaje  se  v  kriti-  |niowiecki  (*  1638),  král  polský  (1669 — 73), 
cké  té  době  studiu  rhétoriky  a  básnění.  Nej-  syn  slavného  Jer.  Wiániowieckého.  R.  1669 
vetší  vliv  na  něho  měl  jeho  vychovatel  pa-  j  byl  zvolen  za  krále  bouřlivým  vzrušením 
triarcha  M.  Psellos.  Na  západě  ohrožovali  !  šlechty,  které  se  chtělo  vzepříti  magnátstvu. 
říši  Normané,  na  severu  povstali  r.  3073  M.,  ačkoli  muž  vzdělaný,  nebyl  přece  scho- 
Bulhaři  a  s  tíží  překonáni,  nejhorší  však  ne-  I  pen  úkolu  tak  obtížného  a  sám  se  koruny 
bezpečí  hrozilo  od  Seldžukův,  kteří  v  Malé  ■  odříkal;  jsa  nucen  setrvati,  byl  pak  vždy  pod 
Asii  zabírali  krajinu  za  krajinou.  M.  pone-  vlivem  podkancléře  Olszowského  a  litevské 
chal  jim  smlouvou  jejich  výboje  za  pomoc,  rodiny  Pacův,  a  to  tím  spíše,  že  ani  vlastního 
poskytnutou  proti  Janu  Dukovi,  který  r.  1073  jméní  neměl,  byv  ochuzen  kozačkou  revolucí. 
pokusil  se  o  trůn.  Vnitrní  stav  říše  byl  ža-  Vláda  jeho  byla  veskrze  nešťastná;  již  sama 
lostný.  Za  největší  bídy  prohlášen  prodej  '  volba  jeho  znamenala  výzev  kozáctvu,  a  pro- 
obilí  monopolem  a  úředníci  císařští  snížili  tože  M.  se  stal  králem  proti  straně  fran- 
obilní  míru  o  čtvrtinu  (mvaxtov;  odtud  Pa-  couzské,  vstoupila  tato  proti  němu  do  nej- 
rapi  nakes,  lupič  pinakia).  Všeobecněné-  příkřejší  opposice,  jež  —  přes  allianci,  kterou 
spokojenosti  použili  dva  mocní  vojvodové  M.  učinil  s  císařem  Leopoldem,  pojav  i  se- 
k  pokusům  o  trůn.  Nikifor  Bryennios  nepo-  '  stru  jeho  za  manželku  —  stupňovala  se  až 
řídil  sice  ničeho  (f  1077),  za  to  však  Niki-  k  pokusům  o  svržení  strunu.  Válka  s  Turky 
for  Botaniates  za  pomoci  Seldžukův  opano-  vedla  k  míru  v  Bučači  (1672),  k  >nejhaneb- 
val  r.  1078  Cařihrad  a  M-a  zavřel  do  klá-  nějšímu<  míru,  jaký  kdy  Polsko  uzavřelo, 
stera.  M.  žil  pak  ještě  několik  let  maje  titul  a  vnitřní  spory  dospěly  k  občanské  válce; 
biskupa  efeského.  Jeho  malý  syn  Konstan-  'šlechta,  která  lnula  k  svému  králi,  soustřc- 
tin  byl  nějaký  čas  spoluvládcem  Alexia  I.       dila  se   v  konfederaci  gol^bské,  strana  pro- 

17)  M.  VIII.  Palaiologos  (*  1224  —  tivná,  jíž  v  čele  stál  Jan  Sobieski,  utvořila 
t  11.  pros.  1282),  syn  Andronika  Palaiologa,  konfederaci  v  Szczebrzeszyně;  u  Lovič  došlo 
po  přeslici  pravnuk  cis.  Alexia  líL,  byl  za  |  ke  shodě,  čímž  bylo  umožněno  skvělé  vítěz- 
Theodora  II.  nejvyšším  velitelem  vojska  v  cí- '  ství  zbraní  polských  nad  Turky  u  Chocimi 
sařství  Nikejském.  Po  smrti  Theodorově  Í1673).  Mezitím  však  král  M.  zemř.  ve  Lvové 
(1258)  zmocnil  se,  maje  oporu  ve  vojsku  i  větší    (14.  list.  1673). 


MichaL 


S73 


Ruitf:  20)^M.  Vsevolodovič"kn.  čer- 
nlgovský  (t  20.  září  1246),  syn  Vsevoloda 
Svjatoslavice,  byl  nejprv  (od  r.  1216)  kníže- 
tem v  Perejaslavi,  potom  v  Novgorodě  a 
konečně  převzal  po  svém  strýci  Mstislavovi 
r.  1225  knížectví  Čemigovské.  Domáhaje  se 
knížectví  Kijevského  veáel  v  boj  o  ně  s  Vla- 
dimírem Rjuríkovičem  a  s  jeho  spojencem 
Danielem  Romanovičem  Haličským,  i  opano- 
val r.  1234  na  čas  Halič  a  r.  1236  Kijev. 
Avšak  veliký  nájezd  tatarský  přinutil  jej 
r.  1239  k  útěku  do  Uher  a  odtud  do  Polska. 
Ve  Slezsku  zabita  u  města  Středy  od  tam- 
ních obyvatel  jeho  vnučka  (to  jest  jádro 
povésti  o  zabité  princezně  tatarské).  Když 
Tataři  táhli  dále  na  západ,  vrátil  se  M.  na 
čas  do  zpustošeného  Kijeva,  ale  potom  ode- 
šel zase  do  Uher;  jeho  syn  Rostislav  pojal 
tam  za  chof  dceru  krále  Bely  IV.  Konečně 
r.  1245  vrátil  se  M.  nadobro  do  svého  pan- 
ství Černigovského.  Dle  příkazu  chánova 
odebral  se  pro  potvrzení  do  Ordy,  tam  však 
byl  umučen,  když  nechtěl  pokloniti  se  tatar- 
ským modlám.  Ž  té  příčiny  prohlášen  za  sva- 
tého. Česká  královna  Kunhuta,  chof  Přemy- 
sla IL,  jest  jeho  vnučka. 

81)  M.  Jaroslavič,  kníže  tverský,  po- 
zději velkokn.  vladiměřský  (♦  1271  —  f  1319), 
syn  Jaroslava  Taroslaviče  Tverského,  byl  při 
smrti  otcově  (1272)  dítětem  a  ujal  se  teprve 
asi  r.  1285  osobně  údělu  Tverského.  Po 
smrti  velkoknížete  Ondřeje  (f  1304),  svého 
bratrovce,  s  nímž  v  prvních  letech  jeho 
vlády  měl  časté  rozmíšky,  uznán  byl  jako 
nejstarší  z  rodu  od  bojaru  i  od  chána  saraj- 
ského  za  velkoknížete  vladiměřského,  avšak 
proti  němu  vyvstal  velmi  nebezpečný  pro- 
tivník v  osobě  Jiřího  Daniloviče  Moskev- 
ského. Mezi  oběma  nastal  boj,  který  měl  býti 
počátkem  dlouholetého  zápasu  mezi  Moskvou 
a  Tverí  o  stolec  velkokníŽecí.  M.  přinutil 
dvojím  tažením  na  Moskvu  r.  1308  Jiřího 
k  pokoji  a  podmanil  si  Novgorod,  avšak  po- 
měry se  změnily,  když  r.  1314  nastoupil  nový 
chán  Uzbek.  Jiří  získal  si  přízeň  Uzbekovu, 
pojal  za  manželku  jeho  sestru  Končaku  a  vy- 
mohl si  od  něho  r.  1317  jmenování  velko- 
knížetem.  M.  porazil  jej  r.  1318  v  bitvě 
u  Bortěnéva  a  zajal  i  Končaku;  na  neštěstí 
však  Končaka  v  zajetí  zemřela  a  M.  obviněn, 
le  ji  dal  otráviti.  Povolán  byv  k  zodpovídání 
do  Ordy  zabit  tam  návodem  Jiřího.  Církev 
ruská  vřadila  ho  mezi  svaté. 

22)  M.  AleksandroviČ,  velkokn.  tver- 
ský (♦  1333  —  t  1399),  vnuk  předešl.,  syn 
Alexandra  Michajloviče,  zavražděného  r.  1339 
v  Ordě,  měl  asi  od  r.  1340  úděl  mikulinský. 
R.  1365  počal  se  svým  strýcem  Vasilijem 
KaŠinským  boj  o  velkoknížectví  Tverské  a, 
ač  na  stranu  Vasilijovu  se  přidal  velkokn. 
moskevský  Dimitrij,  M.  za  pomoci  Litvanů 
podržel  vrch  (1368).  Válka  s  Moskvou  trvala 
však  dále  a  vedena  s  velkou  urputností; 
obnoven  tu  vlastně  starý  zápas  mezi  Mosk- 
vou a  Tverí  o  prvenství  na  Rusi.  Za  pomoci 
velkokn.  litevského  Olgerda,  který  měl  jeho 
sestru  Julianu  za  manželku,  pronikl  M.  tři- 

CttftVi^SloirBlli  Nanteý,  wv,  XVII.  ma  igoo. 


krát  až  před  Moskvu  (1368,  1371  a  1372)  a 
vymohl  si  také  od  chána  Mamaje  jarlyk  na 
stolec  velkokníŽecí,  ale  na  konec  byl  přece 
přemožen  a  přinucen  úplné  se  pokořiti  Di- 
mitrijovi  (1375).  Tveij  utrpěla  úplnou  po- 
rážku a  nemohla  se  pak  jiŽ  měřiti  s  Mosk- 
vou. M.  ucházel  se  ještě  i  později  v  Ordě 
o  jarlyk,  ale  bez  výsledku.  Několik  dní  před 
smrtí  vstoupil  do  kláštera  pode  jménem 
Mat  věj.  Měr  syny  Aleksandra,  Ivana,  Vasi- 
lije,  Borisa  a  Feodora. 

28)  M.  Borisovič,  poslední  velkokníže 
tverský,  syn  Borisa  Alexandroviče,  vládl 
od  r.  1461.  S  počátku  stál  věrné  při  Ivanu  III. 
Vasiljeviči  a  pomáhal  mu  ve  všech  jeho  bo- 
jích, ale  r.  1483  vešel  ve  spolek  s  Litvou  a 
byl  r.  1485  Ivanem  vyhnán  ze  svého  údělu. 
Tver  připojena  přímo  k  panství  Ivanovu.  M. 
Žil  pak  ve  vyhnanství  v  Polsku ;  posl.  zmínka 
o  něm  děje  se  r.  1505. 

24)  M.  Feodorovič,  první  car  ruský 
z  rodu  Romanova  (*  1596  —  f  12.  čce  1645), 
syn  Fedora  Nikitiče,  pozdějšího  patriarchy 
řilareta  a  Xenie  Šestové  z  rodu  neznámého. 
Car  Boris  zavřel  r.  1601  otce  i  matku  jeho 
do  kláštera.  M.  žil  pak  v  Bělozeře  u  tety 
kněŽ.  Martv  Čerkaské  od  r.  1603  na  rodin- 
ných statcích  v  Klinu,  od  r.  1605  u  matky. 
Po  smrti  Borisově  rodina  zase  žila  pohro- 
madě (otec  stal  se  zatím  metropolitou  mo- 
skevským), ale  r.  1610  Filaret  poslán  do 
Polska.  M.  s  matkou  držán  v  1.  1610—1612 
v  Kremlu.  Sněm  r.  1613  hlavně  přičiněním 
kněžstva  zvolil  M-a  carem.  Poselství  zastihlo 
M-a  v  Kostromě.  Mladistvý  M.  i  matka  jeho 
zdráhali  se  sprvu  přijmouti  hodnost  za  roz- 
háraných poměrův  tak  nebezpečnou.  Dne 
11.  čce  r.  1613  M.  korunován.  Poměry,  za 
nichž  171etý  jinoch  vstupoval  na  trůn,  byly 
neobyčejně  těžké.  Anarchie  posledních  let 
oslabila  uvnitř  říŠi,  již  ohrožovali  též  nepřá- 
telé vnější,  Poláci  a  Švédové.  Sehnav  na 
rychlo  nějaké  peníze  obrátil  se  M.  nejprve 
proti  Zaruckému  na  jv.  a  Balovnovi  na  hor. 
Volze;  roty  jejich  překonány  r.  1614;  ale 
rota  Lisovského,  nejhorší,  teprv  r.  1616.  Za 
tím  účelem  ovšem  r.  1616  uloženy  těžké 
daně.  Švédi  zabrali  Novgorod  a  žádali  uznání 
králevice  Filipa.  Válku  se  Švédy  vedl  Tru- 
becký  nešťastně,  ale  Švédům  záleželo  více 
na  pobřeží  baltickém  a  proto  prostředni- 
ctvím Anglie  a  Hollandska  učinili  mír  ve 
Štolbově  (1617);  ustoupili  od  Novgoroda, 
Porchova,  Staré  Rusi,  Ladogy  a  Gdova.  Ru- 
sové odstoupili  Pobaltí  a  zavázali  se  vypla- 
titi Švédsku  20.000  rublů;  Švédové,  Anglie 
i  Holland  vymohly  si  tehdy  důležitá  obchod, 
privilegia.  R.  1617  králevic  Vladislav  pronikl 
až  k  Moskvě,  ale  nemoha  ničeho  dalšího 
svésti  uzavřel  příměří  v  Deulině  r.  1618,  jímž 
získali  Poláci  Smolensk  i  mnoho  jiných  měst. 

26)  M.  Pavlovic,  velkokníže  rus.,  čtvrtý 
syn  Pavla  I.  (♦  1798  —  f  28.  srpna  1848  ve 
Varšavě),  byl  Členem  vyšetřující  kommisse 
v  záležitosti  dekabristů,  gen.  inspektorem 
inženýrství,  členem  státní  rady  a  senátu, 
hlavním  náčelníkem  sboru  pážat  a  všech  pě- 

18 


274 


MichaL 


ších  kadetních  sborův  a  hlavním  velitelem 
gardového  a  granátnického  pluku.  R.  1814 
účastnil  se  válečných  operací  proti  Napo- 
leonovi, v  1.  1817—19  cestoval  za  hranicemi 
za  dalším  vzděláním,  v  1.  1826—28  účastnil 
se  turecké  války  a  v  1.  1830—31  potlačení 
polského  povstání.  R.  1824  oženil  se  s  velko- 
kněžnou  Helenou  Pavlovnou,  s  níŽ  měl  pét 
dcer. 

26)  M.  Nikolajevič,  velkokníže  ruský, 
čtvrtý  syn  Mikuláše  I.  (*  13.  říj.  1832),  pro- 
šel stupnicí  vysokých  hodností  vojenských, 
až  r.  1860  stal  se  hlavním  náčelníkem  vojen- 
ských učilišť  a  r.  1878  gen.  polním  maršál- 
kem. ÚČastniv  se  války  r.  1854—55  byl  v  le- 
tech 1863—1881  místodržícím  na  Kavkaze  a 
hlavním  velitelem  kavkázské  armády.  Za 
něho  byly  pokořeny  Čečeň,  Dagestán,  Před- 
kavkázi  a  záp.  Kavkaz  a  celý  Kavkaz  uspo- 
řádán administrativně.  Za  rus.-turecké  války 
(1877—78)  přinutil  větší  čásť  armády  Muk- 
tara  paše  ke  kapitulaci.  R.  1894  byl  předse- 
dou kommisse  zabývající  se  pobřežní  obra- 
nou. Jest  šéfem  několika  rus.  plukův,  pru- 
ského pluku  husarského  a  rakouského  pě- 
šího, čestným  členem  Nikolaj evské  akademie 
gen.  štábu,  inženýrské  a  lékařské  akademie, 
Zeměpisné  společnosti  petrohradské  a  j.  Od 
roku  1857  jest  Ženat  s  Olgou  Feodorovnou, 
dcerou  badenského  velkovévody,  s  níž  má 
6  synů  a  dceru. 

27)  M.  Aleksandrovič,  velkokníže  rus., 
třetí  syn  Alexandra  III.  (*  22.  list.  1878),  je 
Sefcm  129.  pěšího  bessarabského  pluku  a 
5.  batterie  gard.  dělostřelecké  brigády.  Po 
smrti  svého  staršího  bratra  velkokn.  ]iřího 
byl  v  čci  r.  1899  prohlášen  za  nástupce 
trůnu,  poněvadž  car  Mikuláš  II.  nemá  muž- 
ských potomkův  a  rus.  zákon  vyžaduje,  aby 
byl  stále  ustanoven  zákonitý  dědic  trůnu. 

Srbský:  28)  M.  M.  Obrenovič  III.,  ml., 
syn  knížete  Miloše  Obrenoviče  I.,  narozen 
4.  září  1825,  zemřel  10.  čna  1868.  Na  vycho- 
vání jeho  v  duchu  národním  měla  vliv  jeho 
matka,  kněžna  Ljubice.  Vychovatelem  jeho, 
jakož  i  staršího  jeho  bratra  byl  ruský  pro- 
fessor  Zorič,  původem  Srb.  Vědecké  a  jme- 
novitě i  jazykové  jeho  vzdělání  řídil  mladý 
Řek  z  Terstu  Ranos,  od  něhož  naučil  se 
frančtině  a  němčině.  Zjevné  neshody  mezi 
otcem  a  matkou  a  strannické  boje  o  uchvá- 
qení  veřejné  moci  ztrpčovaly  jeho  mládí. 
Ustavní  statut  z  r.  1838,  pro  Srbsko  daný 
hatišerifem  Jusufu  pašovi  v  Bělehradě  od 
sultána  v  souhlasu  s  Ruskem  a  na  pevnost- 
ním poli  25.  ún.  1839  vyhlášený,  stal  se  pří- 
činou nových  převratů  v  zemi.  Proti  knížecí 
moci  postavena  moc  nesesaditelného  senátu 
s  celým  oborem  zákonodárství,  politické 
organisace,  povolování  daní  a  dávek  a  sta- 
novení platů  úředníkům.  Když  bratr  Milošův 
Jo  van  sebral  brannou  moc  k  podpoře  kní- 
žete a  tato  byla  potlačena,  dohnán  kníže 
Miloš,  proti  němuž  jeho  odpůrci  s  Vučičem 
v  čele  sebrali  skupštinu  svého  smyslu,  vzdáti 
se  knížecí  moci.  Učinil  tak  12.  čna  r.  1839 
ve  prospěch  svého  syna  Milana,  který  však 


úbytěmi  zachvácen  ocitoval  se  na  smrtelné 
posteli  a  zprávami  o  odstoupení  otcové  ani 
nebyl  rozčilován.    Zemřel  jiŽ  8  čce.  Vladař- 
stvo při  jeho  nastoupení  jmenované  ostalo 
i  na  dále;   dva  jeho  členové,  Avram  Petro- 
nijevič  a  Foma  Vučič  Perišič,  byli  přívrženci 
rodiny  Karaďorďovy  a  třetí,  Jevrem  Obre- 
novič, bratr  Milošův,  spoléhal,  že  sám  bude 
knížetem.    Za    těchto    okolností    nastoupil 
sedmnáctiletý  M.  knížecí  moc.  Dne  5.  srpna 
došlo  ho  ve  Valašsku  potvrzení  sultánovým 
tcrmanem,  ale  otec  jeho  váhal  propustiti  ho 
do   Srbska,   doufaje.    Že  sám    se   navrátí    a 
8  pomocí  národa  opanuje  v  zemi.    Průtahy 
potrvaly  do  listopadu,  v  kteréž  době  vrátila 
se   s   tichým    svolením    vladařův   a    senátu 
vdova  po  Jiřím  Karaďordéviči  se  synem  do 
Srbska.   V  listopadu  nastoupil  M.  provázen 
od    své    matky    cestu    do    Cařihradu.    Od 
26.  list.  1839  do  10.  ún.  1840  zdržen  byl  M. 
v  Cařihradě,  kde  matka  jeho,  zasazující  se 
o   návrat   Milošův,   nabyla   přesvědčení,   íe 
Miloš   nemůže   se   vrátiti    do    země    a   ona 
všechny    své    síly    věnovati    musí    utvrzení 
syna  na  trůně  srbském.  M.  byl  vyznamenán 
od  sultána  řádem   nišanu,   titulem  Výsosti, 
hodností    maršálskou,   briliantovým    odzna- 
kem na  fes,  mimo  to  obdržel  dva  arabské 
koně  a  31  řád  pro  vynikající  srbské  hodno- 
sty. Dne  14.  břez.  M.  uvítán  byl  v  Bělehrade 
a  17.  bř.  slavnostně  nastolen.    Na  pevnost- 
ním poli  Čten  byl  sultánův  feriuan  za  střelby 
děl  z  turecké  pevnosti,  nejprve  v  jazyku  tu- 
reckém, pak  v  srbském.  Potom  následovalo 
v  chrámě  pomazání  M-a  na  knížete,   který 
přísahal  na  ústavní  statut.    Čtyři  dni  trvaly 
slavnosti.  Ceremoniál  sestavil  ruský  konsui. 
Skvělým  zevnějškem  nedaly  se  však  zastříti 
rozervané  poměry  domácí.  Ze  středu  skup- 
štiny   k   nastoleni  M-a  svolané   ozývaly    se 
sice  hlasy  odporu  proti  turecké  vládě  i  se- 
nátu.   »Nctřeba    nám    několik    vlád,   vládni 
nám  sám!«  voláno  na  knížete.    Avšak  senát 
chystal  se  kořistiti  z  nové  situace.  Boj  mexi 
knížetem  a  senátem  již  započal,  než  M.  vstou- 
pil na  půdu  srbskou.  M.  oznámil  v  říjnu,  že 
udílí  amnestii  všem  pro  vojenskou  bouři  na 
obranu  knížete  Miloše  vyšetřovaným  a  od- 
souzeným. Senát  rozhodl  proti  tomu  a  ozná- 
mil, že  M.  nemá  práva  udělit  amnestii,  do- 
kud není  v  zemi.    Teprve  24.  břez.,  kdy  již 
rozsudky    provedeny,    mohl    kníže    uděliti 
amnestii.    Od  samého  počátku  bylo  patrno, 
že  nastává  boj  mezi  knížetem  a  senátem  a 
vítěz  že  podrží  veřejnou  moc.  Kněžna  Liu- 
bica  sdružovala  přátele  Obrenovičův  a  do- 
hodla se  i  s  Jevremem.    Snaha  její  a  jejích 
přátel  směřovala  k  tomu,  aby  v  národě  na- 
šla oporu  a  s  brannou  mocí  národní  opano- 
vala pole.   Jevrem  a  Ljubica  osnovali  hnutí 
v  lidu,  které  vždy  více   rostlo.    Ozbrojené 
zástupy  přicházely  k  M-ovi,  jenž  měl  své  sí- 
dlo v  T opčideru  u  Bělehradu.  Ljubica  sama 
rozdávala   potraviny  těm,  kteří  jich  nepři- 
nesli s  sebou.    Na  táborech  prohlašoval  se 
lid  pro  knížete.  Vojáci  bělehradské  posádky 
shlukli  se   a  volali:   'Nechceme  17  pánŮT, 


Michal. 


275 


sloaŽíme  knížeti !«  Zároveíi  přeloženo  sídlo 
vlády  z  Bělehradu  do  Kragujevcc.  Vučič, 
Petronijevič  a  jiní  odpůrci  Obrenovičův 
utekli  se  k  Turkům  do  bělehradské  pevno- 
sti. Ruská  a  turecká  diplomacie  se  jich  ují- 
mala a  do  Srbska  vypraven  turecký  kom- 
míssař  Mussa  efendi,  aby  uvedl  věci  do  po- 
řádku. Setkání  s  knížetem  dalo  se  3.  srpna 
mezi  vojsky  tureckým  s  jedné  a  srbským 
s  druhé  strany  u  Topčidoru.  Mussa  efendi 
předložil  otázky  skupštině,  duchovním  a  se- 
nátu o  ústavě  a  přijímal  Žaloby.  Národ  stě- 
žoval si  na  Vučiče  a  jeho  stranu.  Vučič  se 
hájil,  že  Srbsko  jest  zemí  sultánovou,  kníže 
jenom  od  něho  ustanoveným  náměstkem,  že 
zahrává  si  na  samostatného  pána  a  bouří 
národ,  sám  Vučič  Že  nečinil  nic,  než  co  káže 
ústava  a  nařizuje  sultán.  Skupština  žádala 
za  návrat  Milošův,  s  čímž  odmítnuta  od  tu- 
reckého kommissaře  a  ruského  konsula,  a 
za  vyvezení  Vučiče  a  jeho  přívrženců,  kteří 
ámahem  nyní  utíkali  se  do  pevnosti.  Sám 
kníže  M.  byl  posléze  nucen  stavěti  se  proti 
bouřlivému  hnutí  ozbrojeného  národa  a  shro- 
mážděné vraceti.  Vučič  a  36  jeho  spojencův 
opustili  provázeni  tureckou  hudbou  a  střel- 
bou koncem  října  pevnost  a  odebrali  se  do 
vyhnanství  dílem  do  Cařihradu,  dílem  do 
vidina.  Avšak  velký  vezír  i  ruský  vyslanec 
v  Cařihradě  naléhali  na  knížete,  aby  emi- 
grace směla  se  navrátit.  M.  vyhověl  nátlaku 
počátkem  r.  1841,  všem  uprchlíkům  ustano- 
vil pense.  Jenom  Vučič,  Garašanin  a  Siraič 
měli  na  čas  zůstati  mimo  zem.  Zatím  se  po- 
měry zhoršovaly.  Jevrem  Obrenovič  zakládal 
si  opět  stranu  pro  sebe.  Ljubica,  obávajíc  se 
mladosti  a  nezkušenosti  M-ovy,  zosnovala 
s  bratrem  svým  Gajem  Vukomanovičem  vo- 
jenské spiknutí  proti  Jevremovi  a  jeho  straně, 
které  bylo  prozrazeno  a  účastníci  jeho  po- 
čtem 39  v  srpnu  zjímáni.  Ljubica  byla  nu- 
cena vzdálit!  se  do  Brusnice  a  M.  zbaven 
její  opory  stával  se  tím  nesamostatnějším. 
Potvrdil  1  rozsudky,  z  nichž  čtyři  zněly  na 
smrC  a  jiné  k  doživotním  a  těžkým  žalářům. 
Tím  i  Ljubice  se  stala  nemožnou.  Když  Tu- 
recko žádalo,  aby  emigranti  dosazeni  byli 
do  svých  úřadů,  vyhověl  M.  i  tomu  a  též 
požadavku,  aby  Vučič  s  vyjmutou  dvojicí 
směli  se  navrátiti.  Všude  kolem  Srbska, 
v  Nišsku,  Vranjsku,  Bosně,  Bulharsku,  vzpla- 
nuly té  doby  bouře  podnícené  od  muham- 
medánů  proti  křesťanům  a  Milošova  ruka 
byia  téžce  pohřešována.  Soudilo  se,  Že  za 
Miloše  bylo  by  Srbsko  své  hranice  rozšířilo. 
Naopak  turecká  vláda  se  domnívala,  že  M. 
má  účastenství  v  pohraničných  bouřích,  a 
bělehradský  pasa  přerušil  s  ním  od  konce 
r.  1841  téměř  spojení.  Nadšení  pro  Miloše 
použil  Vučič  ve  shodě  s  Turky  k  organisaci 
branné  moci.  Ze  Smedereva  vydal  se  po 
svých  věrných  a  štval  proti  M-ovi.  S  bran- 
nou mocí  napadl  sídlo  knížete  Kragujevac. 
M.  bvl  donucen  prchati.  Postavil  se  u  ves- 
nice Zabarů,  kam  přikvapil  Jovan  Obrenovič 
s  pomocí  z  Čačku.  Vučič  věda,  že  každá 
ztracená  chvíle  by  mu  byla  osudnou,  nedal 


M-ovi  oddechu.  Tento  prchal  do  TopČideru, 
odkudž  6.  září  1842  v  noci  se  svou  matkou 
a  s  oběma  strýci,  Jevremem  a  Jovanem,  přes 
Sávu  odebral  se  do  Zémuna,  kamž  dostavili 
se  za  ním  i  nejbližší  jeho  známi.  Turecký 
pasa  vytýkal  bělehradské  policii,  že  nebyla 
dosti  bdělá  a  knížete  a  jeho  společníky  ne- 
zadržela. Kníže  M.  protestoval  proti  vzbou- 
řencům. Na  skupštině  ze  všech  dědin  svo- 
lané a  na  Vračaru  u  Bělehradu  odbývané 
prohlášen  byl  přičiněním  VuČičovým  13.  záři 
r.  1842  Alexandr  Karaďorděvič  za  knížete 
srbského.  M.  ostal  při  otci  a  sídlil  s  ním 
dílem  ve  Valašsku,  dílem  v  Banátě  na  rodin- 
ných statcích  nebo  ve  Vídni.  Zanášel  se  stu- 
diemi a  sledoval  proudy  politické.  Opěto- 
vavší  se  v  Srbsku  bouře  ve  prospěch  óbre- 
novičů  zůstaly  bez  úspěchu.  Ústavní  statut 
z  r.  1838  byl  však  osudným  knížecí  moci 
vůbec.  V  Srbsku  vládla  oligarchie  senátu  a 
stále  zápasila  s  knížetem.  Vlády  turecká  a 
rakouská,  o  něŽ  se  senát  a  kníže  ve  svých 
sporech  opírali,  měly  vždy  větši  vliv.  Zatím 
blížila  se  nová  doba.  Proti  staré  oligarchii 
a  společnosti  vyvstávala  mladá  strana,  v  níž 
vynikali  jmenovitě  Jevrem  Gruič,  Jovan  Ri- 
stic,  Milován  Jankovič  a  j.  Byla  to  strana 
uvědoměle  národní  a  svobodomyslná.  Hnutí 
které  od  krymské  války,  Solfenna  a  sjedno- 
cování Itálie  se  neslo  Evropou,  zvrátilo 
i  starý  řád  v  Srbsku.  Se  svobodomyslnými 
spojili  se  přívrženci  Obrenovičův.  Dne 
22.  (10.  po  starém  kal.)  pros.  1858  sestou- 
pila se  v  Bělehradě  skupština  Svatoondřej- 
skou  zvaná,  která  Alexandra  Karaďorděviče, 
jenž  do  turecké  pevnosti  se  byl  utekl,  pro- 
hlásila za  zbavena  trůnu  a  přijavši  samo- 
statnou svobodomyslnou  ústavu  na  jejím 
základě  povolala  na  trůn  Obrenoviče.  Miloš 
a  M.  byli  12.  ún.  s  velkou  slávou  uvítáni. 
Miloš  zemřel  26.  září  1860  a  M.  nastoupil  na 
trůn  srbský  po  druhé  za  poměrů  valně  změ- 
něných. Snažil  se  udržeti  všechny  platné 
síly  v  službách  země.  Na  skupštině  r.  1861, 
Preobraženskou  zvané,  přijaty  zákony  o  ná- 
rodním zastupitelstvu,  o  státní  radě,  o  zří- 
zení národního  vojska  a  dani  z  majetku.  Tím 
položen  základ  novodobému  vývoji  Srbska. 
Poměry  na  Balkáně,  v  Itálii  a  v  Rakousku 
zdály  se  nasvědčovati  blížící  se  revoluci 
evropské  a  M.  činil  přípravy  k  válce.  Do- 
hodl se  s  vůdčími  kruhy  uherskými  a  po- 
kusil se  o  dorozumění  mezi  Maďary  a  uher- 
skými Srby.  V  Cařihradě  zasazoval  se  o  pro- 
vedení zapomenutého  hatišerifu  z  r.  1830, 
aby  Turci  mimo  pevnosti  usedlí  opustili 
Srbsko,  počtem  asi  15.000  duší.  V  Bělehrade 
a  v  Sokolu  docházelo  k  ustavičným  třeni- 
cím s  Turky  v  pevnostech.  K  jednání  s  tu- 
reckou vládou  vyslal  r.  1861  Jo  van  a  Rističe. 
V  Srbsku  zřizovali  uprchlíci  a  dobrovolníci 
balkánští  legie  a  národ  chápal  se  zbraně, 
starých  dosud  samokřesů  a  handžarů.  Dne 
15.  čna  1862  zabili  turečtí  vojáci  v  Běle- 
hradě srbského  hocha  u  studny,  což  zavdalo 
podnět  k  všeobecnému  boji,  který  16.  čna 
přičiněním  lije  Garašanina  byl  sice  zastaven. 


276 


Michal. 


ale  17.  čna  obnoven  od  Turků  bombardová- 
ním Bělehradu  z  pevnosti.  M.  přikvapil  tu 
noc  ze  Šabce  a  přijal  neobmezenou  vládni 
moc.  Národ  spěchal  do  Bělehradu,  kde  zří- 
zeno vojsko  15.000  mužfl,  hlavně  jen  z  kraje 
bělehradského.  Ristič  v  Cařihradě  zakročil 
u  velmocenských  zástupcflv,  od  nichž  běle- 
hradští konsulové  obdrželi  rozkaz  k  prostřed- 
nictví. V  Cařihradě  v  letním  sídle  Fuada 
paáe,  KanlidŽi,  sestoupila  se  22.  čce  konfe- 
rence o  srbských  věcech.  Přičiněním  Ruska 
a  Francie  otázka  branné  moci  srbské  vy- 
loučena a  po  návrhu  Anglie,  Rakouska,  Pru- 
ska a  Turecka  schváleno,  aby  zrušeny  byly 
turecké  pevnosti  uvnitř  země.  Sokol  a  Užice, 
a  aby  Turci  mimo  pevnosti  Bělehrad,  Sme- 
derevo,  Fet  Islám  (Kladovo^  a  Šabac  opustili 
Srbsko.  Závěrečný  protokol  podepsán  4.  září 
r.  1862.  Kníže  M.  přijal  rozhodnutí  s  prote- 
stem. Zachoval  mír,  ačkoliv  měl  připravenou 
válečnou  trůnní  řeč.  S  úspěchem  setkala  se 
snaha  M-ova  opatřiti  Srbsku  pušky.  Z  Ra- 
kouska byl  vývoz  zbrani  do  Srbska  zakázán, 
Francie  odřekla,  za  to  Rusko  dalo  M-ovi 
pušky  z  krymské  války.  Na  450  vozech  ve- 
zeny koncem  listop.  r.  1862  Rumunskem,  a 
zatím  co  mezi  velmocmi  vedeno  o  ně  hor- 
livé jednání,  stihla  o  novém  roce  1863  i  po- 
slední bedna  do  Srbska.  Bylo  to  50.000  pu- 
šek, které  později  předělány  na  soustavu 
Peabodyovu.  M.  opětoval  požadavky  stran 
pevnosti  a  jmenovitě  i  Malého  Zvorniku  na 
Dřině,  ale  bez  úspěchu.  Připravovalo  se  na 
válku.  V  Kragujevci  a  Stragarech  pracováno 
o  dělech,  nábojích  a  válečné  zbroji  a  M.  sám 
z  vlastních  penčz  podporoval  přípravy  a 
schráněl  dukáty  pro  rozhodnou  dobu.  S  Čer- 
nou Horou  a  s  Řeckem  uzavřeny  spolky  a 
s  národem  v  Bosně,  v  Makedonii  a  v  Bul- 
harsku udržováno  spojení.  Oslava  padesáti- 
letí Milošova  povstání  v  Takovu  23.  května 
1865  byla  výrazem  všesrbské  národní  shody 
a  nemálo  pobouřila  Turecko.  Válka  prusko- 
rakouská  r.  1866  oslabila  odpor  rakouské 
diplomacie  proti  Srbsku  a  Ristič  v  Běle- 
hradě zahájil  k  vyklizení  tureckých  pevno- 
stí v  Srbsku  novou  akci,  která  skončila 
šťastně.  I  rakouský  kancléř  Beust  podporo- 
val tentokráte  požadavky  M-ovy.  Úspěšným 
jednáním  Rističovým  vydán  M-ovi  ferman 
o  postoupení  tureckých  pevnosti.  Srbsko 
bylo  po  dlouhých  staletích  úplně  sproštěno 
tureckých  posádek.  V  Srbsku  slaven  den  ten 
26.  břez.  1867  velkými  slavnostmi,  načež 
kníže  navštívil  sultána,  který  jej  přijal  s  vel- 
kým vyznamenáním.  Přes  to  pokračoval  M. 
v  organisaci  vojenské,  což  vedlo  některé 
velmoci  k  přáttlskýra  výstrahám  knížeti. 
V  květnu  vyslal  Ristice  do  Petrohradu,  kde 
přijat  byl  od  Alexandra  II.,  jenŽ  knížeti  po- 
slal vzkaz,  aby  byl  trpěliv,  a  ujistil  ho  přá- 
telstvím Ruska.  Na  procházce  v  parku  Top- 
čiderském  10.  čna  r.  1868  byl  kníže  M.  od 
najatých  zločinců  zavražděn.  Byli  to  propu- 
štěný trestanec  Maric  a  dva  jeho  pomocníci, 
kdežto  advokát  Radovanovič  se  svými  spo- 
jenci čekal  u  lesa  Topčiderskčho  na  výsle- 


dek, aby  na  dané  znamení  pobouřil  posádku 
a  zmocnil  se  vlády.  Plukovník  Blaznavac  ujal 
se  však  velení  a  zachoval  pořádek.  Za  M-ova 
nástupce  na  základě  práva  o  následnictvii 
prohlášen  Milan  Obrenovič  IV.  Kníže  M.  byl 
ženat  s  hr.  Julii  Hunyadyovou,  ale  bezdětné 
jejich  manželství  bylo  rozvedeno  po  obřade 
katolickém  i  pravoslavném.  TTcj-. 

Xiohal:  1)  M.  Josef  Václav  Justin 
v.  Michl  J.  V.  J. 

2)  M.  Jan,  humor,  básník  čes.  (*  23.  bř. 
1818  v  Oucraanicích  u  Brandýsa  nad  Orl.  — 
t  26.  listop.  1861  v  Krakově).  Vystudovav 
gymnasium  a  fílosoíii  v  Litomyšli,  theologii 
v  Praze  a  v  Král.  Hradci,  kde  r.  1842  vy- 
svěcen byl  na  kněze,  kaplanoval  v  Pardubi- 
cích, v  Nov.  Bydžově  a  hlavně  v  Brandýse 
n.  Orl.,  potom  vstoupil  jako  vojenský  kaplan 
k  vojsku.  Již  za  studii  theologických'  skládal 
humor,  básně,  jež  uveřejňoval  v  »Ces.  Včele* 
(r.  1843  Masopust),  v  »Besedníku«  a  j.  pod 
pseud.  Jan  z  Klopota.  Srv.  » Věstník  biblio- 
grafický* na  r.  1872,  str.  79  a  84. 

8)  M.,  řeč.  Starý,  vynikající  člen  Jednoty 
bratrské  z  prvních  dob  jejích  (f  12.  dubna 
1501  v  Rychnově  u  vysokém  stáři).  Byl 
prvotně  římským  knězem  a  farářem  v  Žam- 
bérce.  Přilnuv  k  Bratřím  opustil  svou  faru 
(nejpozději  r.  1459)  a  cele  se  věnoval  nové 
náboženské  straně,  řídě  se  hlavně  intencemi 
Řehořovými.  Bratří  pak  samí  již  jen  k  němu 
své  zření  měli,  neohlížejíce  se  po  knězích 
jiných,  a  to  nejen  ti,  kteří  bydleli  na  Liti- 
cku,  ale  také  jiní,  přicházející  odjinud,  na 
př.  z  Prahy,  do  Kunvaldu  účastnit  se  boho- 
služebných shromáždění  bratrských,  nejprve 
veřejných,  později,  za  pronásledování,  kona- 
ných tajně  hlavně  na  Rychnovsku.  M.  našel 
tehdy  útulek  nejspíše  v  Rychnově,  ale  pro- 
následování neušel;  během  r.  1461  byl  věz- 
něn v  Praze,  ale  konečně  odešel  bez  pře- 
kážky. Pro  svou  vynikající  vážnost  v  Jednotě 
zvolen  M.  r.  1467  na  synodě  Ihotecké  před- 
ním mezi  biskupy  a  brzo  pak  vyslán  k  arci- 
biskupu valdenskému  Štěpánovi,  aby  od 
něho  přijal  svěcení.  Ale  záhy  po  návratu 
svém  předal  M.  prvotnost  br.  Matějovi,  a 
aby  nic  římského  na  sobě  neměl,  dal  se 
znovu  zříditi  na  kněžství  od  nových  biskupů 
bratrských.  Zakusiv  nového  pronásledování 
a  vězněni  na  hradě  mosteckém  měl  v  1.  1473 
a  1478  vynikající  účastenství  v  jednání  se  stra- 
nou podobojí  v  Praze,  v  rozbrojích  r.  1490 
stál  při  straně  pokroku  proti  br.  Matějovi,  a 
účastnil  se  ještě  snesení  rychnovského  r.  1495. 
Z  liter,  prací  jeho  uvádí  se:  Psanf  o  dověr- 
nosti, ^e  Jednota  x  Boha  jest  atd.,  jež  však 
GoU  přičítá  správněji  br.  Lukášovi,  a  Psáni 
proti  artikulům,  které  od  ne^ndmého  kohos  proti 
Bratřím  Vilémovi  \  Pernštejna  byli  posláni  roku 
1499.  —  Viz  Jireček,  Rukovět ;  Goll,  Quellen  u. 
Untersuch.  zur  Geschichte  der  Bóhm.  Brůder, 
a  týž  v  »CČM.*,  1884,  str.  447,  449  a  454. 

Miohal  Caerularius  v.  Caerularius. 

Miohal  de  Causis  v.  de  Causis. 

Xiohal  Litvín,  dějepisec  polský,  jenŽ  po 
r.  1544  sepsal  historické  dílo  s  důležitými  pří- 


Michalec  —  z  Michalovic.  277 


spčvky  o  iivotč,  mravech  a  obyčejích  lido- 


vých  I  právních  na  Litvě.   Pozflstalou  Čásf  zaní  o  večeři  Páně,  pustil  se  o  ně  ve  spor 


díla  toho  vydal  Grasser  s  názvem  Michalonh 


žádost  M.  Jana,  lékaře  v  Ml.  Boleslavi,  ká- 


8  kn.  Bartošem  z  Bíhny,  farářem  v  Prostě- 


Lithvani  de  moribus  Tartarorum,  Lithvanorum  jově,  a  vydal  tam  spor  ten  r.  1544.  Do  kan- 
€t  Mbschorum  fragmenta  X  multiplid  historia  donálu  Šamotulského  Blahoslav  přijal  z  jeho 
referta  (Basilej,  1615),  písní  31,  z  nichž  některé  chválí,  na  př.  Kdo{ 

Xléludeo  Martin,  biskup  Jednoty  bratr-  pod  ochranou  Nejvyiiiho  a  j.  M.  zemřel  po 
ské  (♦  1504  v  Litoměřicích  —  f  27.  ledna  dlouhých  a  těžkých  nemocech.  (Ruk,  li., 
1547  v  Prostějově),  vzdělal  se  na  první  tehdy   26  si.).  JSk, 

škole  Jednoty  v  Ml.  Boleslavi  a  přidělen  za  XiolUklko  (M i ch á I e k)  Pavel,  učitel  slo- 
učedlníka  br.  Lukášovi,  jemuž  sloužil  až  do  venský  v  Piliších  v  Uhrách,  kde  r.  1825  ze- 
smrti  (1 528).  Rok  potom  stal  se  jáhnem,  mřel.  Sepsal :  Fysika  aneb  učeni  o  přhrúxeni 
r.  1531  zřízen  na  kněze  v  Brandýse  zároveň  (nátuře)  í  prospěchu  lidu  obecného  (Budín, 
s  Janem  Augustou;  již  násl.  roku  stal  se  čle-  1819),  první  to  fysiku  soustavnou  bez  ma« 
nem  užší  rady  opět  s  Augustou  a  několika  thematick^ch  důvodů  v  jazyku  Čes.  podle 
mladšími  kněžími,  čímž  oo  církve  zaveden  Mundta.  Heimuta,  Hápfnera,  Veitha  a  j. ;  Kor- 
nový kvas.  R.  1533  vypraven  do  Německa  mlouvdnf  učitde  s  několika  sedláky  o  Škodit' 
k  reformátorům  tamním,  přijat  laskavě  ve  ,  vosti pověry,  s  předmluvou  Institorisa-Mošov- 
Vitemberce  od  Luthera  i  od  Melanchthona  ského  (Prešpurk,  1802). 
i  jednal  s  nimi  o  rozdílech  ve  víře  velmi  Xiobálkovtoe,  ves  ve  Slezsku,  hcitm. 
podrobně  a  seznámil  je  s  řádem  Jednoty. ,  FryŠtát,  okr.  Bohumín,  fara  a  pš.  Polská 
Obnoveny  tím  pokusy  o  sblížení  církví  re- 1  Ostrava;  211  d.,  1660  ob.  č.,  1079  pol.,  82  n. 
formovaných,  jeŽ  se  před  tím  daly  již  skrze  (1890),  4tř.  šk.,  kamenouh.  doly  Sev.  dráhy, 
br.  Jana  Koha  a  Michala  Weisa  v  1. 1522—24.  mlýn  a  dělu.  osady  Ferdinandschacht, 
Na  žádost  M-lcovu  Luther  pak  sepsal  před- .  Johannschacht  a  Peter schacht. 
mluvu  k  ncmeckému  vydáni  Konfesse  bratr-  XiohalOT:  1)  M.,  ves  v  Čechách  u  Stachů, 
ské  z  r.  1532,  sepsané  od  br.  Jana  Roha  a .  hejtm.  Sušicc%  okr.  Kašp.  Hory,  fara  a  pi. 
volně  přelož,  od  Mich.  Weisa  (překlad  ten  Stachy;  16  d.,  194  ob.  č.  (1890). 
vytištěn   bez   vědomí   církve  ve   Švýcařích,       2)   M.   (Michelsbrunn) ,  víska   na   Moravě, 


1533),  potom  věrněji  od  Buriana  Sobka  z  Kor 
nic,  a  to  pro  Jiřího,  markr.  braniborského. 
Vrátiv  se  do  vlasti  M.  stal  se  správcem 
sboru  prostějovského  na  Moravě.  Po  druhé 


hejtm.  a  okr.   Hranicč,  fara  a  pš.  Podstat; 
7  d.,  23  ob.  n.  (1890),  myslivna. 

z  ÍUohalovlo,  příjmení  dvou  staročeských 
rodin:  1.  Rod  panský  byl  odnoží  rodu  Mark- 


vydal  se  s  poselstvím  do  Němec  r.  1535  var t i ců  v  (v.  t.)  a  prvotní  svůj  erb  (lvici)  za- 
(J.  Čihula,  Poměr  Jednoty  br.  k  M.  Luthe-  měnil  za  štít  polovičný,  v  právo  stříbrná, 
rovi,  »Věstn.  Kr.  Č.  spol.  naukc,  1897).  kdyŽ  ,  v  levo  Černý  a  nad  helmou  černé  křídfo 
Bratří  v  Ml.  Boleslavi  byli  se  vzdali  opěto-  Předek  jejich  Beneš  Okrouhlý  neb  Okr u- 
váni  křtu  a  poznati  chtěli  ještě  některé  ná- .zený,  syn  Beneše  Markvartice  ^1217—1222), 
zory  nových  reformátorův.  Jednání  bylo  opět  {  seděl  na  neznámém  sídle;  syn  jeho  Beneš 
zevrubné,  zvláště  také  o  svátosti  oltářní,  a  |  Pyšný  držel  hrad  Velešín  v  jižních  Čechách 
výsledek  rovněž  příznivý.  Dále  k  jiným  re-  ]  a  jiné  statky.  Buď  on  anebo  syn  jeho  Jan 
fórmátorům  poselstvo  nešlo   následkem  po- 1  (1281—1296)'  založili    při   vsi    Michalovicích 

Í hlasných  zpráv  o  nepokojích  v  Múnsteru.  u  Boleslave  hrad  Michlsperk,  který  potom 
eště  toho  roku  M.  měl  spory  s  Habrovan- 1  tak  jako  ves  byl  jmenován.  Jan  za  dřevní 
skými,  a  domluvy  konány  v  Kyjově  (Mor.)t '  práva  svá  na  statky  od  králů  odňaté  obdržel 
ale  bez  výsledku.  R.  1537  na  synodě  v  Pře-  r.  1283  Velešín,  Ostrý,  Děvín  a  j.,  byl  asi 
rove  M.  zvolen  za  biskupa  i  svěřeno  mu  od  r.  1289  nejv.  číšníkem  a  jsa  milovník 
vedení  mládeže,  a  to  se  značnou  svobodou  nově  zavedených  turnajů  vydal  se  na  dale- 
měniti,  co  by  za  hodno  uznal  (dekr.  163).  kou  cestu,  aby  té  kratochvíle  hojně  užil. 
Z  tehdejšího  jeho  vychování  vyšli  znamenití  Kláv  asi  v  1.  1293—96  v  Porýní  a  ve  Francii 
mužové,  jako  Jan  Blahoslav,  i  vzpomínáno  i  šťastně  se  domů  navrátil.  Ačkoliv  věc  ta 
ho  také  později  jako  výborného  učitele  Qe-  u  domácích  oceněna,  přece  nejvíce  jej  ně- 
áté  r.  1571,  Dekr.  232),  ač  latiny  nebyl  příliš  mecký  básník,  Jindřich  z  Freiberka,  vychválil 
znalý,  ale  uměl  prý  mládež  výborně  zamést-  (Kraus,  Jan  z  M.,  Praha,  1888).  Zemřel  před 
návati.  I  jako  biskup  M.  došel  velkého  uznání   r.  1306  (manž.  Johanka  z  Rožembcrka,  f  1317). 


a  jako  správce  jiných  kněží  Jednoty,  jimŽ 
v  kázání  nechával  dosti  vůle,  jen  aby  jimi 
lid  vzdělávali.  Poslední  cestu  za  svou  církev 
konal  r.  1540  do  Vratislavě.  Sára  nebyl  pro- 


Synjeho  Beneš  (1306— 22)  byl  r  1315  purk- 
rabím pražským  a  mčl  platné  účastenství  v  bo- 
jích, které  potom  následovaly  napřed  s  krá- 
lem, pak  proti  němu.  Smířiv  se  s  králem  zí- 


slulÝm  stilistou,  spisuje  vše  na  rychlo  (Bia- ,  skal  Boleslav.  Na  Velešíně  následova  po 
hosf.,  Grammat.,  287),  ale  přece  vydával  díla  něm  Jindřich,  snad  syn  jeho,  jenž  r.  1355 
jiných  členů  Jednoty,  jako  br.  Ad.  Sturma  zemřel  (manž.  Eliška  z  Kapelu),  zůstaviv 
>Dialog  Peterky  s  Valouchem*,  začež  od  ]  syny  JeSka,  Beneše  a  Jindřicha,  kteří  se 
p.  Jana  z  Pemsteina  měl  dojíti  trestu,  ale  o  Velešín  rozdělili.  Jediný  Beneš  měl  po- 
prominuto  mu.  Také  lisly  bratrské  k  Ném- 1  tomstvo,  totiž  dceru  Markétu  (1361),  která 
cům  a  odpovědi  jejich  vydati  měl  s  obvyk-  však  Velešín  postoupila  strýci  Petrovi.  Jan 
lou  opatrností  r.  1545  (Dekr.  163).  Sepsav  na   Správný,  syn  Benešův,  držel  Boleslav,  Mi- 


278 


Michalovíce. 


chalovice,  Brandýs,  Ostrý  a  Úáték,  založil 
r.  1334  města  Boleslav,  provázel  r.  1336  krále 
do  Litvy  a  sedal  na  zem.  soudě  (f  1354)« 
Petr,  syn  jeho,  veáel  ve  spolek  s  tetou  Mar- 
kétou a  dostal  po  ní  VeleSín.  KdyŽ  r.  1368 
za  císařem  vojensky  vytáhl,  zemřel  ve  Vla- 
Sích.  Syn  jeho  Jan,  řeč.  Michalec,  došel 
asi  r.  1378  let  svých,  zasedl  na  zem.  soudě, 
prodal  r.  1387  Veleáín,  pomáhal  jednotě  pan- 
ské, získal  pak  sice  na  Čas  úřady  budiŠínský 
a  domažlický,  ale  zavedl  se  tak,  že  o  ně  při- 
5el  a  též  Ostrý  prodal.  Od  r.  1415  nejen 
zjevně  stranil  straně  pod  jednou,  nýbrž  jí 
i  skutečně  pomáhal  (1420).  Proto  přišel 
o  Brandýs  a  Michalovice,  kteréž  1  s  Bole- 
slavi kahšníci  obsadili,  ale  dostal  za  to  Bez- 
děz do  zástavy.  Zemřel  ok.  r.  1425.  Jeden 
jeho  syn,  Jindřich,  padl  r.  1420  v  bitvě 
u  Vyšehradu,  druzí  dva,  Petr  a  Jan  Kruh- 
lata,  drželi  Bezděz  (tento  r.  1423  Rohozec). 
Po  skončených  válkách  a  nastalém  smíření 
měl  onen  Brandýs  a  Toušeň,  tento  Boleslav 
a  Michalovice  a  oba  Bezděz.  Petrův  syn  Vác- 
lav zřekl  se  dílu  svého,  poněvadž  vstoupiv 
do  řádu  křiŽovniků  svatojanských  stal  se 
nejv.  jich  převorem,  a  sídlíval  v  Strakonicích, 
odkudž  rozdmychoval  sváry  mezi  stranami. 
Při  tom  mu  válečné  štěstí  přálo,  že  dobyl 
i  města  Vodňan  (1443).  Zemřel  r.  1451.  Jin- 
dřich Kruhlata,  syn  Janflv,  držel  Boleslav, 
Michalovice,  Brandýs  a  Bezděz  a  od  r.  1440 
býval  účastcn  mnohých  jednání  veřejných 
a  soukromých.  Dílem  z  přesvědčení  vlaste- 
neckého, dílem  pro  příbuzenství  (skrze  roanž. 
Annu  z  Hradce,  f  1452)  držel  s  Poděbrad 
skou  jednotou,  r.  1455  stal  se  nejv.  komor- 
níkem a  r.  1457  vyjel  s  poselstvím  do  Fran- 
cie pro  královou  nevěstu.  (Viz  Palackého 
Dějiny  král.  Čes.)  Ač  dobrý  katolík,  zacho- 
val věrnost  králi  Jiřímu  a  nenechal  se  uchvá- 
titi jednotou  skrývající  nekalé  obmysly  pod 
náboženskou  rouškou.  Když  r.  1468  bojovní 
se  sebránkou,  která  vtrhla  do  země  od  se- 
veru, a  raněn  tak  těžce,  že  z  toho  za  krátko 
zemřel.  Poněvadž  neměl  dětí  a  jím  rodina 
vyhasla,  dostalo  se  jmění  jeho  sestře  Majda- 
lené,  vdané  za  Jana  z  Cimburka. 

2.  Rodina  vladycká  pocházela  z  méšfanů 
žateckých.  Erb  její:  štít  trojdílný,  svrchní 
pole  červené,  prostřední  zlaté,  dolejší  černé 
a  prese  všecka  pole  půl  stř.  berana  se  zlat. 
rohy  vyskakujícího  za  třemi  zel.  pahrbky, 
přikryvadla  červená  bílá  a  černá  zlatá,  za 
klenot  půl  berana  mezi  dvěma  rohy,  jedním 
bílým  a  červeným,  druhým  černým  a  zlatým. 
Majestát  (14.  září  1554)  na  (rb  obdrželi  Bo- 
huslav a  Petr  bratří,  z  nichž  tento  jcštč 
r.  1590  zemřťl.  Bohuslav,  řeč.  Starší,  byl  ze- 
těm učeného  Valentina  Mezeříckého,  kan- 
cléře žateckého,  a  jsa  muž  způsobilý  býval 
v  úřadech  obecních  a  kr.  rychtářem.  Mév 
napřed  Chudeřín  a  od  r.  1560  platy  ve  Stan- 
kovicích  koupil  r.  1571  Rvenice  a  t.  r.  při- 
jat do  stavu  vladyckého.  Zemřel  r.  1577  zů- 
staviv  z  manželky  Kateřiny  Rubinky  ze  Lvo- 
vic  několik  synů.  Jeden  z  nich,  Jan,  studoval 
ok.  r.  1558  na  vys.  učení  vitemberském,  kde 


padl  do  oka  učeným  mužům,  jako  Melanch- 
thonovi,  lékaři  Penzerovi  a  literátovi  Gale- 
siovi,  z  nichž  tento  jej  vysoce  cenil.  Navrá- 
tiv se  stal  se  r.  1559  písařem  městským 
v  Žatci,  ale  zemřel  6,  bř.  1572,  naplniv  te- 
prve 30  let  svého  věku.  Bratří  jeho  byli 
Daniel,  Diviš,  Petr  (f  1601),  Michal  a 
Krist  o  f.  Daniel  oddělil  se  r.  1578  Chude- 
řínem  a  ostatní  dělili  se  teprve  r.  1586  o  zboží 
rvenické  s  Bohuslavem  a  Janem  Jiřím, 
syny  Janovými.  Tento  Bohuslav  obdržel  s  bra- 
trem polovici  Rvenic,  jiŽ  však  prodal  r.  1589 
Divišovi,  držiteli  druhého  dílu,  a  za  to  kou- 
pil r.  1608  Nové  Sedlo  a  získal  po  smrti  Di- 
višově zase  Rvenice.  Nabyv  nevšedního  vzdě- 
láni, zejména  v  právech,  stal  se  místopísařem 
(1590—1611),  pak  místokancléřem  (1612—17); 
kromě  toho  potřebován  byl  v  rozličných 
kommissích.  Po  vzpouře  stal  se  direktorem 
a  platně  zasahoval  v  povstání.  V  ieho  dome 
čtena  a  opravena  byla  první  Apologie  a  ko- 
nány porady  o  zavržení  Ferdinanda  II.,  také 
přehlížel  a  opravoval  jiné  spisy  proti  témuž 
králi.  Od  Bedřicha  učiněn  byl  purkrabím 
hradeckého  kraje.  Po  porážce  byl  jat,  od- 
souzen a  21.  čna  1621  byl  sfat.  Jmění  jeho, 
Rvenice,  Strupčice,  Nové  Sedlo  a  Škrle,  jako 
i  vsi  manželky  Voršily  Benigny  roz.  z  Vrtby 
zabráno.  Táž  paní  vystěhovavši  se  r.  162S 
navrátila  se  dvakráte  s  nepřítelem  a  proto 
r.  1638  na  věčné  časy  vypověděna.  Ze  synův 
jejích  jeden,  Jan  Václav,  se  r.  1628  vystě- 
hoval a  zanikl.  Bratr  jeho  S  m  i  1  nabyv  v  Něm- 
cích důkladného  vzdělání  od  r.  1618  činně  za- 
sahoval v  povstání  (viz  Bílek,  Konf.,  371), 
proto  r.  1620  ze  země  ujel  a  r.  1621  cti, 
hrdla  a  statků  odsouzen.  R.  1627,  tuším, 
vedl  vzbouřilé  sedláky  v  Kouřimště.  Mo- 
řic, snad  syn  jednoho  z  předešlých,  zemřel 
r.  1637  v  Míšni.  Slečny  z  téhoŽ  rodu  Žily 
v  Praze  ještě  r.  1650.  V  XVIII.  stol.  žila 
v  Praze  rodina  MichaloviczKamsperka, 
která  s  předešlou  nesouvisela ;  z  té  snad  po- 
cházel Frant.  Karel,  r.  1786  farář  týnský 
v  Praze  (Miltner,  Privatmůnzen).  Sčk. 

Miohalovloe:  1)  M.,  víska  v  Čechách  na 
pr.  bř.  Jizery,  blíže  Dalovic,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Ml.  Boleslav,  fara  Bukovno ;  4  d.,  99  ob.  č. 
(1890),  fíl.  kostel  sv.  Michala  ve  slohu  román- 
ském (ve  XIV.  stol.  far.),  popi.  dvůr.  Sev. 
od  kostela  zříceniny  hradu  t.  jm.,  s  kulatou, 
rozštěpenou,  silně  nachýlenou  věží,  v  lidu 
> putna*  zvanou;  hrad  založen  asi  ke  konci 
XIII.  nebo  poč.  XIV.  stol.  pány  z  Michalovic. 
R.  1415  dostal  se  hrad  do  rukou  husitů, 
kteří  jej  vydrancovali  a  spálili.  Václav  z  Mi- 
chalovic, velkopřevor  řádu  maltézského,  vy- 
stavěl hrad  znova  a  postoupil  jej  bratru 
svému  Jindřichovi,  jehož  dcera  provdala  se 
za  Jana  Tovačovského  z  Cimburka.  R.  1558 
přešel  hrad  v  majetek  pánů  z  Lobkovic,  za 
nichž  zpustl,  a  r.  1600  jmenuje  se  jiŽ  jen 
hradem  pustým.  —  2)  M.,  ves  t.,  hejtm.,  okr. 
a  pš.  Něm.  Brod,  fara  Krásná  Hora;  31  d., 
206  ob.  č.  (1890),  mlýn.  —  8)  M.,  ves  t., 
hejtm.  a  okr.  Ledeč,  fara  a  pš.  Bohdaneč 
u   Ledče;  12  d.,  81  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel 


Michatowski  —  Micheáš. 


279 


sv.  iMatěje  (r.  1350  far.).  Po  r.  1623  zanikla 
fara  a  kostel  úplně  zpustlý  r.  1786  vystavěn 
od  vrchnosti  znova.  Ve  XIV.  stol.  připomíná 
se  zde  sídlo  vladyčí.  —  4)  M.  (Michelsberg), 
ves  t,  na  úpatí  Radobýlu,  hejtm.,  okr.,  fara 
a  pš.  Litoměřice;  66  d.,  265  ob.  n.  (1890), 
vápenné  lomy  a  vinice. 

Xlohatowski  Piotr,  malíř  pol.  (*  1801 
ve  Varšavě  —  f  1855),  studoval  na  univer- 
sitě krakovské,  pak  4  léta  ztrávil  v  Gotin- 
kách  studuje  filologii,  mathematiku  a  pří- 
rodní vědy,  vedle  čehož  s  velikou  zálibou 
pěstoval  malbu.  Navrátiv  se  do  vlasti  byl 
od  r.  1825 — 30  horním  ředitelem  a  vybudo- 
val veliké  továrny,  zřídil  hornické  školy  a 
upravil  vzorně  administraci.  R.  1832  odešel 
do  Francie,  kdeŽ  oddal  se  malířství,  hlavně 
aquarellovému.  Práce  jeho,  obyčejně  zvířata, 
zvlášf  koně,  vzbuzovaly  podiv  znalcův  angli- 
ckách a  francouzských.  R.  1835  vrátil  se  na 
svij  majetek  Krzysztoíorzyce  u  Krakova; 
tam  povstalo  jeho  arcidílo  Návrat  husarův 
I  přehlídky  (ve  sbírce  hr.  Moszyúského  v  Kra- 
kove). Všecky  malby  M-kého  vynikají  výbor- 
nou kresbou,  smělostí  Štětce,  pravdou  a  své- 
rázností.  R.  1846  stal  se  M.  správcem  admi- 
nistrace v  knížectví  Krakovském,  v  kterémž 
obtížném  úřadě  provedl  mnoho  zdárného; 
vlastními  penězi  založil  tehdy  též  fondy  ve 
prospěch  sirotkův  a  čeledi  hospodářské.  Po 
zrušení  Krakovského  knížectví  vrátil  se  na 
svůj  statek. 

Miohalův  řád,  král.  bavorský  řád  pro 
xásluhy,  založený  r.  1693  kurfirštem  Josefem 
Klementem  Kolínským,  vévodou  bavorským, 
k  utvrzení  katolictví.  R.  1721  obdržel  sta- 
novy, jež  r.  1808  potvrdil  král  Max  Josef. 
jenž  proměnil  řád  tento  v  záslužný  za  lásku 
k  vlasti  a  prospěšnou  činnost.  R.  1853  měl 
M.  ř.  pět  tříd,  r.  1887  rozdělen  ve  čtyři, 
z  nich  první  je  buď  s  vclkokřížem  nebo 
I.  třídy,  druhá  s  hvězdou  nebo  bez  ní. 

MlohAiiloe,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr., 
íara  a  pš.  Chomutov;  27  d.,  110  ob.  n.  (1890), 
kaple  P.  Marie,  hnědouhelné  doly. 

Xlohand  |mišó]:  1)  M.  Joseph  Fran- 
cois, spisov.  franc.  (*  1767  v  Albcnsu  v  Sa- 
vojsku  —  t  1839).  R.  1791  přišel  do  Paříže 
a  psal  do  listů  ve  prospěch  monarchie,  čímž 
za  hrůzovlády  uváděl  se  v  nemalé  nebezpečí. 
Jako  redaktor  listu  >La  Quotidicnne*  byl 
zatčen  pro  některé  články,  ale  za  vyšetřo- 
vání unikl.  Po  roce  byv  amnestován  tím  či- 
£:ji  ujal  se  pak  redakce  a  po  násilném  pře- 
vaté  v  Paříži  ocitl  se  v  seznamu  všech  re- 
caktorů  listů  royalistických,  kteří  měli  býti 
<feportováni.  Utekl  do  Jurských  hor  a  vrátil 
se  do  Paříže  až  po  18.  brumairu.  Založil  knih- 
kipectví  a  oddal  se  literatuře.  Vydal:  fíi- 
stéire  de  Vempire  de  Mysore  souš  Hyder-Aly 
€t  soiis  Tippo-Satb  (1801,  2  sv.).  Popisná  bá- 
sei  o  6  zpěvích  Printemps  d^un  proscrit  (1803) 
vztihuje  se  k  jeho  exilu  jurskému.  Hlavni 
dílo  jeho  jest  Histoire  des  croisades  (1811  až 
182£,  5  sv.;  vyd.  ještě  mnohokrát).  M.  pod- 
nikl také  velikou  cestu  na  všechna  místa 
válel    křižáckých.    Vydal   ještě   Bibliothéque 


des  croisades  (4  sv.;  sbírka  pramenů).  Roku 
1812  vstoupil  do  Akademie,  když  se  smířil 
s  novým  stavem  politickým.  Ale  r.  1814  vrá- 
til se  zase  k  bývalému  smýšlení  royalisti- 
ckému  a  napsal  několik  brošur  proti  císaři. 
S  Poujoulatem  uveřejnil  Collection  de  mé- 
moires  pour  servir  d  Vhistoire  de  Prance  (XIII. 
až  XVIII.  stol.;  1835—44,  32  sv.)  a  Correspon- 
dance  ď  Orient  (7  sv.).  S  bratrem  Ludvíkem 
vydal  první  svazky  veliké  »Biographie  uni- 
verselle*.  Byl  také  zakladatelem  Institutu  hi- 
storického. Kbn. 

2)  M.  Claude  Ignáce  Frangois,  ge- 
nerál franc.  (*  1751  v  La  ChauxNeuve  — 
t  1835  v  Luzancy).  Vstoupil  do  vojska  jako 
dobrovolník  r.  1780,  stal  se  již  r.  1793  divi- 
sijním  generálem  vynikaje  talentem  strate- 
gickým a  odvahou.  Bojoval  r.  1794  proti 
Rakušanům  a  Prusům,  zvítězil  u  Offenbachu 
(3.  čce)  a  postoupil  vítězně  aŽ  k  Mohuči; 
byv  raněn  dán  do  přikaznosti  a  teprve 
r.  1798  velel  opět  armádě  západní.  V  Itálii 
porazil  r.  1799  Rakušany  a  za  císařství  byl 
r.  1805  velitelem  franc.  vojsk  v  Nizozemí, 
pak  guvernérem  v  Berlíně  a  r.  1808  v  Magde- 
burce.  R.  1814  odešel  na  odpočinek. 

8)  M.  Louis,  zvaný  M.  jeune,  bratr 
M-a  1)  (*  1772  v  Bourg-en-Brcsse  —  f  1858). 
Byl  s  počátku  důstojníkem,  pak  založil  s  bra- 
trem Knihkupectví  a  tiskárnu.  Vynikl  hlavn^ 
publikací  díla  »Biographie  universelle  an- 
cienne  ct  moderně*  (1811—28,  52  sv.),  re- 
digovanou společností  učenců.  Vydal  také 
>Biographie  des  hommes  vivantsc.  Díla  tato 
byla  sepsána  v  duchu  royalistickém.     Kbn, 

Miohaiit  [mišó|  Pierre,  franc.  básník 
2.  pol.  XV.  stol.,  byl  tajemníkem  hrab.  Cha- 
rolaiskcho  a  psal  svá  díla  mezi  1.  1460 — 65. 
Jsou  to:  Arrest  donné  centre  ceulx  qui  disent 
mal  des  femmes]  Danse  aux  aveugles  (1864); 
dvě  Complaintes  na  smrť  Isabelly,  dcery 
Karla  L  Bourbonského ;  satira  DoctHnal  de 
court  a  Pas  de  la  mort.  Díla  M-ova  jsou  ty- 
pická pro  burgundský  rhétorický  směr  a 
byla  přeložena  z  části  do  vlámštiny.  M.  P. 
musí  se  rozlišovati  od  jiného  burgundského 
básníka  v  1.  pol.  XV.  stol.,  M-a  le  Carona, 
zv.  Taillevent,  autora  díla  Passetemps  Mi- 
chaut.    Srv.   »Romania€,  XVIII.,  str.  439  si. 

Miohaax  [mišój:  1)  M.  André,  botanik 
franc.  (♦  1746  v  Sartory  u  Vcrsaillí  —  f  1802 
na  Madagaskaru),  konal  četné  cesty  výzkumné 
v  Pcrsii,  v  Scv.  Americe,  na  Tencriffě,  na  Isle 
dc  France  a  na  Madagaskaru.  Zabýval  se 
soustavným  studiem  rostlin  anier.,  o  čemž 
svědci:  Histoire  des  chénes  de  VAmérique  sep- 
tentrionale  (Paříž,  1801;  něm.  Štutg  ,  1802); 
Flof  a  boreali-americana  (1803,  2  sv.J. 

2)  M.  Francois  André  (*  1770  ve  Ver- 
saillích  —  f  1850  ve  Vauréalu  u  Pontoisy), 
syn  před.,  konal  též  výzkumné  cesty  po  Sev. 
Americe  a  zabýval  se  hlavně  studiem  lesního 
stromoví  severoamerického;  vydal:  Histoire 
des  arbres  forestiers  de  VAmérique  septentrio- 
nale  (Paříž,  1810—13,  3  sv.,  s  135  tab.^. 

Mioheái,  jeden  z  menších  proroku,  pů- 
sobil za  Jothama,  Achaza  a  hlavně  Ezcchiáše, 


86^ 


Michéjev  —  Míchelet. 


králův  fudských.  na  rozdíl  od  jiného  proroka 
téhož  jména  z  doby  králfl  Achaba  a  Josafata 
nazývá  se  Morastnitou,  dle  rodižté  svého 
Morasthy.  Požíval  nemalé  vážnosti  u  krále 
i  lidu  v  Jerusalemě,  tak  že  slova  jeho  ne- 
zůstávala bez  dobrých  výsledků.  Kniha  pro- 
roctví M-ov^ch  obsahuje  7  kapitol,  v  nichž 
se  předpovídá  záhuba  říáe  severní  i  jižní 
s  Jerusalemem,  zajetí  Babylonské,  smilování 
Hospodinovo  a  příští  i  působení  zaslíbeného 
MessiáŠe. 

XioliéJeT  (MnxteB'L)  Vaši  lij  Michaj- 
lovič,  současný  spisovatel  ruskÝ,  jenž  upo- 
zornil na  sebe  povídkami  a  romány  ze  sibiř- 
ského života.  O  sobě  vydal:  Zoiotyja  ro^sypi 
(1894,  do  češtiny  přel.  Rosický);  Chudo^mki 
(1894);  drama  Tajga  {1%92)\  V  semji  i  vně 
temji  (1895)  a  j. 

Xionel  |mišél| :  1)  M.  Francisque  X.,uče- 
nec  franc.  (♦  1809  v  Lyoně  —  f  1887  v  Paříži). 
Proslul  jako  vydavatel  starofranc.  textů,  pro 
něž  se  vydal  na  podnět  ministerstva  do  An- 
glie (1833)  a  do  Skotska  (1837).  Od  r.  1839 
přednášel  na  fakultě  bordeauxské.  Vydal: 
Chroniques  anglo-normandes  (1836—40,  3  sv.); 
Chronique  des  ducs  de  Normandie  {\%Z1 — 44); 
Thédtre  franqais  au  moyen  dge ;  Histoire  des 
dues  de  Normandie  et  des  rois  ďAngleterre 
(1840);  Roles  gascont  (1885,  1.  sv.)  a  bdsné 
o  Melu^ini,  o  Gérardu  Roussillonském ;  Roman 
de  la  rose;  Chanson  de  Roland  a  j.  Původní 
práce  jeho  jsou:  Histoire  des  races  maudites 
de  la  Fťance  et  de  VEspagne  (Paříž,  1847, 
2  8V.);  Reckerches  sur  le  commerce,  la  fabri- 
cation  et  Vusage  des  étoffes  de  soie,  ďor  et 
ďargent  #n  Occident  pendant  le  moyen  dge 
řl852— 54,  2  sv.);  Histoire  des  hótelleries,  ca- 
MretSt  hótels  garnis,  s  £.  Fournierem  (1851 
al  1854,  2  sv.);  Études  de  phiiologie  cúmparée 
tur  V  argot  (1856);  Le  pays  basque , . .  (1857); 
Histoire  du  commerce  et  de  la  navtgation 
a  Bordeaux  (1867—71.  2  sv.).  Překládal  též 
z  angličiny  (Goldsmitha,  Sterna,  Shakespeara 
a  Tennysona). 

2)  M.  Clémence  Louise,  revolucíonářka 
íranc.  (*  1833  na  zámku  Vroncourtuj,  neman- 
želská dcera  zámeckého  pána,  od  něhož  do- 
stalo se  jí  tak  pečlivého  vychování,  Že  po 
jeho  smrti  r.  1850  založila  v  Paříži  soukro- 
mou školu.  R.  1870  při  obléhání  Paříže  při- 
dala se  rozhodně  ke  kommuně  a  vojenským 
soudem  odsouzena  k  deportaci  do  Numcc. 
Po  amnestii  r.  1880  vrátila  se  a  jala  se  agi- 
tovati ve  prospěch  skupin  revolucionářských. 
R.  1883  byla  odsouzena  znovu  na  6  let  do 
žaláře,  protože  popuzovala  k  plenění  pekař- 
ských krámů.  Roku  1886  dána  ji  milost,  ale 
>vierge  rougec  (červená  panna),  jak  jí  říkali, 
hned  pak  odsouzena  znovu  pro  pobuřující 
řeči.  Po  té  přestala  účastniti  se  tou  měrou 
agitací  politických  pracujíc  s  velkou  odda- 
ností pro  dobro  chudých  a  nešťastných.  Když 
však  před  1.  kv.  1890  měla  v  Lyoně  opět  po- 
buřující řeči,  byla  zatčena  v  raříŽi,  ale  na 
lékařské  dobrozdání  odvezena  do  blázince 
ve  Viennč.  R.  1886  vydala  svoje  Afémoires. 
Mimo  to:  romány  La  misere  (1881);  Les  mi- 


crobes  Aiimtfťits  (1886);  dramata  Ab^m^  (1882) 
a  Le  cog  rouge  (1888). 

Miohelaiiiš^lo  [mikelándželo]  v.  Buona- 
rotti. 

Miohelant  |miSlan|  Henri,  učenec  frc. 
(♦  1811  v  Liěgi  —  t  1890  v  Paříži).  Byl 
krátký  čas  úředníkem,  cestoval  po  Něme- 
cku, byl  od  r.  1846  do  r.  1886  konserváto- 
rem rukopisů  při  Bibliothéque  royale,  V3rdal 
řadu  rukopisů  středověkých  a  přepsal  jich 
mnoho  pro  sebe  a  pro  jiné.  Ze  spisů  samo- 
statně vydaných  uvádíme:  Le  román  ď Alex- 
andre (Stutg.,  1846) ;  Mémoires  de  Philippe  de 
Vigneulles  (t.,1850);  Tresor  de  Vénerie  (Mety, 
1856);  Gui  de  Bourgogne,  Otinel,  Fíoovent 
(Pař.,  1849;  s  Guessardem);  Rtnaut  de  Mon- 
tauban  (Stutg.,  1862);  s  £.  Trossem  La  clef 
d*amour  (Pař.,  1866);  Blancandin  (t.,  1867); 
Meraugis  de  Pontlesgue^  (t.,  1869);  Guillaume 
de  Palerme  (t.,  1876);  Itinéraires  á  Jerusalem 
et  descriptions  de  la  Terre  sainte  (Gencva, 
1882;  s  Raynaudem);  Le  Roman  ďEscanar 
(Štutg.,  1886).  Připravil  P.  Meyerem  vyd. 
Roman  de  PEscoufle  (1894).  Spolupracoval 
o  prvých  2  sv.  »Catalogue  des  manuscri!s 
fran^ais  de  la  Bibliothéque  nationale«  (18^, 
1874)  a  redigoval  »Catalogue  général  des 
manuscrits  des  bibliothčques  publiques  des 
départements«  (sv,  IIL  a  IV).  —  Srv.  »Ro- 
""maniac  (XIX.,  489)  a  »Bulletin  de  la  Sodété 
des  anciens  textes  írangais*  (1890). 

Mioheldorf,  obec  v  Hor.  Rakousích,  okr. 
Kirchdorř,  na  dráze  Linec-Klaus-Steyrling, 
má  2887  ob.,  tovární  výrobu  kos. 

San  Mloh^le  [mikélej,  pevnůstka  v  Dal- 
mácii u  zálivu  Zaderského,  vystavěná  Benát- 
čany  proti  Zaderským,  kteří  ji  několikráte 
pobořili,  ale  vždy  opět  vystavěna  a  opev- 
něna, posléze  r.  1373  král.  Ludvíkem  Uher- 
ským. V  r.  1613  zmocnili  se  jí  Uskoci,  avŠsdc 
zány  opět  odtud  vypuzeni. 

Miohelet  [mišlé]:   1)  M.  Jules,  historik, 
politik  a  spisov.  franc.  (♦  21.  srp.  1798  v  Pa- 
říži —  t  9.  On.  1874  v   Hyěrech),  pocházel 
z  lidu,  z  otce  nepatrného  knihtiskaře.  M.  stu- 
doval  na  kolleji    Karla  Velikého  a  stal   se 
r.  1819  doktorem  ěs  lettres;  byl  pak  profes- 
sorcm  na  koUeii  Sainte-Barbe  a  napsal  pro 
své  žáky  několik   knih   příručních.    V  téže 
době  oddával  se  studiu  filosofie,  překládal 
Reida,  Dugalda-Stewarta  a  Vica.    V  1.  1827 
až   1829  přednášel  také  filosofíi  na    »École 
préparatoirec    (dnešní   »École    normále*)    a 
teprve  potom  starou  historii.  R.  1831  vydal 
první  díl  své   Histoire  romaine  (2.  díl  1839), 
inspirovaný    hlavně    ideami    Nlebuhrovými. 
Revoluce  r.  1830  probudila  v  M-ovi  silnějSf 
akcentování  liberalismu  politického  a  íiloso 
íického,  který  spojoval  s  úctou  ke  křesťan 
ství,  jak  je  patrno  v  Introduction  á  Phistoin 
universelle,   kde    stanoví   křesťanství,    refor- 
maci a  revoluci  jako  tři  hlavní  stadia  v  roí- 
voji  lidské  svobody.  R.  1834  a  1835  suppb- 
val  Guizota  v  dějinách  franc,  o  jichž  sepsaií 
pracoval  již  od  r.  1831.    R.  1883  vydal  Pé- 
cis  de  Vhistoire  de  France  a  t.  r.  první  23v. 
Histoire  de  France,  z  nichž  v  10  letech  aá- 


Michelhútte.  281 

sledujících  vyšlo  6  sv.,  obsahujících  déjiny  |  dokladů  k  veliké  historické  synthesi,  iel 
franc.  až  do  středověku.  V  téže  době  pod-  |  k  pramcnůni,  nedržel  se  hotových  mínění, 
nikal  různé  studijní  cesty  do  Anglie,  Néme-  Jako  historik  dovedl  zázračné  v  barvě  plné 
cka,  Švýcarska,  sev.  Itálie  a  j.,  jeŽ  napsal  a  neobyčejně  živé  ukázati  minulost;  ta  mu 
v  cestopisech  Sur  les  chemins  de  l^Europ€\i\\G,  Žtje  bolestně  a  nervně;  užil  realistické 
(vyšly  1894).  R.  18d5|vydal  Mémoires  de  Lu- '  methody  na  historii  a  podporován  velikým 
r*«r,  r.  1837  Origines  du  droit  frangais,  v  le-  stilistickým  uměním  učinil  z  ní  umělecké 
těch  1841—51  Actes  du  proces  det  tempHert.  dílo,  jež  se  může  postaviti  po  bok  velikému 
R.  1838  byl  Jmenován  professorem  dějin  a  !  hnutí  romantickému,  s  nímž  vnitřně  souvi- 
morálky  na  CoUége  de  France  a  oddal  se  tu  |  sel.  Obraznost  a  citlivost  jeho  byly  tak  Živé, 
horlivé^  propagaci  liberalismu  a  demokra- 1  že  škodily  u  něho  často  kritičnosti  a  metho- 
tismu,  který  byl  M-ovi  skutečným  nábožen-  { dičnosti  vědecké  a  zvláště  ve  druhé  polovině 
stvím  a  do  něhož  vložil  všecku  kirásu  své  Života  způsobily,  že  činil  z  historie  apošto- 
obraznosti,  sílu  svého  ducha  a  barvu  svého  { lát.  Tendence  apokalyptická  a  svmbolismus 
stilu.  Sem  náležejí:  Les  Jésuites  (s  přítelem  i  jsou  patrný  zvláště  na  konci  jeno  života  a 
E.  Quinetem,  1843>;  Du  prětre,  de  lafemme, '  přibližují  ho  Victoru  Hugovi,  ačkoliv  M.  zů- 
de  !a  famiíle  (1845)  a  Le  peuple  (1846).  Pře-  '  stal  vždy  upřímný  a  prost  pósy.  Je  zvláště 
niŠiv  pokračování  svých  »Dějin  Franciec  '  historikem  davu  a  první  uvedl  do  historie 
napsal  aktuálnější  Histoire  de  la  Révolution  \  hromady  posud  z  ní  vylučované.  I  v  sociál- 
(7  sv.,  1847—53),  Revoluci  r.  1848  pozdravil  nich  a  politických  otázkách  měl  zázračnou 
M.  jako  vykoupení  Francie  a  celého  lidstva.  I  divinaci,  bolestné  a  široké  pochopení  života 
R.  1851  rousil  opustit  svoji  stolici  na  Col- 1  a  spravedlnosti;  viděl  svět  nesmírně  bohatě, 
lége  de  France  a  vzdáti  se  také  svého  po-  '  plně  a  bolestně  a  měl  tak  veliký  vliv  v  rea- 
stavení  v  Národních  archivech.  Cours  pro-  lismus  a  naturalismus  jako  na  druhé  straně 
fessé  au  Collége  de  France  (1847—48)  a  dvě  zase  spiritualismus  jeho  všude  patrný  pód- 
broSury  {Pologne  et  Russie  a  Prineipautés  da-  póroval  mravní  a  společenský  idealismus. 
nubiennes)  spadají  v  tuto  dobu.  R.  1850  ože-  Věřil  v  pokrok,  zvláště  mravní,  a  tento 
oil  se  po  druhé  se  slč.  Athénaidou  Mialare-  i  optimismus  a  humanismus  tvoří  u  něho 
tovon  (*  1828),  s  kterou  dopisoval  si  dříve  { ^náboženství  revolucec,  jeŽ  nahrazuje  kladná 
o  věcech  ňlosoíických  a  literárních  a  která  I  historická  náboženstva.  M.  jest  především 
mu  byla  nejen  ideální  ženou,  ale  i  literární  básník,  socialista  a  reformátor  a  teprve  ve 
spolupracovnid,  jejíž  vliv  lze  cítiti  hlavně  |  druhé  řadě  a  dosti  nedokonale  učenec  a  hi- 
v  řadě  polovědeckých  a  poloobrazných  prací, ,  storik.  —  Srv.  H.  Taine,  Essais  de  critique 
v  nichž  fysiologický  rcalism  mísí  se  s  mysti- .  et  d*histoire  (1855—1856);  G.  Monod,  Les 
císmem  a  lyrismem  síly  a  vzletu  nevida- ,  maitres  ďhistoire:  Renan,  Taine,  M.  (1897); 
ného:  Voiseau  {l^f^e),  Vinsecte{\Z^9^,  La  mer  O.  ďHaussonville,  Ětudes  biographiqucs  et 
(1861),  JLa  mowte^řtď  (1868).  Moralistnímu  spi- i  littérair es  (1876);  F.  Corréard,  M.  v  »Biblio- 
ritnzilismu  náleží  Vamour  (1858),  La  femme  thěque  des  classiques  populaircsc  (1886); 
(1859)  a  Nos  Jih  fl869),  kde  M.  je  měkkým  Emile  Faguet,  Le  XIXe  siěcle,  études  litté- 
a    nadšeným    pacdagogem,   pokračovatelem  j  raires  (1887).  Šld, 

Rousseaua  a  Pestalozziho.  V  Bible  de  Vhu-^  2)  M.  Carl  Ludwig,  filosof  německý 
maniti  (1864)  snaží  se  z  rozmanitých  kultur-  (♦  1801  v  Berlíně  —  f  1893),  pocházel 
nich  a  positivních  náboženstev  vyjmouti  z  emigrantské  rodiny  francouzské,  vystého- 
mravní  ideál,  který  by  vedl  svobodné  lid- '  vale  po  zrušení  ediktu  nanteského.  Vystu- 
stvo  k  nekonečn<^»mu  pokroku.  R.  1855  jal  dováv  v  Berlíně  stal  se  tam  r.  1829  profes- 
se  M.  pokračovati  ve  své  Histoire  de  France  sorcm  filosofie  na  universitě.  Náležel  k  le- 
a  vydal  jí  do  r.  1867  11  svazků,  v  nichž  do-  vici  školy  Heglovy.  Napsal  mimo  jiné:  Schel- 
šel  až  k  r.  1789.  Později  doplnil  toto  dílo  ; //ng  und  Hegel  (proti  Schellingovi;  1839); 
napsav  Histoire  du  XlXf  siécle  {\%12—l^lh,  Ánthropologie  u.  Psychologie  (1840);  Vorlesun- 
3  sv.),  jež  sahá  až  po  Waterloo,  v  níŽ  je  pa-  '  gen  uber  die  Persónlichkeit  Gottes  u,  Unsterb- 
trna  jeho  nenávist  k  Bonapartům.  Nejprve  lichkeit  der  Seele  oder  die  ewige  Persónlich- 
caesarism  napoleonský,  později  události  \ct  keit  des  Geistes  fl841);  Die  Epiphanie  d.  ewf- 
1870—1871  ranily  M-ovo  neobyčejně  citlivé  gen  Persónlichkeit  des  Geistes,  eine  phihosoph. 
srdce  hluboko,  raní  Micheletová  uveřejnila  Trilogie  (I.  díl  Die  Persónlichkeit  des  Absolu- 
po  smrti  dva  svazky  vzpomínek  a  denníků,  i /e«,  1844;  II.  d.  Der  histor,  Christus  nud  das 
Ma  jeunesse  (1884)  a  Mon  journal  (1888),  di\neue  Christenthum,  1847;  III.  d.  Die  Zukunft 
Un  hiver  en  Itálie  a  pak  několik  svazků  po  der  Afenschkeit  und  die  C/nsterblichkeit  der 
známek  a  výpisků,  jako  Notre  France  a  Les  Seele,  1852);  Naturrecht  oder  Rechtsphilo- 
soldats  de  la  Révolution,  a  vydává  M-ovy  sopliie  (1866,  2  sv.);  Hegel  der  unwiderlegte 
»Oeuvres  complětesc  u  Flammariona  ve  \  ^eltphilosoph,  eine  Jubelschrift  (1870);  Ďas 
40  sv.  Vliv  M-ův  v  literatuře  a  kultuře  System  der  Philosophie  als  exacter  Wissen- 
francouzské  je  hluboký,  ale  lze  ho  cítiti  te-  schaft  (1876—81,  4  sv.);  Wahrheit  aus  mei- 
prve  po  šedesátých  letech;  M.  zůstával  nemZ-eí^M  (1885);  vydal  Nikomachovu  Elhiku 
dlouho  ve  stínu,  a  teprve  Taine  postavil  ho  Aristotelovu  (1829—35,  2  sv.;  2.  vyd.  1848) 
spravedlivě  mezi  největší  francouzské  spise-  a  měl  účast  na  vydání  dél  Heglových  v  1. 
vatele  a  více  —  mezi  největší  básníky.  Jako  1832—42. 
učenec  použil  první  neznámých  a  přímých       Xiohelhiitte  v.  Huť  Michlova  8). 


282 


Micheli  —  Michelsen. 


Xioh^li  [mikéli{  Pietro  Antonij,  bota- 
nik italský  (*  1679  ve  Florencii  —  f  1737  t), 
byl  ředitelem  velkovévod.  botanické  zahrady 
v  rodném  městě,  vynikl  studiem  rostl,  tajno- 
snubných  i  náleží  k  zakladatelům  jich  sou* 
stavného  studia.  Hlav.  díla  jeho  jsou:  Nova 
plantarum  genei:^  (Florencie,  1729;  se  108 
tab.);  Catalogns  plantarum  horti  Florentini 
(t.,  1748).  Linné  pojmenoval  k  poctě  jeho 
rostlinný  rod  Michelia. 

MioheUáni  v.  Hahn  2). 

Miohelis  Friedrich,  něm.  theolog  kat. 
a  filosof  ,*  1815  v  Múnsteru  —  f  1886). 
R.  1871  byl  pro  svou  opposici  proti  dog- 
matu o  neomylnosti  papežově  sesazen  s  pro- 
fessury  v  Braunsberku,  kde  od  r.  1864  na 
katol.  lyceu  přednášel  filosofii,  a  exkommuni- 
kován,  načež  v  něm  starokatolicism  němc- 
c\i^  měl  vynikajícího  zastance.  Z  jeho  pře- 
hojných spisflv  uvádíme:  Kritik  d,  Gúnthe- 
rischen  Philosophie  (1854);  Der  Materialismus 
als  KÓhlerglaube  (1856);  Kant  vor  und  nach 
ijyo  (1871);  Geschichted,  Philosophie  v.  Tha- 
les  bis  auf  unsere  Zeit  (1877);  Antidarwinis- 
mus  (1886);  Was  ist  und  will  der  Altkatholi- 
cismus  (1875). 

Miohelob  v.  Měcholupy  l\ 

Xiohelozzo  jmikelócol  Micnelozzi,  ar- 
chitekt a  výtvarník  ital.  (*  kol  1396  ve  Flo- 
rencii —  t  1472  t).  Byl  10  let  spolupracov- 
níkem Donatellovým  a  pracoval  s  ním  na 
př.  o  náhrobku  Jana  XXIII.  v  křestní  kapli 
florencké.  Samostatně  vytvořil:  stříbrnou  so- 
chu Jana  Křtitele  pro  dóm  florencký;  sochu 
tého{svétce  pro  sv.  Annunziatu;  dřevěný  kru- 
cifix pro  benátský  chrám  San  Giorgio  Mag- 
giore  a  průčelí  milánského  paláce  Vismarova 
mimo  jiné  menší  práce,  jichž  použil  při 
svých  stavbách.  V  těch  leŽí  význam  M-zzuv, 
jenž  pokračoval  na  dráze,  již  vytkl  Brunel- 
lesco.  V  Miláně  zvětšil  palác,  darovaný  Fran- 
tiškem Sforzou  Vismarovi,  zbudoval  kapli 
Petra  muč.  u  sv.  Eustorgia;  ve  Florencii 
stavěl  dominik.  klášter  sv.  Marka ^  villy  Correg- 
giovu  a  Caffaggiuxjlovu,  nádherný  palác  medi- 
cejský'  (nyní  Palazzo  Riccardi;  kol.  r.  1430), 
jehož  nádvoří  (cortile)  bylo  vzorem  téměř 
všech  ital.  staveb  palácových  v  XV.  stol., 
Palazzo  Ricasoli  a  j.  *• 

Miohelsberg :  1)  M.,  M  i  ch  e  1  s  b  u r  g,  M  i- 
chaelsberg  (Hora  Michalova),  městečko 
horní  v  Cechách,  v  býv.  Chebsku,  na  po- 
toku, v  hejtm.  a  okr.  planském;  má  144  d., 
851  oby  v.  n.  (1890),  far.  kostel  sv.  Michala 
arch.  (1590  far.),  Stř.  šk.,  pš.,  mlýn,  krajkář- 
ství,  za  městečkem  myslivnu,  blíže  níž  se 
prýští  minerál,  voda.  Na  blízku  na  hoře  sv, 
Michala  zříceniny  staré  tvrze  a  hojné  nale- 
ziště rud.  M.  děkuje  své  založeni  vyzdvi- 
žení hor  ve  zdejší  krajině.  Horníci  usazo- 
vali se  s  počátku  kolem  kaple  sv.  Mi- 
chala, nedaleko  nynějšího  kostela,  čímž  také 
povstalo  jméno  M.  Již  za  dob  husitských  byl 
M.  dosti  značná  osada  a  v  největším  roz- 
květu byl  v  XVI.  stol.,  když  doly  drželi  hr. 
Šlikové,  kteří  zde  razili  své  peníze.  Po  bitvě 
bělohorské  vystěhovalo  se  odtud  mnoho  hor- 


Č.9749.  Znak  mést.  Michelsbergu . 


níků,  zejména  protestantův,  čímž  hornictví 
skoro  zaniklo  a  tím  blahobyt  a  rozkvět  mě- 
sta klesl,  aniž  se 
kdy  k  bývalému 
blahobytu  po- 
vznesl, ríyni  po- 
skytují doly  ně- 
co málo  stříbrné 
rudy.  R.  1660  ob- 
drželo městečko 
erb  městský  (vy- 
obr.  č.  2749.):  ve 
zlat.  štítě  zobra- 
zen sv.  Michal, 
stojící  na  ďáblu 
v  dračí  podobě, 
před  ním  štítek 
s  hornickým  zna- 
mením. —  2)  M., 
víska  t.  u  Weigsdorfu,  hejtm.,  okr.  a  fara 
Fridland,  pŠ.  Weigsdorf;  6  d.,  28  obyv.  n. 
(1890).  —  8)  M.,  ves  t.,  hejtm.  Litoměřice^ 
v.  Michalovice  4). 

4)  M.  (maďař.  Kis-Dis^nód,  rumun.  Cisna- 
dióra),  velkoobec  v  sibiňském  pol.  okr.  na- 
gyszebenské  župy  v  Sedmihradech,  čítá  (1890) 
210  domů  a  985  obyv.  (969  něm.  Sasíkův  a 
16  Rumunův);  má  pošt.  úřad  a  evang.-lut]>. 
farní  kostel.  Pozoruhodná  výroba  slaměných 
klobouků  a  rohoží  a  košikářství;  též  řezbář- 
ství  se  zde  pěstuje  jako  domácí  průmysL 
Pro  zdravou  a  chráněnou  polohu  na  lesna- 
tých svazích  Transylvanských  Alp  stal  se 
fA.  v  poskdních  desítiletích  oblíbeným  let- 
ním bydlištěm  četných  rodin  ze  Sibině  (r.  1899 
bvlo  tu  kol  400  osob);  lázně,  plovárna,  pro- 
cházky a  sady  v  místě  a  v  nejbližším  okolí 
podporují  vývoj  obce  jako  klimatického  lá- 
zeňského místa.  Na  blízkém  Burgbergu  (596  m 
vys.)  hrad  t.  jm.  a  v  něm  nejstarší  snad 
chrám  sedmihradský  v  románském  slohu^ 
postavený  ve  XII.  stol.  a  zasvěcený  sv.  Mi- 
chalu, jehož  se  však  již  k  bohoslužbám  ne- 
užívá. M.  náležel  od  přistěhování  se  Sasík& 
du  Sedmihradska  sibiňskému  kostelu,  načež 
r.  1223  přešel  v  majetek  opatství  kercského, 
v  němž  zůstal  do  r.  1474.  Hrad  byl  častá 
obléhán,  r.  1658  udrželi  Michelberští  z  obce 
sem  se  uchýlivší  hrad  proti  Turkům  a  Vala- 
chům, kteří  pak  ves  zpustošili.  Dkl, 

MioheUdorf :  1)  M.,  ves  v  Čech.,  hejtm. 
Lanškroun,  v.  Ostrov.  —  2)  M.,  ves  t.^ 
hejtm.  Podbořany,  v.  Ves  Velká.  —  8)  M. 
v.  Stráže. 

Hiohelsen  Andreas  Ludwig  Jacob^ 
germanista  (♦  1801  —  f  1881  v  Slesviku)» 
byl  professorem  v  Kielu  a  v  Jené,  r.  1848 
členem  Národního  shromážděni  německého, 
v  1.  1862-64  předsedou  germánského  musea 
v  Norimbcrce,  později  v  Kielu  a  v  Šles- 
viku.  Napsal:  Geschichte  von  Nordfriesland 
im  Mittelalter  (1878);  Uber  die  Sylter  Land- 
schaftsverfassung  (1831);  Die  Landgrafschaft 
Thúringen  (1860);  Zur  Geschichte  der  Land- 
frieden  in  Deutschland  (1863)  a  j.;  vydal  Co- 
dex  Tlíúrinííiae  diplomaticus  (1864)  a  jiné 
příspěvky  k  historii  něm.  práva. 


Michelschlag  —  Michigan 


283 


Xiobelsohlaff,  ves  v  Čechách,  viz  Ja- 
voří2). 

XUohelson  Albert  Abraham,  fysik 
americký  (♦  1852  v  Strelnu  v  Poznaňsku). 
R.  1869  stal  se  poddůstojníkem  v  námořni- 
ctvu Spojených  Obcí  sev.-amcr.,  pak  instruk- 
torem fysiky  a  chemie  na  námořní  akade- 
mii v  Annapoli  (Maryland),  později  v  New- 
Yorku  a  Washingtone.  R.  1889  jmenován 
učitelem  fysiky  na  Čase  School  of  Applied 
Sciences  v  Cle  vela  ndě,  odkud  pak  přešel 
jako  prořessor  fysiky  na  universitu  ve  Wor- 
cestru.  M.  jest  nyní  professorem  fysiky  a  zá- 
roveň ředitelem  fysikálního  ústavu  nové  uni- 
versity chicagské.  Práce  jeho  experimen- 
tální jsou  převážnou  většinou  optické  nebo 
takové,  při  nichž  nepatrné  délky,  mikrosko- 
pická poáinutí  a  pod.  měří  se  opticky  na 
základě  interference  světla.  M.  a  Morley 
sestrojili  interferenční  refraktometr,  který 
má  mnohé  výhody  před  Jaminovým;  M. 
zdokonalil  též  Foucaultovu  methodu  měření 
rychlosti  světla.  M.  a  Morley  navrhli  za  jed- 
notku délky  délku  vlny  světla  natriového. 
M.  pracuje  nyní  o  jemném  dělicím  stroji  na 
konkávní  mřížky  ohybové,  kterým  prý  docílí 
ještě  dokonalejšího  a  jemnějšího  dělení,  než 
se  podařilo  po  dvouleté,  úmorné  práci  prof. 
H.  Rowlandovi.  nvk, 

XEloholstadt,  město  v  hess.  prov.  štar- 
kenburské,  v  okr.  erbašském,  při  ř.  Mům- 
linku,  v  Odcnském  lese,  na  trati  dr.  Frank- 
furt-Eberbach,  s  3112  ob.  (1895).  Pěkný  got. 
evang.  farní  kostel,  stará  knihovna,  soudní 
úřad,  reálná  Škola,  zimní  hospodář,  a  křesl. 
škola,  vrch.  lesn.  úřad,  pošta  a  telegraf. 
Tkalcovství  bavlněných  a  vlněných  látek, 
jirchářství,  slevačstvi,  řezbářství  ze  dřeva  a 
ze  slonové  kosti,  továrna  na  stroje  a  dráty 
a  železné  huti. 

XUohettl  [miketij  Francesco  Paolo, 
malíř  ital.  (*  2.  říj.  1851  v  Tokku  di  Casan- 
ria  v  Abbruzzách).  Vzdělal  se  v  Neapoli  pod 
E.  Dalbonem  a  vymaloval:  Bnfí  Tělo,  Mali 
neboitici.  Slib,  Dcera  Joriova  (výjev  z  Ab- 
bruzz).  Jaro  lásky  (1878),  Květná  neděle.  Sva- 
tební průvod  před  kostelem,  Votivní  obra^ 
v  galerii  Nazionale  ďArte  moderna  a  mn. 
jiné.  FM. 

XlohielsfmišiělJJoseph  Alfred  Xav., 
spisovatel  franc.  (♦  1813  v  Římě  —  f  1892 
v  Paříži).  Jako  čtyřletý  chlapec  přišel  do  Fran- 
cie a  r.  1834  studoval  práva  ve  Štrasburcc. 
Usadil  se  pak  v  Paříži  jako  literát,  později 
stal  se  bibliotékářem  na  École  des  bcaux 
arts  a  obíral  se  dějinami  umění.  Napsal  řadu 
spisfi,  také  politických  a  dějepisných,  z  nichž 
uvádíme:  Etudes  sur  VAllemagne  (1829);  His- 
toire  des  idées  littcraires  en  France  au  JCIXc 
sťecle  (1842);  Voyage  d^un  amateur  en  Angle- 
terre  (1844);  Histoire  de  la  peintu^e  Jla- 
mandě  et  hoUandaise  (1847,  4  sv.,  nové  vyd. 
1875—76,  10  sv.)  a  pokračování  téhož  díla, 
jež  vzbudilo  živou  diskussi.  Vart  flamand 
dans  Vest  et  le  midi  de  la  France  (1877); 
Varchitecture  et  la  peinture  en  Europe  depuis 
le  Ke  au  XVíc  siécle  (1853);  Rubens  et  r école 


ďAnvers  (1854);  Histoire  secrete  du  gouvemt- 
ment  autrichien  (1859);  Histoire  de  la  politi- 
que  autrichitnne  depuis  Mane-Thérese  (1861); 
Le  comte  de  Bismarck  (1871);  Les  droits  de  la 
France  sur  PAlsace  et  la  Lorraine  (1871h  His- 
toire de  la  guerre  franco-prussienne  (1872); 
Vinvasion  prussienne  en  tyg2  (1880);  Van 
Dyck  et  ses  éléves  (ISSO)  a  j.  ZvlašC  oblíbené 
byly  jeho  spisy:  Contes  des  montagnes  (íSS*?), 
Drames  politiques  (1865)  a  Le  monde  du  co- 
mique  et  du  rire  (1887).  Většina  těchto  spisů 
byla  v  vdán  a  po  aruhé  i  po  třetí. 

Xioni^aa  [mičigenj  (úř.  skratek  Mich.;, 
stát  z  nejsevurnějškh  ve  Spoj.  Obcích  sev.- 
amer.,  mtzi  41®  40'  —  48*  20'  s.  š.  a  82<'  12' 
až  90«  30'  v.  d.,  má  152.586  fcm»  s  2,093.889 
obyv.  (1890),  z  nichž  bylo  543.880  rozených 
v  cizině,  a  to  135.509  v  Německu  a  181.416 
v  brit.  Sev.  Americe,  a  pak  6991   Indiánův. 
R.  1894  dosáhl  počet  obyvatelstva  2,241.454. 
Hraničí  na  sev.  s  jezerem  Hořejším,  kteréž 
jej  dělí  od  brit.  Ameriky,  na  vých.  s  úžinou 
St.  Mary,  jezerem  Hurónským,  řekou  a  jez. 
St.-Clairem   a   jezerem    Eriem,  na  iihu   se 
státy  Ohiem  a  Indián ou  a  na  západě  s  je- 
zerem   Michiganským    a    s    řekami    Meno- 
monee  a  Montrealem.    Skládá  se  ze   dvou 
nestejně   velikých   poloostrovů.    Menší,  se- 
verní poloostr.  je  pahorkatý,  aŽ  600  m  n.  m., 
lesnatý  a  neúrodný  a  střední  jeho  čásC  skládá 
se  z  archaického  útvaru,  na  nějž  se  přiklá- 
dají po  obou  stranách  vrstvy  kambrické  a 
silurské;    stopy   doby   ledové   jsou   patrnc. 
Hojná  jezera  rybnatá.  Podnebí  jest  seversko, 
pročež  tento  kraj  bývá  také  nazýván  michi- 
ganskou Sibiří.  Stř.  teplota  roční  je  v  Mar- 
quettč  na  Hořejším  jezeře  4*9®  C.  Zima  bývá 
velmi  tuhá  a  průliv   Mackinacký,   spojující 
jezero  Erijské  a   Hurónské,  bývá  obyčej né 
od  1.  pros.  až  do  1.  květ.  zamrzlý.  Měď  na- 
lézá se  zejména  na  poloostrově  Kecwenawu,. 
těží  se  jí  tu  ročně  68.000  t  (1897).  z  čehož 
dvě  třetiny  připadají  na  Calumet-Hcclu.   M. 
jest  také  první  ve  Spoj.  Obcích  těžbou  že- 
leza, jehož  r.  1895  dobyto  5,8000.000  /.  Stří- 
bra bylo  vytěženo  37.000  uncí  a  také  něco 
zlata  (r.  1895  za  42.000  doll.)  u  Isphemingu. 
Jižní,  větší  poloostrov  rozprostírá   se   mezi 
jezery  Erijským,  St.  Clairem  a   Hurónským 
na    vých.  a  jez.   Michiganským    na   západe. 
Zaujímá  tři  pétiny  celého  státu,  stoupá  vlnité 
až  300  m  n.  m.  a  skládá  se  hlavně  z  útvaru 
kamenouhclného,  jen  na  jihových.  vystupuje 
devon.    Má  množství  potokův,  řek  a  jezer. 
Ř.  Huron  a  Raisin  tekou  do  jez.  Erijského, 
Saginaw  do  jez.  Hurónského,  St.  Josef,  Ka- 
lamazzo,  Grand-River,  Mushegon  a  Manistec 
tekou  do  jezera  Michiganského.    Podnebí  je 
mírné  a  má  vlivem  velikých  jezer  spíše  ráz 
okeánický  než  kontinentální.  Stř   tepl.  roku 
v  Detroitu  jest  8-5°  C.  Jsou  tu  rozsáhlé  lesy 
a  vývoz  dříví  prvého  řádu  v  Unii.  Při  práci 
dřevařské  jest  zaměstnáno  35.000  lidi;  hlav. 
druhy  vyváženého  dříví  jsou:  borovice,  buk, 
smrk,  dub,  jilm,  javor,  kaštan  a  lípi.    Solné 
doly  v  údolí  Saginawském  těží  j^ dnu  třetinu 
veškeré  spotřeby  soli  ve  Spojených  Obcích, 


284 


Michigan-City  —  Michl 


r.  1895  vyvezeno  3,760.000  sudáv  soli.  Rov- 
něž rolnictví  jest  rozsáhlé  a  bohaté;  pěstuje 
se  rýže,  pšenice,  oves,  brambory,  jetel,  žito, 
ječmen  atd.  Ovoce,  vlna,  máslo  a  sýr.  R.  1897 
měl  stát  M.  516.117  koni,  1,064.771  hovězího 
dobytka,  2,400.318  ovcí  a  1,126.141  vepřo- 
vého dobytka.  Rybářství  velmi  výnosné,  tak 
na  Hořejším  jezeře  r.  1890  vyloveno  ryb  za 
191.149  doll.  a  na  ostatních  jezerech  rovněž 
veliké  množství.  Prámy  si  jest  vynikající,  ze- 
jména množství  mlýnův  a  pil.  R.  1890  tu  na- 
počítáno 12.127  pracoven  se  163.000  dělníky 
sl  s  roční  produkcí  v  ceně  278  milí.  dollarů. 
Délka  všech  zdejších  drah  jest  12.183  km. 
Mezi  učilišti  jest  nejdůležitější  státní  univer- 
sita v  Ann-Arboru  a  11  kollejí.  Veřej,  školy 
byly  r.  1895  navštěvovány  476.000  dětmi, 
učitelů  bylo  16.000.  Vychází  tu  709  časopisů. 
M.  jest  rozdělen  na  84  hrabství;  h1.  městem 
jest  Lansing,  největší  město  Detroit. 
Zákonodárný  sbor  se  skládá  z  32  senátorův 
a  100  poslanců,  volených  právě  jako  soud- 
cové a  guvernér  na  2  roky.  Do  Washing- 
tonu vysílá  M.  2  senátory  a  12  poslancův  a 
má  při  volbě  praesidenta  14  hlasů.  Státního 
dluhu  r.  1896  bylo  11  míli.  dollarů.  —  Stát  M., 
v  němž  r.  1688  zal.  Marquette  stan.  missio- 
nářskou  a  Francouzi  r.  1671  pevnost  u  Michil- 
limackináku  a  r.  1701  u  Detrbitu,  připadl  mí- 
rem z  r.  1763  s  jinými  franc.  osadami  k  sev.- 
amer.  V.  Britannii,  jež  musila  jej  vŠak  odníti 
povstalým  Indiánům.  V  sev.-amer.  válce  za 
svobodu  byl  jevištěm  četných  bojův.  Za 
války  Vel.  Britannie  se  Spoj.  Obcemi  vnikli 
sem  r.  1812  Angličané.  R.  1813  Severoame- 
ričané zase  nabyli  M-u;  ten  rychle  se  po- 
vznesl a  od  26.  led.  r.  1837  jest  prohlášen 
samostatným  státem  Spoj.  Obcí.  —  Srv.  AI- 
lardt,  Geograph.  u.  stát.  Beschreibung  des 
Staates  M.  (Hamb.,  1873);  F.  Morlcy,  M.  and 
its  Resources  (Detroit,  1882);  A.  Winchell, 
Walling's  Atlas  of  M.,  vt^ith  an  account  oí 
the  topography,  climate  and  geology  of  the 
State;  A.  Winchell,  M.  sketches  of  tne  statě 
<Ann  Arbor,  1890). 

Miohi^aa-Ci^  [mičigen  šity],  město 
v  hrabství  La- Portském  v  sev.-amer.  státě 
Indiáne,  při  jez.  Michiganském,  železn.  uzel 
pěti  drah,  s  10.776  ob.  (1890;.  Továrna  na 
Železniční  vagóny;  parní  pily,  státní  vězení. 
Obchod  s  dřívím,  důležitý  přístav. 

Miohifi^aASké  Jezero,  velikostí  druhé 
2  5  kanadských  j-  zer  a  jediné,  jehož  všechny 
břehy  patří  Spojeným  Obcím,  mezi  41®  38' 
až  46°  6'  s.  š  a  84*  46'  až  88®  z.  d.,  má  po- 
dobu podlouhlého  oválu  směru  od  jihu  k  se- 
veru. Jeho  největší  délka  jest  544,  největší 
Šířka  140  km,  největší  hloubka  310  m,  s  plo- 
chou 58.000  km*\  úvodí  přítoků  má  Q7.600  fcm«, 
ÚMrnem  tedy  155.600  km^.  Leží  177  m  n.  m. 
S  jezerem  Hurónským  jest  spojeno  průlivem 
Mackinackým,  od  jezera  Hořejšího  jest  od- 
děleno ostrovem  70  km  širokým.  Má  ne- 
mnoho zálivův  a  přístavů.  Břehy  jeho  jsou 
dosti  nízké  a  husté  lesnaté,  jen  na  východ, 
břehu  jest  pískovcovité  pohoří  50  m  vysoké. 
Počátkem  března  mizejí  ledy,  jen  Mackina- 


cká  úžina  zůstává  aŽ  do  května  zamrzlá.  Ji- 
nak jest  podnebí  mírné,  střed,  teplota  10®  C; 
prudké  bouře  časté.  Příliv  i  odliv  jest  zde 
dobře  znatelný.  Značný  rybolov;  r.  1890  tu 
vylovilo  se  ryb  za  433.084  doll.;  zejm.  množ- 
ství pstruhů.  Čilá  paroplavba  všemi  směry. 
Na  písečném  jeho  břehu  leží  města  Chicago, 
Milwaukec  a  j.  —  Srv.  J.  C.  Russel,  Lakes 
of  North  America  (Boston,  1895). 

Miolllpiooteii  [mičipikoten],  neobydlený 
ostrůvek  v  Hořejším  jezeře  {Lake  Superior) 
v  brit.  Severní  Americe,  24  km  dl.  a  200  m 
vys.,  skládá  se  z  eruptivních  hornin.  Mezi 
nim  a  pevninou  jest  M.-Bai,  do  níŽ  se  vlévá 
řeka  M. 

Miohl:  1)  M.  Josef  Václ.  Justin,  spis. 
čes.  (*  1.  září  1810  v  Poličce  —  f  1862  v  Bře- 
zinách u  Poličky).  Vystudovav  gymnasium 
v  Litomyšli  vstoupil  (1830)  do  řádu  piarist- 
ského  v  Lipníku,  pak  studoval  bohosloví 
v  Čes.  Budějovicích  a  v  Praze,  kde  r.  1841 
vysvěcen  na  kněze.  Mezi  tím  vyučoval  na 
rozličných  kollejích  piaristských  při  hlav- 
ních školách.  R.  1835  podrobil  se  zkoušce 
z  českého  jazyka  a  literatury,  načež  dovo- 
leno mu  vyučovati  jazyku  čes.  na  školách 
reálných.  R.  1845  počal  churavěti  i  odebral 
se  na  zotavenou  do  svého  rodiště,  kde  pře- 
stoupil na  víru  protestantskou;  potom  pů- 
sobil jako  učitel  soukromý  v  Březinách  a 
zemřel  u  veliké  bídě.  M.  znal  několik  jazyků 
slovanských  a  byl  upřímným  vlastencem. 
Napsal  a  svým  nákladem  vydal:  Pravopis 
illyrskÝ  (Praha,  1836);  Soustava  jazyka  če- 
ského s  hlediště  pravopisného  (podle  Hanky; 
t.,  1836);  Slovo  o  českých  vécnicich  {reálních 
školách)  v  Rakovníce  a  v  Liberci  (t.,  1839); 
Literární  letopis  čili  obra\  slovesnosti  Slovanů 
nářečí  Čes.  v  Čechách ^  na  Moravě  a  v  Uhrách 
od  r.  i82S'-37  (t.,  1839);  Krátké  navedeni 
k  počítání  X  hlavy  se  ^ásobou  3S8  příkladův 
a  ulofeui  (Jindř.  Hradec;  2.  vvd.  1841);  Po- 
lička^  král.  věnné  město  v  Čechách^  sv.  I. 
(Praha,  1848);  Květy  škol  poličských  s  koste- 
lem spojených  (Král.  Hradec,  1856).  Vedle 
toho  přispíval  do  časopisů  »Jindy  a  Nyníc, 
•Včelyc,  >Květů«,  »ČČM.€,  »Časopt  kat.  du- 
chovenstvac  pod  pseudonymy  J.  V.  M.  Po- 
ličský, Drašar  a  Michal  a  mnoho  prací 
zanechal  v  rukopise. 

2)  M.  František,  lékař  český  (*  9.  srp, 
1850  v  Korouhvi  u  Poličky  —  f  2.  srpna 
1900  t.).  Gymn.  studia  absolvoval  v  Hradci 
Králové,  lékařství  pak  v  Praze,  kdeŽ  se  stal 
r.  1874  doktorem.  Po  krátké  nemocniční 
službě  stal  se  r.  1875  operačním  elevem  na 
chirurgické  klinice  Blažinově  a  r.  1878  assi- 
stcntcm  tamtéž  a  vytrval  tu  aŽ  do  r.  1884, 
kdy  řídil  již  kliniku  prof.  Weiss  R.  1883  ha- 
bilitoval se  pro  chirurgii,  r.  1891  supploval 
professuru  Weissovu  a  stal  se  ke  konci  té- 
hož roku  prof.  mimořádným.  Od  r.  1884  pů- 
sobil též  jako  operatér  a  přednosta  chirur- 
gického oddělení  v  nemocnici  Alžbětinek, 
od  r.  1884  jako  správce  chirurgického  od- 
dělení na  české  poliklinice  a  od  r.  1891 
jako  operatér  čes.  nemocnice  dětské.  Byl  vý- 


Michle  —  Michna. 


285 


borným   a   nad   jiné    svědomitým   učitelem, 
kterýž  s  nevšedním  porozuměním  a  zdarem 
dovedl  v  malých  poměrech  na  poliklinice  a 
v  nemocnici  u  Alžbětinek  uváděti  posluchače 
v  přísti  praxi  chirurgickou.  Při  tom  byl  stále 
na  výši  soudobé  vědy  a  za  odborným  vzdělá- 
ním podnikal  častější  cesty  vědecké.    Vedle 
zdatnosti  odborné  vynikal  i  jako  lidumil.  Po 
dlouhá  léta  stál  s  prof.  Neureutterem  v  čele 
spolku   pro  zřízení  české  nemocnice  dětské, 
nejprve  jako  neúnavný  jednatel  a  po  smrti 
prof.  Neureuttera  jako  její  ředitel.  Značného 
jmění,  jehož  nabyl  svědomitou  prací,  užil  ve- 
směs pro  účely  dobročinné,  jmenovitě  také 
k  dostavění  české  nemocnice  dětské.  Z  lite- 
rární činnosti  jeho  buďtež  uvedeny  zejména: 
Lékařská  ^prdva  i  gynaekologického  odděleni 
prof.  dra  Stt  enga  ve  víeobec.  nemocnici  prafské 
^a  rok  i8j6  (spolu  s  drem  Erpckem ;  »Časop. 
českých  lékařúc,  r.  XVI.,  1877);  O  kamenech 
trubice    močové   (t.,   XXL,    1882);    PH^pivky 
k  léčení  pseudarthros  (t.) ;  O  vyklouheni  v  kyčli 
při  sarkomech  kosti  stehenní  (t.,  XXII.,  1883); 
O  operativním  léčeni  kýl  volných   (t,  XXII., 
1884);    Smrt  podmíněná  trhlinou  sle\iny\  fa- 
kultní ^dáni  (t.,  XXIV.,  1885);    Z  vědecké  ce- 
sty (t.,  XXIV..  XXVI.);  O  resekci  faludku  při 
rakovině  vrátníku   (t.,  XXV.,  1886);    Zprávy 
^  chirurgického  a  gynaekologického   oddělení 
v  nemocnici  u  Alfbětinek  (t.  XXVII.-XXIX.); 
O    poměrech    zdravotních    a    o    zdravotnictví 
v    Bosně  a   Hercegovině  (t.,  XX VIL.   1888); 
O  přišití  jater  bloudivých.  Hepatopexis,  hepa- 
torrhaphia  hepatis  migrantis,  přednáška  2  me- 
zinárodního kongressu  lékařského  v  Moskvě 
r.  1897  (t,  XXXVII.,  1898).  Do  V.  dílu  Eisel- 
tovy  odborné  pathologie  a  therapie  napsal 
speciální  stati:  Nemoci  vaječnfku,  část  opera- 
tivníy  a  Nemoci  prsů.    Mimo    to    byl   stálým 
spolupracovníkem    Ottova    Slovníku    Nauč- 
ného pro  odbor  chirurgický. 

Klohle,  far.  ves  v  Cechách  jihových.  od 
Prahy,  pod  vrchem  Bohdalcem,  v  údolí  po- 
toka Botiče,  hejtm.  a  okr.  Král.  Vinohrady; 
má  259  d.,  4117  ob.  č.,  13  n.  (1890),  kostel 
Narození  P.  Marie  (r.  1727  byl  lokálií  a  od 
r.  1830  far.),  5tř.  obec.  (s  8  pobočkami)  a 
průmysl,  pokrač.  šk.,  pŠ.,  továrnu  na  zpra- 
cování železa,  4  kruhové  cihelny,  mlýn,  zeli- 
nářství,  rolnictví  a  jiná  menši  řemesla.  Na- 
dační statek  M.,  Malešice  a  Štěrboholy 
(404- 17  ha)  se  zámečkem,  pivovarem  a  ci- 
helnou drží  fond  university  pražské  (čes.  a 
něm.).  Samoty:  Bohdalec,  na  Lišce,  Mydlářka 
a  Šustrová.  R.  1222  připomíná  se  M.  mezi 
zbožím  kapitoly  vyšehradské  a  r.  1348  držel 
M.  klášter  břcvnovský.  R.  1436  dal  cis.  Sig- 
mund  ves  M-li  s  dvorem,  dědinami  popluž- 
ními  i  kmetcimi,  lesy,  lukami,  potoky  s  mlý- 
nem, vinicemi  a  zahradami  Janu  Řečkovi 
z  Ledeč.  Tento,  nemaje  potomků,  učinil  ze 
Statku  michelského  nadání  pro  nově  založe- 
nou kollej  studentskou  na  vys.  učení  praž- 
ském. Nadání  mělo  výhradně  náležeti  žákům 
jazyka  českého  a  přijímajícím  pod  obojí. 
Král  Vladislav  nadání  toto  potvrdil  »dokto- 
ruom,  mistruom  a  jiným  študentuom  učení 


pražského*.  Od  těch  Časův  drží  Michli  uni- 
versita pražská.  Nad  zahradou  Sustrovkou 
vyvěrá  pramen  J  e  z  e  r  k  a  (v.  t.). 

Xiolma  Wojciech,  spisovatel  polský 
(t  1895  \  byl  proboštem  v  Zaleszanech  v  Ha- 
liči a  vydal:  Obra\ki  historyc\n€  z (X^^^  éwiato- 
bliwych,  biagosiawionych  i  lasfufonych  krajowi 
cnotq^  naukq,  odwaga  i  m^stwem  Polaków  i  Po- 
lek (Krakov,  1869);  Zyciorysy  uc^onych  m^fáw, 
miesic^an^  kmieci  i  panów  (t.,  1871);  Pr{emyit 
i  jego  okolice  (Nowy  S^cz,  1871)  a  j. 

Xiolma  z  Otradovic  Adam,  skladatel 
písní  čes.  v  XVII.  stol.  Pocházel  ze  staré 
rodiny  vladycké  a  byl  dlouhá  léta  varhaní- 
kem ve  svém  rodišti,  Jindř.  Hradci,  kde  měl 
i  dům  a  obchod  s  vínem.  Úpadek  vŠeho  ná- 
rodního života  po  bitvě  bělohorské  a  zvláště 
také  pokleslost  umění  hudebního  dotýkaly 
se  bolestně  M-ny  a  povzbudily  ho,  že  r.  1647 
vydal  Českou  Mariánskou  muziku^  r.  1661  Svato- 
roční  musiku  aneb  sváteční  kancionál,  R.  1673 
učinil  také  značnější  odkaz  ve  prospěch  hu- 
debníků studujících*  v  semináři  u  sv.  Víta. 
Zemřel  někdy  na  sklonku  XVII.  stol.,  ježto- 
připomíná  se  jeho  píseň  o  sv.  Mikuláši,  slo- 
žená r.  1688.  Srv.  »CČM.*  (1881,  308  sL; 
1888,  471). 

Miohna  z  Vacinova,  příjmení  hraběcího 
rodu.  Předek  jejich  Martin,  soused  budyň- 
ský,  byl  r.  1589  úředníkem  na  Budyni  a 
14.  srp.  1598  obdržel  příjmení  z  Vacinova  a 
erb,  totiž  půl  zajíce  na  modrém  štítě.  Měl 
dva  syny,  Pavla  a  Jiřího  Viléma.  Onen 
byv  vychován  u  jesuitů  v  IngolŠtatě  stal  se 
ok.  r.  1609  dvoř.  sekretářem  a  oženil  se  t.  r. 
s  Annou  z  Kobrdorfu.  Protože  byl  ve  věcech 
náboženských  náruživým  a  neústupným,  ho- 
dil se  straně  pod  jednou  za  výborný  nástroj 
k  potlačení  protivníkův.  Pro  svou  v  té  pří- 
čině horlivou  činnost  povýšen  31.  srp.  1622 
do  říš.  stavu  panského,  stal  se  kr.  radou  ,^ 
20.  srp.  1627  říš.  hrabětem,  vynikl  v  řízení 
reformační  kommisse  a  naposled  byl  kr. 
místodržícím.  Vnuk  venkovského  souseda 
získal  z  konfiskace  veliké  jmění.  R.  1622 
koupil  Tloskov,  Maršovice,  Vlksice  a  Le- 
šany,  r.  1623  Jinonice,  Konopiště  s  Týncem 
a  j.  statky  a  Hlubočerpv,  r.  1624  Řadič, 
r  1628  Knoviz,  r.  1629  Vlašim  a  Nehasice, 
r.  1630  Toužetín  a  několik  statků  na  Žatecku. 
Zemřel  r.  1632  u  Norimberka  jsa  gener.  kom- 
missařem  nad  vojskem.  Synové  jeho  byli 
Václav,  Jan  (na  Tloskové  a  Břežanech), 
Karel  (na  Toužetíně  a  Bítozevsi),  kteří 
všichni  bez  dědiců  pomřeli.  Václav  držel 
Konopiště,  koupil  r.  1635  Zásmuky,  které  si 
r.  1637  vyměnil  za  Postoloprty  a  Vodolice, 
získal  také  Sclmice,  ale  prodal  r.  1643  Hoře- 
tice  a  Žižclice  a  r.  16b5  drobné  statky  ve 
Vltavsku.  Byl  napřed  soudu  komorního  a 
appollačním  ranou  a  hejtmanem  Starého  mě- 
sta praž.,  později  soudcem  zemským  a  kr. 
radou.  Zemřel  21.  kv.  1667.  (Manž.  Angelina 
ze  Žcrotina  dědila  Břežany  a  Lešany.)  Všechno 
jeho  jmění  přešlo  na  potomstvo  druhého  bra- 
tra Pavlova,  totiž  na  Jiřího  Viléma.  Tento 
(*  ok.  1590  —  t  1640)  koupil  z  konfiskace 


286 


Michněvič  —  Michoacan. 


(1621)  ChÝše  8  jinými  statky,  držel  též  Cho- 
dov a  Čecelice,  byl  appellačním,  později  kr. 
radou  a  regentem  cis.  panství.  Měl  dva  syny, 
Zikmunda  Norberta  a  Viléma  Bedři- 
cha, kteří  dědili  po  otci  a  též  po  bratranci 
Václavovi.  Zikmund  držel  pak  Lubenec,  Cho- 
dov, Konopiště,  Tloskov,  Břežany,  Toužetín, 
Postoloprty,  Vilém  Chýše,  Bítozcves  a  Strhaře. 
Vilém  zemřel  bezdětek  a  zadlužen;  Zikmund 
(t  1668)  zůstavil  z  manž.  M.  Alžběty  roz.  La- 
žanské  z  Bukové  syny  Karla  Jiřího  Vác- 
lava a  Ferdinanda  Frant.  Jana.  Onen 
mél  míti  Konopiště,  Postoloprty  a  Toužetín, 
tento  Tloskov  a  Břežany,  ale  protože  byly 
dluhy  stížený,  prodány  v  1.  1669—73.  Oba 
zemřeli  bez  potomků.  Karel  zachoval  si  Str- 
haře a  Lubenec  a  zdědil  (1687)  po  mateři 
Podmokly,  které  po  svém  druhém  manželu 
Jaroslavovi  Sekerkoví  z  Sedčic  držela  man- 
želka jeho  Anna  Ludmila  roz.  Krakovská 
z  Kolovrat  (f  1718).  Ta  držela  též  zbytek 
Chýše,  který  pro  dluhy  Viléma  Bedřicha  při- 
šel v  držení  rodu  Kolovratského.  Týž  byl  kr. 
a  soudu  komor,  radou  a  zemřel  r.  1710.  — 
Třetí  pošlost  pocházela  od  Martina  Jaro- 
slava, druhého  bratra  Pavlova,  který  se  na- 
rodil asi  r.  1601.  R.  1638  obdržel  říš.  rytíř- 
ský stav  a  6.  čna  1663  pro  zásluhy  své,  an 
jako  c.  k.  nejvyšší  bojoval,  český  stav  pan- 
ský starožit.  rodů;  také  erb  jeho  docela 
změněn  a  dáno  mu  poněmčené  příjmení 
v.  Weitzenhofen.  R.  1643  koupil  od  sy- 
novce Hořetice  a  Žíželice  a  skrze  manželku 
svou  Lidmilu  z  Neu-Bilovy  a  Rossfeldu, 
ovdovělou  Brunovou  z  Gcorgcnthalu,  nabyl 
Janova  a  Záluží  u  Mostu.  Jeho  syn  Vilém 
Václav  byl  komor,  soudu  radou  a  zemřel 
r.  1684.  Synové  tohoto,  Martin  Michal,  Jan 
Václav  a  Václav  Ferdinand,  povýšeni 
1,4.  led.  1711  do  stavu  hrabského  království 
Českého.  Martin  mél  Hořetice  a  Žiželice  a 
zemřel  r.  1722  zanechav  dcery  Annu  Bar- 
boru (na  Hořeticích,  f  1772,  provdanou  za 
Filipa  hr.  Krakovského  z  Kolovrat)  a  Kate- 
řinu (od  r.  1725  manž.  Frant.  Josefa  ze  Šen- 
feldu).  Václav  zemřel  již  r.  1712  neženat.  Jan 
koupil  r.  1701  statky  Kratonohy  a  Obědo- 
vice.  Kromě  toho  držel  Janov  se  Zálužím, 
Žíhel,  Bílcnce  a  Břežany,  jeŽ  většinou  prodal. 
Zemřel  v  led.  1721.  Zůstali  po  něm  synové 
Ferdinand  Karel  (na  Hodéticích,  jež  pro- 
hospodařil), Martin  Antonín  a  Gottlieb 
Se  ba  Id.  Nejmladší  syn  držel  po  otci  Žíhel 
a  Bílence  a  zemřel  r.  1767  zůstaviv  jediného 
syna  Jana  Nep.  Xavera,  jenž  zemřel  bez- 
dětek. Martin  koupil  r.  1721  Onšov,  ale  pro- 
hospodařil jej,  tak  že  se  r.  1738  dostal  vě- 
řitelům (manž.  M.  Anna  Jeníškovna  z  Újezda). 
Ferdinandův  syn  byl  Karel,  jenž  byl  c.  k. 
komořím  a  rytmistrem  a  zemřel  r.  1789.  Syn 
jeho  Emanuel  (♦  18.  pros.  1772  —  f  16.  list. 
1827)  byl  napřed  c.  k.  nadporučíkem  a  po- 
tom professorem  hospodářství  na  vysokém 
učení  pražském.  Syn  jeho  Bedřich  Jan 
(*  15.  bř.  1804)  byl  kraj.  hejtmanem  v  Král. 
Hradci  a  zemřel  r.  1872  v  Praze  neženat, 
Jsa  posledm'm  z  Michnův.  Sčk, 


Miolmévld  (MHXHeBH«ii»):  1)  M.  Josif 
Grigorjevič,  spisovatel  ruský  (*  1809  — 
1 1885),  byl  professorem  kijevské  duch.  aka- 
demie a  lycea  v  Oděsse.  Hlavní  jeho  práce 
jsou:  Opyt  posíépennago  ra^vitija  glavnych 
dějsUij  myslenija  (Oděssa,  1848,  2.  vyd.  1874); 
Biografija  gercoga  dé  Rišelje  (1849)  a  j. 

2)  M.  Vladimír  Osipovič,  spisovatel 
rus.  (*  1841  v  kijevské  gub.),  vzdělával  se 
v  Něžině  a  v  Kijevě,  načež  v  1.  60tých  pře- 
stěhoval se  do  Petrohradu  a  věnoval  se  li- 
teratuře. Byl  spolupracovníkem  >Budiljnika« 
Stěpanova,  feuilletonistou  »Syna  Otěčestva*, 
>Golosuc  a  od  r.  1877  jest  hlavním  spolu- 
pracovníkem >Novostí«.  Časopisecké  práce 
své  vydal  ve  sbornících:  Litératurnyj  mir. 
Poddonki  (Petrohr.,  1869);  Vsevo  ponímnolku 
(1875);  V  petérburgskom  omutě  (1879);  My, 
vy,  om^  ow^(1879);  Romany  kucharki  i  kame- 
liji  (1880);  Kartinki  petérburgskoj  i^i^ni  (1884); 
Petěrburgskoje  léto  (1887);  Batyšni  i  baryni 
(1889h  Moskvička  (1891).  Z  cestopisných  črt 
vydal :  Varšava  i  Varšavjaně  (1881)  a  ČžrnYJe 
dni  (1882,  z  gubernií,  stížených  neúrodou 
r.  1881).  Zajímavý  jest  jeho  řeuilletonistický 
slovník  NaSi  ^nakomyje,  sbírka  vtipných  cha- 
rakteristik vynikajících  osobností  ruských. 
Z  historických  studií  svých  čerpal  sborníky: 
Jstoričeskije  etudy  rus.  fi^wi  (1879,  obsahují 
mimo  jiné  dějiny  hudby  v  příčině  kulturně 
společenské);  Ja^vy  Petérbuvga  (1886);  Lju- 
bimcy  (1885);  Russkija  fenščiny  (1896);  Smuť 
noje  vremja  a  j.  Mimo  to  uspořádal  vydání 
spisů  Jakuškinových  a  sestavil  publikaci 
Petěrburg  ves  na  ladoni  (1874). 

3)  M.  Nikolaj  Petrov ič,  rus.  spisovatel 
vojenský  (*  1849).  Bojoval  v  rusko-turecké 
válce  v  1.  1877 — 78,  naČež  ukončiv  studia 
v  Nikolajevské  akademii  gener.  štábu  stal 
se  na  ní  professorem.  Napsal :  Značenije  ger- 
mano -f ranč.  vojny  i8yO — yi  r.  v  istoriji  vo- 
jennago  iskusstva  (Petrohrad,  1892);  O  parti- 
^fxnskich  vojennych  déjstvijach  (1884);  Vojenno- 
istoriČeskije  priméty  (1 893) ;  Vlija n ije  novéjšich 
tichničeskich  iiobréténij  wa /jfrř/frM  (1892--93) ; 
Istorija  vojennago  iskusstva  s  dřevnějších  vre- 
men  do  načala  XIX  stol.  (1895—96). 

Xiolmioe,  víska  v  Čechách  u  Hněvanova, 
hejtm.  a  okr.  Kaplice,  fara  a  pš.  Rožmitál; 
12  d.,  87  ob.  n.  (1890),  popi.  dvůr  (kdysi  svo- 
bodnický).  M.  jest  původním  sídlem  Pou- 
zarů  z  Michnic. 

XiobnoT,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Litovel, 
okr.,  fara  a  pš.  Konice;  32  d.,  205  ob.  č. 
patří  k  polit,  obci  Břesku,  15  d.,  73  ob.  č. 
k  polit,  obci  Ochozi  (X890),  Itř.  šk. 

Mioliňovka  v.  Michovka  1). 

MiohoaoSA  [mičoakan],  stát  v  záp.  Me- 
xiku, mezi  17»  53'  až  20®  33'  s.  š.  a  99«  57' 
až  103®  43'  z.  d.,  hraničí  na  sev.  se  státy 
Guanajuatem  a  Queretarem,  na  sev.  s  Mexi- 
kem a  Guerrerem,  na  záp.  s  Jaliskem  a  Coli- 
mou  a  na  jihu  s  Tichým  okeánem  a  státem 
Guerrerem,  zaujímá  59.261  km},  má  889.795  ob. 
(1895).  Základní  pohoří  palaeozoické  na  sev. 
a  na  vých.  dostupuje  výŠe  2000  m  a  má 
sněžné  vrcholy.   Na  rovině  asi  110  km  od 


Michon  —  Mijavské  hory. 


287 


moře  vzdálené  vypíná  se  sopka  JoruUo  a 
kromě  té  jsou  tu  sopky:  Pie  Tancetaro 
(3860  m),  Patcuaro  (3000  m)  a  na  sev.-záp. 
Patamban  (3750  m).  Četná  jezera,  nejdáleži- 
tější  Patcuaro  a  Chápala  s  5  ostrovy.  Řek 
mnoho,  ale  nevelikých  a  nesplavných,  jako 
Rio  Larma,  Rio  de  las  Balsas  atd.  Pobřeží 
jest  pusté,  písečné  a  bez  přístavů.  Podnebí 
větším  dílem  mírné  a  zdravé,  jen  v  rovinách 
pobřežních  panují  nebezpečné  zimnice.  Jest 
to  kraj  velmi  úrodný,  »zahrada  Mexika«. 
Rýže  a  pšenice  jsou  nejdůležitější;  též  ká- 
vové a  kakaové  pole.  Konopí  a  len  tu  ro- 
stou bez  zvláštního  pěstování,  rovněž  ba- 
vlna, třtina  cukrová  a  indigo.  Množství  krás- 
ných lesů.  Chov  dobytka.  Ovčí  vlna  z  M-u 
jest  nejlepší  v  celém  Mexiku.  Doluje  se  na 
zlato,  měď,  rtuf,  olovo,  železo,  kamenné  uhlí 
a  sůl,  zejména  vŠak  na  stříbro.  Průmysl 
žádný.  Trať  dráhy  Patcuaro-Morelia-Acam- 
baro  jest  dostavěna  r.  1892.  Hl.  m.  Morelia. 
Obyvatelstvo  jsou  Indiáni  z  kmenů  Tarasků, 
Otomitů,  Chichimeků  a  Nahuatů.  Srv.  A. 
Linares,  Cuadro  sinoptico  del  E^tado  de  M. 
(t.,  1875). 

XElohon  [mišón]  Jean  Hippolyte,  theo- 
log, archaeolog  a  řečník  franc.  (♦  1806  — 
t  1881  na  svém  zámku  Montauzierském). 
R.  1848  odebral  se  do  Paříže  a  redigoval 
tu  »La  Presse  religieusec  a  »L'Empire€,  jež 
potlačeny  za  druhého  císařství.  Mimo  to  psal 
hojně  brošur  obsahu  politického  a  nábožen- 
ského a  vypsal  své  cesty  s  M.  de  Saulcym 
na  Východ.  O  jeho  pracích  románových,  jež 
za  jťho  života  přičítány  Ludv.  Ulbachovi, 
v.  Abbé  ***.  Značné  zásluhy  získal  si  M. 
o  grafologii.  Srv.  biografii  od  Adriena  Vari- 
narda  (Pař.,  1883). 

XElohOT:  1)  M.,  M  n  i  ch  o  v,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Strakonice,  fara  a  pš.  Katovice; 
97  d.,  592  ob.  č.  (1890),  kaple  sv.  Vojtěcha, 
2tř.  šk.  a  samota  Bořek. 

2)  M ,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Bo- 
skovice, fara  a  pš.  Letovice;  36  d.,  200  ob.  č. 
(1890),  popi.  dvůr  s  myslivnou.  —  3)  M.,  ves 
t.,  hejtm.  a  okr.  Nové  Město,  fara  a  pš.  Ji- 
mramov;  46  d.,  343  ob.  č.  (1890)  a  opodál 
Spálený  dvůr. 

mohovloe,  ves  čes.,  v.  Mnichovice. 

XlohOTka:  1)  M.,  Michňovka,  ves  v  Ce- 
chách, hejtm.  Král.  Hradec,  okr.  Nechán ice, 
fara  a  pš.  Kratonohy;  35  d.,  202  ob.  č.  (1890), 
popi.  dvůr,  hájovna,  myslivna  a  nedaleko 
dvůr  popi.  Nedabylice,  kdysi  tvrz.  —  2)  M., 
Mnichovka,  ves  t.,  hejtm.  Semily,  okr.  Žel. 
Brod,  fara  Loučky,  pš.  Malá  Skála;  32  d., 
164  ob.  č.  (1890). 

Vlohový,  ves  v  Čechách,  v.  Mnichové. 

XEloliz.,  botanický  skratek,  jímž  označen 
André  Michaux. 

Miolizen  v.  Mystice  2). 

mjares  [michá-l  nebo  Milí  ar  es,  pobř. 
řeka  ve  vých.  Španělsku,  vzniká  v  provincii 
Teruel  ze  3  pramenů,  teče  směrem  jiho- 
yých.  a  vlévá  se  do  moře  Středozemního  na 
j.  od  Castellona.  Délka  134  km  (dle  jiných 
145  km). 


MIJmi  (Míacb),  řeka  ve  Vých.  Rusku,  pr. 
přítok  Isety,  kteráž  ústí  se  do  Tobolu,  vzniká 
v  orenburské  gubernii,  na  vých.  svahu  hory 
Kara^^evli  v  llrálu,  teče  směrem  sev.  mezi 
horami  Ilmeňskými  a  Uralem,  protéká  jezero 
Argazy,  pak  se  břehy  její  snižují,  za  Čelja- 
binskem  má  M.  již  zcela  stepní  ráz  a  jest 
bohatá  na  slaná  i  sladkovodní  jezera.  Pravý 
její  břeh  jest  příkrý,  na  lev.  břehu  nalézá  se 
množství  hor,  do  jejichž  četných  výmolů 
voda  zanáší  zlatý  písek.  Délka  řeky  533  km, 
hloubka  nepatrná.  M.  jest  splavná  pouze  na 
jaře;  v  jejích  vodách  četné  ryby. 

lÚJaflk  (MiflccKiň  3aB0/(i>),  báňská  osada 
v  ruské  gubernii  orenburské  a  v  Újezdě  tro- 
jickém na  vých.  svahu  Uralu,  v  zlatonosném 
údolí  ř.  Mijasa,  na  trati  Kinel-Čeljabinsk,  má 
10.580  ob.  (1897),  pravosl.  chrám,  2  školy, 
pošt.  stanici  a  3  výroční  trhy.  M.  jest  stře- 
diskem mijaských  zlatých  lozisk,  která  roz- 
kládají se  při  horním  toku  ř.  Mijasa  a  jeho 
přítoků  v  rozloze  do  2000  km*  a  dávají  roční 
výtěžek  600—800  kg  zlata.  Založen  byl  r.  1773 
jako  železárna;  těžení  zlata  počalo  r.  1824. 

Mljatovló  Čedomilj  v.  Jihoslované, 
str.  501  b. 

Mljava  nebo  Myjava,  řeka  na  Sloven- 
sku v  Uhrách,  pramení  v  Mijavských  horách 
na  Javořině  (967),  protéká  záp.  cíp  Sloven- 
ska, teče  s  počátku  již.,  pak  záp.  a  vlévá  se 
naproti  Dyji  s  leva  do  Moravy.  Na  M-vě  je 
mnoho  průmysl,  závodů  a  přes  30  mlýnů. 

Mljava,  Myjava,  město  v  Uhrách,  při 
hranicích  moravskoslováckých,  na  řece  t,  jm., 
v  župě  nitranské,  má  1824  d.,  9997  obyv., 
z  nichž  je  365  Němců,  67  Maďarů,  ostatní 
Slováci  (1890),  řím.-katol.  a  evang.  kostel, 
synagogu,  1  katol.  a  2  evang.  školy,  okr. 
soud,  poštu,  telegraf,  spořitelnu.  M.  jest  nej- 
větší a  nejlidnatější  město  v  Župě  nitranské: 
v  samém  středu  žije  jen  asi  3000  obyvatel, 
ostatní  bydlí  po  horách  v  roztroušených  a 
osamělých  domech.  M.  rozprostírá  se  se 
svými  domky,  poli,  zahradami  a  pastvinami 
přes  2  hodiny  cesty.  Obyvatelé  Živí  se  hlavně 
dobytkářstvím,  pěstováním  lnu  a  konopí,  roz- 
ličnými řemesly,  zejm.  řeŠetářstvím,  kožišni- 
ctvím,  výrobou  hrubého  sukna,  tkaním  plátna 
a  flanelových  látek  na  šaty  a  pytloviny  a  dře- 
věného nářadí.  M.  založena  kol.  r.  1586,  jak 
svědčí  nápis  na  far.  kostele,  r.  1621  dobý- 
vána kozáky,  r.  1663  zajali  a  utratili  tu  Turci 
a  Tataři  přes  700  obyvatel,  r.  1775  stihla 
město  veliká  povodeň,  v  1.  1704  a  1834  po- 
žáry. V  bouřlivém  roku  1848  vynikla  jako 
uvědomělé  město  slovácké  založením  divadla 
a  čítárny  a  v  témž  roce  za  povstání  Slováků 
vyslala  přes  300  dobrovolníků.  — Okresní 
soud  mijavský  má  27.081  obyv.;  z  nich 
jest  26.005  Slováků,  820  Němců,  139  Maďarů 
(1890). 

MlJavské  boxy  (též  Myjavské  hory), 
pohoří  na  uher.  Slovensku  v  Uhrách,  čásC 
Bezkyd,  rozprostírá  se  od  hranice  moravsko- 
uherské  aŽ  k  údolí  vážskému  a  Malým  Kar- 
patům Prešpurským  a  na  s.  hraničí  s  horami 
Těšínskými.  Nejvyšší  (967  m)  čásC  M-kýchhor 


288 


Mik  —  Mikenda. 


nazývá  se  Javorníky  (1071  m);  viz  Běž- 
ky dy,  str.  926. 

Mák,  ryba,  v.  Mnik. 

BUk  Arnošt,  cukrovarník  český  {*  1842 
v  Libějicích  —  t  1893  v  Žatci).  CJtec  jeho 
byl  kniž.  Schwarzenberským  lékařem,  matka 
sestra  rytíře  Horského.  Absolvovav  pražskou 
techniku  působil  M.  v  Dol.  Beřkovicích,  po- 
zději jakožto  ředitel  cukrovaru  ryt.  Horského 
v  Kolíně,  posléze  až  do  své  smrti  řídil  spo- 
jené cukrovary  v  Žatci  a  v  Krýrech.  Cukro- 
varnickou  praxi  obohatil  mnohým  užitečným 
zařízením,  z  nichžto  uvádíme:  \a\déný  laveur 
ku  práni  plynu  uhličitého:  řeiačku  5  konickou 
řezací  deskou  (1880);  mechanické  hasidle  na 
vápno  (1883);  přístroj  k  odvldkňováni  šfdvy 
diffusni  (1890];  ro^ptylovač  pény  v  saturaci 
(1891)  a  j.  Úvahy,  referáty  a  řeČi  M-ovy, 
přednesené  v  odborných  schůzích  a  ve  vý- 
borech spolků,  kdež  věhlasem  svým  platné 
působil,  byly  uveřejněny  v  odborných  Časo- 
pisech cukrovarnických.  D.-č, 

Mik.,  skratek  bot.,  jímž  naznačen  J.  Ch. 
Mikan. 

Mikádo,  jméno,  kterým  cizinci  označují 
císaře  japanského,  kdežto  domorodci  užívají 
tohoto  označení  jen  v  poesii  nebo  při  oslo- 
vení slavnostním. 

Mikan:  1)  M.  Joseph  Gottfried,  lékař 
a  přírodopisec  německý  v  Čechách  zrozený 
(*  1742  v  Čes.  Lípě  —  f  1814  v  Praze),  vzdě- 
lal se  v  Drážďanech,  v  Praze  a  ve  Vídni,  kdež 
vystudoval  lékařství  poslouchaje  hlavně  Jac- 
quina.  Byl  nějaký  čas  lázeňským  lékařem  v  Te- 
plicích, r.  1773  stal  se  mimořádným  a  r.  1775 
řádným  prof.  botaniky  a  chemie  na  pražské 
universitě.  Požíval  přízně  kruhů  dvorních, 
zvláště  císaře  Josefa  II.  Vlivem  tím  podařilo 
se  mu  založiti  a  zvelebiti  botanickou  zahradu 
pražskou,  jakož  i  zaříditi  chemickou  labora- 
toř universitní.  Podnětem  jeho  též  zřízena  na 
universitě  pražské  stolice  zvěrolékařství  a 
chirurgie,  jakož  i  založeny  hřbitovy  pražské 
mimo  město.  R.  1811  odešel  na  oapočinek. 
Z  literární  činnosti  jeho  uvádíme:  Catalogus 
plantarum  omnium  juxta  systematis  vegetabi- 
li  um  Caroli  a  Linné  editionem  novissimam  in 
usům   horti   botanici  Pragensis  (Praha,  1776). 

2)  M.  Johan n  Christian,  syn  předešl., 
přírodopisec  něm.  v  Cechách  zrozený  (*  1769 
v  Teplicích  —  f  1844  v  Praze).  Vystudoval 
v  Praze  lékařství,  věnoval  se  však  dále  stu- 
diím botanickým  a  entomologickým.  R.  1796 
stal  se  prof.  botaniky  pro  filosofy,  r.  1798 
adjunktem  při  stolici  svého  otce,  r.  1800 
prot.  přírodopisu  na  lékařské  fakultě  praž- 
ské. Záhy  účastnil  se  s  úspěchem  výzkumu 
květeny  a  hmyzu  českého.  Nálezy  jeho  uve- 
řejnil Wildenow  v  novém  vydání  díla  Lin- 
néova  >Species  plantarumc  a  o  jedné  sku- 
pině dvoukřídlého  hmyzu  českého  jedná  sou- 
stavná práce  jeho:  Monographia  Bombyliorum 
Bohemiae  (Praha,  1796).  R.  1817  u  příležitosti 
zasnoubeni  arcikněžny  Leopoldiny  s  korun- 
ním princem  brazilským  domem  Pedrem 
odebral  se  z  rozkazu  císařova  s  podporou 
vládní  na  výzkumnou  cestu  do  Brazílie,  spo- 


lečně s  jinými  přírodopise!  i  se  svou  man- 
želkou. Nahromadil  bohaté  sbírky,  jež  ulo- 
ženy byly  v  museu  vídeňském,  a  zpracoval 
po  návratu  do  vlasti  (1819)  materiál  zvířeny 
a  květeny  brazilské  se  týkající  v  nádherném 
díle:  Deltctus  Florae  et  Faunae  Brasiliensis 
(Vid.,  1820—25,  4  části).  Později  churavél, 
i  podnikl  na  zotavenou  cestu  do  Itálie  a  užil 
dojmů  tam  nastřádaných  v  zábavném  díle: 
Kinder  meiner  Laune  (Praha,  1833,  2  díly), 
jež  vydal  ve  prospěch  chudých.  Též  .skládal 
příležitostné  básně  a  pořádal  hudební  aka- 
demie ve  prospěch  chudých.  R.  1831  odeáel 
na  odpočinek.  Vedle  uvedených  děl  uveřej- 
nil menší  práce  ve  sborníku  Nova  aeta  na^ 
turae  curiosorum^  ve  spisech  Vlastenecko- 
hospodářské  společnosti  a  vydal  dílo  Ca- 
merariovo:  R.  J.  Camerarii  Opuscula  bota- 
nici argumenti.  Humboldt  pojmenoval  ku 
poctě  jťho  rod  rostliny  Mikania. 

Mikanla  H.  et  B.,  třešněnka,  rod  rost- 
lin úbbr  o  vitých  z  tribu  sad  co  vitých 
(Eupatorioideae),  obsahující  vytrvalé  byliny 
n.  kře,  s  úbory  drobnými,  v  chocholíky  chu- 
máčenými,  4květými  Ježle  jsou  nahé,  úzké; 
koruny  s  trubkou  krátkou,  přízvonkovitou, 
a  nažky  hranaté,  s  Iřadým  chlupatým,  Šer- 
pivým  chmýřím.  M.  roste  v  Jižní  Americe 
druhem  M.  Guaco  H.  et  B.,  t.  jedomorná, 
objevující  se  podél  řeky  Magdaleny  jako  by- 
lina otáčivá,  Guaco  zvaná,  a  M.  saturefae- 
folia  Willd,  t.  čabrolistá,  jež  jako  keř 
daří  se  v  Monte- Videu,  kde  ji  uŽivají  jako 
výborného  léku  proti  uštknutí  hadímu.  Děd. 

Mikanit,  látka  isolující,  připravená  z  na- 
štipaných  lístků  slídových,  které  jsou  pro- 
míchány lepidlem  a  pak  stlačeny  do  rozma- 
nitých forem.  Firma  Meyrowsky  &  Comp. 
v  Éhrenfeldu  u  Kolína  n.  R.  vyrábí  z  m-a 
rozličné  předměty  isolační,  pak  desky,  plátno 
mikanitové  a  papír  mikanitový.  Destička  m-u 
0*3  mm  silná  proráží  se  teprve  při  napjeti 
18.000  voltů,  stejně  silné  plátno  mikanitové 
napjetím  2500  voltů,  papír  mikanitový  napje- 
tím  4300  voltů.  Odpor  tohoto  isolátoru  jest 
při  657o  vlhkosti  a  po  elektrisaci  3  minuty 
trvající:  u  destičky  0'3  mm  m-u  pří  napjctí 
2000  voltů  2,000.000  megohmů;  u  destičky 
0'1  mm  mikanitového  papíru  při  napjctí 
1000  voltů  1700  megohmů;  u  destičky  0-3  mm 
mikanitového  plátna  při  napjeti  XOOO  voltů 
1900  megohmů,  tak  že  se  m.  pro  isolaci  velmi 
dobře  doporučuje.  nvk, 

BUkava,  jap.  prov.  při  jihových.  pobřeží 
Nipponu  v  Tokaidu,  při  zátoce  Ovari,  má 
519.320  ob.  (1880).  Hl.  produkty  jsou  hed- 
vábí a  porculánové  zboží.  Přední  m.  jest 
Okasaki  na  žclezn.  trati  Tokio-Kioto. 

Mikenda  Antonín,  klass.  filolog  český 
(♦  1851  v  Jičíně).  Studoval  v  1.  1860—68  na 
gymnasii  v  Jičíně,  v  1.  1868—72  klass.  filo- 
logii na  universitě  pražské,  pak  působil 
v  1.  1872—74  jako  supplujíci,  v  1.  1874—76 
jako  skutečný  učitel  na  gymnasii  v  JiČině, 
od  r.  1876  jest  professorem  při  čes.  novo- 
městském gymnasii  v  Praze.  Vydal  tyto  la- 
tinské auktory  se  zdařilými  českými  kom- 


Mikeszásza  —  Miklašsvskij.  28í> 

inentáry:  Sallustiova  Jugurthu  (Praha,  1884);  knih  (Gogolův  Vij;  Ševčenkův  Kob\arj  a  j.). 
Ciceronovu  řeč  pro  Archia  poeta  (t.,  1886);  Koncem  let  sedmdesátých  vydával  s  počátku 
Ciceronuv  spisek  Cato  maior  (Ml.  Boleslav,  s  Gierogliřovem  a  pak  sám  illustroval  čas. 
1887);  /.  a  XXI,  knihu  Liviovu  (Praha,  1889,  »Pčela«,  v  némž  uveřejnil  téŽ  několik  umel. 
též  textové  vydání  t.,  1889).  Dále  vydal  Slov-  statí  a,  vzpomínek.  M-ovy  práce  sochařské 
nik  ke  Corn.  Nepota  Životopisům  (t.,  1893).  i  malby  a  kresby  svědčí  o  jeho  skvělé  obraz- 
Mimo  to  upravil  textová  vydání  Corn.  Ne-  nosti  a  lehké,  jisté  práci;  a  třeba  že  někde 
pota  dle  edice  Weidnerovy  (t.,  1890)  a  Ver-  snaha  jeho  pásobiti  effektem  svádívá  jej  od 
gilia  dle  edice  Kloučkovy  (t.,  1890),  opatřiv  přesné  pravdy,  M.  jest  z  nejlepších  a  nej- 
je  původními  českými  úvody.  plodnějších  ruských  umělcův  nové  doby. 

Mlkesséuisa  [-sásaj  (něm.  Feigendorf),  MikJia^l  Éphraim,  básník  f ranč.  (*  1866, 
obec  nad  ř.  Vel.  Kokli  v  hoszú-aszóském  f  1890);  některé  z  jeho  básní  jsou  z  nejkrás- 
(lanaethalském)  okrese  malokokelské  župy  nějších  v  mladé  poesii  francouzské.  Psal  také 
v  Sedmihradech,  na  trati  žel.  drah  Budapešť  povídky.  Vydal:  V automne  {ISS6);  Lafiancée 
Kolozsvár-Predeal,  má326d.,  1484ob.(1890),  de  Corinthe  {1SSS)\  Le  cor  fleuri  {1SS9).  Po- 
z  nichž  1187  Rum.,  291  Maď.  a  25  židů;  řec-  smrtně:  Oeuvres  (1890)  a  Briséis  (1897).  Srv. 
katol.  a  evang.-ref.  farní  kostel,  pošt.  úřad.  Remy  dc  Gourmont,  Le  II«  livre,  des  Mas- 
Polaření  a  vinařství.  Dkl.       qucs  (1898). 

Mikeš  František  Otakar,  spisovatel  Mlklndani,  příst.  m.  v  něm.  Východní 
čes.  (*  1836  v  Rokytovsi  u  Ml.  Boleslave  —  Africe  při  zálivu  t.  jm.,  má  3  chráněné  pří- 
t?).  R.  1866  byl  korrektorem  >Nár.  Listůc,  stavy,  1030  ob.  (1897),  obchod  s  kaučukem, 
potom  v  »Nár.'  Pokroku*,  načež  učil  franc.  rýží  a  dobytkem, 
a  ruskému  jazyku  na  soukromé  obch.  škole  Mikkiadés  v.  Archcrmos. 
v  Plzni  a  r.  Í870  zařídil  si  v  Praze  svoji  Mikkolajooseppi  Julius,  fínskýjazyko- 
školu  obchodní.  V  1.  1862 — 1863  redigoval  zpytec  a  slavista  (*  1866  v  YlÓjárvi  u  Tam- 
s  Ferd.  Schulzem  časopis  >Osvétu*,  po  jehož  merforsu).  Universitní  studia  konal  v  Hel- 
zaniknuti  založil  (1864 — 66)  časop.  »Besedu«.  singforsu  a  v  Upsale,  mimo  to  pobyl  na 
Mimo  to  napsal:  P$'avopis  a  mluvnice  Jazyka  univ.  charkovské,  moskevské  a  vídeňské, 
4e%kého  (Praha,  1866,  2.  vydání  1868);  ÍJř-  r.  1893  stal  se  licenciátem  filos.  Od  r  1894 
ská  mluvnice  (t.,  1866,  2.  vyd.  1875);  Mluvnice  byl  docentem  slov.  filologie,  r.  1900  stal  se 
ruského  ja\yka  (t,  1867,  5.  vyd.  se  slovníčkem  '  mimoř.  professorem  v  Helsingforsu,  K  vě- 
1879, 1891);  Stránce  ja\yka  českého  (t.,  u  Otty,  dečkám  účelům  pobyl  v  1. 1893—94  na  Rusi 
2.  vyd.  1874);  Účetnictví  jednoduché  a  dvojité  a  ruské  Litvě,  r.  1890  na  Litvě,  v  1.  1896—97 
v  nauce  o  výkonu  (Ml.  Boleslav,  1879)  a  j.        mezi  Kašuby,  r.  1898  v  Praze.    Mimo  menší 

mkéiln  Michajil  Osipovič,  malíř,  illu-   práce  vydal:  Berúhrungen  i^wischen  den  west- 
strátor   a  sochař  ruský  (*  1836  v  Roslavně  JInnischen   und  slav.  Sprachen^  /.  (v   »Mém.« 
v  smolenské  gub.  —  f  1^896  v  Petrohradě).    Fin.-ug.  spol.);  K  i\učeniju  kaŠubskich  govorov 
R.  1852  dostal  se  na  uměl.  akademu  v  Petro-    (1897,  v  »Izv.€  petrohr.  Akademie);  Venájótv 
hradě,   kdež  oddal   se  výhradně  malbě  bi-   /rf>/ío;7/^ť(zpracování  Ásbótho vy  ruské  mluvn.; 
tevní.    R.  1858  obdržel  za  obraz  Tlily  vjíždí   Helsingfors,  1897);  Betonung  und  Quantitát  in 
do  Magdeburku  r.   i63i  velikou   zlatou   me-    den  westslawischen  Sprachen,  I.  (t.,  1899).  Ztý. 
dailli   s  právem  jeti  na  státní  útraty  za  hra-       Miklassewskl   Walenty,   právník   pol. 
nice,  jehož  však  se  vzdal,  aby  se  mohl  účast-    \*  1839  ve  vsi   Popielu   v  okr.  ploňském). 
niti  soutěže  na  projekt  pomniku  na  památku    Absolvovav  r.  1860  práva  na  petrohr.  uni- 
tisicileti  Ruské  říše  ve  Vel.  Novgorodé,  z  níž    versitě  byl  vy.slán  za  hranice  připravit  se  na 
vyšel  jako  vítěz.    Aby  mohl  říditi  postavení    professuru.  Byv  r.  1864  jmenován  v  Heidel- 
pomniku,  bylo  mu  chopiti  se  dláta  a  z  učně   bérce  doktorem  práv,  dosazen  r.  1865  za  ad 
v  tomto  novém  oboru  stal  se  rychle  známe-   junkta  na  bývalou  hlavní  školu,  kdeŽ  se  stal 
nitý  mistr,  jehož  práce  zdobí  jeho  vlasC  i  ci-    r.  1867  mifhoř.  professorem  trestního  práva, 
zinu.   Ze  sochařských  prací  jeho  jmenujeme    V  letech  sedmdesátých  byl  professorem  na 
ještě  pomníky:  carevny  Kateřiny  IL  v  Petro-    univ.  varšavské.  Psal  polsky  i  rusky.  Uvésti 
hradě  (r.  1869,  přinesl   mu  hodnost   akade-    sluší  zvláště  spisy:    O  ^nac^eniu  sqdu  pr\y- 
mika);  Petra  IV.  v  Lisabone;  admirála  Grejga    si^gfych  (1867);  Kilka  siów  o  wykonaniu  kary 
v  Nikolajcvě;   srb.  kníf.  Michala    Obrenoviče;    (1871);  Podr^c^nik  dla  sqdów  gminnych  {spolu 
na  památku  černomořského  loďstva  a  námoř-    s  Okolským  a  Budziúským,  1876);  Kodeks  kar 
nika  Ševčenka  v  Nikolaj evé;  admirálův  Nachi-   glównych  i  poprawc^ych  wyd,  i866  r,  \  ob- 
mova    a    Istomina    v   Sevastopoli;    Bohdana  jaánieniami  (1877 — 78);  O  sredstvach  predsta- 
Chmélnického   v  Kijevě;    cara   Alexandra    II.    vlenija  obviňajemago  v  sud  i  presičenija  jemu 
v  Roštově   na  Doně ;   Jermakův  v  Novočer-   sposobov  ukloňafsja  od  slédstvija  i  suda  (1872) ; 
kasku;  carevny  Kateřiny  II.  v  Jekatěrinodaru    Očerk  ugolovnago  sudoproi\yodstva  v  carstvé 
a  mn.  j.  M.  jest  též  tvůrcem  kolossálních  dveří   Poljskom  do  reformy  (1876).  Rozprava  M-kého 
krypty  knif.  Po^arského  v  Suzdali   se  skulp-    O  stanowisku  pre\ydujqcego  w  sqd\ie  pr\y- 
turní  výzdobou,  a  pro  ruské  loďstvo  vypra-   si^gfych  il867)  vyšla  též  po  rusku  (v  překl. 
coval  několik  uměleckých  klounů  na  přídy    N.  Martynova). 

válečných  lodí.  Jako  hbitý  kreslíř  bohaté  fan-  HiklaievsklJ :  1)  M.  I  v  a  n  N  i  k  o  1  a  j  e  v  i  Č, 
tasie  požíval  M.  též  výborné  pověsti  a  jest  národohosp.  spisovatel  ruský  (*  1858),  vystu- 
pracemi  jeho  okrášleno  několik  nádherných    doval  přírodní  vědy  na  universitě  v  Ódésse; 

OttSv  Slovník  NaučnV,  •▼.  XVII.  3  12  1900.  l9 


290  Miklavec  —  Mildosich. 

jest  prořessorem  politické  oekonomie  a  sta- ;  petrohradského)  a  j.  Píše  též  původní  po- 
tistiky  na  universitě  charkovské.  Napsal:  G«o- ,  vídky,  z  nichž  zasluhují  zmínky  především 
logija  Gluchovskafco  uj,  Černigovskoj  gubern.\  román  Tmjevvenee  a  TlaČanje (9Dom  in  svet«, 
K  istoriji  seljskocho^ajstvennago  byta  Moskov-  '  1895). 

$kago  gosudarstva.   Zaselenije  i  seljskojf  cho^-^     Mlklóf-S z c n t  v.  Mikuláš  Sv. 
jajstvo  jufnoj  okraj  my  X  Vil  v.  (Moskva,  1894),  j     Mlklói-Szent-Kún  |miklóš-sent-],  velko- 
dílo  poctěné  roku  1895  Uvarovskou  cenou,    obec  s  pustou  v  uher.  župé  Pest-Pilis-Solt- 
V  němž  po  prvé  učiněn  pokus  na  základě    Kis-Kún,  má  okr.  soud,  pš.,  telegraf,  spoři- 
archiválii  sledovati   historický  hospodářský   telnu,  řím.-katol.  a  evang.  reform.  kostel   a 
vývoj  Ruska;  Očevki  krestanskago  cho^jajstva  |  8239  oby  v.  maďarských  (1890). 
v  Malorossiji  (>Izv.  Petr.  Akad.«);  Zákon  o  sbe-       MlklOfld  v.  Miklosich. 
refeniji  lésov  v  Rossiji  (>Věstn.  Rus.  Seljsk.  '     Mikloiloh  f-šič|  František,  slavný  slo- 
Choz.«^;  Du  prix  de  revient  des  principa ux  '  v^nský  filolog  (*  20.  list  1813   v  Radomer- 
céréalet  tn   Russie  et  en  AUemagne  (>Journ.    ščaku,  nedaleko  Ljutomeru,  v  jižním  slovin- 
des  économ.*);   Die  Entwickelung  des  land-   ském  Štýrsku  —  f  7.  bř.  1891  ve  Vídni).  Když 
wírt^chaftlichen   Bildungswesens    in    Russland  |  mu  bylo  6  let  (1819),  přesídlili  rodiče  jeho 
(1892);    Zadači  ekonomiji   i  policiji  seljskago   do  Ljutomeru  (Liz/ren^tfrg'),  kde  otec  zakoupil 
cho^jajstva  a  mnoho  cenných  prací  do  časo- !  dům  a  provozoval  živnost  hostinskou  a  ob- 
pisů.  I  chodnickou.  Tam  navštěvoval  M.  školu  obec- 

2)  M.  Aleksandr  Nikolajevič,  polít,  nou,  která  byla  německá;  slovinské  byly  snad 
ockonom  ruský,  bratr  předeš).  (*  1864).  Vy-  jen  výklady  náboženské.  Do  gymnasia  cho- 
studovav  na  mosk.  universitě  byl  jmenován  '  dil  napřed  v  chorvatském  Varaždinu  (2  léta) 
za  dissertaci  Děňgi,  opyt  i\učenija  osuovnych  a  pak  v  Mariboru  (další  4  léta).  Mezi  tím 
pólo f enij  ekonomičeskoj  téoriji  klassičeskoj  školy  upadl  otec  živelními  a  jinými  nehodami  do 
v  fvja\i  s  istorijej  dénéi[nago  voprosa  (Moskva,  '  takových  dluhů,  že  při  četné  rodině  (mimo 
1895)  magistrem  polit,  oekonomie  a  statistiky.  I  nejstaršího  Františka  bylo  tu  ještě  osm  dčtí) 
Byl  soukromým  docentem  mosk.  university  a  <  studujícího  syna  v  Mariboru  mohl  jen  skrovně 
krátký  Čas  sloužil  v  ministerstvě  financí,  na- !  podporovati.  M.  byl  od  té  doby  odkázán  na 
čež  se  stal  mimořádným  professorem  polit.  |  vlastní  přiČinlivost,  čímž  záhy  nabyl  nemalé 
oekonomie  a  statistiky  na  jurjevské  univer-  samostatnosti.  Jeho  vynikající  vlohy  proje- 
sité.ŤÍ3ips3L[:  Bumapiyja  déňgi^  jich  dna  i  \na-  v'\\y  se  již  v  třídách  humanitních;  již  ten- 
Čenije  v  narodnom  chopajsfvé  {yEkon.iuTnzU,  krátě  nazval  jej  prof.  Supančič  >nevybrou- 
1893);  jSTak  i  na  kakich  načalach  Anglija  ť/o- 1  Šeným  diamantem*.  V  Mariboru  byl  jeho 
stigla  vseobščago  obučewja  (>Russkaja  Myslj«,  spolužákem  pozdější  slavný  básník  »iliyrský« 
1896);  Rabočij  vopros  i  socialjnoje  ^akonoda- ^  St^nVo  Vraz,  který  udržoval  v  ném  lásícu 
téijstvo  v  Germaniji  {Petvohr.,lS96)\  Bénéfnyj  k  řeči  mateřské.  Důvěrné  přátelství  obe  u 
vopros  v  literatura  i  v  javlenijach  déjstvitéljnoj  '  nejbližších  krajanů  potrvalo  i  v  Št.  Hradci, 
fijni  (t.,  1896).  Kromě  toho  uveřejnil  jedno-  i  kam  se  r.  1830  oba  odebrali  studovat  filo- 
tlivé  stati  v  >Rus.  Vědom.*,  v  >Jurid.  Vest-  sofii.  Pak  vstoupil  M.  na  fakultu  právnickou, 
niku*  a  »Věstn.  Finansov*.  i  více  z  příčin  praktických  nežli  z  vnitřního 

lUklaveo  Peter,  spisovatel  slovinský  povolání.  Z  tehdejších  professorů  této  fa- 
(*  1859  v  Arlici  v  již.  Štýrsku),  nabyl  pouze  kulty  nevynikal  žádný  nad  míru  prostřední, 
obecného  vzdělání,  jež  doplnil  pilnou  četbou,  I  ba  většinou  ani  jí  nedosahovali.  Dokončiv 
a  jal  se  záhy  psáti.  Práce  své  uveřejňoval  studia  juridická  (1836)  nespěchal  M.  do  služby 
ve  »Vrtci«,  >Slovenci«,  »Ljudském  Glasu<,  praktické,  nýbrž  skládal  doktorát  filosofický. 
>Popotniku«  a  j.,  všímaje  si  slovanské  otázky  Pěstování  filosofie  zajisté  již  delší  dobu  jej 
a  přispívaje  i  do  některých  listů  jinoslovan- 1  vábilo.  Vědomosti,  jež  prokázal  při  prvním 
ských.  Byíť  se  totiž  vlastní  pílí  přiučil  hlav-  rigorosu  (baccalauréatu)  v  tomto  oboru,  byly 
ním  nářečím  slovanským,  načež  rozvinul  hor-  tak  značný,  že  ještě  dříve,  než  byl  povýšen 
livou  činnost  překladatelskou.  Tak  přeložil  na  doktora  filo.sofie  (23.  Čna  1838),  svěřena 
mnoho  prací  Sienkiewiczových  {Za  kruhom;  mu  jako  ^absolvovanému  juristovi*  od  1.  kv. 
Pojdimo  \a  Njim\  Z  ognjem  in  mečem  a  j.);  1 1837  supplentura  uprázdněné  stolice  filoso- 
Morzkowské  (Žalostná  svatba)]  B.  Prusa  fické.  M.  složil  i  zkoušku  učitelskou  z  fílo- 
{Prednja  straf a) \OTze32kov/é  {Očenas);  z  To\'  soňc  (v  Solnohrade,  v  čci  1838)  a  ucházel 
stého  {Rod  binske  ireče;  Tri  smrt  i);  z  í^émcové  se  pak  o  místo  profcssorské  v  Inšpruku, 
{V  gradu  in  pod  gradom)]  z  Andrlíka  (/řrif  javŠak  neobdržel  ho.  Při  tom  sestavil  též 
in  polumesec);  z  Mijatovičc  {Ikonija)  a  mn.  j.  (1838),  jak  bývá  obyčej,  krátké  >curriculum 
Některé  z  překladů  svých  uveřejnil  pod  vitae*,  A  v  tomto  zápise  čteme:  »Mimo  ně- 
pseudonymcm.  Z  jeho  studií  a  črt  jménu-  ,  meckou  a  latinskou  řeč  mluví  týž  vlasky, 
jeme:  stať  o  Mickiewiczovi  a  Sicnkicwiczovi  francouzsky,  anglicky,  slovinsky  a  polsky, 
(»Soča«,  1898  a  1900);  List  Siowenca  o  5^o- ,  rozumí  ostatním  slovanským  dialektům  a 
weňcach  (>Przegl^d  Powszechny*,  1885);  Sřo-  starořečtině  a  novořečtině.*  Toto  vlastní  a 
weňcy  i  ich  dyaialnošč  literacka  w  ostatnich  zajisté  pravdivé  přiznáni  (M.  byl  vždy  mu- 
siedmiu  latách  (t.,  1888);  Zarysy  ruchu  litera-  žem  přímým  a  pravdy  nade  vše  milovným) 
ckiego  Siowenców  (>Biblioteka  Warszawska*,  odhaluje  nám,  čemu  M.  po  léta  universitní 
1890);  Kratkij  ob\or  litératurnoj  déjatéljnosti  v  Št.  Hradci  nejhorlivěji  byl  oddán.  Nebyly 
Slovencev   iSSy  g.  (>Izvěstija«   slov.  spolku   to  ani  vědy  právnické,  ani   filosofie,   nýfcrž 


Miklosich.  291 

jazyky  a  krásné  písemnictví  všech  velk^^ch '  povy    srovnávací    mluvnice    indogermanské 
kulturních  národů,  klassických  i  moderních. '  (vyd.  1833—40)  pod  názvem   »Sanskrit  und 
Se  zvláštní  láskou  a  s  >romantickým«  zaní- '  Slavischc,  v   níž  M.  rázem  se  objevil  jako 
cenina,  kterému  holdoval  celý  kruh  slovinské   dokonalý  znalec  sanskrtu  a  jazyků  slovan- 
mládeŽe  štýrskohradecké,  pěstoval  M.  jazyky   ských,  zvláště  pak  staré  církevní  slovanštiny, 
slovanské,  mezi  nimi  nejvíce  polštinu,  jsa  do- ;  která  právě  v  mluvnici  Boppově  byla  velmi 
máčím  učitelem  v  domě  hrab.  Lad.  Ostrow-   nedostatečně  a  i  nesprávně  vyložena.  A  téhož 
ského,    posledního   říš.    maršálka   polského,  i  roku  (1844)  sepsal  M.  Radices  linguae  slavicae 
jenž  od  r.  1831  internován,  zároveň  s  něktc-   veteris  dialecti  (Lips.,  1845),  první  pokus  ety- 
rými  jinými  Poláky,  žil  v  Hradci.  Ruch,  který   mologického    slovníku    jazyka    staroslověn- 
se   utěšeně  vzmáhal   u  jednotlivých  slovan-   ského.  Oběma  spisy  získal  si  M.  ihned  Čestné 
ských    národů,  vybízel   i   Slovince   štýrsko-   postavení  mezi  jazykozpytci  vůbec,  jméno- 
hradecké  k  práci  na  poli  domácího  písem-   vitě  však  založil  jimi  svou  slávu  jako  nej- 
nictví.    Vznikaly  poetické   překlady  z  cizích    přednější  slovanský  filolog,  jenž  vědomostmi , 
literatur,  rodily  se  plány  na  vydávání  belle-   kritickou  rozvahou,  pilností  a  plodností  spi- 
tristického  časopisu.    M.  účastnil  se  horlivě   sovatelskou  zastínil  svého  učitele  Kopitara. 
těchto  příprav,  jsa  všeobecně  považován  za   V  dalších  letech  vydal  M.:  S.  loannis  Chry- 
předáka,   najmě   v  otázkách   mluvnických,  a    sostomi  homilia  in  ramos  palmárům  tlovenice, 
zsL  velikou  naději  Slovanstva.   Tyto  literární   latine  et  graece  (Vídeň,  1845),  podle  rukop. 
pokusy  však   nevedly  k  cíli.    Pozadí  jejich   Supraslského,  s  krit.  poznámkami  a  slovní- 
bylo  příliš  lokální;  kroužek  štýrskohradecký    kem,  dále  s  dvěma  dodatky  listinnými  k  srb- 
držel  se  při  tom  i  nářečí  své  rodné  země  a    ským  dějinám.    Podobné  vydání  bylo:    ^Hae 
odlučoval    se   takto    od   spisovného   jazyka,    Sauctorum  (t.,  1847).    Text  těchto  tří  životů 
jehož  historické  základy  položeny  za  dob  re-   čerpán  opět  z  rukopisu  Supraslského;  ktomu 
formačních   v  Krajině.    R.  1838  oba  přední   připojeny  krit.  poznámky,  slovník  a  výklady 
činitelé  toho  kruhu,  Stanko  Vraz  a  M.,  opu- ,  grammatické.   Téhož  roku  vydal  M.  řeckou 
stili    Št.  Hradec.    Onen  připojil  se   k  hnutí   legendu  sv.  Klimenta,  žáka  obou  slovanských 
>illyrskému«  a  přesídliv  do  Záhřebu  stal  se    apoštolův:   Vita  s.  Clementis  episcopi  Bulga- 
jeho  největším  básníkem.  M.  odebral  se  do    rorum  (t.,  1847).  Zvláště  významná  byla  kri- 
Vídně  maje  úmysl  dobyti  juridického  dokto-    ti cká  recense  znamenitého  vydání  Ostro- 
rátu  a  státi  se  advokátem.  Byv  od  hr.  Lad.    mirova  evangelia  od  A.  Vostokova(Petro- 
Ostrowského  vřele  doporučen  jeho  švakru    hrad,  1843),  již  M.  napsal  r.  1847  a  otiskl  ve 
dru  Malřattimu,  lékaři  arcivév.  Žofie,  získal   vídeň.  >Jahrb.  d.  Litter.c  (sv.  119, 1—39),  tím, 
si  M.  přístup  do  vysokých   kruhů  a  stal  se    že  tu  po  prvé  vyloženo   a  doloženo  učení, 
brzy   tajemníkem  hrab.  Abensperka-Trauna.   nyní  všeobecně  přijaté,  Že  jazyk  oné  staro- 
Ke  konci  r.  1840  byl  na  univ.  vídeňské  po-    ruské  památky  (psané  v  1. 1056—57)  nemůže 
výšen  na  doktora  práv.    Ale  v  advokátské   býti  základem  mluvnice  staroslověnské,  nýbrž 
praxi  (prý  u  dra  Fingra  a  dra  Mich.  Bacha,   Že  původní  útvar  její  čerpati  dlužno  z  pra- 
otce pozdějšího  ministra)  dlouho  nevydržel;   menu  hlaholských,  jako  z  ev.  Assem.,  rkp. 
ani  theorie,  ani  praxe  právnická  nedovedly   Clozova,  a  z  kyrillských,  jako  z  rkp.  Suprasl- 
ho  trvale  upoutati.  M.  zůstal  i  po  právnickém   ského.  To  byly  první  kroky  Movy  na  nové 
doktoráte  učitelem  jazyků  v  šlechtických  do-    dráze   životní.   Přísně  vědecká   činnost  od- 
mcch  (na  př.  u  hr.  rálnyho)  a  docházel  pilně   loučila  jej   nadobro  od  romantické  družiny 
do  dvoř.  knihovny  za  studiem  slovanských   štýrskohradecké.    Ale  stalo  se  to  jen  pone- 
pramenů.  Tím  obrátil  na  sebe  pozornost  kra-    náhlu.  Ještě  na  podzim  r.  1839  poslal  příteli 
jana  svého  B.  Kopitara  (v.  t.).  Oba  schá-   St.  Vrazovi  do  Záhřebu  pět  básní  pro  >Illyr- 
zeli  se  pak  každý  den  a  při  společném  jídle   ský  almanachc,  který  však  světla  nespatřil. 
v  hostinci  a  na  procházce  po  něm  rozmlou-    Dvě  z  těchto  básní,  Ani  P.  i^  Petrograda  a 
váli  a  rokovali   o  všech  otázkách  slovanské    Slavuj  otiskl  pak  Vraz  v  časopise   »Danica 
filologie.    Obcováním    s  Kopitarem   rozhod-    llirska*   r.  1840,  č.  30  a  42.    Překlad  ruské 
nuto  bylo  o  budoucím  směru  života  M-ova;    básně  J.  J.  Dmitrijeva  Sivi  golub  pojal  Vraz 
stal  se  slovanským  filologem.   Zásobu  vědo-   s  některými  opravami  do  svých  spisů.  Pře- 
mostí, kterou  si  byl  přinesl  k  tomuto  povo-   klad   Byronova  Bývalému  příteli  a  poetické 
láni  ze  St.  Hradce,  rozhojnil  pilným  studiem    poslání  Vraz   odložil   (toto  otištěno  r.  1883 
ve  Vídni,  zvláště  pak  pomůckami,  které  mu    ve  »Vienci<).  M.  tedy  následoval  svého  přítele 
poskytoval   Kopitar,  jenž  se   stal   >v  jistém    St.  Vraza  a  básnil  »illyrsky«   čili  oním  jazy- 
smys1e«  (podle  vlastních  slov  M-ových)  jeho   kem,   který  onen  krásný  ruch    uzákonil  za 
učitelem.    Kopitarovi  podařilo  se  též  získati    společný  spisovný  jazyk   chorvatskosrbský, 
M-e    pro  dvorní  knihovnu;    tak  stal   se   M.   jenž  dosud  trvá.  Tím  se  vysvětluje,  že  tento 
r.  1844  amanuensem   c.  k.  dvorní  knihovny,   jazyk  zůstal  M-ovi  milým  po  celý  život;  byl 
Záhy  potom  zemřel  Kopitar  (1844)  a  M.  pře-    to  jediný  slovanský  jazyk,  kterým  ^'  pozděj- 
jal  po  něm  úřad  censorský  knih  slovanských    ších  letech  mluvíval  a  též  psal.    Mnoho  při- 
a  též  »valaských«  (rumunských).  Dříve  však,    spěl  k  tomu  ovšem  i  důvěrný,  přátelský  styk 
než  své  nové  postavení  zaiíjal,  vystoupil  M.    s  Vukem  Karadžičem.  Mírná  národní  nadše- 
s  vědeckou  prací  (»Jahrb.  d.  Littc,  105, 1844,    nost,  M-e  později  tak  daleká,  projevovala  se 
43 — 70),  která  v  učeném  světě  vzbudila  vel-    s   počátku   i   v   učených  jeho  spisech.    Tak 
kou  pozornost.  Byla  to  kritická  recense  Bop-   praví  M.  v  uvedené  recensi  mluvnice  Bop- 


292 


Miklosich. 


povy  (1844),  že  si  spisovatel  ^zasloužil  spra- 
vedlivý nárok  na  nejvřelejší  vdéčnost  kaž- 
dého svou  řeč  milujícího  Slovana*,  a  sám 
utádí  svá  »odchylná  mínění  v  zájmu  jazy- 
kové vědy  a  z  lásky  k  naší  mateřské  řeči*. 
Když  pak  zašuměl  rok  1848,  vystoupil  i  M. 
do  veřejnosti  jako  předseda  spolku  »Slovc- 
nija*,  tehdy  nově  utvořeného.  Praví  se,  že 
i  první  proklamace  tohoto  spolku,  v  níž  se 
žádalo  sloučení  všech  Slovinců  v  >království 
Slovinském*,  rovnoprávnost  jazyková  ve  škole 
a  v  úřadě  a  naproti  propagandě  Anast.  Grúna 
(hr.  Auersperga)  pro  frankfurtský  parlament 
se  hlásala  jediná  příslušnost  k  Rakousku,  se- 
psána byla  od  M-e.  V  čele  deputace  slovin- 
ské odebral  se  tenkráte  M.  též  do  Lublaně 
a  byl  dne  29.  Čna  1848  od  svých  krajanů  ve 
Sv.  Lenartu  vyslán  do  prvního  rakouského 
sněmu  říšského  (v  Kroměříži),  kdež  vytrval 
až  do  jeho  rozpuštění.  Toto  vystupování 
M-ovo  v  r.  1848  bylo,  tuším,  posledním  pro- 
jevem jeho  národnostních  snah  slovinských. 
Dobré  zdání,  podané  r.  1854  ministru  vyučo- 
vání hrab.  L.  Thunovi,  v  němž  M.  se  vyslo- 
vil pro  obecné  školy  čistě  slovinské,  kdežto 
kníže  biskup  A.  Slomšek  se  přimlouval  za 
školy  utrakvistické,  vyplynulo  u  M-e  zajisté 
spíše  ze  správných  zásad  paedagogických. 
R.  1848  můžeme  M-ova  »léta  mládí  a  učení*, 
která  nám  výborně  vylíčil  dr.  M.  Můrko  (Mik- 
losichs  Jugend-  und  Lehrjahre;  Výmar,  1898, 
str.  75),  považovati  nadobro  za  ukončena. 
Odtud  jeví  se  nám  M.  výlučně  jako  jazyko- 
zpytec  a  filolog  neobyčejně  pracovitý  a 
plodný,  jehož  badání  neobmezovala  se  na 
široké  pole  slovanských  jazyků,  nýbrž  zabí- 
rala též  rumunštinu  a  cikánštinu,  jakož  i 
všechny  ostatní  jazyky  jihovýchodní  Evropy 
(maďarštinu,  albánŠtinu,  řečtinu).  R.  1849  stal 
se  M.  mimořádným  a  hned  násl.  r.  1850,  když 
pruská  vláda  mu  nabízela  uprázdnénou  od- 
chodem Čelakovského  vratislavskou  stolici, 
řádným  professorem  slovanské  filologie  a  li- 
teratury při  universitě  vídeňské.  Zároveň  po- 
stoupil M.  r.  1850  v  knihovně  za  skriptora 
a  zůstal  tam  až  do  r.  1862,  byv  toho  roku 
pensionován.  V  učitelském  postavení  M,  se- 
trval, až  po  ukončeném  70.  roce  odešel  na 
trvalý  odpočinek.  Po  celou  tu  dobu  M.  Vídně 
trvale  neopouštěl,  zůstávaje  i  v  letních  prázd- 
ninových měsících  obyčejně  v  tomto  městě. 
Jen  jednou  podnikl  delší  cestu  za  účely  vě- 
deckými, totiž  r.  1856,  když  shledával  po 
Dalmácii  a  po  Černé  Hoře  prameny  ke  sbor- 
níku srbských  historických  listin  [Monumenta 
serbica),  jež  vyšly  r.  1858.  Jiné  menší  cesty 
(obyčejně  v  září)  sloužily  jen  potřebnému 
zotavení,  tak  na  př.  r.  1869,  1870,  1875  a  j. 
Život  M-ův  byl  ustavičná  vědecká  práce  a 
její  plody  byly  velmi  bohaté.  V  popředí  stojí 
rozpravy,  stuaie  a  soustavné  spisy,  jež  vrcho- 
lily v  ^Srovnávací  mluvnici  jazyků  slovan- 
ských*. Počátek  a  základ  učiněn  při  jazyce 
staroslověnském  čili  cirk.  slovanském.  R.  1848 
objevila  se  ve  »Zprávách*  vídeňské  Akade- 
mie, tehdy  nově  zřízené,  jejímž  mimoř.  čle- 
nem  M.  byl  zvolen  ještě  téhož  roku,   nauka 


o  časování:  Lehre  von  der  Conjugalion  im 
Altslovenischen  (»Denkschr.*,  I.,  167 — 206)  a 
r.  1850  krátké  vyložení  hlásek  a  tvarů  staro- 
slověnských :  Lautlehve  der  altslovenischen 
Sprache  (Vídeň)  a  Formenlehre  der  altslove- 
nischen Sprache  (t.).  Vídeňská  akademie  hned 
po  založení  svém  přijala  (28.  led.  1848)  návrh, 
aby  byla  vypsána  cena  pro  srovnávací  mluv- 
nici slovanskou.  Již  26.  kv.  1851  předložil  M. 
svou  práci  pod  významným  heslem  ^non  fu- 
mum  ex  fulgore*  a  dobyl  vypsané  ceny 
1000  zl.  Kniha  vyšla  násl.  roku  jakožto  první 
díl  srovnávací  mluvnice  jazyků  slovanských 
pod  názvem:  Vergleichende  Lautlehre  der  sta- 
vischen  Sprachen  (Vídeň,  1852,  2.  vyd,  1879; 
čásť  staroslověnská  vyšla  též  o  sobě  jakožto 
3.  zpracování  ve  Vídni,  1878).  Poncnáhlu  ná- 
sledovaly i  ostatní  tři  díly  této  velikolepé 
a  jediné  srovnávací  mluvnice:  Vergleichenáe 
Formenlehre  der  slavischen  Sprachen  (1856, 
2.  vyd.  1876);  VergL  Stammbildungslehre  der 
slav,  Spr.  (1875)  a  VergL  Syntax  der  slav, 
Spr,  (1868—74,  2.  vyd.  1883).  Všechny  části 
vydány  byly  s  podporou  Cis.  akademie  ví- 
deňské, jež  M-e  již  r.  1851  zvolila  členem 
řádným  a  r.  1866  tajemníkem  filos.histor. 
třídy,  kteroužto  funkci  M.  ovšem  již  r.  1869 
složil.  Sepsání  a  vydání  úplné  srovnávací 
mluvnice  trvalo  od  r.  1851  do  r.  1875,  tedy 
bezmála  25  let.  V  této  době  sepsal  M.  ještc 
veliké  množství  rozprav,  jimiž  doplňují  se, 
opravují  a  zdokonalují  jednotlivé  části  Srov- 
návací mluvnice.  Jsou  to:  Lautlehre  der  bul- 
garischen  Sprache  {*S\2iV,  Biblioth.*.  kterou  M. 
dvakrát  vydal  společně  s  krajanem  našína 
J.  Fiedlerem;  I.  1851,  II.  1858;  první  pokus 
vědeckého  hláskosloví  bulhar.  před  mluvnicí 
Cankova) ;  Die  Sprache  der  Bulgaren  in  Sieben- 
búrgen  (»Denkschrift.*,  sv.  7.,  str.  105—146, 
1856),  rozprava  jednající  o  jazyce  porumun- 
štělých  Bulharů  v  Sedmihradsku,  přinášející 
mnoho  důležitých  textů;  O  slovima  A,  S,  3^ 
(»Rad*  Jihoslov.  akad.,  sv.  9.,  str.  11 — 16, 
1869),  t.  j.  o  souhlásce  d^  v  starobulharských 
památkách;  Ueber  den  Ursprung  der  Wort& 
von  der  Form  altslov.  trtt  (»Denkschr.«,  sv.  27, 
str.  261—307,  1877)  a  Ueber  den  Ursprung  der 
Worte  von  der  Form  altslov,  trét  und  trat 
(t,  sv.  28,  str.  1—52,  1877).  Tyto  dvě  roz- 
pravy jsou  velmi  důležité;  předně  proto,  že 
podávají  úplný  soupis  všech  slovanských  slov 
s  vytčenými  hláskovými  skupinami,  a  z  té 
příčiny,  že  tvoří  doplňky  Srovnávací  mluv- 
nice, nebyvše  pojaty  ani  do  posledního  vy- 
dání. Ueber  die  Steigerung  und  Dehnung  der 
Vocale  in  den  slavischen  Sprachen  (t.,  sv.  28.. 
str.  53—96,  1878).  M.  v  této  rozpravě  ješté 
jednou  vyložil  své  učení  o  stupňování  a  dlou- 
žení a  doložil  všemi  kategoriemi  slov,  v  nichž 
se  jeví  podle  jeho  mínění  oba  hláskové  déje. 
Stanovisko  M-ovo  v  této  věci  novějším  vý- 
vojem jazykozpytným  bylo  překonáno  (srv. 
recensi  Leskienovu  v  »Arch,  f.  slav.  Phil.- , 
III.,  705  si.).  Ueber  die  langen  Vocale  in  den 
slavischen  Sprachen  (»Denkschr.«.  sv.  29.,  str. 
75—140,  1879).  Tato  rozprava  opět  jest  dů- 
ležitá, zvláště  rozborem  délek,  které  M.  zovc 


Miklosich. 


293 


»mladýmic,  t.  j.  podle  jeho  přcsvédčení  po- 
zdéjŠimi.  Poslední  dvé  rozpravy  úzce  spolu 
souvisí;  ve  Srovn.  mluvnici  obsaženy  nejsou. 
Geschichte  der  Lautbe\eichnung  im  Bidgari- 
schen  (>Denkschr.«,  sv.  34.,  str.  97—142, 1882). 
Nápis  této  rozpravy  je  skromný.  Ve  skuteč- 
nosti je  tu  vyloženo  celé  hláskosloví  bul- 
harské s  důležitými  ukázkami  jazykovými  a 
s  poznámkami  historickými.  Rozpravou  se 
podstatně  doplňuje  příslušná  čásf  Srovnávací 
mluvnice.  Kmenoslovné  studie:  Die  Bildung 
der  Nom^na  im  Áltslovenischen  (»Denkschr.«, 
sv.  9.  str.  135—232,  1857);  Das  Suffix  1*  im 
Áltslovenischen  (>Beitrage  zur  vergl.  Sprachf.*, 
jež  vyd.  A.  Kuhn  a  A.  Schleicher;  sv.  I.,  str. 
222— 2ZZ  a  273—289,  1858);  Verba  intensiva 
im  Áltslovenischen  (t.,  str.  67—80);  Suffix  ill 
(.Slav.  Bibliothek«,  II.,  str.  268—288,  1858); 
Die  nominale  Zusammen$et\ung  im  Serbischen 
<^»Denkschr,€,  sv.  13.,  str.  1—28,  1862)  jsou 
vesměs  obsaženy  v  II.  sv.  Srovnávací  mluv- 
nice, jenž  vyšel  r.  1875.  Podobné  byly  též 
krátké  studie  tvaroslovné:  Ueber  die  Genitiv- 
endung  ~go  in  der  pronominalen  Declination 
der  slavischen  Sprachen  (»Sitzb.«,  sv.  62.,  str. 
48 — 52, 1869);  Ueber  die  \usammengesetite  De- 
clination in  den  slavischen  Sprachen  (t.,  sv.  68., 
str.  133—156,  1871);  Vas  Imperfect  in  den 
slavischen  Sprachen  (t.,  sv.  77.,  str.  5 — 30, 
1874);  Beitráge  \ur  áltslovenischen  Grammatik 
(t.,  sv.  81.,  str.  81—136,  1875),  v  nichž  vylo- 
ženo sedm  bodů  tvaroslovných :  partie,  praet. 
act.  JCKaáh;  partie,  praes.  act.  iiiieTli  a  ^MAii; 
aer.  Mori.,  2..  3.  sg.  !5JiY*Tl,  O^Mf^UTl;  kon- 
covky 2.  a  3.  dualis  -Ta,  -Te,  -T»;  imperat. 
jako  RIIBlTe,  K0AKIT6;  loc.  sing.  HeB€C€  a  j.; 
zájm.  skloň,  přídavného  TOlfJKAi*;  —  vesměs 
byly  pojaty  do  2.  vyd.  III.  sv.  Srovnávací 
mluvnice,  vyd.  r.  1876.  Skloňovací  a  časo- 
vači vzory  sestaveny  v  příruční  knížce:  Alt- 
slovenische  Formenlehre  in  Paradigmen  mit 
Texten  aus  glagolitischen  Quellen  (Vídeň,  1874), 
jejíž  předmluva  jest  důležitá  jako  stručný  vý- 
klad M-ovy  theorie  o  vlasti  jazyka  církevně 
slovanského,  a  tím  důležitější,  protože  M.  slí- 
bený obšírnější  rozbor  této  otázky  nepodal. 
Tak  tomu  jest  i  při  studiích  syntaktických: 
jyie  Verba  impersonalia  im  Slavischen  (>Denk- 
schr.«,  sv.  14.,  str.  199—244,  1865),  kterážto 
studie  vyšla  ve  zvláštním,  doplněném  a  opra- 
veném vydání  pod  názvem  Subjectlose  Sátie 
(Vídeň,  1883)  a  vyvolala  mnoho  projevů  jak 
se  strany  filosofické  (na  př.  H.  Steinthal, 
»Zeitschrift  f.  Volkerpsych.  u.  Sprachwiss.*, 
1886,  4,  235—242)  i  grammatické  (na  př.  Th. 
Benfey,  »G6tt.  gel.  Anz.c,  1865,  1778—1792; 
H.  Bonitz,  >Zeitschr.  f.  d.  5st.  Gymn.c,  17, 
744 — 784);  Der  praepositionslose  Local  in  den 
slavischen  Sprachen  (»Sitzber.€,  57,  str.  531 
až  558,  1867);  Ueber  den  accusativus  cum  i^i- 
Jfttitivo  (»Sitzb.«,  sv.  60.,  str.  483—506,  1868;; 
Die  Negation  in  den  slav,  Sprachen  r»Denk- 
schr.«,  sv.  18.,  str.  335—367,  1869).  Všechny 
tyto  syntaktické  rozpravy  jsou  obsaženy  ve 
IV.  sv.  Srovnávací  mluvnice,  vyd.  v  1.  1868 
až  1874.  Čtyřsvazková  Srovnávací  mluvnice 
v  nynější  podobě  jest  tudíž  zároveň  svodem 


bezmála  všech  grammat.  rozprav  M-ových; 
jediné  několik  studií  hláskoslovných,  které 
byly  shora  uvedeny,  rozšiřují  podstatně  pří- 
slušné výklady  a  části  v  mluvnici.  O  věde- 
ckém významu  tohoto  monumentálního  a  ve 
své  celistvosti  jediného  díla  vyjádřil  se  V. 
Jagid  (»Bericht  íiber  die  philos.-hist.  Classe 
d.  Kais.  Akad.  d.  Wiss.c,  Vídeň,  1891,  str.  17 
až  18)  takto:  >Tímto  stal  se  M.,  jenž  sám 
byl  autodidaktem  (samoukem),  zakladatelem 
slovanské  jazykovědy,  které  při  jeho  prvním 
vystoupeni  jeŠtě  vůbec  nebylo.  Dobrovský 
a  Vostokov  dali  sice  mluvnici  staré  církevní 
slovanštiny  vědecký  základ,  a  též  přítel  a 
příznivec  M-ův,  Kopitar,  pojal  řadu  otázek 
sem  příslušných  do  kruhu  svých  kritických 
badání.  Ale  oplodnění  a  zušlechtění  mluvni- 
ckého studia  všech  slovanských  jazyků  v  při- 
rozené souvislosti  skrze  nové  myšlénky,  které 
byly  základem  výkonů  Jakuba  Grimma  v  ohled  u 
historickém  a  Františka  Boppa  ve  směru  srov- 
návacím, šťastné  sloučení  těchto  ideí  a  po- 
užití jich  při  grammatickém  zpytování  slovan- 
ských jazyků,  tento  veliký  a  krásný  úkol  vy- 
plnil M.  Kdyby  ničeho  více  nebyl  vykonal, 
tímto  skutkem  byl  by  si  získal  nesmrtelného 
jména.  Neboť  již  první  vydané  svazky  (r.  1852 
a  1856),  pojednávající  o  hláskách  a  tvarech 
slovanských  jazyků,  postavily  mluvnici  jejich 
na  vědecké  stanovisko  mnohem  vyšší,  nežli 
před  tím  zaujímala,  stojíc  na  základech  po- 
ložených badáním  Dobrovského.  Záhy  po 
ukončení  pořízené  druhé  vydání  má  však 
mnohem  objemnější  význam,  ježto  podávalo 
srovnávací  (indoevropské)  jazykovědě  boha- 
tou látku  slovanských  jazyků  v  a  tento  rukou 
mistrnou  vybroušený  drahokam  vsadilo  do 
koruny  indoevropských  mluvnic.  Při  jedné 
části  tohoto  velkého  díla,  při  syntaxi,  byla 
též  vedle  hojnosti  materiálu  především  přísně 
podle  určitého  principu  provedená  soustava 
pro  všeobecný  pokrok  védy  významu  zásad- 
ního. V  prvním  vydání  jeví  se  M.  ještě  jako 
výlučně  slovanský  grammatik,  v  druhém  po- 
vznáší se  na  linguístu  z  nejznamenitějších 
naší  doby.«  Nemenšího  významu  jsou  M-ovy 
práce  lexikální.  Může  se  říci,  že  tato  stránka 
jazykovédná  byla  nejvlastnějším  jeho  oborem, 
kterému  věnoval  po  celý  život  ohromnou  pil- 
nost a  vytrvalost.  Lexikální  a  etymologické 
povahy  (M.  vždy  obojí  spojoval)  byl  již  první, 
svrchu  uvedený  spis  >Radices  linguae  slove- 
nicae  veteris  dialectic.  Za  několik  let  obje- 
vilo se  Lexicon  linguae  slovenicae  veteris  dia- 
Iccti  (Vídeň,  1850)  a  v  podobě  zcela  přepra- 
cované jako  Lexicon  palaeoslovenico-graeco- 
latinum  emendatum  auctum  (t.,  1862 — 1865\ 
Tento  slovník,  který  jest  dosud  jediným  vě- 
deckým slovníkem  staré  církevní  slovanštiny, 
podává  mimo  překlad  slov  řeckých  a  latin- 
ských hojné  doklady  z  památek  a  též  vý- 
klady etymologické.  Pod  jménem  M-ovým 
vyšel  dále  r.  1885  Dictionnaire  abrégé  de  six 
langues  slaves  (russe,  vieux-slave^  bulgare^  serbe, 
tchéque,  polonais)  ainsi  que  francais  et  alleniand 
(Petrohrad,  Moskva  a  Vídeň),  nákladem  kní- 
žete Petra  Oldenburského.  Plán  celého  díla. 


294 


Miklosich. 


jenž  nepochází  od  M-e,  není  šťastný.  Ruskou 
čásť  vypracoval  V.  Nikolskij,  srbskou  S.  No- 
vakovič,  českou  A.  Matzenauer,  polskou  A. 
Brůckncr,  M-ovi  pak  připadla  čásf  staroslov., 
bulharská  a  překlady  francouzské  a  némecké. 
Konečně  vydal  M.  r.  1886  důležité  a  slavné 
dílo  lexikální:  Etymologisches  Wóiterbuch  der 
slav.  Sprachen  (Vídeň),  nezbytnou  pomůcku  pro 
každého  slovanského  filologa  a  jazykozpytce 
vůbec.  Těmito  soustavnými  slovníky  není 
ovšem  lexikální  práce  M-ova  ani  zdaleka 
vyčerpána.  Podstatným  doplňkem  a  rozšíře- 
ním jsou  tu  badání,  týkající  se  cizích  slov 
v  jazyce  slovanském.  M.  věnoval  jim  ne- 
ustálou pozornost,  jak  svědčí  spisy:  Die 
Fremdwóvter  in  den  sl.w.  Sprachen  (»Denk- 
schr.«,  sv.  15.,  str.  1 — 68,  1866),  rozprava, 
která,  jak  známo,  dala  podnět  k  Matzenaue- 
rovu  spisu  »Cizí  slova  ve  slov.  řečech* ;  dále 
obšírné  studie  Die  tiu  kischen  FAemente  in  den 
súdost-  wid  ost-europaeischen  Sprachen  (řeč., 
albán.,  rum.,  bulh.,  srb.,  malorus.,  vclkorus., 
polšt.;  »Denkschr.«,  sv.  34.,  str.  239—338  a 
sv.  35.,  str.  105—192,  1884;  sv.  37.,  str.  1—88 
a  sv.  38',  str.  1—194,  1887).  Doplňkem  jest 
inalá  studie  Ueber  Fremdwórter  (]ii^.  »Arch.«, 
1888,  sv.  XI.,  105-111).  Podobně  studoval 
M.  pilně  slovanská  slova  v  cizích  ře- 
čech, která  pro  kulturní  dějiny  slovanské 
jsou  neméně  důležitá.  Tomuto  předmětu 
jsou  věnovány  rozpravy:  Die  slavischen  Ele- 
ment* im  Rumunischen  (>Denkschr.«,  sv.  12., 
str.  1 — 70,  1860);  Die  slavi>c':cn  F  eniente  im 
Neugriechischen  (»Sitzbcr.«,  sv.  63.,  sir.  529 
až  566,  1869);  Die  slavischen  Elemente  im  Ma- 
gyarischen  (»Denkschr.«,  sv.  21.,  str.  1—74, 
1871).  Slova  vzájemně  přejatá  jsou  též  před- 
mětem rozprav  Albanische  Forschungen.  Jsou 
tři;    nápisy  jejich   označují    zřetelné   obsah: 

I.  Die  slavischen  Elemente  im  A'bauisclien 
(>Denkschr.«,    sv.   19.,    str.  337—374,   1870); 

II.  Die  romanischen  Elemente  im  Albanischen 
(t.,  sv.  20.,  str.  1- -8S,  1870);  III.  Die  Form 
entlehnter  Verba  im  Albanischen  u.  einigen  an- 
dern  Sprachen  (t,  sv.  20..  str.  315—323,  1870). 
Jjk  viděti,  sahají  »albánské  studie*  M-ovy  již 
mnohem  hlouběji,  nežli  nejbližší  cíl  vyžado- 
val. Ještě  obšírnější  jsou  rozpravy  věnované 
jazyku  rumunskému.  Jsou  to :    Ooer  die 

Wanderungen  der  Rumunen  in  den  dalmatini- 
schen  Alpen  und  den  Karpaten  (»I)enkschr.«, 
sv.  30.,  str.  1—66,  1879).  V  této  rozpravě 
sneseny  historické  a  ttž  lexikální  doklady 
pro  rozšíření  Rumunů,  nejvíce  jako  pastýřů 
ovec,  í)0  poloostrově  Balkánském  a  podél 
Karpat  až  na  Moravu  (Valaši).  Druhé  roz- 
pravy jsou  čistě  grammatické:  Rumunische 
Cntersiichiingen.  Islro-  und  macedo-nimunische 
SpvachdenUmdlev  (sOi^nkschr.*,  sv.  32.,  str.  1 
až  ^)2  a  189-  280,  1881)  a  Beitráge  ^ur  Laut- 
lehre  der  rumiDiischen  Dialekte  (>SitzcTber.«, 
sv.  9S.  — 102.,  18S1— 82)  tvoříce  řadu  rozprav 
o  nářečích  rumunských,  hlavně  makedon- 
ském  čili  cincarskúm  a  isterském.  K  těmto 
studiím  druží  se  kratší  rozpravy:  D  e  slav,- 
schen,  maiiyarischen  nud  rumunisJíen  Elemente 

in    túrkischen    Sprachschatýc   (^»Sitzun;4sber.«, 


sv.  118,  str.  1—26,  1889)  a  Uber  die  Einwir- 
kung  des  Túrkischen  auf  die  Grammatik  der 
sůdosteuropáischen  Sprachen  (t.,  sv.  120.,  str.  1 
až  12, 1889).  Jako  jazykozpytec  nejširšího  roz- 
hledu osvědčil  se  konečné  M.  v  rozpravách 
o  nářečích  evropských  cikánů,  jichž 
rozeznává  třináct.  Těmto  nářečím  a  jich  vše- 
strannému grammatickému  rozboru,  jakož 
i  historickým  výsledkům  jeho  věnovány  jsou 
studie:  Uber  die  Mundarten  und  die  Wande- 
rungen  der  Zigeuner  Europa^s  (dvanáct  roz- 
prav v  •»Denkschr.«,  sv.  21.— 31.,  1872—80) 
a  Beitráge  \ur  Kenntniss  der  Zigeunermunď 
arten  (čtyři  rozpravy  v  »Sitzgber.«,  sv.  77., 
83.  a  90.,  1874—78).  Významnou  a  nad  jiné 
důležitou  čásf  slovní  zásoby  tvoří  jména 
osobní  a  místní;  etymologický  výklad 
těchto  jmen  je  pro  kulturní  dějiny  jednotli- 
vých národů  nemálo  zajímavý  a  poučný. 
M-ovy  rozpravy  o  těchto  jménech  jsou  zvlá- 
ště záslužný,  protože  jimi  učiněn  konec  všem 
fantastickým  kombinacím,  které  v  žádném  ji- 
ném oboru  tak  nebujcjí  jako  právě  v  tomto. 
Rozpravy  tylo  jsou:  Die  Bildung  der  slavi- 
schen Personennamen  (»Denkschr.«,  sv.  10., 
str.  215—330,  1859);  Die  Bildung  der  Orts- 
namen  aiis  Personennamen  im  Slavischen  (t., 
sv.  14.,  str.  1—74, 1864)  a  Die  slavischen  Orts- 
namen  aus  Appel^ativen  (2  díly,  >Denkschr.«, 
sv.  21.,  str.  75—106  a  sv.  23.,  str.  141—272, 
1872  a  1874).  Podobným  způsobem  vyložil 
M.  též  etymologický  původ  jmen  měsícíi 
ve  slovanských  jazycích:  Die  slavischen  Mo- 
natsnamen  (t.,  sv.  17.,  str.  1—32,  18o7).  Mezi 
skupiny  slov  kulturně  důležité  náležejí  dále 
pojmy  a  názvy,  jež  vnikly  do  jednotlivých 
jazyků  s  přijetím  nového  náboženství.  V  dě- 
jinách slovanských  mělo  zavedení  křesťanství 
následky  zvláště  pronikavé.  Jinde  snad  ob- 
jasňují prameny  historicky  celý  děj;  u  nás 
však  jest  stiv  těchto  pramenů  tak  zvláštní, 
že  celá  otázka  má  více  ráz  filologický  — 
rozbor  našeho  názvosloví  křesťanského 
jest  tudíž  nezbytně  potřebný.  Tento  úkol 
vykonal  M.  v  rozpravě:  Die  chnstliche  Tfr- 
minologie  der  slavischen  Spr.ichen  (»Denk- 
schr  «,  sv.  24.,  str.  1  —  58,  1874).  M.  hájí  své 
ihcorie  o  pannonské  vlasti  církevní  slovan- 
.sliny  důvody,  kterých  dnes  nelze  uznati  za 
platné.  Studium  této  nejstarší  spisovné  řeči 
slovanské  pěstoval  M.  nejen  grammaticky  a 
lexikálně,  nýbrž  i  vydáváním  starých 
památek  jazykových.  Roku  1851  vydal 
úplný  rukopis  Supraslský  pod  názvem  3/o- 
numenta  linguae  palaeoslovenicae  e  codice  Su- 
praslienai  (Vídeň),  staroslověnskou  parráiku 
jazykovou,  psanou  kyrillicí,  asi  z  X.--XI.  st. 
Brzy  po  tom  vydal  listy  apoštolské  podle 
rukopisu  starosrbského  z  r.  1324:  Apostolus 
e  codice  monasterii  Šišatovac  (t.,  1853  .  Ne- 
obyčejně důležité  a  cenné  vydání  listin  srb- 
ských jest  obsaženo  v  knize:  Monumenta 
serbica  spectantia  historiam  Serbiae,  Bosnae^ 
Ra^usii  (t.,  1858).  Zum  Glagolita  Cloiianus 
(»Dcnkschr.«,  sv.  10.,  str.  185—214,  1859)  po- 
ilává  otisk  listů  Inšpruckých,  jimiž  se  dopl- 
ňuje rukopis  Tridcntský.    Nejstarší  kronika 


Mikloušič  —  Miklucha-Maklaj.  295 

ruská,  která  se  připisuje  (ovšem  nikoliv  bez  ^ur  Geschichte  von  Montenegro  (>Sitzgber.€, 
odporu)  mnichu  Nestoru,  vydána  pod  ná- I  sv.  112.,  str.  29—92,  1886)  a  i.  Konečně  za- 
zvem:  Chronica  Nestoris.  Textům  ru55/co-5/o- I  sluli uje  vzpomínky,  že  M.  vydal:  Barth,  Ko- 
venicum  edidit . . .  (Vídeň,  1860).  Vydání  jest  pitav'*s  Kleinere  Schriften  sprachwiss,,  gesch,^ 
upraveno  tak,  aby  sloužilo  účelům  histori-  ethnogr,  ii.  rechtshist,  Jnhalts,  I.  díl  (Vídeň, 
ckým.  Z  té  příčiny  jest  pravopis  uveden  na  1857).  Odbyt  knihy  iDyl  malý.  tak  že  na  po- 
jednotný  útvar  podle  výsledku  studie:  Uber  kračování  nedošlo.  Dále  vydal  M.  slovinské 
die  Sprache  der  áltesten  russischen  Chronisten  čítanky  pro  vyšŠí  gymnasia:  Slovensko  berilo 
vor^úglich  Nestor's  (»Sitzgber.«,  sv.  14.,  str.  1  (t.,  1853—65,  4  sv.),  v  nichž  je  též  nčkolik 
až  52,  1854).  Dále  vydal  M.  obé  obšírné  le-  ■  menších  článků  od  něho  sepsaných.  Již  tento 
gendy  sv.  apošt.  Cyrilla  a  Methoda:  Die  Le-  stručný  přehled  vědeckých  spisův  a  prací 
geude  vom  heil,  Cyrillus  (společně  s  E.  Dúmm-  M-ových  —  řada  drobnějších  článkův  a  re- 
lerem,  »Denkschr.€,  sv.  19.,  str.  203—248,  censí  neuvedena  —  ukazuje,  jak  ohromný 
1869)  a  Vita  sancti  Methodii  russico-slovenice  byl  pokrok,  který  slovanská  jazykověda  uči- 
et  latine  {V idcň,  1870,  str.  29).  Konečně  uvé-  nila  těmito  spisy.  Jest  pochopitelno,  že  uče- 
sti  sluší  ještě  vydání  trojanské  pověsti  podle  nec  významu  tak  neobyčejného  ctěn  a  vážen 
rukopisu  bulharského:  Trojanska  priča  {^StSi-  byl  všeobecně,  zvláště  též  proto,  že  byl  po- 
rinc«,  IIL,  147 — 188, 1870)  a  pak  části  ža  táře:  vahou  rozvážnou,  přímou  a  své  samostatno- 
Psaltir  s  tumačenjem  pisan  g.  í346  ^a  Branka  sii  velice  dbalou.  Jak  ve  sboru  professorském, 
-Wiiť/řnoW<řťi  (t.,IV.,  29— 62, 1872)  a  jiné  menši  tak  i  v  Akademii  bylo  jeho  postavení  vyni- 
památky,  jako:  Lex  Stephani  Duíani  (Viácři,  kající.  R.  1851  a  1856  byl  děkanem  íilos.  fa- 
1856,  str.  28);  Das  Recht  von  Pskov  (>Slav.  kulty  a  již  r.  1854  rektorem  univ.  vídeňské. 
tíibl.«,  II.,  46-63,  1858);  Die  altslov.  Legendě  Téhož  roku  byl  ustanoven  předsedou  zkus. 
vom  liL  yA'en\el  (t.,  270—281)  a  j.  Společně  kommisse  pro  střední  školy  a  setrval  v  této 
s  Fr.  Račkým  vydal  r.  1878  objevené  papež-  hodnosti  až  do  r.  1879,  úplních  25  let.  R.  1862 
skó  listiny,  týkající  se  doby  cyrillo-metho--  jmenován  byl  M.  doživotním  členem  rakou- 
(\ijské:  Novo  nadjeni  spomenici  ix  IX  i  Xívieka  ské  panské  sněmovny,  následujícího  roku 
^a  pantionsko-moravsku^  bugarsku  i  hrvatsku  (1863)  vyznamenán  rytířským  řádem  Leopol- 
povie<t  (>Starine«,  XII.,  206—223, 1880).  Spo-  dovým  a  na  základě  toho  povýšen  r.  1864 
ločné  s  Jos.  Můllerem  vydal  Acta  et  diplo-  do  stavu  rytířského.  Při  odchodu  na  odpo- 
mata  f^raeca  medii  aevi  sacra  et  profana  (šest  činek  obdržel  pak  rytířský  řád  železné  ko- 
svazků,  1860—90)  a  společně  s  Aug.  Theine-  runy  druhé  třídy.  K.  1889  udělen  mu  byl 
rem  Monumenta  spectantia  ad  unionem  eccle-  titul  skutečného  tajného  rady  (s  názvem 
siarum  graecae  €t  romanae  maiorem  partem  ,  »exccllence«).  M.  byl  z  prvních,  kteří  ob- 
e  sanctioríbus  Vaticani  tabulariis . . .  (Vídeň,  drželi  čestný  odznak  pro  vědy  a  umění,  byl 
1872.  str,  64).  Vedle  této  rozsáhlé  graroma-  členem  mír.  oddílu  kr.  prus.  řádu  >pour  le  mé- 
tické,  lexikální  a  vydavatelské  Činnosti  za-  rite«,  majitelem  rus.  řádu  Stanislavova  II.  tř. 
choval  si  M.  z  dob  svého  romantického  mládí  s  hvězdou  a  cis.  rus.  řádu  sv.  Anny  II.  tř., 
zvláštní  lásku  k  písním  národním,  jméno-  velkokříže  kr.  srb.  řádu  sv.  Sávy  I.  ťř.,  kom- 
vitě  srbským,  jež  podporována  a  živena  I  mand. řádu  hvězdy  rumunské  atd., členem  aka- 
byla  přátelstvím  s  Vukem  Stef.  Karadžičem,  d^mií  vídeňské,  pařížské,  berlínské,  buda- 
M.  byl  nápomocen  při  vydání  Vukova  Něm.-  peštské,  petrohradské,  krakovské,  kodaňské, 
srbského  slovníku  a  též  několika  svazků  jeho  bukureštské,  záhřebské,  bělehradské,  římské, 
srbských  písní.  Mimo  to  vydal  M.  řadu  velmi  Kr.  české  spol.  nauk  v  Praze  atd.  M.  zemřel 
ccnnýchrozprav,  jejich  předmětem  jsou  písné  pracovav  až  do  poslední  doby  svého  života 
a  též  zvyky  národní.  To  jsou  rozpravy:  Die  po  krátké  nemoci.  Pohřeb  jeho  byl  proto 
serbische  Epik  (»Oesterr.  Revuec,  1863,  II.,  zajímavý,  že  so  ho  účastnili  bezmála  jen  Slo- 
1—23);  B:itráge  ^ur  Kenntttiss  der  slavischen  váné  vídeňští,  zvláště  studentstvo  v  poČtu 
Volkspoesie.  I.  Die  Volksepik  der  Kroaten  nejhojnějším,  a  mimo  to  osobní  přátelé,  kol- 
(»Dcnkschr.«,  sv.  19.,  str.  55—114,  1869);  legové  a  ctitelé  z  kruhů  vědeckých  a  vcřej- 
Cber  Goethe's  *Klaggesang  von  der  edlen  ných.  O  životě  a  spisech  M-ových  jest  již 
Frauen  des  Asan  Aga*  (»Sitzgber.«,  sv.  103.,  malá  literátu* a,  kterou  úplně  zaznamenal 
str.  413 — 490, 1883),  dějiny  této  slavné  písně,  M.  Můrko  ve  studii  již  citované:  Miklosich's 
text  a  výklad;  v  příloze  oceněny  veliké  zá-  Jugend-  und  Lehrjahre  (Výmar,  1898).  Nej- 
sluhy  překladatelky  Vukových  národ,  písní,  obšírnější  jsou  studie:  L.  Miletičova  v  bulh. 
p?LniTa\v'}\  Die Darstellungim  slavischen  Volks-  >SborníkU€  minister.  (Sofia,  1891,  V.  sv.)  a 
epos  (>Denkschr.«,  sv.  38,  str.  1—50,  1889):  T.  Marclicova  (»Radc  jihosl.  akad.,  kn.  112, 
zde  vyložena  povaha  slovního  výrazu,  který  Záhřeb,  1SQ2).  Pastrnek. 
pro  epickou  poesii  je  významným.  K  této  Miklouiió  T o m a  v.  Jihoslované,  461. 
.skupině  přidružují  se  studie:  Die  Rusalien.  Mikluoha-MaklaJ  (MHKJiyxa-MaKJinÁ)  Ni- 
iřTin  JBřZ/ra^  fi/r  síav.  J/W/ío/o^íe  (»Sitzgber.«,  kolaj  Nikolaj evič,  znamenitý  ruský  ce- 
sv.  46.,  str.  386 — 406,  Í864)  a  Die  Blutrache  stovatel,  zoolog  a  anthropoloer,  o  jehož  po- 
bei  den  Slaven  (>Denkschr.«,  sv.  36.,  str.  127  hnutém  životě  není  však  souhlasných  zpráv 
až  210,  1887),  též  příspěvky  historické,  jako:  (*  kol.  1846;  dle  některých  zpráv  r.  1840  nebo 
Marija  kči  Angjelinina  i  Konstantin  Arijanit  1847  —  f  16.  dub.  1888  v  Petrohradě).  Jako 
(»Rad«  jihoslov.  akad.,  sv.  12  ,  str.  1--9, 1869);  syn  maloruského  šlechtice  byl  vychován  v  ka- 
Die  serbischen  Dynasten  Crnojevič,  Ein  Beitrag  detním   sboru   v   Petrohrade,    kde   současně 


'296 


Miknas  —  Mikovec. 


studoval  na  universitě  lékařství  a  přírodní 
vědy,  načež  sloužil  krátký  čas  ve  vojště  jako 
dělostřelecký  důstojník.  Za  dalším  vzděláním 
jel  do  ciziny,  procestoval  téměř  celou  Evropu 
a  pracoval  zejména  jako  zoolog  na  něme- 
ckých universitách.  Za  zoologickými  studiemi 
podnikl  také  v  době  té  první  své  větší  ce- 
sty, totiž  r,  1866  s  Haeckclem  na  Madeiru, 
ostr.  Kanárské  a  do  Marokka,  r.  1869  pak  na 
Rudé  moře  a  do  Malé  Asie.  Vrátiv  se  do 
Ruska  vystoupil  (1870)  z  vojska  jako  dělo- 
střelecký kapitán  a  žádal  Ruskou  společnost 
zeměpisnou  o  podporu  k  výzkumné  cestě  na 
Novou  Guineu;  společnost  schválila  sice  jeho 
plán,  ale  podporu  odepřela.  I  vydal  se  M. 
na  vlastní  pěst  na  tuto  výpravu  (v  list.  1870), 
použiv  plavby  korvety  >Vitjaz€,  a  do  Tichého 
okeánu,  která  přistála  s  ním  v  zátoce  Astro- 
labe  na  N.  Guinei.  V  1.  1871—1886  konal 
studia  na  tomto  dosud  málo  známém  ostrove, 
přerušená  jen  krátkým  pobytem  na  Jávě  (1872), 
cestou  na  poloostr.  Malakícu  (1875),  pobytem 
v  Sidneyi,  kde  založil  biologickou  stanici 
(1878),  cestou  na  N.  Kaledonii,  ostrovy  Loy- 
alty,  N.  Hebridy,  Admirálské,  Šalomounovy 
a  j.  a  pobytem  v  Evropě  (1882)  a  v  Sidneyi, 
kde  se  r.  1883  oženil.  R.  1887  přesídlil  i  s  ro- 
dinou do  Petrohradu,  kde  zemřel  před  ukon- 
čením obšírného  svého  cestopisu  a  velkého 
díla  o  Papuech,  o  němž  dle  jedněch  pracoval 
a  vydati  je  hodlal  na  náklad  carův,  kdežto  dle 
jiných  zemřel  úplně  opuštěn  a  v  největší 
chudobě.  Předběžné  zprávy  o  jeho  cestách 
uveřejněny  v  >Izvěstijíchc  ruské  zeměpisné 
společnosti,  ve  »Verhandlungen«  a  »Proto- 
kollcc  Berlínské  společ.  anthropologické  a 
v  některých  časopisech  batavských  a  austral- 
ských (»Proceedings  of  the  Linnean  Society 
of  New  South  Wales*  a  j.).  I  o  pozůstalosti 
jeho  zprávy  se  rozcházejí.  Dle  jedněch  zů- 
staly jeho  sbírky  v  Sidneyi  (Maclay -Museum)^ 
kdežto  zápisky  se  ztratily,  dle  jiných  většina 
obojího  odevzdána  ruské  akademii  nauk, 
avšak  soustavně  nezpracována.  T$r, 

Miknas  v.  Mekneš. 

Mikolajloe  (MiklowitO,  ves  a  mor.  en- 
kláva ve  Slezsku,  hejtm.  a  okr.  Opava,  fara 
a  pš.  Štáblovice;  82  d.,  436  ob.  č.,  10  n.  (1890), 
kaple  sv.  Floriána,  Itř.  obec.  a  hospodářská 
pokrač.  škola^  mlýn  a  opodál  samoty  Pila  a 
Větrák. 

Mlkolajow  v.  Mikulajov. 

Mikoláiek  Antonín,  spisovatel  český 
(*  1849  v  Hor.  Jelení).  Vystudovav  ústav  uči- 
telský v  Král.  Hradci,  stal  se  (1876")  učitelem 
v  Osiku  u  Litomyšle,  kde  působí  aosud  jako 
řídicí  učitel.  Vydal  s  učitelem  E.  Rácem: 
Návrhy  diagramů  a  pomůcek  pro  školy  obecné 
a  měšťanské  (Osik,  1890—95)  a  množství  drob- 
ných pomůcek,  jako  rozličné  nástěnné  plánky, 
methodické  mapky,  zeměpisky  Čech,  Moravy 
a  Slezska,  říše  Rakousko- Uherské,  kostru 
dějin  českých  a  rakouských  a  překlad  Hick- 
mannových  atlantů:  » Všeobecný  geograficko- 
statistický  atlas  kapesní*  a  »Kapesní  atlas  ze- 
měpisný* a  j. 

Mikolovloe  v.  Mikulovice  2). 


Mikón,  syn  Fanochův,  řec.  malíř  a  pla- 
stik V.  stol.  před  Kr.  Z  důvodův  epigrafi- 
ckých  zdá  se,  že  M.  byl  asi  Ión  a  že  teprve 
snad  později  usadil  se  v  Athénách.  V  malíř- 
ství byl  žákem  Polygnótovým  a  s  ním  zá- 
roveň a  patrně  pod  jeho  vedením  účastnil 
se  výzdoby  athénských  chrámů  v  astoí,  v  nichž 
attická  báje  a  vítězství  řecká  nad  Peršany 
oslavena  byla  monumentálními  obrazy,  hod- 
nými velké  doby,  v  níž  vznikly.  V  stoi  poi- 
kilé  pocházely  od  M-a  Bitva  Théseova  s  Ama- 
lonkami  a  částečně  asi  Bitva  u  Marathónu, 
v  Anakeiu  Argonaute,  t.  j.  asi  závody  vystro- 
jené Akastem  na  počest  Peliovu  (srv.  »České 
museum  filolog.*,  III.,  269),  v  Théseiu  Ama- 
\onomachie^  Kentauromachie  a  Théseus  vynd- 
šejici  prsten  Minóův  \  moře,  báje  známá  z  Bak- 
chylida,  s  vásy  Eufroniovy  a  kráteru  bologne- 
ského.  Plinius  starší  uvádí  od  něho  dále  sochy 
athlétův  a  Pausanias  zejména  sochu  pankra- 
tiasty  Kallia  v  Olympii.  Socha  tato  byla  bron- 
zová a  base  její  dosud  se  zachovala  (Loewy, 
Inschriflen  d.  griech.  Bildhauer,  č.  41;  In- 
schriften  von  Olympia,  146;  Michel,  Recueil 
ďinscr.  grccques,  č.  947).  Staří  chválí  ze- 
jména virtuosnost  M-ovu  v  zobrazování  koní. 
K  poznání  uměleckého  směru  M-ova  podá- 
vají cenný  materiál  vásy  ze  stol.  V.  a  reliéfy 
héróa  gjólbašského  (Benndorf-Niemann,  Das 
Heroon  v.  Gjólbaschi).  Srv.  Girard,  La  pein- 
ture  antique,  166,  185  nn.;  Robert,  Die  Ma- 
rathonschlacht  in  der  Poikile  u.  weiteres 
uber  Polygnot  (Winckelmannský  programm, 
Halle,  1895);  Athén,  Mittheilungen,  1898,  str. 
404  nn.  (Savignoni);  Philologus,  1898,  str.  519 
nn.  řWcizsácker);  Hermes,  1900,  str.  167  (Ro- 
bert); Jul.  Lange,  Darstellung  d.  Menschen 
in  d.  alt.  griech.  Kunst,  str.  162  nn.  O  Movi 
jako  plastiku:  FurtwSngler,  Sammlung  Som- 
zée,  str.  5 — 6;  'Ecprjyitqig  áQxaLoXoyixri\  1896, 
96  nn.  (Farmakovskij).  Vý. 

Mikoveo  Ferd.  Břetislav,  učence  a 
dram.  básník  čes.  (♦  14.  pros.  1826  v  Sloupě  — 
t  22.  září  1862  v  Praze).  Vychován  byv  ně- 
mecky navštěvoval  i  něm.  gymnasium  v  C. 
Lípě,  kde  děkan  Ant.  Krombholz,  místoředitel 
ústavu,  probudil  v  něm  lásku  k  domácím  dě- 
jinám. Na  podzim  r.  1842  přišel  do  Prahy 
pokračovat  ve  studiích  a  pustil  se  zároveň 
na  dráhu  spisovatelskou.  Neuměje  dotud  kale 
Česky,  jal  se  uveřejňovati  drobty  histor.  ka- 
lendáře v  >Prag*,  příloze  to  Glaserova  listu 
>Ost  u.  West*,  a  přispíval  jako  divad.  refe- 
rent do  »Bohemie«.  R.  1846  počal  již  i  česky 
psáti  do  »Květů*.  Přikloniv  se  záhy  zcela 
k  věci  české,  rozvinul  velikou  horlivost  ve 
mnohém  směru.  Politický  ruch,  jenž  vrcholí 
r.  1848,  strhl  také  M-vce  do  proudu.  Byl 
praporečníkem  >Svornosti«,  po  revoluci  sva- 
toduš.  stíhán  zatykačem  odešel  do  Banátu 
a  účastnil  se  jako  důstojník  ve  sboru  Kni- 
čaninově  v  bojích  Srbů  proti  Maďarům.  Roku 
1850  byl  v  Lipsku,  kde  vydal  s  pozn.  Briefe 
des  Johann  Hus,  geschr.  ^u  Konstant  i.  J. 
1414— rS.  Potom  vrátil  se  trvale  do  Prahy; 
do  dusna  Bachovské  reakce  přišel  s  proni- 
kavými plány  osvétnými,  které  v   horečné 


J 


Mikovice  —  Mikroelektrometr. 


297 


snaze  jal  se  uskutečňovati  na  nemalý  pro- 
spěch věci  české.  První  významný  čin  jeho 
bylo  založení  bell.  listu  >Lumír«  (od  6.  února 
1851).  Časopis  tento,  na  dlouho  jediný  svého 
druhu,  otevřel  sloupce  své  literárnímu  sna- 
ženi zejm.  mladých  autorů.  M.  sám  po  celé 
desítiletí  jej  plnil  drobnostmi  historickými, 
referáty,  kritikami  i  delšími  články.  Odtud 
stál  M.  všude  v  popředí,  kde  běželo  o  snahy 
umělecké  i  kulturní.  Byl  Členem  výboru  pro 
dostavění  dómu  sv.-vítského,  pro  široké  vě- 
domosti i  vykonané  práce  v  oboru  archaeo- 
logie,  dějepisu  i  historie  domácího  umění 
jmenován  členem  mnoha  učených  společno- 
stí. R.  1860  dal  podnět  k  založení  spolku 
liter.-uměleckého  »Arkadie«,  jehož  volen 
předsedou.  V  reprodukcích  uměleckých  děl 
českých  mistrů  (Hellich,  Čermák,  Mánes, 
Maixner  a  j.),  které  vydával  jako  praemie 
k  » Lumíru*,  šířil  domácí  umění  a  budil  k  ně- 
mu zájem.  V  září  r.  1861  pořádal  na  staro- 
městské radnici  výstavu  čes.  starožitností. 

V  činnosti  M-vcově  vyniká  jeho  působení  d  i- 
va d e  1  n  í.  Byl  po  dlouhá  léta  ve  stálém  styku 
s  divadlem  českým,  na  něž  měl  pronikavý  a 
blahodějný  vliv,  platě  tu  za  rozhodčí  auto- 
ritu. Poněvadž  divadlo  České  ve  stavovském 
domě  na  Ovocném  trhu  vedle  německého 
bylo  naprosto  stísněno,  že  nemohlo  hověti 
stále  rostoucím  potřebám  našim,  M.  byl  mezi 
prvními,  kdo  pracovali  o  samostatný  jeho 
stan,  a  horlivě  usiloval  o  povznesení  českých 
her  v  ohledu  národním  i  uměleckém.  Častěji 
střetl  se  tu  s  dramaturgem  Tylem  i  s  jinými 
činiteli  při  divadle  (viz  Kubín,  Spor  M-vcův 
s  Tylem,  »Česká  Thaliac,  1891).  Zdomácnění 
Shakespearea  u  nás  a  porozuměni  jemu  spadá 
hlavně  na  vrub  snahy  M-vcovy.  Vedle  toho 
M.  přihlásil  se  i  sám  jako  básník  drama- 
tický. Jeho  Záhuba  rodu  Přemyslovského^  trag. 
o  4  jedn.,  dávána  byla  prvně  9.  led.  1848  a 
jako  retrospektivní  kus  Nár.  divadla  25.  srp. 
1891.  V  druhém  kuse,  Dimitri  Ivanovic,  trag. 
v  6  jedn.  (dáván  prvně  29.  dubna  1855),  M. 
užil  Částečně  zlomku  Schillcrova  (Demetrius) 
Oběma  hrám  sluší  platné  místo  v  dějinách 
českého  divadla.  Pathctická  namnoze  řečni- 
vost  i  zastaralý  romantismus  jejich  spadají 
na  vrub  doby.  Za  to  oplývají  důmyslnou 
technikou,  zajímavými  effekty  a  hybností 
opravdu  dramatickou.  Také  řec  jest  obsažná, 
všude  důstojná,  květnatou  lepostí  se  hono- 
sící (u  »Záhuby«  pomáhali  Tyl,  J.  V.  Fric  a  j.). 
Vedle  těchto  kusů  zbylo  v  rukopise  ještč 
pět  dosud  nepoznaných  (viz  «Památník«  čes. 
akad.,  IV.  a  str.  18).  M.  psal  i  cenné  pří- 
spěvky k  dějinám  Čes.  divadla,  zejména  Stopy 
selského  Či  sousedského  divadla  v  Čechách  (»LÚ- 
mtr«,  1855).  Jeho  mapa  div.  referátů  zůstane 

.  pak  vždy  vítaným  pramenem  po  této  stránce. 

V  oboru  dějepisném  (zejm.  kulturně)  M.  na- 
psal: Tycho  deBrahe  fl847);  M,  Marek  Byď 
^ovskf-  (>Lumír«,  1851);  Néco  ku  charakteri- 
stice Simona  Lomnického  (t.,  1852);  Foi[ár 
Pražský-  tS4i  (t.);  Spor  V,  Hájka  ^  Libočan 
s  nakladatelem  o  kroniku  (t.,  1853);  Matěj  Huť 
ský  i  Křivoklátu  (^CČM,*,  1853);  Mikuláš  Da- 


čický-  (t..  1854);  Hesla  Čechu  (t.,  1855);  Z/<i/o- 
déjové  v  Čechách  \a  Rudolfa  //.  (>Lum.«,  1855); 
Matěj  ^  Dvořišť,  knihtiskař  samouk  v  Náměšti 
na  Moravě  (t.);  Herman  KriŠtof  Rueswurm 
(t.,  1861).  I  německy  hojně  psal,  jmenovitě 
spis  Malerisch-historische  Ski^en  aus  Bóhmen 
(u  Hólzla  v  Olomouci  v  1. 1859—60),  z  něhož 
mnohé  části  i  zvlášť  uveřejněny.  Mnohé  články 
tyto  byly  jen  přípravou  k  samostatnému  dílu, 
k  němuž  nedošlo;  zejména  plány  M-vcovy,  se- 
psati dějiny  čes.  umění,  zůstaly  nesplněny. 
Stejně  zaměstnávaly  ho  práce  archaeologické 
a  heraldické.  Již  záhy  jal  se  sháněti  materiál 
k  zamýšlenému  dílu  »Codex  epigraphicus 
regni  Bohemiaec.  Z  této  snahy  vyšly  u  Kobra 
hlavně  Starožitnosti  a  památky  lemě  České  (od 
r.  1858,  ill.  Jos.  Hellich  a  Vil.  Kandler)  se 
souběžným  vydáním  německým.  Po  smrti 
M-vcově  K.  V.  Zap  dovedl  tuto  pestrou  snů- 
šku  zajímavých  črt  ke  konci  r.  1863.  K  vý- 
stavě r.  1861,  skládající  se  hlavně  z  památek 
starobylého  průmyslu  uměleckého,  M.  po- 
řídil Katalo^r  (s  drem  Aug.  Ambrosem)  a 
vzácné  nyní  Fotografické  album  s  textem.  Vě- 
decká práce  M-vcova  byla  své  doby  hojnou 
studnicí  i..pro  romanopisce ;  jmenovitě  Němci 
Rellstab,  Óttinger  a  j.  pilně  z  ní  čerpali.   Kbn. 

Mikovloe :  1)  M.,  ves  v  Čechách  (hcjtm. 
Slané),  v.  Minkovice. 

2)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Uher. 
Hradiště,  fara  a  pš.  Kunovice;  84  d.,  427  ob. 
č.  (1890),  Itř.  šk.  a  stanice  stát.  dráhy  (Ku- 
novice-Vlárský  průsnayk). 

Mikra  DhUos  v.  Délos. 

Mikrakustloký  (z  řec),  zvuk  sesilující. 

Mikrenoephalle  v.  Hlava,  str.  342^. 

mkro-,  v  řec.  složeninách  m  al  o-,  dr  ob  n  o-. 

Mikrobarometr  (řec),  přístroj  baromc- 
trický,  který  ukazuje  směry  tlakpměrné  mě- 
rou zvětšenou,  tak  že  je  lépe  pozorujeme. 
Toho  dosáhne  se  tím,  že  do  otevřeného  ra- 
mene položí  se  plaveči  k,  od  něhož  vede  nitka 
ke  kolečku  spojenému  s  ručičkou  pohybující 
se  měrou  dobře  znatelnou  s  klesajícím  neb 
stoupajícím  povrchem  rtuti  (Hook);  anebo 
zatavená  roura  barometru  buď  celá  neb  jen 
hořejším  koncem  svým  zahne  se  šikmo  tak, 
Že  změny  barometru  kolmo  postaveného  ro- 
stou tu  v  převráceném  poměru  se  sinusem 
úhlu  sklonu  (Morlandi).  Pro  pohodlí  jest  vŠak 
roura  opatřena  stupnicí  zkusmo  pořízenou. 
Ale  přístroje  podobné  nehodí  se  k  měření 
přesnému  a  užívá  se  jich  jen  jako  ukazatelů 
povětrnosti.  Také  zkrácené  barometry  (jako 
ve  vývěvě),  sloužící  k  měření  nižších  tlaků, 
šlovou  druhdy  m-y. 

mkroby  (z  řec),  nejmenší  drobnohlední 
ústrojenci,  zvláště  bakterie  (v.  t.). 

Mlkrooephalle  v.  Hlava,  str.  342 ^. 

mkroooooiu  v.  Bakterie. 

lUkrooythaemle  (z  řec),  chorobná  změn  a 
krve,  při  které  se  rudé  krvenky  zmenšují 
(proto  se  zovou  mikrocythy;. 

mkroelektrometr  jest  každý  elektrometr 
zařízený  na  měření  velmi  malých  rozdílů 
potenciálných.  Lze  tak  zaříditi  elektro- 
metr quádrantní,  jak  ukázal  Hallwachs. 


298 


Mikrofarad  —  Mikrofoxiograf. 


Zvláště  pak  hodí  se  název  m-u  pro  kapii- 
lární  elektrometr  Lippmannův.  Jednoduché 
uspořádání  tohoto  stroje  ukazuje  vyobrazení 
č.  2750.  Stativ  S  přidržuje  v  svislé  poloze 
sklcnénou  trubicí  /',  k  niŽ  je  pomocí  kau- 
čuku připojena  trubička  teplomerná  ve  velmi 
jemnou  kapilláru  K  vytažená.  Kapiilára  K 
musí  býti  tak  úzká,  aby  se  v  ní  udržel  slou- 
pec rtuti  30—40  cm  vysoký.  Kapiilára  zasahá 
do  nádobky  naplněné  zředěnou  kysjlinou  sí- 
rovou (1:6);  na  dně  je  trochu  rtuti,  která 
tvoří  kovový  dotek  se  zataveným  drátkem  pla- 
tinovým R.  Podobné  jest  zataven  platinový 
drátek  do  trubičky  F.  Tlačka  T  slouží  k  re- 
<íulaci  tlaku  sloupce  rtuti  v  P.  Při  sestavo- 
vání přístroje  zvýší  se  tlak  v  P  tak,  až  ně- 
kolik kapek  rtuti  projde  kapillarou  do  do- 
lejší nádobky,  pak  se  tlak  zmenší,  aby  ky- 
selina vnikla  částečně  do  kapilláry.  Při  tom 
jsou  póly  P^  a  P^  spolu  spojeny  a  zároveň 
/*,  odvedeno  k  zemi.  Přerušíme-li  spojení  P, 
s  Pj  a  uvedeme-li  P^  na  potenciál  od  P^  roz- 
dílný, změní  se  postavení  mcnisku  rtuti  v  ka- 
pilláře.  Pošinutí  odčítá  se  mikroskopem  3/, 
jenž  má  v  okuláru  stupnici  dělenou  na  dvace- 
tiny millimetru.  V  tomto  zařízení  hodí  se 
elektrometr  Lippmannův   pro  methody  nul- 


C,  2750.  Mikroelektrometr  Lipťmannu^-. 


lové  (kompensační)  a  lze  jím  pak  stanoviti 
i  00001  voltu.  ttvk. 

Mikrofarad  v.  Fa  rad. 

Mikrofelflit  jest  zvláštní  způsob  vývoje 
zAkladní  hmoty  křcmitých  porfyrů  a  liparitů. 


Od  sklovité  hmoty  základní  liší  se  tím,  že 
není  bez  vnitřní  struktury,  nýbrž  v  obyčej- 
ném světle  prostupujícím  při  silném  zvět- 
šení se  jeví  složen  ze  šupinek,  zrnek  a  via- 
kének  neurčitého  obrysu;  avšak  shoduje  se 
s  ní  v  tom,  že  jako  ona  neúčinkuje  na  světlo 
polarisované,  zůstávaje  mezi  skříženými  ni- 
koly  temným.  Pravdě  nejpodobnější  výklad 
m-u  jest,  že  to  jest  aggregát  jedinců  krystal- 
lických,  ale  tak  drobných,  že  nemohou  jeviti 
optických  účinků,  tak  jako  na  př.  nejdrob- 
nější mikrolithy  uzavřené  ve  sklovitě  hmotě 
hornin  vyvřelých.  Je-li  v  tomto  případě  m. 
směsí  nejdrobnějších  krystallků  orthoklasu  a 
křemene,  či  náleží-li  veškerá  jeho  indivi- 
dua křemičitanu  jedinému,  příbuznému  živ- 
cům, avšak  bohatšímu  kyselinou  křemičitou, 
jest  obtížno  rozhodnouti.  Fr.  Sl-k, 

Mikrofon  (z  řec.)  jest  přístroj  v  telefonii 
velmi  důležitý;  jím  zesilují  se  slabé  zvuky 
tak,  že  jest  možná  zřetelně  je  slyšeti.  Principu 
m-u  porozumí  čtenář  z  jednoduché  úpravy 
znázorněné  ve  vyobr.  č.  2751.  Na  resonanční 
desce  R  postavena  jest  stená  S,  jíž  prochá- 
zejí dvě  destičky  uhlové  č/,  a  U^.  Destičky 
tyto  spojeny  jsou  na  koncích  zahroceným 
uhlíkem  V;  na  druhých  koncích  vychází  od 
nich  vedení  k  telefonu  T,  článku  galvani- 
ckému B,  jehož  druhý  pól  jest  spojen  s  te- 
lefonem. Položíme-li  na  desku  R  na  př.  ho- 
dinky, rozechvívá  se  deska  R  a  ovšem  i  sténá 
S  chvěním  podobným  tomu,  jaké  jest  pří- 
činou zvuku  hodinek.  Chvění  toto  sděluje  se 
i  uhlíku  U  a  způsobuje  nestejný  dotek  jeho 
hrotů  s  deskami  U^  ^  U^.  Tím  se  však  mění 
odpor  galvanický  v  kruhu  B  U^U  (7^  T  d.  tu- 
díž také  intensita  proudu.  Změny  intensity 
déjí  se  v  tom  tempu,  ve  kterém  dějí  se  změny 
odporu  —  odpovídající  tempu  příslušného 
zvuku  —  vyvolávají  tudíž  indukcí  podobné 
zvuky  v  telefonu.  Rozmanitou  úpravu,  vzhle- 
dem k  účelům  telefonickým,  dali  m-u  Ber- 
liner,  Lúdtge,HughPS,ThomasaKum- 
mer,  Kaltofen,  Maiche,  Jour naux,  De- 
jough,  Blake,  Fuller,  Crossley,  Ader, 
D'Arsonval  a  Bert,  Dembinsky,  Mon- 
tanus,  Sasserath,  C'olacicchi  a  Ma- 
rini,  IVArgy,  Hipp,  Berthon,  Ochoro- 

wicz,  Hunnings  a 
mnozí  jiní.  M-u  uží- 
vá se  též  v  lékařství 
pro  nahluchlé  nebo 
pro  pozorování  velmi 
slabých  zvuků  v  těle 
lidském  i  zvířecím, 
k  pozorování  otřesů 
země,   k  vyhledávání 

skrytých   pramenů 
atd.  Viz  též  Mikro- 
tasimelr,    Stetho- 
skop     a    Seism  o  - 
metr.  nvk\ 

Mlkrofono^af  (z  řec.)  jest  přístroj  slo- 
žený z  fononrafu,  mikrofonu  a  telefonu  a  má 
účelem  hluchoněmým  dopomoci  k  mluvě  a 
sesíliti  sluchový  or^an  v  některých  jeho  cho- 
robách. Záchvěvy  vyryti'  do  válce  fono^rafu 


Ul 


Mikrogalvanometr  Roscnthalú 

pfeDáSej(  se  (Ji  jeho  otáícnf  na  blánu,  na 
které  spočívá  jemný  mikrofon,  rozechvívaný 
pHmo  zvukovými  vlnami.  Proud  galv.  bat- 
teríe  probíhá  mikrofonem,  rheostatein  ■  te- 
lefonickým přiijmačera.  Roiectavěniin  mikro- 
fonu moino  slySeti  reprodukovanou  mluvu 


-  Mikrochemické  rtakce. 


299 


mnohem  silněji,  pomocí  rhcostatu  intensitu 
zvuku  libovolné  méniti  a  elektrickým  přeni- 
jením  učiniti  fonograf  ve  značná  dálce  sly- 
šitelným. Jcíto  nahluchlí  a  chorůbami  sttícnt 
fonografem  i  telefonem  dobFc  slyší,  molno 
timto  přístrojem,  jeji  sestrojil  Dussand  roku 
1899,  snadno  cvičiti  chorý  orgán  sluchový  a 
zinénou  intensity  zvuku  stanoviti  stupeň  hlu- 
choty. Dokonce  i  hluchoněmí  slyieli  melodie 
m-u  a  ponĚvadi  hluchonémi  nemluví  jen 
proto,  íc  mluvy  lidské  neslyíí,  může  státi  se, 
ic  cvičením  dovedou  mém  i  slyScti  slova, 
jež  dosud  Jen  poznávali  z  pohybQ  učitelo- 
vých rtů,  3  tudíi  i  mluviti  se  naučí. 

■ElkrocfalTutomstr  Boiaatltftlftv  za- 
řízen jest  k  měřeni  proudů  velmi  slabých, 
S^  zrcátkem  Z  (obr.  č.  2752.)  pcvnč  jest  spo- 

ť'  ;n  podkovovitý  magnet  M,  jehož  konce  j.-iuu 
orizontálné  zahnuly,  jeden  ku  předu,  druhy 
v  zad.  Tyto  zahnuté  konce  jsou  v  ose  dvou 
malých  cívek  (c)  ze  slonové  kosti,  které  jsou 
ovinuty  200  závity  isolovaného  drátu  stříbr- 
ného pouze  0-05  fiřt  silného.  Cívky  íe)  zapu- 
átcny  jsou  do  kosténého  podkladu,  který 
jest  upevnén  na  desce  skleněné,  opatřené 
stavěcimi  šrouby.  Přistroj  tento  stává  se 
zvláště  velmi  citlivým,  vymaníme-li  magnet 
M  z  vlivu  magnetismu  zemského  astasíí.  Pak 
lze  jím  pozorovali  i  proudy,  jichž  intensita 
měří  pouze  0-00000012  milliampěru.  BližSí  viz 
v  původním  pojednání  ve  Wiedcmannových 
. Annalcch.  r.  1884.  Jeíté  citlivější  m.  sestrojil 
F.  Paschen.  Bylo  jim  moŽno  určiti  i  proud 
0000000016  milliampěru.  Tento  stroj  zaslouží 
spíše  názvu  m.,  nebot  skládá  se  z  magnetů 
velmi  malých,  majících  v  prftřezu  nanejvýše 
několik  desetin  millimctru  a  dlouhých  pouze 


několik  millimetrů.  Zrcátko  jeho  jest  jen 
0  03  mm  silné,  měřic  několik  čtverečných 
millimetrů,  a  závěs  na  tak  teninkém  vlákně 
kokonovém,  ž^vliv  torse  je  docela  nepatrný. 
Podrobnéji  viz  o  tom  ve  Wiedcmannových 
•  Annalecht  (1893,  48,  «tr.  279),  Kvk. 


■IferootasmlokA  rsako*  umofi^ují  po- 
znati chemické  složeni  hmoty  nějaké  na  mi- 
nimálním množství  jejím  i  tehdy,  když  ob- 
vyklé reakee  na  suché  i  mokré  cesté  pro 
nedostateěné  kvantum  látky  nevedou  k  cíli. 
M.  r.  zakládají  se  na  zjevu,  že  néktt-Té  re- 
ag.ncie  rozkládají  látkv  příslušné  a  z  roz- 
toku krystalluji  pak  slouěL'niny,  dle  jejíchž 
tvaru  krystallového  a  vlastností  optických 
můžeme  pomocí  mikroskopu  určovati  prvek 
obsažený  v  zkoumané  látce.  Princip  m-kých 
r-cl  pochází  od  Bořického;  Bořitký  (187T) 
založil  svoji  methodu  určovaci  na  charakte- 
ristickém krystallovém  tvaru  lluorokřeniiči- 
tanŮ.  Několik  práškových  zrnek  látky  zkou- 
mané rozloží  se  kyselinou  fluorokřcmičitou 
aneb,  je-li  látka  sama  již  křemičitan,  kyseli- 
nou fluorovodíkovou,  a  roztok  se  odpaří  do 
sucha  na  skle  pokrytém  vrstvou  pryskyřic'-, 
na  př.  kanadského  balsámu;  krystallky  vznik- 
lého tak  Huorokřemičitanu  se  po  tě  zkou- 
mají mikroskopicky.  Na  př.  Na,SiF^  kry- 
stalluje  ve  sloupcích  šesterečných,  A.',Sřř, 
v  krychlích  atd.  Další  m.  r.  palezli  líehrcns, 
Haushofer  a  Streng;  kromě  tiuorol.ř.;ini- 
čitanů  vynikají  charakteristickým,  v  mikro- 
chemii  upotřebitelným  tvarem  krystallovým 
mnohé  sírany,  zvláště  vodnaté,  a  to  jedno- 
duché i  podvojně  (reakce  na  prvky:  Ca,  AI 
a  j.),  fosforečnany  (reakce  na  -W;:),  chloridy 


(Ag,  Fb,  Sni  i  soli  některých  kyselin  orga- 
nických, zvláště  vinní  (5t)  a  octové  (U,  Na). 
Nejvttšich  výhod  poskytuji  m.  r.  petrografii, 
konajíce  platné  služby  i  tam,  kde  zkoumáni 
drobnohledná  optické  pro  přílišnou  drob- 
nost nebo  nedostatečnou  průhlednost  je- 
dinců nerostných  anebo  pro  pokročilou  pře- 


300 


Mikrochemie  —  Mikrometr. 


měnu  pFestávi  býti  spolehlivým.  Nejúplnéj- 
Sim  přehledem  m-kých  r-cl  jest  dílo:  H.  Beh- 
rens,  Anieitung  zuř  mikrochemiachen  Analyse 
(Hamb.  a  Lípa.,  1895).  '         fr.  Sl-k. 

mkroohuiila  jest  nauka  o  zkoumáni 
předmětů  mikroskopických  reakcemi  chemi- 
ckými. Tohoto  ipflaobu  badáni  použivaji 
četné  vědy,  zejména  fysiologie  rostlinná  i  íi- 
voěifná,  mineralogie  i  pctro|jrafie.  Hlavni 
zjevjř,  které  se  při  mikrochemickém  vvSetřo- 
vám  pozorují,  jsou:  rozpustnost,  vylučováni 
se  látek  z  roipustidel  buď  ve  stavu  beitva. 
rém  nebo  kry  stal  lickém,  změna  barvy  půso- 
bením určitých  reagencii  (zejména  při  pra- 
cích fy  Biologických),  dále  zjevy  optické,  ze- 
jména dvojlom,  úkazy  polarisačni.         OŠc. 

M.  v  mineralogii  v.  Mikrochcmické  re- 

MLkrokllB  jestilvecdraselnatý,  chemicky 
totoiDý  3  orthoklasem :  K,AI,Si;0„  se  64-72% 
SfO,.  18'35  Al,0„  16-93  K,0,  jehoi  íásí  však 
vidy  jest  zastoupena  isomorfně  Na,0.  Jelikol 
úhel  obou  ploch  Štěpných,  plochy  zpodové 
a  pinakoidu  předozadního  není  přesně  pravý, 
níbrž  asi  90"  20',  byl  oddělen  m.  od  ortho- 
klasu  uznávaného  za  m  on  osy  m  metrický  jako  t 
druhá,  asymmetrická  modifikace  hmoty  uve-  : 
děné.  Krystally  m-u  tnaji  tvar  podobnÝ  jako 
orthoklasí  většinou  vlak  nejsou  jednoduché 
nýbri  sloieny  z  jedincfl  velmi  jemných,  srost 
lých  spolu  jednak  dle  zákona  albitového,  }t;d 
nak  dle  periklinového  (v  Plagioklasy), 
tím  vzniká  na  ploSe  zpodové  jemné  čtverec 
kováni,  nejlépe  patrné  v  mikroskopu  pola- 
risačním  mezi  skříienými  nikoly  dít  néhoi 
se  m.  snadno  poznává.  Aviak  okolnost  ie 
m.  na  rozdíl  od  jiných  případů  dimorfie  má 
stejnou  hustotu  s  orthoklasem  (2  57)  a  opti 
cké  studium  mnohých  orthoklasů  vedlo  k  ná 
zoru,  ie  domnělá  monosymmetrická  individua 
orthoklasu  jsou  pouze  složité  srostlice  asym 
metrických  jedincfl  m-u,  kteří  ovSem  rozměry  . 
svými  klesají  i  pod  meze  mikroskopické.  Ty  ' 
pický  m.  jest  velmi  častou  součástkou  peg 
matitfl  a  íul  písmenkových,  sycnilSv  a  aye 
nitův  elaeolithických;  dále  vyskytuje  se  v  ně 
kterých  břidlicích  kry  stal  lických.  Pěkné  kry 
stally  zeleného  m-u  (>kamene  amazon- 
ského*)  jsou  známy  z  pohoří  Ilmcnskébo 
na  Urale,  z  Pikes  Peaku  v  Coloradu,  z  Boden- 
maisu  v  bavorské  Šumavě;  jinak  nálcieji  opti-  i 
cky  k  pravému  m-u  téi  mnohé  krystally 
íivcfl,  vyskytující  se  v  iulách,  pegmatitech 
atd.  Fr.  St-k. 


hmotu  míkrokrystallickou.  M.  náleicji  rozlič- 
ným podstatným  i  akcessorickým  součástem 
horniny,  iívcfim,  augitu,  amhbolu,  apatitu 
atd.,  mnohdy  vSak  pro  příliS  nepatrné  roz- 
měry vůbec  nelze  jich  určiti.  Tvar  m-thů 
buď  jest  obvyklý  tvar  krystallový,  liitnovitý 
u  íivců,  sloupcDvitý  u  augitů,  často  viak. 
protoie  vznik  jejich  větSinou  udal  se  rychle, 
m,  nenabyly  tvaru  pravidelného,  nýbrž  jsou 
koslrovité  aneb  tence  vláknité;  v  tomto  pří- 
padě pak  se  rozeznávají:  trichity,  m.  vlas- 
kovité,  obyčejně  více  méně  zohýbané  a 
mnohdy  seskupené  po  několika  kolem  spo- 
lečného středu;  sfaerokrystally,  aggrc- 
gáty  kulovité,  sloiené  z  vláskovitjch  m-thA 
paprskovité  uspořádaných;  jiná  jména  (bel  o- 
níty,mikropiakity)nedoÍla  obecnějšího  uznání. 
M.  uzavřené  v  krystaUech  bývají  uspořádány 
v  pásmech  rovnobČIných  k  zevnímu  omezení 
krystallfl,  proniknutých  m.  brzo  řidčeji,  brzo 
hustěji.  Fr.Sl-k. 

Klkrolog,  řec. ,  puntičkář,  malicherník; 
odtud  mikrologie,  puntičkářstvi. 

KlkromMilfl  v.  Hypochondrie. 

Mikrometr  (řec),  přistroj  k  méření  velmi 
malých  úhlů  nebo  vzdálenosti,  bývá  spojen 
s    aalek ohledem    měřických    nástrojů     Carl 


HUcrokoimioká  sftl  (mJ  mier 

sal  iirinae  fixům)  slul  starým  chemikům  fos- 
forečnan sodnato-ammonatý  PO,NaíNM,)H 
(sůl  fosforečná).  OSe. 

Mlkrokoimoi  v.  Kosmos. 

Wkrollthy  jsou  krystally  tak  drobné,  ie 
pouze  mikroskopem  lze  je  postřehnouti.  ' 
V  horninách,  ivláStě  ve  vulkanických,  nalé- 
záme m.  nejrozmanitějšího  druhu  a  tvaru 
zarostlé  buď  v  krystallech  aneb  ve  sklovité, 
hmotě  základní,  anebo  konečně  m.  jsouce  \ 
seskupeny  v  hustý  aggregát  skládají  základní 


dělí  m-y  na  3  skupiny:    l-  m-y,  které  nalé- 


3.  m-y  s  obrazy  podvojnými. 

K  1.  druhu  patří  původní  m.  Gascogneův 
(z  r.  1640)  a  Auzoutfiv  (1667)  vláknový  se 
iroubem  mikrometrickým,  jehoi  se  uiívá 
nejvíce  při  aequatoreálu.  Vyobr.  Č.  2753.  zná- 
zorňuje schematicky  nynéjií  zařízeni  m-u 
vláknového.  Jemným  Šroubem  míkromi:- 
trickým  S,  jehoi  závity  jsou  od  sebe  na  př. 
o   Vi  """    stejně    vzdáleny,    povinovati    IR 


roenSÍ  rámec  uvnitř  většího.  Na  pevném 
rámci  upevněno  jest  jedno  nebo  více  vlá- 
ken rovtiobĚinýeh  íyl)  a  kolmo  na  ně  také 
ivl);  na  rámci  pohyblivém  upevněno  je  vlákno 
{da),  s  ostatními  rovnoběiné.  Soustava  vlá- 
ken otáčí  se  kolem  osy  dalekohledu,  tak  íe 
mulem e  rovnobéíná  vlákna  postaviti  ve 
směru  denního  pohybu.  Toho  dosáhneme, 
točfme-li  vlákny  tak  dlouho,  ai  hvězda  na 
blízku  rovDÍku  prostředního  vlákna  neopou- 
jtl.  Necháme-li  procházeti  polem  dalekohledu 
hvězdu,  jejíí  místo  ináme,  a  jinou,  jejíž  mí- 
sto chceme  urfiti,  pozorujme  dobv  průchodů 
vláknem  vertikálním;  rozdíl  dob  těch  dá 
□ám  rozdíl  rektascensi  obou.  Jemným  šrou- 
bem Š  pohybujme  nyní  vláknem  aa,  také 
rovnoběžným  se  směrem  denního  pohybu, 
ai  pokryje  neznámou  hvězdu,  kdežto  známá 
hvězda  pokryta  jest  vláknem  rovnoběžným. 
Rozdíl  poloh  dá  rozdíl  deklinace,  a  aíce 
odt^teme  postavení  Šroubu,  když  kryje  vlákno 
pohyblivé  neznámou  hvézdu,  a  pak  otočivie 
šroubem  zpět,  aí  toto  vlákno  kryje  se  s  pev- 
ným   vláknem    rovnoběžným     Počet   celách 


metr.  301 

nost  m-u  posičního.  ačkoliv  se  obyěejné 
udává  za  jeho  původce  Fraunhoter  [1S24), 
jemuž  se  podařilo  tak  při-sně  a  dokonale 
jej  upraviti,  íc  se  hodil  k  nejjcmnějSírau 
raéřeni  (dvojhvězd).  Ze  starších  m-ův  jest 
Huygensův;  je  to  mosazný  klínový  lístek 
v  podobě  úzkého,  stejnoramenného  troj- 
úhelníku; lístek  nalézal  se  v  rovině  ohni- 
skové a  pošinoval  se  tak,  až  svou  Sirkou 
kryl  předmět.  Cassiniova  sít  sestává  ze 
4  pevných  vláken,  protínajících  se  v  jednom 
bodě  a  tvořících  mezi  sebou  úhly  o  45°. 
Bradleyův  kosočtverec  utvořen  jest  ze 
4  vláken,  5,  vlákno  jest  ůhlopfična  delší  a 
6.  vlákno  kratší.  Menší  úhlopřična  postaví 
se  směrem  denního  pohybu  a  rovná  se  polo- 
vici delší.  Z  doby  vstupu  dvou  hvězd  na 
vlákna  lze  vypočisti  rozdíl  deklinací  i  rekt- 

Jednoduchý  jest  těž  m.  kruhový.  Jest  to 
mczikruží  z  lístku  kovového  (ocelového). 
které  upevní  se  na  skleněné  desce  v  ohnisku 
dalekohledu  (nebo 
na  skle  diamantem 
vyryté).  Pozoruji  se 
vstupy  a  výstupy 
-dvou  hvězd  (málo 
se  lišící  deklinace) 
na  mezikruží,  aniž 
se  dalekohledem 
pohne,  a  z  těch  lze 
určiti  rozdíl  v  rekt- 
ascensi i  v  dekli- 
naci. Znač  í-li  na  vy- 
obrazeni č.  2755.  J 
polomžr  vnitřního 
kruhu,  (  půl  tětivy  a  d  vzdálenost  tětivy  od 

středu,  máme  sínqi^  ■-  a  rf=rcos9; 


vici  M.  Hodnotu  jednoho  otočení  šroubem 
třeba  znáti  ve  vteřinách.  M.  vláknový  upra- 
vuje se  též  při  strojích  poledníkových  a 
universálních.  Při  drobnohledech  odčítacích, 
jež  nyní  skoro  všude  zatlačily  vemiery,  jest 
hlavní  části  mčři ck o u  též  vlákno.  Místo  jed- 
noho vlákna  pohyblivého  užívá  se  vlákna 
podvojného.  V  ohniskové  rovině  drobno- 
hledu jest  stranou  upravena  deska  se  zuby, 
vzdálenost    dvou    zubů    rovná    se    obyčejně 


Slého  hlavně  tím,  íe  rovinou  vláken  se  otáčí, 
aniž  průsek  vláken  se  mění,  a  že  otočení  to 
můžeme  přesně  měřiti  na  kruhu  (posiěním). 
Rozdíl  deklinaci  a  rektascensi  určíme  jím 
jako  dříve.  Otáčením  kruhu  posiěního  mů- 
ieme  i  pevnému  vláknu  dáti  směr  přímky 
spojující  obi  hvězdy  a  pak  vzdálenost  jejich 
změřiti  šroubem,  čímž  obdržíme  souřadnice 
polární,  vzdálenost  a  Úhel  posiční  vihledem 
na  hvězdu  známou.  Již  W.  Herschel  užíval 
vláknového  m-u,  jenž  měl  v  principu  vlast- 


č.  ajíí.  UlkroDi 


Tedy  je  rozdíl  deklinací  obou  hvězd 

D—d  +  ď^r  (cos  ip  +■  cos  ip') , 
dle  toho,  isou-li  obě  tětivy  na  téže  straně 
nebo  na  různých  stranách  od  středu.  Polo- 
měr r  určí  se  z  četných  pozorování  a  též 
přímým  měřením.  Pozorování  je  však  nutné 
pro  chyby  osobní. 

K  2.  skupině  náleží  m.  SteinheilQv;  po- 
mocí druhého,  menšího  objektivu  povstane 
v  ohnisku  většího  objektivu  obraz  pravo- 
úhlé sítě.  Lamontův  m-  má  v  ohnisku 
obraz  světlých  čar,  které  povstaly  odstraně- 
ním sazí  na  poěazené  desce  skleněné.  Po- 
dobně má  obraz  světlých  čar  v  ohnisku  m. 
Stampferův.  Též  lze  pomoci  zrcadla,  skle- 
něné desky  nebo  hranolu  vrhnouti  :braz 
osvčtlcného  měřítka  do  dalekohledu. 

K  3.  skupině  patři  hlavně  heliometr 
(v.  t.),  nejdokonalejší  a  nejpřesnější  m.  Vy- 
obrazení č.  2756.  názorným  činí  rozpůlení 
objektiv  heliometru  a  obrazy  dvou  hvězd 
v  každé  polovici  objektivu.  Rochon  použi! 
islandského    vápence   dvojlomébo,  aby   vy- 


302 


Mikromillimetr  —  Mikroskop. 


C.  2756.  Objektiv  hcliomcirj 


tvořil  dva  obrazy.    Ar  ago  ho  použil  před 
objektivem.  Maskelyne  navrhl  vložiti  mezi 

objektiv  a  okulár 
hranol  skleněný  po- 
áinutelný  tak,  aby 
obrazy  mohly  se 
sblížiti.  C I  a  u  s  e  n 
k  tomu  použil  otá- 
čecí desky  skleně- 
né mezi  objektivem 
a  okulárem.  (Ami- 
ci  vložil  mezi  ob- 
jektiv a  okulár  roz- 
půlenou pomocnou 
čočku,  Airy  pak 
rozpálil  jednu  čo- 
čku okuláru.)  Srv.  Philípp  Carl,  Die  Princi- 
pien  der  astron.  Instrumentenkunde  (Lips., 
1863).  VRy-, 

Mikromillimetr,  značka  niu  »»  milliontina 
millimetru.  Srv.  Metr. 

Mikron,  značka  fi  -»  0*001  millimetru.  Srv. 
Metr. 

Mikronésie,  scv.-záp.  ze  tří  velkých  sku- 
pin souostroví  v  Okcanii,  zaujímá  Karoliny, 
Ladrony,  Marshallovy  a  Gilbertovy  ostrovy 
a  Magalnaesův  árchipel ;  dohromady  3545  km^ 
s  104.000  ob.  dš. 

Mikroohm,  mikrohm,  značí  milliontý 
díl  ohmu,  jednotky  galvanického  odporu 
Užívá  se  m-u  při  udávání  specifického  od- 
poru kovů,  vyjádřený  pro  délku  v  cm  a  pro 
průřez  v  cm*.  Obdrží  se  tím  přehlednější  čí- 
sla, nežli  v  jednotkách  ohmu,  která  se  za- 
chovává pro  odpor  specifický,  určený  dél 
kou  v  m  a  průřezem  v  mm^.  nvk, 

Mikroorg^aniímy  (z  řec),  tolik  co  mi- 
kroby (v.  t.). 
Mikropiie  v.  Makropsie. 
Mikropsyohie  (řec),  slaboduchost,  malo- 
myslnost, netroufalost. 

Mikroílkoy  fz  řec),  drobnohled,  fy- 
sikální  přístroj,  kterým  prohlížíme  malé  před- 
měty, zvětšujíce  si  je.  M.  jednoduchý 
(v.  Čočka)  zove  se  lupou.  M.  složitý 
jest  sestaven  ze  dvou  spojných  Čoček,  no- 
věji ze  dvou  soustav  čoček,  z  nichž  jedna, 
obrácená  k  předmětu,  sluje  předmětnice, 
objektiv,  druhá,  obrácená  k  oku,  očnice, 
okulár.  Objektiv  má  malou  vzdálenost 
ohniska.  Postaví-li  se  předmět  zvětšovaný 
do  mezery  mezi  jednoduchou  a  dvojitou 
vzdálenost  ohniska,  vznikne  na  druhé  straně 
čočky  za  dvojitou  vzdáleností  ohniska  obraz 
skutečný,  zvětšený  a  převráceně  položený. 
Tento  obraz  prohlížíme  čočkou  oční  jako 
lupou  a  vidíme  tudy  obraz  předmětu  v  oby- 
čejné své  zorné  dálce,  polohy  převrácené, 
značně  zvětšený. 

M-u  užívá  se  vědecky  již  přes  300  let. 
Jako  každý  fysikální  stroj,  tak  i  m.  se  měnil 
a  mění  i  zdokonaluje  stále  a  každým  rokem 
ohlašují  se  některé  novinky,  jež  mají  účel 
buď  2výšiti  možnost  značnějšího  zvětšení, 
nebo  jasnější  vidění,  lepší  osvětlení,  aneb 
upravují  pohodlnější  pracování  s  m-em,  re- 
produkci obrazů  mikroskopických  fotografo- 


váním neb  ukazování  jich  promítáním,  a  tak 
stal  se  z  m-u  nyní  stroj,  jehož  mnoho- 
násobné užití  činí  jej  nezbytným  přístrojem 
lékaře,  přírodozpytce,  technika,  technologa, 
lékárníka,  zvěrolékaře,  učitele.  Nejstarším 
mikroskopikem  jest  dle  domnění  Arab  a  1  - 
Hasan  (f  1038  po  Kr.),  jenž  popisuje  užití 
Čočky  ploskovypuklé  jako  apparátu  opti- 
ckého, zvětšujícího.  Po  něm  píše  o  užití  skel 
nebo  křišťálů,  k  témuž  účelu  kulově  vybrou- 
šených, Roger  Bac  on.  Skel  takových  uží- 
vali lidé  na  počátku  XIII.  stol.  při  čtení. 
Užiti  skel  broušených  vědecky  pokusil  se 
jistě  teprve  J.  Hoefnagel  (1592)  ve  Frank- 
furtě n.  M.  vydávaje  dílo  o  hmyzu  s  60  ta- 
bulemi. Po  něm  pracoval  podobně  Francis- 
cus  Stellutus  v  Římě  (1625)  o  včele,  Tho- 
mas Moufetus  o  drobných  živočiších  čili 
hmyzu  v  Londýně  (1634).  R.  1637  popsal 
Descartes  přistoj  drobnohledný,  jenž  byl 


!h^ 


^a, 


»- 


% 


t      \ 
»        v 


« I 

'I  > 


n- 


ob 


I  1  ' 
(  •  1 


Č.  3757.  Mikroskop  sloiený. 

ab  předmít;  ob  objektiv;  /"ohnisko  objektivu;  oc  oknlAr; 

/,  ohnisko  okuláru;   d,^,  skutečný  obras,   vzniklý  objekt i> 

vcm   ob;   tfjd,  zdánlivý  obras,  pozorovaný  okulárem   oc, 

aoaiOiOi  snačr  paprskfl  světlých. 

důmyslně  projektován  z  čočky  ploskovypuklé 
a  zrcadla  dutého;  v  ohnisku  zrcadla  dutého 
měl  býti  hrot,  na  kterýž  by  se  připevňoval 
předmět  pozorovaný.    Pro  zabránění  příliš- 


ného  proudu  svételného  rmdil  Descarles 
vkládati  pfcd  zrcadlo  rozmanitá  stínítka  pa- 
pírová. Žajimavo  jest,  Že  ttnto  atroj,  snad 
pro  technické  nesnáie  tehda  ncihotovený 
ve  všech  svých  fástcch,  jeví  se  na  pozdéj- 


t;/<.hn, 


II  přcd- 


Sich  drobnohledech.  Tíí  rok  navrhoval  Dcs- 
cartes  po  prvé  užiti  dvou  za  sebou  posta' 
venfch  čoček  na  mistč  jedné  jako  objektivu 
a  dal  tak  základ  soustavám  čofck  objektiv- 
njch.  —  První  práci  o  organismech  okem 
prostým  neviditelných  vydal  Athanasius  Kir- 
cher  v  Říme  (r.  1646)  zabývaje  se  jií  zjevy 
pathologickými  naiivoĚiistvu,  Strfljcem  prv- 
ního m'U  stoleného  jest  asi  Johannes  Jan  s- 
sen  z  Middciburku  a  jeho  syn  Zachariáš. 
Žc-l,  ie  není  ani  apparálu  ani  vyobrazeni,  jen 
popisy  se  zachovaly.  V  pol.  XVlI.  at.  sestavil  a 
popsal  Borelli  m.  sloiený,  sestrojený  z  čo- 
čky objektívné  a  okuláru,  avšak  vzdálenosti 
čoček  od  sebe  a  pfedmčtu  od  objektivu 
byly  stálé,  nezračnitelny,  a  tím  pozorováni 
ne  dosti  přesné.  Stroj  tento  nazván  byl  par- 
viiiB  iprcillum.  Obraz  byl  převrácené  polohy 
přcdmĚtu,  jako  nyní,  a  pozorování  omezo- 
valo se  na  přcdméty  neprůhledné,  osvětlo- 
vané shora.  Tak  udržoval  se  m.  dlouho  aŽ 
do  stol.  XVIII.  Ve  svítle  prostupujicim  po- 
zoroval   rozmanité    přírodniny     ' 


cnho 


cuje  se  o  zdokonalení  drobnohlednýt 

o  kteroužto  práci  nejen  fysika,  ale  i  chemie 

má  mnohé  zásluhy. 

Materjá),  z  něhot  byly  staré  m-y  zřizo- 
vány, byl  dosti  levný.  Dřevěné  Irubice,  po- 
zdéji  mosazné,  driely  Čočky  drátčnou  obrou- 
čkou osazené;  osvětlení  dalo  se  neíčastěji 
kulí  sklenénou,  plnou  vody,  a  světlo  buď 
sluneční  nebo  svétlo  lampy  padalo  na  pfcd< 
mčt  přímo  anebo  bylo  propouiténo  nama- 


Mikroskop.  303 

itěnfm  papírem,  později  mdle  přibroušenou 
tabulkou  skla  zrcadlového.    Čočky  vyrábéli 

skla.  jei  se  roztavilo,  vytáhlo  v  sloupky 
pak  tavením  na  konci  slévalo  v  kouličky. 
Větši  čočky  byly  dosti  primitivně  rukou 
broušeny  a  leštěny  a  často  nevyhovovaly, 
tak  ie  se  mnohokráte  zkoušelo  složení  čo- 
ček a  mnoho  skla  zmařilo,  ncí  se  podařilo 
sestaviti  pořádné  zvětšující  stroj.  NcjvčtSí 
nesnáze,  jež  bylo  překonati,  jevily  se  záhy 
při  vyšších  zvětšeních  v  rozkladu  světla  čo- 
čkami a  vzniklém  odtud  chromatismu  obrazů. 
Čím  větši  zvĚtšenl.  čím  silnější  čočky,  tím 
větií  byla  tato  vada  a  t(m  více  překážela 
práci  vědecké,  která  si  viímala  nejen  tvaru, 
ale  i  vlastních  barev  předmětťi  zkoumaných. 
Mikroskopii  prospěla  tu  nesmírně  lelesko- 
pie  astronomická,  kdež  chromatismus  čoček 
objektivných  taktéž  nad  míru  rušivě  půso- 
bil, a  tu  vítal  každý  mikroskopik  s  nadše- 
ním objev  šlecht.  anElického  Ch.  M.  Halla, 
který  r.  1733  sestavil  achromatický  ob- 
jektiv dalekohledný  ze  skla  koru- 
nového a  flintového.  Věc  překvapila 
tím  vice  a  tím  příjemněji,  poněvadž  se  sám 
Newton  nad  míru  pessimisticky  vyslovil 
o  možnosti  úplného  achromatismu.  R.  1784 
sestavil  achromatickými  Čočkami  vybavený 
m.  TUskÝ  státní  rada  rytíř  Aepínus.  Ale 
tento  drobnohlid  byl  nemotorný,  veliký, 
3  angl.  stopy  dlouhý,  tak  že  se  jeho  užívání 
nikterak  neosvědčilo;  teprve  milovníku  me- 
chaniky, plukovníkovi  bollandské  jízdy  Fr. 
Hecldsnyderovi,  poštěstilo  se  sestavením 
dvou  spojných  čoček  ze  skla  korunového 
(J'=22,  19  mm)  s  dvojdutou  čočkou  z  flin- 
tového skla  uprostřed  složiti  objektiv  achro- 
matický (/=2I  mm),  jcni  patři  k  nejdoko- 
nalejším z  této  doby.  Princip  achromatismu 
byl  řešen.  Nedokonalost  brouSení  však  ne- 
dopouštěla většího  zvětšení  než  asi  óO-70ná- 
sobného,  čímž  zůstávaly  tylo  drobnohledy 
za  lupami,  jimiž  docílilo  se  tou  dobou  jií 
zvětšení  až  ISOnásobnťho.  Proto  věnováno 
nyní  více  piěc  brouse. í  čoček.  R.  1807 
sestrojil  Herman  van  Deyl  v  Amsterdamů 
objektivy  s  malou  dálkou  ohniskovou  a  uči- 
nil tím  důležitý  krok  k  zdokonaleni  drobno- 
hledu, M.  Deylův  jest  zachován  v  museu 
utrcchtském. 

Po  Dcylovi  kombinoval  Selligue  čoČky, 
po  prvé  skoro  plankonvexní  v  systém  ob- 
jektivny a  čočkv  byly  jii  obráceny  rovinou 
k  předmětu.  Dále  zdokonalovali  m.  Fraun- 
hofer  v  Mnichově  (1810),  Domet  ve  Fran- 
cii. Tulley  v  Anglicku  a  Araicí.  R.  1824 
předložil  Selligue  akademii  pařížské  popis 
m-u  s  kombinovaným  achromatickým  objek- 
tivem, sestaveným  dle  projektův  a  rad  jeho 
Vincentem  a  Charlesem  Chevaliery,  ale  po- 
něvadž ve  spisu  Akademie  zamlčena  byla 
jmčna  obou  výrobců,  vydali  o  něco  později 
oba  Chevalierové  broSuru,  v  niž  prioritu 
svfho  výrobku  zastávají  popisem  nového 
m-u,  při  nčmž  po  prvé  užili  kanadského 
balsámu  na  slepování  achromatíckých  čoček. 
Amici   zřídil   záhy  potom   m.  S  objektivem 


f  pra- 


304 


Mikroskop. 


ze  3  achromatických  Čoček  plankonvexnich, 
plochou  rovinnou  dolů  obrácených,  a  po- 
dobně kombinovaným  okulárcm  z  plankon- 
vexních  čoček,  rovinou  k  oku  namířených. 
Při  tomto  m-u  (1827),  vystaveném  v  Paříži, 
užil  pro  pohodli  pozorovatele  po  prvé  tubu 
lomeného,  dávaje  do  úhlu,  v  němž  se  tubus 
lomí,   hranol    totálně  odrážející,    známý  již 
Newtonovi.    Zvétáení  silnými   okuláry  bylo 
7000násobné.  —  Geniální  konstrukce    m-flv 
Amiciho  nepřestala  však  na  prvních  velkých 
cfftíktech.    Kombinované  objektivy,  jež  byly 
dosud    rozebírány,    dávaly    svými    čočkami 
přes  pečlivé  výpočty  a  výbrusy  přece  ještě 
obrazy  po  kraji  barevné,  a  tu  jal  se  Amici 
sestavovati  objektivy  zcela  podobné  naŠim, 
při  nichž  se  celé  soustavy  čoček  jako   ob- 
jektivy nedělitelné  zavádějí  a  při  nichž  užil 
po  prvé  jedněch  čoček,  které  dávaly  obraa^y 
sféricky  téměř  bezvadné,  ale  modře  ovrou- 
bené,  a  jiných,  jež  dávaly  obrazy  podobné 
sféricky  nechybující,   ale  červeně  vroubené, 
čímž  se  navzájem  malá  úmyslná  vada  cliro- 
matismu  vzájemně  ruší,  ale  současně  pře- 
máhá  vada  sférická.  Výpočty  Amiciho  ome- 
zovaly se  ovšem  jen  na  nejnápadnější  dvě 
krajní  barvy  vidma.  Theorie  Amiciho  zevše- 
obecněla  a    užili    jí    hned   Plossl,   Schieck, 
Oberhauser    i   jiní    optikové.    Po    upravení 
optické  části  věnoval   Amici  dál  celou  péči 
úpravě  mechanické.    Stolky  objektivně  po- 
souvaly se  ozubeným  táhlem  a  pastorkem. 
Amici  zdokonalil  tento  pohyb  šroubem  mi- 
krometrovým.   Jiná    novinka    drobnohledná 
byla  čočka  vsunutá  pod  předmět,  tedy  po- 
čátek nynějšího  kondensoru.    Rovněž  stalo 
se    opatření    pro    korrekci    vady    rozličné 
tlouštky    krycích    skel    tím,    že     byly    pro 
určité    dimense    krycího    skla    sestavovány 
určité   kombinace   čoček,   a  tak  se    nabylo 
obrazů   mikroskopických  přesnosti  na  teh- 
dejší dobu  překvapující.  Objektivy  Amiciho 
mají  úhel  94^  až  112^    Amici   učinil  též  asi 
první  pokus  s  čočkou  ze  skla  boroolovna- 
tého.    Po  úpravě  optických  částí  m-ů  byly 
však  jejich  stati  vy,  jež  se  současně  zlepšo- 
valy, tak  komplikované  a  tak  plné,  že  ne- 
bylo snadno  pracovati  takovým  m-em.  Zjed- 
nodušení zavedl  Arthur  Chevalier  v  Paříži, 
který  zřídil  zase  my  zcela  podobné  našim. 
Stativ   o   pevné   podložce,    pevném   stolku, 
mikrometrový  Šroub  zdvihal  tubus,  zasazený 
na  rameni  sloupku,  a  tubus  se  zastavoval 
zhruba  šinutím  v  pružné  trubici.    Tyto  m-y 
{1850)    ustanoveny   byly   hlavně    pro    práci 
studujících  a  záhy  zobecněly  tak,  že  se  udr- 
žely až  po  naši  dobu.  Art.  Chevalier  zavedl 
též  zdvihání  tubu  táhlem  ozubeným  a  pastor- 
kem a  na  jeho  velkém  m-u  jest  již  také  klou- 
bové sklánění  drobnohledné  trubice  v  úhlu 
k  podložce  stativu.  Osvětlení  bylo  lze  říditi 
v  ose  nebo  šikmo  k  ose,  stolek  otáčivý  měl 
sáňkové  vedení  dvěma  směry  kolmo  na  sobe 
stojícími.  Okulár  bylo  lze  zříditi  s  mikrome- 
trem.   Stejně  bylo  lze  měřiti  délky  šinutím 
stolku  s  praeparátem.  Na  této  cestě  dospěli 
nyní    mikroskopikové    dílem    k    nejvyššímu 


tehda  možnému  zvětšení,  achromatismu  a 
zjednodušení  stativu,  ale  také  k  mezi  mož- 
ného pozorování  pro  nedostatek  osvětlení. 
Cím  více  m.  se  zvětšoval,  tím  více  se  nedostá- 
valo světla  praeparátu,  jehož  zvětšovaná  čásC 
jen  málo  byla  osvětlována  středními,  téměř 
souběžnými  paprsky.  Aby  svedl  i  pobočné 
svazky  paprskův  na  praeparát,  vkládal  již 
Amici  čočky  spojné  nad  zrcátko  zpodní  a 
tím  světlo  kondensoval,  zhustil  množství  pa- 
prsků přiváděných.  Těch  však  stále  ještě 
mnoho  unikalo  lomem  z  tekutiny,  v  níž  se 
praeparát  chová,  a  hlavně  lomem  ze  skla 
krycího  do  vzduchu  nad  sklem  krycím  a  pod 
čočkou  objektivu  mimo  Čočku,  i  přišel  Amici 
zase  s  epochální  novinkou,  zameziti  unikání 
paprsků  zevnějších  vložením  media  stejné 
optické  lámavosti  neb  aspoň  přibližně  stejné 
lámavosti  mezi  čočku  a  praeparát,  a  navrhl 
první  systém  immersní.  Inimerse  děje  se 


fíumersmí 

olej   líř-fii 


Sklo  Jcr\fcl 


C.  3759.  B^  paprakfi  při  immerai. 

00  osa  drobnohledu;  AB  krajní  paprsky  osvAtlajici; 
BC  tytéž  v  krycim  skle  5  lomené ;  CD  paprsek  ▼  oleji 
nelomeny  sUhá  čočku  DF;  paprsek  C£  ve  vsdnchu  lo- 
mený mijt  Cočktt  DF, 

buď  vodou  neb  olejem,  a  dělime  dle  toho 
immersní  systémy  čoČek  na  systémy  immerse 
vodní  a  systémy  immerse  homogenní,  ole- 
jem. Výhody  immerse  jsou  mnohé.  Oprava 
chyb  čočkami  vzniklých  jest  snazší,  ježto 
mohou  býti  čočky  při  immersi  od  předmětu 
vzdálenější.  Světlost  předmětu  iest  při  témž 
zrcátku  a  kondensoru  tím  větši,  čím  lépe  je 
vystižena  stejná  lámavost  tekutiny  immersní 
se  sklem,  nad  nímž  jest  tato  tekutina.  Práce 
jest  pohodlnější,  ježto  jsou  immersní  ČoČky 
od  předmětu  vždy  vzdálenější,  než  obyčejné 
systémy  čoček  užívaných  za  sucha«  Vady, 
způsobené  krycími  skly,  jsou  daleko  menší 


MiKroskop. 


■  v  »d.  (V,  ni.  •ksi.) 


OTTŮV  SLOVKlK  NAUČNÝ. 


Objektiv  B  objímkou  korrakíol. 

•vrchDl  árt  lotVf  idŤilujI.  Nihoře  nvniil  ipiiilnl 
p(n>,  j«l  foiky  dolD  itli£ii|e.  (Skat.  rtí.) 


0*vÍllov>í  Abbeův  v  sáňkách, 
lich,  a*,  ip,  rwi  í  kondenioi  o  tFcch  íjíkách,  ili.  ip.  1-40;  c  vtlcovl 
ikl  tu  Kvlrinl  clODky  dabOTkavC;  e  piitorck,  linoucí  duhoíhavou  clonku 
d  pro  liknK  onttlml;  /  ucldko.  (Skul.  vel.) 


MikrosKop. 


OTTŮV  SLOVNÍK  NADČNÝ. 


^>př(>i;^.,i,-.,\^i 


Grcenoogh&v  praeparaínl  drobnohled  kulidtkový. 
iry.  P.P.  bubínky  •  hiinoly  oditfcjlclmi  piprsky  ■  odditujlei 
liin^ml  objektWy  Í/.B,.  T  hl.va  juWnrku  pio  tvlsny  pohyb  tu 
lakD  (pto  ptehled  levá  odifoiibavinuj.  U  KinltliD  pod  pnepinl 


Mikroskop. 


305 


než  při  vrstvě  vzduchu  mezi  objektivem  a 
sklem  krycím.  Tyto  objektivy  zdokonalil  dle 
výpočtů  Amiciho,  Tollense  a  Spencera  značné 
professor  Abbé  v  Jeně. 

Dle  Dippela  jsou  zavedeny  nvní  tyto 
hlavní  typy  objektivů  vůbec:  1.  Objektivy 
s  ohnisKcm  50 — 15  mm  dalekým,  s  úhlem 
kužele  paprskův  prostupujících  35^  z  jedné, 
silnější,  o  menái  dálce  ohniska,  ze  dvou 
achromatických  dvojic  čoček,  přední  vždy 
silnější.  —  2.  Objektivy  8  ohniskem  16  aŽ 
6  mm,  úhlem  60^  mají  tři  dvojice  čoček 
achromatických  nebo  nověji  dole  1  achro- 
matickou  trojici  čoček  a  nahoře  dvě  dvo- 
jice. —  3.  Objektivy  s  ohniskem  méně  než 
6  mm  vzdáleným  o  úhlu  větším  60^  mají  čel- 
nou čočku  půlkulovitou,  ovšem  tedy  ne- 
achromatickou,  poněvadž  je  jednoduchá,  a 
všecky  opravy  cnromatické  musí  býti  odká- 
zány dvojicím  čoček  následujících,  které  jsou 
při  systémech  za  sucha  dvě  neb  tři,  při  im- 
mersi  vodou  pravidelně  tři.  —  4.  Objektivy 
pro  immersi  vodní  nebo  homogenní  oleiem 
jsou  ze  čtyř  dílů;  první  2  čočkv  jsou  jeano- 
duchéy  prvá  půlkulatá,  druhá  pfoskovypuklá 
nebo  dvouvypuklá,  třetí  a  čtvrtý  dil  jsou 
dvojice  nebo  trojice  čoček  achromatické.  — 
5.  Nejnovější  objektivy  apochromatické  jsou 
systémy  pětidílné.  Zavedením  těchto  a  při- 
měřenou úpravou  okulárů  huyghenských  a 
nyní  kompensačních  bylo  dosaženo  takového 
zlepšení,  že  se  i  nejjemnější  práce  vědecké 
mohou  podnikati  spolehlivé. 

M.  moderní  má  tedy  dvě  hlavní  části: 
optickou  a  mechanickou.  Mechanická 
část  jest  stati  v,  tubus;  optická  výbava  skládá 
se  z  okulárů,  objektivů  a  osvětlovačů. 

Stát  i  v  bývá  obyčejně  na  podkovovité 
podložce,  aby  se  mohlo  zrcadlo  osvětlovače 
snížiti  hodně  hluboko  a  pošinouti  stranou 
i  do  předu.  Tato  podložka  se  lije  z  mosazi 
nebo  ze  železa,  aby  byl  stroj  co  možno  sta- 
bilní. Anglické  m-y  mívají  massivní,  dosti  ši- 
roké třínožky,  jež  při  dostatečné  opěrné 
ploše  elegantně  vypadají  a  nejsou  příliš 
těžké.  Na  podložce  stojí  sloupek  hranolový 
nebo  válcový,  nesoucí  uprostřed  stolek,  na- 
hoře pravoúhlé  rameno,  na  jehož  konci  nad 
středem  stolku  jest  připevněn  tubus  drobno- 
hledný. 17  velkých  m-ů  jest  tento  sloup  roz- 
půlen a  kloubovým  zařízením  lze  celý  ho- 
řejší díl  m-u  s  tubem  a  se  stolkem  schnouti 
až  o  90',  při  čemž  tedy  tubus,  jinak  svislý, 
leží  vodorovně.  Aby  se  m.  mohl  zastaviti 
v  kterékoli  poloze,  jest  osa  kloubu  kuželo- 
vitá  a  utahuje  se  kličkou  a  šroubem  tak,  že 
se  sklonění  provede  povolením  kličky  lehko 
a  utažením  se  m.  skloněný  upevní  v  které- 
koli poloze.  Hořejší  čásť  sloupku,  nesoucí 
tubus,  jest  obyčejně  podoby  trojbokého  hra- 
nolu a  nese  válec,  mající  podobnou  dutinu. 
Válec  se  pérem  vzhůru  zvedá  a  mikrometri- 
ckým  šroubem,  nad  míru  jemně  a  pečlivě 
vypracovaným,  stlačuje  dolů.  Mikrometrick^ 
šroub  má  na  ovrubě  hlavy  dělení  na  100  di- 
lův,  znamenaných  čísly.  Ke  kraji  hlavy  míří 
ukazováček  s  ramene  nesoucího  tubus.  Vy- 

Ottflv  Slovník  NauCný.  sv.  XVII.  4x2  2900. 


praveno  pak  jest  zařízení  mikrometrového 
Šroubu  tak,  že  zatočení  o  1  dílek  na  hlavě 
šroubu  zvýší  tubus  o  0*01  mm.  Lze  však  ještě 
zcela  dobře  otočiti  o  Vs  dílku  a  udati  zvý- 
šení o  0005  mm.  Tímto  jednoduchým  zaří- 
zením lze  dosti  přesně  změřiti  tlouštky  před- 
mětů prohlížených,  také  ale  tlouštky  krycích 
skel,  což  je  při  vyšších  objektivných  zvětše- 
ních velmi  důležito.  Zastavíme  drobnohled 
pozorně  na  vrchní  plochu,  i  je  nám  značně 
na  prospěch  několik  zrnéčck  prachu,  jež 
vzdor  sebe  pečlivější  čistotě  vždy  se  najdou, 
pak  na  zpodní  plochu  skla  krycího,  jež  se 
prozradí  leskem  následující  vrstvičky  buď 
vzduchu  nebo  kapaliny  pod  krycím  sklem. 
Pak  spočítáme,  o  kolik  dílků  bylo  otočiti 
šroubovou  hlavu,  a  znásobíme  poznamena- 
ným jednou  pro  vždy  pro  určitý  okulár  a 
objektiv  (asi  D  neb  E  a  okulár  3  nebo  4) 
číslem  redukčním.  Toto  redukční  číslo,  zna- 
menající hodnotu  jednoho  dílku  šroubové 
hlavy  pro  tento  jistý  druh  zvětšení,  vyše- 
tříme ze  skla  krycího,  jehož  tlouštku  určitě 
známe,  změřivše  ji  sférometrem  nebo  jinou 
mírou  na  tlouštky.  Také  lze  koupiti  krycí 
skla  zcela  přesně  měřená.  Pak  lze  měřiti 
i  tlouštky  předmětů  v  praeparátech,  k  nimž 

Íinak  ani  přiblížiti  se  nelze.  —  Sloupek,  po- 
lybovaný  mikrometrovým  šroubem,  nese  do 
předu  namířené  rameno,  nosič  tubu.  Sáň- 
kový pohyb  tohoto  sloupku  musí  býti  doko- 
nalý a  nesmí  dopouštěti  ani  nejmenší  od- 
chylky stranou.  Musí  býti  vŠak  také  lehký, 
aby  se  mikrometrické  zastavení  tubu  dalo 
lehce,  hladce,  aby  se  tubus  zdvihaný  nebo 
spouštěný  nikde  nezarážel.  Zde  jest  nejdo- 
konalejší mechanismus  stativu.  Na  přední 
straně  nosiče  jest  rovnoběžně  s  osou  celého 
stroje  vyříznuta  válcovitá  dráha  v  předu 
otevřená,  do  níž  zapadá  podobné  válcovité 
táhlo  na  zadní  straně  ozubené,  v  předu 
k  tubu  přišroubované  a  zdvihající  tubus  pa- 
storkem se  dvěma  šroubovými  hlavami,  umí- 
stěnými v  právo  a  v  levo.  Zoubky  pastorku 
zapadati  musí  do  táhla  tak,  aby  nebylo  pra- 
žádné mezery  mezizubní,  aby  každým,  i  ne- 
patrným, hnutím  hlavy  pastorku  tubus  stou- 
pal nebo  klesal.  Tření  mezi  táhlem  a  pastor- 
kem zachová  se  značné,  neodstraňuje  se,  aby 
tubus  v  kterékoli  poloze  se  udržel  a  vlastní 
vahou  neklesal.  Hrubé  zastavení  drobnohled- 
ného tubu  děje  se  tedy  táhlem,  jemné  mikro- 
metrovým šroubem.  U  m-ů  lacinějších  není 
táhla  a  pastorku.  Tam  se  zastavuje  zhruba 
tubus  šinutím  v  trubici  pružné,  která  do  póla 
se  tří  nebo  čtyř  stran  po  délce  proříznuta 
tubus  dostatečně  drží,  ale  volnému  šinutí 
vzhůru  a  dolů  také  nebrání. 

Tubus  jest  z  mosazné  trubice,  hladký, 
přesně  vytočený  a  u  větších  drobnohledův 
dvojitý.  Nahoře  jest  menŠí,  ve  větším  volně 
pohyblivý  tubus,  jenž  má  dutinu  přesně  vy- 
soustruhovanou  pro  okuláry;  na  plášti  to- 
hoto vnitřního  tubu  jest  dělení  millimctrové, 
centimetry  vyznačené,  aby  bylo  lze  pro  roz- 
ličné soustavy  čoček  tubus  na  délku  zříditi. 
Firma   C.  Zeiss  má  na  př.  normální   délku 

20 


306  Mikroskop 

tubu  160  mm,  E.  Leitz  170  mm.  Tubus  vy- 1  bech,  tlačí  se  stolek  nazpět  spirálním  pérem, 
tahovací  jest  také  proto  dftležit,  že  se  ne-  Tím  lze  vrchní  Čásť  stolečku  přesné  centro- 
zřidka  pomocnými  apparáty  nad  objektiv  I  váti  anebo  provésti  nejjemnější  pohyby  prae- 
nebo  pod  okular  vloženými  délka  osy  mezi  pařátu  i  se  stolečkem.  Praeparát  se  při  tom 
okulárem  a  objektivem  změní  a  tím  by  se  přitlačuje  dvěma  držátky  zpruhovými  k  sto- 
i  zvětšení  změnilo  neb  obrazy  zkazily.  Proto  léčku.  Vrchní  plocha  stolku  dělá  se  z  ebo- 
je  třeba  tubus  vždy  zkrátiti  o  délku  vloze-  i  nitu  mdle  přibroušeného,  který  jest  černý, 
ného  apparátu,  na  př.  revolveru,  osvětlovače.  I  nelesklý,  dosti  pružný  a  snadno  nabude  pu- 
Dolejší  konec  tubu  má  závit  na  objektivy,  vodní  mdlé,  rovné  plochy,  když  se  otře  tro- 
Mikroskopické  firmy,  které  se  nebojí  kon-  chu  olejem  a  jemným,  plaveným  smirkem. 
kurrence,  zavedly  smlouvou  závit  anglický  Levnější  stolky  jsou  z  černěné  mosazi.  Střed 
{society  screw),  zcela  stejný,  tak  že  lze  na  stolku  má  dolu  kužclovitě  se  šířící  kruhový 
témž  stativu  užiti  objektivů  všech  smluve-  otvor,  u  největších  stativů  o  průměru  30  až 
nÝch  firem,  což  má  při  rozdílných  cenách  35  fnm\  tento  otvor  můŽe  se  však  příměre* 
objektivů  i  stativů  často  dosti  praktický  vý-  nými,  úplně  zapadajícími  kruhovými  vloŽ- 
znam.  Pro  stativy  mikrofotograncké  upravují  kami  zúžiti  až  na  průměr  hoření  čočky  osvét- 
sc  nověji  vnější  tuby  nápadně  široké,  aby  lovače.  Čtverečné  stolky  bývají  pravidelné 
nevadily  svou  délkou  a  malým  rozměrem  ši-  pevné.  Výška  stolku  objektivného  nad  pod- 
roko  se  rozevírajícímu  kuželu  paprsků  pro-  ložkou  musí  býti  taková,  aby  se  mohlo  po- 
mítaných  objektivem.  Na  dolejší  konec  tubu  hodině  manipulovati  osvětlovačem,  aby  bylo 
upravují  se  apparáty  na  rychlé  střídání  ob-  dosti  místa  pro  všechny  pomocné  přístroje 
jcktivů.  Pro  vědecké  práce  dává  se  přednost  potřebné  při  osvětlování,  ale  aby  se  zase  m. 
revolveru.  To  jest  rámec  se  dvěma,  třemi,  tím  zbytečně  nezvyšoval,  proto  Že  by  jinak 
čtyřmi,  někdy  i  více  otvory  s  normálním  nemohl  při  práci  státi  na  obyčejném  stole, 
anglickým  závitem  objektivným.  Rámec  tento  ■  Jsou-li  pomocné  přístroje  osvětlovací  velmi 
otáčí  se  kolem  osy  jako  část  vrchlíku  kulo-  dlouhé  a  nevešly  by  se  pod  stoleček,  sklání 
vého  kolem  svého  středu,  tak  že  jeden  otvor  se  vrchní  čásť  m-u  v  úhlu. 
octne  se  vždy  středem  svým  právě  v  ose  Pohyb  praeparátu  na  stolečku  děje  se  buď 
trubice  drobnohledné.  Aby  toto  postavení  přímo  rukou,  anebo  se  zařizuje  pohybování 
bylo  jistě  vždy  totéž,  jest  na  obvodě  revol-  mechanické.  Na  stolek  m-u  připevní  se  sáň- 
verového  rámce  vyryta  přesně  vyměřená  kovy  stoleček  posuvný,  jenž  praeparát  upev- 
jamka,  do  níž  zapadá  péro,  znamenající  po- 1  něný  držátky  v  právo  a  v  levo,  v  před  a 
stavení  rámce  otvorem  pod  tubem  a  zasta- ;  v  zad  Šine  dvěma  šrouby  buď  za  sebou,  neb 
vující.  Poněvadž  jest  rámec  ten  v  principu  vedle  sebe  postavenými.  Každé  postavení 
kulovou  plochou  vrchlíkovou,  dutinou  na- ,  praeparátu  lze  měřítkem  noniovým  přesné 
horu  obrácen,  rozbíhají  se  našroubované  ob-  ustanoviti,  a  poznamenáme-li  na  praeparátu 
jektivy  směrem  poloměrů  koule,  z  níž  jest  čísla  odečtená  při  některém  pěkném  místé 
vzat,  a  nepřekážejí  tudy  ani  volné  manipu-  praeparátu,  lze  pak  toto  místo  kdykoliv 
laci  na  stolku,  ani  osvětlení  vrchnímu.  Na  ihned  nalézti  a  demonstrovati.  Jsou  tedy 
revolver  lze  našroubovati  všechny  objektivy,  tyto  mechanicky  pohyblivé  stolečky  velmi 
které  mají  své  čočky  pod  objímkou,  nesoucí  pohodlné  pro  demonstrace  praeparátův  stá- 
normální  závit.  Některé  objektivy  malého  lých  nebo  určitých.  Na  velkých  stativcch, 
zvětšení,  jako  na  př.  Zeissův  a*-,  mívají  čo-  i  jmenovitě  projekčních,  kde  praeparát  není 
čky  vsunuté  na  trubičce  do  hlavního  tubu.  přístupen  tak  pohodlně  a  nepatrné  hnutí 
Těch  při  revolveru  užiti  nelze.  Pro  fotogra-,jím  znamená  veliké  sešinutí  obrazu,  jsou 
fické  a  projekční  drobnohledy  dávají  před-  stolečky  mechanické  přidělány  přímo  na  sta- 
nost  střídání  objektivů  sáňkami.  Na  dolejší  tiv.  U  menších  stativů  je  lze  šroubem  při- 
konec  tubu  se  připevní  kus  stálý,  se  dvěma  I  dělati  svrchu  na  pevný  stolek  a  dle  potřeby 
lištami,  mezi  něž  zapadají  kusy  saněk  pohyb-  sejmouti.  Při  menších  zvětšeních  lze  tako- 
livé  jako  zásuvka  u  stolu  mezi  lištny  přišrou-  výmto  stolečkem  mechanickým  dosti  dobře 
bované  na  zpodu  stolní  plochy.  Jak  stálý,  tak  velikosti  pracparovaných  předmětů  měřiti, 
vyměňované  kusy  saněk  mají  otvor  pře.snč  Osvětlení  praeparátův  rozeznáváme 
centrovaný  do  osy  tubu.  Na  stálém  kusu  je  dvojí:  světlem  napadajícím  a  prostupujícím, 
otvor  vrtán  ccntricky,  na  pohyblivých  jest .  Většinou  pracuje  se  světlem  prostupuj í- 
centrování  zařízeno  dvěma  šrouby  a  provede  cím.  K  tomu  účelu  musí  býti  předmět  sam 
se  pro  každý  objektiv  hned  v  továrně.  Ale  průsvitný  nebo  průhledný  a  dává  se  na  pod- 
pak  není  radno  objektiv  od  kusu  saněk  od-  ložené  sklo  objektivně  a  přikrývá  se  pro 
Šroubovávati,  ani  na  šroubech  něco  měniti,  i  snazší  uchování  sklem  krycím.  Jsou  pak  ta> 
ježto  se  centrování  ruce  nezkušené  zpravidla  kovéto  praeparáty  buď  čerstvé,  když  se  na 
nepovede  a  objektiv,  ležící  pak  mimo  osu  rychlo  připraví  právě  pro  demonstraci,  neb 
tubu,  ukazuje  obrazy  znetvořené,  nepravé,  stálé,  když  jest  jejich  úprava  taková,  aby 
Stolek,  přišroubovaný  k  sloupku  kolmo  na  i  po  léta  podržely  všechny  své  vlastnosti, 
osu  drobnohledu,  je  buď  kruhový,  pak  zpra-  Stálé  praeparáty  tak  jako  čerstvé  jsou  buď 
vidla  otáčivý  a  lze  jej  pošinovati  dvěma,  suché,  když  leží  prostě  na  skle,  přikryty  při- 
bliž sloupku  o  120**  schýlenými  šroubky  krývkou  —  sklem  krycím,  nebo  jsou  uloženy 
v  malé  míře  proti  čepu  zasazenému  ve  v  tekutině  —  vodě,  glycerinu,  oleji,  nebo  jsou 
středu  přední  Části.    Povoluje-li  se  na  Šrou-   konečnč  ustáleny  některou  tuhnoucí  prysky- 


Mikroskop.  307 

řiď,  mastixem,  kanadským  balsámem  nebo  i  zvětšeních  400— óOOnásobných,  ač  při  zvět- 
huspeninou  glycerinovou  a  jinými  hmotami,  j  šeních  zvyšovaných  okulárem  osvětleni  ubývá 
Závěrky  tyto,  obsahující  praeparát,  nesmějí  tak  nápadně,  že  nám  detaily  praeparátu  jen 
měniti  jeho  povahv,  barvy  a  struktury,  musí  |  ztěží  jsou  patrný  a  jen  okem  cvičeným  se 
býti  dokonale  průhledný  a  nesměji  nikdy  mohou  pozorovati.  Proto  saháme  rádi  po 
obsahovati  vzdušných  bublinek,  jimiž  se  do- '  zdokonaleném  osvětlovači,  jejŽ  zavedl  a  zna- 
jem  praeparátu  značně  ruší.  Světlo  napadá- .  mcnitě  upravil  prof.  Abbé  v  Jeně.  To  jsou 
jíd  přichází  při  malých  zvětšením  přímo  na  přesně  s  tubem  souosč,  ve  společné  objímce 
praeparát,  protože  toto  množství  stačí.  In-  pod  stolkem  vložené  2,  někdy  3  achromati- 
teressantní  tu  bývá  často  pozorování  hry  cké  čočky  skoro  půlkulaté,  ploskovypuklé, 
barev,  doužkování,  opalisace,  zejména  dá-  jež  sbírají  světlo  se  zrcátka  odražené  a  sou- 
meli  pod  praeparát  podložku  neprůhlednou,  ,  střeďují  v  praeparátu.  Na  osvětlovač  Abbéův 
třeba  kousek  černého  papíru.  dáváme  dopadati   pravidelně   světlu  rovno- 

Při  silnějších  zvětšeních  nevystačí  jedno-  '  běžnému  a  tedy  obracíme  zrcátko    rovinné 
duché,  rozptýlené  světlo  denní,  a  tu  je  třeba   navrch.    Těmto  čočkám,  jež  světlo  soustře- 
soustředění,  jež  se  děje  čočkou  spojnou.  Na  ;  ďují,  říká  se  kondensor.    Světla  takto  sou- 
drobnohlednou  trubici  připevní  se  obroučka  j  středěného  jest  však  nčkdy,  zejména  při  ma- 
a  lomené  raménko  s  kuličkovými  klouby,  na   lých  zvětšeních,  příliš  mnoho;   proto   musí 
konci  raménka  čočka  spojná,  a  tou  se  sbí-    býti   kondcnsorové    čočky    lehko    odstrani- 
rají  na  praeparát  světlé  paprsky.    Třeba  tu  j  telny.    To  se  déjc  jednoduchým  jich  odklo- 
však  opatrnosti,  aby  se  praeparát  současně  |  penim   a   odklopený  kondensor  je  pak  stra- 
příliá   neohřál  nebo  dokonce  nespálil.    Aby    nou  v  levo  a  nebrání  práci  se  světlem  pří- 
nebyl   stativ  tuze  obtížen,  lze  užiti  také  Čo-    mým,  odraženým.  Jindy  je  třeba  i  při  odra- 
čky  osvětlující  jako  samostatného  apparátu,  i  zeném  i  při  kondenso váném  světle  vpouštěti 
stojícího  na  stojánku  vedle  m-u.  Osvětlování   jen  střední  svazek  paprskův  a  zabrániti  vstup 
čočkou  poskytuje  však  vždy  světla  šikmého,    paprskům  krajním.    To  stane  se  buď  vlože- 
jež  mívá  v  zápětí  často  pozorování  nedosti    ním  clonek  kruhových  s  malým   kruhovým 
přesná.  Dává  se  proto  nyní  přednost  osvět- ,  otvorem  ve  středu,  nebo  že  se  zatáhne  iris, 
lovačům   shora,   zvaným  >vertical   illumina- '  nyní  moderní  clonka  duhovková,  jež  segmenty 
tore,  >opakilluminatorc  a  j.  Princip  jejich  je  .  kruhovými  od  obvodu  ke'středu  stejnoměrné 
pravidelně  dutý  válec,   s  otvorem    v  boku,   střední  otvor  zužuje  až  na  1  mm,  jako  zor- 
vsunutý  nad  objektiv  nebo   pod  okulár,   za  j  nice   v    oku.    Takováto    clonka    duhovková 
otvorem  jest  hranol  skleněný,  sahající  hra- ;  bývá  buď  na  zvláštním,  zase  přesné  souosém 
nou  po  střed  trubice,  otáčivý  kol  vodorovné  i  rámci  pod  kondensorem  a  lze  ji  i  s  rámem 
osy.   Tím  se  namíří  světlo  totálně  odražené    pákou  vyšinouti  z  osy  a  otočiti  mimo  sto- 
shora  přímo  na  praeparát  a  oko  shora  po-  i  lek  (v  právo),  anebo  bývá  u  menších  kon- 
hodlně   prohlíží   druhou    prázdnou   polovicí   densorů   tato  clonka  s  kondensorem   pevně 
válečku  praeparát  s  hora  intensivně  osvět-    spojena  tak,   že  její  rámeček  jest  připevněn 
leny.    Světla  tu  lze  užiti  buď  denního,  buď  na  zpodu  objímky  kondensorové.  Novinkou 
umělého,  jeŽ  se  pak  tlumí  přiměřeně  štěrbi-    při  kondensorech  odklopných  zavedenou  je 
nou  užší  nebo  širší,  utvořenou  třeba  lepen-  !  druhá  clonka  duhovková,  která  se  svírá  kle- 
kovým  listem.  Těchto  přístrojů  lze  užiti  je-    nutě  nahoru,  tak  že  její  nejmenší  otvor  leŽí 
šcě   při  zvětšení  500násobných  i  óOOnásob-    pak  těsně  pod  praeparátem.  Tuto  clonku  lze 
ných  s  výsledkem  velmi  dobrým  a  prohlíží- 1  ovšem  zavírati  jenom  tehdy,  je-li  kondensor 
váme  jimi  osvětlené  plochy  leptaných  kovů, ,  odklopen.  Celý  takovýto  osvětlovač  bývá  na 
kamenů,  plochy  zlomených,  přetržených  ko-    sáňkách  a  lze  ho  táhlem  a  pastorkem  spou- 
vův   a  j.  —  Světlo  prostupující,  pravidelně  |  štěti  dolů  neb  zdvihati,  čímž  se  proud  světla 
denní,  řidčeji  umělé,  musí  měniti  svůj  oby- .  seslabuje  nebo  sesiluje.  jiné  clonky  jsou  vál- 
čejný  směr  ve  směr  z  dola  nahoru.    To  se  !  cové;  jsou  to  krátké  trubice,  jež  se  vsouvají 
děje  vložením  zrcadla  šikmo  skloněného  pod  |  do  pružného  pouzdra,  přidělaného  na  zpodu 
stoleček.  Zrcadlo  toto  jest  buď  rovinné,  jc-li    stolku,  a  nahoře  dle  potřeby  zužují  neb  roz- 
dosti  na  paprscích  rovnoběžných,  nebo  duté,  '  šiřují  vkládanými  kroužky  s  otvorem.  Nebo 
je-li  třeba  světla  soustředěného,  silnějšího.  1  se  uŽívá  při  nejjednodušších  strojích  clonky 
Zrcátko,  pravidelně  kruhové,  jest  centrováno    terčové.  To  jest  kruh  kovový,  přišroubovaný 
v  ose  drobnohledu  a  vysílá  odražené  světlo  '  středem   na  straně  vezpod  stolku,  jenž  má 
směrem    osy    tubu.    Pravidelně    však    bývá  |  při  obvodu  řadu  děr,  nestejně  velkých,  spa- 
zrcátko   to  jedním  i  dvěma  směry  stranou    dajících  středy  v  osu  m-u,  jimiž  se   otvor 
pohyblivé  na  vkloubeném  raménku,  jež  má   stolečku    pouhým   zatočením   přiměřeně  za- 
na  dolejším   konci  půlkruhovou   obroučku,  |  clání  o  čásť  obvodu.    Někdy  jest  třeba  clo- 
v  jejíchž  koncích  jsou  šroubkové  čípky,  na    nek  se  středem  tmavým.    Ty  mají  podobu 
nichž  jako  na  ose  příčné  se  zrcátko  sklání ,  kruhu   s    vyříznutými    širšími    nebo    užšími 
do  předu  a  v  zad.    Obroučka  celá  točí  se    částmi    mezikruží;    těmito    výsečemi    mezi- 
V  právo  a  v  levo  a  raménko  samo  dolů  a  |  kruží    vniká    pak   světlo   jen   šikmo   a   dává 
nahoru.    Tím  jest  zřízen   všestranný   pohyb    zvláštní    eíTekty    (mimo    osvětlení    téŽ    lo- 
zrcátka  v  ose  i  mimo  osu  a  lze   vpouštěti    mem  nebo  rozkladem),  čehoŽ  jest  často  ne- 
svčtlo  v  ose  nebo  k  ose  šikmo  s  předu  i  se  ,  zbytno   užiti  při  zkoušení  zrnek  nerostných 
strany.    S   tímto    osvětlením   vystačíme    při  { a  jinde. 

* 


308 


Mikroskop. 


Při  světic  umělém,  lampě  petrolejové, 
plynové,  elektrické  vadivá  buď  přilisná  in- 
tensita, buď  slabost,  někdy  též  zvláštní  za- 
barvení světla,  jež  přímo  se  nepozoruje,  ale 
v  m*u  jeví  se  buď  nápadně  Žlutě,  zeleně 
nebo  modravě.  Tu  si  pomáháme,  vkládajíce 
pod  osvětlovač  na  rámeček  clonky  sklo  mdle 
broušené  nebo  sklo  modravé,  neb  postavíme, 
zejména  při  slabém  světle,  před  zrcátko  oby- 
čejnou skleněnou  kouli,  jako  jich  užívali 
druhdy  při  práci  obuvníci,  naplněnou  slabým 
roztokem  některé  soli  měďnatoammonaté, 
čímž  se  světlo  soustřeďuje  a  současně  při- 
měřeně zbarvuje,  tak  že  při  práci  oči  ne- 
umdlévají. 

Objektivy  moderní  jsou  soustavy  více 
čoček  a  vyrábějí  se  dle  přesných  výpočtův 
přepečlivým  výběrem  a  skládáním  jednotli- 
vých součástek  zcela  stejně  vyrobených  vždy 
ve  velkém  počtu  najednou.  Tak  se  na  př. 
vybrousí  několik  set  čoček  spojných  na  prů- 
čelnou  čočku,  pak  nebo  současně  stejný  po- 
čet rozptylek  na  achromatisováni  spojek, 
vysoustruhuje  se  potřebný  počet  objímek 
téhož  kalibru  a,  aby  nebylo  odchylky,  má 
stroj  odměřené  nože,  support  pro  nože  za- 
rážky, tak  že  se  vyrobí  objímky  jedna  jako 
druhá.  Čočky  dostane  pak  jiný  pracovník, 
jenž  je  centruje  a  obrousí  kraje,  pak  vezme 
je  jiný,  jenž  dvě  a  dvě  čočky  spojí  kanad- 
ským balsamem  v  achromatický  celek ;  takto 
spojené  dvojice,  jinde  trojice  čoČek  vsadí  se 
do  objímky,  jež  dle  původního  kalibru  vy- 
točena přijme  právě  jen  čočku;  čočka  se  tam 
zalepí  balsamem,  aby  se  při  zatlačování  ne- 
hnula, pak  se  přes  ni  přehne  kraj  objímky 
ostře  osoustruhovaný,  čímž  se  čočka  upevni, 
a  takto  vyrobených  článkův  objektivu,  přesné 
vyzkoušeních,  dostane  se  s  jinou  sérií  dru- 
hých, třetích  článků  montéru,  který  po  dů- 
kladné revisi  všech  sestaví  k  sobě  patřící, 
poznamená  a  odevzdá  mistru  v  oddělení, 
který  každý  hotový  objektiv  přezkouší.  Ho- 
tové objektivy  složí  se  do  pouzder  a  ode- 
vzdají ve  skladě.  Neobyčejné  obtíže  Činí  osa- 
zování a  zatlačování  Čoček  průčelných  půl- 
kulatých,  jmenovitě  ČoČek  objektivův  im- 
mersních.  Objektivů  užívá  se  za  sucha  nebo 
se  užije  immerse  vodou,  nebo  konečně  tak 
zv.  immerse  homogenní  olejem.  Vodu  lze 
nakápnouti  na  krycí  sklo  praeparátu.  Oleje 
nabereme  buď  na  dřevěnou  tyčinku,  nebo 
zachytíme  kapku  dle  dra  L.  Macha  na  drá- 
těné očko  a  přeneseme  na  objektivnou  prů- 
čelnou  čočku.  Je-li  praeparát  veliký,  káp- 
neme též  kapku  oleje  na  krycí  sklo,  dbajíce 
při  tom,  aby  nevznikly  vzdušné  bublinky. 
Je-li  třeba,  aby  byl  kondensor  až  pod  prae- 
pařátem,  kápneme  při  zvětšeních  největších 
i  na  hořejší  Čočku  kondensoru,  obyčejně 
vody.  Olej  immersní,  jehož  se  nejčastěji 
užívá,  jest  olej  ze  dřeva  cedrového,  silice, 
jíž  se  nabývá  z  chvojky  Juniperut  virginiana, 
zahuštěný,  bezbarvý,  prostý  prachu  i  neči- 
stoty, jmenovité  všech  kyselin,  aby  neporu- 
šoval objímek  čoček,  musí  býti  dosti  hustý, 
aby  se  příliš  neroztékal,  a  dosti  stálý,  aby ' 


netěkal  za  práce,  konečně  musí  míti  co 
možná  stejný  index  lomu  s  krycím  sklem 
praeparátu.  Jest  tedy  immersní  olej  chrániti 
pečlivě  před  všemi  nečistotami  a  navzájem 
ovšem  každou  čočku  po  immersi  dokonale 
očistiti.  To  se  stane,  setřeme-li  olej  lnoucí 
ke  sklu  i  k  objímce  kůžičkou  a  pak  objímku 
i  sklo  dokonale  otřeme  čistým,  starým,  do- 
bře vypraným  klůckem  lněným,  namočeným 
v  benzinu  nebo  xylolu,  netlačíce  na  čočku. 
Pak  uschová  se  objektiv  zase  v  pouzdru. 
Je-li  našroubován  na  revolveru,  je  dobře 
celý  m.  přikrýti  poklopem,  nejlépe  skleně- 
ným, aby  se  chránil  před  prachem.  Někde 
užívá  se  též  immerse  monobromnaphthali- 
nové,  pro  niž  je  však  třeba  zvláštních  objí- 
mek. Objektivy  třídí  se  v  achromatické  a 
apochromatické;  firma  C.  Reichert  ve  Vídni 
jmenuje  své  »hart-apochromaty«.  Achroma- 
tické počítány  jsou  tak,  že  se  oprava  barev- 
nosti t^če  jen  dvou  krajních  barev  vidma  a 
spadají  na  sebe  dva  a  dva  obrazy,  jeden 
vroubený  modravé,  druhý  červenavé,  čímž 
se  ruší  chromatismus.  Při  apochromatech 
korriguje  se  tak,  že  se  spojují  tři  barvy  vid- 
mové,  čímž  se  dosáhne  čistoty  daleko  větší. 
Sférická  vada  jest  uvedena  na  minimum,  tak 
že  se  nám  zorné  pole  jeví  zcela  rovinným. 
Při  objektivech  achromatických  je  zaved<.no 
znamenání  písmeny  a,  A,  B,  C,  i> . . . .  atd., 

A  A,  DD\   nebo  čísly  1,  2,  3 podle  jicb 

počtu.  Apochromaty  znamenají  se  čísly  16, 
8,  4,  3,  2*5,  2,  1*5,  jimiž  udává  se  dálka  ohni- 
ska v  roillimetrech.  Mimo  to  mají  silnější 
objektivy  značení  číselné  apertury,  to  jest 

f)oměr  poloměru  kruhu,  vytvořeného  kuže- 
em    paprskův,    procházejících    objektivem 

v  dálce  ohniska,  nahoře  /?  a  t.  zv.  acquiva- 

p 
lentní  dálky  ohniska  /,  tedy  čís.  ap.  =  — ^ 

Tento  výraz  má  však  též  hodnotu  stejnou 
se  součinem  n.sinu,  při  němž  n  znamená 
index  lomu  media  mezi  čočkou  průčelnou  a 
krycím  sklem,  tedy  vzduch  =«  1,  voda  =  1*33^ 
olej  cedrový  =«  1*52,  monobromnaphthalin  = 
1*66,  a  u  polovičku  vrcholového  úhlu  ku- 
žele světlých  paprskův,  tvořeného  objektiv- 
ným  systémem  čoček.  Číslo  toto  jest  dosti 
důležito  pro  posouzení  objektivu,  čím  větší 
jest  číslo,  tím  při  témž  zvětšení  jest  světlost 
pole  zorného  čtverečně  větší,  tím  jasnější 
jest  pozorováni.  —  Silné  objektivy  potřebo- 
vané za  sucha  ukazují  rozdílné  obrazy,  ne- 
užívá-li  se  krycích  skel  určité  tlouštky.  Oby- 
čejně se  justují  čočky  těchto  objektivů  na 
tloušťku  krycího  skla  0-17  mm.  Ale  odmě- 
řená krycí  skla  jsou  značně  dražší  a  někdy,, 
zejména  na  starých  praeparátech  stálých^ 
není  moŽno  sklo  tam  upevněné  nahraditi  od- 
měřeným. Tu  se  zařizují  objektivy  tak,  aby 
se  vada  obrazů  opravila  objektivem  samým 
tak,  že  se  zřizuje  t.  zv.  korrekční  objímka. 
Prostřed  objektivu  jest  otáčivá  obroučka  se 
známkou,  při  ní  na  pevném  kuse  objektivu 
stupnice,  značící  sílu  skla  v  setinách  milli- 
metru,  pro  niž  jest  upraven  objektiv  takto 
postavený.  Obroučkou  se  totiž  jemným  Šrou- 


Mikroskop. 


309 


bem  zdvihá  nejvyšší  vnitřní  čočka  a  tím  se 
reguluje  větší  nebo  menší  soustředění  pa- 
prsků, vystupujících  z  krycího  skla.  —  Při 
homogenní  immersi  tloustka  skla  nemívá 
pravidelně  velikého  významu,  ač  není-li  sklo 
nápadně  tenké,  snad  jen  0'10,  neb  nápadné 
tlusté,  0*25  až  0*30  mm.  Tu  si  však  snadno 
pomáháme,  prodlužujíce  o  nějaký  millimetr 
tubus  vytažením  hořejšího  kusu  při  skle  ten- 
čím, zasouvajíce  tubus  při  skle  silnějším. 

Okuláry  jsou  pro  mikroskopii  huyghen- 
ské  a  kompensační,  Ramsdenovy,  orthosko- 
pické,  holosteric-okuláry  a  j.  Nejobyčejnější 
jsou  okuláry  huyghenské.  Okulár  tento 
jest  trubička,  jež  má  nahoře  čočku  oční, 
plankonvexní,  postavenou  rovinou  vzhůru, 
dole  čočku  dvojvypuklou,  sběrnou.  Čočka 
sběrná  má  ohnisko  dále  než  oční.  Odlehlost 
obou  je  pak  rovna  asi  polovici  součtu  obou 
délek  ohniska.  NeŽ  se  vytvoří  objektivem 
skutečný  obraz  v  trubici,  sebéře  čočka  sběrná 
paprsky  a  vytvoří  nový  obraz  pod  oční,  ho- 
ření čočkou.  V  tom  místě  bývá  malá  clonka, 
která  zastiňuje  krajní  rozptýlené  paprsky, 
působící  rušivě.  Na  tuto  clonku  lze  vložiti 
mikrometrovou  destičku  okulárovou,  která 
pak  má  své  ryté  nebo  fotografované  mě- 
řítko přímo  v  obraze.  Tak  zřízené  okuláry 
slují  okuláry  měřicí.  Čočka  oční  tento  sku- 
tečný obraz  zvětšuje;  při  mikrometru  je  čo- 
čka ta  ve  zvláštní  trubičce  a  můŽe  se  pro 
každé  oko  její  postavení  akkommodovati. 
Huyghenské  okuláry  mívají  čísla  O,  1,  2,  3, 
4,  5;  pracuje  se  obyčejně  s  Čísly  1,  2,  3,  4. — 
Ramsdenovy  okuláry  liší  se  v  kon- 
strukci od  huyghenských,  že  ohnisková  vzdá- 
lenost oční  a  sběrné  čočky  je  téměř  stejná. 
Ohnisko  čočky  oční  jest  málo  nad  čočkou 
sběrnou,  a  ohnisko  sběrné  čočky  málo  nad 
čočkou  oční,  tak  že  se  ohnisko  celé  dvojíce 
čoček  pošine  nad  čočku  oční.  —  Ortho- 
skopické,  periskopické  a  aplanati- 
cké  okuláry  jsou  pokusy  sestrojeni  achro- 
matických  okulárů,  jimiž  se  má  nabýti  vět- 
šího zorného  pole,  lepší  jasnosti  paprskův 
krajních  a  úplné  rovinnosti  zorného  pole. 

Okuláry  »Holostericc  jsou  codding- 
tonské  lupy,  mající  jen  jedinou  čočku 
sloupkovitou,  při  níž  vzniká  značně  zvětšený 
obraz  předmětů,  přilepených  nebo  polože- 
ných na  ploše  méně  zakřivené.  Jest  to  typ 
obyčejných  dětských  zvětšovacích  skel  nebo 
podtadel  na  vlákna  tkanin.  V  místě,  kde  má 
vzniknouti  objektivem  obraz,  jest  clonka,  ta 
pak  musí  býti  vyměřena  přesně  pro  vzdále- 
nost předmětu  oční  lupy. 

Nejnovější  soustava  okulárů  jsou  tak  z  v. 
a chromatické  kompensační  okuláry. 
Konstrukce  v  zásadě  skoro  shodná  s  rams- 
denskými  a  huyghenskými  liší  se  tím,  že 
prvé  okuláry  samy  pro  sebe  byly  achroma- 
tické,  to  jest  každá  čočka  achromatická,  ce- 
lek achromatický  aplanatický,  ale  v  soustavě 
s  objektivy  měly  ještě  dosti  vad.  Apochro- 
matické  kompensační  okuláry  jsou  však  jen 
částí  komplexu  všech  apochro matických  čo- 
ček objektivů,  s  nimiž  činí  nedílné  soustavy. 


Kdežto  apochromatické  objektivy  dosti  přesně 

f>ropočítané  přidanými  čočkami  a  co  nejpeč- 
ivější  konstrukcí  jsou  téměř  achromatické, 
odstraňují  se  poslední  zbylé  snad  ještě  vady 
konstrukcí  okulárů  kompensačních.  Kdežto 
dříve  okuláry  i  objektivy  samy  pro  sebe 
byly  zdokonalovány,  jest  apochromatický  ob> 
jektiv  a  kompensační  okulár  celek  svými 
korrekcemi  vzájemně  se  doplňující,  tak  že 
okuláry  huyghenské  s  objektivy  apochroma- 
tickými,  kompensační  okuláry  s  achromati- 
cký mi  objektivy  z  pravidla  neukazují  pra- 
vých výhod  nejnovějších  zdokonalení.  Oku- 
láry kompensační  s  objektivy  apochromati- 
ckými  poskytuji  těchto  výhod;  největší  dosud 
dosažitelnou  bezbarevnost  obrazu,  úplně  stej- 
noměrnou světlost  celého  zorného  pole,  té- 
měř dokonalou  rovinu  zorného  pole  a  ko- 
nečně možnost  rychlého  střídání  zvětšení 
okulárem,  při  bezpečné  vědecké  jeho  ceně; 
dříve  se  stávalo  vyšší  zvětšení  z  pravidla 
objektivem^  okulárem  vyšším  jen  z  nouze; 
ale  to  i  při  revolveru  je  dosti  nepohodlné, 
zejména  při  střídání  suchého  objektivu  s  im> 
mersnim.  Nyní  stačí  na  př.  Zcissův  immersní 
objektiv  a  řada  okulárův  pro  stupnici  zvět- 
šení od  200  do  1500,  nebo  od  333  do  3000. 
Pro  zvláštní  práce  mikroskopické 
konstruují  se  dále  některé  zvláštní  okuláry, 
jako  okulár  obrazy  zpřim ující,  okulár  s  osním 
křížem,  okulár  úhloměrný,  okulár  s  irisovou 
clonkou,  okulár  stereoskopický,  projekční, 
demonstrační,  kreslicí,  spektrální  a  j. 

Okulár  zpřímujíci  obrazy,  jez  nahoře 
jsou  obyčejně  polohy  převrácené,  má  v  tru- 
bici dvakrát  lomené  řadu  Porroských  hra- 
nolů, nad  tubem  drobnohledným  mimo  osu 
pošinutou  trubici  právě  takové  světlosti  jako 
tubus,  aby  se  tam  mohl  vložiti  kterýkoli 
okulár  obyčejný.  Obrazy  pak  vidíme  zpří- 
mené a  lze  i  při  obyčejném  drobnohledu 
menšími  zvětšeními  dosti  dobře  praeparo- 
vati.  Okulár  s  osním  křížem  jest  oby- 
čejný okulár  huyghenský,  ramsdenský  nebo 
kompensační  s  pavučinkovým  neb  na  skelné 
destičce  rytým  křížem  s  průsekem  ležícím 
v  ose;  otáčením  stolku  lze  tím  měřiti  úhly.  — 
Okulár  úhloměrný  je  obyčejně  huyghen- 
ský 2.  nebo  kompensační  4.  okulár,  jenž  má 
nad  clonkou  sklo  s  řadou  přímek  rovnoběžně 
rytých,  na  ovrubě  kruh  dělený  na  stupně  a 
na  kraji  vnitřní  otáčivé  trubičky  znaménko 
Otáčením  trubičky  uvede  se  po  sobě  jedna 
z  rytých  přímek  v  souhlas  s  jedním  rame- 
nem měřeného  úhlu,  pak  se  otočí  trubičkou, 
až  se  některá  čárka  dotkne  souběžně  dru- 
hého ramene  úhlu.  PoČet  stupňů  otočení  se 
odečte.  —  Okuláry  s  clonkou  duhov- 
kovou jsou  pro  snazší  vyhledání  a  omezení 
malé  partie  praeparátu.  Nad  okulár  se  vstaví 
trubička  s  clonkou  duhovkovou,  jíž  lze  otvor 
zorný  libovolné  zúžiti.  —  Okulár  stereo- 
skopický jest  dvojitý  okulár,  podobný  di- 
vadelnímu kukátku.  Má  dvě  trubice  s  očními 
čočkami  a  část  paprsků  vycházejících  z  prae- 
parátu odráží  se  soustavou  hranolů  do  tru- 
bice pobočné.  Trubice  lze  oddáliti  a  sblížiti 


310 


Mikroskopický  výzkum  —  Mikrotasimetr  Edisonův. 


pro  různou  odlehlost  zornic.  —  Projekční 
okuláry  vyrábějí  se  nověji  pro  zdokonalení 
a  značné  zvětšení  promítaných  obrazův  mi- 
kroskopických. —  Demonstrační  oku- 
láry jsou  upraveny  tak,  že  mají  nad  clon- 
kou  obraz  omezující  ručičku  zvenčí  pohybli- 
vou, kterou  lze  místo  v  praeparátu  určité 
poznamenati.  —  Kreslicí  okuláry  mají 
v  boku  otvor  s  hranolem  úplně  odrážejícím. 
Nakloníme-li  m.  tak,  že  se  promítaný  obraz 
uvidí  buď  na  straně  neb  v  rovině  za  drobno- 
hledem, lze  tužkou  obrysy  praeparátu  i  po- 
drobnosti zřetelně  zobraziti.  —  Spektrální 
okuláry  jsou  vystrojeny  v  trubici  hrano- 
lem rozkládajícím  světlo;  z  boku  vpouští  se 
světlo  sluneční  pro  přirovnání  spektra  nor- 
málního, slunečného,  k  spektru  zkoumaného 
praeparátu  pevného  nebo  roztoku.  Těchto 
okulárův  užívá  se  nezřídka  při  mikroskopi- 
ckém zkoumáni  potravin. 

M.  demonstrační  jest  ruční  bez  stati  vu. 
Trubice  má  dole  u  objektivu  Širokou  ovrubu, 
na  niž  se  připevní  péry  praeparát,  a  osvět- 
lení praeparátu  děje  se  tak,  že  se  m.  de- 
monstrační v  ruce  přímo  obrátí  proti  světlu 
dennímu,  nejlépe  na  jasnou  oblohu,  ne  přímo 
na  slunce.  Při  větších  zvětšeních  lze  užiti 
i  malých  kondensorů.  Pro  pohodlí  mívají  de- 
monstrační m-y  po  straně  rámeček  na  papír 
se  skizzou  pozorovaného  praeparátu. 

M.  fotografický  má  širší  tubus,  střídáni 
objektivů  obyčejně  sáňkové,  na  okulárov^ 
konec  se  vsazuje  trubice  nálevkovitá,  do  niž 
zapadá  objektiv  komory  fotografické  neb 
aspoň  trubice  při  komoře,  aby  se  zabránilo 
vstupu  pobočných  paprsků  světla. 

M.  praeparační  jest  obyčejně  pevný 
stativ  s  oporkami  pro  obě  ruce.  Osvětleni 
řídí  se  zrcadlem  a  clonkami.  Stolek  je  možno 
zříditi  buď  temný,  s  otvorem,  nebo  se  na- 
hradí tabulkou  zrcadlového  skla.  Nad  stol- 
kem jest  buď  jednoduché  nebo  kloubem  po- 
hyblivé rameno  pro  lupy  Praeparát  musí 
býti  dosti  daleko,  aby  se  v  ncm  mohlo  pra- 
covati jehlami,  proto  nelze  užiti  příliš  sil- 
ných zvětšení. 

Zajímavé  jsou  praeparační  m-y  binoku- 
lární o  dvou  sbíhavých  trubicích,  se  dvěma 
okuláry  a  dvěma  souhlasnými  objektivy; 
praeparát  jeví  se  pěkně  plastickým. 

M.  sáňkový  jest  m.  se  skleněným  vel- 
kým stolkem,  na  který  se  může  položiti  nu 
př.  celý  řez  mozkem;  sloupek  s  mikroskopi- 
ckým tubem  jest  tu  pohyblivý  stranou,  sto- 
lek v  před  a  v  zad. 

M.  vodorovný  nebo  měřicí  jest  mikro- 
skopickému měření  adaptovaný  kathetometr 
(v.  t.).  Nejjemnější  měření  vykoná  se  pak 
mikrometrem  okulárním. 

M.  má  mnoho  pomocných  přístrojů  měři- 
cích, počítadla,  stroje  kreslicí,  záhřevné  na 
praeparáty  živé,  pozorované  při  vyšších  te- 
plotách, stroje  polarisační  a  j. 

M.  mineralogický  je  složený  m.  upra- 
vený pro  pozorování  nerostův  a  měření  na 
nich.  Pro  měření  hranových  úhlů  jsou  stolky 
kruhové  na  obvodu  se  stupnicí  a  noniem, 


okuláry  úhloměrné,  goniomctrové.  Stolek 
bývá  jednou  pro  vždy  centrován  a  mívá 
sáňky  na  praeparát.  Střídání  objektivů  zři- 
zuje se  kleštičkami  místo  revolveru  a  saněk. 
Vnitřní  hořejší  tubus  má  pravidelně  táhlo  a 
pastorek  na  vysouvání  a  zasouvání.  Kon- 
densor  má  místo  dvou  tři  čočky  a  musí  býti 
achromatický  a  výborně  centrován  i  justo- 
ván.  Pod  stolek  vkládá  se  stroj  polarisující  — 
Nikolův  hranol,  a  na  okulár  druhý  takový 
hranol  —  anály  sující.  Světlo  polarisované 
dopadá  buď  proudem  rovnoběžným  nebo 
konvergentně  dle  toho,  vstupuje- li  přímo 
nebo  soustavou  spojných  čoček.  Pro  po- 
drobné práce,  týkající  se  obrazců  barevných, 
vkládají  se  do  tohoto  proudu  světla  desti- 
čky křemenné,  slídové,  sádrovcové.  Mimo 
obyčejné  objektivy  užívá  se  pak  ještě  ob- 
jektivů pomocných,  našroubovaných  neb  po- 
ložených na  dolení  konec  vnitřního  tubu. 

Z  literatury  o  m-u  a  methodách  pra- 
covních v  novější  době  jest  jmenovati  fran- 
couzské: dr.  Henri  van  Heurck  (Brussel, 
1891),  René  Boneval  (Pař.,  1890),  N.  Beaure- 
gard  et  V.  Galippe  (t.,  1880);  německé:  P. 
Harting  (Brunšv.,  1866),  Carl  Naegeli  a  S. 
Schwendener  (Lips.,  1877),  dr.  Julius  Vogel 
(Berl.,  1877),  Leopold  Dippel  (Brunšv.,  1867, 
1869  a  1882),  >Central-Zeitung  fůr  Optik  u. 
Mechanikc  (Lips.,  1883),  Otto  Bachmann  (Mni- 
chov a  Lips.,  1883),  H.  Frey  (Lips.,  1886), 
»Jcnaische  Zeitschrift  fůr  NaturwissenschafL« 
(1886,  1887),  W.  Behrens,  A.  Kossel  a  P. 
Schiefferdecker  (Brunšv.,  1889).  V  Praze  vy- 
šlo vědecké  pojednání  ve  9Zpráváchc  o  za- 
sedání Král.  České  společnosti  nauk  r.  1881. 

Z  firem  u  nás  svými  m-y  zastoupených 
nejčastěji  se  jmenují:  Carl  Zeiss  v  Jeně, 
Ernest  Leitz  ve  Wetzlaru,  Carl  Reichert  ve 
Vídni,  R.  Fuess  v  Berlíně,  Oberhauser  a  po 
něm  Hartnack  v  Paříži.  F.  W.  Schieck  v  Ber- 
líně a  j.  Fr,  Krátký, 

Mikroskopický  výzkum,  výzkum  před- 
mětů živých  i  neživých  pomoci  mikroskopu 
(v.  t.). 

Mikrosporidie  v.  Myxosporidie. 

Mikrostomie  (řec),  neobyčejně  malá  ústa. 

MikrotMiimetr  Edisonův  jest  přístroj 
k  měření  velmi  nepatrných  změn  v  ten:ipe- 


C.  2760.  Mikrotusimetr  Edisonflv. 

ratuře,  vlhkosti,  tlaku  a  pod.  Ve  vyobr.  č.  2760, 
naznačeno  jest  uspořádání,  jak  se  m*u  užívá. 


Na  pevnám  kovovém  podstavci  A  jsou  dva 
sloupky,  %  nichí  delSí  obsahuje  dcstiíku  uhlo- 
vou B  spojenou  vodivě  3  kovovým  podstav- 
cem. K  desce  B  pFIléhá  kovová  menií  de- 
stička C  plochou  rovinnou;  přitlačena  jest 
pak  destifka  C  k  B  tyčinkou  D,  upravenou 
buďto  z  ebonitu  neb  ze  želatiny.  Tyčinka  O, 
□a  obou  koncích  zahrocená,  přiléhá  obĚraa 
hroty  do  probloubenin  jednak  na  desce  C, 
jednak  na  regulačním  Sroubku  E.  Mikrofo- 
nické  zaříieni  fv.  Mikrofon)  B,C  jest  ve 
vodivém  kruhu  článku  galvanického  P  a  bus- 
soly  G.  Dotek  desek  B  a  C  má  tak  veliký  odpor 
galvanický.  íe  bussola  neukaiuje  Céméř  íádné 
úchylky.  Přidriírae-Ii  v  blízkosti  tyčinky  D 
ruku,  stačí  zahřáti  tyčinky  sálavým  teplem 
k  tomu,  aby  se  dotek  mezi  B  &  C  tak  změ- 
nil, íe  galvanometr  O  ukáíe  značnou  úchylku. 


jtom.  311 

proti  noži  a  k  noíí  blííe.  Ruční  m-y  jsou 
válcovitá  pouzdra,  do  nichí  se  vloií  pracparát 
připevněný  na  korku  nebo  na  df.^věním  Špa- 
líčku nad  píst,  který  lze  Šroubem  s  dělenou 
hlavou  o  nékolik  tisícin  millímctru  Šinouti 
vzhQru.  Na  konci  válce  jest  připevněna  kolmo 
skleněná  tabule  zcela  rovná,  s  otvorem  ve 
středu;  tímto  otvorem  iine  se  šroubem  po- 
malu pracparát  ven  a  noicm,  smýkaným 
určitě  po  skle,  řeiou  se  vrstvy  praeparatu 
tenčí  3  silnější  dlo  zatočeni  Šroubem,  Velké 
m-y  sáňkové  upravuji  se  takto:  Na  pevné, 
massivní  podloíce  připevní  se  na  zadní  straně 
svisné  kovové  dfsky,  dobře  vyhoblované, 
áikmo  liSta  kovová,  přesně  rovinně  vypra- 
covaná tak,  íe  S'!  utvoří  mírný  vodorovný 
ílábek.  V  tom  jezdí  stejné  připilovaný  Špa- 
líček kovový,  na  něji  se  na  vrchní  vodorovné 


Běií-li  o  měřeni  vlhkosti,  nahradí  se  eboni- 
tová tyčinka  Z>  tyčinkou  íelatinovou.  nvk. 
mkrotom  (z  řec.)  jest  přistroj  na  řezáni 
jemných  vrstev  praeparátá  pro  mikroskop. ' 
Nejjednodušší  fn.jestdobřenabrouSená  břitva, 
kterou  vedenie  pevnou  rukou  na  praeparatu 
drieném  buď  přímo  v  ruce  druhé,  nebo  pro  i 
bezpečnost  vlastní  zasazujeme  pracparát  do 
rozříznuté  korkové  zátky.  Tu  jtst  vSak  velmi  I 
tčiko  udělati  řez  vrstvy  zcela  stejnoměrný, 
vdký,  a  málokdy  podaří  se  vétSi  Fez  ce- 1 
listvý,  proto  zdokonalujeme  m.  mechanickou  ' 
výpravou  pro  držení  praeparatu  i  pro  vedeni : 
noíe.  Prvn  i  zdokonalení  týká  se  noíe.  Břitva 
jest  brouSena  a  obou  stran  mírně  duté,  má 
po  obou  bocích  mělké  Ilábky  a  tím  jest  ve- 
dení řezu  itííeno.  Professor  Toldt  navrhl 
zříditi  břitvu  na  straně  k  Fezu  zcela  plochou. 
Tím  jest  řez  rovinný  spISc  moíný.  Druhč 
ilepSení  týče  se  mechanického  vedení  noíe 
nad  praeparátcm  v  určité,  stejné  rovině  a 
praeparát  se  poSinujc  k  noíí  blii.  Třetí  zlep- 
íeni  zálelí  vtom,  íe  se  nílí  upevní  v  jistém 
sklonu  k  praeparatu  a  pracparát  se  pohybuje 


ptoSc  připeviiuje  silným  Šroubem  nQi.  Tak 
pohybuje  se  ctlé  ostři  noie  v  rovině  vodo- 
rovné. Na  přední  straně  svislé  desky,  nesoucí 
v  zadu  vedení  noie,  jest  přístroj  pro  vedeni 
praeparatu.  To  jest  přesný  mikrometrový 
Šroub,  jchoi  hlava  kruhové  rozSířená,  na  ob- 
vodu dělená,  má  zoubky,  do  nichí  zapadá 
zarážka,  upravená  tak,  že  lze  mechanicky  li- 
bovolně Šroub  o  1,  2,  3,  více  zoubků  poSi- 
nouti,  Je-li  šroub  výšky  závitu  na  př,  1  mm 
a  děleni  hlavy  na  100  dilQ  a  tolikéž  zoubků, 
lze  posunutím  o  1  dílec  ivýSiti  pracparát 
k  noii  o  O  01  nim.  Přiměřeným  převodem 
docílí  se  zmenSeni  tohoto  pohybu  až  na 
0-002  i  0'001  mil.  Šroub  pflsobi  na  sářiky 
svisně  Sinutě,  na  nichž  jest  obyčejně  t.  zv. 
neapolská  svorka,  šroubem  svírané  kliStky, 
v  nichž  se  praeparát  zapne  pevně,  a  pak  lze 
jím  šrouby  a  kloubovým  pohybem  ve  třech 
rovinách  tak  točiti,  že  se  šine  pod  nfií  tou 
plochou,  kterou  chceme  řezati.  Pro  pohodlí 
Šine  se  při  velikých  mikrotomech  nflí  řetízkem 
a  ozubenými  kolečky,  klikou,  při  zpátečním 
pohybu  se  pak  zcela  mechanicky  praeparát 


312 


Mikszáth  —  Mikš. 


dorazem  špalíčku  s  nožem  o  nařízený  počet 
mikromillimetrů  zdvihá.  Jiný  poliyb  praepa- 
rátu  jest  dle  R  i  ve  ta  šinutí  po  nakloněné 
rovině.  Na  přední  ploŠe  svisné  desky  m  u 
jest  přidělána  nakloněná  rovina,  na  př.  200  mm 
dlouhá  o  výšce  10  mm ;  pošineme-li  praeparát 
na  ní  o  1  mm  po  délce,  stoupne  o  O  05  mm. 
Obstaráváme-li  šinutí  praeparátu  mikrome- 
trovým šroubem  po  desetinách  millimetru, 
zdvihá  se  po  5  jnf*.  Tím  lze  zříditi  řezy  velmi 
tenké.  Zmenšením  poSinutí  zmírní  se  i  tlouštka 
řezu  až  na  2  ini.  Pro  řezy  v  sériích  upravují 
se  raději  m-y  dle  Mi  nota  o  noži  pevně  sto- 
jícím a  praeparát  se  zdvihá  a  spouští  proti 
noži,  při  čemž  se  zdvižený  praeparát  pošine 
v  před  o  určitý  zlomek  millimetru.  Řez  ná- 
sledující odstrčí  na  noži  řez  předešlý  a 
řada  řezů  se  pak  nejlépe  odplaví  lihem  na 
objektivně  sklo.  Praeparáty  lze  řezati  jak 
jsou,  jsou-li  dosti  tuhé,  na  př.  dřeva,  pletiva 
rostlinná;  jiné  praeparáty  musí  napřed  uměle 
býti  utvrzeny,  což  se  děje  rozličnými  metho- 
dami  praeparačními,  aby  nebyla  zmařena 
struktura  pletiva.  Pak  se  ztvrdlé  praeparáty 
zalejí  parafíinem,  jemuž  se  přidá  tolik  olivo- 
vého oleje,  až  jeho  bod  tání  sklesne  na  50 
až  52® C.  Na  dřevěný  špalíček  otočí  se  ko- 
lem papír,  do  toho  uložíme  na  střed  asi 
v  potřebné  poloze  praeparát  a  vlažným  pa- 
rafíinem zalejeme.  Papír  se  pak  sloupne  a 
praeparát  zbavený  po  stranách  zbytečného 
paraiíinu  se  řeže.  Nověji  zalévají  se  praepa- 
ráty do  celloidinu,  rozpuštěného  v  líhu  smí- 
šeném s  aetherem.  Někdy  řežou  se  praepa- 
ráty zmrzlé.  Za  tím  účelem  žene  se  na  prae- 
parát proud  rozprášených  kapek  aetherových 
rozprašovačem  a  aether  odpařující  se  zmrazí 
praeparát,  který  se  pak  řeže  za  stálého 
proudu  aetheru.  Praeparát  řezaný  se  při  práci 
stále  smáčí,  aby  nesehnul,  nejčastěji  lihem, 
rovněž  nůž  namáčí  se  lihem,  aby  na  něm 
řezy  příliš  pevně  nepřilnuly.  Praeparáty  v  pa- 
ramnu  se  této  obálky  na  skle  zbaví  rozpuště- 
ním paraffinu.  Celloidinem  zalité  řezy  uzaví- 
rají se  obyčejně  v  celku  i  s  celloidinovou 
vrstvičkou,  která  průhlednosti  ani  trvanlivosti 
praeparátu  neškodí.  M.  musí  se  šetřiti  před 
prachem,  mazati  řídkými  oleji,  pilně  čistiti 
a  nůž  brousiti  jen  rukou  zcela  zkušenou  a 
dovednou.  M-y  dělají  tou  dobou  v  Praze 
mechanik  K.  Kettner,  ve  Vídni  K.  Reichcrt, 
ve  Wetzlaru  E.  Leitz,  v  Lipsku  E.  Zimmer- 
mann  a  j.  Fr.  Krátký. 

Miksz&th  fmiksát]  Kálmán  (*  1849),  maď. 
novellista,  přední  repracsentant  maď.  moderní 
prosy.  Po  romanopiscích  velikého  slohu,  jako 
byli  Jósika,  Kemény,  Eotvós,  Jókai,  stal  se 
M.  tvůrcem  nepřekonaných  dosud  drobných 
kreseb  z  národního  života  maďarského.  Ne- 
přehledná řada  jeho  povídek  vyniká  zvláštním 
citem  pro  jednoduchost,  vyciťováním  a  vy- 
jadřováním poesie  v  přírodě  vůbec  a  ve  vě- 
cech na  pohled  nejvšednějších  se  skrývající, 
svěžestí  a  humorem,  veskrz  to  vlastnosti, 
ktv  ré  učinily  M-a  miláčkem  soudobého  čte- 
nářstva maďarského.  Nikomu  nepodařilo  se 
dosud  tak  jako  jemu  obetkati  běhy  středního 


života  pelem  a  zlatem  poesie,  a  humor  jeho, 
který  jest  prodchnut  soucitem  pro  slabosti 
lidské,  hřeje  i  baví.  Drobné  jeho  historky  a 
žertovné  kresby  měly  vliv  na  celý  směr  nej- 
novější literatury  maďarské  a  stvořily  v  ní 
zvláštní  genre,  který  nezůstal  bez  napodo- 
bitelů.  M  žije  v  Pešti,  byv  zvolen  již  před 
léty  za  poslance  na  sněm  říšský,  kdež  se  při- 
držuje strany  liberální  (vládní);  též  jest  pu- 
blicisticky činným.  Spis  o  jeho  životě  a  dí- 
lech vydal  r.  1890  Tarczali  Dezso:  Mikszáth 
és  munkái.  Některé  z  jeho  spisů  vyšly  též 
v  překlade  českém  Fr.  Brábka  (A  tekintetes 
vármegye  [Slavná  župa],  řada  humoristických 
kreseb  ze  samosprávy  uherské  v  »Matici 
Lidu<)  a  G.  N.  Mayerhoflfera.  Bbk. 

Hiki:l)M.(Miksch,Mieksch)Jan  Alois, 
hudebník  český  (*  1765  vjiřetíně  —  f  1845 
v  Drážďanech).  Vzdělal  se  odborně  v  Dráž- 
ďanech, kde  žil  trvale  od  r.  1777.  Tam  byl 
r.  1787  přijat  do  dvoř.  kapely  jako  altista, 
později  jako  tenorista,  ač  hlas  jeho  měl  bary- 
tonový  rozsah,  pročež  musil  jej  po  nadpři- 
rozeném napjetí  uváděti  na  pravou  míru.  Od 
r.  1799  působil  u  ital.  opery  a  současně  byl 
učitelem  zpěvu  u  dvoř.  kapely,  od  r.  1820 
byl  sbormistrem  u  ital.  i  něm.  opery  a  ko- 
nečně král.  archivářem  hudebním.  Jako  skla- 
datel osvědčil  se  v  oboru  církevním.  Z  čet- 
ných pěveckých  žáků  jeho  proslavila  se  nej- 
více věhlasná  Schróderová-Devrientová. 

2)  M.  Emanuel,  čes.  numism.  a  archaeo- 
log  (♦  25.  dub.  1823  v  Tříblicích  —  f  1900 
v  Praze).  Byl  majetníkem  bankovního  závodu 
z  nejstaršícn  (firma  Christoph  Grusz)  v  Praze, 
pilný  sběratel  českých  mincí  a  předmětů  čes. 
archaeologie.  V  mladších  letech  byl  i  spiso- 
vatelsky činným;  práce  své  (hl.  popisy  ná- 
lezů) uveřejňoval  v  1.  1865 — 70  v  odborném 
Časopise   » Wiener   numismat  Monatsheftec. 

3)  M.Josef,  ruský  státní  rada,  gymnasijnt 
professor,  spisovatel  český  a  ruský  (*  19.  dub. 
1853  ve  Ch válko vicích  u  Jaroměře),  studoval 
na  gymnasiích  v  Hradci  Králové  a  na  Sta- 
rém Městě  pražském,  nač^-ž  vstoupiv  na 
pražskou  universitu  pohřížil  se  v  studium 
anglické  filosofie  a  slavistiky.  Při  založení 
akademického  spolku  »Slavie«  měl  vynika- 
jící účastenství.  Slovanská  idea  přivedla  jej 
do  Lipska,  kde  přijav  ruské  stipendium  ve 
filologickém  semináři  dokončil  studia  r.  1878. 
Pobyv  nějaký  čas  v  Petrohradě  stal  se  gym- 
nasijním  professorem  v  Tambově,  později 
(1896)  v  Novočerkasku  na  Doně.  Do  západní 
Evropy  a  jmenovitě  do  své  české  vlasti  pod- 
nikal cesty  téměř  o  každých  prázdninách. 
Vedle  filosofie  a  slavistiky  byly  předmětem 
pilného  a  stálého  studia  jeho  srovnávací 
jazykozpyt  a  sanskrtská  literatura;  také  sou- 
časnému pěknému  písemnictví  na  Rusi,  ve 
Francii  a  j.  věnoval  bedlivou  pozornost.  Li- 
terární činnost  svou  zahájil  v  ^Osvětě«  roku 
1876  pojednáním  Véda  a  filosofie  se  stanoviska 
positivismu.  R.  1881  podal  do  »Osvěty«  pěk- 
nou studii  o  F,  M,  Dostojevhkém^  r.  1893 
studii  o  filosofii  hraběte  Lva  Tolstého;  v  letech 
potom  následujících  psal  do  téhož  listu  ob. 


Mikše  —  Mikuláš.  313 

šírné,  důkladné  a  zajímavé  stati  o  nových  povésti  moravské  a  slezské  jako  2.  vyd.  vyšly 
zjevech  v  ruské  literatuře  básnické,  novell.  a  j  v  >Nár.  bibliotécec  č.  89.  a  samostatně  pod 
dramatické.  Roku  1899  pojednal  tam  zvláště  titulem  »Sebrané  spisy*  (Praha,  1888—89, 
o  Visiarionu  G.  Bélinském.  Pod  jménem  Voj-  j  2  dílyj.  Mimo  to  napsal  a  vydal  několik  hro- 
tech Kalina  uveřejnil  v  »Osvětě*  tyto  vý- ]  šur  obsahu  satiricko-politického.  (Srv.  také 
horné  stnáie:  Radostny- skeptik,  slovo  o  filoso/íi ,  »ČČM.*,  1896,  str.  298  si.,  kde  uveřejněny 
Renanové  {1S93)\  Nesmiřitelný  skeptik,  Ťaine/i-  dopisy  Němcové  jeho  ženě.) 
Josof,  historik  a  kritik  {1S93)]  Emil  Zola{lS95) ;  OOkter.  též  pankreas,  jest  největší 
Bedřich  Vilém  Niet^sche,  obrsLZ  kuMurni  SL  psý'  slínná  žláza,  prám.  15  cm  dlouhá,  umi- 
chologický  (1897);  Alfons  Daudet  (1898).  stená  v  dutině  břišní  před  pateří  a  velkými 
R.  1899  počal  psáti  o  ruské  filosofii  do  »Če-  cévami  břišními  na  výši  1.  a  2.  obratle  be- 
ské  Mysli€.  Po  rusku  vydal  r.  1884  vědecký  derního.  Má  podobu  kladiva,  jehož  hlava 
spis  Kořeň  i  poňatije  (Kořen  a  pojem),  z  ne- 1  {caput  pankreatis)  vložena  je  do  konkavity 
hož  obšírný  výtah  přinesla  pařížská  9Revue  dvanáctníku,  prodloužený  ohon  (cauda)  pak 
de  linguistique«,  a  r.  1884  vyšel  ieho  ruský  i  táhne  se  napříč  až  ke  slezině.  Téměř  v  pro- 
překlad  pěti  prvních  kapitol  Zendavesty.  M.  '  střed  žlázy  probíhá  její  vývod  {ductus  pan- 
učinil  také  v  Tambově  pokus  (1884)  vydá-  kreaticus  s.  Wirumgianus),  do  něhož  sbíhají 
váti  rusko-Českou  knihovnu,  jenž  se  však  ne-  se  drobné  vývody  jednotlivých  laločků  či 
zdařil;  vydány  pouze  dva  sešity,  obsahující  acinů.  Tento  hlavní  vývod  vlévá  se  do  dva- 
iivotopis  F.  M.  Dostojevského  a  počátek  náctníku  spolu  s  vývodem  žlučovým;  často 
Mrtvého  domu.  M.  jest  muŽ  obsáhlého  vzdě- 1  však  shledáváme  ještě  menší  samostatný  vy- 
láni a  spisovatel  vytříbeného  vkusu,  vřelého  vod,  jenž  vychází  z  hlavy  m-ové  a  nad  nlav- 
a  jemného  citu,  lahodného  slohu;  jeho  lite- ;  ním  vývodem  do  dvanáctníku  se  ústí.  Vý- 
rární  studie  patří  k  nejlepším  věcem,  které   vody  m-ovými  přivádí  se  do  pásma  střev- 

V  tom  oboru  v  jazyce  našem  jsou  napsány,    ního  šfáva  m-ová  {succus  pancreaticus)  povahy 
Klkie  Jakub,  slovinský  malíř  a  řezbář   alkalické,  obsahující  mimo  jiné  velmi  účinné 

(♦  v  Crknici  v  Krajině,  v  první  pol.  XIX.  látky  fermentační  (zvi.  trypsin,  diastatický  a 
stol.).  Vzdělal  se  u  svého  otce,  který  jej  po- 1  tukový  ferment),  jež  mají  vliv  jmenovitě  na 
slal  na  kreslířskou  školu  do  Lublaně.  Velké  rozklad  bílkovin,  škrobovin  a  tuků.  Z  toho 
dovednosti  nabyl  v  řezbářství,  v  němž  byl  |  vyplývá  velký  význam  šCávy  m-ové  pro  za- 
samoukem.  Z  jeho  obrazfl,  většinou  oltářních,  žívání.  Choroby  m-u  jsou  četné  a  vzbudily 
jsou  známy:  Tři  oltářni  obraly  v  kostele  sv.  i  zejména  v  novější  době  větší  pozornost. 
Vavřince  v  Temenid  v  Krajiné,  olt.  obrax  ve  ■  V  prvé  řadě  sluŠí  uvésti  výrony  krevní,  jež 
Fu^ině  v  Chorvatsku  a  olt.  obra\  v  Grisané.   mohou  býti  tak  mohutné,  že  i  náhlou  smrť 

V  Bclku  zhotovil  hlavní  oltdř^  znamenitou  podmiňují,  ovšem  předpokládá  se,  že  již 
práci  řezbářskou.  před  takovými  krevními  výlevy  předcházely 

Mikiidek  Matěj,  spisovatel  čes.  (*  3.  ún.  I  podstatné  poruchy  celého  ústrojí,  po  při- 
1815  v  Toužimi  u  Dačic  —  f  12.  břez.  1892 '  pádě  i  sousedních  nervových  pletení  sym- 
v  Brně).  Vystudovav  gymn.  v  Král.  Hradci  pathikových.  Z  pochodů  zánětlivých  lze  ně- 
a  v  Litomyšli,  filosofu  v  Pešti  a  v  Brně,  I  kdy  záněty  prudce  probíhající  již  za  živa 
vstoupil  do  alumnátu,  jejž  brzy  opustil,  chtěje  rozpoznati,  léčení  však  je  pro  nepřístupnost 
se  věnovati  divadlu ;  ale  i  s  toho  sešel  a  od- j  celého  ústrojí  toliko  symptomatické.  Svrá- 
dal  se  v  Brně  knihkupectví.  Po  životě  velmi  ( štění  a  tukovitá  zvrhlost  pozoruje  se  jmeno- 
pohnutém  stal  se  úředníkem  Severní  dráhy,  vitě  při  úplavici  cukrové,  a  některé  případy 
R.  1848  účastnil  se  velmi  činně  politického  cukrovky  byly  vůbec  jen  od  onemocnění 
i  národního  ruchu,  zejména  Slovanského  i  m-u  odvozovány.  Z  nádorů  dlužno  uvésti 
sjezdu  v  Praze,  výpravy  Slováků  proti  Ma-  zvláště  rakoviny  a  boubele  čili  cysty  m-ové, 
ďarům,  odkudž  dopisoval  Klácelovi  do  »Mo-  jež  dosahují  značné  velikosti,  tak  že  i  na 
rav.  Novinc.  V  Brně,  o  jehož  probuzení  ná-  i  přední  stěně  břišní  tvořívají  vyvýšeniny.  Lé- 
rodní    získal  si    s  přítelem  svým  Klácelem    ceny  byly  operativně.  S."[. 

nepopiratelných  zásluh,  náležel  k  nejhorli- ,  Mlknlajov (A/ťfro^tf/óit;),  okr.  město  v  Ha- 
véjším  vlastencům.  On  také  přinesl  první  liČi  již.  od  Lvova,  při  stanici  Albrechtovy 
z  Uher.  Slovácka  na  Moravu  pís' ň  ^HcJ  Slo- '  dráhy  (Lvov-Stryj),  v  hejtm.  židačovském, 
vané<,  o  jejíž  rozšíření  se  přičinil.  Již  za  dob  má  řím -kat.  a  řec.-kat.  kostel,  pš.,  telegraf 
studentských  dopisoval  do  Pospíšilových  ,  a  2656  obyv.,  z  nich  je  1803  rusín.,  823  pol., 
»KvětŮ€,  r.  1843  redigoval  •Časopis  pro  lid«,    24  něm.  (1890). 

po  několik  let  pořádal  kalendář  >Domácí ,  UUmlái,  Mikoláš  (z  řcc.  NtyLÓXcLog,  t.  j. 
příteU  a  později  dopisoval  téměř  do  všech  vítěz  lidu,  rus.  Nikolaj,  pol.  Mikoiaj,  maď. 
časopisů   českých   na   Moravě,  zejména   do   Miklós,  dán.  Nils),  mužské  jméno  osobní. 


»Koledy€,  ^Mor.  Orlicec,  »Mor.  Novin*,  »Na-       1)  M.  sv.,  bjskup  myrský  (♦  v  Patařc  v  Ly- 

iczeia  vsaK  ve  soirani  a  vyoavani  narodnicn   cis.  uioKieciana  dví  uvržen  ao  zaiare,  aie  od 
pohádek  a  pověstí,  z  nichž  vydal:  Sbírka  po-    cis.  Konstantina  Vel.  propuštěn  na  svobodu. 


šince*  a  j.    Hlavní  ieho  činnost  literární  zá-  i  kii  v  2.  pol.  III.  stol.  —  f  6.  pros.  327?^ 
ležela  však  ve  sbírání  a  vydávání  národních   cis.  Diokleciána  byl  uvržen  do  žaláře,  ale  od 


vésti  moravský-ch  a  slezských  (Brno,  1843 — 44,  !  Východní  církev  okrášlila  život  jeho  pěknými 
Olomouc,  1845,  4  díly) ;  Ndrodni  báchorky  ,  legendami,  jimž  nelze  upříti  jakéhosi  histor. 
(Znojmo,  1845,  2  sv.);  Pohádky  a  povésti  lidu  i  podkladu.  V  jedné  z  nich  o  sv.  M-i  se  vy- 
moravského  (Brno,  1847);  Národní  pohádky  <i '  pravuje,  že  žil  v  Pataře  šlechtic,  jenž  z  pří- 


314 


Mikuláš. 


lišné  chudoby  chtěl  zaprodati  nevinu  svých 
tří  dcer,  aby  hříšným  ziskem  zachránil  ro- 
dinu před  smrtí  hladem,  čehož  dověděv  se 
světec  hodil  po  třikráte  v  noci  váček  zlatem 
naplněný  oknem  do  příbytku  šlechticova, 
jenž  pak  řádně  dcery  své  vyvdal.  Tato  le- 
genda dala  podnět  k  obyčeji,  že  se  ve  svat- 
večer  památky  sv.  M-e  (5.  pros.)  tajně  i  zjevně 
dávají  dítkám  dary.  Kdy  světec  zemřel,  není 
známo.  Tělo  jeho  pochováno  bylo  v  hlavním 
kostele  myrském.  V  VI.  stol.  dal  cis.  Justi- 
nián  vystavěti  sv.  M-i  ke  cti  kostel,  který 
cis.  Basilius  v  IX.  stol.  nádherně  obnovil. 
R.  1087  bylo  tělo  světcovo  od  kupců  pře- 
neseno z  Myry  do  města  Bari  v  Neapolsku 
a  tam  uloženo  v  chrámě  sv.  Štěpána.  Meno- 
logie  řecké  svědčí,  z  jaké  úcty  těšil  se  záhy 
sv.  M.  v  církvi  východní,  ano  jméno  jeho 
bylo  pojato  i  do  liturgie  sv.  Jana  Zlato- 
ústého. V  Rusku  ustanoven  r.  1093  den  pře- 
nesení jeho  za  svátek  zasvěcený.  Sv.  M.  ctí 
se  ve  všech  slovanských  zemích,  jmenovitě 
v  Rusku.  V  Čechách  jest  mu  zasvěceno  114 
kostelů.  Vzývá  se  jako  patron  dítek,  poně- 
vadž byl  vzorem  nevinnosti  a  jako  biskup  dítky 
velmi  rád  cvičil. 

Papežové:  2)  M.  I.  (858-867;  *  v  Římě, 
1 13.  listop.  867),  byl  důvěrníkem  pap.  Bene- 
dikta III.,  po  jehož  smrti  byl  dne  24.  dub. 
858  povýšen  na  papežský  stolec.  Císař  Lud- 
vík II.,  jenž  byl  této  volbě  a  korunovaci 
přítomen,  jevil  k  papeži  veliké  přátelství; 
když  dne  27.  dub.  navštívil  M.  I.  císaře  v  jeho 
ležení,  spěchal  mu  tento  v  ústrety  a  vedl  mu 
koně  za  uzdu  kus  cesty.  Rázně  zakročil  M. 
jednak  proti  ravennskému  arcibiskupu  Janovi, 
který  lid  i  duchovenstvo  utlačoval,  a  proti 
lotrinskému  králi  Lotarovi,  který  zapudiv 
pravomocnou  manželku  svouThcutbergu  uza- 
vřel r.  862  sňatek  s  Waldradou.  Vlivem  Lo- 
tarovým  uznala  synoda  mctská  r.  863  tento 
sňatek  za  platný,  avšak  papež  svolav  cír- 
kevní sněm  do  Lateranu  prohlásil  metská 
usnesení  za  neplatná  a  spolu  sesadil  oba  po- 
mocníky Lotarovy,  arcib.  kolínského  Gún- 
thera  a  trevirského  Thietganda.  V  boji  o  pa- 
triarchát cařihradský  mezi  Fótiem  a  Ignatiem 
ujal  se  papež  proti  cis.  Michalu  III.  Ignatia, 
sesadiv  a  vyobcovav  z  církve  Fótia,  který 
veškeren  styk  s  Římem  přerušil,  papeže 
z  bludařstvi  vinil,  ano  prohlásil  jej  i  za  ne- 
hodného pontifikátu.  —  M.  I.  nazývá  se  Vel- 
kým a  čitá  se  mezi  svaté,  poněvadž  byl 
ochráncem  církevního  práva,  odpůrcem  vší 
nepravosti,  otcem  chudých  a  zastancem  uti- 
skovaných. 

3)  M.  II.  (1059—1061),  jmenoval  se  dříve 
Gerhard  a  pocházel  z  Burgundu.  Přede- 
vším usiloval  o  zajištění  svobodné  volby  pa- 
peže, by  nezávisela  na  libovůli  císaře  neb  na 
strannických  choutkách  římské  šlechty.  Za 
tou  příčinou  slavil  o  velikonocích  r.  1059 
důležitou  synodu  lateránskou,  při  které  bylo 
přítomno  113  biskupů  a  která  stanovila,  že 
při  volbě  řím.  papeže  mají  míti  hlavní  vliv 
kardinálové  biskupové.  Od  této  synody  bylo 
vydáno  také  13  kanónů  směřujících  hlavně 


proti  svatokupectví,  manželství  kněží  a  rych- 
lému postupování  ze  stavu  laického  k  cír- 
kevním důstojnostem.  V  čnu  1059  sešel  se 
papež  v  Melfech  s  vévodou  normanským  Ro- 
bertem Guiscardem,  rozřešil  Normany  ode 
všech  církevních  trestů,  udělil  Robertovi,, 
uznav  jeho  vévodský  titul,  v  léno  Apulii, 
Kalabrii  a  Sicilii  s  úlohou,  by  ostrov  ten  si 
vybojoval,  a  uložil  mu  dvojí  přísahu:  prvou 
lenní,  kterou  se  Robert  zavázal  k  ročnímu 
poplatku,  druhou  ochrannou,  kterou  slibovaly 
že  chce  býti  nápomocen  církvi  římské  v  do- 
bývání býv.  jejích  práv  a  majetku  a  že  jí 
hodlá  hájiti  proti  jejím  nepřátelům.  M.  II. 
měl  spor  z  neznámé  příčiny  s  arcib.  kolín- 
ským Hannonem. 

4)  M.  III.  (1277—1280;  Říman,  dříve  Jan 
Kajetán  Orsini,  nástupce  Jana  XXL  — 
t  22.  srp.  1280  v  Sorianě  u  Viterba).  Na 
králi  Rudolfovi  Habsburském  vymohl  uznání 
všech  zemí  Církev,  státu.  Na  všechny  od- 
půrce krále  Rudolfa  vydal  r.  1277  klatbu, 
která  stihla  téŽ  českého  krále  Přemysla  II. 
Znamenitých  výsad  propůjčil  M.  111.  řádu 
františkánskému  r.  1279.  Zemřel  raiřěn  mrtvicí. 
Byl  přísný  a  učený,  není  však  prost  nepo- 
tismu,  neboť  rodině  Orsinů  přál  nad  míru. 

5)  M.  IV.  (1288—1292),  před  svým  pový- 
šením nazýval  se  Jeroným,  byl  rodem 
z  Askol  a  člen  řádu  františkánského,  v  němž 
r.  1274  dosáhl  hodnosti  generála.  První  tento 
papež  z  řádu  františkánského  vymohl  hned 
na  počátku  své  vlády  propuštěni  krále  nea- 
polského  Karla  II.  ze  zajetí  a  korunoval  jej 
v  Rietách.  Rudolf  Habsburský  počal  s  pa- 
pežem vyjednávati  v  příčině  své  korunovace, 
brzy  však  nastalo  mezi  oběma  napjetí  pro 
desátek  z  některých  diécésí,  které  náležely 
k  říši  Německé.  Poměr  ten  se  ještě  zhoršily 
když  po  smrti  uherského  krále  Ladislava  IV. 
(t  1290)  král  Rudolf  propůjčil  Uhry  jako  říš- 
ské léno  svému  synu  Albrechtovi,  neboť  na 
Uhersko  jako  na  léno  stolice  apoštolské  či- 
nil nároky  také  papež.  Velice  mu  záleželo  na 
pokřesťanění  Tatarův,  k  nimž  vyslal  několik 
výtečných  missionářů,  mezi  nimi  učence  Jana 
de  Monte  Corvino. 

6)  Jméno  M.  V.  (f  1333  v  Avignone)  při- 
jal minorita  Rainalducci  z  Corbaria  v  dié- 
cési  rietské,  jenž  netěše  se  dobré  pověsti 
dosazen  byl  jen  působením  Ludvíka  Bavor- 
ského jako  vzdoropapež  proti  Janu  XXII. 
r.  1328.  Petr  Rainalducci  korunoval  Ludvika 
v  chrámě  sv.  Petra  v  Římě,  avšak  koruno- 
vace tato  byla  od  papeže  Jana  prohlášena 
za  neplatnou  a  oni  oba  z  církve  vyobcováni. 
Ludvik  byl  donucen  vzdáti  se  svého  vzdoro- 
papeže, který  přiosobené  důstojnosti  v  Pise 
se  zřekl  a  r.  1330  do  sídla  papežova  v  Avi- 
gnone přiveden  činil  pokání.  Jan  XXII.  roz- 
hřešil no  ode  všech  církev,  trestů,  vŠe  mu 
prominul,  aby  však  k  rozkolu  vrátiti  se  ne- 
mohl, internoval  ho  ve  svém  paláci. 

7)  M.  VI.  (1447—1455  —  f  24.  břez.  1455), 
nazýval  se  Tomáš  Parentucelli,  *  1397 
v  Sarzaně,  a  proto  byl  také  jmenován 
Tomáš  di  Sarzano.    Mladého  studujícího 


Mikuláš. 


315 


ujal  se  biskup  bolognský  Mik.  Albergati, 
s  kterým  Tomáš  přesídlil  do  Říma  r.  1426, 
když  byl  Albergati  povýšen  k  hodnosti  kar- 
dinálské.  Od  papeže  Ěugena  IV.  byly  mu 
rozličné  úřady  svěřeny,  které  svědomité  plnil, 
začež  byl  od  papeže  jmenován  po  smrti  Al- 
bergatoVě  r.  1444  biskupem  bolognským  a 
dvakráte  za  důležitým  jednáním  poslán  do 
Němec,  načež  r.  1446  povýšen  na  kardinála 
a  brzo  potom  zvolen  za  papeže  (6.  bř.  1447). 
M.  usiloval  o  to,  aby  sobě  naklonil  knížata 
křesťanská,  jmenovitě  cis.  Bedřicha  III.,  což 
se  mu  přičiněním  Eneáše  Silvia  také  poda- 
řilo. Bedřich  rozkázal  21.  srp.  1447  veške- 
rému Německu,  aby  uznalo  M-e  VI.  za  pravo- 
mocného papeže  a  uznalo  též  t.  zv.  vídeňský 
konkordát.  Prostředkováním  francouz.  krále 
Karla  VIL,  který  s  Basilejskými  vyjednával 
jako  papežský  plnomocník,  podařilo  se,  že 
vzdoropapež  Felix  projevil  ochotu  se  podě- 
kovati. M.  VI.  zrušil  v  led.  1449  všechny  cen- 
sury  vydané  na  jmenovaného  vzdoropapeže, 
sněm  o  vniky  basilejské  a  jejich  stoupence. 
Felix  podepsal  svou  resignaci  7.  dub.  1449 
a  již  dne  19.  dub.  uznali  Basilejští  M-e  za 
pravého  papeže,  čímž  neblahý  rozkol  západní 
církve  se  ukončil.  M.  VI.  slavil  r.  1450  milo- 
stivé léto  v  Římě,  korunoval  19.  břez.  1452 
Bedřicha  a  jeho  manželku  Eleonoru,  načež 
se  staral  o  církevní  pokoj  v  křesťanských 
zemích.  Za  tím  účelem  poslal  do  Čech  Eneáše 
Silvia,  Mikuláše  z  Kusy  a  Jana  Kapistrana, 
by  se  pokusili  o  úplné  sjednocení  Čechů 
s  Římem,  avšak  snaha  tato  nepotkala  se  se 
žádoucím  výsledkem.  Za  to  zdařila  se  v  Pol- 
sku, Uhersku,  Bosně  a  Chorvatsku.  Dále  sna- 
žil se  M.  VI.  pomoci  Řekům,  ale  dožil  se  do- 
biti Konstantinopole  od  Turků  r.  1453,  čímž 
říše  Byzantská  byla  z  kořene  vyvrácena. 
V  Církevním  státě  zavedl  lepší  správu,  uza- 
vřel s  neapolským  králem  Alfonsem  konkor- 
dát a  hájil  duchovenstvo  ve  Francii  proti 
přehmatům  Karla  VII.  Podporuje  vědy  a 
umění,  poskytl  řeckým  učencům  utíkajícím 
z  Cařihradu  útulek;  dal  zhotoviti  překlady 
z  řeckých  sv.  Otců  a  klassiků ;  založil  veliko- 
lepou  knihovnu  vatikánskou;  vystavěl  a  ob- 
novil v  Římě  více  než  40  kostelův  i  jiných 
veřej,  budov;  založil  proti  nepřátelům  vnitř- 
ním i  zevnitřním  některé  pevnosti.  Pro  jeho 
šlechetnou  povahu  a  lásku  k  vědám  a  umě- 
nám bylo  ho  všeobecné  želeno.  Postavy  byl 
malé  a  někdy  prchliv,  čehož  pak  litoval.  Ksl. 
Panovnici:  8)  M.  I.,  kníže  černohorský,  viz 
Nikola  I. 

Růsti:  9)  M.  I.  (HHROJiaft  I),  císař  ruský, 
syn  Pavla  I.  a  Marie  Feodorovny  (♦  6.  čce 
1796  v  Petrohradě  —  t  2.  břez.  1855  t.),  na- 
byv z  mládí  drsného  vychování  vedením  gen. 
M,  I.  Lamsdorfa,  jevil  záhy  náklonnost  k  vo- 
jenství, což  jeho  matka  těžce  nesla.  R.  1817 
oženil  se  s  dcerou  prus.  krále  Bedřicha  Vi- 
léma III.  Alexandrou  Feodorovnou  a  oddal 
se  úplně  rodinnému  životu.  Nežli  dosedl  na 
trůn,  byl  pouze  velitelem  gardové  divise  a 

fen.  inspektorem  voj.  inženýrství.  Jeho  při- 
inéním  zřízeny  při  vojsku  mŽenýrské  školy 


a  r.  1819  založena  hlavní  inženýrská  škola 
v  Petrohradě,  zvaná  nyní  Nikolaj evskou  aka- 
demií. Na  trůn  dosedl  podle  přání  Alex- 
andra I.,  když  starší  jeho  bratr  Konstantin 
vzdal  se  následnictví.  Manifest  o  jeho  do- 
sednuti vydán  dne  25.  pros.  1825,  ale  v  den 
přísahy  dne  26.  pros.  vzniklo  povstání  de- 
kabristů,  které  M.  pomocí  věrných  pluků 
potlačil.  Dne  3.  září  1826  konána  v  Moskvě 
korunovace  a  r.  1829  M.  korunoval  se  i  za 
krále  polského.  Vládu  svou  zahájil  M.  poku- 
sem reform,  jež  jevily  se  hlavně  činností 
»tajného  komitétuc  ze  dne  18.  pros.  1826. 
Úkolem  jeho  byla  revise  listin  po  Alex- 
andru I.  a  státního  ústrojí  i  správy.. Předse- 
dou komitétu  byl  hr.  V.  P.  Kočubej  a  hlav- 
ním činitelem  M.  M.  Speranskij.  R.  1830  vy- 
pracováno několik  projektů  reformy  ústřed- 
ních i  gubernských  úřadů,  jmenovitě  soud- 
nictví mělo  býti  odděleno  od  správy  admin., 
dále  vypracován  projekt  stavovského  zákona 
a  j.  Uskutečnění  plánů  těch  zmařilo  vŠak  re- 
voluční hnutí  západoevropské  a  reformy  ob- 
mezily  se  na  několik  méně  důležitých  opa- 
tření. Od  té  doby  hlavním  rysem  panování 
M-ova  byla  snaha  ochrániti  Rusko  před  zá- 
padnickým  revolučním  hnutím  úplným  roz- 
drobením společenského  života  a  potlačením 
všech  projevů  národního  ducha.  Ke  dvěma 
dosavadním  základům  ruského  státu  —  k  pra- 
voslaví a  samodérŽaví  —  připojen  vlivem 
ministra  osvěty  hrab.  Uvarova  třetí,  národ- 
nost. Podstatou  ofhciální  formule  o  národ- 
nosti byl  názor.  Že  Rusko  jest  zcela  zvláštní 
stát  a  musí  lišiti  se  všemi  základními  rysy 
národního  i  státního  zřízení  od  jiných,  pro- 
čež západní  formy  se  pro  ně  nehodí,  naopak 
v  něm  jediném  vládne  pravý  pořádek  věcí, 
pravý  náboženský  duch  a  pravá  politická 
moudrost.  V  nevolnictví  M.  viděl  zlo,  ale 
zrušiti  je  pokládal  za  zlo  ještě  větší,  a  proto 
obmezil  se  na  několik  přechodních  zákonův 
a  r.  1837  zřídil  ministerstvo  státních  statků, 
kterému  bylo  hlavně  pečovati  o  státní  se- 
dláky. Tím  uskutečněna  myšlénka  Spcran- 
ského  z  r.  1826.  Ještě  více  úlevy  poskytl  M. 
sedlcům  záp.  krajů,  což  vysvětluje  se  pří- 
činami politickými.  V  soudnictví  směřoval 
hlavně  ke  kodinkaci  zákonů.  Vlivem  Speran- 
ského  nově  zřízené  II.  oddělení  vlastní  ca- 
rovy kanceláře  vydalo  ^Svod  zakonov*  (1832). 
Před  tím  vydána  úplná  sbírka  zákonů  stát- 
ních a  později  i  vojenských.  Reforma  trest- 
ního zákona  označena  vydáním  9uloženijac 
o  trestech.  Jí  odstraněn  ze  soudnictví  knut, 
což  v  zásadě  rozhodnuto  již  za  Alexandra  I. 
Tělesný  trest  a  jiné  zlořády,  jako  úplatnost, 
písemné  řízení,  množství  instancí  atd.,  však 
odstraněny  nebyly.  Na  počátku  své  vlády  M. 
zřídil  pověstné  lil.  oddělení  vlastni  své  kan- 
celáře a  výkonným  orgánem  jeho  ustanovil 
pluk  žandarmů,  chtěje  vedle  policie  tresta- 
jící míti  i  policii  ochrannou;  ale  výskdek 
zklamal  přání  carovo.  Stejně  neblahým  bylo 
sesílení  vojenského  živlu  v  občanské  správě. 
Ale  ani  hýčkané  vojenství  nebylo  na  výši 
své  doby;  hledělo  se  více  na  zevnější  obřad- 


316 


Mikuláš. 


nost  a  zapomínáno  na  podstatné  požadavky 
výzbroie,  což  valně  zavinilo  neúspěchy  krym- 
ské války.  Otázka  novobranecká  byla  rozře- 
šena úkazem  z  r.  1832,  ale  dlouhá  služební 
doba  pohlcovala  nejlepší  síly  v  neplodné  Čin- 
nosti. Od  r.  1825—1854  náklad  na  armádu  a 
loďstvo  stoupl  o  707o  ročně  a  počet  vojska 
o  40%.  Za  takových  okolností  bylo  nutno 
uchýliti  se  k  několika  cizím  půjčkám.  Ve  fi- 
nanční správě  nejdůležitějším  činem  byla  vý- 
měna assignací  za  bankovky  (1843).  V  ná- 
rodohospodářském ohledu  Kusko  pokládáno 
za  obilnici  Evropy,  ale  jinak  stálo  na  stupni 
vývoje  velmi  nízkém,  průmysl  obmezoval  se 
na  výrobky  nejnutnější.  Důležitým  bylo  zří- 
zení Nikolajevské  železnice,  spojující  obě 
hlavní  města  Ruska.  Církevně  jest  nejdůle- 
žitější spojení  uniálů  (1839),  jinak  zavládlo 
pronásledování  rozkolníků  jako  rušitelů  dis- 
cipliny církevní.  V  oboru  osvěty  zazname- 
nati jest  zřízení  vojenské  a  námořní  akade- 
mie, jakož  i  jiných  voj.  škol,  dále  založení 
techniky  petrohrad.  (1828),  právnické  školy 
(1835),  stavitelské  školy  (1842),  zvčrolékař- 
ského  ústavu  v  Derptě  (1848)  a  j.  Zvláštní 
komitét  z  r.  1826  radil  se  za  předsednictví 
Šišková  o  jednotě  v  učebních  plánech  střed- 
ního školství,  návštěva  universit  vyhrazena 
pro  příslušníky  svobodných  vyšších  stavů, 
přístup  do  škol  stěžován  různými  opatře- 
ními. R.  1828  obnoven  hlavní  paedagogický 
institut,  po  zrušení  university  vilcnské  zalo- 
žena universita  kijevská  a  r.  1835  vydáno 
všeobecné  zřízení  universitní  a  ustanovení 
o  učebných  okruzích.  Universitám  ponechána 
čásC  samosprávy  (volba  rektorů  a  professorů), 
udělena  jim  vlastní  censura,  zvětšen  počet 
stolic,  zřízena  též  stolice  dějin  a  literatur 
slovanských  nářečí.  V  Pulkově  založena  ob- 
servatoř, vypravena  archaeologická  expedice 
a  založeny  archa cologické  kommisse.  R.  1828 
po  prvé  vydána  všeobecná  pravidla  pro  cen- 
suru,  která  vyznačovala  se  neobyčejnou  přís- 
ností. Západoevropská  hnutí  revoluční  měla 
v  zápětí  sesílení  reakce.  Útisk  censury  do- 
stoupil krajních  mezí,  university  postaveny 
pod  zvláštní  dozor  a  r.  1850  vyloučena  z  před- 
nášek filosofie.  Návštěva  cizích  universit 
stížená  zákonem  o  zahraničních  průvodních 
listech  (1851),  zavádějícím  na  ně  vysoký  po- 
platek a  obmezujícím  značně  dobu  pobytu. 
V  politice  M-ovi  hned  při  jeho  nastolení  na- 
stal pohraničný  konflikt  ruskoperský.  Roku 
1826  Persie  bez  opovědění  války  zahájila  ne- 
přátelství, načež  gen.  Madatov  porazil  Per- 
šany  u  ř.  Šamchory  (14.  září)  a  Paskevič  pod 
Jelizavetpolem  s  nepatrnou  hrstkou  obrátil 
na  útěk  hlavní  sily  perské  (25.  září).  V  březnu 
násl.  roku  Paskevič  vstoupil  na  perskou  půdu, 
dobyl  Erivaně  (13.  říj.)  a  22.  ún.  1828  uza- 
vřel turknačujskou  smlouvu,  jíž  Rusko  na- 
bylo oblasti  erivaňské  a  nachičevanské.  Zru- 
šení samosprávy  srbské  se  strany  turecké 
vedlo  k  zakročení  Ruska  na  prospěch  Srbův 
a  konečně  k  ruskoturecké  válce  (1828-— 29), 
jež  skončila  mírem  drinopolským  14.  září 
J829.  Rusko  nabylo  Georgijcvského  ramene 


při  ústí  Dunaje,  v  Asii  části  Achalcichského 
chanství  a  kavkázského  břehu  černomořského 
s  Anapou.  Výsledkem  míru  toho  bylo  téŽ 
prohlášení  nezávislosti  Řecka.  Osvobozovací 
snahy  nevadily  Rusku  podporovati  Portu 
proti  odboji  egyptského  paše,  načež  došlo 
ke  konvenci  gunkjar-skelissijské  (1833),  kte- 
rou Turecko  se  zavázalo  odepříti  volný  prů- 
chod Dardanellami  vojenským  lodím  všech 
států.  Úspěch  smlouvy  té,  uznávané  všemi 
státy,  ukázal  se  za  krymské  války  pro  Rusko 
problematickým.  Ke  konci  svého  panování 
M.  choval  se  k  Turecku  nepřátelsky  a  navrhl 
Anglii  provésti  rozdělení  Turecka,  ač  anglický 
vliv  i  zde  paralyaoval  vliv  ruský.  Ve  střední 
Asii  postupoval  ještě  rozhodněji;  přivtělil 
k  Rusku  definitivně  Kirgizskou  step,  zahájil 
operace  proti  Chivě  (1839)  a  pochodem  gen. 
Perovského  (1847)  upevnil  ruský  vliv  na  dol- 
ním Syr-Darji.  R.  1850  následovalo  několik 
srážek  s  Kokandci  a  přivtělení  zailijského 
kraje  s  nynějším  Perovskem.  Na  dalekém  vý- 
chodě zatím  hr.  Muravjev-Amurskij  obsadil 
levý  břeh  a  ústí  Amuru.  Válkjr  kavkázské 
vedeny  po  celou  dobu  panování  M-ova  bez 
rozhodnějších  výsledků.  Základním  rysem  po- 
litiky M-ovy  v  Evropě  byl  boj  s  revolučním 
duchem.  Z  té  příčiny  chystal  výpravu  do 
Francie  a  Belgie,  ale  úmysl  ten  byl  překa- 
žen polským  povstáním  (1830—31),  jež  bylo 
potlačeno  po  devitiměsíčním  krvavém  zápase. 
Polsko  pozbylo  konstituce,  jež  zaměněna  »or- 
ganickým  statutem «.  Tou  dobou  hodlal  M. 
odstoupiti  čásf  pokořeného  Polska  Prusku  a 
Rakousku,  když  však  myšlénka  jeho  nena- 
šla ohlasu,  uzavřel  s  těmito  státy  smlouvu, 
zůstavující  účastněným  právo  zakročení  a  po- 
moci v  politických  krisích.  Z  osobního  pod- 
nětu M-ova  připojen  r.  1846  k  Rakousku 
Krakov,  jako  vůbec  po  veškerou  dobu  pa- 
nování M-ova  ruská  diplomacie  dávala  před- 
nost rakouským  zájmům  před  pruskými.  V  zá- 
pase Pruska  a  Rakouska  o  nadvládu  v  Ně- 
mecku M.  stranil  rozhodne  říši  Habsburků, 
přiměl  Prusko,  aby  se  vzdalo  vojenského  za- 
kročení v  Dánsku  a  pokusů  národně  vlaste- 
neckých, jež  skončily  následkem  toho  •olo- 
mouckou hanbou*.  Ve  válce  s  Itálií  r.  1848 
podporoval  Rakousko  zápůjčkou  6  millionů 
rublů  ze  státních  fondův  a  slibem,  že  ruská 
vojska,  bude-li  třeba,  zakročí  ve  prospěch 
Rakouska.  K  zakročení  tomu  došlo  za  po- 
vstání Maďarů  (1849).  Výsledkem  této  čin- 
nosti byla  všeobecná  nespokojenost  Evropy 
s  Ruskem,  vedoucí  k  východní  válce,  která 
zlomila  mohutný  organismus  carův  a  objevila 
veškerou  něhot ovost  Ruska  ve  vojenské  i  ob- 
čanské organisaci,  porušené  úplatnictvím  a 
neobyčejnými  zlořády.  Jako  panovník  M.  rád 
se  obkličoval  carskou  nádherou,  jako  člověk 
byl  skromný  a  prostý.  V  kritických  okamži- 
cích projevoval  nevšední  odvahu  a  zmuži- 
lost. Tak  za  bouří  cholerových  r.  1831  osob- 
ním zakročením  upokojil  pobouřené  massy. 
Srv.  Lacroix,  Histoire  de  la  vie  et  du  régne 
de  Nicolas  I  (Paříž,  1864—75);  Thouvenel, 
Nicolas  I  et  Napoleon  III  (t ,  1891);   Th.  v. 


Mikuláš. 


317 


Bernhardi,  Unter  Nicolaus  I.  u.  Friedrich- 
Wilhelm  IV.  (Lips.,  1893);  M.  A.  Korf,  O  vos- 
šestviji  na  prestol  imp.  Nikolaja  I  (Petrohr., 
1877);  Bludov,  Poslědnije  časy  žizni  imp. 
Nikolaja  I  (t,  1855);  Jaroš,  Imp.  Nikolaj  1 
(Charkov,  1890);  Lalajev,  Imp.  Nikolaj  I,  kak 
zižditělj  rus.  škol]^  (Petrohr.,  1896)  a  j. 

10)  M.  II.,  nyní  panující  císař  ruský,  nej- 
starší syn  Alexandra  IIÍ.  a  císařovny  Marie 
Feodorovny  (♦  18.  kvét.  1868  v  Carském 
Sele),  vychován  a  vzdělán  byl  pod  přímým 
dozorem  rodičův  a  r.  1877  péče  o  jeho  vzdě- 
lání svěřena  gen.  G.  G.  Daniloviči.  Vzdělání 
rozpočteno  bylo  na  12  let,  z  toho  8  věno- 
váno předmětům  gymnasijního  kursu  se  zá- 
měnou klassických  jazyku  vědami  přírod- 
ními. Programm  rozlířen  též  jazykem  angli- 
ckýna,  politickými  dějinami,  ruskou  literatu- 
rou a  jazykem  francouzským  a  německým. 
Poslední  4  léta  věnována  vyšším  naukám, 
ale  obšírnost  programmu  vyžadovala  pro- 
dloužení vzdělaní  o  jeden  rok.  Hlavní  cíl 
směřoval  k  podrobnému  osvojení  si  vojen- 
ských nauk  a  hlavních  principů  nauk  práv- 
nických a  národohospodářských.  Aby  poznal 
vojenský  život,  strávil  M.  nějakou  dobu  při 
tělesné  gardě  preobraženskéno  pluku  jako 
prostý  vojín,  pak  byl  velitelem  oddílu,  dvě 
léta  věnoval  vojen,  službě  při  husarském 
pluku  jako  důstojník  a  velitel  ivadrony. 
Před  samým  dosednutím  na  trůn  sloužil 
v  dělostřelectvu  a  byl  plukovníkem.  Aby 
poznal  hlavní  obory  státní  správy,  účastnil 
se  od  18.  květ.  1889  prací  státní  rady  a  komi- 
tétu ministrů.  Theoretické  vzdělání  doplnil 
četnými  cestami  po  různých  oblastech  Ruska 
a  rozsáhlou  cestou  na  Východ,  podniknutou 
v  říj.  1890  přes  Vídeň,  Terst,  Řecko  a  Ejrypt 
do  Indie,  Číny  a  Japanska,  kde  v  městě  Otou 
jakýsi  fanatik  Sanzo-Cuda,  nalézající  se  mezi 
policisty,  podnikl  na  něho  útok  (5.  květ.  1891) 
a  zranil  ho  šavlí  na  hlavě.  Při  opětném  útoku 
fanatik  byl  poražen  řeckým  následníkem  Ji- 
řím. Zpáteční  cestu  vykonal  M.  Sibiří  a  ve 
Vladivostoku  položil  základ  k  sibiřské  dráze. 
Mimo  to  v  jeho  přítomnosti  položen  zde  zá- 
klad doku  a  pomníku  admirálu  Nevelskému, 
kdežto  v  Chabarovce  odhalen  v  jeho  přítom- 
nosti pomník  Muravjevu-Amurskému.  Za  pří- 
činou jeho  pobytu  v  Sibiři  Alexander  III. 
vydal  ukaž  (29.  dub.  1891),  jímž  značně  zmír- 
něny tresty  meškajícím  tam  provinilcům. 
Více  než  9mésíční  cestu  svoji  zakončil  M. 
koncem  srpna  1891  a  koncem  téhož  roku 
povolán  za  předsedu  zvláštního  komitétu  pro 
výpomoc  obyvatelstvu  gubernií  stížených 
neúrodou.  Komitét  tento  působil  do  17.  břez. 
1893,  rozděliv  přes  13  millionů  darů.  R.  1892 
jmenován  byl  M.  předsedou  komitétu  sibiř- 
ské dráhy  a  úřad  ten  ponechal  si,  i  když 
dosedl  na  trůn.  V  dubnu  1894  zasnouben 
byl  s  princeznou  Alixou  Hessenskou,  nazva- 
nou po  přijetí  pravoslaví  (2.  list.  1894)  Alex- 
androu Feodorovnou.  Maniíestem  ze  dne 
1.  list.  1894  uvázal  se  M.  v  osiřelý  trůn  po 
Alexandru  III.,  jejž  postavil  si  za  světlý  pří- 
klad své  činnosti  vladařské.    Příslušná  nota 


doručena  byla  cizím  dvorům   9.  list.  1894. 
Zahájiv   všeobecnou   subskripci   na   pomník 
Alexandru  III.  v  Moskvě,  M.  zřídil  též  v  Pe- 
trohradě > Ruské  museum  cis.  Alexandra  III.«» 
v  němž  mají  býti  skupeny  vynikající  plody 
rus.  umění,  sbírky  národopisné  a  historické 
se  zvláštním  zřetelem   k  činnosti   a   životu 
Alexandra  III.    K  poctě   téhož   cara   Míro- 
tvorce  M.  úkazem  ze  dne  10.  břez.  1896  usta- 
novil zvláštní  medailli,  jež  se  nosí  na  alex- 
androvské  stuze.    Dne  26.  list.   1894   slavil 
svatbu,  po  kteréž  následoval  zvláštní  milo- 
stivý  manifest  ze  dne  29.  led.  1895  a  slav- 
nostní korunovace  v  Moskvě  dne  26.  květ. 
1896,  spojená  s  novým  manifestem  a  mno- 
hými skutky  dobročinnými.  Z  těch  zasluhuje 
zejména  zmínky  nařízení,  aby  co  rok  věno- 
váno bylo  120.000  rublů  pro  potřeby  vyšlou- 
žílecké  kassy  a  3  milliony  k  zlepšení  stravy 
prostých  vojínů.  Mimo  jiné  snížena  procenta 
ze  zápůjček  u  Selské  i  Šlechtické  banky  a 
poskytnuty  dlužníkům  za  zvláštních  podmí- 
nek úlevy  ze  státních  prostředků  do  úhrnné 
částky   848.000   rub.    Po   korunovaci    carští 
manželé  navštívili  Všeruskou  výstavu  v  Niž- 
ním Novgorodě  a  podnikli  cestu  k  evrop- 
ským dvorům.   Po  návštěvě  ve  Vídni  vrátili 
se  do  Ruska  a  byli  přítomni  vysvěcení  ki- 
jevské  kathedrály  sv.  Vladimíra,  načež  násle- 
dovala schůze  s  něm.  císařem  Vilémem  11. 
ve    Vratislavi   a   soukromá   návštěva    obou 
manželův  u  anglické  královny  Viktorie.  ZvláŠÍ 
památný  byl   pobyt  jejich  ve  Francii,  kde 
slavena  z  té  příčiny  t.  z  v.   »ruská  neděle«» 
při    čemž   carští   manželé    věnovali  stejnou 
pozornost  francouzskému  loďstvu   (v  Cher- 
bourgu),  armádě  (v  Chálonsu)  i  celému  národu 
(v  Paříži  n  ve  Versaillech)  a  ruskoírancouzské 
přátelství  manifestováno  způsobem  nejsrdeč- 
nějším. V  zahraničně  politice  vystoupilo  Ru- 
sko rozhodné  ve  sporu  japanska   s   Čínou 
na  prospěch  této,  postaravši  se  zároveň  o  její 
půjčku  v  obnose  16  millionů  liber  sterl.,  po- 
třebných k  úplatě  válečné  kontribuce  Japan- 
sku.    Obliba  Ruska  v  Číně  stoupla  tak,  že 
8.  září  1896   dosáhlo  koncesse  pro  Rusko- 
činskou  banku  a  pro  stavbu  Východočínské 
dráhy,  spojující  přes  Manžusko  Zabajkalskou 
dráhu  s  jihoussurijskou,  čímž  sibiřský  trakt 
bude  zkrácen  o  514  verst.  Tato  vých.  čínská 
železnice  jest  garantována  Ruskem  a  spra- 
vována  rus.   ministerstvem    financí.    Poměr 
Ruska  k  Japansku  nezůstal  trvale  nepřátel- 
ským a  r.  1896  uzavřena  s  ním   konvence 
o  právech  obou  říší  na  Korei,  před  tím  pak 
dne  8.  čna  1895  uzavřena  byla  s  Japanskem 
obch.  smlouva.    R.  1895  přibylo  do  Petro- 
hradu habešské  poselství  a  záhy  potom  ná- 
sledovala výprava  rus.  Červeného  kříže  do 
Habeše.  R.  1896  obnovil  se  přátelský  poměr 
Ruska  k  Bulharsku ;  princ  Ferdinand  hodlaje 
svého    syna   Borisa   převésti   na   pravoslaví 
obrátil  se  dopisem  k  M-i  a  dostal  příznivou 
odpověď.    Oříiciálni  styky  obou  států  byly 
pak  znova  zahájeny  a   princ  Ferdinand   ve 
své  hodnosti  potvrzen.  Ve  vých.  otázce,  v  ar- 
ménských bouřích  a  v  povstání  krétském  Ru- 


318  Mikuláš. 

sko  hrálo  rovněž  vynikající  úlohu,  hájíc  ce-  ■  72  d.,  597  ob.  č.  (1890),  kaple  sv.  Mikuláše, 
losti  říše  Turecké  "a  snažíc  se  vyhověti  po-  zbytek  z  presbyteria  býv.  kostela,  popi.  dvůr 
žadavkům  křesťanů.  Pro  osobní  smýšlení  a  74  hod.  odtud  zámeček  a  myslivna  hrab. 
M-ovo  jest  význačným  jeho  návrh  na  konfe-  Chotka.  —  2)  Sv.  M.,  u  S  v.  Mikuláše,  víska 
renci  míru,  která  sešla  se  v  Haagu.  Mírurai-  t.  u  Rváčova,  hejtm.  Chrudim,  okr.  Hlinsko, 
lovnost  Ruska  vysvítá  i  v  nynéjších  zmatcích  fara  a  pS.  Trhová  Kamenice;  7  d.,  32  ob.  č. 
čínských,  kdy  nejednou  pozvedlo  svého  roz-  (1890),  fil.  kostel  sv.  Mikuláše.  —  3)  Sv.  M., 
vážného  hlasu,  radíc  k  mírnosti  a  opatrnosti,  ves  t.,  hejtm.  a  pš.  Vys.  Mýto,  fara  Vraclav ; 
ač  povstání  čínské  bylo  namířeno  i  proti  35  d.,  182  obyv.  č.  (1890);  v  blízkém  lese 
světovému  poslání  Ruska.  Ve  vnitřní  poli-  lázně  Svatomikulášské  s  poutním  chrá- 
tice  zasluhuje  zmínky  uskutečněni  peněžní  1  mem  sv.  Mikuláše  z  r.  1729. 
reformy,  chystané  od  r.  1887,  kterouž  hod-  |  4)  Sv.  M.  (5{ř«ř.  Miklós),  ves  v  uher.  župé 
nota  bankovek  uvedena  na  roven  s  hodno- .  mosonské,  okr.  Staré  Hrady  Uherské ,  na 
tou  mincí,  dále  snaha  po  úlevách  nižším  tří-  trati  Ráb-Most  n.  Lit.  Uher.  stát.  drah,  má 
dám  i  šlechtě,  zavedení  zemského  zřízení  1940  obyv.  maď.  (1890),  řím.-katol.  kostel.  — 
v  guberniích  do  tohoto  zřízení  dosud  neza-  6)  Sv.  M.  Blatný  (Sár-S^ent-Miklós),  ^Iko- 
hrnutých,  zákony  a  nařízení  směřující  k  há-  obec  v  uherské  zupě  Král.  Bělehrad  a  okr. 
jení  práv  délnictva  a  mn.  j.  Osvětově  nej-  Sárbogárd;  má  2612  obyv.  maď.  (1890),  řím.- 
důlcžitější  jest  založeni  petrohradského  žen- ;  katol.  a  evang.  kostel.  —  6)  Sv.  M.  v  Bo- 


ského  lékařského  institutu  a  povolení  každo 
roční  dotape  3  milí.  rublů  na  farní  a  hlavní 
školy.  Úkazem  ze  dne  25.  led.  1895  povoleno 


rech  nebo  Búrech  {Búr-S^enťMiklós),  vel- 
koobec  v  uher.  župě  prešpurské  a  okr.  Ma- 
laczka,  má  2795  obyv.,  z  nich  2677  slovan., 


ze  státních  prostředků  ročních  50.000  rublů  112  něm.,  2  maď.  (1890),  katol.  kostel,  spo- 
ku  pomoci  potřebných  učenců,  spisovatelův  řitel.,  poštu.  Rodiště  Jana  Holi  é ho  (v.  t.). — 
a  publicistů,  jejich  vdov  a  sirotků.  Podpory  7)  Sv.  M.  Gyergyóský  v.  Gyergyó- 
tyto  uděluje  zvláštní  kommisse  při  Akademii  Szent-Miklós.  —  8)  Sv.  M.  Chorvat- 
nauk,  která  za  příčinou  jubilea  Puškinova  ský  {HorvdťS^enťMiklós),  ves  v  uher.  župé 
zvláštním  úkazem  rozšířena  byla  o  oddělení  soraogyské  a  okr.  Csurgó;  ma  1772  ob.  mad*. 
krásné  literatury.  V  soudnictví  značnč  ob-  (1890),  katol,  kostel,  spořitelnu  a  poštu.  — 
mezena  deportace  na  Sibiř  a  správa  véz- ,  9)  Sv.  M.  Liptovský  (maď.  Uptó-S^enť 
nictví  podřízena  ministerstvu  spravedlnosti,  '  Mlklós\  okresní  město  v  uher.  Slovensku, 
Zákonem  ze  dne  10.  ún.  1896  zřízen  v  arch-  v  župě  liptovské,  na  pr.  bř.  Váhu  a  na  dráze 
angelské  gub.  okružní  soud  a  zákonem  ze  •  KoŠicko-Bohumínské;  má  1854  obyv.,  z  nich 
dne    25.    května   t.   r.   zavedeno   i    v    Sibiři   je  882  Slováků,  660  Něm.,  291  Maď.  a  21  jiné 


soudní  zřízení  platné  v  evropském  Rusku. 
Klknlái:  1)  M.,  bratr  čes.,  v.  Dobr  o  mír. 
2)  M.  z  Lyry  v.  z  Lyry  Mikuláš. 


národ.  (1890),  úřady  župní,  okr.  soud,  poštu, 
telegraf,  starobylý  katol.  kostel  sv.  Mikuláše 
a  evangel.  kostel  augšp.  vyznání,  synagogu, 


3)  M.  z  Pelhřimova  v.  zPelhřimova  stát.  mešC.  školu,  několik  vzdělávacích  spolků, 
Mikuláš.  spořitelnu,    tkalcovnu,    továrnu    na    kostní 

2M.  z  Vlásenice  v.  Mikulášenci  2).  moučku,  značný  obchod  s  lihem,  kožemi,  ko- 
Lkal&i  Josef  (pseud.  Boleslavský),  1  žišinami  a  zbožím  dřevěným  a  slovenskou 
spisov.  čes.  (*  2.  ún.  1829  ve  St.  Boleslavi  —  knihtiskárnu  a  knihkupectví.  Rolnictví  se 
t  21.  čna  1892  v  Karlině).  Studoval  nějakou  ,  málo  provozuje.  Město  jest  krásně  položeno, 
dobu,  pak  učil  se  sazečství.  R.  1862  stal  se  '  má  veliké  čtverhrané  náměstí,  široké  ulice  a 
ředitelem  tiskárny  Kobrovy,  r.  1866  založil '  vyvinulo  se  teprve  v  předešlém,  stol.  jako 
společně  s  M.  Knappem  knihkupectví  a  ti-  i  hlavní  místo  obchodu  v  župě.  Za  dob  husit- 
skárnu  v  Karlině.  )iž  jako  učeň  uveřejňoval  ských  používali  gotického  kostela  Husité; 
drobnosti  literární  v  Tylových  *Květech«,  j  r.  1464  kostel  znovu  vysvěcen,  r.  1664  shořel, 
v  »Praž.  Poslu€,  »Lujníru«  a  j.  V  let,  60.  vydá- 1  ale  brzy  vystavěn.  R.  1883  město  stiženo  vel- 
val  »Divad.  ochotníkac,  v  němž  uveřejnil  své  kým  požárem.  V  blízkém  zámku  Vranově  vě- 
četnj  dramatické  práce  {Vrahové  v  městě^  dle  \  zení  zbojníka  slovenského  Janošíka  (v.  t.), 
Chocholouškovy  povídky  »Přek vápeníc ;  Stu- 1  jenž  tu  byl  r.  1713  pověšen.  Zde  narodil  se 
denti  na  svátcích;  Katovo  poslední  dílo,  dle  j  Janko  Král  (v.  t.),  bratři  Jan  Leopold  a  An- 
Klicperovy  povídky  »ToČník€  a  j.).  Dále  vy-  drej  M.  Bclla  (v.  t.).  Na  předměstí  jest  osada 
dal:  Andersenovy  *Povídky  a  báchorkyc  Vrbičky  Hušták  se  770  ob.,  z  nichž  je  541 
(Praha,  1863);  Příruční  kniha  pro  divad,  ochot-  •  Slovák  (1890).  Asi  3  km  odtud  na  vých.  je 
niky  (t.,  1866;  později  podtitulem  Divadelní  ves  Okoličany  se  starým  zámkem  rodiny 
škola,  Karlín,  1882  a  1894);  České  granáty  Okoličanských  a  katol.  kostelem  (z  r.  1489). 
(Praha,  1869);  Almanach  divadelní  (t.,  1869);  Okres,  soud  Sv.  M.  L.  má  2558  d.,  19.075 
Češti  křifáci  aneb  Boj  křife  s  půlměsícem  (t.,  obyv.,  z  nich  je  17.041  Slov.,  788  Maď.,  1110 
1878);  Chudáci,  společenské  povídky  (t.,1885)  1  Něm.,  136  jiné  národ.  (1890).  —  10)  Sv.  M. 
a  j.  Byl  také  spoluzakladatelem  prvního  čes.  Německý  Velký  {Nemeť Nagy-SienťMi- 
časopisu  typograf.  »Veleslavína€,  »Typogra-  kiós),  velkoobec  v  uherské  župé  torontalské, 
fické  Besedyc  a  j.  okr.  sv.  Mikuláš  Srbský  Velký;  1971  obyv., 

Sv.  BElkolái:  1)  Sv.  M.,  u  Sv.  Miku-;  z  nich  je  1854  něm.  (1890),  katol.  kostel.  — 
láše,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Kutná  |ll)  Sv.  M.  při  Neziderském  jezeře  (F^erřó- 
Hora,  fara  a  pš,  N.  Dvory  u  Kutné  Hory;    S^ent-Miklós-S^erdakely),  velkoobec  v  uher. 


Mikuláše  11.  pohoří  —  Mikulicz.  319 

zupě  šopronské,  na  Šopronsko-Rábské  dráze,  j  stavu  městském  a  mezi  Šlechtou,  a  teprve 
okr.  kapuvárském;  3035  obyv.  maď.  (1890\  rok  1620  učinil  jim  konec.  M.  mají  i  svou  li- 
katol.  kostel,  spořitelna,  pošta,  telegraf,  rol- 1  teraturu;  vedle  samého  Mikuláše  z  Vlásenice 
nictví  a  vinařství.  —  12)  Sv.  M.  Sigetský  I  byli  literárně  činní:  Pavel  Pacovský,  který 
(Siiget-Sient-Miklós),  velkoobec  v  uher.  župě  ,  r.  1574  napsal  Mikulášenskou  konfessi  (od- 
Pest-Pilis-Solt-Kis-Kun,  okr.  Rackovín;  2738  chylnou  ovšem  již  v  lecčems  od  původního 
ob.  maď.  (1890),  evang.  reform.  kostel,  pošta,  i  učení  zakladatelova;  vyšla  r.  1576),  vrstevník 
spořitelna.  —  13)  Sv.  M.  Srbský  Velký  jeho  Jakub  Miletický  a  Matěj  Poličanský  (ok. 
[Sierb-Nagy-S^ent-Miklós),  okr.  město  v  uher.  r.  1600).  — -  Srv.  J.  Jireček  v  »ČCM.€,  1876. 
župě  torontalské,  má  10.340  obyv.,  z  nich  je  MikoláiOT,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Něm. 
4051  rum.,  3501  ném.,  1480  maď.,  1280  srb.,  i  Brod,  okr.,  fara  a  pš.  Humpolec;  19  d.,  154 
22  slov.  a  38  jin.  národ.  (1890),  tři  kostely   ob.  č.  (1890). 

(katol.,  řec.-vých.,  augšp.),  synagogu,  poštu,  Kiknláiovice :  1)  M.  Velké  nebo  Dol. 
tdegraf  a  spořitelnu.  —  14)  Sv.  M.  Tisský  a  Hor.  M.  (Nixdorf),  průmyslový  městys 
{Tisia-Sxent-Miklós),  velkoobec  v  uher.  župě  v  Čechách  při  hranicích  česko-saských  a  při 
torontalské,  okr.  Turecká  Kaniža;  3279  ob.,  stanici  Čes.  severní  dráhy  (Rumburk-M.), 
z  nich  je  1363  srb  ,  1266  maď.,  600  něm.,  146  v  hejtm.  šluknovském,  okr.  hanšpašském,  má 
slov.,  2  kostely  (1  řím.-katol.),  pošta,  spoři-  748  d.,  6097  ob.  n.  (1890),  far.  kostel  sv.  Mi- 
tclna.  —  16)  Sv.  M.  Turecký  {Tórók-Sienť  kuláSe,  vystavěný  (1750)  od  Leopolda  hrab. 
Miklós),  velkoobec  v  uher.  župě  Jász-Nagy- 1  Salma,  5tř.  a  dvě  3tř.  obec.  šk.,  3tř.  měšť. 
Kun-Szolnok,  okr.  Tisza-Roff,  na  Uher.  st.  Šk.  pro  chl.  a  div.,  průmysl,  pokrač.  a  odbor, 
dráze,  blíže  lev.  bř.  Tisy,  v  úrodné  krajině;  školu  pro  kovolijce,  pš.,  telegraf,  telefon, 
raá  18.772  obyv.,  z  nich  je  18.628  maď.,  56  ,  četn.  stanici,  kongregaci  milosrd.  sester  sv. 
něm.,  48  slov.,  23  rum.,  17  jiné  národ.  (1890^  Kříže,  nemocnici,  2  lékárny,  několik  peněŽ. 
živících  se  rolnictvím  a  řemesly,  katol.  a  heí-  i  ústavů,  3  továrny  na  výrobu  zboží  ocelového 
vet  kostel,  synagogu,  poštu,  telegraf,  spoři-  a  nástrojů  chirurgických,  3  továrny  na  kno- 
telnu  a  velké  trhy. —  16)  Sv.  M.  Valašský  i  flíky,  olejnu,  pilu,  výrobu  umělých  květin, 
{OIdk-S{ent'Miklós)^  velkoobec  v  uher.  župě  prádelnu,  4  továrny  na  výrobu  zboží  bavln, 
biharské,  okr.  Cséffa ;  2004  obyv.,  z  nich  1896  a  Iněn.,  výrobu  stuh,  zboží  pleteného,  stáv- 
rumun.  (1890),  řec.-vých.  kostel.  ,  kového  a  prymkářského,  nití,  bělidlo,  knih- 

Miknláie  XI.  pohoři  mezi  8^  30'  s.  š.  a  tiskárnu  a  značný  průmysl  bavln,  a  lněný.  — 
Só®  30*  v.  d.  a  6®  s.  š.  a  36*  v.  d.,  na  j.  od  2)  M.  Malé  {Klein-N.),  osada  t.;  19  d.,  144 
Habeše,  tvoří  rozvodí  mezi  Sobatcm  a  Ru- 1  ob.  n.  (1890),  financ,  stráž, 
dolfovým  jez.  Ve  střední  části  jest  nejvyšší,       Klkuloe,  Mikulčí  v.  Mikuleč. 


dosahujíc  až  300  m  n.  m.;  tu  také  je  pod- 
nebí nejvlhčí  a  teplota  nejpravidelnější.  Již. 
čásf  jest  suchá  a  na  vegetaci  úplně  chudá. 


Miknldioe:  1)  M.,  far.  ves  na  Moravě, 
hejtm.  a  okr.  Hodonín,  pš.  Lužice;  242  d., 
1111  ob.  č.,  6  n.  (1890),  kostel  Nanebevzetí 


Objeveno  bylo  r.  1896  ruským  Štábním  set-  i  P.  Marie,  5tř.  šk.,  hnědouhel.  doly  a  sklárna, 
níkem  Bulatovičem,  jenž  je  r.  1898  důklad-  2)  M.  (Mikultschůt\),  ves  v  pruském  vlád. 
něji  prozkoumal.  '  obvodu  opoleckém,  při  ř.  Klodnici,  okr.  Tar- 

MiknUtienol,  jméno  českých  sekt  husit-  i  novice,  má  4987  ob.  (1895),  starý  dřevěný  a 
ských:  1)  Sluli  tak  Adamité  (v.  t.,  2).  —.novější  gotický  kostel,  klášter,  starý  hrad, 
2)  M.,  zvaní  také  Vláseničtí,  PecinovStí '  poŠtu,  telefon,  vápencové  lomy,  vápenné 
a  Plačtiví.  Původcem  jejich  byl  sedlák  Mi-  i  peci,  cihelny  a  vinopalnu, 
kuláš  z  Vlásenice  v  Pelhřimovsku  (f  1495).  Mikoled,  Mikulec,  Mikulčí  (Ni/tO,  far. 
Mikuláš  byl  povahy  blouznivé  a  míval  často  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Litomyšl,  pš. 
vidění,  rázu   nezřídka  apokalyptického;   ok.  I  Svitavy;   127  d.,  606  obyv.  č.,  934  n.  (1890), 


r,  1471  byl  od  katolíků  uvězněn  na  Choustníce, 
kde  měl  >hádání<  asi  s  20  knéžími  a  s  jedním 
doktorem,  byl  však  —  jak  se  zdá,  jako  ne- 
škodná blouznivec  —  za  peníze  propuštěn. ^  _, ^    ^ 

Mikuláš  potom  chodil  po  zemi  a  šířil  své  |  MUcnlioz  Johan n,  chirurg  něm.-polský 
učení,  nalézaje  fzcjra.  na  čes.  jihovýchodě)  (*  1850  v  Černovicích).  Lékařství  vystudoval 
mnoho  přívrženců;  zemřel  již  jako  stařec.  Své  i  ve  Vídni,  jsa  žákem  hlavně  Billrothovým. 
Učení  zakládal  mysticky  na  zjeveních;  byl  cti-    R.  1880  se  tu  habilitoval  pro  chirurgii,  r.  1882 


kostel  sv.Jiří,  3tř.  šk.,  cihelna,  několik  faktorií 
na  bavlněné  látky  a  po  domácku  tkalcovstvi. 
Kostel  byl  r.  1350  filiální  do  Karle,  r.  1786 
lokál,  kaplí,  která  r.  1861  povýšena  na  faru. 


tel  kalicha  a  hlavní  důraz  hladí  na  tuhou  ká- 


stal  se  prof.  v  Krakově,  r.  1887  v  Královci  a 


zeň  mravní;  mystického  rázu  jest  jeho  učení  r.  1890  byl  odtud  povolán  za  professora  do 
o  »obcovánÍ€ ;  s  tím  také  souvisí  důraz  na  1  Vratislavi,  kdež  dosud  působí.  Vynikl  zdo- 
prostotu,  » chudobu «  ducha,  bez  literního  konalenim  method  antiseptických  i  asepti- 
yzdělání.  M.  neměli  vlastního  kněžstva;  v  čele  ckých  a  mnohých  speciálních  method  opcrač- 
jich  stál  >starosta  a  přední  vůdcec  a  vedle  nich  i  vyšetřovacích.  Z  jeho  četných  prací 
něho  byla  rada  »starců  a  učitelŮ€.  Středem  buďtež  uvedeny:  Ober  Gastroskopie  u.  Oeso- 
hnutí  byl  hlavně  Pecinov;  vedle  něho  také  phagoskopie  (1881);  Perforationsperitonitis 
Tábor.  Mandát  proti  Pikhartům  z  r.  1508  1(1883);  Zur  operativen  Behandlung  d.  Pylorus- 
vztahoval  se  i  na  ně,  a  také  po  roce  1548  '  Stenose  (1887) ;  Atlas  d.  Krankheiten  d.  Mund- 
trpěli  mnoho  pronásledování,  vzrůst  jejich  '  m.  Rachenhóhle  (Berlín,  1892);  Die  Krankhei- 
však  nebyl   zastaven;   M.   rozšířili   se   i   voten  des  Mundes  Qena,  1897,  spolu  s  Kůmme- 


320  Mikuličin  —  Mikulov. 

lem);  Cbtr  Versuche,  die  astptitehe  Wu.idbe-  80  vagonO  vápence,  jcní  se  pálí  ve  vápenné 
handlung  %»  liner  wirktich  keim/ieien  Melhode  peci  bifzko  nádraíi.  —  Obyvatulatvo  zabývá 
Tlí  vervollkommnen  (1897).  Spolu  s  Naunynem  se  hlavné  rolnictvím  (jeslit  půda  velmi  úrodná, 
vydává  >Mittheilungcn  aus  den  Grenzgebíe-  zejtoéna  výborné  daří  se  plenice  a  ječmen) 
ten  der  Medicín  und  Chirurgio.  a  vinařením,    zvláité  dobré  jest  zde   vino 

WkalUilt  (Mikuticiyn).  ves  v  Haliči,  hejt-  červené;  vina  rodí  se  zde  ročné  asi  30.000  hl. 
manství  Nádvorna,  okr.  Delatyn;  má  501  d.,  Panství  mikulovské  zaujímá  3T3T'96  lia  a 
2171  ob.,  z  nich  je  2001  rusm.;  jako  obec  jest  majetkem  Alex.  knĚiny  i  DietrichSteinu- 
polit.  318*  ob,,  z  nich  je  2977  rusín.  (1890),  Mensdorffu;  k  panství  náleží  v  M-č  zámek 
katol,  kostel,  obec  šk.  a  poštu.  se  dvéma  dvory,  bažantnice  s  oborou,  cihcl- 

MUmllliOB,  okres,  mčsto  ve  vých.  Haliči  nou,  vápenicemi  a  váp.  lomy.  Ze  znamenitosti 
nad  Scretem,  v  hejtm.  tarnopolském,  má  3835  '  města  vynikají:  kollegiátnf  chrám  sv.  Václava 
Obyv.,  í  nich  je  3382  pol.,  413  rusín.  (1890),  v  got.  slohu  o  třech  lodích.  Hrobka  rodiny 
pěkní  kostel  z  r.  1789,  zámek  ze  XVI.  stol,  dietrichiteinské,  jejíi  průčelí,  velekrásně  vy- 
řiin.-kat.  a  řcc.-kat,  faru,  poštu,  telegraf,  to-  vedené  slohem  renaissanSním ,  jest  zbytek 
várny  na  sukna,  veliký  lihovar,  filý  obchod  nádherného  chrámu  sv.  Anny,  její  vystavěl 
s  dobytkem,  medem,  voskem,  konopným  pře-  (1701-1706J  Leopold  kn.  DietrichStein.  Chrám 
divem  a  vejci,  vzorná  ovčáfství.  Na  bluku  ten  vyhořelr.l784.Skostelem  sv.JanaKřtitele 
sirnatÉ  lázné  Konopkówka,  souvisí  plaristské   kollegiura   s  chlapeckým 

XiknlOT:  11  M.  (Niklmberg),  méstečko  seminářem.  Zámek  dietrichSteinský  má  né- 
v  Cechách  při  nranicich  česko-saských  a  při  kolik  nádvoří  a.  vysokou  vči.  Knihovna  zá- 
stanici  Rak.  stát.  dráhy  (Praha-Most-Mul-  mecká  má  pfes  12.000  svazků,  mezi  nimiž 
tava),  v  bcjtro.  a  okr.  teplickém;  má  110  d.,  jest  600  inkunabuií  a  675  rukopise.  Mimo  lo 
570  obyv.  n.  (1890),  far.  kostel  sv.  Mikuláše  jsou  tam  hojné  sbírky  přírodovědecké  a  ar- 
(l  r.  1770),  od  r,  1858  farni,  2tř.  Sk.,  četn.  chacologické.  Ve  sklepě  zámeckém  jest  sud 
stanici,  poitu,  ložisko  stříbrn<j  a  cínové  rudy,  i  r.  1643  od  Krištofa  Špachta,  bednáře  brněn- 
pivovar,  koíeluŽnu,  4  mlýny  a  pilu,  výrobu  ského.  Vejde  se  do  něho  1010  hl,  jest  tedy 
zboíi  slaměného  a  několik  výroč.  trbíl.  Pů-  inačné  větší  nei  sud  heidelberský.  Na  vel- 
vodně  stávala  zde  při  dolech  na  cín  osada  kém  náměstí  jest  pěkná  socha  sv.  Trojice  a 
Šellenberk;  když  pak  za  Rudolfa  II.  přijata  i  na  dolním  náměstí  socha  eis.  Josefa  11.  Pan- 
(1596)  do  počtu  mést  horních,  pojmenována  štvi  mikulovské  bylo  majetkem  knížat  českýcli 
M.,  jejž  Lobkovice-  a  první  známý  lenník  byl  Konrád  I.  (1055  ai 
vé  obdařili  v  XVI.  1092),  syn  Břetislava  I.  —  R.  1249  daroval 
stol.  hmnými  výsa-  král  Přemysl  II.  zboží  mikulovské  se  vším 
damí.  Erb  městský  příslušenstvím  Jindřichu  z  LiechteoSteina  u 
(vyobraz.  £.  2762.):  |  v  drženi  tohoto  rodu  byl  M.  až  do  r.  1560. 
v  modrém  štítě  stři-  Brzy  potom  (1575)  prodal  cis.  Maxmilián  IL 
brná  zed  městská  panství  mikulovské  (jakožto  léno  říšské) 
se  stinkami,  na  pa-  Adamuz  Dietrichšteinu;  v  držení  tohoto  rodu 
horku  drnem  po-  jest  podnes.  —  M,  jest  dosti  bobal  událostmi 
rostlém,  s  branou  .  dějepisnými.  R.  1526  přišel  sem  ze  áv^car 
otevřenou  a  mřiií .  anabaptista  Baltazar  Hubmaier  a  brzy  získal 
vyzdviženou;  upro-  skoro  všecko  obyvatelstvo  svému  učení  ajií 
střed  za  zdi  obraz  t.  r,  zřídil  zde  knihtiskárnu.  Sekta  anabaptislft 
sv.  Miliuláše;  nad  držela  se  zde  až  do  r.  1622,  kteréhož  roku 
C.  2761.  Znak  misi.  Mikulov*,  branou  Stříbrný  Stí-  vypudil  kardinál  František  z  Dietríchšteina 
tek  —  rodinný  erb  1  jejich  zbytky.  —  M.  utrpěl  mnoho  Švédy, 
Lobkovický  —  a  v  bráně  spatřuje  se  hor- ,  kteří  s;  zmocnili  r.  1645  města  a  lejménii 
nické  znamení.  —  2)  M.  (BŮhmdor/u  ves  t.,  ,  z  knihovny  zámecké  a  kapucínské  pobrali 
hejtm.  a  okr.  Kaplice,  fara  Cetviny,  pš.  Leo- !  množství  knih  (50  velikých,  plných  sudů), 
poidschlag;  38  d.,  241  obyv.  n.  (1890),  mlýn, '  Po  bitvé  u  Slavkova  (1805)  obsadili  M.  ťran- 
Srov.  ei.  Bohmdorf  2).  couzi.  Začato  zde  s  vyjednáváním  míru  meii 

3)  M.  (Niko!sbuig\,  město  na  Moravě,  ma-  Rakouskem  a  Napoleonem  I.,  a  t.  r.  12.  pros. 
lebnč  položené  na  již.  úpaii  Hor  Pálavských  <  zavítal  sem  sám  Napoleon  I.,  pobyl  zde  však 
(vzdálené  asi  20  minut  od  hranic  dolnora-jen  několik  hodin.  R.  1866  umluveny  idc 
kouskích).  při  stanici  Sever,  dráhy  cis.  Fer-  .  (26.  čce)  podmínky  míru  mezi  Rakouskem  a 
Uinanda  (Břeclava-Zellerndorf),  má  839  d.,  Pruskem,  jenž  později  uzavřen  v  Praze;  za 
6101  obyv.,  z  nich  je  79  čcs.,  5975  něm.,  15  ,  té  příležitosti  měl  svůj  stan  na  zámku  král 
jiné  národ.  (1690),  okr.  hejtm,  a  soud,  poitu,  pruský  Vilém.  —  Erb  městský  propUjčený 
telegraf,  četn.  stanici,  financ,  stráž,  probošt- 1  městu  r.  1625  cis.  Ferdinandem  11.:  v  modrém 
ství,  děkanství,  vyšší  stát.  gymnasium,  5tf.  I  poli  spatřuje  se  kulatý  hrad  a  pod  ním 
obec.  (o  7  oddčl.),  3tf.  měst.  Sk.  pro  chlap,  znak  dietrichSteinský.  —  Srovn.  íi.  Volný. 
3  div.,  průmysl,  pokrač.  a  5tř.  obec.  šk.  a  Markgrafschaft  Máhren;  M.  Fejfar,  Pánové 
dvé  synagogy,  dvě  lékárny,  soukr.  nemoc-  na  Mikulově.  —  Okresní  hejtmanství  j 
nici,  spořitelnu,  knihtiskárnu  a  kamenoti-  soud  mikulovský  mají  29  polit,  obcí, 
skárnu  a  několik  víroč.  trhů.  Ve  zdej-  6753  d.,  766  obyv.  č.,  35.865  n.,  1370  chorv, ; 
ších  vápenných  dolech  dobývá  se  denně  až   z  38.148  přiL  obyv.  36.765  kalol.,  58  evang.. 


Mikulovicc  —  Milán.  321 

1323  žid.,  2  jin.  vyzn.;  18.330  muž.,  19.798  řádový ;  byly  to  mše,  motetta  a  pod.  Tiskem 
žen.  (1890).  '  Fr.  Pražák,       od  M-e  nic  nevyšlo,  ale  v  rukopisech  bývaly 

Mlkolovloe:  1)  M.  {Niklasdorf)^  exposi-  jeho  skladby  mnoho  rozšířeny.* 
tura  a  ves  v  Čechách,  hcjtm.  a  okr.  Kadaň,       1IU4:  1)  M.,  Milé,  ves  v  Čechách,  nad 
pš.  Wernsdorf ;  67  d.,  353  ob.  n.  (1890),  ko-  j  potokem  ŘeŠickým,  hejtm.  Slané,  okr.  Nové 
stel  sv.  Mikuláše,  3tř.  šk.,  záložen,  a  spořitel.   Strašecí,  fara  Srbeč,  pš.  Mšec;  82  d.,  448  ob. 
spolek,  mlýn  a  opodál  dvůr  popi.  Spitzberg.    č.  (1890  \  kostel  sv.  Michala,  vystavený  roku 

V  1.  1360—1570  byl  kostel  far.,  načež  fara  za- !  1753  od  obce  a  dobrodinců,  ložisko  kamen, 
nikla  a  od  roku  1784  zřízena  expositura.  uhlí  a  opodál  víska  Bory.  —  2)  M.,  Milé 
Karel  IV.  udělil  M.  v  léno  pánům  ze  Sum-  (MiUai),  ves  t.,  hejtmanství  Teplice,  okres 
perka.  —  2)  M.,  Mikolovice,  far.  ves  t, '  Bílina,  fara  Bečov,  pš.  Kozly;  28  d.,  45  ob. 
hcjtm.,  okr.  a  pš.  Pardubice;  50  d.,  474  ob.  '  č.,  107  n.  (1890),  popi.  dvůr. 

č.  (1890),  kostel  sv.  Václava  (r.  1350  pleb.)  KUadinovi,  bratři  Dimitrii  a  Kon- 
z  1.  1769—70,  4tř.  šk.,  2  cihelny.  Poč.  XV.  istantin,  bulharští  buditelé  a  národní  mu- 
stoK  seděl  na  M-cích  Jan  Lidheř  z  Mikulovic, ,  čcnníci,  rodem  ze  Strugy.  Starší  z  nich,  Di- 

V  2.  pol.  XV.  stol.  zapsal  je  král  Ladislav  <  mitrij,  byl  r.  1858  učitelem  v  Kukuši  v  Ma- 
Janu  Pardusovi  z  Vrátková,  v  XVI.  století ,  kedonii,  kdež  pro  obyvatelstvo  výhradně  slo- 
drženy  ke  zboží  morašickému,  do  r.  1544  vanské  vymohl  slovanskou  liturgiku  a  upadl 
držel  je  Burian  Andél,  do  r.  1550  Mikuláš  za  to  v  nenávist  poljanského  biskupa  Mele- 
Stítný  ze  Štítného,  pak  Jan  Humpolecký  tije,  vášnivého  fanarioty.  Když  ruský  poli- 
z  Rybenska,  r.  1569  Ctibor  Kapoun  ze  Svoj-  tický  agent  Alex.  Račinskij  získal  též  Di- 
kova, od  jehož  syna  postoupeny  ke  zboži  par-  mitrije  pro  myšlénku  svobodného  Bulharska 
dubickému.  R.  1648  od  Švčdů  vydrancovány   a  svěřil  mu  sepsání  Životopisu  Meletijova, 

pak  spáleny.  došly  peníze  za  tento  spisek  z  Ruska  veřejně 

3)  M.  {Niklowiti),  městys  na  Moravě,  hejtm.  a  daly  rozzuřenému  biskupu  vítanou  přile- 
a  okr.  Znojmo;  164  d.,  811  ob.  č.  (1890),  vy-  žitost,  že  mohl  ukázati  na  Dimitrije  jako  na 
nikající  far.  kostel  sv.  apošt.  Petra  a  Pavla,  vůdce  povstání,  jeŽ  proti  němu  r.  1861  pod- 
3tř.  šk.,  pš.  Alod.  statek  (582*5  ha)  se  zá-  nikl  utlačovaný  slovanský  lid.  Dimitrij  byl 
incčkem,  dvorem,  pivovarem,  cihelnou  drŽí  tehdy  ze  svého  učitelského  působiště,  Strugy, 
klášter,  pracmonstr.  na  Strahově  v  Praze.  —  v  okovech  odveden  do  cařihradského  vězení. 
4)  M.,  ves  t.,  hejtm.  Boskovice,  okr.  Kun-  Bratr  jeho  Konstantin,  jenž  toho  času  do- 
stát, fara  Sulkovec,  pš.  Rovečín;  49  d.,  309  koncoval  svá  studia  na  petrohradské  univer- 
ob.  č.  (1890),  Itř.  šk,  —  6)  lyi.,  ves  t.,  hejtm.  i  šité  a  právě  meškal  v  Záhřebe,  vydávaje  ná- 
a  okres  Třebíč,  fara  Hor.  Újezd,  pš.  Koje-  kladem  Strossma^erovým  největší  dosud 
tice;  46  d.,  298  ob.  č.  (1890).  sbírku  národních  písní  bulharských  {BSklgar- 

6)  M.  (Niklasdorf),  far.  ves  ve  Slezsku  při  ski  narodni  pisni  sobrani  od  bratju  Miladi- 
prusko-slezských  hranicích,  hejtm.  a  okres  novci  Dimitrija  i  Konstantina  i  iyiani  od  Kon- 
Frývaldov;  327  d.,  2615  ob.  n.  (1890),  kostel  stantina,  Záhřeb,  1851,  4®,  538  str.),  spěchal 
sv.  Mikuláše,  5tř.  šk.,  celní  úřad,  pš.,  telegr.,  ihned  do  Cařihradu,  kdež  sice  k  bratrovi  do 
stanice  Hanušovicko-Ziegenhalské  dráhy,  to-  vězení  připuštěn,  ale  i  sám  v  něm  ponechán. 
várna  na  rukavičky,  orientál.  čapky,  2  mlýny.  Přičiněním  Strossmayerovým,  hlavně  však 
pila.  '  nátlakem    Ruska  byl  sice  vydán  rozkaz  na 

BUknltSOhiitz  v.  Mikulčice.  Jich  propuštění,  ale  došel  již  pozdě:  fanaríoté 

BUknlŮTka,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Valaš.  oba  bratry  zatím  byli  v  žaláři  otrávili.  Sbírka 
Meziříčí,  okr.  Vsetín,  fara  Pržno,  pš.  Rouštka;  bratří  M-vých  obsahuje  674  národ,  písní  a 
lil  d.,  686  obyv.  č.  (1890),  2tř.  šk.  M.  jest  kromě  toho  obyčeje  svatební,  výroční  slav- 
vclmi  rozsáhlá  ves,  skládající  se  ze  samých  nosti,  pověry,  nry,  tradice,  pořekadla,  há- 
samot.  dánky,  běžná  vlastní  jména  atd.,  tak  že  jest 

Mlknly,  Ni  koly  (íW/go/x),  ves  v  Čechách,  bohatým  zdrojem  folkloristickým  pro  Bal- 
hejtm.  a  okr.  Kaplice,  fara  Rychnov  n.  Mal.,  kánský  poloostrov.  Překlady  některých  písní 
pš.  Dvořiště;  24  d.,  144  ob.  n.  (1890).  odtud  přinesl    r.   1862   >Lumírc.    —    Srovn. 

MUmszowloe    niemieckie  {Nikelsdorf)    V.   Čolakov,  Tužan   crlas   jednota   Bugarina 
ve  Slezsku,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.   Bílsko;  ,  (chorv.   »Pozor€,  1862);   Konst.  Jireček,  Dě- 
75  d.,  163  ob.  pol.,  551  n.  (1890),  Itř.  soukr.    jiný  národa  bulharského  (Praha,  1876). 
škola.    Alodiálni  statek  (79219  ha,  z  toho  je       Milakovló  J  o  s  i  p ,  básník  chorvatský,  viz 
77280  ha  lesů)  s  pilou  jest  majetek  mčsta  , Jihoslo váné,  str.  488 rt. 
Bílska.  Milán  (ital.  Milano,  ném.  Sfailand,  lat.  Me- 

MlkyS  Abund,  český  hudebník  (♦  1733  diolanum)^  hl.  m.  ital.  prov.  t.  jm.  v  Lom- 
V  Dube  —  t  1782  ve  St.  Hradci).  R.  1753  bardii,  v  úrodné  nížině  pádské,  123  m  n.  ni., 
vstoupil  do  řádu  milosrdných  bratří  a  dostal  při  nepatrné  říčce  Olonč,  mimo  niž  probí- 
se  do  Vídně,  kde  v  kostele  svého  řádu  za-  hájí  městem  3  průplavy  vedoucí  do  Ticina, 
stával  místo  ředitele  kůru.  Zároveň  studoval  Pádu  a  Addy.  R.  1881  mel  M.  321.839  obyv., 
u  Haydna  a  Seucheho  kontrapunkt  a  kom-  z  čehož  na  vlastní  město  připadalo  214.004 
posici.  Po  několika  letech  poslán  byl  do  Št.  obyv.  a  na  předměstí  107.835;  r.  1898  mjl 
Hradce,  kde  rovněž  řídil  hudbu  chrámovou  již  465.796  ob.  a  8055  m.  posádky.  Podnebí 
a  obrátil  na  se  pozornost  vlastními  sklad-  je  zdravé,  průměrná  roční  teplota  12^8',  nej - 
bami,  jež  byly  provozovány   i   mimo  kostel    nižší  0^7',  nejvyšší  23*^8'.  Dcsté  bývají  s  pruď - 

Ottdv  Slovnik  Naučný,  sv.  XVII.  14  12  1900.  2  1 


322  Mil 

kými  boufemi ;  srážky  obnášejí  1004  inm. 
Mésto  rOidÉluje  se  na  Staré  mésto,  na  bý- 
valé předměstí  (borghi)  a  nynější  předměstí 
{Corpl  Sanii).  Staré  město,  obtočené  průplavy, 
má  většinou  ulice  úzké.  nepravidelné;  v  bý- 
valém předméstí  jsou  jii  ulice  širší,  od  Sta- 
rého města  paprskovitě  vycháiejici.  Před- 
městí Corpi  Santi  odděleno  jest  od  vlastního 
města   opevněním    bez    stratég,   významu   a 


právníka  Beccarího  (I8T1)  a  veliký  žulový 
obelisk  na  pamét  osvobození  města  od  Ra- 
kušanů (oba  od  Grandiho),  jizdccká  socha 
Napoleona  lil.,  pomník  Cavourův,  bromový 
pomník  Bertaniho  a  j.  R.  1896  postavena 
jizdecká  socha  Viktora  Emauela  II.  na  Piaiza 
del  Duomo.  Na  Foro  Bonaparte  pomník  Ga- 
ribaldiho  pFed  kastellem.  jenž  po  zrušeni  ka- 
sáren v  původní  podobě  opravin.  Za  kastel- 


Č,  i;«3.  Pltn  Miltnu. 

Stromořadím.  Srdcem  M-u  jest  náměstí  Pia\ia  Icni  jtst  staré  vojenské  cvičiStě,  nyní  v  park 
áel  Duomo,  v  poslední  době  rozšířené  a  dle  promčnřné.  NcjoblibenějSi  procházky  obe- 
návrhu  Mcngoniho  paláci  vyzdobené.  Nuda- 1  cen  štva  jsou  veřejné  sady  (Giardini  pubblici) 
k-ko  jest  Piaiia  dci  Mercanti,  bývalé  stře-  a  stromořadí.  Kostely.  M.  má  85  kostelů, 
disko  města,  jež  se  5  branami  uzavíralo. !  mezi  nimiž  vyniká  dóm,  jenž  jest  z  ncjitn- 
Z  města  vychází  se  14  branami.  Pomníků  posantnějSích  staveb  světa;  je  pětilodní  spřič- 
má  M.  hojnost.  Na  Piazza  della  Scala  pomník  l  nou  stavbou  třílodní,  148  m  dlouhý,  85  m 
Leonarda  da  Vinci  od  Magniho  (1872),  na  '  široký,  s  věži  108  m  a  kupolí  47  m  vysokou. 
Piazza  San  Fedcie  pomník  Manzonilio  (1883',  i  a  vejde  se  do  něho  40.000  lidi.  Stavbu  chrámu 
na  Piazza  Mentana  pomník  padlým  u  Men- '  počal  r.  1386  Gian  Galeazzo  Visconti;  navr- 
taný od  Luigi  Bdliho  (1880);  dále  pomník  |  hovatel  budovy  v  gotickém  slohu  ncnl  mám; 


í  mnoho  staví- 

Tibaidi  bez  ohledu  na  gotiku  připojil  barokní 
fagadu,  jeí  lůstala  nedokončena,  ai  r.  1805 
ujal  se  Napoleon  znovu  stavby  a  fasádu  do- 
končil. Nyní  pomýáli  ac  na  zharmoniaovini 
fa(;ady  s  got.  slohem,  f  imi  tato  budova  i  bí- 
lého mramoru,  s  nesčíslnými  sochami  (as 
6000)  a  92  fialami  vyzdobená  velice  ifski. 
S  véic  dómu  otvírá  se  nádherná  vyhlídka  na 
Alpy.  (Srov.  Boitd,  II  duomo  di  Miiano  e  i  di- 
segni  per  la  sua  facdata,  Milán,  1889).  Mno- 
hem starší  je  chrám  sv.  Ambrože  z  IX.  atol., 
v  nemi  bývali  korunováni  králové  lombard- 
ští íeleznou  korunou.  Nejstarší  kostel  mil. 
jest  S.  Lorenio  ze  IV,  stol.;  osmistěná  bu- 
dova s  apsidami,  jež  snad  byla  částí  paláce 


lán.  823 

stavbám  náleží  Galíeriit  Viunrio  Emanuríe 
s  krásnou  fagadou  z  r.  1878,  dále  král.  palác 
z  r.  1772,  palác  arcib.  z  r.  1570.  krásná,  rad- 
nice, býv.  Palazzo  Marino  z  r.  1558,  juatifni 
palác,  nové  museum,  praefektura  a  ].  Do- 
bročinných ústavů  čitá  M.  370;  nejvčtŠí 
jest  vSeob.  nemocnice  s  4000  lůžky,  dále  po- 
rodinec,  blázince,  aalezínec,  chorobinec,  ne- 
mocnice milosrdných  bratří,  nem.  milosrd. 
sester,  ilstav  pro  hluchoněmé,  slepce,  pro 
rhachitické  drti  atd.  Škol  a  vzdélávacich 
ústavů  jest  veliké  množství.  Filosofické  fa- 
kultě rovná  se  včdccko-literární  akademie, 
pomčrnS  slabě  navštěvovaná ;  král.  vyšši  tech- 
nika, arcib.  seminář,  zvěrolékař,  ústav,  umě- 
lecká akademie,  hudební  konservatoř,  rol- 
nicko-hospodář.  akademie,  astronom,  obser- 


Maximianova,  k  němuž  patřil  nádherný  por- 
tikus o  16  korinth.  sloupech  stojících  před 
kostelem.  Z  ostatních  kostelů  uvésti  sluSi: 
jesuit,  chrám  San  Fcdele  (1560),  Sant  Eu- 
storgio,  gotická  stavba  s  moderní  fagadou 
založ.  r.  12TS;  malý  kostelík  S. Satiro,  založ. 
v  IX.  stol.,  restaurovaný  od  Bramanta.  Od 
téhož  stavitele  chrám  S.  Maria  delle  Grazie; 
v  refektáři  Večeře  Páně  od  da  Vinci.  Na 
severozáp.  od  mésta  jest  veliký  hřbitov  s  čet- 
nými uměleckými  náhrobky;  v  zadní  jeho 
časti  jest  krematorium  pro  spalování  mrtvol. 
Světské  budovy.  Nejpřednější  jest  býv, 
jesuit,  kollej,  nyní  umělecké  museum,  Palato 
di  Brera,  kdeí  v  nádherném  nádvoří  socha 
Napoleona  I.  jako  řím.  impirátora  od  Canovy 
z  r.  1859;  jest  v  něm  obrazárna,  raustum 
archaeologické,  veřejná  knihovna  s  2(iU.00O 
sv.,  sbírka  minci  (50.000  kusů).  K  rozsáhlým 


vatoř,  průmyslová  škola,  obchodní  akad., 
ústav  pro  vzdělání  učitelů  a  2  pro  učitelky, 
několik  gymnasii  a  niišich  škol  technických; 
množství  obecných  škol.  Dále  král.  lombard- 
ský ústav  pro  védy  a  umění,  athenaeum, 
'  ital.  společ.  přírod. ;  botan.  a  zoologická  za- 
hrada. Časopisů  veliký  počet,  z  nichž  vy- 
nikají: Corritre  della  sera,  Perseveranza, 
Lombardia,  Secolo.  Kromě  zmíněných  sbírek 
v  Palaizo  di  Brera  vyniká  slavná  Ambro- 
siánská  bibliotéka  {v.  t.),  museum  fliřdí- 
I  PÉ\\oldi  s  uměleckými  pracemi,  přírod,  a  pa- 
'  laeontol.  sbírky  v  Musto  Civico  a  j.  Z  10  di- 
vadel přední  jest  Teatra  alia  Seala  pro  3600 
osob;  pro  lidové  hrv  zřízena  r.  180&  arcna, 
do  níž  se  vejde  30.000  diváků.  Balletní  škola, 
několik  divadelních  agontur,  obchody  9  mu- 
sikaliemi,  mezi  nimiž  známá  firma  Ricordi. 
Průmyslem   vyniká  M.   nad  ostatní  města 


B24  Milán. 

lombardská.  Veškeré  obory  jsou  tu  zastou- 1  na  polích  roncalských,  opřel  se  M.  znovu.  Po 
pěny:  stavba  strojů,  lokomotiv,  vagónů,  ■  obléhání  od  29.  května  1161  do  1.  března 
všechna  odvětví  textilního  průmyslu,  vfroba  1 1162,  vzdal  se  M.  na  milost  a  nemilost,  na- 
papíru,  prádla,  knoflíků,  kaučukového,  koze- '  čež  až  na  kostely  rozbořen  a  obyvatelstvo 
ného,  hliněného  a  porculánového  zboží,  ná- 1  do  4  nehrazených  míst  převedeno.   Bedřich 


bytku,  tiskárny,  nakladatelství  a  j.  Obchod 
jest  podporován  všemi  moderními  vymože- 
nostmi (telefon,  dráhy,  tramwaye  atd.).  Čilý 
obchod  obilím,  rýží  a  jinými  plodinami,  sý- 


datoval  listiny  od  zboření  M-a.  Vyjednávání 
vedl  většinu  dílem  pražský  biskup  Daniel 
jako  zástupce  císařův.  (Srov.  Tourtual :  Bdh- 
mens  Antheil  an  Friedrichs  K&mpfen  in  Ita- 


rem  a  máslem.  Tu  je  bursa,  obchodní  a  živ-   Hen.)    Avšak  již  r.  1167  M.  znovu  vystavěn 
nost.  komora,  četné  banky,  stará  lombard.   pomocí  spojenců  lombard.  proti  vůli  císa 


spořitelna  (r.  1823),  veliká  skladiště  (2  pouze 
pro  hedvábí).  S  bližšími  městy  spojení  par- 
ními tramwayemi,  dráha  jde  do  Sondria,  Va 


řově,  jenž  konečně  r.  1176  poražen  u  Le- 
gnana.  R.  1277  dostal  se  k  vládě  rod  V  i  s  c  o  n- 
t  ů  v ,  kteří  udrželi  se  při  vesle  130  let,  v  mno- 


rese,  Arony,   Benátek,  Turína,  Mortary,  Ja-   hém  podobni  jsouce  Mediceům  florenckým. 
nova,  Piacenzy  a  Chiassa.  M.  je  sídlem  prae-    První  byl  Matteo  Visconti,  jenž  připojil 


fekta,  arcibiskupa,  appellačního  soudu,  vrch- 
ního ředitelství  lomb.  drah,  generál,  velitelství 
5.  armád,  sboru  a  jiných  vojen,  a  civilních 


k  M-u  Tbrtonu,  Pavii,  Alessandrii,  Lodi,  Pia- 
cenzu  a  No  varu.  Nástupce  jeho  Azzo  koupil 
si  titul  vikáře  říš.  a  podal  se  r.  1331  čes. 


úřadů.  Sídlo  rakousk.  generál,  konsula  a  zá- )  králi  Janovi  Lucemb.,  jenž  se  stal  na  krátko 
stupců  téměř  všech  států.  pánem  celé  záp.  Lombardie.    Násl.  vladaři. 

Dějiny.  Na  zříceninách  etruského  il/Wpa  L u c ch i n o  (1339—1349),  Giovanni  (1349 
zbudován  byl  M.,  dle  T.  Livia,  gallským  ná- '  až  1354),  rozšířili  ještě  více  svou  moc.  Po 
celníkem- Belo vesem  r.  396  př.  Kr.  a  stal  se  krátkém  rozděleni  panství  spojil  je  opět 
hlav.  m.  Gallie  cispadanské.  KdyŽ  dobyt  byl  Bernabo  (r.  1378^  ve  svých  rukách  a  vy- 
Římany  r.  222  př.  Kr.,  byl  již  nejdůležitějším  mohl  si  od  krále  Václava  r.  1380  titul  vikáře, 
městem  v  sev.  Itálii ;  Římané  utvořili  z  něho  Ale  r.  1385  svrhl  jej  synovec  jeho  G  i  o  - 
municipium,  jež  za  Hadriana  povýšeno  na  i  vanni  Galeazzo  Visconti,  jenž  získal  Pi- 
kolonii.  V  cis.  době  byl  M.  z  nejpřednějších  su,  Sienu,  Perugii  a  Bolognu  a  r.  1395  ob- 
ra ěst  řím.  říše,  až  r.  303  př.  Kr.  cis.  Maxi- j  držel  od  krále  Václava  I.  titul  vévodymi- 
mian  si  jej  zvolil  za  své  sídlo  a  obehnal  jej  lánského.  Za  jeho  vlády  položeny  základy 
hradbami;  v  násl.  době  sídli  váli  tu  často  cí-  k  dómu  a  zbudován  velký  průplav.  Zemřel 
sařové  a  vydávali  zde  důležité  edikty  (na  r.  1402  za  příprav  k  dalšímu  dobývání  Itálie, 
při.  r.  313).  V  době  té  lidnatostí  svou  před-  Syn  jeho  Filip  Maria  (f  1447)  povznesl 
cis  samotný  Řím.  Tehdy  stal  se  sídlem  arci-  vévodství  k  bývalé  slávě,  i  Janov  uznal  jej 
biskupským  a  nabyl  záhy  důležitosti  i  ve  vrchním  pánem.  Po  smrti  jeho  M.  přeměněn 
sv  tě  křesťan,  hlavně  pod  správou  arcibis- |  v  republiku,  v  níž  však  již  r.  1450  domohl 
kupa  sv.  Ambrože  (374 — 397),  kdy  odbývány  se  vlády  bývalý  condottiere  a  zet  Filipův, 
tu  četné  církevní  koncily.  Když  r.  452  do-  František  Sforza,  do  jehož  panování 
byli  ho  Hunové,  přeneseno  sídlo  cis.  do  Ra- ,  spadá  umělecký  rozkvět  Lombardie.  Ve  zmat- 
venny.  R.  476  zmocnil  se  ho  Odoakar,  po  cích  následkem  nezletilosti  Giangaleazza  Marie 
něm  (490)  Theoderich,  král  gótský;  r.  539  uchvátil  moc  strýc  tohoto  Ludvík  řečený 
byl  rozbořen  Vitigesem  z  trestu  za  odpad-  i  I  Moro,  jenž  jmenován  r.  1494  vévodou 
lictví,  při  čemž  prý  300.000  lidi  přišlo  o  Ži-  milánským  od  cis.  Maximiliana,  který  pojal 
vot.  R.  569  obsazen  Langobardy  a  připojen '  za  manželku  neteř  jeho  Blanku  Marii.  Proti 
k  Pavii,  s  níž  r.  774  pře^l  pod  vládu  Karla  panství  Ludvíka  vystoupil  francouzský  král 
Vel.  R.  962  za  Otty  I.  připojen  k  říši  něm.  Ludvík  XII.  s  nároky  na  M.  jako  vnuk  Va- 
Avšak  v  této  době  snaží  se  arcibiskupové ,  lentiny  Visconti,   pročež  vypudil  a  uvěznil 


získati  a  udržeti  pokud  možno  největší  samo- 


Ludvika   Mora    r.    1499.    R.    1512    dosadila 


správu  města  proti  franckým  i  německým  >svatá  ligac  (pap.  Julius  II.,  Benátčané,  Fer- 
místodržícím.  Kol  r.  1000  dostupuje  moc  \  dinand  katol.  a  Švýcaři)  syna  Ludvíkova 
arcib.  nad  městem  vrcholu,  načež  nejprve  i  Maxim ilian a Sforzu.  AvšaknástupceLud- 
v  náboženských,  pak  politických  nešvarech  i  víka  XII.,  franc.  král  František,  zmocnil  se  po 
klesla  moc  arcibiskupská  a  strana  republi- 1  bitvě  u  Marignana  r.  1515  znovu  vévodství. 


kánská  zřídila  republiku,  která  spravována 
byla  konsuly.  Nastává  rozkvět  M-a,  jehož 
obyvatelstvo  vzrostlo  na  300.000  duší;  s  ho- 


jež  podržel  do  r.  1522,  kdy  císař  Karel  V. 
dosadil  opět  vy  puzeného  Maxm.  Sforzu,  jenž 
však  r.   1535  zemřel   bezdětek,  načež   císař 


spodářským  pokrokem  šíří  se  i  moc  poli- ,  Karel  V.  odevzdal  vévodství  svému  syna, 
tická  v  okolí  města.  Milánští  podmanili  si  a ,  Filipovi  II.  španělskému.  Tím  dostal  se  M. 
spálili  Lodi,  dobyli  Cremony,  čímž  popudili  pod  krutou  vládu  španělských  mí  sto- 
číš, Bedřicha  Rudovousá  k  výpravě  do  Itálie,  I  držitelů.  Jasnějším  bodem  v  době  této  je 
kde  se  zatím  utvořila  liga  lombardských  měst,  působení  arcibiskupů  Karla  a  Bedřicha  Bor- 
jimž  v  čele  stojí  M.  R.  1158  oblehl  Bedřich  romeů,  jednak  o  reformaci  církevní,  jednak 
město,  jež  zvláště  statičností  českou  donu-  o  umělecký  a  vědecký  rozvoj  města.  R.  1714 
ceno  ke  kapitulaci,  v  níž  uznalo  svrchova-  přešel  M.  do  rukou  rakouských  a  tvořil 
nost  císařskou  a  vzdalo  se  re^alií.  Když  však  sMantovourakouskouLombardii.  Vprv- 
Bedřich  jal  se  vykonávati  definitivní  úmluvy   ní  době  trpěl  válkami  vzešlými  z  piklů  kard. 


Milan. 


325 


Alberoniho,  avšak  od  r.  1748  až  do  revoluce 
francouzské  byl  pokoj,  do  něhož  spadá  ve- 
liký rozkvět  vědecký  a  umělecký.  R.  1796 
obsazením  M-a  Napoleonem  nastal  obrat. 
Zprvu  strádalo  město  válkami,  až  v  r.  1797 
s^o  se  hlav.  městem  republiky  Cisalpinské, 
r.  1802  hlav.  m.  republiky  Italské  a  r.  1805 
království  Italského.    Po  pádu  Napoleonově 

Ír.  1815)  připadl  M.  s  částí  býv.  vévodství 
Rakousku  jako  část  království  lombard- 
sk  o-benátského,  jehož  hlav.  městem  se 
stal.  Tuhá  vláda  absolutistická  potlačovala 
v  zárodku  všechnv  revoluční  pokusy,  až 
18.  března  1848  vybuchlo  povstání  takovou 
silou,  Že  rak.  velitel  Radecký  přinucen  po 
pětidenním  boji  ustoupiti  z  města,  jež  obsa- 
zeno sardinským  vojskem,  ale  na  nedlouho, 
neboť  již  5.  srpna  vydal  je  opět  Karel  Albert 
Radeckému.  Nově  zavedená  vláda  rakouská 
potlačila  další  hnutí  r.  1849  i  r.  1853  hnutí 
zesnované  Mazzinim.  Po  porážce  Rakušanů 
u  Magenty  od  spojených  vojsk  sardinských 
a  francouzských  opustilo  vojsko  rak.  M.,  na- 
čež 8.  června  vjeli  do  města  Napoleon  III.  a 
Viktor  Emanuel  I.  Mírem  curišským  10.  list. 
1859  vydán  byl  Napoleonu  III.,  jenž  jej  od- 
stoupil králi  sardinskému.  V  nové  době  vzrostl 
M.  hospodářsky  a  obchodně;  hrd  na  minulost 
a  důvěřuje  budoucnosti  neustupujc  tlaku  vlád- 
nímu. Hlavně  r.  1898  vvpukly  tu  bouře  způ- 
sobené opposicí  radikální  a  antidynastickou, 
pročež  vyhlášen  stav  obležení,  v  pouličním 
boji  padlo  mnoho  set  lidí  za  obět. 

Literatura:  Cusani,  Storia  di  Milano 
(1862—67,  7  sv.);  Brambilla,  Storia  di  Milano 
(1861);  G.  de  Castro,  Milano  e  larepubblica 
cisalpina  (1880);  Bonfadini,  Milano  nci  suoi 
momcnti  storici  (1883—86,  3  sv.),  Le  origini 
del  Comune  di  M.  (1890);  Schwarz,  Mailands 
Lage  u.  Bcdeutung  als  Handelsstadt  (Kolín 
n.  R.,  1890);  Romussi,  Milano  e  suoi  monu- 
menti  (1894,  2.  vyd.). 

Milánskáprovincie  v  Lombardii,  s  níž 
na  j.  sousedí  prov.  Piacenza  a  Pavie,  na  v. 
Bergamo  a  Cremona,  na  s.  Como,  na  z.  No- 
▼ara,  má  3169  km*  s  1,319.098  ob.  (1898);  na 
1  km*  připadá  416  ob.  Rozdělena  jest  dosud 
na  5  circ.  (Abbiategrasso,  Gallarate,  Lodi,  M. 
a  Monza),  čítajících  297  obcí.  Kdežto  3  hl. 
řeky,  Pád,  Ticino  a  Adda,  tvoří  hranice  prov., 
svlažován  jest  vnitřek  malými  říčkami,  jako 
Olona,  Lambro,  Muzza,  Seveso,  a  hustou  sítí 
průplavů  a  kanálů.  Povrch  jest  rovinatý,  to- 
liko v  s.  zdvihají  se  výběžky  Alp.  Zdárné  lu- 
kařstvj  podporuje  znamenitě  chov  dobytka, 
přípravu  másla  a  sýra;  další  hlavni  produkty 
jsou:  obilí  (pšenice,  kukuřice  a  rýže),  bram- 
bory, len,  víno  a  ovoce;  čilé  jest  hcdváb- 
nictví.  Vedle  polního  hospodářství  vyvinut 
jest  průmysl  všech  téměř  odvětví,  továrny 
na  hedvábné,  vlněné  a  bavlněné  látky,  che- 
mikálie, pro  stavbu  strojů,  sklárny,  hutnictví, 
papírny  a  j. 

KUaa:  1)  M.  Obrenovié  v.  Miloš  T. 
Obrenovič. 

2)  M.  M.  Obrenovič  IV.  (♦  22.  srpna 
1854  v  Bukurešti).  Otec  jeho  Miloš,  kapitán 


v  rumunském  vojŠtě,  byl  syn  Jevrema,  bra- 
tra Miloše  Obrenoviče  I.,  matka  Marie  Ka- 
tardžiová  byla  bojarka  rumunská.  M.  meškal 
v  Rumunsku  a  studoval  v  Paříži,  do  Srbska 
přicházel  jen  někdy  na  pozvání  knížete  Mi- 
chala, tak  že  byl  zde  téměř  neznámý.  Když 
dne  10.  čna  1868  kníže  Michal  padl  rukou 
úkladných  vrahův,  zbýval  z  rodiny  Obreno- 
vičů  jediný  mužský  potomek,  čtrnáctiletý  M. 
Plukovník  Blaznavac  postavil  se  v  čelo  voj- 
ska a  způsobil  prohlášení  M-a  za  knížete, 
jenž  22.  čna  slavil  svůj  vjezd  do  Bělehradu. 
Na  dobu  jeho  nezletilosti  ujalo  se  vlády  vla- 
dařstvo sestavené  z  Blaznavce,  Rističe  a  Jo- 
vana  Gavrilovičc  a  úspěšně  si  vedlo.  Ture- 
cké vládě  ohlásilo,  že  přijme  jen  takový  be- 
rat  o  potvrzení  knížete,  v  némž  sultán  záro- 
veň uzná  právo  následnické  na  srbském 
trůně.  Ústava  srbská,  vypracovaná  a  přijatá 
přes  turecké  protesty,  byla  dílem  hlavně  Ri- 
stičovým,  jenž  trval  na  zásadě,  má-li  Srbsko 
býti  ricmontem  balkánským,  že  musí  býti 
svobodno  a  uvnitř  dobře  spořádáno.  Ústava 
přijata  byla  od  veliké  národní  skupštiny 
svolané  do  Kragujevce  na  den  sv.  Ducha  a 
o  sv.  Petře  podepsána  od  vladařstva  jmé- 
nem kníždte.  Abv  položen  byl  důraz  na  po- 
sloupnost na  trůně  od  národa  zavedenou, 
stanoveno,  aby  kníže  M.  zván  byl  Obrenovi- 
čem  IV.  a  dle  toho  jeho  předchůdcové  i  ná- 
stupcové. Kdyby  zůstal  kníže  bez  mužských 
dědicův,  aby  právo  následnictva  přešlo  na 
mužské  potomky  dcer  knížete  Miloše,  z  nichž 
veliká  skupština  vybere  vhodného.  Kdyby 
ani  těch  nebylo,  přísluší  národu  zvoliti  si  za 
knížete  Srba,  jcjŽ  uzná  za  nejzpůsobilejšího, 
s^  vyloučením  však  rodiny  Karaďordévičů. 
Ústava  doplněna  volebním  řádem  ze  dne 
22.  říj.  r.  1870.  Hlavní  péče  vcnována  vývoji 
branné  moci  a  školstvu  Jsouc  malé  a  chu- 
dobné nemohlo  Srbsko  vydržovati  stálého 
vojska,  proto  vycvičováno  vojsko  národm', 
jež  dosáhlo  počtu  98.000  se  168  děly,  vedle 
3500  vojska  stálého.  Školství  značně  zvele- 
bováno. Nejen  mezi  Srbskem  a  Tureckem, 
nýbrž  i  mezi  Srbskem  a  Maďary  a  vládou 
vídeňskou  vyvíjelo  se  napjetí,  zvláště  když 
r.  1871  Blaznavac  s  knížetem  M-em  zavítal 
k  caru  Alexandru  II.  do  Livadie  na  Krymu 
a  tento  uvítal  sedmnáctiletého  M-a  jako  sobě 
rovného  panovníka.  »Přijímám  vás  jako  své 
vlastní  dítě,€  byla  slova  k  M-ovi  od  cara  pro- 
nesená. Přízeň  ruská  byla  M-ovi  zabezpečena 
a  jevila  se  také  okázale  o  slavnostech,  když 
M.  22.  srp.  r.  1872  vládu  přejímal.  Ruský  pa- 
novník vyslal  knížete  Dolgorukého,  muže 
zvučného  jména  v  dějinách  vzájemnosti  ru- 
sko-srbské,  jako  svého  zvláštního  zástupce. 
Černá  Hora,  Rumunsko,  Řecko  byly  tu  za- 
stoupeny. Moskva  vyslala  Pogodina.  Všecky 
slovanské  kmeny  měly  tu  hojné  zástupce. 
Jenom  Rakousko  a  Uhry  zakázaly  účasten- 
ství pozvaným  městům,  mezi  nimiž  i  Praze. 
Nejen  zevní  okázalosti,  ale  i  mravní  lesk 
ozařoval  počátek  panování  M-ova.  Zdála  se 
počínati  nová  doba,  která  povede  k  splnění 
tužeb  národních  a  ve  které  kníže  a  národ 


326 


Milan. 


třeba  obětmi  sebe  většími  uchopí  se  díla 
osvobození  na  Balkánském  poloostrově.  Za 
hřímání  děl  vydán  první  manifest  M-ův. 
Vladařstvo  podalo  Mu  zprávu  o  své  činno- 
sti. Kníže  jmenoval  Ristice  předsedou  mini- 
sterstva. Za  zvoněni  zvonů  odebral  se  s  mi- 
nistrv  do  Kragujevce,  kde  zahájil  skupštinu, 
která  adressou  jednomyslně  přijatou  odpo- 
věděla na  jeho  trůnní  řeč.  Trojspolek  Ra- 
kousko-Uherska,  Ruska  a  Německa  r.  1873 
uzavřený  nezůstal  bez  účinků  na  vládní  po- 
měry v  Srbsku.  Na  Balkánském  poloostrově 
nemělo  se  nic  díti  bez  svoleni  tří  spojených 
velmoci.  Ristič  snažil  se  zjednati  s  Rakou- 
sko-Uherskem  příznivější  poměry,  jmenovitě 
shodou  o  železnici.  Avšak  cesta  M-ova  na 
světovou  výstavu  vídeňskou  měla  za  násle- 
dek, že  kníže  3.  list.  r.  1873  Rističe  propu- 
stil. Jeho  nástupce  Marinovič,  státník  staré 
ještě  školy,  vedl  politiku  ve  smysle  ochot- 
ném Rakousko-Uhersku  a  Turecku.  Následky 
byly  hnedle  všude  citelný.  Radikálně-socia- 
listická  strana,  »komunci«  zvaná,  vystupo- 
vala v  popředí  nejprve  jako  spojenec  kon- 
servativců,  potom  jako  úhlavní  jejich  od- 
půrce. Na  jaře  r.  1874  zajel  Marinovič  s  M-era 
do  Cařihradu,  odkudž  se  vrátili  s  úplnou 
nepořízenou.  Při  odchodu  M-ovč  sultán  Ab- 
dul  Azís  položil  důraz  na  vasallní  poměr 
Srbska  k  Turecku,  poukázal  na  dobrodiní 
Srbsku  prokazovaná  a  na  špatný  za  to  vděk. 
Cesta  M-ova  ke  dvorům  evropským  byla  ná- 
rodu proti  mysli,  jelikož  kníže  a  s  ním 
i  Srbsko  nedošly  oné  platnosti  jako  dříve 
v  Livadii.  y  listop.  r.  1874  přijala  skupština 
adressu  příkře  opposiční  a  3.  pros.  došlo 
k  prudkému  osobnímu  sporu  mezi  poslanci 
a  ministry.  Sestavení  nového  ministerstva 
převzal  Čumič,  načež  v  březnu  r.  1875  byla 
skupština  rozpuštěna.  Při  nových  volbách 
propadla  vládní  strana  a  M.  povolal  telegra- 
ficky Rističe  a  Jevrema  Grujiče,  kteří  me- 
škali v  Karlových  Varech,  aby  pospíšili  zří- 
diti novou  vládu.  V  Hercegovině  bylo  zatím 
propuklo  povstání  a  válečné  zápletky  stávaly 
se  hrozivými.  Bylo  zřízeno  ministerstvo  pro 
velkou  dobu,  předsedou  jeho  jmenován  Stev- 
ča  Michajlovič,  starý  přívrženec  Obrenovi- 
čův,  zahraničných  věcí  Ristic,  jenž  byl  duší 
celého  ministerstva,  vnitra  svobomyslný  a 
u  lidu  oblíbený  Jevrem  Grujič  a  války  Ni- 
količ.  V  Srbsku  soustřeďoval  se  horlivý  po- 
vstalecký  ruch.  S  Černou  Horou  a  s  Řeckem 
uzavřena  alliance.  Turecko  nebylo  připra- 
veno. M.  zahájil  18.  září  r.  1875  v  Kragu- 
jevci  skupštinu  trůnní  řečí,  v  níž  dotýkal  se 
upokojivě  poměrů  domácích,  poukázal  na 
hrozivé  soustřeďování  Turků  na  hranicích  a 
oznamoval  své  zasnoubení  s  Natálií  Petrovnou 
Kečkovou.  Avšak  již  nazejtří  opustil  M.  Kra- 
gujevac,  a  obcuje  v  Bělehradě  s  konsuly  po- 
čal vésti  boj  proti  ministerstvu  a  skupštiné, 
která  po  mnohých. tajných  schůzích  20.  záři 
přijala  adressu,  v  níž  hlásala  slavně  jménem 
národa,  Že  »jest  hotova  hájiti  vlasť,  ochra- 
ňovati svobodu  a  vyplniti  veliký  odkaz  slav- 
ného Miloše  a  pradědů «.  Vyslovovala  hoto- 


vost ke  každé  oběti.  Na  válečné  přípravy 
povolila  12  milí.  fr.  Zatím  M.  jinak  se  roz- 
myslil. Dne  29.  září  povolal  skupštinu  do 
Bělehradu  a  vyzval  vládu,  aby  ustala  od  vá- 
lečných snah.  Ristič  odpověděl,  že  jeho  pro- 
gramm  jest  programm  celého  národa.  Mini- 
sterstvo podalo  žádost  za  propuštěnou.  Dne 
4.  říj.  provedl  M.  státní  převrat.  V  generál- 
ské  uniformě,  s  čapkou  na  hlavě,  provázen 
svým  pobočníkem  vešel  do  skupŠtiny.  Mi- 
nistři mu  zbraňovali,  aby  bez  jejich  odpo- 
vědnosti ničeho  nepodnikal.  M-  oznámil  pro- 
stě skupštině,  že  ministry  propustil,  kteří, 
nemévše  o  tom  dosud  vědomosti,  vstali  a 
odešli.  M.  ujal  se  pak  slova  proti  mini- 
strům a  učinil  otázku  důvěry:  » Důvěřujete 
mi?<  tázal  se.  Ze  skupštiny  ozvaly  se  hlasy: 
>Ano.c  >Jste  pro  válku  ?€  byla  další  otázkía, 
a  všichni  poslanci  volali,  že  jsou.  Na  vývody 
M-ovy,  že  on  není  pro  válku  a  že  velmoci 
jsou  proti  válce,  odpovídala  skupština,  že 
o  velmocech  všechno  jim  řekl  Ristič  a  Že 
jsou  pro  válku.  Hlučná  nevole  ozývala  se 
ve  skupštině,  zatím  co  M.  odešel  do  před- 
síně, zde  si  zapálil  cigarettu  a  za  mrazivého 
chladu  obecenstva  odcházel  na  uHci.  Potom 
spravoval  celou  vládu  sám  kabinetními  listy, 
až  posléze  nalezl  Ljubu  Kaljeviče,  Který  se- 
stavil nové  ministerstvo.  Ze  starých  ministrů 
zůstal  při  vládě  jen  Nikolič,  nechtěje  pustiti 
vojenskou  organisaci  z  rukou.  Dne  17.  října 
r.  1875  slavil  M.  sňatek  se  šestnáctiletou 
Natálií,  jejíž  původ  obestírán  legendou,  že 
pochází  z  rodu  Komnénův  a  že  práva  její 
sahají  až  k  trůnu  byzantskému.  Válečné  hnutí 
rostlo  každým  dnem  a  k  němu  hlásila  se 
s  mladistvým  zápalem  i  kněžna.  Povstání  ší- 
řilo se  i  v  Bosně,  kde  u  Samce  nad  Sávou 
objevil  se  sám  Petr  Karaďorděvič,  a  propu- 
kalo na  srbských  hranicích.  Skupština,  ne- 
důvěřujíc nikomu,  při  svém  odročení  usta- 
novila sedmnáctičlenný  výbor  dozorčí.  Když 
na  jaře  r.  1876  povstání  propukalo  novou 
silou  a  z  Bosny  hrozila  blízkost  Karaďordě- 
viče,  změnil  i  M.  své  názory.  Naléhání  vel- 
mocí v  břez.  zůstalo  na  něho  již  bez  účinku. 
Dne  5.  květ.  povolal  opět  Rističovo  mini- 
sterstvo k  veslu.  Květnové  usnesení  tři  mocí 
v  Berlíně,  že  zachovají  neutralitu,  kdyby 
i  Srbsko  a  jiný  stát  vstoupil  do  války,  bylo 
posilněním  politiky  Rističovy.  Avšak  i  Tu- 
recko za  rok  se  neobyčejně  ozbrojilo  a  mu- 
hammedáni  byli  vesměs  bud\ve  vojště  pra- 
videlném nebo  bašibozuky.  Úkorem  Srbsku 
bylo  i  zmařené  povstání  bulharské  v  květnu 
1876,  jemuž  hromadným  vraždéním  Turci 
učinili  přítrž  a  zbavili  Srby  vydatného  spo- 
jence. O  Vidov  dan,  historický  den  svato- 
vítský, prohlášen  M.  od  povstalců  za  hospo- 
dára  Bosny  a  kníže  Mikuláš  za  hospodára 
Hercegoviny.  Dne  30.  čna  vydal  M.  válečný 
manifest.  Na  počátku  čcc  překročeny  hra- 
nice směrem  k  Niši  a  vrchní  velitel,  ruský 
generál  M.  G.  Čerňajev,  vydal  manifest  k  ná- 
rodům balkánským.  Srbové  nemohli  pronik- 
nouti proti  přemoci  turecké,  jež  vždy  u  vět- 
ším p>očtu  se  soustřeďovala  proti  Srbsku,  ale 


Milan. 


327 


ani  Turci  nemohli  domoci  se  žádné  strate- 
gické posice  proti  Srbům,  až  teprve  29.  říj. 
s  napjetím  vŠech  sil  Abdul.Kerim  paáa  pro- 
razil k  Džunisu  a  zmocniv  se  prásmyku  na 
řece  Moravé  měl   otevřenou   cestu  do  Srb- 
ska. Po  radě  Čcrňajeva  obrátili  se  M.  a  me- 
tropolita Michael  s  prosbou  k  Alexandru  II., 
z  jehož  rozkazu  hr.  Ignatév  zakročil  v  Caři- 
hradě  tak,   Že  již  31.  říj.  povoleno  příméří 
do   31.  pros.,  načež  dle   zásady  status  quo 
ante  uzavřen   mír.    Ruských  dobrovolníkův 
bojovalo  ve  válce  té  přes  2000.  Srbsko  bylo 
poraženo,  ale  význam  jeho  tím  nebyl  zastřen. 
Prohlášení    M-a    králem    ve    hlavním   stanu 
v  Alexinci   16.  září  zůstalo  bez  dalších  dů- 
sledků.   Za  vřavy  válečné  14.  srp.   narozen 
byl  princ  Alexandr,  jemuž  Alexandr  II.  byl 
kmotrem    a    dle    néhož    obdržel     i    jméno. 
R.  1877  vstoupilo  i  Rusko  do  války.  V  Srb- 
sku panovalo  ticho  až  do  zimy,  konány  mo- 
dlitby ve  chrámech  a  v  čnu  navštívil  M.  ru- 
ský nlavní  stan  v  Ploješti.    V  polovici  pro- 
since  překročily  srbské  prapory  po    druhé 
hranice.  Nikolic  hledal  spojení  s  Černohorci 
na  Limu,  Horvatovic  spojil  se  u  Belgradčiku 
s  Rusy,  Belimarkovié  táhl  vítězné  podle  vý- 
chodní Moravy  a  zmocnil  se  Vranje,  vůdce 
dobrovolníků    Vlajkovid  táhl    podle  Nišavy, 
kde  i   generál   Lešjanin  razil  si  cestu.    Měli 
namířeno  k  Prizrenu.  Zatím  v  únoru  r.  1878 
uzavřeno  příměří  a  3.  břez.  mír  svatoštepán- 
ský,  po  kterém   13.  čce  následoval  mír  ber- 
línský. Srbsko  stalo  se  samostatným  a  území 
jeho  rozšířeno  nad  ŇiŠavou,  Moravou  a  To- 
plicí  o  čtvrtinu  a  600.000  duší.    S  nadšením 
přijata  7.  čce  trůnní  řeč  M-ova  od  skupštiny. 
Dne  22.  srp.  slaveno  prohlášení  neodvislosti. 
V  manifestu  hlásal  kníže,  že  rychlostí  blesku 
dostaly  se    srbské    prapory   až   ke    Kosovu 
poli,  několik  tisíc   nepřátelských  vojínův  Že 
padlo    do  jejich  rukou,   že  dobyli   ke   třem 
stům  dél   a  několik    tisíc   pušek   nejnovější 
soustavy    V  pros.  zahájil   M.   v   Niši   skup- 
Stinu,  kteráž  odpověděla  adressou,  vytknuvši 
za  programm  národní  sjednocení  všech  Srbův, 
a  dne  13.  list.  1879  zahájena  první  skupština 
rozšířeného  Srbska.  Zvláštní  úmluvou  s  Ra- 
kouskem   ze  dne    8.  čce    1878   bylo   Srbsko 
vázáno    dohodnouti    se    o    stavbě    železnic, 
o  obchodní  smlouvě  a  studovati  otázku  celní 
jednoty.  S  této  sešlo.  Železniční  smlouva  při- 
jata  v  čnu  r.  1880  od  skupštiny,  za  to  ob- 
chodní smlouva  narazila  na  obtíže  a   vedla 
k  napjctí  s  rak.-uherským  zahraničným  úřa- 
dem.  M.  postavil  se  na  stranu  tohoto  a  Ri- 
stič,  za  néhož  srbské  poměry  zdárně  se  po- 
čaly vyvíjeti,   propuštěn.    M.  vystoupil  nyní 
sám  v  popředí  vládní.  Na  shromáždění  běle- 
hradského občanstva  vyhlášen  za  zrádce  vla- 
sti ten,  kdo  by  se  odvážil  převzíti  vládu  po 
Rističovi,  jenž  hájí  prospěchy   srbské  proti 
cizině.  Ostří  toho  namířeno  bylo  proti  M-ovi. 
Nové  ministerstvo  sestavil  M.  Garašanin,  sám 
zaujal   v  něm  vnitro,   Piročanac  předsedni- 
ctví, Mijatovié  zahraničně  věci.    Se  souhla- 
sem M-ovým  spojila  se  nová  vláda  s  radi- 
kálními »komunci«.  Stranou  pokroku  čili  na- 


predňaků  mělo  se  krýti  toto  sdružení,  které 
se  rozpadlo  hned  při  otázce   zadání  stavby 
železnice.    Místo    výhodné    smlouvy,    která 
Srbsku  nabízena,  předložila  vláda  skupštině 
s  Bontouxem  uzavřenou  úmluvu,  státu  ve- 
lice neprospěšnou.  Ve  skupStině  postavilo  se 
do  rozhodné  opposice  57  poslanců,  již  stali 
se  základem  strany  radikální,  54  zvoleni  a  41 
vládní  (od  knížete  jmenovaní)  tvořili  většinu. 
Sám   M.  zasazoval  se  o  smlouvu  s  Bontou- 
xem, za  níž  stálo  Rak.  Uhersko.  Tři  půjčky 
železniční,  za  něŽ  dán   v  zástavu  nejen  dů- 
chod Železniční,  ale  i  celní  a,  kdyby  ten  ne- 
stačil, i  důchod  přímých  daní,  a  které  uza- 
vřeny   za   podmínek    velmi   krušných,    byly 
počátkem   hospodářského   rozvratu   Srbska. 
M.,  nespokojen  s  duchovenstvem,  zahájil 
i  církevní  boj  v  Srbsku.  Dne  29.  října  1881 
sesadil  metropolitu  Michaela,  který  velké  zá- 
sluhy si  získal  o   Srbsko  a   byl  prostřední- 
kem mezi  Srbskem  a  Ruskem.    Zákonem  ze 
dne  31.   pros.  r.  1882    podřídil   si    církevní 
správu  ustanovením    archijerejského   sboru, 
jehož   většinu  vyhradil   si   jmenovati.    Když 
v  lednu   r.  1882  Union  generále,  která  pod- 
nikala stavbu  železnic,  octla  se  v  úpadku  a 
Bontoux  zatčen  a  v  Paříži  odsouzen,   nastal 
v  zemi  poplach  tím  větŠí,  čím  více  vláda  se 
snažila  vše  utajiti.    Před  francouzským  sou- 
dem vyšly   na   jevo    i    úplatky   Bontouxovy 
v  Srbsku,  v  nichž  M.  měl  nemalý  podíl.   Za 
těchto  okolností  prohlášeno  6.  břez.  r.  1882 
Srbsko   za  království.    Slavnosti  s  tím  spo- 
jené neměly  valného  účinku  a  15.  břez.  do- 
šlo  k   prudkým   bojům  ve   skupštině.    »Při- 
zncjte  se,  o  kolik  jste  připravili  zemiíc  vo- 
láno na  ministry,  již  nazváni  >okrádači  a  lu- 
piči země<  a  kterým  dána  lhůta  do  tří  dnů. 
Když  vláda  neodpověděla,  57  poslancův  slo- 
žilo mandáty,  chtéjíce  dohnati  vládu   k  roz- 
puštění   skupštiny    a  k  novým   volbám.    M. 
odmítl  Žádost  vlády  za  propuštěnou  a  trval 
na  tom,   žc  se   musí  nalézt  prostředek,  aby 
vzdorní    poslanci     byli    zkroceni.     Vypsány 
pouze  volby  doplňovací.    Když  v  čnu  skup- 
ština opět  zahájena,   vzdalo  se   51  radikálův 
s  několika  liberály  zase  mandátů.  Skupština, 
ač  k  uzavírání  nezpůsobilá,  po  přání  M-ovč 
prohhisila  opposiční  volby  za  neplatné  a  po- 
volala za  poslance  propadlé  kandidáty,  riKzi 
nimiž  některým  bylo  připadlo  jen  po  2  hla- 
sech. Zároveň  vydal  král  ukaž,  žc  ti,  jichžto 
volby  prohlášeny  za   neplatné,   nesmějí  více 
býti  voleni.  Skupština  takto  sehnaná  odhla- 
sovala pak  vše,  i  novou  smlouvu  železniční 
s    bankou     Comptoir    ďcscompte.     V    tísni 
finanční  pomáháno   si    dluhy.    Dne  29,  října 
r.  1882  podnikla  vdova  po  bývalém  plukov- 
níku  Markoviéovi   útok   na  život  kráie  M-a, 
což  policejní  horlivosti   bylo   novou  pobíd- 
kou.   Ze  dvou   přítelkyň   Markovicovy  nale- 
zena Kničaniuova  uškrcena  ve  vězení  a  druhá 
otrávena,  sama  Markovičova  za  krátko    zá- 
hadně zemřela.  Později  vytýkal  M.  Garašanin 
M-ovi  ve  »Videlu€,  or^jánu  pokrokové  strany, 
že  spáchal  vraždy  ty.    Radikálové   pokračo- 
vali   v    odhodlané    opposici.    M.    opíral    se 


328  Milan. 

hlavně  o  dĎstojnictvo.  V  led.  r.  1883  roz-  kroČil  pruský  policejní  úřad,  odňal  královné 
množeno  stálé  vojsko  na  27  praporů  s  25.000  i  syna,  jejž  generál  Protič  odvezl  M-ovi  do 
muži  a  národní  vojsko  zřízeno  ve  4  armádní  I  Bělehradu.  Současně  domáhal  se  král  roz- 
sbory  v  počtu  112.500  mužů.  Zároveň  však  vodu.  Svatá  synoda  odkázala  ho  na  konsi- 
M.  vydal  rozkaz,  aby  veškero  národní  voj-  stoř,  která  počala  jednati,  přijavši  protest 
sko  odevzdalo  zbraně.  V  srp.  r.  1883  skup-  královnin  20.  srpna.  Rozhodnutí  bylo  po- 
sti na  rozpuštěna,  při  nových  volbách  však  '  chybné.  Král  však  23.  říj.  zaslal  důrazný  pří- 
zvítězili  radikálové,  kteří  na  sjezdu  v  září  za '  pis  metropolitovi  a  navštíviv  ho  druhý  den, 
předsednictví  inženýra  Nikoly  Pašiče  se  ústa-  osopil  se  na  něho  a  na  biskupy,  načež  me- 
vili   v   stranu,  jež   chtěla   převzíti   veřejnou   tropolita  Tcodosij  24.  říj.  r.  1888  vydal  akt. 


moc.  Ministerstvo  Pirodancovo  a  M.  Garaša- 


kterým   manželství  M-a  a  Natálie  rozloučil. 


ninovo  1.  říj.  odstoupilo.  M.  povolal  k  veslu  j  Vždy  prázdněji  b3'lo  kolem  trůnu  M-ova. 
Nikolu  Christičc,  jenž  zřídil  ministerstvo  ab- 1  Dva  dni  po  rozvodu,  26.  říj.,  překvapil  M. 
solutistické.  Na  Timocku  odepřel  lid  vydati  národ  provoláním,  v  němž  poukazuje  na  500- 
zbraně  a  došlo  tu  ke  vzbouření.  Král  3.  list.  letou  upomínku  bitvy  na  Kosově  poli  ohla- 
zavedl  výjimečný  stav,  zrušil  všecky  ústavní  šoval  změnu  ústavy  a  svolával  k  tomu  zvi. 
svobody  a  zahájil  boj  proti  radikálům.  V  Zaj-  j  sbor,  který  také  vypracoval  novou  ústavu 
čaru  zřizen  náhlý  soud,  před  nějž  od  16.  list.  srbskou,  jež  30.  pros.  od  velké  národ,  skup- 
do  19.  pros.  postaveno  819  osob,  z  nichž  94  štiny  byla  schválena.  Dne  3.  led.  r.  1889  uza- 
odsouzeny  k  smrti  a  20  popraveno  a  567  od-  vřel  M.  ústavodárný  sněm  a  podepsal  ústavu, 
souzeno  k  dlouhoktému  žaláři  a  nucené  práci.  Za  nedlouho  následovalo  nové  překvapení. 
PaŠič  prchl  do  Bulharska,  Taušanovič  odsou-  ,  V  sedmý  výroční  den  prohlášení  království, 
zen  do  žaláře.  Skupština  ještě  v  pros.  roz-  6.  bř.  r.  1889,  oznámil  M.  manifestem,  že  se 
puštěna  a  v  led.  r.  1884  vykonány  nové  vzdává  trůnu  srbského  ve  prospěch  svého 
volby  dle  vůle  Christiéovy.  Dne  18.  ún.  1884  syna  Alexandra,  jemuž  sám  první  složil  hold 
nastoupilo  zase  ministerstvo  Garašaninovo,  za  jako  novému  králi.  Do  jeho  zletilosti  usta- 
něhož  dovršován  rozvrat  hospodářský.  Když  novil  vladařstvo,  do  něhož  povolal  Ristiéc 
v  září  r.  ltS85  sjednotila  se  Východní  Ru-  a  generály  Belimarkoviče  a  Protiče.  Tím 
mclie  se  severním  Bulharskem,  podnikl  M.,  skončilo  panování  M-a  Obrenoviče  IV.  Opu- 
pobádán  z  Pešti,  proti  Bulhar.sku  válku,  která  stil  zemi,  rozloučiv  se  s  vladařstvem,  radi- 
však  skončila  pro  něho  velmi  nepříznivě,  kalním  ministerstvem  Sávy  Gruiée  a  manife- 
U  Slivnice  vrazil  17.  list.  na  odpor  bulhar-  stem  s  veřejností.  Do  roka  chtěl  se  vrátiti 
ský  a  18.  a  19.  listop.  armáda  pod  velením  i  do  země,  aby  řídil  vychování  synovo. 
M-ovým  byla  poražena  a  zahnána  na  útěk.  Za  vladařstva  vracely  se  Srbsku  dřívější 
Nové  porážky  následovaly  22.  list.  v  Drago-  příznivé  poměry.  Metropolita  Michael  zaujal 
manském  průsmyku,  24.  list.  u  Caribrodu  a  opět  své  místo.  Spor  s  církví  urovnán,  že- 
27.  list.  u  Pirotu.  Za  deset  dní  obrátila  se  leznice  postátněny,  úvěr  se  zveleboval.  První 
válka  v  pravý  opak.  Vítězný  postup  bulhar-  nesnáze  však  působil  návrat  královnin  koň- 
ský zastaven  diplomatickým  zakročením ,  cem  srpna,  ježto  M.  si  vyhradil,  aby  Natálie 
v  němž  jmenovitě  Rakousko-Uhersko  ujalo  neměla  vlivu  na  vychování  synovo  a  shle- 
se  M-a.  Jeho  vláda  tvářila  se  stále  válečné,  dání  s  ním  záviselo  na  otcově  dovolení.  Krá- 
avšak  radikálové  a  libcrálové  viděli  jedinou  lovná  nebyla  úředně  přijata  a  posléze  vypo- 
spásu  v  osvobození  Srbska  od  absolutismu  věděna.  Zatím  vzdal  se  M.  i  veškerých  ro- 
a  v  opravě  ústavy.  Teprve  3.  břez.  r.  1886  dinných  práv  a  státního  občanství  srbského 
podepsán  mír  srbskobulharský  v  Bukurešti.  a  přijal  2  milí.  fr.  z  Volžskokamské  banky 
Radikálové  ozvali  se  opět  na  sjezdu  v  Niši  i  v  Moskvě.  M.  zvolil  Paříž  za  své  sídlo.  Státní 
v  únoru  r.  1886.  Posléze  počal  se  M.  štířiti  !  převrat,  způsobený  v  Srbsku  v  noci  na 
i  s  Garašaninem,  jenž  za  propukajících  ro-  13.  dub.  r.  1893  králem  Alexandrem,  jenž 
dinných  sporův  trval  při  královně.  Dne  svrhl  vladařstvo  a  propustil  liberální  mini- 
13.  čna  r.  1887  po  mnohých  obtížích  šestou-  strrstvo,  nezlepšil  poměrův  domátích.  Vy- 
pilo se  koaliční  ministerstvo  za  přicdsedni-  i  chovatel  Alexandrův,  dr.  Dokié,  jenž  se  po- 
ctví  Risticova,  které  v  led.  r.  1888  ustoupilo  i  stavil  v  čelo  nového  ministerstva,  podlehl 
ministerstvu  radikálův  za  předsednictví  gc-  brzo  chorobě  a  radikálové  stávali  se  mla- 
nerála  Sávy  Gruiče,  jehož  27.  dub.  vystřídal  dému  králi  nepohodlnými  a  odporem  proti 
opět  Nikola  Christic,  tentokráte  jako  prospěš-  stálému  vojsku  podněcovali  proti  sobě  dů- 


nější  plnomocník  vůle  M-ovy.  Král  pociťoval 
nemožnost  setrvati  v  zemi,  kde  všechny  strany 


stojnictvo.  M.  vrátil  se  22.  led.  1894  z  Paříže 
do  Bělehradu.  Radikální  ministerstvo  propu- 


byly  mu  nepřátelské,  chtěl  urovnati  poměry  stěno  a  k  veslu  povolán  mírný  liberál  Si- 
a  odejíti.  K  příkrým  sporům  domácím  byl  !  mič.  Král  5.  bř.  jmenoval  M  a  svým  zástup- 
se  přidružil  i  neméně  příkrý  spor  s  králov-  '  cem  v  nejvyšším  velitelstvu  armády,  nejvvSSí 
nou  Natálií,  jenž  počal  záhy  po  Slivnici.  M.  soud  však  prohlásil  přítomnost  M-ovu  v  Srb- 
nutil  již  r.  1887  královnu,  aby  opustila  zemi,    sku  za  nezákonnou.  Již  2.  dub.  1895  nastou- 


pilo  minist.  Nikolajeviée,   osobního  přítele 
M-ova,  a  koncem  říj.  N.  Christičovo.  Králo- 


což  tato  učinila,  ale  vzavši  s  sebou  násled- 
níka Alexandra.  Posléze  nastal  spor  o  krále- 

vice,  jenž    způsobem   co    nejpohoršlivějším    vým  úkazem  ze  dne  29.  dub.  prohlášeni 
rozhodnut  byl  za  pobytu  královny  ve  Wies-   a  Natálie  za  účastný  všech  práv  jako   čle- 
badcch   v  čci  r.  1888.    Na  žádost  M-ovu  za-   nové   panovnické   rodiny  a   královští   rodi- 


Milanesi  —  Milanovac. 


329 


čové.  Nejvyšší  soud  prohlásil  17.  kv.  ukaž 
ten  za  nezákonný,  načež  21.  květ.  proveden 
státní  převrat,  ústava  zrušena  z  moci  krá- 
lovy. Koncem  pros.  1896  zřídil  Simič  mini- 
sterstvo ze  zástupcův  stran  a  okolnosti  na- 
svědčovaly možnému  dohodnutí.  M.  meškal 
mimo  zem,  v  Srbsku  více  opět  platil  vliv  Na- 
taliin.  Simič  navštívil  koncem  dub.  r.  1897 
s  králem  Alexandrem  černohorský  dvůr  na 
Cetyni,  což  bylo  velice  proti  mysli  M-ovi.  Při 
červencových  volbách  skupštiny,  konaných 
na  základě  ústavy  z  r.  1869^  obdrželi  velkou 
většinu  opět  radikálové  a  v  říj.  sestavil  král 
kommissi  z  příslušníků  všech  stran  k  opravě 
ústavy.  Tomu  směru  opřel  se  však  M.  Shoda 
s  Černou  Horou  a  Bulharskem  i  s  radikály 
byla  mu  trnem  v  očích.  Dne  19.  října  pro- 
puštěn Simič  a  novou  vládu  zcela  ve  smysle 
M-ově  sestavil  med.  dr.  Vladan  Ďordévič. 
S  opravy  ústavy  sešlo  a  6.  led.  1898  jmeno- 
ván M.  nejvyšším  velitel^im  vojska  srbského. 
Zároveň  nastalo  pronásledování  pro  uražení 
veličenstva  těch,  kteří  o  M-ovi  nepříznivě 
se  vyslovili  nebo  u  nichž  nalezeny  spisky 
»Bombe«,  »Demon  Srbijec  a  j.,  namířené 
proti  M-ovi.  V  lednu  počal  M.  zřizovati  ká- 
dry pro  30  nových  praporů,  čímŽ  umožněno 
povyšování  ve  vojšté  a  rozmnožování  důstoj- 
nictva.  M.  byl  vlastním  vládcem  v  Srbsku. 
Dne  6.  čce  1899  spáchal  jakýsi  Ďuro  Kněže- 
vic,  dobrodružná  a  záhadná  osobnost,  na  M-a 
attentát,  jenž  ostal  beze  všech  následků.  M. 
.oho  použil  k  zavedení  krutých  policejních 
řádů  v  Srbsku  a  k  pomstě  na  radikálech. 
Kněževič  a  28  společníků,  osob,  které  s  at- 
tentátem  ničeho  neměly,  obžalováni  pro  vele- 
zrádu  a  pokus  zavražditi  Ma.  Přes  to,  že 
nebylo  svědkův  a  důkazův,  uznáni  všichni 
až  na  pět  vinnými,  Kněževič  popraven  a 
ostatní,  bývalí  ministři,  poslanci  a  vůdcové 
radikálů,  odsouzeni  k  5letému  až  k  20- 
letému  žaláři  v  okovech.  K  vůli  M-ovi  úplně 
ochladí  přátelský  dříve  poměr  Ruska  k  Srb- 
sku. Ruský  vyslanec  odvolán  již  dříve  a 
nyní  první  vysíanecký  rada  Mansurov  osvěd- 
čil srbské  vládě  nevoli  Ruska  nad  hrozným 
soudem  a  žádal,  aby  odsouzeným  byla  dána 
amnestie. 

Obrat  M-ovi  nepříznivý  způsobila  ženitba 
králova  v  srpnu  r.  1900.  Dne  21.  čce  pře- 
kvapil král  Alexandr  ministerskou  radu  pro- 
hlášením, že  pojme  za  manželku  Dragu,  ro- 
zenou Lunjevici,  vdovu  po  inženýru  Maši- 
noví. M.,  jenž  meškal  v  Karlových  Varech, 
odpověděl  nechiífrovanou  depeší,  že  se  vzdává 
vrchního  velení  vojska,  a  V.  Ďorděvič  z  Pa- 
říže, že  s  ministerstvem  odstupuje.  Král  při- 
jal odstoupení  otcovo  a  ministerstva  a  22.  čce 
ohlásil  manifestem  národu  své  zasnoubení. 
M.,  spěchaje  nyní,  přijel  23.  čce  ráno  do 
Vídně,  ale  další  cesta  do  Srbska  stala  se  mu 
nemožnou  provedeným  obratem.  Národ  při- 
dal se  na  stranu  královu  a  jeho  snoubenky. 
Dne  25.  čce  zřízeno  nové  ministerstvo  a 
4.  srpna  sňatek  církevně  požehnán.  M-ovi 
dán  pokyn,  že  jeho  pobyt  není  v  Srbsku  žá- 
doucí, aby  do  země  se  nevracel.  Odstraněni  * 


M-a  vedlo  ke  sblížení  Ruska  se  Srbskem. 
Car  blahopřál  králi  a  přijal  hodnost  prvního 
svědka  o  svatbě,  po  níž  brzo  následovala 
amnestie.  Pro  vnitřní  poměry  Srbska  mělo 
vyhoštění  M-ovo  příznivý  účinek.  M.  je  by- 
strého ducha  a  vynikajícího  nadání,  ale  samo- 
libý, nestálý  a  bez  velkého  cíle,  kterým  vy- 
nikali jeho  předchůdcové.  Vystřídal  všechny 
strany  a  všechny  posléze  pronásledoval  a 
vůdce  jejich  ničil.  Největší  službu  prokázal 
národu  svým  odstoupením  r.  1889  a  velký 
krok  k  nápravě  domácích  poměrů  srbských 
znamenalo  jeho  nedobrovolné  odstoupení 
v  čci  r.  1900.  Tký, 

KUaaeftl  Gaetano  [-nézij,  historik  ital- 
sky (*  1813  v  Sienně  —  f  1895  ve  Floren- 
cii), byl  doktorem  práv,  ale  oddav  se  stu- 
diím historickým  stal  se  r.  1838  úředníkem 
obecní  knihovny  v  rodném  městě,  r.!  1856 
členem  Akademie  della  Crusca,  r.  1883  je- 
jím ředitelem  (arciconsolo),  r.  1889  vrchním 
správcem  archivů  florenckých.  Přední  z  jeho 
četných  a  důkladných  prací  jsou:  Ricwdi  di 
una  famiglia  senese  del  sec,  XII  (Flor.,  1842); 
Documenti  per  la  storia  delV  arte  senese  (Sie- 
na, 1854—66);  Siena  e  il  suo  territorio  (L, 
1862);  La  miniatura  in  Italia  (»Nuova  Anto- 
logia*.  1871);  Scritti  vari  sulla  storia  delV  arte 
toscana  (Siena,  1863)  a  j.  Mnoho  prací  jeho 
obsahuje  >Arcliivio  storico  italiano«.  Byl  také 
kritickým  vydavatelem  a  kommentátorem  li- 
teratury italské.  Z  edicí  jeho  uvádíme:  Com- 
médie  di  Giovanmaria  Cecehi  (Flor.,  1856); 
Storie  del  Varchi  (t.,  1857—58);  Lettere  del 
Busini  al  Varchi  (t.,  1859);  Commento  del  BoC' 
caccio  sopra  la  Divina  Commedia  a  předem 
monumentální  Vita  di  Giorgio  Vasari  (t,  1878 
až  1882).  —  Srv.  Paoli  v  >Archivo  storico 
italianoc,  1895. 

BEllanez:  1)  M.  Franjo  (*  v  Sestu  u  Mi- 
lána, odkudž  zván  deMediolano),  zlatník, 
žil  v  XIV.  stol.  Z  Itálie  záhy  odebral  se  do 
Zadru,  kde  žil  a  zemřel.  Z  jeho  děl  zacho- 
vala se  v  Zadru  nádherná  stříbrná  a  zlacená 
rakev  sv.  Šimona  z  r.  1380,  násl.  král.  Uher- 
ské Alžběty,  choti  Ludvíka  I.  Později  přidě- 
laní čtyři  andělé  ze  stříbra  byli  časem  pro- 
dáni a  nahrazeni  r.  1647  dvěma  anděly  z  ka- 
mene, dvěma  z  bronzu. 

2)  M.  Bonin,  zvaný  Boninus  de  Mi- 
lan o,  stavitel  a  řezbář,  žil  na  poč.  XV.  sto 
ve  Splité,  kdež  jsou  jeho  řezby  na  oltáři  a 
na  náhrobku  sv.  Dujma  v  kathedrále. 

Kilano  v.  Milán. 

KilanOTao:  1)  M.  Gornji,  hl.  m.  kraje 
rudnického  v  král.  Srbském,  na  pr.  bř.  řeky 
Despotovi ce,  se  všech  stran  horami  obklo- 
pené, s  1092  obyv.,  pěkným  kostelem,  kraj- 
ským úřadem,  soudem,  pošt.  a  telegr.  sta- 
nicí Založen  r.  1853  se  jménem  Despoto- 
vi ca,  r.  1856  stal  se  hl.  městem  kraje  místo 
Brusnice  a  r.  1859  nazván  M-vcem.  Poloha 
města  jest  zdravá,  rozkvětu  vadí  nedostatek 
kommunikace. 

2)  M.  Dolnji,  městys  t.  v  kraji  Krajin- 
ském nad  Dunajem,  má  1227  ob.,  sídlo  okr. 
náčelníka,  stanice  pošt.  a  telegr.  Zal.  r.  1832 


330 


Milanovice  —  Milde, 


na  rozkaz  kníž.  Miloše  Porečany,  kteří  dříve 
bydlili  na  dvou  dunajských  ostrovech. 

Milanovioe,  víska  v  Čechách,  hejtm.,  okr. 
a  pš.  Ledeč,  fara  Pcrtoltice;  6  d.,  36  ob.  č. 
(1890). 

Kllénské  zlato,  plochý,  stříbrný  drát, 
toliko  na  jedné  straně  pozlacený.  Užívá  se 
ho  k  vyšívání. 

MilMin,  Milasýn,  ves  na  Moravě,  hejt- 
manství Nové  Město,  okr.  Bystřice,  fara  Rož- 
ná,  pš.,  zámek  Rozinka;  21  d.,  155  oby  v.  č. 
(1890). 

Kilatioe  i  Mil  etice,  ves  na  Moravě, 
hejtra.  Znojmo,  okr.  Mor.  Budějovice,  fara 
Babice,  pš.  Lesonice;  10  d.,  74  ob.  Č.  (1890), 
panský  dvůr  a  lihovar. 

Kilkva,  bot.,  v.  Calamaprrostis. 

Kilavde,  Milaveč,  ves  far.  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Domažlice;  kostel  sv.  Voj- 
těcha, 2tř.  šk.,  zastávka  žel.  dr.  (Domažlice- 
Plzeň),  mlýn  zv.  >Nový€  a  léčivá  voda.  — 
Písemná  památka  nejstarší  je  ze  XIV.  stol., 
v  kteréžto  době  psali  se  »z  Milaveč«  někteří 
z  rodu  Heršteinských.  R.  1302  seděl  tu 
Prkoš.  Syn  jeho  Chotěboř  zastavil  (1324) 
právem  emfyteutickým  M.  s  22  lány  Doma- 
žlickým. Brzo  potom  prodali  Heršteinští  zboží 
milavečské  rodině  z  RoŽďálovic,  z  níž  se  při- 
pomíná (1379)  Bohuš  z  R.  na  Přívozci  a 
M-čích.  Po  bouřích  husitských  držel  M.  do 
r.  1520  rod  Svojšínských,  z  nichž  někteří  ob- 
novovali Milavcčským  výsadní  listy  a  M.  pro- 
dali zápisně  Domažlickým.  R.  1547  byly  od 
král.  komory  ujaty  a  darovány  Janovi  z  Lob- 
kovic na  Týně  Horšovském,  r.  1561  cis. 
Ferdinandem  I.  M.  Domažlickým  vráceny,  ale 
tak,  aby  náležely  k  záduší,  načež  zůstaly  při 
Domažlicích  do  dob  nejnovějších.  Fara  zří- 
zena byla  za  cis.  Josefa  II.  r.  1786,  když  Do- 
mažličtí na  místě  malé  kaple  sv.  Vojtěcha 
vystavěli  kostel  nynější  (1751),  který  byl 
r.  1754  jako  fil.  k  Domažlicům.  R.  1754  zří- 
zena zde  škola.  Frant.  Lang. 

Kila  y  Fontanals  Miqucl,  spisovatel 
špan.  a  katalan.  (♦  1818  ve  Vilíafrancc  del 
Panadcs  —  f  1884  v  Barceloně),  vystudoval 
práva,  ale  oddav  se  pak  výlučně  literatuře 
stal  se  r.  1845  professorem  na  universitě 
v  Barceloně,  vynikl  jako  znamenitý  romani- 
sta.  Přední  práce  jeho  jsou:  RomancerUlo  ca- 
tcilan^  observaciones  sobre  la  poesia  popular 
(Barcelona,  1843;  Madrid,  1882);  De  los  Tro- 
vadores  en  Espaňa^  estudio  de  lengua  y  poesia 
proven^al  (Bare,  1861);  De  la  poesia  heroico- 
popular  castellana  (t.,  1874);  Principios  de  la 
literatura  generál  y  e$paňola  (t.,  1874);  Les 
noves  rimadas,  La  codolada  (Montpellier,  1876). 

Mllazzo,  m.  v  ital.  prov.  messinské,  sev.- 
záp.  od  Mcssiny,  při  zál.  t.  jm.,  jejž  tvoří 
úzký  poloostrov  k  s.  vybíhající  a  končící 
mysem  M-zem  s  majákem,  stanice  trati  Mes- 
sina-Termini,  má  8554  (jako  obec  13.699) 
ob.  (1881),  starý  kastel  přeměněný  v  trest- 
nici; sirné  zřídlo,  hojný  lov  bahníků,  vývoz 
vína,  oleje  a  již.  ovoce.  M.  jsou  antické  My- 
lae,  kde  r.  260  Římané  vybojovali  pod  C. 
Duiliem  první  námoř.  vítězství  nad  Kartha- 


ginskými  a  Garibaldi   20.  čce  1860   porazi 
neapolské  vojsko. 

Milbauer  (Múhlbauer)  EmanuelVla- 
stimil,  spisovatel  a  kartograf  čes.  (♦  1843 
v  Čes.  Budějovicích).  Absolvav  (1870)  čes. 
techniku  v  Praze,  byl  vychovatelem,  pak  vy- 
učoval na  školách  středních  a  od  r.  1894  je 
professorem  chemie  v  Král.  Hradci.  Psal  od- 
borné články  do  rozličných  časopisů  a  do 
programmu  reálky  v  Kr.  Hradci  na  r.  1897 
(O  vodé  pof tikové  a  chemickém  \kouseni  vod 
vůbec  a  Královéhradecké  ivlásté).  M.  po  léta 
pěstuje  také  českou  kartografii,  z  níž  přinesl 
některé  práce  nአ Slovník  (Černá  Hora,  Če- 
chy kol.  r.  iryS,  1400  a  iJjS,  Dánsko,  Dal- 
mácie, Evropa).  O  sobě  vyšla  Historická  mapa 
vývoje  Koruny  České  do  r.  ÍS26  (Praha,  1894). 

lUlbes,  ves  mor.,  v.  Milovaný. 

BEllbohOT  (Elbogen),  ves  v  Čechách,  hejt- 
manství a  okr.  Ústi  n.  Lab.,  fara  Stcbno,  pá. 
Trmice;  22  d.,  103  ob.  n.  (1890). 

Mildané  a  Mildaiuiko  v.  Lužice,  str. 

489  í^. 

Mlldany:  1)  M.,  zříceniny  hradu  v  Če- 
chách blíže  Hostikovic,  na  býv.  panství  no- 
vozámcckém,  v  hejtm.  a  okr.  českolipském. 
Hrad  založen  nejspíše  od  pánů  Berků  z  Dube. 
Seděli  tu  také  pánové  z  Vartenberka  a  na 
Děčíně,  kteří  se  tu  připomínají  ještě  v  ro(:e 
1622.    Konc.  XVI.  stol.  byl  hrad  zpustlý.  -— 

2)  M.,  ves  t,  v.  Mělčany  1). 
MildSTeft  v.  Mi  líče  v  es. 

Mildioe :  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Blatná,  fara  Záboří;  32  d.,  165  ob. 
č.  (1890).  Bývalý  statek  náležel  od  sklonku 
XVII.  stol.  pánům  Enisům  z  Atteru,  ale 
r.  1767  připojen  k  Lažanům.  —  2)  M.,  ves 
t.,  hejtm.  Klatovy,  okr.  Planice,  fara  Mysliv, 
pš.  Olšany;  44  d.,  237  ob.  č.  (1890),  mlýn.  — 

3)  M.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Poděbrady,  fara 
Skramníky,  pš.  Pecky  n.  dr.;  35  d.,  379  ob. 
č.  (1890),  zastávka  na  žel.  dráze  Praha-Cho- 
ccň,  cukrovar.  Rodiště  Krt.  Vaváka.  —  4)  M., 
ves  t.,  hejtm.  Strakonice,  okr.  Volyně,  fara 
Kraselov,  pš.  Němčice;  13  d.,  80  oby  v.  č. 
(1890).  —  6)  M.  (Miltschitx),  ves  t.,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Sušice,  fara  Albrechtice;  14  d., 
2  ob.  č.,  80  n.  (1890).  Do  r.  1848  náležela  k  Al- 
brechticům. 

Mildin,  město  čes.,  v.  Mi  li  čin. 

Mildinftký  Daniel,  hudebník  čes.  (*  1700 
v  Rožďalovicích  —  f  1735  v  Praze).  Vstou- 
piv do  řádu  křižovníků,  stal  se  ředitelem 
kůru  u  křižovníků  v  Praze.  Byl  výborným 
houslistou  a  cellistou  a  komponoval  skladby 
chrámové,  z  nichž  se  zachovaly  jen  nespory 
do  C'dur. 

MlldOTe*  v.  Mi  líče  ves. 

BEllde  Julius,  botanik  německý  (*  1824 
ve  Vratislavi  —  f  1871  v  Meranu),  byl  pro- 
fessorem botaniky  na  universitě  vratislavské. 
Zabýval  se  soustavným  studiem  rostlin  taj- 
nosnubných  cévnatých  a  mechů  a  vydal:  Mo- 
nographie  der  deutschen  Ophioglossaceen  (Vra- 
tisl.,  1856);  Die  hóh.  Sporenpflan^en  Deutsch- 
lands  und  der  Schwei^  (Lips.,  1865);  Mono- 
grapha  Equisetorum  (Drážďany,  1865) ;  Filices 


Milden  —  Milelli.  331 

Europat  et  Atlantidis^  Asiae  minoris  et  Sibi-  franc.  lieue,  angl.  league\  jei  Čítala  většinou 
riae  (Lips.,  1867);  Monographia  generís  Os-  3  m.  Mimo  to  vznikly  rozličné  jiné  m.  zvláštní, 
mundae  (Vid.,  1868);  Monographia  Botrychio-  pro  určité  účely,  jako  m.  zeměpisná,  poštovní 
rum  (t.,  1869);  Bryologia  silesiaca.  Laubmoos- ,  a  námořní.  —  Zeměpisná  m.  (německá),  jíž 
Flora  von  Nard-  ti.  Mittel-Deuttchland  (Lips.,  užívá  se  ve  vědě,  jest  15.  čásf  jednoho  stupně 
1869).  rovníkového;  délka  její  rovná  se  7420*439  m 

Kllden  (Moudon),  hl.  město  ve  švýc.  čili  7*420439  ilrm.  V  Anj^lii  platí  jakožto  délka 
kantonu  vaudském,  při  řece  Broye,  na  tratil  zeměpisná  statute  mile  čili  british  miie  =  n60 
dráhy  Palésieux-Lyss.,  má  2647  ob.  (1888),  i  yardům  =  5280  angl.  stop  =  1609'3149  m.  — 
got.  kostel,  radnici,  2  zámky,  gymnasium,  Rakouská  m.  poštovní  (do  r.  1878)  měla 
reálku,  továrny  na  sukno  a  na  doutníky,  jir- .  24.000  vídeň.  stop  =  4000  vídeň.  sáhům  = 
cfaářství,  mlýny  a  obchod  s  obilím.  I  7*5859  ^m.  —  M.  německá  stanovena (17.  srp. 

Mlldenava  {Mildenau),  ves  v  Cechách,'  1868)  na  7500  m,  zrušena  však  zákonem  ze 
na  pr.  bř.  Smědavy,  hejtm.  a  okr.  Fridland, !  dne  7.  pros.  1873.  V  Anglii  a  ve  Spoj.  Ob- 
íara  Raspenava  (část.  Fridland),  pš.  Raspe-  i  cích  scv.-am.  zhusta  vyškytá  se  London  mile, 
nava;  209  d.,  1490  ob.  n.  (1890),  2  prádelny,  j  obecně  anglická  m.  {english  mi7^)  zvaná,  = 
mlýn  a  čilý  průmysl  tkalcovský.  5000   stop   čili    1523*9725    m.     M.    zatlačena 

z  Xildenberg^  J  o  s  e  f  v.  Benigní.         'v  střední  a  jižní  Evropě,  pak  v  Jižní  Ame- 

lEildeiieiohe(n),  ves  v  Cechách,  na  pr.  rice  mírou  metrickou.  Od  m.  odvozeno 
bř.  Smědavy,  hejtm.  a  okr.  Fridland,  fara  a  slovo  milník,  t.  sloup  milní,  míle  ukazu- 
pš.  Raspenava;   55  d.,  388  ob.  n.  (1890),  to-,  jící;  zhusta  jen  nízký  sloup  kamenný.  —  M 


várna  na  porculán,  mlýn,  tkalcovství. 


námořní  činaútická,  které  užívají  skoro 


lEildenstein  v.  Leisnig.  všickni  národové  civilisovani,  jest  V«o  stupně 

Xildner  Moric,  hudebník  čes.  (*  1812  rovníkového  =s  y^  zeměp.  m.  =  185511  m. 
v  Třmících  —  f  1865  v  Praze).  Velmi  záhy  Mile  (ital.  Muggia)^  přístav,  město  v  Istrii, 
(1822)  přišel  na  konservatoř  do  Prahy,  kde  na  Terstském  zálivu,  v  hejtm.  a  okr.  koper- 
studoval  do  r.  1831  u  Fr.  Diviše,  Webera  a  ském,  má  3592  Qako  obec  polit.  7651)  obyv., 
Pixisa,  po  jehož  smrti  stal  se  sám  professo-  z  nichž  je  5067  ital.,  2243  slovin.  (1890),  far. 
rem  hry  houslové.  Téhož  času  byl  ředíte-  kostel,  2  obec.  školy,  poštu,  letohrádek  arci- 
lem  divadel,  orchestru  v  Praze.  Velikých  zá-  vév.  Ludvika  Salv.,  velkolepé  loděnice  pro 
sluh  získal  si  zvláště  jako  hudební  paedagog  válečné  lodi,  kamenné  lomy,  rybářství,  vi- 
a  četní  jeho  žáci,  jako  Ferd.  Laub,  Němec, ,  nařství,  ovocnářství,  zelinářství.  Za  dob  řím- 
Schuster,  Grúnwald,  Bennewitz,  Labitzký,  |  ských  slulo  Ámulia\  r.  1354  bylo  do  základů 
Ad.  Hřímaly,  sestry  Brousilo  vy,  Treskovy  a  j.,   rozbořeno. 

Šířili  jeho  slávu  daleko  za  hranice.  Z  jeho'  Milé,  vsi  v  Čechách,  v.  Milá  1 — 2). 
skladeb  vyšly  tiskem  jen :  fantasie  pro  housle  Mileo  Eliáš  (f  1757),  prešpurský  evang. 
Sil  jsem  proso,  první  zpracování  české  písně  kazatel,  odchovanec  jenský,  mezi  Slováky  ši- 
pro  housle,  Etudě  de  concert  pour  violon  avec  řil  pietismus.  Z  osmi  náboženských  spisův 
piano  (Praha,  1860).  V  jeho  pozůstalosti  na-  jeho  nejdůležitější  je  překlad  pietistické  po- 
lezeno bylo  několik  skladeb  v  rukopise.  stilly  Jakuba  Spcnera:  Gruntovní  učení  o  čldn- 

Mildnra,  město  v  austral.  kolonii  Vikto-    cích  víry  křesťanské  (1729).  Vek, 

ríi,  v  hrabství  karkarookském,  na  1.  bř.  Mur- ,  MileÓ,  ves  v  Čechách ,  hejtm.  Přeštice, 
raye,  na  30*  15'  j.  š.  a  142®  12'  v.  d.,  s  1245    okr.,  fara  a  pš.  Nepomuky;  42  d.,  226  obyv. 

Ss  okolím  3000)  ob.  M.  jest  krásná  osada  se  č.  (1890),  fíl.  kostel  sv.  Petra  a  Pavla  (r.  1384 
iirokými,  stinnými  ulicemi,  založená  r.  1887  far.),  r.  1764  obnovený,  2tř.  šk. 
bratřimi  Chaffeyi,  jimž  vláda  postoupila  Miledraievo  pole,  rovina  v  Bosně,  v  okr. 
1012  km*  půdy  neúrodné,  neobydlené,  se  zá-  fojnickém,  na  které  vyprosil  františkán  A. 
vazkem,  že  půdu  tu  zavlažováním  učiní  úrod-  Zuizde\ún  na  Muhammedovi  II.  íerman,  Že 
nou.  Do  r.  1893  zřízen  hlavní  průplav  délky  bosenští  katolíci  i  na  dále  mohou  vyznávati 
225  km  3  pobočkami  délky  322  km,  10.125  ha  \  bez  příkoři  svou  víru.  R.S. 

vzděláni  schopné  půdy  (z  toho  6885  ha  vi-  Milejovioe,  Milivice,  ves  v  Cechách, 
nic)  rozparcellováno  v  části  po  4  ha.  M.  jest  hejtm.  Strakonice,  okr.  a  pš.  Volyně,  fara 
spojena  silniční  drahou  s  Castle  Donningto-  Chlum čanské  Hoštice;  50  d.,  362  obyv.  č. 
nem,   konečnou   stanicí  trati   železniční   od  i  (1890),  popi.  dvůr. 

Melbournu.  Milejftioe   (Oberschlag) ,   ves   v   Čechách, 

Mile  (z  lat.  mille,  tisíc,  t.  krokův,  franc.  \  hejtm.  a  okr.  Prachatice,  fara  a  pš.  Záblatí; 
mílie,  angl.  mile,  špan.  milla,  portug.  mílha,  i  69  d.,  507  ob.  n.  (1890),  2  mlýny. 
ital.  miglio),  míra  délková,  míra  cest  a  vel- 1     Milek  {Millik),  ves  v  Čechách  na  Šumavě, 
kých  vzdáleností.  Stará  m.  římská  (později  j  hejtm.  Klatovy,  okr.  a  fara  Nýrsko,  pš.  De- 
milliarium  zvznÁ)  měřila  1000  kroků geometri-    senice;  44  d.,  322  ob.  n.  (1890),  mešní  kaple 


ckých  po  5  římských  stopách  (=  8  stadiím), 
1472*5  m.  Míru  tuto  podrželi,  byf  s  někte- 
rými nevelikými  změnami,  národové  západo- 
evropští i  po  zániku  Západořimské  říše ;  avšak 


sv.  Bartoloměje,  mlýn  a  broušení  skla  a  v  ne- 
dalekém Angelwdhru  sklárna. 

Milelli  Domén  i  co,  básník  ital.  {*  1841 
v  Catanzaru),  byl  učitelem  literatury  latinské 


vedle  toho  záhy  ve  středověku  vyskytovala ,  a  klassické  na  různých  kollejích  italských, 
se  již  větší  starogallská  leuca  neb  leuga  (špan.  Jako  básník  dlouho  hledal  svoji  notu,  až  ji 
a  proveng.  legua,  portug.  iegoa,  ital.  lega, '  našel  v  realistické  a  impressionistní  methodě. 


883 


Mi  len  o  v  —  Mi  lese  va. 


Z  knih  veršových  uvádimt;  i  In  giovine\\a 
(1879);  Odi  pagatif,  jež  svými  útoky  proti 
romantickému  spirituál  i  srnu  Manioniovu  vy- 
volaly mnoho  hluku,  Can^oniere  (1B84]  a  j. 
Psal  také  essaye  a  studie  literární  (Mitcel- 
lanta.  1886). 

MlltnoT,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Hranice,  fara  a  pS.  E)TahotuSe,  79  d.,  438  ob. 
č.  (1890),  Itf.  šk.  a  kaple. 

MUsnovloB,  ves  v  Čechách,  na  lev.  bř. 
Blaníce,  hejtm.  Pisek,  okr.  Vodňany,  fara  a 

Bi.  Protivín;  43  d.,  321  ob.  č.  (1890),  cihelna, 
lilenovický  dvflr  býval  dvorem  svobodnikfi, 
kteří  jej  r.  IĎgS  prodali;  r.  1720  dostal  se 
dvůr  k  panství  schwarzenberskému.  Na  Slouni 
ovfín  a  hájovna,  Podskalka,  samota  s  mlý- 
nem,  kdysi   ivláítní   víska,   a    rybníky:    Ra- 


rodiSti,  pak  2  léta  ve  Veroně  pod  Nanim. 
Maluje  hlavně  svérázné  výjevy  benátské  ve 
zpfisobé  Favretta.  FM. 

MUsslma  fftbnlM,  Milésiaka,  v.  Ari- 
steídés  4). 

KUsBlmov  v.  MilUsimov. 

Mll«i9va,  kláSter  srbský,  zaloíený  od 
krále  srbského  Stepána  Vladislava  (1234  aS 
1242)  v  iupě  řečené  Črna  Stěna,  na  řece  Mi- 
leScvce,  5  km  vých.  od  města  Prepolje  a  řeky 
Limu,  na  cestě  z  Plevlje  do  Sjenice.  Chrám 
klášterský  by!  Nanebevstoupení  Páné,  svátek 
jeho  »Spasov  dan..  V  M-vř  býl  jeětí  od 
krále  Vladislava  pohřben  strýc  jeho,  první 
arcibiskup  srbský,  sv.  Sáva  (+  1236);  později 
zde  pochován  i  Vladislav  sám.  Od  konce 
XIV,  stol,  okolní  krajina  obsazena  od  Bos- 


C.  n6i.    M 


čický,  Slouňský  a  Třcáňovský.  V  XVII.  stol. 
dostaly  se  M.  k  panství  protivínskému. 

Kller  X  Mlldflabarlui,  příjmení  rodiny 
šlechtické  posud  iijící,  která  osedlá  bývala 
v  méstech  pražských  a  tak  so  již  roku  1608 
psala,  zejména  Matěj,  který  měl  tfi  syny. 
Nejstarái  jeho  syn  Matéj  Vojtěch,  konšel 
a  kupec  na  Novém  městě,  obdržel  14.  pros. 
1Ď33  majestát  na  erb  a  příjmení.  Potomci 
žili  v  Praze,  jsouce  v  rozličných  městských 

vinnostech,  aváak  někteří  Žili 


ÍVĚ. 


Sčk. 


■llařvko  (Múhí6r^6»),  víska  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Děčín,  fara  a  pš.  Těchlovice; 
12  d..  55  ob.  n.  (1890). 

mi**  glorlovas,  chlubný  vojín,  kome- 
die Piautova  (v.  t.). 

MUeal  Imilézi]  Alessandro,  malíř  ital. 
(•  v  dub.  18,56  v  Benátkách).  Učil  se  ve  svém 


ňanův,  načež  bývala  na  pomezí  bosensko- 
srbském,  aŽ  připadla  k  území  >hercega<  Ště- 
pána Vukčide,  Klášter  vládl  velikými  statky; 
ještě  od  despoty  Štěpána  Lazarcvide  obdr- 
žel několik  vsi  u  Arilje.  R.  1459  Turci  ple- 
nili a  vypálili  M-vu.  R,  1466  se  na  dvoře 
hercega  Štěpána  Vukčiče  jmenuje  David, 
metropolita  mileáevský.  Za  tureckých  dob 
řaslo  se  jmenuje  v  cestopisech  malebný  hrad 
mileševský  (tur.  Hiiarilfik)  a  sousední  klá- 
šter, v  XVI,  stol.  obývaný  od  50  mnichův. 
Ostatkílm  sv.  Sávy  klaněli  se  i  Turci,  aí  je 
r.  1595  Sinán  pasa  odvezl  do  Bělehradu  a 
tam  na  Vračaru  zničil  ohněm.  V  1.  1544—57 
byla  v  klášteru  mileševském  i  knihtiskárna 
pro  církevní  knihy.  Klášter  v  XVI.— XVIII. 
stol.  dostával  podpory  od  cářflv  ruských 
a  vévod  multanských  a  valašských  a  byl 
obydlen  jeitě  v  XVUI.  stol.  R.  1782  od  Tur- 


Milešin  —  Miletič. 


333 


kův  naposled  vypleněn  a  vypálen;  mniši 
utekli  do  kláštera  Pivy  v  Hercegovině.  Od 
té  doby  M.  byla  pusta.  Popis  zřícenin  jejich 
(z  r.  1868)  je  v  cestopise  Hilferdingově.  Te- 
prve r.  1863  mnich  Makarije  z  blízkého  klá- 
štera Banje  na  Limu  pomocí  Srbů  z  Prepoljc 
a  z  okolí  M-u  obnovil.  Popis  s  nástinem  dě- 
jin od  archímandrita  Dučiče  viz  v  kalendáři 
»Srbobranu«  na  r.  1900,  str.  88—92,  s  vyobr. 
na  str.  133.  KJk, 

Klleiin,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okres 
Vel.  Meziříčí,  fara  Heřmanov,  pš.  Křížanov; 
34  d.,  212  ob.  č.  (1890),  popl.  dvůr. 

Mlleiov:  1)  M.  (MUeschau),  městys  v  Če- 
chách na  úpatí  Milešovky,  v  hejtm.  litomě- 
řickém, okr.  lovosíckém,  má  84  d.,  451  ob. 
něm.  (1890),  far.  kostel  sv.  Antonína  Pad. 
(ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  pš.,  mlýn.  Alod. 
panství  (1040*29  ha)  M.  a  Medvědice  drží  Jan 
hr.  Ledebur;  k  panství  náleží  v  M-ě  zámek 
s  kapli  sv.  Josefa,  dvůr,  pivovar,  cihelna  a 
mlýn.  Nade  vsí  hojně  turisty  navštěvovaná 
Milešovka  (835  m  n.  m.),  s  jejíhož  vrcholu 
jest  velkolepá  vyhlídka  do  Čech.  Na  M-ě 
ode  dávna  seděli  Kaplířové  ze  Sulevic,  z  nichž 
jedna  větev  měla  tu  rodinné  sídlo,  po  jejímž 
vymření  ^1680)  dědil  zboží  milešovské  Jan 
Leopold  Hrzán  z  Harasova,  jehož  potomci 
tu  seděli  do  nedávná.  R.  1680  obnoven  tu 
kostel  a  r.  1682  postaven  zámek.  M.  býval 
dosti  lidnatým  a  bohatým  městem,  ale  ča- 
sem klesl  na  pouhou  ves.  —  2)  M.,  ves  t., 
mezi  vrchy,  hejtm.  Milevsko,  okr.  Mirovice, 
fara  Lašovice;  68  d.,  476  ob.  č.  (1890),  pš., 
mlýn.  Za  našich  časův  obnoveno  zde  s  úspě- 
chem dolování  hlavně  na  antimon;  kdysi  se 
zde  dobývalo  také  zlato  ze  žuly. 

MIleiOTloe:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  viz 
Milošovice. 

2)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Vyškov,  okr. 
Slavkov,  fara  Otmice,  pš.  Sokolnice;  134  d., 
651  ob.  č.  (1890),  kaple  P.  Marie,  2tř.  šk.  a 
popl.  dvůr. 

MIleiOTka  {Donnersberg\  nejvyšší  hora 
v  čes.  Středohoří,  v.  Čechy,  str.  27^  a  Mi- 
le sov  11.  (Vyobr.  č.  2765.) 

Xilét  {MiXfizog,  nyní  P  a  I  a  t  i  a),  kdysi  nej- 
slavnější římské  město  v  Malé  Asii,  nad  zá- 
livem Latmickým,  byl  prý  založen  osadníky 
attickými,  přivedenými  Pent hilem,  potom- 
kem Kodrovým,  jehož  potomci  spravovali 
pak  v  M-ě  důstojenství  královské.  Rozklá- 
daje se  při  zálivu,  od  něhož  podél  Maian- 
dria  vedla  pohodlná  cesta  do  vnitra  pev- 
niny, vzmáhal  se  M.  záhy  obchodem  i  plav- 
bou a  zakládal  četné  osady  (prý  80)  na  bře- 
zích Helléspontu,  Propontidy  a  Pontu  Eu- 
xeinu.  Lodi  milétské  plavily  se  i  do  Egypta 
a  do  Itálie,  rozvážejíce  zvi.  hledané  vlněné 
látky,  hotovené  v  M-ě.  Bohatství  a  rozhled 
světový  staly  se  i  původem  básnického  a  vě- 
deckého snažení,  jehož  důležitá  odvětví,  jako 
filosofie  (iónskými  fysiky),  zeměpis  (Heka- 
taiem)  a  dějepis  (Dionysiem),  měla  původ 
v  M-é.  V  Vil.  a  Ví.  stol.  př.  Kr.  svádéli  Mi- 
létští  tuhé  boje  s  králi  lydskými;  proti  Kroi- 
sovi  sice  se  uhájili,  ale  přinuceni  poddati  se 


Kýrovi  perskému.  Králové  perští  podporo- 
vali v  M-ě  tyranny,  posléze  Histiaia  a  zetě 
jeho  Aristagoru.  Tento  obávaje  se  trestu 
pro  zmar  výpravy  proti  ostrovu  Naxu,  způ- 
sobil povstání  Řeků  maloasijských  (500 — 494 
před  Kr.),  v  němž  konečné  loďstvo  řecké 
u  ostrůvku  Lady  před  M-em  poraženo,  M. 
sám  obležen,  vzat,  rozbořen  a  obyvatelé  jeho 
do  Persie  odvlečeni.  M.  sice  opět  osazen 
Řeky,  ale  dřevního  významu  již  nedošel. 
Hlavní  příčinou  konečného  úpadku  jest  řeka 
Maiandrios,  která  znenáhla  zanesla  záliv  Lat- 
mický  i  Maiandrijský,  tak  že  ostrov  Lade 
zmizel  a  město  samo  od  břehu  se  vzdalo- 
valo. Nepatrné  ssutiny  zachovaly  se  po  dnešní 
den.  -—  Srv.  Rayet  a  Thomas,  Milěte  et  le 
Golfe  Latmiquc  (Pař.,  1877).  O  nejnovějších 
výkopech  na  půdě  milétské  jedná  Kekulé  ze 
Stradonic,  »Arch.  Anzg.«,  1900.  Psk. 

Miletloe:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Domažlice,  okr.  a  pš.  N.  Kdyně,  fara  Oláž- 
ďov:  46  d.,  292  oby  v,  č.  (1890),  mešní  kaple 
sv.  Jana  Nep.,  popluŽ.  dvůr  a  zámeček  Leo- 
polda kn.  HohenzoUera,  opodál  samota  Du- 
bová Lhota.  V  XVI.  stol.  seděli  na  zdejším 
zboží  Kočové  z  Dobrše.  —  2)  M.,  ves  t., 
hejtm.  a  okr.  Kut.  Hora,  fara  Košice,  pošta 
Uhlíř.  Janovice;  16  d.,  98  ob.  č.  (1890).  -- 
3)  M.,  ves  t,  hejtm.  Slané,  okr.,  fara  a  pš. 
Vclvary;  62  d.,  420  oby  v.  č.  (1890),  cihelna. 
Kol.  r.  1328  koupily  M.  jeptišky  svatojiřské  a 
v  XV.  st.  připomíná  se  tu  Jan  Vlk  z  Miletic. 

4)  M.,  ves  mor.,  v.  Milatice. 

Miletló:  1)  M.  Svetozar,  vlastenec  a 
publicista  srbský  (*  1826  v  Mošorině),  stu- 
doval v  Novém  Sadě  a  Prešpurku,  za  revo- 
luce r.  1848  bojoval  jako  dobrovolník  proti 
Maďarům,  potom  studoval  ve  Vídni  práva  a 
dosáhnuv  r.  1854  hodnosti  doktorské  usadil 
se  jako  advokát  v  Novém  Sadě,  kdež  se  vě- 
noval publicistice.  Zvolen  byv  za  poslance 
do  sněmu  uherského  neohroženě  hájil  práv 
Srbů  rakouských  nejen  slovem,  ale  i  pís- 
mem, obzvláště  v  časopise  >Zastavac,  jejž 
s  několika  přáteli  politickými  v  Nov.  Sadě 
r.  1865  založil  a  v  němž  rázně  vystupoval 
proti  Maďarům,  kteří  jej  za  to  všelijak  pro- 
následovali a  konečně  r.  1877  pro  domnělou 
zemězradu  na  základě  falešných  svědectví 
do  žaláře  na  5  let  odsoudili.  M.  dostal  sice 
po  tříleté  vazbě  (29.  list.  1879)  amnestii  a  po- 
zději zasedal  znova  na  říš.  sněme  uherském  a 
uvázal  se  opět  v  redakci  »Zastavy« ;  ale  zdraví 
jeho  žalařováním  bylo  porušeno,  i  musil  se 
uchýliti  do  ústavu  pro  choromyslné.  R.  1895 
slavil  v  N.  Sadě  70.  narozeniny. 

2)  M.  Stje  pan  v.  Ji  ho  Slované,  str.  486^1. 

Hlletl6  Ljubomir,  filolog  bulh.  (*  1.  led. 
1863  ve  Štipu  ve  střední  Makedonii,  kde  byl 
otec  jeho  učitelem).  Gymnasium  studoval 
v  Záhřebe  a  dal  se  tam  také  r.  1882  zapsati 
na  filosofickou  fakultu.  R.  1883—84  poslou- 
chal na  české  universitě  v  Praze  přednášky 
prof.  Gebauera,  Hattaly  a  Kvíčaly,  načeŽ  se 
opět  vrátil  do  Záhřeba  a  tam  studia  dokon- 
čil. Na  pcdzim  r.  1885  byl  jmenován  učite- 
lem bulharského  jazyka  a  literatury  na  klas- 


334 


Miletín. 


sickém  gymnasii  v  Soíii  a  když  tam  r.  1888 
zřízena  byla  první  fakulta  t.  zv.  vyšší  školy, 
povolán  byl  na  ni  jako  mimořádný  professor 
starobulharštiny  a  ostatních  siovan.  jazyků. 
R.  1889  povýšen  byl  na  záhřebské  univer- 
sito na  doktora  filosofie  a  r.  1893  stal  se  řád- 
ným professorem  vyšší  školy  v  Sofii.  Věde- 
cké práce  M-ovy  týkají  se  především  déjin 
bulharského  jazyka   na  základě  jazyka  Cy- 
rilla  a  Methoděje  (jejž  M.  pokládá  za  bul- 
harské nářečí  z  IX.  stol.),  dále  středobulhar-  í 
ského  písemnictví  v  Bulharsku  a  Valašsku  a  ! 
pak  dnešní  bulharské  dialektologie.  Z  prací  I 
těch  uvésti  sluší  zvláště:  Ůenst  v  Hlgarskija 
je^ik  (^Period.  Spisanijec,  kn.  XXI. — XXII.)  ;j 
Kzm   stati  jata   čieuůt   v   bilgarskija  je^ik    (t., ' 
XXVII.);    O  članu   u   bugarskom  je^iku   (Zá- , 
hřeb,  1889;  doktorská  dissert.,  psaná  chorv.); : 
Staroto  sklonenie  v  dnešnité  bdlgarski  naréčija  \ 
(»Minist.    Sbornikc,    sv.    II.) ;    Fr.    Mikloiič 
i   slavjanskata  filologija    (t,,    sv.   V.);    Dako- 
romanilé  i  téchnata  slavjanska  pismenost   (t., 
IX.) ;  Noví  Vlaho-bulgarski  gramoty  od  Brašov 
(t.,  XIII.);   Dva  truda  po  istoriata  na  btlgar- \ 
skija  je^ik  (t.,  X.);  Povést  ^a  padenieto  na  Ca- 1 
tigrad  (t.,XI.);  Bélé^ki  po  jedno  naučná  p^tu- 
vawje    v   Romtnia    (t,   IX.);    Sedmigradskitě 
bdgari  (t.,  XIII.) ;  Sa  gosti  u  banatskité  btlgari 
(»Bilgarski  Pregledc,  r.  III.,  kn.  I.— II.);   Za 
istoriata  na  bzlgarskata  katoliška  propaganda 
v  XVJI.  věk  (t.,  r.  I.,  kn.  10.— 12.);    Zasele- 
nieto    na   katoliskitě   brígari    v    TransHvanija 
i  Banat  (»Min.  Sborník*,  sv.  XIV.);  Edin  va- 
fen  dokument  od  psrvoto  vréme  na  tan^imata 
(t.,  XV.);    Kniptinata   i  je^iktt   na  banatskHé 
bzlgari  (t.,  XVí.^i;    Bemerkungen   uber  Oblak's 
Macedonische  Studien  (»Archiv  f.  slav.  Phil.«, 
XX.)  a  j. 

Miletin:  1)  M.,  starobylé  město  v  Če- 
chách na  soutoku  Bystřice  s  potok.  Bystrým, 
na  návrší  mezi  Chlumem  Hořickým  a  Zvičí- 
nem,  v  hejtm.  královéhradeckém,  okr.  hoři- 
ckém,  má  229  d.,  1583  obyv.  č.,  2  n.  (1890), 
far.  kostel  Zvést.  P.  Marie,  5tř.  šk.,  pš.,  četn. 
stan.,  radnici,  založ.,  mlýn,  váp.  lomy,  na  po- 
toku >Bystrém*  pilu;  výrobu  lihovin,  sou- 
stružnictví,  ikalcovství,  cihlářství  a  několik 
výroč.  trhův.  Alod.  panství  (1305-57  ha)  se 
zámkem,  dvorem  a  pivovarem  drží  Alex.  kn. 
Schónbúrg.  Asi  půl  hod.  od  města  na  sever 
v  romantickém  údolí  Bystřice  uprostřed  lesů 
Lázně  Miletínské  s  kaplí  sv.  Jana  Nep. 
s  jednopatrovou  budovou  hostinskou.  K  láz- 
ním užívá  se  léčivého  pramene  prýštícího  se 
ze  skály  pískovcové  a  obsahujícího  sůl,  síru, 
skalici,  kamenec  a  pryskyřici  zemní.  Pramen 
dlouho  je  již  znám.  Bývalý  hrad  M.  v  župě 
hradecké  byl  v  nejstarší  době  zbožím  vévo- 
dův českých.  Vladislav  II.  nebo  jeho  ná- 
stupce daroval  jej  jednomu  svému  dvořanu, 
jenž  psal  se  odtud  z  Miletín  a.  První  nám 
známý  z  rodu  toho  byl  Zbraslav  (v  1.  1228 
až  1238),  po  něm  vdova  darovala  r.  1241  M. 
ještě  s  jinými  statky  Německému  řádu  špi- 
tálních bratří  jerusalemských  P.  Marie,  kteří 
postavili  zde  klášter  s  kaplí  a  pak  kostel  a 
založili  osadu  s  pivovarem  a  mlýnem,  nazv. 


M.   R.  1267  svěřena  byla  řádu  far.  správa  a 
kostel  klášterní  stal  se  farním.   R.  1423  při- 
táhli husité  s  Janem  Žižkou  v  čele  k  Hoři- 
cům,  porazili  pány  na  ně  zde  litočící,  vyple- 
nili a  pobořili  klášter  miletínský  do  základů. 
Klášterníci  se  rozutekli  a  víc  se  do  kláštera 
nevrátili.  Správu  duchovní  zaujali  zatím  du- 
chovni podobojí  a  zboží  miletínské  uchvátil 
pro  sebe  Diviš  Bořek  z  Miletínka,  po  jehož 
dědicích  seděl  na  M-ě  Vilém  Krušina  z  Lich- 
tenburka.    Z  jeho  potcJmkův  Bernard  prodal 
(1515)   zboží   miletínské    Burianovi   Trčkovi 
z  Lípy,  po  jehož  potomcích  připomínají  se 
tu  Smiřičtí  ze  Smiřic,  z  nichž  Albrecht  pro- 
dal (1560)  M.  Jiřímu  z  Valdšteina,  jenž  udě- 
lil  městu  rozličné  výsady  a  dopomohl   mu 
k  blahobytu   a  rozkvětu.    Z  potomkův  jeho 
Bartoloměj  rozšířil  (1607)  kostel  miletínský 
a  za  Jana  Krištofa  přeneseno  zboží  miletín- 
ské z  desk  manských  do  zemských.  Za  války 
30leté  opustili  duchovní  podobojí  faru,  na- 
čež obstarávali  správu  duchovní  okolní  fa- 
ráři katoličtí.  R.  1633  zuřil  v  M-ě  velký  mor 
a  k  tomu  jeŠte  město  r.  1645   popleněno  a 
spáleno  od  Švédů,  při  čemž  i  zničen   měst- 
ský archiv  a  s  ním  důležité  výsady  městské. 
Následkem    těchto    velkých    pohrom    čítalo 
město   r.  1664   jen   43    občany    usedlé.    Po 
smrti  (1685)  Viléma  Krištofa  Max.  z  Vald- 
šteina dostal  se  M.  Barboře  provd.  za  Jiřího 
Bedř.  hrab.  z  Oppersdorfu.    Ten  přestavěl 
(r.  1693)  zámek  a  po  požáru  (r.  1699)  opét 
r.  1703.    Po  smrti  Jiřího  hr.  z  Oppersdorfu 
dostala  se  polovice  M-a  příbuzné  Marii  Anně 
hr.  z  Magni,   provd.  za  Jeronýma  hr.  Lieb- 
šteinského  z  Kolovrat.    Tato  dala   vystavěti 
v  lázních  miletínských  kapli  sv.  Jana  Nep.  a 
novou  farní  budovu  a,  ovdověvši,  provdala 
se  za  Ferd.  hr.  Morziniho  a  r.  1766  prodala 
M.  Josefu  Janu   Sosnovci  bar.  z  Vlkanova, 
po  jehož  dědicích  koupil  jej  Ignác  Falge,  ob- 
chodník z  Trutnova.  Tento  opravil  po  ohni 
(1846)    zámek,   jejž    dokončila    Marie    hrab. 
z  Thunů  Hohenšteinů,  která  r.  1855  koupila 
M.,  ale  již  r.  1881 
prodala   jej    ro- 
dině kníž.  Schón- 
burků.    Na    pří- 
mluvu Německé- 
ho řádu  obdržel 
M.   erb    (vyobr. 
č.  2766.):  v  čer- 
veném  štítě  sv. 
Jiří    v   levo    na 
I  koni  jedoucího. 
Za  vlády  Jiřího 
z  Valdšteina  byl 
M.  na  město  po- 
výšen, při  čemž 
mu  erb  rozmno- 
žen o  rodin,  znak 
,  valdšteinský  =  v  1.  rohu  rozdělený  Štítek  na 
čtyři  díly,  z  nichž  v  každém  spatřuje  se  lev 
stojící  na  zlaté  a  modré  půdě.  Na  vých.  straně 
města  hřbitov  na  »Chrasti«,  na  němž  odpo- 
čívá farář  miletín.,  hvězdář  samouk  Jan  Černým 
a  rodák  Jan  Nep.  Lhota,  a  mimo  to  narodil  se 


Č.  2766.  Znak  mésta  Miletina. 


Miletínek  —  Milevice, 


335 


v  M-é  Karel  J.  Erben,  jemuř  tu  postaven  pa- 
mátník. —  Srv.  Jos.  L.  Jan  dera,  Uber  Mile- 
tin  in  Bdhmen  (Praha,  1830);  Jan  Lhota,  M. 
nad  Bystřicí  (Brno,  1888);  Národop.  sborník 
okr.  hořického  (Praha,  1896).  —  2)  M.,  ves 
t.,  hejtm.  Ném.  Brod,  okr.  Humpolec,  fnra 
Vojislavice,  pš.  Želivo;  15  d.,  88  obyv.  č. 
(1890).  R.  1674  dostal  se  klášteru  želivské- 
mu.  —  3)  M.,  ves  t.,  hejtm.  Kut.  Hora,  okr. 
Uhlíř.  Janovice,  fara  Solopisky,  pš.  Jindice; 
43  d.,  261  ob.  č.  (1890),  panská  hájovna.  — 
4)  M.  Dolní,  ves  t.,  hejtm.  Č.  Budějovice, 
okr.,  fara  a  pošta  Lišov;  18  d.,  97  obyv.  č. 
(1890).  —  6)  M.  Horní,  ves  t.  fara  Štěpa- 
nice;  21  d.,  100  ob.  č.  (1890). 

Mlletinek,  Meletín  Malý,  kdysi  zvlášt. 
zboží,  nyní  víska  v  Čechách  nad  Bystřicí, 
sev.-záp.  od  Miletína,  hejtm.  Král.  Hradec, 
okr.  Hořice;  5  d.,  32  obyv.  č.  (1890),  popi. 
dvůr,  mlýn  a  myslivna.  Býv.  tvrz  byla  rod- 
ným sídlem  starožitné  rodiny  české  z  M  i  1  c- 
tinka  (v.  t.),  z  níž  proslul  známý  válečník 
český  Diviš  Bořek  z  Miletínka. 

z  Miletínka  a  z  Pardubic,  jméno  staro- 
žitného rodu  vladyckého,  který  se  nazýval 
po  Miletínku  u  Miletína.  Erb:  štít  polovičný, 
pravé  neb  levé  pole  černé,  levé  neb  pravé 
s  červ.  a  stříb.  šachovnicí  (soudíc  podle 
erbu  městečka  Bohdančc).  Jako  klenot  vy- 
skytuje se  poprsí  lidské.  Později  byl  štít  kří- 
žem rozdělen,  ve  dvou  polích  starý  erb,  vj 
dvou  orlice  se  žebříkem,  dvě  helmy  s  po- 
prsími. Pocházeli  z  velkého  rodu,  který  se 
dělil  na  Dohalské  z  Dohalic,  Bořky  z  Nové 
Vsi,  Hrádku  a  Poličan  a  Záchrastské  ze  Zá- 
chrasťan.  Předek  jejich  Diviš  nazýval  se 
r.  1358  z  Nové  Vsi  a  ok.  r.  1370  nabyl  Mi- 
letínka, pak  i  Vidonic  a  Třemcšné.  Zemřel 
před  r.  1412,  zůstaviv  vdovu  Máchnu  a  syny 
Bořka,  Diviše  řeč.  Mrzák,  Vaňka,  Jetři- 
cha,  Petra  a  Ondřeje.  Diviš  z  celé  ro- 
diny nejvíce  se  proslavil.  Postavil  se  hned 
po  r.  1415  rozhodně  na  stranu  pod  obojí. 
R.  1420  byl  při  valném  shromáždění  lidu  na 
hoře  Orcbu  u  Třebechovic  a  stav  se  členem 
bratrstva  Orebského  táhl  s  ním  na  Hradec, 
jehož  dobyli  a  podřídili  Jetřichovi,  bratru 
jeho.  Pro  oporu  bratrstva  bylo  důležité,  že 
Diviš  opanoval  Kunětickou  horu  a  tu  hrad 
vyzdvihl.  R.  1421  byl  při  spálení,  kláštera 
opatovského  a  přidav  se  potom  k  vítězným 
Pražanům  dobýval  s  nimi  měst  ve  východ- 
ních Čechách  a  stal  se  hejtmanem  na  Chru- 
dimi a  Litomyšli.  Odtud  táhl  do  Moravy,  ale 
donucen  byl  se  navrátiti,  protože  Žižka,  ne- 
pohodnuv se  s  Pražany,  Jetřicha  z  Hradce 
vytiskl.  Opanovati  Hradec  se  mu  nepovedlo, 
anobrž  byl  odražen  a  zapuzen  na  Kunětickou 
horu.  R.  1413  dne  1.  list.  volen  na  sněme 
pražském  mezi  zemské  hejtmany.  R.  1426  bo- 
joval v  se  v.  Čechách,  r.  1427  pomáhal  straně 
Korybutově  a  zavřel  se  v  Kolíně,  kterýž  tᎠ
strana  Pražanům  odloudila.  Čtvrt  léta  se  tu 
Pražanům  bránil  a  když  hradby  byly  prova- 
leny, teprve  učinil  úmluvu  a  ujel.  Od  r.  1431 
pomýšleje  více  na  chléb  vezdejší  než  na 
•pravdu  boží*,  jako  ostatní  všichni   bojov- 


níci urození,  dal  se  ve  vyjednávání  s  král. 
Sigmundem,  bojoval  po  straně  Jednoty  u  Li- 
pan (1434)  a  učiněn  potom  od  Pražanu  purk- 
rabím pražského  hradu.  Odtud  vytrhl  r.  1435 
k  obležení  Kolína.  Cis.  Sigmund  se  mu  cí- 
sařsky odměnil,  zapsav  mu  r.  1436  klášter- 
ství  opatovské  s  Kunětickou  horou,  r.  1437 
městečko  Přelouč  a  kromě  toho  některé  roz- 
troušené vesnice.  Před  tím  byl  nabyl  par- 
dubského zboží.  R.  1436  jménem  císařovým 
válčil  s  Hradeckými,  ale  byv  poražen  zapálil 
Plačíce  a  ujel  na  Kunětickou  horu.  V  těch 
bojích  pokračováno  r.  1437.  Když  t.  r.  M. 
Jan  z  Rokycan  ujel  před  hněvem  císařovým, 
vzal  jej  Diviš  k  sobě  na  Kunětickou  horu. 
Zemřel  buď  t.  r.  anebo  nedlouho  potom. 
Bratr  jeho  Vaněk  obdržel  zápisem  r.  1436 
Týnec  n.  L.  s  vesnicemi,  byl  r.  1440  s  bra- 
trem Jetřichcm  na  pražském  sněme,  téhož  r. 
s  ním  na  sjezdu  čáslavském  a  žil  ještě 
r.  1454.  Bratr  jeho  Jetřich  držel  Pardubice 
a  kláŠterství  sezemské,  od  r.  1440  byl  hejt- 
manem hradeckého  kraje,  pomáhal  r.  1450 
skutečně  jednotě  Poděbradské.  Před  r.  1454 
převzal  od  synovce  Soběslava  Přelouč.  Di- 
viš měl  syny  Soběslava,  Jana,  Jiřího,. 
Diviše  a  Petra.  Soběslav  byl  r.  1448  při 
dobytí  pražských  měst,  bojoval  pak  po  straně 
Poděbradské  jednoty,  r.  1451  byl  v  posel- 
ství k  cis.  Bedřichovi  do  Vídně  a  r.  1452  na 
sn(^mě  pražském  při  volení  správce.  R.  1456 
obdržel  s  bratry  Janem,  Jiřím  a  Divišem  mi- 
lost od  cis.  Bedřicha,  aby  pečetil  červeným, 
voskem,  a  snad  i  polepšení  erbu.  Po  otci 
držel  Kunětickou  horu,  vyprosil  si  mnohé 
drobné  statky,  zejména  i  Roudnici,  a  zemřel 
před  r.  1465,  zanechav  vdovu  Kateřinu  ze 
Zerotina  (tuším  druhou  manželku).  Asi  v  těch 
dobách  král  Jiří  Kunětickou  horu  vyplatil, 
čímž  Soběslavovo  potomstvo  kleslo  v  chu- 
dobu. Syn  jeho  Baltazar  byl  v  Modeně  vy- 
svěcen za  kněze  a  koupil  roku  1493  dvůr 
v  Nové  vsi.  Jan,  Soběslavův  bratr,  držel 
s  ním  Kunětickou  horu  a  později  Sezcmice . 
Tyto  a  Pardubice  držel  potom  Jiřík  (neji- 
sto,  zdali  bratr  Soběslavův  neb  jeho  bratra- 
nec) a  r.  1492  prodal  Jiřík  Pardubský  z  M. 
oba  statky  Vilémovi  z  Pernšteina.  Týž  žil 
ještě  r.  1504.  Poslední  toho  rodu  byl  Sobě- 
slav, jenž  držel  ok.  r.  1534  Šterboholy,  pak 
dvůr  v  Krči,  který  r.  1542  prodal,  a  konečně 
Šarovcovou  Lhotu,  kterou  koupil  r.  1549. 
Dětí  nemaje  odkázal  ji  sestře  Markétě  a  dvěma 
přátelům  a  ok.  r.  1563  zemřel.  Sčk, 

Milettnky  {Paulus),  ves  v  Čech.  u  Křížovic, 
hejtm.  Krumlov,  okr.  Chvalšiny,  fara  Ktiš,  pš. 
V.  Smědeč ;  14  d.,  88  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.,  mlýn. 

Mlleto,  m.  v  ital.  prov.  catanzarské,  jest 
sídlem  biskupa,  má  2609  (jako  obec  4654) 
obyv.  (1881)  a  gymnasium.  R.  1783  bylo  zpu- 
stošeno zemětřesením. 

Milevloe:  1)  M.,  Milovice,  ves  v  Ce- 
chách, hejtm.  Ml.  Boleslav,  okr.  N.  Benátky, 
fara  Mladá,  pošta  Lysá  n.  Lah.;  115  d.,  814 
ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr,  rašeliniště  a  samota 
Bohumilov.  Na  bývalé  tvrzi  připomíná  se 
r.    1410    Závis    z    Milevic,    potom    Sigmund 


336 


Milevo  —  Milevsko. 


z  Kněžic  a  jeho  synové.  —  2)  M.,  Milo- 
vice, ves  t.,  hejtm.  kr.  Hradec,  okr.,  fara  a 
pš.  Hořice;  56  d.,  340  ob.  č.  (1890\  fil.  ko- 
stel sv.  apošt.  Petra  a  Pavla  (ve  XIV.  stol. 
íar.),  3tř.  šk.  Nynější  kostel  vystavěn  v  le- 
tech 1755—58  a  bvl  kdysi  farní. 

3)  M.,  ves  na  Nloravě,  v.  Milovice. 

Milevo  {MuhUiófen)^  ves  v  Čech.,  hejtm. 
a  okres  Stříbro,  fara  a  pš.  Kladruby;  28  d., 
2  ob.  C,  160  n.  (1890),  Itř.  šk. 

lEilevsko  (lat.  Milovlcium,  něm.  Múhlhau- 
se)t\  mésto  v  Čechách,  427  m  n.  m.,  stanice 
Rak.  stát.  dráhy  (Tábor-Písek),  má  405  d., 
2806  ob.  č.,  10  n.  (1890),  okres,  hejtmanství 
a  soud,  kommissařství  fínanč.  stráže,  cejch, 
úřad,  četn.  okres,  velitelství,  poštu,  telegraf, 
5tř.  obec,  3tř.  raěšť,  šk.  pro  chl.,  5tř.  obec. 
šk.  dívčí,  průmysl,  pokr.  šk.,  ústav  railosrd. 
sester  Karla  Bor.,  opatrovnu,  soukromou  šk. 
židov.,  měst.  nemocnici,  radnici,   spořitelnu 
%měst.,  záložnu  občan,  a  hospodářskou,  mčšt 
pivovar,  výrobu  vaty,  3  mlýny,  zemědělství, 
hrnčířství,   několik  soukenníkův  a   tkalcův, 
drobná  řemesla  a  týd.  a  výroč.  trhy.    Daří 
se  tu  luštěniny,  zejména  v  obchodě  známý 
•milevský  hrách*.  Směrem  k  HoduSínu  a  Bo- 
žeticům  JSOU  veliká  ložiska  hrnčířské  a  por- 
culánové  hlíny  a  naleziště  stříbrné  rudy.  Na- 
dační panství  (3694  ha)  jest  majetkem  klást 
praemonstr.  na  Strahově  v  Praze;  k  panství 
přísluší   v  M-ku  zámek   či    klášter   s  kaplí, 
dvůr  s  ovčínem,  cihelna,  pivovar  a  několik 
dvorů  popi.  v  okolí.  Nedaleko  popluž.  dvůr 
Stanko  v,  kdysi  ves.  K  vynikajícím  památ- 
kám stavitelským  náleží  dék.  kostel,  bývalý 
chrám  klášterní  Navštívení  P.  Marie  o  3  lo- 
dích a  2  věžích.    Stavba  tato  je  nejzachova- 
lejší z  větších  basilik  (v.  t.  vyobr.)  román- 
ských v  Čechách  a  podobá  se   v  půdorysu 
praemonstrát.    chrámu    tepelskému.    Chrám  i 
tento  odolal  všem   bouřím    času,   dochoval 
původní  svou  podobu,  utrpěv  jen  poněkud 
rukou  obnovovatelů  v  XVII.  a  XVIII.  stol. 
(Srv.  Architektura,  str.  682 a.)  Na  sev.  od  i 
kostela  klášterního  jest  uprostřed  hřbitova 
kostel   sv.  Jiljí,  jehož  starší  čásť  pochází  ze 
XII.  stol.,  mladší  pak,  gotická,  ze  XIV.  stol. 
Budova  sama   náleží   mezi    nejcennější    pa- 
mátky stavitelské  již.  Čech.   V  XVI.  st.  dal 
jej  opraviti  (1593)  Přech  Hodějovský  z  Ho- 
dějova.  Od  doby  té  již  neopravován,  tak  že 
r.  1840  byl  zavřen  z  důvodů  bezpečnostních. 
Ještě  je  zde  městský  kostel  sv.  Bartoloměje 
neznámého  založení;   r.  1683  stal  se  farním 
mčstským   a   zůstal  jím   až  do  zrušení  klá- 
štera.   M.  jest  osada  stará  v  býv.  župě  be- 
chyňské.    První  zprávu  dochoval  nám   Jar- 
loch  (v.  1.),  první  opat  kláštera  milevského. 
V  2.  pol.  XII.  st.  náleželo  M.  Jiřímu  z  Mi- 
levska, jenž  zde  založil  (1184)  a  hojné  na- 
dal klášter  praemonstrátský,  do  něhož  uvedl 
mnichy  z  kláštera  želivského.  Klášter  vyho- 
řel r.  1190.  Byl  velmi  bohatý,  hostilC  až  300 
mnichův  a  v.  TouŽimi,  jak  se  zdá,  měl  pro- 
boštství.  Táboři,  vedeni  Žižkou,  po  dlouhém 
odporu  vpadli  do  kláštera,  vydrancovali  jej  i 
a  zapálili.  Zboží  milevské  udělil  potom  král 


SigmXind  v  zástavu  pánům  z  Rožmberka,  od 
nichž  i  se  Zvíkovem  přešlo  na  Bohuslava  ze 
Švamberka,  jehož  potomci  tu  sídlili  přes  sto 
let.  Po  válkách  husitských  vrátilo  se  několik 
mnichův  do   opuštěného  kláštera,  ale  ti  zů- 
stali v  závislosti   pánův  zástavních.    R.  1575 
propustil    císař    Maximilián    M    jako    zboží 
zpupné   Krištofovi    ze    bvamberka,   jenž   je 
I  r.    1581    prodal    Bernardovi    stár.    Hodějov- 
I  skému  z  Hodéjova.  Z  jeho  nástupců  Bernard 
mi.    H.   z  H.  účastnil  se   odboje  stavů  če- 
ských, začež  mu  mezi  jiným  zboží  milevské 
od  komory  král.  zabráno  a  darováno  prae- 
monstrátům  (tehdy  byl  opatem  kláštera  stra- 
hovského v  Praze  Kašpar  z  Questenberka). 
Praemonstráti  strahovští  založili  zde  (1683) 
priorát.  R.  1785  klášter  zde  zrušen  a  statky 
připadly   fondu    náboženskému,  ale  r.   1786 
vráceny  opět  klášteru  strahovskému.  Během 
XIII.  st.  stalo  se  M.  městem  tržním,  ale  při- 
pomíná se  jako  obec  městská  s  rychtářem  a 
konšely  teprve  v  XV.  stol.  po  zkažení  klá- 
štera. Švamberkové  prokazovali  městu  mnohé 
milosti  a  výsady;  tak  zejm.  po  ohni  r.  1512 
a  1513  Jindřich  ze  Š.  vymohl  na  králi  Vla- 
dislavu II.  privilej,  jíž  uděleno  městu  právo 
svobodného  odkazu  pro  případ  smrti  a  právo 
svobodného  stěhování,  dále  dovolil,  aby  si 
měšťané  mohli  vlastní   pivovar   postaviti,   a 
Krištof  ze  Š.  dovolil,  aby  si  méšCané  v  pivo- 
vaře   obecním    vařili    bílá   piva   a   z   každé 
várky   odváděli  vrchnosti  jen  6  grošů,   dále 
pustil  měšťanům  svobodný  obchod  se  solí  a 
potvrdil  jim  držení  několika  rybníků.    Méně 
přízniví    byli  k  mčstu   Hodčjovští  z   Hodé- 
jova, z  nichž  někteří  chtěli  mu   bráti  jeho 
privilcje.    Horší  časy  nastaly  po  bitvě  bělo- 
horské;   město   i   s   celou   krajinou    okolní 
mnoho  utrpělo  od  žoldnéřstva  císařského  a 
hned  po  konfiskaci   přije!    Kašpar  Questcn- 
berk  do  M-ka  a  zrušil   měšťanům    všechny 
privileje.    Do  války  30leté  panovalo  v  M-ku 
náboženství  pod  obojí,  zvláště  za  Hodcjov- 
ských;  ale  po  konfiskaci  obnovováno  katoli- 
ctví s  velikou  kru- 
tostí a  k  tomu  ji  ště 
město  r.  1647  zpu- 
stošeno. Blahobyt 
města  zničen,  zá- 
možnější a  vzdě- 
lanější měšťané  vy- 
stěhovali se  do  ci- 
ziny a  v  městě  zů- 
stala pouze  ne- 
vzdělaná chudina. 
Ke  konci  XVI.  st. 
bylo   M.   podaro- 
váno  erbem  měst- 
ským (viz  vyobr. 
č.  2767.):    v  červ. 
štítě  poprsí  císaře 
Maximiliána,  jenž  má  kolem  krku  zlatý  řetěz 
a  na  něm  zavěšený  Štítek  modrý,  v  něm  zlatý 
kapr  —  rodný    znak    pánův    Hodějovských 
z  Hodějova.  —  Okres    milevský    zaujímá 
375-53  ^m«,  má  3491  d.,   24.669  ob.  č.,  12  n. 
Okr.   hejtmanství  milevské,    obsahující 


Č.  2767.  Znak  m«sta  Milevska. 


Milford  —  Milíč.  337 

okresní  soudy  bechyňský  a  milevský,  za- !  napsal  Obersicht  der  Schriftquellen  \ur  Topo- 
ujímá  610*84  km*,  má  5720  d.,  38.682  ob.  č., .  graphie  von  Athén. 

71  n.;  z  38.787  přít.  ob.  37.923  kat,  33  ev.,  I  liftu %iii^  (stár.  Meliana),  město  ve  franc. 
831  žid.,  z  těch  18.705  muž.,  20.082  žen.  prov.  alžírské  na  jihozáp.  od  Alžíru,  na  již. 
(1890). —  Srv.  »Pam.  Arch.c,  díl  IIL,  str.  213  svahu  prvního  pásma  Atlasu,  v  úrodné  a 
a  si.  a  272  a  si.;  díl  V.,  str.  232  a  si.  |  vzdělané  nížině  při  Vádí  Bútánu,  stan.  trati 

miford:  1)  M.,  město  v  angl.  hrabství  Alžír-Oran,  má  7406  ob.  (1891),  z  nichž  1058 
Pembroke,  v  jiŽ.  části  Walesu,  na  sev.  straně  I  Francouzův,  a  ústav  pro  vzdělání  učitelek, 
přístavu  milfordského,  z  největších  přístavů  |  M.  byla  již  v  římské  době  kvetoucím  mě- 
angl.,  přístupný  i  největším  lodím  (ročně  I  stem.  Proslula  r.  1841  hrdinským  odporem 
1520  lodí  s  339.301  t)  na  trati  dráhy  Pem-   posádky  franc.  Abd-ul-Kádirovi. 


broke-Haveford  West-Caermathen,  má  4070 
obyv.  (1891),  železné  huti  a  loděnice. 

2)  M.,  město  v  severoamer.  státě  Massa- 
chusettsu,  v  hrabství  Worcesteru,  jihozáp. 
od  Bostonu,  má  8780  ob.  (1890),  továrny  na 


MUlárni  (z  lat.),  jáhlovitý,  velikosti 
jáhly  čili  prosného  zrnka.  V  lék.  nazývají 
se  tak  zejména  uzlíky  tuberkulosni,  velikosti 
jáhlovité  a  skládající  se  především  z  tak  zv. 
obrovských  buněk  a  bacillů  tuberkulosních. 


čluny  a  na  obuv.  i  Uzlíky  m-mi  vyznačuje  se  zvláště  m.  tuber- 

■ilftrony  Milifron  (AiůMfraun),  far.  ves  i  kulosa,  jež  pak  se  síří  bujením   uzlíků  na 
na  Moravě,  hejtm.,  okr.  a  pŠ.  Znojmo;  108  d.,   obvodě  a  rozpadem  iich  uprostřed,  přechá- 
450  ob.  n.  (1890),  kostel  sv.  Jana  Nep.,  Itř.  i  zejíc  tak  v  další  stadia  tuberkulosni. 
šk.,  pš.,  telegraf,  stanice  Hrušovany-Znojmo .     Mlllóa,   manželka    srb.    knížete    Lazara, 
a  alod.  statek  Jana  bar.  Chlumeckého.  !  dcera  knížete  Vratká,  jednoho  z  vojevůdců 

KlUukad  ]niijd|  viz  M  i  1 1  a  u.  '  čáře  Dušana,  po  smrti  manžela  svého  vstou- 

Kllhand  [mijój  Jean  Bapt.,  hrabě  (*  1796  '  pila  do  kláštera  a  přijala  jméno  Eugenia; 
v  Aurillacu  —  f  1833  t.),  generál  jízdy  za  štědře  podporovala  kláštery  a  zemř.  r.  1405. 
Napoleona  I.,  jemuž  za  stát.  převratu  18.  oru- '  Mllloe  (z  lat.)  jest  ve  státech,  které,  ne- 
mairu  prokázal  již  značné  služby.  Proslul  chtějíce  působiti  poplatnictvu  přílišných  ná- 
v  bojích  v  Německu  r.  1806  a  v  1.  1813—14, '  kladů,  nemají  stálých  vojsk,  vojenská  orga- 
jakož  i  ve  Spanělích.  R.  1815  (16.  a  18.  čna)  nisace  ozbrojených  a  vycvičených  občanů, 
zejména  Blúcherovi  způsobil  mnoho  potíží,  kteří  pro  případ  války  bývají  povoláni  do 
Po  pádu  Napoleonově  byl  vypověděn.   Kbn,   zbraní  a  k  vojenské  službě,  ovšem  pouze  na 

zlUllieima  Hanuš,  rytíř,  zakladatel  Be-  obranu  vlasti,  jelikož  na  výbojná  tažení  ne- 
tlemské  kaple  (v.  t.).  stačí,  a  po  válce  opět  propuštěni  k  domá- 

lUlliOstioe,  obec.  Milosticc,  ves  v  Če-  cím  krbům.  V  době  míru  m.  nekoná  službjr 
chách, ,  hejtm.  Sedlčany,  okr.  Sedlec,  fara  ^  žádné,  bývá  pouze  ob  čas  svolána  na  cvičení 
Červ.  Újezd,  pš.  Sudoměřice;  11  d.,  92  ob.  č.  vojenská.  Jest  to  vojenská  soustava  nejpři- 
(1890),  zastávka  S tupci ce-M.  dráhy  cis.  Frant.  rozenější,  kdyŽ  občané  sami  hájí  rodnou 
Josefa  (Praha-Tábor).  Alod.  statek  M.  s  Bon-  zemi  svou,  a  nejlevnější,  ale  státům  vystu- 
kovicemi  (203*09  ^),  se  zámečkem  a  dvorem,  pujícím  na  výboj  jí  není  poslouženo;  těm 
Bývalá  tvrz  byla  rodným  sídlem  vladyk  z  Mil-  třeba  vojsk  stálých,  četných  a  velmi  náklad- 
hostie,  kteří  kol.  polovice  XV.  stol.  drželi  ných.  Zařízení  m.  je  zvláště  účelně  vyvinuto 
tvrz  Vojkov,  po  níž  přijali  jméno  VojkovŠtí  ve  Švýcarsku  a  bylo  až  do  r.  1895  dokonalé 
z  Milhostic  a  z  Voj  ková  a  kvetli  v  Če-  i  ve  Spojených  Obcích  sev.-amer.  a  do  r.  1899 
chách  do  XVII.  st.  a  jsou  na  Moravě  dosud,    v  Anglii.  Něčím  podobným  k  m-ci  byla  dříve 

Milhostov  (Múllestau),  ves  v  Čechách,  v  Prusku  a  v  Rakousku  zemská  obrana, 
hejtm.  Teplá,  okr.  a  pš.  Mar.  Lázně,  pš.  Ha-  která  však  nyní  je  postavena  úplně  na  roven 
brové  Kladruby;   24  d.,   175   ob.  n.  (1890),    vojsku  stálému.  FAf. 

mlýn.  I     Milld,  město  v  prus.  vlád.  obvodě  vrati- 

MUhOStOVloe ,  Milostovice,  ves  ve  slavském,  v  okresu  M.,  při  ř.  Baryczi,  106  m 
Slezsku,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Opava,  fara  Jak-  n.  m.,  na  trati  prus.  stát.  dráhy  Olešnice- 
tař;  48  d.,  323  ob.  č..  2  n.  (1890),  Itř.  šk.        Hnězdno,  má  3704  ob.  (1895),  kostel  katoli- 

Xllolll&SfBr  Arthur,  archaeolog  něm.  cký,  starolutheránský  a  rcform.,  synagogu, 
(*  1852  ve  Schirwindtu  ve  Vých.  Prusku).  !  zemský  soud,  berní  a  katastrální  úřad,  spo- 
Studoval  v  Berlíně  a  v  Mnichově  a  jako  sti-  řitelnu,  poštu  a  telegraf,  jirchářství,  niydíář- 
pendista  Něm.  archaeolog.  ústavu  v  Řecku  ství,  továrnu  na  doutníky,  mlékárnu,  2  parní 
a  v  Itálii.  Po  r.  1880  byl  úředníkem  král. '  pily  a  cihelny,  umělý  chov  ryb.  V  blízkosti 
musei  berlínských,  r.  1882  priv.  docentem  M-e  jest  zámek  hraběte  Maltzana  s  nádher- 
V  Gotinkách,  r.  1883  mimoř.  prof.  v  Miin-   ným  parkem. 

steru,  r.  1895  řád.  prof.  v  Kielu.  Napsal:,  WliÓ  Jan  narodil  se  v  Kroměříži  na  Mo- 
Die  Museen  Athens  (Ath.,  1881);  Die  Befreiung  \  ravě  z  rodičů  stavu  prostého,  neznámo,  kte- 
des  PrometheuSy  ein  Fwid  aus  Pergamon  (Berl.,  rého  roku.  Věnoval  se  stavu  kněžskému  a 
1882);  Die  Anfánge  der  Kunst  in  Griechen-  vstoupil  do  služeb  kanceláře  královské  za 
land  (Lips.,  1883);  Untersuchungen  uber  die  Karla  IV.,  kde  v  1.  1358-— 60  byl  registráto- 
Demenordnung  des  Kleisthenes  (Berl.,  1892);  rem,  r.  1360  korrektorem  a  v  1.  1360—62  no- 
Die  antiken  Kunstwerke  aus  Sparta  u.  Um- 1  tářem,  při  čemŽ  Karla  IV.  provázel  několi- 
gebung  (s  Dresselem,  Ath.,  1878).  Pro  Cur-  i  krátě  do  Němec.  Na  prosbu  Jana,  biskupa 
tiovu  Stadtgeschichte  von  Athén  (Berl.,  1891) '  litomyšlského,  kancléře  Karlova,  obdržel  od 

Ott5v  Slovník  Naiiesý.  tv.  XVII.  13  Z2  igoo  22 


338  Milic 

papeže  Innocence  VI.  21.  led.  1361  provisi  ]  a  to  na  holých  prknech.  Pod  šatem  nosil 
na  bencficium  se  správou  duchovní  nebo  '  ustavičné  žíněnou  košili.  Ke  středověkému 
bez  ní,  až  by  se  nějaké  na  patronáte  arci-  pojmu  askese  náležel  také  odpor  proti  či- 
biskupa  pražského  třeba  i  při  kathedrálním  stotě  těla  i  šatstva:  proto  M.  lázní  ze  zásady 
kostele  uprázdnilo.  Tenkráte  byl  ještě  pou- 1  neužíval,  a  měl-li  šat  jeho  býti  vyčištěn, 
hým  klerikem  a  neměl  Žádných  beneíicií.  musil  mu  býti  pokaždé  teprve  lstí  nebo  ná- 
Snad  na  základe  této  nebo  nějaké  jiné  po-  silím  odňat.  Ve  stycích  s  druhým  pohlavím 
zdejší  provise  stal  se  kanovníkem  a  sakri-  byl  velmi  zdrželivý.  Pokora  a  trpělivost 
stou  kostela  pražského  po  Ctiborovi  (jenž  |  jeho  byla  hluboká  a  nevyčerpati  Iná.  Největší 
se  připomíná  naposledy  13.  list.  1362).  Byl-li  |  útěchu  nacházel  v  častém  sloužení  mše  a 
také  arcijáhnem  pražským,  nelze  určitě  tvr-  v  dlouhé,  vroucí  modlitbě,  k  níž  vstával 
diti;  možná,  že  byl  v  tom  úřadě  jenom  zá-  i  v  noci;  všechen  ostatní  čas  věnoval  péči 
stupcem  (vikářem)  nčkterého  z  cizích  hod-  o  chudé,  o  studenty  a  mladé  kněze,  jakož 
nostářá,  kteří  se  v  oné  době  u  dvora  pa-  i  o  své  četné  kajicníky.  Nejmilejším  zamést- 
pežskcho  velice  ucházeli  o  toto  důstojenství;  náním  bylo  mu  kázání  a  zpovídání.  Kázal 
jisto  je  pouze,  že  funkci  arcijáhcnskou  sku- '  z  pravidla  každodenně,  od  smrti  Waldhause- 
tcčně  vykonával.  Stav  se  praelátcm  byl  M.  rovy  dvakrát,  ale  často  též  třikrát  a  čtyři- 
nuccn  přijmouti  kněžské  svěcení  a  vystoupiv  I  krát,  jednou  docela  i  pětkrát  za  den,  česky, 
z  kanceláře  královské  (poslední  známá  stopa  německy  i  latinsky.  S  přípravou  na  kázání 
je  ze  7.  říj.  1362)  věnoval  se  s  velikou  hor-  ,  byl  hotov  nejčastěji  za  hodinu,  zřídka  po- 
livostí  povinnostem  nového  úřadu.  Za  je-  '  třeboval  dvě  až  tři  hodiny  na  kázání  velké; 
diny  rok  stala  se  tu  s  ním  veliká  změna.  ,  kázání  pak  samo  trvalo  málokdy  hodinu. 
Počal  se  oddávati  askesi,  až  konečně,  jak  |  pravidelně  však  dvě,  někdy  i  tři,  ano  na 
se  zdá,  po  vystoupení  Waldhauserově,  jež  Velký  pátek  kázával  téměř  celý  den.  Po 
způsobilo  v  Praze  na  podzim  r.  1363  neoby-  ,  kázání  zpovídával,  zvláště  v  Týně  po  smrti 
čejný  rozruch,  uzrál  v  něm  úmysl,  odříci  se  Waldhauserově  a  od  r.  1372  také  v  Jerusa- 
všeho  a  v  chudobě  a  kaiicnosti  horlivým  ,  leme  zpovídal  denně.  Horlivost  o  polepšení 
kázáním  pracovati  o  polepšení  lidu.  Nedbaje  '  mravů  zavedla  jej  mnohdy  až  ke  skutkům, 
domluv  arcibiskupa  Arnošta  a  jiných  prae-  které  se  nám  zdají  podivnými,  ale  v  očích 
láťů  vzdal  se  před  23.  pros.  1363  všech  svých  současníků  byly  čímsi  heroickým.  Neš.třil 
důstojenství  a  odebral  se  do  Horšova  Týna,  žádného,  laiků  ani  kněží,  praelátů  ani  bi- 
aby  se  tam  vycvičil  v  praktické  správě  du-  skupu,  ba  ani  císaře.  Vzdělání  jeho  nebylo 
chovní.  Někdy  v  létě  r.  1364  vrátil  se  do  zajisté  nepatrné.  Již  rychlý  postup  a  vysoké 
Prahy  a  začal  kázati  v  jazyku  českém  nej-  postavení,  kterého  se  domohl  v  kanceláři 
prve  u  sv.  Mikuláše  v  Menším  městě  a  Karlově,  ač  byl  z  rodu  nízkého,  ukazuje,  že 
potom  u  sv.  Jiljí  na  Starém  městě.  Zkusil  měl  asi  značné  vědomosti,  které  potom,  kdyl 
na  počátku  dosti  posměchu,  snad  že  se  ně-  |  se  věnoval  kazatelství,  pilným  studiem  Písma 
kterým  nelíbilo,  že  nekázal  raději  latinsky,  a  Otců  církevních  ještě  rozmnožil.  Písmo  sv. 
snad  že  nemohl  dosti  odvyknouti  rodnému  znal  tak,  že  dovedl  celé  stránky  přeříkati 
nářečí  hanáckému.  Sami  přátelé  jeho  mu  ra- 1  z  paměti.  Rychlost  a  obratnost,  s  jakou  spi- 
dili,  aby  toho  nechal,  ukazujíce  na  chatrné  soval  svá  kázání,  získaly  mu  obdiv  i  auto- 
úspěchy  jiných  kazatelů.  Ale  M.  nepovolil !  rity  v  Čechách  tak  uznané,  jako  byl  mistr 
a  počal  ještě  více  horliti  proti  pýše,  smil-  Vojtěch  Rankův.  Také  okolnost,  že  arci- 
stvu  a  lakomství,  v  nichž  tak  jako  Wald-  biskup,  jakým  byl  Arnošt  z  Pardubic,  snažil 
hauser  viděl  kořen  všeho  zla  v  tehdejší  spo-  se  zachovati  jej  pro  správu  diécése,  a  Že 
lečnosti  pražské,  a  účinky  začaly  se  brzo  :  kázáním  svým  vzbudil  pozornost  i  při  dvoře 
jeviti  obrácením  a  pokáním  mnohých  hříš-  papežském,  kde  právě  tenkráte  kultura  ra- 
níků. Jako  Waldhauser  obracel  se  také  M.  ,  naissanční  zapouštěla  hluboké  kořeny,  do- 
proti  řádům  žebravým  vytýkaje  jim  sváto-  j  svědčuje,  že  vzděláním  vynikal  značné  nad 
kupectví,  neoprávněné  držení  majetku  a  za-  průměrnou  míru  tehdejšího  duchovenstva, 
sáhování  do  výkonů  správy  duchovní,  zvláště  Výmluvnost  jeho  byla  úchvatná.  Tomáš  ze 
neoprávněným  zpovídáním.  Ale  nad  Wald-  Štítného  nazývá  řeč  jeho  »slova  ohňová*.  Ze 
hauscra  vysoko  vynikl  svým  životem  v  pravdě  '  spisku  o  Antikristovi  a  z  listu  k  Urbanu  V. 
svatým.  vane  přímo  duch  prorocký.  Zdá  se,  že  jeho 

M.  vzdav  se  všelikého  majetku  zachová- 1  osoba  vůbec  zvláštním  kouzlem  působila  na 
val  chudobu  nejpřísnější.  Svou  přímo  váš-  všechny,  kdo  se  s  ním  stýkali.  S  nejdojem- 
nivou  láskou  k  chudobě  rovnal  se  sv.  Fran-  nější  láskou  a  úctou  píší  o  něm  lidé,  kteří 
tisku  z  Assissi.  Bydlel,  kde  mu  přístřeší  ho  znali.  »Bohu  i  lidem  milým*  nazývá  jej 
dáno,  jedl,  co  mu  zbožné  žíny  přinesly,  nejmenovaný  životopisec.  (Snad  odtud  lze 
měl  jediný  oblek  a  ten  dal  ihned  chu-  vyložiti  jeho  jméno  »Milíč<.  Či  snad  že  měl 
dým,  jakmile  mu  byl  darován  jiný.  O  vše,  |  křestní  jméno  Jana  Evangelisty,  *miláčka 
co  dostal,  i  o  léky,  dělil  se  s  chudými,  ba  Pánč«?)  Císař  Karel  IV.,  arcibiskupové  Ar- 
nechtěl  ani  žádného  daru  přijmouti,  byl-li  nošt  a  Jan  Očko,  páni  z  Rožmberka  a  za* 
dáván  s  podmínkou,  aby  jej  pro  sebe  po-  jisté  i  jiní  mocní  páni  byli  jeho  příznivci, 
držel.  Postil  se  velmi  přísné,  ano  od  návratu  Tomáš  ze  Štítného,  mistr  Vojtěch  Rankův 
z  Říma  r.  1367  zdržoval  se  vůbec  masa,  ryb  a  Konrád  Waldhauser  jeho  přáteli.  Z  přátel 
i  vína  a  požíval  pouze  luštěnin.    Spal  málo,    a  příznivcův  jeho  byl  také  bratr  papeže  Ur- 


Milic.  33g 

baňa  V.,  Anglicus  Grimaud,  kardinál  albánský,  brožuje  mu  klatbou  a  mučírnou,  aby  všechno 
který  ho  opět  a  opét  vysvobodil  ze  situací .  jeŠtč  jednou  vypsal.  To  takc  učinil,  složiv  — 
nejobtížnějších.  pořád   ješté   v  okovech   a  v  žaláři    na  Ara 

O  prvních  letech  Movy  kazatelské  činno-  Coeli  —  t.  zv.  Libellus  de  Antidiristo,  Vylíčil 
sti  nemáme  určitějších  údajů;  víme  toliko,  tu  vývoj  své  myšlénky  o  Antikristovi,  o  době 
Že  nekázal  jenom  v  Praze,  nýbrž  i  v  jiných  příchodu  a  podstatě  jeho,  jak  o  tom  ve  vy- 
městech,  zvláště  také  na  Moravě.  Při  tom  i  tržení  s  Duchem  rozmlouval,  a  na  konec  vy- 
vedl ustavičně  život  přísný  a  plný  odříkání,  zývá  papeže,  aby  svolal  všeobecný  snem  cir- 
ano  asketická  cvičení  svá  ještě  zostřoval,  kcvní  do  Říma  za  účelem  nápravy  církve, 
až  se  u  něho  konečně  objevily  ekstase.  Ve  která  by  se  nejlépe  provedla  rozesláním  čet- 
vytrženích  těchto  mluvil  k  němu  Duch,  aby  ných  kazatelů  řeholních  i  světských  do  celého 
křižoval  tělo  své,  zapřel  sebe  sama  a  vstou-  světa.  Ze  všeho  viděti,  že  mu  šlo  pouze 
pil  do  řádu,  aby  o  sobě  ničeho  nemyslil  a  o  mravní  očistu  církve,  a  že  byl  dalek  všeho 
kázání  nechal,  poněvadž  k  tomu  není  způ-  novotářství  ve  věcech  víry.  Dne  16.  říj.  1367 
sobilým.  Od  vstoupení  do  řádu  odvrátili  jej  vrátil  se  konečně  Urban  V.  do  Říma  a  tím 
sice  velikými  domluvami  přátelé,  ale  aspoň  nastal  v  záležitosti  M-ově  úplný  obrat.  Kar- 
kázání  zdržel  se  M.  přece  delší  čas  úplně,  dinál  albánský,  kterému  patrně  záležitost  jeho 
V  tomto  rozpoložení  duševním  utkvěla  mu  '  byla  odevzdána  k  vyřízení,  vysvobodil  jej 
v  mysli  slova  Písma  o  příští  Antikristově,  z  vězení  a  poskytl  mu  slušného  opatření  ve 
Čím  více  se  M.  té  myšlénce  vzpíral,  poklá-  svém  domě,  protivníky  pak  jeho  potrestal 
daje  ji  za  pokušení  zlého  ducha,  tím  častéii  ztrátou  bcneficií,  tak  že  musili  k  M-ovi  při- 
se  vracela.  Konečné  se  svolením  zpovědní-  jíti  a  prositi  za  odpuštěni,  vyznávajíce  svou 
kovým  začal  zkoumati  o  té  věci  bibli  a  jiné  vinu.  Tento  kardinál  byl  Anglicus  Grimaud, 
knihy  a  radil  se  s  křesťany  i  se  židy,  zpy- 1  bratr  papeže  Urbana  V.,  původně  převor  ře- 
tuje  t.  zv.  »léta  Danielova*  (Daniel  12, 11—12).  i  holních  kanovníků  sv.  Augustina  u  sv.  Petra 
Dle  výpočtů  jeho  padalo  příští  Antikristovo  '  v  Die  (Dauphine).  Zdá  se,  že  byl  informován  od 
na  léta  1365  a  1367.  Hádaje,  kdo  by  ze  sou-  Konráda  Waldhausera,  jenž  byl  z  téhož  řádu 
časníků  mohl  tím  Antikristem  býti,  připadl  a  k  M-ovi  lnul  vřelým  přátelstvím.  Snad  ještě 
na  císaře  Karla  IV.  a  horlivostí  dal  se  uné-  před  odjezdem  z  Říma  poslal  M.  papeži  Urba- 
sti  tak,  že  kdysi  k  němu  přistoupiv  a  uká-  novi  obšírný  list,  kterým  splnil  to,  co  mu  Duch 
zav  naň  prstem  veřejně  jej  nazval  »velikým  (dle  vypravování  v  L.  de  A.)  byl  uložil.  Pád- 
Antikristem«,  začež  byl  od  arcibiskupa  Jana  nými  výrazv  líčí  v  něm  neplechy  a  nepravo- 
Očka  potrestán  delším  vězením  (1366).  Byv  sti  biskupu,  kněží  světských  a'  kanovníků, 
na  svobodu  propuštěn  rozhodl  se  jíti  do  mnichů  žebravých  i  jeptišek,  íarářův  i  bekyň 
Říma,  aby  si  vyžádal  poučení  od  samého  a  bcghardů.  Nadšenými  slovy  vyzývá  papeže, 
papeže  Urbana  V.,  u  něhož  se  k  nejvyššímu  aby  tomu  učinil  přítrž  vysláním  kazatelů  do 
důstojenství  církevnímu  pojila  pověst  muže  '  celého  světa  a  svoláním  všeobecného  sněmu 
učeného,  života  svatého.  Do  Říma,  kam  se  církevního,  neboť  náprava  —  volá  ke  konci 
právě  Urban  V.  z  Avignonu  měl  přesídliti,  hlasem  prorockým  —  není  jinak  možná, 
přišel  M.  asi  v  dub.  1367.  Celý  měsíc  ztrávil  leč  sněmem  všeobecným! 
tam  modlitbou  a  kajícími  skutky,  a  kdyŽ  pa- 1  Do  Prahy  vrátil  se  M.  úplně  očištěn  k  ve- 
pež  přece  nepřicházel,  rozhodl  se  v  den  Na-  likému  potěšení  věřícího  lidu,  ale  k  velikému 
nebevstoupení  Páně  (27.  kv.)  jíti  mu  vstříc  zklamání  mnichů  žebravých,  kteří  již  o  něm 
až  do  Avignonu.  Než  v  tom  promluvil  k  němu  s  netajenou  Škodolibostí  na  kázáních  byli 
zase  Duch,  aby  oznámil  vyhláškou  na  dve-  rozhlašovali,  že  bude  upálen.  (Příčinou  tak 
řich  chrámu  sv.  Petra,  že  hodlá  kázati  o  příští ;  veliké  zášti  mnichů  proti  M  ovi  bylo  asi  mimo 
Antikristově,  a  M.  vnuknutí  uposlechl.  Do-  jiné  také  to,  že  M.  jim  upíral  právo  zpovi- 
vědév  se  o  tom  inquisitor  z  řádu  domini-  dáti  cizí  osadníky.  V  tom  směru  bylo  proti 
kánského  dal  jej  ve  chrámu  sv.  Petra  za-  M-ovi  zavedeno  vyšetřování,  ale  zpráva  o  něm 
tknouti  a  vsaditi  do  vězení  na  Kapitolu,  zachovaná  je  tak  zlomkovitá,  že  nelze  blíŽe 
v  klášteře  Menších  bratří,  řečeném  Ara  Coeli.  určiti,  kdy  se  to  stalo.*  Jistě  bylo  to  před 
M.  i  tam  pokračoval  v  modlitbách  a  trýznění  |  10.  březnem  r.  1373,  a  snad  teprve  až  po 
svého  těla,  jemuž  nedopřával  téměř  ani  po-  r.  1370).  S  novou  horlivostí  začal  nyní  M.  ká- 
krmu,  až  .se  klášterníci  sami  začali  obávati  žati  u  sv.  Jiljí  česky,  u  sv.  Mikuláše  na  Sta- 
o  jeho  život.  Dostavila  se  znova  vytržení,  rém  Městě  latinsky  pro  učené  a  studenty, 
také  o  jakémsi  zjevení  anděla  vypravuje  ne-  Kromě  toho  učil  se  od  jednoho  ze  svých  žáků 
jmenovaný  životopisec.  Vyšetřování  šlo  mezi  I  němčině  a  jal  se  za  nedlouho  kázati  také  po 
tím  pravidelnou  cestou  dále.  M.  v  poutech  němečku  v  Týně,  s  počátku  asi  jenom  na  zkou- 
musil  sepsati,  o  čem  chtěl  kázati  u  sv.  Petra, .  šku  a  nepravidelně.  Na  zimu  r.  1369  odebral 
a  přednésti  to  před  praeláty  chrámu  sv.-pe-  se  znovu  do  Říma,  neznámo  proč,  a  nežli  se 
trského  i  jinými  učenými  muži,  které  prý  >  vrátil,  zemřel  přítel  jeho,  farář  týnský,  slavný 
velikým  obdivem  naplnil  (je  to  snad  dosud  ,  kazatel  Konrád  Waldhauscr  (8.  pros.  1369). 
zachovaný  Sermo  de  die  novissimo}).  Vězení  Stáda  osiřelého  ujal  se  po  něm  M.  a  počínaje 
mu  potom  polehčeno.  Ale  poněvadž  v  tom  adventem  r.  1370  kázal  v  Týně  po  němečku 
kázání  neřeki  vše,  co  o  příští  Antikristově  denně  až  do  konce  života..  Tato  kázání  opako- 
myslil,  chtěje  tajnější  myšlénky  sděliti  pouze  val  po  česku,  rovněž  denně,  nejprve  u  sv.  Jiljí 
samému   papeži,  donutil   jej    inquisitor,  vy-    přes  dvě  léta,  potom  od  r.  1372  v  Jerusalemě. 

4t 


340 


Milic. 


M.  založil  —  a  v  tom  je  druhý,  veliký  roz- 
díl   mezi    ním   a  Waldhausen  m    i    Matčjem 
z  Janova  —  v  pravém  slova  smysle  Školu 
kazatelskou.  Záhy  počali  se  kolem  nČho  shro- 
mažďovati studenti  a  mladší  kněží,  které  vá- 
bily výmluvnost  a  svatý  život  jeho.    M.  je 
podporoval   hmotně   i   mravně,   nabádal  ke 
studiu,   půjčoval   knihy  nebo  peníze  na  ně, 
dával  jim  návod  k  umění  kazatelskému,  ká- 
zání jejich  opravoval,  ano  i  celá  pro  nč  sklá- 
dal, modlil  se  za  ne  v  soukromí  i  veřejné, 
doporučoval  je,    kde   mohl,    a   vychvaloval 
lidu,  aby  jim  tak  získal  posluchače.  Založe- 
ním Jerusalema  dal  pak   škole  té   i   pevné 
středisko  a  jakousi  zevnější  organisaci.  Roku 
1372  dočkal  se  M.  neočekávaného  a  vzácného 
úspěchu  svého  kázání:  mnohé  veřejné  ne- 
věstky, slovy  jeho  pohnuty,  daly  se  na  po- 
kání, a  M.  převzal  sám   starost  o  jich  opa- 
tření.   S  počátku  bydlily  s  jakousi  pannou 
Kateřinou  z  Moravy  v  domě  »Pochově€  za 
kostelem  sv.  Jiljí  (nejspíše  č.  p.  448-1.),  kde 
se  jim  denně  mŠe  sloužila  a  kázalo  německy 
a  česky.  Počet  jich  kolísal  mezi  20—80,  po- 
něvadž mnohé  paní  pražské  je  braly  odtud 
do  služby,   některé   se   provdaly  a  jiné  se 
vracely  k  rodičům.    Aby  více  místa  pro  ně 
opatřil,  vyprosil  si  M.  od  císaře  místo,  kde 
stál  kdysi  hampejs  řečený  >Bcnátky«  (č.  p. 
293-1.  v  Konviktsícé  ulici),  k  tomu  dílem  při- 
koupil, dílem  odkazem  obdržel   několik  sta- 
venišť a  na  prostoře  tak  získané  založil  dne 
19.  září  1372  kapli  k  poctě  sv.  Maří  Magda- 
leny, sv.  Afry  a  sv.  Marie  Egyptské.  Po  obou 
stranách  vystavěl  pak  domy:  jeden  pro  ženy 
obrácené,  druhý  pro  sebe  a  pro  kněze,  kteří 
s  ním  byli  a  ve  správě  duchovní  mu  pomá- 
hali.   Ústavu  takto  zřízenému  dal  jméno  Je- 
rusalem. Dílem  koupí,  dílem  dary  získal  po- 
tom ještě  další  domky  v  sousedství,  které 
částečně  zbořil  a  místa  užil  pro  rozšíi^cní  Je- 
rusalema, částečné  aspoň  osadil  spolehlivěj- 
ším obyvatelstvem.  Život,  který  se  v  Jerusa- 
lemě vedl,   mél  na  sobě  přirozeně   cosi  klá- 
šternického,  tak  že  odpůrci  M-ovi  počali  na 
to  ukazovati,  že  prý  proti  všertu  řádu   cír- 
kevnímu  zakládá    novou    kongregaci    žen  a 
jinou  kongregaci  kněží  se  zvláštním  oblekem 
a  novou    >řeholi   života   apoštolského*.    Ve 
skutečnosti  však  M.  žádné  psané  řehole  ani 
zvláštního  obleku  jim  nedal.  Jenom  společný 
styk,    společné    obydlí    a   kouzlo   osobnosti 
M-ovy  assimilovaly  na  vzájem  všechny  oby- 
vatele Jerusalema  a  způsobily  život  v  pravdě 
klášterní  bez  forem    klášterních.    Zvláštním 
dohodnutím,  které  M.  uzavřel  s  faráři  sv.  Ště- 
pána ve  zdi  a  sv.  Filipa  a  Jakuba  na  Starém 
Městě  v  čnu  1373,  byly  domky  výše  řečené 
z  dotyčných   farnosti   vyloučeny   a  správou 
duchovni,  zejména  i  s  právem  pohřbu,  při- 
děleny ke  kapli  Jerusalemské.   Jak   se  zdá, 
chtěl   si   M.  takto   utvořiti  jakousi   vzornou 
tarnost.  To  ovšem  nebylo  milé  ostatním  fa- 
rářům   pražským,   i  obžalovali   jej   u  konsi- 
stoře  z  mnohých  vymyšlených  věcí  a  navedli 
faráře  u  sv.  Štěpána  ve  zdi,  aby  prese  všechny 
smlouvy  s  M-eni  reklamoval  pro  sebe  práva 


nad  Jerusalemem.  M-ovi  nezbylo,  než  složiti 
právo  patronátní  do  rukou  generálního  vi- 
káře Borše  dne  2.  srp.  1373.    Pře  táhla  se 
delší  dobu.    Mocných  spojenců  nabyli  fará- 
řové v  některých  praelátech,  kteří  byli  zle 
pohoršeni  na  Me,  poněvadž  jim  veřejně  vy- 
tokal nezřízený  život.  Ale  arcibiskup  Jan  Očko 
clržel  nad  M-em  svou  ruku.  Vidouce  tedy  fa- 
rářové a  praeláti,  že  mu  v  Praze  mnoho  ne- 
ublíží, sepsali  proti  němu  12  článkův  a  po- 
slali   je    do    Avignona    k   jakémusi    mistru 
sv.  Písma,  Janu  Klonkothovi  (snad  totožný 
s  mistrem  theologie  Janem  Klenkochem  ze 
řádu  poustevníků  sv.  Augustina;  srv.  Tadra, 
Kulturní  styky,  str.  231),  aby  ie  podal  pa- 
peži.  Obviňovali  M-e,  že  hlásal  příští  Anti- 
kristovo,   že    vystupoval    a    lidi    popuzoval 
proti  majetku  a  stavu  kněžskému,  proti  ob- 
chodníkům i  studentům  a  proti  počestnému 
obleku  Ženskému,  že  proti  církevním  záko- 
nům založil  v  Jerusalemě  nové  kongregace, 
mužskou  a  ženskou,  jakož  i  že  ukládá  všem 
lidem  za  povinnost,  denně  neb  aspoň  dva- 
kráte týdně  přijímati  Tělo  Páně.  Na  takovou 
žalobu  musila  kurie  papežská  zakročiti.  Dne 
13.  led.  1374  vydal   papež  listy  k  arcibisku- 
pům pražskému  a  hnězdenskému,  jakož  i  k  bi- 
skupům olomouckému,  litomyšlskému.   kra- 
kovskému a  vratislavskému,  aby  vyšitřili,  co 
je  pravdy  na  těchto  12  artikulech,  jež  jim  zá- 
roveň  byly   zaslány,  a  aby   po   případě   se 
vším  důrazem  zakročili   proti  takovým  blu- 
dům.   Dne  13.  ůn.  (není-li  u  Raynalda  omyl 
místo  >13.  ledna«)  t.  r.  dopsáno'  také  císaři 
Karlovi  IV.,  aby  byl  při  tom  biskupům  ná- 
pomocen.   Nyní    ujal    se    vyšetřování    proti 
M-ovi    v    Praze   inquisitor,   ale   M.   byv  od 
něho   obeslán  odvolal  se  veřejně   na  kázá- 
ních u  sv.  Havla  a  u  sv.  Jiljí  k  papeži  a  ně- 
kdy počátkem  března  r.  1374  odebral  se  do 
Avignona.   Tam  se  obrátilo  zase  vše  v  jeho 
prospěch.    Spravedlnost  věci   a  osobní   vy- 
stoupení jeho  zvítězily  nade  vším   podezří- 
váním. Kardinál  albánský,  Anglicus  Grimaud, 
jemuž  opět  svěřeno  bylo  vyšetřování,  obeslal 
před  sebe  mistra  Klonkotha,  ale  ten  prohlá- 
sil, že  sám  na  M-ovi  ničeho  zlého  ncshledává 
a  že  ony  artikule  jen  proto  podal,  poněvadž 
od  jakéhosi  faráře  pražského  o  to  písemně  byl 
požádán.  Faráři  sami  důkazů  žádných  nepo- 
dali, a  ještě  dnes  lze  snadno  ukázati,  že  arti- 
kule jejich  dílem  překrucovaly  skutečné  udá- 
losti, dílem  docela  byly  smyšleny.  Rehabilitace 
M-ova    byla    úplná,   a    zevnějším    znamením 
toho  bylo,   že  směl   kázati   před  kardinály  a 
účastniti  se  na  čestném  místě  hostiny,  kterou 
pořádal  kardinál  albánský  dne  21.  kv.  1374. 
Mezi    tím    zemřel    hlavní    odpůrce   jeho    při 
kurii,  mistr  Jan  Klonkoth,  o  jehož  smrti  na- 
psal M.  arcibiskupovi  a  císaři  obšírné  listy. 
Za  nedlouho  však  ulehl  M.  sám,  aby  již  ne- 
povstal,  neustávaje   ani    na   smrtelném    loži 
od    své    obvyklé,    téměř   zimničné    činnosti. 
Dopisy   loučil   se   s  přáteli  a   příznivci:   tak 
psal  na  př.  pánům  z  Rožmberka  a  kardinálu 
albánskému,  kterýžto  poslední  obdržev  list  se 
slzami  prý  jej  četl  i  jiným  ukazoval,  řka,  ač- 


Milíč. 


341 


koli  bratr  jeho  papež  Urban  zázraky  se  stkví, 
že  tento  M.  ještě  před  ním  by  mél  za  sva- 
tého býti  prohlášen.  M.  zemřel  buď  29.  čna 
nebo  1.  srp.  1374  v  Avignone  a  pochován  — 
vzhledem  kúctě,  kterou  mu  prokazoval  mocný 
protektor  jeho  —  nejspíše  v  některém  kostele 
avignonském. 

Otok  farářá  pražských  na  M-e  vzbudil  za- 
tím nejen  v  Praze,  nýbrž  i  dále  po  Čechách 
ohlas  původcům  jeho  velmi  nepříjemný. 
V  Praze  konšelé  zakázali  méšťanům  svědčiti 
v  té  věci  před  inquisitorcm.  Mnozí  kazatelé 
a  žáci  M-ovi  vcřtjně  osvědčovali  své  sym- 
pathie  k  M-ovi,  a  konsistoř  měla  co  dělati 
s  jich  vyšetřováním  a  trestáním.  Přes  to  od- 
vážili se  protivníci  M-ovi  s  pomocí  konsi- 
stořc  ještě  dále  a  vymohli  u  generálních  vi- 
kářů arcibiskupových  rozkaz  ze  dne  19.  čce 
1374.  aby  ony  artikule  farářů  pražských  byly 
ohlášeny  s  kazatelen  ode  všeho  duchoven- 
stva spolu  s  napomenutím  k  lidu,  aby  jim 
nevěřil,  poněvadž  prý  papež  nařídil,  aby 
proti  M-ovi  a  jeho  následovníkům,  jestliže 
by  tak  kázali  (ale  to  právě  v  bulle  papež- 
ské nestojí!),  přísně  bylo  zakročeno.  Tímto 
zfalšováním  smyslu  bully  papežské  mělo  býti 
u  lidu  vzbuzeno  domnění,  jakoby  M.  tomu, 
co  v  artikulech  obsaženo,  skutečně  byl  učil, 
a  jakoby  papež  ty  artikule  již  skutečně  byl 
zatratil.  Snad  se  tím  způsobem  měl  paraly- 
sovati  účinek  zpráv,  které  došly  do  Prahy 
o  příznivém  pro  M-e  průběhu  processu  a 
o  íiasku  farářův  a  praelátŮ.  Toto  jednání 
vzbudilo  u  kněží  M-ovi  oddaných  velikou 
nevoli,  tak  že  konsistoř  znova  musila  proti 
nim  zakročovati.  Teprve  zpráva  o  smrti  M-ově 
způsobila  jakousi  přestávku.  Odpůrcům  jeho 
se  ulehčilo.  Docílili,  že  Jerusalem  byl  zavřen. 
Místnosti  jeho  darovány  od  císaře  Karla  IV. 
listem  ze  dne  17.  pros.  1374  řádu  cisterciá- 
ckému, aby  pod  jménem  kolleje  sv.  Bernarda 
sloužily  studentům  toho  řádu  při  universitě 
pražské.  Ale  přes  to  símě  M-em  zaseté  klí- 
čilo dále  a  vydalo  ovoce  mnohé.  Matěj  z  Ja- 
nova a  Tomáš  ze  Štítného  byli  jeho  žáky  a 
celá  řada  mladších  duchovních  slovem  i  skut- 
kem vstoupila  v  jeho  šlépěje. 

M.  tvoří  spolu  s  Konrádem  z  Waldhausen 
a  Matějem  z  Janova  trojici  nejvýznačnějších 
předchůdcův  Husových.  Byl  jeho  předchůd- 
cem v  horlení  o  nápravu  církve  a  o  nápravu 
mravní  všeho  lidu,  ale  ve  věcech  víry  zů- 
stal naprosto  pravověrným.  Od  Wald- 
hauscra  přijal  poslední  podnět  k  svému  vy- 
stoupení, jehož  příčinou  byl  však  process  du- 
ševní, který  se  v  něm  odehrál  zcela  samostatně 
a  dříve,  nežli  Waldhauser  mohl  naň  působiti. 
Na  druhé  straně  M.  to  byl,  který  Matěje  z  Ja- 
nova získal  pro  mravní  reformu  církve.  Wald- 
hauser byl  horlitel,  povaha  ryzí,  ale  rvavá, 
která  nepohrdala  pohodlím  a  benefíciemi  to- 
hoto světa.  Matěj  z  Janova  byl  učenec,  kte- 
rého husité  povznesli  k  hodnosti  téměř  učitele 
církevního.  M.  byl  světec.  Ze  všech  před- 
chůdcův Husových  stojí  mravně  nejvýše. 
Byltě  —  dle  slov  Matěje  z  Janova  —  »syn 
a  takřka  obraz  Pána  našeho  Ježíše  Krista  a 


zrovna   vtělené   a   zjevné  podobenství  jeho 
apoštolůvt. 

Spisy  M-ovy.  M.  psal  latinsky,  německy 
a  česky.  Latinsky  napsal:  dvě  postilly  pod 
názvy  Gratiae  Dei  a  Abortivus,  obě  v  četných 
rukopisech  zachovány;  Sermones  synodales, 
dvě  kázání,  tvořící  čásť  Abortivu,  ale  při- 
cházejí též  o  sobě;  Sermo  ad  clerum  de  de- 
dicatione  ecclesiae;  Quadragesímale  (autorství 
Movo  musí  tťprvc  býti  objasněno);  Frothe- 
mata  de  beata  Virgine  (dle  Balbína  a  Voigta, 
zvláštního  názoru  však  jich  neznám);  Libel- 
lus  de  Antichristo,  vydal  Menčík:  M.  a  dva 
jťho  spisy  z  r.  1367  (> Věstník*  Učené  spo- 
lečnosti r.  1890,  str.  328—336);  Sermo  de  die 
novissimo,  sbírka  citátů  z  Písma  o  posledních 
dnech  světa;  Epistoldř  (Rafael  Ungar  v  dodat- 
cích k  Balbínově  Bohemia  docta  II,  183  uvádí 
dopisy  M-ovy  k  Řehoři  XI.,  Karlu  IV.,  kardi- 
nálu albánskému,  arcibiskupům  Arnoštu  ajanu 
Očkoví,  k  Oldřichu  a  Janovi  z  Rožmberka,  ale 
dopisů  těch  nikdo  jiný  neviděl.  Toliko  čásť 
dopisu  k  císaři  Karlovi  a  k  arcibiskupu  Janu 
Očkovi  zachoval  neznámý  životopisťc,  a  list 
k  papeži  Urbanu  V.  vydán  od  Menčíka).  — - 
Německy  napsal  kd^ant\  která  se  nezacho- 
vala. Německé  modlitby  po  kákaní  kolovaly 
ve  XIV.  věku  mezi  kazateli  a  bývaly  od  nich 
po  kázání  předčítány,  ale  dnes  není  žádný 
rukopis  jejich  znám.  —  Česky  napsal  pouze 
Modlitby  po  kd^dnf,  které  rovněž  tak  jako 
německé  ve  XIV,  stol.  bývaly  přv  dčítány, 
ale  dnes  jsou  neznámy.  Všechny  ostatní  če- 
ské spisy  byly  M-ovi  neprávem  přičítány. 
Tak  >Knižky  o  zarmouceních  velikých  církve 
sv.  i  každé  duše  věrné*  byly  složeny  od  mi- 
stra Jana  z  Příbrami  teprve  v  1.  1427—29; 
>Postilla  česká*,  kterou  Jos.  Jireček  nalezl 
v  rukopise  olomúcké  studijní  knihovny  D.  7, 
není  nic  jiného  nežli  zlomek  překladu  z  la- 
tinské »Studentské  postilly*  Konráda  Wald- 
hauscra;  >Kázáni  Dzikowská*,  o  nichž  se  Jos» 
Jireček  domníval,  že  pochodí  z  diktát  M- 
ových,  jsou  beze  vší  pochyby  složena  od  ne- 
známého autora  teprve  v  1.  1390  nebo  1401. 

Prameny  k  životopisu  M-ovu:  Vita  ve- 
nerabilis  presbyteři  Milicii,  praelati  ecclesiae 
Pragcnsis  (od  neznámého  Žáka  M  ova,  který 
jej  provázel  na  poslední  cestě  do  Avignona)^ 
z  rukopisu  nyní  neznámého  vydal  Balbín, 
Misccllanca,  lib.  IV.,  pars  II.,  pag.  44—64,  a 
odtud  Emler  ve  »Fontcs  rer.  Bohem.*,  I.^ 
str.  401—430;  Matěje  z  Janova,  Zpráva  o  M- 
ovi  z  Kroměříže  (výňatek  ze  spisu  Regulac  ve- 
tcris  ct  novi  testamenti),  vydal  Emler  ve 
>Fontes  rer.  Bohem.*,  I.,  pag.  431—436;  Li- 
bellus  de  Antichristo,  sepsán  od  M-e  v  žaláři 
na  Ara  Coeli  v  Římě  r.  1367,  použito  ho  od  an- 
onymního spisovatele  >Vita  Milicii*,  úryvky 
vytištěny  v  »Historia  et  monumenta  mag.  Jo- 
hannis  Hus  ct  Hieronymi  Pragensis*  (No- 
rimb.,  1715,  str.  626),  celý  vydán  —  bohužel 
Špatně  —  od  Menčíka:  M.  a  dva  jeho  spisy 
z  r.  1367  (^Věstník*  Učené  společnosti,  1890, 
str.  325—336);  List  M-ův  k  pap.  Urbanovi  V. 
vydal  Menčík  (t.,  str.  318—325);  Zlomek  o  vý- 
slechu >M-ově«  i^správněji:  o  výslechu  svědků 


342 


Miličavský  —  Miličevič. 


tu 


proti  M-ovi)  vydal  Menčík  ft.,  str.  317— 318); 
List  papeže  Řehoře  XI.  k  arcibiskupům  praž- 
skému a  hnězdenskčmu  a  jiným  biskupům 
ze  dne  13.  led.  1374  vydal  Raynaldi  v  >An- 
nales  ecclesiasticic,  Tom.  XVI.,  k  r.  1374, 
Č.  10,  a  Palacký  ve  »Formelbůcher€,  II., 
str.  182,  č.  226  a;  List  téhož  k  cis.  Karlovi  IV. 
ze  dne  13.  ún.(?)  1374  vydal  Raynaldi  tamtéž; 
Articuli  contra  Milicium  vydal  Palacký  ve 
»Formelbůchcr«,  II.,  str.  183-186,  č.  22bb  a 
ve  ^Vorláufer  d.  Hussitenthums*  (Praha,  1869, 
str.  43—46).  Poslední  dvě  léta  života  M-ova 
a  osudy  kaple  Jerusalemské  jakož  i  žáků 
jeho  objasňují  Acta  consistorii  Pragensis, 
Tom.  I.  (1373—79),  vydal  Ftrd.  Tadra  r.  1893 
v  ^Historickém  arcnivuc  České  akademie, 
Čís.  1.  —  Literatura  nejhlavnější:  Poměrně 
nejlepší  poučení  poskytují  Tomek,  Dějepis 
Prahy  (IIP,  str.  178—179  a  295—316)  a  Pa- 
lacký, Die  Vorláufer  des  Hussitenthums  in 
Bóhmen  (Praha,  1869,  str.  18—46).  —  O  lite- 
rární činnosti  M-ově  jednají:  Jos.  Jireček, 
Drobnosti  k  historii  literatury  české:  1.  Nej- 
starší sbírka  českých  kázání  (>ČČM.«,  1861, 
str.  270—272);  týž,  M-ova  postilla  (>Časopis 
katol.  duchovenstva*,  1864,  str.  318—320); 
týž,  Rukověť  literatury  české  (I.,  str.  179  a 
lí.,  str.  30—33,  Appendix,  str.  382);  Ladislav 
Klicman,  Studie  o  M-ovi  z  Kroměříže  (I.:  Kdo 
je  spisovatelem  Knížek  o  zarmouceních,  v  » Li- 
stech filolog.€,  XVII.,  1890,  str.  29  a  násl.); 
týž.  Zpráva  o  cestě  po  knihovnách  v  Rakou- 
sku a  v  Německu  r.  1892  (>Věstník«  České 
akademie,  1893,  str.  68 — 71).  Kcmn. 

Miličavský  z  Braunberka,  příjmení 
rodiny  vladycké,  jcjíŽ  erb  byl  štít  křížem 
rozdělený,  í.  a  4.  pole  třikrát  na  přič  roz- 
dělené, v  1.  černé,  zlaté,  červené,  2.  bílé, 
zlaté,  modré,  v  2.  a  3.  zlatem  skála  přičer- 
venalá  a  na  ní  kamzík  ve  skoku,  přikr.  zlatá, 
černá,  modrá  a  bílá,  červená,  modrá,  křídla 
orličí  zlaté,  černé  a  bílé,  červené.  Předek 
Jiří  Erazim,  jenž  býval  arcibisk.  hejtma- 
nem na  Řečici,  obdržel  15.  srp.  1635  maje- 
stát na  stav  vladycký  a  polepšení  erbu,  též 
dostal  inkolát  v  království  Českém.  R.  1646 
koupil  Březinu,  r.  1650  Novou  Cerekvici  a 
r.  1654  Dol.  Královice.  Zemřel  r.  1658  jsa 
regentem  v  Rožmitále.  Synové  jeho:  Jan 
Augustin,  Jiří  Ludvík  a  Ferdinand 
Hynek,  nabyvše  vzdělání  u jesuitů,  rozdělili 
se  r.  1664  tak,  že  první  dostal  Březinu,  druhý 
Čížkov  s  Novou  Cerekvici,  třetí  Královice, 

Ían  prodal  r.  1666  Březinu,  koupil  r.  1667 
*uclice  a  r.  1673  Chlumeček.  Tento  statek 
prodal  r.  1678  lacino  klášteru  korunskému, 
začež  obdržel  pohřeb  (t  1691).  Jiří  koupil 
r.  1671  Puclice  od  bratra,  ale  prodal  je  zase 
r.  1684  a  zemřel  r.  1689,  zůstaví  v  statek  Ne- 
mílkov  dvěma  dcerám.  Ferd.  prodal  r.  1670 
Královice.  Kromě  této  pošlosti  byla  ještě 
druhá,  jejíž  předek  Vavřinec  František 
byl  napřed  ve  službách  u  buchalterie  ko- 
mory a  pak  hejtmanem  na  Novém  Rychnově. 
R.  1652,  3.  října,  obdržel  majestát  na  erb 
(týž  jako  popsaný,  jen  1.  4.  a  2.  3.  převrá- 
cené) a  12.  září  1656  stav  vladycký.   Koupil 


statek  Novou  Bukovou,  jejž  po  něm  zdědili 
svnové  Jiří  Karel  a  Vít  Oldřich  (1670). 
Onen  ujav  týž  statek  prodal  jej  r.  1674  a 
držel  Střítěž  (1675—82)  a  Popovice.  Na  po- 
čátku XVIII.  stol.  žili  bratří  Antonín  a 
Václav,  z  nichž  tento  r.  1708  v  Uhrách  při 
svatbě  proboden  a  onen  žil  ještě  r.  1720 
v  Arbelovicích.  Od  té  doby  se  nedostává 
zpráv  o  tom  rodě.  Sčk. 

MiUóeves:  1)  M.,  M  i  I  č  e  v  e  s,  M  i  1  i  č  o  v  e  s, 
Milčoves,  ves  v  Čechách,  při  Cidlině,  hejt- 
man, a  okr.  Jičín,  fara  Nemyčeves;  68  d.,  451 
ob.  č.,  7  n.  (1890),  2tř.  šk.,  pŠ.,  četn.  stanice, 
pila,  mlýn.  Alod.  statek  (405*4  ha)  drží  Marie 
hrab.  ze  Vrintsů;  ke  statku  náleží  v  Miiiče- 
vsi  zámek  (bývalá  jesuitská  residence)  s  kaplí 
sv.  Václava,  dvůr,  pivovar  a  bažantnice.  Na 
býv.  tvrzi  seděl  r.  1407  Mikuláš,  řeč.  Chudý 
z  Ůjezda.  Na  počátku  XVII.  stol.  Bedř.  Bo- 
řek Dohalský  z  Dohalic,  jemuž  po  bitvě 
bělohorské  od  komory  král.  ujata  a  prodána 
(1623)  Albrechtovi  z  Valdšteina.  Tento  da- 
roval (1624)  zboží  milčeveské  kolleji  jesuitské 
v  Jičíně.  Po  zrušení  řádu  r.  1773  dostalo  se 
panství  miličeveské  stud.  fondu.  Roku  1835 
koupil  M.  Eugen  hr.  Vratislav  Netolický, 
r.  1841  Michal  Karel  hr.  Althann,  jenž  ji  dal 
věnem  své  dceři  M.  Konst.  provd.  hr.  z  Vrintsů. 
Po  smrti  hr.  Althanna  přešla  M.  r.  1881  ve 
správu  hrab.  z  Vrintsů,  jež  ji  má  dosud.  — 
2)  M.,  Milčoves  (Miltschowes),  ves  tam., 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Zatec,  fara  Radičeves;  30 
d.,  246  ob.  n.  (1890),  popi.  dvůr,  zámeček  a 
cihelna  Jaromíra  hr.  Černína  z  Chudenic,  vá- 
penice, chmelařství;  6  d.,  70  oby  v.  náleží 
k  obci  Železné  a  popi.  dvůr  ke  statku  libo- 
řickému, 

KilióeTió:  1)  M.  Ivan  v.  Jihoslované, 
str.  487  ^. 

2)  M.  Dj.  Milan,  vynikající  a  velmi  plodný 
srbský  spisovatel  (*  1831  v  Ripnji  nedaleko 
Bělehradu),  věnoval  se  nejdříve  učitelství, 
v  1.  1855—61  byl  úředníkem  v  ministerstvé 
vnitra,  načež  stal  se  tajemníkem  v  minister- 
stvé osvěty.  R.  1880  povýšen  za  náčelníka 
policejního  oddělení  v  ministerstvé  vnitra 
a  r.  1884  stal  se  v  něm  prvním  ministerským 
pomocníkem.  R.  1886  převzal  ředitelství  Ná- 
rodní knihovny  bělehradské,  které  místo  za- 
stával po  10  let.  Státním  radou  stal  se  roku 
1897  a  r.  1899  dán  do  výslužby,  vyznamenán 
byv  takovským  řádem  I.  tř.  —  Mimo  oby- 
čejnou úřednickou  službu  M-ovi  často  byly 
svěřeny  jiné  úlohy;  tak  zejména  r.  1864  byl 
tajemníkem  národní  skupštiny,  r.  1867  vyslán 
Srbskou  učenou  společností  {Srpsko  učeno 
druŠtvo)  podnikl  cestu  Srbskem  za  cthnogra- 
fíckými  studiemi  a  přípravami  pro  moskev- 
skou národopisnou  výstavu,  na  které  potom 
se  Šafaříkem  a  Todorovičem  zastupoval  Srb- 
skou učenou  společnost.  Zasloužilá  je  též 
jeho  práce  v  různých  kommissích  pro  úpravu 
škol  v  Srbsku  a  pro  úpravu  duchovnického 
stavu.  R.  1874  byl  po  prvé  jmenován  dvor- 
ním poslancem  do  Nár.  skupštiny,  kde  silně 
povznesl  svůj  hlas  proti  tělesnému  trestu; 
po  druhé   byl  jmenován   poslancem   na  tři 


Miličín 


343 


léta  r.  1880.  Řádným  členem  srbské  král. 
akademie  věd  stal  se  r.  1887,  byl  potom  ně* 
kolik  let  v  akademii  tajemníkem  a  r.  1896 
jmenován  jejím  předsedou  na  3  léta.  Za  svou 
literární  činnost  byl  vyznamenán  mnohými 
domácími  a  cizími  řády;  též  jmenován  čle- 
nem četných  domácích  a  cizích  učených  spo- 
lečností a  akademií.  M.  pracoval  v  mnohých 
směrech  velmi  úspěšně  (srv.  též  Jiho Slo- 
vané, 500 fr).  Největší  jeho  dílo  jest  Knefe- 
vina  Srbija  (str.  I— XXIV  a  1253),  kde  se- 
bral ohromný  materiál  geografický,  ethno- 
grafický,  historický  a  archacologický.  Toto 
dílo  dopli^uje  pozdější  jeho  práce  KraIJevina 
Srbija  (Novi  krajevi).  V  oboru  ethnografie 
napsal  ještě:  Pregied  ladrufnofr  stanja  Srba 
seljaka;  Život  Srba  seljaka.  I.,  II.,  III.;  Slavě 
u  Srba;  Etnografska  i^lo^ba  i  slovenski  sasta- 
nak  u  Moskvi]  Život  Srba  seljaka  (»Etnograf- 
ski  zbornikc,  kn.  I.);  Zadrufna  kuča  na  selu. 
V  oboru  historie  napsal:  Smrt  kne\a  MiloŠa 
i  stupán  je  na  vládu  kne\a  Afihaila;  Pričanja 
Petra  Jokiča  o  dogadjajima  i  Ijudma  i^prvog 
srpskog  ustanka;  Srpske  staré  štamparije;  Ma- 
nastir  Kalenič,  —  Bohatý  vědecký  materiál 
obsahují  jeho  cestopisy:  Putnička  pisma  $  ra^- 
nih  strana  Srbije  o  Srbiji;  Od  Beograda  do 
Moskvff\  I^  Beograda  na  Cetinje;  S  Dunava 
na  Pčinju\  I  fivot  je  školin  předměty  puto- 
pisna  črta  od  Beograda  do  Mletaka;  Beleške 
u\  put  kro^  pet  okru^ja  u  Srbiji.  Velmi  pou- 
tavé psal  M.  biografie:  Čupiči  Stojan  i  Ni- 
kola;  Život  i  děla  velikili  Ijudi,  I,  II.,  III.; 
Ponieni  o  DatiiČidu;  Pómenik  \namenitih  Ijudi 
u  Srpskoga  národa  novijega  doba;  Jovan  Djak\ 
Kne^  Miloš  priča  o  sebi;  Knei  Miloš  u  pri- 
■čama;  Ilija  M.  Kolarac\  Kne\  Mihailo  u  spo- 
menima  negdaŠnjeg  svog  sekratara,  —  V  oboru 
pacdagogie  a  školství  M.  napsal :  škole  u  Sr- 
iiji;  Pedagogijske  pouke\  Školská  igijena;  Isto- 
rija  pedagogije;  Školská  disciplina;  Adolf  Di- 
sterveg;  Pedagogija  tli  temelji  školovanja;  Po- 
gled  na  narodno  školovanje  u  Srbiji]  Školica 
\a  gradjanska  pravá  i  dusnosti]  Francuska 
gramatika  \a  srpske  gimna^ije.  Mimo  to  M. 
vydával  9  let  (1868—76)  paedagogický  časo- 
pis »Skolu«.  —  M.  jest  též  velmi  oblíbený 
povídkář  a  napsal:  Zimnje  večeři;  Letnje 
večeři;  Furmusa  i  Fatima;  Deset  para;  Me- 
djudnevica,  pisma^  priče  i  slike  ix  ^ivota  u  Sr- 
biji; Djordje  Kratovac;  Omer  Čelebija;  Zano- 
vet,  \birka  ra^nih  sastava;  J^  svojih  uspomena 
I.,  II.,  III.,  IV.  —  M.  též  velmi  mnoho  pře- 
kládal z  franc.  a  ruské  litcraturv.  %Sjkvc. 
JElUóln,  Mil  Čín,  město  v  Cechách,  při 
svahu  hory  Kalvárie,  v  hejtm.  táborském, 
okr.  mladovožickém,  630  m  n.  m.,  má  248  d., 
1379  ob.  č.  (1890),  6tř.  obec.  šk.  a  pokračo- 
vací  průmyslovou,  pošt.  a  telegr.  úřad,  za- 
stávku dráhy  cis.  Františka  Josefa  (Praha- 
Tábor),  četn.  stan.,  5  výr.  trhů.  M.  jest  pout- 
ní cké  místo.  Nad  náměstím  k  záp.  chrám  Nar. 
P.  Marie,  vystavěný  v  1.  1380—85  bratřím! 
Petrem  a  Janem  z  Rožmberka.  Původně  byl 
filohu  čisté  gotického,  při  opravách,  hlavně 
po  ohni  r.  1639  a  1644,  pak  i  v  XVIII.  stol., 
^měněn  tak,  Že  zůstal  jenom  presbytář,  osta- 


tek jest  barokový.  Stěny  pokryty  jsou  freska- 
mi Jana  Spitzera,  strop  allegorickými  mal- 
bami a  obrazem  korunovace  Matky  Boží  od 
Františka  Millera  z  r.  1754.  Hlav.  oltář  má 
obraz  od  Braqdla,  jiný  v  lodi  Obrácení  sv. 
Pavla.  V  kostele  jsou  náhrobky:  Jana  Ma- 
lovce  z  Malovic,  Vrchotických  z  Loutková, 
Lhotku  ze  Smyslová,  faráře  Bohuslava  Nor- 
berta Biliny  z  Lipovcc  a  Lazu  (f  1680).  Při 
kostele  starožitná  kaple.  Pozoruhodná  věž 
chrámová  má  tvar  čtverce  vzhůru  stoupají- 
cího, jenž  přechází  ve  výši  29  m  v  osmi- 
hraný  kužel,  13  m  vys.,  až  do  nejvyššího 
bodu  vyzděný,  u  paty  vyzdobený  čtyřmi  ve- 
likými, kamennými  fialami.  Okolo  kužele  vede 
pavláčka  s  kamenným  zábradlím.  Okna  ve 
věži,  kde  dosud  zachovala  se  gotická  síň  po- 
kladní, zřízena  jsouce  na  způsob  střílen,  uka- 
zují, že  kostel  i  věž  sloužila  často  účelům 
válečným,  jmenovitě  v  bojích  Jana  Malovce 
na  Pacově  a  Borotíně  (1470—72)  proti  pá- 
nům z  Růže.  Včž  je  druhá  svého  způsobu 
v  Čechách.  Bývalý  hrad,  nyní  zámek,  v  XVI. 
stol.  nazývaný  »nocležní  důmc,  ztratil  častými 
přestavbami  a  zase  nejvíce  r.  1785  snesením 
druhého  poschodí  dočista  prvotní  podobu. 
Koncem  XVIII.  stol.  rozprodán  emfyteuticky 
i  s  poli  soukromníkům.  Na  blízké  hoře  Kal- 
várii stojí  od  r.  1745  kostelík  Utrpení  Páně 
s  oltářním  obrazem  Brandlovým.  Hrad,  na 
němž  vládli  pánové  z  Mil  i  Čína  (v.  t),  bý- 
val středem  vých.  části  župy  vltavské,  při 
chrámě  bohaté  nadaném  sídlili  až  do  r.  1420 
děkanové  děkanátu  vltavského,  k  němuž  pří- 
slušely 42  plebanic.  KdyŽ  Heřman  z  Miličína 
padl  v  bitvě  u  Kreščaku.  přešlo  miličínské 
panství,  opevněné  městečko  M.  s  hradem  a 
s  několika  všemi,  dle  rodových  úmluv  na 
Petra  z  Rožmberka.  Krumlovští  páni  přáli 
Mu  mnohé  svobody,  pro  něž  město,  ležíc 
při  živé  zemské  silnici  Karlově,  obchodem 
i  řemesly  valně  bohatlo,  ač  zase  ve  válkách 

voj.  průchody  ci- 
telně trpělo.  M-u 
udělili  Rožmber- 
kové erb  městský 
(vyobr.  č.  2768.): 
bílou  svou  pěti- 
listou  růži  v  čer- 
veném poli.  Roku 
1593  prodal  Petr 
Vok  ztenčené  pan- 
ství miličínské  Mi- 
chalu Špánovské- 
mu  z  Lisova  a  na 
Pacově,  jeho  sy- 
nové Mikuláš  a 
Joachim  propusti- 
li r.  1600  M.  Evě  Kaplířové  ze  Sulevic,  ro- 
zené Radimské  ze  Slavkova  a  na  Neústu- 
pově.  Po  konfiskaci  dostal  se  M.  r.  1622 
Marradasovi,  r.  1625  Kašparu  de  Aven- 
dano,  r.  1629  Martinu  de  Hoeft-Huertovi,  po 
němž  dědila  jej  Marie  Anna,  vojvodovna 
z  Multan  a  Valachic,  vdaná  nejprve  za  Jin- 
dřicha purkrabího  z  Donína,  po  druhé  za  Gu- 
stava Adolfa  barona  z  Varrenspachu  a  Kar- 


Č.  2768.  Znak  inčsta  Mili£ina. 


344  z  Miličína  —  Milichthaler. 

kusu.  Při  zápletcích  po  její  smrti  r.  1653  dal  I  Mládencové  z  M.,  užívajíc  téhož  znaku. 
M.  císař  oblíbenému  svému  dvořenínovi  Fran- i  R.  1358,  4.  říj.,  připomíná  se  Hynek  jinač 
tisku  Eusebiu  hr.  Pottingovi  na  Krchkbích,  Krušina  z  M.,  patron  chrámu  v  Nechani- 
Rumburce  a  Warnsdorfé.  Nový  pán  potvrdil  cích.  Tvrz  a  podací  v  Újezdci  (u  Lnář) 
i  rozmnožil  městu  výsady  rožmberské,  že  |  r.  1401  držel  Oldřich  Slepec  z  M.,  spolu- 
ožebračelé  a  pro  stálé  války  skoro  pusté  patron  kostela  v  Bělčlcích,  jenž  se  synem 
městečko  v  brzku  do  jakéhosi  blahobytu  se  svým  Janem  Mládencem  se  zavázal,  že  z  Ůjezd- 
pozvedlo.  Bratrovec  a  dědic  Františkův  Jan  ce  nepomuckému  klášteru  chce  odvádéti  staré 
Šebestian  hrabě  Potting  na  Manětíně  a  Rab-  platy.  Slepec  zemřel  r.  1414.  Jan  Mládenec 
stejně  zbavil  se  zboží  miličínského  r.  1681,  na  Oujezdci  psal  se  také  >z  Oujezdac,  kdežto 
kdy  je  převzal  František  Ferdinand  hrabě  ,  jiný  Jan  z  M.  psal  se  >z  Kostelccc.  Prvý  zí- 
Khuenburg,  potomní  arcibiskup  pražský,  jenž  skal  Kocelovice,  které  r.  1433  se  syny  Ol- 
skoupil  v  okolí  několik  statkův  a  zařídil  z  nich  I  dřichem  a  Domaslavem  pustil  za  1300  kop 
pro  svého  bratra  Jana  Josefa  Khuenburga  a  '  gr.  č.  Petru  ze  Svojšína  na  Karlspercc,  a  od- 
jeho  potomky  svéřenské  panství  vožické,  do  stěhoval  se  na  Moravu  za  Pavlem  z  M., 
něhož  i  M.jako  součást  zapadl  a  dosud  vněm  kdysi  proboštem  pražského  kostela,  od  roku 
trvá.  Městečko  zastihly  ještě  ohně  v  1.  1399,  1434  biskupem  olomouckým,  jehož  lásku 
1747,  1833.  V  dějinách  jeho  vyniká  r.  1735,  j  k  chudým  i  nábožnost  letopisci  z  míry  ve- 
V  němž  měšťané  vzbouřili  se  proti  vrchnosti,  lebí.  Biskup  zemřel  v  srp.  1450  a  pochován 
že  brala  jim  svobody  a  kázala  přísahu  člo-  jest  v  kolleji  sv.  Petra  v  Brně.  Jan  z  M.  ob- 
věčenství.  Vojsko  je  pokořilo.  Fr.Teplý,  !  držel  11.  srp.  1448  glejt  od  krále  Bedřicha 
z  Wlidlna,  kdysi  slavný  rod,  zvaný  tak  na  cestu  do  Vídně  s  kardinálem  Janem.  Z  je- 
po  hradu  i  městu  Miličínu.  Za  znak  sloužil  ho  synů  vynikl  Oldřich  Mládenec  z  M., 
mu  štít  na  pokos  od  pravé  k  levé  straně  i  vůdce  vojsk  krále  Jiříka,  jemuž  9.  Čna  1465 
rozdělený,  jehož  levá  polovice  je  červená  a  dobyl  hradu  Kornšteina  na  Moravě,  a  byl 
pravá  bílá,  routami  damascenovaná.  Vilém  r.  1480  na  sněme  moravském,  kdež  k  žádosti 
z  M.  stál  r.  1283,  jmenovitě  10.  list.,  v  řadě  :  své  a  přáni  krále  Jiřího  páni  miličínští  (mi- 
těch  pánů,  kteří  s  Vítkovci  ujímali  se  moc-  mo  jiné)  »tepruv  do  stolic  jsú  vedeni  (přijati 
ného  Závise  z  Rožmberka.  Při  sjednání  miru  ve  stav  panský),  ač  měli  až  ve  třetím  poko- 
25.  květ.  1284  slíbily  strany  králi  věrnost  |  lení  žádati,  aby  byli  přijati  v  staré  rody . . . 
i  poslušnost  pod  ztrátou  cti  a  statkův.  Mezi  proto  ale  přece  a  priori  mají  práva  jako  rody 
slibovníky  přitiskl  pečet  také  Vilém  z  M.,  staré«.  Z  pánů  miličínských  známe  ještě  Při- 
kterémuž  později  Závis  opatřil  důstojenství  |  bíka,  28.  říj.  1486  v  Brně  při  sněme,  r.  1534 
podkomořího  královny  Jitky.  R.  1318,  3.  čer-  z  titulářc  Jana  Svatomíra  z  M.,  posled- 
vence,  objevuje  se  nový  pán  a  dědic  mě-  ;  ního  nám  povědomého  toho  rodu.  V  jakém 
stečka  Miličína,  Heřman,  jenž  provázel  |  spojení  s  předešlými  jsou  panoše  Soběslav 
krále  na  všech  dobrodružných  výpravách,  bo-  '  z  M.  a  pan  Vilém  z  M.,  kteří  svědčí  o  ji- 
juje  po  boku  jeho  na  př.  r.  1322  u  Múhl-  i  stém  zápise  Jana  staršího  ze  Z  vole  na  Miro- 
dorfu  s  takovou  odvahou,  že  >dvě  dlouhé  vících  16.  říj.  1463,  dále  Hodek  z  M.  a  Si- 
ulice  mrtvol  po  sobě  zanechal c.  Přítulnost  i  mon  z  M.  ve  Střítěži,  pověděti  neumíme.  — 
jeho  odměnil  Jan  dne  23.  říj.  1322  zápisem  Srov.  M.  Truhlář,  Nejstarší  pečeti  české;  Fr, 
vesnic  Křepenice  a  Zvírotice  u  Sedlčan ;  po-   Teplý,  Paměti  města  Miličína.      Fr.Tepljř. 


zdej  i  19.  květ.  1325  zastavil  mu  korunní  lov- 
čovství  Kamýk  n.  Vit.  s  osmi  vesnicemi 
v  obnosu  500  kop,  aby  mu  vynahradil  náklad 
učiněný  na  zbrojnoše,  a  poslal  ho  v  létě  té- 
hož roku  s  důležitým  vzkazem  do  Prus  k  Ně- 
meckému řádu.  Heřman,  vykonav  poselství, 
brzy  po  návratu  do  vlasti  umřel.  Syn  jeho 
Heřman  mladší  postoupil  pro  dluhy  Ka- 
mýk s  příslušenstvím  za  500  kop  Petru  z  Rožm- 
berka, ujci  svému.  Též  on  se  dal  na  skutky 
rytířské.  Spraviv  spor  o  nadací  oltářníka  ko- 
stela milčínského  5.  led.  1338,  ujel  s  králem 
do  ciziny  a  tam  konečně  v  seči  u  Kreščaku 


Milldka,  bot.,  v.  Eragrostis. 

MUldni  systém  v.  Branné  zřízení. 

MillÓov:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
okr.  Královice,  fara  CIhříč,  pš.  Čistá  u  Krá- 
lovic; 27  d.,  148  ob.  č.  (1890).  fil.  kostel  sv. 
apošt.  Petra  a  Pavla  (ve  XI V.  st.  far.),  Itř. 
šk.  a  na  Javornickém  potoce  Uhrův  mlýn. 
Kostel  vystavěn  v  XVI.  stol.,  r.  1615  byl 
rozšířen.  —  2)  M.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Pel- 
hřimov, fara  a  pš.  Rychnov  Nový;  52  d., 
373  ob.  č.  (1890).  —  3)  M.  Český,  popi,  dvůr 
a  bažantnice  v  okrese  fičanském  t.  u  Ujezda, 
fara  Česlice,  pš.  Uhříněves.  —  4)  M.,  záme- 


28.  srp.  1346  s  králem  i  s  mnohými  pány  če-  I  ček  s  popi.  dvorem  a  hájovnou  t.,  u  Hosti- 


skými  našel  slavnou  smrt.  Heřman,  nezane- 
chav potomků,  zakončil  přímou  linii  pánů 
z  M.  V  opatrnosti,  aby  jeho  jmění  odúmrtí 
nespadlo  na  krále,  zaprodal  před  odjezdem 
na  oko  dědičně  a  v  zemské  desky  vložil  veš- 
kero zboží  své  Petru  z  Rožmberka,  spokojiv 
sestru  Kateřinu,  vdanou  za  Rousa  z  Litic  na 


vaře,  okr.  Král.  Vinohrady. 

Kilidoves  v.  Milice  ves. 

Milldla  v.  MelitOnr. 

Milieu  |miljo',  frc,  slřcd;  prostředí,  ústře- 
dí. Srv.  Kritika,  str.  1926. 

Milieu,  Pie  du,  v.  Maladetta. 

MHifton,  ves  mor.,  v.  Milfron. 


Žákavech  a  Nezvěsticích,  odkazem  600  k.  gr.č.       Miliohthkler  Bedřich,  knihtiskař  český,. 

z  hradu  i  městečka  Miličína.  rodem  byl  z  Norimberka,  kde  otec  jeho  Lin- 

V  těch  časech  kvetla  druhá  linie  ve  sta-   hart  r.  1540  vytiskl  českou  bibli  nákladem 

vu  rytířském,  známá  později  pode  jménem  '  Melich.  Kobergera    a   r.   1542   Nový    zákon 


Milikau  —  Miliolidae. 


345 


vlastním  nákladem.  Po  r.  1560  přesídlil  se 
do  Olomouce,  kde  od  bisk.  Viléma  Prusinov- 
skcho  nabyl  práva  prodávati  některé  knihy. 
Od  djdicu  Gůnthcrových  r.  1572  převzal 
osiřelou  tiskárnu  a  zvelebil  ji  tak,  že  tisky 
jeho  vyrovnávají  se  jasností  a  ozdobností  až 
i  bratrským.  Po  smrti  otcové  (1592)  syn  jeho 
Jan  podržoval  živnost  tiskařskou  v  Olomouci 
takč  počátkem  XVII.  siol.  —  Srov.  Jirečck, 
RukovéC,  II.,  33.  JNk. 

XUlkaa  v.  Milkov  1). 

Milikov:  1)  M.,  víska  v  Čechách,  u  Lhoty 
nad  Rohanovem,  hejtm.  Strakonice,  okr.  Vo- 
lyné,  fara  a  pš.  Vacov;  8  d.,  68  oby  v.  č. 
(1890).  —  2)  M.  (Millikau),  ves  t.,  hcjtm.,  okr., 
fara  a  pš.  Stříbro;  32  d..  167  ob.  n.  (1890), 
Itř.  šk.  Ves  připomíná  se  r.  1115  mezi  zbo- 
žím klášt<.ra  kladrubského. 

3)  M  ,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Vel. 
Meziříčí,  fara  a  pš.  Méřín;  19  d.,  117  obyv. 
č.  (1890). 

4)  M.  (.\filikoiv),  ves  ve  Slezsku,  hcjtm. 
Těšín,  okr.,  fara  a  pš.  Jablunkov;  99  d.,  722 
ob.  pol.  (1890),  Itř.  šk.,  2  mlýny. 

Mllikovloe :  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Č.  Krumlov,  fara  a  pš.  Kam.  Újezd; 
26  d.,  195  ob.  č.  (1890).  —  2)  M.,  ves  t., 
hijtm.,  okr.  a  pš.  Strakonice,  fara  Hoštice; 
19  d..  124  ob.  č.  (1890). 

3)  M.,  chybné  Melkovice,  víska  na  Mo- 
ravě, hejtm.  Nové  Město,  okr.,  fara  a  pš. 
Žďár  (mésto);  12  d..  95  ob.  č.  (1890). 

Kilin,  město  v  Čechách,  v  hejtm.  a  okr. 
příbramském,  má  106  d.,  942  ob.  č.  (1890\ 
kapli  sv.  Jana  Nep.,  5tř.  šk.,  čctn.,  post,  te- 
legraf, a  želez,  stanici  rakouských  státních 
drah  (Zdice-Příbram),  akc.  pivovar,  sladovnu, 
kamennictví,  několik  výroě.  trhův  a  opodál 
mlýn  >Holinu«.  Asi  pul  hod.  sev.-záp.  od 
města  na  výšině  Slivice,  kdysi  ves,  nyní 
jen  far.  kostel  sv.  Apošt.  Petra  a  Pavla,  bý- 
val ve  XIV.  stol.  far.  M.  jest  velice  starého 
založení;  historicky  jest  dokázáno,  že  již 
r.  1101  stál  a  byl  dosti  lidnatým  místem,  ale 
ve  válkách  husitských  klesl,  aniž  se  více  po- 
vznesl.   Na  přímluvu  Bedřicha  Mašfovského 

z  Kolovrat  obda- 
řen (1621)  M.  prá- 
vy městskými  a 
povýšen  na  město, 
při    čemž    udělen 
mu  erb  měst.  (viz 
vyobr.    c.   2769.): 
v    modrém    štítě 
spatřuje  se  v  prá- 
vo  hlv  dici  orlice 
se  zlatými  drápy, 
jejíž   pravá  polo- 
vice jest  stříbrná, 
levá  červená.    M. 
býval  samostat- 
ným  zbožím,    jež 
cis.  Marie  Terezie 
darovala  (1755)  nově  zřízenému  ústavu  šlechti- 
čen na  Kr.  Hradčanech,  jemuž  náleží  dosud. 
KilinOT:   1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Plzei^,  okr.  Blovice,  fara  Chválenice,  pš.  Ne- 


č.  2769.  Znak  mésta  Milina. 


zvěstice;  67  d..  424  ob,  č.  Cl^^O),  Itř.  šk., 
mlýn,  pod  »Starým  zámkem«  pila  a  myslivna 
>Hádky€,  hájovny:  Kudlička,  Marienruh  a 
Kornatická  hájovna.  Směrem  sev.-záp.  ode 
vsi  zanikle  vsi  Dolejší  a  Hořejší  Neslivy 
a  býv.  tvrze  Javora,  rodné  sídlo  ryt.  z  Ja- 
vora, a  v  lese  směrem  sev.  zříceniny  hradu 
Lapá  ty.  —  2)  M.,  ves  t.,  heitm.  a  okr.  Su- 
šice, fara  Hlaviiovice,  pš.  Veíhartice;  19  d., 
126  ob.  č.  (1890),  mlýn. 

miiolidae,  čeleď  Foraminifer  se  skořáp- 
kou z  pravidla  vápnitou,  porculánovitou,  ně- 
kdy též  agglutinovanou;  formy  žijící  v  bra- 
kických  vodách  stávají  se  dutinovými  a  for- 
my ve  včtších  hloubkách  křemičitými.  Nej- 
jednodušším typem  je  rod  Conwspira  Schulze ; 
je  vápnitý,  o  jedné  komůrce,  rourkovitč 
v  jedné  ploše  do  spirály  vinutý;  po  prvé  se 
vyškytá  v  liasu  a  žije  dosud.  Druhým  jedno- 
duchým typem  je  rod  Ammodiscus  Reuss; 
ten  je  písčitý,  skořápku  má  rovněž  o  jedné 
komůrce,  v  jedné  ploše  vinutou  do  spirály^ 
ale  méně  pravidelnou;  přichází  nejdříve  v  kar- 
bonu a  žije  dosud.  Ještě  nepravidelněji  vi- 
nutou skořápku  má  rod  Trochammina  Parker 
et  Jones;  je  vápnitá,  přichází  prvně  v  triasu 
a  žije  dosud.  Rod  Ophthalmidium  Kiibler 
tvoří  přechod  k  složitějším  tvarům;  má  ko- 
můrku s  počátku  vinutou  jako  Cornuspira, 
později  má  dva  i  více  segmentů  v  každém 
zá vilku;  je  to  rod  recentní.  Hlavním  zástup- 
cem celé  čeledi  je  rod  3//7/o/a  Schulze;  sko- 
řápka je  vápnitá,  porculánovitá,  z  několika 
komůrek.  Po  prvé  vyskytuje  se  v  triasu.  Žije 
dosud,  a  to  velmi  hojně.  Rod  Haueriua 
ďOrbigny  má  skořápku  vápnitou,  vzhledu 
porculánovitého ,  jejíž  komůrky  jsou  s  po- 
čátku vinuty  do  spirály,  později  široce  roz- 
vinuté do  jedné  plochy;  jde  od  jury  na  naše 
časy.  Jemu  podobný  rod  jest  Articullna  ďOr- 
bigny. Rod  Vertehralina  ďOrbigny  má  ko- 
můrky nejprve  svinuté  klubkovité,  pak  vzpří- 
mené do  jedné  řady;  skořápka  je  porculá- 
novitá, smáčkla,  má  zaškrceniny  a  límcovité 
kruhy;  po  prvé  se  vyškytá  v  eocénu  a  dosud 
žije.  Rod  Peneroplis  Montfort  má  porculáno- 
vitou skořápku,  počínající  závity  spirálními,. 
později  se  silně  rozšiřuje  do  plochy;  jde 
z  eocénu  na  naše  dny.  Kod  Orbiculina  La- 
marck  má  skořápku  plochou,  terčovitou  neb 
čočkovitou;  komůrky  jsou  s  počátku  točeny 
do  spirály,  později  však  tvoří  koncentrické 
kruhy;  jednotlivé  komůrky  jsou  odděleny 
příčkami;  po  prvé  v  tertiéru  se  vyškytá  a  do- 
sud žije.  Rod  Orbitulites  Lamarck  má  sko- 
řápku terčovitou,  na  obou  stranách  upro- 
střed prohloubenou;  má  komůrky  dvojí  ve- 
likosti: hlavní  a  vedlejší,  sestavené  do  kon- 
centrických kruhů;  prvně  přichází  v  triasu  a 
je  recentní.  Rod  Alveolina  d'Orbigny  má  sko- 
řápku vřetcnovitou  neb  vejčitou,  zřídka  ku- 
lovitou, prodlouženou  ve  směru,  dle  něhoi 
se  k  sobě  vinou  závity.  Závity  starší  jsou 
kryty  závity  mladšími;  jest  tu  vytvořeno 
množství  komůrek  dvojího  řádu,  prvotních 
a  druhotných ;  tyto  se  někdy  také  ještě  dělí. 
Jde  z  tertiéru  na  naše  dny.    Rod    Keramo- 


346  Milíř  —  Miljukov 

sphaera  Brady  má  skořápku  kulatou,  složenou  a  Itálie,  jinak  za  účelem  pomsty  na  opětné 
z  mnoha  více  méné  nepravidelných  koma-  dobytí  pozbyl^ch  krajů,  jako  Francie,  a  ko- 
reček,  upravených  v  soustředné  kruhy.  Z  ne- ;  nečně  na  uhájení  sebe  proti  sousedům  mo- 
pravidelných  typů  M-id  dlužno  uvésti  rod  Nu-  j  hutně  zorganisovaným  a  vyzbrojeným,  vyzý- 
íecularia  Defrance,  který  má  skořápku  tvaru  '  vavým  a  dobývavým  i  ostatní  mocnosti  cvrop- 
hrbolaté  hlízky,  obyčejně  inkrustovanou  pí-  ské  ncchtějícc  se  dáti  překonati  jinými  co  do 
skem  a  často  přisedlou;  žije  dosud  v  mo-  válečné  zdatnosti,  vyjmouc  Švýcarsko.  Po- 
fřích.  V  čeledi  M-id  jeví  se  též  dimorphismus,  slcdné  propadly  m-mu,  jejž  v  nejnovější  době 
a  sice  dimorphismus  počátečních  komůrek,  |  má  na  svědomí  výhradné  Německo,  i  Spoj- 
hlavně  u  rodu  BUocuUna  a  Triloculina^  pod-  j  Obce  sev.-amer.,  opojené  vítězstvím  nad  Spa- 
Tody  to  rodu  Miliola\  buď  je  počáteční  ko- :  nělskem  r.  1898,  a  Anglie  po  citelných  ne- 
můrka  velká  a  ostatní  komůrky  jsou  uspo- 1  úspěších  v  Jižní  Africe  r.  1899—1900  (v.  Mi- 
fádány   pravidelně,   nebo  je   počáteční   ko-ilice).  FM. 

imůrka  malá  a  ostatní  nepravidelně  uspořá-  •  Milltello  in  Val  di  Catania,  m.  v  ital. 
dány.  Rod  Peneroplis  vyniká  neobyčejnou  '  prov.  Catanii,  při  trati  Catania-Caltagironc, 
bohatostí  tvarů,  jichž  studium  zavdalo  v  nej- ■  má  10.505  oby  v.  (1881);  jižní  ovoce,  vino^ 
novější   době   podnět   k   antidarwinistickým    hedvábí. 

spekulacím  (Drcyer).  M,Baborovd.      >     Uilltér,  z  frc.  mititaire^  což  značí  pouze 

BKiliř,  uhlířská  hromada;  palivové  dříví,   jednotlivce  příslušníka  k  vojsku,  jest  u  nás 


které   se   zuhluje   srovnané   v   homolovitou 


prostonárodním  výrazem  ne  bez  příchuti  í>o- 


kupu  (stojatý  m.)  anebo  v  hromadu  podob-    směchu  pro  vojenský  stav  celý.      F\f. 
nou   skoro   ležícímu   jehlanci    zkomolenému       Kilitia  (lat.),  služba  vojenská,  válečná  moc. 
(ležatý  m.).  črn.  Uilitký  Edvard,  spisovatel  čes.  (*  1848 

Wliře:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  okr.  Přimda,  ■  ve  Zboží  pod  Kumburkem).  Vystudovav  ústav 
v.  Brand  1).  —  2)  M.  (Brand)^  rozsáhlá  far.  I  učitel,  v  Hradci  Král.  učil  na  rozličných  mí- 
obec  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Tachov;  148  d.,  stech  a  od  r.  1897  jest  ředitelem  obec.  školy 
1087  ob.  n.  (1890),  kostel  sv.  Petra  a  Pavla,  na  Smíchově.  Přispíval  do  rozličných  časo- 
vystavěný  r.  1814—16  nákladem  fondu  ná-  pisů  a  sepsal  několik  dobrých  povídek  pro 
boženského,  3tř.  šk.,  3  mlýny,  broušení  skla,  mládež  a  činohru  Drdteniček  (Praha,  1881). 
výroba  zboží  dřevěného  po  domácku  a  pan-  Ullilllii  (lat.),  jáhla,  v  lék.  jo  drobný  uzlík 
ská  myslivna.  Ves  založena  v  2.  pol.  XVII.  st.  |  barvy  bělavé  nebo  žlutavé,  vyskytující  se  jme- 

Uilltarismas,  vojáctví,  žoldáctví,  jest :  novitě  na  kůži  víček  očních  a  lící  buď  přímo 
stav  vécí,  kde  požadavkům,  ano  i  diktátům  pod  pokožkou  nebo  aspoň  ve  svrchních 
správy  vojenské  vyhovují  více  méně  veškerá  vrstvách  škárových.  Skládá  se  ze  shluku  ta- 
jina odvětví  správy  veřejné,  v  první  řadě  kovitých  látek  a  odumřelých  buněk  pokož- 
ovšem  správa  íinancí,  jeŽto  náklad  na  stálá  {  kových  a  odstraňuje  se  jednoduše  tím,  že 
vojska  pořade  rozmnožovaná  roste  v  míře  jehlou  narýpne  se  pokožka  nad  jáhlou,  načež 
i&žasné  a  pohlcuje  velmi  značnou  čásC  stát-  mírným  tlakem  prstů  v  okolí  jejím  se  vy- 
nich  příjmů  na  úkor  odvětvím  jiným.  Ale  |  tlačí.  M.  je  vůbec  zjevem  neškodným, 
i  správa  politická  jest  m-mem  silně  zaměst-  \  Ulliam  L.,  pšeníčko,  rod  trav  latna- 
nána,  správa  osvěty  ve  výchově  mládeže  nu-  ,  tých  z  tribu  kavilovitých  {Stipaceaé)^  k  né- 
cena  pečovati  o  její  způsobilost  ke  všeobecné  I  muž  náleží  M.  effusum  L.,  p.  rozkladité, 
povinnosti  vojenské,  správa  veřejných  kom- '  mající  lysou,  světlozelenou  nať  s  listy  dosti 
munikací  bez  ohledu   na  potřeby  všeobecné    širokými,  v  mládí  svinutými,  a  s  latou  velmi 


nakládá  silnice  a  zvláště  železnice  k  účelům 
výhradně  strategickým  atd.  M.,  jenž  poutá 
nejlepší  síly  pracovní  na  škodu  zemědělství. 


rozkladitou,  dlouhostopeČných,  malých  klá- 
sků s  kvítky  obojakými,  opatřenými  2  ple- 
vami. Roste  v  stinných  horských  lesích.  Děd, 


průmyslu  a  pod.  k  vojenské  službě,  zajisté  miivioe,  ves  česká,  v.  Milejovice. 

již  v  dávném  věku  byl  vyvinut  do  jisté  míry,  Ulllzia  f-licia]  mobile,  ve  vojenské  or- 

i  značné  u  národů  výbojných  a  dobývavých,  |  ganisaci  království  Italského  tolik  jako  u  nás 

jako  u  Peršanů,  Římanů,  kde  vojsko,  najmě  '  zeměbrana.  Srv.  Itálie,  str.  871  d.    FM. 

praetoriáni,  bez  námitek  s  jiných  stran  do-  MUJadka,  pravý  přítok  řeky  Bosny,  pra- 

konce  i  sesazovalo  a  dosazovalo  císaře  a  pod.,  mění  se  ve  výši  1300  m  n.  m.  pod  Vihorem 

později    po  středověku  se  vznikem   stálých  v  sev.-záp.  části  Romanje  planiny,  teče  ja- 

vojsk  pěstován   v  míře  menší,  až  války  Na-  kožto  Mokranjska  M.  k  jz.,  nedaleko  nad 

poleonské  na  rozhraní  věků  XVIII.  a  XIX.  Sarajevem  pojí  se  s  Pol  jansko  u  M-kou  při - 

jej  vyhnaly  do  výše;  ale  největšího   vývoje  těkající  od  vých.,  zregulována  v  délce  2  km 

dosáhl    v  dobách    nejnovějších  po    r.  1871.  a  v  šířce  35  m,  dělí  Sarajevo  na  dvě  části, 

když  sjednocené  právě  Německo  oloupivši  protéká   pak   Sarajevským    polem    a  v  záp. 

Francii  o  Elsasko-Lotrinsko,  aby  si  zabezpe-  jeho  části  vlévá  se  do  Bosny.                 dŠ, 

čilo  držení   lupu,  pořád   rozmnožovalo   své  Ulljiikov:  1)  M.  Alcksandr  Petrov ič, 

stálé    vojsko,    upevňovalo    jeho    organisaci,  spisovatel  rus.  (*  1817  v  Kozlově  —  f  6.  ún. 

zdokonalovalo  výzbroj  a  výcvik  až  do  míry,  1897  v  Petrohradě),  byl  professorem  na  střed- 

Ictcrou  překonati  se  zdá  nemožným.  Dle  toho  nich    školách   petrohradských.    Hlavní  jeho 

příkladu    nuceny   byly  zachovati   se   i  státy  práce  jsou:  Gars/cťx  .<i;ař6fl,  román  z  dob  Ivana 

jiné,  jednak  jako  spojenci  ve  trojspolku  Ně-  Hrozného,  a  Povídky  ^e  všedního  fivoia.  Kromě 

meckem  donuceny,  jako  Rakousko-Uhersko  toho  sepsal  celou  řadu  cestopisův  a  vzpo- 


Miljutin. 


347 


mínek,  které  jsou  dosti  zajímavý,  poněvadž !  o  zkráceni  lhůty  vojenské  služby  z  25  let  na 
M.  obcoval  s  Gogolem,  s  Grigorjevem,  Stra- ;  16,  snažil  se  zlepšiti  postavení  mužstva  a  pa- 
chovém, Majkovera,  Dostojevským  a  Plešča- 1  sobiti  k  jeho  většímu  vzdělání.  Jmenovité 
jevem.  Nejzajímavéjší  jsou:  Literární  styky  měl  značný  vliv  na  zákon  ze  dne  29.  dubna 
a  ^ndmosti  (1890).  1863,  kterým  odstraněny  z  vojska  kruté  tre- 

2)  M.  Pavel  Nikolaj evič,  dějepisec  rus.   sty.  Ale  i  v  občanské  správě  M.  byl  naklo- 
(♦  1859),  byl  v  1.  1886—95  docentem  rus.  dě- 1  něn  samosprávě  zemstev  a  zásadě  rationál- 
jin  na  universitě  moskevské.  Jeho  Vvedéniie '  ního  uspořádání  soudnictví  i  volného  tisku. 
v  kurs  rus.  istoriji  (Moskva,  1894—95)  mělo    Hlavním  činem  jeho  bylo  zavedení  všeobecné 
značný  úspěch.  Z  ostatních  jeho  prací  zmínky    voj.  povinnosti,  prohlášené  reskriptem  Alex- 
zasluhuje  dissertace  Gosudarstvennoje  cho^jaj- :  andra  II.  ze  dne  23.  led.  1874.  Nemálo  péče 
stvo  Rossiji  v  pervoj  četverti  XVII I.  st.  i  re-    věnoval  též  vzdělání  vojska,  reformoval  střední 
forma  Petra  Velikago  (Petrohr.,  1892)  a  po- ,  i  vyšší  vojenské  školy  a  organisoval  vojen- 
jící  se  k  ní  kniha  Spornyje  voprosy  finansovoj   sko-právnickou  akademii.  Výsledek  jeho  re- 
istoriji   Moskovskago    gosudarstva    (t.,    1892).    formátorské  činnosti  ukázal  se  skvěle  za  po- 
R.  1895  nucen  byl  vzdáti  se  dráhy  učitelské  I  slední  ruskoturecké  války  (1877—78)  a  Movi 
a  odebrati  se  do  Rjazaně,  kde  k  jeho  pod-   dostalo   se   za   to   hrabeci  hodnosti   (1878). 
nětu  organisován  systematický  výzkum  míst-    Brzo  po  odstoupení  Loris-Melikova  i  M.  uchý- 
DÍch   památek.    Z  časopiscckýsh   stati  jeho    lil  se   do  soukromí  a  usadil  se  na  Krymu, 
nejdůležitější  jsou  Obiory  rus.  literatury  i  na-   Četné  korporace  jmenovaly  jej  čestným  čle- 
uki  ^a  i888—g3  gody  v  londýnském  »Athe-  i  nem  a  petrohradská  universita   udělila  mu 
neu*  a  mnoho  jiných  statí  z  oboru  rus.  dě-   r.  1866  čestný  doktorát  rus.  dějin.  Srv.  Isto- 
jin,  rozptýlených  po  časop.  domácích,  jako:    ričeskij  očerít  dějatéljnosti  vojennago  uprav- 
Glavnyja  těčenija  rus.  istoričeskoj  mysli \  i^íi^- ,  lenija  v  Rossiji  za  1850 — 80  godov  (Petrohr., 
lofenije  Slavjanofiljstva\  Očerki  po  istoriji  rus.  \  1880);  G.  Džanšijev,  Epocha  velikich  reform. 
kuljtury.  M.  neodíučuje  vědy  od  života  a  po- 1      2)  M.  Nikolaj  Ale ksějevič,  státník  ru- 
zoruhodně  odlišuje  důležité  věci  od  vedlej-    ský,  bratr  předešl.  (*  1818  —  f  1872),  vzde- 
ších, uměje  při  tom  jasně  vyložiti  běh  nej-   lával  se  společně  s  bratrem  a  r.  1835  vstou- 
složitějších  historických  zjevů.    Maje  široký  i  pil  do  služeb  ministerstva  vnitřních  záleži- 
rozhled  a  odborné  i  filosofické  vzdělání,  jest   tostí,  kde  záhy  obrátil   na  sebe  pozornost  a 
předním    zástupcem    vědecko -realistického    vykonával  samostatné  práce.  Tak  vypracoval 
směru  v  rus.  dějinách.  městský    statut    pro    Petrohrad,    Moskvu   a 

KUJatln  (Mhjiiothhi>) :  1)  M.  Dmitrij  ;  Oděssu,  ve  kterém  jeví  se  jeho  snahy  po  sa- 
Aleksějevič,  hrabě,  z  hlavních  spolupra- '  mosprávě.  Velkou  péči  věnoval  pracím  o  ru- 
covníkův  Alexandra  II.  (*  1816),  pocházeje  ské  statistice  a  jeho  přičiněním  vydána  díla 
z  nebohaté  rodiny  šlechtické  vzdělal  se  na  Gorodskija  poselenija  v  Rossiji]  Obsčestvennoje 
universitě  moskevské  a  již  jako  jinoch  16letý  ustrojstvo  i  cho\jajstvo  gorodov  a  Čislo  goroď 
vydal  Rukovodstvo  k  sjemké  planov  (Moskva,  skich  i  :iemledéijčeskich  poselenij  v  Rossiji. 
1832).  Vstoupiv  k  vojsku  stal  se  r.  1833  dů-   Z  ostatních  jeho  statistických  prací  uvádíme: 


stojníkem  a  r.  1839  ukončil  vojenskou  aka- 
demii. Tou  dobou  psal  vojenské  články  do 
encyklopaedie  PljuŠarovy  a  Zeddelerovy. 
V  1.  1839—44  byl  plukovníkem  na  Kavkaze 
a  v  bojích  s  horaly  těžce  raněn  do  pravého 
ramene.  Jmenován  byv  r.  1845  professorem 
voj.  akademie,  přičinil  se  o  zavedení  voien. 
statistiky.    Z  jeho  prací  té  doby  zaslunují 


Očerk  nifegorodskoj  jarmarki  (1858);  Banko- 
vyje  dolgi  i  polofenije  gubernij  v  j8S6  g. 
(1859);  Svéděnija  o  příkazech  obščestvennago 
pri^rěnija  (1860)  a  j.  Mimo  to  jeho  péčí  vy- 
dáno několik  souborných  spisů,  jako  I^slédo* 
vanija  v  Carstvé  Poljskom  (Petrohr.,  1860).  Jsa 
stoupencem  široké  samosprávy,  měl  mnoho 
protivníků,  ale  maje  oporu  ve  velkokněŽně 


zmínky:  Nastavlenije  k  laňatiju,  oboroné  i  at- \  }e\ené  Pavlovně  stal   se  r.  1859    zástupcem 
také  lésov,  strojenij,  děreven  i  drugich  mést-  i  ministra  vnitřních  záležitostí  a  řídil  veškeré 


nych  předmětový  Kritičeskoje  i^slědovanije  \na- 
čenija  vojennoj  geografiji  i  statistiki  (1846); 
Pervyje  opy  ty   vojennoj    statistiki;    Opisanije 


práce  k  řešení  selské  otázky.  Jeho  daleko- 
sáhlé reformy  však  nepronikly  a  M.  záhy  šel 
do  výslužby.   R.  1863  navrhl  carovi  usmířiti 


vojen,  déjstvij  i83g  g.  v  SSv.  Dagistané  (Pe- '  Polsko  selskou  reformou  a  brzo  potom  stal 


trohr.,  1850)  a  konečně  hlavní  jeho  práce  — 
klassický  spis  o  činnosti  Suvorova  v  Itálii: 
Istorija  vojny  ijgg  g.  mefdu  Rossijeju  i  Fran- 
cijeju  (2.  vyd.  t.,  1857),  vyznamenaný  od 
akademie  petrohradské  Demidovskou  cenou 
a  přeložený  Ch.  Schmittem  do  němčiny  (Mni- 
chov, 1857).  Od  r.  1848  M.  byl  též  členem 
ministerstva  vojenství,  r.  1856  jmenován  ná- 
čelníkem štábu  kavkázské  armády  a  r.  1859 
účastnil  se  dobytí  Guniba,  načež  stal  se  gen. 
pobočníkem  a  r.  1860  zástupcem  a  konečně 
násl.  roku  ministrem  vojenství.  V  této  své 
hodnosti  M.  řídil  se  úplně  humánními  zása 


se  státním  tajemníkem  carovým  a  vyslán  do 
Polska.  Neznaje  polsky,  vpravil  se  dosti  záhy 
do  polských  poměrů.  Car  schválil  pak  ve- 
škery jeho  návrhy,  jejichž  podkladem  byl 
statut  ze  dne  3.  břez.  1861,  platný  pro  sel- 
skou reformu  v  Rusku.  Dne  3.  břez.  1864 
následoval  ukaž  pro  kraje  polské,  kterým 
dáno  nové  zřízení  polským  sedlákům,  zří- 
zeny gminy  a  pod.  Hlavními  zásadami  sta- 
tutu bylo  ponechání  sedlákům  veškerých  po- 
zemků, jimiž  vládli,  zavedení  pouze  pozem- 
kové daně  a  právo  nabývání  selských  po- 
zemků opět  jen  sedláky.    Celá  administrace 


dami  cara  Alexandra  lí.   Přičinil  se  zejména '  byla  ponenáhlu  změněna,  v  čelo  její  povolán 


348 


Milkendorf  —  Milí. 


V.  A.  Čerkasskij  a  pro  zákžitosti  selské  usta- 
noven J.  A.  Solovjev.  Sám  M,  stal  se  státním 
tajemníkem  pro  věci  polské  se  sídlem  v  Pe- 
trohradě. Z  jeho  iniciativy  podniknuta  revise 
učebného  plánu  z  r.  1862  a  150  povolaných 
jím  kommissařá  dostávalo  od  něho  podrobné 
instrukce.  V  církevních  věcech  vystupoval 
jako  zásadní  odpůrce  Říma,  staraje  se  při 
tosn  obmeziti  moc  biskupů  nad  kněžími.  Jeho 
přičiněním  odstraněn  r.  1866  konkordát  s  pa- 
pežskou stolicí.  Brzo  potom  M.  pro  vážné 
ochuravění  vzdal  se  státní  služby  a  Žil  něja- 
kou dobu  za  hranicemi.  Srv.  N.  A.  M.  Nékro- 
logi  (iMoskva,  1873);  Anatol  Leroy-Bcaulicu, 
Un  homme  ďÉtat  russe  (Paříž,  1884);  P.  Šče- 
baljskij,  N.  A.  M.  i  kresfjanskaja  reforma 
v  Poljsě  (Moskva,  1883). 

3)  M.  Vladimír  Aleksějevič,  spiso- 
vatel rus.,  bratr  předešl.  (*  1826  —  f  1858j, 
vzdělav  se  na  universitě  moskevské  a  petro- 
hradské vzbudil  pozornost  dissertací  O  ně- 
dififimych  imuščestvach  duchovenstva  v  Rossiji^ 
pracovanou  na  základe  historickosrovnávací 
methody.  Od  r.  1850  přednášel  na  universitě 
petrohradské,  r.  1853  stal  se  členem  Země- 
pisné společnosti  a  redigoval  její  »Věstník€, 
jejž  povznesl  na  vážný  orgán  rus.  zeměděl- 
ství. R.  1849  podnikl  cestu  do  již.  gubernie 
a  výsledek  cesty  té  byla  myšlénka  poříditi 
historickou  statistiku  .Ruska.  Z  prací  jeho 
zasluhuje  zmínky  ještě:  doktorská  dissertace 
O  Djakach  a  články  Maljtus  i  jeho  ptoiivniki 
(1847) ;  Oje^emisjačnych  soČviénijah  Millera  a  j. 
Ve  filosofických  názorech  byl  prvním  rus. 
positivistou  a  veřejným  stoupencem  Com- 
teovým. 

Milkendorf,  ves  slezská,  v.  Duho  v. 

Kilkov  (rum.  Milcovu)^  řeka  v  Rumunsku, 
vzniká  blíže  hranic  rum. -uher.,  teče  severo- 
vých.,  pak  vých.  a  vlévá  se  na  jihových.  od 
Fokšan,  jimiž  protéká,  do  ř.  Putny,  pr.  pří- 
toku Seretu.  Tvořila  hranici  mezi  Multan- 
skem  a  Valašskem. 

MUkov:  1)  M.  {Milikau),  víska  v  Čechách, 
hejtm.  Teplá,  okr.  Bezdružice,  fara  Čes.  Doma- 
slav,  pš.  Leškov;  8  d.,  43  ob.  n.  (1890). 

2)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Litovel,  okr. 
Konice,  fara  a  pš.  Kladky;  31  d.,  198  ob.  č. 
(1890),  Itř.  šk. 

Vilková,  ves  slezská,  v.  Dochov. 

Uilkowski  Z  v  g  m  u  n  t,  spisovatel  polský, 
známý  pseudonymem  Teodor  Tomasz 
Jež  (*  1824  v  Saracci  v  podolské  gub.),  vzdě- 
lav se  v  Oděsse  a  v  Kijevě  cestoval  po  vých. 
zemích  a  účastnil  se  maďarského  povstání 
r.  1848,  načež  žil  dlouho  v  Turecku  a  ve 
Valašsku.  Literární  činnost  zahájil  korre- 
spondencemi  z  vých.  zemí.  Za  východní  války 
stál  v  čele  polských  ozbrojených  čet,  půso- 
bících v  zemích  podunajských,  a  roku  1863 
účastnil  se  rovni  ž  polského  povstání,  načež 
žil  v  Belgii  a  ve  Švýcarsku,  v  poslední  době 
v  Gencvé.  Ve  svých  pracích  publicistických 
i  uměleckých  vystupuje  jako  rozhodný  ra- 
dikál ve  smyslu  společen.  i  politickém.  R.  1882 
slavil  25leté  jubileum  své  lit.  činnosti  a  svo- 
bodomyslná čásf  pol.  žurnalistiky  vydala  při  té 


příležitosti  na  jeho  počest  sborník  »Ognisko«. 
jako  spisovatel  povídek  a  románů  jest  velmi 
plodný,  ač  jal  se  psáti  jiŽ  v  dospělejším  vě- 
ku. Úkolem  jeho  nebyla  pouhá  zábava  čte- 
nářů, nýbrž  vyšší  a  vznešenější  cíl  —  užitek 
a  prospěch  celku,  povzm  sení  národa  jakožto 
celku  k  sebepoznání  a  s  tím  i  nalezení  pevné 
opory  k  dalšímu  jeho  rozvoji.  Nezavíraje  oči 
před  vadami  národní  společnosti  polské,  šle-  • 
hal  je  časem  nemilosrdně.  Spadají  sem  hlavně 
práce  Wr\eciono  (1865),  zobrazující  postavení 
polské  ženy  za  roboty ;  Pamiqtniki  starajacego 
s'e  (1866— '67),  jednající  o  lehkomyslném  ži- 
votě a  povrchním  vychování  mládeže  halič- 
ské; Edward  Kloc  (1867,  v  pozdějším  vydání 
Koleje  iycia),  kreslící  společenské  cizopas- 
níky  a  prospěcháře;  Helena  (1868),  líčící 
osudy  ženy,  jež  má  smysl  pouze  pro  nád- 
herný život;  Uroc^a  ].Opotviadanie  Stasia  (1870), 
bičující  nesmyslné  zábavy  mládeže  šlechtické ; 
Nauc^ycielka,  jímavá  historie  venkovské  vy- 
chovatelky; Ojiary  {\S'72);  Fod  obuchem  {1319); 
Nieiaradni;  S\lachecka  diplomacya  (1884);  Pod 
s^lacheckq  str^echa  (1878)  a  j.  Některé  z  po- 
slednějších prací  vyvolaly  protesty,  jako  by 
spisovatel  tendenčně  vystupoval  proti  polskc 
šlechtě  a  zúmyslně  líčil  ji  černými  barvami, 
výčitka  v  podstatě  nesprávná,  neboť  M.  líčí 
i  ušlechtilé  typy,  kde  mezi  šlechtou  je  na- 
lezne {Wntik  chorq^ego).  Ale  ani  způsob  jeho 
umělecké  tvorby  neušel  výtkám.  Jest  osobi- 
tým zjevem  i  v  té  příčině,  zapřísáhlým  rea- 
listou ;  n(  zná  selankovitých  příkras  pro  své 
postavy,  jen  tu  a  tam  mladá  venkovská  dívka 
v  zanícení  první  vášně  vylíčena  poněkud 
poetičtěji.  Proto  jeho  postavy  jímají  svéráz- 
ností  a  jadrnostt,  která  neopouští  ho  ani 
v  pracích  ze  životajihoslovanského,  všeobecné 
uznaných  i  od  protivníků  jeho  tvorby  z  luhů 
domácích.  Náležejí  sem:  Asana;  S\andora  Ko- 
wac^a  (1861);  Nar\ec\ona  Haramba$xy\  Da- 
chijs^cxyina;  Zamica;  Rotulowic^e;  Hercog 
sioiviaňski ;  Lat  ternu  dwiešcie ;  Miiošd  w  opa- 
lach  a  jmenovitě  známý  román  Uskoki  (1869), 
z  nejlepších  historických  románů  polské  li- 
teratury. Méně  zdařilé  jsou  jeho  povídky 
z  dějin  domácích,  neboť  podklacT  historický 
nebývá  v  nich  správně  tlumočen  a  příliš 
v  nich  vystupuje  Živel  hrubé,  všední  komiky. 
Za  nejlepší  se  počítají:  Z  ci^ikich' dni  Ti 8781; 
Dorsiaw  {  Rytwian;  Za  króla  Olbrachta  {lS7o)i 
Z  bur^liwej  chwili  (1881);  Kar\e^  diplomata 
(1884);  Hryhor  Serdec\ny  (1874);  Za  gwiaxdq 
prxewodnia  (1896,  z  povstání  r.  1863)  a  j. 
Práce  jeho  překládaly  se  hojué  do  slovan- 
ských jazyků;  do  češtiny  byly  přeloženy: 
Ostatek,  přel.  V.  Pok  i  Praha,  1875);  Na  soudě 
maloměstském,  přel.  týž  (t.,  1883);  Zarnica^ 
přel.  J.  A.  Hora  (t,  1883);  Uskoci,  přel.  A. 
Schwab-Polabský  (t.,  1884). 

Uill:  1)  M.  James,  nár.  hospodář  a  filo- 
sof angl.  (*  1773  —  f  1836  v  Kensingtoné), 
syn  obuvníkův,  studoval  v  Edinburce  theo- 
logii; do  Londýna  přišel  r.  1800,  kde  se  vě- 
noval spisovatclství.  R.  1818  vyšlo  obsáhlé 
a  kriticky  psané  dílo  jeho  History  of  British 
India  (nově  1872,  10  sv.)  a  po  roce   zvolen 


IMill  —  Millais.  349 

jest  za  korrcspondenta  Východoindické  spo- '  pravda,  že  se  opírá  o  Malthusa  a  Ricarda  a 
lečnosti.  R.  1821  vydal  Elements  of  political  \  z  nich  činí  vývody,  než  on  pojal  svou  úlohu 
economjr.  Mimo  to  přispíval  do  Britské  en- ,  všeobecněji  tím,  že  ukazuje  na  souvislost 
cyklopaedie  a  do  »Westminster  Revicw«  za- 1  politické  ©ekonomie  s  ostatní  filosofií  so- 
ložené  Benthamem.  Jeho  pověst  jako  filosofa  i  ciální.  Theorie  jeho  pronesené  v  Essays  on 
upíná  se  k  dílu  Anály  sis  of  the  phenomena  >  some  umettled  questions  of  political  economy 
of  the  human  mind  (Lond  ,  1829;  nové  vy-  (Rozpravy  o  některých  nerozhodnutých  otáz- 
dání  1869,  s  poznámkami  uspořádal  J.  St.  M.), '  kách  nár.  hospodářství,  1844,  2.  vyd.  1874)  a 
které  empirickým  rázem  ukazuje  zpět  na '  v  Principles  of  political  economy  with  some  of 
Humea  a  Hartleye.  Proti  ethickým  výkladům  !  thiir  applications  to  sociál  philosophy  (Zá- 
Mackintoshovým  v  Dissertation'  on  the  pro- 1  klady  polit,  oekonomie  s  některým  upotře- 
^ess  of  ethical  philosophy  (London,  1830)  bením  pro  filosofii  spolkovědy,  1848,  7.  vyd. 
jest  mířen  M-ův  A  fragment  on  Afackintosh  1871)  působily  mnohým  směrem  reformně 
(1835  a  1870).  Srv.  Bain,  J.  M.  (2.  vyd.  Lond.,  na  další  rozvoj  polit,  oekonomie.  M.  jest 
1887).  Zb,     ,  přívržencem  všeobecného  práva  hlasovacího^ 

2)  M.  John  Stuart,  filosofa  polit,  oeko-  které  chce  míti  podmíněno  určitou  měrou 
nom,  syn  před.  (*  1806  v  Londýně  —  t  S*  ^v-  vzdělání,  hájí  repraescntativní  právo  menšin, 
1873  v  Avignone),  nabyl  péčí  svého  otce  roz-  samosprávu  a  zřízení  federalistické  (v  Thoughts 
sáhlého  vzdělání;  též  Jeremy  Bentham,  známý  |  on  parliamentary  reform^  1859)  a  proti  despo- 
právnik  a  filosof,  rodinný  přítel,  měl  na  něho  i  tismu  společnosti  hájí  právo  individua  (On 
značný  vliv.  Jt-ho  vychování  dalo  se  v  přísné  j  liberty,  1859;  česky  přeložil  H.  Kosterka  a 
kázni  rozumové,  tak  že  záhy  zvykl  se  vŠí  V.  Petržilka,  O  svobodě,  »Vzděl.  bibl.c,  1891). 
střízlivostí  pohlížeti  na  záhaay  světa  i  spo-  Zvýšení  blaha  všeobecného  jest  smysl  jeho 
lečnosti,  ač  přece  v  sobě  neudusil  nadšení  utilitarianismu  {Utilitarianism,  1863).  Otázka 
pro  svobodu  a  lidskost.  Poslán  r.  1820  na  ženské  emancipace  našla  v  něm  stejné  ducha- 
cesty  do  Francie  ztrávil  zde  půldruhého  i  plného  jako  břitkého  zastance  (77í<?  .<M6;>cřfoii 
roku,  hlavně  v  Paříži  a  v  Montpellicru. !  o/  women,  1869;  český  překlad  Poddanství 
R.  1823  vstoupil  do  služeb  společnosti  Vý-  žen,  ^Bibl.  vzděl.«,  1890).  Mimo  citované  již 
chodoindické  a  došel  zde  hodnosti  prvého  spisy  vydal  drobnější  práce:  Dissertations 
jejího  úředníka;  r.  1858  přešel  do  výslužby,  and  discussions  (sv.  4.,  London,  1859—74); 
R.  1851  pojal  za  choť  ovdovělou   pí.  Taylo- '  Considerations    on    representative  governmeut 


rovou  (t  1858  v  Avignone),  již  zbožňoval  a 
jejíž  vliv  na  sebe  s  nadšením  uznává.  V  le- 
tech 1865—1868  zasedal  v  parlamentě  jako 
radikál.  M.  tvořil  díla  velikých  osnov  věde- 


(3.  vyd.  1865;  čes.  přel.  Fr.  Vahalík,  Úvahy 
o  vládě  ústavní,  ^Bibl.  vzděl.c,  1892);  Inau- 
gural  address  at  the  university  of  St,  Andrews 
(1867);  England  and  Irefand  {lSbS)\  Chapters 


ckých  současně  s  plodnou  působností  publici- |  ťí«í/  speeches  on  the  irish  land  question  (1870). 
stickou  a  s  přesným  konáním  svého  úřadu. ;  Z  jeho  pozůstalosti  vydáno  Autobiography 
V  1.  1824—41  rozvinul  neobyčejné  pilnou  a   (Londýn,  1873)    a    Three  essays  on   religion: 


duchaplnou  činnost  publicistickou  hlavně  ve 
•Westminster  Review«,  založené  J.  Bentha- 


Naturei   the    utility    of   religion    and    theism 
(t.,1874,  do  češ.  přel.  David  Zvičínský  v  Knih. 


mt-ra  k  hájení  zásad  radikálních,  přispívaje  Rozhledů  1900),  kde  se  kloní  k  náboženství 
články  fiIosofick<'mi,  národohospodářskými, :  humanity.  »0  individualitě*  přeložil  J.  Váňa 
aesthetickými  a 'historickými;  v  1.  1835—40  (»Anglicko-slov.  knihovna*,  1880).  K  litera- 
redigoval  spojenou  ^London  and  Westmin- ,  túře  srov.:  F.A.Lange,  M*s  Ansichten  ůbrr 
ster  Revii\v«.  R.  1832  započal  své  hlavní  |  die  sozialc  Fragc  (1866);  Tainc,  Le  positi- 
dílo  filosofické  o  soustavě  logiky  deduktivní  ^  visme  anglais,  étudc  sur  Stuart  M.  (lí^64h 
a  induktivní  Srsttm  of  logic  ratiocinative  and*  Liltré,  A.  Comte  et  Stuart  M.  (3.  vyd.  1877); 
inductive  (ukončeno  1841,  vyd.  v  Lond.  1843  j  Courtney,  The  Metaphysics  of  J.S.  M.  (Lond., 
a  opět,  úvod  odtud  přel.  a  poznámkami  opa-  1879);  J.  Durdík,  J.  St.  M.  (»Osvěta*,  1873); 
tři!  Fr.  Čada:  Pojem  a  obor  logiky  v  »Pro-  Úbcrweg-Heinze,  Grundriss  der  Geschichtc 
grammu*   novomést.  gymn.  v  Praze,  Truhl.    der  Philosophic  (III.,  1897).  Zb. 

ul.,  1891—92).  Proti  logice  formální  obme- !  Mlll.,  zkratek  místo  Millcr  Philipp  (v.  t.). 
zené  pouhou  bezesporostí  rozšiřuje  se  zde'  Uillai,  ves  v  Ct-chách,  v.  Milá  2). 
obor  logiky  na  zvídání  pravdy  o  záhadách  Mlllals  Imilésl  John  Ev erett,  malíř  angl. 
konkrétně  daných,  takže  se  ukazuje  dílo  to  (*  8.  čna  1829  v  Southamptoně  —  f  13.  srp. 
jako  theorie  zpytovacích  úkonů,  jejichž  vše-  1896  v  Londýně).  Náleží  mezi  zahajitcle  prae- 
^becný  výraz  se  zde  kodifikuje;  zvidání  pak    raflfaelismu   a   byl    velice   plodný  a  mnoho 


samo  obmezeno  jest  empirií.    M-ovo  stáno-    stranný,  namalovav  výjevy  ze  všedního  ži- 
visko  ve  filosofii  jest  fenomenalismus.  V  Exa- 1  vota,  dějinné,  náboženské  a  podobizny.  Z  čet- 


stoty  vědění;  Comte  and  the positivisme  (lS6ó)    Jesenní  listi  ve  městské  obrazárně    v   Man- 
jest  kritikou  positivismu   a  objasňuje  styky    chesteru;    Údolí  klidu   (1859);    Skotské  sosny 
a  ovšem  i  značné  odchylky  stanoviska  M-ova    (1873);   Večer  sv,  Anežky;  Effie  Deans\  Životni 
od  francouzského  filosofa.  Jako  národní  ho-    strdi\  Prvui  kákání  (1861);   Že^hulka  (1880); 
spodář    drží    se    soustavy    výrobnické.    ]est^  Little  miss  Mu  fet  {ISSA)\  Zatčeni  v  obr SLzárné 


36Q 


Millares  —  Miller. 


v  New  South  Wales;  Třesně \  Bublinky  mý- 
diové]  Popelka  a  podobizny  slavných  osob- 
ností. Kreslil  též  mnoho  pro  dřevoryt,  jako 
illustractí  k  básním  Tcnnysonovým  a  mn.  j. 
Vyznamenán  šlcchtictvím,  čestnými  tituly  a 
čestným  členstvím  několika  akademií  a  ně- 
kolika medaillemi.  Po  Leigbtonovi  stal  se 
před  samou  smrtí  předsedou  král.  akademie 
v  Londýně.  FM, 

milares,  ř.  ápan.,  v.  Mijares. 

Mlllan  fmijó],  Milhau,  hl.  město  franc. 
arrond.  t.  jm.,  v  dép.  Aveyroně,  v  údolí  při 
stoku  řek  Tarnu  a  Dourbie,  na  trati  Jižní 
dráhy  Béziers-Rodez,  se  17.089  ob.  (1896), 
jakožto  obec  18.754  ob.  Renaissanční  kostel 
sv.  Františka  a  románský  Notre-Dame,  rad- 
nice ze  XIV.  stol.,  soudní  dvůr,  obch.  ko- 
mora a  soud,  průmysl,  komora,  voj.  pomník 
z  r.  1897.  Jirchářství,  hedvábnictví,  výroba 
obuvi  a  rukavic,  továrna  na  stroje,  obchod 
se  stavebním  dřívím,  uhlím,  vlnou,  dobyt- 
kem, vínem  a  sýrem.  Nedaleko  M.  jsou  uhelné 
doly  a  12  km  na  sev.-vých.  skalní  útvary, 
vzniklé  erosí,  tvaru  zřícenin,  které  jsou  od 
r.  1883  známy  jménem  Montpellier-le- 
Vieux  a  hojně  navštěvovány. 

Milland  |mijó]  Arthur  David,  dramatik 
franc.  {*  1844  v  Paříži  —  f  1892  t.),  uveřej- 
ňoval ve  »Figaru«  každodenně  veršovanou 
denní  kroniku,  kterou  sebral  v  knihu  r.  1869 
až  1872,  a  jiné  novinářské  články.  Vydal: 
Lettres  du  baron  Grimm  (1876);  Les  petites 
comédies  politiques  (1878)  a  j.  Hlavně  však 
pracoval  pro  divadlo  vaudevilly :  Niniche 
(1878<;  La  femme  á  papá  (1885)  s  Henncqui- 
nem,  jiné  s  Meilhakem  a  s  j. 

lÚllaner  Max.  Frant.  (pseud.  Maxi- 
mi lián  Meitl),  spis.  historický  (*  17.  pros. 
1784  v  Čes.  Budějovicích  —  t  14.  čna  1840 
v  Praze).  Po  studiích  gymn.  ve  svém  rodišti, 
filosof,  a  theologických  v  Praze  vstoupil  do 
kláštera  řádu  cisterciáckého  ve  Vyš.  Brodě, 
kde  r.  1807  vysvěcen  na  kněze,  načež  kapla- 
noval několik  roků  v  diécési  budějovické, 
r.  1810  dosáhl  hodnosti  doktora  theologie, 
r.  1815  jmenován  professorcm  pastorálky  na 
universitě  pražské,  kde  r.  1834  byl  rektorem. 
Seznámiv  se  s  vynikajícími  historiky  jal  se 
sbírati  prameny,  probadal  archiv  klášterní  a 
archivy  v  Třeboni,  v  Čes.  Krumlově,  v  Čes. 
Budějovicích  a  iiné  a  na  základe  si-braného 
materiálu  sepsal  mnoho  článků  dějepisných, 
místopisných,  archacologických,  genealogi- 
ckých,  jež  uveřejňoval  v  ^Abhandl.  der  kón. 
bóhm.  Gesellschaft  der  Wissenschaften«  (v  le- 
tech 1813—33),  a  sestavil  též  Obersicht  sámmt- 
licher  in  den  bisherigen  Bánden  von  Abhand- 
lungen  der  k.  bóhm.  Gesellschaft  vorkommender 
Aufsát\e  (1820);  dále  psal  do  »Monatschrift 
dcs  kón.  bóhm.  Mus.«,  do  časopisu  »Hcspc- 
rus<,do  Hormayrova  ^Archiv  fúr  Gcschichte, 
Gi  oí^raphie*  a  do  »Časop.  katol.  duchov.«. 
Dále  přeložil  do  latiny  Rechbergrovu 
knihu  o  právu  církevním  a  stav  se  historio- 
grafem  fakulty  theol.  (1818)  spořádal  archiv 
universitní  a  sepsal  Dějepis  pražské  fakulty 
theologické.  Některá  v  časopisech  uveřejněná 


pojednání  vyšla  ve  zvláštních  otiscích.  M.  byl 
muž  učený,  ve  svém  povoláni  velice  pečlivý 
a  svědomitý.  R.  1819  jmenovala  jej  Král.  učená 
společnost  v  Praze  řádným  členem,  r.  1823 
jmenován  prozatímním  výborem  a  potom  jed- 
natelem národního  Musea. 

UiUe  (lat.),  tisíc. 

Milledjp^eville  jmiledžvil],  hlavní  město 
v  hrabstvi  Baldwinsktím  v  sev.-amer.  státě 
Georgii,  50  km  od  Maconu,  při  ř.  Oconee,. 
s  3322  ob.  (1890).  Polepšovna,  blázinec,  to- 
várna na  bavlnu  a  vlnu.  M.  jest  teprve  od 
r.  1868  městem. 

Uilleflori  v.  Filigránské  sklo. 

MiUenariové  tolik  jako  chiliasté,  v.  Chi- 
liasmus. 

von  Uillenkovios  [-vič]  Stephan,  bás- 
ník a  spisovatel  něm.,  známý  pseud.  Ste- 
phan  Milow  (*  1836  ve  Ršavě),  byl  vojá- 
kem, r.  1870  vystoupil  z  rak.  vojska  jako 
setník  a  žije  od  r.  1880  v  Gorici.  Napsal  ně- 
kolik svazků  lyrických  básní,  ušlechtilé  formy 
a  clegického  nádechu,  pessimisticky  zbarve- 
ných: Gerfic/iře  (Heidelb.,  1865);  cyklus  clegií 
Auf  der  Scholle  (t.,  1867,  3.  vyd.  1885  pod 
tit.  Deutsche  Eltgieu)\  Ein  Lied  v,  d,  Mensch- 
heit  (t.,  1869);  Neue  Gedichte  (t.,  1870);  In 
der  Sonnenwende,  sbírka  básni  lyrických  (t., 
1877) ;  sebrané  spisy  básnické  Gedichte  (Štutg., 
1882)  a  posléze -4i/s  dem  Súden  (t.,  1894).  Mimo 
to  psal  novelly  a  romány,  jako:  Verlorenes 
Glúck  (Heidelb.,  1866) ;  Zwei  Novellen  (t.,  1872); 
me  Her^en  lieben  (Štutg.,  1885);  Frauenliebe 
(t.,  1893)  a  Lebensmáchte  (t,  1890)  a  dramata: 
Kónig  Erich  i  tragédie,  1879);  Drei  Dramen 
(Getilgte  Schuld  —  Bedrángte  Herzen  —  Die 
ungcfahrliche  Frau;  t.,  1887). 

Millenninm  (lat.),  tisíciletí,  v.  Chilias- 
mus. 

Mille  point  [mil  poen],  frc,  vzorkovaná 
tkanina  hedvábná. 

Uillepora,  Milleporidae,  zool.,  v.  Hy- 
drocorallinae. 

Miller:  1)  M.  Philipp,  botanik  anglický 
(*  1691  v  Middlesexu  —  f  1'71  v  Chclsca). 
Byl  zahradníkem  botan.  zahrady  v  Chclsea, 
kterouž  tak  zvelebil,  že  byla  toho  času  nej- 
proslulejší v  Evropě.  Hlavní  jeho  díla  jsou: 
The  gardeners  dictionary  (Lond.,  1731 ;  9.  vyd. 
t,  1797—1804;  něm.  od  Hutha,  Norimberk, 
1750-58,  2.  vyd.  t..  1769—76);  Figures  oj 
Xhe  most  beautiful^  useful  and  uncommon  plants 
described  in  the  Gardeners  dictionary  (Lond., 
1760,  2  sv.  s  300  tab.;  něm.  Norimb.,  1768 
až  1782). 

2)  M.  Jiří  (dle  některých  též  Jan  Jiří) 
z  Múhlensdorfu,  právník  český  (*  kolem 
1720  v  Lounech  —  f  1789).  Vystudovav  na 
pražsko  universitě  práva  a  nabyv  hodnosti 
doktorské  vstoupil  do  soudní  služby.  R.  1744 
byl  jmenován  appellačním  radou  na  české 
panské  stolici  a  r.  1748  dvoř.  radou  u  nejv. 
soud.  úřadu,  kde  setrval  přes  40  let.  Napsal 
a  uveřejnil:  Jurisprudentia  consultatoria  secun- 
dum  jus  bohemicum,  saxonicum  etc.  (Norimb., 
1739);  Memoriále  poenarum  in  universa  jure 
bohemico  (Praha,  1737—38,  2  díly);  Clavis  co- 


Miller.  351 

Jicis  juridica  oder  kur\er  Begriff  der  k.  /c.,  escorialské  (katalog  ten  Vyšel  ř.  1848  pod  ná- 

usque  ad  anmum  lyiQ  ergangenen  Sanctionum  zvem:    Catalogue   des   ms.   grecs   de   la   bibl, 

pragmaticarum,  dann  dtr  Statthalterischeu  De-  ďEscurial).    R.  1833  stal  se  úředníkem  kráL 

£i€te  nach  alphabet.  Ordnung   (Praha,  1738); ,  knihovny,  r.   1849   bibliotékářem   národního 

Oavis  codicis  juridica  oder  kur:[er  Begriff  der  shromáždění.    Členem    franc.   Akademie   byl 

k.  *.,  das  Htrt^ogthum  Ober-  u,  Niederschle-  od  r.  1860.  Sepsal  a  vydal:  Recueil  des  itiné- 

sien^  dann  den  hochl.  koni gl.  AppellationS' Tri-  raires  anciens,   spolu   s   Hašem   a  Gérardem 

hunái  betreffenden  . . .  Sanctionum  pragm.,  nach  (PaříŽ,  1845);  Manuelis  Philii  carmina  (t.,  1855 

alplK  Ordnung  (t.,  1739);  Grana  veteris  et  no-  až  1857,  2  d.);  Mélanges  de  littérature  grecque 

VAC  legis  bokemicae  (t.,  1741).  (t.,1868);  Recueil  des  historiens  grecs  des  croi- 

3)  M.  Johann   Martin,   spisovatel   něm.  sades  (t.,  1875—81,  2  d.);  Mélanges  de  philo- 

(*  1750  —  f  1814),  povoláním  kněz,  proslul  logie  et  d^épigraphie  (t,  1876);   La  chronique 

románem  Siegivart^eine  Klostergeschichte (Lip-  de  Chypre  de  Leon  Machéras  (t.,  1882,  2  d.). 

sko,  1776,  2  sv.  a  řada  vydání),  jenž  byl  z  n«j-  V  1.   1840—45    vydával    »Revue    de   biblio- 

oblíbenéjších   napodobení  Goetheova  »Wer-  graphic  analytique«.  Vý. 

thcra«;  k  sentimentální  náladě  připojuje  se       8)  von   M.  Ferdinand,  starší,  kovolijec 

v  něm  i  moralisující  tendence  neodpírati  zlu.  něm.  (*  1813  ve  Fúrstenfeldbrucku  —  f  1887 

■4)  M.  William  v.  Adventisté.  v  Mnichově).  Učil  se  stříbrnictvi  v  Mnichově 

5)  M.  William  Hallows,  mincraloa  a  a  r.  1833  jeho  strýc  kovolijec  Stiglmaier  po- 
fysik  angl.  (♦  1801  v  Llandovery  —  f  1880  slal  jej  do  Paříže,  kde  učil  se  kovolijectvi 
v  Cambridgei).  Byl  od  r.  1832  professorem  u  Soyera  a  pozlacovačství.  Vrátiv  se  do 
mineralogie  na  universitě  cambridgeské  a  Mnichova  ozlatil  v  ohni  svojí  methodou 
kromě  řady  speciálních  prací  vydal  důležitá  Schwanthalerovy  sochy  3  m  vysoké  (v  trůn- 
kompendia :  A  treatise  on  crystallogi  aphy  ním  sále  mnich.),  kteráž  práce  pokládána 
(Lond.,1839)  a  An  elementary  introduction  to  před  tím  za  nemožnou.  Našel  také  zvláštní 
mineralogy  (ve  spolku  sH.  J.  Brookcm,  r.  1852  novou  methodu  kovolijectví.  Po  smrti  svého 
jako  nové  vyd.  knihy  W.Philipsovy).  Zvláště  strýce  stal  se  r.  1844  inspektorem  král.  kovo- 
významna  jest  kniha  prvá  tím,  že  zjednala  lijectví  a  ulil  Schwanthalerovu  sochu  Bavarie 
práchod  dvěma  velmi  prospěšným  pomůckám  17  m  vys.  (1844 — 50).  Velké  množství  (skoro 
zkoumání  krystallograťického,  jichž  myšlenku  200)  obrovských  soch  ulil  jak  pro  Německo 
M.  sice  přeial  od  krystallografů  jiných,  ale  (m.  j.  čtvcrospřeží  na  Vítězné  bráně  v  Mni- 
podrobné  propracování  soustavné  sám  v  knize  chove),  Rakousko  i  Ameriku  (bránu  Kápi- 
oné  provedl,  a  obě  nyní  nesou  jméno  M-ovo: !  tolu  ve  Washingtone).  Býval  také  poslancem 
jest  to  M-ova  čili  sfaerická  projekce  i  na  bav.  zemském  a  něm.  říšském  sněme.  Po- 
a  M-ovy  značky  krystallografické.  slední  jeho  prací  byla  Schillingova  socha 
M.  pracoval  též  ve  fysice  a  uveřejnil  spis  Germanie  na  pomníku  nicdcrwaldském  u  Rú- 
The  elements  of  hydrostatics  and  hydrodyna-  desheimu  na  Rýně. 

mics.    Ke  cti   M-ově  pojmenoval   Haidinger       9)  M.  Fedor  Bogdanovič,  básník  rus. 

(1845)   vláskovitý  hexagonální   sirník   nikcl-  (*  1818  —  f  1881),  byl  učitelem  rus.  jazyka 

natý,  jehož  tvar  krystaliový  M.  určiU  mille-  a  slovesnosti  v  moskev.  kadetní  škole,  a  již 

ritem  (v.  t.).  Fr.Sl-k.  jako   mladík   19letý    napsal   román   Cyganka 

6)  Hugh,  spisovatel  a  geolog  skotský  (Moskva,  1839),  který  raci  značný  úspěch. 
(♦  1802  v  Cromarty  —  t  1^56  v  Portobellu  Překládal  hojně  ze  Schillera,  Goetheho,  Mic- 
u  Edinburku),  jako  sirotek  vyučil  se  zedni-  kicwicze,  Shakespeara,  Hamcrlinga  a  j.  Jeho 
ctví,  ale  při  něm  zkoušel  se  v  literatuře  a  ,  Stichotvorenija  (t.,  1849)  dočkala  se  tří  vy- 
učil geologii;  r.  1834  dostal  se  do  banktřskč  dání.  V  1.  1859—81  vydával  humoristický  tý- 
kanceláře.   R.  1835  vydal  Scenes  and  legends  denník  »Razvlečenije«. 

of  the  North  of  Scotland  a  r.  1839  Letter  from       10)   M.   OrestFedorovič,  literární  hi- 

one  of  the  scotch  people  to  lord  Brougham,  ji-  storik  rus.,  původem  estonský  Němec  (♦4.  srp. 

miž  se  stal  velmi  populárním.  Od  r.  1840  do  1833  v  Gapsale  —  f  1.  čna  1889  v  Petrohradě), 

smrti  redigoval  denník  »The  Witness*.  Hlavní  osiřev  jako  chlapec  tříletý   nabyl   pečlivého 

práce  jeho  jsou:  Poems  of  a  Journeyman  ma-  vychování   v  rodině  strýcově  ve  Vilně  a  ve 

son  (1829);  The  old  Red  sandstone,or  new  walks  Varšavě,  odkud  již  v  mládí  cestoval  za  hra- 

in   an   old  field  (1841);   First  impressions  of  nice.   V  15.  roce  přijal  pravoslaví   a  r.  1851 

England  and  its  people  (1847);   The  geology  vstoupil  na  petrohradskou  universitu,  načež 

of  the   Bass-Rock   (1848);    Footprints   of  the  r.  1855  připravoval  se  již  k  professuře.  Tou 

Cieator    (1849);    Tales    and   sketches    (1863);  dobou  otiskl  báseň  Na  smert Žukovskago  {>Sé' 

autobiogr.  My  schools  and  my  schoolmastets  vernaja  Pčela«,  1852);  vlastenecké  drama  Poi- 

(1854).    Srv.  P.   Bayne,    Lite  and   letters   of  vig  matéri,  sehrané  r.  1854  s  úspěchem   na 

H.  M.  (1871,  2  sv.).  Michajlovském  divadle,  veršované  drama  hi- 

7)  M.  Emmanuel,  klass.  filolog  franc.  storické  Konradin,  otištěné  v  »Žurnale«  mi- 
(♦  1812  v  Paříži  —  t  1886  v  Nizze).  Po  úkon-  nisterstva  nár.  osvěty  a  Istoričeskije  očerki 
čeni  studií  vyslán  byl  do  Itálie,  aby  sbíral  poe\iji.  Poslednější  práci  pojal  do  své  disser- 
zde  rukopisný  materiál  pro  kritické  vydání  táce  O  nravstvennoj  stichiji  v  poe^iji  na  osno- 
scholií  k  Aristofanovi,  potom  odebral  se  do  ,  vaniji  istoričeskich  daunych  (Petrohr.,  1858), 
Španělska,  kde  konal  studie  k  vydání  kata- ;  kterou  příkře  odsoudil  Dobroljubov  pro  aske- 
logu  řeckých  rukopisů,  chovaných  v  knihovně  tické  sebeobětování  a  potlačení  své  indivi- 


352  Miller. 


duality,  hlásané  M-em.  Dobroljubov,  neznaje 
osobné  M-a,  přijal  ji  ho  upřímné  přt-svěd- 
čení  za  farizejstvi  a  svojí  příkrou  statí  v  roz- 


Minnie  Mvrtle,  ale  rozešel  se  s  ní  r.  1870 
a  odebral  se  do  Londýna,  kde  vyšly  jeho 
Songs  of  the  Sierras  (1871,  nové  vyd.  1892), 


šířeném  ^Sovreraenniku«  učinil  M-a  nemoŽ-  i  jež  měly  neobyčejný  úspěch.  M.  žije  v  New 
ným.  Teprve  od  polovice  70tých  let  mínění  ^  Yorce  oddán  spisovatelství.  Po  prvé  sbírce 
o  M-ovi  se  změnilo,  zejména  když  mládež  následovaly:  Songs  of  the  Sunlands  (1873); 
poznala  jeho  neskonalou  dobrotu,  štědrost  The  ship  iu  the  desert  (1875);  Soitgs  of  Italy ^ 
a  přístupnost.    Vlivem  kritiky  Dobroljubova  i  Sougs  of  far  away  lands  (1878);  drama  The 


M.  byl  teprve  po  5  letech  připuštěn  za  do- 
centa.   Novou  vzpruhou  jeho  činnosti  byly 


Danites  (1876);  Life  among  the  Modocs  (1873); 
román    One  fair  woman   (1876,   3  sv.);    Sha- 


národní  písně,  vydávané  Kirějevským.  Uná-  dows  of  Shasta  {\%%\)\  Songs  of  the  Mexičan 
seje  se  národním  básnictvím  věnoval  mu  i  sďdí  (1887);  Aiy  own  story  (1890);  básně  In 
M.  velikou  čásť  svého  života  a  stal  se  hor- '  classic  shade  (1890)  a  í.  Nové  vyd.  básnických 
livým  jeho  obhájcem.    Při  tom  pohlížel   na  ,  spisů  jeho  vyšlo  v  Ň.  Yorce  (l882). 


12)  von  M.Ferdinand,  mladší,  syn  M-a  8), 
sochař  a  kovolijec  (*  1842  v  Mnichově).  Vy- 
učil se  kovolijectví  u  svého  otce,  pak  vzdě- 
lával se  v  modellování  v  Berlíně,  v  Mnichově 


1    _       , 

národní  poesii  s  tehdejšího  stanoviska,  spa 
třuje  v  každém  obrátě  symbolisaci  a  maje  při 
ruce  pro  vše  mythologický  výklad.  Na  tako- 
vém podkladě  vznikla  jeho  rozsáhlá  disser- 
tace  Ilja  Muromec  i  bogatyrstvo  Kijevskoje  a  v  Drážďanech.  Cestoval  po  Itálii  a  po  Sev. 
(t .  1870),  kde  po  prvé  sebrán  hojný  srov- ,  Americe  a  jako  důstojník  bav.  armády  účast- 
návací  materiál.  M.  vidí  v  rus.  bohatýru  ne- 1  nil  se  německých  vojen  v  1.  1866  a  1870 — 71. 
jenom  personifikaci  boha  hromovládce,  ale  Řídil  kovolijecký  závod  se  svým  otcem,  po 
i  vtělení  názoru  rus.  lidu  na  podstatu  kře-  jehož  smrti  převzal  jej  s  bratrem  Ludví- 
sfanství.  Předtím  vydal  učebnice  Opyt  isto-  kem  (*  1850)  docela,  a  vedle  četných  prací 
ričeskago  oboirénija  rus.  slovesnosti  (2.  vyd.  t., '  kovolijeckých  (lití  čtverospřeŽí  na  drážďan- 
1865)  a  chrestomatii  (2.  vyd.  t.,  1866),  které  ském  dvoř.  divadle,  sochy  Viléma  II.,  krále 
po  prvé  uvedly  do  škol  národní  poesii.  Ke  I  virtemberského,  modellované  od  Halbijra  a  j.) 
konci  let  70tých  mél  ostrou  polemiku  s  V.  V.  provedl  mnoho  děl  vlastních  pro  mnohá  mé- 
Stasovem  o  původu  rus.  bylin.  Náklonnost  sta  americká  (velkou  kašnu  v  Cincinnati, 
k  lidové  poesii  sblížila  M-a  s  kroužkem  slav-  sochy  Shakespeara,  Humboldta  a  Columba  pro 
janoíilů,  tak  že  mél  pak  horlivé  účastenství  St.  Louis,  sochu  Columbovu  pro  Hogotu  a  j.) 
ve  slovanském  komitéte.  Řeči  a  stati  jeho  a  německá  [kašnu  Afaxmiliánovu  v  Bamberce, 
o  slovanské  otázce  vyšly  s  názvem  Slavjan-  pomník  armády  v  Mnichově,  sochu  houslaře 
stvo  i  Jevropa  (t.,  1877)  a  hlavní  thesi  jejich  Mat.  K\ot\e  v  Mittenwaldě,  pomník  císaře  Vi~ 
jest:  pospolitost  a  rovnoprávnost.  Odtud  také  léma  I.  v  Metách  a  v  Trevíru,  sochu  prince- 
vznikal  jeho  rozpor  s  Katkovem,  jemuž  vy-  vladaře  v  Berchtesgadech,  monum.  fontánu 
týkal  utilitarismus  a  materialismus.  KdyŽ  pak  ve  Vircpurce  a  j.).  R.  1900  jmenován  ředi- 
pod  dojmem  smrti  Katkova  věnoval  slavjano-  tělem  mnich,  akademie.  Jeho  bratr  Fritz 
filům  a  Katkovu  zvláštní  universitní  lekci,  v.  M.  (♦  1840),  učitel  kovových  prací  na 
otištěnou  pak  v  »Rus.  Kurýru«,  kde  vytýkal ,  uměl.  průmysl,  škole  v  Mnichově,  ciselér  a 
znamenitému  publicistovi .  že  chtěl  svésti  I  emaillcur,  žák  Fortnerův,  vzdělal  se  v  Lon- 
Rusko  s  cesty  osvobození  svých  národních  dýně,  v  Paříži  a  v  Itálii  a  vytvořil  množství 
a  společenských  sil,  byl  zbaven  úřadu  pro-  sóšck  a  okrasných  prací  z  bronzu  a  rozlič- 
fessora  a  stal  se  předmětem  .stálých  útoků  !  ných  ušlechtilých  kovů. 
»Graždanina«.  Z  kritických  prací  jeho  nej- i  13)  M.  Vsevolod  FcdoroviČ,  syn  bás- 
vétšímu  úspěchu  těší  se  kniha  Russkije  pisa-  níkův,  ethnograf  ruský  (*  1846),  za  univer- 
téli  pošlé  Gogolja  (4.  vyd.  t.,  1890),  pojedná-  sitních  studií  věnoval  se  hlavně  srovnáva- 
vající  o  Turgeněvu,  Dostojevském,  Gonča- 1  čímu  jazykozpytu  a  byl  poslán  na  Litvu  a 
rovu,  Pisemskóm,  Saltykovu,  Tolstcm,  S.  '  za  hranice,  aby  poznal  prakticky  cizí  jazyky. 
Aksakovu,  Meljnikovu  a  Ostrovském.  Samo-  Výsledkem  studií  jeho  byla  sbírka  nár.  písni 
statným  úsudkem  nevyniká  a  při  ocenění  a  pohádek  litcvských  (1873,  v  ^Izvěstíchc 
všímá  si  více  společenského  než  literárního  !  moskevské  university),  článek  Arijský-  Mitra 
významu.  Mnoho  statí  jeho  o  novějších  spi- 1  (v  »ČČM.€)  a  dissertace  ^sW«y-/)/o5/ci/i;^(Mo- 
sovatelích  rus.  rozptýleno  jest  dosud  po  skva,  1876).  Od  r.  1877  přednášel  sanskrt  a 
časopisech.  O  sobě  vydal  ještě  Gléb  Iv.  dějiny  vých.  národů  na  universitě  moskcv- 
Uspenskij.  Opyt  objasmtéíjnago  i^loi^enija  jego  I  ské,  načež  r.  1892  zaujal  stolici  rus.  jazyka 
sočinénij  (t.,  1889).  Srv.  seznam  jehc  spisů,  a  literatury  tamže  a  od  té  doby  věnuje  se 
vydaný  I.  A.  Šljapkinem  (t,  1889),  a  životo-  hlavně  studiu  ruských  bylin.  Hlavní  jeho 
pis  z  péra  B.  B.  Glinského  (t.,  1890).  Šuk.  práce  jsou:  V^gljad  na  Slovo  o  polku  Igorové 
11)  M.  Joaquin  (vl.  Cincinnatus  Heine  (t.,  1877);  Osetinskije  etudy  (t.,  1881—1887, 
M.),  básník  severoamcr.  (*  1841  v  státě  In-    3  části,  výsledek  vědeckých  cest);   Sborník 


dianě).  Přesídliv  s  rodiči  do  Oregonu  (1851) 
odloučil  se  od  nich   a  odebral  se  do  Kali- 


matérialov  po  etnografiji  (t.,  1885,  1887  a  1888, 
3  díly) ;  Sistématičeskoje  opisanije  kollekcij  Daš- 


fornie  a  Žil  potom  nějakou  dobu  mezi  In- \  kovskago  etnograf.  mu\eja  (t.,  1887 — 88);  Ma- 
diány.  R.  1860  vrátiv  se  do  Oregonu  studo- ;  térialy  dlja  i^učenija  jevrejsko-tatskago  jazyka 
val  práva,  r.  1863  pojal  za  choť  básnířku  j  (t.,  1892) ;  O  sravnitéljnom  metodé  avtora 
Minnie  Ter.  Dyerovu,  jež  psala  pod  pseud. '  ^Proischo{dénija   rus,  bjlin*  (t.,  1871,  v  »Be- 


Millerand  —  z  Millesima.  353 

sedáchc  přátel  rus.  slovcsnosti);  /?ii5.  mas/;a-  z  Uilleslma,  příjmení  hraběcího  rodu, 
nica  i  ^apadojevropejskij  karnaval  (t.,  1884);  který  přišel  do  Čech  v  XVII.  stol.  Pocházeli 
Ekškursy  v  oblast  rus,  narodnago  eposa  (t.,  z  Itálie  od  starých  markrabí  Savonských  a 
1892)  a  mn.  j.  Zejména  značný  počet  jest  z  větve  jejich  markrabí  del  Caretto.  Půvo- 
jeho  odborných  časopiseckých  statí,  referá-  diStě  jejich  jest  Millesimo.  Štěpán  již  r.  1624 
tův  a  úvah  ve  všech  čelnějších  měsíčnících,  <  se  o  to  bral,  aby  v  Cechách  dostal  statek 
v  »Žurnale«  ministerstva  nár.  osvěty  a  pod.,  z  konfiskace  (manŽ.  Majdaléna  Kostomlatská 
v  nichž  pojednává  o  rus.  epose  národním,  z  Vřesovic).  Dcera  jeho  Sylvie  Kateřina 
o  ethnocrrafických  poměrech  na  Kavkaze,  vdala  se  r.  1633  za  Heřmana  Černína  z  Chu- 
o  národních  pověstech,  legendách,  archaco-  denic  (f  1651),  po  němž  dědila  Kamýk.  Kou- 
logických  nálezech  a  j.  Některé  z  prací  těch  pila  v  1. 1644—63  drobné  statky,  z  nichž  po- 
pojaty  jsou  do  knihy  Očerki  rus.  narodnoj  vstala  panství  lovosické  a  vršovické.  Zemřela 
poe\iji,  M.  jest  vynikajícím  zástupcem  mo-  29.  ún.  1664  učinivši  dědicem  svým  druhého 
3kevskébo  kroužku  učených  ethnografův  a  manžela  Leopolda  Viléma  markraběte  baden- 
bral  se  racionální  cestou  od  linguistikykethno-  ského  z  Hochberka,  avšak  100.000  zL  zdsta- 
grafii  a  k  poznání  i  k  prozkoumáni  památek  vila  rodu  svému  ke  zřízeni  svěřenství.  Měla 
poesie  národní.  Snahou  jeho  jest  podepříti  bratří,  z  nichž  František  obdržel  r.  1634  in- 
úsudek  přesným  kriticko-filologickým  zjiště-  kolát  v  Čechách.  Jiný  bratr  byl  Karel  Leo- 
ním  textů  bylin  a  probadati  národopisně  p  o  1  d,  jenž  se  usadil  r.  1652  jako  měšfan 
zeměpisné  rozšíření  rus.  bylin.  Práce  jeho  v  Praze.  Statek  svůj  Předboř  vyměnil  r.  1656 
z  odboru  kavkázské  ethnografie  objevily  za  Vlachovo  Březí;  z  peněz  zděděných  po 
mnoho  nového  a  mají  nemalý  význam.  Ve  Sylvii  koupil  r.  1665  Dol.  Lukavici  (již  r.  1666 
srovnávacím  jazykozpytu  a  v  mythologii  kráčí   prodal)  a  Seč,  r.  1666  Želibořice  a  s  man- 

V  šlépějích  Kuhnových.  Vedle  rozsáhlé  čin-  želkou  Františkou  Eusebií  Hysrlovnou  z  Cho- 
nosti  vědecké  a  literární  jest  také  kustodem  dův  (f  1669)  vyženil  Chodov,  Peruc  a  Ce- 
Daškovskébo  národopisného  musea  a  hlav-  štice.  Peruc  r.  1673  prodána,  ale  za  to  kou- 
ním  pracovníkem  v  národopisném  oddělení  pil  r.  1671  Svojetín,  r.  1675  Budkov  a  r.  1676 
přírodovědeckého  spolku  moskevského,  kde  vyměnil  si  Vlachovo  Březí  za  Vilémov,  z  ně- 
z  jeho  podnětu  vydáváno  jest  »Etnografiče-  hož  učinil  svěřenství.  Prodav  dětem  Čestice 
skojc  Obozrěnije«  (dosud  24  knihy).  S  M.  M.  ,  koupil  jim  za  to  r.  1682  Košetice  (druhá  jeho 
Kovaievským  vydával  též  »KrítiČeskoje  Obo-  manž.  Johanka  Eusebie  Žďárská,  ovd.  Myslí- 
zrěnijec  (1879—80).  ková,   držela   do   r.  1675   Zruč,   do   r.  1678 

XUlerand  [milrán|  Alexandre,  advokát  Habry,  koupila  r.  1678  Čechtice  a  Křivsou- 

a    politik   franc.  (*  1859   v  Paříži),   stal   se  dov  a  kromě  toho  držela  Pacov  [do  času], 

r.  1881   advokátem  a  záhy  proslul  jako  vý-  Červ.  Ujezdec,  Tachlpvice  a  Hostivice).  Ze- 

mluvný  obhájce,  po  prvé  za  processu  havířů  mřel  ok.  r.  1685  jsa  velice  zadlužen,  avšak 

z  Montceau-les-Mines  (1882).    Současně   jsa  dětem  z  jeho  pozůstalosti  uchován  byl  Gol- 

{)oliticky  činným  v  redsúcci  »La  Justicec  zvo-  čův  Jeníícov  a  Vilémov.    Synové  z  prvního 

en  r.  1884  do  pařížské  rady  obecní,  r.  1885  manželství  byli  Štěpán  Max.,  César  Jan  a 

za  Paříž  při  všeobecných  volbách  do  posla-  Václav  Ferd.,  z  druhého  Jan  Josef,  Jan 

necké  sněmovny,  kdež  stál  při  straně  socia-  Bernart  a  Jan  Ignác.    Ve  Vilémov  uvázal 

listické.  R.  1889  stal  se  vrchním  redaktorem  se  Václav  jako  té  doby  nejstarší  a  ujav  Je- 

listu  »La  Voix«.  Při  činnosti  poslanecké  ne-  níkov  prodal  jej  r.  1692.  T.  r.  oženil  se  s  Maří 

vyhýbal   se   činnosti   advokátní,  jak   svědčí  Eliškou  Kustoškou  ze  Zubří  (f  1728),  která 

hájení    horníků    decazevilleských ,    stávkářň  držela  do  r.  1721  Mezilesice,  Dřenice  a  Tři- 

vierzonských,    horníků    carmauxských    atd.  břichy  a  koupila  r.  1697  Nabočany.    Bratří 

Zvolen  znovu  v  1.  1889,  1893  a  1898,  stal  se  jeho  drželi  drobné  statky,  zejména  Jan  Josef 

r.  1899  ministrem  obchodu  v  kabinetě  Wal-  měl  od  r.  1699  Měšice  (f  1716,  manž.  Anto- 

deck-Rousseauově.  nie  Frant.  z  Žeberka).  Bratr  jeho  Jan  Bernart 

Millerit,  též  kyz  vlasko  v  ý,  krystalluje  dostal  se  v  držení  Nemysle  skrze  manž.  Te- 

V  jehlicovitých  až  vláskovitých  tvarech  sou-  režii  Johanku   Hrobčickou   ovdov.   Franchi- 
"  ' ' ..      ,         ^^^g  ^^^^ 

Pravonín, 
ale   tento 

nebo  pestře  naběhlý,  ř— 3*5, //=5'26-5-30.  prohospodařil  (f  1736,   raanž.l.  M.  Barbora 

Jest  sirník  nikelnatý  NiS  se  64-457o  niklu  a  ovd.  Heislerova,  2.  Kateřina  Frant.  Kalhartka 

36-557o  síry.    Taví  se  snadno,  v  kyselinách  ze  Šternfeldu).  ^)  Pošlost  nejstarší.  Vác- 

se  rozpouští,  roztok  jest  zelený.    Pěkným,  lav  Ferdinand  měl  syny  Antonína  a  Ignáce 

nachází  se  v  Čechách  v  uhelné  pánvi  kladen-  Václava.   Onen  zemřel   r.  1728  před   otcem 

ské   u  Rapic  a  j.,   narostlý   na  sférosideri-  zůstaviv   z  manž.   Kateřiny  Dobřenské    dvě 

těch,  často  spolu  s  klenci  ankeritu;  dále  na  dcery.  Tento  držel  po  otci  (f  1740)  Vilémov 

žilách  příbramských  a  jáchymovských;  uWis-  a  kromě  toho  držel   Moravany,  jež  umíraje 

senu  v  Porýnsku  a  u  Riechelsdorfu  na  ži-  (f  1746)  odkázal  manž.  M.  Dorotě  z  Vernieru 

lách  rud  měděných.  Fr,  Sl-k.  (f  1761).  Protože  dětí  neměl,  přešel  Vilémov 

XilleSy  ves  v  Čechách  (hejtm.  Tachov),  na  B)  starší  pošlost  a  to  na  Jana  Vác- 

V.  Mlýnce.  láva  (syna  Jana  Josefa).  Týž  držel  Méšice  a 

Millesohan  v.  Milešov  l).  býval  hejtmanem  kraje  bechyňského.  .t 

Ottttv  Slovník  Nančoy  sv.  XVII.  17  12  igoo.  23 


354                                               Millesimo  —  Millet. 

ten  si  vyměnil  r.  1740  za  Kardašovu  ŘeČici  ale  obrazy  ty  nemají  nic  osobního.   Teprve 

a  získav  r.  1735  Budislav  koupil  r.  1744  Ro-  jeho    Vamieur    (Véječ,    1848)    ukazuje    jeho 

nov  nad    Doubravou   a  r.  1747  Třeraošnici  umělecký  charakter:  tvrdou  a  hranatou  po- 

(raanž.  Eleonora  Kořenská  z  Terešova).  Syn  ctivost,  neaflfekto vanou   prostotu  a  velikou 

jeho  Jan  Josef  oženil  se   r.  1759  s  M.  Val-  opravdovost  a  vážnost  citovou.  R.  1849  vy- 

burgou  ze  Širntynku  (f  1806),  byl  c.  k.  taj-  ,  stěhoval  se  M.  z  Paříže  se  ženou  a  s  pěti 

ným   radou  a  komořím  a  zemřel  13.  pros.  '  dětmi  do   Barbizonu    u  Fontainebleau;   zde 

1800  maje  stáří  76  let.  Poněvadž  dětí  neměl,  procitla   znova  jeho   láska   k   zemi,   lidu   a 

přešlo  svěřenství  na  mladší  pošlost,  Ronov  práci,  kterou  cítil  již  v  mládí,  zde   uslyšel 

však  s  Třemošnicí  podle  pořízení  zemřelého  ten   >cri  de  la  tevre*   (hlas  země),  jejž  chtěl 

na  strýce  Jana  Jindřicha,  který  tehda  byl  odtud  poctivě,  bez  koncessí  dennímu  vkusu 

brigádníkem  v  sardinském  vojště.  Týž  zemřel  a  módě  podat  a  jemuž  zůstal  věren  do  smrti, 

již  6.  čna  1801   v  městě  Autuně  ve  Francii  Trvalo   dlouho,    než   jeho   umění    prorazilo 

bezdétek,  pročež  zděděné  jmění  podle  dotče-  proti    konvenci    a   hladké    módě,   a    M.    žil 

ného  pořízení  obráceno  na  fundaci  Millesim-  dlouho  v  Barbizonu  v  strádání,  často  v  krajní 

skou  pro  zchudlé  osoby  šlechtické.  C)  Mladší  nouzi;  přítel  malíř  Rousseau,  Diaz  a  j.  mu 

pošlost.  Po  Janovi  Bernartovi  (f  1724)  ná-  pomáhali.  Ještě  r.  1859  byl  jeho  obraz  Smrt 

sledoval  syn  František  Václav,  ženatý  od  a  drvoštěp  odmítnut  ze  Salonu;  teprve  po- 

r.  1726  s  Marií  Annou  Desfoursovou,  dědič-  zději,  v  letech  šedesátých,  změnily  se  po- 

kou    panství    semilského    (f    1745).    Zemřel  měry,  a  jen  pozůstalé  skizzy  M-ovy  po  jeho 

r.  1760  jako  c.  k.  tajný  rada  zůstaviv  syna  smrti  byly  vydraženy  za  321 .000  fr. ;  po  smrti 

Ferdinanda.   Týž  prodal  r.  1765  Nemyšl  ceny  jeho  obrazů  se  ztisícinásobily  a  většina 

a  podržev  Semily  zemřel  tu  r.  1778  jsa  c.  k.  jich  byla  zakoupena  do  Ameriky.  Před  M-ero 

generálmajorem  jízdy.  Starší  jeho  syn  Frant.  byl  sedlák  malován  pouze  jako  drobná  gen- 

Václav  zdědil  r.  1800  svěřenství  vilémov-  rová   figurka    s    pointou    buď  sentimentální 

ské,  ale  zemřel  již  r.  1809  maje  54  let  stáří  nebo  humoristickou,  M.  první  podal  ho  s  drs- 

a  mužských  dědiců  nepozůstaviv.  Bratr  jeho  nou    pravdou,   epicky    klidně    a    velikolepé, 

Josef  (t  1790)  držel   Semily,  které  měl  po  přísné  a  temně  —  a  odtud  odpor  proti  němu; 

něm  syn  Josef,  poslední  tonoto  rodu.   Týž  M.  pohrdal  aesthetickými  konvencemi,  od- 

(*  1788)  zdědil  r.  1809  svěřenství  vilémovské,  dával    se   jen    přírodě   a   svému   ponurému 

ale  prodal    Semily.    Ač   byl  dvakráte  žcnat  charakteru.    V  letech  50tých  vznikli:    Ro^sé- 

(1.   s   Karolinou    Žofií  Sandrcckou,  f  1810;  vač]   Sedlák  a  selka  jdoucí  do  práce;   Sekáči; 

2.    s   Terezií    de    Rois),    neměl    potomků    a  Pastj-ř;    Venkovan   roubující  strom]    Sběračky 

proto    na    něm    rod    ten    po   meči   přestal.  klasu\  r.  1869  proslulý  Ángelus\  r.  1863  A///f 

D)   Nejmladší    pošlost.   Jan    Ignác   měl  se  sektrou,  díla  prostá  vŠí  deklamace  a  rhé- 

z  Terezie  ovdov.  Heislerové  roz.  Mecerovc  toriky  a  přece  dosahující  veliké  grandiosní 

syna  Jana  Ignáce,  jenž  byl  ženat  s  Alžbč-  poesie  epické,  přímo  sochařské  grandezzy  a 

tou  z  Praschenfeldu.  Týž  a  potomstvo  bylo  linie,  která  upomíná  na  Michelangela;  realis- 

zchudlé  a  pocházel  z  něho  snad  dotčený  Jan  mus  dosahuje  tu  velikého  uměleckého  stilu; 

Jindřich  (f  1801).                                     Sčíc.  všecko   malé,   vedlejší   odpadlo   a   zbyl  jen 

Xillevlmo,  ves  v  ital.  prov.  janovské,  na  rhythmus  celku,  soulad  mezi  krajinou  a  člo- 

severových.    od    Savony,   při    Bormidě,   pa-  věkem,  dělníkem  a  prací.  M.,  který  byl  sám 

matné  porážkou  Rakušanů   13.  a  14.  dubna  ,  myslivý  theoretik  a  ve  svých  listech  napsal 

1796  Napoleonem  Bonapartem.  '  mnoho  krásných  úvah   o  svém  umění,  chce 

Millevimov,  Milcsimov,  ves  v  Čechách,  ukázati,  že  krása  je  ve  všem,  co  je  pravdivé, 

hejtm.  Chrudim,  okr.  Hlinsko,  fara  a  pš.  Trh.  účelné,  charakteristické,  že  není  v  historické 

Kamenice;  16  d.,  95  ob.  Č.  (1890),  mlýn  spi-  abstrakci   a   akademických   schématech,    ale 

lou.  Ves  založena  kol.  r.  1730  od  Jana  Václ.  v  živé  a  plné  přítomnosti;  a  tím  stává  se 

hr.  z  Millesima.  otcem  celého  moderního  malířství.  Z  jiných 

Millet  [milé] :  1)  M.Jean  Frangois,  slavný  prací  jeho  jmenujeme:   Žena  pasoucí  krávu  i 

malířfranc.  (*4.říj.  1815  v  Gréville,  Manche —  Pastýř  v  parku  v  noci \  Sběračka  rošti]  Sedlák 

•f  20.  led.  1875  v  Barbizonu),  pocházel  ze  sta-  oblékající  si  kabát]  Pletoucí  pasačka;   Pasačka 

rého  selského  rodu  normanského  a  byl  sám  I  s  ovcemi]   Žena  házející  slepicím]   Žena  stlou- 

v  mládí   sedlákem;    20letý   učil   se   po   prvé  kající  máslo]  Lekce  pletení]  HKdačka  husí]  Za^ 

umění  v  Cherbourgu  u  malířů  docela  nepa-  bíjeni  vepře]    Žena   dojící  krávu  a  j.    Pokud 

trných,  ale  pouze  dva  měsíce,  po  nich  (1835)  techniky  se  týče,  je  M.  veliký  kreslíř  a  mno- 

po  smrti  otcové  vrátil  se  zase  na  statek,  až  hem   slabší  malíř,  zvláště  kolorista;  maluje 

konečně    r.  1837  obdržev   malé   stipendium  často  dost  těžce,  úzkostně  a  úzce;  nejlépe 

poslán   k  Delacroixovi    do  Paříže.    Ale  ro-  se  mu  dařil  polostín,  šero,  noc,  měsíční  svit; 

mantismus  jeho  mistra,  právě  jako  klassicis-  jako  krajinář  stojí  hned  vedle  Corota  chy- 

mus  Ingrcsův,  kolem  nichž  točilo  se  tehdejší  taje  atmosféru  tak   přesvědčivě  jako  nikdo 

umění,  mu  neodpovídal   a  nepřešel  mu  do  druhý.     Srv.  A.  Piedagnel,  J.  F.  M.  (1876); 

krve.    S  počátku  snažil  se  vyhovovati  obe-  A.  Sensier,  La  vie  et  Toeuvre  de  J.  F.  M. 

censtvu  a  módě,  poněvadž  se  oženil  (1845  (1881);  Ch.  Yriarte,  J.  F.  M.  (1885);  Ch.  Bi- 

po    druhé)    a    rodina    se    množila;    maloval  got,  Les  peintres  contemporains  (1888);  Mu- 

hlavně   v  t.   z  v.   galantním    genru    podle  ther,  Geschichte  der  Malerei  im  XIX.  Jhrt.^ 

Fragonarda,  Bouchera  a  j.  malířů  XVIIl.  st.,  II.,  kap.  XXVII.  (1893).                            Šld, 


Millevoye  —  Millin.  355 

2)  M.  Aimt-,  sochař  tranc.  (♦  1819  v  Pa-  Ullllarda  ilranc.  mUliard),  v  desítkové 
říži  —  f  1891  t.),  jehož  díla  vyznačují  se  soustavě  číselné  tolik  jako  1000  millionův, 
reálností  a  zároveň  pathetičností.  Jsou  to:  tedy  1.000,000.000  čili  10^  Zvlášť  jako  veliká 
Bakchantka  (1845);  Narcissus;  Ariadně;  Ver-  jednotka  peněžní.  Ve  Francii  m.  slovo  také 
cirtfíetorix  (1865);  Apollo  (pro  Operu);  Spra-  bilUon,  kdežto  u  nás  billion  =«  10**. 
vedlnost  občanská  (pro  mairii  1.  okrsku  pa-  MUliarinin  (lat.),  milník.  V  říši  Římské 
řížskéhoi;  Sdhrobek  Baudinův  (na  hřbitově  bylo  zvyk:^m  stavěti  na  veřejných  cestách 
Pérc-Lachaise);  Mlddi  otrhdvajici  ru^e  (na  v  určitých  vzdálenostech  milníky  (m-ia),  to- 
pomnice  H.  Murgerově);  Kassandra  dává  se  tiž  sloupy  válcové,  někdy  čtyřhrané,  na  nichž 
do  ochrany-  Minervé\  sochy  Dionysa  Papina  naznačeno  bylo,  kolik  tisíc  kročejů  (M.  P.  «■ 
(pro  Blois),  Georf^e  S^inda  (pro  La  Chátře),  milia  passuum,  odtud  jméno  m.)  vzdáleno  je 
Edgara  Quineta  (pro  Bourg);  Phidias  (v  za-  toto  místo  od  určitého  hlavního  místa.  Kromě 
hradě  Luxembourgské)  a  hojná  poprsí,  na  př.  toho  čtou  se  často  na  milnících  jména  a  ti- 
maršdla  Maifnaua^  Pavly  Viardotové  a  j.  Srv.  tuly  úředníků,  za  cis.  doby  císařů,  od  nichž 
Dumesnil,  A.  M.  (Paříž.  1891).  neb  za*  nichž  cesta  a  milníky  byly  zřízeny.  — 

3)  M.  [miletl  Francis  Davis,  spisovatel,  M.  anreum^  t.  j.  zlatý  milník,  byl  sloup, 
novinář  a  malíř  sev.-amcr.  (*  1846  v  Matta-  který  postavil  císař  Augustus  r.  29  př.  Kr. 
porsettu,  Mass.),  žák  Van  Leriusa  a  Dc  Kay-  v  sev.-záp.  části  fora,  poblíž  chrámu  Satur- 
sera  na  akacicmii  antverpské.  Vymaloval:  nova,  mezi  řečniStém  a  Svatou  cestou.  Byl 
Květinářku\  Pompejdnku  oblékající  se\  V  ho-  to  myšlený  střed  říše  Římské,  k  němuž  sbí- 
spodě  (zač  obdržel  v  N.  Yorku  cenu  8000  ma-  haly  se  veřejné  silnice,  rozličnými  branami 
rek);  Slufku;  Nesnadné  duetto,  kteréžto  dva  vedoucí  do  Říma.  Měl  podobu  válcovou  a 
obrazy  byly  vystaveny  v  Paříži  r.  1889,  mnoho  byl  pokryt  pozlacenými  deskami  bronzo- 
podobizen  a  j.  Byl  zaměstnán  jakožto  válečný  vými,  na  nichž  vyryta  byla  jména  hlavních 
dopisovatel  londýnských  >Daily  Ncwsc.  Jest  měst  říše  Římské  a  jejich  vzdálenost  od 
člen(  m  několika  akademií.                     FM,  Říma.   Sloup  tento  stál  na  čtyřhraném  pod- 

MlUevoye  [milvoá]  Charles  Hubert,  stávci,  jehož  zbytky  dosud  na  místě  se  za- 
básník  franc.  (*  1782  v  Abbeville  —  f  1816    chovaly.  Pk. 

v  Paříži),  byl  po  celý  život  útlého  zdraví  a       MllÍ%raiiun,  zkrác.   mg  =  W^^q  grammu 
chorobný  a  okolnost  tato  rozvila  v  něm  ne-    čili  0,001  g. 

obyčejně  jemnou    sensibilitu,  jíž    se    chvéjí       Millik,  ves  v  Čechách,  v.  Mílek, 
některé  jeho   básně.    V   18.    roce    uveřejnil       Milllkan,  ves  v  Čech.,  v.  Mi  li  kov  2). 
první   svazek   svých   básni    velmi    harmoni-       Ulllimetr,  zkrác.  mm  =»  Viooo  nictru  čili 
ckých  a  ušlechtilých,  ale  teprve  druhý  ob-    0,001  m. 

jevil  ho  jako  elegika  neobyčejně  jemného  i**^"  [i^ij^'n|  Aubin  Louis,  franc. 
(Promesse,  Souvenir^  Le  poete  mourant  a  zvi.  archaeolog  (*  1759  v  Paříži  —  1818  t.).  Po- 
La  chutě  des  feuilles).  Později  psal  hymny  na  cházel  z  bohaté,  původem  vlaské  rodiny, 
lásku,  již  mu  vdechla  dívka,  která  záhy  ze-  Vychování  nabyl  v  CoUčge  du  Plessis  v  Pa- 
mřela.  Zkusil  se  také  v  jiných  genrech  (sym-  říži.  M.  byl  určen  pro  stav  kněžský,  avšak 
bolická  báseň  Charlemagne  á  Pavié,  1808;  obrátil  se  záhy  k  studiím  encyklopaedickým, 
Alfred,  1809),  ale  vlastní  strunou  jeho  jest  stal  se  pak  úředníkem  král.  knihovny.  Za 
elegie,  jejíž  některá  čísla,  tak  Anniversaire,  francouzské  revoluce  jsa  podezříván  z  roya- 
Amour  maternel  a  j.,  neměla  rovných  ve  své  lismu  uprchl  z  Paříže,  byl  však  chycen  a  věz- 
době.  Napsal  také  Emma  et  Eginard  v  trou-  nén  po  celý  rok  v  Žaláři  sv.  Lazara.  Byv 
badourském  rámci  a  zanechal  v  rukopise  tra-  propuštěn  na  svobodu  stal  se  úředníkem 
gédic  Antigone,  Saúl^  Ugolin.  Na  konci  života  v  oddělení  pro  veřejné  vyučování,  r.  1795 
oslepl.  Sám  vybral  pečlivé  své  Oeuvres  (Pa-  konservátorem  kabinetu  antického  při  Ná- 
říž,  1814—16,  5  sv.;  3.  vyd.  1880  ve  3  sv.).  rodní  bibliotéce  a  zároveň  prof.  řečtiny  a 
Srv.  Ledieu,  M.,  sa  vie  et  ses  oeuvres  (Pa-  starožitností.  V  1.  1811—1813  konal  studijní 
říž,  1886).  cestu  po  Itálii.  R.  1795  založil  »Magasin  en- 

Milli-  (z  lat.),  v  metrické  soustavě  '/looo-  cyclopédiquec,  jejž  vydával  až  do  r.  1816 
lEilll  Giannina,  ital.  básnířka  (*  1827  (122  svazky),  od  r.  1816  až  do  své  smrti  vy- 
v  Teramě  u  Neapole  —  t  1888  ve  Floren-  dával  jakožto  pokračování  »Annales  encyclo- 
cii).  Jevila  záhy  vlohy  básnické  a  vystupo-  pédiques«  (12  dílů).  M.  získal  si  zásluhy  pu- 
l  vála  sotva  dvacítiletá  jako  improvisátorka  ve  blikači  velikého  množství  památek  starově- 
I  větších  městech  italských.  Skvělé  triumfy  kého  umění,  dotud  neznámých  neb  nesprávně 
slavila  r.  1860  v  Turině  svými  verši,  jimiž  vy-  interpretovaných.  Sera  náležejí:  Monuments 
jadřovala  útrapy  italských  provincií  ještě  ne-  antiques  inédits  ou  nouvelUment  expliqués  (Pa- 
sjednocených  a  jež  zvi.  prý  účinkovaly  na  obe-  říž,  1802  a  1806,  2  d.);  Peinture  de  vases  an- 
censtvo.  Ministr  de  Sanctis  udělil  básnířce  •  tiques  vulgairement  appelés  étrusques  (t,  1808, 
doživ,  pensi.  R.  1868  provdala  se  za  F.  Cas-  1810,  2  d.  in  folio;  nové  příruční  vyd.  opa- 
sone  a  žila  od  té  doby  v  Casertě.  Sbírka  třil  S.  Reinach,  t.,  1891);  Tombeaux  de  Ca- 
jejích  básní  vyšla  ve  Florencii  r.  1862,  pak  ,  iio5ď(t.,  1812);  Description  des  tombeaux  a  Póm- 
pod  titulem  Ottave  v  Benátkách  r.  1879.  —  péi  (t.,1812);  Orestéide  (t.,  1817);  Description 
Srv.  Rigutini,  G.  M.,  improvisatrice  (Flor.,  ďune  mosaique  antique  du  Musée  Pio-Clemen-- 
1889);  Pannela,  Della  vita  e  delle  poesie  di  tin  (vydáno  po  jeho  smrti  v  Římě  r.  1819). 
G.  M.  improvisatrice  (Teramo,  1891).  .  Dále  sepsal  a  vydal:  ^ntiquités  nationales  ou 

* 


356                                                  Million  —  Milná. 

recueil  de  monttments  qui  peuvent  servir  á  Phi-  MlUs    Clark,    sochař   amer.    (*    1815    — 

stoire  de  France  (t.,  1790—98,  5  d.);    /nřro-  f  1883  ve  Washinatoně).  Byl  původně  seker- 
duction  á  Vétude  des  médailles  (t.,  1796);   /«- 1  níkem,  pak  stukatérem   a  posléze  sochařem 

troduction  á   Vétude  des  monuments  antíquet  a  kovolijcem.    Když   r.  J848   byl  mu  učinén 

(t,  1796,  nové  vydání  1826);  Dictionvaire  des  návrh,  aby  ulil  jezdeckou  sochu  gen.  Jack- 

beaux  arts  (t.,  1806,  3  d.);    Galerie  mytholo-  '  sona  pro  Washington,  zdráhal  se,  poněvadž 

gique  (t.,  1811,  2  d.);  Voyage  dans  les  dépar-  nikdy  nic  podobného  nedělal;  ale  když  jeho 

tements  du  tnidi  de  la  France  (t.,  1807— 1811.  nákres  byl  přijat,  dal  se  do  práce,  a  když  na 

5  d.);  Voyage  en  Savoie  en   Piémont  á  Nice  sochu  nestačila  žádná  slévárna  v  Pennsylva- 

et  á  Gěnes  (t.,  1816 — 17,  2  d.);   Voyage  dans  nii,  vystavěl  si  slévárnu  sám  dle  svých  plá- 

le  Milanais  (t.,  1817,  2  d.);    Histoire  metali'-  nův  a  r.  1853  byla  socha  odhalena.  Mimo  to 

que  de  la  révolution  fran(^aise  (t.,  1806,  pokra-  ulil  jezdeckou   sochu  Washingtonovu   a  so- 

čování  podal   Millingen,  Londýn,  1818;   do-  chu    Svobody  na  kupoli  kapitolu  washing- 

plněk  r.  1822).    Konečné  opatřil   12.  vydání  tonského. 

Champréova  Dictionnaire  portatif  de  la  fable  Millstatt,  okr.  město  v  hořejších  Koru- 

pour  Tintelligence  des  poétes  des  tableaux  tanech,  na  se  v.  břehu  jezera  Millstattského, 

statues   (Paříž,  1800,  2  d.).  —  Srv.  Annales  580  m   n.  m.,  v  hejtm.  spittalském,  má  519 

encyclopédiques,    1818,   str,    1—84;    Stark,  (jako  obec  polit.  806)  ob.  něm.  (1890),  farní 

Handbuch  d.  Archaologie  d.  Kunst,  str.  257  kostel,  klášter  be.iediktinský  (z  r,  1102),  ob. 

až  258.                                                         Vý.  školu,  pš.,  telegr.  a  jest  oblíbeným  výletním 

Killlon,  v  desítkové  soustavě  číselné  zna-  místem.  Sever,  odtud  krásný  pohled  na  Milí- 

čící  tisíckrát  tisíc  čili  10«  =  1,000.000.  M.  ja-  stattské    Alpy    (2086    m).  —   Okres    mill- 

kožto  číslo  nepojmenované  často  značí  jed-  stattský   má  6582  obyv.;   z  nich  jest  5208 

notku  peněžní,  m.  zlatých  neb  korun.  Odtud  katol,  1373  evang.  (1890). 

millionář  slově  majetnfk  jednoho  neb  ně-  Mlllstattské  Jezero  v.  Korutany,  str. 

kolika  m-ů,  t.  j.  zlatých  nebo  korun.  876  a. 

MiUttoker  ÍCarl,  hud.  skladatel  rakouský  MlUville  [mil vil],  město  v  sev.-am.  státě 

(*  1842  ve  Vídni  —  f  1899  v  Badenu  u  Vid-  Nevv-Jerseyi,  v  hrabství  cumberlandském,  již. 

ně).    Studoval   na   konservatoři  ve  Vídni  a  od  Filadelfie,  při  splavné  řece  Maurice,   na 

stal  se  r.  1864  kapelníkem  při  divadle  ^Tha-  trati  dráhy  Filadelfie-Cap  May,  s  10.002  ob. 

lia«  ve  St.   Hradci,  kde  provozovány   jeho  (1890).  Sklárny,  továrny  na  bavlnu  a  Železné 

první  jednoaktové  operetty:   Der  todte  Gast  výrobky. 

a  Die  lustigen  Brúder.  R.  1866  jmenován  ka-  Milman  Henry  Hart,  angl.  básník  a  dé- 

pelníkem  při  divadle   »Harmonia€  ve  Vídni,  jepisec   (*    1791    v    Londýně  —  f    1868    t.). 

kde  provozována  jeho  operetta  Diana,   ne-  Studoval  v  Etonu  a  v  Oxforde,  byl  v  1.  1821 

dlouho  po  té  na  něm.  divadle  v  Pešti  větší  až  1831   prof.  básnictví  na  univ.  v  Oxforde, 

operetta  Fraueninsel.    R.  1869  přešel  M.  na  pak  dostalo  se  mu   praebendy  ve  Westmin- 

divadlo   na  Vídeňce,  kdež  účinkoval  až  do  steru,  až  r.  1849  stal  se  děkanem  u  sv.  Pavla 

r.  1883.  V  té  době  napsal  asi  70  hudebních  v  Londýně.  Již  r.  1815  vydal  tragédii  Fa^io, 

frašek  a  množství  operett,  z  nichž   mnohé  r.  1818  kor.  báseň  Samor,  lord  o/the  Bright 

došly  u  širokých  mass  velké  obliby  a  lehké,  City,  načež  následovaly  tragédie:  Fall  of  Je- 

líbezné  melodie  z  nich  značné  rozšířenosti,  rusalem  (1820);    Bel^ha^^ar  a   Martyr  of  An- 

Z  operett  uvádíme  zejména:  Der  Regiments-  ř/oc/í/a  (1822) ;  Anně  Boleyn  {lZ2(i)\  anonymně 

tamhour    (1869);    Abenteuer   in  Wien    (1870);  Sermons  at  the  Bampton  lecture  (1827)  a  JFíi- 

Musik  des  Teufels  (1871);    Das  verwunschene  story  of  the  Jews  (1829,  3  sv.;    nově    1894), 

Schloss  (1877);    Gráfin  Dubarry  (1879^;  Apa-  obě  díla  historická,  jakož  vůbec  M.  se  zabý- 

june,   der  Wassermann  (1880);    Die  Jungfrau  val  později  jen  studiemi  historickými  a  práce 

von -fie//^W//ď  (1881)  a  nejpopulárnější,  také  če-  jeho  v  tomto   oboru  zajišťují  mu   vynikající 

sky  dáwdLnou  opcrattu  Der Bettelstudent{lSSX),  místo  mezi  angl.  prosaiky,  třeba  že  se  sta- 

která  vlastně  založila  slávu  M-ovu.  Po  té  ná-  noviska  přesně   vědeckého  leccos  bylo    by 

sledovaly:  Gasparone  (1S^4);  Der  Feldprediger  jim  vytýkati.  Tak  zejména  proslavil  se  dílem 

(1884);    Der  Viceadmiral   (1886);    Die   sieben  History    of   christianity]    front    the   birth    of 

Schwaben  (1887);   Der  arme  Jonathan  (1890);  Christ   to    the   abolition   of  paganism   in    the 

Das  Sonntagskind  (1892)  a  j.  Napsal  také  ně-  Roman  empire  (1840,  3  sv.)  a  jeho  pokračo- 

které  skladby  pro  piano  a  vydával  od  r.  1873  váním    History   of  christianity  down    to    the 

několik  let  »Die  Musikalischc  Presse*.  Reformation  ^1853,  4  sv.)  a  History  of  latin 

Ullloin,  město   v  angl.  hrabství  cumber-  christianity,  including  that  of  the  popes,  to  the 

landském,  při  aestuariu  ř.  Duddonu,  má  8895  pontificate  of  Nicholas  II.  (1855—57,  6  sv. ; 

obyv.  ri891),  doly  na  železo,  železné  huti  a  nové  vyd.  všech  těchto  děl  r.  1883).    Mimo 

slévárny.  to  upravil   M.  skvostné  illustr.  vydání  Ho- 

Millonovozkoiimadlo  na  bílkoviny  upra-  ráče  (1849)  se  životopisem  básníkovým  a  kri- 

vuje  se  zahřátíra  kapky  rtuti  s  množstvím  tikou  jeho  spisův,   pak  napsal  Annals  of  St. 

kyseliny  dusičné   (hutnoty  1*4),   potřebným  PauVs  (2.  vyd.  1869),  dějiny  lond.  kathedrály, 

k  rozpuštění  rtuti,  zředěním  vodou  na  dvoj-  a   Life  of   Edward   Gibbon    (1839).    Sebrané 

násobný    objem    a    filtrací    po    24hodinném  jeho  spisy  vyšly  v  Londýně  (1839.  3  sv.). 

stání.    Zahřáto    s    bílkovinami    dává    M.    z.  Klina,  přístavní  město  na  ostrově  Brači 

zbarvení  sprvu  žluté,  pak  červené.       OSc.  v  moři  Jaderském,  v  dalmatském  hejtm.  split- 


Milná  —  Miloňovice. 


357 


ském  a  okrese  supetarském ;  má  2489  (jako 
obec  4500)  obyv.  srbochorvatských  (1890)  a 
katol.  far.  kostel,  2  ob.  školy,  poštu,  telegr., 
výborné  přístavišté,  stanici  Uoydových  par- 
níků v  a  značný  obchod. 

Kllná  {Múhlneth\  víska  v  Čechách,  hejtm. 
Kaplice,  okres  Vyš.  Brod,  fara  a  pš.  Frim- 
burk;  13  d.,  87  ob.  n.  (1890). 

Mllnár  (vl.  Múllner)  z  Milhauzu,  při 
jmění  rodiny  vlad^cké  německého  a  nezná- 
mého původu,  jejíž  erb  byl  Štít  polovičný, 
v  pravém,  černém  poli  polovice  palečného 
kola  zlatého,  v  levé,  zlaté  polovici  pokosem 
červený  pruh  a  na  něm  tři  stříbrná  srdce. 
Do  Čech  přišel  první  Petr,  jenž  bojoval  za 
Karla  V.  a  za  Ferdinanda  I.  ve  Vlaších,  ve 
Francii  a  v  Uhrách.  Maje  76  let  zemřel 
v  Kouřimi.  Z  manž.  Johanny  měl  kromě  tří 
dcer  syny  Jana  a  Adama.  Onen  stal  se  po 
r.  1589  kr.  radou,  sekretářem  království  Če- 
ského (asi  1590)  a  ok.  r.  1604  starostou  ko- 
morničím.  R.  1594  byl  přijat  do  stavu  vla- 
dyckého,  koupil  pak  r.  1599  Kočov  (r.  1601 
zase  prodal),  r.  1601  statek  mimoňský  a 
r.  1604  panství  děvínské  a  r.  1610  vsi  Per- 
toltice  a  Srnovou.  S  manželkou  Virginií  Le- 
vínskou  koupil  r.  1609  Zvolen ěves.  Jsa  pala- 
tinem  udílel  v  1.  1604  a  1608  erby.  R.  1616 
mu  připsány  programmy  akademie  pražské. 
Zemřel  ok.  r.  1618.  Synové  jeho  Petr  (1610 
výběrčí  posudného  v  méstech),  Jan  a  Jiří 
rozdělili  se  asi  r.  1620.  Petr,  vzdělav  se  na 
cestách,  na  nichž  jej  Jiří  Závěta  ze  Závětic 
provázel  (týž  otci  r.  1606  připsal  svou  školu 
dvorskou),  stal  se  r.  1618  jedním  z  direkto- 
rův, přemluvil  r.  1619  stavy  hornorakouské 
ke  spolku  s  Čechy,  horlivé  stranil  Bedři- 
chovi falckrabí,  jenž  jej  učinil  místokanclé- 
řem.  R.  1620  ujel  ze  země  a  odsouzen  hrdla, 
cti  a  statků.  Díl  jeho  Zvoleněves  zabrán. 
Bratr  jeho  Jan  měl  Mimoň  a  Dévín,  převedl 
na  sebe  díl  Jiříkův,  účastnil  se  povstání  a 
přišel  r.  1621  o  jmění.  Jan  r.  1620  ujel.  Jiří, 
jenž  statku  neměl,  křtil  r.  1624  syna  Arno- 
šta Bedřicha  v  Praze,  ale  r.  1628  také  se  vy- 
stěhoval. Vrátiv  se  r.  1631  s  nepřítelem  při- 
šel o  poslední  své  požadavky.  Od  prostředku 
XVI.  stol.  nikoho  toho  jména  v  Čechách  ne- 
bylo. Sčk. 

Milné  [milnj  John,  geofysik  angl.,  pod- 
nikl v  let.  70tých  velké  cesty  na  Island,  do 
Novofundlandska  a  Arábie,  pak  r.  1876  ode- 
bral se  přes  Rusko,  Sibiř.  Mongolsko  a  Čínu 
do  Japanska,  kde  stal  se  profcssorem  hor- 
nictví a  mineralogie  na  inžt  nýrské  škole  při 
universitě  v  Tokiu.  Zde  zabýval  se  zvláště 
pozorováním  zemětřesení  a  založil  r.  1883 , 
v  Tokiu  seismologickou  společnost  a  zařídil 
celou  síť  pozorovacích  stanic,  pro  něž  kon- 
struoval sám  scismologické  apparáty.  Mimo 
řadu  různých  rozprav  napsal  do  »Transacti- 
ons  of  the  Seismological  Society  of  Japane: 
Earth  quakes  and  other  earth  movements  {\%%b). 
S  Burtonem  vydává  popis  japorských  sopek 
(1  díl  Jokohama,  1892). 

Kilne  EdwardB   Henri  a  Alphonse 
(t  v  Paříži  1900)  v.  Edwards  4)  a  7). 


Wlner  z  M  i  1  h  a  u  z  u  v.  M  i  1  n  á  r. 

Milník  v.  Míle  a  Milliarium. 

Hilnrow  [milnrój,  město  v  Anglii  v  Lan- 
cashireu,  3  km  vých.  od  Rochdaleu,  s  8046 
ob.  (1891).  Mnoho  továren. 

Kilo,  ostrov  řecký,  v.  Melos. 

Kilo  Titus  Annius,  demagog  římský 
(t  48  př.  Kr.),  byl  r.  57  tribunem  lidu  a  r.  54 
praetorem.  Ve  sporech  strany  senátu  a  strany 
lidu  stál  při  prvé  a  bylo  mu  opírati  se  Clo- 
diovi  (v.  t.),  po  jehož  zabití  obžalován 
z  vraždy  a  přes  hájení  Ciceronovo  (řečí  pró 
Miloné)  poslán  do  vyhnanství,  odkua  se  vrá- 
til r.  48. 

Milokoit,  ves  na  Moravě  při  pot.  Svod- 
nici,  hejtm.  Uher.  Hradiště,  okr.,  fara  a  pš. 
Uher.  Ostroh;  153  d.,  829  ob.  č.  (1890),  2tř. 
šk.,  mlýn. 

Kilon,  znamenitý  zápasník  z  Krotónu,  vy- 
nikal obrovskou  silou  a  jedlictvím.  Při  hrách 
olympijských  nesl  čtyřletého  býka  po  závo- 
dišti a  pak  jej  za  jeden  den  snědl.  Při  hrách 
olympijských  zvítězil  šestkráte,  při  hrách 
pythických  sedmkrát,  při  isthmických  deset- 
krát a  při  nemejských  devětkrát.  Kdysi 
chtěl  kmen  pouhýma  rukama  roztrhnouti  a 
když  strčil  ruce  do  trhliny,  vypadly  klíny  a 
on,  maje  ruce  v  kládě  sevřeny,  byl  rozsápán 
od  divých  zvířat  Vva. 

Kilonioe:  1)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Boskovice,  okr.  Blansko,  fara  Újezd,  pošta 
Černá  Hora;  23  d.,  170  obyv.  č.  (1890),  Itř. 
šk.  —  2)  M.,  far.  ves  t.,  hejtm.  Vyškov,  okr. 
Bučovice;  84  d.,  423  ob.  č.  (1890),  kostel  sv. 
apošt.  Petra  a  Pavla,  3tř.  šk.,  pš.  a  opodál 
roštoutský  popi.  dvůr,  mlýn  a  hostinec. 

Miloňov,  osada  a  údolí  na  Mor.,  hejtm. 
Valaš.  Meziříčí,  okr.  Rožnov,  fara  a  pš.  Vel. 
Karlovice;  69  d.,  449  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk. 
a  panská  myslivna. 

Kiloňovioe,  Milcnovice,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.,  okr.  a  pš.  Strakonice,  fara  Ji- 
nín;  30  d.,  220  ob.  č.,  4  n.  (1890),  popluž. 
dvůr  s  ovčínem  a  myslivnou.  Ves  příslušela 
r.  1251  ke  hradu  řádu  rytířů  maltezských  ve 
Strakonicích.  V  XIV.  stol.  pF-eŠl .  do  rodu 
z  Milcnovic,  potom  je  drželi  Kočkové  z  Mi- 
loňovic,  v  XV.  stol.  Vláškové  ze  Kruhu  a  na 
Jcníně,  Mladčjovští  z  Mladějova,  v  XVI.  stol. 
Bužičtí  z  Buzic,  r.  1589  Jindřich  nejstarší 
Dejm  ze  Střítežc  na  Milenovicích.  Tomu 
r.  1623  polovice  jmění  konfiskována  a  M. 
dány  t.  r.  Volfovi  llburkovi  z  Vřesovic,  jenŽ 
hned  zbavil  se  tvrze  milcnovické  s  příslu- 
šenstvím k  ruce  Ferdinanda  Rud.  Lažanského 
z  Bukové.  V  rodě  Lažanských  zůstaly  M.  do 
r.  1661,  kdy  je  František  Ad.  Lažanský  pře- 
nechal Leopoldu  Václavu  Kolichraiterovi 
z  Kolichraitu.  Nový  pán  vystavěl  zde  »panský 
důmc  .s  pivovarem  a  umíraje  (1669)  odkázal 
všecko  Kunáši  z  Machovic.  Před  r.  1681  ujal 
se  M-ic  Hynek  jetřich  Vitanovský  z  Vlčko- 
vic.  Manželka  jeho  Johanna  Magd.  Hrzanka 
z  Harasova  postoupila  (1683)  M.Frant.  Jiříkovi 
Doudlebskému  z  Doudleb  a  ten  zase  r.  1685 
Gundakarovi  z  Dietrichšteina.  Tím  zapadly 
M.  do  panství  vlachobřezského.   Fr.Teylý, 


358  Miloradovič  —  Milosrdné  sestry. 

Miloradovid,  jméno  maloruského  rodu  i  M.  byl  rozený  vojín  —  nejhorší  chvíle  bi- 
šlechtického,  pocházejícího  ze  Srbska.  Petr  |  tevní  naplňovala  ho  největší  radostí  a  živo- 
Vel.,  chtěje  podniknouti  válku  s  Tureckem,  |  stí;  měl  vzácný  dar  mluviti  k  prostým 
hledal  mezi  Jihoslovany  agitátory  pro  po- ;  srdcím  vojínův  tak,  že  je  cele  získal,  k  če- 
vstání  (1711)  a  jedním  z  nich  byl  Michajilímuž  přispívalo  nemálo  i  to,  že  v  útrapách 
M.f  jenž  po  válce  se  svými  bratry  Gavri-  jejich  dělil  se  o  ne  s  nimi,  nevyhrazuje  si 
lem  a  Alexandrem  přestěhoval  se  do  '  žádného  osobního  pohodlí. 
Ruska.  Petr  jmenoval  ho  r.  1715  plukovní- .  Jmenují  se  ještě:  Grigorij  Alexandro- 
kem  hadačským,  kterýžto  úřad  zastával  11  let,  vič  M.  (*  1839),  hrabě,  jenž  sloužil  ve  vojště 
vynikaje  při  tom  krutostí  a  zištností.  Po  jeho  i  a  za  války  rusko-turecké  (1877 — 1878)  byl 
smrti  stal  se  hetmanem  bratr  jeho  Gavrilo  |  v  družině  carově.  Jako  maršálek  černigovské 
W.,  jenž  konečně  pro  vyděraČství  a  násilno-  ;  šlechty  vydal  seznam  šlechtických  rodů  čer- 
sti  páchané  na  lidu  souzen  v  Moskvě  a  nigovské  gub.  a  napsal  mnoho  statí  z  oboru 
roku  1729  zbaven  své  hodnosti.  Vnuk  jeho  dějin  a  archaeologie  ruské.  O  sobě  vydal: 
Petr  Stěpanovič  M.  (♦  1723  —  f  n99)  \  Skaxanije  o  rode  dvorjan  i  grafov  Wíej  (Ki- 
sloužil  při  dvoře  a  nabyl  rozsáhlých  statkův  j  jev,  1871—84;  Petrohr.,  1894);  Materiály  dlja 
sňatkem  s  pravnučkou  Pavla  Polubatka.  Jeho  i  istoriji pa^eshago korpusa {K\ÍQWyl%l())\  Vjatka 


bratr  Andrej  M.  (*  1726  —  t  1796)  sloužil 
ve  vojsku  a  byl  maloruským  gubernátorem 
a  sestavil  popis  tehdejší  NIalé  Rusi 


I  jeja  dostopriměčateljnosti  (Vjatka,  1874); 
Anekdoty^  —  Čerty  i^  fi^ni  gráfa  lA-a  (Petro- 
hrad, 1886);    Jnostrannyja  sočinénija  o  Málo- 


Jeho    syn    Michajll    Andreje  vič    M.,  rossiji  (Cernigov,  1859);    Opisanije  čemigov- 

hrabě,  ruský  generál  (*  1770  — f  1825),  stu-  skich  soborov{t,^  1889  a  1890);  Materiály  dlja 

doval  na  universitách  v  Královci,  Gotinkách  >  istoriji  ju^noj  Rusi  (t.,  1858  a  1890)  a  ran.  j. 

a  Štrasburku.  Roku  1789  bojoval  proti  Tur-  ;  Vydal   téŽ  básně  svého  děda   Tumanského 

kům,  r.  1792  proti  Polákům,  r.  1798  byl  veli-  s  cennými  zprávami  biografickými.  —  Vasi- 

telem   apšeronského   mušketýrského   pluku,  lij    Petro  vič    M.    (*    1845)    působil   jako 

s  nímž  provázel  Suvorova  přes  Alpy  na  jeho  soudce  v  lubenském  Újezdě  a  sebral  bohatý 

proslulém  tažení  do  Itálie.   Při  tom  M.  vedl  ethnografický  materiál,  jejž  uspořádal  syste- 

předvoj  a  vyznamenal  se  u  Cassana  (27.  dub.  maticky  a  uložil  v  archivu  charkovské  histo- 

1799),    kdež    pod   ním   padli   tři   koni,   pak  ricko-íílologické  společnosti.   Dosud  vydány 

u  Lekka,  postaviv  se  s  praporem  před  Rusy  z  jeho   rukopisů:    Svaděbnyja  pésni  (>Kijev. 

jiŽjiž  ustupující  a  veda  je  k  novému,  vítěz-  Starina*,   1890);   Pésni  raboČich   (t,  1895)    a 

nému  útoku;   rovněž  u  Trebbie  a  při  oble-  O  ro^déstvenskich  svjatkach  (»Poltavskija  gub. 

žení  Peschiery,  Pizzighetona,  Milána,  Turina  Vědomostic,  1893). 

a  j.    Na   zpátečném   tažení  chránil    v  údolí  IKilosohitz  v.  Mil  osice. 

Reusském  houževnatě  ústup  ruských  zbytků  MiloslawkiJ   Petr  Aleksějevič,  fílo- 

proti  Massénovi.  R.  1805  stal  se  gcneralíieu-  sof  ruský  (f  1884),  byl  professorem  na  duch. 

tenantem  a  účastnil  se  bojů  proti  Francou-  akademii  kazaňské  a  vydal:    Drevněje  ja^y- 

zům,  zvlášť  u  Slavkova  2.  pros.  1805.    Pak  českoje  učenije   o   stranstvovaniji  dus  (1874); 

bojoval  proti  Turkům  a  porazil  Mustafu  Bai-  Tipy  sovremennoj  filosofskoj  mysli  v  Germa- 

raktára,  začež  obdržel   řád   sv.  Alexandra  a  niji  (IB^S)',  Osnovanijafilosofiji  kak  specialjnoj 

čestný  kord;  druhé  rozhodné  vítězství  jeho  nauki  (1883).  Úkol  filosofie  vidí  v  klassifikací 

nad  Turky  bylo  u  Rasovy  na  dolním  Dunaji  poznatků  a  ve  vypracování  povšechné  jejich 

r.  1809.  Za  nové  války  s  Napoleonem  sebral  vědecké  theorie.  —  Srv.  V.  Lesevič,  Efudy 

v  Kaluže  záložní  sbor,  s  nímž  bojoval  7.  září  i  očerki  (Petrohrad,  1886). 

1812  u  Borodina,  kdež  po  smrti    Bagratio-  Uilovlaw,   město  v  prus.   vlád.  obvodě 

nově  velel  druhému  sboru.  Zapálení  Moskvy  poznaňském,  kraj  Wrzesnia,  stanice  pruské 

po  porážce   Rusův,  jež  Francouzům   zadalo  stát.  dráhy  Hnězdno-Jaroczyn,  s  2213  oby  v. 

nejtěžší  ránu,  stalo  se  hlavně  na  popud  M-ův.  (1895);  má  katol.  a  evang.  kostel,  poštu,  te- 

Když  Francouzové  táhli  zpět,  znepokojoval  legraf.    Dne  30.  dub.  r.  1848   sveden  tu  boj 

je  M.  neustále,  seslabuje  tak  poslední  jejich  mtzi    polskými    povstalci    a    pruským    voj- 

zbytky.     R.    1813    přitáhl    do  Varšavy,   pak  skem. 

v  čele  30.000  mužů  do  Slezska,  obléhal  Hlo-  Milosrdné  sestry,  název  řeholních  pa~ 

hov,  u  Fischbachu  utrpěl  sice  značné  ztráty  nen,  které  zabývají  se  obsluhou  nemocných, 

od  gen.  Charpentiera  a  vytlačen  z  Budyšína,  ošetřováním    osob    neduživých,    chudých    a 

načež    s    pruským    generálem    Kleistem    a  opuštěných,  opatrováním  dítek,  vyučováním 

s  Colloredem  obklíčil  u  Nakléřova  (Nollen-  mládeže  a  pod.;  zvláště  tak  slují: 

dorfu)    Vandammea,    jenž    přinucen    složiti  1.  Win centinky  (Jilles  de  la  charitě  de  St. 

zbraně.  V  bitvě  u  Lipska  dne  16.  října  roz-  Vincent  de  Paul,  nebo  šedé  sestry,  soeurs 

hodí   vítězství  M.  zálohami  ruskými  a  pru-  grises),  kongregace   franc.  původo,  založená 

skými,  jež  tam  vedl.    Na  další  výpravě  do  sv.  Vincencem  z  Paula  r.  1634  a  potvrzená 

Francie  bojoval  u  Bricnny,  Arcis-sur-Aube,  papežem  Klementem  IX.  r.  1668.    Z  Paříže, 

La  Férc-Champenoise  a  u  Paříže.    Povýšen  kde  posud  jest  sídlo  nejvyšší  představené 

tu  ve  stav  hraběcí  byl  jmenován  guberna-  jejich,   rozšířily  se   m.  s    sv.  Vincence   po 

torem  kijevským  a  r.  1819  petrohradským.  Francii,  pronikly  do  Nčmecka  a  do  jiných 

Zemřel  na  ránu,  již  si  utržil  proti  dekabri-  zemí   nejen   evropských,   ale   i    zámořských 

stům  v  pros.  r.  1825  (srv.  Konstantin  18).  (do  Alžírská,  Egypta,  Austrálie,  Číny,  Anae- 


Milosrdní  bratří. 


359 


riky).  V  Čechách  ujala  se  kongregace  Vin- 
centinek  později  než  sdružení  jiných  m-ných 
8-ter,  pročež  počet  stanic  jejích  jest  nepa- 
trný. Vincentinky  působí  (podle  úř.  výkazu 
z  r.  1897)  v  Dobřičanech,  Fridlandé,  v  Chu- 
denicích, v  Liberci  a  v  Loučeni.  Noviciát 
Vincentinek  trvá  pět  let,  načež  sestry  činí 
slib  chudoby,  čistoty,  poslušnosti  a  služby 
nemocenské  na  rok  a  potom  vŽdy  25.  břez. 
jej  obnovují. 

2.  Borromejky  čili  m.  s.  sv.  Karla 
Borromejského,  kongregace  zal.  v  Nancy 
r.  1652  a  potvrzená  papežem  Řehořem  XVI. 
r.  1841.  Prof.  Alois  Klár  (f  1833),  zaklada- 
tel ústavu  pro  dospělé  slepce  v  Praze,  přál 
si  uvésti  m.  s.  do  Prahy,  avšak  teprve  syn 
jeho  Pavel  Alois  Klár  s  pomoci  kněze  Heř- 
mana Dichtla  získal  Borromejky  pro  ústav 
sv.  Rafaele  pod  Bruskou,  vypraviv  čtyři 
kandidátky  z  Čech  do  Nancy  (od  r.  1835), 
aby  se  tam  naučily  řeholi  a  učinily  sliby. 
M.  s.  setrvaly  pak  v  ústavě  pro  slepce  od 
r.  1837  do  r.  1850.  Zatím  přičiněním  arcib. 
Schrenka  prohlášena  byla  družina  jejich 
r.  1841  za  zvláštní  kongregaci,  tak  zv. 
pražskou,  a  zřízen  mateřský  dům  sester 
u  sv.  Karla  Borromejského  pod  Petří- 
nem v  1.  1842—1853.  Příslušnice  řečené  kon- 
gregace působí  nyní  v  Praze  (1.  mateřský 
dům  pod  Petřínem  s  nemocnicí,  noviciátem, 
přípravnou,  pracovní  školou  a  opatrovnou, 

2.  sirotčinec    šlechtičen    u    sv.    Notburgy, 

3.  opatrovna  na  Hradčanech,  4.  výchovna 
slepců  u  sv.  Josefa  na  Hradčanech),  v  Bí- 
lině, v  Boru  u  Přimdy,  v  Brandové,  v  Brou- 
mově, v  Čes.  Budějovicích,  v  Georgswaldě, 
v  Cukmantlu.  v  Hor.  Beřkovicích,  v  Hostin- 
ném, v  Hrádku  u  Chrastavý,  v  jablonci  něme- 
ckém, v  Karlině,  v  Kladně,  v  Kostomlatech  a 
u  Bíliny,  v  Krumlově,  v  Liberci,  v  Litoměři- 
cích, v  Mělníce,  v  Milevsku,  v  Nymburce, 
v  Oboře,  v  Oseku  u  Duchcova,  v  Pardubicích, 
vc3  Filipsdorfé,  v  Počátcích,  v  Podolí  u  Měl- 
mka,  v  Prachaticích,  v  Prčicích,  v  Příbrami, 
v  Ronšperku,  v  Rožďalovicich,  v  Rumburce, 
v  Řepích,  v  Skoroticích,  v  Sloupnici,  na  Smí- 
chově, v  Strakonicích,  v  Šluknové,  v  Táboře, 
v  Tachově,  v  Teplicích,  v  Trutnově,  v  Tře- 
boni, ve  Vimperce,  ve  Vlachově  Březí,  ve 
Varnsdorfe,  v  Zákupech  a  v  Žižkově.  Kon- 
gregace pražských  m-ných  s-ter  má  též  četné 
stanice  na  Moravě  a  v  obojích  Rakousích. 
Ve  Slezsku  vyvinula  se  kongregace  tak  zv. 
třebnická,  jejížto  mateřský  dům  byl  sprvu 
při  biskupské  nemocnici  v  Nise  (1857-— 71), 
potom  v  Třebnici  (do  r.  1879).  V  době  kul- 
turního boje  přešly  m.  s.  do  Těšína  a  za- 
ložily tam  nový  mateřský  dům  pro  země  ra- 
kouské (Slezsko,  Moravu,  Halič).  Do  Třeb- 
nice  vrátily  se  r.  1889.  K  oblasti  jejich  ná- 
leží nyní  Pruské  Slezsko,  Braniborsko,  Po- 
mořany, Poznaňsko  a  král.  Saské.  Vsevero- 
záp.  zemích  říše  Německé  rozšířeny  jsou  od 
r.  1849  m.  %.  kongregace  trevírské. 

3.  M.  8.  ze  Sv.  Kříže  řv  Ingenbohle  ve 
Švýcarsku),  kongregace  založená  r.  1856  a 
schválená  papežem  Lvem  XlII.  r.  1878.   Za- 


kladatel iejí,  kapucín  P.  Theodosius  Floren- 
tini,  vyhledávaje  i  v  Čechách  místa  příhodná 
k  Činnosti  křesťansko-sociální,  koupil  v  Hor. 
Litvínově  soukennickou  továrnu  a  poručil 
řízení  její  r.  1859  m-ným  s-trám  z  Ingen- 
bohlu.  Po  roce  založen  byl  pro  Čechy  ma- 
teřský dům  »theodosiánek<  v  Chebe.  Za 
naší  doby  působí  m.  %.  ze  Sv.  Kříže;  v  Cvi- 
kově, v  České  Lípě,  v  Děčíně,  v  Doupově, 
v  Duchcové,  ve  Františkových  Lázních, 
v  Hanšpachu,  v  Chebe,  v  Chlumci  u  Chaba- 
řovic,  v  Chomutově,  v  Jablonném,  v  Karlo- 
vých Varech,  v  Lokti,  v  Manetíné,  v  Ma- 
riánských Lázních,  v  Maršové,  v  Mikulášo- 
viclch,  v  Petršpurku,  v  Plané,  v  Podbořa- 
nech, v  Podmoklí,  v  Rohozci,  v  Ronšperku, 
ve  Starém  Sedle  u  Vorlíka,  ve  Stříbře,  v  Šej- 
nové,  v  Tannwaldé,  v  Teplé,  v  Ústí  n.  Lab.» 
ve  Vosově  u  Hostomic,  ve  Vrchlabí  a  v  Žatci. 
Časem  přibyly  také  mateřské  domy  v  Linci, 
v  Djakovč,  ve  Štýrském  Hradci  a  v  Choryni 
na  Moravě  (r.  1872).  Vac, 

Milosrdní  bratři,  mnišský  řád  žebravý, 
jejž  založil  sv.  Jan  z  Boha.  Ačkoli  neza- 
mýšlel nikdy  Jan  založiti  zvláštní  řád,  nýbrž 
toliko  nábožný  spolek  ke  službě  nemocných, 
přece  dal  základ  řádu  m-ných  b.,  nebof  brzy 
po  jeho  smrti  rozšířil  se  spolek  po  celém 
Španělsku  a  obdržel  r.  1572  potvrzení  od 
pap.  Pia  V.  jakožto  kongregace  špitálníků  po- 
dle řehole  sv.  Augustina.  M.  b.  byli  pod 
správou  biskupů,  volíce  si  v  každém  špitále 
svého  vrchního  {major),  a  toliko  Jeden  bratr 
kláštera  přijímal  kněžské  svěcení.  Řehoř  XIV,, 
zvláště  pak  Pavel  V.  proměnil  kongregaci 
v  řád  dav  mu  právo  slavných  slibů  (1611  a 
161 7J  a  vyňav  jej  z  pravomoci  biskupův  (1619^. 
Vedle  tří  obyčejných  slibů  řeholních  sklá- 
dají m.  b.  ještě  čtvrtý,  t.  zv.  bezplatné 
přijímání  a  péči  nemocných.  Též  Ur- 
ban VIII.  daroval  jim  r.  1624  mnohé  výsady, 
zejména  prává  řádů  žebravých,  a  proto  jsou 
m.  b.  dokonalým  mnišským  žebravým  řádem, 
jehož  prvním  účelem  jest  péče  o  nemocné 
bez  rozdílu  národnosti  a  vyznání.  Ze  Spaněl 
rozšířil  se  řád  též  do  jiných  zemí  a  rozpadá 
se  nyní  ve  dvě  kongregace:  španělskou 
(již  od  r.  1592),  o  2  provinciích  ve  Španělsku 
(Andalusie  a  Kastilie)  a  4  v  koloniích  ýPeru, 
Mexiko,  Terra  firma  a  Filipíny),  a  italskou 
o  6  provinciích  (Rakousko,  Uhry,  Polsko, 
Německo,  Francie  a  Itálie).  Jednotlivé  domy 
spravují  převorové,  provincii  stojí  v  čele 
provinciál  a  celému  řádu  generál  {prior 
^eneralis)  sídlem  v  Říme.  Všickni  m.  b.  jsou 
laiky  a  jen  něco  málo  členů  přijímá  kněžské 
svěcení,  kteří  vedou  pak  duchovní  správu 
ve  špitále.  Oděvem  m-ných  b.  jest  černý  há- 
bit, sepjatý  řemenem,  se  škapuliřem.  v  růz- 
ných zemích  obdrželi  m.  b.  též  rozličná 
jména;  tak  slují  ve  své  španělské  vlasti  •bra- 
tří pohostinstvíc  nebo  »špitálníci«,  v  Itálii 
fate  bene  fratelli  (dobročinní),  ve  Francii /rěrcs 
de  la  charitě,  v  Německu  často  Hospitaliter^ 
v  latině  fratres  misericordiae,  V  říši  Ra- 
kousko-Uherské  mají  m.  b.  v  celku  27 
špitálů,  16  v  Rakousku  a   11  v  Uhrách;    na 


360  Milost  —  Milostivé  léto. 

Cechy  připadají  3  kláštery,  totiž  v  Praze  ské,  naděje,  že  Bůh  bude  hříšníku  milostiv, 
(zal.  1620  od  cis.  Ferdinanda  II.),  v  Novém  h'tosti  nad  hříchy.  Všecky  m-i,  jichž  se  člo- 
Městě  n.  Metují  (zal.  r.  1692  od  Arnošta  de  věku  dostává,  pocházejí  od  Ducha  s v.  Mimo 
Leslie)  a  v  Kuksu  (zal.  1743  od  hrab.  Frant.  výroky  Písma  sv.  bylo  o  m-i  Boží  pojedná- 
Sporcka).  Sídla  ostatních  domů  provincie  váno  od  sv.  Otců  (sv.  Augustina),  od  učenců 
»rakouskočeské«,  stojící  pod  ochranou  katol.  (sv.  Tomáše  Aqum.)  a  zejména  od 
sv.  Michala,  jsou:  Valčice  (Feldsberg  1605),  sněmů  cirk.,  zvláště  tridentského.  KsL 
Vídeň  (1614),  St. Hradec  (1615),  Gorice (1656),  Kilovtioe  v.  Milhostice. 
Těšín  (1694),  Prostějov  i  1739),  Brno  (1748),  Le-,  Milostin,  ves  v  Čechách,  při  Buštěhrad- 
tovice  (1748),  Hiitteldorf  (1758),  Linec  (1783),  ské  dráze  (Praha- Chomutov),  hejtm.  a  okr. 
Vyzovice  na  Moravě  (1781),  Zebrzydovice  I  Rakovník,  fara  Mutějovice,  pš.  Kounová;  90 
v  Haliči  (1611)  a  Krakov  (1615).  AŽ.     Id.,  596  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Michala, 

Milost  (něm.  Begnadiguug)  v  širším  slova  i  2tř.  šk.,  telegraf,  chmelařství  a  na  blízku  ka- 


smyslu  jest  (v  trestním  právu)  každé  zmír- 
nění nebo  prominutí  trestu  ustanovené  v  zá 


menouhelné  doly.  M.  daroval  (1347)  cis.  Ka- 
rel IV.  nově  založenému  klášteru  benediktin- 


koné;  v  užším  a  vlastním  smyslu  však  jen  skému  na  Slovanech  v  Prazo. 
takové  zmírnění  a  prominutí  trestu,  které  se  MUostlvé  léto  (jubilacum)  slavili  Židé 
nezakládá  na  důvodech  obsažených  v  samém  po  každém  7.  roce  sobotním  čili  v  každém 
zákoně.  Protože  důvody  tyto  nejsou  přísně  50.  roce,  který  se  nazýval  šenat  hajobel  (od- 
právními,  nemůže  vykonávání  práva  toho  zů-  tud  jubilaeum).  M.  I.  počínalo  dnem  smí- 
staveno  býti  soudům,  nýbrž  toliko  nejvyšší  ření  (10.  dne  měsíce  Tišri)  a  oznamovalo  se 
hlavě  státu.  Co  se  týče  formy,  může  m.  býti:  od  kněží  zvukem  trub  plesných.  V  tomto 
1.  abolicí  (v.  t.)  nebo  2.  aggratiací  (v. '  létě,  také  odpustným  zvaném,  nesmělo  se 
t.),  nebo  3.  restitucí  čili  rehabilitací  pracovati  na  poli,  ani  réva  a  oliva  ořezávati  , 
(v.  t.).  red,       a  cožkoli  samo  od  sebe  se  zrodilo,  náleželo 

Dle  učení  katol.  jmenuje  se  m.  vše,  co  od    chudině.  Všichni  otroci  původu  hebrejského 
Boha  pochází  a  k   dobru  člověka  přispívá,    musili   býti    propuštěni    na    svobodu;     pole 
na  př.  vezdejší  statky,  zdraví,  poznání  pravdy,    i    domy   v  předešlých    letech    prodané    vra- 
odpuštční  hříchů.  Dle  toho  dělí  se  m.  v  při-   cely  se  původnímu  vlastníku   nebo  jeho  dé- 
rozenou,    kterouž  rozumem    a    zkušeností    dicům,  čímž  mela  býti  zachráněna  osobní  svo- 
poznáváme,   a   v   nadpřirozenou,   o    níž    bodá   a  volnost  každého  Israelity  a  jedno- 
nám  vědomost  dává  toliko  zjevení  Boží.  K  té-   tlivé  rodiny  uchráněny  úplného  zcnudnutí.  — 
to  poslední  obrací  theologie  hlavně  svůj  zře-    V  církvi   katolické  zove  se  m.  I    doba^ 
tel;  jest  tedy  m.  v  theoT.  všeliký  nezašlou-    v  níž  věřící  způsobem  zvláště   slavnostním 
zený,  nadpřirozený    dar  Boží,  jenž  se    nám    mohou  získati  všeobecných  odpustků.  Roze- 
skrze  Jež.  Krista  z  pouhého  smilování  Božího   znává  se  m.  I.  čili  jubilaeum  dvojí:  řádné„ 
k  našemu  neb  bližního  posvěcení  udílí.  Ro-  jež  vrací  se  každý  25.  rok,  trvá  celý  rok  od 
zeznáváme   m.  posvěcující  a  úkonnou.    vánoc  do  vánoc  a  jsouc  v  Římě  ukončeno- 
M.   posvěcující  (habituálná  či  povahová)   rozšíří  s«i  v  násl.  roce  na  celou  katol.  církev; 
duši  nejprve  od  hříchu  očišťuje  a  pak  spolu    mimořádné,  které  se  povoluje  ze  zvlášt- 
kladnou  svatostí  naplňuje.   Bez  této  m-i  ne-    nich  příčin  pro  jisté  krajiny  neb  také   pro 
lze  člověku  býti  hříchu  zbavenu.   Písmo  sv.    celou  církev,  avšak  obyčejné  jen   na  kratší 
vydává  této  pravdě   zcela  jasná   svědectví,    dobu.  M.  I.  řádné  (rok  svatý,  annus  saně- 
na  př.  podobenstvím  o  rouše  svatebním.  Těm  |  tns)  vzalo  původ  svůj  v  Římě  za  pap.  Boni- 
pak,  kteří  jsou  mocni  rozumu,  potřebí  jest !  fáce  VIII.  r.  1300.  Tchdáž  rozšířila  se  pověst^ 
k  spáse  ještě  zvláštní  m-i,  totiž  úkonné  či    že  každých    100  let  udělují  se   v  Římě  ve 
aktuálně.  Člověk  jest  s  to,  aby  přirozenými    chrámě  sv.  Petra  veliké  odpustky.    Na  tuto 
silami  svými  poznal  některé  přirozené  pravdy    nezaručenou  zprávu  přibylo  do  Říma  veliké 
a  konal  přirozené  ctnosti,  ale  nikdy  by  sám    množství    poutníků,    aby    nabyli    odpustků. 
ze  sebe  nemohl  poznati  a  získati  onoho  nad-    I    rozhodl    se    papež,    že    odpustky    povolí^ 
přirozeného  stavu  (posvátná  m.),   nýbrž    prohlásiv  dne  22.  února  1300  bullu,  kterou 
k  tomu  jest  zvláštní  pomoci  č.  m.  Boží  třeba,    pro  rok  1300  jakož   i  pro  každý  následující 
která  by  osvítila  jeho  rozum  a  naklonila  jeho    stý   rok  udělil  plnomocné  odpustky  všem, 
vůli,   aby  stal  se  hodným   daru   činícího  jej    kdo  hříchů  svých  litujíce  z  nich  se  vyzpo- 
dítkem  Božím.  Je-li  v  posvátné  m-i,  jest  mu    vídají   a    chrámy  sv.  Petra   i    sv.  Pavla   na- 
rovněž  třeba  pomoci,  aby,  vykonávaje  skutky    vštíví  třicetkráte,  jsou-li  Římany,  a  patnáct- 
spasné  a  záslužné,  udržel  se  v  ní  až  do  konce,    krátě,  jsou-li  cizinci.  Jakmile  tato  bulla  vešla 
Tato  úkon  ná  m.  člověka  ke  konání  spasných    v  známost,  hrnuli   se   kající   poutníci   všech 
skutků  osvěcuje  a  pobádá  a  při  konání    stavů  a  ze  všech  končin  světa  do  Říma,   že 
i  dokonání  jich  mu  pomáhá.  Při  udělování   jich  tam   bylo  stále  po  celý  rok  na  200.000- 
m-í  neřídí  se  Bůh  pravidlem  člověku  vyzpy-    denně,  při  čemž  basiliky  knížat  apoštolských 
tatelným,  ale  dává  každému  na  prosbu  jeho    byly  bohatě  obdarovány.  K  prosbě  Římanů, 
takovou  míru  m-i  a  takový  jich  druh,  jak    kteří  k  němu  vypravili  zvláštní  poselství  do- 
toho  právě  kdo  k  dokonalosti  a  spasení  má   Avignona,  majíce  z  jubilaea  nemalý  zisk,  zten- 
potřebí.  Rozumu  mocným  udílí  se  posvátná   čil  pap.  Klement  Ví.  lhůtu  m-ho  léta  ze  IDO 
m.   po   náležité  přípravě,  k  niž  jest  třeba:    na  50  let.  Při  tomto  druhém  jubilaeu  při^ 
víry  ve  zjevení  Boží,  bázně  spravedlnosti  Bož-    dána  k  návštěvě  basilik  sv.  Petra  a  Pavla 


Milostovice  —  Miloš. 


361 


také  návštěva  basiliky  sv.  Jana  v  Lateráně. 
Slavnosti  jubilejní,  při  kterých  bylo  mnohdy 
přítomno  až  1,000.000  poutníků,  řídil  kard. 
Annibale  da  Cecanno.     Mnozí  poutníci  byli 
v  návalu  utlačeni,  jiní  zahynuli,  přenocujice 
z  nedostatku   místa   pod   sirým   nebem,   zi- 
mou a  vzniknuvším  morem.  Papež  Urban  VI. 
zkrátil    dobu  slavení  jubilaea    k    poctě    let 
Krista  Pána  na  33  léta,  načež  nástupce  jeho 
Bonifác  IX.  r.  1390  zahájil  třetí  m.  I.,  avšak 
toto   m.   L  a   i    následující  r.  1423   netěšilo 
se  pro  rozkol  v  církvi  z  velikého  účasten- 
ství, kdežto  páté  m.   I.  r.   1450  bylo  mno- 
hem slavnější.  Pavel  II.  r.  1470  konečně  sta- 
novil,  aby   rok  jubilejní  slavil   se   vždy  za 
25  let,  což  až  dosud  se  zachovává;    za  pap. 
Alexandra  VI.  zaveden  byl  r.   1500   obyčej 
otevření  a  zavření  svaté  brány.    Jen 
r.  1800  nemohlo  se  slaviti  m.  I.  pro  bouřlivé 
časy.  Za  pap.  Lva  XII.  slavilo  se  m.  I.  r.  1825, 
při  kterém  však  již  tak  četné  zástupy  pout- 
níků do  Říma  neputovaly,  což  melo  důvod 
v  indultu,  dle  něhož  papežové  po  uzavření 
m-vého  léta  v  Římě  rozšiřují  m.  I.   v  násl. 
roce  na  celou  církev.    Pius  IX.  nemohl  ani 
r.  1850  ani  r.  1875  pro  trudné  polit,  poměry 
zahájiti  m-vého  léta  a  proto  udělil  po  ty  oba 
roky  plnomocné  odpustky  ve  formě  jubilej- 
ních.    Lvu  XIII.  podařilo  se  r.  1900  konati 
m.  I.  způsobem  neobyčejně  slavným,  při  čemž 
bylo  provedeno  několik    kanonisací.    Svatý 
rok  zahajuje  se  před  prvním  nešporem  vá- 
nočním; papež  ve  slavném  průvodu  ubírá  se 
v  domě  sv.  Petra  k  jubil,  bráně,  jedné  z  pěti 
bran  toho  velechrárau,  která  jsouc   zazděna 
vždy  25  let  jen  v  m-vém  létě  bývá  otvírána 
papežem  třemi  údery  kladiva.   Potom  umyjí 
zpovědníci  práh  svaté  brány  a  její  stěžeje  svě- 
cenou vodou,  načež  papež  s  křížem  v  pra- 
vici  a  se  svící  v  levici  na  prahu  brány  po- 
klekne a  za  hlaholu  zvonů  vstoupí  do  basi- 
liky.   Týmž   způsobem    otvírají  kardinálové 
svaté  brány  v  basilice  sv.  Jana  v  Latcrané, 
sv.  Marie  Větší  a  sv.  Pavla.   Za  rok  v  před- 
večer vánočního  božího  hodu  sv.  brány  se 
uzavírají,  čímž  m.  I.  se  končí.  Původně  sla- 
vilo se  m.  I.  v  Římě,  až  pap.  Alexander  VI. 
prohlásil,  že  věřící  mimo  Řím   mohou  od- 
pustky m-vého  léta  (1500)  získati  v  roce  ná- 
sledujícím za  podobných  podmínek,  jaké  se 
předpisují  v  Římě.  Průvody,  skutky  milosr- 
denství, modlitby  nahrazují  pouť  do  Říma. 
Nyní  papežové  bezprostředně  po  m-vém  létě 
v  Římě  rozšiřují  odpustky  na  celý  obor  ka- 
tol.  světa,  ale  z  pravidla  ne  na  celý  rok,  nýbrž 
na  dobu  kratší.    Zpovědníci   mají   v  m-vém 
létě  rozsáhlá  práva.  Mimořádné  m.  I.  prohla- 
šuje se   od  papežů  při  obecných  potřebách 
křesťanstva,  při  nastoupení  vlády  nového  pa- 
peže, při  slavení  cirk.  sněmů.     Dle  příkladu 
Sixta  V.,  jenž  při  svém  nastoupení  r.  1585 
nejprve  pro  Řím   a  pak  pro  všechen   katol. 
svět  ustanovil   patnáctidenní  jubilaeum,  činí 
tak  nyní  každý  papež  na  počátku  své  vlády, 
není-li  doba  řádného  m-vého  léta  blízka,  aby 
si  pro  svůj  úřad  vyprosil  nebeské  požehnáni. 
Podmínky  k  získání  jub.  odpustků  v  pap. 


bulle  neb  v  pastýřském  listu  biskupském 
(pro  jednotlivé  diécése)  obsažené  musí  se 
naplniti  přesně  a  v  předepsané  době.  Vše- 
obecné podmínky  stanovil  pap.  Benedikt  XIV. 
r.  1775.  Mimo  úmysl  dojíti  odpustků  a  mimo 
přijetí  sv.  svátosti  jest  to  při  řádném  m-vém 
lété  návštěva  4  jmenovaných  basilik,  spojená 
s  modlitbou  za  zdar  a  vzrůst  katol.  církve, 
za  svornost  katol.  knížat  a  za  pokoj  veške- 
rého křesťanstva;  při  mimořádném  m-vém 
lété  připojují  se  posty  a  almužny.        Ksl. 

lUÍlOStOvloe,  ves  sleziká,  v.  Mil  hosto- 
vi ce. 

mioi  T.  Obrenovič,  zakladatel  panov- 
nické rodiny  Obrenovičů  v  Srbsku  (*  1780 
v  Dobrinji  na  Užicku).  Otec  jeho  Teša  (Teo- 
dor) byl  hospodářem  a  témuž  povolání  vě- 
novali se  i  tři  jeho  synové:  M.,  Jovan  a  Je- 
vrem.  Matka  Višnja  byla  dříve  provdána  za 
Obrena  v  Brusnici  na  Užicku,  též  hospodáře, 
s  nímž  měla  syny  Milana  a  Jaková  a  dceru 
Stanu.  Milan  Obrenovič  založil  si  samostat- 
nou živnost  ve  svém  rodišti  a  obchod  v  do- 
bytku, který  vedl  k  severu  na  Sávu  a  na 
západ  až  do  Dalmácie.  Užicko  mělo  ji£ 
v  XVIII.  věku  účastenství  v  bouřích  proti 
Turkům  a  tím  větší  v  povstání,  které  Kara- 
ďordě  čili  Černý  Jiří  r.  1804  zdvihl  proti  Tu- 
recku, y  povstání  tom,  na  skupštinách  a  po- 
sléze v  jednáni  s  Rusy  hrál  velkou  úlohu 
I  Milan  Obrenovič.  V  jeho  šlépěje  jak  hospo- 
dáře a  obchodníka,  tak  voj  vody  a  politika 
vstoupil  M.  Teodorovič,  jak  dle  otce  vlastně 
se  zval.  M.  byl  v  službách  svého  strýce,  pá- 
sal jeho  stáda,  vedl  jeho  obchod,  prodělal 
školu  obcování  s  lidem  a  posléze  s  majet- 
kem strýcovým  přijal  i  jméno  Obrenoviče. 
Milan  platil  prvotně  za  přítele  Karaďorďova,. 
obrátil  se  však  v  jeho  odpůrce  na  svém  po- 
selství v  ruském  hlavním  stane  v  Bukurešti 
v  podzimu  r.  1809.  Vyslán  od  Karaďordě 
s  archimandritou  Melentijem  ze  skupštiny, 
postavil  se  tam  na  stranu  odpůrců  vrchního 
vůdce  srbského.  Když  pak  Rusové  přece 
jednali  s  Karadorděm,  zdržel  se  Milan  v  Bu- 
kurešti, aby  vyčkal,  až  Rusové  přejdou  Du- 
naj. Zatím  v.^ak  tu  zahynul  buď  tyfem  nebo 
jedem  (1810).  Po  smrti  svého  strýce  M.  jako 
jeho  nástupce  pokračoval  na  skupštinách 
v  opposici  proti  Karaďorďovi  a  účastnil  se 
úspěšná;  jako  voj  voda  vedení  srbských  od- 
dílů. Po  š'.'sti  krvavých  lotech  chystali  se 
Srbové  jako  spojenci  Rusů  k  rozhodným 
krokům.  Od  příchodu  Rusův  očekávala  op- 
posice  i  toho,  že  jím  bude  omezena  moc 
Karaďorďova  a  k  platnosti  přivedeny  budou 
snahy  jeho  odpůrců.  Válka  ruská  v  1.  1809 
až  1812  nebyla  však  vedena  se  žádoucím  dů- 
razem a  když  Rusové  soustřeďovati  musili 
všechny  své  síly  proti  velké  armádě  Napo- 
leona I.,  skončena  rychlým  příměřím  a  v  čci 
mírem  bukurešťským,  který  neposkytuje  zá- 
ruky za  bezpečnost  Srbů  stal  se  Srbsku 
osudným.  S  napjetím  všech  sil  vedli  ještě 
r.  1813  Srbové  válku  proti  vojskům  ture- 
ckým, se  všech  stran  dotírajícím.  M.  měl 
v  nich  čestný  podíl,  jmenovitě  17denní  obra- 


362 


Miloš. 


nou  opevněné  Ravané,  z  níž  pak  s  celým 
oddílem  svým  dovedl  áfastně  uniknouti.  Do 
podzimu  však  vydáno  bylo  Srbsko  vítězným 
Turkům  na  pospas.  V  říjnu  vyslán  ještě  M. 
od  Šabce  s  2000  muži  ku  pomoci  Bělehradu, 
jenž  byl  v  rukou  srbských,  ale  neŽ  stihl  na 
místo,  Turci  již  se  pevnosti  zmocnili.  Kde 
kdo  prchal  za  Dunaj  a  za  Sávu  do  Rakou- 
ska. Marně  zdržoval  Karaďordě  vůdce  a 
ozbrojený  národ.  Posléze  2.  list.  byl  sám  nu- 
cen zachrániti  se  od  Šabce  za  Sávu.  M.  ostal 
nyní  jediným  vůdcem  v  Srbsku.  J.  Nenado- 
vič  vrátil  se  ještě  schválně  na  srbský  břeh 
Sávy,  aby  jej  přiměl,  by  též  uprchl  do  Ra- 
kouska, ale  bez  prospěchu.  M.  poukazoval 
na  svou  ženu  Ljubici,  s  kterou  za  válečné 
vřavy  byl  oddán,  na  dítko  a  stařenu  matku. 
>Nelze  mi  prchat  od  všeobecného  zármutku,« 
byla  jeho  odpověď.  Vyzbrojil  ještě  posádku 
pevnosti  Užice,  která  však  při  blížení  se 
Turkův  se  rozprchla,  a  uchýlil  se  do  svého 
horského  útulku  v  lesích  Rudnických.  Sem 
přicházeli  za  ním  staří  zápasníci,  jejichž  dě- 
diny lehly  popelem,  a  známí,  pomáhali  mu 
vzdclávati  pole,  chovati  skot  a  brav,  jsouce 
při  tom  národní  jeho  stráží.  Srbsku  nastali 
•děsní  dnové,  janičarské  a  bašibozucké  od- 
díly a  moslemini  vůbec  pálíce  a  vraždíce  ší- 
řili hrůzu  po  dědinách.  Přes  to  potřebovala 
turecká  moc  v  Bělehradě  pašou  repraesen- 
tovaná  někoho,  kdo  by  byl  zástupcem  kře- 
sťanů. M-ovi  nabídnuto,  že  bude  baš-knezem 
■a  pánem,  jakým  byl  za  Karaďordě,  pokoří-li 
se  Turkům.  Stalo  se  tak  v  Takové.  M.  složil 
svou  zbraň  k  nohám  dclibaše  Ašin  bega,  po- 
slaného od  velkého  vezíra.  Ašin  vzal  jen  jeho 
šavli,  ostatní  zbroj  mu  vrátiv.  Knězem  zval 
se  u  Srbů  každý  starosta  obecní  a  baš-knez 
či  ober-knez  značilo  pouze  starostu  nad  sta- 
rosty. V  Bělehrade  byl  M.  povinen  předsta- 
viti se  pašovi,  kterým  právě  byl  jmenován 
Soliman  z  Hercegoviny,  který  opětovně  bo- 
joval proti  M-ovi.  Přijal  ho  laskavě  doklá- 
daje: >Hle  můj  vyvolený  syn  a  rozmilý  baš- 
knez.  Pohleďte,  jak  je  tichý  a  klidný,  zatím 
co  já  nejednou  jsem  před  ním  utíkal.  Ještě 
pod  Ravaní  rozCal  mi  ruku.«  »Pozlatim  ji 
nyní,«  odvětil  M.  Jeho  styky  s  Turky  byly 
přátelské,  přece  však  M.  jim  nedůvěřoval. 
Když  r.  1814  z  nepatrné  příčiny  propuklo 
vzbouření  Hadži  Prodanovo,  poznali  Turci, 
že  křesťané  ještě  mají  zbraně  a  že  M.  požívá 
důvěry  národa.  Na  jeho  zakročení  povstalci 
se  rozešli  a  s  2000  Srby  a  100  Turky  roze- 
hnal M.  i  poslední  jejich  zbytek  u  Kragu- 
jevcc.  M.  zaručil  povstalcům  odpuštění,  ale 
Soliman  rozhodl  se  zajaté  krvavě  ztrestati. 
•M.  vyprostil  sice  některé  zajatec,  sám  však 
byl  nucen  odebrati  se  na  pevnost,  kterou 
nesměl  opustiti.  V  den  patrona  srb.,  sv.  Sávy 
r.  1815  popraveno  bylo  u  čtyř  bran  bělehrad- 
ských 115  Srbův  a  jiných  36  naraženo  na 
koly  proti  Zcmunu.  Zároveň  nastalo  kruté 
řádění  v  zemi,  lidé  do  smrti  utloukáni,  mu- 
čeni pálením  rukou  a  nohou,  věšením  za 
nohy  nad  hořící  hranici  a  pod.  Hlavní  snaha 
M-ova  byla,   aby  se  dostal   z  pevnosti  běle- 


hradské. Povstání  považoval  za  jediný  možný 
prostředek  k  nápravě.  Nabídl  Solimanovi 
50.000  piastrů  za  60  Srbův,  kteří  v  okovech 
byli  přivedeni,  a  4000  za  nevěstu  svého 
přítele  KujundŽiče.  Vězňové  byli  propuštěni 
před  složením  výkupu  a  200  dukáty,  které 
jeho  tajemník  Dimitrije  ze  Zcmuna  přivezl, 
podplatil  Kiaje  paše^  aby  ho  pustil  do  Ze- 
muna  pro  peníze,  které  jen  jemu  osobně  bu- 
dou vydány.  Místo  do  Zemuna  vrátil  se  do 
svého  útulku  v  Rudnicku,  načež  o  Květnou 
neděli  r.  1815  v  Takové  prohlásil  boj  na  ži- 
vot a  na  smrť  proti  Turkům.  >Zde  mne  máte 
a  zde  válku  proti  Turkům !«  jsou  slova  do 
úst  mu  kladená,  jež  s  národním  praporem 
v  ruce  a  v  středu  nových  vojvodů  promlu- 
vil k  národu.  M  dosáhl  rychle  za  sebou 
menších  úspěchů  vzetím  Rudniku,  Brusnice, 
Jasenice;  když  však  Turci  soustředili  se 
u  Čačku,  od  Bělehradu  táhl  Kiaja  pasa  se 
značnou  mocí,  v  Paleži  na  Sávě  a  ve  Va- 
Ijcvu  sbírala  se  nepřátelská  moc,  nastalo 
nové  zděšení.  Nejrozhodněji  vedla  si  té 
chvíle  manželka  M-ova  Ljubica,  avšak  i  M. 
osvědčil  se  znamenitým  stratégem.  Proti  Ča- 
čku soustředil  Srby*  v  opevněném  táboře 
nad  levým  břehem  Moravy,  na  Valjevo  po- 
slal oddíl  Černohorcův,  proti  bělehradské 
moci  vypravil  pozorovací  sbor,  který  ve 
vhodných  místech  se  rozloživ  zdržoval  po- 
stup Kiaje  paše.  K  PaleŽi,  kam  sehnal  Turky 
posávské,  přikvapi!  M.  sám  a  jal  se  místo 
obléhati  starým  srbským  způsobem,  pomoci 
krytých  dvoukolovýcb  vozů  k  hradbám  se 
blížících.  Turci  se  dali  na  útěk  a  M.  je  po- 
razil. Tím  očištěno  Posavsko  a  dosaženo 
spojení  s  protějším  břehem,  odkudž  přichá- 
zela nejen  pomoc,  ale  i  zbraň  a  náboje.  Va- 
ljevo vzato  po  příchodu  M-ově.  Posléze  po 
několika  krvavých  neúspěších  zvítězil  M. 
u  Čačku,  kde  padl  i  sám  Kiaja  pasa,  který 
sem  Turkům  přišel  na  pomoc.  M.  hnal  po- 
ražené až  za  hranice,  kde  opět  padli  do  ru- 
kou četám  černohorským  a  hercegovským. 
M.  ukázal  se  v  tomto  zápase  za  osvobození 
Srbska  nejen  vojevůdcem,  ale  i  politikem, 
jenž  zvláště  dobře  znal  poměry  orientální. 
Porážel  nepřítele,  ale  u  vědomí,  že  by  válka 
do  nekonečna  byla  nemožná,  snažil  se  pora- 
ženého usmiřovat.  S  mnohými  vynikajícími 
Turky  měl  uzavřeno  již  před  povstáním  po- 
bratimstvo  a  uzavíral  je  i  za  války.  Pobra- 
timstvo  s  Ašincm  begem  přimělo  ho  k  tomu, 
že  jej  v  čas  vystřihal  před  povstáním,  radě 
mu,  aby  se  s  rodinou  skryl  v  turecké  pev- 
nosti v  Užici.  Ašin  tak  učinil,  ale  spolu  na- 
klonil užíckou  posádku  k  smířlivosti.  M.  še- 
třil tureckých  Žen  a  pod  ochranou  dával  je 
dopravovati  jejich  manželům  anebo  rodinám, 
zajaté  a  raněné  posílal  do  Užice.  M.  zvítězil, 
ale  na  mír  nebylo  ještě  pomyšlení.  Nejprve 
vytrhl  proti  janlčarům  v  Požarevci,  jehoŽ 
dobytí  jest  nejskvělejším  válečným  činem 
M-ovým.  Sotva  zde  byl  hotov,  spěchal  na 
západ  proti  Churšidu  pašovi,  jenž  s  vojskem 
v  Bosně  sebraným  táhl  na  Srbsko.  M.  pora- 
zil je  na  hlavu  a  zajal  samého  Churšida,  ne- 


Miloš.  363 

mstil  se  však  na  něm,  nýbrž  jej   častoval  a  i  cké,  charakterisuje  jeho  politiku.  M.  měl  své 
propustil  s  velkými  dary,  zabezpečiv  se  takto   zástupce  v  ruském   hlavním  stane,  ale  také 
s  jeho  strany.  Ód  Dřiny  kvapil  na  jihových.    v  Cařihradě.    Mnoho  Srbů  válčilo   po   boku 
k  Moravě,  kde  Marašli  Ali  pasa  postoupil  až    Rusův  a  sám  Jevrem  Obrenovic  účastnil  se 
k  Čuprii.    Marašli  seznal  převahu   M-ovu  a   polního  tažení.    Účastenství  Srbska  Rusové 
M.  věděl,  že  vítězstvím  krveproliti  neukončí.  ,  nechtěli,  ale  žádali,  aby  M.  zabránil  pochodu 
Marašli  nabízel   mír  a  M.  se  nabídky  ucho-  I  Bos&áků  Srbskem  Rusům  v  bok  a  mimo  to, 
pil,  aby  si  pojistil  dosavadní  úspěchy.    Ma-   znajíce  M-ovo  spojení,  aby  zdržel  Mustafu 
rašli  stal   se  jeho  prostředníkem  a  pašové    Bušatlia  ze  Skadru  s  albánským  vojskem  od 
okolních  pašaliků  byli  mu  nakloněni.  M.  vy-   účastenství  ve  válce.    Obojí  se  M-ovi  poda- 
bojoval  takto  a  zabezpečil  Srbsku  volný  vý-  ,  řilo.    Proti   Abdulu   Raimovi  a  jeho   25.000 
voj.  Od  zimy  r.  1815  bylo  Srbsko  svobodné  <  Bosňákům  užil  řevnivosti  bělehradského  paše 
a  od  té  chvíle  rozmnožovalo  svá  práva  a  ší-  i  Husseina.  Mimo  to  sbíral  brannou  moc  v  zá- 
řilo svou  moc.    Turci  zůstali  sice  v  pcvno-   padním  Srbsku  a  rozšířil   po  Bosně  zprávy, 
stech  i  v  městech  a  také  po  různu  v  zemi,   že  sultán  ve   shodě  s  ruským  carem   vede 
ale  M.  a  skupština  rozhodovali  o  věcech  ná-   válku,  aby  vyhladil  janičary,  s  nimiž  Bosňáci 
Todnich   a  M.  a  stařešinové  obcí  a  okresů  v    drželi,  a  že  žádný  z  Bosňáků  se  do  Bosny 
vládli  Srbsku.  Pasa  bělehradský  pokládal  se  |  nevrátí.  Bosňáci  sami  pak  se  rozprchávali.  Mu- 
sice  za  náměstka  sultánova,  ale   spravoval    stafa  Bušatlia  byl  s  M-em  v  pobratimstvu  a 
pouze  Turky  a  byl  prostředníkem  mezi  vlá-  ;  chystal  se  odtrhnouti  se  s  Albánci  od  sul- 
•dou  cařihradskou  a  M-em.  Vláda  národní  a    tána,  v  čemŽ  jej   M.  utvrzoval.    Kdvž  DibiČ 
srbská  branná  moc  měly  svůj  střed  v  Kra-    opanoval  Drinopol,  vyslal  mu  M.  blahopřejné 
gujevci,  turecká  moc  v  Bělehradě.  Turci  či-   poselstvo,  ale  zároveň  byl  v  čilém  spojení 
nili  sice   ještě  pokusy  pokořiti  Srby,  nyní   s    Bušatliem,    když   poblíž   hranic    srbských 
však  i  ruský  vyslanec  v  Cařihradě,   baron    postupoval  a  zaujal  Soni.  Bušatlia  spravoval 
Stroganov,  s  nímž  byl  M.  v  zajímavé  korrc-   se  dle  rady  nepoměrně  prozíravějšího  M-e. 
spondenci,    z   příkazu   carova   prohlásil,    že  '  V  letech  řeckého  povstání  (1820—1829)  ne- 
válka  proti  Srbům  byla  by  porušením  míru   srovnávalo  se   s   opatrným   opportunismem 
bukurcšfského,  jehož  nejasného  znění,  pokud   Movým  podporovati  hetairii,  coŽ  mu  způso- 
se  týkalo  Srbska,  použilo  nyní  Rusko  k  vý-   bilo    mnoho    nepřátel  jmenovitě   mezi    pří- 
kladu co  nejpříznivějšímu.  Snahy  srbské  ne-   vrženci  Karaďorďovy  rodiny.    Aby  čelil   od- 
sly  se  k  tomu,  aby  M.  prohlášen  byl  za  de-   půrcům,  kteří  se  považovali  lemu  za  rovny, 
<ličného  vládce  pod  jménem  knížete  ve  smy-   zřídil  koncem  květ.  r.  1826  vládní  radu,  se- 
sle západním.    Byl  to  po  osvobození  druhý    nát,  jako  nejvyšší  instanci  po  vladaři,  který 
velký  požadavek  národní,  kterým  vymoŽeno-   později  stal  se  mu  osudným.  Vrcholu  lesku 
sti   s    osobou    M-ovou    spojené    měly   býti  ,  dodělal  se  po  válce.   Jako   celé  zřízení,  tak 
trvale  zabezpečeny.  V  Turecku  považováno   i  skupštiny  byly  patriarchální.    Z  obcí   při- 
celkem  úsilí   M-ovo  pouze  za  osobní,  platil    cházefi    knězové,  z  okresů  voj  vodové,  pře- 
za  pašu,  jenom  že  křesťanského,  jehož  smrtí   dáci,  archijerejové,  tu  u  větším,  tu  u  menším 
nebo  pádem  by  vše  vzalo  za  své.  Půda  však   počtu.  Na  lednovou  skupštinu  r.  1830  dosta- 
a  myšlénka  národní,  pro  které  Turci  neměli   vilo  se  okolo  dvou  tisíc  účastníků.  Hatišerif 
porozumění,   dodávaly  mu   síly  a   trvalosti,    byl  znamenitým  úspěchem  i  tím,  že  doplňo- 
Již  na  národní  skupštiné  25.  říj.  r.  1817  byl    val  území  srbské  kraji  krajinským,  timockým, 
•M.  prohlášen  za  dědičného  hospodára,  ovšem   paračinským,  kruševackým,  starovlašským  a 
jen  z  vůle  národa  a  nikoliv  souhlasu  sultá-   drinským.  V  záři  úspěchův  těch  mohl  ohlá- 
Dova.    Za  povstání  řeckého  a  nebezpečí  ja-   šiti  zástupcům   národa,  že  na  dále   nastává 
ničarského   v   Cařihradě  stávala  se   turecká   úplná  samospráva;   daně  Že  se  Turecku  ne- 
vláda  povolnější   a    Rusko  vymohlo   na    ní  '  budou    platiti,    nýbrž   jen    úhrnný    poplatek 
úmluvu  akkermanskou  ze  dne  25.  září  (7.  říj.)    sultánu,  Turci    že   se   mají  obmezit  jen    na 
1826,  dne  16.  (26.)  list.  carem  Mikulášem  ra-    pevnosti,  Srbové   že  stávají  se  pány  sudeb 
tifikovanou  a  na  skupštiné  v  Kragujevci  dne    svých  a  ostatní  že  bude  na  nich  záležet.  Ca- 
14.  (26.)  list.   1827  slavně  ohlášenou.    Práva    rův  dar  M-ovi,  zlatá  tabatiera  s  podobiznou 
srbská   byla    úmluvou    tou  nejen    rozšířena,    Mikuláše  I.,   list  kancléře  Nesselroda  M-ovi 
nýbrž    i    Ruskem    zaručena.    Turecká    moc   a  hattišerif  sultánův  byly   v  kragujevackém 
měla  býti  obmezena  jen  na  posádky  v  pev-   kostele  po  tři  dni  na  stříbrných  podstavcích 
nostech  a  obvod  Srbského   knížectví  rozší-   vystaveny.    M.  byl  vítán  na  skupštiné  s  na- 
řen,  jak  bylo  Srbsko  za  Karaďordě.  Úmluva    dšením.    Na  svou  obranu  pravil:    »Dostihli 
akkermanská  nebyla  však  mezinárodním  ak-   jsme  cíle,  nyní  národ  a  otčina  jsou  šťastny, 
tem  pro  Srbsko,  nýbrž  pro  sultána,  zavazu-    nyní   i  ti,  kteří  mne  vyháněli,   mají  přilezi- 
jíc  jej    vydati    Srbsku   hatišerif   o    právech  '  tost  uznati,   že  ve  všech   svých  snahách  byl 
srbských.  Zatím  vypukla  válka  ruskoturecká,   jsem  veden  jediné  láskou  k  národu  a  jcdi- 
jež  po  dvou  letech  (r.  1829)  skončila  mírem    ným  mým  cílem  že  bylo  jeho  blaho.«  S  od- 
drinopolským,  jemuž  Řekové  děkovali  za  své    hodlaností   pak   pokračoval,  že  nyní  dobro- 
osvobození   a   na  jehož  základě  vydán    pak    volně  se  vzdává  své  hodnosti,   že  zprošťuje 
hatišerif  od  1.  rebiulachara  1.   hcdŽry   1245,  ^  národ  opětovné  přísahy  nezlomné  sobě  věr- 
jenž  v  led.  r.  1830  na  skupštiné  byl  ohlášen,  i  nosti,  a  vyzýval,  aby  sobě  zvolili  jiného  kní- 
Ololia,  kterou  hrál   M.  za   války  ruskoture-   žetc,  lepšího  a  dovednějšího,  on  že  každému 


364 


Miloš. 


bude  pohotově  všelikou  radou  a  pomocí. 
>Otec  vlasti!  Spasitel  národa !«  odpovídalo 
mu  shromáždění  nedajíc  mu  domluvit  a  opě- 
tujíc nadšeně  přísahy.  Duchovenstvo,  úřed- 
níci a  jiní  písma  znalí  vstoupili  do  vrchního 
soudu,  dřevěné  budovy  v  palisádovém  du- 
bovém hrazení,  a  uložili  tu  některým,  aby 
vypracovali  tři  listiny.  V  jedné  prohlášen 
byl  M.  za  otce  vlasti,  on  a  jeho  nástupci  za 
zákonná  vládnoucí  knížata  srbská  a  obno- 
vena jemu  i  všem  jeho  potomkům  na  trůně 
přísaha  věrnosti  a  oddanosti  jménem  ná- 
roda; druhá  listina  platila  sultánu,  jenž  žá- 
dán za  potvrzení  M-e  dědičným  knížetem; 
třetí  obsahovala  díků  vzdání  velkodušnému 
ochránci  a  mocnému  příznivci  Srbska,  Miku- 
láši 1.  Tři  tyto  listiny  odevzdány  21.  února 
M-ovi  slavnostně  v  kostele  nad  Lepenicí 
skromné  vystupujícímu. 

Hattišerif  sultánův  stal  se  na  dlouho  zá- 
kladem veřejného  práva  v  Srbsku.  Prove- 
den v  úplnosti  nebyl.  Turci  stěhovali  se  jen 
z  venkova,  ale  zůstali  v  městech,  kde  byly  pev- 
nosti turecké.  Také  jiná  ustanoveni  spojena 
byla  s  průtahy  a  novým  jednáním.  Přes  to 
dosáhl  M.  i  dalších  úspěchův.  Obdržel  nejen 
berat,  kterým  potvrzen  byl  jako  kníže,  ale 
r.  1833  i  hattišerif,  kterým  vyřízena  byla  zá- 
ležitost hranic,  Srbům  vydány  i  celnice  a 
ustanoveno,  aby  Turci  až  na  Bělehrad  opu- 
stili města  a  obmezili  se  jen  na  pevnosti. 
M.  vládl  neobmezeně,  ale  potřeba  vnitřního 
zřízeni  země  stávala  se  vždy  naléhavější. 
Schopných  lidí  k  vypracování  zákonův  a 
ústavy  bylo  málo.  Překlady  Napoleonova  zá- 
konníku  vedly  nž  k  směšnostem  pro  nepo- 
chopení výrazů.  Na  velké  skupštinŽ  o  Hrom- 
nicích  r.  1835  ohlásil  M.  ústavu,  načrtanou 
od  publicisty  Davidovióe.  Ustanovení  o  se- 
nátu obmezovala  hioc  panovníkovu  a  sou- 
střeďovala všechnu  výkonnou  moc  v  rukou 
senátorů.  Kníže  bez  senátu  nemohl  ničeho 
učiniti,  senát  bez  knížete  mohl.  Mimoto  za- 
vedena tu  celá  hierarchie  úřadnickú.  Ustavní 
zákony  přijaty  bez  hlubší  rozvahy.  Skupština 
podala  knížeti  v  slavnostní  hromadě  chléb  a 
sůl,  zlatou  šavli  s  věnováním  a  pohár  vína. 
Ústava,  jež  narazila  na  odpor  se  strany  ru- 
ské, rakouské  a  turecké,  po  půldruhém  mě- 
síci zase  odvolána,  výtisky  její  zničeny  a  Da- 
vidovič  od  M-e  zbaven  redakce  úřadňího  li- 
stu, avšak  základní  zásady  zřízení  senátu  již 
nezmizely.  Ruský  zástupce  z  Bukurešti,  bar. 
Rikmann,  vyslechl  v  Bělehradě  mnohé  ža- 
loby na  M-e,  který  po  radě  ruské  v  čci  vy- 
konal cestu  k  sultánovi  do  Cařihradu,  aby 
mu  složil  přísahu  věrnosti,  jako  byli  učinili 
hospodářové  multánský  a  valašský.  Přijat 
byv  s  orientální  okázalostí  a  s  dary  a  vy- 
znamenáními nastoupil  po  dvoumcsíčném  po- 
bytu zpáteční  cestu.  Mustafa  II.  dal  nejen 
jemu  vysoký  řád,  ale  poslal  i  drahocenné 
brilianty  Ljubici  a  22  řády  osobám,  jež  M. 
naznačil.  S  nadšením  uvítán  byl  v  Srbsku. 
V  chování  jeho  od  té  doby  stala  se  příznivá 
změna;  vzdal  se  obchodu  s  dobytkem  a  solí, 
který  dosud  provozoval,  rozsáhlých   pozem- 


kův,  jež  dal  obcím  nebo  přívržencům,  pře- 
stal bíti  holí  státní  rady,  ministry  a  okolí, 
obmezil  se  na  úlohu  panovníka  a  nekonal 
více  soudů.  Přes  to  vzmáhal  se  proti  němu 
odpor  mezi  pohlaváry  srbskými,  jehož  hlav- 
ním strůjcem  byl  Torna  Vučič  Perišič,  jenž 
se  svými  vrstevníky  podrážděn  byl  tím  více. 
Že  M.  nepřinesl  jim  žádných  řádů.  Všech  zá- 
konův, chystaného  popisu  obyvatelstva  a  j. 
užíval  k  a$7itacim  a  Štvaní  proti  M-ovi.  Avšak 
i  rodina  Obrenovidů  vzdalovala  se  knížete. 
Ljubica  hájila  sice  prospěchů  rodinných,  ale 
s  manželem  pro  jeho  zálety  se  rozcházela. 
Bratr  Jevrem  staral  se  jen  o  sebe  a  ne 
o  prospěchy  celé  rodiny.  Jovan  byl  klidný 
a  nezasahoval  v  politické  věci,  pokud  Lju- 
bici nebyl  k  tomu  veden.  Zatím  i  cizí  moci 
počaly  zakročovati  svými  radami.  Prvního 
konsula  ustanovilo  tu  r.  1836  Rakousko,  po- 
tom následovala  Anglie  a  jiné  státy.  Anglický 
konsul,  jenž  první  stal  se  generálním  konsu- 
lem,  Jiří  Hodges,  měl  velký  vliv  na  M-e, 
snaže  se  oddáliti  ho  od  Ruska.  Mimořádný 
posel  ruský,  kníže  Vas.  A.  Dolgorukij,  jenž 
přijel  r.  1837  urovnat  domácí  spory,  byl 
přijat  od  M-e  s  přátelstvím  a  okázalostí. 
Radil  knížeti,  aby  ústavní  statut  vypracovati 
dal  na  základě  náčrtku  mu  podaného.  M.  se 
smířil  se  svými  úhlavními  odpůrci  a  dovolil 
jim  návrat  do  Srbska.  Nutnou  potřebou 
k  urovnání  poměrů  stávala  se  ústava  dle 
mínění  přátelských  mocí  Srbska.  Kommisse, 
zřízená  k  vypracování  projektu  o  zřízení  se- 
nátu, podala  jej  počátkem  r.  1838  M-ovi 
k  potvrzení,  který  však  s  odporem  osnovu 
zamítl.  Tako  ruský  zástupce  přijel  zatím  do 
Bělehradu  ruský  konsul  ze  Staré  Ršavy,  Va- 
ščenko,  jenŽ  dohodnuv  se  s  Vučičem,  Je- 
vremcm  a  jinými  odpůrci  M-ovými  jednal 
s  nimi  "ve  shodě.  Úkladem  odpůrcův  těch 
zmařeno  úsilí  deputace  od  M-e  do  Cařihradu 
poslané.  Z  deputace  sám  Petronijevic  zradil 
M-e,  spojiv  se  s  jeho  odpůrci.  Ustavní  sta- 
tut vypracovala  po  mnohém  otálení  turecká 
vláda  v  souhlasu  s  Ruskem,  snažíc  se  ob- 
mcziti  práva  Srbského  knížectví  a  necháva- 
jíc padnouti  hlavní  požadavek  knížete,  aby 
nesesaditelnost  senátu  byla  odstraněna.  Od- 
půrcové M-ovi  zvítězili,  ale  Srbsko  utrpélo 
těžký  úkor.  Koncem  prosince  r.  1838  pode- 
psal sultán  ústavní  statut  srbský  ve  formě 
hatišerifu  na  jméno  bělehradského  paše  Ju- 
sufa,  čímž  také  snižován  význam  moci  kní- 
žecí. Akt  ten  byl  vyhlášen  na  pevnostním 
poli  bělehradském  25.  ún.  r.  1839.  Senát  a 
direktoři  či  ministři  nabyli  tím  vrchu  nad 
knížetem  a  mezi  jmenovanými  byla  veliká 
většina  jeho  odpůrců.  Předsedou  senátu  byl 
Jevrem,  bratr  M-ův.  Mezi  senátem  a  M-em 
docházelo  od  prvního  počátku  ke  sporům; 
návrhy  M-ovy  zamítal  senát  a  osnovy  a  ná- 
vrhy senátu  M.  V  Srbsku  vyvinula  se  strana 
»ustavol)ranitelŮ€,  kteří  tureckou  ústavu  vy- 
hlašovali za  nedotknutelné  palladium.  O  vcl- 
konocích  odejel  M.  náhle  z  Kragujevcc  do 
Bělehradu  a  odtud  na  rakouské  území  do 
Pančevn,  kde  prodělav  karanténu  odebral  se 


Milošice  —  Milov.  365 

do  Zemuna.  Odtud  vzkázal  30.  dub.  r.  1839  nou  italskou.  M.  zemřel  26  září  1860  a  jeho 
do  Bělehradu,  že  se  více  nevrátí.  Vojenské  nástupcem  stal  se  jeho  syn  Michal. 
posádky  zatím  ^sc  bouřily  a  hledaly  M-e,  M.  jest  osobnost  vynikajícího  významu 
chtéjíce  jen  jeho  poslouchat  a  nikoho  dru-  v  novodobých  déjinách  srbských.  I  v  litera- 
hého.  Deputace  senátu  vyhledala  M-e  a  vrá-  túře  má  přívržence  a  odpůrce.  Posuzující 
tila  se  s  ním  zpět.  M.  stal  se  povolným  se-  jeho  činnost  musí  však  míti  na  očích  kruté 
nátu,  zatím  však  bratr  jeho  Jovan  zdvihl  ná-  okolnosti,  za  kterých  vystupoval.  Líčili-li  jej 
rod.  Senátoři  volali  M-e  k  pašovi  k  odpo-  někteří  jako  křesťanského  pašu,  není  to  sice 
vědnosti.  M.  zmocnil  posléze  Vučiče,  aby  bezdůvodné,  avšak  sluší  uvážiti  dobu  jani- 
jménem  jeho  upokojil  vojsko.  Hnutí,  postrá-  carského  ještě  panství,  jež  v  Srbsku  vládla, 
dajíc  vůdce  a  vedení,  znenáhla  se  ztišilo,  a  myšlénku  národní  a  státní,  pro  kterou 
Vučič  přivedl  náčelníky  hnuti  v  poutech  do  pracoval.  M.  neuměl  čísti  ani  psáti,  teprve 
Bělehradu  a  uvrhl  do  žaláře  i  Jovana  Obre-  později  naučil  se  své  jméno  podpisovati, 
novice.  Senát  rozhodl,  aby  sícupština  roz-  ale  vynikal  při  tom  vrozenou  bystrostí  a 
soudila,  a  tu  pořídil  Vučič,  svolávaje  po  de-  neobyčejnou  chápavostí  nejen  poměrův,  nýbrž 
síti  poslancích  z  každého  kraje,  jejichž  plné  i  povah  lidí,  s  nimiž  obcoval.  Byl  střední 
moci  soud  měl  potvrdit.  Na  skupštině  z  jeho  postavy,  bilé  pleti  a  nakloněn  k  tělnatosti. 
přívrženců  svolané  žalován  M.  pro  vzbou-  Duševně  se  neukvapoval,  každý  podnik  uva- 
ření. Senát  choval  ho  pod  stráží  a  předložil  žoval  a  ne  dle  srdce,  ale  dle  rozumu  posu- 
mu  na  vybranou,  buď  aby  jako  vinník  před-  zoval.  Nebyl  zamlklý,  nýbrž  rád  se  rozho« 
stoupil  před  skupštinu  nebo  aby  se  vzdal  vořil;  jeho  nápady,  průpovědi  a  přirovnání 
knížecí  moci.  Dne  13.  čna  r.  1839  podepsal  staly  se  v  Srbsku  proslulými.  Jeho  po- 
M.  své  odstoupení  a  15.  čna  vstoupil  na  známky  při  stole  o  věcech  rakouských,  ru- 
Sávě  na  loď  a  odplul  se  synem  Michalem,  ských,  tureckých  a  j.  budily  pozornost  jeho 
Ljubicí,  která  se  opět  vrátila,  a  s  příbuz-  hostů.  Miloval  přepych,  kde  se  mu  to  zdálo 
nými  po  Dunaji  do  Turnu  Severinu  ve  výhodné,  a  hromadil  bohatství  dokládaje. 
Valašsku,  kde  se  usadil  na  svých  statcích,  žé  je  to  důležitý  prostředek  k  získání  plat- 
Nástupcem  jeho  byl  umírající  jeho  syn  Mi-  nosti.  Národní  podání  obestřelo  M-e  legen- 
lan.  dárním   leskem   a   slaví  jeho    podniky   pís- 

M.  protestoval  proti  násilnostem,  jimiž  byl    němi.  Tl^. 

donucen  odstoupiti,  a  dovolával  se  vůle  ná-  lUloiioe  (SÍHoschit^)^  ves  v  Čechách,  hejt- 
roda.  Po  smrti  svého  syna  Milana  dlouho  man.  a  okr.  Zatec,  fara  Radičeves,  pš.  Mě- 
váhal  se  svolením,  aby  druhý  syn  Michal  cholupy;  19  d.,  144  ob.  n.  (1890),  popi.  dvůr 
(v.  t.)  odebral  se  do  Srbska.  M.  sídlel  dílem   a  chmclařství. 

ve  Valašsku,  dílem  ve  Vídni,  a  když  i  kníže  Mlloiovloe  i  Milešovice,  víska  v  Ce- 
Michal  nucen  ustoupiti  v  Srbsku  Alexandru  chách,  hejtm.  Ledeč,  okr.  a  fara  Dol.  Kra- 
Karaďordeviči.  žil  spolu  se  synem.  V  Srbsku  lovice,  pš.  Zruč;  16  d.,  103  ob.  č.  (1890). 
měl  mnoho  přívržencův,  kteří  se  nejednou  Kllota  Jan,  spisov.  čes.  (*  1861  v  Tře- 
pokoušeli  o  jeho  návrat.  Avšak  teprve  nové  bechovicích).  Vystudovav  reálku  a  ústav  uči- 
pokolení  přivedlo  jej  zpět  do  Srbska.  Mocné  telský  v  Hradci  Králové,  působil  na  rozlič- 
národní  a  svobodomyslné  hnutí,  jeŽ  se  ne-  ných  školách,  posléze  ve  Vepřku  u  Chotě- 
slo  Evropou  od  konce  let  padesátých,  ne-  boře.  Jest  pilným  pracovníkem  na  poli  dětské 
zůstalo  bez  účinku  ani  na  Srbsko.  V  pros.  literatury,  přispíval  do  Časopisů  pro  mládež 
v  den  sv.  Ondřeje  r.  1858  sestoupila  se  skup-  a  napsal  asi  24  spisy  veršem  i  prosou, 
ština,  jež  Karaďorděviče  prohlásila  za  zba-  KUota  z  Dědic  v.  Benešovici,  752ď. 
véna  trůnu  a  přijavši  novou  ústavu  povolala  Mllotioe:  1)  M.,  víska  v  Čechách,  hejtm. 
M-e  jako  dědičného  knížete  na  prestol.  Dne  Kut.  Hora,  okr.  Uhlíř.  Janovice,  fara  a  pš. 
12.  ledna  r.  1859  byl  od  sultána  potvrzen  a  Češtin;  23  d.,  157  ob.  č.  (1890).  —  2)  M., 
dne  6.  ún.  se  synem  svým  Michalem  nadšeně  také  Malé  M.,  Milot ičky,  ves  t.,  hejtm. 
uvítán  na  Sávě.  Oproti  potvrzovacímu  be-  a  okr.  Pelhřimov,  fara  a  pš.  Červ.  Řečice; 
ratu,  který  uváděl,  že  Alexandr  Karaďordé-  17  d.,  103  ob.  č.  (1890),  mlýn.  —  3)  M.,  také 
vič  dobrovolně  byl  odstoupil  a  že  M.  povi-  Velké,  ves  t,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Pelhřimov, 
nen  jest  zachovávati  ústavní  statut,  skupstina  fara  Ml.  Bříště;  10  d.,  69  ob.  č.  (1890). 
prohlásila  v  protokole:  že  A.  Karaďordévič  4)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Hra- 
byl  svržen,  že  skupstina  dosadila  M-e  v  dři-  nice,  fara  a  pš.  Hustopeče;  58  d.,  350  obyv. 
véjší  jeho  hodnost  s  právem  následnosti,.že  č.  (1890),  kaple  sv.  Anny,  Itř.  šk.  a  stanice 
turecká  vláda  mohla  M-e  jen  potvrdit,  ale  žel.  dráhy  (Hranice -Vsetín).  —  5)  M.,  far. 
neměla  práva  ničeho  mu  přikazovat  o  do-  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Kyjov;  227  d.,  1036  ob. 
mácích  věcech.  M.  vydal  provolání  k  národu  č.,  10  n.  (1890),  krásný  kostel  Všech  Svatých 
hlásaje  v  něm:  >Slechetný  národe!  Drazí  i^ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  pošta,  mlýn. 
bratři  moji!  Ejhle,  opět  jest  mezi  vámi  váš  Alod.  statek  (2634*3  ha)  s  krásným  zámkem, 
starý  hospodář  M.,  skrápějící  slzami  radosti  dvorem,  lihovarem  a  hnědouhelnými  doly 
zem,  kterou  vykupoval  krví  s  vámi  záro-  drží  Frant.  Karel  hr.  ze  Seilernu-Aspangu. 
veň.«  Za  krátké  jeho  vlády  upustilo  Srbsko  Do  r.  1706  byla  zde  tvrz,  o  niž  se  Maďaři 
od  dosavadní  slabošské  a  reakcionářské  po-  marně  pokoušeli. 
litiky  a  vyhledávalo  styky  kromě  Ruska  a  Mllotidky  v.  Milot  i  ce  2). 
Francie   též  s  Kossuthem  a  revoluční  stra-       Kilov  {Múhlau),  ves  v  Cechách,  hejtman. 


366 


Milovanice  —  Miltner. 


Sušice,  okr.  a  pš.  Kašp.  Hory,  fara  Nicov; 
18  d.,  149  ob.  n.  (18901 

Mllovaxiioe,  ves  v  Čechách,  hcjtm.  a  okr. 
Benešov,  fara  a  pš.  Postupice;  32  d.,  207  ob. 
č.  (1890).  Na  bhzku  stávala  ves  Žel  i  chov. 
M.  příslušely  do  zboží  kláštera  louňovického 
až  do  jeho  zrušení. 

Mllovanov  Luka  viz  Jihoslované, 
str.  492  ťj. 

miovany  (Afilbes),  far.  ves  na  Moravě, 
hejtm.  Šternberk,  okr.  Libavá,  pš.  Potštát; 
73  d.,  3  ob.  č.,  548  n.  (1890),  kostel  sv.  Ka- 
teřiny (r.  1408  far.),  Itř.  šk. 

Kilové  pr&vo,  název  pro  donucovací 
právo  (v.  t),  pochází  odtud,  že  dotčené 
právo  vykonáváno  bylo  v  jistém  okrsku,  který 
se  nazýval  ném.  Bannbe^irk  nebo  Bannmeile. 

miovloe:  1)  M.  v  Čechách  viz  Mi  le- 
vice. —  2)  M.  i  Milevice,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Ml.  Boleslav,  okr.  N.  Benátky,  fara 
Mladá,  pš.  Lysá  n.  Lab.;  115  d.,  814  ob.  č. 
(1890),  3tř.  šk.,  popi.  dvůr,  ložisko  rašeliny. 
řía  býv.  tvrzi  připomíná  se  poč.  XV.  stol.  Zá- 
vis z  Milovic.  —  3)  M.,  Milevice,  ves  t, 
hejtman.  Král.  Hradec,  okr.,  fara  a  pš.  Ho- 
řice; 55  d.,  340  ob  č.  (1890),  fil.  kostel  sv. 
apošt.  Petra  a  Pavla,  vystavěný  v  1.  1755—58, 
3tř.  šk. 

4)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Kroměříž, 
okr.,  fara  a  pš.  Zdounky;  44  d.,  217  ob.  č. 
(1890).  myslivna. 

KÚovldky  {Milowiti)^  far.  ves  na  Moravě, 
hejtm.  a  okr.  Mikulov,  pš.  Pulkař  (Pulgarov); 
98  d.,  5  ob.  č.,  566  n.  (1890),  kostel  sv.  Os- 
valda,  2tř.  šk.  a  Panenský  mlýn. 

Mllovy,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Chrudim, 
okr.  Hlinsko,  fara  a  pš.  Svratka;  37  d.,  125 
ob.  č.  (1890),  cihelna,  mlýn  a  myslivna. 

miOW  Stephan,  pseudonym,  v.  von  Mil- 
lenkovics  Stephan. 

liildwka,  okres,  město  v  Haliči,  na  řece 
Sole,  stanice  žel.  dráhy  (Žywiec-Zwardort), 
v  hejtm.  žywieckém;  má  2421  oby  v.  pol. 
(1890),  řím.-katol.  far.  kostel,  obec.  šk.,  pš., 
telegraf. 

lUlrels,  t.  j.  tisíc  reísů.  V  Portugalsku 
jest  m.  mince  zlatá  =  5  K  30  h,  v  Brazílii 
mince  stříbrná  -—  2  K  70  h. 

Kilsand  Joseph  Ant.,  aesthetik  franc. 
(•  1817  v  Dijonu  —  f  1886),  stud.  v  Itálii 
výtvarná  umění,  později  oddal  se  studiu  otá- 
zek náboženských  a  sociálních.  Z  prací  jeho 
uvádíme:  Vesthétique  anglaise,  studie  o  Ru- 
skinovi  (1864);  Le  protestantisme  {1^12)  \  Pro- 
testants  et  vieux  catholiques  (1874);  La  psy- 
chologie et  la  morale  du  christianisme  (1880). 

Mllsau,  ves  v  Čechách,  v.  Milžany. 

Milseburg^,  znělcová  hora  v  prus.  vlád. 
obvodě  kasselském,  15  km  na  vých.  od  Fuldy, 
833  m  vys.,  s  jejíhož  vrcholu  jest  překrásný 
rozhled 

Militein,  zříceniny  hradu  v  Čechách,  na 
vrchu  t.  jm.,  asi  V2  hod.  záp.  od  osady  HofT- 
nungu,  v  okr.  cvikovském.  Hrad  vystaven 
byl  nejspíše  ve  XIV.  stol.  na  ochranu  cesty, 
kterou  se  jezdívalo  ze  Žitavy  přes  Cvikov, 
Č.  Lípu  a  Dubou  k  Labi,  a  byl  do  počátku 


2.  pol.  XV.  stol.  majetkem  pánů  Berků  z  Dube 
a  M-a.  Kol.  r.  1634  hrad  nejspíše  Švédy  po- 
bořen a  již  se  nepřipomíná. 

Mlltenberr,  okr.  město  v  bav.  vlád.  ob- 
vodě Dolních  Frankách,  na  trati  státní  dráhy 
Aschaffenburg-M.  a  na  poboční  trati  M.-Amor- 
bach,  má  3528  ob.  (1895),  katol.  kostel  z  roku 
1383  s  krásným  portálem,  františk.  klášter, 
sídlo  okr.,  soud.  a  lesnického  úřadu,  gym- 
nasium, obch.  a  vyšší  dívčí  školu,  sirotčinec, 
poštu,  továrnu  na  stroje  a  na  knoflíky.  Pě- 
stění ovoce,  hl.  vína.  Důležitá  plavba  a  ob- 
chod. Nedaleko  města  jest  zámek  Milten- 
burg  s  obrazárnou,  sbírkou  numismatickou 
a  velkou  knihovnou. 

mitiadés  {Milzi^Srjq),  vojevůdce  athén- 
ský z  rodu  Filaiovců,  vynikal  zdatností  vá- 
Icčnickou.  Když  táhl  Dareios  I.  proti  Sky- 
thům,  byl  M.  mezi  řeckými  strážci  dunajského 
mostu  a  radil,  aby  po  návrhu  Skythů  byl 
most  zbořen  a  Dareios  s  vojskem  oddán 
zkáze.  Rada  jeho  nebyla  však  přijata,  načež 
po  návratu  Dareiově  M.  z  Chersonnésu  jsa. 
vypuzen  a  zanechav  nejstaršího  syna  v  ru- 
kou perských  uchýlil  se  do  Athén.  Na  r.  490 
př.  Kr.  byl  zvolen  do  sboru  desíti  stratégův 
a  za  druhé  výpravy  perské  radil  úsilně,  aby 
Athénští  nepřestávali  na  obraně  hradeb,  kdež 
by  snadno  mohli  býti  přesilou  obklíčeni  a 
udoláni,  nýbrž  aby  zkusili  boj  v  širém  poli, 
kdež  proti  číselné  převaze  Peršanů  na  váhu 
padnouti  mohou  zručnost  a  vojenský  výcvik 
Athéňanů.  Po  jeho  radě  vytrhli  Athéňané 
k  Marathonu,  ale  tam  znova  jednáno  o  ná- 
vrhu M-dové,  aby  Athéňané  sami  přešli 
k  útoku,  načež  polemarch  Kallimachos 
rozhodl  pro  návrh.  Vítězství  u  Marathona 
jest  tudíž  hlavní  M-dovou  zásluhou  a  zjed- 
nalo mu  přes  aristokratický  původ  a  smý- 
šlení přízeň  lidu.  M.  potom  navrhl,  aby  vy- 
praveno bvlo  70  lodí  proti  ostrovanům,  kteří 
byli  se  s  řeršany  spojili,  a  sám  se  stal  vůd- 
cem výpravy,  která  však  u  ostrova  Para  utr- 
pěla ztráty.  M.  jsa  sám  raněn  a  domnívaje 
se,  že  Pcršané  jdou  Parským  na  pomoc,  vrátil 
se  do  Athén,  ale  byl  Xanthippem  obžalován 
a  odsouzen  k  pokutě  60  tal.  Nemoha  zaplatiti, 
uvržen  do  Žaláře,  kdež  od  rány  zemřel;  po- 
kutu zaplatil  syn  jeho  Kimón.  Pik. 

mitiades  v.  Melchiades. 

mitikov  (Miltigau),  ves  far.  v  Čechách 
při  potoku,  hejtm.  Planá,  okr.  Kynžvart;  73 
d.,  523  ob.  n.  (1890),  kostel  sv.  apošt.  Simona 
a  judy,  r.  1787  fil.,  od  r.  1853  far.,  3tř.  šk.,  pš. 
a  2  mlýny.  Alod.  statek  se  zámečkem  náleží 
Rich.  kn.  Mettcrnichovi,  jehoŽ  předek  Fran- 
tišek koupil  (1790)  M.  od  fondu  nábož. 

mitner:  1)  M.  Frant.  Karel,  archaeol. 
čes.  (♦  21.  led.  1797  ve  Slaném  —  t  12.  lisL 
1874).  Vystudovav  gymn.  ve  svém  rodišti, 
filosofii  a  práva  na  universitě  pražské,  stal 
se  úředníkem  při  úřadech  patrimoniálních, 
r.  1849  vstoupiv  do  služby  státní  stal  se  hejt- 
manem na  Smíchově  a  potom  místodržitel- 
ským  radou  a  hejtmanem  krajským  v  Písku 
(do  r.  1862).  JiŽ  za  studií  se  zálibou  pěstova] 
archaeologii   a  numismatiku,  sbíral  niince  a 


Milton. 


367 


starožitnosti,  založil  v  Praze  numismatický 
spolek  a  sebral  veliký  materiál  k  déjinám 
města  Písku  a  Slaného.  Nčktcré  články  ar- 
chaeol.  uveřejnil  v  časop.   >Hyllos«  r.  1819. 

2)  M.  Jindřich  Otakar,  syn  před.,  ar- 
chaeolog  a  numismatik  čes.  (f  24.  led.  1881 
v  Krakově).  V  letech  padesátých  pomáhal 
jako  musejní  assistent  Vocelovi  pořádati 
sbírky  archaeologické  v  Museu  čes.  a  napsal 
obsáhlé  dílo  o  čes.  mincích:  Bfschreibung  der 
bisher  bekannten  bóhm.  Privatmún^en  u.  Me- 
daillen  se  zprávami  rodopisnými  a  místopis- 
nými  (Praha,  1857):  v  >Pam."Archaeol.«  vy- 
dal monografii  SmeČna  (1855,  také  o  sobě), 
s  Frant.  Benešem  Helfenberk  v  Prachensku  a 
Helfenberk  v  Litoméřicku  (t,  X.);  některé 
články  psal  do  »Světozora«  a  jako  polic, 
kommissař  v  Krakově  psal  o  starožitnostech 
polských  do  >Czasu«,  popsal  starožitnickou 
výstavu  v  Krakově  a  j.  Poslední  dobou  za- 
býval se  dějinami  Slaného. 

3)  M.  Jan  Bohuslav,  spisovatel  histor., 
bratr  před.  (♦  1841  na  Smečně  —  f  31.  led. 
1887  v  Praze),  Po  studiích  gymn.  v  Praze  a 
v  Písku,  právnických,  archacologických,  filo- 
sofických a  linguistických  na  universitě 
v  Praze,  působil  na  gymn.  v  Klatovech,  v  Č. 
Budějovicích,  Král.  Hradci  a  v  Praze.  Vedle 
svého  povolání,  v  němž  proslul  jako  výborný 
učitel,  zabýval  se  staroŽitnickým  a  kulturním 
životem  našich  předků,  jak  svědčí  o  tom 
četné  články  v  >Pam.  Archaeologických* 
(Sdlexy  archaeol.  v  Písku,  1862;  Starý  hrad 
v  Pisku,  1863;  Starožitný-  plasticky  obra\,  1864; 
fíaberveštové  ^  Habersfeldtt,  1868;  Přispévky 
životopisné,  1869),  jichŽ  byl  pilným  spolupra- 
covníkem a  od  r.  1883  redaktorem;  do  pro- 
grammu  gymn.  královéhradeckého  napsal: 
Kašpar  Zdenek  hr.  KapUř  sv.  p.  \e  Sulevic, 
obránce  Vidně  proti  Turkům  i683  (též  o  sobě); 
Starožitné  sténomalby  ve  hradě  Blatenském 
(1879);  Staré  malby  na  domech  Prachatickych 
(1881);  Kalendář  historicky  Daniele  Vepřka. 
méštěnina  Slánského  (1883);  do  Sborníka  hi- 
stor. napsal:  České  (env  af  po  XV.  století. 
O  sobě  vydal:  Účast  Cechů  v  obraně  Vídně 
proti  Turkům  iS2Q  (Kr.  Hradec,  1879). 

miton  [miltn]  John,  jako  básník  i  Člo- 
věk stejně  veliký  zjev  doby  porenaissanční 
(*  9.  pros.  1608  v  Londýně  —  f  8.  list.  1674 
v  Bunhillu  u  Londýna).  Otec  jeho  byl  notá- 
řem. Za  přestoupení  k  protestantismu  byl 
od  svého  děda,  orthodoxního  katolíka,  vy- 
děděn. Vychován  byl  M.  v  rodině  ryze  pu- 
ritánské,  navštěvoval  pak  školu  sv.  Pavla,  aŽ 
patnáctiletý  vstoupil  na  slavnou  již  tehdáž 
kollej  Kristova  kostela  v  Cambridgei.  Již  zde 
zabýval  se  horlivě  studiem  klassiku  a  pokou- 
šel se  v  básnictví.  Vládnoucí  však  methoda 
na  universitě,  pěstující  především  jen  me- 
chanický výcvik  ducha,  se  mu  brzy  znechu- 
tila, tak  že  se  protivil  přání  otcovu,  aby  se 
stal  protestantským  theologem.  R.  1628  byl 
jmenován  bakalářem  a  r.  1632  mistrem  svo- 
bodných umění,  načež  opustil  Cambridge  a 
žil  po  pět  roků  v  domě  otce  svého  na  ven- 
kovském  sídle  Hortonu  (Buckinghamshire), 


oddán  studiu  starých,  hlavně  Shakespeara  a 
básníků  jeho  doby.  Vliv  těchto  studií  jest  pa- 
trný v  prvotinách  M-ových,  zvláště  v  maškarní 
hře  »Comus«,  hře  allegorické  s  mravokárnou 
tendencí  jasné  vytčenou.  R.  1638  ztratil  matku 
a  nastoupil  cestu  na  pevninu,  pobyl  v  Pa- 
říži, kde  se  seznámil  s  Hugem  Grotiem,  pak 
pobyl  několik  let  v  Itálii.  Zde  zabýval  se  jed- 
nak studiemi  epické  poesie  italské  a  těmi  na- 
bádán umínil  si  již  tenkrát,  že  dá  vlasti  své 
podobnou  epopej  národní,  jakou  měli  již 
Vlaši  v  >Božské  komédiic  a  v  >Zuřivém  Ro- 
landu«.  Ve  Florencii  setkal  a  seznámil  se 
s  Galileim.  V  tc  době  psal  některé  sonety 
vlasky.  V  Itálii  vystupoval  ohnivě  jako  za- 
stance protestantismu  a  v  Římě  podstoupil 
i  veřejnou  disputaci  ve  prospěch  reformace. 
Akademie  florcntinská  jmenovala  jej  tenkrát 
svým  členem.  Chtěl  se  odebrati  do  Řecka, 
když  zprávami  o  nepokojích  doma  pobou- 
řen se  navrátil.  S  počátku  se  nemíchal  do- 
sporu  stran  a  žil  v  soukromí  jako  vychovatel 
několika  mladíků,  při  jichž  výchově  užíval 
vlastní  methody  a  docílil  též  neobyčejných 
výsledků.  Do  života  veřejného  zasáhl  uveřej- 
něním pěti  časových  pojednání  v  1.  1641  a 
1642,  v  nichž  ostře  vystupoval  proti  snahám 
tenkrát  převládajícím  v  příčině  zostření  kázně 
biskupské  ústavy,  v  čemž  viděl  sbližování  se  . 
církve  anglikánské  s  katolictvím,  jehož  byl 
zásadním  nepřítelem,  neboť  viděl  v  něm  jen 
politickou  stranu,  pracující  k  sesilnění  kněž- 
ského tyranství.  Prvním  prudkým  útokem 
M-ovým  v  ohledu  reformy  náboženské  bylo 
r.  1641  vydané  pojednání  >0  opravě  správy 
církevní  v  Anglii  a  o  příčinách,  které  jí  po- 
sud byly  na  přckážku«,  čímž  zavdal  podnět 
k  ostré  polemice  mezi  biskupem  Hallcm  a 
puritány,  kteří  pod  pseudonymem  >Smectym 
nuus«  vyvolali  ostrou  odpověď  biskupa 
Uthera.  M.  odpověděl  prudce  oběma,  a  když 
biskup  anonymně  se  bránil,  ujal  se  M.  puri- 
tánských  kněží  zvláštní  apologií.  R.  1643 
oženil  se  s  Mary  Powelovou,  dcerou  statkáře 
v  Oxfordshiru,  která  však  již  po  měsíci  jej 
opustila,  nenalézajíc  štěstí  při  jeho  přísncm 
puritánském  životě,  zasvěceném  jen  duševní 
práci.  M.  se  snažil  o  její  návrat,  ale  marně. 
I  napsal  čtyři  pojednání  o  manželství  (Doc- 
trine  and  disciplině  of  divorce  atd.;  Judgc- 
ment  of  Martin  Bucer  touching  divorce  atd.; 
letrachordon  a  Colasterion  atd.),  v  nichž  hájí 
právo  rozvodu  dle  svědomí  muže,  stoje 
na  stanovisku  Starého  zákona.  Když  presby- 
teriáni v  tak  zvaném  dlouhém  parlamentě 
nabyli  nadvlády  a  ještě  orthodoxnéji  si  po- 
čínali než  biskupové  jimi  svržení,  vystoupil 
M.  r.  1644  proti  nim  řečí  směřující  k  ochraně 
tiskové  svobody,  zvanou  Areopagitica  atd. 
Současně  vydal  pojednání  On  education  a  do- 
savadní své  lyrické  básně.  Téhož  roku  smířil 
se  s  chotí,  která  se  k  němu  vrátila.  Reflex 
tohoto  smíru  nalézá  čtenář  v  pozdějším  >Ztra- 
ceném  ráji«,  v  krásné  scéně,  kde  Adam  od- 
pouští Evě  její  svod  i  pád.  V  1.  1645 — 1649 
zabýval  se  v  zátiší  studiemi  k  dějinám  An- 
glie v   době  anglosaské.     Výborem    vítězné 


368 


Milton. 


strany  republikánské  povolán  byl  do  parla- 
mentu jakožto  tajný  písař  státní  rady  pro 
latinskou  korrespondenci,  kterýž  úřad  zastá- 
val horlivě  a  svědomité  po  celou  dobu  naď 
vlády  republikánské.  R.  1649  vydal  památné 
své  ospravedlnění  popravy  Karla  I.  na  zá- 
kladě práva  přirozeného  Tenure  ofkingsand 
magistrates  a  menší  politické  Óbservations. 
Spisem  tím  dostal  se  do  sporu  s  biskupem 
exeterským,  který  svým  anonymně  vyšlým  dí- 
lem >Eikon  basilike«  energicky  hájil  posvát- 
nost  královského  majestátu.  M.  odpověděl 
svým  spisem  Eikonoklastes  (obrazoborce) 
rovněž  ostře  a  bezohledně.  Odporná  strana 
získala  však  za  100  tolarů  slavného  filologa 
Oauda  de  Saumaise,  zvaného  Salmasius,  který 
vydal  proti  M-ovi  pamflet  >Defen8Ío  regia«, 
který  však  M.  slavnou  svou  Defensio  pro 
populo  anglicano  (1651)  zdrcující  logikou, 
hlubokou  učeností  a  prorockým  ohněm  a  vý- 
mluvností značně  seslabil.  KdyŽ  Francouz 
Dumoulin  vydal  r.  1652  spis  >Regii  sangui- 
nis  clamor  ad  coelumc  a  M.  shledal  v  něm 
fadu  osobních  urážek,  odpověděl  druhou 
•obranou  r.  1654,  v  které  vystupuje  pro  do- 
mo  sua,  a  brzy  na  to  obranu  třetí  v  téže 
záležitosti.  Ano  i  po  restauraci  ještě  vydal 
Ready  and  easy  way  to  establish  a  free  com- 
monwealth,  v  němž  projednával  otázku  o  mon- 
archii a  republice.  Později  nabízenou  reha- 
bilitaci od  Stuartovcft  povoláním  v  týž  úřad, 
jejž  opustil,  hrdé  odmítl.  Z  pozdějších  jeho 
prosaických  spisů  zasluhují  zmínky:  History 
^f  Britain  (1670);  Of  true  religion  etc.  (1673), 
latinská  mluvnice  (1661)  a  kompendium  lo- 
giky (1672).  Kniha  jeho  byla  v  Paříži  a  v  Tou- 
louse katem  veřejně  spálena,  parlament  mu 
však  odhlasoval  1000  liber  sterlinkůvjako  dar 
národní.  Celá  Životní  práce  jeho,  která  jej 
pomalu  o  zrak  připravila,  byla  věnována  se- 
sílení  politiky  Cromwellovy  a  směřovala  na 
spojení  veškerého  protestantismu  proti  ka- 
tolictví, jež  tenkrát  především  představovala 
velmoc  Habsburská.  Po  pádu  republiky  a 
v  době  reakce  Stuartovské  bylo  M-ovi  sná- 
šeti mnoho  příkoří  a  pronásledování  od 
strany  královské,  tak  že  jen  zázrakem  bylo, 
že  holý  život  zachránil.  R.  1660  byla  jeho 
>Obrana  anglického  národa«  katem  spálena 
a  jen  úsilí  mocných  přátel  se  zdařilo  zatče- 
ného již  M-a  aspoň  vyprostiti.  M.  žil  nyní 
v  poměrech  těsných.  Bouřemi  politickými  a 
požárem  r.  1666  přišel  o  všecky  své  úspory 
a  k  tomu  oslepl  úplně  (1653).  První  jeho  žena 
zemřela  r.  1652  a  zanechala  mu  tři  dcery. 
M.  oženil  se  po  roce  s  Kateřinou  Wood- 
cockovou,  ale  ta  zemřela  před  uplynutím 
prvního  roku  jejich  manželství.  Padesátiletý 
slepec  oženil  se  na  radu  svých  přátel  po 
třetí.  Ale  ani  toto  manželství  nebylo  šťastné 
a  M.  zemřel  v  poměrech  bídných.  Pochován 
byl  v  kostele  sv.  Gilesa.  Básnická  sláva  M-ova 
spočívá  na  jeho  eposu  The  paradise  lost 
(Ztracený  ráj),  jejž  začal  skládati  v  posledních 
letech  svého  života,  úplně  slepý.  Báseň  jest 
psána  blankversem  a  rozvržena  v  12  zpěvů. 
Opevá  pád  prvního  člověka  v  ráji  a  založena 


jest  na  myšlénce  zápasu  mezi  nebem  a  Sa- 
tanem.   Mnoho  tu  Danta  připomíná,  ale  vý- 
slednice myšlenková  je  docela  různá,  právř 
jako  doby,  které  zrodily  obě  velebásně.  Dante 
jest  dogmatik  středověký  a  končí  svůj  názor 
světový  slavným  vyznáním  apoštolským,  M. 
zůstává  věren  své  nezávislosti  na  dogmatu  a 
zastává   princip    protestantské   svobody    ve 
víře  a  výkladu  jejím.    Koncepce  básně  jest 
smělá  a  velkolepá,  zvlášť  charakteristika  Sa- 
tana roste  do  rozměrů  gigantických.   Líčení 
a   popisy,   připomínající    časem   silně    staré 
básníky  (hlavně  Lucana),  jsou  plné  plastiky. 
Nechť  čtenáři  modernímu  již  vadí  některé 
subtilnosti  doktrín ářské  a  délky,  nechť  i  po- 
jmutí  prarodičů  jest  nám  cizí,  sila  řeči  a  pa- 
thosu, který  jedině  srovnati  se  dá  s  veleb- 
nou hrou  na  varhany  (Tennyson),  jest  unáše- 
jící a  vítězná.  Vkus  doby  i  zde  zanechal  ně- 
které rušící  stopy,  zvlášť  v  rhétor.  pasážích 
Adama,  Evy,  andělů,  které  ukazují  spíše  dů- 
myslného právníka  a  soíistického  polemika 
než  básníka,  rovněž  spíš  závadou  jsou  dnes 
některé  allegorie  ryze  dobové  v  stilu  puritan- 
ském   o  hříchu  a  pádu  prvních  rodičů  atd. 
Tyto  ovšem  nezastiňují  některá  místa  lyrická 
plná  síly,  vzletu  a  opravdové  citové  hloubky, 
patřící  k  nejvyšším  bodům  poesie  vůbec.  Let 
Satanův  prostorem  byl   vzorem  i  Byronovi 
v  Kainu,  apostrofa  slepého  básníka  na  světlo 
(začátek  111.  zpěvu),  popis  ráje.  láska  praro- 
dičů a  líčení  válečných  šiků  pekelných  a  zjev 
syna   božího   v   zástupech   nebeských   tvoří 
episody,  které  jako  základní  sloupy  udrží  ce- 
lou smělou  stavbu,  byť  některé  vedlejší  zdi 
a  výplňky  se  již  rozdrobily  pod  vlivem  vkusu 
a  mody  dob  pozdějších.    Báseň,  dokončená 
r.  1665,  vyšla  teprve  r.  1667;   honoráře  do- 
stal slepý  M.  —  5  liber.    Vdova  dostala  za 
třetí  vydání  8  liber.    Teprve  v  XVIII.  věku 
byla  hlavně  přičiněním  Addisona  oceněna  a 
rozšířena  a  brzy  pronikla  i  do  cizích  litera- 
tur,  všady  zanechávajíc  vlivy  oplodňující   a 
blahodárné,  povzbouzející  k  velkosti  v  poe- 
sii, do  jisté  míry  i  směrodatné.  (Vliv  na  Klop- 
stocka,  ocenění  Lessingovo,  u  nás  překlad 
Jungraannův,  první  na  dobu  velesmělý  krok 
české  poesie!)    Mimo   »Ztracený  ráj«  napsal 
později  Paradise  regained  (Ráj  opět  získaný), 
líčící  jako  pendant  k  první  básni  pokušení 
Kristovo  na  poušti  Satanem,  která  skladba 
však  velebásně  jeho  v  ničem  nedostihuje.  Je 
rhétoricky  suchá  a  dnes  nezáživná.  Z  mlad- 
ších prací  básnických  některé  kusy  lyrické 
jsou   více  zajímavé  pro  autora  a  ciobu   než 
pro  poetickou  svou  stránku;  jsou  to  mimo 
jiné  elegie  nad  smrtí  přítele  Lycidas,  allego- 
rické   básně  Callegro   (Veselý)   a    Penseroso 
(Zamyšlený),  tvořící  jakési  protiobrazy  ze  ži- 
vota klidného  v  přírodě  a 'venkovských  ra- 
dostech ztráveného  proti  životu  myslitele  a 
badatele.  Poslední  skladbou  M-ovou  byla  ly- 
rická tragédie  Samson  Agonisthes  (1671),  jako 
drama  pochybená,  ale  lyrickou  silou  sborů 
a  vzletnou  mohutností  dikce  a  velebnou  poe- 
sií celku  jediná  a  uchvacující.  Se  stanoviska 
ryze  uměleckého  snad   nejdokonalejší   plod 


Milton  iiext  Sittingbourne  —  Milwaukee. 


36^ 


M-ovy  musy.  Díla  M-ova  vyšla  sebrána  ně- 
kolikrát a  vydána  jako  >ťo?tical  works€ 
r.  1824  od  Hawkínse,  r.  1861  od  Pickerinea, 
r.  1874  od  Massona,  r.  1873  od  Mitforda, 
r.  1785  od  Wartona  (lyrika)  s  mnohými  kom- 
mentáry.  Díla  prosaická  vydal  Fletcher  roku 
1833  ve  třech,  Bohn  r.  1852  a  pozdéji  opčt 
Fletcher  veškerá  díla  v  šesti  svazcích  a 
Milford  v  osmi  svazcích  v  I.  1851  a  1862. 
O  životě  M-ově  psali:  Tolland,  Todd,  Symons, 
Johnson  (Lives  of  english  poets),  Keiehtlv, 
Masson,  Pattison,  Macaulay  z  Angličana, 
z  NémcÁ  Alfred  Stern,  Schmidt,  Treitschke 
a  j.  Do  češtiny  přeložil  >Ztracený  ráj«  Josef 
Jungmann,  který  svým  překladem  podal  dA- 
kaz,  že  čeština  schopna  jest  vystihnutí  nej- 
vyšších koncepcí  básnických,  již  v  první  době 
obrození  jazykového.  Nechf  místy  zastaralá, 
jest  v  celku  práce  Jungmannova  jedním  z  na- 
éich  pomníků  jazykových  a  neztratí  na  ceně 
a  významu,  když  vedle  ní  objeví  se  časem 
nový  překlad  modernější  i  formálně  věrnější. 
»Ráj  získaný«  přeložil  a  v  »Sborníku  světové 
p02sie«  vydal  J.  David  >Zvičínský€,  který  má 
též  v  rukopise  ukončený  nový  překlad  »Ráje 
ztraceného*.  Překlad  >Samsona  Agonistha« 
má  v  rukopise  J.  V.  Sládek.  -cf^. 

Kilioa  next  Slttlnrboarn*  [-tn  -born], 
mésto  v  angl.  hrabství  ICentu,  na  ř.  Swaleu, 
stanice  dráhy  Londýn-Dover,  má  5213  ob. 
(1891)  a  proplavený  chov  ústřic. 

mitsohowes  v.  Milice  ves  2). 

miatinovló:  1)  M.  Djuraď,  znamenitý 
vojevůdce  z  rodičů  Dal  matů,  vystěhovalcu 
(*  15.  říj.  1766  na  ostr.  Korfu  —  t  2.  srp.  1844 
ve  Splitu).  Odbyv  sobě  školu  námoř.  vykonal 
již  jako  námoř.  kadet  několik  dalekých  plaveb 
zámořských.  Přestoupil  do  služeb  portugal- 
ských a  účastnil  se  výpravy  loďstva  proti 
Berb;:rsku.  Po  7  letech  služby  portugalské 
vrátil  se  na  Korfu  a  sloužil  dále  republice 
Benátské.  Po  míru  uzavřeném  r.  1797  v  Campu 
Formiu  M.  přijal  služby  rakouské  a  stal  se 
c.  k.  plukovníkem  pěchoty.  Po  míru  uzavře- 
né.n  r.  1809  v  Prešpurku  povolán  do  Fran- 
cie, aby  odtamtud  uspořádal  sbor  Dalmatů 
v  Bergamu  se  shromáždivších,  a  potom  byl 
přidělen  ke  gener.  štábu  franc.  vojska,  ope- 
rujícího v  Itálii.  Maršál  Marmont  jej  pak 
jm'jnoval  guvernérem  v  Zadru,  a  dále  bojo- 
val M.  ve  všech  bojích  při  Rýnu.  R.  1814, 
opustiv  službv  franc.  jako  generál,  přestou- 
pil zase  do  služeb  rakouských,  a  to  do  hlav- 
ního stanu  marš.  kn.  Schwarzenbsrka,  jenž 
na  rozkaz  císařův  jej  poslal  do  Vídně.  R.  1819, 
měv  dotud  ročního  platu  1600  zl.  stř.  bez 
určitého  postavení,  ustanoven  za  generál- 
majora  rs&ouského.  M.  byl  vysoce  vzdělaný 
a  sepsal  několik  děl  o  ostrovech  lonskýoh, 
o  financích  a  námořním  obchodu  republiky 
Benátské.  FAf. 

2)  M.  Sima  Sarajlij  v.  Jihoslované, 
stř.  493  6. 

HUatinovló  (MilovskÝ)  z  Weichsel- 
burgu  Teodor,  c.  k.  polní  podmaršálek, 
syn  rak.  generála  (♦  1766  v  Surduku  Sr5m- 
skéni  —  T  7.  list.  1835).  Odbyv  inžjnýrskou 

OuSv  Sloviík  Niuíný  av.   XYII.   1712   1900. 


akademii  ve  Vídni  vstoupil  r.  1786  jako  ka- 
det do   2.   pluku  Banátského  (10.   hranič.), 
r.  1788  stal  se  poručíkem  ve  sboru  mostař- 
ském,  bojoval  v  1.  1789—90  proti  Turkům, 
r.  1792  proti  Francouzům  v  Nizozemsku,  kdež 
se  vyznamenal  r.  1793  po  ústupu  při  pře- 
chodu přes  Rýn,  potom  sloužil  ve  vojsku, 
které  operovalo  pod  vévodou  Brunšvickým 
v  Prusku,  a  postoupil  t.  r.  na  nadporučíka. 
R.  1794   stal  se   setníkem   v  gen.  štábu    a 
r.  1795  přestoupil  do  dobrovolnického  sboru 
plukovníka  Kneževiče,  kde  opět  se  vyzna- 
menal t.  r.  a  r.  1796.   V  1.  1799—1801  bojo- 
val zase  v  Bavorsku.  Po  té  sloužil  v  jednom 
hraničářském  pluku  VaraŽdínském  ai  do  roku 
1805,  kdy  povýšen  na  majora.  Po  válce  toho 
roku  vrátil  se  do  Voj.  Hranice,  kde  střehl 
sávské    pomezí  proti   vzbouření   v   Srbsku. 
Pak  řídil  kommissi,  která  přeměřovala  státní 
lesy  v  okresech   pluků   Gradišského,  Brod- 
ského a  Varaždinských,  načež  se  stal  r.  1809 
podplukovníkem  a  v  témže  roce  záhy  plu- 
kovníkem.  V  1.  1810—1812   pečoval  horlivě 
o  zvelebení  plukovní  oblasti   svojí,  stavěje 
silnice  a  mosty  a  chráně  území  podél  Sáv^ 
hrázemi  proti  povodním.  R.  1812  opět  válčil 
pod  podmarš.  Radivojcvičem  v  Kraňsku,  kde 
porazil  6.  září  u  Višní  Gory  franc.  generála 
Pinna;  12.  t.  m.  ustoupil  tam  po  boji  velmi 
udatném   teprve   v   noci   v  dokonalém    po- 
řádku a  15.  Francouzům  zase  odňal  útokem 
Višní  Goru,  ukořistil  4  děla  a  zajal  500  m. 
Dne  27.  září  přinutil  franc.  generála  Palom- 
biniho  k  ústupu.    Za  chrabrost  osvědčenou 
v  těchto  bojích  povýšen  na  generálmaj ora 
a  dostal  přídomek  z  Weichselburgu  (něm. 
název  Višní  Gory).    Dále  bojoval  pod  pod- 
maršálkem  Tomašičem  v  Dalmácii  proti  Fran- 
couzům. Dne  6.  pros.  r.  1813  M.  se  účastnil 
útoku   na  Zadar,   po  čemž  nepřítel  opustil 
celou  severní  Dalmácii.  V  jižní  Dalmácii  po- 
rážel spolu   s  Černohorci   a  Albánci   Fran- 
couze, dobyl  pevnosti  Koloru  a  28.  led.  1814 
i  Dubrovníku;  5000  Černohorců,  již  obsadili. 
Kotor,  nechtěli  ho  vydati  c.  k.  vojsku,  pro- 
čež po  marném  vyjednávání  v  létě  zahájeno 
pravidelné   obléhání    Kotora,  jenž   záhy    se 
vzdal.  Pro  zásluhy  o  vydobytí  Dalmácie  Ra- 
kousku M.  jmenován  guvernérem  v  Albánii 
a  v  Dalmácii.    R.  1816  velel  brigádě  v  Ka- 
ranšebeši  a  později  v  Mitrovici,  r.  1830  po- 
stoupil na  podmarš.  s  velením  divise  v  Kar- 
lovcích   a   r.  1831   přeložen  do  Temešváru, 
kde  r.  1836  vstoupil  do  výslužby.    M.  zůstal 
národu  a  víře  věren  až  do  smrti,  nezapíraje 
nikdy  původu  svého.    Hraničáři  jej  velebili 
jako  svého  otce  a  památka  jeho  zůstala  velmi 
dlouho  v  lidu  tamním.  FAř. 

mívai,  zool.,  v.  Luňáci. 
miwaukee  [milvókíj,  hl.  město  hrabství 
t.  jrn.  a  přístav  v  se veroamer.  státu  Wiscon- 
sinu,  největší  město  státu  a  po  Chicagu  ce- 
lého amer.  severozápadu,  leŽí  na  43°  41' 
s.  š.  a  87®  57'  z.  d.,  178  m  n.  m.,  na  záp.  po- 
břeží polokruhovité  zátoky  jezera  Michigan- 
ského, a  jest  uzlem  důležitých  drah,  jako 
Chicago -Northwest,  Chica^o-M.-St.  Paul  atd. 

2  4 


370 


Milžany  —  Mimika. 


R:  1840  mělo  1750  ob.,  r.  1860  již  46.286  ob., 
r.  1880:  115.578  ob.,  r.  1890:  204.468  ob., 
X  nichž  jest  54.776  v  Německu  rozených  a 
přes  polovičku  némecky  mluvících,  r.  189,8 
bvlo  zde  275.000  ob.  Město,  jímž  teče  řtka 
Menomonee  a  její  průplavy,  jest  pravidelně 
stavěno,  zaujímá  plochu  46  /cm',  má  domy 
většinou  ze  žlutých  cihel,  krásnou  villovou 
čtvrť  s  četnými  zahradami,  katol.  kathedrálu 
sv.  Jana,  biskupský  chrám  sv.  Pavla  a  luther. 
kostel  Trinity,  Marquette-college,  kollej  dívčí, 
něm.  učitelský  ústav,  celkem  25  veřejných 
ikol,  veřejnou  knihovnu,  čítající  70.000  sv., 
přírodopisné  museum,  soudní  dvůr,  obch. 
komoru,  sídlo  katol.  i  evang.  biskupa  a  něm. 
konsula,  radnici,  výstavní  budovu  s  museem, 
hudební  akademii,  Laytonskou  uměleckou  ga- 
lerii, divadlo,  poštu,  celní  úřad,  pojišťovny, 
2  veliké  parky  s  pomníky  a  sochami,  5  si- 
rotčinců, 6  nemocnic,  starobinec,  blázinec, 
ústav  pro  hluchoněmé  a  jatky.  Elevátory  na 
obilí.  Obchod  s  obilím  a  dřívím.  V  blízkosti 
M.  jest  invalidovna  pro  2000  vojínů,  doly  na 
Železnou  rudu,  44  slévárny  a  ohromné  to- 
várny na  železniční  vagóny,  12  velikých  pi- 
vovarů, 14  dílen  jirchářských,  14  továren  na 
masité  konservy,  11  mlýnů  a  pil,  vinopalna, 
továrny  na  pletené  výrobky,  na  obuv,  šat- 
stvo a  nábytek.  R.  1892  tu  bylo  zaměstnáno 
T  3500  závodech  53.873  dělníků  a  vyrobeno 
zboží  za  145,294.500  doll.  Obrovský  obchod 
po  jezeře  Michaganském ;  r.  1892  vyvezeno 
zboží  1,935.808  t  a  přivezeno  1,584.254  ř. 

miftany  (Milsau),  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Kadaň,  fara  Prunéřov;  42  d.,  268 
ob.  n.  (1890),  ložisko  hned.  uhlí  a  chmelař- 
ství.  Lenní  dvůr  se  zámečkem,  kdysi  maje- 
tek obce  kadaňské,  drží  Sigmund  Herold. 

Mimésis  (řec),  napodobení.  M.  v  min. 
v.  Mimetické  krystally. 

lUmetei^t,  nerost  soutvarý  s  apatitem, 
pyromorfítem  a  vanadinitem,  krystallujc  jako 
tyto  v  soustavě  šesterečné,  hemiedrii  pyra- 
midální, ve  tvarech  sloupcovitých,  na  nichž 
vedle  převládajícího  hranolu  a  plochy  zpo- 
dové  vyskytují  se  jehlany  prvořadé  i  třcti- 
řadé.  Štípatelnost  jest  nedokonalá  pudle  ploch 
jehlanu  základního.  r=  3-5-4,  //=  7-19-7-29. 
Barvy  jest  m.  obyčejně  nažloutlé  neb  olivové, 
zřídka  čirý;  lesk  diamantový  neb  mastný. 
Velice  časté  anomálie  optické  poukazují  na 
to,  že  šesterečné  krystally  mu  jsou  vlastně 
komplexy  dvojčatné,  složené  z  jedinců  sou- 
měrnosti nižší  (v.  Mimetické  krystally), 
odkudž  i  jméno  nerostu.  Sloučenství  m-u 
jest  Pb^Ás^O^Xl  s  23-227o  A5,0j,  74-4Vo  IbO, 
2'38Vo  ^^í  roztápí  se  a  poskytuje  v  redukčním 
plameni  zrno  a  nálet  olova  i  vydává  dýmy 
kysličníku  arsenového.  V  Cechách  vyskytuje 
se  m.  na  rudních  žilách  u  Příbramě,  Cinvaldu, 
u  Hodovic  v  Budéjovicku;  pěkné  krystally  po- 
cházejí z  Johanngeorgenstadtu  v  Sasku,  z  Ba- 
denwcileru  v  Badensku,  ze  Zacatecasu  v  Me- 
xiku a  Pho.nixvillu  v  Pennsylvanii.     Fr.Sl-k. 

Mimetioké  krystally  jsou  takové,  je- 
jichž souměrnost  i;eometrická  neshoduje  se 
s  fysikální  symmetrií,  t.  j.   u  nichž   se   jeví 


úkazy  fysikální,  hl.  optické,  příslušné  sou- 
stavě o  symmetrii  nižší,  nežli  jest  souměrnost 
geometrická  m-kých  k-llů;  neshoda  ona  pak 
jest  způsobena  u  m-kých  k-llů  dvojčatným 
srůstem  jedinců,  kdežto  u  krystallů  pseu- 
dosy  m metrický ch  již  jednoduché  krystally 
samy  hodnotami  svých  hran  blíží  se  souměr- 
nosti vyšší  (na  př.  slídy  a  chlority).  M.  k. 
nejsou  tudíž  krystally  jednoduché,  nýbrž 
skládají  se  z  mnoha  jedinců  dvojčatně  srost- 
lých tím  způsobem,  že  celek,  jsa  soumirný 
dle  roviny  resp.  rovin  srostlicových,  nabývá 
souměrnosti  vyšší  než  individua,  z  nichž  jest 
složen.  Tak  na  př.  krystally  leucitu,  jež  zdají 
se  býti  jednoduchými  tvary  soustavy  krych- 
lové, deltoidovými  čtyřiadvacetistěny,  sklá- 
dají se  z  velikého  množství  tenkých  lamell , 
navzájem  orientovaných  dvojčatně  dle  ploch, 
které  by  odpovídaly  dvanáctistěnu  kosočtve- 
rečnému,  v  soustavě  krychlové  jako  rovina 
srostlicová nemožnému;  zevně  jevivá  se  dvoj- 
čatční  toto  ryhováním  na  plochách  ikosite- 
traedrových,  v  průřezech  anomáliemi  opti- 
ckými: krystall  leucitový  není  jednolomný, 
jako  jsou  krystally  exaktně  regulární,  nýbrž 
jeví  se  mezi  zkříženými  nikoly  složeným  z  la- 
mell dvojlomných,  které  dle  optických  svých 
vlastností  náležejí  soustavě  buď  kosočlve- 
rečné  anebo  monosymmetrické.  Podobné  m. 
k.  v  soustavě  regulární  vykazují  boracit,  pe- 
rovskit,  analcim  a  j.  Krystally  mimeticky 
hexagonální  anebo  tetragonální  nejsou  opticky 
jednoosé,  nýbrž  skládají  se  z  jedincův  optick^r 
dvojosých,  jejichž  srůstem  povstává  tvar  svojí 
geometrickou  souměrností  odpovídající  jedné 
z  obou  oněch  soustav.  Příkladem  jsou  kry- 
stally chloritů,  zvi.  penninu,  dále  tridymitu, 
mimetesitu.  I  soustava  monosymmetrická  ob- 
sahuje m.  k.,  vzniklé  dvojčatným  srůstem 
mnohokráte  opakovaným  z  jedinců  nált  zejí- 
cích soustavě  asymmetrické.  Tak  má  se  za 
to,  že  veškerý  živec  drasclnatý  má  původně 
tvar  asymmetrický,  zdánlivě  monosymme- 
trický  tvar  orthoklasu  že  jest  složen  z  jedinců 
trojklonných  a  že  není  tudíž  podstatného 
rozdílu  mezi  orthoklasem  a  mikroklincnr  (v. 
t.).  V  době  nejnovější  někteří  badatelé  i^  Viola, 
Wallérant)  pokládají  mimesii  za  všeobecnou 
vlastnost  hmoty  krystallové,  původní  tvar 
veškerých  krystallů  za  asymmetrický  a  jakou- 
koli souměrnost  za  zjev  druhotný,  srůstem 
dvojčatným  vzniklý.  Fr,SI-k. 

Mimlamby  v.  Mimus  a  Héróndas. 

Mimloký  v.  Mimika. 

Mimlory,  mimikry,  v.  Darwinova  na- 
uka, str.  61  a  62. 

Mimika  (řec.^  jest  um  tni  doprovázeti  své 
myšUnky  a  city  nrou  fysiognomie  a  posunky 
tak,  aby  jednání  naše  nabylo  výrazu  a  při- 
rozené výmluvnosti.  Zvláště  charakterní  he- 
rec musí  býti  výborným  mimikem.  M.  na- 
hrazuje u  ntmých  řeč.  Také  na  jeviště  pro- 
nikla ve  způsobe  pantomim,  balletů,  kdyi 
celá  dějství  beze  slov  se  odehrávají  jen 
těmito  zevnějšími  posuňky,  pohyby,  tvářno- 
stí. Vyjádřiti  m-kou  děj  jednodobým  zachy- 
cením deiktických   momentů  jest  také  pod- 


Mimir  —  Mimosa. 


871 


statou  umění  sochařského  a  malířského.  Srv. 
téi  Mimus.  Kbn. 

Mlmlr  (ipainčtl  nadauý'),  t  cordické  my- 
thologii vodní  ducb,  obdařený  avrchovaňou 
moudrostí,  které  dosahuje  tím,  ie  denně  ráno 


pije  z  pramene  moudrosti,  jeni  se  xve  Mi- 
mírovou  studní.  Odin  směl  se  jen  jednon 
z  ni  napiti,  ale  bylo  mu  dáti  oko  v  lástavu; 
odtud  jest  jednooký.  Heimatringla  vypra- 
Tuje,  le  M.  byl  zabit  od  Wanfl,  t  nimi  se 
odebral  s  HAtúrem.  Hlava  jeho  poslána  Asflm 
a  udělovala,  nepráchnivějic,  stále  radu  Odi- 
novi.  V  Dordickončmecké  pověsti  jest  M.  ko- 
vářem, jeni  nií  Siegfrieda  a  Wielanda  svému 

MlmnermOB  z  Kololóna,  elegický  básník 
řecký  VU.  stol.  př.  Kr.  Smčr  bisni  jeho  byl 
celkem  osobní,  ač  alolil  téi  báseň  o  válce 
Smyrůaufl  s  G^em,  králem  lydským.  Jistá 
sbírka  jeho  elegii  slula  Nannó  dle  milenky 
básníkovy.    Láska  a  radost,  avSak  i  trudné 

Eředstavy  stáří  a  pomíjivosti  života  bvly 
lavní  látkou  jeho  milostné  a  těikomvslné 
poesie.  —  Zlomky  u  Bergka  Poetae  lyrici 
Gracci,  II.  Sdk. 

MbDodéloini  těhotonatvl  v.  Gravidi- 
tas  extrauterina. 

Mlatogrnďové  v.  Mimus. 

Mlmoohod  (rus.  rhoxojii.  franc.  ambit, 
angl.  ambliiig  páce,  ital.  ambio,  ambiadiira, 
ném.  Pass,  Pasigang]  jest  chod  koňský,  kro- 
kem nebo  klusem,  při  němí  kůň  kráíí  proti 
své  diftsi  přirozené  oběma  nohama  jcdně 
strany  současné  Vra  předu  a  tak  střídavé, 
jako  přiroieně  chodi  velblond,  dromedár, 
lama  a  íirafa.  M.  mnohým  jezdcQm  iciména 
na  Východě  je  pohodlnéjfii  nei  klus,  ale  ne- 
mílíe  být  nikdy  tak  rychlý  jako  tento  a  ko- 
ním škodi  na  nohy,  jei  před  fascm  opotře- 
buje. M.  polovičný  jest 
chod  nepravidelný,  jakýsi 
střed  mezi  m-em  a  klusem. 
Mimochodník  sluje  kůň 
kráčející  m-em.  FM. 

Mimoft  [Mrma).  průmy- 
slové město  v  sev.  Čechách 
na  Ploučnici  a  stan.  Ustecko- 
Teplické  dráhy  (Č.  Lípa-M.). 
v  hejtro.  českolipském,  má 
683  d.,  99  obyv.  č.,  S<Ď8  n. 
(1890),  okr.  aoud,  far.  kostel 
sv.  apoSt.  Petra  a  Pavla  (ve 
XIV.  stol.  far.).  5tř.  obec.  a 
3tř.  měSt  Sk.  chlap,  a  div., 
obec.  nemocnici,  Špitál  u  sv. 
Trojice  (i  T.  1679),  chudobi- 
nec, radnici,  slévárnu  íeteza, 
sklárnu,  cihelnu,  továrnu  na 
nábytek  z  ohýbaného  dřeva. 
pa.rni  pilu  a  bělidlo,  mlýn, 
značnou  výrobu  sukna,  vlněn.,  bavln,  a  stáv- 
kového zboií,  barvírny  a  úpravny  látek,  ko- 
íeluinu,  lihovar,  výrobu  octa,  čilý  průmysl 
a  obchod  v  bavln,  a  Inčn.  látkách,  jeji  pod- 
poruji peněžní  ústavy,  městská  spořitelna, 
obč.  a  hosp.  záložna,  a  několik  výrof.  a  tý- 
denních trhů.  Alod.  panství  M.  s  Vartenber- 


kem  (6643-72  ha,  i  toho  4I90'43  ha  lesfl) 
jest  majetkem  Fr.  hr.  Hartiga;  k  panství  ná- 
Icii  v  M-i  zámek  s  kaplí  P.  Marie  a  krásný 
park  a  pivovar.  Kdy  a  od  koho  M.  založena, 
neznámo.  Od  XUI.— XV.  stol.  sedéli  na  M-i 
p.  z  Vartenber- 
ka.  potom  z  Bi- 
briteina,  r.  1580 
Bohuslav  Maza- 
nec na  Frirobur- 
ku,  od  něhož 
koupil  M.  (1601) 
J.  Myllner  z  Myl- 
hauzu.  Jeho  syn 
Jan  účastnil  se 
odboje  českých 
stavů,  začež  mu 
1  trestu  panství 
město  M.s  pus- 
řmzámkeraRal- 


prodáno  (1621) 


od  komory 

král.  zabráno   a 

Janu  Zcidlerovi,  ji- 


nak HotTmannovi,  radě  kuríirita  saského.  Po- 
tom se  tu  připomínají  Putzové  z  AdlerthUT' 
mu,  z  nichž  přeSio  (1725)  panství  sňatkem 
na  rod  hr.  Hartigů.  Po  bitvě  bělohorské  vy- 
stěhovalo se  odtud  mnoho  řemeslného  lidu, 
zejména  soukenniků,  do  ciziny.  R.  1663  vy- 
stavěn zde  kostel  3  po  velkém  ohni  (1807^ 
zámek  a  kostel  také  byl  obnoven.  Kdy  M. 
na   méato   povýSena   a   nadána  erbem  mčat- 


a  branou  otevřenou  a  mříží  vytaženou;  >a 
zdi  vystupuji  dvě  stříbrné  věže  čtverhrané 
s  červenými  střechami  a  z1.  makovicemi.  — 
Okr.soud  mimoňský  zaujímá  304-08  fcin*, 
čitá  4196  d.,  808  ob.  č.,  22.733  n.;  z  23  601 


přítomného  obyv.  23.457  katol.,  64  evang. 

67  lid.,  13  jin.  vyznáni;  z  těch  11.020  mul. 
12.581  žen.  (1890). 


L.,  citli  vka,  rod  rosthn  lulti- 
natích  z  podčeledi  citlivkov  itých  {Mi- 
'   '),  obsahující  byliny,  kře  n.  stromy 


373 


Mimoaaceae  —  Mimulus. 


■  Ušty  2lcrát  ipefcnými,  někdjr  bezčepelnými 
a  pak  a  řaplkem  listovi  tým  (phyllodium). 
Lístky  jaou  velmi  íctné  a  následkem  difTuse 
TOdy  Z  povrchního  pletiva  do  velkobunéč- 
ného  pletiva  vnitřního  vlivem  doteku  nebo 
jiného  podráidénl  velmi  citlivé.  Ůkai  tento 
jeví  se  znenáhlým  skláníním  se  protilehlých 
lístků,  jakoi  i  jejich  společných  os  na  tak 
dlouho,  dokud  vliv  dráidivý  neustal.  Květy 
m-sy  jsou  drobné,  v  strboulech  □.  klasech, 
oboj^é  n.  mnohomanielné.  kalicha  nepatr- 
ného a  4 — Sklané  koruny.  Tyčinky  i  koruny 
vyčnívající  jsou  volné  a  buď  v  témí  poCtu 
jako  plátky  nebo  v  poČtn  dvojnásobném  al 
vícenásobném.  Z  volného  svrchního  semen- 
níku  vyvinuje  se  obyčejné  plochý  smáčknutý 
lusk,  jehož  chlopné  se  od  stálých  švů  po 
způsobu  ieiulí  rostlin  kffíokvétých  buďod- 
i^iují  nebo  se  rozpadávají  v  Isemenné  články. 
M.  čiti  asi  230  druhů,  hlavně  amerických  „tro- 
pických, kořene  často  nepříjemně  páchnou- 
cího, zpQaobujíclho  dávení  a  tim  téi  léči- 
vého, ne-li  i  officinálně  důleiitou  natí.  Pro 
citlivost  listů  zejména  často  v  domácnostech 
ae  pěstuje  M.  pudica  L.,  C.  stydlivá,  jako 
zelina  a  M.  sensilha  L.,  c.  nestejná  neboli 
čilek,  jako  kefík.  Obě  jsou  domovem  v  Bra- 
zílii, mají  strbouly  úilabičkové  a  lusky  43e- 
menné.  Děd. 

Mlmosso***,  citlivkovité,  podčeleď 
rostlin  luátinatých,  s  listy  dvakrát  zpeře- 
nými,  zřídka  jednoduše  zpeřcnými,  jejichí 
řapík  často  vybíhá  v  úponku  nebo  jest  ně- 
kdy vyvinut  v  podobě  listu  n.  fyllodia.  Pa- 
listy  íádné  n.  roimanité  povahy  jsou  někdy 
proměněné  v  trny.  Květy,  vétŠinou  drobné, 
JSOU  v  strboulech  n.  hromech  skládajících 
Úflabní  n  konečná  kvétcnství  a  jsou  pravi- 
delné, velmi  zíídka  souměrné,  oboiaké  nebo 
pometánim  dvojaké,  5-,  4-,  3-  n.  6četné.  Na 
prohloubeném  n,  vypouklém  Ifliku  jest 
plodní  n.  podplodm  obal  květní  s  týmž  po- 
čtem tyčinek,  též  s  dvojnásobným  n.  hojným, 
buď  volných  n.  ibratrých  n.  přirostlých  ke 
zpodině  plátků.  Nitky  bývají  dlouhé  a  praS- 
níky  malé,  do  vnitř  obrácené,  často  napříč 
v  pouzdro  rozdělené  a  vyznačené  opadav 
ilazou.  Pel  jest  buď  IbuněCný  n.  spojený 
4-,  8-,  12-  n.  lóbuněČné  skupiny.  Pestik  jest 
z  pravidla  jeden  a  vždy  volný,  dorůstá  v  lusk 
rozličné  povahy,  pukavý  n.  nepukavý,  jedn 
pouzdry  n.  vicepouidrý,  rovný  n.  rozličně 
stočený,  zploštělý  aí  válcovitý.  M.  čítají  asi 
1500  druhů  téměř  výhradně  tropických,  jei 
řadí  se  k  skupinám  Eumimaseae,  citlivk 
vité  vlastní  (MmoM,  v  t.),  a.  Acaeieae,  k 
pinlcovité  (Acacia,  v.  t.),  M.  rostly  iii  za 
doby  třetihornf  asi  46  druhy,  z  nicnz  nej- 
četněji (32  druhy)  zastoupen  byl  rod  .^cacín, 
prospívajíce  dílem  léčivou  povahou,  dilem 
klovatinou  nebo  jedlými  semeny,  nebo  jako 
ozdobné  dřeviny,  památné  zvláštní  citlivosti' 
listů  a  lístků.  Déd. 

■Imov,  ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr. 
Horsův  Týn,  fara  Osvračin,  pošta  Bliicjov: 
27  il.,  I-:-:  cbyv.  i.  (1800).  M.  jest  stará 
osada,    darovaná    vladykou    Milhostura    klá- 


šteru cisterciáckému,  v  Maitové  nové  lalole- 

L.,  kejklířka,  rod  rostlin  krti  Č- 
itých(&ro;)Auítir(nra«),  zpoděel.koat- 


iC.  I7J1. 


podílní  fei  kvCtcD 


trudovitých  {Graťwleae),  obsahující  vytr- 
valé byliny  s  listy  vstřícnými,  vejčilými,  jako 
celá  nat  z  pravidla  žlaznatými,  a  s  nápadnými 
úžlabními  květy  kalicha  trubkovitého,  uhra- 
ného a  koruny  2pyské,  doleniho  pi^sku  často 
2tirbého.  Dvojmocué  tyčinky  mají  prašníky 
buď  pooddělené  neb  na  konci  spojené.  Blizna 
má  2  sploštělé  laloky.  Tobolka  jest  2pouzdrá. 
pouzdrosečně  2chlopní,  s  chlopněmi  obyčejně 
nedělenými.  M.  čítá  asi  40  druhů  mimoobrat- 
nikových.  v  Čechách  pěstovaných  zhusta  pro 
ozdobu  a  některé  i  pro  piímovou  vůni,  nc-li 
tu  i  zdivočelých.  Jsou  to  zejména:  M.  eardi- 
nalit  Dougl.,  k,  šarlatová,  s  květy  někdy 
téi  pomorančově  červenými,  skvrnitými  neb 
žíhanými;  jest  domovem   v  Kalifornii.    Hoj- 


Mimus  —  Mina. 


373 


BČjŠi  jest  v  Čechách  místy  u  potoků  i  zdi- 
vočelý M.  luteus  L.,  k.  Žlutá,  často  v  ústí 
koruny  s  mnohými  hnědými  n.  krvavými 
akvmami,  a  M.  moschatus  Dougl.,  k.  pi2- 
Dová  n.  piimo,  s  kvčty  žlutými  a  s  natí 
pižmově  páchnoucí.  Tato  je  domovem  v  Ore- 

fonu,  ona  v  záp.  části  Sev.  Ameriky  a  v  Chile, 
deŽ  se  její  nať  jako  zelenina  přidává  do  po- 
lévek. Děd, 

Mlmut  (řec.  fitfioff,  od  fitfie<a^at,  napodo- 
bovati) značí  nejen  mimického  herce,  na- 
podobujícího šprýmovně  osoby  a  děje  života 
obyčejného,  nýbrž  i  žertovná  napodo- 
bení sama.  Mimové  vyskytovali  se  ode  dávna 
na  Sicílii  a  v  jižní  Itálii  (ve  Velkém  Řecku), 
svláště  v  Syrakusách  a  v  Tarentě.  Putujíce 
od  místa  k  místu  provozovali  rozmanité  dra- 
stické kousky,  představujíce  více  posunky 
než  řečí  rozmanité  figury  života  váedního, 
jako  na  př.  valcháře,  Ševče,  rybáře,  hašte- 
řící se  soudce,  hloupé  rolníky,  lékaře  Šarla- 
tány, rozmařilce,  břichopásky,  opilé  heisky, 
únosy  žen  a  j.  Nezaznamenávali  arci  kusů 
svých  písmem,  pročež  po  nich  nezůstalo  pa- 
mátky v  literatuře  řecké  až  na  některé  zmínky 
u  pozdějších  spisovatelů,  jako  u  Athénaia 
(XIV.  p.  621  c).  Za  starých  časů  bývali  pra- 
videlné na  slavnostech  a  schůzích  lidových, 
jako  jsou  naši  komedianti  o  poutích  a  po- 
svíceních, a  tu  svými  produkcemi  obveselo- 
veli  obecenstvo;  podobně  i  v  domech  zá- 
možnějších soukromníků  vystupovali  o  ho- 
stinách a  pitkách  k  zábavě  shromážděných 
hostí.  Postav  jimi  vytvořených  a  charakte- 
ristiky jejich  zmocnil  se  již  na  poč.  V.  stol. 
př.  Kr.  nejstarší  skladatel  komedií  řeckých 
Epicharmos,  jenž  z  nich  přejal  leccos  do 
kusů  svých.  Nedlouho  potom  Syrakusan  Só- 
fron  uvedl  mimy  do  literatury.  Mimy  Sófro- 
novy  byly  vzorem  Héróndovi  (v.  Hérón- 
das).  Asi  v  touž  dobu  (r.  272  př.  Kr.)  sezná- 
mili se  Římané  s  těmito  fraškami,  líčícími 
výjevy  ze  všedního  života.  Po  30—40  letech 

Sočaly  se  mimy  provozovati  v  samém  Římě. 
íejprve  dávány  tu  samy  o  sobě,  a  sice  z  pra- 
vidla o  Floraliích.  Hry  ty  docházely  v  Římě 
přízně  stále  větší,  ježto  žerty  svými  lid  zna- 
menitě bavily  a  lascivností  svou  hověly  jeho 
smyslnosti.  Masek  při  nich,  poněvadž  po- 
sunky obličeje  hrály  zde  přední  úlohu,  ovšem 
nebylo  užíváno,  čímž  lišily  se  od  atellan,  ve- 
seloher jinak  dosti  příbuzných;  také  bez  di- 
vadelní obuvi  vystupovali  mimové  (hráli  p/a- 
nis  pedibuif  odkud  jejich  název  planipes).  Žen- 
ské role  nebyly  zde  dávány  od  mužů,  jako 
při  dramatických  hrách  jiných,  nýbrž  přímo 
od  žen.  Hlavní  osobou  mimu,  jež  základní 
rysy  kusu  označovala  a  celý  děj  řídila,  byl 
archimimus  (neb  archimimá)  s  oholenou  hla- 
vou. Archimima  podporoval  jeho  stálý  prů- 
vodčí, obmezený  a  proto  mnohdy  zle  tre- 
staný sannio,  v  pestrém  harlekinském  kabátci 
(centunculus)  jakožto  actor  secun darům  par- 
tium  Čili  secundarius.  Jiné  stálé  role  jsou: 
provdaná  paní  (callida  nuptd),  její  záletnik 
a  její  kupliřská  komorná;  tato  nosí  ricinium, 
krátký,  čtverhraný  pláštík,   po  němž,  ježto 


role  ta  skoro  vždy  se  vyskytovala,  zván  m. 
i  fabula  riciniata.  Dlouhou  dobu  obmezený 
zastaly  mimy  ňa  pokoutní  jeviště.  Nemalého 
významu  se  jim  dostalo,  když  za  doby  Cice- 
ronovy  v  římskou  literaturu  uvedeny  byly 
Decimem  Laberiem  (v.  Laberius)  a  Publi- 
liem  Syrém.  Co  do  formy  přiblíživše  se  tu 
jinjm  veselohrám,  jako  togatám  a  atellanám, 
domohly  se  toho,  že  připuštěny  byly  i  na 
jeviště  velkých  divadel.  Zde  nebyly  ovšem 
provozovány  samostatné,  nýbrž  jako  dohry 
{exodium),  podobně  jako  atellany;  ano  asi 
r.  46  př.  Kr.  podařilo  se  jim  atellany  vytisk- 
nouti úplně.  Později  opět  byl  m.  samostatně 
provozován,  až  vedle  něho  vystoupil  pan- 
tomim us.  Mluva  mimů  napodobovala  při- 
rozeně řeč  vrstev  nižších  i  byla  tudy  plna 
výrazů  plebejských  a  všedních,  jakož  i  ob- 
scenit. Jinak  byla  kořeněna  pádnými  a  vhod- 
nými sentencemi,  z  nichž  mnohé  dosud  se 
zachovaly.  Mnohé  verše  jejich  vztahovaly  se 
k  vysokým  osobám  úředním  aneb  obsaho- 
valy politické  narážky,  mnohdy  dosti  smělé. 
Celkem  byl  tu  žert  a  vtip  méně  surový  a 
sprostý  než  v  atellanách.  Srv.  Grysar,  Der 
rómische  M.  (Vídeň,  1854);  V.  Nebeský,  Hry 
atellské  a  m.  u  Římanů  (>CCM.c,  1865,  str.  331 
až  353).  RNk, 

mmut,  zoolog.,  M.  polyglottu^,  drozd 
mnohohlasý,  v.  Drozd. 

lUmusops  L.,  o  p  í  h  1  e  d,  rod  rostlin  dvou- 
děložných  z  čeledi  zapotovitých  {Sapota- 
ceaé),  obsahující  stromy  východoindické  a 
i  jinde  po  jižní  Asii  pěstované,  s  listy  stří- 
davými, kožovitými,  a  s  květy  v  úžlabních 
chumáčích  kalichu  stálého.  6— Sdílného,  ko- 
runy 6— Sklané  a  8  tyčinek,  s  nimiž  střídají 
se  protikališní  staminodie.  Plody  jsou  oby- 
čejně 4pouzdré  a  4semenné  bobule  rozmani- 
tých barev  a  velikosti,  až  zvici  pomoranče. 
M.  Elengi  L.,  o.  skvělý,  kvete  a  dává  plody 
po  celý  rok.  Koruny  jeho  opadlé  nosí  na- 
vlečené na  šňůrách,  z  květů  táhnou  voňavku, 
z  jader  lisují  mastný  olej  a  kořene  i  kůry 
užívají  na  odvar  ke  kloktání  proti  bolení 
hrdla  a  zubů.  Ovocem  prospívá  po  celý  rok 
t(?ž  M.  Kauki  L.,  o.  tup  ol  i  stý,  a  M.  Imbri- 
caria  Willd.,  o.  kro  v  ní,  jenž  zároveň  dává 
nejlepší  stavební  dřevo  na  budovy  a  ko- 
ráby. Déd. 

Mimy  v.  Mimus. 

Kin  v.  Kem. 

Mina  (řec.  fivá.  lat.  mina),  starořecká  váha 
a  zároveň  jednotka  mincovní.  M.  jest  60.  díl 
talentu  a  byla  arci  za  různých  dob  rozličná. 
Jako  stará  attická  váha  tržní  m.  =  0*599  kg, 
jako  váha  mincovní  v  opraveném  systéme 
Solónově  m.  =  100  drachmám  =  432  gr,  V  sy- 
stéme mladším  m.  iako  mincovní  váha  = 
341*2  gr,  jako  tržní  váha  Solónova  «=  0*655  kg. 
Jako  jednotka  mincovní  rovnala  se  stříbrná 
m.  attická  asi  našim  39  zl.  r.  č.  U  Novořeků 
repraesentuje  m.  dle  zákona  ze  dne  28.  záři 
1836  váhu  468'/4  starých  a  1500  nových  dra- 
chem =  1*5  kg. 

Mina,  rod  rostlin  svlačcovitých  z  pří- 
buzenstva po  vij  nice  (Ipomoea),  pěstovaný 


374 


Minaiové  —  Minářík. 


oblíbeným   druhem    M.  lobata,   majícím   na 
otáčivém  stonku  listy  srdčité,  troilaločné  a 

Cřed  rozkvětem  pomerančové,  posléze  žluto- 
ílé  květy  ve  vidli čnatých  latách,  po  celé 
léto  kvetoucích.  Laty  dosahují  délky  5  dm 
a  Jednotlivé  květy  délky  2  dm.  M.  dospívá 
ocl  semene  v  6  týdnech  a  hodí  se  pro  bujný 
vzrůst  na  skupiny,  špalíry  a  zdi*  Děd. 

Kinalotré,  Minejátí  (Main  v  nápisích 
a  v  bibli,  Men-tí  hieroglyfů,  MtvaloL),  ná- 
rod staroarabský,  jichž  jazykem  hovořilo  se 
ve  starověku  po  vší  jihozáp.  Arábii,  anobrž 
i  na  jižním  pomoří  v  Hadhramautě.  Dle  na- 
lezišť nápisních  šířili  se  M.  v  1.  pol.  II.  ti- 
síciletí př.  Kr.  i  do  severní  Arábie,  jakož 
dosvědčují  minejské  nápisy,  objevené  Eutin- 
gem  r.  1884  v  oase  el-Ola.  Středem  národ- 
ního života  minejského  byla  krajina  Main 
(nyní  DžofJ  v  jihozáp.  Arábii  s  městy  Kar- 
návu  a  latilem.  V  Mainu  vládla  dlouhá  řada 
králů  způsobem  patriarchálným,  vzývajíc  ná- 
rodní božstva  a  pečujíc  o  zvelebení  země; 
předními  památkami  činnosti  jejich  jsou  pře- 
četné nápisy.  Staří  Egypťané  i  fsráélité  záhy 
se  seznámili  s  M-ii  i  pokládali  je  za  jádro 
lidu  zvaného  Amu.  I  Midjanité  byli  podče- 
ledí  minejskou.  Hlavní  zásluhu  o  shledání 
nápisů  a  památek  minejských  má  Pražan 
Edvard  Glaser,  jenž  seznal,  že  sluší  klásti 
říši  Minejskou  asi  do  r.  2000—1000  př.  Kr. 
Vydávání  nápisů  minejských  podjímá  se  B. 
Hommel.  PSk, 

Klnajev  (MRHaesi):  1)  M.  Dmitrij  Iva- 
novic, básník  rus.  (♦  1808  v  Simbirsku  — 
t  1876),  sloužil  ve  vojsku  a  znám  jest  pů- 
vodními básněmi,  jako  Sláva  o  véščem  Olegé 
(1847);  Tysjačelétije  Rusi  v  rus.  narodnych 
ska^anijach  (Simbirsk,  1857)  a  j.,  které  byl  v 
přijaty  velmi  sympathicky.  Mimo  to  přeložil 
>Slovo  o  polku  Igorevěc  (1847). 

2)  M.  Dmitrij  Dmitrijevič,  básník  rus., 
syn  předešl.  (♦  1835  v  Simbirsku  —  f  1889), 
sloužil  ve  vojsku  a  pak  při  ministerstvě 
vnitřních  záležitostí.  Literární  činnost  za- 
hájil velmi  záhy  a  od  r.  1857  rozvíjel  obsáh- 
lou činnost  básnickou  i  prosaickou.  Z  jeho 
prací  vyšly  o  sobě:  Perepěvy  (Petrohr.,  1859V, 
Proka^  Čorta  na  \e\é\noj  dorogi  (t.,  1862); 
Jevgenij  Oněgin^  rcman  v  stichach,  soíerašČen- 
nyj  i  ispravlennyj  po  stafjam  novějších  Ife- 
realistov  (3.  vyd.  t,  1877);  Dumy  i  pésni  (t, 
1863—64);  Zdravija  felaju!  (t.,  1867);  V  su- 
merkách  (t.,  1867);  Pésni  i  poemy  (t.,  1870); 
Na  perepufji  (t,  1871);  Pésni  i  satiry  (t,  1887) ; 
Démon.  Satir ičeskaja  poema.  5/r^2^/cf  (t.,  1880); 
AríTus  (t.,  1880);  Déduákiny  večera  (t.,  1880); 
Vsém  sestrám  po  sergam  (t.,  1881)  a  j.  Jako 
básník  vyznačuje  se  lehkostí  tvorby  a  zvlášt- 
ním, >minajevským«  rýmem,  jevícím  se  jme- 
novitě v  jeho  humoristických  a  satirických 
básních.  Od  r.  1859  byl  spolupracovníkem 
satirického  časop.  >lskra«  a  svými  břitkými 
epigrammy  nabyl  značné  popularity.  Zvláštní 
úspěch  měly  jeho  feuilletony  v  >Rus.  Slové«, 
v  »Dělu€  a  v  »Molvě«.  R.  1862  redigoval 
časop.  >Gudokc  a  v  letech  sedmdesátých 
byl    feuilletonistou    časop.    >Petěrburgskaja 


Gazeta«.  Jeho  práce  dramatické  na  re  per- 
toiru  se  neudržely.  Zvláštní  zmínky  zaslu- 
huje jeho  rozsáhlá  činnost  překladatelská. 
Překládal  z  Byrona,  Goetheho,  Heineho, 
Longfellowa,  Danteho,  Leopardiho  a  j.;  znaje 
však  z  cizích  jazyků  pouze  francouzský,  vy- 
pomáhal si  prosaickými  překlady,  a  pokud 
tyto  byly  věrny  a  správný,  M.  dostihoval 
v  básnických  převodech  zvláštní  dokonalosti. 
S  pseudonymem  D.  SvijaŽskij  vydal  knihu 
V.  G.  Bélinskij  (t.,  1860). 

3)  M.  Ivan  Pavlovic,  orientalista  ruský 
(♦  1840  —  t  1890),  vzdělal  se  na  orientálním 
oddělení  university  petrohradské,  kde  po- 
zději byl  professorem  srovnávacího  iazyko- 
zpytu.  Vedle  četných  pojednání  ve  vědeckých 
časopisech  ruských  i  zahraničních  vydal:  Pra- 
timoieša-sutra.  Buddijskij  slufebnik  (Petrohrad, 
1869);  Očerk  fonétiki  i  morfologij i  jazyka  Poli. 
Očerki  Cejlona  i  Indiji  (t.,  1878);  Očerk  vaf- 
néjšich  pamjatnikov  sanskritskoj  literatury 
(v  Korsově  díle  >Vseobščaja  istorija  litěra- 
tury<)  a  hlavní  své  dílo  Buddi^m,  I^slédova- 
nija  i  materiály  (t,  1887).  Podniknuv  tři  vě- 
decké cesty  po  indii,  znal  buddhistické  pa- 
mátky z  vlastního  názoru  a  přispěl  nemálo 
k  poznání  rukopisných  pramenů,  dříve  ne- 
přístupných. Srv.  jeho  životopis  od  S.  Bu- 
liče  (>Slovarj«  professorů  petrohradské  uni- 
versity  díl  II.). 

mnáret  (arab.),  štíhlá  věž  u  mešit.  Mívá 
obyčejně  několik  poschodí,  uvnitř  bývá  scho- 
diště. V  nejvyšším  oddílu  jest  galerie,  s  níŽ 
muezzin  vyzývá  věřící  k  modlitbám,  přede- 
psaným koránem.  Ve  dni  sváteční  bývají  m-y 
osvětlovány. 

Mlnarg^nt  fminaržánl,  franc,  slitina  ze 
100  dílů  mědi,  70  d.  niklu,  5  d.  wolframu  a 
1  d.  aluminia,  jest  kujná  a  barvou  i  leskem 
podobá  se  stříbru. 

Hinářik  Jan,  malíř  čes.  (♦  1862  v  Praze). 
Stav  se  žákem  pražské  akademie  pokračoval 
při  stísněných  poměrech  zvolna  na  dráze 
umělecké.  Vystavil  po  prvé  na  výstavě  Kraso- 
umné  jednoty  maje  30  let.  Obíral  se  sprvu 
hlavně  malováním  drobnějších  zátiší,  při  čemž 
dospěl  k  pozoruhodným  výsledkům.  Jmenu- 
jeme Hudební  ^dtiší  z  r.  1896  a  Zatiši  ^  Kle- 
mentina z  r.  1898.  Přesnou  kresbou,  podrob- 
ným provedením  detailův  a  pěknou  úpravou 
celkovou  nezapřel  solidní  školy,  z  níž  vyšel. 
Nitřní  fond  v  povaze  M-ově  založený  při- 
vedl jej  potom  od  mrtvého  zátiší  k  přírodě. 
První  jeho  studie  krajinářské  byly  vystaveny 
r.  1896  na  výstavě  Umělecké  besedy.  Kra- 
jiny, které  vystavil  r.  1898  v  Rudolfině,  byly 
již  pracemi,  v  nichž  individualita  umělcova 
určitě  a  zajímavě  se  obrážela.  Se  zálibou 
vyhledává  M.  tichá  lesní  zákoutí,  brázděná 
potůčky.  Takovými  jsou:  Lesní  partie  v  listo- 
padu ;  Lesní  samota ;  Partie  u  Peruce  a  j.  v. 
V  krajinomalbách  M-ových  nezapírá  podrobná 
práce  štětce,  k  detailům  s  láskou  se  přimy- 
kající, malíře  drobných  zátiší.  Jelikož  při  tom 
je  také  minuciosnim  odvažovatelem  hry  ba- 
rev a  věrně  se  snaží  vystihnouti  pestrou  hru 
světla  a  stínů  pod  vzdušným  krytem  Hstna- 


Minartice  —  Mince.  5  75 

tého  stromoví,  na  kamenité  půdě  neb  mechu  i  zer  jest  velmi  málo.  Podnebí  má  dobu  su- 
lesnfm,  je  dojem  jeho  obrazů  někdy  až  roz- !  chou  nebtí  zimu  řkvét.— říj.)  a  deštivé  léto 
drobený  a  neklidný.  !  (list.— -dub.);  rozdíly  tepelné  jsou  vzhledem 

Klnartioe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Sedl-  k  rostlinstvu  a  ke  zdraví  dosti  příkré,  neboť 
čany,  okr.  Votice,  fara  Voj  kov,  pš.  Kosová  časem  objeví  se  v  noci  jinovatka,  kteráž  po- 
Hora;  10  d.,  77  ob.  č.  (1890).  |  škozuje  hlavně  banánové  a  třtinové  plantáže. 

Minas:  1)  M.,  roěstys  brazilského  státu  |  Na  vysočině  a  v  krajinách  povodní  prostých 
Bahijského,  v  distr.  Rio  de  Coutas,  má  as  j  jest  zdrávo;  vyskytují  se  zde  jen  bronchi- 
1000  obyv.  Leží  na  stepi  SertSo  ve  výši,  ;  tidy,  rhcuraatismus.  Obyvatelstvo  skládá 
která  mu  zajišťuje  podnebí  mírné,  ale  k  rol-  |  se  z  Indiánů,  černochů  a  Kreolů;  hlavním 
nictví  málo  vhodné;  proto  rozšířen  jest  v  okolí  I  jvho  zaměstnáním  jest  zemědělství,  chov  do- 
jen chov  dobytka.  |  bytka  a  dolování.  Káva,  cukr,  tabák,  bavlna, 

2)  M.,  vnitřní  departement  republiky  Uru-  rýže,  boby,  brambory  mohou  býti  pěstovány 
guayské,  12.498  km*  veliký,  s  24.986  obyv.  jen  v  údolích  východních,  zalesněných  krajíí. 
(1893),  Živícími  se  chovem  dobytka,  částečně  ;  Průmysl  omezuje  se  na  tkaní,  sedlářství  a 
i  zemědělstvím.  Distrikty  jihozáp.  svlažuje  výrobu  cigaret.  Doluje  se  na  zlato,  na  železo 
řeka  Sv.  Lucie,  pobočka  La  Platy;  ostatní  dosud  málo;  sláva  zdejších  diamantových 
země  svažuje  se  k  sev.-východu  k  laguně  polí  nyní  zastíněna  nálezem  nových  v  Africe. 
Merimské.  Hlavní  město  Minas  s  5000  :  Stavba  železnice  z  Ria  de  Janeiro  do  vnitra 
obyv.;  spojeno  jest  železnicí  s  Montevi- i  státu  M.  O.  stále  pokračuje.  Hl.  m.  Ouro 
deem.  '  Prcto  čitá  22.000  ob.    Minerální  bohatství 

lff1il>»  de  Bio  Tlnto  neb  Rio  Tin  to,  přivábilo  do  země  Portugalce.  R.  1675  z  roz- 
hornické  město  v  špan.  provincii  Huelvě,  kazu  královského  podniknuta  sem  výzkumná 
v  neúrodné  krajině  při  pramenech  ř.  Tinta,  výprava,  roku  1709  nalezeny  prvé  diamanty 
na  již.  svahu  Sierry  Araceny,  543  m  n.  m.,  j  v  bassinu  Jequitinhonha  a  odtud  na-stává 
na  dráze  M.-Huclva,  má  10.671  ob.  (1887)  krutý  osadnický  systém  portugalského  pan- 
a  proslulé,  vydatné  doly  měděné.  Rudy  ob-  |  ství,  od  něhož  snažili  se  osadníci  se  odtrh- 
sáhující  měď  jsou  pouze  40  m  pod  povrchem  nouti.  R.  1789  vzniklo  spiknutí,  v  jehož  čele 
z  hlinité  břidlice.  Ročně  poskytují  asi  1  milí.  ř  |  byl  básník  známý  jménem  Tiradentes  a 
rudy  a  20.000  t  mědi,  která  zasílá  se  nejvíce  ,  k  němuž  se  připojila 'celá  intelligence,  avšak 
do  Anglie.  Dolováno  tu  již  za  doby  římské,  '  osvobození  stalo  se  teprve  r.  1822,  kdy  pro- 
avšak  stěhování  národů  dolování  přerušilo,    hlášena  Brazílie  neodvislou.  Hik. 

Práce  hornické,  ač  v  míře  značně  menší,  po-       Minatitlaii,  ves  v  mexickém   státě  Věra 
čaly  zase  toprve  r.  1730.  R.  1873  získala  doly   Cruzu   nad  ř.  Coatzacoalcos,  má  (s  okolím) 
>Rio  Tinto  Companyc,  která  dolování  značné    2685  ob.  a  krásné  sady  ovocné, 
povznesla  a  zaměstnává  tu  přes  10.000  děl-       Minoe    (něm.   die  Mimic^  franc.  monnaie^ 
níků.  «ingí-  "ííw^,  roíw,  rus.  Monera)  jest  střížek  kovu, 

mnas  Oeraes  [-žeráišj,  brazilský  stát  jenž  byl  opatřen  ražbou  vyznačující  hodnotu 
mezi  13<>  55'~23®  2'  j.  š.  a  39®  37'— 50*  58'  nebo  cenu  plativa.  Pravidelného  rozvoje  do- 
z.  d.,  má  na  574.855  km^  3,184.099  ob.  (patří  šla  m.  nehledě  k  Orientu,  zejména  k  Číně  a 
tak  mezi  státy  brazilské  nejvíce  obydlené, ,  Egyptu,  ve  starém  Řecku,  kde  vznikly  ražby 
5  ob.  na  1  km*).  Celý  stát  zabírá  vysočina  vynikající  ušlechtilou  kresbou  i  dokonalou 
vnitrobrazilská,  právě  v  této  části  na  nerosty  fabrikou,  tak  že  v  dobách  pozdějších  marné 
velmi  bohatá,  vypínajíc  se  na  vých.  jako  Serra  '  hledáme  jim  rovných.  Řecká  výroba  přešla 
dos  Ay mores,  na  j.  Serra  da  Mantiqueira  pak  na  stát  Římský  i  jeví  téŽ  zde  aspoň 
(nejvýše  Itatiaya,  2712  m)  a  ve  středu  státu  v  době  republiky  a  prvních  císařů  práci  do- 
Serra  do  Espinha^o  (Itacolumi  1739  m)  a  |  konalou,  dobré  komposice,  které  ovŠem,  na 
Serra  da  Matha  da  Corda,  na  záp.  Serra  př.  v  reprodukci  hlav,  již  upříti  nelze  jakési 
do  Parafia.  Střední  výška  celého  plateau  ob-  |  šablonovitosti.  Později  jeví  římská  m.  ne- 
náší  as  580  m  n.  m.  V  sz.  a  z.  části  vysočiny  náhlý  úpadek;  koncepce  stává  se  zcela  ša- 
jsou  t.  zv.  >campos€:  na  sz.  campos  a^er/os,  •  blonovitou,  často  ledabylou.  Úpadek  ten  ze- 
otevřené  to  stepi,  pokryté  jen  suchou,  krát- ;  jména  pozorovati  jest  při  m-ci  říše  Západní 
kou  travou,  na  nichž  není  viděti  široko  da-  za  posledních  císařů.  V  době  stěhování  ná- 
leko  ničeho  kromě  nízkých  křovin;  ostatní  rodů  klesla  m.  jako  vše;  otrocká,  často  přímo 
jsou  campos  cerrados,  nižší,  zelenější,  po-  '  barbarská  napodobení  m-cí  řeckých  řFilippo- 
rostlé  skupinami  křoví.  Naproti  tomu  vý-  i  vých  a  Alexandrových  tetradrachem)  hlavně 
chodní  svahy  pohoří  až  po  Serru  do  Espin-  \  u  národů  pannonských.m-cívýchodořímských 
hago  i  říční  údolí,  prorývající  svahy,  porostlá  (Arkadia,  Justiuiána  a  j.),  u  Vandalů,  Ostro- 
jsou  bujným  lesem.  V  geologickém  slo-  gotů,  Langobardů,  Burgundů,  Frisů,  Mero- 
Žení  převládá  žula,  rula  a  krystallinická  bři-  vcjců  a  j.  připomínají  nám  temné  ony  doby. 
dlice.  Z  celé  sítě  bohatého  počtu  řek  jsou  Význačnou  m-cí  stříbrnou  ve  středověku 
význačnější:  Sa5  Francisco,  Pardo,  Jequitin-  byl  denár  a  vedle  něho  ve  XII.  stol.  a 
honha,  Mucury,  tekoucí  do  Atlantského  oke-  XIII.  t.  z  v.  brakteaty.  Denáry  opanová- 
ánu ;  k  záp,  teče  Rio  Grande  a  Paranahyba,  valy  evropský  trh  peněžní  od  IX.  do  konce 
kteréž  se  slévají  v  jeden  tok,  zvaný  odtud  '  XIII.  stol.  Ve  2.  polov.  XIII.  stol.  začali  ve 
Parana.  Splavna  jest  jen  řeka  Sa5  Francisco  Francii  raziti  groše  (v.  t.),  jež  r.  1300  krá- 
v  délce  430  km  a  to  jen  pro  menší  lodi;  je-    lem  Václavem  II.  zavedeny  do  Čech  a  opa- 


376 


Mince. 


novávaly  pak  po  250  let  úplně  náš  trh  pe- 
nélní.  M.  zlaté,  jež  v  době  řecké  a  římské, 
pak  i  v  době  stěhováci  národů  četně  byly 
cirkulovaly,  ano  v  některých  krajinách  (na  př. 
v  zemích  merovejských  a  visigotských)  sko- 
rém, výhradně  raženy  byly  —  zanikly  v  po- 
zdějších dobách  středověku  úplně,  teprve 
r.  1252  ražena  ve  Florencii  nová  m.  zlatá, 
která  pak  pod  jménem  florenů  nebo  flo- 
rindorů  rychle  vešla  v  cirkulaci  a  v  užitek 
krajin  evropských  (u  nás  zavedena  m.  flo- 
renová  za  krále  Jana,  v  Uhrách  za  krále 
Karla  Roberta  atd.).  Již  v  době,  kdy  cirku- 
lovala povšechně  m.  grošová,  vyskytují  se 
tu  i  tam  groše  hrubší  —  tlustší  —  lážovější; 
m.  ta  nazývána  groši  velkými  i  ražena  hlavně 
četně  po  r.  1475  v  tyrolském  Hallu.  M.  ta 
byla  jakýmsi  předchůdcem  m.  tolarové, 
ponejprv  r.  1519  v  českém  Jáchymově  ra- 
žené {Thalergroschen  =  Thaler),  M.  tolarová 
a  její  díly  staly  se  potom  brzy  všeobecným 
plativem  evropským,  prodělavším  během  let 
ovšem  všechny  fase  fínančních  změn  a  tím 
i  změn  své  váhy,  zrna  i  objemu,  měny  i  cir- 
kulační bernosti.  M.  tolarová  byla  trvalou 
jednicí  všech  systémů  mincovních  aŽ  po 
doby  nejnovější,  kdež  teprve  ustoupila  sy- 
stémům novým,  upraveném  na  základě  dě- 
lení stotinového  —  frankům,  markám,  koru- 
nám a  pod. 

Dle  zevnějšku  rozpoznáváme  u  m.  líc, 
stranu  to  hlavní  (tf verš),  a  rub  {rev€rs)\  vět- 
šina m-cí  jest  dvoustrana,  ale  jsou  též 
m.  jednostrané,  což  pozorovati  možno 
hlavně  při  starší  m-ci  drobné.  M.  jest  buď 
hrubá,  totiž  taková,  jeŽ  má  větší  průměr 
než  25  mniy  nebo  drobná,  jež  má  průměr 
menší.  Dále  rozpoznáváme  na  m-cí  ob  vo- 
dek, totiž  místo,  kde  bývá  opis  (legenda), 
o  krajek,  který  bývá  hladký,  vroubený,  pís- 
mem opatřený  nebo  jinak  ozdobený;  lícní 
i  rubní  plochy  m.  jsou  někdy  prosté,  ně- 
kdy dělené,  totiž  tak,  že  mezi  obvodkem, 
který  z  pravidla  nese  nápis,  a  mezi  obraz- 
cem střední  plochy  vedeny  jsou  zvláštní  dě- 
licí čáry,  buď  prosté  nebo  tečkované  nebo 
jinak  ozdobené.  M.  dobrá  nemá  býti  němá, 
má  míti  patřičný  opis  nebo  nápis,  který 
označuje,  které  zemi  nebo  kterému  panov- 
níkovi náleží,  a  letopočet,  kdy  byla  dána 
v  oběh ;  fiskální  ohledy  též  vyžadují,  aby  opa- 
třena byla  značkou,  dle  níž  stanoviti  možno, 
ze  které  mincovny  vyšla,  případně  i  znač- 
kou mincmistra,  za  jehož  vedení  byla 
ražena.  M.  vyrobeny  jsou  ze  zlata,  stříbra, 
médi,  někdy  též  z  platiny  (v  Rusku),  bronzu 
nebo  niklu.  Žádá  se,  aby  upotřebený  kov 
měl  náležitou  tvrdost,  hutnost,  jakousi  pruž- 
nost a  vyražená  m.  náležitý  zvuk.  M.  zlaté 
a  stříbrné  nevybíjejí  se  z  kovu  úplně  Čistého, 
nýbrž  drahému  kovu  k  dosažení  lepší  tvrdo- 
sti přidává  se  ve  zvláštním  poměru  náčist. 
Náčist  ten  přidává  se  v  poměru  zákonem 
stanoveném,  poměr  ten  pak  tvoří  zrno  m., 
v  jakém  m.  má  býti  vybíjena;  m.  špatného 
zrna  stává  se  lehkou,  falešnou.  M.  lehké 
dávány  dříve  Často  v  oběh  i  vládou  samou; 


byl  to  prostředek  ku  zlepšení  zemských 
ňnancí  nebo  finančních  poměrů  panovníko- 
vých; pro  cizinu  byly  ovšem  pak  m.  takové 
nebem é,  zvláštními  mincovními  pa- 
tenty často  zakazovány,  avšak  v  zemi  samé» 
kde  byly  vydány,  měly  bemost  nucenou. 
Nynější  m.  stříbrné  drobné  vyznamená- 
vají se  z  pravidla  i  zvláštní  lehkostí  zrna, 
avšak  lehkostí,  jejíž  poměr  zákonem  jest 
přesně  stanoven  a  výdej  m.  té  státy  za- 
ručen. 

M.  vybíjí  se  v  poměru  kvantitativním  s  jed- 
nicc  určité  váhy;  tento  poměr  nazývá  se  m. 
stříž.  Základní  jednicí  až  po  doby  nejno- 
vější byla  hřivna  stříbra,  upravená  ná- 
čistem na  určité  zrno,  z  níŽ  pak  dle  min- 
covního řádu  ražen  určitý  počet  kusů 
m.  Přesná,  na  zákonném  podkladě  založená 
ustanovení  o  m-ci,  zrnu  a  stříži  jsou  hlavni 
podstatou  každého  spořádaného  mincovni- 
ctví,  ustanovení  ta  shrnujeme  pod  pojmeno- 
vání mincovních  řádu.  Oběh  m.  v  star- 
ších dobách  z  pravidla  nebyl  obmezován  na 
zem,  kde  byla  vydána;  tak  na  př.  m.  dená- 
rová, pokuQ  byla  dobrého  zrna,  byla  všude 
bernou;  nenáhlým  zhoršováním  zrna,  najmě 
při  mincovnách  feudálních,  mařena  však  dů- 
věra v  m-ci  tu  i  stávala  se  m-cí  nebernou, 
v  cirkulaci  omezenou  pouze  na  territorium, 
odkud  vzešla.  Ježto  vŠak  přece  bývala  vy- 
vážena, často  i  podloudně  a  v  jiných  zemíái 
v  oběh  sázena,  čímž  přijímačům  i  státům 
vzešly  Škody,  byla  m.  taková  zvláštními  m  i  n- 
covními  edikty  zakazována  a  přijímání 
i  rozšiřování  její  trestně  stíháno.  V  nové 
době  jsou  všeobecně  oběhu  schopné  jen  ta- 
kové m.,  jejichž  hodnota  jest  náležitě  zji- 
štěna a  státy  pověřena;  diíference  při  oběhu 
m.  takové  po  stránce  její  hodnoty  se  jevící 
jest  kurs  m. 

Fabrikace  m-cí  jest  process,  na  jehož 
základě  za  pomoci  chemie,  fysiky,  metallur- 
gie,  mechaniky,  nauky  o  stavbě  strojů,  techno- 
logie a  glyptiky  m.  se  vyrábí.  Chemie  učí 
mincovního  technika  zkoušeti  hod- 
notu materiálu  k  zpracování  mu  daného,  učí 
ho  dále  loučiti  tento  materiál  tak,  aby  na- 
byl zlata  nebo  stříbra  úplně  čistého,  a  ko- 
nečně tyto  ryzí  kovy  náčistem  opatřovati. 
Jak  jest  mincovnímu  technikovi  s  připrave- 
ným materiálem  si  počínati  při  tavení,  ja- 
kých má  tu  používati  tavičích  pecí,  ja- 
kých tavičích  kelímků,  kterýcn  přísad 
k  dosažení  lehčího  tavení  a  jakého  topiva, 
aby  měl  určitý  stupeň  žáru,  dále  jak  dlouho 
kov  musí  zůstati  roztaven  a  jak  míšen,  aby 
mohl  býti  náležitě  sléván  v  cany,  o  tom  po- 
učuje ho  fysika,  technologie  a  roetallurgie. 
Mincovní  technik  musí  dále  uměti  slité  cány 
náležitě  zkoušeti,  zkoušené  válením  a  taže- 
ním až  do  síly  mincovního  střížku  podrobo- 
vati a  cány  náležitě  vytažené  kouskovati; 
stroje  k  pracím  těm  poskytuje  mu  stavba 
strojů,  pohon,  mechanika.  Ku  mděni  střižků 
dle  váhy  slouží  stroje  třídicí,  které  zá- 
roveň též  zjišťují,  kolik  kovu  nutno  těžkým 
střížkům  ubrati,  aby  nabyly  náležité  váhy; 


^(incovnictvi. 


orrĎv  SLOVNÍK  naučný. 


process  tento  nazjvá  se  obecné  justtro' 
viním.  Aby  alřiíck  nebo  plátek  m.  na- 
byl pravé  barvy  stříbra  nebo  ilata,  nutno 
jej  vyvářeti,  ke  kteréžto  práci  chemie  po- 
skiftuie  rozmanitých  prostředkO.  Vyvařený 
scříiek  opatřuje  se  pak  okrajkem  ivláát- 
ními  přístroji  a  stroji,  naici  nastává  vlastní 
raíení  m.,  k  němuž  řeiař  želei  byl 
dodai  potřebné  kolky  (Štočky,  matrice). 
Raíení  i^rovádf  se  buď  rui^é  nebo  strojně 
na  kolcích  náleiité  otoíených  a  utvrze- 
njch. 

Dějiny  fabrikace  m.  souvisí  ovšem  s  vý- 
vojem m.  samé.  Nejstarší  m.  íínské  jsou  lité 


ce  877 

v  šíři  sklepány;  ze  stříbrného  plechuf takto 
připraveného  vystřihovány  pak  zvláštními 
nůikami  nebo  probiječem  stříiky  k  raibé 
potřebné.  Tyto  stříiky  zváieny  a  téU[,  nel 
předpis  stanovil,  byly  k  imenieni  váhy  jiným 
zvláštním  druhem  nůlek  ostřihoványinebo 
připilovávány ;  potom  rozžhaveny  stříiky  ty 
znova  a  opét  buď  mačkacími  kleštěmi  nebo 
iehlicím  kladivem  na  povrchu  svém  rov- 
nány a  hlazeny,  kteráíto  práce  musila  býti 
nékdy  i  vícekrát  opakována.  Kdyi  stříuy 
takto  připraveny  (Černé  plotny  nebo  kur- 
TQrsti  zvaní),  přikročeno  k  vlastnímu  raienl. 
K  raibi^  té  pouiíváno  povšechné  kolkfl  že- 


.  177 J-  SeyiiSi 


a  liji  se  tam  ai  podnes,  kterýito  způsob  la- 
bríkace  na  dalekém  Východe  vůbec  často 
shledáváme.  M.  starého  Řťcka.  babylonské 
a  perské  z  pravidla  jsou  ražené,  ovsem  ra- 
iené  na  střížek  upravený  dříve  liL'm  v  ná- 
leiitou  formu;  nejstarší  tukové  m.  mají  oby- 
čejné jen  raibn  jednoatranou,  rub  jest  buď 
hladký  nebo  opatřcjný  zvláštní  čtvercovou 
rýhou  íquadratum  iiicusiim),  jež  vznikla  při 
raíbé.  Ražba  m-ei  téch  prováděna  kladivem 
na  kovadlině,  coi  v  Evropě  vůbec  jest  nej- 
starší forma  práce  raivbné.  Tak  raieno  v  sta- 
rém Řecku,  v  Řimskú  fiši,  v  říši  Byzantské 
a  konečně  v  střední  a  v  nové  dobé  v  celé 
Evropě  s  nemnohými  výjimkami  až  daleko  do 
stol.  XVII.  Průběh  ttto  práce  raicbné  jest 
celkem  stejný,  necht  m.  patři  době  starší 
nebo  mladší.  Zde  vypsán  budiž  průběh  ra- 
iební  manipulace  v  XVI.  věku.  Vyrobené 
cány  byly  nejdříve  rozklepány  v  tenké  pláty, 
potom  byvše  lahřáty  byly  mačkacími  kladivy 


lezných  (u  Řeků  snad  i  bronzových,  fferra, 
Stócke,   Prdgeisen,  Eiten  atd.),  jei  ryjci  ielez 

opatřovali  rytinou,  želez  takových  ke  kaidé 
ražbě  bylo  třeba  dvou  a  více  (Železo  zpodní 
a  i.  svrchní).  V  starých  dobách  pouiíváno 
byla  na  kolky  Železa  měkkého,  málo  kale- 
ného, čímž  vysvětluje  se  rychlé  opotřebeni. 
Při  výkonu  raíby  zpodní  železo  z  pravidla 
b}lo  pevně  zaděláno  v  nehvbný  podstavec, 
pak  připravené  stříiky  pokládány  jednotlivě 
na  rytinu  tohoto  ícleza,  pak  přidržel  mincíř 
svrchní  ideio  na  umístěný  střiiek,  načei 
sám  nebo  tovaryš  jeho  ípregéř)  mocným 
úderem  na  hořejší  konec  svrchního  ieleza 
hleděl  obé  na  štočku  i  na  ieleze  vyryté  před- 
stavy na  stHíek  vybiti  (v.  vyobr.  při  článku 
Kutná  Hora,  str.  415).  Správná  manipulace 
při  práci  té,  hlavně  drženi  svrchního  železa 
úplně  kolmé  a  mohutný  naraz,  podmiiSovaly 
dobrou  raibu.  Těmto  podmínkám  nebylo  lze 
vidy  vyhověti,  hlavně  při  raibě  m.  hrubé,  a 


378 


Mincio. 


<  proto  již  v  XV.  věku  pomýšleno  na  uleh- 
čení této  mincířské  práce.  I  zařízen  tak  zv. 
»Fallwerkc,  který  podobal  se  konstrukcí  svou 
našemu  beranidlu,  ovšem  mechanický  prin- 
cip byl  tu  stejný  jako  při  ručním  ražení  kla- 
divem na  kovadlině,  jen  že  nárazy  kladiva 
vedeny  zde  pomocí  kladky,  tudíž  se  zvýše- 
>  nou  silou.  Dalším  vynálezem  XVI.  stol.  bylo 
sestavení  stroje  k  tažení  a  válení  cánd  {Zain- 
ttreckwerk),  stroje,  který  stříbrné  cány  na 
místě  do.^avadního  vyklepávání  kladivy  uměl 
váleti  a  tak  cándm  těm  dodávati  potřebné 
tlouštky.  Jak  se  zdá,  byla  povšechná  sou- 
stava tohoto  stroje  vodítkem  k  vynálezu  no- 
vého stroje  mincovacího  —  stroje  to  válco- 
vého {Wal^enprágekunsi)^  jehož  vynalezení 
mezi  tehdejšími  m.  pregéři  kladivem  vy- 
volalo nemalý  rozruch.  První  takový  slroj 
mincovací,  jenž  výborně  se  osvědčil,  posta- 
vil mincovní  umělec  a  řezaČ  želez  Jan  Vog- 
ler  ml.  z  Curichu  r.  1565  v  tirolském  Hallu. 
Princip  stroje  toho  jest,  m.  raziti  tlakem 
dvou  proti  sobě  se  otáčejících  válců,  mezi 
něž  vsunuje  se  cán,  dříve  náležitě  vyválený, 
m.  se  tudíž  nevybíjí  jako  při  kladivu  na 
kovadlině,  nýbrž  lisuje,  tlačí  (viz  přílohu). 
Stroje  tohoto  systému  pracovaly  se  znač- 
ným úspěchem  i  používáno  jich  při  mno- 
hých mincovnách  ještě  v  XVII.  stol.  Měly 
však  i  své  vady,  z  nichž  byla  hlavní,  že  pří- 
lišným tlakem  válce  praskaly,  a  tím  i  kolky 
na  obvodu  válce  vyryté  se  ničily,  aniž  mohly 
býti  nahrazeny,  což  vedlo  k  vynálezu  nového 
stroje,  jenž  sice  také  byl  sestrojen  dle  prin- 
cipu svrchu  popsaného,  ale  tak,  Že  kolky 
tvořily  volnou  čásť  válce,  která  do  válce  dle  | 
potřeby  mohla  se  vsunovati  a  vyměňovali. 
Kolky  vsunovány  tu  do  zvláštních  otvorů 
(kapes)  na  obvodu  válce;  dle  kapes  těch 
nazývány  stroje  takové  stroji  kapsovými 
{Taschenwtrke).  Stroje  kapsové  vynalezeny 
asi  v  třicátých  letech  XVII.  stol.  i  praco- 
váno na  nich  (aspoň  v  Rakousku)  až  po 
rok  1714. 

Počátkem  XVII.  stol.  vynašel  Francouz 
Mikuláš  Briot  náhozný  mincovací 
stroj  nebo  lis  vřeteno vý  (Bťi/ťi«^/ďr,  An- 
wurfswerkr,  Spindelpresse^  Stosswerk),  který 
však  pro  odpor  mincéřů  pracujících  kladi- 
vem nenašel  hned  přijetí  v  mincovnách  fran- 
couzských, a  proto  obrátil  se  Briot  s  vyná- 
lezem svým  do  Anglie,  kde  i  krásné  m.  Crom- 
vellovy  na  něm  raženy.    Ale  již  r.  1648  při- 

Í'ala  pařížská  mincovna  vynález  ten,  který  se 
)rzy  tak  osvědčil,  že  vlácía  nařídila  na  příště 
v  mincovnách  francouzských  toliko  na  stroji 
tomto  raziti.  R.  1708  objednala  vídeňská  min- 
covna u  Petra  Schmieda  v  Norimberce 
první  takový  stroj,  r.  1712  vyšlo  pak  císař- 
ské nařízení,  že  na  pří.šte  na  žádném  jiném 
stroji  mincováno  býti  nemá  než  na  stroji 
nábožném,  přece  však  tu  mincováno  na  stro- 
jích kapsových  až  do  r.  1715.  Princip  stroje 
nábožného  zakládá  se  na  ražbě  kladivem  na 
kovadlině,  tedy  se  m.  na  stroji  tom  vybíjí; 
také  zde  tvoří  zpodní  štoček  kovadlinu,  na 
niž  bije  kolmo  postavené  kladivo  s  vrchním 


Železem,  poháněná  balanční  tyčí  na  omeze- 
ném vřeteně.  Na  strojích  nábožných  minco- 
váno všeobecně  až  do  vynalezení  mecha- 
nických strojů  min  co  vacích,  tudíž  ai 
do  počátku  XlA.  stol.  Některé  objekty,  na 
př.  medaille,  vybíjejí  se  ještě  dnes  na  těch 
strojích,  jež  velmi  přesně  pracují;  toliko  po- 
hon ruční  ustoupil  tu  pohonu  parou  nebo 
elektřinou  přenášenou  frikčním  strojem 
na  nához. 

Stroj  náhozný  přinesl  fabrikaci  m.  mnohé 
výhody;  vnitřní  mechanismus  tohoto  stroje 
dovoluje,  aby  kolky  byly  zapínány  do  zvlášt- 
ního kruhu  svazného  a  tím  nabyly  lepší 
ochrany  i  trvalosti,  připouští  volné  vsunutí 
ražeiíného  prstenu  a  j.   Již  r.  1690  vynalezl 
Francouz  C as tain o  tento  prsten  ražeb- 
ný,  do  něhož  při  ražbě  střížek  zapadl  a  tak 
kov   přes  určený  okraj ck  m.  vysunovati  se 
nemohl,  během  let  zdokonalen  tento  mecha- 
nismus i  vrcholí  v  trojnásobném  prstene 
{virole    brhée)    vynálezu    Ph.    Gingembra. 
V  dvacátých   letech  XIX.  stol.  učiněno  ně- 
kolik dalších  vynálezů  na  poli  mincovní  tech- 
niky. Thonnelier  vynalezl  samočinný  stroj 
mincovací,  jehož  používá  se  v  mincovnách 
francouzských,  španělských,  italských,  ture- 
ckých atd.  k  ražbě  m-ci;  Uhlhorn  v  Gre- 
wenbroichu    podobný  stroj,  ale  změněného 
systému  (Kniehebelpresse),  jehož  užívá  hlavně 
Německo  a  Rakousko.    U  těchto  strojů  ne- 
působí síla  na  hořejší  pohyblivý  kolek  úde- 
rem, nýbrž  tlakem,  který  tím  jest -vyvozován, 
že   těžký   kovový  hranol,  kyvadlo,  tlačí  na 
sviizný  kruh  se  zasazeným   kolkem.    Pohon 
stroje  toho  vyvozuje  vodní  síla  nebo  pára, 
i  rozveden  jest  velmi  důmyslně  na  všechny 
součástky  komplikovaného  mechanismu;  stfi- 
žek   vsunuje  zvláštní  kovový  přinášeč  (Zu- 
briiiírer)  na  zpodní  kolek  a  v  témž  okamžiku 
nastává    ražba.    Pak    zvedne    se    samočinně 
svrchní  kolek  a  odstraňuje  od  kolku  zpod- 
ního  raženou  m-ci,  jeŽ  klesne  tak  hluboko,  že 
ji  lze  phnášeči  odstrčiti  a  na  její  místo  vsu- 
nouti střížek  nový.  Mechanismus  tento  má  i  tu 
výhodu,  že  ihned  v  práci  samočinně  ustane, 
nastalo-li  snad  při  ražbě  nějaké  chybné  vsu- 
nutí nebo  jiná  závada.    Roku  1871  vynalezl 
L.  Soyss  v  Atzgersdorfu  u  Vídně  a  o  něco 
později   P.  Bunge   v   Hamburce  stroje  tří- 
dicí, jež  slouží  k  roztřídění  ražených   m-cí 
dle  jejich  váhy  přesně  na  4  až  6  druhů  (nor- 
mální, lehčí,  lehké,  těžší,  těžké).    Stroje  ty 
pracují  s  velikou   přesností  i  jsou  to  vyná- 
lezy prvého  řádu  na  poli  mincovní  techniky. 
Též  k  jiným  pracím  v  mincovně  vynalezena 
v   posledních   letech    celá    řada  strojů;    tak 
hlnvné  přesných  strojů  vážných  systémů 
Cottonova,  Napierova   a  j.,  strojů  hoblova- 
cích  k  obrušování  tenkých   vrstviček  kovu 
při    střížcích    těžkých,    strojů    okrajkovvch 
k  upravování  okrajů  m-cí  a  opatřování  těclito 
nápisy  neb  ozdobami  atd.  Faa. 

Minoio  [minčo{,  řeka  v  Lombardii,  levý 
přítok  Pádu,  pramení  pode  jménem  řeky 
Sarky  na  hoře  Adamellu,  protéká  úrodným 
údolím  a  vlévá  se  u  Torbole  do  Gardského 


Minciř  —  Mincovna. 


379 


jezera,  s  něhož  vytéká  pod  jménem  M.  u  Pes- 
chiery,  probíhá  pahorkatinou  až  k  Poxzolu, 
pak  rovinou  až  kKi valte,  kde  se  rozlévá  v  je- 
zero, jimž  obkličuje  Mantovu;  směřuje  pak  ji- 
hových.  k  Pádu,  do  něhož  se  vlévá  pod  Go- 
vernolem.  Splavný  jest  od  Mantovy ;  dodává 
vodu  četným  průplavům,  z  nichž  nejdůležitéiší 
jest  Fossa  Maestra.  Délka  toku  z  Gardskéno 
jezera  obnáái  80  /cm,  Sarky  70  km.  Tvoři 
▼  sev.  Itálii  důležitou  obrannou  čáru,  kolem 
níž  byly  svedeny  četné  bitvy  (Castíglione 
r.  1796,  Solferino  r.  1S59,  Custozza  r.  1848  a 
r.  1866). 

KInoif :  1)  M.,  úředník  podřízený  minc- 
mistrovi. —  2)  M.  v.  Váhy. 

Klnokwltx  Johannes,  spisovatel  něm. 
(*  1812  —  t  1885).  Studoval  v  Lipsku  a  stal 
se  tu  docentem  (1855)  a  professorem  (1861). 
Napsal:  Lehrbuch  der  deuttchen  Dichtkunst 
(Lips.,  1844);  Taschenwdrterbuch  der  Mytho- 
logie aller  Vólker  (t.,  1852);  Lehrbuch  der 
rhjrtmisehen  Malerei  der  deutschen  Sprache 
(t.,  1855)  a  Der  Ulustrierte  neuhochdeutsche 
Parnass  (t,  1860).  Knihy  tvto  byly  několi- 
kráte vydány.  Jako  básník  následoval  M.  Plá- 
těná, ale  utkvěl  na  formální  stránce  jeho  ód. 
Mimo  životopis  Platenův  (Lips.,  1838)  vydal 
jeho  pozůstalé  spisy  (t.,  1852,  2  sv.).  Překlá- 
dal též  řecké  básníky. 

Klnonilstři  (lat.  tresviri  auro^  argento,  aeri 
flando  feriundo,  magistři  monetaey  monetarii; 
něm.  ífůnimeister^  Vorstánde,  Direktoren  der 
Mikn\e)  nazývají  se  úředníci,  jimž  přináleží 
všeobecná  správa  mincoven  a  jimŽ  podřízeno 
jest  ostatní  úřednictvo.  Ve  středověku  tvo- 
řili m.  a  ostatní  úřednictvo  mince  zvláštní 
sdružení,  jimž  dáváno  jméno  »m  i  n  c  e  s  p  ř i z- 
nhn-jch^  {Mún\verwandten),  Sdruženi  ta  na- 
dána byla  často  zvláštními  privileiemi  a  měla 
vlastní  moc  soudcovskou.  Z  jejich  rozsudků 
bylo  možno  se  odvolati  toliko  ke  králi.  Ja- 
kou moc  vykonávala  někdy  sdruženi  taková, 
nejlépe  patrno  z  historie  sdružení  mincov- 
ních {Hausgenossen)  ve  Vídni  po  r.  1522.  M. 
byli  z  pravidla  úředníci  komorou  panovni- 
ckou zvolení,  správu  mincovny  přejímali  buď 
za  plat  úřednický,  kvartálně  vyplacený,  nebo 
na  účet  (auf  Raitung),  při  čemž  z  čistého 
užitku  plynul  jim  určitý  zisk,  anebo  téŽ  v  ná- 
jem za  určitý  peníz  odváděný  panovnicí  ko- 
moře. Při  přejímání  úřadu  uzavírána  oby- 
čejně smlouva  (Bestallung),  v  které  uve- 
deno, jak  m.  v  úřadě  chovati  se  mají,  dle 
kterého  mincovního  řádu  a  disposic  mají 
mince  raziti,  iak  mají  účty  vésti  a  pod.  Sko- 
rém všude  byl  úřad  mincmistrovský  úřadem 
vynikajícím,  vysokým.  K  ruce  měli  m.  jako 
druhého  úředníka  mince  vardeina  (Guar- 
dein),  jemuž  bylo  hlavně  vésti  účetní  kon- 
trolu (Gegenraitung)  nad  m-try  a  zastávati 
je  v  nahodilé  nepřítomnosti.  Dalším  úřední- 
kem mince  byl  Š  m  i  t  m  i  s  t  r  {Schmiedmeister), 
jenž  řídil  práce  v  šmitně  čili  pregírně. 
Jemu  kruče  byla  řada  pregéřů  rozličných 
stupňů,  z  nichž  t.  zv.  d  i  1  o  v  e  d  o  u  c  i  (Werk- 
meister^  ^erkúbergeher)  byli  nejlépe  placeni. 
K  mincmistrovskému  úřednictvu  a  zřízencům 


patřil  dále  vrchní  želez  f  ezzt  {pbereisen' 
graber)  se  svými  pomocníky  a  učedníky  (O^^' 
veure^  Eisengraber,  Eisengraberadjunkte,  Eisen- 
grabertcholar).  Dále  písař  mince  (Afún^- 
sckrůiber^^  počítač  peněz  {Geld^ehler\  pak 
dohlížitel  na  verky  pohonné  {Treib- 
werke,  WasserwerkeY  obyčejně  mistr  tesařský, 
strojní  šatář  (Zeugschaffer)  a  hlídač 
brány  mincovny  {Thorwarteí).  Při  velkých 
mincovnách  v  značném  rozsahu  mincujících 
bylo  ovšem  úřednictva  toho  dle  potřebv 
více;  byli  tu  ještě  pokladní  (Gi5.ttereí, 
účetní  úředníci  (Raitoffytere)  různýcn 
stupňů,  šmelcíři,  dělníci  při  strojích  taž- 
ných (Streckwerkleute),  topiči  a  jiný  podří- 
zený personál.  V  starších  dobách  často  m. 
zastávali  i  úřad  řezače  želez;  bývalC  postup 
úřední  dle  okolnosti  té  zařízen  a  v  čele 
úřadu  byl  rád  vídán  dobr^  umělec. 

V  Čechách  připomínají  se  m.  již  v  X.  st., 
jejich  jména  nalézáme  na  českých  denárech. 
V  Čechách  m.  pražští  z  pravidla  považo- 
váni za  prvé  v  zemi;  byli  jedinými  mistry 
zlaté  mince,  měli  poměrně  největší  plat  a 
funkce  jejich  brzy  přinesla  jim  titul  horního 
rady.  M.  kutnohorští  byli  úředníci  niž- 
šího řádu  a  měli  dle  toho  též  toliko  titul 
úředníků  mince.  V  době  rozkvětu  hor 
Jáchymovských  byl  úřad  mincmistrovský  při 
minci  jáchymovské  úřadem  vynikajícím  a 
osazován  proto  vynikajícími  muži.  Posledním 
m-trem  v  P  r  a  z  e  byl  Alois  Fr  a  n  z  (po  r.  1857), 
v  Kutné  Hoře  Jan  František  Wayer  (po 
r.  1726),  na  Jáchymově  Jan  Jakub  Maca- 
sius  (po  r.  1672)  a  v  Budějovicích  Kry- 
štof Mattighofer  ze  Stern fe Idu  (po 
r.  1612).  —  Literatura.  E.  Fiala,  Beschrei- 
bung  der  Sammlung  bóhmischer  Můnzen  und 
Medaillen  des  Max  Donebauer  (soupis  če- 
ských m-trů  vardeinů  a  řezačů  Želez);  týž, 
Die  Beamten  und  Angehorigen  der  Prager 
MúnzstSltte  (regesty;  »Numismat.  Zeitschrift<, 
Vídeň,  sv.  XXVII..  XXVIII.,  XXIX.  a  XXX.). 
Soupisy  mincmistrů  cizích  z  pravidla  bývají 
uveřejněny  v  moderních  dílech  numismati- 
ckých. Faa, 

MinoOTka  v.  Banka,  str.  239a. 

XElnoovna  jest  místo,  kde  se  vyrábí  mince; 
vstarých  dobách  slovo  m.  znamenalo  mésto 
nebo  místo,  kde  se  smělo  mincovati  dle  řádu 
práva  mincovního  (Múni^státte).  V  staré 
době  řecké  i  římské  byl  počet  m-ven  ne- 
sčetný, neméně  četný  byl  však  též  ve  věku 
středním,  kdy  razily  mince  mimo  celou  řadu 
m-vcn  císařských  bezpočetné  m-ny  feudální  a 
městské.  V  nové  době  po  mediatisování  čet- 
ných panství  i  zrušeni  práv  svob.  měst  ome- 
zen značné  počet  m-ven,  v  době  nejnovější 
pak  veškeré  státy  centralisují  mincovnictví 
své  tak,  že  fabrikaci  mince  omezují  na  počet 
m-ven  nejmenší.  Nejstarší  m.  v  Čechách  jest 
Praha;  jméno  její  připomínají  již  naŠe  nej- 
starší denáry.  Dekretem  daným  18.  ún.  1784 
byla  m.  tato  zrušena,  avšak  dekretem  ze  dne 
28.  srp.  1795  reaktivována;  pak  r.  1828  opětně 
zrušena  a  roku  1830  reaktivována;  konečně 
r.  1857  definitivně  zrušena.    M.  kutnohor- 


S80 


Mincovnictví  —  Mindanao. 


ská  brzy  po  r.  1300  otevřená  byla  r.  1726 
zrušena.  M.  jáchymovská  (v.  t.)  otevřená 
r.  1519  byla  zrušena  okolo  r.  1672.  M.  bu- 
dějovická, pro  mor  v  Praze  zuřivši  r.  1569 
jako  vedlejší  zřízená,  zrušena  byla  r.  1612. 
Mimo  ty  královské  m-ny  mincovala  v  Če- 
chách ještě  řada  m-ven  feudálních  a  měst- 
ských; tak  m.  v  Krumlově  pro  hrabata 
z  Eggenberka,  m.  v  Jičíně  pro  Albrechta 
z  Valdšteina,  m.  v  Plané  r.  1627  otevřena 
pro  hrabata  Šliky  (zrušena  1665).  M.  v  Chebe 
připomíná  se  již  r.  1242;  mincovala  však  do- 
jista  již  dříve  pro  markrabí  z  Wohburka; 
poslední  mincmistr  chebský  připomíná  se 
k  r.  1515.  Z  české  feudální  šlechty  bratří 
Vilém  a  Petr  Vok  z  Rožmberka  mincovali 
částečně  v  Budějovicích,  většinou  však  ve 
slezském  Reichsteině;  Albrecht  z  Valdšteina 
mincoval  mimo  Jičín  též  v  Zaháni ;  Jan  z  Pern- 
šteina  jako  držitel  panství  kladského  ve  Vrati- 
slavi, knížata  Schwarzenberkové  ve  Vídni, 
T  Norimberce  a  v  Kolíně  n.  R.  atd.    Faa, 

MinoOTniotvi  (něm.  das  Aíún^wesen,  franc. 
monnayagůy  angl.  coinage),  odbor  finančni- 
ctví, který  se  zabývá  předně  stanovením  řádu 
a  systému,  jak  a  jakého  druhu  mince  má  býti 
vydávána,  stahována  nebo  jinak  rušena,  za 
druhé  pak  fabrikací  mince.  Viz  Mince.  Dě- 
jiny m.  v  Čechách  v.  Čechy,  str.  386,  dějiny 
m.  ve  Francii  v.  Francie,  str.  603.   Faa. 

XinoOTlli  právo,  mincovní  regalie 
{ju$  monetandi,  jus  monetae  cudendae^  něm. 
das  Mún^rechť)  jest  právo  minci  svou  vlastní 
raziti  a  jako  bernou  vydávati.  Právo  to  může 
býti  praktikováno:  l.]dko  dominium  čili  vlast- 
Bost  panovníka  svobodně  vládnoucího  nebo 
2.  jako  eoncessio  expressa  personalit  sivé  he- 
reditaria  čili  jako  svobodná,  kterémukoliv 
soukromníku  panovníkem  propůjčená  kon- 
cessc,  nebo  3.  jako  usus  fructus  či  právo, 
které  vykonáváno  bylo  vdovou,  přežila-li 
manžela,  jemuž  kdysi  doživotně  příslušelo 
vykonávání  m-ho  p-va;  nebo  4.  jako  conřr^c- 
tuSy  totiž  smlouvou,  a  to  tak,  že  oprávněný 
držitel  mincovního  regálu  povolil  jiné  sou- 
kromé osobě  provozovati  m.  p.  pod  svrcho- 
vaností mincovního  pána  a  dle  určitých  před- 
pisů, ale  k  užitku  podnikatelovu;  5.  jako  con- 
tractus  pignoris,  případ,  kdy  podle  ujednáni 
držitel  mincovního  regálu  zastavil  m.  p.  ně- 
kterému věřiteli  svému  na  ten  čas,  až  by 
dluh  zaplacen  byl  z  užitku  mince;  6.  jako 
precarium  sivé  eoncessio  revocabilis  ad  nutum, 
případ,  jejž  v  Němcích  a  Francii  často  shle- 
dáváme; jest  to  právo,  jímž  držitel  mincov- 
ního regálu  propůjčuje  m  p.  některému  mě- 
stu na  nějaký  čas  k  hmotnému  povznesení 
obce,  nebo  některému  kostelu  k  dokončeni 
stavby,  a  7.  jako  protectio  sivé  tutela,  pod 
kterýmž  názvem  soustřeďují  se  případy,  kdy 
mincovní  regál  zužitkován  v  dobách  poruč- 
nictva  za  nezle  til  osti  panovníkovy  nebo  za 
interregna.  V  Čechách  bylo  m.  p.  dominiem 
panujícího  rodu  adie  tofio  též  vykonáváno; 
poraér  na  Moravě  v  době  Přemyslovců  jest 
poněkud  nejasný,  avŠak  nejspíš  jako  eoncessio 
expressa  českým  panovníkem   údělným  kní- 


žatům m.  p.  poskytováno  a  též  provozováno* 
M.  p.  výslovně  jmenuje  se  mezi  regalienai 
udělovanými  německými  císaři.  Dohled  k  vše- 
obecnému mincování  v  Němcích  ponechávala 
si  vždy  říše  i  přihlíženo  též  k  tomu,  aby  v  prin- 
cipu toliko  králové  měli  to  právo,  kdežto 
každý  jin  j  aby  toliko  na  základě  propůjčeni 
králů  římských  směl  mincovati;  ale  kmenoví 
vévodové  němečtí,  někteří  biskupové  a  j. 
přes  to  provozovali  často  m.  p.  bez  jakéhosi 
zvláštního  udělení  tohoto  práva  králi  něme- 
ckými. Faa. 

BElnooimi  znaóka  jest  písmeno  na  minci, 
naznačující  mincovnu,  ve  které  mince  byla  ra- 
žena. V  Rakousku  znamená  A  Vídeň,  B  Krem- 
nici, C  Bělehrad  (dříve  Prahu),  D  Št.  Hradec, 
E  Karlovský  Bělehrad  v  Sedmihradsku. 

Klnd  Gottfried,  malíř  švýcar.  (*  1768 
v  Bernu  --  f  1814  t.).  Učil  se  kresleni  u  Pe- 
stalozziho  a  později  u  malíře  Freudenber- 
gcra.  Maloval  dovedně  medvědy  a  zvláštč 
kočky,  jež  byly  mu  jedinými  společnicemi; 
byltě  M.  kretin.  Nazýván  pro  dokonalé  zob- 
razování těchto  tvorů  »Raífaelem  kočekc 
Díla  jeho  rozšířena  hojnými  rytinami  a  litho- 
grafiemi.  —  Srv.  Wiederaann,  Der  Katzen- 
raphael  (2.  vyd.  Lips.,  1887). 

XElndaiiao,  Magindanao,  po  Luzonu 
největší  a  nejdůležitější  ostrov  v  archipelu 
Filipínském,  mezi  5'»  30'  a  9^  50'  s.  š.,  122*»  a 
1260  40'  v.  d.,  o  97.968  km*,  hojně  rozčleněný 
hlubokými  zálivy  od  jihu  i  od  severu.  Ostro- 
vem procházejí  tři  vulkanická  horská  pásma, 
oddělená  od  sebe  širokými  rovinami,  boha- 
tými množstvím  jezer.  Západní  pásmo  horské 
jest  pokračováním  ostrovů  Suluských  a  po- 
stupuje dále  na  ostrovy  Visajské;  dosahuje 
v  Malindangu  2647  m.  Střední  mohutné  pásmo 
horské,  kde  nejvyšší  hora  archipelu,  sopka 
Apo,  strmí  do  výše  3300  m,  jest  v  souvislosti 
s  vulkanickým  pohořím  Celebesu  a  ostrovů 
Sangirských  na  jihu  a  pokračuje  přes  sopečný 
ostrov  Camiguin  na  střední  ostrovy  skupiny 
Visajské.  Třetí  pásmo,  lemující  východní  břeh 
ostrova,  dosahuje  na  sev.  v  Urdanetě  1894  m 
a  pokračuje  dále  na  ostrově  Leyte.  Zdvižení 
ostrova  není  původu  starého,  jak  dosvědčují 
korálové  massy  ve  výŠi  několika  set  stop  nad 
mořem,  vroubicí  koryto  řeky  Agusanu.  M.  je 
velmi  vodou  bohat;  vých.  částí  ostrova  pro- 
téká ř.  Agusan,  záp.  částí  mohutná  řeka  Rio 
Grande  de  M.  či  Pulangui,  splavná  pro  velké 
lodi  na  9  km,  pro  plavidla  s  ponorem  2  m 
na  120  km  od  ústí.  Z  množství  jezer  velikostí 
prý  vyniká  jezero  M.,  Evropanům  dosud  ne- 
známé; jezero  Malanao  protéká  řeka  Iligan. 
Podnebí  jest  tropické  (max.  30*1®  C,  min. 
23-8®),  za  j.-záp.  monsúnů  trvá  doba  dešťová, 
provázená  hojnými  orkány.  Neobyč.  úrodná 
půda  ostrova  vyniká  bohatstvím  květeny  nad 
ostatní  Filipíny,  obrovské  pralesy  obsahují 
hojně  druhů  ebenu;  roste  tu  téžteak,  durian 
a  mango.  Z  mineralií  vyváží  se  hojně  síra, 
zjištčno  též  zlato,  uhlí  a  rtut  Ostrov  má  asi 
na  650.000  obyv.,  z  nichž  (1887)  209.086 
v  území  podmaněném  Španěly  (srv.  Fili- 
píny).   Hlavním  zaměstnáním  obyvatelstva 


Mindelheim  —  Minerálná  oranž 


381 


jest  zemědělství;  pěstuje  se  rýie,  kukuřice, 
zemáky  zvané  camote,  tabák,  káva,  kakao, 
třtina  cukrová;  hlavním  předmětem  vývoz- 
ného  obchodu  jest  výborná  káva.  Ostrov  M. 
se  SuluskÝmi  ostrovy  a  Basilanem  tvoří  je- 
dno ze  tři  gnvernérství  na  Filipinech  a  za- 
uiíniá  6  z  8  jeho  provincií.  Důležitost  ob- 
chodní mají:  Cota  Batu  na  Rio  Grande,  po- 
břežní Iligan,  Misamis,  Surigao,  Davao  a  zvi. 
Zamboanga,  pevnost  a  město,  založ.  r.  1638 
Španély  na  potlačení  pirátství  MorA,  oby- 
dlené španělskými  mestici.  Panství  své  po- 
čali Spanělé  po  r.  1840  výboj  ně  šířiti  do 
vnitrozemí,  ale  teprve  od  r.  1886  pokračo- 
váno s  úspěchem  v  soustavném  podmaňo- 
váni vnitřního  ostrova.  Povstání  r.  1896  za- 
chvátilo i  tento  ostrov  a  dosud  nepodařilo 
se  je  udusiti.  —  Srovn.  F.  Blumentritt,  Das 
Stromgebiet  des  Rio  Grande  de  M.;  »Peter- 
manns  Mittheilungenc  (1891);  Nieto  Aguilar, 
M.,  historia  y  geografia  (Madrid,  1894^     di. 

Klildellielill.  okr.  město  v  bav.  vládním 
obvodě  Švábském,  při  ř.  Mindele,  na  trati 
stát.  dráhy  Buchloe-Memmingen,  s  4007  ob. 
(1895)  Má  3  katol.  kostely,  františk.  klášter, 
ústav  angl.  panen,  jest  sídlem  okres,  soudu 
I.  instance  a  vrch.  lesnického  úřadu,  má  pří- 
pravku pro  učitelský  ústav,  pokrač.  školy, 
školu  kresličskou  a  pro  modellování,  sirot- 
činec, nemocnici,  poŠtu,  minerální  lázně  a 
truhlářství,  jirchářství,  pivovarství,  továrny 
na  stroje  pivovarské,  na  papír,  zlaté  a  stří- 
brné zboží,  trhy  na  dobytek  a  na  koně.  Ne- 
daleko M-u  jest  Georgenber^  se  zámkem 
Mindelburkem  a  se  sady.  M.  bylo  dříve 
hl.  městem  samostatného  panství,  od  r.  1617 
patří  Bavorsku. 

KInden  (též  Westfálhch  M.  nebo  M.  in 
Westfalen)^  kraj.  a  spolu  hl.  město  vlád.  ob- 
vodu t.  jm.,  nad  řekou  Veserou,  stan.  prus. 
stát.  dráhy  Obisfelde-Hannover-Hamm.  M. 
jest  sídlo  král.  obvod,  a  kraj.  úřadův  soud- 
ních i  politických,  má  hl.  berní  úřad,  vrch. 
pošt.  ředitelství,  gymnasium  s  reálným  gym- 
nasiem, vyšší  školu  dívčí,  školy  pokrač.  a 
nemocnici.  Obyvatelstvo,  s  posádkou  22.289 
(1895),  zabývá  se  průmyslem.  Továrny  na 
doutníky,  sklo,  náhražky  kávové,  mýdlo  a 
lučebniny,  jirchárny,  tkaninotisk,  cukrovar, 
pivovary  a  lihovarství,  stavba  lodí;  značný 
obchod  podporuje  obchodní  komora,  filiálka 
Říšské  banky  a  jiné  ústavy  peněžní.  Okolo 
vnitř,  starožit.  města  (Altstadt),  obklíčeného 
na  místě  býv.  opevnění  (M.  byly  do  r.  1873 
pevností)  sady,  rozkládají  se  výstavná  před- 
městí s  mnohými  villami.  Z  budov  nejstarší 
jest  got.  dóm  ze  XIII.  stol.,  v  nové  době  re- 
staurovaný. Vedle  toho  mají  v  M-u  ještě  čtyři 
kostely  evangel.  a  synagogu.  Přízemek  rad- 
nice (s  arkáoami)  pochází  ze  XIV.  stol.,  ho- 
řejší části  jsou  ze  XVII.  stol.  Z  novějších 
budov  vyniká  vládní  budova,  pošta,  gymna- 
sium a  jatky.  Kde  stojí  dnes  M.,  stávala  již 
za  dob  římských  osada.  R.  803  založeno  zde 
biskupství,  jež  bylo  mírem  vestfálským  sae- 
kularisováno  a  území  jeho  připadlo  jako 
knížectví  k  Braniborsku.    V  XIII.  stol.  bylo 


město  opevněno.  V  sedmileté  válce  opano- 
vali je  Francouzi,  ale  opustili  zase  po  po- 
rážce, již  způsobil  jim  nedaleko  M-u  vévoda 
Ferdinand  Brunšvický  r.  1759.  V  1. 1807— 1# 
patřil  M.  ke  království  Vestfálskému,  v  le- 
tech 1810—13  k  Francii.  Koncrressem  vídeň- 
ským vrácen  byl  Prusku.  —  Vládní  obvod 
mindenský  má  na  5257*98  km*  se  586.130 
obyv.  (1895)  a  dělí  se  na  11  krajů  (s  nich 
mindenský  má  589'63  km*  a  92.424  obyv.)  a 
vysílá  do  říšského  sněmu  5  poslanců.  — 
Srovn.  Stoy,  Kurzer  Abriss  der  Geschichte 
Minden*s  (1879).  flp. 

KIndoro,  velký  ostrov  v  archipelu  Fili- 
pínském, na  13®  sev.  š.  a  121®  vých.  d.,  asi 
o  9000  km*  oddělený  od  již.  pobřeží  centrál- 
ního Luzonu  úžinou  Bernardinskou,  20  km 
širokou,  od  ostrovů  Calaminských  úžinou 
Mindorskou,  bohatou  ostrovy.  Jest  velmi 
málo  známý  a  řídce  obydlený.  Pohoří,  patrně 
vulkanické,  dostupuje  v  sev.  horou  Halcon 
2702  m;  pokryto  jest  hustými  pralesy.  Po- 
břeží jest  močálovité  a  velmi  nezdravé.  Kvě- 
tena jest  velmi  bohatá,  zvířena  zajímavá  ně- 
kterými zvláštnostmi.  Počet  domorodcův  obá- 
vajících M.  odhaduje  se  na  87.000.  Z  míst 
vyniká  na  sev.  pobřeží  Calapan  a  Manga- 
nu na  jihozáp.  pobřeží.  M.  objeven  r.  1569 
a  podroben  byl  Španělům  až  do  r.  1898.  di. 

Klndowa  n.  Mendog,  kníže  litevský,  viz 
Litva,  str.  183  a. 

XUndfzaiit  [-sent],  okres,  město  s  pustou 
na  řece  Tise,  stanice  želez,  dráhy  Szolnok- 
Hódmezó-Vásárhely,  v  uherské  župě  cson- 
grádské;  má  12.033  obyv.  maď.  a  řím.-kat. 
(1890),  poštu,  telegraf,  pěstování  obilí  a  do- 
bytkářstvi. 

Mine  [min  I  (frc.)  v.  Podkop. 

Minehead  [majnhed],  obec  v  angl.  hrab. 
somersetském  nad  průplavem  bristolským, 
má  2071  obyv.,  bezpečný  přístav,  obcnod 
s  obilím,  dřívím,  sladem,  lov  sleďů. 

Minejiti  v.  Minaiové. 

Kinell  (Minellius,  vlastně  Min  Elli) 
Jan,  klass.  filolog  hoUandský  (*  1625  v  Rot- 
terdame —  t  1683  t.).  Působil  jako  rektor 
školy  Erasmovv  v  Rotterdame.  M.  vydal 
řadu  auktorů  římských  s  latin,  poznámkami 
pro  potřeby  školské,  j^ž  svého  času  byly 
velmi  rozšířeny,  ač  neměly  ceny  ani  věde- 
cké ani  paedagogické.  —  Srovn.  Bursian, 
Geschichte  d.  class.  Philologie  in  Deutsch- 
land,  str.  375  nn.  Vý. 

Mineo,  m.  v  ital.  prov.  Catanii  na  Sicílii, 
při  trati  Catania-Caltagirone,  čítá  9274  ob. 
(1881).  Na  sev.  leží  Lago  dei  Palici,  z  ně- 
hož vyrážejí  sirnaté  výpary. 

Minerál  v.  Nerost. 

Minerálná  ohemie  v.  Ch  e  m  i  e  str.  141  a. 

Minerádná  modř  šlovou  zpravidla  bledší 
druhy  modři  berlínské,  upravené  míšením 
této  s  hlinkou  bílou,  kaolinem  a  jinými  bí- 
lými přísadami.  Někdy  se  názvem  m.  m. 
označuje  též  horská  modř  (v.  t.).  Vůbec 
jest  význam  názvu  m.  m.  dosti  kolísavý.   OSc. 

Minerálná  oranž  jest  druh  minia,  upra- 
vený pražením   běloby    olovnaté   plamenem 


d«2 


Minerálná  zeleň  —  Mineralogie. 


oxydaČDÍm  za  teploty  nepřesahující  Červený 
žár  pravé  počínající.  Srv.  Olovo.  OŠc. 
.  lu&erám&  zeleň  (Scheeleova  zeleň) 
jest  barva  nyní  zřídka  užívaná,  j^jí^  složení 
zhruba  odpovídá  vzorci  Cu^s^O^  ,  2  H^O . 
•Roztok  6  č.  skalice  modré  sráží  se  rozto- 
kem 2  č.  arseniku  a  8  č.  krystallované  sody 
za  stálého  míchání.  Ssedlina  se  promývá  a 
suší.  Pod  jménem  m.  z.  rozumí  se  někdy 
též  mletý  malachit  (malachitová  zeleň)  nebo 
zásaditý  hydrát  mědnatý.  OŠc, 

XElnerálná  ila€  (kasselská  žluť)  je  v  pod- 
statě oxychlórid  olovnatý,  jehož  složení  se 
udává  obyčejné  vzorcem  PbCl^.l PbO,  Při- 
pravuje se  zahříváním  1  Č.  salmiaku  s  10  č. 
kleitu.  Je  to  látka  žlutá,  lupenitě  krystalli- 
cká,  která  umlcta  na  jemný  prášek  přichází 
do  obchodu.  Podobného  složení  jest  Tur- 
nérova žluť.  OSc. 

Minerálnó  kyseliny  v.  Kyseliny. 

XElnerálnó  vody  jsou  takové,  které  se 
vyznamenávají  určitém  obsahem  součástek 
minerálných  a  slouží  k  léčení.  K  nim  počítají 
se  také  prameny,  vyvěrající  ze  země  s  vyšší 
teplotou  (v.  Akratothermy).  Všeobecně 
třídí  se  m.  v.  na  celou  řadu  skupin,  z  nichž 
vzhledem  k  léčbě  pitné  jsou  bez  významu  pra- 
meny iódové,  lithiové  a  sirné,  pokud  se 
právě  z  obsahu  iódidů,  solí  lithia,  sirníku  a 
sirovodíku  staví  indikace  —  neboť  žádná 
z  těch  součástek  není  v  kterémkoliv  pra- 
menu obsažena  v  takovém  množství,  od  ja- 
kého by  se  mohl  očekávati  léčivý  účinek. 
Nejsilnější  iódové  prameny  jsou  v  Hallu 
(0,02  g  I.  Na  na  1000  g),  ostatní  klesají  až 
do  nepatrnosti  —  avšak  ani  v  Hallu  nelze 
pro  přílišnou  solnatost  pramenů  (ClNa)  ordi- 
novati vody  ve  množství , poněkud  větším. 
Stejné  se  to  má  s  lithiem.  Úspěchy  tam  do- 
cílené psáti  sluší  na  vrub  jiných  momentův, 
o  nichž  se  tu  rozpisovati  nelze.  O  vodách 
sirných  připomínáme,  že  sirovodíku  se  jinak 
v  therapii  nepoužívá  a  sirníkův  zřídka  a 
s  účinkem  zcela  pochybným. 

1.  Velmi  skrovný  účinek  mají  také  pra- 
meny »zemité«,  obsahující  především  uhli 
čitan  a  síran  vápenatý,  kterých  rationální 
indikace  se  obmezuje  pouze  na  chron.  prů- 
jmy, kyselost  šťávy  Žafudeční  a  snad  na  ně- 
kterou formu  katarrhu  měchýřového. 

2.  Prameny  solné  (účinná  součástka  ku- 
chyňská sůl);  prameny  pitné  mají  3 — 6  g 
ClNa  na  1000  g\  bohatší  se  zovou  rapy 
{Soole)  a  slouží  jen  ke  koupelím;  skoro  ve- 
směs prameny  studené,  bohaté  volnou  kyse- 
linou uhličitou.  Indikace:  atonická  forma  ka- 
tarrhu žaludečního  a  střevního,  překrvení 
jater,  kaménky  žlučové,  krtiČnatost,  dna, 
otylost,  katarrhy  lirtanu  a  trubic;  léčí  se 
tu  i  jiné  choroby,  neboť  všem  lázním  té- 
měř jsou  společný  některé  indikace  cho- 
rob, na  něž  mají  vliv  momenty  lázním  spo- 
lečné (jiný  způsob  života,  podnebí,  koupele 
atd.),  nesouvisící  s  jakostí  pramenů.  V  třídu 
solných  náležejí  Chýžice  {Kissingeň),  Wies- 
baden,  Sodcn,  Nauheim,  Rehme,  Halí,  Ischl 
a  jiné. 


3.  Prameny  alkalické  v.  Alkalické 
prameny,  Kyselkv,  Lázně. 

4.  Prameny  žele  žité  charaktcrisovány 
jsou  obsahem  na  Železnatou  sůl  (nejvíce 
uhličitan,  u  některých  síran),  kdežto  ostatní 
součástky  jsou  významu  více  méně  podruž- 
ného. Indikace:  blednička,  chudokrevnost, 
osláblost,  rekonvalescence  a  j.  Z  Českých 
lázní:  Bechyně,  Šternberk,  KynŽvart  a  j. 

5.  Prameny  arsenové  obsahují  vedle 
síranu  Železnatého  sůl  arsenovou.  Nejzná- 
mější jsou  Levico,  Roncegno  a  Srebernica. 
Nejsilnější  prameny  temeni  v  Roncegnu,  ob- 
sahujíce na  1000  g  0,1519  f  kyseliny  arse- 
ničné.  Užije-li  nemocný  4  Ižic,  dostalo  se  mu 
9,1  mg  kyseliny  arseničné,  což  jest  jiŽ  dávka 
nacLmíru  povážlivá,  kdežto  táž  dávka  pra- 
menů Levico  obnáší  0,12  mg^  pramenů  Sre- 
bernica  0,36  mg. 

6.  Prameny  hořké  v.  Hořké  vody. 

M.  v.  umělé  zřizují  se  podle  vod  přiro-. 
zených;  kde  příroda  byla  skoupá,  na  př. 
u  třídy  tak  zvaných  iódových,  tam  přičiněno 
více  účinné  součástky.  V  pitné  léčbě  v  donaě 
nemocného  uŽívá  se  tu  a  tam  vod  umělých 
na  místě  přirozených.  ch, 

Kineralog^e  jest  věda  o  nerostech:  o  je- 
jich tvaru  zevnějším,  vlastnostech  fysikálnich 
a  složení  chemickém,  o  jejich  výskytu,  vzniku 
i  přeměnách  v  přírodě.  M.  jest  tudíž  appli- 
kací  některých  částí  geometrie,  fysiky  a  che- 
mie na  určitý  obor  pnrody,  na  nerosty  (v.  t.X. 
t.  j.  na  tělesa  homogenní,  pevná  nebo  ka- 
palná, původu  přirozeného  a  neústrojného ; 
nenáležejí  tudíž  v  obor  její  chemické  praepa- 
ráty  umele  vyrobené,  ač  i  tyto  bývají  pod- 
robeny vědeckému  zkoumáni  týmiž  metho- 
dami  krystallografickými,  fysikálními  a  che- 
mickými, jakých  užívá  m.;  rovněž  horniny, 
jsouce  tělesy  nehomogenními,  smíšenými 
z  nerostů  různých,  nejsou  předmětem  m., 
nýbrž  vědy  zvláštní,  petrografie.  Pokud 
jdfe  konečně  o  požadavek  původu  neústroj- 
ného, vylučuje  tento  z  oboru  m.  látky,  které 
sice  dnes  jsou  uloženy  v  pevné  kůře  zem- 
ské jako  součást  její,  ale  vznikem  svým  ná- 
ležejí přírodě  ústrojné,  jako  uhlí,  pryskyřice 
fossilní  a  j.  V  této  věci  pojímá  se  rozsah  m. 
od  různých  autorů  rozdílně;  kdežto  někteH 
látky  ty  ještě  pokládají  za  předmět  m.,  jiní 
odkazují  je  geologii  a  palaeontoloeii.  Látky 
však,  které  sice  prošly  ústrojím  živých  or- 
ganismův  a  touto  cestou  nabyly  své  podoby 
nynější,  ale  chemickým  svým  složením  jsou 
neústrojné  a  do  organismů  také  jenom  z  ne- 
ústrojných  sloučenin  vešly,  na  př.  vápence, 
mnohé  apatity  a  vivianity,  struvit  a  j.,  patři 
v  obor  m.  nesporně.  M.,  zabývajíc  se  vše- 
stranně nerosty  a  s  rozmanitých  hledisek  je 
porovnávajíc,  musí  si  vědy,  jež  jí  propůjčují 
svých  method  k  práci  té,  pro  své  speciální 
cíle  zvláště  upraviti  a  v  soustavu  uvésti,  a 
tak  vyvinuly  se  nauky,  jež  pospolu  nazýváme 
m-ií  obecnou;  jsou  to:  morfologie  ne- 
rostů, m.  fysikální  a  m.  chemická.  Je- 
likož beztvarých  nerostů  jest  jen  nepatrně 
málo  a  morfologie  aggregátů  kry  stali  ických 


Mineralogie.  389. 

z  velké  Části  přechází  v  obor  petrografie,  >  lých  minerálů  cestami  v  přírodě  nemožnými* 
spadá  morfologie  nerostů  téměř  celá  v  obor  přece  hlavním  cílem  synthese  zůstává  ob- 
krystallografie;  tato  ovšem  vedle  ne- >  jasniti  umělým  napodobením  vznik  nerostů 
roštů  i  hmoty  uměle  vykrystallované  činí  |  v  přírodě.  S  touto  druhou  větví  m.  chemi- 
předmětem  svých  výzkumů  a  na  základe  <  cké  v  těsném  svazku  jest  nauka  o  para- 
pojmu  symmetrie  krystallové  roztřiďuje  tvary  '  genesi  nerostů,  t.  j.  o  způsobu,  jakým  mi- 
hmoty  krystallované,  stanovíc  pro  každý  ne-  nerály  se  vyskytují  v  kůře  zemské,  a  o  je- 
rost  i  látku  umělou  její  souměrnost,  elementy  !  jich  associaci  na  ložiskách.  Jak  přirozeno,  jest 
a  řadu  krystallovou.  V  této  části  své  jest  i  tato  čásC  m.  i  po  stránce  praktické  důležitá^ 
m.  disciplinou,  jež  náleží  k  nejcxaktněisím;  i  poskytujíc  hornictví  podkladu  vědeckého, 
zákon  racionality  parametrů,  mnohonásobnou  i  M.  s  p  e  c  i  á  1  n  í,  téŽ  f  y  s  i  o  g  r  a  f  i  í  nerost- 
zkušeností  potvrzený,  poskytuje  možnost  tnou  nazývaná,  má  hlavním  úkolem  pro- 
určiti  výpočtem  napřed  polohu  ploch  kry-  '  vésti  klassifikaci  nerostův  a  seřaditi  je  v  sou- 
stallových  a  tak  kontrolovati  přesnost  mé-  <  stavu.  Základem  soustavy  jest  i  zde  pojem 
ření.  Přesnost  ta  zdokonalením  goniome-  druhu  minerálního,  ovšem  jest  pojem  ten 
tru  odrazového,  jenž  jest  m-ii  přístro-  v  m-ii  jiný  než  v  biologii,  nebof  zde  schází 
jem  nezbytným,  dostoupila  vysokého  stupně.  |  hlavní  znak  druhu  biologického,  dědičné  pře^ 

Geometrický  tvar  krystallu  jest  v  zákonité  >  nášení  vlastností  s  individua  na  individuum ; 
soavislosti  s  jeho  vlastnostmi  íysikálními, '  naopak  týž  jedinec  nerostný  následkem  při- 
jest  tudíž  m.  fysikální  z  největší  části  rozených  přeměn  může  v  různých  dobách  ná- 
opět  odvětvím  fysikální  krystallogra-  ležeti  rozličným  druhům  minerálním  (pseudo-« 
fie.  Nejrozsáhlejší  látku  podávají  zde  vý- ,  morfosv).  Nezbytnou  podmínkou,  aby  několik 
zkumu  optické  vlastnosti  krystalluv ;  optika  nerostů  mohlo  býti  čítáno  k  témuž  druhu» 
krystallová  poskytla  m-ii  i  petrografii  method  jest  společná  řacfa  krystallová,  tedy  stejná 
přesných  a  všestranně  upotřebitelných,  a  ■  symmetrie  i  stejné  elementy  krystallografické„ 
umožnivši  studium  mikroskopické  přispěla  '  a  stejná  neb  aspoň  nepříliš  odchylná  skladba 
od  let  šedesátých  nemálo  k  pokroku  i  pro-  chemická;  je-li  shoda  v  těchto  dvou  pod- 
hloubení  m.  Rovněž  v  ostatních  odvětvích  mínkách,  pak  variace  ve  znacích  ostatních, 
fysiky,  elektřině,  magnetismu  i  vlastnostech  na  oněch  závislých,  nebývá  dostatečným  dů- 
soudržnosti  a  pružnosti,  stala  se  úspěšná  vodem  k  rozlišování  druhů  nerostných,  ný- 
applikacc  method  fysikálních  na  studium  vzá-  brž  pouze  odrůd.  Po  stránce  chemické  na- 
jemnosti  tvaru  krystallu  a  sil  jeho  molekuly  stává  ovšem  komplikace  tím,  že  veliká  část 
ovládajících.  Zvláště  důležité  jsou  pro  m-ii  nerostů  nejsou  sloučeniny  jednoduché,  nýbrŽ 
zjevy  soudržnosti  mechanické  (štěpnost,  lom,  isomorfní  směs  dvou  neb  několika  sloučenin 
tvrdost)  i  orientované  rozpustnosti  (figury  v  poměrech  neurčitých;  i  zůstává  tak  věcí 
leptaci).  Z  vlastností  fysikálních,  jež  nesou-  zvyku  a  individuálního  názoru  badatelů  vy- 
visi  s  tvarem  krystallovým,  především  barva  meziti  rozsah  jednotlivých  druhů.  MlPPmvi 
povrchu  a  vrypu,  lesk,  průhlednost,  fosfo-  Základem  soustavy  v  m-ii  musí  býti 
rescencc  atd.,  pak  -hustota  jsou  důležitými  především  chemická  konstituce  nerostů;  ne- 
znaky  nerostův   a  tudíž  významný  pro  m-ii.  i  bof  morfologicky  shodují  se  mnohdy  mine- 

Ukoly  m.  chemické  jsou  rozmanitý.  Ncj-  rály  jinak  naprosto  rozdílné  (zlato  a  granát, 
prve  jest  určiti  kvalitativně  a  kvantitativně  augit  a  borax),  a  tím  méně  vlastnosti  fysi- 
chemické  složení  nerostův  a  odvoditi  z  ana-  kalní,  závislé  na  lučebném  složení,  mohly  by 
lys  formuli  vyjadřující  představu  naši  o  mo-  býti  principem  klassifíkačním.  A  tak  dělíme 
lekule  příslušného  minerálu.  Srovnávajíc  tvar  <  nerosty  na  prvky,  sirníky,  soli  sirné,  hálovce^ 
krystallový  hmot  chemicky  totožných  neb  sírany,  křemičitany  atd.  V  těchto  velkých 
obdobně  složených,  chemická  m.  stanovila  skupinách  pak  sblížený  tvar  krystallový  po- 
pojmy  isomorfie  a  heteromorfie,  no-  skytuje  nejvhodnější  prostředek  systema- 
vější  dobou  pak  i  morfotropie,  a  tím  způ-  tický,  dle  něhož  sestávají  se  minerály  na- 
sobem  vznikla  nauka  o  vztazích  mezi  tvarem  vzájem  příbuzné  v  řady  isomorfní.  Ně- 
krystallovým  a  konstitucí  chemickou,  che-  které  stránky  m.  označují  se  zvláštními  jmény: 
micka  krystallografie,  která  sice  není  m.  určovací  (determinativní),  m.  to- 
ještě  propracována  tak  důkladně  jako  kry-  pografická.  M.  užitá,  app Ukovaná, 
stallografie  geometrická  i  fysikální,  ale  dodé-  pojednává  se  stanoviska  praktického  o  ne- 
lala  se  již  mnoha  výsledků  pozoruhodných  a  roštech,  jeŽ  jsou  předmětem  těžby  a  obchodu 
pro  názory  o  vnitřním  ustrojení  hmoty  vý- ;  (kovech,  rudách,  drahokamech  atd.). 
znamných.  Druhým  důležitým  úkolem  m.-|  Dějiny.  M.  jako  véda  zvláštní,  samostatná^ 
chemické  jest  sledovati  a  pokusem  napodo- .  datuje  se  teprve  asi  od  polovice  XVIII.  stol. 
biti  pochody  chemické,  jimiž  v  přírodě  ne- ,  Jako  v  jiných  oborech  věd  přírodních,  tak 
rošty  vznikají,  přeměňují  se  a  zanikají.  Vedle  |  i  v  m-ii  vědění  Aristotelovo  a  Pliniovo,  do- 


obvyklé  cesty  analytické  též  zde  mikrosko- 
pické badání  prokazuje  výborné  služby,  a 
na  tomto  poli  jest  m.  v  nejužším  styku  s  pe- 
trografii  a  geologií.   V  mnohých  pak  otáz- 


sti  obsáhlé,  ale  nesoustavné,  přešlo  středo- 
věkem nerozmnoženo  do  nové  doby;  toliko- 
někteří  Arabové  (Ibn  Siná)  zasluhují  povšim- 
nutí.   Na  počátku  doby  nové  k  m-ii  přihlí- 


kách  zjednává  jasno  experiment,  synthes a  ženo  hlavně  se  stránícy  praktické  jakožta 
minerálů.  Třeba  že  tato  často  dala  se  téŽ  k  části  nauky  hornické  a  první  skutečný  pó- 
za jinými  účely  a  mnohdy  bylo  docíleno  umě-  "  krok    znamenají    práce    Jiřího    Agricoly 


384  Mineralogie. 

(v.  1. 14),  jenž  neomezil  se  na  védéní  star<'ch,  i  jako  základní  princip  thcoretické  krystallo-- 


nýbrž  sestavil  též  praktické  zkušenosti  hor- 
nické svojí  doby  a  mnohá  vlastní  pozorování 
o  nerostech,  zvláště  rudných,  v  knize  Dc 
nátura  fossilium  libri  X  (1546),  v  niŽ  zamí- 
taje obh'bené  tehdy  fantasie  alchymistův  učí 
rozeznávati  nerosty  dle  jejich  znaků  vnějších 
a  fysikálnich.  Agncolovi  následovnici  praco- 
vah  dále  v  m-ii  hornické,  v  Cechách  Sašové 
Jan  Mathesius  v  Jáchymově  (1504—1565) 
a  Lazar  Ercker  ze  Schreckenf elsu 
v  Praze  (t  1593).    V  XVII.  stol.  jsou  pozo- 


rafie,  a  vyvozeny  Hessclem  (1830 j  a  Ga- 
dolinem  (1867)  32  jediné  moŽné  druhy  sou- 
měrnosti krystallonomické.  Současně  s  mor- 
íologickými  pracemi  Hauyovými  chemikové 
na  základě  položeném  Lavoisierem  a  j.  pro- 
váděli lučebný  výzkum  nerostů:  Klaproth, 
Vauquelin,  Berzclius.  Tento  sestavil  též 
systém  nerostů  výhradně  na  chem.  znacích 
založený ;  jiný  chemický  systcm  pocházel  od  A. 
G.  Wernera,  jenž  mnono  přispěl  k  prakti- 
ckému a  snadnému  určování  nerostů  ze  znaků 


ruhodny  práce  o  drahokamech,  jež  vydali  zevnějších  a  k  nauce  o  výskytu  jich  v  pří- 
Anselm  Boětius  de  Boot,  lékař  Ru-  rode,  ač  tiíto  přidržel  se  výlučného  jedno- 
dolfa  II.,  a  proslulý  fysik  i  chemik  anglický  straného  neptonismu  (v.  Geologie).  K  dal- 
Robert  Boyle.  Ale  větší  důležitost  pro  '  šímu  pokroku  m.  chemické  nejplatněji  při- 
m-ii  mají  dvě  téměř  současné  události  vě- j  spěli  Ji  ndř.  Rose,  DamouraRammels- 
decké:  r.  1669  vydal  Dán  Mikuláš  Stěno  berg;  Em.  Bořický  vynálezem  míkroche- 
vc  Florencii  dílo  své,  i  pro  geologii  a  pa-  mic  rozšířil  značně  obor  kvalitativního  určo- 
laeontologii  památné:  De  solido  intra  solidům  |  vání.  —  Mezi  zkoumáním  morfologickým  a 
naturaliter  conttnto  dissertationis  prodromus.  \  chemickým,  dosud  různo  postupujícími,  zjed- 
Ukázal  vněm  na  fundamentální  zákonitost  nal  spojení  Eilh.  Mitscherlich,  objeviv 
krystallograňe,  že  velikost  hran  jest  veličinou   r.  1819  isomorfii  na  fosforečnanech  a  arše- 


stálou,  nezávislou  na  více  neb  méně  pravi- 
delném vývoji  krystallů,  a  proslovil  mnohé 


ničnanech  alkalických  a  r.  1821—23  póly- 
morfii  na  různých  hmotách  složených  i  jed- 


správné  věty  o  krystallisaci  proti  chybným    noduchých  (sířej.    Studium  vztahů  mezi  lu- 
představám  do  té  doby  o  ní  platným.  Ř.  1670  ,  čebným  slouČenstvem  a  krystallovým  tvarem 


rovněž  dánský  přírodozpytec  ErasmusBar- 
tholinus  popsal  dvojlom  vápence  island- 
ského,  a  objev  jeho  byl  Christ.  Huyghen- 


vedlo  k  stanovení  pojmu  morfotropie  (F. 
Groth  r.  1870)  a  dostoupilo  ke  snaze  z  re- 
lací  těch   vyvoditi   názor   o  uloženi   atomů 


soví  podnětem  k  podrobnějšímu  výzkumu  ^  v  molekulách  a  molekul  v  prostoru;  ve  snaze 
tohoto  zjevu;  Huyghensova  theorie  dvoilomu,  ^  té  podporována  jest  chemická  krystallografie 
v  základech  svých  dosud  platná,  vedla  jej  '  rychle  rozkvetlou  krystallografií  iysikální, 
též  k  první  strukturní  hypothese  krystallové:  zvi.  optickou.  Optické  výzkumy  o  minerálech 
představovali  si  klence  vápencové  složeny  konali  již  Brewster  a  Biot,  ale  teprve 
z  drobných  ellipsoidů  rotačních.  V  XVIII.  když  H.  Cl.  Sorby  zavedl  do  m.  a  petro- 
stol.  pokrok  chemie  měl  mocný  účinek  i  na  !  graíie  studium  mikroskopické,  bylo  možno 
m-ii,  a  zásluhu  o  lučebný  výzkum  nerostů  provésti  svstematický  optický  výzkum  ne- 
mají hlavně  Švédové  Cronstedt  a  Tor-  roštů  průhledných;  úkol  ten  z  největší  části 
bern  Bergman;  ve  druhé  pak  polovině  vykonal  A.  dcs  Clo izeaux.  Dobou  novější 
století  toho  položen  základ  ku  krystallo-  nabylo  pak  velkého  významu  studium  me- 
grafii  vědecké,  a  výzkumem  nerostů  po  chanických  deformací  a  chemických  korrosí 
oboji  stránce  vyvíjí  se  znenáhla  m.  ve  vědu  na  krystallech.  Ze  všech  těchto  krystaUogra- 
samostatnou,  s  cílem  osobitým.  Romé  de  íických,  chemických  a  fvsikálních  badání  vy- 
risle  proslovil  (1772,  1783i  zákon,  že  veš-  vozcny  více  méně  hypotnetické  názory  o  kon- 
kery  tvary  krystallové  některého  nerostu  lze  stituci  hmoty  Bravaiscm,  Sohnckem, 
odvoditi  z  jednoduchého  tvaru  základního  —  Mallardem,  Fedorovem,  Violou  a  j. 
jichž  rozeznával  6  —  geometrickou  změnou  Reprodukce  nerostů  jest  specifickou 
provedenou  na  souhlasných  elementech  (ro-  zásluhou  mineralogů  a  chemiků  francouzských: 
zích,  hranách)  tvaru  toho,  a  na  důkaz  theorie  Sénarmonta,  Daubréca,  Hautefeuil- 
své  popsal  a  zobrazil  velké  množství  tvarů  le-a,  Friedela,Kouquca  a  Lévyho, 
krystallových.  Avšak  teprve  abbé  René  just  Frémyho,Moissana  aj.,  vedlo  nichž  vy- 
Hauy  (♦  1743  —  f  1822)  zákon  ten  značně  nikli  na  tomto  poli  Lcmberg,  Doelter  a 
zdokonaliv  učinil  jej  vědeckým  základem  mr,  Morozewicz. 

objeviv  mineralogický  význam  štěpnosti  vy-  Nauka  o   výskytu  a  proměnách   ne- 

jádřil  názor  svůj  krystallografický  zákonem:  roštů  v  přírodě,  horlivě  pěstovaná  Breit- 

každá  hmota  jeví  pouze  ty  tvary  krystallové,  iiauptem  a  j.,  nabyla  pracemi  Bischofo- 

jež  odvoditi  lze  z  určitého,  pro  onu  hmotu  vými,     Scheererovými,     Lembergo- 

význačného   tvaru    základního,    a    tudíž    lze  vými,  Thuguttovými   a  j.   badatelů,  ja- 

úklony  ploch  předem  vypočísti  a  naopak  dle  kož  i  těsným  svazkem  s  petrografií  rázu  vý- 

nich  nerosty  určovati.     Hauy  sám    provedl  vojezpytného. 

morfologický  výzkum  většiny  nerostů  tehdy  M.  speciální,  přijavši  hledisko  chemické 

snámých.  Po  Hauym  zdokonalili  geometrickou  za  základ  klassifikace,  rozšířila  za  dobu  XIX. 

krystallografií:  Chr.  S.  Weiss,  jenž  zavedl  stol.  obor  známých  hmot  nerostných  obje- 

pásma  a  osy  krystallové,  F.   Mohs,  C.  F.  vem  přečetných  druhů  nových  a  prohloubila 

Naumann,  Angličané  Miller  a  Phillips  znalost  minerálů  již  známých  detailním  stu- 

a  j.;    v  době  novější  poznána  sy  m  metr  i  e  diem  morfologickým,  fysikálním  i  chemickým 


Minerva  —  Minghetti. 


385 


Z  velikého  počtu  badatelů,  jejichž  zásluhou 
stal  se  všestraný  tento  pokrok,  buďtež  tu 
uvedeni:  Arzruní,  M.  Bauer,  Bccke, 
Brógger,  Clarke,  Danast.  i  ml.,  C.  Klein, 
Kokšarov,  vomRath,  G.  Rose,  Schrauf, 
Tschermak,  Vrba. 

Literatura:  Nejobsáhlejší  z  nových  pří- 
ručních knih  m.  jest:   C.  Hintze,  Handbuch 
der  M.  (vychází  od  r.  1889);  z  úplných  J.  D. 
Dana,  System  of  Mineralogy  (6.  vyd.  r.  1892). 
Z  učebnic  nejrozáíř.  jsou:  Naumann-Zirkel, 
Elemente  der  M.  (13.  vyd.  1898);  jiné  učeb- 
nice sepsali:  Tschermak,  Bauer,  Klockmann, 
de  Lapparent,   E.  Dana,   Kokšarov   a  j.  — 
Jednotlivá  odvětví  m.  jsou  taktéž  zpracována 
v  četných  knihách  příručních :  krystallograňe 
a  fysika  krystallŮ  P.  Grothem,  Liebischcm, 
V.  Goldschmidtem,  Fedorovem,  M,  Lévym  a 
Lacroixem,  Mallardem,  Williamsem;  m.  che- 
mická Arzruním,  Braunscm,  Rammelsbergem. 
Topografická  m.  našich  zemí  jest  obsažena 
ve  spisech  Klvaňových:  Nerosty  království 
Českého   (1885,  první  řada  doplňků  1899)  a 
Nerosty   Moravy  a  Slezska  (1882)  a  v  troj- 
dílném V.  v.  Zepharovichově  Mineralogisches 
Lexicon    fůr   das    Kaiserthum    Oesterreich 
(1859,   1873,  1893).   Časopisy  věnované  m-ii 
jsou:    »Zapiski  imp.  mineralogičeskago   ob- 
ščestva«  v  Petrohradě;   ^Bull.  de  la  Société 
frang.  de  mineralogie*  v  Paříži;  »NeuesJahrb. 
a  Centralbl.  fůr  M.,  Geologie  und  Palaeonto- 
logie*  ve  Štutgarté;  »Tschermaks  Mineralo- 
gische   und   petrographische  Mittheilungenc 
ve  Vídni;   ^Zeiíschrift  fůr  Krystallographie 
und  M.«  v  Lipsku- Mnichově;  »The  mineralo- 
gical   magazine«    v   Londýně;   >Giornale  di 
mineralogiac  v  Pavii.  Vedle  toho  ovšem  vy- 
dáváno jest  mnoho  prací  mineralogických  ve 
spisech  společností  a  akademií  i  ve  sborní- 
ach  širšího  programmu  vědeckého.  Pro  dé- 
j  iny   m.    doby  novější   není    většího   spisu; 
s  tarší  jest  obsažena  ve  Whewellově  History 
of  the  inductive  sciences  (1837)  a  ve  v.  Ko- 
bellově  Geschichte  der  M.  (1865).  Dějiny  m 
v  zemích  českých:   Wraný,  Die  Píiege   der 
M.  in  Bóhmen  (1895);  A.  Krejčí,  M.,  v  »Pa- 
mátníku  České  Akademie*  (1898);    ďElvert, 
Zur  Geschichte  der  Pflege  der  Naturwissen- 
schaften   in   Mahren   und    Schlesien    (Brno, 
1868).  Ff\Sl-k. 

Kinerva  (z  lat.  mens)^  italská  bohyně, 
chránící  lidskou  intelligenci,  dostala  se  do 
Říma  asi  z  Etrurie,  kdež  kult  její  dosvěd- 
čen jejím  významem  ve  fulgurální  disci- 
plině a  obvyklým  překladem  »Menerva*  na 
zrcadlech  a  cistách  v  bájích  řecké  Athény. 
Záhy  ovšem  ztotožněna  s  řeckou  Athénou 
(v.  t.),  při  čemž  brán  zřetel  ne  tak  k  její  bo- 
jovnosti, jako  k  ochraně  veškeré  lidské  do- 
vednosti a  umělosti.  Etruským  jest  kult  Ca- 
pitolinské  trojice  (v.  Jupiter),  při  čemž  M. 
ctěna  po  pravici  Jovově,  jakoŽ  měla  sjuno- 
nou  účast  vo  hrách  římských.  M.  Capta,  je- 
jíž kult  zaveden  prý  po  dobytí  Falerií  (r.  241 
před  Kr.),  měla  svou  svatyni  na  Caeliu;  na 
Aventinu  bvl  rovněž  starožitný  chrám,  v  je- 
hož den  založení  (19.  bř.)  padala  hlav.  slav- 

Ott5T  SkívDflr  NauCný,  tv.  XVII,  x8  xs  1900. 


nost  M-vina,  zv.  Quinquatrus,  t.  j.  pátý  den 
po  Iduích;  nesprávný  výklad  toho  výrazu 
způsobil  pak,  že  slavnost  rozšířena  na  5  dní 
(19.— 23.  bř.).  Dne  19.  břez.,  jenž  byl  natalis 
M-e,  na  komitiu  dala  se  téŽ  slavnost  Sa- 
liů,  svědčící  sabinské  Nerieně,  s  níž  pak  M. 
ztotožněna;  v  ostatní  dni  konány  hry  gladiá- 
torské. Jinak  měla  slavnost  ráz  mírumilovný 
a  pořádána  od  řemeslných  cechů,  k  nimž  se 
družili  učitelé,  lékaři,  básníci,  výtvar.  umělci, 
hudebníci.  Ve  školách  tyto  dni  bylo  prázdno, 
učitelé  dostávali  svůj  roČní  honorář.  Ženy  a 
dívky  vzývaly  M-vu  jako  vynálezkyni  pře- 
dení a  tkaní.  Na  Esquilinu  měla  svatyni  M. 
Medica.  R.  217  př.  Kr.  při  velikém  lectister- 
niu  vyškytá  se  M.  vedle  Neptuna,  podobně 
ve  výčtu  12  hlavních  božstev.  Císař  Augustus 
vystavěl  jí  vedle  kurie  Juliovy  t.  zv.  Chalci- 
dicum.  Též  v  umění  M.  přejala  typy  Athény, 
jak  svědčí  na  př.  Pallas  Giustiniani,  nalezená 
v  jednom  z  chramův  Domitiánových,  a  reliéfy 
z  chrámu  na  foru  transit.,  znázorňující  M-vu 
pečující  o  práce  ženské,  trestající  Arachnu, 
ve  spolku  s  Musami.  klk. 

Minerva,  planetoida  objevená  24.  srpna 
r.  1867  Watsonem  v  Ann  Arboru,  U.  S.  Stř. 
jasnost  v  opposici  10*8,  průměr  SO  km;  ozna- 
čení ^.  Gs. 

Kinenrino,  Murge  [murdže],  m.  v  ital. 
prov.  Bari  Qiž.  Itálie),  jihozáp.  od  Barletty, 
má  14.972  ob.  (1881),  staré  opevnění  a  hrad. 

Minet  v.  Menuet. 

Mlnetta  jest  hornina  žilná,  struktury  por- 
fyrické;  složení  její  mineralogické  je  obdobno 
syenitu  slídnatému;  v  základní  hmotě,  slo- 
žené podstatně  z  orthoklasu  a  biotitu,  jsou 
porfyricky  vtroušeny  tabulky  biotitové.  Vět- 
šinou obsahuje  též  augit,  řidčeji  amfibol  při- 
míšen  v  menším  množství.  Chemicky  jsou 
m-tty  horninami  střední  basicity  (41—  57% 
SiO^),  s  převahou  kysličníku  drasclnatého 
nad  sodnatým.  Vyskytují  se  vždy  jako  vy- 
vřeliny žilné,  nikdy  v  celých  massivech. 
V  okolí  pražském  proráží  m.  silurské  vrstvy 
ť/3  u  Michle  a  u  Strašnic,  azoické  břidlice  na 
Járově;  též  byla  nalezena  v  dolech  kutno- 
horských. Typické  m-tty  vvstupují  též  v  Oden- 
waldj,  v  Černém  lese  atd.  Fr.Sl-k. 

Mlng^,  jméno  dynastie  čínské,  viz  Čína, 
str.  742  &. 

Klng^e,  roka  v  sev.-vých.  Prusku,  vzniká 
v  ruské  gub.  kovenské,  na  sz.  od  Janopole, 
vstupuje  na  pruskou  půdu  a  teče  směrem 
jižním  až  k  svému  ústí  do  Kuronské  zátoky. 
M.  jest  splavna  45  km,  stř.  hloubka  2'30  m. 
Z  řeky  vede  do  zátoky  průplav  krále 
Viléma. 

Klnrhetti  Marco,  ital.  státník  a  spisov. 
národohospod.  (*  1818  v  Bologni  —  f  1886 
v  Římě).  Studoval  sprvu  fysiku  a  mathema- 
tiku,  pak  státní  védy  a  národ,  hospodářství, 
vzdělávaje  se  při  tom  cestami  po  Německu, 
Anglii,  Francii  a  Itálii.  Po  zvolení  Pia  IX.  za 
papeže  založil  s  Ant.  Montanarim  a  Rod. 
Audinotim  Časopis  »I1  Felsineoc.  R.  1848  byl 
jmenován  od  papeže  ministrem  veřej,  prací, 

25 


386  Mingi-tau  —  Miniatura. 

ale  po  vydání  encykliky  29.  dub.  t.  r.  od-  •  poloostrova,  vzniká  ve  Fuente  Mino  na  záp. 
stoupil  a  sloužil  jako  major  v  gener.  štábu  svahu  Sierry  de  Meira  v  Galické  hornatině 
Karla  Alberta  Sardinského.  Po  míru  milán-  ve  výši  477  m  n.  m.,  teče  provincií  Lugo 
ském  r.  1849  jal  se  opět  zabývati  studiemi  k  sv.,  pak  k  jz.  až  k  Otěru  de  Rey,  dále  až 
a  sepsal  pro  Cavoura  v  Paříži,  s  nímž  byl  pod  m,  Lugo  teče  směrem  jjv.,  odtud  aŽ 
v  poměru  velmi  přátelském,  r.  1856  memo-  k  Orensu  má  směr  jižní.  Protéká  úzkým, 
randum  o  bídných  poměrech  v  Církevním  skalnatým  údolím  a  od  Crecianta  tvoří  hra- 
státé.  R.  1859  povolal  jej  Cavour  jako  gen. ;  nici  mezi  Španělskem  a  Portugalskem  (67  km). 
sekretáře  do  ministerstva  zahranič,  záležito- ,  U  Caminhy  vlévá  se  do  Atlantského  okeánu, 
stí.  Po  míru  ve  Villafrance  odebral  se  M.  do  .  při  čemž  tvoří  aestuarium  250  m  široké,  čá- 
Romagně,  byl  předsedou  shromáždění  po-  .  stečně  zanesené  pískem.  Délka  řeky  253  km^ 
slanců  v  Bologni  a  svým  vlivem  přispěl  úvodí  17.011  km^.  V  délce  asi  40  km  od  Sal- 
mnoho  k  annexi  střední  Itálie.  Vstoupil  pak  vatierv  až  k  ústí  jest  splavna,  ale  jen  pro 
jako  poslanec  do  italské  komory  poslanecké  [  malé  lodi,  neboť  pro  úskalí  u  ústí  nemohou 
a  stal  se  ministrem  zahraň,  záležitostí  v  mi-  větší  lodi  proplouti.  Hl.  přítok  jest  Sil,  jenž 
nisterstvě  Cavourově  r.  1860,  r.  1861  mini- ,  vzniká  na  Pefia  Rubia  a  jiŽ  v  starověku  byl 
strem  zál.  vnitřních,  r.  1862  financí  a  r.  1863 '  znám  svým  zlatonosným  pískem, 
předsedou  ministerstva.  Nepokoje  turinské,  2)  M.  neb  Entre  Douro  e  M,  nejsever- 
jichž  příčinou  byla  M-ho  konvence  ze  dne  nější  portug.  provincie,  hraničí  na  sev.  s  Ga- 
15.  září  r.  1864,  způsobily  jeho  pád  r.  1864.  licií,.  na  vých.  s  prov.  Tras  os  Montes,  na  j. 
R.  1868  byl  vyslancem  v  Londýně.  V  mini-  s  Beirou,  na  záp.  s  Atlantským  okeánem.  Je 
sterstvě  Menabreově  měl  r.  1869  portefeuille  to  nejvíce  zalidněná  provincie  v  Portugal- 
obchodu,  průmyslu  a  zemědělství,  načež  sku;  na  7273 /fm'  žije  tu  1,098.356  ob.  (1890),. 
v  1.  1870—73  byl  vyslancem  ve  Vídni  a  vůd-  tedy  151  ob.  na  1  km^.  M.  prostupuje  pohoří 
cem  opposice  proti  kabinetu  Lanza-Stellově,  Serra  do  Soajo  (nejv.  hora  Gaviarro  240O  m), 
po  jehož  pádu  stal  se  opět  ministrpraesi-  sněhem  krytá  Serra  do  Gerez  (1468  m)  a 
dentem  a  ministrem  financí.  Podařilo  se  mu  Serra  da  Gabreira  (1279  m).  Půda,  ač  včtši- 
sice  uvésti  finance  italské  do  rovnováhy, ,  nou  .skalnatá,  kamenitá  nebo  písčitá,  skýtá 
ale  přes  to  musil  ustoupiti  koalici  skupiny  hojně  obilí  a  hospodářských  plodin.  Provin- 
toskánské  s  levicí  (1876).  S  ním  padla  i  dři-  cie  zavlažována  jest  dolním  tokem  řek: 
vější  pravice.  M.  zejména  působil  se  strany  Minho,  Limia,  Cavade,  Alve,  Douro  s  příto- 
Italie  ke  smíření  s  Rakouskem  a  k  založení  kem  Taniegou.  Podnebí  mírné,  vlhké.  Daří 
trojspolku  a  v  poslanecké  sněmovně  vždy  se  tu  obilí,  luštěniny,  zelenina,  výbor,  víno, 
vynikal  jako  výtečný  řečník.  R.  1895  zřízen  jiŽní  ovoce  a  j.  Nalézají  se  zde  rudy  a  mi- 
mu v  Římě  pomník.  Z  jeho  spisův  dlužno  nerální  prameny,  většinou  dosud  nezužitko- 
uvésti:  Della  economin  pubblica  e  delle  sue  váné.  Obyvatelstvo  živí  se  chovem  dobytk.T^ 
attinen^e  colla  morale  e  col  áiritto  (Florencie,  rybolove  m,  hedvábnictvím.  Zastoupen  pru- 
1859);  Opuscoli  íetterari  ed  economici  (t.,  mysl  bavlnický  a  plátennický;  továrny  na 
1872);  Stato  e  chiesa  (Milán,  1878;  do  něm.  stroje,  kovové  výrobky,  klobouky  a  j.  Vy- 
přel.  1881  v  Gothě);  Vavvenire  de  la  reli-  váží  se  hlavně  pšenice,  kukuřice,  víno  a 
gione,  il  cittadino  e  lo  stato  (Flor.,  1886);  Le  vlna.  M.  dělí  se  ve  3  distrikty:  Bianna, 
donne  italiane  nelle  belle  arti  al  secolo  XV  e  Braga,  Porto.  Hl.  město  Porto. 
XVI  (t.,  bez  letop.)  a  cennou  biografii  Raf-  Minoh  [minč],  jméno  2  průlivů,  které  od- 
faelovu  Raffaello  (Bologna,  1885;  do  němč.  dělují  ostrovy  Hebridy  na  záp.  od  Skotska, 
přel.  Múntz,  Vratisl.,  1887).  —  Srv.  M-ovy  Velký  M.  (čili  Great  North  M.),  mezi  ostr, 
/  miei  ricordi  (Turin,  1888;  2  sv.)  a  Discorsi  Leurs  na  záp.  a  hrabstvími  Sutherland  a 
parlamentari  ve  vydání  L.  Pulléově  (Řím.  Ross  na  vých.,  jest  80  km  dl.,  50  km  šir.  a 
1888—90;  4  sv.);  Magni,  Marco  M.  uomo  di  ,  až  278  m  hluboký.  Na  jihozáp.  jest  Malý  M. 
stato  (Turin,  1894).  {Little  M.),  65  km  dl.  a  25  km  šir.,  jenž  od- 

King^-tan  v.  El  brus.  děluje  poloostrov  Harris  a   ostrovy   North. 

Kingoliheim,  ves  v  baden.  kraji  Karls-  Uist  a  Benbecula  od  hrab.  Inverness. 
ruhe,  na  trati  dráhy  Mannheim-Kostnice,  Kinlatnra,  malba  miniaturní,  značí 
s  2061  ob.  (1890);  výroba  doutníků  a  pěsto- '  v  nynějším  smysle  slova  malbu  drobného 
vání  chmele  a  tabáku.  Nedaleko  M-u  zámek  rozměru,  buď  knižní  nebo  samostatnou,  na 
K  i  si  au.  dříve  sídlo  špýrských  arcibiskupů,  rozmanitém  podkladě.  Tak  rozumí  se  m-rou 
nyní  státní  vězení.  celá  malířská  vnitřní  výzdoba  knihy,  která 

Mingové,  dynastie  Čín.,  v.  Čína,  str.  742 i>.    souvisí  namnoze  úzce  s  kalligrafií;  k  písmu 

Kin^eloi,  větev  národů  kavkázských,  připojuje  se  jako  ozdoba  neb  illustrace,  pro- 
V.  Kavkaz,  str.  lila.  vedená  direktně  rukou  malířovou.  Illustrace 

Mingrelie,  bývalá  říše  Dadianů  (v.  t.),  takové  znala  již  řccko-římská  výroba  knih; 
vznikla  r.  1442  po  rozdělení  Gruzie  (v.  t.)  lékaři,  architekti  a  jiní  spisovatelé  provázeli 
a  rozkládala  se  mezi  řekami  Rionem,  Cche-  jimi  svá  díla;  M.  Varro  vyzdobil  na  př.  své 
nis  Cchali  a  Ingurem  a  mořem  a  tvoří  dnes  životopisné  dílo  podobiznami  slavných  mužů 
zugdidský  a  senacký  Újezd  ruské  zakavkáz-  řeckých  a  římských.  Umění  římské  neobme- 
ské  gubernie  kutaiské  (v.  t.).  zovalo  se  na  prosté  illustrace;  melo  již  vig- 

Kinho  fminju,:  1)  M.  (špan.  Aíiňo  fminjo],  >  netty,  ozdoby,  iniciály  a  používalo  při  tom 
ve   starověku    Minius),   řeka    Pyrenaejského    rozmanitých  barviv,  jimiŽ  se  psalo,  malovalo 


ř- .. 


'4      íí 

"I 


.'i    ~   ^.    . 


*'  JW 

^^m 


v  .  ♦  I 


<     M  ?•• 


'.       -.1    <  >\      .|K      -.    *  '    '     N    , 


.J 


•1 


»         '      * 


)  ■  ., 


t      '  á  •■'     • 


.u  : 


•}   t 


N 


.    < 


K 


"■       i'   . 


ř'i.7. 


t  1  « 


1 1 


'.   ■  •     • 


I     ' 


1    •. 


i..    1  •'.    I 


M 


I 


■ '    •    1        1     ■     I  .   i 
r.,     •  ,  •      ,     .     is 


V 


ČesKé  miniaturv. 


V 
1 

^ 

B 

01..ÍÍ  ILiik,  !W.  s  vg.M«,.,i  nu>ic 

lO 

^ETflP^ 

OTTLV   Si.OVNlK   NAHNÝ. 


Miniatura. 


387 


neb  jimiž  připravován  pergamen.  Od  jedné 
z  tóchto  barev,  totiž  od  minia,  obdržel 
jméno  své  malíř  ozdob  (miniatorj  a  ozdoby 
samy  zovou  se  m-ry.  Pergamen  býval  bar- 
ven purpurem  a  psáno  pak  na  něm  písmem 
stříbrným  a  zlatým.  Způsob  tento  přijalo 
i  pozdější  umění  byzantské,  Hbovavší  si 
v  nádherném  materiálu.  —  Nejznámější  vý- 
tvory doby  římské  jsou  dva  exempláře  Vir- 
gilia  v  knihovně  vatikánské  a  Iliada  ambro- 
sianské  knihovny  v  Miláně.  Výzdoba  skládá 
se  z  pouhých  illustrací  provázejících  text, 
kterýž  v  Iliadě  milánské  jest  i  do  obrázkův 
zcela  neorganicky  vepsán.  Technikou  i  slo- 
hem malby  první  práce  křesťanské  doby  ne- 
liší se  od  římských.  K  zachování  formové 
stránky  vedlo  časté  přepisování  klassikův 
římských  i  řeckých,  jež  obstarávaly  zpravidla 
i  klášterní  knihovny.  Formy  malířství  anti- 
ckého zachovávají  se  v  knihomalbě  ku  po- 
divu dlouho  a  umění  byzantské  vždy  zase 
se  k  nim  vrací.  Způsob  malby  jest  jako 
u  malířství  antického  toho  druhu,  že  má  pů- 
sobiti povšechným  dojmem,  vyvolati  i  Hus  i, 
nepouští  se  v  podrobnosti,  nezná  určitých 
obrysů,  nýbrž  klade  tón  vedle  tónu  a  nechá 
působiti  celek.  Nejslavnější  památkou  jest 
fragment  Genese  z  V.  stol.  ve  dvoř.  knihovně 
vídeňské.  Duch  antiky  vane  nejen  formou, 
ale  i  obsahem  u  četných  allegorií  a  personi- 
fikací. Témuž  směru  náleží  řecký  kodex  evan- 
gelií v  Rossanu  v  jižní  Itálii  a  pinč  anticky 
působí  Dioskoridův  řecký  spis  o  rostlinách 
(dvorní  knihovna  vídeňská),  psaný  pro  prin- 
ceznu Julii  Anicii,  vnučku  Valentiniána  III. 
(t627).  Rozmanité  motivy  ornamentální  při- 
cházejí do  umění  byzantského  ze  sousedních 
krajův  Orientu,  díKm  křesťanských,  dílem 
pohanských,  ze  Sýrie,  Arménie  a  obrovské 
říše  Sassanovcův,  Pcrsie.  Příkladem  syrské 
knihomalby  jest  evangeliarium  (v  Lauren- 
ciáně  ve  Florencii),  jež  napsal  r.  586  mnich 
Rabula  v  mcsopotamském  klášteře  v  Zagbč. 
Zajímavé  jest  zde  bohaté  rámování  archi- 
tektonické s  pilíři  a  oblouky,  jakéž  po- 
zději v  umění  byzantském  a  pak  i  román- 
ském nádherně  se  rozvinulo  u  tak  zv.  ka- 
nónů, njstříků  poukazujících  na  shodná  mí- 
sta v  evangeliích. 

Působeni  mnichův  a  škol  klášterních  při- 
vádí do  knihomalby  rozličné  tvary  orna- 
mentiky  kalligrafické,  odvozené  z  ji- 
ných oborů,  podoby  ptačí,  rybí  a  dračí,  jako 
jmenovitě  u  Anglosasů  v  I  A.  stol.,  tvary 
geometrické,  tvary  upomínající  na  tech- 
niku pletení,  tkaní,  vyšívání,  splétání  ře- 
ménků.  V  originální  ornamentice  libují  si 
mnichové  irští  a  skotští,  kteří  s  ornamentem 
geometrickém  spojují  rozmanité  zátoce,  smy- 
čky a  spirály  a  veškeré  tvary,  i  lidské,  pře- 
vádějí v  kalligrafický  ornament.  Hlavně  se 
utváří  takto  začáteční  písmeno  textu  — 
iniciála.  Doba  Karlo vcův,  ranní  perioda 
slohu  románského  vedle  ornamentiky  pís- 
mové tvoří  též  samostatné  obrazy,  vložené 
do  architektonického  rámce  neb  ornamento- 
vaných   obrub.    Tím   způsobem   zobrazován 


bývá  panovník  sedící  na  trůně  nebo  na 
křesle,  jako  u  kodexů,  biblí,  evangeliarií, 
provedených  pro  Karla  Holého  a  císaře  Lo- 
thara. Úprava  podobná  při  změněné  tech- 
nice a  zhrubělé  formc  vyskytuje  se  ješté 
v  době  panovníků  Saského  domu  (Jindřicha, 
Otty  I..  Otty  II.)  i  za  Jindřicha  II.  Práce 
této  doby  nacházejí  se  v  Národní  knihovně 
v  Paříži,  ve  dvorní  knihovně  v  Mnichově, 
v  Bamberce,  Trevíru,  Gothě  a  j.  Obrázky 
samostatné  s  obrubami,  střídající  se  s  ini- 
ciálami, nacházíme  i  u  prací  vzniklých 
v  Cechách,  na  př.  Legendy  wolfenbúttelski 
o  sv.  Václavu,  Kodexu  vyšehradského  a  příbuz- 
ných mu  prací  XI.  a  XII.  stol.  (v.  Čechy 
str.  376). 

V 'XIII.  stol.  převládá  namnoze  iniciála, 
která  se  stále  více  rozvinuje;  do  ni  kladou 
se  i  vyobrazení,  jež  pozbývají  svjého  samo- 
statného úkolu.  Technika  ustaluje  se  tím 
směrem,  že  při  obrysu  ostře  označeném  plo- 
chy pokládají  se  neprůhlednými  krycími  bar- 
vami bez  přechodů  a  modulace.  Toho  druhu 
je  velký  slovník  Mater  verborum  z  XIII.  st. 
v  Museu  českém  v  Praze  (v.  příloha,  nápisy 
se  jmény  Miroslava  a  Vacerada  na  páskácn 
jsou  falsum),  evangeliář  kláštera  třebenického 
ve  Slezsku  v  universitní  knihovně  vratislav- 
ské a  j.  Na  rozhraní  XIII.  a  XIV.  stol.  oblí- 
beny byly  knihy  s  obrázky  pérem  rýsova- 
nými a  lehce  kolorovanými.  Příkladem  jest 
bible  Velislavova  v  Lobkovické  knihov.  v  Praze. 
Technicky  dosti  příbuzný,  ale  umělecky  výŠe 
stojící  je  passionál  abatyše  Kunhuty  z  r.  1312, 
psaný  kanovníkem  svatojiřským  Benešem 
(v  universitní  knihovně  v  Praze).  Způsob 
určité  kresby  a  lehkého  koloritu  příbuzen 
jest  některým  současným  illuminovaným  pra- 
cím anglickým.  Od  XIII.  stol.  vyniká  vždy 
více  miniaturní  umění  francouzské.  Stře- 
diskem jest  Paříž,  kde  od  konce  XIII.  stol. 
se  množí  illuminátoři  (enlumineurs)]  název 
»illuminátor«,  »illuminovati«,  z  Francie  po- 
chodící,  ujal  se  všude.  M-ry  té  doby  jsou 
přesné,  určité  v  kresbě,  ozdoby  jsou  ducha- 
plně rozděleny  po  celých  stránkách.  Obrazy 
jsou  častěji  vloženy  v  písmeno  {lettrines 
á  histoires),  od  něhoŽ  jdou  ozdoby  po  celém 
okraji.  Ozdoby  písma  a  okrajů  složeny  jsou 
z  květů  a  listu  (fleurs),  častěji  vyskytují  se 
pitvorné  zjevy  a  podoby  {drólerie);  půda 
obrazů  je  vzorkována;  písmena,  zvi.  menší, 
vyplněna  a  ověšena  jsou  nitkovým  orna- 
mentem (Jiligran),  Francouzské  min.  uméní 
působí  vlivem  svým  na  Čechy  jmenovitě  za 
Jana  Lucemburského  a  v  prvních  do- 
bách Karla  IV.  Vedle  Francie  vyvinulo  se 
ve  XIV.  veku  illuminátorství  v  Itálii.  Sto- 
jíc na  umění  Giottově  liší  se  od  francouz- 
ského modellací  těles  a  šířkou  a  vol- 
ností ozdob.  Patrný  jest  vliv  tohoto  umění 
i  na  Čechy,  prostředkovaný  nepochybně  kan- 
celářemi duchovních  hodnostářů,  jako  Ar- 
nošta z  Pardubic  a  Jana  ze  Středy. 
Vynikající  skupina  Českých  prací  tvoří  ko- 
dexy, pořízené  jejich  nákladem  (v.  příloha 
[vyobr.  z  Mariale  Arnošta  z  Pardubic]).  Dal- 


^88 


Minice  —  Minié. 


šixn  stupnčm  vývoje  i^'^"    'jráce  doby  Vác- 
lava IV. 

V  XV.  stol.  realis  jemnomalba 

ákoly  van  Dycků  v  ur  Maturním  plně 

proniká  ve  Francii  a  *^- .  .mí.  Vrcholu 
drobnomalby  dosažc  :de  v  pracích  drob- 
ných rozraěrův,  jako  byly  t.  ..  hodinky 
(íivre  ďheures).  Skvělým  repraesentantera 
illuminátorského  uměni  franc.  jest  Jehan 
Foucquet  (v.  t.).  Hojně  příznivcův  nachá- 
zelo umění  miniaturní  na  dvoře  lothrinském 
i  burgundském;  tam  za  vévody  Renáta,  zde 
za  Filipa  Dobrého  a  Karla  Smělého.  V  po- 
předí stojí  umělci  flanderští,  jejichž  nej- 
přednější dílo  jest  t.  zv.  Breviarium  Grimani, 
nyní  v  knihovně  sv.  Marka  v  Benátkách. 
V  Itálii  hlav.  místy  pěstění  umění  miniatur, 
jsou  Verona,  Siena,  Milán  a  Ferrara.  Ve  Ve- 
roně působí  rodina,  nazvaná  dle  svého  povo- 
lání »dai  libríc,  Francesco  a  Girolamo  dai 
Libri  a  Liberale  da  Verona.  Některé 
práce,  jako  chorálni  knihy  veronské  ^  sienské, 
jsou  obrovských  rozměrův.  Z  kruhů  dvor- 
ských věnovali  přízeň  umění  tomuto  Sfor- 
zové  v  Miláně,  rod  Este  ve  Ferraře  a  Me- 
diceové  ve  Florencii;  z  těchto  zvláště  Lo- 
renzo  Magnifico.  Miniaturní  malířství 
přizpůsobuje  se  zde  všem  fasím  umění  re- 
naissančniho.  Hlavním  mistrem  druhé  po- 
loviny XV.  věku  byl  Attavante  degli  At- 
tavanti,  kterýž  se  školou  svojí  pracoval 
též  pro  krále  uherského  Matiáše  Korvina  a 
díly  svými  přispěl  ke  skvěle  bibliotéce  Korvi- 
novské,  nyní  roztroušené  (některé  kodexy  ve 
dvorní  knihovně  ve  Vídni).  K  bohatství  mi- 
niaturního umění  italského  přispěly  i  Be- 
nátky; na  předním  místě  mezi  miniatory 
XVI.  stol.  stojí  Jiří  Klovio  (v.  t.).  V  Ně- 
mecku ve  XIV.  a  XV.  stol.  umění  minia- 
turní nevyniká  nad  prostřednost;  mezi  pra- 
cemi XV.  věku  přední  místo  zaujímá  missál 
arcibiskupa  salcburského  Bernarda  (ve  dvorní 
knihovně  v  Mnichově),  jehož  výzdoba  doko- 
nána r.  1481  Bertholdem  Furtmcycrem.  Ráz 
jest  zde  úplně  gotický,  teprve  v  XVI.  věku 
v  pracích  norimberských  illuminátorů  z  rodu 
Glockendonů  a  v  dílech  H.  S.  Bchama  vlád- 
nou motivy  a  duch  renaissancc.  V  Čechách 
zdobeny  miniaturami  veliké  knihy  chorálni. 
graduály  a  knihy  chval  božích,  zvané  obecně 
kancionály.  Čásť  těchto  i  jiných  illumiiiova- 
ných  knih  (modliteb)  vznikla  za  doby  jagel- 
lonské. Druhá  skupina  českých  kancionálů 
spadá  do  2.  polov.  XVI.  věku,  kdy  působili 
illuminátoři  Fabián  Puléř,  Matouš  Ornys 
z  Lindperka,  Matouš  Radouš  a  veliké 
dílny  Jana  Táborského  z  Klokotské 
Hory  a  Jana  Kantora  Starého  (v.  pří- 
loha [vyobr.  z  malostranského  kancionálu 
z  r.  1572,  nyní  v  univ.  knihovně)).  Poslední 
pi'áce  illuminátorské  spadají  do  dob  Ru- 
dolfa II.,  který  umění  miniaturního  byl  vel- 
kým přítelem.  Dvorním  jeho  miniaturistou 
byl  Jiří  Hoefnagel  (v.  t.)  a  po  něm  syn 
jeho  Jakub.  Vynikali  zvláště  v  zobrazování 
zvířat,  jmenovité  ptactva,  motýlův  a  brou- 
kův. Jakub  Hoefnagel  jest  z  posledních  vy- 


nikajících zástupcův  knihové  malby  minia- 
turní, ač  nedostihl  v  oboru  tom  otce.  Ja- 
kožto přívrženec  Bedřicha  Falckého  odsou- 
zen ke  ztrátě  hrdla  a  statků,  uprchl  do  Hol- 
landska,  kde  r.  1629  neb  1630  zemřel.  V  dal- 
ším průběhu  XVII.  věku  pozbývá  knihová 
malba  miniaturní  významu.  —  Technika  mi- 
niaturní pěstuje  se  pak  u  samostatných 
obrázků  drobných  rozměrův,  hlavně  podobi- 
zen. M-ry  malují  se  na  mědi  i  na  dřevě; 
v  XVIII.  stol.  užívalo  se  jakožto  podkladu  hl. 
slonové  kosti.  Podobizny  miniaturní  na  slo- 
nové kosti  malované  oblíbeny  byly  až  do 
středu  XIX.  stol.  ChL 

Mlnioe:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hcjtm.  Pí- 
sek, okr.  a  pŠ.  Mirovice,  fara  Podhoří;  16  d., 
135  obyv.  č.  (1890).  —  2)  M.,  far.  ves  t.,  na 
Turském  potoce,  hejtm.  Slané,  okr.  Velvary, 
pš.  Kralupy  n.  Vit.;  64  d.,  546  ob.  Č.,  2  n. 
(1890),  kostel  sv.  Jakuba  Vět.  (ve  XIV.  stol. 
tar.).  2tř.  šk.,  mlýn.  Kostel,  za  války  30leté 
od  Švédů  pobořený,  v  1.  1668 — 78  znovu  vy- 
stavěn; byl  potom  íil.  a  teprve  od  r.  1825  je 
farním.  Záp.  ode  vsi  říká  se  »Na  hradištic, 
kde  prý  stával  hrad.  V  M-cích  narodil  se 
Václav  Svoboda  a  v  1. 1832-56  působil  zde  Jan 
Val.  Jirsík  (v.  t.).  --  3)  M.  (-Wiiníř^),  far.  ves 
t.,  na  Chomutovském  potoku,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Zatec;  53  d.,  240  ob.  n.  (1890),  kostel  sv. 
Martina  (ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  cihelna, 
mlýn,  popi.  dvůr;  chmelaiíství  Na  bývalé 
tvrzi  a  statku  připomíná  se  ve  XIV.  a  XV. 
stol.  starožitný  rod  Vlčkův,  kteří  odtud 
psali  se  z  Mini c,  a  po  nich  tu  snad  seděli 
v  XV.  stol.  Pesíkové  z  Komárova,  odtud 
z  Minic. 

Minié  (Miniet,  Minia,  Minije),  hl.  m. 
egypt.  mudirie  (provincie)  ve  střed.  Egypte, 
na  1.  bř.  Nilu,  stanice  trati  Káhira-Siut,  sta- 
nice parníků,  má  místokrálovský  zámek,  velký 
cukrovar  a  prádelnu  na  bavlněné  látky;  čilý 
obchod  a  hrnčířství.  Má  15.900  ob.  (1882). 
V  okolí  koptický  klášter  Deirel  Bakara 
a  antické  Alabastr  on,  odkudž  pochází 
jméno  alabastru.  Provincie  minij  ská  roz- 
kládá se  na  obou  bř.  Nilu;  má  na  110.901  km^ 
314.818  ob.,  z  nichž  339  cizinců.  Vzdělané 
země  1999  km^. 

Minié  Claude  Etienne,  důstojník  a  vy- 
nálezce franc.  (*  1804  v  Paříži  —  f  1879  t.). 
Jako  dobrovolník  sloužil  od  r.  1830  v  Africe 
a  stal  se  r.  1849  setníkem,  pak  instruktorem 
na  střelecké  škole  ve  Vincennech,  načež  jako 
plukovník  šel  r.  1858  do  výslužby.  Řídil  po- 
tom zbrojovku  a  chcdlvovu  školu  muškctýr- 
skou  v  Káhiře,  načež  r.  1869  se  stal  kontro- 
lorem továrny  na  ručnice  Remingtonovy 
v  Americe.  M.  vynašel  r.  1849  taženou  ruč- 
nici podle  ného  zvanou,  při  které  ztužcní 
střely  v  hlavni  nedalo  se  nabijákem,  nýbrž  ex- 
pansí výbušných  plynův;  kalibr  obnášel 
17"2  mm,  váha  výbušné  střely  asi  40  g.  Tato 
miniovka  zavedena  byla  skoro  ve  všech 
zemích  evropských,  ale  musila  ustoupiti  jako 
všecky  ručnice  podobné  po  r.  1866  zadov- 
kára.  Návrhy  M-ovy  na  opravu  karabin,  ruč- 
nic a  kulí  schválila  franc.  dělostřelecká  rada. 


české  miniatury. 


Ukáiha  mlíiEatur  i  MalottianskéhD  kineloiiáln  i  r.  1572  (Zmeai.) 
ottOv  slovmík  naučný. 


Minichhof —  Ministerstvo.  389 

Xinlohhof  v.  Mnichov.  Šlechtu  počítali  se  m.  hlavně  od  XIII.  a  XIV. 

Kinioliflohlag^ :  1)  M.,  Můnichschlag,  stol.  —  Srv.  Fúrth,  Die  Ministcrialen  (Kolín 

ves  v  Cechách,  hejtm.  Jindř.  Hradec,  okr.,  n.  R.,  1836);   Nitzsch,  Ministerialitát  u.  Bůr- 

fara  a  pš.  N.  Bystřice;   61  d.,  434  oby  v.  n.  gerthum  im  XI.  u.  XII.  Jahrh.  (Lips.,  1859); 

(1890),  fil.  kostel  s v.  Jana  Křt,  mlýn.  —  2)  M.,  v.  Schele,   Ober  die  Freiheit   u.  Unfreiheit 

víska  t.,  hejtm.  Kapfice,  okr.,  fara  a  pš.  Vyš.  der  Ministcrialen  des  Mittelalters  (Frankfurt 

Brod;  9  d.,  46  ob.  n.  (1890),  2  mlýny  a  my-  n.  M.,  1868). 

slivna.  MinUtorstvo,  státní  úřad,  v  jehož  čele 

lUillkoiy   ostrov   u   Lakadiv,   v.    Laka-  stojí   některý   ministr.    V    říši   Rakousko- 

divy.  Uherské  jsou  tato  m-va: 

innima,  lat.  nejmenší,  jméno  naší  noty  I.  M-va  společná: 
značící  půl  taktu,  která  koncem  XIII.  století  1.  M.  cis.  a  král.  domu  a  zahranič- 
byla  vůbec  notou  nejmenší.    Fuga  in  m-m  nich  záležitostí,  jemuž  přísluší  říditi  za- 
snil v  XVI.  stol.  kánon,  při  němž  druhý  hlas  ležitosti  panujícího  rodu  ve  všech  oborech 
vpadl  jen  o  jednu  m-mu  později.  veřejnoprávních  i  soukromoprávních  a  ob- 

M.  v  math.  v.  Maxima  a  minima.  chodni  i  diplomatické  zastoupení  říše  proti 

Minimélni  (z  lat.),  nejmenší,  nejnižší.  cizině,  zejména  hájiti  rodinná  i  vrchnosten- 

Minima  non  oorat  praetor  (lat.),  o  ma-  ská  práva  všech  členů  panujícího  rodu,  spolu- 

ličkosti  nestará  se  praetor,  t.  j.  velký  působiti  při  uzavírání  všech  jednání,  jež  se 

duch  nedbá  malicherností.  týkají  státoprávního  postavení  panující  ro- 

IfiaLiiiiitm  v.  Maxima  a  minima.  ciiny  a  jejích  členů,  i  v  rodinných  záležito- 

Minin,   ví.  Kuzma  Minič,  Zacharjev  stech,  bdíti  nad  zachováním  kmenového  jmění 

Suchorukij.  státník  ruský  v  době  bouří  a  rodiny  panovníkovv  a  nad  řádným  odvádě- 

vzpour  na  Rusi  (f  1616).  V  mládí  sloužil  ve  ním   požitktiv  a  důchodův,  jež  jednotlivým 

vojsku,  pak  usadil  se  v  Nižním  Novgorodě,  členům    cis.   rodiny    náležejí   ze    státní    po- 

kdeŽ  prodával  maso  a  ryby,  byl    zemským  kladny    (na    př.    apanáží,   vdovských   platů)^ 

starostou  a  sudím  a  vůbec  oblíbencem  mě-  spolupůsobiti  při  všech  veřejných  úkonech 

šťanstva  a  prostého  lidu.  Podrobností  doví-  vladaře  a  jeho  rodiny,  při  sňatcích  členů  cis. 

dáme   se   o   něm   až  r.  1611,  kdy   došel   do  rodiny  obstaráváním  potřebných  k  tomu  jed- 

Nižního   Novgorodu   okružní   list   od   patři-  nání,    zejména   uzavírání   smluv   svatebních, 

archy   Germogena,   vybízející    všecek    ruský  vzdání  se  práv  vladařských,  spravovati  do- 

národ  proti  polským  zachvatitelům  Moskev-  máčí  archiv,  konati  zápisy  o  schůzích  tajných 

ské  říše;    M.  ohnivými  slovy  vybízel  tehdy  rad;  dále  sestavovati  obchodní  smlouvy  s  ci- 

občanstvo,  aby  obrátilo  se  proti  cizáctvu,  a  zinou,  hájiti  práva  i  zájmy  říše,  zemí  a  ob- 

podariío  se  mu,  že  všichni  se  zavázali  obě-  čanů  rak.  v  cizině,  říditi  dopisování  s  cizími 

tovati    třetinu   svého   jmění   na   osvobození  státy  a  všechna  jednání  konsulátů,  prostrcd- 

vlasti.  Po  radě  M-ovc  zvolen  za  vůdce  kníže  kovati  svolení  k  přijetí  a  nošení  cizích  řádů. 
D.  M.  Požarskij,  M.  sám  pak  spravoval  ho- '  Podřízené  úřady:  oddělení  pro  práce  šifiro- 

spodářskou  stránku  výpravy  proti  Polákům  váné  a  překladatelské,  kommissc  pro  zkoušky 

a  jejich  přívržencům.  K  Nižegorodským  při-  diplomatické,  cis.  a  král.  domácí,  dvorní  a 

dala  se   záhy  i  jiná  města  povzbuzená  Ger-  státní  archiv,  cis.  a  král.  orientální  akademie, 

mogenovým  okružníkem   a  r.  1612  stálo  již  rak.-uher.  vyslanectva  a  konsuláty. 

v  Jaroslavi  veliké  vojsko  v  čele  s  kníž.  Po-  2.  Říšské  m.  financí,  jemuž  jest  říditi 

žarským  a  M-em.  V  srpnu  t.  r.  byl  jím  po-  finanční  záležitosti  společné  v  celé  říši,  spra- 

ražen  Jan  Karol  Chodkiewicz  a  v  říjnu  byla  vovali  společný  státní  dluh,  sestavovati  roz- 

Moskva  vysvobozena  z  rukou  polských.  Car  počet  říšský,  přijímati  a  vydávati  příspěvky, 

Michal  Fedorovič  povýšil   M-a   v  šlechtický  jež  podle   vzájemného  jednání  jedna  každá 

stav  a  přijav  ho  za  člena  své  stálé  rady  ve-  z  obou  polovin  říše  má  platiti,  a  rozdělovati 

n oval  mu  plnou  svou  důvěru  posílaje  ho  též  důchody  celní,  konečné  říditi  veškerou  správu 

s   důležitými    záležitostmi    od    svého    dvora.  Bosny  a  Hercegoviny.  Podřízené  úřady:  cis. 

M.   byl  muž  řídkých  schopností,   výmluvný,  a  král.  říšská  ústřední  pokladna  (cís-  a  král. 

rázný,  při  tom  rozmyslný.  Srv.  I.  J.  Zabělin,  společný  nejvyšší  účetní  dvůr  nepodléhá  to- 

M.  i  Požarskij  (Moskva,  1883).  muto  ministerstvu,  nýbrž  jest   samostatným 

]ii]llSt6riálové   (středolat.  ministeriales),  říšským  orgánem),  společná  správa  jednotli- 

vlastně  sluhové,  byli  ve  středověku  nesvo-  vých    fondů:    vojen,    nemocnic,    zvěrolékař. 

bodní  lidé,  kteří  vykonávali  pro  panovníka  a  invalidních  fondů.    V   Bosně  a  v  Herce- 

dvorské  a  vojenské  služby.  Když  si  později  govině  jest  mu  podrobena  všechna  správa: 

territoriální  páni  světští  i  duchovní  zřizovali  soudní,  veřejnoprávní  i  finanční.        Klier. 

své  dvory  podobně  jako  římskonomecký  cí-  3.  Říšské   m.  vojenství  se   sídlem  ve 

sař,  rozeznávali  se  m.  říští,  m.  klášterů,  m.  Vídni,  spravované  vyšším  frenerálem   a  pod 

knížat  světských  i  duchovních.  Vykonáváním  ním  4  náčelníky  odborů.  Kancelář  praesidi- 

rytířských  služeb  povznesli  se  m.  záhy  nad  ální   pečuje  o  organisaci  vojska  pro  válku, 

svůj  nesvobodný  původ  a  stali  se  členy  nižší .  o    osobní    záležitosti    aktivních    generálů    a 

šlechty,  mezi  níž  a  m-ly  přestal  se  činiti  roz-  štáb.  důstojníků  atd.;  1.  oddíl  obstarává  osobní 

díl  hlavně  tím,  že   oběma   udílena  rytířská  záležitosti  důstojníků  od  setníka  dolů  a  má 

léna,  a  pak  i  tím,  že  do   dvorských  služeb  v  evidenci  kvalifikační  listiny;    2.  oddíl  řídí 

dávali  se  nejen  m.,  nýbrž  i   šlechta.    Mezi  organisaci  zástupů  pěších,  doplňování  vojska, 


390 


Ministerstvo. 


výcvik  dovolenců  a  záložníků,  osobní  věci 
mužstva  atd.;  3.  řídí  organisaci  jezdectva  a 
vozatajstva,  doplňování  koňstva;  4.  je  soudní; 
5.  gen erálštáb nicky;  6.  spravuje  výchovu  vo- 
jenské mládeže ;  7.  řídí  dělostřelectvo ;  8.  hra- 
dcbnictvo;  9.  opatření  vysloužilců,  duchovní 
správu  vojska  a  kanceláře;  10.  zaměstnává 
se  záležitostmi  mobilisačními ;  11.  intcndancí; 
12.  zásobárcnstvím  a  výživou  vojska;  13. oděv- 
nictvím a  výstrojem;  14.  zdravotnictvím  a 
15.  účetnictvím.  Pomocnými  orgány  m-va 
jsou:  generální  štáb,  válečný  archiv, 
generální  dozorcové  atd.  K  m-vu  to- 
muto druží  se  ještě  odbor  námořní,  v  je- 
hož čele  stojí  admirál,  zároveň  vrchní 
velitel  námořnictva.  FM, 

II.  M-va  přcdlitavská: 

1.  M.  financí,  jemuž  přísluší  správa  stát- 
ního jmění,  dluhu,  příjmu  a  vydání,  pokud 
nepřísluší  jinému  m-vu,  zejména  péče  o  řád- 
nou úhradu  potřeb  daněmi  a  státními  dáv- 
kami, stanovení  pravidel  pro  vybírání  stát- 
ních dani,  záležitosti  mýt,  dohled  nad  stát- 
ními pokladnami,  pokud  není  vyhrazen  ji- 
nému m-vu,  dále  úprava  státního  úvěru, 
zejména  řízení  záležitostí  státního  dluhu  a 
vydání  státních  papírů  a  úprava  obchodu  pe- 
něžního, zejména  záležitosti  bankovní  abur- 
sovní  (tyto  společně  s  m-vem  obchodu).  — 
Mimo  úřady  při  článku  Finanční  úřady 

-vytčené  jsou  tomuto  m-vu  podřízeny: 
listřední  správa  k  evidenci  katastru  daně  po- 
zemkové a  ústřední  mapovní  archiv  katastru 
daně  pozemkové. 

2.  M.  krajanské  (m.bez  porte  feuillu), 
jemuž  jest  hájiti  zájmy  některé  národnosti 
nebo  některého  zemského  zřízení^ bez  urči- 
tého vymezení  oboru  působnosti.  Úřad  tento 
jest  podoben  bývalým  dvorským  kancelářím, 
jež  v  době  státní  soustavy  provinciální  byly 
ustanoveny  pro  záležitosti  jednotlivých  sku- 
pin zemských.  Počet  těchto  m-tev  není  stálý, 
bývá  ministr  krajan  český,  polský,  někdy  též 
německý. 

3.  M.  kultu  a  vyučování,  jemuž  přísluŠcjí 
záležitosti  týkající  se  poměrů  státních  orgánů 
ve  správě  církevní  a  záležitosti  vyučování 
veřejného  i  soukromého,  tedy  zejména  pro- 
středkování  záležitostí  všech  vyznání  nábo- 
ženských, správa  náboženských  fondů,  do- 
hled nad  vyučováním  na  školách  národních 
a  měšťanských,  povolování  soukromých  ústavů 
vyučovacích  ke  vzdělání  učitelův  a  učitelek, 
řízení  vyučování  na  školách  středních  i  vy- 
sokých, připuštění  docentů  na  universitách, 
rozhodování  o  učebnicích  na  školách  národ- 
ních a  měšťanských  a  středních  mimo  Ha- 
lič, Kom  mis  se  při  m-vě:  stálá  umělecká 
k,,  ústřední  k.  pro  záležitosti  průmyslového 
vyučování,  ministerská  k.  k  podpoře  vyučo- 
vání kreslení,  stálá  k.  k  chování  v  evidenci 
a  doplnění  prostředků  učebních  pro  vy- 
učování kreslení  na  školách  středních  a 
ústavech  ke  vzdělání  učitelů  a  učitelek, 
ústřední  k.  statistická,  ústřední  k.  k  pátrání 
po  uměleckých  a  historických  památkách  a 
zachování  jich  a  právě   nyní  zřízená  k.  pro 


vydávání  listin  a  korrespondencí  pro  nynější 
dějiny  Rakouska.  Podřízené  ústavy:  c.  k. 
evangelická  vrchní  církevní  rada  augšpur- 
ského  a  helvetského  vyznání,  cis.  akademie 
věd,  akademie  výtvarných  umění  ve  Vídni, 
c.  k.  rak.  museum  pro  umění  a  průmysl, 
c.  k.  říšský  ústav  geologický,  c.  k.  ústav  pro 
meteorologii  a  zemský  magnetismus,  c.  k. 
rak.  archaeologické  museum,  ředitelstvo  c.  k. 
skladů  školních  knih. 

4.  M.  obchodu,  jemuž  jest  říditi  záleži- 
tosti obchodu  a  průmyslu,  plavby,  pošt,  te- 
legrafu a  telefonu,  zejména  má  dohled  na 
obchodní  a  živnostenské  komory  a  na  ve- 
řejné bursy  (tento  spolu  s  m-vem  financí)  a 
na  vyučovací  ústavy  obchodní  a  živnostenské, 
dále  upravuje  záležitosti  měr  a  vah,  rozho- 
duje v  záležitostech  průmyslových  privilejí, 
ochrany  vzorků  a  známrk  a  v  záležitostech 
staveb  a  rybolovu  na  moři,  působí  při  úpravé 
cla,  při  uzavírání  smluv  státních,  jež  se  tý- 
kají obchodu,  průmyslu  a  plavby,  při  zkou- 
mání a  potvrzování  stanov  spolku  v  a  společ- 
ností průmyslových  a  obchodních  a  při  zří- 
zení nebo  zrušení  důležitých  silnic  a  prů- 
plavů, konečně  sestavuje  statistické  výkazy 
důležité  pro  obchod  a  průmysl.  Kommissc 
při  m-vě:  vedle  obchodní  statistické  služby 
samostatný  úřad  pro  statistiku  dělnickou, 
normální  k.  cejchovni,  k.  pro  parní  kotly  a 
podobné  záležitosti,  celní  poradní  sbor,  po- 
radní sbor  pro  záležitosti  k  podporováni 
průmyslu,  stálá  k.  pro  ceny  obchodní,  rada 
pro  průmysl  a  zemědělství.  Podřízené 
úřady:  c.  k.  patentní  úřad,  c.  k.  rak.  ob- 
chodní museum,  oekonomická  správa  pošt, 
rakouské  pošty  v  Turecku,  c.  k.  úřad  po- 
štovní spořitelny. 

5.  M.  orby,  jemuž  přísluší  vrchní  řízení 
záležitostí  zemědělství  a  hornictví,  zejména 
vrchní  správa  všech  záležitostí  orby,  ovoc- 
nářství, chovu  dobytka,  včelařství,  hedváb- 
nictví,  lesnictví,  vinařství,  hornictví,  výkon 
zákona  lesního,  upravení  honitby,  lov^ení  ryb 
v  řekách  a  jezerech  (mimo  nálezy  trestní; 
v.  M.  vnitra),  rozhodování  v  záležitostech 
vodních  (mimo  nálezy  trestní;  v.  totéž),  vrchní 
správa  zemědělského  úvěru,  pojištěni  a  spol- 
čování  (při  zřízení  neb  změně  siK)lků;  tako- 
vých jest  třeba  dohodnutí  se  s  m-vem  vnitra 
a  financí),  obstarávání  zákonodárné  práce 
v  příčině  dělení  a  scelování  pozemků,  vrchní 
správa  lesů  a  statků,  jež  jsou  vlastnictvím 
státu  nebo  fondu  náboženského  a  studijního,, 
vrchní  správa  státních  hřebčinců,  státních 
dolů,  řízení  ústavů  vyučovacích  všech  oborů*, 
tohoto  m-va  mimo  vysoké  uČení  pro  země- 
dělství, jež  jest  podřízeno'  iw-vu  vyučování- 
Kommisse  při  in>-vě:  minist.  k.  pro  výkony 
zemědělské,  rada  průmyslová  a  zemědělská,. 
k.  ke  zkoušení  kandidátů  na  vyučovacích 
ústavech  zemědělských  a  lesnických,  k.  ke 
správě  ústředních  res<!rvních  fondů  bratr- 
ských pokladen.  Podřízený  éřad  c.  k. 
ředitelství  skladu  výrobků  hornických. 

6.  M.  spravedlnosti,  jemuž  přísluší  roz- 
hodování a  řízení  všecb  záležitosti  týlcajících 


Ministr  —  Minium. 


391 


se  práva  a  spravedlnosti,  zejména  vrchní  do- 
hled ke  konání  spravedlnosti  u  soudů  stát- 
ních i  živnostenských,  vrchní  dohled  k  vy- 
konávání úřadu  advokátního,  obhajovacího, 
notářského  i  ke  komorám  advokátním  a  no- 
tářským, řízeni  a  správa  věznic,  spolupůso- 
bení při  správě  jméni  sirotčího  a  peněz 
v  soudním  uschování.  Podřízené  úřady: 
c.  k.  nejvyšší  a  zrušovací  dvůr,  c.  k.  gene- 
rální prokiiratura,  c.  k.  nejvyšší  soud  dů- 
chodkový.  (Státní  dvůr  soudní,  říšský  soud 
a  správní  dvůr  soudní  nepodléhají  m-vu 
spravedlnosti,  nýbrž  jsou  samostat.  úřadv.) 

7.  M.  vnitra,  jemuž  přísluší  vyřizovaní 
všech  záležitostí  správy  politické,  pokud  ne- 
jsou přikázány  jiným  m-vům,  zejména  vydá- 
vání říšského  zákonníka,  péče  o  zachovaní  a 
chováni  v  evidenci  říšských  a  zemských  hra- 
nic i  obyvatelstva,  upravování  obvodův 
okresních,  městských  i  místních,  vrchní  do- 
hled k  okresům  a  obcím,  řízení  vyvažování 
pozemků  a  záležitostí  vyvlastňovacích,  udě- 
lování státního  občanství,  změna  jmen,  po- 
dání návrhů  o  udělování  řádů,  šlechtictví  a 
jiných  vyznamenání,  vrchní  řízení  záležitostí 
policie  bezpečnostní,  živnostenské,  vodní, 
spolkové,  policej.  práva  trestního,  nejvyšší 
správa  zdravotnická,  nejv.  správa  chudinství 
a  ústavů  chudinských,  vrchní  správa  staveb- 
nictví veřejného,  nemocenského  a  úrazového 
pojišťováni.  K  o  m  m  i  s  s  e  při  m-vě  ;^  c.  k.  rada 
archivní,  nejvyšší  rada  zdravotnická,  stálý 
sbor  poradní  pro  záležitosti  obchodu  s  věcmi 
k  živobytí  potřebnými  a  s  některými  před- 
měty obecného  užívání,  pojišťovací  sbor  po- 
radní, zkušební  k.  pro  pojišťovací  techniky 
úředně  oprávněné,  k.  k  rozšíření  města  Vídně, 
k.  k  úpravě  Dunaje.  Podřízené  úřady: 
redakční  bureau  říšského  zákonníka,  vše- 
obecné ústavy  pro  výzkum  věcí  k  živobytí 
potřebných.  Klier. 

8.  M.  zemské  obrany  jest  jedno  pro 
království  a  země  na  říšské  radě  zastoupené 
se  sídlem  ve  Vídni  a  druhé  v  Uhrách  pro 
země  koruny  Svato-Štěpánské  se  sídlem  v  Bu- 
dapešti a  představuje  nejvyšší  úřad  admi- 
nistrativní nad  obojí  obranou  zemskou.  Pod 
ministrem,  vyšším  generálem,  jest  kancelář 
praesidiální  a  8  departementů  (v  Uhrách  7 
Skupin),  rozdělených  v  odbory,  spravujících 
záležitosti  osobní  důstojníkův  od  setníka  dolů, 
záležitosti  politicko-administrativní,  četnictvo, 
vojenství,  intendanci  a  soudnictví.  Při  nich 
je  po  referentu  zdravotním  a  po  několika 
účtárnách  odborných.  FM. 

9.  M.  železnic,  jemuž  přísluší  nejvyšší 
řízení  veškerých  železničních  drah,  dozor  nad 
nimi,  správa  Železnic  státem  provozovaných 
a  řízení  staveb  státních  železnic,  při  čemž 
k  železnicím  čítá  se  i  plavba  na  Bodamském 
jezeře.  Zejména  přísluší  tomuto  m-vu:  pří- 
pravy a  vyjednávání  pro  uzavření  státních 
smluv  Železničních  a  záležitostí  týkajících  se 
poměru  rakouských  železnic  k  cizozemsku, 
vyjednávání  o  zabezpečení  nových  státních 
i  soukromých  drah,  technicky,  obchodně 
i  finančně,  udílení  koncessí  k  stavbě  železnic, 


f>ře vzetí  železnic  ve  vlastnictví  státu,  schva' 
ování  jízdního  řádu  železnic,  péče  o  nemo- 
censké i  úrazové  pojišťování  při  železnicích  , 
řízení  zdravotní  a  zvěrolékařské  služby  na 
státních  a  soukromých  drahách,  statistika 
Železní ctví  a  úprava  odborného  vzdělání  že- 
lezničního. Kommisse  při  m-vě:  státní  že- 
lezniční rada.  Podřízené  úřady:  c.  k.  ge- 
nerální inspekce  rakouských  železnic,  c.  k. 
ústřední  úřad  pro  řízení  vozů  rak.  státních 
drah,  c.  k.  úřady  k  řízení  stavby  vídeňské 
městské  dráhy.  Klier. 

Wnlfltr  (lat.  minister,  vlastně  sluha)  jest 
název  pro  některé  veřejné  funkcionáře.  Jme- 
novitě pro  nejvyšší  státní  úředníky.  Nazý- 
vají se  proto  též  státními  m-y  nebo  stát- 
ními sekretáři.  M-y  nazývají  se  téŽ  vy- 
slanci druhé  a  třetí  třídy  (plno mocní  m-ři 
a  m*ři  residenti)  naproti  velvyslancům  a 
nižším  vyslaneckým  úředníkům.  M-u  dán  jest 
k  ruce  celý  sbor  úředníků  (ministerský ch 
radů),  jemuž  se  pravidelně  předkládají  zá- 
ležitosti, které  se  mají  v  ministerstvu  roz- 
hodnouti. Usnesení  sboru  úředníků  minister- 
ských slouží  m-u  jen  k  informaci  a  nejsou 
pro  něho  závazná.  Soubor  m-ů  nazývá  se 
ministerskou  radou.  Členy  ministerské 
rady  jmenuje  i  propouští  sám  vladař,  který 
vykonává  moc  vládní  svými  m-y  a  podříze- 
nými jim  úředníky  a  zřízenci.  Každému  m-u 
jest  zpravidla  přikázán  jistý  obor  působ- 
nosti (v.  Ministerstvo).  M-ři  jsou  dle  či. 
9.  zákl.  zák.  st.  ze  21.  pros.  1867  č.  145  ř.  z. 
za  ústavnost  a  zákonnost  vládních  aktů  spa- 
dajících do  jejich  úřední  působnosti  zodpo- 
vědní. O  této  jejich  zodpovědnosti  vydán 
jest  zvláštní  zákon  ze  25.  čce  1867  č.  101  ř. 
z.  Dle  něho  vyžaduje  každý  vládní  akt  císa- 
řův k  své  platnosti  spolupodpisu  zodpověd- 
ného m-a.  Ke  zodpovědnosti  pohání  m-y  říš- 
ská rada.  Návrh  na  obžalobu  členů  minister- 
ské rady  musí  v  panské  sněmovně  podepsán 
býti  aspoň  od  20  poslanců,  v  poslanecké 
sněmovně  aspoň  od  40  poslanců.  O  obža- 
lobě rozhoduje  státní  soudní  dvůr. 

Minifltralefl,  lat.,  kdysi  jméno  zpěváků, 
kteří  služby  boŽí  doprovázeli  zpěvem.  V  ně- 
kterých kostelích  katolických  označení  toho 
užívá  se  do  dnes. 

Kinifltrant,  člověk  přisluhující  knězi  při 
obřadech. 

lElalflzeWflki  JózcfAleksander,  spis. 
polský  (*  1823  —  t  1863),  pobyl  nějakou 
dobu  (1848—51)  v  cizině,  byl  spolupracov- 
níkem »Dzien.  powszech.*  a  r.  1862  jal  se 
vydávati  časopis  satiricko- politický  »Komu- 
naty«.  Sepsal  několik  povídek:  Listy  C^eš- 
niktewic^a  (1855,  série  druhá  1859);  Galeryja 
obraióiv  staros\lacheckich\  Hipoteka  sic^^šcia 
ma'tienskiego]  Žycie  w  parafii  (1860);  Ciernie 
kwitítace  a  j. 

Mininm  č.  suřík  jest  kysličník  olovnato- 
olovičitý  fb^O^.  Vyrábí  se  delším  zahříváním 
kysličníku  olovnatého  (klejtu)  na  30--40''C 
za  přístupu  vzduchu.  Jest  to  těžký  prášek 
barvy  rumělkově  červené.  Čímsytěji  červený, 
tím  le  cennější.  Silnějším  zahříváním  pouští 


392  Minje  —  Minnegesang. 

Čásť  kyslíku  a  mění  se  zpět  v  kysličník  olov-  '  Baltických  zemí.    Předek  té  pošlosti,  která 

natý  barvy  žluté,  ve  zředěné  kyselině  dusičné  byla  v  Čechách,  byl  Vilém,  který  byl   do 

u  přítomnosti  některé  látky  redukční  (kou-  r.    1578   služebníkem   u  Jaroslava   Libštein- 

sku  cukru)  rozpouští  se  na  bezbarvý  dusičnan  '  ského  z  Kolovrat.  Bratří   Kašpar   a  Em- 

olovnatý;   dle  těchto  vlastností   rozezná  se  fryd  vstoupili  do  císařských  služeb.    Onen 

pravé  od  falšovaného  (rudkou,  kolkotarem,  sloužil  v  říšské  kanceláři  a  při  komoře  (ze- 

barytem).  M-ia  je  dost  hojně  užíváno  při  vý-  mřel  13.  led.  1587,  2.  manž.  Lidmila  z  Kolo- 

robě  lepších  druhů  olovnatého  skla,  umělých  vrat).    Ernfryd  byl  c.  k.  truksasem,  stal  se 

drahokamů,  na  přípravu  kysličníku  oloviči-  r.  1583  radou  nad  appellacími  a   vypraven 

tého;  s  fermeží  dává  tmel,  jehož  se  užívá ,  r.  1594  s  poselstvím  k  cizím   dvorům.    Do 

k  ucpávání  skulin  na  železných  rourovodech,  ■  r.  1583  seděl  na  Pyšelích,  přiženiv  se  k  Anné 

nebo  ke  spojování  Železa  a  skla;   hojně  po-  z  Baudesína,  ovdov.  Nebřehovské,  pak  měl 

užívá  se  ho  za  barvu  natěračskou  a  i  místo  (1589)  Holejšov.    Oba  bratří  majestátem  ze 

rumělky  za  barvu  malířskou,  též  se  ho  užívá  dne  16.  květ.  r.  1586  povýšeni  do  panského 

k  falšováni  rumělky,  která  se  však  snadno  stavu    říšského    s   příjmením    z    Minkvic- 

rozezná  dle  toho,  že  m.  horkem  se  nevypa-  burka  a  erb  jejich  polepšen.  Kašparův  syn 

řuje.                                                             Lš.  byl  Kašpar  Vilém,' tuším  týž,  který  se  stal 

Minje  v.  Minié.  r.  1607  appellač.  radou,  ale  r.  1628  z  úřadu 

Mink  {Putorius  vison  Gapper)  jest  šelma  propuštěn.  O  jeho  potomstvu  není  nic  zná- 

kunovitá   (čeledi   Mustelidae),   velice   pří-  mo.  —  Asi  současně  přistěhovala  se  do  Čech 

buzná  s  norkem  {Putorius  lutreola  Kays.  a ,  pošlost,  která  zůstávala  v   rytířském  stavu» 

Blas.),  za  jehož  pouhou  odrůdu  také  bývá  zejména   tu   bydlil   r.  1589  Jošt   a   později 

pokládána.   Jest  trochu  větší  než  norek,  má  Jan  Bedřich,  který  byl  v  1.  1613—1628  ra- 

hebčí  kožešinu  a  srsť  barvy  všude  hnědé,  dou  nad  appellacími,  držel  dům   v  Praze   a 

dosti  tmavé,  ocas  až  černohnědý,  ale  špičku  ještě  r.  1659  žil.   R.  1646  dno  10.  říj.  s  bra- 

brady  bílou.    M.  žije  v  Sev.  Americo.    ^est  trém   Janem    Kryštofem   do  stavu  pan- 

Šelmou  velmi  lstivou  a  škodlivou;   slídí  po  ského  království  Českého  povýšen.  Potomci 

drůbeži,  ale  pronásleduje  i  myši,  potkany  a  jejich  žili  na  Moravě,  kdež  drželi  statky  až 

jiné  hlodavce,  lapá  ryby,  ba  v  nouzi  i  žáby  a  do  r.  1842,  kdy  Ota,  posledm  z  této  pošlo- 

mloky.                                                           Br.  sti,  bez  dědiců  zemřel.                             SČk. 

Minkendorf,  Miinkendorf  i  Můnchen-  Minkwitz  v.  Minkovicc  2). 

dorř,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Liberec,  Minn.,  úřední  zkratek  státu  Minnesota, 

fara  Rochlice  (část.  Dlouhé  Mosty),  pŠ.  Roch-  Minneapolifl  [miniépolis],  hl.  m.  v  hrab- 

lice;  52  d.,  17  ob.  č.,  269  n.  (1890),  prádelna  ství  Hennepin  v  scv.-amcr.  státě  Minnesoté, 

na  bavlnu,  mlýn  a  tkalcovství.  nad  ř.  Mississippi,  která  jest  zde  300  m  ši- 

Minkopiové,     prabydlitelé    A n daman  roka,  důležitý  uzel  mnoha  drah,  má  210.000 

(v.  t).  ob,  (1898)  proti  2565  r.  1860.  Jest  pravidelné 

Minkovioe:   1)  M.,  Míkovice,  Měko-  stavěno,  se  širokými  ulicemi,  má  soud.  dvůr, 
vicé,  ves  v   Čechách   na  Zákolanském  po-  radnici,  bursu  na  dříví,  obch.  komoru,  operu,, 
toku,  hejtm.  Slané,  okr.  Velvary,  fara  Země-  kostel  unitářů  a  chrám  baptistů,  universitu,, 
chy,  pš.  Kralupy  n.  Vit.,  120  d.,  1180  ob.  č.  luther.    theolog,    seminář,    akademii    uměním 
(1890),  stanice   Rak.-uher.  spol.  stát.  dráhy  mnohá  jiná  učiliště,  museum,  knihovnu,  po- 
(Kralupy-Smečno,  Kralupy- Vel  vary),  výroba  štu,  tržnici,  vodopád  sv.  Antonína,  25  mlýnů,, 
hospodář,   strojů,   ložisko   kam.   uhlí,   4   ci-  mezi  nimiž  jsou  největší  na  světě  (Pittsbur^r- 
helny,  mlýn  a  popi.  dvůr  ^cís.  soukr.  statky).  Milí),  17  parních  pil,   7  továren  na  hospod. 
Bývalá    tvrz    byla    prý    sídlem    Minkviců  stroje,  továrny  na  vozy  železniční  a  tram* 
z   Min  kvič.    Ke    konci   XVI.   stol.   seděla  wayové  a  na  vozy,   7  železáren  a  36  slévá- 
na   samostatném    zboží    minkovickém    Maj-  ren,    úhrnem    s  27.792   děln.  a  výrobou   za 
dálena  z  Roupova,  v  XVI.  stol.  Jan  David  82,922.974    doU.    ročně.    Obchod    s    obilím, 
Borcň  ryt.  z  Lhoty,  r.  1652  kn.  z  Branden-  moukou,  dřívím,  materiálním   zbožím  a    že- 
burku,  načež  brzy  připojeny   M.   k  panství  lezem. 

zvoleněveskému.  Starý  zámek  byl  roku  1794  Minnegesanff,  t.  j.  milostný  zpěv,  ná- 

z  části  snesen  a  r.  1815  zbořen.  —   2)  M.  I  zev   dvorské   milostné    lyriky   německé    od 

{Minkwit\),  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  fara  Frid- '  konce  XII.  stol.  po  začátek  stol.  XIV.    Od 

land,  pš.  Wcigsdorf;  51  d.,  258  ob.  n.  (1890),  poloviny  XII.  stol.  pěstovali  lyriku  též   ry- 

ložisko  kam.  uhlí  a  tkalcovství  a  stanice  žel.  tíři,  zejména  na  území  bavorsko-rakouském 

dráhy  (Liberec-Seidenberk).  (Kůrenberger.  v.  t.,  Dictmar  von  Aist, 

Mlnkvio   z   Minkvic    (prv.   Minckwitz),  v.  t,  a  j.),  a  vedle  nich  básnili  v  době  té  po- 

jméno  rodiny  luŽicko-nčmecké,  která  se  do  tulní  pěvci  průpovídky  o  jediné  strofě   (ne- 

Čech  přistěhovala   v  XVI.  století.    Erb:  štít  případně  zvané  spruch\   bylyť  zpívány),  ob- 

čcrný  a  na  něm  od  pravé  tři  stříbrné  zuby  sáhu    poučného,    pochvalného    nebo    satiri- 

vlčí,  klenot  koule  křižem  rozdělená  červená  ckého.   Internacionální  rytířství  s  nádechem 

a    stříbr.   ozdobená   5  pštros,  péry  černé  a  francouzským    přineslo    nové    názory.     Pří- 

stř.  barvy.    Předkové  připomínají  se  již  od  značná  byla  pro  ně  služba  paním  (Frauen- 

XIV.  stol.  a  rozvětvili  se  tak,  že  kromě  Lu-  diensť).    Žena  stala  se  frouwe,  t.  j.  paní,  a 

žice  a  Míšně,  kdež  drželi  několik  statků,  vy- '  poměr  k  ní  (ať  svobodné,  ať  vdané)  vzal  na 

stěhovali  se  i  do  Braniborska,  Nizozemska  a  se    ráz    poměru    vasalla    k    lennímu    pánu. 


Minnesota.  393 

Stará   píseň  milostná,  smyslně  svéží,  přeď  turalism.  Zajímavo,  že  se  parodie  sprvu  do- 

métná,  mužně  cítící,  pod  vlivem  tohoto  na-  cela  dobře  snášela  s  tónem  vážným.    Učené 

zíráni  stala  se  nemužnou,  věčně  se  dopro-  elementy  působily  zejména  v  průpovídkách^ 

sující,  hořekující  nad  odmítáním   a  jásající,  jež  přešly  v  ruce  básníkův  občanských.   Je- 

došly-li    prosby    pěvcovy    vyslyšení.    Žena,  ště  za  dob  Waltherových  básnili  občané  pa 

k  níž  se  obracela,  nesměla  býti  jmenována,  módě  písně  milostné,  ovšem  zhusta   fingo- 

Rafíinovanost  analysí  psychologických  časem  váné,  nyní  hleděli  se  zablýsknouti   učeností, 

se  stupňovala,  inaividuálnost  ustoupila   ša-  M.  přešel  tedy  z  části  v  hrubou  píseň,  z  Čá- 

bloně,  názornost  a  prostota  mnohomluvnosti,  stí  v  učený  meistergesang  (v.  t),  z  Části 

V  podstatě  věci  leželo,  že  mnohdy  básněny  ve  formalismus.  —  Zacnovány  jsou  nám  plody 

jen  verše  o  fingovaném  poměru  k  ženě  (wdn-  m-u  ve  sbornících,  jež  vznikly  z  knížek,  do 

wisen).    Čím  dále,  tím  více  chtěla  lyrika  pfl-  nichž  si  zapisovali  potulní  pěvci  písně,  zpra- 

sobiti  spíše  způsobem,  jakým  o  svém  před-  vidla  cizí.  Nejdůležitější  soubory  jsou:  Ma- 

měté  pojednávala,  než  předmětem  samým. —  nesský  (v.  t.),  malý    Heidelberský   (vydán 

Po  stránce  formální  nastaly  vlivem  román-  Pfeifferem  v  Štutg.,  1844)  a  Weingartenský 

skÝm  (franc.  a  proveng.)  četné  změny.  Píseň  (nyní  ve  Štutgartě;   vyd.  Pfeifferem   a  Fell- 

skládala  se  z  několika  sloh,  jež  členěny  umě-  nerem  t,  1843).  —  Srovn.   Uhland,  Der   M. 

leji  ve  tři  oddíly,  z  nichž  prvé  dva  základní  (Schriften  zur  Geschichte  der  Dichtung  und 

a  stejné  sluly  5ro//e«,  třetí,  odlišný,  dozpěv  oage,  5.  sv.,  Štutg.,  1870);  Lyon,  M.  u.  Mei- 

{Abgesang).     Rýmu    věnována    rovněž    větší  stergesang  (Lipsko,  1883);  Lechleitner,  Der 

péče  a  skládán  dovcdněji.    Vedle  vlivů  ro-  dcutsche  M.  (Wolfenbůttel,  1893,  2  sV.),  a  A. 

manských  působily  na  m.  ovšem  i  jiné.  Tak  Kraus,  Jan  z  Michalovic  (Praha,  1888)  v  úvodě, 

po  stránce  formální  vznikl  ieich  vlivem  la-  O  spruchu   srovn.  Roetheho    vydání    básní 

tinských  sekvencí.  Veškeré  plody  m-u,  písně,  Reinmara  v.  Zweter  (Lips.,  1887).  Souborné 

spruchy   a   leichy,   určeny   byly    ke    zpěvu,  vydal   básně   minnesángrů   von   der   Hagen 

Melodie  a  slova  tvořila  jednotný  celek  (tón),  (t.,  1838,  4  sv,;   připojeny  nástiny  životop.). 

Tón  byl  majetkem  pěvce  (minnesánger)]  od-  Pěkný  výbor  pořídil  Řartsch,  Deutsche  Lie- 

tud  možno  si  vysvětliti   formální   bohatství  derdichter  des   XII. — XIV.  Jhdrtes  (3.  vyd. 

m-u,   ale   i   ponenáhlé  kostnatění,   když   se  obstaral  W.  Golther,  Štutg.,  1893).    Kriticky 

invence  vyčerpala.    Doprovod   písní  dál  se  vydali  nejstarší   pěvce  Lachmann   a    Haupt 

strunovnými  nástroji.  Výcvik  v  umění  před-  (4.  vyd.  obstaral  Fr.  Vogt,  Lips.,  1888). 

nesu  náležel  k  výchovným  předmětům  mla-  Mumeflota  [minizóta]:  l)M.,úřed.  zkratek 

dého  rytíře.  —  Vlivy  románské  působily  nej-  Minn.,  stát  Spoj.  Obcí  sev.-amer.  mezi  43* 

prve  na  západ.    Na  severu  básnil  tu   Hein-  30'  —  49*  s.  š.  a  89*29'  -—  97*5'  z.  d.,  ohra- 

rich  von  Veldecke,  ve  Švýcařích  v  Neuen-  ničený  na  sev.  Britskou  Amerikou,  na  vých. 

burku  (Neuchátel)  hrabě  Rudolf  v.  Fenis  jezerem  Hořejším  a  státem  Wisconsinem,  na 

podle  kanzon  provengalských,  v  okolí  Wormsu  j.  lowou  a  na  západe  Jižní  Dakotou;  zaujímá 

Friedrich  von  Hausen.  Směrem  východ-  215.910  km^  s  1,301.826  ob.  (1790).  M.  je  vy- 

ním  postupovala  pak    móda   přes   Durynky  sočina  (největší  výška  520  m),  mající  mnoha 

(Heinrich  von  Morungen)  opětně  ke  kra-  jehličnatých  lesův  (z  nichž  největší  zaujímá 

jinam  hornoněmeckým,  kdež  působil  kolem  10.500  /cm*),    jež   střídají   se    s    písečnatými 

r.    1200   Reinmar    von    Hagenau    a   po  pahorky,  s  bažinami,  s  údolími   a  prériemi, 

něm    velký    Walther    von    der    Vogel-  M.  jest  zemí  řek  a  jezer;   asi    z  10.000  jezer 

weide,  v  němž  vyvrcholil  m.  a  pod  jehož  jsou  největší:  Leech,  Red  Lake,  Mille  Laes, 

vlivem  stál   dlouhý  čas.    M.  pěstován   s  ne-  Vermillion    a   Itaska.    Z   řek   jsou   splavné: 

obyčejným    zájmem.    Svědčí   o  tom    i    řada  Mississippi,  která  protéká  skoro   celým  úze- 

básniků  mezi  vladaři.    Tak  básnili:    cis.  Jin-  mim,  M.,  St.  Croix,   St.  Louis,  Red  River  a 

dřich,  Konradin,  vévoda  z  Anhaltu  (zeť  lant-  Red  Lake  River.  Podnebí  jest,  hl.  v  severní 

krabí   Heřmana)    a    později:    markrabí   Jin-  části,  drsné  a  chladné,  ne   však   nezdravé; 

dřich  III.,  syn  Dětřicha  Míšeňského,  vévoda  zimy  bývají  třeskuté  a  léta  parná.    Střední 

Jindřich  IV.  Vratislavský,  markrabí  Otta  Bra-  roční  tf  plota  ii  města  St.  Paulu  jest  95*  C. 

niborský  (>se  šípem«)  a  český  král  Václav  II.  V  distriktech  Vermillionč  a  Mcsabidi  se  do- 

A  nejerí  jako  básníci  vynikali   mnozí  slech-  lujc  na  rudu  železnou  (roč.  38  milí.  t)  a  mě- 

tici,   nýbrž  i  iako  podporovatelé  pěvců  po-  dčnou.  Jezera  jsou  bohatá  rybami,  rybářství 

tulných,  kteří  velmi  často  doprošovali  se  je-  na  jez.  Hořejším  zaměstnává  112  lodí,  lesy 

jich  štědrosti  básněmi.  Z  českých  pánů  byli  zvěří  (medvědy,  vlky  a  rozmanitými  zvířaty^ 

maecenáŠi    německých    pěvců  Václav  I.,  za  jichž  kožišiny  se  upotřebuje).  Rolnictví,  které 

něhož  dlel  v  Čechách  Reinmar  von  Zwe-  tu  jest  nejdůležitější,  dodalo (1896):  16  milí.  ht 

ter,    význačný  pěstitel   spruchu,   dále    Pře-  pšenice,  20  milí.  hl  ovsa,  4  milí.  hl  ječmene, 

mysl  II.  a  Václav  IL,  a  z  pánů:  Jan  z  Micha-  35  milí.  hl  bramborův,  seno  a  lněná  semena, 

lovíc,  Remunt  z  Lichtenberka,  Boreš  z  Oseku  Značné  množství  dříví  se  vyváží  a  provádějí 

a  j.    Vývoj  m-u  po  Waltherovi  dál  se  dvojí  se  rozličné  práce  ze  dřeva.  Továrny  na  ho- 

cestou;  jednak  dostal  m.  příměsků  lidových,  spodářskč  stroje,  železnic,  vagóny,  na  sukno, 

jednak   učených.    V  prvém  případě    vznikla  šaty  a  nádoby,  pivovary,  mlýny  a  pily.  R.  1890 

dvorská  poesie  vesnická,  jež  časem  vzala  na  tu  bylo  7505  průmysl,  závodš  se  79.000  děl. 

se  ráz   parodie    přemrštěného    idcalisování,  a  roční  výrobou  za    192  milí.  doll.    Veřejné 

jenž  v  dalším  vývoji  zvrátil  se   v  hrubý  na-  ,  školy  r.  1896  měly  11.500  učitelův  a  230.000 


394  Minnichhof  —  Minotauros. 

Žáků,  státní  universita  pak  přes  2800  poslu-  j  V  některých  hudebních  formách,  jako  v  po- 

-chačů.   Vychází  tu  499  časopisů.    M.  má  80  chodech,  rondu,  variacích  a  jiných,  v  nichŽ 

hrabství,  hlav.  mésto  jest  St.  Paul.   Zákono-  jedna,   obyčejně  hlavní   čásť  (při   variacích 

■dárný  sbor  má  54  senátorův  a  114  poslanců,  thema),  byla  v  tónině  tvrdé,  cásť  jiná  vede 

Do  kongressu  vysílá  M.  2  senátory  a  7  po-  se  v  tónině  měkké  a  slově  pak  m.  V  nověj- 

slancův  a  má  při  volbě  praesidenta  9  hlasů,  ších  skladbách  jméno  toto  se  neuvádí,  pro- 

Příjmů  státních  r.  1890  bylo  18,705.100  doll.,  tože  tónina  jest  zřetelná  hned  ze  znamení. 

výloh  stát.  18,559.150  doll.,  dluhův  státních  .  M.  není  pak  kusem  samostatným,  nýbrž  jen 

2,239.482  doll.  (1894:  1,892.000).  Železničních  |  částí   celku.    Haydn   a  Mozart  zvlášť  uměli 

drah  jest  9434  km,  splavných  řek  2420  km.  [  užívati  tohoto  obratu  ve  skladbě.  Protiva  m. 

M.  byla  v  XVII.  stol.  navštěvována  kanad-  jest  maggiore. 

skými  obchodníky  kožiŠnickými.  Roku  1673  1     Minorenni  (z  lat.),  nezletilý. 

Joliet  a  Marguette  přepluli  hořejší  tok  řeky  Minores   ordlnes  (lat.),  v  katol.   církvi 

Mississippi    a    r.    1680    vnikl    Hennepin    až  čtyři    nejnižší    stupně   kněžského    svěcení, 

k  vodopádu  Sv.  Antonína  této  řeky.  R.  1689  ostiarius,  Icctor,  exorcista,  akoluthos. 

usadili  se  tu  Francouzi,  ale  později  území  to  Minori,  městečko  v  ital.  prov.  salernské, 

připadlo  Angličanům  a  r.  1812  bylo  postou-  na  v.  od  Salcrna,  má  1210  (jako  obce  3486) 

pěno  Spoj,  Obcím.   R.  1849  byla  M.  organi-  ob    (1881). 

sována  jakožto  territorium  bělochů,  ač  mela  Minorita  (středolat.),  menšina. 

jen  6000  ob.,  a  11.  květ.  r.  1858  byla  přijata  Minorité,  menší  bratří    (Jratres  mino- 

za  samostatný  (32.)  stát.  res),  nazývali   se   původně  členové  duchov- 

2)  M.  (ř.  Sv.  Petra,  Černá  řeka),  řeka  ního  řádu,  jejž  založil  sv.  František  z  As- 

V  severoamer.  státě  t.  jm.,  512  frm  dl.,  vzniká  sisi    (v.   t.).    Jejich   rozdělení   viz    Franti- 

na  hranici  Již.  Dakoty  z  malého  jezera  Pole  skáni,  str.  647a.    V  Čechách  byly  založeny 

•Cat   (578  m  n.  m.),  protéká  jez.  Big   Stone  kláštery  m-tův:    u  sv.  Jakuba  v  Praze  (nej- 

(302  m  n.  m.)  a  vlévá  se   u  města  St.  Paul  starší,  z  r.  1232),  u  sv.  Ambrože  (1233),  v  Li- 

s  pravá  do  ř.  Mississippi.  Na  64  km  od  ústí  toměřicích  (1233),  v  Kadani  (1240),  v  Hradci 

jest  splavna  pro  parníky  a  na  470  km  pro  Králové  (1243),  ve  Stříbře  (1253),  v  Bechyni 

mělké  čluny  a  lodi.  (1281),  v  Jílovém,  ve  Vys.  Mýtě  (1290),  v  Ml. 

Miímioliliof  v.  Mnichov.  Boleslavi  (1295),  v  Plzni  (1296),  v  Benešově 

Kino  v.  Min  ho.  (1320),  v  Mostě  (1328),  v  Horažďovicích  (1330). 

Mino  da  Fiesole  v.  Ficsolc  2\  Za  naší  doby  mají  m.  již  jen  kláštery  v  Praze 

BUnoha,  zool.,  v.  Mihule.  (u  sv.  Jakuba),  v  Mostě  a  v  Krumlově. 

Xinor  (lat.),  menší,  mladší.  Minorka,  Menorka,  v.  Baleáry. 

Minor  Jakob,  literární  historik  německý  Minós,   v  řecké  báji  syn  Zevův  a   Euró- 

•(*  1855  v  :  Vídni).  Studoval  ve  Vídní  a  v  Ber-  pin,  mocný  král  krétský,  jenž  vládl  mírné  a 

líné  a  r.  1880  habilitoval  se  ve  Vídni.  Před-  spravedlivě,  dal   Krétě  zákony;   pročež  vě- 

nášel  v  Miláně  na  akademii  vědeckolitorární  řeno,  že   i   v  podsvětí  vedle  Khadamanthya 

(1882),  v  Praze  o  německém  jazyce  a  litera-  a  Aiaka  soudí  lidstvo.    Též  Athény  pocítily 

túře  (1884)  a  od  r.  1885  na  univ.  vídeňské,  jeho  moc,  když  tam  zavražděn  syn  jeho  An- 

kdež  jest  od  r.  1888  řádným    professorcm.  drogeos    (v.  t.).    Při   obléhání  města  Zcus 

Napsal:  Christian  Felix  Weisxe  (Inšpr.,  1880);  na  prosby  M-óuvy  poslal  mor  a  hlad;  i  vé- 

Goethestudien  (se  Sauerem;  Vid.,  1880);  Joh.  stěno,  Že  třeba  usmířiti   M-óa.   Tento  poža- 

Georg  Hamann  (Frankf.,  1881);  Leiche  u.  Lie-  doval,  by  každého  roku  na  Krétu  posíláno 

der  des  Schenken  Ulrich  v.  Winterstetten  (Ví-  bylo  po  sedmi  jinoších  a  pannách  na  pospas 

-deň,   1882);   Die   Schicksalstragódie   in    ihren  Minotaurovi.  Na  této  výpravě  dobyl  též  Me- 

Hauptvertretern  (Frankf.,  1883),  ke  kterémuž  par  zradou  Skylly,  dcery  tamního  krále  Nisa. 

spisu  se  druží  Die  Áhnfrau  u.  die  Schicksals-  Údaje  tyto,  původu  zajisté  historického,  pro- 

tragódie  (1898)  a  Zur  Geschichte  der  deutsch.  stoupeny  jsou    silně   mythickými    zprávami, 

Schicksalstragódie  u.  ^u  Grillpariers  Ahnfrau  Chotí  jeho  byla  prý  Pasifae.  Za  jeho  vlády 

(1899);    Goethťs    Faust,    kommentář   (1900);  dlel  na  Krétě  též  Da  i  dal  os,  jenž  od  M-óa 
Die  deutsche  Litteratur  in  Wien  und  Nieder- '  vězněn  prchl  na  Sicilii,  a  M.,  který  jej  pro- 

ósterreich   (v  1.  sv.  díla  »Ocsterr.-ung.  Mon-  následoval,  byl  v  Kameikách  od  krále  K<5- 

archie«);   Schiller  (Berl.,  1890;  sv.   1.   a  2.);  kala  nebo  jeho  dcer  v  horké  lázni  utracen. 

Allerhand  Sprachgrohheiten  (Štutg.,  1892);  dů-  Kréťané,  kteří  s  ním  vytáhli  na  Sicilii,  založili 

ležitý  spis  Seuhochdeutsche  Metrik  (Štrasburg,  tam  město   Minou  a  zřídili  na  jeho  hrobě 

1893)  a  řadu  děl  biografických.  Vydal  některé  pomník.    Historické  jádro  o  M-óovi  pouka- 

svazky   v  Kúrschnerově   »Nationallittcratur«  zuje  snad  ke  kmenu  Minyů  na  Krétě,  my- 

a  arcivév.   Ferdinanda  II.  Tirolského   »Spc-  thické  zvěsti   pak  představují  nám  jej  jako 

culum  vitae  humanaec  (Halle,  1889).  boha   slunečního,   obdobného    řeckému    Ze- 

Xinorát  (z  lat.;   nazývá  se  takový  fidei-  vovi  a  orientálnímu  Baalovi-Melkartovi,  jako 

kommiss,  při  kterém  nastupuje  nejmladší  Pasifae  jest  zjištěnou  bohyní  měsíce.    Mince 

z  nejbližších  zákonných  dědicův  posledního  krétské  mívají  jeho  obraz  značně  podobný 

držitele.  Zevovu.                                                       klk. 

lEinore,  ital.  menší  (franc.  mineur),  ozna-  Minotauros,  v  řeckém  mythu  syn  Pasi- 

čení  každého  malého  intervalu,  nebo  výraz,  fa  i  n,   měl  prý  při  těle  jinak  lidském  hlavu 

značící  tolik   iako  moll   nebo  tónina  mčkká.  býčí  a  držán  od  Minóa  v  labyrinthě  u  Knósu. 


Minsk.  395 

Živen  lidskými  obětmi,  na  př.  tributem  7  ji-  a  zaujímá  89.333 /rm-,  hraničíc  s  guberniemi: 

nochův  a  panen  athénských,  až  tomu  konec  na  sev.  s  vilenskou  a  vitebskou,  na   vých. 

ačinil  Théseus,  M-ra  usnirtiv.  M.  jest  vlastnč  mogilcvskou  a  černigovskou,  na  jihu  s  kí- 

Zeus-Minds  v  býčí  podobč,  jehož  kult  ve  jevskou  a  volyňskou,  na  záp.  s  grodenskou. 
staráí  fasi  jako  kult  Kronův  jeví  stopy  lid-  <  Sev.-záp.  pětina  gubernie  minské  jest  pahor- 

ských  obětí.    Obraz  M-ra  nalézal  se  na  vo-  katina    s    nejvyšším    bodem    Lysou    horou 

jenských  odznacích  římských  aŽ  po  2.  kon-  (344  m).    Ostatek  jest  lesnatá  a  bažinatá  ní- 

sulát  Mariův.                                              klk.  žíná,   z    níž    vystupují    osamělé    vyvýšeniny 

liiiuik  (pol.  Minsk  Litewski),  gub.  město  (nazývané  ostrovy),  které  však  nikde  ne- 
ruské, 215  m  n.  m.,  při  řece  Svisloči  (pří-  dosahují  výŠe  větši  než  200  m  n.  m.  Kdežto 
toku  Bereziny),  stanice  Moskevsko-Brestské  sev.-záp.  čásť  patří  geologicky  k  útvaru 
a  Libavsko -Komenské  dráhy.  Má  91.494  ob.  třctihor nímu,jiho vých.  nížinatá  krajina  skládá 
(1897);  pravoslavných  20.882,  katol.  16.875,  se  z  diluvíálních  nánosů  a  naplavenin  a  ob- 
židů  43.658,  muham.  1417,  protest  862,  osta-  sáhuje  ohromná  ložiska  rašcliny.  Tato  čásC 
tekjsourozkolníciapříslušníci  jiných  vyznání,  gubernie  náleží  k  >Folesíc  (IloJitcbe),  jež 
Značně  zvelebilo  se  město  po  požáru  r.  1881.  zaujímá  n^^jvětší  čásf  poříčí  pripeCského  a 
Dnes  jest  v  něm  4462  domů,  z  nichž  V'^  ka-  čásC  sousedního  poříčí  Němcnu.  Z  nerostů 
menných.  Kromě  příslušných  úřadů  gubern-  vyškytá  se  železná  ruda.  Z  hojných  jezer 
ských  jest  tu  pravosl.  eparchie  (dříve  býval  (celkem  asi  350)  největší  jest  Kňaz  nebo  Žid 
tu  katol.  biskup),  silná  posádka,  vojenská  zvané  (v  új.  mozyrském),  jež  má  skoro 
nemocnice  a  některá  jiná  zařízení  vojenská.  50  kni*  a  jest  velmi  rybnaté.  Bažinami  jest 
Dráha  Libavsko-Romenská  má  tu  své  ředi-  gub.  minská  nejbohatší  nejen  v  Rusku,  ale 
telství.  Z  ústavů  vzdělávacích  a  dobročin-  v  celé  Evropě;  zaujímajíť  asi  10.400 /rm^  (bá- 
ných jest  jmenovati  gymnasium  Tmuž.  i  žen.),  žina  Zarěčjc  v  pinském  Újezdě  sama  má  přes 
réálku,  duchovní  seminář  a  školu,  žen.  učí-  1500  km}  a  bažina  u  jezera  Vygonovského 
liště,  městskou  4třídní  školu,  farní  a  jiné  téměř  právě  tolik).  V  krajích  bažinatých  je 
Školy,  zejména  i  náboženské  školy  Židovské,  velký  nedostatek  dobré  pitné  vody.  Z  řek 
ústav  hluchoněmých,  několik  nemocnic  a  špi-  nejdůležitější  jsou  oba  přítoky  Dnépru  (jenž 
tálů,  sirotčince;  archaeolog.  museum;  něko-  sám  v  délce  245  km  činí  hranici  gubernie), 
lik  soukromých  společností  dobročinných.  Berezina  a  Pripet  Splavná  Pripeť  teče  od 
Knihkupectví  má  M.  10,  tiskárny  4  (tisknou  záp.  k  vých.  tokem  velmi  volným.  Vody  její 
se  tu  čtyři  časopisy) ;  kláštery  dva  (muž.  a  za  jarního  tání  aneb  po  velkých  deštích  vy- 
žeň.), 14  chrámů  pravosl.,  4  kostely  kat.,  dvě  stupují  z  nízkých  břehů  a  zaplavují  krajinu 
modlitebny  evangel.,  mešitu,  synagogu  a  24  široko  daleko.  Řeky  oblasti  baltické  a  černo- 
modlitebny  židovské.  Z  budov  vyniká  palác  mořské  spojeny  jsou  průplavy.  Velkou  čásť 
gubernátorský  (bývalá  kollej  jesuitská)  a  re-  půdy  (38%)  pokrývají  dosud  lesy,  většinou 
sidence  biskupská.  Průmysl  vzmáhá  se  hlav.  jehličnaté;  v  Polesí  vyskytují  se  lesy  dubové; 
v  posledních  letech.  Kdežto  v  r.  1864  byly  orné  půdy  jest  asi  24%,  luk  a  pastvin  15",,. 
v  M-u  sotva  4  továrny,  napočteno  r.  1895  Vyváží  se  jenom  Žito;  pšenice  pěstuje  se 
49  továren,  z  těch  4  tabákové  (s  obratem  pouze  na  západě;  na  jihu  a  na  vých.  bram- 
166.800  rub.),  dvě  továrny  na  kůže,  3  pivo-  bory.  R.  1892  vypěstováno  žita  4,500.000  hl, 
vary,  strojírna,  mydlárny;  výroba  svíček,  brambor  9,250.000  A/,  3,250.000  ovsa,  500.000 
vinopalny,  zboží  hrnčířské;  celkový  obrat  žita,  kromě  toho  menší  množství  ječmene, 
všech  továren  660.000  rublů.  Obchod  (v  rukou  hrachu,  prosa  a  pohanky.  Sadařství  pěstuje 
židů)  podporují  filiálky  bank  Říšské,  Selské  se  skoro  napořád  jen  pro  spotřebu  domácí, 
pozemkové  a  j.  Důchod  městský  r.  1895  při-  celkový  výnos  roční  kol  10.000  rublů.  Nej- 
jal  357.820  rublů.  Vydání  bylo  356.918  r.  —  více  sazeji  se  jabloně;  ze  zahradních  plodin 
Kdy  byl  M.  ^v  letopisech  Měňsk,  Mencsk)  okurka,  bob  a  česnek.  Výnos  sena  se  stále 
založen,  není  určitě  známo.  Ležel  v  zemi  zvětšuje  od  r.  1873,  kdy  počato  s  vysouše- 
Krivičů  a  po  prvé  připomíná  se  k  r.  1066.  ním  Polesí;  chov  dobytka  rovněž  se  zvelc- 
Trpěl  mnoho  v  rozbrojích  knížat  ruských,  buje.  Hřebčinců  jest  24.  Skot  domácí  křižuje 
v  XIV. — XVI.  stol.  nájezdy  tatarskými  a  mo-  se  s  plemenem  švýcarským,  algavským  a  ja- 
rem. Ke  konci  XII.  stol.  připadl  k  Litvě  a  roslavským.  R.  1892  napočteno  koní  275.528, 
s  ní  pak  k  Polské  říši.  R.  1413  zřízeno  vé-  hovězího  dobytka  734.574,  ovcí  obyčejných 
vodství  Minské,  jež  r.  1500  rozděleno  na  542.605,  ušlechtěných  46.658,  koz  26.815,  pra- 
tři  části:  Minskou,  Mozyrskou  a  Řečičkou,  sat  49.132  a  více  než  50.000  úlů.  Z  divoké 
R.  1499  dal  Kazimír  městu  právo  magdcbur-  zvěře  žijí  tu  a  loví  se  srnci,  medvědi,  di- 
ské.  Od  časů  Sigmunda  Augusta  odbývají  se  voka  prasata,  kuny,  vydry,  rysi,  bobři ;  te- 
V  M-u  výroční  trhy.  Hlavní  litevský  tribunál  třívci,  tetřcvi,  jeřábci  a  bekasini.  R.  1896 
zasedal  v  M-u  až  do  počátku  XVIII.  st;  zde  bylo  všeho  obyvatelstva  (bez  guber.  mě- 
sídlil  též  vévoda,  kastelán  a  starosta  a  schá-  sta  M.)  2,019.405  duší:  1,382.486  pravoslav., 
zely  se  sněmy  zemské.  Od  r.  1793  (druhé  12.875  rozkoln.,  196.530  katol.,  6823  protest., 
dělení  Polska)  patří  M.  k  Rusku;  roku  1795  415.388  židů,  4518  muhammedánů,  jiného  vy- 
stál se  městem  gubernským.  Stará  polská  zří-  znání  785.  Židům  od  r.  1882  zakázáno  kupo- 
zení  soudní  zrušena  r.  1831  a  1840.  váti   a  najímati   pozemky.    Pravoslavní  jsou 

Minská  gubernie  rozkládá  se  mezi  51*^  většinou    Bělorusové,   katoličtí   jsou    hlavně 

14'— 55«  6' s.  š.  a  25M2'--300  37' v.  d.  od  Gr.  Poláci.    Kromě  polního  hospodářství,  chovu 


396 


Minskij  —  Minstrberská  knížata. 


dobytka,  rybářství  a  domácího  průmyslu 
(nádobí  hliněné  a  dřevěné,  pletení  rohoží, 
soukennictví  a  potřeby  pro  domácnost)  živí 
se  řemeslem  asi  30.000  lidí.  Továren  bylo 
r.  1892  320.  Nejvíce  (1893:  138)  vinopalen; 
pivovarů  23,  medovinu  vyrábí  14  závodů, 
tabákových  továren  je  13,  mlýnů  36  (20  par- 
ních), soukennické  továrny  3;  továrny  na 
stearin,  několik  mlékáren,  výroba  hospodář- 
ských strojů,  zpracov.  dříví  (dehet),  hrnČíř- 
ství,  kamnářství  a  několik  cihelen.  Dříví  se 
také  vyváží.  Výročních  trhů  ročně  139.  Z  pe- 
něžních ústavů  největší  význam  má  filiálka 
Říšské  banky  a  Selská  pozemková  banka; 
sedlákům  poskytují  se  zálohy  z  peněz  obec- 
ních. O  vzdělání  pečují:  duchovní  seminář 
(v  M-u),  tři  školy  duchovní  (v  M-u,  Pinsku 
a  Slucku),  2  ženská  učiliště,  2  muž.  gymna- 
sia (v  M-u  a  Slucku),  2  muž.  progym.,  1  učit. 
seminář  (v  Nesviži),  2  reálná  učiliště  (v  M-u 
a  Pinsku),  ženské  gymnasium  (v  M-u),  škola 
hospodářská,  několik  škol  městských,  přes 
1500  škol  farních  a  národních  škol  minist. 
osvěty,  7  státních  učilišt  židovských  (a  ko- 
lem 100  soukrom.),  ústav  hluchoněmých. 
Celkové  vydání  na  školy  744.068  rublů.  Pět 
knihoven.  Lékařů  působilo  v  gub.  (1895)  216, 
lékařky  3,  kromě  nich  přes  400  ranlékařův; 
zvěrolékařů  16.  Nemocnic  jest  43.  Gubernií 
minskou  kromě  silnic  probíhají  železnice 
Moskcvsko-Brestská,  Libavsko-Romenská  a 
Poleská.  Ze  starých  dob  zachovalo  se  do 
dnes  mnoho  hradišt,  opevnění  a  kurhanův  (asi 
60  tisíc)  a  učiněny  četné  nálezy  z  různých  dob 
archaeologických.  Do  krajů  dnešní  gubernie 
minské  kladou  se  sídla  Skythů  a  Kimrů,  po- 
zději jmenují  se  zde  Alani  a  jiní  kmenové. 
Slované,  kteří  tu  jistě  již  ode  dávna  bydlili 
(Dregoviči,  Křivici,  Drcvljani),  připTomíniíjí  se 
po  prvé  v  IX.  stol.  V  X.  stol.  zřízena  tu  kní- 
žectví Turovské  a  Izjaslavské,  jež  pak  zase 
se  rozdrobila.  Na  počátku  XIV.  stol.  připo- 
jena země  Krivičů  k  Litvě.  Židé  usazovali  se 
zde  od  konce  XI.  století,  Tataři  jako  zajatci 
jsou  tu  od  počátku  XVI.  stol.  Gubernie  min- 
ská zřízena,  když  rozdělením  Polska  stali  se 
tu  pány  Rusové. 

Minský  Újezd  zaujímá  severozápad,  čásť 
gubernie  minské  a  má  asi  5240  frm-  se  186.755 
obyvateli.  Pp. 

MinsklJ,  současný  básník  ruský,  v.  Vi- 
lenkin  Nikolaj  Maksimovič. 

Vinstrberk,  Munsterberg,  krajské  m. 
v  Prus.  Slezsku,  ve  vl.  okrese  vratislavském, 
nad  ř.  Otavou,  na  trati  žel.  dr.  Vratislav- 
Mittelwalde,  má  6162  obyv.  (1890),  3  kostely 
katol.,  2  evang.,  synagogu,  krásnou  novou 
radnici  (1891),  seminář  učit.,  žen.  klášter,  si- 
rotčinec, továrny  na  hliněné  roury,  cha- 
motky  a  j. 

Minstrberské  knížectví,  severně  od 
Kladska,  stalo  se  r.  1336  knížecím  lénem  ko- 
runy  České,  potom  náleželo  zároveň  s  Fran- 
kenšteinsksjmve  XIV.  st.  knížatům  z  rodu 
Plastová,  jehož  poslední  člen  Jan  r.  1428  byl 
zabit  od  husitův.  Pak  bylo  v  držení  rozl. 
pí<nův  (Puty  z  Častolovic  v  1.  1429—43,  kní- 


žat Opavských),  až  se  v  ně  uvázal  Jiří  z  Po- 
děbrad, jehož  potomkům  zůstalo  až  do 
r.  1569  (v.  Minstrberská  knížata);  toho 
roku  prodáno  jest  stavům  slezským  a  r.  1654 
dal  je  cis.  Ferdinand  III.  v  léno  kníž.  rodu 
Auerspergův.  R.  1791  připadlo  Prusku. 

BUnstrberská  kniiata,  potomstvo  krále 
Jiříka  Poděbradského  a  tudíž  také  pánův 
z  Kunštátu  (v.  t.).  Král  Jiří  byl  dvakrát 
ženat:  1.  s  Kunhutou  ze  Šternberka  (naroz. 
18.  listop.  1425  —  -j;  19.  list.  1449\  ^chudých 
materie  a  milovnicí  všeho  dobřeno;  2.  s  Jo- 
hankou z  Rožmitála  (f  12.  list.  1475  na  Měl- 
níce). Z  prvního  manželství  byly  děti:  Bo- 
ček (*  15.  čce  1442  —  t  28.  září  1496),  Vik- 
torin  (*  29.  kv.  1443),  Jindřich  starší 
(*  15.  kv.  1448)  a  blíženci  Kateřina  a  Zde- 
na (♦  11.  list.  1449),  z  nichž  onano  (f  v  ún. 
1464)  vdána  za  Matiáše,  krále  uherského^ 
tato  (t  1.  ún.  1510)  za  Albrechta,  knížete  Sa- 
ského,  a  podle  některých  Barbora,  vdaná 
za  Jindřicha  z  Lipého.  Z  druhého  manželství 
měl  děti  Jindřicha  mladšího,  jinak  H^^nka 
(*  17.  kv.  1452),  a  Lidmilu  (*  16.  říj.  1456  — 
t  20.  led.  1503),  manž.  Bedřicha,  knížete  leh- 
nického.  Synové  mcli  naději,  že  po  otci  do- 
stanou knížectví  Minstrberské  a  Opavské,. 
Kladsko  a  drahně  statků  v  Čechách.  Kromé 
Bočka,  na  rozumu  nedostatečného,  psali  se 
za  živobytí  otcova  knížaty  Minstrberskými 
a  Opavskými,  Viktorin  pak  při  schůzce 
brněnské  od  císaře  povýšen  za  říšského- 
knížete  a  hraběte  Kladského,  kteréhož  vy- 
znamenání se  r.  1462  dostalo  také  mladším 
jeho  bratřím.  1.  Viktorin  poslán  od  otce 
do  Rakous  (1462)  a  oba  pomáhali  císaři 
proti  zpronevěřilým  jeho  poddaným.  R.  1466- 
poslán  na  Moravu,  aby  odtud  vypudil  ne- 
pokojné vojenské  roty.  R.  1467  za  vzpoury 
jednoty  panské  a  německých  měst  proti 
králi  bojoval  napřed  v  Čechách,  kdež  oble- 
ženy hrady  Zdeňka  ze  Šternberka,  nejednou 
pomáhaje  vojskem  svým  tam,  kde  toho  bylo 
potřebí  (v  dub.  1467).  Od  Šternberka  oble- 
ženého vytrhl  do  Slezska  na  pomoc  králo- 
vým a  porazil  Slezáky  u  Frankenšteina  (16.  čna) 
tak  rozhodně,  že  jich  do  4000  zajal.  Odtud 
táhl  na  Moravu,  kdež  osvobodiv  Špilberk 
Brněnské  porazil  a  do  2000  jich  zajal  (v  srp.). 
Na  počátku  r.  1468  opověděl  císaři  Bedři- 
chovi a  vytáhl  do  Rakous,  kdež  zemi  poplc- 
nil.  Když  však  Rakušané  dostali  pomoci 
z  Uher,  zavřel  se  v  Stokravě,  odkudž  jej 
(v  dub.)  otec  vybavil.  Ležel  pak  v  polí 
u  Znojma  a  v  květ.  1468  osadil  z  rozkazu 
otcova  Třebíč.  KdyŽ  toto  město  bylo  uher- 
skou jízdou  osuto  a  zapáleno,  uchýlil  se  s  po- 
sádkou do  kláštera.  I  tu  přemoci  byl  oble- 
žen, a  poněvadž  pomocná  vojska  ho  vybaviti 
nemohla,  prorazil  v  noci  z  5.  na  6.  čna  le- 
žení nepřátelské  a  unikl  ke  svým.  Na  pod- 
zim t.  r.  poražen  od  Uhrův  u  Kroměříže^ 
ale  ke  konci  roku  opanovav  Ostrov  otevřel 
si  odtud  cestu  ke  Hradišti  a  zásobil  to  mě- 
sto. Avšak  27.  čce  1469,  když  přišel  do  mě- 
stečka Veselí,  zaskočen  od  Uhrů  (podle  obec- 
ného domnění  byv  zrazen  svatem  svým  Jind- 


Minstrberská  knížata.  397 

řichem  z  Lipého)  a  zajat.  Uvězněn  byl  v  Třen-  kůra  bohatství.  Zemřel  24.  čna  1498.  Z  manž. 
Číně  a  potom  na  Vyšehradě  n.  Dun.  Po  smrti  Voršily,  kněžny  braniborské,  zůstavil  syny 
otcové  a  zvolení  Vladislavově  odřekl  se  ka-  Albrechta  (♦  2.  srp.  1468),  Jiřího  (♦  1.  října 
lichá  a  vrátiv  se  dne  1.  ún.  1472  k  témuž  1470)  a  Karla  (*  1.  května  1476)  a  dcery, 
i  bratry  nabádal.  Při  dělení  bratří  obdržel  3.  Jindřich  mladší,  jinak  Hynek,  obdržel 
knížectví  Opavské  a  Kolín  (9.  břez.  1472)  a  při  dělení  r.  1472  Poděbrady  a  Kostomlaty 
po  první  manželce  Žofii  Ptáčkovně  z  Pirk-  a  po  mateři  Johance  zdědil  Lichtemburk , 
šteina  držel  Rataje  a  Polnou.  Vstoupiv  v  taj-  Mělník  a  Tcplici  (1476).  Přestoupiv  r.  1473, 
nou  smlouvu  s  králem  Matiášem  zapsal  mu  ač  tajně,  k  víře  pod  jednou,  stal  se  t.  r.  sám 
Kolín  a  Rataje  a  přikázal  se  mu  ke  službě.  Čtvrtý  správcem  zemským.  Kloně  se  víc  a 
R.  1475  postoupil  Kolín  bratru  Hynkovi  a  více  ke  králi  Matiáši,  postoupil  mu  Kolín, 
obdržel  za  to  Blštinu,  asi  ok.  r.  1483  prodal  r.  1475  od  bratra  vyměněný,  a  stranil  mu  až 
Polnou  a  r.  1487  Rataje,  tak  že  měl  potom ,  do  r.  1478,  kdež  překonal  nechuť  ke  králi 
statky  jen  pod  Matiášem.  Tento  přinutil  jej  Vladislavovi.  Stav  se  odtud  jeho  věrným  pří- 
r.  1485,  aby  mu  postoupil  Opavsko,  zaČež  vržcncem,  postoupil  mu  r.  1487  Kolín  a  roku 
ipu  dal  Sokolouš  a  Medvěd  ve  Slavonii  s  ji-  1488  pomáhal  bratru  Jindřichovi  proti  Ma- 
nými  ještě  statky,  ale  odňal  mu  je  zase  r.  1487,  tiáši.  R.  1489,  dne  6.  ún.,  psán  ve  Vídni  list, 
protože  M.  stranil  nepřátelům  jeho  v  Slez-  jímž  Hynek  zavazuje  se  Matiáši  za  to,  že  mu 
sku.  Ožebračený  kníže  vzdaloval  se  od  té  připovéděl  20.000  zL  uh.  na  zaplacení  dluhů 
doby  veřejných  běhův  a  zemřel  30.  srp.  1500  položiti,  Poděbrady  a  Kostomlaty  platně  za- 
v  Téšíně.  Byl  bojovník  srdnatý  a  neohrožený,  psáti,  avšak  podržel  si  užitky  do  života,  za- 
pročež  se  těšil  z  lásky  svých  vojínův,  ale  ne-  čež  měl  býti  Matiášovým  služebníkem.  O  tom 
dostávalo  se  mu  obezřetnosti.  Po  smrti  první  zápise  kníže  vyznal,  že  ho  ani  neviděl,  ale 
manželky  byl  jeŠtě  dvakráte  ženat,  se  Žoíií,  přes  to  si  Jan,  syn  Matiášův,  pokládal  míti 
kněžnou  těšínskou,  a  pak  s  Alenou  jinak  právo  k  Poděbradům.  Hynek  byl  pán  velice 
Markétou  Palaiologovnou  z  císař.  krve.  Syna,  vzdělaný,  výmluvný  a  k  jednání  hotový;  sice 
měl  Bartoloměje  a  dcery,  z  nichž  Johanka  smilný.  Od  něho  složen  Májový  sen  (v.  t.)  a  j. 
(t  24.  čce  1496)  byla  vdána  za  Kazimíra,  kní-  Hynek  dával  podnět  ke  spisování  knih  (Jire- 
Žete  těšínského.  2.  Jindřich  starší  bojoval  ček,  Rukověť,  II.,  str.  127.).  Poděbrady  a 
r.  1467  v  čele  otcova  vojska  v  Prachenště,  Havran  odkázal  bratru  Jindřichovi,  Kosto- 
kdež  několik  odbojníkův  ztrestal ;  s  Janem  mlaty  a  vsi  od  panství  kolínského  Bedřichovi, 
z  Rožmberka  oblehl  Jindřichův  Hradec,  ale  synu  přirozenému,  a  mateři  jeho  Kateřino  ze 
odtrhl  odtud,  když  shledal,  že  se  Jan  míří  Strážnice  (f  10.  čce  1492).  Jediná  jeho  dcera 
s  nepřáteli  (v  říjnu  1467\  R.  1468  v  květnu  Anna  (z  manž.  oddávané  Kateřiny,  kněžny 
vypraven  od  otce  k  Třebíči,  aby  bratra  vy-  saské)  dána  za  Jindřicha  z  Hradce.  4.  Bar- 
bavil,  ale  ničeho  neprovedl.  Když  r.  1469  toloměj,  syn  Viktorinův,  vyrostl,  tuším,  na 
válka  obnovena,  poslán  s  vojskem  k  oblé-  dvoře  těšínském,  obdržel  r.  1507  sto  hřiven 
haní  zámkův  Zajícovských,  zejnréna  Budyně,  pokuty,  které  byli  Vratislavští  soudním  ná- 
odtud  táhl  k  Žitavě  a  poraziv  Žitavské  pálil  lezem  propadli.  Když  neplatili  a  nad  to  slu- 
a  holdoval  odtud  daleko  do  Slezska  (v  září),  žebníka  jeho  zavraždili,  opověděl  jim  r.  1512 
Vrátiv  se  do  Čech,  přivezl  hojnou  kořist,  i  válku.  Mezi  tím  ujímal  se  též  městského 
Odtud  poslán  na  Moravu  k  vybavení  města  ■  stavu,  s  nímž  učinil  smlouvu  na  vzájemnou 
Hradiště  a  poraziv  Uhry  (2.  listop.)  obrátil  pomoc  (20.  čna  1513).  R.  1513  obehnali  Sie- 
na útěk  i  samého  Matiáše.  Při  děleni  r.  1472  zané  hrad  jeho  Skály,  ale  nedobyvše  ho  jen 
obdržel  knížectví  Minstrberské,  FrankenŠtein,  škodu  trpěli.  Kníže  mezitím  pracuje  o  dobré 
hrabství  Kladské,  Homoli,  Náchod  s  Visem-  městského  stavu  hleděl  vytrhnouti  krále  z  ná- 
burkem  a  Skalicí  a  Kunětickou  Horu  s  klá-  ručí  aristokracie  a  potíral  sobecké  záměry 
šterstvím  opatov.ským  a  sezemským.  Sídlíval  šlechty  k  ponížení  důstojenství  královského 
na  Kladsku,  kdež  se  r.  1473  odřekl  kalicha,  a  ujařmení  lidu  obecného.  Zásluhou  jeho 
Asi  od  roku  1480  ocitl  se  v  závadách,  které  bylo,  Že  se  Č.chy  neměnily  v  oli^archickou 
vzrostly,  když  se  pustil  r.  1487  do  nákladné  republiku,  jako  Polsko.  Jeho  působením  a 
války  v  Slezsku,  pomáhaje  Janu  Žehanskému  vedením  sbírala  se  r.  1514  pomoc  králi  do 
a  spojencům  jeho  proti  králi  Matiáši.  Přá-  Uher,  on  naklonil  krále  ke  spolku  a  smlouvě 
telství  s  Janem  utuženo  dne  6.  led.  1488  ve  s  raesty  a  vojensky  mu  v  Uhrách  sloužil. 
Hlohově  tak,  že  tři  synové  Jindřichovi  ženěni  R.  1515  potřebován  od  krále  v  poselství 
byli  s  dcerami  Janovými.  Albrechtovi  dána  k  císaři.  Tu  plavé  se  po  Dunaji  dne  3.  dub. 
Saloména  (}■  1513),  Jiřímu  Hedvika  (t  1534)  utonul  u  Hainburka,  když  se  loď  o  skálu  roz- 
a  Karlovi  Anna  (t  1541).  Ale  spojencům  se  bila.  Smrť  jeho  od  upřímných  vlastenců  ve- 
vedlo  zle  a  Jindřich  ledva  že  si  uchránil  lice  želena,  neboť  kníže  nebyl  slav.  děda  vnuk 
Minstrberk  již  od  Uhrů  dobytý.  Zastavoval  nehodný.  Bystrota  rozumu  jeho,  jemnost  citu 
statky  v  Čechách  u  Pardubic,  ale  nemoha  a  odhodlanost  i  pevnost  vůle  nepodléhají 
jich  vyplatiti  prodal  r.  1491  Kunětickou  Horu  nižádné  pochybnosti;  podnikavost  jeho  nic 
a  r.  1495  velké  panství  litické,  zděděné  po  neohrožovalo,  činnost  ničím  se  neunavovala; 
bratru  Bočkovi;  také  zastavil  r.  1497  Náchod,  jeho  výmluvnosti  báli  se  nepřátelé  více  nežli 
Panství  poděbradské,  též  zděděné,  vyměnil  moci  hmotné.  Vzdálen  jsa  vší  neupřímnosti, 
si  r.  1495  s  králem  Vladislavem  za  knížectví  všeho  pokrytectví,  obyčej  míval  všude  dotý- 
Olešnické.    Tím  způsobem  zachoval  potom-    kati  se  jádra  věcí  upřímo  a  bezohledně,  i  zí- 


398  Minstrel  —  Minucius. 

skal  si  tím  zvláště  v  ^obecném  lidu  znamení-  od  r.  1638  manž.  Jiříka,  kníž.  lehnického). 
tou  populárnost.  V  Čechách  držel  Kumburk  Starší  syn,  Jindřich  Václav  (♦  1592  — 
a  Skály.  Potomkův  neměl  nejsa,  tuším,  ženat.  f  1639),  byl  vrchním  hejtmanem  a  z  dvojího 
5.  Synové  Jindřichovi  doprodali  r.  1500  Ná-  manželství  (1.  s  Annou  Majdalénou,  falckr.  na 
chod.  Albrecht  (f  12.  čce  1511)  měl  jedinou  Rýně  f  1630;  2.  s  Annou  Voršilou  z  Rejb- 
dceruVoršilu  (♦  26.  pros.  1498),  která  (f  1545)  nic  f  1648)  neměl  dědicův.  Jeho  bratr  Ka- 
se vdala  za  Jindřicha  Svihovského  z  Ryzm-  rel  Bedřich  (*  1593  —  t  3.  kv.  1647),  po- 
berka  (f  1551).  Jiří  zemřel  v  Olešnici  bez  slední  všeho  rodu  Kunštatského,  z  dvojího 
dědicův  (10.  list  1502),  Karel  prodal  r.  1501  manželství  (1.  s  Annou  Žofií  kněžnou  saskou 
Kladsko  Oldřichovi  hrab.  z  Hardeka,  man-  z  Altenburka  f  1641 ;  2.  s  Žofií  Majdalénou 
želu  sestry  své  Zdeňky  (♦  1483  —  f  1522),  I  kněžnou  Lehnickou  f  1660)  neměl  synů,  ný- 
r.  1519  se  stal  fojtem  Horní  Lužice,  také  byl  brž  zůstavil  jedinou  dceru  Elišku  Marii 
hejtmanem  knížectví  Hlohovského.  Byl  svého  i*  1625),  která  se  r.  1647  vdala  za  Sylvia 
rodu  poslední,  který  zasahoval  do  věcí  če-  Nimroda  knížete  Virtemberského  a  tak  ode- 
ských;  od  r.  1523  byl  hejtmanem  království,  vzdala  Olešnici,  Šternberk  a  Jevišovice  kní- 
pozdejivrchnímhejtmancm  ve  Slezsku  (t3.br.  žecí  větvi  Virtembersko-Olešnické.  Když 
1536  ve  Frankenšteině).  Kromě  dcer  Markéty  17.  břcz.  1686  zemřel,  vyhaslo  potomstvo 
(*  1502  —  t  26.  čna  1551,  manž.  Jan  Zajíc  krále  Jiřího  na  dobro.  V  Olešnici  uschována 
z  Hazemburka  f  1553),  Kunhuty  (♦  1504  —  byla  rodinná  listovna  pánů  z  Kunštátu  a  kní- 
t  25.  čce  1532,  manž.  Kryštof  z  Boskovic),  žat  M-kých  až  do  nedávná,  ale  nyní  jest  ulo- 
Voršily  (*  1505,  vdána  r.  1539  za  Jeronýma  žena  v  ícr.  stát.  archivu  ve  Vratislavi.  SČk. 
z  Bibršteina),  Hedviky  (*  1508  —  f  1531,  BUnstrel  v.  Jongleur. 
manž.  Jiří  Braniborský,  kníŽe  krnovský)  a  Mlnto:  1)  M.  Gilbert  Eli  i  ot,  hrabě,  po- 
Barbory,  abatyše  kl.  střelinského  (*  1511  —  litlk  angl.  (*  1751  —  f  1814).  R.  1774  zvolen 
t  1539),  měl  čtyři  syny.  Jáchym,  nejstarší  byv  do  dolní  sněmovny  přidal  se  ke  straně 
(*  1503),  byl  biskupem  braniborským,  ač  ni-  toryův,  r.  1793  stal  se  členem  tajné  rady, 
koliv  duchovní  osobou  (1546),  a  zemřel  roku  r.  1794—96  byl  místokrálem  na  Korsice,  kdež 
1562.  Druhý,  Jindřich  (♦  1507),  držel  Min-  zavedl  ústavu  na  způsob  angl.,  r.  1797  jme- 
strberk  a  Olešnici  a  zemřel  2.  srp.  1548.  ,  nován  peerem  a  r.  1799  vyslancem  ve  Vídni 
R.  1526  mu  zamluvena  Markéta  z  Pernšteina,  |  a  konečně  r.  1807—13  gen.  guvernérem  ve 
od  r.  1538  byl  ženat  s  Markétou,  kněžnou  Východní  Indii.  V.  Indie,  str.  595^.  Srov. 
meklenburskou (t  1559).  Třetí,  Hanuš  (nar.  Life  and  letters  of  Sir  G.  Elliot,  first  Earl 
1509  —  t  27.  ůn.  1565),  držel  kraj  frank-  of  M.  (Lond.,  1874—80,  4  sv.). 
šteinský  (manž.  1.  Kristina  ze  Šídlovce  1 1556,  2)  M.Gilbert  Elliot  MurrayKynyn- 
2.  Markéta,  kněžna  brunšvická,  od  r.  1561,  mound,  hrabě,  syn  před.  (♦  1782  v  Lyone  — 
t  1565).  Nejmladší  Jiří  (*  1512  —  f  31.  led.  f  1869).  Byl  v  1.  1806—14  členem  sněmovny 
1553)  ženat  byl  s  Eliškou  Kostkovnou  z  Po-  poslanců,  pak  po  smrti  svého  otce  členem 
stupic;  on  a  nejstarší  jeho  bratr  neměli  po-  sněmovny  lordů,  kde  hlasoval  s  whigy  pro 
tomstva.  Po  Hanušovi  následoval  syn  Karel  emancipaci  katolíkův  a  reformu  panamen- 
Krištof  (*  1545),  který  17.  břcz.  1569  svo-  tární.  V  1.  1832—34  byl  vyslancem  v  Berlíně, 
boden  zemřel.  Frank stcinsko  tehda  nemálo  r.  1835  v  ministerstvě  Melbourneově  prvním 
zadlužené  koupeno  od  stavů  a  podřízeno  tím  lordem  admirality  a  r.  1846  strážcem  tajné 
přímo  vrchnímu  úřadu.  Nejdéle  se  udrželo  pečeti.  R.  1847  pověřen  diplom,  posláním  do 
potom.stvo  Jindřichovo.  Kromě  dcer  Anny  Itálie,  kde  však  neměl  úspěchu. 
(♦  1539  —  t  1568),  Salomény  (♦  1540  —  Mi&turno,  město  italské  v  provincii  Ca- 
t  19.  kv.  1567  v  Padově,  od  r.  1560  manž.  serta,  14  km  sv.  od  Gacty.  Má  7585  obyv., 
Jiříka  hr.  z  Thurnu)  a  Kateřiny  (*  1548  —  poštu,  telegraf,  přístav  a  jest  stanicí  trati 
t  1579)  měl  syny  Jindřicha  (*  1542  —  Sparanise-Gaeta.  Město  dělí  od  moře  močál. 
t  1587)  a  Karla  (*  1546  —  f  1^1 ')»  kteří  Místo  jmenovalo  se  Traetto  a  má  jméno  po 
r.  1569  knížectví  Minstrbcrské  stavům  pro-  starověkém  městě  Mintuvnae^  jehož  sříceniny, 
dali,  nemohouce  je  pro  dluhy  udržeti.  Karel  zejm.  divadlo  a  amfiteátr,  leží  opodál, 
vyženil  s  1.  manž.  Kateřinou  Berčinkou  z  Dube  '  Mlnnoe  v.  Kalendář,  str.  782ťi. 
(*  1553,  vd.  1570  —  f  1583)  panství  Stern-  BUnnolUB  M.  Felix,  první  latinský  spi- 
berské  a  zdědil  Jevišovice  (1600)  po  Kate-  sovatel  křesťanský,  muž  jemně  vzdělaný  a 
řině  Valdštcinské  z  Kunštátu.  Vystavěl  Oleš-  vynikající  obhájce  římský  z  2.  pol.  II.  stol. 
nicky  zámek  a  drahně  lutheránských  kostelů,  po  Kr.,  pocházel  z  Afriky  a  přešel  ve  veka 
Ke  konci  svého  Života  byl  vrchním  hejtma-  pokročilém  ke  křesťanství.  Kolem  r.  170  slo- 
nem ve  Slezsku.  Druhá  jeho  manž.  byla  od  žil  rozmluvu  Octavius,  v  níž  vyvrací  výtky, 
r.  1584  Eliška  Majdaléna,  kněžna  lehnická  jež  činěny  byly  křesťanstvu  od  pohanstva. 
{*  1562  —  f  1630).  Jindřich  Václav,  syn  Rozmluva  ta  psána  jest  duchaplně  a  bystře, 
jeho  z  prvního  manželství,  v  16.  roce  věku  ,  ale  beze  vší  trpkosti  —  také  formou  jest 
svého  vydal  se  na  cesty,  ale  r.  1591  v  Římě  ■  správná  a  vkusná,  napodobujíc  hlavně  Cice- 
zemřel.  Z  druhého  manželství  byli  dva  sy-  rona.  M.  bezpochyby  ji  napsal,  aby  odpo- 
nové  a  dcery  Barbora  Markéta  (*  1595  —  '  věděl  k  řeči  slavného  tehdy  rhétora  i  moc- 
t  1682),  Eliška  Majdaléna  (*  1599  —  f  1631,  něho  u  dvora  císařského  M.  Cornelia  Fron- 
od  r,  1624  manž.  Jiřího  Rudolfa,  kníŽ.  Lehni-  tona,  v  níž  křesťané  z  nekalých  věcí  byli  ob- 
ckého)  a  Žofie  Kateřina  (*  1601  —  f  1659,  viněni  (srvn.  Octav.  31,  2).  V  poslední  dobo 


Minuend  —  Minyové. 


399^ 


půvabný  spisek  M-iův  několikrát  byl  V3'dán, 
jako  od  Halma  (Vídeň,  1867),  Cornelissena 
(Lejda,  1882),  Baehrensa  (Lips.,  1886).    RNk, 

Kinuend  v.  Odčítání. 

Minaet  v.  Menuet. 

KinaB  (lat.),  méně;  algebr.  značka  —  zna- 
mená odčítání. 

Minnglnsk  (MHnycHHCK-b),  okružné  město 
v  sibiřské  gubernii  jeniaejské  při  ústí  ř.  Mi- 
nusinky  do  pravého  průtoku  Jenisejc.  v  kra- 
jině úrodné,  má  6182  ob.  (1896),  kromě  pra- 
vosl.  162  rozkolníků,  85  židů  a  56  katolíků, 
kteří  zabýrají  se  hlavně  orbou  a  chovem  do- 
bytka. Domy  jsou  většinou  (7io)  dřevěné, 
chrámy  pravosl.  jsou  4,  ze  vzděl.  ústavů  jest 
zde  4tříd.  dívčí  progymnasium,  3tříd.  chla- 
pecká škola  a  dívčí  sícola  nedělní,  z  dobro- 
činných pak  nemocnice  a  chudobinec ;  měst. 
museum  má  bohaté  sbírky  přírodnické,  ná- 
rodopisné a  j.  a  veř.  knihovnu  (17.500  sv.). 
Průmysl  (koželužství,  kožišnictví  a  j.)  pro- 
vozuje se  jen  po  řemeslníčku  s  úhrnnou 
roční  výrobou  jen  za  28.000  rub.  M.  provo- 
zuje čilý  obchod  průvozní,  zejména  se  Sojoty, 
jimž  dodává  průmyslové  výrobky  za  skot, 
kůže,  srsC  a  j.  (roč.  400.000  rub.),  do  Evropy 
vyvážejí  se  kožišiny  (150.000  veverek  aj.v.); 
též  obchod  s  obilím  jest  značný,  tak  že  cel- 
kem obchodní  obraty  města  páčí  se  na  1  milí. 
rub.  M.  jest  městem  od  r.  1823,  do  kdy  zván 
byl  Minusa. 

Minusinský  okruh  zaujímá  jižní  čásť 
jenisejské  gubernie  s  plochou  kol.  88.510  km^ 
a  jest  ohraničen  na  s.  okr.  krasnojarským  a 
ačinským,  na  z.  okr.  ačinským,  na  jz.  tora- 
skou  gub.,  na  j.  Mongolském  a  okr.  usin- 
ským,  na  jv.  Mongolském,  na  v.  irkutskou 
gub.  a  na  sv.  okruhem  banským.  Větší  čásť 
jeho  povrchu,  zejména  již.,  jihozáp.,  jihových. 
a  sev.-vých.,  jest  hornatá,  kdežto  pahorkaté 
roviny,  mající  ráz  stepní,  prostoupené  místy 
bezlesými,  horskými  uzly  a  skupinami,  vypl- 
ňují čásť  střední,  záp.  a  sev.-záp.,  přiléhající 
k  oběma  břehům  Jeniseje  (step  Abakanská, 
Sagajská,  Kačinská  a  Solená).  Většina  hlav- 
níc3i  řek  patří  k  úvodí  Jeniseje,  který  pro- 
téká okruh  v  celé  jeho  délce  od  j.  k  s. 
K  úvodí  Obi  patří  Čulym,  ostatní  větší  řeky 
náležejí  k  stepním  bassinům  jezerním.  Jezer 
jest  54,  většinou  solných,  z  nichž  Širá  jest 
proslulá  léčivou  svoji  vodou.  Močálů  není 
mnoho.  Geologické  složení  půdy  jest  dosti 
rozmanité,  avšak  nejrozšířenější  jsou  horniny 
krystallické  a  útvar  devonský.  Půda  jest 
v  norách  hlinitá,  močálovitá  nebo  kamenitá 
a  k  orbě  nezpůsobilá,  za  to  v  rovinách  černo- 
zemní  a  úrodná,  jen  místy  na  stepích  písčitá. 
Husté  lesy,  většinou  jehličnaté,  pokrývají 
již.,  jihových.,  vých.,  severových.  a  jihozáp. 
čásť  okruhu,  avšak  ubývá  jich  silným  káce- 
ním, lesními  požáry  a  báňskou  prací.  Pod- 
nebí jest  čistě  pcvninské  (prům.  teplota  roč. 
-f-  0'7'C),  v  lesích  a  horách  padá  neobyčejně 
mnoho  sněhu,  kdežto  na  rovinách  jest  ho 
poměrně  málo,  tak  že  dobytek  pase  se  té- 
měř po  celou  zimu  pod  Širým  nebem.  Za  to 
roviny  trpívají  suchem.   Obyvatel  má  okruh 


153.876  (1896),  z  nichž  138.887  pravosl.,  7412 
rozkolníků,  5268  evang.,  1085  katol.,  317  židů 
a  j.,  domorodců  jest  4117  usedlých  a  26.772 
kočovných  (Kačinci,  Kamasinci,  Sagajci,  Ki- 
zilci,  Kojbalové  a  Karagasové).  Obyvatelstva 
přes  vysokou  úmrtnost  silné  přibývá,  ze- 
jména následkem  čilého  ruchu  přistěhovale- 
ckého  (do  3000  os.  ročně);  vzdělání  jest  ne- 
patrné, škol  jest  jen  23,  chrámů  pravosl.  49 
a  3  evang.  Hlavním  pramenem  výživy  jest 
orba  (žito,  pšenice,  oves,  ječmen,  pohanka 
atd.),  s  úspěchem  provozuje  se  i  zahradnictví. 
Na  vysokém  stupni  jest  chov  dobytka  (186.500 
koní,  102.460  skotu,  350.000  ovcí,  11.120  koz 
a  26.340  vepřů),  včelařství  jest  chatrné.  Lesy 
dávají  značný  výtěžek  dříví  a  zvěře,  v  Jeni- 
seji  provozuje  se  čilý  rybolov,  průmyslová 
činnost  jest  nepatrná  (za  1"2  milí.  rub.  ročně). 
Pramenem  velkého  bohatství  jsou  zlatá  lo- 
žiska v  úvalu  Jeniseje,  která  do  r.  1895  do- 
dala úhrnem  2100  pudů  zlata.  Obchod  okruhu 
soustřeďuje  se  v  M-u  a  na  výr.  trzích  v  Ka- 
raguzu,  Abakansku  a  Solenoozernéra,  hlavní 
dopravní  cestou  jest  ačinsko- minusinský 
trakt.  Rusové  vnikli  na  území  okruhu  r.  1613, 
zabrali  je  pevně  r.  1701.  r.  1823  pak  utvořen 
minusinský  okruh,  od  nthož  r.  1886  oddělen 
pohraničný  okruh  usinský.  Tsr. 

Kinaskale  (lat.)  v.  Majuskule. 

Kinata,  lat.  (m.  pars,  zmenšená  čásť),  60. 
díl  hodiny  (m.  časová,  značí  se  min.);  z  roz- 
dělení kruhu  60.  čásť  stupně  (značí  se  ')  ob- 
loukového neb  úhlového;  v  architektuře  30. 
díl  poloviny  dolejšího  průměru  sloupového; 
ve  výtvarnictví  jednotka  pro  poměry  lid- 
ského těla,  jichž  48  obnáší  délku  hlavy. 

Minatiosni  [-uci-j  (z  lat.),  titěrný,  mali- 
cherný, do  podrobností  zacházející. 

BUnntoll,  stará  italská  rodina,  v  Prusku 
usedlá.  Z  ní  prosluli: 

1)  H  e  i  n  r  i  ch,  svob.  pán  M  e  n  u  z  M.  (*  1 772 
v  Genevě  —  f  1846  u  Lausanně).  Sloužil  ve 
vojště  pruském  a  řídil  německou  výpravu  do 
Egypta  v  1.  1820—21,  kde  získal  vzácné  před- 
měty, iež  zakoupeny  pro  egyptské  oddělení 
berlínského  musea.  Hlavní  práce  jeho  jest: 
Reise  lum  Tem  pel  des  Jupiter  Ammon  u.  nach 
Oberágypten  (Berl.,  1824,  s  atlasem;  dodatky 
t.,  1827). 

2)  Alexander,  svob.  pán  z  M.,  syn  přc- 
dešl.  (*  1806  —  t  1887).  Studoval  práva  a 
obíral  se  dějinami  umění.  Od  r.  1845  byl 
král.  kommissarem  ve  Slezsku  a  později  ra- 
dou při  vládním  kollegiu  v  Lehnici.  Vydal: 
Denkmáler  mittelalterlicher  Baukunst  in  den 
brandenburgischen  Marken  ^Berl.,  1836)  a  Der 
Dom  ^M  Drontheim  (t.,  1853). 

Miňůvky,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Kroměříž,  fara  Hradištko;  50  d.,  268  ob. 
č.  (1890;,  mlýn  >Stráž«. 

Minyadidae,  Miny  as,  zool.,  v.  Akti- 
nie,  str.  662b. 

Minvas,  v  řec.  mythu  bohatýr  v  boiót- 
ském  Orchomenu,  kdež  mu  náležela  slavnost 
MLvvsia.  Pokládán  za  epónyma  kmene  Minyů. 

Minyové  {Miwslg),  kmen  starořecký,  pů- 
vodu  snad  staroiónského,  měl   hlavně  sídla 


400 


Minzoni  —  Miocén. 


v  jižní  Thcssalii  kolem  zálivu  Pagaského  a 
T  Helladě  při  řece  Kéfissu  a  na  březích  je- 
zera Kopského.  Byli  znamenitými  mořeplavci, 
jimž  připisována  i  plavba  lodi  Argó  do  Kol- 
chidy,  a  vynikali  i  v  umění,  zvláště  ve  stavi- 
telství. Předním  dílem  jejich  byly  podzemní 
průkopy  (katabothry),  jimiž  přebytek  jezera 
Kopského  pod  zemí  odváděn  do  Eurípu.  Za 
dnů  našich  objeveny  Schliemannem  tak  zvaná 
pokladnice  Athamantova  v  Orchomenu  a 
zbytky  prastarého  paláce  na  původním  blchu 
jezera,  později  rozbahněného  a  nyní  vysuše- 
ného. Soudíc  z  jádra  pověstí  řeckých,  zalo- 
žili M.  samostatné  státy  v  thessálském  lolku 
a  v  Orchomenu.  Za  stěnováni  řeckých  kmenů 
přinuceni  uchýliti  se  na  Peloponnés,  kdeŽ  se 
rozptýlili.  Nejpřednějším  jejich  sídlem  bylo 
později  Asiré.  Srv.  K.  O.  Mťiller,  Die  Minyer 
(Vratislav,  1844);  A.  Curtius  v  »Zased.  zprá- 
vách c  berl.  Akad.  (1892).  Psk, 

Minzoni  Onofrio,  básník  Ital.  (*  1734 
ve  Ferraře  —  f  1817  t.),  byl  knězem,  uČil 
filosofii  v  Benátkách  a  na  konec  (1780)  stal 
se  kanovníkem  ve  Ferraře.  Snažil  se  poesii 
vyrvati  z  vlivu  Arkadie  a  podrobiti  vlivu  an- 
tiky. R.  1794  vydal  v  Benátkách  sonety,  jež 
byly  vysoko  ceněny,  až  Foscolo  jeden  z  nich 
podrobil  přísné  kritice.  Srv.  Úvod  A.  Peruz- 
ziho  ve  vydání  Silvestriho  (Milán,  1830). 

Miooén  jest  mladší  oddělení  třetihorního 
•útvaru  (v.  t.),  jehož  počátek  možno  klásti  po 
značných  proměnách  tektonických  na  zemi 
naší,  které  povstaly  vyvřením  a  vystoupením 
čedičových,  trachytových  a  znělcových  hmot 
v  Evropě.  Rozvržení  souše  a  moře  v  těch 
dobách  bylo  ještě  jiné  než  nyní;  značné  části 
pevnin  nynějších  pokryty  byly  mořem  a  mimo 
to  byly  na  mnohých  místech  na  pevnině  cho- 
boty mořské,  které  znenáhla  se  vyslazovaly 
a  v  rozsáhlá  sladkovodní  jezera  proměňovaly. 
Podnebí  nebylo  po  všem  povrchu  zemském 
stejné;  zřejmě  lze  rozeznati  ráz  severní  a 
jižní.  Na  pevninách  byly  sladkovodní  močály 
8  bujnou  rašclinovou  květenou,  která  dala 
vznik  hnědému  uhlí.  Květena  mu  byla  mno- 
hem rozmanitější  a  bujnější  než  nyní  a  cho- 
vala v  sobě  mnohé  typy  společně,  které  nyní 
jsou  roztroušeny  po  jistých,  určitých  obla- 
stech. Tak  vyskytují  se  tenkráte  společně 
tvary  japanské  a  severoamerické.  Nejhojněj- 
šími rostlinami  byly  palmy,  vavříny,  skoři- 
cové stromy,  magnolie,  myrty,  mimosy,  aká- 
cie,  platány,  fíky,  topole,  javory,  kaštany, 
jilmy,  ořešáky,  lísky,  vrby,  břízy,  olše,  vždy 
zelené  duby,  sequoje,  taxodie  a  borovice. 
Z  toho,  že  mezi  nimi  bylo  mnoho  vždy  zele- 
ných stromů  a  potom,  že  většina  náležela 
rostlinám  tropickým,  soudíme,  že  podnebí 
tehdy  bylo  mnohem  mírnější,  teplejší  než 
nyní.  V  severních  končinách  naší  země  bu- 
jela tehda  květena  velmi  bohatá  tak,  že  na 
př.  mohla  poskytnouti  hmoty  pro  vrstvu 
hnědého  uhlí,  na  3  m  mocnou  (v  Grónsku). 
I  na  Špicbcrkách  dařilo  se  jehličnatým  i  list- 
natým stromům  výborně,  ano  z  Grincllovy 
země  na  81**  45'  se  v.  šíře  známy  jsou  zbytky 
květeny,  která  vyžadovala   asi  8®  tepla  roč- 


ního průměru,  kdežto  nynější  roční  teplota 
tohoto  místa  jest  —  20*.'K  vysvětlení  těchto 
úkazů  předpokládá  se,  že  během  třetihorní 
doby  zeměpisná  poloha  osy  zemské  se  změ- 
nila a  tím  že  se  pól  zemský  pošinul.  Z  moř- 
ských rostlin  hojné  byly  vápeníte  řasy  (Litho- 
thamniuttit  NuUipora  a  pod.),  které  v  jistých 
polohách  celé  vrstvy  vyplňují.  Zvířena  moří 
miocénových  vyznačuje  se  svou  hojností  a 
rozmanitostí.  Byly  zde  přečetné  Foraminifery, 
některé  čeledi  korýšu  plnily  celé  vrstvy. 
Zvláště  měkkýši  byli  velmi  hojní.  Hlavně 
jsou  zastoupeni  břichonožci  a  pak  mlži. 
V  sladkovodních  uloženinách  vyskytují  se 
skořápky  plžů  pozemských  a  pak  bohatá  a 
velmi  zajímavá  zvířena  ssavců.  Tehda  Žili 
ohromní  a  nyní  úplně  vymřelí  sloni  {Mastodon) 
a  jiní  tlustokožcí  se  2  mohutnými  a  nazpět  za- 
hnutými tesáky  na  čelisti  zpodní  (Dinothe- 
rium).  Téměř  celá  kostra  zvířete  takového 
byla  nalezena  v  Čechách  u  Opatova.  Dále  žili 
v  m-u  z  lichoprstců  nosorožec,  tapír  a  jiní. 
Velmi  zajímavé  jsou  zbytky,  náležející  před- 
kům našeho  koně  {Hyracotherium^  Anchythe^ 
rium\  se  3  neb  4  prsty  v  okončinách.  Úplný 
vývoj  koně  lze  sledovati  v  uloženinách  ame- 
rických. Ze  sudoprstců  známí  jsou  hroch, 
vepř,  jelen  s  parohy  ještě  trvalými  a  málo 
rozvětvenými,  antilopy;  ze  šelem  kočky, 
hyeny,  medvědi,  psi  a  z.  nejvyšších  ssavců 
opice.  V  mořských  vrstvách  některých  jsou 
zbytky  velkých  ssavců  kytovitých  a  tuleůo- 
vitých  dosti  hojné.  Za  dob  miocénových  bylo 
severní  a  střední  Německo  pevninou  až  na 
ústí  Rýnu,  Vesery  a  Labe;  mělo  však  ně- 
kolik vnitrozemských  moří.  Severní  Francie 
rovněž  byla  pevninou,  na  níŽ  rozkládaly  se 
jednotlivá  jezera  vnitrozemská  s  vodou  moř- 
skou (t.  zv.  faluns).  Chorvatsko,  Slavonsko, 
Bosna,  Uhry  a  Rakousy  pokryty  byly  mořem 
spojeným  se  Středozemním,  jehož  choboty 
zasahovaly  přes  Moravu  do  Haliče  a  na  jižní 
Rus.  Zvláště  okolí  Vídně  (t.  zv.  pánev  vídeň- 
ská) známo  jest  bohatostí  i  rozmanitostí  jak 
obzorů  geologických,  tak  i  zkamenělin.  V  po- 
slední době  rozvrhuje  se  m.  ve  tři  stupně,  a 
to  zdola  nahoru  v  obzory:  langhien,  hel- 
vetien  a  tortonien.  Nejstarší  stupeň 
langhien  naznačen  jest  ve  rrancii  zajíma- 
vým vápencem  u  Montebuzardu.  V  Německu 
z  téže  doby  pochází  t.  zv.  listovitý  pískovec 
u  Keraptenu,  sladkovodní  vápenec  u  Stcin- 
heirau  a  u  Georgensraůnde.  V  sev.  Itálii  ulo- 
ženy jsou  u  Schia  písky  se  skořápkami  moř- 
ského ježka  Scutella.  K  obzoru  helvetien 
klade  se  ve  Francii  znamenitý  sladkovodní 
vápenec  u  Sansanu,  plný  zbytků  ssavčích, 
zvlášť  vymřelého  slona  Mastodon  angustidens. 
Dále  sem  náležejí  písky  plné  mořských  la- 
stur (falun)  u  Saucatsu  a  Léognanu,  jakož 
i  písky  se  skořápkami  ustřicovými  v  pánvi 
aquitanské.  V  Německu  do  téhož  obzoru 
klade  se  brakická  molassa  poblíže  Ulmu  a 
pak  svrchní  polohy  hnědouhelné  pánve  u  Lip- 
ska. Ve  Švýcaroch  téhož  stáří  jest  tak  zv. 
svrchní  raolassa  mořská.  V  Itálii  zastoupen 
obzor  ten  jednak  sliny  mořskými,  jednak  hru- 


Miocén  401 

bým  »šlírein «  u  města  Bologně,  který  ve  všem  '  nejzpodnější  stupeň  středozemský  (me- 
podobá  se  uloženinám  stejného  stáři  na  Maltě,  diterranní)  obsahuje  vápenatoslinité  a  pís- 
Mimoto  vyskytuje  se  uTurina  poloha  serpen-  čité  vrstvy  se  sledy  vápence.  Druhý,  s  tře- 
tinových písků.  Obzor  tento  znamenitý  jest  dozemský  stupeň,  jest  velmi  rozšířený  a 
tím,  že  v  jihových.  a  vých.  Evropě  a  dále  obsahuje  rozličné  rázy.  Jsou  to  hlavně  moř- 

V  záp.  Asii  vyvinut  jest  jako  mocné  ulože-  ské  sliny,  slepenec  a  vápenec  litavský.  Třetí 
niny  soli,  provázené  sádrovcem,  anhydritem  stupeň,  sarmatský  č.  cerithiový,  vyzna- 
a  četnými  jinými  nerosty.  Jsou  to  zbytky  čuje  se  jednotvárností  zkamenělin,  z  čehož 
bývalých  moří,  která  vyschla  nemajíce  dosta-  patrno,  že  mořský  chobot  byl  za  té  doby  od 
tečných  přítoků.  Proto  nalézáme  soli  ty  vtrou-  moře  odloučen  a  znenáhla  vyslazován.  Stu- 
šenx3  ve  větších  nebo  menších  shlucích  do  jí-  peň  tento  v  okolí  vídeňském  není  tak  vyvi- 
lovitých  vrstev.  Největší  uložení  soli  jest  nut  jako  dále  na  východ.  V  Cechách  zastou- 
u  Véličky,  kde  dobývá  se  sůl  v  dolech  již  pěny  jsou  třetihory  jednak  mocnými  flecemi 
ode  dávna  světoznámých.  Menší  taková  na-  hnědého  uhlí  na  severozápadě  a  na  jihu,  jed- 
hromadění  soli  jsou  v  Sedmihradech,  v  Malé  nak  mořskými  uloženinami  na  jihovýchodě. 
Asii,  v  Arménii,  v  Persii  a  vůbec  hojná  jsou  Hnědé  uhlí  v  Čechách  jest  ve  4  pánvích: 
na  stepích  jihoruských.  Na  Krymu  jsou  ulo-  1.  chebské,  2.  falknovské,  3.  žateckolitomě- 
ženiny  se  skořápkami  ploutvonožců.  V  ame-  řické  a  4.  budějovickptřeboňské.  Vrstvy,  které 
rických  vrstvách  téhož  stáří  nalézány  bývají  pánve  tyto  budují,  jsou  však  většinou  stáří 
hojné  zbytky  ssavčí,  zvláště  tříprstého  koně  většího  než  m.  Vyvření  Čediče  v  nich  oby- 
Miohippus.  Obzor  tortonien  zastoupen  jest  čejně  rozděluje  je  na  čásf  zpodnějši,  starší, 
ve  Francii  vrstvami  jemného,  mořem  ulože-  a  na  čásť  svrchní,  mladší.  Oddílu  počedičo- 
ného  písku  u  Sallesů  a  mořskými  usazeni-  vému  přisuzuje  se  obyčejně  stáří  miocénové, 
námi  (falun)  v  pánvi  aquitánské.  V  Německu  ač  ovšem  na  mnohých  místech  není  možno 
na  mnohých  místech  v  dobách  těch  vystoupil  hranic  přesně  ustanoviti.  Počedičová  čásť 
čedič.  Dále  sem  náležejí  pískovec  a  slídové  i  pánve  chebské  složena  jest  z  tenkolupenných 
písky  sev.  Německa,  v  Slesvicko-Holštýnsku  lupků  cypřišových,  které  přímo  na  uhelné 
a  Lúneburku.  V  krajině  zvané  Wctterau  roz-  flece  se  kladou  a  jsou  plny  skořápek  malého 
kláda  se  hnědouhelná  pánev,  jejíž  svrchní  korýše  skořepatého  Cypris  angustata.  Ve 
polohy  mají  rovněž  stáří  tohoto  obzoru.  Po- 1  vyšších  polohách  mění  se  lupky  ty  ve  tvrdé 
dobně  sem  patří  i  čásť  mohučské  pánve.  Ve  opály  a  bývají  nahoře  kryty  stěrky  a  jíly. 
Švý carech  vytvořen  jest  obzor  ten  na  zpodu  U  Krottensee  chovají  lupky  ty  bohaté  a  za- 
jako  hrubý  slepenec  tak  zv.  »Nafjelfluh  mio- ,  jímavé  zbytky  brouků.  Počedičový  oddíl 
cénový«,  výše  pak  přicházejí  na  světoznátném  pánve  falknovské  sestává  na  zpodu  z  tuiů 
nalezišti  u  Oeningů  jíly  a  sladkovodní  vá-  Čedičových  á  slepenců,  které  se  kladou  na 
penec  s  četnými  zbytky  přebohaté  květeny  vyhořelé  lupky.  Hořeji  přicházejí  lupky  cy- 
i  zvířeny  třetihorní.  Nejvýše  vyskytuje  se  ve  prisové,  v  nichŽ  uložena  svrchní  flec  uhelná, 
Šv^carech  ještě  svrchní  sladkovodní  molassa.  obsahující  zvlášť  lignit.  Nad  ní  uloženy  jsou 

V  Itálii  se  sem  čítá  korálový  vápenec  u  Ros-  vrstvy  písku  a  štěrku,  které  nahoru  stávají 
signiana,  lignit  na  Monte  Bamboli  a  bílé  sliny  se  železitými.  Počedičová  čásť  pánve  Žatecko- 
u  Caltanisetty.  Mohutné  uloženiny  tohoto  '  litoměřické  budována  jest  vrstvami  jilovitými 
obzoru  vyskytují  se  v  již.  Rusku  a  Rumun- ,  a  pískem  prostoupenými,  které  obsahují  fiece 
sku.  Náležejí  sem  tmavé  jíly  u  Kerče,  vrstvy  uhlí.  Tam,  kde  flece  vycházejí  na  den,  vzňalo 
se  skořápkami  mlže  Spaniodon  na  Krymu  a  se  uhlí  chemickým  rozkladem  rozličných  ne- 
u  města  Varny,  vápenec  s  miskami  mlže  roštů,  hlavně  kyzu,  a  vypálilo  lupky  mezi  ně 
Pecten  a  pak  soubor  vrstev  na  jižní  Rusi,  uložené.  Vypálené  lupky  takové  jsou  hojným 
který  jest  znám  pod  jménem  >stupeň  maeo-  zjevem  v  okolí  Loun,  Bíliny,  Teplic  a  Duch- 
tický«.  Nad  tímto  u  Oděssy  přichází  mladší  cova.  V  čedičových  tufcch  pánve  této  vysky- 
stepní  vápenec.  V  Řecku  obzor  ten  naznačen  tuje  se  někdy  bílý  nebo  běložlutý  vápenec 
rovněž  souvrstvím,  na  jehož  zpodu  uloženy  sladkovodní,  bohatý  na  skořápky  pozemních 
jsou  athénské  koralo vé  vápence,  nejvýše  pak  plžů.  Nejznámější  naleziště  tohoto  vápence 
vrstvy  se  skořápkami  mlže  Congeria.  V  Ame-  jsou  Tuchořice,  Kolozruky  a  Kostoralaty. 
rice  ve  vrstvách  téhož  stáří  nalézány  bývají  Nad  uhlím  uloženy  jsou  někde  mocné  vrstvy 
zbytky  koně  Protohippus  a  vymřelého  sudo- 1  sypkého  písku  a  štěrku.  Kolem  Žatce  nabý- 
prstce  Oreodon,  V  Rakousích  známy  jsou  vají  převahu  vrstvy  jílovité,  t.  z  v.  žatecké 
třetihorní  uloženiny,  tak  zv.  vídeňská  pánev,  vrstvy,  které  obsahují  mnoho  nerostů,  jichž 
Jest  to  kotlina  mezi  alpskými  výběžky  a  Li-  se  užívá  k  výrobě  kamence,  horské  soli  a  j. 
tavským  pohořím  na  sever  přes  Dunaj  na  Pánev  budějovickotřcboňská  rozložena  jest 
Moravu  se  rozprostírající,  která  za  dob  třeti-  jednak  na  sever  od  Budějovic,  jednak,  a  to 
horních  byla  mořským  zálivem.  Od  vých.  větší  částí  svou,  od  Soběslavi  na  jih,  přes 
Alp  jde  řada  vrchů  (Ernstbrunn,  Staatz,  Fal-  Třeboň  až  do  Rakous.  Obsahuje  vrstvy  pí- 
kenstein  a  Pálavské  vrchy)  až  k  Maršovým  sečnaté,  do  nichž  vloženy  jsou  polohy  jílo- 
vrchům  na  Moravě  a  tato  řada  dělí  pánev  vité  a  flece  uhelné.  Mořský  m.  v  Cechách 
vídeňskou  ve  dví,  záp.  čásť  mimoalpskou  a  vyvinut  jest  v  podobě  malých  ostrůvků,  které 
vých.  čásť  alpskou.  Vídeňská  pánev  rozdě-  tvořily  kdysi  výběžek  z  pánve  moravské, 
luje  se  na  tři  stupně,  z  nichž  první  dva  po-  Jsou  budovány  modrošedým  neb  žlutošedým 
vstaly  mořem,  třetí  z  vod  brakických.  První,  jílem,  který  chová  v  sobě  zkameněliny,   jak 

^OttSv  Slovník  Naučný,  sv.  XVII.  51  1901.  26 


402 


Mionnet  —  Mir. 


je  nalézáme  v  moravské  aneb  vídeňské  pánvi. 
Ostrůvkv  takové  jsou  u  Lanškrouna,  a  mezi 
nimi  nejhlavnější  u  Rudoltic,  pak  u  Třebovic, 
Opatova,  České  Třebové  a  jinde.  Moravská 
pánev  třetihorní  jest  pokračování  vídeňské 
pánve,  s  níž  přímo  souvisí.  —  Viz:  Kayser, 
Lehrbuch  der  Forraationskunde (1 893) ;  Krejčí, 
Geologie  (1877);  Katzer,  Geologie  von  B6h- 
men  (1892);  Toulá,  Lehrbuch  der  Geologie 
(1900);  Reussovy  spisy  a  pojednání  ve  vídeň- 
ské Akademii  věd  z  1. 1849,  1860,  1862, 1863; 
Bittncrova  pojednání  ve  spisech  g  olog.  říš. 
ústavu  v  1.  1883,  1884  a  1886;  Procházka,  M. 
Židlichovický  a  jeho  zvířena  (1893)  a  téhož, 
M.  východočeský  (1896).  Pa. 

Mionnet  [-néj  Theodore  Edme,  numis- 
matik franc.  (*  1770  v  Paříži  —  f  1842  t.). 
Studoval  práva  na  Collěge  Lemoine,  r.  1789 
stal  se  advokátem  parlamentu  (avocat  au 
parlement),  r.  1792  sloužil  po  nějakou  dobu  ve 
vojště,  byl  však  nucen  brzy  z  příčin  zdravot- 
ních vrátiti  se  do  Paříže,  kde  stal  se  úř.rd- 
níkem  Národní  bibliothéky,  r.  1800  přidělen 
byl  kabinetu  mincí,  kde  působil  aŽ  do  své 
smrti.  R.  1830  stal  se  Členem  franc.  Akademie. 
HUvní  jeho  dílo,  dosud  velmi  ceněné,  jest: 
Dsscripthn  des  medailí  es  antiques  f^recques  et 
romaines  (Paříž,  1806—37,  6  dílů  textu  a  1  díl 
obsahující  tabulky,  pak  9  dílů  doplňkových, 
Suppléments).  Dále  sepsal:  De  la  rareté  et 
du  prix  des  médaiUes  romaines  (t.,  1815;  3. 
vyd.  1847,  2d.);  Poiis  des  médaiUes  grecques 
dor  et  ďargent  du  cabinet   royal  de  France 

Ít.,  1839);    Atlas  de  géographie  numismatique 
t.,  1839).   Srv.  Méraoires  de  TAcad.  des  in- 
scriptions  (XVI.,  1850).  Vý', 

Xlot  [mió|  André-Frangois,  comte 
d  e  M  e  1  i  t  o ,  diplomat  franc.  (*  1762  —  f  1841). 
Prošel  mnoha  úřady,  až  se  stal  vrchním 
správcem  Korsiky.  R.  1806  provázel  do  Nea- 
pole krále  Josjfa  Ronap.,  jenž  ho  jmenoval 
ministrem  vnitra,  a  r.  1803  následoval  ho  do 
Spaněl.  Od  r.  1813  oddal  se  zcela  literatuře. 
Zanechal  zajímavé  Mémoires  iy88—i8íS,  jež 
vyšly  r.  1858  ve  3  sv.  Kbn. 

'' -Xi-partl  (vl.  biparti),  oděv  barvou  dvo- 
jaký, při  kterém  byla  každá  polovice  jiné 
barvy,  na  př.  jedna  nohavice  modrá  a  druhá 
červená  nebo  zelená.  Móda  taková  byla  roz- 
šířena ve  XIV.  a  XV.  stol.  a  hověl  ji  pouze 
kroj  mužský. 

Xlq.,  zkratek  bot.,  jímž  označen  F.  A.  W. 
M  i  g  u  e  1. 

Mlqnel  fmikel)  Friedrich  Ant.  Wilh., 
botanik  (*  1811  v  Neuenhausu  u  Hannoveru, 
t  1871  v  Utrechtě),  původem  z  řranc.  rodiny 
vystéhovalecké,  vystudoval  lékařství  v  Gro- 
ninkách,  r.  1833  stal  se  lékařem  nemocnice 
v  Amsterdame,  r.  1835  lektorem  botaniky 
na  lék.  škole  v  Rotterdamu,  r.  1846  prof. 
botaniky  na  Athenaeu  v  Amsterdamu,  r.  1859 
na  universitě  v  Utrechtě,  r.  1862  ředitelem 
říšského  herbáře  v  Lcjdč.  Vynikl  soustavným 
studiem  hlavně  květeny  cizokrajné.  Z  čet- 
ných jeho  prací  uvádíme:  De  nord-nederlanď 
sehe  vevixiftige  Gewassen  (Amstcrd.,  1836,  s  36 
tab.);  Múnographia  generis  Melocacti  (Vrat.  a 


Berl.,  1841);  Monographfa  Cycadearum  (1842); 
Systema  Piperacearum  (Rotterd.,  1843—44); 
Illustrationes  Piperacearum  (Vrat.,  1844,  s  92 
tab.);  Revisio  critica  Casuarinarum  (Amat., 
1848);  Stirpes  surinamenses  selectae  (Lejda, 
1850,  s  65  tab.);  Analecta  botanica  indiem 
(Amst,  1850—62);  F/ora  Indiie  bitavae  (t., 
1855—59,  3  sv.);  ProdromuM  Flor ae  Sumatra- 
nae  (t.,  ISóO— 61);  Sumatra,  seine  Ppan^en- 
welt  u.  deren  Br^eugnisse  (L,ips.,  1862);  Choix 
des  plantes  rares  et  noutfelles,  cultivées  et  des- 
sinées  dans  le  jardin  botanique  de  Buiten\org 
(Haag,  1863);  Prolusio  florae  japonicae  (Amst, 
1865 — 67);  Catalogus  Musei  botanici  Lugduno- 
Batavi.  I.  Flo^a  japonica  (Haag,  1870);  lUu- 
strations  de  la  Floře  de  rArchipel  indien  (Amst., 
1870).  Dále  vydal  se  spolupracovníky  (de 
Vriese,  Molkcnboer  a  Spring):  Plantae  Jung- 
huhnianae  (Lejda,  1851—55),  byl  spolupracov- 
níkem na  díle  Decandolleově  (»Prodromus«) 
i  Martiusově  (»Flora  brasiliensis<)  a  redi- 
goval »Annales  Musei  botanici  Lugduno-Ba- 
tavi«  (Amst.  1863—69,  4  sv.). 

Mlqnalon-Laňglade  [mikl6n  lánglád), 
franc.  ostrov  v  Sev.  Americe,  již.  od  Nov. 
Foundlandu,  má  na  202  km^  5765  oby  v.  Dft- 
ležit  pro  franc.  rybolov. 

Mlr  (rus.  MÍp'B,  též  nosesie.ibHafl  oóu^iiRa, 
lépe  ce.ibCKaH  (>nii](HHa.  malorus.  rpoma/^a)  na- 
zývá se  v  Rusku  vesnická  obec  se  společ- 
nou pozemkovou  držbou  a  solidárním  vy- 
konáváním veřejných  povinností.  Jest  oby- 
čejným zjevem  především  v  guberniích  velko- 
ruských  a  pak  i  v  některých  krajinách  bělo- 
ruských a  maloruských,  ano  znám  jest  i  mezi 
Laponci,  Samojedy,  Mordviny,  Čuvaši,  Ce- 
remisy,  Tatary  i  v  některých  německých 
koloniích  v  gubernii  saratovské,  jakož  i  v  ru- 
munských osadách  v  Bessarabii.  Na  západ6 
zabíhá  až  do  Mohylevska,  k  Vitebsku,  Pskovu 
a  Petrohradu,  na  východě  jde  přes  Ural  a2 
daleko  do  Sibiře,  na  severu  sahá  až  k  ho- 
řejší Severní  Dvině,  na  jihu  prostírá  se  a2 
k  moři  Černému  a  Kaspickému.  Na  západě^ 
možno  přibližně  říci,  jsou  někdejší  hranice 
říše  Moskevské  a  Litevskopolské  zároveň 
hranicemi  mezi  územím  mu  a  územím  indi- 
viduálního vlastnictví.  Z  veškeré  selské  půdy 
50  gubernií  evropského  Ruska  připadají  na 
půdu  mírovou  skoro  čtyři  pětiny  a  na  půdu 
nalézající  se  v  individuálním  vlastnictví  jed- 
notlivých selských  dvorů  (rodin)  jen  málo 
přes  jednu  pétinu.  Dle  zprávy  ministerstva 
zemědělství  a  říšských  statků  zaujímá  rairová 
půda  v  dotčených  59  guberniích  rozlohu 
87,574.192  ha,  kdežto  půda  jednotlivcích  dvorů 
(roriin)  pouze  24,319.385  ha.  —  Zřízení  mi- 
rové  založeno  j  ist  na  demokratické  zásadě 
úplné  rovnosti  všech  členův  m-u,  a  to  rov- 
nosti jak  v  právech,  tak  i  v  povinnostech. 
Nejvýznačnější  známky  m-u  jsou  tyto:  1.  ves- 
nická obce,  m  ,  jakožto  právnická  osoba  zvi. 
druhu  jest  vlastníkem,  po  případě  poživate- 
lem veškeré  půdy,  nalézající  se  v  obvodu 
obcí  (odtud  výraz  obŠčinnoje  ^emlevladénije, 
v  němž  zahrnut  jest  pojem  nejen  vlastnictví, 
nýbrž  i  pouhé  držby  se  strany  obce);  2.  kaŽdý 


Mir. 


4oa 


vesnický  hospodář  jakožto  člen  m-u  má  právo 
účastniti  se  jednak  disposice  nad  obecní  pů- 
dou, jednak  užívání  této  půdy,  jakož  i  roz- 
ličných práv,  náležejících  obci  (na  př.  práva 
honby,  lovu  ryb  atd.);  3.  přidělování  obecní 
půdy  k  užívání  jednotlivých  hospodářů,  po- 
kud se  týče  jich  rodin,  a  rovnčž  tak  vyraě- 
řováni  podílu  na  jednotlivých  právech  obce 
d'je  se  na  základě  rovnosti   všech   členův; 

4.  na  základě  oné  rovnosti  rozvrhují  se  téŽ  ve- 
řejná   břemena    na    jednotlivé    hospodáře; 

5.  m.,  t.  j.  veškerenstvo  vesnických  hospo- 
dářů, ručí  státu  solidárně  (rukou  společnou 
a  nerozdílnou,  tak  zv.  krugovaja  voruka)  za 
řádné  odvádění  daní,  rcsp.  za  správné  pla- 
cení ročního  výkupného  z  roboty;  6.  m.  jest 
nejen  svazkem  hospodářským,  nýbrž  i  správ- 
ním ;  práv  svých  nevykonává  prostřednictvím 
nějakého  obecního  zastupitelstva,  nýbrž  v  plné 
hromadě  {seljskij  schod),  které  se  účastní 
všichni  hospodáři  (po  případě,  jsou-li  ne- 
přítomni, jejich  ženy).  Za  podstatné  známky 
m-u  uvádějí  se  ještě  některé  jiné  okolností, 
jako  občasné  předěly  (předělování,  nové 
přidělování  obecní  půdy  v  jiné  rozloze,  na 
jiném  místě,  s  jinou  jakostí  atd.  než  dříve), 
avšak  předěly  tyto  jsou  jen  důsledkem  zá- 
sady, že  vš^m  členům  m-u  náleží  stejné 
právo  ni  užívání  obecní  půdy.  Od  jiných 
právnických  osob  liší  se  m.  tím,  že  k  plat- 
nému projevu  vůle  m-u  vyžaduje  se  z  pra- 
vidla jednohlasnosti  usnesení  vesnické  hro- 
mady; výjimkou  připouští  se  však  v  nové 
době  v  některých  případech  dvoutřetinová 
většina.  Půdy  obecní  (mirové)  mohou  čle- 
nové m-u  užívati  dvojím  způsobem:  bud*  in- 
dividuálně, nebo  lépe  řečeno  každá  rodina 
oddělené  (jak  jest  tomu  zvláště  při  pozem- 
cích), anebo  nerozdílně  všichni  členové  do- 
hromady (jak  bývá  na  př.  při  pastvinách). 
Disponovati  mirovou  půdou  jednotlivý  člen 
m-u  ov.Šera  nemůže;  právo  to  náleží  pouze 
m-u,  veškerenstvu  všech  hospodářův.  Způ- 
soby, kterými  se  mirová  půda  rozděluje 
mezi  jednotlivé  hospodáře  k  oddělenému 
užívání  každé  rodiny,  jsou  v  jednotlivých 
krajinách  Ruska  velmi  rozdílné  a  nejsou  tedy 
charakteristickou  zvláštností  mírového  zří- 
zení. Za  základ  přidělování  mirové  půdy 
(k  užívání  jednotlivých  rodin)  bére  se  oby- 
čejné jednothvec  čili,  jak  rusky  se  říká, 
dušt*,  někdy  i  hospodářská  zdatnost  (výkon- 
nost) selského  dvora  (rodiny).  Pojem  >duše« 
má  však  dle  míst  rozdílný  smysl,  někde  jest 
to  t.  zv.  revizská  duše  (t.  j.  mužská  osoba 
na  základě  sčítání  čili  revise  z  r.  1858),  jinde 
skutečná  mužská  osoba,  jinde  zase  každá 
osoba  bez  rozdílu  pohlaví,  nékde  jen  muž- 
ská síla  pracovní.  Revizská  duše  není  sku- 
tečná, nýbrž  }en  fiktivní  osoba.  Před  eman- 
cipací rolnictva  ruského  z  r.  1861  byla  totiž 
r.  1858  provedena  revise  (sčítání),  na  jejímž 
základě  byla  mirová  půda  přidělena  k  uží- 
vání j<'dnotlivým  rodinám  dle  skutečného 
počtu  žijících  tehdy  mužských  osob.  Od  té 
doby  změnil  se  počet  obyvatelstva,  avšak 
platy  z  půdy  počítaly  se  nadále  podle  sta- 


rých berních  duší  {pkladnyja  duši)^  které 
sloužily  za  základ  pro  přidělování  půdy  i  roz- 
vrhování platů,  Ipějících  na  půdě.  Slovo  »du- 
še€  nabylo  tu  jiného  smyslu;  není  to  jiŽ  sku- 
tečný, živý  človék,  nýbrž  jistá  plocha  půdy 
a  spojená  s  ní  summa  platů.  Říká  se,  že  na 
člověka  připadá  čtvrť,  půl,  jedna,  půldruhé 
duše  atd.  Přidělování  půdy  dle  revizských 
duší  nazývá  se  rusky  ra\verstka  po  revi\skim 
dušam.  Naproti  tomu  přidělování  půdy  dle 
skutečného  počtu  mužského  obyvatelstva  na- 
zývá se  poditsnaja  ra^verstka  ve  vlastním 
slova  smysle;  přiděluje-li  se  půda  jednotil* 
výra  rodinám  dle  počtu  veškerého  obyva- 
telstva, mužského  i  ženského,  iest  tu  ra^- 
verstka  po  jedokam  (rozvrhováni  podle  jed- 
líků). Způsob,  při  němž  se  půda  přiděluje 
jen  dle  počtu  mužského  obyvatelstva,  které 
dosáhlo  pracovního  věku,  nazývá  se  poťagolj- 
naja  ra\verstka^  t.  j.  rozvrhování  dle  téhel 
(dle  osob,  které  táhnou,  pracují).  Slovo 
těhlo  (fag'o)  znamená  původ,  břemeno  zemé- 
panské  i  vrchnostenské,  které  nese  lid  sel- 
ský (i  městský),  a  to  onen  podíl  na  všech 
břemenech  uložených  obci,  který  připadá  na 
užívání  podílu  v  obecních  pozemcích;  při 
dalším  užívání  slova  toho  počala  se  termi- 
nem těhlo  rozuměti  jednak  sama  pozem- 
ková jednotka,  jednak  i  jistý  počet  pracov- 
ních sil,  které  užívaly  oné  pozemkové  jed- 
notky, nesouce  za  to  podíl  veřejných  bře- 
men. Dle  pracovní  energie,  jež  se  předpo- 
kládá při  jistém  počtu  let  věku,  rozvrhuje 
se  půda  na  každého  jednotlivého  pracovníka 
ve  větší  nebo  menši  rozloze  a  v  souvislosti 
s  tím  rozvrhuje  se  i  daň  ve  větším  neb  men- 
ším množství.  Tak  nese  na  př.  lOletý  hoch 
pouze  7*  berní  duše,  12letý  polovinu,  14letý 
V4,  lóletý  IVa  duše.  Člen  obce  ve  věku  od 
20  do  55  let  obdrží  půdy  na  2  duše;  komu 
jest  přes  50  let,  u  toho  se  odpočítá  polo- 
vice »nádělu«,  a  stařec  óOletý  osvobozuje  se 
od  nádělu  i  platův  na  něm  Ipějících.  Počet 
těhel  v  obci  kolísá  mezi  třetinou  a  polovicí 
mužských  duší.  Která  obec  má  půdy  málo, 
ta  ustanoví  těhlo  až  po  třech  duších,  aby 
půda  příliš  se  nerozdrobila,  a  kde  jest  půdy 
mnoho,  tam  třeba  jen  dvě  duše  mužské  po- 
čítají se  za  těhlo.  Je-li  rozvrhování  půdy  a 
břemen  podle  počtu  pracovních  sil  spraved- 
livější než  jiné  způsoby  rozvrhování,  jest  je- 
ště dokonalejším  způsobem  systém,  při  němž 
se  hledí  k  hospodářské  zdatnosti  dvora  (ro- 
diny). Při  této  soustavě  přiděluje  se  půda 
na  základe  počtu  revizských  nebo  skuteč- 
ných duší,  avšak  shledá-li  hospodář,  že  ne- 
může z  přidělené  půdy  zaplatiti  příslušných 
daní  (jmenovitě  proto,  že  mu  ubylo  pracov- 
níků), může  žádati  na  obci,  aby  jej  »osvobo- 
dila«  od  jedné  nebo  několika  »duší<.  Uzná-li 
m.  oprávněnost  hospodářovy  žádosti,  vyhoví 
jí  a  přidá  uvolněné  »duše«  hospodáři  lépe 
situovanému.  Říká  se  v  tomto  případě,  Že 
obec  s  jednřch  dvorů  »svaluje«  {skldka)  a 
na  druhé  »uvalujc«  [ttavalivajet,  nakidka)  celý 
naděl  jedné  duše  aneb  jeho  čásť.  Kromě  do- 
tčených  hlavních    způsubů   dělení    vyskytují 


404  Mir. 

se  ještě  rozmanité  odrůdy  a  komplikace  i  Zvláštní  povahu  má  t.  zv.  usadébnaja  lem/ja, 
(sméšannaja  ra^verstka);  vedle  počtu  skuteč-  usadba^  t.  j.  půda,  na  níž  stojí  obytná  a  ho- 
ných  duší  (všech  neb  jen  mužských)  přihlíží  spodářská  stavení  každého  jednotlivého  dvora 
se  ještě  k  rozmanitým  okolnostem,  na  př.  se  zahradou,  konopištěm,  chmelnicí  atd.,  pří- 
k  počtu  dobytka,  k  tomu,  zabývá-li  se  ro- '  slušnými  ke  dvoru.  Podle  zákona  vyňata  je 
dina  řemeslem,  hledá-li  kdo  výdělek  mimo  tato  půda  z  užívání  celého  m-u  a  nalézá  se 
dům  atd.  —  Nastane-li  během  let  mezi  množ-  v  dědičném  užívání  pouze  oné  rodiny,  jež 
stvím  přidělené  půdy  a  počtem  duší  v  ně- .  v  tom  dvoře  žije.  K  disposici  m-u  připadá 
které  rodině  nepoměr  tím,  že  v  ní  členů  usadba  jen  tenkráte,  když  rodina  žijící  ve 
přibylo  a  v  jiné  zase  ubylo,  vzniká  potřeba  dvoře  vystoupí  z  obecního  svazku  nebo 
vyrovnati  onen  nepoměr  novým  přidělením  j  když  nezanechá  dědiců.  Ve  skutečnosti  však 

Půdy,  jež  se  nazývá  rusky  peredél  (předěl),  bývá  nemálo  případů,  že  se  předěluje  i  půda 
ři  předělování  projevuje  m.  snahu,  aby  usaďby  (když  na  př.  po  vyhoření  celé  ves- 
jednotlivé  »učastky«  čili  »náděly«  rovnaly ,  nice  všechny  dvory  dle  nového  místního 
se  vespolek  jak  kvantitou,  tak  kvalitou.  Hledí  rozvrhu  se  přestavují).  Mnohdy  mění  se 
se  jmenovitě  k  tomu,  aby,  pokud  možno, ,  pouze  plocha  usaďby,  nikoli  iejí  místo.  — 
všechny  rodiny  měly  své  učastky  dle  počtu  :  Co  shora  praveno  bylo  o  předělování  půdy 
svých  členů  stejně  veliké,  stejně  úrodné,  k  užívání  jednotlivých  rodin,  platí  přede- 
stejně  položené  a  stejně  vzdálené.  Veškerá  vším  o  plužině,  půdě  orné.  Na  základě  stej- 
obecní  plužina  dělí  se  především  na  několik  \  ných  celkem  zásad  přidělují  se  i  senokosy, 
»polí«  dle  toho,  jaká  panuje  v  oné  obci  ho-  u  nichž  však  někdy  bývá  ta  výjimka,  že 
spodářská  soustava.  Poněvadž  převládá  sou-  '  louka  společně  se  pokosí  a  jednotlivé  ro- 
stava  trojpolná,  dělí  se  veškera  plužina  pře-  j  diny  dělí  se  teprv  o  seno.  Co  se  týče  >vý- 
devŠím  na  tři  >pole«.  Jednotlivá  »pole«  dělí  honů«  (pastvisek),  ustanovuje  obyčejně  m., 
se  pak  dále  dle  jakosti  a  polohy  půdy,  ja-  kolik  každý  hospodář  můŽe  vyhnati  na  obecní 
kož  i  na  základě  jiných  momentuv  na  větší  pastvisko  dobytka.  Užitky  z  lesa  dělí  se  mezi 
dílce,  jež  mají  četné  místní  názvy,  jako:  jednotlivé  rodiny  tím  způsobem,  že  se  určí, 
stolb,  eholstf  listy  jarus,  kon,  poděly  tref,  mésto,  kolik  dříví  jisté  jakosti  připadá  na  každou 
prjaslo,  !(yenOj  udél,  děljanka^  krja^,  ré\y  po- ,  berní  duší,  nebo  se  po  případě  les  rozdělí 
kroj,  utina,  urofišče,  {ereb,  ^{agon,  pr janík,  po-  n^  ']Qár\oX\\vé  »učastky«  (naděly). 
měr,  metka,  met,  pomet,  gon,  loskut  atd.  Nej-  Otázkou  o  m-u  bylo  sice  v  Rusku  hnuto 
více  jsou  rozšířeny  výrazy  kon  a  jarus.  Počet,  již  za  Kateřiny  II.,  avšak  nepokračovalo  se 
dílců  těch  nebývá  ovšem  v  každé  obci  stejný,  v  ní,  až  teprve  r.  1847  známý  spis  Haxthau- 
ba  nebývá  stejný  ani  ve  všech  »polích«  je-  ;  senův  (v.  t.)  obrátil  pozornost  Evropy  na 
dine  obce.  V  některých  obcích  dělívá  se  pole  zvláštní  instituci  slovanského  Ruska  a  ote- 
na  3—4  kóny,  jinde  zase  třeba  na  20  koňů.  vřel  oči  nejen  západním  Evropanům,  nýbrž 
Každý  kon  dělí  se  pak  dále  na  tolik  pruhů,  i  samým  Rusům.  Z  duše  promluvil  Haxthau- 
kolik  má  obec  členů,  tak  že  naděl,  připadá- 1  sen  slovanofilům  (Aksakovým,  Samarinu, 
jící  na  každého  jednotlivého  člena  obce,  Chomjakovu  a  j.),  kteří  viděli  v  m-u  doko- 
skládá  se  z  tolika  po  různu  ležících  drob- 1  nalý  ideál  formy  lidského  soužití.  Kdežto 
ných  pruhů,  kolik  jest  koňů.  Ve  větších  ob-  jednotlivci  věnovali  pozornost  m-u  v  jeho 
cích  nedělí  se  kóny  hned  na  pruhy,  nýbrŽ  nynější  podobě,  historikové  studovali  ruskou 
hospodáři  spojují  se  dříve  ve  skupiny  po-  j  pozemkovou  obec  v  minulosti.  V  50t^ch  Ic- 
Čtem  duší  sobě  rovné,  a  kóny  dělí  se  napřed  '  těch  .vznikl  spor  o  původu  m-u.  B.  N.  Cičerin 
na  skupiny,  zvané  osmak,  poděl,  děsjatok,  ve  stati  »Obzor  istoričeskago  razvitija  seljskoj 
osminnik,  pirog,  fereb  atd.  (některých  z  těchto  '  obščiny  v  Rossiji«  (>Rus.  Véstn.«,  1856)  do- 
názvů  užívá  se  též  pro  pojem  >konů«),  a  kazoval,  že  mírové  zřízení  vzniklo  na  Rusi 
teprve  potom  dělí  se  osmaky  atd.  na  pruhy,  teprve  následkem  připoutání  sedláků  k  půdě 
Předěly  konají  se  dle  jednotlivých  míst  v  roz-  a  hlavně  následkem  zavedení  podušné  danč, 
ličných  lhůtách.  Někde  po  3  letech,  jinde  po  tedy  následkem  opatření  vládních.  Opačné 
6,  9  až  12  letech,  někde  i  v  dobách  delších,  stanovisko  zaujal  prof.  J.  D.  Běljajev  (»Rus. 
Dle  zákona  z  8.  (20.)  čna  r.  1893  může  se  Besedac,  1856),  který  tvrdil,  že  ruská  po- 
předčl  konati  (a  sice  aspoň  na  12  let),  jen  zemkova  obec  existovala  již  ve  staré  Rusi  a 
když  se  o  něm  usnesou  nejméně  dvě  třetiny  ,  že  měla  podstatně  týž  ráz  jako  nynější  m. 
hospodářů  na  obecní  hromadě.  Čím  vyšŠÍ '  Na  článek  Běljajeva  odpověděl  Čičerln  v  >Rus. 
bývá  úroveň  selského  blahobytu,  tím  řidšími  Věstn.c  (1856)  ve  stati  »Ješče  o  seljskoj  ob- 
bývají  předěly.  Nejčastěji  se  konají  ve  vý- ;  ščině«,  Běljajev  pak  pojednal  o  otázce  znova 
cnodních  a  jižních  stepních  guberniích,  nej-  i  v  recensi  spisu  Gladkova  (»Rus.  Bcs.c,  1856, 
řidčeji  ve  středním  Rusku,  kde  na  některých  j  kn.  2.)  a  ve  článku  >JeŠče  o  seljskoj  obšči- 
místech  po  emancipaci  sedláků  předělů  vů-  něc  (tamtéž).  Záhy  přidali  se  k  Běljajevu  jiní 
bec  ani  nebylo.  Od  osvobození  sedláků  po-  jednotlivci,  kteří  uveřejňovali  články  své  rov- 
zoruje  se  vůbec,  že  obce  nejeví  velké  ná- ,  něž  v  »Rus.  Besedě«  (1857)  i  jinde.  Čičerin 
klonnosti  k  předělům,  a  že  jest  mezi  selským  '  odpovídal  jim  v  >Rus.  Věstn.«  (1857).  Pro- 
obyvatelstvem  tendence  podržeti  půdu  v  ao-  středkující  stanovisko  zaujal  Solovjev  (>Rus. 
savadním  rozsahu.  Usnesou-li  se  dvě  třetiny  Věstn.c,  1856).  V  zápětí  za  právními  histo- 
hospodářů  na  obecní  hromadě,  můŽe  užívání  riky  počali  si  m-u  všímati  političtí  oekono- 
mirové  půdy  zaměněno   býti  ve  vlastnictví. '  mové.    V  ún.  r.  1857  vyšla  ve  Vernadského 


Mír. 


405 


»Politiko-Ekonom.  Ukazat.c  stať  Strukova 
»Opyt  izložcnija  glavnéjšich  uslovij  uspéš- 
nago  seljskago  chozjajstva*.  Strukov  posta- 
vil S3  proti  pozemkové  obci,  která  prý  vadí 
náležitému  hospodářskému  vývoji  selského 
obyvatelstva.  Podobné  míněni  zastával  prof. 
Vernadskij  (tamtéž).  Horlivým  zastancem  m-u 
ukázal  se  naproti  tomu  Černyševskij  (v  řadě 
článků  v  »Sovremenniku«),  který  uznával 
sice  některé  vady  ruské  pozemkové  obce  a 
hlavní  vadu  vidél  jmenovitě  v  předělech, 
opakujících  se  někde  rok  co  rok,  avšak  pod- 
staty mírového  zřízení  hájil.  Neuznával  ovšem 
jako  slovanofilové,  že  by  pozemková  obec 
byla  zvláštností  Slovanů,  resp.  Rusův,  a  vy- 
kládal si  udrženi  její  existence  až  do  nové 
doby  jen  malou  hybností  vývoje  ruského 
národa.  Připouštěl,  že  soudobé  mirové  zří- 
zení lze  za  jistých  podmínek  proměnili  v  in- 
stituci ideální,  jako  mezi  historiky,  vyvinuly 
se  i  mezi  politickými  oekonomy  dvé  strany, 
z  nichž  jedna  horlivě  zastávala  mirové  zří- 
zení, kdežto  druhá  proti  němu  vystupovala. 
Tábor  m-u  nepříznivý  zastoupen  byl  jmeno- 
vité v  časop.  »Politiko-Ekonomičeskij  Uka- 
zatéljc  (v  1.  1857—59)  a  v  »Russ.  Včstniku«, 
kam  psali  vedle  Čičcrina  jmenovitě  Butov- 
skij,  Néjelov,  Hufeisenberg  (pseudon.)  a  j. 
Obhájci  mírového  zřízení  uveřejňovali  práce 
své  zvláště  v  >Russ.  Besedě* ,  hlav.  orgáne 
slovanoňlů,  založ,  od  Košcleva,  a  v  příloze 
tohoto  časopisu,  nazvané  >Seljskojc  Blago- 
ustrojstvo*.  a  kromě  toho  v  sociálně-dcmo- 
kratickém  listě  »Sovremenniku€.  Kromě  toho 
vycházely  o  mirovém  zřízení  pěkné  články 
v  časop.  >Atcnej«  (Čičerin  a  Kavelin),  >Oteč. 
Zapiski«  (J.  Solovjev,  nikoli  slavný  historik), 
» Bibliotéka  dlja  čtčnija*  (Thórner,  mezi  nímž 
a  Košelevcm  vznikla  polemika)  a  j.  Buschen 
uveřejnil  o  m-u  stať  dokonce  v  ^Tíibinger 
Zeitschrift  fůr  die  gesammte  Staatswissen- 
schaft€  (kde  vyšla  r.  1864  stať  o  m-u  též  od 
Kavelina).  Polemiky  mezi  oběma  stranami 
přispěly  značně  k  objasnění  mírového  zří- 
zení, jehož  studiu  věnovali  se  od  té  doby 
četní  spisovatelé.  Literatura  o  otázce  m-u 
jest  ohromná.  Uvedena  jest  podrobně  ve 
trojdílném  spise  Keusslerově,  Zur  Geschichte 
u.  Kritik  des  bauerlichen  Gemeindebesitzes 
in  Russland  (Riga  a  Petrohrad,  1876—1887), 
do  r.  1880  pak  v  publikaci  Volného  hospod, 
spolku  a  Geogr.  spolku  (»Sbornik  matěria- 
lov  dlja  izučenija  seljskoj  pozem.  obščiny«). 
Přehled  hospodářsko-statist.  studií  o  m-u 
podávají  Itogi  ekonom,  izslědovanija  Ros- 
siji,  sv.  I.,  Kresťjanskaja  obščina  (1892,  od 
V.  Voroncova).  Zvláště  se  zabývali  studiem 
m-u  V.  Orlov  (Formy  kresťjans.  zemlevlad. 
v  Mosk.  gub.,  v  >Sbor.  stát.  sved.  po  Mosk. 
gub.«,  sv.  IV.,  seá.  1.,  Moskya,  1879);  kn.  Va- 
silčikov,  Zemlevladěnije  i  zemledělije  v  Ros- 
siji  i  drugich  jevrop.  stranách  (Petr.,  1876, 
2  sv.;  ostrá  kritika  ve  spise  Guerriera  a 
Čičerina,  Russ.  dilettantizm  i  obščin.  zemle- 
vladěnije, 1878) ;  A.  Posnikov  (Obščinnoje 
zemlevladěnije,  Óděssa,  1879);  V.  Postnikov 
(Južnoruss.  krcsťjanskoje  chozjajstvo,  Mosk., 


1891);  Karelin  (Obščinnoje  vladěnije  v  Ros- 
šiji,  Petrohr.,  1893);  Kaufman  (Kresťjanskaja 
obščina  v  Sibiři,  t.,  1897  a  j.)  a  četní  jiní 
spisovatelé.  Srv.  několik  či.  pod  záhlavím 
Pozcmcljnaja  obščina  v  rus.  Encykl.  Slov. 
Andrejevského,  Arseňjeva  a  Petruševského. 
Přehled  mnohých  drobných  prací  (i  časo- 
piseckých) též  u  Jakuškina,  Obyčnoje  právo 
(Jaroslav,  1896).  Ve  franc.  literatuře  A.  Leroy- 
Beaulieu,  L'empire  des  tsars  (1882  až  1889, 
3  sv.;  přel.  do  něm.  od  Pezolda,  Das  Reich 
der  Zaren;  o  m-u  píše  se  ve  sv.  I.);  v  lit. 
angl.  M.  Wallace  (Russia;  Londýn.  1877, 2  sv.; 
od  té  doby  10  vyd.;  přel.  J.  Váňa,  Rusové 
doma,  v  >Mat.  lidu«,  1881).  V  lit.  čes.  J.  Ka- 
lousek, O  zřízení  a  původu  obce  velikoruské 
(»ČČM.c,  1880).  F.  Tiedler.  Zeměděl.  politika, 
díl  I.,  str.  134  (Praha,  1899).  -dle, 

Mir,  čili  pokoj  O^t-  P^^i  rus.  Mnp-b,  no- 
KOH,  franc.  paix,  angl.  peace,  ital.  páce,  něm. 
Friede)  sluje  požehnaný  a  blahodárný  stav 
tichosti  a  dobré  vůle  mezi  lidmi,  národy  a 
státy  jakožto  opak  sporů,  různic  a  války, 
kterými  nastane  přerušení  m-u.  Po  válce  m. 
bývá  obnoven.  Před  platným  uzavřením  m-u 
předchází  příměří,  mezi  kterém  se  vyjed- 
nává o  m.  a  stanoví  se  podmmky  k  němu. 
M  shnilý  sluje  m.,  jehož  podmínky  buď 
nedopatřením  nebo  úmyslně  byly  sestaveny 
tak  nejasně,  že  z  nich  samých  může  vznikati 
podnět  k  válce  nové.  M.  ozbrojený  sluje 
stav  takový,  kde  stát  ze  starosti  o  vlastní 
bytnost  a  z  obav  před  dobývavými  a  výboj- 
nými  sousedy  nucen  jest  vydržovati  vojsko 
četné  a  nákladné,  kterýžto  stav  mnohdy 
značně  prodlužovaný  pohlcuje  a  niČí  nejlepší 
síly  národů  (v.  Militarismus),  tak  že  mnozí 
moudří  lidé  před  ním  dávají  přednost  válce, 
která  aspoň  činívá  konec,  ať  již  jakýkoli,  ne- 
jistotě, nebezpečí  a  mimoř.  nákladu.    FM. 

M..  daň  míru  {tributům  pacis)^  nazývala 
se  u  starých  Slovanů  daň  placená  v  hoto- 
vých penězích,  nikoli  v  přírodninách.  Roz- 
vrhována byla  asi  na  majetníky  pozemků. 
Srv.  Jireček,  Slovanské  právo  v  Čechách  a 
na  Moravě,  II.,  str.  142—144. 

M.  boží  (treuga  Dei,  pax  Dei,  treve  de 
Dieu,  Gottes/riede)  bylo  za  středověku  církví 
nařízené  obmezení  pěstního  práva,  jeŽ  zále- 
želo v  zastavení  záští  po  jisté  doby,  nebo  na 
určité  osoby  a  věci  se  vztahovalo.  Již  syn- 
oda poitierská  r.  989  zakázala  pod  klatbou 
olupování  rolníků,  přepadání  kněží  atd.;  po- 
zději rozšířen  zákaz  ten  i  na  kupce.  Kněž- 
stvo francouz.  utvořilo  pak  r.  1034  a  1038 
zbrojné  spolky,  jejichž  členové  se  zavazovali, 
že  potrestají  rušitele  míru  a  zvláště  že  bu- 
dou kněžstvo  chrániti.  Arcibiskup  arelatský 
Raginbald  a  j.  biskupové  francouzští  nařídili 
r.  1041  zastavení  vŠeho  nepřátelství  ve  dnech 
připomínajících  umučení  Kristovo  (od  čtvrtka 
večera  do  rána  v  úterý  \treuva  Dei\).  Usta- 
novení ta  rozšířila  se  po  Německu,  Itálii, 
Španělsku  a  Anglii.  Jindřich  III.  snažil  se 
provésti  podobný  příkaz  říš.  sněmu  kostni- 
ckého, ale  teprve  arcibiskupu  kolínskému 
Sigiwinovi  r.  1083  podařilo  se  rozšířiti  boží 


406 


Míra  —  Mirabeau. 


m.  na  dobu  'adventní,  postní,  velkonoční  a 
svatodušní.  Za  Jindřicha  IV.  prohlášen  m. 
boží  v  KoHně  r.  1083  jako  zákon  říšský  a 
obnoven  králem  Jindřichem  VII.  r.  1230.  Tý- 
kal se  pak  zvi.  kněží,  žen,  rolníků,  kupců, 
cestujících,  rybářův  a  Židů,  dále  chrámů, 
hřbitovů,  mlýnů,  dvorcův  atd.  Ustanovení 
ta  přijata  i  do  Saského  a  Švábského  zrca- 
dla. —  Papež  Urban  II.  prohlásil  boží  m.  na 
církevním  shromáždění  v  Clermontě  r.  1095 
za  všeobecné  přikázání,  načež  přijat  i  do 
práva  církevního  a  potvrzen  opět  roku  1179 
Alexandrem  III.  Zatím  nastoupil  však  iia  mí- 
sto jeho  zemský  m.,  zvi.  věčný  lantfrít. 
Srv.  Semichon,  La  paix  ct  la  trěve  de  Ditu 
(Pař.,  1852);  Kluckhohn,  tJbcr  d.  Ursprung 
des  Gottesfriedens  (Lips.,  1857);  Fchr,  Der 
Gottesfriedc  und  d.  kathol.  Kirche  (Augšp., 
1861).  físi. 

M.  zemský  v.  Lantfrít. 

Mira  v.  Měření,  Měřítko,  Míry  a 
váhy. 

Mira  (řrc.  mrVe),  značka  poledníková,  jest 
nějaký  předmět  (kůl,  sloup,  hromosvod  atd.), 
postavený  u  veliké  vzdálenosti  v  poledníku 
nebo  blizKO  něho,  tak  že  pomoci  jeho  snadno 
přivedeme  dalekohled  do  poledníku  \^m. 
denní);  nebo  kříŽ  vláknový,  upevněný  na 
blízkém,  pevném  sloupu,  kterýžto  kříž  lze 
v  noci  pohodlně  osvětliti  a  jejž  viděti  jest  po- 
mocí čočky  (spojky),  vzdálené  od  nčho  k  po- 
zorovateli o  dálku  ohniska  (m.  noční).     Rý-. 

Xiraband,  pseudonym  ďHolbacha  P. 
Th.  (v.  t.). 

Klrabeaa  [mirabó]:  1)  M.  Victor  de 
Riqueti,  markýz,  franc.  fysiokrat  (♦  1715 
v  Pertuis  rVaucluse)  —  f  1789  v  Argcn- 
teuili).  Pocházel  z  ital.  rodiny  A  ri  ghett  o, 
vypuzené  r.  1267  z  Florencie  a  usazené  ve 
Francii,  kdež  Ludvík  XIV.  ji  povýšil  do 
stavu  márkýzského.  M.  vstoupil  do  služeb 
vojenských  a  účastnil  se  bojů  v  Německu; 
ale  r.  1737  vystoupil  z  vojska  a  žil  střídavě 
na  svém  panství  Bignonu  u  Nemoursu  a 
v  Paříži.  Zabýval  se  horlivé  studiemi  Hospo- 
dářskými a  byl  stoupencem  soustavy  fysio- 
kratické,  v  jejímž  smysle  napsal:  Mémoire 
sur  V  utilitě  des  états  provinciaux  relativcment 
a  V  autoritě  royale  (Pař.,  1750)  a  Cami  des 
hommes  (t.,  1755,  5  sv.),  spis,  který  nejvíce 
jej  učinil  populárním.  Pak  následovaly:  Thěo- 
rie  de  Vimpót  (t.,  1760);  Lettres  sur  les  corvěes 
(t.,  1760);  Philosophie  rurale  (t.,  1763);  Let 
třes  sur  le  eommerce  des  grains  (1769);  Les 
leqons  ěconomiques  a  Les  devoirs  (1770);  L'in- 
struction  populaire  ou  la  science,  les  droits  et 
les  devoirs  de  Vhomme  (1774);  posléze  Cen- 
tretien  d^un  jeune  prince  avec  son  gouvemeur 
(1785)  a  Léducation  civile  ďun  priuce  (1788). 
Se  svojí  rodinou,  zvlášté  se  svým  nejstar- 
ším synem  Gabrielem  (v.  t. )  žil  ve  stálém 
nešváru  a  s  chotí  svou  byl  rozveden.  Jako 
náčelník  strany  oekonomislův,  jimž  založil 
proslulé  diners  du  mardi,  od  r.  1767  požíval 
evropské  pověsti  a  mnozí  suveréni  byli  jeho 
přívrženci.  Srv.  Lucas  de  Montigny,  Mémoi- 
res  de  M.;   Louis  dc  Loménie,  Les  M.  (Pa- 


říž, 1878—91,  5  sv.);  Oncken,  Der  altere 
(Bern,  1886). 

2)  de  M.  Gabriel  Honoré  de  Riqueti^ 
hrabě,  slav.  politik  a  spisovatel  frc.  (*  9.  bř. 
1749  v  Bignonu  u  Nemoursu  —  f  2.  dub.  1791 
v  Paříži),  byl  pátým  dítětem  a  druhým  sy- 
nem Victora  M-a  a  stal  se  po  smrti  bra- 
trově dědicem  jména;  byl  neobyčejné  ošklivý 
a  neštovicemi  zjizvený.  Již  jako  dítě  byl  ne- 
káraný, ale  úžasně  bystrý;  v  květnu  r.  1764 
byl  poslán  do  Paříže  k  abbťmu  Choquartovi, 
kde  studoval  horlivě  vedle  předmětů  klassi- 
ckých  jazyky  moderní  a  mathematiku.  Otec, 
jenž  tehdy  se  dal  odloučiti  od  matky,  pře- 
nesl na  syna  všecku  nenávist;  r.  1767  dal 
jej  odvésti  do  pluku,  ležícího  v  Saintelle, 
avšak  v  čci  r.  1768  mladý  M.  sběhl  nadělav 
dluhův  i  byl  proto  vězněn  na  citadelle  ostr. 
de  Re,  odkud  byl  propuštěn  a  vyslán  k  vlastní 
žádosti  jako  poručík  na  Korsiku,  kdež  se 
vyznamenal.  Vrátiv  se  r.  1770  žil  u  otce,  pak 
v  Paříži,  kde  měl  úspěchy  u  dvora.  R.  1772 
oženil  se  v  Aixech  s  markýzou  Marií  Emilií 
de  Covet,  která  mu  nepřinesla  véna;  dluhy 
jeho  páčily  se  tehdy  na  200.000  liber  a  k  žá- 
dosti otcově  dán  M.  pod  kuratelu;  liboval 
si  tehdy  v  hádkách,  sporech  a  soubojích. 
R.  1774  byl  uvězněn  proto  a  r.  1775  byl  pře- 
vezen jako  vézeň  do  Pontarlieru,  kdež  vznikl 
proslulý  poměr  jeho  k  mladé  markýzcc  dc 
Monnier,  221eté  ženě  70letého  starce,  kterou 
zvěčnil  pod  jměním  Sofie;  14.  led.  r.  1776 
prchl  M.  z  vězení  a  v  únoru  t.  r.  dostihl 
markýzky  de  Monnier  v  Dijonu,  byl  však  za- 
tčen a  vězněn  v  Dijonu,  odkud  unikl  v  květ. 
do  Švýcar;  odtud  později  s  pí.  de  Monnier 
unikli  do  Hollandska  a  žili  v  Amsterdame, 
kde  M.  pracoval  literárně,  až  do  kv.  r.  1777, 
kdy  byli  zatčeni:  pí.  de  Monnier  byla  dána 
do  polepšovny  v  Paříži,  M..  byl  vězněn  na 
Vincennech,  odkud  však,  díky  strážci  jeho 
Boucherovi,  směl  dopisovati  své  milence, 
kterouž  proslulou  korrespondenci  uveřejnil 
pozd.  Manuel  (1792,  4  sv.).  Ve  Vincennech 
byl  M.  vězněn  až  do  13.  pros.  1780;  ve  vě- 
zení mnoho  pracoval  literárně,  překládal  z  lat., 
řečt .  italšt.,  psal  o  grammatice,  mythologii, 
politice  i  erotice.  Později  žil  u  otce,  ale  je- 
ště r.  1782  byl  vězněn,  až  konečně  spor  mezi 
ním  a  markýzem  de  Monnier  byl  vyřízen  vy- 
rovnáním v  ten  smysl,  že  Sofie  byla  uza- 
vřena do  kláštera  a  vzdala  se  všech  výhod 
plynoucích  z  její  svatby  s  Monnierem.  M. 
odešel  pak  do  Ncuchátelu,  kde  uveřejnil  svůj 
znamenitý  spis  Essai  <ur  les  lettres  de  cachet 
et  les  prisons  ďÉtat  (2  sv.).  R.  1783  vedl  pro- 
ccss  se  svojí  manželkou,  který  skončil  roz- 
loučením. R.  1784  odjel  do  Londýna  s  mla- 
dou dívkou  hoUandského  původu,  která  při- 
jala jméno  paní  de  Nehra,  a  s  2letým  ne- 
manželským hochem,  Lukášem  de  Montigny; 
dopisoval  si  odtud  horlivě  s  Chamfortem. 
Vrátiv  se  r  1785  do  Paříže  uveřejnil  řadu 
spiskův  o  otázkách  finančních,  čímŽ  si  získal 
mnoho  nepřátt  1.  V  lednu  r.  1786  přibyl  do 
Berlína,  k(iež  byl  přijat  Bedřich''m  II.,  a  vrá- 
tiv se  do  Paříže  pověřen  t.  r.  tajným  posel- 


Idfc  Mirabeau  —  Mirabilís. 


407 


stvím   do   Pruska,  kde   však  záhy  po  jeho 
příchodu  zemřel  Bedřich  11.    Z  Berlína  do- 
pisoval šifrované  abbému  Périgordovi,  kte- 
ráž korrespondence  byla  uveřejněna  r.  1789 
jako    Histoire  secrete  de  la  cour  de   Frusse. 
Vrátiv  se  v  led.  r.  1787  do  Paříže  toužil  do- 
síci  místa  tajemníka  Shromáždění  notáblův, 
a   nedošcd    ho    útočil    prudce    na   Ncckcra 
brošurou  Premiére  lettre  iur  Vadministration 
de  M.  Necker  (19.  března),  pro  niž  utekl  do 
Tongres,  odkud  1.  květ.  vydal  Seconde  lettre, 
V  květ.  r.  1787  vydal  se  znova  do  Německa, 
kdež  napsal  své  veliké  dílo  De  la  monarchie 
prussienne  souš  Frédéric  le  Grand,  jež  vydal 
po  svém  návratu  do  Paříže  r.  1788.  Z  jiných 
prací  jeho   v  té  době  důležitá  jest  zejména 
Sur  Moses  Mendehsohn,  sur  la  reformě  politi- 
que  des  Juifs  (Lond.,  1787)  a  Correspondance 
entre  M.  C***  et  le  comie  de  M.  sur  le  rap- 
port  de  M.  Necker  (1789).  R.  1789  počíná  se 
vlastní  politická  činnost  M-ova;    v  led.  t.  r. 
odjel  do  Provence  do  Aixů,  kde  bojoval  zu- 
řivě slovem  i  pérem  proti  privilejím  šlechty 
a  získal  ohromnou  popularitu  na  jihu;  v  dub. 
r.  1789  byl  zvolen  za  zástupce  třetího  stavu 
do  gener.  sněmu  stavovského  v  Marseilli  a 
Aixech,  přijal  však  volbu  poslední.  V  Paříži 
na  gener.  sněmu  stavovském  a  pozd.  v  Ná- 
rodním   shromáždění    hrál    M.    brzy   vůdčí 
úlohu.  Hned  2.  květ.  r.  1789  založil  »Journal 
des  États  généraux*,  který  později  vycházel 
pod  jménem    »Courrier   de  Provence*.    Na 
sněme  navrhl  zejména  15.  a  16.  kv.,  aby  se 
prohlásili  sněmovníci  za  »představitele  lidu 
francouzského* ;  23.  t.  m.  apostrofoval  po  od- 
chodě králově  markýza  de  Bréré  proslulými 
slovy,  jež  zůstala  legendárními,  8.  čce  a  po- 
zději žádal,  aby  vojsko  z  okolí  pařížského 
bylo  odstraněno;   pověstnému  nočnímu  se- 
děni 4.  srp.  nebyl  přítomen,  ale  ve  svém  li- 
stě nebyl  mu  přízniv;  13.  t.  m.  byl  volen  do 
komitétu  Pěti  a  ve  jménu  jich  navrhl  17.  té- 
hož m.  prohlášení  práv  lidských.  V  září 
t.  r.  získal  jej  La  Marek  pro  podporu  mon- 
archie,  půjčiv   zadluženému    politiku    nutné 
peníze;   15.  říjná  radil  pak  již  M.  králi  pro- 
střednictvím La  Marckovým,  aby  opustil  Pa- 
říž. M.  hleděl  se  také  sblížiti  s  La  Faycttem, 
čině   mu  nabídky  a  podmínky,  za  nichž  se 
chtěl  dát  získati,  a  zanášel  se  také  myšlén- 
kou vstoupiti  do  ministerstva.    Odtud  jest 
stále  pevněji  poután  ke  straně  royalistické, 
ačkoliv  svého  plánu  ministerského  musil  se 
vzdáti,  poněvadž  Národ,  shromáždění   proti 
němu  usneslo  se,  že  žádný  poslanec  nesmí 
býti  ministrem.  Poněvadž  La  Faycttc  nechtěl 
vyhověti  peněžním  požadavkům  M-ovým,  in- 
trikoval proti  němu  u  dvora,  jemuž  zasílal 
i   v  r.  1790  stále  rady,  opíraje    se  zejména 
o    Marii    Antoinettu,    s    níŽ    měl    i    tajnou 
schůzku.  Ale  dvůr  málo  se  zařizoval  dle  rad 
M-ových;    postavení   jeho    ke    dvoru    bylo 
volné  a   M.  stavěl  se  stále,  rozhodně   proti 
royalistické  pravici;    nebyl   duch  nijak  zpá- 
tečnický,    nýbrž    liberální    a,    jak    řekl     La 
Marckovi,  chtěl   »zavedení  pořádku,  ale  ne 
pořádku  starého*.    Dne  29.  led.  r.  1791  byl 


zvolen  předsedou  Národního  shromáždění, 
ale  netěšil  se  dlouho  z  této  pocty,  po  níž 
tolik  toužil ;  zemřel  záhy  vyčerpán  ohromnou 
pracovitostí  i  smyslným  životem  v  náručí 
přítele  Cabanisa.  Tělo  jeho  bylo  otevřeno, 
poněvadž  vznikla  pověst  o  otravě.  Pohřben 
byl  M.  v  Pantheonu,  ale  brzy  po  tom,  když 
vyšly  na  jevo  jeho  úplatky  dvorem,  bylo 
z  usnesení  konventu  odtud  vyneseno  a  na- 
hrazeno Maratovým.  M.  byl  nejmohutnější 
řečník  franc.  revoluce,  duch  bohatý  a  plodný, 
politik  opravdu  liberální  a  konstituční,  pro- 
stý dcmagogičnosti,  jcmuŽ  na  závadu  byly 
jen  slabosti  povahy.  Řeči  jeho  a  práce  par- 
lamentní byly  sebrány  Méjanem:  CoUection 
complěte  des  travaux  de  M.  Tainé  á  TAs- 
semblée  nationale  (Paříž,  1792,  5  sv.);  »Mé- 
moires  de  M.«  vydal  Lucas  de  Montigny 
(1833  a  n.,  8  sv.;  2.  vyd.  1841);  Leltres  ori- 
ginalcs  de  M.  écrites  du  donjon  de  Vincen- 
ncs  pendant  les  annécs  1778  á  1780  vydal 
Manuel  (1792,  4  sv.);  Ltttres  amicalrs  du 
comte  de  M.  á  Mauvillon  (1794);  Lettres  de 
M.  á  Chamfort,  vyd.  Ginguené  (roku  V). 
Letlres  inédites  de  M.  uvtř.  Vitry  (ISOóV, 
Correspondance  entre  le  comte  de  M.  et  le 
corotc  de  La  Marek  vyd.  Ad.  de  Bacourt 
(1851).  Z  monografií  o  Movi  uvádíme:  Au- 
lard,  M.  (»Orateurs  de  TAsscmblée  Consti- 
tuante*.  1882);  Albert  Sorel,  M.  (»Essais 
ďhistoire  et  de  critique«,  1883);  Alfr.  Mé- 
siěres,  Vie  de  M.  (1892);  Jules  Barni  (1882); 
Georges  Leloire,  M  á  Pontarlier  (1886);  H. 
Reynald,  M.  et  la  Constituante  (1872);  Geor- 
ges Guibal,  M.  et  la  Provence  en  1789(1887 
a  1891);  Alfred  Bégis,  M.,  son  interdiction 
judiciaire  (1895);  Ferd.  Schwartz,  M.  u.  Ma- 
rie Antoinette  (Basilej,  1891);  Alfred  Stern, 
Das  Lehen  M-s  (1889). 

3)  \^.  André  Bonifáce  Louis  Ri- 
quetti,  bratr  před.  (*  1754  -  f  1792).  Byl 
vojákem  a  účastnil  se  i  amerického  boje  za 
svobodu.  R.  1789  zvolen  do  generál,  stavů 
šlechtou  limot^esskou  a  vystupoval  tu  jako 
odpůrce  reforem.  Lid  přezval  jej  výsměšné 
M.-Tonneau  pro  otylost,  již  získal  si  pi- 
jáctvím.  Roku  1790  opustil  M.  vlasť  a 
zřídil  rýnskou  emigrantskou  legii,  zvanou 
hussards  de  la  mort,  a  podnikl  s  ní  nájezd  do 
vlasti  (1792).  Život  M-ův  byl  výstřední.  Srv. 
J.  Sarrazin,  M.-Tonneau,  ein  Condoltierc  aus 
der  Revolutionszeit  (Lips.,  1893). 

de  Mirabeau,  hraběnka,  v.  M  ar  tel  de 
Jan  ville. 

Mirabelky,  bot.,  v.  Prunus. 

Mlrabella,  městečko  v  ital.  prov.  alessan- 
drijské,  na  j.  od  Casale.  čítá  3190  ob.  (1881). 
Proslulé  vinice. 

Mlrabile  diotu  (lat.),  divno  říci. 

Mlrabllla  (lat.),  podivné  věci. 

liirabillB  L.;  nocenka  (jalapa  ne- 
pravá), rod  rostlin  2děložných  srostlopli- 
tečných  z  čel.  nocenkovitých  {Nyctagi- 
niaceae),  vyznačený  jednoduchým  obalem 
kvčtním,  jenž  jest  korunovitý,  nálevkovitý 
nebo  řepicovitý,  kraje  5laločného,  řasnatého 
a   trubky   prodloužené,    nad    zpodinuu    bři- 


408 


Mirabilii  —  Mirakule. 


chatĚ  rozšiřeDou,  poslúze  opadávající'.  Nitky 
tyčinek,  i  i  chi  jest  5,  sroatlé  jsou  u  zpodiny 
v  medníkovou  baňku.  Svrchní  ipouzdrý  a 
Ivajefný  semenník,  ukončený  dlouhou  čnčl- 
kou  s  hlavatou  bliinou.  uzrává  v  nažku,  za- 
střenou zpodinou  okvétí.  M.  obsahuje  stfcdo- 
amcrické  a  jihoamerické  mnohokté  byHny, 
z  nichž  pěstuje  se  v  Cechách  pro  ozdobu 
M.  Jalapa  L„  n.  obecná,  jako  bylina  lletá, 


SS-as"/,.  Rozpouští  se  ve  vodĚ  a  chuť  jeho 
jest  trpce  slaná,  chladivá.  Na  vzduchu  větrá, 
pozbývaje  8  molekul  vody  krystallové.  Vy- 
skytuje se  v  ložích  solných  (Hallstatt)  a 
Často  jest  rozpuštěn  ve  vodách  minerálních 
(Kilina  a  j.)  a  ve  slaných  jezerech,  jichí 
odpařováním  pak  vznikají  mocué  uloíenjny 
m-u,  na  pF.  v  zálivu  Karabugalskéro  na  vý- 
chodní straně  moře  Chvalinského.    Fr.Sl-k 


účinků,  než  jist  pravý  kořen  ialapový,  a 
v  nati  mnoho  Sidlovitých  krystallfi.  Silnější 
účinky  jeví  kořeny  z  M.  dicliotoma  L..  n. 
sochatá,  rostoucí  v  Mexiku  a  rozkvétající 
o  4.  hodiné  odpoledne,  pročcí  sluje  ve 
Francii  květem  ^hodinovým  (feur  de 
quatre  htures).  Díd. 

MlTftbiUt  čili  sQI  Glaubcrova  v  pří- 
rodě velmi  zřídka  se  vyskytuje  v  krystall- 
cích,  obyčejně  činí  kůry,  nálety  a  výkvěty 
krystallické.  Uméld  krystally  m-u  jsou  mono- 
syiii metrické  sloupce,  protáhlé  dle  orthodia- 
gonály  a  velmi  dokonale  Štěpně  dle  ortho- 
pinakoidu.  T— V!,—2.  fí  =  V4-V5.  Jest 
čistý,  prasvitnÝ.  Lučebné  slouéenstvi  jest 
Na,SOt. 10  HJ);  Na^O  19-27,  50,  24'85,  H,0 


Xlra  Oatl  (o  Velryby),    m«nivá  hvězda 

v  souhvězdí  Velryby. 

Klraole  |-kl],  frc.  v.  Mirakule. 

■ir&dt,  dvě  malá  knížectví  brahman- 
skiích  Mahratů  v  Dekkanu,  obklíčená  úte- 
rním oraesidcntství  bombayského.  Knížectví 
starší  linie  má  880  km*  s  82.200  ob.,  knííe- 
ctvi  mladSi  linie  fi39km'  s  35.600  obyv.  Vý- 
borná ■  erná  půda  plodí  hojnost  obili,  cu- 
krové třtiny,  bavlny  a  prosa.  Knížata  mají 
malé  sbory  vojenské  a  úplnou  pravomoc 
nad  poddanými.  Hlav.  m.  staršího  knížectví, 
těž  M.,  má  26.060  ob.  (1891).  dí. 

■IraflOTfli,  klášti^r  u  Burgos  (v.  t). 

Hliare  |miráí|,  franc,  vzdušné  zrca- 
dlení. Viz  Fáta  Morgana. 

Hlraknle  (frc.  mí  aele),  zázrak,  ve  Francii 
první  středověké  pokusy  dramatické  o  lá- 


Miram  —  Mirat. 


409 


zracích  ze  života  svatých  (v.  Morality  a 
Mystérie).  '  Kbn. 

fgf-p^iw  Eduard  Ernestovi č,  zoolog  a 
fysiolog  ruský  (*  1811).  byl  od  roku  1842 
na  kijevské  universitě  profcssorem  fysiolo- 
gie  a  r.  1862  šel  do  výslužby.  Napsal:  De 
ossibus  naši  (1842);  Bern,  uber  Ascaris  megalo- 
cephala  (1834);  Bemerk.  uber  die  Anatomie  d. 
Pentastoma  taenioides  (1834);  Beitrag  \u  einer 
Anatomie  d.  Pentastoma  taenioides  (1837) ; 
Ober  die  Lebenskraft  d.  Eingeweidewúrmer 
(1838);  Uber  einige  neue  noch  nicht  beschrie- 
bene  Eingeweidewůrmer  (1840);  Beob.  uber  d. 
schádL  Einwirkung  tliierischer  Stoffe  auf  d. 
menscMichen  KÓrper  (1838);  Ober  den  eigen- 
thúmlichen  Bau  d.  Gehórgangs  einiger  Sáuge- 
tliiere  (1840)  a  j. 

Kiramare,  cis.  zámek  v  Terstském  zálivu 
na  ostrohu  vybíhajícím  do  moře,  6  km  sz.  od 
Terstu,  nádherně  vystavený  v  r.  1856  arcikníž. 
Maxmiliánem,  potomním  cis.  mexickým.  Zá- 
mek spojen  jest  koňskou  drahou  s  Terstem 
a  kolem  nčho  založen  krásný  park. 

Kiramiohi  [-miči],  řeka  v  kanadské  pro- 
vincii N.  Brunšvi  u,  vlévá  se  po  toku  350  km 
dl.  do  zátoky  t.  jra.,  vybíhající  do  zálivu  Sv. 
Vavřince.  Jest  splavna  pro  mořské  lodi  od 
Newcastlu,  pro  lodi  menší  pak  ještě  SO  km 
nad  toto  město.  Při  ústí  leží  přístav  města 
Chatharau,  který  má  čilý  obchod  s  dřívím 
<18Q3:  113  lodí  s  28.523  /)• 

Wl  raní  on  Miguel,  praesident  Mexické 
republiky  (♦  1832  v  Mexiku  —  f  1867  v  Que- 
retaru).  Pocházel  z  vystčhovaíecké  rodiny 
francouzské  a  vzdělal  se  na  voj.  škole  v  Cha- 
pultepeku.  Bojoval  r.  1847  proti  Spojeným 
Obcím,  po  r.  1854  účastnil  se  horlivě  života 
politického  a  stal  se  náčelníkem  strany  kle- 
rikální.  R.  1858  jmenován  generálem  a  stál 
v  čele  severní  armády  a  r.  1859  zvolen  prae- 
sidentem  Mexické  republiky.  Nedovedl  však 
čeliti  radikální  vládé  Juarezově  ve  Věra 
Crnzu,  byl  r.  1860  u  Salamanky  a  Lagoru 
poražen  a  v  Mexiku  obléhán.  Čhtéj'j  unik- 
nou-i  byl  poražen  znova  u  San  Miguclita  od 
Ortegy,  generála  Juarezova,  načež  prchl  na 
Havanu  a  do  Evropy,  kde  agitoval  pro  Me- 
xiko ve  Francii,  v  Anglii  a  ve  Španělsku. 
Pak  provázel  r.  1863  císaře  mexického  Max- 
miliána, který  jej  jmenoval  velkomaršálem  a 
r.  1863  poslal  jakožto  vyslance  do  Berlína. 
R.  1866  vrátil  se  M.  do  Mexika,  stál  věrně 
po  boku  císaři,  s  nímž  byl  19.  čna  r.  1867 
zastřelen. 

Mlranda:  1)  M.  nrb  Mondego,  ř.  v  záp. 
Brazilii,  levý  p  itok  Paraguaye,  jest  500  km 
dl.  a  na  350  km  splavna.  V  době  dešťů  se 
rozvodňuje  a  tvoří  v  okolí  města  Mirandy 
rozsáhlé  jezero;  v  létě  vysýchá. 

2)  M.,  osada  t.  v  prov.  Máto  Grosso  na  pr. 
břehu  řeky  t.  jm.  Obydlena  jest  několika 
sty  brazil.  rodin  a  velkým  počtem  polocivi- 
lisovaných  rodin  indiánských,  které  tu  žijí 
v  palmových  chatrčích.  Krajina  jest  úrodná, 
ale  nezdravá,  a  trpí  častým  rozvodňováním 
řek.  Podnebí  velmi  teplé  a  vlhké,  podléhá 
častým  změnám. 


Xiraada  do  Donro,  hl.  město  provincie 
Trazos  Montes  nad  Duerem.  má  1036  obyv. 
a  krásný  kostel  z  r.  1545.  Ve  starověku  Se- 
pontia  Římanův,  od  r.  1545  byla  městem  bi- 
skupským, r.  1764  biskupství  zrušeno. 

Xirande  [-rand],  město  v  départ.  Gers, 
na  1.  bř.  Baisy,  na  trati  Agen-Tarbes,  s  2820 
obyv.  Má  kostel  ze  XIV.  stol.,  malé  museum 
starožitností,  továrny  na  dřevěné  míry,  dů- 
ležité trhy  koňské  a  obchod  s  drůbeži  a  ko- 
řalkou. 

Mirandola,  hl.  m.  circondaria  v  ital.  prov. 
modenské,  na  s.  od  Modeny,  s  níž  spojena 
jest  drahou,  má  3029,  jako  obec  12.713  ob. 
(1881),  starý  zámek,  krásný  chrám,  býv.  je- 
suit, kostel,  tvrz;  gymnasium,  technickou 
školu  a  knihovnu;  jest  sídlem  biskupa.  Hed- 
vábnictví  a  pěstování  rýže.  M.  byla  hl.  m. 
hrabství,  jež  r.  1619  na  vévod.  povýšeno  a 
r.  1711  jako  říšské  léno  vév.  Modenskému 
postoupeno. 

della  KiraiLdola  GiovanniPico,  hrabě, 
učenec  italský  (*  1463  ve  vév.  Ferrarském  — 
t  1494  ve  Florencii),  vynikal  ohromnou  pa- 
mětí; záhy  zmocnila  se  ho  touha  poznati  ta- 
jemství Života,  dobadati  se  obecné  vědy  a 
probíhal  po  7  let  neklidně  universitami  ital- 
skými a  francouzskými  disputuje  všude  a 
sbíraje  bohatou  knihovnu.  R.  1486  přišel  do 
Říma  a  vyzval  k  disputaci  o  900  proposicí 
De  omni  re  scibili  (Conclusiones  philosophi- 
cae,  cabalisticae  et  theologicae,  Řím,  1486), 
z  nichž  některé  zdály  se  býti  podezřelými 
papeži  Innocenci  VIII.,  jenž  zakázal  diskussi; 
13  jich  bylo  zvláště  zkoumáno  a  odsouzeno. 
Na  svou  obranu  napsal  M.  Apologii  (1489), 
věnovanou  Lorenzovi  Medicimu.  Později  ode- 
šel do  Florencie,  kdeŽ  rozdal  své  jmění  a 
oddal  se  životu  náboženskšt.nu  a  kajícnému. 
Jiná  díla  jeho  jsou:  Heptjplus,  id  e$t  de  Dei 
creatorio  opere  (1489);  De  E^te  et  Uno  opus, 
in  quo  plurimi  loci  in  Moise^  Platone  et  Ari- 
stotele explicantur  (1491);  koramentář  Sopra 
una  can^one  dello  amore  celesto  e  divino  com- 
posta  di  Girolamo  Benivieni  (otisk  Flor.,  1519^ 
a  j.  Psal  také  verše  latinské  i  italské,  spálil 
však  později  mnoho  z  nich.  Bohatě  nadaný 
duch  tento  je  nejsubtilnější  ze  středověkých 
scholastiků,  ale  pro  pokrok  vědy  a  filosofie 
nemá  významu.  Synovec  jeho,  Giov.  Franc. 
Pico,  vydal  souborně  jeho  díla  (Bologna, 
1496  in  fol.;  Benátky,  1498  a  j  )  se  životo- 
pisem. O  M  lovi  psali  G.  Drcydorřf  (Das  Sy- 
stem des  J.  P.  della  M  ,  Marburg,  1858),  F. 
Calori  Cesis  (1872)  a  J.  Rigg  fLond.,  1890). 

Xirano,  hl  m.  circond.  ital.  prov.  benát- 
ské, na  sev.-záp.  od  Benátek,  při  ř.  Musone, 
stanice  dráhy  Benátky-Padova,  má  1896,  jako 
obec  7976  ob.  (1881).  Vinařství  a  obchod 
s  vínem. 

Mirat  (Meerut):  1)  M.,  divise  britsko- 
indických  severozáp.  provincií  s  29.315  km* 
5,141.204  ob.,  jest  částí  dvojříčí  (doábu)  řek 
Gangu  a  Džamny,  sahá  na  s.  až  k  Himaláji 
a  na  j.  k  Agře,  sev.  její  čásť  jest  neúrodná 
tak  jako  i  písčité  břehy  Gangu,  za  to  vlastní 
meziříčí  a  zejména  již.  čásť  krajiny  jest  jod- 


410 


Miřátky  —  Miredité. 


nou  z  nejúrodnějších  a  nejhustěji  zalidněných 
končin  Indie,  plodíc  v  hojnosti  pšenici,  rýži, 
indigo,  třtinu  cukrovou,  bavlnu  a  j.  Proté- 
kána a  zavlažována  jest  průplavem.  Děli  se 
na  6  distriktů. 

2)  M.,  hl.  m.  před.,  ve  výši  265  m  n.  m., 
na  dráze  Dehli-Sabararipúr,  má  119.390  ob. 
(1891),  z  nichž  63.893  Hindů,  48.844  muham. 
a  4494  křesť.,  některé  krásné  budovy  z  doby 
xnuhammedánského  panství,  pěkný  anprlikán- 
ský  chrám  s  vys.  vcží,  katol.  kostel,  Čilý  ob- 
chod s  pšenicí,  rýží,  indigem,  cukrem  a  j.  a 
hojně  navštěvovaný  trh.  M.  jest  starobylé 
město,  které  mnoho  utrpělo  ncpřátelskýn.i 
nájezdy,  zejména  rozbořeno  r.  1017  a  zpu- 
stošeno r.  1738.  Tšv. 

Xiřátky, Miřátka,  ves  v  Čechách,  hcjtm. 
Čáslav,  okr.,  fara  a  pš.  Habry;  30  d.,  172  ob. 
č.  (1890),  opodál  mlýn. 

Xlrb.,  zkratek  botanický,  v.  Mirbel. 

Xlrbanův  olej  v.  Nitrobenzol. 

Xirbean  [-bój  Octa  ve,  romanopisec,  kri- 
tik a  novinář  franc.  (*  1850  v  Tréviěrcch, 
Calvados),  uveřejňoval  od  r.  1877  články  li- 
terární a  divadelní  v  »Ordre«,  později  jinde, 
hlavrě  články  o  umění  výtvarném,  v  nichž 
bojoval  za  moderní  umění  Monetovo,  Dega- 
seovo,  Rodinovo  a  j.  Pozd.  založil  týdenník 
>Grimaccs<,  jenž  brzy  zanikl  a  v  němž  útočil 
na  faltšné  populární  franc.  autority  Napsal: 
Lettres  de  ma  chaumiére  (1886),  realistické 
povídky  VI  snické;  ronián  Gi/va/re(1887),  psy- 
chologicky i  stilisticky  celé  umělecké  dílo; 
L*abbé  Jules  (1888),  také  bohatá  studie  psy- 
chologická; Sébastien  Roche  (1890),  nejltpší 
dílo  M-ovo,  malující  duševní  muka  dítěte 
ubíjeného  hnusnou  pcdantickou  výchovou; 
Contes  de  la  chaumiére  (1894),  menší  povídky; 
Les  mauvais  bergers  (1897),  sociální  drama  o  5 
aktech,  mohutně  výmluvné;  Vépidémie  (1898), 
znamenitou  satiru  o  1  akte.  Poslední  práce 
jeho  jest  román  Le  journal  ď^  une  Jemme  de 
chambre  (1900).  M.  je  duch  prudký,  útočný, 
revolucionář  umělecký  i  sociální  a  zname- 
nitý stilisla.  Šld. 

Mirbel:  1)  M.  Charles  Francois,  též  dc 
Brisseau-Mirbel,  franc.  botanik  (♦  17T6 
v  Paříži  —  t  1854  v  Champerrctu  u  Paříže). 
Jevil  náklonnost  k  malířství  a  byl  nějaký  čas 
zaměstnán  v  úřadu  topografickém.  Studium 
botaniky  nabylo  však  převahy  nad  jinými, 
poslouchal  u  přírodovědce  Ramonda  v  Tar- 
bech  a  konal  cesty  výzkumné  do  Pyrcnejí. 
R.  1798  byl  přidělen  Museu  pařížskému  a 
učil  botanice  na  jednom  ústavu  vzdělávacím, 
r.  1803  přičiněním  Chaptalovým  stal  su  in- 
tendantem  zahrad  zámku  malmaisonského 
i  konal  tu  vedením  Desfontainrsovým  pozo- 
rování o  skladbě  a  vývoji  ústrojů  rostlinných. 
R.  1806  provážil  krále  Ludvíka  Bonaparta 
do  Hollandska,  zastával  tu  vynikající  úřady 
státní,  vrátil  se  vŠak  brzy  do  Paříže,  kdež 
mu  jakožto  řediteli  krásných  umění  svěřeno 
zříditi  akademii  malířskou  pro  Hollanďany. 
R.  1808  stal  se  prof.  botaniky  na  fakultě  věd 
a  členem  Institutu.  Za  Restaurace  zastával 
vyšší  úřady  administrativní  a  přičinil  se  ze- 


jména k  povznesení  zemědělství  a  malého 
průmyslu.  Od  r.  1820  věnoval  se  výhradné 
pracím  vědeckým,  přednášel  toliko  na  École 
normále  a  byl  později  professorem  při  Jardir 
dcs  plantes.  V  historii  botaniky  zaujímá  mí- 
sto vynikající;  náležíť  k  nemnohým  botani- 
kům, kteří  proti  systematickému  směru  bo- 
taniky, tehdy  panujícímu,  vytkli  sobě  za  úkol 
ukázati  na  důležitost  jiných  odvětví  botaniky^ 
Vynikající  snahou  jeho  bylo  probadati  stavbu 
těla  rostlinného,  i  položil  společně  s  jinÝmi 
začátkem  tohoto  století  základy  k  nynějšímu 
rozvoji  anatomie  rostlinné.  Vedle  prací,  uve- 
řejněných ve  sborníku  Akademie  věd  a  v  ji- 
ných sbornících  odborných,  jsou  nejdůleži- 
tější spisy  jeho:  Traité  ď anatomie  eidepkY- 
siologie  végétales  (Pař.,  1802,  2  sv.);  Hisioire 
natureUe  des  vegétaux  classés  par  famillcs  (t., 
1802—26;  18  sv.  s  142  tab.);  F.xposition  dě- 
la théorie  de  Vorganiaation  végétale  (t.,  1808, 
2.  vyd.  t,  1809);  EUments  de  botanique  et  de 
phjrsiologie  végétale  (t.,  1815,  3  sv.  s  72  tab. 
autortm  pěkně  provedenými). 

2)  de  M.  Léonide  v.  Guérin  5). 

Mlrbelltes  Ung..  rod  před  věk  é,  stromo- 
vité rostliny  dvouděložné  z  čeledi  Juglanda- 
ceae,  jejíž  dřevo  se  zachovalo.  EBr. 

Hlrecourt  [mirkúr],  hl.  město  franc.  :ir- 
rond.  t.  jm.,  v  dep.  Vosges,  při  ř.  Madonu, 
stanice  na  tratích  Vých.  dráhy  Epinal  Neuf- 
chátcau,  M.-Chalindrey  a  M.-Nancy,  má  4695 
oby  v.  (1896),  jakožto  obec  5063  ob.  Gotický 
kostel  ze  XIV.  stol.,  radnice,  soudní  dvůr 
I.  stol.,  smírčí  a  obch.  soud,  koUeje,  učitel, 
ústav,  hospodář,  škola,  knihovna,  tržnice 
z  r.  1617.  Továrny  na  struny  a  na  dechové 
hudební  nástroje,  na  zboží  ocelové  a  na  pa- 
pír.   Hojně  rozšířené  krajkářství  a  vyšívání. 

BKlreconrt  Imirkúrj  Éugěne  Jacquot, 
řečený  de  M.  (*  1812  —  f  1880).  Upozornil 
na  se  teprve  pamflttem  Fabrique  de  fomans^ 
maison  Alex.  Dunias  et  Cie.  (1845),  v  němž 
bylo  více  nespravedlivých  pomluv  než  íakt. 
Autor  odseděl  si  zaft  14  dní.  Podnícen  na- 
kladatelem pokračoval  M.  na  započaté  dráze 
stem  svazečků  Les  contemporains  (1853 — 58), 
s  portraity  a  facsimily  obsahu  opět  nespra- 
vedlivě útoČivého  a  s  hojnými  chybami,  jei 
byly  chtivě  rozchváceny  davem  žádostivým 
skandálů.  Vydávaje  útočný  týdenník  »Le» 
contemporainsc  (1857)  měl  M.  opletáni  se 
soudy;  list  však  záhy  zanikl.  M.  psal  téř 
pseudohistorické  romány,  z  nichž  se  uvádějí 
Confessions  de  Síav  on  de  Lorme  (1851 — 52)  a 
Mémoires  de  Ninon  de  Lenclos  (1854\  a  jal  se 
znova  tisknouti  royalislické  žurnály  v  knize 
Avantf  pendant  et  aprés  la  Terretir  (1865,  3  sv.). 
Nejisto,  byl-li  M.  v  posledních  letech  života 
jako  kněz  na  ostr.  Haiti,  či  Žil-li  v  ústraní. 
O  M-ovi  psali  A.  Morand  (1859),  Alexis  Gi- 
rand  (185b),  P.  Mazcrolle  v  Confession  ďun 
biopraphe  (1857)  a  Ch.  Bataille  (1862). 

BKlreč,  Nireč  i  Nirče,  osada  v  Čechách, 
hejtra.  a  okr.  Blatná,  fara  a  pš.  Miroticc;  16 
d.,  131  ob.  č.,  3  n.  (1890). 

Miredité  n.  Miridité,  mocný  kmen  al- 
bánský, obývající  v  hornatém  území  jižně  od 


Miřejov  —  Míření.  411 


Dukadžinu  od  středního  Dřinu  až  k  moři  Ja- 
derskému. Území  toto  má  na  1440  km*  asi 
32.000  obyv.  a  6000  ozbrojencův,  skoro  vc- 


r.  1595  s  Annou  Hostačovskou,  vdov.,  a  držel 
statky  Libodržicc  a  Jindice,  z  nichž  tyto 
r.  1601  prodal.  Koupil  r.  1610  Nesmiřice,  ale 


směs  katolíkův  (kromě  3000muham.),  a  délí  r.  1615  Libodržice  prodal.  Zemřel  r.  1620. 
se  na  8  barjakův,  v  jichž  čele  stojí  dčdičníí  Jan  ženil  se  r.  1599  s  Annou,  vdovou  Mater- 
barjaktáři.  M.  (prý  od  pozdravu  mhe  dita  i=  |  novou.  Adam  drŽel  r.  1622  Sedlo  v.  Paměti 
dobrý  den)  jsou  lid  udatný,  odváŽlivý,  ale  |  jsou  o  potomstvu  Mírka  a  Jindřicha.  Jin- 
i  fanatický  a  mstivý,  u  něhož  krevní  msta  dřich  Svatomír,  syn  Mírkův,  žil  jeŠtě  roku 
posud  jest  v  obyčeji;  živí  se  polním  hospo- ,  1640  jmění  nemaje.  Jindřich  (f  1620)  mél  dva 
dářstvím,  pěstujíce  pšenici,  kukuřici,  na  jihu    syny.  Starší,  Štěpán,  drŽel  r.  1617  Radiko- 


víno,  a  chovem  dobytka.  Dědičný  jejich  ná 
Celník   sluje  voj  voda,  jemu  po  ruce  jsou 


vice  a  byl  r.  1620  fcndrychcm  nad  pěchotou 
hradeckého  kraje.  Po  r.  1622  se  nepřipomíná. 


stařešinové  a  jakýsi  senát.  Měst  nemají;  nej-  Bratr  jeho  Václav  Ladislav  držel  po  otci 
větší  jejich  obec  jest  Oros,  mající  125  domů  Nesmiřice,  které  r.  1624  prodal.  Štěpán  měl 
a  400  obyv.  Dějiny  viz  Albánie,  str.  701^.  syna  Jindřicha  Jáchyma,  jenž  se  r.  1651 
Srv.  Gopčevič,  Óberalbanien  (Lips.,  1881).  ,  ženil.  C.  Beneš  dostal  r.  1499  při  dělení  Ho- 
Miřejov,  osada  v  Čechách  u  Lanzova,  i  štice  a  s  Kateřinou  Bračickou  z  Chořov  vy- 
hejtm.  Kr.  Hradec,  okr.  Hořice,  fara  Lanžov,  Ženil  Žebrací  Lhotu,  již  roku  1516  prodali. 
pš.  Poličany;  29  d.,  159  ob.  č.  (1890),  popi.  V  1.  1520—26  držel  též  Chvalovice  a  r.  1530 
dvůr  Červený  dvůr.  i  koupil  Plaňany.  Zemřel  nedlouho  potom  zů- 

Miřejovioe  i  Miřovice,  ves  v  Čechách,    staviv  syna  Adama,  jenž  držel  po  otci  Ho- 
na   lev.  bř.  Vltavy,  hejtm.  Slané,  okr.  Vel-    štice  a  též  statek  Solopisky  a  asi  od  r.  1558 
vary,  fara  Vepřek  (část.  Veltrusy),  pš.  Pod-    MU' kovice.  Zemřel  ok.  r.  1573  zůstaviv  z  dvo- 
hořany  n.  Vit.;  16  d.,  92  ob.  č.  (1890),  pivo-   jího  manželství  dcery  a  syny  Simona,  Svá- 
vá r  a  přívoz  na  Vltavě.  tomíra  a  Prokopa.    Prokop,  jenž  měl  za 
Mirek    ze   Solopisk,  příjmení  staroče-   díl  Mlékovice,  zemřel  nejdříve  (ok.  1579)  bez 
ského  rodu  vladyckého.    Erb:  zl.  štít  a  na    dědicův.     Šimon  prodal  Hoštice,   ale  zdědil 
něm  ruka  zbrojná,  protínající  hnědý  oklestek, ,  Plaňany  po  bratru  bezdětném  a  kšaftem  svým 
nikoliv  tedy  sourodí  s  Mladotami.  Miroslav    (1590)   odkázal    Plaňany,   Pecky    a    Mostiště 
z  Čejova  koupil  r.  1406  stattk  Solopisky    strýci  Jiříkovi   z  pošlosti  Synecké.    Zemřel 
u  Kutné  hory.  Měl  syna  Přibíka  a  potomci    nedlouho  potom,  tak  že  pošlost  tato  na  dobro 
přijali  příjmení  po  pradědovi.  Ke  konci  XV.  |  vyhasla.    V  2.  pol.  XVlí.  stol.  žilo  ješté  po- 
stel,  žili   bratří    Hynek  (f   1499  bezdčtek),   tomstvo  prvních  dvou  pošlost?,  zejména  Ji  n- 
Jan,  Václav  a  Beneš.    Tito    rozdělili   se    dřich,  Jiří  a  Filip,  bratří.    Onen  měl  syny 
r.  1499  a  založili  tři  pošlosti.    A.  Jan  dostal  i  Jana  (t  na  vojně),  France,  Davida,  N.  a 
za  díl  Lošanky  a  držel  Syneč  (1527).  Z  tro- 1  Ferdinanda,  s  nimiž  sedel  ješté  r.  1687  a 
jího  manželství  měl  dcery  a  syny  Jiříka  a    1690  v  Daměnicích.    Filip  Zikmund  (f  1736) 
Beneše,  z  nichž  onen  dostal  při  délení  Sy-    ženil  se  r.  1687,  seděl  v  Čečkově  na  dvorci 
neč,  tento  Lošanky,   k  nimž   později   držel '  a  měl  syna  Jana  Prokopa.  Dotčený  Franc 
Chotýš.    a)  Jiří  měl  z  manž.  Lidmily  Bedři-    (vlastně  Franc  Romedius)  vstoupil  do  služeb 
chovské    Lomné    dvě    dcery  a   syna  Jana,    vojenských  a  postupoval  v  důstojnostech,  aŽ 
který  držel   Syneč  a  zemřel  r.  1571   (manž.    se  stal  r..  1755  c.  k.  nejvyšším  a  r.  1757  ve- 
Dorota  Višňovská  z  Petravcc).  Synové  jehojlitelem   pevnosti  Jagru,    kdež  ještě   r.   1786 
byli  JiříaJanZikmund.  Onen  zdědil  r.  1572    u  vysokém  stáří  žil.  Po  svých  předcích  zdě- 
statek  Plaňany,  tento  držel  po  otci  Syneč  a   dil   >štambuch«  čili  podrobný  vývod   a 
po  mateři  Chotýš.  Oba  tyto  statky  byly  mu    zápisky  rodu  svého  (vydal  F.  Bernau  v  >Cas. 
zabrány  a  dcerám  jeho  žen  něco  penčz  po-   přátel  stár.  č.«,  VI.,  4).  R.  1786  žil  také  Da- 
ukázáno.  Jiří,  řečený  nejstarší,  propadl  r.  1622    vid,  bratr  jeho,  a  Jan  Bedřich,  jsouce  oba 
Plaňany.  Přehozy  aŽhery.  Týž  zůstavil  kromě   ve  vojenských  službách.    O  potomstvu  pa- 
dcer  syny  Jaroslava   Svatomíra   a    Be-    mětí  není.  Sčk. 
dřicha  Šťastného.   Onen  seděl  r.  1635  na      Mířenijest  nejdůležitějším  výkonem  střelce, 
dvoře   v  Plaňanech,  tento  seděl  do  r.  1676   když  se  chystá  k  ráně.  Střelec  řídí  dělo  nebo 
s  manž.   Dorotou   Cecilií   Kapounkou   a   žil  j  ručnici  tak,  aby  bylo  ústí  hlavně  obráceno 
ještě  r.  1691.  Jaké  měli  tito  dva  potomstvo,!  proti  místu,  na  které  střela  v  letu  má  nara- 
není  známo,  b)  Ccneš  držel  Syneč  (jako  po- 1  žiti,  když  jde  o  vzdálenost  nepatrnou,  nebo, 
ručník)   a    měl   syny  Jana   ml.   a   Čeňka,   je-li  cíl  vzdálený,  přiměřeně  výše   (v.  Ele- 
o  jichž  potomstvu  též  se  pamětí  nedostává. '  vace).    Nevyhnutelnou   pomůckou  jsou   při 
J5.  Václav  obdržel  při  dělení  Solopisky;  kro-    tom    mířidla,    u   děl    též    řídidla,   která 
mě  toho  držel  (1501)  Hranice.  Zemřel  r.  1531    umožňují   střelci,   aby  jediným  pohledem  se 
zůstaviv     z    manž.    Mandnlény    Voděradské    přesvědčil,  má-li  zbraň  vhodnou  polohu.  Pra- 
z  Hrušová  (f  1557)  syny  Štěpána  a  Jiříka,    vidlem  m.  jest:   oko  střelce,  hledí   a  muška 
Onen  (f  1590)  měl  z  dvojího  manželství  dcery    nachází  se  v  jedné  přímce  a  tato  prodlou- 
a  syny  Václava  (t  záhy),  Mírka,Jindřicha,    žena  dotýká  se  místa,  kam  střela  má  nara- 
Jana  a  Adama.  Mírek  ženil  se  r.  1575  s  Ka- !  žiti.  Tato  vzdušná  čára  jmenuje  se  záměrná, 
teřinou    Kanarovskou    z   Libanic   a   r.   1604    ale  není  totožná  se  směrem  letu  sth  ly.  Vzdá- 
s  Annou  vdovou  Heroltovou.  Jindřich  ženil !  lenost,  v  níž  dráha  střely  po  druhé  protíná 
se  r.  1583  s  Evou  Zikotovou  z  Ostrova  a  i  záměrnou,  má  býti  při  přesném  m.  dostře- 


4  12 


Miřenice  —  Miribel. 


lem.  Jdc-li  o  vzdálenost  menší,  jest  samo- 
zřejmo,  že  střela  by  rausila  naraziti  výše, 
t.  j.  nad  záměrným  bodem;  tomu  lze  pomoci, 
míří-li  střelec  tak,  aby  v  zářezu  hledí  nevi- 
dčl  mušky  celé  (plné),  ale  jen  její  čásť,  tak 
že  v  zářezu  hledí  jest  více  nebo  méně  za- 
padlá; nejčastéji,  aby  vrcholek  mušky  byl 
v  úrovni  s  krajem  hledí.  Tomu  říká  se  •mí- 
řiti nízkou  nebo  jemnou  muškouc.  Naopak 
vypomáhá  si  střelec  »m  m  hrubou  nebo  vy- 
sokou muškou«,  totiž  tak,  aby  ji  při  m.  vi- 
dól  vystupovati  nad  hledí,  jde-li  o  zasažení 
bodu  vzdálenějšího,  než  na  jaký  mířidla  jsou 
nařízena.  Taková  výpomoc  jest  vŠak  jen 
obmezena;  proto  jest  u  pušek  i  děl  hledí 
zařízeno  tak,  aby  bylo  lze  zvýšiti  dle  po- 
třebné elevace.  Obyčejem  jest,  že  hledí  se 
zvyšuje  dle  vzdálenosti  po  100  krocích,  coŽ 


Ledeč,  okr.  Dol.  Královice,  fara  Zdislavice, 
pš.  Pravonín;  36  d.,  227  oby  v.  č.  (1890).  — 
3)  M.,  ves  t.,  hejtm.  Strakonice,  okr.  Volyné, 
fara  a  pš.  Vacov;  22  d.,  161  oby  v.  č.  (1890), 
popi.  dvůr.  —  4)  M.  u  Kláš terce  (Mere- 
tit^),  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Kadaň,  fara  a  pš. 
Klášterec;  63  d.,  506  ob.  n.  (1890).  —  6)  M. 
u  Klášterec  (Miretit^)^  ves  t.,  hejtm.  a  okr. 
Kadaň,  fara  a  pš.  Radonice  u  Kadaně;  28  d., 
156  ob.  n.  (1890),  ložisko  hned.  uhlí. 

Miřetin,  Mirotín,  ves  v  Čechách  na  Ri- 
chcnburském  potoku,  hejtm.  Vys.  Mýto,  okr, 
Skuteč,  fara  a  pš.  Richenburk;  64  d.,  310 
ob.  č.  (1890),  2  mlýny.  Čásf  obce  Rovinka. 

Miřevioe:  1)  M.  (MirschowU^),  ves  v  Če- 
chách, hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Litoměřice; 
43  d.,  171  ob.  n.  (1890),  vinařství,  ovocnář- 
,  ství  a  na  úpatí  hory  Chlomku  lázně  s  výlet- 


Miřeni 


v 


t 


jemnou  neb  nizkou  muikoo. 


plnou  muSkou. 


hrubou  neb  vysokou  mučkou. 


xamerna 


h  hled  i,  m  muSka. 


č.  vyobr.  2775. 


u  nás  platí  také  o  vojenských  puškách,  kdežto 
v  jiných  státech  jest  hledí  vojenských  ručnic 
řízeno  dle  vzdáleností  po  100  metrech.  Je-li 
hledí  nařízeno  na  př.  pro  vzdálenost  500 
kroků  nebo  metrů,  může  se  jím  nízkou  muš- 
kou mířiti  výhodně  také  na  450  kroků  (nebo 
metrů)  a  naopak  muškou  hrubou  aŽ  na  550 
kroků.  Bs. 

Mlřenioe,  Měře  nice  (Mereliti),  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  Klatovy,  okr.  Planíce,  fara  a 
pš.  Hory  Stříbr.;  41  d.,  274  ob.  č.  (1890),  pá- 
lení vápna,  2  mlýny. 

Mirepoiz  [mírpoaj,  město  ve  franc.  dep. 
Arriége,  arrond.  Pamiers,  na  1.  bř.  ř.  Hersu, 
má  2722  obyv.  (1891),  starobylý  chrám,  zří- 
ceniny  zámku  Ferride.  Rodiště  maršálka 
Clausela,  jenž  má  zde  pomník.  Košikářství 
a  tkaní  vlny. 

Mlresohowitz  v.  Mirošovice  2). 

BUrešovioe  v.  Mirošovice  2). 

lEiřetioe:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
chrudimské,  okr.  Nasevrky,  fara  Včelákov, 
pš.  Chrast  u  Chrudimě;  33  d.,  260  obyv.  č. 
(1890),  3tř.  šk,,  dvůr,  myslivna,  výroba  liho- 
vin a  pivovar.  Blízko  dva  rozsáhlé  lomy  žu- 
1  ové.  M.  v  XV.  stol.  příslušely  klášteru  po- 
dlažickému,  později  přivtčleny  k  panství  pře- 
stavlckému  a  s  ním  přecházely  v  držení  roz- 
ličných pánů,  až  r.  1860  koupil  je  od  Auers- 
perívů  Josef  Keller.   —   2)  M.,  ves  t.,  hejtm. 


ním  místem.  —  2)  M.,  Miřovicc  {Mirscho- 
witi),  ves  t.,  hejtm.  Stříbro,  okr.  Stody,  fara 
Touškov  (ves),  pš.  Chotěšov;  35  d.,  187  ob. 
n.  (1890),  popi.  dvůr. 

Mirfleld  [mdrfíldj,  město  v  angl.  hrabstvi 
yorkském  ve  Westridingu,  při  ř.  Calderu, 
nedaleko  Dewsbury,  na  trati  dráhy  Manche- 
ster-Leeds,  s  11.707  ob.  (1891).  Veliké  prá- 
delny na  vlnu. 

Vlrgorod,  hl.  město  Újezdu  t.  jm.  v  jiho- 
rus.  gub.  poltavské,  79  km  na  sev.-záp.  od 
Poltavy,  na  ř.  Chorolc,  23-5  km  od  dráhy 
Charkov-Nikolajcv,  s  11.087  ob.  (1896).  Jsou 
zde  4  kostely,  synagoga,  průmysl,  škola,  zem. 
nemocnice.  Obchod  nepatrný,  5  výroč.  trhů. 
M.  měl  velkou  důležitost  v  bojích  mezi  kozáky 
a  Poláky.  R.  1802  stal  se  hl.  městem  Újezdu. 

Miriam,  planetoida  objevená  22.  srp.  1868 
PetLTs.  m  v  Clintonu  ve  Spoj.  Obcích  sev.- 
anicr.  Střední  jasnost  v  opposici  126,  prů- 
incjr  32  /cm,  označení  (^.  Gs. 

Miriam,  pseud.,  v.  Przesmycki. 

Miribel,  město  ve  franc.  depart.  Aínu, 
v  arrond.  Trévouxu,  v  kantonu  Montluelu, 
na  prav.  bř.  ř.  Rhóny,  250  m  n.  m.,  na  trati 
Středomořské  dráhy  Vesoul-Lyon,  s  2305, 
jako  obec  3339  ob.  (l896).  Hedvábnictví,  bar- 
vířství,  továrny  na  čluny,  na  olej  a  na  vyší- 
vání. Uhelné  doly. 


Miribel  —  Mířidla.  413 

Miribel,  franc.  generál  (♦  1831  —  f  1893  zcela  pohodlně  býti  zvýšeno  tak,  aby  odpo- 
V  Paříži),  bojoval  v  krymské  válce  při  ob-  i  vídalo  potřebné  elevaci  pušky  i  pro  vzdále- 
léhání  Sevastopole  v  1.  1854—55,  pak  u  Sol-  nosti  1200  až  1400  kroků.  —  U  rakouské 
ferina  r.  1859,  kdež  byl  poraněn,  a  na  výpravě  manlichcrovky  jest  hledí  upraveno  k  míření 
do  Mexika  v  1.  1862—66,  kdež  u  Puebly  aŽ  na  2500  krokCi;  pro  vzdálenosti  až  1700 
r.  1863  byl  raněn  po  druhé.  R.  1870  účastnil  kroků  slouží  přiměřeným  zvyšováním  k  mí- 
se bitev  u  Chátillonu,  Malmaisonu,  Champigny  ření  muškou  obyčejnou  nad  ústím  hlavně; 
a  Buzenvalu  a  za  kommuny  velel  dělostře-  pro  vétŠí  vzdálenosti  vyhovuje  totéž  hledí, 
lectvu  na  lev.  břehu  Seiny.  R.  1877  byl  ná- ,  míří-li  se  přes  vytažené  jeho  souvátko  muš- 
čelníkem  gener.  štábu  ponejprv,  r.  1881  pod  kou  nízko  na  pravé  straně  ručnice  umístě- 
Gambettou  po  druhé  a  r.  1888  pod  Freyci-  nou.  Jiné  opravy  na  hledí  obmezovaly  se  na 
netera  po  třetí.  M.  byl  muž  velikého  bystro-  tvar  zářezu;  burf^byl  ohraničen  ostře ™\/~"^b 
zraku,  ducha  neobyčejně  pronikavého  a  pra-  byl  otevřen  křídlo vitě  "V^;  také  zkoušeny 
covitosti  neúmorné.  Vypracoval  pět  rozvrhů  zái^ezy  půlkruhovitév^  aštěrbinaté  T-Jedno- 
na  obranu  východní  hranice  francouzské,  za-  duchy  ostrý  zářez  osvědčil  se  nejlépe.  — 
našel  se  stejnými  pracemi  na  hranici  jurské  Stejně  měnil  se  také  tvar  mušky  a  osvěd- 
a  alpské  a  obmýšlel  totéž  na  hranici  pyre-  čují  se  k  nestejným  účelům  také  rozličné 
naejské,  kdyŽ  jej  překvapila  smrť.  Byl  po-  tvary.  Loveckým  účelům  vyhovuje  nejlépe 
kládán  za  nejlepšího  stratéga  a  vyhlédnut  za  muška  ve  velkosti  a  tvaru  asi  obilního  zrna; 
ředitele  příštích  operací  válečných.  FM,  pro  sti^elnici  jest  výhodnější  »perlička«,  to- 
lUridiímiui  v.  Kavkázsko,  str.  116<z.  tiž  muška,  která  se  mířícímu  oku  jeví  jako 
lUridité  v.  Miredité.  malá  tečka  a  na  terči  má  ukázati,  kam  střela 

mřldla,  nevyhnutelná  pomůcka  k  naří-  může  naraziti.  U  vojenských  pušek  jest  pra- 
žení střelných  zbraní  tak,  aby  střela  dostihla  vidlem  muška,  vystupující  pi^ed  mířícím  okem 
určeného  předmětu.  U  luku  v  a  kuší  mířilo  jako  nepravidelný  trojúhelník,  a  sloužila  také 
se  přes  přední  konec  šípu  nebo  šipky  a  zá-  za  dálkoměr  tím  způsobem,  že  se  její  výška 
viselo  na  zkušenosti  střelce,  aby  střela,  ve  porovnávala  se  zdánlivou  výškou  vzdáleného 
směru  kolmém  dobře  zamířená,  nedoletěla  pěšáka.  Aby  muška,  nestejně  jsouc  osvětlena, 
k  vzdálenému  cíli  příliš  vysoko  ani  nízko,  mířící  oko  nemýlila,  bývá  na  straně  k  oku 
První  palné  zbraně  neměly  m-del  a  řídily  se  obrácené  plochá  a  obyčejně  černě  napuštěná; 
proti  cíli  pohledem  přes  zadní  a  přední  ko-  pouze  u  brokových  zbrani  jsou  obvyklé  mu- 
nec  hlavně.  V  2.  pol.  XV.  stol.  opatřovány  .  šky  kulaté  a  ve  velkosti  malého  broku.  — 
již  některé  ručnice  >muškou«,  v  podobě 'Noční  mušky  umožňují  míření  také  za  po- 
zrna  obilního,  později  vykládáno  její  okolí  kročilého  soumraku.  Jsou  to  malé  světélku- 
pro  okrasu  stříbrem  nebo  zlatem  v  podobě  jící  destičky,  které  se  při  užití  na  obyčejnou 
hvězdy  nebo  ležatého,  úzkého  kříže;  posled-  mušku  připevňují;  za  dne  nosí  je  lovci  na 
nější  nazývali  tehda  >pavoukemc,  hvězdičku  |  klobouku,  aby  zůstaly  na  světle.  Rozdílné  od 
>mouchouc.  K  mušce  přidružilo  se  brzy  ještě  těch  jsou  noční  mušky  Čecha  Brandejsa,  se- 
jiné  m-dlo,  totiž  hledí  v  podobě  krátké  stávající  z  kovového  zrcadélka  šikmě  posta- 
rourky,  ležící  na  zadním  konci  hlavně,  kte- ,  veného,  v  němŽ  se  odráží  obloha;  výhodou 
rou  bylo  moŽno  prohlédnouti  na  mušku  |  jest,  že  při  tomto  míření  zvěř  zůstává  oku 
a  tak  zbraň  vhodně  naříditi.  Rourkovité  dobře  patrnou.  U  pušek  užívá  se  někdy  ještě 
hledí  neuspokojilo  a  ustoupilo  dosti  brzy  třetího  m.,  totiž  >kukátka«,  které  mířícímu 
špalíčku  na  hořejší  straně  s  otevřeným  zá-  oku  brání  v  rozhledu  po  okolí  cíle,  tak  že 
řezem,  skrze  který  střelec  mohl  hleáěti  na  pohled  se  soustřeďuje  na  vlastní  míření, 
mušku  a  přes  tuto  na  cíl  a  mířící  oko  pře-  Z  kukátka  vyvinula  se  časem  mířidla  daleko- 
hlédlo  také  celé  okolí  záměrného  předmětu,  hledná,  že  totiž  kukátko  bylo  nahrazeno 
»Špalíček€,  totiž  pevné  hledí,  umožňuje  však  I  sklem  nahrazujícím  střelci  brejle  k  míření 
zamíření  spolehlivě  jen  na  určitou  vzdále- 1  velice  nevhodné.  —  V  posledních  letech  se- 
nost;  ve  vzdálenosti  menší  naráží  při  stej- '  strojeno  i  několik  druhů  úplných  daleko- 
uém  míření  střela  příliš  vysoko,  ve  větších  hledů,  kterými  muška  i  hledí  při  míření  na 
vzdálenostech  klesá.  Tomu  zabraňuje  se  buď  velké  vzdálenosti  mají  být  nahrazeny.  Pro 
výměnou  hledí,  jak  dříve  se  stávalo,  nebo  obyčejnou  potřebu  se  neužívá  dalekohledů 
přiměřeným  jeho  zvýšením,  čímž  povstává  a  také  u  vojenských  ručnic  a  děl  slouží  k  mí- 
značnější  zdvižení  (elevace)  hlavně  a  tudíž  ření  pouze  muška  a  hledí  a  celkem  úplně 
v  rovině  větší  dostřel.  —  Donosnost  nyněj-  vyhovují.  Bs,  —  U  děl  až  do  2.  pol.  XIX. 
ších  střelných  zbraní  nutila  ovšem  také  k  vý-  !  věku  mířili  zcela  hrubě  jen  přes  zadní  a 
hodné  a  přiměřené  úpravě  m-del.  Špalíčko-  přední  vrchol  hlavně  a  na  větší  dálku  po- 
vého  hledí  se  nyní  užívá  pouze  u  zbraní  mocí  násadce  zcela  jednoduchého.  Nyní  u  děl 
pro  menší  dostřel,  zejména  u  bambitek,  re-  m.  jsou  kromě  řídidla:  muška,  libellový 
volverů  a  u  malých  ručniček;  u  brokovnic  kvadrant  a  násadec.  U  polního  děla  rak.- 
a  dvojek  není  hledí  vůbec  obvyklým,  poně-  uherského  muška  bronzová  a  načerněná  za- 
vadž  by  stěžovalo  nutné  rychlé  zamíření  a  šroubována  při  pravé  straně  hlavně  před 
při  širokém  rozletu  broků  také  přesné  mí-  pravým  čepem.  Kvadrant  jest  mosazný  a 
ření  není  tak  důležité.  Tím  více  pozornosti  má  na  kolmém  oblouku  rozdělení  úhlových 
věnováno  hledí  pro  dalekostřelné  pušky  a  stupňů  od  0°  do  50*^  s  nonicm  dovolujícím 
rozličným  způsobem  dosaženo,  že  hledí  může   čísti  úhly  od  10  k  10  minutám,  a  nad  vodo- 


414 


Mirijevskij  —  Miriszló 


rovným  podstavcem  připevněnou  libellu.  Pro 
jeho  upotřebení,  t.  j.  postavení,  jest  na  zadku 
hlavně  obroušená  rovinka  kvadrantová.  Ná- 
sadce je  z  mosazi  a  skládá  se  z  násadcové 
tyče,  z  násadkového  toulce,  z  příčního  ra- 
ménka  a  několika  částí  vedlejších.  Tyč  sluší 
přesné  do  toulce,  v  němž  se  může  posou- 
vati a  jenž  slouží  k  prodloužení  (zvýšení) 
násadce.  Na  tomto  a  na  toulci  jsou  dvě  škály 
pro  střelbu  granátů  na  400  -6000  kr.,  šrap- 
nelů  na  600—3000  kr.,  pak  v  právo  škála 
millimetrová  do  460  mm  a  v  levo  škála  pro 
házení  granátů  na  500—2500  kr.  Příční  ra- 
mcnko  slouží  na  opravu  postranní.  Pro  upo- 
třebení násadce  třeba  otočiti  jeho  toulec  do 
kolmého  průvrtu  na  pravé  straně  hlavně 
zcela  vzadu  a  pak  jej  zvýšiti  podle  škál  dle 
dálky  záměrného  předmětu.  —  U  cizích  děl 
m.  jsou  podobná,  u  ital.  celé  míření  se  děje 
na  straně  levé,  u  angl.  mají  nad  ústím  hlavně 
mušku.  FM, 

MirlJevBklJ  Jankovič  Todor  (♦  1741 
v  Kamenici  srémské  —  f  1^14  v  Petrohradě) 
pocházel  ze  staré  srbské  šlechtické  rodiny, 
která  dříve  žila  v  Mirijevě.  Studoval  ve  Vídni, 
poslouchal  též  přednášky  paedagoga  Felbi- 
gcra,  pak  byl  krátkou  dobu  tajemníkem  vla- 
dyky  Vidaka,  načež  se  stal  ředitelem  národ- 
ních srbských  škol  v  Temešváru  r.  1776.  V  tu 
dobu  v  Rakousku  zřízeno  mnoho  nových 
srbských  nár.  škol,  o  čež  největší  zásluhy 
vedle  vladyky  Vidal<a  má  M.  M.  svými  před- 
náškami a  spisy  vychovával  nové  učitelské 
síly.  Zvláštní  chvály  zasluhuje  jeho  spis  z  té 
doby:  Ručnaja  kniga,  potrebnaja  magistrám 
iliriceskih  neunitskih  škol  v  c.  kr,  gosudarstvah 
(2  sv.).  Jeho  mcthodickými  návody  řídilo  se 
srbské  učitelstvo  v  Rakousku  až  do  r.  1857. 
R.  1782  M.  horoucně,  ale  marně  zastával  se 
proti  nepřátelům  srbské  cyrilliky.  Téhož  roku 
byl  povolán  do  Ruska,  kde  tehdy  carevna 
Kateřina  II.  zřizovala  národní  školy  dle  způ- 
sobu rakouského.  Jako  člen  kommisse  pro 
zřízení  ruských  národních  škol  M.  měl  velmi 
důležitou  úlohu:  bylo  mu  svěřeno  vypraco- 
vání naučného  dílu  školního  plánu,  dle  kte- 
rého bylo  ihned  zřízeno  6  nár.  škol.  První 
knihy  školní  a  pomůcky  připravil  M. ;  též 
seznámil  učitele  se  školní  methodou.  Dle 
jeho  návrhu  otevřena  v  Petrohradě  r.  1783 
státní  hlavní  národní  škola  se  čtyřmi 
třídami  a  100  žáky.  R.  1802  školní  kommisse 
proměněna  v  ministerium  osvěty,  jemuž  byl 
přidělen  též  M.  Za  zásluhy  o  ruské  školství 
dostal  šhxhtický  titul.  J.  Šjkvč. 

Mlxijové  v.  Lohiťané. 

Mlřik,  bot.,  v.  Apium. 

Miiikau  v.  Mirko  v. 

Mirikl,  zool.,  v.  Chápani. 

Mirikina,  zool.,  v.  Nyctipithecus. 

Mlrim,  rybnatá  laguna  v  brazilské  pro- 
vincii Rio  Grande  do  Sul,  prostírá  se  Čá- 
stečně po  vých.  hranici  republiky  Uruguaye, 
od  Atlantského  okeánu  oddělena  jsouc  dlou- 
hou a  úzkou  lagunou  iMangueirskou.  Břehy 
její  jsou  nízké  a  blátivé.  Největší  délka  la- 
guny,   rovnoběžná    s    pobřežím,   jest    přes 


150  km\  šíře  v  sev.  části  50  km,  v  střcdm' 
20  km.  Do  Mu  vlévají  se  řeky:  San  Luiz, 
Cebollati,  Jaguaráo  a  Arro  Grande. 

Hiřin,  osada  v  Čechách,  v.  Měřín  1). 

Miřinaký  Václav,  přední  skladatel  a  po- 
řadatel nábožných  písní  utrakvistických  ve 
stol.  XV.  (t  kol.  1492).  Pocházel  asi  z  Mo- 
ravy a  byl  prvotně  řeholníkem  benediktin, 
kláštera  v  Méříně.  Byl  zakladatelem  nábož- 
ného zpěvu  čes  utrakvistů,  pro  něž  složil 
a  sebral:  1.  písně  na  Starý  a  Nový  záivon; 
2.  písně  na  epištoly  a  čtení;  3.  písně  na  vý- 
roční svátky  Páně  a  svatých  a  4.  písné  o  7 
smrtelných  hříších.  Všecky  tyto  písné,  uží- 
vané již  od  času  jeho  života  v  Čechách  i  na 
Moravě,  vytištěny  byly  teprve  po  jeho  smrti 
pod  titulem  Pisnč  gruntovní  a  velmi  utěšené 
(Praha,  1522  a  1531;  po  třetí  správněji  od 
Jana  Táborského  t.,  1567  a  opět  1577);  Písně 
na  epištoly  a  na  čteni  velmi  utěšené  (vyd. 
B.  Sepouškera  r.  1551  a  od  J.  Táborského, 
Praha,  kolem  1585  a  1590).  Písně  M-kého, 
z  nichž  mnohé  vynikají  opravdovou  poesií 
i  zajímavými  melodiemi,  často  v  národním 
duchu  složenými,  rozebral  K.  Konrád  v  Dě- 
jinách posvátného  zpěvu  staročeského  (1893). 

Miřiovský:  1)  M.  Emanuel,  básník  čes. 
(*  24.  pros.  1846  v  jindř.  Hradci).  Vystudovav 
gymn.  ve  svém  rodišti,  filosofii  v  Praze,  byl 
domácím  učitelem  u  K.  M.  bar.  Villaniho, 
pak  vychovatelem  v  polské  rodině  ve  Vídni, 
načež  byl  profcssorem  na  střed,  školách  v  Li- 
tomyšli, v  Olomouci,  v  Prostějově,  v  Pardu- 
bicích, v  Praze,  posléze  na  ústavě  učitel 
v  Hradci  Král.  Literárního  ruchu  českého 
účastnil  se  M.  již  za  svých  studií  rozmanitým 
způsobem.  Založil  a  redigoval  časopis  belletr. 
>Lužničan<  v  Táboře;  redigoval  »Bcsedu« 
v  Olomouci,  » Prostějovské  noviny*  v  Prostě- 
jově, >Pernštýn«  v  Pardubicích,  byl  po  kta  li- 
terárním referentem  v  >Pokroku€,  kde  psal 
stati  z  » Liter,  trhu*,  v  »Lumíru«,  v  »Politik« 
a  »Zl.  Praze«  (často  pod  pseudon.  K.  Hor- 
ský a  A.  Krim).  Básnická  činnost  M-kého 
vyznačena  jest  vedle  Četných  příspěvků  drob- 
ných publikacemi:  Mdrinka  (Praha,  1869); 
Básně  (t.,  1869);  Básně  (Pardubice.  1881); 
Nové  básně  (t.,  1886);  Šimon  kostelník  (»Poet. 
besedy*,  Praha,  1885);  Památce  Caláeronově 
(t.,  1881);  dále  povídkami:  Me^i  vůlí  a  činem 
(Kolín,  1879);  Povídky  a  kresby  (Pardubice, 
1882);  Kresby  a  povídky  (Praha,  1886.  u  OUy). 
Kromě  toho  napsal  řadu  rozprav  paedago- 
gicko-grammat. :  do  ^Programmu<  reálky 
v  Pardubicích  a  Prostějově:  České  čítanky 
našich  střeáních  škol  po  stránce  básnické  (1881, 
též  o  sobě);  Příspěvek  k  historii  českých  gram- 
matik  (1874 — 75);  Repertorium  jazyka  českého 
(Praha,  1897).  Přeložil  z  Goctha  »Werthe- 
rovy  strasti*,  Hamirlingova  »Ahasvera<  a  j. 

2)  M.  Jan,  syn  před.  (♦  1876  v  Pardubi- 
cích —  t  1900).  Studoval  gymn.  v  Hradci 
Král.  a  práva  v  Praze  a  napsal  množství 
básní  roztroušených  po  časopisech. 

Miriszló  [-isló],  obec  v  nagy-enyedském 
pol.  okr.  dolnobC'lchradské  župy  v  Sodmi- 
hradech,  má  v  145  d.  761  obyv.,  z  nichž  376 


Mirjam  —  Miroshiv.  416 

Maď.  a  323  Rumuni  (1890),  řec.-kat.  a  evang.- 1  ského  komitétu  při  sv.  synodě.  Z  jeho  čet- 
reform.  far.  koste!,  rozsáhlé  vinohrady.  Dne  ných  spisAv  uvádíme:  Jan  Amos  Komenskij 
18.  září  1600  porazil  zde  rak.  generál  Jiří  \  (Petrohrad,  1872);  Pian  i  osnovy  V\^^  naroď 
Bašta  s  Michalem  Székelym,  sasíckými  jezdci  noj  Školy  ^t.,  1876);  škola  i  gosudarstvo  (t., 
a  Sedmihraďany  pod  Čsákim  multanského  |  1876);  Škola  i  obščestvo  (t.,  1892);  Inspekcija 
vojvodu  Michala,  spojeného  se  Sikelci;  wi- \  narodnych  Škol  i  Jeja  ^adači  (t,^lS77)\  Zadači, 
tězstvím  tím  byla  celá  země  od  dlouholetého  pian  i  osnovy  ustrojstva  nasej  naroinoj  školy 
pustošení  osvobozena  a  den  ten  v  zemi  jako  (t,  1884)  a  pod. 
svátek  oslavován.  Dkl,  Miroslav:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 


MlrJam  (hebr.),  Marie. 

Mirko  PetroviČ,  voj  voda  Černohorský 


a  okr.  Benešov,  fara  Popovice,  pš.  Postupice; 
22  d.,  153  ob.  č.  (1890).  —  2)  M.,  ves  t.,  hejtm. 


(t  18(>7),  jakožto  básník  v.  Jihoslované,   a  okr.  Vysoké  MÝto,  fara  a  pS.  Hor.  Jelení; 
str.  503 1.  27  d.,  227  oby  v.  Ž.  (1890).    Srovnej  Jelení 

Mirkov:  1)  M.  {Mlrkau),  víska  v  Čechách   Horní  3). 


a  Štépanic,  hejtm.  Sušice,  okr.  a  pš.  Hart- 
manicc,  fara  Sv.  Mouřenec;  6  d.,  30  ob.  n. 
(1890).  —  2)  M.  {Mórkau\  ves  t.,  hejtm.  a 


3)  M.  {Afissliti),  méstys  na  Moravě  v  hejtm. 
a  okresu  moravskokrumlovském ;  má  200  d., 
205  ob.  č.,  972  n.  (1890),  far.  kostel  sv.  apo- 


okr.  Ústí  n.  Lab.,  fara  Mojžíř,  pš.  Neštédice;  stolů  Petra  a  Pavla,  5tř.  Šk.  (7  oddél.),  evang. 
31  d.,  158  ob.  n.  (1890),  kaple  Navštívení  |  faru  a  modlitebnu,  lékárnu,  četn.  stanici,  pŠ., 
P.  Marie.  telegraf,  žel.  stanici  Rak.-uher.  státní  dráhv 

MlřkOT  {MiHkau),  ves  v  Čechách,  hejtm., ,  (Hrušovany-Brno),  výrobu  aetherických  olejů 
okr.  a  pš.  Horšův  Týn,  fara  Krakov;  57  d.,  a  výroční  trhy.  AÍod.  statek  M.  s  Loděnicemi 
396  ob.  n.  řl890),  filiální  kostel  sv.  Víta  (ve  (521-12  ha)  drží  Karel  sv.  p.  Stummer-Tador- 
XIV.  stol.  lar.),  popi.  dv&r,  myslivna.  Stá-,  nok;  ke  statku  náleží  krásný  zámek  a  dvůr 
vála  zde  tvrz.  '  v  M-i.  —  4)  M.,  obec  židovská,  předměstí 

Mirkovioe:  1)  M.,  ves  v  Čechách  na  po-  t,  101  d.,  6  ob.  č.,  455  n.,  z  těch  je  110  kat, 
toče,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Krumlov,  fara  Pří-  369  žid.  (1890),  2tř.  Žid.  šk.  a  synagoga, 
dolí;  19  d.,  154  ob.  č.,  5  n.  (1890).  Kdysi  prý  ^  Miroslav,  >veliký  kníže  chlmský«,  bratr 
tu  dobývána  zlatá  ruda.  —  2)  M.  {\íirkowiti),  \  srbského  velikého  župana  Štěpána  Nemanje. 
vest,  hejtm.  Horš.  Týn,  okr.,  fara  a  pŠ.  Ho- ,  Držel  po  válce  byzantsko-benátské  v  1.  1171 
stouň;  29  d.,  171  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.  (ex-  až  1173,  za  které  Srbové  vystoupili  proti 
positura).  panství  Řekův  v  pomoří  okolo  Dubrovníka, 

MlrkOVÍ6  Fedor  Jakovlevič,  generál ,  Omiše  a  Spljetu,  jako  »veli  knez<  zemi  Chlm- 
ruský  (*  1790  —  f  1866),  účastnil  se  válek  1  skou  po  obou  stranách  Neretvy  aŽ  do  okolí 
v  1.  1812,  1813  a  1814;  vynikl  zvlášť  u  Bóro-  Dubrovnika.  S  Bosňany  zůstal  v  přátelských 
dina  a  při  dobytí  Paříže.  Pak  spravoval '  poměrech;  manželka  jeho  byla  sestra  bosen- 
V  1.  1828 — 34  Multansko  a  Valašsko,  r.  1835  ského  bána  Kulina.  Dubrovník,  jenž  potud 
stal  se  ředitelem  2.  kadetního  sboru  a  r.  1840  byl  pod  vrchností  byzantskou,  Nemanja  a 
vilenským  gen.  gubernátorem,  načež  po  10  le- 1  M.  po  smrti  císaře  Manuela  Komnena  tolik 
těch  jmenován  členem  státní  rady  a  inspek- 1  znepokojovali,  že  r.  1185  přijal  vrchnost 
torem  voj.  škol  a  senátorem,  ť  důležitých  ,  mocných  tehda  Normanův  dolnoitalských; 
jeho  zípis'íů  vyšly  tiskem:  Dnévnik  i8i2  /?.  zachovaly  se  smlouvy  Dubro^'v:anův,  jedna 
(»RussKÍj  Archiv€,  1888,  I.  sv.)  a  /{  ^apisok  [  s  Nemanjou  a  M-em  r.  1186  a  druhá  s  M-em 
F.  J.  M-tf  (od  počátku  vlády  Pavlovy  do  |  samým  r.  1190,  v  níž  si  pro  případ  nebez- 
r.  1850;  t..  1890,  I.  sv.).  péčí  ujišťoval  útočiště  v  městě,  obě  latinsky 

MlřkovBký  ze  Stropčic,  příjmení  staro-  sepsané  s  cyrillskými  podpisy  (vyd.  u  Liu- 
českého  rodu  vladyckého,  jenž  byl  pošlostí  i  biče  a  Kukuljevičj,  Cod.  dipl.).  Za  třetího 
Frcmutův  ze  Stropčic  v.  Fremut  a  M  i  ř- 1  křížového  tažení  jednalo  ser.  1189  v  Niši  o  sňa- 
kovský  ze  Stropčic.  i  tek  M-ova  syna  Toljena  s  dcerou  německého 

Mirkowitz  v.  Mirkovice  2).  vévody   Bertolda   z  Andechsu  (o  Toljenovi 

Mirohorský  v.  Salomon  z  Friedbergů  {  rozprava  K.  Jirečka,  »Glas«  srb.  akademie, 
Emanuel.  sv.  35).  Klášteru  sv.  Petra  na  Limu  daroval 

Mlroohoy.  ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  M.  četné  statky  na  ústí  Neretvy,  v  okolí 
Třeboň,  fara  Lutová,  pš.  Chlumec  u Třeboně;  Stonu  a  mezi  Stonem  a  Dubrovníkem  (listina 
45  d.,  341  ob.  č.  (1890),  mešní  kaple,  Itř.  šk.,  v  »Spomeniku«,  sv.  3).  Na  Athoně  zachovalo 
popi.  dvůr  a  samota  Jiříkov  s  rašeliništěm. '  se  v  klášteře  Chilandarském  nádherné  evan- 

MiropoIJe,  město  v  Újezdě  sundžaském  ,  gelium,  které  >dijak  Grigorij«  psal  >knezu 
kurské  gubjrnie,  na  ř.  Psjolu  (levý  přítok  I  velikoslavnomu  Mu,  synu  Zavidinuc.  Popsal 
Dněpru),  s  14.676  ob.  i  s  předměstími  (1896),  je  prof.  Ljubomir  Stojanovid  v  »Spomeniku« 
má  důležitý  obchod  s  obilím,  kožemi,  solí,  srbské  akademie,  sv.  20.  Evangelium  toto 
rybami.    Založeno  bylo  v  1.  pol.  XVII.  stol. ;  mniši  chilandarští  darovali   srbskému   králi 

MlropOljBklJ  Sergej  Ir  i  nejev  i  č,paed- 1  Alexandrovi,  který  je  péčí  Lj.  Stojanoviče 
agog  ruský  \^*  1842  ve  voroněžské  gubernii),  dal  celé  fototypicky  vydati  (ve  Vídni,  1897, 
vzdělal  se  v  duchovní  akademii  moskevské  |  folio;  jen  100  exx.).  O  miniaturách  tohoto 
a  byl  professorem  semináře  v  Moskvě  a  skvostného  rukopisu,  vzniklých  pod  vlivem 
v  Petrohradě.  Byl  též  spoluredaktorem  »Žur- 1  i  byzantským  i  západním,  viz  Kondakova 
naluc  ministerstva  nár.  osvěty  a  členem  škol- '  v  Jagičove  »Archivu«  22,  302  sld.  M.  zemřel 


416 


Mirošov  —  Mirotice. 


asi  krátce  před  r.  1198,  kde  do  země  chlm- 
ské  z  Dalmácie  vtrhnul  Ondřej  (II.),  potomní 
král  uherský.  Dle  dubrovnických  letopisců  syn 
M-ův  byl  veliký  kníže  chlmský  Ondřej,  známý 
z  listin  z  let  ok.  1220—49.  KJk. 

Hiroiov:  1)  M.,  městys  v  Čechách  při 
stanici  České  obch.  dráhy  (Rokycany-Nezve- 
stice),  v  hejtm.  a  okr.  rokycanském;  má  196  d., 
2082  oby  v.  Č./13  n.,  jako  obec  polit  222  d., 
2322  obyv.  (1890),  far.  kostel  sv.  Jakuba  Větš. 
(v  Chýlících),  kostel  sv.  Josefa,  5tř.  šk.  chl. 
a  div.,  chudobinec,  radnici,  pš.,  telegr.,  četn. 
stanici,  prostranné  náměstí,  par.  mlýn,  kok- 
sovnu  a  několik  výroč.  trhů.  Obyvatelstvo 
živí  se  polním  hospodářstvím,  drobnými  ře- 
mesly a  prací  při  dolech  uhelných.  Alod. 
statek  se  zámkem,  dvorem  a  pivovarem  drží 
Jos.  kn.  Colloredo-Mansřeld.  Poblíž  M-a  pra- 
chárna  a  skladiště  dynamitu.  K  méstysu  ná- 
leží několik  kolonií  dělnických.  Kdy  a  od 
koho  M.  založen,  neznámo.  Blíže  mlýna  >ve 
dvorcích€  jsou  zbytky  býv.  tvrze,  lid  dosud 
zde  říká  >Na  burku«.  Nejstarší  písemná  pa- 
mátka sahá  do  r.  1366,  kdy  Dobrohost  z  Ronš- 
perka  daroval  dva  dvory  v  M-ě  klášteru  do- 
minikánskému v  Plzni  a  jeden  dvůr  menším 
bratřím  rovněž  v  Plzni.  R.  1400  seděl  na  M-ě 
Vilém  ze  Zdaru,  r.  1454  příslušel  M.  ke  hradu 
Drštce,  později  připomíná  se  jako  samostatné 
zboží,  jež  Ferdinand  I.  daroval  Floriánu  Grys- 
pekovi  z  Gryspachu.  Jeho  potomek  Blažej 
prodal  (1616)  M.  ještě  s  několika  vesnicemi 
Adamovi  Vratislavovi  z  Mitrovic,  při  jehož 
rodině  zůstal  do  r.  1726,  kdy  jej  Jan  Ant. 
V.  z  Mirošova  prodal  komoře  dvorské,  načež 
M.  spravován  administrací  statků  zemských 
jako  statek  komorní,  pak  r.  1834  podřízen 
úřadu  hornímu  v  Příbrami  a  r.  1866  prodán 
i  se  Zbirohem  Kirchmayerovi  a  Siemundovi, 
od  nichž  jej  t.  r.  koupil  dr.  Strousberg.  Když 
pak  r.  1875  uvalen  na  jmění  Strousbergovo 
konkurs,  koupil  (1879)  M.  se  Zbirohem  kníže 
CoUoredo-Mansfeld,  jenž  prodal  (1890)  doly 
kamcnouh.  nynější  mirošovské  horní  společ- 
nosti. Zámek  mirošovský  vystavěn  od  Ho- 
riána  Gryspcka  z  G.  (1550)  a  Jana  Ant.  Vrati- 
slava z  Mirošova  (před  r.  1726).  Při  zámku 
jest  kaple.  Asi  půl  hod.  od  M-a  stávala  ves 
Chylice  (v.  t.  1)  s  far.  kostelem  sv.  Jakuba. 
Ves  zašla  bezpochyby  v  nepokojích  husit- 
ských; nebof  r.  1616  připomíná  se  pustou. 
Kostel,  r.  1667  pobořený,  vystavěl  r.  1675 
Diviš  Vratislav  z  Mirošova.  R.  1654  počínají 
při  kostele  matriky.  Na  uhh'  počalo  se  v  M-ě 
několikrát  kutati,  a  sice  roku  1836  v  lese 
u  sv.  Floriána,  v  1.  1848 — 52  cis.  horní  úřad, 
r.  1853  hr.  Valdštein.  R.  1867  převzalo  do- 
lování nynější  těžařstvo  a  v  čas  největšího 
rozkvětu  hor  pracovalo  zde  1600  havířům 
Otevřením  výnosných  dolů  hrnulo  se  do 
M-a  dčlnictvo;  vzrostlo  obyvatelstvo  i  blaho- 
byt, tak  že  brzy  ves  si  zasloužila  povýšení 
na  městys  (1871).  R.  1882  vystavěna  sem 
želez,  dráha.'  (Srv.  Kamenouhelný  útvar, 
858  b.)   Srv.  D.  Brázda,  M.  (Praha,  1891). 

2)  M.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Pelhřimov,  fara 
Dušťjov,  pš.  Hladov;  kaple,  Itř.  šk.,  3  mlýny 


a  pila.  Alod.  statek  (254*73  ha)  se  zámečkem, 
dvorem  a  škrobárnou  jest  majetkem  Viléma 
Rychlého,  jehož  předek  Josef  Rychlý  koupil 
jej  (1786)  od  Leopolda  ryt.  Fučíkovského 
z  Grúnhofu.  Do  válek  husitských  náležel  M. 
k  biskupskému  panství  pelhřimovskému,  pak 
jej  koupilo  město  Pelhřimov  od  Rudolfa  11. 
V  XVII.  stol.  seděli  na  tvrzi  a  na  statku 
mirošovském  Odkolkové  z  Újezda,  Rašínové 
z  Risenburka,  Vltavští  z  Manswerthu,  Ber- 
kové z  Reinfeldu,  v  XVIII.  stol.  Odkolkové 
z  Újezda,  Vraždové  z  Kunwaldu,  Talacko 
z  Ještětic  a  od  r.  1767  Arnošt  Fučikovský 
z  Grunwaldu. 

3)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Uher.  Brod, 
okr.,  fara  a  pš.  ValaŠ.  Klobouky;  30  d.,  192 
ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.  —  4)  M.,  ves  t.,  hejtm. 
a  okr.  Nové  Město,  fara  Moravec  (část.  Hor. 
Bobrová),  pš.  Hor.  Bobrová;  59  d.,  358  ob.  č. 
(1890),  Itř.  šk.,  mlýn. 

Miroiovioe:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Kutná  Hora,  okr.  a  pš.  Uhlíř.  Janovice,  fara 
Úžice;  41  d.,  313  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.  (ex- 
positura).  —  2)  M.,  Mirešovice  {Aáirescho- 
wít^),  ves  t.,  hejtm.  Teplice,  okr.  a  pS.  Bí- 
lina, fara  Zeleníce;  37  d.,  212  ob.  n.  (1890), 
kaple  sv.  Vavřince,  dvůr  se  zámečkem  a 
ovčínem.  V  nejstarší  době  kvetlo  zde  vinař- 
ství, neboť  r.  1209  vybíral  zde  klášter  osecký 
desátek  vinný.  V  XVII.  stol.  dostaly  se  M. 
Kaplířům  ze  Sulevic.  —  3)  M.,  ves  t.,  hejtm. 
Žižkov,  okr.  Říčany,  fara  Hrušice,  pš.  Mni- 
chovicc;  60  d.,  403  ob.  č.  (1890),  myslivna 
Ježov,  kde  stával  hrad  téhož  jména. 

Mirotioe:  1)  M.,  město  v  Čechách  při  po- 
toku Lomnickém,  v  hejtm.  píseckém,  okr. 
mirovickém,  má  181  d.,  1286  ob.  č.  (1890). 
far.  kostel  sv.  Jiljí  (r.  1299  plebanie),  5tř.  Sk., 
špitál,  radnici,  synagogu  (z  r.  1763),  četn. 
stanici,  pš.,  pivovar,  3  mlýny,  nadační  dvůr 
s  ovčínem  kláštera  praemonstrát.  v  Drko- 
líně,  několik  výroč.  a  trhy  týdenní.  Čásť  mě- 
sta Pátek.  Kdy  a  od  koho  M.  založeny,  ne- 
známo. Král  Václav  II.  potvrdil  (1299)  zdej- 
šímu kostelu  veškerá  privilegia  udělená  mu 
od  jeho  otce  Přemysla  II.  Za  válek  husit- 
ských byly  M.  městem  svobodným,  náležejí- 
cím ke  koruně;  avšak  Žižka  je  tak  pobořil, 
že  zůstalo  dlouhý  čas  pusté.  R.  1436  zapsal 
cis.  Sigmund  město  M.  Zdeslavovi  Tluksovi 
z  Buřcnic  a  jeho  potomkům,  po  nichž  se  tu 
střídali  rozliční  rodové  čeští,  na  jejichž  pří- 
mluvu obdrželi  Mirotičtí  rozličné  výsady,  ze- 
jména od  Vladislava  II.  (1499)  a  Ferdinanda  I. 
(1545).  R.  1591  seděli  na  M-cích  Švamberkové, 
za  nichž  vyprostili  se  Mirotičtí  z  poddanství, 
poč.  XVII.  stol.  Hořčicové  z  Prostého,  Anna 
Kateřina  Běšínka  z  Prostého,  Vratislavové 
z  Mitrovic,  kteří  psali  se  odtud  Mirotičtí 
z  MaleŠova,  od  r.  1632  Černínové  z  Chu- 
denic, Hrobčičtí  z  Hrobčic,  r.  1656  Běšínové 
z  Běšín,  Jan  Amon  z  Amonshofu,  od  r.  1675 
Jan  z  Kalenic,  po  němž  dědila  M.  Lud.  Ve- 
ronika provd.  za  Jiřího  Frant.  Doudlebského 
z  Doudleb,  od  nichž  koupil  (1688)  spojené 
statky  Cerhovice,  M.  a  Loučkovicc  klášter 
praemonstr.  v  Drkolíně.  Za  válek  husitských 


Uirotický  —  Mirovič. 


•ujáiiDcosUl,  pod  oboji.  ».;16M  byl  opravován, 
tiakoi.i.va.  1870— 1872.  iRolwB  1575  vyhořelo 
■v  mésti  50  domů 
I  T.  1860  vyhoře- 
a  tiit  měeta  od 
.kostela  k  Pátku. 
V  XVI.  etol.  ob- 
■drielo  mésto  erb 
(vyobr.  č.  2776.): 
7  roodrčm  itité 
!  pr.  hledící  orel, 
jehoí  zadní  polo- 
vice je  Červená  a 
ipFedni  stříbrná, 
^Es  pria  3  křidla 
spatřuje  le  pólo- 
.  .-,,..        iné»ic  zlatý  s  líst- 

CaT*.  «»*.-«.  M,™,c.  .  jeielovími.  - 
9)  M,.  SI  i  ř  etice  {Miroditý.  ves  t..  hcjtm. 
2Jutice.  .okr.  a  ftá.  Bochov,  fara  Kozlov;  42  d., 
213   ol^v.  n.  (1890).  loiisko  hnědého  uhlí, 

JDM«4d^  ]>n,  rodem  z  Mirotic,  byl 
v  mládí  uíitirleiB  při  jkolách  latinských  a 
soukrom^oi  uČLtdem  v  rodech  šlechtických 
v  Čechách  i  na  Moravé;  také  zastával  úřad 
pisafský,  a£  vKtoupiv  do  sluiby  biskupa  olo- 
mouckého VJiéma  Prusinovského  nabyl  ma- 
jetku a  usadil  se  jako  mřifan  v  Kroméřiíi. 
Tu  jal  (c  překládati  cpís  Gjorgjevičův  o  po- 
čátcích panováni  tureckého  [přeloi  jii  před 
tím  od  J.  Beasa)  a  vydal  jej  v  Olomouci 
u  Fr.  Milichthalera  r.  1576,  potom  přeloiil 
národopisný  Aubanflv  spis  Obyčeje,  práva, 
řády  a  \vykloilÍ  vlech  národů  (Olomouc,  1579 
u  J.  Olivttskťho  a  věnoir.  Přemkovi  Prusi- 
novskému  z  Víčková),  do  néhoí  samostatné 
vložil  svflj  výklad  o  Čechách  a  Moravě, 
vybraný  z  Dubravia  (v.  Výbor,  II.),  J.  Jire- 
iek,  Rukovčí,  II.,  35.  ^.Vfc. 

mrotin:  1)  M.,  ves  v  Čcchdch  (hcjtm. 
Vys.  Mýto),  v,  Miřetín.  —  2)  M.,  ves  t., 
hejtm.  Pelhřimov,  okr.  Kamenice  n,  L.,  fara 
a  pi.  Mnich;   32  d.,  232  ob.  i.  (1890).  mlýn. 

Klrotinsk  (M"-Qtein),  ves  na  Moravé, 
hejtm.  a  okr.  Ryraařov,  fara  Tvrdkov,  pS. 
Horní  MÉBto ;  55  d.,  279  ob.  n.  (1890),  Itř.  ik. 

■Urov;  1)  M.  {Můrau),  mčstys  na  Moravé, 
hejtm.  Zábřeh,  okr.  a  fara  Mohelnice;  43  d., 
471  ob.  č.,  690  11.,  106  jiné  národ.  (1890),  ko- 
■tel  sv.  Markéty.  3tř.  ík.,  vořej.  nemocnice. 
íetn. stanice,  pš.  Panství  mirovské  (4135-77  ha) 
se  sámkem  a  dvorem  jest  majetek  arcibiskup- 
ství olomouckého.  Ve  starém  zámku  je  nyní 
trestnice  pro  muiské  ze  Spilbtrka  tam  r.  1856 
přeloíená;  před  tím  v  1.  1841—55  byla  tam 
káznice  pro  knize  zdiécése  olomoucké.  Hrad 
vystavěli  snad  v  XIII.  stol.  páni  ze  Sovincc. 
aspoň  prvním  jeho  majetnikem  jmenuje  se 
r.  1373  Pavel  ze  S.  R.  1390  dostal  se  M. 
v  driení  biskupfl  olomouckých.  K  panství 
mfrovakému  náleželo  tehdy  mSsto  Mohelnice 
a  30  vesnic.  Pevného  hradu  dobyli  Švédové 
r.  1543  teprve  po  14dennim  obléhání  a  bi- 
skupové v  1,  1679—84  zase  jej  raocnč  opev- 
nili. Hrad  M.  byl  pQvodním  sídlem  rytífské, 
pak  panské  rodiny  Rájeckých  z  Mírová.  — 
Ontr  Slondk  Nastef.  n.  XVII.  7  '  >V>i- 


417 

S)  M.  Dolní,  Mlrovský  Grund  — Doly, 
osada  t.,  58  d.,  3  ob.  č.,  396  n.  (1890).  mlýn. 

Mlrov*6«k,Mírovlček(.V(i/irď<3r/c/),vcs 
na  MoravĚ.  hejtm.  Zábřeh,  okr.  Mohelnice. 
fara  a  pS.  Mírov;  19  d.,  118  ob.  n.  (1890). 

Klrovloe:  1}  M.,  mésto  v  Čechách  nad 
potokem  Skalicí  a  při  stanici  Rak.  st.  drah 
(Zdico-Protivín),  v  hejtm.  píseckém,  má  149  d., 
1150  ob.  č..  5  n.  (1890),  okr.  soud.  pi.,  teleer., 
Četn.  stanici,  vikářství,  dék.  kostel  sv.  Kli- 
menta  (r.  1342  far.),  6tř.  Sk.,  radnici  i  r.  1763, 
občanskou  a  okr.  hospod,  záložnu,  pivovar, 
cihláfství,  3  mlýny,  popi.  dwůr,  8  výroč.  a 
týd.  trhy.  Nedaleko  města  dobývá  se  želez. 
ruda,  kiténec  olovnatý  a  láme  vápenec.  Po 
domácku  drobni  řemesla,  stavba  pramic,  lo- 
dic a  člunQ.  čásC  města  na  prav.  břehu  Ska- 
lice lovesc  Míro  v  Íčky.  Starobylý  gotický 
kostel  s  hrobkou  LouDských  z  Lub  byl 
r.  1726  přestavován  a  uprostřed  řtverhr;!- 
ného  a  velikého  náměstí  pěkná  Mariánská 
socha.  Kdy  a  od  koho  M.  založeny,  na  mě- 
sto   povýši^ny   a    městskými    právy    nadány. 


Ve  XIV.  stol.  měly  svflj  vlastni  kostel. 
R.  1323  zastavil  král  Jan  M.  Petru  z  Rožm- 
berka; tehdy  byly  jii  asi  městečkem.  R.  1410 
jmenuje  se  Pavel  z  M-Íc,  sedící  na  zdejSí 
tvrzi.  Za  válek  husitských  zastaveny  opět  od 
cis.  Sigmunda  a  velice  zpustošeny,  V  XV.  a 
XVI.  stol.  seděli  na  M-cich  rozliční  ro- 
dové, mezi  nimi  Radkovcové  z  Mírovic. 
R.  1575  prodal  M.  cis.  Maxmilián  II.  Kriito- 
fovi  ze  Svamberka,  za  jehoí  potomků  spo- 
jeny s  panstvím  orlickým  a  snášely  s  níjii 
poidíjíi  osudy  dě- 
jinné. Za  Rudol- 
fa II.  obdrželi  Mi- 
rovičli  privilej  na  ' 
výroční  trhy,  vy- 
bírání cla,  vařeni 
piva  a  právo  od- 
úmrtné.  Za  války 
301eté  město  ve- 
lice zpustošeno  a 
nékolikrátevyple-  , 
něno  zejména  od  , 
vojska  císařského. 
Erb  městský  (obr. 
č.  2777.):  v  červe- 
ném štítě  spatřuje  "-  ''"■  =""  """  mmivic. 
se  nekorunovaný,  stříbrný,  Český  lev.  —  Okr. 
soud  mirovický  zaujímá  269'79  km-  a  má 
v  2834  d.  20.034  ob.  č.,  23  n.,  z  20.080  při- 
tomn.  obyv.  19.707  katol.,  7  evang.,  366  žid,, 
z  těch  9o55  muž.,  10.425  žen.  (1890). -3)  M., 
ves  t,  hejtm.  Karlín,  okr.  Brandýs  n.  L.,  fara 
TFeboraticc,  pS.  Vel.  Cakovice;  25  d.,  |242 
ob.  č.  (1S90).  lA 

Mlřovloev.  MÍřcjoviceaMiFevice2). 

MlrovU  Vasilij  JakovleviČ,  poručík 
smoknského  pěš.  pluku  (•  1740  —  t  15-  ^áfí 
1769).  Jeho  dúd,  pcrejaslavský  plukovník  Fe- 
dor  M..  zradil  P>.tra  1.  a  po  porážce  Karla  XII. 
prchl  do  Polska.  Otce  jeho  vyjednával  tajné 
v  Polsku  a  byl  vypovědí-n  do  Sibiře,  kde  M 
27 


418 


Mirow  —  Míry  a  váhy. 


se  narodil  jako  potomek  kdysi  bohatého  a 
slavného  rodu.  Jsa  na  stráži  v  šlissclburské 
pevnosti  seznal  tajemného  vězné  loanna  An- 
tonoviče  a  chtěl  mu  pomoci,  aby  dosedl  na 
trůn,  začež  byl  odsouzen  k  smrti.  Událost 
ta  poskytla  Danilevskému  látku  k  románu 
téhož  jména.  Srv.  J  J.  Kovalevskij,  Gr.  D.  N. 
Bludov  i  jego  vremja  (Pctrohr.,  1866);  Biljba- 
30 v,  Šiisseljburgskaja  nčlěpa  (»Istoričeskij 
Věstník*,  1888'. 

Mirow,  městy s  ve  velkovévodství  Meklen- 
bursko-střelickém  v  kraji  stargardském  na 
jezeře  t.  jm.  a  na  trati  Nové  StMicc-M.,  má 
1800  obyv.  cvang..  chrám  s  velkovcvodskou 
hrobkou,  zámek,  ústav  učitelský,  soud  první 
instance,  vrchní  lesní  úřad  a  parní  pily. 

Mlrrl  Giuseppe,  generál  ital.  (*  1839 
v  Imole  (Romagna|).  Jako  dobrovolník  vstou- 
pil r.  1859  do  vojska  sardinského  a  účastnil 
se  výpravy  Garibaldiovy  na  Sicilii,  po  té 
i  vojny  r.  1866  proti  Rakousku.  Stoupal  pak 
ve  vojenských  hodnostech  aŽ  na  sbor.  ve- 
litele v  Bologni  a  v  Palermu  a  r.  1898  stal 
se  senátorem,  v  květ.  r.  1899  v  kabin.  Pel- 
louxové  ministrem  vojenství. 

MirBohowitz  v.  Miřcvice. 

Himše,  jinak  Miroč,  Mirušjan,  z  před- 
ních šiřitelů  lutheranismu  v  Praze  (poč  sto- 
letí XVI.).  tíyl  prvotné  mnichem,  pak  fará- 
řem u  sv.  Kříže  v  Praze.  Shoduje  se  v  ná- 
zorech svých  s  naukou  Lutherovou,  jak 
o  tom  svědčily  jeho  traktáty:  Dítky  pokřtěné 
nepotřebují  ^kuŠeni^  mají  býti  k  stolu  Páně 
připuštěny  (Praha,  1513  a  1520)  a  Míra  ne- 
smírného poslušenství  papežského  (t.,  1513  a 
1520);  šířil  je  s  farářem  J.  Poduškou  a  i. 
v  Praze  a  nabyl  tím  nejen  množství  pří- 
vržencův, ale  i  značného  vlivu  a  moci,  jež 
zlomeny  teprve  po  přemoz  -ní  strany  Hlav- 
sovy,  kdy  i  M.  vypověděn  (1524).  —  Viz  Ji- 
reček,  Rukověť,  II.,  str.  35  si.,  a  »ČČM.«, 
1882,  str.  543  si.  -*v<l« 

Mixy  a  váhy.  Hodnota  statků,  které  jsou 
předmětem  hospodářských  jednání,  určuje 
se  z  části  též  jejich  velikostí  co  do  délky, 
plochy,  prostory  a  váhy.  Velikost  tato  zji- 
šťuje se  měřením,  t.  j.  srovnáváním  statku, 
jehož  velikost  jest  určiti,  s  jinou  stejnoro- 
dou veličinou  (jednotkou  m.  nebo  v.)  nám 
xnámou.  Poměr  mezi  měrnou  jednotkou  a 
měřeným  statkem  udává  nám  velikost  neboli 
míru  řdélku,  plošný  nebo  prostorový  ob- 
sah, váhu)  jeho.  K  měření  a  k  váženi  nej- 
rozmanitějších veličin  nedostačuje  však  je- 
diná měrná  jednotka,  nýbrž,  abychom  vy- 
hnuli se  při  značnějších  veličinách  číslicím 
příliš  velikým  a  při  nepatrných  opět  ne- 
patrným zlomkům,  užíváme  pro  různé  veli- 
kosti rozličných  jednotek,  jež  jsou  ovšem 
vespolek  v  poměru  určitelném  pohodlnými 
Číslicemi  (nyní  na  př.  soustavou  desetinnou). 
Rovnčž  se  požaduje,  aby  m.  plošné  a  pro- 
storové byly  čtverečnými  a  krychlovými  ob- 
sahy jednotky  délkové,  a  od  předešlého  sto- 
letí byly  i  v.  uvedeny  v  pevnou  souvislost 
s  měrami  krychlovými  tím  způ  obem,  že  za 
jednotku    váhovou    vzata    byla    váha    čisté 


vody  určité  teploty,  obsažené  v  jednotce  m. 
prostorové.  Jednotka  délková  stala  se  tak 
základní  jednotkou  všech  měr  a  vah,  čími 
měření  (váženi)  a  srovnávání  neobyčejně  se 
zjednodušuje  a  usnadňuje.  Souhrn  měrných 
jednotek  v  jistém  obvodě  užívaných  jest  jeho 
soustavou  měr  a  vah,  nauka  o  měření  statků, 
o  mérách,  jejich  podkladě,  systému,  vzájem- 
ném poměru  a  t.  d.  zove  se  metrologie. 
Od  prvotního  měření  pouhým  odhadem  zra- 
kovým, skutečným  potěžkáním  předmětu 
v  rukou  a  pod.  přikročili  národové  pro  vzá- 
jemné směnné  styky  jednotlivých  hospodář- 
stev  záhy  k  užívání  určitých  jednotek  měr- 
ných, za  něž  brány  byly  nejčastěji  m.  lid- 
ského těla  (šířka  palce,  ruky,  délka  nohy. 
kroku,  paže,  vzdálenost  konečků  prstových 
u  člověka  stojícího  s  rukama  roztaženýma  — 
palec,  píď,  stopa,  loket,  sáh),  m.  jeho  po- 
třeb a  výkonů  hospodářských  a  vojenských 
(množství  obilí,  jež  člověk  denně  spotřebuje 
k  výživě,  délka  cesty,  kterou  za  den  vy- 
koná, plocha  půdy,  již  za  den  obdělá,  délka 
vrhu  —  dosud  užívané  rčení  »co  by  kamenem 
dohodiU)  a  pod.  Ze  základní  jednotky  tvo- 
řeny pak  menší  a  větší  postupným  půlením 
(Vs.  74.  Vs.  Vi«.  Va.  atd.).  k  němuž  se  pak 
připojuje  i  dělení  a  násobení  číslicemi  3  a  5 
tak,  že  vznikly  nejrůznější  soustavy,  z  nichž 
největšího  rozšíření  došlo  dělení  a  násobení 
šesti,  dvanácti  a  šedesáti.  Pro  měření  času 
byly  jednotky  dány  ročními  jevy  přírodními 
(rok,  měsíc,  den,  hodina  jako  Vm  doby  mezi 
dvěma  kulminacemi  slunečními).  Pro  jinaké 
měření  a  vážení  ukázala  se  záhy  kolisavost 
oněch  primitivních  měr,  kdežto  s  druhé 
strany  s  vývojem  vzájemných  styků  obchod- 
ních citlivost  pro  přesné  stanovení  m.  a  v. 
vždy  více  rostla.  Proto  vrchnosti  (města, 
státy)  zakročovaly,  určujíce  pro  svůj  obvod 
m.  a  v.,  jakých  v  obchodě  užívati  dlužno,  a 
to  buď  dle  obvyklých  měr  domácích,  nebo 
dle  mór  užívaných  u  národa,  s  nímž  obvod 
jejich  měl  největší  styky  (nebo  přímo  závis- 
lost) hospodářské  a  politické,  tak  že  z  pře- 
jímání soustav  měrných  lze  souditi  na  ob- 
chodní styky  zvláště  čilé.  Obyčejně  ustano- 
vují státy,  že  určitých  měr  a  vah  musí  býti 
u  nich  užíváno,  že  pravost  měr  a  vah  zji- 
šťuje a  pověřuje  se  toliko  u  měřidel  dle 
této  zákonné,  obligátní  soustavy  měrové  zdě- 
laných, že  k  údajům  m.  a  v.  ve  veřejném 
obchodě,  ve  smlouvách,  vyhláškách  atd.  musí 
se  užívati  jen  zákonné  soustavy  a  pod.,  a  stát 
tresce  pak  jak  užívání  jiných  soustav  měro- 
vých, tak  i  užívání  Iněřidel  zákonným  pod- 
mínkám nevyhovujících  nebo  jím  nepověře- 
ných.  Velmi  přesnou  soustavu  měr  a  vah 
měli  již  Babyloňané  (šedesátinovou),  Egyp- 
ťané, Foiničané,  Řekové,  Římané,  Arabové. 

V  Athénách  zkoumali  a  potvrzovali  metro- 
nomové  správnost  měr  a  vah  v  obchodě  uží- 
vaných, v  Římě  byly  normální  m  uschová^ 
vány  na  Kapitolu  a  ve  chrámech,  péče 
o  správné  m.  a  v.  příslušela  za  republiky 
aedilům,   za    císařů    městským    praefektům. 

V  Německu  trvala  roztříštěnost  soustav  mé- 


Mírzá  —  Mírzápúr. 


419 


rových,  vzniklá  za  středověku  roztříštěností 
státní,  až  do  konce  let  třicátých  XIX.  stol., 
kdy  následkem  smlouvy  o  celní  jednotu 
z  r.  1833  byly  zavedeny  celní  libra  (500  g)  a 
celní  cent  (50  kg)  nejprve  pro  správu  celní 
a  pak  i  jakožto  váha  všeobecná,  až  konečně 
r.  1868  byla  v  něm  zavedena  fakultativně  a 
od  1.  led.  r.  1872  obligatorně  soustava  me- 
trická. V  Rakousku  byla  rozmanitost  ještě 
větší;  nejenom  země,  nýbrž  i  jednotlivá  čel- 
nější tržiště  měla  své  m.  a  v.,  m.  plošné  a 
prostorové  nesouvisely  nijak  s  délkovými, 
i  pří  mérách  téže  kategorie  užívalo  se  růz- 
ných, vespolek  nesouvislých  jednotek  zá- 
kladních. Tak  byly  váhy,  stopy  a  palce  ví- 
dci^ské,  palce,  stopy  a  pruty  inženýrské, 
lokte  vídeňské,  české,  krakovské,  míle  po- 
štovní, zeměpisné,  dalmatské,  úřední,  jitra, 
korce,  měřice,  vědra,  mázy  a  Žejdlíky  dolno- 
rakouské,  české,  uherské,  slezské,  Ivovské; 
věrtele,  měřice,  korce,  čtvrtce;  libry  vídeňské, 
české,  pražské,  krakovské,  terstské;  zvlášt. 
váhy  na  drahokovy  a  drahokamy  atd.  Kon- 
cem XVIII.  stol.  vznikla  ve  Francii  snaha  za- 
vésti jedinou,  všeobecnou,  »přirozenou«,  t.  j. 
jako  by  jednou  pro  vždy  od  přírody  danou, 
vždy  stejnou  jednotku  měrovou,  za  kterou 
byla  již  v  dřívějších  dobách  navrhována 
délka  vteřinového  kyvadla,  dráha  proběh- 
nutá tělesem  volně  padajícím  v  první  vte- 
řině pádu  a  pod.,  a  za  niž  konečně  přijata 
délka  určitého  dílu  kvadrantu  poledníku 
zemského,  metr  (v.  t.). 

Metrické  m.  a  v.  ujaly  se  také  ve  vědecké 
literatuře  všech  státův  a  jsou  v  Čttných  stá- 
tech pro  veškeren  veřejný  život  obligatorné 
zavedeny;  výjimku  činí  dosud  Veliká  Bri- 
tannie  s  koloniemi,  Dánsko,  Rusko,  Švý 
cary  a  Spoj.  Obce  sev.-americké.  Ve  Veliké 
Britannii  jest  jednotkou  míry  délkové  yard 
(0*914  m)  o  3  stopách  po  12  palcích  po  12 
čárkách  (1760  yardů  činí  angl.  míli);  plošnou 
měrou  jest  aera  (0*4  ha),  dutou  gallon 
(4'543  /),  jichž  36  činí  1  barrel  (soudek  zn 
163-5  O  a  bushel  (36*35  /),  jichž  8  (=291  /) 
činí  1  quarter;  jednotkou  váhy  je  tuna 
(20  centů)  o  2240  librách  (0*4536  kg)  po 
16  uncích  po  16  drachmách.  Zvi.  jednotky 
jsou  pro  vážení  drahokovův  a  drahokamův. 
Anglické  míry  platí  i  ve  Spoj.  Obcích  sev.- 
amerirkých,  kde  však  dovoleno  jest  užívati 
též  soustavy  metrické.  V  Rusku  jest  jednot- 
kou váhy  pud  o  40  librách  (0*4095  kg)  po 
32  lotech;  jednotkou  délky  versta  (10o7  m) 
po  1500  aršinech;  jednotkou  plošnou  dě- 
sjatina  (1*09  ha)  a  dutou  četverC  (210  /). 
V  Rakousku  dle  nového  řádu  o  mírách  a 
vahách  (zák.  z  23.  čce  1871),  doplněného  no- 
vějšími předpisy,  musí  se  oa  1.  led.  r.  1876 
užívati  výhradně  metrických  měr  a  vah; 
užívání  jiných  nežli  metrických  měr,  vah  a 
měřicích  přístrojů  ve  veřejném  obchodě 
tresce  se  od  politických  úřadů  propadnutím 
těchto  měr  a  vah  a  pokutou.  Pro  přepočtení 
starých  měr  a  vah  na  nové  byla  zároveň 
udána  zákonná  proporce.  Z  nemetrických 
měr  ponechána  byla  v  platnosti  mořská  míle 


(Veo  stupně  rovníkového)  a  lodní  tuna  (v  do- 
pravě námořní  znamená  registrovaná  tuna 
ludní  prostoru  2*83  m*  čili  asi  15—17*5  q^ 
lodní  tuna  1*19  m').  Porůznu  počítá  i  dnes 
náš  venkov  kopy  vajec,  mandele  obilí,  kopy 
nebo  štůčky  plátna  a  pod.  K  měření  a  vážení 
ve  veřejném  obchodě  smí  se  užívati  toliko  měr 
a  vah  náležitě  cejchovaných  (znakovaných), 
t.  j.  co  do  pravosti  (přesnosti)  řádně  ověře- 
ných. Odchylky  od  pravé  hodnoty,  které  se 
při  cejchování  a  znakování  měr  a  vah  při- 
pouštějí, jsou  stanoveny  nařízením.  Roi- 
ličné  kategorie  vah  (kilogrammy,  dekagram- 
my  atd.)  musí  již  svou  podobou  býti  snadno 
rozeznatelný,  rro  všechny  země  předlitav- 
ské  jest  na  základě  zákona  z  23.  čce  r.  1871 
min.  nařízením  ze  17.  ún.  r.  1872,  č.  17.  ř.  i. 
pod  ministerstvem  obchodu  zřízena  c.  k. 
normální  kommisse  cejchovní  se  sídlem  ve 
Vídni  k  provádění  technických  prací  s  vy- 
konáváním zákona  o  měrách  a  vahách  spo- 
jených a  k  trvalému  udržování  pořádku 
v  měrách  a  vahách.  Běžné  záležitosti  této 
kommisse  obstarává  její  ředit.  Istvo,  veškerá 
opatření  významu  všeobecného  (jako  zejm. 
stanoveni  vědeckých  zásad  pro  zhotovováni 
měr  a  vah,  sestavení  řádu  cejchovního  a  in- 
strukcí pro  úřady  cejchovní,  návrhy  v  pří- 
čině poplatků  cejchovních  a  pod.)  podléhají 
usnesení  valné  schůze,  která  se  svolává 
aspoň  jednou  do  roka.  Cejchování  a  znako- 
vání měr,  závaží,  vah  a  j.  měřidel  ve  veřej- 
ném obchodě  užívaných  přísluší  cejchovním 
úřadům,  které  z  pravidla  v  sídlech  okresních 
hejtmanství  jsou  zřízeny  a  k  nimž  dohlížejí 
cejchovní  inspektoři,  pro  jednotlivé  země 
nebo  skupiny  zemí  ustanovení.  Dozor  nad 
měřením  a  vážením  přísluší  dle  obecního 
zřízení  obcím.  Poměry  veřejných  ústavů 
pro  měření  a  vážení,  t.  j.  podniků  v,  které  jsou 
k  vážení  a  měření  zboŽí  zvlášť  autorisovány, 
majíce  právo  vydávati  o  těchto  výkonech  a 
j(  jich  výsledcích  osvědčeni  s  průkazní  moci 
listin  veřejných,  jsou  upraveny  zákonem 
z  19.  čna  r.  1866,  č.  85.  ř.  zák.  Povolení  ke 
zřízení  takovýchto  ústavů  udílí  se  především 
obcím,  tarify  poplatků  měrných  a  vážných 
schvaluje  polit,  úřad  zemský,  osoby  k  ob- 
starávání těchto  úkonů  určené  musí  se  pod- 
robiti zkoušce  před  inspektorem  cejchov- 
ním, o  každém  měření  nebo  vážení  vydávají 
se  straně  bolletty  atd.  Gbr, 

Hirz&,  perský  titul,  odpovídající  turec. 
efendi,  pán,  klade  se  u  princů  za  vlastní 
jméno  (na  př.  Abbás  M.,  t.  j.  princ  Abbás), 
jinde  před  ně  (u  civ.  úředníků). 

Mirz&půr,  Mirzapore,  hl.  m.  distriktu 
v  divisi  bcnaresské  britskoindických  severo- 
záp.  provincii,  na  pr.  oř.  Gangu,  stanice  dr. 
z  Allahábádu  do  Kalkutty,  má  84.130  obyv. 
(1891),  z  nich  71.176  hindů,  12.562  muham., 
147  křestanův.  M.  byl  do  nedávná  hlavním 
emporiem  pro  obchod  s  obilím  a  bavlnou 
v  Hindustáně,  pozbyl  však  z  Části  své  důle- 
žitosti vystavěním  dráhy  do  Bombaje,  jímš 
sídlo  obchodu  přenést  no  do  Kanpúru.  To- 
vární zpracování  (4000  děln.)  vosku  z  červce 


420 


Mirza  Schaffy  —  Míseroni. 


Cocciis  lacca^  výroba  bronzu,  mosaze  a  ko- 
bercC,  obchod  s  obilím,  kořením,  cukrem, 
tabákem,  solí,  bavlnou  a  látkami.  —  Distr. 
mírzápúrský  má  13.528  kvn}  s  1,161.508 
obyv.  Rovinatá  čásť  okresu  je  velmi  úrodná 
a  hustě  obydlená,  za  to  výběžky  pohoří  Kaj- 
miSrského  pokryty  jsou  lesy  a  řídce  oby- 
dleny, dš. 

Mirza  Sohaffy  v.  Bodenstedt. 

Hisanihrop  (řec),  o  mrzel  ec,  mrzout, 
člověk  lidi  nenávidčjící  neb  jich  se  stranící; 
odtud  m-ie,  omrzelectví,  zvykem  ustálené, 
často  melancholii  podobné  stranění  se  lidí. 

MiB&rek  Jan,  spis.  český  {*  20.  bř.  1861 
na  Vsetíně).  Studoval  něm.  gymnasium  v  Tě- 
šíně. Zmítán  nepříznivým  osudem  ocitl  se 
v  říj.  r.  1900  v  redakci  »Času<  v  Praze.  Psá- 
val drobnosti  belletr.  původní  i  přeložené 
do  časopisů  a  vydal  pod  pseudonym.  J.  M. 
Slavic ínský  povídku  Vlk Krampotů (Praha, 
1892),  v  níž  valašským  nářečím  líčeny  zvyky 
a  obyčeje  lidu  valaŠ.  na  Vsacku.  Roku  1897 
vydal  na  Žižkově  tři  brošury:  Českým  mu- 
fum:  Aut  my  nej':me  spokojeny  s  Vdmil  (do- 
plněk broš.  V.  Štecha:  »Ccským  žcnám€); 
Česky-  lid  a  český  Žid.  Časové  úvahy  (oba 
spisky  pod  pseud.  Jaroslava  Procház- 
ková); Židé  v  Rakousku^  překlad  ze  Sidneye 
Whitmana.  V  X.  roč.  (1900-01)  >Česk.  Li- 
du€  uveřejnil  též  valaš.  nářečím  povídku 
U  Křúpalit.  Vek. 

MisaBi  [zázij  Nicol6,  belletrista  italský 
(♦  1855  v  Cosenze  v  Calabrii*,  professor  li- 
teratury italské  ve  svém  rodišti,  byl  průkop- 
níkem verismu  a  napsal  řadu  realistických 
obrazů  ze  života  svého  lidu,  mnohé  velice 
reliéfní,  tak  Racconti  calabresi  fl882),  Assedio 
ďAmaltea  (1893)  a  j.  Má  také  essaye  literár. 
a  íilosoňcké. 

Miaoe  (lat.),  na  receptech,  smíchej. 

HiBoeUanea  (lat.),  rozmanitosti. 

HiBdemeanonr  Imisdiménr],  angl., špatné 
chování,  v  anglickém  trestním  právu  tolik  co 
přečin. 

Kiadroy,  ves  a  mořské  lázně  v  okresu 
uznojmsko-volyňském,  v  prus.  vlád.  obvodě 
štětínském,  na  sev.-záp.  pobřeží  ostrova  Vo- 
lyně, stanice  dráhy  Swinemůnde,  v  pěkné 
poloze  mezi  dvčma  lesnatými  pahorky.  Má 
1891  evang.  ob.  (1895),  nový  kostel,  vrchní 
lesnický  úřad,  poštu,  telegr.  stanici,  krásné 
sady  a  promenády,  na  blízku  lesy  jehličnaté 
i  listnaté.  R.  1898  bylo  tu  11.000  hostí.  Par- 
níkem spojení  se  Štčtínem.  Rybářství. 

Mi86  en  Boéne  [mízán  sen],  franc,  uve- 
dení na  scénu;  tak  slují  všechny  přípravy 
i  práce,  kterých  vymáhá  vypravení  kusu  na 
jeviště.  Jest  to  obyčejné  práce  režisé- 
rova. Kbn. 

MÍBono  [-zé-|,  Čapo  di  M.,  příkrý  mys 
tuffový  a  trachytový  na  sev.-záp.  od  zálivu 
Ncapolského,  při  zátoce  Pozzuolské,  souvisí 
se  zemí  úzkým  pruhem  země  (Miliscalo),  úži- 
nou mořskou  oddělen  jsa  od  protějšího 
ostrova  Procidy,  původu  rovněž  vulkani- 
ckého. Vyhlídka  odtud  na  moře  náleží  mezi 
nejpůvabnější. 


Misera  contribnenB  pleba  (lat),  ubo- 
hý poplatný  lid.  Citát  z  Decretum  tri- 
partitum  maďarského  právníka  Verbócziho 
(z  r.  1514). 

Miflére  [-zcr|,  franc,  bída,  nouze. 

Miaerere  (lat.,  t.  j.  smiluj  se),  začátek 
57.  žalmu  a  název  hudebních  skladeb,  zalo- 
žených na  tomto  texte.  Nejproslulejší  jsou 
od  Allegriho,  Gabrieliho  a  Leona. 

M.,  tolik  co  dávení  lejna  (v.  t.). 

HiBerioordia  (latin.),  milosrdenství; 
v  klášteřích  mimořádná  úchylka  od  přísných 
nařízení  řeholních. 

MlBeroni  (Mi  ser  on,  Missironi)  z  Li- 
sonu,  příjmení  rodiny  rytířské,  která  byla 
prvotně  erbovní  rodinou  v  Miláně.  Erb:  štít 
šestkráte  na  přič  rozdělený  s  pruhy  modrými 
a  bílými,  z  nichž  hořejší,  bílý,  jest  na  způ- 
sob pily  sedmkráte  vyřezán,  přikryvadla  mo- 
drá a  bílá.  klenot  černá  orlice  korunovaná. 
Ke  sklonku  XVI.  stol.  přišel  Diviš  M.  ke 
dvoru  cis.  do  Prahy,  a  poněvadž  byl  do- 
vedný v  řezání  kamenů,  jmenoval  jej  císař 
Rudolf  n.  správcem  své  klenotnice.  Kašpar, 
Ferdinand,  Eusebius,  Aurelius,  Alex- 
ander a  Jeroným  v  1.  1598—1605  též  tu 
pracovali  jako  klenotníci;  jmenovitě  poslední 
vyřezal  drahocenný  kotlík,  jenž  sj  posud 
chová  v  cis.  klenotnici.  Bratří  Oktavián, 
Alexander,  Jan,  Ambrož  a  Aurelius 
majestátem  ze  dne  2.  září  r.  1608  obdrželi 
šlechtictví  pro  Říši.  Oktaviánovým  synem  byl 
Diviš,  jenž  byl  též  c.  k.  klenotníkem  nebo 
šocmistrem  a  r.  1661  zemřel.  R.  1653  (10.  bř.) 
obdržel  s  bratřími  svými  Jeronýmem,  Fran- 
tiškem a  Janem  majestát  na  potvrzení  šlech- 
tictví, při  čemž  starý  jejich  erb  polepšen 
tak,  aby  černá  orlice  držela  v  levici  smaragd 
a  pravicí  černý,  do  modra  zkalený  klíč,  v  je- 
hož zubech  jsou  zlatá  písmena  F.  III.  Do- 
tčený František  byl  vrchním  písařem  při 
zemských  berních  a  vyženil  s  Annou  Splcn- 
didou  Grefovnou  z  Grefenburka  statek  Kra- 
šov  (tl656).  Synové  jeho  Norbert  Adolf 
a  Jan  Augustin  povýšeni  majestátem 
z  r.  1674  (24.  list.)  do  rytířského  stavu  krá- 
lovství Českého  rodů  starožitných.  Tento 
druhý  koupil  Dvorce,  kdež  r.  1680  zemřel 
bez  dědicův.  Onen  prodal  r.  1677  Krašov  a 
koupil  r.  1681  Jemniště.  Po  jeho  smrti  pro- 
dán statek  zděděný  Dvorce  (1686)  na  oči- 
štění dluhů  na  statku  Jemništi.  Z  manželky 
Anny  Johanny  Chanovské  zůstavil  syna  Got- 
harta,  jenž  r.  1699  Jemniště  prodal.  Byl  po- 
zději c.  k.  nejvyšším  velitelem  kyrys.  pluku 
Locatelli.  R.  1735  prodal  statek  zděděný  Té- 
chobuz.  Zemř.  před  r.  1744,  zůstaví  v  4  dcery. 
Jiná  pošlost  začala  Ferdinandem,  jenž 
byl  r.  1661  c.  k.  klenotníkem  a  r.  1678  se 
na  Staré  mčsto  přestěhoval  (t  1684V  Pře- 
čkali jej  synové  Leopold  Josef,  Jan 
Ignác  (úředník  při  komorní  účtárně)  a  Pa- 
vel Řehoř  (t  kol.  1749)  a  tohoto  syn  byl 
Josef,  jenž,  tuším,  v  mládí  zemřel.  Třetí  po- 
šlost začala  Janem  Oktaviem,  jenž  byl 
sekretářem,  pak  referendářcm  při  kommissi 
revisionis  (1663  a  t.  d.),  v  1.  1675-— 78  statek 


Mises  —  Missie. 


421 


Tctin  držel.  Zemřel  po  r.  1682.  Syn  jeho 
Václav  Diviš  povýšen  majestátem  ze  dne 
21.  cna  r.  1700  do  rytířského  stavu  králov- 
ství Českého  starožitných  rodů  v,  r.  1704  zí- 
skal Čestínkostel,  jejž  r.  1713  prodal,  od 
r.  1716  měl  Terešov  a  r.  1723  koupil  Técho- 
buz,  kdež  r.  1726  bezdétek  zemřel  Dédicem 
jeho  stal  se  Gothart  Když  r.  1760  Kateřina 
vdova  Miscronka  zemřela,  jméno  to  v  Če- 
chách na  dobro  vyhaslo.  K  rodu  tomu  táhne 
se  pěkná  povést  Jana  z  Hvězdy.  Sčk. 

Hlses,  dr.,  pseud.  G.  T.  Fechner  (v.t.). 

Misg^iimiui,  zool.,  v.  Pis  koř. 

Hlsohlng^  v.  Měšín. 

Misohler  Ernst,  nár.  hospodář  a  statistik 
(♦  1857  v  Praze).  Studoval  v  Praze,  kdež  se 
habilitoval  r.  1884  na  něm.  universitě  pro 
statistiku  a  nár.  hospodářství.  R.  1888  jme- 
nován mimoř.  prof.  na  univ.  v  Čcrnovcích, 
r.  1891  opět  v  Praze  a  od  r.  1894  jest  řád- 
ným prof.  statistiky  ve  Št.  Hradci.  Vydal: 
Oesterreichisches  Stádtebuch  (Vid.,  1887—88, 
2  sv. ;  s  prof.  v.  Inama-Sttrneggem);  Die 
ArmenpHege  in  den  ósterr.  Stádten  u.  ihre 
Reform  (t.,1890);  Handbuch  der  Verwaltungs- 
statistik  (Štutg.,  1892,  1  sv.).  S  J.  Ulbrichem 
vydává  >Oesterr.  Staatswórterbuchc  (Vídeň, 
1894  a  násl.)  jako  řed.  štýrské  statist.  kan- 
celáře >Statistische  Mittheifungen  iiber  Steier- 
mark*  (od  r.  1896). 

Hlsohna  v.  Mišna. 

Kisilmerl,  m.  v  ital.  prov.  palermské, 
stanice  dráhy  Palermo-Corleone,  má  10.667 
ob.  (1888),  vinařství,  přípravu  oleje  a  lomy 
červeného  mramoru.  R.  1068  porazili  zde 
Normani  pod  Roggerem  Saracény. 

Hlsiones  {TerHtorio  de  las  Misiones)^  ter- 
ritoriuin  v  sev.-vých.  výběžku  republiky  Ar- 
gentinské, mezi  řekami  Páranou,  Uruguayem 
a  jejich  přítoky,  sousedí  na  sev.  a  sev.-vých. 
se  státy  brazil.skými,  na  jihu  s  argentinskou 
provincií  Corrientes,  na  záp.  s  Paraguayem. 
Na  rozloze  53.954  km^  má  jen  30.000  obyv. 
(1890),  mezi  nimiž  jest  něco  kočovných  In- 
diánův a  900  Evropanů.  Největší  čásť  půdy 
pokrývají  husté,  velkolepé  lesy,  hl.  pramen 
bohatství  této  země,  neboť  obsahují  cenné 
druhy  dřev,  jako  cedrové,  palissandrové,  ba- 
revné, růžové  a  j.  Na  straně  s  Uruguayem 
sousedící  pěstují  se  hojně  pomorančc  a  ro- 
ste mnoho  lékařských  bylin.  Podnebí  jest 
teplo,  Evropanům  nepříznivé.  Půda  je  velmi 
úrodná,  nejvíce  s  červenou  hlinou;  pěstuje 
se  proso,  mandiok,  tabák,  indyjh.  Nejnověji 
založeno  bylo  několik  plantáží  na  cukrovou 
třtinu.  R.  1888  bylo  4006  ha  vzdělané  půdy, 
z  nichž  2305  ha  připadá  na  rýži.  Nejvíce 
obyvatel  zabývá  se  chovem  dobytka  (r.  1888 
41.967  kusů  skotu,  17.541  koní,  4218  ovcí, 
3279  koz  atd.).  V  horském  pásmě  Sierra  del 
Iman  nalezeno  bylo  stříbro,  měď  a  rtuť.  Ob- 
chodu napomáhá  splavnost  Parany.  Hlav.  m. 
Posad  as,  založené  tcprv  r.  1875  na  Paraně, 
má  3000  ob.  Sousední  staroslavná  missijní 
osada  Candelaria  leží  v  troskách  a  má  sotva 
100  domů  se  600  ob.  Takové  missijní  osady, 
kdysi  kvetoucí,  založili  zde  jesuité,  když  byli 


r.  1631  vypuzeni  z  krajin  brazilských.  Oby- 
vatelstvo z  největší  části  patří  kmeni  Gua- 
ranů,  kteří  zde  žili  v  blahobytu.  Když  však 
r.  1765  byli  jesuité  z  celé  Již.  Ameriky  vy- 
hnáni, svěřeny  byly  M.  františkánům,  za  jichž 
nedostatečné  správy  a  ještě  více  pozdějšími 
občanskými  válkami  obyvatelstvo  chudlo.  — 
Srovn.  Ramon  Lista,  El  territorio  de  las  M. 
(Buenos  Aires,  1883);  Latzina,  Géographie 
de  la  République  Argentině  (t.,  1890).    H\k. 

Mistr  (jihosl.  =  Egypt)  sluje  v  Chorvat- 
sku nejjemnější  průhledné  plátno. 

MíBivria,  kolonie  řecká,  v.  Mesem- 
bria. 

Miskateo  (bot.),  české  jméno  rostliny  Af- 
zelia. 

Hiskoloz  [miškolc]  v.  Miškovec. 

Miskolesy,  Misko  lezy,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Král.  Dvůr  n.  Lab.,  okr.  Jaroměř,  fara 
a  pš.  Čes.  Skalice;  42  d.,  236  obyv.  č.  (1890), 
panský  dvůr,  ovčín  a  cihelna,  mlýn,  my- 
slivna  a  samota  Dlouhá  Voda.  Počat,  války 
30leté  držel  M.  Jan  Dobřenský  z  Dobřenic, 
jemuž  byly  pro  iičastenství  ve  vzpouře  stavů 
Českých  odňaty  a  prodány  Albrechtovi  z  Vald- 
šteina.  Ferdinand  II.  daroval  je  řádu  servitů 
ve  Vídni,  od  nichž  je  koupil  (1637)  Okt. 
Piccolomini,  načež  příslušely  k  Náchodu. 

Miskov,  víska  v  Cechách,  hejtm.  Sedl- 
čany, okr.  Sedlec,  fara  a  pš.  Jesenice  u  Sedl- 
čan; 15  d.,  100  ob.  č.  (1890),  3tř.  šk. 

BÉlskovioe  v.  Myskovice. 


MiBOOOO 

VLiuogyn 


zoko 


mizo- 


V.  Mesocco  V  alle. 
(řec),  nepřítel  žen ;  odtud 
m-ie,  nenávidění  žen. 

MÍ80lO£^e  [mízo-]  (řec),  povrhání  roz- 
umem a  osvětou;  misolog,  tmář,  obskurant. 

MIbox  v.  Mesocco  Valle. 

MiBraim,  hebrejské  jméno  Egypta. 

MlsrátA  (Mesrata)  v.  Masráta. 

Ml88  (angl.),  slečna. 

MÍ8S.,  úřední  zkratek  státu  Mississippi. 

HiBSál  v.  Mešní  kniha. 

MÍbbI  dominioi,  též  missí  regii,m.  re- 
gál es  (něm.  Sendboten,  Sendgrafen^  Kónigs- 
boten,  Gewalť,  Machtboten)^  nazývaly  se  ve 
francké  říši  osoby,  které  opatřt-ny  jsouce 
plnou  mocí  vysílány  byly  od  krále  po  říši, 
aby  kontrolovaly  činnost  úředníků.  Celá  říše 
rozdělena  byla  za  tím  účelem  na  missijní 
okrsky  (missatica,  legationes).  Obyčejně  bý- 
vali pro  každý  okrsek  jmenováni  dva  m.  d., 
jeden  duchovní  a  jeden  světský.  M.  d.  vy- 
šetřovali nešvary  ve  správě  se  vyskytující 
na  sjezdech  biskupů,  opatů,  hrabat,  králov- 
ských vasallů  a  fojtův  a  konali  mimo  to 
mimořádně  soud  ve  zvláštních  shromáždě- 
ních. V  Itálii  a  v  říši  západofrancké  vysíláni 
byli  ještě  v  2.  pol.  IX.  stol.,  naproti  čemuž 
v  říši  Vychodofrancké  již  za  Ludvíka  Němce 
se  neobjevují.  Srv.  Krause,  Geschichte  des 
Instituts  der  M.  d. 

MiBBÍe  (z  lat.  missio),  posílání  věrozvěstů, 
missionářů,  za  tím  účelem,  jednak  aby 
lidi  vlažné  ve  víře  utvrzovali  (vnitřní  m.), 
jednak  aby  národy  obraceli  na  svou  víru. 
Největšího   významu  a  rozšíření  nabyly  m. 


422 


Missie. 


křesťanské,  které  jsou  tak  staré  jako  cír- 
kev sama.  První  missionáří  byli  sv.  apošto- 
lové  a  působení  m-ií  bylo  dlouho  do  středo- 
věku nejvýznačnějším  rysem  činnosti  cír- 
kevní. Nejdříve  pracováno  na  půdě  říše 
feímské,  a  když  tam  křesťanství  pevně  se 
zakotvilo  a  stalo  se  náboženstvím  státním, 
posunuty  m.  dále  na  sever  mezi  Germány, 
Kelty,  Slovany.  Po  rozštěpení  církve  závo- 
dila obě  vyznání  v  získávání  stoupenců,  uží- 
vajíce při  tom  i  vlivů  politických;  církev 
římská  ovládla  celou  záp.  i  střední  Evropu, 
církev  řecká  rozšířila  se  po  poloostrově 
Balkánském  a  v  Evropě  východní.  Doba  vel- 
kých objevů  zeměpisných  poskytla  církvi 
příležitosti,  aby  šířila  vyznáni  katolické  mezi 
domorodci  na  půdě  americké  a  v  jižní  i  vých. 
Asii.  Jmenovitě  jesuité  (v.  t.)  vysílali  celé 
lástupy  svých  členů  za  věrozvěsty,  vedle 
nich  však  i  starší  řádové,  hlavně  františkáni 
a  dominikáni,  později  i  augustiniáni,  laza- 
risté,  kapucíni,  při  díle  tomto  se  účastnili. 
Zatím,  co  v  krajinách  zámořských  šířilo  se 
vyznání  katolické,  nespouštěla  církev  římská 
8  mysli  opětného  získání  oněch  končin,  kte- 
rých byla  pozbyla  reformací.  Současně  hle- 
děno u  kurie  římské  k  tomu,  aby  dílo  refor- 
mační bylo  prováděno  soustavně  a  jednotně. 
Tiž  Řehoř  XIII.  (1572—85)  povolal  stálou 
kommissi  tří  kardinálů,  kteří  měli  pečovati 
o  missijní  potřeby  především  mezi  Maronity, 
Slovany,  Řeky,  Egypťany  a  Habešany,  kte- 
rážto koramissc  od  Klimenta  VIII.  byla  roz- 
množena novými  členy  a  konala  pravidelná 
seděni.  Tak  položen  zaklad  ke  kongregaci 
de  propaganda  fide,  kterou  zřídil  Ře- 
hoř XV.  r.  1622.  Nástupce  jeho  Urban  VIII. 
rozšířil  r.  1627  tuto  instituci  založením  kol- 
legia  Propagandy,  jež  mělo  za  účel  vy- 
chovávati budoucí  missionáře,  ačkoli  počet 
odchovanců  Propagandy  nikdy  nestačil  a  stále 
musili  se  věrozvěstové  přibírati  z  řádů  mniš- 
flkých.  Za  Pia  IX.  konečně  organisován  ústav 
tento  na  novo  a  rozdělen  v  oddíly,  z  nichž 
jednomu  přikázán  ritus  latinský,  druhému 
východní.  V  XVIII.  stol.  poklesla  horlivost 
missionářská  jmenovitě  následkem  zrušení 
řádu  jesuitského  i  mnohých  klášterů,  jejichž 
jmění  ze  značné  části  musilo  přispívati  k  vy- 
držování m-ií,  avšak  v  XIX.  stol.,  kdy  roz- 
sáhlé kraje  zámořské  dostaly  se  v  moc  evrop- 
ských státův,  oživly  m.  poa  ochranou  jejich 
na  novo.  Aby  pak  nové  obce  církevní  mely 
hned  náležitou  organisaci,  zřizují  se  jiŽ  od 
dob  Řehoře  XVI.  v  krajinách  pro  křesťan- 
ství získaných  vedle  apoštolských  vikariátů 
mnohá  nová  biskupství,  jmenovité  za  pape- 
lování  Lva  XIII.  Zvláště  dobře  daří  se  m-iím 
katolickým  v  končinách,  jež  zabrány  moc- 
aostmi  katolickými,  zejména  Francií;  vůbec 
T  nové  době  m.  katolická  požívá  ochrany 
francouzské  a  skoro  se  zájmy  francouzskými 
se  ftotožňuje,  kdežto  v  dřívějších  dobách 
opírala  se  hlavně  o  Španělsko  a  Portugaly. 
Tlivém  francouzským  nabyla  opět  značně 
pidy  v  Číně,  kdež  získala  mnoho  stoupenců, 
t  Zadní  Indii  i  ve  franc.  državách  v  Přední 


Indii,  dále  pod  ochranou  francouzskou  i  bel- 
gickou v  záp.  Africe  a  PokonŽí.  Konečné  roz- 
šířil se  zájem  o  m.  i  mezi  laiky  a  zakládány 
četné  spolky  k  rozšiřování  víry;  je- 
jich členové  ovšem  sami  činně  nepůsobí,  ale 
zavazují  se  k  příspěvkům  peněžitým  a  pra- 
videlné modlitbě  za  missionáře.  Nejdůleži- 
tější v  tom  směru  jsou  missijní  společ- 
nosti francouzské,  jmenovitě  Picpusská  kon- 
gregace, založ.  r.  1805  Coudrinem  a  r.  1811 
papežem  potvrzená,  četné  spolky  Xaverské;, 
z  nichž  nade  všecky  společnosti  vynikl  Lyon- 
ský  spolek,  zaloŽ.  r.  1822  (pořádaje  sbírky 
souové  získává  pro  m.  ročně  3—4  milí.  fr.), 
Lyonská  společnost  pro  m.  v  Africe,  založ. 
r.  1856,  Spolek  svatého  dětství,  zal.  r.  1843, 
vydržující  sirotky  skrze  missionáře.  V  ostat- 
ních zemích  důležitý  jsou  Leopoldovo  na- 
dání v  Rakousku  z  r.  1829  na  podporu  m-ií 
severoamerických.  Ludvíkův  missijní  spolek 
v  Bavorsku  z  r.  1840,  jenž  býval  dříve  ha- 
luzí Lyonské  společností,  Bonifaciův  spolek, 
společnost  v  Kolíně  n.  R.  pro  výchovu  čer- 
nošských dětí.  Palestinská  společnost,  Asso- 
ciazione  del  Buon  Pastore  ve  Veroně,  zal. 
r.  1872,  Claverská  společnost  pro  m.  mexi 
černochy  v  Americe,  Severoamerická  společ- 
nost pro  působení  mezi  Indiány. 

V  evangelické  církvi  počala  činnost 
missionářská  t*'ž  velmi  záhy,  ale  její  prvDÍ 
pokusy  neměly  úspěchu.  Vedle  Hollanďanů, 
kteří  na  ostrovech  východoasijských  v  již. 
Indii  a  v  Brazílii  pokoušeli  se  o  rozšířeni 
svého  vyznání,  byli  Angličané  první,  kteří 
ve  svých  osadách  severoamerických  náležité 
organisovali  m.  Nebyla  to  však  církev  státní, 
nýbrž  neanglikáni  {dissenters\  od  nichž  vy- 
šel počátek.  Kvakeri,  puritáni  nejdříve  In- 
diánů se  ujali,  po  nich  pak  teprve  následo- 
vala církev  episkopální.  Již  r.  1647  utvořila 
se  Společnost  ku  podpoře  křesťanského  po- 
znání, jež  byvši  schválena  parlamentem  pře- 
měnila se  r.  1701  na  Společnost  pro  šíření 
evangelia  v  cizích  dílech  světa  {Society  for 
the  Propagation  ofthe  Gospel  in  foreign  parts). 
Mnohem  hlubší  podnět  než  u  církve  angli- 
kánské, totiž  skutečnou  lásku  k  církvi,  měla 
missijní  činnost  ochranovských  Bratří  a  me- 
thodistů,  kteří  záhy  po  zmíněné  společnosti 
počali  vysílati  missionáře.  Dánsko  později 
otevřelo  Bratřím  své  državy  západoindické 
(1732)  a  Grónsko  (1733),  odkudž  rozšířili 
svou  působnost  po  Sev.  Americe,  Labradore 
i  do  Kapský  a  získali  tam  záhy  první  míst« 
mezi  všemi  společnostmi.  Z  nejzasloužilej- 
ších missionářů  jejich  byl  David  Zeisberger. 
jenž  po  63leté  činnosti  mezi  Indiány  zemřel 
r.  1808.  Dánský  král  Bedřich  IV.  zal.  r.  1704 
m-ii  v  indickém  Tranquebaru  (zabraném  jíž 
od  r.  1620)  a  r.  1711  zřídil  Bedřich  další  na- 
dání pro  tuto  m-ii,  kterou  Kristián  VI.  ros- 
množil,  ba  v  Kodani  r.  1714  založena  kollef 
missijní.  Většího  významu  nabyly  m.  pro- 
testantské teprv  od  revoluce  francouzské. 
Snahy  íilanthropické  a  svobodomyslné  idee 
uznávaly  také  v  divochu  a  v  pohanu  bratra, 
jaly  se  brojiti  proti  zotročování  jeho  a  sna- 


Missie. 


423 


iily  se  jej  povznésti.  Od  počátku  XIX.  stol. 
počíná  se   mezi   protestanty  ujímati  činnost 
missijní  ve   velkém   slohu.   Nebyly  to   však 
▼lady  států,  nýbrž  společnosti  soukromé,  jež 
k   tomu   daly   podnět   sháněním  prostKdků 
peněžitých  i  vzděláváním  a  vysíláním  missio- 
nářů.  V  popředí  všech  zemí  činnost  missijní 
podporujících   stojí  Anglie.    Tam    r.  1792 
baptisté  založili  missijní  společnost  pro  Ben- 
gálsko    {Society  for  propagating   the  Gospel 
amongst  the  Heathen),  vydržující  tam  velko- 
lepé učiliště,   r.   1795   vznikla  pod  dojmem 
▼elikých  objevů  Cookových  Londýnská  mis- 
sijní společnost  {London  Missionary  Society), 
jež  ujala  se  nejprve  činnosti  v  Okeánii,  po- 
sději  rozšířila  ji  do  jižní  a  vých.  Afriky,  na 
Madagaskar,  do  Číny  a  Guayany;  obě  však 
záhy  předčila  biskupsko-círktvní  společnost 
missijní   {Chuťch  Missionary  Society),  založ. 
r.  1799  a  určená  původně  pro  záp.  Afriku, 
ale  rozšířená  později  na  veškery  mimoevrop- 
ské državy  anglické,  a  také  missijni  společ- 
nost Wesíeyanská  {Wesleyan  Miss.  Society), 
vzniklá  r.  1814  a  mající  od  r.  1858  pobočný 
spolek  Ženský  zv.  Ladies*  Auxiliary.    Od   té 
doby    společností    rychle    přibývalo,    neboť 
šádná    z  jednotlivých  sekt   nechtěla  zůstati 
pozadu  a  žádné  území  nemělo  býti  bez  práce 
missionářské,    ba  některá   vyznání   dokonce 
m.  pokládají  za  důležitou  součást  svého  ži- 
vota  církevního.    Tak  vznikla  r.  1816  gene- 
rální   missijní   společnost   baptistů    {General 
Baptists)  a  společnosti  presbyteriánské,  r.  1829 
sďkotská,   r.    1840   irská    a    r.    1845    anglická 
(Sco*tsh  Presbyterián    Church*s  Missíon,   Irish 
Presbyterián    Church^s    Mission,    Presbyterián 
Church  in  England).    Vedle  těchto  všeobec- 
ných vyvinuly  se  ještě  společnosti  zvláštní, 
na  př.  r.  1844  anglikánská  společ.  pro  missie 
jihoamerické,  r.  1869  pod  vlivem  přednášek 
Livingstonových,  společnost  anglických  uni- 
YCrsit  pro   m.  jihoafrické  {Universities*  Mis- 
ston),  r.  1865  China  Inland  Mission  a  j.  S  nimi 
pracují  zároveň  četné  spolky  ženské,  jež  mají 
Akoleni  vychovávání  a  vzdělávání  dívek  v  In- 
dii, Sýrii,  Egyptě  a  j.,  dále  m.  lékařské,  vy- 
chovávající lékaře  pro  služby  missijní,  ko- 
nečně četné  společnosti  podpůrné,  vládnoucí 
mnohdy  velikými  prostředky.  Kromě  zmíně- 
ných vynikají  ještě:   Cnurch  of  England  Ze- 
mina Miss.  Society  (zal.  1879),  South  Afrirar. 
Miss.   Soc.   (1844),  Primitive   Methodist  Miss. 
Soc.  (1810),    United  Methodist  Free  Churches 
kome  and  foreign  Missions  (1857),  Methodist 
Mevt  Connexion  foreign  Mission  (1860),  Friend 
foreign  Mission  (1866),  F'ree  Church  oj  Scot- 
íand  (1843),  Medical  Miss.  Society  (1843),  So- 
dttty  for  promoting  Christian  KnorMedge  (1618), 
nváděná  zhusta  jako  nejstarší  společnost  mis- 
sijní, jež  nyní  podporuje  m.  mezi  pohany  vů- 
bec, heligious  Tract  Society  (1799),  rozšiřu- 
Žcí  spisy  náboženské  v  rozličných  jazycích, 
rítská  a  zahraniční  společnost  biblická  (1804), 
Í<  pořizuje  překlady  biblí  do  nejrozmanitej- 
ch  jazyků   a  rozšířila  již  na  milliony  biblí, 
Cehanon  Schools  Society  (1852),  Indián  female 
lUrmal  School  Soc.  (1852).    Nyní  má   Velká 


Britannie  i  s  pobočnými  spolky  podpůrným! 
kolem  50  společností  missijních.  K  ní  nej- 
blíže řadí  se  Spojené  Obce  severoamerické, 
kdež  od  poč.  XIX.  stol.  panuje  v  té  příčiné 
velmi  čilý  ruch.  R.  1810  založ,  od  kongrega- 
tionalistův  a  presbyteriánův  American  Board 
of  Commissioners  for  foreign  Missions  v  Bosto- 
ne, prostě  jen  >Board«  zvaný,  jenž  jsa  ve  vě- 
cech vyznání  celkem  svobodomyslný  shoduje 
se  nejspíše  s  Londýnskou  spol.  missijní;  má 
ohromné  důchody  a  několik  společností  po- 
bočných. R.  1877  odloučili  se  od  něho  prcs- 
bytcriáni  a  založili  si  zvláštní  společnost, 
vedle  nich  pak  ostatní  sekty  také  jaly  se 
pracovati  pro  šíření  svého  vyznání,  ale  ná- 
sledkem otázky  otrocké  namnoze  se  rozště- 
pily v  severní  a  jižní.  Z  amerických  společ- 
ností vynikají:  Womťn*s  Board  of  Missions 
(1869),  American  Missionary  Association  (1846) 
v  Nov.  Yorce,  American  Baptist  Missionary 
Union  (1814,  Společnost  jižní  1845),  Board 
of  foreign  Missions  of  the  Presbyterián  Church 
in  the  U.  St.  of  America  (1837,  Již.  spol.  1862), 
Foreign  Mission  of  the  re  for  med  Church  of 
America  (1857),  Methodist  Episc.  Church  (1819), 
Methodist  Episc.  Women's  foreign  Miss.  (1845), 
Methodist  Church  of  Canada  (1824),  Protestant 
Episc.  Church  in  the  U.  St.  (1820),  American 
Commission  of  Native  Missions  (1883).  Mno- 
hem menší  účastenství  jevilo  se  pro  věc 
missijní  na  pevnině  evropské.  V  HollandsUu 
vznikla  missijní  společnost  r.  1797,  v  Nizo- 
zemí založena  r.  1859  Nederlandschg  Zending- 
vereeniging  a  ještě  8  jiných  společností.  Na 
půdě  německé  vznikla  r.  1824  Berlínská  .spo- 
lečnost missijní  (nyní  Berlín  I.),  brzo  po  nf 
Porýnská  spol.  miss.  s  missionářským  ústa- 
vem v  Barmech,  r.  1836  SeveronČm.  spol. 
v  Brémách,  r.  1836  Gossnerův  spolek  miss. 
v  Berlíně  (Berlín  II.),  r.  1836  společnost  miss. 
v  Drážďanech,  jež  r.  1846  přeložena  do  Lip- 
ska, r.  1849  Hermansburská  a  r.  1877  Šles- 
vicko-Holštýnská  spol.  v  Brccklumě,  jež  obé 
jako  lipská  jsou  přísně  lutheránské.  Naproti 
nim  ^Všeobecný  evangelicko-protestantský 
missijní  spolek  ve  Frankfurtě  n.  M.  (1884)« 
zastupuje  směr  velmi  svobodomyslný.  Účin- 
kem koloniálních  snah  německých  vyvinulo 
se  v  nejnovější  době  několik  společností, 
na  př.  pro  m.  ve  vých.  Africe  (v  Berlíně 
r.  1885),  v  Číně  (1890),  evang.  spolek  africký 
(1891),  k  nimž  druží  se  ještě  spolky  pod- 
půrné (na  př.  Jcrusalemská  společnost  z  roku 
1852)  a  spolky  ženské.  V  nordických  státech 
má  Dánsko  missijní  společnost  od  r.  1821, 
ve  Švédsku,  kde  missijní  snahy  již  od  poč. 
XVII.  stol.  těšily  se  přízni,  založena  Svenska 
Mission  Sállskapet,  v  Norsku  sdružily  se 
drobné  společnosti  r.  1846  v  Norské  Missions 
^Iskap,  v  Čuchonsku  vznikla  r.  1859  Finska 
Missions  Sállskapet  v  Helsingforsu.  Francouz- 
ští hugenoti  založili  r.  1823  Societě  des  MiS' 
sions  evangeliques,  jež  působí  mezi  jihoafri- 
ckými Basuty  a  na  Tahiti.  Konečně  také  svo- 
bodné církve  v  románských  kantonech  švý- 
carských sdružily  se  r.  1881  v  Mission  Ro- 
mandě,  působící  v  již.  Africe. 


424 


Missilie  —  Mis^řcK 


V  ruské  církvi  pravoslavné  jméno  m. 
má  dvojí  význam.  Značí  sice  totéž  jako  v  církvi 
katolické  a  evangelické,  mimo  to  označuje 
se  však  takto  duchovenstvo  církví  zahranič- 
ních, jmenovitě  téch,  jež  zřízeny  byly  pro 
bohoslužbu  pravoslavnou  při  jednotlivých 
vyslanectvech.  M.  ruské  působí  většinou 
mezi  národy  sibiřskými;  země  rozdělena  jest 
v  obvody,  dle  nichž  zovou  se  jednotlivé  m., 
totiž  altajská,  kirgizská,  irkutská,  zabajkal- 
ská,  kamčatská,  obdorská,  surgutská  a  ja- 
kutsko-čukočská.  M.  japanská,  nacházející 
se  nyní  pod  vrchní  správou  biskupa  revel- 
ského,  má  svého  biskupa,  28  kněží  a  8  diá- 
konův a  čítala  r.  1895  ve  220  obcích  na 
22.000  křesťanů;  hlavní  sídla  její  jsou  Tokio, 
Hakodate  a  Osaka.  Americká  m.  nachází  se 
pod  správou  biskupa  aleutského  a  aljašského. 
Hmotně  závisí  m.  tyto  vesměs  na  společnosti 
Misaionarskoje  obščestvo  dlja  sodčjstvija  ra^- 
prostranénija  christianstva  me^du  ja\y atikami ^ 
jež  r.  1870  přezváno  na  Pravoslavnoje  missio- 
narskoje  obščestvo  a  má  sídlo  své  v  Moskvě. 
Po  venkově  pracují  pro  ně  eparchiální  ko- 
mitéty, jichž  r.  1896  bylo  44.  K  této  společ- 
nosti druží  se  od  r.  1882  ještě  Imperator skaje 
pravoslavnoje  palestinskoje  obščestvo^  jehož  úče- 
lem jest  sbírati  a  šířiti  vědomosti  o  Sv.  zemi 
i  přiciňovati  se  v  ní  o  povznesení  pravoslaví, 
dále  Obščestvo  vo^stanovlenija  pravoslavnago 
christianstva  na  Kavkaze  (od  r.  1860). 

Pro  vychování  a  vzdělání  missionářů,  kteří 
ke  svému  povolání  musí  býti  náležitě  při- 
praveni, jsou  zvláštní  semináře,  jež  vydržují 
dílem  jednotlivé  společnosti,  dílem  řády 
i  církve  saniy;  církev  katolická  má  jich  27, 
většinou  v  Říme  (kdež  chovanci  navštěvují 
kollej  Propagandy),  pak  v  Itálii  ízvl.  v  .Mi- 
láně a  ve  Veroně)  a  ve  Francii.  Z  evangeli- 
ckých slynou  semináře  v  Basileji,  Brémách  a 
v  Paříži.  K  povzbuzení  zájmu  pro  m.  a  k  sou- 
stavnější práci  missijní  slouží  konference 
missijní,  pořádané  jednak  od  missionářů, 
jednak  od  představených  jednotlivých  spo- 
lečností, přátel  m-ií  a  j.  Týž  účel  sleduje 
pořádání  missijních  hodin,  slavností  a  pod. 
1  vydávání  časopisů  missijních. 

Statistika  o  působnosti  m-ií  není  dosti 
úplná  a  spolehlivá;  nerozeznává  se  v  ni  na 
př.,  kolik  obrácených  získáno  mezi  pohany 
nebo  mezi  Židy,  nebo  konečné  mezi  kře- 
sťany jiných  vyznání  a  pod.  Pro  církev  ka- 
tolickou udává  se  počet  obrácených  na 
3,000.000,  mezi  nimiž  působí  kolem  4000  mis- 
sionářů; v  církvi  evangelické  dle  údajů  Vah- 
lových  počítá  se  2,750.000  obrácených,  mezi 
nimiž  působilo  5638  missionářů,  4074  pomoc- 
níi<ův  ordinovaných,  49.618  neordinovaných 
a  2892  pracovnice  neprovdané.  Největší  po- 
díl má  Analif  (2148  miss.)  a  Spoj.  Obce  sev.- 
amer.  (2039  miss.);  obě  země  hmotně  daleko 
nejvíce  přispívají.  Křesťanů  nově  získaných 
vykazuje  nejvíce  Asie,  pak  postupně  Afríka, 
Amerika,  Austrálie.  Celkem  dlužno  říci,  že 
výsledky  m-ií  nejsou  v  přiměřeném  poměru 
k  velikému  počtu  pracovních  sil  a  k  ohrom- 
nému nákladu  na  ně. 


Srv.  Smáth,  Short  history  of  chrřstian-  niia^ 
sions  from  Abraham  and  Paul  to  Caney,  Li— 
vingstoiie  and  Duff  (Edinburk,  1S84) ; ;  Kalkár,. 
Greschicbte  der  christl.  Mission  iinter  den 
Heiden  (Gutersloh,.  1»79— 80,  2  sv.);  Bliss^, 
The  encyclopaedia  of  missions  (N.  Yoelt». 
1891,  2  sv);  Henrion,,  Histoire  generále  dca 
mi&sions  catholiques  (Pař.,  1844—47,  2  »v.);. 
Hahn^  Geschichte  derkatholischeni  Missionen. 
(Kolín  n.  R.,  1857 — 65,  5  sv.);  Dřjunkovallgi;^ 
Dictionnaire  des  missions  catholiques  (Par.^ 
1864,  2  sv.);  Wittmann,  Allgem.  Geschichte 
der  kath.  Missionen  vom  XIII.  Jííhrhundert 
an  (Augšpurk,  1846—47,  2  sv.);.  Annales  de 
la  propag.  de  foi  (Lyon,  od  r.  1:822  vychá- 
zejí v  několika  jazycích);  Wemer,  KatboU 
Missionsatlas  (Freiburk  i.  B.,  1-885);  Blum- 
hardt,  Handbuch  der  Missionsgesch.  und  Mis- 
sionsgeographie  (3.  vyd.  Calw,.li862);  Gnimde- 
mann,  Zur  Statistik  der  cvangel.  Missionen 
(Gůtersloh,  1886) ;  Missionary  year  book (Lon- 
dýn, od  1888);  >Missionary  rcview  oř  the 
world«  (N.  York,  1896);  »^Atlgem.  Missions- 
zeitung«  (Gůtersloh,  od  1874);  »Zeitschrift 
fur  Missionskunde  u.  Religionswissenschaft* 
íBerl.,  od  1895);  »Nordisk  Missions  Tidsknft« 
(mimo  to  velká  většina  společností  missijních 
vydává  své  časopisy);  Grundcmann,  AUgem, 
Missionsatlas  CGotha,  1867);  Neuer  Missions- 
atlas (Cahv  a  Stutgart,  1896);  v  církvi  pravo- 
slavné vydávala  miss.  společnost  v  1.  1870 
až  1874  »Sbornik  svéděnij*  a  od  r.  1892 
»Pravoslavnyj  Blagověstnik«.  p. 

BliBBilie  (lat),  mince,  sušené  ovoce,  pe- 
čivo a  jiné  věci,  jež  v  Říme  za  císařův  při 
slavnostech  mezi  lid  bývaly  rozhazovány. 

MiBBlnippi,  řeka  v  Brit.  Se  v.  Americe, 
v.  Churchill. 

MíbbIo  (lat.),  poslání.  V  řím.  vojenství 
propuštění  ze  služby  vojenské,  též  pro- 
puštění zajatých. 

M.  in  possessionem  bonorum  nebo 
re  i,  právní  uvedení  v  držbu  {Besitieinwei- 
sutig),  jest  v  římském  právu  opatření,  dle 
něhož  se  někdo  zmoci^uje  soudním  dekre- 
tem, aby  se  uvázal  v  drŽbu  cizího  jmění 
{bona)  neb  jednotlivých  předmětů  majetko- 
vých {res)  k  zajištění  právních  nároků.  Uve- 
dený v  držbu  má  právo  na  detenci  věci,  aby 
ji  střehl  a  chránil,  pokud  trvá  důvod,  proč 
byl  uveden,  a  chráněn  jest  v  poměru  toin 
zvláštními  prostředky  právními.  M.  in  p.  po- 
skytnuta jest  na  př.  tomu,  kdo  byl  ustano- 
ven dědicem  v  testamente  zevně  bezvadném, 
a  sice  v  příčině  věcí,  jež  zůstavitel  v  době 
smrti  své  měl  v  držení.  Také  odkazník,  Žá- 
dal-li  marně  jistotu  (že  mu  bude  zapraven 
odkaz),  může  dosíci  uvedení  v  držbu  všech 
statků  dědicových,  pocházejících  z  dědictví. 
Když  pak  povinovaný,  byv  u  příslušného 
soudce  zažalován,  ještě  po  šest  měsíců  me- 
šká se  zapravením  odkazu,  může  odkazník 
uvésti  se  v  držbu  i  jiných  jeho  statků  (t.  xv. 
m.  in  p.  Antoniana)  s  právem  opatřiti  si 
zaplacení  z  jich  užitků.  Srv.  Arndts,  Učební 
kniha  Pandekt  (Praha,  1886,  český  překlad). 
M.  in  p.  známa  byla  pode  jménem  z  vod 


Missionář  —  Mississippi. 


425 


í  starému  právu  českému.  Dle  Všehrda  (IV., 
14, 12)  >zvod  nic  jiného  nenič,  než  skutečné 
uvedenie  kupujícieho,  nebo  dědicóv  jeho, 
nebo  póvoda  vedle  práva  v  dédictvie  zprávce 
nebo  pohnaného*.  Více  o  tom  ve  či.  Z  v  od. 
Také  právo  moderní  uznává  m.  in  p.,  a  sice 
jako  exekuční  prostředek  při  t.  zv.  sekve- 
straci  čili  správě  vnucené  (§  97.— 132. 
zák.  ze  dne  27.  kv.  1896,  č.  79  ř.  z.)  a  kromě 
toho  v  konkursu  (v.  t). 

Kissionář  v.  Miss  i  e. 

Missi  regralOB  a  m.  re^^i  v.  M.  domi- 
nici. 

Hlsslroni  z  Lisonu  v.  Miseroni. 

MisfliMippi:  1)  M.  (Otec  vod),  největší 
veletok  Sev.  Ameriky,  a  pokládáme-li  Mis- 
souri  za  hlavní  pramen,  nejdelší  řeka  světa 
vůbec,  odvodňuje  při  délce  (s  Missourini) 
7052  km  plochu  3,221.806  km*,  třetinu  Spoj. 
Obcí  sev.-amer.,  a  přivádí  zálivu  Mexickému 
přes  19.000  m'  vody  za  vteřinu.  Vlastní  horní 
M.  odvodňuje  střední  horní  čásť  obrovského 
úvodí  veletoku  ve  výměře  asi  437.700  km-. 
Sbírá  značné  vody  své  hlavně  z  jezernatých, 
nevysokých  plání  Minnesoty  a  Wisconsinu. 
Die  výzkumů  Schoolcraftových  a  Allenových 
z  r.  1832,  doplněných  r.  1881  W.  Glazierem, 
pramení  M.  ve  výši  500  m  na  nepatrné  vy- 
sočině nad  jezerem  Glazierovým,  protéká 
jim  a  vstupuje  pak  do  hlubokého,  čistého  a 
rybnatého  jezera  Itasky,  z  něhož  vychází 
maje  šířky  10—12  m  a  ^Z,  m  hloubky;  od 
jezera  Traverse  obrací  se  k  vých.,  protéká 
jez.  Cass,  četnými  peřeji  spěje  k  jez.  Winni- 
bicroshishu,  za  nímž  pojí  se  s  vodami  řeky 
Leech,  odtokem  velkého  jezera  t.  jm.  Smě- 
rem k  jihových.  spěje  řadou  peřejí,  pod  nimi 
stává  se  splavným,  přijímá  s  pravá  značný 
přítok  Crow  a  přechází  z  lesnatého  kraje  do 
území  prérií,  kde  mezi  vysokými  žulovými 
břehy  dobývá  si  cestu  peřejemi;  pod  kata- 
rakty  St.  Anthony  Falls,  20  m  vysokými, 
tvoří  č  tné  lesnaté  ostrovy  a  bére  se  smě- 
rem skoro  jižním  k  soutoku  s  Missourim, 
mnohem  značnějším.  Značné  přítoky  s  pravá 
jsou:  Minnesota,  lowa,  Des  Moines,  s  leva 
St.  Croix,  Chippewa,  Wisconsin,  Rock  a  Illi- 
nois. Spád  horního  M.  při  délce  2140  km  má 
0*6  m  na  1  /rm,  množství  vody  za  vteřinu 
udává  se  na  2900  m',  voda  vyznačuje  se  po- 
měrnou čistotou;  rozdíly  výšky  stavu  vod 
nejsou  příliš  značné,  u  St.  Paulu  obnáší  prů- 
měrný rozdíl  roční  6*4  m.  Značný  význam 
má  plavba  po  horním  M  až  k  St.  Paulu 
v  Minnesotě,  která  umožněna  pro  parníky 
po  4—5  měsíců,  po  ud  totiž  stav  vody  do- 
voluje, usplavněním  peřejů  u  Keokuku  a 
Rock  Islandu. 

Missouri  povstává  soutokem  řek  Jeffer- 
sonu,  Madisonu  a  Gallatinu,  jež  sbírají  vody 
své  v  krajině  celkem  vyprahlé  jednak  z  mo- 
hutných geysirů  Národního  parku  Yellow- 
stoneského,  jednak  z  malých  ledovců  ve 
Skalných  Horách  m  rozhraní  Idahy,  Wyo- 
mingu  a  Montany;  spojují  se  pak  ve  výši 
1250  m  na  45^  55'  s.  š.  pod  Gallatinem  v  Mon- 
taně. Missouri  proráží  směrem  k  sev.  v  šířce 


130  m  pohořím  Btg  Belt  Mountains  v  kaňonu 
žulových  stěn  zvaném  >Brankou  Skalných 
Hor<  {Gate  of  the  Rocky  Mountains),  370  w 
hlubokém  a  10  km  dlouhém ;  90  km  dále  razí 
si  cestu  velkolepou  řadou  vodopádů,  z  nichž 
největší  v  šířce  320  m  padá  s  výše  26  m; 
vtéká  do  prérie,  kde  u  Fort  Bentonu  stává 
se  splavným,  obrací  se  k  východu  a  proráží 
naposled  skalnatou  poušť  hornatiny  Bear  Paw 
Mounts.  Odtud  přestává  býti  řekou  horskou 
a  stává  se  křivolakou,  mělkou  a  širokou  ře- 
kou stepní  s  nízkými  břehy,  mnohými  ostrovy 
a  písčinami.  JeŠté  v  Montaně  přijímá  přítok 
Milk,  sbírající  vody  částečně  z  Kanady,  již 
v  Dakotě  spojuje  se  s  vodami  mohutného 
Yellowstonu,  protéká  pak  1500—1800  m  sir. 
směrem  k  jihových.  Sev.  a  Již.  Dakotou,  tvoří 
hranici  mezi  státy  Nebraskou  a  Kansasem 
s  jedné,  lowou  a  Missourim  s  druhé  strany, 
od  ústí  řeky  Platte  protéká  lesnatým  úze- 
mím, u  Kansas  City  obrací  se  skoro  k  v^ch. 
I  a  nad  St.  Louis  na  38®  52'  s.  š.  pojí  se 
s  M-m.  Celé  úvodí  řeky  Missouri  jest  velmi 
vodou  chudé  a  tím  vysvětluje  se,  že  řeka 
při  obrovské  délce  své  4983  km  a  rozloze 
úvodí  1,341.600  km*  poměrně  malé  množství 
vody,  menší  než  Ohio,  totiž  3400  m^  ve  vte- 
řině, do  M.  přináší.  Hospodářský  význam 
řeky  Missouri  stojí  pozadu  proti  ostatním 
velkým  přítokům  M.,  poněvadž  území  jeho 
v  horním  a  středním  toku  nehodí  se  pro 
usazení  četného  obyvatelstva.  Plavba  po  řece, 
stížená  jednak  silným  prouděním,  jednak  čet- 
nými ostrovy  a  písčinami,  provozuje  se  od 
r.  1859  sice  až  k  Fort  Bentonu,  ale  značnou 
obchodní  důležitost  má  jen  v  dolním  toku; 
soutěž  drah  pacifických  a  poměrně  slabá 
splavnost  řeky  obmczila  plavbu  v  středním 
toku  na  míru  malou.  U  Sioux  City  zamrzá 
řeka  v  polovici  listopadu,  u  Leavenworthu 
počátkem  prosince;  v  květnu  jarní  deště 
zvyšují  značně  stav  vody  a  umožňují  poho- 
dlnější plavbu.  Soutokem  horního  M.  s  Mis- 
sourim povstává  mohutný  veletok  dolní  M. 
vod  kalných,  prudce  proudících,  jenž  křivo- 
lakým  tokem  směřuje  celkem  od  sev.  k  jihu 
a  pod  29°  s.  š.  do  zálivu  Mexického  se  ústí. 
Od  vých.  přijímá  splavnou  Kaskaskii  a  mo- 
hutný Ohio,  jenž  přináší  ze  sev. -vých.  části 
úvodí  veletoku  v  rozloze  554.200  km"^  4480  m' 
vody  ve  vteřině.  Pod  34®  s.  š.  pojí  se  s  White 
Riverem  a  Arkansasem,  nad  Vicksburgem 
s  leva  přijímá  Yazzoo  a  na  počátku  delty 
od  záp.  Red  River.  Skalnaté  břehy,  mezi  ni- 
miž řeka  z  velké  části  až  k  ústí  Ohia  pro- 
téká, ustupují  pak  a  veletok  vstupuje  do 
plochého  území  svých  vlastních  naplavenin, 
jež  jmenovité  na  levém  břehu  přerušují  t.  zv. 
bluffs,  poslední  terrassy  vysočin  až  90  m  vy- 
soké, a  zejména  od  Vicksburgu  až  k  Batom 
Rouge  sledují  téměř  nepřetržitě  levý  břeh. 
Šířka  vlastního  koryta  řeky  jest  při  ústí 
Ohia  1400  řw,  u  Natchezu  1300  w,  u  Baton 
Rouge  900  m  a  pod  Novým  Orleansem  750  m, 
hloubka  při  ústí  Ohia  až  27  m  dosahující, 
u  ústí  Red  Riveru  30  m,  dostupuje  pod  No- 
vým Orleansem  36  m,  ano  i  46  w.    Úzký  a 


426 


Mississippi. 


hluboký  tok  způsobuje  poměrně  velikou  rych- 
lost proudu,  která,  ač  spád  v  dolním  toku  má 
průměrně  jen  56  mm  na  1  km,  od  ústí  Red 
Riveru  klesá  na  30  mm  a  pod  Novým  Orlean- 
sem na  20  mm,  1*87  až  1*76  m    za  vteřinu 
činí  a  teprve  v  konečných   ramenech   ústí 
zmenšuje  se  na  1*2  m.    Koryto  řeky  prová- 
zejí s  obou  stran  nevysoké  přirozené  hráze 
kankSf  vytvořené  hrubým  náplavem  říčním, 
které  bývají  zaplavovány  a  značně  se  mění. 
Za  hrázemi  těmito,  jež  často  umčle  zpevněnv 
a  zvýšeny  poskytují  půdu  pro  plantáže,  roz- 
kládají se  roviny  po  větší  čásť  roku  vodou 
veletoku  zaplavené,  jichž  výtt  čná  půda  jest 
pokryta   rokytím    a    bažinatými    lesy   a  jen 
z   nepatrné   části    vzdělána.    Sníženiny  tyto 
počínají  od  Cape  Girardeau,  provázejí  řeku 
v  šířce  45 — 120  km   a  často  tvoří  obrovské 
vodní  bassiny.    M.  sbírá  vody  své  z  ohrom- 
ného území,  v  němž  působí  nejrozmanitější 
klimatické  poměry  na  výšku  vody.   Vliv  je- 
jich na  stav  dolního  M.  jest  vŠak  celkem 
shodný;  tání  sněhů  na  horách  a  velké  deště 
jarní    v  krajinách  jižnějších    působí  vysoký 
stav  vody  v  pozdní  době  jarní;    minimum 
výšky  vody  dostavuje  se  v  říjnu.    Ob  rok 
nastává  skoro  pravidelně  zvláště  veliká  zá- 
topa jarní,  jež  působí  znamenité  změny  v  ce- 
lém  obrovském   inundačním   území  dolního 
toku.  Průměrné  rozdíly  roční  mezi  nejvyšším 
a  nejnižším  stavem  vody  čítají  u  St.  Louis 
12*8  w,  u  Caira  15  m  a  u  N.  Orleansu  6  m. 
Koryto  řeky  stálým  zanášením  novými  ná- 
plavy  a  odplavováním  starých   ustavičně  se 
mění,  zejména  provázeno  jest  mnoha  jezírky, 
sbytky  to  bývalého  řečiště,  jež  řeka  opustila 
prorazivši  si  kratší  cestu.  Neobyčejně  bohatá 
vesjctace  úvodí  dolního  M.  má  ovšem  velmi 
důležitou  úlohu   i  při  náplavech.    Rozkláda- 
jící se   látky  organické  v  starších   vrstvách 
náplavů  působí  v  dolení  části  delty  zvlá.štní 
ifev   občasných   bahenních   sopek,   zvaných 
mudlumps.    Urvané  stromy  a  kře  tvoří  pod- 
klad ostrovů  dosahujících  často  ohromných 
rozměrů,  kmeny  cypřišů  i  jiných  stromů  jed- 
nťm  koncem  do  dna  zaryté  t.  zv.  snaggs  pů- 
sobí  veliké    překážky   plavbě    a    bývají  již 
dlouhou    řadu    i  t   zvláštním   parníkem   od- 
atraňovány.     Rotace    zemská    dle    Gilberta 
aoačné  působí  na  erosi vní  činnost  veletoku, 
neboť  erose  pravého  břehu  převyšuje  prý 
#  97,  erosi  břehu  levého.    Při  ústí  Red  Ri- 
▼cru.   503  km   od   nejzazšího   konce   svého, 

r)číná  obrovské  delta  veletoku,  nejvýše 
m  nad  hladinu  mořskou  vyvýšené,  rozlohy 
as  36.000 /cm,  skoro  každoročně  vodami  úplně 
satopené,  obsahující  mnohá  jezera  a  značné 
ifoočály,  jež  rokytím  a  bažinatými  lesy,  zvláště 
cypřišovými,  pokryty  činí  podnebí  delty  svými 
výpary  velmi  nezdravým.  (Vyobr.  viz  přílohu 
k  ČI.  Delta  V.)  ČásC  vod  Red  Riveru  při- 
jfmá  poboční  rameno  M.  Bayou  Atchafalaya 
a.  Chafalia,  jež  dále  s  mnoha  slabými  proudy 
vodními  deltou  protékajícími  se  spojuje, 
Grand  Lake  protéká  a  do  zálivu  Mexického 
se  vlévá.  Z  nesčíslných,  slabých  pobočních 
ramen  jmenujeme  Bayou  Ibervilie,  jenž  na 


lev.   břehu  pod  Baton  Rouge  se  odděluje  a 
protéká   jezera    Maurepas,   Pontchartrain    a 
Borgne;  na  záp.  straně  rameno  Plaquemine 
spojuje  se  s  Atchafalayí  a  Bayou  La  Fourche 
odtéká  přímo  do  Mexického  zálivu.  Největší 
z   těchto   ramen   dosahují    průměrně    60  m 
šířky  a  2  m  hloubky,  nemohou  tedy  poklá- 
dána býti  za  ramena  vlastního  ústí  M.,  nýbrž 
za   kanály   sytící   i    odvodňující    močálovité 
území  delty.   Bayou  La  Teche,  jenž  značně 
širokým  starým  korytem  do  Grand  Lake  se 
vylévá,   byl  dříve  patrně  mohutným   rame- 
nem ústí  Red  Riveru.    Od  ústí  Ohia  vryto 
jest  koryto  veletoku  ve  vrstvy  šedomodrého, 
tvrdého  jílu  stáří  asi  pliocenníno,  jehož  vrstvy 
dosahuji  neobyčejné  hloubky  a  svrchu  po- 
kryty jsou  recentními  náplavy  písku,  štérka 
a  bahna  a  v  dolním   území  delty  vystupují 
též  na  povrch.   Mínění,  že  by  některé  z  po- 
bočních ramen,  snad  Atchafalaya  Bayou,  bý- 
valo původně  hlavním  korytem  M.,  jest  na- 
prosto překonáno  a  vetší  množství  náplavů, 
jež  na  západní  straně  hlavního  ústí  jest  ulo- 
ženo,   vysvětluje    se    působením    golfovéh© 
proudu,  jenž  zde  směřuje  téměř  od  západu 
k  vých.  a  vody  M.  k  východu  s  sebou   od- 
vádí, tak  že  na  západě  povstává  tišina,  v  níž 
náplavy  snadno  se  usazují  a  působením  ná- 
nosů pobřežních  řek  dále  k  západu  ústících 
dále  se  zvětšují.    Nejjižnější  úzká  čásť  deltj 
vybíhá  80  km  ao  zálivu  Mexického  a  dělí  se 
při  konci  svém   na  tři  větve,  z  nichž  každá 
uzavírá  1 — 2  konečná  ramena  ústí.    Ramena 
tato  provázena  jsou  s  obou  stran  200 — 300  m 
širokými,  nejvýše  1  m  vysokými   močálovi- 
tými pruhy  půdy,  jichž  prodloužením  jsom 
malé,  nestálé  ostrůvky  dosti  daleko  do  moře 
se  táhnoucí.  Šířka  a  hloubka  proudu  zůstává 
až  asi  na  \2km  do  moře  stejnou,  tu  teprve 
se  šíří,  neboC  přestupuje  vysoké  jescpy  {bar^ 
hrubých  náplavů,  jež  až  ňa  3Vj  «  pod  hla- 
dinu vj^stupují  a  ponenáhlu  do  moře  se  sva- 
žují. Tyto  bars  působí  velké  překážky  plavbě 
do  ústi  M. ;  přístup  velkým  plavidlům  umož- 
něn jen  umělým  prohloubením   ústí  Soutk 
West  Passu  na  10  m.  Roční  množství  látek« 
jež  řeka  do  delty  s  sebou  přináší,  odhaduje 
se  na  120  millionů  m'.    Pozorování  v  tomt# 
století  konaná  dokazují,  že  delta  jen  na  ně- 
kterých  místech  naplaveninami  se  zvětšuje, 
jinde  pak  útoku  vln  mořských  a  rušivé  moci 
přívalu  podléhá  a  že  obě  síly,  jak  stavict, 
tak  i  rušící,  v  době  XIX.  stol.  celkem  stejně 
intensivně  působí. 

Pro  kommunikaci  má  dolní  M.  velnŇ 
značný  význam.  Plavba  po  veletoku,  jíŽ  uško- 
dila mnoho  konkurrence  železnic,  povzn<"sen» 
opět  tím,  že  splavnost  jeho  zvýšena  vj"  avě- 
ním  nových  hrází,  které  se  při  povodni  r.  189# 
znamenitě  osvědčily.  Od  r.  1878,  kdy  inženýr 
J.  B.  Eads  dokončil  vyhloubeni  jesepu  před 
South  West  Passem,  plují  mořské  parníky 
o  ponoru  7  m  aŽ  do  Nov.  Orleansu.  Vedle 
parolodí  používáno  jest  k  dopravě  náklad« 
uhlí  a  rud  po  proudu  širokých,  plorhýck 
dřevěných  lodí  fiat  boats,  plujících  až  dc 
N.  Orleansu.   Největší  důležitost  le   Tfteck 


Missolunghi. 


427 


vodních  drah  v  úvodí  M.  má  Ohio,  jehož 
význam  předčí  daleko  nejen  ostatní  spiavné 
přítoky,  jako  Arkansas,  Red  River,  Kaskas- 
kia,  White  River  a  Yazzoo,  nýbrž  i  dolní  M. 
R.  1889  loďstvo  celého  tohoto  úvodí  čítalo 
1114  parolodí  a  6339  lodí  nákladních  s  10.000 
lodníky  a  3*4  milí.  t  nosnosti;  z  toho  pak' 
připadalo  na  Ohio  2*5  milí.  t.  Hlavními  centry  | 
obchodu  při  dolním  M.  jsou  St.  Louis,  Cairo  ' 
a  N.  Orleans. 

Literatura.     Humphrey  Abbot,    Report! 
upon  the  physics  and  hydraulics  of  the  M. 
River  (Filadelfia,  1861);  J.  W.  Foster,  The 
M.  Valley,  its  physicaí  geography  etc.  (Chi-  j 
cago,  1869);   W.  Glazier,   Discovery  of  the- 
true  source  of  the  M.  (»Proceed.  oř  Royal. 
Geogr.  Soc.c,  1885).  dš. 

2)   M.,  úř.  zkratek  Miss.,  jižní  ze  Spoje-; 
ných  Obcí  sev.-amer.,  leží  mezi  30»  3'  — 35^' 
s.  ž.  a  88<>  7'  —  91®  4ť  z.  d.,  hraničí  na   sev. 
se  státem  Tennessee,  na  vých.  s  Alabamou, 
na    jihu   se  zálivem   Mexickým,   na  záp.   se; 
státv    Louisianou    a    Arkansasem.    Zaujímá ' 
121.'230  fcm*  a  r.  1890  měl  1,289.600  ob.,  t.  j. 
11   na  1  /fm\  mezi    nimi   747.720   černochů, 
3054    Indiánů.   122   Číňanů,   125.461    v   celku" 
v  cizině  (2284  v  Německu)  rozených;  r.  1897 
mél  1,500.600  obyv.    Povrch  jest  rozvlněný, . 
pmhorkatý,  s  úklonem   k  jihozáp.  a  k  jihu. , 
Území   při  břehu  ji  st  rovina  s  jehličnatými 
lesy    a    bažinami,   jež  jest   oddělena   řadou  \ 
piochých  ostrovů  od  volného  moře.  Na  vých. , 
rozkládají  se  širé  roviny  písčité  s  četnými 
řekami,  kol  nichž  jsou  velmi  úrodná  údolí;  | 
na  sev.  jsou  nevzdělané,  travnaté  prérie  s  vý- 
tečnými pastvinami,  od  nichž  na  vých.  roz- 
kládá se  nízký,  úrodný  kraj  nad  řekou  Tom- ' 
biabee.  Dobré  přístavy  jsou  vzácné.  Převlá- 
dajícím geolog,  útvarem  jest  mořský  tertiér, 
na  jih  od  něho  jest  uložena  t.  zv.  grand-gulf- 1 
formation    a    při    březích   alluvium   (jest   to ! 
z  největších   alluviálnich   rovin  světa,  zaují- 1 
mající    plochu    18.000  km*)\   sev.-vých.  čásC 
jest   tvořena   křídovým  útvarem,   a  jen   při 
ncjzazši  sev.-vých.  hranici  při  Tenn  -ssee  vy- 
stupují starší  útvary  a  široký  jich  pruh  {lóss) 
provází  řeku  M.  Lesy  s  duby  stále  zelenými 
(až  k  31^  s.  š.)  a  cedry,  cypřiši,  magnoliemi, 
buky,  olšemi  a  jilmy  pokrývají  66Vo  státu 
M.  a  skýtají  veliké  množství  stavebního  dříví, 
tcrpentinu,  dehtu  atd.  Podnebí  jest  v  celku 
mírné,  na  březích  řek  však   nezdravé,  zimy 
nejsou  úplné  bez  mrazů,  žlutá  zimnice  mnohdy 
zie  řádí.  Vicksburg  má  střední  roční  teplotu 
19'2^C,  maximum  aŽ  na  32' C;  množství  dešťů 
jest   1405  mm,    Z  řek  jest  hlavní  M.  (která 
troří  záp.  hranici)  a  |eji  přítok  Yazzoo.  s  ře- 
kami Sun  Flower  a  Cold  Water,  Tallahatchec, 
Tocona  a  Yalobusha;  dále  Big  Black  River, 
Pascagoula  s  přítoky  Chickasawa  a  Pearls 
River  a  Tombogbee.    Hlavním  zaměstnáním 
•byvatelstva  jest  rolnictví  (82Vo)  a  r.  1890 
máo  v  drženi  144.318  lidí  7,029.019  *tf  vzdé- 
kné  půdy.    Roku  1895  produkoval  stát  M. 
064.725  žoků  bavlny,  26,184.144  bushelů  ku- 
nřice,  2  milí.  bush.  ovsa;  dále  daří  se  tu 
rfie,  pomoranče,  fiky,  broskve,   třtina   cu- 


krová a  tabák.  Chov  dobytka  jest  místy 
velmi  výnosný;  r.  1890  tu  bylo  195.000  koni, 
160.000  mulů  a  oslů,  737.060  hovězího  do- 
bytka, 306.300  ovcí  a  2  milí.  vepřového  do- 
bytka. Průmysl  není  zvláště  vynikající,  r.  1890 
tu  bylo  1698  závodů  s  15.817  dělníky,  zboží 
vyrobeno  za  18,705.384  doU.  Zpracovávání 
stavebního  dřeva,  mouky  a  bavlny;  stavba 
kočárů.  Školství  se  povzneslo  teprve  nejno- 
věji. R.  1890  byly  veřejné  školy  navštěvo- 
vány 639.729  žáky  a  13  980  učiteli,  27  vyšších 
škol  234  učiteli  a  5791  žáky;  mezi  tim  jest 
zahrnuta  universita  M.  v  Oxtordu,  založená 
r.  1844,  koUej  M.  v  Clintone,  kollej  madison- 
ská  v  Sharoné  a  oaklandská  v  hrabství  Clacr- 
borncském.  Vychází  tu  160  časopisů.  Hlavní 
obchod  jde  přes  NewOrleans  a  Mobile.  M. 
má  40  parníkův  o  2528  t  a  205  lodí  o  8524  ř; 
celková  délka  drah  byla  r.  1890  přes  4000  km. 
Stát  M.  jest  rpzdělcn  v  76  counties,  hl.  mě- 
stem jest  Jackson,  největší  jest  Vicksburg. 
Zákonodárstvo  sestává  z  45  senátorů  a  133 
poslanců;  do  Washingtonu  jsou  vysíláni  2  se- 
nátoři a  7  poslancův  a  do  domu  repracsen- 
tačního  4  členi,  při  volbě  praesidenta  má 
M.  9  hlasů;  3  soudce  vrchního  soudu  jme- 
nuje guvernér  se  souhlasem  senátu  na  9  let; 
guvernér  a  nejvyšší  státní  úředníci  jsou  od 
r.  1870  voleni  národem  na  4  léta.  R.  1890 
bylo  státních  příjmů  3,552.845  doll.,  vvdajů 
3.362.561  doll.,  dluhů  státních  3,503.009'doll., 
dluhů  všech  hrabsiví  1,230.299  doll.  a  dluhů 
obcí  1.278.039  doll.;,r.  1895  státní  dluh  klesl 
na  3,200.462  doll.  Území  M.  bylo  původně 
kolonisováno  Francouzi,  kteří  tu  založili  první 
tvrz  Biloxi,  pak  tvrz  Rosalii  a  město  New- 
Orleans, r.  1682  se  tu  La  Salle  ujal  vlády 
ve  jménu  franc.  krále;  r.  1763  bylo  postou- 
peno Angličanům  a  r.  1783  Spoj.  Dbcím  sev  - 
amer.,  r.  1798  bylo  organisováno  jakožto 
samostatné  tcrritorium.  R.  1817  bylo  M.  roz- 
děleno ve  2  části,  vých..  Alabamu,  a  záp., 
M.,  jež  připadlo  Spoj.  Obcím;  r.  1861  při- 
stoupilo ke  konfederaci  jižní,  r.  1865  pře- 
stalo býti  otrokářským  a  r.  1869  bylo  úplné 
nově  zřízeno.  R.  1870  byl  stát  M.  přijat  znova 
k  Unii.  Při  všeobecném  právě  hlasovacím 
hrozilo,  Že  černoši  budou  povoláni  k  vládě, 
ale  r.  1890  dáno  hlasovací  právo  jen  osobám 
s  určitým  vzděláním.  Srv.  Lowry  and  Mac 
Cardle,  History  of  M.  (Jackson,  1891). 

MUlSOlling^hl  (Mesolongion),  pevnost  a 
hl.  m.  řeckého  nomu  Akarnania-Aitólia,  40  km 
zjz.  od  Naupaktu,  při  velké  laguně,  oddělené 
řadou  ostrůvkův  od  zálivu  Patraského.  na 
38®  22'  ».  š.  a  21»  25'  v.  d.,  s  8394  ob.  (1896; 
obec  11.015).  Město  jest  v  nezdravé  poloze, 
neúhledné,  se  špinavými,  nepravidelnými  uli- 
cemi, s  nepatrnými  budovami;  jest  sídlem 
nomarchy,  řec.  arcibiskupa,  voj.  velitelství, 
několika  soud.  dvorů,  má  gymnasium,  pro- 
storný, opevněný  přístav,  jenž  pravidelně  na- 
vštěvován dvakráte  týdně  pobřežními  par- 
niky  řeckými,  stanici  dráhy  trati  Kryoneri- 
Agrinion  a  vyváží  kaviár.  Velké  lodi  mohou 
kotviti  7  km  od  města  při  barrieře  laguny. 
Proti  láplavě  chráněno  jest   M.  dvěma  hrá- 


428 


Missouri. 


zemi,  opevněno  jest  valy  a  příkopy,  se  strany 
mořské  na  ostrůvcích  pevnůstkami  Vasilades 
a  Anatoliko.  M.,  původné  rybářská  ves  ne- 
dávného původu,  nabylo  brzy  značného  vý- 
znamu pro  svou  polohu,  důležitou  obchodné 
i  strategicky.  R.  1715  Turky  zpustošeno; 
r.  1770  účastnilo  sj  povstání,  ale  s  nezdarem. 
Po  vypuknutí  velkého  povstání  vzbouřilo  se 
i  M.  7.  čna  1821;  od  5.  list.  1821  do  13.  led. 
1822  obléhán  tu  marnč  11.000  Turky  na  zemi 
i  na  moři  kníže  Mavrokordatos.  Opevnění 
pak  opraveno  a  město  přestálo  do  20.  list. 
1822  nové  obležení  od  Mustafy  pašj  a  alžír- 
ského loďstva.  R.  1825  uzavřen  tu  udatný 
Nothi  Bočar  s  4000  Rumelioly  scraskiorcm 
Residem  pašou  s  35.000  pozemního  vojska 
a  s  loďstvem.  Pomocí  Miaulisa  město  vzdoro- 
valo dále  Turkům,  posíleným  9000  Egypťany, 
vedenými  Ibráhímem  pašou;  teprve  hlad  a 
nedostatek  střeliva  přiměly  ppsádku,  že  po- 
kusila se  22.  dub.  1826  probiti  se  táborem 
tureckým.  Cásť  unikla,  zbytek  ustoupil  do 
měsla  a  připravil  sobě  i  části  Turků  záhubu 
zapálením  podkopu  (srv.  Fabre,  Histoire  du 
siěge  de  M. ;  Pař.,  1826).  Teprve  14.  května 
1829  vyklizeno  město  Turky  úplně.  Jako  pa- 
mátky na  povstání  jsou  tu  náhrobky  Mainoty 
Kyriaka  Jatranisa,  Sulioty  Marka  Bočara,  vir- 
temberského  hraběte  Noňnanna,  jenž  r.  1822 
tu  padl,  mausoleum  se  srdcem  Lorda  Byrona, 
pomník  téhož,  odhalený  6.  list.  1881.      d$. 

MiSBOiirl  {misúrij:  1)  M.,  přítok  řeky  Mis- 
sissippi (v.  t.). 

2)  M.,  úř.  zkratek  Mo.,  záp.  stát  ve  Spo- 
jených Obcích  sev.-amer.,  mezi  36^—40°  30' 
s.  š.  a  89^  2'~950  44'  z.  d.  Ohraničuje  jej  na 
sev.  lowa,  na  vých.  Illinois,  Kentucky,  Ten- 
ncssee  a  Mississippi,  na  jihu  Arkansas  a  na 
záp.  Tcrritcrium  Indiánů,  Kansas  a  Nebraska. 
Zaujímá  179.780  km}  a  má  2,679.184  obyv. 
(1";90),  15  na  1  km-,  mezi  nimi  154.151  čer- 
nochů a  234.869  rozených  v  cizině  (125.461 
v  Německu).  R.  1897  tu  bylo  sečteno  3,350.000 
obyv.  Celý  stát  jest  rozdělen  řekou  M.  na 
2  části.  Sev.  od  ř.  M.  položený  dil  ji;st  val- 
nou většinou  prérií,  přervanou  hlubokými 
údolími  řtk  s  velikou  rozlohou  úrodné  pídy. 
Již.  čásť  má  na  vých.  při  řece  Mississippi 
rozsáhlé  bažiny  a  jezera,  dále  na  záp.  táhne 
se  pohoří  Ozark  s  jednotlivými  výběžky  až 
600  m  vysokými,  husté  lesnaté  a  bohaté  ru- 
dami, a  odtud  až  k  hranicím  státu  se  táhnou 
prérie.  Převládají  silurské  vrstvy,  sev.  a  asi 
V4  záp.  hranice  jsou  tvořeny  útvarem  ka- 
menouhelným,  na  sev.-vých.  vystupují  útvary 
čtvrtohorní.  Zavodnění  jest  bohaté;  ř.  Missis- 
sippi ohraničuje  stát  na  záp.  v  délce  756 /fm, 
hl.  řekou  tu  ji'st  M.,  od  níž  má  celý  stát 
jméno  a  jejíž  dolního  toku  patří  1120  km 
státu  M. ;  přijímá  ř.  Osage  a  Gasconade,  velmi 
důUžitou  pro  plavbu  vorů  a  dříví  z  lesů 
Ozarkského  pohoří.  Reka  St.  Francis,  která 
tvoří  na  jihových.  veliké  bažiny,  patří  státu 
M.  jen  svým  hořejším  tokem.  Další  důležité 
řeky  jsou  tu  White  a  Arkansas.  Lesy  pokrý- 
vají 457o  celého  území;  v  pahorkatých  kra- 
jinách jsou  duby  a  borovice,  v  údolích  řek 


topoly,  jilmy,  olše  a  lísky.  Podnebí  jest 
v  celícu  zdravé,  jen  na  jihových.  úžinách  a 
v  kraji  řeky  Mississippi  až  k  m.  St.  Louis  ne- 
zdravé, místy  tu  panují  zimnice.  Zima  jest 
velmi  tuhá  (ř.  M.  zamrzá  na  několik  měsíců 
tak  pevně,  že  se  po  ní  jezdí  s  nákladními 
vozy),  léto  horké  a  suché,  podzim  mírný  a 
obzvláště  krásný.  Stř.  roční  teplota  jest  v  St. 
Louis  13® C;  množství  deště  1064  mm.  Půda 
jest  velmi  úrodná,  zejména  podél  řek.  Rol- 
nicky stojí  stát  M.  na  3.  místě  v  Unii.  Roku 
1890  tu  mělo  238.043  ob.  12,312.116  ha  vzdě- 
lané půdy.  R.  1896  vytěženo  60  miil.  hl  ku- 
kuřice, 53"4  milí.  hl  pšenice,  12  milí.  hl  ovsa, 
3  milí.  hl  bramborů  a  3,000.400  i  sena;  také 
žito,  ječmen,  len,  konopí,  bavlna,  tabák  (32 
milí.  k^)^  broskve  a  víno  (4000  ha)  se  pě- 
stují. Stav  dobytka  r.  1890  vykazoval  946.401 
koní,  251.714  mulů  a  oslů,  2,969.71ó  hověz. 
dobytka,  950.562  ovcí  a  4,987.432  vepřového 
dobytka.  Hornictví  jest  velmi  důležité.  Lo- 
žiska rud  se  rozprostírají  od  St.  Louis  jih.- 
záp.  směrem  až  k  pramenům  ř.  St.  Francis. 
Zde  leží  proslavený  a  rudami  zvláště  bohatý 
Iron  Mountain  a  Pilot  Knob.  Roku  1889  tu 
bylo  zaměstnáno  706  horníkův  a  vydolováno 
265.718  t  rud.  Uhelné  doly  zaujímají  plochu 
69.635  /cm*  a  r.  1889  produkovaly  2,567.823  /. 
R.  1895  produkováno  101.000  t  rudy  zinkové 
a  16.000  t  rudy  olověné,  také  něco  mědi  a 
kobaltu;  dobývání  rudy  železné  od  r.  1889 
(265.500  t)  upadá  (1895:12.000  t).  Průmysl 
jest  v  největším  rozkvětu;  r.  1890  tu  bylo 
14.045  závodů  s  142.924  dělníky  a  vyrobeno 
zboží  za  323,897.688  doll.  Nejdůležitější  jsou 
mlýny,  pak  pily,  slévárny,  strojírny  a  továrny 
na  železniční  vagóny,  na  ocel,  šatstvo,  tabák 
a  doutníky.  Výroba  másla  a  sýra.  Lomy  na 
pískovec,  mramor  a  křemen.  Obchod  jest 
čilý  a  jest  zprostředkován  9478  km  železnic, 
drah;  na  řekách  jest  167  parníkův  o  60.873  t 
a  277  lodí  o  183.828  /.  Střediskem  obchodu 
i  průmyslu  jest  St.  Louis.  Na  veřejných  ško- 
lách státu  M.  r.  1896  bylo  665.000  žákův  a 
14.800  učitelů.  Celkem  jest  27  vyšších  ústavů 
s  342  učiteli  a  5791  žáky.  Nejstarší  univer- 
sita jest  v  St.  Louis  z  r.  1832,  státní  univer- 
sita jest  v  Columbii  z  r.  1842,  dále  kollej  sv. 
Vincence  v  Cape  Girardcau  a  báňská  aka- 
demie v  Rolle.  Škola  pro  hluchoněmé,  pro 
slepce,  2  blázince  a  trestnice.  Vychází  tu  862 
časop.  M.  jest  rozděleno  v  115  hrabstvi,  hL 
město  jest  J  e  t  f  e  r  s  o  n-Ci  t  y,  největší  St.  Louis. 
Zákonodárstvo  sestává  z  34  senátorův  a  143 
ri  praesentantů.  Do  Washingtonu  vysílá  M. 
2  senátory  a  15  repraesentantův  a  má  při 
volbě  praesidenta  17  hlasů.  Gouverneur  a 
vyšší  státní  úředníci  jsou  voleni  národem  na 
2  roky;  vrchní  soud  sestává  z  5  národem  na 
6  let  volenvch  soudců.  Státních  příjmů  r.  1890 
tylo  21,524.058  doll.,  vvdajů  21,011.260  doll., 
státních  dluhů  11,759.832,  dluhů  jednotí,  hrab- 
stvi 10,240.082,  dluhů  obcí  28,092.103  a  dluhů 
školních  distriktů  1,465.551  doll.  M.  bylo  pů- 
vodně kolonisováno  Francouzi,  kteří  tu  r.  1755 
založili  města  St.  Louis  a  Ste.  Gencviěvc,  a 
patřilo  k  velikému  území  zv.  Louisiana  (k  né- 


Místečko  —  Misthra. 


429 


muž  přináležely  též  Nebraska  a  Arkansas), 
které  r.  1803  Francouzi  prodali  Spoj.  Obcím. 
Když  r.  1812  se  z  jedné  části  tohoto  území 
utvořil  stát  Louisiana,  byio  M.  organisováno 
jakožto  territorium,  jakožto  stát  přijato  r.  1821 
a  r.  1865  zrušeno  otroctví.  —  Srv.  Múnch, 
Der  Staat  M.  (Brémy,  3875);  Commonwealth 
of  M..  History  of  the  statě  (St.  Louis,  1878); 
Carr,  M.  (Boston,  1888). 

Mistedko,  osada  čes.,  v.  Městečko  5). 

Mlsteholz-Kollera  v.UhlířiuBorové. 

Místek,  raésto  na  Moravě  při  lev.  břehu 
Ostravice,  naproti  slezskému  městu  Frýdku 
a  při  stanici  Ostravsko  -  Fridlandské  dráhy 
(M.  Ostrava-Fridland)  a  Sev.  dráhy  cis.  Fer- 
dinanda (V.  Meziříčí-Téšín),  má  365  d.,  2992 
ob.  č.,  1116  n.,  38  jiné  národ.,  s  Bahnem  a 
Boudami  450  d.,  3687  ob.  č.,  1148  n.  a  39  j. 
národ.  (1890),  okres,  hejtmanství  a  soud,  re- 
spicientstvi  ňnanč.  stráže,  poštu,  telcgruf.  a 
telefon,  stanici,  čes.  zimní  hospodář.,  5tř. 
německou  obec.  (v  6  odděl.)  pro  chlap,  a  div  , 
5tř.  čes.  a  něm.  průmysl  pokrač.  šk.,  čes. 
a  něm.  opatrovnu,  nemocnici,  prádelnu  na 
len,  továrny  na  výrobu  zboží  bavln.;  závody 
nabílení,  barvení,  potiskování  Inčn.  a  bavln, 
přediva,  továrnu  na  klobouky,  vatárnu  a  vý- 
robu vatovaných  přikrývek,  pivovar  a  značný 
prámysl  s  lněným,  bavln,  a  vlněn,  zbožím. 
Pod  jménem  M.  se  vyskytuje  již  v  XV.  st. 
Nejstarší  jméno  Friedeberk  vede  nás  na- 
zpět až  do  polovice  XIII.  st.  Již  před  r.  1258 
koupil  celé  Místecko  biskup  olomoucký  Bruno 
a  M.  s  okolní  krajinou  stal  se  zvláštním  lé- 
nem biskupským,  jímž  zůstal  až  do  konce 
XIV.  stol.  V  letech  následujících,  velmi  bouř- 
livých, nevíme  jak,  dostal  se  do  moci  pánů 
z  Kravař,  kteří  však  postoupili  jej  r.  1402 
kn.  Těšínskému.  Od  té  doby  Místecko  téměř 
po  200  let  zůstalo  odtrženo  nejen  od  statků 
biskupských,  ale  i  od  Moravy.  Knížata  tě- 
šínští spravovali  Místecko  buď  svými  úřed- 
níky, aneb  je  udělovali  hlavně  slezským  pá- 
nům jako  léno;  statkem  knížecím  zůstalo  Mí- 
stecko až  do  r.  1434,  kdy  spojeno  s  panstvím 
frýdeckým  a  oboje  drželi  páni  Tvorkovští 
z  Tvorkova  až  do  r.  1437.  Biskupství  olo- 
moucké pak  všemožně  usilovalo  ztracené 
statky  uvésti  opět  ve  své  držení.  Až  r.  1584 
biskup  Stanislav  Pavlovský  koupil  Místecko 
a  trvale  je  připojil  k  panství  hukvaldskému, 
čímž  zaniká  navždy  léno  místecko-íridland- 
ské.  M.  pak  nepřetržitě  zůstal  městem  bi- 
skupským, které  jako  jiná  města  mělo  úplnou 
samosprávu  a  nižší  soudnictví;  ve  věcech 
důležitějších  rozhodoval  vŽdy  úředník  huk- 
valdský  nebo  sám  biskup,  jenž  koncem  r.  1849 
přestal  vládnouti  na  panství  hukvaldském, 
načež  1.  lednem  1850  počaly  tam  vládnouti 
úřady.  Za  lennich  držitelů  rozmohlo  se  vM-tku 
husitství;  pak  byli  tam  četní  čeští  Bratři,  tak 
že  měli  ve  své  moci  kostel  sv.  Mikuláše  (po- 
zději sv.  Jakuba).  Biskupové  však  velmi  dů- 
razně proti  nim  zakročili,  tak  že  mnoho  let 
před  početím  protireformace  na  Moravě 
v  Místku  Bratří  Čeští  úplně  vymizeli  V  M-ku, 
poměrně  malém,  byly  pak  tři  chrámy.  Kostel 


sv.  Jakuba,  před  tím  sv.  Mikuláše,  byl  pů- 
vodně dřevěný,  jako  všecky  kostely  v  těchto 
končinách.  Na  počátku  XVII.  stol.  vyhořel  a 
vystavěn  znovu  z  kamene,  zasvěcen  sv.  Ja- 
kubu. Kostel  Všech  Svatých  vystavěn  po 
r.  1716  za  příčinou  moru  zde  zhoubně  zu- 
řivšího  a  vynikající  děkan,  kostel  sv.  Jana  a 
Pavla  s  krásným  oltářem  vystavěn  v  80tých 
letech  XVllI.  stol.;  iost  ze  všech  nejpěknější 
a  nejprostornější.  Školství  v  době  minulé 
v  M-tku  bylo  nepatrné;  škola  bratrská  za- 
jisté při  velkém  počtu  Bratří  vzkvétala,  ale 
po  jejím  zániku  školství  bídně  živořilo  až  do 
Marie  Terezie,  kdy  dle  nového  střihu  také 
škola  byla  zařízena.  Byla  s  počátku  Česká; 
ale  když  od  počátku  XIX.  stol.  přílivem  ci- 
zím M.  původně  vždy  a  jen  český  začal  se 
poněmčovati ,  v  čemž  mocný  krok  učiněn 
hlavně  po  letech  50tých  XIX.  stol.,  stala  se 
škola  ta  utrakvistickou,  totiž  v  nižších  tři'* 
dách  učeno  česky  a  vu  vyšších  německy,  tak 
že  mládež  vyšla  poněmčena.  Vlny  národnosti 
niho  hnutí  českého  nesmírně  pozdě  došly  až 
na  tuto  východní  výspu.  Teprve  přičiněním, 
několika  místních  vlastencův  a  spojených 
s  nimi  intelligentů  českých  zřízeno  r.  1894 
české  gymnasium,  r.  1896  česká  oboč.  Škola 
a  r.  1898  měšťanská  dívčí  škola.  R.  1899  do^ 
končena  stavba  Národního  domu.  Tím  vším 
učiněn  počátek  k  zachránění  M-tku  pro  český 
národ,  kteréž  bohdá  bude  zdárné  provedeno. 

Okres,  soud  místecký  má  v  4091  d. 
28.457  ob.  č.,  1898  n.,  1^3  jiné  národnosti; 
z  30.752  přít.  obyv.  30.141  katol.,  173  evang., 
427  žid.,  11  jiných;  z  těch  11.238  muž  ,  16.514 
žen.  (1890).  Okr.  hejtmanství  místecké 
zaujímá  okres,  soudy  Frenštát  a  M.  s  45.660 
ob.  č.,  1975  n.,  155  jin.  národ.;  ze  48.094  přít. 
obyv.  47.310  katol.,  251  evang.,  522  žid.,  11 
jin.  vyzn.,  z  těch  22.449  muŽ.,  25.645  žen. 
(1890). 

Mistelbaoh,  město  v  Dol.  Rakousích,  při 
stan.  Rak.-uher.  spol.  stát.  dráhy  (Hrušovany- 
Vídeň),  má  512  d.,  4  ob.  č.,  3298  n.  (1890), 
okres,  hejtmanství  a  soud,  starý  opevněný 
kostel,  klášter  barnabitský,  2  školy  obec.  a 
2  měšťanské,  zem.  chorobinec.  poštu,  telegraf, 
koželužnu,  továrnu  na  štětky,  mlýn,  včelař- 
ství, vinařství,  trhy  na  víno,  rolnictví  a  ob- 
chod s  obilím.  Okres,  hejtmanství  mi- 
stelbašské,  k  němuž  náležejí  okresy:  Či- 
stějov.  Láva  nad  Dyjí,  M.  a  Valtice,  má  8243 
ob.  č.,  95.756  n.,  12  jiné  národ.  (1890). 

Mlsterbianoo  [-ko],  m.  v  ital.  prov.  ka- 
tanské  na  Sicílii,  záp.  od  Catanie,  má  7456 
ob.  (1881).  Vinařství;  příprava  oleje  a  másla. 
Prameny  minerální. 

Wsthra,  Mistra,  Mysithras,  ves  v  ře- 
ckém nomu  Lakonii  4  km  na  zjz.  od  Sparty, 
s  623  ob.  (1889),  na  úpatí  vrchu  634  m  vys., 
s  několika  kostely  nově  restaurovanými, 
z  nichž  Hagia  Pantanassa  vyniká  krásou  slohu 
byzantskoromanského.  Po  svazích  terrasso- 
vitě  vystupují  zříceniny  velkého  středově- 
kého města  s  cennými  stavitelskými  památ- 
kami. M.  jest  původu  starého;  když  r.  1247 
zabrána  Lakonie  Vilémem  z  Villehardouinu, 


430 


Misti  —  Mistral. 


M.  stala  se  hlavním  městem  franckého  kní- 
žectví. R.  1262  dobyli  jí  Byzantinci,  později 
byla  v  moci  johannitů,  potom  sídlem  man- 
ského knížectví  byzantského,  r.  1460  vzali  ji 
Turci,  r.  1821  přidala  se  k  povstání  a  r.  1825 
zpustošena  Ibráhímcm  pašou.  R.  1834  naří- 
dila vláda  obyvatelstvu,  aby  opustilo  Mru  a 
osídlilo  Spartu.  Zříceniny  hradu  a  mésta,  jež 
mělo  za  rozkvětu  až  25.000  ob.,  jsou  hojně 
turisty  navštěvovány. 

Misti,  sopečný  kužel  u  Arequipy  (v.  t.). 

Mittir,  m.  v  Tunisu,  v.  Monastir. 

Mistný  pád  v.  Lokál. 

Misto:  1)  tA.,Mésto(PlatO,  městečko  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Chomutov,  pš.  Něm. 
Kralupy;  64  d.,  1  ob.  č.,  312  n.  (1890),  farní 
kosttl  Nejsv.  Trojice,  2tř.  šk.,  popi.  dvůr, 
ložisko  hned.  uhlí,  2  mlýny  a  krajkářství.  Na 
skalnatém  vrchu,  asi  Vj  hod.  od  městečka, 
zachovalé  zříceniny  Hasišteina  (v.  t.)  Roku 
1572  vystaven  zde  kostel,  jenž  byl  za  války 
30leté  zbořen ;  nynější  vystavěn  za  městečkem. 
2)  M.,  Město  Staré,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Jičín,  fara  Ostružno;  32  d.,  324  oby  v.  č. 
(1890),  fil.  kostel  sv.  Františka  Ser.,  stanice 
Čes.  obch.  dráhy  (Nymburk-Jičín),  telegraf, 
popi.  dvůr,  ovčín  a  cihelna. 

íliBtoadmirál  č.  v  i  c  e  a  d  m  i  r  á  1  jest  v  nej • 
vyšší  skupině  hodnostářů  voj.  námořnictva 
prostřvdní,  stojí  ve  IV.  třídě  služební  (dříve 
dietní)  a  rovná  se  podmaršálu  ve  vojště 
pozemském.  Vclívá  divisi  loďstva  nebo  větší 
eskadře  a  vztyčuje  svoji  vlajku  velitelskou 
na  předním  stěžni  lodí,  kde  sídlí,  zvané  vlaj- 
kové. FM, 

Mistodržltelstvi,  zemský  úřad  poltický 
ve  větších  zemích,  zastoupených  na  říšské 
radě.  (Viz  Cechy,  str.  501  a  502,  528  a  529, 
560;  srovn.  též  čí.  Gubernium,  str.  580; 
Hejtman  zemský,  str.  36  a  37;  Maršá- 
lek, str.  906.) 

BEiStopis,  topografie,  popis  jednotli- 
vých zeměpisných  míst  v  nejširším  slova 
smysle,  tedy  nejen  osad,  nýbrž  i  větších 
území,  se  zvláštním  ohledem  na  podrobnosti 
dotyčné  místo  vyznačující,  a  to  jak  fysikálně 
geografické,  tak  i  umělé,  vzniklé  působením 
člověka,  s  doložením  co  nejpřesnějších  čí- 
selných (statistických)  dat  o  nich.  Zakládá 
se  tudíž  na  něm  podrobný  a  přesný  popis 
země,  tak  že  jest  m.  nezbytnou  částí  země- 
pisu vůbec,  zejména  krajinného. 

Mistr  (z  lat.  magister):  1)  M.  svobod- 
ných umění,  hodnost  akademická,  v.  Dok- 
tor, str.  714.  —  2)  M.  některého  řemesla  v. 
Cech  a  Cechovní  zřízení.  —  3)  M,  po- 
pravní v.  Kat. 

Mistra  v.  Misthra. 

Mistral,  prudký  sz.  vítr  v  jižní  Francii, 
v.  Bóra  a  Francie,  str.  459^. 

Mistral  Frederi,  slavný  básník  proven- 
^alský  (*  8.  září  1830  v  Maillané  při  ústí 
Rhóny),  pocházel  ze  staré  rodiny  provimg., 
z  mladé  matky  a  starého  otce,  po  druhé  že- 
natého; rostl  v  životě  patriarchálním,  jak 
sám  krásné  a  široce  jej  vymaloval  v  před- 
mluvě k  »Zlatým  ostrovůmc  (i.  vyd.  1875). 


V  10.  roce  byl  poslán  do  školy,  pak  do  pen- 
sionátu v  Avignone,  kde  si  zamiloval  antické 
básníky  a  kde  byl  prořessorcm  Josef  Roa- 
manille,  který  psal  a  tiskl  již  verše  proven- 
galské.  M.,  který  se  zkoušel  také  již  v  poesii 
proven^alské  a  těžce  nesl  pokoření  rodného 
jazyka,  byl  snadno  získán  Roumanillera ;  spo- 
lečně studovali  starou  proven9.  poesii  a  spo- 
lečně rozhodli  se  obnoviti  národní  jazyk  a 
učiniti  jej  nástrojem  poisie.  Vrátiv  se  do 
Maillanu  zkusil  se  M.  v  provcng.  poesii  a  na- 
psal Li  Meťssoun  (1848),  báseň  o  4  zpévích, 
z  níž  uveřejnil  několik  strof  v  poznámkách 
k  »Mirěio«  a  k  »Zlatým  ostrovůmc.  Otce  po- 
slal ho  brzy  potom  studovat  práva  do  Aixů, 
kde  M.  stýkal  se  s  Anselmem  Mathieuem  a 
oddával  se  studiím  rodné  literatury,  klada 
vyšší  umělecké  požadavky  na  básníky  píšící 
tehdy  v  jazyku  ďoc  a  snaže  se  klassickou 
kulturou  uměleckou  povznésti  a  zušlechtiti 
zanedbané  »patois«  v  jazyk  literární.  R.  1852 
vydali  Roumaniilc  a  M.  první  sborník  ži- 
vých básníků  proven^.  {Li  Prouvencaló).  T.  r. 
shromáždilo  se  po  prvé  přes  30  básníků  pro- 
veng.  v  Arlech  a  Roumanille  za  spolupra- 
covnictví  M-ova  pokusil  se  o  reformu  pravo- 
pisu. Na  sjezde  r.  1854  ve  Fontségu^jné  na- 
zval M.  nové  básníky  provengalské  felibry 
a  položil  s  jinými  základ  k  jazykové,  literární 
i  politické  renaissanci  franc.  Jihu,  k  t.  zv. 
Felibrigei  (v.  t.).  T.  r.  založil  Theodor  Au- 
banel  lidovou  publikaci  »Armana  prouven- 
gau«,  jejímž  hlavním  redaktorem  přes  40  let 
byl  vedle  Roumanillea  M.  R.  1859  vydal  M. 
Mireio,  obšírnou  idyllu  o  12  zpěvích,  v  nichž 
žije  celá  Provence,  která  tu  poprvé  po  to- 
lika stoletích  ukázala  se  Evropě  v  kráse  ve- 
likého umění.  Pozornost  Francie  a  Evropy 
obrátil  k  M-ovi  Lamartine,  jenž  v  jednom 
»Entretien  littéraire«  nazval  M-a  » velikým 
básníkem  epickým,  pravým  básníkem  homé- 
rickým,  básníkem  primitivním  ve  věku  úpadku, 
řeckým  básníkem  v  Avignone,  který  z  nářečí 
stvořil  jaz^k  jako  Pctrarca  italštinuc.  Obdiv 
literární  I^rancie  a  ciziny  utvrdil  M-a  v  jeho 
snahách,  jež  jal  se  rozšiřovati  na  celý  ná* 
rodní  byt  a  život  Provence;  M.  objevoval 
individualitu  jižní  ragy,  objevoval  její  hi- 
storickou kontinuitu  a  domáhal  se  na  jejím 
základě  práv  v  přítomnosti  bojuje  proti  bei- 
duchému  centralismu.  R.  1867  vydal  druhé 
své  viliké  dílo  Calendau,  báseň  o  12  zpěvích, 
která  neměla  sice  tak  širokého  úspěchu  jako 
»Mirěio<,  ale  vlastencům  provengalským  stala 
se  dražší  ještě  než  tato,  poněvadž  hrdinným 
a  výmluvným,  místy  až  didaktickým  rázem 
stávala  se  jakýmsi  kánonem  všech  národních 
snah.  Snahy  M-ovy,  jež  rozšířily  Felibrigei  do 
Katalanska  (v.  tj,  uvedly  se  i  do  vědy 
(založeni  >Společnosti  pro  studium  jazyka 
románských*  baronem  Tourtoulonem  a  jeho 
skupinou),  nabývaly  stále  většího  dosahu  jako 
hnutílatinské  (slavnost  Petrarkova  v  Avi- 
gnone r.  1874,  latinské  slavnosti  montpel- 
lierské  r.  1878).  R.  1876  uveřejnil  M.  sbírku 
básní  Lis  Isclo  ďor  (»Zlaté  ostrovy*),  jež  ob- 
sahuje v  malém  rámci  a  veliké  rozmanitosti 


Mistress  —  Míšen. 


431 


nejkrásnější  tvorby  M-ovy,  vlastenecké,  le- 
gendární i  intimní.  Za  organisace  Felibrige 
(Avignon,  1876)  byl  zvolen  velmistrem  (ca- 
poulié)  jižní  literární  federace.  Novou  básní 
Nerto  (kronikou  z  doby  papežův  avignon- 
ských)  ukázal  zase  nové  stránky  svého  genia, 
rozmarnost,  lehkost,  grácii,  pro  něž  byl  srov- 
náván s  Ariostem.  Tresor  dbu  feíibri^e,  slov- 
ník všech  dialektů  jazyka  ďoc  prozkouma- 
ných v  literatuře  i  užívání  lidovém,  dílo  mra- 
venčí píle,  prokázalo  jižní  renaissanci  lite- 
rární ohromné  služby.  R.  1890  uveřejnil  M. 
tragédii  La  Réino  Jano  čerpanou  z  národní 
historie  XIV.  stol.,  která  působila  dost  únavně 
a  neměla  úspěchu  předešlých  jeho  děl.  Publi- 
cisticky šířil  dále  své  idee  v  listě  »Aióli«, 
založeném  r.  1890,  jehož  se  stal  předním  re- 
daktorem. R.  1897  uveřejnil  novou  báseň 
Loii  Pottemo  dbu  Rose  (Báseň  Rhony),  v  níž 
dosahuje  vrcholu  své  epiky  a  noří  se  stále 
hlouběji  do  historické  podstaty  jihu.  M.  je 
také  znamenitý  prosaik,  o  čemž  svědčí  filo- 
logické jeho  rozpravy,  předmluvy,  povídky 
a  hlavně  posud  uveřejněné  kapitoly  jeho  Pa- 
mětí. M.  má  na  jihu  popularitu  krále  a  třeba 
nezasáhl  přímo  do  politiky,  působil  přec  pří- 
kladem svým  a  snahou  na  společenskou  a 
politickou  obrodu,  po  níž  se  touží  nejen  na 
Jihu,  ale  i  jinde  ve  Francii;  proti  centralismu, 
jenž  zabil  život  svérázných  zemí  a  krajů  a 
jenž  dusí  a  umrtvuje  Francii,  vzmáhá  se  po 
příkladě  M  ově  snaha  foederativní  a  odstře- 
divá, která  chce  vrátiti  život  a  pohyb  jed- 
notlivým individualitám,  skládajícím  stát.  Pro 
nově  zrozenou  literaturu  proveng.  má  M.  vý- 
znam základu  a  hlavního  kmene,  na  němž 
stojí  všechen  dalŠí  rozvoj  a  růst.  O  Movi 
psali  a  z  M-a  překládali  u  nás  Vrchlický 
(Studie  a  podobizny)  a  Sigmund  Bouška,  který 
má  také  k  tisku  připravený  překlad  >Miréia«. 

Mistress  [misis],  zkrác.  Mrs.,  paní;  v  An- 
glii oslovení  vdaných  žen  stavu  občanského, 
klade  se  před  příjmení.f 

Mistretta  (ant.  Mytistraton),  hl.  m.  cir- 
cond.  v  ital.  prov.  messinské  (Sicílie),  na  sev. 
svahu  horstva  Nebrodského,  8  km  od  moře 
Tyrrhenského,  má  12.235  obyv.  (1881),  tvrz, 
gymnasium,  technickou  školu,  čilý  obchod, 
uhelné  doly  a  lomy  na  červený  mramor. 

Mistřioa,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Uher.  Hradiště,  fara  a  pS.  Bílovice;  191  d., 
960  ob.  č.  (1890),  kaple  Nejsv.  Trojice,  3tř, 
ákola. 

Mlstřin,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr. 
a  pš.  Kyjov;  236  d.,  937  ob.  č.  (1890),  kostel 
Navštívení  P.  Marie  (od  r.  1855  řar.),  2tř.  šk., 
popi.  dvůr  a  lihovar,  mlýn. 

Mistrovloa,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Žaraberk,  fara  Kyšperk,  pš.íablonné  n.  Orl.; 
136  d.,  742  obyv.  č.,  2  n.  (1890),  poutnička 
kaple,  2tř.  šk.  a  sirkárna. 

lUstřovioe  {Mistr:{owice^^  ves  ve  Slezsku, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Těšín,  fara  Hor.  Trlíčko; 
52  d.,  380  ob.  pol.,  2  č.  (1890),  Itř.  šk. 

lUsiimenlnae, pavouci  krabovit{(77io- 
misi^^ae ,  .Laterigradae)y  podčeleď  význačná 
zpodnimi  čelistmi  na  konci  tupými.    Zpodní 


pysk  jest  krátký,  hlavohrudí  napřed  rovně 
uťaté,  někdy  v  růžky  protáhlé.  Postranní  oči 
jsou  na  hrbolcích  á  větší  středních.  Nohy 
prvních  2  párů  delší  a  silnější  než  ostatní. 
Břicho  zakulacené,  na  zad  širší  (JCysticus, 
Oxjrptila,  Žlutavá  Misumena,  zelená  Diaea 
s  íiresbou  listovou,  červenavé  barvy,  Sy- 
naema,  oranžová,  s  tmavým  listem  na  hřbetě), 
neb  silně  zploštělé  (Coriarachne),  neb  i  v  zadu 
hranaté  {Pistius  a  žlutavý  TTtomisus  albus)  a 
kuželovité  {Tmarus).  jižní  rod  Heriaeus  — 
byl  prý  na  Závisti  chycen  —  má  břicho  vál- 
covité, podlouhlé.  Pavouci  této  podčeledi 
jsou  ve  všech  pásmech  rozšířeni;  v  polár- 
ních zemích  i  vysoko  v  horách  {Xyst  cus  fila^ 
cialis)\  jsou  nerozeznatelní  od  svého  okolí 
(Misumena  «=  květy,  Coriarachne  =  kůra,  Xy- 
sticus  a  Oxyptila  =  zem  atd.).  Nsk, 

Miiar,  obec  blíže  Šabce  v  srbském  kraji 
moravském  na  ř.  Sávě,  má  1730  ob.  a  smírčí 
soud  a  jest  památná  velkou  bitvou,  svede- 
nou zde  ve  dnech  12. — 15.  srp.  1806,  v  níž 
Karaďordč  porazil  50.000  mužů  tur.  vojska 
pod  vezírem  bosenským  Skopl jakém  pašou. 

Miiek  či  váček,  lat.  folliculus,  v.  t. 

M.  žlučový  v.  Játra,  str.  108*. 

Miiek  v.  Mníšek. 

Mišeik  (něm.  Meissen),  město  v  král.  ša- 
škem, ve  vlád.  obvodě  drážďanském,  rozlo- 
žené malebně  po  pahorcích  při  ústí  Třebešné 
{Triebísch)  do  Labe,  přes  něž  vedou  zde  dva 
mosty;  a  při  stanici  saských  stát.  drah  (Lip- 
sko-Dobeln-Drážďany),  108  m  n.  moř.;  má 
18.820  obyv.  (1895),  z  nichž  je  1025  katol., 
32  žid.,  jest  sídlem  vyššího  správního  úřadu, 
soudu  1.  stol.,  hlav.  berního,  telegraf,  a  te- 
lefon, úřadu,  má  reálku  s  gymnasiem,  zem- 
skou školu,  obch.,  zim.  hospodář,  a  loďař- 
skou  školu,  divadlo,  nemocnici  a  několik 
ústavů  peněžních.  M.  jest  bohatá  památkami 
stavitelskými:  na  Zámeckém  vrchu,  asi  50  m 
vys.,  pne  se  krásný  dóm  s  kapitulou,  veliká 
gotická  stavba  z  konce  XIII.  stol.,  dokon- 
čená v  XV.  a  XVI.  stol.,  s  věží  78  m  vys. 
se  skulpturami  a  náhrobky  členů  knížecího 
rodu  saského  z  XV.  a  XVI.  stol.,  z  nichž 
někteří  byli  biskupy  míSeňskÝmi.  Vedle  dómu 
zámek  Albrechtsburg,  vzácná  a  velkolepá 
stavba  pozdější  gotiky,  vystavěná  v  letech 
1471—1483  od  kurfiršta  Arnošta  a  vévody 
Albrechta  dle  plánů  mistra  Arnolda  z  West- 
falenu.  V  XVII.  stol.  zámek  obnoven  a  na- 
zván Albrechtsburg^  v  1.  1710—1860  byla  v  něm 
dílna  na  zboží  porculánové,  r.  1863  ozdoben 
freskami.  Mimo  to  jest  zde  obnovený  kostel 
Matky  Boží,  starobylý  kostel  Mikulášský, 
kostel  sv.  Afry,  kostel  františkánský  s  kří- 
žovou cestou,  r.  1887  dokončený  katol.  kostel 
a  radnice  z  r.  1479,  r.  1875  obnovená.  Na 
hoře  Afřině,  která  je  spojena  s  horou  Záme- 
ckou mostem  ze  XUI.  stol.,  jest  nová  budova, 
v  níž  je  knížecí  a  zemská  škola,  založená 
r.  1543.  V  údolí  Třebešné  proslulá  král. 
dílna  na  zboží  porculánové  (zal.  1710),  mající 
nyní  přes  800  dělníků  a  roč.  výrobu  za  dva 
milí.  mar.  Ostatní  průmysl,  dosti  čilý,  zastu- 
pují slévárny  železa,  strojírny,  kotlář ny,  to- 


4  32 


Míšenec. 


várny  na  šicí  stroje,  porculán,  kamna,  tovární 
výroba  pian,  nábytku,  holí  a  zboží  plecho- 
vého, prádelna  na  džutu,  tkalcovna,  továrna 
na  tabák  a  doutníky,  2  pivovary  a  několik 
větších  továren  blíže  města.  Čilý  jest  obchod 
se  zbožím  hliněným  a  s  vínem.  M.  pro  své 
krásné  okolí  jest  hojně  navštěvována  turisty, 
zejména  zámek  Scharfenstein,  Siebencichen, 
romantické  skály,  u  Sórnowilz  2  zříceniny 
zrušeného  (1570)  kláštera  cisterciánek  u  Sv. 
Kříže  a  zastávka  parníků  mezi  Drážďany 
a  Míšní. 

BUšanao  (bastard')  znamená  potomka 
dvou  rozličných  druhu  živočišných,  kdežto 
potomek  dvou  rozličných  plemen  nazývá 
se  kříženec  (v.  Křížení).  M-nci  jsou  mezi 
sebou  neplodni.  Mezek  nebo  mul,  pošlý 
z  páření  osla  s  koněm,  zůstává  vždy  ne- 
plodným a  není  ani  jediného  případu,  aby 
klisna  muli  s  mulem  byla  dala  mládě;  zrovna 
jako  při  mezku.  Za  to  však  známo  jest  dosti 
případů,  že  klisna  mulí  byla  hřebcem  koném 
oplodněna  a  dala  buď  samčí  nebo  samicí 
mláďata. 

M-nci  (hybrid v)  rostlin.  Pohlavní  plo- 
zení jest  z  praviďla  pouze  mezi  jednotníky 
téhož  druhu  možné,  avšak  nejsou  vzácné  pří- 
pady, že  se  děje  mezi  rozličnými  druhy  téhož 
rodu,  někdy  dokonce  mezi  druhy  dvou  blízko 
příbuzných  rodů.  Jedinci  tím  způsobem  zplo- 
zení, na  nichž  spatřujeme  znaky  obou  rod- 
ných druhů  sloučené  a  vzájemně  modifiko- 
vané, šlovou  m-nci.  Pohlavní  křižováni  růz- 
ných druhů  nebo  plemen,  jímž  m-nci  povstá- 
vají, nazývá  se  hybridisace.  Mezi  nižšími 
tajnosnubci  vyskytují  se  m-nci  velmi  pořídku: 
mezi  řasami  známy  pouze  u  chaluh  (Fucus)^ 
něco  hojnější  jsou  u  mechů,  kapradin  a  přes- 
liček  pospolité  rostoucích,  tak  že  spermato- 
zoidy  jednoho  druhu  snáze  mohou  se  dostati 
k  archegoniím  jiného  druhu  a  jejich  vaječné 
buňky  oplodniti.  Mnohem  více  rozšířeny  jsou 
m-nci  mezi  jevnosnubci,  zvláště  krytosemen- 
nými.  Hybridisováni  u  těchto  déje  se  tím,  že 
pyl  druhu  cizího  dostane  se  na  bliznu  druhu 
jiného,  na  níž  vyklíčí  a  pronikne  k  semen- 
ným  zárodkům,  které  oplodní.  Ze  semene  pak 
vyklíčí  m.  Ve  přírodě  obstarává  takové  smí- 
šení vítr  nebo  hmyz,  jenž  přenáší  pyl 
s  květu  na  květ.  Vědeckou  cenu  mají  zvláště 
m-nci  zplození  úmyslně  provedeným  kříže- 
ním, totiž  přenášením  pylu  na  blizny  jiného 
druhu,  čímž  se  již  od  r.  1761  zvláště  Koel- 
reuter  zabýval.  Pyl  se  tu  štětičkou  přenáší, 
při  čemž  třeba  toho  dbáti,  aby  se  odstranily 
v  čas  prašníky  obojakého  kvetu,  jenž  cizím 
pylem  má  býti  oplozen,  a  aby  vůbec  byl  za- 
bráněn přístup  jinému  pylu.  Hybridní  původ 
uměle  zplozených  m-nců  jest  ovšem  zajiště- 
nější než  původ  m-nců  přirozených,  jenž 
muže  býti  odhadnut  toliko  dle  znaků  oběma 
domnělým  rodičům  náležejících,  dle  porov- 
nání s  nimi  a  dle  obytu  v  jich  společnosti. 
M-nci  mohou  povstávati  toliko  mezi  druhy 
pohlavně  příbuznými;  avšak  tato  pohlavní 
příbuznost  neshoduje  se  zcela  s  příbuzností 
soustavnou,  neboť  jednak  blízko  příbuzné  a 


sobě  velmi  podobné  druhy  nemusí  míti  žádné 
schopnosti  k  smíšení,  jednak  mohou  se  smí- 
siti druhy  z  dvou  rodů  téže  přirozené  ta- 
milie,  což  se  přiházívá  na  př.  u  trav,  kapra- 
din, vstavačovitých  a  j.  Plemena  neb  od- 
růdy téhož  druhu  obyčejně  snadno  dávají 
m-nce,  kterým  se  také  říká  kříženci  a  kteří 
zvláště  v  zahradnictví  mají  důležitost.  Schop- 
nost k  bastardování  v  rozličných  familiích  a 
rodech  jevnosnubných  jest  velmi  rozmanitá. 
Z  našich  domácích  rostlin  největší  počet 
m-nců  vykazují  vrby,  pak  divizny  (  Verba^cum^, 
pcháčc  i^Cirstujii),  vrbovky  (Epilobium),  Zřídka 
neb  nic  bastardují  motýlokvěté,  křížaté,  py- 
skaté  rostliny.  M-nci  z  pravidla  v  tvaru  svých 
částí,  v  barvě  květů  a  v  jiných  vlastnostech 
stojí  uprostřed  mezi  rodiči,  při  čemž,  co  se 
tvaru  m-nce  týče,  dle  mnohostranných  zku- 
šeností jedno  jest,  zdali  pyl  druhu  A  oplodí 
semenník  druhu  /?,  neb  naopak  pyl  druhu  B 
zárodky  semen  druhu  A.  Přece  však  nebý- 
vají m-ncT  jedné  a  též  kombinace  všickni 
zcela  strjní,  přibližujíce  se  někdy  více  k  jed- 
nomu neb  druhému  obou  rodičů.  Vůbec 
shledáno,  že  m  nci  zhusta  velmi  varirují,  mí- 
vají též  často  bujnější  vzrůst  než  rodiče, 
větší  listy,  hojnější  květy,  které  bývají  i  větší, 
pěkněji  zbarveny  a  často  k  plnosti  naklo- 
něny. Toho  všeho  v  plné  míře  vj^užitkovalo 
obchodní  zahradnictví,  uvcd.ši  do  zahrad 
mnoho  nových  řorem,  ponejvíce  hybridisací 
v  život  vešlých.  Někteří  botanikové  vyslo- 
vili domněnku,  že  mohou  a  mohly  bastardo- 
váním  vzniknouti  nové  druhv,  totiž  že  jisté 
střední  druhy  vyvinuly  se  z  původních  m-nců. 
Avšak  náhled  ten  jest  málo  pravdě  podobný, 
uvážíme-li,  že  v  m-ncích  znaky  rodičů  se 
pouze  slučují  a  vyrovnávají,  ale  skutečné 
zcela  nové  mor fo logické  znaky  dle  zku- 
šeností posavadních  nepovstávají.  Tím  méné 
možno  souhlasiti  s  thcorií  Kernerovou,  dle 
které  měl  vývoj  rostlinstva  z  dob  geolo^- 
ckých  do  nynějška  spočívati  v  pokročilejší 
hybridisaci.  M-nci  rostlinní  zpravidla  bývají 
neplodní,  nevyzrávají  semen  a  nemívají  po- 
tomstva, o  některýcn  však  víme,  že  semeny 
rozplozovati  se  mohou,  ač  bývá  semen  méné 
a  plodnost  tudíž  seslabena,  a  i  těm,  když 
čistě  se  plemení,  v  dalších  generacích  plod- 
nosti  ubývá.  Také  z  toho  důvodu  nepodobá 
se  pravdě,  že  by  z  m  nců  povstávati  mohly 
druhy  trvale  semeny  se  rozplozující.  Snáze 
a  úrodněji  se  plemení  m-nci  s  jedním  z  obou 
rodných  druhů.  M-nci  rostlinní  jsou  větši- 
nou binérní,  t  j.  zplození  smíšením  dvou 
druhů:  jsou  však  též,  zvláště  mezi  vrbami, 
známi  m-nci  ternérní  a  kvaternérní,  t.  j.  ta- 
koví, kteří  povstali  pářením  m-nce  někte- 
rého s  třetím  druhem  příbuzným  dle  vzorce 
(^  X  ^)  X  í^i  anebo  smíšením  dvou  rozdíl, 
m-nců  dle  vzorce  (^  X  ^)  X  i^X  ^).  čehož 
dosaženo  umělým  oplozováním  co  se  i  v  pří- 
rodě díti  může.  Jestliže  m.  nějaký  smísí 
se  s  některým  z  obou  druhů  dle  vzorce 
(^  X  5)  X  ^  neb  (^  X  ^)  X  ^y  m.  druhotný 
z  toho  povstalý  jest  pak  více  podoben  to- 
muto  rodnému   druhu,    a  opětuje-li  se    táž 


Míšeňsko. 


433 


procedura,  převádí  se  tvar  m-nce  posléze 
ve  tvar  druhu  rodného,  jehož  užito  k  opé- 
tovanému  směšování.  Ješté  budiž  vzpome- 
nuto oněch  m-nců,  které  obdrželi  zahrad- 
níci nikoli  oplozovánim,  nýbrž  štěpováním 
jednoho  druhu  na  podklad  jiného  druhu,  jímž 
se  někdy  přenášejí  znaky  štěpu  na  podklad 
anebo  znaky  tohoto  na  štěp.  Známý  příklad 
takového  m-ncc  jest  Cytisus  Adami,  jenž  po- 
vstal štěpováním  červenokvětého  C,  purpureús 
na  žiutokvětý  C  laburnum  a  odnožemi  roz- 
množován v  zahradách  s.e  nachází.  V  něm 
slučují  a  pronikají  se  vlastnosti  obou  druhů 
způsobem  měnivým.  Za  účelem  sdružení 
dobrých  vlastností  dvou  plemen  bramboro- 
vých přiloží  se  výkroiek  bramboru  s  okem 
(pupenem)  jednono  plemene  k  řezné  ploše 
bramboru  plemene  druhého  a  pevně  se  ob- 
váží, aby  srostly.  Hlízy  nové,  tím  způso- 
beni získané,  ve  velikosti,  barvc,  chuti  spo- 
jují v  sobě  do  jisté  míry  vlastnosti  ol>ou 
odrůd.  LČ. 

Kiša&ako.  Do  krajiny  Hcrmundury  opu- 
štěné vkročili  asi  v  polovici  VL  st.  Srbové, 
a  to  kmen  Glomačů  do  okolí  města  Míšně 
až  po  řeku  Kamenici,  mezi  Nizovci,  Škudici 
a  Nišany,  a  kmen  Nišanů,  jihovýchodně  od 
prvních  usedlý,  mezi  Škudici  a  Čechy.  Oba 
Kmenové  pozbyli  záhy  politické  své  samo- 
statnosti, kníže  Glomačů  Semil  pokořil  se 
r.  805  Karlu  Vel.  Zde  bojováno  i  r.  856  a 
r.  8Ó9,  spojení  Čechové,  Srbové  a  Suselci  či- 
nili vpády  přes  Sálu  do  Durynska  a  r.  880 
napaden  byl  hraniční  hrabě  Popp  na  Sále 
spojenými  Čechy,  Srby  a  Gloraači.  Tito  zne- 
náhla se  vymanili  z  odvislosti,  tak  že  saský 
vévoda  ovládal  jen  úzký  pruh  slovanský 
mezi  Verrou  a  Muldou.  Rychle  se  však  osud 
zdejších  Slovanův  rozhodl,  když  nastoupil 
král  Jindřich  I.  Ten  zmocniv  se  Míšně  a  opev- 
niv ji,  vtrhl  do  Milčan  na  pravém  bř.  Labe. 
Správa  krajiny  mezi  Šálou  a  Labem  svěřena 
byla  vojenskému  legátovi  hrab.  Sigfridovi 
(t  937),  jehož  nástupcem  stal  se  pověstný 
slovanobijce  Gero  f  965).  Oto  I.  založil  ve- 
dle arcibiskupství  magdeburského  tři  biskup- 
ství pro  tyto  kraje:  mcziborské,  žičanské  a 
míšeňské  (968).  Po  Gerovi  vládli  zde  Dětmar 
(t  978),  Gunter  (978—82)  a  Rigdag  (f  985). 
Za  odboje  Jindř.  Bavorského  proti  Otovi  III. 
zmocnil  se  vůdce  český  Vok  hradu  Míšně 
i  M-ka  jménem  Boleslava  II.,  ale  jen  na  krátký 
čas,  neb  již  následujícího  roku  oboje  bylo  vrá- 
ceno markraběti  Ekkardovi  z  prastarého 
rodu  durynského.  Tento  nezkrotný  potlačo- 
vatel  Slovanů  překročil  i  Labe  a  porobil 
Milčany  (987,'.  Za  to  však  byl  několikráte  od 
Luticův  hanebně  poražen  (993 — 996),  tak  že 
musil  přijmouti  mír,  ztrativ  pravý  břeh  Labe. 
S  Boleslavem  II.  udržoval  poměr  přátelský. 
Otou  III.  obdařen  byl  četnými  beneíicemi, 
ba  dokonce  dle  zprávy  Dětmarovy  stal  se 
vévodou  durynským.  Povahou  byl  krutý  a 
surový,  ctižádostivý,  který  po  smrti  otcově 
r.  1002  dychtil  po  koruně  královské,  což  za- 
platil svým  životem  (30.  dub.  1002).  Po  jeho 
smrti  vtrhl  Boleslav  Chrabrý  v  polovici  čna 

OttQv  Slovnfk  NauSný.  iv.  XVII.  7  i  xgoi. 


do  Dol.  Lužice,  zmocnil  se  Střely  a  hradu 
Míšně,  nacházeje  pomoc  u  domorodých  Slo- 
vanův, a  záhy  byla  marka  Míšeňská  a  část 
marky  Východní  až  po  Halštrov  v  jeho  moci. 
Vše  hleděl  si  zabezpečiti  vyjednáváním  s  nově 
zvoleným  králem  Jindřichem  II.  ha  sněme 
v  Mťziboru  v  čci  r.  1002,  dosáhl  však  pouze, 
že  Míšeň  svěřena  byla  nevlastnímu  bratru  jeho 
Gunzclinovi,  ač  brzo  i  jemu  byla  vzata  a 
odevzdána  rozmnožená  Milčanskem  hraběti 
Heřmanovi  (1009  a  1031).  Heřmanovým  (ze- 
mřel 1031)  nástupcem  stal  se  bratr  jeho 
Ekkchard,  úkladný  vrah  svého  švakra  a  krutý 
pronásledovatel  Slovanův,  který  vynikající 
úlohu  hrál  v  bojích  s  Břetislavem  I.  Po  Vi- 
lému IV.  (1046—1062)  a  Otovi  Výmarském 
(1062—67)  stal  se  markrabím  Ekbert  I.  Brun- 
.švický  (1067—681,  za  něhož  odděleno  bvlo 
od  markrabství  Žíčanského  Meziborsko.  Ék- 
bcrt  II.  (1068—1088)  s  počátku  stál  při  králi 
Jindřichovi  IV.,  aU;  když  týž  v  tajné  smlouvě 
slíbil  Vratislavovi  Českému  M.  za  pomoc,  pře- 
šel Ekl)ert  ku  straně  saské,  hlasoval  na 
sněme  forchheimském  (15.  bř.  1077)  pro  se- 
sazení krále  a  zvoleni  Rudolfa  Švábského, 
začež  byl  Jindřichem  IV.  dán  do  klatby  říš- 
ské. Aby  udržel  se  v  držení  M-ka,  užíval  Ek- 
bert lsti,  chovaje  se  věrolomné  k  obojí 
straně,  i  byl  dán  ještě  po  druhé  do  klatby 
(1086).  M.  dáno  biskupu  Felixovi,  příbuz- 
nému Vratislavovu.  Pak  Ekbert  znova  pod- 
robil se  králi  v  Hcrsfeldu,  ale  byl  konečně 
z  M<ka  vypuzen  a  země  dána  Jindřichovi, 
markraběti  lužickérau  z  rodu  Vetínského 
(1089),  který  ovšem  ihned  nevešel  v  plné 
držení  země,  neb  čásf  marky,  Horní  Lužice 
a  Milčansko  patřily  Vratislavovi,  který  je 
dal  zeti  svému  Viprechtu  Grojskému.  Ekbert 
skončil  život  svůj  plný  lsti  a  věrolomnosti 
v  osamělém  mlýně  na  řece  Selce  3.  čce 
r.  1090,  kde  byl  přepaden  a  zabit.  Po  smrti 
markr.  Jindřicha  (t  1103)  vedla  správu  země 
vdova  jeho  Gertruda  až  do  své  smrti  (t  1117) 
jménem  syna  svého  Jindřicha  mladš.,  který 
záhy  zemřel  (1123).  Ježto  jím  vymřelo  přímé 
potomstvo  Dědovo  {f  1075)  a  cis.  Jindřich  V. 
nároků  druhé  linie  po  Dědovu  bratru  Thy- 
movi  neuznal,  prohlásil  M.  za  léno  uprázd- 
něné  a  udělil  je  Viprechtu  Grojskému.  Proti 
tomu  vystoupil  na  obranu  Konráda  z  mladší 
linie  vetínské  Lothar,  vévoda  saský,  a  vypu- 
dil Viprechta  ze  země.  Viprecht  zemřel  pak 
jako  mnich  v  klášteře  pegovském  22.  kv. 
r.  1124.  M.  zůstalo  Konrádovi,  kteirý  nabyl  po 
smrti  Jindřicha  Grojského  i  Dolní  Lužice.  Spo- 
jení to  trvalo  až  do  r.  1304.  Konrád  vynikl  také 
v  ničení  Slovanův,  účastniv  se  zejména  též 
velikého  tažení  křížového  r.  1148.  R.  1156 
odevzdal  vládu  synu  svému  Otovi,  po  kte- 
rém následovali  Albrecht  Pyšný  (1190—95), 
Dětřich  (1095—1121)  a  Jindřich  Osvícený 
(1121—1188),  při  smrti  otcově  tcprv  tříletý. 
Tento  zapletl  se  pro  nároky  na  Mittelwalde 
a  Kepnik  do  války  s  braniborskými  mark- 
rabaty Janem  a  Otou  il240),  ale  byl  pora- 
žen. Též  Jindřichovi  Vratislavskému  r.  1249 
pomáhal,  požaduje  za  to  Krosensko  až  k  hra- 

28 


434 


Mišetič-Tordo  —  Miškovcc. 


nici  české.  Aby  podepřel  nadéje  své  na  Ra- 
kousy, nabídl  jim  král  Václav  I.  město  Za- 
vidov  a  hrad  Birk^^nštein  na  hranici  miSeň- 
ské  za  postoupení  práva  po  manželce  jeho 
Konstancii,  mladší  sestře  Bedřicha  Bojov- 
ného. Jindřich  Jasný  mél  s  první  svou  man- 
želkou Konstancií  Rakouskou  (f  1243)  syny 
Albrechta  Nerudu,  lantkr.  durynského  (f  1314), 
a  Détřicha,  lantkrab.  landsberského  (f  1284), 
s  druhou  pak,  Anežkou  (1268),  sestrou  krále 
Přemysla  II.,  neměl  žádných  dětí.  Země  své 
rozdělil  r,  3262  tak,  že  Albrecht  obdržel  Dů- 
ry nsko,  Dčtřich  zemi  Plisenskou  s  městem 
Lipskem,  pro  sobe  podržev  Míáeň,  kterou 
zdědil  Dětřich  Malý,  nejmladší  jeho  syn  z  ne- 
rovného manželství  s  Alžbětou  z  Maltic.  S  Dě- 
třichem  chtěl  vejíti  ve  směnnou  smlouvu 
král  Václav  II.,  nabízeje  mu  (6.  ún.  r.  1289) 
za  Míšeň  zejména  hrad  Šarfenberk,  zámek  a 
město  Drážďany,  zámek  a  město  Perno,  hrad 
manský  Donín,  hrad  Tarant,  Boršov,  Zavi- 
dov,  Ďippoldswalde,  Radeberk  a  j.  m.  za 
hrady  a  města  v  Čechách  a  na  Moravě:  Svo- 
janov.  Polici.  Lanškroun,  Lanšperk,  Ort,  Vy- 
soké Mýto,  Šebín,  Skuteč,  Zábřeh,  Hohen- 
štein  a  Svitavu,  spolu  s  opravou  kláštera  li- 
tomyŠlského,  coŽ  vše  mělo  býti  povýšeno  za 
zvláštní  knížectví  a  odevzdáno  Dětřichovi 
jako  české  manství  dědičné.  Smlouva  došla 
sice  i  stvrzení  císařského  (4.  bř.),  nebyla 
však  přece  uskutečněna,  neb  s  obou  stran 
nebyly  všechny  statky  v  skutečném  držení 
smluvců.  M-ka  dosáhl  Václav  teprve  tím,  že 
jmenován  byl  cis.  Albrechtem  I.  náměstkem 
říšským  zde,  v  Pliscnsku  a  v  Lužici  (1298). 
Tehcia  potvrdil  týž  Albrecht  i  připojení  mě- 
sta i  hradu  Pcrna,  jež  Václav  II.  koupil  od 
kapituly  míšeňské,  k  zemím  koruny  České  a 
dne  29.  čna  vydal  podobný  zápis  o  Závidovu 
a  Boršovu,  jež  Václav  I.  a  Přemysl  II.  byli 
postoupili  markrabím  míšeňským,  ale  později 
Václav  II.  je  vyplatil.  Již  2.  září  r.  1298  pří- 
sahala šlechta  v  M-ku  Václavu  11.  věrnost  a 
on  potvrdil  jí  její  privilegia  a  svobody.  Když 
však  r.  1303  musil  týž  Václav  pro  bezuzdné 
požadavky  cis.  Albrechta  I.  sáhnouti  k  meči, 
propůjčil,  aby  si  získal  spojence,  markrabím 
braniborským  Heřmanovi  a  Otovi  města  Mí- 
šeň, Frauenberk,  Doblín,  Haj  nov,  Grimmu  a 
Ožici.  Po  osudné  smrti  otce  svého  uvolil  se 
Václav  II  I.  5.  srp.  r.  1305  postoupiti  mark- 
rabím braniborským  směnou  do  zástavy  své 
Pomořany  za  města  míšeňská,  otcem  jim  za- 
stavená, tak  aby  strýc  jeho,  hrabě  Jan  Habs- 
burský, uveden  byl  v  držení  jejich.  Tím  od- 
cizeno bylo  M.  až  na  Perno  a  zemi  Plisen- 
skou od  koruny  Teské.  Ostatní  M.  držel  Be- 
dřich Pokousaný,  syn  Albrechta  Nezpůsob- 
ného, jenž  je  dostal  při  dělení  po  smrti 
Bedřicha  Tutta,  též  Koktavý  zvaného,  který 
po  mnoha  dobrodružstvích  se  udržel  v  zemi 
přes  úsilí  braniborské  až  do  své  smrti  17.  list. 
r.  1324.  Syn  jeho  Bedřich  II.  (*  1310)  kandi- 
dován byl  bavorskou  stranou  po  smrti  Lud- 
víka Bavora,  jehož  vdovu  Markétu  měl  po- 
jmouti za  choť,  na  císařský  trůn  (1348)  proti 
Karlu    IV.,  m  přijal  toho   však  věda,   že  by 


dostal  se  do  sporu  skoro  se  všemi  sousedy 
svými.  Za  odstoupení  dal  si  zapsati  4000  kop 
gr.  pr.  na  Altenburce,  Kamenici  Saské,  Cvi- 
kově, Nordhausech  a  Goslaru.  O  něco  později 
daroval  mu  ještě  Karel  IV.  dům  u  sv.  Jakuba 
v  Praze.  Kromě  toho  uzavřel  21.  pros.  t.  r. 
Karel  IV.  s  Bedřichem  i  syny  jeho  Bedři- 
chem (t  21.  květ.  1381),  Baltazarem,  Ludví- 
kem a  Vilémem  spolek  na  výboj  a  odboj. 
Bedřich  II.  zemř.  18.  list.  1349  a  Karel IV.  udělil 
synům  jeho  M.  a  ostatní  dědičné  kraje  v  léno 
a  později  obnovil  s  nimi  i  spolek  (1.  března 
1358),  při  čemž  měl  nejmladší  z  nich,  Vilém, 
pojmouti  za  choť  neteř  Karlovu  Alžbětu, 
dceru  Jana  Jindř.,  markraběte  moravského. 
Podobná  smlouva  uzavřena  byla  mezi  Bedři- 
chem (t  1439),  synem  Baltazarovým,  a  Vác- 
lavem IV.  v  příčině  Alžběty,  dcery  Jana,  vé- 
vody zhořeleckého  (1396),  ač  brzo  pak  přidal 
se  Vilém  k  protikráli  Ruprechtovi  a  vh'hl 
do  Čech  až  ku  Praze  (1401).  Na  zpáteční  ce- 
stě zmocnil  se  Donína,  Perná  a  Královského 
Kamene.  Pohraniční  válka  trvala  tu  pak  po 
celou  dobu  vlády  Václava  IV.  Ve  válkách 
husitských  bojoval  markrabí  Bedřich  Bojovný 
na  straně  Sigmundově,  od  něhož  odměněn 
byl  6.  led.  r.  1423  kuriirststvím  Saským.  Na 
potrestání  Bedřichovo  vytáhli  Čechové  do 
M-ka  až  k  Hajnovu  (1429)  a  v  ještě  větším 
počtu  téhož  roku  ke  konci  prosince.  Pod 
velením  Prokopa  Velikého  táhlo  vojsko  až 
k  Labi  mezi  Perném  a  Drážďany,  vše  pleníc 
a  ničíc  dobylo  i  spálilo  klášter  celský,  před- 
městí u  Perná,  Drážďan  i  Míšně.  Bedřich 
chystal  se  v  krajině  mezi  Grimmou  a  Lipskem 
k  odporu,  sebrav  vojsko  asi  100.000  mužův 
silné,  ale  netroufaje  si  Čechův  napadnouti 
rozpustil  bez  užitku  vojsko  a  odešel  přes 
Lipsko  do  Durynska.  Pak  husité  straSným 
způsobem  zplenili  západní  M.  a  vých.  Du- 
rynsko  (1430).  Takové  tažení  opakovalo  se 
i  r.  1450,  když  Čechové  umínili  si  ztrestati 
Bedřicha  Mírného,  jehož  mladší  bratr  Vilém 
stál  na  straně  české,  za  to,  že  štval  sousedy 
všechny,  jmenovitě  Slezany,  proti  Jiřímu  Po- 
děbradskému. Vojsko  přešlo  11.  září  Krušné 
hory  a  táhlo  ve  dvou  proudech  k  Dippolds- 
waldu,  který  vypálilo,  podél  Labe  aŽ  k  Dráž- 
d*inům  a  odtud  rychlými  pochody  až  k  Pe- 
govu  na  Halštrovu  (1.  říj.).  Zde  přitrhl  k  nim 
Vilém  a  spojenci  obrátili  se  po  Halštrovu  na- 
horu přes  Žiču  ke  Gerovu,  kterého  dobyli. 
V  poli  u  Krimačova  zavřeno  22.  říj.  příměří 
do  25.  kv.  roku  následujícího  a  mezi  tím  se 
mělo  jednati  o  mír  v  Bamberce.  Ostatní  viz 
Sasko,  dějiny.  — Srv.  Posse,  Die  Markgra- 
fen  von  Mcissen  und  das  Haus  Wettin 
(1881).  JTe 

Xiietió-ToTdO  v.  B  o  báli  é  5). 

MiikOT  v.  Myškov. 

MiikOT&ni,  totéž  co  K  a  s  t  r  a  c  e  (v.  t.). 

Mlikoveo  (maď.  Miskolcx)t  město  s  vlast- 
ním magistrátem  a  hlavní  sídlo  uher.  župy 
borsodské  na  řece  Šajavě  a  na  křižovatce 
uher.  stát.  drah  ^Budapešť-M.-Košice,  Fů- 
lek-M.  a  Debrecm-M.),  má  30.408  obyv.. 
z  nichž  je  1105  Slov.,  1223  Něm.  (1890),    M. 


Miškovice  —  Mišná. 


435 


j€st  sídlem  úřadů  župních  a  okres,  soudu, 
financ,  ředitelství,  obchodní  a  živnostenské 
komory,  stát.  poíty,  telegrafu,  telefonu,  re- 
iormov.  superintendentstvi^  má  10  kostelů, 
z  nichž  pamětihodný  jest  starý  gotický  re- 
form.  sv.  Štěpána  na  hoře  Avasu  (z  XIII.  st.) 
a  klášter  minoritský.  Mezi  budovami  veřej- 
nými vyniká  nový  justič.  palác,  nové  reform. 
vyšší  gymnasium,  budova  obch.  a  živn.  ko- 
mory, měst.  lázně,  dům  župní,  radnice,  arci- 
biskupská škola,  kasárna  pro  pěší,  jízdu, 
dělostřelectvo  a  honvédy.  Jest  zde  několik 
ústavů  vzdělávacích  a  lidumilných,  jako  re- 
form. vyšší  a  král.  katol.  nižŠí  gymnasium, 
vyšší  ODch.  škola,  vyšší  reform.  div.  škola, 
školy  obec,  měšfan.  a  pokrač.  průmysl,  pro 
chl.  a  div.,  museum,  divadlo,  župní  nemoc- 
nice, sirotčinec,  chorobinec,  chudobinec, 
útulny,  několik  peněžních  ústavů,  elektrické 
osvětlení.  V  městě  sbíhá  se  5  rozlič.  drah, 
jež  podporují  značně  průmysl  a  obchod,  ze- 
jména trhy  na  plodinv,  koně,  dobytek  a  vlnu 
a  obchod  s  vínem.  Vůbec  jest  M.  střediskem 
obchodu  a  průmyslu  župy.  Jest  tu  par.  mlýn, 
továrny  na  porculán  a  kameninu,  strojírna, 
výroba  hrubého  sukna  a  j.  Místní  dopravě 
slouží  elektrická  dráha.  —  Kdy  město  zalo- 
ženo, není  známo.  Jméno  obdrželo  po  sta- 
rém rodu  Míškovců.  Ač  králové  Sigmund  a 
Matiáš  udělovali  městu  rozličné  výsaay,  přece 
nemohutnělo,  až  teprve,  když  nabylo  samo- 
správy, rozvíjelo  se  nadmíru  rychle.  Městys 
ryiós-Gyor  (v.  t.)  spojuje  s  Miškovcem 
horská  dráha. 

lUikovioe:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  v.  My- 
škovice. 

2)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Ho- 
lešov, fara  a  pš.  MysloČovice;  83  d.,  538  ob. 
č.  (1890),  Itř.  šk.,  záložna  rolnická.  Staro- 
bylá tato  ves  připomíná  se  r.  1375.  R.  1863 
většina  obce  vyhořela. 

KiikOTSký  Josef,  spisovatel  čes.  (*  1859 
v  Poboři  u  Kouřimě).  Po  studiích  na  reálce 
v  Kutné  Hoře  věnoval  se  spisovatelství. 
R.  1881  (v  dub.)  počal  vydávati  v  Č.  Brodě 
svobodomyslný  polit,  týdenník  »Naše  Hla- 
sy*, jež  vycházejí  dosud  za  jeho  redakce. 
Napsal:  Nebezpečná  láska  (Třebíč,  1879) ;  Du- 
rynková  olŠe,  ihistor.  truchlohra  (Pardubice, 
1880);  Památníky  obsahující  stručné  dějiny 
českobrodské  (t,  1887);  životopisy  Václava 
Červeného  a  J.  B,  Dlahače  (t.,  1896  a  1900); 
poznámkami  opatřil  a  vydal :  »Selské  povstání 
r.  1775«.  Z  pamětí  Fraňka  Jana  Vaváka  Mil- 
čického  (Č.  Brod,  1886).  Mimo  to  přispíval 
pod  pseudonymy  Pobořský,  Sekanec  aj. 
články  historickými  a  j.  do  rozličných  časo- 
pisův  a  ve  svém  listě  otiskl  množství  drob- 
nosti dějepisných  z  Českobrodská.  M.  spo- 
řádal také  archiv  českobrodský,  jehož  nej- 
starší knihy  opsal  a  rejstříky  opatřil,  a  vydal 
pseudonymně  několik  brošur  politických. 

Kiina  (hebr.),  zdvojení,  opakování, 
jako  výraz  pro  tradici,  velká  sbírka  zákon- 
ných rozhodnutí  náboženských  i  civilních  od 
starých  rabbínů,  základ  židovského  ústního 
zákonodárství.    Počátky   svými    náleží   době 


po  babylónském  zajetí,  hlavně  Ezrově,  v  niž 
zákon  Mojžíšův  pro  změněné  poměry  nesta- 
čoval  a  proto  doplňován  jednak  tradicí  lido- 
vou z  doby  před  zajetím,  jednak  dle  potřeby 
novými  zákonními  ustanoveními  rabbínův, 
sdělanými  se  zřetelem  na  psaný  zákon  a  tra- 
dici. Proto  vychází  m.  vždy  od  znalosti  zá- 
kona (tóry)  a  ve  spojení  s  ním  uvádějíc  na- 
řízení židovských  doktorů  rozličných  dob 
pojednává  o  nich,  by  rozhodla  na  konec 
o  nejlepším  způsobu,  jak  zákony  ty  prová- 
děti. V  tom  jeví  se  m.  výsledkem  hlubokého 
přemítání  o  obou,  hlavně  Pentateuchu  (tóře^. 
Pokud  autorů  se  týče,  jsou  jimi  rabbíni,  hl. 
z  doby  prv.  století  př.  Kr.  a  v  prvých  dvou 
stoletích  po  Kr.,  z  části  ovšem  i  pozdější. 
Za  to  vyskytují  se  starší  tradice  jen  ojedi- 
něle. Zajímavo  jest,  že  vedle  názorů  majo- 
rity zaznamenávají  se  i  názory  menšiny.  Pů- 
vodcem nejstarší  sbírky  tradice  (m-ny)  jest 
rabbí  Hilléi  (ok.  30  př.  Kr.);  od  něho  po- 
chází běžné  rozděleni  m-ny  na  6  dílů  v.  Po 
něm  podjal  se  nové  sbírky  rabbí  Akiba 
(ok.  126  po  Kr.),  t.  zv.  m.  Akibova,  již  do- 
končil jeho  žák  rabbí  Meír.  Vlastní  práce 
tohoto  byla  vzorem  deňnitivní  recense  m-nv, 
jejímž  původcem  jest  slavný  rabbí  Jehúclá 
han-Násí,  pfíjmen.  hak-Káddóš i,  zkrátka 
i  Rabbí  zvaný  (♦  140  po  Kr.).  Rabbí  vytla- 
čil ostatní  m-ny,  tak  že  jeho  m.,  původně 
zv.  m.  Jehúdova,  přezvána  potom  zkrátka 
m-nou  a  stavěna  nejen  na  roven  bibli, 
nýbrž  někdy  i  nad  ni  kladena.  Na  m-ně  této 
znatelný  jsou  i  stopy  práce  Žáků  rabbíov^ch. 
Vedle  této  m-ny,  jež  ostatně  během  času 
rovněž  dále  doplňována,  existovala  tak  zv. 
vnější  m.  (m.  h'icóná),  obsahující  to,  co 
nepojal  on  do  své  sbírky,  odtud  zvána  přímo 
i  apokryfem  (baraitá),  M.  stala  se  později 
základem  Gem  ary  (v.  t.),  s  niž  společné 
splynula  konečně  v  talmud.  Vedle  bible  a 
talmudu  byla  sice  m.  někdy  zanedbávána 
i  samými  rabbiny,  kdežto  lid  spokojoval  se 
zčásti  haggádou  (v.  t.),  v  celku  vŠak  tě- 
šila se  po  celý  středověk  z  velké  popularity 
a  byla  uznanou  autoritou  náboženskou  ortho- 
doxních  židů.  Dobu,  kdy  m.  byla  napsána, 
nelze  přesně  určiti.  Jisto  jest,  že  talmud  ba- 
bylónský, ukončený  snad  teprve  v  VI.  stol., 
o  jejím  napsáni  ničeho  neví.  Tradovánať 
ústně  ve  školách  rabbínských  na  základě 
četných  pomůcek  mnemotechnických.  Jazyk 
m-ny  jest  téměř  čistá  hebrejština,  čistější 
než  v  pozdních  knihách  biblických,  ovšem 
s  hojnými  slovy  hebraisovanými  z  aramej- 
štiny,  řečtiny  a  latiny.  Sloh  jest  suchý  a 
stručný,  z  části  až  temný.  Celkem  rozezná- 
vají setři  hlav. recense  m-ny:  samostatná 
m.,  m.  jako  základ  talmudu  babylónského 
a  palestinského.  K  nim  druží  se  ovšem 
i  jiné  podružné  recense,  jdoucí  na  účet  opi- 
sovačů.  M.  rozpadá  se  na  6  oddílů  (seádrím), 
jež  rozpadají  se  opět  na  traktáty  {masechtót) 
k  sobě  přináležející  (60).  Traktáty  rozpadají 
se  na  kapitoly  {peráktm),  celkem  523,  po 
případě  524,  a  tyto  na  paragrafy,  zv.  miš- 
nót.  Oddíly  jednají:  1.  o  rolnictví  (^eráím). 


AMj 


Misov  —  Mitava. 


2.  o  slavnostních  časech  {móéd),  3.  o  ženách 
{ndšim),  4.  o  škodách  Exod.  XXI  {ne^ikiu), 
5.  véci  posvátné  (koddŠím)^  6.  očišťováni  (ío- 
horót).  Vydání  m-ny  jsou  četná,  o  sobe  i  jako 
součástky  talmudu.  Po  prvé  vydána  o  sobě 
v  Neapoli  r.  1492  (s  výkladem  M  a  i  m  o  n  i  - 
dovým),  jako  čásť  babyl.  talmudu  v  Benát- 
kách v  1.  1520— -23,  v  talmudu  palestinském 
tamže  v  1.  1523—24  fneúplně),  nově  v  Cara- 
bridgei  r.  1883  (Mishnah  on'which  the  Pa- 
lestinian  Talmud  rests).  Z  překladův  uvá- 
díme: latinský  bratří  Abendánů  (rukopisně 
v  Cambridorei,  XVII.  stol.)  a  z  části  na  jeho 
základě  Surenhusiův  s  textem  a  překlady 
kommentáru  Maimonidova  a  Bertinorova  (Am- 
sterdam, 1698-1703\  Německé  od  Rabt* 
(1760—1763),  v  písmě  hebrejském  ve  Vídni 
(1817—35)  od  neznámého  na  základě  překl. 
Rabova,  nejlépe  od  Josta  v  Berlíne  v  1  1832 
až  1836  (v  písmě  hcbrej.,  6  dílů)  a  dr.  A. 
Sammster  (text,  něm.  překlad  a  výklad;  Ber- 
lín, 1885  a  n.).  Částečný  angl.  překlad  od  de 
Sóla  a  Raphaela  (Londýn,  3843).  Jednotlivé 
traktáty  z  m-ny  vydal  Straek  (výroky  otcův, 
o  modloslužbě,  o  dni  smíření),  Lipschútz, 
Rosenfeld  a  j.  K  literatuře  srv.  Graetz,  Gc- 
schichtc  der  Juden  (1853);  Frankel,  Darke 
ham-Mischna;  Gelbhaus,  Rabbí  Jehúdá  ha- 
Násí  (1876).  ,  Dk, 

Wiov  i  Mis  o  vy,  ves  v  Čechách,  hcjtm. 
Plzeň,  okr.  Blovicc,  fara  Těnovice,  pš.  Spál. 
Poříčí;  60  d.,  444  oby  v.  č.  (1890),  2tř.  škola, 
mlýn,  obora  a  dvůr  Bělohrad. 

BUiovloe,  ves  v  Čechách,  hí.jtm.  Písek, 
okr.  a  pš.  Mirovice,  fara  Pohoří;  35  d.,  230 
ob.  č.  (1890^,  kaple  a  u  vsi  cihelna.  R.  1589 
připomíná  se  na  M  cích  Jan  Misovský  z  Bo- 
dláku na  Mišovicích. 

MliOTSký  (vl.  Mnišovský)  Rafael  ze 
S  e  b  u  z  í  n  a  (*  1580  v  Horšově  Týně  —  f  1644 
v  Praze).  Studoval  v  Praze  u  jesuitů,  pak 
v  Paříži  a  v  Římě  a  dosáhl  doktorství  všech 
práv.  Vrátiv  se  se  změněným  jménem  — 
prvotně  slul  Soběhrd  —  stal  se  sekretá- 
řem u  kard.  Khlesla,  pak  radou  při  vládě  ve 
Štýr.  Hradci  a  vychovatelem  syna  cis.  Fer- 
dinanda (III.).  Za  mnohé  služby,  prokázané 
protireformaci,  povýšen  od  císaře  Ferdi- 
nanda II.  do  stavu  vladyckého  s  titulem  ze 
Sebuzína  a  Heršteina  (1621)  a  obdarován 
vysokými  hodnostmi  i  statky.  M.  přeložil  do 
češtiny  Paprockého  Diadochus,  doplniv  jej 
pojednáním  o  klášteřích  a  opatech  v  Če- 
chách a  sepsal  několik  básní  a  j.  děl  latin- 
ských. 

ulipule  a  mišpuloň  v.  Mespilus. 

Mlipnlka,  bot.,  v.  Cotone aster. 

MitadeUa  v.  Cit r a. 

Mitanni,  v  bibli  Máten,  starověká  říše 
předoasijská,  seznaná  srovnáním  údajů  klíno- 
pisných a  hieroglyfských  s  některými  dotud 
nepochopenými  zprávami  biblickými.  Roz- 
kládala se  v  západní  Mesopotamii  a  měla 
obyvatelstvo  blízko  příbuzné  Hethitům  i  Chal- 
dům  staroarmenským,  které  vedle  mnohých 
jiných  božstev  hlavně  vzývalo  boha  Tíšuba, 
srovnávaného   s    egyptským    Amonem.   Jiná 


božstva  byla  Saus,  Zannudu  a  ženské  bož- 
stvo, analogické  assyrské  Ištáře.  Z  některých 
okolností,  hlavně  ze  jmen  králův,  zdá  se  na 
jevě  býti,  že  byli  Mitannští  předchůdci  po- 
zdějších asijských  přistěhovalcův  do  Přední 
Asie.  Celkem  byli  lid  bojovný,  oddávali  se 
orbě  i  chovu  dobytka  a  prostřcdkovali  ob- 
chod mezi  Babylónem  a  kraji  západními.  Pů- 
vodně spravovali  se  drobnými  knížaty,  až 
Artatama  (kol.  r.  1550  př.  Kr.)  anebo  ně- 
který z  jeho  bezprostředních  předchůdcův 
soustředili  veškerou  vládu  v  jediných  rukou. 
Tak  založena  říše  Mitannská,  již  současné 
egyptské  zprávy  co  do  významu  srovnávají 
s  říší  Babylónskou.  Největší  moci  dodélalo 
se  M.  za  tak  zvané  Amarnskc  periody,  kdež 
na  severu  sahalo  i  do  Kappadokie  a  pozdější 
Menší  Arménie.  Z  Amarnských  desk  známi 
jsou  mitannští  králové  po  řadě  za  sebou  ná- 
sledující: Artatama,  Šutarna  a  Dušrata. 
Všichni  tři  byli  spřízněni  s  egyptskými  králi 
XVIII.  dynastie,  ale  také  sváděli  s  Egyptem 
tuhé  boje.  Šutarnovým  nástupcem  byl  syn 
Artašumara,  ten  však  byl  zavražděn' a 
Dušrata  ku  panství  povolán,  který  zapudil 
Hethity  a  mocně  vládl  až  asi  k  r.  1400.  Po 
něm  M.  počalo  klesati  a  po  r.  1000  př.  Kr. 
není  již  ani  jmenováno.  Památkou  jazyka  rni- 
tannského  jsou  tři  dsky  amarnské,  psané  klí- 
novým písmem.  —  Srovn.  Jensen,  Sayce  a 
Briinnov  v  >Zeitschrift  fůr  Assyriol.*  (V.,  VI. 
a  XIV.) ;  Messerschmidt,  Mitt.  der  Vorderas. 
Gesellsch.  (U:99,  4  sv.).  Psk. 

Mitas  z  Vorličné  Mikuláš,  zvaný  též 
Austinus  podle  rodiště  svého  Ústi  nad 
Orlicí.  Studoval  v  Praze  a  stal  se  r.  153o 
bakalářem.  Usadiv  se  v  Litoměřicích,  bvl 
tam  bezpochyby  městským  písařem,  později 
usedlým  měšťanem.  R.  1555  povolán  spolu 
s  primátorem  Janem  Kotvou  do  Prahy,  aby 
se  účastnili  opravování  městských  práv.  Ze- 
mřel počátkem  říj.  1574.  Sepsal  jménem  Li- 
toměřických pro  Maxmiliána  II.  Extrakt  hlav- 
néjších  a  přednějších  artykuluv  \  práv  Saských 
anebo  Magdeburských  vybraných  (v.  Čechy, 
str.  464).  ' 

Mitava  (rus.  AlHTasa,  lotyš.  Jelgava^  něm. 
Mitau),  gub.  a  új.  město  v  rus.  gubernii  ku- 
ronské,  na  ř.  Aa  a  trati  Riga-M.-Libava,  má 
30.100  ob.,  z  nichž  jest  V^  Némů.  ^U  Židů  a 
ostatní  Rusové,  Lotyši,  Poláci  a  j.  M.  bývala 
sídlem  kuronských  vévodů,  jejichž  zámek, 
postavený  E.  J.  Bironem  a  obnovený  Ale- 
ksandrem  I.,  má  300  komnat,  spojen  jest 
s  městem  mohutným  mostem  a  obklopen 
krásným  parkem.  V  něm  jsou  hrobky  kuron- 
ských vévodů.  V  městě  jest  pravoslavná  ka- 
thedrála,  katol.  chrám,  5  evangel.  kostelů, 
židovské  synagogy  a  rozkolnická  modlitebna, 
36  škol  s  3009  žáky,  gymnasium  {Academia 
Petřina)  z  r.  1775  v  býv.  vévodském  zámku, 
dívčí  gymnasium,  dívčí  pravosl.  škola,  alex- 
androvská  měšť.  škola,  ústav  hluchoněmých, 
11  žid.  škol,  11  chudobincův  a  útulen,  ústav 
šlechtičen  (Adeliges  St.-Catharinen-Stift),  mi- 
tavský  ženský  dobročinný  spolek,  kuronská 
společnost  pro  vědy  a  umění  s  museem  a 


iMitella  —  Mithra. 


437 


knihovnou,  společnost  hudební,  lotyšská  spo- 
lečnost hterární,  které  náleží  velkolepý  Mc- 
demský  sad.  2  noviny,  divadlo,  několik  bank 
atd.  Z  průmyslových  závodů  je  zde  1  liho- 
var, 2  pivovary,  5  mlýnů,  továrna  na  cukro- 
vinky, sodovou  vodu,  tabák,  klih,  parní  pila 
a  j.  v.;  úhrnem  38  závodů  s  1147  děl.  a  roč. 
výroboij  za  2  milí.  rublův.  Obchodní  obraty 
města  páčí  se  na  4\  4  milí.  rublů,  výročních 
trhů  jest  8.  —  M.  byla  založena  r.  1226  vel- 
mistrem řádu  livonských  rytířův,  Konrádem 
Mandernem,  který  postavil  na  ostrove  ř.  Aa 
dosud  stojící  řádový  zámek,  r.  1345  rozbo- 
řena byla  Litvíny,  r.  1561  stala  se  sídlem 
kuronských  vévodů.  Za  války  švédskopolské 
byla  M.  dvakrát  v  rukou  Švédů,  za  války  se- 
verní obsadil  ji  Karel  XII..  r.  1705  dobyto 
jí  kníž.  Repnincm,  r.  1795  po  spojení  Kuron- 
*ska  s  Ruskem  učiněna  gubcrnským  městem. 

V  1.  1805-07  žil  zde  Ludvík  XVIII.  -  M  i- 
tavský  Újezd  (dříve  doblenský)  leží  po 
obou   stranách    ř.  Aa  na   ploše   3602^/,  km- 

V  tak  zv.  Mitavské  rovině,  která  zdvihá  se 
jen  několik  metrů  nad  moře,  a  náleží  celý 
do  úvodí  ř.  Aa.  Jezer  v  Újezdě  není,  močálu 
jest  mnoho.  Obyvatel  jest  100.847,  z  nichž 
70%  Lotyšů.  20%  Rusů  a  lO**  ^  Ne^mců,  škol 
jest  55,  2  knihovny,  chrámy  pravoslavné  4, 
evangel.  18,  kalol.  2,  7  synagog,  1  rozkolni- 
cká  a  1  baptistická  modlitebna.  V  Újezdě  daří 
se  žito,  pšenice,  oves.  ječmen,  brambory, 
pohanka,  lesy  zaujímají  do  90.000  /m,  sena 
klidí  se  kol  320.000  q  ročně,  závodů  průmy- 
slových jest  46,  obraty  obchodní  bez  města 
M-vy  páčí  se  na  V.,  milí.  rublů.  Hlavní  do- 
pravní cestou  jest  ř.  Aa  a  železnice  Mitav- 
sko-Rižsko-Libavská,  dlouhá  kol.  140  km. 

Mitella  (zdrobnělé  mitra,  z  řec),  obvaz 
k  nošeni  choré  končetiny  horní,  zvláště  při 
zlomeninách  a  vymknutích  pro  první  po- 
moc, nežli  lékař  přiloží  obvaz  definitivní, 
i  k  podpoře  končetiny  obvazem  jiŽ  opatřené. 
Nejobyčejnější  je  t.  zv.  m.  triangularis,  tří- 
rohý  šátek,  jenž  se  přikládá  tím  způsobem, 
že  se  jeden  cíp  položí  na  zdravé  rameno  a 
pravoúhlý  roh  k  choré  straně;  nyní  položí 
se  chorá  končetina  v  lokti  do  pravého  úhlu 
ohnutá  na  tento  šátek,  spočívající  na  přední 
ploše  hrudníku,  a  dolní  jeho  cíp  zvedne  se 
po  té  před  chorou  končetinou  k  chorému 
rameni,  načež  se  oba  cípy  na  šíji  zaváží  neb 
sešpendlí.  Jednodušší  ještě  jest  t.  zv.  malá 
m.  (m.  parva)  k  podporování  choré  horní 
končetiny  (nosí  se  po  sejmutí  definitivního 
obvazu).  Je  to  šátek  kravatovitě  složený  na 
šiji  zauzlený,  v  jehož  dolním  přchybu  jako 
v  kličce  končetina  svým  předloktím  odpo- 
čívá. Nejsložitější  jesťt.  zv.  čtyřrohý  šá- 
tek (m.  quadrangttlaris).  Šátek,  který  leží  na 
přední  ploše  hrudníka,  uchopíme  oběma  ru- 
kama za  hoření  cípy,  načež  postavíce  se 
k  choré  straně  pacientově  vložíme  střed 
okraje,  patřícího  k  hořením  cípům,  do  pod- 
paží choré  strany  a  pak  oba  cípy  na  zdra- 
vém rameni  zauzlíme.  Nyní  přiložíme  před- 
loktí v  pravém  úhlu  ohnuté  k  tělu  a  ucho- 
pícc  oba  dolní  cípy  šátku  vedeme  je  k  zdra- 


vému ramenu,  kde  se  zauzlí.  Na  zádech  pa- 
cienta zbyl  nyní  přebytečný  kus  šátku  v  po- 
době prázdné  kapsy;  ten  se  přehne  přes 
choré  rameno  vpřed  a  zde  přišpendlí.  Ob- 
vazy ty  jsou  velmi  důležité  pro  první  po- 
moc, kterou  každ^  člověk  může  s  prospě- 
chem přinésti  trpícímu.  Pnrk. 

mtford  (Morpeth),  město  v  angl.  hrab- 
ství  northumberlandském,  11  km  od  Sever- 
ního moře,  v  úrodné  rovině,  na  trati  New- 
castle-Maitland,  má  5219  obyv.  (1891),  zříce- 
ninu zámku,  veliké  vězení,  továrny  na  klo- 
bouky a  na  fianel.  Nedaleko  M-u  jest  zříce- 
nina newminsterského  opatství,  založeného 
r.  1139,  a  ves  M.  se  zříceninou  zámku  ze 
XII.  století. 

Mitford  fmitfórd]  Mary  Russell,  spiso- 
vatelka angl.  (♦  1786  — •  t  1855),  psala  epi- 
cké  skladby  ve  slohu  W.  Scotta,  později  pro- 
nikla svými  dramaty  a  povídkami.  K  prvým 
patří:  Julian  (1823);  The  Foscari  (1826); 
Rien\i  (\^2%)  a  Charles  the  first  (1829).  Ke 
druhým:  Our  village  (1824—32,  5sv.;  znovu 
vyd.  1863  ve  2  sv.)  a  pokračování  Belford 
Regis  (1835,  3  sv.).  Povídky  zachytily  pěkně 
venkovský  život  anglický  a  mnoho  jich  oti- 
skovaly žurnály.  Mimo  to  psala:  Stories  of 
american  life  by  american  ivriters  (1832,  3  sv.); 
Country  stories  (1837);  Recollections  of  a  li- 
teraiy  life  (1852,  3  sv.;  nověji  1862).  Dramata 
její  vyd.  r.  1854  ve  2  sv. 

Mit-Oamar,  m.  v  egypt.  mudirii  dakalské 
(Dol.  Etrypt),  na  pr.  bř.  nilského  ramene  da- 
miettského,  s  11.233  ob.  (1882). 

Mitho,  Mytho,  město  v  Kočinčině  na  1. 
bř.  vých.  ramene  Mekongu,  46  km  nad  jeho 
ústím,  na  železnici  Saigon-M.  {17 km)\  skládá 
se  ze  2  osad  se  4  čtvrtmi  oddělenými  od 
sebe  průplavy,  má  asi  6000  ob.,  tvrz,  nemoc- 
nici, kollej,  říční  přístav  a  jest  důležito  pro 
obchod  s  Kambodžou.  R.  1861  bylo  ho  do- 
byto na  Annamu  admir.  Pagem. 

BUthra  (Mithras),  staroarijský  bůh  svě- 
telný, jehož  kult  doložen  u  Indů  ve  Védách 
i  u  Peršanů  Avcstou,  podle  níž  má  1000  uŠí, 
10.000  očí,  jest  vševědoucí,  vždy  bdělý 
ochránce  pravdy,  při  němž  přísaháno.  S  vy- 
sočiny íránské  dostal  se  kult  jeho  v  I.  stol. 
po  Kr.  do  Říma,  když  východní  země  malo- 
asijské staly  se  římskými  provinciemi.  Ná- 
zory jevící  se  o  M-rovi  v  jeho  mystériích 
římských  liší  se  arci  ve  mnohém  od  původní, 
íránské  víry,  ježto  staré  jádro  brzy  zastřeno 
přídavky  cnaldejské  a  hellénské  kultury.  M., 
jemuž  nejvíce  se  podobá  římský  Sol,  má  nad 
sebou  pouze  Zervana  a  .^huramazdu,  jsa  pro- 
středníkem mezi  nimi  a  pozemšfany,  a  pře- 
jímá u  Římanů  leckteré  mythy  též  od  jiných 
božstev.  Zrodil  prý  se  ze  skály,  jejíž  symbol, 
kuželovitý  kámen,  chován  ve  chrámích;  na 
skulpturách  M.  jako  nahý  chlapec,  s  fryžskou 
čepicí  na  hlavě,  s  nožem  a  pochodni  v  ru- 
kou, vězí  po  kok  na  ve  skále.  Jinde  M.  ší- 
pem zasáhne  skálu,  z  níž  vytryskne  pramen; 
jinde  M.  věnčí  boha  slunce  korunou  paprsků. 
Při  společné  hostině  M.  a  Sol  posilňují  se 
po  skutcích  spolu  vykonaných;  konečné  .Sol 


438  Mithn 

odválí  M-ru  na  svém  čtyřspřeÍDÍni  voze. 
Velmi  důlelitýjest  mythus  o  zkroceni  a  n- 
bití  bjka,  M.,  oašed  býka  na  pastvé  a  udo- 
lav jej,  vleče  jej  na  ládech  za  zadní  nohy. 
Na  KOnec  proucí  mu  nolem  bok;  had  a  pes 
liif  krev  íviřete,  t  j.iemé  se  zdrodňuje  krví 
a  duJe  zvířete  má  býti  k  dalšímu  uríení  za- 
chycena, kdežto  itír,  symbol  to  Ahrimanflv, 
snalí  se  poškoditi  varlata  zviFete  (vy obr. 
i.  2778.).  M.  obecné  ctěn  v  jeskyních  anebo 


chrámech 
proto   onijltait 


boj,  který  obĚ  ta  učení  svedla.  Ještě  jednou 
za  Juliana  ikvétala  mystéria,  načej  do  konce 
IV.  st.  po  Kr.  zanikla;  viak  idee  toho  učeni 
přetvořily  ae  v  m ani ďiae ismus.  —  Srv.  Cn- 
mont.  Les  monuments  de  M.  klk. 

Kltiiradaté*  (_Mia-faSát7it.  tčl  Mithri- 
datea),  jméno  králfl  pontských  v  starověku, 
kteří  pQvod  svfij  odvozovali,  ač  neorávem, 
od  perských  králů  Kýra  a  Dareia  I.  Nejslav- 
nější a  spolu  poslední  z  nich  byl  M.  VI.  " 


spelaea;   domácí  kaple  jeho '  Laodíky   (•  132  - 


;  konaly  rayste- 
13  7  siupfiú.  Prvni 
3  stupně  byly  -iioifizouvtis.  daUÍ  fií[E'jot'[EC, 
t.  j.  smělí  se  účastniti  vlastních  mystérií. 
Patres  fídill  ostatní,  v  jejich  čele  pak  stál 
pater  patrům  čili  pater  patratua.  Postup  ve 
vySái  stupeň  dál  se  na  základě  zvi.  zkoulek 
mravní  vytrvalosti,  jež  ve  mnohém  úporní- 
nají  na  křeatanaké  svátosti;  činif  se  zmínka 
o  jakémsi  křtu  svěcenou  vodou,  o  biřmováni, 
přijímáni  chleba  a  vody  neb  vína.  Obřady 
mystérii  byly  asi  předepsány  zvláStnimi  li- 
turgickými knihami  a  bdéli  nad  nimi  kněíi, 
kdežto  věřící  tvořili  drulstva,  jimž  náleželo 
upatřiti  inventář  svatyň;  správu  druistev 
vedli  duccm  prími.  Kdy  ae  konaly  hlavni 
slavnosti  mystérií,  není  známo.  Ve  mnohém, 
jak  viděti,  mystéria  tato  podobala  se  názo- 
rům křcafanským,  pročež  též  velmi  tuhý  byl 


záhy  silou,  odvahou  a  křepkosti,  vychováván 
pak  byl  se  vznesenými  hochy  perského  i  ře- 
ckého původu,  tak  že  zůstal  smýilcnim  od- 
dán Východu,  osvojil  si  však  zplna  vzděla- 
nost řeckou.  Naučil  se  mnoha  jazykům  a  byl 
i  hbitým  řečníkem.  Když  r.  120  př.  Kr.  otec 
jeho  ákladně  zavražděn,  ctižádostivá  matka 
spolu  s  poručniky  ukládala  o  bezživotí  sy- 
novo, čímž  Mletý  M.  přinucen  k  útěku  do 
hor,  kdež  utužil  tělo  své  tak,  íc  prý  ani  jed 
nemohl  mu  uškoditi.  Zitím  vojsko  a  lid  svrhli 
Laodiku  a  provolali  M-la,  který  ujal  vládu 
za  poměrů  svrchované  nepřiinivých.  Ale  ne- 
obyčejné jeho  vlastnosti,  energie,  prozíravost 
a  Uskočnost  bezohledná,  přivedly  Pontos 
záhy  k  rozkvětu  netušenému  a  učinily  z  něho 
přední  velmoc  tehdejSÍ  Asie.  Volán  jsa  na 
pomoc  Hel  lény  taurskými  proti  Skythům 
podmanil  si  M.  řadou  slastných  válek  Krym 


Mithridat  —  Mitchell. 


439 


a  severní  pomoři  euxinské  (110—107  př.  Kr.). 
Brzo  potom  podmanil  si  Kolchidu  a  Malou 
Arménii,  čímž  vznikl  v  mysli  jeho  plán  za- 
ložiti říái  všechna  pobřeží  černomořská  za- 
bírající, tudíž  po  výtce  říái  »pontskou«.  Mě- 
sta řecká  na  pobřeží  černomořském  byla 
velikým  podpůrcem  této  M-tovy  snahy.  Zbý- 
valy toliko  ještě  končiny  západní,  neboC 
r.  103  před  Kr.  podmaněny  i  Kappadokie  a 
Paílagonie.  Tím  stal  se  M.  přímým  sousedem 
Římanův,  ale  nelekal  se  boje  s  nimi,  těže 
z  nenávisti,  již  římská  provinciální  správa 
vzbudila  v  Malé  Asii  i  v  končinách  řeckých, 
jakož  i  opíraje  se  o  znamenité  své  vojsko, 
loďstvo  a  poklady.  M.  však  poČal  boj  s  Ří- 
many teprve  tehdy,  když  mněl  se  býti  do- 
statečně vyzbrojeným.  Podnět  k  prvé  válce 
dal  prokonsul  provincie  Asie  M.  Aquilius, 
který  zkřížil  M-tovy  záměry  ve  příčině  trůnu 
bithynského.  M.,  spoléhaje  na  občanskou 
válku  v  Římě,  zaplavil  rychle  provincii  Asii, 
dal  zajatému  prokonsulovi  v  Pergamu  vlíti 
Žhavé  zlato  do  úst  a  z  Efesa  nařídil  povraž- 
diti všechny  Římany  i  Italiky,  celkem  asi 
150.000  lidí.  Kromě  Řhodu  a  některých  po- 
břežních měst  byla  v  rukou  jeho  veškera 
provincie,  načež  pontský  vojevůdce  Archelaos 
přepravil  se  do  Řecka.  Sparta,  Athény,  Boió- 
tie  přidaly  se  k  M-tovi,  proti  němuž  Sulla 
měl  obtížné  postavení.  Teprve  r.  86  př.  Kr. 
vzal  Sulla  Athény  a  porážkami  u  Chairóneie 
a  r.  85  př.  Kr.  u  Orchomena  vypudil  Arche- 
laa.  Současně  demokratické  vojsko  římské, 
jemuž  veleli  konsul  Flaccus  a  po  něm  vrah 
jeho  iegát  Fimbria,  opanovalo  Makedonii 
i  Thrákii,  načež  obě  vojsKa  římská  přešla 
do  Asie.  Moudře  užívaje  výsledků  demokra- 
tických vojevůdců,  přinutil  r.  84  Sulla  M-ta 
k  míru  v  Dardanu,  jímŽ  tento  v  náhradu  vá- 
lečnou vzdáti  se  musil  vŠech  výbojů  západně 
Halya  a  v  Kappadokii.  Sulla  zůstavil  v  Asii 
legáta  Licinia  Murenu,  který  r.  83  před  Kr. 
počal  s  M-tem  druhou  válku,  ale  Sulla  r.  81 
obnovil  mír  na  základě  stipulací  dardan- 
ských.  M.  domníval  se,  že  třeba  proti  Ří- 
manům sil  znamenitějších,  proto  snažil  se 
vzbuditi  národního  ducha  v  panovnících  vý- 
chodních a  učinil  spolek  s  mocným  zetěm 
svým  Tigranem,  králem  velkoarmcnským. 
Než  M.  dovedl  užiti  i  zmatků  v  říší  Římské, 
veŠed  ve  styky  s  mořskými  loupežníky  a  Q. 
Sertoriem,  který  mu  z  nispanie  poslal  dů- 
stojníky k  výcviku  vojska.  Když  zemřel  Ni- 
komédés  III.  Bithynský,  počal  r.  74  př.  Kr. 
M.  vpádem  do  Bithynie  třetí  válku.  Zvítěziv 
u  Kalchédona  byl  M.  r.  73  poražen  u  Kyzika 
L.  Liciniem  Lucullem,  vypuzen  z  Ponta  a 
k  útěku  do  Arménie  přinucen.  Lucullus  stí- 
hal M-ta  do  Arménie  a  vyzval  po  svém  ví- 
tězství u  Tigranokerty  r.  69  př.  Kr.  Tigrana, 
aby  uprchlíka  vydal,  ale  vzpoura  legií  při- 
měla jej  k  návratu  do  provincie  Asie.  Jeho 
nástupce  Cn.  Pompeius  porazil  M-ta,  jenŽ  se 
byl  mezitím  Ponta  znovu  zmocnil,  r.  66  před 
Kt.  nad  řekou  Lýkem  a  přinutil  k  útěku  na 
Kavkaz,  odkudž,  když  Pompeius  válčil  v  Sý- 
rii, spěchal  neúnavný  M.  do  své  říše  Bospor- 


ské  a  chtěl  poříčím  Dunajským  ohroziti  Itálii 
na  severu  nestřeženou.  Než  synové  M-tovi 
mařili  zoulalé  pokusy  otcovy.  Macharés 
byl  sice  přemožen,  ale  Farnakés,  obleh- 
nuv otce  v  Pantikapaii,  dohnal  jej  roku  63 
k  sebevraždě.  Když  neúčinkoval  jed,  dal  se 
M.  probodnouti  gallským  svým  otrokem. 
S  ním  zašel  Římanům  největJi  nepřítel  pů- 
vodu asijského,  nebezpečný  energií,  podni- 
ká vostí,  chytrostí  i  řeckým  vzděláním  svým. 
Války  jeho  vypsal  Appian.  —  Srv.  Th.  Rei- 
nach,  Mithridate  Eupator  (Paříž,  1890;  něm. 
překl.  Goetzův  Lips.,  1895).  Fšk, 

Xithrldat  (lat.  mithrídatmm),  složitý  lekt- 
var,  jehož  užíval  král  Mithradatés  jako  ochran- 
ného léku  proti  možnému  otrávení.  Pompe- 
jem  bylo  tajemství  Mithradatovo  přeneseno 
do  Říma  a  jeho  propuštěncem  Lenaecm 
zpracován  předpis  latinsky.  Poslední  úprava 
předpisu  pochází  od  Damokrata,  osobního 
lékaře  Nerónova,  a  dle  toho  skládá  se  m. 
z  54  rozmanitých  součástek,  zejména  též 
z  rozličných  kousků  zmije.  Lektvar  tento 
byl  dlouho  ve  velké  vážnosti  a  neméně  ce- 
něn nežli  dryák  či  theriak,  jen  že  poněkud 
složitější. 

Xithridatea  Wilid.,  oulok  (odtud,  že 
dut^  kmen  na  ouly  se  hodí),  rod  rostlin 
bezKoruných  z  čeledi  samolo vitých  (A/bni- 
miďceať),  cl ulež itý  druhem  M.^ua^ri/fďaWilld., 
o.  obecný,  jenž  jest  strom  s  větvemi  vstříc- 
nými a  s  listy  a  s  květy  Idomými  n.  2dom., 
z  nichž  prašné  jsou  buď  ojedinělé  nebo  hroz- 
něné,  složené  z  lůžka  vejcovitého,  po  kraji 
4laloČného,  a  z  mnohých  tyčinek  —  a  pestí- 
kové  z  pravidla  jednotlivé  a  z  hojných  pe- 
stíků  na  poddutém  lůžku  narostlé.  Že  semen- 
níků  vyrůstají  peckovice  s  počátku  uzavřené 
ve  zdužnatělém,  zveličelém,  žlutém  lůžku,  jež 
se  posléze  rozpukává.  M.  roste  na  Madagas- 
karu a  ostrově  Mauriciu,  kdeŽ  z  dutého  kmene 
dělají  i  bubny  a  z  dužniny  lůžka  barvivo  po- 
dobné orleanu.  Děd. 

Mlthridatés  v.  Mithradatés. 

Mitoham  [mičem],  město  v  angl.  hrabství 
surreyském,  14  km  na  jih  od  Londýna,  sev.- 
záp.  od  Croydonu,  při  ř.  Wandle,  stanice 
dráhy  z  Kingstonu  do  Croydonu.  Má  12.127 
obyv.  (1891),  továrny  na  voňavky,  fermež, 
plsť,  voskované  plátno,  mlýny.  Mnoho  zahrad. 
Na  blízku  mnoho  vili  lond.  obchodníků. 

Mltohell  ímičel]:  1)  M.,  největší  řeka  na 
poloostrově  Yorském  v  (Jueenslandě  v  Au- 
strálii, pramení  30  km  od  vých.  břehu  na 
záp.  svahu  pobřežní  vysočiny,  protéká  úze- 
mím zlatem  bohatým,  přijímá  s  leva  Walsh 
a  Lynd,  s  pravá  Palmer  a  Alice,  ústí  se  po 
toku  475  km  dl.  do  zálivu  Karpentarského. 

2)  M.,  hrabství  v  střední  části  Queenslandu^ 
čásť  vnitroaustralské  planiny  chudé  vodou, 
jen  pro  chov  dobytka  se  hodící,  má  na 
96.403  km^  5000  ob.;  hl.  m.  Tambo. 

3)  M.,  hrabství  N.  Jižního  Walesu  v  jižní 
Austrálii,  na  1.  bř.  ř.  Murrumbidgee,  z  části 
travnatá  rovina;  na  jihu  hornaté,  dosti  za- 
vodněné. Hl.  m.  Wagga-Wagga  na  trati 
Sydney-Mclbourne,  obchodné  důležité. 


440 


Mitchell  —  Mitis. 


Mitoh6ll|mičel}:  1)  M.  Thomas  Living- 
stone,  inženýr  a  cestovatel  britský  (♦  1792 
ve  Skotsku  —  f  1855  v  Austrálii).  Vstoupil 
do  brit.  vojska,  bojoval  ve  Španělsku,  kde 
měřil  také  Pyreneje,  a  r.  1827  poslán  za 
vrchního  měřiče  do  Austrálie  (do  Nov.  Již. 
Walesu)  a  tam  vykonal  čtyři  velké  výpravy 
do  nitra  australského.  R.  1831  vypravil  se 
ze  Sydneyc  přes  roviny  Liverpoolské  k  Bar- 
wanu,  při  čemž  nalezl  řeky  Peel  a  Nammoy» 
r.  1835  přes  Bathurst  k  řece  Darlingu;  r.  1836 
šel  po  Lachtanu  až  k  jejímu  ústí  do  Mur- 
rumbidgce  a  pak  po  ř.  Murrayi  až  k  jejímu 
ústí  do  Darlingu,  načež  obrátil  se  na  jih  a  na- 
šel vysočinu  Viktorijskou,  t.  řečenou  Au- 
strálii Šfastnou  {Australia  Felix)  a  řeku  Gle- 
nelgu;  na  čtvrté  výpravo  (1845—46)  hledal 
provázen  jsa  Kcnnedym  cestu  ze  Sydncye 
k  zálivu  Karpentarskému  a  našel  různé  pří- 
toky Darlingu  a  prameny  Warrega  a  Vikto- 
ria-Barku.  O  svých  cestách  napsal:  T/iree 
e.vpeditioTťi  into  the  interior  of  Eastem  Austra- 
lia (Lond.,  1839,  2  sv.)  a  Journal  of  au  ex- 
pedition  into  the  interior  of  tropical  Australia 
(t.,  1848).  Mimo  to  vydal  Map  of  the  colony 
nf  New  South  Wales  (t.,  1837,  3  listy)  a  Austrá- 
lian  geography  (Sydney,  1850)  a  j. 

2)  M.  John,  revolucionář  irský  (*  1815  — 
t  1875).  Byl  advokátem  a  spolurcdaktorem 
irského  revolučního  listu  >The  Nationc,  který 
r.  1848  byl  brit.  vládou  potlačen.  Potom  za- 
ložil jiný,  ještě  ostřejší  list,  >United  Irish- 
menc,  pročež  byl  jat  a  vypovědčn  do  Austrá- 
lie. Odtud  však  utekl  do  Ameriky,  kde  za- 
ložil list  »Southern  Citizen c.  Vrátil  se  r.  1875 
do  Irska,  kdež  byl  zvolen  do  parlamentu, 
ale  zemřel  dříve,  než  tam  vstoupil.  Napsal 
Hugh  O^Neii  pak  Jail  jounial  (New  York, 
1854),  denník  svého  věznění,  a  pokračoval 
v  Mac  Geoghegansově  »History  of  Ireland*. 

3)  M.  Donald  Grant,  spisovatel  amer. 
{*  1822).  Studoval  práva  v  N.  Yorku,  cesto- 
val po  Evropě  a  za  revoluce  r.  1848  byl 
v  Paříži,  ve  kterémž  čase  psal  pod  pseud- 
onymem Ik  M  ar  vol  sbírku  skizz  Ffesh  glea- 
nings,  črty  z  evropských  cest  (1847,  2.  vyd. 
1851),  a  The  battle  summer  (1849),  jednající 
o  tehdejších  událostech  pařížských.  R.  1853 
byl  konsulem  v  Benátkách,  ale  r.  1855  vrátil 
se  do  Spoj.  Obcí.  Z  Četných  jeho  spisů,  vy- 
daných již  pod  vlastním  jménem,  uvádíme: 
The  reveries  of  a  bachelor  (1850);  Dream 
///"ť  (1851),  z  nejpopulárnějších;  The  jvds^e^s 
doings,  satira  na  uhlazený  život  americký 
(1854,  2  sv.);  My  farm  of  Edgewood  (1^63); 
Doctor  Jolins:  being  a  narrative  of  ccrtain 
evcnis  in  the  lije  of  an  orthodox  uiinisíer  of 
Cotniecticut  (1866,  2  sv.);  Rural  studies  Í1867, 
novr  vyd.  pod  tit.  Out  of  toivn  places,  1884); 
About  old  story-tellcrs  {\^11)\  The  woodbridge 
record  (1883);  Daniel  Tyle>\  a  Memoriál  vo- 
lume (1883;;  English  lands,  Ictters  aud  kings 
(1889—90,  2  sv.). 

Mitidia  (Metidža),  rovina  rozkládající 
se  v  polokruhu  na  j.  od  Alžíru  mezi  poh. 
Alžírským  a  Atlasem  v  délce  100  hm  a  v  šířce 
15  —  20  km.  Náleží  k  nejvzdělanějším  částem 


alžírské  kolonie,  ač  veliké  bažiny  řek  Maza- 
fránu  a  Harrachu  nejsou  úplně  vysušeny. 

Xitigmatia  (lat),  v  lék.  prostředky  tišivé, 
uklidňující,  konejšivé. 

Mltlllnl,  město,  v.  M^tiléné. 

Mitis  z  Limuz  Tomáš,  přední  zástupce 
latinského  básnictví  duchovního  v  Čechách 
ve  2.  pol.  XVI.  stol.  (♦  21.  pros.  1523  v  Nym- 
burce —  t  31.  led.  1591  v  Praze),  syn  Jana 
Kamarýta  Píseckého,  bakaláře  a  měštana 
v  Nymburce,  vzdělával  se  jednak  ve  svém 
rodišti  vedením  otcovým,  jednak  na  škole 
žatecké,  jež  měla  tenkrát  výborného  správce 
M.  Vád.  Arpina.  R.  1546  došel  hodnosti  ba- 
kalářské na  universitě  pražské  a  seznámil  se 
s  Kollincm,  náčelníkem  latinského  básnictva, 
kterýž  jej  přijal  do  svého  ústavu  vychova- 
telského  za  pomocníka  a  uvedl  jej  v  družinu 
Jana  Hodějovského.  Vyučovav  nějaký  čas 
soukromě,  zejm.  v  rodině  Volfganga  z  Vře- 
sovic,  nejvyššího  písaře  zemského,  obdržel 
místo  na  škole  českobrodské,  kdež  potom 
v  1.  1550 — 53  působil  a  v  dobé  té  i  zkoušce 
magisterské  se  podrobil  (1552).  Z  Brodu  pře- 
šel do  Prahy  na  školu  u  sv.  Jindřicha  a  ně- 
jaký čas  též  ve  sboru  universitním  byl  za- 
městnán. R.  1555  meškal  v  Nymburce,  ho- 
dlaje se  tam  usaditi,  avšak  upustil  od  toho 
úmyslu  a  do  Prahy  se  navrátiv  otevřel  sou- 
kromou školu,  v  níž,  aspoň  na  počátku,  do- 
bře se  mu  dařilo.  R.  1556  na  přímluvu  Ho- 
dějovského vyznamenán  byl  se  soudruliý 
Jiřím  Vavroušem,  Jiřím  Handschem  a  Janem 
Věžským  erbovním  šlcchtictvím  z  > Limuz*. 
V  letech  následujících  nejvíce  o  to  se  snažil, 
by  si  mohl  zaříditi  »bibliothcku<,  t.  j.  závod 
knihkupecký  a  nakladatelský;  za  tím  účelem 
s  počátku  konal  práce  korrcktorské  a  re- 
dakční, potom  kolem  r.  1562  společně  s  Ja- 
nem Kozlem  (Joan.  Caper)  knihy  sám  tiskl 
a  posléze  činnosti  vydavatelské  zcela  se  od- 
dal. V  kolleji  Karlově  měl  aŽ  do  sklonku 
svého  života  sklad  knih  namnoze  z  vlastního 
nákladu,  ale  kromě  toho  též  hojnou  zásobu 
děl  cizích,  hlavně  latinských;  bylť  ve  styku 
snad  se  všemi  latinskými  spisovateli  v  Ce- 
chách a  s  přemnohými  též  za  hranicemi. 
Možno  vůbec  říci,  že,  čím  byl  Daniel  Adam 
z  Veleslavína  literatuře  české,  tím  byl  M. 
u  nás  soudobé  produkci  latinské,  hlavné  ver- 
šované. R.  1571  nařízena  byla  úřední  pro- 
hlídka jeho  skladu  v  kolleji  Karlově  a  přes 
důrazný  odpor  se  strany  universitní  pobráno 
mu  mnoho  knih  latinských  směru  Zvingliova 
a  Kalvínova;  jinak  minula  příhoda  bez  škod- 
livých následků.  Poslední  prací  M-ovou  byla 
úprava  latinských  zpěvů  žalmových,  pozůsta- 
lých po  Dav.  Crinitovi  z  Hlaváčova;  dokon- 
čiv předmluvu  (1591)  sám  ulehl  a  více  ne- 
povstal. Svědkem  při  posledním  jeho  poří- 
zení byl  M.  Daniel  Adam  z  Veleslavína. 
S  manželkou  Julianou  (f  1580)  měl  devět 
dítek;  z  těch  přežili  ho  toliko  syn  Pavel  a 
dcera  Kateřina.  Mor  zuřící  r.  1582  sklátil 
mu  v  hrob  rychle  za  sebou  dva  nadějné 
syny,  Buriana,  jenž  právě  chystal  se  na  uni- 
versitu roztockou,  a  Jana  Jiřího;  jiný  syn, 


Mitis  —  Mitre.  441 

Totnáš,  který  také  již  se  byl  zkoušel  vlát.  i  Mitméutek  Václav  (XVI.  stol.)  pocházel 
veršování,  zemřel  r.  1590  na  studiích  ve  z  Uher.  Brodu  a  vychován  byl  v  Jednotě. 
Vitemberce.  —  Literární  práce  M-ovy  jsou  Studoval  (od  r.  1530)  ve  Vitemberce,  v  Pa- 
velmi  četné  a  rozmanité,  téměř  bez  výjimky  .  říŽi  a  v  Basileji;  r.  1537  přestoupil  k  luthe- 
latinské.  Nejlépe  dařilo  se  mu  v  oboru  du-  ránům,  později  k  víře  pod  obojí  a  stal  se 
chovnim,  zejména  v  umělých  skladbách  ob-  ;  kazatelem  při  kostele  týnském  v  Praze  a 
sáhu  vůbec  zbožného,  na  mnoze  též  věro- !  spolu  s  Mystopolem  šiřitelem  lutherství.  Vý- 
učného. Vedle  plodů  samostatných  mnoho  '  pověděn  byv  z  Prahy  (1543)  pro  řeč  na  ne- 
zůstavil i  napodobenin  a  překladů,  těchto  příslušnosti  vlivu  panovníkova  na  věci  cír- 
většinu  z  českých  písní  církevních.  K  čel-  kevní  odešel  do  Pardubic,  pak  do  Slezska 
néjším  pracím  jeho  náležejí  dle  postupu  ča-  a  do  Míšně,  ale  záhy  vrátil  se  do  Prahy, 
sového:  Ode  de  feriis  divae  Catharinae,  docto-  kdež  jat  a^vězněn  až  do  r.  1544,  načež  vý- 
rům praesidis  (1560)  \  De  adventu  Christi  odae  obcován  ze  všech  zemí  královských.  Žil  pq- 
aliquot  (1553);  Liber  primus  sacrorum  carmi-  tom  v  Sasku  účastně  se  vydáváni  pobti- 
num  (1554);  Varii  generis  odae  in  Aa/moí  řovacích  pamfletů  českých  (1546  a  n.),  r.  1548 
Davídis  poenitentiales  atque  propheticos  de  byl  opět  v  Krakově,  kde  mnoho  brojil  proti 
Chrisio  (1562);  Hymni  aliquot  sacri  cum  pre-  Bratřím  z  Čech  se  stěhujícím,  posléze  na 
cationibus  {156h);  PsalmodiaeChristianaelibri II  Červené  Rusi,  kde  r.  1553  mizejí  o  něm 
( l^T 4)  ]  Hymnodiae  in  Messiam  iibri  (15'76 — 81),  zprávy.  Ze  spisů  M-nkových  uvádí  se  List 
sedm  knih,  M-ovo  hlavní  dílo,  v  němŽ  opě-  na  potupu  Jednoty  bratrské  (1543).  Srv.  Jire- 
vujc  vykupitelskou  činnost  Spasitelovu  po-  ček.  Rukověť,  II.,  38  st. 
řádkem    dle    církevního    roku    sestaveným;       BEitOT  v.  Mýto  v. 

Luctae  spiritus  libri  IIJ  (1578);  Christiados  Mltra  (řec),  pokrývka  na  hlavu,  která 
seu  decem  promissionum  de  Christo  liber  (1SS3);  od  starých  národův  asijských  rozšířila  se 
Synopsis  biblicae  libri  V  (1586)  a  Catechesis  k  Řekům  a  k  Římanům.  M.  fryžská  podo- 
biblicae  libri  VIT  (1587).  Z  redakčních  pod-  bála  se  noční  čepici  s  cípem  do  předu  zá- 
niků M-ových  v  popředí  stojí  sbírka  latin-  hnutým  a  svazovala  se  pod  bradou  neb  upev- 
ských  skladeb  z  družiny  Jana  Hodějovského  ňovala  se  zvláštní  stužkou  k  ní  přišitou.  Z  ní 
neboli  Farrago  (1561 — 62,  4  sv.),  v  níž  ob-  vznikla  v  katol.  církvi  infula  (v.  t.).  PeTr 
sazen  i  značný  počet  básní  M-ových,  a  vy-  ská  m.  pokrývala  nejen  hlavu,  ale  i  týl  a 
dání  pozůstalých  děl  Bohuslava  Hasištein-  hrdlo;  z  ní  vznikl  turban.  M.  řeckých 
ského  z  Lobkovic  v  1.  1560-— 70.  Mimo  to  paní  bývala  z  pestré  látky  a  ovinovala  se 
buďtcž  uvedeny  Naeniae  (1567),  sbírka  básní   kol  hlavy  do  zadu  a  pod  bradu.  Wa. 

na  smrť  jiř.  Vavroušc  (Vabruschia)  z  Lirauz,  Mitrallle  [mitráj],  frc,  v.  Kartáč  voj., 
Tercntius  (1568),  Vlasta  Racka  Doubravského    str.  1111  6. 

(1574)  a  Gcorg.  Aemylia  Paraphrasis  heroica  Mitrallleiuie  [mitrajó/J,  frc,  v.  Kulo- 
in  cpistolas  ac  evangelia  (1575).    Drobných    met. 

a  příležitostných  prací  jest  řada  téměř  ne-  Mitre  Bartolomco,  praesident  Argen- 
přehledná.  Česky  vydal  M.  jediný  spisek,  tinské  konfederace  (*  1821  v  Buenos-Ayres). 
zvaný  Historia  památky  hodná  o  žalostivém  Studoval  v  Montevideu  a  stal  se  pak  redak- 
dobyti  Sigetn  atd.  (1568).  —  Životopis  M-ův  torem  časopisu  >Epoca«,  ale  poněvadž  se 
sestavil  Fr.Faust.  Procházka  v  »Miscellaneích«  účastnil  rozličných  nepokojů,  musil  prch- 
(1784).  Akta  o  konfiskaci  knih  r.  1571  uve- 1  nouti  před  tyrannem  generálem  Rosou  do 
řejnil  Frant.  Palacký  v  >ČČM.<  (1833,  375).  Bolivie,  pak  do  Peru  a  Chili,  kde  vydával 
O  hudební  stránce  písní  M-ových  promluvil  .  rozličné  časopisy  a  účastnil  se  povstání  Ur- 
K.  Konrád  v  Dějinách  posvátného  zpěvu  quizova  proti  Rosovi  r.  1851.  Po  pádu  Ro- 
staročeského  (1893,  209).  Z  básní  nově  oti-  sově  roku  1852  vrátil  se  domů  a  v  bitvc 
stěn  byl  popis  vřídel  teplických  {Idyllion  de  u  Monte  Cacera  bojoval  jako  plukovník,  na- 
thermis  Teplicensibus)  A.  C.  Eichlcrem  (1836)  čež  v  parlamentě  vynikl  jako  znamenitý  řeč- 
a  Eman.  Hochreitrem  (1885).  Thř.       nik.  Když  r.  1859  vypukla  vojna  mezi  státem 

Mltis  Martin  v.* Sokolovský.  Buenos-Ayres    a   ostatní   konfederací,   velel 

mtlsová  zeleň  jest  druh  sviňobrodské  vojsku  buenos-ayreskému,  ale  byl  od  Ur- 
zcleně.  quizy  u  Cepedy  poražen.  Potom  stát  Buenos- 

Miila,  vlastně  Mictlan,  to  jest  město  Ayres  opět  připojil  se  ke  konfederaci  a  M. 
níFtvých,  místo  v  mexickém  státe  Oaxace  stal  se  jeho  guvernérem.  R.  1861  vznikl  nový 
v  dislr.  tlacolulském  v  údolí  ve  výši  1650  m  spor,  při  čemž  však  M.  zvítězil  u  Pavonu  a 
n.  m.,  se  zbytky  svatého  města  kmene  Za-  s  ním  strana  liberální,  od  níž  M.  byl  zvolen 
poteků  Yoo-paa  nebo  Liao-paa,  z  něhož  praesidentem  republiky  Argentinské.  Za  vlády 
zachovaly  se  tu  zříceniny  2  pyramidových  M-ovy  republika  valně  rozkvetla  po  stránce 
chrámů  a  4  paláců,  jejichž  zdi  ozdobeny  jsou  zemědělské,  průmyslové  i  obchodní;  zvláště 
kamennými  mosaikami  geometrických  vzorů,  podporoval  M.  přistěhovalectví  Evropanů. 
Zříceniny  tyto  popsány  byly  Dupaixem  a  V  konfliktu  s  Lopezem,  diktátorem  paraguay- 
Charnayem,  plány  jich  pak  podal  Doutrelaine  ským,  Argentina  spojila  se  s  Brazílií  a  Uru- 
( Mexiko,  1865)  a  Miihlenpfordt,  jehož  atlas  guayí,  a  M.  jmenován  r.  1865  generalissimem 
chová  se  v  Instituto  publico  v  Oaxace.  Srv.  spojených  vojsk,  jimž  velel  do  r.  1867,  avšak 
Pcfiafiel,  Monumentos  del  arte  mexicano  an-  s  nevalným  úspěchem.  Nebyv  zvolen  po  druhť: 
lij^uo  (Berl.,  1890).  odebral  se  do  ciziny,  a  když  při  nové  volbě 


442 


Mitrov  —  Mitscherlich. 


r.  1874  propadl  proti  generálu  Avellanedovi, 
učinil  z  Monte videa  pokus  tohoto  svrhnouti, 
ale  byl  poražen  u  La  Verde,  zajat  a  vypo- 
věděn, načež  žil  v  Bordeaux  a  v  Madridě. 
Byl  váak  opět  povolán  do  vlasti  a  při  volbě 
r.  1892  málem  by  byl  zvítězil  proti  Saenz- 
Penovi.  Teď  je  M.  redaktorem  časopisu  »Na- 
cion«  v  Buenos- Ayres.  Napsal  biografie  Bel- 
granovu  a  Saint  Martinovu,  pak  Comproba- 
cion  historica  acerca  de  algunos  puntos  de 
hktoria  argentina  segun  nuevos  documentos 
(1882),  nejlepší  to  dějiny  argentinské,  pře- 
ložil Danteho  a  vydal  svoje  řeči  ve  4  svaz- 
cích (1889). 

lUtrOT,  vlastně  Dmitrov,  jméno  místní 
odvozené  od  osob.  Dmitr,  t.  j.  Demetrius: 
1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Kut.  Hora,  okr., 
fara  a  pš.  Uhlířské  Janovice;  28  d.,  177  ob.  č. 
(1890).  —  2)  M.,  víska  t.  u  Polanek,  hejtm.  a 
okr.  Král.  Hradec,  fara  a  pš.  Třebechovice; 
6  d.,  48  ob.  č.  (1890),  mlýn. 

3)  M.,  podhradí  zámku  mitrovského  na 
Moravě  u  StraŽek,  hejtm.  Nové  Město,  okr. 
Bystřice,  fara  Stražek,  pš.  Moravec;  12  d., 
108  ob.  č.  (1890),  samota  Podmitrov.  Alod. 
panství  (500*59  ha)  s  hradem  drží  Ludvík 
šl.  Skene.  Hrad  M.  uvádí  se  k  r.  1237;  r.  1448 
byl  ještě  obydlen,  v  XVI.  stol.  připomíná  se 
již  pustým  hradem. 

Xitrovár,  ves  slezská,  v.  Moravka. 

mtrovloa:  1)  M.,  město  se  samostatným 
magistrátem  v  král.  Chorvatsko-Slavonském, 
župě  srjemské,  na  1.  bř.  Sávy  a  na  žel.  dráze 
M.-India,  má  9541  oby  v.,  okr.  úřad  a  soud, 

1  katol.  a  3  řecké  kostely,  reál.  gymnasium, 
poštu,  telegraf  a  četné  vinice.  Na  blízku  stá- 
valo římské  m.  Sirmium,  jež  bylo  od  konce 
III.  stol.  hlavním  městem  illyrských  provincií 
a  po  němž  celá  krajina  nazvána  slov.  Srěm 
nebo  Srjem.  Vedle  ssutin  Sirmia  vznikl 
v  XI.  stol.  u  kláštera  sv.  Dcmctria  městys 
í)mítrovica,  nyn.  M.,  jakožto  nové  stře- 
disko krajiny.  Srv.  Chorvatsko,  str.  346 
až  347. 

2)  M  ,  město  v  tur.  vilájetu  kosovském 
nad  ústím  ř.  Sítnice  do  Ibru,  na  dráze  M.- 
Solun, středisko  nejvých.  kouta  Novopazar- 
ského,  má  3500  obyv.  většinou  Srbů,  1  ko- 
stel nedávno  vystavěný  a  5  mešit. 

Xitrovloe:  1)  M.,  také  M.  Staré,  víska 
v  Cechách,  hejtm.  Sedlčany,  okr.,  fara  a  pš. 
Sedlec;  5  d.,  59  ob.  č.  (1890),  mlýn.  Alod. 
statek  (533*72  ha)  drží  Konrád  Blaschka;  ke 
statku  náleží  v  M-cích  zámek  zv.  M.  Mladé, 
dvůr  a  škrobárna.  Bývalá  tvrz  (na  místě  ny- 
nějšího pivovaru)  byla  pův.  sídlem  Vrati- 
slavů z  Mitrovic  a  Mitrovských  z  Ne- 
mysle. R.  1801  prodal  M.Jan  Vít  Vratislav 

2  Mitrovic  Karlu  hr.  z  Rey  a  tento  r.  1815 
A.  ryt.  Henikšteinovi,  r.  1828  přešly  v  držení 
Ant.  Špalka,  potom  do  rodiny  Blaschků. 
Nedaleko  M.  Nové,  zámek  s  hostincem 
Brandírou.  Jan  Josef  hr.  Vratislav  z  Mitro- 
vic vystavěl  r.  1736  v  polích  u  býv.  tvrze 
M-Jc  nové  sídlo  v  nádherném  slohu  italském, 
jednopatrovou  budovu  s  arkýři  a  pavillony. 
Stavba  ta  jest  z  nejpůvabnějších  venkovských 


zámků  v  Čechách.  Fr.  Teplý.  —  2)  M.,  ves  t., 
hejtm.  Tábor,  okr.  Ml.  VoŽice,  fara  Hoštice, 
pš.  Sudoměřice;  44  d.,  272  ob.  č.  (1890),  popi. 
dvůr  a  samoty  Nová  Hospoda  a  Skalice.  — 
3)  M.  Nové,  far.  ves  t.  nad  Jalovým  poto- 
kem, hejtm.  Plzeň,  okr.  Blovice,  pš.  Spál. 
Poříčí;  105  d..  706  obyv.  č.  (1890).  kostel 
sv.  Tana  Nep.,  3tř.  šk.,  četn.  stanice,  továrna 
nlL  duté  sklo,  mlýn,  popi.  dvůr,  mysíivna,  há- 
jovna, obora  a  samota  Hutmaň.  R.  1722  vy- 
stavěla tu  Anna  Pol.  hr.  z  Clary-Aldringen 
kapli,  při  níž  její  syn  Karel  zal.  (1747)  faru. 

4)  M.,  osada  na  Moravě,  hejtm.  Místek, 
okr.  Mor.  Ostrava,  fara  a  pŠ.  Paskov ;  25  d., 
192  ob.  č.  (1890).  —  5)  M..  osada  t ,  hejtm. 
Zábřeh,  okr.  Mohelnice,  fara  Moravičany,  pš. 
Lošice;  22  d.,  94  ob.  č.^1890).  Ves  povstala 
r.  1778  ze  zruš.  dvora. 

mtfloha  v.  Miča. 

XitsoherUoli:  1)  M.  Christoph  Wil- 
helm,  klass.  filolog  něm.  (*  1760  —  f  1854 
v  Gotinkách).  Studoval  v  1.  1779—82  v  Go- 
tinkách,  r.  1782  stal  se  kollaborátorem  na 
paedagogiu  v  Ilfeldu,  r.  1785  mimořádn<'m, 
r.  1794  řÁá.  prof.  na  universitě  v  Gotinkách, 
r.  1833  vstoupil  na  odpočinek.  Sepsal:  Epi- 
štola critica  in  Apollodorum  ad  Ch.  G,  Heyne 
(Gotinky,  1782);  Lecíiones  in  CatuUum  et  Pro- 
pertium  (t.,  1786)  a  vydal  homérský  hymnus 
na  Démétér  (Lips.,  1787),  řecké  erotiky  Achil- 
lea Tatia,  Héliodóra,  Longa  a  Xenofónta  efe- 
ského  (Scriptores  erotici  Graeci^  Zweibrúcken, 
1792  nn.,  4  d.),  tyto  ve  sbírce  Bipontské 
(ed.  Bipontina),  a  Horatiovy  ódy  a  epódy 
s  obšírným  kommentárem  (Lips.,  1800,  2  d.), 
jejž  označiti  jest  jako  nejlepší  jeho  publikací. 
Mimo  to  uveřejnil  celou  řadu  programmů 
universitních,  z  nichž  uvádíme  Racemationes 
Venusinae  (Gotinky,  1827—1834,  9  sešitů). 
S  Heerenem  a  Tychsencm  vydával  od  r.  1786 
až  1791  časopis  >Bibliothck  der  alten  Lite- 
ratur u.  Kunst*.  Srv.  >Jahrbůcher  fůr  Philo- 
logiec,  1854,  str.  235  nn.  (Schneidewin) ;  Bur- 
sian,  Gesch.  d.  class.  Philologie  in  Deutsch- 
land,  .str.  506.  Vý. 

2)  M.  Eilhard,  chemik  něm.  (*  1794  — 
t  1863  v  Berlíně).  Věnoval  se  původně  filo- 
logii, zejména  studiu  vých.  jazyků,  později 
oblíbil  si  vědy  přírodní  a  studoval  chemii 
u  Klaprotha.  Berzelius,  s  nímŽto  seznámil  se 
r.  1818,  připoutal  jej  k  sobě  v  ŠtokholmČ, 
načež  provedli  společně  řadu  prací  lučeb- 
ních, ale  již  r.  1819  stal  se  M.  nástupcem 
Klaprothovým  jakožto  prof.  chemie  v  Ber- 
líně. M.  obohatil  chemii  fysikální,  nerostnou, 
organickou  i  analytickou  mnohými  výzkumy, 
jak  o  tom  svědčí  jeho  práce  o  kyselině  se- 
lénové, o  přítomnosti  mangananu  draselna- 
tého  a  přeměně  jeho  na  pcrmanganan  v  tak 
zv.  chameleónu  minerálném,  o  benzolu  a  de- 
rivátech. Objevil  isomorfismus,  ukázav, 
že  sírany,  selénany,  chrómany  a  manganany 
s  touž  zásadou  a  se  stejným  množstvím  vody 
vyhraňují  se  stejnotvárně;  podobně  jest  M. 
původcem  nauky  o  dimorfismu,  ukázav  tu 
vlastnost  ponejprv  na  síře,  kteráž  jsouc  hor- 
kem vyhraněna  jeví  tvary  jednoklonné,  ale 


Mittag-Leffler  —  Mittncr.  4  43 

iinak  tvary  hranolové ;  dokásal  nejednostejné  !  Vltavice;  19  d.,  19  obyv.  č.,  160  n.  (1890), 
roztahování  se  krystaliů  teplem,  té2  připra- '  panská  pila  a  myslivna  Birkenbergerhútte, 
vil  umělou  cestou  některé  minerály^  M-ovy  I  dvorec, 
methody  stanovení  íosforu  při  otravách  do- 1  Kttt^rburs^  v.  Pažin, 
sod  se  užívá.  Pracoval  též  v  saccharimetrii, ,  Kltt^niial^r  Karl  Jos.  Ant.,  právník 
r.  1842  pozoroval  (s  Dubrunfautem)  značnou  něm.  (*  1787  v  Mnichove  —  f  1867  v  Heidel- 
závislost  optické  rotace  fruktosv  na  teplotě,  bérce).  Vystudovav  v  Landshutě  a  Heidel- 
s  Berzeliusem  připravil  ze  saccnarosy  opti- '  bérce,  habilitoval  se  r.  1809  v  Landshutě, 
cky  netečnÝ  cukr  (bezvodný  cukr  invertuj),  stal  se  tam  r.  1811  mimoř.  professorem,  pře- 
objevil  v  námelu  trehalosu  a  na  základě  cir-  áel  r.  1819  do  Bonnu  a  r.  1821  do  Heidel- 
kulám é  polarisace  sestrojil  r.  1847  proceň-  |  berku.  V  třicátých  a  čtyřicátých  letech  byl 
tový  cukroměr  s  kruhovou  stupnici,  první  i  činným  jako  badenský  zemský  poslanec  a 
toho  druhu  praktický  nástroj,  jenž  doáel  i  býval  praesidentem  druhé  komory.  Od  mě- 
velkého  rozšíření  v  cukrovarních  laborato-  sta  Badenu  byl  zvolen  do  něm.  národního 
řích  (v.  Cukroměr).  M-ovy  přednášky  a !  shromáždění,  avšak  v  dubnu  r.  1849  vrátil 
jeho  způsob  experimentování  byly  dle  své-  i  se  do  Heidelberku  a  účastnil  se  pak  jen 
dectvi  vrstevníků  nad  míru  elegantní,  jeho  ;  jednotlivých  jednání  parlamentu.  Proslul  čet- 
učební  kniha  Lehrbuch  der  Chemie  (Berlín, ,  nými,  znamenitými  pracemi,  jež  přeloženy 
1829,  2  sv.^  vyznamenávala  se  účelným  uspo-  j  i  do  cizích  jazyků.  Uvésti  sluší  zvláště:  Hanď 
řádáníro  látky  a  jasnými  výklady.  Dk^,    \  buch  des  peiníichen  Processes  (Heidelb.,  1810 

Klttaff-Ifeffl^r  Magnus  Gustav,  ba-  až  1812,  2  sv.,  přeprac.  později  pod  názvem 
ron,  mathematik  švéd.  (*  1846  v  Štokholmě), ,  Das  deutsche  Strafverfahren  in  der  Fortbildung 
habilitoval  se  r.  1872  na  univ.  v  Upsale  pro  durch  Gerichtsgebrauch  und  Partikulargeset^- 
mathematiku,  načež  stal  se  r.  1877  professo-  i  bucher^  t.,  1827,  2  odd. ;  4.  vyd.  1845—46) ; 
rem  v  Helsingforsu,  r.  1881  ve  Štokholmě,  Der  gemeine  deutsche  búrg.  Process  (1. — 4., 
kde  působí  do  dnes.  R.  1882  založil  s  pod-  |  Bonn,  1820—26,  3.  vyd.  t,  1827—40);  Theorie 
porou  krále  Oskara  mezinárodní  časopis  ma- '  des  Beweises  im  peiníichen  Procest  (Darmstadt, 
thematický  »Acta  mathcmaticac  s  doplňkem  1821,  2  sv.);  Grundsát\e  des  gemeinen  deuť 
historickým  (od  r.  1887)  »Bibliotheca  mathe-  schen  Privatrechts  (Landshut,  1824;  7.  vyd. 
matica«.  V  těchto  sbornících  uložil  M.-L.  vět-  Řezno,  1846 — 47,  2  sv.);  Die  Můndlichkeit, 
Šinu  svých  prací,  jež  vztahují  se  k  theorii  das  Anklageprincip^  die  óffentlichkeit  und  das 
funkcí,  kterou  rozšířil,  a  mnohým  poučkám,  Geschwomengericht  (Stutg.,  1845);  Das  engl,, 
zvi.  theoremu  známému  pod  jeho  jménem,  schott.  u.  norďamerik.  Strafverfahren  (Erlanky, 
Četné  rozpravy  jeho  vyšly  také  v  >Comptes  1851);  Die  Geset^ebung  u.  Rechtsúbung  uber 
rendus*  akademie  věd  v  Paříži.  Strafverfahren  (t.,  1856);    Die   Gefángnisver- 

KlttelJI  Ludwig,  professor  římsk.  práva  *  besserung  (t.,  1858);  Der  gegenwártige  Zustand 
na  univ.  v  Lipsku  (♦  1859).  Napsal  Reichs-  der  Gef ángnisf rage  {t.,lS60);  Die  Todesstrafe 
recht  II.  Volksrecht  in  den  óstlichen  Provin^en  (Heidelb.,  1862).  Přepracoval  Feuerbachův 
des  róm,  Kaiserreichs  (1891).  ;  Lehrbuch  des  gemeinen  in  Deutschland  f^ultigen 

Kltteldorf  v.  Prostředkovice  a  Ro-  pein!.  Rechts  (14.  vyd.  Giessen,  1847).  Založil 
k  yt  n  iceProstřední.  »Kritische  Zeitschrift  fúr  Rechtswissenschaft 

Xittelgnind  v.  Grunt  4).  u.  Gcsetzgebung  des  Auslandesc  (Heidftjb., 

Klttelwald  v.  Středolesí.  1839—55.    28   sv.)   a    byl    spoluvydavateTem 

Klttelwalde,  město  v  okr.  bystřickém,  časop.  »Neues  Archiv  des  Khminalrechts<, 
v  prus.  vlád.  obvodě  vratislavském,  5  km  od  jakož  i  >Archiv  fůr  civ.  Praxisc. 
čes.  hranic,  při  Kladské  Nise,  na  trati  prus.  Mittermay^r,  rodina  vídeňská,  z  níž  vy- 
státní  dráhy  Vratislav-M.  a  rak.  Sev.-záp.  šlo  několik  mincmistrů  vídeňských,  jako: 
dráhy  M.-Hradec  Král.-Praha,  má  3015  ob.  Matiáš  M.  fl679— 96),  jenž  r.  1686  obdržel 
(1895),  mezi  nimi  335  evang.,  2  kat.  kostely,  titul  cis.  rady  spolu  s  povolením  užívati 
evang.  modlitebnu,  starý  a  nový  zámek  hra-  pracdikátu  »von  Waífenburg«;  Matiáš  Jo- 
běte  Althanna,  soudní  úřad,  hlav.  celni  úřad  sef  M.  (1696—1712);  Josef  M.  (1712—32)  a 
prus.  i  rak.,  poštu,  telegraf,  spořitelnu,  měst.  František  Josef  M.  z  Waífenberga  (1732 
nemocnici,  plátennictví,  továrny  na  obuv,  na   až  1741).  Faa. 

záclony  a  na  sirky.  lUtt^rsill,  městvs  v  Salcpursku  v  údolí 

Kltt^nwald,  městys  v  okrese  Werden-  Pinzgavském,  na  ř.  Šalici,  hejtm.  Zeli  am  Sec, 
tels  v  bav.  vlád.  obvodě  Horním  Bavorsku,  781  m  n.  m.,  má  628  obyv.,  jako  obce  polit, 
při  ř.  Isaře,  942  m  n.  m.,  na  úpatí  Karwen-  2112  (1890),  okr.  soud,  poštu,  telegraf,  farní 
delskébo  pohoří  (2368  m),  má  1817  kat.  ob.  kostel,  starý  zámek,  dvě  obec.  školy  a  čilý 
(1895),  kostel,  vrchní  lesnický  a  celní  úřad,  obchod  s  dřívím.  Odtud  vede  cesta  prů- 
poštu,  telegraf  a  proslulou  továrnu  na  hu-  smykem  Thurnským  (1275  m)  do  Kitz- 
dební  nástroje  (hl.  na  housle  a  na  citery),  húblu. i  Nedaleko  lázně  Burgwies  a  asi 
založenou  r.  1864  Matějem  Klotzem,  zdejším  9  km  odtud  ves  Múhlbach  a  doly  na  mě- 
rodákem  a  žákem  Nicoly  Amatiho,  jenž  má   děnou  rudu. 

zde  pomník.   Hudební  nástroje  se  odtud  ve       Mittner  Emanuel  Just.,  kněz  a  spiso- 
velkém  množství  vyvážejí.  vatel  Český  (*  1815  v  Mor.  Budějovicích  — 

Kltterbe^,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Pra-  f  1894  v  Budči).  Vystudovav  ve  Znojmě  a 
chatice,   okr.   Vimperk,   fara   a   pš.   Hořejší   v  Brně  kaplanoval  na  různých  místech  a  byl 


444 


Mittuové  —  Mivart. 


posléze  farářem  v  Budči  na  Moravě.  S  obli- 
bou obíral  se  studiemi  staroslovanskými  a 
sestavil  přehled  nejhlavnějších  xnaku  a  rozdílů 
všech  slovanských  nářečí  dle  Šafaříkova  Ná- 
rodopisu  a  k  tisku  upravil  Stav  církve  sv.  na 
Moravě  a  v  Pannonii  {a  dob  slovan.  apoštolů. 
Kromě  toho  napsal:  pojednáni  O  správném 
ufívdnt  přestupníků  v  české  řeči  (1873);  Zákla- 
dové letopočtu  křesťanského  atd.,  dle  Emlera 
(1881);  Botaniku  dle  Presla  a  menŠí  příspěvky 
do  časopisů. 

lUttaové,  Černošský  kmen  na  hořejším 
Nilu,  k  němuž  po  prvé  vnikl  Schweinturth 
r.  1870.  Uzemí  jeiich  rozkládá  se  mezi  5^  a 
6^  s.  š.  Jsou  menši  postavy  a  kučeravé  vlasy 
nosí  krátce  střižené;  hořejší  ret  uměle  vy- 
tahují, tak  že  při  jídle  a  pití  musí  býti  po- 
vyhrnut, kdežto  na  ret  dolní  zavěšují  kusy 
křemene  až  6  cm  dlouhé  nebo  desky  ze  slo- 
nové kosti.  Tetovují  se  silně,  obřízky  však 
neznají.  Žijí  v  chýších  zrobených  z  drnu  na 
způsob  úlů;  chovají  domácí  zvířata  (kozy, 
slepice  a  psy),  jejichž  maso  také  jedí;  chov 
dobytka  jest  nepatrný,  třeba  že  i  rodnou 
svou  půdu  silně  vzdělávají.  Také  železo  do- 
vedou zpracovati.  Rádi  provozují  hudbu  na 
strunový  nástroj  podobný  lyře.  Jsou  poddáni 
pohlavárům,  z  nichž  mnozí  zaprodali  svou 
samostatnost  chartumským  obchodníkům  se 
slonovinou.  Srv.  Schweinfurth,  Im  Herzen 
v.  Afrika  (Lipsko,  1874);  Junker,  Reisen  in 
Afrika  (Vídeň,  1889). 

mttwelda,  město  v  sas.  okrese  lipském 
v  hcjtm.  rochlickém  v  krásné  krajině  zvané 
iMittweidské  Švýcarsko,  na  trati  stát.  saské 
dráhy  Dobeln-Kamenice  Saska,  má  13.458  ob. 
(1895),  z  nichž  jest  1085  katoL,  krásný  evang. 
kostel,  poštu,  telegraf,  telefon,  reálku,  měšť. 
a  vyš.  dívčí  školu,  techniku  pro  stavbu  strojů 
a  elektrotechniku  (1600  studujících),  tkalcov- 
ství,  jirchářství,  zahradnictví,  prádelnu  na 
v1n«  a  bavlnu,  továrny  na  hospodářské  i  jiné 
stroje,  na  doutníky,  hliněné  zboží  a  na  ná- 
bytek, barvírnu,  cementárnu,  železárnu  a  ci- 
helny. 

Mltamba,  pohoří,  v.  Kongo,  str.  683 a. 

Mitval0ký  Jan,  lékař  český  (*  1.  čna 
1861  v  Kunvaldé  —  f  6.  pros.  1899  v  Praze). 
Gymnasium  absolvoval  v  Rychnově  n.  Kn., 
lékařská  studia  v  Praze,  kdeŽ  byl  r.  1885  na 
doktora  vešk.  lékařství  povýšen.  R.  1886  stal 
se  assistentem  na  oční  klinice  prof.  Schobla 
a  r.  1890  habilitoval  se  na  české  universitě 
jako  docent  očního  lékařství.  Od  r.  1888  do 
r.  1893  byl  redaktorem  >Časopisu  českých 
lékařů«,  jejž  nad  jiné  zvelebil.  Mimo  to  byl 
spolupracovníkem  všech  předních  okulisti- 
ckých  sborníků  něm.,  franc,  ital.,  angl.,  ru- 
ských a  polských  a  účastnil  se  všech  od- 
borných sjezdův  okulistických  zahraničních. 
Hyl  pracovníkem  bystrým  a  vytrvalým,  jenž 
napsal  přes  třicet  původních  prací  okulisti- 
ckých nečítajíc  jejich  zpracování  v  cizích  ja- 
zycích a  pak  četné  práce  drobnější,  přede- 
vším referáty  odborné  v  řečech  nejrozmani- 
tějších. Bucftež  z  nich  uvedeny:  K  :{ndmosti 
erythropsie  (»Čas.  čes.  lék.c,  1887);  Amblyopie 


a  amaurosy  ^  olova  (t.,  1888);  Erythrophlein' 
v  oku  list  ice  (t.,  1888);  Dva  případy  abscedu jí- 
cího ^dnětu  spojivkového  (t.,  1888);  O  přípa- 
dech oboustranné  sněti  ků^e  víčkové  (t.,  1889) ; 
O  chorobný-ch  stavech  oka  ^  intensivního  elek- 
trického světla  (t.,  1889);  O  uraemické  ^dtmě 
(t.,  1889);  O  dosud  neznámém  ^ůsobu  spon- 
tánního ihojení  senilní  katarakty  s  poznámkami 
o  katarakté  Morgagnické  (t.,  1889);  Ophthalmo- 
plegia  externa  bilateralis  (t.,  1889);  Oční  cho- 
roby při  chřipce  (t.,  1890);  O  tak  sávaném  věr- 
na Iním  katarrhu  (t.,  1890);  Zkušenosti  o  ná- 
dof-ech  orbitálních  (t.,  1891);  O  cysticercích 
v  oku  (t.,  1893);  Zkušenosti  o  jednoduché  ex- 
trakci katarakty  (t.,  1893);  O  dermoidech  epi- 
bulbámích  (»Sborník  lékařský*,  1889);  O  sep- 
tických  idnětech  oka  (t.,  1890);  Recherches  suv 
les  tumeurs  osseuses  de  la  region  orbita ire 
(»Archives  ďophthalmologie*.  1894);  Sur  les 
myxomes  de  la  cornée  (t.,  1894) ;  Coňtribution 
á  la  connaissance  de  la  thrombophlebite  orbi- 
taire  (t.,  1896);  Ober  carcinomatóse  Augapfel- 
metastasen  (»Archiv  f.  Augenheilk.*,  1890j; 
Zur  Kenntniss  der  Aderhautgeschwúlste  (t., 
1894);  Zur  Kenntniss  congenitaler  Anomalien 
des  Augenf^rundes  (t.,  1894);  Beitrag  ^//r 
Kenntniss  der  Pathologie  der  Meibom'schen 
Drúsen  (»Centralblatt  f.  prakt.  Augenheilk.  , 
1897)  a  j.  v. 

Mltý0ko  Ondřej,  rodem  z  Litoměřic 
|(t  1602  v  Praze),  stal  se  r.  1583  bakalářem, 
r.  1588  mistrem.  Jako  správce  školy  německor 
brodské  vyžádán  byl  od  Kutnohorských  pro 
školu  vysokokostelškou,  již  vedl  v  1. 1591 — 94, 
až  přijat  v  koUej  Karlovu,  kde  stal  se  pro- 
boštem již  násl.  roku  a  opět  r.  1598—99.  Dě- 
kanem zvolen  r.  1601.  Jakožto  správce  školy 
v  Kutné  Hoře  počal  r.  1593  vydávati  Kalen- 
dář hospodářský,  kancelářský  ku  potřebě 
úředníkům,  písařům,  mincířům  atd.,  v  čemž 
i  jako  professor  pokračoval,  vydávaje  i  Mi- 
nuci  dle  práva  professora  mathematiky  (r.  1600 
věn.  Krištofu  Želinskému  z  Sebuzína  na  Bře- 
žanech, místokancléři  kr.  Č.).  Palacký  shledal 
několik  ročníků  těchto  kalendářů  (v  »ČČM.«, 
1829;  J.  Jireček,  Ruk..  II.,  39).  JNk, 

Mia0,  řeka  v  již.  Rusku,  vzniká  na  hra- 
nicích jekatěrinos.avské  gubernie,  teče  smě- 
rem jiho-vých.,  pak  již.  až  k  svému  ústí  do 
Minského  1  í  m  a  n  u,  části  Azovského  moře. 
Délka  toku  235 /cm,  dle  jiných  pouze  176  Am, 
stř.  šíře  42  m,  největší  hloubka  6*5  m,  úvodí 
7731  km*.  M.  není  splavná.  Břehy  její  jsou 
až  128  m  vysoké,  s  hojnými  lesy,  zvláště  du- 
bovými, s  bohatými  uhelnými  ložisky.  —  Do 
r.  1711  nalézala  se  na  ř.  M-u  pevnost  Novo- 
pavlovská,  založená  Petrem  I. 

Miv.,  zool.  zkratek,  jímž  označen  St.  Ge- 
orge  Mivart. 

Mivart  St.  Georgc,  přírodovědec  angl. 
(*  1827  v  Londýne  —  f  1900).  vystudoval 
vědy  právní,  věnoval  se  však  přírodovědě, 
učil  na  škole  lékařské  a  později  biologii 
na  universitě  londýnské.  Stal  se  známým  ve 
sporech  darwinistických,  přijímaje  theorti 
evoluční  toliko  potua,  pokud  se  nevztahuje 
na  duševní  vlastnosti  člověka.    Vedle  prací 


Mixed  pickles  —  Míza. 


440 


v  odborných  sbornících  vydal  hlavnč:  (íe- 
nesis  of  species  (1871);  Elementary  anatomy 
(1872);  Man  atrd  apes  (1873);  Contemporary 
evolution   (1876);  Lessons  from  nature  (1876). 

]Elz«d  pioU«0  [pikls],  angl.,  smíšená 
zavařenina,  pochutina  palčivé  chuti,  připra- 
vená zavařením  a  naložením  do  octa  rozma- 
nitých zelenin,  zejména  mladých  okurek,  cibu- 
lek, lusek  fasolových,  hrášku,  nezralých  palic 
kukuřičných,  kariiolu,  mrkve,  hub,  s  přísadou 
značného  množství  papriky.  Do  obchodu  při- 
chází obyčejně  v  hranatých  láhvích  v  úhledné 
úpravě.  Tato  zavařenina  je  velmi  oblíbená 
v  Anglii,  kde  vůbec  si  libuji  v  palčivém  ko- 
ření. Vyrabitelé  někdy,  aby  vyhověli  vkusu 
odběratelů,  žádajících  zavařeninu  péknč  ze- 
lené barvy,  přibarvují  ji  sloučeninami  mčď- 
natými,  což  je  ovšem  v  ohledu  zdravotním 
povážlivé.  LŠ. 

mzolydská  tónina  v.  Řecko  (hudba). 

mzoneara  Weiss,  podrod  předvéké  ka- 
menouhLlné  kapradiny  z  čeledi  Odontopteri- 
deae,  Etír. 

Miztnm  (lat.),  smíšcnina;  m.  composi- 
tum,  míchanice,  všelicos. 

Mlxtora  (lat.):  1)  M.  v  lékárnictví, 
smíšenina  několika  tekutých,  ve  vodé  snadno 
i  těžce  rozpustných  léčivých  hmot.  Těmi 
třeba  před  použitím  jich  třcpati.  Také  od- 
vary a  zápary  rostlinných  látek  jm(Miují  se 
m.    M.  předpisuje  se  obyčejně  v  množství 


150—200  íT. 


S>'/f. 


2)  M.  (miscella^  regula  mixtu)  v  hudbě 
slově  při  varhanách  kaŽdý  rejstřík,  při  kte- 
rém na  jeden  kláves  připadá  několik  tónů 
svrchních,  které  dle  svého  počtu  a  síly  do- 
dávají tónu  základnímu  zvláštní  barvy.  Jsou 
rozmanité  druhy  takovýchto  smíšených  hlasů, 
obyčejně  zní  vedle  tónu  základního  kvinta  a 
oktáva,  jindy  ještě  duodecima  k  tomu  při- 
stupuje; jindy  opět  kvinta  a  její  oktáva  nebo 
kvinta  a  duodecima  bez  základního  tónu  a  j. 
Dle  počtu  písfal  ke  každému  tónu  náležejí- 
cích má  rejstřík  svoje  jméno  a  jest  m.  buď 
trojnásobná  nebo  čtyřnásobná  i  vícenásobná. 
Ve  starých  varhanách  bývají  m-ry  S-,  10-,  12- 
až  lónásobné,  teď  hotovi  se  maximálně  m-ry 
šcstinásobné,  poněvadž  základním  hlasům 
m-ry  jsou  na  újmu.  Postupem  totiž  od  tónu 
k  tónu  vznikají  tak  kvinty  a  kvarty,  které 
arci  vzniknou  také  již  postupem  tónů  základ- 
ních i  bez  zvláštních  píšťal  se  svrchními  tóny 
spojených.  Ale  při  m-rách  vyniknou  mnohem 
silněji.  Proto  nelze  užívati  m-ry  pouze  k  ve- 
dení melodie  a  musí  spojiti  se  s  jinými  rej- 
stříky tak,  aby  spoluznějící  kvinty,  oktávy  a 
duodecimy  ustoupily  do  pozadí  a  působily 
jen  jako  barvité  tóny  svrchní.  Potom  dodává 
m.,  pokud  není  přehnaná,  tónům  varhano- 
vým zvláštního  lesku  a  jisté  síly  a  užívá  se  jí 
k  hudbě  slavnostní.  Ladění  mnohonásobných 
m-r  jest  ve  varhanářství  obtížné  a  zdlouhavé. 
Jména  některých  rejstříků  m-ových  jsou: 
Cornett,  Cymbál,  Sesquialtera,  Tertian  a  j. 

Misa  či  lymfa  {lympha)  je  tekutina  bez- 
barvá, podobající  se  přibližně  syrovatčině 
krevní.  Je  povahy  alkalické  a  obsahuje  prů- 


měrně kol  98Vo  vody;  ostatek  jsou  látky 
pevné,  bilkovilé,  stopy  solí,  látek  výtažko* 
vých,  extraktivních  a  tukovitých;  tukovitá 
tělíska  vyskytují  se  zejména  v  zažitině.  Z  plyn- 
ných součástek  obsahuje  m.  stopy  kyslíku  a 
poměrně  velmi  značné  množství  kys.  uhli- 
čité. Ve  šfávě  mízní  (plasmatu)  obsaženy 
jsou  tělíska  lymfoidní,  podobná  bezbar- 
vým či  bílým  krvinkám,  jeŽ  priměšují  se 
k  mízo  zvláště  v  t.  zv.  mízních  uzlech,  ve 
kterých  se  m.  jaksi  filtruje,  neboť  po  pro- 
stoupeni mízy  skrze  uzly  mízní  shledáváme, 
že  m.  v  t.  zv.  cévách  vývodných  obsahuje 
jich  více  než  v  cévách  přívodných.  Podobné 
děje  se  ve  všech  ústrojích,  složených  z  t.  zv. 
tkané  adcnoidní,  na  př.  ve  slezině,  ve  folii* 
kůlech  pásma  zažívacího  nebo  i  v  dřeni 
kostní.  Některá  tělíska  lymfoidní  jsou  však 
skutečně  bílé  krvinky,  pocházejíce  přímo 
z  krve,  z  níž  vystoupily  spolu  s  krevním 
transsudátem  do  počátků  miznic.  Podobným 
způsobem  mohou  přejiti  do  mízy  též  ojedi- 
nělé krvinky  červené.  Dalším  zdrojem  lym- 
foidních  tělísek  je  bujivé  děleni  prvků  po- 
jivových, při  čemž  posléze  povstávají  amoe- 
boidni  tělíska,  jak  shledáváme  zejména  při 
zánětech.  Lymfoidní  tělíska  [)řicházejí  po- 
sléze do  krve,  stávajíce  so  tu  bílými  tělísky 
krevními  čili  bílými  krvinkami.  Avšak  v  míz- 
ních drahách  lymfoidní  tělíska  n. jenom  se 
rozmnožují,  nýbrž  ve  značné  míře  též  roz- 
padávají, poskytujíce  šfávě  či  plasmatu  t.  zv. 
íibrinogcneratory  a  fermenty,  podmiňující  srá- 
žení syrovatčiny  mízní  a  tudíž  i  krevní.  Zvý- 
šený takovýto  rozklad  tělísek  lymfoidních 
děje  se  zvláště  při  pochodech  zánétlivých 
současně  s  hojnějším  jich  vytvářením.  Shle- 
dává se  proto  v  míze  vedle  tělísek  lymfoid- 
ních také  jakási  molekulární  jich  drC  v  po- 
době rozmanitých  drobných  zrnéček.  Také 
rozmanité  mikroorganismy,  zvláště  chorobo- 
plodné, po  případě  zrnéčka  barvivová  a  pod. 
mohou  býti  do  proudu  mízního  zaplaveny.  — 
M.  jest  jakýmsi  filtrátem  krevním,  jenž  vy- 
stoupil z  vláscčnic  do  tkaní  tělesných,  ze- 
jména do  t.  zv.  šťáv  o  vých  či  mízních 
prostorek  mezi  tkanivové  prvky  jednotli- 
vých ústrojů,  čímž  se  jim  poskytuje  zároveň 
přiměřené  výživy;  mnohé  tkáně,  na  př.  ro- 
hovka v  oku,  jsou  jenom  takovouto  mízou 
vyživovány.  Zároveň  přejímá  m.  v  těchto 
počátcích  miznic  v  sebe  z  prvků  tkanivových 
některé  konečné  látky  rozkladné,  vznikající 
životním  pochodem  v  těchto  tkaních,  a  pak  po 
případě  i  rozmanité  látky  rozkladné,  povstá- 
vající na  př.  při  zánětech,  aneb  i  rozmanité 
teícutiny  vpravované  uměle  pod  kůži  nebo 
do  tkaní  tělesných.  Jako  syrovatčina  krevní, 
sráží  se  za  jistých  okolností  také  m.  vytvá- 
řejíc t.  zv.  koláč  mízní,  poměrně  skrovnější 
nežli  je  koláč  krevní,  a  pak  t.  zv.  syrovatčinu 
(sérum)  mízní.  5r^. 

M.  r  o  s  1 1  i  n.  Navrtáme-li  až  do  dřeva  kmeny 
rozličných  dřevnatých  rostlin  časné  na  jaře, 
než  rašiti  počnou,  vytéká  z  nich  dlouhou 
dobu  (někdy  i  mnoho  dní)  jasná,  vodnatá 
šťáva,  která  se  zove  m.    Že  výtok  ten  děje 


se  toliko  ic  dřrva  a  smir^'-  °?,.ffl%. 
vihflru.  pohnati  lze.  kdvi  kmen  P^-^^So 
Pařsi  {a  jen  ten)  na  cété  P'"*';  "^"'if  „dy 
dřeva  anebo  jen  tam.  kde  se  "»'*«  "'d'£^ 
na  levníiif  straně,  rychře  n-ihn?,  7,^11* 
„énd  rouře,  naaaiené  na  pahíl  kmJflku  ec«"e 
poraieního,  nashromáiái  ae  í"'^"' ,  "^í"! 
mnoistfi  tekutiny  a  v  pl-ipojt-náni  llal!<"^eru 
nastane  inafný  tlaít,  jeni  sloupec  rtuti  do 
určité  výSe  poívedá,  ZvIáštĚ  hojná  m.  rom  se 
í  navrtaných  aneb  dekapitovaných  kmenů 
bříty,  habru  a  vinné  riívy,  kteřížto  úkaz  jest 
lidu  ode  dávna  anám.  Lid  také  správné  tvrdf, 
le  na  jafc  ire  stromech  a  keřieh  m.  od  kořenů 
stoupá  vzhflru.  Skutečně  také  idc  běíi  o  čin- 
nost kofenfl  ])fi  nastávající  nové  vegetační 
pcrlodč.  Kořeny  přijímají  totií  v  té  době 
t  pQdy  hojnost  vody,  tak  íe  váecliny  buňky 
jsou  ji  nasáklé;  přebytečná  voda  turgescťnl- 
ních  bunék  se  pak  jistou  silou  vylučuje  do 
ccv  a  tracheid  dřevní  běli.  V  ccvách  pnk 
rychle  stoupá  kofenv  a  kmenem  vihflru  až 
do  snačnýcí  výšek,  "To  jest  možno  ovšem 
jenom  tim,  íe  v  lé  době  není  téměř  íádného 
vypařování,  poněvadi  lisly  nejsou  jeStě  vy- 
vmuty.  Jakmil-  později  tyto  se;  objeví  a  '- 


do  dřeva  vyvrtaných  dobýti  mízy,  leda  kďyž 
transspíraci  ha  delii  dobu  umélc  zastavíme, 
na  př.  když  cclj  vršek  kmene  ufíineme. 
Množství  míly  vytékající  z  navrtáních  kmenů 
může  býti  tak  inačně,  íi:  již  v  krátké  době 
pfevySujc  objem  celé  rostliny.  Z  otvoru  Sem 
hlubokého  a  4'S  mm  širokého,  jeni  byl  do 
kmene  břízy  vyvrtán,  vyteklo  v  určitém  pří- 
pade za  10  hodin  litrmiiy.  M.  nebývá  pouhá 
voda,  nýbrž  jest  to  roitok  obyčejné  vdmi 
iFeděný.  jenž  obsahuje  převládne  cukry  a 
jiné  rozpuSténé  uhlohydráiy,  vedle  toho  vfiak 
malé  mnoistvi  kyselin,  bílkovin,  asparai^inu, 
tťi  ammoniaku  a  kyseliny  dusičn'i  i  stopy 
jiných  minerálních  sloučenin.  Znační.'  inrtoí- 
stvi  cukru  obsahuje  m.  javoru  cukrového 
(3-57";,)  jakož  i  klenu  (1-15— 3'44°  „).  —  Stává 
se  někdy,  že  kmeny  stromův  přcijřasně  o  li- 
stv  [na  př.  houscnkanui  |irišlých  v  létě  anebo 
ná  podzim  za  mírného  počasí  nové  listy  do- 
stanou. Lid  pravi.  ie  stromy  dostaly  se  do 
druhé  mízy,  coí  také  se  skutečnosti  sou- 
hlasí, neboí  v  dobé  před  druhým  rozvitím 
listů  bylo  by  lze  ze  kmenftv  těch  navrtáním, 
zrovna  tak  jako  na  jaře.  mízy  dobýti,     ič. 

lUzáT  (£  Vel.  Medvěda),  hvězda  podvojná 
(v.  Medvěd  Vel.  a  Hvězdy,  str.  984fr,  nia'. 
Pickerinu  určil  z  rozdvojených  Čar  spektrál- 
ních dobu  obĚhu  průvodce  4.  vel.  (nikoli  5.) 
na  105  dni.  VRÝ, 

Mlzvra:  1)  M.  Ondřej,  Andreáí  či 
Andrcs,  knihtiskař  český  (•  v  2.  pol.  XVI. 
stol.  —  t  1616),  psal  se  Jarovský  i  Jaro- 
slavský.  Od  r.  1611  spravoval  po  Danieli 
1  Karlsperka  impressi  pana  Hcnyka  z  Vald- 
štcina  na  zámku  IJobrovici,  již  r.  1614  pro- 
najal. R.  1615  vytiskl  s  volí  páně  Henykovou 
spis  historický,  císaře  Rudolfa,  MatiáSe  i  nej- 
vyiši  úředníky  urážející,  jehož  aukiorem  byl 


řdyf  Henytovi  P^l  noho^pt^S^E^i 
(se  *fl-ry  jakožto  hlavnibo  evWVlj,  Mm  tó 
^k"kak"'  .P°P""*"  "ťopí''  TtagickJ  ^^ 
ubohého  impressoia  vylKil  los.  íiteíet  w 
článku:  Některé  přihodvpanaknsfciTwJd 
šteina  a  na  Dobrovicl  {.Osrtta.,  mi\-  nfed 
tím  zpracoval  jcj  K.  Sabina  k  poíidcč.Tí-       1 
jemná   kniha.    {»STÍtoiori,  mi\  \  temul       í 
oběma  poskytla  látky  ■Apologie  lana  Pravd*      \ 
Litovanského.  (výtisk  v  biak.  knihovnt  liti-       \ 
méřické.  opis  v  cia.  bibV,  ruk.  XVII,  G  *\       I 
V  Dobrovici   zakoupil  M.  statek  a  lasedi 
v  radě  obecni.    Krátce  před  amrti  pfdoiil 
z  němčiny  Daniele  Lobrina  Novoměstského 
kazatele  v  Libochově  nad  Labem,  PokÁA)sr  du- 
chovni, neb  feči  f  podobenstvích  povfiiné  (vyt 
v  IJobrovici  r.  1616,  v  12"  r.  1617),  Srov.  A, 
Sládeček,   Paměti   méata  Dobrovice  a  i"e\uj 
okoH  (1900).  s-ft 

2)  M.  František,  spisovatel  řes.  (•  1B6V 
v  Nové  u  Lomnice  n.  Pop.).  Vystudovav  re- 
álku  a  ústav  učitelský  v  jiČinÉ.  působil  od 
r.  1881  při  školách  scmilskích,  kde  jest  nyní 
učitelem  méŠfanské  školv.  Eíapsal:  Fůmiti  mí- 
sta Semil  a  Jeho  ofco/i  '(Praha.  1887);  Popii  I 
okresního  hejtmaniivl  Semilského  (L,  1888).  1 
Některá  historická  pojednáni  uveřejnily  ča-  1 
sopisy  krajinské  a  M.  přijat  za  spolupracov-  \ 
nika  při  »Soupise  archaeol.  památek  v  Ce-  \ 
chách*,  vydávaných  Ces.  .akademii.  \ 

KlxerOW,  ves  ve  Skzsku,  heitm.,  okr., 
fara  a  pS.  Fryštát;  18  d.,  123  ob.  pol.  5řc;. 
8  něm.  {1890). 

Wzbolez  [Sfesshaís),  ves  v  Cechách,  htit- 
man,  a  okr.  Hoří.  Týn,  fara  Scmněvice,  pi. 
Kladruby;  26  d.,  165  obyv.  n.  (1890),  meiní 
kapli.',   l!ř.  šk.  a  velký  rybník. 

Mlztaolezr  v.  Miskolesy. 

Mizil.  in.  v  Rumunsku,  okr.  Buzeu,  sta- 
[lici:  trati  BukureSt-Brajlov,  má  5198  obyr. 
(Ifiyo),  čilý  obchod,  hojně  navštěvované  vý- 
roční trhy 

Miznioa  (lat.  vata  Irmphatica)  jsou  jemné 
cévy,  jež  sbírají  či  vtfebávají    z    tělesných 
tkaní  mízu.  kterouž  pak  zavádějí   do  krev- 
ního proudu.  Od  nich  se  liSivaji  t.  zv.   cévy 
zaŽitinové   čili  chylové   {vata  chylifera), 
vyskytující  se   v  pásmč  střevním.      Sloíením 
i  úkonem  však  to  jsou  skutečné  m.,  jei  tvofi 
v  pásmě  zažívacím  ohraničený  obvod,    vtfe- 
hávajíce  lažitinu,  totií  mízu,  která  zvláště  ik> 
hojném  požití  tučnatých  pokrmQ  tná  násled- 
kem nahromadění  tukových  součástek   barvu 
bílou,  tak  í         ■      ■vini  stěnami    m-ic    pro- 
svítá.    Pro  ,  který  byi   jiŽ    nejstar- 
ším anatomi                 .      Tasistratovi.  nápadný, 
byly  tyto  m.   úfive  nazývány  vůbec   jenom 
cévami  mléčnýn .i-j  iactea).  Složením  po- 
dobají se  m.  ííliliíi.  jcuži!  stěny  jejich    jsou 
tenší  a  pak  obs;iliaji  více  chlopni,  tak  že   "*~ 
plněná  m.  miv,l  poilubu  rftžcncovitou,  jeito 
se  tenká  .-t.":-.a  miníicová  nad  chlopni  snadno 
ven  vylnKÍ.    Počátky  m-ic  jsou  rozmanité. 
jeito  kořeny  jejich  tkvějí  buď  ve  Sťávov^cn 
Stěrbiná.b.  íuliátě tkaní  pojivových,  nebo  ve 
zvláštních  perivasculárních  prostorkách,    ob- 


/ 

Mizni  uzly  —  Mizon.  447 

klopujícich  nejdrobnější  krevní  cévy,  zvláStě  ,  v  hloubi  tčla  při  kořeni  rozmanitých  ústrojů, 
v  játrech,  v  ústřední  soustavě  nervové  a  pak  na  př.  při  vstupu  průduáek  do  plic,  v  mezi- 
i  v  kostech,  anebo  v  chobotech  klkových,  plící,  v  okruií  střevním,  v  pánvi  podél  roz- 
zejména  ve  sliznici  pásma  střevního.  Mimo  větvení  velkých  cev  a  pod.  Dle  takového 
to  uznává  se  též  přímé  spojení  pomocí  ma-  umístění  pak  nabývají  též  rozmanitých  jmen. 
lých  ústí  t.  zv.  s tomat  s  většími  serosnimi  Za  normálního  stavu  jsou  m.  u.  tělísky  ie- 
prostorami,  jako  je  na  př.  štěrbinovitá  dutina ,  nom  nepatrnými,  za  některých  chorob,  zvlá- 
pohrudničná,  pobřiŠnicová  a  pod.,  s  jiné  •  ště  ve  stavech  zánčtlivých  však  nad  míru 
strany  však  se  takové  spojeni  popírá.  Vlá-  nabíhají,  tak  že  stávají  se  i  na  povrchu  těla 
sečnice  míznicové,  které  z  těchto  zdrojů  po-  nápadnými  a  především  velmi  bolestivými, 
vstávají,  podobají  se  krevním,  jsou  však  pro-  Proto  byly  dříve  známy  (již  v  nejrannějším 
stornější  a  vybočují  často  v  rozmanité  cho-  starověku)  nežli  žlázy  sKUtečné,  a  pathogno- 
botky.  V  dalším  průběhu  se  sbírají  v  drob-  monický  význam  jejich  dosti  správně  oceňo- 
néjši  cevky,  jež  se  občas  spojují  a  opětně  i  ván.  Nejpodstatnější  složky  mízních  uzlin  je 
rozvětvují,  tak  že  tvoří  zvláště  pod  kozí  a  vazivové  pouzdro,  obsahující  v  sobě  též  hladká 
v  průběhu  větších  cev  velmi  protáhlé  sítě.  vlákna  svalová  a  vysílající  dovnitř  rozmanité 
Jakéhos  rozčlánkování  v  jednotlivé  oddíly  do-  přepážky  a  výběžky,  tak  že  tam  vzniká  ja- 
znávají  m.  tím,  Že  do  jejich  průběhu  vkládají  kýsi  houbovitý  útvar.  V  trámčině  takto  utvo- 
se  na  některých  místech  t.  zv.  mízní  uzly  řené  shledáváme  rozmanité  shluky  hmoty 
či  Žlázy  (jglandulae  lymphaticae).  M.  sbírají  ad enoi dní,  podoby  kulovité  nebo  podélné  a 
se  posléze  v  trupu  ve  dva  hlavní  kmeny  skládající  se  zejména  z  t.  zv.  buniček  lym- 
mizní:  t.  zv.  mízovod  hrudní  a  mízovod  pra- ,  foidních,  umístěných  v  jemném  pletivu  po- 
vostranný,  jež  ústí  se  do  obvodu  horní  duté  :  jívovém.  Mezi  jednotlivými  shluky  adenoidní 
Žíly  za  oběma  klíčky  na  krku.    Pohyb  mízy   hmoty  zbývají  rozmanité  prostorky  tak  upra- 

V  m-cích  děje  se  z  rozmanitých  příčin,  jež  vcné,  že  míza  přivedená  do  mízní  uzliny  míz- 
podmiňují  vytlačování  mízy  z  kořenů  mizni-  nicemi  přívodnými  {yasa  afferentia)  většinou 
cových  směrem  centripetámím  ke  zmíněným  se  adenoidními  shluky  profiltruje,  částečně 
kmenům  žilným  na  krku.  Nejprve  jsou  to  však  projde  prostorkami  a  přechází  odtud 
všechny  okolnosti,  které  udržují  nebo  vyvo-  do  míznic  vývodných  {vosa  efferentia),  kamž 
lávají  značnější  rozdíl  mezi  tlakem  v  koře-  sbírá  se  i  míza,  proledši  skrze  zmíněné  shluky 
nech  nebo  vlásečnicích  míznicových,  kdež  čili  follikuly.  Ježto  pak  jsou  větŠi  skupiny 
bývá  větší,  a  mezi  tlakem  v  m-cích  při  jich  ,  mízních  uzlin  tak  upraveny,  že  v^vodné  míz- 
zakončení  u  žil,  kdež  je  tlak  menŠí ,  tak  že  |  nice  předchozí  uzliny  tvoří  přívodně  cévy 
tím  povstává  v  m-cích  proudění  k  žilám  čili  další  uzliny,  lze  předpokládati,  že  v  řadě 
centripetální,  při  čemž  četné  chlopně  záro- ,  několika  za  sebou  následujících  uzlin  všechna 
ven  bráni  zpětnému  proudění.  V  m-cích  sa- 1  míza  se  profiltruje,  jakž  je  na  př.  patmo  při 
mých  pak  je  to  do  jisté  míry  samostatné  sta-  vstřiknutí  barevné  tekutiny  do  miznic  a  při 
hováni  \lastniho  svalstva  ve  stěnách  znač-  sledování  postupu  a  zachycování  škodlivin, 
nějšich  kmenů  míznicových.  Jenom  u  někte-  j  vniknuvších  do  proudění  mízního.  Životni 
rých  obratlovců,  zvláště  studenokrevných,  činností  buniček  lymfoidních  v  jednotlivých 
na  př.  u  žab,  shledáváme  zvláštní  srdce  míxní,  follikulech  mízních  uzlin  ničívá  se  též  škod- 
kteráž  samostatným  tepotem  řídí  prouděni  |  livina;  je-li  však  její  virulence  přílišná,  trpí 
mízy.  Posléze  pak  jsou  to  zejména  svaly  a  uzlina,  zaněcuje  se  buď  sama  anebo  i  s  oko- 
po vážky,  jež  střídavým  napínáním  a  povolo-  lim  (srv.  Lymfadenitis),  anebo  se  i  ve 
váním,  na  př.  při  pohybech  končetin,  vytla-  svém  složení  mění,  vždy  pak  se  zvětšuje, 
čují  obsah  m-ic  dostředivě  a  pak  opětně  tak  že  vznikají  rozmanité  nádorky  i  z  po- 
z  periferie  do  m-ic  mízu  vssávají.  Do  vrchu  těla  patrné,  jako  rozmanité  dýměje 
proudu  mízního  bývají  splachovány  nejenom  (v.  t.).  Chorobné  změny  mízních  uzlin,  ze- 
všeliké  transsudáty  krevní ,  nýbrž  z  valné  jména  rozličné  stupně  a  tvary  zduřenin,  jsou 
části  také  tekutiny,  vpravované  uměle  pod '  významné  pro  rozmanité  nemoci,  na  př.  pro 
kůži  do  tkaní.  Na'  této  vtřebavé  schopnosti  pokročilejší  rakovinu,  příjici,  tuberkulosu. 
m-ic  zakládá  se  mezi  jiným  také  princip  krtičnatost  a  j.  více.  Sr:[. 
podkožního  vstřikování  některých  léčivých  MizoJ^m  (receptaculum  chýlí)  viz  Mizo- 
tekutin,  jež  se  takto  dostávají  do  krevního   vod. 

proudu  dříve  a  v  neporušenějším  složení,  nežli  lUzon  Louis  Alex.  Antoine,  trancouz. 
kdyby  podávány  byly  ústy.  Z  chorobných  cestovatel  a  kartograf  (♦  1853  —  f  1899). 
pochodů  v  m-cích  sluší  uvésti  zejména  změny  R.  1869  vstoupil  do  námořní  školy,  r.  1876 
zánétlivé  {lymfangioitis,  v.  t.).  Sr\.  stal  se  námořním  praporčíkem  a  r.  1882 
Mizni  azly  nazývány  jsou  ode  dávna  důstojníkem.  Associací  francouzskou  byv  vy- 
vůbec  jenom  žlázami  (glandulae  lymphati-  zván,  aby  provázel  na  cestách  ve  franc.  Koni- 
cké), jakkoliv  se  skutečnými  žlázami,  jež  vy-  sku  Pierra  Brazzu  de  Savorgnan,  přišel  na 
měšují  jakýkoliv  odměšek,  mnoho  podobno-  podzim  r.  1880  do  Francevillu,  kdež  ustano- 
stí  nemají.  Jsou  to  tělesa  drobná,  podoby  ven  byl  velitelem.  Na  tomto  místě  setrval  do 
kulovité  nebo  podélné,  umístěná  v  těle  při '  srp.  r.  1883,  obíraje  se  pilně  studiemi  země- 
rozmanitých  štěrbinách  nebo  dolících,  na  př.  pisnými.    Ke  břehu  vrátil  se  neznámým  do- 

V  podpaží,  tříslech,  za  saněmi  a  pod  nimi,  sud  územím  mezi  úvodím  řek  Ogove  a  Kiulu- 

V  okolí  uší,  na  krku,  nad  klíčky  a  pod.,  anebo  Niuri.   Topografické  práce  jeho  z  této  doby 


-Uí<  Mízotok  —  Mjeň. 

(("artcš   du   licuvc    Ogooué)   obsaženy  jsou  '  doly  na  želez,   rudu  s  velikými  železárnami 

s  poznámkami  v  »Bull.  de  la  Société  cíe  géo-  a  ocelárnami. 

^Taphic  de  Parise  (1886)  a  týkají  se  zvlášť       Mlže,  řeka,  v.  Korutany,  str.  875tf. 
úvodí  f.   Ogovc,  po  níž  se   osmkrát  plavil       l^J^á:   1)   M.  Jurij  (Móhn),  spisovatel 

k  moři.  V  říj.  r.  1890  poslal  jej  komitťit  Franc,  hornolužický   (*  14.  kvét.   1727   v  Hrubolči- 

Afriky  do  Adamany  prozkoumat  Nigir  a  pří-  cích   [v   saské   H.  Luž.J   —  f  22.  srp.   1785 

tok  jeho  Benuc.  Navštíviv  Jolu,  kdež  jej  sul-  v  Njeswačidle),  studoval  cv.  theologii  v  Lip- 

tán   vlídnč  přijal,  vrátil  se   odtud  M.  nezná-  sku,  r.  1750  stal  se  diákonem  a  r.  1760  fará- 

mými  dosud  končinami  k  franc,  stanici  Gá-  řem  v  Njeswačidle,  kdež  působil  do  své  smrti, 

búnna  a  r.  1892  vrátil  se  do  Francie,  kdež  Byl  svého  času  vyhlášeným  srbským  kazate- 

Zemepisná  společnost  poctila  jej  zlatou  me-  lem;  známa  jsou  jeho  kázání:  Palaty  Ščépowc, 

daillí  a  M.  jmenován  byl  důstojníkem  Čestné  na  kotrym^  Hans  Wj^nk  \  Lubjtnca  ryy2  póla 

lefjie.    T.  r.   byl  znova  posián   do  Adamany  ixíhowa  ^iwy  opáleny  bu   (1772)  a   Tón   mo- 

s  úkoly   politickými   a  obchodními.  Plavbou  dlitwy    dostojny    Bóli   w  přihotowanju   ^njow 

po  Nigiru  a  Bcnui   navštívil  v  Muri  sultána,  (1773).  Spolu  s  Langou,  Bóhmercm  (Běmař) 

s  nímž  uzavřel  smlouvu   o  franc.  protekto-  a  Šérachem  přeložil  Lutherovu  Domácí  po- 

rátč;  véc  ta  však  zavdala  příčinu  k  rozmíš-  stillu,  jejíž  srbské  vydání  vyšlo  r.  1751.  Roku 

kám  mezi  Francií  a  Anjrlií,  jež  si  osobovala  1760  vydal  Pokutně  modlitwy  3^a  mér.   M.  je- 

protcktorát  tento  sama  z  dob  dřívějších,  a  den   z  prvních  pokoušel  se  o  lužický  verš, 

M.  byl  tudíž  povolán  zpět.  O  věci  té  napsal  aby  dokázal  ohebnost  a  bohatost  lužické  srb- 

pak  Úne  question  africaine  (Pař.,  1895).  Vstou-  štiny.  Přeložil  několik  kusů   z  Klopstockova 

piv  do  služeb  osadnických  stal  se  M.  v  Ma-  »Messiáše«    a    napsal    delší   báseň    v   hexa- 

junze  na  iMadagaskaru  residentem  a  pak  gu-  metrech  ke  chvále  jazyka  srbského  a  jeho 

vernércm  ostrova  Mayotte  (Ivomory).   Fran-  pěstitelů.    Obé  vydal  teprve  po  jeho  smrti 

couzská  vláda  jmenovala  jej  konečné  guvcr-  syn  jeho  pod  názvem:  Serskeje  réče  s^amó^enje 

nérem    na  Somálském   pobřeží,   avšak   smrť  a  khwalbu   w  ryčerskim  kérlišu  spěwaší  Jut  i 

zastihla  ho  na  cestě  tam.  Móhn  (1806).  Byla  to  první  básnická  knížka, 

Mizotok    (lymphorrhoea.     lymp ho-  která  na  Lužici  vyšla.  M.  psal  ještě  více  vor- 

rhagia)  je  hojné  vytékání  mízy  (lymfy)  při  šovaný'ch  věcí,  ale  nic  více  se  od  něho  ne- 

poranění  větších  míznic  nebo  kmenu  mízních  zachovalo  (aspoň  toho  s  jistotou    nevíme). 

a  pak  při  některých  kožních  ncmococh,  spo-  Na  svou  dobu  byl  výborným  znalcem  lužické 

jených  s  rozšířením  míznic.  Na  rozdíl  od  to-  řeči  a  horHvým  zastancein  její  ryzosti.    Ci- 

hoto  m-u  srv.  též  Chyluric.  stoty  její  ujal  se  v  předmluvě  ke  kázání  Jana 

Mizovod  hmdni  \ductus  thoracicus)  sbírá  Rynče  (Serske  jub.  prědowanjc  wot  khwalby 

mízu  z  dolní  poloviny  těla,  ztjmcna  také  z  ve-  wěčneho  Boha,  17oo)  rozhorlenýnii  slovy. 
škcrého   pásma  střevního,  z  levé   končetiny       2)  M.  August  Theodor  Rudolf,  syn 

horní  a  z  levé  poloviny  krku  i  hlavy.  Vzniká  předešl.  (*  28.   led.   1767   v  Njeswačidle   — 

prcd  2.  obratlem  bederním  z  mízojemu  či  f  1-  l-d.  1841   v  Lubiji),  studoval  theologii 

nádržky  mízní  {receptaculum  cliyli),  do  niž  ve  Vitemberce,   kdež   byl  také  členem  »Lu- 

sbiluijí  se  zvláště  mízní  kmen  zažitinový  {trun-  žické  kazatelské  společnosti*,  a  stal  se  r.  1793 

iiiis  intestinalis),  jenŽ  přivádí  míznicemi  okruží  ev.  farářem  v  Kotecích  (v  Lužici).  Od  r.  1808 

zažitinu  z  pásma  střevního,  a  pak  oba  mízní  až  do  své  smrti  působil  v  Lubiji  jako  pastor 

kmeny  bederní,  přivádějící  mízu  z  dolních  primarius.     M.  byl    před   Zejleřem    považo- 

končetin,  z  útrob  pánevních  a  z  některých  ván  za  nejlepšího  básníka  lužického.  Vyučen 

útrob  břišních.    Za  srdečnicí  projde  bránicí  otcem  svým  v  čisté  srbštiné  postavil  se  ve 

do  dutiny  hrudní,  kdež  vystupuje  přímo  před  verši  po  jeho  bok;  také  jeho  oblíbenou  for- 

páteří  až  do  krku,   kdež  před   7.    obratlem  mou  byl  hexametr,  také  on  čerpal   obrazy 

krčním  zahýbá  se  obloukovitě  dolů  a  vlévá  z  písma  a  z  nové  literatury,  také  on  si  zvo- 

se  do  úhlu,  jejž  tvoří   levá  žíla  podklíčková  lil  za  vzor  Klopstocka.    Nejlepší  z  jeho  za- 

s  vnitřní  žilou  hrdelní.  M.  pravostranný  chovaných  věci  jest  příležitostná  delší  báseň. 

{ductns  lymphaticits  dexter)  je  krátký  kmen,  psaná  hexametrem   buditeli   E.  B.  Jakubovi, 

který  sbírá  míznice  z  okrsků  tělesných,  ne-  když  nastupoval  r.  1824  svůj  duchovní  úřad 

zabraných  mízovodem  hrudním,  totiž  z  pravé  v  Njeswačidle:    Přeéelny  scbudar   do   kamta 

polovice  hlavy,  krku   a   hrudníku,   z   pravé  knje\ej  Ernstej  BohuwéreJ  Jakubej.   K  tomuto 

končetiny  horní,  z  pravého  plíce,  pravé  po-  pozdravu  formou  svou  druží  se  pohřební  ká- 

lovice  srdce   a   z  části  konvexní   plochy  ja-  zání   Při  royvi  knje^a   Jana  Gottlob  Marlotha 

terní.    Vlévá  se  do  žilného  úhlu,  jejž  tvoří  (1812),  provedené  z  části  rovněž  hexametrem. 

pravá  žíla  podklíčková  s  vnitřní  žilou  hrdelní.  V  době   napoleonských  válek   psal   i  vojen- 

Mizqae,  hornatá  provincie  v  Bolivii  (Již.  ské  písně,  z  nichž  některé  vyšly  na  zvi.  li- 
Amerika),  bohatá  na  ložiska  zlata,  stříbra  a  stech  (jako  Khérluš  berbsklm  bratram  saxon- 
olova.  Půda  velmi  úrodná.  Ve  vyšších  pólo-  skeho  wójska  do  póla  sobudaty^  1806).  O  pís- 
kách nalézají  se  zde  tučné  pastviny;  vývoz  nich  Křci^na,  Žné  a  Khwalba  burstwa,  které 
nejlepšího  plemene  andaluských  koni  (ca^a//05  vyšly  rovněž  na  jednotlivých  listech  kolem 
cochabambinos).  Hl.  m.  t.  jm.  leží  1335  m  n.  m.  r.  1843,  není  zjištěno,  pocházeji-li  od  Rudolfa 

Mizraim  v.  Misraim.  M-a  či   od  jeho   otce.    —    Viz   A.   Černého 

Mizan,  ves  v  Haliči,  v  hejtm.  a  okr.  do-  Sto    let    lužicko-srbské   poesie   (^Slovanský 

linském,  se  1036  obyv.  většinou  rusín.  (1890^  Přehled*,  IIL).  Čný. 


Mjósen  —  Mládenec.  449 

Stjdseil  (od  slova  mjór,  úzký),  největší ;  Ant.  hr.  Vratislav  z  Mitrovic,  Václav  Šl.  Havle 
jezero  v  Norsku,  nalézá  se  60  km  na  s.  od ,  a  r.  1792  koupila  jej  v  dražbě  nynější  rodina 
fjordu  Christianského  v  provinciích  Hamaru   Pabstmannova. 

a  Agershuusu,  331  m  n.  m.  Jezero  jest  vlastně  2)  M.,  ves  na  Moravě  na  stanici  Rak.  stát. 
rozšířené  úvodí  řeky,  odtud  podélný,  na ,  dráhy  (Třebovice-Prostějov),  hejtm.,  okr.  a 
obou  koncích  zúžený  jeho  tvar;  délka  9S  km,  pš.  Mor.  Třebová,  fara  Rychnov;  141  d.,  929 
šíře  2—12  km,  celá  plocha  363  km\  největší  |  ob.  č.  (1890),  3tř.  šk.,  ložisko  hned.  uhlí. 
hloubka  455  m.  Na  sev.  konci  u  Lilleham- 1  Mladijovlo^ :  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejt- 
meru  přijímá  M.  nejdůležitější  přítok  Gund- 1  man.  a  okr.  Strakonice,  fara  Jinín,  pš.  Ceh- 
brands-Laagen.  Z  jezera  vytéká  řeka  Vor- |  nice;  68  d.,  459  ob.  £.  (1890),  meŠní  kaple 
men  (na  již.  konci  u  Minne),  pr.  přítok  nej-  sv.  Jana  Nep.  z  r.  1756,  mlýn,  pila  a  alod. 
větší  řeky  norské  Glommenu.  Uprostřed  je- 1  statek  s  popi.  dvorem  a  myslivnou,  bažant- 
zera  mezi  Hamarem  a  Gjdlvikem  ležt  velký  ničí  a  ovčínem;  drží  jej  Alfred  kn.  Windiscli- 
a  velice  úrodný  ostrov  Helge-Oe.  Nejdůle-  grcltz.  Ke  kon.  XVÍ.  stol.  seděla  na  M-cích 
žitějši  města  u  jezera  jsou  Hamar,  Gjdvik  a  jako  na  zboží  samostatném  rodina  Vrab- 
Lillehanmier.  Okolí  jezera  náleží  k  nejpěk-  ských  z  Vrabí.  Po  smrti  (f  1781)  Adama 
néjŠím  a  nejúrodnějším  krajinám  Norska, ,  hr.  Losa  z  Losimthalu  připojeny  M.  ke  statku 
břehy  jeho  jsou  dobře  vzdělány.  Stř.  roční  Štěkenskému,  při  němž  trvají  dosud, 
teplota  sotva  4*.  Provozuje  se  tu  velmi  vý-  2)  M.  (Blaáowiti),  far.  ves  na  Moravě  ra 
nosné  rybářství  a  čilá  plavba.  stanici  Rak.  stát.  dráhy  (Šternberk- Km  o  v), 

Mlaoova  v.  Mládcova.  hejtm.  a  pš.  Šternberk;   82  d.,  23  obyv.  č., 

Mladá:  1)  M.,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  508  n.  (1890),  kostel  sv.  Maří  Magd.,  2tř.  šk., 
Ml.  Boleslav,  okr.  a  pš.  Benátky;  99  d.,  585    popi.  dvůr. 

ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Kateřinv  (ve  XIII.  Mlad^ovský  Vladislav,  lékař  český 
stol.  far.),  3tř.  šk.,  popi.  dvory  Mladotín  a  (♦  1866  v  Praze).  Lékařství  vystud.  v  Praze 
Boží  Dar  a  myslivna.  R.  1587  lehla  čásf  vsi  i  a  byl  tu  r.  1890  povýšen  ua  doktora.  Od 
popelem.  —  2)  M.,  Mladý  (Lodus),  ves  t,  r.  1897  působí  v  létě  jako  lázeňský  lékař 
hejtman.,  okr.  fara  a  pš.  Č.  Budějovice;  35  d.,  v  Mariánských  lázních,  r.  1900  pak  se  habi- 
241  ob.  c.,  160  n.  (1890).  Ves  příslušela  ode  j  litoval  na  české  fakultě  lékařské  jako  docei  t 
dávna  obci  českobudějovické.  —  3)  fň.JMla-  balneologie  a  klimatologie.  Mimo  drobnější 
dey\  ves  t.,  hejtm.  Litoměřice,  okr.  Uštěk^  zvi.  cestopisné  články  napsal:  Chorea  chro- 
fara  Býčkovice,  pš.  Liběšice ;  32  d.,  189  oby  v.  nica  progressiva  (»Časop.  čes.  lék.«,  1892  ; 
n.  (1890).  Příspěvek  k  léčeni  tuberkulosy  (t.,  1895);    Zá- 

lOad&tka,  dítky,  které  dal  povražditi  Hé-    kladní  rysy  lékařského  léčení  vodou  (t.,  1896); 
ródes  doufaje,  že  mezi  nimi  zahyne  také  le-    Léčení  chron.  chorob  ^aludečních  vodami  alka 
žíš;   památku  jejich  světí  církev  katol.  ane    lickymi  a  solnými  (t.,  1899);  O  differenci  me^i 
28.  pros.  indikacemi    Karlových    Varu    a    Mariánských 

Uadoova,  lépe  Mlatcova,  Mlacova,  Ld^ní  (t.,  1899) ;  O  indikacích  a  kontraindika- 
ves  na  Moravě,  hejtm.  Uher.  Hradiště,  okr.  cích  ld\ní  slaťinných  (t,  1900);  O  významu  lé- 
Napajedla,  fara  a  pš.  Zlín;  62  d.,  333  ob.  č.  cení  Idieňského  při  otylosti,  dni  a  cukrovce  (t , 
(1890).  Itř.  šk.,  popi.  dvůr  Zbožcnsko.  Ro-  1900);  Příspěvek  k  roiřesení  oid^ky  resorpce 
diště  Frt.  Bartoše.  ku{e  (^Rozpravy*   České   akad.,   1897);   Re- 

]D&dč#,  Ml  ač,  ves  na  Moravě,  hejtman.,    5orpc6  ku{e  v  láiních  elektrických  (t.,  1898): 
okr.  a  pš.  Litovel,  faraMěrotín;  80  d.,  528  ob.    Experimentální  příspěvek  k  therapii  inhalaČnf 
č.,  60  n.  (1890),  kaple,  2tř.  šk.,  myslivny  Mladč-   (t.,  1897);  O  fysiologických  účincích  láiní  sla- 
ská,  Na  alejích;  dvůr  popi.  a  čásť  obce  No-   tinných  (t.,  1899). 
vé  Zámky.  Mladen  Šubič,  bán  chorvatský,  v.  Chor- 

Mlad«,  řeka  v  Hercegovině,  v. Neretva.   vatsko  a  Slavonsko,  str.  353a. 

MladeokOr  M  lad  osice  (Mladet^ko),  ves  ICláden^o  z  Mi  li  čina,  příjmení  staro- 
na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Opava,  fara  Jakar-  českého  rodu  vladyckého,  jehož  předky 
tovice;  63  d.,  2  ob.  č.,  2  pol.,  335  n.  (1890),  byli  Vilém  a  Heřman  (viz  z  Milicí  na;. 
Itř.  šk.,pš.,  dva  mlýny.  Alod.  statek  (173*19 /la)  Od  jiného  předka  pocházeli  Sádlové  zi 
se  zámečkem,  dvorem,  lihovarem  a  sýrárnou  Smilkova,  od  třetího  Mládenci,  kteří  se 
náleží  dru  Jos.  Hartigovi.  Opodál  popi.  dvůr  druhdy  i  Liškami  nazývali.  V  Čechách 
Mladecké  Dvořisko.  seděl    r.   1418  Jan   na  Újezdci   (u   Lnář)   a 

Mladjjov:  1)  M.,  far.  ves  v  Čechách,  r.  1419  držel  Kocelovice.  Tyto  prodal  r.  1433 
hejtm.  Jičín,  okr.  a  pš.  Sobotka;  50  d..  265  i  se  syny  Oldřichem  a  Domoslavem.  Na 
ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Jiljí  (ve  XIV.  stol.  Moravě  žili  r.  1390  Hynek  a  Albert  Vlk 
far.),  3tř.  šk.,  četnická  stanice,  mlýn  a  sa-  bratří,  kteří  měli  Snovidky.  Onen  koupil 
mota  Kopanina.  Alod.  statek  M.  a  Roven  r.  1397  Vetěrov.  Třetí  bratr  J  a  n  Liška  držel 
s  rastíkál.  pozemky  (426*81  ha)  se  zámkem,  od  r.  1406  Muřinov.  Kromě  nich  žili  na  poč. 
dvorem  a  myslivnou  drží  G.  L.  Pabstmann. ,  XV.  st.  Vilém  (r.  1406  na  Rudolci)  a  synové  (?) 
Poč.  XVIL  stol.  držel  M.  Konrád  z  Hodějova,  jeho  Pavel  a  Oldřich  řod  r.  1407  na  Ru- 
jemuž  po  bitvě  bělohorské  v  plen  vzaty  a  dolci).  Dotčený  Pavel  stal  se  r.  1434  bisku- 
prodány  Albrechtovi  z  ValdŠteina ;  potom  se  pem  olomouckým  a  zemřel  r.  1450.  Rudolec 
tu  připomínají  A.  hr.  Desfours  (1718),  svob.  držel  r.  1437  Beneš,  jehož  syn  Vilém  jej 
pán  z  Unwerthu,  Václav  hr.  Netolický  (1747),   r.  1446  s  Pavlem  prodal.  Pak  seděl  Vilém  na 

Ottfiv  Slovník  Naačaý  sv.  XVII.  i8  i  1901  29 


450 


z  Mladenovic  —  Mladočov. 


Blansku.  Tehda  také  žili  Soběslav  (syn 
Heřmanův)  a  Oldřich.  Po  dotčeném  Janovi 
Liškovi  žili  r.  1446  synové  Vilím,  Ctibor 
a  Přibik,  kteří  Muřinov  prohospodařili  a 
prodali  a  v  1. 1464—66  pomřeli.  V  Čechách  žil 
z  téhož  rodu  ještě  r.  1510  Svatomír.    Sčk. 

z  Klad^novlo  Petr,  rodem  Moravan,  přišel 
záhy  do  Prahy  na  universitu,  kde  stal  ser.  1409 
bakalářem  svobodných  umění.  Na  to  vstou- 
pil do  služeb  Jana  z  Chlumu,  s  kterým  vydal 
se  jako  průvodce  Husův  11.  říj.  1414  na  ce- 
stu do  Kostnice.  Zde  prokazoval  zajatému 
mistru  oddané  služby,  o  kterých  se  tento 
v  listech  svých  vděčně  zmiňuje;  jmenovité 
opisoval  jemu  traktáty.  V  sezení  koncilia  dne 
13.  kv.  1415  četl  stiŽní  spis  pánů  českých 
v  příčině  zajetí  Husova  a  byl  sám  třetím  Ce- 
chem přítomen  čtení  artikulů  Žaloby  proti 
Husovi.  Jemu  odkázal  Hus  knihy  Viklefovy. 
Po  návratu  do  Prahy  stal  se  Petr  z  M.  mi- 
strem na  universitě  (1616)  a  oltářníkem  a 
r.  1421  kazatelem  u  sv.  Michala  na  Starém 
Městě  v  Praze.  Náležel  ke  straně  umírněné 
a  účastnil  se  hádání  o  užívání  ornátů  v  domě 
Zmrzlíkovském,  stoje  na  stanovisku  proti- 
táborském.  Ani  polemice  proti  Václavovi  Ko- 
randovi  v  kostele  P.  Marie  Sněžné  se  nevy- 
hnul. Proto  popudil  proti  sobě  stranu  kněze 
Želivského,  a  když  vypukla  17.  dubna  1427 
bouře  v  Praze  proti  Zikmundu  Korybutoviči, 
byl  s  mistry  Křišťanem,  Janem  Příb rámem  a 
Prokopem  z  Plzně  zajat  a  na  radnici  Staro- 
městské uvězněn,  a  když  odepřel  podrobiti 
se  nové  správě  církevní  Jana  Rokycany,  vy- 
pověděn z  Prahy,  kam  se  navrátil  po  dvou 
letech.  R.  1426  byl  děkanem  fakulty  svob. 
umění  a  r.  1439  stal  se  farářem  u  sv.  Michala 
a  rektorem  university.  Ostatek  svého  života 
trávil  v  klidu,  z  něhož  byl  vyrušen  jen,  když 
vyslán  byl  r.  1446  ke  králi  Bedřichovi  mezi 
posly  o  vypravení  Ladislava  do  Čech.  Též 
jednání  o  potvrzení  kompaktát  se  súčastnil 
(1448)  a  na  universitě  děkanoval  ještě  po 
druhé  r.  1441.  Zemřel  7.  února  1451  (dle  Lu- 
páče).  —  Spisy  Petra  z  M.  zaujímají  v  pra- 
menech dějin  husitských  místo  vynikající, 
nikoli  formou,  která  jest  velmi  neurovnaná, 
ale  obsahem.  Jest  to  především  jeho  zpráva 
o  osudech  Husových  v  Kostnici:  Relatio  de 
magistři  Joannis  Hus  causa  in  Constantiensi 
consilio  acta,  vydaná  se  změnami  v  pořadu 
dle  rukop.  musejního  Palackým  v  »Documenta 
M.  T.  Hus«,  obsahující  celé  období  od  od- 
jezdu Husova  z  Prahy  až  do  smrti  jeho.  Ve- 
psány jsou  do  vypravování  četné  dokumenty 
Z  tohoto  spisu  učinil  Petr  český  výtah  pro 
své  krajany,  neboť  » zdálo  se  mi  užitečné  celý 
běh  na  památku  budoucím  toliko  o  smrti 
jeho  položiti,  aby  jeho  nepřátelé,  jenž  ještě 
po  smrti  zle  o  něm  mluví,  ústa  svá  stulili*. 
Toto  zpracování  vešlo  v  obecnou  oblibu  a 
bylo  na  den  Jana  Husi  v  kostelích  čítáváno. 
Asi  v  XVI.  stol.  přeloženo  i  do  latiny.  Fr. 
Procházka  (O  menších  spisech  Petra  z  M. 
ve  >Zprávách  o  zasedáni  české  spol.  nauk<, 
1882,  p.  310)  domnívá  se,  že  i  Narratio  de 
magistro  Hieronymo  Pragensi  pro  Cliristi  nO' 


mine  Constantiae  exusto,  jakož  i  Alia  de  eodem 
narratio,  JBk  vyšly  ve  velké  sbírce  Norimber- 
ské spisů  Husových,  pošly  z  péra  Petrova, 
který  i  tu  pořídil  český  výtah  vydaný  Gollem 
ve  »Vypsání  o  mistru  Jeronýmovi  z  Prahy* 
(Praha,  1878).  Česká  zpráva  Husa  se  týkající 
vyšla  r.  1533  u  Pavla  Severína  v  Praze  ti- 
skem pod  jménem:  Spis  o  utrpení  Mistra 
yana  Husa\  po  druhé  r.  1600  u  S.  Palmy  a 
r.  1870  u  Kobra.  JTe. 

Mlad^ňovloe  v.  Mladoňovice. 

Mladikov,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Stra- 
konice, okr.  Volyně,  fara  a  pš.  Vacov;  12  d.> 
78  ob.  č.  (1890);  poblíž  vápencové  lomy. 

Mladina  (v  pivovarství)  má  v  sobě  sou- 
částky sladu  (a  případně  jeho  náhražek)  a 
chmele,  kteréž  buď  jiŽ  byly  rozpustnými  nebo 
průběhem  rmutování  a  varem  získaný  a  za- 
chovány zůstaly.  Extrakt  m-ny  skládá  se 
z  cukrů  (z  těchto  připadá  na  50— 60Va  na 
maltosu,  2— 47o  na  cukr  třtinový  a  7—9% 
na  redukující  cukry:  dextrosy,  laevulosy,  iso- 
maltosy),  zdextrinů  (15  — 257o;  amylodextrin 
a  erythrodextrin  přicházejí  jen  výjimkou  za 
nedostatečné  hodnoty  materiálu  a  práce  ve 
varně), , v  ostatním  obsahuje  gummité  látky, 
zplodiny  roštění  (zejména  karamel),  pekti- 
nové  látky,  bílkoviny,  albumosy,  peptony, 
amidy,  z  chmele  pak  hořč,  pryskyřici,  tříslo- 
vinu  a  aetherickÝ  olej,  konečně  kyseliny  a 
minerálně  látky.  V  praxi  určuje  se  množství 
extraktu  saccharometrem  udávajícím,  kolik 
dílů  extraktu  obsaženo  jest  ve  100  dílech. 
Pro  piva  obyčejná  m-ny  vykazují  9— 10Vo» 
pro  ležáky  12— 147o,  pro  exportní  15— lóVor 
v  Anglii  dostupuje  16— 307o.  Složení  m-ny 
podmiňuje  vlastnosti  piva  a  závisí  na  prvém 
místě  na  hodnotě  materiálu  a  pak  ovšem  oa 
způsobu  a  provedení  várky.  Srv.  Chlazení 
mladiny.  Chý, 

madkov:  1)  M.  (Wichstadtl),  starob,  mě- 
stečko v  údolí  Tiché  Orlice,  při  stanici  Rak. 
sev.-záp.  dr.  (Kr.  Hradec-Meziměstí),  v  hejtm. 
žamberském,  okr.  králickém,  má  148  d.,  69- 
obyv.  č.,  941  n. 
(1890),  far.  kostel 
sv.  Jana  Křt.  (ve 
XIV.  stol.  far.) 
vystavěný  v  let. 
1736—44,  radni- 
ci, 3tř.  šk.,  respi- 
cientství  fínanč. 
stráže,  2  mlýny, 
piluaněkolikvý- 
roč.  trhů.  Kdy  M. 
zal.  a  na  měste- 
čko povýšen,  ne- 
známo. Erb  měst. 
(vyobr.  č.  2779.): 
v  stříbrném  ští- 
tě spatřují  se  na 
třech   zelených   pahorcích   tři   zelené   jedle. 

2)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr.  a  fara. 
Boskovice,  pš.  Skalice-Vaculka;  35  d.,  234 
ob.  č.,  3  n.  (1890),  Itř.  šk.,  mlýn. 

madodov,  far.  ves  v  Čechách,  hejtman., 
okr.  a  pš.  Litomyšl;  30  d.,  170  ob.  č.  (1890), 


Č.  2779.  Znak  mést.  Mládkova. 


Mladogrammatická  škola  —  Mladota  ze  Solopisk.  451 

kostel  sv.  Bartoloměje  (ve  XIV.  stol.  íar.)»  prodal.  Tiřík  mčl  manželku  EliSku  Rodovskou 
2tř.  šk.  z   Hastiřan,   která   r.   1598   dědila  Stakory. 

Mladog^rammatioká  ikola  v.  Jasyko-  Jiří  zemřel  ok.  r.  1600  a  vyskytuji  se  od 
zpyt,  str.  145^,  r.  1609  synové  Václav,  Zdeněk  Adam  a 

MlÁ4on6  v.  Lhotka  8).  Zikmund.  Václav  vyženil  s  manž.  Mandalé- 

Mladoňov  (Plattetschlag),  ves  v  Čechách,  nou  z  Labouně  klášter  Hradiště,  který  však 
hejtm.  Krumlov,  okr.  a  pš.  Chvalšiny,  fara  r,  1612  prodán.  Za  to  koupila  Mandaléna  Le- 
Polná;  22  d.,  181  ob.  n.  (1890).  Ves  tato  po-  šany.  Václav  koupil  Kremyž  a  Ohníč  (1628), 
němčena  po  válce  30leté,  osazena  byvši  Němci  jež  r.  1630  prohospodařil;  před  tím  býval  hejt- 
ze  Štýrska.  manem  panství  dobříšského.  Zdeněk  byl  že- 

Hladoňovlo^ :  1)  M.,  M 1  a  d  e  ň  o  v  i  c  e,  ves  nat  po  prvé  s  Kateřinou  z  Dohalic,  jež  r.  1609 
v  Cechách,  hejtm.  Chrudim,  okr.  a  pš.  Na-  koupila  Stakory;  on  sám  koupil  r.  1629  Malo- 
sevrky,  fara  Licibořice;  13  d.,  92  oby  v.  č.  bratříce  (f  1661,  2.  manž.  Kateřina  Kordu- 
(1890).  lovná  ze  Sloupna).   Ze  tří  synů  stal  se  nej- 

2)  M.,  Mladenovice,  ves  na  Moravě,  mladší  Jan  Zikmund  theatinem;  ostatní 
hejtm.  Dačice,  okr.  a  pš.  Jemnice,  fara  Kdou-  měli  potomstvo,  a)  Pošlost  Skalecká. 
sov;  80  d.,  472  ob.  č.  (1890),  kaple  sv.  Flo-  Jan  Jiří,  nejstarší  syn  Zdeňkův,  vyženil 
riána,  2tř.  šk.  —  3)  M.  (Bladensdorf),  far.  ves  r.  1647  s  Annou  Kateřinou  Ostrovskou  ze 
t.,  hejtm.,  okr.  apš.  Šumperk;  82  d.,  675  ob.  Skalky  statek  Skalku  (f  1669).  Synové  jeho 
n.  (1890),  kostel  sv.  Mikuláše  (r.  1757  lokál,  byli  Janjiří,  Vilém  Antonín,  Václav 
kaple,  r.  1861  na  faru  povýšena),  2tř.  šk.         Šťastný  a  Frant.  Jindřich  (f  1680  svo- 

Mladoslo«  v.  Mladé ck o.  boden),  kteří  se  r.  1670  dělili;  Jan  Jiří  měl 

MladostOT,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.  čásf  Skalky  s  tvrzí,  Vilém  měl  po  otci  za 
a  pš.  Turnov,  fara  Vyskeř;  19  d.,  102  ob.  Č.  díl  Lhotku,  která  po  jeho  smrti  (f  1694)  pro- 
(1890).  dána  k  Rychnovu,  Václav  držel  po  otci  dvůr 

Mlkdoiovloe,  far.  ves  v  Cechách,  hejtm.,  v  Jizerním  Vtelně,  který  r.  1684  prodal  a 
okr.  a  pš.  Třeboň;  63  d.,  351  ob.  č.  (1890),  koupil  r.  1693  Cetno.  Týž  měl  jediný  potom- 
kostel  sv.  Bartoloměje  Tve  XIV.  stol.  far.),  stvo,  totiž  Frant.  Antonína,  jenž  r.  1718 
2tř.  šk.  Tu  a  v  okolí  želez.  ruda.  svoboden  zemřel,  a  Janaignáce,  jenž  kou- 

Mladota  se  Solopilk,  příjmení  staro-  pil  r.  1715  dvůr  v  Chotouni,  držel  r.  1725 
české  rodiny,  rozdílné  od  Mirků  ze  S.  (v.  Předboř  a  Lhotu  a  ok.  r.  1747  zemřel.  Syn 
t.).  Prvotní  erb:  červ.  štít  a  na  něm  pokosem  tohoto  Jan  Václav  držel  Lhotu,  Blinku  a 
stříbrný  pruh,  v  němž  jsou  tři  černé  routy,  dvůr  sv.  Prokopa  v  Chotouni  a  zemřel  r.  1787 
nad  helmou  červ.  křídla  (od  r.  1761  dvě  hel-  v  Příbrami  bezdětek.  Jan  Jiří,  držitel  části 
my,  každá  s  červ.  křídlem,  přikry vadla  červ.  '  Skalky,  k  níž  ostatek  získal,  měl  syny  An- 
bílá  a  černá  bílá).  Podle  podezřelé  paměti  tónina  Tozefa,  Frant.  Karla  a  Tana 
byl  Mladota  Prosinka  ze  Drast,  král.  podčeší,  Kryštofa.  František  koupil  statek  Veli- 
r.  1305  držitelem  vsi  Solopisk  u  Berouna.  Ji-  chovky,  jejž  mladší  bratr  (1758)  zdědil  a 
sto  jest,  že  ProsinkovézDolan  patřili  r.  1777  prodal.  Týž  měl  syna  Jozefa  Kry- 
k  jejich  předkům.  Vochek  ze  S.  sloužil  štofa,  jenž  r.  1782  bezdětek  zemřel.  Anto- 
r.  1421  při  obraně  Karlšteina  a  obdržel  za  to  nín,  jenž  byl  hejtmanem  kraje  hradeckého, 
část  Třebotova.  Syn  jeho  byl  r.  1430  Va-  zemřel  r.  1749,  odkázav  statek  Skalku  man- 
něk.  Týž  nebo  jiný  Václav  připomíná  se  želce  Barboře  Frant.  z  Golče,  ale  tak,  aby 
od  r.  1465.  R.  1493  obdržel  od  Jana  bratra  jej  zase  do  rodu  M-tův  poručila.  Dotčená 
zápis  na  Solopisky,  sám  držel  Liteň  a  pro-  paní  se  tak  zachovala  (f  1755)  a  Skalku  Ja- 
dal  r.  1516  Solopisky.  Na  Litni  seděli  pak  novi  Nep.  M-tovi  ze  Š.  odkázala.  ^)  Vi- 
Prokop  (1518)  a  po  něm  Hynek  a  Jiří.lém  Jindřich,  druhý  syn  Zdeňka  Adama, 
kteří  Liteň  prodali.  Hynek  Žil  potom  v  Chru- '  koupil  r.  1654  Chlum  a  zemřel  dne  17.  dub. 
dimsku,  kdež  držel  Rosice,  a  zemřel  r.  1538  1691,  maje  75  let  svého  věku.  Měl  5  synův, 
v  Chrudimi  zůstaviv  z  manŽ.  Kateřiny  z  Pot-  Nejstarší,  Adam  Ignác,  byl  r.  1673  za  kněze 
šteina  syna  Michala  (1544).  Po  Jiříkovi  zů-  vysvěcen,  r.  1674  stal  se  farářem  v  Milčíně, 
stala  dcera  Lidmila  (1554),  manž.  Jana  Karla  jmenován  nedlouho  potom  papež,  protonotá- 
ze  Svarová.  Jan,  příbuzný  předešlých,  kou-  řem  a  kanovníkem  u  Všech  Svatých,  r.  1701 
pil  před  r.  1540  statek  Ostrovec,  který  roku  byl  kanovníkem  pražským  a  vyšehradským 
1569  prodal.  Bratří  Adam  a  Jan  koupili  a  koupil  Skrýšov,  naposled  byl  děkanem 
Liber,  která  po  jejich  smrti  (f  1543)  se  do-  u  sv.  Víta  a  od  r.  1702  proboštem  u  Všech 
stala  dcerám  a  r.  1545  prodána.  —  Pozdější  Svatých.  Zemřel  dne  23.  kv.  1708  (v  matrice 
Mladotové  pocházeli  od  Mikuláše,  jenž  zapsáno  16.  říj.)  a  pohřben  v  kostele  sv. 
držel  r.  1495  statek  Píšťapy.  Synové  jeho  Víta.  Tiskem  vydal  dvě  duchovní  řeči:  Po- 
drželi r.  1509  po  polovici  téhož  zboží,  ale  hřební  kd^dni  nad  Kateřinou  {  Řičan  (1674)  a 
prodali  je  potom.  Zdeňkova  manž.  Dorota  Kd^dni  při  korunovaní  Frant.  Heleny  Pironky^ 
VanČurka  z  Řehnic  kouoila  r.  1556  Lužany.  abatyše  u  sv.  Jiří  (Jireček,  »Rukověť«,  11., 
Po  něm  (t  1563)  zůstali'čtyři  synové.  Zik-  41).  Druhý  syn,  Václav  Rudolf,  koupil 
m  u  n  d,  nejstarší,  držel  Nevratnice  a  od  r.  1576  r.  1682  s  manž.  Annou  Kateřinou  Hubry- 
Slatinu;  zemřel  před  r.  1592  bezdětek.  Sla-  kovnou  statek  Samšinu  a  zemřel  r.  1710  bez 
tinu  zdědili  bratří  jeho  Jan,  Jiří  a  Miku-  potomků.  Třetí  syn,  Ferdinand  Antonín, 
láš  (t  1698),  z  nichž  ji  převzal  Jiří  a  r.l593    držel  napřed  (1684)  Nejepín  a  Lukavec,  jejž 


452  Mladotice  -^  Miadvaněk. 

r.  1692  prodal,  r.  1693  koupil  Zruč,  kterýž  |  nejmladší  z  bratří,  zdČdil  statek  Skalka  a,  ač 
statek  si  r  1700  za  Ostředek  vyměnil,  od  j  byl  dvakráte  ženat,  synův  neměl.  Zemfel 
r.  1694  držel  také  Soutice.  Zemfel  17.  října  '  r.  1798  v  Praze,  odkázav  Skalku  vnuku  svého 
1726  vSouticích,  maje  věku  74  léta.  Přečkal  bratra.  Josef  (f  1786)  zůstavil  jediného  syna 
ho  syn  Frant.  Michal,  jenž  vstoupil  do  Františka,  jenž  byl  rytmistrem.  Tohoto  ayn 
tovaryšstva  Ježíšova.  Statky  jeho  získala  od   byl  Vojtěch  (♦  1778),  jenž  zdědil  r.  1798 


řádu  jesuitského  (1738)  matka  jeho  Zuzana 
Adléta  z  Golče,  třetí  manželka  otcova,  a  se- 
stry Marie  Anna  a  Zuzana  Františka.  Onano, 
vdaná  Přichovská,  do.stala  Soutice,  tato,  na 


Skalku  fkterou  r.  1800  prodal)  a  před  tím 
(1791)  Maštov  s  Vilémovem,  který  byl  ná- 
padním statkem  v  rodě  Golčovském  a  podle 
pořízení  Jana  Františka  z  Golče  (1752),  bratra 


před  vd.  Mladotova  a  potom  Puteanova, '  prabáby  Vojtěchovy,  měl  spadnouti  na  její 
Ostředek.  Čtvrtý  syn  Jan  Vilém  (f  k.  1710)  \  potomstvo.  K  tomu  koupil  (1808)  Libědice 
držel  Zahrádku  a  měl  několik  synů.  Pátý  !  (f  20.  říj.  1827,  1.  manž.  Marie  Přichovská, 
syn,  Vilém  Ignác,  koupil  r.  1700  Vermě-  f  1805).  Dcery  Marie,  manž.  Arnošta  z Thunu, 
říce  a  r.  1708  manství  v  Druhlicích  (f  1709,  Jozefína  (od  r.  1825  první  manž.  Leopolda 
manž.  Anna  Maric  z  Rassfeldu).  aa)  Synové  I  hr.  z  Thunu,  t  1827),  Eliška,  od  r.  1829  druhá 
tohoto  byli  Norbert  Ignác,  Adam  Fer- ,  manž.  téhož  pána,  dědily  Benátky  po  vy- 
dinand  a  Vilém  Augustin  (f  1774  bez  mření  rodu  Přichovského  a  dostaly  se  skrze 
potomků).  Norbert  měl  dvůr  v  Chejstovicích  ně  do  rodu  hrabat  z  Thunu.  Vojtěch,  nej- 
a  zemřel  r.  1726  v  Pelhřimově.  Z  manŽ.  Marie  :  starší  syn  Vojtěchův  (*  1806),  koupil  r.  1841 
Kateřiny  Zahrádkové  zůstavil  syny  Jana  a  statky  Zahrádku  a  Chlum  a  později  držel 
Norberta,  z  nichž  tento  zemřel  v  mládí  a  Červ.  Hrádek  u  Sedlčan  (t  1893,  manž.  Val- 
onen,jsa  naposled  ratiňkačním  kommissařem,  burga  z  Reicenšteina,  f  1892).  Synové  jeho 
r.  1784  dokonal  život  v  Praze  dědicův  ne-  jsou  Zdeněk,  František,  Vojtěch  a  Jan.  Fran- 
maje.  Adam  koupil  r.  1718  s  manž.  Leopol-  |  tišek,  druhý  syn  Vojtěchův  (♦  1810),  držel 
dinou  roz.  Netvorskou  statek  Verměřice  a !  Červ.  Hrádek  a  Kosovou  Horu  a  byl  doži- 
zemřel  r.  1742.  Synové  jeho  byli  Frant.  Jo-  votním  členem  panské  sněmovny  (f  1879). 
zef  a  Antonín  Jozef,  kteří,  jmění  nemá-  Bratr  jeho  Jan  (*  1813  —  t  1853)  byl  c.  k. 
jíce,  oba  sloužili  v  c.  k.  vojště  a,  jak  se  zdá,  majorem  ve  vojště.  Nejmladší  syn  Vojtěchův 
bez  dědiců  zemřeli,  bb)  Jan  Vilém  (f  kol.  Karel  Hugo  (*  1815),  c.  k.  rytmistr,  držel 
1710),  držitel  Zahrádky,  měl  z  první  manželky  ,  Křupou  a  Olešnou  (u  Něm.  Brodu).  Sčk. 
Anny  Veroniky  Marcinové  de  Ville  syny'  UadOtioe:  1)  M.,  ves  v  Čechách  na 
Jana  Václava,  Frant.  Jozefa,  Adama  ;  Doubravce,  hejtm.  a  okr.  Čáslav,  fara  a  pš. 
Ferdinanda  a  Václava  Maxim.;  z  druhé,  Ronov;  53  d.,  327  ob.  č.  (1890),  nadač.  dvůr 
Anny  Barbory  Rennové,  Jozefa,  Karla,  Pe-  fondu  hr.  Millesima,  myslivna,  mljn.  —  2)  M., 
tra  a  Jana  Viléma,  též  z  jedné  z  obou  víska  t,  hejtm.  a  okr.  Klatovy,  fara  a  pošta 
Jana  Kristiána,  z  nichž  někteří  mladí  a  ne- ;  Čachrov ;  6  d.,  8  obyv.  č.,  28  n.  (1890».  - 
ženati  pomřeli.  František  oženil  se  (1713) '  3)  M.,  chybně  Mláce,  ves  t.  při  rybníku  té- 
s  Helenou  Mechthildou  z  Golče,  byl  ingros-  hož  jm.,  stanice  c.  k.  rak.  státních  drah 
sátorem  větších  desk  zemských  a  zemřel  Plzeň-Žatec  a  Rakovník-M.,  hejtm.  a  okr. 
r.  1743  v  Praze.  Václav  sloužil  ve  voiště  při ,  Královice,  fara  Stradiště,  pS.  Plasy;  34  ď, 
Liechtenštcinově  pluku.  Karel  sloužil  též  ve  374  ob.  č.  (1890),  mešní  kaple,  2tř.  šk.,  dva 
voiště  u  téhož  pluku  a  zemřel  r.  1732.  Jozef  mlýny,  popi.  dvůr  a  myslivna.  R.  1193  při- 
byl knězem  tovaryšstva  Ježíšova.  Jan  Vilém  pomíná  se  při  klášteru  plaském.  —  4)  M., 
byl  rytmistrem  u  pluku  Lobkovského,  hcjt- ;  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Písek,  fara  a  pošta  Čí- 
manem  kouřimského  kraje  a  se  strýní  svou  ;  žová;  42  d.,  242  ob.  č.  (1890),  část  vsi  Mla- 
Zuzanou  Františkou  vyženil  statek  Ostředek.  i  ky;  16  d.,  98  ob.  q.  (1890).  —  6)  M.,  ves  t.. 
Pro  svou  věrnost  ke  královně  Marii  Terezii  I  hejtm.  a  pš.  Strakonice,  okres  Volyně,  fara 
byl  r.  1742  na  Ostředku  od  Francouzů  zajat !  Krasilov;  55  d.,  364  ob.  č.  (1890).  —  6)  M., 
a  po  8  neděl  v  Bílé  věži  uvězněn.  Zemřel  ves  tamtéž  v  okr.  planickém,  v.  Klemcn- 
v  Praze  dne  31.  květ.  t.  r.,  maje  věku  svého  i  tice  1). 

teprve  32  léta.  Vdova  vdala  se  po  druhé  za  Jo-  7)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Uher.  Brod. 
zefa  Frant.  Puteaniho  a  prodala  r.  1752  Ostře- ,  okr.  Valaš.  Klobouky,  fara  a  pošta  Hrádek ; 
dek  jesuitům.  Za  odměnu  věrnosti  zemřelého  '  111  d.,  583  ob.  č.  (1890),  3tř.  šk.  a  samota 
dostal  se  rodu  jeho  úřad  dědičného  vrat-  Trhanec.  Alod.  statek  jest  majetkem  Arnošta 
něho  (1743),  který  byl  po  Karlech  ze  Svá-   sv.  p.  Lederera. 

rova  odumřel.  Synové  Františka  Jozefa  byli  I     Badouiov,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Sedl- 
Jozef,  Jan  František,  Václav  a  Jan  Nep.,'čany,  okr.,  fara  a  pš.  Votice;  15  d.,  129  ob. 
z  nichž  Václav,  důstojník  v  c.  k.  vojště  při  1  č.  (1890),  2  mlýny  a  hájovna, 
pluku  savojském.  r.  1758  svoboden  zemřel,  i     KladOTloe,  ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr. 
Ostatní  tři,  majestátem  ze  dne  26.  čna  1761    Benešov,  fara  Popovice,  pš.  Postupice ;  28  d., 
povýšeni  do  panského  stavu  království  Ce-   230  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  a  mlýn. 
ského  starožitných  rodů.  Jozef  byl  při  koru-       Mladovldy  v.  Málo  vidy  1). 
nování  r.   1743  jakožto  jeden   z  dědičných,     Kladvaatt,  vlastně  Václav    z   Rach- 
úředníkův  a  měl  potomstvo.  Bratr  jeho  Jan   manová,    jehož    původu    neznáme,   jeden 
František  sloužil  v  dragounském  pluku  hr.    z  četných  hejtmanů   žoldnéřů   českých,   za- 
Koharyho  a  zemřel  r.  1771  bez  dědicův.  Jan,   městnaných  v  Uhrách  a  Rakousích.   Jmcno- 


Mlaka  —  Mlázovice.  453 

vltč  v  1.  1451—60  pleně  ohrožoval  krajinu  |  nebo  přímým  topením,  dovolují,  aby  úspor- 
mczi  Vídní  a  Prešpurkem.  Na  hradě  svém  I  ným  odsusením  stalo  se  m.  schopným  ulo- 
Najbachu  (nyní  zašlém)  vedl  knížecí  dvůr.  i  žení  a  zasílání,  ničeho  na  hodnotě  netratíc. 
Když  ve  sporu  o  dědictví  celské  Jan  Vito-  '  Ze  100  kg  čerstvého  m-ta  zbývá  asi  23  8  kg 
vcc  obsadil  Celi  a  dvořanstvo  císaře  Bedři- 1  suchého  (vyzískáme-li  125  kg  čerstv.  m-ta 
cha  lil.  zajal  (1457),  byl  mezi  zajatými  i  M., ;  ze  100  kg  sladu,  připadá  na  30  kg  su- 
který  odveden  pak  na  pevný  hrad  Krapinu '  chého).  Rozbor  m-ta  čerstvého  a  téhož  su- 
V  Záhoří.  Po  zjednání  mírai  podrobil  se  M.  chého  (dle  Jar.  Šuly^  podává  nám  obraz 
králi  Ladislavovi.  Rok  po  tom  (1458)  lstí  po-  složení:  čerstvé  m.  vláhy  78*22,  proteinu 
raž«-ii  byl  na  loupežné  výpravě  arciknížetem  ;  zhruba  4*99,  tuku  1*89;  suché  m.  vláhy  10*84, 
Albrechtem,  při  čemž  něco  lidu  jeho  zjímáno  proteinu  zhruba  20*11,  tuku  8*35;  čerstvé  m. 
a  utopeno  nebo  pověšeno.  V  putce  Václava,  bezdusíkatých  extraktivních  látek  9*98,  vlákna 
knížete  z  Ostrova,  s  PreápurČany,  kde  Vác- 1  z  hrubá  4*02,  popelu  0*90;  suché  m.  bezdu- 
lav  byl  zajat,  zaručil  se  M.  za  něho  (1460) ,  síkatých  extraktivních  látek  39'78,  vlákna 
a   svoje   stížnosti  s  nimi  vznesl  na  hraběte  i  z  hrubá  16*93,  popelu  3*99.  Chjr. 

Zikmunda  ze  sv.  Jiří  jako  rozhodce.  K  ústa-  Klava:  1)  M.  (rus.  MjiaBa,  pol.  Afiawa\ 
novenému  roku  vSak  státi  nemohl,  i  dal  se  új.  m.  v  rus.  gubernii  plocké,  na  ř.  Mlavce, 
zastupovati  hejtmanem  svým  Mikuládem  Trč-  11  km  od  prus.  hranic,  na  dráze  M.- Varšava, 
kou  z  Křižanova.  (Viz  o  tom  korrespondenci  t  má  11.211  ob.,  2  kostely  katol.,  l  pravosl.  a 
jeho  českou  v  »Archivu  českémc,  sv.  IV.,  1 1  evang.,  synagogu,  nemocnici,  chudobinec, 
str.  334  a  si.)    Brzy  po  podrobení  svém  cis.   reálnou  a  2tříani  chlapeckou  školu,  evang.. 


Bedřichovi  III.  zahvnul  po  těžkém  poranění. 
V  pramenech  uvádí  se  zkomoleně:  Lad- 
wenko  von  Rochnaw  neb  jen  Bengel 
von  Ruchenaw.  —  Srov.  Cillicr  Chronik 


židovskou  a  farní  školu  a  2  školy  obecné, 
továrnu  na  hospodářské  stroje  a  minerální 
vody,  parní  mlýn,  olejnu,  jirchárnu  a  my- 
dlárnu,  čilý  obchod  s  obilím,  pro  které  jest 


(vyd.  Kronesovo).  JTe.     i  zde  elevátor.    M.  byla  založena  r.  1429  ma- 

Mlaka,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Třeboň,  zovským  knížetem  Žemovitem.  —  Mlavský 
okr.  Lomnice  n.  Lužn.,  fara  Novosedlo,  pš.:  Újezd  leží  na  s.  gubernie  při  hranici  pru- 
Stráž  u  Třeboně;  34  d.,  306  oby  v.  č.  (1890),  I  ské.  má  1487*6  /tw»  a  72.872  ob.,  kteří  pro- 
fil, poutničky  kostel  p.  Marie  z  r.  1769  s  ka-  ;  vozují  orbu  (zvi.  brambory)  a  nepatrný  prů- 
planstvím,  zřízeným  (1773)  Eleonorou  kněz. ;  mysl. 

Schwarzenberkovou,  mlýn  a  myslivna.  |     2)  M.,  řeka  v   srb.   kraji    požarevackém, 

Klaky,  na  Mlakách,  v.  Mladotice4).   vzniká  v  krajině  Omolji,  teče  souběžně  s  Mo- 

Klat,   kladivo   válečné,  hrubá   těžká   ravou  k  sz.  a  vlévá  se  s  pravá  do  Dunaje 

zbraň,  v  nejstarších  dobách  z  kamene,  po- j  vsv.  od  Semendrije.  —  Okres  mlavský  má 

zději  kovová,   a  to   bronzová,  pak  železná. ,  45.468  ob. 

Ve  středověku  Slované  mnoho  užívali  m-ů.  >  Uási,  mlazina,  lesní  porost  mladistvý, 
jež  v  XV.  stol.  si  oblibovali  zvL  jezdci;  ale  i  který  po  úplném  zalesněni  pozemku  začíná 
1  pěšáci  bojovali  m-y,  jimiž  rozbíjeli  rytířům  se  zapojovati  a  pak  až  asi  do  15  roků  jeho 
pláty  na  prsou.    R.  1381  vzbouření  měštané   věku.  črn, 

pařížští  stali  se  pověstnými  svými  m-y,  na-  KLaxioe,  ves  v  Čechách  na  pr.  bř.  Labe, 
bitými  na  dlouhých  topořištích.  Později  m.  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Mělník;  241  d.,  1353 
ustoupil  palcátu. —  Z.  Winter,  Dějiny  kroje  I  ob.  č.  (1890),  mlýn,  cihelna,  kam.  lom,  koši- 
V  zemích  českých,  II.,  str.  279.  FM.     !  kářství.  Tu  a  v  okolí  daří  se  mělnické  víno. 

Mlatoova,  ves  na  Moravě,  v.  Mládcova.  ;M.  trpí  často  povodněmi  a  jmenují  se  ve 
Mlátek  v.  Hornictví,  str.  594 ^.  stol.  XI.  při  kapitule  mělnické.  R.  1789  při- 

M14tidky   viz   Hospodářské   stroje,   pojeny  se  statkem  šopeckým  k  panství  měl- 


str.  662  d. 


nickému. 


Mláto  nalézáme  po  várce  v  kádi  jalové  Mlasov,  far.  ves  v  Cechách,  hejtm.  Kla- 
jako  zbývající  pevné  součástky  použitého  j  to  vy,  okres  Planíce,  pŠ.  Kolinec;  41  d.,  332 
sypání  a  připadá  na  100  kg  sladu  125  až  ob.  č.,  5  n.  (1890),  kostel  sv.  Jana  Křt.  (ve 
130  kg  čerstvého  m-ta  s  75  až  80%  vláhy.  XIV.  stol.  far.),  2třídní  škola.  Alod.  statek 
Součástky  sušiny  m-ta  jsou:  cell ulosa,  škrob  !  (606*08  Aii^  se  zámkem,  dvorem,  lihovarem  a 
(tohoto  dle  hodnoty  sladu  a  práce  ve  várně  mlýnem  arží  Bedřich  sv.  p.  z  KleistŮ.  Poč. 
více  neb  méně),  něco  cukru  a  dextrinu,  pro-   XVIII.  stol.  seděla  na  M-ě  rodina  ryt.  Bergů, 


tcinové  látky,  tuk,  kyseliny  a  popeli ny.  Slo- 
žení čerstvého  m-ta  prokazuje  dle  Grouwena 
poměr  výživný,  že  rovná  se  1  kg  sena  střed. 


potom  Dohalští  z  Dohalic.  Za  nich  spojen 
M.  se  Žichovem.  Potom  se  majetníci  často 
měnili,  konečně  r.  1851  koupili  M.  svob.  pá- 


jakosti  2—3  kg  m-ta.  M.  cení  se  jako  vý-  nové  z  Kleistů. 
tečné  krmivo  pro  hovězí  a  vepřový  dobytek,  Mlázovloe,  starobylé  městečko  v  Cech., 
u  krav  podporuje  vylučování  mléka.  Čerstvé  na  úpatí  Mlázovického  chlumu,  v  hdtm.  krá- 
m.  podléhá  svou  podstatou  snadno  rozkla-  lovéhradeckém,  okr.  hořickém;  má  146  d., 
dům  (zapaří  se,  hnije),  i  poslouží  dobře,  888  ob.  č.  (1890),  farní  kostel  Nejsv.  Trojice, 
když  m.  v  jímkách  vyzděných  neb  v  kádích  I  3tř.  šk.,  pš.,  radnici  a  několik  výroč.  trhův. 
náležitě  upěchujeme  a  přikryjeme  vrstvou  ,  Nedaleko  pískovcové  lomy  a  na  úpatí  Chlumu 
zjmě  neb  hlíny.  Dnes  účelné  soustavy  su-  v  utěšené  krajině  lázně  (s  12  prameny),  za- 
šáren    (Otty,   Henckeho,   Heckinga),   parou   ložené  r.  1864.  M.  pro  svou  romantickou  po- 


Mlazovský  zTéšnice  —  Mlčoch. 


lohu  a  čist^,  horský  vzduch  hodí  se  za  letní 
pobyt.  Kdy  a  od  koho  M,  zaloieny,  ne- 
známo: ve  XIV.  stol.  měly  jií  svůj  vlastni 
kostel  VXVII.st- 
na  přímluvu  své- 
ho pána  Albrechta 
Vladislava  Smifl- 
ckého  ze  Smiřic 
povýSeny  na  mě- 
stečko a  nadány 
erbem  městským 
(vyobr.  č.  2780.): 
v  červeném  štité 
spatřuje  se  na  ze- 
lené pndě  stříbrná 
čtverhraná  věí  se 
stínkami,  oknem  a 
branou  otevřenou. 
C.  2780.  Zoik  mtm.  Mtliovii:.  M.  bývaly  zvláit- 
ním  statkem,  na 
němž  seděl  r.  1400  Chod  z  Mlaiovic,  v  XV.  st. 
dostaly  se  Zdeňkovi  Černínovi,  komturovi 
řádu  maltezskáho,  za  nehol  husité  M,  pře- 
padli a  hrad  r.  1423  pobořili.  Místu, kde  hrad 
stával,  říká  se  dosud  .Hrádek..  V  XVI.  st. 
příslušely  M.  ke  statku  holovouskému,  po- 
tom ke  statku  hofickému  a  ke  koupi  sto- 
letí XVII.  držch  zde  dvfir  Odkolkové  z  Ujezda. 
■laioviký  X  Téinlos,  příjmení  staro- 
české rodiny  vladyckě,  jejíž  někteří  členové 
méii  příjmení  Blch  (v,  Ulehové). 

Mlfiaolivo*^,  ves  v  Cechách  na  lev,  bř 
Vltavy,  hejtm.  Slané,  okr  Velvary,  fara  Ve- 

Rřek,  pS,  lenSovice;  49  d„  284  ob.  č.  (189C' 
.  1853  objeveno  zde  pohanské  ŽároviStě. 
■liooh   Melichar,   Monsignore,   zasIoL 
íilý    badatel    moravský   na    polj    biblickém 
{•  6.  led.  1833  v  Kladkách  na  Moravě).  Stu- 
doval  na   něm,  gymnasiích   v  Mor.  Třebové 
(1845—1830)  a  pak  v  Olomouci  (1851—1852), 
v  tomto  mčst£  i  bohosloví.   Byv  r.  1856  v 
svěcen     na     kněíství     působil     v     duchd 
Správě  na  různých  místech,  posléze  v  Char- 
vátech u  Olomouce.    Zde  sepsal  k  vyzváni 
monografii    Charvaliká  fara  a  koitel,  jíí  po- 
QÍil  prof.  M,  Procházka  valnou  měrou  pro 
sviij  Život  blahosl.  Jana  Sarkandra.  V  Char- 
vátech seznámil  se  i  9  prof.  SuSilem.    Roku 

1860  byl  promovován  za  doktora  theologi 
Aby  vzdělal  se  důkladněji  ve  St.  Zákoně  _ 
nárečfcb   semitských,  k  návrhu  arcibiskupa 
Fůrstenberka  povolán  byl  na  podzim  roku 

1861  do  ústavu  pro  vyšší  vzděláni  kněží  ve 
Vídní  u  sv.  Augustina,  kde  pod  vedením 
prof.  Danka  a  zvi.  Čecha  dra  Jos.  Vitvara, 
prof.  vyšší  exegese  a  semitských  nářečí  na 
universitě  a  prozat.  ředitele  ve  Frintaneu, 
prodlel  plný  rok.  V  1.  1862—69  byl  ředite- 
lem a  katechetou  na  hl.  niíSí  reálcc  v  Pro- 
stějově, r.  1869  jmenován  řádným  proftsso- 
rem  biblického  studia  staroiák.  v  Olomouci 
a  r.  1900  sídelním  kanovníkem,  R.  1883  stal  se 
rytířem  řádu  Boíího  hrobu,  r,  1888 jmenován 
čestným  radou  arcib,  konsistoře  v  Olomouci, 
r.  1892  la  vydání  Žaltáře  čestným  kaplanem 
Lva  XIII.,  r.  1894  skutečným  radou  kníi.  bisk. 
vratislavského   a   r,  1897    skutečným   radou 


arcib.  olomouckého  a  přísedícím  kníf.  arcib. 
konsistoře,  r.  1898  vládním  radou,  r.  1900  čle- 
nem c.  k,  zemské  školní  rady  pro  Moravu.  M. 
jest  z  nejzasloužilejších  kněží  Českoslovan- 
ských,  na  Moravě  pak  fadl  se  po  bok  jménům 
nejvíce  vynikajícím.  Vyvinul  blahodárnou  čin- 
nost vědeckou  i  vlasteneckou.  Učitelskou 
činnost  zahájil  M.  30.  dub.  r,  1869  přednáš- 
kou o  nářečí  syrském  a  ehaldejskéin.  Již  ide 
osvědčil  se  vyškoleným  odborníkem,  právu 
tak  jako  ve  svých  přednáškách  o  jazyce  he- 
brejském, jehoí  studiu  vĚnoval  vždy  péči 
velikou.  Vycházel  tu  z  názoru,  zajisté  správ- 
ného, že  bez  znalosti  hebrejštiny  je  nemož- 
ným nejen  studium  Starého  zákona,  ale  i  vy- 
stižení správného  a  úplného  smyslu  Vulgáty 
právě  tak.  jako  původního  heflčnistického 
textu  Nového  zákona,  jehoí  pisatelé,  píšíce 
hellénisticky,  myslili  hebrejsky.  Jeho  Mlttv- 
niee  jazyka  kebrejtkého  (autograf.  vyd.  v  Olo- 
mouci 1884,  po  druhé  1899)  přihlíží  s  tohoto 
stanoviska  v  části  syntaktické  pečlivě  k  tomu, 
jak  překládá  Vulgáta  a  jak  tudíž  zase  jest 
správně  překládati  latinský  text  Vulgáty  ac 
zřetelem  na  hebrejský  originál,  všímajíc  si 
současné  i  českých  překladů  bible  Králické, 
Procházkova,  Draského  a  Frenelova.  Zmínky 
zaslouží  po  prvé  u  M-a  se  vyskytující  česká 
terminologie.  Doplňkem  grammatiky  a  úvo- 
dem do  četby  textu  hebrejského  jsou  rov- 
něž autografované  Radices  ad  Genesím  e.  l.-IX. 
el  Ftaim.  i.—S.  (t,  1877  a  1882),  Parallelni 
s  jazykem  pěstoval  i  starovědu  biblickou,  by 
žáci  jeho,  budoucí  knSíi,  správně  poučeni 
jsouce  nevnáSeli  do  dob  biblických  názory, 
způsoby  a  zvyky  krajův  našich  a  doby  mo- 
derní. Původně  latinská  Succiitcta  Archaeola- 
íia  biblica  secundum  academicas  praelectiones 
(1870  a  1876,  s  20  přílohami  obrazovými), 
později  i  česká  StaroviJa  biblická  (1881  a 
1883,  300  stran  a  36  listů  vyobrazení),  obč 
autografické,  vydána  konečné  v  nové  dpravě 
t  tiskem  nákladem  dědictví  sv.  Prokopa  jako 
Slarovéda  biblická  (Praha,  1888,  36  listů  vy- 
obrazení). K  pracím  o  hebrejštině  i  archaeo- 
logii  biblické  přidružily  se  i  práce  o  bibli 
jako  celku  a  o  jejich  částech  jednotlivých. 
Vedle  souborného  úvodu  do  knih  St.  lá- 
kona:  Mroductio  in  libroi  satroi  Veterís  Te- 
Uamenti  (Olomouc,  1S71,  1885,  1896,  vesměs 
autograficky)  spadají  sem;  Exigesis  catholica 
reipectu  habito  leiettíiarum  naturalium  »ee  aon 
sensus  hitlorici  adversariorum  (XXXI.  Gene- 
.sis,  I.— V.,  1871;  I.— IX.,  1879;  I.— X.,  1895, 
254  str.),  i  česky  jako:  První  knihy  Moj^i- 
ittvy  hlava  I.-IX.  čili  správa  Mbj^iSova  o  ifvo- 
reni  svita  a  o  dějinách  pravěku  lidského  af  do 
smrti  Noaehovy,  t.  j.  od  r.  i — 2006  (t.,  1SS8); 
překlad  Pláíe  Jeremiáše  proroka  (■KaiateU, 
III.,  č.  2.)  a  Řeči  proroka  Jeremidíe  práti  lifi- 
prorokúm  (Jerem.,  23,  9—36,  t)  jako  ukáika 
k  tisku  připraveného  proroclvl  Jeremiášova. 
\  Zamilovaným  oborem  práce  M'Ovy  jsou  Zal- 
'  my.  M.  studoval  stejně  důkladně  text  hebrej- 
ský jako  latinský  (Vulgáty),  poslední  hlavně, 
by  dovodil  jeho  povahu  jako  slovného  pře- 
kladu z   řeckého  textu   Septuaginty,   který 


Mlecí  fízeni  —  Mléčná  dráha.  455 

sám  jest  slovným  překladem  textu  hebrej-  z  ciziny,  jež  pak  prodávají  importérům  pří- 
ského.  Výsledkem  studií  M-ových  byl  tu  stavů  a  průmyslových  středisk  západončme- 
nejprve  latinský  přepad  žalmů  dle  textu  ckých,  ovšem  za  ceny  o  něco  niŽáí,  než  činí 
hebrejského  jako  Áaltérium  /.  (autograf  čló  obilní,  čímž  se  průmyslovým  krajům 
z  r.  1886),  k  němuž  jako  část  II.  připojil  usnadňuje  odebírání  levnějšího  obili  cizo- 
studii  o  pova\e  latinského  překladu  Vulgáty  zemského.  V  Rakousko-Uhersku  bylo  m.  ř. 
(autogr.  t.,  1887).  Současně  vydal  i  autograf  zavedeno  bez  průkazu  identity  minist.  naříz. 
českéno  překladu  z  textu  hebrejského  jako  z  29.  květ.  r.  1882,  č.  50  ř.  zák.  současně 
Žaltář  čili  kniha  Žalmů  (t.,  1886,  po  druhé  s  ochrannými  cly  obilními  v  ten  způsob,  že 
1892).  K  tisku  připravil  i  český  přékL  Žalmu  pro  vývoz  mouky  dána  lhůta  12  měsíců,  za 
dle  lat.  církevní  Vulgáty,  jehož  ukázky  uve-  každých  70  kg  vyvezené  mouky  bylo  lze  do- 
řejnil  ve  »Vlasti«  r.  1894  (Žalm  17)  a  v  >Ka-  vézti  beze  cla  100  kg  pšenice.  M.  ř,  toto 
zatelí*  roku  1894  (Žalmy  kající).  Výsledky,  v  polovině  let  90tých  prohlašováno  u  nás  ne- 
k  nimž  dospěl  v  uvedených  pracích,  shrnul  právem  za  výhradný  monopol  velkomlýn ův 
pak  v  obsáhlém  díle  Psalterium  seu  Uber  uherských,  jednu  z  hlavních  příčin  nebez- 
Psalmorum  Juxta  Vulgátám  latinám  et  versio-  peČné  soutěže  mlýnských  výrobkův  uher- 
nem  textus  originalis  hebraici  cum  notis  intro- ,  ských  v  Předlitavsku,  i  bylo  k  agitaci 
ductionalibus  et  cum  argumentis  exegeticis,  v  kruzích  mlynářských  a  zemědělských  vzbu- 
quibus  harmonia  utriusque  versionis  démon-  zené  min.  nař.  z  6.  led.  r.  1896  značně  ob- 
stratur  (t,  1890,  518  str.),  jež  doznalo  daleko  mezeno,  a  dnem  1.  led.  r.  1900  úplně  zru- 
široko  plného  uznání  kruhů  církevních.  Do-  seno.  Účinkův  tohoto  zrušení  na  mlýnský 
plňkem  jeho  jest  jiné  dílo:  Psalmi  latinae  průmysl  uherský  i  předlitavský  dnes  nelze 
Vulgatae^  eorum  sonus  et  sensus  literalis  (t., '  ještě  posouditi.  Gbr, 

1898),  v  němž  vedle  znění  latinské  Vulgáty  Mledi  v.  Chylus, 
podává  se  parallelně  přesné  znění  téže  Vul- 1  MleÓioe  v.  BneČice. 
gaty  latinou  klassickou.  M.  dospěl  dílem  Mlédná  drália  (řec.  yaXaíiag,  od  yceXa  = 
tímto  k  cíli,  jejž  si  při  studiu  Žalmů  vytkl, ,  mléko)  jest  pás  bíle  se  třpytící  a  nebeskou 
totiž  umožniti  pořízení  srozumitelných  a  jas-  kouli  na  dvě  nestejné  části  dělící,  jejichž  po- 
n^ch  překladů  Žalmů  do  kteréhokoli  jazyka  vrchy  maií  se  k  sobě  asi  jako  8:9.  Celkem 
dle  církevní  latinské  Vulgáty.  Svrchu  uve-  má  podoDU  hlavního  kruhu,  jehož  severní 
děný  Český  překlad  Žalmu  dle  lat,  cirk.  Vul-  pol  jest  blízko  kštic  Bereniky  (rektascense 
gaty  je  příkladem  toho  pro  češtinu.  V  ruko-  12^  38"»,  deklin.  +31  Ví®)  a  jižní  pól  mezi 
pise  má  M.  překlad  velké  části  bible  (A*o-  Foenixem  a  Velrybou.  Hlavní  smér  m-né 
roctví  Isaiášovo,  Jeremiášovo,  Baruchovo,  Ag-  d-hy  slově  galaktický  rovník,  který  pro- 
geovo.  Knihu  Jobovu,  Ruth,  Esther,  Genesis  a  tíná  rovník  nebeský  pod  úhlem  asi  63*  dva- 
j.). Jako  opravdový,  odborně  co  nejdůkladněji  krát:  po  prvé  mezi  Prokyonem  a  Siriem,  po 
vzdělaný  repraesentant  biblického  studia  St.  druhé  v  Antinou  (Orlu;  v.  mapy  sev.  a  již. 
zákona  byl  by  M.  nad  jiné  povolán  poříditi  nebe  při  či.  Hvézdoznalství).  U  nás  ne- 
národu  českému  překlad  St.  zákona  z  textu  vidíme  arci  nikdy  celého  kruhu,  nýbrž  jen 
původního,  jakého  se  literatuře  české  posud  čásf,  kdežto  ostatní  kus  zakrývá  nám  země. 
nedostává.  Ze  žáků  M-ových  uvádíme  prof.  Teprve  na  rovníku  jeví  se  m.  d.  jako  uza- 
J.  Kachníka  a  cestovatele  A.  Musila.  Dk.  vřený  kruh  v  celé  kráse.  Tas  m-né  d-hy  způ- 
IDeoi  řixeni.  Ve  státech  s  ochrannými .  soben  jest  nesčetnými,  od  země  velmi  vzdá- 
cly  obilními,  ceny  obilní  v  zemi  zvyšujícími '  len^mi  hvězdami,  které  jsou  v  tomto  pásu 
a  tudíž  export  obilní  a  mouční  znesnadňují-  nejhustěji  nakupeny.  Pás  ten  není  ostře 
cimi,  poskytuje  se  k  usnadnění  vývozu  mlýn- 1  ohraničen,  není  všude  stejně  široký  a  jeví 
ských  výrobků  do  ciziny  mlýnům  výhoda,  i  se  oku  pozorovatele  téŽ  dle  okolností  různě 
že  mohou  dovážeti  cizozemské  obilí  beze  cla  j  širokým.  M.  d.  protíná  ekliptiku  u  Blíženců, 
s  podmínkou,  že  mouka  z  něho  vyrobená  vine  se  dále  souhvězdími  Persea,  Kassio- 
bude  v  určité  době  opět  přes  hranice  vyve-  pěje,  Labuti,  Lišky  se  Šípem,  Orla  s  Anti- 
zena.  Tato  výhoda,  obecně  m.  ř.  (Mahlver-  noem.  Štítu  Sobieského,  Střelce,  Jižní  Ko- 
kehr)  zvaná,  liší  se  od  ostatních  druhů  ří- ;  runy.  Oltáře,  Centaura,  Lodi  Argo,  Velkého 
zení  zušlechťovacího  (appreturního)  tím,  že  Psa,  Jednorožce.  Jako  šířka  jest  i  lesk  na 
bývá  při  ní  odstraněn  jinak  přísně  Žádaný  i  různých  místech  rozdílný;  pozoruhodno  jest 
průkaz  o  totožnosti  vyvezeného  produktu  však,  že  zároveň  se  šiří  i  lesku  přibývá, 
s  dovezenou  surovinou  a  že  stačí,  vyveze-li  Nejširší  jest  pás  mezi  Hadonošem  a  Anti- 
se  za  určité  množství  dovezeného  obilí  noem,  nejužší  pod  Jižním  Křížem.  Nejjasnější 
v  určité  době  opět  přiměřené  množství  místo  m-né  d-hy  jest  na  již.  nebi  mezi  Oltá- 
mlýnských  výrobků.  Ve  Francii  vydávají  se  řem.  Štírem,  Střelcem  a  Hadonošem,  po  něm 
dokonce  vývozcům  poukázky  (acquits  á  cau-  <  pak  na  sev.  nebi  bohatá  hvězdami  končina 
tíon\  na  jichž  základě  mohou  opět  dovážeti  v  Orlu  a  Labuti,  kde  m.  d.  se  dělí.  Nejméně 
výcelně  přiměřené  množství  stejného  druhu  třpytí  se  v  Jednorožci  a  v  Perseu.  Jen  asi 
obilí.  Totéž  provedeno  r.  1894  v  Německu, '  na  Vs  délky  jest  m.  d.  nerozdělena,  hlavní 
kde  exportéři  východopruští  vyvážejí  obilí  rozdělení  nastává  u  a  Centaura  a  dosahuje 
po  moři  do  ciziny,  dostávajíce  za  každé  vy-  I  Labuti.  Také  u  Velkého  Psa  dělí  se  m.  d., 
vezené  množství  certifikáty,  opravňinící  k  bez-  jakož  i  mezi  Křížem  a  Centaurem.  Není 
celnému  dovozu  poměrného  množství  obilí  snadno  přesně  m-nou  d-hu  ohraničiti  a  zob- 


456  Mléčná  kyselina  —  Mlékařství. 

raziti.  Pokusili  se  o  to  Heis,  Houzeau*  Klein,  neklesne,  nýbrž  stoupá,  a  při  tom  nevvia- 
Bóddiker  a  Easton  na  severu,  a  to  pouhým  ,  duje  velikého  provozovaciho  kapitálu.    Vel- 

okem,  na  jihu  Russel  a  Barnard  fotografií,  kého  rozkvětu  nabylo  m.  novými  způsoby 

Již  Démokrit  a  Manilius  vyslovili  se,  že  jas  výrobními,  které  mléku,  látce  rychle  se  ka- 
m-né  d-hy  pochází  od   nesčetných  hvězd,  {  zicí,  skýtají  trvanlivost  a  dobu  zpracování 

aváak  teprve  Galilei  to  potvrdil  r.  1610  po-  jeho  zkracují.    Zavedením   pasteurisace   zí- 

zorovánim  pomocí  dalekohledu.  Pozdějáí  po-  skává  se  mléko  z  velké  části  zbavené  mikro- 

zorování  velkými  dalekohledy  dokázalo,  že  organismů,  upotřebením  odstředivek  či  sc- 

jas  pochází  jen  od  hvězdiček  hustě  u  sebe  parátorů  zpracuje  se  mléko  rychle  a  doko- 

sj  nalézajících,  nikoli  od  mlhovin,  jichž  má  nale  na  smetanu  a  mléko  sbírané,  kyselením 

m.  d.  po  skrovnu.  O  tom,  jak  vysvětliti  tvar  smetany  mikroby  mléčného  kysáni  docíleno 

m-né  d-hy,  který  je  na  první  pohled  velmi  většího  výtěžku  másla  jemného  a  trvanlivého, 

složitý,  vyslovena  byla  rozličná  mínění;  ale  Provozování  m.  závisí  na  místních  pomé- 

otázka    ta   není   dosud    konečně   vyřízena;  rech,  které   rozhodují,   v   jaké   podobě    se 

souvisíc  s  otázkou  o  uspořádání  viditelného  mléko  nejlépe  zpeněží.  Nejvýhodněji  a  snadno 

všehomíra.    O  této  otázce  podává  Newton  ,  zužitkuje  se  mléko  v  krajích  hustě  zalidně- 

tonto  pravděpodobný  náhled :  VetSína  hvězd,  ných,  v  městech,  nebof  prodává  se  bez  ve- 


tvořících  soustavu  hvězdnou,  jest  ve  váech 
směrech  rozdělena  v  rozsáhlé  rovině  nebo 
poblíže  ni.  Tuto  rovinu  určuje  m.  d.  a  velká 


liké  úpravy  jako  mléko  teplé  nebo  sbírané 
a  jako  smetana  a  jen  částečně  zpracuje  se 
na  máslo  a  podmáslí  neb  na  sýry. 


většina  hvězd  je  takto  rozložena  v  prostoru  Výroba  mlékařská  omezená.  Při  ní 
tvaru  kulatého  a  poměrně  plochého  terče,  nejlépe  se  vychází  s  dojnicemi,  počínajícími 
Jiní  vidí  v  celé  té  soustavě  hvězdné  tvar  i  dojiti,  kterých  používá  se,  dokud  dávají  do- 
ploché  čočky  nebo  tělesa  kruhovitého,  plo- ,  statečné  množství  mléka.  Výběrem  dobrého 
chého  asi  jako  prstencovitá  mlhovina  v  Lýře,  1  plemene,  výhodném  krmením  a  rozumným 
neb  i  tvar  dvou  protínajících  se  těles  kru-  |  ošetřováním  hledí  se  obdržeti  mléka  co  nej- 
1. ovitých  a  tvar  velmi  ploché  závitnice  atd.  více  a  nejlepšího.  Velkého  významu  jest  m. 
Tvary  ty  shledáváme  u  mlhovin  a  hvězdo-  \  pro  městské  obyvatelstvo.  Výhodný  prodej 
kup.  Tolik  jest  však  jisto,  že  asi  uprostřed-  mléka  v  městech  podněcuje  majetníky  stat- 
tcto  ohromné  soustavy  hvězdné  nalézá  se  kův  a  nájemce  k  zřizování  prodejných  míst 
naše  slunce.  Rozsáhlý  úzký  pás,  kde  jsou  i  v  městé,  jiní  zprostředkují  obchod  s  mlékem 
hvězdy  nejhustěji  nakupeny,  označujeme  ná- '  mezi  rolníky  a  městskými  prodavači.  V  okolí 
zvcm  rovina  galaktická  nebo  m.  d.  Po  i  měst  vznikají  mlékárny,  kamž  sváží  se  mléko 
obou  stranách  m-né  d-hy  jsou  hvězdy  více  |  rolníkův,  aby  se  výhodně  zužitkovalo.  Žc-lez- 
(id  sebe  vzdáleny;  počtu  jejich  ubývá  k  pó- 1  ničí  dopravuje  se  mléko  ze  statkův  a  mlé- 
Iflm.  Po  obou  stranách  m-né  d-hy  jest  kra-   káren  až  100  km  i  více  vzdálených.  Zde  dů- 


jina  mlhovin.  Na  otázku,  je-li  snad  m.  d.  se 
vším,  co  objímá,  jedinou  soustavou  a  je-li 
takových  soustav  více,  jsou-li  nejvzdálenější 


ležita  jest  doba  dopravy,  nebof  mléko  se 
rychle  kazí.  Velkého  pokroku  pro  zásobo- 
vání měst  dosaženo  zavedením  mléka  ledo- 


mlhoviny  také  takové  soustavy  (m-né  d-hy),  I  vého  (v.  Mléko);  Londýn,  Kodaň,  částečně 
lze  odpověděti,  že  je  to  sice  možno,  ale  že  '  i  Berlin  zásobovány  jsou  podobným  mlékem 
uspořádání  hvězdokup  a  rozlišitelných  mlho- ,  a  zřízena  tam  skladiště,  kamž  ledové  mléko 
vin  mluví  proti  tomu.  —  Srv.  Gruss,  Z  říše  '  se  ukládá  a  odtud  rozprodává  jako  každé 
hvrzd,  str.  766  a  n.  VRy-.       jiné    zboží    trvanlivé.    Zásobování    velkých 

Mlédná  Iq^selina  C^H^O^  jest  chemikům  měst  mlčkem  a  výrobky  mléčnými  jest  čím 
známa  dvojí.  Opticky  nečinná  vzniká  z  cukrů  |  dále,  tím  více  obstaráváno  velkými  závody, 
obyčejným  kvašením  mléčným,  a  sice  z  cu-  strojně  zařízenými  mlékárnami  sběrnými, 
kru  mléčného,  třtinového  i  nroznového.  Ky-  kde  se  zpracuje  mléko  dodavatelů  smlouvou 
selina  ta  syrupovitá  (vzácně  krystallická)  je  vázaných  na  účet  podnikatele,  a  společen- 
V  kyselém  zelí,  okurkách  i  ve  štívě  Žalud-  skými,  kde  mléko  se  zužitkuje  na  účet  a 
kove.    Sfll  její  strychninovou  lze  rozštěpiti   nebezpečí   dodavatelův.    Mezi   tyto    náležejí 


ve  dvě  formy:  v  pravou  (na  právo  otáče- 
jící) i  levou  (v  levo  točící)  m-nou  k-nu.  Tyto 
kyseliny  vznikají,  kvasíme-li  cukry  čistými 
kulturami  určitých  mikrobů,  mimo  to  nale- 
zeny jsou  v  moku  svalovém,  v  krvi  člověka 
i  zvířete,  v  moči  po  otravě  fosforem  nebo 


závody  družstev  mlékařských.  V  středu 
různých  osad  zařídí  se  továrna  na  společný 
účet  účastníkův  a  na  ten  se  mléko  zpracuje 
a  zpeněží.  Organisovaná  sdružení  rolníků 
rozkvetla  hlavně  v  Dánsku  a  v  Německu. 
V  Rakousku  nejlépe  jsou  zorganisovány  Ti- 


po  namáhavé,  dlouhé  chůzi.  roly,  Vorarlberk  a  Dol.  Rakousy,  částečné 

médné  kíraieni  v.  Kvašení  a  Mléčná  Krajina,  Morava  a  Halič.  V  Čechách  zjištěny 

kyselina.  r.    1899    pouze    23    společenské    mlékárny. 

MlédnÝ  onkr  v.  Cukr,  str.  161  b.  Rozprodej  mléka  z  mlékáren  děje  se  v  me- 

Mlijillo*,  ves  čes.,  v.  Mlýnec  2).  stech    kromč   stálýjph   prodcjpj^ch    míst   téi 

Mlékaf^t^  jest  způsob  chovu  hovězího  ambulantními  vozy,  jež  ulicemi  projíždějí  a 

dobytka,  při  kterém  hledí  se  docíliti  při  nej-  mléko  nabízejí.  V  krajinách  hornatých,  málo 

lepech  vlastnostech  mléka  největšího  jeho  ,  obydlených,  odlehlých  od  tratí  železničních, 

výtěžku  a  nejvýhodnějšího  zužitkování.    M  kde  nelze  mléka  prodati,  hledí  se  m-m  těžiti 

vyznačuje  se  jistotou,  nebof  potřeba  micka  z  másla,  sýra  a  odpadků  podmáslí  a  syro- 


|!i|||ít 

^í*  -s-as 


;|iíli^| 


Mléko. 


457 


vátky  apotřebí  se  za  krmivo  pro  dobytek 
hovézí  a  vepřový.  Zpracováni  mléka  na  má- 
slo a  sýry  zove  se  mlékařskou  výrobou 
úplnou  (viz  přil.). 

Literatura:  Eckert,  Mléčné  hospodář- 
ství (Praha,  1886);  Jonáš,  Mléko  a  jeho  vady 
(1891);  Pichová-Poíáková,  Mléko  a  mléčné 
výrobky  (Praha.  1896);  t..  Příruční  kniha  mlé- 
kařská  (t,  1891);  Pur^hart,  M.  a  sýrařství 
(t.,  1895);  Šafránek,  Zacházení  s  mlékem 
(Chrudim,  1896);  >MIékařské  Rozhledy*  (pří- 
loha >Plzeňských  Hospodář.  Novin*,  Plzeň, 
od  r.  1899).  0,La, 

Kléko  jest  výměšek  prsní  žlázy  ssavců. 
Jeví  se  oku  jako  bílá,  neprůhledná  tekutina 
modravá  nebo  žlutavá,  podle  toho,  obsahu- 
jc-li  tuku  málo  nebo  mnoho.    Vyznačuje  se 
zvláštní  příjemnou  vůní  a  jemnou,  slabounce 
nasládlou  chutí.    Reakci  má  obojetnou  fm. 
kravské,    o   kterém   zde  skoro   výhraané 
řeč).    Chemické  složeni  jeho   udává  se   asi 
takto:  877o  vodv,  3  57o  bílkovin,  3* 5 Vo  tuku, 
57o  mléčného  cukru,  iVo  solí.  Specifická  váha 
kolem  1*030.  Čísla  tato  však  platí  jenom  pro 
nesebrané  m..  zjednané  smícháním  důklad- 
ným veškerého  m-ka,  zjednaného  od  jedné 
krávy  v  dobé  dobrého  dojení  se  nacházející 
(nebo  ještě  lépe  od  více  krav)  za  jeden  den; 
nebof  zachytime-li   m.  na  začátku  dojení  a 
pak  poslední  čásC  m-ka  z  téhož  dojení,  do- 
staneme na  př.  v  množství  tuku  rozdíly  o  ně- 
kolik procent.  Mimo  to  jsou  odchylky  v  množ- 
ství  jednotlivých   součástí   lučebních    m-ka 
podmíněny  (v  menší  jiŽ  míře)  laktační  peri- 
odou, plemenem,  stářím  krávy,  dobou  roční 
i  dcnni.  Bílkoviny  jsou  jednak  ve  vodě  roz- 
puštěny (hlavně  albumin),  jednak  ve  stavu 
zbobtnání  (casein);   tuk  jest  v  tekutině  té 
suspendován  ve  formě  ohromného  množství 
přemalých  kuliček;   cukr  a  soli  jsou  rozpu- 
štěny  ve   vodě.    Viděti  jiŽ    z   této   lučební 
skladby,   že   m.  jest   výbornou   potravinou, 
ježto  obsahuje  ve  značném  množství  veškeré 
tři  druhy  látek  chemických  výživě  sloužících 
(bílkoviny,  tuk,  uhlohydrát)  ve  formě  takové, 
').e  zažívací  ústrojí  ssavcův  a  také   člověka 
v  nejútlejším  věku  i  ve  všech  ostatních  do- 
bách   životních    využitkuje  skoro   dokonale 
nejen  všecky  výživné  látky  v  mléce  ve  všech 
formách  jeho,  ať  je  syrové,  vařené,  smíšené 
s  kávou,  čajem,  čokoládou,  přimíšené  do  po- 
krmů, tčsta  atd.,  ale  i  ve  všech  téměř  dal- 
ších   produktech    z   něho   (smetana,    kyselé 
mléko,  podmáslf,  máslo,   tvaroh,   rozmanité 
sýry)  ztráví  organismus  skoro  úplně.   Vždyť 
jest  jedinou  potravou  ssavců  v  prvních  do- 
bách Života  a  stačí  samo  o  sobě  po  měsíce 
dodávati  materiál  ke  stavbě  mladého  orga- 
nismu. 

Takovouto  naprosto  ideální  samostačitel- 
nou  potravinou  jest  m.  však  právě  jen  pro 
organismus  mladý,  jehož  skoro  jediným  úko- 
lem jest  růsti  a  se  vyvinovati.  Pro  organis- 
mus dospělejší,  který  má  také  značnější 
množství  práce  produkovati,  tato  skladba 
potravy,  jak  v  mléce  se  podává,  již  nedosta- 
čuje ;    organismus    dospělý    potřebuje    více 


tuku  respekt,  uhlohydrátův  u  přirovnání 
k  množství  bílkovin,  neŽ  v  mléce  jest  obsa- 
ženo, protož  potřebuje  k  m-ku  ještě  na  př. 
chléb,  brambory,  máslo,  nemá-li  požívati  tak 
velkého  množství  m-ka,  že  zase  Část  jeho 
bílkovin  zůstane  nezužitkována.  Z  uvedeného 
jest  patrno,  jak  důležitou  potravinou  jest  m. 
i  pro  člověka  dospělého.  Jest  také  známo, 
že  celé  kmeny  Živi  se  takovýmto  způsobem 
hlavně  m-kem  (sedláci  ve  Švédsku,  Beduíni 
v  Arábii,  pastevci  v  horách  na  Slovensku). 
Důležitost  potraviny  této  pak  zvyšuje  dále 
její  poměrná  láce;  zejména  na  místech  pro- 
dukce,  tedy  po  venkově,  je  cena  m-ka  na- 
mnoze tak  malá,  že  by  se  ho  mělo  při  velké 
výživné  ceně  jeho  užívati  v  míře  mnohem 
hojnější  k  povznesení  a  zlevnění  výživy. 

Necháme-li  m.  vydojené  bez  dalších  opa- 
tření státi  delší  dobu  v  nádobách,  nastávají 
v  něm  určité  změny:  1.  Kuličky  tukové, 
jsouce  menší  specifické  váhy,  vystupují  vzhůru 
a  nahromadí  se  v  povrchní  vrstvě  m-ka,  tak 
že  se  tím  m.  rozdělí  v  povrchní  vrstvu  tukem 
bohatší  (smetanu)  a  zpodní,  mnohem  mohut- 
nější vrstvu,  tukem  chudší  (m.  sbírané). 
2.  Při  obyčejné  teplotě  (18— 20<>C)  m.  asi  ve 
24  hod.  icysne  a  sráží  se  casein.  Zkysuutí 
m-ka  děje  se  tvořením  se  kyseliny  mléčné 
z  cukru  mléčného,  kteréž  nastává  účinkem 
několika  druhů  mikrobův.  Casein  strhuje 
ovšem  s  sebou  téŽ  tukové  kuličky  a  tekutina 
zbývající,  obsahující  ostatní  součásti,  nazývá 
se  syrovátka.  3.  Necháme-li  pak  m.  ještě 
dále  tak  státi,  přechází  konečně  v  rozklad 
rázu  hnilobného,  jenž  jest  rovněž  podmíněn 
zvláštními  mikroby. 

Mikroorganismy  v  mléce  nejsou  obsa- 
ženy již  původně,  m.  vychází  z  vemene  zdravých 
zvířat  ve  stavu  sterilním,  ale  při  dojení  i  při 
dalších  manipulacích  znečistí  se  chlupy  kra- 
vími, částkami  lejna  kravího  na  vemeni,  ru- 
kama dojících,  a  také  nádoby,  do  nichž  se 
m.  zachycuje  a  přelévá,  nebývají  prosty  ta- 
kových mikroorganismů.  I  kayŽ  se  takto  do- 
stane do  m  ka  původně  poměrně  málo  mi- 
krobů, přece  se  v  několika  hodinách  značně 
rozmnoží,  tak  že  i  při  značné  čistotě  ne* 
mnoho  hodin  po  nadojení  najdeme  sta  i  ti- 
síce mikrobů  v  1  cm^  m  ka.  Jest  velmi  důle- 
žito,  jak  se  těchto  mikrobův  uvaro- 
vati, aby  m.  bylo  déle  po  nadojení  schop- 
ným prodeje  i  při  dopravě  na  větší  vzdále- 
nosti, zejména  za  teplejšího  počasí.  To  děje 
se  tak,  že  buď  snažíme  se,  aby  při  dojení 
a  při  všech  dalších  manipulacích  s  m-kem 
vniklo  do  něho  co  nejméně  mikrobův,  co 
nejpečlivější  čistotou  (vemeno,  ruce  dojící 
osoby,  nádoby  musí  býti  dobře  umyty,  ocas 
přivázán);  udržujíce  pak  m.  v  chladu  ome- 
zujeme tím  značně  rozmnožování  mikrobův, 
které  přece  do  m-ka  se  dostaly.  Nelze  však 
schvalovati,  aby  se  za  tou  příčinou  užívalo 
antiseptických  přísad,  poněvadž  pak  spoléhá 
se  mnohý  na  to,  že  mikroby  se  jimi  zhu- 
bily, a  nedbá  se  již  tak  úzkostlivě  čistoty. 
Radikálním  prostředkem  je  sterilisace  m-ka 
vysokou  teplotou  (100  až  102,  103®  C),  čímž 


458  Mléko. 

se  z  pravidla  všechny  mikroby  v  mléce  za-  m.  z  téhož  pramene,  nejdříve  obyčejné  děti 
hubi  a  m.  možno  pak  udržeti  nezměněné  a  ženy;  m.  bylo  požíváno  nešvařené;  v  domě 
mnoho  měsíců,  je-lí  tak  uzavřeno,  že  po  ste-  mlékařově  udaly  se  před  tím  případy  tyfu; 
rilisaci  nemohou  do  něho  žádné  mikrobv  |  ostatní  rodiny  z  téhož  obvodu,  které  berou 
vniknouti.  Pasteurisace  způsobuje  jenom  sni-  m.  odjinud,  zůstanou  z  pravidla  ušetřeny, 
žení  počtu  mikrobů  ve  mléce  a  tedy  jenom  Budtež  zde  uvedeny  dva  příklady,  jak  se  do- 
oblen  ěn  i  zmíněných  změn  m-ka.  Vyniká  stala  nákaza  do  m-ka:  v  jednom  m.  zřeďo- 
však  pasteurisované  m.  nad  sterilisované  váno  vodou  z  nádržky,  která  byla  prostřed- 
tím,  že  má  úplně  zachovanou  chuť  čerstvého  nictvím  krysích  chodeb  ve  spojení  se  zá- 
m-ka,  kdežto  m.  sterilisované  má  chuť  změ-  chody,  do  kterých  vylévány  stolice  tyfem 
něnou,  která  je  většině  lidí  mnohem  méně  nemocných;  v  jiném  případě  osoba,  jež  m. 
příjemná.  dojila,   ošetřovala    tyfosního    nemocného    a 

M.   jako  nositel   nákazy.    Veliký   vý-    sama   trpěla   lehkým    tyfem.    Případ   šíření 
znám  m-ka  a  mléčných  výrobků  jako  potra-   cholery  m-kem:  na  lodi  v  Kalkuttě  kotvící 
vin  jest  bohužel  snižován  tím.  Že  bývá  ča-   onemocnělo  několik  námořníků;   vyšetřová- 
sto  nositelem  nákazy  v  celé   řadě   chorob,    ním  zjistilo  se,  že  10  z  nich  pilo  m.  přine- 
Tuberkulosa  uhláku  vznikává  tím,  že  se  do   seně   domorodcem;   z   nich   9   onemocnělo. 
m-ka  dostanou  její  choroboplodné  zárodky; ,  Dále  se  zjistilo,  že  prodavač  zředil  m.  vodou 
podobně  jest  to  asi  u  tyfu  a  cholery;   též    z   rybníka,   znečišťovaného    výkaly   cholero- 
o  spále,  spalničkách,   slintavce   a   kulhavce  i  vými ;  v  rodině  prodavače  pak  vypukla  cho- 
zjišténo,  že  se  šíří  m-kem.  Otázkou  pro  pro- 1  lera  současně  jako  na  lodi. 
fylaxi  nadmíru  důležitou  jest,  jak   se  mo-       Ochrana  proti  nebezpečenství  in- 
hou  choroboplodné  zárodky  dostati    fekce   m-kem.    1.  M.  zvířat  stížených  ne- 
do  m-ka.  U  nemocných  zvířat  může  m.  ob- '  mocemi  na  člověka  přenosnými  budiž  z  po- 
sahovati   choroboplodné   zárodky   (tuberku-   žívání  vyloučeno.  Zákon  vylučuje  z  obchodu 
losy,  uhláku)  již  při  výstupu  z  vemene,    m.  zvířat   nemocných   uhlákem,   vzteklinou. 
Jinak  do  m-ka   mohou   vniknouti   chorobo-   slintavkou  a  kulhavkou;  o  tuberkulose  však 
plodnézárodky  při  manipulacích  s  m-kem    nemáme  ještě   takového    ustanoveni,  ač  by 
(dojení  atd.),  nezachová-H  se  náležitá  čistota   bylo  nejvíce  oprávněno  vzhledem  k  ohrom- 
a  opatrnost  —  bucfto  že  osoby  s  m-kem  ma-   nému  jejímu  rozšíření  u  krav.  V  zemích,  kde 
nipulující  jsou  samy  nemocny  (tuberkulosa,   takový  zákon  jest,  vylučují  se  z  produkce 
rekonvalescent   po   tyfu,   choleře),  nebo  že   mléčné  veškeré  krávy,  u  nichž  se  tuberku- 
přicházejí  ve  styk  s  nemocnými.    Též  může   losa  zjistí,  a  zabíjejí  se,  dle  potřeby  vyplácí 
se  dostati  náhodou  při  dojení  do  m-ka  od- ,  se  majitelům  z  veřejných  prostřeakův  od- 
měšek  krav  stižených  slintavkou  a  kulhav- !  škodné.  Důležitou  pomůckou  k  zjištění  čas- 
kou ;  nádoby  k  zachycování  a  přechovávání   ných  stadií  tuberkulosy  jest  očkování  tuber- 
m-ka  mohou  náhodou  při  nedostatečné  či-'  kulinem;  ukazujíť  pokusy,  že  m.  může  obsa- 
stotě  býti  znečištěny   hmotami   s   chorobo-   ho  váti  bacilly  tuber  kul  osni  i  při  malém  roz- 
plodnými  zárodky,  nebo  voda,  kterou  se  vy-    sáhu  choroby  a  i  když  vemeno  samo  jest 
mývají,    může    takové    zárodky   obsahovati,    zdravé.  —  2.  Veškeré  manipulace  s  m-kem 
Konečně   můŽe   m.   býti   infikováno   vodou,   budtež  prováděny  s  čistotou  co  největší.  — 
kterou  je  zřeďováno;  nebezpečenství,  že  by ,  3.    Nejbezpečnější    ochranou    proti    infekci 
s  prachem  mohly  napadati  ze  vzduchu  cho- 1  m-kem  je  sterilisace  horkem  neb  aspoň  pa- 
roboplodné  zárodky  do  m-ka,  jest  mnohem   steurisace.  Sterilisace  provádí  se  buďvevel- 
menší.  Druhá  důležitá  otázka  je,  mohou-liikém   v  mlékárnách  nebo  v  domácnosti  pre- 
se choroboplodné  zárodky  do  m-ka   vařením;  pro  sterilisování  m-ka  pro  kojence 
vniklé  v  něm  delŠí  dobu  udržeti  na   v  domácnosti  sestavil  Soxhlet  velmi  prakti- 


Živu   a   ve  !sta'vu    infekce   schopném. 
Pokusy  je  zjištěno,  Že  mikroby  cholery,  tyfu, 


cký  přístroj,  jehož  se  též  hojné  používá. 
Užití  m-ka.  M-ka  se  užívá  skoro  výlučně 


diftherie,  zánětu  plic,  tuberkulosy,  uhláku  ně-  k  výživě;  pro  kojence  bývá  v  různých  stup- 
kolik  dní  se  v  mléce  udržují,  ba  i  bujně  roz- ,  nich  zředěno  vodou.  Též  bývá  smíšeno  s  ji- 
množují.  —  Nutno  uvésti,  Že  skutečně  byla  |  nými  potravinami  (káva,  Čaj,  Čokoláda,  pe- 
pozorována  řada  případů,  v  nichž  čivo,  kaše,  omáčky).  Vyrábí  se  z  něho  má- 
nej spíše  m.  hrálo  úlohu  přenáŠeČe  l  slo,  sýry  a  některé  praeparáty  mléčné  (kon- 
nákazy:  u  dětí  dědičně  nezastižených  po- j  densované  m.),  moučky  z  m-ka,  kumys  a 
zorována  tuberkulosa  střev  po  delším  i  kefír  a  j.  Částečně  se  též  m.  sbírané  zkrmí, 
požívání  m-ka  tuberkulosních  krav ;  také  po-  zejména  prasatům,  kde  ho  nelze  výhodněji 
kusy  na  zvířatech  ukázaly,  že,  krmí-li  se  ta-  zpeněžiti.  Někdy  lze  s  výhodou  zpeněžiti 
koi^m  m-kcm  nebo  vstřikne-li  se  do  těla,  sbírané  m.  výrobou  margarínového  sýra 
možno  způsobiti  tuberkulosu.  Přenosnost  z  něho,  když  se  byi  sebráním  odňatý  tuk 
slintavky  a  kulhavky  m-kem  takového  |  nahradil  margarinem,  jenž  se  zvláštními  při- 
nemocného  zvířete  zjistil  Hertwig  pokusem  ,  stroji  v  mléce  dokonale  v  jemné  kuličky 
na  sobě.  Mnoho  případů  nákazy  m-kem  po- 1  roztříšti  a  rozptýlí.  Nepatrná  jen  čásť  m-ka 
zorováno  při  tyfu.  Případjr  takovýchto  ty-  zužitkuje  se  k  účelům  průmyslovým  (malíři 
fových  epidemií  vyznačují  se  všechny  asi  pokojů  do  barev,  k  úpravě  SÍicht);  též  vyrá- 
takovýmto  obrazem :  onemocní  v  krátké  bějí  se  z  něho  některé  lučebné  praeparáty, 
době  současně  několik  rodin,  jeŽ  odebírají  jako  mléčný  cukr  a  j.  v. 


Podv 


uSováni  ifi-ka  déje  se    mlíčného  kysání,  bujejicí  nejlépe  při  teplotě 

"  '     '  krve,   velmi   rychle   by   zkysalo,  sraiilo  se. 

I   hledí    se    vzrílst   téchto   mikroorganismů  v 

omeiití,  fehoi  lze  dosáhnouti  nízkou  teplo- 


v  obchodě  velmi  často,  ncjčastéji  tak,  fe 
brané  m.  prodává  se  za  nesebráno,  m.  ifedí 
se  vodou,  aneb  oba  uvedené  způsoby  se 
kombinují.  Takovýmto  porušováním  mÉni  se 
spedRcká  váha  m-ka  (sbíráním  se  zvySuie, 
ifeďováníra  vodou  se  snižuje),  pak  sbíráním 
SDiiuje  se  mnoistvi  tuku  v  mléce  s  zřeďo- 
váním vodou  množství  tuku  i  všech  ostat- 
ních látek;  mimo  to  voda.  které  se  ke  zře- 
ďování obyčejné  uiívá,  obsahuje  z  pravidla 
kyselinu  dusičnou,  které  m.  samo  nemá.  Na 
tčchto  zmČnách  zakládají  se  methody  vyše- 
třovací; stanoví  se  specifická  váha,  množství 
tuku,  popela,  pátrá  se  po  dusičnanech  a  j.  v. 
Často  přidává  se  k  m-ku  zejména  soda,  téi 
salicylan.  boran  sodnatý,  aby  se  m.  nesrá- 
íelo.  Přidávání  téchto  látek  do  m-ka  je  za- 
kázáno a  pfi  vyšetřování  m-ka  podezřelého 
nutno  po  nich  příslušnými  lučebnými  metho- 
dami  pátrati.  Dr.Stan.Hůfička. 

Zacházení  s  m-kem.  Nadojené  m,  od- 
náii  se  ihned  i  chléva  do  mléčnice.  Te- 
plota její  má  co  nejménč  kolísati;  podlaha 
budií  cementovaná,  stěny  opatřeny  olejovým 
nátérem.    Třeba  tu  dostatečné  vody  a  aby 


v  zimě  mohlo  se  topiti;  čistota  budii  vzorná. 
Zde  se  m.  cedí  drátěnými  neb  plechovými 
cedníky,  aby  se  zadržely  hrubli  nečistoty, 
jako  úlomky  krmiva,  steliva  atd.  M.  vyka- 
zuje posud  teplotu  blízkou  teplotě  těla  a 
chovajíc  v  sobe  napadané  zárodky,  zejména 


tou,  pročež  se  m.  chladí.  K  tomu  uživá  se 
protiproud  nich  chladičů,  kde  m.  stéká  po 
kovových  plochách,  chlazených  vodou  opač- 
ným směrem  uvnitř  tekoucí.  Při  tom  setkává 
se  m.  s  velkýM  povrchem  a  v  slabé  vrstvě 
se  vzduchem,  sytí  se  kyslíkem,  který  vý- 
hodně působí.  Mezi  nejrozšířenější  i  těchto 
přístrojů  Dáleli  chladič  LawrcncAv  (vy- 
obr.  č.  2781.).  Skládá  se  ze  dvou  vlnitých 
plechů  neb  několika  rourek  kovových,  jimil 
proudí  studená  voda.  M.,  nalité  do  bořejši 
nádržky,  pouští  se  regulačním  kohoutem  do 
ílábku  s  otvory,  kterým  m.  se  rozdělí  na 
celou  plochu  chladiče  a  ochlazené  v  dolep- 
iím  ilábku  se  shromažďuje.  Přístroj  zpracuje 
v  hodině  aŽ  2000  I  m-ka.  Jiný  velmi  roíšf- 
řený  chladič  je  Schroidtflv.  Jest  válcovitý, 
spirálnč  kanelovaný;  m.  po  něm  stéká  z  di- 
rck  hořejší  části,  kamž  .se  nalévá.  Jeho  vý- 
konnost udává  se  až  do  2500  /  m-ka  za  hodinu 
(vyobr.  č.  2782.).  M.  takto  zchlazené  prodává 
se  mnohdy  konsumentům  hned  buď  plnéné 
do  láhvi,  jci  se  plombují,  nebo  z  ambulant- 
ních vozů,  které  jsou  opatřeny  uvnitř  kovo- 
vými skříněmi  s  m-kem.  Aby  m.  se  nesme- 
tanělo,  vkládají  se  do  těchto  nádržek  ple- 
chové duté  válce,  opatřené  otvorv  s  terčo- 
vitými  přepážkami,  nebo  dirkovitc  jehlance; 
vypouští-li  se  m.  kohoutem  z  nádržky,  na- 
ráží na  přepážky  a  samo  se  míst.  Pro  dopravu 
do  mlékáren  k  dalšímu  zpracování  nalévá  se 
m.  do  konvi  z  ocelového,  silně  pocínovaného 
plechu,  které  se  zplna  nalévají,  by  m.  při  do- 
pravě otřesy  se  neztlouklo.  Konve  jsou 
beze  švů  a  uzavírají  se  víky,  jet  vtiskují  se 
kovovými  uchy  do  kaučukové  vložky  v  hrdle, 
tak  že  uzavření  jest  dokonalé.  K  zabránění 
velkých  otřesů  rozváži  se  m.  obyčejně  ve  vo- 
zech opatřených  péry.  V  mlékárně  se  m. 
nejprve  na  zvláštní  váze  váží  a  odvážené 
překlopí  se  přes  síto  do  nádrže.  _V  lepSích 
závodech,  zejména  tam,  kde  vyrábí  se  m.  pro 


■160  Mil 

dílky,  vede  se  m.  do  filtrů,  by  ibauilo  se 

posledních  neíistot.  Filtry  jsou  skřínS  nebo 
válce,  vypinéné  čistým  křemenným  piskem, 
jimi  m.  zdola  nahoru  prolíná.  Ncbylo-lí  dbáno 
dostatečné  péíe  a  čistoty,  může  m.  nabýti 
vlastností  krom  obyčejných,  jež  loveme  vady 
m-ka.  Mnohé  z  téchto  poinávají  se  již  při 
doji:ni.  Tak  m.  krvavé,  jei  vzniká  octaura- 
včnim  vemene  neb  ledvin,  neb  krmivem; 
slané  následkem  abnormního  vylučováni 
solí  minerálných;  krupičnaté  a  piskovité 
vyschnutím  m-ka  v  záhybech  sliznicc.  Vlast- 
nosti jedovaté  mdže  m.  nabýti  z  léků  po- 
uiitýcn  k  léčení  dobytčete  nebo  jedovatými 
bylinami  z  krmiva.  Jest  viak  mnoho  vad, 
které  vystupují  teprve  kratíi  neb  delií  dobu 
po  dojeni  a  jeí  jsou  způsobeny  mikroorga- 
nismy.   Taková  chorobná  m-ka  jsou  nakaž- 


nému  lahřáti  m-ka.  Vypukne-li  epidemie  do- 
bytčí, jako  slintavka  a  kulhavka,  a  m.  je  sti- 
ieno  mnohými  mikroorganismy  choroboplod- 
nými, nevystačuje  se  pasteurisací  a  nutno 
m.  sterilisovat.  Sterilisátory  VtSÍ  ac  od 
pasteurfl  tira,  íc  jsou  uzavřené  a  vytápéjí  se 
přímou  parou.  Obyčejně  pracuje  se  tak.  Že 
m.  teplé  pastcurisuje  se  při  85°  C,  třídi  se 
na  smetanu  a  sbírané  m.,  které  v  dobé  epi- 
demie tlačí  se  do  Bterihsátoru,  kde  se  zá- 
rodky úplně  ničí. 

V  Rékterých  závodech  připravuje  se  z  m-ka 
zdravých  dojnic,  ivláSť  ČiStěného,  m.  pro 
dítky.  Nejlepší  výživa  kojenců  jest  oviem 
mateřským  m-kem,  jeíto  vSak  ve  mnohých 
případech  nemožno  poskytnouti  m-ka  mater- 
I  ského,  ba  ani  kojné,  nutno  pouliti  m-ka 
I  kravského.    Toto   liSí  se  od  m-ka  lidskčho 


^ 

k1 

1 

m 

Tonmrt 
přiivnr 

MMnfNsov; 

\J 

1 

/ 

VVPUSTNÍ" 
KQHDur 

"m^ 

livá  pro  m.  zdravé.  Sem  náleíí  m.  modré, 
íervené,  žluté,  vláčné,  hořké,  syro- 
víte, neztloukavé  a  shnilé.  Uvedená 
m-ka  vadná  jsou  pro  obchod  nepKpustná. 
Kovněí  netrpí  se  v  prodeji  mlezivo  (v.  t.). 
Vady  nepůsobí  Škodlivě  pouze  na  teplé  m., 
ale  mohou  býti  v  mnohých  případech  i  pří- 
činou vadného  másla, 'sbírané ho  m-ka  a  pod- 
raásli.  K  uvarováni  vad,  zpilsobených  mikro- 
organismy, m.  se  pasteurisuje.  Vpouští 
se  do  přístrojů,  takzvaných  pastcuru,  kdc 
zahřívá  se  zpáteční  parou  a  chod  jeho  se  re- 
guluje tak,  aby  v  přístroji  musilo  nějakou 
dobu  prodlíti,  cimž  mikroorganismy  z  velké 
části  senicí.  Pasteur  továrny  bergedorfské 
(vyobr.  č.  2783.)  jest  z  mědi  silné  cínované, 
s  pláitém  železným,  se  levnějSÍ  dřevěnou 
isolací  a  jest  opatřen  mísidlem  k  stcjnomér- 


složením  poněkud  odchylným ;  obsahuje!  více 
cukru,  méné  bílkovin,  sýrovinajeho  se  srali 
v  jemnějších  vločcích  a  ztravuje  se  lehčeji 
než  z  m-ka  kravského.  Další  přednost  kojeni 
záleží  v  tom,  že  dítko  dostává  m.  přímo  ze 
ílaz  mléčných,  tudíž  bez  zárodků  ze  vzduchu. 
Proto  se  m.  kravské  přizpůsobuje  nejen 
složení  m-ka  mateřského,  ale  i  zárodky  v  néni 
sterilisaci  se  umrtvuji.  To  děje  se  míšením 
m-ka  se  smetanou,  případným  zřeďováním  a 
přísadou  cukru  mléčného  a  konečnou  steri- 
lisaci dle  methody  Soxhk-tovy  ve  skleněných, 
malých  láhvích,  odměřených  dávkách  pro 
jedno  použití.  Z  rozmanitých  apparátů  steri- 
lisačních  pro  m.  dětské  uvádíme  sterili- 
con.  jejž  sestrojil  Flaack  (vyobr.  č.  2784.). 
V  ném  možno  najednou  až  900  láhvi  sterili- 
sovati.  Otevřené  láhve  m-kem  naplněné  staví 


Mlékojedy  —  Mlezivo. 


se  na  podnos,  který  se  Tjoupne  do  pří- 
stroje. Ten  se  pak  uzavFe  a  pára  vpoujti 
se  při  otevřeném  vzduiném  ventilu,  aí 
vzduch  vyjde.  Pak  vystavf 
se  m.  při  uxavřeném  ven- 
tilu zvýécDé  teplotě  102*  C 
i  VySSÍ.  Obyíejn&  stcrili- 
sacc  dvakrát  se  opakuji; 
a  Nihve  jeátč  teplu  se  za- 
viraií. 

Aby  m 
lejiim  a  hodilo  se  tčí  k  zá- 
mořské dopravé,  odpařu- 
je se  z  nčho  iást  vody  za 
přísady  10—12'/,,  cukru 
třtinového  a  přichází  do 
obchodu    jako    m.    kon  - 


461 

mcc  n.  Cidl.;  69  d.,  399  ob.  č.  (1890),  kostel 
sv.  Filipa  a  Jakuba  z  r.  1709  a  hrobkou  hr. 
IKinakých  (od  r.  1857  far.),  Ztř.  Sk.,  2  mUny, 
samota  Luhy,  panská  mysiivna 
a  baiantníce,  kdysi  for.  ves.  Stá- 
vala zde  tvrz,  rodné  sídio  rodu 


Hlékovlo*.  ves  v  Cechách, 
htjlm.  Kolín,  okr.  Kouřim,  fara 
■j  pš.  Zásmuky;  30  d.,  205  ob.  i: 
(1890),  2  mlýny,  sam.  Slojespal. 
mlýn,  M.  jmenují  se  r,  1289  jako 
sídlo  Majnuiovo,  jehoí  potorari 
vládli  tu  do  polovice  XV,  stol. 
Potom  driei  M.  Olbram  z  Klu- 
čová {1440—55),  v  1.  1463—61 
KuneS  ze  Zásmuk,  Jan  le  Zái- 
muk.  konc.  XV.  stol.  sedel  ide 
na  tvrzi  Václav  Kladivo  z  Ej- 
stebna,  kdežto  ves  patřila  Vic- 
Zásmuk.  Dii  tohoto 
koupil  Jiřik  Vodéradský  t  Hro- 


C.  2784.  Slírili 

•  lenaované.  Odpařováni  déje  se  ve  vakuu 
za  sníienébo  tlaku,  tak  -2e  m.  vře  při  45  aí 
53*  C.  M.  na  čtvrtinu  ai  pétinu  odpařené 
vlévá  se  do  krabic  plechových  a  chladí  se. 
Trvalejjim  moino  učiniti  m.  téi  nízkou  te- 
plotou, na  čemi  se  zakládá  výroba  ledo- 
vého m-ka;  dobré  m.  misi  se  asi  e  50% 
m-ka  uměle  zmrzlého,  čími  udriuje  se  delši 
dobu  čerstvé.  O.La. 

M.  sirné  v.  Síra. 

M.  vápennév.Vápenatéslouíeniny. 

MUkoJ«dy,  Mlíkojedy,  ves  v  Cechách, 
hejtm.  Karlin,  okr.  Brandýs  n.  Lab.,  fara 
Lobkovice,  pl.  Neratovice;  44  d.,  243  ob.  i. 
(1890). 

KUkomér  v.  Galaktometr. 

mékonby  obec.  Mlíkosrby,  Tar.  ves 
v  Čechách,  hejtm,  N.  Bydíov,  okr,  a  pS.  Chlu- 


áova  a  ujal  se  téi  druhé  části.  Následovali 
Jindřich  (1514—1519)  a  Bernart  Voděradíti 
z  Hrušová  (do  r.  1542).  Později  přešly  M.  na 
Hoštickou  vétev  Mirků  ze  Solopisk  a  poč. 
XVll.  stol.  dostaly  se  k  panství  zásmuckému, 
MUkovldy,  ves  česká.  v.  Mlíkojedy. 
nét  v.  Mlj  et. 

mazivo  (lat.  colostrum)  tiazývú  se  odmě- 
šek  liaz  mléčných  v  těhotenství  a  v  prvních 
2 — 3  dnech  po  porodu.  Je  to  syrovatečná  te- 
'kutina  pomiáená  ilutými  vločkami  a  proulky 
.  tukovými.  M.  obsahuje  vice  tuku,  mléčného 
cukru  a  solí  neí  poidějií  mléko  a  působí 
prý  na  rychlejSi  vyprázdněni  obsahu  střev- 
,  niho,  tak  zvané  šmolky,  u  novorozeněte.  Od 
3.-4.  dne  po  porodu  přestává  odmĚSováni 
m-va  a  začíná  odmésování  obyčejného,  stej- 
nomérnř  bílého  mléka.  fía. 


462  Mlha  —  Mlhoviny. 

Mlha  jest  zhuštěná  pára  vodní  v  dolních  |  dal  první  katalog  o  103  kusech  (m-in  a  kup) 
vrstvách  vzduchových  u  samého  povrchu  s  popisem  a  stanovením  jejich  poloh  (1771). 
zemského  se  vyskytující.  Skládá  se  z  jem-  Ale  největší  zásluhu  si  zjednali  oba  Her- 
ných  kuliček  vodních,  jeŽ  při  velkém  množ-  schelové,  pozorujíce  m.  soustavně  a  zří- 
ství  kalí  vzduch  činíce  jej  neprůhledným,  divše  svá  pátrání  ve  velk;$ch  rozměrech.  Ka- 
Příčinou  mlhy  bývají  rozdíly  mezi  teplotou  talog  W.  Herschela  z  r.  1786  má  (i  s  kupami) 
povrchu  zemského  a  teplotou  vzduchu  nad  1000  čísel  m-in;  první  katalog  jeho  syna 
ním  se  rozkládajícího.  M.  vzniká,  bývá-li  po-  Johna  (1833)  má  jich  2307,  druhý  (1847)  1708, 
vrch  zemský  studenější  nežli  vzduch  přichá-  a  to  jižních,  a  konečně  třetí,  t.  zv.  General 
zející  s  ním  do  styku.  Ochlazením  pod  bod  Catalogue  (1864),  5079.  Nové  vydání,  obsta- 
rosný  počne  se  pára  ve  vzduchu  obsažená  rané  Dreyerem,  má  7840  mlhových  předmětů, 
zhušťovati  a  se  z  něho  vylučovati.  Tím  tvoři  Po  něm  zkoumali  m.  lord  Rosse  a  Lasscl 
se  m.  nad  povrchem  zemským,  když  se  tento  obrovskými  svými  teleskopy,  Lamont,  d'Ar- 
za  jasné  oblohy  a  klidného  vzduchu  vyzařo-  rest  a  v  novější  době  Stephan,  Common  a 
váním  tepla  clo  prostoru  světového  silně  Hough  a  Tempel.  Zkoumáním  povahy  m-in 
ochlazuje.  M.  toho  druhu,  jež  roste  z  dola !  zabývali  se  a  zabývají  O.  Struve,  Šecchí, 
nahoru,  může  dosáhnouti  značné  výŠe  a  je-  i  ďArrest,  Vogel,  Huggins,  Barnard,  Keeler, 
viti  se  zvláště  v  horách  jako  mlhové  moře,  |  Bigourdan,  Winnecke,  Holden  a  j.  V  novější 
v  němž  se  vrcholky  hor  podobají  ostrovům,  i  době  fotograňe  poskytla  nad  míru  cenný  pro- 
M.  objevuje  se  zvláště,  kcfyž  se  teplý  a  vlhký  středek  ke  zkoumání  m-in;  sbírka  nejdoko- 
vítr  žene  přes  vychladlou  zemi,  jako  se  stává  nalejších  fotografií  m-in  je  od  Is.  Robertsa 
po  tuhých  mrazích  v  zimě  a  na  jaře.  Téhož  (Photographs  of  Stars,  Star  Clusters  &  Ne- 
původu  jsou  též  mlhy  polární,  které  povstá-  bulae;  1894,  1899,  2  díly).  Když  po  vynalc- 
vajf,  žene-li  se  tam  vlhký  vítr  přes  sníh,  pak  zení  dalekohledu  mnohé  m.  se  ukázaly  býti 
mlhy  nad  chladnými  částmi  moře,  jako  nad  skupinami  hvězd  a  když,  čím  více  se  dalek o- 
mělcinou  novofoundlandskou,  kde  se  dostá-  hled  zdokonaloval,  tím  více  m-in  se  podá- 
vají teplé  jižní  větry  nad  moře  polárními  řilo  takto  rozlišiti,  soudilo  se,  že  všecky  m. 
proudy  silně  ochlazené,  pak  m.  kolem  ledo-  jsou  vlastně  kupami  a  že  toliko  relativní  ne- 
vých  ker,  plovoucích  do  nižší  zeměp.  Šířky,  dostatečnost  dalekohledů  nás  o  tom  nepo- 
m.  kolem  vrcholků  horských  atd.  M.  povstává  učuje.  Ale  vysk3rtla  se  i  druhá  domněnka,  že 
též,  když  naopak  chladnější  vzduch  nemůže  totiž  m.  nejsou  útvary  pevné  nebo  kapalné, 

Í>ojmouti  veškeré  páry  vodní  do  něho  z  tep-  nýbrž  svítivé  páry.  Teprve  spektroskop  roz- 

ejšího  povrchu  zemského  vstupující.    Pře-  hodí  tuto  otázku.    Je-li  totiž  spektrum  spo- 

sycenim   chladného   vzduchu   vznikají   mlhy  jité,  jest  předmět  svítivý  ve  stavu  pevném 

podzimní,  pak  mlhy  nad  hladinami  vodními,  nebo  tekutém;  je-li  spektrum  složeno  z  né- 

nad  bažinami,  nad  lukami,  nad  teplými  pra-  kolika  jednotlivých  čar,  jest  předmět  plynný, 

měny  v  zimě  atd.    Tím  způsobem  vysvětlují  Huggins    r.  1864   pozoruje    m-nu   v   Draku 

se  též  mlhy,  jež  vznikají  nad  teplým  prou-  shledal,  že  její  spektrum  se  skládá  ze  3  iso- 

dem  golfovým  na  pobřeží  anglickém,  irském  lovaných  Čar;  že  tedy  je  m-na  ve  stavu  plyn- 

a  norském,  kde  proudí  vlažná  voda.    Mlhy  ném.    O  všech  hvězdokupách  a  o  mnohých 

pozorujeme  častěji  v  chladnější  době  roční  dosud  nerozluštěných  m-nách  se  však  uká- 

nežli  v  době  teplejší.  Zvláště  husté  a  dlouho  žalo,  že  mají  spektrum  spojité,  a  naproti  to- 

trvající  mlhy  vyskytují  se  u  nás  na  jaře  a  na  mu  žádná  m-na  se  spektrem  čárkovitým  se 

podzim ;  v  létě  vyskytují  se  mlhy  po  deštích  nerozložila  v  dalekohledu  na  skupinu  hvězd, 

a  nad  vlhkou  půdou;   v  horách  bývají  mlhy  Jest   tedy    podstatný    rozdíl    mezi    m-nami 
Častější  než  v  nížinách.    M.  nedostavuje  se,  vlastními  (t.  zv.  fysickými)  a  skupi- 

tam,  kde  nebývá  rosy  a  deŠtů,  jako  v  pou-  námi  hvězd  (m-nami  optickými).  Cel- 

štích  afrických  a  asijských.  Tak  zvaná  suchá  I  kem  sé  ukazuje,  že  pravé  m.  jsou  proti  ne- 
m.   má  sice  podobu,   nikoli   však   podstatu '  pravým  nečetné. 

vodnaté  mlhy,  skládajíc  se  z  pevných  částic  M.  dělíme  dle  tvaru  na  pravidelné  a  ne- 
kouře a  částic  uhelných.                         Ag,  pravidelné;  jednoduché  a  vícenásobné;  dle 

Mlhové  obrazy  v.  Kouzelná  svítilna,  jasnosti  na  stálé  a  proměnlivé.    Pravi- 

str.  1010*.  dělné  m.  lze  děliti  na:  planetární  (kulo- 

IKJhovitky  {Tíém.Nebelflecke,ÍTC,nébuleuses,  vité  neb  ovální),  prstenovité   (č.  krubo- 

lat.  nebulae)  jsou  útvary  jemným  mračnům  vité),    spirální    a    hvězdné    (č.   mlhové 

neb    mlhám   podobné,  jez   se  vyskytují  na  hvězdy). 

nebi  mezi  stálicemi.  Již  starší  národové  znali  M.  planetární  nazvány  od  W.  Herschla 

na  obloze  některá  místa  hustě  pokrytá  hvéz-  podle  toho,  že  v  dalekohledu  se  jeví  jako 

dami,  t.  zv.  hvězdokupy  (v.  t),  z  nichž  planety,  stejnoměrně  osvětlené  plošky  o  prů- 

nejznámější  jsou  Plejády,  ale  skutečné  m.  měru  několika  málo  minut  neb  vteřin.    Mají 

v  Evropě  nebyly  hrubě  známy,  ani  Galilei  obyčejné  modravé  světlo.    Ovální  jsou  nej- 

o  nich  nevěděl.  Teprve  Šim.  Marius  r.  1612  častější;  mají  nitro  husté  a  kraj  rozmazaný; 

nalezl  dalekohledem  v  souhvězdí  Androme-  v  dalekohledu  jsou  pravidlem  nerozluštitelné. 

dine  skutečnou  m-nu  a  od  té  doby  objevo-  Sem  patří  m-na  mezi  hvězdami  {  a  t;  v  sou- 

vány  pak  nové  a  nové.  Ihle,  Huygens,  Hal-  hvězdí  Herkulově.  Jinou,  objevenou  r.  1731  Be- 

ley,  Kirch,  Mairan,  Le  Gentil  a  hlavně  La-  visem  v  souhvězdí  Býka,  nazval  Rosse  Crab 

caille   objevili   množství   m-in;   Messier  vy-  wř^M/a,  poněvadž  se  přibližně  podobala  moř- 


Mlhoviny.  463 


skému  ráíku  (krabu)  s  roitaíen^mí  nohami. 
AvSak  fotografie  Is.  Robertsa  dávají  podobu 
úplni  jinou.  Dále  jsou:  kulatá,  veliká  a  svčtlá 
m-na  jv.  od  j3  Velkého  Medvéda,  jeí  se  vSak 
v  silných  dalekohledeh  ukazuje  jako  aloíicá. 
ae  dvěma  body  ve  středu;  elliptická  m-na 
v  sonhvézdí  Vodnáře  ae  dvéma  protilehlými 
výbéiky;  iiná  v  souhvězdi  Hadonoie,  jevící 
se  skoro  jako  Saturn  a  prstenci,  a  j.  spek- 
trum planelárních  m-in  dle  ikoumání  Got- 
hardova  ukazuje  tři  i  více  íar  vodíkových  a 
jiné  čáry  pouze  jim  vlastni.  Také  lze  t  nčm  vi- 
děti pruh  spojitý,  týkající  se  ústředního 
jádra. 


rite    ) 


kruho 


kraj  určitější  nei  vnitřek;  ciejkrásněj  ji  je  mcii 
fi  a  f  Lyrý,  zdánlivé  velikosti  asi  kotouče 
jupiterova;  tvar  jest  elliptický  s  osami  5:4. 
Uprostřed  se  ukazuje  světlá  hvězdička.  Jiné 
m.  toho  druhu  jsou  mezi  Labutí  a  Zajícem, 
pak  v  Hadonoši,  ve  Štíru  a  v  Andromedě. 
Tato  je  zajímavá  tím,  ie  dfíve  pokládána  za 
planetární,  eiliptickou;  podle  fotografie  Ro- 
bertsovy  však  skládá  se  z  několika  soustřed- 
ných kruhfl,  v  jejichž  středu  je  jasné  jádro. 
Spektrum  jespojité.  —  Spirálni  m.,  obje- 
vené lordem  Rossem,  jsou  četné;  nejkrás- 
nější je  v  souhvězdí  Honicich  psQ;  v  daleko- 
hledu Rossově  vykazuje  jasný  střed,  obklo- 
pený mnoistvim  spirilnich  závitů,  i  nichi 
část  se  pojí  s  malou  kulovitou  m-nou  zc- 


C.  I^Bj.  Spirtli 


vnější  (vyobr,  č.  2785.).  Jiné  určitě  spirálni 
m.  JSOU  v  souhvězdí  Lva  a  Pegasa  a  v  sou- 
hvězdí Trojúhelníka. 

Mlhové  hvězdy  (hvězdné  m.)  jsou  stá- 
lice obklopené  obálkou  mlhovou,  formy  kru- 
hovité nebo  nepravidelné.  Spektrum  je  sou- 
vislé i  čarovité.  ^  Z  nepravidelních  je 
nejznámější  m-na  v  Lišce,  iil  nazval  J.  Her- 
schel  Dumbbell-nébula  pro  její  podobu  s  an- 
glickými   činkami;   v  dalekohledu   Rossové 


v3ak  vypadá  spíše  jako  obrácený  hřib.  Sem 
patří  téi  t.  zv.  Omega-nebula  ve  Střelci.  Obé 
mají  spektrum  čárkovitč.  K  nepravidelným 
druií  se  téi  některé  plochy  na  nebi  pokryté 
mléčným  svitem,  objevené  jií  W.  Herschlem; 

Sak  velké  hmoty  mlhové,  nalezené  fotogra- 
cky  v  Labutí,  Orionu,  severně  £  Persea 
v  končině  hvězdy  Antares  a  j.  —  M-in  více- 
násobných je  značné  mnoistvf;  v  gener. 
katalogu  Herschlově  je  229  dvojitých,  49  po- 
trojných  a  40  čtyřnásobných  m-n  a  1  í  de- 
vitinásobná.  Vétsina  jest  elliptická;  pohybu- 
je-lí  se  jedna  kol  druhé  jako  u  dvojhvězd, 
nebylo  lze  dosud  zjistiti,  poněvadl  nelze  je- 
jich posice  dosti  přesně  měřiti.  Z  téhož  dů- 
vodu )  parallaxa  m-in  dosud  marné  hledána 
(Wilsing,  1893).  —  Proměnlivé  m.  jeví 
změny  jasnosti  jako  proměnlivé  hvězdy.  Na 
tuto  vlastnost  první  ukázal  ďArrest  u  m.  ob- 
jevené Hindem  v  Býku  (o— 4ii  13",  3=  +  19» 
11').  S  počátku  jsouc  viditelná  i  při  svitu  mě- 
síčním, zmizela  r.  1861  pro  střední  daleko- 
hledy, ale  veliký  refraktor  pulkovský  ji  uka- 
zoval až  do  r.  1868,  kdy  i  proň  zmizela. 
V  Býku  jsou  ještě  dvě  m.,  o  jichž  proměnli- 
vosti se  soudí,  a  to  kol  měnlivé  hvězdy  T 
(Burnham)  a  mlhovina  Struveova.  M-na  ve 
Velrybě,  na  niž  r.  1877  upozornil  Winnecke, 
zdá  se  jeviti  periodické  změny  jasnosti 
(D'Arrest  jí  r.  1856  viděl  jasnou,  r.  1865  vů- 
bec nebyla  viditelná  Spalc.  dalekohledem,  až 
r.  1877  ji  Winnecke  zase  uzřel  dosti  jasnou). 
Podobně  m-na  blíže  i  ve  Lvu.  Bigourdan 
r.  1891  pozoroval  m-nu  nedaleko  proměnné 
hvězdy  Algolu  v  Perseu,  objevenou  r.  1785 
od  Hersehla,  ale  ztracenou  od  r.  1854.  Dlužno 
ovšem  uvážiti.  Že  viditelnost  m-in  záleíi  ne- 
jen na  oku  pozorovatelově  a  dalekohledu, 
nýbrž  i  na  stavu  atmosféry  v  době  pozoro- 
váni, a  proto  nelze  pozorování  od  různých 
hvězdářů  z  různých  dob  a  z  různých  míat 
pokládat  za  rovnocenná.  AŽ  snad  Fotografie 
nás  blíže  poučí  o  těchto  zjevech. 

Rozložení  m-in  ve  všemmíru  jest  obrá- 
cené proti  rozložení  kup  a  stálic  vzhledem 
k  Mléčné  dráze.  Jak  studie  Bauschingerovy  a 
Sidney  Watersovy  ukazují,  jsou  hvězdokupy 
a  stálice  tím  četnější,  čím  blíže  k  Mléčné 
dráze;  m.  však  tím  řidší.  Nejhustší  jsou  na 
sev.  nebi  v  souhvězdí  Panny,  na  jižním  jsou 


to  t.  zv.  Kapské  č.  Magelh^esovy  mraky,  ob- 
na  sta  m-in,  kup  a  jednotlivých  stá- 
lic. Slabých  m-in  ubývák  Mléčné  dráze  (ro 


něž  jasných);  planetární  leŽí  v  ni  nebo  blíže 
ní  a  skupiny  hvězd  skoro  vesměs  v  ní.  — 
O  vzdálenosti  m-in  nelze  nic  určitého  do- 
sud říci;  zdá  se,  že  některé  ae  nalézají  v  na- 
šem systému  hvězd,  jiné  však  íe  leží  až  za 
hranicí  jeho.  Také  o  velikosti  jejich  nemáme 
určitějších  dat.  —  O  pohybu  dokázal  J.  E. 
K celer  spektroskopem  na  hvězdárně  Lickově, 
íe  rychlost  jeho  jest  téhož  řádu  jako  rychlost 
stálic  {2  km/tec —  60  km/sec).  Veliký  daleko- 
hled zmíněné  hvězdárny  ukázal  téz,  íe  exi- 
stuje jen  určitý  počet  tvarů  min  daných 
určitými  křivkami  prostorovými.  —  Rotace 
m-in  (planetárních)  dosud  marně  hledána.  — 


464 


Mlíčovice  —  Mlok. 


Spektrum  m-in  zkoumali  Vogel,  Huggins, 
D'Arrcst,  Copeland  a  j.  U  pravých  m-in  SKládá 
se  ze  4  svčtlých  čar  (někdy  viditelný  jen  3, 
nebo  jen  1;  ale  na  fotografiích  Campbell- 
Keelerových  jest  mnohem  více  čar  neŽ  4,  jež 
mají  tyto  průměrné  hodnoty  délek  vln :  500*43, 
495-72,  486-09,  434-07  fi;*  (Scheiner).  Jasnosti 
jejich  jsou  v  poměru  10:5:8:1;  poslední  je 
tak  slabá,  že  často  je  neviditelna.  Co  do  pod- 
staty spektra  lze  říci,  že  čáry  486*09  a  434-07 
/splývají  s  čarami  vodíkovými  (H/?  a  Hy); 
čára  500*43  pokládána  za  dusíkovou,  ale  není 
Ito  nyní  jisto;  čáry  495*72  nelze  určiti  a  uka- 
zuje k  nějaké  neznámé  dosud  látce,  vlastní 
m-nám.  Není  tedy  o  chemickém  složení  m-in 
mnoho  známo;  Copeland  nalezl  ve  spektru 
m.  Orionovy  i  čáru  heliovou.  Všeobecně 
spektrum  ukazuje  k  tomu,  že  plyny  m-in 
jsou  nesmírně  horké  nebo  ve  stavu  vyso- 
kého výboje  elektrického. —  Z  literatury 
budtež  uvedeny:  Guillemin,  Les  Nébulcuses 
(1880);  Flammarion,  Astronomie  populairc; 
W.  Meyer.  Das  Weltgebaude  (1898);  Gruss, 
Z  říše  hvězd;  Gretschel,  Lexikon  der  Astro- 
nomie (1882).  V.J.Hauner. 

lElióovioe  {MHl€schit\\  ves  na  Moravě, 
hejtm.  Znojmo,  okr.  a  pš.  Vranov,  fara  Lu- 
kov;  77  d.,  22  ob.  č.,  280  n.  (1890),  fil.  ko- 
stel Nanebevzetí  P.  Marie,  Itř.  šk.,  3  mlýny. 

Mlikojedy:  1)  M.,  pdv.  Mlékovidy, 
Mlék  o  jedy  Německé,  ves  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Litoměřice;  67  d.,  18 
ob.  č.,  391  n.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Martina 
<ve  XIV.  stol.  far.\  2  mlýny.  —  2)  M.,  ves 
t.  v  hejtm.  karlínském,  viz  Mléko  jedy. 

Mlikosrby,  ves  česká,  v.  Mlékosrby. 

Mlikovioe  č.  Plhovka,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Benešov,  okr.,  fara  a  pš.  Neveklov; 
25  d.,  167  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr  a  mlýn. 

Xllla,  město  arab.,  v.  Melilla. 

mjet,  Mlet,  Meleda,  největší  ze  sku- 
piny jihodalmatských  ostrovů,  o  98*66  km}. 
Tvoří  obec  v  hejtm.  dubrovnickém,  okr.  ston- 
ském,  s  1623  ob.  (1890).  Prostírá  se  v  délce 
38  /rm  a  v  šířce  2—4  km  směrem  jihových. 
souběžně  se  Jzáp.  pobřežím  poloostrova  Pe- 
IjeSce,  od  něhož  jest  oddělen  průlivem  Mljct- 
ským,  9  km  širokým.  Ostrov  původu  vulka- 
nického jest  velmi  hornatý  (Veliki  grád  514  m), 
má  pobřeží  zvláště  v  záp.  Části  velmi  členité, 
několik  malých  údolí,  krápníkové  jeskyně  a 
množství  jezírek.  Vých.,  menší  čásť  ostrova 
jest  celkem  vegetací  chudá  až  na  několik 
malých,  pečlivě  vzdělaných  údolí,  v  nichž 
přebývá  757o  ob.  ostrova.  Řídce  obydlenou, 
ale  pro  krásy  přírodní  hojně  turisty  navště- 
vovanou záp.  čásť  pokrývá  les  (3919  ha).  Hl. 
osada  ostrova  jest  Babinopoljc  (v.  t.). 
Obyvatelstvo  živí  se  zemědělstvím  (víno, 
olivy,  něco  obilí,  kukuřice  a  chrysanthemum), 
rybolovem,  plavbou  a  vývozem  dříví.  M.,  ve 
starověku  Si  elita,  byl  již  osadou  řeckou;  za 
vlády  Septimia  Severa  držen  tu  ve  vazbě 
Agesilaus  Anazarbaeus,  místodržitcl  kilický, 
jenž  vystavěl  palác,  jehož  zříceniny  dosud  se 
spatřují  u  Porta  Palazza  na  sev.-záp.  konci 
ostrova.  Z  moci  Neretvanů  přešel  M.  v  moc 


knížat  Zachlumských,  kteří  tu  v  Xí.  stol.  za- 
ložili klášter.  V  aIV.  stol.  koupen  Dubrov- 
čany,  r.  1572  tureckými  korsáry  zpustošen. 
Statut  ostrova  z  r.  1345  vydán  r.  1852  v  ča- 
sopise >Dubrovnik€.  Srov.  P.  Partsch  u.  1-*. 
Riepl,  Bericht  uber  das  Detonationsph&no- 
men  auf  der  Insel  Meleda  (Vid.,  1826).    dš. 

mie  v.  Mademoiselle. 

Mlooi,  obecné  jméno  mlokovitých  či 
obojživelníků  ocasatých,  v.  Obojži- 
velníci; Mloci  praví  v.  Salamandridae\ 
Mloci  pul  co  viti  v.  Ichthyodea. 

Mlok  {Salamandra  Laur.),  rod  obojživel- 
níkův ocasatých  (z  řádu  C/rodela),  z  čeledi 
téhož  jména  {Šalamandridaé).  Má  trup  dosti 
zavalitý,  Širší  než  vyšší  a  jako  kroužkovaný, 
nízké  nohy,  ploské  prsty,  ocas  kuželovitý. 
téměř  oblý,  nikoli  pToutevnatý,  pramálo  se 
stran  smaČklý  a  také  jako  kroužkovaný. 
V  hebké  a  lesklé  kůži  j.sou  četné  vynikl*- 
žlázy,  největší  za  očima  (pří ušní,  parotidy). 
Okrouhlý  jazyk  jest  vezpod  uprostřed  při- 
rostlý, ale  po  stranách  volný;  zuby  patro vO 
jsou  sestaveny  ve  dvou  skupinách,  podob- 
ných protáhlému  S.  Mloci  žijí  ve  vlhku,  živí 
se  hmyzem,  plži,  dešťovkami  atd.  Vajíčka 
jsou  oplozována  uvnitř  těla  samičky;  tato 
snáší  tedy  vajíčka  se  zárodky  jiŽ  vyvinutými 
nebo  rodí  hotové  pulce.  U  nás  žije  m.  obecný 
(S.  macu/05^1  Laur.) ;  má  tělo  zdclí  14— 18  cm, 
na  hrdle  vezpod  příčnou  vrásku,  na  hřbetě 
černé  póry  žláz  na  nízkých  bradavičkách,  se- 
stavených ve  dvé  řad  podélných,  jež  jsou 
prodlouženy  také  na  ocas,  znamenaný  vezpod 
mělkou,  podélnou  rýhou.  Barvu  má  tělo  Čer- 
nou, na  bocích  trochu  světlejší,  se  žlutými 
skvrnami  nepravidelných  obrysů,  sestave- 
nými někdy  v  málo  zřetelné  čtyři  řady  po- 
délné. Vždy  jest  po  jedné  skvrně  nad  kout- 
kem úst,  na  víčku  očním,  na  ledvinitc  žlázr 
příušní,  na  rameni  a  na  stehně;  jinak  bývají 
skvrny  různo  roztroušeny.  M.  obecný  žijv 
po  vši  Evropě  od  již.  Švédska  až  do  Špa- 
nělska, Itálie  a  Řecka,  pak  v  severozápad. 
Africe;  u  nás  jest  domovem  především  ve 
hlubšícli  lesích  horských,  ve  vlhkých  dolí- 
cích. Ve  dne  se  skrývá  pod  kameny,  v  me- 
chu a  vylézá  jen  po  dešti;  pohybuje  se  vá- 
havě a  vůbec  neobratně.  Samice  snáší,  někdy 
až  i  za  rok  po  oplození,  potěr  do  jasnýcíi 
praménkův  a  do  studánek,  kdež  se  ihned 
líhnou  larvy  se  vnějšími  Žabrami;  jen  výjim- 
kou rodí  již  pulce.  Výměšek  Žláz  jest  velmi 
ostrý,  pro  menší  Živočichy  (ptáky,  žáby)  je- 
dem. Ve  spisech  středověkých  čteme  o  m-u 
četné  báchorky,  na  př.  Že  prý  v  ohni  sho- 
řeti nemůže  a  j.  V  Krkonoších  byl  prý 
i  u  nás  nalezen  m.  Černý  (S.  atra  Laur.), 
žijící  v  Sudetách,  Karpatech,  Alpách  a  j.  po- 
hořích střední  Evropy,  Liší  se  od  m-a  obec- 
ného barvou  všude  černou,  bez  žlutých  skvrn ; 
jest  také  menší  (11—14  cm)  a  oba  pruhy  zubů 
patrových  jsou  méně  prohnuty.  Samička  rodí 
živé  larvy,  ale  vždy  jen  dvé  a  v  touž  asi 
hodinu,  zdélí  i  5  cm  a  bez  vnějších  Žabcr, 
jež  tedy  vody  k  svému  vývoji  nepotřebují. 
Z  hnědouhelných  vrstev  od  Markvartic  po- 


M?6nk  —  Mlýn. 


465 


psal  H.  v.  Meyer  kostru  tossilniho  m-a  S.  la- 
ticeps  (Palaeontographica,  VIL).  Br, 

Úónk  Petr,  luŽický  básník  samouk 
(*  20.  bř.  1805  v  Žičeni  v  Horní  Lužici,  kdež 
byl  jeho  otec  chalupníkera  a  tesařem  — 
t  6.  ún.  1887  jako  výměnkář  v  Džiwočicích). 
Nadání  jeho  objevil  Jan  E.  Smoleř,  který 
také  první  jeho  písné  vytiskl  v  >Srbských 
Novinách c  r.  1848.  V  nich  také  vycházely 
dále  po  celá  desítiletí,  těšíce  se  oblibě  lidu. 
Po  třiceti  letech  přiměl  Smoleř  M-a,  aby  své 
písně  sebral,  i  vydal  je  v  hrubém  svazku 
pod  názvem  Khérluše  a  tpéwy  (1879).  Více 
než  čtvrtinu  tvoří  písně  obsahu  náboženského 
(M.  byl  evangelík),  velkou  čásť  ostatní  čin- 
nosti pak  písně  příležitostné.  Samostatnou 
individualitou  básnickou  M.  nebyl;  ale  byl 
zajímavým  písmákem,  který,  napojen  duchem 
písma,  nábožných  písní  evangelických  a  čet- 
bou novějších  plodů  umělého  básnictví  luži- 
ckého  (zejména  písní  Zejleřových) ,  odíval 
své  myšlénky,  přemítání  a  nápady  ve  formu 
lužického  verše.  Náležel  k  nejpopulárnějším 
osobnostem  v  Lužici;  vždyť  po  celá  desíti- 
letí objevovaly  se  jeho  nábožné,  příleži- 
tostné a  jiné  písně  v  >Srbských  Novináchc, 
někdy  takřka  v  každém  čísle.  —  Viz  článek 
Ad.  Černého  LuŽičtí  pěvci  z  lidu  (>Květy«, 
1894,  L).  Čný. 

Mlúilin,  ves  čes.,  v.  Lounín. 

Mluva  v.  Jazyk,  str.  135^. 

HUtvnioe  n.  gramm atika  jest  nauka 
o  znění  a  tvaru  slov  a  spojování  jich  v  řeČ. 
Podle  jednotlivých  úkolů  tvoří  m-ci  tyto  čá- 
sti: 1.  Hláskosloví,  t.  j.  nauka  o  jednot- 
livých hláskách,  o  slabikách  a  o  celém  slově 
nebo  o  celé  větě  po  stránce  hlasové  (t.  j. 
i  o  přízvuku  jednotlivých  částí  věty).  2.  Km  e- 
n  o  si  o  ví,  t.  j.  nauka  o  tvoření  kmenů;  sem 
pojí  se  obyčejně  i  nauka  o  tvoření  slov  slo- 
žených. 3.  Tvarosloví,  t.  j.  nauka  o  kon- 
covkách jednotlivých  mluvnických  tvarů: 
o  skloňování  jmen  i  zájmen  i  o  časování. 
Sem  patří  i  nauka  o  tvaru  nesklonných  částí 
řečí:  příslovek  a  částic.  4.  Skladba,  t.  j. 
nauka  o  větě.  Zde  rozeznávati  jest  nauku 
o  význame  jednotlivých  tvarů  slovných  (na 
př.  pádů,  tvarů  časoslovných)  ve  větě,  na- 
uka o  útvaru  celé  věty  a  o  pojeni  více  vět 
v  jedno.  —  Podle  rozličnosti  názoru  o  mluvě 
i  podle  stavu  vědy  úkoly  a  rozdělení  m.  bý- 
valy i  bývají  pojímány  nestejně.  M.  starší, 
xvl.  jazyků  klassických,  obsahovávaly  i  na- 
uku o  tvoření  veršů  a  strof  a  j.;  časem  vedle 
kmenosloví  klade  se  i  kořenosloví,  t.  j. 
nauka  o  tvaru  a  změnách  kořenů  slov.  — 
Podle  rozmanitých  účelů  a  method  rozeznává 
se  i  více  způsobů  m-ic.  Tak  m.  Školní, 
praktická,  od  vědecké;  m.  historická, 
která  nepopisuje  jazyka  v  určité  době  jeho 
vývoje  (na  př.  v  době  nynějšH,  nýbrž  sleduje 
celý  jeho  vývoj  ve  všech  aobách,  v  nichž 
jazyk  známe  přímo  aneb  o  jeho  vývoji  mů- 
žeme si  tvořiti  úsudek;  m.  srovnávací, 
v  níž  přihlíží  se  k  jazykům  dvěma  nebo  více, 
obyčejně  mezi  sebou  příbuzným;  m.  obecná 
ě.  filosofická,  která  nepopisuje  určitého 

OttaT  Slovník  Naučný,  sv.  XVII.  19  i  1901. 


některého  jazyka  zvláště,  nýbrž  vykládá  o  po- 
jmech, jaké  vůbec  mohou  býti  předmětem 
m.,  a  j.  —  O  dějinách  m.  srv.  Jazykozpy.t^ 
str.  141  n.  Ztý: 

mavniotvi,  souhrn  nauk  o  mluvě;  viz 
J  ^^y  k  o  z  p  y  t. 

lÚýn  je  stroj  neb  i  závod  na  výrobu 
šrotu,  prachu,  mouky,  moučky  z  nejrozma- 
nitějších hmot,  hlavně  z  obilin.  Rozeznáváme 
dle  účelu  m-y  obilné,  kávové,  kakao vé,  nfi-y 
na  tříslo,  těživec,  uhlí  atd.  Dle  hnací  síly 
m-y  ruční,  parní,  vodní,  větrné.  M-y  na 
hmoty  tvrdé  jsou  drtidla  (v.  t.),  měkčí  látky 
rozemílají  se  na  m-ech  kuželových,  desin- 
tegratorech  (v.  t),  dismembratorech,  m-ech 
nazvaných  »Excelsiorc,  mlýnských  složeních 
s  mlecími  kameny,  válcových  stolicích  (viz 
Mlynářství)  a  m-ech  kulových.  M-y  kuže- 
lovými drtí  a  rozmílá  se  tříslo,  káva,  soli, 
sírany,  hlína,  uhlí,  kosti,  křída  a  j.  Desinte- 
gratorům  podobny  jsou  m-y  excelsiórové, 
jenže  jedna  z  mlecích  desk  jest  nehybná  a 
mlecí  plochy  opatřeny  jsou  místo  kolíčků 
.zuby.  Dismembratory  jsou  v  podstatě 
shodný  s  m-y  excelsiorovými,  desky  mlecí 
jsou  však  opatřeny  kolíčky  jako  při  desin- 
tegrátorech.  Obyčejná  drtidla  zatlačována 
jsou  v  době  nejnovější  stále  více  m-y  kulo- 
vými, jimiž  nahradí  se  nejčastěji  celá  řada 
drticích  strojů  předchozích,  neboť  ony  roze- 
mílají kusy  velikosti  ořechu  až  dvojnásobné 
pěsti  na  moučku  libovolně  jemnou.  Tyto 
m-y  skládají  se  z  dírkovaného  a  prolamo- 
vaného bubnu,  do  něhož  se  hází  materiál. 
Uvnitř  se  pak  rozemílá,  otáčí-li  se  bubnem, 
neustálými  nárazy  volných  koulí.  Součástky 
rozmělněné  propadávají  cylindrickými,  s  bub- 
nem konaxiálnuni  síty,  kdežto  hrubší  sou- 
částky tak  dlouho  se  z  posledního  síta  do 
bubnu  vracejí;  dokud  nedosáhnou  náležité 
jemnosti.  Kulový  m.  PfeiíTerův  spojen  je 
s  větrným  separátorem,  tak  že  se  uspoří 
síta  a  zmenší  se  výlohy  provozovací.  M-ů 
toho  druhu  užívá  se  na  rozmílání  uhlí  při 
novějších  topeních  bezkouřných  s  uhelným 
prachem.  Chemikálie  a  kořeni  melou  se  vět- 
šinou na  kulových  m-ech  s  mlecí  komorou 
těsně  uzavřenou.  Koule  i  komora  bývají  pak 
bronzové,  pro  látky,  jež  nesnesou  styku  s  ko- 
vem, porculánové.  Namletí  velmi  jemné  užívá 
se  mlýnských  složení  a  válcových  stolic  mle- 
cích (v.  Mlynářství).  Kde  nezáleží  na  kvan- 
titě, nýbrž  na  jemnosti  mletí,  mele  se  za 
mokra,  přivádí  se  totiž  voda  mezi  mlecí 
plochy  kamenů,  válců  nebo  ko\  jež  po  pří- 
padě i  běhají  pod  vodou.  Mleti  za  mokra 
je  na  př.  výhradné  při  rozmílání  glasur,  při 
výrobě  cementu,  dřevoviny  a  j.  Ve  m-ech 
na  kosti  nejdříve  se  kosti  paří,  pak  suší, 
drobí  na  mačkadle  nebo  na  stoupách  a  ko- 
nečné vysévají  na  sítech  cylindrických. 

M-y  obilné  jsou  buď  selské  neb  obchodní 
a  bývají  často  ve  spojení  s  pekárnami.  Dříve 
zpracovávaly  m-y  obilí  pro  okolní  hospodáře 
(mletí  selské)  nebo  pro  krupaře  a  jen  výjim- 
kou mlely  též  na  vlažní  vrub  pro  obchod. 
V  této  době,  jež  byla  zlatou  dobou  našich 

30 


Mlýn  —  Mlynáfství 


466 

m-Ď,  byly  potoky  a  řeky  jimi  takřka  posety 
a  m-y  domohly  se  značného  významu  v  na- 
iich  společenských  poměrech,  Od  r.  1874 
upadá  průmysl  teti  hlavně  vlivem  cizozem- 
ské soutěže  a  nepříznivých  sazeb  železnič- 
ních, tak  íe  od  doby  té  zaniklo  v  Čechách 
téméí  1000  m-fl,  ač  jednotlivé  m-y  naše 
v  ohledu  technickém  nijak  nezůstávají  za 
dobou.    Koncem  r.  ISW  bylo  samostatných 


e.  27=6-  VWtpý  1111(11  nímeuky. 

mlynářů  v  Cfchách  6882,  na  Moravě  2530, 
ve  Sleisku  650,  m-ů  po  továrensku  provo- 
zovaných bylo  tou  dobou  v  Čechách  216. 
na  Moravě  346,  ve  Slezsku  11.  M-y  tyto  me- 
lou nepřetržitě,  bývají  většinou  umělé  či 
americké,  pfi  nichž  se  veikcré  výkony  pro- 
vádějí strojně,  dělníci  obsluhuji  jednotlivé 
stroje  pouzf  dozorem,  aby  chod  jejich  byl  ne- 
rušený. M-y  učirné  stavějí  se  na  kopcich  a 
rozsáhlých  rovinách  a  jsou  buďhollandské 
neb  německé  (obr.  č.  2786.).  Při  těchto  točí 
se  celá  budova,  mají-li  se  křidla  větrného  kola 
natočiti  proti  větru,  při  m-ech  hollandských 
točí  se  pouze  hořeni  klobouk,  kdežto  ipo- 
dek  bývá  obyčejně  vyzděný.  Osa  hřídele 
křídlového  je  pro  bezpečnější  uloíení  do 
ladu  poněkud  nakloněna  a  mění  svoji  po- 
lohu dli'  toho,  jak  se  točí  vítr,  při  m-ř  hol- 


landském  samočinné.  Křídla  tvořena  jsuu 
pruty  a  plachtovím  ntbo  ialusicmi.  Tyto 
obracejí  se  samočinně  dle  sily  větru,  ťro 
občasné  semílání  menších  partii  zůstává  vě- 
trný m.  bez  konkurrence.  J.  Poh. 

mýn:   1)  M.,  ves  v  Čechách  (hejtm.  Tá- 
bor),   viz   Mlýny.  —  a)   M.  Klášterský 
{KtosttrmCihle).    ves    1.,    hejtm.    SuŠicc,    okr. 
Kašp.  Hory,  fara  a  pS.  Rejitýn;    8  d.,   Ió9 
ob.  n.  (1890),  raffinerie  skla  a  výroba 
dutého  skla,  mlýn  a  pila.  -  3)  M.  Pyt- 
líkovský  (Ságentůhíe),  víska  t.,  hejtm. 
Čes.  Lípa,   okr.  Mimo6,   fara  Jablonvc. 
pS.  Kuřťvody;  2  d..  13  ob.  n.  (1890). 

4)  M.  Dřevěný  {Hvlimiihle),  ves  na 
Moravě  po  obou  březích  řeky  Jihlavy, 
hejtm.,  okr.,  fara  a  pi.  Jihlava;  S5  d.. 
291  ob,  č.,  688  n.  ;i890).  prádelna  na 
mykanou  přízi,  továrny  na  zpracováni 
kuíe,  sukna  a  zápalky,  cihelna,  vápe- 
nice, par.  pila  a  mlýn.  Jsou  zde  dva  des- 
kové statky,  z  nichž  jeden  {43-36  ha)  dríí 
Karel  ryt.  Zdckauer  a  druhý  (815  'mi 
L.  SI.  z  Tomášků -Stratova. 

Mlýftuiy:  1)  M.  {Lindlis),  ves  v  Ce- 
chách, hejtm.,  okr.  a  pš.  Zlutice,  fara 
Marián.  Skoky;  27  d..  132  ob.  n.  (1890). 
mlýn.  Kdysi  byly  zvláštním  statkem. 

a)  M.,  viska  lia  Moravé.  hejtm.  a  okr. 
Holešov,  fara  Štip,  pš,  Zlín ;  9  d.,  69  ob. 
Č.  (1890). 

Klynářlk  {Poyphyllafu  o^L.y.  1)  M. 
brouk  listorohý  z  podčeledi  chroustů. 
28—36  mm  dt.,  světleji  neb  temněji  hnědý, 
hustě  nepravidelně  běloplstnatě  mramo- 
rovaní, na  břiše  krátce  a  hustě  plstnatý. 
Tykadla  lOčIená  s  vějířkem  u  samečka 
7(!leným,  u  samičky  Seleným,  daleko  men- 
ším. Poslední  kroužek  tupý.  Rozšířen 
jest  po  celé  teplejší  Evropě  v  krajinách 
píseřnatých.  Objevuje  se  v  prvé  půli 
Července  a  ožirá  zvláště  borovice.  Larva 
íiví  se  kořínky  trav,  Kfk. 

a)M.  v.  Sýkory. 

Mlynářovio*  :  1)  M.,  ves  v  Cechách, 
hejtm,  Klatovy,  okr.  Plánice,  fara  a  pS. 
Němfice;  27  á,,  156  ob.  č.  (1890),  popi. 
dvůr  a  mlýn.  -  3)  M.  (MuUerschiag),  ves 
v  Cechách,  hejlm.  a  okr.  Prachatice,  fara 
a  pš.  Záblatii  43  d.,  236  ob.  n.  (1890).  mlýn. 
pila  a  myslivna. 

Mlynařstvi  zabývá  se  zpracováním  zrní 
obilného,  aby  se  snadněji  mohlo  upraviti 
v  pokrm.  Zrna  obilná  se  olupuji  a  obruiuji 
v  kroupy,  krupky  a  jáhly,  nejčastčji  však 
drtí  a  roztírají  se  na  mouku,  v  dobách  nej- 
dávnějších Člověk  zrna  obilná  roztloukal,  ni  bu 
je  drtil  a  roztíral  mezi  dvéma  kameny.  Z  roz- 
tlučené směsi  vysévala  se  mouka  na  primi- 
tivních sítech  ještě  v  dobách  historických. 
jak  ukazují  malby  egyptské.  Kameny  (icr- 
novy)  byly  malých  rozměrů  a  pohybovaly 
se  rukama.  Zpodni  byl  nehybný,  druhý  sě 
na  nf'm  vrtěl  nebo  do  kola  otáčel.  Římský 
mlýn  skládal  se  dle  vykopávek  v  Porapi^jích 
z  dvou  kamenů  kuŽelovitého  tvaru.  Jii  Vilru- 
vius  popisuje  mlýn  hnaný  kolem   na  zpodni 


Mlvnářství.  .        *                  467 

m 

vodu,  podobající  se   našemu  t.  zv.  českému  způsob  mletí  nazývá  se  mletí  na  krupice 

mlýnu.   Výpravy  křížové  seznámily   Evropu  nebo  způsob  rakouský,  vídeňský,   uherský, 

počátkem  XII.  stol.  s  mlýny  větrnými,  jichž  pražský  {Hochmúllerei)^  na  rozdíl  od  staráího 

se  v  XIV.  a  XV.  stol.  hojně  užívalo.  S  mlýn-  způsobu  mletí  jednoduchého  {Flachmůl- 

skými  kameny  spojilo  se  asi  poč.  XVI.  stol.  lerei)^  při  němž  se  zrno  přímo  rozmílá  a  z  roze- 

zvláštní  ústrojí,  t.  zv.  pytlování  a  Žejbro-  mleté  směsi  hned  mouka  vyšívá.  Dle  druhu 

vání   na  oddělováni   mouky  a   krupice  od  obilí,  výrobku  i  strojního  zařízení  mlýna  liší 

otrub.  Kameny  s  ústrojím  tvořily  pak  mlýn-  se  také  způsob  mletí.    Tak  na  př.  při  mletí 
ské  složení  \y\z  přílohu).  Starými  českými,  pšenice  na  krupice  drobí  se  zrno  nejdříve 

mlýny,  jichž  pískovcové   kameny  bvly  ma-  šrotováním   na   kousky,   kdežto   slupka   zů- 

lých  rozměrů,  nebylo  možno  rozemfíti  obilí  stává  více  nebo  méně  neporušena.   Vysévá- 

nadobro  jedním  projitím  mezi  kameny;  na-  ním   odděluje    se    pak    rozdrobená    běl   od 

sypávalo   se    proto   několikrát   poznovu   na  hrubších  kousků  na  slupce  dosud  Ipéjících, 

mlýn.   Ve  starých  mlýnech  českého  složení  jež  se  podrobuií  opětovnému  drcení  a  vy- 

mlelo  se  obilí  buď  suché  nebo  kropené.  Co  sévání  tak  dlouho,  dokud  běl  z  nich  vypa- 

nepropadlo  pytlíkem  do  moučnice,  nýbrž  do  dává.    Po  prvním  šrotování  obdržíme  z  vy- 

truhly,  poznovu  se  vynášelo  na  koš,  až  se  sévače   šrotového  jako  přepadek,  jenž 

vymlela  běl  obilní  a  zbývaly  jen  otruby.  Tak  neprojde  sítem,  1.  zrnový  šrot  a  postupně 

obdržela  se  nejdříve  mouka  nejbělejší  t.  zv.    dostáváme   po  Šrotování  2.,  3.,  4.,  5.,  6 

vejražek  a  postupem  mletí  mouka  temnější  šrot  2. — 6.,  po  případě  i  7.,  ba  i  10tý  šrot 
a  temnější.  Avšak  v  1.  pol.  XIX.  stol.  bylo  zrnový.  Propadek  vysévače  šrotového  třídí 
v  Čechách  již  rozšířeno  mleti  na  krupice,  se  opět  na  vysévači  směsovém  na  část 
při  němž  se  obilí,  zejména  pšenice,  neroze-  podobnou  zrnovému  šrotu,  avŠak  drobnější, 
inilá  náhle,  nýbrž  jen  se  šrotuje  a  šroty  t.  zv.  šrot  krupicový,  který  se  zase  tfídí 
obracejí  se  několikrát  na  kameny,  aby  se  na  šrot  hrubý  a  jemnější.  Hrubší  části  běli 
vyrobilo  co  nejvíce  krupic.  Rozemíláním  kru-  propadlé  sítem  vysévače  směsového  íč.  30 
pic  docílí  se  pak  mouky  velmi  jasné.  Značný  neb  i  42)  zovou  se  krupice,  jemnější  jich 
převrat  způsobil  v  m.  vynález  mlecích  sto-  druh  jsou  krupičky  a  nejjemnější  Šro- 
lic  válcových.  Jimi  dosáhlo  se  teprve  vý-  tová  mouka.  Krupicový  šrot,  jenž  nepro- 
robku  zcela  bezvadného  a  většího  výtěžku  šel  sítem  směsového  vysévače,  šrotuje  se 
jasných  muk.  Způsob  mletí  stal  se  téměř  dále  až  i  5kráte  tak  jako  šrot  zrnový.  Směs 
samočinným,  tak  Že  se  uspořilo  pracovních  krupic,  krupiček  a  mouky  dále  se  třídí  na 
i  hnacích  sil  ve  mlýně.  Žernov  má  v  dnes-  vysévači  moučném,  jehož  síto  tvoří  plá- 
ním mlýně  úlohu  jen  podřízenou,  bez  válce  tynka  hedvábná  čís.  11.  a  12.  nebo  12.  a  13. 
nemůže  novověký  mlynář  již  existovati.  Nová  Plátýnkem  propadává  mouka,  krupice  a  kru- 
doba  přidružila  k  tomu  ještě  jiné  stroje,  na  pičky,  svádí  se  do  vysévače  krupic o- 
čiŠtěni  obilí,  krupic,  vyséváni  mouky  atd.,  vého,  jenž  je  roztřid^je  dle  toho,  jaká  jsou 
tak  že  se  mletí  zdokonalilo  i  co  do  rychlosti  plátna,  na  několik  čísel.  Krupicové  Šroty 
provedení  i  co  do  jakosti  a  množství  vý-  stejné  jakosti  z  několika  šrotů  zrnových  smě- 
robku.  Žernov  rozemílá  zrno  na  jemný  prá-  sují  se  a  svádějí  nejčastěji  na  žejbrování 
šek,  ale  zároveň  s  bělí  i  slupku.  Na  válco-  strojů  k  čištění  krupic,  kde  část  krupic 
vých  stolicích  odstraňuji  se  nejdříve  otruby  propadne,  kdežto  zbylé  šroty  krupicové  te- 
•a'  obilí  proměňuje  se  v  krupici,  která  pak  prve  dále  se  šrotují.  Krupičky  a  krupice 
dále  se  může  semílat  na  kameně,  aniž  prach  schytávají  se  dle  čísel.  Nejjadrnější  krupice 
z  otrub  zabarvuje  mouku.  Dřívější  namáhavá  t.  zv.  vyrážené  vypadávají  nejvíce  ze  3.  a 
práce  nahrazuje  se  nyní  důkladnou  prací  stro-  4.  šrotu  zrnového,  méně  jadrné  jsou  kru- 
jovou.  Již  čištěni  obilí  provádí  se  neobyčejně  pice  žemličkové,  dotahované  a  ko- 
důkladně  vysévači,  ms^netickými  přístroji,  nečně  zadní.  Každý  tento  druh  krupic  třídí 
stroji  na  vybírání  kaménků,  větráky  čili  se  zase  dle  velikosti  a  označuje  se  čísly  I.— V. 
taráry,  koukolu íky  č.  trieury,  stroji  od  nejhrubších  do  nejjemnějších.  Podobně 
loupacími,  kartáčovými  a  pračkami,  třídí  se  též  krupičky,  jež  znamenají  se  buď 
jež  odstraňují  každou  stopu  prachu  přilnuvší  následujícími  čísly  postupnými  VI. — Vlil., 
na  zrno  do  spař  jeho  a  špiček.  Čištění  za-  nebo  číslem  plátýnka,  kterým  prošly,  K  to- 
konČuje  se  špicováním  na  vodorovných  muto  číslu  připojuje  se  ještě  číslo  mouky, 
kamenech,  kterým  se  odstraňuje  obrvená  která  se  z  nich  vyrobí.  Krupice  i  krupičky 
špička  a  klíček,  avšak,  jen  z  části,  aby  se  čistí  se  na  strojích  větrem,  jenž  od  dobrého 
nevytrhla  také  čásC  běli.  Špicované  zrno  zne-  jádra  oddělí  lehčí  části,  t.  zv.  přerážky, 
nábla  drtí  se  č.  šrotuje  na  válcových  sto-  pak  moučný  prach  a  jemné  otruby, 
licích,  tak  že  se  zvolna  rozloží  na  mouku,  Každý  druh  i  každé  číslo  krupiček  čistí  se 
krupice,  krupičky  a  otruby.  Krupice  pro  sebe,  počínajíc  druhem  nejlepší  jakosti, 
i  krupičky  třídí  se  a  čistí  na  strojích  vy-  vypadávající  přerážky  přimíchají  se  k  stej- 
sévacích  a  větrových  a  luští  se  pak  navál-  nému  číslu  Špatnějšího  druhu  krupiček  a 
cov^ch  stolicích  porculánových  neb  i  hlad-  znovu  se  s  ním  čistí.  Podobně  čistí  se  i  kru- 
kých  litinových,  aby  se  odstranily  poslední  pice,  a  to  nejdříve  vyrážené,  pak  žemličkové 
stopy  slupek.  Postup  mletí  jest  tedy  nyní  a  dotahované-  Část  slupky,  jež  na  krupico- 
sice  složitější,  zejména  při  mletí  pšenice,  vých  zrnech  zůstává  lpěti,  odstraňuje  se  šro- 
avšak  výroba  je  snazší  a  přesnější.    Tento  továním  čili  luštěním.  Krupice  rozpadnou  se 


468  Mlynářství. 


pak  na  jcmnějji  krupice  vyšších  čišel,  kru- 
pičky  a  mouku  zvanou  krupicovou.  Od- 
dělená slupka  odstraíiujc  se  proudem  vzdu- 
chovým. Nejdříve  luští  se  nejhrubší  krupice 
nejlepší  jakosti  a  tHdí  se  na  vysévačich  na 
mouku,  krupiiky  a  krupice.  Tato  mouka  je 
tcmnčjŠf  ad  mouka  získaná  opélným  luště- 
ním krupic  z  tohoto  prvního  vyséváni.  Kru- 
pice a  krupičky  čisti  se  zase  na  strojích  a 
přimíchávají  se  k  příslušným  číslům.  Ostré 
krupičky,  vypadlé  lušténím  vyrážených  kru- 
pic III.,  IV.  a  V.,  rozmačkávaji  se  Da  válco- 
vých porculánových  stolicích  a  dávají  nej- 
bělejší mouku,  t.  j.  00.  Měkči  krupičky  a 
zadní  Icrupice  rozmilají  se  obyčejně  na  ka- 
menech, na  nichi  se  také  rozmilají  otrub- 
naté  šroty,  zbylé  po  vyšrotování  SrotS  zrno- 
vých a  krupicových,  jež  dávají  mouk_y  č,  4., 
5.  a  6.  Krupičky  získané  při  vymiláni  otrub- 
natých  šrotů  dávají  mouku  č.  2.  a  3.  atd. 
Mleti  žita  je  jednodušší  než  mleti  pšenice. 
Vyčištěné  a  vySpicované  zrno  zamilá  se  silně 
na  t.  zv.  žitných  válcových  stolicích,  5-  až 
6krát  i  vícekrát  se  na  válce  obraci  a  vymilá 
se  konečně  na  kamenech.  Vysévání  provádí 
se  s  počátku  na  vysévači  Šrotovém  a  mouč- 
ném, ke  konci  při  měkkých  šrotech  jen  na 
moučném.  Někteří  mlynáři  melou  také  žito 
do  jisté  míry  na  krupice  podobně  jako  pSe- 
nici.  Kroupy  melou  se  z  ječmene,  zřídka 
z  pjenice.  Ječmen  se  vyčisti,  načež  se  loupe, 
štěpí,  kulatí  a  hladí  a  na  konec  třídí.  Hlavní 
stroj  mlýnd  krupních  je  tak  zv.  holSnder 
čili  krupník  (viz  přílohu).  Skládá  se  t  bě- 
hounu,  jenl  uzavřen  jest  ve  zvláštním  lubu; 
upevněn  jest  na  vodorovném  Železí.  K  tomu 
připojuje  se  ústroji  nasýpacf  a  vypouštécj. 
Maji-fi  se  vyráběti  trhané  krupky,  šrotuje 
se  ječmen  podobně  jako  pšenice  a  směs  šro- 
tová rozdělí  se  pak  vyséváním  na  krupky  a 


keré  zde  naznaČecé  operace  současně, 
se  po  zásypech  a  po  sejití  prvních  šrotů 
vymění  se  plátýnka  na  vysévaČích  a  strojích 
čisticích,  aby  se  mohlo  vysévati  mel  i  vo  jem- 
nější. Mlýny  vetší  pracuji  co  možná  automa- 
ticky celou  řadou  strojů  výrobních  i  doprav- 
ních. Malou  ukázkou  těchto  strojů  jest  ta- 
bulka, k  níž  připojíme  ještě  několik  pozná- 
mek o  strojním  zařízení  mlýnův  obilných. 
Moderní  mlýn  bývá  několikapatrový.  Stroje 
nejtěíSf  a  vyžadující  nejvíce  síly  dávají  se  do 
přizemí  nebo  na  první  podlahu.  Přízemi  bývá 
však  nejčastěji  zařízeno  jako  skládka  obilí. 
Na  první  podlaze  jsou  umístěny  stroje  roz- 
mllacf,  kameny  a  všechny  válcové  stolice; 
zbývající  prostor  je  skládka.  Na  druhé  po- 
dlaze jsou  nasýpací  koše  kamenův  a  válcův 
3  jen  v  menáfch  závodech  omezuje  se  po- 
třebný zde  manipulační  prostor  postavením 
strojů  k  čištění  krupic.  Na  třetí  podlaze  stojí 
vysávače  moučné  a  krupicové;  moučný  upev- 
něn je  na  zpodku  čtvrté  podlahy,  vyaévač 
kropicový  bývá  pod  nim.  Na  čtvrté  podlaze 
jsou  vysévacc  šrotové  a  směsové,  uspořá- 
dané nad  sebou.   Tato  podlaha  bývá  pod- 


střcšni  a  umísťují  se  na  ní  také  některé 
stroje  na  čištění  obilí,  je  však  lépe,  prová- 
di-li  se  čištění  v  místnostech  od  ralýDÍce 
líplně  oddělených.  Při  mlýnských  složeních 
obíhá  ncjčastéji  kámen  vrchní.  Složení  se 
zpodnim  běhounem,  složeni  s  kameny  verti- 
kálními nebu  taková,  při  nichž  oba  kameny 
obíhaly,  nedoznala  valného  rozšíření.  Nej- 
lepší mlýnské  kameny  jsou  kameny  fran- 
couzské, sladkovodní  křemence  z  lomů  u  La 
Ferté  souš  Jouarre.  Tak  zv.  »íitaváky>  z  okoli 
Žitavy  a  >ichrováky<  či  >praíáky<  z  lomi 
žehroviekých  jsou  křemeníte  pískovce  a  hodí 
se  dobře  na  špicování  obilí  a  vymílání  Žita. 
Vlastní  mlecí  plocha  kamenů  jest  bliíe  k  ob- 


C.  17*7.  Mlíortí  Vkmen. 

vodu,  kolem  oka,  kde  se  nasypává  co  možná 
stejnoměrné,  bdře  kámen  jen  pod  sebe.  Proto 
bývá  prostředek  t.  zv.  srdce  z  měkčího  tna- 
teriálu.  Mleci  plocha  opatřena  jest  rýhami 
od  radiálního  směru  odkloněnými  a  me» 
rýhami  křesáním,  jei  se  občas  obnovuje  (vy- 
ohr.  Č.278T.).  Zpodek,  uložený  v  mise,  staví  se 
pomocí  šroubu,  bíhoun  žene  se  prostředni- 
ctvím kypříce  (viz  přílohu)  a  železí,  jei 
uloženo  jest  dole  v  nárazu  a  ve  zpodku  ve- 
deno je  kuželicí.  Železí  dostává  pohyb 
buď  prostřednictvím  ozubeného  soukolí  (vii 
příl.)  nebo  pomocí  řemene  (viz  příl,).  Jedno- 
duchou pákou  s  ručním  kolečkem,  tak  iv. 
1  e h č e n Ira,  méni  se  vzdálenost  kamend  meti 
sebou.  Ventilace  kamenQ  zamezuje  zahřáti 
mlecích  ploch  i  meliva.  Obyčejně  uspořádá 
se  aspirace  A  ve  vyobr.  v  příl.  s  ceaidlem, 
jež  zadržuje  moučný  prach.  Obvodová  rych- 
lost běhouna  bývá  9—10  m,  průměr  1—1-6  m. 
Válcové  stolice  jsou  buď  šrotovací  nebo 
vymílací  a  vyluStovací.  Šrotovací  stolice  vál- 
cové opatřeny  jsou  válci  rýhovanými  z  tvrdé 
litiny  neb  oceli,  stolice  vyluŠIovaci  válci  hlad- 
kými nebo  jemně  rýhovanými,  porcu  lánovým  i 
nebo  litými.  Válce  točí  se  proti  sobě,  každý 
s  jinou  rychlostí,  a  sice  je  difference  v  béhu 
při  šrotových  válcích  větší  (1 : 2—2-5)  nei 
při  válcích  rozmílacich  (l:  1-2— 1-3).    Spolu 


MLYNÁ 


■  15Í .  -f  fi 


n 


Mlýnsko  slolrni  .hnané  li 


OTTÚV  nLOVNlK   NAIČ 


ŘSTVÍ. 


Mlýnce  —  Mlýneček.  469 

pracující  válce  mají  buď  stejné  anebo  roz-  ccdidlo.  Toho  druhu,  jemuž  vzorem  byl  stroj 
iílné  průměry.  Tvar  válcových  stolic  jest  Cabanesův,  jsou  stroje  nazvané  »Reforma« 
velice  rozmanitý,  nejvíce  užívá  se  však  sto-  (v.  příl.)  a  »Optima«  (v.  příl.),  »Reformator«^ 
lic  jednopárových  a  dvoupárových  (v.  přílA  »Invieta«  a  j.  Při  »Refarmě«  zachytí  se  veš- 
Vymílací  stolice  stavČji  se  také  jako  tříváí-  kerý  prach  a  otruby  ve  stroji,  tak  že  ex- 
cové.  Válce  se  k  sobě  přitlačují  zvláštním  i  haustor  odvádí  jen  čistý  vzduch.  Melivo  padá 
ústrojím  pružinovým  nebo  pákovým  se  zá-  z  koše  přes  napájecí  váleček  na  Žejbro  m, 
važim,  jež  povolí,  dostane- li  se  cizí  předmět .  krupice  nebo  krupičky  propadnou  a  odvádějí 
mezi  válce.  Rýhované  válce  stolic  šrotových  '  se  šnekem,  kdežto  součástky  jemnější,  ex- 
musí  býti  pojištěny,  aby  na  sebe  nikdy  ne-  haustorem  zvednuté,  v  hoření,  příčkami  hoinč 
dolehly.  Válce  některých  stolic  samočinně  se  '  opatřené  části  od  vzduchu  se  oddělí.  Při  >Op- 
od  sebe  vzdálí,  je-li  nedostatek  meliva  v  ko-  timě<  vypouští  vítr  unášené  prachové  sou- 
šíčku  nasýpacím,  a  současně  přichází  v  čin-  částky  do  žlábků  d,  Melivo  přenáší  se  od 
nost  přístroj  zvonkový.  Takových  zařízeni .  stroje  ke  stroji  svodnými  trubkami,  vytaho- 
bezpečnostnich  jest  na  novějších  velice  do-  vaky,  šneky  a  pasy.  Mouka  z  iednotlivých 
konalých  válcových  stolicích  celá  řada.  Šro-  vysévačů  mísí  se,  aby  se  docílilo  určité  ja- 
tuje-li  se  6— 6krát,.  mívají  válce  pšeničné  kosti  čili  určitého  čísla.  Míšení  ruční  jest 
200 — 250  mm  -^  průměru,  při  menším  počtu  velice  obtížné  a  nedokonalé  a  nahrazuje  se 
šrotování  užívá  se  průměrů  větších  a  před-  rovněž  výkonem  strojním.  Stroje  na  míšení 
stih  se  po  každém  Šrotování  zvětšuje.  Válce  mouky  (v.  příl.)  jsou  vetší  kose,  opatřené 
žitné  mívají  350  mm  v  průměru  a  mají  větší  dole  ústrojím  válcovým  a  mouku  roztírají- 
předstih  při  žitu  vlhkém  než  při  suchém,  cím,  a  po  straně  vytahovákem  E.  Mouka 
Obvodová  rychlost  většího  válce  musí  býti  dole  vypadávající  zvedá  se  znovu  na  -koš  a 
vždy  větší  než  2  m.  Vysévače,  kterými  se  bývá  po  druhém  projití  skrze  válce  již  do- 
melivo  po  rozemletí  třídí,  jsou  buď  válcové  statečně  promíšena.  Také  plnění  do  p^jtlů 
jednoduché  a  odstředivé  nebo  rovinné  s  po-  děje  se  strojně,  při  čemž  jednotlivá  plnění  se 
hybem  krouživým  neb  žejbrovým.  U  nás  nej-   váží  samočinně.  J.  Pok, 

více  se  užívá  vysévačů  válcových,  t.  zv.  cy-  Mlýnoe:  1)  M.,  Mlýnec  i  Mlejnice  (LW- 
lindrů;  roviny  vysévač,  vynalezený  Haggen-  ni7:[),  ves  v  Čtchách,  hejtm.  Litoměřice,  okr. 
machrem,  jehož  se  užívá  za  hranicemi  i  v  mlý-  Lovosice,  fara  a  pš.  Milešov;  56  d.,  239  ob.  n. 
nech  větrných,  se  mnoho  nerozšířil.  Starší  (1890),  poblíž  na  výšině  kostel  milešovské 
jednoduché  vysévače  cylindrické  zatlačenjr  fary  sv.  Antonína  Pad.  a  Luční  mlýn.  Vt  s 
byly  vysévači  odstředivými  (v.  přílohu),  při  souvisí  s  MileSovem.  Klášter  kladrubský  mčl 
nicnž  uvnitř  pomalu  se  otáčejícího  vysévá-  zde  r.  1186  vinohrady.  —  2)  M.,  Mlýnt  c 
ciho  obalu  otáčí  se  křídlové  rozmetávací  {Lin^^  ves  t.  na  malém  potoku,  hejtm.  a  okr. 
ústrojí,  jež  koná  200—300  obrátek  za  min.  Podbořany,  fara  Vidhostice,  pš.  Lubencc; 
Melivo  postupuje  od  jednoho  konce  ke  dru-  26  d.,  146  ob.  n.  (1890^,  mlýn.  Kdjfsi  samo- 
hému  vlivem  křídel  rozmetávadla,  šroubovitě  statný  statek  se  zámečkem,  mešní  kaplí  a 
položených.  Vysévače  se  sítem  rovinným  bý-  dvorem  náleží  rodině  Baercnreiterově.  Jme- 
vají  čtyřhrané  nebo  kulaté,  jednoduché  nebo  \  nuje  se  tu  tvrz.  —  3)  M.  {AíiLs)^  ves  t., 
dvojité  (v.  příl.),  a  sestávají  z  celé  soustavy  hejtm.  Tachov,  okr.  Přimda,  fara  a  pš.  Bor 
roviných  sít  do  sebe  vložených  a  kroužících  u  Přimdy;  36  d.,  206  ob.  n.  (1890),  Itř.  ŠU., 
v  rovině  vodorovné  na  způsob  ručního  síta.  kaple  sv.  Anny  a  mlýn.  —  4)  M.,  Mlýnec 
Sítové  povlaky  vysévačů  jsou  rozličné  dlo  I  (Linx),  hejtm.  Horšův  Týn,  okr.  Ronšperk, 
účelu.  Vysévače  šrotový,  sraěsový,  moučný  fara  a  pš.  Klenec;  40  d.,  8  ob.  č.,  233  n. 
a  krupicový  tvoří  společně  jednu  soustavu  |  (1890),  Itř.  šk.,  4  mlýny.  Do  válek  husitských 
vysévací.  Kolik  šrotů  se  vyrábí,  tolik  sou-  •  náležely  ke  zboží  kláštera  pivoňského,  po- 
stav vysévacích  je  třeba,  vysévače  krupicové,  tom  dostaly  se  do  rukou  světských.  —  5)  M. 
ba  i  moučné  mohou  však  býti  společný  dvěma  Nové,  Mlýnce  Nový  (iVen-Le  í^ '/),  ves  t., 
šrotům.  Jednotlivé  soustavy  vysévací  staví  se  hejtm.  a  okr.  Litoměřice,  fara  Býčkovicc, 
podvojně  těsně  vedle  sebe  a  pod  vysévačem  pš.  Ploškovice;  9  d.,  49  ob.  n.  (1890).  — 
krupicovým  umísťují  se  stroje  na  čištění  a  6)  M.  Staré,  Mlýnec  Starý  {Alt-Un^el), 
třídění  krupic  a  krupiček,  kterými  se  kru-  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Litoměřicf,  fara  Ploško- 
pice  vyčisti  od  přimíšených  volných  částí  vice,  pš.  Třebušín;  17  d.,  82  ob.  n.  (1890), 
otrubnatých  a  zároveň  se  roztřídí  dle  veli-  !  mlýn.  —  7)  M.,  ves  t.,  v.  Mlýnec, 
kosti.  Stroje  ty  působí  proudem  vzducho-  Mlýneo:  1)  M.,  ves  v  Cech.,  v.  Mlýnce 
vým,  buď  ssaným  anebo  foukaným.  Nejtěžší  ,  1),  2),  4),  5),  6).  —  2)  M.,  Mlejnice,  ves  t., 
zrnka  padají  dolů,  lehčí  části  unáší  větrný  hejtm.  Jičín,  okr.  Libáň,  fai a  a  pš.  Kopidlno; 
proud  do  několika  přehrad.  Čím  víckrát  opa-  47  d.,  388  ob.  č.  (1890),  ml^^n  a  opodál  po- 
kuje se  toto  projití  krupic  proudem  větrným, '  plužní  dvůr  »Filipín«  s  ovčínem  a  mysliv- 
tím  důkladnější  jest  čištění.  Jiný  způsob,  je- '  nou.  —  3)  M.  {iMrnbecher),  ves  t.,  hejtm. 
hož  užívá  se  hlavně  při  čištění  krupiček,  zá-  Kaplice,  okr.,  tara  a  pš.  Vyš.  Brod;  12  d., 
leží  v  tom,  že  se  krupičky  vedou  přes  síto  84  ob.  n.  (1890).  -  4)  M..  Mlýnce,  ves  t., 
zejbrován;  mírně  nakloněné  a  skrze  ně  a  hejtm.  a  okr.  Klatovy,  fara  a  pš.  Polen;  31  d., 
síto  proudí  mezi  tím  vítr,  jenž  nechá  pro-  157  ob.  č.,  2  n.  (1890),  na  potoku  Poleňském 
padnout  jen  neijadrněiší  částice  a  prach  a  ,  mlýn  a  popi.  dvůr. 
otruby  zanese  do  prašné  komory  nebo  na       Hlýnedek  (StalUtug),  ves  v  Cech.,  hejtm. 


470  Mlýnek  —  Mlži. 

a  okr.  Domažlice,  fara  Maxberk,  pŠ.  Všcruby;  hluboko  ve  dne  tkvějících  a  největší  délky 

15  d.,  61  ob.  č.,  35  n.  (1890),  mlýn  a  myslivna.  dorůstají  u  Tereda.    Do  nitra  pláště  proni- 

Hlýnek  Čisticí  v.  Hospodář,  stroje,  kají  někdy  laloky  ^onad  (u  Mytilid  po  obou 

str.  663.  stranách,  u  Anomiid  na  právo)  nebo  i  také 

Mlýnioe:  1)  M.  {Dorfleni,  Lenidovf),  ves  jater  (u  některých  Lucinid).    Svaly  plášťové 

na  Moravě,  hejtm.  Zábřeh,  okr.  Šilperk,  fara  vytvořeny  jsou  jednak  uvnitř  stěny  plášťové 

a  pošta   Mlýnice  Dvůr;   19  d.,  176  oby  v.  n.  (okružní  sval  okraje  a  svaly  siphonů,  které 

(1890).  —  2)M.  Dvůr,  Mlýnecký    Dvůr  po  případe  mohou  tvořiti  samostatné  zata- 

{Hofleni,  Len\}wf),  far.  ves  t. ;  48  d.,  397  ob.  hovače  těchto  útvarův  a  pak  tvoří  jejich  in- 

n.  (1890),  kostel  Narození  P.  Marie,  2tř.  šk.,  •  serční  plošky  na  lastuře  v^bočku  [sm:i$J  na 

pá.,  popi.  dvůr.  okružním  otisku  plášťovém),  jednak  vynikají 

Hlýniité    {LeinischY    víska    v    Čechách, ;  kolmo  z  pláště  ven  a  slouží  jako  svěrací  la- 

hejtm.,  okr.  a  pš.  Ústi  n.  Lab.,  fara  Žežice;  stur  (adductores):  přední  dorsálně  a  před 

8  d.,  48  ob.  n.  (1890).  '  ústy  ležící,  jenž  se  v  embryonálním  vývoji 

HLýny:   1)  M.,  Mlejny,  ves  v  Čechách,  nejdříve  zakládá,  a^  někdy  v  dospělém  stavu 

hejtm.  a  okr.   Benešov,  fara  a  pš.  Bystřice  atrofuje,  až  mizí  (jako  na  př.  u  Mytilid.  Ano- 

u  Benešova;  14  d.,  84  ob.  č.  (1890),  mlýn.—  miid,  Tereda,  Aetherie,  Tridacny  a  Pseudo- 

2)  M..  víska  t.,  hejtm.  a  okr.  Strakonice,  fara  lamellibranchiat),  a  zadní  ventrálně  před  otvo- 
a  pš.  Volenice;    7  d.,  39  oby  v.  ě.  (1890).  —  rem  řitním  probíhající  (jenŽ  přiměřeně  rao- 

3)  M.,  Mlýn,  ves  t.,  hejtm.  Tábor,  okr.  So-  hutní  všude  tam,  kde  přední  rudimentuje 
běslav,  fara  a  pš.  Choustník;  51  d.,  419  ob.  nebo  schází;  tyto  formy  označujeme  názvem 
č.  (1890),  Itř.  šk.,  2  mlýny  a  nedaleko  há-  monomyárií  na  rozdíl  od  dimyárií  se  svě- 
jovna  v  »Hadových«  a  popi.  dvůr  »Záryb-  raci  přibližně  stejně  mocnými);  svaly  tyta 
ničí*.  Fil.  kostel  sv.  Kateřiny  byl  roku  1402  inserují  se  obyčejně  kolmo  na  lastury  způ- 
farní;  za  válek  husitských  pobořen,  ale  r.  1609  sobujíce  tam  známé  vtisky,  ale  u  forem  po 
obnoven  nákladem  Jiřího  Homuta  z  Hara-  jedné  straně  trvale  k  podkladu  nějakému 
sova.  —  4)  M.  Panské,  víska  t.,  hejtm.  připevněných  mívají  průběh  velmi  šikmý 
Pelhřimov,  okr.  Kamenice  n.  Lip.,  fara  a  pš. :  (j.  je  Pecten,  Anomia),  u  druhů,  jež  ztratily 
Cernovice  u  Tábora;   8  d.,  43  ob.  č.  (1890).  jiŽ  vůbec  pohyblivost  lastur,  se  velmi  tenčí 

6)  M.   Nové  (NeumůhlY  ves  na    Moravě,  (Galeomma)  nebo  docela  vymizí  {Chlamydo- 

hejtm.  a  okr.  Hustopeč,  fara  Přítluky,  pošta  concha,  AspergUlum).  Síla  těchto  svalů  předčí 

Zaječí;  59  d.,  12  obyv.  č.,  268  n.  (1890),  Itř.  mnohdy  výkonnost  muskulatury  obratlovci: 

šk.  a  panský  mlýn.  unesouť  několikatisícinásobnou  váhu  dotyr- 

Mlži  čili  lasturovci  (Lamellibranchiata  ného  zvířete  (měkkých  částí,  bez  lastur). 
5.  Ácephala,  s.  Conchifera,  s.  Ditoma,  s.  Elato-  Tato  vlákna  svalová  pronikají  při  svém 
branchla,  s.  Dithyra,  a.  Cormopoda,  s.  Pelecy-  úponu  buňkami  plášťového  epithelu,  jehož 
podá,  s.  Lipocephala,  s,  Bivalvia),  Nízce  orga-  kutikula  jest  organickým  substrátem  zváp- 
nisovaná  třída  měkkýšů  (v.  t.)  bez  hlavy  nělé  lastury;  je  tudíž  jejich  spojení  se  sko- 
zřetelné  oddělené,  s  pláštěm  dvojchlopňo-  řápkou  velmi  pevné.  Svalová  vlákna  sama 
vým  (s  pravým  a  levým  lalokem)  a  podob-  přísluŠejí  buď  typu  t.  zv.  hladkých  svalů 
nými  (párovitými)  lasturami.  Plášť  jemně  nebo  jeví  rozličné  stupně  tak  řečeného  přic- 
blanitý  má  mezi  oběma  listy  epitheliálními  ného  pruhování  až  téměř  k  habitu  lokomo- 
něco  hebkého  pojiva  s  vtroušenými  vlákny  torických  vláken  svalových  obratlovcích;  ně- 
svalovými  (a  vzácně  i  vazivová  vlákna  ela-  kdy  (na  př.  u  ústřicc)  shledáváme  dvě  třr- 
stická  ;  u  Protobranchiat  a  některých  Septo-  tělně  rozlišitelné  partie  na  svalu,  neboť  hladkiř 
branchiat  vyvinuta  je  zvláštní  žláza  hypo-  vlákna  mají  zřejmě  světlejší  barvu  nežli  pru- 
branchiální.  Okraj  pláště  jest  buď  jednodu-  hovaná,  což  se  stává  zvláště  nápadným  u  fo- 
chy, ostrý  (u  Protobranchiat),  anebo  častěji  rem,  jež  s  oblibou  provádějí  rychlé  klapavé 
trojitý,  a  tu  bývá  nositelem  rozmanitých  svírání  chlopní  lasturových,  j.  je  Pectcn  a 
papill,  tykadlovitých  výčnělků,  skvrn  pig-  Lima  (pestré  druhy  Pectenů  utržily  si  >>ými 
mentových  a  rozličných  orgánů  smyslových;  čipernými  létacími  pohyby  ve  vodě  přez^  ívky 
u  Pectinid  jest  nejvnitrnější  z  těchto  plašťo-  mořských  motýlů);  je  totiž  úkolem  pruhova- 
vých  třásní  široce  vyvinuta  a  nese  také  oči.  ných  svalů  vykonávati  ráznou,  okamžitou  kon- 
Podél  okraje  plášťového  probíhá  v  uzavřeném  trakci,  která  nemusí  dlouho  trvati,  kdežto 
kruhu  nerv  circumpalliálni  (jejž  tvoří  přední  svaly  hladké  způsobují  stah  pomalý  avšak 
nerv  plášťový,  vycházející  z  cerebropleurál-  déle  účinkující.  Posléze  uvésti  dlužno  sva- 
cích ganglií,  společně  s  nervem  plášťovým  love  snopečky  v  můstkovitých  suturách  sply- 
zadním,  vycházejícím  z  ganglia  viscerálního).  nulých  okrajů  plášťových  u  Siphoniat,  jeŽ 
Okraje  plášťové  jsou  po  obou  stranách  volny  tvoří  někdy  malé  přídatné  adduktory  {Dovax, 
)vn  u  Nuculid,  Anomiid,  Arcid,  Trigoniid  a  Solenocurtus),  nabývající  u  forem  s  plášťovými 
Pectinid;  u  všech  ostatních  na  jednom  i  na  okraji  silně  srostlými  rozšíření  skoro  podél 
dvou  místech  v  nestejném  rozsahu  srůstají  celého  ventrálního  kraje  chlopní  {Saxicaťa). 
a  bývají  tu  často  vzadu  kol  otvorů,  jež  při-  Skořápka  zakládá  se  v  embryu  původně 
vádějí  vodu  k  dýchání,  vytaženy  v  rouro-  jako  jediná  souměrná  nepárová  ploška  kuti- 
vité  přívěsky  (někdy  částečně  až  zúplna  spo-  kulami,  jež  tvoří  v  dospělém  zvířeti  jednak 
jené,  jindy  více  méně  volné),  jež  slují  siphony;  vaz  (ligament)  lastur  (u  forem  původnějších 
tlůležitosti  nabývají  u  forem  vrtavých  nebo  dvoj  vrstvy  až  tří  vrstvy),  jednak  nejsvrchnější 


M 


Pififei. 

í.prflie 

pericinli*,  a.  koniof*  odehni,  j.  pfediInC  trdeíni 

■II  moíovodu  v  dutin*  plitt«,   >o.  atv«  pohlivnl 
noh/.  lí.  plilt.  ij.  (ibiy,  >i.  eívy  pfivídijlci  kitv 
ber  k  irdii,  i;.  cíví  liberol  !,•  kr.1  venoinl). 

A 

.-  i '  . 

Voldii  limiluli  dle  Drevn.    Z*He  injt 
.ta  ptednl  utihení.  cg  laiitliiu  moikarl.  a/m 


nt  llpho,  4.  llplwnllnl  tykadlu.  10.  libeml  (fiU  |itÍTodnl|  giphn,  U  lenl 


ichiilnl—  í.platf.  j.  *ak  «ln>bnl.  J 
r)  o:  rvrtjliirniifálfilaneniliM 


OTTtV  SLOVNIK  NftUrNÝ 


z  I. 


.  v  Dtl  K  pfíiDínil)'  libry  u  s 
A,  t,  T«ntopní  iWey  vnejllho.  /, 
.alogieká  liDClIi  plilkD  libemlch 


lt^o  I)l 

Baborí 

NErvtlvo  Nucuiy  dle  PcludRti 

iiopjcurlln^ 

.piidn 

«»™ 

l^Ti. 

.. 

Oíphr.- 

cyilt,  II.  úill  alocydovtchodb 
na  povtcho  lili  luvMiík,  ij.ko 

kBm  ijimim  jdoud.  ifi.gdíglio 

J 


Mlži.  471 

organickou  a  barevnou  jejich  vrstvu,  zvanou  dální),  spojené  s  předešlými  konnektivy  ce- 
periostracum ;  pod  touto  jsou  dvě  vrstvy  j  rebropedálnimi  (po  případě  cerebropedálnimi 
anorganické:  střední  aragonitová,  obyčejně  '  a  pleuropedálními);  na  pólu  aborálním  jsou 
sloupkovité  struktury,  a  zpodni  kafcitová  ganglia  viscerální,  spojená  s  cerebrálními. 
jemně  lamellosně  zvrstvená  (perlef,  jež  tvoří  dlouhou  kommissurou  viscerální,  v  jejímž 
také  perly).  Obě  chlopně,  v  něž  se  postup- 1  průběhu  jsou  u  rodu  Dreissensia  velmi  ostře 
ným  vývojem  lastury  rozěleňují«  artikuluji  \  vyznačeny  zauzliny  parietální.  Systém  buk- 
pod  svazem  nebo  kolem  něho  zuby  a  kor-  >  kalní  schází,  ale  jakýsi  apparát  útrobní  při- 
respon  dujícím  i  vruby,  jež  skládají  útvar  pro  I  pojen  jest  ke  gangliím  viscerálním  u  Dreis- 
systematiku  mlžů  velice  důležitý,  zvaný  zám-  sensie  a  Pholadid.  —  Ústroje  smyslové, 
kem.  Hlavní  typy  zámku  jsou:  1.  taxodontní  •  Integument  četných  mlžů  reaguje  ski  opticky 
s  dlouhou  řadou  četných  stejnoměrných  zubů  na  podráždění  světlem  bez  specifických  or- 
a  vrubů  po  obou  stranách  (na  př.  Nuculidae, '  gánů  smyslových  (Tetlina,  Mactra^  Cardium^ 
Arcidaé)\  2.  heterodontní  s  obmezeným  po-  '  Venus,  Solen,  Pholas),  Area  (mimo  jediný  druh 
ctem  kardinálních  zubův  uprostřed  a  laterál-  celý  rod)  a  Pectunculus  má  na  okraji  pláště 
nich  kol  těchto  (veliká  většina  mlžů);  3.  schi-  četné  zrakové  orgány  skladby  očí  řacettova- 
zodontní  s  prostředním  trojhraným  zubem  na  ných,  složených  z  četných  ommatidií  s  kuti- 
levé  chlopni  (na  právo  mu  odpovídá  prázdná  ;  kulárními  rohovkami.  Na  siphonálních  tyka- 
jamka)  a  kol  něho  s  obou  stran  po  jedné  ,  dlech  Cardium  muticum  jsou  četná  jedno- 
divergentní    laterální    lamelle   (Trigonvdae) ;   ánchá  očka,  složená  z  tenké  epithelové  ro- 

4.  desmodontni  se  zuby  heterodont  lžičko-  '  hovky,  buněČnaté  Čočky,  retiny,  tapeta,  pig-' 
vité  splynulými  při  vnitřním  svazu  {Myidaé) ;  \  mentové  vrstvy  a  chorioidey.  Plášťový  levý 

5.  isodontni  při  vnitřním  svazu  a  souměrné  '•  okraj  rodů  Pecten  a  Spondylus  nese  oči  mno- 
úpravě  typu  heterodontního  {Spondylus^  Pii-  \  hcm  dokonalejší  ústrojnosti,  jež,  připomi- 
catula,  Dimyodon) ;  6.  dysodontní  se  zuby  v  do-  nají  stavbou  svou  oči  obratlovců.  Ustrojí  slu- 
spéiém  stavu  silně  redukovanými  {Ostrea,  chove  zakládá  se  jako  vchlípka  epiblastu,  jež 
Auodonta,  Pecten);  7.  kryptodontní  bez  zubů   tvoří  v  dospělém  stavu  uzavřený  váček  umí- 

Palaeoconckae  part.).  Obě  chlopně  lastur  si' { stěny  poblíže  zauzlin  nožních  (ale  innervo- 
souiA^mě  odpovídají,  jen  u  přirostlých  na- ;  váný,  jako  všechna  sensoria,  z  ganglií  mozko- 
stala  asymmetrie  někdy  velmi  značná.  U  ně-  j  vých),  uzavírající  veliký  jeden  otolith  nebo 
kterých  vzácných  forem  přerůstá  plášť  čá-  četné  drobné  otokonie;  Nmcm/íi  a  yo/<íírt  i  v  do- 
stečně  neb  úplné  lastury,  tak  že  tyto  stávají  rostlých  kusech  zachovává  průchod  k  povrchu 
se  vnitřními  {Entovalva,  Galeomma,  Scintilla, ,  vedoucí  z  otocyst  (čili  statocyst).  Osphradium 
Scioberetia,  Ephippodonta,  Chlamydoconcha).  a  žlaznatosmy šlový  orgán  plášťový  představují 
U  zejících  lastur  Pholadid  vyvinuty  jsou  I  shluky  smyslových  elementů  v  épithelu  plá- 
drobné,  volné  plátky  accessoncké;  Teredo,  |  šťovém  (jinak  volně  roztroušených),  jimž  se 
Fistulana,  Aspergillum  a  p.  vytvořují  mimo  |  přisuzuje  funkce  čichová.  —  Ústroje  zaží- 
vlastní  malé  lasturky  dlouhé,  vápenité  roury,  vací  začínají  otvorem  ústním,  její  ovrubují 
vylučované  povrchem  celého  integumentu.  lupenovité  ústroje  pysků  či  makadel,  srovr 
Periostracum  a  vrstvu  aragonitovou  secer-  natelné  s  rameny  Brachiopod  (v.  Mollus- 
nuje  vždy  okraj  plášťový,  vrstvu  perleťovou  co  idea).  Roura  zažívací  Clem  se  v  jíceq 
epithel  veškerého  vnějšího  povrchu  plášťo-  '  (se  slinnými  žlázami  u  Nuculy),  žaludek  opa- 
vého.  Noha  má  původně  plíživou  plochu  třený  často  slepými  přívěsky  (uvnitř  nichŽ 
chodidlovou  jako  u  Gastropodů  (Protobran-  shledáváme  rozmanité  kutikulární  útvary, 
chia,  Pectunculus)^  u  ohromné  většiny  však  známé  pod  jmény  »krystallového  tělesa«  a 
je  se  strany  smáčkla;  u  forem  přisedlých  |  »trojhrotého  šípu«),  a  střevo,  do  něhož  ústř 
nebo  vrtavých  pež  se  nikdy  volně  ve  vodě  párovitá  játra.  —  Cevstvo  krevní  vyka- 
nepohybují)  rudimentuje.  U  zev  (Tridacnidae)  |  zuje  jako  ústřední  orgán  srdce  s  jednou  ko- 
icži  tento  ventrální  orgán  následkem  podivu- 1  morou,  dvěma  předsíněmi  a  buď  s  jedno- 
hodného  orientačního  přemístění  zvířete  v  la-  '  duchou  nebo  s  dvojitou  aortou  (opatřenou 
sturách  (otočení  kol  180®)  nahoře  ke  hřbetní  |  často  svalnatým  bulbem) ;  systém  cev  krev- 
straně  (k  zámku  obrácen).  U  četných  forem  !  nich  jest  uzavřený :  arterie  přecházejí  ve 
je  v  noze  vyvinuta  zvláštní  prostorná  vchlípka  venosní  sinusy,  z  nichž  se  krev  ubírá  do 
se  stěnami  žlaznatými,  jež  tvoří  kutikulární  zaber  k  oxydaci  a  odtud  k  srdci.  Tekutina 
hmotu  skladby  vláknité  nebo  tuhé,  kom-  krevní  vykazuje  plasma  a  buněčné  elementy, 
paktni  kousky,  zv.  byssus;  výpotkem  tímto  i  jež  jsou  většinou  amoebocyty,  avšak  u  ne- 
připevňují  se  četné  druhy  trvale  k  podkladu,  kterých  druhů  rodu  Area  (jako  tetragona, 
Mimo  svalstvo  naskýtají  se  vzácně  v  tkáni ;  trape^ia,  nikoli  Noae)  a  Solen  (na  př.  legu-^ 
nohy  také  vlákna  elastická  {Sphaerium  rivico-  men)  jsou  i  barevná,  bezjaderná  tělíska  krevní 
lum).  —  Nervstvo  skládá  se  původně  z  5  párů  absolutně  shodná  s  rudými  krvenkami  obrat- 
hlavních  ústředních  zauzlin  jako  u  plžů,  dru-  '  lovcův  a  vážící  také  haemoglobin  (majíť  krev 
notným  splynutím  nalézáme  však  neiČastěji  červenou);  ostatní  formy  s  krví  červenou 
jen  3  páry;  nad  rourou  zažívací  v  přidé  těla  mají  haemoglobin  vázaný  na  sérum;  některé 
uložena  jsou  ganglia  cerebrální,  těsně  u  nich  '  mají  krev  modravou  (jako  některé  Veneridae, 
pleurální  u  Nuculid,  u  vŠech  ostatních  na-  i  Cardiidae,  Dieissensiidae  a  j.),  podmíněnou 
lézáme  splynulé  zauzliny  cerebropleurální ;  haemocyaninem  (kde  Železo  jest  nahrazeno 
pod  rourou  zažívací  leží  zauzliny  nožní  (pe-    mědí);  Piivta  má  též  modravé  barvivo  krevní 


472  mm  —  Mnémonika. 

kde  je  s  hmotou  bílkovitou  sloučeno  rnag-   hořením  okraji  lastur  nebo  taxodontní  (ana- 

nesium.  —  Srdce  bývá  často  v  těsném  sou-    tomické  důležité  zvláštnosti  této  primitivní 

sediřtví  zažívadel,  jsouc  obyčejně  provrtáno    skupiny  viz  v  předcházejícím  texte).   Čeledi 

konečníkem,  a  leží  v  blánitém  vaku   vystla-    Vlastidae,  Cardiolidae,  Antipleuridae^  Lunuii- 

néra    epithelem,  jenž    sluje    perikardium    a  :  cardiidae,   Praecardiidae,    Silurinidae,  Proto- 

představuje  pravý  coelom  čili  druhotnou  du-    myidae  (==  Solenomyidaé),  Solenopsidae^  Gram- 

tinu  tělesní.    —  Žábry  leží  po  obou  stra-    mysiidae,  Posidonomyidae^  Daonellidae,  Nucu- 

hách  v  dorsální   klenbě   dutiny  plášťové   a    lidae  (velikou   většinou   jsou  to  čeledi  fos- 

jsou  u  Nuculid  opatřeny  krátkými,  tlustými   silní,   vymřelé   a  význačné   charakteristicky 

ňlamenty    připomínajíce    ktenidium    archai-    pro   palaeozoicum).    II.   podtř.    Desmodonta. 

ckých  mořských  plžů;  všude  jinde  jsou  fila-    Zámek    bezzubý    nebo   desmodontní,    žábry 

menty   četnější,  tenké  a  dlouhé;   dle  jejich    dvojlisté.    Čel.  Pholadomytdae,  Myidae,  Ana- 

úpravy   a  vzájemného  spojení  rozeznáváme    tinidae,  Panopaeidae,  Septibranchiata  {^^  Po>  o- 

typ    filibranchiátni    bez    vnitřních    přepážek    myidae^  Cuspidariidae),  Mactridae,  Pholadidae, 

mezi   lupeny   žaberními,   pseudolamellibran-    Gastrochaenidae.  III.  podtř.  Ambonodonta.  Zá- 

chiátní  s  přepážkami  vazivovými,  eulamelli-    mek  buď  bezzubý   (nebo  s  vruby  lastur  sa- 

branchiátní  s  přepážkami   cévními  a  septi-    mých)   nebo   taxodontní,   schizodontní,  iso- 

branchiátní,  kde  jsou  žábry  přetvořeny  v  přič-    doniní,  až  nepravidelný.  Žábry  dvojlupenité 

né,  svalnaté,  otvory  opatřené  septum,  napjaté    nebo  vláknité.  1.  řád  Eutaxodonta,  Čel.  Arci- 

mezi  pláštěm   a  nohou.  —  Za  ústroje  vy-    dae.    2.    řád    Heterodonta.    Čel.:    Astartldae, 

méš ovaci  slouží  jednak  perikardiální  žlázy  ;  CrťiJ5^řď///í/íie,  Chamidae,  Lucinidae,  Erycini- 

(deriváty   epithelu   perikardiálního),   jednak    dae,  Cardiidae,  Galeommidae,  Tridacnidae,  Cy- 

párovitá  metanephridia  úplně  homologická  se    renidae,  Cyprinidae,  Veneridae,  Solenidae,  Tel- 

segmentálními  orgány  kroužkovitých  červů;    linidae^  Douacidae,  K  této  skupině  nejlépe  lze 

jflko  u  Annulat  s  dutinou  peritoneální,  kom-    řaditi   jako  samostatný  podřád   prapodivné 

munikují  nephridia  m-ů  s  perikardem   pro-    mesozoické  mlže  vymřelé,  známé  pod  jnié- 

střednictvím    zvláštního    nálevkovitého   víří-    nem  Rudistů  (v.  t.).  3.  řád  Schiiodonta.  Cel.: 

čího  kanálku;  u  Protobranchiat  jsou  ledviny    Trigoniidae,  ř/nřonW^ř  (v  nejširším  slova  smy- 

(také  u  m-ů  t.  zv.  Bojanův  orgán)  čistě  žláz-    sle).  4.  řád  Anisomyaria.  Čel.:  Aviculidae,  yfy- 

naté  a  v  těsném  spojení  s  vývodem  gonady,    tilidae^  Pinnidae,  Pectinidae,  Spondylidae,  Ost- 

u  ostatních  setkáváme  se  s  differenciací  v  od-    reidae,  Anomiidae.  IV.  podtř.  Conocardia.  Ob- 

díl   secernující    a   rozmanitě    komplikovaný    sáhuje  jediný  rod  silurský  Conocardium  s  la- 

močovod,  jenž  ústí  obyčejné  ve  zvláštní  pa- 1  sturami   vytaženými   do  předu   v  rourovitý 

pille  do  dutiny  plášťové,  často   poblíže  vý-.  přívěsek,    vzadu    křídlatÝmi,    žebrovanými ; 

vodu  pohlavního.  —  Pohlaví  jsou  m.  nej-    v  zámku   1   zub   kardinální   a   1   postranní; 

častěji  odděleného,  ač  známe  dosti  případů   skořápka  skládá  se  z  krátkých  prismat  sklíp- 

hermaphroditismu    (nikoli   původního).    Go-   kovitých.  —  V  jícnu  holothurií  na  Madagas- 

nady  Tvaječníky  nebo  varlata)  mají  krátký,   karu   žije  parasiticky  mlž  neznámé  příbuz- 

iednoauchý  vývod,  jenž  jenom  velmi  zřídka    nosti  soustavné;  má  plášť  do  zadu  otevřený, 

oývá  opatřen   přídatnou   žlázou.    Kopulační   velmi   zvětšenou   nohu,  jež   nese   na   zadní 

orgány   scházejí   úplně   a  oplození   děje   se  ,  straně  příssavnou  desku  a  jest  hermaphro- 

v  dutině  plášťové;   někteří   m.  přechovávají  I  ditická.  Sluje  Entovalva  mirahilis.  Bhr. 

vyvíjející  se  zárodky  v  dutině  žaberni,  při  j     mm,  zkratka  pro  mi  11  i  metr;  f&^,  zkratka 

Čemž  poskytuje  se  těmto  výživa  z  krve  těla   pro  mikromillimetr. 

mateřského,  u  ostatních  plovou  volně  v  du-  !     Mme.,  franc.  zkratka  za  Madame  (paní). 

tinc  plášťové.    Vývoj  embryonální  vyká-       Kn,  chem.  značka  pro  prvek  Mangan. 

zuje  úplné  celkové  (aequálni  totální)  rýho-       Mna  v.  Mina. 

vání,  gastrulaci  vchlípkou  (embolickou)  a  vý-       IKnémonika,  téŽ  mnémotechnika  neb 


voj  mesodermu  z  prabuněk  mesodermových ; 
mohutná  žláza  skořápeční  zakládá  se  jako 
vchlípka  ektodermu,  a  to  velmi  záhy  (u  Ano 


anamnéstika  (řec),  umění  pamět  činiti  co 
možno  věrnou,  pohotovou  a  obsáhlou.  Úsilí 
systematicky  paměti  zjednávati  posily  je  pra- 


dont  před  gastrulaci).  M.  mořští  (a  ze  sladko-  staré   a   trvalým   pěstěním  učiněno   z  něho 

vodních  Dreissensia,  jež  teprve  nedávno  se  zvláštní  odvětví  psychické  discipliny,  které 

z  moře  rozšířila  také  do  řek)  mají  volně  plo-  nemůže  býti  ovšem  založeno  neŽ  na  repro- 

voucí  larvy;   škeble  sladkovodní  (Najadeje)  dukčních    zákonech   psychologických.    Má-li 

mají  zajímavé  stadium  embryonálního  yývoje  se  díti  rozvoj  představ  určitou  řadou  způ- 

(glochidium,  lasidium),  jež  parasituje  nějaký  sobem  nezměněným  —  t.  j.  pamětí  —  hledá 

Čas   v  kůži   ryb,    neŽli    prodělají   definitivní  m.  prostředky,  aby  rozvoj  ten  v  jednotlivých 

přeměnu.  —  M.  žijí  vesměs  ve  vodě  a  exi-  svých  členech  byl  podepřen  jinou  řadou  po- 

stují    již   od   nejstarších   dob   geologických,  mocnou,  kdež  souvislost  mezi  členy  nemusí 

V  žabrech  některých  mlžů  příživně  se  zdržují  býti  než  nahodilá,  a  k  tomu  účelu  se  uměle 

mladá  vývojová  stadia  ryb  (na  př.  hořavky  ,  (ingeniosně)  sestrojují  přechody,  pojítka  čili 

v  škeblích,  Fierasfer  v  ústřicích  atd.).  Četné  '  můstky.  Všelijak  vyhledávány  známky  pamět 

druhy  mlžů  isou  jedlé.  —  Přehled  soustavy  podporující.  Staří  memorovali  podle  paměti 

dle  návrhu  Grobbenova  (s  ohledem  na  Pil-  lokální   (srv.   Cic.  De  oratoře  II.,  86)  neb 

seneera  a  Neumayra):  I.  podtřída  Protobran-  brán  též  princip  symbolisující,  kde  přcd- 

chiata.   Zámek  bezzubý  nebo  s  vroubky  na  stavy   pojmové    podpírány    řadou    představ 


Mnémosvné  —  Mnichov. 


473 


názorových  (srv.  Quintil.  XI.,  2);  obou  pro- 
středků hojné  ve  školách  řečnických  uží- 
ráno. Známou  auditivní  pomůckou  je  verš 
a  rým  (rýmování  pravidel),  jinou  jsou  he- 
sla (na  př.  jména  sedmi  rekův  proti  Thébám 
bojujících  pamatují  se  podle  vety  AdAm  Po- 
ŤýKá  [se  s]  PartHy),  jinou,  že  písmena  se 
hradí  Čísly  a  obráceně.  Jako  vynálezce  m-ky 
uvádČn  bývá  řecký  básník  Simonidés,  ač  Hé- 
rodot  (II.,  77)  ukazuje  na  Egypt  jako  na  ko- 
lébku její;  dbale  byla  pěstěna  též  ve  školách 
sofistů,  cení  ji  Aristoteles,  ale  Platón  ironi- 
cky o  ní  se  zmiňuje.  Ze  středověkých  pě- 
stitelů m-ky  na  předním  místě  jest  Roger 
Bacon  a  LuUus;  z  pozdějších  dlužno  uvésti 
G.  Bruna  a  Leibnize.  K  literatuře  srv.:  Kást- 
ner,  Mnemonik  od.  System  der  Gedáchtnis- 
kunst  der  Alten  (1804);  Aretin,  Mnemonik 
oder  praktische  Gedachtniskunst;  bratří  Fe- 
lix a  Alexander  de  Castilho,  Traité  de  la 
Mnémotechnique  (5.  vyd.  1835);  Karl  Otto 
(zvaný  Reventlow),  Lehrbuch  der  Mnemo- 
technik  (1847)  a  Wórterbuch  d.  Mnemotech- 
nik  (1844);  abbé  Moigno,  Manuel  de  Mnémo- 
technie  (Pař.,  1879).  Zb. 

IKnémosyné,  v  řcc.  báji  personifikace 
paměti,  matka  Mús  (v.  t.).  klk. 

IKnemosyne,  planetoida  objevená  22.  září 
r.  1859  Lutherem  v  Bilku.  Střední  jasnost 
y  opposici  10*7,  průměr  121  kilometrů,  ozna- 
čeni (^,  Gs. 

Knémoteohiiika  v.  Mnémonika. 

Knénik:  1)  M.,  ves  česká,  v.  Měník. 

2)  M.,  Měník,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a 
okres  Litovel,  fara  a  pš.  Bílá  Lhota;  37  d., 
227  ob.  č.  (1890). 

Xnéllklés,  řec.  architekt  V.  stol.  př.  Kr., 
zbudoval  nádherné  propylaie  akropole  athén- 
ské. Doerpfeld  (Athenisch.  Mittheilungen,  X., 
str.  38  nn.,  131  nn.)  ukázal,  že  původní  plán 
M-lův  byl  ještě  velikolepější,  a  vyložil,  z  ja- 
kých příčin  nebylo  mu  možno  původní 
svůj  plán  provésti.  —  Srv.  Akr  o  poliš, 
str.  647.  vy-. 

IKnétei,  ves  čes.,  v.  Netěš. 

Knétioe,  ves  česká,  v.  M etice. 

Mnioh  (z  řec.  monachos)   v.   Duchovní 

ády. 

Knloh:  1)  M.,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Pelhřimov,  okr.  Kamenice  nad  Lip.;  117  d., 
788  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Jana  Křtít,  (ve 
XIV.  st.  far.)  s  náhrobky  českých  rodů,  4tř. 
šk.,  pš.,  popluž.  dvůr,  2  mlýny,  opodál  my- 
slivna  a  samota  M.  Nový.  Bývalou  tvrz  pře- 
stavěl (1759)  Fr.  sv.  p.  z  Gudenusu  na  faru. 
Tvrz  zdejší  byla  rodným  sídlem  vladyk 
Smrčkův  ze  Mnichu,  v  XVI.  stol.  seděli 
zde  Mezenští  z  Mezného  a  na  Mnichu.  Ve 
stol,  XVII.  vystřídalo  se  tu  několik  rodin, 
zejména  Černínové  z  Chudenic,  od  nichž 
koupil  M.  s  pobořenou  tvrzí  a  popluž.  dvo- 
rem Adam  Pavel  Slavata  z  Chlumu  a  připo- 
jil jej  k  statku  červenolhoteckému.  —  2)  M., 
ves  t.,  hejlm.  Třeboň,  okr.  Veselí  n.  Lužn., 
fara  a  pš.  Kard.  Řečice;  39  d.,  274  oby  v.  č. 
(1890). 


3)  M.,  ves  ve  Slezsku,  hejtm.  Bílsko,  okr. 
a  fara  Strumieí),  pš.  Chyby;  111  d.,  878  ob. 
pol.,  10  č.,  5  n.  (1890),  Itř.  šk. 

Knlohov  (něm.  Můnchen^  lat.  Monachium^ 
franc.  Munich\  hlav.  a  sídelní  město  králov- 
ství Bavorského  a  spolu  hl.  město  vlád.  ob- 
vodu hornobavorského ;  leží  z  větší  části  na 
levém  břehu  Isary  (na  48°  9*  s.  š.  a  11®  35' 
v.  d.  od  G.),  v  planině  se  všech  stran  ote- 
vřené (519  m  n.  m.),  na  s.  a  z.  bažinaté,  na 
j.  a  v.  úrodné  a  lesnaté.  Podnebí  následkem 
značné  výšky  nadmořské  a  blízkosti  Alp  jest 
drsné;  teplo  a  zima  velmi  rychle  se  střídají; 
průměrná  teplota  roční  7*6°  C;  srážek  ročně 
788  mm.  M.  zaujímá  plochu  6837  ha  a  má 
dnes  19.928  domů,  v  nichž  96.179  bytů;  dělí 
se  na  22  okresů.  Kromě  toho  souvisí  s  M«em 
řada  obcí  venkovských.  Oba  břehy  Isary  spo- 
juje 7  mostů.  V  XIX.  stol.  zřízeno  mnoho 
nových,  širokých  ulic  a  přestavěno  množství 
domů.  Celkem  má  M.  kolem  700  ulic  a  ná- 
městí. Z  těchto  nejdůležitější  jest  Mariánské 
{Marienplatx)  s  6  m  vysokým  sloupem  Ma- 
riánským (plán  č.  4.),  jejž  r.  1638  postaviá 
kurf.  Maxmilián  I.  na  pamět  vítězství  bělo- 
horského; zde  sbíhají  se  nejdůležitější  ob- 
chodní ulice  starého  města;  náměstí  Maxa 
Josefa  (s  Rauchovým  pomníkem  Maxmiliána  I. 
(pl.  Č.  7.] ;  na  sev.  straně  náměstí  jest  resi- 
dence, na  vých.  divadlo,  na  jihu  pošta);  ná- 
městí Wittelsbašské,  Maxmiliánovo  (s  pro- 
menádami, nádhernou  kašnou  Wittelsbašskou 
z  r.  1895  fpl.  č.  11.]  a  pomníkem  Liebigo- 
vým),  Karlovo  náměstí  (pomník  Góthův),  Ka- 
rolinino  náměstí  (s  obeliskem  na  pamét 
30.000  Bavorů,  zhynulých  při  Napoleonové 
výpravě  na  Rus),  Promenádní  náměstí.  Krá- 
lovské náměstí,  Odconské  náměstí  (s  pomní- 
kem krále  Ludvíka  I.  a  s  nádhernou  kon- 
certní budovou  Odeonem)  a  j.  Z  ulic  vyniká 
Ludvíkova  třída  (Ludwigstr.),  37  m  široká, 
počínající  u  dvorany  vojevůdců  a  rozkláda- 
jící se  v  délce  1170  m  až  k  vítězné  bráně 
(pl.  F,  2).  dále  Ncuhauserstrasse,  Kauřinger- 
strasse,  Theatinerstrasse,  Residenzstrassc, 
Maxmilianstrasse  a  j.  Do  čtyř  nádraží  (nej- 
větší jest  ústřední  na  záp.  města)  ústí  devét 
drah.  Jednotlivé  části  města  mezi  sebou  a 
s  předměstími  spojuje  elektrická,  koňská  a 
parní  tramway  a  omnibusy  {Tram  Car).  Oby- 
vatelstvo M-a  i  s  předměstími  možno  počí- 
tati dnes  na  463.000  duší.  (R.  1871  měl  M. 
169.000,  r.  1880  230.000.  r.  1890  351.000  ob.).  Zl- 
407.307  ob.  r.  1895  napočtených  bylo  197.5^6 
mužův,  209.711  žen;  katolíkův  bylo  340.40S, 
evangelíků  57.478,  starokatolíků  1321,  židi 
7167,  jiného  vyznání  938.  M.  jest  sídlem 
bavor.  ministerstva,  nejvyšších  soudních, 
správních  a  finančních  úřadův  zemskýclři 
i  úřadů  krajských  (hornobavorských)  a  ob- 
vodních; dále  arcibiskup,  ordinariátu  a  ka- 
pituly (far  katol.  jest  12  a  několik  klášterů K 
prot.  vrchní  konsistoře  (fara  jedna),  voj.  ve- 
litelství, gener.  ředitelství  drah,  9  vyslane- 
ctví a  16  konsulátů.  Správu  města  vedou 
dva  purkmistři,  36  členů  magistrátu  a  60  vý- 
borů obecních.  Policie  jest  státní.  Vedle  pla- 


474  Mnichov. 

ccných  hasičův  jest  četný  sbor  dobrovolný. :  tinském  sv.  Kajetána  (z  r.  1661 — 75)  v  ital- 
Mésto  osvětleno  jest  jednak  pl^rnem,  jednak  |  ském  slohu  rokokovém  od  Bareliy  postave- 
elektřinou;  výtečnou  kanalisací  a  zřízením  •  ném,  s  bohatým  štukováním  a  vysokou  ku- 
▼odovodu  (sic  má  skoro  250  km  délky)  zlep-  poU\  jest  hrobka  vladařů  bavorských;  kostel 
šily  se  neobyčejně  poměry  zdravotní.  Mnoho  i  sv.  Jana  Nepom.  v  bohatém  slohu  copovém, 
ústavů  vzdělávacích,  vědeckých,  humánních.  Z  pozdějSí  doby  pochází  kostel  sv.  Ludvíka 
fiudteŽ  jmenovány:  universita,  pův.  r.  1472  (1829 — 44)  s  ohromným  obrazem  posledního 
v  Ingolštatu  založená,  r.  1802  do  Landshutu,  soudu  od  Cornelia,  kostel  P.  Marie  Pomoc- 
r.  1826  do  M-a  přeložená,  s  přísluš,  ústavy,  nice  v  Au  a  kostel  sv.  Bonifacia  (z  r.  1850), 
hvězdárnou  a  bibliotékou  o  400.000  svazku;  zvaný  obyčejně  jen  »basilika«,  nádherná 
r.  1899  zapsáno  bylo  ok.  3500  posluchačův ;  |  stavba  ve  slohu  italských  basilik  o  pěti  lo- 
technika  (přes  2000  posl.),  akademie  umění  \  dích  s  malbami  freskovými,  a  konečně  ko- 
výtvarných,  proslulá  zejména  oddělením  ma-  stel  Všech  Svatých  (z  1.  1826—1837).  Kromě 
lířským,  akademie  vojenská;  zvěrolékařská  toho  má  M.  ještě  několik  jiných  kostelů; 
škola  (skoro  300  posluch.),  akademie  lesni-  také  pravoslavný  (dříve  sv.  Salvátora)  pro 
cká;  řada  jiných  škol,  jako:  několik  gymna-  něco  málo  příslušníků  východ,  církve.  Přízní 
si),  reálek  a  reálných  gymnasií;  uměf.-prů-  vladařů  obohacen  jest  M.  mnohými  nádher- 
Biyslová  škola,  průmysl,  a  obch.  školy  pro:  nými  stavbami  soukromými  i  veřejnými;  pa- 
muŽské  i  ženské,  hudební  a  divadelní  škola,  mátna  jest  v  té  příčině  zejména  doba  Lud- 
učitelské  semináře,  ústav  ke  vzdělání  učitelů  víka  I.  Znamenitá  residence  (pl.  EF,  4)  jest 
tělocviku,  kněžský  seminář  {Collegium  Geor^  skupina  tří  staveb,  totiž  »staré  rcsidencec 
gianum),  školy  vojenské  vůbec,  dělostřele-  {alte  Resideni)  z  1.  1612—1619,  s  nádherným 
cké  a  inženýrské  školy,  kadetky;  mnoho ,  schodištěm  a  s  dvoranami  skvostně  uprave- 
škol  obecných  (přes  40.000  žákův)  a  spoje-  nými,  zdobenými  malbami,  ^královské  stav- 
aých  s  nimi  pokračovacích ;  ústavy  hlucho-  by«  {Kónigsbáu,  provedené  v  1.  1825 — 35  dle 
■émých  a  slepců.  Vedle  nemocnic  a  klinik  vzoru  florenckého  paláce  Pítti  od  Klenzeho, 
pfi  universitě  měst.  nemocnice,  blázinec,  se  Schnorrovými  freskami,  sbírkami  skvostů 
nnoho  špitálů,  bezplatné  lázné  městské  pro  uloženými  v  Klenotnici  |čes.  koruna  Bedři- 
mužské  i  ženské.  Množství  rozmanitých  spol-  cha  Falc]  a  v  nové  kapli),  a  konečně  ve 
kův.  Jmenovati  sluší:  akademii  věci,  společ-  slohu  ital.  renaissance  vystavěné  části,  zvané 
nost  pro  anthropologii,  ethnologii  a  pravěké  »Festsaalbau«  (z  1.  1832—42),  s  řadou  slav- 
déjiny,  histor.  spolek  hornobavorský,  geo-  nostních  dvoran,  zdobených  obrazy  a  so- 
grafíckou  společnost,  společnost  uměleckou  chámi  (sály  Odysseovy,  sál  bitev,  sál  Karla 
f nejstarší  a  nejdůležitější  v  Německu),  aka-  Vel.  atd.;  v  jídelně  známá  Schónheits- Galerie 
demii  hudební,  hospodářský  ústřední  spolek  Ludvíka  I.).  Severně  od  residence  pěkná 
bavorský  (pořádá  známou  slavnost  říjnovou,  dvorní  zahrada,  uzavřená  s  dvou  stran  arká- 
OktoberfestV  3  lože  zednářské  a  mnoho  ji-  dami,  jež  zdobí  fresky.  V  sever,  křídle  mu- 
Bých  rozličných  spolkův  odborných,  dobro-  seum  sádrových  odlitků,  v  západ,  museum 
čmných  a  zábavních.  České  spolky:  Tělo-  ethnografícké.  Se  zahradou  sousedí  dům 
cvičná  jednota  > Slovan «,  Českoslovanský  umělecké  společnosti,  s  výstavou  prací  žijí- 
vzdělávací  spolek  » Pokrok*,  Vzdělávací  spo-  cích  umělců.  Naproti  zahradě  vzpomenutý 
]ek  »Praha«  a  ^Záložna*.  Z  knihoven  kromě  již  Odeon;  mezi  residencí  a  kostelem  thea- 
▼zpomenuté  výše  universitní  vyniká  král.  tinským  dvorana  vojevůdcův  {Feldhermhalle, 
dvoř.  bibliotéka  (založená  v  XVl.  st.;  má  pl.  č.  2.),  napodobenina  loggie  dei  Lanzi  ve 
skoro  million  svazků  [40.000  rukopisů!);  ar-  ^Florencii,  se  sochami  Tillyho  a  Wredeo- 
chivů  jest  několik  (říšský,  tajný  státní  a  vou  a  s  pomníkem  bojovníkův,  na  záp.  od 
domácí,  krajský,  městský  [listiny  od  roku  residence  arcibisk.  palác,  bursa  a  ministcr- 
1265]).  Mnoho  časopisů  vědeckých;  20  po-  ské  budovy;  na  jihu  resid.  divadlo  (z  r.  1752 
litických  (nejznámější:  »Allgcm.  Zeitungc,  až  1760)  a  král.  dvorní  a  národní  divadlo 
>Vaterland€,  a  oblíbený,  výtečně  řízený  hu-  (r.  1823  vystavěné;  z  největších  v  Německu); 
noristický  list  »Fliegende  Blátter«).  Do  mě-  vedle  toho  má  M.  ještě  4  divadla.  V  Ludví- 
sta,  také  jako  východíště  do  Alp  výhodně  kove  ulici  vedle  paláců  prince  vladaře  Luit- 
položeného,  lákají  památky  umění  stavitel-  polda  a  vév.  Maxa  vynikají  budovy  dvorní 
ského  a  vzácné  poklady  umělecké  tisíce  a  a  státní  knihovny  (od  Gártnera  z  1. 1832-43). 
tisíce  návštěvníků  z  celého  světa.  Z  kostelů  university  (od  téhoŽ  z  1.  1835—40);  od  ví- 
mnichovských  nejstarší  jsou  spolu  sousedící  tězné  braný  (r.  1850  od  Ludvíka  bavor.  voj- 
kostely  sv.  Petra  a  sv.  Ducha  (pl.  /t,  4);  sku  vystavěné)  na  levo  stojí  monumentální, 
nejznamenitější  a  svými  skoro  100  m  vyso-  ve  slohu  italské  renaissance  zbudovaná  aka- 
kými  kupolovité  zakončenými  věžemi  pro  demie  výtvarných  umění  z  1.  1879 — 1885  (pl. 
Mf  význačný  jest  kostel  Matky  Boží  {frauen-  EF^  2).  Jihovýchodně  od  residence  v  u'.ici 
kirche,  pl.  E,  4).  Stavěn  byl  v  1.  1468—1488  Maxmiliánově  jest  pošta,  mincovna,  stará  bu- 
T  slohu  gotickém;  uvnitř  má  mnoho  oltářů,  dova  národního  musea  a  proti  té  dům  vlády; 
v  oknech  cenné  malby  na  skic;  v  hlav.  lodi  po  dvojatém  mostě  Maxmiliánové  dojdeaie 
znamenitý  náhrobek  císaře  Ludvíka  Bavor-  k  Maximilianeu  (pl.  G,  4),  v  němž  vzdělávajť 
ského  z  r.  1625.  Kostel  sv.  Michaia  s  Thor-  se  nadaní  mladíci  pro  službu  státní.  Ve  třech 
waldsenovým  památníkem  vévody  Eugcna  síních  30  velikých  obrazů  z  dějin  světových 
Leuchtenbcrského,  při  dvorním  kost.  thea-   (Kaulbachova  bitva  u  Salamíny).    Nové  nár. 


Mnichov.  475 

museum,  nedávno  dostavené  a  zařízené  (v  ul.  lik  kašen  zdobeno  jest  bohaté  sochami.  Za- 
prince  regenta;  pl.  F,  3^,  chová  sbírky  umel.  jímavé  pomníky  vidčti  též  na  hřbitovech 
památek  ze  všech  zemi  kulturních  od  nej-  (hlavně  na  jižních).  Zahrad  a  sadů  má  M. 
starších  dob  se  zvláštním  zřetelem  k  Bavor-  hojně.  Vedle  botanické  zahrady  s  aquariem, 
sku.  Jak  stavbou  svojí,  tak  zejména  poklady  palmovnou  a  botanickým  museem  uvésti  jest 
malířského  umění  vyniká  stará  pinakothéka  anglický  sad  na  s.-v.  města,  Gasteig  a  sady 
,pl.  E,  3)  v  slohu  renaissančním  v  1.  1826  Maxmiliánovy  na  v.,  Isarský  luh  na  jihu  a 
až  183Ó  od  Klenzc  zbudovaná  a  ozdobená  jiné.  V  bezprostřední  blízkosti  města  jsou 
24  sochami  slavných  malířů  od  Schwantha-  četná  výletní  místa:  oblíbený  Nymphenburg, 
lera.  V  13  hlavních  sálech  a  23  vedlejších  Schleissheim  a  Grosshesselohe.  V  létě  ko- 
vy sta  véno  tu  1400  obrazů,  spořádaných  dle  nají  se  časté  výlety  na  jezero  Štarnberské. 
škol  a  času  (hlavně  zastoupeno  tu  umění  Průmysl  a  obchod  rozkvetl  zejména  v  po- 
hollandské  a  německé;  mnoho  obrazů  Petra  slední  době.  Z  odvětví  průmyslových,  jež 
Pavla  Rubensa,  van  Dycka  a  j.);  ve  přízemí  provozují  se  po  továrnicku,  r.  1895  nejroz- 
sbírka  rytin,  kreseb  a  vas.  Naproti  stojící  sáhlejší  bylo  pivovarství  (roč.  výroba  okolo 
nová  pinakothéka  obsahuje  obrazy  nových  3,000.000  &/;  světoznámé  pivovary:  Hotbráu, 
mistrů  (zejména  školy  mnichovské)  a  v  pří-  SpatenbrSu,  Lowenbrau,  Pschorr,  Augustine r- 
zemí  malby  na  porculánu  a  >antiquariumc,  bráu  atd.;  v  hostinských  Živnostech  zamčst- 
sbírku  to  drobných  starožitností  egyptských,  náno  jest  v  M-ě  skoro  12  000  lidí  [9000  žen - 
řeckých  a  římských.  Na  západě  od  staré  pi-  ských|),  pak  strojnictví,  slevačství,  knih- 
nakothéky  leží  rozlehlá  budova  techniky,  tiskařství,  lithografie  a  zinkografíe,  cihlář- 
Jižně  odtud  glyptothéka  (z  venku  ve  slohu  ství,  výroba  elektrických  a  fysikálních  pri- 
jónském,  uvnitř  římských  forem).  Ve  14  sá-  strojů,  malby  na  skle;  vysoce  vyvinutý  prů- 
lech  umístěna  tu  klassická  díla  starého  umění  mysl  umělecký  vůbec  (umělecký  ráz  M-a 
sochařského,  získaná  namnoze  Ludvíkem  I.  charakterisuje  1200  malířův  a  sochařů),  tru- 
fprostulý  sál  aeginský).  Ulicí  Louisinou  po-  hlářství  a  zámečnictví,  sklářství  a  výrobky 
ďlc  mohutných  propyíaeí  (od  nichž  na  právo  ze  skla,  fotografie,  zboží  kožené  (značné  ruka- 
V  Brien.  ul.  jest  znamenitá  Schackova  galc-  vičkářství)  a  papírové;  umělé  květiny.  Dle 
rie  [majetek  německého  císaře;  pl.  D,  3|,  povoláni  bylo  v  M-ě  r.  1895  samostatně  se 
v  levo  na  Královském  náměstí  budova  umě-  Živících  (z  391.307  všech  ob.)  180.613  osob, 
Iccké  výstavy)  dojde  se  k  velkolepému  ústř.  z  čehoŽ  připadalo  na  úřednictvo  (státní  a 
nádraží  (pl.  CD,  4).  Mezi  ním  a  náměstím  samosprávné,  na  duchovenstvo  atd.*  13.132 
Maxmiliánovým  veliký  skleněný  palác  (pl. .  osoby,  průmyslem  zabývalo  se  96.466,  ob- 
D,  3.  4)  k  pořádáni  uměleckých  výstav,  ju-  chodem  47.626,  zemědělstvím  3379  osob,  vo- 
stiční  palác  a  nový  dům  umělců.  Z  ostatních  jákův  bylo  11.969,  soukromníkův  a  lidí  bez 
znamenitějších  budov  sluší  jmenovati  du-  určitého  povolání  31.316.  Průmysl  a  značný 
chovní  seminář,  institut  Maxa  Josefa,  starou  obchod  s  obilím,  moukou,  chmelem,  sladem 
(již  r.  1315  jmenovanou)  a  novou  gotickou  rad-  a  pivem,  koberci,  uhlím,  uměleckými  před- 
nici,  budovy  mnoha  škol,  blázinec,  nemoc-  mety  a  vůbec  s  výrobky  místními  podpo- 
nice,  jatky.  Z  původního  opevnění  zacho-  rují  četné  ústavy  finanční:  hlavní  oddělení 
váno  několik  bran  {Jsarthor,  Sendlingerthor,  Říšské  banky  (roční  obr..!:  r.  1898  činil  3000 
Karlsihor,  Tlialburgerthor),  Zvláštností  mni-  milí.  marek),  Bavorská  obch.  banka  a  četné 
chovskou  jsou  t.  zv.  »sklepy<,  ohromné  míst-  jiné  ústavy  peněžní  a  pojišťovny,  jakož  i  ob- 
nosti  hostinské,  z  nichž  nejznámější  je  v  domě  chodní  a  živnostenská  komora  a  rozlič.  spo- 
dvorniho  pivovaru  {HofbráuhauSy  pl.  F,  4)  a  lečenstva  živnostenská.  Příjmy  a  vydání  nié- 
yfímchener  Kindel-KelUr.  Ze  sbírek  jméno-  sta  dle  rozpočtu  na  r.  1898  činily  22,697.9.13 
váti  jest  jeáté  sbírky  akademie  věd,  sbírky  marky.  Hlavním  pramenem  přijmuv  jsou 
anatomicko-fysiologické  a  pathologické,  vo-  obecní  dávky  (skoro  6  milí.  mař.),  výnos 
jenské  museum  ve  zbrojnici  (pl.  C,  2),  měst-  vodovodu  (skoro  1'5  milí.  mar.),  jatky  a  trž- 
ski'  historické  museum,  Schwanthalerovo  nice  (přes  1  milí.  mar.)  atd.  Vydáno  bylo  na 
museum  se  sádrovými  modelly  prací  umel-  ústavy  vyučovací  a  vzdělávací  asi  4*5  mill.^ 
cových  (pl.  D,  4),  Kaulbachovo  museum;  úroku  na  dluhy  (r.  1897  činily  101,785.714 
v  museu  při  slévárně  (pl.  C,  2)  jsou  mo-  mar.,  kdežto  jmění  páčilo  se  na  192.384.029 
ddly  litých  tam  skulptur.  Umělecké  výstavy  mar.^  přes  3*5  milí.;  na  dláždění  a  podob, 
konají  se  každým  rokem.  V  hudebním  světě  1*9  milí.;  na  nemocnice  1*3  milí.;  na  chudin- 
požívají  znamenité  pověsti  Kaimovy  kon-  ství  něco  přes  1  milí.  marek, 
čerty.  Z  pomníků  kromě  vzpomenutých  jme-  \  M.  jmenuje  se  po  prvé  v  dějinách  na  za- 
novati  jest  pomník  kurfiřta  Maxa  I.  a  Maxa  čátku  XII.  stol.  (některá  dnešní  jeho  před- 
Emanuela,  králů  Maxa  Josefa  I.,  Ludvíka  II.,  městí  však  již  mnohem  dříve;  Giesing  na  př. 
Maxmiliána  II. ;  pomníky  umělců  a  vědců  Glu-  v  VIII.  stol).  Roku  1158  zřídil  Jindřich  Lev 
cka,  G5the,  Schillera,  Gartnera  a  Klenze,  v  těchto  místech  celnici,  mincovnu  a  sklady 
Ohma,  Gabelsbergera,  pomník  míru  a  mn.  j.  soli.  R.  1164  jmenuje  se  M  již  městem,  j<ž 
Ohromností  překvapuje  Schwanthalerova  so-  rychle  vzkvétá,  a  od  r.  1255  (za  Ludvika 
cha  Bavarie  (19  m  vysoká;  jest  zároveň  roz-  Přísného)  jest  residencí  vévodů  bavorských, 
blednou)  na  louce  Trresiině  před  Slavínem  Po  hrozném  požáru  r.  1327  rozšířil  Ludvík 
(Ruhmeshalle,  pl.  C,  5),  v  němž  jsou  posta-  Bavor  město  a  dal  mu  nové  výsady.  Roz- 
vera poprsí  80  znamenitých  Bavorů.   Něko-    květ  města  nezadržel  ani  požár  r.  1427,  jenž 


476 


Mnichov  —  Mnichovice. 


zničil  zejména  i  radnici  a  špitál.  Reformace 
byla  v  M-ě  přísnými  prostředky  potlačena. 
Základ  k  slavném  sbírkám  mnichovským  po- 
ložil vévoda  Albrecht,  velký  příznivec  umění 
a  umělců;  zřízena  knihovna,  obrazárna,  kle- 
notnice, sbírka  antik  a  mincí.  Za  vév.  Max- 
miliána, hlavy  ligy  katolické,  obohaceny 
sbírky  velkou  kořistí  českou.  R.  1632  dobyl 
M-a  Gustav  Adolf  a  uložil  mu  pokutu  30.000 
dollarů  říšských.  R.  1634  s  posádkou  špa- 
nělskou zavlečen  do  města  mor,  jemuž  padlo 
v  oběť  15.000  životů.  Za  kurfiřta  Ferdinanda 
Morice  zveleben  M.  novými  stavbami  (ko- 
stely augustiniánů  a  theatinů,  zámek  v  Nym- 
phenburku  a  j.).  Ve  válečných  dobách  za 
Maxa  Emanuela  město  mnoho  trpělo;  r.  1705 
marně  pokusilo  se  3000  sedláků  vysvoboditi 
je  z  moci  Rakušanů.  Když  Rakušané  po  po- 
kusu Karla  Albrechta  získati  trůn  český  a 
císařský  opanovali  Bavory,  dostal  i  M.  po- 
sádku rakouskou,  jež  byla  tu  do  r.  1744.  Za 
kurfiřta  Maxmiliána  III.  založeny  nové  školy 
a  akademie  věd.  Dnešní  význam  a  ráz  umě- 
lecký vtiskli  M-u,  těmto  »Athenám  nad  Isa- 
rou«,  Ludvík  I.  a  Max  II.,  původcové  mno- 
hých nových  nádherných  staveb,  zakladatelé  a 
rozšiřovatelé  sbírek.  Volnějšími  proudy  nové 
doby  a  působením  škol  zavál  i  mezi  obyva- 
telstvem svěží,  svobodomyslnější  duch.  Jak 
mocný  byl  vliv  katolický,  viděti  z  toho,  že 
teprve  r.  1801  obdržel  první  protestant  právo 
občanské.  —  Srovn.  Burghoízer,  Stadtgesch. 
von  Můnchen  (1796);  Destouchcs,  Illustrierte 
Geschichte  der  Haupt-  und  Resideizstadt 
Můnchen  (1895);  Prantl,  Geschichte  d.  Lud- 
wig  Maximiiians-Universitát  (1872);  Aufleger, 
Alt.  Můnchen  in  Bild  u.Wort  (1895);  Kahn, 
Můnchen s  Grossindustric  und  Grosshandel 
(1891);  v.  Ammon,  Die  Gegend  von  Můn- 
chen geologisch  geschildert  (1895);  Gebele, 
Das  Schulwesen  der  koniglichen  Haupt-  u. 
Residenzstadt  Můnchen  (1896);  Destouches, 
Fůnfzíg  Jahre  Můnchener  Gewcrbegeschichte, 
1848—1898  (1899)  a  Můnchener  burgerliche 
Baukunst  der  Gegenwart  (1898—99).      Pp, 

Kniohov:  1)  M.  {Einsiedef),  město  v  Ce- 
chách, hejtra. Teplá,  okr.  Mar.  Lázně;  137  d., 
12  ob.  č.,  1150  n.  (1890),  far.  kostel  sv.  Pe- 
tra a  Pavla  (již  ve  XIV.  stol.),  v  1.  1719—25 
obnoven,  náleží  mezi  nejkrásnější  kostely 
v  Čechách;  v  něm  je  pozoruhodná  kazatelna 
z  býv.  kláštera  chotěšovského  a  křtitelnice 
uměle  z  hadce  zrobená,  2tř.  Šk.,  klášter  chu- 
dých škol.  sester  s  výchov,  ústavem  a  sou- 
kromou div.  školou,  špitál,  radnice,  četn. 
stanice,  pš.,  telegraf,  spořit,  a  založ,  spolek, 
pivovar,  4  mlýny,  kam.  lomy,  několik  výroč. 
trhů,  Inářství,  dobytkářství  a  kamenictví.  Tu 
a  v  okolí  vyskytuje  se  hadec,  z  něhož  zho- 
tovují se  misky  a  talíře.  —  Kdy  W.  založen, 
neznámo.  Hned  v  prvních  dobách  byl  zbo- 
žím klášterním  a  r.  1437  povýšen  na  měste- 
čko a  obdařen  několika  pnvileji,  zejména 
erbem  městským  (vyobr.  č.  2788.):  v  červe- 
ném poli  spatřuje  se  v  právo  vzpřímený  lev 
stříbrné  barvy;  nad  štítem  přílba  se  spuště- 
ným  hledím    a   koruna   s  jeleními   parohy. 


R.  1484  nalezeno  blíže  M-a  ložisko  stříbrné 
rudy,  z  níž  obdržela  basilika  tepelská  rozl. 
stříbrné  nádobí  kostelní,  zejména  stříbrné 
sochy.  V  XV.  st. 
byl  M.  ještě  celý 
český,  načež  čin- 
nosti germanisá-  xF  Hy 
torskou  kláštera 
tepelského  jako 
mnoho  jiných  o- 
sad  v  okolí  po- 
němčen. R.  1530 
zast.  Ferdinand  I. 
M.  Pflugům  z  Rab- 
šteina,  jimž  pozdě- 
ději  odňata  klášte- 
ru navrácen.  Roku 
1620  a  1637  obda- 
řeno   město    trhy 

výroč.  a  týden,  na    C.  2788.  Znak  m«sta  Mnichova. 

obilí,  r.  1747  pu- 
štěno mu  právo  páliti  kořalku  a  císař  Jo- 
sef lí.  udělil  mu  čtyři  trhy  na  dobytek.  — 
2)  M.  (Afíttichhof),  ves  t.,  hejtm.  Teplice, 
okres  Bílina,  fara  Rané,  pš.  Kozly  u  Biliny; 
31  d.,  144  ob  n.  (1890).  —  ,3)  M.  (Aíůnchen), 
ves  t.,  hejtm.,  okres  a  pš.  Ústí  n.  Lab.,  fara 
Čerraná;  21  d.,  106  ob.  n.  (1890).  -  4)  M., 
ves  t.,  v.  Mi  chov. 

KniohOTé,  obec.  Michová,  Michové 
(Michowy),  ves  v  Čechách  na  úpatí  Orlických 
hor,  hejtm.  Nové  Město.  okr.  Opočno,  fara 
a  pš.  Deštná;  18  d.,  13  ob.  č.,  121  n.  (1890), 
Itř.  šk.,  tkalcovství. 

Knlohoves  {Múnchsdorf),  ves  v  Cechách, 
hejtm.  Horš.  Týn,  okr.  a  pš.  Ronšperk,  fara 
Šitboř;  73  d.,  548  n.  (1890),  2tř.  šk.,  raffine- 
rie  na  zrcadlové  sklo,  2  nilýny. 

Mniohovloe,  město  v  Cechách  na  Mni  - 
chovce,  v  hejtm.  žižkovském,  okr.  říčan- 
ském;  stanice  dráhy  cis.  Frant.  jos.  (Praha- 
Tábor),  123  d.,  913  ob.  č.  (1890),  děkan,  ko- 
stel Naroz.  P.  Marie  (ve  XIV.  st.  far.\  v  ny- 
nější podobě  vystavěný  r.  1754  od  Marie 
Karoliny  hr.  Khevenhůllerové,  4tř.  šk.,  ps., 
telegraf,  četn.  sta- 
nice, pivovar,  2 
mlýny,  týdenní  a 
několik  výročních 
trhů.  M.  zal.  prý 
klášter  sázavský, 
jenž  v  XI.  století 
držel  zdejší  kra- 
jinu a  vystavěl  zde 
kapli,  kolem  níž 
utvořila  se  pone- 
náhlu  osada  nazv. 
fá.  Po  zrušení  kláš- 
tera (1421)  dosta- 

Iv  se   M.   v  držení  C.^ySg.  Znak^U  Mnichcvic 

Trčkův  a  konečně 

r.  1677  Valdšteinům,  načež  spojeny  na  vždy 
s  panstvím  hrádeckým  Na  přímluvu  hrab. 
Valdšteina  povýšil  (1630)  Ferdinand  II.  M. 
na  město  s  erbem  městským  (vyobr.  č.  2789.): 
v  červeném  poli  spatřuje  se  obrněný  muž 
s  mečem  k  seči   připraveným,   stojící   roz- 


Mnichovka  —  Mniška. 


477 


krofmo  na  hlavách  dvou  stfibrních,  proti 
sobe  na  zděném  trávníku  stojících  pštrosQ, 
kteFí  drŽi  v  zobácích  paucéFovou  koSili  za 
rukávy.  —  3)  M.,  ves  t.,  hejtm.  Ledeč.  okr. 
Královice  Dol.,  fara  Borovnice,  pi.  Cechtice; 
78  d.,  557  obyv.  č.  (1890).  fil.  kostel  sv.  Fi- 
lipa a  Jakuba,  popi.  dvůr  a  myslívna. 

JEnloliovka  v.  Michovka  2), 

—   ■  ■       oHnUUaté  v.  Hradiště  Mni- 


Knloliy  (pol.  Mttisjtwo,  nim.  Mánichhot'), 
ves  ve  Slezsku,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pi.  Tč- 
šin;  42  d.,  271  ob.  pol.,  10  č.,  10  n.  (1890), 
samota  Harasovice. 

Mnlk  (Lota  vuígaris  Cuv.)  jest  jediná 
naje  ryba  treskovitá  {i  čeledi  Gadidat) 
a  také  jedinýni  druhem  svého  rodu  {Lota 
Cuv.).  Má  tělo  idélí  30-60  cm,  hlavu  Širo- 
kou a  poněkud  ploskou,  trup  téměř  válco- 
vitý, jen  vzadu  se  stran  sploitélt,  pokrytj 
drobnými  a  hustými  iupinkamí.  Na  bradě  je 
masitý  vousek,  u  nozder  jest  po  meniím 
masitém  výrostku.  Prvá  hfbetní  ploutev  jest 
krátká,  druhá  velmi  dlouhá,  fitní  o  málo 
kratší,  ocasní  volná,  vzadu  zaokrouhlena. 
Ploutve  prsní  jsou  dosti  veliké  a  okrouhlé; 
úzké  ploutve  bíiání  jsou  na  hrdle.  Ústa  jsou 
ozbrojena  drobnými  zoubky  v  obou  čelistech 
a  trochu  většími  zoubky  na  kosti  radliíné. 
Barvu  má  tělo  uahofe  olivové  nazelenalou 
3  nepravidelnými  skvrnami  černohnědými, 
vczpod,  zvláště  na  hrdle  bělavou;  ploutve 
mají  asi  toui  barvu  jako  trup  a  jen  břiŠnl 
jsou  bělavé.  M.  iije  v  jezerech  a  řekách 
střední  Evropy  i  střední  a  jiíni  Asie;  také 
v  mořích  jii  byl  polapen;  přebývá  ve  vo- 
dách čistých,  hlubokých  aneb  alespoi^  tako- 
vých, kde  jsou  hlubší  tflně.  U  nás  je  domo- 
vi;m  jejména  ve  vodách  jihočeských.  Ve  dne 
se  ukrývá  pod  kameny,  pařezy  a  v  děrách. 
Nálelí  k  nejhltavějším  rybám  našich  vod. 
Mníci  se  trou  v  zimních  měsících,  u  nás  od 
prosince  do  ledna.  Maji  maso  velmi  chutné. 

KBlHtwo,  ves  slez.,  v.  Mnichy. 

■nilsk:  1)  M.,  starobylé  městečko  v  Ce- 
chách, v  krásném  tldolí  Mnlšeckého  potoka., 
při  stan.  Modřansko- Dobr išské  dráhy,  v  hejt- 
manství smíchovském,  okr.  zbraslavském,  má 
203  d.,  1356  ob.  Č.,  6  n.  (1890),  farní  kostel 
sv,  Václava,  5tF.  šk.,  pš.,  telegraf,  četn.  sta- 
nici, židov.  modlitebnu.  2  mlýny,  pilu,  něco 
hrnčífství  a  několik  četně  navštěvovaných 
výroč.  trhů.  K  obci  náleii  Lucký  mlýn  a  ko- 
stelíček Malá  sv.  Hora,  u  nčhož  zastavují 
se  všechna  processí,  putující  na  sv.  Horu 
u  Příbrami.  Fíd.  panství  (2878-42  ha]  jest 
majetkem  Karla  svob.  p.  ze  Schirndingu ; 
k  panství  náleží  zámek,  dvůr,  pivovar,  ci- 
helna, bažantnice  a  pod  vrchem  Skalkou 
Bartolomějský  dál  na  ielez.  rudu,  která  se 
odtud  dováíi  do  hutí  dobřišských.  M.  bývá 
za  letni  doby  navštěvován  Četně  turisty  Pů- 
vodně byla  zdejší  krajina  majetkem  kniiat  a 
později  králů  českých  a  na  místě  nynějšího 
zámku  vystavěna  asi  ve  XIII-  stol.  tvrz,  na 
níí  seděli  do  2.  pol.  XV.  stol.  král.  manové. 
R.  1487  koupil  tvrz  a  městečko  M.  Jan  Vra- 


tislav I  Mitrovic,  jemui  puštěno  zboií  mní- 
šecké  od  krále  dědičně.  Potomci  jeho  psali 
se  odtud  Vratislavové  Mníšečtí  a  sedě h 
zde  do  r.  1655.  kdy  Bedřich  a  Václav  pro- 
dali M.  Serváci  Englovi  z  Engelflussu.  Tento 
vystavěl  tu  na  místě  spálené  (r.  1639)  tvrze 
nynější  zámek  s  kapli  sv.  Serváce  (z  r.  1656), 
yj^zdvihl  z  rumu  kostel,  přikoupil  ke  M-šku 
Lísovice  se  statkem  manským,  z  panství 
mnišeckého  učinil  rodinné  svěřenstvi  a  jinak 
ještě  zvelebil  panství.  Po  vymřeni  rodu  toho 
po  meči  (1743)  Ignácem  sv.  p.  z  E.  dostal 
se  M  jeho  sestře  Marii  Viktorii,  provd.  za 
Ignáce  sv.  p.  z  Unwerthu.  Z  potomků  jeho 
Josef  hr.  z  U.  zemřel  (1827)  nezanechav  dě- 
diců a  M,  spravován  zatím  do  r.  1838  zem- 
ským soudem  v  Praze,  načež  přiřknut  Marii 
Anné  hr.  Pachtové  z  Rájová,  po  jejii  smrti 
dědila  M.  Emanuela  hr.  P.  z  R.,  a  kdyí  tato 
zemřela  (1867),  stal  se  majetnikem  ňdeikom- 
missu  Karel  sv.  p.  ze  SchirndingiS.  R.  1348 
připomíná  se  tu  far.  kostel;  r.  1420  pobořil 
město  i  s  kostelem  Zížka,  r.  1639  vypálilo  a 
vydrancovalo  M.  loupežné  vojsko  Bannerovo 
a  po  roce  zničili  Švédové  město  s  kostelem 
do  základů.  R.  1756  zbořil  Ignác  sv.  p.  z  Un- 
werthu starý  kostel  vystavěl  na  náměstí 
nový  a  pod  presbyteři  založil  rodinnou 
hrobku.  Vzácnou  ozdobou  kostela  jest  ná 
hrobek  z  bílého  mramoru  rod  z  Unwerthu 
N  nějSi  vři  kostelní  je  z  r  1868  V  XV  st 
byl  M.  městě 
čkem  s  erbi.m 
městským  (obr 
č.  2790.)  v  čeř 
veném  Štitč  stři 
brný  Český  ne 
korunovaný  lev 
Asi  čtvrt  hod 
od  M-šku  na  se  v 
poutnické  místo 
Skalka  s  kláš 
terera  františkán 
ským,  do  néhoí 
uvedeni  (r  1762) 
mniši  přičiněním 
Benedikty  hrab. 
Cejkové  z  Olbra- 
movic.  a  s  kostelem  sv.  Maří  Magdaleny, 
vystavěným  (1693)  nákladem  Serváce  Ign. 
sv.  p.  z  Engelflussu  dle  vzoru  Spanělskélio 
kostela  montserratského  od  Krištofa  Dienzen- 
hofera.  Kostel  má  tu  zvláštnost.  Že  výška 
rovná  se  délce  a  vnitřek  jest  vyzdoben  na- 
podobenými visutými  krápníky.  —  Srv.  Vávra 
Jos.,  Bývalé  panství  mníšecké  (Sborník  histor. 
1883,  str.  111—119);  Smíchovsko  a  Zbraslav- 
sko (Smíchov,  1899;  str.  286).  —  2)  M.,  Mi- 
sek, ves  t.,  hejtm.  a  okr.  JindF.  Hradec,  fara 
a  pS.  Stráž;  64  d.,  514  ob.  č.  (1890),  2tř.  ák.  — 
3)  M.  Český  (Bdhmhch.Einiiedt),  ves  t.. 
hejtm.  a  okres  Most,  fara  Ves  Nová  v  Ho- 
rách; 71  d.,  421  ob.  n.  (1890),  2tř.  šk.,  pš., 
cel.  úřad  a  výroba  dřevěných  hraček  po  do- 

""lliilika,  t.  j.  bi.'kyné  sosnová,  v.  Be- 
ky ně. 


,  379".  Zorni 


478 


Mníšky  —  Mnohonožky. 


Kniiky  (něm.  Einsiedel^  mad.  Střepeš- Re- 
mete),  městys  v  uherské  župě  spišské,  okr. 
hnileckém;  1816  obyv.  něm.  (1890),  katol.  a 
evangel.  kostel,  pš.,  telegraf  a  stanice  želez, 
dráhy  (Margitfalva-Smolník). 

Knliovský  ze  Sebuzina  v.  Soběhrd 
M.  ze  Sebuzina  R. 

Mniiskýřád  a  Mnlistvi  v.  Duchovni 
řády. 

Mniam  L.,  meřík,  rod  mechá  listnatých 
vrcholoplodých  z  řádu  prutníkovitých 
{Btyaceae)  a  čel.  m  ě  ř  í  k  o  v  i  t  ý  ch,  obsahující 
dosti  statné  druhy  s  lodyhami  přímými  a 
s  větvemi  bičíkovitými,  často  k  zemi  sklo- 
něnými a  tam  se  zakořeňujícími  a  i>ové  stonky 
vysílajícími.  Listy  jsou  z  pravidla  široké, 
pletiva  okrouhle  6bokého,  někdy  skládajícího 
po  kraji  zvláštní  obrubu.  Pelatkové  ústroje 
tvoří  skupiny  tcrčovité,  vyznačené  kyjovi- 
tými  parafysami.  Puštičky  jsou  buď  nící  nebo 
visuté  a  mají  dvojnásobné  obústí,  jehož 
vnitřní  kruh  zubů  střídá  se  vždy  2—3  brvami. 
M.  roste  ve  vlhkých,  zvláště  pramenitých  mí- 
stech, v  olšinách,  na  lukách  a  pod.,  a  zastou- 
pen jest  ve  stř.  Evropě  asi  17  druhy,  z  nichž 
k  obecnějším  náleží  M.  undulatum  Hedw.,  M. 
punctatum  Hedw.,  M.  cuspidatum  Hedw.   Déd. 

Mnohoboistvi,  polytheismus,  v.  Ná- 
boženství. 

KnolLObratnitvo,  bot.,  viz  Linnéova 
soustava  rostlin. 

KnohohriinyJ  Děmjan  Ignatovič, 
maloruský  hetman,  podepsal  r.  1649  smlouvu 
zborovskou,  r.  1668  stal  se  hetmanem  vých. 
části  Malé  Rusi  a  r.  1669,  kdy  byl  zvolen 
hetmanem  vých.  Ukrajiny,  podrobil  se  Mo- 
skvě; avšak  již  r.  1672  spikli  se  proti  němu 
nespokojeni  kozáci  a  poslali  ho  v  okovech 
do  Moskvy,  viníce  jej,  že  se  tajně  umloval 
8  Dorošenkem. 'M.  poslán  do  vyhnanství  na 
Sibiř,  kdež  byl  uvězněn  s  počátku  v  Selen- 
ginsku  a  od  r.  1674  v  Irkutsku.  Kdy  zemřel, 
noznámo,  ale  r.  1688  byl  ještě  na  živě. 

Mnohokopytnioi  (Multunguld),  starší  ná- 
zev řádu  těch  ssavců  kopytnatých,  kteří  mají 
na  nohách  nejméně  po  třech  o  sobě  vyvi- 
nutých a  vně  kopytem  opatřených  prstech. 
Do  tohoto  řádu  bývaly  kladeny  tyto  čeledi 
recentních  Ungulat:  1.  plochokopytníci  {Lam- 
nungia),  2.  chobotnatci  {Proboscidia),  3.  ta- 
píři  {Tapiridae),  4.  nosorožci  {Rhinocerotidaé), 
5.  vepři  (Setigera)  a  6.  hrochové  [Obesa]. 
Z  těchto  skupin  jsou  nyní  1.  a  2.  samostat- 
nými řády,  po  případě  podřády  řádu  Ungu- 
lata,  3.  a  4.  čeledí  řádu  (podřádu)  licho- 
prstců  {Pertssodactyla),  5.  a  6.  čeledí  řádu 
(podřádu)  sudoprstých  {Artiodactyla).    Br. 

Knohomanielstvi  n.  polygamie  viz 
Manželství,  str.  795t. 

Mnohomanielstvo,  bot,  v.  Linnéova 
soustava  rostlin. 

Mnohonmistvi  n.  polyandrie  v.  Man- 
želství, str.  795  d. 

Knohonmistvo ,  bot.,  viz  Linnéova 
soustava  rostlin. 

Knohonoiky  {Diplopoda,  Chilognatha  viz 
pi^ílohu),  řád   stonožek  {Myňapoda).    Mají 


tělo  skládající  se  z  hlavy  a  článkovaného  tru- 
pu, krátké  neb  dlouhé,  válcovité,  poloválco- 
vité,  řidčeji  stlačené  (rod  Pólydesmus),  se 
stěnou  tvrdou,  někdy  s  měkkou  (čel.  Póly- 
xenidae),  hladké,  ryhované,  někdy  hrbolkaté 
a  po  stranách  okýlené  (čel.  Polydesmidae), 
někdy  rozmanitě  upravenými  osinami  ochvo- 
stěné  (čel.  Polyxenidaé),  Tělo  některých  jest 
schopno  stáčeti  se  kulovitě  (čel.  Glomeridat 
nebo  spirálovitě  (čel.  Julidae,  Polyionidae). 
Hlava  nese  tykadla,  oči  a  ústroje  ústní,  jež 
složeny  jsou  z  pysku  svrchního,  z  čelistí 
svrchních  a  z  čelistí  zpodních  (t.  zv.  gnatho- 
chilarium  nebo  deska  ústní),  jež  dle  někte- 
rých skládají  se  ze  dvou  párů,  dle  jiných 
toliko  z  jednoho  páru.  Tykadla  jsou  krátká, 
o  málo  členech  (ze  7 — 8  článků  složená),  nit- 
kovitá  nebo  mírně  kyjovitá,  někdv  ohnutá, 
s  posledním  článkem  malým  a  hrotíky  ozbro- 
jeným. Oči  jsou  toliko  tečkovité,  vicečetné. 
hromádkovitě  nebo  řádkovitě  sestavené.  Ně- 
kdy jich  nebývá  (čel.  Polydesmidae,  někteří 
z  čel.  Julidae  a  Poly\onidaé).  Svrchní  čeHsti 
bývají  na  mnoze  mohutně  vyvinuty,  mají  ve- 
liký, lícovitě  po  stranách  hlavy  vynikající 
základ  a  silně  ozubenou  část  kousaci.  Též 
zpodní  čelisti  bývají  veliké,  deskovitě  stla- 
čené, i  skládají  se  z  částí  vnějších  a  vnitř- 
ních, opatřených  ploškami  kousacími.  Až  na 
čel.  Polyxenidaé  není  tu  makadel,  nožky  ku- 
sadlové  vůbec  scházejí.  U  čel.  Polyxenidaé 
svrchní  čelisti  ukryty  jsou  v  dutině  ústní, 
zpodní  čelisti  jsou  zakrnělé.  U  čel.  Poly^*'- 
nidae  svrchní  čelisti  rovněž  jsou  ukryté  a 
zpodní  málo  vyvinuté  neb  zakrnělé,  ústa  pak 
jsou  rypákovitě  a  k  ssání  upravena.  Článků, 
z  nichž  skládá  se  trup,  bývá  rozličný  počet. 
Bývá  jich  nemnoho  (čel.  Polyxenidaé,  Clo- 
meridaé)  nebo  mnoho  (čel.  Julidae,  Poly\o- 
nidae,  až  přes  100).  Články  jsou  pravidlem 
oštitény,  i  rozeznáváme  na  každém  článku 
štít  hřbetní  s  částmi  postranními  a  jeden 
neb  dva  páry  břišních  Štítů.  Štíty  jsou  buď 
ncsplynulé  nebo  částečně  neb  úplně  sply- 
nulé. Na  článcích  upevněny  jsou  nohy.  Na 
prvním  až  čtvrtém  článku  bývá  jich  po  jed- 
nom páru  (někdy  jeden  pár  z  nich  jest  ne- 
vyvinut), na  ostatních  článcích  (až  na  po- 
slední řitní  článek  a  jiné  jisté  odchylky)  po 
dvou  párech,  odpovídá  tudíž  každý  takový 
článek  trupový  m-žek  dvěma  článkům  tru- 
povým stonožek  vlastních  ( C/ii7o/?orfii).  Nohy 
jsou  na  straně  břišní  na  mnoze  základy 
svými  značné  sblíženy  a  skládají  se  z  kyčle. 
přikyčlí,  stehna,  holeně  a  z  tříčleného  cho- 
didla, zakončeného  drápkem  hlavním  a  ště- 
tinkatými  vedlejšími  drápky.  U  samečků  bý- 
vají nohy  sedmého  článku  upraveny  za  ústroje 
sloužící  při  páření,  a  to  buď  oba  páry  (čel. 
Julidae  a  Poly^onidae)  nebo  jen  jeden  (čel. 
Polydesmidae).  U  čel.  Polyxenidaé  není  ta- 
kové úpravy,  u  čel.  Glomeridae  slouží  k  tomu 
poslední  pár,  klíštkovitě  přetvořený.  Otvory 
průdušnic  jsou  u  m-žek  malé,  při  zákla- 
dech noh  umístěné.  Jest  jich  tolik  párů, 
kolik  jest  párů  noh,  a  vedou  do  pároví tých 
chvostů  průdušnicových,  mezi  sebou  nespo- 


Mnohonožlvy. 


Píilydesmu!  omplaiinliit  I,.,  ploci 


OITĎV  SLOVNlK  NAUCnÝ. 


Motolice. 


noíoTÍni  lib  (ikolumB),  H  ipodu :  Dunijnai 
■v«il.:  a  DlTOr  diial.  b  Maimt.  (ilibt  ivc.,, 

Oiitomamhtpil  un  L  m  to]  c  ov  í  j<-  rniri  uKnd,  c  lilu  v^tn*.  <■  pKtuvka  ditnl,  A  pHiuTki 
teml;iBtlaiT«  I  n  otvor  úilnl  b  rajri  iiíi-  d  vfind  jedné  letlii  IlonIkoWcli.  Niinl,  J  hlHo,  c  dM  wtln  U- 
ntUc)eámuUtiUaaikayfcb.drt'OÍItit,  e  dílohi  is  inl^nil  vijlťir. /te-  ludlni  nrcnlha,  d  jedu*  ■  Uar- 

'■-' 1— '.— .—    j_^^:-:.    t— .:u    _„.,    . ....   ...'~    i..„   -.,     - -— ^Mlnř  viiet  lHrojl  *rIilito^ 

nclbo. 


Mnohopaznehtci  —  Mnohostěn. 


479 


jených.  Otvor  pohlavní  jest  dvojitý  a  nalézá 
se  na  předu  trupu,  při  základech  neb  za  zá- 
klady druhého  páru  noh.   Význačná  pro  m. 
jsou  t.  z^,foramina  repugnatoria,  totiž  otvory 
žláz  vylučujících  olejovitou  tekutinu,  ostrou 
a  odporně  páchnoucí,  sloužící  asi  k  obraně 
před  nepřítelem.  Umístěny  jsou  buď  po  obou 
stranách  hřbetu  nebo  jednořadě  na  hřbetě 
(Čel.  Glomeridae).    U  čel.  Pohxe^idae  schá- 
zejí. U  některých  druhů  v  obsahu  tekutiny, 
již  žlázy  tyto  vylučují,  nalezeny  byly  nebo 
tušeny  jsou  některé  význačné  látky  chemi- 
cké (kyanovodík,  chinon,  kafr).    M.  žijí  na 
místech   tmavých   a  vlhkých,   pod  kameny, 
prstí,  listím,  mechem,  korou  a  i.  Až  na  čel. 
Polyxenidae  jsou  živočichy  neáravými  Živí- 
cími se  na  mnoze  částkami  rostlinnými,  roz- 
kládajícími se,  však  i  čerstvými,  i  mohou  tím 
býti  Škodnými  na  rostlinách  pěstovaných.  Za- 
hrnujíce asi  50  rodů  jsou  rozšířeny  po  celé 
zeměkouli.  Některé  naše  druhy  jsou  těla  ne- 
patrného, poměrně  značnou  velikostí  vyni- 
kají  zvláště   druhy  krajů   teplých.   Vajíčka 
snášena  jsou  db  země  v  hromádkách  a  ně- 
kdy od  samiček  hlídána.    Mláďata  líhnou  se 
majíce  pouze  tři  páry  noh  i  mění  se  v  do- 
spělé živočichy  dalším  růstem,  opětovně  se 
při  tom  svlékajíce  a  vytvořujíce  nové  páry 
noh  na  zadní  části  těla.  Přehled  hlavních  če- 
ledí, rodů  a  druhů  jest  tento:  1.  Polyxenidae: 
Polyxenus  Latr.,   P.  lagurus  L.  (2-5— 3*2  mm 
dl.);  2.  Glomeridae:  G/omerís  Latr.,  povrchně 
podobný  rodu  stejnonohých  korýšů,  Armadil- 
lidům  Br.,   G.  marginata  Villers  (10—20  mm 
dl.);   3.    Po<ydesmidae\   Púlydeamus  Latr.,   P, 
complanatus  L.   (18—28  mm   dl.),   Strongylo- 
sóma  Brandt.,  5.  pallipes  01.  (16—21  mm  dl.) ; 
4.    Julidae :    Blaniulus    Gerv.,    B,    guttulatus 
Gerv.   (9—18  mm  dl.,   Škodící   ožíráním  ja- 
hod, šťavnatých  kořenů  a  klíčících  semen), 
Julus  Brandt,  J.fallax  Mein.  či  J,  terrestris  L. 
(14—50  mm  dl.)  a  J.  foetidus  C.  Koch  (20  až 
36  mm  dl.);   5.  Poly^onidae:  Poly\onium  Br., 
Poly\onium   germanicum   Br.    (5—10  mm    dl. 
u  samečků,  10—15  mm  u  samiček).    Viz  též 
Stonožky.  Šc. 

Mnohopaznehtoi,  totéž  co  M  noho  ko- 
py tni  ci  (v.  t.). 
Mnohoplodé,  bot.,  v.  Polycarpieae. 
Mnohostén,  řec.  polyedr,  těleso  hra- 
naté, jest  čásť  prostoru,  omezená  úplně  něko- 
lika (nejméně  čtyřmi)  rovinami.  Části  ro- 
vin, pokud  omezují  m.,  šlovou  jeho  stěnami, 
které  protínají  se  v  hranách  a  tyto  ve 
vrcholech  m-u.  Hrany  m-u  jsou  vesměs 
přímky.  Úhel  dvou  sousedních  hran  slově 
hranový,  dvou  sousedních  stěn  stěnový. 
V  každém  vrcholu  sbíhají  se  aspoň  tři  hrany 
a  tři  stěny,  tvoříce  mnohohran  čili  roh.  Sou- 
hrn všech  stěn  m-u  slově  jeho  povrch.  Roz- 
prostřeme-li  povrch  do  roviny  tak,  aby  tvo- 
řil souvislý  celek,  uvolnivše  spojení  stěn  je- , 
nom,  pokud  toho  nutně  je  třeba,  obdržíme 
síť  m-u.  Dle  počtu  omezujících  stěn  jest  m. 
čtyřstěnem,  pětistěnem,  šestisténem  atd., 
všeobecně  n-stěnem.  M.,  který  leží  celý  na 
jedné   straně  roviny  každé  ze    svých    stěn, 


jest  vypukly;  m.,  jehož  rovina  některé  jeho 
stěny  seče,  jest  vy  dutý.  Všecky  hranové 
i  stěnové  úhly  m-u  vypuklého  jsou  duté  a 
rovina  protíná  jej  ve  mnohoúhelníku  vy- 
puklém (v.  mnohoúhelník).  Každý  m.  má  to- 
lik úhlů  stěnových,  kolik  hran,  protože 
v  každé  hraně  sbíhají  se  dvě  stěny,  jichž  od- 
chylka je  stěnovým  úhlem  m-u;  kaŽdý  m. 
ma  dvakrát  tolik  úhlů  hranových  jako  hran, 
poněvadž  v  každé  stěně  m-u  jest  tolik  úhlů 
hranových  jako  hran,  avšak  každá  hrana  ná- 
leží dvěma  stěnám.    Každý  m.  vypuklý  má 

Č.  vyobr.  2791. 


Čtyřstěn . 


áestístén. 


Osmistén. 


Dvaoáctistin. 


Dvacitistin. 


mimo  to  stěn  (5)  a  vrcholů  (v)  dohromady 
o  2  více  než  hran  (//)  čili  s  -|-  v  — » /i  +  2,  kte- 
ráž poučka  slově  větou  Kulérovou  a  m-y, 
pro  něž  platí,  šlovou  proto  Kulérovými  (vše- 
cky m-y  vypuklé).  Příklad  tělesa,  pro  které 
veta  tato  neplatí,  budiž  dutá,  na  jedné  straně 
otevřená  krychle,  při  které  s  =  ll,  v  =  16. 
h  =  24.  M.  pravidelný  je  takový,  jehoŽ  vše- 
cky stěny  i  rohy  jsou  pravidelný  a  shodný. 
Potom  i  všecky  hrany,  úhly  hranové  i  stě- 
nové jsou  si  rovny,  ťravidelných  .m-ů  (vy- 
puklých) jest  pět  a  lze  snadno  ukázati,  že 
jich  ani  více  býti  nemůže.  Vyplývá  to  také 
z  té  prosté  úvahy,  že,  jsou-li  stěny  omezu- 
jící stejnostrané  trojúhelníky,  jeiichž  úhly 
rovnají  se  60**,  může  tvořiti  roh  3,  4  až 
Sstěn,  nikoli  však  6  n.  více,  neboť  6  X  60'  = 
360^  a  všecky  stěny  v  jednom  rohu  se  stý- 
kající tvořily  by  pak  rovinu.  Jsou-li  stěny 
omezující  čtverce  (úhel  90®)  nebo  pětiúhel- 


480 


Mnohoštět  —  Mnohoúhelník. 


niky  (úhel  108®),  mohou  jen  3  stýkati  se 
v  jednom  rohu,  ponévadž  jinak  součet  úhlů 
hranových,  který  v  každém  rohu  vypuklém 
musí  býti  menší  než  4R,  přesahoval  by  360®. 
Šestiúhelníky  neb  úhelníky  o  více  nežli  šesti 
stranách  nemohou  vůbec  omezovati  pravi- 
delný m.,  ježto  již  3  šestiúhelníky  v  rohu  se 
stýkající  dávají  rovinu.  Pravidelné  m-y  jsou: 

1.  čtyřstěn  (tetraédr),  omezený  4  stejno- 
stranými  trojúhelníky,  má  4  rohy,  6  hran; 

2.  osmistěn  (oktaédr),  omezený  8  stejno- 
stranými  trojúhelníky,  má  6  rohů,  12  hran; 

3.  dvacítistěn  (ikosaédr),  omezený  20 
stejnostr.  trojúhelníky,  má  12  rohů,  30  hran; 

4.  šesti  stěn  (hexaédr)  č.  krychle,  omez. 
6  čtverci,  má  8  rohů,  12  hran;  5.  dvanácti- 
stěn (dódekaédr),  omez.  12  pětiúhelníky 
pravidelnými,  má  20  rohů,  30  hran  (vyobr. 
č.  2791.).  M-y  pravidelné  poznány  již  ve  sta- 
rověku a  prvý  Pythagoras  je  nalezl;  sluljr 
tělesy  kosmickými,  poněvadž  Pythagoreovci 


cit  i  stěn,  omezený  18  čtverci,  SŠestiúheL  a 
6  osmiúh.  (/i=72,  r  =  48);  8.  dvaašede- 
sá tištěn,  omezený  30 čtverci,  20  šestiúhel. 
a  12  desítiúh.  (h  =  180,  r  — 120).  Ke  třídě 
druhé  náleží:  9.  šestadvacítistěn,  ome- 
zený 18  čtverci  a  8  trojúh.;  v  rohu  sbíhají  se 
3  Čtverce  a  1  trojúhelník  (A  =  48,  r  =  24); 
10.  (w  -r  l)stěn,  omezený  2  n-trojúhelníky  a 2 
«-úhelníky;  v  rohu  sbíhá  se  po  3  trojúh.  a 
1  n-úhel.  (/z  =  4m,  r  =  2n);  11.  čtrnácti- 
stěn,  omezený  8  trojúh.  a  6  čtverci;  v  rohu 
sbíhají  se  2  čtv.  a  2  trojúh.  (/i  =  24,  r  =  12); 
12.  dvaatřicítistěn,  omezený  20  trojúh.  a 
12  pětiúh.;  v  rohu  sbíhají  se  2  trojúh.  a  2 
pětiúh.  (/i  =  60,  r«30);  13.  dvaašede- 
sáti stěn,  omezený  20  trojúh.,  30  čtverci  a 
12  pětiúh.;  v  rohu  2  čtv.,  1  trojúh.  a  1  pěti- 
úhel.  (h  =  120,  r  ==  60).  Ke  třídě  třetí  nále- 
žejí: 14.  o  s  m  a  t  ř  i  c  í  t  i  s  t  ě  n,  omezený  32  troj- 
úhel.  a  6  čtverci ;  v  rohu  4  trojúh.  a  1  čtve- 
rec (A=*60,  r  =  24);  15.  dvaadevadesáti- 


č.  vyobr.  2792. 


Č.  vyobr.  2793. 


Č.  vyobr.  2794. 


měli  za  to,  že  živlové  oheň,  voda,  vzduch  a 
země  skládají  se  z  prvých  čtyř,  kdežto  dva- 
náctistěn že  tvoří  obrys  všehomíra.  M-y  pra- 
videlné šlovou  také  Platónovými,  poněvadž 
i  Platón  a  jeho  žáci  mnoho  se  jimi  zabývali. 
Archimedés  objevil  m-y  polopravidelné,  které 
jsou  omezeny  rozličnými  pravidelnými  mno- 
hoúhelníky, majíce  všecky  rohy  shodné  nebo 
symmetrické,  na  př.  těleso,  které  vznikne 
z  krychle,  otupíme-li  rohy  její  do  polovice 
hran,  nebo  trojboký  hranol,  jehož  pobočné 
stěny  jsou  čtverce.  Archimedés  udává  tako- 
vých těles  13.  Celkem  jest  jich  patnáct,  M-y 
ty  jsou:  a)  s  rohy  trojbokými;  b)  s  rohy 
čtyřbokými  a  c)  s  rohy  pětibokými.  Ke  třídě 
prvé  náležejí:  1.  osmistěn,  omezený  4  troj- 
úhel.  a  4  šestiúhel.,  do  každého  rohu  sbíhá 
se  jeden  trojúh.  a  dva  šestiúh.  (^==18,  r  = 
12);  2.  čtrnácti  stěn  prvý,  omezený  šesti 
čtverci,  8  šestiúhelníky;  v  rohu  sbíhají  se  dva 
šestiúh.  a  čtverec  (/i  =  36,  r  =  24) ;  3.  čtr- 
náctistěn  druhý,  omezený  6  osmiúh.  a  8 
trojúh.;  v  rohu  sbíhají  se  dva  osmiúh.  a  jeden 
trojúh.  (/i  =  36,  r=.-24);  4.  dvaatřicíti- 
stěn prvý,  omezený  12  pětiúh.,  20  šestiúh.; 
v  rohu  sbíhají  se  2  šestiúh.  a  1  pětiúh.  (h  = 
90,  r  =  60);  5.  dvaatřicítistěn  druhý,  ome- 
zeny 20  trojúh.  a  12  desítiúh.;  v  rohu  sbí- 
hají se  2  desítiúh.  a  1  trojúh.  {h  =  90,  r  = 
60);  6.  («  +  2)stěn,  omezený  2  n-úhelníky  a 
n-čtverci;  v  rohu  sbíhají  se  2  čtverce  a  1 
n-úhelník  (/i*=3  «,  r  =  2  «);    7.  šestadva- 


s  t  ě  n,  omezený  80  trojúh.  a  12  pětiúh. ;  v  rohu 
4  trojúh.  a  1  pětiúh.  (/i  =  150,  r  =  60).  Poin- 
sot  dokázal  mimo  to  možnost  čtyř  mnoho- 
stěnů pravidelných  hvězdovitých.  Srv.  M. 
Pokorný,  M-y  Archimedické.  První  roční 
zpráva  měst.  stř.  školy  na  Malé  str.  v  Praze 
(1867).  Krychlový  obsah  m-u  vůbec  vypo- 
čteme tím,  že  rozložíme  jej  v  jehlany,  jejichž 
obsah  stanovíme  jednotlivé.  Poněvadž  pak 
v  každém  m-u  pravidelném  jest  bod,  který 
je  stejně  vzdálen  ode  všech  vrcholů,  stejné 
ode  všech  stěn  a  stejně  ode  všech  hran, 
možno  snadno  stanoviti  krychl.  obsah  pravi- 
delného m-u  i  z  hrany  a  poloměru  koule 
vepsané  neb  opsané. 

Knohoitét,  bot.,  v.  A  eg  i  1  op  s. 

Mnohotvárnost  u  nerostů  viz  Poly- 
morfie. 

Knohoůhelnik,  řec.  polygon,  v  geo- 
metrii Čásť  roviny  omezená  úsečkami  Čili 
délkami,  jež  šlovou  jeho  strany.  Vznikne  bud- 
to  čarou  lomenou,  do  sebe  uzavřenou,  nebo 
tím,  že  v  rovině  spojíme  v  souboru  bodů  A, 
B,C,, ,  M,  N  bod  s  bodem  sousedním  tak,  že 
posléze  bod  poslední  N  spojíme  s  prvým  A^ 
vesměs  úsečkami.  Body  A,  B,  C, . .  M,  N, 
společné  dvěma  sousedním  stranám,  šlovou 
rohy  nebo  vrcholy  m-a.  Ale  může  tak 
vzniknouti  m.,  při  kterém  není  společný  bod 
dvou  stran  vrcholem,  a  ten  slově  pak  m. 
hvězdovitý  Čili  m.  vyššího  řádu  (vyobr. 
č.    2792.,    2793.,    2798.)    proti    m-ům    druhu 


Mnohoúhelník. 


481 


C.  vyobr.  2795. 


prvého  čili  obecným.  Bod,  v  némŽ  se  dvě 
strany  křiŽuií,  slově  dvojný  (obr.  č.  2798.). 
M.  obecný,  ležící  po  jedné  straně  každé  ze 

svých  prodloužených 
stran,  slově  vypuklý; 
mnohoúhelník,  jejž  ně- 
která strana  seče,  slo- 
vě vy  dutý  (vyobraz, 
č.  2795.).  M.  obecný  má 
tolik  stran,  kolik  rohů, 
jež  jsou  zároveň  vrcho- 
ly vnitřních  úhlů,  které 
dvě  sousední  strany 
spolu  svírají;  dle  počtu  těchto  úhlů  roze- 
znáváme trojúhelník,  čtyřúhclník,  pětiúhel- 
ník atd.,  aneb  všeobecně  fi-úhelník.  Úhel 
vedlejší  k  vnitřnímu  slově  vnější  úhel 
m-a  a  ke  každému  úhlu  vnitřnímu  příslu- 
šejí  dva  stejné  úhly  vnější.  Proto  každý 
M-úhelník  má  n  stran,  n  vrcholů,  n  úhlů 
vnitřních  a  2  n  úhlů  vnějších.  V  ti-úhelniku 
ke  každému  vrcholu  neb  straně  příslu- 
šejí  dva  vrcholy  neb  strany  sousední  a 
(n-^-S)  nesousední.  Součet  všech  úse- 
ček omezujících  m.  slově  jeho  obvod 
a  spojnice  dvou  nesousedních  vrcholů 
slově  úhlopříčka,  diagonála.  O  m-ících 
obecných  platí:  1.  počet  úhlopříček  v  w- 

úhelníku  jest  -  (g""^\   neboť  každým 

vrcholem  procházejí  («— 3)  úhlopříčky, 
celkem  n(n  —  3),  z  nichž  vŠak  každá  po- 
čítána jest  dvakráte;  2.  součet  vnitřních 
úhlů  v  n-úhelníku  rovná  se  (it  —  2)  2  R, 
nebof  úhlopříčkami  z  jednoho  vrcholu 
rozdělí  se  n-úhelnik  v  («  —  2)  trojúhel- 
níky a  součet  všech  úhlů  v  těchto  trojúhel- 
nících jest  zároveň  součtem  úhlů  vnitřních 
n-úhelníku;  3.  součet  vnějších  úhlů  n-úhcl- 
níka  (vzatých  po  jednom  od  každého  vrcho- 
lu) rovná  se  4  R,  Zvolíme-li  mimo  n-úhel- 
ník  bod  a  vedeme  z  něho  paprsky  rovno- 
běžné s  prodlouženými  rameny  it-úhelníku 
(vyobr.  č.  2796.,  2797.),  dostaneme  součet 
úhlů  vnitřních:  a  =  o',  /?«/?'  atd.;  «'  +  /?' 
+ . . .  4"  «*  ■■  ^  -íí'  Týmž  způsobem  lze  sta- 
noviti součet  vnějších  úhlů  n-úhelníku,  je- 


jehož  strany  i  úhly  jsou  si  rovny,  na  př.  rov- 
nostranný  trojúhelník  neb  čtverec.  Úhel  vnitřní 

takového  m-a  a=i- ^ ,  úhel  vnější 

4R  " 

a'  =- ,  Vrcholy  jeho  leží  na  obvodu  opsa- 

n 

né  kružnice  a  jsou  tangentami  kružnice  ve- 
psané. Sestrojení  pravidelného  m-u  redukuje 
se  tedy  na  dělení  kružnice  v  n  stejných  čá- 
stí. Čtverec  vepíšeme  do  kruhu,  sestro- 
jíme-li  v  něm  dva  kolmé  průměry  a  jejich 
mezné  body  spojíme;  pravidelný  osmi- 
úhelník, rozpůlíme-li  jeden  ze  čtyř  pravých 
úhlů  průměry  tvořených  a  spojíme  průsečík 
rozpolovací  přímky  a  kružnice  s  mezným  bo- 
dem sousedního  průměru:  spojnice  je  stra- 
nou 8-úhelníku.  Podobně  počínáme  si  vezdy, 
sestroj ujeme-li  z  n-úhelníku  2n-úhelník.  Stra- 
na pravidelného  Šestiúhelníku  vepsaného 
rovná  se  poloměru  kružnice;  1.,  3.  a  5.  roh 
pravidelného   šestiúhelníku  stanoví   vrcholy 


Č.  vyobr.  9798. 


č.  vyobr.  2799. 


C.  vyobr.  2796. 


C.  vyobr.  2797. 


hož  obvod  má  jeden  neb  několik  bodů  dvoj- 
ných. V  pětiúhelníku  hvězdovém  (obr.  č.  2798., 
2799.)  jest  součet  úhlů  5«2.4i?,  proto 
je  to  n-úhelnik  2.  řádu.  M.  vůbec,  v  němž 
jest  součet  vnějších  úhlů  r.4/?,  iest  pak 
řádu  r-tého.  —   Pravidelným   síove   m., 

Octftv  Slovník  Nančný,  tv.  XVII.  21  i  1901. 


trojúhelníku  stej  no  stranného.  Tím 
tedy  snadno  rozdělíme  kružnici  na  2"  neb 
3.2"  stejných  dílů.  Pravidelný  desíti- 
úhelník  sestrojíme  na  základě  věty,  že 
strana  jeho  rovná  se  většímu  dílu  poloměru 


(kružnice  opsané),  rozděleného  zlatým  řezem ; 
dle  toho  pak  i  pravidelný  5-úhelník  a  vše- 
obecně 6 . 2«  neb  i  3  .  5  . 2«  (poněvadž  -r== 

2        1\  ^  ^ 

— —).  Stručně  dostaneme  stranu  pravidel- 

ného  pětiúhelníku  i  desítiúhelníku,  sestro- 
jíme-li  dva  kolmé  průměry  AC  9,  BD  (vy- 
obr. č.  2800.),  rozpůlíme  O  C  a  poloměrem 
ED  vedeme  kružnici;  délka  DF  \e  stranou 
vepsaného  pravidelného  pětiúhelníku,  FO 
stranou  pravidelného  desítiúhelníku.  Gauss 

31 


Mnohoženství  —  Moa. 


atanovll,  že,  je-li  n  prvočíslem,  lze  rozdělit 
kruinici  na  «  stejných  dilfl  přesnou  kon 
atrukci    geometrickou    (užitím    pravítka    > 


kruiitka),  jen  jc-li  idroveň  (ii  —  1)  mocni 
nou  čísla  2,  tedy  na  př.  n  —  2.  3,  ň,  17,  3; 
05,  257  atd.  V  ostatních  případech  n  ^  ; 
9,11...  dělíme  kružnici  zkusmo 
neb  užívajíce  rozličných  konstrukcí 
přibliinýcn.  Tak  dostaneme  pravi- 
delný sedmiúhelník,  rozdčli- 
me-li  průmĚr  ^B  (vyobraz,  č.2801.) 
pomoci  paprsku  Ax  aa  sedm  stej- 
ných Části,  prodloužíme  OA  a  kol- 
mý polomér  OD  ojeden  dílec,  spo- 
jíme E  B  F  a  z  dílce  třeiiho  fí  ve- 
deme spojnicí  a  průsečíkem  úsečky 
EF  a  kružnice,  bliiSim  bodu  a. 
Úsečka  GH  jest  stranou  pravidel- 
ného sedmiúhelníku.  —  Déleni  kruž- 
nice vede  také  k  sestrojení  bvÉi- 
dovitých  n-úhelnikd  pravidelných. 
Rozdělíme  kružnici  na  n  stejných 
df1&  a  sestrojíme  čáru  lomenou 
tak,  aby  každá  její  úsečka  byla  tě- 
tivou m  takových  dílÚ;  jsou-li  n  a 
m  čísla  nesoudělná,  čára  ae  ne- 
uzavře, dokud  neprojde  víemí  » 
body.  každým  jednou.  Uzavřená 
čára  omezuje  pak  pravidelný  a-úhcl- 
ník  tn-tého  fádu  čili  pravidelný  m. 
hvézdovitý.  Vyobr.  č.  2792.,  2793., 
2794.  značí  pravidelný  sedmiúhelník 
3.,  2.  a  1.  fádu.  M.,  j- hož  stranami 
jsou  oblouky  hlavních  kruhQ  na 
kouli,  slovc  síérický. 

HnoboiBnstvi  n.  polygynie 
v.  Maniťlství,  str.  7g5fc. 

Knonfiek  Pavel  (také  Vnou- 
ček), sládek  a  m££(du  pražský 
(•  25.  břuz.  1817  —  t  26.  list.  1899), 
náležel  k  nejhorlivÉjšim  SiFitclSm 
vlasteneckého  vědomi  v  dobé  ná- 
rodního probuzeni  i  zjednával  plat- 
nost jazyku  českému  u  veřejném 
iivoté  a  mezi  pražským  občanstvem 
valné  poněmčilým.  NáleŽ.I  k  Sté-  C.iSo.. 
drým  pofadatelQm  prvních  českých 
plesň,  poídfji  zjednal  si  nevSidnich  zásluh 
o  zřízení  MOifanské  b'  sedy,  v  níž  od  r.  1846 
společenský  život  český  v  Praze  ae  soustře- 
ďoval. R.  1848  byl  setníkem  národní  obrany, 


členem  Národního  výboru  a  městské  rady, 
účastnil  se  slovanského  sjezdu  a  všech  pod- 
niků ke  zvelebení  národa  směřujících.  Obě- 
tavé účastnil  se  opatřeni  prostředků  k  za- 
koupeni archaeolog.  sbírek  Pachlových  pro 
České  museum  a  pro  stavbu  Národního  di- 
vadla, přispěl  ke  zřízení  Svatoboru,  jehož  po- 
kladníkem ae  atal,  a  neváhal  ani  v  dobách 
pozdějších,  kdy  značný  majetek  jeho  ae  zten- 
čil, véci  národní  oběti  přinášeti.         JLT. 

■noiBni  v.  Násobení. 

Knofati  Óialo  v.  Číslo,  str.  75Sfr. 

Ko,  chem.  značka  pro  prvek  Molybden. 

Xo.,  úřední  zkratka  aev.-amer.  státu  Mis- 

Xm,  společné  jméno  několika  rodů  (Di- 
nornis  Ow.,  Meionornii  Haast.,  Palapteiyx 
Ow.  a  j.)  velikých,  vyhynulých  ptáků  běicA 
7  Čeledi  Dinornilhidae.  Byli  to  po  větžinfi 
imposantní  ptáci  zvýií  1— 3'5  m.  bez  křídel, 
s  malou  hlavou,  krátkým  a  dolů  zakřiveným 
zobákem,  dlouhým  krkem  a  3  nebo  4  prsty 


dknilei.  ibytltB. 


I  na  nohách.    Kosti  jsou  málo  pneumatické. 
'  Rod  Dinornis  měl  kromě  toho  prsni  kosi  po- 


tu  též  kloubní  jamky    pro    redukované. 


Moab. 


483 


átíhlé  a  ven  zakřivené  korakoidy  (ostatní  ko-  laestinského  Zajorddní  oddělené  fckou  Ar- 
sti  pásma  lopatkového  vflbcc  scnáieji).  úzkou  nonem.  Jest  to  planina,  průmírem  vyvy- 
pánev,  silné  nohy  s  krátkou  kosti  stehenní,  iujici  se  nad  1000  m  nad  mořem,  ale  nad 
dlouhou  kosti  holennf,  krátkou  kosti  lýtko-  hladinou  Mrtvého  moře  asi  do  1400  m,  která 
vou  a  béhákem  dosti  dlouhfm  a  silným.  Prsty  od  Mrtvého  moře  a  jeho  prolákliny  odliiujt; 
bylyjcnCři.  Nejd&lcíitĚJSi  druhy:  Z>.  niiijrinuj  '  se  řadou  pustých  hor.  Kde  jsou  tldoli  ovla- 
(giganteus)Ov.,D,>\ibiistusOw,,  D.giacilitOv/.  j  ícna  prameny  a  potoky,  tam  jest  hojně  trávy, 
atd.  Rod  Mtiononiit  mél  kosf  prsní  v  pf cdu  i  ano  pěstuje  se  i  obilí,  ale  stromQ  jest  málo. 
iirokou  a  do  předu  zaokrouhlenou;  druhy  I  Ve  starověku  byl  obraz  terně  luinéjii  a  ze- 
M.  casnarinui  Ow.  a  M.  (Anomatopteryx)  líi- ',  mědélství  bylo  mnohem  pilněji  pěstováno. 
di/ormis  Ow.     Rod  /Vi/apíeryjr  konečně   ""'    '*■---■'    -'-      -•   "    ■    '■    "-■■'     ■-■      ■■   -■ 

,     ní  ploiii,  pánev  iíroicou,  b{ 
krátký  s 


silný  a  pMty  řtyři.  K  t 
náleíéji  druhy:    A  (^Pachyorn'  '' 


o  rodu  I  tlačeni  byli  od  aramských  Moabský 
íi)  elephantopus  1  Isráélitům  bliícc  spřiinéných ;  tito  si  za  krátko 
K>\v.,  P.  [Etiteiií)  erasius  'Om.  a  j.  Kosti  velí-  osvojili  domácí  iazyk  kanaanský  s  nepatr- 
kých  těchto  ptákfl  byly  nalezeny  ve  značném  j  n^mi  rozdíly  dialektickými,  jakoí  svědci  je- 
mnoistvi  v  jeskyních,  náplavecn  a  v  raieli- 1  diná  zachovaná  památka  nápisná,  nápis  krále 
Dách  Nového  Zealandu  zárovcii  se  stopami  I  Moii.  I  vzdělanosti  podobali  ae  Moab£ti 
po  člověku;  iili  tedy  současně  s  praobyva- '  spíše  IsráélitQm  nei  okolním  kmenflm  v  pou- 
teli  tohoto  souostroví.  Vzácnější  jsou  kusyliti.  Ctili  boha  KemoSe  a  vedle  něho  na 
kfiie,  peří  a  vejce.  Prvý  zbytek  získal  Owen  I  hoře  Peoru  Baala  Peora.  Žili  v  četných 
r.    1839   a   potom   zpracoval   kostry    Dinor- 1  městech,  i  nichí  nejpřednější  bylo  Rabbat- 

M.  nebAr.M  (nyní  Rabba).  V  ny- 
nějším Keraku  zachovaly  se  zbytky 
tvrze  Kir-M.,  v  Madabé  objevil 
r.  1893  Klk ilidi  mosaikovou  mapu 
Sýrie  a  zemi  okolních  z  prvých  dob 
byzantských,  —  Příchod  Moabských 
do  země  dle  nich  nazvané  souvisí 
patrně  s  velikým  hnutím  kmenŮ 
pouště  kol  r.  140  pf.  Kr.,  ktefíi 
zváni  jsou  v  Amarnských  dskách 
Chab i r i.  Ne  bez  bojfl  zapudili 
Moabíti  pQ vodní  arabsko-kanaanské 
obyvatelstvo  a,  jsouce  usídleni  stra- 
nou velikých  válečných  cest,  při- 
pomínají se  málo  v  pamětech  hi- 
storických. Za  to  kvetl  obchod, 
jeito  zemi  procházela  kára  van  ní 
cesta  od  středního  Eufratu  a  Da- 
mašku do  záp.  Arábie  vedoucí, 
shodná  s  nynější  karavanni  poutni- 
čkou cestou  do  Mekky,  Za  Ramsa  II. 
M.  byl  poplatcn  Egyptanům,  za 
exodu  isráélského  byl  opět  jii  samo- 
statný, ale  měl  těike  půtky  s  Amor- 
akými  ze  severu  příchozími.  Také 
s  Isráélity  bylo  Moabským  bojo- 
vati, o  Černi  svědčí  známá  >piseň 
studničná*  v  Nu.  V,  Uavid  podro- 
bil si  Moabské,  a  když  řije  Isráélská 
po  smrti  Salomonově  se  rozpadla, 
přičten  M.  k  říái  severní.  Za  krále 
Omri  pokoušel  se  marně  moabský  . 
král  Kcmošmelck  o  samostat- 
nost, ale  kdyí  král  Achab  před 
Rámou  poraíen  a  zabit,  povstal 
moabský  král  MoSa  a  vybojoval 
své  zemi  nezávislost  Ke  konci 
VII!.  st.  př.  Kr.  byli  moabíti  krá- 
lové poplatní  Assyrům  a  po  pádu 
Ninive  Babyloí\aniím,  s  nímií  spo- 
jili se,  kdyí  Nabukadneaar  podnikl 
nithid  ve  25  pojednáních  (vil  literaturu  v  K.  i  poslední  výpravu  proti  říši  Judské.  Od  dob 
A.  Zittelové  >PalaeozoolOBÍi<,  III.  sv.).  Br.  |  perských  jméno  M.  zaniká.  Za  let  právě 
Moftb,  jméno  starověké  krajiny  mezi  uplynulých  přispali  k  poznání  málo  dosud 
Mrtvým   mořem  a  Syrskou   pouští,  od  pa- 1  prozkoumaného  M-u  prof.  dr.  Fr.  Kytlink 


C.  iSo]. 


484  Moabští  —  Móbius. 

a    dr.    Alois    Musil.    Tristram,    Land    of  podrobností   sestavená,   vedená  u    každého 

Moab.  I*sk.     |  pluku,  samostatného  zástupu,  vojskového  zá- 

Moabiti  v.  Moab.  :  vodu,  štábu,  u  každé  pevnosti  a  pod.,  každý 

Moallalcat,  správně  m  u'a  1 1  a  k  á  t  (v.  t).     'rok  přehlížená,  dle  okolností  měněná  a  do- 

Moasftina  v.  Mašina.  plňovaná,  v  níŽ  jsou  zaneseny  veškeré  mo- 

Moavlja  (vl.   Muávijja),    první    chalífa  j  bilisací  vyvolané  změny  ve  vojsku  ze  stavu 

z  rodu  Omajjova,  v.  Omajjovci.  míru  na  stav  válečný,  změny  ve  velitelstvích, 

Mob  (angl.),  luza,  zběř.  !  v  osobách,  v  plucfch,  zástupech,  závodech, 

Moba  (srb.,  prosba)  jest  obyčej  na  srb-   pevnostech  atd.    Opis  předkládán  postupem 

ském   venkově,   dle   něhož    vesnická   chasa  !  instancí  až  k  ministerstvu  vojenství,  kde  se 

v  letní  době  o  některých  svátcích,  když  ne-  '.  sestavuje  přehled.  M.  p.  musí  býti  dokonalý 

smí  pracovati  doma,  chodí  pomáhat  hospo- 1  tak,  aby  na  telegrafický  rozkaz  ihned  mohl 

dářům  v  polních  pracích,  nejčastěji  o  žních  j  býti  proveden.  FM. 

(někdy  i  při  jiných  pracích,  na  př.  při  su-  |     MobilisOTati  ve  voj.,  uvésti  vojsko  ze 

šení  sen,  při  kopání  kukuřice,  česání  švestek; '  stavu,   souboru,   počtu  a  poměru   míru   ve 

někdy  se  i  přede  na  mobu).  Práce  ty  konají  |  stav   nutný  pro  válku,  tudíž  zvýšiti  počet 

se  bezplatně  pouze  za  iídlo  a  pití.    Na  m-u  ;  mužstva  přivoláním  dovolencfi,  záložníkův  a 

chodí  chasa  ve  svátečních  šatech  a  tráví  den  '  nečinných  zeměbranců,  po  případě  i  domo- 

rovněž  ve  sváteční  náladě.  Celý  den  se  zpívá   braný,  doplniti  koňstvo  hlavně  u  dělostře- 

a  žertuje  a  večer  se  obyčejně  tančí.    (Srov.    lectva  a  nejvíce  u  vozatajstva  —  jezdectvo 

Srpski  Rječnik  Vuka  Karadžiče,  si.  M.)  —   mívá  i  v  době  míru  koňstvo  jiŽ  přibližně  při- 

Tento  srbský  obyčoj  jest  nepochybně  zbyt-   měřené  poměrům  válečným  —  buď  odvodem 

kem  z  prastarých  dob,  kde  se  veškera  lidská  •  nebo  kupováním,  vydávati  potřeby  válečné, 

hospodářská  činnost  organisovala  na  základě  rozmnožiti,  po  případě  nově  postaviti  veli- 

kooperačním.  Pěkně  to  dokazuje  N.  J.  Ziber  telstva  čili  štáby,  sestaviti  zástupy  štábní  a 

ve  spise  Očerki  pervobytnoj  ekonomičeskoj  I  jiné  formace  pouze  válce  sloužící,  opravo- 

kuljtury  (Moskva,  1883).  -dic,     \  váti  a  doplňovati  opevnění,  tvrze,  pevnosti. 


nejvíce  ty»  které  leží  na  domnělém  válčišti, 
navážeti  na  jejich  násypy  děla,  zvýšiti  vý- 
robu střeliva  a  jiných  potřeb  válečných,  zá- 
sobiti opevněná  místa  potravinami,  připra- 
viti rozvrhy  na  dopravování  vojů  železnicí, 
loďmi  atd.  na  strategické  rozvij iště,  zabezpe- 


Mobangl  v.  Ubangi. 

Mobby,  botan.,  v.  Bataty. 

Mobile:  1)  M.,  hl.  m.  hrabství  t..jm.  v  se- 
veroamer.  státě  Alabamě,  rozkládá  se  na  pr. 
břehu  řeky  t.  jm.,  při  zátoce  Mobilské,  má 
31.076  ob.  (1890),  z  nichž  13.000  barevných. 

Má  katol.  kathedrálu,  lékařskou  školu,  měst-  '  čiti  vozivo  na  drahách  a  plavidla  na  vodách 
skou  a  námořní  nemocnici,  sirotčinec,  ústav  j  a  pod.  FM. 

pro  slepce  a  pro  hluchoněmé;  divadlo,  bursu  Mobilni  (z  lat),  ve  voj.  hybný,  činný; 
na  bavlnu  a  velkou  celnici.  Obchod  s  ba- 1  m.  sbory,  pluky,  zástupy,  oddíly  jsou  na  roz- 
vinou, který  sice  po  občanské  válce  valně  ;  díl  od  vojů  rozložených  v  posádkách  a  ob- 
poklesl,  je  dosud  znamenitý;  vedle  tohoto  |  sádkách  takové,  které  vhodným  zařízením 
vyváží  se  hojně  stavební  dříví,  prkna,  duhy  s  lehkými  druhy  vojska,  vedenými  odhodla- 
ná sudy;  smůla  a  terpentin;  uhlí  a  j.  Z  M  ,  nými  veliteli,  s  málem  zavazadel  jsou  zvláště 
vycházejí  3  trati  železniční  na  záp.  a  sev.  |  způsobilé  k  rychlým  pochodům  a  podnikům 
Sídlo  rakouského  konsula.  —  M.  založeno  i  překvapujícím  nepřítele.  M.  gardy  byly  ve 
bylo  r.  1702  Francouzi,  kteří  mírem  paříž- 1  vojnách  dřívějších,  hlavně  občanských,  a  po- 
ským  r.  1763  postoupili  je  Angličanům;  na  j  sléze  ve  válce  francouzsko-něm.  v  1. 1870 — 71 
těchto  dobyli  ho  r.  1780  Španělé,  jiŽ  drželi  oddíly  občanské  nazvíce  dobrovolnické,  f)0 
je  do  r.  1813,  kdy  postoupeno  Unii.  Ve  válce  I  vojensku  sestrojené  a  k  boji  otevřenému 
občanské  bylo  hlavním  přístavem  konfede-  ]  schopné.  FM, 

rovaných  států;  r.  1865  padlo  do  rukou  i  Mobias:  1)  M.  Augast  Ferdinand,  ma- 
unionistů.  ,  thematik  a  astronom  něm.  (♦  1790  v  Schul- 

2)  M.,  hlavní  řeka  státu  Alabamy,  vzniká-  pfortě  —  t  1868  v  Lipsku).  Studoval  s  po- 
jící stokem  Alabamy  a  Tombighee,  teče  smě- 1  čátku  práva,  pak  mathematiku,  habilitoval  se 
rem  jižním  a  vlévá  se  do  zátoky  Mobilské,  |  r.  1815  v  Lipsku,  kde  stal  se  r.  1816  mimoř. 
70  km  dlouhé,  jež  chráněna  je  2  tvrzemi,  prof.  astronomie.  Dal  přestavěti  dle  vla.«?t- 
Zátoka  přístupna  jest  lodím   o  7  m  ponoru,  t  nich  plánů  v  1.  1818-1821   starou   lipskou 


na  řece  je  možná  paroplavba  až  do  Montgo- 
mery,  ba  i  do  Kolumba.  V  zátoce  bylo  dne 
5.  srpna  1864  zničeno  úplné  loďstvo  konfe- 
deratů. 


hvězdárnu  a  r.  1844  jmenován  řádným  prof. 
astronomie  a  vyšší  mechaniky.  Napsal:  Der 
barycentrische  Čalcul,  ein  neues  Hilfsmitttl  ^ur 
analytischen  Bthandlung  d.  Geometrie  (Lips.. 


Mobile  či  alabama  jest  druh  bavlny  se-  1827);  Lehrbuch  der  Statik  (t.,  1837,  2  sv.); 
veroamerické,  leskle  bílý,  nepatrné  délky  a  Die  Elemente  der  Mechanik  des  Himmels  (t., 
jemnosti  vlákna.  1 1843);   Hauptsát^e  der  Astronomie  fůr  Gebil- 

Mobilie  (res  mohHes\  movitostí.  Viz  Im-  '  dete  (7.  vyd.  Štutg.,  1890).  Po  jeho  smrti  vy- 
mobilie.  dal  Baltzer,  Klein  a  Scheibner  jeho  Gesam- 

Mobilisaoe  ve  voj.  v.  Mobilisovati.     !  melte  Werke  ve  4  sv.  (Lips.,  1886—87). 

Mobilieaini  pUui  ve  voj.  jest  obsáhlá  a  I  2)  M.  Theodor,  germanista,  syn  předešl. 
přesná    práce    písemná,    bedlivě    do    všech  '  (♦  1821   v  Lipsku  —  t  1^90   t).    Studoval 


Moc  —  Mocker. 


485 


v  Lipsku  a  v  Berlíně  a  habilitoval  se  r.  1852 
v  rodišti  pro  severštínu,  dosáhl  tu  řádné  pro- 
fessury  a  v  1.  1865—88  působil  v  Kielu.  Na- 
psal: Ober  d.  áltere  island ische  Sága  (Lip- 
sko, 1852);  Catalogus  librorum  islandicorum 
et  norvegícorum  aetatis  mediae  (t,  1856)  s  ně- 
meckým pokračováním  Vgrieichnis  der  auf 
dem  Getňete  der  altnordischtn  Sprache  und  Lit- 
teratur  v.  i8S5—i8yg  erschienenen  Schriften 
(t,  1880;  d&ležitá  pomůcka  bibliografická); 
Analecta  Nonoena  (t,  1869;  2.  vyd.  1877); 
Áltnordisches  Ghssar  (t.,  1866);  Dán  ische  For- 
menlehre  (Kiel,  1871);  Ober  die  altnordische 
Sprache  (Halle,  1872).  Vydal  též  řadu  nordi- 
ckých  památek. 

3)  M.  Paul  Heinrich  August,  něm. 
paedagog  a  spisovatel,  bratr  před.  (♦  1825 
v  Lipsku  —  t  1889  ve  Friedrichrodé). 
R.  1848  stal  se  učitelem  na  škole  Tomášské 
v  Lipsku,  posléze  vrchním  školním  radou 
gótským.  Vynikl  zvláště  jako  novellista  a 
dramatický  básník  a  vydal:  Eckard  d.  Waf- 
fenschmied  (Lipsko,  1852);  Der  Spieler  (t., 
1853);  Alpenériáhlungen  (t.,  1854);  Schiller  als 
deutscher  Nationaldichter  (t.,  1859);  Katechis- 
mus d.  deutschen  Litteraturgesch,  (6.  vyd.  t., 
1882);  tragédii  Bar  Kochba  (5.  vyd.  t.,  1863); 
Uber  d.  Gtmúthspfiege  (2.  vyd.   t.,  1883)  a  j. 

4)  M.  Karl,  zoolog  něm.  (♦1825  v  Eilen- 
burku),  vystudoval  v  Berlíně,  byl  prof.  pří- 
rodopisu v  Hamburce,  pak  prof.  zoologie  na 
universitě  v  Kielu,  od  r.  1887  jest  ředitelem 
zoologického  musea  v  Berlíně.  Vynikl  pra- 
cemi, týkajícími  se  hlavně  zvířeny  mořské,  a 
přičinil  se  o  povznesení  chovu  ústřic,  za 
kterýmž  účelem  podnikl  též  cestu  výzkum- 
nou po  pobřežích  evropských.  V 1. 1871—1872 
byl  členem  kommisse  pro  výzkum  vědecký 
moří  německých,  účastnil  se  činně  výzkumu 
toho  a  uveřejnil  ve  zprávách  kommisse  práce 
o  živočišstvu  mořském.  V  1.  1874—75  účast- 
nil se  výpravy  na  Mauritius  a  Seychelly  (za 
účelem  pozorování  průchodu  Venuše)  i  pro- 
zkoumal zvířenu  těchto  ostrovů.  Hlavnější 
práce  jeho  vedle  dotčených  jsou:  Die  Nester 
der  geselligen  Wespen  (Hamb.,  1856);  Neue 
Seesterne  des  Hamburger  u.  Kieler  Mnseums 
(t.,  1859);  Bau;  Mechanismus  u.  Eniwickelung 
der  Nesselkapseln  (t.,  1866);  Die  Fauna  der 
Kieler  Bucht  (s  H.  A.  Meyerem,  Lips.,  1865 
až  1873,  2  sv.);  Die  Austem  u.  die  Austern- 
wirtscha/t  (Berl.,  1877);  Der  Bau  des  Eo^oon 
cawtfrfe/iíe  (Kassel,  1878);  Beitráge  ^ur  Meeres- 
jauna  der  Insel  Mauritius  und  der  Seychellen 
(s  Richtcrsem  a  v.  Martensem,  Berl.,  1880); 
Die  Fische  der  Ostsee  (s  Heinckera,  t.,  1883); 
Die  Bildungf  Geltung  u,  Be^eichnung  d,  Art- 
hegriffe  (Jena,  1886). 

Moo  (lat.  potestaSy  něm.  Gewalt,  Macht^ 
rus.  BJiacTb)  v  obecném  slova  smysle  jest 
něčí  panství  nad  lidmi  nebo  věcmi.  M.  může 
náležeti  někomu  na  základě  převahy,  vyplý- 
vající z  přirozené  nutnosti  (taková  jest  m. 
rodičů  nad  nedospělými  dětmi),  nebo  na  zá- 
kladě uzákonění  jisté  skutečnosti  (na  př.  m. 
pánova  nad  otrokem).  M.  jest  ve  společno- 
sti lidské  oním  tmelem,  kterým  se  jednotlivé 


společenské  svazky  udržují  pohromadě.  Úče- 
lem m-i  jest  chrániti  právní  řád  a  zabezpe- 
čovati při  tom  co  možno  obsáhlý  vývoj  svo- 
body jednotlivcovy.  M.  jest  tudíž  nevyhnu- 
telným elementem  každé  společenské  orga- 
nisace  a  má  veliký  mravní  a  kulturní  vý- 
znam. Ideálem  m*i  jest  taková  m.,  která 
udržuje  rovnováhu  mezi  pořádkem  a  svobo- 
dou jednotlivcovou.  Poněvadž  s  pojmem  m-i 
spojena  jsou  obsáhlá  práva  (oprávnění),  za- 
měňují se  zhusta  oba  tyto  výrazy  a  místo  m. 
říká  se  právo.  Myslí  se  tu  na  m.  chráněnou 
právem,  totiž  právní  autoritou.  —  Slova  m. 
užívá  se  však  také  ve  smysle  »síla«,  »ná- 
silí«  (lat.  v/5,  něm.  Kraft,  Gewalt,  Gewalt- 
thátigkeit).  Rozumí  se  tu  existence  Živočišné 
síly,  která  vězí  v  člověku.  Násilím  stává  se 
tělesná  sila  tenkráte,  čelí-li  k  přemožení 
odporu,  působeného  buď  nějakým  člověkem 
nebo  nějakou  věcí  {vis  absoíuta,  fysická  sila, 
physischer  Zwang), 

M.  disciplinární  v.  Disciplinární 
moc;  m.  diskreční  v.  Diskrečni  moc; 
m.  exekutivní  v.  Exekutiva. 

Mooeiuitvi  v.  Atomicita. 

Mdokel  Gotthilf  Ludwig,  architekt 
nera.  (♦  1838  v  Cvikově).  Studoval  v  Kame- 
nici a  na  polytechnice  v  Hannoveru  a  usadil 
se  r.  1866  v  Cvikově,  potom  r.  1875  v  Dráž- 
ďanech. Dobyl  si  záhy  jména  účastenstvím 
při  konkursech  a  r.  1885  povolán  jako  cirk. 
stavitelský  rada  do  Meklenb.-Zvěřína  se  sí- 
dlem v  Dobřanech.  Stavěl  četné  villy  v  Ka- 
menici, v  Drážďanech,  ve  Cvikově  a  v  Han- 
noveru, pak  mnohé  stavby  monumentální, 
většinou  slohem  gotickým  nebo  německou 
renaissancí,  z  nichž  uvádíme:  kostel  sv.  Jana 
v  Drážďanech,  kostel  sv,  Marka  v  Lipsku, 
zámky:  Geldensande  u  Roztok  a  Klemrig 
v  Brandenburce,  jakož  i  stavovský-  dum  v  Roz- 
toku. Vydal:  Ausge/úhrte  und  projekt irte  Kir- 
chen,  Villen  und  Wohnháuser  (Drážď.,  1880 
až  1883). 

Mooker  Josef,  vynikající  český  architekt 
gotiky  (♦  22.  list.  1835  v  Citolibech  u  Loun  — 
t  15.  ledna  1899  v  Praze).  Studoval  reálku 
v  Litoměřicích  a  v  Praze,  kde  navštěvoval 
i  techniku.  Pak  odebral  se  do  Vídně  na  aka- 
demii, kde  s  počátku  byl  žákem  Siccards 
burgovým,  pak  B.  Schmidtovým.  Vliv  tohoto 
gotika  byl  pro  životní  dráhu  Mockrovu  roz- 
hodujícím. B.  Schmidt,  jenž  byl  od  r.  1863 
stavitelem  dómu  sv.  Štěpána  ve  Vídni,  při- 
jal Mockra  do  své  kanceláře  a  jmenoval  ho 
r.  1864  stavbyvedoucím  při  dostavění  věže 
dómu.  Mimo  to  byl  M.  též  činným  při  vy- 
pracování několika  návrhů  Schmidtových, 
zejména  při  jeho  projektu  na  opravu  hradu 
Karlšteina.  K.  1869  provedl  M.  stavbu  ro- 
dinné hrobky  hrabat  Thunů  v  Děčíně  dle 
návrhu  Schmidtova.  V  1.  1869—72  zastával 
i.ísto  hraběcího  inženýra  stavebního  v  Dě- 
číně a  při  tom  také  přednášel  na  hospodář- 
ské škole  v  Libverdě  o  stavitelství.  Z  té 
doby  pochází  několik  návrhův  na  opravy  a 
dostavby,  zvlášié  na  kostely  v  Kolíně  n.  L. 
a  v  Lounech,  na  reálku      Litoměřicích,  na 


486 


Móckern  —  Mocnina. 


gymnasium  v  Mladé  Boleslavi,  pak  návrh  na 
hrobku    knížat   Schwarzenberků.    Po    smrti 
stavitele  dómu  sv.  Víta  v  Praze  J.  Krannera 
jmenován  r.  1873  M.  jeho  nástupcem  na  do- 
poručení B.  Schmidta.  Předchůdce  Mockrův, 
dokončiv   v  hlavních   kusech   opravu   staré 
části    chrámu,    předložil   krátce   před    svou 
smrtí  vlastní  návrh  na  dostavbu  dómu,  který 
na  záp.  straně  končil  motivem  předsíně,  po- 
dobné oné,  již  Karel  IV.  dal  postaviti  před 
t.  zv.  »Zlatou  branou*   {Porta  aurea)  na  již. 
průčelí  křížové  lodi  dómu  sv.  Víta.    M.  vy- 
pracoval nový  návrh  na  dostavbu  chrámu  a 
ten  byl  přijat  k  provedení  a  také  jím  do- 
končen až  na  hrot  velké  věže  a  rozřešení 
původního  vchodu  na  již.   straně,   zvaného 
»Porta  aurea«,  který  požárem  r.  1541  byl  zni- 
čen a  později  zazděn.  M.  přijal  pro  pokračo- 
vání vysoké  lodi  chrámové  triforie  a  opěrné 
oblouky  dle  stavby  Parléřovy.  Ve  štítu  záp. 
průčelí  použil  motivu  z  chrámu  sv.  Víta  na 
fagadě  již.  křížové  lodi.    Pro  západ,  průčelí 
samo  a  pro  hroty  věží  neměl  v  domácích 
památkách  vzorův  a  řešil  je  dle  chrámů  do- 
bou a  rázem  našemu  dómu  příbuzných  (ze- 
jména dle  dómu  v  Kolíně  n.  R.).  —  Činnost 
Mockrova  ncobmezovala  se  pouze  na  stavbu 
velechrámu  pražského,  ale  rozvinula  se  hl. 
v  architektuře  opravné.    Porozumění   slohu 
fTotickému  Vzkříšeno  po  několika  stoletích 
v  1.  pol.  XIX.  stol.  zvláště  po  pronikavém 
stuďiu   zachovaných   památek,  jež    podnikli 
VioUet-le-Duc,  Statz  a  Schmidt.  Po  příkladu 
sousedních  zemí  vzbuzena  i  v  Čechách  touha 
po  opravě  hojných  našich  pomníků   středo- 
věkého umění,  v  krutých  časech  zle  sešlých. 
Povolaným  restaurátorem  byl  M.,  jenž  jsa  po 
léta  takřka  jediným  architektem,  pracujícím 
ve  slohu  gotickém,  stal  se  znalcem  středově- 
kého stavitelství  na  slovo  vzatým  a  zanesen 
byl  pracemi  restauračními.    Za  26  let  svého 
působení  v  Praze  opravil  množství  památek 
českých,   zejména   v   Praze:   věže   u   mostu 
Karlova,   věže   Prašnou,  Jindřišskou  a  Ště- 
pánskou, kostely  sv.  Petra,  sv.  Apollináře  a 
sv.  Petra  a  Pavla  na  Vyšehradě.  Mimo  Prahu 
restauroval  kostely  sv.  Jakuba  ve  Slavětíně, 
sv.  Bartoloměje  v  Plzni,  sv.  Barbory  v  Hoře 
Kutné,  pak  v  Prachaticích,  v  Bavorově,  v  Ra- 
kovníce, ve  Vys.  Mýtě  a  jiné  ještě  městské 
a  vesnické  kostely.  Několik  projektů  oprav, 
jako  kostela  P.  Marie  před  Týnem,  v  Nym- 
burce a  j.,  zůstalo  neprovedeno.   Ze  hradův 
opravil  M.  Křivoklát,  Konopiště  a  Karlštcin 
(tento  pod  vrchním  dozorem   B.  Schmidta). 
Nově   vystavěl   M.   proboštstvi   na   Hradča- 
nech, kostely  sv.  Ludmily  na  Kr.  Vinohra- 
dech, v  Radimi,  ve  Zvoli  u  Prahy  a  j.  menší 
kaple.  Poslední  prací  jeho  byla  stavba  hřbi- 
tovního kostela  v  Bydžově  a  plány  kostela 
žižkovského.    Literárně  byl  M.  činným  čet- 
nými   články    ve   zprávách    centrální    kom- 
misse  pro   zachování   uměleckých  památek, 
kamž  dopisoval  jako  konservátor  a  člen  této 
kommisse.    Nákladem    města    Prahy    vydal 
r.  1889  společně  s  V.  V.  Tomkem  publikaci 
o  Prašné  bráně.  Za  zásluhy  své  byl  jmenován 


r.  1890  řádným  členem  České  akademie  vč<l 
a  umění  a  r.  1897  vrchním  stavebním  radou. 
M.  přilnul  ke  slohu  gotickému  vyspělého  ob- 
dobí (v  němž  se  stavělo  v  Čechách  za 
Karla  IV.)  s  celou  duší  tou  měrou,  že  do- 
stavoval ve  slohu  XIV.  stol.  i  památky  pů- 
vodem svým  a  charakterem  zachovaných 
částí  o  100  let  starší,  jako  kostel  sv.  Petra 
a  Pavla  na  Vyšehradě.  Vedle  stavebních 
prací  v  užším  smysle  vyvinul  M.  též  bohatou 
na  skutky  činnost  v  dekorativní  architektuře 
a  v  uměleckém  průmyslu,  a  to  hlavně  na 
vnitřní  výzdobu  kostelů.  Zušlechťující  vliv 
Mockrův  na  umělecký  průmysl  byl  obsáhlý 
a  byl  by  na  česká  umělecká  řemesla  býval 
daleko  větší  během  více  než  čtvrtstoletého 
působení  Mockrova,  kdyby  se  nebyl  M.  řídil 
zásadou,  že  dlužno  použiti  importovaných 
výrobků  všude  tam,  kde  domácí  síly  nepo- 
skytují dostatečných  záruk  dokonalého  pro- 
vedení. A,Cechner, 

MSokem:  1)  M.,  město  v  prus.  vládním 
okr.  magdeburském,  v  kraji  jerichowském 
(I.),  na  ř.  Ehle,  Žel.  stan.  Magdeburk-Loburk ; 
má  1637  ob.  (1890),  berní  úřad,  pš.,  telegr., 
evang.  kostel,  zámek,  nemocnici,  spořitelnu,, 
lihovar,  škrobárnu,  par.  mlýn  a  pilu.  —  2)  M., 
průmysl,  ves  v  Sasku,  sev.-záp.  od  Lipska 
(s  nímž  spojen  je  koňskou  drahou),  želézn. 
stanice  Lipsko-Corbetha  a  Lipsko-Gera- 
Probstzella;  má  4369  ob.  (1890),  pš.,  telegr.^ 
hospodářskou  zkušební  stanici,  ústav  pro 
idioty,  kasárna,  lihovar,  škrobárnu,  pivovar^ 
cihlářství,  továrnu  na  umělé  květiny,  su- 
šárnu čekanky,  pilu,  uměl.  a  obch.  zahrad- 
nictví. R.  1813  svedena  zde  bitva  (v.  Lip- 
sko, str.  85  ď). 

MdokmiUil,  město  ve  virtemberském  krajt 
nekarském,  okr.  Nekar-Sulm,  na  ř.  Jagsté, 
želczn.  stanice  trati  Heilbronn-Osterburk; 
má  1813  obyv.  (1890),  pohranič.  berní  úřad^ 
pš.,  telegraf,  evang.  kostel,  reál.  Školu,  zří- 
ceniny starého  zámku,  nemocnici,  spořitelnu^ 
papírnu,  koželužnu,  vinařství  a  ovocnářství. 
Moonéneo,  také  základ,  kořen  nebo  ba- 
sis v  mocnině  [ab)^  jest  číslo  (tf),  jež  dlužno 
položiti  tolikrát  jakožto  činitele,  kolik  jed- 
notek má  mocnitel  (fr).  Na  př.  v  mocnině  3* 
jest  číslo  3  m-ncem  čí  základem;  podobně 
ve  výrazech  složitějších  {a-\-h)n  jest  celý 
výraz  v  závorce  m-ncem. 

Mocnina  neb  mocnost,  potence,  v  ma- 
thematice  jest  součin  stejných  činitelů,  jichž 
počet  udává  mocnitel  (v.  Exponent);  na  př. 
součin  3.3.3.3.3  jest  pátou  m-nou  čísla  3 
a  píše  se  pak  zkráceně  3^;  všeobecně  a. a. a... 
(m-krát,  při  čemž  m  jest  nějaké  číslo  řady 
přirozené)  a^\  Čte  se  a  na  m-tou  neb  a  umoc- 
něno (číslem)  m,  tak  jako  svrchu  3  na  pátou. 
Číslo  a  jest  mocněnec  (v.  t.)  čili  základ,  m 
mocnitel.  M-ny  o  stejných  mocněncích  i  moc- 
nitelích šlovou  stejné.  Často  slově  druhá  m. 
čísla  (a})  jeho  čtvercem  neb  quadrátem,  třetí 
{a^)  krychlí  neb  kubem,  čtvrtá  (a*)  biquadrá- 
tem.  První  m.  čísla  a  jest  a^  =  a  ^  tudíž  ne- 
značí se  mocnitelem.  Mocněni  neb  umocňo- 
vati znamená  hledati  mnu  udanou.  O  m-nách 


Mocnitel  —  Moča.  487 

platí  tato  pravidla:  1.  M-ny  o  stejných  moc- 1  MooMk,  vclkoobec  uher.,  v.  Moča. 
Dělicích  se  násobí,  umocni-li  se  společný  .zá- .  Mo6  zdravého  člověka  jest  tekutina  té- 
klad  součtem  mocnitelů,  jako  ««.  ťi»  =  a«+«; ;  měř  čirá,  barvy  bledé  až  tmavé  Žluté,  reakce 
2.  m-ny  o  stejných  mocnéncích  se  dělí,  umoc-  kyselé,  průměrné  specif.  váhy  1-020.  Zdravý 
ní-li  se  společný  základ  rozdílem  mocnitelů, '  člověk  vyměšuje  za  24  hod.  1200 — 1600  cm\ 
jako  fl«  :«»  =  <!'"-«.  Odtud,  je-li  m  =  ii,  vy-  Jelikož  však  množství  m-e  závisí  na  sekreci 
plývá,  že  ťi«:ťi»»  =  ««-«  =  ťi<^==:  1,  t.  j.  nulita  potu  a  množství  požitých  nápojů,  může  jak 
m.  jakéhokoli  čísla  jest  l.Jc-li  w>m,  jest  roz-  toto,  tak  i  barva  a  spec.  váha  jeho  jeviti 
,,,    ,         j,        ^         „  „    „  K      1     značné   odchylky.    Normální    kyselá   reakce 

dli  záporný;  potom  a«:«n==a«-«^^-fc  =  -^,    ^42e  se  snaino  státi  při  požívání  pokrmu 

jakož  dosazením  čísel  zvláštních  snadno  jest  ■  rostlinného  alkalickou.  —  M.  ssavců  liší  se 
se  přesvědčiti.  Z  pojmu  m-ny  jde  přímo,  že  svou  skladbou  a  fysikálními  vlastnostmi  méně 
(íin)»  =  ani»^  na  př.  (2')*  =  2*^  a  posléze,  že  nebo  více  od  m-e  člověka.  M.  masožravých 
{ab)n^a^bn  a  naopak,  na  př.  (28)»=  4*.  7",  a  !  reaguje  téměř  vždy  kysele  a  jeví  zpravidla 
la\n      an  3*      /3\'  i  vyŠší  specifickou  váhu.    M.  býložravých  re- 

(  -|  =  -r-  a  naopak,  na  př.  -— =  —  |  =.  (0*3)*  aguje  alkalicky  a  jest  zpravidla  kalný  od  vy- 
\^/        ^"  lí>-      UO;  loučených  fosforečnanů  a  uhličitanův  alkali- 

Z         ~        ,     .  í  "1**      "    ckých  zemin.  —  M.  ptákův  a  hadů  jest  ka- 
-=0-09.  Mimo  to  \íi-=a«  a  odtud  [ap^)  =  a^   govitý  a  jeví  se  po  vysušení  v  podobě  kří- 

--,.  Tr—     ^,        ,     ř  "1"*  ,  dovité  hmoty.  Obojživelníci  a  ryby  vyměšují 

cih  V^n.  Dle  toho  U';J  — ^"  a  svrchu  uye- ,  „.  čirý,  světle  žlutý.  M-em  hlavně  odstra- 
dená  dvě  pravidla  platí  pak  o  mocnitelích  ftují  se  z  téla  iivočišného  konečné  produkty 
vůbec,  ať  JSOU  to  čísla  záporná  neb  lomena,  rozkladové,  neprchavé,  a  nalézají  se  v  m-i 
ba  1  irracionalna  neb  imagmárna.  Mocném  kromě  poměrné  malého  množství  látek  pro- 
má  dva  převratné  úkony,  a  sice:  a)  odmoc-  stých  dusíka  téměř  veškeré  dusíkaté  pro- 
nění,  hledáme-li  z  dané  m-ny  c^x^  a  da-  dukty  výměny  látek  a  rozpustné  neorganické 
ného  mocnitele  {b)  mocněnce,  což  značíme  i  soli.  —  Chemický  sklad  m-e  jest  velmi  slo- 
*  -        .  ,  ^         ,     ,  I  žitý;   dosud  nalezena  byla  celá  řada  nejroz- 

>c  =  jf,jakonapř.třetiodmocnmuz8:\8  =  2;    liěnějších  sloučenin,  vyskytujících  se  v  m-i 

,,,,*-               '-.          ,          ^,  buď  normálně,   buď  za    poměrů   pathologi- 

poněvadž  však  \c  =  .r  =  c*,  jest  odmocněni  ckých  aneb  jen  nahodile.  Normální  a  patho- 

jen  zvláštní  případ  umocňovaní;  b)  loganth-  logické  součásti  důležitější  jsou  tyto:  Á)  N^  - 

mování,  kde  z  dané  m-ny  (c)  a  mocnéncc  organické:    a)   kyseliny:    solná,    fluorovodí- 

(a)  z  rovnice  cr=a'  hledáme  mocnitele  x  ková,  sírová,  thiosírová,  fosforečná,  uhličitá, 

(V.  Loganthmus).  křemičitá,  dusičná,  dusíková,  sirovodík,  »ne- 

Moonitel  v.  Exponent.  utrální  síra«,  kysličník  vodičitý;   b)  zásady: 

Mooniti  nějaké  číslo  značí  v  mathem.  ná-  draslík,  sodík,  ammoniak,  vápník,  hořčík,  Že- 

sobiti  totéž  číslo  sebou  samým  tolikrát,  ko-  lezo.  —  B)  Organické:   čt)   močovina,  látky 

lik  jednotek  má  mocnitel.    Výsledek  počtu  příbuzné  a  zásady:   močovina,  kys.  močová, 

jest  pak  mocnina  (v.  t.).  zásady  purinové(xanthin,heteroxanthÍQ  atd.), 

Moonost  v.  Mocnina.  alantoin,  kreatin,  kreatinin,  cystin,  leucin,  ty- 

Mooqaereaa    [mokro]     Dom    André,  rosin,  ptomainy;    b)  uhlohydráty,   alkoholy, 

mnich  benediktinský  a  hudební  spisov.  frc.  aldehydy,  ketony:   cukry  hroznový,  mléčný, 

(*  1849),  byl  vychován  v  Paříži,  r.  1875  vstou-  ovocný,  glykogen,  inosit;  fenoly  (fenol,  kre- 

pil  do  řádu  benediktinského,  v  němž  stal  se  sol,  indoxyl  atd.),  cholesterin;   c)  kyseliny: 

učitelem  zpěvu  chrámového.  Pak  konal  velké  prchavé  kysel,  mastné;   kys.  mléčná,  /?-oxy- 

studijní  cesty  po  Evropě,  zabývaje  se  badá-  másclná,  acetoctová,  gíykuronová,  šťavelová, 

ním  v  oboru  dějin  hudby.    Od   r.  1889  vy-  jantarová,   glycerořosforečná,    sulfokyanová, 

dává  Paléographie  musicale^  fotografické  re-  benzoová,  hippurová,  kyseliny  žlučové,  aro- 

produkce  starých  a  důležitých  pramenů  dě-  matické  oxykyseliny(paroxyřenyloctová,oxy- 

jin  hudby  chrámové.  Dosud  vyšly:  kodex  339  mandlová  a  j.)  a  jiné;  d)  bílkoviny,  barviva: 

knihovny  sv.-havelské  {Antiphonale  missarum  albumin,  globulin,  fíbrin,  mucin,   albumosy, 

z   X.  stol.);   Jitstus  et  palma,   responsorium  pepton,  barviva  krevní   (haemoglobin,  met- 

graduale,  asi  přes  200  rukopisů;  kodex  121  haemoglobin,  haematin,   haematoporphyrin), 

knihovny   einsiedelské    (X. — XI.  stol.  Anti-  barviva   žlučová   (bilirubin,  biliverdin   atd.), 

phonale  missarum)   a  j.  s  výklady  Movými  indychmodř  a  j.  Srv.  Barvivo  3).  lako  na- 

o  neumách  a  historickém  vývoji   gregorian-  hodilé  součásti  nalezena  celá  řada  látek  or- 

ských  a  ambrosiánských  zpěvů.  Mimo  to  vy-  ganických   a   neorganických,  j.  rtuf,   arsen, 

dal  a  napsal:  Livre  ďorgiie  {lS91)'f  Petit  traité  olovo,  iód,  alkohoH  glycerin,  anilin  atd.  Od- 

de  psalmodie  (1898)  a  Méthode  de  chant  gré-  chylky  od  normální  skladby  m-e  jsou  pod- 

gorien  (1899).  míněny   změnami   při  výměně  látek    v  těle 

Moo0  [moč],  obec  v  pol.  okr.   t.  jm.  ko-  živočišném,  a  proto  poskytuje  qualitativni  a 

lošské  župy  v  Sedmihradech,  má  340  domů  quantitativní    analysa  m-e   důležité   pokyny 

a  1737  obyv.  (1890).  z  nichž  1109  Rumunův,  pro  zjištění  zdravotního  stavu  živočicha.  Ht, 

536  Maďarův  a  88  Židů;  sídlo  pol.  okr.  (sto-  Mo6a  (maď.  Mocsa),  velkoobec  v  uherské 

liČného),  okr.  soudu,  berního  a  pošt.  úřadu,  župě  komárenské  se  3091  ob.  maďař.  (1890), 
Prameny  hořké  vody.                             Dkl.      '  katol.  a  evang.  kostelem  a  poštou. 


488  Močál  —  Močnik. 


Mo6ál  v.  Bažiny. 

Mo6álnik,  zool.,  v.  Laccobius. 

Modalov  (MouajiODi)  Pavel  Štěpáno- 
vi č,  vynikající  tragik  ruský  (*  3.  list.  1800 
v  Moskvě  —  t  16.  brez.  1848  t.).  Otec  jeho 
byl  rovněž  vynikajícím  a  svého  času  proslu- 


Sí 


lým  hercem  a  poskytl  synovi  vychování 
pouze  jednostrančho.  M.  vystoupil  po  prvé 
jako  jinoch  17letý  a  S.  T.  Aksakov  uvedl  ho 


hou  vyskytovati,  je  vždy  potřebí  bedlivého 
vyšetření  místního  v  močidlech  samých,  ja- 
kož i  vyšetření  celkového  stavu  tělesného, 
mají- li  80  příznaky  tyto  se  stránky  fysiolo- 
gické,  pathologické  nebo  therapeutické  správ- 
ně oceniti.  Totéž  platí  zvýšenou  měrou  také 
tenkráte,  jsou-li  při  m.  v  moči  obsaženy  roz- 
manité látky  cizorodé,  na  př.  bílkovina  (al- 
buminurie),    černěť    (melanurie),    krev 


pak  do  literárních  kruhů.   Tou  dobou  sláva ;  (haem  a  tuři  e),  hnis  (pyurie),  cukr  (dia- 
klassicismu  bledla  a  na  ruské  scéně  počala   betcs  mellitus)  a  j.  v. 
domácněti  melodramata  a  vítězně  pronikati  i     M.  lnu  v.  Len. 


směr  romantický.   M.  byl  po  30  let  hlavním       Moderady:  1)  M.  {Musckeraď),  ves  v  Če 


jeho  scénickým  zástupcem.  Byl  též  pozoru- 
hodným tlumočníkem  postav  Shakespearo- 
vých.   Tako  umělec  okamžitého  nadšení  ne- 


chách,  hcjtm.  a  okr.  Kaplice,  fara  a  pš.  Rož- 
mitál;  12  d.,  79  ob.  n.  (1890).  —  2)  M.,  ves 
t.,  hejtm.  a  okr.  Horš.  Týn,  fara  Osvračim, 


zůstavil  školy,  ale  jeho  postava,  hlas,  měk-  pš.  Staňkov;  36  d.,  201  ob.  č.,  3  n.  (1890), 
kost  pohybův  a  umělecký  žár  unášely  cele  |  samota  Vítkovice.  Ves  uvádí  se  mezi  zDožím 
diváky.  Není  sporu,  že  byl  též  přímýmpřed-  kláštera  kladrubského, 
chůdcem  realistické  školy  se  Ščepkinem  MoÓidky,  M,očidlky,  víska  v  Čechách 
v  čele.  —  Srv.  Bělinskii,  Gamlet,  drama  u  Svijanského  Újezdu,  hejtm.  a  okr.  Turnov, 
Šekspira,  i  M.  v  roli  Gamlcta;.  A.  Jarcev,  M.  |  fara  Loukov,  pš.  Svijany-Podolí;  13  d.,  71 
S.  Sčepkin  (Petrohrad,  1893).  ob.  č.  (1890). 

Modednik,  Močidník,  ves  v  Čechách,       Modidlanský  v.  Palma  Sixt. 
hejlm.  Český  Brod,  okr.  a  pš.  Kostelec  nad'     Mo6idloe,  Močidlec  (Modschiedl),  farní 
Černými  Lesy;  fara  Vitice;  18  d.,  110  oby  v.  i  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okres  a  pš.  Žlutíce; 


č._ri890).  80  d.,  413  ob.  n.  (1890),  kostel  sv.  Jakuba, 

Itř.  šk.  a  ložisko  kamen.  uhlí.  Kostel  r.  1775 
vyhořel,  načež  r.  1782  vystavěn  nákladem 
Terezie  hr.  Lažanské. 


Močeni  (lat.  diitresis,  mictio)  je  pravidelné 
odn>ěšování  moče,  nahromadivší  se  v  mě- 
chýři  močovém.  Je-li  měchýř  jenom  nepatr- 
nou nebo  mírnou  měrou  naplněn,  stačí  pruž-  Mo6idlky  v.  Močídky. 
nost  svěračů  roury  močové,  po  případě  Žlázy  |  Mo6idlo  v.  Len,  str.  842  b). 
předstojné  (u  muže),  aby  moč  v  mčchýři  se  MoČidnik  v.  Močedník. 
zadržela.  Rozpínají-li  se  však  při  větším  hro-  ^  Mo6nlk  František,  mathematik  slovin- 
madéni  moče  (kol  1—1*5  /)  stěny  měchýřové,  ský  (*  1814  v  Kirchheimu  —  f  1892  v  Lub- 
dráždí  se  citlivé  nervy  stěn  měchýřových  |  lani).  Studoval  na  gymnasii  a  lyceu  v  Lub- 
zvýšcnou  měrou,  čímž  nejprve  vzniká  pocit  lani,  po  té  theologii  v  Gorici,  načež  oddal 
naplněného  měchýře  a  pak  i  řada  zvláštních  ,  se  stavu  učitelskému  a  byl  r.  1840  promovo- 
pochodů  zvratných  (reflexních),  jež  mají  v  zá-  |  ván  v  Št.  Hradci  na  doktora  filosofie.  R.  1846 
pěti  stahování  svěrače  měchýřového.  Mecha-  ,  stal  se  professorem  na  technické  akademii 
nismus  m.  není  do  posledních  podrobností  I  ve  Lvově,  r.  1849  prof.  mathematiky  na  uni- 
přcsně  znám,  jisto  však  je,  že  úplným  sevře-  versitě  olomoucké;  r.  1850  jmenován  škol- 
ním svěrače  měchýřového  při  průchodnosti  ním  radou  a  inspektorem  reálných  a  obec- 
roury  močové  se  veškerý  obsah  měchýřový  i  ných  škol  v  Krajině.  Napsal:  Theorie  d,  nu- 
vyprázdní,  při  čemž  t.  zv.  sval  hlívový  {musc.  '  merischen  Gleichungen  (Vid.,  1839);  Lehrhuch 
ftM/^octfvďrnosi/s)  u  muže  vydatnými  stahy  po-  der  Arithmetik  fúr  Untergymnaslen',  Geomt- 
slední  zbytky  moče  v  zadním  oddílu  roury  trische  ÁnschauungsUhre fúr  Untergymnasien ; 
močové  ven  vytlačuje.  Je-li  pravidelná  čin-  Lehrbuch  d.  Arithmetik  «.  Algebra  fůr  die 
nost  nervstva  porušena,  nastávají  rozmanité  Obergymnasien^  vesměs  ve  Vídni  a  v  něko- 
poruchy  v  m.  Tak  může  se  na  př.  ochrnutím  .  lika,  aŽ  v  15  vydáních.  V  c.  k.  knihoskladu 
či  paresou  svaloviny  měchýřové  moč  v  mě- '  ve  Vídni  vyšly  jeŠtě:  Methodik  des  Kopfrech- 
chýři  zadržovati  {retentio  «r/wař)  a  nastati  pře-  nens;  Methodik  des  Zifferrechnens;  Obungsbuch 
plnění  měchýře,  při  čemž  mčchýř  močový  I  betm  Rechnungsunterrichte ;  Anleit,  \um  Rech- 
sponu  stydkou  značné  převyšuje,  nebo  na-  nen  fúr  die  /.  und  JI.  Classe  der  Unter-Real- 
opak  ochrnutím  svéraČů  roury  močové  mě-  schulen\  Angewandte  Arithmetik  fúr  d.  Untev- 
chýř  není  s  to,  aby  moč  zadržoval,  nastává  Realschulen;  Lehrbuch  der  Geometrie  fúr  die 
samovolné  odtékání  a  odkapávání  moče  (in-  Unter-Realschulen,  Většina  těchto  učebnic 
continentia  urinaé)^  jindy  pak  bezděčné  vy-  mathematických  byla  výhradně  zavedena  na 
prazdňování  měchýře,  zvi.  ve  spánku  (viz  I  školách  rakouských  a  přešla  buď  překladem 
Knuresis).  Vedle  takovýchto  povšechněj-  nebo  volným  zpracováním  i  do  jiných  jazyka 
ších  příčin  mají  na  m.  vliv  i  rozmanité  po-  ,  národů  rakouských  a  rovněž  do  češtiny.  Ně- 
ruchy  nebo  chorobné  stavy  měchýře  močo-  raccké  učebnice  M-ovv  v  Čechách  teprv  po- 
vého  a  roury  močové,  čímž  vzniká  řada  I  zvolna  ustoupily  knihám  českým,  když  zavc- 
úchylných  zjevů,  jako  jsou  na  př.  rozmanité  děna  byla  na  školy  střední  české  čeština 
rczavky  (strancrurie),  obtížné  m.  (dysurie,  i  jako  jazyk  vyučovací.  Učebnice  ty  vynikaly 
i  s  ch  u  r  i  c)  a  pod.  J iž  z  těchto  naznačených  fakt  snadnou  srozumitelností,  logickým  uspořá- 
vysvítá,  že  při  obtížích,  jaké  se  při  m.  mo-  '  dáním  jednotlivých  pouček  i  výběrem  toho. 


Močojem  —  Močovina. 


489 


<eho  je  třeba  pro  život  praktický,  jsouce 
oblíbeny  i  v  cizině. 

Modojem,  recipient,  novčiší  dobou 
v  lékařství  urinal  (franc.  Mrineai/)  zvaný,  je 
nádržka  z  pryže,  sloužící  k  zachycování  moče 
u  osob  stížených  nedržením  moče,  jimž  moč 
z  jakýchkoli  příčin  odkapává  nebo  bezděčně 
odtéká.  Bývají  to  nádoby  vakovité,  nahoře 
nálevkou  opatřené,  která  se  okolo  pasu 
připevní,  aby  přiléhaly  k  ústí  trubice  mo- 
čové. Vakovitý  m.  připevní  se  ke  stehnu 
jedním  nebo  dvěma  řeménky,  aby  při  chůzi 
nepřekáže].  Dole  opatřen  bývá  kohoutkem, 
aby  se,  když  je  plný,  bez  snímání  nádržky 
obsah  její  mohl  vypustiti.  Pro  ženy  konstruo- 
vány podobné  m.  s  nálevkou  širokou,  roze- 
klanou ve  dva  laloky,  z  nichŽ  přední  upev- 
něn je  na  opasku,  zadní  obrácen  je  k  hrázce 
a  odtud  dvěma  stuhami  k  zadní  periferii  opa- 
sku připevněn.  Pnrk. 

Modokrevnost  v.  Uraemie. 

Modonok  (maď.  Mocsonok),  město  v  uher. 
iupě  nitranské,  okr.  šalanském,  má  2010  ob. 
«lov.,  639  maď.,  102  n.  (1890),  katol.  kostel 
a  poštu. 

Modopadné  léky  v.  Diuretica. 

Močová  kyMlina  C^H^N^O^  jest  v  moči 
lidském  (denně  asi  Vs  ^)»  ^  močových  kame- 
nech, v  moči  lva,  tygra,  želvy,  psa  (při  ma- 
sité potravě)  i  v  moči  ptákův  a  proto  je  též 
v  guanu.  Trus  hadi  skládá  se  téměř  výhrad- 
ně z  kyselého  močanu  ammonatého.  I  jinde 
po  různu  v  pat  ho  logických  případech 
u  člověka  i  u  zvířat  nalezena  m.  k.  v  roz- 
manitých orgánech.  Proslavena  jest  synthesa 
•m-vé  k-ny,  již  provedl  několika  cestami 
Horbaczewski,  jenž  látku  tu  i  v  těle  lid- 
ském sledoval  a  její  původ  zde  vysvětliti  se 
snažil.  M.  k.  sloužila  před  drahnými  lety 
k  tovární  výrobě  murexidu,  pěkného  čcr 
veného  barviva  s  krystallky  jak  krovky  zlato- 
lilávka  se  třpytícími.  Ze  solí  m-vé  k-ny, 
kteréž  jsou  nesnadno  rozpustné,  výjimečně 
rozpustnější  jest  sůl  lítnatá  LiC^H^N^O^, 
která  se  rozpouští  ve  367*8  d.  vody  20*^,  a 
sůl  piperazinu  (vl.  diethylendiaminu) 

C,H,,N,.C,H,N,0,, 
která  k  rozpuštění  potřebuje  pouze  50  d. 
vody.  Jelikož  m.  k.  sama  14—15  tisíc  dílů 
vody  k  rozpuštění  má  zapotřebí,  rozumí  se 
samo,  že  vody  lítnaté  a  roztoky  diethylen- 
diaminu kyselinu  tu  (chorobně  nahromadě- 
nou) z  těla  odstraňovati  by  mohly.  Úloha 
k-ny  m-vé  po  zvířectvu  jest,  jak  se  zdá,  ve- 
liká, spočívajíť  na  ní  chemicky  četná  barviva 
motýlů  i  ptáků,  barviva,  která  zvláště  v  ně- 
kterých periodách  života  zvláštní  skvělostí 
se  vyznamenávají.  Rn. 

Močová  mázdra  v.  Allantois. 

Močová  roura  v.  Ure t hra. 

Močové  kameny  v.  Kámen  (močový). 

Močovloo,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Čáslav,  fara  Kluky;  68  d.,  661  oby  v.  č., 
2  n.  (1890),  kaple  P.  Marie,  evangel.  modli- 
tebna, cukrovar  a  mlýn.  V  XV.  stol.  držela 
část  M-ic  obec  čáslavská. 


Močovina  pokládá  se  za  karbamid,  t.  j. 

yNfí, 
diamid  kys.  uhličité  CO        ,  a  může  se  vyro- 

biti  uměle  pomocí  reakcí,  sloužících  k  pří- 
pravě amidů  vůbec.  Synthetická  příprava 
m-ny  děje  se  však  výhradně  z  kyanatanu 
ammonatého,  který  při  zahřívání  vodného 
roztoku  mění  se  v  m-nu:  {SH^) .  O  .CN^^ 
CO{Nfít)^.  M.  krystalluje  v  dlouhých  bez- 
barvých hranolech,  jest  reakce  neutrální, 
chuti  chladivé,  taje  při  125®  C,  rozpouští  se 
snadno  ve  vodě  a  v  líhu  a  tvoří  s  kyseli- 
nami, zásadami  a  solemi  sloučeniny,  ťůso- 
bením  činidel  hydrolytických,  kyselin,  žíra- 
vin  a  jistých  fermentů.  mění  se  v  kys.  uhli- 
čitou a  ammoniak  CO  (W/,^  -f  HjO  =  CO.  + 
2iV//,,  kdežto  při  oxydaci  dusík  a  kyselinu 
uhličitou  poskytuje 

CO  (Ar//j)j  4- 3  O -=  COj  +  iV^ -f  2  ^,  O . 
M.  vyskytuje  se  nejhojněji  v  moči  masožra- 
vých a  člověka,  v  malém  množství  v  moči 
býložravých,  ptákův  a  obojživelníků.  M.  na- 
lézá se  též  v  potu  v  malém  množství  a 
v  rozličných  ústrojích  a  v  tekutinách  těla 
živočišného  v  nepatrných  sledech.  Dorostlý 
člověk  vyměšuje  při  smíšené  potravě  zá 
24  hod.  asi  30  g  m-ny;  vyměšování  m-ny 
stoupá  při  výživě  výhradně  masité  a  klesá 
při  výživě  jen  rostlinné  a  za  hladu  a  závisí  na 
množství  látek  dusíkatých,  v  první  řadě  bíl- 
kovitých,  v  těle  živočišném  rozložených.  Ná- 
hled starší,  že  m.  odštěpuje  se  přímo  z  lá- 
tek bílkovitých,  opustili  biologové  již  před 
delší  dobou,  ježto  nepodařilo  se  z  bílkovin  v 
odštěpiti  m-nu;  z  druhé  strany  bylo  však 
četnými  pokusy  zjištěno,  že  m.  tvoří  se 
v  těle  živočišném  též  ze  sloučenin  poměrně 
jednoduchých,  jak  ammoniak  a  amidokyse- 
liny,  na  př.:  leucin,  glykokol,  kys.  glutami- 
nová,  kteréžto  sloučeniny  vytvořují  se  z  bíl- 
kovitých látek  při  hydrolyse  působením  ky- 
selin a  žíravin  a  fermentů  zažívacích,  zvláště 
trypsinu,  a  které  nepochybně  povstávají  též 
v  těle  živočišném.  Proto  nabyl  platnosti 
náhled,  že  jmenované  amidokyseliny  a  am- 
moniak jsou  látkami  mateřskými  m-ny,  ze 
kterých  se  m.  očividně  cestou  synthetickou 
tvoři.  Z  náhledů  stran  průběhu  této  syn- 
thesy  jest  nejlépe  podporován  ten,  ž.;  m. 
tvoří  se  z  uhličitanu  ammonatého  odštěpe- 
ním se  vody: 

CO,  (NH,),  -2H,0  =  C0  (NH,), , 
při  čemž  se  předpokládá,  že  ammoniak  vy- 
tvořuje se  částečně  přímo  z  bílkovin,  z  větší 
části  však  teprve  z  amidokyselin  povstalých 
z  bílkovin.  V  novější  době  podařilo  se  hy- 
drolysou  odštěpiti  z  bílkovin  sloučeniny  ly- 
sin a  lysatin,  které  tvoří  se  též  při  miktero- 
vém  zažívání  bílkovin.  Působením  žíravin  na 
lysatin  tvoří  se  m.  a  jest  proto  možno,  že 
v  těle  povstává  m.  i  z  těchto  látek  jako 
z  produktův  intermediárních.  V  těle  nalczá 
se  mimo  to  ještě  homologická  sloučenina  ly- 
satinu:  kreatin,  resp.  kreatinin,  který  též  pů- 
sobením žíravin  m-nu  skýtá  a  proto  také 
může  býti  mateřskou  látkou  m-ny.    Otázka, 


490  Močovod  —  Modalita. 


ve  kterých  ústrojich  těla  živočišného  vytvo- 
řuje se  m.,  byla  též  předmětem  četných  vý- 
zkumů, z  nichž  se  sice  uzavírati  může,  že 
m.  tvoři  se  v  játrech,  z  nichž  však  nelze 
souditi,  že  játra  jsou  jediným  ústrojem, 
v  němž  se  m.  tvoři.    Otázka,  jak^  rozsah  a 


šinou  jen  na  kroji  ženském.  U  národů  vzdě- 
laných m.  nemívá  vlivu  na  vrstvy  společen- 
ské, které  jsou  vázány  přesně  vymezenými 
pravidly,  jako  na  př.  stav  kněžský,  vojenský 
a  pod.  M.  má  velký  význam  národohospo- 
dářský, působíc  na  poptávku  i   nabídku,   a 


význam  má  tvořeni  se  m-ny  v  játrech,  do-   určuje  tudíž  cenu  zboží,  tak  že  náhlá  změna 
savadními  pokusy  rozluštěna  není.         Hi.     ,  módy  může  značné  zásoby  učiniti   bezcen- 
Modovod  v.  Ur  éter.  ,  nými,   ač  skutečná  jich  hodnota  se  nezmě- 

ModnlJsldJ  Vasilij  Nikolaj evič,  lite- 1  mla.  Na  druhé  straně  m.  podporuje  konkur- 
rárni  historik  a  fílolog  ruský  (*  1856),  jest .  renci  a  zvětšuje  výrobu,  tak  že  škoda  změ- 
professorem  ruské  ňlologie  na  universitě  nou  působená  zase  může  se  vyrovnati.  Spo- 
V  Oděsse.  Napsal:  /sřoriAo-/i7^rťi/Mni)7  ťiwa//^  I  lečensky  působí  m.  k  vyrovnání  zevních 
sticha  o  Golubinoj  knigé  (Charkov,  1889) ; :  rozdílův  stavových.  Jako  nelze  neústupně 
Sledy  narodnoj  Bibliji  v  slavjanskoj  i  dřevné-  i  vzpírati  se  každé  módě,  která  vůbec  tíhne 
russkoj  pisjmennosti  (1893);  Opisanije  rukopi-\  za.  pokrokem,  tak  jest  opět  důkazem  mali- 


sej  Grigoroviča;    K  istoriji  malorusskago  na- 


cherného  ducha,  nechá-li  se  kdo  opanovati 


réčiia  a  j.  módou  a  každé  módy  co  nejdříve  se  chytá. 

Kodatkovsklj  Osip  Osipovič,  ruský  I  Až  do  Ludvíka  XIV.  neměla  m.  rázu  mezi- 
spisovatel  lékař.  (*  1845),  professor  nervo- '  národního,  teprve  za  něho  a  po  něm  udá- 
vých  nemocí  na  klinickém  ústavě  velkokněž. '  vála  Francie  tón  celé  Evropě  a  ve  věcech 
Heleny  Pavlovny  v  Petrohradě.  Z  Četných  toiletty,  zvláště  dámské,  jest  směrodatnou 
prací  jeho  jmenujeme:  Ostrjrj  voschoddščij  áosuá.  V  Německu  snaží  se  emancipovati 
paralic]  Paralič  dvifenija  pravoj  verchnéj  ko- 1  od  mód  francouzských,  avšak  bez  valného 
něčnosti  (1875);  Opjrt  privivajemostitifa  i  dru-  úspěchu.  Také  snahy  zaváděti  kroje  a  módy 
gich  infekcionnych  bolé\néj ,  Ob epilepsiji {1316); ,  národní  setkávají  se  se  zdarem  jen  přechod- 
Materiály  dlja  patologu  i  térapiji  vo^vratnago  ,  ným.  Umělecký  průmysl,  jako  zhusta  hoví 
tifa;  O  vo\bui[dajemosti  dvigatčljnych  centrov  ^  módě,  tak  staví  zase  proti  jeji  libovůli  hráze 
korki  moiga  pri  gipnotiČeskom  sostojanijí ;  Pri-  v  určitých  zákonech  slohových,  jež  však  ne- 
ménénije  podvéšivanija  boljnych  k  léčen iju  né-  mají  nikterak  omezovati  tvůrčí  fantasie  uměl- 
kotorych  ra^stroj^tv  spinnogo  mo\ga  (též  angl.  covy.  Vztahy  mezi  krojem  a  výtvarným  umě- 
V  »Brainu€,  sv.  XII.);  Ob  istéričeskich  formách  ním  udávají  výrazy,  jako  sloh  parukový,  co- 
s^ipno^a;  O  vlijaniji  cholodnoj  vody  na  vydé-  pový  a  pod.  Módní  noviny  a  listy  týkají  se 
lenije  bélka  močeju  atd.  většinou  jen  módy  v  krojích  a  vznikly  bcz- 

Móda  (franc.  mode,  z  lat.  modus,  t.  způ- .  pochyby  z  kostumních  knih  XVI.— Xvll.  st. 
sob;  angl.  fashion)  značí  souhrn  zvyků,  mra-  (Vecellio,  Weigel,  Jost  Ammán  a  j.),  jeŽ  hojné 
vův,  obyčejů,  krojův  a  vůbec  životních  fo-  tehda  vycházely,  ukazujíce  módy  různých 
rem,  pokud  nebývají  určeny  národními  tra-  zemí  a  dob,  většinou  s  rýmovanými  pod- 
dicemi  neb  rozumnou  rozvahou,  nýbrž  pro-  pisy.  Prvním  opravdu  módním  listem  byl 
měnlivým  rozmarem  a  časovým  vkusem.  M.  pařížský  >Mercure  galantc  (1682;  později  až 
může  se  týkati  kterýchkoli  oborů  společen-  do  r.  1820  »Mercure  de  Francce).  Pak  ná- 
ského  života  (m.  v  nábytku,  v  účesu,  ve  stro-  sledoval  »Le  Courrier  de  la  nouveauté« 
jení  slavností  veřej,  i  soukromých,  i  v  četbě  (Pař.,  1758,  týdenník),  >Costume  frauQais 
a  spisovatelích  atd.),  po  výtce  však  týká  se  pour  la  coiffurec  (1776);  »Cabinet  des  mo- 
m.  kroje  (v.  t.).  Dějiny  módy  jsou  podstat-  des  ou  les  modes  nouvellesc  (1785 — 86,  po- 
nou  částí  kulturních  dějin  vůbec  a  moderní  krač.  >Magasin  des  modes  nouvelles«).  Ně- 
Evropy  zvlášf,  projadřujíce  i  smýšlení  své  mecká  »Modenwelt€^  vycházející  také  česky, 
doby  charakteristickým  způsobem  v  zevních  vydávána  je  ve  12  jazycích  a  celk.  v  500.000 
proměnlivých  formách  životních,  jako  na  př.  exemplářích.  Ostatek  v  každé  literatuře 
škrobená  m.  španělská,  volný  šat  v  dobách  ;  módní  časopisy  jsou  četné.  Z  českých  uvá- 
třicítileté  vojny,  nádherný  kroj  za  dob  Lud-  díme  »Pařížské  módyc,  >Modní  svét«,  »Ba- 
víka  XIV.,  půvabně  frivolní  za  Ludvíka  XV.  zar«,  ^Dětské  módyc,  vedle  jiných.  —  Srv. 
a  občansky  prostý  za  amerických  vojen  za  j  von  Eye  a  J.  Falke,  Kunst  u.  Leben  d.  Vor- 
svobodu  a  pod.  Kterak  módy  vznikají,  možno  '  zeit  (Norimberk,  1855—59;  3.  vyd.  1868); 
dovoditi  jen  velmi  zřídka,  třeba  že  často  Louandre,  Les  arts  somptuaires,  histolre  de 
mnohé  anekdoty  o  tom  kolují.  Příčinu  má  '  costume  et  ďameublement  (Paříž,  1857— 58): 
nn.,  zvláště  krojová,  ve  snaze  po  zdokona-  R.  Schultze,  Die  Modenarrheiten(Berl.,  1868); 
lení,  jen  že  tohoto  cíle  nedosahuje  vždy  ,  Kleinwachter,  Zuř  Philosophie  d.  Mode  (t,^ 
přímo,  nýbrž  oklikami  tak,  že  často  nabývá '  1880^;  M.  Fischer,  Modethorheiten  (AugŠp., 
vrchu  touha  po  drahocennosti  a  bizarrnosti,    1891). 

ba  nepřirozenosti,  a  místo  pokroku  nastává  Modalita  (z  lat.)  znamená  okolnost,  pod- 
reakce.  Každý  národ  a  každý  věk  má  svoje  minku,  oproti  podstatě  věci  její  možnou  na- 
módy,  měnící  se  postupem  vzdělanosti,  času  hodilost.  —  V  logice  dělí  se  soudy  dle  m-ty 
i  blahobytu  i  stykem  s  ostatními  národy,  na  skutečné  (assertorické),  nutné  (apodikti- 
tak  že  národové  s  kulturou  omezenou  jsou  i  cké^  a  možné  (problematické)  a  jest  rozdě- 
konservativnéjší  ve  svých  zvycích,  krojích  lem  to  jen  projevem  jistoty,  jakou  přiklá- 
atd.,  tedy  i  módách,  jez  jeví  se  u  nich  vět-   dáme  platnosti  svých  pomyslů.  Zb. 


il  Modana  —  Modena 


491 


il  Modana  v.  Begarclli. 

Model,  vzor,  vzorec,  v  umění  výtvarném 
je  kaidý  předmét,  především  tvor  živý  (v.  Akt 
2),  dle  něhož  malíř  a  sochař  studuje  buď  pro 
d&kladné  poučení  nebo  jako  podnět  pro  svoji 
uměleckou  tvorbu,  aby  byla  co  nejvěrnější 
a  přírodě  nejpodobnější,  celek,  zvláštnosti 
i  podrobnosti  věcí  a  tvorů  v  přírodě  be- 
dlivě napodobuje  kreslivem,  štětcem  a  dlá- 
tem. Od  m-lu  rozeznávati  sluší  mannequin 
(v.  t.),  který  nikdy  není  m-lem,  leda  že  by 
umělec  potřeboval  do  obrazu,  představujícího 
na   př.   atelier,   V3robraziti   mannequin   sám. 

M.  v  slevárnictví  v.  Formování,  str.  375. 
V  sochařství  a  kovolijectví  sluje  m-lem  před- 
mět, socha,  skupina  a  pod.,  vyvedená  uměl- 
cem samým  z  hlíny,  sádry  nebo  vosku,  buď 
ve  skutečné  velikosti  nebo  v  rozměrech  men- 
ších, jako  vzor,  dle  něhož  pak  síly  podřízené 
pracují  věc  pravou  do  hrubá,  mistrovi  po- 
nechávajíce vyvedení  do  jemná.  Ve  stavitel- 
ství bývá  m.,  znázorňující  v  malém  měřítku, 
ale  zcela  přesně  budovu,  sdělán  ze  dřeva, 
lepenky  nebo  sádry.  FA/. 

ModoUova  Alžběta,  malířka  (*  1820  ve 
Vídni  —  f  1865 1.),  vzdělávala  se  většinou  sama, 
později  stala  se  žačkou  malíře  Zimmermanna 
a  Schilchcra.  Po  smrti  svých  rodičů  živila  se 
prací  svého  Štětce  a  malovala  obrazy  gen- 
rové,  nejvíce  však  podobizny.  Potom  cesto- 
vala po  Itálii  a  po  Německu.  V  Tridentě  po- 
byla několik  měsícův  a  malovala  tam  velké 
množství  podobizen,  pak  přesídlila  do  Ja- 
nova, ale  pro  vojnu  rakousko -italskou  mu- 
sila  vrátiti  se  do  Vídně,  kde  malovala  ně- 
které obrazy  oltářní  a  podobizny;  žila  tam 
však  v  poměrech  trudných,  zvláště  když 
r.  1863  nadobro  oslepla.  M.  namalovala 
od  r.  1839  do  r.  1863  kolem  800  obrazů. 
Z  genrů  jejích  vynikají:  Mladá  matka  (ISAb); 
Poutnice;  Zbloudilý-  drdtenik;  Vlachové  u  ohne 
(1847);  Dobrá  správa:  švadlena  (1849);  Na 
almé  (1855);  Benátský  prodavač  ryb  (1857); 
Rodina  římských  pastýřů  (1859)  a  j.  Mimo  to 
malovala  mnoho  Madonu  a  několik  kopii 
proslulých  originálů  galerie  belvedcrské. 
Z  četných  portraitů  uvádíme:  herečka  Ant, 
Wlhelmi  (1841),  pol.  podmarš.  Baron  von 
Hochenegg,  Alfred  Afeissner  (1844),  Siegfried 
Kapper  (1846),  král  Viktor  Emanuel  (1859), 
básník  LMd.  Aug.  Frankl  a  j.  Četné  její  práce 
jsou   na  zámku  Górki   hr.  Ledochowského. 

Modelováni  v.  Formování. 

Modena:  1)  M.,  provincie  v  Horní  Itálii, 
s  níž  sousedí  na  sev.  prov.  Mantova,  na  záp. 
Rcggio,  na  j.  Massa  e  Carrara,  Lucca  a  Flo- 
rencie, na  v.  Bologna  a  Ferrara,  má  2558 
(dle  Strelbického  2573)  km\  291.192  obyv. 
(1897).  Sev.  čásť  patří  k  nížině  Pádské,  jižní 
prostupuje  Etruský  Apennin,  jehož  nejvých. 
bod  je  M.  Cimonc  (2167  m).  Svlažována  jest 
kromě  husté  síti  průplavů  řekami  Panarem 
u  Secchií,  pr.  přítoky  Pádu.  V  nížině  zaměst- 
nává se  obyvatelstvo  hlavně  rolnictvím,  ovoc- 
nářstvím a  vinařstvím,  v  lesnaté  části  jižní 
jest  hlavní  výživou  oby vatelstva '  chov  do- 
bytka a  drůbeže,  tkalcovství,  příprava  sýra 


a  salámů,  jmenovitě  pletení  slaměných  klo- 
bouků a  jiného  zboží.  —  Provincie  rozdě- 
lena na  3  circoidaria,  Mirandolu,  M-nu  a 
Pavullo  nel  Frignano,  se  43  obcemi. 

2)  M.,  hl.  město  před.  a  bývalého  vévoď 
stvi  t.  jm.,  v  úrodné  rovině,  severových.  od 
Bologně,  na  průplavu  spojujícím  Panaro  se 
Secchií,  r.  1881  měla  31.053  (jako  obec  58.058) 
ob.,  r.  1896  již  67.600  ob.  Město  má  podobu 
nepravidelného  pětiúhelníku,  obklopeno  jsouc 
krásnými  promenádami  na  místě  hradeb  zbo- 
řených r.  1816.  Ulice  jsou  pravidelné,  často 
oblouky  překlenuté;  hlavní  z  nich,  Corso 
della  via  Emilia,  dělí  město  ve  dvě  části. 
Z  27  chrámův  uvésti  sluší:  dóm  na  Vel.  Ná- 
městí {Pia^^a  Grande),  založ,  hraběnkou  Ma- 
thildou  r.  1099  v  románském  slohu,  r.  1184 
vysvěcený;  íagada  ozdobena  jest  skulpturami 
představujícími  dějiny  člověčenstva.  Na  sv. 
straně  zdvihá  se  věž  la  Ghiriandina,  v  letech 
1224—1319  zbudovaná,  84  m  vysoká;  na  čtver- 
hraném  základě  stojí  střed  osmistěny,  zakon- 
čený pyramidální  střechou.  Dále  barokní 
chrám  sv.  Augustina,  got.  kostel  sv.  Fran- 
tiška, pětilodní  chrám  sv.  Petra  z  X.  století. 
Z  budov  světských  přední  místo  zaujímá  býv. 
vév.  palác,  založ.  vév.  Františkem  I.  r.  1634, 
ve  voj.  Školu  přeměněný,  v  Albergo  Arti 
bohatá  knihovna  (123.000  sv.  a  3000  ruko- 
pisů), sbírky  mincí  a  starožitností;  Biblio- 
teca  Poletti  pro  akademii  umění;  vedle  této 
universitní  knihovna.  Universita,  skládající 
se  z  fakulty  právnické,  přírodovědecké  a 
lékařské,  k  nimž  připojena  Škola  farmaceu- 
tická a  veterinářská,  byla  založena  r.  1678. 
Dále  observatoř,  botan.  zahrada;  společnost 
věd,  akademie  umění.  Vedle  university  pů- 
sobí rolnicko-hospodářská  škola,  technický 
ústav,  techn.  škola,  gymnasium,  lyceum  a  j. 
Z  dalších  ústavů  má  M.  Národní  banku,  ne- 
mocnici, sirotčinec,  ústav  pro  hluchoněmé  a 
nalezinec.  Čilý  průmysl  a  obchod  s  obilím, 
vínem,  ovocem,  likéry,  drůbeží,  vejci,  salá- 
my a  dobytkem  podporují  týdenní  trhy  a 
dráhy  spojující  M-nu,  ležící  na  trati  Bo- 
logna-Piacenza,  s  Mantovou,  Sassuolem,  Mi- 
randolou,  Vignolou  a  Maranellem.  M.  je  sí- 
dlem arcibiskupa  a  provinciálních  úřadů. 

M.,  původu  etruského,  slula  v  době  řím- 
ské Mutina.  Když  jí  Římané  na  Gallech  do- 
byli, stala  se  r.  183  kolonii;  za  doby  Cice- 
ronovy  byla  kvetoucím  městem.  R.  44  oblé- 
hal Antonius  ve  zdech  jejích  Bruta,  ale  po 
ražen  byl  pod  hradbami  Pansou,  Hirtiem  a 
Oktavianem  (válka  mutinská).  Za  vpádů  bar- 
barských M.  mnoho  trpěla,  čímž  valně  po- 
klesla. V  době  francké  spravována  byla  bud* 
hrabaty  nebo  biskupy,  až  dostala  se  pod 
vládu  hrab.  Mathildy,  po  jejíž  smrti  r.  1115 
stala  se  svobodnou  obcí.  Ale  již  r.  1288,  hle- 
dajíc ochrany,  poddala  se  markraběti  ferrar- 
skému  Obizzovi  ď£ste,  čímž  dostala  se 
v  moc  rodu,  jenž  vládl  tu  až  do  r.  1796.  Za 
vlády  rodu  ďEste  (v.  t.)  stala  se  M.  hlav. 
městem  vévodství,  jež  se  rozkládalo  na 
sev.  svahu  etruského  Apenninu,  v  rovině  na 
j.  od  Pádu,  mezi  Benátském,  Toskánou,  Par- 


492  z  Modeny  —  Modigliana. 

mou  a  Cirkevním  státem.  Teprve  r.  1796  od-  {  Modeml  (z  lat  modemus),  panující  módě 
liáují  se  dějiny  M-ny  od  dějin  rodu  ďEste;  vyhovující;  v  lepším  smysle  zvláště  ve  vé- 
tehdy  připojena  k  republice  Cisalpinské  a  cech  umění  a  vědy  se  týkajících  protiklad 
pak  Ke  království  Italskému.  Teprve  r.  1814  antického,  středověkého  i  renaissančního  a 
vrácena  vév.  Františkovi  IV.  ďEste,  jenž  po   označuje  zvláštní  ráz  umělecké  tvorby  dob 


smrti  své  matky  Marie  Beatrice  (r.  1829)  při- 


novějších  (XIX.  stol.)  a  nejnovějších.    Proti 


pojil  k  panství  svému  Massu  a  Carraru  s  císař,   uměleckým  dílům  antickým  znamená  m.  také 
lény  v  Lunigianě.  Avšak  přízní  k  jesuitům  a  '  falšovaný. 


potlačováním  liberálního  hnutí  znepřátelil  si 
obyvatelstvo,  jež  3.  ún.  1831  se  vzbouřilo  a 
přinutilo  vévodu  k  útěku.  Vévoda  však,  vrátiv 


Modemisovati,  zaříditi  dle  módy  a  pa- 
nujícího vkusu. 
BEoderovati  (z  lat.),  mírniti,  umírňovati. 


se   pomocí  rak.  vojska,   zavedl  vládu  ještě  Modas  v.  Matějovec. 
tužší,  než  byla  předešlá.  Ani  za  nástupce  je-  ,     Modaatin  Ondřej,  jesuita  a  spisovatel 

ho,  syna  Františka  V.,  neupuštěno  od  tohoto  český  (♦  1558  v  Král.  Hradci  —  f  14.  pros. 

Tcgimu.  Hned  na  poč.  vlády  tohoto  zvětšeno  1602  v  Praze).  Jako  znatel  jazyka  slovanského 

vévodství  připojením  Fivizzana  a  Guastally.  provázel  r.  1581  Antonia  Possevina  do  Moskvy 

V  tuhé  vládě  podporován  byl  Metternichem,  ke  zjednání  míru  mezi  Štěpánem  Báthorira, 

jenž  slíbil  mu  pomoc  proti  každému  hnutí,  králem  polským,  a  Ivanem  Hrozným,  carem 


Po  ústupu  Radeckého  z  Milána  r.  1848   mu- 


ruským,  a  popsal  cestu  tu  pod  názvem  Ce- 


sil  z  M-ny  uprchnouti,  ale  rakouskou  pomocí  sty  moskvanski  iS8r  popsáni.   Vrátiv  se  stal 

dosazen  opčt  k  vládě.    Nepatrná  amnestie,  se  kazatelem  v  Olomouci,  pak  v  Praze,  kde 

nenávidění  spojenci  vévodovi  a  povolání  je-  r.  1586  učiněn  správcem  konviktu  sv.  Bar- 

suitů  r.  1850  znovu  znepokojovaly  obyvatel-  toloměje,  posléze  rektorem  kolleje  sv.  Kli- 

stvo,  až  konečně  porážkou  Rakušanův  u  Ma-  menta.    M.  přeložil  také  Jak.  Wajka  z  W^g- 

genty  r.  1859  nastal  obrat  k  lepšímu.  Vé-  rowce  Postillu  (Litomyšl,  1592   a   v   Praze, 

voda  připojil  se  k  rak.  vojsku  a  v  M-ně  pro-  1629).  Vizjireček,  Rukověf,  II.,  42,  a  »ČČM.€, 

visorní  vláda  prohlásila  19.  srp.  1859  vévodu  1885,  403. 
a  rod  jeho  za  sesazeny  a  vévodství  připo- 1     Modéatov    Vasilij    Ivanovic,    ruský 


jeno  k  Sardinsku,  což  se  12.  břez.  1860  dc 
finitivně  provedlo.  —  Srovn.  Tiraboschi,  Me- 
morie  storiche  Modenesi  (M.,  1811,  9  sv.); 
G.  Baraldi,  Compendio  storico  della  cittá 
•e  provincia  di  M.  dai  tempi  della  Romana 
repubblica  íino  al  1796  (t.,  1846) ;  Scharfenbcrg, 
Gesch.  des  Herzogtums  M.  u.  d.  Herzogtums 


publicista  a  filolog  (*  1839).  Od  r.  1878  byl 
professorem  na  petrohradské  duchovní  aka- 
demií, avšak  napsav  řadu  ostrých  úvah  o  ne- 
způsobilém dosavadním  učení  klassickým  ja- 
zykům na  Rusi  byl  nucen  vzdáti  se  své  hod- 
nosti a  teprve  r.  1886  učil  zase  jako  sou- 
kromý docent   na   petrohradské   universitě. 


Ferrara  (Mohuč,  1859);  Bianchi,  Cronaca  Mo- 1  odkudž  r.  1889  povolán  za  professora  na  no- 
denese  (Parma,  1896, 9 sv.) ;  Raggi,  M.descritta  !  vorossijskou  universitu.  R.  1893  vstoupil  do 
ed  illustrata,  nei  suoi  monumenti  (1869).    Nu.    výslužby  a  žije  nejvíce  v  Římě.    M.  napsal 

z  Modany  Tomáš  {de  Mutina)^  malíř  do  časopisův  »Golosuc,  »Istor.  Včstnikuc, 
ital.  rodem  z  Modeny  (dle  jiných  však  z  Tre-  >NovostÍ€,  »Novi<  a  j.  veliký  počet  článkflv 
-visa),  odkudž  jeho  jméno.  Pracoval  na  poč.  politických,  sociálních,  literárních  a  filosofi- 
2.  pol.  XIV.  st.,  zejména  v  1. 1351—56.  Kolem  ckých.  Z  hojných  spisův  jeho  jmenujeme: 
r.  1351  maloval  v  Trevisu,  zvi.  v  klášteře  tam- ,  O  Germaniji;  nauka,  Škola,  parlament,  Ijudi, 
nich  dominikánů  40  nástěnných  portraitůvyni-  stremlenija  (Petrohr.,  1888);  O  Franciji  (t., 
kajících  mnichů  dominikánů,  pak  v  domě  lunet. ,  1889);  Stati  dlja  publiki  po  voprosam  istori- 
fresky  Ukřižovaného.  R.  1357  prý  byv  povo-  Českim,  običestvennym,  filosofskim  i  pr.  (t., 
lán  od  Karla  IV.  do  Prahy,  byl  zaměstnán  1883,  1.  d.);  Uče»aja  f/^ií  v  Rimě  (1892);  So- 
ňa Karlšteiné.  Jeho  obrazy  náležejí  k  nejzda-  vremennaja  Italija  (1893);  o  školství  ruském: 
řilejším  svého  času  a  vynikají  z  nich:  Dvě\Školjnyj  vopros  (1880);  Russkaja  nauka  v  po- 
Madonnjr  a  5v.  Kateřina  v  Benátkách,  pak  slčdnija  diadcaf  pjat  lét  (Oděssa,  1890)  a 
Madonna  a  Ecce  Humo  v  kapli  sv.  Kříže  na  mnoho  vzpomínek  a  pod. 
Karlšteině,  odkud  jiný  obraz  P.  Maria  se  sv.  Modioa  [-kaj,  m.  v  italské  provincii  síra- 
Vdclavem  a  Palmaciem  áosi^X  se  áo  cis.  obTdi'  cuské,  stanice  trati  Siracusa-Licata,  čít:i 
zárny  v  Belvederu  ve  Vídni.  41.231  ob.  (1881).  Rozkládá  se  v  úzkém  údolí. 

Moderados  v.  Exaltados.  má  krásný  chrám  sv.  Jiří  ze  XVII.  stol.,  starý 

Moderantismas  (novolat.),  umírněná  sou-  kostel,  gymnasium,  seminář,  technickou  školu, 
stava  vládní,  smýšlení  umírněné  strany.  techn.  ústav;   obyvatelstvo  živí  se  chovem 

ModeratO,  ital.  mírně,  v  hudbě  označení  dobytka,  obchodem  s  jižním  ovocem  a  plo- 
přednesu  a  tempa.  Výraz  m.  vyškytá  se  buď-    dinami. 

to  sám  nebo  ve  spojení,  jako  andante  m.,       Modioe  (lat.),  mírně,  umírněně, 
allegro  m.  Značí  pohyb  mírný,  pohodlný,  ba       Modiflkaoe  (z  lat.),  pozměnění,  Částečné 
i  vážný,  tedy  bez  chvatu  a  ohnivosti.  předělání. 

Modern  v.  Modrá.  Modifikovati,  pozměniti,  pozměňovati. 

Moderna,  slovo,  jehož  poprvé  užil  H.  Modigliana  [modiljána],  m.  v  ital.  prov. 
Bahr  (Zur  Kritik  der  Moderně,  1890),  jest  florencké,  sídlo  biskupa,  má  6929  ob.  (1881), 
označení  nejmladších  sociálních,  literárních  gymnasium,  nemocnici,  prádelny  na  hedvábí; 
a^umělcckých  smčrů.  továrnu  na  majolikové  zboží. 


Modillon  —  Modrá.  49a 

Modlllon[-j6n1,krokvina, krokevnice, ,  želá  v  XlII.  stol.  klást,  milevskému,  později 
ve  stavitelství  volná,  více  nebo  méně  zdo- '  povstal  zde  svobodnický  dvorec,  který  po- 
bcná  hlava  krokve;  také  konsola  ve  hlavní   husit.  válkách  rozdělen, 
římse  korinthského  sloupení,  a  sice  na  základě  i     Modlin,  pevnost  v  král.  Polském,  v.  No- 
názoru,  zejména  ve  Francii  rozšířeného,  že   wogeorgiewsk. 

řecký  chrám  odvozuje  se  ze  staveb  dřevě-  Modlin,  Modli  ce,  víska  v  Čechách  uSmr- 
ných.  Bohaté  m-y  nalézají  se  na  př.  na  chrá-  Žovic,  hejtm.  Domažlice,  okr.  a  pŠ.  N.  Kdyně,, 
mu  Jupitera  Statora  v  Římě  nebo  na  bráně  fara  Loučim;  4  d.,  33  ob.  č.  (1890),  popi. 
Saint-Deniské  v  Paříži.  '  dvár. 

ModiíM  (lat.),  římská  míra  dutá.  1  m.  =  ,  Mtfdlins^,  město  na  patě  Vídeňského  lesa 
16  sextarii  =  32  heminae  =  64  quartarii=  v  Dol.  Rakousích,  asi  16  km  jižně  od  Vídně,. 
192  cyathi  =  8* 733  /.  6  m-iů  tvoří  attický  me- '  v  hejtm.  badenském,  křižovatka  několika  tratí 
dimnos  systému  Solónova.  Jižní  dráhy,  má  11.120  ob.,  z  nich  je  621  čes. 

Modla,  podoba  nebo  socha  pohanského  (1890),  má  okres,  soud,  starobylý  far.  kostel 
bůžka.  Viz  Idolatrie.  sv.  Othmara  z  ranní  gotiky  (z  r.  1454),  staro- 

ModlfUiy  {Modlan),  far.  ves  v  Čechách,  žitný  kostel  sv..Jiljí,  protest,  kostel,  radnici,, 
hejtm.  Usti  n.  Lab.,  okr.  Chabařovice,  pá.  střed,  hospodář,  školu  s  kursem  pivovarni- 
Bohosudov;  105  d.,  39  ob.  č.,  1499  n.  (1890),  ckým  a  školou  zahradnickou,  nemocnici,  si- 
kostel  sv.  Apollináře  (ve  XIV.  stol.  far.),  6tř.  rotčinec,  městský  park  s  léčebnou  a  letním 
sk.,  hnědouhel.  doly,  vápenice,  továrna  na  |  divadlem,  sirné  prameny  s  lázněmi,  několik, 
porculán  a  výroba  stávkového  zboží.  '  továren,  zejména  na  výrobu  zboží  kovového, 

Mtfdlaa  v.  Med  lov  1).  železných  součástek  pro  dráhy  železné  a  ozu- 

Modlava,  ves  mor.,  v.  M  od  1  etice  2).       bové,  laky  a  fermeže,  kotlárnu,  pivovar,  ply- 

Modlonloo,  víska  v  Čechách,  hejtm.  Pra-  nárnu,  vinařství.  Za  letní  doby  jest  M.  oblí- 
chatice,  okr.,  fara  a  pš.  Vimperk;  9  d.,  9  ob.  beným  výletním  místem.  Odtud  vede  elektri- 
č.,  73  n.  (1890).  cká  dráha  do  Hinterbrůhlu  a  vedle  toho  jest 

Modloiovloe:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejt-  M.  konečn^^m  bodem  vídeňské  parní  tram- 
raan.,  okr.  a  pš.  Strakonice,  fara  Podsrp;  48  ,  waye.  Na  jih  Priessnitzthal  s  vodoléči- 
d.,  339  ob.  č.  (1890).  —  2)  M.,  Modliško-  telským  ústavem  a  na  západ  romantické 
vice  i  Petrovice,  kdysi  tvrz  a  ves  u  Bu-  Brůhlské  údolí  (v.  t.).  M.  býval  hlavním 
dišovic  v  Čechách,  nyní  nejspíše  popi.  dvůr  sídlem  hrabství  módlinského  a  od  r.  1875 
»Dvorec€,  hejtm.  Písek,  okr.  Vodňany.  Tvrz  jest  městem.  —  Okres,  soud  módlinský 
byla  rodným  sídlem  staročeských  vladyk  má  42.771  ob.,  z  nichž  je  4554  čes.  (1890). 
Chřepických,  kteří  odtud  se  psali  Chře-  Modllikovloo  v.  Modlešovice  2). 
pičtí  z  ModliSkovic.  Tvrz,  jakož  i  ves  Modlltbov,Modlibohov, vesvČechách,. 
byly  poč.  XVIÍ.  stol.  pusty.  hejtm.  Turnov,  okr.  Čes.  Dub,  fara  Světlá, 

Modlotioe:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm.   pš.  Osečno;  34  d.,  237  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk.,. 
ŽtŽkov,  okr.  a  pš.  Říčany,  fara  Popovický;   mlýn  a  myslivna. 
30  d.,  180  ob.  č.  (1890),  mlýn.    Alod.  statek       Mtfdlltz  v.  Medlice  2). 
(195*55  ha)  se  zámkem  a  dvorem  drží  Aug.  a       Modloslužba  v.  Idolatrie. 
Rud.  ze  Schuttelsberku.  Modni  zboii  proti  zboží  skladnému 

2)  M.,  chybně  Modlava  (Mudlau),  vesna  nazývá  se  zboží  časové,  podléhající  módě, 
Moravě,  hejtm.  Dačice,  okr.  Jemnice,  fara  No-  jehož  cena  právě  v  tom  spočívá.  Že  svojí 
vosady,  pš.  Písečná;  25  d.,  4  ob.  č.,  131  n.  .  formou,  barvou,  zevnějškem,  někdy  i  svojř 
(1890).  látkou  vyhovuje  běžnému  vkusu  módnímu. 

Modletin,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  a   Zvláště  m-m  z-m  jsou  látky  oděvní,  ostatek 
okr.  Chotěboř,  pš.  Malec;  22  d.,  162  ob.  č.    vše,  co  podléhá  módě  (v.  t). 
(1890),  kostel  sv.  Anny  (od  r.  1856  far.),  3tř.  |     Modoni  v.  Methoni. 
šk.  (umístěna  v  zámku)  a  alod.  statek  se  dvo-       Modor  v.  Modrá. 

rem,  jejž  drží  dr.  F.  L  Rieger.  Na  místě  ny-  i  Módos:  1)  M.  Německý  {NémeťM.),  ves 
nějšího  kostela  stávala  dřevěná  poutnička  v  uherské  župě  torontalské,  okr.  Srbský  M. ; 
kaple  sv.  Anny  a  při  ní  studánka  s  léčivou  i  1637  ob.,  větš.  něm.  (1890).  —  2)  M.  Srb- 
vodou.  Později  vystavěn  zde  lázeňský  dům  a  ,  ský  (5{tfr6-M.),  okr.  méstys  t.;  2922  ob.  větš. 
kaple  přestavěna  na  kostel  lokální.  V  XVI.  sto-  Srbů  (1890),  řecko-vých.  kostel,  pš.,  telegraf 
letí  připomíná  se  na  M-é  Bernard  Sobek  z  Kor-  |a  stanice  torontalské  místní  dráhy. 
nic.  Jan  Kustoš  Z3  Zubří,  v  XVIL  stol.  Ber-  Modř,  franc.  bleu  [blo|,  modrá  barva; 
nard  Borovanský  z  Borovan,  v  XVIII.  stol.  název  modrých  barviv,  z  nichž  nejdůležitější 
Jan  Bedř.  Adlar,  Jan  Adam  kn.  z  Auersperku.  jsou:  m.  indigová,  alizarinová,  alka- 
Z  býv.  lázní  zřízena  budova  farní.  Pro  své  lická,  berlínská,  horská,  methyle- 
krásné  okolí  hodí  se  M.  za  letní  pobyt.  nová,  resorcinová  a  j.  Viz  ty  či. 

Modlibohov  v.  M  o  d  1  i  t  b  o  v.  Modrá:  1)  M.  {Riegersdorf),  ves  v  Cechách, 

Modlioo  v.  Modlin.  hejtm.  a  okr.  Děčín,  fara  a  pš.  Jílové  u  Dě- 

Modlikov:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm.    čina;   104  d.,   763  ob.  n.  (1890),  popi.  dvůr,. 
Chotěboř,  okr.,  fara  a  pš.  Přibislav;   37  d., .  továrna  na  laky,  fermeže,  knoflíky,  mlýn   a 
283  ob.  č.   (1890),  Itř.  šk.   —  2)  M.,  ves  t.,    výroba  sametového  a  hedvábného  zboží, 
hejtm.  Sedlčany,  okr.  Sedlec,  fara  a  pš.  Na-       2)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Uher. 
dějkov;  11  d.,  71  ob.  č.  (1890).  —  Ves  nále-   Hradiště,  fara  a  pš.  Velehrad;  72  d.,  385  ob. 


494 


Modráček  —  Modřín. 


č.  (1890).  Ves  založena  r.  1786  na  pozemcích 
ovčárny. 

3)  M.  (něm.  Modem,  maď.  Modor),  králov. 
město  s  vlastním  magistrátem  v  uher.  Župě 
prešpurské,  pod  M.  Karpatami,  na  žel.  trati 
Preápurk-Trnava,  má  4991  ob.  (1890),  z  nich 
4057  Slov.,  737  Něm.,  184  Maď.,  pěkný  katol. 
a  evang.  kostel,  katol.  hl.  školu,  evang.  gym- 
nasium s  knihovnou,  státní  přípravku  pro 
učitele,  radnici,  pš.,  telegraf,  hrnčířství,  sou- 
kennictví,  zahradnictví,  vinařství  a  zbytky 
starého  opevnění.  Práva  městská  a  privileje 
obdržela  M.  r.  1607.  Zde  odpočívají  tělesné 
pozůstatky  bratři  Štúrů,  z  nichž  Karel  od- 
choval na  zdejším  gymnasiu  mnohé  vlastence 
slovenské. 

Modráček  {Cyanecula  suesica),  ptáček  ze 
skupiny  čermáčků,  barvy  na  vrchu  šedo- 
hnědé, nad  ocáskem  světlejší;  na  hrdle  a 
hrudi  má  však  peří  modré,  uprostřed  s  po- 
lem bílým  neb  rzivorudým;  dole  má  skvrna 
modrá  lem  tmavší,  pod  tím  uzounký  prou- 
žek bílý  a  pod  ním  široký  pruh  rzivorudý; 
bříško  jest  bílé.  Délka  těla  15,  šířka  22,  ocas 
6  cm.  Tři  druhy,  jež  někteří  rozeznávají  dle 
proměnlivé  skvrny  uprostřed  modrého  pole, 
možno  považovati  za  pouhé  odrůdy.  Domo- 
vem jest  m.  v  severních  krajinách,  v  dubnu 
objevuje  se,  ač  nikoli  hojně,  v  šířkách  našich 
na  vlhkých  místech,  křovím  porostlých.  Živí  se 
červy  a  hmyzem,  jež  lapají  pohybujíce  ocás- 
kem. V  kleci  vhodně  jsouce  ošetřováni  krot- 
nou  záhy  a  zpívají  horlivě.  BŠe. 

Modx4  Jesksrné  v.  Capri. 

Modrák,  bot.,  chrpa,  v.  Centaurea.  — 
M.  houba,  Boletus  cyanescem^  v.  Boletus 
str.  293. 

Modrá  kniha  v.  Blue  book. 

Modrá  krev  (špan.  san^re  ^z^u/),  označení 
krve  šlechtické.  Výraz  tento  pochází  prý 
vr  Španěl,  kde  rytíři  západogotští,  kteří  byli 
pokládáni  za  něco  vznešenějšího,  lišili  se  od 
tmavých  iMorisků  tím,  že  bílou  jejich  pletí 
krevní  žíly  promodrávaly. 

Modřany,  far.  ves  v  Čechách,  na  pr.  bř. 
Vltavy,  v  hejtm.  a  okr.  smíchovském,  má 
184  d.,  1832  ob.  č.,  6  n.  (1890),  kostel  Na- 
nebevzetí P.  Marie  (ve  Xll.  stol.  far.),  5tř. 
šk.  (s  poboč.),  četn.  stanici,  poštu,  telegraf, 
telefon,  stanici  Modřansko-Dobříšské  dráhy, 
přístaviště  parníků  (Praha-Štěchovice\  cukro* 
var  s  nejstarší  raffinerií  cukru  v  Čechách, 
dvě  par.  pily  a  mlýn.  Obyvatelé  živí  se  rol- 
nictvím, zahradnictvím,  výrobou  zboží  prou- 
těného, rozličnými  řemesly,  nebo  jako  děl- 
níci pracují  v  blízkých  závodech.  Blízké  »Zá- 
tišÍ€,  kde  nedávno  vznikla  villová  čtvrf,  jest 
výletní  místo  Pražanů.  Na  severu  M-an  vinice 
arcibiskupská.  M.  připomínají  se  poprvé 
r.  1088  v  základní  listině  kapituly  vyšehrad- 
ské, v  níž  uvádí  se  probošt  vyšehradský  ja- 
kožto majetník  popi.  dvora  a  mlýna;  též  po- 
dací kostelní  příslušelo  kanovníkům  vyše- 
hradským. Vt  dle  toho  náležel  (1356)  jeden 
dvůr  s  dědinami  sakristovi  kostela  u  sv. 
Víta  v  Praze  a  clo  na  Vltavě  vybírala  rychta 
Nového  města  pražského.  Všechny  tyto  statky 


zabrali  za  bouří  husitských  Pražané  a  rodové 
šlechtičtí.  R.  1622  dostaly  se  M.  klášteru 
zbraslavskému,  při  němž  trvaly  do  jeho  zru- 
šení (1785).  Klášter  opravil  zde  kodtel  spá- 
lený za  válek  husitských.  R.  1855  povýšenu 
zdejší  lokalie  na  faru. 

Modrá  pundooha  v.  Blue  stocking. 

Modrásek,  zool.,  v.  Lycaenidae. 

Modré  hory  {Blue  Ridge)  v.  Apalačské 
hory. 

Modřeo,  ves  v  Čechách,  v.  Modříce  1). 

Modřejovioe:  1)  M.,  Modro vice,  ves 
v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Příbram,  fara 
Střebsko;  33  d.,  241  ob.  č.  (1890),  poplužni 
dvůr.  —  2)  M.,  Modřovice,  ves  L,  hejtm. 
a  okr.  Rakovník,  fara  a  pš.  Slabce;  70  d.. 
370  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr.  Kdysi  byl  zde 
samostatný  statek  s  tvrzí.  V  XV,  stol.  byly 
příslušenstvím  hradu  Krakovce  a  r.  1703  zdě- 
dil M.  Vojtěch  Loubský  z  Lub  po  své  man- 
želce Marii. 

Modřev,  t.  j.  modřín,  v.  Larix. 

Modrió,  město  v  Bosně  v  okresu  grada- 
čackém,  v  kraji  tuzelském,  s  2720  ob.  (1895); 
z  toho  1913  muhammedánů.  Stával  zde  fran- 
tiškánský klášter.  Okolí  je  velmi  úrodné, 
pročež  zde  zařízena  státní  vzorná  hospodář- 
ská stanice  k  vychovávání  rolníků.       RS, 

Modrló  (Modři  ch)  J  o  s  i  p,  dalmatský  spi- 
sovatel (♦  1856).  R.  1890  vydal  italsky:  Re- 
pubblica  Argentina,  r.  1892  La  Dalmai^ia  ro- 
mánu, veneta,  moderna \  rusky:  Černaja  Gora 
(Petr.,  1892)  a  Tri  lavry  (»Cerk.  Vědom.c, 
1892).  R.  1891  vydal  se  na  Rus  studovat 
tamní  poměry  státní,  národní  a  církevní. 

Modřioe:  1)  M.,  Modře c  {Riegersdorf), 
ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Polička, 
fara  Limberk;  56  d.,  15  ob.  č.,  289  n.  (1890  , 
kaple  Nejsv.  Trojice,  Itř.  Sk.  —  2)  M.,  Mo- 
dřišice,  ves  t.,  při  Jizeře,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Turnov,  fara  Všeň;  76  d.,  491  ob.  č.  (1890), 
Itř.  šk. 

3)  M.  {MódritO,  městys  na  Moravě  u  Svratky, 
v  hejtm.  a  okr.  brněnském;  má  238  d.,  446 
ob.  č.,  1441  n.  (1890),  děkan,  kostel  sv.  Gott- 
harda  stával  ve  XII.  stol.,  4tř.  šk.,  pš.,  telegraf, 
želez,  stanici  (Brno-Eřeclava)  Sev.  dráhy  cis. 
Ferdinanda,  cukrovar,  cihelnu,  mlýn  a  4  vý- 
roč.  trhy.  M.  připomínají  se  r.  1131;  později 
byly  majrtkem  biskupův  olomouckých,  za 
nichž  tu  do  konce  XV.  stol.  stával  hrad.  Ve 
XIII.  stol.  byly  M.  městečkem,  ve  2.  pol. 
XVI.  stol.  rozšířilo  se  zde  i  v  okolí  vyznání 
Ces.  bratří,  r.  1595  utrpěly  M.  mnoho  požá- 
rem a  r.  1645  vypáleny  od  Švédů.  R.  1540 
vystavěný  kostel  r.  1724  vyhořel;  nynější 
jest  z  r.  1725. 

Modřil,  bot.,  v.  Indigofera. 

Modřin,  bot.,  v.  Larix. 

M.  v  lesnictví  řadí  se  mezi  nejdůležitější 
stromoví  a  nabývá  v  českém  hospodářství 
lesním  víc  a  více  důležitosti,  čím  blíže  po- 
znávají se  jeho  cenné  vlastnosti.  Původní 
domovinou  m-ů  jsou  vysoké  hory  přes  1000  m 
n.  m.  Do  našich  lesů  přinesen  byl  z  Alp  te- 
prve v  2.  pol.  XVIII.  stol.  Pěstuje  se  tu  ve 
smíšených  porostech,  ale  musí  býti  pamato- 


Modřišice  —  Modrzejewská.  495 

váno  na  jeho  předrůstání  a  potřebnou  vol-  Volksdichtung  (t,  1885);  Child,  English  bal- 
nost  a  dle  toho  řídi  se  jeho  vysazování.  Nej- .  lads  (Boston,  1883);  Husson,  La  chaine  tra- 
lépe  daří  se  mu  na  horách,  kde  snese  sucho,  ditionelle,  contes  et  légendes  au  point  de 
ncní-li  spojeno  se  slunečním  úpalem;  nížiny  vue  mvthique  (Pař.,  1874). 
a  zvláSté  vlhké  polohy  mu  nesvědči,  porůstá  Modmi,  ves  v  král.  Chorvatsko-Slavon- 
tu  lišejníky  a  odumírá  často  již  v  20.--30.  roce.  I  ském,  v  županiji  M.-Rjeka,  okr.  ogulinském, 
^a  pudě  vápenité  a  hlinito-píscčné,  spíSe  ,  s  2138,  jako  obec  polit,  s  3879  obyv.  chorv. 
suché  než  vlhké,  vzrůstá  nejlépe.  M.  roste  (1890)  a  katol.  kostelem.  Starobylé  město 
velmi  rychle,  pleveli  brzo  odrůstá  a  proti  M.  bývalo  střediskem  županije  zřízené  od 
mrazu  je  velmi  otužilý.  Pěstuje  se  jen  v  kme-  Bely  iII.  a  darované  r.  1193  Frankopanům; 
novinách,  ponejvíce  s  delSí  obmýtností  a  nej-  od  r.  1460—1560  bylo  sídlem  biskupův  krbav- 
výhodněji  v  porostech  smíšených,  kde  však  .  ských,  okolo  r.  1567  spojeno  s  biskupstvím 
přiměřenými   a   včasnými   probírkami    musí   senjským. 

býti  vyhovováno  jeho  požadavku  na  volnost.  Modmikorjeoká  iupanlje  v  království 
Po  zmýcení  porostu  porubou  na  holo  zmla-  Chorvatsko-Slavonském  ohraničena  jest  mo- 
zuje  se  umělým  způsobem,  při  čemž  u  nás  řem  Jaderským,  Istrii,  Krajinou,  županiji  zá- 
neradno  jest  používati  semen  domácích ,  hřebskou  a  licko-krbavskou.  Županiji  prostu* 
nýbrž  výhradně  jen  z  lesů  vysokých  hor,  puje  horstvo  Velká  a  Malá  Kapela  a  jest 
Pro  svoji  světlomilovnost  nesnáší  přiroze-  zavlažována  četnými  potoky  a  řekami  Kul- 
ného  zmlazení.  Dřevo  modřínové  jest  smol-  pou,  Mrežnici  a  Koranou.  Klima  jest  zde 
naté,  červenavé,  pevné,  poskytuje*  výborné  drsné  a  jen  při  břehu  mořském  mírné  a 
^  trvanlivé  stavivo  i  k  vodním  stavbám,  užívá  příjemné.  Město  Offulin  jest  sidlem  župa- 
se  ho  na  výrobky  řemeslné  a  jest  výhřevným  nije,  k  níž  náležejí  soudní  okresy  Čabar, 
palivem.  Jako  vedlejší  užitek  poskytuje  pry-  Dělnice,  Novi,  Ogulin,  Slunj,  Sušák,  Vojnič, 
skyřici,  která  tvoří  se  ve  dřevě.  Jehličí  jeho  Vrbovsko  a  král.  svob.  město  Bakar.  Má  na 
snadno  hnije  a  podporuje  vzrůst  trávy.  M-ům  <  3662-72  km*  220.629  obyv.  srbskochorv.  (1890^. 
škodí  zvěř,  z  hmyzu  zaviječ  modřínový  {Tinea  Županije  utvořena  r.  1886  z  býv.  pohranic- 
laricinela)  a  z  hub  na  stanovisku  méně  pří-  ního  voj.  obvodu  ogulinsko-slunjského. 
znivém  tvoří  na  něm  Ptri^a  Willkommi  nezho-  •  Mo&n«Jewsk&  Helena,  roz.  Bendova, 
jitelnou  rakovinu.  V  Čechách  vedle  pěsto-  slavná  dramatická  umělkyně  polská  (*  12.  říj. 
váného  zde  mu  evropského  (Larix  euro-  1844  v  Krakově).  Otec  její  byl  hudebníkem, 
paed)  znám  je  též  m.  sibiřský  (L,  sibirica),  oba  bratří  vynikli  jako  herci.  M.  jevila  záhy 
namnoze  uznávaný  za  odrůdu  onoho,  či-n,  veliké  vlohy  k  dráze  divadelní  i  byla  přijata 
ModHiioe  v.  Modříce  2).  již  v  útlém  mládí  do  společnosti  Lobojkovy, 

MSdrltz,  městys  mor.,  v.  M  od  řiče.  s  níž  navštívila  různá  polská  města  v  Haliči. 

ModfOTloa  v.  Modřejovice  1),  2).  Umění  její  rostlo  při  tom  arci  spíše  do  Šířkv 
Modrovoiui,  rytíř  (frc.  Barbe  bleue,  něm.  než  do  hloubky,  ano  hrávala  i  v  operettách 
Blaubart),   hrdina    báchorky   původjiě   fran-   a  vaudevillech,  avšak  silný  dramatický  ta- 


couzské,  tištěné  po  prvé  u  Ch.  Perraulta 
r.  1697.  Jméno  měl  po  barvě  svého  vousu. 
Chtěje  zkoušeti  zvědavost  své  ženy  předstí- 
ral, že  odjíždí  na  cesty,  a  svěřil  jí  zlatý  klíč 
od  pokoje,  kam  zakázal  ji  vstoupiti.    Když 


lent  její  nebyl  tím  přece  zastřen  oku  tak 
zkušenému,  jako  byl  režissér  krakovského  a 
pak  varšavského  divadla  Jan  Jasiňski,  jenž 
ujal  se  její  vážné  divadelní  výchovy.  Pro- 
vdavši se  zatím  za  G.  S.  M-kého  vystoupila 


však  žena  při  té  zkoušce  neobstála,  zabil  ji.  |  s  rozhodným  úspěchem  nejdříve  v  Bochni, 
Stejný  osud  potkal  ostatních  pět  žen  a  te-  r.  1863  najala  s  bratrem  divadlo  v  Černov- 
prve  'poslední,  sedmou,  v  poslední  chvíli  za-  cích,  r.  1865  byla  získána  pro  divadlo  kra- 
chránili  tři  její  bratří  a  M-a  zprovodili  se  kovské,  r.  1868  pro  varšavské.  Ovdověvši 
světa.  Oba  motivy,  zapověděna  světnice  a  provdala  se  po  druhé  za  hr.  Karla  Bozenta- 
zachránční  vražděné  ženy,  jsou  dílem  oba  Chlapowského,  jenž  účastniv  se  polského  po- 
pohromadě,  dílem  jednotlivě  v  báchorkách  vstání  uchýlil  se  pak  do  Kalifornie,  kam  pře- 
a  písních  všech  národův  evropských.  M.  po-  ruŠivši  na  čas  svou  divadelní  dráhu  za  ním 
skytl  látku  opeře  Grétryově  »Raoul€  (Pař.,  se  odebrala  též  M.,  jež  pro  veřejnost  po- 
1789)  a  k  Tieckovu  duchaplnému  dramatu  držela  si  toto  své  jméno.  Když  podniky 
»Phantasus«;  rovněž  k  Offenbachově  kari-  manželovy  skončily  nezdarem,  vrátila  se  M. 
katurní  operettě  >Barbe-Bleuec  (1866),  také  na  k  divadlu  a  hrála  nejprve  anglicky  (1877), 
českém  jevišti  dávané.  Mnozí  domnívali  se, '  pak  v  San  Francisku  jako  Adrienna  Lecou- 
ie  báchorka  má  základ  prastarý  a  pradaleký,  vreurova.  Pak  hrála  s  velikou  slávou  i  v  ji- 
až  indický;  v  báchorkách  východních  opravdu  ných  městech  sev.-amer.,  zvláště  v  Londýně 
2akázaná  světnice,  klíč  k  ní  a  modrý  vous  se  v'  Court-theatru  od  r.  1880.  R.  1891  hrála 
vyskytují.  Pověst  má  snad  historický  základ  pohostinsku  na  nár.  divadle  v  Praze.  Nyní  žije 
v  tom,  že  Gilles  de  Rais  (Retz)  byl  r.  1440  opět  v  Americe,  kdež  hraje  anglicky.  Talent 
odpraven  v  Kantech  pro  podobné  zločiny,  M-ké  jest  význačně  lyrický,  hra  její  veskrze 
ač  nesnadno  to  dokázati.  Srv.  E.  Sidney  '  pravdivá,  vychází  však  spíše  z  vlastního  je- 
Hartland,Theforbiddenchamber(»TheFolk- ijího  nitra  nežli  z  chladných  studií  skuteč- 
lore  JournaU,  sv.  3.,  str.  193  a  násl.);  abbé  něho  života.  Cíl  tvorby  její  při  tom  jest 
Bossard,  Gilles  de  Rais,  maréchal  de  France,  vždy  zaokrouhlený  celek,  jemuž  slouží  vše- 
dit  Barbe-bleue  (Pař,,  1886);  Schefíler,  Franz.   cky  podrobnosti  a  podrobuje  se  vnější  úprava. 


496  Modrzewski  —  Modul. 

Nčjzdařilejáí  jsou  její  prosté  postavy  dívčí,  stupci,  Jak.  Uchariski  a  Mik.  Wolski,  zůstal ř 
jež  obklopuje  něžnou  poesií,  avšak  i  pro  he-  M-kému  příznivými.  Koku  1561  utkal  se  M. 
roiny,  jež  poněkud  idealisujc,  má  silný  pa- !  prudce  v  polemice  s  Orzcchowským  pro 
thos.  Nyní  jsou  nejslavnější  její  úlohy  Maria  otázky  náboženské;  byv  jím  napaden  a  po- 
Stuartka,  lady  Macbethova,  Fedora,  Dáma  mluvami  očerněn  bránil  se  brošurami  Nar- 
s  kameliemi  a  j.  ratio  simplex   (Pinczów,  1561)   a   Orichovhis 

Modrzewski  Andrzéj,  znamenitý  mysli-  (1563),  v  nichž  ukázal  přesvědčivé  ničemnost 
tel  a  publicista  polský  XVI.  stol.  (*  1503  —  prostředků,  jakých  proti  němu  užil  Orze- 
t  1569  n.  1570).  Pocházel  ze  slezské  rodiny  chowski.  V  dalších  svých  letech  obíral  se 
Fryczův,  kteříž  usadivše  se  v  Polsku  psali  '  M.  nejvíce  otázkami  náboženskými.  V  1. 1553 
se  pak  dle  svého  sídla,  vsi  Modrzewa.  R.  1519  až  1556  napsal  De  ordimbus  ecclesiae  (véno- 
dosáhl  M.  na  krakovské  universitě  stupně  váno  papeži)  a  Libri  třes , . .  d-i  reccato  ori- 
bakalářského,  načež  nějaký  čas  další  zprávy  gínis,,,  ds  Ubtro  hominis  arbitno,,.  de pro- 
o  něm  jsou  nejistý;  zdá  se  však,  že  se  zdr-  videntia  et  praedestinatione  Dei  aetema,  Vy- 
žoval  na  dvoře  Laských.  S  Hieronimcm  La-  zván  Sigmundem  Augustem,  jenž  by  si  byl 
ským  byl  na  jeho  cestách  po  Uhrách  a  po  přál  ukliditi  spor  o  dogmatu  sv.  Trojice^ 
Turecku.  Žil  v  přátelských  stycích  i  s  Janem  vzniklý  s  protestanty,  sestavil  a  posoudil 
Laským  za  jeho  zahraničného  pobytu  a  v  Ně-  M.  dosavadní  názory  všech  theologův  o  té 
mecku  seznámil  se  s  Melanchthonem.  Ve  via-  věci  připojiv  přání,  aby  byla  k  urovnáni 
sti  jeho  shledáváme  se  s  Mkým  zase,  když  sporu  svolána  národní  synoda,  jež  by  roz- 
král  Sigmund  I.  zamýšlel  (1538)  provésti  zá-  hodlá  sama  bez  ohledu  na  tridcntský  sněm. 
kon,  jímž  by  za  vraždu  šlechtic  platil  živo-  Pius  V.  zvěděl  o  obsahu  tohoto  spisu,  jenž- 
tem,  sedlák  hrdlem;  tu  vznikly  jeho  čtyři  byl  poslán  k  tisku  do  Basih-je,  a  podařilo  se 
rozpravy  (orationes)  De  poena  homicidii  (Kra-  mu  na  cestě  jej  zachytiti  (1566).  Na  M-kého- 
kov,  1543,  1545  a  1564),  v  nichž  mluví  ke  uvržena  pak  církevní  kletba  i  zbaven  ke 
všem  stavům  vyšším,  ale  obrací  se  též  k  ná-  stáří  všech  svých  úřadův  a  důchodů;  M^ 
rodu  a  prostému  lidu  {ad  populum  plebemque  však  nesklonil  se  proto  a  napsal  k  posled- 
polonam),  kterýžto  krásný  rys  spravedlivosti  nímu  dílu  ještě  dvě  části,  v  nichž  dokázal 
i  k  porobeným  třídám  proniká  též  mnohými  důvodnost  svého  přesvědčení  (vydáno  a£ 
jinými  jeho  díly.  Tak  i  v  druhé  své  rozpravě  20  let  po  smrti  M-kého  jako  A,  F,  Modrevií 
Oratio  Philalethis  peripatetici  staví  se  proti  Silvae  guatuor,.,^  1590).  —  O  M-kém  psali: 
rozhodnutí,  jímž  zbraňovalo  se  měšfanům  na-  J.  M.  OssoliAski,  Wiadomošci  histor.  krytycz^ 
bývati  půdy.  Sněm  tridentský,  k  němuž  cho-  (III.  díl);  St.  Nowicki,  J^drzéj  Frycz  M.  (Var- 
válo  se  polské  duchovenstvo  velmi  Iho:  tejně,  šava,  1856);  A.  Malecki  v  »Bibl.  OssoliA.« 
dal  M-kému  původ  ke  spisu  Oratio ...  de  le-  (1864,  nejdokonalejší  práce).  Prof.  VI.  Ivan^ 
gatis  ad  concilium  mittendis  (Krakov,  1546),  Lamanskij  promluvil  v  zasedání  petrobrad. 
v  němž  žádá  za  vyslání  polského  poselstva,  oddělení  slovanského  komitétu  r.  1874  řeč^ 
jež  by  na  sněme  tom  hájilo  práv  a  zájmů  '  v  níž  vysoce  cenil  práce  i  nezlomný  charak- 
polského  národa  a  církve.  Tím  vzbudil  po-  ter  M  kého. 
zornost  Sigmunda  I.  i  králeviče  Augusta,  Modsohiedl  v.  Močidlce. 
jenž  jmenoval  ho  svým  tajemníkem  (1546).  Modagno  [-úňo|,  m.  v  ital.  prov.  Bari^ 
Od  té  doby  měl  M.  účast  v  mnohých  důle-  stanice  trati  Bari-Tarcnt,  sídlo  biskupské,. 
žitých  poselstvech,  jako  do  Dánska,  do  Ně-  s  renaissančním  chrámem,  má  8676  (Jako 
mecka  ke  Karlovi  V.  a  k  Ferdinandovi,  k  AI-  obec  9880)  obyv.  (1881);  prádelny  na  bavlnu^ 
bertovi  Pruskému,  do  Prahy  a  do  Antverp  koželužny,  obchod  s  již.  ovocem  a  olivovým 
(1549)  a  j.    R.  1553  stal  se  po  otci  ve  Wol-    olejem. 

borzi  fojtem.  Toho  času  dokončil  již  nejváž-       Modul  ve  fysice:  1.  M.  pružnosti  v  tahu. 
nější  své  dílo:  Commentariorum  de  republica   a  tlaku.    Působí-li  síla   Pna  tyč  délky  /  a. 
emendanda  libri  quinque  (v  Krakově  r.  1551   průřezu  p,  prodlužujíc  ji  o  Ji,  platí  vztah 
toliko  knihy  3;  úplné  jest  basilejské  vydání  d      tf    ^^ 

z  ř.  1555),  v  němž  pojednává  obšírně  a  dů-  P=  Ep  -j-, 

kladně  o  zvycích  a  správě  v  král.  Polském,  ^#.^1.;  „^v,x\^^  ,',«,s..«^^»;    jp   :r»««.i;»  .^  ^ 

o  ieho  rírkfvnírh   nnmřrerh    zvl-iítř   víak  ^^^'^  veličma  umemosti    E  jmenujc  se  m^ 

í^í  r^  íkiu    nrn  n  P*  T/L    „U  .Ti  Iw^onZÍ  pružuostivtahu.  Poněvadž  stejný  vztah 

tez  o  škole,   pro  niž  zadá   ve   vsv.obecném  i^^-  „„^j«„ji«,:  „x»i;A;r,^«»í  rN^w  ;  ¥Á>A^y  ir/í,.« 

^Ai^^,   ^Au^^^l^Ar.v.    -^x„    ^^   «•«..   ^.íui'«u  mezi  uvedenými  veJicmami  platí  i  tendy,  když 

zájmu   důkladných   změn,   ne   sice   náhlých,  m     p  ^r^J.:  gměrem   ooačn^m    čili   kdvž 

překotných,    ale   stálých,    postupujících    po  ^í!*^    Pl?u„„f/^:!^^^^^ 

stupních  pevně  k  vytknutému  cíli.    Rovněž  '"^'^^  protrhnuti  způsobuje  stlačeni,  nazývá 

v   soudnictví   ušili 

rovné.   Dílo  to  staío 

že  bylo  přeloženo 

španělštiny;  polský  překlad  pořídil  Cyprýan   ";^^"  ''    v.u...^  .jr-  -- 

Bazylik  pod  názvem  A.  fr.  M.  O  poprawie    ^ztaném .  éL  ^  ^  £'. 

Rzeczy   pospolitci    ksi^gi   czworo . . .  (Lask,  r  l 

1577).  V  Římě  vzbudily  však  smělé  myšlénky   Koefíicient  fi  sluje  koefficientem  Poissono- 

knihy  té  velikou  nelibost;  M.  byl  odtud  pode-   vým. 

zříván  z  kacířství  a  biskup  kujavský  Droho-       2.  M.  pružnosti  objemový  zavádí  se 

jewski  dostal  důtku.   Ten   však  i  jeho   ná-   ze  vztahu  platného  mezi  změnou  objemu  JV' 


roe 


Modulace  —  Moen.  497 

a  tlakem  (nebo  napjetim)  P\  který  je  způ-  Mo6  JSrgen  Engebretsen,  spisovatel 
sobuje.  Jest  obdobné  jako  dříve  a  kulturní  historik  norský  (*  1813  v  Holmu  — 

pt  ^^  r  éX  "I"  ^^^^  ^  Christianii).    Studoval  theologii  a 

í^  *  stal  se  posléze  biskupem.  Již  za  studii  obí- 

Konstanta  C  jmenuje  se  m-em  objemovým;  rz\    se    sbíráním    folkloristickým    a    vydal 

s  předešlým  m-em  E  souvisí  rovnicí  s  Asbjornsenem  Norské  Folke-Eventyr,  Roku 

1      E  1840   vydal   samostatné   Samling  af  Sange, 

^  ^^  ^  1 2a '  Folkeviser   og   Siev   i   norské  Almuedialekter 

fi    M    r^f„*«/^e4.í«l,,./;.l^*«í     Lr..^ii4-i'  (3.  vyd.  1869),  potom  dvě  sbírky  básuí:  DiWtf 

a|:ii?y/délťy°^?J^ř:z5  kruhového  Spolo:  k  -'<!•. ".4../  ř^'  -oinoVstřehno^uti 

hém  konci  o  úhel  a,  při  némž  nastane  rovno-    ^^,^w^lJy^L;Z„\/tZ„  r^^ 

(//),  a  mezi  pružnost,  platí  vztah  Moeblii.  Pa  u  1  j  u  I  i  u s,  lékař  ném.  (*  1853 

H=—' r-  —  r*~.  v  Lipsku).    Lékařství  vystudoval  v  Jené  a 

2(l-f  fi)  2       d  Marburce.  byl  v  1.  1883-93  docentem  v  Lip- 

Konstanta  E       ^  ^  sku  a  rediguje  od  r.  1886  lékařský  sborník 

2(l+ft)  »Schmidt8  Jahrbůcher*.  Je  znám  jako  neuro- 

sí uje  m-empružnostivkroucení,  zkrátka  log.  Napsal  zvlálté :  Allgemtine  Diagnostik  der 
m-em  torse.  Nervenkrankheiten  (Lips.,  1885,  2.  vyd.  1893J; 

4.  M.  pevnosti  v  tahu  stanoví  napjetí  Neu^ologische  Beitrdge  (t.,  1894 — 98,  5  sv.}; 
drátu  nebo  tyče  vzhledem  k  jednotce  prů-  Ober  die  Behandlung  der  Nervenkranken  und 
řezu  (1  mm*  nebo  1  cm*),  při  némž  nastane  die  Errichtung  von  NervenheiUtátten  (Berlin, 
přetržení.  Podobné  definovány  jsou  m-y  1S96);  Ober  das  Pathologische  bei  Goethe(Lips., 
pevnosti  v  tlaku  (při  rozdrcení),  při  zlo-    1898— 99). 

mění  a  překroucení.  Místo  názvů  m. '  Moehrlng^  L.,  mateřka,  rod  rostlin 
užívá  se  v  případech  posledních  názvu  2déložných  z  čeledi  hvozd iko vitých,  pod- 
koefficient.  nvk.       čel.  kuličko  vitých  ^^l/smeae)  a  sekce  pta- 

ModnUtoe  (lat),  v  hudbě  přechod  z  tó- |  Čincovitých  (5/e//ďn^4ie),  zastoupený  v  Ce- 
niny do  tóniny  v  melodii  i  v  harmonii,  ač  !  chách  obecným  druhem  M.  trinervia  Clairv., 
v  užším  smysle  značí  m.  jen  harmonický  po-  m.  trojŽilná,  a  vzácným  dr.  M.  muscosa  L., 
měr,  sled,  změnu  a  spojeni  akkordů,  téhož  m.  trsnatá.  M.  má  nedělené  n.  vykrajované 
hudebního  kusu.  listy,  4 — Sčetné  květy  s  počtem  tyčinek  oby- 

Modvliui  v.  Logarithmus,  str.  257.         '  čejně  dvojnásobným  a  2 — dpouzdrý  plod  se 

Modas  (lat.),  způsob,  m.  vivendi,  způ- :  semeny  hladkými,  lesklými,  ledvinovitými  a 
sob  Života.  u  pupku  přívěskem  opatřeními.  M.  trinervia 

V  logice  znamená  m.  způsob  úsudku  (na  roste  v  houštích  a  stinných  lesích  a  jest  zna- 
pr.  barbara,  darii  a  j.).  Ve  čtyřech  figurách  |  telná  3žilnými  celokrajnými  listy.  Dia, 
syllogistických  jest  takových  modů  možno  i  von  Moelk  Josef  Adam,  malíř,  činný 
64,  a  náleží  zvláštnímu  vyšetřování,  aby  '  v  2.  pol.  XVIII.  stol.  (*  asi  v  Tirolsku  po- 
stanoveno  bylo,  které  z  nich  jsou  platnv  '  čátkem  XVIII.  st.).  leho  otec  Matiáš  byl  sám 
a  které  nikoliv.  M.  ponens  a  m.  tol-i  malířem  a  bezpochyby  také  učitelem  svého 
lens  jsou  druhy  úsudku  hypothetického,  syna,  který  později  pracemi  svými  v  Tirol- 
a  sice  soudí  první  z  kladu  podmínky  na  '  sku  nabyl  tsdcového  jména,  že  byl  povýšen 
klad  podmíněného  (na  př.  je-li  dým,  hoří;  i  do  stavu  šlechtického.  R.  1754  jmenován 
jest  dým  —  tedy  hoří),  druhý  z  popření  pod-  také  malířem  komorním.  V  době  pozdější 
míněného  na  zápor  podmínky  (na  př.  je-li  '  Žil  ve  Štýrsku,  kde  se  také  nalézá  větší  čásf 
duha,  jest  mrak;  není  mraku  —  není  duhy),  jeho  prací,  zejména  fresky  v  chrámě  mino- 

M.  v  mluvnici  v.  Způsob.  ritském  v  Mariahilfu  z  r.  1769,  fresky  v  ci- 

M.  čili  příkaz  jest  v  právu,  a  to  při  da-  sterc.  klášteře  v  Reinu  u  Št.  Hradce,  fresky 
rech  a  posledních  pořízeních,  ona  vedlejší  v  kostele  ve  Weizberku  a  tamže  olt.  obrazy: 
doložka,  kterou  příjemci  nějakého  prospěchu  Pěstoun  sv,  Josefa  Sv.  Anna,  Sv.  Trojice.  Ve- 
jest  uloženo,  aby  věci  přijaté  (neb  její  hod-  čeře  Pdné  a  j.,  olt.  obrazy  Křest  Kristův  ve 
noty  peněžité)  užil  zcela  nebo  z  části  k  úČelu  Fiirstenfeldě,  Čtyři  olt.  obrazy  zrušeného  klá- 
určitému  neb  jinak  za  to  něco  splnil ;  násled-  stera  augustinského  v  Pollavě  {Sv.  Vit,  Sv.  Au» 
kem  této  doložky  zmenšuje  se  tedy  majet-  gustin,  Sv.  Rodina  a  Sv.  Jan  Nepom.).  Mimo 
ková  hodnota  dávky  břemenem  na  ni  vloŽe-  Rakousko  maloval  na  zámku  v  Nymphen- 
ným.  Přijme-li  někdo  věc  danou  mu  sub  burce.  Mnohé  z  obrazů  M-ových  sice  se  ne- 
níodo,  jest  zavázán  příkaz  (m.)  splniti,  leč  dochovaly,  ale  na  všech  chválí  se  velkolepá 
že  by  mu  bylo  uloženo  plnění  nemožné,  bez-  komposice,  dovedné  seskupení  osob,  pevná 
právně  nebo  nemravné.  Příjemce  majetkové   kresba  a  sytý  kolorit. 

hodnoty  může  ke  splnění  neb  opatření  ji-  Mo6n:  1)  M.  nebo  Moěn,  úrodný  ostrov 
stoty,  že  splní,  dle  rozličných  okolností  při-  dánský  naproti  jv.  cípu  Sjállfindu,  má  na 
držen  býti  buď  dárcem  samým  nebo  jeho  21'1  km*  13.600  obyv.  (1890).  Útvar  křídový 
dědici,  buď  osobou  třetí,  v  jejíž  prospěch  převládá,  povrch  jest  rovný,  toliko  na  vých. 
příkaz  byl  dán.  dostupuje   Aborrebjergem   143  m  výše.   Na 

Ottfiv  SloTJfk  NauCný  sv.  XVII.  22  x  xgox.  32 


498 


Moenchia  —  Mofett>'. 


vých.  padá  křídovými  útesy  náhle  do  moře. 
Obyv.  živí  se  hlavně  rolnictvím;  jediné  větší 
město  jest  Stege  s  2000  obyv.  (1890).  Pro 
příjemný  pobyt  jest  M.  hojné  navštěvován. 

2)  M.,  ostrov  v  moři  Baltickém,  v.  Moon. 

Voenolila  Ehyrh.,  běl  íčka,  rod  rostlin 
hvozdíkovitých  z  podčel.  kuřičkovitých 
(Alsineae)  a  sekce  ptačincovitých  {Stella- 
rieaé),  jenž  jako  bylina  lletá  má  4— 5četné 
kvéty,  4,  8  n.  10  tyčinek  a  4 — Spouzdrý  se- 
menník.  Tobolka  obsahuje  semena  ledvino- 
vitá  bez  přívěsku.  Na  písčitých  místech  roste 
v  Čechách  velmi  vzácně  M.  erecta  Ehrh.  (M. 
quaternella  Ehrh.,  M.  Sagina  L.),  b.  po  čtve- 
ré ná,  jako  bylina  lysá,  nasivělá,  skoro  jedno- 
duchá, s  1—2  květy  4četnými,  jichž  kalich 
jest  delší  plátků.  Děd. 

Moeris,  jezero  (dle  Brugsche  Aíéri-oir,  t.  j. 
Velké  jezero),  byla  dle  svědectví  Hérodotova 
rozsáhlá  umělá  vodní  nádržka  poblíže  laby- 
rinthu,  obvodu  3600  stadií  (asi  700  km), 
hloubky  50  orgjyjí  (80—90  m),  tvaru  po- 
dlouhlého, do  niž  po  6  měsíců  tekla  voda 
z  Nilu,  po  ostatních  6  měs.  pak  z  ní  vyté- 
kala a  zásobovala  dolní  Egypt  po  dobu  sucha. 
Velikolepé  dílo  to  přičítá  Hérodot  Amenem- 
hovi  III.  O  tom,  kde  jezero  toto  se  nalézalo, 
pronášeny  různé  domněnky.  Kdežto  geogra- 
fové XVlII.  stol.  hledíce  zejména  k  podlouh- 
lému tvaru  jezera  kladli  je  do  údolí  nilského 
mezi  Beni-Suef  a  Minie,  pronesl  Jomard  roku 
1800  mínění,  že  jezero  to  jest  totožné  s  dneš- 
ním jezerem  Birket  el  Kerúnem  v  depressi 
Fajjúmské.  Kolem  pol.  XIX.  stol.  ovládl  však 
názor,  kter^  projevil  Linant  de  Bellefonds, 
že  jezero  M.  hledati  jest  ve  vých.  části  kot- 
liny Fajjúmské  pod  prorvou,  jíž  Bahr  el  Jussuf 
vstupuje  do  depresse,  a  že  omezeno  bylo  na 
sev.  a  na  záp.  umělými  hrázemi,  jichž  zbytky 
podnes  tam  jest  viděti.  Naproti  tomu  White- 
house  (v  letech  osmdesátých)  mínil,  že  je- 
zero ono  zaujímalo  kotlinu  Fajjúmskou  a 
kotlinu  Vádi  Raján,  jihozáp.  odtud  polože- 
nou. Celkem  souhlasí  dnes  novější  badatelé 
(Whitehouse,  Brown,  Maspéro  a  F.  Petrie) 
v  tom,  že  jez.  M.  nebylo  bassinem  umělým, 
nýbrž  přirozeným  a  nejvýše  snad  uměle  při- 
xpůsobeným  a  regulovaným,  a  že  zbytkem 
jeho  jest  dnešní  jez.  Birket  el  Kerún.  — 
Srv.  Jomard,  La  lac  M.  comparé  au  lac  du 
Fayoum  (1800);  Linant  de  Bellefonds,  Mé- 
moire  sur  le  lac  M.  (1843) ;  referát  C.  White- 
houseův  v  »Compte  rendu  des  séances  de 
la  Soc.  de  Géogr.c  (Pař.,  1886);  Brown,  The 
Feiyoom  and  the  Lake  M.  (1891). 

Moero  nebo  Meru,  jezero,  v.  Kongo, 
str.  684  ď. 

Moers,  město  pruské,  v.  Mers. 

Moesle  (lat.  Moesia,  řec.  Mysia),  římská 
provincie  mezi  Dunajem  a  Balkánem  a  mezi 
Savou,  Drinem  a  Černým  mořem,  tedy  sev. 
čásť  bývalé  Thracie,  obydlená  Tribally,  Kro- 
byzy,  Mysy,  Gety  a  asi  od  r.  300  př.  Kr. 
keltskými  Skordisky.  Římské  výboje  počaly 
tu  r.  76  př.  Kr.  Tiber  i  us  učinil  M-ii  pro- 
vincií, z  níž  válčeno  s  Daky  a  Sarmaty,  ose- 
dlými na  s.  od  Dunaje.    Domitián  rozdělil 


M-ii  na  Horní  a  Dolní  (superior  a  infe- 
rior).  R.  57  po  Kr.  rozšířila  se  Dolní  M.  na 
sev.  od  Dunaje  o  pás  pobřežní  za  ř.  Tyras 
(Dněstr),  za  Trajána  pak  i  o  čásť  dnešního 
Rumunska,  ležící  vých.  od  ř.  Alutu  (Oltu). 
K  Horní  M-ii  připojena  t.  r.  Dacie  mezi  Du- 
najem a  Máruší;  Dacie  však  vydána  císařem 
Aurelianem  Gotům  (270).  Ve  IV.  stol.  vykázal 
Valens  v  M-ii  sídla  Visigotům  (375),  v  V.  až 
VII.  stol.  osadili  zvláště  Horní  M-ii  Slované 
a  posléze  Bulhaři. 

Moesta  C.  W.,  hvězdář  {*  1825  v  Zieren- 
bergu  u  Kasselu  —  f  1884  v  Drážďanech), 
podnikl  r.  1850  cestu  do  Chile  a  usadil  se 
v  Santiagu,  účastnil  se  nejprve  triangulace 
zemské  pod  Pissisem,  spojil  se  záhy  s  Gilli- 
sera  ke  konání  pozorování  astronomických 
na  provisorní  hvězdárně  blíže  Santiaga.  Po 
odchodu  Gillisově  byl  M.  r.  1852  jmenován 
ředitelem  chilské  národní  hvězdárny  a  pro- 
fessorem  astronomie  a  vyšší  mathematiky  na 
universitě.  Na  této  prozatímní  hvězdárně 
pracoval  do  r.  1860.  Výsledky  pozorování 
uveřejnil  ve  2  svazcích.  V  Peru  pozoroval 
M.  totální  zatmění  slunce  30.  listop.  1853  a 
podal  o  něm  rozsáhlou  zprávu.  Chilská  vláda 
počala  r.  1857  dle  jeho  plánu  stavbu  nové 
hvězdárny,  jež  byla  r.  1860  dokončena.  Na 
ní  konal  M.  četná  pozorování;  pozorování 
planety  Marsa  za  opposice  r.  1862  jsou  ve 
zvláštním  spise  diskutována.  Rozsáhlá  pozo- 
rování konal  M.  též*k  určení  podnebí  Sant- 
iaga. Dne  18.  led.  1865  objevil  vlasatici  1865  I, 
t.  r.  obstaral  pro  vládu  koupi  devítipalcového 
refraktoru  v  Evropě,  ale  nevrátil  se  do  Chile, 
nýbrž  trávil  dílem  v  Marburce,  dílem  v  Kas- 
selu a  od  r.  1870  trvale  v  Drážďanech,  kde 
zpracoval  materiál  pozorovací  ze  Santiaga, 
jehož  výsledky  uveřejnil  v  »Annales  de  la 
Universidad  de  Chilec  a  v  >Astr.  Nachrich- 
tenc  (sv.  86—88,  94,  98  a  99).  Gs, 

Moestlln  v.  Mástlin. 

Mofetty  jmenovaly  se  původně  výdechy 
kysličníku  uhličitého,  objevující  se  ob  čas 
v  okoU  Vesuvu ;  nyní  zoveme  tak  všeobecné 
prameny  plynu  toho  v  okolí  sopek  činných 
a  vyhaslých  i  mimo  ně.  Poněvadž  jest  hu- 
stota kysličníku  uhličitého  značně  větší  než 
hustota  vzduchu,  nahromaďuje  se  na  dně 
jeskyní  a  kotlin  a  může  tak  omámiti  a  usmrtiti 
zvířata,  jež  tam  zabloudila.  Nejznámější  m. 
jsou  ve  »Psí  j  esky  ni «  při  jezeru  Agnanském, 
ve  Flegrejských  polích  u  Neapole,  v  >Údoli 
smrti«  na  Jávě;  hojny  jsou  též  v  Eifelu, 
u  Laašského  jezera,  v  Auvergni,  v  Čechách 
u  Mar.  Lázní  a  j.  Mnoho  kysličníku  uhliči- 
tého z  m-tt  bývá  pohlcováno  vodou,  čímž 
dán  podnět  ke  vzniku  kyselek.  M.  vznikají 
hlavně  rozkladem  uhličitanů,  zvláště  vápence, 
účinkem  kysl.  křemičitého  za  vlivu  vyšší  te- 
ploty, vody  a  tlaku,  ač  i  jiný  původ  jest 
možný.  Mnohé  m.,  zvláště  v  okolí  sopek, 
možná  považovati  za  změněné  fumaroly 
(v.  t.)  nebo  solfatary,  na  př.  v  sirných  je- 
skyních na  Bůdósu  ve  vých.  Sedmihradsku. 
Pramenů  kysličníku  uhličitého  zvláště  vydat- 
ných (Nauheim  ročně  475.000  kg^  Meinberg 


Moffat  —  Mohair. 


499 


700.000  kg)  užívá  se  i  k  účelům  průmyslo- 
vým. Pé. 

Moffat  [-f<t:tj,  lázeňské  místo  v  hrabství 
Dumfries  ve  Skotsku,  v  příjemném  údolí 
t.  Annanu,  vlévající  se  do  zát.  Solwayské, 
má  2291  ob.  (1891). 

Moffat  [-fet]  Robert,  missionář  skot. 
(*  1795  —  1 1883),  byl  původně  zahradníkem 
a  vyslán  Londýnskou  missijní  společností  do 
jižní  Afriky,  působil  hlavně  mezi  Hottentoty; 
později  usadil  se  v  Kurumaně  a  žil  tam  10  let 
mezi  bečuany,  pro  jejichž  jazyk  napsal  gram- 
matiku  a  slovník.  Přeložil  do  bečuánátiny 
bibli  a  církevní  zpěvy;  kromě  toho  napsal 
Missionary  labours  and  scenes  in  southern 
A/rica  (Lond.,  1842). 

Mos^dor  (maur.  Sueira,  t.  j.  krásná,  berb. 
Tassurt),  příst.  m.  na  atlantském  pobřeží  ma- 
rockém,  na  z.  od  Marokka,  na  j.  od  ústí  Ten- 
siítu,  rozkládá  se  na  skalnatém  výběžku,  jenž 
při  silných  přílivech  bývá  odloučen  od  pev- 
niny. Město  silnou  zdi  obehnané  dělí  se  na 
tři  části;  v  první  (Kasba),  poměrně  nejúprav- 
nější, jsou  vládní  úřady,  konsuláty  (rak.  agen- 
tura), ápan.  klášter  a  škola;  na  severových. 
rozkládá  se  vlastní  město  (Medina)  s  pravi< 
dělnými  ulicemi,  dvěma  tržišti  a  hlavní  me- 
šitou,  obývaná  Maury  a  Araby;  ve  třetí,  nej- 
špinavější (Aíelld),  bydlí  židé,  kteří  mají  vše- 
chen obchod  v  svých  rukách.  Do  přístavu 
mohou  vplouti  toliko  menší  lodi,  větší  musí 
kotviti  v  širém  moři.  Město  jest  chráněno 
2  pevnostmi  a  3  batteriemi;  na  protějším 
ostrůvku  jest  dalších  6  batterií,  ale  vŠe 
T  úplném  nepořádku.  Podnebí  jest  pravi- 
•delné  a  příjemné;  vodu  do  města  dodává 
vodovod.  Počet  obyvatel  udává  se  nestejně, 
-dle  jedněch  12—15.000,  dle  jinoch  18—20.000 
duši,  nejvíce  Maurův  a  Arabův,  dále  Židův 
asi  8000  duší;  Evropanů  toliko  kolem  200. 
Obchod  není  příliš  značný.  M.  je  důležitým 
místem  pro  vývoz  pštrosích  per  ze  Súdánu, 
<lále  vyvážejí  se  plodiny,  ovoce,  halfa,  kůŽe 
a  j.,  dováží  se  cukr  (hlavně  belgický),  ba- 
vlna, železné  a  měděné  zboží,  papír,  porcu- 
ián.  M.  založen  byl  v  1.  1760—75.  R.  1840 
bombardován  loďstvem  francouzským.  Nu, 

MogadoKO,  Moffduia  a  Moffdiia  viz 
Makdišu. 

Moflpan  v.  Pandanus. 

Mosiolnloa,  ves  v  Haliči,  hejtm.  Tere- 
bovla,  okr.  Budzanov;  3130  ob.  větš.  rusín. 
(1890),  řím.-  a  řeckokatol.  fara  a  2  obecné 
"skolv. 

IbgUa  P.  v.  Mohyla  P. 

Mofl^Ua,  ves  v  Haliči,  v  hejtm.  a  okr.  kra- 
kovském, se  717  oby  v.  pol.  (1890),  katol.  fa- 
rou a  klášterem  cisterciáckým  založeným 
v  Xin.  stol. 

MogUev  v.  Mohilev. 

MogUno,  krajské  město  v  Poznaňsku,  ve 
vlád.  obv.  bydhošCském,  stanice  žel.  dráhy 
(Poznaň-Toruň  a  M.-Střelno);  3148  obyv. 
(1890),  soud  I.  stol.,  2  katol.  a  evang.  kostel, 
▼ySší  div.  škola,  zrušený  (1803)  klášter  ber- 
^ardinský,  výroba  škrobu,  oleje,  mýdla;  rol- 
mictví  a  dobytkářství. 


MoglstéA,  přímořský  pruh  perské  pro  v. 
Kirmanu  (v.  t.). 

Moffolzen  v.  Bukovec  4). 

Moflnier  (mogérj,  hl.  m.  distr.  ve  špan. 
prov.  Huelvě  (Andalusie),  při  ústí  ř.  Tinta, 
se  špatným  přístavem,  má  8750  ob.  (1887). 
Na  j.  leží  vesnice  Pal  os,  východiště  výpravy 
Columbovy  r.  1492.  Značný  obchod  s  vínem, 
vinným  octem  a  koňakem. 

Mos^,  Veliký  m.  (z  persk.  mugal,  t.  j. 
Mongol),  titul  panovníků  z  rodu  Timur-len- 
gova,  kteří  r.  1525  zmocnivše  se  Hindustánu 
založili  zde  říši  Mogulskou  n.  Mugal- 
skou,  jíž  vládli  až  do  r.  1857.  Sídlem  jejich 
bvlo  m.  Dehli,  potom  Agra.  Viz  Indie 
Východní,  dějiny,  str.  593 fr. 

Mognntia  a  Moguntlaonm  v.  Mohuč. 

Mofl^ura  v.  Magura  a  Mojgrád. 

Moha  v.  Panicům. 

Moha,  ves  v  uherské  župě  a  okr.  krá- 
lovsko-bělehradském;  630  obyv.  maď.  (1890), 
pš.,  telegraf,  stanice  dráhv  (Új-Sz5ny-Král. 
Bělehrad)  a  lázně  (kyselka)  četně  navštěvo- 
vané. 

Moh&os  v.  Moháč. 

Moh46  (Mohdcs),  město  v  již.  Uhrách  na 
prav.  bř.  Dunaje  a  při  stanici  Moháčsko- 
Pětikostelské  dráhy,  v  župě  Baranya;  má 
14.403  ob.,  z  nichž  je  2775  srb.,  1330  chorv., 
7991  maď.,  2173  něm.  (1890),  stoličný  úřad, 
okr.  soud,  spořitelnu,  5  kostelů,  klášter  fran- 
tiškánský, katol.  gymnasium,  residenci  bi- 
skupa pětikostelského,  kasárna,  vynikající 
obchod  s  dřívím,  obilím,  uhlím,  trhy  na  do- 
bytek, rolnictví,  vinařství  a  čilou  plavbu  po 
Dunaji  (důležité  přístaviště  parníků).  Naproti 
lesnatý  a  močálovitý  Markétin  ostrov 
(v.  t.).  —  Okresní  soud  moháčský  má 
46.784  obyv.  (1890)  větš.  maď.  M.  znám  jest 
osudnou  bitvou  r.  1526  (v.  Ludvík  8),  426  a 
a  Čechy,  252  a). 

al-MohíkdOVOl,  původně  náboženská  sekta 
islámu,  pak  dynastie.  Zakladatelem  byl  Mu- 
hammed  ben  Túmart,  mahdí  Magribu. 
Týž  založil  nejprve  sektu  vyznavačů  jednoho 
pravého  boha  (al-muvahhidín,  z  toho  al- 
M.),  načež  vystoupil  proti  al-Morá vidům 
(v.  t.).  Poslední  vladař  těchto  Ishák  r.  1147 
zavražděn  a  Marokko  opanováno  al-M.  ve- 
denými chalífou  Abd-ul-Múminem.  Odtud 
přenesli  al-M.  těžiště  svého  působení  do 
Španělska,  kde  vůdce  a  vládce  jejich  (Jakub 
al-Mansúr)  porazil  r.  1195  Kastilské  u  Alar- 
cosu.  Ale  porážka  nástupce  Mansúrova  Mu- 
hammeda  u  Navas  de  Tolosa  r.  1212  spo- 
jenými Kastilci,  Aragonci  a  Navarci  měla  za 
následek  zničení  moci  al-M-ců  ve  Španělích, 
po  němž  následoval  tam  pak  úpadek  arabské 
moci  vůbec.  V  Africe  dostavil  se  úpadek 
al-M-ců  brzy  potom  jako  následek  domácích 
třenic,  jimiž  umožněna  vzpoura  odbojných 
kmenů.  R.  1269  zaujali  bemí  Merín  místo 
al-M-ců.  Srv.  Goldziner  v  Z.  d.  d.  m.  G.  XLI., 
str.  30  a  n.  a  XLIV.,  168  n.;  Dozy,  History 
of  the  Almohades  (2.  vyd.  Lejda,  1881)  a  j.  Dk. 
Mohair  [mohér]  (frc.  moire,  poil  de  chevre  \ 
jest  srsť  kozy  angorské,  velmi  jemná,  sněho- 


500 


Mohamed  —  Mohelnice. 


bílá,  řidčeji  šedá  nebo  černá,  120  aŽ  150  mm 
dlouhá.  Vyváži  se  z  Malé  Asie  do  Evropy 
jednak  jako  předivo,  jednak  již  sepředená  ve 
přízi;  přize  mohairové  užívá  se  k  výrobě 
plyšů,  přcvěsnÝch  Šátků,  jako  útku  do  tkanin 
polohed vábných  a  j.  Látky  z  přediva  tohoto 
bývají  černé  neb  i  jinobarevné  a  vynikají 
krásným  leskem  jako  hedvábí.      BerouŠek. 

Mohamed  v.  Muhammed. 

MohanunerA,  Muhammerah,  přístavní 
město  v  perské  prov.  Chúzistáně,  při  stoku 
Kárúnu  a  Satt-el-arabu,  má  15.000  ob.  (1885), 
značný  průmysl  jirchářský,  barvířský  a  zlat- 
nický; přístav,  navštěvovaný  hlavně  Angli- 
čany, jest  přístupný  lodím  o  10  m  ponoru, 
jednak  po  Šatt-el-arabu  a  Hafaru,  jednak  po 
průplavu  Bamiširu,  jímž  Kárún  vylévá  se 
přímo  do  moře.  Obchodní  důležitost  M.  se 
zmohla  od  té  doby,  co  Angličané  obdrželi 
právo  plavby  po  Kárúnu,  čímž  dosáhli  vý- 
hodného spojení  se  Šústerem,  Komem  i  Ispa- 
hánem.  Vyváží  se  hlavně  obilí,  olejnatá  se- 
mena, len,  růžový  olej  atd.  Město  založeno 
v  pol.  XIX.  stol.,  r.  1856  obsazeno  Angličany, 
ale  po  úpravě  hranic  turecko-perských  vrá- 
ceno Persii.  dŠ, 

Mohan  (lat.  Moenus,  něm.  Aíain),  hlavní 
pravý  přítok  Rýnu,  vzniká  jako  Bílý  M.  na 
vých.  svahu  Ochsenkopfu  (1023  m  n.  m.)  ve 
Smrčinách  ve  výši  894  m  a  spojuje  se  pod 
Kulmbachem  ve  výši  295  m  s  Červeným  M  em.  ! 
U  Bamberka  tvoří  první  Sírou,  úrodnou  kot- 
linu, proslavenou  pěstováním  zeleniny;  zde 
přijímá  z  j.  řeku  Rednici,  která  ve  spojení 
s  průplavem  Ludvíkovým  pomocí  ř.  Altmúhly 
M.  spojuje  s  Dunajem.  Na  to  proráží  si  M. 
cestu  mezi  Steigerwaldem  a  Hassbergem  až 
k  Svinibrodu  (225  m).  V  dalším  toku  mezi 
Svinibrodem  a  GemÚndenem  tvoří  údolí, 
v  němž  se  hojně  révy  pěstuje.  U  Gemůn- 
denu  přijímá  ř.  Sinn  a  tranckou  Sálu.  Od 
Gemúndenu  až  k  Aschaífenburku  klikatý  tok 
její  podobá  se  podkově,  kterou  vyplňuje  po- 
hoří Spessart.  Mezi  tímto  pohořím  a  Odcn- 
waldem  teče  řeka  malebným  údolím,  vrou- 
beným zalesněnými  vrchy.  U  Aschaífenburku 
dostává  se  M.  do  rýnské  nížiny  a  tím  počíná 
jeho  dolní  tok  v  oblouku  přes  Frankfurt 
(90  m)  až  k  Mohuči,  nad  níž  vlévá  se  do 
Rýnu  ve  výši  86  m  a  hrdlem  210  m  širokým. 
V  té  části  přijímá  několik  poboček.  Tok  M-u 
jest  495  km  dlouhý,  přímá  čára  od  pramene 
k  ústí  má  252  km,  úvodí  26.430  km\  Splav - 
ným  jest  od  ústí  Rednice  ř330  km).  R.  1885 
ve  Vircpurku  založena  společnost  pro  paro- 
plavbu  na  M.  a  r.  1886  akciová  společnost 
pro  řetězovou  paroplavbu  na  části  od  Aschaf* 
fenburku  až  po  Kitzingen.  Tak  vznikl  čilý 
ruch  plavební,  zabývající  se  nejvíce  dopra- 
vou surovin,  zboží  koloniálního,  obili  a  uhlí 
(r.  1892  bylo  dopraveno  36*85  milí.  tkm.  — 
Srv.  Schanz,  Die  Mainschiffahrt  im  XIX. 
Jahrh.  (Bamb.,  1894);  Faber,  Zuř  Hydrografie 
des  Maingebictes.  H^k. 

Mohansko-Dimajský  průplav  v.  Du- 
najsko-Mohanský  průplav. 

Mohar,  bot.,  v.  Setaria. 


Mohave,  též  M  oj  a  ve,  lA.- Desert,  poušC 
na  jv.  Kalifornie,  asi  na  34^  s.  š.  a  116^  z.  d. 
Gr.,  tvoří  trojúhelník  velký  as  125.000  km-, 
který  prostírá  se  mezi  dolním  tokem  ř.  Co- 
lorada na  v.  a  pohořím  San  Bemardino  na 
z ,  kdežto  na  s.  splývá  s  pouštěmi  státu  Ne- 
vady. Snižuje  se  do  středu  až  na  305  m  n. 
m.,  kde  leží  4  slané  močály,  do  nichž  vlévá 
se  v  době  deŠťů  říčka  M.,  stékající  s  hor 
San  Bernardino,  jediný  to  vodní  tok  pouště. 
Podél  hor  a  při  sev.  hranici  táhne  se  řada 
vyschlých  jezer  (Dry  Lakes),  z  nichž  nej- 
větší M.  Lake  (230  km*)  leží  na  s.  od  San 
Bernardina.  Podnebí  jest  nesnesitelně  horké, 
zjištěné  maximum  teploty  +  52*8^C,  v  noci 
však  klesává  teploměr  pod  bod  mrazu.  Chu- 
dičké rostlinstvo  daří  se  jen  v  údolí  ř.  M., 
avšak  v  poslední  době  vykopáním  několika 
artéských  studní  a  zavodňovacích  kanálů 
získáno  něco  půdy  kultuře.  Pouští  vede  traf 
dráhy  Atlantsko-pacifické  a  důležitá  silnice 
z  Los  Angeles  Cal.  do  Prescottu  Ariz. 

Vohawk  [mohák],  řeka  v  sev.-amer.  státě 
Novoyorském,  vzniká  v  hrab.  Lewis,  teče  nej- 
prve směrem  již.,  pak  jihových.  a  tvoříc  četné 
prahy  vlévá  se  u  Cohoesu  do  Hudsonu.  Po- 
dél střed,  a  dol.  toku  veden  jest  kanál  a 
2  železniční  trati.  M.  má  250  km  délky. 

Mohawkové  v.  I  rokové. 

Mohelka:  1)  M.,  řeka  v  Čech.,  v.  Čechy, 
str.  43  «.  —  2)  M.,  víska  t.  u  Stražiště,  hejtm.. 
okr.  a  pš.  Mnichovo  Hradiště,  fara  Hlavice; 
7  d.,  55ob.  č.  (1890),  myslivna. 

Mohelnioe :  1)  M.,  ves  v  Čechách  při  Mo- 
helce,  he}tm.,  okr.  a  pš.  Mnichovo  Hradiště 
(část.  Loukovec);  33  d.,  211  ob.  č.  (1890),  fil. 
kostel  Nanebevzetí  P.  Marie,  Itř.  šk.,  popi. 
dvůr  a  3  mlýny.  —  2)  M.,  ves  t.,  hejtm.  Le- 
deč, okr.  Dol.  Královice,  fara  Křešín,  pošta 
Čechtice;  28  d.,  189  ob.  č.  (1890),  výroba 
kostní  moučky,  dva  mlýny  a  dvě  pily.  ^ 
3)  M.,  ves  t.,  hejtm.  Přeštice,  okr.,  íara  a  pš, 
Nepomuky;  37  d.,  203  ob.  č.  (1890\  mlýn  a 
panský  rybník.  —  4)  M.  (MůgUt^n,  ves  t., 
hejtm.  a  okr.  Teplice,  fara  a  pš.  Habartice; 
21  d.,  121  obyv.  n.  (1890),  celní  úřad  pohra- 
niční. —  6)  M.  Horní,  vískat.,  hejtm.,  okr. 
a  pš.  Mnich.  Hradiště,  fara  Loukovec ;  17  d., 
85  ob.  č.  (1890). 

6)  M.  {Aiúglitý,  město  na  záp.  Moravě, 
blíže  lev.  bř.  Moravy,  v  hejtm.  zábřeiském; 
má  528  d.,  4391  ob.,  z  nichž  je  100  Čechů 
(1890),  okr.  soud,  Četn.  stanici,  financ,  stráž, 
poštu,  telegraf,  stanici  Rak.-uher.  stát.  dráhy 
(Č.  Třebová-Olomouc),  krásný  děkan,  chrám 
sv.  Tomáše,  hrbit,  kostel  sv.  Stanislava,  5tr. 
Sk.  obec.  a  3tř.  měst  pro  chlap,  a  div.,  2tř. 
Šk.  průmysl,  pokrač.,  radnici,  lékárnu,  ne- 
mocnici, íněst.  spořitelnu,  doly  na  tuhu,  cu- 
krovar, pivovar,  továrnu  na  lepenku,  sirkárnu, 
Škrobárnu,  4  mlýnv,  koželužnu,  výrobu  vaty 
a  zboží  obuvnickéíio,  týd.  a  výroč.  trhy.  -^ 
Do  znaku  od  císaře  Rudolfa  H.  dostala  M. 
6  stříbrných  jehlanců  v  červeném  poli.  M. 
jest  osada  velmi  stará;  prvně  připomíná  se 
r.  1131,  kdy  patřila  proboštstvi  sv.  Václava 
v  Olomouci,  ne  však  celá.    Teprve  r.  1180 


Mohelno  —  Mohilev. 


501 


nabylo  biskupství  celé  vsi  a  brzy  také  okoli. 
Na  mésto  ji  povýšil  asi  r.  1273  biskup  Bruno, 
jeni  t  r.  dal  jí  právo  magdeburské  R.  1423 
spálili  ji  husité  a  na  700  oby  v.  povraždili. 
R.  1475  držel  ji  v  zástavě  Proček  z  Kunštátu, 
od  něhož  ji  zase  vvkoupil  kol  r.  1500  Jan 
Vítěz  pro  biskupství.  V  XVI.  stol.  byla  zcela 
Česká,  přijímajíc  a  dávajíc  naučení  po  Česku. 
Za  doby  té  dala  Praze  dva  arcibiskupy,  An* 
tónina  Brusa  (f  1562)  a  Martina  Medka 
(t  1590\  a  bratrské  Jednotě  několik  bratři- 
kazatelů.  Rodišti  svému  arcib.  Medek  vy- 
stavěl r.  1589  chudobinec  a  kostelíček  sv. 
Stanislava.  Město  poněmčil  kardinál  Dietrich- 
šteín,  tak  že  již  r.  1604  přijímalo  také  na- 
učení něm.  a  r.  1631  naposledy  přijalo  na- 
učení České,  ač  ještě  r.  1676  byla  čtvrtina 
města  česká  (22Vo).  R.  1643  dobyli  ji  Švé- 
dové a  měli  tam  hlavni  stan,  r.  1742  dran- 
covali ji  PruŠáci.  —  Okres,  soud  mohel- 
nický tvoří  jižní  část  hejtmanství  zábřcŽ- 
ského,  má  210  km\  3497  d.,  9271  obyv.  č., 
15.840  n.  a  107  jiné  národn.;  z  25.288  přít. 
obyv,  24.734  katol.,  52  evang.,  502  žid,  12.096 
mu2.,  13.192  žen.  (1890).  E.AÍúUer. 

6)  M.  Dolní,  ves  ve  Slezsku,  hejtm.  Tě- 
šín, okr.  Frýdek,  fara  Moravka,  pš.  Pražma; 
96  d.,  656  obyv.  č.  (1890),  Itř  šk.  —  7)  M. 
H  o  r  n  i,  ves  t. ;  66  d  ,  410  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk. 

Koh^lno,  městys  na  Moravě,  hejtm.  Tře- 
bíč, okr.  Náměšť;  169  d.,  1174  ob.  č.,  11  n. 
(1890),  far.  kostel  Všech  Svatých,  4tř.  šk , 
pš.,  četn.  stanice,  lihovar,  dvůr  a  mlýn. 

Mohély,  ostrov,  v.  Komory,  str.  651  ^. 

Mohér  v.  Mohair. 

MohUcánl,  vl.  Muhekáni  nebo  Mohe- 
gáni,  vyhynulý  kmen  indiánský  v  sev.  Ame- 
rice, příbuzný  s  Delawary,  známý  hlavně 
z  Cooperova  románu  »PosIední  Mohikánc. 

MoAllev  (rusky  MoreJteBi),  Mohyle  v: 
1)  M.  nad  Dněprem  nebo  gubernsk^ 
M.,  gubernské  město  ruské  gubernie  mohi- 
levské,  leží  po  obou  stranách  ř.  Ďněpru  při 
ústí  říčky  Dubrovenky  v  malebné  poloze,  má 
48.482  ob.  (1897),  z  nichž  20.711  židů,  26  chrámů 
pravosL,  mezi  nimi  kathedrálu  postavenou  Ka- 
teřinou II.  r.  1780  na  památku  její  schůze  s  cis. 
Josefem  II.,  mužský  klášter,  3  katol.  chrámy, 
1  evangel.,  38  synagog  a  modliteben  židov- 
ských, gubernské  museum  z  r.  1867,  krásnou 
radnici,  divadlo,  chlapecké  a  dívčí  gymnasium, 
reálnou  školu,  kněžský  seminář,  biskupskou 
školu  dívči,  školu  ranhojiČskou  a  porodní- 
ckou,  4třídní  měšC.  školu,  několik  židovských 
škol,  2  nemocnice,  porodnici,  sirotčinec,  opa- 
trovnu,  několik  chudobinců,  dobročinné  a  i. 
spolky  atd.  Průmysl,  závodů  jest  123  se  446  děl. 
a  výrobou  roč.  za  Vs  oii^l-  Tub,,  z  nichž  jest 
54  jircháren,  24  olejen,  21  hrnčíren,  4  tov. 
na  tabák,  1  pivovar  (s  výr.  71.760  rub.)  atd. 
Kromě  toho  zabývají  se  obyvatelé  zahradni- 
ctvím a  rybolovem,  ovoce  (jablka  a  hrušky) 
vyváží  se  odtud  do  Smolenska,  Vitebska,  Mo- 
skvy a  Pskova,  ryb  loví  se  roČně  do  2000 
pudů.  Obchodem  zabývají  se  židé,  avšak  ná- 
sledkem nedostatku  železničního  spojení  klesl 
obchodní  význam  města,  které  bývalo  dříve 


střediskem  běloruských  obchod,  cest.  V  mě- 
stě jest  oddělení  banky  říšské,  šlechtické 
i  selské,  mohilevské  záložní  družstvo,  úřed- 
nická spořitelna  a  vzájemně  pojišťovací  spo- 
lečnost. V  době  plavby  jezdi  odtud  lodi  do 
Kijeva  a  Orše.  —  M.  připomíná  se  teprve 
v  XIII.  stol.  R.  1267  postavil  zde  haličský 
kníže  Lev  Danilovič  zámek,  který  patřil  nej- 
prve k  Litvě,  pak  k  Polsku  a  r.  1526  pový- 
šen na  město.  V  XVI.  stol.  mnoho  M.  trpěl 
nájezdy  Rusů  a  kozáků,  r.  1632  založeno  zde 
pravosl.  biskupství,  r.  1648  dobyli  Ma  ko- 
záci,  r.  1706  Karel  XII.,  r.  1707  svedena  zde 
krutá  bitva  mezi  Švédy  a  Rusy,  r.  1708  spá- 
len Rusy,  r.  1802  učmén  gubern.  městem, 
r.  1812  obsazen  Francouzi  pod  Davoútem. 

Mohilevská  gubernie  v  jiho-záp.  Ru- 
sku hraničí  na  vých.  s  gub.  smolenskou,  na 
záp.  s  vilenskou  a  minskou,  na  sev.  s  viteb- 
skou  a  na  jiho-záp.  s  černigovskou,  zaujímá- 
jíc  48.049  km*  dle  Střelbického  (45.944  km* 
dle  dat,  sebraných  r.  1880 — 81).  Severní  po- 
lovina gubernie  jest  krajina  pahorkovitá, 
prostoupená  četnými  dolinami,  náležející 
k  středoruské  vysočině  a  tvořící  zde  předěl 
mezi  vodstvem  Dněpru  a  Záp.  Dviny.  Nej- 
větší výšky  dosahují  pahorky  v  oršanské 
gubernii  (244—274  m),  k  jihu  pozvolnu  se 
snižují,  až  tvoří  nízkou,  úplně  horizontální 
rovinu  (150—180  m).  V  sev.  části  gub.  jest 
svah  pahorků  dosti  příkrý,  ale  i  tam  přechá- 
zejí v  nízkou  rovinu,  vyznačující  se  hojností 
blat  a  jezer.  Záp.  část  gubernie  jest  velmi 
lesnatá.  Sever,  části  gubernie  náležejí  útvaru 
devonskému,  východní  křídovému.  Z  mine- 
rálů vyskytuje  se  vápenec,  zejm.  v  severu  a 
na  východě.  Proslulý  jest  oršanský  vápenec, 
vrstva  mocnosti  4  m  poskytuje  ročně  24.500 
až  32.700^  vápna  za  25—20  tisíc  rub.  Bahno, 
které  se  nalézá  po  obou  březích  Dněpru  a 
jeho  přítokův  a  obsahuje  množství  křemi- 
tého  písku,  zúrodňuje  půdu.  V  gubernii  jest 
velmi  mnoho  rašeliny,  jež  obsahuje  15-40 Vo 
mrvy  a  slouží  za  hnojivo  i  za  palivo.  Něko- 
lik železitých  pramenů,  v  Újezdě  rogačev- 
ském  studený  sirný  pramen.  Mohil.  gubernie 
zavlažována  jest  Dněprem  (jehož  597  km  ná- 
leží gubernii,  z  toho  splavných  448  km)  a 
jeho  přítoky.  Sev.-záp.  části  gubernie  nále- 
žejí k  poříčí  Záp.  Dviny  (v  gub.  28V'a  km). 
Více  než  800  jezer  zaujímá  168  km\  Blat 
asi  269.632  ha.  Podnebí  mírné,  dosti  vlhké; 
výpary  blat  činí  ie  nezdravým,  na  jaře  a  na 
podzim  způsobuji  horečky  a  nemoci.  Z  rost- 
linstva daří  se  tu  obilí,  zvláště  žito  a  oves, 
ale  i  pšenice,  proso,  kukuřice.  Lesy  pokrý- 
vají 1,654.775  ha  pŮdy,  nejvíce  zalesněn  új. 
ragačevský,  nejméně  mstislavský.  Roč.  prodá 
se  asi  za  2  milí.  rublů  dříví.  Ze  zvířat  vy- 
skytují se  vlci,  medvědi,  lišky,  rejskové, 
kolčavy,  kuny,  tchoři,  jezevci,  zřídka  hrano- 
staj,  bobr,  kanec.  Ptákův  a  hmyzu  velké 
množství.  Ve  vodách  více  neŽ  38  druhů  rvb. 
R.  1871  měla  gub.  947.625  obyv.,  r.  1895  *již 
1,546.889  ob.,  niavně  Bělorusů.  Nejvíce  jest 
zalidněn  új.  mohilevský.  Náboženství  pravo- 
slavné. •R.  1780  za  Kateřiny  II.  měla  gubcr. 


502  Mohilla  —  Mohl. 

jen  32  škol.  R.  1893  bylo  všech  žáků  54.114,  níkem.  R.  1845  byl  pro  ostrý  list,  vydaný- 
tedy  3'667o  veškerého  obyvatelstva.  Nyní  je  k  voličům  -—  kandidoval  za  město  Balin- 
zde  420  škol,  při  51  z  nich  jsou  ovocnářské  ,  gen  —  a  bezohledně  kritisující  vládu,  zbavcD 
a  zelinářské  zahrady,  u  6  zavedeno  vyučo-  professury  a  měl  býti  přesazen  do  Ulmu  ja- 
váni  řemeslům.  Při  každé  škole  je  knihovna,  ko  vládni  rada.  M.  vystoupil  raději  zestátní 
Na  školy  vydáno  205.112  rublů.  Dále  jsou  tu  I  služby;  brzo  pak  zvolen  do  virtemberské 
2  gymnasia  a  2  progymnasia,  seminář,  ótříd.  !  druhé  komory.  R.  1847  povolán  za  profes- 
rolnická  a  5tř.  řemeslnická  škola  v  Gorkách,  sora  do  Heidelberka.  R.  1848  zvolen  do  ná- 
feldšerská  Škola  a  j.  —  Hlavním  zaměstná-  j  rod.  shromáždění.  V  září  r.  1848  jmenován 
ním  obyvatelstva  jest  rolnictví.  Půda  jest  |  říš.  ministrem  spravedlnosti,  avšak  v  květnu 
v  sever,  částech  spíše  hlinitá,  v  již.  písčitá,  r.  1849  odstoupil  a  věnoval  se  opět  prořes- 
Dle  udání  centr,  statist.  komitétu  z  r.  1887  suře  (v  Heidelberce).  Od  r.  1857  byl  činný 
jest  veškeré  půdy  4,574.749  ha,  orné  půdy  politicky  jako  člen  první  komory  badenské, 
127.725  ha,  luk  a  pastvin  601.832  ha.  Prů-  V  1.  1867—71  byl  vyslancem  v  Mnichově, 
měrně  osívá  se  ročně  1711  ha  zimní  pšenice,  r.  1871  stal  se  praesidentem  vrchní  účetní 
402.606  ha  žita,  8326Va  ha  letní  pšenice,  i  komory  v  Karlsruhe,  r.  1874  zvolen  do  říš. 
157.706  ha  ovsa,  62.790  ha  ječmene,  44.226  ha  sněmu,  kde  se  připojil  k  liberální  říšské 
zemčat.  Sklízí  se  ročně:  205.656  q  žita,  ,  straně.  Ze  spisů  M-ových  uvésti  sluší  zvláště: 
68.060  q  pšenice,  101.188  q  ovsa,  33.292  q  i  Staatsrecht  des  Kónigreichs  Wúrttemherg  (Tu- 
ječmene,  219.268  q  bramborů,  dále  len,  ko-  binky,  1829—31,  2  díly;  2.  vyd.  1840);  Die 
nopí,  pohanka  atd.  Tři  tabákové  plantáže,  deutsche  Poli^eiwissenschaft  nach  den  Grunď 
Velmi  jest  rozšířeno  zahradnictví  a  sadař- ;  sář^ew  des  Rechtstaats  (t.,  1832—34,  3  sv.; 
ství;  při  rolnické  Škole  v  Gorkách  je  ovocná  3.  vyd.  1866);  Die  Verantwortlichkeit  der  Mi- 
zahrada  a  školka,  odkud  posílají  se  hospo-  nister  in  Einherrschaften  mit  VMsvertretung 
dářům  nejlepší  druhy  ovoc.  stromů.  Stav  (1837);  Geschichte  u.  Litteratur  der  Staats- 
dobytka  r.  1893:  koní  401.958,  hověz.  do-  jví55ř«5c/ia/řen  (Erlanky,  1855— 58,  3  sv.);  En- 
bytka  470.768,  ovec  427.100,  vepřů  439.146,  cyklopádie  der  Staatswissenschaften  (Tubinky, 
koz  55.181.  Loví  se  divoká  zvěř  a  ptáci,  ry-  1859;  2.  vyd.  1872,  nové  vyd.,  Freib.  i.  Br., 
bolov  nepatrný.  V  XVI.  a  XVII.  století  bylo  1881);  Staatsrecht,  Vóliterrecht  tt.  Politik  (Tu- 
značně  rozšířeno  včelařství.  R.  1882  bylo  binky,  1860—69,  3  sv.);  Das  deutsche  Reichs- 
všech  úlů  119.961.  Pramenem  výživy  jsou  staatsrecht  (t ,  1873).  Od  r.  1844  vydával  s  ji- 
i  mnohá  řemesla,  jako  kožišnictví,  sedlář-   nými  »Zeitschrift  fur  die  gesammte  Staats- 


ství,  výroba  suken,  lněné  a  konopné  příze, 
dřevěných  výrobků,  hrnčírství  a  j.  Továren 
jest  celkem  540  s  434o  stále  zaměstnanými 
dělníky,   výtěžek   4,228.888   rublův.   Jest  tu 


wissenschaftc. 

2)  v.  M.Julius,  oricntalista,  bratr  pře- 
dešl.  (♦  1800  v  Štutgarté  —  1 1876  v  Paříži). 
Studoval  theologii,  pak  v  Anglii  a  v  Paříži 


90  vinopalen  (výtěžek  975.649  r.),  88  olejen,  !  (u  Silvestra  de  Sacy  a  Rémusata)  jazyky  vý- 
110  koželužen,  17  mlýnů,  7  pivovarů  a  j.  Hl.  jchodní;  r.  1826  pověřen  professurou  orien- 
střediska  obchodu  jsou  Mohilev,  Orša,  i  tální  literatury  v  Tubinkácb,  v  následujících 
Větka  a  Žlobin.  Výroční  trhy  jsou  málo  vý-  ;  letech  pak  žil  v  Paříži,  v  Londýně  a  v  Ox- 
nosné,  největší  v  Gomelji.  Dopravu  zpro-  fordu.  Prvé  práce  jeho  byly:  Fragments  re- 
středkují  tyto  železniční  trati:  Moskva-Brest   latifs  a  la  religion  de  Zoroastre  (Pař.,  1829, 


172  km,  Libava-Romen  148  km,  Orlov-Vi- 
tebsk  70  km,  Luninec-Gomelj  a  Gomelj- 
Brjansk  78  km.  Všechny  vedeny  při  hrani- 
cích gubernie  a  ne  uvnitř,  což  způsobilo 
úpadek  obchodu  M-a,  Šklova  a  j.  měst.  Sil 


s  Olshausenem) ;  Confucii  Chi-king,  sivé  liber 
carminum,  ex  latina  P.  Lacharmae  interpreta- 
tione  (Štutg.,  1830^  a  Y-King,  antiquissimus 
Sinarum  liber,  ex  tnterpretatione  P.  Regis  (t., 
1834—39;  2  sv.).  Odtud  obíral  se  M.  jen  per- 


ničních  drah  656  km,  Mohilevská  gubernie  štinou;  plodem  práce  jeho  bylo  pak  vydání 
dělí  se  na  11  újezdův.  Okresní  soud  a  překlad  Firdusího  (Šáh-náme),  jejž  podnikl 
jest  v  M-ě.  na  podnět  vlády  francouzské.    Kniha  vyšla 

2)  M.  nad  Dněstrem  nebo  M.  podol-  v  Paříži,  kam  se  M  trvale  přesídlil,  v  6  fo- 
ský,  újezdné  město  v  ruské  gub.  podolské  i  liových  svazcích  (1838 — 66;  7.  sv.  vyd.  Bar- 
na  úpatí  vysoké  hory  na  1.  bř.  Dněstru,  má  !  bier  de  Meynard,  1878),  překlad  vydala  jeho 
32.443  obyv.  (1896),  mezi  nimiž  17.032  židů,  ,  choť  r.  1876.  R.  1844  stal  se  M.  členem  Aca- 
4  chrámy  pra  vosi.,  1  arménský,  1  synagogu  démie  des  inscriptions,  r.  1847  profess.  per- 
a  17  žid.  modliteben ;  3  mydlárny,  koŽelužny,  štiny  na  Collége  dc  France  a  r.  1852  inspek- 
pivovar,  továrnu  tabákovou,  ód  M-a  plují  i  torem  východních  tisků  v  tiskárně  císařské, 
parolodi  dolů  po  Dněstru.  Značný  obchod  I  Od  něho  vyŠel  podnět  a  plán  k  výkopům 
s  obilím,  kukuřicí,  dřívím  a  zbožím  rukoděl-  v  Ninive  (v.  Botta);  sem  vztahuje  se  M-ův 
ným  obzvláště  do  Haliče  a  do  Oděssy  jest  i  spis  Lettres  de  M,  Botta  sur  les  découvertes 
v  rukou  židovských.  '  a  Khorsabad  (1845).  M.  byl  též  tajemníkem  a 

Mohilla  n.  Mohély,  ostrov,  v.  Komory,  později  redaktorem  Asijské  společnosti  v  Pa- 
BEohl:  1)  Robert  von  M.,  právník  a  stát-  říži,  jíž  podával  roční  přehledy,  jež  sebrány 
nik  německý  (♦  1799  ve  Štutgartě  —  f  1875  ve  Vingťsept  ans  d*histoire  des  études  orien- 
v  Berlíně).  Stal  se  r.  1824  raimoř.  a  r.  1827  ,  tales  (1879—80,  2  sv.).  Psal  cenné  články  do 
řádným  professorcm  státních  věd  na  univ.  ,  9journal  asiatiquec.  Za  druhého  císařství  mé] 
v  Tubinkách,  r.  1836  zároveň  vrch.^knihov-  ;  proslulý  salon  v  Paříži.  Srv.  Simpson,  J.  and 


Mohleis  —  Móhler.  503 

Mary  M.,  letters  and  recollections  (Londýn, '  (Louny,  1890);  Naše  a  jinokrajné  chmelařstvi 
1887^).  (t.,  1891);  Afikroorganistny  chmele  (1891);  Čer- 

3)  M.  Moritz,  národní  hospodář  něm.,  vendni  chmele  (1892);  Výsledky  chmelařského 
bratr  předešl.  (*  1802  ve  Stutgarté  —  ;7ofcMsnfcřvi' (Výroč.  zpráva  na  r.  1896); -flwoM- 
t  1888  t.).  Studoval  v  Tubinkách  a  Hohen-  t^iii'  našich  suširen  chmelařských  (Louny,  1897) ; 
heimu  a  r.  1826  vstoupil  do  státních  virtem-  Z  minulosti  českého  chmelařstvi  (t,  1897).  Od 
berských  služeb  finančních.  R.  1836  odebral  r.  1890  jest  spoluredaktorem  » Matice  rol- 
se  do  Francie,  kdež  po  pět  let  studoval  po- '  nické«,  do  níž  napsal:  Semeno^  jeho  pasuio- 
měry  státního  hospodářství  a  školství,  naČež  I  vdm\  péstovdní  i  luŠlechťovdni  {1S91);  Rostliny 
stal  se  r.  1841  vrch.  berním  radou  ve  Štut-  průmyslové  (1894,  přeloženo  též  do  srbštiny); 
gartě.  R.  1848  zvolen  do  nár.  shromáždění,  Mrva  chlévskd  (1896);  Ječmen  (1900).  Vedle 
kdež  náležel  k  umírněné  levici.  Aby  se  mohl  toho  vydal  s  řed.  Tomáem  učebné  pomůcky 
věnovati  cele  činnosti  politické  a  literární,  |  pro  pokračovací  Školy  hospodářské.  R.  1894 
vzdal  se  svého  úředního  postavení  a  zřekl  i  založil  >Český  spolek  chmelařský  pro  krá- 
se i  rodového  šlechtictví.  Jako  člen  komory  j  lovství  České*  a  do  r.  1897  byl  redaktorem 
poslanecké  byl  M.  nejrozhodnějším  vůdcem    »Chmelařských  Listů*. 

Velkouěmců.  Roku  1868  volen  do  tak  řece-  6)  M.  (též  Mohl)  Frédéric  Antoine 
ného  celního  parlamentu  a  v  1.  1871 — 73  Georges,  franc.  jazykozpytec  a  romanista 
byl  členem  něm.  říšského  sněmu.  Napsal  j  (*  1866  v  Ixellech  u  Brussefu).  Záhy  s  rodiči 
velké  množství  letákův  i  spisů  o  národo-  i  přestěhoval  se  do  Francie,  studoval  na  Sor- 
hospodářství,  z  nichž  uvádíme:  Aus  den  ^e- •  bonně,  kde  došel  hodnosti  báchelier-és-let- 
werbswissenschaftlichen  Ergebnissen  einer  Reise  \  třes,  a  na  jiných  vysokých  školách  v  Paříži. 
in  Frankreich  (Stutg.,  1845);  Beitrag  ^ur  Er-  R.  1885  stal  se  členem,  r.  1888  tajemníkem 
órterung  des  deutschen  Hand€lsgeset\buches  (t.,  pařížské  Soc.  de  linguistique.  R.  1891  stal 
1857);  Uber  Bankmanóver^  Bankfrage  und  se  na  české  pražské  universitě  lektorem 
Krisis  (t.,  1858);  Ober  ein  Bundesgericht  (t.,  |  frančtiny,  r.  1898  doktorem  filosoíie,  r.  1899 
1860);  Die  Pěst  der  óffentlichen  Leihháuser  docentem  románské  filologie.  Mimo  univer- 
(t.,  1866);  Zur  Mún^rage  (Tubinky,  1871);  .šitu  působí  v  Praze  přednáškami  v  Alliance 
Cber  den  Entwurf  eines Reichseisenbahngeset^es  frang.,  vyučováním  na  vyšší  dívčí  škole  a  j. 
(Štutg.,  1874).  M.  uveřejnil  řadu  prací  jazykových   v  »Mé- 

4)  von  M.  Hugo,  botanik  něm.,  bratr  před.  moircch*  pařížské  Soc.  de  linguist.,  v  nichž 
(*  1805  v  Štutgartě  —  f  1872  v  Tubinkách), .  i  jazyků  slov.  hojně  dbáno.  V  poslední  době 
vystud.  lékařství  v  Tubinkách,  věnoval  se  pří  I  vynikl  pracemi  o  vývoji  vulgární  latiny  a  ro- 
ródovědtí,  v  1.  1828 — 31  na  podnět  botaniků  manských  jazyků,  v  nichŽ  projevil  vzácnou 
Schránka  a  v.  Martiusa  konal  v  Mnichově  samostatnost  úsudku  a  znalost  věci.  Jsou  to 
studia  botanická,  r.  1832  stal  se  professorem  ,  spisy:  Introduction  á  la  chronologie  du  latin 
botaniky  v  Berně,  r.  1834  v  Tubinkách,  kdež :  vulgaire  (Paříž,  1899,  v  »Bibl.  de  TÉcole  des 
působil  až  do  konce  svého  života.  V  ději-  haut.  ét.«;zaspis  ten  vyznamenán  diplomem 
nach  botaniky  náleží  mu  místo  z  předních,  de  TÉcole  d.  h.  é.  a  od  franc.  Institutu  Vol- 
Vynikl  zejména  v  anatomii  rostlinné  přispěv  ^  neyovou  cenou  na  práce  jazykozpytné) ;  Ro- 
pracemi  svými  značné  k  rozvoji  tohoto  od-  manská  dvojice  lui-lei,  její  původ  a  vývoj  ve 
větví  botaniky.  Též  má  zásluhu  o  zevšeobec-  vulg.  nářečích  lat.  v  říši  Římské  (ve  >Věst- 
nění  názvu  »protoplasmac.  Hlavní  práce  jeho  !  niku*  Král.  č.  spol.  nauk,  1899) ;  Les  origines 
jsou:  Ober  den  Bau  und  das  Wiitden  der  romanes,  études  sur  le  lexique  du  latin  vulgaire 
Ranken-  u,  Schlingpjlan\en  (1827);  De  palma-    (t,  1900).  Ztý. 

rum  structura  (Mnichov,  1831);  Ober  den  Bau  Motdels,  ves  mor.,  v.  Smolin. 
des  Cykadeetistamms  (t.,  1832);  De  structura  MShler  Jan  Adam,  katol.  theolog  něm. 
i:audicisJilicumarborearum{UlS33);  Beitráge  (*  1796  —  f  1838  v  Mnichově).  Byv  r.  1819 
\ur  Anatomie  und  Physiologie  der  Gewáchse  ■  vysvěcen  na  kněze  stal  se  repetentem  na 
(Bern,  1834);  Vermischte  Schriften  botan,  /n- i  theol.  konvikte  v  Tubinkách  a  na  universitě 
halts  {T\ib\TÁiy^l%AS)\  Mikrog''aphie  oder  An-  tamže  habilitoval  se  r.  1823  pro  církevní 
leitung  ^ur  Kenntniss  und  ^um  Gebrauch  des  právo,  cirk.  dějiny  a  patristiku.  Později  jme- 
Mikroskops  (t.,  1846);  Grund^úge  der  Anato- ,  nován  mimoř.  a  rádným  professorem  a  po- 
7nie  und  Physiologie  der  vegetabilischen  Zelle !  volán  r.  1835  do  Mnichova.  Směr  jeho  čím 
(Brunšvik,  1851).  dále  tím  více  se  klonil  k  ultramontanismu  a 

6)  M.  Antonín,  hospodář. spisovatel  čes.  mni šstvu,  ale  neostýchal  se  uznati  bohatost, 
(♦  1859  v  Chlumčanech  u  Loun).  Vystudo-  i  hlubokost  i  krásu  mnohých  děl  protestant- 
vav  vyš.  reálku  v  Rakovníce  a  chemii  na  čes.  ských,  což  mnozí  mu  zazlívali.  Napsal  vedle 
technice  v  Praze,  navštěvoval  hospodář,  školu  |  drobnějších  rozprav :  Die  Einheit  in  d.  Kirche 
v  Královci  a  pobyl  na  některých  hospodář,  oder  das  Princip  des  Katholicismus  (Tubinky, 
si anicích  výzkumních  v  Německu,  načež  stal  I  2.  vyd.  1843);  Athanasius  d,  Gr.  und  die 
se  ředitelem  zimní  hospod,  školy  v  Lounech, ,  Kirche  seiner  Zeit,  bes,  im  Kampf  mit  d.  Aria- 
pak  ředitelem  rolnické  a  chmelařské  školy  |  nismus  (Mohuč,  2.  vyd.  1844) ;  hlavní  jeho 
v  Rakovníce.  Od  r.  1882  jest  literárně  čin- ,  dílo  jest  Symbolik  oder  Darstellung  der  Ge- 
ným,  přispívaje  do  odborných  časopisů ;  sa- '  gensát\e  der  Katholiken  und  Protestanten  nach 
mostatně  vydal:  Fosforečná  hnojiva  (Praha,  ihren  óffentlichen  Bekenntnisschriften  {t.,  9  wyá. 
1889  u  Otty);   Chmelařstvi  okresu  Lounského   1884),  ve  kterém  bojuje  proti  protestantismu 


504 


Mohn  —  Mohniéův  nosník. 


vlastními  jeho  prostředky.  Odpovědí  na  po- 
lemiky tím  vzniklé  byly  pak  Neue  Untersu* 
chungen  der  Lehrgegensát^e  ^[ivischen  den  Ka- 
tholiken  u.  Protestanten  (t.,  1834).  Jeho  Ge- 
sammelte  Schriften  und  Aufsát\€  vvdal  Dol- 
linger  (Řezno,'l839— 40,  2  sv.);  jeho  Patro- 
logie  oder  christliche  Litterárgeschichte  Rcith- 
mayer  (t.,  1840),  Kirchengeschichte  Gams  (t., 
1867—70).  —    Srv.  Worner,  Job.   Adam   M. 


culation  (1887);  vedle  toho  řadu  rozprav 
o  podnebí  Norska  a  geografii  arktické  do 
odborných  listů. 

Mtflin  v.  Mjeň. 

MohnléŮT  nosnik  (Čili  soustava  pravo- 
úhlého trojúhelníka)  jest  příhradový  nosník 
s  rovnoběžnými  pasy  s  pravoúhlým  systé- 
mem výplní.  Příčky  u  této  soustavy  nemají 
přijímati  Žádných  tlaků,  nýbrž  vždy  jen  tah. 


(Řezno,  1866);  J.  Friedrich,  J.  A.  M.,  der 
Symboliker  (Mnichov,  1894). 

Mohn,  ostrov,  v.  Moon. 

Mohn  Henrik,  norský  meteorolog  {*  1835 
v  Bergách  v  Norsku).  Studoval  v  Christianii 
a  stal  se  r.  1861  observátorem  na  univer- 
sitní hvězdárně,  r.  1866  ředitelem  nového 
meteorolog,  ústavu,  založeného  z  jeho  po- 
pudu v  Christianii.  V  1.  1876—78  vedl  nor- 
skou výpravu  do  moře  severního  a  r.  1882 
až  1883  řídil  meteorol.  stanici  v  Bossekopu. 
Způsobil  také,  že  bylo  zřízeno  mnoho  pozo- 
rovacích stanic  meteorol.  v  nejsevernějších 
končinách  Evropy.  Jest  professorem  meteo- 
rologie na  universitě  v  Christianii.  Napsal: 
Om  Vind  og  Vejr.  Meteorologiens  Hovedresul- 
tater  (Christiania,  1872\  později  německy: 
Grund^úge  d.  Meteorologie  (4.  vyd.  Berlín, 
1887) ;  Température  de  la  mer  entre  Vlrelande^ 
VÉcosse  et  la  Norvége  (Christianie,  1870); 
Oversigt  over  Norges  Klimatologi  (t.,  1870); 
Ktudes  sur  les  mouvements  de  Vatmosphere 
(s  C.  M.  Goldbergrem;  1876  a  1880);  The 
North  Ocean^  its  deptlis,  température  and  cir- 


Ustanovíme-li  z  nahodilého  obtížení  a  vlastní 
váhy  nosníku   největší   positivní  a  největší 
negkt.  posouvající  síly  (ma^r-j-  Q)  a  {max  —  Q), 
I  objeví  se  ony  na  př.  v  trati  ^2' jen  positivní, 
,  v  trati  B4  jen  negativní  a  v  trati  24  positivní 
I  i  negativní.  Z  toho  následuje,  že  příčky  v  čá- 
sti AT  mohou  býti  jen  taženy,  v  části  Ba 
jen  tlačeny  a  v  části  24  taženy  i  tlačeny.  Tak 
obdržíme  na  př.  největší  namáhání  příčky  D„ 
když  uvažujeme  krajní  obtížení  buď  pravo- 
strané   nebo  levostrané,  jež   sáhá  vždy  od 
podpory  až  k  přechodnému  průřezu.  Pravo- 
strané  obtížení  vyvolalo  by  tah,  levostrané 
tlak.    Z   toho   vychází    na   jevo,    že .  příčky 
v   pravé    polovině    nosiče   u   porovnání   se 
stranou  levou  z  příčin  protilehlosti  ke  středu 
nosiče  jeví  také  opačné  namáhání.   To  po- 
skytuje  však   jednoduchý    prostředek,    aby 
:  tam,  kde  jsou  opačná  znaménka,  byla  po- 
I  loha  příček  změněna,  a  tam,  kde  se  vysky- 
;  tují  obě  znaménka,  dají  se  příčky  obě.  Kon- 
struuj í-li  se  diagonály  jen  jako  ploché  pasy, 
aby  mohly  jen  tahu  vzdorovati,  je  namáhání 
j  potom    vždy   jen    v  jednom    členu,    kdežto 


Mohnike  —  Móhring. 


505 


druhý  nepůsobí.   Tudíž  skutečný  M.  n.  má   Pracoval  nejprve  v  Kolíně,  pak  v  Mnichově 
podobu  tuto:  i  a  v  Koblenci  většinou  práce  ornamentální  a 


Symmetricky  položené  výplně,  podléhajíce 
stejným  maximálním  napjetím,  musí  býti 
stejně  kalibrovány.  Jakmile  příčky  konstruo- 
vány jsou  jen  ku  přijímáni  tahů,  musí  býti 
veškeré  sloupky  vystuženy,  aby  vzdorovaly 
tlaku-  Sp. 

Mohiiik*  Gottlieb  Christian  Fried- 
rich, spisovatel  něm.  (♦  1781  v  Grimmech  — 
Ť  1841  v  Stralsundě).  Byl  od  r.  1819  konsi- 
storiálním  a  školním  radou  v  Greifswaldé  a 
napsal:  Geschichte  d,  Litteratur  d,  Griechen 
u.  Rómer  (Greifsw.,  1813);  fíuttens  Jugend- 
Uben  (t.,  1816);  Die  Krónung  Christians  Jíl, 
v.  Dánemark  (t,  1832);  Hymnologische  For- 
schungen  (t.,  1831 — 32,  2  sv.);  Geschichte  der 
Buchdruckerkunst  in  Pommern  (Štutg.,  1840). 
Mimo  to  překládal  Tegnéra  (Frithjofs-Sage, 
Auerhahn  a  j.)  a  Nicandera  (Runen)  a  nár. 
písně  Švédské. 

Mohol,  městys  v  uher.  župě  bačsko-bo- 
drožské,  okr.  zentském,  na  pr.  břehu  Tisy; 
9509  ob.  maď.  a  srb.  (1890),  2  kostely,  syn- 
-^Soga,  spořitelna,  pš.,  telegraf,  želez,  sta- 
nice (Ženta-Ó.  Becse)  uher.  st.  drah,  značný 
obchod  s  obilím  a  rybářství. 

Mohor  sv.,  vlastně  Her  magor  as,  podle 
podání  učenník  sv.  Marka,  apoštoloval  vRhac- 
tii  a  založil  prý  biskupství  tridentské.  Podle 
něho  nazvána  u  Slovinců  Družba  sv.  M-ja, 
literární  spolek  založený  v  Celovci  r.  1851 
přičiněním  Ant.  Slomška  pro  vydávání  do- 
brých knih  pro  lid  a  čítající  nyní  přes  75.000 
<lenů. 

Mohr,  ves  v  Čechách,  v.  Mory. 

Mohr:  1)  M.  Karl  Friedrich,  chemik 
něm.  ř»  1806  —  f  1879),  studoval  v  Bonnu, 
Heidelberce  a  v  Berlíně  přírodní  vědy  a  far- 
macii, načež  v  rodišti  svém  měl  lékárnu. 
K.  1864  habilitoval  se  na  universitě  v  Bonnu 
a  r.  1867  stal  se  tam  mimoř.  professorem 
farmacie,  o  jejíž  pokroW  má  veliké  zásluhy. 
Napsal:  Lehrbuch  der  pharmaceutischen  Tech- 
nik (Brunšv.,  3.  vyd.  1866);  Lehrb.  d.  chem. 
•analyíischen  Titriermethode  (t.,  6.  vyd.  1887); 
Der  Weinstock  u.  Wein  (Koblenc,  1864);  Der 
Weinbau  u.  die  Weinbereitungskunde  (Brunšv., 
1866);  Geschichte  der  Erde  (Bonn,  2.  vydání 
1875);  Mechan,  Theorie  der  chem,  Affinitát 
(Hrunšv.,  1868;  r.  1869  t.  s  dodatkem:  AUg. 
Theorie  der  Bewegung  u.  Kraft) ;  Chem,  Toxi- 
kologie (t.,  1874). 

2)  M.  Christian,  sochař  něm.  (*  1823 
v  Andernachu  —  f   1888  v  Kolíně  n.   R.). 


od  r.  1845  byl  v  Kolíně  n.  R.  sochařem  ka- 
thedrálním.  Pro  kolínský  dóm  a  jiné  chrámy 
provedl  mnoho  prací  umělecky  vynikajících, 
jako  na  dómu  kolínském  sochy  sv.  Petra  a 
osmi  jiných  světcův,  59  anděla  pod  balda- 
chýny jižního  portálu,  sochy  na  hrobě  Kon- 
ráda z  Hochstettů  a  j.  Mimo  to  kašnu  na 
tržišti  v  Bukovci,  mnoho  soch  členů  rodiny 
Hohenzollerské,  několik  poprsí  a  j. 

3)  M.  Eduard,  africký  cestovatel  (*  1828 
v  Bremech  —  f  1876  v  Malanze  v  Africe), 
byl  původně  obchodníkem,  r.  1848  vydal  se 
do  Ameriky  na  Havanu,  do  Baltimore  a  pak 
z  N.  Yorku  kolem  mysu  Hornova  do  Kali- 
fornie, kde  zůstal  do  r.  1851,  načež  počaly 
jeho  dobrodružné  a  lovecké  cesty  na  Sand- 
wichské  ostrovy,  k  Beringově  úžině,  do 
Zadní  Indie,  jižní  Afriky,  na  Jávu  atd.  Při- 
praviv se  pak  řádně  na  berlínském  ústavě 
pro  vrchní  kormidelníky  vypravil  se  r.  1867 
z  Durbanu  do  Transvaalu,  navštívil  tam  zlatá 
ryžoviště  na  ř.  Táti  a  Viktoři iny  vodopády 
ř.  Zambezi;  vrátil  se  r.  1870.  R.  1876  vyslala 
jej  Něm.  africká  společnost  na  záp.  pobřeží 
africké,  odkudž  měl  proniknouti  do  nezná- 
mých končin  ahrického  nitra;  avšak  na  po- 
čátku této  cesty  zemřel.  Kromě  zeměpisných 
příspěvků  do  časopisů  napsal :  Reise  u.  Jagd- 
bilder  aus  der  Sůdsee,  Kalifornien  u.  Súdost- 
afrika  (Brémy,  1868)  a  Nach  den  VictoHafdl- 
len  des  Zambezi  (Lips.,  1875,  2  sv.). 

Moliraa:  1)  M.,  ves  v  Čech.,  v.  Morava. 

2)  M.,  vsi  mor.,  v.  Moravice  a  Morava. 

3)  M.,  ves  slezská,  v.  Moravka. 
Mdlirddrf^l,  ves  mor.,  v.  Míroveček, 
Molirtn:  1)  M.,  ves  v  Cechách,  v.  Javor- 
ník 6).  —  2)  M.,  Nieder-,  ves  t-,  v.  Dě- 
do v.  —  3)  M.,  Ober-,  ves  t.,  v.  Javor  1). 

4)  M.,  ves  mor.  (hejtm.  Mor.  Třebová),  v. 
Javorníky  3). 

Mdhrin^  Ferdinand,  hudebník  německý 
(♦  1816  ve  St.  Rupíně  —  f  1887  ve  Wies- 
badech).  Studoval  architekturu,  ba  nějaký 
čas  provozoval  i  tesařství,  ale  později,  proti 
vůli  otcově,  oddal  se  hudbě  a  vstoupil  na 
hud.  akademii  berlínskou  a  podporován  Mc-n- 
delssohnem  stal  se  r.  1840  varhaníkem  v  Saar- 
brůckách,  r.  1845  však  vrátil  se  jako  král. 
hud.  ředitel  do  své  domoviny.  Z  jeho  hud. 
skladeb  nejvíce  byly  rozšířeny  sbory  pro  muž- 
ské hlasy  (Das  Dichtergrab  a.  Rhein;  Nor- 
manneniug;  Seligster  Traum)  i  pro  sbory 
smíšené,  jakož  M.  byl  znamenitým  dirigentern 


506 


Mohrova  sůl  —  Mohuč. 


velkých  sborů  pěveckých.  Mimo  to  napsal 
dvé  opery:  Da$  Pfarrhaus  a  Schloss  Warren^ 
ouvertury,  symfonie,  kvartetta  a  koncerty 
klavírní.  R.  1894  postaven  mu  pomník  ve 
Wiesbadech.  —  Srv.  Mobius,  Ferd.  M.  (Stolp, 
1893). 

Mohrova  sůl  jest  síran  železnato-ammo- 
natý  (NřI^)^Fe{SO^)^ .  6  H^O.  Jest  to  sůl  kry- 
stallující  v  hřáních  světle  zelených,  průhled- 
ných, na  vzduchu  stálých.  Ani  v  roztoku  ne- 
přechází tak  snadno  v  sůl  železitou  jako 
pouhý  síran  železnatý  FeSO^  .7  H^O,  pročež 
roztoky  M-ovy  soli  slouží  v  analys!  odměrné 
jakožto  základní  roztoky  železnaté  (na  př.  ku 
stanovení  titru  roztoku  manganistanu  dra- 
selnatého).  OŠc, 

MohruA^en,  město  v  prus.  vlád.  obvodu 
královeckém,  v  okrese  t.  jm.,  na  poboční 
trati  M.-Wormditt,  má  3920  ob.  (1895),  evang. 
kostel,  katol.  kapli,  starý  (z  r.  1297)  a  nový 
zámek,  radnici  v  got.  slohu,  staré  opev- 
nění a  pomníky  básníka  Herdera  a  hraběte 
Finckensteina. 

Mohad  (něm.  Main\,  franc.  Mařence),  hl. 
město  něm.  provincie  Rýnského  Hesska,  okr. 
m.  okresu  mohučského  a  říšská  pevnost 
I.  třídy,  leží  na  1.  břehu  Rýna  v  nejúrodněj- 
ším kraji  Německa,  proti  ústí  Mohanu,  s  před- 
městím Kastel  na  protějším  břehu  rýnském, 
s  nímž  spojena  jest  mostem  (z  r.  1885)  a 
parním  převozem,  kdežto  zrovna  před  ústím 
Mohanu  Rýn  přepjat  je  železným  mostem 
dráhy  Ludvíkovy  (1028  w).  M.  je  střediskem 
drah,  ústících  sem  z  Wormsu,  Darmstadtu- 
AschaíTenburku,  z  Bingů,  Frankfurtu  n.  M., 
Mannheimu  a  Alzev;  dráhy  pouliční  vedou  do 
Finthenu  a  Hechtsneimu.  Posunutím  pevnost- 
ních hradeb  r.  1874  město  značně  se  rozší- 
řilo, zejména  v  posledních  dvacíti  letech,  na 
sz.  dokonce  o  celou  novou  čtvrť,  zvanou 
Neustadt,  proti  ostrovu  Peters-Aue.  Cel- 
kem jest  pěkně  stavěno  a  vyniká  zvlášť  příz- 
nivými poměry  zdravotními.  Nábřeží  rýnské, 
100  m  široké,  táhne  se  jako  krásná  prome- 
náda v  délce  7  km.  Z  náměstí  dlužno  vy- 
tknouti Guttenbergplatz  s  pomníkem  Gutten- 
bergovým  (1837)  od  Thorwaldsena,  Schillcr- 
platz  s  pomníkem  Schillerovým  (1862)  od 
Scholla,  Schlossplatz,  Tritonplatz  s  fontánou 
a  Mathildentcrrasse  s  krásným  rozhledem. 
Z  ulic  nejčelnější  jsou  Ludwigstr.  jakožto 
hlavní  tepna  městského  obchodu  a  ruchu, 
Rheinstrasse,  podél  Rýna  s  krásnými  sady, 
Schusterstr.  a  Augustinerstr.,  zejména  pak 
60  m  široká  Kaiserstr.  v  nové  části  města. 
Nejvíce  vynikající  znamcnitostí  M-e  jest 
kathedrála  sv.  Martina  z  1.  978—1009,  třikrát 
zničená  požárem  a  vždy  znovu  zbudovaná, 
posléze  v  XIII.  a  XIV.  stol.  Od  r.  1822  byla 
obnovena  zvi.  v  1. 1856—79.  Je  to  imposantní 
stavba  gotická  o  6  věžích  (nejvyšší  82  m), 
jejíž  loď  nese  56  pilířů.  Uvnitř  Jest  mnoho 
předmětův  umělecky  znamenitých,  zvláště 
řada  náhrobků  arcibiskupů  mohučských. 
Vedle  toho  má  M.  ještě  13  kostelův  a  10 
kaplí  katolických,  1  kostel  evang.  a  2  syn- 
agogy; zmínky  zasluhují  got.  kostel  sv.  Ště- 


pána, dokončený  r.  1321,  s  náhrobkem  ra- 
kladatele  dómu,  arcib.  Willigise;  kostel  sv. 
Augustina  a  kostel  sv.  Petra  s  obrazy  oó 
Appianiho.  Jiné  pamětihodné  budovy  jsou: 
velkovévodský  zámek,  dříve  Něm.  řádu  na- 
leževší, z  r.  1731—39;  býv.  zámek  kurfírŠtský, 
stavěný  z  červeného  pískovce  ve  slohu  re- 
naissančním,  obsahuje  od  r.  1842  bohaté  sbírky- 
římských  a  germ.  starožitostí,  pak  městská 
knihovna  o  180.000  svazcích,  archiv  a  kabi- 
net mincí,  sbírka  odlitků  a  přírodovědecké 
museum;  zbrojnice  z  r.  1738;  palác  vládní  a 
justiční;  palác  biskupský,  divadlo  a  rodný 
dům  Guttenbergův.  Novější  budovy  jsou: 
městský  dům  s  velikou  dvoranou,  ředitelství 
hesské  dráhy  Ludvíkovy,  centrální  nádraží^ 
Říšská  banka,  nové  gymnasium,  vaomý  vo- 
ienský  lazaret  a  j.  Okolí  M-e  jest  bohato 
pěknými  promenádami. 

Ústavy  vzdělávací  v  M-i  jsou:  semi- 
nář, gymnasium,  reálné  gymnasium,  soukr. 
škola  reálná  a  obchodní  s  pensionátem,  škola, 
průmyslová  a  uměl.-průmyslová,  městská  a, 
soukr.  vyšší  škola  dívčí  a  hud.  konservatoř. 
Z  ostatních  ústavů  uvádíme:  sirotčinec,  in- 
validovnu, porodnici  a  polepšovnu.  —  M.  je 
sídlem  katol.  biskupa,  evang.  supcrintenden- 
tury  rýnsko-hesské ,  ředitelství  dráhy  Lud- 
víkovy, zem.  soudu,  hl.  berního  úřadu,  gu- 
vernér ství  pevnosti  M-e  a  mnoha  úřadů  vo- 
jenských. M.  ode  dávna  byla  důležitou  pev- 
ností porýnskou  mezi  Německem  severním, 
a  jižním.  Stavby  pevnostní  byly  obnoveny 
a  zlepšeny  zvláště  před  r.  1870  i  po  něm. 
Hradby,  které  svírají  město  najz.,  táhnou  se 
po  výšinách  Hauptsteinu  a  Hartenberga 
skoro  přímo  a  zahýbají  pak  k  Rýnu.  V  cita- 
delle  je  stará  věž  římská  zv.  Eigelstein,  15  nt 
vys.,  o  průměru  8  m,  prý  náhrobek  Drusův. 
Po  obou  stranách  železného  mostu  železnič- 
ního jsou  tvrze,  jakož  vůbec  kolem  M-e  jich; 
je  několik.  Počet  obyvatel  s  předměstím  Zahl- 
bachem  obnáší  i  s  posádkou  72.059  (1890); 
z  těch  asi  24.000  evangelíků  a  4000  židů.  Prů- 
mysl je  v  M-i  velice  čilý  a  jsou  zde  továrny 
na  kůže,  nábytek,  světové  pověsti  požívající,, 
tov.  na  tabák,  čalouny,  velká  továrna  na 
konservy  pro  vojsko,  továrny  na  piana  a  j. 
hud.  nástroje,  tov.  na  umělecké  práce  truh- 
lářské, tov.  košikářské,  strojírny,  tov.  na 
chemikálie  (laky  a  fermeže\  mýdla,  klobouky^ 
zboží  galanterní.  Značné  je  tu  pivovarstvi  a 
knihtiskařství ;  v  okolí  pěstuje  se  zelinářství. 
Obchod  provozuje  se  tu  zejména  s  vinem^ 
obilím,  moukou,  olejem  a  tovary  prům]r8lo- 
vými;  značné  je  plavení  vorů  a  vynikající  na- 
kladatelství hudebnin.  MÍ  je  sídlem  obchod. 
komory,  bursy,  filiálky  Říšské  banky  a  ně- 
kolika velikých  domů  bankovních,  íiliálkv 
Darmštadtské  banky  pro  obchod  a  průmysl, 
společnosti  pro  vlečnou  paroplavbu  a  spo- 
lečnosti pro  řetězovou  plavbu  mohanskou. 
S  velikým  nákladem  byl  zbudován  (18S7> 
přístav  rýnský  po  břehu* levém  proti  ostrovu 
Peters  Aue,  jakož  i  při  břehu  pravém  u  Ka- 
stelu. Pro  zboží  dovážené  z  přístavů  nizo- 
zemských a  belgických  jest  M.  důležitým  při- 


Mohučské  arcibiskupství  —  Mohutnosti  duševní.  507 

stavištěm.  M.  jest  historicky  z  nejpamátnéj- ,  ven  prvním  ze  tří  duchovních  kurfirštů  říš- 
ších  míst  na  Rýně;  její  strategicky  důležitá  i  sk^ch  a  říšským  arcikancléřem.  M.  a.  za- 
poloha  vábila  za  všech  dob  pozornost  národů  |  ujímalo  tehdy  po  obou  březích  rýnských 
porýnských.  Město  a  jeho  nejstarší  jméno  {  8260  km*  asi  s  209.000  obyv.;  náležely  k  ně- 
(Moguntiacum)  jest  původu  keltského.  R.  14  |  mu  též  Erfurt  a  Eichsfeldsko  (do  konce 
př.  Kr.  poslal  Augustus  svého  nevlastního  >  XIII.  stol.)  a  byla  mu  podřízena  biskupství 
syna  Drusa  jakožto  vrchního  velitele  na  Rýn  i  lutišské,  kolínsKé,  wormské,  utrechtské^ 
a  tento  založil  pevnost  mohučskou,  postaviv .  špírské,  vircpurské,  eichstáttské,  erfurtské^ 
proti  ústí  Mohanu  na  temeni  výšiny  mezi  I  štrasburské,  kostnické  a  buraburské  (u  Fritz- 
nynější  M-í  a  Zahlbachem  pevné  ležení  (ca-  laru).  Také  biskupství  pražské  bylo  mu  pod- 
strum).  S  tímto  ležením  souvisela  směrem  '  řízeno  až  do  založení  pražského  arcibiskup- 
k  Rýnu  kolonie,  obývaná  nejvíce  kupci.  Na  |  štvi.  Mírem  lunévilleským  (1801)  odstou- 
ochranu  přechodu  Rýnského  byla  založena ,  pěna  byla  čásť  m-kého  a.  na  lev.  bř.  rýn- 
na  protějším  pr.  bř.  Rýna  menší  tvrz,  z  níž  |  ském  Francii;  r.  1803  přeloženo  pak  sídlo 
vzniklo  nynější  předměstí  Kastel.  M.  bvla ,  arcibiskupské  z  Mohuče  do  Řezná, 
sídlem  legáta  horní  Germanie.  Věrohoclné  i  Mohuřioe,  Mouřice,  ves  v  Čechách,, 
zprávy  o  počátcích  M-e  křesťanské  sahají  až !  hejtm.  C.  Budějovice,  okr.,  fara  a  pš.  Sviny 
do  prvních  dob  Merovingů  (kol.  550).  Za  sv.  Trhové;  34  d.,  213  ob.  č.  (1890),  3  mlýny. 
Bonifacia  stolice  mohučská  povýšena  na  arci- :  Mohutaoati  datevni  jsou  pojmy  starši 
biskupství.  Mohučský  občan  Arnold  Walpo- ,  psychologické  theorie,  pokud  předpokládala 
den  (t  1268)  byl  r.  1254  zakladatelem  svazu  po- '  a  ovšem  také  ještě  sem  tam  předpokládá 
rýnských  měst  a  M.  zůstala  střediskem  a  hla-  anebo  předpokládati  musí  dualism  duše  a 
vou  tohoto  svazu  mocného,  který  v  krátké  těla  (nikoli  dualism  hmotného  a  duševního!), 
době  zahrnoval  přes  100  měst,  od  Basileje  aŽ  |  Předpokládám-li  u  člověka  duši  jakožto  no- 
k  moři.  Obchod  města  tehdáž  kvetl  tak,  že  M-i  sitele  nebo  původce  všeho  toho,  co  nazý- 
dostalo  se  ne  neprávem  příjmí  »zlatá«;  měla  váme  ději  duševními,  duši  od  těla  rozdílnou, 
90.000  ob.  Dvě  stě  let  potom  (1462)  ztratila  vět-  musím  jí  přisouditi  schopnost,  aby  děje  ta- 
áinu  svých  značných  práv  a  výsad  násilným  kove  mohla  způsobiti,  v  čemž  je  zároveň  — 
vpádem  arcibisk.  Adolfa  Nassavského,  při  a  to  velmi  pohodlné  —  vysvětlení  dějů  těch. 
čemž  500  občanů  bylo  usmrceno  a  mnozí  vy- 1  Nepředpokládám-li  duše,  tedy,  na  př.  se  sta- 
nikající  vypověděni.  Město  dosud  svobodné  noviska  materialistického  neb  empirického, 
bylo  pak  poddáno  arcibiskupům.  Kolem  roku  [  pozbývá  název  m.  d.  smyslu.  Ježto  pak  vé- 
1440  vynalezl  Guttenberg  v  M-i  knihtiskařství.  I  decká  psychologie  varovati  se  musí  všeho,^ 
Na  universitě,  založené  r.  1477,  ale  od  Fran-  |  co  by  do  theorie  zavádělo  živly  metafysi- 
cbuzů  zrušené,  působili  mezi  jinými  Bodmann,  cké,  odpadl  tento  název.  Ve  vývoji  psycho- 
Mik.  Vogt,J.  v.  Můller,JiříForsteraj.  R.  1792,  logie  však  theorie  mohutností  má  svůj  vý- 
dne  22.  říj.,  vtáhli  skoro  bez  boje  do  M-e  znám:  neboť  m.  d.  jsou  výsledkem  práce 
franc.  republikáni,  násl.  roku  obléhali  město  klassifikační,  kterážto  tvořila  jediný  sku- 
a  dobyli  ho  Prusové;  r.  1797  v  míru  campo- ;  tečně  vědecký  výtěžek  v  celé  dlouhé  pe- 
formijském  byla  M.  postoupena  Francii  a  riodě  metafysické  psychologie,  který  mohl 
stala  se  hl.  městem  departementu  donners- ;  býti  přejat  od  psychologie  empirické.  Když 
berského;  po  r.  1814  připadla  velkové vod-  zkušenost  obecná  rozeznala  několik  druhu 
ství  Hesskému.  Pevnost  mohučská  byla  až  '  duševních  jevů,  přisouzeno  bylo  člověku  to- 
do  r.  1866  majetkem  německého  buntu  a  lik  duší,  kolik  jich  bylo  na  vysvětlení  těch 
právo  posádky  náleželo  společně  Rakousku  druhů  potřebí.  Z  těchto  rozličných  duší  staly 
a  Prusku.  Po  zřízení  Německé  říše  stala  se  se  ve  filosofii  nejprve  části  jedné  duše,  jež 
M.  říšskou  pevností.  —  Z  novější  literatury  měly  sídla  v  různých  částech  těla,  jakož  vi- 
o  M-i  uvádíme:  Jaífé,  Monumenta  Mogun-  díme  u  Homéra,  Platóna  a  Aristotela.  S  kře- 
tina  (>Bibliot.  rerum  germanicarum«,  3  sv., !  sfanského  stanoviska  bylo  potřebí  vysvětliti, 
Berl.,  1866);  Will,  Regesten  zur  Gesch  der  i  jak  může  jednotná  duše  rozmanitě  působiti 
Mainzer  Erzbischofe  (Inšpruk,  1877— 86);  He-  svými  částmi,  a  to  přimělo  TertuUiana 
gel,  Verfassungsgeschichte  d.  Stadt  Mainz  |  k  tomu,  aby  zaměnil  název  části  názvem 
(Lips.,  1881 — 82);  Boerchel,  Mainzer  Ge-  m.  d.,  kterýžto  název  zůstal  až  na  naše 
schichtsbilder  von  1816  bis  zur  Gegenwart  i  doby.  Kolik  bylo  druhů  duševních  jevů,  to- 
(1890);  Peth,  Gesch.  des  Theaters  u.  Musik  lik  měla  duše  mohutnosti,  mezi  nimiž  zase 
zu  Mainz  (1879  a  1883);  Schneider,  D.  Dom  '  určovány  m.  d.  základní,  vyŠŠi  a  nižší.  Tak 
za  Mainz  (Berl.,  1886).  aspoň  materiál  psychologický  byl  urovnáván 

Mohudské  arolblskapstvi  vzniklo  tím, ,  a  půda  pro  vědecké  další  zpracování  připra- 
že  sv.  Bonifác  (v.  t.),  jehož  papež  Řehoř  II. '  vována;  neboC  určování  m-tí  d-ch  nezáviselo 
byl  jmenoval  arcibiskupem  německým,  do- 1  na  metafysických  spekulacích  o  podstatě 
sud  byl  bez  sídla.  Nastoupiv  po  sesazeném  duševní.  Ale  vysvětlení  jevů  duševních  při 
biskupovi  mohučském  Gewilibovi  byl  po-  i  theorii  m-tí  d-ch  nebylo  možné,  ježto  vedlo 
tvrzen  ve  své  hodnosti  jako  arcibiskup  mo-  nezbytně  k  duši  a  spekulaci  o  její  podstatě 
hučský  r.  746  nebo  747  oběma  majordomy '  a  theorii  psychologickou  stavělo  na  vratkou 


a  senátem  národa   franckého,   načež   papež 
Zachariáš   povýšil   4.  list.  r.  751   Mohuč   na 


půdu  metafysiky.  Proto  počátek  empirického 
směru   znamená   konec   theorie    m-tí    d-ch. 


metropoli.  Mohučský  arcibiskup  byl  ustano-   Locke   svým  ponětím  o   duši  jako  tabula 


508 


Mohyla  —  Mochov. 


rasa  popřel  theorii  tu  indirektně  a  Her- 
bart  obrátil  se  s  velkým  důrazem  proti  ní 
i  proti  Kantovi,  jenž  se  jí  držel.  Lot  ze, 
který  existenci  osobité  duše  pokládal  za 
fakt,  k  theorii  m-tí  d-ch  otevřeně  se  přiznal; 
ale  od  té  doby  v  novější  psychologii  možno 
ji  pokládati  za  odbvtou  na  dobro,  pokud 
chce  býti  vědou  na  nlosofii  nezávislou.  Proti 
užíváni  slova  m.  d.  v  paedagogice,  na  př. 
mohutnost  poznávací,  paměti  atd.,  při  čemž 
míní  se  pouze  stránka  celkové  činnosti  du- 
ševní, netřeba  ničeho  namítati.  Na  psycho- 
logickou theorii  to  nemá  vlivu.  Naproti 
tomu  objevily  se  m.  d.  v  jiné  podobě  ve  fy- 
siologické  psychologii.  Fysiologové  (Exner, 
Lange,  MQnsterberg  i  Wundt  se  svým  orgá- 
nem appercepce)  domnívají  se,  že  psycho- 
logický děj  jest  vysvětlen,  když  ukáží,  které 
Bervy  jsou  při  tom  účastný.  Když  jim  při 
tom  nezbude,  než  nervům  připsati  jistou 
schopnost,  pro  niž  není  důvodu  ve  zkušeno* 
sti  fysiologické,  nýbrž  pouze  v  psychické,  je 
to  přenesení  staré  theorie  m-ti  d-ch  na 
nervy  a  má  to  na  theorii  stejně  neblahý 
vliv.  KČi. 

Mohyla,  všeslovanský  název  pro  rov  nad 
hrobem  nasypaný.  Srv.  pol.  mogUa,  malor. 
mohyla,  mohyra,  rus.  mogUa  a  litev.  mojila. 
Obecně  označují  se  tím  násypy  nad  hroby 
.z  doby  předhistorické,  jichž  v  zemích  slo- 
vanských jest  veliká  hojnost.  —  Srovn.  či. 
Hrobka. 

Mohyla  (Mornjia)  Petr,  metropolita  ki- 
jevský  (»  1596  —  t  1647).  Otec  jeho,  valaš- 
ský hospodař,  byl  nucen  vystěhovati  se  do 
Polska  a  mladý  M.  vzdělal  se  ve  Lvově 
v  duchu  přísně  pravoslavném.  Vzdělání  své 
<iovršil  na  zahraničních  universitách,  doko- 
nale osvojiv  si  hlavně  latinský  a  řecký  jazyk. 
S  počátku  sloužil  ve  vojsku  a  účastnil  se 
bitvy  chotinské,  načež  nejspíše  vlivem  me- 
tropolity Jova  Boreckého  vstoupil  do  stavu 
duchovního  a  r.  1627  zvolen  za  archiman- 
drita  pečerského,  podřízeného  formálně  pa- 
triarchovi cařihradskému,  ale  nezávislého  od 
metropolity  kijevského.  Jov  odkázal  mu  svoji 
knihovnu  a  učinil  ho  vykonavatelem  své  po- 
slední vůle.  Jeho  přičiněním  zavržena  byla 
>Apologie«  M.  Smotrického,  načež  M.  dostal 
se  do  příkrého  sporu  s  nástupcem  Jovovým 
J.  Kopinským.  Aby  vymanil  se  úplně  z  vlivu 
metropolitova,  založil  při  kijevské  lavře  sa- 
mostatnou vyšší  školu  (1631),  ale  když  mniši 
podřídili  se  pravomoci  patriarchy  cařihrad- 
ského a  M  u  ustanovili  správcem  již  stáva- 
jící školy,  tento  spojil  oba  ústavy  a  domáhal 
se  pro  ně  titulu  akademie.  Při  nastolení  Vla- 
dislava IV.  za  krále  polského  (1632)  zastu- 
poval Kijevany  ve  Varšavě  a  vymohl  pro 
pravoslavnou  církev  stejná  práva  s  církví 
uniatskou.  Důsledkem  smlouvy  bylo,  že  mnozí 
dřívější  hodnostáři  pozbyli  míst  a  nahrazeni 
byli  jinými.  Sám  M.  ku  dřívější  hodnosti  do- 
stal úřad  metropolity.  Byv  vysvěcen  ve  Lvové 
(1633^  uvítán  byl  nadšeně  v  Kijevě  a  vypudiv 
nepřítele  svého  Kopinského,  odňal  uniatům 
mnohé  kláštery  a  kostely,  znovuzřídil  starý 


chrám  sv.  Vladimíra,  přičinil  se  o  zachovám 
zbytků  chrámu  Děsjatinného  a  j.  Prostředků 
k  rozsáhlým  podnikům  nabýval  z  veřejných 
sbírek  i  soukromého  jmění,  ano  uchyloval 
se  i  k  moskevskému  carovi.  Vzornou  péči 
věnoval  vyššímu  učilišti,  které  stálo  na  Týši 
své  doby,  ač  titulu  akademie  pro  ně  nedo- 
sáhl. Pro  své  snahy  M.  mnoho  zakoušel  od 
katolických  magnátů,  jmenovitě  od  kijev- 
ského voj  vody  Ťyszkiewicze.  Péčí  M-ly  vy- 
dány byly  církevní  knihy:  Jei^angelije  ifcitéij^ 
noje  (1616  a  1637,  prvější  v  nářečí  západo- 
ruském);  Evchologion  (1646);  Sobranije  ko- 
rotkoj  nauki  ob  artikulach  viiy  pravoslavných 
katoličeskich  Christian  (1645).  Jeho  Katéchi^is 
posuzován  byl  na  synodě  kijevské  (1640)  a 
jasské  (1643)  a  poslán  též  patriarchům  vý- 
chodním k  posouzení,  ale  vydán  teprve  po- 
zději řecky  (Amsterdam,  1662).  Z  kázání  jeho 
jest  známo  Slovo  o  kresté  Gospoda  naiego 
f  kafdago  ehristianina  a  Slovo  na  brak  Ja- 
nusa Rad%ivila,  Měl  též  účastenství  při  se- 
stavení knihy  A.  KaljnofOjského  TtqaxovQ- 
yrjiiM  (1638)  a  polemického  spisu  Ai^^vg^  jakož 
i  dal  podnět  k  rozsáhlé  sbírce  Žitija  svja- 
tych,  dokončené  Dmitrijem  Rostovským,  a 
k  revisi  textů  slovanské  bible.  Srv.  Golubev, 
P.  M.  i  jego  spodvižniki;  Bantyš-Kamenskij, 
Istoričeskoje  izvěščenije  ob  uniji;  Levickij, 
Unija  i  Petro  M.;  Tarnovskij,  P.  M.  (»Kijev. 
Starinac,  1882). 

Mohytov  v.  Mohilev. 

Moohna,  bot.,  v.  Potentilla. 

Moohnaokl  Maurycy,  literární  kritik  pol. 
(♦  1803  v  Bojaňci  v  Haliči  —  1 1885  v  Auxerre 
ve  Francii),  nabyv  pečlivého  vychování  do- 
mácího studoval  práva  ve  Varšavě  a  sloužil 
v  ministerstvě  vnitřních  záležitostí.  Byl  spola- 
redaktorem  úředního  časop.  »Izyda  PoIska« 
(1826—30)  a  r.  1825  založil  s  M.  Podczaszyú- 
ským  časop.  »Dziennik  Warszawski«,  vl.  1827 
až  1829  byl  spoluredaktorem  časop.  >Gazeta 
Polska«,  založeného  jím  společně  s  K.  Bro- 
nikowským,  a  do  r.  1830  redaktorem  a  spolu- 
pracovníkem časop.  »Kuryjer  Polski«.  Hlavní 
zásluhy  získal  si  dílem  O  literaturou  polskiéj 
w  wifku  diiewipnastym  (Varšava,  1830),  jímž 
položil  základ  vědecké  kritice  a  upevnil 
novou  romanti- 
ckou školu  v  Pol- 
sku. Účastni  v  se 
povstání  r.  1831 
usadil  se  pak  ve 
Francii.  Sebrané 
spisy  jeho,  vyni- 
kající živou  a  ja- 
drnou mluvou, 
vydal  Župaiíski 
(Poznaň,  1863,  5 
dílů), 

Moohnovlté, 
bot.,  v.  Poten- 
tilleae. 

MOOhftanka,        č.  2806.  Znak  měst.  Mochova. 

bot.,  v.  Ribes. 

Moohov:   1)  M.,  městys  v  Čech.,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Č.  Brod,  fara  Břístvi;   93  d.,  871 


Mochtin  —  Moiry, 


609 


ob.  č.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Bartoloměje  s  got. 
presbyteriem  (ve  XIV.  st.  far.),  3tř.  šk..  dvůr, 
cukrovar,  pŠ.  a  stanice  Rak. -uher.  st.  dr. 
(Čelákovice -Brandýs  n.  Lab).  M.  aáleiival 
Starému  městu  pražskému;  v  okolí  bývaly 
4  rybníky.  Kdy  M.  na  městečko  povýšen  a 
nadán  erbem  městským,  neznámo.  Erb  (vy- 
obr.  č.  2806.)  v  modrém  štítě  menší  stříbrný 
lopato  vitý  Štít,  v  něm  se  spatřuje  modrý 
v  právo  hledící  orel.  Erb  tento  připomíná  se 
v  XV.  stol.  —  2)  M.,  ves  t.,  hejtm.  a  okr. 
Sušíce,  tara  a  pš.  Petrovice  u  Sušíce;  11  d., 
31  obyv.  č.,  66  n.  (1890),  Itř.  šk.,  popi.  dvůr, 
mlýn. 

moohtiii,  ves  v  Cechách,  hejtm.,  okres  a 
pš.  Klatovy,  fara  Kydliny;  44  d.,  402  ob.  č. 
(1890),  3tř.  šk.,  továrna  na  náhražky  kávové 
a  mlýn. 

Mo^byné.  bot,  v.  Physalis. 

Molgno  fmoaňo]  Francois  Napoleon 
Marie,  učenec  franc.  (•  1804  —  f  1884 
v  Saint-Denisu).  Vstoupil  r.  1822  do  řádu  je- 
suitského a  oddal  se  horlivě  studiu  mathema- 
tiky  a  fysiky.  Za  revoluce  r.  1830  uchýlil  se 
se  svým  řádem  do  Švýcarska,  kdež  naučil  se 
osmi  jazykům,  mezi  jinými  i  hebrejštině  a  arab  - 
štině.  R.  1836  jmenován  professorem  mathe- 
matiky  na  kolleji  v  Rue  des  Portes,  při 
čemž  vystupoval  i  jako  kazatel  a  psal  četné 
články  náboŽensko-polemické  do  čas.  »Uni- 
vers«,  >Union  cathoIique«,  »Institutions  li- 
turgiquesc  a  j.  R.  1840  zapletl  se  M.  v  ja- 
kousi průmyslovou  spekulaci,  při.  čemž  řád 
musil  mnoho  platiti  a  M.  byl  poslán  na  se- 
minář do  Lavalu  učit  hebrejštině  a  dějinám. 
Ale  M.,  nechtěje  opustiti  Paříže  a  vzdáti  se 
svých  styků  a  prací  učeneckých,  raději  vy- 
stoupil z  řádu.  Stal  se  spoluredaktorem  ča- 
sopisu »L'£poquec,  na  jehož  útraty  proce- 
stoval velkou  část  Evropy,  posílaje  z  jed- 
notlivých měst  zajímavé  dopisy  svému  listu. 
Po  té  redigoval  vědecké  rubrÍKy  časop.  »La 
Presse«  (1850)  a  »Le  Pays«  (1851),  r.  1852 
založil  vědecký  čas.  »Cosmos«,  jenž  r.  1863 
přeměněn  v  >Les  Mondes«.  Téhož  roku  po- 
volán do  kléru  Saint  Germain  des  Pres  a 
r.  1873  stal  se  kanovníkem  kapituly  st-de- 
niské.  Mimo  přečetné  rozpravy  a  broŠury 
vědecké,  paedagogické  a  náboženské  vydal 
samostatně:  Le^ons  de  calcul  différentiel  et  dt 
calcul  integrál,  d*aprés  les  méthodes  de  Cau- 
chy  (Pař.,  1840--61 ;  4  sv.),  z  nejlepších  dél 
toho  druhu;  Répertoire  ďoptique  modeme  {i., 
1847—50),  dílo  stejně  přehledné  a  důkladné; 
Traité  de  télégraphie  électrique  (t.,  1849);  Le 
stéréoscope  et  le  pseudoscope  (t.,  1852);  Le- 
cons  de  mécanique  analjrtique;  Physique  mole- 
culaire;  Les  éclairages  modernes  (t.,  1868); 
Saccharimétríe  (t.,  1869);  La  science  anglaise 
(t.,  1869—72);  Vart  des  projectiont  (t.,  1872); 
Les  splendeurt  de  la  foi  (t,  1879—1883);  En- 
seignement  de  touš  (t.,  1879—83);  Les  livres 
saints  et  la  science  (t.,  1884).  Přeložil  také 
z  angličiny  a  italštiny  některá  díla  J.  Tyn- 
dallova,  W.  Hugginsova,  P.  Smytha,  K.  Gro- 
veho,  Sismondiho,  Secchiho,  P.  Marca  a  j. 
Redigoval  posléze  »Actualités  scientifíquesc, 


sbírku  120  děl  rozličných  autorů.  —  Srv.  A 
Serre,  Religion  de  Goethe  et  de  Tabbé  M- 
(Pař.,  1881). 

Moina  Baird.  Rod  perlooček  z  čeledi 
Daphnidae  Sars.  Télo  krátké,  široké,  čtyř- 
úhlé,  bez  ostnu  vzadu;  hlava  veliká,  skoro 
čtverhraná,  do  předu  vztyčená,  bez  zobáku. 
Veliké  oko  s  množstvím  krystallových  tělí- 
sek na  přední  Části  hlavy.  Svrchní  tykadla 
silná  a  dlouhá,  ve  středu  naduřelá,  zakon- 
čená chomáčkem  tyčinek  čichových.  Spodní 
tykadla  mohutná:  kratší  větev  Čtyřčlenná 
nese  4,  delŠí  tříčlenná  5  plovacích  štětin.  Pét 
párů  nožek.  Ocas  velmi  široký,  ku  konci 
náhle  zúžený.  Štětiny  ocasní  velmi  dlouhé. 
Samci  mají  svrchní  tykadla  značně  prodlou- 
žená. První  pár  noh  končí  dlouhým  bičíkem 
a  zahnutým  drápkem  fjako  u  rodu  Dapknia). 
Embryologii  zpracoval  C.  Grobben  (1879). 
Některé  cytologické  detaily  vajíčka  podal 
v  poslední  době  W.  Lepechkine.  U  nás 
4  specie:  M.  hrachiata  íurine,  M.  rectirostris 
Můfler,  M.  Pischeri  Heliích,  M.  micrura  Kurz. 
První  je  nejhojnější  a  charakteristická  pro 
faunu  kaluží.  Zpracovány  B.  Hellichem.  Thon. 

Moira  v.  Moiry. 

Moiré  [moaré]  jest  lesk  na  tkaninách 
v  určitých  nepravidelných  místech,  způso- 
bený stlačením  a  zploštěním  útkových  nití. 
Vznikne,  kdvž  útky  nejsou  rovnoběžný  s  mí- 
stem, v  némi  se  tlak  na  tkaninu  děje,  nýbrž 
svírají  s  ní  malý  úhel.  Šikmé  polohy  útku 
dosáhne  se  buď  tím,  že  nechají  se  projíti 
strojem  (kalandrem)  dvě  tkaniny  současně 
na  sobě  (po  případě'  jedna  ve  dví  složená), 
nebo  tím,  že  udělí  se  procházející  tkanině 
malý  pohyb  ve  směru  příčném,  anebo  tím. 
Že  napjatá  tkanina,  než  přijde  mezi  válce  ka- 
landru,  převádí  se  přes  vlnitou  lištu.  Na  tka- 
ninách z  lesklé  příze  se  silnými  žebrovitými 
útky  (hedvábných  ripsech)  docílí  se  nejkrás- 
nějšího lesku  moiroVého  či  vodového 
(moirové  či  řáskované  stuhy  s  vodovým  le- 
skem). Beroušek. 

Molré  métalliqa*  [moaré  -lik],  franc, 
plech  leptaný,  v.  Cínování. 

Molrls  Aillos,  řecký  erammatik  v  11.  st. 
po  Kr.,  sepsal  malý  slovník  Lexicon  Atticum 
{Ai'^eLg  *AttLxai)t  v  němž  sestavil  zvi.  tvary 
a  výrazy  attických  spisovatelů  a  vysvětlil  je 
výrazy  a  obraty,  jeŽ  v  pozdější  době  zobec- 
něly. Leckde  přidány  i  doklady.  Vydán  byl 
několikrát:  od  Hudsona,  Fischera,  Piersona, 
Jacobitze,  Kocha,  Bekkera  (s  Harpokratio- 
nem).  VVa. 

Moiry  (MoiQai)  jsou  starořecké  bohyně 
sud  by  čili  údělu  životního  {fioiga  —  iiigog, 
UsíQoft^ottt  liÓQog),  dle  Hésioda  dcery  Noci, 
ježto  osud  nám  smrtelníkům  temným  bývá, 
nebo  (jako  Hóry)  dcery  Zeva  a  Themidy, 
ježto  hledí  hlavně  k  zachování  řádu  světo- 
vého, jenž  zosobněn  jejich  matkou  a  nad 
nímž  bdí  také  otec  jejich  Zeus,  proto  Mot- 
gaysxrjg  zvaný.  Počtem  uvádějí  se  tři:  Kló- 
thó,  jež  snuje  niť  životní,  Lachesis,  jež 
udílí  los  Života,  a  Atropos,  neodvratitelná 
sudba,  obyčejně  tak,  že  prvá  má  vztah  k  zro- 


510  Moisk  —  Mojžíš. 

zení,  druhá  k  průběhu  života,  třetí  k  smrti.  •  horním  radou,  r.  1892  náměstkem  ředitele 
Podobají  se  tudíž  třem  Nornám  Eddy:  Urd,  téhož  ústavu,  r.  1891  členem  vídeňské  aka-^ 
Wcrdandi  a  Skuld.  Dvě  M.  ctěny  v  Del-  [  demie  věd.  Práce  jeho  týkají  se  palaeonto- 
fcch  se  vztahem  k  zrozeni  a  k  smrti.  V  prvé  logie  a  geologie  hlavně  zemí  rakouských  a 
funkci  M.  stoji  blízko  Eileithyje  a  v  Athé-  ;  pak  i  cizích.  Význačnější  z  nich  jsou:  Dos 
nach  vedle  nich  ctěna  Afrodité  Urania;  Gebirge  um  Hallstatt,  I.  díl:  Die  MoUusken- 
proto  též  bývají  přítomny  sňatkům  (Zevovu  faunen  der  Zlambach-  und  Hallstátter  Schich- 
s  Themidou  a  Herou,  Péleovu)  a  vzývány  ;  ten  (Vídeň,  v  »Abhandlungen  der  geolog, 
od  nevěst.  Dbajíce  o  to  neúprosně  (M.  o>lo?7, !  Reichsanstalt«,  1873—1876);  Die  triadischen 
y.Qcízatrj)^  by  smrC  v  čas  dovršila  život  lidí, '  Feiecypodengattungen  Daonella  und  Halobia 
sloji  blízko  Kérám  a  Erinyím;  tak  u  Aischyla.    (t,  1874);    Die  Dolomitriffe  von  Súdtirol  und 


Nékdy  samy  věští,  pějíce  budoucí  sudbu; 
tak  při  zrození  Meleagra,  při  sňatku  Pélea  a 
Thetidy.  Též  Tyché  stojí  zvi.  Lachesi  blízko. 
Ježto  kult  jich  nevymáhal  znázornění  skulptu- 


Venetien  (t,  1878-80);  Grundlinien  der  Geo- 
logie von  BosnÍen'Her\egowina  (s  Tietzem  a 
Bittnerem;  t.,  1880);  Die  Cephalopoden  der 
mediterranen  Tr iasprovini  (t,ylSS2)\  Arktísche 


rálního,  zachováno  z  řeckého  umění  jen  málo  Triasfaunen  (1886,  v  »Mémoirechc  petrohrad- 

památek,  Častěji  M.  vyskytují  se  v  římském  ské  akademie);    Die  Cephalopoden  der  Holi- 

umění  (na  sarkofázích).  Attributy  jejich  jsou  státter  Kalke  (Vid.,  1893,  2  sv.).  R.  1880  za- 

kužel,  losy,  svitek,  vána.                        klk.  ložil  s  M.  Neumayrem  sborník  »tieitrSge  zur 

Moiflk,  jezero  na  Rusi,  v.  Ilmeň  2).  Palaeontologie  u.  Geologie  Oesterreidi-Un- 

Moiflsao  [moasák],  hl.  m.  arrond.  t.  jm.  garns  u.  des  Orientsc 

YC    franc.    dep.   Tarn-et-Garonne,   sev.-záp.  MoJ  slav,  kníže  chorvatské,  v.  Choř  vat- 

od  Montaubanu,  stan.  trati  Bordeaux- Cette,  sko,  str.  349  a. 

má  5041  (jako  obec  8797)  ob.  (1891).  Zbytky  Mojžiř,  Možeř  {Mosern\  far.  ves  v  Če- 


opatství,  založeného  za  Dagoberta,  jmenovitě 
křížová  chodba  z  r.  1100.  Značný  obchod 
s  moukou,  vínem  a  ovocem,  soudní  dvůr, 
obch.  soud,  kollej,  chlap,  seminář.  H:{k. 
Moitié 


chách,  hejtm.  a  okres  Ústí  n.  Lab.,  pš.  Ne- 
štědice:  43  d.,  239  ob.  n.  (1890),  kostel  sv. 
apošt.  Simona  a  Judy  (ve  XIV.  stol.  farní), 
Itř.  šk.  Na  blízku  stával  hrad  Weissenstein. 
ímoatjéi,  frc,  polovina.  |     MoJŽii  (hebr.  MoŠeh),  osvoboditel,  vůdce 

MoÍtt«  [moátj  Jean  Guillaume,  sochař  I  a  zákonodárce  lidu  isráélského,  syn  Amrama 
franc.  (♦  1747  v  Paříži  --  f  1816  t.).  Byl  žá-  |  a  Jochabedy,  obou  z  pokolení  Leví,  nar.  ko- 
kem Pigalleovým  a  Lemoineovým.  Pobyl  i  lem  r.  1672  před  Kr.  v  Egyptě  v  době,  kdy 
v  1. 1771 — 73  v  Římě  a  dosáhl  členství  Aka-  '  král  (Ramses  II.,  ne-li  spíše  otec  jeho  Seti  L, 
demie  r.  1783.  Hlavní  jeho  díla  jsou:  Aiusa  který  s  ním  as  v  1.  1584—1541  panoval  spo- 
dčjin  (Lonore)  a  Vlast  volá  syny  (Luxem-  léčné),  chtěje  zabrániti  rozmnožování  se  Isráé- 
bourg).  litů,  vydal  rozkaz,  aby  utopen  byl  každý  chla- 

Mojaiiffa  v.  Madsanga.  pec   isráélský   hned,  jak  se  narodí.    Matka 

MoJipnTd  (rum.  Mojgradu),  obec  v  zilaj-  |  jeho,  litujíc  ho,  skrývala  jej  po  3  měsíce 
ském  okr.  szilagyské  župy  v  Uhrách;  má  |  v  domě;  obývajíc  vŠak  nedaleko  králov- 
635  oby  v.,  většinou  Rumunů  (1890),  s  řec-  ského  sídla  Tanisu  obávala  se  ukrývati  jej 
.kat.  farním  kostelem.  Blízká  hora  Mogura  déle,  aby  snad  vyzvědači  nevyslídili  ho  a 
a  její  okolí  jsou  bohatým  nalezištěm  prae-  i  s  ním  neutratili  také  jí.  Učinila  tedy  po- 
historických,  dáckých  i  římských  starožitno- .  kus,  aby  dostala  jej  do  některé  rodiny  egypt- 
ští. Na  vrcholu  Mogury  stopy  pevného  hradu  ,  ské.  Spletla  totiž  košík  ze  třtiny  papyrové, 
dáckého;  na  Pometu,  již.  svahu  téže  hory,  j  omazala  jej  klím  i  smolou  a,  vloživši  dítko 
stávalo  na  místě  staré  dácké  osady  rozsáhlé  do  něho,  uzavřela  jej  a  položila  do  Nilu 
římské  město  Parolissum,  jehož  objem  | mezi  rákosí  tak,  aby  ho  voda  neodnesla, 
dle  trosek  měl  několik  hodin.  Cesty  a  sil-  '  dceři  své  Marii  pak  přikázala,  aby  ukrývajíc 
nice,  jež  město  s  pevností  spojovaly,  jsou  |  se  pozorovala,  co  se  bude  díti.  Za  nedlouho 
místy  dobře  viditelný,  rovněž  stopy  hlavni  přišla  se  tam  koupat  dcera  královská,  jejíž 
silnice,  jež  vedla  do  Tibiska  (na  vtoku  Jméno  dle  Jos.  Flavia  bylo  Thermuthis,  dle 
Bistré  do  Temeše),  a  základní  zdi  velkého  i  památek  egyptských  Mcrris,  a  nalezši  dítko 
amfitheatru.  V  nedalekém  lese  značné  lomy,  i  slitovala  se  nad  ním  a  dala  je  k  nabídnutí 
v  nichž  pracovali  již  Římané.  Dkl,       řečené  Marie  odchovati  vlastní  matce  jeho. 

Mojkov,  ves  čes.,  v.  Mejkov.  nevědouc.  Že  by  byla  jeho  matkou.   Přijavši 

Mojmir,  jméno  dvou  knížat  moravských, ,  je  pak  za  své  a  nazvavši  M-em  dala  je  vy- 
z  nichž  M.  I.  panoval  v  1.  830 — 846,  M.  II.  učiti  na  dvoře  královském  ve  všelikých  vé- 
V  1.  894-907.  Viz  Morava  (dějiny).  ,  dách  a  umčních  egyptských  podobně,  jako 

Mojné,  ves  v  Čechách,  hcjtm.  a  okres  vzděláváni  byli  princové  královští;  zároveň 
Krumlov,  fara  Černice,  pš.  Zlatá  Koruna;  měla  k  němu  i  dále  přístup  jeho  matka,  ja- 
41  d.,  258  ob.  č.  (1890),  mRn.  |  kožto    bývalá   kojná  jeho,   a   ta    vzdělávala 

MoJslsovloB  Edmuna  v.  Mojsvár,  |  srdce  jeho,  učila  jej  o  pravém  Bohu  a  za- 
cjeolog  a  palaeontolog  rakouský  (*  1839  ve  |  slíbeních  messiánských,  péstuiíc  v  něm  spolu 
Vídni),  vystudoval  práva  ve  Vídni,  r.  1862  j  lásku  k  lidu  isráélskému.  Kayž  bylo  M-ovi 
založil  spolu  s  jinými  rakouský  spolek  alp-  40  roků,  spatřil  při  jedné  vycházce  mezi  sou- 
šky, r.  1867  stal  se  členem  vídeňského  říš.  kmenovce  své,  kterak  egyptský  dozorce  bije 
ústavu  geolog.,  r.  1870  vrchním  geologem  a   nespravedlivě  Isráélitu;  i  rozpálil  se  hněvem 


Mojžíš. 


511 


a  zabil  jej,  načež  utekl   na  půlostrov  Sinaj- 
ský  do  země  Midjánské  a  pobyl  tam  40  roků 
u  midjánského  kněze  Jethra,  jehož  dceru  Se- 
foru   vzal  si  za  manželku  a  měl   s  ní   dva 
syny.  Pásaje  tam  stáda  svého  tchána  připojil 
časem  k  ohnivé  povaze  své  povážlivost  věku 
a  vycvičiv  se  v  trpělivosti,  pokoře  i  v  dů- 
věře v  Boha  osvojil  si  tak  ctnosti,  jichž  ve- 
dle přiměřeného  vzdělání  bylo  mu   potřebí 
k  budoucímu  povolání  jeho.    Zatím  zemřel 
Ramses  II.  a  nastoupil  syn  jeho  Menefta  I., 
který   utiskoval   Isráélity   neméně  než  jeho 
otec,  boje  se,  aby  se  příIiS  nerozmnožovali 
a  potom  s  nepřáteli  proti   němu  se  nespo- 
jili.   I   volali    Isráélité    k    Bohu    za    pomoc. 
A  tehdy  okázal   se  Bůh  M-ovi  u   hory  Ho- 
rebu  pod  způsobou  keře  hořícího  a  vyzval 
ho,  aby  odejda  do  Egypta  vyvedl  odtud  lid 
isráélský.  M.  zdráhal  se,  rozličně  se  vymlou- 
vaje, i  tím,  že  má  špatnou  výřečnost;   když 
vSak  Bůh,  ujistiv  jej  svou  pomocí  a  dav  mu 
moc  divy  činiti,  slíbil  mu,  že  pošle  s  ním 
staršího  bratra  jeho  Aarona,  kterýž  by  mlu- 
vil za  něho,  podrobil  se  vůli  jeho.  Jda  pak 
do   Egypta   sešel   se  s  Aaronem  i  odebral 
se   s  ním   nejprve  k   Isráélitům,   aby,   pře- 
svědče  je  o  božském  poslání  svém,  pohnul 
je  k  ochotě  vyjíti  s  ním  z  Egypta.    Dosáh- 
nuv   účelu    toho    předstoupil    s    Aaronem 
před  krále  a  vyzval  jej  jménem  Hospodino- 
vým, aby  Isráélity  propustil.    Král  však  ne- 
vyhověl mu  ani  tehdy,  když  byl  M.  na  osvěd- 
čenou božského  poslání  svého  proměnil  hůl 
v  hada  a  hada  zase  v  hůl,  spíše  při  tížil  ještě 
Isráélitům.  Proto  ohlásil  mu  M.  po  sobě  de- 
set pohrom  Či  ran,  kterými  Bůh  konečně  do- 
nutil jej  k  povolnosti.  Byly  to  proměna  vody 
nilské  v  krev,  ohromné  množství  žab,   ko- 
márů, přeobtížné  mouchy,  mor  dobytka,  bo- 
lestivé   vředy,    děsné    krupobití,    kobylky, 
hrozná  po  3  dny  trvající  tma,  smrť  veške- 
rého prvorozenstva  egyptského.  Po  ráně  de- 
váté činil  již  M.  z  rozkazu  Božího  přípravy 
k  odchodu  z  Egypta.   Předem  nařídil  Isráé- 
litům, aby  před  odchodem  sv^m  vyžádali  si 
na   Egypťanech  zlatých  a  stříbrných  nádob 
a  oděvů,  neboť  bylo  toho  potřebí,  aby  měli 
z  čeho  vystavěti  a  ozdobiti  si  svatostánek. 
Potom  zařídil  po  vůli  Boží  zvláštní  slavnost 
(obětování  a  požívání  beránka  za  zvláštních 
obřadů  a  v  úplné  hotovosti  k  odchodu),  pří 
které    by    slavnostní,    symbolickou    formou 
slibu  dali  Isráélité  na  jevo,  že  chtějí  žíti  od- 
děleně od  pohanů  ve  spojení  s  Bohem.  Když 
tak  bylo  připraveno  vše  na  cestu,  zemřeli 
najednou   o   půlnoci   mezi   14.  a   15.  dnem 
měs.  nisanu,  právě  kdy  Isráélité  onu  slav- 
nost konali,  všichni  prvorozenci  egyptští,  a 
ranou  tou  byl  král  ohromen  tak,  že  ihned 
povolal  M-e  a  Aarona  a  vyzval  je,  by  bez 
prodlení  vyšli  s  lidem  ze  země  a  obětovali 
Hospodinu  na  poušti.  .Také  Egypťané,  kteří 
žili  mezi  Isráélity  v  Gessenu  a  v  blízkém  mě- 
stě sídelním,  nutili  je,  aby  vyšli  rychle,  ano 
dali   jim   k   žádosti   jejich   nádoby    stříbrné 
i  zlaté  a  šatů  velmi  mnoho.   Vyšli  tedy  na 
dané    znamení    všíckni    Isráélité    se    všemi 


stády  svými  (as  r.  1497)  a  brali  se  nejprve 
k  Sukkothu,  kde  podle  předchozího   udání 
měli  se  sejíti.    Všech  bylo  na  dva  milliony, 
mužů   k  boji   schopných   as    600.000.    Také 
však    připojili    se    k    nim    někteří    cizinci 
v  Egyptě  bydlící,  vidouce,  že  jest  to  lid  od 
Boha  chráněný.  Ze  Sukkothu  vedl  je  M.  do 
Ethamu  na  sv.  hranici  egyptské,  kudy  vedla 
hlavní  silnice  směrem  sv.  do  Palestiny,  od- 
tud zahnul   M.  od  Ethamu  na  jihozápad   a 
bral  se  po  půdě  egvptské  k  moři  Rudému; 
i  postavil  se  Bůh  sám  v  čelo  za  vůdce  v  po- 
době sloupu  oblakového,  ve  dne  tmavého  a 
v  noci  světlého,   aby  se  nezdráhali   cestou 
tou  jíti  za  M-em.    Zatím  zželelo  se  králi,  že 
propustil   tolik   pracovného   lidu,  a  to   tím 
více,  když  ho  došla  zpráva,  že  odchod  Isráé- 
litů  nebyl   takovým,  jako   by   chtěli    pouze 
obětovati   na  poušti,  nýbrž  že  měl  ráz  úpl- 
ného vystěhování  se  ze  země.  Rychle  proto 
sebral  vojsko  pěší  i  jízdné,  jehož  tehdy  bylo 
dosti  soustředěno  v  Dolním  Egyptě,  zvláště 
směrem  k  Arábii  a  k  Palestině,  a  hnal  se  za 
nimi,  aby  je  donutil  k  návratu.    Dohonil  je 
u  Suezského  zálivu  moře  Rudého,  kde  byli 
táborem   mezi  mořem  a  pohořím   Attakou. 
Isráélité,  spatřivše  vojsko  za  sebou,  ulekli 
se  náramně,  zvláště  kdyŽ  viděli,  že  pro  moře 
a  horstvo  nemohou  utéci.  Tu  však  postavil 
se  oblakový  sloup  mezi  ně  a  Egypťany  a  isa 
obrácen  k   Isráélitům  světlý,  k  Egypťanům 
pak  tmavý,  bránil  velikou  tmou,  aby  vojsko 
egyptské  v  nastalé  noci  nemohlo   přiblížiti 
se  k  prchajícím.  Mojžíš  pak  zdvihl  na  rozkaz 
Boží  hůl  a  vztáhl  ruku  na  moře,  a  hned  roz- 
dělilo se  moře  prudkým  větrem  horkým,  tak 
že  voda  stála  po  pravé  i  levé  straně  jako 
zeď  a  v  moři  vysušila  se  cesta  Široká;  i  pře- 
cházeli  tudy    Isráélité    nepozorovaně    celou 
noc ;  teprve  k  ránu  zpozorovali  to  Egypťané, 
když  Isráélité  byli  již  skoro  všickni  na  dru- 
hém břehu.    Hned  dali  se  za  nimi  touž  ce- 
stou.   Sotva   však   dostali    se    do    prostřed 
moře,  vztáhl  M.  k  rozkazu  Božímu  zase  ruku 
na  moře,  a  hned  sestoupily  se  opět  vody  a 
potopily  Egypťany.  Po  té  vedl  M.  lid  poušti 
Surskou  či  Suezskou,  až  počátkem  měsíce 
třetího  po  východu  z  Egypta  došli   po   ně- 
kolika přestávkách  k  hoře  Sinaji.    Na  cestě 
té  jevili  Isráélité  několikráte  velikou  nespo- 
kojenost, zejména  na  poušti  Sin,  kde  se  jim 
nedostávalo  pokrmu,  a  pak  u  Rafidimu,  kde 
neměli   vody.    Po   každé   však   pomohl  jim 
Bůh  na  prosbu  M-ovu,  tam  křepelkami,  jež 
u  velikém  množství  přiletěly  a  letem  umdleny 
ležení  pokryly,  a  mannou,  kterou  od  té  doby 
dával  jim  skoro  po  40  roků,  dokud  nevešli 
do  země  zaslíbené,  tu  vodou,  kterou  vyvedl 
ze  skály,  když  byl  do  ní  M.  na  rozkaz  jeho 
udeřil  holí.  V  Rafidimu  byli  Isráélité  přepa- 
deni od  Amalekitův,  zvítězili  však  nad  nimi 
po  celodenním  boji,  když  byl  za  ně   M.  po 
celou  dobu  boje  se  modlil.  Také  přišel  tam 
k  M-ovi  tchán  jeho  Jethro  s  jeho  manželkou 
i  s  dvěma  syny  a  dal  radou  svou  podnět 
k  tomu,  že   M.  k  ulehčení  svému  ustanovil 
ze  zbožných  mužů  soudce  tisícníky,  setníky, 


512  Mojžíš. 

padesátníky,  desátníky,  kteří  by  rozsuzovali  měst.  Zprávou  tou  byli  Isráélité  rozrušeni 
ve  věcech  méně  důležitých.  U  Sinaje,  kde  tou  měrou,  že  jedni  přáli  si  umříti  na  pou- 
bylo  dosti  vody  i  trávv  pro  stáda,  zůstali  šti,  druzí  chtěli  vrátiti  se  do  Egypta  přes 
skoro  celý  rok.  Tam  dal  Bůh  prostředni- ,  všecky  prosby  M-ovy,  ba  i  kamenovati  chtěli 
ctvím  M-ovým  zákon,  zvaný  po  něm  Moj-  Josua  a  Kaleba,  když  je  konejšili  poukazo- 
žíšský,  obsahující  předpisy  náboženskomravní,  váním  k  božské  pomoci.  Opět  jen  přímluva 
obřadní  a  občanské  či  soudnické,  kterým  za-  M-ova  zadržela  Hospodina,  že  hned  nexahu- 
řídil  mezi  nimi  bohovládu  (theokratii),  onu  bil  všech;  nicméně  trestu  neušli;  prohlásiU 
totiž  ústavu  vládní,  dle  níž  Bůh  sám  zasaho-  Bůh,  že  vyjmouc  Josua  a  Kaleba  nikdo  ne- 
val do  veškerého  veřejného  i  soukromého  vejde  do  země  zaslíbené  z  těch,  jimž  jest 
života  Isráélitův  jako  zákonodárce  a  soudce  '■  přes  20  rokův,  a  proto  že  musí  zůstati  lid 
i  jako  král,  tak  že  všecky  povinnosti,  které  na  poušti  celkem  40  (ještě  38)  roků,  dokud 
ukládal,  zavazovaly  nejen  jménem  Božím,  by  dospělí  nezemřeli  a  nevyrostli  ti,  jimž 
nýbrž  i  jménem  královým,  a  to  vše  za  tím  :  dosud  bylo  méně  než  20  roků  (v.  Isráé- 
úcelem,  aby  je  připravil  na  Vykupitele.  Isráé-  lité,  818).  Potom,  upadše  v  krajnost  druhou, 
lité  zavázali  se  sice  slavnostně,  že  budou  >  chtěli  hned  vejíti  do  Palestiny  přes  varo- 
zachovávati  zákon  ten,  zvláště  poněvadž  Bůh, '  vání  M-ovo,  ale  byli  od  palestinských  oá- 
učiniv  s  nimi  skutečnou  úmluvu,  slíbil  jim  rodů  zahnáni.  Zůstali  tedy  nějaký  čas  v  Ka- 
zvláštní  ochranu  svou,  budou-li  ho  pošlou-  děsu,  a  tu  za  nedlouho  povstala  nová  vzpoura 
chati;  ježto  vŠak  dlouhým  otroctvím  byli  proti  M-ovi  a  Aaronovi,  a  to  působením 
zhruběli,  bylo  třeba  delšího  času  i  trpěli vo-  Levity  Korea,  který  žárlil  hlavně  nad  kněž- 
ští a  rozličných  trestů,  než  se  vžili  alespoň  skou  mocí  Aaronovou,  a  Rubenovcův  Da- 
poněkud  do  zákona  toho.  Přesto upiliť  jej,  tana  a  Abirona,  kteří  žárlili  nad  vůdcovskou 
sotva  byl  dán.  Když  totiž  M.  za  krátko  po  mocí  M-ovou.  I  tato  vzpoura  byla  přísně 
dání  zákona  vystoupil  na  Sinaj,  aby  tam  při-  potrestána.  Aaronova  důstojnost  pak  po- 
jal nové  příkazy  od  Hospodina,  učinili  si  tvrzena  tím,  že  vypučel,  rozkvetl  a  ovoce 
zlaté  tele  a  klaněli  se  mu.  Již  tehdy  zdržela  přinesl  suchý  prut  Aaronův,  kterýž  byl  M. 
Hospodina  toliko  přímluva  M-ova,  Že  jich  na  rozkaz  Boží*  dal  i  s  pruty  knížat  ostat- 
všech  nezahubil ;  ale  i  M.,  vida,  kterak  zpí-  nich  pokolení  přes  noc  do  velesvatyné.  Od- 
vají  a  tanči  ke  cti  zlatého  telete,  rozhorlil  se  táhnuvše  pak  od  Kadesu  zdržovali  se  Isráé- 
tak,  že  rozbiv  desky  zákona  (desatera),  kte-  lité  v  jednotlivých  odděleních  po  různých 
réž  byl  obdržel  od  Hospodina,  dal  skrze  Le-  oasách,  jež  byly  mezi  Kadesem  a  Ecionge- 
víty,  kteří  účastnili  se  v  protizákonném  činu  bérem  (u  zálivu  Akabského),  hlavně  ▼  údolí 
nejméně  a  k  slovu  M-ovu  hned  se  k  němu  Araba,  kde  měli  dosti  pastvin  i  vody.  Ně- 
přidružili,  usmrtiti  na  3000,  dle  Vulgáty  na  kteří  snad  rozešli  se  i  do  jiných  krajin  polo- 
23.000  odpadlíků.  Na  opětnou  prosbu  M-ovu  ostrova,  aneb  zůstali  nedaleko  Kadesu,  kte- 
obnovil  Bůh  úmluvu  svou  s  lidem,  slíbiv  mu  rýž  M.  nepochybně  ustanovil  jako  místo,  ve 
zase  zvláštní  ochranu  svou,  budou-li  ho  po-  kterém  by  se  po  uplynuti  doby  zkušebné 
slušní.  M-ovi  pak  velel  udělati  nové  desky  i  opět  sešli.  Aby  pak  neporušila  se  jednota 
zákona  a  oslavil  obličej  jeho  jakousi  záři,  národa  a  spojení  s  Bohem,  navštěvovali  je 
která  trvala  při  něm  i  dále,  aby  lid,  poznaje  M.  a  Aaron  nejspíše  i  s  archou  a  přenos- 
z  ní,  jaké  milosti  těší  se  M.  u  Boha,  tím  ným  svatostánkem.  Nevypravuje  však  M.  ve 
spíše  podřídil  se  jeho  vedení.  Když  pak  byl  svých  knihách  o  této  době  ničeho,  zajisté 
zdělán  i  posvěcen  svatostánek  a  zavedena  proto,  poněvadž  nestalo  se  v  ní  nic  zvlášť 
v  něm  bohoslužba  předepsaná,  vedl  M.  po  ního,  leČ  Že  snad  tu  a  tam  byla  znesvěcena 
celoročním  pobytu  u  Sinaje  lid  dále,  až  se  sobota,  aneb  propukla  menší  nespokojenost, 
dostali  do  Kadeše  na  jižní  hranici  palestin-  která  však  brzy  byla  potlačena  tím  spíše, 
ské.  Také  na  této  cestě  horšili  se  Isráélité  poněvadž  znenáhla  vymírali  ti,  kteří  se  byli 
několikráte,  stěžujíce  si  zejména  v  Tabeerá  i  účastnili  vzpour  předešlých,  a  dorůstal  i  zmá- 
do  obtíží  cesty,  potom  na  to,  že  nemají  po-  ,  hal  se  proud  těch,  kteří  se  drželi  zákona 
krmů  masitýcn,  ano  v  Haserothu  povstala  Božího.  Takto  připraveni  shromáždili  se  po 
proti  M-ovi  i  sestra  jeho  Marie,  popudivši  38  rocích  od  vzpoury  kadeské  zase  v  Ka- 
proti  němu  též  Aarona.  Ale  Bůh,  chtěje  na-  děsu,  kde  brzy  pak  zemřela  Marie,  sestra 
vésti  je  k  šetření  zákona  a  k  uznáváni  ústa-  M-ova.  Nevedl  však  M.  lidu  do  Palestiny  od- 
novené  autoritv,  potrestal  je:  Isráélity  požá- ■  tud  přímo  od  strany  jižní,  nýbrž  poslal  žá- 
rem, který  ztrávil  v  Tabeerá  část  ležení,  po-  dat  krále  edomského  za  dovoleni  volného 
tom  morem,  který  vznikl,  když  byli  ne-  přechodu  jeho  zemí,  by  mohl  od  východu 
střídmě  požívali  křepelek,  jež  byly  k  nim  vejíti  do  země  zaslíbené.  Zatím  vypukla  ne- 
větrem  zahnány,  aby  měli  též  maso,  Marii  spokojenost  mezi  lidem  pro  nedostatek  vody. 
pak  malomocenstvím,  kterým  ji  stihl  i  přes  !  přestala  však,  jak  Hospodin  opět  vydal  vodu 
přímluvu  M-ovu.  Z  Kadesu,  kde  rozbili  le-  ze  skály,  když  byl  do  ní  M.  udeifil.  Poné- 
žení,  poslal  M.  12  mužů,  aby  prohlédli  zemi  <  vadž  však  M.  i  Aarojn  při  tom  na  chvilku 
zaslíbenou,  chtěje  hned  na  to  do  ní  lid  uvé-  pochybovali,  že  snad  Bůh  přes  slib  svůj  né- 
sti. Ti  vrátivše  se  velebili  sice  zemi  pro  její  vydá  vody,  jsa  opětně  od  lidu  urážen,  ozná- 
úrodnost,  ale,  vyjmouc  Josua  a  Kaleba,  tvr-  mil  Bůh  oběma,  že  za  trest  nevejdou  do 
dili,  že  nebudou  jí  moci  dobýti  pro  velikou  země  zaslíbené.  Když  pak  poslové  vrátivše 
sílu  obyvatelstva  a  mohutná  ohrazení  jejich   se  zvěstovali,  že  král  edomský  odepřel  volný 


Mojžíš  —  Mokrá. 


513 


přechod,  obešel  M.  s  lidem  zemi  Edomskou, 
na  kteréž  cestě  zemřel  Aaron  na  hoře  Hor 
a  potrestána  sesláním  jedovatých  hadů  nová 
nespokojenost,  která  vypukla  dílem  pro  ob- 
tíže cesty,  dílem  pro  nastalou  nechuť  k  manně. 
Dostav  se  k  Arnonu,  na  jehož  pravém  břehu 
rozkládala  se  říše  Amoritská,  poslal  M.  k  je- 
jímu králi  Sehonovi  posly  s  prosbou,  by 
směl  8  lidem  svým  projíti  zemí  jeho  k  Jor- 
dánu. Král  nedovolil,  ano  vytáhl  s  vojskem 
proti  Isráélitům,  byl  však  poražen  a  území 
jeho  zabráno.  Podobně  stalo  se  basanskému 
lETáli  Offovi,  když  byl  také  vytáhl  proti  Isráé- 
litům. Pak  rozbili  stany  nedaleko  ústí  Jor- 
dánu do  Mrtvého  moře  na  poli  čí  údolí 
Moabském,  tak  zvaném,  poněvadž  ještě  ne- 
dávno před  tím  patřilo  Moabitům.  Tam  svedli 
je  Madianité  spojení  s  Moabity  na  radu 
věštce  Balaama  k  modlářství,  k  tomu,  že 
páchali  s  ženami  madianskými  smilství  k  po- 
ctě bůžka  Peora.  Pro  hřích  ten  stihl  Bůh 
sice  Isráélity  velikým  morem,  ale  byv  pak 
usmířen  potrestal  i  Madianské  úplnou  po- 
lskou, kterou  kázal  M-ovi  nad  nimi  vyko- 
nati. Rozděliv  pak  vybojované  území  zajor- 
danské  mezi  pokolení  Rubenovo,  Gadovo  a 
polovici  pokolení  Manassesova  a  udav  způ- 
sob, kterým  má  b^i  rozděleno  Předjordán- 
sko  mezi  pokolení  ostatní,  ustanovil  z  roz- 
kazu Božího  Josua  svým  nástupcem  ve  vůd- 
covství a  vystoupil  na  horu  Nebo  v  blízkém 
pohoří  Pisga  Či  Abarim.  Tam  ukázal  mu  Ho- 
spodin zemi  zaslíbenou,  naČeŽ  M.  zemřel  ve 
věku  120  roků.  M.  byl  z  nejdůležitějších 
osobnosti  starozákonních,  ano  někteří  rab- 
bíni  stavěli  jej  i  nad  Adama  a  Noema  a  Abra- 
háma. Byv  ustanoven  od  Hospodina,  aby  byl 
vysvoboditelem,  vůdcem  i  zákonodárcem  po- 
tomkův Abrahámových,  projevil  v  řešeni  této 
úlohy  tak  ušlechtilou  povahu,  Že  jméno  jeho 
bude  vždy  vyslovováno  s  úctou.  Ukázal  se 
hrdinou  živé  víry,  nezlomné  důvěry  a  vroucí 
lásky  k  Bohu  a  z  ní  plynoucí  Čisté  lásky  ku 
svému  národu,  z  lásky  té  pak  byl  hotov  při- 
nésti oběti  i  největší,  tak  že  všeho  se  odva- 
žoval, vše  podnikal,  vŠe  snášel  a  i  vlastního 
prospěchu  se  zříkal,  jen  aby  byl  i  zákon 
Boží  vykonán  i  národ  jeho  zachován  a  lid 
podle  vůle  Boží  vychován.  M.  jest  též  spi- 
sovatelem prvních  pěti  knih  starozákonních, 
zvaných  Pentateuch  (pětisvazek).  Někteří  upí- 
rají mu  sice  toto  autorství,  ale  neprávem; 
svědčíf  o  něm  nejen  důvody  vnitřní,  zejména 
jednotný  plán,  dle  něhož  jsou  všecky  zdělá- 
ny, dokonalá  známost  místopisných  poměrův 
egypt.  i  poloostrova  Sinajského  a  výslovné 
svědectví  autorovo,  nýbrž  i  důvody  vnější, 
zejména  veškerá  tradice  židovská,  samari- 
tánská i  křesťanská,  svědectví  ostatních  knih 
starozákonních,  ba  i  samého  Krista,  který 
nejen  nevyvracel  Židovské  tradice  o  mojžíš- 
ském  původě  Pentateuchu,  nýbrž  i  souhlasil 
s  ní.  To  pak,  co  se  od  rationalistův  proti 
pravosti  knih  M-ových  uvádí,  spočívá  dílem 
na  nepravém  výkladě,  dílem  na  nesprávném 
pochopení  povahy  M-ovy,  neb  i  na  libo- 
vůli. Sa, 

OttflT  Slovník  Naučný,  tv.  XVII.  23  jx  190 1. 


Mojiii  Z  Chořenu  v.  Arménský  jazyk 
a  literatura,  str.  751. 

Mojiii  Antonín  (pseud.  A.  M.  Loun- 
s  k  ý),  spisovatel  čes.  (*  1856  v  Lounech).  Stu- 
doval reálku  ve  svém  rodišti,  ústav  učitel- 
ský v  Král.  Hradci,  působil  na  obec.  škole 
v  Lounech,  na  měšCan.  škole  v  Karlině,  kde 
je  od  r.  1896  ředitelem  obecné  školy  dívčí. 
Z  četných  jeho  spisů  pro  mládež  uvádíme: 
Výbor  bdjek  český-ch  a  ciioja^yčný-ch  (Praha, 
1883) ;  Žertovné  čteni  pro  middí^  (Karlín,  18  83) ; 
Zábavy  pro  chlapce  (t.,  1885);  O  řemeslech  (t., 
1888);  české  dité  (t.,  1889);  U  babičky  (t., 
1891);  České  ndrodni  hádanky  (t.,  1899);  s  F. 
Hyšmanem  (v.  t.)  a  M.  Marhanem  (v.  t.) 
vydal  několik  spisův,  s  Jaroši.  Svákovským 
vydal  a  přel.  Výbor  Andersenových  pohádek 
a  Grimmovy  Dětské  pohádky^  založil  a  redi- 
guje od  r.  1882  » Pokladnici  mládeže«,  při- 
spívá do  učitel.  Časopisů. 

Mokafllny,  moccasin,  střevíce  severo- 
amer.  Indiánů,  kteří  je  vyrábějí  z  jeleních 
nebo  laních  usní  aneb  i  z  jiných  hebkých 
kozí.  Chodidla,  nemajíce  podešvů,  jsou  z  ce- 
listvého kusu  s  nártovými  svršky,  nezřídka 
ozdobenými. 

Moko  [mók]  Henri  Guillaume  {^  1803, 
t  1862).  Byl  r.  1835  profess.  řečnictvf  v  král. 
Athenaeu  v  Gentě,  pak  vykládal  tam  litera- 
turu a  dějiny  na  universitě.  Napsal :  Les  Gueux 
de  mer  ou  la  Belgique  souš  le  duc  ďAlbe  (1827, 
2  sv.);  Les  Gueux  de  boiSy  ou  les  patriotes 
belgiques  en  1S66  (1828,  2  sv.);  fíistoire  des 
Prancs  (nedokonč..  Pař.,  1835);  Histoiredela 
Belgique  (Gent,  1839—40,  2  sv.);  Moeurs, 
usages,  fétes  et  solennités  des  Belges  (1846, 
2  sv.);  Histoire  de  la  littérature  franqaise 
(Brussel.  1849—50,  4sv.);  Précis  de  r histoire 
moderně  (1854,  4  sv.);  La  Belgique  ancienne  et 
ses  origines  gauloises,  germaniques  et  franques 
(Gent,  1855).  Kbn, 

Mokka  (Mokcha),  přístav  v  již.  Arábii, 
v  prov.  Jemenu,  při  Rudém  moři,  na  s.  od 
úžiny  Bab-el-Mandeb,  má  4—5000  ob.  Kdysi 
byl  tu  čilý  přístav,  hlavně  vyvážena  káva 
(v.  t.  str.  100);  nyní  klesá  M.  vzrůstem  Adenu 
na  j.  a  Hodeidy  na  s. 

Mokoiiii  v.  Makušín. 

MokotiU  v.  Mukoděly. 

MokOT  {Mukow)^  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Teplice,  okr.  a  pš.  Bílina,  fara  Mrzlicc,  50 
d.,  202  ob.  n.  (1890),  fil.  kostel  sv.  Prokopa 
(ve  XIV.  stol.  far.),  v  nynější  podobě  vysta- 
věný r.  1760  od  Ferd.  kn.  Lobkovice,  Itř.  šk., 
hnědouhelné  doly. 

Mokowlts  v.  Moukovice. 

Mokrá:  1)  M.  {Mugrau),  ves  v  Cechách, 
hejtm.  Krumlov,  okr.  Planá,  fara  a  pš.  Ho- 
řice u  Krumlova;  29  d.,  319  ob.  n  (1890), 
kaple  Nejsv.  Trojice,  Itř.  šk.,  mlýn  a  parní 
pila,  výnosné  doly  na  tuhu  a  samota  »Anna- 
werk«.  —  2)  M.  i  Mokrý,  ves  t.,  hejtman., 
okr.  a  pš.  Turnov,  fara  Všeň;  20  d.,  121  ob. 
č.  (1890).  —  3)  M.,  vsi  t.,  viz  Mokré  2)  a  3). 

4)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Brno, 
fara  Tvarožná,  pš.  Líšeň;  71  d.,  475  ob.  č, 
(1890),  kaple  sv.  Barbory,  2  mlýny,  poplužní 

33 


514 


Mokrány  —  Mokrý. 


dvůr  a  myslivna  král.  kapituly  v  Brné.  U  Hor- 
ního mlýna  jeskyně  Kůlnička  a  sever,  od  této 
památná  jeskyně  zv.  Kostelík  n.  Pekárna  n. 
Díravice.  (Srv.  Martin  Kříž,  Kůlna  a  Koste- 
lík, Brno,  1889—91.)  M.  bývala  samostatným 
zbožím,  jež  r.  1350  držel  Albert  z  Černovic. 

Mokrány:  1)  M.,  viska  v  Čechách  u  OU 
bramovic,  okr.,  fara  a  pš.  Votice;  5  d.,  46 ob. 
č.  (1890).  —  2)  M.,  ves  t,  hejtm.  Sedlčany. 
okr.  a  pš.  Sedlec,  fara  Nechválíce ;  21  d.,  161  ob. 
č.  (1890),  samota  Hlíno  v  a  Setikov.  Zde  stávalo 
sídlo  vladvk  Řídlů  či  Hřídlů  z  Mokřan ;  r.  1369 
Vilém  z  Mokřan,  r.  1462  Jan  Ř.  z  M.  Koncem 
XV.  stol.  připadla  tvrz  zdejší  ku  zboží  ne- 
chvalickému,  kteréž  r:  1502  DiviŠ  z  Nechválíc 
postoupil  trvale  ku  hradu  Chlumci  (Vyso- 
kému). Fr.Teplý.  —  3)  M.  {Moos),  víska  t., 
hejtm.  Sušice,  okr.  Hartmanice,  fara  a  pš. 
Petrovice  u  Sušice;  9  d.,  55  ob.  n.  (1890), 
Itř.  šk.  —  4)  M.,  ves  t,  hejtm.  Král.  Vino- 
hrady, okr.  Jílové,  fara  a  pš.  PyŠely;  19  d., 
141  ob.  č.  (1890),  samoty  Klenov  a  Kuklík. 
Bývala  zde  tvrz. 

Mokrán,  ves  v  Čechách,  v.  Mokré  4). 

Mokré:  1)  M.  (Gauendorf),  ves  v  Čechách, 
hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Č.  Budějovice;  25  d., 
39  ob.  č.,  133  n.  (1890).  —  2)  M.,  Mokrá, 
ves  t.,  hejtm.  Nové  Město  n.  M.,  okr.  a  pš. 
Opočno,  fara  Přepychy,  evang.  fara  Klášter; 
48  d.,  391  obyv.  č.  (1890),  Itř.  šk.,  na  kopci 
»Horkac  evang.  hřbitov,  mlýn.  Obyvatelé  sá- 
zejí výborné  zelí  a  řepu.  Na  blízku  Lhotka, 
popi.  dvůr,  při  němž  stávala  tvrz,  na  níž  při- 
pomíná se  r.  1416  Oldřich  ze  Lhotky,  r.  1528 
opět  Oldřich  ze  L.,  r.  1542  Jan  Lhotský  ze 
Zásmuk  a  r.  1590  byla  tvrz  při  panství  opo- 
čenském. M.  ve  XIV.  století  náležela  se 
sousední  Čánkou  král.  kapitule  pražské.  — 
3)  M.,  Mokrá,  ves  t,  hejtm.  Tábor,  okr.  a 
pš.  Soběslav,  fara  Nedvědice;  19  d.,  121  ob. 
č.  (1890).  —  4)  M.  {Mokrau),  ves  t.,  hejtm. 
a  okr.  Žlutíce,  fara  a  pš.  Chýše;  29  d.,  1  ob. 
č.,  166  n.  (1890). 

Mokřeo  v.  Mokříce. 

Mokřioe,  Mokřec,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Sedlčany,  fara  Krás.  Hora,  pš.  Lašo- 
vice;  24  d.,  131  ob.  č.  (1890),  samota  Doubí. 

Mokřin,  město  v  uher.  župě  torontálské, 
okr.  Vel.  Kikinda;  stanice  žel.  dráhy  Szegc- 
din-Temešvár,  katol.  a  řec.-vých.  kostel,  pš., 
telegraf,  spořitelna,  dobvtkářství  a  8723  ob. 
(1890),  z  nichž  je  6635 'Srbů,  1340  Němců, 
613  Maď. 

Mokřiny:  1)  M.,  osada  v  Čechách  u  Žďá- 
rek,  hejtm.  N.  Město  n.  Met.,  okr.  Náchod, 
fara  a  pš.  Hronov  n.  Met;  13  d.,  87  ob.  č. 
(1890).  —  2)  M.,  osada  t.  u  Rohožce,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Turnov,  fara  Jenišovice;  14  d.,  75 
ob.  č.  (1890). 

Mokxonog^  {Nassenfuss)j  okres,  městys 
v  Krajině,  v  hejtm.  kršském;  844  ob.,  jako 
obec  polit.  2368  obyv.  slovin.  (1890),  far.  ko- 
stel, pš.,  telegraf,  vinařství,  ovocnictví  a  na- 
leziště starožitností  římských.  Na  blízku  Ža- 
lostná Gora  s  poutnickým  kostelem. 

Mokropsy:  1)  M.  (obec.  Mokro  pec) 
Dolní,  na  lev.  bř.  Berounky,  hejtm.  Smí- 


chov, okr.  Zbraslav,  fara  Hor.  Mokropsy,  pš. 
Dobřichovice;  57  d.,  382  ob.  č.  (1890),  mlýn, 
pila,  2  cihelny  a  výroba  zboží  proutěného. 
Přes  Berounku  vede  železniční  most  a  přívoz 
do  Hor.  Mokropes.  —  2)  M.,  far.  ves  t.,  na 
pr.  bř.  Berounky;  49  d.,  380  obyv.  č.  (1890), 
kostel  sv.  Václava  z  r.  1737,  jíž  ve  XIV.  st. 
far.,  3tř.  šk.,  pěstování  vrby  košikářské,  vý- 
roba zboží  proutěného  a  poblíž  lomy  na  dla- 
žební kámen.  Kdysi  byly  M.  zbožím  samo- 
statným. 

Mokrosnky,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Sušice,  fara  Hory  Matky  BoŽí,  pš.  Hrádek 
u  Sušice;  52  d.,  342  ob.  č.,  kaple  sv.  Vác- 
lava a  zastávka  st.  dráhy  (HoraŽďovíce-Kla- 
tovy).  M.  bývaly  zvláštní  statek  zem.  s  tvrzi. 
Popi.  dvůr  má  dosud  některé  zachovalé  části 
z  býv.  zámku,  jejž  vystavěli  kol.  r.  1600  Perg- 
lerové  z  Perglasu. 

Mokronie,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Rokycany,  fara  a  pš.  Plzenec;  45  d,  290  ob. 
č.  (1890). 

Mokrovoniti  z  Hustí řan  v.  z  Husti- 
řan. 

MokroTOnsy,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Kr. 
Hradec,  okr.  Nechaníce,  fara  Dohaličky,  pš. 
Sadová;  34  d.,  403  ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr 
Johanov,  mlýn  a  myslivna.  Ve  XIV.  a  XV. 
stol.  seděla  na  zdejší  tvrzi  rodina  z  Mokr o- 
vous,  z  nichž  Jih  prodal  M.  (kol.  r.  1490) 
Albrechtovi  z  Kolovrat,  po  němž  ujali  je 
Bořkové  z  Dohalic.  Tito  seděli  zde  do  roku 
1651,  načež  Hynek  prodal  M.  a  tvrz  jíž  dávno 
zpustlou  Pertoltovi  Záruboví  z  Hustiřan. 
R.  1707  koupila  M.  Marie  hr.  Schafgotschová 
a  připojila  je  k  Sadové. 

Mokro  vraty,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Pří- 
bram, okr.  Dobříš,  fara  Starý  Knín,  pš.  Nový 
Knín;  56  d.,  359  ob.  č.  (1890),  myslivna. 

Mokrsko  i  Mokřsko,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Příbram,  okr.  Dobříš,  fara  Borovnice, 
pš.  Nový  Knín;  20  d.,  108  ob.  č.  (1890). 

Mokrý,  ves  v  Čechách,  v.  Mokrá  2). 

Mokrý  Otokar,  básník  čcs.  (*  25.  květ 
1854  v  Ces.  Budějovicích  —  t  1-  led.  1899 
ve  Vodňanech).  Vystudovav  gymn.  ve  svém 
rodišti,  práva  v  Praze  a  odbyv  praxi  v  no- 
tářských kancelářích  dra  Strakatého  a  Tro- 
jana usadil  se  jako  notář  ve  Vodňanech, 
kdež  s  Fr.  Heritesem  a  později  Juliem  Zeye- 
rem utvořili  přátelský  kroužek  literární.  Již 
za  svého  pobytu  v  Praze  účastnil  se  činné 
ruchu  literárního.  Působil  jako  Žurnalista 
v  »Nár.  Listechc,  byl  s  počátku  redaktorem 
Ottovy  >Laciné  knihovny  národní*  a  íUu- 
strov.  časopisu  »Domácí  krb«,  kterýž  byl 
předchůdcem  >Z1.  Prahy«.  V  letech  devade- 
sátých účastnil  se  také  života  politického, 
zvolen  byv  poslancem  do  sněmu  království 
Českého  za  městskou  skupinu  strakonickou, 
ale  r.  1891  vrátil  voličům  mandát  a  nevystou- 
pil již  na  veřejnost.  Jako  básník  vystoupil 
v  almanachu  jihočeské  omladiny  »Anemonky« 
r.  1872  (O.  Halina).  M.  hojně  cestoval  zejména 
v  Itálii,  Francii,  Hollandsku  a  Německu, 
r.  1896  navštívil  Cařihrad,  Bulharsko  a  Srbsko. 
Samostatně  napsal:  Povídky  a  arabesky  (Praha, 


Mokrýš  —  de  Molay.  515 

• 

1874, 1883) ;  Jihočeské  melodie (t.,  1880) ;  Básně i  Mola  Pietro  Franccsco,  malíř  ital. , 
(t.,  1883.  u  Otty  v  »Sal.  bibU,  sv.  30.);  Na  '  řečený  M.  di  Róma  (♦  kol  1620  —  f  1666 
Dívčím  kameni  (t.,  1885);  Povídky  a  drohné\v  Římě).  Pracoval  v  Římě  pro  papeže  Inno- 
kretby  (t.,  1886,  Ottova  >Lac.  knihovna  nár.«  :  cencia  X.  a  Alexandra  VIL  Chtél  se  ode- 
sv.  76);  Dumy  a  legendy  (t.,  1888,  u  Otty  I  brati  do  Paříže,  kam  jej  povolal  Ludvík  XIV., 
v  >Sa].  bibl.«,  sv.  55.);  Jasem  a  Šerem  (tamt., '  ale  zahynul  v  různici  se  šlechticem  Pamfilim. 
1893,  uOtty);  dále  překládal  ze  Slowackého,  I  Obrazy  od  něho  jsou  v  Římě,  ve  Florencii, 
z  Biarda  Luc.»  de  Musscta  Paula,  a  mimo  to  .  Benátkách,  Paříži,  Londýne,  Vídni,  Mnichově 
psal  básně  příležitostné  do  rozličných  časo- 1  a  Drážďanech.  Ód  něho  Jest:  Hágár  a  Re- 
pisův  a  r.  1884  vydal  >Básně«  Fr.  thládka  bekka;  Abrahám  vyhání  Hágár u;  Odpočinek  na 
(v.  t.);  v  díle  Ottově  >Čechy<  jest  od  něho  útěku  do  Egypta;  Ká:(ání  sv,  Jana  na  poušti; 
popis  poříčí  Vltavy  od  Vyšního  Brodu.  M.  Kající  Magdalena;  Sv»  Barnabáš;  Sv.  Bruno 
jest  v  základě  deskriptivní  lyrik.  Syn  českého  uprostřed  krásné  krajiny;  Umírající  Dido; 
jihu,  zdědil  všecku  melancholii  jeho,  histori-  Héró  a  Leander;  Vlastní  podobizna  a  j. 
ckou  i  krajinářskou,  a  stal  se  jejím  věrným  i  Mola  dl  Bari,  ro.  v  ital.  prov.  Bari,  při 
tlumočníkem.  K  ryzí  epice  se  nepropracoval  moři  Jaderském,  stanice  trati  Bari-Brindisi, 
nikdy,  jeho  »Jihočeské  melodie«  i  povést  »Na  |  melo  r.  1881  12.435  obyv.  Má  krásný  chrám 
Dívčím  kameni «  jsou  toho  d&kazem.  Vždy  H-  z  doby  normanské,  gymnasium,  obchod  s  obi- 
Čil  víc  po  způsobu  polských  básníků,  jichž  \  lim,  vinařství. 
byl  v  nejcdnom  směru  odchovancem,  spíš  |  Mola  di  Oaota  v.  Formia. 
visionářsky  než  ryze  plasticky.  Epičnost  ieho  .  Molak  nebo-li  haŠiš  v.  Cannabis. 
pronikla  nejvíce  v  některých  legendách.  Moland  [-lan]  L  o  u  i  s  É  m  i  1  e ,  spisovatel 
Pouhý  lyrik  vždy  u  něho  zápasil  s  těžkou  franc.  (♦  1824  v  Saint-Omeru,  Pas-de-Calais), 
melancholií,  z  jejíchž  mlh  jen  zřídka  se  vystudovav  práva  věnoval  se  literatuře.  Byl 
probral  k  jasnému  výrazu  citu  a  myšlénky,  j  mnoho  novinářsky  činným  a  napsal  m.  j.: 
Dikcí  připomínal  někdy  Svatopluka  Cečh^  \  Peuple  et  roi  au  XUU  siécle  (1851);  Satnt 
a  jindy  polské  básníky  —  věštce  a  vísio-  Omer  dans  la  Morée  (1852);  Le  román  ď*une 
náře.  Několik  kusů  jeho  lyriky  bude  sg  fille  laide  (1861);  noveWy  Le  veuvage  (1863) 
vždy  6'tati  k  našim  nejlepším  {Rodnému  a  pak  řadu  prací  literárně  historických:  Les 
jihu.  Škeble,  Lampa,  Května  neděle,  Horám  ^  origines  littéraires  de  la  France  (1862);  Afo- 
svobodnÝm  atd.).  Z  legend  a  básní  histori- 1  liei  e  et  la  Comédie  italienne  (1866) ;  Moliere, 
ckých  jsou  nejlepší  dumy  o  ChelČickém, '  sa  vie  et  ses  ouvrages  (1866).  Pořídil  také 
Koncil,  Quo  vadis,  Proč  Kristus  plakal  a  j.  |  řadu  dobrých  edicí;  tak  vydal  první  franc. 
V  básnických  překladech  byl  M.  věrným  '  překl.  »Knihy  o  následování  Ježíše  Krista« 
tlamočm'kem  Slowackého  a  jest  velká  škoda,  j  a  dva  svazky  novell  z  XIII.  a  XV.  věku,  dále 
že  pro  chorobu  a  smrt  nemohl  dovršiti  plán  ;  Moliěrea  (1865,  7  sv.)  a  Racinea  (1870  a  n., 
života  svého:  převod  veškerých  básnických  '  8  sv.).  Řídil  také  nový  tisk  úplných  děl  Vol- 
děl  Slowackého.  Oba  svazky  lyriky  Slowa- '  taireových  (1878—85,  52  sv.),  jejž  v  lecčems 
ckého  i  převod  »Balladynyc  i  »Lilly  Wcnedy«    doplnil. 

(sborník  »Svět.  poesie*  na  r.  1893  a   1896;       MolaMa  jsou  uloŽeninymiocénového  stáří 

v  rukopise  prý  zbyl  nedokončený  >Mazepa*j   ve  Šv^carech.    Skládají  se   z  měkkých   pí- 

dávají  o  tom    patrný  důkaz.    Jak  v   poesii   skovcu,  vápenců  a  jílů.  Rozeznávají  se  trojí: 

své,  tak  i  v  Životě  byl  M.  povaha  ideální,   zpodní  a  svrchní   povstaly  z   vody   sladké, 

ušlechtilá,  jemnocitná.  M.  byl  též  dopisujícím    střední  jest  uloženina  mořská.  Pa. 

členem  IV.  třídy  České   Akademie.    Mnoho,     de  Molay  (Mola  i)  Jakub  Bernard,  po- 

z  jeho  překladů  zůstalo  roztroušeno  po  časo-  i  slední  velmistr  templářů;  pocházel  ze  svob. 

pisech  a  zbylo  v  rukopise.  -cky-.       hrabství  burgundského,  kolem  r.  1265  vstou- 

Mokrýif  bot,  v.  Chrysosplenium.         pil  do  řádu  a  r.  1298  stal  se  po  smrti  Vi- 

Mokrýiov,  Mokrejšov,  osada   v   Če-    léma  z  Beaujeu  velmistrem.  R.  1299  účastnil 

chách  blíže  Prasetína,  hejtm.  Vys.  Mýto,  okr.,  i  se  bojů  před  Jerusalemem,  potom  však  uchý- 

fara  a  pš.  Skuteč;  16  d.,  95  ob.  č.  (1890).        lil  se  s  řádem  nejprve  na  ostrov  Arados, 

Mokia,  řeka  v  ruské  gub.  penzenské  a :  pak  na  Cypr.  R.  1306  povolal  jej  papež  Kli- 

tambovské,  618  km  dlouhá,  na  425  km  splavná  i  ment  V.  do  Francie,  aby  s  ním  jednal  o  sply- 

(od  ústí  ř.  Isy),  vlévá  se  s  leva  do  Oky.         nutí  templářů  s  johannity  (a  snad  i  o  vyjas- 

Mokian,  újezdné  m.  rus.  gub.  penzenské   není  zpráv,  které  se  o  kacířství  a  mravním 

nad   ř.  MokŠou,  má  14.330  ob.,  mezi  nimiž    úpadku  řádu  již  šířily).  M.  odebral  se  s  ce- 

jen  48  židů,  5  chrámů  pravosl.,  ženský  klášter,  i  lým  konventem  i  s  pokladem  řádu  do  Fran- 

▼inopalnu,  cihelny.  cie  a  již  na  jaře  r.  1307  byl  přítomen  schůzi 

Mokniin  v.  MakuŠín.  papežově  s  Filipem  IV.  v  Poitiers.    Žádost 

Mokvayý  (lat.  madidans)  nazývá  se  zvláště  |  papežovu  zamítl,  ale  na  Cvpr  se  již  nevrátil, 

liáej,  pod  jehož  stroupky  zpodní  vrstvy  po-   nýbrž  usadil  se  v  Paříži  (w  Templu).   Zatím 

kožkové  (Malpighiovské)  stále  vylučují  teku-   se  proti  řádu  chystala  pohroma  (v.  Temp- 

tinu  serosní.  ,láři).   M.  ještě  12.  října  účastnil  se  pohřbu 

Mol,  zool.,  v.  Moli.  Kateřiny  z  Valois  mezi  předními  hodnostáři 

MoL  nebo  Molin,  zkratek,  jímž  naznačen    říše,  13.  října  byl  vŠak  náhle  zatčen  a  proti 

Juan  Ignazio  Molina  (v.  t.).  celému  řádu  zahájen  inkvisiční  process.   M. 

Mola  hroznovitá  v.  Blána,  str.  134a.     ,  byl  vyslýchán  hned  24.  října  a  opčt  o  něco 


516 


Molbech  —  Molčanov. 


později  a  vyznaU  co  na  nčm  chtěli;  ještě 
úplnější  vyznání  učinil  20.  srpna  1308  před 
papežskými  kommissary  v  Chinon.  Zprávy, 
které  máme  o  tomto  processu,  jsou  ovšem 
veskrze  strannické,  a  je  těžko  rozlišit,  co  je 
v  nich  pravdy;  zejména  co  vlastně  M.  při- 
znal, je  nesnadno  přesně  povědět.  Dne  26.  a 
28.  list.  1309  byl  M.  znova  vyslýchán,  ale 
tehdy  popřel  své  dřívější  výpovědi,  skládal 
katolické  vyznáni  víry  a  žádal  za  osobní  roz- 
mluvu s  papežem.  Té  se  mu  však  nedostalo, 
a  když  na  koncilu  Viennském  řád  byl  zru- 
šen, M.  kommissí  kardinálů  byl  odsouzen 
k  doživotnímu  vězení  a  k  veřejnému  vyznání 
před  shromážděným  lidem  v  Paříži.  M.  však 
místo  vyznání  prohlásil  veřejně  nevinnost 
svou  i  řádu  ^17.  bř.  1314)  a  proto  odsouzen 
hned  k  pomalému  upálení  jako  znovu  upadlý 
v  kacířství.  Rozsudek  vykonán  již  18.  března 
1314.  Od  lidu  bvl  M.  ctěn  jako  mučenník, 
ostatky  jeho  byly  sebrány  a  záhy  vznikla 
legenda,  že  na  hranici  volal  papeže  i  krále 
před  Boží  soud.  Hfn, 

Molb^oh :  1)  M.  Ch  r  i  s  t  i  a  n,  dánský  uče- 
nec (♦  1783  v  Soró  —  t  1857  v  Kodani). 
R.   1804  stal  se  úředníkem   král.  knihovny 
v  Kodani  a  r.  1806  spoluredaktorem  kriti- 
ckého Slovníku  dánské  řeČi,  vydávaného  dán. 
akademií  věd.    R.  1829  jmenován  professo- 
rem  liter,  historie  na  universitě,  r.  1830  spolu- 
ředitelem  král.  divadla,  r.  1846  státním  ra- 
dou.   Četné  jeho  spisy  týkají  se  jak  dějin 
dánských  a  norských,  tak  zvi.  dánské  řeči  a 
literatury,  kritiky  a  bibliotékářství  a  j.  Zvlášť 
vytknouti  dlužno:    Historie  om  Dithmarsker- 
krigen  (Kodaň,  1813);  Kong  Erik  Flogpennings 
Historie  (1821);    Fortállinger  og  Skildringer 
af  den  danskt  Historie  (1837—40,  2  sv.);  Vi- 
denskabemes   Selskabs   Historie   i   dets  fórste 
Aarhundrede    1^42—1842   (1843);    s    N.    M. 
Petersenem  vydával  Výbor  netištěných  do- 
sud dánských  diplomů  a  listin  ze  XlV.  aŽ 
XVI.  stol.  (t.,  1842—58);  díla  týkající  se  řeči 
a  literatury  dánské  jsou:    Dansk  poetisk  An- 
thologi  (1830—40,  3  sv.);   Forelásninger  over 
den  danske  Poesie  (1831—32,  2  sv.),  cenné  pří- 
spěvky k  dějinám  dánského  básnictví;  Dansk 
HaanďOrdbog  (1813)  a  hl.  jeho  dílo  Dansk 
Ordbog  (2.  vyd.  1854—59);  pak  Dansk  Glos 
sariuniy  eller   Ordbog  over  fSraidede    danske 
Ord,  starodánský  slovník  (1853—66),  a  Dansk 
Dialekt- Uxicon  fl 833— 1841).    Vydával  také 
»Nordisk  Tidskritt  for  Historie,  Literatur  og 
Konst«    (1827—36),   kam    přispíval    četnými 
články.  R.  1839  založil  M.  dán.  histor.  jednotu 
»Den  danske  historiske  Forening«,  do  jejíhož 
Časopisu    »Historisk  Tidskrift«  psal  rovněž 
mnoho  příspěvků.    Tím  však  jeho  činnost 
literární  nikterak  není  vyčerpána  a  M.  poři- 
zoval kritická  vydání  starších  dánských  spisů, 
vydával  dán.  národní  písně  a  národ,  pohádky; 
o  bibliotékářství  jednal  ve  spise  Den  offent- 
lige  Bibliotheker  (1829).   V  posledních  letech 
svého  života  zabýval  se  i  politikou,  a  to  způ- 
sobem dosti  vynikajícím,  zasazuje  se  o  jed- 
notu Dánska;   byl  však  protivníkem  moder- 
ního skandinavismu,  proti  němuž  vydal  Den 


skandinaviske  Eenhedstanke  (1857).  Menší  jeho 
rozpravy  sebrány  v  Blandede  Smaaskrifter 
(1834—36,  2  sv.)  a  Blandede  Skrifter  (1853 
až  1856,  4  sv.).  R.  1883  vyšla  sbírka  jeho 
dopisů.  Jeho  syn: 

2)  M.  Christian  Knud  Frederik,  dán- 
ský spisovatel  (♦  1821  v  Kodani  —  f  1888 
t.).  Jako  student  vydal  Om  Bildhugger  kun- 
sten  og  dens  Poesie  (Kodaň,  1841),  spis  po- 
ctěný zlatou  medaillí  university,  a  básně  Bil- 
leder  af  Jesu  Lip  (1841).  Byl  úředníkem  král. 
knihovny  v  Kodani,  pak  od  r.  1853  prof.  dánské 
a  norské  řeči  a  literatury  v  Kielu,  odkudž 
r.  1864  byv  vypuzen  uchýlil  se  do  Kodaně. 
Tam  fital  se  r.  1871  censorem  král.  divadla. 
Literárně  vynikl  svými  cestopisy  a  lyr.  bás- 
němi, z  nichž  vyniká  sbírka  Dámrirg  (3.  vyd. 
Kodaň,  1856).  Mimo  to  napsal  dramata  Klinte 
Kongens  Brud  (1845),  Dante  (1852)  a  Ambro- 
sius  (9.  vyd.  1893),  s  úspěchem  provozovaná 
také  mimo  Dánsko,  pak  veselohru  Rentes- 
kriveren  (1875),  satiru  Opad  (1881)  a  i.  a  pře- 
ložil výtečné  Danteovu  Božskou  Komedii 
{Den  guddommelige  ComÓdie,  1851 — 55,  s  úvo- 
dem od  Notena).  Politické,  kritické  a  pole- 
mické články  z  1. 1864—73  vydal  pod  titulem 
Fra  Dinaidemes  Kar  (Kodaň,  1873).  Z  cesto- 
pisů jeho  zajímavá  je  kniha  En  Maaned  i  Spa- 
nien  (1848,  2.  vyd.  1856).  Teho  Samlede  Digte 
vyšly  znovu  r.  1879.  krásné  lyrické  básně 
Efterladte  Digte  vydal  r.  1888  E.  von  der 
Recke. 

BEoldanov  (MoxqaHOBi):  1)  M.  M  i  ch  a  j  i  1, 
šlechtic  ruský,  byl  Činným  v  době  mezivládí 
nejprve  jako  přívrženec  Borisa  Godunova, 
později  byl  jedním  z  vrahů  jeho  syna  Feo- 
dora.  Lžidimitrij  oblíbil  si  ho  jakožto  >čer- 
nokněžníka*,  ač  M.  dříve  byl  proto  trestán 
knutcm.  Při  zavraždění  Lžidimitrije  prchl 
z  Nfoskvy  k  litevským  hranicím  a  rozšířil 
pověst,  že  samozvanec  se  zachránil.  Šachov- 
sKij  mamě  však  přemlouval  ho,  aby  sám 
prohlásil  se  za  cara.  M.  doporučil  mu  Bolot- 
nikova  a  slíbil  nalézti  mu  schopného  samo- 
zvance, což  se  mu  však  nepodařilo. 

2)  M.  Petr  Stěpanovič,  tajemník  Alex- 
andra I.  a  spisovatel  (♦  1772  —  1 1831),  byl 
spolupracovníkem  časop.  »PokojuŠčiJ8JaTru- 
doljubec<  (1784-85),  »Zerkalo  světac  a  »Ras- 
puskajuščijsja  cvětok«.  Přeložil  z  Ariosta 
»Něistovyj  Roland«  (Moskva,  1791—1793)  a 
z  frančtiny  »Veněcianskij  Arapc  (t.,  1787). 

3)  M.  Ivan  Jevstratovič,  zpěvák  rus. 
(•  1809  —  t  1881),  byl  původem  sedlák  z  ja- 
roslavské  gub.  a  zpíval  v  různých  sborech. 
Založiv  si  vlastní  sbor  proslul  velmi  jako 
popularisátor  národ,  písně  ruské.  Kompono- 
vaná jím  píseň  Bylo  dělo  pod  Poltavoj  zná- 
rodněla. 

4)  M.  Aleksandr  Níkolajevič,  spiso- 
vatel rus.  (*  1847),  rodem  Šlechtic  z  guber. 
kazaňské,  studoval  práva  v  Petrohradě,  od 
let  70tých  jest  dopisovatelem  časop.  >No- 
voje  Vremja«  a  od  r.  1894  hlavním  spolu- 
pracovníkem časop.  »S.-Petěrburg«.  Vydal 
o  sobě:  Putévyja  pisma,  pověsti^  ra^skaiy 
i  nabroski   (Petrohrad,  1878);    Me^du  mirom 


Molčanovskij  —  Mole.  617 

ť  kongressom  (t,  1878);  Po  Rossiji  (t,  1884);  |     Moldaas  1)  M.,  něm.  jméno  ř.  Vltavy.— 

Carttvo  ruletki  (t.,  1895);   Pisma   i{  Novoroť   2)  M.,  něm.  jméno  Multan.  —   3)  M.,  ves 

sijskago  kraja  (Oděssa,  1885)  a  j.    V  měsíc-  ,  v  Čechách,  v.  M  o  Ida  v  a. 

niku   »Istoričeskij  Věstnik«  uveřejnil    delší  j     Moldaatheln  v.  Týn  n.  Vit. 

studie:    VostočnyJ  kongress  v  i83g—4i;    /^  ,     Moldava:  1)  M.,  chybně  Mul  ta  va  {Mol- 

anglijskoj  istorijt  literatury  o  Rossiji  (1886);  i  dau),  far.  a  pohraniční  ves  v  Cechách,  hejtm. 

Memuary  Bejsta;  Zapiski  Gabara-paši  (iSBI);   a  okr.  Teplice;   136  d.,  23  oby  v.  č.,  811  n. 

Sovremennaja  Pirsija  (1889)  a  j.  (1890).  kostel  Navšt.  P.  Marie  z  r.  1687,  2tř. 

MoltenovsUJ  Nikanor  Vasiljevič,  šk.,  hlav.  cel.  úřad.,  pš.,  telegrat  a  stanice 
dějepisec  ruský  (*  1858),  studoval  na  uni-  spol.  Rak.  st.  dráhy  (Most-M.),  několik  mlýnů, 
versitě  kijevské  a  na  dva  roky  byl  vypově-  |  tkakovstvi  a  opodál  panská  myslivna. 
zen  do  Vjatky.  Pak  sloužil  při  soudě,  až  :  2)  M.,  pr.  přítok  ř.  Seretu,  pramení  v  Kar- 
.stal  se  náčelníkem  oddělení  při  kanceláři ,  patech  v  Bukovině,  teče  směrem  jiho-vých.. 
gen.  gubernátora  jiho-záp.  kraje.  Hlavni  jeho  I  vstupuje  nedaleko  Folticeni  na  půdu  rumun- 
práce  jsou:  Cechovoj  stroj  i  promyšiennaja  skou  a  padá  poblíže  Romanu  do  Seretu. 
dějatéljnost  v  Germaniji  XV  i  XVI  w.  a  Pro-  Mold*VÍt  v.  Vltavín. 
myšlennaja  déjatéljnosf  i  cechi  v  Germaniji  \  BEold^nliav^r  J  o  h  a  n  n  e  s,  dánský  učitel 
XVII  i  XVIII  vv,  (jako  doplňky  překladu  slepců  (*  1829  v  Kodani).  Studoval  filologii 
knihy  Zevortovy  >Istorija  novago  vrcmeni*,  a  r.  1858  byl  ředitelem  ústavu  slepců  v  Ko- 
Kijev,  1883);  Očerk  i\yé$tij  o  podoljskoj  \emlě '  dani,  kdež  založil  >Spolek  ku  podpoře  samo- 
to 1434  g.  (t,  1885);  Cechovaja  sistéma  činnosti  slepců* ■  Napsal  mnoho  důležitých 
v  Prussiji  XVIII,  v.  i  reformy  cechov  pri  spi  sův  o  slepcích  a  jich  učení,  pak  o  dětech 
stejně  i  Gardénbergé  (t.,  1887).  Jest  též  stá- ,  vůbec  smyslově  abnormálních,  z  nichž  uvá- 
lým  spolupracovníkem  »Kijev.  Stariny<.         |dfme:    Beróg    i   Idiotanstalšr  paa   en   Reise 

Moldik  Method,  klass.  filolog čes.  (*  1860  1  Tydskland  og  Schweix  i  Sommeren  18S4 
v  Lišné  na  Moravě  —  f  1897  ve  Vídni).  Stu- 1  (Kodaň,  1855);  Betragtnmger  angaaende  de 
doval  gymnasium  1872—80  v  Přerově,  kiasa.  \  Blindet  dereš  Opdragelse,  Undervisning  00 prak- 
filologii  1880—84  v  Praze,  r.  1885  stal  se  tiske  Uddannelse  (t.,  1856);  Ftemsiilling  of 
supplujícím,  r.  1887  skut.  učitelem  na  gym-  i  Blindeforholdene  i  Danmark  atd.  (1879).  V  le- 
nasii  v  Uher.  Hradišti,  kde  působil  až  do  své  těch  1867—84  vydával  s  prof.  J.  Kellerem 
smrti.  Od  r.  1894  byl  též  okr.  školním  in- ,  *Nordisk  Tidskrift  for  Blindec,  »DAvstumme 
spektorem  českých  Škol.  R.  1894—95  podnikl  ■  og  Idiotskolenc.  M.  horlivě  studoval  zařízení 
studijní  cestu  po  Itálii  a  po  Řecku.  V  pro- 1  škol  pro  slepce  v  cizině  a  užil  svých  zkuše- 
grammech  gymnasia  v  Uher.  Hradišti  uve-  1  nosti  valnou  měrou  pro  ústav  kodaňský,  jejž 
řejněna  jeho  pojednáni:  Topografie  Vergiliova  vysoko  povznesl.  Vvdal  také:  Les  établisse- 
podsvětí  a  jeho  obyvatelé  (1888)  a  Ukd^ca  kol-  :  ments  ďinstruction  denfants  anormaux  dans 
lektanet  ke  klassikům  latinským  (1892).  Dále  ,  les  pays  scandinaves  (Kodaň,  1884). 
vydal  M.  zdařilé  Cestopisné  obrátky  \e  starého  Moldoim  v.  Molton. 
f  nového  Feloponnésu  (»Česká  knih.  zábavy  a  |  Moldova:  1)  M.  Nová  (maď.  Új-fA.^Mol' 
poučení«,  č.  VII.,  Praha,  1898).  V  >Kroku«  .  dovabdnya),  okres,  město  v  uherské  Župě 
r.  1892  uveřejnil  rozpravu  O  úpravě  a  <^o- 1  krassó-sz6nényské ;  katol.  a  řec.-vých.  kostel, 
sáhu  koliektanet  ke  spisovatelům  latinský-m  a  ,  pŠ.,  telegraf,  spořitelna,  měděn,  hamry,  lo- 
řeckým,  ,  žisko  stříbrné,  olov.  a  měd.  rudy  a  3389  ob. 

Moldy  m.  v  angl.  hrabství  flintském,  sta-  (1890),  z  nichž  je  2843  Rum.,  422  Němců.  — 
nice  dráhy  Chester-Denbigh,  má  11.656  ob.,  1  Okres,  soud  má  25.685  obyv.  rumun.  a  srb- 
krásný  kostel  z  XV.  stol.,  výrobu  bavlně- 1  ských  (1890).  —  2)  M.  Stará  (0-M.),  vest, 
ných  látek  a  papíru,  doly  na  uhlí,  železo  a  1  na  lev.  bř.  Dunaje,  jenž  tu  tvoří  úrodný 
olovo.  ostrov  t.  jména;   řec-vých.  kostel,  pS.,  te- 

Moldáaky,  primitivní  nástroj  hudební  |  legraf,  stan.  parníků  a  2013  ob.  srb.  (1890). 
starých  pastýřů,  skládající  se  původně  ze  4,  Molé:  1)  M.  Mathieu,  politik  frc.  (*1584, 
později  ze  7—8  rákosových  píšfal  nestejně  ;  f  1656).  fiyl  r.  1606  soudním  radou  paříž- 
dlouhých,  naladěných  podle  škály  diatonické  ským  a  zastával  mnohé  státní  úřady,  těše 
a  voskem  spolu  spojených  tak,  že  byly  srov-  se  přízni  kardinála  Richelieua.  Za  občanské 
nány  po  řadě  od  nejkratší  k  nejdelší.  M.  při-  války  frondy  r.  1648  kráčel  v  čele  parlamentu 
loži  se  jako  harmonika  k  ústům,  tak,  že  dech  přes  barikády,  aby  vyprostil  některé  členy 
může  vylouditi  z  níth  tóny  dosti  líbezné  a  '  jeho  zatčené  na  rozkaz  královnin.  Když  dvůr 
vyluzovati  i  prostonárodní  melodie.  Starým  |  se  uchýlil  do  Saint-Germainu,  podal  mu  M. 
známy  byly  m.  pode  jménem  syrinx  (v.  t.)  návrhy  smíru  a  podepsal  smlouvu  ruelskou. 
a  vynález  jich  připisuje  se  bohu  Panovi,  Za  bouřlivých  dob  těch  nejednou  odvažoval 
pročež  sluly  také  >PanovapiŠfala«  a  Pan  s tím-  se  vlastního  života.  R.  1650  jmenován  mini- 
to  nástrojem  obyčejně  vyobrazován.  V  Če-  strem  spravedlnosti,  ale  vzdal  se  všech  úřa- 
cfaách  šlovou  m.  také  varhánky,  pro  po- !  dův,  aby  nebyl  překážkou  při  narovnání  mezi 
dobnost  s  řadou  varhanových  pišťal.  Nabí-  stranami;  znovu  však  k  nim  povolán.  Jeho 
bírati  m.  slově  tvář  strojiti  k  pláči,  asi  proto,  důležité  Mémoircs  vydal  Aimé  ChampoUion- 
Že  obličej  člověka  hrajícího  na  m-y  podobá  ,  Figeac  (1855 — 56,  3  sv.).  Kbn, 

se  tváři  plačící.    Srv.  J.  Guth,  Syrinx,  pra-'     2)  M.  FranQois  René,  herec  frc.  (♦  1734 
původ  varhan  (>Dalibor«,  1879).  •  v  Paříži  —  f  1802  t.).  Byl  vynikaiícím  členem 


516 


Molekula. 


Comédie  fran^aise,  do  jejíhož  svazku  náležel 
40  let.  Ponejprv  vystoupil  r.  1754  v  úlohách 
tragických,  později  však  přešel  k  veselohře 
a  vystupoval  skoro  denné,  často  ve  dvou 
úlohách.  Zvlášť  ve  vyšší  komice  nemel  v  celé 
Francii  soupeře.  Byl  členem  Institutu  od 
jeho  založení  a  také  spisoval;  jeho  komedie 
Qui  pro  quo  (1781)  nemela  však  valného  úspě- 
chu. V  revoluci  ušel  pronásledování  jen  tím, 
že  tvářil  se  býti  horlivým  republikánem. 

3)  M.  Louis  Mathieu,  hrabě,  státník 
francouzský  (•  1781  —  f  1^55).  Uveřejniv 
Essais  de  morale  et  de  politique^  v  nichž  vy- 
chvaloval císařství,  jmenován  r.  1809  státním 
radou,  vrchním  ředitelem  mostúv  a  silnic  a 
r.  1813  ministrem  spravedlnosti.  Za  prvé  Re- 
staurace vzdal  se  těchto  hodností,  ale  přijal 
opět  členství  státní  rady  a  vrchní  ředitelství 
za  stodenní  vlády  a  jmenován  r.  1815  pai- 
rem.  Ludvik  XVIII.  potvrdil  hó  v  úřadech  a 
přiznal  mu  pairství.  Vystupovav  mírně  proti 
bílé  reakci  stal  se  M.  r.  1817  ministrem  ná- 
mořním v  kabinetě  Richelieuově  a  odstoupil 
s  ním,  vystupoval  opposičně  proti  kabinetu* 
Villéleovu,  r.  1828  přidal  se  k  Marti^nakovi 
a  v  1.  1829—30  vystupoval  proti  politice  Po- 
lignakové.  Za  Ludvika  Filipa  stal  se  r.  1830 
ministrem  zahraničním  a  přispěl  k  uznání 
červencového  království  mocnostmi  cizími 
tím,  že  zastával  se  zásady  nezakročeni.  V  li- 
stop.  t.  r.  bylo  mu  ustoupiti  vévodovi  de 
Broglie.  Po  odstoupení  Thiersově  svěřeno 
mu  sestavení  kabinetu,  v  němž  zaujal  obor 
zahraniční  (1836).  V  adressní  debattě  (v  led. 
1839)  vystoupily  proti  němu  všechny  strany 
pro  vyklizení  Ancony  a  Belgie  tak  prudce, 
že  sněmovny  rozpuštěny.  Po  nepříznivých 
volbách  (1839)  M.  odstoupil  a  účastnil  se  již 
málo  veřejné  činnosti.  R.  1840  stal  se  členem 
Akademie  a  po  únorové  revoluci  (1848)  zvo- 
len do  národního  shromáždění,  ale  nevystu- 
poval tu  činně,  ač  byl  dobrým  řečníkem.  Od 
r.  1851  žil  v  ústrani. 

Molekula  ve  fysice  značí  nejmenší  čá- 
stečku hmotv,  na  jaké  můžeme  těleso  děliti 
prostředky  fysikálními.  Nejmenší  tato  Částe- 
čka, náleží-li  nějaké  sloučenině  chemické, 
může  býti  chemicky  dělena  na  atomy  (v.  t.). 
Tak  jako  některé  základní  zákony  chemie 
(zákon  Avogadrův,  zákon  stálých  poměrův 
a  pod.)  vedou  k  nutnému  předpokladu,  že 
hmoty  nelze  děliti  do  nekonečna,  tak  také 
mnohé  souvislosti  veličin  fysikálnich  s  čísly 
atomovými  a  molekulovými  podporují  do- 
mněnku, že  hmota  skládá  se  z  konečného 
počtu  částic  určitých  rozměrů,  byť  velmi  ma- 
lých, z  částic,  které  nazýváme  m-mi.  (Viz 
Hmota  v  chemii.)  M-ly  skládající  hmotu 
působí  na  sebe  navzájem  silami  moleku- 
lovými (v.  t).  Síly  tyto  jeví  se  jako  při- 
tažlivé při  rozdělování  hmoty,  jako  souvislost 
částí  hmoty  čili  soudržnost  (kohaese), 
nebo  též  při  oddalování  jedné  hmoty  od 
druhé,  k  níŽ  byla  dostatečně  přiblížena,  jako 
přilnavost  (adhaese).  Jinak  jeví  se  síly 
molekulové  při  deformaci,  na  př.  stlačování 
tělesa,  kdy   hmota  jeví   snahu    v   částicích 


svých  vzájemně  se  odpuzovati.  Přidělíme-li 
m-iám  hmoty  síly  přitažlivé,  nutno  pro  síly 
odpudivé,  které  vznikají  mezi  tn-mi,  jakmile 
jejich  původní  vzdálenost  se  umenšuje,  vo- 
liti jiné  sídlo.  Proto  si  představujeme  pro- 
stor mezi  m-mi  hmotnými  vyplněný  m-mi 
světelného  aetheru,  jehož  existenci  předpo- 
kládá theoretická  optika.  Rozdílnou  velikostí 
sil  mok  kulových  vysvětlujeme  si  různé  sku- 
penství hmot.  M.  působí  na  m-lu  jen  ve 
vzdálenostech  velmi  nepatrných;  je-li  m.  ob- 
klopena shodnými,  rovnoměrně  rozloženými 
m-mí,  jest  prostor,  do  něhož  působeni  m-ly 
zasahá,  patrně  koulí.  Tato  koule  sluje  ak- 
tivní sférou.  Mnohé  zjevy  na  hmotě  vy- 
kládáme si  zvláštním  pohybem  m-ul;  tak 
na  př.  tepelný  stav  tělesa.  Udeříme-li  kladi- 
vem na  kus  olova  na  kovadlině  položeného, 
zahřívá  se  olovo  nárazem.  Energie  pohybu 
viditelného  přechází  tu  v  energii  neviditel- 
ného pohybu  nejmenších  částic,  která  se 
projevuje  vzrůstem  tempera  tury.  Podobným 
pohybem  m-ul  plynů  vykládá  kinetická  theo- 
rie  plynů  tlak  plynu  na  stěny  nádoby  jej 
uzavírající.  U  těles  tuhých  má  tento  pohyb 
molekulový  velmi  malé  amplitudy,  tak  že 
m-ly  nevzdalují  se  ani  v  polohách  nejvíce 
vzdálených  od  polohy  rovnovážné  z  aktivní 
sféry  okolních  m-ul.  U  kapalin  jsou  tyto  dráhy 
již  větší  a  může  se  na  povrchu  kapaliny  státi. 
Že  m.  kapaliny  vzdálí  se  z  oboru  působnosti 
ostatních ;  tím  se  vykládá  vypařování.  U  ply- 
nů narážejí  m-ly  na  stěny,  některé  se  také 
srážejí  navzájem.  Důležitými  pojmy  jsou  v  tom- 
to pnpadě  průměrná  rychlost  m-ul  a 
střední  dráha  m-ul.' Pro  pravděpodob- 
nou střední  dráhu  m-ul  nalezl  Clausius 
vzorec  . 3X* 

kde  1  značí  střední  vzdálenost  m-ul  soused- 
ních a  5  poloměr  aktivní  sféry.  Maxwell 
a  O.  E.  Meyer  opravili  v  hořejším  výraze 

3  1 

součinitele    —   číslem  -  .— .  Pro  střed,  rych- 

4  Y2 

lost  m-ul  nalezl  Clausius  výraz 

q       ' 
kde  p  značí  tlak  plynu,  uzavřeného  v  ob- 
jemu v\  q  značí  váhu  všech  mul,  g  urych- 
lení  tíže.    Dle   tohoto   vzorce  jest    střední 
rychlost  m-ul  při  temperatuře  tajícího  sněhu 

P'"  vodík  1844    — 

sec 

dusík     ^92     » 

kyslík    461     > 

Střední  dráha  m-ul  změřena  byla  nepřímo 
určením  koefficientu  vnitřního  tření  (v.  t.), 
který  dle  Maxwella  souvisí  s  L  vztahem 

'/  •=  3  ^  ^  "  » 

rj  značí  koefficient  vnitř,  tření,  d  hustotu  pl3n3U, 
ostatní  veličiny  totéž  jako  dříve.  Tak  naleze- 
no pro         vodík  18-55 .  10-«  cm 

dusík     9*86 

kyslík  10-59 


» 
» 


» 


Molekulová  theorie  —  Molekulový  pohyb.  519 

První  pokus  určiti  velikost  m-ul  a  tím  také :  dávek  vědy  nutno  přijmouti.   Sem  náleží  na 
jejich  počet  v  určitém  objemu  učinil  r.  1895   pf.  Mossotiho  theorie  dielektrika,  dle  které 


J.  Loschmidt.  Methoda  jeho  záležela  v  po- 
rovnání speciňckých  hmot  tělesa  v  skupen- 


isolátor  skládá  se  z  vodivých  molekul,  ob- 
klopených molekulami  nevodivými.      nvk. 


ství  vzdušném  a  kapalném.  Průměr  m-ly  na  i  Molekulové  sily  jsou  síly,  kterými  si 
základě  tohoto  poměru  specifických  hmot  <  vysvětlujeme  mnohé  úkazy  mechanické,  na 
čili  faktoru  kondensačního  v  vypočten  byl  i  př.  pružnost,  soudržnost,  přilnavost,  kapilla- 
ze  vztahu  D-»8  vL  '  ^^^^  ^  P^^*  ^^^y  ^y^^  li^í  ^^  "^  P^*  ^^  gravi- 

^  .1  »*•*.*.' r»     1  j     JM  ^    iM      *   nesouvisí:   stiacime-h   vsak  velikým   tlakem 

^.?i"L^^Hfr*wf?t°'t««ťHkv\.ío'^h°n  |t"hový  príšek.  vzniknc  tuhé  těleso,  ukáíou 
Zu   r  „.?^i  .^,fr.lni  J^f  «.^í  ^t^jť^^  <"•  »    Dvé  desky  mramorové  nebo  skle- 


lezli  pro  vanderWaals  Dorn 


lnou  i  V  prostoru  vzduchoprázdnem  s  tako- 
vou silou   k  sobě,  že  jedna  druhou  nese. 
vzduch  3-0. 10— 7 mm      1*6. 10 -7 mm    Bartoň  udělal  kostky  měděné,  na  povrchu 

kysličník  uhlič.  1*8  »  1*8        »         |  velmi  dobře  hlazené,  jichž  dvanácte  posta- 

vodťk  1*4  »  1*4        »  véno  na  sebe  a  přitlačeno  utvořily  sloupec, 

Ze  vztahu  mezi  vnitřním  třením  a  rvchlostí  i  který  mohl  jako  celek  býti  vyzdvižen  za 
iontů  odvodil  JSlger  průměr  m-ly  chloru:      '  kostku  nejhořejší.  Působení  m-vých  sil  uka- 

0-7.10— 7  mm.  ^ujc  se  u  všech  tří  skupenství;   kapaliny  a 

\7^^^^*>«/^»f  of»«-ri/;  ■««  „1  .,..;i:i:  u^-^rírr  I  vzdušiny  jeví  se  v  určitém  tvaru,  když  vy- 
vzdalenost  středu  m-ul  určili  Hcrwig, ... \.u  .  4.'x        ••  jl  i^      x-xí  u    -i    ir     r 

Lorenz  a  W.  Thomson  rozličnými  metbo^ ,  ™*Í"?  ,♦- '       *h,^  ^Mi^"*^k''k,?'1      ,?ř/ 

dami    dosti   souhlasně.    iHéření    Herwigovo   '°^"'' ""íj^i '"^.'''^t^^^^ 

udává  mezníjednotu  nej vyšáí  (1-86. 10-7lm).  I  <='»"  "  Jiných  plynů  v  kapaUnách  s  dostatek 

méření  Thomsonovo  mezní  hodnotu  nejniílí ;  °  'o™  P,?Í"J'fi**K*-  ^-^'-i  ^^  f^P^"  m"  W 
(0-5.10-7  mm),  měřeni  Lorenzovo  hodnotu  i  *""«'* '^'\«^*'  působeni  sil  vnějších.  Napíná- 
téměř  střední  (1-0 .  10-7  mm).  Poloměr  ak-  ™«- '  ^^^^  "»  J?*^'l?">  ''O"^'  "Pevněný  ve 
tivní  sféry  irčován  byl  měřením  tlouštky   svislé  poloze  zavážím    prodlužuje  se  a  též 

bliny  mydli|ové   která  s^e  vypařováním  stávl ;  f/j^ň.jtTdělůje  Stní5  z^asCpo 

Sá  U' žřpťasíruráá^nrn\"sU  I8y"  éÁt:h^^Á  ^'±.'T^'':  'é 

se  tlouštka  její  zmenší  na  průměr  síéry  ak-   rj.^^^lt^"  P*»ob«ni  m-vých  sil.  M.  s.  vzni- 

tivní.  Poloměr  aktivní  sféry  určili:        '  ^.^jlif/iíLI?"  '^''''*i"  "'^'"'"■'OfV'  ^T^r' 

_^,  ^  /    ^  N    ležeji  četné  zjevy  pružnosti,  soudržnosti,  při- 

PJateau s  =  590. 10-7  mm  (1861)  ^  inavosti,  vzlínáni,  botnání  a  pod.  Tak  nelze 

Oberbeck    .   ...  16       »      *  (1887)   „a  př.  ani  opětovaným  čerpáním  odstraniti 

Warburg  Ihmori  .  20       »      »  (1886)   vzduch  z  povrchu  těles,  k  nimž  lne  s  tako- 

Lord  Rayleigh  .   .  20       »      »  (1890) ,  ^ou  mohutností,  že  mnozí  fysikové  předpo- 


Reinold  a  Růcker  60       >      >      (1877 

Drude 85       »      *      (1891 


kládají    na    povrchu    těles   vzduch   značně 
zhuštěný,  podobný  více  tuhému  tělesu  nežli 


Z  uvedených  dat  lze  počítati  též  počet  plynu.  Čásť  fysiky,  jednající  o  úkazech,  které 
m-ul,  na  př.  v  1  cm*.  V  1  cm^  plynu  jest ,  si  m-vými  silami  vysvětlujeme,  nazývá  se 
dle  toho  asi  21  trillionů  m-ul.—  Srv.  For-  fysikou  molekulovou,  anebo,  poněvadž 
mule  chemické,  str.  381.  nvk,       úkazy  zmíněné  jsou  převážnou  většinou  rázu 

Molekulová  theorie  ve  fysice  je  každá  mechanického,  mechanikou  molekulo- 
theorie,  která  k  výkladu  příslušných  zjevů   vou. 

předpokládá,  že  hmota  skládá  se  z  mole->  MoleknlOTý  pohyb  ve  fysice  jest  my- 
kul  (v.  t.).  Tak  jsou  theorie  úkazů  soudrž-  {  šlený,  hypothetický  pohyb  nejmenších  částic 
nosti,  přilnavosti,  pružnosti  atd.,  pokud  je  hmoty,  molekul,  kterým  si  vysvětlujeme  ne- 
vykládáme silami  molekulovými,  m-vými  t-mi.  i  které  fysikálné  zjevy.  Přímé  pozorování  velmi 
Kinetická  theorie  plynů,  jež  vykládá  tlak  jemného  tohoto  pohybu  možno  provésti 
plynů  nárazem  pohybujících  se  molekul  na  pouze  u  kapalin,  jak  Brown  ukázal  jiŽ 
stěny,  jest  dle  toho  též  m-vou  t-ií.  Mecha- 1  r.  1827,  pozoruje  mikroskopem  velmi  jemný 
nicka  theorie  tepla,  pokud  vysvětluje  tem-  prášek  v  kapalině  suspendovaný.  Odtud  po- 
peraturu  těles  neviditelným  pohybem  mole- :  chází  název  Brownův  m.  p.  Ch.  Wiener 
kul,  jest  také  m-vou  t-ií.  M.  t.  magnetismu  uspořádal  podobné  pokusy  tak,  že  veškeré 
předpokládá,  že  molekuly  magnetu  jsou  pro  ostatní  vlivy  byly  vymýceny  a  m.  p.  mohl 
sebe  každá  zvlášC  magnetem,  každá  molekula ,  býti  po  12  dní  pozorován  bez  proměny,  ač 
má  tudíž  severní  a  jižní  pól.  Další  příklady  I  příslušná  kapalina  vysýchala.  R.  1867  potvr- 
m-vých  t-ií  nalézáme  v  theoretické  optice  a  dil  Exner  hypothesu,  dle  které  mohutnost 
v  elektřině.  V  obou  případech  předpokládá ;  tohoto  pohybu  podmiňuje  temperaturu.  Ro- 
se hmota  složená  z  molekul  a  vedle  toho  stoucí  temperaturou  zraohutněl  pozorovaný 
prostoupená  molekulami  aetheru,  nevažitel- '  pohyb  tak,  že  těžké  částice  rumělky  v  kapa- 
ného,  pružného  to  ústředí,  které  jako  poža-   line  ani  ke  dnu  neklesly.    M.  p.  představu- 


620  Molenaer  —  Moli. 

jeme  si  ve  všech  hmotách,  tedy  i  ve  sku- '  lov,  fara  Kájov.  Původně  stávala  zde  ves 
penstvi  tuhém,  různost  pohybu  souvisí  se  s  tvrzí  Maletín  nebo  Malotin,  dle  které 
skupenstvím,  pohyb  ten  podmiňuje  tempe-  nazýval  se  rod  z  Maletín  a,  mající  za  erb 
raturu  a  záření  těles.  U  těles  tuhých  my-  na  štítě  poprsí  oděnce.  R.  1438  Buzek  Har- 
sUme  si  m.  p.  jako  chvění  kolem  rovnováž-  rach  z  Rovné  prodal  Vaňkovi  z  Mečíková 
ných  poloh  stálých,  u  kapalin  jako  chvění  |  za  65  k.  pr.  dvůr  M.  R.  1478  týž  dvorec 
kolem  poloh  nestáRch,  u  plynů  pak  jako  po- '  s  několika  chaloupkami  koupil  opat  vyšně- 
hyb  postupný.  —  Šrv.  Molekula.  nvk.  brodského  kláštera  Tomáš  od  Václava  z  Ra- 
Molenaer  f-narl  Jan  Miensze,  genrista  denína.  Nyní  drží  statek,  na  němž  stopy  tvrze 
hollandský  (*  kol  1600  v  Haarlemu  —  f  1668  dosud  patrný,  již  po  dvě  století  rodina  Neu- 
t.).  Byl  žákem  Franse  Halse,  iejŽ  následoval   bauerova.  Fr. Teplý-. 

v  pfvých  pracích ;  později  následoval  Osta-  2)  M.  N  o  v  ý  (Neu-Moletein),  ves  na  Mor., 
dea.  ťrvní  díla  světlých  barev  a  pečlivého  i  hejtm.  Zábřeh,  okr.  Mohelnice,  fara  a  pošta 
provedení  liší  se  od  pozdějších,  provádě- '  Starý  Moletín ;  18  d.,  1*6  ob.  n.  (1890).  Po- 
ných  v  hnědém  tónu,  tou  měrou.  Že  zavdala ,  vstala  r.  1778  ze  zrušeného  dvora.  —  3)  M. 
podnět  k  domněnce,  Že  byli  dva  současníci  Starý  (Alt-M.),  far.  ves  t.;  214  d.,  1758  ob. 
M-ové«  Na  obrazech  svých  zobrazoval  M.  ži-  n.  (1890),  kostel  sv.  Mikuláše,  4tř.  šk.,  četn. 
vot  sedláků,  zvi.  v  hospodě,  a  kouřící  ven-  stanice,  pš.,  rozsáhlé  kamenné  lorov  a  v  okolí 
kovaný.  Nejlepší  dílo  M-ovo  jest  Rodinná  je  mnoho  pomníků  padlých  Švédu  r.  1642  a 
scéna  se  čtyřiceti  osobami,  jež  má  W.  van  1643.  Čásf  obce  jmenuje  se  M.  Dvůr  a  opo- 
Loon  v  Amsterdame.  —  Srv.  Bode,  Studien ,  dál  myslivna  Beerhof. 

íur  Geschichte  d.  hollánd.  Malerei  (1883).  Molettoválli  (z  frc),  vroubkování,  le- 

Molenbnrk  v.  Mollenburk.  i  mování,  vůbec  všechny  práce,   kterými  se 

Molenda  Václavv.  Mollenda.  |  tlakem  na  předmět  přenášejí  ozdoby,  písmo, 

Molesohott   J  a  c  o  b ,    fysiolog   a   filosof '  kresby  pomocí  vroubkovacího  kolečka  neb 

něm.  (*  1822  v  Herzogenbuschu  v  HoUand-   otáčivých  ocelových  válců,  zván.  molctty. 

sku  —  t  1893  v  Římě),  provozoval  nejprve   V  mincovnictví  značí  m.  vroubkování,  zdo- 

lékařskou  praxi  v  Utrechtě,  byl  docentem   bení,  leštění  okrajů  a  vyhotovení  písmen  na 

fysiologie   a   anthropologie   v    Heidelberce,   okrajích  mince. 

r.  1856  povolán  za  professora  fysiologie  do  Molftftta,  příst.  m.  v  ital.  pro  v.  Bari,  při 
Curichu  a  r.  1861  do  Turina,  od  r.  1879  byl  moři  Jaderském,  stan.  trati  Ancona-Otranto, 
proíessorem  téhož  předmětu  v  Římě.  M.  patří  má  30.056  oby  v.  (1881).  Zajímavý  hrad,  na 
jako  fílosof  mezi  systematiky  materialismu,  němž  Oto  Brunšvický  byl  vězněn,  kathedr. 
jejž  pojímá  ve  smysle  hylozoistickém.  Sem '  v  byzant.  slohu  z  XIÍ.  stol.,  gymnasium,  ly- 
spadají  hlavně  spisy:   Der  Kreislauf  des  Le- ,  ceum,  seminář,  knihovna  (22.000  svaz.),  čilý 


benSt  phjrsioloff.  Antworten  auf  Liebigs  chemi- 


rybolov,  obchod  s  vínem,  mandlemi,  olivo- 


sehe  Briefe  (Mohuč,  4.  vyd.  1862)  a  turinské  vým  olejem.  M.  je  sídlem  biskupa.  R.  988 
jeho  řeči:  Erforschung  aes  Lehens  (Giessen, '  byla  zbořena  Saracény. 
1862),  Die  Gren\en  des  Menschen  (t.,  1863)  a  Molgan  v.  Málko  v  2). 
Die  Einheit  des  Lebens  (t.,  1864).  Z  fysiologi-  Moli  (Tineina)  jest  skupina  motýlů  drob- 
ckých  prací  uvádíme:  Krit.  Betrachtungen  ných  s  tykadly  štětinovitými,  makadly  čelist- 
von  Liebigs  Theorie  der  Pflan^enemdhrung  nimi  často  vyvinutými,  makadly  pyskovými 
^Harlem,  1845);  Pliysiologie  d.  Nahrungsmittel  silně  vyvinutými.  Očka  jednoduchá  jsou  vjr- 
(2.  vyd.  Giessen,  1859);  Physiologie  d.  Stoff-  vinuta  neb  scházejí.  Křídla  jsou  úzká,  obyč. 
wechsels  (Erlanky,  1851).  Od  r.  1855  vydával  \  zúžená,  s  dlouhými  třásněmi,  v  klidu  plochá 


přírodovědecký  sborník  >Untersuchungen  zur 
Naturlehre  d.  Menschen  u.  d.  Thiere«.  Spisy 
jeho  vynikají  vesměs  populárním  podáním. 
Sebrány  vyšly  Kleine  Schriften  (Giess.,  1880 


nebo  střechovitá  neb  o  tělo  ovinutá.  Nohy 
mají  silné  ostruhy.  Housenky  jsou  z  pravidla 
16nohé,  zřídka  14nohé  neb  18nohé  neb  i  bez- 
nohé,  buď  vrtají    v   rostlinách   nebo   nosí 


až  1887,  2  sv.).  :  pouzdra,  nebo  žijí  pospolitě  ve  předivech; 


Moleskin  [mólskin],  angl.,  totéž  co  an- 
glická kůže  (v.  t.). 
Molestovati  (z  lat.),  obtěžovati. 


některé  živí  se  látkami  živočišnými.  Počí- 
táme k  nim  30  čeledí,  u  nás  695  druhy  za- 
stoupených.  Nejdůležitější  jest  čeleď  Jínei- 


Molesworth   [mólsuerz|  William,  zng\.\dae  a  z  ní  zvláště  rod   Tinea  L.,   vyznačený 


státník  a  spisovatel  (*  1810  —  1855  v  Lon- 
dýně). Po  studiích  v  Cambridgei  a  v  Edin- 
burce  a  cestách  po  Evropě  dostal  se  r.  1832 


hlavou  veskrze  hustě  vlnatě  chlupatou,  za- 
krnělým sosáčkem;  očka  jednoduchá  schá- 
zejí; první  žilka  křídel  předních  jest  vidlič- 


do  parlamentu,  ale  r.  1841  vystoupiv  z  něho ;  natá.  Housenky  žijí  v  pouzdrech  nebo  rour- 
oddal  se  studiím  politickým  a  národohospo-  kách,  ve  kterých  se  též  zakuklují.  Kukla  vy- 
dářským.  Od  r.  1850  náležel  parlamentu  na  |  lézá,  neŽ  vylíhne  se  motýl,  skoro  celá  ven. 
novo,  jsa  čelným  členem  strany  radikální. '  K  nejškodlivějším  náleží:  T.  granella  L.,  m. 
R.  1852  stal  se  ministrem  veřejných  prací, ,  obil nÝ,  má  křídla  přední  tupé  kopinatá^ 
r.  1855  sekretářem  kolonií.  S  Johnem  St.  stříbrolesklá  a  temně  hnědě  nebo  černě  rara- 
Millem  vydával  > London  and  Westminster  morovaná,  třásně  a  kraje  křídel  jsou  temné 
Review*  a  v  11  sv.  vydal  spisy  Hobbesovy.   skvrnité;  zadní  jsou  leskle  bělošedá.  M.  tito 


Moletin:  1)  M.,  Mole  din,  samota  v  Če- 
chách u  Novosedel,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Krum- 


poletuji   v   červnu    na   sýpkách   a  samička 
snáší  na   zrna  obilná  po  1  až  2  vajíčkách, 


Moliére.  621 

z  nichž  v  10 — 14  dnech  vylézají  housenky,  |  r.  1658  vrátil  se  M.,  zámožný  již,  do  Paříže 
které  2,  3  i  více  zrn  dohromady  spřádají  I  a  usadil  se  v  divadle  Petit-Bourbon ;  chrá- 
a  je  uvnitř  vyžírají.  Dospělé  jsou  asi  10  mm '  něn  mladÝm  vévodou  orléansk^m  a  brzy  sa- 
dlouhé,  lónohé,  bélavě  žluté  s  temnějSí  hla- 1  mým  Ludvíkem  XIV.  (před  mmž  debutoval 
vou  a  Štítem.  Zakuklují  se  v  září  bucl  v  du-  24.  říj.  představením  »Nicoméda<  a  >Zamilo- 
tých  zrnech  nebo  ve  Štěrbinách  podlahy ,  váného  doktora«)  setkával  se  od  počátku 
v  zámotku  sdělaném  z  drobtů  obilných,  pře- 1  s  neobyčejným  úspěchem.  Zde  před  paříŠ- 
zimují  a  na  jaře  mění  se  ve  hnědožlutou  ským  obecenstvem  rozvíjí  se  teprve  plné 
kuklu.  M.  kožešinový  (7*.  pellionella  L.)  a  jeho  dramatická  tvorba.  R.  1658  vystoupí 
fn.  čalounový  (7*.  f^i/yefiW/a  L.)  jsou  druhy  obezřetné  jednoaktovou  komedií  v  prose, 
vyskjrtující  se  obecně  v  domácnostech.  Prvý  Les  précieuses  ridicules^  která  uvádí  přímo 
jest  žlutě  hedvábitě  lesklý,  uprostřed  před-  do  středu  jeho  literárního  charakteru:  M., 
nich  křídel  s  1  nebo  2  černými  tečkami,  člověk  vkusu,  zdravého  smyslu  a  váSnivý 
s  křídly  zadními  Šedými,  žlutavě  lesklými,  milovník  přirozenosti,  útočí  tu  proti  módm 
na  hlavě  s  chloupky  hlínožlutými ;  rozpj.  11  převrácenosti  pedantické  »preciosity«  —  a 
až  17*5  mm.  Druhý  má  přední  křídla  u  ko-  zvítězí  na  celé  čáře.  DalSí  práce  M*ova  jest 
řene  fialově  hnědá,  na  zad  Žlutavě  bílá,  na  Sganarelle  ou  le  Cocu  imaginaire  (1  akt  ver- 
konci  s  fialově  Šedou  skvrnou,  zadní  Sedá,  |  šem,  1660),  hrubozrná  fi-aSka,  která  pohoř- 
žluté  lesklá;  temenní  chloupky  bílé;  rozpjetí  šovala  jako  některé  jiné  Boileaua,  jinak  ve- 
15 — 22  mm.  Oba  druhy  poletují  nejhojněji  likého  ctitele  básníkova,  a  byla  mu  vyčítána 
v  červnu  a  červenci  a  housenky  vlast,  jmé-  i  jinými  soudci,  na  př.  Fénelonem  a  Voltai- 
nem  molů  známé  jsou  velmi  Škodlivý  v  lát-  rem.  Na  omluvu  M-ovu  je  nutno  vSak  uvésti, 
kách  vlněných,  kožeSinách,  vycpaném  nábytku  že  k  těmto  koncessím  nižSímu  vkusu  byl 
i  ve  sbírkách,  vyžírajíce  chodby  a  hotovíce  přímo  nucen  svojí  dobou  a  svým  obecen- 
si  z  vyžírané  hmoty  pouzdro.  Chráníme  látky  stvem.  R.  1661  napsal  M.  5aktovou  heroi- 
vlněné  a  kožeSiny  často  je  proklepá vajíce;  ckou  komedii  verSem  Don  Garcte  de  Na- 
zašíváme  je  těsně  do  lněných  látek  a  ucho-  varre,  neSCastný  sentimentální  odvar  Comeil- 
vávárae  v  těsně  uzavřených  skříních,  do  nichž  lova  >Dona  Sanche  z  Aragonuc,  ale  zajímavý 
dáváme  naphtalin  nebo  smolné  loučky.  Si-  doklad  pro  psvchologii  M-ovu:  ukazuje  se 
lice  terpentinová  vůbec  odpuzuje  mole;  rov-  tu,  jak  M.  byl  veden  základem  své  duSe 
něž  tak  působí  snítky  kvetoucího  rojov- 1  k  melancholii  a  tragičnosti  a  jak  celý  život, 
niku.  Kpk.       jako   herec  i  jako   dramatik,  krouŽi  kolem 

Moliérei  vlast,  jménem  Jean  Bapt.  Po- ,  nich.  Za  to  Vécole  des  maris  (3  akty  verSem, 
quelin,  slavný  dramatik  firanc.  (*  15.  ledna  j  1661)  a  souvisící  s  ní  École  des  femmes 
1622  v  Paříži  —  t  17.  ún.  1673  t.),  byl  sy-  ]  (5  aktů  verSem,  1662)  jsou  typický  M.;  v  této 
nem  Jeana  P.,  čalouníka  a  komorníka  krá- '  ukazuje  názorně,  jak  nevědomá  nevinnost  je 
lovského,  a  Marie  Cressé,  která  zemřela,  směSná  i  Škodlivá,  a  hájí  přirozenou  mrav- 
když  dítěti  Slo  na  10.  rok ;  ve  14.  roce  dán  nost,  což  pobouřilo  k  zběsilým  útokům  Četné 
byl  do  jesuitské  kolleje  clermontské,  kdež  odpůrce  M-ovy:  Žárlivé  autory  a  herce, 
pobyl  5—6  let.  Před  tím  oblíbil  si  asi  di- 1  markýze  a  markýzky,  svatouSky,  kteří  pro- 
vadfo,  kam  vodil  ho  nejspíše  děd  Louis  hlaSovali  >Skolu  žen«  za  útok  proti  veřejné 
Cressé.  V  domě  Luillierově  poznal  snad  mravnosti.  >Škola  žen«  jakoby  byla  M-ovi 
filosofa  Gassendiho,  ale  jinak  nelze  o  jeho   osudnou  v  několika  směrech:  zbývající  léta 


životě  říci  ničeho  určitého  do  r.  1643,  kdy 
pod  pseudonymem  M.  oddal  se  herectví 
jako  clen  t.  zv.  »Illustre  théátre«,  jež  brzy 
upadlo,  a  M.  vězněn  r.  1645  pro  dluhy. 
R.  1647  dal  se  s  kočující  společností  na  ce- 
sty po  jihu  fi*ancouzském,  hlavně  po  Guy- 


jeho  života  jsou  ztrpčena  veřejným  bojem 
i  soukromými  bolestmi  života  a  osudu,  které 
jako  by  nyní  doróžely  na  něho  zmnoženou 
silou.  Hlavním  pramenem  jich  byl  neSCastný 
rodinný  život  básníkův.  R.  1662  oženil  se 
M.,  jenž  dotud  žil  volným  životem  své  doby. 


enně,  Gaskoňsku,  Langueďoku  a  sousedních  s  rozkoSnou  20letou  dívkou,  Armandou 
provinciích;  r.  1650  stal  se  ředitelem  této  Béjartovou,  dcerou  jedné  z  družek  a  pří- 
druŽiny  i  jal  se  spisovati  pro  ni  podle  po-  i  telkyň  M-ových,  kteráž  okolnost  byla  půvo- 
třeby  hry,  nejprve  hrubé  fraSky  po  italském  dem  nei surověj Sích  pomluv.  Žena  M-ova, 
vzoru.  Literárně  hodnotnějSí  jsou  větSí  ver-  která  jaxo  Mile  Moliěre  hrála  v  jeho  spo- 
iované  komedie  Vétourdi  (Lyon,  1653  nebo  lečnosti  herecké,  byla  bytost  frivolní  a  za- 
1655)  a  Le  dépit  amoureux  (1656),  ačkoliv  vdávala  básníkovi,  jenŽ  ji  váSnivě  miloval, 
i  v  nich  italská  a  Španělská  Šablona  má  vrch  důvodné  příčiny  k  Žárlivosti ;  na  konec  se 
a  v  mnohém  jsou  obdobný  pracím  Scarro-  manželé  rozloučili,  ale  ponévadž  se  stýkali 
novým.  Tato  kočovná  doba  (až  do  r.  1658) ,  i  dále  na  divadle,  byla  muka  M-ova  jeStě 
'e  pro  M-a  dobou  průpravy  a  učení.  Ze  zka-  raffinovanější;  M.  smířil  se  s  ní  a  žili  znovu 
ieností  M-ových  v  této  době  episoda  s  prin-  společně,  ale  manželství  jejich  bylo  docela 
cem  de  Conti,  který  s  počátku  (1653)  pod- '  podryté.  V  posledních  sedmi  nebo  osmi  le- 
póroval  M-a  a  jeho  společnost,  ale  později '  těch  života  M-ova  přistoupila  k  těmto  utr- 
ri655),  obrácen  byv  z  rozmařilého  života '  pěním  jeStě  zlá  nemoc,  již  M.  nazývá  >flu- 
k  nábožnosti,  odřekl  se  ho  a  psal  i  proti  <  xion«  a  proti  které  urputně,  ale  marně  bo- 
nému,  nevymizela  nikdy  z  mysli  M-ovy  a  pů- '  joval.  Zuření  nepřátel  proti  »Skole  Žen«  bylo 
sobila  i  v  jeho  tvorbu  (»Don  Juan«).    V  říj.   pramenem  nových  děl  M-ových;  maje  na  své 


í 


522 


Moliěre, 


straně  obecenstvo  i  krále  vrhl  se  na  své  od- 
půrce literární  v  Critique  dé  VÉcole  des  fem- 
mes  (1  akt  v  prose,  1663),  kde  stavěl  na 
fikci,  jako  by  odsuzoval  přísně  svoji  hru,  a 
tím  právě  ji  obránil.  V  Impromptu  de  Ver- 
sailles  (1  akt  v  prose,  1663)  jsou  napadeni 
>velcí  herci*  z  hotelu  de  Bourgogne,  jaloví, 
přírody  a  pravdv  vzdálení  poseuři.  Hlavní 
útok  podnikl  vsak  M.  proti  pobožnůstká- 
řům,  kteří  byli  pohoršeni  »Školou  žen<,  ko- 
medií o  5  aktech  veršem,  proslulým  Tartuf- 
fem ;  12.  kv.  r.  1664,  spoléhaje,  že  má  na  své 
straně  krále,  jehož  cizoložným  láskám  pře- 
káželi moralističtí  fanatikové,  četl  ve  Ver- 
saillích  jeho  první  tři  akty,  ale  protesty, 
které  se  zvedly  proti  >Tartuflfovi«,  byly  tak 
silné,  že  král  sám  ustoupil  veřejnému  mí- 
nění a  zakázal  představení  jeho.  M.  upo- 
slechl, ale  dokončil  a  přepracoval  »Tartufía« 
a  29.  list.  r.  1664  bylo  hráno  jeho  5  aktův 
u  prince  de  Condé.  R.  1667  zrušil  král  zá- 
kaz a  pozměněný,  seslabený  »Tartuífe«  byl 
hrán  iako  Vimposteur  v  »Palais-Royai« 
(5.  srp.;,  zatím  co  král  byl  ve  Flandrech,  ale 
druhého  dne  byl  zakázán  znova  prvním  prae- 
sidentem  Lamoignonem.  Teprve  v  ún.  r.  1669 
povolen  byl  po  druhé,  tentokráte  definitivně 
a  v  prvotní  své  formě.  M.  ve  své  hře  ne- 
útočí  jen  proti  pokrytci,  jehož  typ  podal 
v  grandiosním,  až  děsivém  reliéfu,  ale  činí 
směšnými  i  duše  opravdu  zbožné  (Orgon, 
Mme  Pernelle),  tak  že  »TartulTc«  je  útokem 
nejen  proti  jesuitům  a  jansenistům,  nýbrž  do 
jisté  míry  proti  křesfanství,  alespoň  pokud 
utlačuje  přírodu.  M.  zvítězil  tedy  na  konec 
ve  svém  tažení  proti  pruderii  na  celé  čáře; 
ale  před  konečným  rozhodnutím  trpěl  mnoho. 
Dvě  hry,  jel  vznikly  v  době  zákazu  »Tar- 
tuífac,  Don  Juan  ou  le  Festin  de  pierre 
(5  aktů  v  prose,  1665)  a  hlavně  Le  misan- 
thrope  (5  aktů  veršem,  1666),  to  ukazují.  »Don 
Juane  není  totiž  u  M-a  pouze  hýřilem  a  ni- 
čemou, ale  stane  se  na  konec  na  dovršení 
všech  podlostí  i  pokrytcem.  » Misan  thrope «, 
psychologicky  hluboká,  ale  i  trochu  temná  a 
obojetná  nra  M-ova,  maluje  duševní  stav  bás- 
níkův v  bodě  tak  krajním,  že  již  jiŽ  se  zvrhá 
v  karikaturu,  tak  že  je  pravdčpodobno,  že 
básník,  zhořklý  ničemnostmi  lidí,  chtěl  sám 
sobě  ukázat  směšnou  rozháranost  svého 
pessimismu  a  vyléčit  se  tak  z  něho.  »Mis- 
anthrope*  jest  dílo  vnitřní  krisc  a  básník 
probírá  se  z  něho  k  dílům  klidnějším.  Ant- 
pkitryon  (3  akty  veršem,  1668)  vznikl  objed- 
návkou královou,  jako  již  před  tím:  Les  fď 
cheux  (5  aktů  veršem,  1661);  Le  mariage 
forcé  (komédie-ballet,  1  akt  prosou,  1664); 
Vamour  médecin  (3  akty  prosou,  1665);  Mé- 
licerte  (2  akty  veršem,  1666);  Le  SicUien  ou 
PAmour  peintre  (1  akt  prosou  t.  r.)  a  j.  Tyto 
příležitostné  hry,  jichž  podmínky  a  někdy 
i  situace  bývaly  básníkovi  diktovány,  musily 
být  napsány  v  nejkratší  době  a  dodány  na 
den  přesně.  Král  dával  si  M-m  draho  platiti 
svoji  ochranu;  M.  byl  posledních  13  let  ži- 
vota do  úmoru  zaměstnáván  pro  královskou 
zábavu;  ve  dne  v  noci   improvisoval,   uČil, 


opakoval  kusy,  skládal  s  napjetím  všeho 
vtipu  mythologické  komedie,  komická  pasto- 
rále a  šaškovské  scény;  musil  dovésti  vlo- 
žiti episody  a  ballety  do  her,  které  se  jim 
celou  svoji  povahou  vymykaly.  Uváží-li  se 
tyto  okolnosti,  vynikne  teprve  jasně  lehkost, 
pružnost  genia  M-ova,  která  jedině  dovedla 
toho,  že  mnohé  i  z  těchto  her  jsou  literárně 
zajímavé.  >Amphitryon«  jest  však  z  počtu 
M-ových  arciděl.  M.,  jda  v  něm  po  stope 
Plantově,  ale  veda  si  daleko  volněji,  mluví 
bez  úcty  o  bozích,  jiskří  vtipem  a  vervou 
i  komikou  někdy  rozpustilou,  která  byla  mu 
po  smrti  vyčítána;  volného  verše  ie  tu  zna- 
menitě užito;  sporno  zůstává,  pokud  tu  M. 
povzbuzoval  cizoložnou  lásku  Ludvíkovu 
k  markýzce  de  Montespan.  Z  Plauta  vzal  asi 
také  první  embryo  ke  své  nejpopulárnější 
komedii  Vavare  (5  aktů  prosou,  1668),  ale 
umělecké  řešení  M-ovo  jjst  úplně  samo- 
statné; Harpagon  je  pravé  bohatý  pařížský 
měšťák  ze  XVil.  věku.  M.,  jak  blíží  se  konci 
Života,  zahrnuje  stále  širší  kruhy  ve  svá  po- 
zorování, podává  místo  individuí  celé  rody, 
tvoří  psychologické  nebo  sociální  typy;  po- 
dává soubor  celé  své  životní  zkušenosti  a 
odtud  také  hořkost,  která  se  zcela  patrně 
hlásí  stále  důrazněji  a  kterou  nedovede  za- 
krýt ani  fraškovitý  živel,  jejž  patrně  vědomé 
uvádí  do  nich  básník,  aby  měl  protiváhu 
vnitřní  tragičnosti.  V  Georgi  Dandinovi  (tři 
akty  prosou,  1668)  maluje  směšnost  a  ubo- 
host venkovana,  jenž  si  chce  vzíti  >slečnu«, 
v  Le  bourgeois  gentilhomme  (5  aktů  prosou, 
1670)  bohatý  méšfák  honí  se  po  šlechtickém 
zcti.  R.  1672  napsal  poslední  své  arcidílo, 
veršovanou  komedii  Les  femmes  savantes 
(5  aktů).  Je  to  zase  dílo  inspirované  hněvem, 
a  sice  jako  >Précieuses  ridicu1es«  hněvem 
proti  zvrhlé  módě  a  pošetilosti  ženské.  Jenže 
v  » Učených  ženách «  je  všecko  nazíráno  da- 
leko vážněji,  trudněji,  tragičtěji,  než  bylo 
v  »Précieuses«;  zde  jest  to  pouhá  literární 
hloupost  bez  dalších  důsledkův,  ale  v  >Uče- 
ných  ženách«  je  to  neřest,  která  hrozí  otrá- 
viti život  a  štěstí  lidí.  M.  pomstil  se  tu 
mimochodem  také  mizernému  veršovci  a  su- 
rovému svému  odpůrci,  abbému  Cotinovi 
(Trissotin).  Mezi  těmito  díly  literárních  aspi- 
rací psal  M.  i  daleko  lehčí  frašky.  Tak  hned 
po  temném  »Misanthropovi«  následuje  Le 
médecin  malgré  lui  (3  akty  v  prose,  1666), 
po  » Lakomci*  Monsieur  de  Pourceaugnac 
(3  akty  v  prose,  1669),  pak  objednané  pří- 
ležitostné hry  Les  amants  magnifiques  (5  aktů 
v  prose,  1670)  a  Psýché  (5  aktů  verš.,  s  Cor- 
neillem  a  Quinaultem,  1671)  a  zase  frašky 
Les  fourberies  de  Scapin  (3  akty  v  prose, 
1671),  La  comtesse  d^Escarbagnas  (jeden  akt 
v  prose,  1671)  a  poslední  dílo  M-ovo  Le  ma- 
lade  imagmaire  (3  akty  v  prose,  1673),  v  němž 
básník  na  smrf  nemocný  chtěl  sám  sebe 
přesvědčiti,  že  je  nemocný  jen  v  obraznosti 
a  že  lékaři  jsou  šarlatáni  a  podvodníci.  Při 
čtvrtém  představení  této  hry  byl  schvácen 
křečí  a  ve  spěchu  donesen  domů,  do  ulice 
Richclieu,  kdež   za   několik    hodin    skonal; 


Moliěre. 


523 


církev  odepřela  mu  pohřeb,  až  konečné  in- 
tervencí královou  pochován  tajně,  o  osmé 
hodině  večerní,  na  hřbitově  ulice  Mont- 
roartre.  —  M.  je  největší  francouzský  básník 
komický.  Zná  veliké  množství  rozmanitých 
charakterův  lidských  a  viděl  je  bystře,  bar- 
vitě a  životně;  zná  však  jen  Člověka  spole- 
čenského a  průměrného,  veliká,  geniálně  za- 
ložená individua,  jak  je  má  Shakespeare,  mu 
unikají  a  odtud  i  organická  vada  jeho:  ne- 
dostatek poesie.  Ten  jest  patrný  také 
v  tom,  že  M.  necítí  naprosto  přírody 
(v  čem  je  právě  velikost  Shakespearova). 
M  ův  světový  názor  je  dosti  úzký  a  střízlivý; 
je  to  názor  chytrého,  čestného  člověka,  do- 
brého a  vzdělaného,  který  chce  »Žiti«  a  »ne- 
chati  žiti<,  který  je  přesvědčen,  že  příroda 
je  dobrá  a  že  lidé,  kdyby  ji  poslouchali  a 
nepůsobili  proti  ni  nebo  neialšovali  jí,  mohli 
by  b^ti  šťastni.  Odtud  útoky  jeho  proti  pe- 
dantům a  affcktovancům,  proti  markýzům  a 
měáfáctvu,  hercům  a  autorům,  poboŽnůstká- 
řům  a  pokrytcům,  také  proti  lékařům,  jimž 
vytýká  v  podstatě,  že  chtějí  býti  obratnější 
než  příroda  a  opravovati  ji.  Jeho  hry  jsou 
lekcemi  umění,  jak  žíti;  jest  hlasatelem  po- 
věstného francouzského  zdravého  rozumu  a 
zdravého  požitku  a  v  tom  souvisí  s  Montai- 
gnem,  Rabelaisem  i  »libertiny«;  zdravý  rozum 
a  cit  chce  míti  vodítky  a  zavrhuje  krajnosti: 
hloupou  nevinnost  a  prostoduchost,  právě 
jako  brutální  egoismus.  Jak  stárne  a  zkuše- 
nosti jeho  stávají  se  hlubší  a  bolestnější,  lze 
pozorovati  jistý  hořký  pessimismus,  který 
však  přes  to  nenabude  nikde  vrchu  a  ne- 
poruší komického  charakteru  díla.  M.  jest 
mistr  komiky,  který  s  velikým  uměním  za- 
krývá často  vážnost  a  opravdovost  obsahu; 
je  mistrem  komické  situace  i  komického 
slova;  podrobuje  nejčastěj i  situace  charakte- 
rům, v  čemž  je  jeho  reformní  význam  ve 
francouzské  veselohře.  Je  klassickým  uměl- 
cem-psychologem,  proti  němuž  před- 
chůdci jeho  byli  pouhými  baviteli.  Touto 
cestou  dostal  se  M.  na  konec  k  některým 
generalisacím  psychologickým,  které  jsou 
abstraktní  typy  veliké  Šíře  a  hloubky  pozo- 
rovatelské a  nebyly  ve  francouzské  litera- 
tuře předstiženy  až  Balzacem.  Divadelní  tech- 
nika M-ova  je  neobyčejně  dokonalá,  a  třeba 
nebyla  řízena  pedantismem  klassických  for- 
mulí, přece  zachovává  jejich  podstatu.  Nej- 
vážnější vadou  jeho  b^vá  rozuzlení,  při  němž 
se  utíká  často  ke  vnějším  prostředkům  málo 
pravdě  podobným  a  násilným.  Jazyk  a  styl 
M-ův  byly  často  a  jsou  posud  předmětem 
ostré  kritiky;  jisto  je,  že  verš  jeho  je  pro- 
saický  a  že  mu  básnický  styl  chybí,  ale  jisto 
je  také,  že  komedie  žádá  svůj  styl,  který  vy- 
slovuje charaktery  a  přizpůsobuje  se  jim, 
a  že  toho  M.  dosáhl.  La  Bruyére,  Fénelon, 
Voltaire  a  Scherer  vytýkali  mu  barbarismus, 
jarpon  a  zapletené  metafory,  na  kterýchž 
výtkách  je  něco  pravdy,  zvláště  na  poslední. 
M.  měl  veliký  vliv  na  rozvoj  komedie  nejen 
francouzské,  nýbrž  i  evropské.  Rcgnard 
jde  přímo  jeho  stopami,  ačkoliv  ho  ani  z  da- 


leka nedosahuje,  Le  Sage  děkuje  mu  mnoho 
nejen  v  »Turcaretovi«,  ale  i  v  »Gil  6la8u«, 
a  taktéž  Beaumarchais  v  »Barbier  de  Se- 
ville*; v  Anglii  komedie  Fieldingovy  a 
nejlepší  komedie  Sheridanova,  >Škola 
skandálu*,  stojí  pod  jeho  přímým  vlivem; 
v  Itálii  Goldoni,  ve  Španělsku  Leandr 
Fern.  Moratin  jsou  jeho  žáky.  Přes  to  není 
ani  v  XVII.  ani  v  XVIII.  st.  miláčkem  franc. 
obecenstva  a  vkus  obrací  se  teprve  ve  druhé 
polovici  XIX.  stol.  ve  prospěch  M-ův.  Mezi 
slavnými  spisovateli  své  vlasti  má  odpůrci 
Bossueta  (»Maximes  sur  la  comédíe*)  a  J.  J. 
Rousseau  f  >Lcttre  sur  les  spectacles*),  který 
v  něm  viděl  >školu  neřestí  a  špatných  mra- 
vů*; soud  tento  je  ovšem  paradoxní,  ale 
pravda  je,  že  M.  často  kari  kuje  každou  ci- 
tovou jemnost  a  Že  ethika  jeho  konec  konců 
jest  opatrná  střízlivost,  což  je  právě  znakem 
toho  tak  zv.  gallského  ducha  (esprit gau» 
lois)y  jthož  je  M.  předním  literárním  před- 
stavitelem. Své  práce  vydal  M.  sám  za  Ži- 
vota, a  poněvadž  na  svých  kusech  ničeho 
neměnil,  jsou  rozhodný  (vyd.  1666,  1673  a 
1674);  La  Grange  a  Vinot  vydali  je  r.  1682 
souborné,  ale  nekorn-ktně.  Ze  stol.  XVIII. 
jsou  proslulá  vyd.  z  r.  1734  (6  sv.,  s  illustr. 
Bouchera)  a  vyd.  Libraires  associés  r.  1773 
(s  illustr.  xMorcaua),  v  XIX.  stol.  A.  Regnie- 
rovo  (Pař.,  1878,  5  sv.)  a  Eug.  Despoisovo  a 
Paul  Mesnardovo  (t.,  1873,  11  sv.).  >Biblio- 
graphie  moliéresque*  vydal  Paul  Lacroix 
(t.,  1875,  Aug.  Fontaine).  —  Srv.  J.  Tasche- 
reau,  Histoire  dc  la  vie  et  des  ouvrages  de 
M.  (1825;  5.  vyd.  1863);  Bažin,  Notes  histo- 
riques  sur  la  vic  et  les  ouvrages  de  M. 
(1847,  1848,  1849,  1851);  Soulié,  Recherches 
sur  M.  et  sur  sa  famille  (1863);  Jat  v  >Dic- 
tionnaire  critique  de  biographie  et  ďhi- 
stoire*  (2.  vydání  1872);  J.  Loiseleur,  Les 
points  obscurs  de  la  vic  de  M.  (1877);  L. 
Moland,  M.,  sa  vie  et  ses  ouvrages  (2.  vyd. 
1885);  G.  Larroumet,  La  Comédie  de  M., 
Tauteur  et  le  milieu  (1887);  Paul  Mesnard 
v  X.  sv.  svého  vydání  M-a;  Génin,  Lexique 
comparé  de  M.  (1845h  Li  vet,  Lexique  comp. 
de  la  langue  de  M.  (1896,  2  sv.);  G.  Monval, 
Le  Moliěriste  (10  sv.,  1879—1889);  Sainte 
Bcuve  v  »Portraitslittčraires*  (1835),  v  »Port- 
Royal*  (IV.  kniha)  a  v  »Nouveaux  lundis* 
(1864);  P.  Stapfer,  La  petite  comédie  de  )a 
critique  littéraire  (1866V,  Louis  Veuillot,  M. 
et  Bourdaloue  (1863);  H.  de  Lapommeraye, 
M.  et  Bossuet  (1863)  a  celou  řadu  mladších 
kritikův  a  lit.  historiků:  Scherera,  Brunetiě- 
rea,  Fagucta,  Lemaitrea  a  j.  —  Do  češtiny 
přeloženy:  >Bezděčný  lékař*  od  M. }.  Sychry 
(Hradec  Králové,  1825);  >Lakomec*  od  V. 
M.  (Praha,  1852,  u  J.  Pospíšila)  a  od  J.  Vrch- 
lického (t.,  1899,  u  Otty);  »TartufFe*  od  E. 
Zůngela  (t.,  1866);  »Sganarelle*  pod  názvem 
>Skoroměl  čili  Domnělý  rohoun*  od  L. 
Staňka  (t.,  1875"*;  >Misanthrop*  od  A.  Prei- 
ningcra  (t.,  1884)  a  »Šibalství  Skapinova*  od 
J.  Zeyera  (t,  1898  u  Otty).  Rukopisné  pře- 
klady zaznamenává  bibliografie,  vydaná  Al- 
liancí  frangaise  (t.,  If89).  Šld. 


524 


Moliken  —  Molinia. 


Moliken  v.  Malikov  1),  2). 

Molikov  v.  Malikov. 

Molin JohanPeter,  sochař  švéd.  (*  1814 
v  Goteborgu  —  f  1873  ve  Waxholmé  u  Štok- 
holmu\  Věnoval  se  teprve  v  29  letech  so- 
chařství a  studoval  v  Kodani  u  medailleura 
Christensena,  pak  v  Paříži  a  v  kímě.  R.  1853 
jmenován  mimořád.^  dvě  léta  po  té  řádným 
professorem  akademie  a  dvorním  sochařem. 
Hlavni  z  jeho  děl,  která  vynikají  nejen  vnější 
úhlcdností,  ale  zvláStě  uměleckým  pojetím, 
jsou:  Špici  Bacchantka  (1858,  v  nár.  museu 
stokholmském\  mram.  socha  krále  Oskara  L 
v  gčteborské  burse;  Zápasnici  (1859,  národ, 
mus.  štokh.),  nejznam.  jeho  dílo,  představu- 
jící dva  zápasníky  po  staronorském  způsobu 
obnažené  a  svázané  a  noži  na  sebe  doráže- 
jící; kovová  socha  Karla  XIL  (1868)  a  mo- 
numentální fontána  v  král.  zámku  štokholm- 
ském  (1866—73). 

MoUn  v.  Molin  a  2). 

Molina:  1)  M.  de  Ar  ago  n,  hlav.  město 
okresu  ve  špan.  prov.  Guadalajaře,  na  řece 
Gallo,  přít.  Taja,  na  již.  svahu  Paramerasu 
de  M.,  se  zbytky  starého  opevnění,  ovládáno 
kastellem,  má  3000  obyv.  (1887).  V  blízkosti 
sirná  zřídla.  —  2)  M.  de  M  urči  a,  m.  ve 
ápan.  prov.  Murcii,  sev.-záp.  od  Murcie,  na 
ř.  Seguře,  má  7667  obyv.  (1887).  Okolí  jest 
neobyčejně  úrodné.  Soli  varny. 

Holina:  1)  M*.  Luis,  theolog  španělský 
(♦  1535  v  Cuence  —  f  1600  v  Madridě),  stu- 
doval theologii  v  Coimbře  a  vstoupil  do 
řádu  jesuitského.  Napsal:  De  libert  arhitrii 
cum  gratiae  áonis,  divina  praescientia^  prae- 
destinatione  et  reprobatione  concordia  (Lisa- 
bon, 1588,  s  doplňky  1595  v  Benátkách)  a 
De  iure  et  iustitia  (Čuenga,  1593-1609).  Jeho 
nauka  o  milosti,  že  Bůh  všem  těm  propůj- 
čuje MÍlu,  aby  spasení  své  uskutečnili,  o  nichž 
předpokládá,  že  lnou  k  milosti  jeho,  vyvo- 
lala spor  dominikánů  s  přívrženstvem  nauky 
té  mezi  jesuity,  již  sluli  m  o  Hnis  té.  V  hnutí 
jansenistickém  znova  otázka  ta  vzata  na  pře- 
třes. —  Srov.  Schneemann,  Die  Entstehung 
der  Thomistlschmolinistiscben  Kontroversc 
(Freiburg,  1879)  a  Gayrand,  Thomisme  et 
Molinisme  (Toulouse,  1890). 

2)  M.  Juan  Ignazio  (*  1740  v  Chili  -- 
t  1829  v  Bologni).  Byl  členem  řádu  jesuit- 
s!<(:ho,  působil  jako  missionář  v  Chili  a  za- 
býval se  tamními  poměry  přírodními.  Napsal 
hlavně:  Saggio  tulia  storia  naturale  del  Chili 
(Bologna,  1782;  2.  vyd.  t.,  1810;  něm.  od  J. 
D.  Brandisa,  Lipsko,  1786).  Po  něm  nazvány 
jsou  rody  rostlinné  Molina  Ruiz  et  Pavon  a 
Molinia  Šchrank. 

Mollnaens  (Dumoulin):  1)  M.  Caro- 
1  u  s  (D  u  m  o  u  1  i  n  Ch  a  r  1  e  s),  slavný  francouz- 
ský právník.  Viz  Francie,  str.  491. 

2)  M.  Petr  v.  Dumoulin  Pierre. 

Mollnari  Antonio,  malíř  ital.  (*  1665 
v  Benátkách  —  f  ^o\  1750).  Studoval  u  Ant. 
Zanchiho.  Hlavní  jeho  práce  jsou  v  Benát- 
kách, ve  chrámě  Corpus  Domini,  staré  biblio- 
téce sv.  Marka  a  u  sv.  Pantaleona.  V  Dráž- 
ďanech jest  Amor  a  Psýché. 


de  Mollnari  Gustave,  belgický  národo- 
hospodář (♦  1819  v  Lutichu).  R.  1844  ode- 
bral se  do  Paříže  a  nabyl  tu  významného 
místa  v  radikálním  tisku.  Po  prosincovém 
převratu  (1851)  vrátil  se  do  Belgie  a  stal  se 
prof.  národ,  hospodářství  na  průmysl,  škole 
v  Brusselu.  R.  1881  odebral  se  opět  do  Pa- 
říže, kdež  rediguje  »Journal  des  Économi- 
8tes«.  Napsal:  Les  soirées  de  la  rue  SainťLa- 
\are  (1849);  De  la  production  et  de  la  distri- 
bution  des  richesses  (1855;  1864^);  Questions 
dřéconomie  politique  et  de  droit  public  (1861, 
2  sv.);  Lettres  sur  la  Russie  (1861, 1877*);  Na- 
poleon JIJ  publicisté  (1861);  Le  congres  euro- 
pien  (1864) ;  Le  mouvement  socialiste  avant  la 
révolution  du  4  sept,  iSyo  (1871);  La  répu- 
blique  tempérée  (1873);  Lettres  sur  les  ÉtatS" 
Unis  et  le  Canada  (1876) ;  studie  o  paříž.  vý- 
stavě La  rue  des  nations  (1878);  Vévolution 
économique  du  XIXe  siecle  (1880);  Vlriande, 
le  Canada,  Jersey  (1881) ;  Vévoiution  politique 
et  la  Révolution  (1884);  Les  lois  naturelles  de 
Véconomie  politique  (1887);  Panama,  La  Mar- 
tinique,  Haiti  (1887);  La  morale  économique 
(1888);  MalthuSt  essai  sur  le  principe  de  po- 
pulation  (1889);  Religion  (1892);  Précis  ďéco- 
nomie  politique  et  de  morale  (1893) ;  Les  bouř- 
ses  du  travail  (1893) ;  Science  et  religion 
(1894). 

Mollne,  město  v  hrabství  Rock-Islandu 
v  sev.-am.  státě  Illinoisu,  nad  ř.  Mississippi, 
má  13.634  ob.  (1890),  s  Davenportem  dohro- 
mady 40.506  ob.,  hl.  Švédů,  veliké  Železárny, 
továrny  na  vagóny,  hospodářské  stroje,  pa- 
pír a  čerpadla.  V  okolí  rozsáhlé  uhelné  doly. 

lIoliiiellA,  obec  v  ital.  prov.  bolognské, 
při  trati  Bologna-Portomaggiorc,  má  11.340 
obyv.  Cihelny. 

Mollnet  [-né]  Jean,  básník  a  kronikář 
franc.  (♦  před  pol.  XV.  stoL  —  f  1507),  je 
předním  představitelem  školy  >rhétorikův«, 
která  kvetla  na  dvoře  bourgognském  a  v  níž 
pěstěn  vysoký,  dělaný  a  pompósní  sloh.  M. 
byl  kanovníkem  ve  Valenciennech  a  po  G. 
ChastcUainovi  (1457)  historiografem  domu 
bourgognského  a  knihovníkem  Markéty  Ra- 
kouské. Kronika  jeho  je  pokračováním  Cha- 
stellainovy  a  jde  od  r.  1474  do  r.  1504  (vy- 
dána byla  teprve  J.  A.  Buchonem  v  Paříži 
r.  1828  o  5  sv.).  R.  1531  vyšla  v  Paříži  sbírka 
jeho   veršů,   neúplná:   Les  faict\  et  dict\   de 

feu  de  bonne  mémoire  maistre  Jthan  M , 

obsahující  vedle  čísel  historických  a  nábo- 
žensko-allegor.  a  moralistických  i  fraško- 
vitá; nejlepší  z  nich  jsou  první.  M.  přeložil 
do  prosy  také  >Roman  de  la  Rose«  (Lyon, 
1503). 

Molinia  Schrk.,  bezkolcnec,  rod  trav 
latnatých  z podčel. lipnicovitých(/baW- 
deae)  a  tribu  rákosovitých  {Arundineae), 
rostoucí  v  Čechách  druhem  M.  coerulea 
Mónch,  b.  modrý,  tvořícím  vytrvalé  trsy  až 
přes  1  m  vysoké,  se  stébly  jen  u  zpodiny 
uzlinatými,  jinak  oblými,  tuhými  a  lysými. 
Lata  jest  přímá,  volná,  složená  z  klásků  ko- 
pinatých,  2— 4květých,  jichž  tupé,  3žilné  plu- 
chy  JSOU   obyčejné   fialově  naběhlé.    Roste 


Molinisté  —  Moll. 


525 


obecné  na  bažinatých  lukách  a  vřesoviStích 
a  hodí  se  k  výrobe  trvanlivých  pletiv.  Děd, 

Mollulrté  v.  Molina  Luis. 

Mollnos  jest  severoamerická  bavlna  z  kra- 
jiny Molinos  v  Mexiku,  bledé  slutá,  s  přímí- 
šenými  vločkami  tmavoilutými,  vlákna  mék- 
kého,  nestejnomérného  a  slabého. 

de  Xoliiios  Miguel,  mystický  theolog 
Sp.  (♦  asi  1640  v  Pataciné  u  Saragossy  — 
t  1697  v  Říme),  byl  vychován  v  Pampeluné 
a  studoval  na  université  v  Coimbře.  K.  1670 
odebral  se  do  Říma,  kdež  uveřejnil  r.  1675 
pojednání  Guida  spirituále,  che  disinvolge 
Vanima  e  la  conduce  per  Vinterior  camino 
air  acquisisto  della  perfetta  contemplatione, 
e  del  ricco  tesoro  della  páce  interiore.  Jest  to 
návod,  jak  dosíci  vnitřního  blaženstvi  duáe, 
mystické  kontemplace  Boha,  jejž  složil  M. 
pro  duše  zmítané  neklidem,  jak  je  poznal 
jako  zpovédník.  >Duchovní  vudce«  byl  pů- 
vodné  sepsán  španělsky,  ale  záhy  vydán  a 
rozšířen  hojně  i  v  italštině,  franctine,  hol- 
landštině,  latině  atd.  Hlavní  jádro  spisu 
M-ova  je,  že  není  třeba  se  báti  pokušení, 
poněvadž  jimi  Bůh  přivádí  duši  k  dokona- 
losti. K  spáse  duše  je  třeba  vzdáti  se  vůle 
a  passivné  ponořiti  se  do  mystéria  božího; 
odtud  název  quietismu,  jehož  se  dostalo 
učení  M-ovu.  M.  zavrhuje  nejen  světskou, 
ale  i  theologickou  učenost,  ano  i  ústní 
modlitbu,  která  může  oddáliti  od  vlastní 
modlitby  v  duchu.  S  počátku  těšil  se  M. 
v  Římě  vážnosti  i  v  nejvyšších  kruzích  kněž- 
ských a  byl  oblíben  i  u  papeže  Innocence  XI. 
Teprve  později  počaly  naň  útoky  jesuitův. 
Pavel  Signoři  vystoupil  proti  němu  svým 
pojednáním  >Concordia  tra  la  fatica  e  la 
quiete  nell'  orazione«  (1681)  a  r.  1682  upo- 
zornil kardinál  Caraccioli  papeže  na  nebez- 
pečí molinismu.  Zvláštní  kommisse  zkoumala 
•Duchovního  vůdce*,  ale  neodsoudila  ho.  Te- 
prve později  zvítězili  jesuité,  hlavně  inter- 
vencí Ludvíka  XIV.;  M.  a  přítel  jeho  B.  M. 
Petnicci  byli  uvězněni  (1685)  a  po  dlouhém 
jednání  odsoudila  r.  1687  inkvisice  68  pro- 
posicí,  z  nichž  mnohé  jsou  pouze  odvozeny 
ze  spisu  M-ova  a  nebyly  jím  přímo  ani  vy- 
sloveny. M.  se  podrobil,  ale  z  vězení  pro- 
puštěn nebyl.  Akta  processu  uveřejněna  ne- 
byla. —  Viz  Scharling,  Michael  de  M.  (Go- 
tha,  1855).  Srv.  i  Fénelon. 

Molionovoiy  synové  Aktora  a  Moliony, 
Ktealos  a  Eurytos,  v.  Aktorovec,  Héra- 
klés,  str.  122,  a  Métronymikon. 

Mollqne  [molikj  Wilhelm  Bernhard, 
něm.  houslista  a  skladatel  (*  1802  v  Norim- 
berce  -—  f  1869  v  Cannstadtě  u  Stutgartu). 
R.  1816  přišel  do  Mnichova,  kde  se  učil 
n  Pietra  Kovelliho,  po  jehož  smrti  r.  1820 
stal  se  prvním  houslistou  mnichovské  dvoř. 
kapely.  R.  1826  povolán  jako  hud.  ředitel  a 
první  houslista  do  Stutgartu,  odkudž  pod- 
nikal cesty  po  celé  Evropě,  všude  setkávaje 
se  jakožto  virtuos  na  housle  s  velikým  úspě- 
chem. R.  1849  usadil  se  v  Londýně,  kdež  se 
stal  r.  1861  professorem  akademie.  Pod  vli- 
vem Spohrovým  byl  M.  také  skladatelem  a 


jeho  skladby  pro  housle  (6  koncertův  a  j.) 
náležejí  vedle  Spohrových  k  nejlepším  svého 
druhu.  Psal  také  kvartetta  pro  smyčcové  ná- 
stroje, dvě  tria  pro  piano,  housle  a  cello  a 
tři  velké  sonáty  pro  housle  a  klavír,  pak 
mši  a  oratorium  Ahraham  (1860),  vesměs 
práce  umělecky  cenné. 

Molise  v.  Campobasso. 

Molisohen  v.  Maleš. 

Molitemo,  m.  v  ital.  prov.  Basilicatě,  na 
j.  od  Potenzy,  má  6326  obyv.  (1881),  kastell, 
lomy,  bednářství,  obchod  se  sýrem,  masem 
a  vlnou. 

Molltor  Wilhelm,  něm.  básník  a  spiso- 
vatel (♦  1819  ve  Zweibrůcken  —  t  1880  ve 
Špýru).  Studoval  práva,  pak  theol.,  r.  1851 
byl  vysvěcen  na  kněžství  a  stal  se  r.  1857 
kapitulárem  dómu  ve  Špýru,  při  čemž  před- 
nášel dějiny  umění  a  homiletiku  na  tamním 
semináři.  R.  1868  povolán  od  papeže  Pia  IX. 
do  Říma  účastnit  se  přípravných  prací  va- 
tikánského koncilu.  Napsal:  Ober kanonisches 
Gerichtsverfahren  gegen  Kleriker  (Mohuč, 
1856) ;  Das  Theater  in  seiner  Bedeutung  u.  in 
sHner  gegenwdrtigen  Stellung  (Frankf.,  1866) ; 
Uber  Goethes  Faust  (Mohuč,  1869) ;  Brennende 
Fragen  (t.,  1874);  Die  Dekretale  Per  venera- 
bilem  von  Innoeen:^  IJI.  efc,  kanonistická  stu- 
die (Mfinst.,  1876).  Pod  pseudonymem  N. 
Ulrich  Riesler  u.  Bruno  Bronner  napsal 
Domlieder  (2.  vyd.  Špýr,  1864),  několik  ro- 
mánů, jako:  Die  schóne  Zweibrůckerin  (1844); 
Herr  von  Syllabus  (1873);  Der  Jesuit  (1873); 
Memoiren  eines  Todtenkopfes  (1875)  aj.;  dra- 
mata: Maria  Magdalena  (1863);  Die  Freige- 
lassene  Neros  (1865) ;  Julian  d.  Apostat  (1867) ; 
Die  Weisen  des  Morgenlandes  (1879)  a  j.;  le- 
gend atd.;  po  jeho  smrti  vyšel  svazek  jeho 
básní  Gedichte  (Mohuč,  1884)  a  drama  Die 
Blume  von  Si^ilien, 

llolltorov  i  Moliterov,  osada  v  Če- 
chách u  Kouřimě,  hejtm.  Kolín;  13  d.,  215 
ob.  č.  (1890),  cihelna  a  mlýn  Pašov. 

Molivo  v.  Methymna. 

Mdlk  v.  Medlík. 

Molkov  v.  Malíkov  3)  a  Mutkov. 

Moll,  z  lat  mo//f5,  měkký,  v  hudbě  pů- 
vodně jméno  tónu  B,  značeného  ?  proti  hra- 
natému B,  značenému  b  nebo  t|»  které  zna- 
menalo naše  H  v  tónině  A-B-C-D-E-F-G. 
Pozdější  praxe,  zvláště  však  potřeba  čisté 
kvarty  v  tónině  základního  tónu  F  vedly 
k  snížení  tónu  B  (vlast.  //)  o  půltón,  který, 
poněvadž  nechtěli  mu  dáti  na  označenou  ji- 
ného písmene,  byl  tedy  zván  rotundum  čili 
B  molle  proti  uvedenému  quadratum  čili  B 
durum.  Dle  toho  pak  zpěv,  v  němž  se  vy- 
skytovalo B-molle,  zván  byl  Cantus  mollts, 
zpěv  s  B'durum  Cantus  durus.  Mollis  slula 
pak  tónina  převedená  v  hořejší  kvartu,  čímž 
proměněno  t)  v  I?.  Moderní  hudba  přijala 
stupnici  řečenou  iónickou  za  normální  a  ve- 
dle ní  druhou,  která  se  od  prvé  liší  jen  tercií 
(event.  sextou):  stupnice  s  tercií  velkou  slově 
pak  tvrdá,  dur  (v.  t.),  stupnice  s  tercií 
malou  (malou  sextou)  měkká  čili  m:  c-ďe- 
f-g-a-h-d  a  c-d-es-f-g-a-h-d ,  Harmonická  kon- 


526  Moll  —  Mollendo. 

strukce  mollové  stupnice  vyžaduje  zméně-  městech,  zvláště  vrchních  soudcfi  okr.  soudů 
ného  vedeni,  tak  že  užívá  jen  tvrdého  troj-   II.  stolice  {mevlevijeť), 

zvuku  dominanty  (g-h-d)  z  tvrdé  tóniny  stejno-  Mollenbiirk,  Molenburk,  far.  ves  na 
jmenné,  trojzvuk  subdominanty  tvoři  však  '  Moravě,  hejtm.  Boskovice,  okr.  Blansko,  pš. 
m.  (f-as-c),  Z  toho  pak  vyplývá  stupnice  Sloup;  79  d.,  575  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Cy- 
c-d-es-f-g-ash-d,  která  odpovídá  spíše  stup- 1  rilla  a  Methoda,  2tř.  šk.  a  veliký  revír  H. 
nici  e-dur  než  c-dur,  čemuž  také  nasvědčuje  !  kn.  Salma. 

stupnice  sestupná,  která  pak  zní:  ďb-as-g-  Mollenda  (Molenda):  1)  M.  Václav. 
f-es-ďc.  Na  tom  pak  zakládá  se  příbuznost  I  spis.  čes.  (*  1840  v  Pisku).  Studoval  ve  svém 
paralíelních  tónin  c-dur  a  a-mo\\,  g-áxxr  a  rodišti  a  v  Praze,  kde  r.  1863  absolvoval 
e-moll,  c-moU  a  es-áwt  atd.  V  hudbě  staré,  práva,  načež  vstoupil  do  praxe  k  policej. 
jakož  i  ve  zpěvích  starých  národů  užívá  se  ředitelství  v  Praze,  kde  je  nyní  policejním 
stupnice  m.  mnohem  častěji.  radou.  Již  za  studií  byl  literárně  činným,  při- 

MoUy  obec  v  belgické  prov.  antvcrpské,  spívaje  do  rozličných  časopisů,  zejm.  »Hum. 
v  arrond.  tournhoutském,  50 /rm  vých.  od  listů*,.  »Otavana«,  Přerhofova  »Besedníka«, 
Antverp  na  želez,  uzlu  drah  Tiriemont-M.  a  »Nár.  kalendáře*.  Jeho  veselohra  Duch  otcův 
Lierre-Vlodrop,  má  učitelský  seminář  a  6311  poctěna  cenou  Fingerhutovou  a  rovněž  došla 
obyv.  (1890),  kteří  provozují  soukennictví,  pochvalného  uznání  báseň  dramatická  Ld<kou 
barvířství,  koželužství,  lihovarství  a  cihlář-  <  k  míru.  Mimo  to  napsal  několik  básni  příle- 
ství;  též  důležité  trhy  na  dobytek.  !  žitostných    a   r.  1876   vydal    pod    psendon. 

Moll:  1)  M.  Balthasar  Ferdinand,  ry-  Alfa  Omega:  Die  Beamten/rage  in  óster- 
jcc  a  sochař  (♦  1717  v  Inšpruku  —  t  1771  reich  a  pod  pseud.  Rudolf  Heim:  Her^ens- 
t.).  Vyučil  se  u  svého  otce  Mikuláše,  doved- ,  blúten, 

ného  sochaře,  pak  ve  Vídni  u  Raf.  J.  Don- 1  2)  M.  Alois,  spisov.  český,  bratr  před. 
nera.  R.  1751  stal  se  učitelem  sochařství  na '  (♦  1847  v  Písku).  Absolvovav  reálku  ve  svém 
akademii  výtv.  uměni  ve  Vídni,  později  od-  ;  rodišti,  českou  techniku  v  Praze,  stal  se  uči- 
dal  se  svému  umění  cele.  Z  nejkrásnějších  tělem  chemie  a  nauk  přírodních  v  Táboře, 
jeho  děl  jest  Triumfální  brána  v  Inšpruku, .  v  Ml.  Boleslavi  a  od  r.  1886  je  professorcm 
postavená  na  paměť  příjezdu  cis.  Marie  Te- ,  chemie  a  technologie  na  zemské  stř.  hospo- 
režie  do  Inšpruku  při  sňatku  arcivév.  Leo-  i  dářské  škole  v  Hracholuskách  u  Roudnice 
polda  se  Špan.  inf.  Marií  Ludvikou;  veškera  Napsal:  \\duch,  voda  a  minerální  látky  při 
ozdoba  plastická  na  bráně  jest  dílem  M-ovým.  výživě  hospodář,  ^vířat  (Ml.  Boleslav.  1884) 
Mimo  to  jsou  v  Inšpruku  M-ovy  sochy:  Sv,  ///ťuaM ;?ovd^/rnosři  (Praha,  1886;  1897  uOtty) 
František  \  Assisi  a  Sv.  Klára;  pak  ve  Vídni  Průmysl  hospodářský^  s  atlasem  (Chrudim, 
yc  sbírce  Ambraské:  Poprsí  cis.  Františka  /.,  1893,  v  >Českoslov.  Matici  roln.«),  později 
jezdecká  socha  téhož  císaře,  čestný  sloup  Vád.  v  rozmnoženém  vydání  Hospodářská  technik 
knif.  \  Liechtenšteina  a  j.  V  hrobce  kapucín-  /o^rie  (t.,  1899);  v  programmu  hospodářské 
ské  jsou  některé  rakve  od  něho.  Práce  M-ovy,  i  školy  v  Hracholuskách  uveřejnil:  Chemický 
ač  velice  harmonické  a  dovedně  provedené,  '  ro\bor  půdy  \kušebné  chmelnice  školské  (1S99)\ 
nejsou  prosty  jisté  manýry.  Zpráva  meteorologická  r.  í88g  a  f590(1890); 

2)  M.  Wilhelm,  nízoz.  dějepisec  církevní  Stanice  meteorologická  při  střeání  hospodář- 
(♦  1812  v  Dortrcchtě  —  f  1879  v  Amster-  sA-^  škole  v  Roudnici  (1891).  R.  1892  spolu- 
damě),  byl  od  r.  1846  professorem  protest,  i  působil  při  vydání:  ůtanky  pro  školy  rolni- 
theologie  na  Athenaeu  v  Amsterdame.  Na-  cké  a  \imní  hospodářské  {1S92)\  přeložil  H.  EL 
psal  velikou  řadu  vážných  prací  do  časopisů    Roscoe  >Cheraii«  (Tábor,  1883). 

a  vydal:  Johannes  Brugman  (Amsterd.,  1854,  |  Mollendo,  přístavní  město  v  jihoamerické 
2  sv.);  Angelus  Merula  (2.  vyd.  t,  1855);  <itf- 1  republice  Peru  v  depart.  arequipském,  na 
schiedenis  van  het  kerkelijke  leven  der  Chrt-  17*  1'  j.  š.,  11  km  jihových.  od  přístavu  Islay, 
stenen  gedurende  de  \es  eerste  eeuven  (2.  vyd.  má  sice  jen  2200  obyv.,  ale  od  té  doby,  co 
v  Lejdě,  1855—56,  2  sv.);  Kerkgeschiedenis  odtud  vychází  železná  dráha  přes  Arequipu 
van  Nederland  voor  de  hervorming  (Arnhem,  do  Puna,  stalo  se  střediskem  zahraničního 
1864—71,  2  sv.).  I  obchodu  pro  celé  pozadí  a  to  nejen  jižního 

3)  M.  F.  van  M.,  lékař  nízozem.  (♦  1849  '  Peru,  nýbrž  i  některé  krajiny  v  Bolivii;  ob- 
V  Bois  le  Duc),  vystudoval  v  Utrechtě,  jako  chodní  ruch  jeho  zvýšil  se  ještě  zavedením 
voj.  lékař  účastnil  se  války  něm.-franc,  vzdě- !  paroplavby  pojez.  Titikace.  Hornické  okruhy 
lal  se  pak  dále  u  Donderse  a  usadil  se  pak  u  Corocora,  Orura  a  Potosi,  dále  Arequipa, 
jako  oční  lékař  v  Rotterdame.  Napsal:  L'i>i- '  Puno,  Cuzko,  pak  dobytkářské  okolí  Mda 
fluence  de  Vécole  sur  la  myopie  (1880);  Le  rozesílá  odtud  své  zboží  do  ciziny.  R.  1892 
traitement  local  des  maladies  des  tissus  non  obnášel  tento  vývoz  4,930.300  solů  (1  sol  = 
superficiels  (1892);  Le  traitement  du  décolle-  koř.  3-4*80)  a  to  za  stříb.  rudu  (1,406.600  solů), 
ment  de  la  rétine  par  électrolyse  (1893)  a  j.  v.    měděnou  rudu (1,074.100 solů),  alpakovou  vlnu 

M511,  Móllthal,  německé  pojmenováni  (1,090.800  solů),  antimon,  vlnu  ovčí,  chinovou 
Bělé,  lev.  přítoku  ř.  Drávy,  a  Bělského  kůru,  listy  koky  (Erythroxylon  Coca);  v  pří- 
údolí  v  Korutanech  (v.  t.,  str.  874  6).        stavě  kotvilo  331  parníků  (z  nich  150  brit- 

MoUa,  vlastně  maulá  (arab.),  též  mulla,  ských  a  104  čilské)  a  20  lodí  plachetních. 
v  turecké  výslovnosti  mevlá  =  pán,  úřední '  Značný  je  téŽ  průvoz  do  Bolivie  (r.  1892: 
titul  vyšších   soudců  ve   větších   tureckých  .  175.437  zásilek). 


von  Mollendorf  —  Moller.  527 

von  MSllendorf  Wichard  Joach.  Hein- 1  vší  pravdépodobnosti  ves  Třupc  u  Lubňova 
rich,  hrabč,  gcncr.  polní  maršálek  pruský  '  v  Dolní  Lužici,  nebof  ve  svých  spisech  sám 
(♦  1724  v  Lindenberce  —  f  1816  v  Havel-  •  se  nazývá  »Straupicensis«.  V  Třupci  byl  přes 
bérce).  R.  1740  přišel  jako  páže  ke  dvoru  !  40  let  farářem  i  zabýval  se  s  oblibou  astro- 
Bedřicha  II.,  jejž  provázel  v  první  slezské  nomii.  Od  něho  pochází  první  známá  tištěná 
válce,  a  bojoval  po  jeho  boku  u  Molvic  a  kniha  lužická  vůbec;  je  to  dolnolužický  ko- 
Chotusic.  Vyznamenav  se  jako  praporečník  stelní  zpěvník  s  Lutherovým  katechismem  a 
statečností  ve  druhé  slezské  válce  byl  pový-  malou  kostelní  aj^endou,  vytištěný  v  Budy- 
šen  na  hejtmana  a  křídelního  pobočníka  krá-  síně  u  Michala  Wolraba  r/ 1574.  Titul  této 
lova.  V  sedmileté  válce  bojoval  v  bitvách  vzácné  knížky  jest  velmi  obšírný;  v  hlavních 
u  Prahy,  u  Kolína,  u  Rossbachu  a  dobyv  částech  zní:  Ein  ewig  werender  Kirchen-Ca- 
v  bitvč  u  Leuthena  proti  Karlu  Lotrinskému  lender . . .  auch  ein  wendisches  Gesangbuch  . . . 
útokem  hřbitova  polohou  vcimi  dfiležitého  auch  der  Kleine  Catechismus^  mit  dem  Tauff* 
byl  poctěn  řádem  pour  le  mirite  a  jméno-  und  Tráwbúchlein,  Wendisch  vertíret.  Knížku 
ván  po  nových  statečných  výkonech  za  ob-  svou  věnoval  tehdejšímu  zemskému  hejtmanu 
ležení  Vratislavě  majorem  (1758).  R.  1760  Dolní  Lužice,  Jaroslavu  z  Kolovrat.  Dříve  se 
stal  se  po  bitvě  u  Hochkirchu  velitelem  gar-  mělo  za  to  (dle  starších  zmínek),  že  M.  vy- 
dového  pluku.  U  Torgova  byl  t.  r.  zajat,  dal  r.  1574  tři  dolnolužické  knížky,  totiž 
avšak  r.  1761  vyměněn.  Když  dobyl  r.  1762  agendu,  zpěvník  a  katechismus.  Ale  z  exem- 
opcvnční  nepřátelská  u  Burkcrsdorfu,  byl  pláře  později  objeveného  se  ukázalo,  že  se 
jmenován  generálem.  R.  1774  velel  ve  válce  starší  zmínky  týkají  knihy  jediné,  v  níž  jsou 
o  bavorské  následnictví  voj.  sboru,  s  nímž  i  agenda,  zpěvník  i  katechismus  sloučeny.  Vů- 
dobyl  Budyšína  a  Mostu.  R.  1783  stal  se  bec  jsou  znániy  jen  dva  exempláře  této  knihy: 
guvernérem  berlínským.  R.  1793  byl  poslán  jeden  v  t.  zv.  ronichově  knihovně  při  kostele 
do  Polska  provést  jeho  druhé  rozděleni  a  sv.  Michala  v  BudyŠíně,  druhý  v  pozůstalosti 
vrátiv  se  jako  pol.  maršálek  stal  se  guver-  dolnolužického  vlastence  a  spisovatele,  fa- 
nérem  již.  Pruska.  R.  1794  měl  vrchní  veli-  ráře  Tešnařa.  Nebyla  to  patrně  kniha  pro 
telství  pruského  voje  na  Rýně  a  zvítězil  dva-  lid,  nýbrž  hlavně  pro  duchovní,  učitele  a 
krát  u  Kaiserslauterů  (23.  kv.  a  20.  září\  ale  nanejvýš  předzpěvače.  Ř.eč  jest  dolnoiužická, 
radil  přece  sám  k  basilejskému  míru.  R.  1806  ale  velmi  nečistá  a  germanismy  promíšená; 
srazoval  s  nové  války  proti  Francii,  avšak  o  pravopisu  nemůže  býti  řeči,  M.  tápe  v  ne- 
vstoupiv přece  opět  do  činné  služby  byl  ra-  jistotě,  jak  lužickosrbské  hlásky  psáti,  i  na- 
něn  u  Auerstádtti  a  upadl  po  bitvě  u  Jeny  cházíme  totéž  slovo  často  na  jedné  stránce 
do  zajetí,  z  něhož  byl  na  čestné  slovo  pro-  i  psáno  několikerým  způsobem.  —  Jediným 
puštěn  obdržev  od  Napoleona  I.  kříž  čestné  pramenem  k  životopisu  M-ovu  jsou  »Desti- 
legie,  načež  uchýlil  se  do  Havelsberku.  nata  literaria   et  fragmenta   lusatica«   (1738 

Xoller:  1)  M.  či  Móller,  obyčejně  zvaný  v  Lubinu,  III.  170).  Známé  exempláře  jeho 
Heinrich  von  Ziitphen  (Zíitfen),  z  prv- .  knížky  popsal  K.  A.  Jenč  v  »Časop.  Mač. 
nich  mučenníků  protestantismu  (♦1488  v  nízo-  '  Serb.€  (1858,  70  a  1872,  116).  Viz  též  téhož 
zemském  hrabství  Zůtphenu  —  f  1524  v  Mel- 1  spis:  Pismowstwo  a  spisowarjo  delnjoluži- 
doríě).  R.  1504  vstoupil  do  řádu  augustiniánů  skich  Serbow  (otisk  z  »Časop.  Mač.  Serb.«, 
a  studoval  r.  1515  ve  Vitcmberce,  kde  přidal    1880).  Čný, 

se  k  Lutherovi.  Pro  toto  přívrženství  musil  4)  M.  Georg,  architekt  německý  (*  1784 
se  vzdáti  převorství  augustiniánského  kláštera  v  Diepholzu  v  Hannoversku  — ^  f  1852  v  Darro- 
V  Dordrechté  r.  1516,  načež  byl  podpřevo-  stadtě).  Vzdělal  se  v  Karlsruhe,  pak  cestami 
rem  v  Antverpách.  V  1.  1521—22  pracoval  po  Itálii,  a  r.  1810  stal  se  hesským  dvoř.  sta- 
horlivé  pro  reformaci,  ale  musil  utéci  do  vitelem.  Pracoval  i  jakožto  stavitel  i  jako 
Brém,  kde  byl  zvolen  farářem  r.  1524.  Když  theoretický  spisovatel  k  obrození  a  oceněni 
se  odebral  do  Bcldoríu  v  Dithmarsku  kázat  i  stavitelství  středověkého  a  ve  struktuře  stře- 
cvangelium,  mnichové  poštvali  naň  sedláky,  chy  byl  mistrem.  R.  1815  počal  vydávati 
od  nichž  M.  byl  nesnesitelně  týrán  a  posléze  '  Denkmáler  der  deutschen  Baukunst  (Darmst., 
upálen.  —  Srv.  Iken,  H.  v.  Zůtphen  (Halle,  1815—51),  v  čemž  pozdéji  pokračoval  Glad- 
1886);  Rogge,  H.  v.  Zůtphen  der  Reformátor  ]  bach.  Z  jeho  vynikajících  staveb  dlužno  uvé- 
Bremens  (Barmy,  1887).  '  sti:  kasino  (1817),  katol.  kostel  (1824)  v  Darm- 

2)  M.  Joachim,  zvaný  Joachim  Burgk,  i  stadtě,  kostel  v  Bensheimu  (1827),  residenčni 
skladatel  německý  (♦  1541  v  Burgu  u  Magdě-  \dmek  ve  Wiesbadenu  (1828),  divadlo  v  Mo- 
burku  —  t  1610  v  Múhlhúzech  v  Durynsku).  huči  (1833)  a  j.  v.  Z  jeho  publikací  dlužno 
Byl  z  nejznamenitějších  skladatelů  protestant-  uvésti :  Die  Elisabethkirche  t"  Marburg  (Darm- 
ských  a  spřátelen  s  Janem  Eccardem.  Vyšly  stadt,  1822);  Die  Domkirche  ^u  Limburg  und 
od  něho  dvě  hudby  pašijové,  5^'mfro/i/iw,  7>-  die  Pauhkirche  ^u  Worms  h.,  1828);  Der 
deum,  mnoho  čtyřhlasých  písní  duchovních  Múnster  ^m  Freiburg  i.  Br.  (t.,  1826);  Ober 
a  posléze  skandované  skladby  latinských  ód  die  altdeutsche  Baukunst  (t.,  1831);  Beitráge 
superintendenta  HeImbolda,  v  1.  1568—1626  ^w  der  Lehre  von  den  Konstruktionen  (t.,  1833 
v.Erfurté,  Norimberce  a  Múhlhúzech.  až  1834),  jednající  o  konstruktivních  záko- 

3)  M.  Albín  US,  spisovatel  dolnolužický.  nech  středověkého  stavitelství.  R.  1814  na- 
Nar.  asi  r.  1542  a  žil  ještě  r.  1626;  kdy  ze-  lezl  M.  v  Darmstadte  původní  plán  dómu 
mřel,  není  známo.    Rodištěm  jeho  byla  dle   kolínského  n.  R. 


528  Móller  —  Mollct. 

S)  von  M.  Fedor  Antonovi č,  histor.  '  zajímavé  rozpravy  filosofické,  vydal Chr.  Win- 
malíř  ruský  (*  1812  —  f  1875),  vzdélával  se  ther  (Kodaň,  1839—43.  3.  vyd.  1856,  6  sv^  se 
v  malířství  na  petrohr.  umělecké  akademii  a  ,  znamenitým  životopisem  M-oy^m  od  F.  C. 
tt  znamenitého  koloristy  Brůlowa,  v  jehož  '  Olsena.  Výbor  jeho  spisů  Poest  og  Prosa  vy- 
stopách  kráčel  v  první  své  skvělé  periodě,  dal  Hansen  (1891).  Srv.  Andersen,  Poul  M., 
do  níž  patří  jeho  nejlepší  obraz  Polibek  (v  sou-  hans  Liv  of  Skriner  (Kodaň,  1894). 
kromé  ville  carské  u  Petérgofa),  za  nějž  byl '  3)  Jens,  theolog  dánský  (♦  1799  —  f  1833 
jmenován  akademikem;  pak  Rusalka \  Nevěsta  v  Kodani).  R.  1808  stal  se  professorem  thco- 
^adumaná  nad  snubnim  prstenem  a  j.  Druhá  logie  na  universitě  v  Kodani,  ale  vedle  toho 
perioda  jeho  tvorby  počíná  od  jeho  cesty  zabýval  se  také  studiemi  historickými  a  aesthe* 
do  Říma  a  jeví  se  v  chladném  rozumování  tickými,  iakož  i  literární  kritikou,  kterou  pA- 
a  odvažování  ztlumených  barev;  patří  sem  sobil  značně  na  rozvoj  dánské  literatury.  V  le- 
jého  obrazy:  Kd\dni  apoštola  Jana  na  ostrove  těch  1811 — 32  vydával  Theologisk  og  nyt  theo- 
Aiflimif,  za  nějž  byl  M.  jmenován  professo-  ,  logisk  Bibliothek  (40  dílů)  a  v  1. 1830 — 33  byl 
rem;  Taíana  posfíd  psaní  Onéginovi;  Matka  redaktorem  dánských  literár.  novin  >Dansk 
Mojžíšova  spoušti  ho  v  koŠi  na  Nil;  FtJ/nť  Litteratur-Tidende«,  v  nichž  většinou  vyšly 
AUxandra  Nivského  před  srdfkou  na  Névé',)eho  práce  kritické, 
(pro  chrám  Spasitelův  r.  1862);  Papežské  po-       4)  M.  Petr  Ludvík,  básník  a  aesthetik 


selstvi  k  Alexandrovi  Névskému  (v  témž  chrá- 
mě) ;  Boj  Alexandra  Névského  se  Švédy  (z  let 
1864 — 65,  v  Alexandrovské  dvoraně  Kremlu) ; 


dán.  (*  1814  v  Aalborgu  —  f  1865  v  Rouenu. 
vydal:  Lyriske  Digte  (1840);  Kritiske  Ski^er 
(1847);  Billeder  og  Sange  (1847)  a  pod  pseud- 


Jmdita;  Ukřivovaný  a  j.  •  ,  onymem  Otto  Sommer  sbírku  básní  LSv- 

6)  M.  Jegor  Aleksandrovič,  spisovatel  /«/</ a  kritíckoliterární  studii  Det  nyere  Lyst- 
ms.  (♦  1812  —  1 1879),  uveřejnil  mnoho  po-  spil  i  Frankrig  og  Danmark  (1858).  Zemřel 
vídek  a  pověstí,  y  nichž  Jeví  bystré  oko   v  blázinci. 

i  péro,  jako :  Gorjkaja dolja  (* Bibl. dlja čtěn.<,  S)  M.  Heinrich  Hermann,  sochař  n^m. 
1854,  sv.  128);  Starjevščik  (t.,  1855,  sv.  132); '  (*  1835  v  Altoně).  Byl  sprvu  truhlářem,  po- 
Nasfa  (t.,  1855,  sv.  133);  Bylo  da  byljem  po-  <  tom  navštěvoval  mnichovskou  akademii  a 
roslo  (t.,  1856,  sv.  138);  Pod  kačeljami  a  j.  byl  žákem  Schillingovým  v  DráŽdSEinech.  Tam 
MSllór:  U  M.  Jens  Petr,  malíř  dánský  obrátil  na  sebe  pozornost  skupinou  Satyr  a 
(*  1783  ve  Faabergu  —  f  1854  v  Kodani).  !  Faun,  načež  podnikl  cesty  po  Itálii  a  po  Ne- 
vzdělal se  na  kodaňské  akademii  a  konal  i  mecku.  Vrátiv  se  do  Dráždán  pěstoval  v  so- 
pak  velké  cesty  po  střední  Francii,  při  čemž  chařství  sujety  lyrické  a  mythologické,  vět- 
zdržel  se  zvlášť  v  Paříži  studuje  tam  díla  Cl.  šinou  idyllicky  veselé,  naivní,  vždy  pečlivě 
Lorraina.  Po  návratu  do  vlasti  stal  se  údem  '  provedené.  Z  prací  jeho  vynikají:  Hans  Sachs\ 
akademie  a  konservátorem  král.  obrazárny.  Aesop\  Amor  na  čekané;  Pan  jako  vynálezce 
Maloval  nejvíce  krajinv,  zejména  z  pohoř-  šalmaje;  Špici  hoŠi  se  psem;  Léto  a  Podzim 
ských  zákoutí  norskýcn  a  alpských;  k  nej-  a  j.  Roku  1878  provedl  pomnfíc  Bomsenuv 
zdařilejším  obrazům  jeho  patří:  Zdmky  Kron-  v  Rendsburce  a  r.  1880  dokončil  sochu  Ví- 
borg  a  Frederiksborg,   pak  krajiny  z   okolí   ti^stvi  pro  Aitonu. 

berchtesgadenského.  MoUerftv  sállv  prostírá  se  na  záp.  po- 

2)  M.  Poul  Martin,  spisovatel  dánský  březí  ostr.  Novaja  Zemlja  mezi  mysem  Gusi- 
ř*  1794  u  Veilu  — •  f  1838  v  Kodani).  Stu-  ným  a  Britviným  a  tvoří  četné  malé  zátoky, 
aoval  theologii  v  Kodani,  byl  pak  vychová-  Na  ostrově  Karmakulách  jest  ruská  polární 
tělem  a  zabýval  se  pracemi  literárními  účast-   meteorolog,  stanice. 

niv  se  zejména  literárního  boje  mezi  Bagge-  MoUet  [mole],  rodina  zahrad,  architektů 
senem  a  Óhlenschlclgerem  po  boku  tohoto,  i  Francouz,  v  XVI.,  XVII.  a  XVIII.  stol.,  asi 
R.  1819  jako  lodní  pastor  vykonal  cestu  do  v  6  generacích.  Nejstarší  z  nich  byl  zahrad- 
Cíny,  kterou  popsal  v  díle  Optequelser  paa  ním  architektem  vévody  z  Aumcue,  jemuž 
en  Reise  til  China,  Na  cestě  této  napsal  svoji  kreslil  plány  zahrad  zámku  Anetského,  a  po 
nejpopulárnější  báseň  Glaede  over  Danmark.  něm  následoval  v  témže  úřadě  jakožto  >oby- 
Po  svém  návratu  r.  1822  stal  se  adjunktem  čejný  zahradník  a  kreslič  plánů  parků,  za- 
při biskupské  škole  v  Kodani;  r.  1826  po-  hrad  domu  královského*  jeho  svp  Claude 
volán  za  lektora  filosofie  do  Kristiánie,  načež  (*  ok.  r.  1613),  kter^  zavedl  do  Francie  za- 
stal se  r.  1831  professorem  filosofie  v  Ko-  hrady  italské  se  záhony  geometrickými  a 
dani.  Psal  spisy  filosofické  i  kritické,  jako:  architektonickými.  Založil  lu^lovské  zsmrady 
Tonker  over  Muligheden  of  Beviser  for  Men-  v  Saint-Germam-en-Laye,  v  Monceaux  a  ma- 
neskets  Udodelighed,  náhledy  o  možnosti  dů-  .  lou  zahradu  ve  Fontainebleau.  Napsal  také 
kazů  nesmrtelnosti  lidské;  lat.  pojednáni  De  Thédtre  des  plants  et  jardinages  s  illustracemi 
invidia,  diis  ab  Herodoto  et  aequalibus  attri-  i  od  Noěla,  Jacqua  a  Andrea  M-a  (Pař.,  1652, 
buta;  zvláště  však  jeho  spisy  básnické  a  bel- :  vydáno  znovu  r.  1660 — 72  pod  tit.  Thédtre 
letristické  vynikají  originální  a  vybranou  for-  des  jardinages).  André  M.,  bezpochyby  syn 
mou  a  zdravým  humorem,  jako:  norská  no-  Claudův,  usadil  se  ve  Štokholmě  jako  >mai- 
vella  Eyvind  Skaldaspiller;  román  En  dansk  stře  des  iardins  de  la  reine  de  Suéde«  a 
Student s  Eventyr;  jednoaktovka  De  op  dig-  vydal  Lejardin  de  plaisir  (Šixíkh.^  1651;  přel. 
tede  Historier  a  menší  básně.  Jeho  pohrobní  do  angl.  1670)  s  kresbami  zahrad,  záhonů, 
spisy  Efterladte  Skrifter,  obsahující  mnohé   bosketů  atd.  Jiný  syn  Claudův,  Ch ar le.s,  byl 


MoUeton  —  MoUweide. 


529 


koncem  XVII.  stol.  zahradním  architektem 
louvreským,  kterýž  úřad  přešel  i  na  jeho 
syna  Armanda-Clauda  (f  1720),  jenž  vy- 
nikl také  jako  stavitel.  Od  něho  pochází 
valác  Elysejský  v  Paříži,  původně  pro  hrab. 
ďEvreux  stavěný  a  modifikovaný  později. 
Spolupracovníkem  jeho  byl  jeho  syn  André- 
Armand  (f  1768),  člen  král.  akademie  pro 
architekturu. 

Molleton  v.  Molton. 

MČ^Uhansen  Baldu  i  n,  něm.  spisovatel 
cestopisů  a  románů  (*  1825  v  Bonnu),  stu- 
doval v  Pomořanech  zemědělství  a  podnikl 
pak  r.  1850  cestu  do  Ameriky,  kdež  r.  1851 
provázel  vévodu  Pavla  Virtemberského  na 
cestě  do  Skalních  hor.  Dostav  se  tam  mezi 
Indiány  ztrávil  u  nich  5  měsíců,  načež  plavil 
se  po  Mississippi  do  New-Orleansu.  Později 
doporučen  byv  A.  v.  Humboldtem  cestoval 
s  americkou  výpravou  jako  topograf  a  kre- 
slíc na  americký  zápacl  a  vrátil  se  r.  1854 
přes   San   Franci  sco   a   Panamskou   áíji   do 
Německa,  kdež  jmenoval  jej  prus.  král  Be- 
dřich Vilém  IV.  kustodem  zámeckých  kniho- 
ven v  Postupimi.   V  1.  1 857-— 1858  vydal  se 
znova  do  Ameriky  v  průvodě  inž.  Ivesa  na 
střední  tok   ř.  Colorada.    O  svých  cestách 
napsal:  Tagebuch  einer  Reise  vom  Mississippi 
nach    den    Kústen  der  Sůdsee  (Lipsko,  1858; 
2.  vyd.  t.,  1860  jako  Wanderungen  durch  die 
Právien  u,  Wústen  des  westl.  Nordamerika)  a 
Reisen  in  die  Felsengebirge  Nordamerika s  (t., 
1861,  2  sv.).    Románů  a  novell,  jejichž  jevi- 
štěm jest  nejčastěji  Amerika,  napsal  M.  přes 
150    svazků;   jmenujeme:    Die   Halbindianer 
(1861);   Der  Flůchtling  (1862);    Der  Mayor- 
domo    (1863);    Palmblátter   und   Schneeflocken 
(1863);  Das  Mormonenmddchen  (1864,  3.  vyd. 
1871);   Reliquien  (1865);  Die  Mandanenwaise 
(1865);   Der  Meerkónig  (1867);  Nord  u.  Sud 
(1867);  Der  Hochlandpfetfer  (1868);  Das  Hun- 
dertguldenhlatt    (1869);     Der    Piratenleutnant 
(1870);  Der  Kesselflicker  (1871);  Das  Finken- 
haus  (1872);  Die  Einsiedlevinnen  (1873);   Der 
Schatx  von   Guivira  (3  sv.);    Westl.   Fahrten 
(2  sv.);  Das  Monogramm  (1874);  Die  Kinder 
des  Stráflings  (1876);  Die  Hyánen  des  Kápi- 
tals  (1876);    Der  Reiher  (1878);    Vier  Frag- 
mente (1880) ;  Die  Tóchter  des  Konsuls  (2.  vyd. 
1881,  3  sv.);  Der  Fanatiker  (1883);  Der  Trader 
(1884);  Der  HaushofmeisterllSSA);  Wildes  Blut 
(1886);  Die  Familie  Melville  (1889);  Der  Fáhr- 
mann   am   Kanadian  (1890);   Haus  Montague 
(1891);  Die  beiden  Yachten  (1891);  Die  Sólď 
linge  (1892);  Der  Špion  (1893);  Kaptein  Meer- 
rose  u.  ihre  Kinder  (1894);    Die  Dreilinden- 
lieder{\mi)\  Weiche  von  Beiden?  (1897,  2  sv.); 
Der  alte  Korpsbursche  {1S9S);  Das  Geheimniss 
des  Hůlko  (1899)  a  j. 

Kolligsdorf  v.  M  a  1  í  k  o  v  3). 
MoUin,  také  Molling  Dominik,  sochař 
(*  1691  ve  Wengenu  v  údolí  Fasterském  — 
t  1761  t.).  Počátkům  svého  umění  učil  se 
u  svého  otce  Jana  M-a,  pak  pracoval  u  so- 
chaře Permosera  v  Solnohrade,  potom  v  Dráž- 
dknech.  Na  pozdějších  cestách  po  Itálii  zdr- 
žoval se  najmě  u  sochaře  Benedettiho  v  Moři, 

Ott&v  Slovník  NaaSný.  iv.  XVII.  30  i  xgox. 


načež  usadil  se  ve  svém  rodišti.  Práce  jeho 
ve  dřevě,  kamení  a  kosti  slonové  jsou  velmi 
četné  a  zvlášť  krásně  jsou  pracovány  menší 
sošky  ze  slonoviny,  tehda  draze  placené.  Ve 
Ferdinandeu  v  Inšpruku  jsou  takoví  čtyři 
andéličkové.  Z  jiných  jeho  prací  uvádíme: 
alabastrové  sochy  sv.  Petra  a  sv,  Pavla  v  Bri- 
xenu,  dva  anděly  v  chrámě  sv.  Marka  v  Ro- 
veredě,  tabernakul  v  Benátkách,  v  kostele 
Wengenském  sochy  sv.  Kateřiny^  Panny  Ma- 
rie^ zvi.  krásně  provedenou  kazatelnu  se  Čtyřmi 
evangelisty  a  j. 

MoUlnary  z  Monte  Pastello  Antonín, 
svob.  pán,  c.  a  k.  polní  zbrojmistr  (♦  1.  říj. 
1820  v  Titelju  ve  Vojen.  Hranici),  vstoupil 
r.  1833  jako  kadet  do  sboru  zákopnického. 
Byv  jako  nadporučík  nějaký  Čas  přidělen  ke 
gener.  štábu,  povýšen  v  něm  r.  1847  na  set- 
níka. R.  1848  bojoval  u  Curtatone  a  Monta- 
nary,  u  Goita,  u  Vicenzy,  na  Monte  Pastellu 
v  Chiuse  Venetě,  odkud  mu  udělen  přído- 
mek, pak  u  Rivoli  a  Custozzy,  r.  1849  již  co 
major  při  Gravelloně  a  u  Novary.  R.  1850 
stal  se  podplukovníkem  a  sotva  30letý  plu- 
kovníkem s  velením  sborům  zákopnickému 
a  flotillovému,  tehda  právě  postavenému. 
R.  1859  M.  byl  generálmajorem,  brigádníkem 
a  pevnostním  velitelem  v  Anconě.  R.  1866 
byl  jakožto  polní  podmaršálek  přidělen  ke 
4.  sboru  armádnímu,  jemuž  3.  čce  v  bitvě 
u  Králové  Hradce  skutečně  velel,  když  pravý 
velitel  hned  záhy  byl  těžce  poraněn.  Totéž 
stalo  se  ke  konci  bitvy  i  M-mu.  R.  1867  stal 
se  majitelem  38.  pěš.  pluku.  Po  válce  byl 
divisionářem  ve  Vídni,  potom  voj.  velitelem 
v  Inšpruku  a  r.  1871  jmenován  velitelem 
zemským  v  Záhřebe,  ve  kterém  postavení 
hned  téhož  roku  u  Rakovice  potlačil  vzpouru 
v  ogulinské  Hranici  Voj.  (v.  Chorvatsko, 
str.  364  a  Kvaternik).  Působiv  krátký  čas 
na  obdobném  místě  v  Brně  přesazen  r.  1878 
na  stejný  úřad,  ale  již  od  několik  let  jako 
polní  zbrojmistr,  do  Lvova.  Násl.  roku  však 
již  se  uchýlil  do  výslužby  do  Coma  v  Itálii, 
kde  posud  žije.  Na  konci  let  šedesátých  M. 
stal  se  pověstným  polemikou  s  podplukovní- 
kem Pollatschkem,  pod  náčelníkem  štábu  té- 
hož (4.)  sboru,  jemuž  velel  M.  v  boji  u  Chlumu 
v  bitvě  u  Hradce  Králové,  kdež  oba  bojo- 
vali si  po  boku.  FM^ 

MSUil,  město  v  prus.  provincii  šlesvicko- 
holštýnské,  kraj  vévodství  Lauénburské,  na 
Stehenici  (která  tu  vytéká  z  jezera  Molln- 
ského);  stanice  žel.  dráhy  Lubek-Bůchen, 
soud  I.  stolice,  pš.,  telegraf,  evang.  kostel, 
slévárna  Železa,  cihlářstvi,  par.  mlýny,  pivo- 
var, výroba  doutníků,  obchod  s  obilím,  dří- 
vím, Inem  a  3834  obyv.  (1890). 

MoUnsoa,  zool.,  v.  Měkkýši. 

MolllUlOOidea,  názvem  tím  označováni 
bývají  jakožto  zvláštní  kmen  živočišný  me- 
chovky  {Bryo^oa)  a  rjamenonožci  {Bra- 
chyopoda).  Viz  Mechovky  a  Rameno- 
nožci. 

Mollweide  Karl,  mathematik  a  astronom 
něm.  (♦  1774  vě  Wolfenbůttelu  —  f  1825 
v  Lipsku).  Byl  v  1. 1800—11  profess.  mathe- 

34 


530 


MoUwitz  —  Molo. 


matiky  na  universitě  v  Lipsku.  Na  observa- 
toři tamže  učinil  řadu  zajímavých  pozoro- 
vání a  obohatil  astronomii  novými  metho- 
dami  a  theoriemí.  Také  o  projekcích  karto- 
graííckých  Činil  bedlivá  studia.  Trigonom. 
rovnice  k  řešení  trojúhelníků  kosoúhlých 
nesou  jeho  jméno.  Mimo  rozpravy,  jež  roz- 
troušeny jsou  po  časopisech  odborných,  vy- 
dal: PrUfung  der  Farbenlehre  des  Herm  von 
Goethe  (Halle,  1810);  Darstellung  der  opti- 
schen  Irrthúmer  in  Herm  v.  Goethe  s  Farben- 
lehre  (t.,  1811);  Commentationes  mathematico- 
philologicae  třes  (Lipsko,  1813)  a  j.  Je  také 
autorem  IV.  svazku  Klůgelova  díla  »Mathe- 
matisches  Wórterbuoh*. 

MoUwitz  v.  Molvice. 

Molmenti:  1)  M.  Pompeo,  ital.  malíř 
(♦  1819  v  Mottě  di  Livenza  —  f  1895),  žák 
akademie  v  Benátkách,  na  které  pak  byl  po 
30  let  professorem.  Od  něho  třeba  uvésti: 
Zatčeni  Filippa  Calendaria  (vystaveno  v  Praze 
v  letech  50tých),  Loučeni  Tobiášovo,  Giotto 
a  Cimabue,  Nymfy  koupající  se,  Sv.  Roch  v  ko- 
stele v  Palmě  Nuově  a  mn.  j.  FM. 

2)  M.  Pompeo  Gherardo,  romanopi- 
sec, historik  a  politik  ital.  (*  1852  v  Benát- 
kách). Studoval  práva  v  Padově  a  byl  advo- 
kátem v  rodišti,  kdež  přednášel  o  italské 
literatuře  na  Reále  Istituto  a  na  vyšší  ob- 
chodní škole.  R.  1889  oddal  se  dráze  politi- 
cké. Méně  významný  jako  autor  románů 
(Dolor;  Maria;  Clara)  a  jako  kritik  Impres- 
sioni  letterarie,  1873;  Nuove  imprcssioni  letter., 
1879  a  Vecchie  storie,  1882),  vynikl  M.  pra- 
cemi, jež  nám  předvádějí  staré  Benátky.  Jsou 
to  především:  Storfa  di  Vene^ia  nella  vita 
privata  dalle  origini  alla  ca  duta  della  repub- 
blica  (3.  vyd.  1885 V,  La  dogaressa  (1882)  a 
//  Carpaccio  e  il  Ttepolo  (1888). 

Molnár:  1)  M.  Daniel  Bohumil,  evang. 
farář  a  superintendent  český  augšp.  vyzn. 
v  Praze  (♦  1819  v  KřiŽlicích  Krkonošských  — 
t  1889  v  Praze).  Otec  jeho,  Jan  M.,  byl  to- 
lerančním farářem  a  seniorem,  skladatelem 
písní  duchovních,  jenž  r.  1798  přišel  z  Uher. 
Po  dokonaných  gymnasijních  a  bohoslovných 
studiích  v  Modré  a  v  Prešpurku  zahájil  M. 
činnost  kazatelskou  r.  1843  v  Praze  jsa  vi- 
kářem superintendenta  Krejčího  až  do  r.  1846. 
Pak  byl  farářem  a.  v.  v  Krucemburku  (1846 
až  1865),  v  Humpolci  (1865—66)  a  v  Praze 
u  sv.  Salvátora  od  r.  1866  až  do  své  smrti. 
R.  1863  byl  zvolen  při  prvních  svobodných 
volbách  seniorem  východního  obvodu  če- 
ského a.  v.  a  r.  1874  superintendentem  če- 
ské diécése  a.  v.  Byl  vlastníkem  řádu  Fran- 
tiška Josefa  L  M.  působil  k  tomu,  aby  své- 
ráznost  církve  lutheránské  v  učení  a  v  ob- 
vyklostech v  Čechách  se  uplatnila.  Činnost 
jeho  literární  byla  téměř  výhradně  překla- 
datelská a  vydavatelská.  Převedl  na  jazyk 
český  náboženské  luther.  spisy:  Lohe,  Jádro 
modliteb,  s  přídavkem  Modlitby  pro  stav  man- 
(elský  (1860,  2.  vyd.  1874);  Vyhnáni  augšp. 
viry  (1857,  starší  české  vydáni  nově  upra- 
vené); Lohe,  Malý  katechismus  (1853);  Me- 
klenburský  katechismus  (1862),  později  2.  vy- 


dání s  malým  Luther.  katech,  a  Augšp.  konf.; 
Modlitební  knírka  pro  dítky  (1854);  Hoe  z  Ho- 
heneggu,  Evang.  ruční  knírka  (1871);  Kate- 
chismus o  rozdílech  církve  evang.  a  řím.-kat. 
(1862,  anonymně  v  Barmech).  Podobně  an- 
onymně vydal  množství  traktátů  jménem  spo- 
lečnosti Wupperthalské  a  jménem  spolku 
Norddeutscher  Biicherverein.  Kromě  toho 
sepsal  v  »£vang.  církevníku*  články  zvláště 
historické. 

2)  M.  Daniel  Bohumil,  syn  před;,  kand. 
práv  (*  1856  v  Krucemburku  —  f  1886 
v  Praze),  působil  při  založení  evang.  akad. 
spolku  Jeroným  a  začal  vydávati  r.  1883  jeho 
jménem  »Novou  knihovnu  našeho  Iidu«.  Po- 
řádal s  Fr.  Fuxou  almanach  > Biblí  k  svo- 
bodě*, roč.  I.— III.  (1881—1883)  a  uveřejnil 
v  nich  své  články,  jmenovité:  ZnaŠi  historie 
(z  doby  toleranční  první,  1881);  Hlavy  mu- 
čedlníku bělohorských  (1882);  Památka  nasicM 
mučedlníků  v  ciiině  (1883).  Rada  hist.  článků 
vyšla  i  v  >Evang!  církevníku*  (1877 — 81). 

3)  M.  Eduard  G.  A.,  evang.  reform.  farář 
(♦  1867  v  Lysé  n.  L.).  Byl  r.  1882  osobním 
vikářem  ve  Volimi,  od  r.  1883—90  farářem 
v  Libenicích,  jest  od  r.  1890  prvním  farářem 
v  Krábčicích.  Sepsal  výklady  pro  nedělní  školu 
v  několika  čtvrtletních  sešitech  časopisu  •Ne- 
dělní škola*,  dobrý  Katechismus  spojiv  v  jedno 
podstatu  katechismu  bratrského  a  heidelber- 
ského  a  Za  naši  diasporu  (1900).  B.M. 

4)  M.  Petr,  lékař  čes.  (*  1829  - 1  ^.  led. 
1872  v  Nymburku),  měst.  lékař  a  po  některý 
čas  také  starosta  okr.  zastupitelstva  v  Nym- 
burce. Do  prvých  deseti  ročníků  Časop.  čes. 
lékařů  přispíval  kasuistickými  články  z  lé- 
kařské praxe.  Vyjímáme  z  nich:  Škrkavky  co 
příčina  padoucnice  (II.,  1863) ;  Atresia  vaginae 
(II.);  Ztrnuti  (VIL);  Výklop  (aludku  (VIII.); 
Kámen  v  střevě  (IX.). 

Molo,   ital.   (angl.   breakwater   nebo    pier^ 
franc.  jetée),    silná    kamenná    hráz    chráníd 
neb  omezující  mořský  přístav  Či  vjezd   pří- 
stavní, stavená  až  ke  hloubkám  i  pro  nej- 
větší lodi  bezpečným.  M.  slouží  bucfto  k  lá- 
mání  a   odrážení   velkých    vln    příbojových 
nebo    chrání    přístav    od    zanesení;    někdy 
staví  se  i  v  klidných  vodách,  kde  břeh  sáiíi 
je  příliš  mělký  pro  lodi  většího  ponoru,  pro 
snazší  přistáni  a  skládání  i  nakládání  zboží. 
Lamače  vln  stavějí  se  zejména  před  přístavy 
umělými  (jako  při  Novém  přístavu  v  Terstu) 
a  tam,  kde  nutno  chrániti  rejdu.  Lamače  vln 
zakládají  se  buď  jako  tětiva  oblouková  před 
zátokou  o  obou  koncích  volných,  anebo  z  jed- 
noho břehu  jen  s  druhým  koncem  volným. 
Velké  lamače  vln  jsou  na  př.  v  Cherbourgu 
(s  iehož  stavbou  počato  r.  1784  a  jest  3712  m 
dl.),  v  Plymouthu,  Doveru,  Marseilli.  Ke  stavbě 
mola  berou  se  kameny  největších  rozměrů 
(v  přístavu  brestském  užito  balvanů  obsahu 
45  m',  v  New  Yorku  kamenů  vážících  100  ř, 
v  Dublině  dokonce  350  t) ;  na  tomto  základe 
staví  se  pak  zeď  kamenná;  jinde,  jako  na  př. 
v  moři  Baltickém,  stavějí  lešení  dřevěné  nebo 
železné  s  kamennou  výplní.  M.  sahá  většinou 
1-5—2  m  nad  nejvyšší  stav  vody  a  bývá  opa- 


Molo  —  Molokáni. 


531 


třeno  předprsní.  Na  konci  mola  bývají  ma- 
jáky, tvrze  nebo  vratidla  s  lany  k  přitaho- 
vání lodí.  Kde  břehy  jsou  písčité  a  mělké, 
jako  v  místech  lázeňských,  tam  bývají  mola 
prolamovaná,  spočívající  na  kolech  tak,  ^  že 
vlny  mohou  jimi  probíhati.  Většina  přístavů 
chráněna  je  vjezdem  po  obou  stranách  mo- 
lem opatřených  (Swineraiinde,  Bremerhaven, 
Wilhelmhaven,  Calais,  Havre,  Dunkerk,  Dub- 
lin a  j.),  při  čemž  poloha  vjezdu  řídí  se  dle 
obvyklých  větrů,  dle  mořského  příboje  a 
proudění.  Srv.  Laroche,  Travaux  maritimes 
(Pař.,  1891)  a  téhož  Ports  maritimes  (t,  1893). 

Molo,  záliv,  v.  Ithak  i  1). 

Molobms  (též  Molothrus),  vlhovec,  vrab- 
covitý  pták  z  čeledi  Icterid  či  trupialfl.  Zo- 
bák má  kuželovitý,  velmi  ostrý,  na  slemeni 
lehce  zahnuty.  V  dlouhých,  hrotitých  křídlech 
jsou  3  první  péra  stejně  dlouhá.  Z  8  druhů, 
rozšířených  od  La  Platy  až  po  sever  Spoj. 
Obcí,  jest  M.  pecoris,  vlhovec  kravský,  po- 
věstný tím,  že  klade  vejce  na  způsob  kuka- 
ček do  hnízd  jiných  ptáků.  Na  hlavě  a  na 
krku  jest  hnědý,  ostatní  peří  nahnědle  černé, 
na  hrudi  namodralé.  Délka  těla  19,  Šířka  30, 
ocasu  11  cm.  Škodí  kultuře  kukuřice  tím,  že 
vytahuje  setbu  ze  země;  ale  živí  se  též  hmy- 
zem, jejž  sbírá  na  pastvinách  se  skotu  a 
s  koní.  Bše. 

Molodedno,  místo  v  ůj.  vilenském,  v  gub. 
t.  j.,  má  asi  1000  ob.,  kostel,  synagogu,  uči- 
telský seminář,  1  pravoslavnou  a  2  židovské 
školy.  Dříve  zde  byl  klášter  trinitárů.  V  list. 
r.  1812  přitáhli  Francouzové  na  zpátečním 
pochodu  k  M  nu,  strhli  most  přes  ř.  Ušu  a 
snažili  se  zadržeti  postup  ruských  vojsk. 
V  noci  na  23.  list.  nalezlo  vSak  ruské  voj- 
sko přechod  přes  řeku  o  3  km  jižnéji.  Jízda 
v  čele  s  Čičagovem  přešla  přes  řeku  a  ob- 
sadila M.  Francouzové  dali  se  na  útěk ;  čásť 
se  jich  vzdala.  Rusové  zajali  2500  mužů. 

Motodia,  ves  v  Bukovině,  hejtm.  a  okr. 
Čemovice  ;  stanice  Černovicko  -  Sučavské 
dráhy,  řec.-vých.  far.  kostel  a  4874  ob.  (1890), 
z  nichž  je  2149  Rum.,  1039  Rusínů,  1666 
Němců. 

Mologa:  1)  M.,  ruská  řeka,  vzniká  v  tver- 
ské  gub.,  protéká  gub.  novgorodskou  a  vlévá 
se  u  města  Mology  s  levé  strany  do  Volhy. 
Břehy  její  jsou  lesnaté,  většinou  nízké,  v  dol- 
ním toku  na  některých  místech  strmé.  V  ře- 
čišti nalézá  se  množství  prahův  a  písčin.  Na 
jaře  M.  se  rozlévá  a  zaplavuje  několik  km. 
Zamrzá  v  listopadu;  led  rozpouští  se  v  dubnu, 
takže  jest  210  dní  leduprostá.  Délka  toku 
jest  580  fcm,  z  toho  téměř  240  km  splavných 
(od  m.  Ustjužny),  na  140  km  spouštějí  po  ní 
i  parníky.  Siře  horního  toku  20—64  m,  dol- 
ního 130—215  m.  Plaví  se  po  ní  velmi  mnoho 
lodí,  většinou  malých.  Výnosný  rybolov.  Pří- 
toky s  pr.  strany:  Oseň,  Renja,  kesma,  Sit; 
s  levé  str.:  Volčina,  Meglina,  Čagodošča  a 
Jana;  všechny  jsou  splavné. 

2)  M.,  hl.  město  v  ruské  gubernii  jaro- 
slavské,  na  pr.  bř.  ř.  Mology,  při  stoku  je- 
jím s  Volhou.  Má  suché,  zdravé  podnebí.  Jest 
jedním  z  důležitých  obchodních  středisek  na 


Volze,  má  7064  ob.  (1896),  4  kostely,  ženský 
klášter,  2  chudobince,  Alexandrovskou  dět- 
skou opatrovnu,  zemskou  nemocnici,  ambu- 
latorní  nemocnici,  spojenou  s  bezplatnou 
půjčovnou  knih  týkajících  se  lidového  lé- 
čení, desinfekční  komoru  a  soukromý  ústav 
dra.  Rudněva  pro  oční  nemoci.  Nalézá  se  tu 
jediná  tělocvičná  škola  v  Rusku,  zvaná  Po- 
dosenovská,  dle  starosty  Podosenova,  který 
ji  založil.  Vyučuje  se  zde  hře  v  kuželky,  jízdě 
na  kole,  šermu,  pochodu,  zacházení  se  zbraní 
a  stolařským  pracem.  V  M-oze  vede  se  vzorná 
péče  o  chudé.  Mají  zde  svou  jídelnu  a  v  každé 
čtvrti  ustanoven  jest  pro  chudé  zvláštní  do- 
zorce. R.  1895  vydáno  na  chudé  1769  rublů. 
Hl.  pramenem  výživy  jest  rolnictví.  Průmysl 
nepatrný;  r.  1895  bylo  tu  11  továren  s  vý- 
těžkem 38.280  rublů.  Ročně  3  trhy. 

MolOOh,  též  Molech,  hebr.  ham-MoUch, 
ve  významu  »pánc  nebo  >kráU,  mužské  bož- 
ství kanaanských  Semitů,  repraesentující 
žhoucí  sílu  letního  slunce.  Byl  zvláště  ctěn 
u  Ammonských,  Foiničanů,  časem  však,  ač 
přes  odpor  prorokův,  i  u  Isráélitů.  Se  jmé- 
nem Malik  byl  znám  i  Babyloňanům  a  As- 
syrům.  Jiné  varianty  jeho  jména  byly  M  i  1  k  o  m 
a  M alkám.  Pověstný  byly  oběti  dětské, 
které  byly  na  usmířenou' boha  kladeny  do 
rozžhaveného  ohněm  náručí  jeho.        Pik. 

MolOoh,  zool.,  v.  A  gamy. 

Molokai,  ostrov  Havajského  souostroví 
na  sz.  od  ostrova  Maui,  s  491  km^  a  5581  ob. 
Od  r.  1866  jest  tu  kolonie  malomocných, 
čítající  i  s  ošetřovateli  800  osob. 

Molokáni,  rationalistická  sekta  ruská, 
vzniklá  koncem  XVIII.  století  jako  odbočka 
ducho borců  (v.  t.).  Zakladatelem  sekty 
byl  Semen  Uklejin,  krejčí  z  tambovské  gu- 
bernie, původně  pravoslavný,  v  bibli  sečtělý, 
ženatý,  jenž  přišed  k  náčelníku  duchoborcu, 
Pobirochinu,  na  práci,  zamiloval  se  do  ieho 
dcery,  přistoupil  k  duchoborství,  oženil  se 
znovu  po  způsobu  duchoborském,  ale  po 
pěti  letech,  když  Pobirochin  tvrdil,  že  on 
bude  souditi  lidi  při  posledním  soudu,  vy- 
stoupil proti  němu  ve  veřejné  schůzi,  byv 
už  dříve  rozmrzen,  že  Pobirochin  neuznává 
bible.  Od  té  doby  Uklejin  počal  šířiti  nové 
učení,  jímž  příliš  abstraktní  duchoborství 
sblížil  s  přístupnějším  pravoslavím.  Za  hlavní 
pramen  víry  uznal  bibli  (Starý  i  Nový  zákon), 
zamítl  však  tradici,  jež  jest  duchoborcům  je- 
diným pramenem  víry.  Proto  zamítl  též  učení 
církevních  otců  a  sboru,  tvrdě,  že  pravá  cír- 
kev Kristova  trvala  jen  do  IV.  stol.;  od  té 
doby  Že  ji  církevní  otcové  a  sbory  změnili. 
Přívrženci  Uklejina,  kteří  se  zvali  •duchov- 
ními křesťanyc  (slovo  ^molokánc  je  původu 
staršího  a  dáno  nové  sektě  proto,  že  neza- 
chovávala postů  v  tutéž  dobu,  kdy  pravo- 
slavní, a  jedli  tedy  mléko  —  mojioko  —  kdy 
se  ho  pravoslavní  zdržovali),  obnovili  starou, 
pravou  víru.  Jako  tací  upírají  autoritu  pra- 
voslavné církve,  zavrhují  hierarchii,  majíce 
Krista  za  jediného  arcikněze  a  jinak  všechny 
členy  církve  pokládajíce  za  rovné;  církev- 
ních obřadů  (i  při  udílení  svátostí)  neuzná- 


53  i 


Molopo  —  Moltke. 


vají,  vykládajíce  vodu  při  křtu,  chléb  při  při- 
jímáni,  oleje   při   mazání    atd.    allegoricky; 
hlavní  vécí  při  svátostech  jest  jim  slovo,  mo- 
dlitba.   Důsledně  zavrhli  též  úctu  svatých, 
ostatků  a  obrazů.  —  Bohoslužba  molokánská, 
jež  záleží  ze  čtení  písma  a  zpívání  žalmů,  málo 
se  liší  od  duchoborské.   —   Co  do  pomérů 
sociálních  m.  uznávají  vládu,  za  care  se  mo- 
dlí, neuznávají  však  potřeby  vojny,  vzdalují 
se   vojenské  službj,   nepřisahají.    Také  ne- 
uznávají různosti  stavů  a  všichni  lidé  jsou  si 
u  nich  rovni.  Proto  neuznávali  pánů  a  pod- 
danství, jinak  vynikali  vždy  střídmostí,  pra- 
covitostí,   spořádaností  poměrů   rodinných, 
úctou  k  stáří,  čímž  si   získali  přízeň  vlád- 
ních kruhů  v  a  byli  na  čas  prosti  pronásle- 
dování. Teprve  když  si  Uklejin  po  příkladu 
duchoborců  zvolil  70  učonníků,  jež   nazval 
apoštoly,  a  s  nimi  za  zpěvu  žalmů  slavnostně 
vstoupil  do  Tanibova,  aby  tam  hlásal  novou 
víru,  by]  zatčen  i  s  >apostoly<  a  vsazen  do 
žaláře.    Uklejin  v  žaláři   na  oko  přijal  opět 
pravoslaví   a    byl    propuštěn    na    svobodu; 
octnuv  se  na  svobodě  šířil  však  dále  molo- 
kánství  po  okolních  guberniích.    Počátkem 
XIX.  st.  počalo  mezi  m-ny  vnikati  učení  chi- 
liastické,  jež  mělo  za  následek,  že  m.  viděli 
v  Napoleonu  I.  obnovitele  tisícileté  říše  Kri- 
stovy a  vyslali  k  němu  zvláštní  poselství.  Za 
to  byli  internování  sprvu  na  řece  Moločnc  na 
pobřeží  azovském,  později  pak  převedeni  na 
Kavkaz,  kdež  jejich  osady  dosud  slynou  bla- 
hobytem a  vzácnou  kázní.  Po  smrti  Uklejina 
vzniklo  v  lůně  molokánství  několik  nových 
sekt.  Nejstarší  jest  sekta  subbotníků,  kteří 
po  příkladu  židů  světí  sobotu  místo  neděle  a 
nejedí  masa  nečistých  zvířat.  Zakladatel  to- 
hoto učení,  Sundukov,  sblížil  se  s  židov- 
stvím tak  daleko,  že  přijal  i  hebrejský  jazyk 
do  bohoslužby;  jen  obřízky  nepřijal.  —  Jiná 
sekta,  > Donský  tolkc,  znamená  další  sblížení 
s  pravoslavím.  Její  zakladatel,  Isaijáš  Kry- 
lo v,  zavedl  v  prvé  čtvrti  XIX.  stol.  některé 
obřady  pravoslavné,  jako  klekání  a  zdvihání 
rukou  při  modlitbě,  lámání  chleba  a  zapíjení 
žehnaným  vínem,  dýchání  na  křténce,  zpo- 
věď, oddavky  snoubenců  atd.  Přívrženci  této 
sekty  spřátelili  se  i  s  vojenskou  službou  a 
přísahou.  —  Sekta  »obščich€,  založená  Po- 
povem,  uznávala  společnost  majetku  a  spo- 
lečnost práce,  nepřetrvala  však  svého  zakla- 
datele,   neboť  po  jeho  smrti  členové  obce 
rozdělili  se  opět  o  společný  majetek  a  ho- 
spodařili každý  zvláŠf.  —  Některé  jiné  sekty, 
jako  sopuni,  pryguni,  desnoje  bratstvo  a  pod., 
vznikly  sice  na  půdě  molokánské,  ale  pod 
vlivem    chlystovského    mysticismu,    a    patří 
tedy  mezi   sekty  chlystovské.    Počet  všech 
m-nů  a  přívrženců  sekt  molokánských  páčí 
se  asi   na  tři  čtvrti  millionu.    Přesných  dat 
se  nedostává.  Hbý. 

Molopo,  Mol  a  po,  ř.  v  Transvaalu  (v  již. 
Africe),  na  v.  od  Mafekingu  pramenící,  teče 
směrem  záp.,  pak  sev.-záp.,záp.  a  jihozáp.  tvo- 
říc hranici  mezi  britským  Bečuan.skem  a  pro- 
tektorátem bečuanským.  Pode  jménem  Hy- 
gap  od   ústí  pr.  přít.  Nossobu  vlévá  se  do 


Oranže.  Tekouc  větším  dílem  pouští  Kalahar- 
skou,  jest  z  největší  části  suchá.  Délka  950  km. 

MoiorohiiB,  zoll.,  v.  Necydalis. 

MolOBSl,  čeleď  letounů  (řádu  Chiroptera) 
ze  skupiny  netopýrů  holonosých  (pod- 
řadí Insectivora^  GYmnorhina\  v.  Letouni), 
kteří  mají  konec  ocasu  volný  a  ocas  delší 
než  jest  létací  blána  mezi  zadními  nožkami. 
Tělo  mají  zavalité,  zadní  nohy  krátké  a  silné; 
u  některých  druhů  může  tu  palce  proti  ostat- 
ním prstům  býti  obrácen.  V  jižní  Itálii  a 
v  Egyptě  žije  Nyctinomus  Cestonii  Savi.  Má 
boltce  na  temeni  hlavy  srostlé,  srst  šedohně- 
dou, poněkud  zažloutlou,  na  hřbete  nejtmavší. 
Tělo  má  dclku  8  cm,  šířku  (s  rozepjatými 
letadly)  38  cm^  ocas  délku  5  cm.  V  Brazílii 
jest  aomovem  větší  Afolossus  vufus  Geoífr., 
jenž  má  délku  12,  šířku  59,  ocas  zdéli  6  cm 
a  srsť  tmavou,  šedohnědou  i  trochu  narud- 
lou, vezpod  bledší.  Br. 

MolOBSOVé,  řecký  kmen  ve  starověkém 
Épeiru,  měl  sídla  na  lesnatých  planinách  ve 
středu  země,  kol  jezera  Pemboti.  M.  vynikali 
bojovností  a  měli  panovníky,  kteří  původ 
svůj  odvozovali  od  héroa  Aiaka.  Alexandros, 
kníže  M-ssů,  podnikl  nedlouho  před  Alex- 
andrem Vel.  výpravu  do  Itálie,  na  níž  za- 
hynul. Nejvíce  proslavil  M-ssy  P  y  r  r  h  o  s  (v.  t.). 
Hl.  městem  M-ssů  byla  Dódóna.        Pák. 

MOIO00110  sluje  v  metrice  stopa  o  třech 
dlouhých  slabikách,  na  př.  kázání  ( ). 

MolothruB,  zool.,  v.  Mol  o  brus. 

Molsheim,  hlav.  město  kraje* a  kantonu 
v  něm.  Dolním  Elsasku,  při  úpatí  Voges, 
19  km  zjz.  od  Štrasburka,  na  křižovatce  drah 
Schlettstadt-Zaburn  a  Štrasburk-Saales,  má 
3103  ob.,  krásný  katol.  chrám  ve  slohu  pozdní 
gotiky  (z  r.  1580),  novou  radnici,  velkou  ne- 
mocnici a  jest  sídlem  krajského  úřadu,  ob- 
vodního soudu  a  úřadu  berního.  Obyv.  živí 
se  vinařstvím,  chmelařstvím  i  rozsáhlým  že* 
lezářstvím  (výroba  kos,  srpů,  pil,  dlát,  Šroubů) 
a  obchodem  s  obilím.  Od  r.  1580  byla  tu  je- 
suitská kollej,  jež  r.  1680  povýšena  na  aka- 
demii, ale  r.  1701  přeložena  do  Štrasburka 
a  tam  spojena  s  universitou. 

Moliina  v.  Myšlany. 

Moltan  v.  Lhota  Polička  192). 

Molteni:  1)  M.  Emilia  v.  Agricola  10). 

2)  M.  G  i  u  s  e  p  p  e,  malíř  ital.  (♦  1800  v  AÍ- 
fieri  u  Milána  —  f  1867).  Byl  žákem  akademie 
milánské  a  vynikl  po  prvé  r.  1829  na  výstavě 
milánské  18  podobiznami,  jež  svědčily  o  ne- 
obyčejných jeho  schopnostech,  ač  jevily  více 
dovednosti  než  originálního  pojetí.  Úspěchu 
došly  jeho  obrazy:  Zpověď  (ISZt)  a  ŽebraČka 
(1855).  Maloval  též  podobiznu  císaře  Ferdi- 
nanda V,  a  ministra  knU.  Metternicha, 

Moltke,  vynik.  šlechtická  rodina  meklen- 
burská,  která  objevuje  se  již  v  XII.  .st.  Od 
XVIII.  st.  dělí  se  na  dvě  větve:  starší  či 
meklcnburskou  (povýšenou  r.  1770  do  stavu 
říšských  hrabat)  a  mladší  čili  dánskou  (hra- 
bata dánští  od  r.  1750). 

Z  větve  dánské  vynikli: 

1)  M.  Adam  Gottlob,  zakladatel  rodu 
(*  1709  —  t  1792),  oblíbenec  a  ministr  krále 


Molto  —  Molton.  533 

dánského  Bedřicha,  povýšen  do  stavu  hra-  u  pruského  prince  Jindřicha,  žijícího  v  Římě, 
běcího  s  přídomkem  z  Bregentvendu  r.  1750;  r.  1847  přitřídén  ku  generálnímu  velitelství 
měl  22  syny,  z  nichž  skoro  váichni  zaujímali ,  v  Porýní.  V  1.  1849—55  byl  náčelníkem  gen. 
vysoká  postavení.  Jeden  z  nich:  štábu  4.  armádního  sboru  a  od  roku  1856 

2)  M.  Joachim  Óodske  (*  1746  —  f  1818).  pobočníkem  prince  Bedřicha  Viléma.  R.  1858 
velmi  mlád  vstoupil  do  služeb  vojenských  jmenován  náčelníkem  gener.  štábu  celé  ar- 
a  studoval  pak  v  Kodani.  Cestoval  a  přešel  i  roády  a  generállieutenantem.  Vypracoval  po- 
do  státní  administrace.  V  1.  1781—1784  byl  zdéji  operační  plán  proti  Dánsku  a  provázel 
ministrem  financí,  pak  teprv  r.  1813  ministrem  vrchního  velitele  spojených  voj&  rak.-pru- 
král.  domu.  Byl  vysoce  vzdělaným  maecená-  ských  prince  Bedřicha  Karla  do  války  v  le- 
sem věd  a  uměni.  Jeho  bratranec  těch  1863—64,  na  onom  rozvrhu  zosnované 

3)  M.  Adam  GottlobDetlevC*  1765  —  a  vedené.  Strategické  nadání  M-ho  skvěle 
t  1843),  účastnil  se  v  1.  1815—23  horlivé  se  osvědčilo  ve  vojné  r.  1866  proti  Rakou- 
úsilí,  kterým  šlechta  šlcsvicko-holštýnská  do- ;  sku,  kterou  řídil  již  jako  generál  pěchoty  po 
roáhala  se  konstituce.  Napsal  mimo  básně  boku  králově,  bojuie  u  Hradce  Králové  3.  čce 
{Oděn  [Curich,  1805J  a  GeJichte  [t,  1806|)ia  řídě  pochod  vojů  prus.  Moravou  k  Vídni, 
i  politický  spis:  Einiges  uber  die  Ver/assung  Vedle  Bismarcka  vyjednával  o  mír  s  Rakou- 
Schleswig-Holsteins  (1833).  Jeho  bratr  skem,  po  čemž  vyznamenán  prus.  řádem  čer- 

4)  M.  Magnus  (*  1783  —  f  1864)  byl  ného  orla  a  odměněn  sněmovnou  značným 
r.  1813  jmenován  radou  vrch.  soudu  v  Šles-  obnosem  peněžním.  Politicky  pak  byl  činný 
víku  a  jest  znám  konservativnim  spisem  v  sněmu  severoněmeckém,  zastupuje  volební 
Ober  den  Adel  und  dessen  V^erháltniss  \um  BUr-  okres  Memel-Heydekrug  od  r,  1866 — 1870. 
gerstand  (Hamb ,  1830),  který  vyvolal  čilou  Pro  válku  proti  Francii  v  tomto  roce  a  v  ná- 
polemiku.  Cestami  po  Evropě  nabyl  zkuše-  sledujícím  vypracoval  podrobný  rozvrh  mo- 
ností  a  změnil  svoje  názory  tak,  že  hájil  pak  i  bilisační  a  jako  věhlasný  stratég  důmyslný 
doktriny  liberální  ve  spisech:  Cber  djs  Wahl-  ^  operační  plán  a  byl  společné  s  pruským  krá- 
geseti  u.  die  Kammer  mit  Rúcksicht  auf  Schles-  lem  vrchním  velitelem  veškerých  něm.  vojsk, 
wig  u.  Holstein  (Hamb.,  1834)  a  (Jber  dle  Ein-  jejichž  operace  řídil  geniálně  s  dokonalou 
nahmsquellen  des  Staats  (t.,  1846).  Jsa  praesi- 1  obezřetností,  účastniv  se  veškerých  větších 
dentem  svob.  provincií  álcsvick^ch  zavedl ,  bitev  oné  vítězné  výpravy.  Za  zásluhy  ty  po- 
finanční  autonomii  pro  Slesvik-HolŠt^n  se  '  výšen  od  něm.  císaře  na  hraběte  a  polního 
zodpovědným  ministrem  financí.  Napsal  ještě:  maršálka  a  německý  říšský  sněm  mu  věno- 
Die  Schleswig-Holsteinsche  Frage  (t ,  1849).      I  val  národní  dar  1,000.000  tolarfl.  Od  r.  1872 

5)  M.  Karl,  syn  Adama  Gottloba  Detleva|byl  členem  panské  sněmovny  Německé  říše ; 
(*  1798  —  t  1866),  byl  r.  1841  praesidentcm  jeho  řeči  parlamentní  vyšly  souborně  v  Col- 
Uancléřství  šlesvicko-holštýnského,  pak  po-  leetion  Spemann  (Štutgart,  1889).  Roku  1888 
stupně  státním  ministrem  (1846),  vyslancem  byv  sproŠtěn  náčelnictví  generál,  štábu  stal 
dánským  ve  Vídni  (1849),  min.  bez  porte- 1  se  předsedou  kommisse  pro  obranu  říše. 
feuillu  (1861)  a  min.  záležitostí  šlesvických  Velmi  mnohá  města  v  Německu  jej  jmenovala 
(1852  a  1854).  Stal  se  pověstným  svými  re- 1  čestným  měšťanem  a  v  nejednom  po  smrti 
pressaliemi  proti  partikularistám  šlesvickým.  ■  mu  postaven  pomník.  Mimo  spisy  výše  uye- 
Srv.  Langhorn,  Historische  Nachrichten  uber ,  děné  řídil  práce  hlavního  štábu  gen.  »Vojna 
die  dánischen  M.  (1871).  v  Itálii  1859c,  »Válka  r.  1866«,  »Válka  ném.- 

Ze  starší  větve  meklenburské  pochází  franc.  1870— 71c  a  » Válka  dánská  1863— 64c. 


6)  M.  Helmuth  Karl  Bernard,  hrabě, 
polní  maršálek  a  slavný  stratég  pruský,  ná- 


Jeho  Briefe  aus  Russland,  přeložené  z  dán- 
štiny, jakýsi  denník  z  r.  1866,  vyšly  v  Ber- 


ležcjící  mezi  nejprvnější  válečníky  a  voje- -  líně  r.  1877  (4.  vydání  1892);  pak  Wander- 
vůdce  všech  dob  a  národů  (♦  26.  říj.  1800;  buch  (Berl..  1879;  6.  vyd.  1891)  o  Římě,  Spa- 
V  Parchimu  v  Mcklenbursku  —  f  24.  dub.  \  nělsku  a  Paříži.  Vydal  mapu  Cařihradu  a 
1891  v  Berlíně).  Vychováván  byl  od  r.  1812  ve  Bosporu  a  okolí  Říma.  Hlavní  jeho  zásada 
voj.  škole  v  Kodani,  z  níž  vyšel  r.  1819  jako  strategická,  nikoli  jím  vymyšlená,  nýbrž  dávno 
poručík  do  vojska  dánského.  R.  1822  pře-  před  ním  známá,  která  osvědčila  se  co  nej- 
stoupil  do  voj.  služeb  pruských  a  r.  1832  skvěleji  ve  všech  válkách  jím  vedených, 
vtřídén  do  generálního  štábu.  R.  1855  na  byla:  »Poráznu  (v  několika  proudech  na  něko- 
cestě  po  Východě  získal  si  přízeň  tureckého  lika  silnicích)  postupovati  a  sjednocené  se 
sultána  Manmuda,  který  si  jej  od  Pruska  na  bíti  (svorné  udeřiti).c  M.  byl  zcela  neoby- 
nékolik  let  vyprosil  za  rádce  při  opravách '  čejnč  zamlklým,  což  mu  vyneslo  příjmí  »Der 
ve  vojště  tureckém.  Mezi  onou  dobou  r.  1839   grossc  Schweigerc.  FM. 

se  účastnil  turecké  výpravy  proti  egyptskému  Molto  (ital.),  mnoho,  velmi. 
místokráli  Mehemedovi  Alimu.  Pobyt  v  Tu-  Molton  (moldoun,  též  m  o  Id  on)  jest 
racku  dal  M-mu  podnět  ke  dvčma  dí.ům:  látka  vlněná,  vícebarevná,  pruhovaná  nebo 
Der  russisch-iúrkische  Feíd\ug  in  der  europái-  kostkovaná.  Tká  se  jako  obyčejné  sukno  a 
schen  Túrkei  (Berlín,  1835)  a  Briefe  uber  Zu-  '  látky  liší  se  od  sebe  teprve  appreturou. 
stánde  u,  Begebenheiien  in  der  Túrkei  in  den  I  Kdežto  sukno  po  utkání  se  valchuje,  češe, 
Jahren  i83S—3g  (t,  1841).  Vykonav  úkol  postřihuje  a  lisuje,  m.  se  pouze  v  souken- 
svůj  v  Turecku  vrátil  se  do  pruského  gene-  nické  valše  dobře  vypere,  na  rámech  suší  a 
rálního  štábu,  stal  se    r.   1846  pobočníkem    pak  na  pravé  straně  češe,  čímŽ  nabývá  tka- 


534 


Moltzer  —  Molukky. 


nina  měkkosti  a  hebkosti  a  hodí  se  velmi 
dobře  pro  dámské  zimní  odévy.  Ve  mnohých 
případech  padělá  se  tato  látka  z  přediva  ba- 
vlněného a  přichází  pod  jménem  česaného 
barchentu  neb  flanelu  do  obchodu.     Ppp. 

Moltzer  Henri  Ernest,  literární  děje- 
pisec nizozemský  (*  1836  —  f  1895)  Učil  na 
universitě  v  Groninkách  a  od  r.  1882  v  Ut- 
rcchtě.  Napsal:  Geschiedenia  van  het  werelď 
lijk  tooneel  in  Nedetland  gedurende  de  miJ- 
deleeuwen  (Lejda,  1862);  Shakespeares  invlocd 
op  het  Ned.  Tooneel  (Groninky,  1874)  a  řádu 
pojednání,  z  části  sebraných  v  Studién  en 
schetsen  van  Nederlandsche  letterkunde  (Haarl., 
1880-81).  Pro  >Bibliotheek  van  middelne- 
derlandsche  letterkunde«,  již  vydával  od 
r.  1868  s  Janem  tc  Winkelem  v  Groninkách, 
zpracoval:  De  middelnederlandsche  dramati- 
sche  poesie;  Floris  ende  Blauccfioey\  Frcde- 
rik  Jíl  en  Karel  de  Stoute  te  Trier  \4'j3  tí 
Levens  en  Legenden  van  Heiligen,  Uveřejnil 
Brieven  van  Van  Haren  (t.,  1876)  a  byl  spolu- 
vydavatelem  děl  Brederoových  (1886). 

Molua,  černošský  kmen,  v.  Lunda. 

Molnoella  L.,  širokalich,  rod  rostlin 
pyskatých  z  podčel.  čistcovitých  {Sta- 
chydeaé)^  vyznačený  obšírným  zvonkovitým 
kalichem  zubův  nejkratších,  kolcem  ukonče- 
ných, a  mnohem  menší  korunou  pysku  ho- 
řeního  klenutého  a  doleního  3laločného.  M. 
obsahuje  byliny,  z  nichž  vyniká  M.  tuberosa 
PalL,  š.  bul  vátý,  kořenem  zvící  pěsti,  slo- 
ženým z  2—3  hliz,  jež  pojídají  po  stepích 
tatarských  a  v  Povolží.  M.  laevis  L.,  širo- 
kalich hladký,  v  Sýrii  domácí,  pěstuje  se 
v  zahradách. 

Moluoký  rak  v.  Limulus. 

Molukky  (Kořen né  ostrovy),  nizozem- 
ské souostroví  na  vých.  okraji  velkého  sou- 
ostroví Indického  v  jihových.  Asii,  od  něhož 
odděleny  jsou  širokým  průlivem  Molu- 
ckým,  rozkládá  se  mezi  2^  43'  s.  š.  —  8°  23' 
j.  š.  a  124<»  až  136«  v.  d.  a  blíží  se  na  záp.  k  Ce- 
Icbesu,  na  vých.  k  Nové  Guinei,  na  jihu  a  jiho- 
záp.  k  sev.  pobřeží  Austrálie  a  Timoru,  na  sev. 
pak  souostroví  Talautské  (k  M-kám  nenále- 
žející) tvoří  most  k  Filipínám.  Jménem  M. 
označovaly  se  původně  toliko  některé  drobné 
ostrovy  (Tcrnate,  Tidore  a  j.),  znenáhla  však 
přešel  název  ten  i  na  Halmahéru,  Ceram, 
Bandské  ostrovy  aj.,  tak  že  dnes  hoUandští 
zeměpisci  uvádějí  jménem  tímto  všecky 
ostrovy  ve  hranicích  výše  označených.  Sou- 
ostroví toto  dělí  se  na  dvě  skupiny:  severní 
a  jižní;  středem .  prvé  skupiny  jest  velký 
ostrov  Halmahéra,  k  němuž  na  záp.  druží 
se  Malé  M.  (Ternate,  Tidore,  Makjan  a  j.), 
na  sev.-vých.  Morotai,  najihozáp.  Batjan 
a  dále  k  jihu  Vel.  Obi;  jižní  oddíl  zabírá 
skupinu  Amboinskou,  k  níž  počítá  se  kromě 
Amboiny  i  Ceram,  Buru  a  lidnaté  ostr. 
Bandské,  dále  Jihozápadní  ostrovy 
(největší  jsou  Wetter,  Dammer,  Baber), 
Jihovýchodní  ostrovy  (souostroví  Ti - 
mor  Lautské  čili  Tenimberské,  skupina 
ostrovů  Ke  i  a  souostroví  Aru,  nejdále  na 
jihových.  posunuté).    Rozloha  jejich  obnáší 


78.675  km\  Povrch  půdy  jest  veskrze  hor- 
natý a  pne  se  aŽ  do  výše  3000  m.  Geologi- 
cky jsou  M.  dosud  málo  známy.  Pokud  jsou 
prozkoumány,  ukazují  zvláště  severní  M..  na 
bývalou  souvislost  s  Celebesem.  Zavlažováni 
jest  hojné,  ačkoli  ne  takové,  jako  na  ostro- 
vech západnějších ;  při  monsúnu  jihových.  od 
května  do  října  pršívá  hojně  a  dostavují  se 
časté  bouře,  naproti  tomu  monsún  severo- 
západ, značí  dobu  suchou.  Jinak  podnebí 
horké  sice,  ale  zmírňované  dešti  a  mořskými 
větry,  jest  dosti  zdravé  a  jmenovitě  Am- 
boina  náleží  k  nejzdravějším  ostrovům  pasu 
tropického.  Z  nerostného  bohatství 
zjištěny  cín,  uhlí,  petrolej,  bohatá  ložiska 
síry,  zlato,  železo,  vápenec,  kamenec,  teplé 
i  studené  prameny  minerální  (na  Amboině, 
Ceramu,  Saparui,  Haruku);  také  jedlá  hlína 
vyskytuje  se  na  malých  ostrovech  při  Am- 
boině. Skrovnější  zavlažování  působí,  že  ve- 
getace na  M-kách  nevyrovná  se  bujností 
rostlinstvu  ostatních  ostrovů  Indických,  přes 
to  však  ve  vnitrozemí  rozkládají  se  většinou 
rozsáhlé  lesy,  jež  poskytují  hojnost  zname- 
nitého dříví  jmenovitě  ebenového,  železného, 
teakového  a  j.  Na  ostatní  půdě  dobře  vzdě- 
lávané daří  se  palma  ságová,  jež  poskytuje 
domorodému  obyvatelstvu  největší  díl  vý- 
živy, rýže,  chlcbovník,  kokosová  palma,  ká- 
vovník, kakaovník,  indych,  bavlník,  tabák; 
mimo  to  jsou  M.  vlasti  hřebíčku  a  ořechu 
muškátového,  a  z  Amboiny  a  Bandských 
ostrovů,  na  něž  pěstování  těchto  rostlin  mo- 
nopolem bylo  omezeno,  zásoboval  se  cel^ 
svět  tímto  kořením,  nyní  však  přispívají 
mnohem  skrovnější  měrou  k  světovému  vý- 
těžku. Posléze  jest  tu  domovem  ořech  a  pepř 
betelový  {Piper  betle  L.),  jehož  listů  k  pří- 
pravě betelu  se  užívá.  Za  nejúrodnější  ze 
všech  ostrovů  prohlašuje  se  Buru.  Zvířensi 
jest  poměrně  chudá.  Obyčejně  M.  s  Novou 
Guinei  spojují  se  v  tak  zv.  Papujský  okres 
faunistický,  při  čemž  o  tvarech  východoasij- 
ských se  tvrdí,  že  sem  byly  uvedeny  člově- 
kem, spíše  však  možno  říci,  že  M.  tvoří  pře- 
chod mezi  zvířenou  východoindickou  a  novo- 
guinejskou.  Kdežto  pavián  černý  {Cynopithe- 
cus  niger),  jelen  moluoký  (Russa  molucensis\ 
cibetka  {Viverra  tangalunga)^  vepř  jelenovy 
(Babyrussa  alfurus)  a  některé  druhy  hrabošů 
na  původ  východoindický  ukazují,  spojují 
M.  dva  druhy  ssavců  vačnatých  a  divoký 
vepř,  také  na  Nové  Guinei  domácí,  opět 
úzce  s  tímto  ostrovem.  Je-li  ssavectvo  chudé, 
jest  za  to  ptactvo  značně  bohatší  a  rozma- 
nitější. Wallace  vypočítává  265  druhů,  z  nichž 
195  není  jinde  zastoupeno;  ostatek  ukazuje 
značné  příbuzenství  s  Nov.  Guinei.  Jsou  tu  za- 
stoupeni tabon  (Megapodius),  kasuár  {Casua- 
rius  galeatus),  rajky,  kolibříci  a  zejm.  papoušci, 
jichž  skoro  kaŽdý  větší  ostrov  má  nějaký 
zvláštní  druh.  Velmi  rozmanitý  je  také  hmyz 
a  zvláště  motýli  vynikají  velikostí  a  skvělo- 
stí  barev,  jako  málo  kde  na  zeměkouli. 
Okolní  moře  oplývá  hojností  ryb  a  jiných 
zvířat  mořských.  Obyvatelstvo,  čítající 
na  600.000  duší  (r.  1893:  396.294  ob.  počítá- 


Molva  vulgaris  —  Molybden.  535 

ných,  k  tomu  150.000—200.000  nepočítaných ,  Shetlandských  a  Orkneyských  ostrovů,  Is- 
domorodců  ve  vnitrozemí),  skládá  se  v  pod-   landu  a  Norska..  Br. 

statě  zAlfurů,  kteří  jsou  nejspíše  prabydli-  Molvloe  {Mollwit^^  ves  v  prus.  Slezsku, 
tcli  těchto  ostrovů,  a  z  přistěhovalých  Ma-  vlád.  obvod  Vratislav,  kraj  Břeh;  evangel. 
lajců,  Číňanů,  Arabů,  Evropanů  a  něco  Pa-  kostel,  výroba  lihových  nápojů  a  728  obyv. 
puů;  na  pobřeží  jest  obyvatelstvo  toto  silně  (1890).  Dne  10.  dub.  1741  zvítězil  zde  pruský 
mezi  sebou  pomíleno;  vyznáním  přiznává  se  král  Bedřich  II.  nad  vojsky  Marie  Terezie 
dílem  ke  křesťanství,  které  stále  se  Síří,  di-    (v.  Čechy,  str.  238 fl). 

lem  k  islámu,  velký  díl  však  jest  pohanský.  Moly.  v  řec.  báji  zázračná  bylina,  již  Odys- 
Výživu  opati^ujc  si  nejvíce  zemědělstvím,  seus  obdržel  od  Herma,  by  se  uchránil  před 
v  němž  vyniká  pěstování  koření,  vedle  toho '  nástrahami  Kirky;  měla  prý  černý  kořínek  a 
chová  něco  hovězího  dobytka  a  ovce  a  pro-   bílý  květ.  klk, 

vozuje  obchod  s  plodinami  domácími.  Stře-  Molybden,  prvek  kovový,  ze  vzácnějších; 
disky  obchodního  ruchu  jsou  Amboina,  Tcr-  značka  Mo^  atomová  hmota  96*0  (0  =  16). 
natě  a  Banda,  prohlášeiié  r.  1854  za  přístavy  Scheele  první  vyloučil  kysličník  molybdé- 
svobodné;  vyváží  se  koření,  ságo,  želvovina,  nový  (1778),  Hjclm  připravil  kovový  m.  (1782). 
tripang,  vosk,  káva,  kakao,  tabák,  za  to  pak  Prvého  studia  podrobného  dostalo  se  slou- 
přijímá  se  dobytek  hovězí,  konč,  rýže,  opium,  ceninám  m-ovým  Berzcliem.  M.  přichází  v  pří^ 
sůl,  tkaniny  zvláště  bavlněné,  zboží  železné, '  rodě  dosti  poskrovnu,  spoře  jako  trioxyd 
hrnčířské  a  j.  Administrativně  náleží  M.  AfoO,,  něco  hojněji  jako  nerost  wulfenit, 
ke  dvěma  residcntstvím,  Amboinskému  a Ter-  kterýž  jest  molybdénan  olovnatý  PbMoO^,  a 
natskému;  z  nich  však  toliko  prvé  zabírá  jen  ,  jako  molybdenit,  kterýž  jest  disulfid  m-u 
části  M-uk  Amboinu,  Ceram,  Buru,  Bandské  J/oS, .  V  skrovném  množství  sprovází  m.  ně- 
ostrovy,  souostroví  Jihovýchodní  a  Jihozáp.,  které  rudy  železné.  Kovový  m.  se  připraví, 
skupinu Timorlautskou,  Aru  a  Keiské  ostrovy,  když  trioxyd  redukujeme  v  prudkém  žáru 
kdežto  k  Ternate  počítá  se  také  kromě  M-uk  vodíkem  aneb  uhlím;  Moissan  provedl  re- 
sevcrních  díl  Celcbesu,  Sulskc  ostrovv  a  záp.  duKci  tu  v  peci  elektrické  (redukoval  dioxyd 
díl  Nové  Guinee.  Některé  ostrovy  (Ťcrnate,  mu  zuhleným  cukrem)  a  získal  m.  téměř 
Tidore,  Batjan)  mají  vlastní  panovníky  ovŠem  uhlíku  prostý.  Čistý  m.  má  hutnotu  9*01.  dá 
pod  vrchní  mocí  nizozemskou.  M.  byly  ob-  se  kovati,  pilovati  i  leštiti,  má  vzhled  mdle 
jeveny  r.  1512  od  Portugalců  částí  loďstva  lesklého  stříbra.  Za  obyčejné  teploty  na 
Albuquerquova  po  dobytí  Malaky  a  r.  1521  vzduchu  se  nemění,  za  teplot  vyšších  nabíhá 
založena  tam  osada.  Když  však  Portugalsko  barvami  jako  ocel,  při  600®  počíná  se  oky- 
octlo  se  r.  1580  pod  panstvím  španělským,  sličovati  v  trioxyd,  v  žáru  elektrické  peci 
zmocnili  se  r.  1605  M-uk  Hollanďané  a  uči-  taje.  Roztavený  pojímá  ochotně  uhlík,  čímž 
nivše  Amboinu  hlavním  sídlem  nizozemské  nabývá  té  tvrdosti,  že  rýpe  pak  sklo.  Poru- 
spoleČ.  Východoindické,  rozšířili  se  rychle  suje  se  jen  kyselinou  dusičnou  a  lučavkou 
po  celém  souostroví  a  založili  tam  několik  královskou.  Slitiny  m-u  s  některými  kovy 
tvrzi  (Victoria,  Willemstad  a  j.).  Obyvatel-  (stříbro,  hliník,  železo)  byly  sice  připraveny, 
stvo  trpělo  hrozně  obchodním  monopolem  ale  nemají  posud  technického  významu.  M. 
společnosti,  jež  na  př.  omezila  pěstování  co  do  chemické  povahy  podobá  se  nejvíce 
hřebičku  toliko  na  Amboinu  a  sady  ořechu  wolframu.  S  tímto,  s  chrómem  a  uranem  tvoří 
muškátového  na  ostrovy  Bandské,  ostatní  přirozenou  skupinu  prvků,*  šestou  v  Men- 
pak  plantáže  dala  nemilosrdně  zničiti.  Te-  dělejeva  periodické  soustavě.  Prvky  tam  pří- 
prve  od  r.  1863  na  Amboině  a  od  r.  1864  slušné  honosí  se  schopností  poskytovati  ně- 
na  Bandském  souostroví  odstraněno  to  ome-  kolik  kysličníků,  z  nichž  při  nejvyšších  ký- 
žení, arci  když  koření  toto  také  již  v  jiných  sličnících  m-u  a  wolframu,  repraescntujících 
krajinách  tropických  bylo  pěstováno.  Srv.  šestimocenství  kovu,  jest  vyslovená  tendence 
Wallace,  The  Malay  Archipelago  (Londýn,  tvořiti  složité,  komplexní  kyseliny.  M.  po- 
1872,  3  vyd.);  Bastian,  Indonesien  (sv.  i.  skytuje  několik  kysličníků,  zejména  Mo^O^, 
Die  Molukken,  Berlín,  1884);  Bokemeyer,  Die  MoO»,  MnO^.  Z  lí^ch  trioxyd  m-u  či  kyslič- 
Molukken  (Lipsko,  1888);  Martin,  Reiscn  in  nik  molybdenový  J/oOa  jest  nejstálejší  (zvaný 
den  Molukken  (Lejda,  1894).  p.       zhusta  kyselina  molybdenová).  Připravuje  se 

Volva  vulgaris  Flem.,nieň  předlouhý,  pražením  disulřidu  m-u  aneb  žíháním  molyb- 
nej větší  ryba  treskovitá  (z  čeledi  Gadi-  dénanu  ammonatého.  Prášek  bílý,  krystalli- 
ilae)  a  nejznámější  ze  tří  druhů  svého  rodu  cký,  ve  vodě  málo  rozpustný.  Příslušné  ky- 
(M.  Nilss.),  podobá  se  zcela  našemu  mníku,  seliny  molybdenové  H^MoO^  neznáme  ani 
od  něhož  se  liŠí  jen  větší  velikostí  (délka  bezpečně.  S  alkaliemi  poskytuje  trioxyd  m-u 
1 — 1'5  ano  i  2  m),  barvou  nahoře  Šedou,  tro-  soli, a  to  buďmolybdénany  jednoduché, 
chu  nahnědlou,  na  břiše  bílou,  a  pak  tím,  na  př.  molybdénan  sodnatý  Sa.,MoO^,  bez- 
že  má  veliké  zuby  v  dolejší  čelisti  a  na  ko-  pochyby  se  síranem  sodnatým  Nfl2'504. 10//,  O 
sti  radiičné.  Temné  ploutve  liché  mají  béla- ;  isomorfický,  aneb  póly  moly  bděna  ny,  soli 
vou  obrubu.  Žije  v  sev.  končinách  Atlant-  to  kyselin  komplexních,  na  př.  kysel,  dimolyb- 
ského  okeánu,  v  Severním  Německém  moři  dénové //a^/OjO-,  trimolybdénové //..Vo^Oio, 
a  v  záp.  Baltu,  zejména  v  hlubinách  při  skalná-  tetramolybdénové  HMo^O^^,  heptamolybdé- 
tých  pobřežích.  Maso  má  prý  chutnější  než  nové  H^Sfo-^O.,^.  Odpaříme-íi  roztok  trioxydu 
treska;  zejména  mnoho  jich  pochytají  rybdři    MoO^  v  ammoniaku,  pokud  jest  ammoniak 


536 


Molybdenit  —  Mombas. 


v  nadbytku,  vykrystalluje  molybdénan  am- 
in onatý  {NH^\MoO^,  jinak  získáme  hepta- 
molybdénan  ammonatý  (NH^\MotO^. 
4  H^O  jakožto  hranoly  bezbarvé,  monokli- 
nické,  kterí^ž  v  obchodu  zpravidla  šlovou 
prostě  molybdénan  ammonatý.  Sál  tato  roz- 
pouští se  bez  rozkladu  v  kyselině  dusičné, 
a  roztok  tento  jest  důležitým  zkoumadlcm  na 
kyselinu  orthofosforečnou  a  její  soli,  s  ni- 
miž v  roztoku  kyselém  (nejlépe  při  60®  až 
70*^)  dává  krystallickou,  citrónově  žlutou  ssed- 
linu  fostomolybdénanu  ammonatého 
(N/rjjPO, .  12  MoO^  .  4  H^O  (za  měněných 
okolností  i  jiná  sloučenství  se  pozorují).  Tím 
způsobem  lze  veškeru  kyselinu  fosforečnou 
z  roztoku  vyloučiti,  což  slouží  v  kvantitativní 
analysi.  Volná  kyselina  fosforaolybdénová 
H,PO^.  12  Aío  O^.  24  H^O  jest  ve  vodě  roz- 
pustná a  roztok  tento  sráží  roztoky  solí  dra- 
selnatých,  rubidnatých,  césnatých,  thallna- 
tých  i  ammonatých,  nikoli  však  sodnatých, 
dává  pak  mimo  to  s  roztoky  alkaloidů  vý- 
značné ssedliny,  čehož  rovněž  se  užívá  v  ana- 
lytické praxi.  Podobně  jako  s  fosforem  jest 
schopen  m.  i  s  křemíkem,  arsenem  i  s  iódem 
poskytovati  kyselin  komplexních,  na  př.  kys. 
silikomolybdénovou  Ht^iO^ .  12  MoO^ .  25  H^  O. 
Povlovným  působením  redukčních  prostředků 
v  trioxyd  MoO^  získá  se  dioxyd  m-u  MoO^ 
jakožto  látka  fialová,  v  kyselinách  barvou 
červenou  rozpustná.  Kysličník  Mo^O^  i  jemu 
příslušný  hydrát  Mo{OH)^  jsou  látky  černé. 
Redukujeme- li  MoO^  nebo  molybdénany  v  ky- 
selém prostředí  zinkem  nebo  cínem,  vzniká 
Yoztok  sprvu  sytě  modrý,  což  jest  význačná 
reakce  na  m.  v  tom  roztoku  existují  nestálé 
kysličníky  m-u,  jichž  složení  všelijak  se  udává, 
nelzeť.  jich  dobře  isolovati  pro  jejich  pro- 
měnlivost. Modrý  roztok  ten  záhy  hnědne, 
na  konec  černá.  Chloridu  m-u  MoCl^,  který 
by  odpovídal  trioxydu,  neznáme.  Pentachló- 
rid  m-u  MoCl^  vzniká  záhřevem  m-u  ve  chlóru. 
Prchají  červené  dýmy,  které  se  kondensují 
v  kapalinu  při  268®  vroucí  a  při  194*  tuh- 
noucí v  krystally  tmavozelené.  Vodou  se 
tento  chlorid  rozkládá  bouřlivě,  podobně 
jako  ostatní  chloridy  m-u:  MoCl^,  MoO^, 
MoCh.  Chloridy  m-u  ochotně  poskytují  oxy- 
ch  1  ó  r  i  d  v,  na  př.  žlutavý  oxvchlóricl  MO^Cl^ , 
fialový  Mo^O^Qq  a  zelený  MoOCly  Ze  sir- 
n  ý  ch  sloučenin  m-u  jest  důlcžit  disulíid  MoS^ 
čiii  přirozený  leštěnec  molybdenový,  jenž 
jest  východiskem  úpravy  sloučenin  molybde- 
nových. (Tento  nerost  pokládán  původně  za 
totožný  s  tuhou  a  zván  >molybdacna«,  od- 
tud jméno  prvku.)  Zaváděním  sirovodíku 
v  roztoky  molybdénanů  vzniknou  sul f ©mo- 
lybden any,  na  př.  sultomolybdénan  dra- 
sclnatý  K.MoS^,  OŠc. 

Molybdenit,  1  e š t ě n e c  molybdenový, 
krystalluje  v  destičkách  šestibokých,  nedo- 
konale vyvinutých,  jež  náležejí  nejspíše  sou- 
stavě šesterečné;  vedle  toho  bývá  hrubě  neb 
jemně  lupcnatý  a  vtroušený.  Má  barvu  olo- 
věně Šedou,  lesk  kovový,  vryp  nazelenale 
šedý.  Štcpnost  velmi  dokonalá  jde  směrem 
plochy  zpodové  alupónky  štěpné  jsou  ohebný. 


M.  má  tvrdost  pouze  1— iVji  jest  jemný  a 
na  omak  mastný.  Hustota  =  4-6— 4  9.  Jest 
sirník  molybdéničitý  MoS^  se  40-017.  ^* 
59*99  Mo,  M.  jest  častým  nerostem  na  loži- 
skách cínovcových,  na  př.  v  Krušných  horách 
českých  i  saských  (Cinvald,  Slavkov,  Altcn- 
berk,  Ehrenfriedersdorf),  v  Cornwallu  atd., 
i  v  jiných  horninách  krystallických.  Fr.Sl-lu 

Molyn:  1)M.  Pieterstarši,  malíř  a  ry- 
jec  hoUand.  (*  před  r.  1600  v  Londýně  — 
t  1661  v  Haarlemě).  R.  1616  přijat  do  haar- 
lemského  cechu  malířského.  Maloval  na  zá- 
kladě pečlivých  studií  hollandskou  krajinu 
oživenou  jízdou,  sedláky  a  p.  Nečetné  práce 
jeho  jsou  v  Louvrů,  v  Berlíně  a  j. 

2)  M.  Pieter  mladší,  syn  před.  (*  1643  — 
1 1701  v  Piacenze).  Byl  žákem  otcovým  a  ma- 
loval výjevy  lovecké  v  malebných  krajinách. 
Odebrav  se  do  Itálie  přestoupil  ke  katolictví 
a  proto  byl  oblíben  u  kléru.  Zobrazoval  s  ob- 
libou bouři  na  moři:  odtud  zván  Tem  pě- 
st a.  Obžalován  z  vraždv  své  ženy  odsouzen 
k  doživotnímu  žaláři,  ale  osvobozen  r.  1684 
vojskem  Ludvíka  XIV. 

Molza  Francesco  Maria,  básník  ital- 
ský (*  1489  v  Modeně  —  f  1544  t.),  odešel 
záhy  ri506)  do  Říma,  kde  studoval  poesií  a 
uměni  a  žil  hýřivě,  pročež  asi  povolán  byl 
nazpět  do  otčiny  (1511)  otcem,  který  chtě 
ho  odvrátiti  od  hýřivosti  chtěl  ho  ožcnitř 
s  Marií  di  Sartori;  ale  M.  nezdržel  se  dlouho 
v  Modeně,  nýbrž  již  r.  1516  opustiv  ženu  a 
čtyři  syny  odešel  znova  do  Říma,  kde  žil 
starým  způsobem.  Miloval  mnoho  pověstných 
žen  a  záletnic,  z  nichž  jednu,  Faustinu  Mcn- 
cini,  oslavil  v  básni  Ninfa  Tiberiana,  Později 
žil  v  Bologni  (1523—25)  a  pak  zase  v  Ř.ímě 
ve  službách  kardinála  Hippolyta  di  Medici. 
Vyděděn  otcem  a  zchudnuv  svojí  rozmaři- 
lostí i  Štědrostí  podporován  byl  kardinálem 
Alexandrem  Farnéským,  u  něhož  zemřel  pří- 
jicí.  Napsal  v  italštině  řadu  sonetů,  písni, 
stancí,  tři  burleskní  capitoli  {Capitolo  in  lodě 
d^  fichi  kommentoval  A.  Caro,  1539)  a  no- 
velly  v  prose,  pak  latinsky  clegic,  epi- 
grammy,  pojednání  proti  Lorenzovi  di  Me- 
dici, když  porušoval  sochy  Konstantinova 
oblouku  v  Římě.  Souborné  vydání  jeho 
>Poesie  volgari  e  latine«  vydal  Serassi  (Mo- 
dena, 1747  a  n.,  3  sv.),  kritické  připravuje 
Giosuě  Carducci;  >Novelle«  byly  nově  ti- 
štěnv  v  Lucce  1863,  kommentář  darův  v  Bo- 
logni r.  1861  a  v  Římě  r.  1889. 

Vnučka  jeho  TarquiniaM.  (•  1542  v  Mo- 
deně —  t  1607  t.)  vynikla  učeností  i  jako 
poetka  italská;  ovdověvši  po  ISletém  man- 
želství s  P.  Porrinem,  stala  se  dvorní  damou 
Lucrecie  a  Eleonory  ďEste.  Senát  římský 
udělil  jí  právo  měšfanské,  Torquato  Tasso  a 
Fr.  Patrizzi  byli  jejími  ctiteli.  Překládala  z  Pla- 
tóna. Verše  její  (madrigaly  a  epigrammy) 
byly  vydány  společně  s  aědovými. 

Mombas  (arab.  Mombasa,  suah.  Movitá), 
hl.  přístav  v  angl.  Vých.  Africe,  na  sev.-záp. 
od  Zanzibaru,  rozkládá  se  na  plochém  ostrově, 
spojeném  s  pevninou  hrází,  čímž  utvořeny. 
jsou  dva  hluboké  a  chráněné  přístavy,  nej- 


Mombin  —  Moment. 


537 


lepší  na  celém  vých.  pobřeží.  Mésto  skládá 
se  z  kamenných  domův  i  nuzných  chýší,  ma- 
jíc as  24.000  ob.,  nejvíce  Suahelců  a  Arabů, 
méné  Hindů  (Banianů),  v  jichž  rukách  jest 
téméř  veškcren  obchod.  Vyváží  se  hlavně 
kopra,  kopal,  slonovina,  gumma,  kukuřice; 
dováží  se  rýže,  perle,  železný  drát  a  j.  Pra- 
videlnou dopravu  zprostředkuje  »Rritish  In- 
dia Steam  Company«.  M.  spojen  jest  telegra- 
fem s  Malindi  a  kabelem  se  Zanzibarem.  Nyní 
zřizuje  se  traC  do  Ugandy,  jež  značně  již  ve 
stavbě  pokročila.  Na  j.  straně  města  zdvihá 
se  tvrz  Portugalci  vystavěná,  jichž  stavby 
nalézáme  i  v  okolí  M-u.  Za  panství  portu- 
galského v  Indii  bvl  M.  kvetoucím  městem, 
jsa  v  čilém  spojem  s  Arábií,  Sofalou  a  Indií. 
R.  1505  byl  zničen  portug.  guvernérem  indi- 
ckým Františkem  Almeidou.  Byv  znova  zbu- 
dován, musil  snášeti  časté  útoky  Portugalců, 
kteří  teprve  r.  1698  nadobro  zapuzeni.  Koku 
1740  poddal  se  imámu  maskatskému,  čímž 
přešel  jako  čásC  dědictví  v  moc  sultánů  zan- 
zibarských.  R.  1886  annektovalo  Německo 
v  blízkém  okolí  čásC  půdy,  z  čehož  vznikl 
konflikt  mezi  Něďeckem  a  sultánem  zanzi- 
barským,  zastupovaným  Anglií.  Spor  srovnán 
tak,  že  M.  přiřknut  Anglii,  pod  jejímž  pan- 
stvím nastává  mu  nový  rozkvět.  Nu. 

Mombin,  bot,  v.  Spondias. 

Mombny  viz  Gal d as  1). 

Momčllo,  jihoslovan.  dobrodruh  a  hrdina 
XIV.  stol.  Když  císař  Jan  Kantakuzenos  vedl 
boj  s  císařem  Janem  Palaeologem  o  trůn  ca- 
řihradský, poddala  se  mu  r.  1343  krajina 
Merope  na  horní  Ardě  v  pohoří  Rhodop- 
ském.  Velitelem  jmenoval  M-la  jako  soukme- 
novce  horalův.  Tento  M.  byl  dle  vypravo- 
vání samého  Kantakuzena  Bulhar;  utekl  z  Bul- 
harska pro  loupežnictví,  sloužil  ve  vojsku 
byzantinského  císaře  Andronika  na  bulharské 
hranici,  ale  dopustiv  se  nových  loupeží  na 
pomezi  vzdálil  se  do  Srbska,  kde  sloužil 
u  tehdejšího  krále  (později  care)  Štěpána  Du- 
šana, až  se  ke  konci  přidal  ke  Kantakuze- 
novi.  Nikéforos  Gregorás  vypravuje  o  M-vi, 
že  byl  smíšeného  původu  od  hranic  Bulha- 
rův a  Srbův,  loupežník  od  mládí;  později 
prý  byl  ve  službě  jednoho  vynikajícího  ře- 
ckého velmože,  ale  pak  zase  loupežník  na 
f  ecko-bulharském  pomezí,  až  se  poddal  Kan- 
takuzenovi.  Jako  náměstek  u  vnitra  Rhodopy 
shromáždil  okolo  sebe  vojsko  loupežnické, 
přes  5000  Bulharův,  Srbův  a  Rumunův,  věrně 
jemu  oddaných,  a  pilně  kořistil  z  boje  mezi 
Řeky  samými.  Císařovna  Anna,  matka  Jana 
Palaeologa,  udělila  mu  titul  > despoty «,  Kanta- 
kuzenos pak  vyšší  titul  >scvastokratora«,  ale 
on  nedržel  ani  s  jedněmi,  ani  s  druhými  a 
stal  se  samostatným  knížetem  v  Rhodopě. 
Sídlo  jeho  byla  Xanthia  na  jižním  úpatí  hor. 
Kantakuzenos  táhl  na  něho  na  jaře  r.  1344, 
ale  u  zřícenin  staré  Mosynopole  (u  Gjumur- 
džiny)  utrpěl  porážku  a  s  nouzí  se  sám  za- 
chránil z  bitvy.  Posléze  M.  zahynul  v  bitvě 
u  přímořského  města  Peritheoria  (nyní  zří- 
ceniny Buru-kalé)  počátkem  čna  r.  1345  proti 
Kantakuzenovi  a  spojenému  s  ním  emiru  smy- 


renskému  Omarovi.  Řekové  v  Peritheoriu 
pustili  do  bran  jen  M-va  bratra  Rajka  s  50 
muži.  M.  postavil  se  s  1500  muži  před  mě- 
stem, ale  od  Kantakuzena  a  Omara  zatlačen 
až  k  samé  zdi  městské.  Vojsko  jeho  tam  se- 
sedlo s  koní  a  bojovalo  pěšky,  až  M.  padl. 
Zbytky  jeho  lidu  se  poddaly.  I  Xanthia  se 
vzdala.  Vdova  M-va,  rodilá  z  Bulharska, 
odešla  s  dovolením  císaře  Kantakuzena  s  ma- 
jetkem svým  do  vlasti.  M.,  již  v  letopisech 
srbských  vzpomenutý  co  chrabrý,  silný  voj- 
voda,  podnes  je  opěván  ve  zpěvech  Bulha- 
rův i  Srbův.  Jeviště  junáckých  skutkův  jeho 
v  pověstech  přeneseno  bylo  do  míst,  jejichž 
jméno  upomíná  na  Peritheorion,  do  Pirdopu, 
Pirotu  a  Pirlitoru  v  Černé  Hoře.        KJk, 

Hom#mplil0  v.  Menúf. 

Mom#nt  (z  lat.  movimentum)  ve  fysice 
v  několika  významech: 

1.  Statický  m.  síly  vzhledem  k  bodu 
znamená  součin  z  velikosti  síly  (J)  a  velikosti 
kolmice  (p)  na  tuto  sílu  spuštěné,  tedy  f.p. 
M.  síly  statický  vzhledem  k  určité  rovině 
jest  obdobně  součin  z  velikosti  síly  a  kol- 
mice na  rovinu  z  působiště  síly  spuštěné. 
O  m-tech  sil  působících  na  určitý  bod  v  ro- 
vině platí  věta  Var  i  gno  nova:  Algebraický 
součet  momentů  složek  vzhledem  k  urči- 
tému bodu  v  rovině  těchto  sil  rovná  se  m-u 
jich  výslednice  vzhledem  k  témuž  bodu.  Vý- 
znam m-u  síly  vzhledem  k  bodu  má  také 
>síla  direkční«,  vlastně  m.  sily  direkční,  kte- 
rým nazýváme  maximální  m.  síly,  způsobu- 
jící pohyb  otáčivý,  a  to  vzhledem  k  ose  této  ro- 
tace. Značí-li  d  vzdálenost  středu  hmotného 
kyvadla  hmoty  M  od  jeho  osy,  jest  při  urych- 
lení tíže  ^  součin       Afgd 

direkční  silou  čili  direkČním  m-em  kývavého 
pohybu. 

2.  M.  dvojice  sil  měří  se  součinem  z  ve- 
likosti síly  (v  dvojici  působící)  a  ramene  dvo- 
jice (vzdálenosti  obou  rovnoběž.  sil  dvojice). 

3.  M.  setrvačnosti  při  pohybu  otáči- 
vém lze  definovati  jako  hmotu,  kterou  nutno 
ve  vzdálenosti  1  cm  od  osy  rozložiti  a  která 
hy  danou  hmotu  při  rotaci  úplně  nahradila. 
Živá  síla  čili  energie  pohybu  (v.  t.)  postup- 
ného dána  jest  součinem 

2  ' 

kde-  M  značí  hmotu  pohybujícího  se  tělesa, 
v  pak  postupnou  jeho  rychlost.  Chceme-li 
vyjádřiti  energii  pohybu  rotačního,  nutno 
rychlost  postupnou  v  nahraditi  rychlostí  úhlo- 
vou O);  jest  však  pro  kterýkoli  bod  tělesa 
při  rotaci  i;=  rw, 

kde  r  značí  vzdálenost  hmotného  bodu  od  osy. 
Vzorec  pro  energii  pohybu,  pro  jeden  bod,  po- 
změní se  tím  na      i 


.Vr»(D2 


a  pro  celé  těleso  na 


—  cú^  Zmr^. 
2 


Výraz  2^  mr  sluje  m-em  setrvačnosti.  M.  se 
trvačnosti  vzhledem   k  ose,  která  jde  stře- 


538 


Moment 


dcm  hmotným  (těžištěm)  tělesa,  jest  nej- 
menší. Pošinemc-li  osu  ze  středu  hmotného 
do  vzdálenosti  ď,  rovnoběžně  s  původním 
směrem  osy,  zvětší  se  m.  setrvačnosti  o  ve- 
ličinu Ma^f  kde  M  značí  hmotu  celého  tělesa. 
Proto  se  vyhledává  m.  setrvačnosti  jen  vzhle- 
dem k  osám,  jež  procházejí  středem  hmot- 
ným. Z  různých  těch  os  vynikají  tři,  tak  zv. 
hlavní  osy  setrvačnosti,  které  jsou  na- 
vzájem k  sobě  kolmý.  M.  setrvačnosti  vzhle- 
dem k  jedné  z  těchto  os  jest  největší;  jsou-li 
ostatní  dva  m-y  setrvačnosti  nestejný,  jest 
jeden  z  nich  ze  všech  m-ů  setrvačnosti  to- 
hoto tělesa  nejmenší.  Otáčí- li  se  kolem  prů- 
měru stejnorodá  koule,  jest  její  m.  setrvač- 

5 

kde  r  značí  poloměr  koule.  Otáčí-li  se  pra- 
voúhlý stejnorodý  rovnoběžnostěn  kol  osy, 
jdoucí  těžištěm  a  rovnoběžně  s  jednou  jeho 
hranou  a,  jest  m.  setrvačnosti 

kde  b  2l  c  značí  druhé  dva  rozměry  rovno- 
běžnostěnu. 

4.  Magnetický  m.  magnetu  jest  součin 
magnetického  množství  na  pólu  magnetickém 
a  vzdálenosti  obou  pólů.  (Viz  Magnet,  Mag- 
netismus.) 

5.  Magnetickým  m-em  uzavřeného 
proudovéhp  kruhu  nazývá  se  součin 
z  plochy  (P),  kterou  rovinný  proudovodič 
ohraničuje,  a  intensity  proudu  (i),  který  pro- 
bíhá vodičem.  Magnetické  působení  takového 
vodiče  rovná  se  účinku  magnetu,  jejž  na 
plochu  proudovodičc  kolmo  položíme  a  je- 
hož magnetický  m.  rovná  se  Pi.  nvk, 

M.  v  stavitelství  a  ve  strojnictví: 
a)  Statický  m.  Pojmem  tím  rozumíme 
součin  povstalý  velikostí  síly  (v  kilogram- 
mech  nebo  tunách)  a  vzdáleností  její  od  ji- 
stého bodu,  kterýž  nazýváme  pólem  mo- 
mentovým. Vzdálenost  síly  od  pólu  mo- 
mentového (kolmý  odstup)  vyjadřujeme  v  míře 
metrické  (metrech,  centimetrech  aneb  milli- 
mctrcch)  a  nazýváme  ji  ramenemmomcn- 
t  o  výra.  Tak  obdržíme,  dána-li  velikost  síly 
výrazem  P,  rameno  výrazem  e,  výraz  pro  m. 

Geometricky   vyjadřuje   statický  m.   dvojná- 


momentový  pól.  Směr  otáčení  dán  je  směrem 
působící  sily  a  polohou  pólu.  M-y  na  právo 
otáčející  zoveme  ty,  jež  mají  rotační  smysl» 
který  se  shoduje  s  pohybem  ručiček  hodi- 
nových, opačný  sluje  v  lev  o  otáčej  ícím. 
Podobně  jako  pro  jednu  sílu  lze  vyjádřiti 
m.  statický  pro  soustavy  sil  v  rovinách  pů- 
sobících: 

Mv  «=  Mp^  +  A//>2  i-  Mp^  +  . . .  Mpn. 
To  znamená,  že  m.  výslednice  roven  je  m-u 
síly  P,  více  m-u  síly  P,  atd.  m-u  síly  Pn 
(k  tc'muž-li  bodu  vztaženy).  Soustavy  sil  pro- 
storově působících  lze  rozkladem  sil  změniti 
v  soustavy  rovinné.  Pro  rovnováhu  musí 
v  soustavě  sil  býti  součet  m-ů  všech  sil  k  ji- 
stému bodu  vztažený  =  0.  Výrazu  momento- 
vého užívá  se  v  stavilelství  pozemním  i  vod- 
ním k  určování  konstruktivních  profilů  a  zove 
se  potom  také  prostě  m-em  ohybu.  Sta- 
tický m.  je  řádu  prvého.  Představíme-li  si 
velikost  plochy  jistého  geometrického  obrazce 
vyjádřenu  v  početních  jednotkách  a  zobrazí- li 
se  tato  veličina  jako  síla  délkou,  povstane 
vztahem  této  veličiny  k  jistému  bodu  m. 
plochy.  Ve  stavitelství* zvlášť  je  důležito 
ustanoviti  velikost  m-u  takového  k  těžišti 
plochy  průřezu  —  o  němž  platí  sada,  že  m. 
celéplochyvzhledem  ktěžištiroven 
je  n u  1 1  e.  V  soustavě  sil  lze  na  př.  při  pů- 
sobení v  trám  stanoviti  m.  stát.  k  libovol- 
nému bodu  tohoto  trámu  za  různé  soustavy 
sem  působících  sil.  Jen  jeden  z  nich  má  hod- 
notu největší  a  ten  sluje  m-em  maximál- 
ním. Při  hybných  břemenech  dlužno  pak 
z  maximálních  těch  hodnot  stanoviti  maxi- 
mum absolutní.  Maximální  m.  je  pak  při 
výpočtu  průřezu  trámu  důležitým  proto,  že 
rozhoduje  o  jeho  rozměrech.  M-y  lze  zobra- 
ziti dle  výrazů  geometrických  i  plochami. 
Plochy  ty  zovenic   plochami   momento- 


sobnou    plochu    trojúhelníka,    jehož    jednou 
stranou  je  velikost  síly  a  jehož  vrcholem  je 


v  v  m  i.  Za  jediné  síly  samotně  působící  v  trám 
je  obrazec  takový  dán  trojúhelníkem.  Tlak, 
jenž  způsobí  se  silou  v  operách,  slovc  re- 
akce. P.xb 

A  —  -     - - 
ab 

Výraz  pro  max.  m.  dán  hodnotou  maxim. 

Mx  ^  P .  -  ..  a  X. 
ab 


Momentni  planiatctr  —  Mommsen. 

Představiti  si  jej  lze  pofadnid  f;  inásobenpu   pro  prflřei  trojůhdnikA 
polární  vzdáleností.  Podohnž  jest  to  u  sou- 
stavy  nfkolika  ail.    Momentový  obraiec  je 

1^ 


li 


pak  polygonem,  Odsečka  jj.  ^  iji ,  col  do- 
kládá, ie  v  pr&řeiu  x,  vvskytujc  se  maxi- 
málnf  moment,  jtní  se  maže  opét  vyjádřiti 
polární  vzdáleností  a  odscčkou  rj,.  U  trámu 
prostého,  stejnoměrně  obtíženého  je  průřez, 
T  □čmž  se  maximum  m-u  vyskytuje,  u  pro- 
střed délky  svĚtlé.  Dána-li  pro  ten  případ 
hodnota  stejnoměrného  obtíženi  na  jednotku 
délky  velikostí  q,  je  max. 


M  = 


.?./', 


při  čeml  /  značí  délku  trámu.  Rovnice  ta  vy- 
jadřuje parabola. 

b)  Vyskytují  se  však  nejen  m-y  řádu  prvého, 
nýbrž  í  řádů  vySštch.  Všeobecné  lze  vý- 
raz pro  takový  m.  napsati: 
P,.x,t  -t-  P,.x,i  +  /-j.x,"  +  . . .  Z  Px»  .  .  .{1) 
Je-li  íi  =  1,  je  dán  řečený  již  m.  statický; 
je-li  11  =  2,  obdržíme  m. setrvačný.  PonÉ- 
vadi  sílu  P  moino  si  vždy  představiti  jako 
plochu,  a  ta  je  dána  výrazem  quadratickým, 
ie  v  početním  smyslu  m,  setrvačný  vŽdy 
hodnotou  4.  stupně  —  čili  ■!.  rozmóry.  Setr- 
vačný m.  v  početních  úkonech  znamenává 
se  obecně  piamcnem  J.  Graficky  moino  m. 
setrvačný  libovolné  plochy  stanoviti  metho- 
dou  Cullmannovou  nebo  také  methodou  Moh- 
rovou.  Dle  toho  pro  různé  průřezy  zvláSf  je 
důležitý  m,  setrvačný,  vztažený  k  ose  otáčecí, 
jcí  prochází  tííiStěm  —  čili  m.,  jak  říkáme, 
vzhledem  k  ose  neutrálně.  Pro  průřez 
čtyřiihelnikQ 


c)  Vzdálenost  nejkrajnéjlich  bodův  od  osy 
neutrálně  nazývejme  e.  Výraz  dám.  od- 
poru (obecně  také  zvaný  modulem  průřezu) 
a  ten  dá  již  dělením  J  délkou  e  jen  hodnotu 
kubickou  čili  hodnotu  3.  stupně.  Tyto  pojmy 
pro  stavitelství  jsoti  zvláitč  důležitý.  Lze  si 
snadno  představiti,  i e  moŽnc  " 
vyjádřiti  m-y  rozmanitého  v 
odvislo  jest  jen  na  exponen 
postrádají  pak  již  praktického  významu. 

d)  M.  virtuelnl  povstane  násobením  po- 
linu (dtílky)  nekonečně  malého  silou,  jeí 
v  směru  tohoto  polinu  působí.  Na  př.  poSIn 
Ts  a  sila  P  dá  virt. 

.!/=/■.  Í7. 
Výrazů  těch  používá  se  v  kinematickém  sta- 
noveni   podružných    vlivů    účinkujících    sil 
v  rozmanitě  složité  konstrukce  a  pak  i  v  stroj- 
nictví.  Sp. 

Komtntni  planlmstr  v.  lntet;rátor. 

MAmleri  [-mjfc|,  asi  >mumlalové«,  jest  pře- 
zdívka, jíž  se  dostalo  kol  r.  1818  mcthodi- 
stům  švýcarským ;  po  prvé  stalo  se  tak  v  ge- 
nevské  »Feuille  d'avis«  u  příležitosti  kázání 
C  Malanových  ve  Fcrneyi.  Přezdívají  takto 
posud  ve  Vaudsku  pferorStěným  protestan- 
tům. 


1)  M.  Theodor,  epigrafik, 
historik  a  numismatik  (•  1817  v  Gardingu 
v  Šlesviku),  studoval  filologii  a  práva  na 
univ.  v  Kielu,  v  1. 1844—47  podnikl  védceUé 
cesty  po  Itálii  a  Francii.  R.  1848  stal  se  pro- 
fessorem  římského  práva  na  univ.  v  Lipsku, 
r.  1852  přesídlil  se  v  těže  hodnosti  na  univ. 
v  Curichu,  r.  1854  přijal  professuru  ve  Vra- 
tislaví, kturou  od  r,  1858  zaměnil  s  profes- 
surou  starých  dějin  na  universitě  berlínské, 
kdež  mu  zároveň  s  Henzenem  bylo  svěřeno 
vedení  monumentálního  díla  >Corpus  inscrip- 
tionum  Latinarum*  (CIL).  Od  r.  1863,  kdy 
byl  vydán  svazek  první,  vyšlo  dosud  patnáct 
svazků.  R.  1873  by!  jmenován  stálým  tajem- 
nikem  král.  pruskě  .Akademie  věd.  Ilyl  také 
dlouhou  dobu  členem  poslanecké  sněmovny 
pruský.  "Uznávajice  velký  vědecký  význam 
Mův.   neniílieme   pixco  my  (uLhově  vysiu- 


510 


Momordica  —  Momotidae. 


vovati  toto  jméno  bez  trpkosti.  Svým  >pO' 
sldnim  Němcům  v  Rakousku^  (1897)  dal  M. 
nový  příklad,  že  někdo  může  býti  vynikají- 
cím v  oboru  své  vědy,  ale  při  tom  přece 
člověkem  hrubého  a  neuílechtilého  smýšlení. 
Svému  smýšlení  dal  výraz  formou,  jež  pře- 
kvapila svou  surovostí  {>rány  do  lebek  ce* 
sk^ch*)  (J.  Goll  v  »Čas.  Čes.  histor.«,  IV., 
str.  70).  Jsou  to  slova  plni  nenávisti  a  jedu, 
slova  pohrdání  k  Slovanům  a  k  jejich  kultur- 
nímu významu.  Na  tento  neslýchaný  útok 
M-ův  dostalo  se  mu  odpovědi  od  O.  Bal- 
zera,  professora  Ivovské  university,  od  J.  Pe- 
kaře a  Arn.  Denisa,  professora  university 
pařížské.  Z  důležitějších  spisů  M-ových  uvá- 
díme: De  coUefih  et  sodaliciis  Romanorum 
(Kiel,  1843);  Die  róm.  Tríbus  in  administra- 
tiver  Beiiehung  (Altona,  1844);  Oskisch  '  Stu- 
diett  (Berlín,  1845);  Die  unteritalischen  Dia- 
lekte (Lips.,  1850) ;  Inscriptiones  regni  Neapo- 
litani  Latinae  (t.,  1852);  Die  nordetruskischen 
Alphabete  (Curich,  1853);  Inscriptiones  confoe- 
derationis  Helveticae  Latinaě  (t.,  1854);  Ro- 
ni ische  Geschichtej  jejíž  tři  svazky  sáhaií  až 
do  bitvy  u  Thapsu  (r.  46  př.  Kr.V  První  vy- 
dání vyšlo  v  Berlíně  r.  1854—1856,  nyní  již 
vyd.  osmé  v  1.  1888—89;  čtvrtý  svazek  dosud 
nevyšel,  pátý  svazek,  obsahující  dějiny  pro- 
vincií od  Caesara  až  do  Diokleciána,  vyšel 
r.  1885.  Dějinám  jeho  právem  kritikou  bylo 
vytknuto,  že  M.  způsobem  nepřípustným 
vnáší  pojmy  moderní  do  poměrův  antických 
a  že  nedostál  nejpřednější  povinnosti  pra- 
vého historika  psáti  >sine  ira  et  studio«; 
Die  Stadtrechte  der  latinischen  Gemeinden 
Salpensa  u.  Afalaca  (Lipsko,  1855);  Die  róm. 
Chronologie  bis  auf  Caesar  (2.  vyd.  Berlín, 
1859);  Die  Geschichte  des  róm.  Múniwesens 
(t.,  1860);  Róm.  Forschungen  (t.,  1864,  1879, 
2  sv.);  Res  gestae  divi  Augusti  ex  monumentis 
Ancyrano  et  Apolloniensi  (t.,  1865,  2.  vydání 
1883);  Digesta  Justiniaui  Augusti  (t.,  1866 
až  1870);  kritické  vydání  Julia  Solina  (t., 
1864);  RÓmisches  Staatsrecht  (Lips.,  1.  a  2.  sv. 
1871--76,  3.  vyd.  1887—88;  3.  sv.  1887—88); 
Abriss  des  róm.  Staatsrechts  (t.,  1893);  Róm. 
Strafrecht  (t.,  1899).  —  Srv.  Zangemeister, 
Th.  M.  als  Schriftsteller  (Heidelb.,  1887).  JPk. 
2)  M.  Tycho,  bratr  před ešl.,  klass.  filolog 
něm.  (♦  1819  v  Gardingu  —  f  1900  ve  Frank- 
furtě n.  M.).  Studoval  klass.  filologii  na  uni- 
versitě v  Kielu,  v  1. 1846—48  konal  vědecké 
cesty  studijní  po  Itálii  a  Řecku,  od  r.  1864  byl 
ředitelem  gymnasia  ve  Frankfurtě  n.  M.  Roku 
1885  odešel  na  odpočinek.  Získal  si  veliké  zá- 
sluhy o  textovou  kritiku  Pindara  a  o  řec.  syn- 
taxi. Nejdůležitější  jeho  publikací  jest  kritické 
vydání  Pindara  (Berlín,  1864,  2  d.;  menší  vy- 
dání vyšlo  t.,  1866).  Dále  vydal  scholie  k  Pin- 
darovi  (Kiel,  1861;  Frankfurt,  1865  a  1867), 
podal  zdařilý  německý  metrický  překlad  té- 
hož básníka  (Lips.,  1846;  2.  vyd.  1853)  a  se- 
psal tato  důkladná  pojednání:  Pindaros.  Zur 
Geschichte  des  Dichters  u.  der  Parteikámp/e 
seiner  Zeit  (Kiel,  1845);  Parerga  Pindarica 
(Berlín,  1877).  V  obor  řecké  syntaxe  spa- 
dají:  Beitráge  \ii  der  Lehre  von  den  griech. 


Prápositionen  (seš.  1—3  Frankfurt,  1886—87; 
odd.  4.  Berlín,  1895).  Konečné  opatřil  kriti- 
cké vydáni  Shakespearova  Romea  a  Julie 
(Oldenburg,  1854)  a  sepsal;  Der  Perkins  — 
Shakespeare  (Berlín,  1854);  Die  Kunst  des 
Oberset^ens  fremdsprachlicher  Dichtungen  in*s 
Deutsche  (Oldenburg,  1868;  2.  vydání  Frank- 
furt, 1886).  Vj^. 

3)  M.  August,  bratr  předeŠl.,  klass.  filo- 
log něm.  (*  1821  v  Oldesloe).  Studoval  klass. 
filologii  v  Kielu,  r.  1848  stal  se  gymn.  uči- 
telem ve  Flensburce,  r.  1864  konrektorem 
gymnasia  ve  Šlesviku.  R.  1883  vstoupil  na 
odpočinek.  Jest  horlivé  činný  v  oboru  řec. 
klimatologie,  heortologic,  topografie  a  řec. 
a  řím.  chronologie.  Sepsal:  Rómische  Daten 
(Parchim,  1855);  Beitráge  ^wr  griech,  Zeit- 
rechnung  (Lips.,  1856);  Zweiter  Beitrag  ^ur 
Zeitrechnung  der  Griechen  u.  Rómer  (t.,  1859); 
Heortologie.  Antiquarische  Uhtersuchungen  uber 
die  stádtischen  Feste  der  Athener  (t.,  1864), 
poctěno  cenou  učené  společnosti  v  Gotin- 
kách;  2.  vyd.  vyšlo  pod  titulem:  Feste  der 
Stadt  Athén  im  Altertum  (t.,  1898);  Athenae 
Christianae  (t.,  1868);  Mittel^eiten.  Ein  Beitrag 
Xur  Kunde  des  griech.  Klimas  (progr.,  Šlcsvik, 
1870);  Griechische  Jahres^eiten  (t.,  1873 — 77, 
5  ses.);  Delphika  (Lips.,  1878);  Chronologie. 
Untersuchungen  uber  das  Kalenderwesen  der 
Griechen,  insonderheit  der  Athener  (t.,  1883); 
Uher  die  Zeit  der  Olympien  (t.,  1891).     Vy. 

Homordioa  L.,  m  o  m  o  r  d  i  k  a,  rod  rostlin 
2děložných  z  čeledi  tykvovitých  n.  dý- 
ň  o  vitých  (Cucurbitaceae),  obsahující  byliny 
lleté,  tenkoosé,  popínavé,  s  úponkami  proti- 
listými  a  s  listy  laločnatodlanitými.  Zlaté  n. 
bílé  květy  mají  tenkou  stopku  a  jsou  Idomé, 
kalichyi  5klaného  a  koruny  5dilné.  Samčí 
květ  má  3bratré  tyčinky  se  srostlými  praŠ- 
níky;  samicí  květ  má  3  neplodné  tyčinky, 
3klanou  čnělku  a  3pouzdrý  vajcčník,  z  něhož 
vyrůstá  hranatá,  bradavkami  posázená,  někdy 
mčkkoostnatá,  podlouhlá  a  při  uzrání  pružné 
se  pukající  bobule  se  smáčknutými  síťkované 
svraskalými  semeny.  V  Indii  Vých.  roste  a 
u  nás  za  okny  hojně  se  pěstuje  M.  balsamina 
L.  (m.  balsamka,  momordika  n.  židov- 
ská třešně),  jejíž  plody  namáčejí  v  dřevě- 
ném oleji  k  léčení  oznobenin;  i  sušená  vnať 
má  povahu  léčivou.  Pro  hořkou  povahu  ko- 
řenův  i  vnatí  užívají  v  Indii  M.  charantia  L. 
(m.  p  a  para)  jako  přísady  do  piva,  požíva- 
jíce jejích  zdravých  plodův  a  semen.    Děd. 

Hómos  (lat.  Momus),  v  řec.  báji  personi- 
fikace utrhačnosti.  M.  slulo  též  satyrské 
drama  Sofokleovo  a  Achaiovo.  M.  nazýván 
od  Kallimacha  bývalý  jeho  žák  Appolónios 
Rhodský,  když  s-j  od  něho  odloučiv  ne- 
přátelsky proti  němu  vystupoval.  klk. 

Momotidae,  čelcďmandelíků  piložo- 
bých,  jež  liší  se  od  mandelíků  Starého  světa 
zobákem  na  okrajích  zoubkovaným.  Zobák  je 
delší  hlavy,  lehce  zahnutý,  okolo  kraje  úst- 
ního jsou  tuhá  štětinovitá  pírka.  Křidla  dosti 
krátká  mají  4.  a  5.  letku  nejdelší.  Dlouhý 
klínovitý  ocas  má  10—12  per  rýdovacích. 
Běhák  jest  krátký,  nohy  kráčivé.   Sedmnáct 


Momotombo  —  Monada  541 

druhů  m-id  má  domov  v  jiho-amerických  •  žecím  rodem  Grimaldi.  Po  boku  knížete  státní 
lesích,  v  subtropickém  pásmu  mexickém  a  Selená  rada,  generální  guvernér  a  ředitel 
brazilském.  Žijí  jednotlivě  nebo  po  párech  policie;  tito  oba  mají  na  starosti  administra- 
vzdáleni  příbytků  lidských  a  živí  se  hmyzem.  ,  tivu.  Admin.  církevní  biskup  in  partibus, 
Momotus  brasiliensis^  momot  Mexičanů,  má  Má  celní  svazek  s  Francií.  Podnebí  podobné 
délku  těla  50,  křídel  17,  ocasu  28  cm.  Ozývá  jako  v  Mentone  (střed.  tepl.  v  zimě  10®  aŽ 
se  křikem.  Hojným  v  lesích  guayanských  a  '  12®,  v  létč  23®  až  25®),  pobyt  v  zimě  hledaný; 
perujských.  BŠe.       epidemie  jsou  zde  takřka  neznámy.  Lahoda 

Momotombo,   činná   sopka   v   republice  ,  podnebí  příznivá  pěstování  oliv,  oranží  a  ji- 
nicaragujské  v  střed.  Americe,  1830  m  vy- )  ného  jižního  ovoce;   krom  toho  není  jiných 
soka,  na  sevcrozáp.  břehu  jez.  Managuy,  do   produktů  rolnických.  Hlavním  pramenem  bo- 
něhoŽ  jeden  proud  lávový  tvoří  poloostrov,  i  hatství  pro  knížete  i  obyvatelstvo  jest  herna 
Momotus,  zool.,  v.  Momotidac.  v  Monte  Carlo.    industrie  nepatrná  omezuje 

MSmpol^ard  v.  Montbéliard.  i  se  na  výrobu  voňavek,  likérů,  umělé  hrnčíř- 

Momper  Jodocus,  malíř  a  ryjec  nízo-  ství  a  j. 
zemský,  řečený  mladší  (♦  1564  v  Antver- ,  Hlavní  město  M.  v  půvabné  poloze  na 
pach  —  t  1635  t.).  Je  nejvýznačnější  malíř  příkré  skále  nad  mořem,  silně  opevněné, 
tohoto  jména.  Učil  se  u  otce  Bartoloměje  ,  skládá  se  ze  tří  částí:  M.  neboli  staré  město, 
M-a  a  byl  v^  cechu  od  r.  1581,  starším  pak  s  rázem  středověkým,  Co nd amine  nově 
r.  1611.  Jeho  hornaté  krajiny  oživovali  po-  vybudované,  zde  stanice  dráhy  Marseille 
stavami  přátelé  M-ovi :  Brueghel,  Téniers  a  j.  Nlentone,  a  Monte  Carlo,  zimní  léčebná 
Obrazy  jeho  jsou  v  Madridě,  v  Drážďanech,  stanice  s  mořskými  lázněmi  a  skvostným 
v  '  Antverpách,  v  Amsterdame,  ve  Vídni,  kasinem  s  hernou.  Staré  město  má  starý 
v  Berlíně  a  v  Petrohradě.  ,  vévodský  palác,  v  jehož  sálech  a  galeriích 

Mompox,  Mompos,  hl.  m.  prov.  státu  Bo-  mnoho  uměleckých  památek.  Zahrady  s  te- 
lí varu  (republ.  kolumbijská),  na  pr.  rameni  rassami  v  podobě  amiithcatrů  chovají  krásné 
ř.  Magdaleny,  jež  sfalo  se  nesplavným,  čímž  exotické  rostliny.  Město  leží  blíže  Nizzy,  ob- 
město  značně  pokleslo.  Založ,  byvši  r.  1539  klopeno  bujnou  jižní  vegetací.  Malý  přístav, 
v  příhodné  poloze  pro  obchod  vnitrozemský,  Z  doby  římské  jsou  velkolepé  zříceniny 
mělo  Čilou  výrobu  šperků  a  lihových  nápojů.  '  v  blízké  vsi  la  Turbie.  Vládnoucí  rod  Gri- 
Nyní  se  hlavně  pěstuje  tabák.  Čitá  7775  ob.  maldi  držel  panství  r.  1450  pod  svrchova- 
(1870),  ností  španělskou,  od  r.  1641  pod  francouz- 

Momus,  myth.,  v.  Mómos.  skou.  Francie  anncktovala  Nizzu,  pak  získala 

Mona  v.  Anglesey.  i  Mentone  a  Roccabrune  za  náhradu  4  milí. 

Monaci  [-áčij  Ernest  o,  filolog  a  lingui-  fr.  Nyní  vládne  s  titulem  prince  Albert  Gri- 
sta  ital.  (♦  1834  v  Sorianě  u  Říma),  badal  i  maldi.  —  Srv.  Boyer  de  Sainte-Suzanne  »La 
hlavně  v  dějinách  literatury  italské,  proveng.,   principauté  de  M.«.  H^k. 

špan.  a  portugalské;  je  nyní  professorem  no-  Honactinellidae  jest  řád  hub  křeme- 
volatinských  literatur  na  universitě  římské,  nitých,  který  má  jednoosé  jehličky  buď 
Uveřejnil  řadu  textů  odnášejících  se  k  ději-  ;  v  těle  zvířecím  roztroušené,  nebo  do  roho- 
nára  těchto  literatur,  tak:  C//yř^/ť/rťiwmflřicíť/«  Ivých  vláken  uložené.  U  zkamenělých  bývají 
disciplinati  deir  Umbria  (»Rivista  di  filologia  !  jehličky  v  horninách  roztroušeny,  což  jejich 
romanza*,  1872);  H  Can^oniere  portoghese  ^  určováni  ovšem  velmi  stěžuje.  Známy  jsou 
della  Blbl,  vaticana  a  //  Can\.  portogh.  Bran-  již  ze  silurského  útvaru  a  dosud  jsou  hojně 
cuti-Colocci  (Halle,  1875 — 80;  2.  sv.);  //  Can-  zastoupeny  v  mořích.  Silurský  rod  Clima- 
\omere  Chigiano  (s  L.  Moltenim;  Bologna,  '  co5;?owgia  má  jehličky  v  rovnoběžných  řadách, 
1878);  //  mistero  di  Santa  Agnese  (fototyp.  j  spolu  spojené  jinými,  na  přič  položenými, 
reprodukce;  Řím,  1880);  Testi  antichi  pro-  !  Oiona  má  v  rohovitých  vláknech  jehličky 
ven^ali  {t.,  1SS9);  Facsimili  di  manoscritti  an-lpoáoby  špcndlíkovité  a  vrtá  do  skořápek 
tichi  (t.,  1881  a  n.).  Jiná  důležitější  pojednání  i  živočichů  mořských  chodbičky  rozvětvené, 
jeho  jsou:  Da  Palermo  a  Bologna  (»Nuova  |  Počíná  jurou  a  dosud  žije.  Malé,  jednoduché 
Antologia«,  1884);  Sulle  divergence  dei  Can^  |  jehličky  má  Reniera,  podobně  jurou  počína- 
Tonieri  italiani  (»Paměti«  Akad.  dei  Lincei,  jící.  ópetionella  má  jehličky  velké,  jedno- 
Íiim^\%Z^)\  Sulla  classifica\ione  deimanoscritti  duché  a  rovnoběžně  do  svazků  podélných 
della  Divtna  Comedia  (t.,  1888);  SulV  Álbabi-    seřazené.  Pa. 

lingue  della  Vaticana  (t.,  1892)  a  j.  R.  1872  ]  Monada  (z  řec.  iiovág,  jednotka)  jest 
založil  s  L.  Manzonim  a  E.  Stengelem  »Ri-  výraz,  jehož  užívají  ponejvíce  filosofové,  ač 
vistu  di  filologia  romanza*,  jež  se  později  |  i  mathematikové  jej  uvádějí.  Euklid  ve  svých 
(1878)  proměnila  v  »Giornale  di  filol.  ro-  »Elementech€  skládá  číslo  z  jednoteřk  (^x 
manzac  a  r.  1884  v  »Studi  di  filologia  ro-  iiováóoiv) ;  z  těchto  povstává  mnohost.  V  Py- 
manza«.  Šda.       thagorove    filosoficko -mathematické    nauce 

Monaoo  [mónako],  malé,  samostatné  kní-  stojí  monas  (novág)  naproti  dyas  {dvoíg)^ 
žectví  na  Rivieře  di  ponente,  nyní  na  území  jednota  proti  mnohosti  věcí  vůbec.  Pla- 
města  t.  jm.,  omezené,  má  21*8 /cm*  a  15.180  tón  jmenuje  své  idee  m-mi  či  henadami 
ob.  (1888),  nejvíce  Francouzů  a  Italů,  katol.  vy-  (henas).  Ve  filosofii  znamená  m.  atom  na- 
znání.  Jest  to  neomezená  dědičná  monarchie,  daný  duševností.  Koncepce  tato  vyškrtá  se 
která  jest  už  po  několik  století  ovládána  kní-   u  Giordana  Bruna  (v.  t.)  a  pak  jmenovitě 


542 


Monadelphia  —  Monadiny. 


u  Lei  bn  i  ze  (v.  t.),  kde  pomysl  nehmotného 
prvku  vnitřností  opatřeného  rozvinut  v  celý 
systém,  t.  zv.  monadologii. 

Monadelphia,  jed  no  brat  rst  v  o,  v.  Lin- 
néova  soustava. 

IConadlna,  skupina  nálevníků  bičfko- 
vitých  (Mastigophora),  žijících  v  stojatých  a 
hnijících  vodách.  Tělo  jejich  jest  malinké,  pra- 
videlné nahé  a  amoeboidni.  Na  předu  těla  mají 
jeden  veliký  bičík  a  1 — 2  menší  bičíky  vedlejší, 
otvor  ústní,  je-li  vůbec,  umístěn  na  basi  bi- 
číku. Jícnu  nemají.  Množí  se  dělením  podél- 
ným a  příčným  aneb  tvořením  zárodků,  což 
se  děje  v  stavu  encystace,  a  při  tomto  druhu 
množení  se  též  někdy  vyškytá  konjugace 
jednotlivých  zárodků.  Někteří  chovají  v  těle 
plátky  chrom atoforové  (Dinobryon,  Uroglena), 
Hlavní  čeledi  sem  náležející  jsou:  1.  Rhi\o- 
mastigina,  která  nemají  otvoru  ústního;  bi- 
číky jsou  1 — 2.  Mají  stadia  bez  pseudopodií, 
ale  zřídka,  pravidelně  jsou  to  formy  amoe- 
bovité,  alespoň  v  některém  stadiu  života,  a 
tu  přijímají  potravu  pseudopodie;  jinak  mají 
potravní  vakuolu.  Hlavními  zástupci  jsou  ro- 
dy: Mastigamoeba  Schulze,  která  bývá  ve 
stavu  lezoucím  amoebovitém  i  ve  stavu  plo- 
vacím, při  němž  panožky  jsou  po  většině  za- 
taženy: nejhojnějším  druhem  jest  3/.  aspera 
Schulze.  Ciliophrys  Cienkowský  má  rovněž 
stadia  s  pseudopodiemi  a  bez  nich.  Dimorpha 
mutans  Gruber  jest  forma  velmi  maličká. 
Všechny  3  rody  přicházejí  v  sladkých  vo- 
dách evropských.  2.  Cercomonadina  mají  tělo 
velmi  malinké,  ovální  nebo  do  délky  prota- 
žené; zadní  konec  jeho  se  poněkud  amoebo- 
vitě  pohybuje,  na  předním  konci  jest  bičík, 
namířený  ku  předu,  a  na  basi  bičíku  jest  po- 
travní vakuola.  Množí  se  v  stavu  pohyblivém 
podélným  dělením  a  v  stavu  encystovaném 
tvořením  zárodků.  Hlavními  zástupci  této 
čeledi  jsou:  Herpetomonas  Kent.,  parasitující 
v  zažívací  rouře  a  krvi  různých  zvířat.  Množí 
se  podélným  dělením,  fí.  muscae  Burn.  cizo- 
pasí  v  zažívacím  ústrojí  mouchy.  Cercomonas 
Dujardin  s  2  druhy:  C.  crassicauda  Duj.  s  ně- 
kolika vakuolami  na  předu  nebo  po  stranách 
těla  a  s  bičíkem  poněkud  ztlustlým.  C.  inte- 
stinalis  Lambl  parasituje  v  zažívacím  ústrojí 
rozličných  bezobratlých  i  obratlovců,  také 
u  Člověka.  Oikomonas  Kent.  má  uprostřed 
těla  několik  kontraktilnich  vakuol.  Množí  se 
příčným  dělením  aneb  tvořením  zárodků. 
Hojný  v  stojatých  vodách  evropských  a  se- 
veroamerických. 3.  Heteromonadina  mají  tělo 
malé,  průsvitné,  bezbarvé,  s  jedním  hlavním 
bičíkem  na  předu  těla,  a  těsně  vedle  tohoto 
jsou  umístěny  1 — 2  menši  bičíky  vedlejší. 
Často  tvoří  kolonie,  a  tu  bývají  na  zadním 
konci  těla  opatřeny  stonkem.  Množí  se  po- 
délným dělením.  Na  basi  hlavního  bičíku  vy- 
bíhá čásf  těla  ve  zvláštní  výběžek,  zvaný  pe- 
ristom.  Tento  jest  zvláště  patrný  u  rodu  An- 
thophysa  Bory.  Dále  sem  náležejí  rody:  Monas 
Ehrnbg.,  pravidelně  volný,  Dendromonas^X.QÍn, 
Dynobryon  Ehrnbg.  a  Uroglena  Ehrnbg.  Tato 
má  jediný  druh  U.  volvox  v  sladkých  vodách 
evropských.  M.Bbr. 


Monadiny  (A/ondíi/n e^eZopf),  skupina  nej- 
nižších jednobuněčných  organismů  povahy 
spíše  živočišné,  ukazující  jistou  příbuznost 
s  pravými  s Užovkami  [^Mjxomycetes^  My- 
cetoioa),  s  nimiž  je  Zopf  v  jednu  větší  sku- 
pinu (Mycetoioa  v  širŠ.  sm.)  spojil.  Kdežto 
slizovky  téměř  výhradně  jen  z  odumřelých 
látek  žijí,  M.  valnou  většinou  jsou  praví  a 
někdy  zhoubní  parasíti  v  rozličných  vodních 
rostlinách,  zvláště  řasách.  Těžisko  života 
u  všech  M-in  spočívá  v  nahé  buňce,  nadané 
pohybem  amoeboidním  a  tvořící  často  na 
obvodu  těla  tenounké  vtažitelné  panožky 
(pseudopodie)  na  způsob  těch,  jaké  mají 
pravé  slunivky  {Helio^oá),  V  tomto  stadiu 
amoebovitém  přijímají  M.  svou  potravu ;  na- 
mnoze jsou  to  části  odumřelé  plasmy  buněk 
parasitem  napadených  a  umrtvených.  V  jed- 
notlivých případech  bylo  pozorováno  splý- 
vání dvou  neb  tří  jedinců  v  jednu  poněkud 
větší  vícejadernou  amoebu,  rovnající  se  raor- 
fologicky  plasmodiu  Myxomycetů.  Kdežto 
však  u  těchto  organismů  splývání  amoeb 
jest  konstantní,  plasmodium  pak  vždy  mo- 
hutně vyvinuto  bývá  a  v  této  fási  největší 
čásC  života  probíhá,  jest  u  M-in  splývání 
amoeb  nahodilé,  nikoli  nutné  a  snad  častěji 
pomíjející  tím,  že  splynutím  povstalá  amoeba 
opět  záhy  se  rozděluje.  U  některých  M-in 
při  přechodu  ze  stavu  odpočinku  do  stavu 
pohyblivého  před  amoebovitým  stadiem  na 
krátko  předchází  stav  zóospory,  u  jiných 
zóospor  není.  Dle  toho  rozděluje  Zopí  veš- 
keré M.  ve  dvě  skupiny:  M.  zóospor ické 
{Monadineae  i^oosporeae)  aM.  azóosporické 
(Monad.  a^oosporeae),  K  oněm  náležejí  fády: 
Pseudosporeae  s  rody  Colpodella^  JPseudospora, 
PtotomonaSf  Diplophysalis ;  Gymnoeoccaceae 
s  rody  Gymnococcus^  Apkelidiutriy  Pseudospo- 
ridium  a  Protomyxa ;  Fiasmodiophoreae  s  rody 
Piasmodiophora  a  Tetramyxa.  K  těmto 'počítá 
Zopf  řády:  Vampyrellaceae  s  rody  Vampyrelli- 
dium,  Spirophora,  Haplococcus,  Vampyrella, 
Leptohrys,  Ěudyomena  (?) ;  Bursullineae  s  ro- 
dem Bursulla;  Monocystaceae  s  rody-  Myjca- 
strum  a  Etjteromyxa,  které  však  dalšího  pro- 
zkoumání velmi  potřebuji.  M.  azóospori- 
cké s  jedné  strany  těsně  se  připojují  ku  pra- 
vým kořenonožcům  {Rhi^opoda),  k  nimž 
také  jakožto  nejnižší  zástupci  opět  nověji 
kladeny  bývají,  s  druhé  strany  však  právě 
pro  nedostatek  zóospor  řadí  se  k  jedné  sku- 
pině Myxomycetů,  totiž  ku  tak  zv.  Soro- 
phoreám  a  pak  ku  Labyrinthulám  (^viz 
Slizovky);  naproti  tomu  M.  zóosporické 
představují  jakýsi  typus  forem  zaujímajícich 
střední  postavení  mezi  nálevniky  bičí- 
ko vitými  (Mastii^ophora)  a  mezi  kořeno- 
nožci  {Rhiiopoda).  Někteří  je  kladou  nověji 
z  části  mezi  nejnižší  Flagelláty.  Pomíjející 
stadium  zóosporové  u  nich  silně  připomíná 
Myxomycety  ze  skupin  Endosporeae  a  JSxo- 
sporeae.  Ve  stavu  odpočinku  tvoří  M.  t.  zv. 
cysty;  k  tomu  cíli  plasmatické  těleso  (často 
uvnitif  buňky  hostitele!  ustane  v  pohybu, 
zaokrouhlí  se  a  vyloučí  kolem  sebe  tenkou 
blánu.  Zbytky  potravy  pak  nahloučí  se  upro- 


Monadologie  —  Monarchie.  543 

títřed  nebo  častéji  při  slěné.  Takové  cysty  2)  M.,  hl.  m.  před,,  rozkládá  se  při  kanálu 
dlouho  neodpočivají,  nýbrž  plasma  jich  roz-  Ulsterském,  na  trati  Belfast-Enniskillen,  čí- 
padnc  se  ve  více  amoeb  (M.  a^oosporeae)  tajíc  2938  ob.  (1891).  Je  sídlem  biskupa;  má 
nebo  zoospor  (M.  loosporeae),  které  blánu  bisk.  seminář,  průmysl,  školu,  soud.  dvůr; 
obyčejně  na  více  místech  protrhnou  a  ven  čilý  obchod  s  plátnem  a  s  obilím.  Nu. 
vystoupivše  odplavou  neb  odlezou,  aby  do  Honaolilia,  planetoida  objevená  18.  list. 
nových  buněk  hostitele  vnikly.  Zmíněné  1397  Villigerem  v  Mnichově.  Střední  jas- 
tenkoblané  cysty  jmenuji  se  také  rozmno- 1  nost  v  opposici  13-5.  Označení  rŠJí.  Gs. 
žovacími    cystami    a   jsou    dozajista   homo- '     «_  .  .  ^^ 

logické  se  zóosporangiemi  řas  neb  řasohub.       Monaohlnm  v,  Mnichov. 
Za  určitých  okolnosti  (zvlášf  na  zimu)  tvoří,      von  Honakov  Konstantin,  lékař  něm. 
však   M.  ještě  jiný  druh  cyst,  t.  zv.  trvalé !  (♦  1853  Vrt  Vologdě  na  Rusi).  R.  1868  natu- 
cysty.    V  tom  případě  bud  blána  cysty  jest  I  ralisoval  se  v  Curichu,  lékařství  vystudoval 
jednoduchá  a  jenom  o  něco  tužší  než  u  roz-   v  Curichu,  v  Mnichově  a  v  Berlíně,  jsa  Žá- 


množovacích    cyst,    anebo   skládá    se    ze   2 
i  více  volně  v  sobě  vězících  obalů  často  ne- 


kem  zvi.  Eberthovým  a  Hitzigovým.  Ř.  1885 
se  habilitoval  a  r.  1894  stal  se  prof.  pro  ne- 


stejné tlouštky  a  skulptury,  při  čemž  z  pra-  moci  nervové,  anatomii  a  pathologii  mozku 
vidla  (ač  ne  vždycky)  nejvnitrnější  blána  v  Curichu.  Napsal  zvláště  Gehtrnpathologie 
bývá  též  nejsilnější.  Žopf  pokládá  tuto  nej-  (1897)  a  velmi  Četné  práce  odborné, 
vnitrnější  blánu  se  svým  obsahem  za  sporu;  Honald#0o]li  [-deski]  Giovanni,  mark- 
homologickou  s  výtrusy  vyšších  Myxomycet  rabe,  milostnik  královny  Kristiny  Švédské, 
(Endosporeaé)  i  rozeznává  tudíž  u  M-in  roz-  pocházel  ze  šlechtické  rodiny  z  Ascoli.  O  smrti 
množovací  cysty  č.  zóocysty  a  sporocysty. ,  jeho  v.  Kristina  1).  Srv.  anonymní  Rela- 
Jako  důvod  uvádí  podivný  druh  Enteromyxa  '  tion  de  la  mort  de  M.  (Pař.,  1701). 
paludosa,  u  něhož  v  každé  cystě  trvalé  více  Monarda  L.,  za vr nutká,  rod  rostlin  py- 
tlustoblaných  výtrusů  se  utvoří.  Nicméně  skaty ch  z  podčeledi  Monardeae,  obsahující 
třeba  ještě  vyčkati  dalších  výzkumů  o  En- ,  vytrvalé  byliny  s  listy  pilovitými  a  s  květy 
teromyxe.  Více  obalů  na  trvalých  cystách  velikými,  šarlatovými  n.  nachovými.  Čítá  asi 
některých  M-in  povstává  tak,  že  se  plasma  7  druhů  v  Sev.  Americe  domácích,  jednot- 
čas  od  času  vždy  o  trochu  od  stěny  odtáhne  |  livé  i  v  Čechách  pro  ozdobu  pěstovaných, 
a  novou  blánu  vyloučí,  což  se  několikrát  z  nichž  má  M.  ^i/ix^^a  L.,  z.  šarlatová,  v  Ka- 
opakuje.  Při  prvním  odtažení  ode  stěny  od- 1  rolině  domácí,  velmi  vonný  list,  pročež  se  ho 
dčluje  se  potrava  stranou  od  plasmy  a  leží  v  Americe  a  v  Anglii  užívá  místočaje  (os  v  eŽ- 
pak  v  podobě  chuchvalce  mezi  první  a  dru-  ský  čaj).  Hořkým  lupením  z  M.  Jistulosa  L., 
hou  stěnou  sporocysty.  Po  delším  odpočinku  z.  nachové,  léčí  se  zimnice.  Žluté  kvéty  na 
resp.  přezimování  trvalá  cysta  klíčí  tím,  že  j  dolením  pysku  červeně  tečkované  má  M. 
obsah  se  ve  2  až  mnoho  částí  rozdělí,  kte- \  punctata  L.,  z.  tečkovaná,  rozšířená  z  Vir- 
réžto  na  více  místech  blánu  (neb  více  blan)  ginie  aŽ  do  Texasu,  poskytující  léčivou  vnaC 
provrtají  a  v  podobě  amoeb  nebo  zóospor    i  olej  {herba  et  oleum  Monardaé).  Děd, 

ven  vyniknou.  Největší  praktickou  důležitost  Monardeae,  zavrnutkovité,  podčeled 
z  M-in  má  velmi  škodlivá  na  řepce  Plasmo-  xosIWtí  pyskatých,  obsahující  vedle  rodu 
diophora  Brassicae  Wor.  Srv.  W.  Zopf,  Die  typického  hlavně  známější  rod  Salvia  (v.  t.) 
Pilzthiere  oder  Schleimpilze  (Schcnk's  Handb. ,  a  Rosmarinus  (v.  t.).  Děd. 

d.  Botanik,  III.  sv.).  Ič.  HonaroMánl,  ve  staré  církvi  stoupenci 

MonadolOffie  (řec.)  znamená  nauku  o  mo-  božské  jednoty  (monarchie)  a  protivníci  učení 
nadách.  Obzvláště  označována  bývá  slovem  o  trojici  božské.  Byli  to  vesměs  haeretikové, 
tím  soustava  Leibnizova  (v.  t.).  '  kteří  v  Kristu  viděli  jenom  člověka  nebo  ve 

Monady,  skupina  nálevníků  bičikovitých,  jménech  Boha  Otce  a  Boha  Syna  pouze  mo- 
V.  Mo  na  din  a.  difikace  téhož  Boha  (modalisté).    Tčrato  vv- 

Monag^han  [monegen]:  1)  M.,  hrabství  čítali  jejich  protivníci,  že  dle  učeni  toho  Buh 
v  irské  prov.  Ulsteru,  sousedící  s  Meathem,  Otec  sám  jakožto  syn  na  zemi  trpěl.  Od- 
Louthem,  Armaghem,  Tyronem,  Fermaghem  tud  kacířská  jména  jich  theopaschité  (deo- 
a  Cavanem,  má  1294  km-  rozlohy.  Povrch  passiáni)  a  patripassiáni. 
jeho  jest  na  sev.-záp.  a  vých.  kopcovitý  Monarohie  (řec.)  jest  taková  forma  státu, 
(nejv.  382  m),  pokryt  četnými  jezírky,  z  nichž  kde  vládní  moc  spočívá  v  rukou  jediné 
největší  je  Mackno.  Hlavní  řeky,  Finn  a  osoby,  vykonávající  vládu  vlastním  jmé- 
Blackwater,  spojeny  jsou  kanálem  Ulster-  nem.  Osoba  ta  jest  monarchou,  panovní- 
ským,  jenž  celé  hrabství  rozděluje  na  dvě  kem,  mocnářem,  vladařem,  suverénem,  ze- 
části.  Na  sev.-záp.  jsou  ložiska  kameno-  mépánem,  regentem.  Nezáleží  na  tom,  zda 
uhelná,  ale  dobývání  uhlí  se  nevyplácí;  půda  se  nazývá  panovník  císařem,  králem,  kniže- 
sama  je  v  nižších  krajích  úrodná,  v  kopcích  tem  či  jinak.  Při  republice  naproti  tomu 
příliš  vlhká.  Vedle  chovu  dobytka  a  bravu  spočívá  vládní  moc  buď  v  rukou  jisté  třídy 
pěstuje  se  hlavně  len;  hlavním  průmyslem  s  vyloučením  ostatních  tříd  lidu  (aristokra- 
je  plátennictví.  Avšak  obyvatelstva  ubývá,  ciej  nebo  v  rukou  celého  národa  (demokra- 
Proti  200.442  ob.  z  r.  1841  bylo  r.  1891  toliko  cie).  Při  obou  těchto  formách  státu  jest  pa- 
86.206  ob.  Hrabství  dělí  se  na  5  baronií  a  1  nujícím  subjektem  vždycky  stát.  Vladař  jest 
25  obcí.  i  tenkráte,  když  vykonává  moc  jménem  vlast- 


544 


Monarchomachové  —  Monbuttové. 


ním,  pouze  orgánem  státu.  Dle  toho,  zda 
je  trůn  v  jisté  rodině  dědičný,  či  se  obsa- 
zuje volbou,  dělí  se  m.  na  dědičnou  avo- 
lební.  Kromě  toho  dělíme  m-ii  na  abso- 
lutní, kde  lid  nemá  pražádného  účastenství 
ve  vládě,  a  na  obmezenou  m-ii,  kde  lid 
neb  )  zástupci  jeho  spolupůsobí  v  pracích  zá- 
konodárných a  někdy  i  vládních.  —  Srovn. 
Pražák,  Rakouské  právo  ústavní,  čásť  I., 
2.  vyd.  1900. 

Honarohomaoliové  (řecky),  protivníci 
monarchie,  označení  skupiny  francouzských, 
skotských  a  španělských  spisovatelů  z  konce 
XVI.  stol.,  kteří  bojujíce  proti  absolutní  mon- 
archii zasazovali  se  o  svrchovanost  lidu,  tak 
ŽJ  byli  zákopníky  moderní  demokracie.  Srv. 
R.  Treuman,  Die  Monarchoraachen  (Lipsko, 
1895). 

MonaSy  ve  filosofii,  v.  M o  nadá. 

Honas  Ehrenbg.,  rod  nálevní ků  bičí- 
k ovitých  {Mastigophora) ,  zástupce  oddílu 
Hettromonadina  ze  skupiny  Monadina.  Má 
tělo  kulaté  nebo  ovální,  až  0'03  mm  dlouhé, 
volně  se  pohybující  neb  na  nějaký  čas  upev- 
něné nitko  vitým  výběžkem,  vycházejícím  ze 
zadního  konce  těla,  při  čemž  vysílá  krátké, 
pseudopodiovité  výběžky.  Jádro  jest  v  přední 
polovici  těla,  po  straně  těla  bývají  uloženy 
1 — 2  kontraktilní  vakuoly.  Nejhojnějším  v  ev- 
ropských sladkých  vodách  jest  druh  M.  gut- 
tula  Éhrnbg.  s  tělem  kulatým  o  průměru 
0015— 002  mm,  AÍ.Bbr, 

Monasoaoaae,  řád  jednoduše  organiso- 
vaných  hub  vřeckatých  (Ascomycetes),  sa- 
profytických,  s  podhoubím  přehrádkovaným, 
rozvětveným,  tvořícím  konidie  a  vřecka,  jež 
povstávají  na  koncích  vláken  houbových, 
jsouce  později  obrůstána  vlákny,  tvořícími 
kolem  nich  obal.  Výtrusy  v  menším  neb  vět- 
ším počtu  uvnitř  vřecek,  jednobuněčné.  Sem 
náležejí  rody:  MonascuSy  Helicosporangtum  a 
Papulospora,  Monascus  van  Tieghem  má  pod- 
houbí hojné,  rozprostřené,  bavlnovité,  vřecka 
kulatá  neb  elliptická,  mnohovýtrusná.  Sou- 
vislý obal  splétá  se  z  vláken,  jež  vyrůstají 
pod  vřeckem  ze  stopky.  Výtrusy  kulaté.  Ko- 
nidie jednoho  neb  dvojího  druhu  na  konci 
houbových  vláken  jednotlivě  neb  v  řetízkách, 
jednobuněčné.  Tři  druhy  ve  střední  Evropě. 
Tmavopurpurový  Monascus  purpureus  Wen., 
jenž  vedle  vřecek  a  komedií  tvoří  též  oidie  a 
chlamydospory,  slouží  v  Číně  a  na  Jávě  k  bar- 
vení rozličných  pokrmů,  na  př.  rybiček  zv. 
»makasar<.  Barvicí  hmota,  známá  v  Číně  pode 
jménem  ángquac,  tvoří  purpurový  prášek 
neb  též  purpurově  zbarvená  zrnka  rýžová. 
V  té  formě  přichází  též  obchodem  na  Jávu. 
Vařená  rýže  rozestře  se  na  talířích,  po  ochla- 
zení přidá  se  k  ní  néco  práškovitého  áng- 
quacu  a  postaví  se  na  nějaký  čas  do  sklepa. 
Rýže  zbarví  se  krásně  purpurově.  Barvivo, 
které  se  původně  nalézá  v  houbových  vlák- 
nech, fluoreskuje  zeleně  (jako  eosin).      Ič, 

Monasous  v.  Monascaceae. 

IConasterzyska,  okres,  městečko  v  Ha- 
liči na  řece  Koropieci,  stanice  stát.  dráhy 
(Stanislawow-Huáatyň),  hejtra.  Bučač,  má  se 


statkovým  obvodem  4615  ob.  (1890),  z  nichž  je 
4022  pol.,  477  rusín.,  77  něm.,  řím.-katol.  a  řec- 
kat  far.  kostel,  pěkný  zámek,  poŠtu,  telegraf, 
vojen,  posádku,  stát.  továrnu  na  tabák,  pi- 
vovar a  lihovar.  —  Okresní  soud  M.  má 
34.902  obyv.,  z  nichž  je  20.797  rusín.,  13.801 
pol.  a  256  něm.  (1890). 

Le  Honastler,  m.  ve  franc.  depart.  Haute 
Loiře,  arrond.  Le  Puy,  má  2133  (jako  obec 
3759)  obyv.  (1891).  Má  jméno  od  opatství  ze 
VII.  stol.  Zbytky  starých  hradeb;  prádelny, 
mlýny,  parní  pily. 

Mónastlr:  1)  M.,  Mistir,  přístav  na  vých. 
pobř.  Tunisu,  na  jihových.  od  m.  Túiíisu, 
má  9000  ob.,  z  nichž  1000  Francouzů,  Mal- 
fanů,  Italův  a  Řekův.  Jest  obklopen  krás- 
nými zahradami  a  obehnán  silnými  hradbami; 
ovládán  je  tvrzí.  Má  13  mešit  a  8  zaují.  Na 
blízkých  ostrůvcích  umělé  jeskyně,  snad  pů- 
vodu foinického.   V  starov.  slul  Ruspina. 

2)  M.  (Toli-M.)  v.  Bitol. 

Monastýr  (z  řecko-lat.),  v  církvi  východní 
klášter  (v.  t.). 

Monazit  vyskytuje  se  vždy  v  jednoklon- 
ných krystallech  tvaru  zpravidla  tabulk ovi- 
tého dle  orthopinakoidu  a  často  též  dle 
plochy  této  dvojčatně  srostlých,  buď  zarost- 
lých (m.  v  užším  smysle)  aneb  narostlých 
(turnerit).  Štěpnost  je  dokonalá  dle  plochy 
zpodové,  méně  dokonalá  dle  orthopinakoidu. 
r=5— 5V„  /f  =  4'9— 5-25.  M.  má  barvu  hně- 
dou, do  červena,  až  hyacintovou  neb  žlutou, 
lesk  slabě  mastný  (m.  lesku  až  démantového 
sluje  turnerit).  Jest  normálným  orthofos- 
řorečnancm  zemin  vzácných :  (Ce,  La,  JDi) 
PO^.  Roztápí  se  obtížně,  v  kyselině  chloro- 
vodíkové neúplně  se  rozpouští.  M.  zarostlý 
v  pegmatitech  byl  nalezen  též  v  Čechách 
u  Písku  a  u  Sušice;  ve  velkých  massách  jest 
m.  zarostlý  v  pegmatitech  augitických  a  ne- 
felinických  syenitů  v  již.  Norsku,  dále  v  Sev. 
Americe  (sev.  Karolina,  Virginia).  Narostlé 
krystally  m-u  (turneritu)  jsou  známy  z  mi- 
nerálních loŽisk  alpských:  Le  Puy  v  Dau- 
phine, Caveradi,  Lercheltini  atd.  Konečně 
vyskytuje  se  m.  v  náplavech,  na  př.  v  dé- 
mantových píscích  brazilských,  zlatých  ryžích 
sibiřských.  Na  místech,  kde  m.  se  nachází  ve 
velkých  massách,  těží  se  pro  výrobu  vzác- 
ných zemin.  Fr.Sl-k. 

Monbnttové,  Mangbattové,  zvaní  též 
Guru-Guru,  národ  ve  vnitrozemí  střední 
Afriky,  obývající  na  horním  toku  konžské 
pobočky  Uelle  mezi  3— 4*^  s.  š.  a  28— 29*  v.  d. 
v  krajině  velmi  úrodné  a  výborně  zavlažo- 
vané, jež  oplývá  sady  banánovými,  háji  palmy 
olejné  a  j.  plodinami.  Území  jejich  zabírá 
10-12.000  /fm*,  počet  jejich  odhaduje  Schwein- 
furth  na  1,000.000  duši.  Jak  tělesným  vývo- 
jem, tak  i  svými  obyčeji  liŠí  se  M.  od  svých 
sousedů,  Ponílských  černochů  na  sev.  i  od 
Bantů  na  jihu,  obyčejně  pak  bývají  prohla- 
šováni za  kmen  původu  núbického.  Obličej 
jejich  prozrazuje  poněkud  typ  semitský  zvlá- 
ště vyčnívajícím  zahnutým  nosem,  pleť  jest 
kávově  hnědá,  mnohdy  světle  žlutá,  svalstvo 
méně  vyvinuto  než  u  sousedních  Ňam-Ňamů, 


de  Moncada  —  Moncel. 


545 


vlasy  hojné,  poměrné  dlouhé,  ale  vlnaté  a 
kudrnaté  jako  u  černochů,  časem  dosti  světlé, 
vousy  taktíž  poměrně  husté.  Muži  nosí  šat 
velmi  volný,  sáhající  od  prsou  ke  kolenům 
a  upevněný  provazcem  kol  boků,  a  hotoví 
si  jej  z  lýka  jakéhosi  fikovníku  a  barví  jej 
obyčejně  na  červeno,  tak  2e  se  potom  po- 
dobá hrubému  suknu;  naproti  tomu  ženy 
chodí  úplně  nahý  až  na  úzký  šat  v  předu 
zrobený  z  látky  nebo  listí,  ale  rády  malují 
si  télo  černou  barvou.  Lalůšky  ušní  obojí 
pohlaví  si  provrtává  a  nosí  v  nich  malé  dře- 
věné kolíčky.  Tetování  jest  obecné.  Zvláštní 
péči  věnují  muži  i  ženy  úpravě  vlasů;  při- 
dávajíce ke  svým  ještč  vlasů  cizích,  splé- 
tají je  ve  válcovitý  vrkoč,  jenž  vzadu  trčí 
šikmo  vzhůru;  muži  nosí  na  něm  válcovité 
nebo  Čtverhrané  klobouky  slaměné,  zdobené 
chocholem  z  peří,  ženy  ozdobují  jej  hřebeny 
a  jehlicemi.  Za  zbraň  užívají  oštěpů  s  udi- 
covými hroty,  řidčeji  luků,  mimo  to  krát- 
kých mečů,  dyk  a  nožů  srpovitč  zahnutých, 
konečně  velkých  čtverhraných  štítů  dřevě- 
ných. Chatrče  monbuttské  podobají  se  spíše 
západoafrickým ;  nejsou  kuželoví  té,  nýbrž 
šrstiboké  nebo  čtverhrané  s  velikou,  pře- 
klenutou střechou ;  stavěny  bývají  velmi 
obratně  a  vynikají  rozsáhlostí;  sídlo  pohla- 
vára Munzy  obsahovalo  síně  až  50  m  dl., 
20  m  šir.  a  16  m  vysoké.  Vesnic  a  měst  ne- 
mají, nýbrž  bydlí  po  rodinách  na  samotách. 
Výživu  opatřuji  si  většinou  lovem,  proná- 
sledujíce horlivě  slony,  buvoly,  antilopy,  di- 
voké vepře,  kdežto  zemědělství  jest  úplné 
zanedbáno.  ncboC  pěstují  jen  banány,  sladká 
zcmčata,  durru  a  sbírají  různé  hlízy  divoce 
rostoucí;  polní  práce  přísluší  ženám,  kdežto 
muži  zabývají  se  lovem  a  válkou.  Z  domá- 
cích zvířat  chovají  toliko  kury,  psy  a  vepře, 
Žijící  ve  stavu  polodivokém.  Nejmilejší  však 
potravou  jest  jim  lidské  maso  a  aby  si  je 
opatřili,  podnikají  pravé  honby  na  své  sou- 
sedy jižní.  Lidojedství  jejich  přesahuje  vše, 
co  v  té  příčině  dosud  bylo  seznáno  u  ná- 
rodů afrických.  Maso  padlých  nepřátel  roz- 
děluje se  hned  na  bojišti,  suší  se  a  dopra- 
vuje domů,  zajatci  pak  odhánějí  se  jako  do- 
bytčata a  propadají  jeden  po  druhém  kani- 
balismu; děti  jako  zvláštní  pochoutka  ucho- 
vávají se  pro  stůl  pohlavárů.  K  masitým 
pokrmům  pojídají  jakousi  kaši  z  durry.  Ale 
přes  hrozný  kanibalismus  stojí  M.  co  do 
vzdělanosti  mnohem  výše  než  všickni  jejich 
sousedé,  jmenovitě  v  činnosti  průmyslové; 
v  pracích  kovářských  jsou  pravými  mistry, 
dále  vyrábějí  dobré  práce  hrnčířské,  ač  ne- 
znají kola  hrnčířského,  dělají  pevné  a  pěkné 
čluny,  vyřezávané  nářadí  a  pletou  pěkné  ko- 
šíky. Státní  zřízení  je  monarchické  a  dobře 
organisováno.  Jsouce  od  sousedních  černochů 
úplně  rozdílní  a  od  nich  nenáviděni,  drží  M. 
pevně  dohromady.  Panovník  obklopuje  se 
jakous  posvátnosti  a  vše,  čeho  se  dotkne, 
pokládá  se  za  posvátné;  dav  různých  hodno- 
stářů, rádců  a  strážců  osobních  stále  ho  ob- 
klopuje. Knížata  požívají  velkých  výsad  a 
mimo  obchodní  monopol  ze  slonoviny  a  mědi 

Ottftv  Slovník  NauCný,  «v.  XVII.  42  I901. 


dostávají  ještě  určitý  díl  sklizně.  Koncem  let 
sedmdesátých  rozděleni  byli  M.  na  pět  ma- 
lých států  pod  zvláštními  náčelníky;  od  té 
doby  stalo  se  území  jejich  kořistí  arabských 
otrokářů.  Velikého  vlivu  požívají  také  kněží 
hlavně  pro  své  čáry  a  věštění.  O  nábožen- 
ských názorech  M-ů  jest  málo  známo,  jen 
tolik  je  jisto,  Že  uctívají  boha,  jenž  sídlí 
v  nebesích  a  zove  se  »Ner«.  Při  dosažení 
dospělosti  provádí  se  pravidelně  obřízka. 
V  manželství  je  zvykem  neobmezené  mnoho- 
ženství,  přes  to  v^k  postavení  ženy  je  mno- 
hem neodvislejší  a  samostatnější.  —  Srv. 
Schweinfurth,  ím  Herzen  von  Afrika  (Lips., 
1874,  2  sv.);  Junker,  Reisen  in  Afrika  (Vídeň, 
1889).  p. 

de Honoada  [monkádaj  don  Francisco, 
hrabě  z  Osonv,  vojevůdce  a  historik  špan. 
(*  1586  ve  Valcncii  —  f  1635  při  obléhání 
pevnosti  Gochu  u  Cleve).  Vyšel  z  proslulé 
rodiny  katalonské,  stal  se  stát.  a  voj.  radou, 
vyslancem  ve  Vídni  a  nejv.  hofmistrem  in- 
fantky  Kláry  Eugenie.  Jmenován  guvernérem 
nizozemským  stal  se  tam  (1633)  generalissi- 
mem vojska  Španělského.  M.  sepsal  podle 
Muntanera  cenné  dílo  historické  Expedicion 
de  los  Catalanes  y  A*-agon€ses  contra  Turcos 
y  Gríegos  (Barcelona,  1623,  a  řada  vydání; 
též  v  21.  sv.  Biblioteca  de  autores  espaňo- 
les,  Madr.,1852). 

Honoalleri  [monkaliérij,  m.  v  Ital.  pro  v. 
turinské,  na  j.  od  Turina,  stanice  trati  Tu- 
rín-Alessandria,  s  odbočkou  do  Pinerola, 
má  3472  (jako  obec  11.379)  ob.  (1881),  krá- 
lovský hrad  s  galerií  podobizen,  oblíbené  sí- 
dlo kr.  Viktora  Emanuela  I.,  meteorol.  sta- 
nici, divadlo,  lyceum,  gymnasium,  krásné 
villy;  elektrárnu,  výrobu  zápalek,  cihelny  a  j. 

Honoalvo  [-kalvoj,  m.  v  ital.  pro  v.  ales- 
sandrijské  (Piemont),  stanice  trati  Asti-Ca- 
sale  Monferrato,  má  2969  (jako  obec  4338) 
obyv.  (1890),  gymnasium,  technickou  školu 
a  býv.  klášterní  kostel. 

Monoeau  Dnhamel  v.  Duhamel  Du- 
monceau. 

Monoel  [mons*  Ij  Theodore  Achille 
Louis,  hrabě,  fysik  řranc.  (*  1821  v  Paříži  — 
1 1884  t.).  Sotva  dokončil  studia,  vydal  Traité 
de  perspective  mathématique  (Pař.,  1839)  a 
podnikl  pak  r.  1843  vědecké  cesty  po  jižní 
Evropě,  jež  popsal  v  díle:  De  Venise  á  Con- 
stanthiople  á  travers  la  Grece  (Pař.,  1846), 
načtž  zabýval  se  po  výtce  meteorologií  a 
elektřinou.  Stal  se  pak  inženýrem-ekktrikem 
při  správě  pošt  a  telegrafův  a  členem  rady 
pro  zdokonalení  telegrafie.  Vynalezl  a  se- 
strojil mnoho  přístrojů,  jako  na  př.  anemo- 
graf  elektrický,  elektro-automatický  regulá- 
tor tempcratury,  první  tiskařský  telegraf, 
clektr.  zaznamovatcl  hudebních  improvisací. 
Také  o  thcorii  samé  pracoval  velmi  pilné, 
zvi.  o  elektromagnetech,  o  změně  intensity 
článků,  jejich  elektromot.  síle  a  j.  a  theorii 
elektřiny  věnoval  většinu  svých  prací,  z  nichž 
uvádíme:  Théorie  des  éclairs  (Paříž,  1854); 
Exyosé  des  applications  de  Vélectricité  (t., 
1853—54),  doplňováno  co  rok  počínaje  od 

35 


546  de  Moncey  —  Mondsee. 

1857;  Revue  de.<  appUcations  de  rélectricité;  šité  et  sur  les  moyens  de  plaire  (173S)]  Obser- 
Notice  sur  Vappareil  de  Ruhmkorff  {t.,  1855);  vations  pour  servir  á  Vhisioire  des  gens  de 
Études  du  magnetisme  et  de  Vélectromagné-  lettres  Jjui  ont  vécu  dans  ce  siecle  řl751),  ně- 
ťtsme  (t.,  1858);  Études  des  his  des  courants  kolik  kusů  divadelních  a  pak  povéstnou  par- 
électriques  (t,  1860);  Traité  théorique  et  pra- 1  odii  Histoire  des  chats  (1727).  Souborná  díla 
tique  de  télégraphie  électrique  (t.,  1864);  Re-  M-ova  vyšla  několikrát  v  X Vlil.  stol.,  >Ocu- 
cherches  sur  les  meilieures  conditions  de  con-  vřes  choisies*  v  Paříži  1801,  2  sv.,  »Contes« 
struction  des  électro-aimants  (t.,  1871);  Dé-  s  úvodem  Octava  Uzanne  t.,  1879.  Sld. 
tennination  des  éléments  de  cotstruction  des  ^  Mončak  v.  Buncak. 
électroaimants  (t.,  1874);  Recherches  sur  la  Mondamin,  jemný  škrob  kukuřičný. 
conductibilité  électrique  des  corps  médiocrement  Mondeg^O,  řeka  v  portug.  prov.  Beiřc, 
conducteurs  (t,  1876);  Le  Téléphone  (t,  1878);  i  vzniká  na  východ,  svahu  Scrry  da  Estrella, 
Véclairage  électrique  {ii.t\%19)\  Le  microphone,  ^^VtfiroMi  obtéká,  a  plynouc  směrem  jihozá- 
le  radiophone  et  le  phonographe  (t.,  1882);  La  I  padním  vstupuje  u  Coimbry  do  velmi  úrod. 
musique  histoňque  s  F.  Boudoinem  (t.,  1885).  roviny  beiramarské.  Blíže  města  Figueiry  da 
Srv.  Ed.  Becquerel,  Notice  sur  les  travaux  Foz  vlévá  se  Širokým  ústím  u  mysu  téhož 
de  Th.  du  M.  (»Compt.  rend.  de  TAcad.  ávis  '  jm.  do  Atlantského  okeánu,  ukončujíc  225fr»»i 
sc.«,  1884).  I  dlouhý  tok,  jenž  v  délce  80  km  je  splavný. 

de  Honoey  [monséj  Bon-Adricn  Jean-  Hlavní  přítoky  jsou  Dáo  s  pravé  a  Alva  a 
not,  vév.  z  Conegliana,  maršál  franc.  (♦  1754  '  Ceira  s  levé  strany, 
v  Monceyi  —  f  1842  v  Paříži;.  Vstoupil  pat-  Hon  Di#a  [món  dié],  řrc,  můj  Bože! 
náctiletý  do  vojska,  stal  se  velitelem  praporu  '  Mondonedo,  m.  ve  španěl.  prov.  Lugo 
myslivců  kantaberských  (koncem  roku  1792),  |  v  Galicii,  na  pobř.  řece  Masmě,  čítá  10.391 
účastnil  se  v  následujících  dvou  letech  vá-  oby  v.  (1887).  Sídlo  biskupa,  kathedrála  ze 
léčných  operací  s  armádou  západopyrencj-  stol.  XII.,  starý  klášter,  koželužství  a  kraj- 
skou, v  níž  se  stal  velícím  generálem  r.  1794,  i  kářství. 

kdy  podrobil  též  celou  Biscayi,  přivodiv  tím  '  Hondonvlll#  JcanJosephCassanca, 
mír  basilejský  (1795).  Pak  velel  11.  divisi  |  hudební  skladatel  franc.  (♦  1711  —  f  1772). 
v  Bayonně  a  15.  v  Lyoně,  ale  sesazen  Di-  •  Vzdělal  se  jakožto  houslista,  řídil  v  Lilie 
rektoriem  pro  podezření  z  royalismu  (1797)  koncerty  a  koncertoval  pak  s  velikým  úspé- 
a  reaktivován  teprve  r.  1799.  Po  18.  bru-  chem  v  Paříži.  Také  jeho  skladby,  solahou- 
mairu  (9.  list.  1799)  přidal  se  k  Napoleonovi, ,  šlová,  tria  a  kusy  klavírní,  byly  velmi  oblí- 
jejž  provodil  do  Itálie  s  20.000  muži  od  ar- 1  beny.  Rovněž  jako  skladatel  oper  vynikl 
mády  rýnské,  a  vyznamenal  se  u  Marenga  a  •  svého  času  a  od  něho  byly  dávány:  Isbé 
Rovereda.  R.  1804  stal  se  maršálem  a  pak  (1742);  Le  Carneval  du  Parnasse  (1749);  7T- 
vévodou  z  Conegliana.  Ve  Španělích  dobyV /o«  et  r Auroře  (1753);  Daphnis  et  Alcimadure 
Pamplony,  vtáhl  s  Muratem  do  Madridu,  (1754),  ke  kteréž  opeře  napsal  také  toxt; 
marné  obléhal  Valencii  a  kryl  ústup  krále  Le^  fétes  de  Paphos  Ti  758);  Psyche  a  Theseus 
Josefa.  Na  to  oblehl  Saragossu,  ale  odvolán.  (1765).  —  Srovn.  Gaiibert,  Cassanea  de  M. 
Poněvadž   nesouhlasil    s  výpravou    na   Rus,    (Narbonne,  1856). 

nechán  doma  a  svěřeno  mu  velení  záloze;  MondoVl,  m.  v  ital.  prov.  Cuneo  (Pie- 
teprve  r.  1814  stal  se  druhým  velitelem  Ná-  mont),  při  ř.  Elleru,  pr.  přítoku  Tanara,  na 
rodní  gardy  pařížské  a  t.  r.  jmenován  pai-  trati  Bastia -Cuneo  a  Fossano-M.,  má  10.302 
rem.  Vyzván  byv  předsedati  soudu  nad  mar-  (iako  obec  17.902)  oby  v.  (1881).  Dělí  se  na 
šálem  Neyem,  zřekl  se  toho  proslulým  listem;  dolní  a  horní  část.  Tato  zaujímá  starý  hrad, 
upadl  proto  v  nemilost,  zbaven  úřadů  a  uvěz-  překrásný  palác  biskup.,  kathedrálu  z  r.  1450, 
něn  v  pevnosti  hamské  (1815).  Po  roce  vrá-  i  kdežto  dolní  čásť  (Breo,  Borgatto,  Pian  della 
ceny  mu  hodnosti,  r.  1819  zasedl  opět  mezi  Valle  a  Carassone)  jest  průmyslová  a  ob- 
pairy  a  povolán  k  velení  9.  divise;  r.  1823  chodní.  M.  jest  sídlem  biskupa;  má  gymna- 
poslán  se  4.  sborem  do  Spaněl  (Katalonie),  sium,  lyceum,  techn.  ústav,  techn,  školu, 
kdež  přivodil  kapitulaci  Minovu.  R.  1833  na-  3  veř.  knihovny.  Továrny  na  hedvábí,  stroje, 
stoupil  posléze  místo  správce  Invalidovny  na  papír,  hliněné  zboží.  Rodiště  fysika  Bec- 
po  marš.  Jourdanovi.  caria.    Dne  21.  dub.  r.  1796  byl  tu  poražen 

Mondova,  bývalé  hlav.  m.  severoameri-   rak.  generál  Beaulieu  francouzským  gen.  Mas- 
ckého  státu  Coahuily,  sev.  od  Saltilla,  čítá    senou  a  Augereauem.  Nu. 

4236  obyv.  (1883).  Východišté  trati  do  Pie-  Hondsee:  1)  M.,  jedno  z  nejkrásnějších 
dras  Negras  a  Aviles.  Veliká  prádelna  na  jezer  alpských  vůbec  a  Solné  komory  zvláSf. 
bavlnu.  na  úpatí  Schafoergu   a   Drachensteinu.    Má 

de  Honcrif  [monkrifj  Francois  Aug.  14*4  km^  plochy,  jest  10*6  km  dlouhé,  až 
Paradis,  spisovatel  frc.  (*  1687  v  Paříži  —  22  km  široké  a  68  m  hluboké.  Přijímajíc  od- 
t  1770  t.),  byl  veselý  a  vtipný  společník,  toky  jezer  Zellerského  a  Ferschlského  od- 
hlcdaný  ve  vysoké  společnosti;  dostalo  se  téká  samo  do  jezera  Attersee.  Je  bohato  na 
mu  množství  sinekur  a  stal  se  členem  Aka-  pstruhy  a  štiky  a  v  okolí  jeho  je  množství 
demie  r.  1733.  Napsal  některé  písně  a  ro-  rozkošných  letních  sídel, 
mance  vtipné  i  lehké,  dále  romány:  Les  2)  M.,  okres,  městečko  v  Hor.  Rakousích, 
dmes  rivales  (1738);  Les  aventures  de  'Zébňde  ^  v  Solné  komoře  na  sz.  konci  jezera  t.  jm., 
et  d*Amaniari/dine,  pak  Essais  sur  la  néces- '  stanice  místní  dráhy  (M.-Salcpurk  a  Ischl- 


Mone  —  Monge. 


547 


Strobl),  hejtm.  Vócklabruck,  má  1590  oby  v. 
(1890),  krásný  farní  kostel,  poutn.  kostel  P. 
Marie  Porn.,  krásný  zámek  knížete  Wrede 
(býv.  benedikt.  opatství,  za),  r  748),  poštu, 
telegraf,  stanici  parníků,  výrobu  kos,  pivo- 
var, sýrařství;  oblíbené  výletní  místo  s  láz- 
němi na  jezeře. 

Hone  Franz  Joseph,  spisovatel  nčm. 
(♦  1796  —  t  1871).  Oddal  se  filologii  a  hi- 
storii v  Heidclberce,  kdež  se  habilitoval 
r.  1817  a  dosáhl  po  5  letech  řádné  stolice 
dějin.  R.  1823  stal  se  ředitelem  tamní  bi- 
bliotéky universitní  a  po  dvou  letech  pro- 
fessorem  statistiky  a  politiky  v  Levné.  Po- 
zbyv tu  místa  r.  1830  vrátil  se  do  Heidel- 
berka  a  stal  se  r.  1835  ředitelem  zemského 
archivu  v  Karlsruhe.  líapsal:  Geschichte  des 
Heidentums  im  nórdlichen  Europa  (1822—23, 
2  sv.í;  Untersuchungen  \in'  Geschichte  der 
deutschen  fíeldensage  (1835);  Obersicht  d.  nie- 
derlándischen  VolkslitteraturáltererZeit  (1838); 
Aitdeutsche  Schauspiele  (1841);  Latein.  Hym- 
nen  des  JJittelalters  1 1853— 54,  3  sv.);  Schau- 
spiele des  Mittelalters  (1846,  2  sv.);  Vydal: 
latinského  Reinardus  vulpes  (1832)  a  od  r.  1835 
do  1839  vydával  »Anzeigcr  fůr  Kundc  der 
deutschen  Vorzeit«,  od  r.  1851  »Zeitschrift 
fůr  die  Geschichte  des  Obcrrhems*  (21  sv.) 
a  v  1.  1845—67  4  sv.  »Quellensammlung  zuř 
badischen  Landesgeschichte*. 
'  Honedula,  M.  turrium  Brehm,  Lycos  m. 
Bois,  Corvus  m.  L,,  v.  Kavka. 
Honemvajiia  v.  Malvasia. 
Honepl^afloký  (řec),  o  mincích,  na 
kterých  jest  jen  nápis,  nikoliv  obraz. 

Monéry  (cytoda,  bozjadcrni  plastidi), 
dle  Haeckela  nejnižší,  bezjaderni  ústro- 
jenci, v.  Cytoda  a  Haeckel. 

HonesUl Salisb.,  jcdnokvítck,  rod  rost- 
lin vřeso vitých  (Ericaceae)  z  podčeledi 
hruštičkovitých  ( Piroleae),  zastoupený 
v  Čechách  druhem  M.  grandiflora  Salisb. 
(Pirola  vwflora  L.),  j-  velckvétý,  rostlinou 
vytrvalou,  s  růžicí  přízemních,  okrouhlých 
listů,  zúžených  klínovitě  v  řapík,  a  s  Ikvě- 
tým  stonkem.  Květ  jest  nápadný,  rozevřený, 
nící  a  bílý.  Terč  chybí  a  plod  jest  přímá 
tobolka  s  lysým  krajem  chlopní.  M.  roste 
po  různu  v  stinných  jehlic,  lesích.  Déd. 
Monfaloone  v.  Tržič. 
Monfalnt,  hl.  m.  distriktu  t.  jm.  v  egypt- 
ské mudirii  siutské,  na  lev.  břehu  nilském, 
s.  od  Siutu,  má  13.232  ob.  (1882). 
Monsrtla  v.  Kongo,  str.  686 a. 
VLoinge  [m6nž]  Gaspard,  mathem.  franc, 
tvůrce  deskriptivní  geometrie  (*  10.  května 
1746  v  Beauné  —  f  18-  <^ce  1818  v  Paříži). 
Syn  chudého  kramáře,  navštěvoval  školu  ora- 
toristň  v  rodném  městě  a  vynikal  důmyslem 
i  pilností  tak,  že  již  jako  šestnáctiletý  mla- 
dík byl  nějakou  dobu  učitelem  fysiky  na 
škole  téže  řehole  v  Lyoně.  Jevil  záhy  ne- 
obyčejné vlohy  ke  konstruktivním  pracím  a 
dán  proto  do  voj.  ústavu  v  Méziěrech,  který 
sloužil  hlavně  ke  vzdělání  důstojníků  sboru 
ženijního.  Hodnosti  té-  mohlo  však  tehdáž 
dostati  se  jen  synkům  z  rodu  šlechtického 


nebo  bohatého;  pro  mladíky  nezámožné  zří- 
zeno na  ústavě  onom  oddělení  nižší,  do  kte- 
rého také  dán  M.  Projeviv  i  tu  své  nadání 
stal  se  brzy  repetitorem  mathematiky  na  od- 
dělení aristokratickém  a  r.  1768  jmenován 
profcssorem  mathematiky  a  r.  1771  též  pro- 
fessorem  fysiky  na  téže  škole  v  Méziěrech. 
R.  1780  zvolen  do  akademie  věd  a  povolán 
za  profcssora  hydrauliky  na  školu  Turgotem 
v  Louvrů  zřízenou.  Z  prací,  jež  M.  v  tu  dobu 
vykonal,  vyniká  Traité  élémentaire  de  statique 
(1788).  Prováděje  již  v  Méziěrech  úkoly,  vzta- 
hující se  ke  pracím  fortifíkačním,  našel  k  ře- 
šeni jich  vlastní  svou  cestu,  založenou  na 
základech  geometrických;  shledal,  že  zákonů 
téch  užiti  lze  pří  sestrojování  rysů  stereoto- 
mických  i  v  jiných  oborech  technických. 
Methody  dříve  rozptýlené  a  na  pouhém  em- 
pirismu založené  spojil  a  spořádal  v  celek  a 
na  jednoduchých  zákonech  geometrických 
založil  novou  vědu,  již  nazval  geometrie  de- 
scriptive  (měřictví  zobrazující).  Tato  stala  se 
nejen  »řečí  inženýrů*,  ale  otevřela  též  nové 
obzory  ryze  vědeckého  zkoumání  v  geome- 
trii. Zejména  jest  zásluhou  M-ovou,  že  roz- 
manité druhy  ploch  prozkoumal  obecnými 
methodami  užitím  částečných  rovnic  diffe- 
renciálných.  První  práce  jeho  z  tohoto  oboru 
uveřejněny  ve  spisech  akademie  turinské 
(1770— 73)  a  pařížské  (1776— 84).  Z  vědeckých 
prací  vytrhla  M-a  revoluce,  která  v  něm 
měla  stoupence  osvíceného.  Po  10.  srp.  1792 
zastával  v  ministerstvě  Rolandově  úřad  mi- 
nistra námořnictví  až  do  10.  dubna  r.  1793. 

V  dobách  největšího  nebezpečenství  pro 
Francii,  když  Čarnot  organisoval  vojenskou 
hotovost,  M.  s  některými  jinými  učenci  jmé- 
nem výboru  pro  obecné  blaho  řídil  ozbro- 
jení vojska  a  bděl  nad  hotovením  a  úpravou 
děl.  Za  tím  účelem  sepsal  Description  de  Part 
de  fabňquer  les  canons  (1794)  a  společ.  s  che- 
mikem Bertholletem  Avis  aux  ouvriers  en  fer 
sur  la  fahrication  de  Vacier  (1794).  V  revo- 
luci vzaly  původ  dvě  slavné  školy,  jichž  M. 
byl  spoluzakladatelem  a  na  kterých  proslul 
výtečnou  činností  učitelskou.  Jest  to  Škola 
normálná,  zřízená  po  usnesení  konventu  ze 
dne  30.  říj.  r.  1794,  a  škola  polytechnická, 
založená  28.  září  r.  1794.  R.  1800  vydáno 
slavné  dílo  jeho  Geometrie  descnptive.  Leqons 
données  aux  Écoles  normales.  Van  III  de  la 
république,  Z  činnosti  své  na  škole  polytech- 
nické  vyrušen  M.  r.  1796,  kdy  jej  dircKtorát 
poslal  s  několika  umělci  a  učenci  do  Itálie, 
aby  vybrali  památky  umělecké,  jeŽ  města 
italská  měla  dáti  Francii  na  místo  náhrady 
válečné.  Přinesl  též  z  Itálie  smlouvu  o  mír, 
ujednaný  v  Campu  Formiu,  a  byl  z  kommis- 
sařů  francouzských  pro  republiku  Římskou. 

V  Itálii  seznámil  se  s  Bonapartem,  jemuž 
stal  se  oddaným  a  věrným  přítelem.  R.  1798 
účastnil  se  s  ním  výpravy  do  Egypta  a  byl 
přítomen  bitvě  u  pyramid;  vědeckou  čásť 
této  výpravy  mčl  říaiti  LMnstitut  ďÉgypte, 
jehož  předsedou  byl  M.  Ve  spisech  tohoto 
ústavu  podal  M.  první  správné  vysvětlení 
fáty  morgany.    Po  návratu  z  Egypta  (1799) 


548 


Monghyr  —  Mongolové. 


ujal  se  M.  opět  své  činnosti  vědecké  a  uči- 
telské. Z  výkladův  na  polytechnice  vznikl 
klassický  spis  Application  de  Vanalyse  a  la 
geometrie^  v  němž  nalézáme  krásné  výzkumy 
M-ovy  o  křivkách  křivosti.  Za  císařství  do- 
šel M.  velikých  poct;  stal  se  r.  1799  senáto- 
rem, pak  členem  čestné  legie,  r.  1806  jme- 
nován hrabětem  z  Pelusia  a  Napoleon  daro- 
val mu  panství  ve  Vestfálsku.  Za  restaurace 
však  zbaven  veškerých  hodností,  odňata  mu 
též  protessura  na  polytechnice  a  roku  1816 
z  rozkazu  Ludvika  xVlII.  nepřijat  do  aka- 
demie nově  zřízené.  V  posledních  letech  ži- 
vota duch  jeho  se  zatemnil.  —  M.  činností 
svou  vědeckou  pojistil  sobě  jméno  nesmr- 
telné; geometrii  otevřel  nové  zdroje,  obda- 
řil ji  novými  methodami  i  novým  slohem  a 
zahájil  novou  epochu  v  dějinách  této  vědy. 
Vedle  spisů  jeho  již  jmenovaných  sluší  uvé- 
sti: Dictionnaire  de  physique  (s  někol.  spolu- 
pracovníky v  1.  1793—1822);  Feuilles  ďana- 
lyse  appliquée  á  la  geometrie  (1796);  Précis 
des  lecons  sur  la  calorique  et  Péledricité 
řl805);*  Application  de  V  algebře  á  la  geometrie 
(1805);  Théorie  dex  ombres  et  de  la  perspec- 
tive  (1819).  Četná  pojednání  uveřejnil  v  sbor- 
nících francouzské  akademie  věd,  školy  poly- 
technické  i  školy  normálně  a  v  jiných  časo- 
pisech (»Annalcs  de  Chimiec,  »Décade  Égyp- 
tiennec).  Vědeckou  činnost  jeho  vypsal  a 
ocenil  žák  jeho  Dupin  spisem  >Kssai  hi- 
storique  sur  les  s<.rviccs  ct  les  travaux 
scientifiques  de  G.  M.€  (1819).  Účastenství 
M-ovo  v  revoluci  vylíčil  Ar  ago  v  životopise 
M-ově  ve  svých  »Éloges  académiques«. 
O  významu  M  ově  v  dějinách  věd  vůbec 
jedná  prof.  Tilšcra  článek  Ikonognosie 
v  XII.  díle  tohoto  Slovníku,  zvláště  pak  té- 
hož autora  spis  >Gasparda  Mongca  Geo- 
metrie descriptive  po  stoletém  vývoji  € 
(1900).  Sd, 

Monghyr  (Monghir,  Mongyr,  Mun- 
gir),  město  v  britsko-ind.  prov.  bengálské, 
distrikt  Bhágalpur,  leží  v  půvabném  údolí 
řeky  Gangy  na  želez,  dráze  Bardván-Patna, 
má  50.000  obyv.,  hlav.  hindů,  a  značný  prů- 
mysl železářský. 

Mong^bello  [mondži-],  míst.  název  Etny 
(v.  t). 

Mons^Ot  [mónžinój  Charles,  současný 
malíř  franc,  hlavně  zvířat,  květin  a  ovoce 
(*  1825  v  Brienně,  dep.  Aube),  žák  Coulu- 
reův.  Na  světové  výstavě  v  Paříži  byly  od 
něho:  Opice  u  studny  (1880);  Škubačka:  Malé 
ptactvo  (1883).  Dále  od  něho  jsou:  Desátek, 
dvoje  to  zátiší  (1863),  v  museu  v  Chartrech; 
Zdtiši  v  Luxembourgu;  Mladá  *ena  s  papou- 
škem (1859);  Záletný  Pierrot  (1880);  Pstruzi 
v  \elené  omáčce  (1881)  a  j.  Vyznamenán  dvčma 
medaillemi.  FM. 

(ie  BCon^las  [mongláj,  markýz,  pověstný 
labužník  a  maršálek  Ludvíka  XlIL,  po  němž 
rozmanitá  jídla  nazývají  se  >á  la  M.€. 

Mong^olové  (z  mong.  mong,  statný,  dle 
etymolo^^ie  Schottovy): 

1)  M.  jako  plemeno,  plémě  mongolské, 
viz  Člověk,  793. 


2)  M.,  obývat  lé  Mongolská.  Čistý  mon- 
golský typus  vykazují  nyní  jen  Chalchové. 
M.  jihu  jsou  silně  pomícháni  s  Číňany,  na 
sev.-záp.  s  Tatary.  M.  jsou  střední  postavy, 

f)leti  žluté  do  hnědá.    Hlava  iest  velká,  ku- 
atá,  pokrytá  silně  černými,  hrubými  vlasy. 
Hlava  holí  se  až  na  temeno,  s  něhož  splývá 
charakteristický  cop,  způsob  převzatý  snad 
od  Mandžuů.  Ženám  splývají  vlasy  ve  dvou 
pletencích   po    stranách   prsou,    ač    někdy 
i  u  nich  vyskytuje  se  jediný  cop  na  zádech. 
Copy  žen  zdobí  se  perlami  a  koraly.    Vous 
pod  nosem  chybí,  na  bradě  je  skrovný  nebo 
rovněž  žádný.    Oči  jsou  malé,  úzké,  z  pra- 
vidla šikmé,  vnější  koutky  vyšší,  nos  je  malý, 
vmáčknutý    do    obličeje,    čelisti    vystouplé. 
Ženy  považují  se  za  tíip  hezčí,  čím  menší  je 
nos  jejich.    Malá  jsou  i  ústa  a   velmi  malé 
nohy.  Jinak  isou  M.  svalnatí.   Šat  mužů  jest 
bavlněný  kaftan  modré  barvy  s  velikými  ru- 
kávy,   na    hlavě    mají    kuŽelovitý    klobouk, 
v  zimě  čepici  z  jehněčí  kůže,  na  nohou  žen- 
ské střevíce,  v  zimě  nosí  i  kalhoty  a  kožich, 
někdy  dva.  Šat  žen  je  volná  sukně  a  jakási 
jupka  bez  rukávů.    Stravou  jejich  je  hlavně 
mléko  ovcí,  koz,  krav.  velbloudů  a  j.,  kumts, 
dále  maso  koní,  psů,  lišek,  vlků  i  krys.  Do- 
vedou i  dlouho  postrádati  masa,  jindy  pak 
pojídají    ho    množství    nesmírné.    Na    zimu 
uschovávají  si  maso  sušené  na  slunci   bez 
soli,    dále    máslo   a   neobyčejně  tvrdý   sýr, 
který  pak  jako  náhradu  za  micko  rozpouštějí 
v  horké  vodě.  Obyčejným  nápojem  je  nyni 
i  čaj  zcela  zvláštní  přípravy  (slaná  voda,  do 
níž  přidává  se  zhusta  skopový  lůj  a  i  proso), 
jehož  pijí  20—30  šálků  denně.   V  pití    vyni- 
kají nestřídmostí,  opilství  nepovažuje  sč  za 
neřest,   nýbrž   podnikají   se   přímé    závody. 
Obyčejným  obydlím   M-lů  jsou  stany  kulaté 
v  průměru  4—5  m,  výšky  asi  3  m,  s  otvo- 
rem nahoře,  jenž  slouží  současně  za  okno  a 
komín.  Stany  ty  dají  se  naložiti  na  obrovské 
káry  a  dobytkem  převážeti  s  místa  na    mí- 
sto^ jak  toho  žádají  poměry  nomadů,  zdržu- 
jících se   v  zimě  v  rovinách,   kde   nalézají 
dosti  pastviny,   v  létě  v  horách.    Množství 
stanů  řídí   se'  dle  bohatství  a  četnosti    ro- 
diny. Co  patřilo  jedné  rodině,  zvalo  sg  jurta, 
kdežto  souhrn  rodin  pochodícich  od    téhož 
předka  tvořil  aimak.  V  městech  M.  nebydlí, 
ač  známa  jsou  města  i  u  nich,  počínajíc  do- 
bou Džengizchánovou.  Vlastním  městem  mon- 
golským  jest   jediné    Karakorura.    I    zde 
byly  a  jsou  stavby  jejich  napodobením  stanů. 
Zřízení  rodiny  jest  patriarchální.   Manželství 
mongolské  děje  se  koupí.  Muž  zaplatí  věno 
rodičům  své  ženy,  žena  přináší  si  výbavu. 
Legitimní  žena  jest  jedna,  souložnic    může 
míti  každý,  co  komu  poměry  dovolují.  Vlád- 
cové mohli  míti  i  legitimních  žen  (chátun) 
několik.    Manželství   mezi   blízkými    pfíbuz> 
nými  byla  obyčejem.  Vdova  nesměla  se  pro- 
vdati, ježto  po   náboženském   mínění    musí 
náležeti  muži  svému  i  na  onom  světě.  Roz- 
vod  se   připouští.    Mravy   M-lů  jsou  dosti 
volné.    Zřízení  státní,-  dříve  rovněž  patriar- 
chální, má  nyní  pod  cizí  nadvládou  ráz  z  čá- 


Mongolové. 


549 


stí  vojenský,  z  části  bureaukratický.  M*lftv 
čítá  se  asi  4  milí.  Jsou  to  kočovníci,  probí- 
hající se  svými  stády,  v  nichž  převládá  cel- 
kem ovce,  na  sev.  kůň,  na  jiha  koza.  Boháči 
mají  až  20.000  koní.  Rozeznáváme  M-ly  v^- 
chodní,  Chalchy  (nejčistší  M.),  bydlící 
v  sev.  části  pouštč,  a  M-ly  západní  (Kal- 
myky).  Vynikají  jako  jezdci  a  lučiŠtníci.  Vět- 
šina M-1&  náleží  k  Číné,  část  jest  poddána 
Rusku.  Náboženstvím  jsou  buddhisté  a  sice 
lamaističtí  (žluté  čepice),  z  části  podrželi 
i  s vAj  původní  šamanismus.  KnčŽí  je  mezi 
nimi  dle  zpráv  cestovatelův  až  Vs  obyvatel- 
stva, dle  Pozdnéjeva  Vs  vŠcch  mužských 
členů.  Sídlem  náboženského  náčelníka  jest 
Urga.  Buddhismus  zlomil  vojenskou  moc 
M  lů,  jíž  slynuli  a  byli  postrachem  za  středo- 
věku. 

Mongolský  jazyk  náleží  k  větvi  ural- 
sko-altajské.  Povahy  agglutinu jící,  vyka- 
zuje i  on  charakteristické  známky  celé  če- 
ledi, jako  jednu  z  nejdůležitějších  i  harmonii 
vokálovou.  Vokál  kořenu  určuje  vokály  pří- 
tvorků  (zcela  výjimečně  vyskytuji  se  i  zjevy 
opačné)  se  zřetelem  na  kategorii  vokálovou 
(tf,  o,  u  jsou  tvrdé  vokály,  e,  Ó,  ú  měkké, 
f  stojí  uprostřed).  U  substantiva  neoznačuje 
se  rod,  adjektivum,  nemající  ani  kompara- 
tivu  vlastního,  jest  vždy  nesklonné.  Pády 
vyjadřují  se  přítvorky,  číslo  množné  afhxy 
II T*-  («er),  0^,  rf,  5,  často  i  s  připojením  slů- 
vek značících  množství.  Verbum  vyniká  bo- 
hatstvím časův  i  způsobů,  neoznačuje  však 
až  na  nepatrné  výjimky  osobu  a  číslo.  Tvary 
označující  passivum,  causatívum  a  t.  zv.  tvar 
vzájemnosti  tvoří  se  vsunutím  zvláštních  in- 
fixA  mezi  kořen  a  přítvorky.  Místo  předlo- 
žek vyskytuje  se  postposice.  Spojek  jest  ne- 
obyčejně málo,  na  místo  nich  jsou  časté 
vazby  participiální,  gerundivální  a  pod.  Ve 
větě  stoji  v  čele  adverbiálné  určeni,  za  ním 
následuje  podmět  (adjektivum  a  genetiv  před 
substantivem),  na  to  předmět  přímý  i  ne- 
přímý, naposled  verbum  (adverbia  před 
tímto).  Dlouhé  periody,  jež  mohou  plniti 
i  několik  stránek,  jsou  zvláštností  mongol- 
štiny.  Rozeznáváme  východní  mongol- 
štinu  (vlastní  mongolštinu),  západní 
mongolŠtinu  či  kalmyčtinu,  konečně  ja- 
zyk burjitský,  vespolek  tak  úzce  spříz- 
něné, že  jednotlivci  bez  obtíže  si  rozumějí. 
Jazyk  má  i  vlastní  písmo.  Nejstarší  doku- 
menty hojné  hrobní  nápisy,  nalezené  mezi 
Jeniscjem  a  Orchonem,  psány  jsou  od  pravé 
k  levé  alfabetou  původu  semitského,  zná- 
mou již  z  nápisů  na  čínských  mincích  sto- 
letí II.  př.  Kr.  až  IX.  po  Kr.  Od  toho  dlužno 
lišiti  nynější  písmo,  jen  nepatrně  odchylné 
od  mandžuského.  Píše  se  v  kolmých  sloup- 
cích shora  dolů  od  levé  k  pravé.  Abeceda 
mongolská  čítá  značky  pro  7  vokálů  (a,  ť, 
f.  o.  I/,  (5,  ii)  a  z  nich  odvozené  znaky  pro 
dvojhlásky  (<io,  ai,  ei,  ii,  oi,  ui,  df,  úi)\ 
k  oběma  druží  se  17  souhlásek,  jejichž 
znaky  vykazují  obměněné  tvary  dle  své 
polohy  ve  slově,  z  části  i  z  o^ledův  ethno- 
grafxckých.  Písmo  samo  má  ráz  písma  sla- 


bikového, ježto  souhlásku  s  následující 
samohláskou  považuje  za  celek.  Písmo  mon- 
golské vyvinulo  se  z  uigurského,  s  nímŽ 
jest  původu  syrského.  Dle  zpráv  histori- 
ckých přejato  písmo  uigurské  po  prvé  Džen- 
gizchánem  pro  jeho  zákonník  Ja\ak,  Ny- 
nější podoba  jeho  náleží  XIII.  stol.  Charak- 
teristickou známkou  jeho  jest  nejasnost  a 
neurčitost,  působící  veliké  obtíže  při  čtení, 
tím  větší,  že  orthograíie  nespadá  v  jedno 
s  výslovností.  Neurčitost  tato  mizí  v  kalmy- 
ckém  písmě  pandity  Saja  z  r.  1648.  Za  chána 
Kubilaje  vynalezl  lama  Pa-se-pa  z  tibetského 
nové  a  sice  velmi  složité  písmo,  jež  však, 
zdá  se,  nepřečkalo  dynastii  Yuenskou  v  Číně. 
Psala  se  jím  současně  raongolština  a  čínština. 
Grammatiku  mongolštiny podal:  Schmidt  (Pe- 
trohrad, 1831);  Kowalewski  (Kazaň,  1835); 
Bobrovnikov  (t.,  1849);  Puini  (Florencie,  1878, 
I  vlaské  zpracování  Schmidta)  a  j.  Slovníky 
,  jsou  od  Schmidta  (mong.-něm.-rus.,  Petrohrt, 
1835)  a  velký  od  Kowalewského  (mong.-ru- 
sko-franc,  Kazaň,  1844—49,  3  sv.).  Chresto- 
mathie  jsou  od  Kowalewského  (t.,  1836  n., 
I  2  sv.)  a  Popova  (t.,  1836,  2  sv.).  Mluvnic 
I  mluvy  lidové  posud  nemáme.  Bohaté  sbírky 
I  knih  a  rukopisův  má  Petrohrad,  Kazaň,  Ir- 
kutsk  a  Drážďany. 

Literatura  mongolská  vykazuje  vcel- 
ku, aspoň  pokud  ji  známe,  většinou  překlady 
z  tibetštiny  (buddhistická  díla  ze  sanskritu 
přeložená)  a  čínštiny.  Obsahuje  hlavně  díla 
náboženská  a  dějepisná,  ale  i  filosofická,  lé- 
kařská, astronomická  a  astrologická  a  j.  Ob- 
líbenou zábavou  jsou  i  lidové  povídky.  Psána 
jest  jazykem  literatury,  silně  odchylným  od 
mluvy  lidové.  Samostatnější  jest  v  oboru 
dějepisném  a  z  části  i  v  literatuře  lidové. 
'  Obory  tyto  jsou  i  pro  západ  důležitý.  Uvá- 
!  díme  z  prvějších:  Dějiny  východních  M-/m 
od  mongolského  prince  Sanang-Isetsena 
(ok.  1660  po  Kr.,  s  něm.  přtkl.  vyd.  Schmidt, 
Petrohrad,  1829),  annály  Altan  Tobči,  t.  j. 
»Zlatý  Hrobe  (vyd  s  ruským  překl.  Galsang 
Gombojevovým  1855)  a  j.  Z  druhých  Geser- 
chán  (t.,  1839,  něm.  překl.  1839),  Siddhi-kur 
(ze  sanskritu,  rusky  od  Gombojeva,  Petrohr., 
1865,  lidový  text  od  Golstunského,  t,  1864, 
částečně  Júlg,  Inšpruk,  1868) ;  Diangauaa 
(vyd.  Golstunskij,  Petr.,  1864,  přel.  Bobrovni- 
kov t.,  1884) ;  pověsti  o  Ard^i  Bord\im  (Gom- 
bojev  1858,  něm.  s  origin.  Jiilg,  Inšpr.,  1867 
n.)  a  j.  Zajímavou  sbírkou  skutečné  lidové 
mluvy  jest  Pozdnějev  v  ukázkách  lidové  li- 
teratury mongolské  (Petrohr.,  1880).  V  lite- 
ratuře náboženské  vyniká  snad  nejvíce  legen- 
dový Ocedn  srovnaní  (»Criigerin  dalaic,  vyd. 
a  přel.  Schmidt,  Petr.,  1843,  Der  Wcise  und 
der  Thor).  Poesie  řídí  se  parallclismem  vět, 
dále  i  rýmem  nebo  refrainem  (opakováním 
téhož  slova).  Obyčejným  zjevem  jest  i  alli- 
terace.  —  Srv.  v.  d.  Gabelentz,  Einiges  ťiber 
Mongolische  Poesie  (»Z.  f.  d.  Kunde  des 
Morgenl.c,  I.);  Pallas,  Sammlun<Ten  histor. 
Nachrichten  iiber  die  mong.  Vólkerschaften 
(Petrohrad,  1778—1801,  2  sv.);  J.  Schmidt, 
Forschungen  im  Gebiete  der  altcrcn  . . .  Bil- 


550 


Mongolsko. 


dungsgeschichte  . . .  vorz.  der  Mongolen  und 
Tibeter  (Petrohr.,  1824).  Dk, 

Dějiny.  Kolébkou  čeledi  mongolské  byly 
vysočiny  střední  Asie,  kdež  čeleď  tato  byla 
ve  spojení  s  Čínou.  M.  dělili  se  na  množ- 
ství kmenův  čili  ord,  z  nichžto  každá  měla 
svou  rodinu  knížecí,  ze  které  byli  vybíráni 
panovníci,  chánové.  Kmenové  mongolští 
stali  se  národem  světoborným,  když  je  na 
poč.  XIII.  stol.  sjednotil  TemudŽin,  řečený 
potom  Džengizchán  (v.  t.),  který  dobyl 
téměř  celé  východní  a  střední  Asie,  V  dal- 
ších výbojích  pokračovali  jeho  syn  Ok  taj 
(1237 — 41)  a  vnukové,  z  nichž  Batu,  pod- 
niknuv velikou  výpravu  do  střední  Evropy 
(1237—42),  kdež  M.  nazýváni  Tataři,  založil 
na  jižní  a  jihovýchod.  Rusi  chanát  nazvaný 
Kipčak  (v.  t.).  Potom  rozděliv  vojsko  své 
obrátil  se  do  Uher  a  bratrance  svého  Potu 
poslal  do  Polska.  Peta  porazil  sice  vojska 
křesťanská  u  Lehnice  (1241),  ale  když  mu 
další  postupování  zamezil  král  čes.  Václav  I., 
přes  Moravu  odtáhl  do  Uher,  kdež  mezi  tím 
Batu  v  bitvě  nad  Slanou  připravil  králi  Bé- 
lovi IV.  strašnou  porážku.  Zatím  však  došla 
zpráva,  že  veliký  chán  Ok  taj  zemřel,  a  Batu 
r.  1242  pospíšil  z  Uher  na  Východ.  Nástup- 
cem Oktajovým  stal  se  Mangu  (1251—59), 
za  něhož  ztroskotána  říše  Bagdádská  a  opa- 
nována Persie  a  Sýrie  (v.  Húlákú  a  II chá- 
nové). Po  Manguovi  zvolen  velkochánem 
Kubilaj  (1259—95),  za  jehož  vlády  podro- 
beny Tibet,  Čína  jižní,  Korea,  Tonking  (v. 
Čína,  str.  742).  Tehdáž  sáhalo  panství  mon- 
golské od  pomoří  čínského  přes  celou  střed. 
Asii  na  západ  až  k  Polsku  a  od  Himaláje  na 
sever  až  po  Sibiř.  Kubilaj  přeložil  sídlo  své 
z  Karakorumu  do  Pekingu  (1259),  tím  však 
učiněn  počátek  k  rozkladu  obrovské  říše 
mongolské,  k  němuŽ  přispělo  i  to,  že  vý- 
chodní M.  přijali  buddhismus,  západ,  islám. 
Od  té  doby  panství  mongolské  klesalo,  roz- 
padávajíc se  na  jednotlivá  knížectví:  r.  1363 
vyhnáni  M.  z  Čmy,  r.  1387  z  Persie,  v  pol. 
XV.  st.  vzalo  za  své  panství  jejich  na  Rusi. 
Ještě  jednou  zmohli  se  M.  za  T  i  m  u  r  a  (v.  t.), 
jenž  opanoval  na  krátko  Chívu,  Persii,  Indii, 
Přední  Asii,  Egypt  a  chystal  se  i  na  Čínu, 
když  jej  zachvátila  smrť  (f  1405)  a  jeho  pan- 
ství r.  1468  se  rozpadlo.  Nejdéle  udrželo  se 
panství  mongolské  v  Přední  Indii,  kdež  vládli 
pod  jménem  Mogulové  (v.  Indie,  593). 

Mong^olsko,  čmsky  Men-gu,  rus.  Moii- 
rojiÍA,  rozsáhlé  území  ve  střední  Asii,  tvořící 
v  ohledu  politickém  jednu  z  vedlejších  zemí 
říše  Čínské,  fysikálně-geograficky  pak  vyso- 
kou planinu,  ohraničenou  na  s.  ruským  Al- 
tajem,  pohořím  Sajanským  a  Kentei,  na  v. 
Chinganem,  na  j.  Inšanem  a  na  z.  jižním  n. 
mongolským  Altajem,  zvaným  též  Ektag. 
Leží  mezi  37«  30'  —  53*  45'  sever.  š.  a  85* 
20'  —  124*  v.  d.  Gr.  a  hraničí  na  severu  se 
Sibiří,  na  východě  s  Mandžuskem,  na  jihu 
s  velkou  zdí  čínskou  a  na  z.  s  Vých.  Tur- 
kistánem  a  Dzungarskem.  Krajním  západním 
bodem  země  iest  hora  Kanas  (3500  m)  v  ru- 
ském Altaji,  zároveň  východisko  horopisného 


systému  celého  severozápad.  M-ka.  Plocha 
M-ka  může  býti  jen  přibližně  vyčíslena  a 
měří  dle  Bchma  a  Wagncra  3,337.283  km\ 
Dle  krajinného  rázu  možno  M.  rozděliti  na 
3  části,  odlišující  se  od  sebe  nejen  po- 
vrchem, ale  i  podnebím,  květenou  a  zvíře- 
nou. Střední  čásť  M-ka  tvoří  kamenitou  ro- 
vinu, jevící  se  patrně  jako  dno  vyschlého 
moře  a  nazvanou  mongolská  Gobi  na  rozdíl 
od  velké  Gobi.  Tato  prostírá  se  na  v.  od 
břehů  Jarkand-darje  a  zaujímá  celou  Tarim- 
skou  kotlovinu,  spojujíc  se  s  mongolskou 
Gobi  prostřednictvím  Galbyn-Gobi  v  Ala- 
šaně  a  písčin  Kuzupči  v  Ordose.  K  tťto  mon- 
golské Gobi,  prostírající  se  od  jz.  k  scv.-v. 
v  délce  přes  1000  km  a  od  sz.  k  jv.  v  šířce 
přes  500  /fm,  přiléhají  na  sz.  a  jv.  dvě  hor- 
natiny  zcela  rozdílného  rázu.  Hornatina  scv.- 
záp.  tvoří  řadu  horských  pásem,  která  táh- 
nou se  spolu  téměř  souběžně  od  sz.  na  jv., 
vycházejíce  zřejmě  z  ruského  Altajc ,  a  ná- 
leží k  úvodí  okeánu  Ledového.  Druhá  hor- 
natina na  jv.  od  mongolské  Gobi  jest  ome- 
zena pásmy  Vel.  Chinganu  a  Inšanu,  nulcži 
k  úvodí  Tichého  okeánu,  tvoří  přechod  od 
pustin  mongolských  k  pastvinám  mandžu- 
ským  a  osazována  jest  víc  a  více  Číňany. 

Horopisný  ráz  M-ka  určen  jest  směrem 
mohutného  řetězu  horského  Ektag  Altajc 
(Velkého  Altaje),  jenž  táhne  se  až  k  InŠanu 
nad  Hoang-hcm  v  jihových.  M-ku  a  nepřímo 
spojuje  se  s  velikým  longitudinálním  systé- 
mem Chinganu.  Ohromné  pásmo  pouští  cha- 
rakterisující  nesmírný  vnitřní  bassin  vysoké 
Asie  dělí  se  tu  ve  čtyři  části  více  méně  od 
sebe  se  lišící:  úvodí  Tarimu,  pokračování 
jeho  v  Kansu  mongolském,  kudy  protéká 
Bulungir,  střední  Gobi,  pokračování  to  Dzun- 
garie  směrem  k  Ala-šanu  a  Ordosu,  Gobi  vý- 
chodní, jež  prostírá  se  sev.-vých.  od  Altaje 
k  Chinganu  a  k  horskému  pásmu  na  jihu 
Bajkalského  jezera.  Ektaj  Altaj  zdvihá  se 
z  údolí  horního  Irtyše  u  jez.  Zajsanského, 
dosahuje  ve  velehorské  skupině  Velké  Bé- 
luchy,  kde  Ob  pramení,  výše  3352  m,  smě- 
řuje pak  k  jihových.  a  prochází  M  kem.  Vy- 
stupuje nad  hranici  věčného  sněhu,  odkudž 
turanské  jméno  jeho  Ektag.  Přes  tento  ře- 
těz horský  vedou  přechody  z  údolí  Irtyše  a 
Dzungaric  do  Kobda,  z  nichž  jmenujeme 
průsmyk  Urmogaiti  (2960  m)  z  Kobda  do 
Tulty  a  Ulen-daba  (2820  m);  všechny  prů- 
smyky  jsou  mnohem  vyšší  nežli  alpské,  ač  nej- 
vyšší vrcholky  Alp  o  1000  m  Altaj  převyšují. 
Ektag  Altaj  prozkoumán  Eliášem  r.  1872,  jenž 
shledal,  že  vrcholky  jeho  v  M-ku  převyšuji 
Béluchu,  dosahujíce  3600  m;  Potanin  '  pak 
r.  1876  sledoval  pokračování  jeho  pouští 
mongolskou  směrem  k  Inšanu,  Prževalskij 
cestoval  tu  r.  1879.  Od  skupiny  Velké  Bě- 
luchy  postupuje  severněji  druhý  velký  řctěi 
horský  Tannu-ola  k  vých.  do  M-ka.  táhne  se 
k  vých.  až  k  pramenům  Sciengy,  kae  souvisí 
s  jižnějším  stejnosměrným  pásmem  Changaie« 
které  zdvihá  se  z  1500—1800  m  vysoké  stepi 
Kobdoské  až  nad  3000  m.  Pohoří  toto  jest 
lesnaté  a  prameny  dosti  bohaté.  Horský  sy- 


Mongolsko.  551 

stém  Velkého  Chinganu  ve  vých.  M  ku  do-  jest  tudíž  velmi  studená.  PončvadŽ  tyto  vétry 
sud  jen  málo  jest  prozkoumán ;  dle  Fritschc  vanou  od  moře  na  vzdálenost  větši  než 
nevystupuje  nad  2500  m  a  není  pokryt  věč-  í  3000  km,  nepřinášejí  na  planiny  mongolské 
ným  snéhem.  Vyniká  500—1000  m  nad  ná-  skoro  žádné  vláhy,  čímž  vysvětluje  se  vý- 
herní roviny  M-ka.  Terrain  poušti  Gobi  střední  suchost  a  kruté  mrazy  zdejší.  Na- 
iv, t.)  je  široce  zvlněn  ve  výši  900— 1500  m.  proti  tomu  v  létě  převládají  zde  teplé  větry 
Pásmo  horské,  jež  oddéluje  M.  od  Číny,  dělí,  jižní  a  jihovýchodní,  způsobené  barometri- 
též  dvě  oblasti  fysikálními  pomčry  naprosto  ckým  minimem  krajin  polárních.  Průměrná 
se  různící,  místo  širokých,  zvlněných  stepí ,  teplota  zimy  obnáší  zde  — 199®C,  nejstude- 
na  záp.  a  sev.  nastupují  na  jihu  a  vých.  za-  níjšího  měsíce  ledna  pak  — 235®  C,  kdežto 
lesněné  terassovité  svahy.  Rulová  tato  po-  o  ostatních  ročních  dobách  není  přesných  a 
hoří  místy  lávou  pokrytá  spojují  se  při  se-  souvislých  pozorování.  Jihovýchod.  M.  tvoří 
verním  ohbu  Hoang-ha  s  Inšanem,  který  v  ohledu  klimatickém  severní  a  záp.  okraj 
níží  su  na  záp.  v  solnou  poušť  Ala-šanu;  oblasti  monsunů.  Význačnými  vlastnostmi 
skládá  se  hlavně  z  ruly,  žuly  a  porfyru,  vy-  zdejšího  podnebí  jest  v  zimě  vítr  vanoucí 
stupujc  do  výše  2000—2700  m  a  jeví  jisté  z  vnitra  ptvniny  k  Tichému  okeánu  a  způ- 
stopy  bývalých  ledovců.  Svahy  tohoto  pásma  sobující  suchost  vzduchu,  bezoblačnost  a  ne- 
bohatý jsou  vodou  —  vlhké  větry  přinášejí  dostatek  srážek,  v  letě  pak^  proud  vzduchu 
totiž  hojné  páry  vodní  od  Žlutého  moře,  ji  ž  vanoucí  z  teplých  moří  na  pevninu  a  přiná- 
zde  se  srážejí  —  rozmanitou  a  bujnou  kvě-  štjící  bouřky  i  deště,  které  však  z  největší 
tcnou  alpinskou  i  zvířenou,  již  vyznačuje  části  srážejí  se  na  vých.  svahu  hor,  oddělu- 
tygr  a  panther.  jící(h  M.  proti  moři.    Avšak  uvedené  prou- 

Vo dopis  M-ka  jest  již  v  hlavních  rysech  dění  vzduchu  není  nijak  stálým,  nýbrž  směr 
dostatečně  znám.  Mezi  pohořími  Tannu  a  větrů  mění  se  často  náhle,  čímž  povstávají 
Changai  rozkládá  se  bassin  řeky  Tessu,  jež  zmíněné  veliké  změny  v  teplotě.  Výstřednost 
směrem  vých.  vlévá  se  na  50**  s.' š.  do  jezera  podnebí  mongolského  dostupuje  vrcholu 
Ubsanoru  (720  m)  rozlohy  3000  km*.  Na  jihu  v  poušti  Gobi,  kde  teplota  méní  se  Často 
Changaic  protéká  Dsapchyn,  jenŽ  vylévá  se  během  několika  hodin  o  26®  C,  nejvyšší  po- 
do  jez.  Kirgizského  (700  m),  nejnižšího  to  zorovaná  teplota  obnáší  +^5"  C,  teplota 
místa  vysoké  stepi  Kobdoské.  K  témuž  sy-  půdy  pak  dokonce  +  70°  C,  kd(  Žto  nejnižší 
stému  vodnímu  náležejí  též  velká  jezera  Ka-  teplota  pozorována  — 48*2®  C.  Při  tom  pod- 
ra  ussu  a  Kara-nor  se  svými  přítoky.  Se  sev.-  nebí  st  vero-západ.  M-ka  jest  méně  drsné  než 
záp.  Tannu-oly  sbírá  vody  Jenisej,  na  vých.  na  jv.  Jinak  jest  klima  to  zdravé,  letní  horka 
tohoto  pohoh  a  Changaie  rozkládá  se  bassin  -\-  30°  C  zcela  snesitelná,  noci  v  lé'6  pak  jsou 
Selengy.  Celé  toto  území  tvoří  přechod  od  vždy  studené.  Z  jara  a  v  zimě  přicházejí 
pásma  pouští  k  lesnaté  Sibiři.  Selenga  pra-  pruclké  a  časté  bouře,  větrné  orkány  na- 
mení  v  pohoří  Changai  v  průsmyku  Doro  plňují  vzduch  jemným  prachem,  který  tvoří 
Changin  (3027  m),  přijímá  s  leva  Eder  a  Tel-    lossové  vrstvy. 

gir-morin,  první  s  téhož  pohoří,  druhý  s  Tan-  Květena  M-ka  charakterisována  jest  na 
nu-oly  stékající,  dále  k  sev.-vých.  Eginkol,  s.  a  z.  lesním  rostlinstvem,  na  j.  a  v.  pak 
výtok  to  sladkovodního  jezera  Kosso-golu  nedostatkem  vegetace  lesní.  V  horách  se- 
(1620  m).  Vých.  čásť  bassinu  protcká  řeka  vcrních,  zejména  v  Kentei,  nalézáme  lesy 
Tola,  jež  vlévá  se  do  Orchonu  a  s  ním  ústí  dosti  husle,  v  nichž  převládají  sosny,  jedle, 
nedaleko  hranice  ruské  s  pravá  do  Selengy.  osiky,  břízy,  cedr  a  j.  a  které  kryjí  hlavně 
Severovýchod  M-ka  náleží  úvodí  Amuru,  jež  severní  svahy  těchto  hor,  obrácené  k  Sibiři, 
zastoupeno  zejména  Karylunem,  který  s  pří-  odkud  přichází  vlhký  vítr,  kdežto  svahy  již. 
toky  se  svahů  Velkého  Chinganu  přitékají-  jsou  bezlesé  a  jen  místy  vyskytují  se  na  nich 
čími  tvoří  mohutný  Argun.  Jižně  jmenova-  ojedinělé  a  zakrnělé  stromy.  Rostlinstvo  toto 
ných  bassinů  táhne  se  mohutné  pásmo  pou-  jest  čím  dále  k  z.  tím  bohatší,  tak  že  zejm. 
ští,  jež  končí  v  sev.-vých.  poušti  východní  okrajni  hřbet  Sajanský  jest  po  obou  stra- 
Gobi,  od  Číňanův  Sa-mo  zvanou.  Vodstvo  '  nach  pokryt  bujnými  ksy.  Pohoří  Tanu-ula 
v  území  tom  jest  toliko  periodické,  bystřiny,  má  již  na  jižním  svahu  rostlinstvo  mnohem 
bažiny  a  jezera  povstávají  v  období  déšť  při-  chudší  než  na  sov.,  horstvo  Changai  jest  za- 
nášejícího jihových.  monsúnu,  leč  velmi  brzo  Icsněno  jen  na  s.  a  to  dosti  chudě,  konečné 
se  vypařují.  mongolský  Aitaj  jest  většinou  bezlesý.    Po- 

Podnebí  Mka  vyznačuje  se  jednak  krajní  hoří  Inšan  má  jen  v  některých  severních 
suchostí  atmosféry,  jednak  podivuhodnými  dolinách  stromovité  rostlinstvo  (vrba,  olše,, 
změnami  teploty  nejen  během  roku,  nýbrž  jerabina,  dub  a  j.),  kdežto  poušf  Gobi  patři 
i  během  dne.  Na  krajním  sz.  nejvlhčími  jsou  ;  k  územím  svéta  rostlinstvem  nejchudším; 
větry  vanoucí  ze  Severního  okeánu  Ledo-  >  jen  místy  setkáváme  se  se  stepními  pastvi- 
vého,  které  však  zasahují  jen  severní  svahy  námi,  jinak  jest  povrch  téměř  úplně  holý. 
Altaje,  kdežto  jeho  sklony  jižní  mají  jen  málo  '  V  Alašaně  jest  typickou  rostlinou  Pugionium 
vláhy  a  jsou  téměř  úplné  prosty  rostlinstva,  i  a  v  Ordose  Tamarix  Pallasii.  Orba  provo- 
Ostatní  severozápad,  část  M-ka  jest  v  zimě  |  zuje  se  v  M-ku  jen  na  jiho-vých.  a  v  ně- 
pod  vlivem  chladných  větrů  severozáp.,  va-  <  kterých  dolinách  sev.-záp.,  kde  pěstuje  se 
noucích  z  polárních  končin  sibiřských,  kde  I  pšenice,  ječmen,  proso,  žito,  rýže  a  některé 
v  té  době  bývá  barometrické  maximum,  a '  ovoce. 


552  Mongoz  —  Monika. 

Zvířena  M-ka  shoduje  se  téměř  úplně  Aitajská  z  Kalganu  do  Kobda  (2000  km) 
s  faunou  střední  Asie  (v.  t.  str.  861).  s  odbočkami  do   Honka,  Kjachty,   Gučenu, 

Obyvatelstvo  M-ka  páčí  se  asi  na  2  mil!,  j  Barkulu  a  Dzindzi-liku.  Cesty  obchodní  jsou 
osob  t.  j.  06  ob.  na  1  frm*,  tak  že  jest  nejříd-  j  vlastně  jen  směry,  jimiž  se  ubírají  pravi- 
čcji  obydlenou  částí  říše  Čínské.  Kromě  Mon-  i  dělně  karavany. 

golův  samotných  skládá  se  toto  obyvatelstvo  I  V  ohledu  administrativním  stojí  země 
z  Číňanů,  Solonů  v  sev.-záp.  úhlu  země,  Kir- 1  pod  správou  náčelníků  mongolských,  pouze 
gízův  na  Altaji  a  z  jiných  menších  kmen  A  v  nejvyšší  správa  jest  z  polovice  řízena  man- 
turk-tatarských.  Číselně  daleko  nad  ostat- ,  džuskými  úředníky  čínského  císaře.  Roz- 
nimi  převažují  Mongolové  (v.  t.),  v  ohledu  i  děleno  pak  jest  celé  území  na  M.  vnější,  je- 
politickém  a  kulturním  však  přední  místo  '  hož  místodrzící  (amban)  sídlí  v  Urze,  a  vnitřní 
zaujímají  Číňané,  kteří  obývají  v  městech  a  se  sídlem  v  Uljas-utai.  M.  vnější  rozděluje 
provozují  po  celé  zemi  obchod  a  orbu.    Hl.   se  na  4  kraje:    Zezen,  Chutuktu  nebo  Tuš- 


zaměstnáním  obyvatelstva  jest  chov  do- 
bytka, a  to  skotu,  koní,  velbloudů,  tibet- 
ských yaků,  ovci  a  koz.  Skot  jest  výborného 


jetu,  Sain-Noin  a  Dšasaktu,  k  vnitřnímu  pak 
patří  území  Kobdo  a  Urianghai. 

Literatura:  Prževaljskij, Mongolija i  stra- 


plemene  a  tučný,  koně  nepatrní,  ale  vytrvalí,  ny  Tangutov  (Petrohr.,  1875);  t.,  Treťje  pu- 
ovce  většinou  bělosrstné.  Počet  dobytka  ne-  tcšestvije  po  Centraljnoj  Aziji  (t.,  1883);  t., 
lze  přesně  stanoviti.  Dle  Batorského  připadá  Četvertoie  putěšestvije  v  Centraljnoj  Aziji  — 
průměrně  na  1  mongolskou  jurtu  50  ovcí,  '  od  Kjachty  na  istoki  Žvltoj  rěki  (t.,  1888); 
25  koní,  15  kusů  skotu  a  10  velbloudů.  Ze-  Pěvcov,  Očerk  putěšostvija  po  Mongolijí 
mědělství    jest   jen    nepatrně    rozšířeno,    i  sěv.  provinciam  Kitaja  (Omsk,  1883);   Po 


i  provozují  je  zejména  v  již.  M-ku  Číňané  a 
dle  jich  vzoru  i  někteří  Mongolové.  Velmi 
oblíbeným    zaměstnáním    jest    lov    zvěře. 


tanin,  Očerki  sěv.-zapadnoj  Mongoliji  (Petro- 
hrad, 1881—83);  J.  Gilraont,  Among  the  Mon- 
eols    (Londýn,    1883);    Cesty    missionářské 


avšak  pro  skromný  výtěžek  netvoří  zamést-  M-kem,  Tibetem  a  říší  Čínskou,  zčeStil  K. 
nání  pravidelného.  Za  to  důležitým  práme-  Jindřich  (Praha,  1887);  Pozdnějev,Goroda  sěv. 
ncm  výživy  je  dopravnictví,  neboť  Mon-  |  Mongoliji  (Petrohrad,  1880);  t.,  Pojezdka  po 
gólové  obstarávají  v  rozsáhlé  míře  průvoz  !  Mongoliji  v  1892—1893  (t .  1893);  t.,  Mongo- 
čínského  zboží  do  Ruska  a  M-ka  a  výrobků  lija  i  Mongoly  (t,  1896);  Sišmarev,  Pojezdka 
ruských  i  produktů  vlastního  dobytkářství  iz  Urgi  na  Onon  (Irkutsk,  1864);  Matusovskij, 
(sýra)  do  Číny.  Ročně  zaměstnáno  je  tímto  Gcografičeskoje  opisanije  kitajskoj  imperiji 
způsobem  1*2  milí.  velbloudů  a  300.000  vozů  (Petrohrad,  1888);  Pjaseckij,  Putěšestvije  po 
tažených  býky.  Průmy.slová  činnost  jest  Kitaju  v  1874—1875  (t.,  1880);  Richthofcn, 
v  M-ku  tak  nepatrná,  že  i  předměty  nejnut  -  China  iBerl.,  1877);  Trudy  russkich  torgo- 
néjší  potřeby  (oděv  a  p.)  dovážejí  se  z  Číny.  vych  Ijuděj  v  Mongoliji  i  Kitaje  (Irkutsk, 
Pouze  některá  zaměstnání,  zejména  vydělá  1890);  V.  A.  Obručev,  Kratkij  geologičeskij 
vání  koŽí,  provozují  se  jako  domácí  prů-  očerk  karavannago  puti  od  Kjachty  do  Kal- 
mysl,  avšak  jen  v  míře  velmi  nedokonalé,  gana  (Petrohr.,  1893);  Batorskij,  Mongolija, 
Dosti  značný  jest  obchod,  ač  doposud  jest  ■  opyt  vojenno-statističeskago  očerka  (t..  1890): 
to  jen  obchod  směnný.  Jest  většinou  v  ru-  !  Rockhill,  Journey  through  Mongolia  and  Ti- 
kou  Číňanů  a  soustřeďuje  se  ve  větších  mě-  bet  (Lond.,  1894);  Vojejkov,  Naučnyje  re- 
stech a  osadách,  jako:  Urga,  Uljasutaj,  Kal-  zultaty  putěšestvij  Prževaljskago.  Otdél  me- 
gan,  Kobdo,  Kukuchoto,  Kukuergi  a  j.,  a  ko-  \  těoroíogičeskij  (Petrohr.,  1895). 
Irm  důležitých  klášterů.  Nčjakýcn  číselných  |  Mong^oz,  zool.,  v.  Makiové. 
dat  o  něm  nelze  podati.  Dle  zpráv  ruských  i  Monheiinia  Dcb.  et  Ettg.,  rod  předvě- 
konsulův  páčí  se  obchodní  obraty  Urgy  na  kých  kapradin  z  čeledi  Polypodiaceae,  na- 
9  milí.  rubiův,  obchodní  pak  styk  Ruska  jen  lezených  v  křídovém  útvaru  u  Cách.  EBr, 
se  záp.  M-kem  na  Vj^  niil^-  rub.  Daleko  nej- 1  Monoh  (Mnich),  vrchol  v  Bernských  Al- 
vitší  čásť  obchodních  obratů  děje  se  mezi  I  pach,  4105  m  n.  m.,  sev.-vých.  od  Pannv, 
M-kem  a  Čínou.   Z  M-ka  vyváží  se  do  Číny  |  v.  Alpy,  str.  960  *i. 

hlavně  dobytek  a  výrobky  dobytkářské  (kůže, ;  MSnohsdorf :  1)  M.,  ves  v  Čechách,  viz 
srsť  atd.),  dále  sůl,  divoká  sarsaparilla,  dříví,  Lhota  Klášterská  127). 
houby  a  j.  Naproti  tomu  z  Číny  se  dováží  2)  M.,  Milnzdorf  (maď. //ar/itď,  rum.  i/tf- 
cihlový  čaj,  tkaniny  jak  čínské,  tak  i  angli-  ,  vina),  obec  v  bešeňském  pol.  okr,  bystřicko- 
cké  a  americké,  zboží  kovové,  mouka,  ovoce,  i  nasódské  župy  v  Sedmihradech;  804  oby  v. 
papír,  tabák  a  j.  Rovněž  velmi  vzrůstá  ob-  (1890),  z  nichž  je  366  Němců,  322  Rum.  a 
chod  s  Ruskem,  ač  jest  dosud  většinou  v  ru-  24  Maď.,  pošta,  řec.-kat.  a  ev.-luth.  far.  ko- 
kou Číňanů,  a  počítá  se,  že  jen  za  dopravu  '  stel.    Tento   jest    nejpamátnější   románskou 


čaje    M-kem    platí    ruští    obchodníci    ročně 
2  milí.  rublů.  Peněžní  jednotkou  jest  čínský 


budovou  chrámovou  v  Sedmihradech  z  dob 
prvních  Arpádů;   polní  hospodářství,  chov 


lan,  obyčejným  prostředkem  směnným  však  :  dobytka  a  drůbeže.  DkL 

i  i!  I  lovy  čaj  a  kusy  hedvábí.  M.  nemá  dosud  i  Monika  sv.,  matka  sv.  Augustina  (*  332 
un.ělých  cest  a  silnic.  Přirozené  spojo- |  v  Africe  —  f  387  v  Ostii).  Přes  křesťanský 
va'  í  cesty  možno  rozděliti  na  poštovní  a  ka-  svůj  původ  byla  nucena  vzíti  si  za  manžela 
rav.inní.  Spojení  poštovní  slouží  jen  účelům  I  pohana  Patricia,  měšťana  vTagastě,  jejŽ  vŠaďc 
vlá<lním,  i  jest  hlavní  poštovní  trať  tak  zv. '  obrátila  na  víru  křesťanskou.  Se  svými  syny 


Mon-miaceae  —  Monin. 


553 


Augustinem  a  Navigicm  cestovala  do  Itálie; 
na  zpáteční  cestí  zemřela.  Papei  Martin  V. 
dal  její  tčlesné  poiflstotky  r.  1430  převéiti 
do  Říma.  Její  památka  svéti  se  4.  kvétoa. 

Konla^&osftA,  boldovité,  čeleď  rostlin 
prost  opiát  ečnjch  i  příbuzenstva  p  rysky  ř- 
ník  ovitýcti.  obsahující  stromy  nebo  kře, 
zřídka  otáčivé  a  často  vidy  zelené 
tické,  s  listy  obyčejně  vstřícnými  a 


píckou  Ameriku  a  Asii  i  ostrovy  Maskaren- 
ské,  australské  a  Polynésil.  Z  důležitých  drukfi 
vyniká  Miihridatta  quadrifida  (v.  t.)  a  Pta- 
mus  Boldus  Molina,  vždy  lelený,  v  Chile  do- 
mácí aromatický  stromek,  poskytující  listy 
jako  máta  peprná  vonné  a  chutní,  v  ob- 
chodě známé  jménem  Folia  Boldo.      Did. 

Monlmlopitl  Sap.,  rod  předvfkých  rost- 

buď  celo- Min  dvoudčloíných  z  čeledi  Monimieceat,  na- 
k-iených  v  třetihor- 
nim  útvaru  (Gelinden, 
Seianne).  EBr. 

Monln  Theodor,  roa- 
thematjkčes.  (•l.ún.)858 
v  Kolínfi  —  t  8.  led.  1893 
t).  studoval  na  vyiíi  re- 
álce  v  Hoře  Kutné,  v  I, 
1874—78  na  vysoké  ikole 
technické  v  Praxe  a  stal 
se  r.  1879  pomocným  uči- 
telem při  C.  k,  prvním  čca. 
reálném  a  vyíSim  gymna- 
sii v  Praze.  R.  1880  pod- 
robil se  zkouice  i  mathe- 
matiky  a  deskrlpt.  geome- 
trie pro  vySŠi  reál,  školy 
a  podstoupiv  zliuicbni  rok 
na  vyS.  reálce  v  ječné  ulici 
v  Praie  povolán  byl  r.  1882 
la  učitele  deskript.  geo- 
metrie a  rýsováni  při  re- 
álné škole  ve  Sliwně  (Vý- 
chodní Rumelie).  Ale  ne- 
jisté a  nestálé  postavení 
učitelů  v  Kumelii  a  stesk 
po  domově,  hlavně  pak 
snaha  po  něčem  vyJSÍm 
přiměly  M-a,  íe  ikolním 
rokem  1886  přijal  miato 
assistenta  u  prof,  TiUra 
v  Prnze,  kdež  dokončil  též 
zkušební rokr.1888.  koku 
1889  povolán  za  prot.  ma- 
thematíky  při  vyšii  škole 
v  Sofii,  ale  přijel  do  Bul- 
harska jii  velmi  churav. 
V  době  pololetních  prázd- 
nin odjel  do  Cech  a  vrá- 
*  tiv  se  ulehl  a  celé  dva  mě- 

síce ležel.  Konečně  vzdav 
lyíinty.  gg  9,  záff  1891  pro  ncmoc 
svého  postavení  v  Sofii, 
krajnými  nebo  pilovitými,  bei  palista.  KvSty  j  vrátil  se  do  Cech  ku  své  matce  do  Kolína, 
jsou  pravidelné  skládajíce  úílabní  n.  konečné  I  kdeí  skončil  předčasní  život  svůj.  M.  byl 
vrcholíky  n.  hrozny.  Kvétni  obal  4listý  až  ■  povahy  milé,  přímé,  tiché,  byl  velmi  pilný^ 
mnobolisiý,  jednořadý  až  víceřadý,  složený  a  nadaný.  Důkazem  toho  jsou  pojettnáni 
buď  z  plátků  mezi  aebou  stejných  nebo  roz- |  jeho,  uveřejněná  v  (Časopise  čes.  mathe- 
liáených  v  kahch  a  v  korunu  a  postavených  '  raatikŮ4,  jako;  O  konturách  průmétli  ploch 
na  Iftiku,  v  němž  vetknuty  jsou  kiaúnké  itupni  druhého  (XVll..  str.  229);  elegantní 
četné  tyčinky.  Na  dné  lůíka  jsou  četné  j  řešeni  úlohy  12.  v  XI.  roč.  léhof  čaiophu, 
(zřídka  1)  buď  volné  nebo  v  jamkách  jeho  |  jakož  i  důkaz  ie  i^eometrícibym  mfiíím  srfíďu 
ponořené,  Ipouzdré  semenníky.  tvořící  s  lůi-  ^  ploch  ku^tlový-ch  druhého  stupni,  které  proehá- 
kem  plod  Sipkovitý  nebo  objevující  se  v  po- 1  ^ejí  daný-mi  Šesti  bídy  v  prostoru,  jest  ploeha 
době  volných  pcckovicim   podobných  naick    slupni   čtvrtého;    rovníž    že    křirka    rovinitd 

čeleď,  čítají  asi  150  drubdv  obývajících  tro-    Duchaplným  způsobem  ukázal,  _;iilir  í\e  slaito- 


-'body*. 


554 


Monín  —  Moniuszko. 


viti  harmonické  středy  2.  stupně  vihledem  k  sou- 
stavám trojbodový-m^  rovnéž  ^přispévky  ku  sta- 
novení rovin  tečných  ku  plochám  tnimosmérek< 
(uveřejněny  27.  dub.  1888  v  publikacích  Krái. 
české  společnosti  nauk).  V  pojednáních  O  ně- 
kterých druzích  souřadnic  projektiviďých  a 
Příspěvky  k  theorii  křivky  kruhové^  jež  vy- 
dal svým  nákladem,  dokázal,  že  plul  prou- 
dem nejmodernějším.  Porota  přiřkla  pojed- 
náním posledním  druhou  cenu  Čermákovu 
250  zl.  V  rukopise  nenalezlo  se  po  smrti 
M-ově  ničehož.  M.  pamatoval  na  Jednotu 
českých  raathematiku,  jejímž  zakládajícím 
členem  byl, od  r.  1886,  věnovav  jí  svoji  bi- 
bliotéku. Úsudky  o  spisech  M-ových  jsou 
v  »Athenaeu€  (1890,  str.  172)  a  v  »Čas.  čes. 
math.c  (roč.  XX.,  str.  220).  A.  Šouvek, 

Monln,  víska  v  Čechách  u  Vrcholtic,  hejtm. 
Sedlčany,  okr.,  fara  a  pš.  Sedlec;  6  d.,  47  ob.  č. 
(1890).  Asi  2  km  na  západ  víska  Monínec 
s  5  d.  a  34  ob.  č.  (1890). 

Monlqiiira,  město  v  jihoamer.  republice 
Columbii,  depart.  Bojaka,  na  planině  řeky 
t.  jm.,  má  9597  ob.  (i  s  distriktem),  plantáže 
cukrové  třtiny,  v  okolí  důležité  doly  na  měď. 

Montsiniui  {z  řec.  ^ndvos  —  jediný)  jest  do- 
mysl, že  záklaa  světa  jest  jen  jediný.  Spiri- 
tualismus,  který  vykládá  vše  za  kreaci  ducha, 
jest  m.  Materialismus,  pokud  naň  hledíme 
jako  na  theorii,  že  všechno  jest  hmota  a  z  ní 
že  vše  povstalo,  že  není  rozdílu,  leč  snad 
stupňový,  mezi  pochody  duševními  a  hmot- 
nými, jest  rovnéž  m  ,  ač  myslíme-li  si  hmotu 
kvalitativně  rozrůznénu  a  v  atomy  rozve- 
denu, ocitáme  se  již  v  pluralismu,  podobně 
jako  myslíme-li  si  bytné  prvky  nehmotné, 
ale  vnitřností  opatřené  (v.  Monada).  Proti- 
vou m-mu  jest  právě  pluralismus,  po  pří- 
padě dualismus.  Soustavy  filosofické,  které 
v  čelo  kladou  ideu,  pojem,  vše  odtud  vy- 
vozujíce, jsou  tolikéž  monistické  (Hegel),  ja- 
kož i  Fichteovo  Já  a  Schopenhaucrova  vůle 
a  vůbec  všechny  náhledy,  ať  čistě  filosofické 
nebo  více  méně  nilbožensky  zbarvené,  o  ně- 
jakém jediném  kvalitativně  neurčitelném  pod- 
kladě světovém  (indický  Brahma,  židovský 
Jahve,  Hartmannovo  Nevědomo).  Přírodo- 
vědecký m.  jest  jen  mechanický  názor  svě- 
tový; akcentuje  přesně  zákonný  vývoj  vŠeho- 
míra  s  naprostým  vyloučením  jakýchkoliv 
účeloslovných  výkladu.  Zb. 

Monita  privata  SooietatlB  Jasu,  titul 
latinské  knihy,  tištěné  r.  1612  v  Krakově, 
jež  obsahovala  tajné  instrukce  pro  hodno- 
stáře řádu  jesuitského  a  jednala. o  prostřed- 
cích a  účelech  řádu.  Byla  to  asi  dovedná 
satira  na  řád  jesuitský,  jejímž  autorem  byl 
bezpochyby  polský  kněz  Jeroným  Zao- 
rowski,  propuštěný  z  řádu  r.  1611.  R.  1616 
kongregace  kardinálů  spis  zavrhla  jakožto 
neprávem  řádu  jesuit,  připisovaný.  R.  1761 
vyšlo  nové  a  rozmnožené  vydání  knihy  té 
pod  titulem  M.  secreta  a  vydavatel  tvrdil. 
že  rukopis  pravidel  těchto  našel  vévoda  Kri- 
stián Brunšvický  v  jesuitské  knihovně  v  Pa- 
derborně  a  že  kopie  jeho  jsou  v  Antverpách, 
v  Padově,  v  Praze  a  jinde.  Tolik  je  jisto,  že 


v  Mnichově  jsou  2  exempl.  rukopisu  M.  p. 
z  konce  XVII.  a  poč.  XVllI.  stol.  Autor  znal 
patrně  důkladné  obyčeje  řádové,  a  s  údaji 
tam  uvedenými  shodovala  se  namnoze  i  sku- 
tečnost. Spis  byl  vydán  několikrát,  latinsky 
i  v  překladech. 

Monitenr  imiversal  v.  Časopis,  873 K 

Monltio  [-icio]  (lat.)  v.  Úmluva. 

Monitor,  válečná  loď  s  obrněnou  puuze 
palubou  a  opancéřovanými  boky,  které,  aby 
skýtaly  nepřátelským  střelám  cil  pokud  n.ožná 
malý,  vynikají  jen  60—80  cm  nad  hladinu 
vodní.  Aby  děla  ve  věži  nebo  věžích  —  bývá 
jich  na  m-ech  až  tré  —  opanovala  Cílý  ob- 
zor, jsou  m-y  beze  stěžnů  a  proto  k  dalším 
plavbám  nezpůsobilé.  První  takovou  loď  vy- 
stavěl inženýr  Ericson  v  občanské  válce 
sev.-amer.  r.  1861  pro  státy  severní  a  nazý- 
vána m.,  a  dle  ní  pak  pořizovaly  si  témčř 
veškeré  státy  přímořské  stejný  typ,  jenž  dle 
první  takové  lodi  dostal  hromadný  název  m. 
Brzo  však  opět  upuštěno  od  toho  druhu  a 
přibližovaly  se  ke  tvaru  větších  a  vyšších 
lodí  obrněných,  až  v  nich  i  zanikly.  Námoř- 
nictvo rak.-uh.  má  pouze  4  m-y  malé  pro 
výlučnou  potřebu  na  Dunaji  a  jeho  příto- 
cích. tWf. 

Monitor,  zool.,  v.  Varani. 

Monltorliiiii  (lat.),  upomínací  list. 

Monlaszko  Stanislav,  z  nejslavnějších 
skladatelů  polských  (*  17.  květ.  1819  v  Ubiclu 
u  Smiloviče  v  gub.  minské  —  f  4.  čna  1S72 
ve  Varšavě).  Prvního  vzdělání  hudebního 
dostalo  se  mu  od  matky  Alžběty  roz.  Mad- 
žarské,  po  níž  zdědil  výtečný  hudební  ta- 
lent. Rodiče  vidouce  jeho  veliké  nadání 
přesídlili  s  ním  do  Varšavy,  kde  v  le- 
tech 1827—30  učil  se  hře  na  klavír  u  Aug. 
Freyera.  Po  té  v  Minsku  pokračoval  ve  stu- 
diích u  prof.  D.  Stefanowiczc.  R.  1837  ode- 
bral se  do  Berlína,  kde  po  dvě  léta  studoval 
theorii  hudby  a  komposici  hudební  u  Run- 
genhagena.  Vrátiv  se  r.  1S39  do  Polska  usa- 
dil se  ve  Vilně,  kde  živil  se  vyučováním 
hudbě  a  sbíral  horlivě  národní  písně,  jež 
tehdy  studoval.  Zde  také  komponoval  svoje 
půvabné  melodie  Spiéwniki  (Vilno,  1842), 
které  později  staly  se  populárními  {Šwite- 
\ianka,  C\aty^  Diiad  i  Baba,  Zai  d\iewc\yny^ 
Magda  karc\ma\ka  a  j.),  jakož  vůbec  první 
jeho  skladby  z  těchto  dob,  ač  u  znalcův 
hudby  docházely  vysokého  ocenění,  teprve 
později  došly  obecného  uznání.  Tehda  také 
se  oženil  se  si.  Alexandrou  Múllcrovou,  třeba 
že  byl  odkázán  jen  na  výnos  vyučování  a 
svou  nepatrnou  službu  jakožto  varhaník  při 
kostele  sv.  Jana.  Vedle  hudby  dbal  M.  ve 
Vilně  i  dalšího  svého  vzdělání  čítaje  mnoho 
a  vyhledávaje  společnosti  lidí  vzdělaných; 
znaltě  sám  dobře  jazyk  latinský  (jako  bývalý 
gymnasista),  francouzský,  německý,  italský  a 
ruský  a  neušla  mu  žádná  novější  otázka  po- 
litická nebo  literární.  N(  jvíce  jej  zajímaly 
spisy  o  umění  a  z  poetů  Mickiewicz.  V  čase 
osmnácti  let  ztrávených  ve  Vilně  (1840—58) 
sepsal  větší  a  nejlepší  část  svých  dél  a 
v  domě  jeho  shromažďovala  se  celá  tehdejší 


Monk.  555 

intelligcncc  vilenská,  R.  1846  provozována  |  polských,  který  dovedl  spojiti  ncjušlcchti- 
ve  Varšavě  první  M-va  opcrctta  Loteryja,  I  lejší  tvary  hudby  evropské  a  utvořiti  z  nich 
komponovaná  již  r.  1840;  několikráte  byla  ;  vlastní  myšlénku  národní.  Pro  mazurku  a 
sice  opakována,  ale  neudržela  se  na  jevišti,  krakowiak  utvořil  nové  tvary  zpěvní  a  v  har- 
Mcnší  operettky,  jako:  Ideai,  Karmaniol, Nowy  monii  byl  z  prvních,  jenž  použil  obratů  vlast- 
í>on  jĚús^ot,  Nocleg  w  Apeninach,  Žátta  s\iaf-  nich  polské  hudbě.  Hlavní  pole  originální 
myca,  Sielanka  a  j ,  upadly  docela  v  zapo*  tvořivosti  M-vy  jest  píseň,  a  zvláštní  cha- 
menutí.  Za  to  kantáty  Milda  a  í^iola  a  jeho  i  rakter  jeho  skladeb  jest  jejich  živost,  jevící 
ouvertura  pro  velký  orchestr  k  Shakespca-  se  dokonce  i  v  jeho  mších  a  litamích.  Clia- 
rové  ^Pohádce  zim.  večera*,  provozované  rakteristická  jest  odpověď  M-va  na  otázku, 
r.  1848  v  Petrohradě,  setkaly  se  s  velikým  kde  bére  tak  zvláštní  lahodné  myšlénky  hu- 
úspěchem.  Teprv  10  let  po  té,  1.  led.  1858,  dební:  »Netvořím  ničeho  nového,  cestuje  po 
dávána  na  divadle  varšavském  nová  M-va  krajích  polských  nadšen  jsem  duchem  písní 
4aktová  opera //(fl/fcti  (text  od  WK  Wolského),  národních  a  jimi  mimovolnč  přelévám  na- 
komponovaná  dávno  před  tím  (pfivodně  jako  I  dše-ní  do  všech  svých  výtvorů*  V  Praze 
kantáta)  a  také  před  drahným  časem  ředí*  byl  M.  třikrát,  v  1.  1858,  1867  a  1S68,  a  ob- 
telstvu  divadla  varšavského  zadaná;  byla  při-  :  divoval  se  tu  národnímu  nadšení  Čechův  a 
jata  s  takovým  nadšením,  že  byla  dávána  ve  <  hned  z  prvního  pobytu  přivezl  si  odtud  básně 
Varšavě  stokrát  a  teprve  novým  dílem  M-vým  ,  V.  Hanky.  Stýkal  se  tu  zvláště  se  si.  jindř. 
byla  poněkud  do  pozadí  zatlačena.  Opera  '  Slavinskou,  u  níž  také  bydlil.  Ze  sympathie 
tato  právem  zahajuje  novou  epochu  nejen  k  Čechům  M.  nedokončil  partitury  opery 
v  životě  M-vě,  ale  vůbec  v  hudebním  dra-  Rokic\ana,  poněvadž  v  librettě  opery  té  Če- 
rnáte polském:  je  to  výkvět  ducha  čisté  ná-  chove  líčí  se  ve  světle  nepěkném.  M  kom- 
rodního,  pravý  poklad  melodií  a  instrumen-  ponoval  také  mnoho  skladeb  církevních,  jako: 
táce,  povahy  převážně  lyrické,  beze  všech  Liíanija  do  N.  P,  Ostrobramskiej^  pak  mše: 
prázdných  effektů.  »Halka*  rychle  nhbyh  Ms\a  ^ďtobna,  Ms\a  PiotrowiúskiJ,  Ojc\e  nasi^ 
obliby  i  v  cizině  a  zvláště  Hanuš  Biilow  Intende  voci  a  jiné  mše,  hymny,  žalmy  atd., 
v  obšírné  kritice  ocenil  důkladně  dram.  ta-  a  napsal  hluboce  procítěnou  hudbu  Widvia 
lent  M-kův;  »Halka«  byla  dávána  brzo  po  ke  II.  části  Mickiewiczových  »DziadŮ€  a  »So- 
té  mimo  Německo  i  v  Paříži  a  v  Petrohradě,  netům  Krymským*.  Z  M-vých  skladeb  piano- 
Z  českých  spisovatelův  upozornili  na  ni  Vác-  vých  uvádíme:  S^esč  polone\6w,  Tr^y  walce. 
lav  Dunder  ve  Lvově  a  Em.  Mcliš  v  Praze,  i  Výbor  písní  M-vých  s  franc.  pi^ekladem  vy- 
a  přičiněním  tohoto  provozovány  nejprve  dal  Flaxland  v  Paříži  pod  titulem  Echos  de 
úryvky  této  opery  s  pochvalou  všeobecnou,  Pologne,  M.  vydal  také  dílo  theoretické  Pa- 
později  (28.  led.  1868)  opera  celá;  text  ]ť]\mi^tntk  do  nauki  harmonii  a  zůstavil  v  ruko- 
také  po  česku  byl  vydán.  M.  od  té  doby  byl  pise  S^koia  na  fortepijan.  Srv.  »Tygodnik 
počítán  mezi  nejznamenitější  skladatele  pol-  ;  illustrowany*  (1859  a  1872);  AI.  Walicki,  Sta- 
ské  a  stal  se  ještě  r.  1858  ředitelem  var-  nisJaw  M.  (Varšava,  1873)  a  Bolesl.  Wilczyň- 
šavské  opery.  Téhož  roku  na  cestách  do  ski,  St.  M.  i  muzyka  narodowa;  studyjum 
Výmaru  a  clo  Paříže  (přes  Prahu,  kde  se-  estetyczne  (tamt.,  1874);  dr.  Jan  Karlo wicz, 
známil  se  se  Smetanou,  jehož  vysoko  cenil)  Stručný  rys  života  M-va(»Dalibor*,  roč.  Vlil., 
spřátelil  se  s  Lisztem,  Rossinim  a  Meycr-  1886,  str.  121  anásl.);  tamže  seznam  skladeb 
beerem  a  krátce  po  té  dával  novou  svoji  M-vých;  téhož  Rys  žywota  i  twórczoáci  St. 
operu  Flis  (Plavec,  na  text  od  St.  Boguslaw-  M-i  ve  varš.  »Echu  hudebním*  r.  1885,  č.  66 
ského),  komponovanou  v  Paříži,  dílo  stejně    až  77.  Gk. 

národní  a  v  každém  vzhlede  mistrovské  jako  i  Monk  George,  vévoda  z  Albcmarleu 
»Halka«.  Po  patnáct  let,  co  byl  ve  Varšavě,  (♦  1608  —  f  1670  v  Londýne).  Pocházeje 
rozvinul  jakožto  ředitel  opery  činnost  velmi  z  rodiny  zámožné  sloužil  hned  z  mládí  ve 
blahodějnou  a  provedl  na  divadle  nejzname-  vojsku  v  HoUandsku,  potom  vrátiv  se  do 
nitější  díla  dramatické  hudby  francouzské,  Anglie  vstoupil  do  vojska  královského  a  bo- 
ítalské  a  německé,  ač  nepřestával  při  tom  jo  val  r.  1639  proti  Skotům,  r.  1642  vyslán, 
samostatně  tvořiti.  R.  1860  provedl  svoji  aby  potlačil  vzpouru  irskou.  Při  vypuknutí 
trojaktovou  operu  Hrabina  (text  od  W.  Woí-  války  občanské  byl  uvězněn,  jsa  v  podezření, 
ského)  s  instrumentací  překrásně  provede-  že  drží  s  parlamentem,  ale  brzo  propuštěn. 
nou;  polonéza  třetího  aktu  náleží  k  nejlcp-  i  R.  1644  byl  poražen  a  zajat  od  Fairfaxa  a 
áím  svého  druhu.  Po  operách  Jawnuta^  Ro-  uvězněn  v  Toweru,  z  něhož  vyproštěn  až  po 
kicfana  a  Verbum  mobile  následoval  Stras^vy  dvou  letech,  když  se  byl  přidal  ke  Cove- 
dwór^  Opera  o  4  jednáních  (text  od  Ch^ciň-  nantu.  Tehdáž  Cromwell,  důvěřuje  vojen- 
ského, také  do  češtiny  přeložený),  pendant  '  ským  jeho  schopnostem,  svěřil  mu  velitelství 
to  »Halky<.  Ostatní  jeho  opery,  jako  Paryja  nad  délostřelectvem  a  poslal  ho  do  sev  Irska, 
(1869,  text  od  J.  ChQciňského),  Beata  (1872,  a  když  se  M.  osvědčil  vítězstvím  u  Dunbaru, 
jednoakt,  text  od  téhož)  a  j.,  neudržely  se  jmenoval  jej  vrchním  velitelem  ve  Skotsku. 
však  na  jevišti.  V  několika  letech  po  svém  R.  1653  odrazil  M. .  hollandského  admirála 
přesídleni  do  Varšavy  stal  se  M.  učitelem  i  Trompa  u  Nieuwpoortu  a  svedl  s  ním  ne- 
harmonie  a  kontrapunktu  na  konservatoři  rozhodnou  bitvu  u  Katwijku,  v  níž  Tromp 
varšavské,  kteréž  místo  zastával  až  do  své  padl.  V  dubnu  1654  poslal  M-a  Cromwell 
smrti.  M.  jest  z  nejoriginálnějších  skladatelů   za  guvernéra  do  Skotska,  v  kterémžto  ob- 


556 


Monk  Bretton  —  Monnier. 


tížném  postaveni  počínal  si  M.  s  umírněnosti 
a  rozvahou.  Když  pak  po  smrti  Cromwellovč 
nastaly  zmatky  a  M.  necítil  se  tam  dosti  bez- 
pečným, překročil  1.  led.  1660  se  6000  muži 
hraníce  anglické,  spojil  vojska  svá  s  vojsky 
Fairfaxovými  a  vtrhl  bez  překážky  do  Lon- 
dýna. Tehdy  byl  na  vrcholu  své  slávy  a  té- 
měř všecku  moc  měl  ve  svých  rukou.  Ale 
jeho  přáním  bylo  dosaditi  opět  Stuartovce. 
I  svolal  21.  ún.  zbývající  členy  parlamentu, 
kteří  byli  před  12  léty  násilně  rozehnáni,  a 
ti  povolali  zpět  Karla  II.  M.  povýšen  na  vé- 
vodu z  Alberaarleu,  zahrnut  poctami  a  nej- 
vyššími úřady  v  státě.  R.  1666  vyslán  jakožto 
druhý  velitel  loďstva  pod  vévodou  Yorským 
proti  HoUanďanům ;  byl  sice  v  námořní  bitvě 
u  Dunkirku  Ruytercm  poražen,  ale  hned  po- 
tom svedl  s  ním  vítěznou  krvavou  bitvu 
u  Forelandu.  —  Jediný  jeho  syn  Christo- 
phcr  M.  (♦  1663  —  f  1688)  byl  guvernérem 
na  Jamajce.  —  Srv.  Guizot,  M.,  chutě  de  la 
république  et  rétablisscment  de  la  monarchie 
en  Angleterre  en  1660  (Pař.,  1850)  a  Macau- 
layovy  Dějiny  Anglie. 

Monk  Brotton  [-bretn],  m.  v  angl.  hrab- 
ství  yorském,  ve  West-Ridingu,  5  km  sev.- 
vých.  od  Barnsley,  stanice  trati  York-Man- 
chcster,  má  3426  ob.  (1891).  Zříceniny  clu- 
n inckého  opatství.  Nu. 

Monkton  [monktnj  v.  Jarrow. 

Monmouth  [monmódz]  (keltsky  Afynwy), 
h\.  město  angl.  hrabství  t.  jm.,  na  stoku  řeky 
Wyc  a  Monnowa,  v  rozkošné  poloze,  s  ko- 
stelem ze  XIV.  stol.,  má  5470  ob.  (1891V 
Průmysl  železářský  a  obchod  s  plodinami. 
Za  dávna  slulo  Blestium;  v  době  heptarchie 
bylo  sídlem  královským.  —  Hrabství  mon- 
mouthské  leží  na  jv.  konci  Walesu  nad  zá- 
livem Bristolským,  do  něhož  se  vlévají  řeky 
Wyc,  Osk  a  Rumney  se  svými  přítoky,  majíc 
na  1498  km^  252.703  ob.  (1891).  V  sev.-záp. 
hornatých  krajích  dobývá  se  mnoho  kamen- 
ného uhlí  a  železa  a  proto  jsou  tu  četné  žel. 
huti,  slévárny  a  strojírny.  V  úrodných  níži- 
nách přímořských  daří  se  obilí,  chmel  a 
ovoce,  v  horách  a  na  rozsáhlých  slatinách 
chov  dobytka.  Dopravě  slouží  průplavy  mon- 
mouthský  a  brecknocký  a  několik  tratí  že- 
lezničních. 

of  Monmonth  [monmódz]:  1)  of  M.  Geof- 
frey  viz  Geoffrey  of  Monmouth. 

2)  of  M.  James,  vévoda  angl.  (♦  1649 
v  Rotterdamu  —  f  15  čce  1685),  levobo- 
Ček  Karla  II.  a  Lucy  Waltersové.  Vycho- 
ván ve  Francii  dorostl  ve  velmi  krásného, 
statného,  ale  málo  intelligentního  jinocha. 
Otec  povolal  jej  po  restauraci  ke  dvoru, 
jmenoval  ho  hrabětem  Orkneyským,  později 
vévodou  z  M-u,  oženil  jej  s  Annou  z  rod. 
Buccleughů  a  učinil  velitelem  tělesné  stráže. 
R.  1673  velel  M.  anglickému  vojsku  v  Hol- 
landsku,  r.  1679  potlačil  nepokoje  ve  Skot- 
sku. Při  tom  snažil  se  na  úkor  vév.  z  Yorku 
(pozdějšího  Jakuba  II.)  dojíti  popularity  v  An- 
glii předstíraje,  že  došlo  k  sňatku  mezi  mat- 
kou a  králem,  a  cestuje  hojně  po  zemi.  Za- 
pleten ve  spiknutí   zv.   Rve- House   plot,  jež 


skončilo  popravou  Russcla  a  Sydneye,  byl 
M.  uvězněn,  ale  propuštěn  bez  výslechu. 
Odebral  se  do  Hollandska  (1683),  kdež  při- 
jat vlídně  princem  Oranienským :  odtud  ode- 
šel do  Brusselu,  kde,  zdá  se,  zaujala  ho  cele 
láska  k  lady  Jindř.  Wentworthové.  Po  ná- 
vratu do  Amsterdamu  spikl  se  však  M.  opět 
s  hrab.  z  Argyllu  a  přepravil  se  záhy  po 
smrti  Karla  iT.  do  Anglie  (1685),  kdež  vydá- 
vaje se  za  ochránce  protestantství  ohroio- 
vaného  Jakubem  II.  doznal  ohlasu  v  lidu  a 
proklamován  v  Tauntonu  králem ;  ale  6.  čce 
poražen  u  Sedgemooru  od  vojska  Jakubova, 
na  útěku  jat  a  popraven  v  nádvoří  Towcru. 
Srv.  Roberts,  Life  and  progrcss  of  J.,  Duke 
of  M.  (Lond.,  1844,  2  sv.). 

Monmouthslilr*  v.  Monmouth. 

Monnier  jmonjé]:  1)  M.  Henri  Bona- 
venture,  kreslíř,  herec  a  spis.  franc.  (*  1805 
v  Paříži  —  t  1887  t.),  byl  úředníkem,  ale 
oddal  se  kresbě,  v  níž  vynikl  jako  satirický 
pozorovatel,  tak  v  Moeurs  administratives 
(1828),  v  Les  grisettes  (1829)  a  hlavně  v  Scé- 
nes  populaires  dessinées  á  la  plume  (1830), 
v  lithografiích,  v  nichž  stvořil  typ  pařížského 
šosáka  Prudhommea  a  jež  jsou  z  nejlepších 
uměleckých  karikatur  vůbec;  úspěch  jich  byl 
veliký  a  vydání  je  celá  řada,  pozdější  rozší- 
řena kreslířem  o  nove  scény  (1846  2  sv., 
1864,  1879  2  sv.,  1890).  Pak  oddal  se  here- 
ctví a  hrál  v  Paříži  i  na  venkově  s  nestej- 
ným úspěchem.  Napsal  také  řadu  divadelních 
her,  ale  většinou  se  spolupracovníky,  ačko- 
liv základní  idea  je  vŽdy  M-ova.  Nejlepší 
z  nich  je  komedie  o  5  aktech  Grandeur  et 
décadenct  de  M.  Joseph  Prudhomme  (1853, 
spol.  s  G.  Vaezem).  Také  v  románě  se  po- 
kusil {Le  chevalier  de  Clermoní,  1837).  Ale 
jako  kreslíř  stojí  nekonečně  výše  a  jeho  sati- 
rické studie  méšťáctva  jsou  celé  umělecké 
práce  znamenité  ceny  psychologické.  Sem 
náležejí  ještě:  Scénes  de  la  ville  et  de  la  cam- 
patříte  (1841);  Physiologit  du  hourf^eois  (1841); 
Bourgeois  de  Paris,  scénes  comiques  (1854); 
Mémoires  de  M.  Joseph  Pi-udhomme  (1857); 
La  religion  des  imbéciles,  nouveUes  scénes  po- 
pulaires (1862);  Paris  et  la  Province  (1866); 
Lefi  BaS'Fonds  de  la  tociété  a  j.  Srv.  Champ- 
flcury,  H.  M.,  sa  vie,  son  oeuvre,  avec  un 
catalogue  complet  de  Toeuvre  et  100  gra- 
vures  en  fac-sim.  (nové  vyd.  v  Paříži,  1889). 

2)  M.  Marc,  spis.  franc.  (*  1827  ve  Flo- 
rencii —  t  1885  v  Genevě),  byl  professorem 
cizích  literatur  a  pozd.  místorektorem  uni- 
versity genevské.  Znal  zejména  výborné  Ži- 
vot a  dějiny  italské,  o  nichž  uveřejnil  cenné 
práce,  tak:  Étude  historique  de  la  conquéte 
de  la  Sicile  par  les  Sarrasins  (1847);  VltaKí 
estelle  la  terre  des  morts?  (1859);  Garibaldi, 
Histoire  de  la  conquéte  des  Deux-Siciles  (1861); 
Histoire  du  brigandage  dans  Vitalie  méridio- 
nale  (1862);  Pompéi  et  les  Púmpéiens  (1867); 
La  Čamorra  (1863);  Les  conte',  populaires  en 
Itálie  (1880);  NouveUes  napoK^aines  (1879)  a  j. 
Jiným  gcnrům  náležejí:  Lucioles,  verse  (1853); 
Le  protestantisme  en  France  (1S54);  La  taňte 
Jeanne   (1885);  Les  amours  permises  (1861); 


Monnikendam  —  Monod 


557 


Lvs  aieux  de  Fif^aro  (18681;  Geneve  et  ses 
poetes  du  XV le  siecle  á  nos  jours  (1873);  Poé- 
sies  (1871);  Thidtre  de  marionettes  (t.  r.);  La 
vie  de  Jésus,  ve  verších  (1873);  La  comédie 
du  renard  (1878);  Un  détraqué  (1883);  Hi- 
stoire  de  la  littérature  modeme:  La  Renais- 
sance,  de  Dante  d  Luther  (1884)  a  La  Re- 
formě^ de  Luther  á  Shakespeare  (1885) ;  Récits 
et  monolog ues  (1880);  Aprés  le  divorce  (1886) 
a  j.  Srv.  Rambert,  Écrivains  nationaux  suisscs, 
sv.  1.  (Geneva,  1874). 

MoniilkendMii,  nizoz.  město  (provincie 
Sev.  Hollandsko),  při  ústí  kanálu  Noord- 
Hollandského  do  jezera  Zuiderského  neda- 
leko pittoreskního  ostrova  Markcnu.  Má 
4000  ob.  Město,  které  má  5  kostelů,  bývalo 
často  zaplavováno,  nejvíce  r.  1825.  Čilý  ob- 
chod s  rybami  čerstvými  i  solenými  a  s  ci 
dámským  sýrem,  stavba  lodí. 

Monnoy^r  [monoajé]  Jean  Baptisté,  ře- 
čený Baptisté,  íranc.  malíř  květin  (♦  1634 
neb  1635  v  Lilie  —  f  1699  v  Londýně).  Záhy 
přišel  do  Paříže,  kde  r.  1,665  stal  se  člcntn- 
král.  akademie.  Později  odebral  se  s  lordem 
Montaguem  do  Londýna,  kde  pracoval  pro 
palác  královny  Anny,  paláce  lordů  Montaguc, 
Carlisla  a  Burlingtona.  Museum  louvreské  n  á 
od  něho  obrazy:  Zlata  vdsa  s  pivoňkami; 
Zlatá  vdsa  s  květinami  a  červenými  papoušky. 
Ovoce  i  vdsa  porculdnová  a  koberec  \  Stříbrná 
vdsa  s  květinami  a  j.  Mimo  to  jsou  jeho 
práce  v  museích  v  Montpellieru,  Orleansu, 
Roueně,  Grenoblů,  Lilie,  Lyoně  a  j.  Dle 
něho  ryli  Poilly,  Vauquier,  Smith  a  j.;  M. 
sám  také  radiroval  některé  své  malby. 

Mono-  v  řec.  složeninách :  s  a  m  o-,  j  e  d  n  o-, 
jedino-. 

MonobUpharldeae  jest  zajímavý  řád 
hub  i%x'comyctf/M  (řasohub)  nejblíže  pří- 
buzný se  Saprolegniaceami,  ukazující  krom 
toho  v  rozplozování  mnohou  podobnost  s  ně- 
kterými řasami,  na  př.  s  Oedogonium.  M.  mají 
mycel  vakovito-vláknitý,  jednobuněčný,  roz- 
větvený, tvořící  vířivé  výtrusy  (zóospory)  a 
vaječné  výtrusy  (óospory).  Zóospory  ve  vý- 
trusnicích  konečných,  s  jedinou  brvou.  An- 
theridia  (pelatky)  válcovitá  se  spcrmatozoidy 
z  nich  vystupujícími;  óogonia  konečná  za 
účelem  rozplozování  derou  se  otvírající,  s  jed- 
nou kulovitou  óosphaerou  a  později  óospo- 
rou.  Sem  náležejí  rody  Monoblepharis,  Oona- 
podya^  Diblepharis.  Rod  Monoblepharis  má 
podhoubí  z  tenkých  nezaákrcovaných,  roz- 
větvených vlakének  složené,  s  výtrusnicerai 
válcovitými,  konečnými.  Zóospory  vystupují 
z  nich  jednotlivě,  opatřeny  jsouce  jednou 
brvou,  kterou  za  sebou  vl  -kou.  Oogonia  ku- 
latá neb  kyjovitá,  buď  na  konci  aneb  v  prů- 
běhu vláken  houbových  (inttrkalární).  Vál- 
covité antheridie  přímo  pod  oogeniem.  Sper- 
matozoidy  o  jedné  brvě.  Asi  4  druhy  na 
odumřelých  zvířecích  nebo  rostlinných  čá- 
stech ve  vodách.  Ič, 

MinffTfrnrnilionn  Grassi,  rod  nálev- 
níků  biči ko vitých  ze  skupiny  Flagellata 
a  z  čeledi  Tetramitina.  Těla  nepatrného  (až 
0*015  mm  dl.),  vzadu  zašpičatělého,  napřed 


oblého  a  tu  opatřeného  čtyřmi  bičíky.  Za- 
hrnuje druhy  vesměs  cizopasné,  cizopasící 
v  zažívací  rouře  člověka  (M.  intestinalis  Grassi 
001— 0*015  mm  dl.),  některých  plazů  (ještěrek 
a  užovek)  a  některých  hmyzů  (Gryllotalpa, 
Melolontha,  Hydrophilus).  šc. 

Monooeros  (Jednorožec)  v  astronomii 
v.  Hvězdoznalství,  str.  976a. 

MonoootyUdonoB  (-ko),  bot.,  v.  J  e  d  n  o- 
děložné. 

Monooyolo  v.  Velocipéd. 

Monooystidae,  Monocystis,  v.  Gre- 
gariny,  str.  453 ^ 

Monod  [mono]:  1)  M.  Adolphe,  reform. 
theolog  frc.  (*  1802  v  Kodani  —  f  1856  v  Pa- 
říži). Jeho  otec  Jean  M.,  rodilý  Gencvan 
(t  1836),  byl  v  Kodani  kazatelem  franc.  rcf. 
církve.  M.  vzdělal  se  v  Genevě  a  v  Paříži, 
byl  v  1.  1825—1827  kazatelem  franc.  osady 
v  Neapoli,  pak  do  r.  1831  v  Lyoně,  kde  za- 
ložil svobodnou  církev  evangelickou.  R.  1836 
stal  se  M.  professorem  na  theolog,  fakultě 
v  Montaubaně,  r.  1847  kazatelem  reformované 
církve  v  Paříži.  Svoje  kázání  vydal  pod  titulem 
Sermons  (3.  vyd.  Pař.,  1860,  4  sv.);  překrásné 
jeho  řeči  Adieux  d^Adolphe  M.  á  ses  amis  et 
Péglise  vvšly  po  jeho  smrti  a  často  byly  vy- 
dávány (přel.  do  němčiny  Seinecke,  Ausge- 
WcLhlte  Schriften  von  Adolphe  M.;  3.  vyd. 
Bielef.,  1895).  M.  byl  z  nejlepších  řečníků 
křesťanských  svého  věku  a  znamenitým  dia- 
lektikem. Mimo  mnohé  jiné  menší  spisy  vy- 
dal ještě:  Lafemme  (1848  a  častěji);  Saint 
Paul  (1851  a  cast.).  Srv.  Adolf  M.,  Lebens- 
crinncrungen  und  Briefc  (přeložil  Reichard, 
Frankf.,  1886). 

2)  M.  Charles  Edmond,  lékař  franc. 
(♦  1842  v  Paříži).  R.  1875  stal  se  agrégé  při 
lékař,  fakutě  v  Paříži,  nyní  pak  působí  jako 
chirurg  nem.  Sv.  .Antonína.  Napsal:  De  Vhjr- 
pertrophie  unilatérale  paitielle  ou  totale  du 
corps  (1869,  spolu  s  Trélatem);  Etudě  compa- 
rative  des  ciiverses  méthodts  de  />jrerěí«  (1875) ; 
De  Vextension  continuée  dans  les  maladies  des 
articulations  (1878';  Traiié  des  maladies  du 
tesiicule  et  de  ses  annexes  (1889);  Etudě  sur 
le  car.cer  du  sein  (1894) ;  De  Vappendicite 
(1898)  a  j.  v. 

3)  M.  Gabriel  Jean  Jacques,  historik 
franc.  (*  1844),  studoval  dějiny,  byl  na  stu- 
dijní cestě  v  Itálii  a  Německu  a  od  r.  1869 
pů.sobí  na  École  des  hautes  études,  kdež  je 
předsedou  sekce  pro  vědy  historické  a  filo- 
logické. Vedle  toho  je  maitre  de  conférences 
na  École  normále  supérieure,  kdež  přednáší 
o  dějinách  středověkých  a  novověkých,  a 
členem  akademie  pro  vědy  morální  a  poli- 
ticko. Spolurediguje  >Rcvue  critiquec  a  řídě 
>Revue  historique<,  již  založil  r.  1876  s  G. 
Fagniezem,  psal  do  obou.  Mimo  to  do  >Con- 
temporary  reviewc,  »Nouvelle  revucc,  »Revue 
bleue<,  Buissonova  slovníku  paedagogick.  a 
Lichtenbergerovy  Encyklopaedie  věd  nábo- 
ženských. Zvlášť  vydal:  Etudes  critiques  sur 
les  sources  de  Vhistoire  mérovingienne  (Paříž, 
1872  a  1885,  2  sv.);  Jules  Michelet  (t,  1877); 
Les  origines  de  Vhistoriographie  á  Paris  (t.^ 


558  Monodelphia  —  Monofysité. 

1877);  Bibliographie  de  1'hhtoire  de  France,  a  marně  snažil  se  císař  Zeno  sjednotiti  ka- 
od  počátku  po  r.  1789  ^tj  1888);  Les  maitres  toliký  a  nn-ty,  vydav  r.  482  pověstné  Heno- 
de  rhístoire,  Renan,  Taine,  Michelct  (t.,  1894) '  t ikon  (v.  t.),  proti  nérouž  opřel  se  i  papei 
a  několik  elementárních  knih  historických  Felix  III.  (v.  t.).  Zatím  mezi  m-tv  vznikly 
s  Bondoisem  a  Dhombresem.  i  strany.    Severus,   dřívější   patriarcha   antio- 

Konodelpliia  jsou  ssavci,  jejichž  samice  chijský,  tvrdil,  že  >tělo  Kristovo  bylo  póru- 
mají  ve  svých  rodidlech  jednoduchou  pochvu  šitelné* ;  proti  němu  Julián  z  Halikarnassu 
(vagína).  H.  D.  de  Blainville  totiž  rozdělil  j  učil  >r.eporuáitelnosti  těla  Kristova«;  stou- 
ssavce  podle  tohoto  znaku  ve  tři  skupiny:  '  penci  Severovi  nazýváni  fthartolatrové 
I.  M.  s  pochvou  jednoduchou,  II.  Didelphia  {cp&aQxoXázQccL,  Corrupticoíae,  t.  j.  ctitelé  po- 
s  pochvou  dvojitou  a  III.  Omithodelphia  rušitelného),  přívrženci  Juliánovi  ař th ar to- 
s  dělohami  ústícími  jako  u  ptáků  do  kloaky,  doketi  (v.  t.).  Po  smrti  monofysitského 
V  tuto  poslední  skupinu  náležejí  jen  ssavci  patriarchy  Timothea  zvolili  si  fthartolatrové 
ptakořitní  (Afowořrřmíi/a),  ve  II.  vačnatí  i  i  afthartodoketi  svého  patriarchu;  onino 
{Marsupialia),  v  I.  všickni  ssavci  ostatní.  /ír. '  Theodosia    a    sluli    potom    theodosiáni, 

Konódioký  čili  homofonní  jest  hu- 1  tito  Gajanu  a  jmenovali  se  gajanité  nebo 
dcbní  kus,  v  němž  jen  jeden  hlas  má  ráz  !  manicheové,  poněvadž  jenom  zdánlivému 
hlasu  hlavního,  kdežto  ostatní  hlasy,  udává-  utrpení  Kristovu  učiti  musili.  Fthartolatrové 
jící  plné  akkordy,  jenom  doprovázejí.  Viz  i  afthartodoketi  dělili  se  na  menší  strany. 
Homofonie.  Fthartolatrové  hádali  se  o  větu:  zdali  nemusí 

Monódle,  v  hudbě  jednohlasý  zpěv  pro- '  se  připustiti,  že  Kristus  mnohých  věcí  ne- 
vážený hudbou  nástrojovou  oblíbený  zvlášť  věděl,  když  měl  tělo  porušitelné.  Že  Kristus 
kolem  r.  1600  v  Itálii  místo  zpěvu  mnoho-  všeho  nevěděl,  tvrdil  monofysitský  jáhen 
hlasého,  ačkoli  zpěv  jednohlasý  původem  I  Thcmistius  z  Alexandrie,  a  jeho  stoupenci 
svým  mnohem  je  starší  než  zpěv  sborový  a  !  sluli  agnoěti  (v.  t.).  Z  nn-tfl  vyvinuli  se 
býval  obvyklý  zvlášť  utroubadourů  a  v  hudbě  tri  th  eis  té  ^trojbožci),  kteří  učili  třem  bo- 
lišové.  Jen  že  v  dobách  zmíněných  byl  pě-  hům,  připisujíce  v  Trojici  každé  hoŽské  osobě 
stován  po  stránce  umělecké  a  z  těchto  po-  zvláštní  přirozenost,  a  damianité  ív.  Da- 
čátků  pak  vznikla  opera,  oratorium  a  kan-  mian  2).  Štěpán  Niobes,  sofista  v  Alexan- 
táta.  drii,  tvrdil,  že  posavadní  monofysitství  jest 

Monodon,  Monodontidac,  zool.,  viz  <  polovičatostí,  neboť  kdo  tvrdí,  že  v  Kristu 
Jednorožec.  jest  jedna  přirozenost,  nemůže  již  činiti  roz- 

Monodora  Dunal.,  rozkydec,  rod  rošt-  ;  díl  mezi  božstvím  a  člověčenstvím.  Byl  vy- 
lin  prostoplátečných  z  čeledi  láhev  niko-  obcován  a  utvořil  sektu  niobitů.  M.  byli 
vitých  {Anonaceae),  zastoupený  na  Jamajce  koncem  VI.  stol.  poblíž  svému  zahynutí.  Ale 
stromem  M.  wíXT/sřiCťi  Dunal.,  r.  muškátový,  neúnavné  činnosti  mnicha  Jakuba  Baradaia 
jehož  střídavé  krátko-  a  tlustořapičné  listy  (viz  Jakub  23),  kterého  někteří  jatí  mo- 
jsou  lysé,  kožovité  a  podlouhlé  a  jehož  jed-  nofysitští  biskupové  r.  541  za  biskupa  Edessy 
notlivé  poboční  květy  mají  na  stopkách  po  vysvětili  a  jemu  právo  metropolitní  nade 
vejčitém  sedavém  listenu.  Kalich  jest  3-  a  všemi  m-ty  Východu  udělili,  podařilo  se  cír- 
koruna  óplátečná,  plátků  vnějších  kopina-  kcvní  poměry  monofysitské  vnitř  i  zevnitř 
tých  řeřabatých  a  vnitřních  vejčitých.  Ty-  říše  Římské  uspořádati  a  upevniti:  on  světil 
činky  jsou  hojné  s  přisedavými  prašníky.  a  ustanovoval  všude  biskupy  a  presbytery 
Scmenník  jest  jediný  makovici  podobný  s  ná-  pro  svou  stranu.  Jmenovitě  obnovil  mono- 
stěnnými  semenicemi.  Plod  jest  hladká,  jedno-  fysitský  patriarchát  antiochijský,  který  jest 
pouzdra,  mnohosemenná  bobule.  M.  m.  pě-  až  do  dneška  středem  všech  monofysiťských 
stuje  se  v  domovině  pro  plody  a  pro  ko-  církví  Sýrie  a  jiných  východních  provincií, 
řenná  semena.  Déd.       Z  vděčnosti  k  němu  nazývali  se  syrští,  po- 

Monoeoia,  jednodomstvo,  viz  Lin-zději  skoro  všichni  ostatní  m.  jak  obité, 
néova  soustava  rostlin,  str.  55tf.  (Srv.  Antiochijský  patriarchát.IL, 467.) 

Monofonie,  řec,  jed  noh  lasost  v  hudbě.  ,  Druhou  hlavní  zemí  m-tů  stala  se  Arménie. 

Monofýlogenetioký  (řec.)  tolik  jako  j e-  (Viz  Arménská  církev,  II.,  749.)  Třetí 
dinokmený.  V  přírodnickém  vývojosloví  hlavní  zemí,  kde  monofysitství  skoro  úplné 
značí  se  tím  slovem  onen  názor,  že  vyšší  zvítězilo,  jest  Egypt,  kde  se  k  němu  podnes 
ústrojenci  se  vyvinuli  z  jediného  nižšího,  přiznávají  Koptové  (v.  t.).  Papežové  již  od 
narozdíl  od  polyfy  logenetického,  kde  časů  Eugena  IV.  (1431— 47)  snažili  se  Kopty 
předpokládáme  vývoj  vyšších  organismů  sjednotiti  s  církví,  ale  marně.  Teprve  papež 
z  více  než  jediného.  Pius  VI.  zřídil   r.  1781   apoštolský   vikariát 

Monofysité  (řec.)  slují  bludaři,  kteří  tvrdí,  v  Káhiře;  r.  1843  bylo  katolických  Koptů 
že  v  Kristu  jest  pouze  jedna  přirozenost  2640,  r.  1896  již  12000.  Papež  Lev  XIII.  ob- 
a  to  božská.  Původcem  tohoto  bludu  byl  ,  novil  apošt.  listem  z  26.  list.  1895  katolicko- 
Eutychés  fv.  t.),  jehož  na  synodě  efeské  |  koptický  patriarchát  alexandrijský,  třídil  jeáté 
(449)  se  zastal  patriarcha  alexandrijský  Di o 8- 1  dvě  diécése  a  jmenoval  12.  čce  1899  posa- 
kuros  (v.  t.),  ale  papež  Lev  I.  dosáhl  toho  vadního  administrátora  patriarchátu  Ambu 
na  oekumenické  synodě  chalkédonské  r.  451, '  Kyrilla  Macaira  patriarchou.  V  posledních 
že  učení  Eutychovo  bylo  zavrženo.  Nicméně  třech  letech  sjednotilo  se  13.000  rozkolni- 
šiřilo  se  v  Palestině,  Alexandrii  i  Antiochii,   ckých  Koptů  s  církví.  Dr,  Kr, 


Monogamie  —  Monochord 


559 


MonogMBia  v.  Manželství,  sir.  795í>. 

Monogentft,  ^oo\.,  v.  Motolice. 

■onOK"^  (fsc.),  BpÍ3  obyčejně  mcniiho 
abjemu,  v  němí  o  jednotli^om  předměte  ně- 
které vÉdyjcdnáse  jakoitoo  zvláátníni,vsobě 
uíavfeném  celku. 

Kono^nunm  (Fec),  lat.  h>wum,  frc.  Uké 
ehiffre.  je  značka  sloíoná  z  hlavních  nebo 
počátečních,  někdy  i  vicch  do  sebe  vSelijak 
spletcnjch  nebo  sUiených  písmen  jména,  , 
někdy  i  obrazec ,  v  nĚmí  vedle  písmen 
i  rilzné  značky  charakterisuji  jméno  i  titul  | 
nijaké  osoby.  Ufivá  se  jich  při  podpisech, ' 
na  mincích,  dílech  uměleckých,  jako  známek 
labričnfch,  na  díla  řemeslná  a  j.,  tak  že  m.  | 
vyskytuje  se  nejen  psaný,  ale  i  malovaný, 
tesaný,  rytý.  ralený,  vyiívaný  atd.  Historictčé  i 
počátky  m-u  jsou  velmi  staré,  zvláité  proto, 
ie  jeSté  pi^cd  vynalezením  písma  jednodu- 
chými značkami  označovalo  se  majetnictví 
předmětu,  z  čchoí  m.  se  vyvinul.  V  takové  | 
formě  vyskytuje  se  m.  nejen  v  pradávných  do-  | 
bách  u  Indů,  ale  dosud  i  u  CíňanCv  jakoito 
pei^cC.  Ve  starověku  obecné  užívalo  se  m*u  na  \ 
označenou  dél  uměleckých,  skulptur  a  zvláStř 
minci.  Najmě  mince  řecké  poskytují  veiki' 
množství  m  ů.  ZvláSt  významný  jsou  na  př. 
m-y  kfesfanské.  jimii  naznačuje  s=  iméno 
Ježíše  Krista  nebo  vůbec  víra  kfcstanská, 
jako  m,  Konstantinův  ^nebo  znamení  na  hro- 
bech starokFesfanských,  značící  první  fucká 
písmena  slova  Christus  x<  i^*  ^^  "^^^^  vysky- 
tuje na  pomnících  uŽ  před  Kristem  a  vzta- 
huje se  původně  na  kult  Mithrův,  Byl  tedy 
tento  m.  jen  od  křesfanů  přejat  jako  vhodný. 
Později  užívalo  se  písmen  IH  neb  IHS  z  la- 
tinského IHESUS  nebo  jako  poč.  písmeno 
Iesu»  liominum  Salvátor  (J.  lidstva  Spasitel). 
při  černi  nad  H  kladen  kříí.  M.  IXf^rZ 
(řj9třf.  fec.  ryba)  znáči  'liíeovg  Xpivtég  fffov 
viog  aait^t,  t.  j.  Jeííá  Kristus  boží  syn  spa- 
sitel. Vflikého  rozíířeni  dostalo  se  m-u  ve 
střfdovéku,  v  listinách  pfi  podpisech  a  pe- 
četích; první  toho  druhu  je  m.  Theodori- 
chův,  krále  Ostrogotů.  Bývalo  pak  zvykem, 
ie  králové,  zejména  francouzští  aí  do  Fi- 
lipa VI,,  užívali  při  podpisech  listin  a  di- 
plomů m-fl  dle  libovůle  volených,  a  Karel  Vel, 
nejvíce  propagoval  m-y  prý  proto,  že  sám 
málo  psáti  uměl,  M-y  často  vyskytuji  se  také 
na  náhrobcích.  Teprve  ve  stol.  )íll.  mizejí  a 
zůstávají  jen  jako  marky  označující  původ 
aí  do  stol,  XVll.  Nauka  o  m-tch  stfcdo- 
včk^ch  jest  velmi  dflleiita  pro  vysvětleni  a 
kritiku  starých  památek  a  listin  a  tvoří  zvi. 
oddíl  diplomatiky,  rovněž  tak  jako  zvi.  oddíl 
déjtn  uměni  tvoři  studium  m-ú  a  různých 
značek,  jichž  užívali  malíři,  mědiryjcl,  zlat- 
nici, zbrojiři,  hrnčíři  umělečtí  a  j.  Literatura 
o  m-ech  je  velice  hojná,  uvádíme  z  ni:  Char- 
les Mavelot,  Nouveau  Livre  de  chiffres  qui 
contient  en  général  touš  les  noms  et  sur- 
noms  enlrelassel,  par  alphabet  (Paříž,  1680); 
N.  Pouget,  Dictionnaire  des  chiífres  (t..  1767); 
Heller,Monogrammen-Lcxicon(Hamb,,1831); 


Hrulliot,  Dictionnaire  des  monogrammes  (2.  v. 
Siutg.,  1832—34,  3  sv.);  G.  K.  Nagler,  Die 
Monogram misten  (Mnich.,  1857—76,  5  Si.);  G. 
[!)uplcssis  a  H.  Bouchot,  Diction.  des  marques 
ut  raonogrammes  de  graveurs  (Pař.,  1886 — 87, 
3  sv,);  A.  Bouvenne, Les  monogrammes  hiator. 
ďaprěs  les  monuments  originaux  (L,  1870); 
L.  Fagan.  Coliectors'  Marks  (Lond.,  1883);  ]. 
Gulard,  Nouvel  Armorial  du  Bíbliophile  (Pař,, 
1890).  O  m-ect)  a  značkách  v  keramice  jedná: 
Th.  Grásse,  Guide  de  Tamateur  de  porcelaines 
(Drážď..l885);  Ris-Paquot,  Diet.  des  marques 
ct  monogrammes  de  faiences,  poteries  etc, 
(Pař .,1885)  a  j.;  o  m-ech  zlatníků  M.  Rosen- 
berg.  Der  Goldschmiede  Markieichen  (Frank- 


stlin. 
MosooUórofltevfc  kystlina  v.  Chldr- 

octové  kyseliny. 

Konoehord  jest  přistroj  akustický  ^ro 
studium  závislosti  výšky  tónu  struny  na  jejf 
délce,  průřezu,  ja- 
kosti 3  napjctí,  M. 
Wfberův  znázorněn 
vyohr.  č.  2813.  Na 
dvou  sloupech  ^,^, 
kterým  lze  stavěci- 
roi  šrouby  S  uděliti 
polohu  svi  slou  a  kte- 
ré pevně  spojeny 
jsou  příčkou  B,  po- 
šinovutilzesái^kyC. 
Šroubem,  který  se 
nalézá  na  zadní  stra- 
ně sáněk,připcyiíu- 
jí  se  tylo  ke  slou- 
pům A.  I  kd^ž  se 
sáňky  Cupcvni,jest 
možno  pohybovati 
části  />  v  mezích 
délky  šroubu  e.  Dře- 
věná část  D  obsa- 
huje kus  pískovce. 
v  némž  zadétána  jest 
zvláštní  svorka,  se- 
stávající ze  dvou  po- 
lovicí ocelového  vá- 
lečku Svorkou tou- 

zachytiti.  Podobné 
zařízeni  pro  upev- 
nění struny  jcsl  na 
dolejší  části  m-u 
u  F.  Přistroj  při- 
praví se  k  pozoro- 
vání  laklo:   Pfedi- 

pevně  přiváže  a  pro-   ' 
táhne   oběma  svor-  ^ 
kami   pfi    D  a  F  a  .^ 
Otvorem  v  podstav- 
ci   mu.    Ke    konci    ( 
struny  připevni  se 
můstek   se  závažími    Z,  jimiž   strunu   libo- 
volně napneme,  KdyŽ  napjetí  nějakou  dobu 


ochordWebcrtr, 


560  Monochrom  —  Monomyaria. 

potrvalo,  utáhnou  se  svorky  při  Z)  a  Z',  I  obtížný,  jak  vyložiti  divákovi  situaci  a  motivy 
tak  Že  určitá  délka  struny  je  tu  pevně  za-  dramatického  dění.  Jak  se  však  stupňují  f)o- 
chycena  při  napjctí  docela  určitém.  Délka  žadavky  techniky  dramatické  a  vkus  diváctva 
části  upevněné  incří  se  na  podélném  mě-  stává  se  kritičtějším  a  jemnějším,  tím  více  se 
řítku  M,  Stroj  tento  má  velké  výhody  zvláště  ,  obmezuje  m.,  a  autorovi  nastává  úkol  způ- 
před  m-em  horizontálným.  (Srovnej  Klavír.)  sobem  pravděpodobnějším  a  mcné  přímým 
Sloupky  /i,  A  jsou  duté  a  vyplněny  pískem,  vysvětlili  psychologické  motivy  nebo  situace 
aby  žádná  část  stroje  spolu  nezněla.  Proto  dramatické.  Přes  to  však  úplně  odstraniti  m. 
jsou  též  podklady  svorek  u  />  a  F  pískov-  nedaří  se  ani  autorům  nejrealističtějším. 
cové  (ze  špatného  vodiče  vln  zvukových).  A  není  toho  také  třeba,  užívá-li  se  m-u  na 
M.  elektrický  vynalezený  Blythcm  liší  se  patřičném  místě,  t.  j.  tehdy,  je-li  psychplo- 
od  m-u  obyčejného  způsobem  rozcchvívání  |  gicky  zdůvodněn,  jedná-li  se  o  povahy  hlou- 
struny.  Místo  smyčce  užívá  se  clcktromag- 1  bavé,  rozpoltčné,  v  nichž  spolu  bojují  a  zá- 
nětu, jenž  póly  svými  kolmo  na  délku  na- ,  pasí  sporné  city  a  názory,  o  povahy  obrácené 


pjaté  struny  směřuje.  Proud,  procházející  ko- 
vovou strunou,  jde  také  clcktromagnetem, 
jsa  rychle  přerušován  a  spojován  ladičkou 
elektromagnetickou.  Je-li  elektromagntt  tak 
zařízen,  že  jej  lze  posunovati  na  sáňkách  po 
délce  struny,  můžeme  strunu  postupné  roze- 


do  nitra  a  zvyklé  se  analyso  váti,  jak  tomu 
je  na  př.  u  Shakespearova  Hamleta.  Ovšem 
žádá  pak  také  m.  veliké  diskrétnosti  a  taktu 
hercova,  aby  jej  učinil  pravděpodobným  a  ne- 
vtíral  se  diváku  svojí  virtuosností  na  účet 
dramatického  celku.  Šld, 


chvěti  různými  tóny  harmonickými.  Podobný  |  lEonom(řec., správněji  mononom),  v  ma- 
ní, elektrický  v.  F.  Melde,  Akustik  ;^ Lipsko,  thematice  výraz  jednočlený,  náležející  k  jcd- 
1883).  nvk.     \  nomu  znaménku  vztahu,  na  př.  -f  3^,  —  4x, 

Konoohróm    (řec),    j  ednobarevný  ly^;  proti  binomu,  trinomu  a  polynomu,  vy- 
obraz, pořízený  jedinou  barvou  v  různých  ,  rázu  dvoj-,  troj-  neb  vícečlenému. 
odstínech.   Příklady  podávají  některé  staro- :     Monomaoh  (řec),  jméno  rodinné  císaK* 
věké   vásy,  stéla  Lyseova  v  národ,  museu  t  Byzantského    Konstantina   IX.   (v.    t.)    a 


athénském,  zejména  pak  5  mramorových 
desek  herkulánských,  na  nichž  užito  barvy 
červené,  jež  jest  arci  nyní  černá,  na  půdě 


knížete  ruského  Vladimíra  Vsevolodo- 
viče. 
Monomaolile  (řec),  boj   neb  zápas  jcd- 


bílé.  Tyto  herkulánské  m-y  publikovány  jsou  !  notlivců,  souboj 

nyní    Robertem    v   hallských    programmcch       Monomanle  (řec).  Starší  psychiatrie  po- 

Winckelmannských  (1895-^99).  —    Srv.  Sittl,   kládala  za  vhodné  rozeznávati  šílenost  po- 

Archaologie  d.  Kunst,  str.  410,  417.      Vý,       všechnou,  při  níž  veškeré  psychické  schop- 

Monok,  velkoobec  v  uher.  župě  zempliň-   nosti  byly  porušeny,  od  šílenosti  částečné, 

ské,  okr.  Szcrencs;   2772  oby  v.  maď.  (1890),   při  níž  osoba  celkem  činí  dojem  rozumný  a 

římsko-katol.  a  evang.  kostel,  dva  zámky,  pš.,   pouze  v  jednotlivých  názorech  či  snahách  Uši 

telegraf,  vinařství,  chov  hovězího  dobytka  a   se  od  osoby  normální.    Takovéto  choroby, 

ovcí.  '  obmczené  na  ojedinělý  příznak,  zvala  m-mi. 

Monokl  (z  franc),  sklíčko  pro  jedno  oko.   Počítala  k  nim  úkazy,  jež  dnes  pokládáme  za 

Monoklinická   soustava    miner.,    t.  j.   různorodé,  na  př.:  nejen  delirantní  představy, 

monosymmetrická  soustava  či  jedno-   ale  také  nálady,  obsedantní  stavy,  impulsy. 

klonná,  v.  Krystall.  Znala   na  př.:    amoenomanii  (veselou  ná- 

Sonokratie  (řec)  tolik  co  monarchie,   ladu),  nymfoman  i  i  (pohlavní  roztoužcnost), 
onoline,  sázecí  stroj,  v.  Knihtiskař-   kleptomanii  (pud  krásti),  pyromanii  (sna- 
ství,  str.  445.  hu  žhářskou)  atd.  Viděla  v  pouhém  příznaku 

Konolith  (řec),  socha  nebo  sloup,  dřík  vlastni  jádro  choroby,  nepozorujíc,  že  týž 
sloupový  neb  obelisk,  vytesaný  z  jediného  symptom  může  se  vyskytnouti  u  zcela  růz- 
kusu  kamene.  Vytesání  monolithového  sloupu  |  ných  psychos,  majících  naprosto  nestejný  vý- 
nebo  dříku  vyžadovalo  arci  veliké  obratnosti  j  voj.  průběh  i  výsledek.  Kfr, 

a  pak  doprava  jeho  byla  nesmírně  těžká;  z  té  i  ÍEonomerloký  (řec),  z  jednoho  dílce  slo- 
příčiny  nalézáme  dosud  v  některých  staro-  zený,  jednočlený,  jednoduchý;  někdy  tolik, 
vckých  lomech  (na  př.  v  Karystu)  m-y,  jež  jako  složený  z  dílců  jedné  a  téže  hmoty  ( na 
pro  obtížný  transport  nebyly  vůbec  dopra-    př.  zlato). 

vcny  na  místo  svého  určení.  M-y  lámány  Monomerle  (řec),  tolik  jako  jednočlcnost 
hlavně  z  tvrdých,  vulkanických  kamenů.  Nej- ,  (jednoduchost),  jindy  stejnočlenost.  Srovn. 
větší  m.  jest  tak  zv.  sloup  Pompciův,  Dio-   Monomerický. 

kletianovi  v  Alexandrii  postavený;  dříky  mo- 1     MonometalliflmnB  (lat.),  měna  jedno- 
nolithové  jsou    na   př.    u   stoe    Hadrianovy    ducha   (nionometallistická),   buď  zlatá 
v  Athénách.  —   Srov.  Sittl,  Archáologie  d.  I  nebo  stříbrná,  opak  bimetallismu. 
Kunst,  295.  I     Monomotapa,  veliká  říše  černošská  v  již 


Monology  (řec.)  sluje  v  dramate  scéna,  kdy 
jediný  herce  je  na  jevišti  a  mluví  k  sobě.  M. 
je  stará  dramatická  konvence  a  neobyčejně 
běžná  a  rozšířená  zvláště  v  primitivním  sta- 
diu dramatického  rozvoje.  Je,  jak  přirozeno, 
nejpohodlnější  prostředek,  technicky  nejméně 


Africe  v  době  velikých  objevů  portugalských, 
rozkládala  se  na  březích  Zambczi  a  pobřeží 
mozambickém.  V  XV lil.  stol.  zmizela  říše 
tato  úplně  z  map.  Veškeré  pátrání  po  zřfce- 
ninách  hlav.  města  nevedlo  k  výsledku. 
Monomyaria  v.  Mlži. 


Monongahela  —  Monopol. 


561 


Monongahela:  1)  M.,  mésto  v  sev.-amer. 
státě  Pennsylvanii,  na  řece  t.  jm.,  na  j.  od 
Pittsburku,  má  4096  ob.  (1890),  čilý  obchod, 
sklářství  a  železárny. 

2)  M.,  již.  pramen  ř.  Ohia  (v.  t). 

Mononom  v.  Monom. 

Monophatniui  Htg.  jest  rod  p  i  látek,  vy- 
značený stopkatým  políčkem  kopinatým  a 
jediným  políčkem  středním  ve  křídlech  zad- 
ních. M.  bipunctatus  Kl.  jest  černý,  šeděhed- 
vábitě  pýřitý,  se  2  prohloubenými  tečkami 
na  zadním  kraji  očním.  Dél.  6  mm.  Larva 
22nohá,  bílá,  se  žlutavou  hlavou ;  vrtá  ve  vrchol- 
cích výhonků  rázových,  přczimuje  a  zaku- 
kl uje  se  v  zemi.  Kpk, 

monophthalmia  (řec),  jednookost,  to- 
též co  cyclopia  (v.  t.). 

Kanoplenra  jest  vymřelý  rod  mlžů  dvoj- 
svalnatých  s  okrajem  pláště  jednoduchým, 
nevykrojeným,  z  příbuzenstva  rudistů  (v. 
t.).  Misky  jsou  sobě  velmi  nestejné,  zpodní, 
pravá,  jest  prodloužená  a  jednozubá.  Otisky 
svalové  jsou  ploché;  rýha  svazová  probíhá 
na  zevnějšku  od  okraje  misek  až  ku  vrcholu. 
Svrchní  miska  má  2  zuby  a  jest  kápo  vitá. 
Vyskytuje  se  v  křídě,  také  u  nás.         Pa, 

lEonopOdio  (z  řec.)  jest  metrický  výraz 
pro  jedinou  stopu,  jehož  se  užívá  při  mě- 
ření meter  po  jedné  stopě.  ViŠk. 

Monopodium  (řec).  Jestliže  některý  úd 
rostlinný,  af  si  stonek,  stélka  neb  list  neb 
kořen,  tak  se  rozvětvuje  neb  rozděluje,  že 
po  stranách  hlavní  osy  údu  vznikají,  namnoze 
v  pořádku  akropetálním  (zdola  k  vrcholku 
osy  jdoucím),  větve  vedlejší  (u  listu  lístky 
na  vřetenu),  nazval  Sachs  tento  způsob  roz- 
větvení monopodiálním  a  hlavní  osu 
toho  rozvětveni  m.,  jaksi  jedinou  společnou 
nohu  pro  všecky  větévky  představujícím. 
Monopodiálně  rozvětvují  se  na  př.  stélky 
mnohých  řas  (Konfcrvy,  Sargassum)  a  pod- 
houbí hub,  stonky  vyšších  rostlin  velmi  vše- 
obecně, všecka  květenství  hroznovitá  atd. 
Naproti  monopodiálnímu  stojí  rozvětvení  di- 
chotomické,  jímž  dělí  se  některý  úd  ve 
2  stejné  větve  řv.  Dichotomie),  a  rozvětvení 
sympodiálni,  záležející  v  tom,  že  z  jedné 
větévky  vzniká  postranně  druhá,  z  té  třetí 
atd.,  při  čemž  base  všech  větví  dělají  sym- 
podium  (v.  t)  čili  sounoží,  které,  když  se  na- 
rovná, bývá  často  m-iu  zcela  podobné.  L,Č. 

Monopol  ^z  řec.)  jest  možnost  výhradné 
produkce,  oabvtu  nebo  vůbec  zužitkování 
statků,  jsoucícn  předmětem  směnného  ob- 
chodu, kterou  s  vyloučením  veškeré  konkur- 
rence  majitelům  jich  zabezpečují  druhdy  zvlášt- 
ní poměry  přirozené  (skutečné)  nebo  i  právní. 
Tak  raaji  skutečný  (>přirozený«),  t.  j.  i  bez 
právního  předpisu  existující  m.  na  př.  ma- 
jitelé zvlášť  ceněných  léčebných  pramenů, 
majitelé  tajených  (třebas  nechráněných)  vy- 
nálezů, majitelé  proslulých  děl  uměleckých, 
umělci,  ale  i  městské  vodovody  a  plynovody, 
železnice  pro  dopravu  mezi  místy,  jež  spo- 
jují, velcí  továrníci,  majitelé  velikých  rybníků, 
lesů,  dolů  a  vůbec  statků,  jen  v  obmezeném 
množství  v  rukou  malého  počtu  držitelů  se 

Ottfiv  Slovník  NauCný,  •v.XVII.  5.2  X901. 


nalézajících  a  vůbec  nebo  aspoň  na  čas  ne- 
rozmnožitelných.  Vedle  těchto  m-ů  prodej- 
ních mohou  býti  téŽ  m-y  nákupní,  kde 
naproti  mnohostranné  nabídce  stojí  mono- 
polická  poptávka  (stát  naproti  službám  úřed- 
níka, cukrovar  naproti  rolníku  ve  svém  rayonu 
a  pod.).  Je-li  pak  vykonávání  jisté  činnosti 
někomu  výhradně  přenecháno  ustanovením 
práva  veřejného,  mluvíme  o  m-lu  právním 
(na  př.  železnice,  pošta,  telegraf  a  telefon, 
cedulové  bankovnictví,  patenty,  ochranné 
známky,  autorská  práva  atd.),  který  může  opět 
býti  propůjčen  nejenom  státu,  nýbrž  i  jiným 
činitelům  veřejným  i  soukromníkům  (m. 
státní,  veřejný,  soukromý).  V  protivé 
ke  státním  m-ům,  jichž  podstatnou  známkou 
jest  úmysl  vyloučením  soutěže  docíliti  vyš- 
ších příjmů  finančních,  zovou  se  druhdy  jmé 
obory  činnosti,  státem  toliko  nebo  především 
za  správními  účely  výhradné  vykonávané,  re- 
gály (v.  t.).  —  M.  poskytuje  majiteli  svému 
příležitost  k  jednostranému  pěstění  svých 
prospěchů  hospodářských  zvyšováním  cen  až 
do  těch  mezi,  po  které  jsou  spotřebitelé  mo- 
nopolisovaného  statku  ochotni  jej  odebírati, 
čili  ke  stanovení  monopolických  cen  a  dosa- 
hování monopolických  zisků.  Tyto  prospěchy 
m-ů  svádějí  druhdy  výrobce  nebo  obchod- 
níky, aby  uměle,  skoupením  zásob  zboží 
(ringy,  v.  t.)  nebo  jich  zatajením  (zadržová- 
ním), sdružením  se  k  jednotnému  postupu 
při  výrobě  a  odbytu  (kartely)  dosáhli  ve  svém 
oboru  postavení  monopolického,  při  čemž  jim 
často  vhodně  napomáhají  ochranná  cla  do- 
vozná (na  př.  kartel  železářský}.  Moc  mono- 
polisty může  pak  hospodářsky  jen  tím  býti 
zlomena  nebo  jeho  snaha  po  roonopolickém 
zisku  jen  tím  v  mezích  udržována,  zřeknou-li 
se  spotřebovatelé  konsumu  monopolisova- 
ného  statku  nebo  užívají-li  za  něj  jiných 
statků,  aspoň  částečnou  náhradu  poskytují- 
cích (na  př.  místo  drahé  dopravy  železniční 
lacinější,  třebas  zdlouhavější  dopravy  lodní). 
Čím  důležitější  je  statek  monopolický,  čím 
nezbytnější  a  rozšířenější  jeho  spotřeba'(obilí, 
byty  a  pod.),  tím  nebezpečnější  je  m.  zájmům 
společnosti.  Stát  chrání  tudíž  prospěchy  veš- 
kerosti  tím,  že  snahám  po  monopolickém 
zisku  klade  meze  určováním  cen  (tax)  za  vý- 
robky a  výkony  monopolícké  (jízdní  ceny  a 
nákladní  tarify  železniční,  lékárnické  taxy 
atd.)  číselně  nebo  aspoň  co  do  přípustného 
maxima  a  jinými  předpisy.  I  v  jiných  smě- 
rech m.  má  vady  naproti  volné  soutěži,  dá- 
vaje málo  podnětu  k  technickým  pokrokům 
a  k  ekonomickému  počínání  při  výrobě  a  od- 
bytu. ~  Stát  užívá  m-ů  k  tomu,  aby  si  ze 
spotřeby  statků  monopoliso váných  pojistil 
větší  příjem,  než  by  obnášela  spotřební  daň 
na  ně  uložená  (odtud  název  >fínančníchc  m-ů). 
V  ceně  monopolického  předmětu  je  mimo 
kupní  cenu  zahrnuta  již  i  daň  spotřební.  Mo- 
nopolisována  může  b$ti  buď  celá  výroba  i  ob- 
chod (m.  úplný  v  protivě  k  dílčímu,  čá- 
stečnému), bua  jen  výroba  (m.  výrobní), 
nebo  jen  obchod  (m.  tržeb  ní),  nebo  jen  jistá 
stadia  výroby  a  obchodu ;  ovšem  jest  pak  i  do- 

36 


502 


Monopoli  —  Monotropaceae. 


voz  a  průvoz  monopolisov^ného  předmětu 
podroben  předpisům  obmezujícím.  V  Rakou- 
sku jsou  předméty  státního  m-u  (dle  rak.  cel- 
ního a  monop.  řádu  z  11.  června  1835)  .sůl,  ta- 
bák rod  r.  1784,  v  Uhrách  od  r.  1850)  a  střcln^^ 
pracn  (m.  salnytrový  byl  r.  1853  zrušen).  Solní 
m.  je  dále  též  v  Itálii,  Srbsku,  Řecku  a  Ru- 
munsku, tabákový  ve  Francii,  Itálii,  Rumun- 
sku, Srbsku,  Portugalsku,  Španělsku  a  Tu- 
recku, na  sirky  a  střelný  prach  ve  Francii, 
na  lihoviny  ve  Švýcarsku  (tržcbní)  a  částečné 
v  Rusku.  M-y  byly  zvlášť  hojné  státom,  mě- 
sty a  j.  vrchnostmi  vykonávány  a  i  soukrom- 
níkům a  cechům  udělovány  ve  středověku 
(cechovní  privileje,  práva  mílová  a  donuco- 
vací);  novéjší  doba  není  jim  valné  naklo- 
něna, vylučujíc  je  zejm.  jakožto  formu  vyso- 
kého zdanění  pro  nezbytné  předměty  denní 
spotřeby.  Zdokonalením  výrobní  techniky 
a  dopravnictví  ostatně  mnohé  dřívější  fak- 
tické m-y  jsou  již  odstraněny.  Za  to  vysky- 
tují se  návrhy  na  zavedení  státního  m-u  pro 
tržbu  obilní  v  zájmu  rolnictva.  Gbr. 

Monopoli  [monopoli],  m.  v  ital.  prov. 
Bari,  při  moři  Jaderském,  stanice  trati  Fog- 
gia-Otranto,  sídlo  biskupské,  má  13.154  (jako 
obec  20.918)  ob.  (1881),  gymnasium,  špatný 
přístav,  obchod  olejem  a  vínem;  hedváb- 
nictví. 

Monopolisovati,  učiniti  něco  předmětem 
monopolu  (v.  t). 

MonopteroB  (řec),  u  Řeků  okrouhlá  stavba 
otevřená,  opírající  se  o  jediné  sloupořadí. 
Podobu  m-ra  mají  malé  korinthské  okrouhlé 
stavby  exedry  Héróda  Attického  v  Olympii. 
Srv.  Sittl,  Archaologic  d.  Kunst,  sir.  311. 

Monoptóton  (řec),  jednopádové,  slově 
jméno  podst.  nebo  přídavné,  které  ve  všech 
pádech  má  stejný  tvar,  na  př.  č.  páně.  Ztý. 

Honor:  1)  M.,  okres,  městečko  v  uher. 
župě  peštské ;  stanice  uher.  stát.  drah  (Buda- 
pešt-Czcgléd),  7027  ob.  maď.  (1890),  římsko- 
katol.  a  ěvang.  kostel,  žid.  modlitebna,  pš., 
telegraf,  par.  mlýn  a  krmení  vepřů. 

2)  M.,  velkoobec  na  řece  Šajó  v  bešeň- 
ském  polit.  okr.  župy  bystřičko- naszódské 
v  Sedmihradech;  má  1279  ob.  rumunských 
(i890),  řecko-kat.  far.  kostel  a  poštu,  sýrař- 
ství,  polní  hospodářství,  pěstování  dobytka, 
vinařství  a  rybolov. 

Monorhina  (Hacckel),  synonymum  kru- 
hoústých  ryb  (v.  t.);  dáno  jiní  po  lichém 
nosním  váčku  nahoře  na  hlavě,  jenž  (kromě 
r.  Myxine)  není  s  dutinou  ústní  spojen.   Br. 

Monosacharldy  v.  Póly  šach  ar  idy. 

Monostorszeg^h  [monoštorseg],  velkoobec 
v  uher.  župě  bácsko-bodrožské,  na  lev.  bř. 
Dunaje,  okr.  Apatin;  5424  ob.,  z  nichž  je  3245 
Srbů,  1208  Němců,  903  Maď.  (1890),  římsko- 
katol.  kostel,  pošta  a  chov  vepřového  do- 
bytka. 

Monostyla  Ehrb.,  rod  vířníků  z  pod- 
řádu  Loricata.  Tělo  plosce  vejčité,  na  před- 
ním kraji  mělce  vyříznuté.  Vířivý  orgán  slabý, 
většinou  zatažen.  Jedno  velké  oko.  Přední 
články  nohy  krátké,  široké,  zatažené.  Volná 
čásť  nohy  štíhlá,  poslední  článek  jednoduchý. 


hrotovitý.    U  nás  zjištěny:  M.  Itmaris  Ehrb., 
M.  corniita  Ehrb.,  M.  bulla  Gosse.      Than. 

MonoBymmetrloU  soustava  min.  vie 
Krystall. 
lÉonotelefon  v.  Telefon. 
Monotheismus  (řec),  víra  v  jedřného 
Boha,  jako  jest  u  židů,  křesťanů  a  muham- 
medánu. 

Monotheleté  (z  řec.)  byli  bludaři,  kteří 
učili,  že  v  Kristu  byla  pouze  jedna  působnost 
a  jedna  vůle.  Původcem  toho  učení  byl 
patriarcha  cařihradský  Sergius  (v.  t.),  jenž 
vpravil  je  též  císaři  Hcrakliovi  (610—641) 
jako  vhodný  prostředek  sjednotiti  s  církví 
monofysity  a  maje  v  rukou  dva  listy  papeže 
Ho  nor  i  a  I.  (v.  t.)  sepsal  »Ekthésis«,  t.  j. 
výklad  víry,  v  níŽ  tvrdil,  že  v  Kristu  po  vtě- 
lení byla  jedna  toliko  vůle  a  jedna  působ- 
nost. Když  pak  Heraklios  tuto  ekthési  pro- 
hlásil, východní  biskupové  se  podrobili,  ale 
papež  Martin  I.  zatratil  na  lateránské  syn- 
odě se  105  biskupy  r.  649  učení  m-tů  a  vy- 
dal klatbu  na  jeho  původce  a  náčelníky.  Ko- 
nečně šestá  všeob.  synoda,  slavená  v  Caři- 
hradě  r.  680—684,  stanovila:  »že  v  Kristu 
jsou  dvě  přirozené  vůle  a  dvě  přirozené 
energie  nedělitelně,  neproměnitelné,  neror- 
lučně  a  neslitě:  ony  dvě  vůle  nejsou  si  od- 
porný, ale  jeho  Hdská  vůle  byla  podrobena 
božské  vůli«.  Do  bludu  monotheletského  byl 
prý  zapleten  též  malý  národ  Maronitů  na  lÁ- 
banonu;  avšak  maronitŠtí  učenci  tvrdí,  že  je- 
jich otcové  nikdy  od  pravé  víry  se  neuchý- 
lili, a  jim  jest  dáti  za  pravdu.  Dr.Kr. 

Monotonie,  v  hudbě  jednozvučnost, 
setrvávání  při  jednom  tónu,  nebo  nedostatek 
rozmanitosti,  jednotvárnost,  vadící  celkovému 
dojmu;  pak  jednotvárnost  vůbec;  mono- 
tónní, jednotvárný. 
Monotremata,  zool.,  v.  Pták  o  řitní. 
Monotropa  L.,  samovratec,hnilák, 
rod  rostlin  2děložných  z  čeledi  vřeso vi- 
tých a  podčel.  samo  vrat  co  vitých,  ro- 
stoucí téměř  po  celé  Evropě  druhem  M.  Hx' 
popitys  h.,  s.  mnohokvětý  n.  h.  žlutavý, 
jenž  jest  bylina. vytrvalá,  kořenů  dužuatých 
a  husté  spletených,  adventivní  pupeny  vyvi- 
nujících a  stonku  jednoduchého,  přímého, 
bez  zelených  listů,  avšak  porostlého  tak  jako 
stonek  bledožlutými  vejčitými  šupinami. 
Květy  skládají  s  počátku  níci  konečný  hro- 
zen a  jsou  až  na  konečný  5četný  květ  4četné 
s  korunou  prostoplátečnou,  válcovitozvonko- 
vitou,  plátků  u  zpodiny  s  vakovitě  vydutým 
hrboulkera.  Tyčinek  jest  8  n.  10.  Scmenník 
jest  do  polovice  4 — Spouzdrý,  obklopený  10 
žlázkami,  a  plod  tobolka.  Roste  v  stinných 
jehličnatých  lesích  buď  v  odrůdě  lysé  jakoby 
voskovité  nebo  v  odrůdě  pýřité.  Ve  Švéd- 
sku užívá  se  ho  prý  proti  kašli  skotu  a 
bravu.  DéJ, 

Monotropaceae,  samovratcovité  n. 
hnilákovité,  podčeleď  rostlin  vřes  o  vi- 
tých (která  ve  spojení  s  hruštičkovými 
\Piroleae\  též  jménem  Hypopityaceae  se  uvádí), 
obsahující  byliny  zeleně  postrádající  a  prsč 
lesní  obývající,  vyznačené  kořeny  hustě  pro- 


Monpvár  —  Monroe.  563 

t 
pletenými,  korálovitými  a  někdy  adventivní   fíckých  se  stanoviska  mírného  hcgclianismu, 

pupeny  vyvinujícími   a   stonkem    porostlým   jako:  Pliilosophisk  Propádeútik  {1%A9,  4.  vyd. 

pouze  šupinovitými,  střídavými  n.  střechoví-    1882);  Psychologie  (1850,  5.  vyd.  1892);  Ethik 

týrai  listeny.  Kvéty  tvořící  konečný  hrozen,    (1851,   4.  vyd.  1885);    Tolv  Forelásninger  om 

klas  neb  strboul  jsou  pravidelné,  špinavo-    det  Skjónne  (1859,  2.  vyd.  1873);    Tankeret- 

bílé  n.  přihnédlé,  složené  z  2— ólistého,  pro-    ntnger  i  den  nyere  Tid  (1874,  přel.  do  nemč., 

sto- n.  téméř  prostoplátečného  kalichu  a  buď  Denkrichtungen    der    neuercn    Zeit,    Bonn, 

prosto-  n.  srostloplátečné  3—6-  n.  bezlisté    1879);  Kunstretninger  (1883);    Religion,  Reli- 

koruny.  Tyčinek  jest  6 — 12  s  pelem  obyčejně   gioner  og  Christendom  (1885);    Tra  og  Viden 

ve  4buněčných  skupinách  (tetradách)  se  ob-    (1892);  Aesthetik  (1889—90,  2  sv.). 

jevujícím.  Svrchní  4—6-  n.  Ipouzdrý  semen-       Monreal*,  m.  v  ital.  prov.  palermské  (na 

nik    chová   na    tlustých   semenicích   mnoho  |  Sicílii),  na  jihozáp.  od  Palerma,  s  nímž  spo- 

drobných  zárodků  semenných  a  dorůstá  v  to- ,  jeno  je  cestou  (6  km)  vedoucí  překrásným 

bolku  s  četnými  semeny  o  nepatrných  zárod-  i  údolím    »Concha  d*oro<  ,    slynoucím    svými 

cích.  M.  obsahují  9  rodů  asi  s  12  druhy,  pře- 1  oranžo vniky,    mandlovníky    a   olivami,  .má 

bývajícími  v  lesích  mírného  pásma  severní    14.081  (jako  obec  19.543)  ob.  (1881).  Proslulo 

polokoule,  z  nichž  daří  se  v  Čechách  dosti  \  svou  kathedrálou,  založ,  v  XI.  stol.  ve  slohu 

hojno  Monotropa  (v.  t.).  Déd.     ,  normansko-sicilském,  s  hrobkami  králů  nor- 

lEonov4r,  město  ve  španěl.  provincii  Ali- '  manských;  kathedrála  má  dvě  sloupořadí 
cantc  (sev.-záp.),  stanice  žel.  dráhy  Alicante-  '  z  antických  sloupů,  bronzová  vrata ;  vnitřek 
Madrid;  solivarny,  výroba  Iněn.  zboží  a  8698  '  všechen  vyzdoben  je  byzant.  mosaikami  s  mo- 
ob.  (1895).  ti  vy  ze  St.  a  N.  Zákona.  Ji  obklopují  zbytky 

Monrad:  1)  M.  Ditlev  Gothard,  dán- i  benedikt.  opatství  (založ.  r.  1174)  s  křížovou 
ský  učence  a  státník  (*  1811  v  Kodani  —  chodbou  o  250  sloupech  s  krásnými  skulp- 
t  1887  v  Nykj5bingu),  studoval  theologii  a  túrami.  Město  ovládá  starý  hrad,  nyní  ka- 
ňlosofii  a  podniknuv  studijní  cesty  po  Ev-  sárna.  M.  je  sídlem  arcibiskupa,  metropolity 
ropě  stal  se  r.  1846  pastorem  na  Laalandč,  na-   sicilského.  Nu, 

čež  zvolen  do  shromážděni  provinciálních  Monroe  [monró|,  jméno  několika  měst  a 
stavů  v  Roeskilde.  Už  před  tím  byl  činným  hrabství  ve  Spojených  Obcích  amerických: 
jako  politický  spisovatel  i  redaktor  >Danske  1)  M.,  hl.  m.  hrabství  t.  jm.  ve  státě  mi- 
Folkebladet*  a  >Fadrrelandct€  a  vydal  řadu  '  chiganském,  na  jihozáp.  od  Detroitu,  důle- 
Flyvende  polithke  Slade  (1840—42).  R.  1848  žitý  přístav  a  skladiště  obilní  na  jezeře  Erie, 
byl  jmenován  jakožto  náčelník  národnč-libe- 1  má  5950  ob.  (1890).  Továrny  na  stroje,  va- 
rální  strany  dánské  ministrem  kultu  a  vy-  gony,  papír,  prádelny  na  len  a  j.  —  2)  M., 
učování.  Když  však  ministerstvo  Orla  Leh-  hl.  m.  hrabství  Greenu  ve  Wisconsinu,  na 
mannovo  odstoupilo,  stal  se  M.  r.  1849  bi-  j.  od  Madisonu,  má  3295  ob.  (1890),  továrny 
skupem  diécése  laaland-falstcrské.  ale  pro ,  na  rolnické  nářadí  a  vozy;  výroba  a  obchod 
svoji  opposici  proti  ministerstvu  Órstcdovu  sýrem.  —  3)  M.,  hl.  m.  hrabství  Quachity 
byl  r.  1854  sesazen.  Po  pádu  tohoto  mini-  v  Louisianě,  na  záp.  od  Vicksburku,  na  Black 
sterstva  stal  se  však  vrchním  ředitelem  dán.  Riveru,  jenž  je  splavný  i  pro  velké  parníky, 
školství  a  r.  1859  opět  ministrem  kultu  a  vy- ,  je  důležité  pro  vývoz  bavlny, 
učování  v  ministerstvu  Hallově,  r.  1863  do-.  Monroe  |monró|  James,  pátý  praesident 
konce  ministrpraosidentem  a  min.  fínancí,  při '  Spoj.  Obcí  sev.-amer.  ('  1758  ve  Virginii  — 
čemž  dostalo  se  mu  nesnadné  a  nevděčné  :  f  4.  čce  1831  v  N.  Yorku).  Osmnáctiletý  dal 
úlohy  říditi  záležitosti  dánské  v  boji  proti  se  na  vojnu  jako  kadet  a  byl  v  několika 
Německu.  Když  Dánsko  bylo  nuceno  jednati '  bitvách;  potom  vystoupiv  z  vojska  studoval 
o  mír,  musil    M.    zadati    za   propuštěnou   a   práva.   R.  1782  zvolen  do  sboru  zákonodár- 


vystěhoval  se  r.  1865  i  s  rodinou  do  Nov, 
Zealandu,  odkudž  se  však  vrátil  r.  1869  a 
stal  se  r.  1871  opět  biskupem  ve  své  diécési 


ného  ve  Virginii  a  r.  1783  do  kongressu, 
kdež  se  účastnil  porad  o  nové  ústavě.  V  lo- 
tech 1794—96  byl  vyslancem  v  Paifíži,  r.  1799 


laaland-falsterské.  V  letech  1882—86  byl  |  guvernérem  Virginie,  r.  1803  vyslán  opět  do 
opět  členem  folkethingu.  Z  jeho  spisů  vedle  |  Paříže  vyjednávat  o  koupi  Louisiany,  kte- 
záslužných  překladů  děl  biblických  jsou  nej-  rou  šťastně  provedl.  Potom  byl  několik  roků 
důležitější:  Gamle  Ny-Seeland  (1870,  přel.  do  I  v  diplomatických  službách  v  Anglii  a  ve 
němč.  Norden  1885,  2.  vyd.);  Denfórste  Kamp  \  Španělsku,  r.  1811  zvolen  za  státního  sekrc- 
om  den  apostoliske  Trosbekjendelses  Oprindelse  \  táře  a  r.  1816  za  praesidenta  Spojen.  Obcí. 
(1874);  Politiške  Breve  (1874—82,  19  sv.);  Li-  V  tomto  postavení  stal  se  M.  velmi  popu- 
beralismens  Gjenmaele  til  Bishop  Martenssens  ,  lárním,  získav  od  Španělska  Floridu  a  zjed- 
so^iale  Ethik  ^1878);  Den  femte  Bon  og  ť/^ns  i  nav  Mexiku  a  jihoamcr.  republikám  uznání 
Liv  i  Kirken  tndtil  Luther  (1883);  Et  5/ťíríi^ ,  samostatnosti,  tak  že  byl  r.  1820  zvolen  po 
til  den  apostoliske  Trosbekjendelses  Historie  \  druhé.  Nejvíce  však  proslavil  se  proklamací 
(1886);  Ordinationstaler  og  Praedikener  (1887). ,  ze  dne  2.  pros.  1823,  známou  jménem  »M-ovy 
2)  M.  Markus  Jakob,  norský  filosof  doktríny*,  v  níž  prohlásil,  že  »Američané 
(♦  1816  v  Noteró  v  Norsku  —  f  1897  v  Chri-  1  nechtějí  se  plésti  do  sporů  v  evropských,  ale 
stianii).  Studoval  theologii  a  stal  se  r.  1845  také  že  nestrpí,  aby  mocnosti  Starého  světa 
lektorem,  r.  1851  professorem  filosofie  na  1  míchaly  se  do  záležitostí  světa  Nového*,  a  že 
aniv.  v  Christiani!.  Napsal  řadu  spisů  filoso-    »každý  pokus  rozšířiti  jejich  systém  v  které- 


564 


Monrovia  —  Monse. 


koliv  Části  této  polokoule  ohrožoval  by  náš 
mir  a  naši  bezpečnost*.  R.  1825  složiv  svůj 
ýřad  byl  předsedou  při  poradách  o  novém 
základním  zákoně  pro  stát  Virgínii  a  o  zří- 
zení university.  Svou  dobročinností  a  poho- 
stinstvím přišel  do  dluhů,  pročež  uchýlil  se 
se  svým  příbuzenstvem  do  N.  Yorku,  kdcŽ 
zemřel. 

KonrOTia,  hl.  m.  republiky  Liberie,  na 
záp.  pobřeží  africkém,  u  mysu  Mesurado  a 
tSstí  ř.  Sv.  Pavla,  nazvané  na  počest  praesi- 
denta  Monroea,  zakladatele  Liberie.  Má  ote- 
vřen;^, nebezpečný  přístav,  pravidelné  ulice, 
několik  kamennýcn  budov,  ostatní  chýše  čer- 
nošské s  vysokými  střechami.  Počet  obyva- 
telstva udává  se  3500—5000,  dle  úředního 
sčítání  13.000  duší.  Má  katol.  a  protest,  mis- 
sii,  několik  evropských  faktorií;  obchod  s  ká- 
vou, palmovým  oleicm,  barevným  dřevem  a 
kaučukem.  Podnebí  Evropanům  nesvědčí. 

Kons  (lat),  frc.  mont,  ital.  monte,  angl. 
mount,  hora.  Mn.  č.  montes  (v.  t.). 

Kons  (vlámsky  J^crgen),  hlav.  m.  prov. 
hcnnegavské  v  již.  Belgii,  na  říčce  Trouillu, 
nedaleko  hranice  francouzské,  má  25.237  ob. 
(1890).  Velmi  zajímavá  je  kathedrála  (Cathé- 
drale  de  Ste.  Waudru),  započatá  r.  1450  a  do- 
končená teprv  r.  1621,  vzor  elegantní  stavby; 
dále  gothická  radnice  s  rokokovou  věží 
z  X  Vlu.  st.,  stará  ochranná  věž  (donjon)  v  čisté 
renaissanci;  kostel  sv.  Alžběty,  velká  nemoc- 
nice; pomníky  belg.  krále  Leopolda  L,  Bal- 
duina  IX.  Flanderského  a  Orlanda  di  Lasso. 
Rozkládaje  se  v  pánvi  kamenouhclné  M.  má 
silné  vyvinutý  průmysl  železářský,  papírnický, 
mydlářský;  továrny  na  čokoládu,  tabák,  por- 
culán  a  j.  Obchod  podporován  jest  rozvét- 
venými  drahami;  M-u  dotýká  se  traf  paříž- 
sko-brusselská,  četné  odbočky  do  Tournay, 
Valenciennes ,  Gentu,  Manage,  Charleroi; 
vedle  toho  24*5  km  dlouhý  průplav  do  Condé 
s  několika  odbočkami;  dále  je  tu  bursa,  ob- 
chodní soud,  tribunál  první  instance,  státní 
archiv;  bibliotéka  (40.000  sv.),  Athenaeum, 
Společnost  věd  a  umění  pro  Hennegavsko, 
škola  hornická,  státní  střední  škola,  učitel, 
seminář  a  j.  —  Četné  nalezené  kostry  svědčí, 
že  okolí  M-u  bylo  již  v  době  předhistorické 
osídleno.  M.  sám  povstal  z  řím.  tábora  založ, 
za  Caesara ;  když  pak  založen  tu  v  VII.  stol. 
klášter,  vzrostl  na  hl.  m.  Hennegavska,  přes 
to,  že  vývoj  válkami  b^l  přerušován.  R.  1572 
zmocnil  se  M-u  Ludvik  Nassavský,  ale  musil 
jej  vrátiti  t.  r.  Španělům.  Pak  teprve  r.  1691 
padl  do  rukou  Ludvíka  XIV.,  jenž  rovněž 
jej  v  míru  ryswijckém  vrátil  původním  drži- 
telům. Leč  již  r.  1701  znova  obsazen  Fran- 
couzi, kteří  drželi  jej  do  bitvy  malplaquetské; 
po  té  na  základě  barriěrní  smlouvy  vložena 
sem  posádka  hollandská.  R.  1746  znova  do- 
byto město  Francouzi,  kteří  je  opustili  teprve 
r.  1748.  Josef  II.  dal  r.  1784  zbořiti  opevnění 
mčsta,  jež  po  čase  padlo  do  rukou  povstalců 
brabantských.  Po  bitvě  jemappské  (r.  1792) 
obsadili  je  Francouzi,  kteří  je  drželi  až  do 
r.  1814.  R.  1862  bylo  opevnění  M-u,  r.  1818 
nově  zbudované,  zbořeno  a  místo  něho  zří- 


zen park.  Srovn.:  A.  Dubois,  M.  et  le  Bori- 
nage  (Brussel  1889). 

van  Kons  Jean  Baptisfe,  chemik  a  fy- 
sik belg.  (*  1765  v  Brusselu  —  tí^''2  v  Levné). 
Jakožto  mladý  učeň  lékárnický  nabyl  záhy 
důkladných  vědomostí  chemiclcých  a  již  r.  1785 
vydal  v  Brusselu  Essai  sur  les  principes  de 
la  chimie  antiphlogistique,  kde  zastával  učení 
Lavoisierovo.  Súčastnil  se  tsA:é  velmi  hor- 
livě života  politického  a  r.  1792  po  vítězství 
Francouzů  u  Jemappes  vstoupil  do  shromáž- 
dění zástupců  národa.  Při  tom  udržoval  styky 
s  vynikajícími  chemiky  francouzskými,  a  kdyi 
Belgie  byla  přivtělena  Francii,  stal  se  reor- 
ganisátorenj,  školství  v  nových  departemen- 
tech. Po  té  'jmenován  profcssorem  chemie  a 
fysiky  experimentální  na  École  centrále 
v  Brusselu.  Když  tato  škola  zrušena,  povo- 
lán r.  1817  do  Lcvny  (Louvain),  kde  zůstal 
až  do  r.  1830.  Napsal  Fharmacopée  manuelle 
(Bruss..  1800),  v  níž  snažil  se  nomenklaturu 
Lavoisierovu  přivésti  v  souhlas  se  starými 
formulemi  předešlého  století;  Arbres  fruitiers 
et  leun  cultures  (Levno,  1835—36),  kde  vy- 
kládá novou  theorii  pomologickou,  pak  značné 
množství  spisů  z  oboru  fysiky  a  chemie,  jako: 
Principes  d*électricité  (Bruss.,  1802);  Théorie 
de  la  combustion  (t.,  1802);  Principes  éiémen- 
taires  de  chimie  philosophique  (t.,  1818);  Phar- 
macopée  usuelle^  théonque  et  pratique  (Levno, 
1821—22);  Abrégé  de  chimie  (t.,  1831—36); 
La  chimie  des  éthers  (t.,  1837),  posléze  řadu 
rozprav  v  odborných  listech  jako  Journal  de 
physique,  Annales  de  chimie,  zvláště  však 
v  revuích,  jež  sám  založil,  Journal  de  chimie 
et  de  physique  (Bruss.,  1800—02)  a  Annales  gé- 
nérales  des  sciences  physiquts  (t.,  1819 — 21, 
6  sv.). 

Koím  Albanus  v.  Albano. 

Koiui  Olaudlui  v..Moslavina. 

Konse  JosefVratislav,  šlechtic,  práv- 
ník a  historik  (*  16.  čna  1733  v  Novém  Mě- 
stě na  Jihlavsku  —  f  6.  ún.  1793  v  Olomoaci). 
Otec  jeho  Jan  Karel  (f  1747)  byl  syndikem 
v  Novém  Městě.  M.  studoval  humanitní  třídy 
u  jesuitů  v  Telči  4  léta,  pak  fílosofíi  v  Praze 
a  práva  ve  Vídni,  kde  se  stal  doktorem 
r.  1762,  podav  jako  dissertaci  Triga  disqui- 
sitionum  jundicafum.  Dvě  léta  potom  usadil 
se  v  Olomouci  jako  konsistorní,  manský  a 
městský  advokát,  jímŽ  byl  do  r.  1778,  ač  už 
od  r.  1768  přednášel  státní  právo  na  univers, 
olomoucké,  navržen  byv  od  stavů  za  profes- 
sora.  Obor  přednášek  rozšířil  M.  záhy  i  na 
právo  přirozené,  r.  1769  pak  supploval  po 
proí.  Sommerovi  instituce,  digesta  a  právo 
církevní.  Tohoto  r.  stal  se  přísedícím  stu- 
dijní kommisse  olomouc,  r.  1775  superinten- 
dentem semináře  olom.  a  r.  1777  dozorcem 
knihovny  univers.  Odebrav  se  r.  1778  do 
Brna,  kam  přeložena  universita,  stal  se  tu 
císařským  radou  a  ředitelem  právnických  stu- 
dií, r.  1780  přísedícím  censurní  kommisse  a 
za  vědecké  zásluhy  šlechticem  (v  pros.  t.  r.). 
Když  pak  se  vrátila  universita  do  Olomouce 
jakožto  »lyceum€,  vrátil  se  i  M.  a  přednášel 
právo  kanonické  avlastenecké,  od  r.  1786 


Monsefu  —  Monsieur. 


565 


pak   přirozené,    všcob.  státní   a  občanské. 
Jako  právník  následoval  proslulého  učitele 
svého  J.  P.  Rieggra,  jemuž  svědčí  i  spis  jeho: 
Pii  maneš  et  eximia  in  rem  Uiterariam  me- 
rita... Dom.  F.  J.  a  Riegger  (Olom.,  1775). 
Zasvétiv  pak  činnost  svoji  vlasti  Moravské, 
následoval  M.  přikladu   Učené  Společnosti 
pražské.  Z  učenců  současných  stýkal  se  zejm. 
8  Dobnerem,  Dobrovským,  Pelcicm,   Pubi- 
čkon  a  Habrichem.  Styk  s  Dobrovským  byl 
velice  Živý;  dopisovali  si  spolu  a  Dobrovský, 
vrátiv  se  z  cesty  švédsko-ruské,  musil  umí- 
rajícímu sdělovati,  co  nalezl  významného;  po 
smrti  M-ově  napsal  pak  nekrolog  jeho  do 
pojednání  UČené  Společnosti  (sv.  II.,  1795). 
Činnost  M-ova  a  pracovníků  kol  něho  se  se- 
skupivších obracela  se,  podobné  jako  v  Če- 
chách, k  vědeckým  snahám  moravským  v  do- 
bách minulých.  Sem  spadá  M-ovo  biografické 
dílo  o  biskupech  moravských  Infulae  doctae 
Moravice  (Brno,  1779).    Prozkumu  minulosti 
své  vlasti  věnoval   M.   největší   čásť  svých 
spisů:    Tabula  juris  publici  marchionatus  Afo- 
raviae  (Olom.,  1776);  Dissertatio  Suppeditata 
ad  historiam  litterariAm  Aíoraviae  (Olomouc, 
1777);  Déjiux  školství  na  Moravě  (1780);    Pů- 
vod a  pořadi  Xjsmských  hejtmanu  moravských 
(t.  r.);  Opravené  vydáni  Dobnerova  spisu ^  kdy 
se  stala  Morava  markrabstvím  (Olom.,  1781); 
Ábhandlung  uber  die  áltesten  Municipalrechte 
der  kón.  Stadt  Brůnn  u.  dessen  (lO)  Be^irke^ 
nach  einem  Codex  aus  d.  XIV.  Jahrhunderte 
(Olom.,  1788),  >dobré  literárné-právnické  po- 
jed aání«;  Versuch  einer  kur^^gefassten  politi- 
schen    Landesgeschichte    des    Markgrafthums 
Máhren  (I.  Brno,  1785;  II.  s  úvod.  .Dobrov- 
ského, Olomouc,  1788),  čelné  své  dílo.   Do 
této  řady  náleží  i  vědecký  měsíčník  literární 
»Mahrischcs  M.gazin«,  jejž  vvdával  od  r.  1789 
do  smrti.  Josefínské  smýšleni  M-ovo  jeví  vy- 
dáni spisu  Dialogus  inter  Oericum  et  Militem 
super  dignitate  papali  et  reirta,  íenl   vyšel 
v  XV.  stol.  v  Kolíně  n.  R.  M.  přioal  k  němu 
úvod  a  poznámky  (Brno,  1779;.   Názory  své 
o  svrchovanosti  státu  nad  církví  ukázal  M. 
v  Diatribe  de  sotíeiatig  conjugatae  inaequali- 
tate  ad  principia  jwrU  naturae  exacta  TOlom., 
1764);  podobnou  otázkou  obírá  se  i  M-uv  pře- 
klad Ant.  Pereiry  Doctrina  antiquae  ecclesiae 
de  suprema  imperantium  civllium  etiam  in  per- 
Mnas  ecelesiasticas  potestate   (Vídeň,    1773). 
Česky    napsal     M.    Ponawrfeni  prostředkůw 
k  umenšeni  ne^drawí  takowých  přibytkůw,  které 
ro^nfodnéní  podrobené  byly,  od  M.  Cadet  de 
Vaux .,.  ^  němčiny  (dle  Ferra)  přelo fil  J.  W, 
M.  (Olom.,  1785)  a  Odkryté  tajnosti  čarodéj- 
nieký-ch  kunštů  k  wjrstra^e  a  wyučowdni  obec- 
ního lidu  o  powérách   a   škodliwý-ch   bludech 
£)lom.,  1792).  Též  o  píseň  českou  se  zajímal 
.,  jak  možno  souditi  z  dopisu  příteli  Cer- 
ronimu,  jemuž  připadla  téŽ  jeho  pozůstalost 
8  řadou   nedokončených    plánů.    Jest    nyní 
v  zemsk.  archivu  Moravském.  —  T.  zv.  M  o  n- 
seovy  zlomky  {Fragmenta  Monseana)^  zá- 
pisy, jež  prý  M.  nalezl  před  smrtí  na  radnici 
olomoucké  (dle  tvrzení  Bočkova),  jsou  pa- 
dělky Bočkovy  (srv.  »ČMM.€,  1872,  60  a  1878, 


77—104).  Srv.  J.  Vlček,  Dějiny  čes.  liter.  II, 
1  str.  192.  n. 

Koimefll,  m.  v  Peru  v  depart.  Lambaye- 
que,  prov.  Chiclayo,  má  7264  obyv.  (1876), 
z  nichž  mnoho  čínských  kuliů.  výroba  po- 
krývek a  plášťů  (alforjas). 

Monflgnenr  [m6Eseň6r],  franc,  zkrác. 
•^^•t  pane,  titul,  který  za  středověku  pří- 
slušel ve  Francii  osobám  stavu  rytířského  a 
předsedům  nejvyšších  soudních  dvorů,  po- 
zději jen  princům  král.  rodu  a  nejvyšším 
hodnostářům  církve  a  státu,  kterým  však  ve 
přítomnosti  princů  říkalo  se  pouze  Monsieur, 
jakož  vůbec  osloveni  toto  i  u  rytířů  nastou- 
pilo místo  titulu  m.  Od  časů  Ludvíka  XIV. 
titul  m.  příslušel  výhradně  dauphinovi.  Re- 
voluce zrušila  toto  osloveni  jakožto  titul 
čestný,  ale  Napoleon  I.  přiřkl  je  opčt  mi- 
nistrům. Dosud  oslovují  se  tak  biskupové. 

Konsalet  [m6nsléj  Charles,  spisovatel 
frc.  (*  1825  v  Nantech  —  f  1888  v  Paříži), 
přišel  do  Paříže  r.  1846  a  byl  spolupracovní- 
kem mnohých  denníků,  kritikem  divadelním 
vtí  »Figaru«,  pozd.  v  »L'événement€  a  j.  Na- 
psal mnoho  a  v  nejrůznějším  genru:  verše 
{Poésies  complétes,  defin.  vydáni  r.  1889),  diva- 
delní kusy,  pařížské  črty  a  karikatury,  lite- 
rární a  divadelní  studiť,  ale  zvláště  literární 
a  kulturní  monografie  z  XVIII.  stol.  Jmenu- 
jeme: Figurines  parisiennes  (1854);  La  lor- 
gnette  littéraire  (ISSl);  Les  oubliés  et  les  dé- 
daignés  (t.  r.);  La  franc-maconnerie  des  fem* 
mes  (1856,  7  sv.);  Monsieur  de  Cupidon  (1854); 
Les  chemises  rouges  (1857,  8  sv.);  Les  galan- 
teries  du  XVI! le  siécle  (1864);  Fréron  (t.  r.); 
Histoire  anecdotique  du  tribunál  révolutionaire 
(1853);  Lemusée  secret  de  Paris  (1859);  Rétif 
de  la  Bretonne  (1851);  Statues  et  statuettes 
contemporaines  (1851);  Les  amours  du  temps 
passé  (1875);  Les  années  de  gaieté  (t.  r.);  Les 
fréres  Chantemesse  (1872,  2sv.);  Physionomies 
parisiennes,  acteurs  etactrices  (1868);  Le  petit 
Paris  (1879);  Petits  mémoires  littéraires  (1885); 
Une  troupe  de  comédiens  (1879);  De  A.  a  Z., 
Portraits  contemporains  (1888);  Les  souvenirs 
littéraires  (1888);  Promenades  d*un  homme  de 
lettres  (1889);  Les  ruines  de  Paris  (1890).  — 
Srv.  André  Monselet,  Charles  M.,  sa  vie, 
son  oeuvre  (1892). 

Konselioe  [>sěliče],  m.  v  ital.  prov.  padov- 
skě,  stanice  trati  Padova-Bologna,  na  prů- 
plavu spojujícím  Frassine  s  Bacchiglione,  má 
3372  (jako  obec  10.479)  ob.  (1881).  Má  ně- 
kolik kostelů,  palác  a  museum  starožitností ; 
lomy,  vinařství  a  hedvábnictví. 

Moiuieovy  zlomky  v.  Monse. 

Konserrat  v.  Montserrat. 

Konslear  [mosjój,  franc,  množné  číslo 
messieurs  |mésj6],  pane,  ve  Francii  obyčejné 
oslovení  dorostlých  mužských  osob  bez  roz- 
dílu stavů;  doslova  »můjc  (mon)  »pane« 
{sieur).  Ve  středověku  byl  to  predikát  sva- 
tých a  papeže,  až  do  panovníků  z  rodu  Va- 
lois  i  titul  krále  (m.  le  roi)  ve  spisech  a  li- 
stinách. Později  označován  nejstarší  bratr 
králův  m.,  ač  oslovován  Monseigneur. 
Republika  chtěla  odstraniti  (zák.  ze  dne  9.  říj. 


5G6 


Monsignore  —  Monsůň. 


1792)  oslovení  m.,  ale  prosté  její  »citoyen« 
(»obcanec)  se  neujalo.  Prozatímní  vláda  a 
konstituanta  r.  1848  obnovily  toto  ustanoveni, 
ale  jen  pro  veřejnost  a  styky  úřední.  Zvyk 
však  přece  i  tu  zvítězil,  ač  ve  Francii  oslo- 
vení m.  neb  messieurs  neužívá  se  ani  v  mír- 
ných politických  shromážděních  republikán- 
ských. 

Monsignore  |monsiAóreJ  (ital.),  Vaše 
Milosti,  Velcdůstojný  Pane,  zkrác. 
Msgr.  Titul  m.  náleží:  1.  čestným  praelátům 
římské  t:urie,  2.  přespočetnyni  apošt.  proto- 
notářflm,    3.    čestným  papežským   komořím. 

dc  Monsig^ny  jmóňsiňij  Picrrc  Alex- 
andre, hud.  sklad,  franc.  (*  1729  —  t  1817 
v  Paříži).  R.  1749  přišel  do  Paříže,  kde  při- 
jal podřízené  místo  ve  .službách  finančních 
a  jsa  nucen  starati  se  o  výživu,  nemohl  se 
věnovati  hudbě,  k  níž  od  mládí  jevil  veliké 
vlohy.  Teprve  úspěchy  buflbnistů  ve  sporu 
mezi  přívrženci  hudby  francouzské  a  italské, 
zvláště  však  komická  opera  »La  serva  pad- 
rona*  od  Pergolesa  působily  naň  tou  měrou, 
že  se  oddal  hudbě  docela.  Studoval  u  Gia- 
nottiho  harmonii  a  instrumentaci,  tak  že  již 
po  pěti  měsících  napsal  první  operu  Les 
aveux  indiscrets  provozovanou  však  až  r.  1759. 
Úspěch  její  přiměl  jej,  aby  setrval  na  dráze 
vytčené,  a  M.  složil  pak  celou  řadu  oper  ko- 
mických, jako:  Le  maitre  en  droit  (1760);  On 
ne  s^avise  jamais  de  tout  (1761);  Le  roi  et  le 
fermier  (1762);  Rose  et  Cqlas  (1764);  Aline, 
reine  de  Golconde  (1766);  Vile  sonnante  (1768); 
Le  Déserteur  (1769);  Lefaucon  (1772);  La  belle 
Arsene  (1773);  Felix  on  VEnfant  troiivé  (1777), 
k  nimž  texty  pracoval  většinou  básník  Sc- 
daine.  Operami  těmi  M.  spolu  s  Grétryra  a 
Philidorem  stanovil  sloh  francouzské  opery 
komické,  kterou  M.  se  jmenovanými  sklada- 
teli postavil  po  bok  velké  opeře.  Později  M. 
přestal  vůbec  komponovati  a  stal  se  správ- 
cem domu  vévody  z  Orleansu.  V  revoluci 
ztratil  veškeren  svůj  majetek,  ale  r.  1798  do- 
stalo se  mu  roční  pense  2400  liber  za  to,  že 
postoupil  Komické  optiře  svoje  autorská 
práva.  R,  1815  stal  se  členem  akademie.  — 
Srv.  F.  de  Ménil,  Les  grands  musicicns  clu 
Nord;  M.  (Pař.,  1873);  Quatreměre  deQuincy, 
Notice  sur  la  vie  et  les  ouvragcs  de  M.  (t., 
1818). 

Mons  Oora  v.  Hrušica. 

Monster  (angl.,  z  lat.  monstrum,  netvor). 
Ve  složeninách  něco  ohromně  velikého,  na 
př.  m  -m  e  e  t  i  n  g,  shromáždění  nad  míru  četně 
navštívené;  m.-adresse,  m.-petition, 
adrcssa  n.  petice  s  ohromným  množstvím 
podpisů;  m.- co n čert,  koncert,  při  němž 
účinkuje. veliké  množství  hudebníků. 

Monstera  Adans.,  rod  rostlin  aron ovi- 
tých z  ^oátt\,  Monsteroideae,  obsahující  by- 
liny v  tropické  Americe  domácí,  stonku  pnu- 
lého  a  listů  s  rozšířenou  pochvou  a  vcjčito- 
podlouhlou  celou  n.  děravou  čepelí.  V  roze- 
vřeném posléze  padavém  běložlutém  toulci 
sedí  palice,  u  zpodu  pestíkovými,  ke  konci 
obojakými  květy  obrostlá,  pestíků  2pouzdrých, 
s  kratinkou  čnOlkou  a  hlavatou  bliznou  do- 


růstajících v  bobule  navzájem  srostlé  a  ty- 
činek se  sploštělými  nitkami  a  2pouzdrými 
podél  pukajícími  praŠnikv-  V  pokojích  jest 
oblíbenou  M.  pertusa  De  Vriese  {Pltilodendron 
Schott),  též  M.  deliciosa  zvaná,  pro  velké,  dě- 
ravé, zpeřenolaločné  lupeny.  ly^d. 

Konstranoe  (z  lat.  monstrare,  ukazovati), 
schránka,  v  níž  se  ukazuje  věřícím  velebná 
svátost,  postavená  uprostřed  m.  v  násadci 
majícím  podobu  půlměsíce  (Junula  neb  melchi- 
sedech  zv.).  M.  bývá  stříbrná  neb  zlatá,  umě- 
lecké práce  a  chová  se  na  oltáři  v  taberna- 
kulu.  Zavedena  byla  v  církvi  katol.  zároveň 
se  slavností  Božího  těla  ve  XIII.  stol. 

Monstrosita  (z  lat.  .  zrůdnost. 

Konstrosni,  zrůdný,  ohromný. 

Monsnmmano,  obec  v  ital.  pro  v.  Lucca, 
na  ř.  Nievole,  nedaleko  stanice  Pieve  a  Nievole 
I  dráhy  Pistoja-Pisa,  se  7040  ob.  Leží  v  pře- 
I  krásném  údolí  apenninském  a  r.  1849  neda- 
,  leko  odtud  objevena  jeskyně  krápníková  se 
třemi  solnými  rybníky  30,  32*5  a  35®C,  jejichž 
výparů  se  užívá  k  léčbě  rheumatismu,  pa- 
kostnice  a  ochrnutí  údů.  V  městečku  je  po- 
mník zdejšího  rodáka  básníka  Giustiho.  — 
Srv.  Gilbert,  Der  Kurort  Montecatini  und  d. 
naturliche  Dampfbad  M.  (Vid.,  1893). 

Konsůn  (franc.  mousson,  v  arab.  mausim  = 
roční  doba)  sluje  pravidelný  vítr  periodicky 
směr  svůj  v  roce  měnící,  jehož  příčinou  jest 
obrat  vzájemné  různosti  teploty  vzduchové 
a  tlaku  nad  pevninou  a  mořem  v  letní  a 
zimní  polovici  roku.  Vysoký  tlak  na  pevnině 
v  zimě  a  nízký  v  létě  způsobuje  pravidelné 
střídání  větru.  V  létě  jest  totiž  paprsky  slu- 
nečními daleko  více  zahřívána  pevnina  nel 
moře.  Oteplovánim  tím  zředlije  se  vzduch 
nad  pevninou,  vystupuje  vzhůru  a  tím  vzniká 
snížení  tlaku.  Nad  mořem  naproti  tomu  jest 
vzduch  chladnější,  hustší,  tlak  vyšší.  I  hrne 
se  vzduch  v  létě  z  tohoto  barometrického 
maxima  nad  mořem  na  pevninu;  v  zimé  je 
poměr  opačný :  země,  nezahřívána  již  tou  mě- 
rou sluncem,  rychleji  chladne  neŽ  moře  i  je 
tou  dobou  vysoký  tlak  barometrickýnad  zemí, 
nízký  nad  mořem,  i  hrne  se  vzduch  tam, 
kde  je  ho  méně,  nad  moře,  a  vane  vítr  pev- 
ninský.  Takové  střídání  větru  zemského  a 
mořského  v  denních  periodách  děje  se  na 
každém  pobřeží:  ve  dne  vane  vítr  s  moře, 
večtr  s  pevniny.  Tomu  odpovídají  právě  m-ý 
s  tím  rozdílem,  že  vystřídají  se  tu  dva  směry 
větru  v  periodě  roční  a  vane  každý  skorém 
půl  roku.  Nejpatrnější  formu  tohoto  úkazu 
pozorovati  možno  v  Asii  a  to  v  Indickém 
okeáné,  kde  vane  v  létě  m.  jz.,  v  zimě  sv. 
V  létě  totiž  ohřívá  se  rozsáhlá  pevnina  asij- 
ská  do  vysoké  míry,  čímž  vzniká  nad  ní 
silný  výstupný  proud  otepleného  vzduchu  a 
tím  tlaku  barometrického  ubývá.  Nad  Indi- 
ckým okcánem  je  vzduch  chladnější,  tlak 
vyšší.  I  hrne  se  z  tohoto  maxima  vzduch  na 
pevninu  asijskou,  uhýbaje  se  dle  zákona 
o  směru  větru  na  sev.  polokouli  platícího  na 
právo,  tedy  od  jz.,  na  jižní  od  sz.  M.  jiho- 
západní vane  od  dubna  až  do  října  meii  rov- 
níkem  a  obratníkem  raka  od  vých.  pobřeží 


de  Mont  —  Montagnards.  567 

Afriky  až  k  Filipínám  a  břehům  čínským.  Mont.,  zkratek,  jímž  označuje  se  u  latin- 
Mořský  vzduch  tohoto  letního  m-u,  pa-  ských  jmen  zoologických  (též  Mont f.)  franc. 
řaroi  nasycený,  naráží  na  pobřeží  malabarské  zoolog  Den.  de  Montfort  (v.  t),  u  jmen 
a  břehy  Zadní  Indie  a  způsobuje  tam  četné  i  botanických  franc.  botanik  Camille  Mon- 
lijáky,  zvláště  v  čnu,  čci  a  srpnu.  Na  severu    tagne  (v.  t.). 

staví  se  mu  v  cestu  ncpřekročitelné  vele-  Montabanr,  krajské  město  kraje  untcr- 
hory  Himaláje  a  ostatní  pohoří  střední  Asie.  westerwaldského  v  prus.  vlád.  obv.  wicsba- 
V  říjnu  počíná  se  situace  měniti.  Vítr  jz.  donském,  žel.  stanice  LimburgTAltenkirchen- 
ustává  a  přicházejí  větry  nestálé,  bouřky  a  i  Au;  3377  ob.  (1890),  sídlo  poHt.  dřadu  a  ob- 
orkany.  Pevnina  asijská,  sluncem  méně  ohří- ;  vodového  soudu  I.  instance,  pošta,  telegraf, 
váná,  chladne,  vzduch  houstne  a  utvoří  se  katol.  far.  a  evang.  kostel,  klášter  a  nemoc- 
nad  Asií  barometrické  maximum,  kdežto  nad  ;  nice  milosrd.  bratří,  zámek,  radnice,  katol. 
mořem  Indickým  panuje  vyšší  teplota  a  nižší  |  gymnasium,  ústavy  pro  vzdělání  učitelů  a 
tlak.  Následek  toho  jest,  že  vzduch  v  zimě  učitelek,  vyšší  div.  škola,  cihlářství,  mlýn, 
směrem  opačným  než  v  létě  s  pevniny  na  i  pila,  prádelna  na  vlnu  a  koželužna. 
inoře  se  hrne  směrem  od  sv.  po  celou  dobu  Montafon,  také  Montavon,  údolí  ve 
od  října  aŽ  do  dubna,  ale  s  menší  prud-  Vorarlbergu,  okr.  bludenzský,  jímž  protéká 
kostí  než  m.  letní.  Tento  sv.  m.  sluje  m.  '  reka  lil.  Na  západ  dělí  je  hřbet  Řhatikonu  od 
zimní.  Pravidelné  střídání  m-ů  bylo  známo  Švýcarska,  na  jih  uzavíraje  skupina  Silvretta. 
již  v  starověku  a  jest  výhodné  zvláště  pla- ,  Hl.  místo  je  Schruns,  vedle  toho  Gaschurn, 
chctním  lodím,  které  dlo  snadno  předvídá-  Bartholomaberg,  Tschagguns  a  St.  Gallen- 
ného  větru  mohou  plavbu  svou  zaříditi.  —  kirch.  Obyvatelé  (7336  r.  1890)  zabývÉijí  se 
1  v  jiných  krajinách  tropických,  kde  dle  různé  najmě  chovem  dobytka,  čemuž  slouží  pře- 
výšky  slunce  brzy  nad  mořem,  brzy  nad  pev-  krásné  lučiny.  Celé  údolí  vyniká  nádhernou 
ninou  baromctrická  minima  se  tvoří,  výsky-  scenerií  krajinářskou  a  bývá  často  navštěvo- 
tují  se  větry  m-ům  podobné.  Tak  má  Au-  váno  turisty  a  letními  hosty.  —  Srov.  O.  v. 
stralie  v  zimě  vítr  pevninský,  v  létě  mořský,  Pfistcr,  Das  M.  mit  dem  oberen  Paznaun 
vanoucí    směrem   poněkud   na    Icvo    odchý-    (Augšp.,  1884). 

lenym  od  směru  kolmého  na  pobřeží,  jak  na  Montag;.,  zkratek  zoologický,  kterým  zna- 
jižní  polokouli  očekávati  izc.  Podobně  v  Africe  čen  jest  angl.  přírodopisec  George  Mon- 
brne  se  v  létě  proud  chladnějšího  vzduchu  tágu  (♦  1751  —  f  1815),  jenž  zabýval  se 
ze  záiivu  Guinejského  nad  Saharu  od  jv.,  hlavně  soustavným  studiem  ptáků, 
který  v  lednu,  když  Sahara  více  vychladne  Montama  [montáňaj:  1)  M.  Bartolom- 
než  moře  rovníkové,  ustupuje  sv.  passátu. ,  meo,  malíř  ital.  (♦  mezi  1440—45  v  Orzi- 
Podobné  poměry  jsou  na  pobřeží  moře  Ru-  nuovi  u  Brescie  —  f  1523  ve  Vicenze).  Byl 
dého,  Pc?rského  a  Čínského.  Též  v  krajině  I  bezpochyby  žákem  Andrea  Mantegny,  Giov. 
(chilské  v  Americe  podobné  střídáni  větru  Belliniho  a  Carpacciův  a  o  jeho  životě  není 
se  pozoruje,  jakož  i  v  Kalifornii,  v  údolí  Mis-  mnoho  určitého  známo,  leda  tolik,  že  zdržoval 
sissippi  a  v  moři  Antilském.  Též  vítr  .severní,  \  se  v  Bassanu,  Padově  a  Veroně.  Obrazy  jeho, 
který  po  celý  rok  na  vých.  Středozemním  ostatek  nevelmi  četné,  vynikají  prostotou 
moři  převládá,  má  ráz  m-u  a  je  způsoben ,  koncepce  a  neobyčejnou  vážností,  ba  až 
ustavičným  hrnutím  se  chladnějšího  vzduchu  jednotvárností  a  jsou  až  archaické  na  svou 
ze  severu  nad  poušť  Saharu.  Vliv  jeho  patrný  dobu;  kolorit  jeho  byl  velice  bohatý,  jako 
je  tím,  že  plavbu  z  Evropy  do  Afriky  značně  malířů  staré  školy  benátské  Hlavní  jeho  díla 
urychluje.  Ag,       jsou:  Sdsténný  obr a^  ^e  ^ivota  su.  Blaleje  (Ve- 

de Mont  Karel  Marie,  vlámský  básník  rona:  San  Nazaro  e  Celso);  >/íií/owřm  se  č()^rm/ 
(♦  1857  ve  Wambeeku  v  Brabantě),  byl  pro-  svélci  a  andělíčky  (Milán:  Brcra);  Madonna  se 
lessorem  nízozem.  řeči  a  liter,  v  Tournai,  pak  třemi  světci  a  \akladatelem  Bernardinem  da 
na  Athenacu  v  Antverpách.  Súčastnil  se  také  Fellre  (Berl.  museum);  Sv.  Magdalena  pod 
zápasů  politických  a  byl  zvolen  členem  pro-  bcUdachýnem  (Viccnza:  Santa  Corona);  Écce 
vinciální  rady  za  Antverpy.  Jakožto  básník  liomo  (Pař.:  Louvre).  Jeho  syn: 
je  neobyčejně  plodný  a  náleží  škole  symbo-  2)  M.  Benedetto,  malíř  a  mědiryjec 
listů,  jest  však  duch  naprosto  nezávislý  a  (♦  1470  ve  Vicenze  —  t  1535  t.).  Z  nemnoha 
objektivní.  Hlavní  jeho  práce  básnické  jsou:  jeho  obrazů  uvádíme:  Sv.  Trojice  a  51^.  Mo- 
Klimopranken  (1877);  Waarheid  en  Leven  Jiika  se  sv.  ^anem  v  dóme  ve  Vicenze.  Více  byl 
(1877);  Jongeligsleven  (1878);  Rij\ende  Sterren  činným  jako  ryjec  a  zhotovil  as  47  rytin  su- 
(1879);  De  eerste  mensch  (1879);  Gedichten  chého  rázu  staré  školy  benátské,  ač  v  tech- 
(1880,  2.  vyd.  1884);  Le«f«o/fern/;>«  (1881);  nice  přimykají  se  k  Důrerovi.  Dřevoryty 
Ixtreley  (1882  a  1886);  Idyllen  (1882  a  18cS4);  v  »Hypnerotomachia  Pohphili«  (Bcn.,  1499) 
F!adderende  VUndcrs  (1885);  In  Noord  en  jemu  připisují  se  neprávem. 
Zuid  (1887);  Claribella  (1893);  Iris  1895)  a  j.  Montagnana  [-ňána],  m.  v  ital.  prov.  pa- 
Mimo  to  psal  díla  lexikologická  a  četné  dovské,  stanice  trati  Monselice-Legnago,  od 
práce  liter,  kritické,  jako:  Losse  schetsen  nit  Padovy  na  jihozáp.,  má  3200  (jako  obec  9941) 
de  letterkundige  geschiedeuis  van  nn^en  tijd  ob.  (1881),  staré  hradby,  krásnou  kathcdrálu 
(Utrecht,  1889—90,  3  sv.)  a  biografii  Henď  z  XV.  stol.,  radnici  s  malbami;  koželužny, 
rik  Conscience,  ^ijn  leven  en  werken  (Haarl  ,  prádelny  na  konopí  a  len. 
1883).  Montagnards  [montanár]  v.  Montagne. 


5tí8 


Montagne  —  de  Montaígne. 


Konta^e  [montáň],  franc.  hora,  radikální 
strana  Francouz,  konventu  (1792— -95)  za  prvé 
revoluce;  členové  její  zváni  montagnards. 
Byli  to  Jakobini  a  CordcHcrs.  Jméno  m.  měla 
strana  odtud,  že  zasedala  v  amfithcatrálném 
shromáždišti  na  nejvyšších  místech.  Protivou 
k  ní  sluli  umírnění  Flaine  neb  Marais.  Za 
únorové  revoluce  r.  1848  slula  M.  radikální 
strana  národního  shromážděni. 

Kontag^ne  Jean  Frangois  Camille, 
botanik  franc.  (♦  1784  ve  Vaudoy  —  t  1866 
v  Paříži),  byl  členem  akademie  věd  v  Paříži 
a  zabýval  se  hlavně  soustavným  studiem 
rostlin  tajnosnubných,  zvláště  cizokrajných. 
Vydal:  Florula  Boliviensis,  Oyptogames  de 
la  Bolivia^  recueWies  par  Alcide  iVOrbigny 
(Pař.,  1839);  Plantes  cellulai^es  du  voyage  au 
Pole  Sud  et  dan^  VOcéan  souš  le  commandC' 
ment  de  Monsieuv  Dnmont  dWrvHle  iSSy — 
1840  (t.,  1845,  s  20  tab.);  Cryptogamm  guya- 
nensis  (t.,  1835);  Sylloge  gene  um  speciernm- 
que  cryptogamarum  quas  in  variis  operibus 
descriptas,  iconibusque  illuttratas,  nunc  ad 
diagnosim  reductas,  multasque  novas  iuterjectas, 
ordine  systematico  dispositit  (t.,  1856). 

Kontag^e  nolre  [m6ntáň  noárj.  » Černá 
horac,  pohoří  v  Cevennách,  táhnoucí  se  smě- 
rem sz.  od  údolí  Frcsquclu  a  Soru  až  k  údolí 
Orby,  dosahující  výše  1210  m.  Kdežto  jeho 
strana  severní  je  olesněná  a  bohatá  na  vod- 
stvo, jsou  na  jihu  rozsáhlé  pastviny,  vinice 
a  háje  olivové. 

KontaiTQ  [montěgjú]:  1)  M.,  angl.  šlechti- 
cký rod,  v.  Manchester,  str.  770t. 

2)  M.,  lady  Mary  Wortley,  spisovatelka 
angl.  (*  1690  v  Londýne  —  f  1762  t.),  dcera 
Evelyna  Pierreponta,  vévody  Kingstonského, 
vynikala  krásou  i  vzděláním;  r.  1712  pro- 
vdala se  přes  odpor  rodiny  za  Edwarda 
Wortleyc  Ma,  který  byl  znám  v  kruzích  li- 
berálních i  literárních  a  stal  se  pozd.  vyslan- 
cem v  Cařihradě,  kam  jej  následovala  i  lady 
M.  (1716).  Vrátivši  se  do  Londýna  měla  je- 
den z  nejskvělejších  salonů  anglických.  Kro- 
mě Town  Eclogues  (1816)  a  některých  jiných 
veršá  napsala  M.  jen  listy  (Letters  from  the 
East,  Londýn,  1763,  3  sv.),  velice  cenné  po 
stránce  obsahové  i  literární.  Pope  zamiloval 
se  do  ni,  a  když  láska  jeho  nebyla  opětována, 
rastil  se  jí  nízce  epigrammy  a  pamflety;  kor- 
Tespondence  její  s  ním  vydána  je  v  jeho  dí- 
lech. Souborně  vyšly  její  spisy  několikráte, 
naposledy  r.  1861  ve  2  sv.  s  životopisem 
Thomasa  Moye. 

3)  M.  Edward  Wortley,  literát  a  do- 
brodruh angl.,  syn  před.  (♦  1713  —  f  1776 
v  Padově).  Již  z  mládí  byl  velmi  nestálý  a 
•dobrodružný  i  výstřední.  Od  r.  1754  několi- 
kráte byl  členem  parlamentu,  cestoval  potom 
«koro  po  celém  světe  a  nabyl  zvláště  hoj- 
ných vědomostí  linguistických;  zejména  zdr- 
žoval se  v  Orientě  a  přejal  docela  mravy  vý- 
chodní, načež  usadil  se  v  Benátkách.  Napsal 
m.  j.:  Rejlections  on  the  rise  and  fall  of  the 
ancient  republics  adapted  to  the  present  statě 
of  Great  Britain  (Lond.,  1759).  Jeho  jménem 
uveřejněno  Paměti  (t.,  1778)   a  Autobiografie 


(t.,  1869)  jsou  podvrženy.  —  Srov.  Nichols, 
Literary  anecdotes  of  the  18.  century,  sw.  4. 
(Lond.,  1812). 

4)  M.  Elisabeth,  spisovatelka  anglická 
(♦  1720  v  Yorku  —  f  1800  v  Londýně),  byla 
výborně  vychována  a  provdala  se  r.  1742  za 
Edvarda  M-a  z  rodiny  hrabat  Sandwichských. 
Proslula   hlavně   svým  salon /m,   který   ote- 
vřela r.  1750  a  jejž  se  směšnou  marnivostí 
a  pedantstvím  vedla  až  do  vysokého   věku; 
přední   veličiny   politického  i  literárního    a 
uměleckého   světa   angl.  byly  jejími    hosty. 
Od  ní  odvozuje  se  také  název  »modré  pun- 
čochy«  jako  přezdívky  pcdantické  literátky 
ženské,  poněvadž  prý  nosila  punčochy  této 
barvy,  ona  i  dámy  k  ní  docházející.  Napsala 
m.  j.  Án  essay  on  the  writings  and  genius  of 
Shakespeare  {Londýn,  1769),  odpověď  to  Vol- 
tairovi,  a  objemnou  Cotrespondenci,  v  ní£  je 
leccos  svěžího  a  zajímavého.  —  Srv.  Dorao, 
A  lady  of  the  last  century  (Londýn,  1873). 

de  Kontals^e  [m^táňj  Michel,  filosot 
a  moralista  franc.  (*  1533  na  zámku   Mon- 
taigni  v  Périgordu  —  f  1592  t.),  pocházel 
z   rodiny   bohatých   obchodníků    bordeaux- 
ských,   z   otce,    který   miloval    literaturu    a 
krásná  umění;  byl  vychován  neobyčejné  peč- 
livě a  jemně;  ve  14.  roce  byl  již  magistrem 
artium  a  pak  studoval  práva,  asi  v  Toulouse. 
R.  1554  vstoupil  do  služeb  úředních  a  zůstal 
v  nich  do  r.  1570;  byl  radou  u  parlamentu 
bordeauxského  a  byla  mu  asi  svěřena  poli"* 
tická  poslání  na  dvory  Františka  II.  a  Karla  IX. 
R.  1565  oženil  se  s  Františkou  de  la  Chas- 
saigne,  s  níž  měl  pět  dětí.   R.  1570  vzdal  se 
úřadu  a  žil  na  svém  zámku  oddán  studiu, 
četbě  a  meditaci.    V  takovém  zátiší  vznikly 
jeho   světoznámé    Essais   de  messire   Michel. 
seigneur  de  M.,  jichž  I.  a  II.  knihu  uveřejnil 
r.  1580.  Po  vydání  této  knihy  odejel  do  Pa- 
říže a  cestoval  po  Švýcarsku   a  Německu^ 
pak  po  Itálii.   V  Itálii  došla  ho  zpráva,  xe 
je  zvolen  mairem  bordeauxským  (1581).  kte- 
rýž úřad  zastával  čtyři  léta;  pak  zase  Žil  tiše 
ve  svém  sídle,  oddán  studiím,  a  vydal  r.  158S 
nové  (5.)  vydání  Essayí  rozšířené  o  III.  knihu 
a  i  jinak  doplněné.  Poslední  léta  před  smrtí 
pracoval  ještě  dále  na  svých  Essayích  a  při- 
pravoval jich  6.  rozšířené  vydání;  toto  vy- 
dáni  vyšlo   až   po  jeho   smrti    péči   slečny 
de  Gournay  (1595)  a  bylo  dlouho  pokládáno 
za  vydání   deňnitivni.    Avšak  r.  1802  vydal 
člen   Institutu,  filosof  Naigcon   nové  vydání 
Essayí  odchylující  se  valně  od  textu  slečny 
Gournayové,  a  to  na  základě  doplňků  vlastní 
rukou  M-ovou  vepsaných  v   exemplář  cho- 
vaný v  knihovně  bordeauxské.  Mnohé  spory 
byly  vedeny  o  tom,  který  text  jest  poklá- 
dati za  defínitivní.  Essaye'M-ovy  jsou  kniha 
stavěná  bez  plánu,  kniha  rozmarná,  autobio- 
grafické paměti,  v  nichž  autor  zanáší  se  jen 
sebou  samým  a  v   nichž   citáty   střídají  se 
s  kommentářem,  vypravování  s  meditací  nebo 
sentencí,  anekdota  s  analysou,  logická  de- 
dukce  s  osobním  výlevem  citu  —  všecko 
protkáno  nekonečnými  digressemi  a  paren- 
thesami.    Celkový  ráz  Essayí  M-ových  jest 


Montalcino  —  de  Montalembert 


569 


trpký,  p'.-ssimistick}jj,  skeptický;  vyslovuje  se 
tu  zklamání  končícího  XVI.  věku,  věku  Re- 
naissance  a  Reformace,  věku,  jenž  začínal 
ohromnými  nadějemi,  vírou  ve  vědu  a  člo- 
věka, a  končil  beznadějně  bankrotem,  ve 
vražděni  a  Ihostejnické  demoralisaci.  M.  je 
člověk  zklamaný  a  zoufalý,  kterému  zbývá 
jediné  útočiště:  lhostejné  opovržení  člově- 
kem a  životem.  M.  opovrhuje  člověkem  a 
se  zvláštním  radostným  dostiučinčním  uka- 
zuje jeho  lichost,  marnost,  směšnost  a  bídu; 
^stejné  nízce  cení  vědu,  která  stačí  jen  tak 
k  dokázání  této  bídy,  ale  nestačí  z  ní  Člo- 
věka povznést;  myšlénka  smrti  vrací  se  stále 
v  Essayích,  ale  nedovede  vyburcovati  svě- 
domí k  životu  křesťanskému  a  vůbec  k  žád- 
nému rozhodnému  činu.  To  měl  na  mysli 
Pascal,  když  pravil,  že  M.  nemyslil  ve  svých 
Essayích  na  nic  jiného  než  zbaběle  zemříti. 
Sainte-Beuve  pokládá  M-a  za  ryzího  pyrrho- 
nistu,  ale  neprávem;  M.  neútoČi  proti  dog- 
matismu, a  pyrrhonismus,  kde  se  vyškytá 
{II.  kniha,  12.  kap.),  je  jen  průpravou  a  zbraní 
pro  křesfanství,  jak  tomu  bylo  později  u  Pas- 
■cala  a  jiných  duchů  XVII.  stol.  Jinak  jsou 
*Essaye€  nejkrásnějším  literárním  dílem  svého 
věku;  jazyk  jejich  je  ku  podivu  francouzský, 
neboť  M.  jako  samotář  nepodléhal  místnímu 
italianisování;  styl  neobyčejnějcraný  a  pružný, 
živý  i  silný  a  přesný,  plný  výmluvnosti  a  ča- 
sto i  poesie;  jedině  přílišná  závislost  na  řeč- 
tině a  latině,  jež  je  vadou  celé  doby,  jej  po- 
škozuje. Vliv  M-ův  v  rozvoj  franc.  literatury 
byl  značný;  tak  v  XVII.  stol.  měl  veliký  vliv 
na  Pascala,  v  XVIII.  stol.  na  Montesquieua, 
Voltairca,  Diderota,  encyklopacdisty  a  j.  a 
na  poslední  třetinu  XIX.  věku  zvláště.  Srv. 
Payen,  Documents  inédits  sur  M.  (1847—62); 
Prévost-Paradol ,  Les  moralistes  frangais; 
Stapfcr,  M.  (CoUection  des  grands  écrivains); 
Bonnefon,  M.,  Thomme  et  Toeuvre  (1893), 
W.  et  ses  amis  (1898);  Faguet,  Le  seiziěmc 
siécle  (1892).  Šld. 

Xontalolno  [-čino],  m.  v  ital.  pro  v.  sien- 
ské (Toscana),  na  j.  od  Sieny,  se  starým  opev- 
něním, kathedrálou  s  freskami  od  Robbia, 
knihovnou,  gymnasiem;  sídlo  biskupa.  Má 
2353  (jako  obec  7851)  ob.  (1881).    Vinařství. 

de  Kontalembert  [m6ntalánb(:rj :  1)  de  M. 
André,  vojevůdce  franc.  (♦  1483  v  Poitou  — 
i*  1553  v  Térouanné^  oblíbenec  krále  Fran- 
tiška I.,  jehož  byl  válečným  soudruhem.  Brá- 
nil Turin  až  do  míru  r.  1537  a  Landrecics 
proti  Karlu  V.  r.  1543,  pak  velel  výpravě 
skotské  proti  Angličanům.  Padl  v  obraně 
Térouanny. 

2)  de  M.  Marc  René,  markýz,  franc.  in- 
ienýr  a  generál  (*  1714  v  Angoulému  — 
t  1800  v  Paříži).  Vstoupil  r.  1731  do  franc. 
vojska  a  účastnil  se  polních  tažení  v  Itálii, 
Flandrech,  v  Čechách  a  Německu  a  v  po- 
zdějších klidnějších  letech  oddal  se  studiu 
prací  pevnostních;  při  tom  založil  na  svých 
statcích  v  Ruelle  u  Angoulému  rozsáhlé  slé- 
várny na  děla  a  projektily  pro  franc.  vojsko 
a  námořnictvo.  Ve  válce  sedmileté  byl  po 
dvě    léta   činný  jako   franc.   kommissař   ve 


vojsku  ruském  a  švédském,  opevňoval  An- 
klam  a  Stralsund,  pak  ostrovy  Aix  a  Oléron, 
kde  zejména  užil  vlastní  opevňovací  sou- 
stav3%  o  níž  jedná  hlavní  jeho  dílo  La  forti^ 
fication  perpendiculaire,  ou  essais  sur  plusieun 
maniéres  de  fořti fier  la  ligne  droite  etc.  (5  sv., 
Pař.,  1776).  Dílo  toto  vyvolalo  velmi  silnon 
polemiku,  na  kterou  M.  odpověděl  llsvazko- 
vým  spisem:  Vart  defensi/,  supérieur  á  Voffen- 
5t/(t796).  Mimo  to  vydal:  Mémoire  histoiique 
sitr  U  fonte  des  canons  (Pař.,  1758);  Corre- 
spondance  pendant  la  guerre  de  lySy — ty6o 
(Lond.,  1777)  a  Relation  du  siége  de  Sainť 
Jean-ďAcre  (Pař.,  1798).  Sepsal  také  několik 
veseloher,  jeŽ  byly  provozovány  v  proslulých 
salonech  jeho  první  choti,  Marie  Josenny 
de  Comarieu.  Srv.  Lalande,  Notice  sur  le 
marquis  de  M.  (»Magasin  encyclopédique«, 
6.  roč.,  sv.  I.,  str.  123). 

8)  dc  M.  Pierre  Marc  Marie  Anně, 
hrabě,  politik  franc.  (♦  1777  v  Paříži  —  f  1831 
t.).  Za  revoluce  vystěhoval  se  s  rodinou 
z  Francie  a  vstoupil  do  vojenských  služeb 
anglických.  V  gen.  štábu  Wellingtonově  bo- 
joval pak  ve  Španělsku  a  Portugalsku.  R.  1814 
bylo  mu  uloženo  oznámiti  Ludvíku  XVIII. 
jeho  nastoupení  na  trůn  a  byl  zahrnován 
přízní  královou.  Stal  se  vyslancem  ve  Štut- 

fartě  (1816)  a  v  Kodani  (1819),  pák  paircm 
rancie  zastávaje  velmi  horlivě  princip  roya- 
lismu.  R.  1826  odebral  se  do  Štokholmu,  ale 
r.  1830  vládou  červencovou  byl  odvolán. 

4)  dc  M.  Charles  Forbes  de  Tryon, 
hrabe,  politik  a  spis.  franc.  (*  1810  v  Lon- 
dýně —  t  1870  v  Paříži  \  stýkal  se  již  na 
kolleji  přátelsky  s  Lacordaircm,  s  nímŽ  záhy 
přidružil  se  k  Lamennaisovi  a  sdílel  jeho 
idee.  Od  20.  roku  pracoval  do  »Aveniru«, 
když  však  jeho  smčr  byl  odsouzen  Řeho- 
řem XVI.,  podrobil  se;  církevní  autoritě  a 
po  dlouhém  váhání  oddělil  se  od  Lamen- 
naisa,  jenž  se  nepoddal.  R.  1836  uveřejnil 
slavné  své  dílo  Vie  de  sainte  Elisabeth  de 
Hongrie  (Paříž,  1830;  posl,  vyd.  1878),  jehož 
cena  je  pouze  básnická.  V  komoře  pairů  bo- 
joval pak  vynikajícím  talentem  řečnickým 
proti  universitě  jako  instituci  beznáboŽen- 
ské,  zejména  r,  1844  vzepřel  se  návrhu  Ville- 
mainovu  o  svobodě  církve,  vyučování  a  řádů 
mnišských  a  stojí  odtud  v  čele  strany  kato- 
lické. Zvolen  za  Doubs  do  ustavujícího  shro- 
máždění přijímal  republiku,  ale  jako  odpůrce 
demokracie  seděl  na  krajní  reakcionářské 
pravici.  Za  císařství  byl  kandidátem  vlád- 
ním, ale  neřídil  se  prospěchy  imperialismu, 
nýbrž  jen  katolicismu.  R.  1857  nebyl  již  zvo- 
len a  vedl  hnutí  katolické  v  novinářstvi  hlavně 
v  »CorrespondantU€ ;  vynikl  tu  jako  odpůrce 
ultramontanismu  a  Louisa  Vcuillota  a  zůstal 
si  důsledným,  neboť  protestoval  proti  kon- 
cilu majícímu  vysloviti  dogma  neomylnosti 
papežské.  Většina  prací  jeho  věnována  apo- 
logii idei  a  umění  křesťanských  a  vyniká 
literární  formou.  Jsou  to:  Du  catholicisme  et 
du  vandalisme  dans  Vart  (1829),  zde,  jeden 
z  prvních,  oceňuje  architekturu  a  sochařství 
středověku;    Du  devoir  des  catholiques  dans 


570 


de  Montalivet  —  Montan. 


la  question  de  la  Uberte  ďensei^nement  (1844); 
De%  intéréts  catholiques  au  XIXe  siecle  Ti  852); 
De  Vavenir  poliťique  de  VAngleterrc  (1855); 
Pie  IX  et  lord  Palmerston  (1856);  Histoire 
de  moines  d*Occident  deptiis  saiut  Benoit  jusqu* 
á  saint  Bernard  (t.,  1860—67,  4  sv.;  5.  vyd. 
1874 — 77,  5  sv.);  Une  nation  en  deuil,  la  Po- 
logne  en  i80r  (t.,  1861);  Le  pere  LacorJaire 
(t..  1862);  i:églhe  libře  daus  Vétat  libře  (t., 
1863);  La  confi^cation  des  bieus  dc  la  famille 
ď  Orleans  (1871);  Lettre  á  un  ami  ^le  cnllé^e 
(1873,  2.  vyd.  1884).  Souborné  vydání  del 
M-ových  vyšlo  v  Paříži  v  1.  1861-68  v  9  sv. 
Srv.  Saintc-Beuve,  Causerics  du  lundi  I;  Leon 
Gautier,  Portraits  littéraircs  (1868);  Dourlens, 
M.  dc  M.  (1869);  de  Mazade.  Portraits  ďhi- 
stoirc  moralc  ct  politique  (1875);  Anat.  Leroy- 
Beaulieu,  Le  catholicisme  libéra)  (1885). 

dc  Montalivet  i-vé|:  1)  de  M.  Jcan- 
Piirre  Bachasson,  státník  franc.  (♦  1766 — 
t  1823).  Sloužil  na  vojně,  načež  zvolen  sta- 
rostou ve  Valenci  r.  1795  a  pak  vstoupil  do 
stát.  úřadfi,  teše  se  zvláštní  přízni  Napo- 
leona L  R.  1801  byl  jmenován  prefektem 
v  la  Manche,  r.  1804  v  Seine-et-Oise  a  r.  1806 
gcncr.  správcem  veřejné  komrounikace.  Koku 
1808  povýšen  za  hraběte  a  od  r.  1809—14  byl 
ministrem  věcí  vnitřních.  Odepřev  Bourbo- 
nůni  své  služby,  trávil  5  let  v  ústraní,  až 
r.  1819  zvolen  byv  pairem  přidal  se  ke  straně 
konstituční.  Kbn. 

2)  de  M.  Marthe-CamiUe  Bachasson, 
syn  přcdešl.,  státník  franc.  (*  1801  —  f  1880). 
Studoval  na  technice  a  vys.  škole  inženýr- 
ské. Byl  členem  Institutu  a  senátorem  v  Pa- 
říži. Za  restaurace  hájil  ve  mnohých  brošu- 
rárli  ústavy,  zvláště  r.  1827  spisem  Un  jeune 
pair  de  France  aux  F  ranča  i  s  de  son  dge.  Byl 
mezi  prvními,  kdo  se  přidali  k  červencové 
monarchii,  a  vstoupil  jako  plukovník  do  nár. 
gardy.  Od  r.  1830  —  40  spravoval  mnohá  mi- 
nisterstva v  zásadách  svobodomyslných  Pak 
oddal  se  zcela  správě  důchodů  král.  a  tím 
účastnil  se  s  Ludvíkem  Filipem  zřízení  mu- 
sea versailleského  a  obnovení  některých  pa- 
láců král.  Dalších  úřadův  odmítl  a  zůsta^ 
jen  rádcem  královým.  Za  revoluce  r.  1848 
s  odvahou  zastával  zájmy  rodu  Orhanského 
před  prozatímní  vládou.  Když  pak  sesazený 
král  stal  se  přednittem  četných  obžalob,  M. 
na  nr  odpověděl  r.  1851  spisem  Le  loi  Louis- 
Philippe  et  la  liste  civile  a  r.  1862  spisem 
Rien!  Dix-huit  anu  e<  de  gouvernement  parle- 
mentjire.  Konečně  však  jal  se  r.  1874  dopo- 
roučeti íorinu  republikánskou  jako  jedině 
možn  )U  vládu  ke  zdaru  vlasti  své.  R.  1877 
psal  do  »Journalu  des  Débats«  situační  články 
a  r.  1878  vydal  spis  Cn  heureux  coin  dc  terre, 
kde  ukazuje,  jak  sebe  menší  obec  může  zkvé- 
tati,  má-li  smysl  pro  pokrok,  lásku  k  půdě 
a  životu  venkovsriému.  Zanechal  též  svoje 
Paměti.  Kbn. 

Montalto  delle  Marohe  imarke|,  mě- 
stečko v  ital.  prov.  Ascoli-Piceno,  blíže  řeky 
Asa,  sídlo  biskupa,  má  kathedrálu,  j^ymna- 
sium  a  777  ijako  obec  3298)  ob.  (188Í).  Ro- 
diště pap.  S.xta  V. 


de  Montalvan  J  u  a  n  Pere  z.  dramatik  a 
povídkář  špan.  (♦  1602  v  Madridě  —  t  1638 
t.),  studoval  theologii,  při  tom  vŠak  pěstoval 
literaturu;  již  v  17.  roce  měly  jeho  komedie 
úspěch;  rok  po  tom  účastnil  se  konkursu 
k  oslavě  kanonisace  sv.  Isidora  a  obdržel  se 
souhlasem  Lope  de  Vegy,  který  se  o  něho 
i  dále  zajímal,  jednu  z  cen.  Stav  se  dokto- 
rem bohosloví  přijal  úřad  u  Inkvisice,  což 
mu  nijak  nebránilo  uveřejniti  svazek  osmi 
milostných  povídek.  Sucessos  y  prodigios  dc 
amor  ^'Madrid,  1624,  nový  otisk  v  Bibliotéce 
Rivadeneyrově,  1854,  sv.' XXXIII.),  jež  měly 
veliký  úspěch.  T.  r.  uveřejnil  báseň  v  oktá- 
vách El  Orfeo,  v  níž  soupeřil  s  Juanem 
de  Jauregui.  Nábožensko -vzdělavatelnému 
genru  náleží  Vida  y  Pitrgatorio  de  S.  Patricio 
(t.,  1627),  velmi  oblíbená  ve  Španělsku  a 
Francii,  jež  byla  pramenem  náboženské  ko- 
medie Calderonovy  »E1  Purgatorio  de  San 
Patricio*.  Druhý  svazek  novell  a  povídek 
Para  todos^  exemplof  morales,  humanos  y  di- 
vinos  (Huesca,  1633)  měl  také  znamenitý 
úspěch.  Ale  vlastní  činnost  M-ova  náleží  dra- 
matu, kde  byl  ve  své  době  vysoce  ceněn. 
Napsal  asi  60  komedií  a  12  autos,  ale  nejsou 
všecky  známy.  Nejlepší  z  nich  vyšly  sou- 
borně ve  sbírce  Comedias  (Alcalá,  1638  a 
Madrid,  1639,  2  sv.);  jsou  mezi  nimi  hry  hi- 
storické {El  principe  Don  Cdrlos;  El  segundo 
Seneca  dc  Espaňa\  El  Mariocal  de  Biron: 
Temphrio^),  komedie  de  čapo  y  espada  a 
hry  náboženské.  Z  komedií  cení  se  nejvýše: 
La  mas  constante  mu  jer  \  No  hay  vida  como 
la  honra;  La  Toquera  víícaina  a  některé  jiné 
obsažené  v  XLIV.  sv.  Bibl.  Rivadeneyrovy 
(1858).  Hry  M-ovy  jsou  vysoce  napínavé  á 
účinné  a  přizpůsobují  se  vesměs  směru  Lope 
de  Vťgy.  k  jehož  oslavě  vydal  M.  takě  Fáma 
y()<tnma  d  I  a  vida  r  muerte  de  Lope  de  Ves;.! 
Carpio  (1636}. 

Montalvó:  1)  M.  Garcia  Ordoňez  de, 
spisovatel  špan.  z  XV.  a  XVI.  stol.  Byl  gu- 
vernérem města  Mediny  dcl  Campo  a  jemu 
připisuje  se  španělské  zpracování  prosluKho 
románu  Amadis  de  Gaitla  (v.  t).  Tolik  je  ji- 
sto, Že  je  autorem  prvního  pokračování  to- 
hoto románu,  obsahujícího  vypravování  o  do- 
brodružstvcch  Esplandiana,  syna  Amadisova: 
Las  sergas  de  Fsplandian  (Sevilla,  1510). 

2)  M.  L.  Galvez  v.  Galvez. 

Kontan  Erich  Wilhelm,  historik  a  pu- 
blicista švédský  i*  1838  v  Arboze).  Studoval 
v  Upsale,  kdež  se  habilitováni  r.  1869  pro 
státní  vědy.  Do  r.  1875  spolupracoval  též 
v  ministerství'  a  vzdav  se  prof  .«;sury  půso- 
bil politicky  r.  1876  a  1877  na  sněme  jako 
;i:ip.áuv:il^l  konslilučnihu  výboru  a  od  r.  1878 
jako  stálý  spolupracovník  »Stockholms  Dag- 
bladu«,  do  něhož  napsal  též  hojné  články 
o  otázkách  výchovných  a  náboženských.  List 
tento  stal  se  v  i.  1884—95  za  osobního  ve- 
dení M-ova  mluvčím  národně  liberální  strany, 
hájící  svobodný  obchod.  R.  1882  jmenován 
M.  titul,  profcssorcm.  Vydal:  Bidrag  till  Gi.- 
staf  IIIs  hi:>toria  (Štokh.,  1869);  Historiska 
anteckningiir  o. li   brcf  frdn   arén  ijjí  —  l8í^ 


Montana  —  Montaííes. 


'  571 


af  Joh.  v.  Fn^estróm  Ti 877);  Dagboksan'eck- 
ningar  fórda  vid  Gusta/  IiTs  hof  af  frih. 
Gust.  Joh,  Ehrensvárd  (iSn—SSy  2  sv.);  Mhi- 
nen  óch  bref  af  Olof  Wallqvist  (1878)  a  7  sv. 
Sveriges  ridderskaps  och  adels  riksdagsprotokoll 
frán  och  med  ar  lyiQ  (sahá  po  r.  1734;  1875 
až  1884). 

Xontana,  úř.  zkratka  Mta.,  jedna  ze  Spoj. 
Obcí  sev.-amer.,  sousedí  na  v.  se  Scv.  a  Již. 
Dakotou,  na  j.  s  Wyomingcm  a  Národ,  par- 
kena,  na  z.  s  Idahem  a  na  sev.  s  Britskou 
Sev.  Amerikou,  rozkládajíc  se  mezi  44°  10'  až 
49**  s.  š.  a  101—116°  z.  d.  v  rozloze  378.330  km^, 
je  tedy  co  do  rozlohy  na  třetím  místě  mezi 
ostatními  státy.  Povrch  záp.  a  vých.  M-ny 
vykazuje  naprostou  protivu:  kdežto  západ 
je  původu  prahorního  a  místy  prostoupen 
silurem  a  jurou,  je  východ  původu  tcrtiér- 
DÍho.  Záp.  prostupují  dvř  mocná  pásma  hor- 
ská od  jihozáp.  k  scv.-východu.  Západnější 
Bitter-Root-Mountains  odděleny  jsou  náhorní 
planinou,  v  níž  tekou  ř.  Clark,  Flathead-rivcr 
a  prameny  Missouri,  od  východního,  značně 
vyššího  pohoří,  jež  v  různých  částech  nese 
různé  názvy,  jako:  Big  Belt,  proslulý  svými 
hvozdy,  Snow  Mountains,  a  dostupuje  Emi- 
grant-Peakhem  výše  3324  m.  Na  to  schyluje 
se  pohoří  do  pahorkovité  prairie  ovlažované 
Missourím  a  jeho  četnými  přítoky  a  Yellow- 
stonem  s  Big  Horném.  K  pacifickému  úvodí 
náleží  vedle  Flathead-riveru,  tvořícího  jezero 
t.  jm.,  Bitter-Root-river,  jenž  pod  jménem 
Clarku  vstupuje  do  Idaha.  I  rázem  krajin- 
ným liší  se  hornatý,  hustými  lesy  jehlična- 
tými porostlý  západ  s  drsným  a  vlhkým  pod- 
nebím od  bezlesého  a  stepnatého  východu 
s  mírnějším  a  suchým  podnebím.  Střední 
teplota  ve  výši  1000  m  jest  8®,  stř.  t.  léta  21^ 
zimy  —  4^  Ačkoliv  byla  M.  do  posledních 
dob  cílem  lovců,  přece  četní  vlci,  medvědi, 
divoké  kočky  zdržují  se  v  lesích  a  jeleni, 
buvoli,  divoké  kozy  a  j.  na  prairiích.  Oby- 
vatelstva rychle  přibývá:  r.  1880  bylo 
39.159  ob.,  r.  1900  již  243.289  ob.;  přes  to 
náleží  M.  k  státům  nejméně  zalidněným.  Pře- 
vahu mají  Angličané  a  Kanaďané,  vedle  nich 
četní  barevní  a  Číňané.  Do  tohoto  počtu  za- 
hrnuti jsou  také  10.652  Indiáni  (1894),  pod- 
řízení 6  agenturám  a  obývající  reservace 
v  rozsahu  37.969  km}.  Úrodná  půda  na- 
mnoze uměle  zavlažovaná  podporuje  zdárné 
hospodářství  a  chov  dobytka.  Na  6057  far- 
mách s  857.02S  ha  zdělané  půdy  obnášela 
roční  produkce  (r.  1896)  387.187  hl  pšenice, 
89.098  Ul  ovsa,  51.304  ///  ječmene.  Rovněž 
zdárné  jest  zahradnictví  a  sadařství  (r.  1896 
15.195  hl  ovoce).  V  posledních  dvou  desíti- 
letích odkryta  bohatá  ložiska  nerostná, 
tak  že  M.  stojí  nyní  jen  za  Kalifornií  a  Ari- 
zonou. R.  1896  dobyto  zlata  za  21,784.216  K, 
stříbra  za  105,282.863  K;  mědi  dodává  M. 
polovinu  produkce  všech  Spoj.  Obcí  (r.  1895: 
86.256  /).  Vedlo  těchto  bohaté  naleziště  na 
krásné  safíry;  četné  vápenice  a  ložiska  asfal- 
tová. Pánve  uhelné,  zaujímající  10.850  Arm^ 
rozlohy,  daly  r.  1896  64.713  t  uhlí;  k  hnaní 

trojů  v  průmyslových  závodech  užívá  se 


vodopádů  missourských,  jako  v  Great-Falls, 
kdež  dodávají  400,000  koň.  si!.  K  lepšímu 
zužitkování  země  stavěny  jsou  četné  dráhy. 
Celým  státem  prochází  podél  Yellowstonu 
sev.  pacifická  dráha  (North^Pacific-Railway), 
jejíž  druhé  rameno  vedeno  jest  údolím  Milk- 
riveru  a  Missouri,  aby  spojilo  se  s  prvým 
v  Idahu;  celkem  mají  dráhy  (1893)  4380  km 
délky.  Vedle  toho  jsou  Missouri  od  Fořtu 
Bentonu  a  Yellowstone  od  ústí  Big  Hornu 
splavny.  — -  Stát  rozdělen  jest  na  16  hrab- 
ství,  spravován  je  guvernérem  a  13  sená- 
tory na  4  roky  a  26  poslanci  na  2  roky  vo- 
lenými. —  Školství.  M.  má  universitní  kol- 
lej  s  41  posluchači  (1895);  školy  střední  na- 
vštěvovalo 950  žáků  :i  školy  normální  18.050 
dětí.  —  Hl.  m.  jest  Helena,  kam  přeneseno 
sídlo  z  Virginin  City  poklesnuvší  po  vyčer- 
pání dolů.  —  M.  učiněna  r.  18o4  territoriem 
samostatným  a  8.  list.  1889  přijata  do  řady 
států.  —  Šrv.  Bancroft,  History  of  M.  (San 
Francisco,  1890).  Nu. 

Kontanelli  G  i  u  s  e  p  p  e,  spisovatel  a  po- 
litik ital.  (*  1813  ve  Fucecchiu  v  Toskáně  — 
t  1862  t.).  Studoval  práva  v  Pise  a  zabýval 
se  potom  jako  advokát  také  filosofií.  R.  1840 
jmenován  professorem  ital.  a  obch.  práva  á 
vydal  mimo  jiné  Introdu^ione  filosofica  allo, 
studio  di  dintto  commerciale.  Účastnil  se  také 
života  veřejného,  založil  r.  1844  vlastene- 
ckou společnost' »Fratelli  italianic  a  počal 
vydávati  r.  1847  časopis  »Italia«.  R.  1848 
bojoval  v  universitním  bataillonu  u  Cqrta- 
tone  (29.  kv.)  a  byl  zajat  od  Rakušanů,  Vrá- 
tiv se  pak  ze  zajetí  byl  jmenován  po  útěku 
Leopolda  ir.  r.  1849  od  toskánských  komor 
triumvirem  vedle  Guerazziho  a  M'azziniho. 
Byl  právě  za  diplomatickou  missí  v  Paříži, 
když  nastala  reakce  a  velkovévodství  v  To- 
skáně opět  obnoveno.  Zůstal  tedy  v  Paříži 
odsouzen  byv  in  contumaciam  k  vyhnanství. 
Tam  byl  ve  styku  s  Quinetem,  Micheletcra, 
Louis  Ďlankem,  Lamennaisem  a  j.  a  žurna- 
listicky jsa  činný  byl  přívržencem  nastolení 
prince  Slurata  v  Neapoli  a  později,  prince 
Napoleona  v  Toskáně  (1859).  Po  sjednocení 
Itálie  byl  zvolen  členem  italského  parla- 
mentu. Za  svého  pobytu  v  Paříži  vydal  řada 
spisů  poutavě  a  pěkně  psaných,  z  nichž 
zřejmý  jsou  jeho  vzácné  schopnosti,  vníma- 
vost i  vášnivost  a  čilá  my.sl.  Jsou  to  zejm.:^ 
Memorie  suli'  Jtalia  e  specialmente  sulla  To- 
scana  dal  iSí4—So  (Turin,  1853  — 55,  2  sv.), 
důležitý,  to  příspěvek  pro  soudobé  dějiny 
italské,  pak  dram.  báseň  La  sensaiioue  (Pař.,' 
1856)  a  tragédie  Camme,  psaná  pro  herečku 
Ristori,  pro  niž  přeložil  také  Legouvéovu 
Mťdeu;  v  básnictví  pokoušel  se  ostatek  již 
velmi  záhy,  neboť  r.  1836  vydal  již  svazek 
básní  lyrických.  Z  polit,  spisů  M-ových  dlužno 
vytknouti:  II  partito  nacionále  italiano  (Turin, 
1856)  a  Vimpero^  il  papato,  la  democraiia  in 
Italia  (Flor.,  1859).  Po  jeho  smrti  ještě  vy.sel 
spis:  DelV  ordinamento  ím^řona/ff  (Flor.,  1862). 

Montaňes  Martinezjuan,  sochař  a  řez- 
bár  špan.  (*  na  konci  XVI.  stol.  —  f  1649 
v  Seville).  Vyučil  se  u  sochaře  Pablo  dc  Ro- 


572 


Montanisté  —  Montavon. 


jas  a  přiSel  do  Sevilly,  kde  pracoval  zvláště 
mnoho  polychromovaných  soch  ve  dřevě, 
jako  Jeiiíka  (1607)  a  Krista  na  kříži  (1614, 
teď  v  sakristii  sevillské  kathedrály).  Potom 
řezal  sochy  Panny  Marie,  sv.  Jaaa  Křt.  a 
ji^.  Bruna  pro  kartuziánský  klášter  de  la  Cue- 
vas.  R.  1635  byl  povolán  do  Madridu,  kde 
pro  sochaře  florentinského  Taccu  zhotovil 
dřevěný-  model  jiidecki  sochy  Filipa  IV.  Vrá- 
tiv se  do  Sevilly  provedl  mnoho  soch  a  sku- 
pin řečených  pasos,  jel  do  dnes  různá  bra- 
trstva náboženská  nosí  po  ulicích  sevillských 
v  pašijovém  témdni. 

Montanisté,  přívrženci  kacířské  sekty  ve 
II.  stol.  po  Kr.,  která  očekávala  nový  příchod 
Kristfiv  a  zdokonalení  křcsfanstvi.  Sektu  tu 
založil  liontanus  z  mestyse  Artabanu  ve 
Fr^rgii,  který  podporován  isa  ode  dvou  fa- 
natických Žen,  Maximilly  sřPriscill^,  vystupo- 
val ve  Frygii  jako  prorok,  který  jakožto  slí- 
bený paraklet  přišel  doplnit,  čeho  Kristus 
lAcdokonal,  a  který  hlásal,  Že  město  Pepuza 
stane  se  střediskem  tisícileté  říše,  kterou 
Kristus  zřídí.  M.  chtěli  reformaci  křesCan- 
ského  života  uvolněním  všech  svazků,  které 
jej  dosud  víží  k  nynějšímu  světu.  Hlásali, 
Že  Starý  Zákon  dovedl  lidstvo  toliko  k  dě- 
tinství, Kristus  a  apoštolé  k  jinošství,  tak  Že 
teď  církev  přechází  do  věku  mužského,  ve 
kterém  mnohé  věci,  jichž  Kristus  dříve  še- 
třil, nesmějí  býti  trpěny.  Montanus  chtěl  do- 
pomoci  ctnosti,  aby  se  zastkvěla  v  plné  kráse. 
Proto  m.  žádali  nejpřísnější  askesi,  doporou- 
čeli tuhé  posty  a  pokání,  zavrhovali  druhé 
manželství,  ač  manželství  vůbec  nedoporu- 
čovali, a  stavěli  se  nepřátelsky  proti  umění 
a  světské  vzdělanosti.  Doléhali  také  na  přís- 
nou kázeň  církevní  žádajíce  statečnost  při 
pronásledováni  a  v  mukách.  Aby  toho  snáze 
docílili,  ohlašovali  konce  světa  a  zmíněné 
tisícileté  království  Kristovo  (chiliasmus). 
V  Africe  zvláště  TertuUianus  montanismus 
horlivě  šířil,  mimo  to  měli  svoje  přívržence 
v  Malé  Asii,  Gallii  a  Itálii.  M.,  zvaní  také 
Frygové,  Katafrygové  neb  Pepuziané, 
říkali  si  pne  um  atikové,  t.  j.  naplnění  du- 
chem, poněvadž  si  osobovali  dokonalost  a 
duchovní  smýšlení.  JiŽ  počátkem  III.  stol. 
bylo  učení  jejich  nejdříve  v  Římě,  pak  v  Malé 
Asii  jakožto  kacířské  zatracováno  a  jeho  pří- 
vrženci z  církve  vylučováni.  Proti  m-tflm 
psali  Apollinaris  z  Hieropole,  Astcrius  Ur- 
banus,  Apollonius  a  j.  Srv.  Schwegler,  Der 
Montanismus  u.  d.  christl.  Kirche  des  2.  Jht. 
(Tubinky,  1841) ;  Bonwetsch,  Die  Gesch.  des 
Montanismus  (Érlanky,  1881);  Belck,  Gesch. 
des  Montanismus  (Lips.,  1883). 

Kontanlstloký  t.  c.  hornický. 

Montanni,  hornický,  horní. 

Kontanoa,  kacíř,  v.  Montanisté. 

Kontarg^s  [-rii],  město  ve  franc.  depart. 
Loiret,  na  sev.-vých.  od  Orleansu,  při  řece 
Loing,  lev.  přítoku  Seiny,  a  průplavu,  jenž 
spojuje  tuto  s  Loirou,  důležitý  uzel  trati 
orléanské  a  lyonské,  má  11.600  ob.  (1891), 
chrám  z  XII.  slol.,  zbytky  opevnění  a  král. 
hradu,  museum,  kde  uloženy  práce  zdejšího 


rodáka,  malíře  Girodeta,  knihovnu,  kollejl 
obchodní  soud;  továrny  na  papír,  kauču- 
kové zboží ,  hedvábné  látky ;  kozel uiuy. 
Hrad  M.  byl  důležitým  strategickým  bodem 
a  stálým  předmětem  zápasů  mezi  Angličany 
a  Francouzi;  tu  sídlivali  často  králové  fran- 
couzští. 

Xontataire  [-tér],  průmyslová  obec  ve 
franc.  dep.  Oise,  arrond.  Senlis,  má  5296  ob., 
hamry  na  černý  a  bílý  plech,  slévárny  na 
zinek  a  měď,  papírnu.    ^^ 

Kontanban  [m^tóban],  hl.  m.  franc  dep. 
Tarn-et-Garonne,  stanice  dráhy  Orléanské  a 
Jižní  (du  Midi),  má  29.000  ob.  Sídlo  katol. 
biskupa  (ač  značná  část  obyv.  jsou  prote- 
stanti), podřízeného  arcibisk.  toulouskému, 
theologická  fakulta  reformovaných,  několik 
klášterů,  lycea  chlapecká  a  dívčí,  ústav  nči- 
telů  a  učitelek,  škola  kreslířská  a  hospodář- 
ská, knihovny,  3  časopisy,  několik  musei  a 
učených  společností.  Průmysl  textilní  (sukna, 
vlněné  látky),  koželužský,  hrnčířský,  barvírny, 
továrny  na  chemikálie  a  j.,  obrazárna,  glypto- 
théka,  filiálky  banky  fr.,  soudní  dvůr.  Po- 
sádka. Ze  staveb  vyniká  kathedrála  v  got. 
slohu  r.  1739  vystavená,  bývalý  zámek,  nyní 
radnice.  M.  jest  rodiště  malíře  Ingresa,  jenoi 
socha  postavena  uprostřed  města  na  »place 
Nationale«.  Na  pravém  břohu  Tarnu  prostírá 
se  průmyslové  předměstí  Ville  Bourbon. 

Montaubaii,  hrabě  z  Palikao,  v.  Cousin- 
Montauban. 

de  Xontaualer  [montózjé]  Charles  de 
Sainte-Maure,  vévoda,  diplomat  francouz. 
(*  1610  —  t  1690).  Záhy  vstoupil  do  sluicb 
vojenských,  vyznamenal  se  v  Itálii  a  Lotrin- 
sku a  stal  se  již  r.  1638  maréchal  de  camp, 
pak  guvernérem  elsaským,  r.  1645  guverné- 
rem saintongeským  a  angoumoiským,  r.  1665 
byl  povýšen  na  vévodu  a  paira  v  odměnu 
za  svou  věrnost  v  bojích  s  Frondou,  r.  1668 
stal  se  vychovatelem  dauphinov^m  a  r.  1680 
jeho  prvním  komořím.  M.  vyniRal  přísností 
mravů  a  pravdymilovností  a  na  dvoře  Lud- 
víka XIV.  byl  osobou  velmi  oblíbenou.  Obecně 
mělo  se  za  to,  že  jeho  povaha  vylíčena  v  Mo- 
liérově  Misanthropu.  —  Jeho  chof  Julie  Lu- 
čině ďAngennes,  marquise  de  Ram- 
bouillet  et  de  Pisany  (♦  1607  —  f  1671), 
byla  kráska  vynikající  bystrým  duchem,  tak 
že  dovedla  shromažďovati  ve  svém  domě 
nejvíce  vynikající  učence,  umělce  a  spiso- 
vatele. R.  1661  byla  vychovatelkou  králov- 
ských ditck,  r.  1664  první  dvorní  dámou, 
při  čemž  trpěla  různé  nepřístojnosti  krále 
a  mladších  dvorních  dam  jejímu  dozoru  svě- 
řených, přes  přísné  mravy  svého  chotě.  Pro- 
slulá kniha  Guirlande  de  Julie,  skvostné  to 
album,  v  němž  kaŽdá  strana  byla  zdobena 
květinovou  malbou  některého  z  vynikajících 
souvěkých  malířů,  s  madrigaly  stejně  vyni- 
kajících spisovatelů,  byla  vydána  r.  1784  a 
1824.  Teď  je  majetkem  vévody  ďUzés.  Srv. 
Le  P.  Petit,  Vie  du  duc  de  M.  (1729);  Amc- 
dée  Roux,  M.,  sa  vie  et  son  temps  (1840); 
Li  vet,  Précieux  et  Précieuse  (1859). 

Kontavon  v.  M  on  ta  f  on. 


Montbard  —  Montbrison. 


573 


Xontbard  [m^bár],  ni.  ve  franc.  dep. 
Cdte-ďOr,  na  ř.  Brenne,  při  kanálu  burgund- 
ském a  lyonskč  dráze,  má  2367  ob.  fl891), 
továrny  na  hospodář,  nářadí,  cementárny,  pa- 
pírny, cihelny,  mlýny.  Obchod  s  obilím,  dří- 
vím a  uhlim.  Rodišté  Buffona,  jemuž  tu  po- 
staven pomník,  historika  Renj.  Guérarda  a 
sochaře  £ug.  Guillanma. 

Kontbéliard  [mónbéliár]  (něm.  Mómpel- 
gard,  Múmpelgllrd),  hl.  město  franc.  arrond. 
v  dep.  Doubs,  na  říčce  Allaine,  na  j.  od  Bel- 
fortu,  při  dráze  Lyonské  a  průplave  Rh6nsko- 
Rýnském,  má  9168  ob.  (1891)  většinou  luthcr. 
vyznání;   jsouc   důležitým    bodem   strategi- 
ckým, chránícím  vstup  branou  Belfortskou, 
jest  obklopeno  tvrzemi.    Starý  hrad  přemě- 
něný v  kasárna  ovládá  město;  katol.  a  prot. 
chrám,  museum, knihovna,  radnice  z X VIII.  st., 
obecní  stř.  škola,  řemeslň,  škola,  sirotčinec, 
nemocnice;  dále  čilý  průmysl  železářský,  ho- 
dinářský, prádelny  na  bavlnu,  obchod  s  ví- 
nem, sýrem,  dřívím  pro  stavbu  lodí  a  zvláště 
hovězím  dobytkem  (montbéliardským).  —  M. 
byl  hlav.  městem  hrabství  v  době  Karlovců; 
r.  1473  Karel  Smělý  mamě  se  pokusil  o  při- 
vtčlení  M-u  ke  své  říši.   V  době  reformace 
za  vlády  rodu  virtcmbcrského  M.  byl  útoči- 
štěm  protestantů    ze   zemí   sousedních,   ve 
stol.  XVI.  tu  byla  osada  novokřtěnců.  První 
panství   Francouzů   nad   městem,  kdy  zbo- 
řena citadella  a  opevnění,  trvalo  krátce  od 
r.   1676  do  míru  ryswijckého.    Trvale  obsa- 
zen byl  však  r.  1793  a  mírem  lunévillským 
i  formálně  Francii  přiznán.  R.  1814  obsadili 
M.  na  nějaký  čas  Rakušané;  v  r.  1871  dotkly 
se  boje  kol  Bclfortu  i  M-u. 
Monibéllard  Guéneau  dc  v.  Guéneau. 
Montblano  fmónblffi],  t.  j.  Bílá  hora, 
nejvyšší  hora  v  Evropě,  vypíná  se  na  hranici 
franc.  dep.  Haute  Savoie  a  italské  provincie 
turinské  do  výše  4810  m.  Jest  to  samostatný, 
elliptický  massiv  horský,  připínající  se  k  hor- 
skému řetězu  Belledonne,  na  rozvodí  mezi 
Rh6nem  a  Pádem.  Téměř  v  celé  své  rozleh- 
losti (40  km  dl.,  14  km  šir.)  zvedá  se  nad 
sněhovou   hranici*  jsa   pokryt   obrovskými 
spoustami  ztvrdlého  sněhu  (nrnu).  Nad  kry- 
stallickou   základní    massu   vyčnívá   několik 
vrcholků,  v  podobě  buď  zakulacených  kup, 
buď  skalních  hrotů  (aiguUles),  nad  nimi  i  nej- 
vyáší  plochá  kupa  jen  mírně  vyčnívá.  Hlavní 
řetěz  zalesněný  mezi  ř.  Arve  a  Dorou  Bal- 
teou  na  sev.-záp.  je  rozštěpen  ve  2  části  údo- 
lím naplněným  ztvrdlým  sněhem  a  ledovci. 
Zde   vypíná   se   Aiguille   de  Trclatěte 

g932ifi),  D6me  dc  Miage  (3688  w),  Mont- 
audit  (4771  m),  Aiguille  du  Géant 
(4019  m)  a  j.  Od  těchto  vrcholů  rozbíhají 
se  na  všechny  strany  ostré,  zvětralé  hřbety, 
ohraničené  hlubokými  údolními  propastmi, 
sráznými,  divokými,  sněhem  a  ledem  napl- 
něnými. Poslední  vlastností  liší  se  typicky 
od  širf  ch  mass  Alp  bernských  a  walliských. 
M.  ma  ze  středních  Alp  nejvíce  samostat- 
ných ledovců,  ovšem  dle  struktury  skalna- 
tého massiva  krátké  a  srázné.  Nejvýznač- 
nější je  ledovec  Boiský;  jest  to  vlastně  sply- 


nutí tří  ledovců,  kterým  vzniká  proslavené 
Mer  de  Glacc.  z  néhož  vyvěrá  Aveiron 
(přítok  Arvy),  řítící  se  hlučné  velekrásným, 
podélným  údolím  Chamonix.  Při  stoku  tří 
proudů  jest  onen  ledovcový  proud  2000  m 
široký,  pak  se  zužuje.  Končí  se  ve  výši  jen 
75  m  nad  Chamonix  a  měří  až  k  ledovco- 
vým kataraktům  hory  M.  Géant  9800  m.  Nej- 
proslulejší ieho  místo  jest  Jar  din  (2787  m), 
trojhraná  skála  vystupující  z  prostředka  le- 
dovce du  Talěfre,  obklopená  na  všech  stra- 
nách mořenami,  se  skrovnou  nordickou  ve- 
getací, s  alpskou  florou.  Přechody  snadné 
nalézají  se  jen  na  obou  krajích  massivu; 
jinak  jc  velmi  nepřístupný.  Vedou  k  němu 
Často  dosti  nebezpečné  ledovcové  stezky, 
jako:  Col  du  Géant  (3362  m),  Pas  ďAr- 

Sentiére  (3520  m),  Trieul  na  sev.  a  Ic- 
ovce  de  Miage,  du  Mont  Dolentaj. 
na  vých.  AŽ  do  r.  1786,  kdy  Takub  Balmat 
prvý  ukázal  naň  cestu,  pokládán  M.  vůbec 
za  nepřístupný.  R.  1787  vystoupil  naň  uče- 
nec Saussure  a  od  té  doby  navštěvován  jest 
četnými  touristv  obojího  pohlaví.  Nejobvyk- 
lejším východistěm  jsou  Chamonix,  odtud 
přes  Col  de  Bonhomme  a  Col  de  la  Seigne 
do  Courmaycur  (Tour  de  M.)  nebo  ze  St, 
Gervais  a  Courmayeur  za  14  hod.  přes  Col 
du  Géant  a  M.  Maudit.  Přenocovati  lze  v  ma- 
lém hostinci  Grands  Mulets  (3050 m),  S  vrcholu 
lze  přehlédnouti  kraj  více  než  na  200.000  km\ 
Ledovce  z  M-u  zasáhají  často  až  k  samým 
lučinatým  jeho  úbočím,  čímž  velkolepý  do- 
jem ještě  se  zvyšuje.  Z  údolí  chamonixského 
lze  přehlédnouti  celý  mohutný  řetěz  nejvyš- 
ších Alp.  Prvé  geodaetické  měření  výšky 
M-u  provedl  mathematik  Fatio  de  Duillier 
kol  r.  1740.  R.  1787  Saussure.  Relativní  vý- 
ška M-u  nad  údolím  chamonixským  3760  m. 
Od  r.  1892  je  tu  meteorologická  observatoř. 
Srv.  Doblhoff,  Der  M.  (Vídeň,  1880);  Guth, 
První  vystoupení  na  M.  (»Zeměpisný  sbor- 
níkc,  I.  r.,  1886);  Gussfeldt.  M.  (1896).   Hik, 

Kontbrotl*  [-cia]  DC.  {Ixia  L.,  Gladiolus 
Jacq.),  rod  rostlin  Iděložných  z  čeledi  ko- 
sat  co  vitých,  obsahující  byliny  cibulnaté 
s  listy  2řadými  mečovitými  a  s  květy  v  ko- 
nečných klasech  n.  latách.  Korunovité  svrchní 
okvětí  jest  přízvonkovité  n.  trubkovité,  šesti- 
kl^né  a  buď  pravidelné  n.  skoro  2pyské  se 
3  do  něho  vetknutými  tyčinkami.  Semenník 
3laločný  ukončen  jest  nitkovitou  čnélkou  a 
3  jazykovitými  2klanými  bliznami.  Tobolka 
pouzdrosečná  3chlopní  a  mnohosemenná.  M. 
jest  domovem  v  Kapsku  a  pěstuje  se  pro 
ozdobu  zvláště  druhem  M.  crocosmiaeflora 
DC,  jehož  okvětí  pomerančové  žluté,  do 
ohnivě  červena  přecházející,  jest  uvnitř  na- 
chově skvrnité  a  u  nové  odrůdy  var.  floře 
pleno  plné  a  tmavě  pomerančové.  Kvete  od 
července  až  do  zámrzu.  Did* 

Kontbrlson  [m6nbriz6n],  hlav.  m.  franc. 
arrond.  t.  jm.  na  ř.  Vizery.  stanice  dráhy 
Lyon-M.,  St.  Etienne-Clermont,  má  6022  ob. 
0ako  obec  7086  ob.),  soudní  dvůr  první  in- 
stance, učitelský  i  kněžský  seminář,  země- 
dělskou komoru,   knihovnu,   nemocnici,   di- 


574 


de  Montbrun  —  Mont  Doře. 


vadlo,  prádelny,  tkalcovny  a  j.,  rozsáhlý  ob- 
chod se  sladem.  Krásný  icostcl  Notre  Dáme 
de  TEspérance  ze  XIII.  a  XIV.  stol.,  zahradu 
s  pomníkem  básníka  Victora  de  Laprade 
(t  1883).  Na  břehu  Vizezy  jsou  3  studené 
minerální  prameny,  k  jichž  zužitkování  zří- 
zen malý  léčebný  ústav.  M.  náleží  od  XII. 
stol.  hrabatům  de  Forez.  —  Arrondisse- 
mcnt  montbrisonský,  v  depart.  Loiře, 
má  141.091  ob.  (1891)  v  9  kantonech  a  139 
obcích  na  rozloze  1950-35  km^. 

de  Montbnin  [m6nbrdn|  Louis  Picrre, 
hrabe,  generál  franc.  (♦  1770  —  f  1812). 
Velmi  mlád  vstoupil  do  vojska  a  vyznamenal 
se  v  bojích  za  revoluce  tak,  že  jiŽ  r.  1800 
stal  se  velitelem  jízdního  pluku,  po  bitvě 
u  Slavkova  r.  1805  generálem.  Ve  Slezsku  a 
Polsku  osvědčil  se  r.  1806-— 7  nejlepším  ná- 
čelníkem jízdectva  {Vautre  Bayard);  rovněž 
vyznamenal  se  ve  Španělsku.  Přispěl  k  ví- 
tězství u  Eckmůhlu  a  Raabu  r.  1809,  potom 
pod  Massénou  velel  jízdě  v  armádě  portu- 
galské, ale  nevedlo  se  mu  valné  u  Alicante 
(1811).  Napoleon  povolal  jej  nazpět  a  ve  velké 
armádě  M.  velel  2.  sboru  reservu  i  jízdy. 
V  bitvě  u  Borodina  na  r.  Moskvě  zabit  byl 
ranou  dělovou. 

Montóalm  [mónkalm],  hora  v  Pyrenejích, 
3080  »i,  ve  franc.  dep.  Aričgc,  nedaleko  hra- 
nic Andorry. 

d^  Montoalm  de  Salnt-Vóran  [mónkalm 
ďscii  véránj  Louis  Joseph,  markýz,  voje- 
vůdce franc.  (♦  1712  —  f  1759).  R.  1721  dal 
se  na  vojnu  a  seznav  osobně  nedostatky  vo- 
jenství domácího  za  války  o  dědictví  rakou- 
ské, vylíčil  je  v  pamětním  spise.  R.  1756  stal 
Se  brigádníkem  a  svěřeno  mu  velení  nade 
v.ším  vojskem  kanadským.  V  nepříznivých 
poměrech  (nemívalť  nad  5300  muŽů  Špatně 
zásobovaných)  čele  přemoci  anglické  zničil 
pevnosti  Oswégo  (175b),  William-Henry  (1757), 
porazil  r.  1758  gener.  Abercrombyho  u  Ca- 
rillonu  a  zřídil  tak  spojení  mezi  Novým  Or- 
leansem a  franc.  Kanadou,  ale  nedostav  po- 
sily z  vlasti,  obležen  v  květ.  1759  generálem 
Wolfem  v  Quebeku.  Několikráte  podařil  se 
mu  odtud  šťastný  výpad,  ale  za  výpadu 
12.  září  raněn  on  i  jeho  protivník  smrtelně. 
M.  proslul  antickou  statečností,  bystrostí  a 
čistotou  povahy.  Angličané  neprávem  přičí- 
tali mu  porubání  posádky  v  pevnosti  Wil- 
liam-Henry, jež  provedli  Indiáni  s  M-em  spo- 
jení přes  tuhý  jeho  odpor.  —  Srv.  biografie 
F.  Martina  (3.  vyd.  Pař..  1879),  Parkmanovu 
M.  and  Wolfe  (Boston,  1884—86,  2  sv.)  a 
Falgairolleovu  (Pař.,  1886). 

Montoean  -  les  Mineš  [móhso  le  min], 
důležité  hornické  město  ve  vých.-franc.  dep. 
Saónc-et- Loiře,  arrond.  Chálon-sur-Saone, 
6680  obyv.  (1891),  vydatné  kamenouhelné 
doly,  huti   železné  a  měděné,  minerální  vody. 

Mont  Cenls  [mon  seníj,  sedlo  (a  jízdní 
cesta)  přes  alpské  rozvodí  na  hranicích  franc- 
ital.,  2098  m  vysoké.  K  jihu  leží  Lago  del 
Moncenisio,  2  km  dlouhé,  1  km  široké, 
30  m  hlub.,  ve  výši  1913  m,  z  něhož  spěchá 
Cenischia,  levý  přítok  Dory  Baltei.  Římanům 


asi  byl  už  znám  jakožto  Mons  Geminus;  ze 
středověku  vede  přes  sedlo  stezka,  kterouž 
Napoleon  1.  s  ohromným  nákladem  přeměnil 
v  umělou  silnici,  60  km  dlouhou,  z  Móda  ve 
k  Suše.  M.  C.  jest  tedy  důležitým  přecho- 
dem z  Itálie  do  Francie,  avšak  dráha,  která 
má  jméno  sedla,  nejde  přes  toto,  nýbrž  tun- 
n  e  1  e  m,  mnoholetou  prací  prokopaným,  roiT 
vodím  asi  20  km  západně  od  sedla  pod  Cel 
de  Fréjus  (také  sluje  Grand  Tunel  des  AI- 
pes,  Trajora  delle  Alpi),  Tunnel  jest  8  m  šiř., 
6  m  vys.  a  12*2  km  dl.,  sev.  vchod  u  Modane 
leží  1159  m  n.  m.,  jízda  skrz  trvá  40  min.  a 
teplota  stoupá  až  na  29V2^C.  Hornina  slo- 
žena hlavně  z  vápence,  křemence,  břidlic. 
Tak  umožněno  cestovati  z  Lyonu  přes  Cham- 
béry  podél  údolí  Arku,  Dory  Riparic  do 
Turina  v  několika  hodinách.  Průkop  jest  ma- 
jetkem obou  států  Itálie  i  Francie,  poněvadž 
prostupuje  území  obou.  H\k. 

Mont  Oervin  v.  Matterhorn. 

Mont  CoUon  v.  Co  I  Ion.  ^^ 

Mont  de  Marsan  [mon  ď  marsan],  hl. 
město  v  jiho-řranc.  dep.  Landes,  při  stoku 
řek  Midou  a  Douze,  tvořících  zde  Midouze, 
pr.  přítok  ř.  Adouru,  43  m  n.  m.,  s  10.954  ob. 
(1891),  jako  obec  12.031  ob.  Vedou  odtud 
trati  dráhy  do  Tarbes,  Roquefortu  a  Saint 
Severu.  Má  lyceum,  učitelský  ústav,  knihovnu, 
továrny  na  želez,  zboží,  na  svíčky,  olej,  vosk 
a  na  sukno.  Vede  výnosný  obchod  s  vínem, 
vlnou,  smolou  a  vepřovým  dobytkem.  O.Ná, 

Montdldler  [moiididjé],  hl.  m.  arrond.  ve 
franc.  dep.  Somme,  nad  ř.  Donem,  stanice 
trati  Amiens-Compiégne,  S.  Just-Cambrai  a 
Albert-M.,  má  4410  obyv.  (1891),  2  kostely: 
sv.  Petra  z  XV.  stol.  s  krásným  portálem  a 
Božího  Hrobu  ze  XVI.  stol.,  soudní  budovu, 
z  části  z  XIII.  stol.,  v  níž  chovají  se  krásné 
koberce  brusselské,  radnici  v  renaiss.  slohu 
a  j.  Obchod  obilím  a  dobytkem;  cukrovary. 
Rodiště  agronoma  Parmentiera,  jemuž  tu  po- 
stavena socha. 

Mont  Doře  [mon  dór^:  1)  M.  D.,  mohutná 
sopečná  horská  skupina  v  sev.  části  hornatiny 
Auvergne,  ve  franc.  dep.  Puy  de  Dóme.  Nej- 
vyšší vrchol  Puy  deSancy  dosahuje  1886 m, 
pak  Puy  Ferrand  1846  m.  Hora  spočívá  na 
žulovém  podkladu  asi  do  výše  1000  m  a 
886  m  náleží  massám  sopečným,  které  se 
skládají  z  vrstev  čedičových  a  trachitových. 
ze  sopečných  úlomků  {lapilli)  srostlých  v  pevné 
skupiny.  Jednotlivé  proudy  lávy  této  nyní 
vyhaslé  sopky  rozlily  se  na  30  km  do  okolí; 
zbylé  jícny  sopečné  naplňují  slatiny  a  jezírka. 
Horká  vřídla,  hojně  navštěvovaná,  jsou  rov- 
něž dílí^m  bývalé  .sopečné  činnosti. 

2)  M.  D.  (Les  Hains),  lázně  ve  franc. 
depart.  Puy  de  Dóme,  arrond.  Clermont, 
v  malebné  poloze,  v  kraji  bohatém  přírod- 
ními zvláštnostmi  v  horách  M.  D.  (ve  výši 
1052  m  n.  m.),  na  ř.  Dordogni.  Navštěvují 
je  hl.  trpící  nemocemi  plic  a  rheumatismem; 
prameny  studené  i  teplé  (38*  aŽ  45* C)  obsa- 
hují železo,  alkalie  i  kyseliny.  M  D.  má  1339 
obyv.  (1891)  [jako  obec  1758  ob.],  lázeňský 
ústav,  kasino  s  parkem. 


Monte  —  Montecuccoli.  575 

» 

Monte,  ital.  hora.  —  M.  d  i  pieta  viz       Monte  Cavo  [kávoj  v.  Alb  ano. 

M on  tes  pietatis.  Monte  Ceneri  |čc-j  v.  Ceneri. 

Monte  Baldo  v.  Baldo.  Monteoohi  a  Oapnlettl  [-teki,  ka-j,  ro- 

Montebello,   ves  v  ital.  prov.'  Pavii  nad   dlnné  jméno  rodičů  Romeových  a  Juliiných 

ř.  Coppou,  památná  dvěma  bitvami  mezi  Ra-    v  tragedii  Shakespearově,  pák  příslovečně: 

kušany  a  Francouzi.    V  první,  která  se  na-    svářící  se  strany. 

zývá  též  bitvou  u  Casteggia  (v.  t.),  zví-       Monte  Cimlno  v.  Cimino. 

tčzil  nad  Rakušany  9.  čna  1800  franc.  generál !     Monte  Cimone  v.  Cimone  Monte. 

Lannes,  ve  druhé  20.  kv.  1859  gen.  Fo-j     Monte  Olroello  v.  Circello. 

rey  (v.  t.).  i     Monte  Crieto  v.  Monte  Christo. 

*'dc  MontebeUo,  vévoda,  v.  Lannes.*      |     MonteonoooU  [-kuko-]  n.  Montecuculi, 
Monte  Carlo  v.  Monaco.  šlechtický  rod   modenský,  pojmenovaný  dle 

Monte  Oaeelno  [-kasino],  slavné  opatství  I  zámku  Montecuccolo,  jemuž  udělil  Karel  IV. 
a  mateřský  klášter  benediktinský  v  ital.  prov.  právo  míti  ve  znaku  cis.  orla  (1369),  r.  1450 
Casertě,  záp.  od  Cassina,  na  hoře  519  m  vy-  |  vévoda  ferrarský  titul  hraběci  a  r,  1530  Ka- 
soké.  Klášter  skládá  se  z  rozsáhlých  budov  rel  V.  hodnost  hrabat  říšských.  Z  větve  sí- 
s  nékolika  nádvořími,  ozdobených  sloupy  a !  dlivší  v  Montecenere  vzešel  vojevůdce  Rai- 
sochami  svatých  a  dobrodinců  opatství.  mund  M.  (*  1608  v  Modeně  —  f  1681 
Chrám  dokončený  r.  1727  má  hlavní  portál  |  v  Linci).  Vstoupiv  do  rak.  vojska  (1625)  do- 
z  bronzu  v  Cařihradé  litý,  z  XI.  stol.;  uvnitř  i  šel  prvního  výcviku  pod  dozorem  strýce 
vyzdoben  jest  mosaikami,  malbami,  mramo-  Jindřicha,  vrchního  poln.  zbrojmistra  (f  1633). 
rem  a  Štukovými  okrasami.  Při  klášteře  vy-  V  letech  třicátých  účastnil  se  M.  jiŽ  jako  plu- 
soce  cenný  archiv  a  bohatá  knihovna,  v  níž  kovník  taženi  do  Německa,  kde  bojoval 
500  inkunabulí  a  mnohé  rukopisy;  v  galerii  I  u  Breitenfcldu,  Lůtzenu,  Nórdlink  a  Witt- 
obrazů  Danteova  originální  podobizna.  —  stocku.  R.  1637  bojoval  vítězně  se  Švédy 
Klášter  založen  byl  kolem  r.  530  na  místě  u  slezského  Namyslova,  r.  1639  vyslán  proti 
chrámu  Apollinova  sv.  Benediktem  z  Nursie,  |  Bauerovi,  by  mu  bránil  v  přechodu  přes 
zakladatelem  řádu  benediktinského.  Když  Labe,  poražen  však  u  Brandýsa  a  ustupuje 
pak  r.  589  rozbořen  byl  Langobardy,  mniŠi  ku  Praze  jat  a  vyměněn  teprve  r.  1642,  kdy 
prchli  do  Říma,  po  čemŽ  r.  720  obnoven  jest ,  poslán  do  Slezska,  kdež  zvítězil  u  Opavy; 
pap.  Řehořem  II.  a  vysvěcen  pap.  Zacha-  vyprostil  Břeh  a  stal  se  generálem  stráž- 
riášcm  (748).  Té  doby  stoupala  sláva  kláštera  I  mistrem.  Opustiv  na  krátko  služby  rakouské 
montecassinského.  Sem  uchýlil  se  Karloman  |  odebral  se  s  najatým  vojskem  do  Modeny  a 
r.  748;  rok  po  něm  Ratchis,  král  langobard-  velel  jízdě  estcnské  ve  válce  o  Novantulu. 
ský;  tu  psal  dějiny  své  Paulus  Diaconus,  ve-  Vrátiv  se  stal  se  rakouským  válečným  mar- 
dle  jiných  kronikářů  italských,  zde  dlel  i  sv.  šálkem  a  dvorským  válečným  radou  (1645), 
Vojtécn.  Když  r.  884  vydrancován  byl  Sara-  r.  1646  porazil  Švédy  u  Třeble  (Triebel)  ve 
ceny,  osídlen  znova  po  30  letech  a  moc  jeho  ,  Slezsku,  začež  se  stal   gen.  jízdy  a   r.  1648 


rozmáhala  se  víc  a  více.    Opat  vládl  2  kní- 
žectvím, 20  hrabstvím,  440  městům  a  vesni 
cím.  Opat  Desiderius,  pozdější  pap.  Viktor  III., 


účastnil  Si  bitvy  u  Zusmarhausen.  Po  míru 
Westfalském  cestoval  Německem,  byl  u  král. 
Kristiny  ve  Švédsku  a  v  Itálii.    Nově  oddal 


zbudoval  r.  1066  nový  chrám;  za  Jana  XXII.  i  se  válečnictví  r.  1657,  kdy  táhl  s  20.000  muži 
povýšeno  opatství  na  biskupství.  Ačkoliv  '  na  pomoc  králi  Janu  Kazimírovi  a  zvítězil 
r.  1349  zemť:třesením  zničen,  opět  obnoven  t  nad  Rákóczym,  jejž  přiměl  k  míru  s  Polskem 
v  1.  1357 — 1363.  Josef,  král  ncapolský,  zrušil  a  Švédům  odňal  Krakov.  Rok  na  to  stal  se 
klášter,  avšak  Ferdinand  jej  opět  r.  1815  ob- ,  poln.  maršálkem,  osvobodil  Kodaň  od  Švédů, 
novil.  Znovu  zrušen  r.  1867  a  opatství  sae-  vypudil  je  z  Jutska  a  Fynu  a  bojoval  se 
kularisováno.  Nyní  žije  zde  30  mnichů,  spra-  I  zdarem  v  Pomořansku.  Po  míru  v  Olivě 
vujících  lyceum,  gymnasium  a  bohoslov,  se-  (1660}  stal  se  tajným  radou  a  guvernérem 
minář.  —  Srovn,  Tosti,  Storia  della  badia  v  Rábu  a  svěřeno  mu  tažení  proti  Turkům, 
di  M.  C.  (Neapol,  1841—43,  nové  vydání  |  jež  sice  zatlačil  ze  Sedmihradska,  ale  ne- 
V  Římě,  1 889—90);  týž,  Archivo  Cassinese  .  došed  podpory  z  Říše  an^jsa  v  přízni  u  mi- 
(t.,  1847);  Tiícggi,  Paleograíia  artistica  di  M.  nistcrstva  a  u  Uhrů,  propuštěn;  brzy  povolán 
C.  (Monte  Cass.,  1876  nn.);  Guillaume,  De-  znovu  a  vyčkav  důmyslným  váháním  pomoc 
acription  du  Mont  Cassin  (t.,  1874);  Ricken- (  francouzskou  porazil  Turky  pod  Kiuprilim 
bach,  M.  C.  von  seiner  Gríindung  bis  zu  sei-  u  Sv.  Gottharda  (1.  srp.  1664),  což  přivodilo 
ner  hóchsten  Bliite  untcr  Abt  Desiderius  mír  a  M.  odměněn  hodností  generalissima  a 
(Einsiedeln,  1884 — 85).  Nu.       praesidenta  vojenské  rady  dvorské    R.  1666 

Konteoatiiii  [-katíni]:  1)  M.  di  Val  di  |  dostal  řád  zlatého  rouna.  V  posledním  ob- 
Cecina,  městečko  v  ital.  prov.  Pisa,  j.  od  dobí  své  činnosti  bojoval  proti  Francouzům, 
Voltěrry,  při  r.  Cecině,  má  1144  (jako  obec  proti  nimž  poslán  s  pomocným  vojskem  do 
4558)  ob.  (1881),  doly  na  měď,  minerální  pra-  ^  Nizozemí,  ale  vzdal  se  vůdcovství  (1674)  ne- 
meny;  příprava  oleje.  —  2)  M.  di  Val  di  I  maje  povolení  k  rozhodným  krokům.  R.  1675 
Riebale,  silně  navštěvované  lázeňské  místo  přejal  opět  velení  a  manévroval  po  čtyři  mč- 
v  ital.  prov.  Lucca,  na  trati  Pistoja-Pisa,  sice  s  Turennem  a  když  tento  padl  (27.  čce 
s  alkalicko-solnými  prameny,  má  530  (jako  1 1675),  pronásledoval  M.  Francouze  do  Elsas, 
obec  6954)  ob.  (1881);  ■  ustoupil  však  posléze  před  Condém.  Oblehl 


576 


Monttfalco  —  MonteiL 


ještě  Philippsburg,  načcŽ  vzdal  se  úplně  čin- 
nosti válečné  a  žil  při  dvoře  vídeňském. 
Hodnost  říš.  knížete,  udckná  M-mu  Leopol- 
dem I.  r.  1679,  přešla  na  jeho  syna  Leo- 
polda, s  nímž  přestala.  M-mu  dostalo  se 
také  titulu  vévody  z  Mclfi  od  krále  nt  apol- 
ského.  Z  M-ho  činnosti  osvětné  sluší  uvésti 
přímluvu  o  založení  a  nadání  výhodami  Leo- 
poldské  Academia  naturae  curiosorum  a 
spisy:  Memorie  della  guerra  ed  htru\ioni  d*  un 
generále  (Benátky,  1703),  jenž  několikráte  pře- 
ložen. Mimo  obecné  úvahy  o  válečnictví  jedná 
se  v  nčm  o  válce  s  Turky  a  tažení  r.  1664. 
Opere  complete  di  M.  s  poznám.  Uga  Foscola 
▼yšly  v  Miláne  (1807—08,  2  sv.);  lépe  vyd. 
s  poznám.  J.  Grassiho  (Turin,  1821,  2  sv.), 
rozmnoženy  o  stať  L'Unghcria  nell'  anno  1763, 
jež  nalezena  teprve  r.  1820.  M-mu  přičítá  se 
▼ýrok,  že  třeba  k  vedení  války  trojího  (pe- 
něz, peněz,  peněz).  Srv.  Campori,  M  (Flo- 
rencie, 1876);  Grossmann,  M.  (Vid.,  1878); 
Nottebohm,  M.  u.  die  Legendě  von  St.  Gott- 
hardt  (BerL,  1887).  —  Nynčjší  M-ové  dělí  se 
na  dvě  větve,  starší  dolnorakouskou  (M.- 
Laderchi)  a  mladší  modenskou  (marchesi  di 
Polinago).  Prvá  člení  se  v  Marchesi  di  Guiglia 
e  Marano  a  M.-Laderchi  v  užším  smyslu. 
Z  této  pocházel  ministr  (1848—49)  a  před- 
nosta prvé  sekce  v  rainist.  vnitra  hr.  Albert 
(1802  -  52). 

Kontefaloo  [-ko],  m.  v  ital.  prov.  peru- 
gijské,  na  sev.-záp.  od  Spoleta,  má  3088  (j;iko 
obec  5102)  ob.  (1881),  chrám  zdobený  krás- 
nými freskami  a  gymnasium. 

Kontefaloo,  nlolog  a  archaeolog,  v.  Mont- 
faucon  Bernard. 

Konteflasoone  [-íjaskóne],  m.  v  ital.  prov. 
římské,  na  sev.-záp.  od  Viterba,  nedaleko 
jezera  Bolsenského,  ve  výši  614  m  n.  m.,  má 
5821  (jako  obec  7461)  ob.  (1881).  Je  sídlem 
biskupa,  má  krásnou  kathedrálu  s  osmi- 
stěnou  kupolí.  Proslulé  jest  svým  vínem  mu- 
škátovým (viz  Est,  est,  est). 

Kontoflore,  Moses  Haim,  fílanthrop 
židovský  (♦  1784  —  f  1885  v  Ramsgate),  na- 
hospodařiv  si  veliké  jmění  obchodem,  oddal 
se  od  r.  1824  výlučně  propagandě  židovské 
emancipace  a  aobročinnosti.  U  všech  vlád 
působil  pro  zmírnění  osudu  židovského  a 
snažil  se  příměti  panovníky,  jež  osobně  na- 
vštívil, k  úlevám  židovstvu.  Tak  r.  1840  vy- 
mohl od  sultána  Muhammeda  Aliho  firman, 
jimž  židé  jsou  postaveni  na  roven  všem 
ostatním  cizincům  v  Turecké  říši,  r.  1846  od- 
volal car  ruský  úkaz,  kterým  zakázáno  židům 
usazovati  se  na  hranicích  německých  a  ra 
koňských,  r.  1864  potlačil  sultán  marocký 
jeho  působením  protižidovské  hnutí  v  Tan- 
gem atd.  Žena  jeho  Judita  Barent  Cohe- 
nová  (t  1862),  krásná  a  duchaplná  dáma, 
podporovala  jeho  snahy;  napsala  Private 
Journal  of  a  visit  to  Egypt  and  Palestině  (Lon- 
dýn, 1836).  —  Srv.  monografie  Wolfovu  (Lon- 
dýn, 1884)  a  Levinovu  (Berlín,  t.  r.). 

Kontofrio,  hl.  m.  okresu  v  špan.  pro- 
vincii Granadě,  na  1.  břehu  říčky  Bilano  (pr. 
přítok  Genilu),  v  hornaté  krajině  na  sever. 


svahu  Sierry  Parapanda,  s  10.363  ob.  (1887). 
R.  1486  bylo  M.  odňato  Maurům. 

Monto  Oeneroso  [-dženerózo]  n.  Gion- 
nero,  výběžek  alpský  mezi  jez.  Komským  a 
Luganským,  na  hran.  švýcarsko-italskc,  do- 
stupující výše  1616  m.  Svojí  vyhlídkou  láká 
četné  turisty,  pro  něŽ  zřízena  dráha  r.  1890. 
Pro  bohatou  květenu  svoji  nazýván  jest  také 
Giardino  della  Regina  (zahrada  královnina). 

Kontófl^t  [m^tegy]:  1)  M.  Emile,  spi- 
sovatel franc.  (*  1825  v  Limoges  —  f  1895 
v  Paříži),  vystoupil  v  >Revue  des  Deux  Mon- 
desc  Článkem  o  filosofii  Emersonově  (1847), 
stal  se  r.  1857  po  G.  Plancheovi  kritikem 
v  této  revui,  pozd.  (1862^  v  »Moniteur  uni- 
verseU;  psal  hojně  i  do  jiných  listů  a  revuí. 
Z  knih  jeho  jmenujeme:  Éssai  sur  Vépoqtte 
actuelUf  libres  opinions  morales  et  historiques 
(Paříž,  1858);  Les  Fays-Bas,  dojmy  s  cesty  a 
dojmy  umělecké  (t.,  1869) ;  Tableau  de  la  France 
Souvenirs  de  Bourgogne  (t.,  1874);  £n  Bouř- 
bonnais  et  en  Fore^  (1875);  VAngleterre  et 
ses  eolonies  australes  (1879);  Póéies  et  artistes 
de  V  Itálie  (1881);  Le  maréchal  Davoút  (1882^ 
Types  littéraires  et  fantaisies  éclectiques  (t.  r.); 
Essais  surla  littérature  anglaise  (1883);  Litnret 
et  ames  des  pays  ď* Orient  (1885);  Mélanges 
critiques  (1887);  Heures  de  lecture  ďun  criti- 
que  (1891) ;  Esquisses  littéraires  (1893)  a  j. 
Překládal  také  hojně  z  literatury  anglické, 
jejímž  byl  výborným  znatelem.  Jako  literární 
kritik  vyniká  hlubokým  filosofickým  nazírá- 
ním a  opravdovostí,  která  staví  jej  na  přední 
místo  mezi  kritiky  druhé  polovice  XIX.  st. 
2)  M.  Maurice,  spisovatel  franc.  (*  1855 
v  Paříži),  upozornil  na  sebe  jako  novinář 
(»Figaro«,  >Gil  Blas«),  básník,  dramatik  i  ro- 
manopisec, ačkoliv  zajímavost  prací  jeho  je 
spíše  obsahová  než  umělecká.  Jmenujeme 
z  nich:  La  Bohéme  sentimentale  (1874);  Le  ro- 
mán tragique  (1875);  Lady  Tempest  (1879); 
Les  noces  noires,  drama  (1880);  Púésies  com- 
pleteš  (1882);  VArétin,  drama  (1886);  Venvie 
(1890V  Lafaute  des  autres  (1886);  Voeuvredu  mat 
(1888);  La  peau  d^un  Aomme  (1887);  Romantique 
folie.  Carabas  (1889);  Les  six  Monsieur  Dubois 
(1890);  Déjeuners  de  soleil  (1891);  Au  clair 
de  luně  (1892);  Don  Juan  á  Lesbos  (t.  r.Vt  Ma- 
dame Tout  le  Monde  (1893);  Feuilles  a  Venvers 
(1894) ;  Mile  Personne  (t.  r.) ;  Dernier  cri  (1895) ; 
Les  contes  de  la  chandelle  (1896);  Le  geste 
(t.  r.);  Les  détraqués  (1897)  a  j. 

Konto  Chiisto  [-kristoj,  Mónte  Cristo, 
ve  starověku  Oglasa,  ostrůvek  v  souostroví 
toskánském,  mezi  Korsikou  a  poloostrovem 
Apenninským,  má  v  obvodu  asi  8  km.  Je  to 
jediná  žulová  hora,  644  m  vysoká,  porostlá 
řídce  stromovím.  Ve  středověku  stával  tu 
klášter,  nyní  je  tu  trestanecká  kolonie.  Pro- 
slulým stal  se  románem  Alex.  Dumasa:  Hrabi 
Montecristo. 

Monteil  [monteij  Parfait  Louis,  dů- 
stojník a  cestovatel  franc.  (♦  1855  v  Paříži). 
Byl  chovancem  školy  Saint-Cyrské  a  r.  1879 
jmenován  poručíkem,  načež  postupoval  až 
na  podplukovníka  r.  1894.  Největší  část  své 
vojenské  služby  odbyl  v  Senegalu,  kam  byl 


Montejus  —  Montemolin.  577 

záhy  vyslán  a  kde  vykonal  různé  misse.  Tak  i  historiques  en  Suede  (1894);  La  civilisation  pri- 
r.  1884  s  poruč.  Bingerem  a  třemi  civ.  inže-  |  mitive  en  Itálie  (1.,  1895J.  Mimo  to  uveřejnil 
nýry  prošel  krajinu  mezi  Bafoulabé  a  Ba-  hojná  pojednáni  v  publikacích  švédské  aka- 
maku  za  účelem  zřízeni  železné  dráhy;  v  le- 1  demie,  v  odborných  časopisech  vědeckých, 
těch  1890—92  prošel  Súdán,  koncem  r.  1893  ve  zprávách  o  jednáních  sjezdů  archaeolo- 
velel  výpravé  ke  Kongu  proti  pohlaváru  Sa- '  gický.ch,  ve  »Strena  Helbigiana*  (1900)  atd. 
morymu,  ale  nesetkal  se  tu  s  úspěchem.  |  Jeho  redakcí  vycházi  »Svenska  hornmines- 
R.  1895  odešel  na  odpočinek.  Napsal:  Vadě-   fóreningers  tidskriftc  Vj'\ 

Mecum  de  Vofficier  ďinfanterie  de  marine '  Kontemafl^glore  BelsltO  |-madžóre|,  m. 
(Pař.,  1884)  a  De  SainťLouis  á  Tripoli  par  \  v  ital.  pro  v.  palermské,  p/i  trati  Palermo - 
le  lac  Tchad  (t/,  1895).  Porto  Empedocle,  na  jihových.  od  Palerma; 

Kontejui  [monťžýj,  frc,  po  česku  mon-  má  7856  ob.  (1881). 
žík,  zařízení,  při  kterém  rozpínavou  silou  >  daKo]lte]liagiio[-máňo]  Buonaccorso, 
páry  dopravuje  se  šťáva  (v  cukrovarech),  i  básník  italský  (*  v  Pistoji  ve  XIV.  stol.), 
teplá  neb  studená  voda  neb  jiné  tekutiny  pocházel  z  rodiny  šlechtické  a  dosáhl  sám 
výtlačným  potrubím  na  jiná  místa.  Skládá  se  i  vysokých  úřadů  v  rodném  městě,  jehož  byl 
z  kotlů  železného,  do  kterého  jedním  potru-  r.  1364  gonfalonierem.  Vrstevník  Petrarkuv 
bím  přivádí  se  tekutina,  druhým  pára  o  tlaku  ,  a  napodobitel  jeho,  napsal  několik  pěkných 
2—3  atmosfér  a  třetím  výtlačným  potrubím '  sonetů,  jež  pojala  Accademia  della  Crusca 
zprostředkuje  se  doprava.  Když  kotel  jest  do  »Testi  di  lingaac  Verše  jeho  poprvé  ti- 
náležitě  naplněn  tekutinou,  uzavře  se  potrubí  j  stěny  v  Římě  Niccolou  Pilli,  1559.  —  Vnuk 
první,  otevře  se  potrubí  parní  a  tlakem  páry  jeho,  Buonaccorso  da  M.,  byl  právníkem 
žene  se  tekutina  do  výtlačného  potrubí.  M.  i  a  soudcem  ve  Florencii,  kdež  zemřel  r.  1429. 
bývá  již  jen  v  cukrovarech  (v.  Cukr,  764),  |  Psal  také  verše,  jež  byly  uveřejněny  společně 
ačkoliv  i  zde  již  dává  se  přednost  výtlačné  s  dědovými  r.  1559  a  v  XVIII.  stol.  Casottim: 
pumpě.  Prose  e  rime  de'  due  Buonaccorsi  da   M., 

Konteleone  dlOalabrla[-Ka-],m.vital- '  il  vecchio  e  il  giovine  (s  předml.  vydavate- 
ské  prov.  Catanzaro,  nedaleko  zál.  sv.  Eufe- ;  lovou). 

mie,  má  9704  (jako  obec  12.047)  ob.  (188iy  de  Kontemayor  Jorge,  básník  a  roma- 
zfíceniny  hradu  Bedřicha  II.  Prádelny  na  hed-  I  nopisec  španěl.  (*  před  r.  1520  v  Montemoru 
vábí.    R.  1783  pobořeno  bylo  zemětřesením,    u  Coimbry  —  f  1561  v  Turině),  původu  por- 

Kontélimar  [m^t-],  hl.  m.  arrond.  ve  I  tugalského,  byl  nejprve  vojákem,  potom  zpě- 
franc.  dép.  Dróme,  kde  ř.  Jabron  vlévá  se  do  |  váKem  v  kapele  španělského  prince,  potom- 
ř.  Roubion  (97  m  n.  m.).  Jest  zde  koUej,  ního  krále  Filipa  IL,  a  navštívil  takto  Něme- 
knihovna,  tiskárna,  divadlo,  museum,  rolnická  I  cko,  Itálii  a  Nizozemí.  R.  1552  odebral  se 
komora,  továrny  na  klobouky,  papír,  vápno  a  v  družině  infantky  Jany  ke  dvoru  portugal- 
j.  Čilý  obchod  se  surovým  'hedvábím  a  s  ví-  skému,  kde  se  zdržel  dvě  léta.  Pro  zklama- 
ném. Starý  zámek  s  románskou  kaplí,  který  |  nou  lásku  opustil  prý  Španělsko  a  zahynul 
dlouho  byl  v  lenním  držení  rodu  Adhémar  de  i  v  souboji.  M.  je  ve  španělské  literatuře  tvůr- 
Monteil,  odkud  jméno  {Monťilium  Adhimari)^  \  cem  románu  pastýřského  svojí  Dianou  (první 
změněn  nyní  ve  vězení.  M.  byl  hlavním  sídlem  tisk  ve  Valencii  bez  data,  ale  asi  r.  1542), 
Hugenotů.  R.  1569  obléhal  M.  Coligny,  ale  v  níž  vyslovil  podle  vzoru  Sannazarovy  >Ar- 
byl  odražen  odvahou  ženy  Mayot  Delage,  i  cadiec  v  prose  promíšené  verši  svá  vlastní 
která  v  boji  těžce  raněna.  Nyní  jest  stanicí  dobrodružství  i  život  citový;  váŠeň  a  něha 
na  středomořské  dráze  a  čítá  11.121  oby  v.  zklamaného  citu  vysloveny  jsou  velice  iemně, 
(1891),  jako  obec  13.764  ob.  H^k,     j  a  styl,  zvláště  prosy,  má  kouzelný  kolorit  a 

KontelilUi  Gust^av  Oskar,  archaeolog  něhu.  Román  tento  měl  obrovský  úspěch  a 
švédský  (♦  1845  ve  Štokholmě).  Studoval  na ;  v  80  letech  vydán  šestnáctkrát;  jen  do  fran- 
universitě  v  Upsale  a  vykonav  cesty  studijní  i  činy  byl  přeložen  desetkrát.  Poněvadž  M.  je| 
po  Evropě  stal  se  kustodem  musea  stok- 1  nedokončil,  napsali  k  němu  pokračování 
holmského,  později  udělen  mu  titul  profes- ,  Alonso  Perez  (Alcalá,  1564)  a  Gaspar  Gil 
sora.  M.  jest  z  předních  znalců  doby  bron-  \  Pólo  (Granada,  1564),  třetí  část  napsal  pak 
zové.  Sepsal :  Remains  front  the  iron  age  of  \  Hiéronimo  de  Tejada  (Paříž,  1627) ;  mnich 
Scandinavia  (1869);    Sveriges  forntid  (Stok- 1  P.  Bartoloměj  Poncé  přeměnil  jej  pak  v  du- 


holm,  1872—74);  Antiquités  íuédoises  (Paříž, 
1873—75);  Om  li/vet  i  Sverige  under  hedna- 
tiden  (1873,  2.  vyd.  1878;  něm.  překlad  vy- 
dal Appel  pod  názvem :  Die  Kultur  Schwedens 
in  vorchristl,  Zeit,  Berlín,  1885);  Bohus-ldnska 
fornsaker  fráu  hednatiden  (1874  nn.);  Bron- 
sáldern  i  norra  och  mellersta  Sverige  (1871  až 
1874);  Sveriges  histana  (I.  díl,  1876  nn^;  Om 
tidsbetdmning  inom  bronsáldern  (1885) ;  Om  ru- 
nomsálder  i  Nor  den  (1887) ;  Bronsáldern  i  Egyp- 
ten  (1888);  The  civilisation  of  Sweden  in  hea- 
then  times  (1888);  Die  Bronxe^eit  im  Orient 
und  in  Griechenland  (1892);   Les  temps  pré- 


chovní  báseň  (Saragossa,  1582).  M.  vydal 
ještě  Cancionero  (Antverpy,  1554—58,  2  sv.), 
také  často  pozd.  vydaný,  a  přeložil  do  ka- 
stilštiny  verše  katalonského  básníka  Auzia 
Marcha  (Saragossa,  1562).  Srv.  Schonherr, 
Jorge  de  M.  (Halle,  1886). 

Monte  mietto  v.  Matese. 

Kontemolln,  město  ve  španěl.  provincii 
Badajoz,  na  sev.  svahu  Sierry  Mořeny,  s  3507 
ob.  (1887).  Má  kostel  (v  něm  na  oltáři  obraz 
od  Zurbarana)  a  maurskou  tvrz.  Con  Carlos 
(zemřel  r.  1861),  starší  syn  prvního  špan. 
praetendenta  Dona  Carlosa,  obdržel  dle  něho 


Ott&v  Slovaik  Naučný,  vr.  XVII.  i8,2  igox.  37 


578  Montemor  —  Monterey. 

titul  hraběte   z  M-a.    Přívrženci  jeho   sluli   dragounského  a  žil  od  r.  1878  na  odpočinku 
Montemolinisté.  Viz  Karel  63).  ve  Vídni.   Vedle  rak.  rytířského  řádu  Marie 

Montemor,  jméno  2  port.  mést:  1)  M.  Terezie  měl  ještě  mnoho  řádů  rak.  a  cizo- 
o  Novo,  v  distr.  Evora,   prov.   Alemtejo,   zemských.  FM, 

stanice  dráhy  Lisabon-Faro,  s  4899  obyv.  Monto  OlivetO  v.  Asciano. 
(1878).  Má  zříceninu  maurské  tvrze.  —  9)  M.  I  de  Xontépln  [montépen]  Xavier  Ay- 
o  Velho,  město  v  distr.  Coimbra,  prov.  ,m on,  hrabej  romanopisec  franc.  (*  1824 
Beira,  na  ř.  Mondego,  stanice  dráhy  Figueira-  I  v  Apremontu,  Haute-Sa6ne),  bojoval  jako 
Vilar  Torroaso,  s  2358  ob.  (1878),  má  zříce-  žurnalista  proti  socialismu,  pozd.  oddal  se 
niny  bývalého  královského  zámku.  váak  výlučně  sensačnímu  románu  novinář- 

Monten  Heinrich  Maria  Dietrich,  jskému,  jehož  napsal  ohromnou  řadu  svazků, 
malíř  něm.  (*  1799  v  Důsseldorfé  —  f  1843  Uvádíme  z  nich  jen  některé:  Les  chevaliera 
v  Mnichově).  Sloužil  rok  ve  vojště  pruském,  du  lansquenet  (1847,  10  sv.);  Les  viveurs  de 
po  čemž  byl  žákem  akademie  dusseldorfské  Paris  (1852  a  n.,  13  sv.);  Les  marionettes  du 
a  Petra  Hesse  na  akademii  mnichovské.  Ale  Diabie  (1860,  8  sv.);  Les  tragédies  de  Paris 
vyučování  akademické  se  mu  nezamlouvalo, '  (1874,  4  sv.);  La  vicomtesse  Germaine  (1874, 
i  odebral  se  na  cesty  po  Itálii,  Rakousku,  i  3  sv.);  Les  drames  de  Vadultere  (1873,  3sv.;; 
Sasku  a  Prusku.  Potom  maloval  několik  I  Les  drames  du  mariage  (1878,  4  sv.)  a  mn.  j. 
obrazů  bitevních,  jimiž  obrátil  na  sebe  po-  <  Některé  své  romány  zpracoval  na  divadelní 
zornost  malířů  Cornclia,  jehož  prostřednictvím  I  kusy.  Bylo  z  něho  překládáno  i  do  češtiny, 
bylo  mu  uloženo  malovati  některé  fresky  |  Hontopoloiano  [-pulčáno],  krajské  město 
v  arkádách  dv.  zahrady  mnichovské.  Pak  ma-  i  v  ital.  prov.  sienské,  na  pahorku  ovládajícím 
loval  pro  krále  bitvu  u  Saarbrucken  r.  rSrS\úáo\i  Chiany,  při  trati  Émpoli-Chiusi,  sídlo 
a  některé  menší  obrazy,  jako:  Loučení  Po-; biskupa,  má  2952  (jako  obec  13.387)  obyv. 
láků  s  vlastí  r.  i83o  (nár.  galerie  berlínská),  (1881),  Četné  paláce  renaissanční  a  nčkolik 
četnými  lithografiemi  velmi  rozšířené.  Vedle  kostelů,  v  kathedrálc  nádherný  náhrobek  od 
toho  uvésti  sluší:  Smrt  Maxa  /'icco/om/n //lo,  i  Michelozza;  dále  proslulý  kostel  Madonna  di 
Smrt  Gustava  Adolfa  u  Lút\enu  (1835),  Na-  i  San  Biagio,  vystavěný  Antoniem  San  Galiem, 
poleon  I.  na  obhlídce  (Mnichov,  nová  pinako-  starý  kastell,  gymnasium,  techn.  školu,  mu- 
théka).  Bitva  u  Neerwinden,  Manévry  u  Augs-  seum  etruskýcn  starožitností.  Znamenité  vi- 
burku,  Ludvík  /.  v  rodinném  kruhu  a  j.  {nice;  chov  bourců  hedváb,  a  výroba  oleje. 

Kontones^O  v.  Černá  Hora.  M.  je  rodiště  kard.  Bellarminiho  a  básn.  An- 

Kontonotte,  ves  v  ital.  prov.  janovské,  i  gela  Ambroginiho  (Poliziana).  Na  jihovýchod 
nedaleko   Savonny,   památná  prvním  vítěz-  !  jezero  M.  tvořené  ř.  Chianou. 
stvím  Napoleonovým  nad  Rakušany  12.  dub. ;     Konteroau   [m5ntrój,  město   v   arrond. 
1796.  Fontainebleau,  ve  franc.  dep.  Seine-et- Marné, 

KontenuoTOWilhelm Albrecht, kníže,  na  1.  bř.  Seiny,  při  ústí  1.  jejího  přítoku 
rakouský  generál  jízdy,  syn  cis.  Marie  Luisy,   Yonne,  52  m  n.  m.,  stanice  trati  M.-FIam- 


vdovy  po  Napoleonu  L,  z  druhého  jejího  man 
želství  se  vdovcem  hr.  Adamem  Neippergem, 
rak.  generálem  (♦  9.  srp.  1821  v  Sála  Grande 
u  Parm^r  —  t  6-  dub.  1895  ve  Vídni).  M.  jest 
překlad  jména  Neipperg(Neuberg).  Roku 


boin  (30  km)t  Paříž- Lyon  a  M.-Cháteau  Lan- 
don  (51  km),  má  7672  ob.  (1891),  krásný  ko- 
stel ze  XIII.  stol.,  sochu  Napoleona  I.,  ob- 
chodní soud,  živnostenskou  komoru,  invali- 
dovnu, velké  továrny  na  majoliku,  továrny 


1838  stal  se  poručíkem  v  5.  prap.  myslivců,  •  na  stroje,  dýmky,  ocelové  perličky,  kuchyň- 
r.  1839  nadporučíkem  v  5.  pl.  chevauleger-  ská  kamna,  hydraulický  cement,  mosaikové 
ském,  kdež  i  postoupil  na  setníka.  Na  ma-  cihly,  hrnčířské  zboží;  čilý  obchod  s  vínem, 
jora  do  6.  pl.  dragounského  povýšen  r.  1843, '  obilím,  uhlím,  dřívím  a  dobytkem.  M.  jest 
na  podplukovníka  do  49.  pl  pěšího  r.  1847  !  původu  gallského.  V  XI.  st.  utvořila  se  zde 
a  na  plukovníka  do4.pl.  kyrysnickéhor.  1848.  I  kolem  kláštera  osada,  z  té  pak  vzniklo  kve- 
TéhoŽ  roku  svěřeno  mu  velení  7.  pl.  che-  j  toucí  město.  Napoleon  L  dobyl  tu  18.  února 
vaulegerského  a  horlivě  působil  v  Tyrolsku  1814  vítězství  nad  spojenci  vedenými  korun- 
k  postavení  domobrany.   Ve  hlavním  stanu   ním  princem  Virtemberským.  0,Ná. 

marš.  Radcckého  účastnil  se  r  1848  bojů,  Monterey  [-réi{:  1)  M.,  ni.  město  východo- 
V  Lombardsko-Benátsku  od  dubna  do  srpna,  mexického  státu  Nuevo  Leon,  v  překrásném 
Ve  válce  proti  vzbouřeným  Uhrám  vyzná-  údolí,  zavlažovaném  řekou  Santa  Catarina. 
menal  se  v  čele  svého  pluku  ve  mnoha  bit- ;  430  m  n.  m.,  mezi  Ccrro  de  la  Silla  (1265  m) 
vách  od  pros.  1848  do  srp.  1849,  povýšen  a  Ccrro  de  la  Metra  (1100  m),  s  45.695  ob. 
v  tomto  roce  na  generálmajora  a  r.  1854  na  Vede  odtud  dráha  do  San  Luis  Potosi,  La- 
pol.  podmaršálka.  R.  1859  bojoval  jakožto  |  redo,RiodeSantander.  Má kalhedrálu,  krásný 
divisionář  jízdy  u  Magenty  4.  čna,  u  Caste-  j  park,  vysokou  lékařskou  a  právnickou  školu, 
nedole  15.  čna  a  u  Sol  ferina  24.  čna.  Po  |  seminář,  nemocnici  a  centrální  vězení.  Sídli 
válce  byv  krátko  divisionářem  ve  Vídni,  stal '  tu  biskup.  M.  jest  z  n  ej  průmysl  něj  ších  měst 
se  r.  1860  tajným  radou  a  velícím  generálem  |  státu,  b  km  k  sev.-vých.  jsou  teplé  prameny 
v  Sedmihradsku,  r.  1866  po  válce  velícím  Topo  Chico.  M.  bylo  založeno  r.  1597, 
generálem  v  Praze,  dosáhnuv  r.  1864  dědič-  2)  M.  (San  Carlos  de  M.),  mořské  lázně 
ného  stavu  knížecího.  Od  r.  1867  byl  gene-  v  severo-amer.  státě  Kalifornii,  145  km  na 
rálem  jízdy,  od  r.  1871  majitelem  10.  pluku  jjv.  od  San  Franciska,   při  zátoce   t.  jm., 


Monte  Rosa  —  de  Montesquieu.  579 

kterou  zde  tvoří  Tichý  okeán,  stanice  dráhy  i  val  řád  calatravský  za  svoji  hlavu.  R.  1587 
San  Francisco-Cooper,  má  1662  ob.  (1890), '  velmistrovství  řádu  přeneseno  na  korunu 
z  nichž  mnoho  jpaněl.  původu.  Rozkošná  |  španělskou,  r.  1872  zrujen,  r.  1874  sic  obno- 
okolí,  mírné  podnebí,  v  zimé  i  v  létě  téměř  ]  ven,  ale  jen  jakožto  válečná  dekorace, 
rovnoměrné  (v  lednu  10^  v  červnu  a  srpnu  i  Monte  Solaro  v.  Capri. 
15^ — 18^),  bujná  vcfTetacc  a  j.  působí,  že  M.  de  Montespan  [montespáňj  Francoise 
jest  hojné  navštěvován.  V  okolí  jsou  zajímavé  '  AthénaYs,  milostnice  Ludvíka  XIV.  (*  1641 
zříceniny  starého  chrámu  San  Carlos.  Výnosný  |  na  zámku  Tonnay-Charente  —  f  ^707  v  Bour- 
rybolov.  M.  bylo  založeno  od  Španělů  r.  1770  ;  bon  TArchambault),  vynikala  Živým  vtipem 
a  bylo  až  do  r.  1847,  kdy  zemé  byla  dobyta  I  a  byla  dvorní  dámou  na  dvoře  královnině 
Američany,  hl.  městem,  státu.  O. Na.    .  v  1.  1660—67;   r.  1663  provdala  se  za  mar- 

Monte  Hosa  [-róza{,  mocný  horský  mas-  kýza  M-a,  s  nímž  měla  syna.  V  ci  1667  stala 
siv  vnitřního  krystallického  pásma  západních  I  se  milenkou  Ludvíka  XlV.,  s  nímž  měla  sedm 
Alp,  zvedá  se  na  hranici  ital.  prov.  Turin  a  No-  dětí,  z  nichž  zůstaly  na  živu  jen  čtyři;  po- 
vara  a  švýcar.  kantonu  Valis  (proto  jmenuje  měr  jejich  trval  12  let.  V  době  své  přízně 
se  také  Alpy  valiské  nebo  pen ni n sk é). '  protěžovala  básníky  a  umělce,  jimiž  se  ob- 
Vyniká  nade  všechny  skupiny  Alp  Čttnými  klopovala,  Corneille,  Boileaua,  Quinaulta,  Ra- 
vrcholy  prvého  řádu,  rozlehlostí  sněhových  cinea  a  j.  —  Srv.  Mémoires  de  Mme  la  mar- 
polí  a  zvláště  malebnou  krásou  svých  veli- 1  quisc  de  M.  (Paříž,  1829,  2sv.);  A.  Houssay, 
kánfi.  Nad  základní  strukturu  massivu  vypíná  Madame  de  M.  (6.  vyd.  t,  1864);  Clément, 
se  devět  hlavních  vrcholů,  z  nichž  nejvyšší '  Mme  de  M.  et  Louis  XIV  (t.,  1868). 
je  Dufour  (4638  m).  Massiv  člení  se  vějířo- ,  do  Monteflqaien  [niohteskjdj  Charles  de 
vité  v  několik  ramen  a  se  všech  stran  sahají  Se  condat,  baron,  spisov.  franc.  (*  18.  ledna 
konce  ledovců  k  údolí.  Z  ledovců  s  hukotem  1689  na  zámku  La  Brěde  u  Bordeaux  — 
řítí  se  do  údolí  bystřiny.  Z  modré  ledové  f  10.  února  1755  v  Paříži),  pocházel  z  úřed- 
brány  ledovce  Gornerského  řítí  se  do  údolí  nické  šlechty  a  byl  od  mláaí  určen  ke  dráze 
Visp.  V  údolí  Zermatt  splývají  mocné  le-  úřednické;  od  r.  1700—1711  byl  chovancem 
dovce  Gorner,  Furgge,  Zmutt  a  Findelen  jako  i  oratoriánů  v  koUeji  juillské;  dokončiv  práva 
paprsky  vějíře,  v  jednom  ledovec  as  Vj  km  byl  jmenován  radou  parlamentu  v  Bordeaux 
široký  a  25—30  m  mocný.  Toto  hluboké,  i  v  25.  roce;  příštího  roku  se  oženil  a  r.  1716 
kotlinovité,  příčné  údolí  Zermatt,  ve  výši :  stal  se  po  svém  strýci  praesidentem  téhož 
1620  m  n.  m.,  za  dob  Saussura  (konec  XVIIf.  |  parlamentu.  Zajímaje  se  málo  o  svůj  úřad 
stol.)  ještě  neznámé,  má  nyní  celou  kolonii ,  navštěvoval  horlivě  ženy  a  studoval  historii, 
hotelů,  nebof  jest  východištěm  turistů,  tou- 1  literaturu  a  vědy  přírodní;  jednu  dobu  po- 
zicích pokochati  se  divy  horských  velikánů  1  mýšlel  vážně  na  to  oddati  se  vědecké  dráze; 
a  ledovců.  Žádoucím  cílem  jest  Mattcrhorn  ale  jednak  vzdálenost  od  Paříže,  jednak  vc- 
(V.  t.)  Saussure  r.  1792  prvý  vystoupil  na  liká  krátkozrakost  ho  od  ní  zdržely.  R.  1716 
M.  R.  I  četl  v  akademii  bordeauxské  zcela  prostřední 

Monte  Hotondo,  městečko  v  ital.  prov.  Dissertation  sur  la  politique  des  Romains  dans 
řím.  na  sev.-vých.  od  Říma,  nedaleko  Tibery,  | /^  religion.  Teprve  r.  1721  obrátil  na  sebe 
s  3967  ob.  (1881)  a  palácem  hr.  Orsinů.  Pa-  pozornost,  uveřejniv  Lettres  persanes,  jichž 
matné  jest  vítězstvím  Garibaldiho  nad  papež.  I  základní  ideu  vnukla  mu  četba  Dufresnyho 
vojskem  25.  října  1867.  i  (>Amusements  sérieux  et  comiquesc)  a  Lc- 

Montes  (lat.  pl.  od  mons^  hora  «>  hromada,  \  sage  (>Diable  boiteux<).  Jsou  zároveň  i  dra- 
t.  peněz)  nazývaly  se  v  Itálii  společnosti  pro  matickým  a  rozkošnicícým  románem  i  sati- 
opatfování  státních  půjček;  viz  Akciová  |rou  mravní,  společenskou  apolitickou  i  ná- 
společnost,  str.  619^.  —  hŘ.  pietatis,  za- 1  během  k  essayi  moralistickému  a  zákonodár- 
stavárny.  '  němu.  Jsou  výrazem  ducha,  který  zavládl  po 

Monte  San  Felioe  v.  CircelloMonte.  '  smrti  Ludvíka  XIV.  ve  Francii:  ducha  iron  i- 
Monte  San  QlnUano  [-džuliánoj,  město  I  ckého  a  rozkošnického,  ducha  posmívajícího 
v  ital.  prov.  Trapani,  na  sev.-vých.  od  Tra- i  se  všem  předsudkům.  Pcršané  M  ovi  soudí 
pani,  na  antické  hoře  Eryx  (v.  t.),  má  4903, 1  přísně  francouzské  instituce  politické  i  ná- 
jako  obec  21.308  ob.  (1881).  Kastcll;  mramo- '  boženské,  pojmy  sociální,  právní  i  ethické; 
rove  lomy;  příprava  oleje.  ani  papež,  a:. i  král  nejsou  povýšeni  nad  jich 

Monte  Šanť  Angelo  v.  Angelo  4)  a  5).    ironii;  při  tom  však  jsou  ve  věcech  pohlav- 
Montesanto  v.  Athos.  nich  pravé  detl  Ré^ence:   frivolní  a  rozkoš- 

Montefloag^UOflO  [-skaljózo],  m.  v  ital.  '  ničtí,  místy  až  obscénní.  Odtud  úspěch  >Li- 
prov.  Potcnza,  na  j.  od  Matery,  blíže  ř.  Bra- 1  stůc  a  také  následujícího  díla  M  ova.  Temple 
daná,  má  7509  oby  v.  (1881).  Pěstování  baví- ,  ť/c  Gnide  (1725);  knihkupci  žádali  od  M-a 
níkA.  I  dalších  prací  podobného  lehkého  genru,  ale 

Monte  Sllvio  v.  Matterhorn.  M.   odolal   a  obrátil    se   k  jiným   vážnějším 

Monteský  řád,  špan.  vojenský  řád  ry- 1  úkolům.  Stav  se  zatím  (1728)  členem  .\ka- 
tířský  Panny  Marie  Monteské,  byl  založen  démic  francouzské,  ne  bez  protestů  (kardinál 
r.  1317  od  Jakuba  II.,  krále  aragonského  a  i  Flcury),  podnikl  velikou  filosofickou  synthesu 
valenci  jskéh  o,  který  nadal  řád  statky  řádu  i  všech  právo  věd,  o  níž  pracoval  dvacet  let, 
teoiplářů,  zrušeného  r.  1311,  a  město  Montesu  |  proslulý  »Duch  zákonůc ;  proto  vzdal  se  svého 
i  zámek  téhož  jména  mu  udělil.  M.  ř.  uzná-    úřadu,    procestoval     cizí    zcmč,    Rnkousko 


580 


de  Montesquiou-Fésensac. 


Uhry,- Itálii,   Švýcary,  Nizozemí,  Anglii,  kde 
ztrávil   dvé    léta,  a   uzavřel  se   na   rodném 
zámku,  kde   pracoval  vytrvale  na  sebraném 
materiále.  R.  1748  vyšel  konečné  Esprit  des 
lois.    Před  ním  (1734)   vydal   první    ukázku 
svojí  práce  v  tomto   novém  směru  Considé- 
rations  sur  les  causes  de  la  grandeur  et  de  la 
décadence  des    Romains,  dílo,  jehož  jednot- 
livé partie  jsou  znamenité  psány,  ale  v  némž 
jde  M.  v  celku  po  stopách  Bossueta,  ačkoliv 
se   snaží,  aby  to   ukryl.    De  Vesprit  des  lois, 
jehož  áspěch  byl   ohromný  (v   18  měsících 
22  vydání),  je  přes  přesné  a  podrobné  roz- 
dělení (31  knih  a  více  než  500  kapitol,  každá 
zvláště  nadepsaná)  kniha  logicky  a  methodicky 
neuspořádaná,  pozorování  tak  širokých  a  růz- 
ných a  ducha  tak  pružného,  že  čítala  mezi 
své  žáky  politiky  nejrůznějších  odstínů,  sa- 
movládce  i  republikány  (Kateřinu  II.,  Bed- 
řicha  Pruského,   Neckera,    Mirabeaua,   Wa- 
shingtona  i  Robespierreau  Je  to  kniha  filo- 
sofie právní  a  politické.  Zákony  jsou  závislé 
v  první  řadě  na  formách  vládních,  jež  zná  M. 
tři;  republikánskou  (aristokratickou  nebo  de- 
mokratickou), monarchickou  a  despotickou; 
každá  z  nich  žádá  různé  zákony,  poněvadž 
principem  každé  z  nich  je  něco  jiného:  v  re- 
publice ctnosť,  v  monarchii  česť,  v  despocii 
bázeň.  Z  těchto  všeobecných  principů  odvo- 
zuje pak  řadu  zvláštních;  studuje  vztahy  zá- 
konů k  obraně,  útoku,  polit,  svobodě  a  da- 
ním a  zvláště  —  a  to  je  nejmodernější  stránka 
jeho  knihy  —  k  podnebí,  k  povaze  půdy, 
mravům,  způsobům,  obchodu,  populaci  a  ná- 
boženství; rozlišuje  pak  pojmově  zákony  bož- 
ské od  lidských  a  žádá  úplnou  odloučenost 
těchto  dvou  sfér.   V  29.  knize  dochází  pak 
ke  konklusím,  z  nichž  nejdůležitější  je,  že  zá- 
konodárce musí  míti  ducha  umírněnosti.  Na 
podporu   svých  theorií   uvádí   M.   množství 
příkladů  a  pozorování,  při  čemž  není  dosti 
přesným  ani  kritickým  (zprávy  pochybných 
cestovatelů  a  historiků).  M-ovi,  který  bylmon- 
archistou  (nepokládal  ani  Ludvíka  XIV.  za 
despotu)  a  byl  dalek  zvláště  formy  republi- 
kánské, bylo  souzeno,  aby  byl  předchůdcem 
franc.  Revoluce  a  dílo  jeho  aby  bylo  kate- 
chismem mužů   shromáždění    konstitučního. 
Na  něho   váže  se  hnutí  revoluční,  které  po 
celé  Evropě  provedlo  proměnu  absolutních 
monarchii  v  konstitučni  nebo  v  parlamentní 
republiky  a  soustavu  rozdělení  moci.  Jednot- 
livé fragmenty  z  jeho  díla  vypůjčovali  si  však 
i  lidé  dalecí  jeho  ideálu,  který  byl  liberalis- 
mus politický,  občanský  i  náboženský.  Jako 
filosof  historický  je  vůdcem  moderní  školy 
a  pí.  de  Staěl,  Thierry,  Guizot,  Tocaueville 
i  Taine  postupují  od  něho.    Methocia  jeho 
práce  je  často  vadná,  chybí  systematičnost 
a  jasnost  výkladu,  ale  přesně  viděl  a  pozo- 
roval a  přesně  soudil.   Jako  spisovatel  není 
z  velikých  prosateurů  XVIII.  věku  a  nevy- 
rovná se  tu  ani  Voltaireovi  ani  Rousseauovi 
a  Buffonovi,  —   Kromě  těchto  hlavních  děl 
napsal  M.  ještě  řadu  menších  prací,  z  nichž 
jmenujeme:  Arsace  et  Isménie,  orientální  po- 
vídku   (uvěř.    1783),    Dialogue    de    Sylla    et 


ďEucrate  et  de  Lysimaque^  Essai  sur  le  goitt. 
Defense  de  VEsprit  des  lois  (obrana  proti  kri- 
tikám jansenistů  a  jesuitů).  V  pozůstalosti  ' 
zůstalo  množství  více  méně  chaotických  pa- 
pírů, jež  začala  uveřejňovati  >Société  t!ts 
bibliophiles  de  Guyenne«  r.  1891;  nejdůh  ži- 
tější  z  nich  jsou  Notes  de  voyage\  v  rukopsse 
zůstaly  také  tři  svazky  bystrých  a  hlubokých 
Pensées,  Souborné  vydání  dél  M-ových  nej- 
lepší od  Laboulaye,  1875 — 79,  a  Oeuvres  in- 
édites  de  M.,  vydané  baronem  de  Montesquieu 
1892,  1894  a  1896  ve  3  sv.  Srov.  Villemain, 
Éloge  dc  M.  (1816);  Sainte-Beuve,  Causerics 
du  lundi  VIL;  Louis  Vian,  Histoire  de  la  vie 
et  des  oeuvres  de  M.  (1879);  Albert  Sorcl, 
M.  v  »Collection  des  grands  écrivains  dc  la 
France«  (1887);  Brunetiére,  Ětudes  critiqucs, 
IV.  (1891) ;  Faguet,  Le  dix-huitiěme  siécle 
(1890);  Janet,  Dějiny  vědy  politické  a  j.  Šld. 
de^  Monteflquioa-Féflenflao  (mónteskjú- 
fézansakj:  1)  M.  Anně  Pierre,  gener.  (ranč. 
(*  1739  v  Paříži  —  1 1798  t.),  vstoupil  do  slu- 
žeb vojenských,  v  nichž  postoupil  až  na  pol. 
maršálka,  r.  1780.  R.  1784  byl  zvolen  členem 
akademie  a  r.  1789  zástupcem  šlechty  paříž- 
ské v  říšských  stavech.  Vynikal  tu  svými  li- 
berálními náhledy  a  předsedal  shromáždění 
14.  března  1791.  Jakožto  gcneral-lieutenant 
sloužil  pod  La  Fayettem  a  r.  1792  velel  ar- 
mádě jižní.  Dobyl  Savojska  22.  září  1792,  ale 
za  hrůzovlády  prchl  do  Švýcar,  kde  žil  s  po- 
zdějším králem  Ludvíkem  Filipem.  R.  1795 
však  směl  se  vrátiti  a  usadil  se  v  Paříži,  kdež 
vydal  knihu  Du  gouvernement  desfinances  de 
France  (Pař.,  1797).  Psal  také  dramata. 

2)  M.   Ambroise   Anatolc   Augustin, 
generál  a  státník  franc.  (*  1788  —  t  1878), 
vstoupil  do  vojska  franc.  jako  prostý  vojín 
a  účastnil  se  tažení  do  Polska  a   Německa 
(1807—09);  pro  svoji  udatnost  i  přízeň,  které 
požíval  jeho  otec  Elisabeth  Pierre  u  Napo- 
leona L,  postupoval  velmi  rychle  až  na  plu- 
kovníka (1813).    Po  pádu  Napoleonově  stal 
se  pobočníkem  vévody  Orléanského,  r.  1823 
čestným   kavalírem  vévodkyně,  kterou  pro- 
vázel při  útěku  jejím  z  Paříže  přes  Rýn.  Po 
revoluci  červencové  r.  1831  stal  se  pol.  mar- 
šálkem, r.  1841  povolán  do  sněmovny  pairů, 
kde  zastával  politiku  konservativní.  Po  revo- 
luci r  1848  uchýlil  se  do  života  soukromého. 
Psal   lyrické  básně  a  dramata,  z  nichž  uvá- 
díme: Poésies  (Pař.,  1820);    Chants  divers  (t., 
1843);  Moíse,  báseň  ve  24  zpévích  (t..  1850); 
drama  M.  de  Fargues  (t.,  1853);  HercuU  (t, 
1874,  2   sv.)  a  komedie   Un  crime  (1850)  a 
Les  semhlahles  (t.,  1853).    Mimo  to    přeložil 
básně  Petrarkovy  (1843—45,  5  sv.)  a  Michel- 
angelovy  (1875). 

3)  M.  Robert,  hrabě,  básník  francousský 
(*  19.  března  1855),  napsal  několik  knih  bás- 
nických, které  pro  bizarrnost  látek  a  některé 
jazykové  násilnosti  učinily  svého  autora  mód- 
ním dandym  franc.  literatury;  v  celku  je  však 
faktura  jich  parnassistická,  tón  uměle  a  úmy- 
slně dckadentní,  sloh  préciosní.  Jsou  to:  Les 
chauves-souris  (1893) ;  Le  chef  des  odeurs  suaiřes 
(1894);  Leparcours  du  Révě  au  Souvenir  (1895); 


Mont  Estoril  —  Monte  Viso.  581 


Les  hortensias  bleus  (1896);  sonety  Les  perles 
rouges  ^1899);  Pays  des  Aromates  {1900).  Srv. 
R.  de  Gourmont,  Le  livre  des  Masques 
(1898);  J.  Vrchlický,  Studie  a  podobizny,  II. ; 
H.  Bahr,  Renaissance  (1898);  Henry  Bataille 
ve  »Vogue«  (1899).  Šld, 


(1873),  mnoho  pomníkA  slavných  mužA,  jako 
Mariiniho  v  Buenos  Ayrech,  Thalberga  1879 
v  Miláne,  Vittora  Emmanuela  v  Rovigu,  téhož 
na  koni  v  Bologni  a  j.  Výtečné  jsou  jeho 
skupiny  dětí.  FM. 

Montevldeo,  hl.  m.  a  nejdůležitější  pří- 


oni  ZSstorll  v.  Lisabon,  str.  96.  mořské  město  jihoamerické  republiky  Uru- 


Montenr  (frc),  montér,  zručnější  dělník 
strojnický,  který  stroje  ze  součástek  doda- 
ných továrnou  podle  plánů  na  místě  sesta- 


gaye,  leží  na  malém,  skalnatém  poloostrově, 
který  tvoří  malý  záliv  v  ústí  ř.  La  Platy,  na 
340  54'  33"  j.  S.,  58«  52'  29"  z.  d.,  proti  hoře 


vuje  v  patřičný  celek  (montuje),  aby  mohly    £1  Cerro  nebo  Monte  video  (odtud  i  jméno 


sloužiti  účelu  svému.  Vj^žaduje  se  na  něm 
znalost  čtení  z  plánu,  technických  výkresů  a 
zručnost  v  řemesle  strojnickém   a  zámcčni 


města),  do  výše  148  m  na  záp.  vchodu  do 
zálivu  M.  se  zvedající  a  pevností  i  majákem 
opatřené.  M.  jest  město  bohaté,  skoro  skvělé,^ 


ckém.  Spojováni  součástek  stroje  nebo  jiné  rázu  středoevropského,  nádechu  pařížského, 
konstrukce  v  patřičný  celek  sluje  montáž,  Vyznačuje  se  běloskvoucími 'barvami  amíi- 
montováni.  I  theatrálně    vystupujících    domů    ve    slozích 

Montevarohi  [-ki|,  městečko  v  ital.  pro  v.  evropských,  maurských,  ba  i  čínských.  Jme- 
Arezzo,  při  trati  Řím-Florencie,  při  ř.  Arnu,  j  novitě  villy  kupců  mají  pěkný  vzhled  archi- 
má  9896  ob.  (1881),  gymnasium,  techn.  školu  tektonický  s  mramorovými  schodišti  a  bal- 
a  přírodop.  museum.  >  kóny:  dvory  i  ulice  ozdobeny  jsou  květinami 

Monteverde:  1)  M.  Claudio,  výtečný  a  kakto vitými  rostlinami.  M.  povstalo  r.  1726, 
hud.  skladatel  ital.  (♦  1567  v  Cremoně  —  I  předměstími  Šiří  se  dále  do  pevniny,  má  asi 
t  1643  v  Benátkách).  Jako  virtuos  na  violu  200.000  ob.  (1892),  skoro  čtvrtinu  obyv.  celé 
dostal  se  do  kapely  vévody  Mantovského  a  |  republikv,  mezi  nimiž  je  většina  cizinců, 
tam  studoval  pod  vedením  kapelníka  M.  Ant.  hlavně  Španělů,  Italů,  Francouzů  a  Argen- 
Ingegneriho  skladbu.  R.  1604  stal  se  sám  vé- ,  tinců.  Výstavností  vyniká  budova  vládní, 
vodsKým  kapelníkem,  r.  1613  kapelníkem  při '  kathedrála,  bursa,  celnice,  velký  hospital  de 
kostele  sv.  Marka  v  Benátkách,  kterýž  úřad  1  Caridad  a  j.  Má  dobrou  kanalisaci,  vodovody 
zastával  velmi  horlivě  až  do  své  smrti.  Již '  a  plynové  i  elektrické  osvětlení.  Mezi  vzdě- 
v  prvních  svých  pracích,  madrigalech,  uve-  lávacími  ústavy  vynikají  universita,  národní 
řejňovaných  od  r.  1582,  přimkl  se  k  oněm  |  museum ,  v  němž  pěkné  národopisné  od- 
madrigalistům,  kteří  neobvyklými  intervaly  '  dělení,  póly  technická  škola,  knihovna  s  23.390 
a  tóninami  snažili  se  dosíci  silnějšího  výrazu,  1  tiskopisy,  1578  rukopisy,  četné  humánní 
pročež  tehdejší  slovutný  theoretik  hudební  ústavy,  několik  divadel.  M.  iest  obchodním 
Giov.  Maria  Artuši  z  Bologni  silně  naň  útočil ,  střediskem  celé  republiky.  Má  přístav,  ale 
ve  svém  Imperfezzioni  dclla  moderna  musica. '  mělký  a  víc  a  více  pískem  zanášený.  Lodi 
Volnějším  užíváním  hudebních  prostředků  a  s  větším  ponorem  kotví  na  rejdě.  Prudké 
výraznější  stavbou  harmonického  a  melodi-  větry,  zvláště  pamperos,  velmi  škodí  lodím, 
ckého  materiálu  M.  položil  základ  hudbě  mo-  Vývoz  r.  1888  s  peněžním  obratem  19,188.427 
děrní.  Tatáž  snaha  po  větší  pravdivosti  vedla  dollarů,  dovoz  26,196.344  dollarů.  Asi  15Vo 
M-a  k  hudbě  dramatické,  kde  docílil  mno-  všeho  dovozu  připadá  na  nápoje  (rum  z  Kuby 
hem  větších  úspěchů  než  všichni  jeho  vrstev-  a  hlavně  víno  ze  Španěl,  Francie  a  Itálie, 
níci,  jakoCaccini.  Peri,  Cavalieri  a  j.,  zvláště  261.159  hl  r.  1888),  cukr  (10.020  q)  a  kávu 
proto,  že  snažil  se  hudbu  přizpůsobiti  slovu,  (14.982  g)  z  Brazílie,  bavlněné  zboží  a  hospo- 
čímž  stal  se  směrodatným  pro  rozvoj  árie.  dářské  stroje  z  Anglie,  vlněné  zboží  z  Fran- 
Také  recitativ  a  instrumentace  přichází  cie.  Vývoz  zakládá  se  na  úrodnosti  země  a 
k  větší  platnosti.  Tak  v  operách:  Orfeo  (kte- ,  příznivých  klimatických  poměrech;  do  záp. 
rou  komponoval  r.  1607  pro  dvorní  slavnost  Evropy  a  do  Spoj.  Obcí  severo-amer.  vyvážejí 
svatby  infantky  savojské),  Aríanna  (1608), ;  se  kůže,  masová  tresť,  vlna;  průmysl  je  ne- 
jejíž  žalobný  zpěv  Ariadnin  náleží  k  nejzna-  nepatrný.  M.  má  pravidelné  spojení  parn  í- 
menitějším  operním  áriím  té  doby;  později  |  kove  s  hlavními  přístavy  evropskými  a  se- 
následovaly  Proserpina  rapita  (1640),  Adone  veroamerickými.  M.  jest  drahou  spojeno 
a  Vincorona^ione  di  Poppea  (1641).  Mimo  to  |  s  Důrazném  na  RioYi;  druhá  železnice  s po- 
psal ještě  ballety,  jimii  otevřeno  bylo  r.  1637  I  juje  je  se  Salto  a  Santa  Rosa  naUruguayi.  Jest 
novéopernídivadlo  v  Benátkách.  Jeho  skladby  zde  i  rakouský  konsulát.  Podnebí  jest  velmi 
chrámové,  jako  smut.  mSe  na  pamět  Cosmy  II.  |  zdravé,  střední  teplota  roční  obnáší  16®  C, 
(1621),  nesetkaly  se  za  to  s  úspěchem  val-  srážek  vodních  spadne  ročně  1106  mm.  — 
ným.  Většina  M^ových  skladeb  rukopisných  Srv.  Brignardello,  Delle  vicende  delV  Ame- 
ztratila  se  bohužel.  I  rica   merid.   e   speciál  mentě   di   M.  fGénes, 

2)  M.  Giulio,  sochař  italský,  senátor  pan- 1  1879);  Bordoni,  M.  e  la  repubblica  dell*  Uru- 
ské  sněmovny  italské,  malíř  (♦  1837  v  Bi- '  guay,  descrizione  statistica  (Milán,  1885). 
stagnu  [Bristagnu]  při  Scrivíi).  Z  akademie"  Monte  VUo  [-vízo]  {Mons  Ver ulus),  hordi 
janovské  odebral  se  na  zdokonalení  do  Říma.  uprostřed  Alp  Kottických  v  ital.  provincii  Cu- 
Z  prvních  jeho  prací  bylo  Mlddi  Krištofa  neo,  blíže  franc.  hranice,  3843  m  vys.  Z  věč- 
Columha,  v  museu  bostonském,  dále  vytvořil  |  něho  sněhu,  ukrytého  v  záhybech  velehory. 
Um  Franklin&v,  Jennera^jak  očkuje  svého  synka  [  tryská  hl.  pramen  Pádu.  Severně  od  M.  Visa 


582 


Montez  Lola  —  Montfleury. 


vede  stará  stezka  s  Mont  Dauphinu  do 
Saluzza,  kteráž  ve  výŠi  2600  m  n.  m.  pro- 
chází tunnelem  72  m  dlouhým,  vystavěným 
v  XV.  st. 

Montez  Lola  v.  Lola  Montez. 

BEontttznma,  poslední  panovník  mexický 
před  zabráním  říše  Španěly  (*  kol  1480  — 
1 1520).  Nastoupil  vládu  po  otci  Ahuicotlovi, 
jenž  vládl  v  1. 1486—1503.  O  dalších  osudech 
M-ových  v.  Cortez.  Děti  M-ovy  přijaly  kře- 
sťanství a  nejstarší  syn  jeho  jmenován  Kar- 
lem V.  hrabětem  z  M-my.  Posledním  rodu  byl 
Don  Marsilio  de  Terual,  Conde  de  M. 
(*  1786  —  t  1836  v  N.  Orleansu),  jenž  vy- 
puzcn  ze  Španěl  jakožto  přívrženec  liberálů 
Ferdinandem  VIL,  odebral  se  do  Mexika, 
ale  i  odtud  vypovězen. 

Montř.  v.  Montíort  Denys  de. 

de  BEontfaaoon  [mónfókónj  Bernard, 
též  Montefalconius  nebo  Montefalco, 
franc.  filolog  a  archaeolog  (*  1655  na  zámku 
Soulage  v  Languťdocu  —  t  17^1  ^  St.  Ger- 
main  des  Pres).  R.  1672  vstoupiv  do  vojska 
účastnil  se  dvou  polních  tažení  za  vůdcov- 
ství  Turennova,  ale  smrt  matčina  pohnula 
jej  r.  1675,  že  vstoupil  do  řádu  benediktin- 
ského v  Toulouse.  Pak  žil  v  klášteřích  v  So- 
rézu  a  La  Grasse,  r.  1687  povolán  byl  do 
Paříže,  aby  účastnil  se  vydávání  církevních 
otců,  podniknutého  řádem  benediktinským. 
R.  1698  vyslán  byl  do  Itálie,  aby  zde  pátral 
po  řeckých  rukopisech  cirk.  otců.  V  Itálii 
probuzen  v  něm  nejživější  zájem  pro  pa- 
mátky umění  starověkého,  jež  s  největší 
horlivostí  studoval,  pořizuje  si  podrobný 
soupis  monumentů,  chovaných  ve  sbírkách 
veřejných  i  soukromých.  R.  1701  vrátil  se 
do  opatství  St.  Germain,  kde  ztrávil  život 
svůj  oddán  úplně  pracím  svým  vědeckým. 
M.  lest  zakladatelem  diplomatiky  a  palaeo- 
grane,  mimo  to  získal  si  též  veliké  zásluhy 
o  archaeologii  a  patristiku.  Největší  jeho 
publikací,  plodem  24letého  ncúmorného  stu- 
dia, jest  Vantiquité  expliquée  et  représentée  en 
ftgures  (Pař.,  1719—22,  5  d.  folio  a  5  svazků 
doplňkových,  1724  nn.,  2.  vyd.  1772;  lat.  vý- 
tah z  tohoto  obrovského  díla  podali  Schatz 
a  Semler,  Norimb.,  1757,  něm.  zkrácené  vy- 
dání pořídil  Roth,  Norimberk,  1807).  V  tomto 
spise  učiněn  první  pokus  podati  souborné 
vydání  všech  uměleckých  památek  starově- 
kých, nám  zachovaných,  při  čemž  M.  osvěd- 
čil arci  více  obrovskou  píli  a  horlivost  sbě- 
ratelskou než  kritiku  a  smysl  umělecký. 
Také  nedostatky  kresby  jsou  zde  velmi  ci- 
telný. Přes  to  jest  dílo  M-ovo,  v  něž  po- 
jaty nejen  památky  umění  řeckého  a  řím- 
ského, nýbrž  i  náboženské  památky  aegypt- 
ské,  arabské,  syrské,  perské,  skythské,  ger- 
mánské, gallské,  španělské  a  karthažské,  do- 
sud cenné.  Dále  sepsal:  Diarium  Italicum 
seu  monumentorum  veterum  bibliothecarum  mu- 
saeorum  notitiae  singulares  in  ttinere  Italico 
collectae  (Paříž,  1702);  Apologia  del  Dlario 
italico,  namířená  proti  Ficoronirau  (1710); 
Palaeographia  graeca  (Paříž,  1708);  Biblio- 
theca  Coisliniana  (t,  1715);  Les  monuments  de 


la  monarchie  francaise  (t.,  1729—33,  5  sv.); 
Bihliotheca  bibliothecarum  manuscrípior um  nowa 
(t.,  1739,  2  sv.),  nejúplnější  to  seznam  ruko- 
pisů, který  ze  starší  doby  máme.  Mimo  to 
opatřil  vydání  Athanasia'  (t.,  1693),  Orige- 
nova  spisu  Hexapla  (t.,  1713,  2  sv.),  Jana 
Chrysostoma  (t.,  1718—34,  13  d.,  nové  vyd. 
1834—40)  a  Collectio  nova  patrům  et  scriuto- 
rum  Graecorum  (t.,  1706,  2  sv.).  —  Srv.  de 
Broglie,  B.  de  M.  et  les  Bernardins  (Paříž, 
1891);  Stark,  Handbuch  d.  Archeologie,  143 
až  146.  _  Yx. 

de  BEontřerrand  [monferanj  Auguste 
Ricard,  architekt  franc.  (♦  1786  —  f  lí^58 
v  Petrohradě).  Byl  Žák  Percierův  a  Fontai- 
neův,  pobyl  krátce  v  Itálii  a  povolán  r.  1816 
do  Petrohradu,  kde  se  stal  architektem  cara 
Alexandra  a  vystavěl  palác  Labanova  (nyní 
ministerstvo  války),  stavěl  chrám  sv.  Izáka, 
mezi  1,  1829—34  postavil  sloup  Alexandrův, 
jehož  dřík  monolithický  iest  27  m  vysoký. 
Mimo  rekonstrukci  Zimního  Paláce  po  po- 
žáru r.  1837  umístil  veliký  zvon  moskevský 
na  dnešní  jeho  místo  a  nakreslil  podstavec 
pro  pomník  cara  Mikuláše  I.  M.  byl  též  čle- 
nem a  professorem  akademie  krásných  uměni 
v  Petrohradě.  Svá  díla  vypsal  ve  spisech: 
Église  cathédrale  de  Sainťlsaac  (Petrohrad, 
1820  a  po  druhé  1845  pod  názvem  Descrip- 
tion  . . .) ;  Notě  sur  t exploitation  des  trente-six 
colonnes  de  granit  de  V  église  de  Sainťlsaac 
(1820)  a  Plans  et  détails  du  monument  de 
Vempereur  Alexandre  (Petr.,  1836). 

BEontferrat,  býv.  vévodství  v  Hor.  Itálii, 
jež  se  rozkládalo  v  Piemontě  a  Milánsku, 
rozpadajíc  se  na  Dolní  M.  po  obou  stra- 
nách Pádu  s  městy  Casalem,  Alessandrií  a 
Asti  a  Horní  M.  nad  Tanarem  až  k  Alpám 
Přímořským  a  Apcnninám  s  městy  Mondovi, 
Ac(^ui  a  Albou.  Povstalo  z  franckého  hrab- 
stvi,  v  XI.  stol.  povýšeného  na  markrabství, 
nad  nímž  vládl  rod  Alderamoviců.  Páni  mont- 
ferratští  byli  přívrženci  Hohenstaufův  a  vy- 
znamenali se  hlavně  ve  válkách  křížovýcii, 
jako  Konrád,  slavný  obhájce  Tyru  proti  Sa- 
ladinovi.  Jako  zeť  krále  Jerusalemského  činil 
nároky  na  korunu  Jerusalem,  proti  Vítu  Lu- 
signanskému;  zvláště  pak  vyznamenal  se  na 
třetí  výpravě  křížové.  Zavražděn  28.  dubna 
r.  1192. —  Bonifác  III.,  vůdce  čtvrté  výpravy 
křížové,  stal  se  králem  solunským  a  padl 
v  boji  proti  Bulharům  (r.  1207).  —  Vilém  VL 
Veliký  (t  r.  1292)  byl  slavný  condottiere 
XIII.  stol.  Po  vymření  přímé  linie  pánův 
montferratských  zdědili  M.  Palacologovci, 
po  nichž  r.  1536  dostal  se  pod  vládu  Gon- 
zagů  mantovských.  Po  smrti  Bedřicha  Gon- 
zagy,  jímž  vymřel  rod  po  meči,  rozdělen 
M.  mezi  Mantovu  a  Savojsko  mírem  v  Che- 
ranu  r.  1631.  Kd^ž  pak  vévoda  mantovský 
Karel  IV.  stranil  Francouzům  ve  válce  o  špa- 
nělské dědictví,  zbaven  panství  a  M.  připo- 
jen r.  1703  k  Savojsku. 

BEontfleary  [móníldry]  Antoinejacob, 
dramatik. franc.  (*  1640  —  f  1685),  syn  pro- 
slulého herce  Zachariáše  Takuba  (f  1667)  a 
povoláním  advokát.  Z  dlouhé  řady  jeho  prad 


Montfort  —  Montgomery.  583 

vynikly  dvé:    La  femme  juge  et  parti  a  La  'Josef  M.  (1814 — 92),  byl  vyslancem  v  Bcr- 

fille  capitaine.  líně  a  Hannoveru.  —  Srovn.  hr.  du  Moulin 

Montfort  [monfórj:  1)  M.-VA maury,  m.  Eckart,  Bayern  unter  dem  Ministerium  M. 

ve  franc.  dep.  Seine-et-Oise,  na  z.  od  Ver-  (Mnich.,  1894). 

sailles,  při  Západní  dráze,  má  1415  ob.  (1891),  BEont  Oonévro  [m^  ž*névr],  hora  v  Kot- 

zříceniny  starého  hradu  částečně  z  XI.  stol.  tických  Alpách,  ve  franc.  arrond.  Briangon 

a    renaissanční    chrám   s   malbami    na  skle  (dep.  Hautes-AIpes),  2690 m  vysoká.  Vprů- 

z  XVI.  a  XVII.  stol.  —  2)  M.-sur-Meu,  hl.  smyku  vedoucím  z  Brian^onu  přes  Alpy  do 

m.    franc.   arrond.  v  depárt.   Ille*et-Vilaine,  Piemontu  nalézá  se  ve  výši  1937  m  hospice 

na  stoku  řek  Tarunu  a  Meu,  má  2464  ob.  a  vesnička  s  391  obyv.    Tímto  pr&smykem 

(1891),  zbytky   opatství   sv.  Jakuba,  založe-  převedl    Hannibal    svoje    vojska   do   Itálie; 

ného  r.  1152.  Obchod  s  vlnou  a  obilím.  také  Marius,  Caesar,  Karel  Vel.,  íranc.  král 

Montfort:  1)  Šimon  z  M-u,  hrabe  z  Lei-  Karel  VIII.  vedli  tudy  vojska  svá. 

cestni  (*  1206  —  1 1265),  viz  Brit annie  Ve-  Montgn..  zkratek  botanický,  jímž  ozna- 

liká  str.  702d  a  692b.  čen  Camille  Montagrne  (v.  t.). 

2)  M.,  básník  něm.,  v.  Hugo  z  Montfortu.  MontgoUer  [móngolfié] :  1)  M.  Josef  M  i- 

3)  M.,  vévoda,  v.  Bonaparte  Jeróme.  chel(*1740  ve  Vidalon-les-Annonay  —  t  ^^IS 

4)  M.  Denys,  zoolog  franc.  (f  1820  v  Pa-  v  Balarucu),  byl  s  počátku  se  svým  bratrem 
říii).  Zabýval  se  hlavně  soustavným  studiem  vlastníkem  papírny  v  Annonay,  později  správ- 
měkkýšů,  o  nichž  psal  v  pokračování  díla  cem  v  »Conservatoire  des  arts-et-métiers« 
Buífonova  a  o  nichŽ  dále  napsal:  Conchylio-  v  Paříži  a  zároveň  členem  »Bureau  consul- 
logie  systématique  (PaříŽ,  1808  a  1810,  2  sv.).  tatif  des  arts-et-manufactures«  v  ministeriu 

de  ÉEontg^lafl  Imonžláj  Maxmilián  Jo-  vnitra.   M.   sestrojil  první  ballon,   po   něm 

seph,  hrabě,  bavor.  státník  (•  1759  v  Mni-  »montgolfiéra«    zvaný.    Viz    Aéronau- 

chově  — t  1838  t.),  studoval  v  Nancy,  Straš-  tiká,  str.  280*,  a  Ballon.  R.  1784  vvnalezl 

burce  a  Ingolstadte,  stal  se  r.  1777  bav.  dv.  padák.    Z  jiných  vynálezů  jeho  znám  jest 

radou  a  r.   1779   komořím   kurfíršta   Karla  zvláštní  apparát  odpařovací  a  vodní  trk  ač 

Theodora  a  radou  při  censuře  knih,  avšak  (v.  Hydraulický  beran), 

byl    propuštěn    proto,    že   byl   přívržencem  2)  M.  Jacques  Étienne  (*  1745  ve  Vi- 

společnosti  illuminátů.    Za  to  vévoda  Karel  dalon-les-Annonay  —  f   1799   v  Serviéres), 

August  a  později  Max  Josef  přijali  jej  do  bratr  před.,  účastnil  se  jeho  vynálezů,  hlav. 

svých  služeb  a  tento  jakožto  kurnrét  bavor-  ballonu  a  vodního  trkače.                     nvk, 

ský  jmenoval   jej    r.   1795   vládním    radou,  Mont^lfléra  v.  Aéronautika,  280^,  a 

r.  1799  ministrem  zahraň,  záležitostí.  V  úřadě  Ballon,  184a. 

tomto  M.  měl  velmi  horlivou  účast  při  všech  Mont|fOlflerův   vodni   trkad,    vynale- 

tehdejšich  proměnách  země  bavorské  a  po-  zený  Montgolfierem,  v.  Hydraulický  be- 

ložil  základ  k  pozdějšímu  vývoji  Bavorska,  ran. 

R.  1803  převzal  min.  financí,  r.  1806  minist.  Montifomery :  1)  M.,  býv.  hl.  m.  hrab- 
vnitra  a  r.  1809  opět  min.  financí.  I  tu  získal  štvi  t.  jm.  ve  Walesu  (Anglie),  blíže  pravého 
si  velikých  zásluh  o  politický,  administra-  břehu  Scvernu,  má  1098  ob.  (1891).  Zříce- 
tivní  a  duševní  rozvoj  bavorského  života  niny  hradu,  zbudovaného  Vilémem  Dobyva- 
státního  i  lidového,  byt  i  byl  postupoval  ně-  tělem  k  upevnění  moci  jeho  mezi  Kelty, 
kdy  bezohledně  a  krutě  po  příkladě  politiků  HrabstvíM.  (Montgomery shire,  kolt- 
starofrancouzských.  Nicméně  byl  člověkem  sky  Maldwyn)  rozkládá  se  mezi  Cardiganem, 
moderním,  zaváděje  mnohé  pronikavé  re-  Radnorem,  Shropem,  Denbighem  a  Merione- 
formy.  Nepřátelsky  stál  proti  církvi  a  jesui-  them,  majíc  2064  fcm*  rozlohy  s  58.003  obyv. 
tům,  kdežto  v  politice  zahraniční  snažil  se  r.  1891  proti  65.720  obyv.  r.  1881.  Povrch 
získati  Francii,  čímž  docílil  rozšíření  bavor.  hrabství,  jehož  větší  část  kloní  se  k  vých., 
území,  jež  zastával  rázně  i  při  kongresse  ví-  jest  téměř  veskrze  hornatý.  Nejvyšší  vrch 
deňském.  Chtěl  z  Bavorska  učiniti  velkou  jest  Plynlimmon  (756  m).  Téměř  celé  hrab- 
říái  německou,  ale  německému  hnutí  té  doby  ství  náleží  k  poříčí  Severnu,  kromě  něhož 
nebyl  nakloněn.  R.  1809  povýšen  do  stavu  jsou  tu  řeky  Vyrnwy  a  Dovey.  Podnebí 
hraběcího.  Před  zavedením  ústavy  r.  1817  mírné.  Minerálně  bohatství  není  veliké,  do- 
byl propuštěn  a  r.  1819  jmenován  dědičným  bývá  se  pouze  měď,  olovo  a  zinek.  Vedle 
říšským  radou  a  po  zavedení  landrátů  byl  dolováni  jest  neznačný,  nyní  pokleslý  prů- 
předscdou  landrátů  dolnobavorského,  ač  ži-  ,  mysl  soukennický;  hospodářství  polnímu 
vota  veřejného  už  valně  se  neúčastnil.  Jeho  daří  se  nejspíše  na  severovýchodě  na  úrod- 
paměti,  obsahující  ospravedlnění  jeho  mini-  ných  březích  Severnu,  podél  něhož  táhne  se 
sterské  činnosti,  Denkwúrdigkeiten  des  bajrr.  průplav  montgomeryský,  38  frm  dlouhý. 
Staatsministers  Maxmilián  Graf  v.  M.,  vydal  Hlav.  městem  bývalo  M.,  nyní  jest  Welsh- 
hr.  Ludvik  v.  M.  (v.  n.)  ve  Štutgartě  1887;  pool.  Hrabství  vysílá  jednoho  zástupce  do 
Briefe  des  Staatsministers  Grafen   M.  vydala  parlamentu. 

Julie  von  Zerzog  (Řezno,  1853).   Jeho  starší  2)  M.,  hl.  m.  severoamcr.  státu  Alabamy, 

svn  hrabě   Maxmilián  Joseph  Philipp  na  pr.  břehu  ř.  Alabamy,  důležitý  uzel  drah, 

Wilhelm    M.  (1807  —  1870)    byl    dědičným  ^  spojené  paroplavbou  s  pobřežním  Mobilem, 

říšským  radou  a  ředitelem  bav.  hypoteční  a  má  21.883  ob.  (1891),  z  nichž  12.991   barev- 

směnkové  banky,  mladší,  hr.  Ludwig  Max  ných.    Leží  v  pěkné  poloze,  ovládáno  jsouc 


584 


Montgomery  —  Montchrétien. 


kapitolem,  má  bursu,  divadlo,  soudní  dvůr 
a  vyšší  školy.  Čilý  obchod  s  bavlnou,  jíž  se 
ročně  vyváži  na  150.000  balíků,  dále  slévárny, 
pivovary,  továrny  na  umělá  hnojiva  atd. 
K.  1862  bylo  M.  hlavním  sídlem  vlády  otro- 
kářských  států.  R.  1865  bylo  ustupujícími 
konfcderáty  zapáleno  a  unionisty  úplné  zni- 
čeno. 

SKont^mery:  1)  M.  James,  básník  a 
novinář  skotský  (*  1771  v  Ir  vine,  Ayrshire  — 
t  1854),  byl  syn  kazatele  bratří  Moravských 
a  záhy  ukazoval  talent  básnický,  napsav  ve 
14.  roce  epické  básně  Alfred  a  The  World, 
Puaévadž  se  mu  nedařilo  na  studiích,  dán 
byl  na  řemeslo.  R.  1792  pracoval  u  tiskaře 
shefBeldského,  jenž  vydával  radikální  orgán 
»Sheííield  Registerc;  M.  přispíval  do  něho 
a  později  (1794)  redigoval  jej  sám,  změniv 
jeho  název  v  »Sheflield  Irise;  pro  radikální 
směr  byl  i  vězněn.  R.  1825  vzdav  se  novina- 
ření přednášel  o  dějinách  anglické  poesie. 
Z  jeho  knih  jmenujeme:  Prison  amusements 
(1796);  The  y^hisperer  (1798),  uveřejněný  pod 
pseudonymem  Gabriel  Sil  vertongue ;  The 
Oceán  (1805);  The  wanderer  of  Swit\erland 
(1806);  The  Wesťlndies  (1809);  The  worfd  be- 
/••re  the  flood  (1812);  Greenland  (1819);  The 
Pelican  Island  (1826)  a  Originál  hymns,  for 
public^  private  and  sociál  devotion  (1853),  ob- 
sahující některá  velmi  zdařilá  čísla  nábožen- 
ské poesie.  V  ostatních  jsou  dobrá  čísla  ly- 
riky popisné.  Byly  vydány  souborně  (Lon- 
dýn, 1841,  4  sv.).  —  Srv.  John  Holland  a  J. 
Everett,  Life  of  M.  (Lond.,  1855  a  n.,  7  sv.); 
J.  W.  King,  Life  oř  M.  (t.,  1858);  Marrat,  M., 
Christian,  poet  and  philanthropist  (t,  1879); 
O.  Hoťfmann.  Studien  zu  M.  (Vratisl.,  1894). 

2)  M.  Robert,  spisovatel  angl.  (*  1807 
v  Bathu  —  t  1855  v  Brightonu),  nemanžel- 
ský syn  clowna  Roberta  M-ho  a  učitelky. 
Napsal:  The  >tafrc  coach,  báseň  (1827);  The 
age  revieived^  satira  (t.  r.);  The  omnipresence 
of  the  Deity  (1828),  nudnou  a  banální  báseň, 
která  však  měla  značný  úspěch :  M.  byl  srov- 
náván až  i  s  Miltonem.  Jakož  pracoval  velmi 
snadno,  vydal  ještě:  satiru  TTie /^jjfťiť/ (1830) 
a  báseň  Satan  or  Intellect  without  God  (t. 
r.),  Jejíž  úspěch  byl  větší  předešlých.  Vy- 
studovav na  universitě  oxfordské  stal  se 
knězem  r.  1835  a  bvl  pak  farářem.  Napsal 
ještě  básně:  Oxford  (1831);  The  Messiah 
(1832)  a  Woman,  the  angel  of  life  (1833).  Ma- 
caulay  právem  přísně  posoudil  jeho  práce, 
ale  popularity  jim  proto  neubylo.  Souborně 
vyšly  po  prvé  r.  1840  v  6  sv. 

3)  M.  Robert  August,  finský  právník  a 
státník  (*  1834  v  Kajaně  —  f  1898  v  Hel- 
s  naforsu).  Studoval  álosofíi,  dějiny  a  práva 
a  habilitoval  se  r.  1870  spisem  Om  bolags- 
kontrakt  i  iy34  drs  lag  pro  občanské  a  řím- 
ské právo.  Byl  výborným  učitelem  a  napsal: 
Om  anklagelseprincipien  i  nyaste  utlándska 
straffproce^slagar  (Helsingf.,  1880)  a  Handbok 
i  Finlands  alimánna  privatrátt  (t.,  1889 — 95, 
2  sv.).  Politicky  byl  činný  od  r.  1863;  šlech- 
tou volen  do  závažných  kommissí  sněmov- 
ních přičinil  se  o  zavedení  mnoha  reforem 


v  zákonodárství  bankovním  a  civilním  a 
o  zavedení  zlaté  měny  (1877).  Také  vydal 
Notiee  sur  les  travaux  législatifs  de  la  diéte 
du  granďduché  de  Finlande  iSóS—y^  (1800 
v  »Annuaire  de  la  Société  de  législation 
comparée«).  Jako  prokurátor  senátu  (od 
r.  1882)  v  strannicky  rozháraných  poměrech 
vedl  si  velmi  obezřele,  jak  svědčí  sněmu  po- 
daná zpráva  o  zákonodárství  a  prováděni  zá- 
konů v  zemi  (1885). 

4)  M.  Florence,  spisovatelka  anglická 
(*  1847),  napsala  velikou  řadu  románův, 
z  nichž  jmenujeme:  A  very  simple  stoiy  (Lon- 
dýn, 1867);  Thrown  together  (1872);  Wild 
Mikg  and  his  victim  (1875);  The  blme  veil 
(1883);  The  fisherman's  daughter  (1888). 

BEonthey  [monté],  hl.  místo  v  švýc.  okr. 
t.  jm.,  kantonu  walliském,  při  počátku  údolí 
Val  ďllliez  na  lev.  bř.  ř.  Viěge,  na  úpatí  Pas 
de  Morgin,  trati  Bouveret-St.  Maurice,  má 
starý  skalní  zámek  a  2605  ob.  (1888),  větši- 
nou katol.,  sklárny,  mlýny,  vinařství,  sadař- 
ství. Žulové  doly. 

BEontholon  [montolon]  Charles  Jean 
Tristan,  hrabe  z  Lee  (*  1783  v  Paříži  — 
t  1853  t.).  Oddal  se  vojenství  r.  1798  a 
účastnil  sc  bojů  v  Itálii,  Rakousku,  Prusku 
a  Polsku.  R.  1811  byl  plnomocným  ministrem 
u  velkovév.  Wúrzburského  a  brzy  po  tom 
jmenován  brigádníkem.  Stál  za  vlády  sto- 
denní  při  Napoleonovi,  jejž  provodil  na  sv. 
Helenu  a  zůstal  tam  až  do  smrti  císařovy. 
Vrátiv  se  do  Francie  pracoval  s  gen.  Gour- 
gaudem  o  díle:  Mémoires  pour .servir  á  Vhi- 
stoire  de  France  souš  Napoleon  écrits  a  Sainte- 
Heléne  souš  sa  dictée  (1823  a  n.).  V  1.  1821 
až  1840  stranil  se  veřejného  života.  Účastniv 
se  r.  1840  s  Ludvíkem  Napoleonem  pokusu 
o  povstání  odsouzen  na  20  let  a  uvězněn  r.a 
pevnosti  hamské,  odkud  propuštěn  r.  1846. 
Tohoto  r.  vydal  Récits  de  la  captivité  de  Na- 
poleon á  Sainte- Heléne,  Za  druhé  republiky 
zastupoval  v  zákonodárném  shromáždění  Cha- 
rente-Inférieurc.  Že  se  neúčastnil  akci  r.  1851. 
byl  u  Napoleona  III.  v  nemilosti.  Vydal  tčž 
Fragm.  religieux  inédits  de  Napoleon  á  Sainte- 
Heléne  (1841  a  3.  vyd.  1843). 

BEontbyon  v.  Montyon. 

Mentehrétien  [monkrétj^ J  A  n  t o  i  n  e. 
vlastně  Mauchrétien,  dramatik  a  nár.  ho- 
spodář franc.  (♦  1576  ve  Falaise  —  f  1621), 
pocházel  z  otce  lékárníka,  studoval  v  Caenu 
a  vyšed  tu  z  koUejc  uveřejnil  u  věku  20  let 
tragédii  Sophonisbe,  po  níž  následovaly  čtyři 
jiné  tragédie:  VÉcossaise,  Les  Lacénes,  David 
a  Aman,  v  letech  1596—1601 ;  přepracoval 
také  »Sophonisbu«,  již  vydal  znova  pod  ná- 
zvem La  Carlhaginoise.  Koku  1604  uveřejnil 
Hectora,  Následkem  souboje  byl  nucen  utéci 
se  do  Anglie,  kde  studoval  obchod  a  prů- 
mvsl  a  odkud  se  vrátil  jako  národní  hospo- 
dář. Vrátiv  sc  do  Francie  na  konci  vlády 
Jindřicha  IV.  oženil  se  tu  tajně  s  bohatou 
vdovou,  k  vůli  níž  prý  se  stal  protestantem 
(Petit  de  JuUeville),  ačkoliv  jiní  badatelé  (G. 
Lanson)  pokládají  ho  za  katolíka.  R.  1615 
vydal    Traité  d^économie  politique,  kdež  po- 


Monti. 


585 


křtil  tuto  novou  védu  názvem,  jenž  ji  zAstal 
do  dnežka.  Byl  zabit  v  pozdvižení  hugenot- 
ském  na  zámku  touraillském  u  Falaise.  »Tra- 
gédies  de  M.c  vydal  L.  Petit  de  Julleville 
(Paříž,  1891),  »Traité  de  Téconomie  polití- 
que«  Th.  Funck-Brentano  (t.,  1889).. 

Monti:  1)  M.  Vin  cen  z  o,  básník  italský 
<♦  1754  v  Ortazzu  u  Fusignana  —  t  1^28 
v  Miláně).  R.  1771  vstoupil  na  právnickou 
fakultu  ve  Ferraře,  ale  nestudoval,  nýbrŽ 
psal  sonety  a  pikantní  anakreontické  ódy 
ve  zpAsobu  Frugoniho;  r.  1775  byl  již  čle- 
nem akademie  arcadské,  kdež  měl  jméno 
Antonido  Saturniano.  Na  jaře  r.  1778 
odešel  do  Říma,  kde  záhy  vynikl  jako  bás- 
ník. R.  1781  napsal  ke  sĎatku  vévody  Lui- 
giho  Braschiho  ódu  na  krásu  všehomíru  a  stal 
se  tajemníkem  vévodovým  (1781—1797).  Na 
podzim  r.  1782  seznámil  se  ve  Florencii 
s  mladou  dívkou,  pro  niž  napsal  řadu  mi- 
lostných anakreontjckých  veršů;  t.  r.  u  pří- 
ležitosti cesty  papežovy  do  Vídně  složil  bá- 
seň o  2  zpěvích.  Apoštolský-  poutník,  R.  1774 
napsal  tragédii  Aristodemo  (Parma,  1786), 
hranou  později  s  úspěchem  v  Římě.  Lite- 
rární i  milostné  úspěchy  M-ho  (u  Clemen- 
tiny  Ferretti,  pozd.  u  vévodkyně  Braschi) 
zavdaly  četným  nepřátelům  podnět  k  suro- 
vým útokům,  jež  však  M.  odrazil  proslulým 
bezohledným  Sonetem  otci  Quirinovi,  kdež 
je  přibil  na  pranýř  jedovatým  sarkasmem. 
O  něco  pozdější  jsou  sonety  na  smrť  Jidá- 
šovu, jež  mu  znepřátelily  pověstného  impro- 
vizátora Francesca  Gianni.  R.  1788  hrán  byl 
jeho  Galeotto  Manfredi.  V  červnu  1791  ože- 
nil se  M.  s  Terezinou  Picklerovou,  dcerou 
sochaře.  R.  1792—1793  stýkal  se  přátelsky 
s  franc.  republikánským  emissarem  Hugem 
Ba  sví  11  cm,  který  se  pokusil  podnítiti  v  Ří- 
mě revoluci,  byl  však  při  tom  zabit;  M., 
který  byl  touto  událostí  v  papežském  Římě 
kompromittován  a  vydán  na  pospas  svým 
nepřátelům,  snažil  se  zachrániti  básní  Can- 
tica  in  mořte  di  Ugo  Basville  (květen-srpen 
1793)  o  4  zpěvích,  v  tcrcinách,  v  níž  se  staví 
na  stanovisko  reakční ;  báseň  tuto,  nedokon- 
čenou, M.  později  odvolal,  vykládaje,  že  k  ní 
byl  nucen  situací,  v  níž  se  nalézal.  V  1.  1794 
až  1796  cestoval  s  vévodou  Braschim  a 
y  březnu  1797  odešel  s  franc.  plukovníkem 
Marmontem  do  Florencie  a  pozd.  Bologně, 
odkud  se  vzdal  všech  úřadů,  jež  v  Římě  po 
16  let  byl  zastával,  a  přiznal  se  otevřeně 
k  liberalismu  a  demokratismu;  zde  napsal 
také  jakobínské  básně  //  fanatismo^  La  Su- 
persti\\one  a  //  Pericolo.  Napoleona  oslavoval 
v  Musogonia  (1797)  a  v  Frometeu  (započat 
1 797,  dokončen  teprve  1825).  T.  r.  odešel  do 
MJána,  kdež  se  mu  dostalo  různých  úřadů 
v  republice  Cisalpinské,  ačkoliv  bylo  mu 
snášeti  také  mnohé  příkoří  od  Gianniho, 
Lattanziniho  a  j.,  kteří  štvali  proti  němu 
jako  proti  autoru  »Basvilliany«.  Roku  1799 
utekl  se  do  Francie,  kde  překládal  Voltai- 
rovQ  »Pucelle  ďOrléans*,  napsal  tragédii 
Cajo  Gracco  (1800)  a  započal  svoji  znameni- 
tou báseň  Aiascheroniana  o  5  zpěvích  v  tcr- 


cinách,  na  smrt  mathematika  Mascheroniho, 
v  níž  chtěl,  jak  pravil,  »pomstit  svoji  vlasf 
rvanou  lupičic;  síla  její  výmluvnosti  je  mí- 
sty úchvatná.  R.  1801  vrátiv  se  do  .Itálie  po- 
zdravil vítěze  u  Marenga,  Napoleona,  proslu- 
lou ódou  Per  la  libera\ione  d^Italia  (»Bella 
Italia,  amate  sponde  ...«);  byl  pak  jmenován 
professorem  rhétoriky  a  poesie  na  univer- 
sitě pavijské,  pozd.  básníkem  italského  krá- 
lovství a  přísedícím  v  ministerstvě  vnitra, 
r.  1806  pak  i  historiografem  nové  vlády. 
Stal  se  ofiicielním  básníkem  napoleonským, 
napsal  mimo  řadu  příležitostných  básní  oslav- 
ných i  Bardo  áelia  Selva  nera,  v  níž  chtěl 
oslaviti  Napoleonova  vítězství,  která  však 
nemá  veliké  ceny  básnické.  R.  1812  ukončil 
vydání  svého  překladu  »Iliadvc.  Po  pádu 
království  Italského  (1812)  M",  ačkoliv  se 
hleděl  přizpůsobit  novým  poměrům  a  osla- 
voval i  Rakušany,  ztratil  z  valné  části  svoje 
sinekury  a  bojoval  odtud  dosti  krušně  o  chléb ; 
pozd.  cfostavují  se  i  nemoci  a  básnická  síla 
M-ho  patrně  klesá,  ačkoliv  sem  tam  vyšlehne 
ještě  starý  oheň;  tak  r.  1822  dokončil  Fero- 
niatu  (započatou  1782),  jež  je  z  nejlepších 
plodů  italské  poesie,  vzniklých  pod  vlivem 
Homérovým.  Pracoval  také  ve  filologii  a  vydal 
Proposta  di  alcune  corre\ioni  ed  aggiunte  al 
vocabolario  della  Crusca  (Milán,  1817—1824, 
6  sv.),  kde  vystupoval  proti  jednostrano- 
stem  Akademie,  a  pořídil  edici  některých 
spisů  Dantových.  —  Spory  o  význam  M-ho 
neutuchly  ani  po  jeho  smrti  a  je  o  něm  celá 
bohatá  polemicko-kritická  literatura.  Prese 
všecky  námitky  zůstává  jeho  postavení  v  dě- 
jinách literatury  italské  pevným ;  přesně  oce- 
ňuje je  Giosuě  Carducci,  který  vydal  také 
nejlépe  a  nejúplněji  jeho  sebrané  spisy  bás- 
nické a  dramatické  (Flor.,  1858—69,  5  sv.): 
»Duch  rozmanitější  než  Metastasio,  bohatší 
než  Parini,  pružnější  a  živější  neŽ  Alfieri,  do- 
vedl M.  obnoviti  to,  co  se  dalo  zachovati 
z  tradic  umění  ital.,  připodobiti  si,  co  bylo 
nejlepšího  v  individuelním  talentu  Pariniho  a 
Alfíeriho,  čerpati  se  vkusem  a  rozpoznáním 
z  cizích  pramenů,  čehož  nikdo  z  jeho  vrstev- 
níků nedokázal.*  Soubor,  vyd.  díla  M-ho  Res- 
nati  a  Bernardoni  v  Miláně  1839—42  v  6  sv., 
Correspondenci  Resnati  t.,  1842,  doplňky 
k  ní  A.  Bertoldi  a  G.  Mazzatinti  (Turin, 
1894).  —  Srv.  Vicchi.  V.  M.,  le  lettere  e  la 
politica  in  Italia  dal  1750  al  1830  (Fusignano, 
1879  a  n.);  A.  Monti  (synovec),  V.  M.,  ricer- 
che  storiche  e  lettcrarie  (Řím,  1873);  C. 
Cantú,  V.  M.,  e  1'  etá  che  fu  sua  (Mil.,  1879); 
Zumbini,  Sulla  poesia  di  V.  M.  fFlor.,  1889). 
Z  M-ho  překládal  u  nás  J.  Vrchlický. 

2)  M.  Alois,  lékař  něm.  (*  1839  v  Abbia- 
tegrasso  v  Lombardsku).  Lékařství  vystudo- 
val ve  Vídni  a  záhy  věnoval  se  dětskému 
lékařství.  R.  1870  se  z  tohoto  oboru  habili- 
toval a  r.  1887  se  stal  prof.  mimořád. ;  od 
r.  1893  je  ředitelem  Vid.  všeob.  polikliniky. 
Napsal  velkou  řadu  prací  z  oboru  dětského 
lékařství,  ze  kterých  uvádíme  zvláště:  Croup 
und  Diphtherie  (Vídeň,  1879;  2.  vyd.  t.,1884); 
Die  chronische  Anaemie  im  Kindesalter  (Lip- 


586 


Montia  —  de  Montlosier. 


sko,  1892);  Kinderheilkunde  in  Ein\eldarsteU 
lungen  (Vídeň,  1897  a  násled.,  10  seš.).  Od 
r.  1880  vydává  lék.  sborník  »Arch.  f.  Kinder- 
heilkunde*. 

3)  M.  A  ch  i  1 1  e,  lékař  ital.  (♦  1863  v  Arcisate 
u  Coma),  v  lékařství  vzdélal  se  v  Pavii  zvi. 
u  Golgiho,  r.  1890  se  tu  habilitoval  pro  vše- 
obecnou patholo^^ii,  vykonal  několik  věde- 
ckých cest  a  r.  1895  se  stal  prof.  všeobec. 
pathologie  v  Palermu,  odkudž  byl  r.  1899  po- 
volán za  professora  pathologie  do  Pavie, 
Napsal  zvláště:  Sulla  restitu^ione  della  viru- 
len\a  ai  microorganismi  attenuaíi  (1889—91; 
několik  článků);  Ricerche  anatomické  ed  e\io' 
logické  sulla  malaria  perniciosa  (1895);  Sur  la 
guérison  des  blessures  des  ganglions  sympa' 
thiqiies  (1895—96);  /  dáti  fondamentali  della 
patologia  moderna  (1898). 

Montia  L.,  zdroj  o  vk  a,  rod  rostlin  2dě- 
ložných  z  čeledi  šruch ovitých  {Portulaca- 
ceae\  obsahující  drobné  lysé,  poněkud  duž- 
naté  byliny  s  listy  obyčejně  vstřícnými  a 
kopistovitými  a  s  kvítky  souměrnými,  ma- 
lými, bílými,  buď  jednotlivými  nebo  ve  2-  až 
5květých  konečných  vrcholíčkách.  Kalich  je 
2klaný,  trvalý;  korunka  nálevkovitá,  tyčinky 
jsou  3,  čnělka  Sklaná  a  plod  2— Ssemená  to- 
bolka. M.  roste  jediným  druhem  M.  fontána 
L.,  z.  obecná  n.  potočka,  dílem  v  odrůdě 
vytrvalé  (var,  rivularis),  nebo  v  odrůdě  lleté 
(var.  minor^  také  v  Čechách,  a  to  v  prame- 
nech, potocích  a  na  vlhkých  písčinách.  Mí- 
stem požívá  se  nať  jako  salát.  Déd. 

BEontioola  v.  Drozd. 

BEontig^y  Imóntiňi]  Charles  Marin 
Valentin,  fysik  a  astronom  belg.  (*  1819 
v  Namuru  —  f  1890  v  Schaerbecku).  Stal  se 
r.  1841  proíessorem  na  Athéneu  v  Namuru, 
r.  1856  v  Antverpách  a  1868—82  v  Brusselu. 
Vynašel  přístroj  ke  stanovení  rychlosti  bouře 
v  dolech,  samočinný  elektrický  meteorograf 
a  pak  scintillometr,  kterým  pozoroval  v  le- 
tech 1865  -  86  třpytění  stálic.  Napsal  řadu 
důležitých  rozprav  z  oboru  fysiky,  meteoro- 
logie a  astronomie,  z  nichž  nejdůležitější  jest 
Théorie  de  la  scinťtllation  fondée  sur  les  ejfets 
de  ré/raction  et  de  dispersion  par  Vatmosphere 
(Mém.  de  TAcadémie  royale  de  Belgique,  t. 
XXVIII). 

Montigny-les-BIetz  [montiňi  lé  més], 
obec  v  Lotrinsku  v  kantonu  Mety  (dříve  ve 
franc.  dep.  Moselle),  má  6645  obyv.  (1895^ 
většinou  katolíků,  kat.  kněžský  seminář,  bot. 
zahradu,  pivovar,  strojovnu  pro  železnice, 
octárnu,  zelinářství. 

BEontig^y-flar-Sambre  [-  syr  sánbr], 
město  v  belg.  prov.  Hainault,  na  ř.  Sambre, 
na  dráze  Brussel-Givet,  má  17.160  ob.  (1897). 
Dobývá  se  tu  kamenné  uhlí. 

Kbntijo  [-ticho],  město  v  ^paněl.  prov. 
Badajoz,  5  km  od  ř.  Guadiany,  na  trati  dr. 
Madrid-Badajoz,  s  6681  ob.  (1887),  má  starý 
rodný  zámek  hrabat  z  M-ja. 

BEontiJo  [-ticho I,  hraběcí  rod  Španělský, 
odvozující  svůj  původ  od  patricia  janov- 
ského Aegelia  Boccanegry,  admirála  krále 
Alfonsa  XL  Kastilského,   který  jej    povýšil 


do  stavu  hraběcího  s  příjmím  de  Palma  za 
služby,  které  prokázal  králi  v  bojích  proti 
Maurům  r.  1340.  Hrabě  tento  nabyl  panství 
montijského,  jež  Karel  II.  povýSil  r.  1697  na 
hrabství.  Vnuk  jeho  zasnoubil  se  s  dědičkou 
rodu  Porto-Carrero  a  přijal  titul  i  erb  domu 
toho  a  jeden  z  jeho  potomkův,  Kriátoí  de 
Porto-Carrero,  hrabě  z  M.,  markýz  de  Bar- 
carota,  nabyl  rovněž  sňatkem  titulu  hra- 
běte de  Teba.  Jeden  z  jeho  potomků  byl  hr. 
de  M.  vévoda  de  Pefiaranda,  hrabě  z  Teba» 
který  ve  válce  španělské  sloužil  jako  plukov- 
ník dělostřelecký  ve  vojště  francouzském; 
zemřel  r.  1839  jako  člen  senátu  španělského. 
Dcera  jeho  £u génie  (v.  t.)  stala  se  man- 
želkou císaře  Napoleona  III. 

Montlll*  [-tiljaj,  výstavné  město  v  špan. 
prov.  Cordoba,  stanice  dráhy  Cordoba-Ma- 
laga,  s  13.790  obyv.  (1887),  leží  v  překrásné 
krajině,  má  kněžský  seminář.  Pěstuje  se  zde 
víno  a  olivy. 

Mentiiila  Mass.,  rod  lišejníků  rosolo- 
vitých z  ěeledi  Porocypkeae.  EBr. 

MontiviUierfl  [viljé],  město  v  arrond. 
Le  Havre,  v  severofranc.  dep.  Seine-Infé- 
rieure,  9  km  na  sev.-vých.  od  Havru,  na  pr. 
břehu  ř.  Lézarde,  16  m  n.  m.,  stanice  M.- 
Harfleur,  má  4496  (1891),  jako  obec  5344  ob., 
zbytky  kostela  z  XI.  stol.,  který  náležíval 
mocnému  opatství  benediktinskému,  na  ne- 
dalekém hřbitově  pěkné  kamenné  náhrobní 
kříže  z  r.  1589,  zbytky  hradeb  ze  XIV.  a 
XV.  stol.,  museum*  umělccko-průmyslovou 
školu,  knihovnu.  Továrny  na  papír,  kůže, 
stroje;  plátennictví  a  čištění  cukru. 

MontJole  [monžoá],  krajské  m.  v  j.-záp. 
prov.  rýnské  t.  jm.,  na  trati  Cáchy-Malmédy, 
má  1974  ob.  (1890),  velkou  nemocnici,  cho- 
robinec,  továrnu  na  sukno,  umělou  výrobu 
vlny,  příze  a  hedvábí. 

MonIJole  Salnt-Denls  [monžoasen  d*nij, 
v  písni  o  Rolandu  a  j.  munjoie,  středo- 
věké válečné  heslo  vojsk  francouzských.  Die 
Maria  Sepeta  (Histoire  du  drapeau)  je  prvá 
část  slova  odvozena  od  Mons  gaudii  (vrch 
radosti),  jak  říkali  poutníci  Vatikánu.  Pak 
přešel  název  tento  na  prapor,  jejž  darovat 
Lev  III.  Karlu  Velikému,  a  jméno  stalo  se 
heslem  válečným;  později,  když  byl  hlavní 
prapor  v  opatství  sv.  Diviše,  byl  pokřik  vá- 
lečný: Saint- Denis. 

de  Montlosier  [móiilozjé]  Francois 
Dominique  de  Rcynaud,  hrabě,  publi- 
cista a  politik  franc.  (*  1755  v  Clermont- 
Ferrandu  —  f  1838  t.).  Studoval  přírodo- 
vědu a  theologii,  ale  celkové  jeho  vzdělání 
bylo  zmatené.  R.  1789  zasedal  v  národním 
shromáždění  za  šlechtu  a  byl  z  nejčinnějších 
členů  pravice.  Uprchnuv  do  Londýna  vydá- 
val tam  protirevoluční  »Courrier  de  Lon- 
drcs€.  R.  1800  vyslán  do  Francie  s  tajným 
posláním  a  získán  Napoleonem;  po  návratu 
do  Anglie  vydával  pak  »Courrier  de  Lon- 
dres  et  de  Paris«.  KdyŽ  list  potlačen,  dostal 
M.  roční  plat  od  Napoleona,  pro  něhož  psal 
protianglickč  články  v  »Bulletin  de  París« 
i  jiné  práce  až  do  r.  1812,  kdy  se  odebral 


MontluQon  —  Montmorency.  5H7 

do  Itálie.  Za  restaurace  dlel  v  Auvergni  a '  loženo  bylo  kol  r.  1239.  Pány  své  Často  mě- 
psal  odtod  proti  straně  ultra-royalistické  a  '  nilo,  až  v  XVI.  stol.  obsazeno  bylo  Spanély. 
zvi.  proti  ministerst.  Viiléleovu.  K.  1826 pak  .Roku  1657  zmocntii  ae  ho  Francouzi,  načež 
vydal  proti  jesuitům  namířenou  Mémoire  \  Vauban  je  opevnil.  V  r.  1870  po  sedmiden- 
a  consulter  sur  un  systéme  religieux  et  poli-  \  ním  obléhám  némeckým  vojskem  vzdalo  se. 
tique  tendant  á  renverser  la  religion^  la  so- ,  BEontnilrall  [monmirájl,  m.  ve  franc.  dep. 
ciété  et  le  tróne,  jež  měla  za  následek  naří-  Marne«  arrond.  Epernay,  při  odbočce  dráhy 
zení  proti  řádu  r.  1828.  Ludvík  Filip  povo* ;  Mézy-Romilly,  nad  ř.  Petit  Morin,  má  2085 
lal  r.  1832  M-a  do  sněmovny  pairů.  Z  hojné  '  ob.  (1891),  krásný  zámek,  kostel  z  XIII.  st., 
řady  spisA  M-ových  uvádí  se  ještě:  De  la  lomy  na  mlýnské  kameny.  Zde  porazil  Na- 
monarchie  franqaise  (Pař.,  1814,  3  sv.,  1815, ,  poleon  Rusy  a  Prusy  11.  a  12.  ún.  1814, 
4  sv.),  chvalořeč  na  stát  feudální;  De  la  crise  j  Montmorenoy  [monmoransl],  m.  v  arr. 
présente  et  celte  qui  se  prépare  (t.,  1829),  Pontoise,  ve  franc.  dep.  Seine-et-Oise,  16/fm 
jímž  se  chtěl  postaviti  smířlivě  mezi  strany,  na  sov.  od  Paříže,  íná  4577  obyv.  (1891).  M. 
a  Mémoires  sur  la  Révolution  fran^aise,  le  1  jest  lokální  drahou,  vedoucí  k  lázeň,  místu 
Consulat,  VEmpire  et  la  Restauration  (Paříž,  Enghien,  spojen  s  drahou  Severní.  Zdravé 
1829,  2  sv.),  jež  značí  už  návrat  k  dřívějším  <  podnebí  a  pěkná  poloha  činí  je  oblíbeným 
aristokratickým  názorům  M-ovým.  '  výletním  místem  Pařížanů.  Má  got.  kostel  ze 

Montlil9on  [monlyson],  hl.  město  arrond.  xVI.  stol.  a  eremitáži,  v  níž  bydlel  Rousseau 
t.  jm.  ve  franc.  dep.  Allier,  na  obou  březích  r.  1756—  57.  Výroba  krajek,  zahradnictví  a 
ř.  Cher,  228  m  n.  m.,  stanice  trati  Bourges-  i  sadařství  (zvi.  třešní).  Na  sev.-záp.  les  M. 
Moulins,  M.-San  Sulpice,  M.-Tours  a  M.-  (2000  ha).  Ze  zámku,  který  byl  za  revoluce 
Auzances,  s  26.019  obyv.,  j.  obec  27.898  ob.  i  rozbořen,  pochází  rod  Montmorency 
(1891);   za  posledních  40  let  počet  obyvatel  -(v.  t.). 

značně  vzrostl.  Zajímavé  jest  staré  město,  BEontmorMioy,  proslulý  starý  rod  franc. 
které  se  vypíná  na  pahorku,  má  úzké  a  kli-  I  Předáci  rodiny  této  mívali  ve  vlasti  titul 
kate  ulice,  domy  z  XV.,  XVI.  a  XVII.  stol.  prvních  baronův.  Bouch  ar  d  I.,  sire  de  M., 
amfitheatrálně  rozložené,  zámek  z  XV.  stol.,  uvádí  se  již  r.  950  mezi  lenními  pány  vé- 
z  téže  doby  i  kostel  Notre  Dáme  se  zajímá-  j  vodství  Franckého.  Z  tohoto  domu,  jenž  slou- 
vými  obrazy  a  kostel  sv.  Petra  z  XI.  stol.  \  čil  se  s  mnoha  rody  král.,  vyšlo  nemálo 
Nové  město  vzniklo  v  sousedství  velké  uhel.  osob  předních  důstojenství  a  řádů.  Za  Ma- 
kotliny  Commentry,  jest  pěkně  zbudováno,  těje  II.  (t  1230),  velikého  vojevůdce  korun- 
má  soudní  dvůr  první  stolice,  obch.  soud,  i  ního,  rozštěpili  se  ve  starší  linii  baronův  de 
2  smírčí  soudy,  živnostenskou  komoru,  roln.  M.  a  mladší  M.-Laval.  Hlavou  této  byl 
komoru,  žalář,  knihovnu,  lyceum,  divadlo,  Guy,  syn  Matthieuův  a  Emmy,  dědičky  LavaU 
nemocnici  a  sirotčinec.  Velký  rozvoj  prů-  ské,  a  větev  její  ve  mnoha  výhoncích  dožila 
myslu;  jsou  zde  huti  a  továrny  na  železné  ,  se  až  našich  dob.  Rod  první  de  M.  r.  1447 
zboží,  na  zrcadla,  stroje,  chemikálie;  pláte-  i  rozpadl  se  na  tři  hlavní  větve:  de  Fosseux, 
nictví,  koželužství,  pily  a  vápenické  pece.  de  Nivclle  a  vévodů  de  M.  Tato  poslední 
Výnosný  obchod  s  továrními  výrobky  jest  větev  datuje  se  od  druhé  Ženy  Jana  II.,  vé- 
podporován  průplavem  Berry.  vodkyně  de  Chantilly,  na  niŽ  přešla  práva 

Montmartre  [mónmártr],  sever,  čásť  Pa-  rodu  starého.  Vymřela  maršálkem  Jindři- 
říze  na  návrší  (129  m  n.  m.),  na  němž  v  době  chem  II.  de  M.,  jenž  na  rozkaz  Ludvíka  XIII. 
římské  vypínal  se  chrám  Martův  (odtud  jm.  byl  sťat  v  Toulouse  r.  1632. 
Mons  MartiSy  později  Mons  Martyrům).  Příz-  Z  rodu  toho  vynikli: 
nivou  polohou  svou  sloužilo  za  hlídku,  od-  1)  de  M.  Matthieu  II.  vyznamenal  se  při 
kudž  lze  široko  daleko  přehlédnouti  okolní  obléhání  Cháteau-Gaillardu  a  přispěl  k  vítéz- 
rovinu  i  řeku.  Na  M-ru  odkryto  mnoho  stop  ,  ství  u  Bouvinesu.  Na  Angličanech  dobyl  kraje 
dřívějších  geolog,  epoch,  což  bylo  Cuvie-  la  Saintonge  a  výpravou  křižáckou  proti  Avi- 
rovi  podnětem  k  utvoření  dvou  nových  *  gnonu  porazil  Raymonda  VIL  Rozlič.  sňatky 
věd:  palaeontologie  a  srovnávací  anatomie,  rodiny  své  vešel  v  příbuznost  se  všemi  té- 
R.  1133  založil  zde  Ludvík  VI.  benediktin-  ,  měř  rody  panovnickými.  Hájil  práv  Blanky 
ské  opatství,  z  něhož  z  části  zachován  chrám  Kastil.,  choti  Ludvíka  VIII.,  a  f  1230. 
sv.  Petra.  R.  1814  útokem  na  M.  přinutili  2)  de  M.  duc  Annc  I.  (*  1493  —  1 1567). 
spojenci  Paříž  ke  kapitulaci.  Při  vzpouře  Oddal  se  vojenství,  r.  1522  stal  se  maršá- 
pařížské  kommuny  r.  1871  obsadili  povstalci  lem.  R.  1524  vybavil  Marseille  z  obležení  a 
návrší  M.  a  opatřili  je  battcriemi.  Basilika  ohrožoval  císařské  na  ústupu.  R.  1524  byl 
»Voeu  nationaU  počata  r.  1875  a  vysvěcena  zajat  v  Pavii,  ale  na  výplatu  propuštěn  a  při- 
r.  1891.  M.  byl  r.  1790  přivtělen  k  Paříži;  ,  činil  se  o  smír  madridský  1526.  Stal  se  správ- 
nyní  tvoří  18.  arrond.  pařížský.  cem  Languedoku  a  jako  velmistr  franc.  ří- 

Hontmédy  [m6nmédyj,  hl.  m.  arrond.  ve  ,  dil  státní  věci.  R.  1535  vyhladovil  v  Pro- 
franc.  dep.  Meusc,  na  ř.  Chiersu,  při  trati  věnci  armádu  Karla  V.  (odtud  název  jeho 
Charleville-Thionville,  nedaleko  hranic  lu-  Fabius  frangais)  a  zasloužil  si  tak  korunního 
cemburských,  má  2417  ob.  (1891),  dělí  se  na  meče  r.  1538.  Pracoval  o  trvalé  dorozumění 
město  Horní,  staršího  původu  a  obehnané  |  mezi  králem  a  císařem,  ale  byv  r.  1541  zba- 
hradbou  s  8  bastiony,  a  Dolní,  moderní,  ven  přízně  uchýlil  se  do  rodiště  svého.  Po 
kde  jsou  kasárny,  nemocnice  a  radnice.  Za- '  smrti  Františka  I.  znovu  zavolán  krutě  ztre- 


588 


Montmorillon  —  Montpellier. 


stal  r.  1548  vzpouru  guyennskou,  r.  1557  od 
Španělů  poražen  v  bitvé  u  Saint-Quentinu  a 
zajat;  r.  1559  zasazoval  se  o  smír  Cáteau- 
Cambrésiský.  Jindřich  II.  povýšil  jeho  rod  na 
vévodství.  Za  Karla  IX.  byl  protivníkem 
Guisů,  ale  narovnal  se  s  nimi  a  s  Frant.  de 
Guisem  a  Saint-Andréem  zarazil  triumvirát  na 
podporu  víry  katolické.  V  bitvé  u  Dreuxu 
r.  1562  pokořil  Condéa,  ale  sám  zajat;  pro- 
puštěn pak  po  sjednání  míru  amboiského. 
ťo  roce  odňal  Angličanům  Havre.  Maje  po- 
biti kalvinisty  v  Saint-Denisu  padl  rukou 
Roberta  Stuarta. 

3)  de  M.  Henri  I.«  hrabě  de  Damville. 
napotom  vévoda  (*  1534  —  f  1614),  válečník 
franc,  zajal  Condéa  v  bitvě  dreuxské  r.  1562, 
stal  se  guvernérem  Languedoku  r.  1563,  pak 
maršálem  r.  1566.  Jsa  v  nenávisti  u  Kateřiny 
Medic.  a  Guisů  stěží  unikl  noci  Bartoloměj- 
ské.  Za  Jindřicha  III.  upadl  v  nemilost  a 
stal  se  náčelníkem  strany  malcontentů  (v. 
t.).  Když  uznal  Jindřicha  IV.,  stal  se  korun, 
vojevůdcem  r.  1595. 

4)  de  M.  Henri  II.,  vévoda,  syn  předešl. 
(*  1595  —  t  1632).  Ludvík  XIII.  jmenoval 
ho  r.  1612  admirálem.  Po  otci  ujal  se  správy 
Languedoku,  kde  stíhal  protestanty.  Vynikl 
při  obléhání  Montaubanu  a  Montpellieru, 
porazil  vévodu  Rohana  a  přičmil  se  o  mír 
Alaiský  r.  1629,  jímž  odňaty  protestantům 
všecky  výsady  politické.  R.  1629  jmenován 
maršálem,  když  se  vyznamenal  v  bitvě  veil- 
lanské  (v  Turinsku).  S  vévodou  Gastonem, 
bratrem  král.,  povstal  proti  dvoru,  když  mu 
odepřena  hodnost  korun,  vojevůdce.  Byl 
však  poražen  Schombergem  a  sťat  v  Tou- 
louse. 

5)  de  M.  Matthieu-Jean-Félicité,  vé- 
voda z  linie  M.-Lavalské  (*  1767  — f  1826). 
Účastnil  se  války  amer.,  kterou  vedly  Spoj. 
Obce  proti  Anglii  r.  1783.  Přijav  zásady  re- 
voluce franc.  zvolen  vyslancem  ústavodár. 
shromáždění  a  byl  z  prvních,  kdo  zasazovali 
se  o  potlačení  práv  feudálních  a  titulů  šlech- 
tických. Za  restaurace  zřejmě  projevil  smý- 
šlení monarchistické.  Byl  z  náčelníků  strany 
kongrejjace,  sdružení  to  duchovních  a  laiků, 
jež  vzniklo  ke  konci  direktoria;  když  chrámy 
byly  zavřeny,  shromažďovali  se  k  výkonům 
duchovním.  Stal  se  pairem,  ministrem  věcí 
zahraň,  a  vyslancem  kongressu  veronského 
r.  1822.  Byl  také  členem  Akademie  franc. 
r.  1825.  _  Kbn. 

Montmorillon  [mohmorijon],  hl.  město 
arrond.  Poitiers,  ve  franc.  depart.  Vienne, 
rad  ř.  Gartempe,  na  Žel.  dráze  Poitiers- 
Limoges,  má  4281  (jako  obec  5268)  obyv. 
(1891),  got.  kostel  z  XI.  stol.  s  lodí  a  prů- 
čelím ze  XIII.  stol.,  krásný  moderní  chrám 
sv.  Martíála,  pohřební  kapli  ze  XII.  stol., 
got.  most,  nyní  rozšířený,  soud  I.  stolice, 
roln.  komoru,  malý  seminář.  Dobývá  se  zde 
vápenec  a  Železo.  Jsou  tu  továrny  na  ma- 
karóny a  biscuity,  tov.  na  papír,  mnoho 
pivovarů,  vysoké  pece,  galvanisace  kovů  a  j. 
Velký  pramen  prýštící  z  jurského  nitra.  Dů- 
ležitý obchod  s  obilím.  —  Za  válek  nábožen- 


ských bylo  město  obsazeno  ligisty  a  r.  1591 
vzal  je  princ  Conti  útokem. 

de  MontoUeu  [montoljó]  Elisabeth 
Jeanne  Paulině  Polier,  provd.  I sa belle 
(*  1751,  t  1832^,  byla  provd.  za  Benjamina  de 
Crousaz  a  pozaěji  za  barona  de  M.  Pod  tímto 
jménem  vydala  přes  sto  románů  a  povídek, 
z  nichž  se  uvádějí:  CaroHne  de  Lichtfidd 
(1786);  Tableaux  def amille  {1S01)\  Le  village 
de  Lobenstein  (1802);  Recueil  de  contes  (1803); 
Emmerich  (1810);  Les  chdteaux  suisses  (1816 
a  další  vyd.);  Ludovico  {isn)y  Olivier  {IS23)\ 
Le  siege  de  Vienne  (1826). 

BEontona,  město  v  Istrii,  v.  Motovun. 

BEontoro,  hl.  město  okresu  v  špan.  prov. 
Cordoba,  na  1.  skalnatém  břehu  Quadalqui- 
viru,  stanice  dráhy  Madrid-Sevilla,  s  12.565 
obyv.  (1887"),  má  krásný  kostel,  nemocnici, 
most  ze  Xvl.  stol.  a  zbytky  maurského  opev- 
nění. Obchod  s  olivovým  olejem  a  pláten- 
nictví. 

BEontov&ni  (z  frc.)  v.  Montcur. 

Montpellier  [monpeljé],  hl.  město  frc 
dep.  Hérault,  na  regulované  a  s  průplavem 
du  Midi  spojené  Hece  Lez,  má  62.717  ob. 
(1896),  jako  obec  73.931  ob.  (r.  1886  mělo 
56.765  ob.).  Jest  stanicí  dráhy  M.-Faugěres 
(69  km),  Nímes-Cette,  M.-Palavas  a  M.-Ra- 
lieux.  Jest  sídlem  biskupa  podřízeného  arci- 
biskupovi avignonskému,  má  seminář,  pro- 
testantskou konsistoř  (4000  protest.),  ústavj* 
učitelské  pro  obojí  pohlaví,  školy  umělecké 
(pro  malbu,  sochařství  i  hudbu),  hospodář- 
skou, obchodní.  Universita,  r.  1289  zalo- 
žená, proslula  ve  středověku  lékařskými  si- 
lami dík  vlivu  špan.  Arabů,  s  nimiž  Langue- 
doc  byl  vždy  v  čilém  spojení  (jména  Arnauld 
de  Villeneuve,  de  Nostradamus,  de  Rondě- 
let,  de  Baubin,  de  CandoUe  náležejí  škole 
v  M-u,  která  od  svého  založení  soupeřila  se 
školou  salernskou);  nyní  má  fakultu  lékař- 
skou, právnickou  a  filosofíckou,  vyšší  učiliště 
pro  farmaceuty  (r.  1896  bylo  1342  posluchačů 
a  97  docentů).  Sbírky  v  Mu  poutají  pozor- 
nost učencův  i  umělců;  v  obrazárně  zvané 
musée  Fabre  je  na  př.  originál  RaíTaclovy  po- 
dobizny Lorenza  Medici.  Knihovny,  museum 
anatomické  a  j.,  botanická  zahrada,  nejstarší 
v  Evropě  r.  1593  založená,  hvězdárna,  učené 
společnosti  pro  védu  lékařskou,  archaeologii, 
[azyky  románské,  četné  dobročinné  ústavy  a  j. 
^est  zde  soud  appellační,  porotní,  obcb., 
smírčí,  komora  rolnická  i  obchodní,  vojenské 
velitelství  16.  sboru  armádního.  Vynikajících 
budov  má  M.  málo;  z  r.  1846  palác  soudní, 
divadlo,  radnici;  z  22  kostelů  vyniká  mo- 
derní kathedrála  a  chrám  sv.  Petra  r.  1364 
vystavěný,  náležel  původně  benediktinskému 
opatství.  Z  promenády  pláce  de  Peyron  zdo- 
bené vodotrysky,  obrovským  uměle  prove- 
deným vodovodem  otvírá  se  volný  rozhled 
na  okolí  od  Cevenn  až  k  moři.  Průmysl 
značný:  továrny  na  chemikálie,  mýdla,  likéry, 
čokoládu,  zboží  koželužské,  vlněné  přikrývky 
a  j.  Obchod  hlavně  s  vínem  víže  se  k  říč- 
nímu přístavu  Juvénale.  —  Dějiny.  V  době 
gallsko-římské  bylo  zde  na  lev.  břehu  Lezy 


i 


Mont  Pelvoux  —  Montreuil. 


589 


město  Sextantis,  R.  737  zničeno  Karlem  Mar- 
tellem,  vzniklo  znovu  na  pravém  břehu  pod 
jménem  M.  V  letech  1162—1258  konáno  zde 
ó  koncilů.  Ke  konci  XII.  st.  náleželo  králům 
aragonsk^m,  potom  pánům  Majorky,  kteří 
zde  založili  universitu  a  prodali  je  r.  1349 
Filipu  VI.,  králi  iranc.  Za  Jindřicha  III.  bylo 
hl.  sídlem  hugenotů  a  kapitulovalo  teprve 
r.  1622,  když  je  obléhal  Ludvík  XIII.  I  po- 
tom zůstalo  M.  stále  hl.  m.  kraje  languedo- 
ckého.  Srv.  Scrre,  Histoire  abrégéc  de  la 
ville  de  M.  (1873);  P.  Cct  a  M.  Quel.  Guide 
de  Tétranger  á  travers  M.  (1888);  Guiraud, 
Recherches  topographiques  sur  M.  au  rooyen- 
ágc  (Paříž,  1895).  _ 

Mont  Pelvoux  [monpelvúj,  horský  mas- 
siv  a  vrchol  (4103  m)  centrál,  massivu  Oisan, 
náležejícího  k  nejvelkolepějším  a  nejdivočej- 
ším skupinám  Alp  s  rozlehlými  ledovci  a 
spoustami  firnu;  přísluší  do  frc.  dep.  Dau- 
phine. 

de  BEontpenfller  [mónpánsjé]:  1)  Louise 
ď  Orleans  de  M.,  vévodkyné  (♦  1627  — 
t  1693).  Slaví  se  jako  hrdinka  Frondy,  že 
r.  1652  v  bitvě  u  brány  sv.  Antonína  zachrá- 
nila Condéa,  davši  vypáliti  z  Bastilly  Ha  voje 
královské.  Mnohou  příležitost  její,  provdati 
se  za  osoby  vladařské,  hlavně  Mazarin  pře- 
kazil. Napsala  Mémoires,  jež  posledně  vydal 
M.  Chéruel  r.  1858  ve  4  sv.  Kbn, 

2)  de  M.  Antoine  Marie  Philippe 
Louis  ďOrléans,  vévoda,  nejmladší  syn 
Ludvíka  Filipa  (♦  1824  —  f  1890).  Vstoupil 
r.  1842  do  vojska  a  účastnil  se  bojů  v  Al- 
žíru. V  říjnu  1846  pojal  za  choť  Marii  Luisu 
Fernandu  (f  1897),  sestru  královny  španěl. 
Isabelly  II.  Po  únorové  revoluci  odebral  se 
z  Francie  do  Anglie,  pak  do  Hollandska  a 
posléz  do  Španěl,  kdež  dostal  titul  infanta 
a  velícího  generála  (1859).  Pro  spiknutí  bylo 
mu  odtud  prchnouti  (1868),  ale  po  revoluci 
zářijové  povolen  mu  návrat.  R.  1870  zabil 
v  souboji  infanta  Jindřicha  Bourbonského  a 
odebral  se  potom  do  Francie.  Nejstarší  dcera 
jeho  infantka  Marie  Isabella  (♦  1848)  pro- 
vdala se  r.  1864  za  hraběte  Pařížského,  třetí 
Mercedes  (t  1878)  t  r.  za  krále  Alfonsa  XII. 
Španělského.  Syn  M-ův  Antoine  Louis 
Philippe  Marie  (*  1866)  pojal  r.  1886  za 
choC  infantku  Eulalii,  sestru  Alfonsa  XII. 

Mont  Perdu  [mdn  perdýj,  velehora  vá- 
pencového pasu  středních  Pyrenejí,  3352  m 
vysoká,  leží  na  straně  španělské  záp.  od 
Maladetty  a  tvoří  s  mramorovým  hřbetem 
Marboré  (3253  m)  a  s  Pie  du  Marboré  sku- 
pinu zvanou  Třes  Sorellas  (tři  sestry). 
Severní  strana  vyniká  skalními,  kotlinovitými 
amňtheatry,  příčnými  to  údolími,  uzavřenými 
úchvatnými  stráněmi  Tříká  se  jim  cirques  neb 
ouUšs)  u  pohorské  vsi  (javarnie  (1444  m  n.  m.), 
která  je  východiskem  stoupání  na  M.  P.  přes 
průlom  Rolandův.  Poprvé  stanul  na  vrcholu 
M.  P.  Ramond  r.  1802. 

Mont-Baohet  v.  Burgundské  víno. 

Montroál  [montríal],  m.  v  kanadské  pro  v. 
Quebeku,  největší  m.  Britské  se  v.  Ameriky, 
na  ostrově  35  km  dl.  a  12  km  šir.,  tvořeném 


řekou  sv.  Vavřince  a  pr.  ramenem  Ottawy, 
v  příhodné  obchodní  poloze,  na  stoku  dvou 
velikých  řek  kanadských  a  uzlu  kanálů  spo- 
jujících město  se  záp.  jezery,  před  prvními 
vodopády.  Rozkládá  se  mezi  řekou  sv.  Va- 
vřince a  návrším  Mont  Royal  (238  m).  Dolní 
čásť  má  ulice  úzké  a  dusné,  obývána  jsouc 
většinou  Francouzi,  vyšší  má  ráz  moderní 
se  širokými  třídami  s  nádhernými  budovami. 
Návrší  je  korunováno  překrásným  parkem. 
Všechny  stavby  větŠi  jsou  z  doby  moderní, 
jako  rozsáhlá  nábřeží,  most  Viktoriin.  Chrámy 
zbudovány  jsou  ze  světlého  vápence,  katof. 
kathedrála  ale  vzoru  paříž.  Notre  Dáme,  druhá 
podle  sv.  Petra  v  Římě,  ryze  gotický  Christ 
Church  (anglikánský  kostel),  radnice,  celnice, 
bursa,  banka  atd.  Podél  řeky  rozkládají  se 
lidnatá  předměstí.  M.  je  sídlem  katol.  bi- 
skupa a  konsulů  četných  států  (rakouský 
konsuláth  katol.  universita  (Lával)  a  protest. 
(Mac  Giíl)  s  1082  posl.  (1896);  2  musea,  ob- 
servatoř, 3  učit.  ústavy  a  j.  M.  má  238.000  ob. 
(1895),  z  nichž  více  než  polovina  jsou  Fran- 
couzi. Ačkoliv  řeka  bývá  po  5  měsíců  za- 
mrzlá, přece  obchod  je  velmi  čilý  a  daleko 
předčí  nad  průmysl.  Dováží  se  hlavně  rýže, 
tabák,  káva,  cukr,  sůl,  železo,  uhlí,  bavlna, 
vyváží  se  pšenice,  ječmen,  dobytek,  ovce, 
maso  nasolené,  dříví  a  j.  R.  1895  vývoz  ob- 
nášel 37,466.105  doll.  a  dovoz  40,318.287  doll. 
Dříví  plaví  se  hlavně  po  Ottawě.  —  Základy 
k  M-u  položil  Jacques  Cartier  r.  1535,  jenž 
usadil  se  u  vesnice  indiánské  Hochelagy; 
původní  město  založ.  r.  1642  slulo  VilTe- 
mar  ie.  R.  1688  způsobili  zde  Irokésové  krva- 
vou řež.  Do  moci  anglické  přešel  z  rukou 
francouzských  r.  1760.  Ve  válce  za  svobodu 
M.  na  čas  obsazen  byl  vojskem  Spoj.  Obcí. 
Když  25.  dub.  1843  v  povstání  proti  vládé 
anglické  vypuknuvším  zbořena  byla  parla- 
mentní budova,  přeneseno  sídlo  vlády  opět 
do  Quebeku. 

BEontroJeau  [montrežó],  m.  ve  franc.  dep. 
Haute-Garonne,  arrond.  St.  Gaudens,  na  vys. 
návrší  475  m  n.  m.,  s  rozkošným  pohledem 
na  pohoří  Pyrenejské,  při  ústi  ř.  Nestu  do 
Garonny,  stanice  dráhy  Toulousc-Bayonne, 
má  2650  Qako  obec  2990)  ob.,  kostel  sv.  Jana 
(XV.  a  XVI.  stol.)  se  zvláštní  zvonicí  v  oktá- 
vovém sestavení,  seminář,  krásný  park,  to- 
várnu na  vyrábění  pleteného  zboží. 

BEontreidl  [móntrojj :  1)  M.-B  e  1 1  a  y,  kan- 
tonální  m.  ve  franc.  cfep.  Maine-et-Loire,  na 
pr.  bř.  ř.  Thouet,  stanice  státní  dráhy,  má 
2104  ob.  (1890),  starobylý  zámek  opravený 
ve  XIV.  a  XV.  stol.,  velmi  rozsáhlý  a  bohatý 
starožitnostmi,  na  břehu  říčky  leží  zříceniny 
proboštství  s  kostelem  z  XI.  stol.,  jsou  zde 
4  školy,  nemocnice,  sirotčinec,  dobročinný 
ústav,  pošta  a  telegraf.  M.  bylo  založ.  hrab. 
z  Anjou,  ale  brzy  stalo  se  sídlem  rodiny 
Bellay,  r.  1148  dlouho  obléháno  Geoffroyem 
Plantagenetem,  v  XIII.  stol.  přišlo  rodině 
de  Melun  a  posléze  rodu  ďHarcourt.  — 
2)  M.  souš  Bois,  kantonální  m.  ve  franc. 
depart.  Seině  na  pahorku  120  m  n.  m.,  má 
23.986  obyv.  (1891),  kostely  ze  XII.,  XIIL  a 


590 


de  Montreuil  —  Mont-Saint-Michel. 


XIV.  stol.,  faru,  16  škol,  četnickou  stanici, 
společnost  zahradnickou,  dobročinný  ústav, 
rozsáhlé  lomy  na  sádrovec,  proslulé  zahrad- 
nictví a  ovocnářství  (meruňky,  jablka  a  .), 
továrny  chemické,  hračkářské,  na  doutníky, 
výrobu  pian,  klobouků  atd.  —  3)  M.  sur 
Mer,  hl.  m.  arrond.  ve  franc.  depart.  Pas- 
de-Calais,  stanice  Severní  dráhy,  15  km  od 
moře,  má  3565  ob.  (1891),  starobylou  tvrz, 
kostel  ze  VII.  stol.,  čásť  to  benediktinského 
opatství  založ,  v  VIL  stol.  biskupem  amien- 
ským  sv.  Saulvem,  budovy  bývalého  opatství 
sv.  Austrcberthy,  v  nichž  je  dnes  kol  loj  a 
škola  pěchoty,  nemocnici,  soudní  palác,  krás- 
nou radnici,  5  škol,  divadlo,  knihovnu,  soud 
T.  instance,  sklady  tabákové,  nemocnici,  si- 
rotčinec, věznici,  pivovary,  provazárny,  ti- 
skárny a  j.  záv.  prům.  M.  leží  na  místě  gallo- 
římské  osady  Bragum,  kde  sv.  Saulvc  založil 
klášter  a  která  r.  1188  povýšena  na  město. 
Ve  XIII.  stol.  bylo  město  přístavem  a  čle- 
nem hansy,  r.  1537  dobyto  Karlem  V.,  r.  1665 
definitivně  připojeno  k  Francii.  TŠr. 

deBEontreidlGerbert  v.  Gerbert  cleM. 

BEontreiix  |m6ntró],  klimatické  léčební 
místo  ve  Švýc.  kantoné  vaudském,  okr.  Ve- 
vey,  na  dráze  Geneva~St.  Maurice,  v  nád- 
herné poloze  při  seVerových.  břehu  jezera 
Gencvského  (odkudž  příjmí  »švýcar.  Nizza*). 
M.  jest  vlastně  souborné  jméno  celého  okresu 
vesnic  dílem  při  jezeře,  dílem  o  něco  dále 
na  úbočích  nebo  v  horách  ležících,  jako 
Clarens,  Vernex,  Crin,  Sales,  Bon- 
port,  Territet,  Collongcs,  Veytaux, 
Chillon,  Charnex,  Sonzier,  Glion  a  j., 
až  po  vrch  Dent  de  Jaman,  jež  politicky 
tvoří  tři  obce  oddělené  potokem  Montreux- 
ským  a  Veytauxským:  Lc  Chátelard,  Les 
Planches  a  Veytaux,  s  10.696  ob.  (1888). 
Středem  M-u  jest  větší  skupina  domů  M.- 
Vernex  těsně  při  jezeře,  s  nádražím  a  pří- 
stavištěm parníkovým,  velkým  novým  lázeň, 
domem  a  o  něco  dále  a  vysoko  ležícím  ko- 
stelem, odkudž  je  skvostná  vyhlídka  na  je- 
zero od  ústí  Rhdnu  až  po  Lausannc  a  pro- 
tější Alpy.  Pro  překrásnou  polohu  a  mírné 
podnebí,  vysokými  horami  chráněné  před 
větry  severními,  tak  že  průměrná  roční  te- 
plota obnáší  10-58<>C  (v  zimě  2-670,  z  jara 
10•34^  v  létě  18•59^  na  podzim  10-60°)  M. 
jest  příjemným  pobytem  na  podzim  a  v  zimě 
jak  pro  rekonvalescenty,  tak  pro  nemocné 
(při  chron.  bronchitidě,  nemocech  plicních 
a  j.)  a  pro  návštěvníky  vůbec,  jichž  v  době 
podzimní  (v  čas  vinobraní,  k  léčení  hrozno- 
vému) a  zimní  sjíždí  se  zde  veliké  množství. 
Podnebí  zpříjemňují  nepatrné  kolísání  tem- 
peratury  denní  (jen  5°),  nepatrná  vlhkost  a 
stále  pékné  počasí.  Po  březích  jczí.rních 
v  délce  5  km  rozkládá  se  mnoho  krásných 
a  úpravných  hotelů,  četné  kostely  různých 
vyznání  i  místnosti  zábavné.  Elektrická  tram- 
way  spojuje  všecka  pobřežní  místa  od  Ve- 
vey  až  po  Villeneuve.  Okolí  M-u  je  stejně 
krásné  jako  zajímavé,  poskytujíc  zevšad 
stkvostné  pohledy  na  jezero.  V  Clarcnsu 
jest    Bosquct    dc   Julie*,    nyní    Chátoau    dcs 


Crétes,  z  popisu  Rousseauova  známý,  na  v. 
pak  zámek  Chil loňský  (v.  t),  pak  zámek 
Chátelard;  z  Territetu  na  Glion  724  m  vede 
ozubená  dráha,  z  Glionu  7*64  km  dlouhá  ozu- 
bená dráha  na  Rochers  de  Naye  (2044  wn). 
Srv.  Steiger,  Der  Kurort  M.  (3.  vyd.  Curich, 
1886);  Nolda,  Klim.  Kurort  und  Bad  M.  (t., 
1892). 

BEontrioluurd  [monrišár],  město  a  pevnost 
ve  franc.  dep.  Loir-c  t-Cher,  arrond.  Blois,  na 
ř.  Cher,  stanice  dráhy  Tours-Vierzon,  má 
3180  (jako  obec  3260)  obyv.,  pěknou  zříce- 
ninu zámku,  kostel  z  Xllí.  stol.  Na  před- 
městí de  Nanteuil  jest  památný  chrám 
P.  Marie  z  XII.  stol.,  stavený  ve  slohu  planta- 
gcnctském.  Obchod  s  vínem, 

BEontrose  [móntróz),  přístavní  m.  v  skot. 
hrabství  forfarskcm,  na  úzkém,  písečném 
pruhu  země  v  malém  zálivu  Sev.  moře,  do 
něhož  ústí  South-Esk.  Jest  důležitým  uzlem 
drah  a  má  13.079  obyv.  ^1891),  ale  r.  1881 
mělo  skoro  o  2000  ob.  více.  Má  lat.  školu, 
museum,  radnici,  knihovnu,  nemocnici  a  blá- 
zinec; přístav,  lanové  dráhy,  prádelny  na  len, 
veliká  bělidla,  parní  tkalcovny,  loděnice,  pi- 
vovary, pilu  a  továrnu  na  mýdlo.  Bohatý  lov 
ryb,  zejména  lososů.  Jsou  tu  pomníky  Ro- 
berta Peela  a  Jos.  Huma. 

BEontrose  [móntróz]  James  Graham, 
markýz  angl.  (*  1612  —  t  1650).  Za  války 
třicetileté  bojoval  v  Německu  ve  vojště  pro- 
testantském a  nabídl  své  služby  Karlu  1. 
Anglickému ;  když  však  byl  odmítnut,  přidal 
se  ke  straně  covenantrů.  Později  smířil  se 
s  králem  a  stal  se  r.  1644  generálem  králov- 
ským ve  Skotsku  a  markýzem.  S  počátku 
boioval  tu  se  zdarem  proti  Argyllovi,  dobyl 
Ecíinburku  a  Glasgowa,  ale  utrpěl  v  září  1645 
rozhodnou  porážku  u  Philiphaugh  a  odejel 
do  Francie.  R.  1649  nabídl  služby  Karlovi  II. 
a  vtrhl  do  Skotska,  ale  poražen  a  vydán 
gener.  Leslieovi,  načež  odveden  do  Édin- 
burku  a  popraven  tu  21.  kv.  1650.  Srv.  Na- 
pier,  Life  and  times  of  M.  (2.  vyd.  Londýn, 
1856,  2  sv.);  M.  Morris,  M.  (t.,  1892);  Wishart, 
Memoirs  of  James,  Marquis  of  M.  (t.,  1893). 

BEo&troiig:e  [monrúž],  předměstí  pařížské 
jižně  od  pařiž.  opevnění,  ve  frc.  dep.  Seinc, 
arrond.  a  kanton  Sceaux,  drahou  spojeno 
s  Paříží,  má  13.945  (jako  obec  14.317)  obyv. 
(1896).  Továrny  na  tužky,  chemikálie,  cikorii, 
kamenné  lomy. 

BEont-Salnt-Amand  v^  Gent^ 

BEont-Salnt-Jean  |monsenžanJ,  vesnice 
v  belfjlcké  prov.  Brabantě  v  arrond.  Nivelles, 
dle  níž  označují  Francouzi  bitvu  u  Waterloo 
(v.  t.).  Na  blízku  jest  umělý  vršek  vysoký 
60  m  s  kovovým  lvem  ulitým  z  ukořisté- 
ných  děl,  zřízený  v  pamět  bitvy. 

BEont-Salnt-BElohel  [monsenmišél],  mí- 
sto ve  frc.  dep.  Manchc,  na  osamělé  skále 
v  zátoce  M.  průlivu  La  Manche,  spojené  od 
r.  1880  s  pevninou  hrází  dl.  1500  m,  2V'i  km 
od  náspů  pobřežních,  má  199  ob.,  velkolepý 
chrám  klášterní,  ženský  a  mužský  klášter 
sv.  Michala,  vcř.  školu,  poštu  a  telegraf. 
R.  70Q  bylo  zde  založ,  bc^nediktinské  opat- 


Montsalvage  —  Monumentální.  591 

ství,  jehož  mohutné  stavby  ohrazené  zómi  >  proslulou  tvrzí,  která  zabraňuje  vjezd  po 
dosud  z  největší  části  se  zachovaly.  Ve  věži  Seiné  do  Paříže  od  z.  a  zdvihá  se  161  m 
sv.  Gabriela  jest  zřízen  maják  vys.  12Vs  fn. '  n.  m.  a  136  m  nad  hladinou  řeky.  Na  v.  sni- 

Montflalvag0  [mónsalvážl  v.  Graal.         zuje  se   M.  V.  příkře  k  Seině  proti  lesíku 

Montserrat  (Monserrat):  I)  M  ,  pohoří  boulogneskému,  na  j.  připojuje  se  k  planině 
ve  ápan.  pro  v.  barcelonské,  dostupující  výše  buzen  valské,  nad  níž  pne  se  do  výše  60  m, 
1237  m,  divoce  rozeklané,  na  vých.  pak  do  '  kdežto  na  s.  a  z.  svažuje  se  zcela  povlovné, 
údolí  Llobrťgatu  strmé  spadající.  S  geolo- 1  PAvodně  rozkládal  se  zde  klášter  zrušený 
gického  stanoviska  je  svým  složením  a  útva-  '  r.  1791,  r.  1841  postavena  tu  tvrz,  která 
rtm  velmi  zajímavé.  Proslulo  benediktinským  r.  1870—71  při  obléhání  Paříže  německým 
opatstvim,  založ.  r.  880,  v  němž*  se  zdržoval  vojskem  hrála  dQležitou  roli.  Odtud  rozstří- 
I^nác  z  Loyoly.  Náleží  k  nejnavštěvovaněj-  leli  Francouzi  St  Cloud  a  Sévres,  aby  od- 
Šim  poutnickým  místům  Španělska  pro  zá-  ňali  Němcům  přístřeší,  21.  říj.  1870  a  19.  led. 
zračný  obraz  P.  Marie.  Klášter  mnoho  utrpěl  1871  podnikli  pak  odtud  zoufalé,  ale  marné 
v  r.  1814  od  Francouzů  a  později  v  bouřích  výpady,  načež  tvrz  obsadily  sbory  německé, 
karlistických,  nyní  však  jest  opuštěn.  Po  ce-  '  de  BEontyon  [montion]  Antoinejean  B. 
léro  pohoří  roztroušeny  jsou  poustevny  a  Robert  Auget,  baron, nár.hosp. a fílanthrop 
kaple.  Pro  překrásnou  vyhlídku  je  hojně  franc.  (*  1733  v  Paříži  —  f  1820  t.).  R.  1792 
navštěvováno  turisty,  pro  něž  zřízena  ozu-  vystěhoval  se  do  Švýcar,  potom  do  Anglie, 
bená  dráha  z  Monistrolu.  '  kdež  se  stal  členem  král.  společnosti,  a  vrátil 

2)  M.,  angl.  ostrov  náležející  k  Malým  An-  se  do  Francie  až  r.  1815.  Jméno  M-ovo  pro- 
tillám,  16^  43'  s.  š.  a  62^  13'  z.  d.,  má  16  km  slulo  hlavně  nadacemi,  na  něž  věnoval  znač- 
délky,  10  km  šířky  a  zaujímá  83  km*.  Žije  tu  nou  čásť  svého  jmění  ve  prospěch  franc.  l?i- 
12.072  ob.  (1892).  Prostoupen  jest  vysočinou  \  stitutu.  Jsou  to  zejména  nadace  k  odměně 
(9O0  m),  jejíž  nejvyšší  bod  jest  kouřící  do-  literárního  díla  »nejuŽitečnčjšího  časnému 
sud  homole  Soufriére  915  m  vysoká.  M.  jest  dobru  lidstva*,  dále  k  odměně  vynálezů, 
původu  sopečného,  utvořen  z  trachytu,  ve  kterými  by  mechanické  práce  staly  se  méně 
vých.  části  jest  vápenec.  Na  mnoha  místech  zhoubnými  dělníkům,  jiné  pro  ty,  kdož  zjed- 
prýští  teplé  prameny.  Podnebí  zdravo  a  při- :  noduší  postup  některých  mechanických  uměn, 
jemné;  stř.  roční  teplota  26*6^  Větry  vanou  a  hlavně  na  odměnu  »ctnostného  činu  chu- 
hlavné  od  východu.  Ostrov  jest  hojně  za- ,  dého  Francouze*  (prix  de  vertu).  O  cenách 
lesněn  a  úrodný.  Pěstuje  se  tu  třtina  cu-  '  těchto  rozhoduje  franc.  Akademie.  M.  uve- 
krová  a  citrony.  R.  1892  obnášel  vývoz  cu- 1  řejnil  také  řadu  úvah  politických  a  národo- 
kru,  melasy  a  citrónové  šťávy  31.61*4,  dovoz  '  hospodářských,  tak  Recherches  et  considéra- 
26.774  lib.  št.  Příjmy  kolonie  téhož  r.  7609,  tions  sur  la  population  de  la  Fiance  (1776) 
výdaje  7832,  veřejný  dluh  8300  lib.  št.    Prů-  i  a  mn.  j. 

mysl  podporují  četné  silnice.  Obchod  vede!  BEoniil,  zool.,  v.  Bažantovití. 
se  hlavně  se  Spoj.  Obcemi  sev.-amer.  V  čele  BEonoment  (lat.),  pomník, 
kolonie  stojí  guvernér,  podřízený  vládě  ostr.  BEonomenta  Qermanlae  hifltorioa, 
Leewardských.  Na  jihozáp.  straně  ostrova  ;  sbírka  pramenů  k  středověkým  dějinám  ně- 
jest  hl.  město  Plymouth  s  1400  ob.  M.  byl  meckým,  vychází  od  r.  1819,  kdy  se  vydání 
objeven  10.  list.  1493  Columbem  a  r.  1632 ,  ujal  Spolek  pro  starší  dějepis  německý.  Vy- 
Angličany  opanován.  R.  1664—68  a  r.  1782  cházela  za  podpory  Němec,  spolku,  od  r.  1853 
až  1784  byl  v  držení  Francouzů.  dostávajíc  stálou  podporu.   Redaktorem  byl 

Mont  flor  Kaxohieime  [m6n  syr  mar-  do  r.  1874  G.  H.  Perlz,  vydavatelem  Hah- 
šjén],  m'ěsto  v  belg.  provincii  henegavské, ,  novo  knihkupectví  v  Hannoveru.  Odtud  pře- 
s  7095  ob.  (1897),  s  kamenouh.  doly  a  žele-  jala  vydávání  pruská  akademie  věd,  vedeni 
zárnami.  pak  G.  Waitz   (do   roku  1886)   a   po  něm 

Montt  Jorje,  praesident  chilský  (*  1847  £.  Důmmler.  Hmotně  podporována  jsou 
v  Santiagu),  v.  Chile  lS9a.  M.  z  fínancí  říšských  30.000  marky  a  od  Ra- 

MontSra  (z  franc.  monture^  což  znamená  !  kouska.  Nyní  mají  M.  tyto  oddíly:  Scriptores, 
zvíře  jezdecké),  prostonár.  mundúr  nebo  '  k  nimž  se  přidružili  »Chronisté  němečtí*, 
mu ndura,  soubor  všech  části  hrubého  kom-  Leges,  Diplomata,  Autores  antiquissimi,  Epi- 
missního  oděvu  vojenského  mužstva  na  roz-  stolae  a  Autiquitates;  k  tomu  vyd.  do  r.  1874 
díl  od  jemnějšího  oděvu  důstojnického,  který  12  sv.  ».^rchivu*  a  od  r.  1876  20  sv.  >Neues 
sluje  uniforma.  FM.       Archiv*;    obojí    obsahuje   předběžné   práce. 

Montarfl-Dépót  slově  ve  vojště  rak.-uh.  ,  Pro  příště  a  při  novotiscích  zamění  se  dosa- 
veledílna  a  veleskladiště  všeho  druhu  oděvů  vadní  foliový  formát  v  kvartový. 
pro  vojenské  mužstvo,  pod  správou  štáb-  BEonomentádni  (z  lat  monumentům^  po- 
niho  důstojníka.  Jest  těch  dépótů  čtvero:  mník),  pomníkový,  pak  velikolcpý.  Stavby 
v  Brně,  v  Budapešti,  ve  Štýr.  Hradci  m.  jsou  určeny  z  pravidla  účelům  veřejným 
a  v  Kaiser-Ebersdorfu  u  Vidně.    FM,     |  a  vyznačují  se  trvanlivosti.  Velkolepé  malby 

Mont  Valérien  [m6nvalérjen],  návrší  nástěnné  v  nich  neb  na  nich  nazývají  se  též 
v  okolí  Paříže  na  hranici  depart.  Seině  a  m-mi.  Ztráceji-li  ráz  vážný,  přecházejíce 
Seine-et-Oise,  4— 5  fcm  na  z.  od  pevnostního  v  hravě  lehké,  nazývají  se  dekorativními, 
okruhu  pařížského,  jest  homolovité,  pravi-  i  V  jiném  smyslu  jest  m.  každá  malba  ná- 
dělné  zvýšení  levého  břehu  Seiny,  opatřené   stěnná  (oproti  malbám  na  podstavci).  M.  ná- 


592 


Monumentům  Ancyranum  —  Moore. 


pisy  provádějí  se  obyčejně  v  kameni  a 
v  kovu. 

BEonamentum  Anosrranam  v.  Ancy- 
ranum monumentům. 

BEonvolflln  [monvoazénj  Raymond  Au- 
guste Quinsac,  histor.  malíř  řranc.  (*  1794, 
1 1870),  žák  Guérinův,  žil  nějakou  dobu  v  Ří- 
mě, r.  1842  odebral  se  do  Valparaisa,  veza 
s  sebou  Seděni  dne  p.  thermidoru  a  18  jiných 
obrazů.  Vrátiv  se  r.  1853  do  Paříže  vystavil 
obrazy :  Kristus  uzdravuje  posedlého  (museum 
v  Bordeaux);  Johanna  Kastilská  u  smrt,  lo^e 
svého  manžela  (1834) ;  Sixtus  V,  odhaduje  berle 
(palác  Luxembourg  v  Paříži);  Filip  Orléan- 
ský  \mocnuje  se  král.  paláce  r.  i66S\  Bitva 
u  Denainu  a  j.  Jeho  manželka  Domenica 
malovala  zdařilé  miniatury. 

BEonyáflza  [moňása],  Menyháza,  ves 
v  uherské  stolici  aradské,  okr.  Boros-Sebes ; 
644  ob.,  z  nichž  je  482  rumun.  (1890),  katol. 
kostel  a  lázně  s  indifferentním  teplým  vří- 
dlem. 

Monza  [monca],  m.  v  ital.  pro  v.  milánské, 
na  ř.  Lambru,  11  km  sev.  od  Milána,  stanice 
tratí  Milán-Lecco  a  Milán-Chiasso,  má  17.077 
(jako  obec  28.012)  ob.  (1881).  V  ant.  době 
slula  Mogantia,  v  době  langobardské  byla 
sídlem  královským.  R.  595  položila  tu  lang. 
královna  Theodelinda  základy  ke  kathedrále 
sv.  Jana,  jež  později  několikrát  opravena 
jmenovitě  v  XIV.  stol.  V  ní  uložena  vedle 
mnohých  cenných  pokladů  železná  koruna 
lombardská  (v.  Koruna);  vedle  kathedrály 
má  M.  několik  jiných  kostelů,  radnici  v  ranní 
gotice  z  XIII.  st.,  lyceum,  gymnasium,  techn. 
školu,  arcibisk.  seminář  a  j.  Čilý  průmysl, 
jmenovitě  hotovení  klobouků,  soukenictví; 
prádelny  na  hedvábí  a  bavlnu  atd.  Na  záp. 
rozkládá  se  Villa  reále  (král.  zámek)  r.  1777 
arcivévodou  Ferdinandem  zbudovaný,  s  roz- 
sáhlým parkem.  Tu  dokonal  29.  cce  1900 
ital.  král  Humbert,  byv  smrtelně  střelen  an- 
archistou Brescim,  když  opouštěl  slavnost 
gymnastů. 

Konzon,  město  v  špan.  pro  v.  Huesca,  na 
1.  břehu  ř.  Cinca,  stanice  dráhy  Zaragoza- 
Barcelona,  má  3854  ob.  (1887),  starý  hrad, 
zbytky  staré  tvrze  a  215  m  dlouhý  spouštěcí 
most.  Zelinářství  a  obchod  s  dřívím. 

BEoniik  v.  Montejus. 

BEoon,  Moen  n.  Mohn,  rus.  ostrov  v  moři 
Baltickém,  při  vstupu  do  Rížské  zátoky,  mezi 
ostrovem  Ezelem  a  pevninou,  má  na  207  km^ 
500  ob.,  nejvíce  Estonců,  kteří  se  živí  rybo- 
lovem a  rolnictvím. 

Moor:  1)  M.,  také  Mor,  Moro,  Anto- 
ni s,  nízoz.  malíř  podobizen  (*  1512  nebo 
1521  v  Utrechtě  —  f  mezi  léty  1576  a  1578 
v  Antverpách).  Učil  se  u  Jana  van  Scorela 
v  Utrechtě,  r.  1547  stal  se  členem  mal.  cechu 
v  Antverpách  a  kol  r.  1550  žil  v  Římě,  kde 
vzdělával  se  zvláště  pod  vlivem  Tizianovým. 
Po  té  zdržoval  se  v  Madridě  jako  dvoř.  malíř 
Filipa  II.,  pak  v  Lisabone  a  v  Londýně,  na- 
čež vrátil  se  r.  1559  do  Utrechtu  a  r.  1568 
usídlil  se  v  Antverpách.  Maloval  výhradně 
podobizny  znamenitých  vrstevníků,  jež  vy- 


nikají provedením,  koloritem  a  charakteri- 
stikou. Četné  obrazy  jeho  jsou  v  museu 
Pradu  v  Madridě,  pak  v  cis.  galerii  ve  Vídni 
{Kardinál  Granvella,  M-ův  ochránce  a  pod- 
porovatel, Markéta  \  Parmy)^  jiné  v  museu 
brusselském,  v  Drážďanech,  Petrohradu  a 
Louvrů.  V  Uffiziích  ve  Florencii  je  vlastni 
jeho  podobizna. 

2)  M.  Carel  starší,  malíř  a  ryjec  nízoz. 
(♦  1656  v  Leydě  —  f  1738  ve  Warmondé). 
Byl  žákem  Gerarda  Dova,  později  Frant. 
Mierise  a  A.  van  den  Tempel.  Maloval  pěkné 
obrazy  historické,  jako  Odsouient  synu  Bvu^ 
tových  (v  radnici  leydské),  ale  většího,  ač 
ne  uměni  svému  poměrného  úspěchu  do- 
cházel svými  podobiznami,  z  nichž  uvádíme 
podobiznu  prince  Eugenia  a  Marlborougha, 
pak  podobiznu  vlastní^  za  niž  se  mu  dostalo 
zlaté  medaille,  od  vév.  Toskánského.  Mnoho 
hluku  způsobilo  jeho  vyobrazení  haagského 
magistrátu  provedené  v  položiv,  velikosti. 
Také  prováděl  dekorační  práce  al  fresco  a 
mnohé  podobizny  také  radiroval.  V  tom  ná- 
sledoval jej  jeho  syn  a  žák  Carel  dc  M. 
mladší  (*  ok.  1760). 

BEÓor,  město  uherské,  v.  Mór. 

Moore  [múr]:  1)  M.  John,  spisovatel  angl. 
(♦  1729  —  1 1802),  byl  znamenitým  lékařem, 
velmi  oblíbeným  ve  vysoké  společnosti  an- 
glické; cestoval  mnoho  a  znal  se  s  před- 
ními lidmi  své  doby.  Jemné  pozorování  a 
veliká  znalost  života  obráží  se  v  jeho  pra- 
cích, z  nichž  uvádíme:  A  view  of  society  and 
manners  in  France^  Swit^erland  and  Germany 
(1779,  3  sv.);  A  view  of  soc.  and  manners  in 
Italy  (1781.  3  sv.);  Medical  sketches  (1786); 
román  Zeluco  (1786,  2  sv.);  Ajoumal  duríng 
a  residence  in  France  from  the  beginning  of 
august  to  the  middle  of  december  I7g2  (1793 
až  1794,  2  sv.);  román  Edward  (1876);  Sket- 
ches of  hfe,  character  and  manners  in  various 
countrieSf  including  the  memoirs  of  a  French 
Lady  of  quality  (1800,  3  sv.).  Srv.  Rob.  An- 
derson, Life  of  J.  M.  (Edinb.,  1820). 

2)  M.  John,  generál  angl.  (*  1761  —  f  1809). 
R.  1776  vstoupil  do  služeb  vojenských  a 
rychle  postupoval.  Sloužil  v  Americe,  účast- 
nil se  vojenských  výprav  na  Gibraltar  a 
Korsiku,  r.  1796  jako  generál  bojoval  v  Záp. 
Indii  a  stal  se  guvernérem  na  Santa  Lucia, 
ale  onemocněv  žlutou  zimnici  musil  se  vrá- 
titi r.  1797  do  vlasti.  Uzdraviv  se  bojoval 
r.  1798  s  Abcrcrombym  proti  povstalcům 
irském,  potom  účastnil  se  výpravv  do  Níso- 
zemi  a  r.  1800  do  Egypta,  kde  byl  těžce  ra- 
něn. R.  1805  jmenován  general-lieutenantem 
a  byl  poslán  r.  1806  do  Sicílie,  r.  1808  do 
Švédska  pomáhat  Gustavu  Adolfovi  proti 
koalici  Francie,  Ruska  a  Dánska.  Ale  když 
Gustav  Adolf  nechtěl  poslouchati  žádných 
rad,  M.  byl  nucen  ze  Švédska  odejíti  a  ode- 
bral se  do  Portugalska  (1808),  kde  převzal  ve- 
lení angl.  vojsk  po  konvenci  cinterské.  Chtěl 
soustřediti  svoje  vojsko  v  Coruflě  a  vrhnouti 
se  na  Portugalsko,  když  Napoleon  dobyl  Ma- 
dridu a  táhl  proti  němu.  M.  s  velikými  itrá- 
tami  v  tuhé  zimě  ustupoval  a  v  Corufíě  střetl 


Moos  —  Moosburg.  593 

se  s  franc.  gen.  Soultem,  při  kteréž  srážce  i  do  Itálie  s  lordem  Johnem  Russellem ;  v  Itálii 


vojsko  jeho  sice  zvítězilo,  ale  on  sám  padl. 
Byl  pochován  ve  tvrzi  Coruňské,  která  se 
vzdala  Francouz&m  za  několik  dní  po  od- 


setkal  se  s  Byronem,  s  nímž  byl  již  dříve 
důvěrně  znám  a  který  mu  daroval  pověstné 
své  »Paměti«;  když  Byron  zemřel  (1824),  mél 


chodu  Angličanů,  kteří  couvali  k  lodím.  Srv.  je  M.  uveřejniti,  avšak,  rozmysliv  se,  spálil 
J.  C.  Moore,  Life  of  sir  John  M.  (Londýn,  je,  zač  bylo  mu  snášeti  mnoho  výčitek.  Po- 
1835)  a  téhož  Narrative  of  the  campaign  of  slední  práce  M-ovy  jsou:  irský  román  The 
thc  british  army  in  Spain  (t,  1809).  |  Memoirs  of  Captain  Rock  (1824);  antický  ro- 

3)  M.Th  o  mas,  slavný  básník  angl.(* 28.  kv.  mán  v  listech,  plný  nesprávností,  The  Epi- 
1779  v  Dublině  —  f  26.  ún.  1852  v  Sloperton  curean  (1827),  a  výborné  životopisy  Sherida- 
Cottage),  byl  synem  kupce  a  vinárníka,  ne  I  nův  (1825)  a  zvláště  Byronův:  Memoirs  of  the 
právě  bohatého,  ale  přes  to  znamenitě  vy- 1  life  of  Lord  Byron  (Londýn,  1830).  Pozdéji 
chován;  vystudovav  universitu  dublinskou  napsal  ještě  několik  prací  odnášejících  se 
šel  do  Londýna,  aby  hájil  jako  advokát  (1799)  -k  historii  a  politice  Irska.  Na  konci  života 
Před  tím  již  r.  1793  psal  verše  do  irské  revue  otupěl  ztrativ  pět  dětí,  jež  nad  míru  miloval. 
»AntoIogia  Hibemica*  {Lines  to  Lelia,  Á  pa-  V  dějinách  poesie  anglické  má  měkký,  pružný 
storal  ballad),  V  Londýně  r.  1800  uveřejnil  a  melodický  talent  M-ův  zabezpečeno  vyni- 
překlad  z  Anakreonta,  skvělý,  ale  příliš  volný, '  kající  místo.  Díla  jeho  byla  sebrána  v  Lon- 
r.  1801  pak  první  své  sebrané  verše  pod  na-  dýně  r.  1840  a  n.  v  10  sv.,  nové  vyd.  r.  1861. 
zvem :  Poetical  works  of  the  latě  Thomas  Little. '  Lord  John  Russell  vydal  Memoirs^  Journal 
Zatím  stal  se  hledaným  společníkem  ve  vyš-  and  correspondence  of  Thomas  M.  (1852 — 56, 
ších  kruzích  jako  příjemný  zpěvák  a  ducha- '  8  sv.);  doplňkem  k  nim  jsou:  Pi'ose  and 
plný,  jemný  společník.  R.  1803  obdržel  úřad  verse  by  Thomas  M ,  with  suppressed  passagts 
při  správě  Bermud,  ale  poněvadž  se  mu  pro-  from  the  memoirs  of  Lord  Byron  (vyd.  Shep- 
tivilo  zaměstnání  úřednické,  dal  se  zastupo-  herd,  Lond.,  1878).  Srv.  Symington,  Thomas 
váti  a  musil  pak  zaplatiti  podvody  tohoto  |  M.  (Londýn,  1880)  a  Vallat,  Thomas  M.,  sa 
svého  zástupce.  Vrátiv  se  do  Londýna  vě-  vie  et  ses  oeuvres  (Paříž,  1886).  Do  češtiny 
noval  se  výlučně  poesii  a  životu  společen-  přel.  »Lalla  Rookh«  Krsek  (»Sborník  světové 
skému;  r.  1806  vydal  Odes  and  Epistles,  jež  <  poesie«,  1894—98),  »Irské  melodie*  D5rfl 
příkře  posoudil  Jeffrey,  což  vedlo  k  pole-  \  (t.,  1899),  ukázku  lyriky  má  Vrchlický  v  »Mo- 
mice  a  na  konec  k  nekrvavému  duellu  mezi  ,  derních  básnících  angl.«.  Šld. 

básníkem  a  kritikem.  R.  1807  vyšly  jeho  Msh  \  4)  M.  Thomas,  botanik  angl.  (*  1821  — 
Melodies,  v  nichž  se  konečně  našel  a  udeřil  f  1887),  byl  ředitelem  botanické  zahrady 
na  vlastní  plodnou  žílu  svého  talentu.  Bás-  v  Chelsea,  psal  o  kapradinách  a  orchideích: 
nik  je  tu  na  rodné  půdě  a  poetisuje  krásu,  The  ferm  of  Great  Britain  and  Ireland  {IS55); 
něhu,  stesk  i  heroismus  Zeleného  ostrova  Index  filicum  (1857—62,  20  dílů);  íllustrations 
v  malých  umělecky  ciselovaných  číslech,  ně-  |  of  orchidaceous  píants  (1857)  a  j. 
kdy  až  příliš  měkkých  a  melancholicky  mo- '  5)  M.  Henry,  námořní  malíř  angl.  (♦  1831 
notonních.  Uvedeny  v  hudbu  Johnem  Steven- '  v  Yorku  -  f  1^95  v  Londýně),  žák  svého 
sonem  měly  >Irské  melodiec  velký  úspěch  i  ve  I  otce  Williama  a  pak  král.  akademie  v  Lon- 
společnosti.  Jiná  struna,  která  dřímala  podi-     -  -   -     -  •      -•  -  -        *  .    -   ^      ^-* 

vuhodným  způsobem  v  této  měkké  melancho- 
lické duši,  krutá  satira  a  ironie,  zazněla  v  lam- 
poonech  (hanopisech),  jimiž  mrskal  m.  j.  prince 
regenta,  jenž  zapřel  liberální  idee  svého  mládí, 


dýně.  Od  něho  jsou:  Poštovní  lod  Í1885); 
Spuštěni  ochranného  Člunu  do  moře  (1876); 
Vyjasněni  po  dešti]  U  skalisek  >Needles*\ 
Slunce  a  liják;  Před  východem  slunce  u  Scar- 
,    boroughu  (1886)  a  mn.  j.  FM. 

a  kancléře  Casťlereagha,  utiskovatele  Irů.  Se-  !     BEoOfl  Salomon,  lékař  něm.  (*  1831  v  Ran 


brány  ve  svazek  pod  názvem  77/ď  twopenny 
Post  Bag  ri813^  četly  se  v  ohromném  počtu. 
Před  tím  (1811)  oženil  se  M.  s  mladou  here- 


deggu  v  Badensku  —  f  1895  v  Hcidelberku), 
studoval  v  Heidelberku,  v  Praze  a  ve  Vídni, 
r.  1859  se  v  Heidelberku  habilitoval  a  r.  1866 


čkou  Bessií  Dyleovou,  která  mu  byla  známe-  :  se  tu  stal  profess.  ušního  lékařství.  Náleži 
nitou  chotí  a  s  níž  žil  na  venkově.  R.  1817  vy-  k  předním  otiatrům  německým  a  napsal  ze- 
šla  jeho  orientální  báseň /^//a /?oofc/i,  ceněná   jména:    Klinik  der  Ohrenkrankheiten  (Vídeň, 


nejvýš  z  díla  M-ova;  báseň  je  opravdu  kou- 
zelně měkké  a  snivé  obraznosti  a,  třeba  její 
Orient  byl  jen  knižní  a  literární,  poutá  přece 
svým  skvělým  koloritem  a  vůbec  popisnou  a 


1866);  Anatomie  itnA  Physiologie  der  Eusta- 
chischen  Róhre  (Wiesbaděn,  1874);  Meningitis 
cerebrospinalis  epidemica  (Heidelb,,  1881); 
Histolog,  und  bakterielle  Untersuchungen  uber 


dekorační  stránkou,  která  stojí  daleko  výš  než  Xíittelohrerkrankungen  bei  den  verschiedenen 
psychologická;  city  jsou  tu  umělé,  operní,  Formen  der  Diphthcrie  (Wiesb.,  1890)  a  j. 
jak  řekl  Taine.  Následovaly:  National  airs  BEoOflburg.  město  v  bavor.  vlád.  obvodu 
(1815);  5tfcr^ťf50Jiírs  (1816);  zábavná  a  ducha-  hornobavorském,  okr.  frisinském;  žel.  sta- 
plná  satira  The  Fudgefamily  in  Paris  {IU1)\  nice  Bavorských  stát.  drah  Mnichov-Rezno- 
The  Fudges  in  England]  Fables  for  the  Haly  Oberkotzau,  3059  obyv.  (1895),  obvod,  soud 
Alliance  (1823)  a  biblická  báseň  The  loves  of  I.  stolice,  tři  románské  kostely  (jeden  kol  c- 
the  Angels  (1823),  kteréž  všecky  neobjevují  giátní),  starý  zámek,  pš.,  telegraf,  lázeňský 
žádných  nových  tónů  jeho  talentu  a  nepře- :  ústav,  několik  pivovarů,  sladovna,  par.  mlýny, 
konávají  díla  předchozí.  Mezitím  vykonal  M. '  pila,  vodovod,  četně  navštěvované  obilní  a 
několik  cest,  tak  r.  1817  do  Paříže  a  r.  1820   koňské  trhy. 

Ottftv  Slovník  Naučný,  •▼.XVII.  19  a  igot.  38 


594  Moosburk  —  Mora. 

Moosbnrk:  1)  M.  (Blatnograd)^  ves  v  ko-  <  vědeckých,  zvolen  za  dopisujícího  člena  aka- 

rutanském  hejtmanství  a  okrese  celoveckém;  demie  franc.  a  r.  1851  povolán  do  Paříže  za 

má  jako  obec.  polit.  2213  ob.  (1890),  z  nichž  professora  přírodopisu  na  fakultě  lékařské. 

je  99  slovenských,  far.  kostel,  poštu.    Býv.  R.  1857  stal  se  členem  akademie  lékařské. 

hrad  byl  v  IX.  stol.  nějaký  čas  sídlem  a  ma-  V  další  době  činnosti  své  přírodovědecké 

jetkem  králů  německých.  zabýval  se  hlavně  soustavným  studiem  pija- 

2)  M.,  Mosburk,  kdysi  pevný  hrad  a  mě-  vek,  kterážto  práce  učinila  jej   zvláště   zrá- 

sto  při  vtoku  ř.  Sály  do  Blatenského  jezera  mým  mezi  odborníky,  dále  studiem  měkkýšů 

v  Uhrách.    Hrad  vystavěl  (840)  kníže  Pri-  francouzských,  a  vydal  též  některé  učebnice 

bina  ív.  t.)  a  učinil  jej  hlavním  sídlem  Bia-  a  populární  práce  přírodopisné.  Vedle  četné 

tenskéno  knížectví  pro  sebe  a  své  nástupce.  |  řady  pojednání   ve   spisech   akad.   franc.   a 

Kdy  hrad  zbořen,  neznámo.   Jan  Kollár  ob-  v  různých  sbornících  franc.  jsou  hlavnější 

jevil  zde  nepatrné  zbytky  býv.  hradu.  Dudík  jeho  spisy:  Chenopodearum  monographica  enu- 

neprávem  pokládal  M.  za  dávný  Velehrad;  meratio  (Pař.,  1840);   Eléments  de  tératologie 

omyl  tento  vyvrátil  opět  V.  Brandl.  —  Siv.  végétale  (t.,   1841);   Monographie  de   la  fa- 

Blatenské  knížectví.  milU   des   Hirudinées  (t,   1846,  2.    vyd.,  14 


Mooshaiuier:  1)  M.,  osada  v  Čechách, 
hejtm.  Kaplice,  okr.  a  fara  Nové  Hrady,  pš. 
Schwarzbach  (D.  Rakousy);  17  d.,  169  obyv. 
n.  (1890).  —  2)  M.,  osada  t.,  hejtm.  a  okr. 


tab.);  Histo're  naturelle  des  moHusques  terres- 
třes  etfluviatiles  de  France  (t.,  1856,  s  54  tab.}; 
Eléments  de  botanique  médicale  (t,  1861);  Elé- 
ments de  zoologie  médicale  (t,  1862,  2.  vyd.); 


Prachatice,  fara  a  pš.  Záblatí;  9  d.,  42  ob.  n. !  Le  monde  de  la  mer  (s  pseudonymem  Alfred 
(1890).  Frédol,  t.,  1864).  Vedle  spolupůsobení  o  vy- 

lEops,  mopslik,  v.  Pes.  dání  Leys  ďAmors  psal  M.-T.  též  pro  Ar- 

lEopsos,  starořecký  věštec,  účastník  vý- ,  mana  provengau  pode  jménem  Fredol  dc 
pravý  Argonautů  a  závodů  na  počest  Pe- <  Magalon na.  Od  něho  jest  též  zajímavá  my- 
liovu,  dostal  se  též  do  Libye,  kdeŽ  v  poušti  stifikace  literární  Carya  Magalonensis  (Tou- 
zahynuv  ctěn  obecně  jako  věštec.  —  Jiný  M.  louse,  1836),  domnělá  kronika  Montpellieni 
byl  syn  věštce  Rhakia  a  Mantoe,  kterou  mu  v  XIV.  století;  při  2.  vyd.  knihy  odhalil  au- 
jako  uděl  své  kořisti  v  boji  epigonů  žasnou-  tor  sám  její  neauthentičnost. 
bil  sám  ApoUón;  tak  vyprávěly  tradice  vč-  Koř  či  morni  nemoc  v  širším  slova 
štírny  v  Kláru  blíže  Kolofónu.  Tam  s  ním  smyslu  je  každá  nakažlivá  nemoc,  která  hro- 
se  utkal  v  řešení  hádanek  Kal  chas  (v.  t.)  a  madně  lidi  zachvacuje,  tedy  totéž  co  epi- 
byv  jím  přemožen,  zahynul.  Zdá  se,  že  M.  démie  (v.  t.).  V  užším  smyslu  nazývá  se 
vlastně  jest  jméno  semitské,  znamenajíc  to-  m-em  výhradně  m.  dýmějový  či  hlízový 
lik  co  řecké  Teiresias  (vykladač  znamení),    (pestis  bubonica),  zvláštní  nakažlivé  a  prudce 

lEoq*  T.,  též  Moq.  Tand.,  zkratek  příro-  'probíhající  onemocnění,  označované  zejména 
dovědecký,  jímž  označuje  se  Alfred  Mo-'za  středověku  jako  černá  smrt  (v.  t.)-  Mo- 
quin-Tandon  (v.  t.).  i  derním  bakteriologickým  badáním  zjistil  r.  1894 

lEoquantni  [moka-]  (z  frc),  posměvačný, '  Yersin  choroboplodný  zárodek  m-u  v  po- 
uštčpačný.  době  zvláštního  bacilla,  jenž  vniká  do    téla 

Koqaegrna,  pobřežní  departemento  v  Peru  '  nejčastéj i  kozí  neb  i  sliznicí,  zvláště  v  dy- 
na  hranici  chilské,  rozkládá  se  od  Tichého   chadlech.  Rovněž  podařilo  se  Yersinovi  vy- 
okeánu  přes  pobi^ežní  Kordillery  na  ploše    robiti    ochranné    serura    proti    m-u,    jehož 
14.375  km^,  hraničí  na  z.  na  Tichý  okeán,  na  ,  vočkování  zjednává  nejenom  iramunitu  před 
v.  na  Kordillery,  na  j.  na  Chile  a  na  s.  na   nákazou  morní,  nýbrž  osvědčuje  se  i  jako  lék. 
depart.  Arcquipa  a  obsahuje  vysoké  planiny    Bližší  zprávy  srovn.  Serotherapie. 
s  výbornými  pastvinami  uvnitř  země,  napo-       M.  dobytčí  v.  Dobytčí  mor. 
březí  pak  bezdeštný,  pustý  pás  pod  příkrým       M    zvířecí  v.  Epizóotie. 
úpatím  Kordiller,  prostoupený  jen  několika       Koř  Antonis  v.  Moor. 
úrodnějšími  údoly  říčními.  V  bohatých  loži- 1     Hór,  Móor,  okres,  město  v  uher.   župé 
skách  stříbra  a  j.  kovů  se  jen  nepatrně  do-   Stolic.  Bělehrad,  při  lesnatém  horském  pásmu 
luje.  Obyvatel  jest  42.694  (1896),  hlavní  město  ,  Bakoni;  stanice  Již.  dráhy  (Stolic.  Bělehrad- 


M.  leží  v  údolí  ř.  Tambapella  ve  výši  1367  m 
n.  m.,  má  asi  5000  ob.,  několik  kostelů  a  klá 
šterů,  rozsáhlé  vinařství  a  jest  spojeno  dra- 


Komárno),  9309  obyv.,  z  nichž  je  5956  něm., 
3329  maď.,  většinou  římsko-katol.  (1890),  má 
uherský  a  německý  římsko-katol.  a  evangel. 


hou  (110  km)  s  přístavem  Ilo.    Mcsto  toto  reforra.  kostel,  kapucínský  klášter,  poštu,  te- 

bylo  založ.  r.  1626  a  trpí  častým  zemětřese-  legraf,  synagogu,  starý  a  novější  hrad,  župní 

mra,  posledním  v  r.  1868.  dům,  v  němž  jsou  nyní  umístěny  školy  a  ka- 

Moqnln-Tandonf-kentándon] Christian  sárna  s  krytou  jízdárnou,  spořitelnu,  úvěrní 

Horace  Bénédict  Alfred,  přírodovědce  a  družstvo,  velké  tržiště,  kolem  města  vinice  a 

liter.-it  franc.  (*  1804  v  Montpellieru  —  f  1863  rozsáhlé  zahrady  a  zelené  lesy.  Dne  30,  pros. 

v  Paříži),  vystudoval  vědy  přírodní  a  lékař-  1848  porazil  zde  bán  Jelačič  maďař,  generála 

ství,  usadil  se  v  Marseilli,  kdež  na  tamním  Pcrczela. 

vyšším  učilišti  přednášel  o  srovnávací  fysio-  Hora,  v  slov.  myth.,  v.  Můra. 

logii,   r.  1833    stal  se    prof.    na   fakultě  véd  M.  (lat),  v  právnictví,  v.  Prodlení, 

v  Toulouse.  V  čase  tom  pracemi  obsahu  ho-  Hora  (ital.  morra,  franc.  mourre),  hra,  při 

tanického  upoutal  na  sebe  pozornost  kruhů  níž  hráči  současně  a  rhythmicky  označují  sou- 


de  Mora  —  de  Moraes  Barros. 


595 


čet  prstů,  jež  otevřeli.  Uhodl-li  jeden,  vy- 
hrál. UdajMi  oba  správné  nebo  nesprávné 
číslo,  je  hra  neplatná.  Hru  tuto  znali  Ří- 
mané (nazývajíce  ji  micare  digitis,  kmitati 
prsty)  a  hrají  ji  s  oblibou  obyvatelé  jižní 
Itálie,  Činy  a  jihomořských  ostrovů. 

de  Mora :  1)  de  M.  F  r  a n  c  i  s  c  o,  špan.  archi- 
tekt (*  kol.  1546  —  t  1611  v  Madridě).  Byl 
z  nejlepších  žáků  Juana  de  Herrery,  k  němuž 
vstoupil  do  služby  jako  kreslíř  r.  1569;  po- 
zději byl  jeho  pomocníkem.  R.  1591  Herrera 
mu  svařil  dozor  nad  palácem  Alcazarským, 
Pardo  a  del  Campo.  Zároveň  stavěl  M.  min- 
covní úřad  v  Segovii,  pak  v  Escurialu  bu- 
dovy zvané  la  Compaňa  a  domy  úřední, 
v  Escurialu  de  Abajo  půvabný  kostel  slohu 
řecko-římského.  V  Avile  zbudoval  M.  kapli 
San  Segundo,  sochaři  Est.  Jordánovi  kreslil 
náčrtek  hl.  oltáře  kláštera  Montserratského 
a  za  krále  Filipa  III.,  který  ponechal  mu 
všecky  jeho  úřady,  budoval  král.  palác  ve 
Valladolidě.  Rekonstruoval  pak  palác  Pardo, 
zničený  požárem,  a  posléze  v  Madridě  stavěl 
kapli  Marie  Panny  d'Atocha  a  palác  Uceda, 
který  náleží  k  jeho  nejlepším  pracím. 

2)  de  M.  José  Joaquin,  spisovatel  špan. 
(*  1784  v  Cadixu  —  f  1863  v  Londýně).  Byl 
z  rodiny  úřednické,  stal  se  professorem  v  Gra- 
nadě a  zajat  byv  za  francouzské  okkupace, 
vrátil  se  do  Španěl  teprve  r.  1814  a  působil 
tu  jako  právník  a  redaktor  až  do  r.  1823, 
kdy  odešel  z  politických  příčin  do  Anglie. 
R.  1827  odebral  se  do  Buenos  Ayrů,  kde  ří- 
dil list  >Cronica  politicac,  pak  žil  v  Chili, 
Peru  a  Bolivii,  kdeŽ  přednášel  o  právích  a 
filosofii  a  stav  se  tu  tajemníkem  gencr.  Santa 
Cruze  vyslán  jako  generální  konsul  do  Lon- 
dýna (1838).  R.  1843  vrátil  se  do  vlasti,  učil 
na  kolleji  San  Felipe  v  Cadixu  a  stal  se  ge- 
nerál, konsulem  za  rodný  kraj  v  Londýně. 
Vydal:  almanach  No  me  olvides  (1824 — 27, 
4  sv.);  Gimuastica  del  bello  sexo  (1824,  2.  vyd. 
1827);  Cuadros  de  la  historia  de  los  Arabes 
(1826,  2  sv.);  Meditaciones  poeticas  (1826); 
Leyendas  espaňolas  (veršem,  1840)  a  překlady 
W.  Scotta  a  Clavigera. 

Moraoeae  v.  Moreae. 

lEoraozewski  jQdrzéj,  dějepisec  polský 
(*  1802  —  t  1855  v  Poznani),  studoval  práva 
a  filosofii  v  Lipsku  a  Heidelberce,  načež 
v  1.  1828—30  byl  činným  při  soudnictví  var- 
šavském. R.  1831  vrátil  se  do  Poznaňská, 
založil  vědecký  list  »Rokc,  účastnil  se  vydání 
•Starožytnoáci  polskichc  (Poznaň,  1842 — 45, 
2  díly)  a  byl  hlavním  pomocníkem  Marcin- 
kowského  při  založení  »Towarzystwa  pomocy 
naukowéjc.  Zabrav  se  do  studia  polských  dě- 
jin, vydal  D^teje  riec^pospolitej  (t.,  1842  aŽ 
1845,  9  dílů,  2,  vyd.  1862—66),  sahající  do 
pol.  XVII.  stol.  a  vynikající  republikánským 
stanoviskem  autora,  umějícího  shrnouti  udá- 
losti v  přehledný  a  ladný  celek.  Z  jiných  jeho 
prací  uvádíme:  Opis  ^a\du  pragskiego  (tamt., 
1848);  Opis  wypadków  po^nanskich  (t.,  1848); 
Opowiadania  gospodar^a  J^dr^eja  (populární 
dějiny  polské,  t.,  1852—54).  V  1.  1841—43 
míval  též  veřejné  přednášky  z  dějin  slovan- 


ských. Srov.  Libelt,  Žycie  J^drzeja  M-ego 
(t.,  1865). 

lEorada,  řeka,  v.  Černá  Hora,  str.  603. 

lEoradané  viz  Moričané. 

Moradabad  neb  Muradabad,  distrikt 
v  indobritských  severozáp.  provinciích  v  di- 
visi  Rohilkhand,  velký  5910  /rm*,  leží  mezi 
Gangou  na  z.  a  Ramgangou  na  v.,  ve  velké 
pláni  gangeské,  má  podnebí  celkem  mírné  a 
zdravé,  ačkoliv  často  panují  sucha,  na  sv.  pak 
zuřívá  malarie.  Půda  jest  úrodná  a  plodí 
hojně  cukrové  třtiny,  rýže,  bavlny,  pšenice, 
ječmene  a  prosa,  broskví,  fíků,  meruněk  aj. 
ovoce,  jakož  i  zeleniny,  avšak  v  dobách  su- 
cha nastává  hlad.  Obyvatel  jest  1,179.398 
(1891),  z  nichž  66*4%  Hindů.  33-37o  muharam. 
a  3307  křest  obrácených  většinou  americkými 
missiemi,  které  zde  mají  4  stanice.  Velmi 
čilý  jest  obchod  distriktu.  —  Hlavní  město 
M.  leží  na  pr.  bř.  Ramgangy  na  dráze  Luk- 
5iow-Lahore  na  28<^  60'  s.  š.  a  78«  49'  v.  d. 
Gr.,  má  72.921  obyv.  (1891),  z  nichž  31.774 
Hindů,  39.483  muhamm.  a  890  křest,  silnou 
indobritskou  posádku  a  proslulou  výrobu 
vykládaného  zboží  kovového. 

Koradorf,  ves  slezská,  v.  Zálužné. 

Moraena,  moréna,  morény,  v.  Ledová 
doba,  str.  772ď  a  Ledovce,  str.  775a. 

de  lEoraes  [moráiš]  Francisco,  spisov. 
portug.  (♦  kol  1520  v  Braganze  —  f  1572 
v  Evoře),  sloužil  nejprve  infantovi  D.  Duar- 
teovi  jako  páže  a  provázel  r.  1540  jako  ta- 

Í*emník  vyslance  D.  Francisca  de  Noronha, 
iraběťe  de  Linhares,  do  Francie,  kdež  se  za- 
miloval do  dvorní  dámy,  jménem  Torcy, 
kteroužto  lásku  zpracoval  také  literárně.  M. 
je  pokládán  za  autora  proslulého  rytířského 
románu  Crónica  de  Palmeirim  de  Inglaterra 
(vyd.  Evora,  1567,  1582,  1786  a  1852),  jenž 
byl  neprávem  připisován  Luisu  Hurtadovi 
nebo  Miguelu  Ferrerovi.  Kulturně  zajímavé 
Dialogof  vyšly  r.  1624  a  jsou  přidány  k  vy- 
dání ^Palmeiriraac  (Lisabon,  1786,  3  svazky). 
K  lásce  M-ově  k  dámě  franc.  odnáší  se  jeho 
Desculpa  de  huns  amores  que  tinha  em  Paris 
com  hua  dáma  f rančera  da  Kainha  D,  Leonor, 
Srov.  C.  M.  de  Vasconcellos,  Versuch  uber 
den  Ritterroman  Palmeirim  de  Inglaterra 
(Halle,  J883). 

de  lEoraes  Barros  [moráiš]  Prudente, 
praesident  Spojených  států  brazil.  (*  1841), 
studoval  práva  a  stal  se  advokátem  (1863). 
R.  1866  zvolen  do  provinciálního  shromáž- 
dění provincie  Sáo  Paulo  a  r.  1885  do  sně- 
movny brazilské.  V  1.  1889—90  byl  guver- 
nérem rodné  provincie,  účastnil  se  odstra- 
nění císařství  a  v  ún.  1890  při  volbě  prae- 
sidentské  dostal  97  hlasů  proti  127,  jež  ob- 
držel Fonseca,  načež  v  bř.  1894  stal  se  prae- 
sidentem  Spojen,  států  brazilských.  Za  jeho 
úřadování  uklidnily  se  poměry  v  zemi,  roz- 
hárané válkou  občanskou,  což  mohl  M. 
s  uspokojením  akcentovati  odstupuje  r.  1898, 
kdy  na  jeho  místo  zvolen  Dr.  M.  de  Campos 
Sallcs.  R.  1897  podniknut  na  M-a  attentát, 
jehož  obětí  se  stal  ministr  války  Carlos  Ma- 
chado  Bittencourt. 


596 


de  Moraes  e  Silva  —  Moral  insanity. 


de  lEoraes  e  Bilva  [moráiš]  Antonio, 
spisovatel  brazilsko-portug.  (*  asi  1756  v  Riu 
de  Janeiro  —  f  před  1820  v  Pernambuku), 
studoval  práva  na  universitě  v  Coimbře,  pak 
se  zdržoval  v  Londýně  a  uveřejnil  potom 
Historia  de  Portugal  (Lisabon,  1788,  3  sv.), 
překlad  z  angličiny,  jenž  je  stylisticky  zna- 
menitý. R.  1789  pořídil  první  vydání  svého 
Diccionario  da  Ungua  portugue\a,  jehož  druhé 
vydání  je  mnohem  významnější  (1813)  a 
který  byl  postupně  doplňován  a  opravován 
(1823,  1831,  1844,  1858)  a  je  posud  klassi- 
ckým  dílem  svého  oboru.  Vrátiv  se  do  Bra- 
zílie r.  1802  zařídil  si  raffincrii  cukru  v  Per- 
nambuku a  účastnil  se  tu  později  politického 
života.  Vydal  ještě  Epitome  da  grammatica 
portugue^a  (1802)  a  znamenitý  překlad  z  Ar- 
nauda. 

de  lEorales:  1)  dc  M.  Luis,  zvaný  el 
Divino  (božsUý),  špan  malíř  (*  kol.  1509 
v  Badajozu  —  f  1586  t.).  Vyučil  se  malířství 
ve  Valladolidu  neb  Toledě  a  žil  pak  vetší nou 
v  Seville,  od  r.  1564  v  Madridě.  Maloval  val- 
nou většinou  obrazy  obsahu  náboženského  — 
odtud  asi  také  jeho  příjmí  —  zvláště  bolest- 
nou P.  Marii  a  umučeného  Krista,  a  obrazy 
jeho  vynikají  koloritem  a  zvláštní  jemností 
v  jednotlivostech  a  vroucností  u  výrazu,  ač 
mají  při  tom  jistý  fanaticko-asketický  ráz,  ve 
strhaných  rysech  tváře  se  jevící,  který  pře- 
chází v  jistou  charakteristiku  národní,  smě- 
rodatnou pro  pozdější  malířství  španělské. 
Z  jeho  prací  uvádíme:  Ecce  homoy  Mater  Do- 
lorosa  a  Madonna  (v  museu  madridském), 
Kristus  s  kHfem  (v  Louvrů)  a  Ecce  homo 
(v  galér,  drážď.),  mimo  to  jsou  jeho  obrazy 
v  Neapoli,  ve  Stutgartě,  Toledě  i  j.  Srv.  Cean 
Bermudcz,  Diccionario  de  los  mas  ilustres 
profesores  (Madrid,  1806);  P.  Lefort,  La  pein- 
ture  espagnole  (Pař.,  1893). 

2)  de  M.  Ambrosio,  historik  španělský 
(♦  1513  v  Cordově  —  f  1591  v  Alcale).  Stu- 
doval na  univ.  v  Salamance  a  vstoupiv  do 
kláštera  Cordovského  pod  jménem  Ambrosio 
de  Santa  Paula  stal  se  po  svém  otci  Anto- 
niovi prof.  filosofie  na  universitě  v  Alcale. 
R.  1570  po  smrti  Floriana  de  Ocampo  stal 
se  historiografem  koruny  Kastillské  a  po- 
kračoval v  Ocampových  Dějinách  Španělska, 
jež  dovedl  až  do  r.  1037,  vynikaje  nad  svého 
předchůdce.  Jeho  Cronica  generál  de  Espaňa 
vyšla  nejprve  v  Alcale  (1674 — 77,  3  sv.),  po- 
zději a  lépe  v  Madridě  (1791—92),  s  jeho 
biografíí.  Mimo  to  napsal  Antiguedades  de  las 
ciudades  de  Espaňa  (Alcala,  1575  a  Cordova 
1586)  a  vydal  spisy  svého  strýce  Fernan  Pe- 
reze  de  Oliva,  rektora  univers,  v  Salamance 
{Obras  de  F,  P,  de  Oliva,  Cordova,  1588), 
k  čemuž  přidal  svých  15  rozprav;  z  těch  nej- 
důležitější je  Discurso  sobre  la  lengua  castel- 
lana.  V  min.  století  vydal  P.  Florey  M-ovo 
dílo  Viage  par  orden  del  rei  Phelippe  II  a  los 
reynos  de  Leon^  y  Galicia  etc.  (Madrid,  1765). 
Jeho  Opusculos  castellanos,  dílo  před  tím  ještě 
netištěné,  vydal  P.  Cifuentes  (t,  1793,  3  sv.). 

3)  de  M.  Christofano,  špan.  hudebník 
(♦  1520  v  Seville  —  f  ?)•  Byl  zpěvákem  pa- 


pežské kapely  za  pap.  Pavla  III.  kol.  r.  1544 
a  náleží  k  nejlepším  skladatelům  církevním 
své  doby.  ][sa  žákem  školy  nizozemské  byl 
z  vynikajících  předchůdců  Palestrinovýrh. 
Z  jeho  skladeb  ve  slohu  á  capella  dluŠno 
uvésti  Magnificata  (Ben.,  1642—1614),  kom- 
ponovaná na  melodie  gregoriánského  zpěvu 
chrámového,  pak  jeho  mše,  jichž  první  kniha 
(v  Lejdě  u  Jak.  Moderna)  obsahuje  3  čtyř- 
hlasé,  3  pětihlasé  a  2  šcstihlasé,  druhá  5 
čtyřhlasých  a  3  pětihlasé  mše.  Skladby  tyto  ná- 
ležejí k  nejlepším  nizozemské  školy,  nepostrá- 
dajíce svéráznosti.  Rovněž  jeho  Jeremidšov}- 
\pévY  falobné  pro  4,  5  a  6  hlasů  (Ben.,  1564). 
Horal  iniítnity  (angl.),  mravní  cho- 
robnábezcitnost.  Angličan  Prichard  první 
vyslovil  domněnku,  že  někdy  choroba  du- 
ševní týká  se  pouze  mravní  citové  stránky 
a  ušetří  schopnosti  rozumové.  Najde  se 
dosti  lidí,  kteří,  ačkoli  se  vyznamenávají 
chytrostí  a  důmyslem  a  vůbec  bezvadnosti 
intellektovou,  jeví  nápadný  nedostatek  všeho 
citu  pro  slušnost  a  mrav.  Nejsou  schopni 
soustrasti  k  bližnímu,  nemají  bázně  ani  kázně, 
nedělají  si  nic  z  ostudy  a  opovržení  a  po  celý 
svůj  život  vždycky  řídí  se  jedině  sobeckýini 
vášněmi,  neohlížejíce  se,  že  jinému  tím  ubli- 
žují. Namnoze  nedovedou  se  napravit,  ani 
když  svou  bezohledností  donutili  každého, 
aby  se  od  nich  a  proti  nim  odvrátil.  Mravní 
bezcitnost  prýšti  z  rozmanitých  pramenů. 
Především  nutno  konstatovati,  že  až  příliš 
často  má  své  zdroje  v  poměrech  normálních. 
Osoba  některá,  pocházející  ze  zdravých  ro- 
dičů a  zcela  správně  vyvinutá  po  stránce  tě- 
lesné i  duševní,  může  následkem  zanedba- 
ného vychování,  z  nedostatku  péČe  rodičů 
a  pěstounů  od  malička  postrádati  všelikého 
smyslu  mravního,  poněvadž  se  jí  nedostalo 
zevního  přispění,  aby  ušlechtilejší  city  v  ní 
rozbřeskly.  Jiná  osoba  zase,  u  níž  snad  zá- 
rodky mravní  v  mladosti  byly  pěstovány, 
může,  oddá-li  se  životu  zpustlému,  tyto  lepší 
touhy  v  sobě  udusiti.  V  obou  takovýchto 
případech  nelze  mluviti  o  chorobě,  nebof 
vinu  za  mravní  pobloudilost  lze  zde  úplné 
svaliti  na  zevnější  poměry  a  vlivy  života  so- 
ciálního. Do  této  kategorie  spadá  zajisté  velká 
čásf  provinilců,  jichž  posouzení  jest  úlohou 
právníka.  Mravní  bezcitnost  však  ne- 
zřídka má  svůj  původ  v  chorobných 
poměrech.  Může  býti  následkem  choroby 
zděděné  aneb  vrozené  a  trvati  po  celý  ži- 
vot. Dosti  zhusta  takto  jest  výrazem  neduhu 
mozkového,  jevícího  se  i  jinakými  průvod- 
čími příznaky.  Nejčastěji  vyškytá  se  u  osob 
intcllektuálně  obmezených.  Méně  často  shle- 
dáváme tuto  vadu  u  osob  duševně  jinak  bez- 
vadných, ale  majících  různé  známky  vadného 
vývoje  tělesného,  ze  kterých  právě  lze  sou- 
diti, že  nervstvo,  třeba  pro  jinaké  své  vý- 
kony nabylo  dostatečného  vývoje,  přece  je- 
nom není  zcela  rozvinuté.  V  takých  přípa- 
dech lze  tudíž  mluviti  o  mravní  nezdra- 
votě samostatné  v  užším  smyslu.  Mravní 
bezcitnost  vŠak  nad  to  jest  velmi  častým 
symptomem    získaných    chorob    duševních. 


Moralisovati  —  Morand.  597 

Mimo  jiné  lze  ji  shledati  téméř  konstantně   buď  vsunuty  •  mezi  hru,  která  při  veliké  délce 
u  rozmanitých  psychos  v  původě  expansivni   (až  50  tisfc  veršů)  byla  rozvržena  na  něko- 


nálady.  Kfr, 

MorallsOTati  (lat.),  dávati  mravní  na- 
učení. 


lik  dní,  nebo  jindy  vybraná  m-ta  takové 
drama  zakončila.  Toto  soužiti  s  mystériemi, 
do  nichž  i  živel  komický  záhy  se  vloudil, 


]Eorall9ta(lat.),  mra vokárce,  učitel  neb  bylo  příčinou.  Že  také  m.  jím  pomalu  pro- 
soudce  mravův;  též  fílosof  mravovčdný  (viz  ,  syceny.  Záliba  v  nich  trvá  až  do  doby  Fran- 
Mravověda).  M-té  soustředění  kolem  snah  j  tiška  I.,  kdy  censura  satirické  smělosti  jejich 
tak  zv.  éthické  kultury  vidí  pravé  nábožen- 1  čím  dál  tím  více  stíhá  a  hlavně  pak  renais- 
ství  nikoliv  ve  víře  v  boha,  nýbrž  v  uzná-   šance  další  bujení  jejich  v  celku  zastavuje. 


vání  éthických  příkazů  a  plněni  jich.  Hnuti 
to,  filosoficky  již  dávno  podepřené  myšlén- 
kou, že  éthika  iest  nezávislá  na  metafysice, 
rozšířilo  se  od  let  šedesátých  ze  Sev.  Ame- 
riky, kde  zakládány  četné  Societies  for  Ethi- 
cal  Culture,  do  Anglie  a  Německa.   Z  m-tů 


Ještě  jen  ve  Španélích  a  Anglii  došla  ohlasu 
tato  forma  dramatu  duchovního.  Jinde  a  ze- 
jména i  u  nás,  ač  bylo  dosti  skladeb  ten- 
denčně moralisujicích,  m.  jako  odnož  dra- 
matu duchovního  ne  vzklíčily.  Khn. 
Morálka  (lat.),  mravné  naučení,  jak  je 


amerických  tohoto  směru  jest  na  prvém  mí- ,'  podává  nějaký  příběh  neb  povídka;  znamerá 
stě  Saltcr,  z  anglických  Stanton  Cost  a  z  ně-  !  druhdy  též  tolik  jako  mravouka,  éthika, 
meckých  Georg  v.  Gizycki  (v.  t.).       Zb,     imravověda  (v.  t.). 

Morali^  jsou  odrůdou  středov.  her  du-  Morálni  (lat.),  mravní;  vědami  m-mi  bý- 
chovních,  jež  byly  mystérie,  které  tlumo-  vají  zvány  ty,  které  se  odnášejí  k  duchovému 
čily  celý  život  Kristův,  ba  i  duchovní  hísto- '  výzpytu,'na  př.  psychologie,  dějiny  vzděla- 
rii  člověka  od  jeho  stvoření  až  do  posledního  nosti,  literatury,  umění,  náboženství,  tedy  to- 
soudu,  a  mirakule,  které  vážily  děje  své  lik  jako  duchovědy.  (Viz  ostatně  Mravní). 
ze  života  svatých,  pokud  se  osvědčil  v  ně-  M.  naděje,  v  mathem.,  v.  Naděje, 
jakém  zázraku.  Duch  obecný  spokojil  se  až  M.  osoba  v.  Právnická  osoba, 
potud  smyslnou  ťkonkretní)  formou  víry,  její  M.  statistika  v.  Statistika, 
stránkou  zevnější.  Ale  během  doby,  hlavně  Korán  [mořen] ,  amer.  malířská  rodina, 
od  XIV.  stol.,  začal  se  přetvářeti  a  rozumo-  i  původu  angl.,  z  Boltonu,  r.  1844  do  Ameriky 
váním  analysuje  tuto  íormu  ve  přečetných  '  přesídlivší.  Vynikající  její  členové  jsou:  Ed- 
allegoriích;  čili  zalíbilo  mu  se  v  náboženské ,  ward  M.  (*  1829),  studoval  u  J.  Hamiltoua 
abstrakci,  duch  symbolický,  středověku  tak  a  P.  Webera,  r.  1862  odebral  se  do  Lon- 
vlastní,  víc  a  více  se  uplatňuje.  A  tato  snaha  dýna,  kde  žil  po  nějaký  čas,  po  té  střídavě 
zasáhla  i  středov.  hry  duchovní  —  moralisu-  zdržoval  se  v  New  Yorku  a  Paříži.  Maloval 
jící  skladby  v  podobě  dialogické  dostaly  se  zejména  scény  námořní.  —  Thomas  M. 
na  jeviště.  Místo  smyslného  déjc  vnějšího,  (*  1837),  stud.  v  Londýně  u  Turnéra,  účast- 
kde  vystupovaly  osoonosti  náboženské  hi-  nil  se  r.  3871  výpravy  k  vyšetření  území  Yel- 
storie,  počínají  tu  jednati  zosobněné  pojmy  1  o  WS  toneskéh  o,  odkud  přinesl  řadu  vynika- 
mravní,  ctnosti  i  neřesti,  ale  i  jiné  konkr. ;  jících  obrazů  krajinářských.  —  Nejvíce  však 
předměty.  (Leroy,  Études  sur  les  mystěres,  vynikl  Peter  M.  (♦  1842),  který  studoval 
uvádí  i  m-tu,  kde  personif.  mouka,  sýr  a  v  Paříži  u  Lambineta  a  Troyona,  pak  v  Lon- 
dortíček.)  Ovšem  doložiti  dlužno,  Že  tyto  dýně  u  Landsecra.  Maluje  zvířata  a  krajiny, 
personifikace  na  jevišti  nejsou  naprostou  zabývaje  se  také  ryjectvim. 
novinkou  XIV.  stol.  Již  v  X.  stol.  v  korné-  Koráfi:  1)  M.  s  Po  dm  o  ráni,  víska  v  Ce- 
diích  abatyše  Hi osvity  (v  Gauderheimu  v  Sa-  chách,  náležející  do  obce  žalovské  a  úholič- 
sku)  vystupují  osoby  abstr.  Sapientia,  Fides,  ské,  hejtm.  a  okr.  Smíchov,  fara  a  pš.  Roz- 
Spes,  Charitas  . . .  M .  zapustily  kořeny  hlavně  '  toky;  13  d.,  57  ob.  č.  (1890).  —  9)  M.,  víska 
ve  Francii.  Tam  prostí,  nevzdělaní  namnoze  1 1.,  na  lev.  bř.  Vltavy,  hejtm.  Příbram,  okr. 
občané  (př.  confrěres  de  la  Passion)  klidili  Dobříš,  fara  ŽivohoušC,  pš.  Nový  Knín;  12  d., 
neobyčejné  úspěchy  ze  svých  mystérií.  I  utvo- 1  82  ob.  Č.  (1890),  pivovar,  mlýn  a  samota  Mal- 
řilo  se  jiné  tovaryšstvo  v\délanÝch^  les  Ba-  •  čany.  Víska  náležela  od  ncpaméti  klášteru 
sochiens  (v.  Ba  soch  e),  jemuž  dostalo  se  au- ;  svjana  na  ostrově. 

torisace  od  Filipa  Krásného  jiŽ  okolo  r.  1303.  Moraňa  vyskytuje  se  v  RK.  jako  perso- 
Ti  ve  XIV.  stol.  začínají  baviti  svými  far-  nifikace  Smrti.  Srv.  Mařena. 
ces  (fabulae  farcitae,  t.  j.  dialogis-íableaux,  Korand  [moráii]  Charles  Alexis  Louis 
směs  latiny  a  franč.)  a  hlavně  mravokárnými ;  Antoine,  hrabe,  generál  frc.  (*  1771  v  Pont- 
kusy,  sotties  zvanými,  ve  kterých  otázky  arlieru  —  f  1835  v  Paříži).  S  mladickýrii 
denní  důležitosti  uváděli  na  jeviště.  Kárali ;  nadšením  přidal  se  k  revoluci  a  r.  1792  vstou- 
v  nich  úhony  společenské  a  nepomíjeli  nic :  pil  do  praporu  dobrovolníků  doubských. 
bez  citelného  šlehu.  Hovíce  pak  obecnému  i  Sloužil  v  armádě  rýnské  a  italské  a  vynikl 
proudu  symbolisování  ve  věcech  duchovních, '  zvláště  u  Rivoli.  R.  1798  byl  v  Egyptě,  kdež 
dali  v  XV.. stol.  vznik  m-ám.  Ano  jest  možná  '  byl  jmenován  brigádníkem,  po  bitvě  u  Slav- 
se  domnívati,  že  m.  isou  přímí  splozenci ,  ková  pak  divisionářem.  R.  1808  povýšen  do 
těchto  jejich  sotties,  skládaných  za  výlučným  |  stavu  hraběcího  a  bojoval  r.  1809  proti  Ra- 
dlem působiti  ve  směru  mravním  (v.  Faguet,  i  kousku,  pak  s  úspěchem  se  účastnil  bitev 
Hist.  de  la  lit.  frang.,  p.  225).  M.,  držíce  se  u  Eckmúhlu,  Budyšína  a  j.;  i  v  Rusku  zna- 
vedle  mystérii,  často  byly  s  nimi  spojovány:  !  menitě  se  osvědčil.  Po  návratu  Napoleonově 


598 


de  Morande  — -  de  Moratín. 


z  Elby  stal  se  jeho  pobočníkem  a  pairem 
Francie;  u  Waterloo  opustil  M.  mezi  posled- 
ními bojiště.  Při  druhé  restauraci  říše  byl 
r.  1816  odsouzen  k  smrti  in  contumaciam,  ale 
vojenský  soud  ve  Štrasburce  r.  1819  propu- 
stil jej  z  viny.  Vláda  Červencová  opét  jej  re- 
habilitovala a  jmenován  znova  pairem  Francie 
r.  1832.  M.  vydal  svoji  obranu  před  soudem 
átrasburským  (Štrasburk,  1819)  a  spis  De 
Varmée  selon  la  Chartě  et  ďapres  Vexpérience 
des  demieres  guerres  řPař.,  1829).  Srv.  De  Cu- 
biéres,  Eloge  de  M.  le  comte  M.  (Pař.,  1846). 

i!e  lEorande  [moránd]  Charles  Théve- 
not,  publicista  írancouzsKý  (♦  1748  v  Arnay- 
le-Duc  —  t  1803  t).  Mládí  jeho  bylo  velmi 
dobrodružné,  ba  výstředné,  tak  že  na  žádost 
vlastní  rodiny  byl  na  rok  uvězněn.  Potom 
odebral  se  do  Anglie  a  tam  vydal  Le  philo- 
sophe  cynique  (Lond.,  1771)  a  Mélanges  con- 
fus  sur  des  matieres  fořt  claires  (t.,  1771), 
kteréž  spisy  natropily  mnoho  hluku  a  skan- 
dilu.  Ve  spise  Le  Ga^ietier  cuirassé  ou  Anec- 
dotes  scandaleuses  de  la  cour  de  France  začal 
uveřejňovati  skandální  historky  franc.  dvora, 
a  když  hrozil,  že  vydá  memoiry  paní  Dubar- 
ryové  pod  titulem  Mémoires  secrets  ďune 
femme  puhlique^  Ludvík  XV.  prostřednictvím 
fieaumarchaisovým  vyplatil  mu  20.000  fr.  na 
hotovosti  a  roční  doživotní  rentou  4000  fr. 
vykoupil  si  jeho  mlčení.  Rentu  bral  M.  až 
do  nastoupení  Ludvíka  XVI.  Také  Voltairovi 
hrozil,  nevyplatí-li  mu  značnou  část  peněz, 
že  uveřejní  proti  němu  pamflet,  což  Voltaire 
předešel  uveřejněním  M-ova  listu.  Potom  M. 
vydával  Courrier  de  VEurope  (1776—92)  a  po 
revoluci  vrátil  se  do  Francie,  kde  redigoval 
časopis  VArgus  Patrlotique^  ale  pro  útoky 
na  Brissota  byl  uvězněn.  Byv  pak  propuštěn, 
žil  klidně  ve  svém  rodišti.  Srv.  L.  de  Lo- 
ménie,  Beaumarchais  et  son  temps  (Paříž, 
1856). 

Korando  Paolo,  zvaný  Cavazzola,  ital. 
malíř  (♦  1486  ve  Veroně  —  f  1522  t.).  Jsa 
žákem  Dom.  Morona  byl  z  nejlepších  malířů 
Školy  veronské  a  jeho  obrazy  vynikají  pro- 
stou komposicí,  důstojností  a  nápadně  živým 
koloritem,  někdy  až  příliš  pestrým.  Většina 
jeho  děl  obsahu  náboženského  je  v  museu 
veronském,  jako:  Kristus  a  TomdŠ^  Myti  no- 
hou. Bičování  Krista,  Kristus  v  ^ahradé  geth- 
semanské,  Snětí  s  křífe,  zejména  pak  velký 
oltářní  obraz  Madonna  s  anděly  a  svatými 
z  r.  1522,  prozrazující  již  vliv  Raífaelův.  V  gal. 
drážď.  jest  jedna  jeho  mužská  podobizna. 

Horanka  (bot.),  viz  Na  jas. 

Koráno  Calabro,  město  v  ital.  prov.  Co- 
scnza,  v  kraji  Castrovillari,  na  pláni,  na  úpatí 
Monte  Pollino,  nad  ř.  Coscile,  má  9974  ob. 
(1891),  zříceniny  normanského  hradu,  roz- 
sáhlé vinařství,  tkalcovny  vlny  a  hedvábí, 
poštu  a  telegraf. 

Koran-Olden  Fanny  roz.  Tappenhor- 
nova,  něm.  zpěvačka  (♦  185^  v  Cloppen- 
burku),  žákyně  Aug.  Gótzeové  v  Drážďanech, 
zpívala  v  1.  1878—84  ve  Frankfurtě  n,  M., 
po  té  do  r.  1891  v  Lipsku  a  od  r.  1894 
v  Mnichově,  potom  jako  host  s  velikým  úspě- 


chem i  jinde  v  Německu,  v  Anglii  a  v  Ame- 
rice, vystupujíc  v  partiích  klassických  i  mo- 
derních. Vyniká  zvláště  neobyčejným  obje- 
mem hlasovém  tak,  že  zpívá  stejné  partie 
sopránové  (Normu,  Isoldu)  jako  hluboké  par- 
tie altové  (Fides,  Leah).  R.  1879  provdala  se 
za  tenoristu  M  orán  a. 

Koraný -Kopaniny,  osada  v  Čechách, 
hejtm.  Kut.  Hora,  okr.  Uhlíř.  Janovice,  fara 
a  pš.  Češtin;  17  d.,  106  ob.  č.  (1890). 

Koraiioe:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Čáslav,  fara  a  pš.  Zechovice;  44  d., 
266  ob.  č.  (1890),  panský  rybník  a  mysli vna.  — 

2)  M.,  far.  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Chrudim,  pŠ. 
Herm.  Městec;  60  d.,  423  ob.  č.  (1890),  ko- 
stel sv.  Víta  (ve  XIV.  stol.  far.),  5tř.  škola, 
popi.  dvůr,  na  Chrbovském  potoce  3  mlýny 
a  samota  Morašická  Dubina.  Stávala  zde  tvrz, 
nepochybně  původní  sídlo  vladyk  z  Morašic. 
R.  1544  koupil  M.  i  s  tvrzí  od  Buriana  An- 
děla z  Ronovce  Mikuláš  Štítný  ze  Štítného, 
po  jehož  smrti  (1550)  uvázala  se  v  dědictví 
otcovské  jeho  dcera  Johanka  provd.  za  Petra 
Hamzu  ze  Zábědovic.  Potom  sňatkem  dcery 
Evy  dostaly  se  M.  Burianovi  Špetlovi  z  Ja- 
novic. Později  seděli  zde  pánové  z  Lobko- 
vic»  Fr.  hr.  ze  Šternberka,  Hanuš  Fr.  z  Kai- 
seršteinu  a  sv.  p.  Jan  ze  Sporcku,  za  něhož 
připojeny  M.  k  panství  heřmanoměsteckému. 

3)  M.,  far.  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Litomyšl; 
72  d.,  588  obyv.  č.  (1890).  kostel  sv.  apbšt. 
Petra  a  Pavla,  4tř.  šk.,  pš.,  mlýn.  Poblíž  je 
pověstný  »růžový  palouček*. 

Korata  Olymp ia  Fulvia,  lat.  básnířka 
{*  1526  ve  Ferraře  —  f  1555  v  Heidelbercc), 
dcera  Fulvia  Pellegrina  M.,  vychovatele  princů 
estenských  na  dvoře  ferrarském.  Již  od  útlého 
mládí  obírala  se  studiem  auktorů  řec.  a  řím- 
ských, skládala  řecké  básně  a  měla  veřejné 
lat.  disputace.  R.  1548  provdala  se  za  něm. 
lékaře  Ondřeje  Grundlera,  s  nímž  odstě- 
hovala se  do  Svinobrodu  a  r.  1554  do  Hei^ 
delberku.  Spisy  M-tiny  (mezi  nimi  hojné 
básně  lat.  a  řecké,  listy,  rozpravy,  dialogy 
atd.)  vydal  Curio:  Olympiae  F.  Moratae  mu- 
lieris  .  .  .  monumenta  (Basilej,  1558);  jiná  vy- 
dání vyšla  v  Augšburce  1570  a  1578).   Vý-, 

Moratalla,  město  ve  špan.  prov.  Murcii, 
v  okr.  Caravaca,  na  ř.  Benamoru  v  úrodné 
krajině,  má  11.952  obyv.  (189X),  továrny  na 
sukno  a  plátno,  obchod  s  olejem  olivovým 
a  výborným  vínem,  poštu  a  na  blízku  uhelné 
doly. 

Moratioe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Mor.  Krumlov,  fara  Třtěnice,  pš.  Hostěra- 
dice;  67  d.,  379  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Anny, 
Itř.  šk.  a  poplužní  dvůr  řádu  křižovnického. 

de  Koratln:  1)  de  M.  Nicolas  Fer- 
nandez,  básník  a  dramatik  španěl.  (*  1737 
v  Madridě  —  f  1780  t),  náležel  staré  biscay- 
ské  šlechtě  a  pečlivě  byl  vychován.  Jako  li- 
terát byl  žákem  Ignáci  a  de  I^uzan  a  účastnil 
se  horlivě  hnutí,  které  chtělo  zreformovati 
domácí  literaturu  ve  smyslu  klassicismu  fran- 
couzského a  italského.  Byl  v  tom  podporo- 
ván dvorem  i  některými  členy  vyŠŠí  aristo- 
kracie; jako  professor  poetiky  na  královské 


Moratorium  —  Morava. 


599 


kolleji  šířil  tuto  reformu  i  theoreticky.  Na 
divadle  zkusil  se  v  tomto  smyslu  komedií 
La  Petimetra  (1762)  a  tragédií  Lucrecia  (1763), 
jež  neměly  však  velkého  úspěchu  a  nedo- 
staly se  ani  na  jeviště.  R.  1770  byla  hrána 
tragédie  Hormesinda,  složená  po  vzoru  Cor- 
neillea  a  Racinea,  nejvýše  cení  se  však  Gu^- 
man  el  Bueno.  Největší  úspěch  měla  jeho 
lehká  lyrika  sebraná  v  El  Poeta  (1764),  di- 
daktická báseň  La  Diana,  6  árie  dt  la  ca\a 
(1765)  a  epická  báseň  Lai  navěs  Je  Cortéi 
destruidas  (pohrobní  dílo,  uvěř.  synem  1785), 
jež  je  nejlepším  plodem  svého  způsobu 
v  XVIII.  stol.  Přední  díla  jeho  v  Bibl.  Riva- 
deneyrové,  sv.  II.  (1846)  a  XXIX.  (1854). 
Neuveřejněné  práce  M-ovy  vydal  R.  Foulché- 
Dclbosc,  Poesias  ineditas  (Madrid,  1892). 

2)  de  M.  LeandroFcrnandez,  syn  před., 
slav.  dram.  špan.  (♦  1760  vMadridě  —  f  21.  čna 
1828  v  Paříži).  K.  1779  obdržel  akcessit  na 
hrdinskou  báseň  o  dobytí  Granady,  již  účast- 
nil se  konkursu  Akademie;  ceny  dostalo  se 
také  jeho  satiře  Leccion  poética  (1782).  Do- 
poručen básníkem  Jovellanem  odejel  jako  ta- 
jemník s  hrabětem  Cabarrusem  do  Paříže 
(1787),  kdež  se  stýkal  s  Goldonim.  R.  1786 
napsal  první  komedii  El  viejo  y  la  niňa,  která 
se  dostala  na  jeviště  až  r.  1790;  byla  uve- 
řejněna pod  pseudonymem  Inarco  Cele- 
n  i  o,  jehož  dlouho  užíval.  Óda  na  nastoupeni 
Karla  IV.  vynesla  M-ovi  rentu,  kterou  mu 
pozd.  zvýšil  ministr  Godoy.  Zbaven  starosti 
hmotných  oddal  se  úplně  reformě  divadla. 
R.  1792  napsal  v  prose  Comedia  nueva,  plnou 
jiskřivého  vtipu.  V  násled.  letech  navštívil 
Francii,  Anglii,  Německo  a  Itálii.  Vrátiv  se 
uveřejnil  (1798)  překlad  Hamleta  Shakespea- 
rova prosou,  ne  právě  šfastný;  r.  1803  na- 
psal komedii  veršem  El  Baron,  r.  1804  La 
Mojigata  a  r.  1806  El  si  de  las  niňas,  kome- 
dii prosou,  v  níž  stoji  na  vrchole  své  síly. 
Roztrpčen  intrikami  oddaloval  se  divadla. 
Po  vpádu  franc.  připojil  se  ke  králi  Josefovi, 
jehož  se  stal  prvním  knihovníkem,  a  odešel 
pozd.  do  Paříže,  kdež  zemřel.  Tělo  jeho  bylo 

Í)řeneseno  do  Španěl  teprve  r.  1853.  V  posl. 
etech  života  pracoval  o  velikém  díle  Origenes 
del  teatro  espaňol  (až  po  Lopea  de  Vega),  jež 
bylo  vydáno  Akademii  dějin  s  ostatními  jeho 
díly:  Obras,  Madrid,  1830—31,  4  díly  v  6  sv. 
M.  není  původní  genius  dramatický,  ale  ta- 
lentovaný žák  MoliérAv  a  otec  moderní  ko- 
medie španělské.  Díla  jeho  jsou  otištěna  také 
v  Bibl.  Rivadeneyrově  s  pracemi  jeho  otce. 
Výběr  jeho  lyrických  básní  podává  Wolfova 
»I^loresta  de  rimas  modernas  castellanas« 
(Paříž,  1837,  2  sv.);  samotné  »Comediasc  vy- 
šly v  Paříži,  1875;  lyrické  básně  otcovy  i  sy- 
novy spol.  v  Madridě,  1874. 

moratorium  (středolat. ;  též  Utterae  indu- 
dales,  respirationis,  securitatis,  litterae  dilato- 
riae,  quinquennales,  něm.  Anstandsbrief,  Indult 

Sv.  t.])  čili  příroěí  nazývala  se  kdysi  lhůta 
laná  proti  vůli  věřitelově  dlužníkovi,  ve  které 
nesmělo  naléháno  býti  o  zaplacení,  ve  které 
tedy  nemohla  býti  podána  na  dlužníka  ža- 
loba.  M-ia  povolována  bývala  nedost  oj  ným 


dlužníkům  za  tím  účelem,  abv  zbaveni  byli 
krutých  následků  nezaplacení  dluhu,  jako  bylo 
prodání  do  otroctví  a  uvržení  do  vězení. 
Obyčej  povolovati  tento  prostředek  vznikl 
na  sklonku  Římské  říše.  Konstancius  a  íeho 
nástupci  posk3^ovali  lhůty  k  placení  dluhů 
osobám,  jež  stály  blízko  ke  dvoru,  a  odro- 
čovali  právo  věřitelů  k  žalobě  na  několik, 
obyčejně  pět  let  (odtud  název  spatium  quin- 
quennale  a  litterae  quinquennales).  Vlivem  řím. 
práva  povolována  byla  m-ia  od  konce  XIV. 
stol.  v  záp.  Evropě.  Říšský  policejní  řád 
z  r.  1577  vyhradil  právo  udíleti  m-ia  v  říši 
Římskoněm.,  a  to  na  dobu  5  let,  zeměpánovi. 
Německá  partikulární  zákonodárství  poskytla 
právo  to  namnoze  vyŠŠím  soudům,  anebo  žá- 
dala, aby  m-ia  povolována  byla  panovníkem 
ve  shodě  se  soudy.  Poněvadž  m-ia  udílena 
byla  často  v  objemu  příliš  velikém  na  škodu 
věřitelů  a  ve  prospěch  mocných  in solvent- 
ních dlužníků,  vznikl  proti  povolování  m-ií 
odpor,  jevící  se  v  pořekadle:  Quinquenellen 
gehóren  in  Hóllen.  Aby  se  iuáii  m-ií  nezne- 
užívalo, stanoveny  byly  již  v  XVI.  st.  pod- 
mínky, za  kterých  se  beneíicium  to  udílelo. 
Dlužník  musil  dokázati,  že  jeho  nedostojnost 
jest  jen  přechodná  a  jmenovitě  že  by  mu 
nucený  a  rychlý  prodej  jmění  mnohem  více 
ublížil,  než  by  prospěl  věřiteli.  Věřitel  musil 
však  míti  jistotu,  že  povolením, m-ia  nebude 
vydán  v  nebezpečí  ještě  větŠí.  Úroky  musily 
mimo  to  od  dlužníka  řádně  býti  placeny. 
Podmínky  m-ia  stanoveny  byly  zejména 
v  pruském  soudním  řádě  z  r.  1794,  dle  ně- 
hož příročí  mohly  povolovati  jen  soudy,  a  to 
jen  dlužníkům,  kteří  poskytli  záruku,  že 
v  jisté  době  zaplatí.  Na  počátku  XIX.  stol. 
připouštěna  byla  m-ia  Jen  v  málo  zemích. 
Nejdéle  se  udržela  v  Rusku  a  byla  úplně 
zrušena  teprve  konkursním  řádem  z  r.  1877. 
M-ia  známa  byla  i  v  Prusku.  Dle  Suděbnika 
Ivana  III.  mohl  gosudarův  bojarin  vydati  tak 
zv.  polétnou  gramotu  (listinu  na  »léta«) 
kupci,  který  obdržel  zboží  na  úvěr  a  stal  se 
insolventním  následkem  zkázy  zboží  pro  vis 
major.  Právu  anglo-americkému  m.  známo 
není.  —  Od  m-ií  speciálních  rozeznávají 
se  m-ia  všeobecná  čili  generální,  udí- 
lená celým  třídám  obyvatelstva  při  velikých 
všeobecných  pohromách,  lakové  válce,  v  době 
moru.  Všeobecná  taková  m-ia  udělena  byla 
naposledy  ve  Francii  v  době  války  s  Ně- 
meckem. 

Hořava  slula  krajina  ležící  při  řece  Mo- 
ravě srbské  a  bulharské,  obydlená  Slovany 
a  v  době,  kdy  poprvé  v  dějinách  se  vzpo- 
míná (v  IX.  stol.),  Bulharům  poddaná.  Na 
rozdíl  od  M-vy  Velké  neb  Horní  připojuje 
se  ke  jménu  přívlastek  Dolní  neb  Nižní 
(cyr.  »Nižnjaja  Morava*).  Hranice  kraje  nelze 
přesně  stanoviti  (AI.  Masudi  [viz  Garkavi, 
Skazanija  musulm.  pisatělej  etc.  p.  130]  klade 
kmen  »Maravac  mezi  kmeny  Srbů  a  Char- 
vátů); na  východ  nesahaly  asi  dále,  než 
k  řece  Timoku.  Šafařík  klade  sem  z  bulhar- 
ských větví  slovanských  Obodrice  s  Brani- 
čevci,    Kučany  a  TimoČany,  župy  Nišavu  a 


600 


Morava  (zeměpisná  poloha). 


Deudru  (Dubravu)  a  města  Bělehrad,  Chrám 
(dnešní  Ram),  Ravanici,  Smoljincc,  Zvečan, 
Lipjan  a  PriŠtinu ;  několik  osad  neslo  jméno 
s  krajinným  jménem  totožné  nebo  podobné. 
Na  sněme  Fótiově  1.  879  čte  se  podepsán 
biskup  moravsky  Agathon  {^Aya&óh  Mogafianf), 
V  dobách  pozdějších  patřil  kraj  tento  částečné 
Srbům  a  Rekům.  Od  dob  Štěpána  Ňemanie 
připojen  k  Srbsku  úplně  a  sdílí  pak  osudy 
Srbska.  Vedle  jména  M.  užito  o  téŽe  krajině 
r.  1208  i  jména  Po  mor  a  vije.  Viz  Šafařík, 
Sebr.  sp.  II.,  str.  223.  a  násl. 

Morava,  něm.  Máhren,  lat.  Moravia,  mar- 
krabství  říše  Rakousko-Uherské. 

A)  Poměry  přírodní. 
1.   Zeměpisná  poloha. 

M.  prostírá  se  v  těsném  sousedství  krá- 
lovství Českého  mezi  32®  47'  58"  a  36«  12'  57" 
vých.  délky  od  ostr.  Ferra  a  mezi  48<>  40'  20" 
a  50®  14'  16"  s.  š.  Nejsevernějším  místem 
jest  vrch  Červené  Bahno  (Rothe  Súmpfe, 
1104  m  n.  m.),  nejjižnějším  cíp  Starkov- 
ského  lesa  (151  m)  jižně  od  městy  se  Lan  ž- 
hota,  nej východnějším  vrch  Březina  (831  m) 
nad  Kopanicí  Březinskou  na  hranicích  uher- 
ských a  nejzápadnějším  les  Topil  (538  m), 
západně  od  vesnice  České  Olešné.  Nejzazsí 
místa  od  severu  k  jihu  jsou  od  sebe  vzdá- 
lena 175  /rm,  nejzazsí  místa  od  východu 
k  západu  246  km.  Zeměpisný  střed  zemský 
leží  na  jižním  svahu  Drahanské  vysočiny 
blíže  města  Vyškova  (34<>  39'  48"  v.  d.,  A9^ 
16'  46"  s.  š.);  hlavní  město  Brno  uchýleno 
jest  od  tohoto  středu  k  jihozáp.  (34*  16'  28" 
v.  d.,  49*  Iť  45"  s.  š.),  Olomouc  k  severo- 
východu (34*  52'  24"  v.  d.,  49*  35'  42"  s.  š.). 

Rozdíl  polední  mezi  východem  a  západem 
jest  13  m.  39  vt.;  nejdelší  den  trvá  na  sev. 
16  h.  11  m.  20  vt.,  nejkratší  7  h.  48  vt.;  nej- 
delší na  jihu  15  h.  56  m.  20  vteř.,  nejkratší 
8  h.  3  m.  40  vt  —  Obec  Vojkovice  na  Ži- 
dlochovsku  (49*  3'  sev.  S.)  má  nejdelší  den 
16  a  nejkratší  8  hodin. 

M.  má  podobu  kosočtverce,  jehož  kratší 
úhlopříčna  jde  směrem  poledníkovým,  tak 
že  nejsevernější  a  nejjižnější  místa  M-vy  leŽí 
téměř  na  témž  poledníku,  kdežto  nejvýchod- 
nější  místo  leží  o  16'  20"  šířkových  sever- 
něji než  místo  nejzápadněiŠí. 

Š  M-vou  hraničí  na  záp.  Čechy  (344 /cm), 
na  jihu  Dolní  Rakousy  (189  km),  na  jiho- 
východě Uhry  (215  km),  na  východě  Těšín- 
sko, na  severových.  Opavsko  a  Pruské  Slez- 
sko, na  severu  Kladsko  (dohromady  341  km, 
z  nichž  připadá  na  Pruské  Sltzsko  8  /cm  a 
na  Kladsko  20  km),  celkem  délka  hranic  mo- 
ravských obnáší  1089  km.  Východní  polovice 
má  téměř  po  celé  délce  hranice  přiro- 
zené. Počínajíce  nejjižnějším  mistera  hra- 
nice postupují  po  pravém  břehu  řeky  Mo- 
ravy. Jižně  od  Hodonína  vstupují  do  kra- 
jiny otevřené,  potom  přidržují  se  opět  řeky 
Moravy  k  Rohatci  až  po  ústí  Moravky;  odtud 
kratičko  podél  Moravky,  více  potom  drží  se 
Sudoměřického  potoka  až  k  jeho  pra- 


menisku  pod  Tlustou  horou  (551  m).  Od  Tlu- 
sté hory  tvoří  pevnou  hradbu  hraničnou  proti 
Uhrám  hřbet  Bílých  čili  Moravských  Kar- 
pat až  ku  prameni  potoka  Černé;  toliko  v  mí- 
stech, kde  se  horský  hřbet  snižuje  v  pohodlné 
přechody  do  Uher,  hranice  zem.  vinou  se  na 
skrovné  vzdálenosti  podle  potůčkův.  Proti 
Těšínsku  M.  ohraničena  jest  potokem  Čer- 
nou, potom  řekou  Ostravicí,  jež  se  vine  po 
hranicích  hned  na  půdě  moravské,  hned  na 
půdě  slezské.  Před  ústím  Ostravice  do  Odry 
hranice  přeskočí  od  Ostravice  k  ř.  Odro  a 
běží  po  jejím  pravém  břehu  až  po  ústí  řeky 
Opavy;  odtud  postupují  podél  Odry  tak,  že 
místy  řeka  teče  Opavskem,  místy  liforavou. 
Pode  dvorem  Karlo vem,  severně  od  Kun- 
valdu,  chytí  se  dolního  toku  potoka  Hu- 
sího a  v  končinách  Fulneka  postupují  kra- 
jinou úplně  otevřenou,  dotýkajíce  se  vidy 
na  chvíli  několika  bezvýznamných  potokův, 
jako  potoka  Husího,  Gručovského  a  Ka- 
menného. Nad  Bernarticemi  hranice  vinou 
se  opět  podél  Odry  až  po  Velké  Vražné, 
odtud  vlekou  se  krajinou  otevřenou  až  po 
Malý  Klokočov  v  Opavsku;  potom  přidržují 
se  opět  Odry  až  k  ústí  potoka  Budišovky 
a  odtud  po  Budišovce  až  téměř  k  saméma 
Budišovu,  odkudž  ubírají  se  krajinou  ote- 
vřenou až  po  Slezské  Hartice,  dotýkajíce  se 
jen  pod  Kerharticemi  na  krátko  řeky  Mo- 
ravice. Od  Slezských  Hartic  počínajíc  při- 
držují se  až  k  obciNovopláni  Moravice,  při 
níž  trvají  až  po  pramenisko  s  výjimkou  pruhu 
mezi  Novoplání  a  Dolní  Moravicí.  U  pra- 
mene Moravice  vstupují  na  hřbet  Jeseníka, 
po  němž  docházejí  Kladska  k  moravskému 
Sněžníku.  V  sousedství  Sněžníka  chytí  se 
řeky  Moravy  ri2  km)  až  do  končin  obce 
Zlatého  Potoka,  kde  se  přidrží  .břehu 
potoka  téhož  jména.  Od  pramene  Zlatého 
potoka  sledují  vrcholky  Pradědova  lesa 
a  horský  hřbet  nad  obcí  Červenou  Vodou  až 
k  Heralticům,  kde  přitulí  se  k  Hranič- 
nému  potoku  až  po  obec  Lubník,  kde 
běží  otevřenou  krajinou.  Jižně  Lubník.i  do- 
týkají se  Lučského  a  potom  Lukav- 
ského  potoka,  spadajíce  do  otevřené  kra- 
jiny u  Mladějova,  kde  přecházejí  na  hřbet 
lesa  Mladějovského.  Od  hospody  na  Jí- 
lovci (Schónhengst)  běží  volně  kolem  vý- 
běžku Svitavského  až  k  Moravské  Radiměří, 
kde  se  zachytí  potoka  Radiměřského  až 
k  ústí  jeho  do  Svitavy,  která  potom  sama 
přejímá  hranice  až  po  Lhotu  Chrastavou 
(17  km).  Odtud  až  ke  Kravínskému  po- 
toku u  Kněževsi  běŽí  téměř  neustále  kra- 
jinou otevřenou.  Severně  Olešnice  tvoří  hra- 
nice Mikulovský  potok  až  k  prameni- 
sku,  potom  Trhonický  potok  ažkjimra- 
movu,  kde  ústí  do  Svratky,  jež  tvoří  hra- 
nice mezi  M-vou  a  Čechami  až  do  končin 
obce  Heralcc.  Tam  záhy  přichytí  se  hranice 
českomorav.  vypnuliny,  dotýkajíce  se  (vidy 
na  krátko)  některých  potoků  neb  rybníčků. 
Od  Jihlavy  běží  podél  Jih  lávky  (23  Jtm) 
s  nepatrnou  výjimkou  u  Batelova.  Odtud 
počínajíc  jsou  hranice  téměř  úplně  otevřené 


Itejstarši  mapa  Honri  oi 


,5.  D. 


OTTDV  Sl.OVKlK  NAUČNÝ. 


via  fabricia  i  r.  1575. 


Morava  (zeměpisná  poloha).  601 

nejen  k  Čechám,  nýbrž  i  k  Dolním  Rakou- 1  zdejší  vydání  opatřili  Matéí  Quaden,  Gerard 
sům,  dotýkajíce  se  několika  rybníkův  a  ma-   Mercator,  Petr  Kaerius,  Julius  Bell,  Jan  Bu- 


lých  potoků.  Teprv  u  čížova  chytí  se  Dyje 
až  do  končin  obce  H nanic.  Potom  se  hra- 
nice dotýkají  řečiště  Dyje  východně  Jaro- 
slavic  u  Sávy  (starého  řečiště)  a  východně 
od  Hrabětic  upravené  Dyje,  vždy  jen  na 
krátko.  Dále  na  vých.  jsou  nranice  otevřené, 
pouze  jižně  LanŠtoría  Dyje  tvoří  hranice  na 


semacher  a  j.  Druhou,  samostatnou  a  skoro 
původní,  mapu  M-vy  vydal  Jan  Amos  Ko- 
menský r.  1627  na  počest  Ladislava  ze  Že- 
rotína  na  Břeclavi,  Třebové,  Zábřehu  a  Rudé. 
Komenský  cestoval  v  1.  1614^21  po  zemi  a 
pilně  doplňoval  nedostatky  na  mapě  Fabri- 
ciově,  tak  že  mapa  jeho  jest  značně  spoleh- 


více  než  km  cesty,  jižně  od  Břeclavi  na  více .  livější.  Vedle  n^vů  německých  udává,  kde 
než  9  km  2í  jižně  od  Lanžhota  přeskočí  ko-  potřebí,  také  názvy  české.  Originál  nebyl 
nečně  k  řece  Moravě.  ,  dosud   nalezen.    Komenského    mapu    vydali 

Nejdůležitějšípřechody  na  hranicích  jsou:  I  nově  ještě  za  života  původcova:  Mik.  Vi- 
v  Karpatech  sedlo  Javornické  (z  Velké  do  scher,  Jošt  Hondt,  Jan  Jansson,  Jindř.  Hondt, 
Vrbovců),  sedlo  Stránské  (ze  Strání  k  No- 1  Vilém  Blaeu  a  Martin  Zeiler  s  Mat.  Meria- 
vému  Městu  Uherskému),  sedlo  Hrozenkov- ;  nem.  Původní  vydání  však  bylo  jen  Vische- 
ské  (ze  St.  Hrozenkova  do  Trenčína),  prů-  j  rovo  (sedmkrát).  Po  smrti  Komenského  první 
smyk  Vlárský  (z  Val.  Klobúk  do  Trenčína), ;  vydání  mapy  obstarali  Dvořák-Pešina  r.  1677, 
sedlo  Lyské  (ze  Vsetína  do  Puchová).  K  sv.  I  druhé  Jan  Adam  Pfeffel  a  Krištof  Engelbrecht 
rozvírá  se  široká  brána  z  M-vy  do  Pruského  i  r.  1701.  Roku  1892  opatřil  nové  vydání  Dr. 
Slezska  při  výtoku  řeky  Odry  ze  země.  Přes .  Jindř.  Metelka  nákladem  Matice  České  dle 
Jeseník  jsou  přechody  do  Opavska:  silnice  vydání  Vischerova  z  r.  1633.  Mapa  Komen- 
z  Budišova  do  Vítkova,  z  Dvorců  k  Opavě,  ského  horšila  se  novými  vydáními,  a  M.  ne- 
z  Lesková  do  Benešova,  z  Karlovce  k  Brun- '  měla  s  počátku  XVIII.  století  žádné  mapy. 
tálu,  z  Rymařova  do  Karlovské  Studénky, ,  Teprve  císař  Josef  I.  poručil  r.  1708  setníku 
ze  Šumberka  do  Frývaldova  a  z  Koldštýna  a  inženýrovi  Janu  Krištofu  Můllerovi,  aby 
do  Frývaldova.  Do  Kladska  ze  Starého  Mě-  vydal  dle  vlastního  měření  mapu  novou,  na 
sta  do  Nové  Moravy.  Do  Čech  z  Červené  i  níž  by  poznačeny  byly  také  cesty  a  mýta. 
Vody  do  Kyšperka,  ze  Zábřeha  do  Lanš-  {  Vrchnosti  dodaly  přesné  seznamy  míst  a  po- 
krouna,  z  Mor.  Třebové  do  Čes.  Třebové, '  čet  domů.  Mapa  Můllerova  vyšla  r.  1716 
ze  Svitav  do  České  Třebové,  do  Poličky  a '  s  názvem  »Tabula  generalis  Marchionatus 
do  Litomyšle,  z  Jimramova  do  Poličky,  ze ,  Moraviae  in  sex  circulos  divisae,  quos  man- 
Žďáru  do  Střížanova  a  do  Přibyslavi,  z  Louky  |  dato  caesareo  accurate  emcnsus  hac  mappa 
do  Polné,  z  Jihlavy  do  Stok,  z  Batelova  do ;  delineatos  exhibit  Jos.  Christoph  Múller,  S. 
Horní  Cerekve,  ze  Studené  do  Počátek,  z  Če- 1  C.  M.  capitaneusc  (ex.  v  zem.  arch.  mora  v.), 
ského  Rudolce  do  Kumžaku  a  ze  Sla vonic  Ryl  ji  v  Brně  Krištof  Leidig.  Mapa  má  roz- 
do  Starého  Města.  K  Dolním  Rakousům  jsou !  dělení  krajské  a  je  velmi  podrobná;  v  kraji 
zemské  hranice  úplně  otevřeny,  jen  Že  v  po-  přerovském  učiněn  i  pokus  ohraničení  jed- 
stupu  vadí  řeka  Dyje.  Železničných  přechodů  |  notlivých  panství.  České  názvosloví  jest  při- 
přes  hranice  jest  asi  20.  '  dáno  jen  výjimkou  k  některým  městům.  Po 

Plošný  obsah  markrabství  Moravského  '  stranách  jest  praktický  návod,  jak  lze  nalézti 
i  s  obvody  moravskými  (Osoblažsko,  |  ihned  každé  místo.  Múllerovu  mapu  vydali: 
okolí  Litultovic  a  Životic,  okolí  VlaŠto viček,  Jan  Homan  v  Norimberce  r.  1720  a  1740, 
Suché  Lazce  s  Hadrunkem  čili  Kravařskem,  Zúrncr,  Seutter  v  AugŠpurce  a  Weigel  v  No- 
okolí  Butovic  a  Slatiny)  měří  22.221*9  km\  ,  rimbcrce  r.  1733  a  1742.  Poněvadž  byla  pc» 
Poměr  hraničně  čáry  k  povrchu  země  jeví ,  kládána  za  vzornou  —  ač  neprávem  — ,  vy- 
se  tím,  že  na  1  km  hranic  připadá  20*4  km*\  dána  byla  několikrát  v  měřítku  zmenšeném. 
povrchu.  V  královstvích  a  zemích  v  říšské  i  Dosti  samostatně  pracována  jest  >Nova 
radě  zastoupených  zaujímá  dle  velikosti  mí-  mappa  regni  Bohemiae,  duc.  Silesiae,  march. 
sto  páté,  a  z  celého  povrchu  mocnářství  |  Moraviae,  duc.  Austriae«,  vydaná  od  Michala 
Rakousko-Uherského  (bez  Bosny  a  Herce- '  Probsta  r.  1779.  Když  v  r.  1783  změněno 
goviny)  zabírá  28.  díl.  bylo  rozdělení  země,  vydal  r.  1784  Jan  Ve- 

Ka r to grafie  moravská.  Nejstarší  samo- !  nuto  menší  mapu  M-vy  s  hranicemi  dié- 
statnou  a  větší  mapu  M-vy  vydal  osobní  lé  cése  olomucké.  Místopis  jest  v  ní  velmi 
kař  císaře  Ferdinanda  I.,  Pavel  Fabricius,  podrobný.  R.  1786  Krištof  Toricella  vydal 
a  věnoval  ji  panu  Hartmanovi  z  Lichten- ;  mor.  mapu  poštovní,  a  r.  1795  vydána  mapa 
šteina  na  Mikulově  a  Valticích  s  názvem: ,  přírodnin,  uměleckých  výrobkův  a  plodin. 
>ChorographiaMarchionatus Moraviae*  (»Kra- i  V  XIX.  stol.  jeví  se  v  mapování  M-vy  čin- 
jinopis  markrabství  Moravského*).  Věnování  I  nost  zvýšená:  Konrád  Mannert  sdělal 
datováno  jest  r.  1575,  ale  mapa  byla  hotova '  r.  1805  větší  mapu  M-vy  pro  veliký  atlas 
již  v  roce  1570.  Jsou  na  ní  zobrazeny  hory,,  Homanových  dědiců  v  Norimberce;  r.  1809 
řeky,  města  hrazená  i  nehrazená,  městečka,  i  upraven  byl  o  třinácti  listech  topografický, 
zámky,  tvrze,  kláštery  a  vesnice.  Názvy  jsou  vojenský  atlas  markrabství  moravského  ve 
německé.  Opravená  zásluhou  stavů  morav-  Výmaru.  R.  1810  Krištot  Passy,  professor 
ských  vyšla  po  druhé  v  Antverpách  r.  1584  j  práv  na  universitě  olomucké,  vydal  v  Brně 
v  »Theatru  orbis  tcrrarurac.  Po  třetí  vydal .  u  Lcop.  Frant.  Hallera  mapu  M-vy  a  Rak. 
ji  r.  1595   Hynek,   syndikus  jihlavský.    Po-   Slezska   (1:375.000),  na  níž  horstva   nazna- 


602 


Morava  (zeměpisná  poloha). 


cena  jsou  již  šrafovánim  a  lesy  stromky.  Jest 
dosti  chybná.  O  něco  lepší  mapu  M-vy  a 
Slezska  vydal  ve  Vídni  r.  1817  a  1819  Josef 
Bayer,  správce  pozemkových  knih  v  Uher. 
Hradišti  (1  .>200.000).  R.  1825  vydána  mapa 
M-vy  s  poštovními,  zemskými  a  obchodními 
cestami.  Topograficky  neúplnou  mapu  M-vy 
a  Slezska  s  jemným  šrafovánim  vydal  r.  1837 
C.  F.  Weiland  v  zeměpisném  ústavě  vý- 
marském.  Vletech  1824— 30, potom  1833—35 
byla  M..  rozměřena  od  znalců  nákladem  více 
než  jednoho  millionu  zlatých.  Hned  následu- 
jícího roku  (1836)  začalo  se  za  řízení  majora 
Filipoviče  vojenské  mapování  M-vy,  jež 
vykonáno  do  r.  1841,  a  na  základě  tom  vyšla 
y  1.  1839,  1844  a  1849  přehledná  a  spoleh- 
livá mapa  M-vy  a  Slezska  na  12  listech.  Od 
r.  1841—1846  Dr.  Konrád  Schenkl  vydal 
u  Winikra  v  Brně  na  8  listech  moravské  a 
slezské  kraje  s  hranicemi  jednotlivých  pan- 
ství o  sobě,  potom  všecky  kraje  najednou  a 
po  třetí  barevně.  Vojenský  a  zeměpisný 
ústav  vídeňský  připravil  k  vydání  r.  1844 
podrobnou  mapu  M-vy  s  Částmi  vévodství 
Slezského,  astronomicky  a  trigonometricky 
změřenou  a  místopisně  nově  prozkoumanou. 
Obsahuje  19  listů,  4  přídavky  a  4  vysvět- 
livi<Y  (1:144.000).  Mapa  tato  jest  vzorná  a 
správná.  R.  1846  upravena  byla  nová  gene- 
rální mapa  M-vy  a  Rak.  Slezska  podle  před- 
chozí mapy  na  4  listech,  překrásná  a  přesná. 
Po  novém  politickém  a  soudním  rozdělení 
země  r.  1850  Konrád  Schenkl  vydal  (1851) 
novou  oarevnou  mapu  Mvy  o  4  listech 
u  Winikra  v  Brně,  na  níž  poznačeny  jsou 
mimo  politické  a  soudní  okresy  také  celní 
úřady  a  četnickc  stanice.  Brzy  potom  (1854) 
vyšla  ve  dvorní  a  státní  tiskárně  ve  Vídni 
•Specialkarte  der  Markgrafschaft  Maehren 
mit  dem  Herzogthume  Schlesien  nach  der 
neuen  politischen  und  gerichtlichen  Landes- 
eintheilungc.  (Podrobná  mapa  markrabství 
Moravského  a  vévodství  Slezského  dle  no- 
vého politického  a  soudního  rozdělení  zem- 
ského.) První  úplně  česká  mapka  M-vy  a 
Slezska  byla  vydána  u  BuSáka  a  Irrganga 
v  Brně  r.  1850  »pomocí  Národní  Jednoty  sv. 
Cyrilla  a  Methodac.  Týž  vydal  podobnou 
mapku  po  druhé,  opčt  českou,  r.  1863. 

Calve  v  Praze  vydal  r.  1851  gener.  pře- 
hlednou mapu  M-vy  a  Slezska  s  četnými 
vedlejšími  mapkami  a  přehledy.  R.  1854  Fr. 
Doležal  upravil  »Přehlednou  mapu  M-vy  a 
Slezska  dle  nového  politického  a  soudního 
rozdělení*  k  vydání  v  lithografíckém  ústavě 
Hofclichovy  vdovy  ve  Vídni.  Táž  mapa  byla 
vydána  po  druhé  roku  1868  u  R.  Rohrera 
v  Brně.  Téhož  roku  sdělal  malou  českou  ná- 
rodopisnou mapku  Mvy  Jan  Lepař.  Karel 
Koř  i  stká  přidal  k  svému  dílu  »Hypso- 
metrie  von  Maehren  und  oesterreicnisch 
Schlesienc  r.  1863  velmi  pěknou  hypsome- 
trickou  mapu  M-vy  a  Rak.  Slezska,  a  r.  1866 
horní  rada  František  Foetterle  upravil 
geologickou  mapu  M-vy  a  Slezska,  již  vydal 
»Werner-Verein*  u  HOldra  ve  Vídni.  K  nej- 
znamenitějším   náleží    Aloisa    Vojtěcha 


Šembery  »Mapa  země  Moravské  s  částmi 
pohraničnými  Slezska,  Čech,  Rakous  i  Uher«, 
vydaná  r.  1868.  Vyniká  přesností,  ladnou 
úpravou  a  nejlepším  názvoslovím.  Velmi  dů- 
kladné jest  v  ní  ohraničeni  národnostní  a 
politické  i  soudní  rozdělení.  Mapa  tato  bohu- 
žel jest  již  rozebrána.  Téhož  roku  vojenský 
zeměpisný  ústav  videň.  sdělal  silniční  mapu 
M-vy  a  Slezska  na  4  listech.  R.  1869  B.  Ko- 
ze nn  vydal  menší  mapku  M-vy  a  Slezska 
u  Holzla  v  Olomouci.  Ve  větším  rozměru 
vyšla  táž  mapa  německy  u  Holzla  ve  Vídni. 
R.  1876  vyšla  mapa  markrabství  Moravského 
s  Osoblažském  (1:288.000)  u  M.  Perný  v  Brně 
s  údaji  dokončených  nebo  začatýcn  silnič- 
ních prací  z  r.  1876.  Text  má  německý  s  ně- 
kterými názvy  českými.  R.  1883  vydal  Fr. 
Padá  li k  mapu  M-vy  o  velikosti  mapy  Šem- 
berovy  u  A.  Illínga  v  Jihlavě,  r.  1888  vyšla 
Wagnerova  »Příručni  mapa  M-vy  a  Slezska 
s  politickým  rozdělením  a  železnicemi « 
(1:450.000).  V  Artariově  sbírce  zemí  moc- 
nářství Rakousko -Uherského  vydána  jest  M. 
jako  číslo  10.  od  Frieda  (1:445.000)  bez 
terrainu  a  jako  č.  11.  od  Steinhausra 
(1:432.000)  s  politickým  rozdělením  a  s  ve- 
dlejší mapkou  soudních  okresA.  Velmi  pěkná 
a  praktická  jest  »Příručni  mapa  markrab. 
Moravského  a  vévodství  Slezského*,  vydaná 
u  Holzla  ve  Vídni  dle  návrhu  Vincence 
z  Haardtu  a  opatřená  českým  názvoslovím 
od  V.  Houdka  (1:500.000).  Roku  1895  vyšla 
»Generální  mapa  markrabství  Moravského  a 
vév.  Slezského*  u  Fr.  Kytky  v  Praze.  Na- 
vrhl ji,  kreslil  a  ryl  J.  E.  Wagner  (1:225.000). 
K  podrobnému  studiu  nejspolehlivější  jsou 
mapy  generálního  štábu,  vydav,  ve  Vídni.  — 
Geologickou  původní  mapku  M-vy  a  Rak. 
Slezska  vydal  r.  1882  Jos.  Klvaňa  jako  pří- 
lohu k  dílu:  ^Nerosty  M-vy  a  Slezska* 
v  Urbánkově  >Bibliotnéce  paedagogické*, 
č.  92.  Mapka  Klvaňova  vyšla  také  o  sobe. 
Krásná  mapka  geologická  téhož  autora  jest 
ve  » Vlastivědě  Moravské*.  Mapa  lesů  v  a 
silnic  moravských  a  slezských,  dvojjazyč., 
vydána  byla  r.  1883.  Archaeologicko-to- 
pografickou  mapu  M-vy  sdělal  r.  18S8  A. 
Rzchak.  R.  1896  načrtl  »Náleziště  archaeo- 
logických  památek  na  M-vě«  Jos.  Hladík 
jako  přílohu  ke  spisku  »Památky  archaeo- 
logické  a  jejich  stáří*.  Nákladem  Musejního 
spolku  v  Brně.  Arnošt  Mach  vydal  mapu 
silnic  a  železnic  (1:288.000). 

Také  dlužno  jmenovati  dvě  historické 
mapky  Dra  Herm.  JireČka,  vydané  u  Perný 
v  Brně.  První  má  název:  »Conspectus  Mora- 
viae  exhibens  nomina  locorum  historica 
cxeunte  saeculo  XII.*,  druhá  »Conspectus 
Moraviae  exhibens  nomina  locorum  patro- 
nymica*.  Letopočet  udán  není. 

Krásná  jest  dvojjazyčná  plastická  mapa 
M-vy  a  Rak.  Slezska,  vydaná  r.  1896  profes- 
sorem  Maximilianem  Klarem  (Reliéf  mar- 
krabství Moravského  a  vévod.  Slezského), 
1:150.000.  Ve  » Vlastivědě  moravské*  mimo 
geologickou  mapu  již  zmíněnou  vydány 
byly  původní  a  pěkné  mapky  horstev,  řek 


Morava  (horopis). 


€03 


a  několik  mapek  okresů,  většinou  od  J.  Hla- 
díka. 

Ze  školních  map  vyniká  mimo  známé 
Kozennovy,  Erbenovy  a  Zdeňkovy  zvláště 
>Školní  mapa  M-vy  a  Slezska*  od  dra  Karla 
Schobra,  vydaná  česky  a  německy  r.  1888 
v  měřítk-u  1:150.000  ve  vojenském  ústavě 
zeměpisném  ve  Vídni. 

Většina  starších  zde  vyjmenovaných  map 
jest  buď  v  zemském  Františkově  museu  nebo 
v  zemském  archive  v  Brně.  Kčk. 

2.  Horopis. 

M.  jeví  se  celkem  vysočinou,  majíc  půdu 
z  větší  části  200  m  nad  moře  vyzdviženou. 
Nejvyšší  bod  je  na  Pradědu  1490  a  nejnižší 
v  jižním  cípu  zemském  při  řece  Moravě 
151*5  m.  Vysočina  moravská  je  geologicky  a 
horopisně  různá.  Horopisně  poskytuje  tři 
větší  a  dva  menší  samostatné  celky,  jež 
jsou:  A)  Vysočina  Českomoravská  ma 
západě),  B)  Sudety  Moravskoslezské 
(na  sev.),  C)  Karpaty  (na  vých.),  D)  Hří- 
běcí  hory  (uvnitř  země),  Ě)  Pavlovské 
kopce  (na  jihu). 

^)  Vysočina  Českomoravská  vyplňuje 
západ  M-vy,  má  tvar  obdélníkový  (okrouhle 
10.000  km*)  a  lze  ji  ohraničiti  řek.  Sázavou 
(poboč.  Moravy),  Moravou  do  končin  Koje- 
tína a  skoro  přímou  ^čarou  od  Kojetína  přes 
Židlochovice  k  Jaroslavicům.  Planina  Česko- 
moravská náleží  geologicky  z  větší  části  pra- 
horám  břidličným,  a  to  od  hranic  českých 
až  celkem  po  čáru  Kunštát -Znojmo.  Kon- 
činy, jež  leží  od  čáry  Batelov-Slavonice  na 
záp*.,  pak  končiny  u  Třebíče  v  čáře  od  Vel. 
Meziříčí  k  íaroměřicům  vyplňuje  žula,  jež 
v  ostatní  části  břidličné,  zde  onde  serpen- 
tinem proražené,  pod  způsobou  drobných 
ostrůvků  vystupuje  a  nejvyšší  věk  M-vy 
hlásá.  Co  prostírá  se  z  vysočiny  jmenované 
od  čáry  KunŠtát-Znojmo  na  vých.,  náleží 
útvarům  velice  různým,  mladším  a  menších 
rozměrů,  jako:  devonskému,  kamenouhel- 
nému  a  permskému  se  syenitem,  serpenti- 
nem, břidlicemi  přechodními  a  devonskými, 
křídovému  a  neogenovému  se  čtvrtohorami. 
Útvar  dává  jí  ráz  nestejný.  Místy  je  hrbo- 
latou kopčinou  s  hlubokými  malebnými  údo- 
lími, místy  stupňovinou,  místy  rozhoupanou 
rovinou  a  postrádá  hřbetův  a  vrcholků,  jež 
by  se  nad  sousední  krajinu  mocněji  vypí- 
naly. Nejmocnější  je  mezi  Jimramovem,  No- 
vým Městem,  Žďárcm  a  Herálcem,  kde 
vrchem  »Devét  skaU  837  m  nejvyššího  bodu 
dosahuje.  Nejdivočejší  a  nejromantičtější  jest 
poblíž  Sloupu.  Z  příčin  přehledu  dělíme  ji 
na  část  a)  Jihlavskou,  b)  Žďárskou,  c)  Kun- 
Štátskou,  d)  Třebovskou,  é)  Drahanskou. 

a)  Vysočina  Jihlavská  zaujímá  končiny 
na  jihozápadu.  Jihlavka  odděluje  ji  od  ostatní 
hmoty  a  značí  její  svah  od  hranic  na  jiho- 
východ. Nejvyšší  je  poblíž  hranic  (Javořire 
835  m),  nejnižší  na  jv.  od  čáry  Kounice-Ja- 
roslavice,  kde  do  nížiny  klesá.  Dle  výšky 
dělíme  ji  na  hmotu  1.  Studenskou,  2.  Brtni- 
ckou,  3.  levišovickou. 


1.  Hmota  Studenská,  Žulová,  rozkládá 
se  poledníkově  od  Batelova  k  Slavonicům 


IM>^-«H^^_H>l> 


KO"^ 


."l/» 


Mladéjovtký  les  649  • <^       AíáT^^ 

Jilovikč  tedlo  568 

Spilberk  s88  

Radiméřský  lei  674  '    "o. 

Sekoř704  "5/^^^lr 

Horní  lei  775  c^^^^ 


Kvétnice  470 
Lvi  hon  S09 

Skála  (Kajsrtt.)  8x2 
DevČt  skal  837 

Pramen  Svratky  750 
Žákova  hora  809 

Sindelný  803 


Kyjov  701 
Smrček  671 


Pramen  Dyje  632 
Špičák  732 


Pramen  Jihlavky  650 
Lýsek  758 

Javořice  835 
Hradisko  769 


Šibeničná  730 
Kadolecké  sedlo  630 


U\ 


i*' 


0« 


«or 


'^^li^ 


ffiS 


ióí^íí 


<JC 


ar' 


> 
O 


O 
Ob 


c 
o 

> 
m 

(A 

•O 
O 

« 
s 


"I  i 


•>H 


8 

o 

m 
V 

o 


00 

•6 


se  svahem  k  Dyji,  je  průměrně  nad  600  m 
vyzdvižena  s  body  nad  700  m  a  nejvyšší  na 


604 


Morava  (horopis) 


•Vrších  Mrákotínskýchc  (Javořice  835,  Mrá- 
kotin  656,  Lýsek  758,  Studená  620,  Hradisko 
769,  Batelov  556,  Vostrážka  642,  Radlická  h. 
668,  Šibeničná  730,  Vysoký  Kámen  730,  Lipo- 
lec  510,  Dačice  471,  Slavonice  516,  Šibeničná 
601,  Berglos  541  m).  Přepjata  jest  mnoha 
silnicemi,  z  nichž  Telčsko-Cerekevská  (na 
kopci  Hřidelovském)  a  Matčjovicko-Hůrecká 
nad  700  m  se  vyzdvihují.  Též  ji  překročuje 
moravská  transv^rsálka. 

2.  Hmota  Brtnická,  břidličná  s  ostrůvky 
žuly  a  serpentinu,  rozkládá  se  na  východ  od 

Í>otoka  TřeSCského  a  Dyje.  Rozryta  je  Ma- 
ou  Jihlavkou,  Brtnicí  a  přítoky  Dyje  a  sou- 
visí s  hmotou  Studenskou  hřbetem  Vanů- 
veckým,  nad  600  m  vyzdviženým.  Na  severu 
obemknuta  je  Jihlavkou  až  po  Skreje  (jv.  od 
Vladislavi),  na  jih  sahá  do  Dolních  Rakous. 
Hřbet  vyvýšen  je  nad  600,  místy  dme  se  nad 
700.  nejvýše  na  Špičáku  732  m.  Jádro  značí 
vrch  Brtník  681  m.  Středem  vede  z  Morav. 
Budějovic  do  Jihlavy  císař,  silnice,  jež  u  ho- 
spody »Kasárna<  670  m  nejvyššího  bodu  do- 
sahuje (St.  Říše  579,  Předín  618,  Hora  710). 
Z  jádra  hmoty  Brtnické  vybíhají  četné  větve, 
a  to  na  sever  a)  Třešťská  (Špičák  732,  Ji- 
hlava 516),  P)  Stonářovská  (Brtnice  543, 
Katova  h.  634),  y)  Předínská  (Saladův  K. 
660,  Malin  633,  Okríšky  472)  s  ratolestí  R  o- 
ketnicko-Klučovskou  (Zadní  hory  633, 
Klučanská  h.  594,  Na  skalním  555,  Stříbrná 
h.  528,  Myslibořicc  493),  na  jih  í)  Ořechov- 
ská  (Moučkový  K.  644,  Kleničný  523),  ř)  Ol- 
šanská (Kopeček  633,  N.  Říše  540),  ^  Z  d  e  n- 
kovská  (Špička  647,  Bába  666,  Třebetická 
hora  608,  Dlouhá  h.  626,  Marketský  v.  589, 
Vratěnín  469),  ??)Bítovanská  (Želetava  582, 
Sv.  Markéta  647)  s  ratolestí  Čáslavskou, 
Lesonickou  (Mor.  Budějovice  466),  Ko- 
márovskou  (Výhon  592,  Budkovský  v.  559, 
Suchá  h.  572)  a  Budkovskou  (Inženýrská 
h.  603,  Jemnice  479),  jeŽ  k  Dyji  a  Želetavce 
pod  400  m  spadají.  Hmotu  pod  500  m  sní- 
ženou dělí  Jevišovka  na  hrbolovinu  Bu- 
dějovickou (Bílý  457^  a  Novosyrove- 
ckou  (Kraví  h.  475,  Štítary  385,  Olbram 
Kostel  365,  Vranov  315,  Milikov  507,  Lukov 
416,  Novopetřínský  Kříž  476,  Šafov  443,  Vra- 
novský les  524),  jež  k  Dyji  v  malebné  rokle 
e  rozervána. 

3.  Hmota  Jevišovická  je  jihovýchodní 
čásf  planiny  Jihlavské  Qevišovice  361).  Po 
čáru  Krumíov-Šatov  je  břidličná  (prahorní) 
a  níží  se  pod  400.  Odtud  na  východ  ustu- 
puje břidlice  vrstvám  neogenovým.  Hmota 
klesá  z  větší  části  pod  300  a  vyvíjí  se,  jsouc 
rozbrázděna  Jevišovkou  a  Jaroměřicí  (Rokyt- 
nou),  v  čásť  Dukovanskou  (Rouchovany  356, 
Velký  k.  392,  Soudná  364),  Žerůteckou  a  Bě- 
hařovickou  (Běhařovice  384,  Biskupice  368, 
Hor.  Kounice  356,  Tanárka  390).  Čásť  tato 
má  ve  hmotě  pod  300  svážené  několik  vy- 
dutin,  jež  jednak  břidlicím  prahorním,  jed- 
nak syenitu  náležejí  a  nad  300  vynikají. 
Značnější  z  nich  je:  Dunajovická  (Horní 
Dunajovice  232,  Korný  hájek  315),  Miro- 
slav ská  (Kadovská   h.  367,  Miroslav  271), 


Leskouna  (Leskoun  387  s  širým  rozhle- 
dem a  památkami  praehistorickými)  a  Krum- 
lovského lesa  (Lesní  dvůr  397).  Ostatní 
hmota  části  Běhařovické,  jeŽ  pod  300  jest 
svážena,  jeví  se  mírně  rozvlněnou,  skláni  se 
pozvolna  k  vých.  a  jihových.,  přechází  ve 
čtvrtohory  a  klesá  nepozorovaně   v  nížinu 

g)vorská  271,  Praporečná  238,  Liškov  234, 
a  vysoké  215,  Pastvisko  228).  Čásí  Žerů- 
tecká,  po  čáru  Znoj mo-Tvoři ráz  nad  300 
vyzdvižená,  jeví  se  v  místech,  kde  nížinou 
Jevišovky  a  Dyje  je  obemknuta,  téměř  rovi- 
nou (Znojmo  289,  Kostelní  pole  228,  Hrádek 
193).  K  ní  náleží  po  pravém  břehu  Dyje  roz- 
ložená neogenová  a  čtvrtohorní  vysočina 
Šatovská,  jež  výborné  víno  plodí  (Šatov 
258,  Jaroslavice  208). 

6)  Vysočina  Žďárská,  Jihlavkou  a  Svrat- 
kou omývaná,  směřuje  od  hranic  českých 
na  jihovýchod.  Náleží  prahorám  břidličným 
s  ostrovy  Žuly  a  serpentinu.  Toliko  jiho- 
východní končiny  vyplněny  jsou  syenitem, 
vrstvám  i  kamenouhelnými,  devonskými,  perm- 
skými,  neogenovými  a  čtvrtohorními.  Svah 
znáči  tok  Jihlavky  a  Svratky.  Vysočina  jest 
nejvyšší  při  hranicích  (nad  800)  a  nejnižší 
při  vtoku  Svratky  do  Jihlavky  (pod  200). 
Jednotný  hřbet  a  vyvinutí  kolmé  scházú 
Nejvyšší  bod  je  vrchol  ^Devět  skaU  (837). 
Planinu  rozštěpuje  údolí  Oslavy  na  hmoty: 
1.  Černozhořskou  (západní  a  nižší)  a  2.  Novo- 
městskou (východní  a  vyšší). 

1.  Hmota  Černozhořská,  po  čáru  Ho- 
dov-Račeřovice  nad  500  m  (Bohdalov  585, 
Kyjov  701,  Nadéjovský  v.  625,  Chlumek  627, 
Kamenice  542,  Bílá  h.  636,  Smrček  671,  Je- 
lečkov  604),  odtud  po  Kladeruby  nad  400 
(Křemel  491,  Budišov  493,  Hartická  trata 
475,  Koněšín  449,  Vladislav  384),  od  Kladc- 
rub  po  Biskupky  nad  300  (Biskupský  k.  398) 
a  od  Biskupek  po  Letkovice  u  Ivančic  nad 
200  (Rovná  324,  Stará  h.  301,  Oslavany  243) 
vydutá,  potokem  Měřínským  rozrytá  a  cis. 
silnicí  z  Vel.  Meziříčí  do  Jihlavy  přepjata 
(u  Řehořova  nejvyšší  bod  silnice  625),  jest 
nemálo  zajímavá  v  končinách  Budišova, 
Trnavy  a  Pocoucova,  kde  ji  rozmanitou  činí 
jednak  oprané  žulové  skály,  ojediněle  i  po 
skupinách  po  kraji  roztroušené,  jednak  četné 
borové  háje,  jednak  hojné  rybníky. 

2.  Hmota  Novoměstská,  mezi  Oslavou 
a  Svratkou  rozložená,  má  jádro  ve  »vypnu- 
lině  Vršavské*  s  body  nad  800  m  (Devéi 
skal  837,  Hcrálec  659.  Žákova  h.  809,  Pase- 
cká  skála  822,  Sklenská  h.  780,  Lví  h.  809, 
Jimramov  500,  Skála  812,  Pletenice  733,  By- 
střice 554,  Kamenný  v.  801).  Od  čáry  Ždár- 
Bystřice  na  jih  spadá  do  hmoty  pod  600  a 
rozryta  je  Nedvědičkou  a  Bobruvkou  (Lou- 
čkou) na  čásť  ct)  Křižanovskou,  /?)  Zvolskou 
a  y)  Bystřičkou. 

a)  Čásť  Křižanovská  (Křižanov  526), 
Oslavou  a  Bobruvkou  oplachovaná,  sahá  od 
Žďáru  (Žďár  572)  k  Ivani  (Kamenec  204). 
V  severních  končinách  drží  se  nad  500  s  body 
nad  600  (Na  nivách  662.  Svatá  h.  673,  Osov- 
ská  Bytyška  516,  Vel.  Meziříčí  425),  od  čáry 


Morava  (horopis).  605 


Kojetín-Byteš  na  jitíovýchod  klesá  z  velké 
části  pod  500  a  vyvíjí  se  v  této  výšce  větví 
aa)  Mezibořskou  (Víckov538),  fifi)  Osov- 


seče  hřbet  mohutní  (Kulíška  689),  v  lese 
Hlubockém  dme  se  nad  700  a  rozbíhá  se 
odtud  v  paprsky  Černovický,  jenž  spěje 


skou,  jež  přes  Debíín  (476)  k  Tišnovu  míří   na  západ  k  Štěpánovu  (Černovice  623,  bpif 
a    Šelenberkem   končí,    a  yy)    Bytešskou   berk  689),  Osický,  jenž  míří  na  jih  k  Lom- 
(By  teš  491),  jež  se  v  rozsochy  Jin  dři  chov- ,  nici   ^Sekoř  704),   a   Bedřich  ovský,  jenž 


skou  (Náměšť  412),  KoŠíkovskou  (Rápo- 
tický  v.  513,  Bába  436,  Sička  421,  Bučm  441, 
Hlinská  449,  Ivančice  209,  Vel.  Ořechov  311) 


skláni  se  k  Tišnovu  (Niva  646,  Bedřichov 
603,  Květnice  470,  Tišnov  277).  Hřbet  T a- 
s ovský  spadá  na  vých.  pod  400  ve  vyso- 


a  Přibyslavickou  článkuje.  Rozsocha  činu  Lysickou  (Malý  Chlum  488,  Lýsice 
Přibyslavická  rozkládá  se  od  Přibyslavic ;  366)  a  na  j.-vých.  přechází  ve  hřbet  Jenč- 
(Prachová  502)  k  Brnu;  směr  její  značí  sil-  ský,  jenž  k  Žernovníku  (Žernovník  452)  a 
nice  císař.,  jež  běží  po  hřbetě.  V  čáře  Za- ;  odtud  ke  Svitavě  spěje  (Černá  hora  515), 
stávka-Něm.  Kyničky  klesá  ve  hmotu  pod  '  u  Lhotky  pod  400  se  prohýbá  a  u  Hořic 
400  a  vyvíjí  se  od  Ostrovačic  (334)  na  se-  nejvíce  se  dme  (Bukovec  621,  Černá  Hora 
ver  k  zámku  Veveří  (277),  na  jih  k  Rosi- i  326).  Od  Hořic  vyvíjí  se  ve  hřbet  Vra- 
cům  s  bohatými  ložisky  kamenného  uhlí  (338),  no  v  ský  (Vranov  455,  Bába  610,  Babí  lom 
na  východ  jedním  lalokem  k  Brnu  (Bába  563),  jenž  na  jih  k  Soběšicům  běží,  poblíž 
415,  Červený  kopec  312),  druhým  k  Žiloši-  vrchu  Stromu  (404)  pod  300  klesá  a  Čer- 
cům  (Nebovid  370)  a  dosahuj-;  nížiny  Svra-  nýnii  poli  (252)  Brna  dosahuje.  Ze  hřbetu 
tecké.  Vranovského,  jenž  na  vých.  do  romantického 

P)  Část  Zvolská,  mezi  Nedvědičkou  a  údolí  řeky  Svitavy  ostře,  na  záp.  k  Ponavce 
Loučkou  rozložená,  má  směr  silnice,  jež  běží  mírněji  se  svažuje,  výtrysk uje  pobHž  Kuříma 
po  hřbetě  z  Branšova  do  Tišnova  (Kraví  h.  paprsek,  zvaný  Hory  Kuřimské.  Kuřim- 
605,  Rožná  482).  Vyznačuje  se  ostrými  svahy  ské  hory  míříce  k  Veverské  Bytyšce  zavírají 
ke  Svratce  a  k  potokům,  mezi  nimiž  se  dme.    na  sever  čtvrtohorní  kotlinu  Tišnovskou  (Ku- 

y)  ČásťBystřická,  Nedvědičkou  a  Svrat- ,  řim  291,  Sychrov  445,  Blaňov  463).  Na  nej- 
kou  obemknutá,  jeví  se  hmotou  nad  600  vy-  jižnějším  výběžku  hor  Kuřimských  rozkládá 
zdviženou  bez  včtŠího  rozčlenění.  Místy  má '  se  město  Brno  (Špilberk  288,  Brno  227). 
vyduliny  nad  600,  z  nichž  je  značnější  Pi-  3.  Hřbet  Radiměřský,  po  prav.  břehu 
voň  ská  (Zubrštýn  632,  Štěpánov  335),  Le-  Svitavy  od  pramene  po  Letovice  rozložený 
seňovická  (Na  Křížnici  631,  Kozlova  horka  a  skoro  veskrz  křídovým  vrstvám  náležející, 
574)  a  Věchnovská  (Babí  lom  622).  přísluší   M-vě   pouze  severní  a  jižní   částí; 

c)  Vysočina  Kunštátská  prostírá  se  část  střední  pohybuje  se  po  Cechách.  Dme 
od  hranic  na  jih  mezi  Svratkou  a  Svitavou,  se  nad  500  s  body  nad  600  (Radiměřský  les 
Je  břidličná  (prahorní)  od  hranic  po  Tišnov.  634),  má  svah  ku  Svitavě  nenáhlý  a  přepjat 
z  části  náleží  vrstvám  křídovým  (od  Svitav  je  železnicí  a  cis.  silnicí  ze  Svitav  do  Polic- 
ke  Křetínu),  permským  (od  Letovic  k  Tiš-  ky  (Chap  511,  Letovice  326). 
novu),  neogenovým  (v  končinách  Svitávky  a  ^)VysočinaTřebovská  vyplňuje  kon- 
Skalice),  na  jihu  je  vyplněna  syenitem,  chová  činy  mezi  Svitavou  a  prohnulinou  Tevíčskou 
ostrovně  vápenec  devonský  (od  Černé  Hory  od  hranic  k  městečku  Svitávce,  náleží  skoro 
ke  Kuřími)  a  vrstvy  kamenouhelné  u  Svino-  veskrz  vrstvám  permským  (s  ostrůvky  neo- 
iic.  Vypjetí  je  nejvyšší  při  hranicích  v  lese  genu)  a  křídovým  a  vyznačuje  se  dvěma 
Mikulovském  (Horní  les  775)  a  nejnižší  u  Brna,  souběžnými  hřbety,  a  to  M 1  a  d  ě  j  o  v  s  k  o- 
kde  se  počíná  nížina.  Končinv,  jež  dmou  se  Chlumským,  hmotnějším  a  vyšším,  se  se- 
nad  600,  mají  ráz  nedlouhých  nřbetů,  z  nichž  dlem  Jilovským,  jímž  vede  cis.  silnice  z  Tře- 
vetší  rozlohou  vyniká:  1.  Rovečínský,  2.  Ta- '  bové  do  Svitav  (Mladějovský  les  649,  Roh 
sovský,  3.  Radiměřský.  i  660,  Písečná  622,  Jilovské  sedlo  560),  a  Běl- 

1.  Hřbet  Rovečínský,  od  Svratky  sko-Rychnovským,  užším  a  nižším,  jejŽ 
(a  Jimramova)  k  Olešničce  rozložený,  má  potok  Maloninský  a  Třebůvka  přerývá  (Uhlíř- 
hmotu  nad  600  vyzdviženou  s  body  nad  700   ská  561,  Husák  621,  St.  Trnávka  319,  Jevíc - 

gCočí  k.  755,  Pavlů  k.  715,  Na  jedli  726).  ko  366,  Rychnovský  k.  533).  Hřbet  Mla- 
mota  tato  sklání  se  na  záp.  a  na  jih  pod  dějovsko-Chlumský  dme  se  v  sev.  části 
500  ke  Svratce,  při  níž  mezi  Dalečínem  a  Ví-  po  Pohledy  pod  600  (Mladějov  444),  v  jižní 
rem  divokostí  kypí;  na  vých.  přechází  u  Ro- ,  části  celkem  nad  600  (Chvalka  617,  Javor 
večína  ve  planinu  (pod  600),  jež  potokem  604)  a  je  větevnatý.  Všecky  jeho  větve  spa- 
Trestným  ve  dví  jsouc  rozštěpena  k  Štěpá-  ,  dají  ke  Svitavě  nenáhle  pod  400  a  jsou  z  nich 
novu  nenáhle  se  svažuje  (Rovečín  569).  Po  ;  značnější:  Rudenská  (Farářský  k.  526,  Bře- 
hřbeté  Rovečínském  vede  z  Olešnice  do  zová  376),  Dešenská  (Rumberk  542,  Roz- 
Jimramova  silnice,  jež  u  Sulkovce  výše  nad  hraní  354),  Chlumská  (Vlkov  597)  a  Víse- 
700  dostupuje.  cká   (Hadlečí    568,   ZastrᎠ  531,   Letovický 

2.  Hřbet  Tasovský,  od  Rovečínského  zámek  384,  Svitávka  320).  Hřbet  Bělsko- 
OleŠničkou  oddělený,  směřuje  od  hranic  na  Rychnovský  sahá  od  Bělé  k  Rychnovu  a 
jih  (Špilberk  651,  Křetín  342,  Olešnice  541,  spjat  je  se  hřbetem  Mladějovsko-Chlum- 
Hradisko  635);  při  pramenech  potoka  Pe-  ským  na  jihu  u  Křenové  (472)  a  na  severu 
trové  bočí  z  něho  na  východ  haluz  Pe-  u  Kunčiny  (374),  čímž  vytvořena  je  kotlina 
trovská  (Kunštát  446,  Chlum  517).   U  Ro-   Třebovská,  jež   toliko  úzkou  prorvou  Tře- 


bflvky  k  východu  jest  otevřena  (Mor.  Tře- 
hoTá  354). 
í)  Vysočina  Drahanská,  temépis. ardce 


S6a7,laí:ií'i 
b^Ml-^lin,  I 

.  tZr'1/uitUí' 
iSfPiécl  rte/ 


_.-^íVíj'í(ť^^j^;4ř' 


i^^^    U/dsr.l((y>   ■!( 

Moravy,  prostírá  se,  obemknuta  jí 


"^' 


..__  sálavou,  na  j.  proláklinou  Kojetin-Zi- 
dlochovice,  na  v.  Moravou,  na  z.  Svitavou 


a  (horopis). 

s  prohnulinou  Jevičskou,  poledníkovč  od  Sá- 
zavy k  Lítavé.  Ncjvyjái  je  ve  střední  části 
u  BeneJova  (Myslivecká  bouda  727,  Babáč 
718).  Prorvou  Třebúvky  délf  se  na  iÁ%t 
1.  severní  a  2.  jižní. 

I  1.  CásC  severní,  z  včtSi  části  břidlicí 
I  přechodní  vyplnéná,  dme  se  klikatým  břbe- 
j  tem,  místy  nad  500  vyzdvileným.  Mírovka 
se  sedlem  Svánovakým  ji  polti  na  -hřbet 
KřiŽanovaký  (Hřebová  594,  Joklová  602) 
a  Karlovický  (Studená Loučka  536).  Svah 
obou  těchto  lalořnaté  rozvitých  hřbetňv  je 
na  západ  k  prohnuliné  Jcvíčaké  volný  (Pe- 
trov 428),  na  vých.  k  M-vé  ostřejii  (Skalka 
439,  Zvole  264,  Mohelnice  277,  Loitice  256). 
I  Přes  hřbet  Karlovický  vede  cis.  silnice  i  Mo- 
helnice do  Třebové. 

2.  Cáať  jižni  jest  u  přirovnání  k  předešlé 
I  roilchlejií  i  vyiií  a  déli  se  vkjealinou  Dibel- 
skou  (želeinice  z  Proatéjova  do  Třebové)  na 
!  a)  planinu  Kladečkou  (Kladky  517)  a  p)  Pro- 
:  tivanovskou  (Protivanov  673). 

tt)  Vysočina  Kladečka,  vétSinou  bH- 
dlici  devonské  nálciejicí,  plni  prostor  meň 
Třeb&vkou.  Moravou,  Romli  (Blatnicím  a 
Nectavou  a  zdvihá  se  nad  500  s  body  nad 
600  (Dibel  604,  Skállqr  569,  Konice  413). 
Hmota  jeví  se  bezladnč  rozhoupanou  (Dál- 
ce 597,  Homola  510)  s  hojnými  vydulinami, 
%  nichi  jsou  mocnéjSi  Hartcnkovská 
(Housov  584).  Rovenská  (Rovenský  kop. 
'543),  Bezdéčská(Bezděčskýv.553).  Hvoz- 
decká  (Na  skále  553)  a  Lucká  (Plestiny 
524,  Slavétín  432).  Od  vyduliny  Lucké  vyvíjí 
se  hmota  na  sever  k  Třebavce  taločnati 
(Dubový  v.  503,  Holý  v.  514,  Búiovaký  zá- 
mek 425),  na  sev.-vých.  k  Měniku  větevní, 
'  spadá  dosti  ostře  k  Moravé  a  zuiuje  s  j>ro- 
téjširai  výbéíky  Jeseníka  údoli  Moravy  u  Rim- 
nic  na  0'ů  Ion.  Hmota,  jeí  od  Litovle  k  To- 
i  vačovu  sahá  a  pod  300  je  skleslá,  nileíi 
čtvrtohorám  s  ostrůvky  neogenu,  devon. 
j  vápence  a  břidlice  prahorní,  jeví  se  u  Pfí- 
1  kaz  a  Senice  rovinatou,  v  končinách  Olo- 
i  mouce  (neogen)  pahrbkovitou  (Dílové  284, 
I  Olomouc  220,  Litovel  234,  NáměSí  274,  Ta- 
bulová 259,  Polipka  278,  Tovačov  204).  V  čá- 
;  sti  jihovýchodní  udríuje  se  planina  od  Mich- 
nova  a  Polomi  k  Pfemyslovicům  nad  400 
'  (U  bučku  482);  u  Přemyslovic  klesá  pod  400 
:adélí  se  zářezem  Vykličky  na  výbéiek  Lu- 
toninský,  jenž  u  Kostelce  v  rovinu  pře- 
I  chází,  a  Ceáský,  jenž  své  východní  svahy 
I  v  roviné  Blaty  vyrovnává.  Z  hmoty  shora 
uvedené  spéje  k  Celechovtcflm  neogenová 
haluz  Lhotská  (Velký  Koníř  443).  po  je- 
jími východním  svahu  vede  íeletnice  z  Ko- 
stelce do  Náměšté. 

P)  Vysočina  Protívan o vská,  hlavně 
z  vrstev  kamenouhcilných  složená,  sáhá  od 
Džbclu  k  Mčnínu  a  od  Kojetína  k  Svltávce. 
Jádro  nad  700  vyidviiené  leii  u  BeneSova. 
I  Od  Beneáuva  vyvíjí  se  hmota,  záhy  pod  700 
'  padajíc,  na  jihozápad  k  BoskovicQm  (Ška- 
tulce 652),  na  jihovýchod  k  Drahaoam 
(Drahanský  k.  656,  Drahany  620)  a  na  se- 
ver  k  Šebířovu  (Babylon  676,  Brodek  613. 


Morava  (horopis).  607 

LaviČDá  633,  Na  vypáleném  583,  Jaroměřice  \  k  Vyškovu,  druhou  k  Lulči  (Krátký  k.  489, 
361).  Východní  končiny  spadají  při  čáře  Ko- 1  Nad  skalkou  439),  kde  valem  Lulčským 
nice-Drahany  pod  500  a  Kostelec-Pustoměř  I  (Sv.  Martin  368,  Lulč  320),  sotva  200  m  ši- 
pod  300  a  vyvíjejí  se  odtud,  jsouce  Hlouče-  rokým  a  nad  300  vyzdviženým,  s  Hříběcími 
iou  a  Brodečkou  protékány,  ke  Kojetínu,  horami  souvisí.  Val  Lulčský  profat  je  hlu- 
kde  nížiny  dosahují  (Nad  bukem  432,  Pře- 1  bokým  zářezem  dráhy  císaře  Ferdinanda, 
dina  310,  Prostějov  225,  Dédice  261,  Ivano-  Větev  Vilimovická  spěje  od  Rogendoríu 
vice  225).  Z  bodů  nad  okolní  půdu  více  po-  '■  přes  Vilimovice  k  Habrůvce  (Strážná  537). 
výšených  vyniká  Stříbrná  h.  553,  Zadní  Li-  j  Mezi  Rudicí  a  Jedovnicí  prohýbá  se  pod  500. 
pová  531,  Srnčí  539,  Vojenská  445.  K  jihu  Hmota  této  větve,  jež  pod  500  jest  snížena 
je  hmota  rozryta  Luhou  a  Bílou  vodou  a  (Punkva,  Svitava  a  Křtinský  potok  ji  ob- 
tím  rozdělena  na  čásť  Petr  o  vičkou  (zá-  mykají),  dme  se  místy  nad  500  (Lažánecký 
padni  —  Petrovice  555,  Rájec  297,  Sloup  470,  v.  519),  jest  laločnaté  rozervána  a  má  svah 
Hřebenáč  484),  Šošůveckou  (střední)  a  k  uvedeným  vodám  dosti  prudký,  na  vých. 
Krásenskou  (východní).  Čásť  Šosů  ve-  však  do  prohnuliny  mezi  Jedovnicí  a  Křti- 
cká,  mezi  údolím  Sloupským  a  Ostrovským  námi  mírnější  (Krtiny  422).  Ve  svahu  tomto 
rozložená  (Muky  613),  spčje  k  Ostrovu,  úží  nalézá  se  nedaleko  Jedovnice  jeskyně  >P  ro- 
se a  spadá  jak  do  údolí  Sloupského,  tak  I  padá  nic,  v  níž  vody,  jež  za  vlhka  z  rybníku 
Ostrovského  na  mnoha  místech  sráznými  OlŠovce  odtékají,  hlučně  mizejí.  Svah  jižní  ke 
stěnami,  jež  výšky  nad  70  dosahují  (Ostrov  Křtinskému  potoku,  jenž  v  délce  3  km  pod 
493,  zříceniny  hradu  Holštýna  489,  můstek  zemí  se  řine,  má  četné  jeskyně,  z  nichž 
nad  Macochou  488).  Končiny,  jež  od  Sloupu  »Býči  skálac  prostorností,  přístupností, 
k  Líšni  se  rozkládají,  náležejí  devonskému  palaeontologickou  a  praehistorickou  důleži- 
vápenci,  na  němž  usazen  je  v  pěti  ostrovech  tostí  je  světoznámá.  Nad  prohnulinou  Je- 
(u  Rudice,  Olomúčan  a  Babic)  vápent-c  jur- '  dovnice-Račice  k  jihu  vyvíjí  se  vysočina 
ský;  místa  tato  poskytují  zvláštnosti  Krasu,  Krásenská  v,  dlouhý  hřbet  Bukovin- 
a  proto  >Moravským  krasemc  se  nazý-  ský,  jenž  od  Ujezda  u  Jedovnice  přes  Bu- 
vají.  Bujnost  a  pustota,  útulnost  a  divokost, ,  kovinku  (Proklest  573,  Bukovinka  528)  ku 
malebnost  a  jednotvárnost,  chudoba  a  bo-  i  Březině  se  táhne  a  tam  do  hmoty  pod  500 
hatost,  hrobový  klid  a  šum  křišťálového  po-  klesá.  Tato  hmota  rozvíjí  se  od  Březiny  na 
toká  jsou  tu  domovem.  Údolím  Sloupským,  západ  větví  Babickou  k  Adamovu  (Štad- 
hrnuly  se  v  době  nedohledné  vody  od  lerova  h.  500,  Babice  459,  Sedmidubová  s  roz- 
Sloupu  do  Svitavy;  nyní  ztrácejí  se  za  su-  blednou  522),  na  jih  větví  Ochozskou 
cha  v  korytě  potoka  dílem  již  ve  Sloupě,  I  (Pod  Žernůvkou  473)  k  Líšni.  Na  severním 
dílem  pod  Sloupem  před  jeskyněmi ;  za  doby  svahu  větve  Babické  nalézá  se  v  údolí 
vlhka  dosahují  jeskyň,  kde  v  podzemí  mizejí.  Křtinském  propast  >Okounka«  a  labyrin- 
Udolí  Sloupské  jest  až  do  končin  Macochy  tová  jeskyně  »Výpustek<  s  bohatými  pa- 
bezvodé,  těsné,  pusté  (Pustý  žleb).  Mí-  ;  matkami  předpotopní  fauny,  na  západním, 
sto,  kde  vody  Sloupské  pod  svislou  stěnou  ,  k  Svitavě  spadajícím,  utěšený  Adamov.  Na 
z  podzemí  se  vynořují,  slově  » Vých  ode  a  východním  svahu  větve  Ochozské  leží 
potok  Punkva.  Údolí  Ostrovské  protékala  v  údolí  Říčky  krápníková  jeskyně  Ochoz- 
Bílá  voda,  již  pila  Punkva.  Dnes  ztrácí  se  ská.  Včtev  Ochozská  (Hadí  h.  423,  Líšeň 
voda  tohoto  potoka  za  sucha  u  obce  Hol-  301)  níží  se  od  Hadí  h.  na  jih  (Stránská 
štýna,  za  přívalu  vrhá  se  pod  Holštýnem  skála  307,  Nová  h.  304)  v  neogenovou  vy- 
děsným  lomozem  v  jícen  jeskyně  >Rasov-  sočinu  Tuřanskou,  jež  urovnávajíc  se 
ny«  a  pojí  se  v  podzemí  s  vodami  sloup-  (Šlapánice  222,  Tuřany  231)  u  Rebešovic 
skými.  Údolí  Ostrovské  je  též  bezvodé  a  čtvrtohorní  nížiny  Svratecké  dosahuje.  Se 
sluje  v  části  nejdivočejší  >Suchý  žlebc.  hřbetem  Bukovinským  souvisí  na  jiho- 
Obě  jmenovaná  údolí  honosí  se  jeskyněmi,  východ  od  Bukovinky  prostorná  vysočina 
z  nichž  Sloupské  (staré)  a  Kateřinská  Račická,  Říčkou  a  Rakovcem  sevřená 
(v  Suchém  Žlebě)  vynikají  rozlehlostí,  Hol-|  (Červená  h.  536,  Pozořice  322J,  jež  od  čáry 
štýnská  (pod  zříceninami  hradu  Holštýna)  Nemojany-Pozořice  na  jih  poa  300  spadajíc 
výškou.  Sloup  ská  (nová)  a  Šošůvecká  horský  ráz  ztrácí  a  v  rovinu  potoka  Litavy 
útvary  krápníkovými.  Z  nálevkovitých  ssed-  přechází  (Špičák  324,  Nový  Rousinov  241). 
lin  a  propastí  je  nejproslulejší  Macocha  Ncjjižnéjším  výstřelkem  vysočiny  Rači- 
(130  m  hluboká).  Čásť  Krásenská  prostírá ;  cké  je  vydulinka  Měnínská  (Vinohrad 
se,  nad  500  jsouc  vyzdvižena,  od  Hartmanic    218). 

na  poledne  po  prohnulinu  Jedovnice- R a-  B)  Sudety  moravskoslezské  zaují- 
Čice.  Jeví  se  hmotou  nevalného  pohybu  |  mají  končiny  na  severu  zemském  (3600  Acm*) 
(Hartmanice  583,  Krásensko  565,  Malina  574, ;  mezi  Sázavou,  Moravou,  Luhou  a  Bečvou  a 
Jedovnice  501,  Babka  617)  a  má  svah  do  svažují  se  většinou  od  hranic  do  vnitř  země. 
údolí  Ostrovského  místy  ostrý  i  náhlý  (Cí-  Útvarem  náležejí  na  severu,  kde  jsou  nej- 
sařská  jeskyně  494),  k  Hané  mírnější.  Z  větví  vyšší  (Praděd  1490),  prahorám  břidličným  se 
je  značnější  Ruprechtovská  a  Vilimo-  vložkami  žuly,  hadce  a  křídy,  ve  středu  břid- 
vická.  Větev  Ruprechtovská  spěje,  jsouc  |  lici  přechodní  a  devonské,  již  místy  prorazil 
Drnovkou  rozštěpena,  jednou  ratolestí  kDrno-  čedič,  v  jihu  vrstvám  kamenouhelným,  jež 
vicům  (Rozepře  453,  Drnovice  281)  a  odtud   v  prohnulině  Bečvy  ve  čtvrtohory  přecházejí. 


609  Morava  (horopis). 

Sudety  jsou  sice  pásmo  jednotné,  ale  z  při- ,  1.  Jeseník  Vysoký  vyniká  dvěma  hmo- 
čin  přehledu  dělíme  je  na  kupinu  a)  Králi-  tami,  a  to  a)  hmotou  Koprníka  (1424), 
lického  Sněžníka,  b)  Praděda  či  Jeseníka.         /?)  Praděda  (1490),  mezi  nimiž  se  v  sedle 

a)  Skupina  Králického  Sněžníka  Červen ohorském  (1011)  pod  1100  prohýbá 
dme  se  mezi  sedlem  > Ostr užeň ským c  |  [sedlem  vede  císařská  silnice  ze  Šumberka 
(Ramsovským),  Brannou  (Černou  vodou),  Mo- 1  (331)  do  Frývaldova  (441)  v  desíti  serpenti- 
ravou  (od  ústí  Branné  po  ústí  Sázavy)  a  Sá-  |  náchj. 

zavou.  Morava  dělí  ji  na  1.  hmotu  severní,'  a)  Hmota  Koprníka  (Koprníkl424,Sněž- 
mezi  Moravou  a  Brannou,  a  2.  jižní,  mezi  '  ka  [Šerák]  1351,  Vozka  1377,  Červená  h.  1333) 
Moravou  a  Sázavou.  vyvíjí  se  mezi  Brannou,  Moravou  a  Děsnou 

1.  Hmota  severní  vykazuje  dva  mocné  ,  ve  dlouhý  rozsochatý  hřbet  (Černá  stráň  1235, 
hřbety,  a  to  Stříbrň  i  cký,  jenž  od  Králi- 1  Pekařova  785,  Smrk  743,  Lovák  607,  Vizen- 
ckého  Sněžníka  mezi  Moravou  a  Křupou  na  i  berk  488,  Bludov  305),  jenž  nejjižnějším  vý- 


jih  míří  (Králický  Sněžník  1422,  pramen  Mo 
ravy  1275,  Sušina  1322,  Staré  Město  536,  Žib- 
řidovice  579,  Vel.  Morava  638),  a  Vrben- 
ský,  jenž  od  sedla  Špiklického  (817)  k  Ostru- 


běžkcm  železniční  stanice  Bludovské  293  do- 
sahuje a  v  rovinu  přechází. 

p)  Hmota  Praděda  vyniká  nad  hmotu 
Koprníka  výškou  i  rozlehlostí.  Jádro  jeví  se 


ženskému  (759)  sahá  a  mezi  Křupou  a  Bran- 1  hřbetem  12  km  dlouhým  a  nad  1300  m  vy- 
nou  se  vyvíjí  (Červené  bahno  1104,  Brousek  zdviženým,  jehož  se  v.  polovice  po  hrani- 
1128,  Koldštýn  642,  Hanušovice  482).  Z  osad  cích  (V.  Jezerná  1304,  M.  Děd  [Kladná!  1367,  V. 
nejvýše  leží  Vel.  Vrbno  761  (několik  chat  .  Děd  1381),  jižní  po  Moravě  se  rozkládá  [Má] 
nad  900)  a  nejníže  prádelna  Hanušovická  1 1381,  Pec  1312).  Na  hřbetu  tomto  šedina 
390  při  ústí  Branné.  samých  hranicích  nejvyšší  hora  zemská,  sed- 

2.  Hmota  jižní  má  dva  zřejmé  hřbety,  |  milaločný  Praděd  1490,  a  od  něho  na  jih  po- 
Krumpéřský  (vnitrozemský)  a  Červeno-  délný  Petřín  1446,  Vysoká  Hole  1464,  Sv. 
v  o  d  s  k  ý  (pohraniční) ;  mezi  oběma  vine  se  '  Hora  1422.  Z  tohoto  jádra  vybíhá  v  konči- 
Březná.  Hřbet  Krumpéřský  je  nejhmot-  nach  hory  Máje  mezi  Děsnou  a  Mertou  hmotná 
nější  poblíž  Krumperka  (Jeřáb  999,  Bouda  haluz  V  i  zenber  ská  (Františkova  myslivna 
957),  sluje  >Les  Pradědů v€  fkaple  sv.  Tro-  1183,  Mravenčí  h.  1343),  jež  k  Děsné  ostře, 
jice  889)  a  takto  se  vyvíjí:  na  sever  spadá  místy  i  srázně  spadá,  divokostí  se  vyznačuje 
k  Moravě  pod  500  (Kruraperk  646),  na  vý- 1  (Kamenná  rokle)  a  při  ústí  Merty  pod  40O 
chod  též  k  Moravě  pod  400  (Rovinka  617),  klesá  (Koutská  myslivna  573,  Vizenberk  488). 
na  jih  (Čečel  834)  vysílá  větev  Hartvikov-  Hmota,  jež  od  hory  Máje  na  jih  se  rozpíná, 
skou  Qanov  601,  Ruda  340)  a  Studen-  jeví  se  ve  výši  pod  1200  (Ostružná  1183)  rox- 
skou  (ruština  626),  jež  Nemilkou  jsouc  roz-  štěpenou  na  čtyři  hřbety,  jeŽ  ve  výši  pod 
štěpena  ramenem  Zborovským  k  Zá-  900  povahu  hřbetovou  znenáhla  ztrácejí  a 
břehu  míří  (Háječek  602,  Zábřeh  298)  a  J  e-  ve  vysočinu,  potokem  Podolským  a  Moravicí 
delským  (Obora  584)  k  Drozdovu  spěje  a'  rozrytou,  přecházejí  (Máj  1085,  Široká  Liteň 
odtud  k  Sázavě  spadá  (Hostýn  345).  Směrem  ;  1131,  Soukenná  1023,  Moravická  h.  739,  Kar- 
na  jihozápad  vyvíjí  se  Les  Pradědův  lov  718,  Dol.  Moravice  604,  Rymařov,  602, 
pohraniční  haluzí  Šanovskou  od  Jeřábu  Smrk  606,  Frýdlant  549).  Vede  přes  ni  cis. 
k  Šanovu  (Křížová  727,  Červená  Voda  527)  '  silnice  z  Rymařova  do  Bruntálu, 
a  Karlovskou  od  Čečele  ke  Dvoru  Mlý-  Hmota,  jež  od  Máje  na  jihozápad  se  roz- 
nickému  (Spálená  741,  Karlo  v  544,  Bílá  Voda  kláda,  spadá  mezi  Brandzejfy  a  Klepačovem 
494).  Hřbet  Červenovodský,  od  větve  pod  900  ve  vysočinu  ^Fichtlinkc  zvanou 
Šanovské  nízkým  sedlem  oddělený  (cis.  (přesni  silnice  z  Rymařova  602  do  Sobotína 
silnice  z  Červené  Vody  do  KrálíkJ,  pne  se  522,  Fichtlink  874,  Klepačov  739,  Suchá  824, 
po  hranicích  od  Červené  Vody  k  Tatenicům  Kulich  946),  již  Oskava  na  rameno  o)  Rudol- 
a  je  v  severní  části  nad  800  vyzdvižen  (Černá  tické  (Hajdštýn  964,  Černý  kámen  954)  a 
h.  994,  Bučín  958).  Nad  Červenou  Vodou  (527)  I  /?)  Hornoměstské  rozděluje, 
běží  přes  něj  do  Žamberka  nákladná  sil-'  a)  Rameno  Rudol  tické,  železniční  tratí 
nice,  jež  na  hranicích  výšky  810  m  dosahuje,  ze  Šumperka  do  Unčova  přepjaté  (zříceniny 
U  Heraltic  níží  se  pod  700  a  spěje  k  Šum-  hradu  Rabštýna  805,  Kamenná  591,  Rohle 
valdu  (Strážná  713),  tam  klesá  pod  600,  za-  346,  Bradlo  601,  Ném.  Libiny  287.  Ůsov  285, 
táčí  do  vnitř  země  (Cukrová  bouda  589)  a  Vel.  Brablec  342),  konči  návrším  Mlýnská 
spadá  k  Sázavě  pod  400  (Šilperk  467,  Tate-  307  zvaným  v  rovině  Moravské, 
nice  346).  /?)  Rameno  Hornoměstské,  mezi  Oska- 

b)  Skupina  Praděda  souvisí  se  skupi-  vou,  potokem  Podolským  a  Oslavou  rozlo- 
nou  Králického  Sněžníka  sedlem  Ostru-  zené,  směřuje  od  hory  Kulicha  na  jih  k  ústí 
Ženským  759,  přes  něž  vede  silnice  a  že- 1  Oslavy  do  Oskavy.  Od  Brandzejf  až  po  Horní 
leznice  do  Slezska.  Náležejí  sem  všecky  Su-  j  Město  (682)  je  nad  700  povýšené  s  několika 
dety,  jež  od  uvedeného  sedla  k  Odře,  body  nad  800  (Klínová  865,  Dobřečov  751). 
Luze,  Bečvě  a  Moravici  se  prostírají.  Dle  U  Horního  Města  klesá  ve  hmotu  pod  700 
vyvýšenosti  dělí  se  na  1.  Jeseník  Vysoký  (se-  sváženou,  jež  se  na  poledne  v  nedlouhé  ha- 
verní  čásť)  a  2.  Jeseník  Nízký  (jižní  čásť).  luze  rozbíhá  (Ostrá  skála  641,  Rešov  562, 
Hraniční  čára  je  u  Rymařova  v  pruhu  mezi  Tvrdkovský  lán.  Něm.  Ruda  543)  a  od  čáry 
potokem  Podolským  a  Oslavou.  Čes.  Libiny-Horní  Loučka  (280)  na  jihozápad 


MAPA  VYSEK 

S  VRSTVÁM! 
MARKRABSTVi  MORAVSKÉHO 

VÉVODSTVi    SLEZSKÉHO 

.Vlííiiko  I:  1,000000 


OTTn'  SLOVNÍK  S.ArrSY. 


ItákJaiHn  J.  Ouy  v  Praze 


M" 


Morava  (horopis), 


609 


v  rovinatou  vysočinu  Šumvaldskou,  pod  300 
sníženou,  přechází  (Šumvald  265). 

2.  Jeseník  Nízký,  hmotná,  jednotvárná, 
z  vrstev  kamenoubelnýcb  a  břidlic  devon- 
ských složená  bomatina,  rozkládá  se  od  čárv 
Jamrtice-Loučka  (od  údolí  potoka  Podol- 
ského a  Oskavy)  na  jihovýchod.  V  jejím 
středu  leží  město  Beroun.  Nízký  Jeseník  lze 
rozděliti  na  a)  čásf  severní  (vyftíí),  fi)  jižní 
(nižší).  Hranici  značí  údolí  řeky  Odry  po  Střel- 
nou 566,  údolí  Lichnice  a  Bystřice. 

a)  Severní  čásť,  nad  600  vyvýáená,  pro- 
stírá se  od  Rymařova  k  Libavě  s  vyduli- 
nami  nad  700,  z  nichž  je  prostornější  Strá- 
nečka (Stránečka  h.  725,  Stránky  670,  So- 
vinec486,  Něm.  Huzová  539),  ve  vysočině 
Újezdské  vyrovnaná  (Hor.  Loučka  286, 
Unčov  235,  Šternberk  299).  A  r  n  o  1 1  i  c  k  á,  jež 
konči  Sv.  Kopečkem  (382)  u  Olomouce  (Ka- 
menná 712,  Arnoltice  638),  Dětřichovská, 
která  přeryta  jsouc  Moravicí  k  Bruntálu  ve 
Slezsku  se  rozkládá  (Slunečná  798,  Lázeňská 
702, Beroun  570), Roudenská (Malá  Roudná 
775,  Velká  Roudná  780,  Medlice  475,  Dvorce 
558)  a  Guntramovická  (Červená  750).  Vy- 
dulina  Guntramovická  rozvíjí  se  na  východ 
hřbetem  Rejhartickým  (Stráž  665,  Stráží 
596,  Budišov  512,  Fulnek  284,  Hornolánská 
540,  Olšová  474,  Suchdol  280)  a  Šumvald- 
ským  (Mlhová  684,  Kamenná  568,  Vojnovice 
475),  na  jih  Starovodským  (Hole  704, 
St.  Voda  521)  a  na  západ  Novovcským 

gtřezina  690,  Domštát  517),  jenž  ratolestí 
erltovickou  (Stráž  641)  vsedle  Střelen- 
ském  s  jižní  částí  Nízkého  Jeseníku  sou- 
visí (Libava  542,  Smilov  576). 

fi)  Jižní  část  Nízkého  Jeseníka  jeví 
se  vysočinou  s'  dvěma  nevysokými  hřbety, 
a  to  Pohořím  Oderským  a  Vrchy  Rudol- 
tovickými.  Pohoří  Oderské,  v  mírném 
oblouku  mezi  Jestřcbím  a  Potštátem  rozlo- 
žené (Strážná  630,  pramen  Odry  634,  Mléčná 
637,  Studená  625),  dme  se  nad  600  a  je  ho- 
hato  lesy,  jež  prameny  Odry  štědře  napájejí. 
Svah  je  různý;  na  sever  do  vysočiny  nad 
500  mírný  (Střelná  566),  na  západ  k  Bystřici 
ostrý  (Hluboček  278),  na  východ  k  Valečce 
dosti  ostrý  (Žaludová  513),  na  jih  k  Bečvě 
sprvu  prudký,  pak  volnéjší  (juráček  589, 
Obirka  625,  Slavkov  583,  Hranice  225,  Dra- 
hotouše  249,  Lipník  245),  na  jihozápad  do 
hmoty  pod  400  prudký,  pak  pod  300  nenáhlý. 
Od  Čáry  Bystřice-Tršice-Lipník  klesá  hor- 
stvo  v  pahrbkovinu  s  několika  vydulinami 
nad  300  (Sobíšský  k.  321,  Lipová  300,  Vel. 
Bvstřice  255,  Tršice  267),  přechází  v  rovinu 
Aloravy  a  u  Citová  dosahuje  nížiny.  Po  svahu 
západním  vine  se  cis.  silnice  z  Vel.  Bystřice 
do  Lipnika. 

Vrchy  Rudoltovické  dmou  se  rozso- 
chovitě  mezi  Odrou  a  Velečkou  místy  nad 
600  (Rudoltovice  601,  Strážná  642)  a  jsou 
Lubomírkou  hluboko  rozryty  (Spálov  540). 
Na  západ  mají  svah  mírný,  na  jihozápad 
k  Velečce  (Potštát  500)  ostřejší,  na  východ 
přestupují  do  Slezska,  na  j  i  h  o  v  ý  ch  o  d  spějí 
směrem  Luhy  (Bělotín  396)  do  roviny  Odry 

Ottflv  Slovník  NauCoý  iv.  XVII.  21  a  1901. 


a  na  jih  přiléhají  ratolestí  Střítežskou, 
pod  400  sníženou,  ke  Karpatům.  Ratolest 
tato  je  pojidlem  mezi  Jeseníkem  a  Karpaty 


Údoli  Lahy  270 

Blmhntickýk.  330 
Kristovft  hora  340 

Stříteiský  k.  454 

Na  vartě  560 

Strttná  675 

Křiiová  6S3 

Pramen  Odry  634 

Červená  hora  750 

Vel.  Roudná  780 
Slunečná  798 


Pramen  Mora- 
vice 1 150 

Perfttýn  1446 

Hajd&tejn  964 

Pradéd  1490 

Máj  138Z 

Malý  Děd  1367 

Červenoborakč 
sedlo  loio 

Červ.  hora  1333 

Koprnik  1424 

Voska  1377 

Sn«ika  1351 

Ostrulenaké 
sedlo  7S9 

Brousek  iiaS 
Červ.  Bahno  1x04 

Šptklické  a.  817 

Suchá  kupa  1322 

Králický  Sn«inik 

1422 

Pramen  Moravy 

T280 


Jeřáb  999 

Bouda  957 

ČeČel  884 

Hambalecké 

aedlo  520 

černá  hora  994 

Ccrvenovod.  s.810 

Buková  958 

Stráiná  713 
Cukrová  bouda 

589 


[íIMI5[a333E!Eníní3 


*y 


•«>» 


kb«" 


y^' 


crir 


s. 


^ 


tiP 


^o.\l 


y 


^^ 


thltl.hhNN^'^ 


I 


a  poskytuje  pohodlný  přechod  z  údolí  Bečvy 
do  údolí  Odry  (vede  tudy  železnice  a  cíš. 
silnice).  Přechod  tento,  »branou  Moravskou* 

39 


Morava  (hor opis). 


zvaný,  spojuje  sever  Evropy  s  jihem  a  má  pro 
světové  postaveni  Rakouska  vel.  důležitost. 
C)  Karpaty  vyplňují  východ  M-vy  a  činí 
proti  Uhrám  hráz  120  km  dlouhou.  Hledíc 
od  jižního  cípu  zemského  mají  Karpaty  směr 
severovýchodní  a  plní  prostor  4600  km*.  Nej- 
mocnější a  nejvyšší  jsou  u  Frenštátu  (Smrk 
1282,  Kněhyně  1257).  Hlavní  hornina  je  bal- 
vanitý  a  v  desky  drobivý  pískovec  (karpat- 
ský), jenž  vyniká  tvrdostí.  Hřbet,  na  němž 
sedí  nevysoké  kupy,  je  vlnitý  a  má  svahy 
celkem  nenáhlé.  Pustá  skála  je  řídkostí.  Do- 
linu při  řekách  a  potocích  vyplňuje  zde  onde 
žlutíce,  místy  písečná,  hrubším  štěrkem  pro- 
míšená  náplava.  Jehličnatý,  bukem  prohozený 
les  kryje  svahy  i  hřbet.  Do  lesů  vklíněny 
jsou  pruhy  drobných  políček,  lučin  a  pastvin 
jalovcem  porostlých.    Karpaty  jsou  hmotou 


(Vel.  Javorník  919,  Kameňárka  863,  HaSin 
749),  míří,  pozvolna  klesaje,  k  nádraží  Hod- 
slavickému  (Hodslavice  342)  a  rozkládá  se 
odtud  po  způsobu  nevysokého,  rozsochovi- 
tého  valu  (Vysoká  Stráž  365,  Hustopeče  275. 
Hranický  k.  375  s  >Propastíc  70  m  hlubokou) 
ke  KunČicům,  kde  s  Jeseníkem  souvisí.  Uve- 
dený val  je  místy  nad  400  vypjat,  nejmoc- 
něji na  vydulině  Petříkovské  (Pecav- 
ská  h.  615,  Pohořilec  546)  a  Domarackč 
(Domaracký  v.  501).  Pásmo  Smrku  roz- 
kládá se  mezi  Čeladnou  a  Ostravicí,  je  nej- 
vyšší a  až  do  vrcholku  hlubokými  lesy  pokryto 
(Smrk  1282,  St.  Hamry  481).  Obě  uvedená 
pásma  klesají  na  sever  do  hmoty  pod  500, 
jíž  železnice  z  Valaš.  Meziříčí  do  Frýdlantu 
probíhá,  prudce.  Hmota  tato,  Jičinkou,  Scdl- 
ničkou,  Lubinou  a  Ondřcjnicí  rozbrázděná  a 


s  •*• 

o  n 
-  n 


(D  •t 

2. 


N»  N 

C«  NI 


7i 

?l   5-    š-| 


Sí:3í 


CK  M 

Ol   O 


OON 


N     Hl 

O  ut 


O, 

m 


7Z 

c 
a 


5? 


£2:     C/5 


n 


o 


••k  00 

NJ  Ul 

O  M 


3 


M 


3 


«•  o.     3  <  3     a» 


»o  5^   ve  00  C0  vo 

00  A*       r»    »i     ^     ^Jt 
0«  7        OOM   (»•    Ul 


Č.  2817.  Karpaty  od  Trojačky  (Bexkydku)  po  ústi  Ostravice  do  Odry. 


souvislou  s  Četnými  přechody  do  Uher,  jako: 
Máchovský  687,  Kykulský  867.  Bařinský  804, 
Lemešenský  800,  Papajský  695,  Střelenský 
529,  Pasecký  569,  Hrádecký  386,  Hrozcnkov- 
ský  543,  Hornonémčský  604,  Javornický  360. 
Karpaty  slují  v  severní  vyšší  části  a)  Bcz- 
kydy,  b)  v  jižní  nižši  Moravské  Karpaty.  Hra- 
nici činí  Horní  Bečva  a  sedlo  Bařiňské. 

a)  Bezkydy  mají  uzel  na  Bezkydku  (Tro- 
jačce),  sedícím  na  hranicích,  a  takto  se  od 
něho  rozvétvují:  K  s~evcru  a)  skupina  Klad- 
naté  s  pásmem  Kněhyné  a  Smrku,  k  seve- 
rovýchodu po  hranicích  /?)  skupina  Bobku, 
k  západu  y)  skupina  Vysoké. 

a)  Skupina  Kladnaté  (Kladnatá  918), 
sedlem  Hlavatským  (714)  se  skupinou  Vy- 
soké souvisící  a  nad  900  se  dmoucí,  rozště- 
pena je  Čeladnou  na  pásmo  Kněhyně  (Čer- 
tův miýn  1207,  Kněhyně  1257)  a  Smrku 
(Smrk  1282),  Pásmo  Kněhyně  vyvíjí  se  od 
kněhyně  hřbetem,  nad  1000  povýšeným,  na 
západ;  Radhošt  dme  se  na  něm  do  výše 
1130  m  a  jsa  holý  poskytuje  úchvatný  roz- 
hled na  vše  strany.  U  Radhoště  prohýbá  se  ' 
hřbet  v  sedle  Rožnovském  pod  600  (hospoda 
Pindula  v  sedle  548,  Rožnov  373,  Frenštát 
405),   zvedá   se   opět   v  Javorníku   nad  900  , 


od  čáry  Mistek-Nov.  Jičín  celkem  pod  300 
k  Odře  svážená,  je  nemálo  zajímavou  čet- 
nými vydulinami,  jež  místy  značně  nad  sou- 
sední krajinu  vynikají.  Z  těch  jsou  přednější: 
O  n  d  ř  e  j  n  í  k  (Skalka  965,  Frýdlant  356)  s  h  o- 
rami  Kozlovi ckými  (Kozlovická  h.  613, 
Kozlovice  373)  a  Palkovíckými  (Kubán- 
kov  662.  Stařičská  h.  385,  Krmelín  327,  Bél- 
ský  k.  275,  Vítkovice  224,  Mor.  Ostrava  217, 
Přívoz  210),  Metylovický  hřbet  (Metylo- 
vická  hora  525,  Místek  290),  Tich  a  v  ská 
kupa  (Tichava  566),  Myšská  kupa 
(Spružinská  hora  615,  Kazničov  582,  zříce- 
niny Hukvald  480),  Bordovický  hrbe  t  (Na 
peklách  603,  Liclinov  356),  Kopřivnický 
hřbet  (Červený  kámen  72S,  Kopřivnice  332), 
Štramoerská'  vydulina  (Štramberk  418, 
Kotouč  539  s  jeskyněmi.  Bílá  h.  558),  Živo- 
tická  vydulina  (Žcnklavská  h.  564,  2en- 
klava  336),  Jičínská  vydulina  (zříceniny 
St.  Jičína  486,  Nový  Jičín  285). 

/?)  Skupina  Bobku  pne  se  hřbetem, 
z  větší  části  nad  800  vyzdviženým,  po  hra- 
nicích od  Bezkydku  k  Sulovu  (mezník  mo- 
ravsko-slezsko-uherský)  a  má  svahy  k  Ostra- 
vici velice  ostré  (Vrbnárská  h.  938,  Bobek 
864,  Sulov  898). 


Morava  (horopis) 


611 


y)  Skupina  Vysoké  prostírá  se  od  Bez- 
kydku  na  západ  mezi  oběma  Bečvami  pod 
zpftsobou  dlouhého  hřbetu,  jenž  na  Vysoké 
(1024)  nejvýše  se  dme  a  u  Val.  Meziříčí  nej- 
níže (292)  klesá  (Solaň  860,  Tanečnice  912). 
Tento  hřbet  rozátépuje  se  na  Ptáčnici  (846) 
v  pét  paprsků,  z  nichŽ  tři  na  sever,  jeden 
R  západu  a  jeden  k  jihu  spěje.  Paprsky 
severní  spadají  k  potoku  Bystřici  (Vel. 
Bystřice  460),  paprsek  západní  míří  k  DuSné 
(Cáb  841,  Dušná  659)  a  sklání  se  odtud  ha- 
luznatě  jsa  rozčleněn  k  Horní  Bečvě  (Mráz- 
kovská  h.  659,  Páleniska  562,  Hrbová  588, 
Vsetín  358),  paprsek  jižní,  Dynotičkou  a  Jase- 
nicí  omývaný,  spadá  k  Halenkovicům  a  Hově- 
zímu (Rybníčky  799,  Ochmelov  733).  Od  hřbetu 
skupiny  Vysoké  vybíhají  na  sever  (k  Dol. 
Bečvě)  a  na  jih  (k  fior.  Bečvě)  četné  větve, 
mezi  nimiž  drobné,  ale  divoké  potoky  k  oběma 
Bečvám  spěchají  (Vel.  Karlovice  510,  Nový 
Hrozenkov  456,  Halenkov  423).  Z  větví  se- 
verních (Solisko  837,  Hor.  Bečva  504)  nej- 
delší je  ona,  jež  od  Tanečnice  mezi  Bystřicí 
a  Dol.  Bečvou  k  Val.  Meziříčí  spěje  (Ostrý 
v.  673,  Vrch  693,  Val.  Meziříčí  304).  Hřbet 
skupiny  Vysoké  přepjat  ie  silnicí  z  Rož- 
nova do  Vel.  Karlovic  (Čarták  hospoda 
v  sedle  803). 

b)  Moravské  Karpaty  rozvinují  se  od 
sedla  Bařiňského  (od  pramenů  Hor.  Bečvy) 
k  městu  Strážnici.  Hřbet  pohraniční  je  po 
celé  délce  nestejně  vysoký  lod  1017—360  m) 
a  prohýbá  se  nejvíce  v  sedle  Hrádeckém 
f386)  a  Javornickém  (360).  Celou  hmotu  dě- 
líme pro  přehled  na  tyto  skupiny:  1.  Le- 
mcšné,  2.  Javorníka  nad  Mynáříkem,  3.  Ma- 
kyty,  4.  Vyzovickou  s  Brdy  a  Křiby,  5.  Lip- 
tálskou,  6.  Bystřičkou,  7.  Žubáka,  8.  Holého 
vrchu,  9.  Javorníka  a  Lukova,  10.  Lopenika, 
11.  Javořiny,  12.  Bukoviny. 

1.  Skupina  Lemešné  rozkládá  se  nad 
prameny  Hor.  Bečvy  od  sedla  Bařiňského 
(804)  k  Lcmešenskému  (800),  pne  se  nad  900 
(Lemešná  915,  Kysúčná  941)  a  živí  na  úbo- 
čích, k  Bečvě  svážených,  paseky  Karlo vické. 
2.Skupina  Javorníka  nad  Mynáříkem 
sáhá  od  sedla  Lemešenského  po  sedlo  Pa- 
pajské  (695)  a  potok  Kychovský.  Hřeben  ná- 
leží po  Javorník  Uhrám  (Javorník  n.  M.  1017, 
Stolečný  v.  960).  Ze  hřbetu  vy  trysk  ují  k  Hor. 
Bečvě  četné  paprsky,  jeŽ  na  svazích  hosti 
paseky  Hrozenkovské  a  Halenkovské. 

3.  Skupina  Maky  ty  míří  od  sedla  Pa- 
pajského  k  Střelenskému  (Maky ta  923)  a  je 
horním  tokem  Senice  rozštěpena  na  hraniční 
hřbet  Mikolinovský  (Mikolinov  737,  Se- 
nice 559)  a  vnitrozemský  Kyčerský  (Ky- 
čera  859,  LideČko  458),  jenž  vyvíjí  se  větví 
Rachoveckou  mezi  Kychovkou  a  Uher- 
ským (Rachovec  779)  a  Filkovskou  mezi 
Hor.  Bečvou  a  Senicí  (Filka  761). 

4.  Hory  Vyzovické  s  Brdy  a  Křiby 
prostírají  se,  jsouce  od  skupiny  Makyty  di- 
vokou Senici  odříznuty,  od  Lidečka  k  Vyzo- 
vicům,  Zlínu,  Napajedlům  a  Uh.  Hradišti.  Na 
severu  omývá  je  Dřevnice,  na  jihu  Olšava. 
Hory  Vyzovické  jsou  nejvyšší  v  končinách 


hory  Sviradova  (Sviradov  736,  Javorník  721). 
Jižně  od  Vyzovic  (Diibrava  678)  prohýbají  se 
v  sedle  Tutkovském  pod  500  (Tutková  456), 


^S-^I^H^hi-^hf^ 


Sulov  898 

Máchovské  8.  687 

Břextnská  h.  831 

Starobamoské  s.  7x2 

Koneen*  867  , 

Bobek  864     <^     tíT 

Hlschantké  «.  760     -5l(^        ^Á 

TrqjtCk.  953     ^    ^    J^ 

Bafinské  s.  804     -\     o»^ 

Oaelná  925     Q  ^ir 

Lemeioá  915      <  ^^éjír 

Lemeienaké  a.  800     ^        t*'^  itó* 

Javorník  nad  M.  iox7' 
StoIeCný  v.  960 


Kyčera  čcr.  ^ig 
Papajaké  a.  695 

Makyta  933 

Lhotecké  a.  562 

Vrch  kopce  704 

Střelenské  a.  329 

Zubák  8x7 

Paaecké  a.  569 
Ho!ý  vrch  831 

Hrádecké  a.  386 

Javorník  774 

Lukov  738 

Mikuličný  799 

Lopenik  88a 

Studený  647 
Lesná  696 

Vel.  Javořina  968 
Jurda  85 z 

Kamenná  vrata  632 
Javornické  s.  360 

Kobyla  382 

Bukovin  s82 
Tlustá  hora  SSI 


Mandát  428 

Holý  v.  388 
Žerotin  334 

Čertor>je  185 

Ústi  Sudoméřického 
potoka  165 


> 


o 
•o 


o 

Q. 
O 

Já 
u 

•»• 
>« 

6 
o 

ti 
9 


a 


o 
B 

o 


« 

9 

■ 

.s 

« 

a 

1 

o 
u 

•*. 

a 

I 

01 
> 

a 
CO 

•s 


m 
o, 

u 

m 


08 

O 


I  západně  od  sedla  dmou  se  v  » Brdech*  (Ko- 

monec  673,  zříceniny  St.  Světlova  611)  nad 

!  600  a  vyvíjejí  se  na  sever  větví  Drdol- 


612  Morava  (horopis) 

skou  (Drdol  543,  Želechovicc  254),  na  z á- 1  rozvětvuje  se  paprsek  Ondřejovský  od  hory 
pad  »ZIínským  lesemc  a>Kfiby<  (Klen- !  Kuželky  na  dvě  vétve  pod  500  a  to  Vlč- 


cov  539,  Křib  521)  s  výběžky  k  Moravě  (Tlu- 
stá h.  457,  Zlín  233,  Ilíalenovice  216,  Hájiny 
348,  Napajedla  201),  na  jih  vlnitou  hmotou 


novskou  aLukovskou  (zříceniny  Lukova 
521,  Lukov  319),  z  nichž  tato  v  několik  ha- 
luzí jsouc  rozštěpena  do  údolí  Dřevnice  pod 


pocl  400,  již  pobočky  Olsavy  značně  rozbraz-   300  klesá  (Díly  368,  Slušovice  272). 


dují  (Za  dvory  412,  Vel.  Ořechov  347,  Doubí 


S)  Paprsek  Juřikovský  vyplAuje  kon- 


431, Loučka  379,  Luhačovice  250J.  K  východní  činy  od  Holešova  k  Val.  Meziříčí;  ve  střední 
hmotě  hor  Vyzovických.  náleží  též  prostor  j  části  je  rozsochovitý  (Čcsčetkov  692,  Juřikov 
od  Čáry  Lačnov-Loucka  na  jih  rozložený  a  |  666,  Písková  578)  a  u  Jařové  (u  Val.  Mezi- 
potoky  Luhačovickým  a  Klobouckým  se- ;  řičí)  spadá  do  roviny  Bečvy  pod  300.  Z  roz- 
vřený.  Prostor  tento  rpzryt  je  Vlárou  a  je- í  soch  je  značnější:  Hošfalkovská  (Dub- 
jími  přítoky  na  několik  částí,  jež  pod  způ- {  cova  h.  584),  Kateřinská  (Chladná  h.  604), 
sobou  hřbetů  místy  dost  vysoko  nad  sou- |  Rajnochovická  (Kuželek  537)  a  Lhote- 


sedství  se  dmou.  Značnější  z  nich  je  hřbet 
Vysokopolský  (Díly  501,  Rubaný  háj  648, 
Val.  Klobouky  405,  Brumov  341)  a  Halu- 
zický  (Kuso vánice  523,  Slavičín  385) 

5.  Skupina  Liptálská  souvisí  s  horami 
Vyzovickými   sedlem    Pozděchovským  (524), 


cká  (Čertový  kámen  623).  Hmota,  do  niŽ  pa- 
prsek od  čáry  Lhotky-Jařová  spadá,  jeví  se 
rozhoupanou  a  do  údolí  bystré  Juhyné  pod 
300  sníženou.  Hory  Bystřické  jsou  celkem 
méně  schůdné,  mají  ostrý  svah  a  vede  přes 
ně  jediná  silnice  z  Drštkové  do  Rusavy   se- 


rozkládá  se  mírným  obloukem  od  Pozdě-  dlem  Jeleňáckým  524. 
chová  k  Drštkové  a  dme  se,  jsouc  ve  hřbetu  7.  Skupina  Z u báká  je  částí  hřbetu,  jenž 
nad  500  vyzdvižena,  nejvýše  na  Humenci  704.  z  Uher  do  Moravy  zasahuje,  mezi  Klobou- 
Ze  hřbetu  vybíhá  na  východ  mocnější  vě-  čkou  a  Nedašovkou  se  rozkládá,  od  skupiny 
těv  Prlovská  (Vrchlánů  598),  Lesko-  Makyty  sedlem  Střelenským  ie  oddělen  (529) 
ve  cká  (Vrchoviska  610)  a  Chlév  i  ská,  která  a  od  Zubáka  k  Val.  Kloboukům  spěje.  Hřbet 
v  rozsochaté  haluze  Zadílskou  (Zadíly  '  dme  se  od  hranic  k  Loštínu  nad  700  (Loštin 
636),  JaniŠovskou  (Na  Lhotských  pase-  739,  Zubák  817)  a  jen  skrovně  se  rozvětvuje 
kách  590)  a  Dvacetínskou  (Dvacetin  693)  (Hor.  Lideč  451,  Val.  Klobouky  405.  Lideč- 
se  rozbíhá.  ské  sedlo  465). 

6.  Skupina  Bystřička,  s  horami  Lip- i  8.  Skupina  Holého  vrchu  souvisí  se 
tálskými  sedlem  Drštkovským  (527)  souvisící  {  skupinou  Zubáka  sedlem  Paseckým  a  šíří  se 
a  mezi  Holešovem  a  Val.'  Meziříčím  rozlo- 1  odtud  k  průsmyku  Vlárskému.  Na  Holém 
zená,  je  mocnější  a  vyšší  než  hory  Vyzovi- ;  vrchu  (831)  je  nejvyšší  (Dúbrava  792,  Bru- 
cké.   Jádrem  je  Holý  v.  (742),  od  něhož  vy- 1  mov  341). 

bíhá  a)  na  sever  paprsek  Javornický,  /?)nai  9.  Skupinajavorníka  a  Lukova  od- 
západ  Hostýnský,  y)  na  jih  Ondřejovský,  říznuta  je  od  Holého  vrchu  údolím  Vláry; 
d)  na  východ  Juřikovský.  hřbet  spěje  po  hranicích  (Javorník  774)  k  pra- 

a)  Paprsek  Javornický  rozkládá  se '  menům  Olšavy,  odtud  zahýbá  do  vnitř  země 
mezi  Juhyni  a  Bystřičkou;  na  sever  spadá  (Lukov  738)  a  souvisí  hřbetem  Komen- 
ostře  (Javorník  Kelčský  865,  Černava  840)  ve  !  s kým,  pod  600  sníženým,  s  ostatní  částí 
hmotu  pod  400  (vede  po  ní  železnice  z  By-  Karpat.  Od  hor  Vyzovických  oddělena  je 
střice  do  Val.  Meziříčí),  jež  pod  způsobou ,  tato  skupina  sedlem  Hrádeckým  (Bojkovice 
kopčiny  prostor  mezi  Kelči,  Hranicemi  a  Lip-   301),  jímž  vede  >Moravská  transversálka«  do 


níkem  vyplňuje   (N.  Kelč  322,  Strážné   400, 
Stráž  376,  Boží  Muka  354,  Maliník  476,  Hel- 


Uher. 
10.  Skupina  Lopeníka  je  pokračování 


štýn  406,  Vidláč  353,  Větrov  317,  Soběchleby  -  skupiny  Javornicko-Lukovské  na  jihozápad 
293,  Přerov  212,  Troubky  203);  od  silnice ;  Jádrem  je  Vel.  Lopeník  942  (Kykula  747). 
Přerov- Moštěnice  na  západ  přechází  v  ro-  Hmota  Lopeníka,  jež  na  jihozápad  úzkým 
vinu  Moravy.  '  hřbetem  Stránským,  pod  600  sváženým  (Strání 

/?)  Paprsek  Hostýnský,  mezi  Rusavou :  410),  se  skupinou  Javořiny  je  sepjata, 
a  Bystřičkou  rozepjatý  a  na  Hostýne  (736) '.  spadá  na  západ  do  vnitř  země  dosti  rychle 
nejvyšší  (s  rozhledny  hostýnské  velkolepá  !  v  rozhoupanou  vrchovinu,  jež  větevně  se  vy* 
vyhlídka  na  vše  strany),  spadá  na  západě  od  i  vijí.  Čelnější  z  větví  je:  Bystřička  (Valy 
Hostýna  rychle  v  kopčinu  pod  400  (Bystřice  473)  s  haluzí  Bánovskou  (Kralov  356, 
316),  jež  záhy  pod  300  se  nížíc  (Dřevhostice '  Nivnice  241,  Bánov  292).  Ostatní  končiny, 
241,  Hejny  317,  Holý  k.  362)  od  čáry  Moště-  \  které  Olšava  s  Oklukami  omývá,  jeví  se  pa- 
nice-Hulín  (196)  do  nížiny  Moravské  klesá.  {  hrbkovitou,  pod  300  sníženou  hmotou  s  ně- 

y)  Paprsek  Ondřejovský  směřuje,  jsa  <  kolika  vydulinami  nad  300.  z  nichž  je  nejčel- 
místy  nad  600  vyzdvižen,  od  Holého  vrchu ;  nější  Dolnoněmčská  (Černá  h.  362,  DoL 
na  jih  (Ondřejovsko  631).  Západně  od  čáry    Němčí   268),  Vlčnovská   (Myšinec  353)   a 


Chomíž -Přílepy  a  jižné  od  čáry  Přílepy-Fry- 
šták  padá  do  hmoty  pod  300,  jež  ú  Holešova 
(234)  rovinatou,  mezi  Fryštákem,  Rudslavi- 


H lucká  (Hluboček  352,  Hluk  232). 

11.  Skupinajavořiny,  s  jádrem  na  VeL 
Javořině  (968),  souvisí  s  Lopeníkem  hřbetem 


cemi  a  Tlumačovem  rozvlněnou  se  jeví  (Fry- '  Stránským  a  sahá  k  sedlu  Javornickému  (Malá 
šták  273)  a  v  horách  Mlatcovských  nad  Javořina  960,  Durda  851).  Skupina  tato  roz- 
400  se  dme  (Přední  h.  421).  Směrem  na  jih   vijí   se   od   Vel.  Javořiny   na   sever    větvi 


Morava  (horopis). 


613 


Hornoněmčskou  (Lesná  696)  s  haluzí 
Veleckou  (Háj  571,  Velká  293)  a  Borái- 
ckou  (Lipinka  503,  Kolo  484,  BorSicc  299) 
a  na  západ  laločnatou  větví  Lhoteckou 
(Kamenná  vrata  632,  Hradisko  639,  Nová  h. 
613,  Lhotky  468).  Hatuz  Velecká,  rozště- 
pená Svodnicí  na  val  B 1  a  t  n  i  č  s  k  ý  (Sv.  An  • 
tonínck  350)  a  Loucký  (Loucký  k.  347),  do- 
sahuje nížiny  u  Hroznové  Lhoty  (207).  Nej- 
západnějším výstřelkem  této  haluze  je  vy- 
dulina  Radešovská  (Radešovský  dvůr 
245,  Drážky  229). 

12.  Skupina  Bukoviny  je  nejjižnější 
část  Moravských  Karpat.  Rozkládá  se  od 
sedla  Javornického  (360)  ke  Strážnici  bez 
značnějšího  vyvinutí  (Kobyla  582,  Bukovina 
582,  Tlustá  h.  551,  Mandát  428,  Výzkum  439, 
Šamárník  399,  Veselka  485,  Žerotín  324). 

Z>)  Hřiběcí  hory  jsou  Jediná  soustava 
vnitrozemská.  S  vysočinou  Českomoravskou 
vážou  se  na  severu  valem  Lulčským,  na 
ostatních  stranách  spadají  do  nížiny.  Pro- 
stor, jejž  kryjí  (2200  km*),  podobá  se  ob- 
délníku, v  jehož  středu  leží  městečko  Ko- 
ryčany.  Hřbet  má  směr  Čáry  Hustopeč- 
Kvasice.  Mohutnost  výšková  i  šířková  je 
soustředěna  v  části  východní.  Nejvyšším 
bodem  ju  Brdo  587.  Hory  Hřiběcí  slují  ve 
východní  části  a)  hory  Střílské,  v  severní 
b)  Litenčicko-Hvězdlické,  v  západní  c)  Zdá- 
ni cký  les. 

a)  Střílské  hory  pnou  se  mezi  Napa- 
jedly a  KoryČany  místy  nad  500  (l\ovi  547, 
Vylízaná  skála  556,  Brdo  587,  Hrad  552,  Ocá- 
sek 553.  Holý  k.  532).  Jádro  nalézá  se  při 
pramenu  Litavy  a  Stupavy,  kde  hřbet  Brda, 
nad  500  pozdvižený,  ve  tři  paprsky  se  dělí. 
Rozvětvení  je  nejpatrnější  v  polohách  nad 
400  a  300.  Vybíhajíť  v  této  výšce  od  hřbetu 
četná  ramena,  mezi  nimiž  potoky,  na  vody 
chudé,  hluboko  jsou  zaryty.  K  severu  odbo- 
čuje větev  Žlutavská  (Súdná  348,  Žlutavá 
300),  Novoveská  (Jámy  286,  Kvasíce  181), 
Vrbecká  (Faberky  401,  Obora  324,  Těšno- 
vice  240),  Újezdská  (Močidla  425,  Zlámanka 
257),  Cvrčovická  (Tvarůžek  517),  Chval- 
novská  (Chlum  403),  Lískovecká  (Bra- 
Iová402,  érankovické  sedlo  290),  Koryčan- 
ská  (Vršava  501.  Koryčany  284)  a  Jcstřáb- 
ská  (Holý  k.  532,  Nemotice  271);  k  jihu 
míří  Katamendská  (Katamenda  409),  Ko- 
zinecká  (Kozinec  497),  Ilovská  (Zelená 
hlávka  498,  Velehrad  209),  Kamenská  (Ka- 
menná k.  495),  Salašská  (Komínek  457, 
nádraží  Ub.  Hradišťské  199),  Huchlovská 
(Holý  k.  Ó49,  Buchlov  520,  Buchlovice  265) 
a  Osvčtimanská.  Větev  tato  ze  všech  nej- 
rozlehlejší vybíhá  z  trupu  u  hory  Ocáska  a 
míří  k  u jezdci,  kde  jednak  na  západ  k  Že- 
ravicům  (Hostějov  389,  Syrovín  266),  jednak 
na  východ  k  Polešovicům  se  vyvíjí,  v  čáře 
Polešovice-Bzenec-Vlkoš  do  nížiny  Miloticko- 
Bzcnecké  spadá  (Bzencc  197)  a  ocí  té  na  jiho- 
západ v  rovinatou  vysočinku  »Dúbravuc 
nad  200  se  povznáší  (Píáklo  264,  Pánev  210). 
Ostatní  větve  hor  Střílských,  jež  od  hřbetu 
k  jihu  směřují,  klesají  od  čáry  Osvětimany- 


Bohuslavicc  ve  hmotu  pod  300,  jež  nenáhle 
do  nížiny  Stupavskó  přechází  (Bohuslavice 
224,  Kyjov  191). 

[3333H3 


Údolt  Moravy  185  

Maková  341  

Súdná  348  

Faberky  401  

Komínky  326  - 

Ilová  547  -- 

Tvarfliek  517  — 

Brdo  587  - 

Sv.  Barbora  310 

Buchlov  brad  sao  •• 

Holý  kopec  548 

Hrad  558  -- 

Ocáaek  553  .. 

Bradlo  S43  - 

Variava  50  x  - 

Velká  Ostrá  502  


^ 


5^ 


Hrtdek  JI5     ^  9oJfi 

Údoli  Stupavy     


Bukovan  357  ... 

Veselý  kopec  419  ^. 
Radlovec  427 

Nenkovský  kopec  335  ... 

Nové  hory  413  _. 

Vlk  379  - 

Kobylí  vrch  334  _. 

Písečná  373  _. 

Randler  36a  — 

Nadanov  368  ... 

Zimarky  a62  — 
LUči  hora  374 

Holý  vrch  401  .. 

Stará  hora  313  — 

Vejhon  355  -■ 

Nová  hora  308  -- 

Vinohrad  204 

Pfiklucká  292  -- 


^' 


w 


t.^ 


w 


Sfr* 


y 


E 


a 
S. 

•o 
v 

ca 

Z 

o 


0\ 

«o 
O 


h)  Hory  Litenčicko- Hvézdlické  jsou 
severním  výběžkem  hor  Hříbécích,  spějí  od 
Zdounck  na  západ  k  Nov.  Kousinovu,  dmou 


614  Morava  (horopis). 

se  na  dvou  místech  nad  400  a  vyvíjejí  se  ve  '  či cká  (Lovci čky  265)  a  BoŠovská  (Vino- 
výškách  nad  300  v  četné  haluze.  Jádrem  je  hrádky  336)^;  z  jižních  Dambořická  (Li- 
hmota  a)  Litenčická,  8)  Hvězdlická. 

a)  Hmota  Litenčická  dme  se  nejvýše 
na  Kleštěnci  502.  Rozvětvení  ve  výŠce  nad 
300  jest  hojné.  K  severu  spéje  větev  Por- 
nická,  Morkovická  aSližanská,  kjihu 
Kunkovická.  Větve  severní  svažují  se  ne- 
náhle  k   Hané  (Morkovice  297,  Troják  388, 


chy  324).  Ťa  část  Ždánického  lesa,  jei 
od  Randlera  k  Divákům  sahá,  jeví  se  vy- 
sočinou, na  sever  k  Litavě  mírné  zprohý- 
banou  (Borkovany  277,  Moutnice  201),  na 
vzchod  značněji  rozčeřenou  s  místy  nad  300 
(Časkov  321),  jež  u  Klobouk  v  klikatý  hřbet 
se  vyvíjí (Nadanov  368,  Ochůzky  341,  Klobouky 


Nezamyslice  214,  Sv.  Barbora  261,  Kroměříž  |  246)  a  k  Harascc  pod  200  dosti  ostře  spad£ 
220),  jižní  k  Litavě  (Kunkovický  k.  396,  Kun-  '  U  Diváků  prohnut  je  Les  Ždánický  pod 
kovice  290).  300,  ale  zdvihá  se  opět  nad  300  ve  hřbetě 

/S)  Hmota  Hvězdlická  pne  se  nejvýše  I  Nykolčickém,  jímž  ve  svých  záp.  částech 
na  Hradisku  518.  Z  větví  k  Hané  svážených  '  se  končí  (Liščí  h.  374,  Holý  v.  401).  Ke 
jsou  významnější:  Pačlavická  (Pačlavice  ,  hřbetu  Nykolčickému  náleží  jakožto  nejzazli 
277).  Švábenická  (Usakra  382,  Svábenice  i  výběžek  ^vrchovina  B lučin ská«  (Vejhon 
289),  Medlovická  (Vlachová  417,  Ivanovice '355,  Blučina  196),  »Popická«  (Stará  h.  315) 
225),  Boškůvská  (Mor.  Prusy  274)  a  Ma-ia  >Morkavecká«  (Panský  les  355.  Pole- 
nerovská   (Kučerov   317,   Kopaniny   358) ; '  hradice  206)  a  ostrovní  výstřelky  v  nížině 


z  větví  k  Litavě  sklopených:  Nemochovi- 
cká  (Kopánky  359,  Jezírka  389),  Málko  vi- 
čka s  vydulinou  ČerČínskou  (Čerčín- 
ský  k.  348,  Bučovice  226);  z  větví  k  záp.  roz- 
ložených: Kozlanská.  Větev  tato  vyvíjí  se 
od  Kozlan  na  záp.  dlouhým,  málo  nad  sou- 
sední krajinu  vydutým  hřbetem,  jenž  v  nej- 


»Zaječský«  (Zaječí  248,  Příklucká  292), 
>Pouzdřanskýc  (Liteňské  pole  216)  a 
>Sakvický«  (Vinohrad  204). 

£)Pavlovskékopce  jsou  nejmenší  sou- 
stavou horskou  na  M-vé,  kryjící  prostor 
sotva  122  km^  veliký.  Obklíčeny  jsou  skoro 
veskrz  nížinou,  toliko  na  jihu  souvisí  úzkým 


vyšším  bodu  sluje  >Větrník€  (395).  Větrník  i  pruhem  nad  209  vyzdviženým  s  vysočinou 
rozštěpuje  se  u  Dražovic  na  rameno  Le- { Dolnorakouskou,  a  z  té  příčiny,  jakož 
toňské  (západní),  jež  podél  Lita  vy  ku  Slav-  i  z  důvodů  geologických  (část  nižší  náleží 
kovu  spěje  a  tam  pod  300  klesá  (Urban  362,  ',  neogénu  s  ostrovy  eocénu,  část  vyšší  vápen- 
Slavkov  210),  a  rameno  Podbřežické  (se-  cům  jurským)  dlužno  je  za  její  výběžky  po- 
verní),  jež  k  Lulči  směřuje  a  tam  s  planí-  kládati.  Pavlovské  kopce  mají  ve  hlavním 
nou  Drahanskou  souvisí.  hřbetu  směr  poledníkový,  zdvihají  se  na  se- 

c)  Ždánický  les  je  táhlý,  rozsochatý  věru  a  sev.-záp.  prudce  z  nížiny  do  výše  nad 
hřbet,  jenž  od  sedla  Brankovického  (běží  500  (Děvín  550),  a  proto  zdají  se  býti  mo- 
tudy  českomoravská  transversálka)  k  Husto-  hutnými.  Dělíme  je  na  hmotu  a)  Klentnickou 
péči  míří,  tam  do  nížiny  klesá  a  z  větší  části    a  b)  Dunajo vičkou. 

pouze  nad  300  se  dme  (málo  míst  nad  400).  a)  Hmota  Klentnická,  mezi  Pavlovem 
Nejhmotnější  je  u  Ždánic  a  nejvyšší  na  Rad-  ;  a  Mikulovem  rozložená  (Tabulová  459,  Mi- 
lovci  (427).  Ža  zvláštnost  dlužno  pokládati  ,  kulov  248,  Klentnice  334,  Sv.Šebestián  363), 
souměrnost  v  rozvětvení  na  sever  i  na  jih  má  svah  na  západ  ostrý,  místy  i  srázný  do 
OČI  hřbetu.  Z  větví  sever  nich  je  mocnější:  nížiny  (Dolní  Vistonice  171),  na  východ  vol- 
Snovidecká  (V  zásypu  371,  Nevojice  247),  nější  (Pavlov  246).  V  části  jižní  vyvíjí  se  od 
Mouřínovská  (Mouřínovský  k.  314),  Ra-  Klentnice  na  východ  větev  Mi  Ion  leká 
šovická  (myslivna  U  Zlatého  jelena  362,  (Stará  h.  352),  jeŽ  k  Lednici  míří  a  tam 
Vrčava  342,  RaŠovice  259)  a  Kobeřickálse  vytrácí. 
(Vlčí  h.  379,  Kobeřice  328):  z  jižních:  Bu-  !     I>)  Hmota  Dunaj  ovická,  neogenová,pro- 


kovanská,  Lovčická  (Červená  h.  421, 
Lovčice  241).  Ždánická  (Ždánice  228), 
Archlebovská  (Nové  hory  413,  Archlebov 
240)  a  Uhřická  (Šumberk  324,  Uhřice  240). 


stírá  se  mezi  Bratibrunem  a  Guldenfurtem  a 
dme  se  jen  mírně  nad  200  (Janská  h.  283). 
K  výstřelkům  náleží  Gul  den furtský  (Špi- 
čák 215)  a  Novopřerovský  (Arbes  237). 


Ze  všech  uvedených  větví  je  nejznačnější!  R  o  v  i  ny.  Sedmina  půdy  Moravské  jeví  se 
Bukovanská;  prostírat  se  od  hřbetu  Ždá-  jednak  mírné  vlnitou,  jednak  rovinatou;  ro- 
nického  lesa  na  jih  mezi  Stupavou  a  Lovčic-  vinatost  vyškytá  se  hlavně  u  půdy  čtvrto- 
kou  (Veselý  k.  419),  spěje  k  Čejči  a  při-  horní  (částečné  neogénové),  jeŽ  od  300  pod 
krývá  tam  bohatá  ložiska  hnědého  uhlí  (lig-  200  se  níží.  Rovina,  nad  300  vyvýšená,  je 
nitu).  Mezi  Čejčí  a  Mutěnicerai  přeryta  je  pouze  údolní.  Rovina,  na  skrovné  výjimky 
širokou  nížinatou  prohnulinou,  jíž  jde  želez-  \  velice  úrodná,  plní  přibližně  prostor  3270  km\ 
nice  ze  Zaječí  do  Hodonína.  Za  touto  pro-  z  něhož  na  nížinu  as  1600  km^  připadá.  Vetší 
hnulinou  zvedá  se  nad  200  ve  vysočinu  Čej-  '  čásC roviny  leží  při  řece  Moravě  a  Dyji  (s  po- 
kov i  ckou  (Kobylí  v.  334,  Poddvorovské  ,  bočkami  Jihlavkou  a  Svratkou),  menši  při 
návrší  269)  a  vytrácí  se  několika  výstřelky  Odře.  Dle  toho  má  M.  rovinu  A)  Moravskou, 
(Jochy  207)  v  rovině  Moravy.  B)  Dyjskou,  C)  Oderskou. 

Les  Ždánický  je  na  západě  od  Kobeřic  ,  A)  Rovina  Moravská,  též  Moravský 
a  Dambořic  v  úzkém  hřbetě  nad  300  (Pí- 1  ú  v  a  1  zvaná,  rozkládá  se  od  Bludova  (305) 
sr-čná  373.  Randler  362)  a  jen  skrovně  roz- '  k  Lanžhotu  (168)  a  odděluje  Českomorav- 
člencný.  Z  větví  severních  je  delší  Lov-   skou  vysočinu  a  Hříběcí  hory  od  Sudet  a 


Morava  (geologie). 


615 


Karpat,  je  170  km  dlouhá  a  má  nestejnou 
áířku.  Mezi  Litovlí  a  Šternberkem  se  roze- 
stupuje (18  /rm),  u  Napajedel  je  sevřena  (1  km) 
a  nejlirši  je  v  končinách  Lanžhota.  Od  Biu- 
dova  po  Tovačov  (63  km),  kde  skláni  se 
v  nížinu,  klesá  při  1  ^m  o  1*58  m  (tok  Mo- 
ravy rychlý),  od  Tovačova  po  hranice  Ra- 
kouské (107  km)  klesnuti  čítá  při  1  km 
pouze  0*42  m  (tok  Moravy  volný).  Od  Blu- 
dova  po  Napajedla  zove  se  a)  úvalem  Horno- 
moravským,  od  Napajedel  po  hranice  b)  úva- 
lem Dolnomoravským. 

a)  Hornomoravský  úval  (Zábřeh  298, 
Mohelnice  277,  Úsov  285,  Loštice  256^  je  nej- 
užší u  Řimnic  (0*6  km)  a  nejširší  mezi  Li- 
tovlí a  Šternberkem.  U  Olomouce  jsou  do 
něho  vtlačeny  výběžky  vysočiny  Drahanské 
a  u  Tovačova  (204)  vyhlíží,  jakoby  uměle 
byl  urovnán  (Chropíň  192,  Hulín  196,  Kva- 
síce 191).  Z  rovinek,  jež  z  úvalu  zabíhají  do 
hornatiny  podél  přítoků  Moraviných,  jsou 
údolí  Děsné,  od  Sudkova  k  Mariovu  (Ra- 
potín  352,  Marsovský  most  407),  Bečvy, 
od  Přerova  k  Val.  Meziříčí,  Rus  a  vy,  od  Hu- 
lína k  Holešovu,  Dřevnice,  od  Otrokovic 
k  SluŠovicům,  H  an é,  od  Kojetína  k  Vyškovu. 

b)  Dolnomoravský  úval  počíná  se  u  ná- 
draží napajedelského  (Napajedla  201,  Uher. 
Hradiště  181,  Ostroh  181),  rozpíná  se  u  Bzen- 
ce  (Veselí  177,  Strážnice  178,  Rohatec  178, 
Hodonín  162)  a  pod  Lanžhotem  opouští  Mo- 
ravu. Z  rovin  pobočních,  jež  z  něho  jazyko- 
vitě  vyŠlehují,  je  značnější  Olšavská  od 
Kunovic k  Bánovu  aStupavská  podél  Stu- 
pavy  ke  Kyjovu. 

B)  Rovina  Dyjská  souvisí  s  rovinou 
Moravskou  u  Břeclavy  a  spěje  odtud  podél 
Dyje  (Mušov  170)  k  Tasovicum  na  Znojem- 
sku; je  75  km  dlouhá,  nížinatá,  má  nestejnou 
šířku  a  padá  při  1  km  průměrně  o  0*54  m. 
Z  rovinek  pobočních  jsou  větší:  Je  viso  vi- 
čka (Hrušovany  192),  Trkmanská,  podél 
Trkmanky  k  Brumovicům,  kde  se  v  kotlinu 
Síří  a  paprskovitě  rozvíjí,  Jihlavská,  po- 
dél Jihlavky  k  Ivančicům  (Pohořelice  184, 
Loděnice  201,  Dol.  Kounice  194)  a  Svra- 
tecká. Rovina  Svratecká,  ze  všech  poboč- 
ních nejznačnější,  spěje  k  Brnu.  Délka  její 
činí  30  km,  Rozpjetí  kolísá  (Dlouhý  most 
v  Brně  200,  Komárov  197,  Židlochovice  197, 
Nosislav  192,  Němčíce  184,  Vranovicc  178, 
Svratecké  ústí  171).  Z  paprsků  je  nejdelší 
Litavský  od  Blučiny  k  Bučovicům  (226). 

C)  Rovina  Oderská  je  z  valné  části  po- 
hraniční; prostírá  se  v  délce  46  km  od  Vražná 
k  Přívozu  a  má  nestejnou  šířku  (od  2— 4  fcm, 
počítajíc  sem  i  území  slezské).  Svah  činí  od 
Vražná  (brod  268)  po  ústí  Ostravice  (201) 
při  1  km  průměrně  1*45  m  ftok  Odry  rychlý). 
Z  paprsků  vyniká  délkou  Ostravický  po- 
dél Ostravice  k  Frýdlantu  (Místek  290,  Frýd- 
lant 356,  Paskov  257). 

Všecky  roviny  Moravské  trpí  záplavami. 

J.  Hladik. 
3.  Geologie. 

M.  není  daleko  tak  jednotným  výtvorem 
geologickým   jako    království   České,   které 


pro  sebe  již  od  nejstarších  dob  geologi- 
ckých tvoři  onen  podivuhodný  celek,  jemuž 
v  Evropě  není  rovno.  Jsouc  rozložena  upro- 
střed mezi  massivem  českým  a  massivem 
karpatským  stala  se  účastnou  všech  proměn, 
které  daly  se  na  východě  Čech  a  západě 
Uher.  A  když  po  době  eocénové  kolem  se- 
verního svahu  Alp,  tehdy  ovšem  nevysokých, 
moře  Středozemní  zaplavilo  krajiny  až  do 
míst  nynější  Vídně  a  později  přes  Uhry 
s  mořem  Černým,  nově  povstalým,  se  spo- 
jilo, tu  vody  moří  obou  vnikaly  i  do  jižní 
M-vv  a  tak  účastnila  se  M.  i  formací  před- 
alpsKých  neogenových  až  do  úplného  vy- 
schnutí moře.  Možno  tedy  na  M-vě  rozezná- 
vati trojí  ráz  formační:  na  záp.  český  větši- 
nou prahorní  (k  tomu  náleží  ovšem  i  sever 
prahorní,  který  jest  zdánlivě  částí  pásma 
orlicko-kladského),  na  vých.  karpatský,  pře- 
vahou eocénov^,  na  jihu  pak  předalpský, 
z  mladších  třetihor  složený.  Pukliny,  které 
mezi  jednotlivými  těmito  oddíly  v  dobách 
zaiisté  alespoň  eocénových  vznikly  a  v  době 
mladších  třetihor  vrstvami  těchto  byly  vy- 
plněny, pokryly  později  mohutné  výtvory 
diluviální  rázu  málo  kde  od  obecných  po- 
měrů odchylného. 

1.  Prahory.  Nejstarší  částí  M- vy  jest  za- 
jisté její  západní  čásf,  omezená  přibližně  mí- 
sty Bohuňovem,  Letovicemi,  Kunštátem,  Tiš- 
novem, Oslavany,  Krumlovem  a  Znojmem. 
Prahory  západní  M-vy,  skládající  t.  zv.  vy- 
sočinu Českomoravskou,  složeny  jsou 
převážně  z  vrstev  rulových,  což  má  za  ná- 
sledek, že  reliéf  jejich  jest  mírně  vlnitý. 
Pouze  četné  řeky  a  říčky  zarývají  svá  ko- 
ryta, často  velmi  malebně  a  hluboko,  do 
vrstev  prahorních.  Pánve  a  doly  vln  vypl- 
ňují četné  rybníky,  ve  vyšších  polohách  mo- 
čály a  rašeliniska.  Mocn^  žulový  ostrov  mezi 
Třebíčí  a  Velkým  Meziříčím  rozděluje  celou 
oblast  na  čásC  severní,  souvisící  se  Želez- 
nými horami  v  Čechách  a  tu  mohli  by- 
chom nazvati  vysočinou  Žďárskou,  ana 
čásť  jižní,  vlastní  vysočinu  Českomorav- 
skou. 

Rula  v  severní  části  má  převážný  sklon 
k  sv.,  v  jižní  však  k  jv.  Místy  obsahuje  gra- 
nát (Vranov,  Rosice),  někde  má  strukturu 
poněkud  žulovitou  (Kraví  hora  západně  od 
Znojma).  Mezi  Opatovem  a  Brtničkou,  u  Ky- 
nic  a  j.  jsou  v  ní  plástve  fibrolithu. 

Svory  nejsou  v  záp.  části  M-vy  příliš  vy- 
vinuty a  vystupují  v  pásmech  v  okolí  Nové 
Říše,  DaČic,  Náměště,  Mohelna,  Nedvědice, 
.Víru,  Jimramova,  Tišnova  a  j.  v.  I  fyllity 
nejsou  v  této  prahorní  části  příliš  rozšířeny 
a  vystupují  hlavně  při  vých.  okraji  jejím  (záp. 
od  Znojma,  mezi  Tišnovem  a  Přibyslavicemi, 
při  Olešnici  a  j.),  uvnitř  pouze  v  okolí  Žďáru, 
kdež  souvisí  s  fyllity  hlinsko-skutečsk^mi. 

V  těchto  prahorách  západní  Mvy  uložena 
jsou  četná  pásma  nebo  vložky  amfibolitů, 
vápenců  místy  grafitických,  hadců,  kaolinu, 
křemene,  v  nich  nalézají  se  četná  naleziště 
rudní  i  nerostní.  Místy  prorážejí  je  horniny 
eruptivní:  žula,  diabasy,  diority  a  p. 


616 


Morava  (geologie). 


Žula  tvoří  tu  především  dvě  značně  velké 
oblasti.  Západní  souvisí  se  žulou  českou  a 
rakouskou  a  končí  při  čáře  spojující  při- 
bližně Batelov,  Hoštčtice,  Dačice  a  Slavo- 
nice.  Jest  většinou  brubozrná  s  velikými 
zrny  živce.  Druhá  oblast  tvoří  trojúhelníko- 
vitý ostrov  ohraničený  přibližně  místy  Zhoří 
(sev.  od  Jihlavy),  Vel.  Meziříčím,  Rudou.  Pří- 
ložany  (u  Jaroměřic)  a  Svatoslaví,  odkudž 
ostrov  zase  ke  Zhoři  se  zužuje.  Ostrov  ten 
jeví  místy  velmi  dobře  ráz  vyvřelý  a  podle 
sev.  jeho  hranice  mohl  by  se  hledati  onen 
zálom,  který  pokračuje  v  Čechách  v  depressi 
Doubravky  podle  jz.  hranice  Železných  hor. 
Žula  ostrova  podél  záp.  hranice  jest  apliti- 
cká,  ale  jest  i  na  mnoha  místech  uvnitř  pro- 
stoupena žilami  aplitovými  směru  východo- 
severního.  Jinak  obsahuje  žula  ostrova  toho 
většinou  temnou  slídu,  málo  křemene  a  mnoho 
živce.  Pro  úhlednost  svou  na  mnoha  místech 
kamenicky  se  zpracovává.  Proslavená  je  Žula 
moravská  od  Vel.  Meziříčí.  Na  mnoha  mí- 
stech (Třebíč,  Ratkovice  u  Myslibořic  a  j.) 
jest  vyvinuta  i  krásná  žula  písmenková.  Menší 
ostrůvky  žuly  jsou  kolem  Jihlavy,  Nového  Mě- 
sta, mezi  Žaárem  a  Nov.  Městem,  u  Vel.  By- 
teše  a  nejpamátnější  u  RoŽné  za  Perštýnem, 
kde  obsahuje  světoznámý  lepidolith  a  čer- 
vené i  modré  turmalíny. 

Granulit,  obsahující  granát,  tvoří  ostrov 
u  Píáela  a  prostupuje  rulu  v  mocných  ložích 
asi  těmito  směry:  Pucov-Náměšf-Kramolín- 
Dalešice-Kozlany- Valč ;  Hrotovice-Březník- 
Mohelno-Skrej.  Od  Hor.  Újezda  u  Jaroměřic 
přes  Slavíce,  Střítcžskou  horu  až  na  Koži- 
chovice  ke  Střížovu,  v  délce  asi  10  km,  jest 
zvláštní  pásmo  granulitu  turmalínového. 

Pásma  amfibolitová,  souvisící  někde 
s  hadcem,  jinde  s  vápenci,  jsou  v  celém 
útvaru  velmi  hojná.  Ve  Žďárské  vysočině 
jsou  většinou  směru  sz.-jv.,  v  českomorav- 
ské sv.-jz.,  čímž  též  nejednotnost  obou  částí 
iest  charakterisována.  Též  vápenců  pra- 
horních  a  hadců  jest  na  záp.  M-vě  hojně. 
Z  vápenců  nejeden  poskytuje  krásný  bílý 
nebo  šcdavý  a  rezavý  mramor,  ač  dosud 
větší  měrou  pouze  u  Pernštýna,  Smrčku  a 
Kunštátu  se  na  práce  kamenické  láme. 
Hadce  jsou  nalezištěm  krásných  nerostů  a 
vystupují  nejrozsáhleji  v  holých,  mnohými 
roklemi  rozrytých  stráních  u  Hrubšic  a  Mo- 
hclna  a  pod  hradem  Tcmplštejnem  na  Ji- 
hlávce.  Na  Hrotovicku  jsou  hadce  granáto- 
nosnc.  Mnoho  hadce  v  malých  ostrůvcích 
jest  na  Náměštsku,  Vclkomcziříčsku,  kolem 
Pernštýna,  Křctína,  Vršavy,  na  jihu  u  Telče, 
Brtnice,  Jcvišovic  a  Vranova, 

Kaolin,  jakkoliv  všude  rozšířen,  ve  vět- 
ším množství  pouze  u  Přímětic,  Kravská  a 
Mašůvek  u  Znojma  se  nachází.  I  křemenné 
žíly  nejsou  v  záp.  M-vě  vzácností  a  poskytly 
již  za  pradávných  dob  dobrý  materiál  pro 
sklářství.  Mezi  Třebíčí,  Dukovany  a  Seno- 
hrady  u  Oslavan  objevil  dr.  Dvorský  ve  štěr- 
cích, nejspíš  diluviálních,  moravské  vltavíny. 

Prahory  západní  M-vy  neslynou  pouze  mi- 
neralogicky   zajímavými    nalezišti   (Borovec 


Domašov  u  Rosic,  Hra- 
disko u  Rožné,  Nová 
Ves   u  Oslavan,  Javů- 
rek,  Jihlava,   Kunštát, 
Mohelno,  Rašíce,  Smr- 
ček,   Strážek,  Templ- 
štejn,  Vícenice,  Třes- 
né, Vranov  a  j.  v.)  než 
i  svými  rudami,   na 
nichž   založeno  staro- 
dávné hornictví  a  hut- 
nictví    západomorav- 
ské.  Připomenuto  bu- 
diž jen  hornictví  jihlav- 
ského (stříbrné  rudy), 
pří  němž  vyvinulo  se 
slav.  Jihlavské  prá- 
vo hornické,  k  ně- 
muž z  celé  stř.  Evro- 
py horníci  ve  sporech 
svých    se   odvolávali. 
Zlato  dolováno  u  Jem- 
nice, stříbro  u  Sfavo- 
níc,  Borovce,  Třeště, 
Brtnice,  Olešnice  a  j. 
'  v.   Měděné   rudy  do- 
'  bývány  u  Tišnova  na 
I  Květnicí  a  u  Javorku. 
Do  tohoto  století  udr- 
žely  se   jen  doly  že- 
lezné  hlavně   na  ma- 
gnetitu Kuklíka,  Pro- 
setína,  Zopanovic  a  na 
limonit  u  Žďáru,  Brt- 
nice, Vratenina,  Lažá- 
'  nek,Dačicaj.  v.  Tuha 
jest  hojna  a  dolovala 
se  leckdes   (Čučíce  a 
Ketkovice  u  Oslavan, 
.  u  Jemnice,  Petrova,  Si- 
!  chotína,  Třesného,  Ro- 
I  ketnice  a  j.  v.).  Sever- 
1  ní  cíp  Mvy  skládá  se 
rovněž   z   vrstev   pra- 
I  horních.    Od  prahorní 
vysočiny      západomo- 
ravskó  odděleny  jsou 
pásmem  mladších  útva- 
rů, které  v  prolákliné 
prastaré  kolem  M.  Tře- 
bové a  Svitav  z  Čech 
na    M-vu  až  k    Brnu, 
pokud  se  týče  útvaru 
permského,  ještě  dále 
na  jih  zasahují.  Ale  ani 
s   blízkými  prahorami 
orlicko-kladskými  zcc- 
'  la  nesouvisí,  jsouce  od 
nich  od  Kladské  By- 
střice přes  Králíky  aŽ 
po    Silperk    odděleny 
vrstvami      křídovými. 
I  Ostatně   neshoduji  se 
!  prahory  severomorav- 
,  ské  ani  svým  povšech- 
ným   směrem    vrstev- 
Lnim,    který   je   sv.-jz.. 


<  •• 

<  - 

Co-   «^ 

»  o  S 
*•" ««  o* 

4oi. 

r»     9    f^ 

<  < 

•1    ^  M      M 

^'  o  -      I-* 

bscft  a. 

í»  3  -     2 

S  I  ^? 

**  •»  ^  n. 
5* iris  *>* 

-^2  3  »« 

%^% 

2 

2  _  »^  ^ 

s  ■*  •* 
3"   3 

E.3i» 

O  »    o 
n  a 

3  E.? 

^-'*  •? 
•2.  <  g 

•^  A    I 

•     B    ' 

A 

n  Um 
•^  a' 

K 


3  *< 


»*-• 


L>V  -íT 


?2 


S:^ 


r^sr 


t^x 


^1 


j.-*. 


^ii 


m 


» 


g^T- 


vi 


^ 


OTTITSLOTOIK 


Veškera  prána  tylirazFna 


Morava  (geologie). 


617 


s  vrstcvním  směrem  prahor  orlicko -kladských 
a  krkonošských,  kde  jest  převážně  sz.-jv. 

Prahory  severomoravské  omezují  přibližně 
<}sady  Šumvald  u  Šilperka,  HoŠť^n,  Měrov, 
tJsov,  oboji  Libiny,  .Horni  Město  a  Janovice. 
Na  jižní  a  jihových.  straně  ostatně  vyvinuto 
mohutné  pásmo  fyllitů  a  rul  fylliti- 
ckých,  o  nichž  nejisto,  zda  jsou  prahorni 
či  prvohorní. 

I  na  severu  M-vy  převládá  rula  rozmani- 
tého složeni.  Ta  zaujímá  tu  nejhlubší  hori- 
zonty, má  místy  mnoho  amfibolu,  místy  i  do 
amfibolitů  přechází.  Amfibolity  zase  někde 
v  břidlice  chloritové  přecházejí  a  v  okolí 
Sobotína  a  Teplic  uložen  v  ně  chloriticko- 
tučkovitý  kámennádobový.  Zřídka  skládá 
rula  vrcholky  vyšších  hor  (Heidenzug,  Amei- 
senhůbel,  Hoptenberg,  Stollcnkamm,  Drei- 
stein  a  j.).  V  Pradědském  lese  rovněž  vy- 
stupuje a  odtud  táhne  ke  Sněžníku. 

Nad  rulou  uložena  jsou  dvě  pásma  svorů 
a  fyllitů:  při  řece  Děsné  a  při  Moravě  od 
Rudy  až  po  Hanušovice,  odtud  pak  při  po- 
toku Branné.  Svor  ríizné  struktury  a  barvy 
tvoří  i  vrcholky  některých  vyšších  hor;  nad 
rulou  tvoří  jako  krov  vrcholek  Kopr  nika. 
U  Koldštýna  obsahuje  známé  naleziště  gra- 
nátů, andalusitů  a  staurolithů.  Vystupuje 
i  u  Rapotína  a  u  Šumperka.  Na  západě  jsou 
svory  hlavně  mezi  rulou,  k  Sněžníku  se  táh- 
noucí, a  mohutným,  místy  na  2000  m  Širokým 
pruhem  jinorázových  břidlic.  Někde  obsahují 
i  křemence,  ano  i  buližníky  a  vápence. 

Nad  svory,  tedy  nejvýše  leží  ruly  fylli- 
tické  a  tmavé  fyllity  a  břidlice  hli- 
nité, často  bohaté  biotitem.  Ruly  fyllitické 
mívají  často  chlorit,  epidot,  někdy  i  amfíbol. 
Typicky  vytvářejí  pitvorné  skály  na  Peter- 
steinu,  skládají  i  vrchol  Praděda,  tedy  nej- 
vyšší bod  M-vy.  Černé  břidlice  hlinité,  velmi 
rozšířené,  mohly  by  siluru  nebo  zpodnímu 
devonu  po  bok  se  stavěti,  jsouce  mladší  rul 
fyllitických.  Do  určitých  devonských  vrstev 
přecházejí  Často  nepozorovaně.  Proto  záhodno 
prozatím  nazývati  je  přechodními.  Nčkdc 
(kolem  Rymařova)  Obsahují  vložky  dioritů 
a  dioritických  břidlic,  jinde  křemence  (Hai- 
denzug),  u  Tuchlahnu  bývaly  v  nich  doly  na 
stříbrné  rudy.  Pahorkatina  na  sever  od 
Bradla  za  Unčovem  obsahuje  místy  rovněž 
fyllity  a  břidlice  hlinité  a  též  v  okolí  Jevíčka 
jsQu  a  tu  tuhu  obsahují.  Tuha  vystupuje 
ostatně  u  Svinova  ve  svorech  jinorázových 
a  v  okolí  Mohelnice  a  Měrová,  nejvíce  pak 
kolem  Star.  Města  a  Koldštýna.  Uvnitř  pra- 
horního  komplexu  severomoravského  jsou 
fyllity  hojně  rozšířeny  na  svazích  nejvyššího 
pásma  Pradědského,  v  údolí  Branné  a  Mo- 
ravy od  Mor.  Bohdíkova  na  sever.  Odtud 
počíná  v  nich  velké  pásmo  prahorního  vá- 
pence, které  přes  Hanušovice  a  Koldštýn 
na  Slezsko  se  táhne  a  místy  pěkné  šedé 
i  černé  mramory  obsahuje.  V  okolí  Hostyze 
a  Lhotv  Čédrákovy  jsou  ostrůvky  hadcové 
(hora  Žďár)  s  množstvím  různých  nerostů. 

Žula  v  severomor.  prahorách  jen  skrovně 
vystupuje.    Určitě    na    Erzbergu    u   Teplic, 


u  Bludova  a  Temenice,  kde  rulami  jako 
eruptivní  shluk  proráží  a  v  sobě  zajímavou 
horninu  allochroitovou,  styčný  to  pro- 
dukt, obsahuje,  a  na  Hofbergu  a  Raders- 
bergu.  Prahory  severomoravské  od  nejstar- 
ších dob  proslaveny  jsou  svým  bohatstvím 
rudním  a  nerostním.  Zlato  ryžováno  tu  za 
prastarých  dob  (Zlatý  potok,  Koldštýn,  Gold- 
wásch  a  j.).  leštěnce  stříbronosné  do- 
lovány na  Tuchlahnu  u  Rymařova  a  u  Hyn- 
činy,  pyrit  doluje  se  u  Petříkova,  tuha  na 
několika  místech  hlavně  v  okolí  Koldštýna, 
rudy  železné  rovněž  na  několika  dolech. 
Křemence  zavdaly  příčiny  k  nejstaršímu 
sklářství  na  M-ve  na  Koldštýnsku  (již  ve  sto- 
letí XV.).  Mramory  poskytují  Hanušovice 
a  V.  Morava,  kámen  nádobový  zpracuje  se 
kolem  Sobotína  Nejzajímavější  naleziště  ne- 
rostní jsou  Bludov,  Koldštýn,  Maršová  (nej- 
více druhů  na  M-vě),  Teplice,  hora  Žďár, 
Sobotín,  Wiesenberg,  Hynčina  a  j.  v. 

Syenitový  massiv  moravský,  který  do 
nedávná  kladen  do  prvohor,  přece  jen  pra- 
horám  připojovati  nutno,  neboť  nad  ním  ob- 
jeveny byly  na  mnoha  místech  zbytky  vrstev 
devonských.  Jest  však  mladším  než  sousední 
svory  a  ruly  západomoravské.  Massiv  hor- 
niny této  velice  různorodé,  častěji  žulovité 
než  syenitické,  tvoři  většinou  lesnatý  hřbet 
na  60  km  dlouhý  a  až  20  km  široký,  počína- 
jící mezi  Milko vem  a  Šebetovem  nad  Bosko- 
vicemi a  přes  Blansko,  Brno,  Dol.  Kounice 
až  k  Hostěradicím  se  táhnoucí. 

Pásmo  syenitové  vyrazilo  jako  klín  na  vý- 
chodním pokraji  prahorni  kry  českomorav- 
ské, v  zálomu  severojižním,  rotoky  a  řeky 
vryly  do  měkčích  partii  jeho  hluboká  a  ma- 
lebná údolí  již  v  dobách  nejstarších,  tak  že 
do  nich  již  od  nejstarších  dob  pozdější  útvary 
se  usazovaly  (devon,  křída,  mladší  třetihory). 
V  jižní  části  jest  skutečnou  žulou  syeni- 
tickou,  jinde  vytrácením  se  křemene  a 
množstvím  živce  trojkloného  nabývá  rázu 
dioritického.  Kamení  čistě  dioritické  vy- 
stupuje ostatně  ve  shluku  syenitovém  i  jako 
břidličnaté  nebo  balvanité  partie,  ano  i  jako 
mocné  pásmo  od  Černé  Hory  až  k  Hajanům 
se  v  šířce  1000— 1500  m  rozkládající.  Kdežto 
strakaté  syenity  a  syenitové  žuly  větráním 
dosti  úrodnou  a  lesům  příhodnou  půdu  po- 
skytují, jest  zvětranina  dioritických  částí  sice 
teplá,  ale  méně  úrodná. 

Kamenicky  se  syenitu  pro  jeho  rozpuk á-» 
vání  se  na  menší  polyedrické  balvany  dosud 
neužívá.  Snad  otvírky  hlubší  odkryjí  příhod- 
nější materiál.  Nerosty  bohatá  místa  v  syeni- 
tech jsou  hlavně  Brno  a  Blansko. 

Zajímavý  jsou  porůzné  ostrůvky  pra- 
horni ve  východní  M-vě,  daleko  od  moc- 
ných vrstev  západních  a  severních  vzdálené, 
kteréž  ukazuji,  že  pod  krytem  mladších 
vrstev  uloženo  jest  jádro  prahorni,  spojující 
prahory  Tater  a  Pováží  s  archaickými  vrst- 
vami českomoravskými 

Tak  u  Krčmaně  vystupuje  na  malém 
prostranství,  poblíž  vrstev  devonských  a 
kulmu,  žula  pegmatitická  a  svor,  u  Bolelouce 


618 


Morava  (geologie). 


žula,  u  Andlerky  při  Třepčině  žula,  u  Stu- 
dence při  Prostějove  fyllit  a  rula,  na  •Chlu- 
mu* u  Bilavska  žula.  I  na  jihovýchodní  M-vě 
vyskytují  se  tu  a  tam  kusy  prahorních  hor- 
nin bl.  slídou  bohatých  svorů,  které  nelze 
pokládati  za  bloudivó  balvany. 

2.  Útvar  devonský.  Útvar  silurský  na 
M-vě  není  dosud  bezpečně  zjištěn.  Zdá  Se, 
že  uvedené  přechodní  fyllity  a  fyllitické  ruly 
na  jihových.  okraji  severomoravských  pra- 
hor  po  prozkoumání  bedlivějším  budou  při- 
řaděny  siluru.  Místy  jsou  v  nich  i  buližníky 
i  křemence  vyvinuty.  Bradlo,  skalisko  nad 
Troubelicemi  u  UnČova  se  zvedající  a  da- 
leko viditelné,  skládá  se  z  takovýchto  kře- 
menců. 

Ba  mnohé  vrstvy  dosud  za  prahorní  po- 
kládané i  zpodnímu  devonu  připočísti  moŽno, 
na  př.  různé  vrstvy  na  Květnici  u  Tišnova. 

Jakousi  hranici  mezi  těmito  přechodními 
vrstvami  a  skutečným  devonem  tvoří  pásmo 
železných  rud,  táhnoucí  se  od  Karlova  na 
Slezsku  přes  Janoušov,  Horní  Město,  Něm. 
Rudu  přes  Medlov  až  k  Úsovu.  Ale  ani 
oproti  východnějším  vrstvám  karaenouhel- 
ným  (kulmovým)  není  devon  moravský  všude 
ostře  ohraničen.  Droby  a  břidlice  obou  útvarů 
jsou  při  styku  velice  si  podobny,  tak  Že  pa- 
trně devon  do  kulmu  ponenáhlu  přecházel. 

Celý  devon  moravský  rozdělen  je  širokým 
údolím  Moravy  mezi  Šternberkem  a  Lošti- 
cemi  na  dvě  části.  Nad  to  zbytky  jeho  vy- 
stupují v  ostrůvcích  u  Prostějova  a  kolem 
Olomouce,  Přerova  i  Hranic.  Čásť  severní 
rozkládá  se  přibližně  od  Rymařova  k  So- 
vinci,  Šternberků  až  po  Jívovou  a  odtud 
hraničí  v  čáře  severovýcliodní  s  kulmem. 
Skládá  se  z  křemenců  bílých  až  šedých,  ně- 
kdy slídou  břidličnatých  a  z  Černých  svoru 
podobných  břidlic  a  to  v  západní  části  (tak 
zv.  vrbenské  křemence  a  břidlice)  a 
z  drobnozrných  pískovců,  vápenitých  nebo 
chloritických  nedokonale  břidličnatých  (dro- 
by Andělohorské).  Slepence  jsou  vzácný, 
břidlice  zelenošedé  vyskytují  se  ve  vrstvách 
těch  až  na  Slezsko.  Zkamenělin  na  M-vě 
není  ani  v  křemencích  ani  drobách.  To,  co 
na  Slezsku  nalezeno  bylo,  přiřad\ije  vrstvy 
ty  nejspíš  střednímu  devonu  {Spirifer^  Tenta- 
culites^  koraly  a  krinoidy). 

Mezi  Andělohorskými  drobami  až  po  kul- 
mové vrstvy  jsou  t.  zv.  BcneŠovské  vrstvy. 
^Jsou  to  pískovce  drobové  s  nespl^vavými 
zrnky,  modré  nebo  zelenošedé  bhdlice  hli- 
nité a  světlé  slepence  křemencové.  Při  vý- 
chodním jich  okraji  jest  pásmo  mandlovců 
diabasových  s  rudními  vrstvami  a  tufy, 
více  na  Slezsku  neŽ  na  M-ve.  Jsou  známy 
od  Šternberka,  Chabičova,  Loděnic,  Berouna, 
Dvorce  a  z  j.  m.  Ruda  u  nich  vystupující 
jest  magnetit  i  lesklá  ruda  Železná;  v  okolí 
Berouna  i  stříbronosné  galenity.  Zkameněliny 
nalezeny  až  na  Slezsku  ve  vrstvách  těch  (Cn- 
noidy,  Atrypa  reticularis,  Phacops  latifrons^ 
Acidaspis,  Goniatites  atd.).  Vrstvy  odpovídají 
tím  střednímu  a  snad  i  vyššímu  devonu  a 
jsou  kolem  Dvorce  i  čediči  proraženy. 


Za  Moravu  vystupuje  devon  v  t.  zv.  Dra- 
hanské  vysočině  a  to  v  pásmu  od  Loštic 
a  MladČe  u  Litovle  k  Boskovicům,  odtud  pak 
na  jih  až  nad  Líšeň  neširoko  se  rozprostí- 
rajícím. V  severových.  části  ještě  se  poně- 
kud podobá  devonu  sudetskému,  v  dalším 
však  charakter isují  jej  odchylně  vápence. 

Nejzpodněji  jsou  tu  pískovce  a  křemence 
i  hlinité  břidly  a  červené  slepence  jako 
zpodní  devon'  Tento  zpodní  devon  tvoři 
více  méně  širokou  obrubu  k  syenitu  od 
>Hádů«  u  Brna  až  k  Šebetovu,  u  kteréhož 
na  západní  hranici  syenitu  přechází  a  v  jed- 
notlivých ostrůvcích  až  na  Jakubský  vrch 
u  Ivančic  se  táhne,  jsa  v  nich  většinou  vá- 
penci vyššími  krvt.  Nad  syenitem -^ jest  dů- 
ležité pásmo  zpodního  devonu  mezi  Svino- 
šicemi  a  Lelekovicemi,  kde  tvoří  hřebenitá 
skaliska  Babího  lomu  a  Svinošické  hory,  pak 
na  Žlutém  a  Červeném  kopci  u  Brna.  Zka- 
menělin obsahují  vrstvy  tyto  velmi  málo 
{Ctenocrittus  typus^  Cyatophyllum  celticum  a  j.). 

Nad  nimi  rozkládají  se  památné  vápence 
středního  devonu  (Líšensko-Sloupské), 
ve  výšině  asi  450  m  vysoké,  lesem  pokryté, 
roklemi  rozryté,  plné  jeskyň,  propadlin,  zá- 
vrtků,  ztrácejících  se  potoků,  t.  zv.  morav- 
ské Švýcarsko  nebo  lépe  moravský 
Kras.  Vápence  jsou  většinou  celistvé,  mo- 
drošedé až  černé,  na  povrchu  bělavé  vylu- 
hováním barviva,  uložení  slojového.  Zkame- 
nělin jest  málo.  Technické  použití  vápenců 
hlavně  na  štěrk;  kamenicky  dosud  jen  u  Krtin 
a  Čcbína  i  Hostěnic  je  zpracovávají. 

Zjevy  krasovými,  jež  pilný  badatel  geo- 
tektoniky zdejšího  devonu  Procházka  zjistil 
bezmála  všechny,  opodstatňuje  se  název 
»moravský  Kras«,  třebas  by  vlastní  Kras 
náležel  mladším  útvarům.  Širšímu  obecen- 
stvu ovšem  nejznámější  jsou  zdejší  jeskyně: 
Sloupské,  Holštýnské,  Ostrovské,  Jedovni- 
cké,  Křtinské,  Výpustek,  Býčí  skála.  Ochoz 
a  j.  v.  a  propast  Macocha  i  Hosténické  pro- 
padliny.  Propast  Macocha  jest  u  glorietu 
13655  m  hluboká. 

Při  východní  hranici  vápenců  vystupuje 
i  svrchní  devon  hlavně  z  červených  vá- 
penců složený.  Nahoru  přechází  do  pestrých 
břidlic  vápenných.  Zkameněliny,  hl.  blízky 
s  Clymeniemi  jsou  známy  z  »Hádů«. 

Vedle  hlavního  komplexu  středního  de- 
vonu kolem  Sloupu  památný  jsou  i  četné 
jeho  ostrůvky  východně  od  hlavní  oblasti 
devonské,  především  mezi  Čelechovicemi  a 
Slatenicemi  u  Prostějova.  Tu  vezpod  jsou 
fyllity  a  křemence  zpodního  devonu,  nad 
těmi  pak  tmavošedé  vápence  s  četnými  zka- 
menělinami pro  střední  devon  význačnými 
(Stringocephalus^  BellerophoTiy  Euomphalus,  Pha- 
cops, Bronteus,  Pioetus,  Dechenella,  Pentamerus 
spirifer^  Rhynchorella,  Calamopora^  Aulopora, 
Cyathophyňum  a  j.  v.).  Nikde  jinde  v  morav- 
ském devonu  není  tolik  zkamenělin  jako  zde. 
Prof.  Smyčka  uvádí  nejnověji  81  druhů 
odtud. 

Jiné  partie  devonské  jsou  křemence  záp. 
od  Bolelouce,  vápence   u   Hněvotina,  Gry- 


Morava  (geologie).  619 

gova,  Kokor,  Předmostí  u  Radvanic  a  mezi:  Kamenouhelná  pánev  rosicko-osla- 
Hranicemi  a  Černotínem,  kdež  i  jeskyně  ve  i  van  ská,  záp.  od  Brna  v  nedlouhém  pruhu 
vápencích  se  nacházejí  i  zajímavá  a  až  na  se  rozkládající,  jest  mnohem  mladší  a  tvoří 
dno  schůdná  >Propast<  přes  70  m  hluboká,  již  přechod  do  permu  moravského.  Pánev 
Též  ostrůvky  vápencové,  které  sev.  od  Je-   uložena  jest  od  feíčan  skorém  až  po  Hrub- 


víčka,  u  Kladek  a  mezi  Ladínem,  Milkovem 


šice  nad  hnčdočervenými  slepenci  z  prahor- 


a  Mladči  u  Litovle  vystupují,  náležejí  de-  nich  hornin  a  obsahuje  7  íiecí,  z  nichž  jen 
vonu  a  mají  u  MladČe  stopy  rozsáhlých  je-  3  se  dolují.  Střední  má  místy  až  250  cm  uhle, 
skyň  j[Bočkova  díra).  ,  jinde  jest  slabáí,  svrchní  u  Oslavan  sílí  až 

3.  Útvar  kamenouhelný  jest  na  M-vě  j  na  7  m.  Vrstvy  břidličné  k  uhlí  se  družící 
při  vší  jednotvárnosti  své  dosti  zajímavý  hl.  |  obsahují  mnoho  kyzu  a  na  ten  se  původně 
svým  zpodním  oddílem  mořského  původa, ,  pro  výrobu  kamence  dolovalo.  Výroba  roční 
t.  zv.  kulmem,  který  většinu  jeho  oblasti  obnášela  koncem  XIX.  stol.  asi  5  milí.  q, 
zaujímá.  Rozkládajíc  se  vrstvy  jeho  od  de- 1  Uhlí  není  příliš  dobré  a  proto  se  nerozváží 
vonu  na  východ  až  po  Bečvu  mezi  Hráni-  intensivněji.  Hlavní  konsument  je  Brno. 
cemi  a  Lipníkem  i  tuto  překračujíce  a  na'  4.  Útvar  permský  na  M-vě  jest  částí 
vysočině  Drahanské  až  po  depressi  mezi  permu  českého,  zbytkem  zálivu  permu  pod- 
Vyškovem  a  Brnem.  Jednotlivých  ostrůvků, ,  krkonošského  nebo  stopou  řekv,  která  z  Dol- 
od  hlavního  shluku  oddělených,  jest  celkem  nich  Rakous  přes  Znojmo,  Mor.  Krumlov, 
málo  (u  Otaslavic,  Želčc,  Dobromělic,  Úsova,  Rosice,  Cer.  Horu,  Mor.  Třebovou  a  Lanš- 
Dubicka,  Olomouce  a  j.).  kroun    do    něho   tíhla.    Vyplňuje   na   M-vě 

Kulm  moravský  bczuhelný,  uložený  stejno-  úzké  koryto  na  západě  zálomu  mezi  sjeni- 
mémč  skorém  nad  vrstvami  devonskými,  do  .  tem  a  prahorami.  Na  mnoha  místech  je  již 
nichž  místv  neznatelně  přechází,  skládá  se  {  odplaven,  jinde  křídou  a  neogenem  pokryt, 
místy  ze  slepenců,  jinde  z  drob,  jež  jsou  vý- 1  Vrstvy  jsou  celkem  směru  sz.  a  zapadají  vět- 
borným  kamenem  dlažebním  (Rousinov^,  ně-  Šinou  ^  východu  a  náležejí  zpodnimu  permu 
kde  z  břidlic  hlinitých,  tence  štípatelných ,  (červená  jaloví  na).  Vezpod  leží  hnědo- 
jako  výborné  pokryvačské  černomodré  bři-  červené  břidličnaté  pískovce,  kteréž  nahoře 
dlice  sloužících  (Střelná,  Hrubá  Voda,  Pod- ,  přecházejí  do  šedozelených  břidlic  s  Šedým 
hoří).  Pouze  u  Nové  Vsi  při  Libavé  rozpa- '  vápencem.  Nad  tímto  jsou  hořlavé  lupky 
dají  se  na  roubíky,  z  nichž  dělávaly  se  brou-  j  s  koprolithy,  šupinami  palaeonisků  a  rost- 
sky.  V  jihozáp.  části  kulmu  břidlic  pokry- i  linami:  Walchií,  Cordaitem  a  Cyatheitem. 
vačských  není.  Směr  vrstev  jest  převážně  i  Lupky  přecházejí  břidličnatými  pískovci  ve 
jz.-sv.,  sklon  různý.  Zkameněliny  však  jsou ;  vrstvy  pevných  arkos,  až  15  m  mohutných, 
vzácný.  Uvedeny  buďtež  Phillipsia,  Goniatítes^  žlutavěšedých,  někde  červenavých,  jež  čile 
Potidonomya  a  z  rostlin  Lepidodendron  Welt-  se  lámou  na  mnoha  místecn  (Krumlov, 
heimianum,  Archaeocalamites  radiatus^  Spheno-  Hrubšice,  Oslavany,  Padochov).  Nad  arko- 
pteris  a  j.  Uhlí  nikde  v  kulmu  není,  za  to  sami  uloženy  červené  břidly,  slidnaté  pís- 
tu a  tam  leštěnce  stříbronosné  (Pohoř,  kovce  a  druhé  pásmo  lupků  vápenitoslíni- 
Kletné  a  j.),  na  něž  v  dávných  dobách  se  >  tých  1—4  m  mocné*  v  němž  u  Lhotky  a 
dolovalo.  I  zlato  se  tu  a  tam  ryžovalo  hl.  I  Krumlova  jest  ,mnoho  Živočišních  a  rostli- 
V  údolí  řeky  Bystřičky.  Při  hranici  devonu '  ných  zbytků.  (Jtvar  celý  konči  mohutnými 
a  kulmu  vyvěrá  mnoho  pramenů  kyselých  slepenci  červenými,  v  nichž  částičky  star- 
i  volné  kyseliny  uhličité,  kteráž  u  Domašova  ších  hornin  jsou  uloženy.  Nejvíce  zkamenělin 
se  továrnicky  zhuŠfuje  a  do  světa  rozesílá,    nalezeno  v  1. 1875—80  mezi  Neslovicemi  a  Pa- 

Na  severovýchodě  M-vy,  kolem  Moravské  dochovem  {Palaeoniscus^  Melanerpeton^  Brati' 
Ostravy  ukládají  se  diskordantně  na  kulm  chiosaurus).  Též  u  Oslavan,  Zastávky  a  Hlu- 
vrstvy  uhlonosné  pánve  ostravsko-hlučinské,  bokého  při  Tišnově  nalezeny  zkameněliny, 
z  níž  jen  nepatrná  část  M-vě  a  Slezsku  rak.  Útvaru  triasového  na  M-vě  není. 
náleží.  Ostatek  rozkládá  se  v  Prusku  a  Ru-  5.JurskýútvarzbylnaM-vějen  vostrův- 
sku.  Zkameněliny,  jež  v  břidličnat]^ch  vlož-  cích,  útesech  z  moře,  které  od  kulmu  na  vý- 
kách  mezi  ílecemi  uhlí  mor.-ostrav.,  jichž  jest ;  chod  až  do  Haliče  a  Uher  se  rozkládalo  a 
asi  313,  se  naskýtají,  souhlasí  se  zkamenělinami  s  alpským  souviselo.  Největší  a  konturou 
pánve  waldenburské.  Slezské  uhlí  pánve  kar-  nejzajímavější  útes  jsou  Pálavské  hory 
ví nské  jest  mladší,  souhlasné  s  vrstvami  žac-  u  Mikulova,  zvedající  se  náhle  z  roviny  při 
léřskými.  Na  uhlí  kutá  se  na  Ostravsku  od  Dyji  do  výše  750  m.  Vezpod  hor  jsou  sliny, 
r.  1770  a  jen  na  těch  flecích,  jež  alespoň ,  náležející  nejspíš  zpodnimu  (oxfordskému) 
50  cm  jsou  mocny.  Těch  je  asi  102.  Nejmoc-  pásmu  malmu  se  zkamenělinami  zkřemeně- 
nější  »Jan«  má  uhle  396  rm.  V  uhlí,  jeŽ  vět-  lými  {Rhynchonella^  Nerinea),  nad  nimi  pak 
šinou  výborně  koksuje  a  proto  i  na  koks,  rozkládá  se  vápenec  bílý  nebo  světloŠedý, 
hojně  v  železárnách  užívaný  se  zpracuje,  vy-  místy  dolomitický,  na  štěrk  hojné  používaný, 
vinuje  se  hojně  třaskavých  plynů,  které  způ- .  Východně  od  Brna  jsou  výšiny  Nová  Hora, 
sobily  již  mnoho  neštěstí.  Výroba  ustavičně ,  Stránská  skála  a  t.  zv.  Švédské  šance, 
stoupá.  Koncem  století  XIX.  činila  v  mo-  rovněž  jurské,  z  vápenců  křemitých  nebo 
ravské  části  asi  15  milí.  q  ročně.  Uhlí  zdejší  <  dolomitických,  většinou  Šedavých  nebo  na- 
še daleko  rozváží,  nejvíce  ovšem  přes  M-vu  žloutlých.  Zajímavý  jsou  ostrůvky  jurské 
do  Vídně.  u  Rudic  aOlomučan,  vyplňující  nálev- 


620 


Morava  (geologie). 


kovité  závrty  č.  doliny  devonských  vápenců. 
Pouze  u  Olomučan  dosahují  až  na  syenit. 
Jen  vczpod  jsou  vápencové  a  patří  nejvyš- 
šímu doggeru.  Nad  těmi  sledují  písčité  sliny, 
křemeníte  vápence  s  hlízami,  rohovcovými, 
v  nichž  buď  zkameněliny  nebo  krystally  kře- 
menné bývají,  pak  tmavý  mangan ito vápnitý 
jíl  (t  zv.  skal  nice),  nad  tím  hlíny  s  hněde^ 
lem,  na  nějž  dlouho  se  tu  dolovalo,  pak  jsou 
žlutavé  mastné  jíly  (t.  zv.  brusnice),  výš 
porosní  křemitovápenité  vrstvy  (škrobovice) 
a  nejvýše  mocné  sloje  hlinitých  a  písčitých, 
Často  sněhobílých  usazenin  (bíliny)  s  cnal- 
cedonovými  a  rohovcovými  hlízami.  V  těchto 
bývá  mnoho  zkameněhn.  Vše  to  přináleží 
malmu.  Mimo  hnědel  užívá  se  tu  tmavých 
jílů  a  hlinitých  partií  bíliny  na  výrobu  ma- 
joliky. 

Že  pod  eocénem  Hříbécích  hor  značněji 
vápence  jurské  jsou  rozšířeny,  ukazují  lomy 
na  vápenec,  otevřené  za  Celožnicemi  u  Ky- 
jova a  ovšem  bývalé  žlutavé  a  Šedé  mra- 
mory u  Cetechovic,  jeŽ  koncem  XVII.  a  po- 
čátkem XVIII.  stol.  dodávaly  krásný  materiál. 
Dle  zkamenělin  y  Ammonites  cordatus  a  crena- 
tus)  patří  hl.  oxfordskému  stupni.  I  u  Zdou- 
nek  zjištěny  jurské  skály,  v  okolí  Bečvy  pak 
u  Zámrsku,  Nemetic  a  Jasenic.  Zkameněli- 
nami svými  však  světoznámý  jurský  útes 
jest  Kotouč  u  Štramberka,  který  přísluší 
ovšem  přechodnímu  stupni  z  jury  do  křídy 
t.  zv.  tithonu  a  vystupuje  mimo  Kotouč 
i  kolem  Kopřivnice.  Vápenec  zdejší  jest 
světle  šedý,  velice  Čistý  a  proto  technicky 
velmi  používaný  (do  železáren  a  cukrovarů). 
Místy  jen  bývá  červeně  zbarven  a  přechází 
v  měkkou  drobivou  hmotu.  Zkamenělin  z  vá- 
penců zdejších  popsáno  ke  400  druhů,  hlavně 
plžů,  hlavo nožců,  mlžů  a  brach iopodů.  Však 
i  krabi  popsáni.  Malé  jeskyně  ve  vápenci 
zdejším  obsahovaly  zajímavé  zbytky  dilu- 
viální., 

6.  Útvar  křídový  jest  na  M-vě  dvo- 
jího rázu:  na  východní,  kolem  Radhoště 
t.  zv.  jižního  rázu  (španělsko-francouzské- 
ho),  na  západní  M-vě  téhož  rázu  jako  v  Če- 
chách č.  t.  zv.  severního  (anglicko-néme- 
ckého). 

Východní  křída  moravská  přináleží  nej- 
hlubším horizontům  křídového  útvaru  a 
souvisí  se  stejnými  vrstvami  přes  Slezsko 
až  k  Popradu.  Nejvyšší  hory  sevcrových. 
M-vy  (Smrk,  Ondřejník,  Kněhyně,  Radhošt, 
Javorník)  příslušejí  útvaru  tomu,  malebný  kraj 
tvořícímu.  Viz  ostatně:  Křídový  útvar, 
str.  164  b. 

Neobyčejně  zajímavý  jsou  ve  zdejším  útvaru 
křídovém  vy  vřelé  horniny  těšeni  t,  pikrit 
a  palacky  t,  které  vy  vřely  na  rozhraní  neo- 
komu  a  gaultu.  Teše  nit  jest  z  pravidla 
strakatý  a  obsahuje  černý  sloupkovitý  jino- 
ráz,  něco  augitu,  narůžovělý  nebo  bílý  anal- 
cim,  zbytky  Živců,  magnetit,  temnou  slídu, 
natrolith  atd.  Krásný  jest  znám  od  Čertova 
mlýna  a  Bludovic  při  Nov.  Jičíně.  Pikrit 
jest  hornina  skorém  černá,  hlavně  z  olivínu 
složená,  vedle  toho  augit,  amfíbol,  magnetit 


a  tmavou  slídu  obsahující.  Olivíny  v  pěkných 
krystallech  dají  se'  místy  z  navótralé  hornin  v 
vy  tlouci.  Pikrit  rozšířen  na  velmi  mnohých 
místech  kolem  Nov.  Jičína,  Věrovic,  Příbora 
atd.  Palackyt  jest  šedozelená  nebo  modro- 
šedá hornina,  složená  ze  živce  trojklonébo, 
augitu,  magnetitu  a  hmoty  chloritické,  blízká 
diabasům,  vystupující  hlavně  kolem  Hodsla- 
vic a  v  blízkých  Životicích  a  Žílinč  a  vý- 
borný štěrk  poskytující.  V  pikritu  u  Palá- 
cová jsou  hnízda  natrolithu  s  krystallT  až 
15  cm  dl.  a  1  cm  tlustými.  Na  Honcovč  hoře 
u  Příbora  jest  celá  řada  různých  nerostů  kře- 
mičitých, zvěti^ním  pikritu  vzniklých. 

S  křídovým  útvarem  sev.-vých.  M-vy  sou- 
visí zajisté  i  cementové  vápence  karovické 
u  Tlumačova  a  mohly  by  se  přiřaditi  těšín- 
ským vápencům.  Od  některých  badatelů  byly 
počítány  k  juře  a  s  nimi  vápence,  u  FryStáku. 
Lukovečka  a  Rusav;/  vystupující.  Za  křídové 
pokládati  dlužno  i  pískovce  kolem  Vlárskébo 
průsmyku,  mezi  Starým  Hrozenkovem  a  prů- 
smykem  Vclecko-Myjavským  (Lopeník,  Javo- 
řina),  vnichž  i  pískovcové  břidlice (Hr.  Vrbka), 
slínité  vápence  á  světlé  sliny  uloženy  jsou. 
Mezi  Sudoméřicemi  a  Hlukem  rovněž  vystu- 
pují vrstvy,  místy  zříceninovými  vápenci 
(mramory)  charakter! so váné,  shnitovápenité, 
někde  i  modrošedé  pískovce  a  světlé  sliny, 
jež  dlužno  od  eocénu  okolního  odlišovati  a 
křídě  připočísti. 

Západní  křída  moravská  souvisí  jednak 
s  oním  pásmem,  jež  od  Abršpachu  a  Police 
v  Č.  přes  Kladsko  ke  Králíkům  se  táhne  a 
odtud  úzkým  zálivem  v  rule  aŽ  k  Šilperku 
vniká,  jednak  s  křídou  lanškrounsko-poHč> 
skou,  od  níž  chobot  křídový  nad  permem 
až  k  Blansku,  ba  snad  až  k  Pálavským  ho- 
rám zasahoval.  Křídový  pruh,  který  k  Želez- 
ným Horám  od  Labské  Týníce  až  ke  Km- 
cemburku  se  přikládá,  dotýká  se  sev.  od 
Žďáru  i  hranic  moravských;  ale  značnějších 
stop  na  mor.  straně  nezanechal.  Všechny 
vrstvy  západomor.  křídy  přináležejí  svrchním 
oddělením  křídy  od  cenomanu  počínajíc. 

Pruh  šilperský  má  rozmanité  vrstvv.  U  Šil- 
perka  jsou  pískovce  místy  zelené  (glaukoni- 
tické)  příkře  vyzdviženy,  což  nasvědčuje 
pokřidovému  zvedání  se  prahor  okolních. 
V  pruhu  samém  jsou  kromě  těch  glaukoni- 
tických,  nejspíš  korycanských  pískovcův 
i  vrstvy  bělohorské,  dále  šedé  sliny  a  iedc 
slídnaté  pískovce. 

Chobot  svitavský.  tvořící  trojúhelník  mezi 
Šumvaldem  jz.  od  Šilperka,  Blanskem  a 
Kunštátem,  jest  uprostřed  až  na  permský 
útvar  odplaven.  Též  dále  na  jih  odplaveny 
jsou  vrstvy  jeho  a  leckdes  zbyly  z  nich  jen 
jakési  škraloupy,  kteréž  snadno  pozorovateli 
ujdou.  Uložení  vrstev  jest  dosti  vodorovné. 
Vezpod  (nejzřejměji  při  záp.  hranici  útvaru) 
jsou  v  úzkém  pruhu  tmavošedé  lupky  se 
špatným,  místy  kyzovatým  uhlím,  nad  nimi 
pak  šedé  pískovce,  jež  s  lupky  náležejí  asi 
vrstvám  peruckým.  Výše  vystupují  písky  a 
hlavně  Žlutavé  nebo  zelenavé  (glaukonitem) 
pískovce  korycanské.    I  perucké  i  korycao- 


Morava  (geologie).  621 

ské  pískovec  namnoze  snadno  se  rozpadá-  magurským  zastoupeny  jsou  Často  hrubými 
vaji.  Zkamenělin  je  v  obojích  málo.  nejča-  ;  štěrky  (Barbořin  u  Kroměříže).  Nad  nimi 
stčji  v  pevnějších  pískovcích  kolem  Modle-  '  zvedají  se  ostré  a  malebné  hřebeny  pískovců 
ti  na  (otisky  sosen,  skořice,  sekvojí,  fíků,  magurských,  a  to  ve  dvou  pruzích  hor  Hří- 
aralii,  magnolií  atd.).  Důležitý  jsou  svým  becích.  Na  mnoha  místech  (Buchlov,  Roštín) 
uhlím,  jež  z  nouze  se  dolovalo,  svými  lupÍcy,  se  pískovců  těch  pevných  kamenicky  užívá, 
jež  hrnčířům  se  hodí  i  kamenec  poskytují,  ;  Pokračování  Hříběcích  hor  na  západ,  za 
a  svými  modletínskými  pískovci,  jež  daleko  říčkou  Stupavou,  t.  zv.  Ž dánský  les  a  jeho 
se  rozvážejí  na  práce  kamenické.  výběžky,  sahající  až  k  Židlochovicím  a  k  ho- 

Vrstvy  mladší  zaujímají  ostatní  část  křídy  i  rám  Pálavským  mají  různotvárnčjší  poměry, 
svitavské.  A  sice  skládají  opuky  bělohorské  '  Místo  vrchné  hieroglyfových  vrstev  nastu- 
východni  část  asi  od  čáry  Kamenná  Horka,  pují  tu  světlé,  slídou  bohaté  jemnozrné  pí- 
Sklenné  a  Muzlov,  kdežto  západní  čásf  hlavně  skovce  s  písčitými  sliny,  místy  mcnilitové 
kolem  dráhy  obsahuje  nadložné  pískovce  Qi-  { břidlice  obsahující,  hlavně  na  západě  kolem 
zerské).  Opuky  vystupují  též  v  nejzápadnější  Hrušek  u  Slavkova,  Otnic,  K řepic,  Nikolčic, 
části  Svitavska,  dále  u  Křetína,  Kunštátu, .  Němčíc  a  Šitbořic.  U  Kolcšic  jsou  pískovce 
Boskovic  a  v  ostrůvcích  až  po  Blansko  a  ,  a  měkké  jíly  s  četnými  eocénními  zkameně- 
jsou  výborným  kamenem  kamenickým  i  so- 1  linami  {Orbitoides  a  Nummuculites).  Jíly  zele- 
chařským  hlavně  od  Březové.  Tu  obsahují '  navé  a  modravé  i  kolem  Židlochovic  nastu- 
i  vrstvu  zajímavých  křemenců  rohovcových.  ;  pují,  obsahujíce  sádrovec  a  dolomitické  vá- 

Křídoyý  pruh  krucemburský  dotýká  se  pence.  S  obojím  souvisí  vyškytání  se  hoř- 
svými  jizerskými  i  bělohorskými  vrstvami  kých  vod  u  Jalo  viska  a  u  Šaratic.  V  menili- 
hranic  moravských  u  Ždáru  na  několika  mi-  těch  jsou  prameny  sirovodíkové  (Šitbořice). 
stech  kolem  Cikháje.  Ve   vyšších   vrstvách   nastupují  hrubé   sle- 

7.  Útvar  starších  třetihor  č.  eocé-lpence  (u  Pavlovic,  Zaječího,  Kobylí,  Stražo- 
nový  jest  na  východní  M-vě  rozšířen,  za- I  vic).  Magurských  vrstev  ve  Ždánském  lese  a 
ujímaje  tu  mor.  Karpaty  na  jih  od  Bečvy  a  !  jeho  výběžcích  jsou  jen  nepatrné  stopy. 
Hřiběci  hory  s  jich  výběžky,  vedle  toho  Okrsek  eocénový  se  v.  od  pásma  Radhošt- 
ostrůvky  sev.  od  mor.  Bezkyd.  Odpovídá  cel-  ského  (morav.  Bezkyd)  pokryt  jest  většinou 
kem  alpskému  eocénu  t  zv.  flyši,  má  velmi  diluviem.  Pouze  v  okolí  Vysoké,  Líšné,  Ho- 
málo  zkamenělin  a  mnoho  poruch  a  je  i  pe-  stašovic,  Šanova,  Příboraa  Brušperka  možno 
trografícky  velice  jednotvárný.  eocén  zjistiti.    Sever,  od  Věrovic  obsahuje 

Vezpod  v  t.  zv.  oddíle  vrchních  vrstev  I  nummulity  a  též  vých.  od  Klokočová.  Cel- 
hieroglyíových  střídají  se  často  břidlice  I  kem  přináleží  pískovcům  a  břidlicím  vrch- 
slínité  s  tenkými  vrstvami  vápenitých  pí-  ního  souvrství  hieroglyfového  a  u  Hostašo- 
skovců  s  hieroglyfovými  otisky  a  často  |  vic  a  Šanova  jsou  v  pískovcích  zbytky  zuhel- 
i  skrovnými  stopami  zuhelnatělého  rostlin-  \  natělých  rostlin, 
štva.    Místy  jsou  různé  železné,  ale  jpatné  !     8.  Mladší  třetihory   moravské  jsou 


rudy  a  dosti  hojně  křemité  břidlice  mě- 
nili to  v  é.  Od  západu  k  východu  přibývá 
nahoru  pískovců  křemitých,  kteréž  pásmům 


hlavně  na  jihu  moravském  velmi  rozšířeny, 
uloženy  jsouce  tu  při  Dyji  a  Moravě  v  pro- 
hlubeninách  starších  útvarů  vrstvami  přeroz- 


pěkné  kontury  dodávají  ^Makyta,  Končitá,  manitými.  Na  sev.  a  sev. -vých.  nejsou  tak 
Komonec,  kopce  Luhačovské).  U  Luhačovic  ,  zřejmý,  protože  je  pokrývají  náplavy  i  ná- 
jsou  ve  vložkách  slínitých  známé  »slanice€  nosy  čtvrtohorní,  ale  jsou  všude  v  nižším 
uhličité.  Někde  přecházejí  do  slepenců.  Num-  poříčí  Moravy  i  Odry.  Též  v  depressi  mezi 
mulity,  po  nichž  dříve  oddíl  tento  byl  zván  i  kulmem  a  eocénem  mezi  Brnem  a  Vyškovem 
nummulitovým,  jsou  na  M-vě  vzácný  a  jen  I  vystupují  a  rozkládaly  se  zajisté  i  nad  sta- 
roztroušenč  se  naskýtají.    V  menilitech  jest ,  rou   proláklinou   permskou   a  křídovou  od 


nejvíce  zkamenělin  v  nově  objevené  lokalitě 
u  Mouchnic  při  Koryčanech  {AmphysUe,  Thyn- 
nus^    Me!etta,    též    rostliny).    Svrchní    čásť 


Brna  přes  Jevíčko,  Morav.  Třebovou  až  do 
Čech,  kamž  ostrůvky  až  za  Lanškroun  sahají. 
Moravský  neogen  souvisí  úzce  s  pánví  ví- 


eocénu  mor.  přináleží  t.  zv.  magurským  ,  deňskou,  mezi  níž  a  neogenem  zakarpatským 
vrstvám,  a  to  pískovcům.  Těm  přísluší  hor-  jest  pojítkem.  Podrobněji  prostudovány  vrst- 
ské  pásmo  Trojačka,  Vysoká,  Soláň,  Tanec-  vy  jeho  nejsou  a  ne  všude  dosti  přesně  ur- 
nice  a  pokračování  pásma  záp.  od  Vsetína  |  ceny.  Nejzpodněji  hlavně  na  jihu  M-vy  a 
přes  Vysoký  Grúň  na  Javorník  Kelecký  a  Ho- ,  u  Ostravy  zdají  se  býti  jíly  slínité  prvního 
stýn.  Od  Capa  k  západu  jde  přes  Pržno  |  středomořského  stupně.  Většinoujsou 
k  HoŠťálkovu  pruh  břidličnatých  útvarů  (čer* ;  však  vyvinuty  na  M-vě  vrstvy  druhého 
vených  jílů,  slídnatých  a  písčitých  břidlic),  stupně  středomořského  a  mezi  Kyjo- 
Vých.  od  Francovy  Lhoty,  na  Krávě  u  Py- '  vem  a  Břeclavou  stupně  sarmatský  a 
tfna  a  na  pásmu  od  Chladíkova  nad  Kom- 1  pontický  se  zkamenělinami  brakickými. 
nou  až  na  Studený  nad  Březovou  a  j.  jsou  '  Neogen  naskýtá  se  místy  do  značných  výšek 
zase  pískovce.  V  Hříběcích  horách  jest  po- 1  (sev.  od  Rudic  490  ml)  a  to  nasvědčuje  vět- 
kračování  magurského  pásma  Hostýnského,  šímu  rozšíření  jeho  vrstev  za  dřívějších  dob. 
Vezpod  ovšem  jsou  pískovce  i  vápeníte  sle-  Dnes  namnoze  s  vyšších  poloh  jest  spláchnut. 
pence  a  lupkovité  břidlice  slínité  vrstev  hie- 1  Nejzpodnější  šedé  jíly  (tegl)  jsou  u  Ostravy 
roglyfových.    Slepence  do  výše   k   vrstvám  i  nad  kamenným  uhlem  mocné  (až  400  m)  vy- 


622 


Morava  (geologie). 


vinuty.  Pod  nimi  leží  jen  ješté  pestré  jíly, 
pískovce  a  valouny  různýcn  hornin  rovněž 
třetihorni.  Šedé  jíly  ostravské  rozšiřuji  se 
daleko  na  jih  až  k  Fulneku  a  Hranicím  a 
Val.  Meziříčí.  Kolem  kulmu  hranicko-lipni- 
ckého  na  levém  břehu  Bečvy  značí  četné 
stopy  neogenové  spojení,  jež  přes  Lipník  a 
kolem  Bystřice  p.  H.  bylo  s  neogenem  v  Po- 
moraví.  Nékde  jsou  to  slepence,  jinde  písky 
a  pískovce  s  hřebenatkami,  tcgl  a  pod.  Při 
kopání  hlubších  studní  se  hlavně  v  nižších 
polohách  všude  zjistiti  dají. 

Od  Přerova  šíři  se  neogen  prvého  a  dru- 
hého stupně  středomořského  k  Olomouci, 
Brnu  a  Kroměříži,  a  to  jako  tegl  nebo  písky 
bez  zkamenělin.  Jen  někde  vystupují  jako 
t.  zv.  litavské  vápence  (Brůany  u  Vyš- 
kova, Drnovice,  Určíce  a  j.)  nebo  sle- 
pence litavské  (valcha  u  Vyškova)  a 
štěrky  (Popůvky).  Ba  i  na  Drahanské  vyso- 
čině zjištěny  písky  a  tegl  (mezi  Prostějovem 
a  Konicí).  Velmi  zajímavé  jsou  neogenové 
vrstvy  v  okolí  Slavkova,  kde  zvláště  vápe- 
nec lithothamniový  jest  vyvinut  (Holu- 
bice, Pratecká  hora  a  j.).  I  v  údolí  Dřevnice 
až  k  Vyzovicům  sahá  neogen  2.  středomoř- 
ského stupně  a  sahal  aŽ  k  Napajedlům,  kde 
v  době  jeho  spojení  Karpat  s  Hříběcími  ho- 
rami bylo  hranicí  jeho.  Kolem  Brna  jsou 
vrstvy  jeho  přerozmanité  a  zajímavý  hlavně 
brakickými  usazeninami  s  Oncophora  socialis, 
U  Oslavan  mají  již  typ  mořský.  Od  Brna  jde 
neogenový  chobot  na  severozápad  přes  Tiš- 
nov až  k  Doubravníku  a  obsahuje  písky, 
sliny  rozmanité  vápnité  i  písčité,  litavské  a 
nulliporové  vápence  a  jíl  hl.  u  Horáčc  zka- 
menělinami četnými  proslavený.  Od  Tišnova 
jsou  stopy  neogenu  k  Čer.  Hoře  a  spojují 
se  tu  útržky  od  Blanska  a  Rajce  a  rozšiřují 
se  mocně  od  Boskovic  k  Jevíčku,  Linharti- 
cům  a  Rychnovu.  Většinou  jest  tu  tegl  dru- 
hého stupně  středomořského,  místy  velmi 
mocný  a  u  Opatova  technicky  důležitý.  Jižně 
od  Brna  šíří  se  mocně  vrstvy  mladších  třeti- 
hor,  na  j.-záp.  aŽ  ke  Znojmu,  ba  v  ostrův- 
cích až  k  Mor.  Budějovicům,  na  záp.  až  ke 
Kralicím  —  přes  prahorní  útvary.  Vidno 
z  toho,  jak  bylo  moře  neogenové  rozloženo. 
Velmi  zajímavý  jsou  útvary  ieho  na  »Vý- 
honu€  u  Židlochovic  a  v  okolí  jeho.  Jsou  tu 
šedivé  sliny  (tegl),  litavské  vápence,  písky 
atd.  2.  stupně  středomořského.  V  okolí  Po- 
divína jest  poslední  ostrůvek  lithothamniový, 
kolem  něho  ale  již  vyšší  sarmatské  čili 
cerithiové  písky  bělavé,  jeŽ  k  Bílovicům, 
Prušánkám,  Čejkovicům,  Vrbici,  Bořeticům  a 
Cejči  sahají  a  místy  i  teglovité  vrstvy  mají. 
Zkamenělina  Cerithium  ptctum  je  pro  ně  vý- 
značná. Nad  sarmatským  stupněm  k  sev.- 
vých.  od  Nové  Vsi  k  Hodonínu,  Kyjovu  a 
Bzenci  rozkládá  se  stupeň  pontický  či 
congeriový,  vyznačený  mlži  a  plži  braki- 
ckými (Congena^  Melanopsis)  s  hnědouhelnou 
pánví  kyjovsko-hodonskou.  Ve  hlubinách 
pánve  jsou  vrstvy  teglovité,  výše  písek  bě- 
hutý  se  dvěma  slabými  flecemi  (nejvýš  5  m 
každá)  lignitického  uhlí,  jež  dosud  jen  pro 


mistní  potřebu  se  doluje.  Jen  nékde  najdeme 
štěrky,  jeŽ  tomuto  stupni  snad  přičísti  možno 
(Stražovský  vrch).  U  Medlovic  teglovité 
vrstvy  stupně  tohoto  vypáleny  požárem 
hnědouhelným  na  červený  a  šedý  porculá- 
nový  jaspis,  jímž  se  štěrkují  silnice. 

Že  pontické  moře  sahalo  přes  Uher.  Hra- 
diště až  k  Napajedlům,  možno  souditi  z  růz- 
ných stop  teglu  a  štěrku.  A  též  údolí  Olšavy 
i  Vel  Íčky  mají  ve  zpodině  vrstvy  teglu  po- 
dob., někde  ale  eocénu  přináležející.  U  Stráž- 
nice jsou  sarmatské  vrstvy  na  »starých  ho- 
ráchc  a  na  >šancíchc  u  Sudoměřic.  Pontické 
vrstvy  jsou  u  Znorov,  u  Veselí  a  j. 

Zajímavý  jsou  třctihory  mladší  eruptivním 
územím  andesitu  mezi  Bánovem,  Nczdeni- 
cemi  a  Bojkovicemi  a  čedičů  kolem  Star. 
Hrozenkova  a  Komny  a  na  scv.  u  Dvorce, 
Frýdlantu  a  Berouna  (Rudná)  a  v  dolech 
mor.-ostravských.  Zvláštní  jest  zjev,  že  vět- 
šina mor.  pramenů  léčivých  vystupuje  bez- 
prostředně u  vrstev  neogenových  (ČejČ,  Pe- 
trov, Zahoro vice.  Napajedla,  Bochoř,  Slaté- 
nice,  Teplice  u  Hranic  atd.).  Dnes  ovšem 
nemají  prameny  ty  svého  bývalého  významu. 

9.  Diluvium  a  alluvium  vyvinuty  jsou 
na  M-vě  obvyklým  způsobem,  totiž  hlavně 
jako  jíly,  štěrky  a  pisky.  Diluviální  štěrky, 
pokryté  místy  vrstvami  žlutnic  (žlutých  hlin 
cihlářských)  dosahují  někde  (u  Lipnika)  vý- 
šky až  374  m  a  jsou  ve  všech  takměř  údo- 
lích říčních,  a  to  daleko  od  nynějších  řečišt 
Valounová  a  kusová  ložiska  jsou  řidší. 
U  Těšan  při  Brně,  kde  valouny  jsou  největší, 
skládají  se  z  jurského  vápence  i  z  prahor- 
ních  kusů.  Žlutnice  jsou  ovšem  pro  dilu- 
vium moravské  nejvýznačnější  a  jdou  místy 
až  do  výše  450  m;  jsou  většinou  naváté, 
zřídka  obsahují  sladkovodni  měkkýše.  U  Před- 
mostí při  Přerově  jest  v  nich  přebohaté  na- 
leziště zbytků  mamutích  se  stopami  člověka 
diluviálního.  Na  Drahanské  a  Českomoravské 
vysočině,  i  v  jihových.  Sudetech  zastupují 
je  eluviálni  hlíny,  povstalé  zvětráním  hor- 
nin místních.  Písky  bělavé  neb  šedavé  tak 
zv.  dýnové  rozkládají  se  nad  neogenem  od 
Bzence  až  za  Hodonín  a  přecházejí  od  Ho- 
donína k  Břeclavě  v  hlinitý  písek  žlutnt- 
cový.  Na  sev.-vých.  M-vě  až  po  předěl  mezi 
vodstvem  moře  Černého  a  Baltického  vysky- 
tují se  hojně  bloudivé  balvany  dilu- 
viální z  hornin  švédsk>^ch  a  ruských  (Žuly, 
syenity  a  p.).  V  jeskyních  moravských  jsou 
velmi  zajímavý  diluviální  nánosy,  plné  stop 
po  diluviálním  zvířectvu,  ba  i  po  člo^éku 
diluviálním.  Tuffy  vápenné  z  diluvia  jsou 
vzácný,  rašeliniska  tu  a  tam  pod  allaviem 
v  poříčí  Moravy  a  Odry  se  naskytují.  Allu- 
vium moravské  u  řek  a  potoků  po  většině 
skládáse  ze  štěrků  a  písku.  Pouze  na  jiho 
M-vy  nanášejí  povodně  řeky  Moravy  vrstvy 
hlinité  na  obrovské  louky  a  nivy  a  tím  je 
zúrodííují.  Jen  tam,  kde  jsou  písky  neb  sypké 
hlíny  (prasnice)  na  povrchu,  přehazuje  je  vítr, 
tvoře  z  nich  každoročně  jinde  značné  zá- 
věje. Tuffy  alluviální  usazují  se  nejčastéji 
z  vápenitých  vod  karpatských  (Starý  Hro- 


Morava  (bohatství  minerálné  a  hornictví).  623 

zenkov);  rašeliniska  jsou  hlavně  v  nej-  4nit,  pyrop  a  chlorit.  K  místům  pro  sbě- 
vyšších  Sudetech  (kolem  Sobotína  a  Pra- 1  ratele  příznivým  náležejí:  Vicenice  (u  Ná- 
děda)  a  kolem  Žákovy  hory  na  Ceskomorav-  měátě),  Pucov,  Mohelno,  Hrotovice,  Radko- 
ské  vysočiné.  Násypy  rukou  lidskou  pro-  vice,  Biskupice,  Jevišovice,  Ryšice,  hrad 
vedené  jsou  hojné  i  z  dob  předhistorických ,  Templštýn  a  Nová  Ves  (obyčejné,  ač  mylné, 
(hradiska,  pohřebiska,  mohyly),  i  z  dob  no- '  Hrubšice)  u  Oslavan.  V  sousedství  ostrovů 
véjších  (hráze,  násypy  ve  městech).  hadcových  bývají  horniny  augitogranátové  a 

Dodatkem  připojeno  budiž,  Že  na  M-vé  je  amíibolické  s  ložisky  rudy  magnetové  a  s  po- 
značné  množství  minerál,  pramenů  celkem  lo-  vlaky  zoisitu  a  cpidotu,  na  př.  Slatina  a  Li- 
kálního  jen  významu.  Známé  i  širším  kruhům  |  tavany  u  Biskupic,  Válův  mlýn  a  Kordula 
jsou>slané  vody«  Luhačovskéahořkýpra-  u  Rylic.  Severně  od  Náměště  u  vsi  Jesenice 
menu  Šaratic.  Kyselky,  a  to  železité,  jsou  nalézají  se  tabulkovité  anatasy;  u  StráŽku, 
převážně  v  Sudetech  (Ondřejov),  sirovodíkové  I  Rozinky  a  Nedvědice  jsou  rozsáhlé  lomy  bí- 
č.  t.  zv.  smraďávky  v  úvodí  Moravy  (Losin,  lého  prahorního  vápence  se  skapolithcm, 
Slatěnice,  Čejč  a  j.).  Mnohé  z  pramenů  těch  tremolitem,  skalní  kozí,  oíitem,  opálem  a  ti- 
ve  starých  dobách  těšily  se  značné  pověsti  tanitem ;  mimo  to  u  Strážku  byl  nalezen  zir- 
ve  vlastech  českých.  Kňa,     ,  kon,  spinell  a  pleonast.    Blízký  Smrček  vy- 

■-»..^.      ,       ,.    >       .        ,  .  g  nika  hojnosti  mléčných  a  nažloutlých  opálů, 

4.  Bohatství  minerálné  a  hornictví.        ,  zeleného  paprskovce,  bílého  a  namodralého 

M.,  ač  země  poměrně  malá,  vykazuje  ve- '  oligoklasu,  šupinatého  bronzitu,  magnesitu 
dle  Cech  v  celém  mocnářství  Rakousko- ,  a  i.;  asi  hodinu  na  západ  leží  svým  lepido- 
Uherském  nejvíce  geolog,  útvarů:  jsoutě ,  lithem  světoznámá  vesnice  Rožná  se  žele- 
v  ní,  vyjímajíc  kambrium  a  silur,  všechny  ným,  růžovým  a  modrým  turmalínem,  apa- 
zastoupeny.  Nejčetnější  nerosty  možno  na- 1  titem  a  topasem.  Východně  PerŠtýna:  u  Ště- 
lézti  v  prahorách  Převládající  horninou  pra-  pánova,  Borovcc,  KoroŽné  a  Švárce  jsou 
hor  západu  jest  rula  v  různých  odrůdách ;  ^  zbytky  zasypaných  dolů  na  stříbro,  měď  a 
žula  vvstupuje  jen  v  ostrovech,  ze  kterých  zinek.  Vyskytovaly  se  tam:  pyrit,  chalkopy- 
nej  větší  jest  ostrov  třebíčsko -meziříčský,  rit,  arscnopyrit,  azurit,  malachit,  bournonit, 
Vložky,  různící  se  od  ruly,  a  z  těchto  ze-  sfalerit,  rédruthit,  smithsonit  a  witherit. 
jména  hadec  a  prahorní  vápenec,  bývají  si-  Okresy  bystřičky  a  novoměstský  chovají  lo- 
dlem  rozmanitých  nerostů.  Žula  poskytuje;  žiska  rud  železných,  zejména  magnetových, 
nerostů  jen  poskrovnu;  pouze  v  okolí  Ho-  na  které  za  dřívějších  dob  s  úspěchem  se 
stákova  a  Bochovic  nese  na  četných  trhli- ;  dolovalo.  V  tuhových  dolech  u  Třesného 
nach  druzy  křemene  různě  zbarveného,  zvi.  objevena  celá  řada  vzácnějších  nerostův: 
ametysty.  Bohatší  naleziště  na  západu  M-vy  ihlcit,  picit,  diadochit,  evansit,  auripigment. 
jsou:  realgar  a  j.    V  obou  těchto  okresích,  avšak 

Jihlava,  někdy  přední  hornické  město  M-vy,  více  v  okresích  velko-raeziříčském  a  žďár- 
ano  celé  střední  Evropy;  zde  možno  nalézti  ském  vyorávají  se  na  polích  ze  žil  pegmati- 
nejčastěji:  andalusit,  cordierit,  pinit,  chalko-  tových  krásně  vyhraněné  turmalíny  a  zá- 
pyrit,  siderit,  zclcnobu,  baryt  atd.;  zřídka  hnědý  značné  velikosti,  na  př.  u  Strážku, 
automolit,  lepidolith,  stříbro.  Rožné,  Bobrůvky,  Radešína,  Sklenného,  Hor- 

Jezdovice  u  Třeště ;  na  starých  haldách:  si-  nich  Borů,  Vídně,  Crhova,  Kněževsi,  Rado- 
derit,galenit,  pyrit,  chalkopyrit,  blej no,  zřídka  stíná,  Pavlova.  U  Vídně  a  Crhova  obsahují 
pyrargyrit;  nedaleko  téŽ  hadec  s  pyropy.        pegmatity  hnízda  triplitu,  u  Heřmanova  ku- 

Mosovice  chovají  krásné  jaspisové  opály,  lovité  konkrece,  složené  z  biotitu  a  vlákni- 
blízkéUherčicedvojlomný  vápenec,  bílé  pólo- 1  tého  anthofyllitu,  u  Bobrůvky  druhy  albitu 
opály,  Vratenín    granáty,    zelené   turmalíny,    a  krystal ly  apatitu. 

lepidolith  a  titanit.  Staré  ryžovny  u  Opatova  V  massivě  vy  vřelém,  táhnoucím  se  od 
nesou  hojnost  rutilů,  Knéžice  hadec  s  dial- ,  Kounic  Dolních  přes  Brno  k  Boskovicům, 
lagem  a  bronzitem,  Pokojovice  úhledné  na- 1  jest  nerostů  velmi  po  skrovnu;  nejvíce  bývá 
áedivělé  korundy,  Číchov  granáty,  vláknitý  I  titanitu  v  okolí  Adamova  a  meroxenu  ve 
kalcit  a  spodumen,  Třebíč,  Sokolí  a  Řípov  •  zvětralé  hornině  u  Králova  Pole,  Maloměřic, 
různé  opály,  tremolity,  osinky,  prahorní  vá-  Obran  a  j.  V  lomech  u  Popů  vek  (poblíž 
penec  s  titanity  a  chondroditem.  Brna)  vyskytuje  se  celistvý  vesuvian  s  kal- 

U  Slavic,  Kožichovic,  DaleŠic,  Skrejc,  Du- 1  citem  a  pyritem,  u  Žilošic  pyrit  a  magnetit, 
kován  a  Lhánic  ve  štěrcích  křemenných  I  u  Modřic  diallag,  zelený,  tmavě  pruhovaný 
vzácné  vltavíny.  Na  hoře  Sv.  Víta  (u  Budě-  hadec,  chrysotil,  opál  žlutý,  průsvitavý  a 
jovic)  a  na  Holém  kopci  u  Vicenic  výsky-  I  hrozn ovitý  chalcedon. 

tují  se  v  krystallickém  vápenci:  skapolith.  Na  severu  prahor  moravských  vynikají 
tremolit,  prehnit,  unghvárit,  granát,  kalcit,  bohatostí  minerálů:  Česká  Ruda,  Šumperk, 
pleonast,  titanit  a  hezké  povlaky  hyalitu,  Sobotín,  Maršová,  Koldštýn  a  Staré  Město, 
coisit  a  opál  s  chondroditem.  zejména    Maršová    berylly   a    chrysoberylly, 

Námčštský  a  hrotovský  okres,  z  části  též  Sobotín  epidoty  a  apatity,  Koldštýn  stauro- 
znojemský  a  krumlovský,  vykazují  nejvíce  lithy,  andalusity  a  kyanity;  vrch  Žďár  u  Čes. 
ostrovů  hadcových,  které  na  žilách  nesou  Rudy  jest  původním  nalezištěm  pseudofítu 
opály,  garhofían,  magnesit  i  mořskou  pěnu  a  enstatitu.  Mnohé  z  nerostů  krajiny  sobo- 
a  vtroušeny  mívají  bronzit,  enstatit,   chro- '  tínské  (epidot,  albit,  apatit,  titanit)  jsou  vy- 


&24  Morava  (bohatství  minerálně  a  hornictví). 

vinuty  v  krystallech  velmi  pěkných  a  plo-  j  Deblína,  a  podobné  právo  téhož  roku  klá- 
chami  bohatých  i  byly  předmětem  speciál-  steru  oslavanskému.  Také  za  králů  z  rodu 
nich  výzkumů  krystallograňckých.  ;  Lucemburského  pilně  se  dolovalo.  Král  Jan 

Ostatní  útvary   poskytují   méně   rozmani-  ■  vyslal  r.  1333  Vaňka  Kopa,  aby  v  hoi^ch  Je- 


tých nerostů,  za  to  váak  dosti  potřebného 
kamení  na  stavbu,  sochařství  a  jiné  potřeby 
a  obsahují  ložiska  uhlí,  jílů  a  železných  rud. 
Útvar   devonský  chová   v  jeskyních   sloup- 


scnických  u  Starého  Města  na  vzácné  rudy 
kutal;  Kop  nalezl  nejen  stříbrné  rudy,  nýbrž 
i  zlato,  nařež  markrabí  Karel  udělil  r.  1336 
Starému  Městu  hornické  právo.    Na  nálezy 


ských  rozmanité  krápníky,  u  Květina,  Zbyň- 1  zlata  v  těch  končinách  poukazuje  jméno 
ková,  Úsov^  a  j.  mohutné  Železné  rudy.  I  hradu  »Goldcnstein<,  původně  »Goldeck€ 
Z  uhelných  loží  od  Rosic  známy  jsou:  hat-  j  zvaného.  R.  1350  činí  se  zmínka  o  stříbrných 
chettin,  kalcit,  baryt,  sférosiderit,  limonit, ;  dolech  u  Rozseče  (okr.  kunštátský). 
markasit,  pyrit,, sádrovec  a  čiré  marmaroš- j  V  těch  dobách  ryžovalo  se  na  zlato  v  po- 
ské  démanty.  Útvar  jurský  nese  rozmanité  toku  Brtničce  u  Opatova,  čemuž  nasvědčují 
odrůdy  křemene  a  opálu,  též  rudy  železné,  I  jeStě  dnes  Četné  pískovité  kopečky,  táhnoucí 
rovněž  i  útvar  křídový,  který  na  severový- 1  se   podél  tohoto    potoka  přes    Opatov    ke 


chodě  chová  sférosidcrity  a  prorván  bývá 
eruptivnimi  tešenity  a  pikrity,  na  jichžto 
trhlinách  sedávají  dosti  úhledné  natrolithy. 
Nejméně  minerálů  nesou  vrstvy  třetihorni: 


»Zlatému  mlýnu«  až  po  Hrotov;  též  se  ry- 
žovalo na  severní  M-vě  v  říčce  Bystřici  nad 
Olomoucem,  u  Norberčan  a  poblíž  osad  ně- 
mecky »Seifen€  (ryžovny)  označených,  jako: 


opály  menilitové  a  kry  stali  y  sácfrovce;  zato'  Braunseifen,  Vogcíseifen,  Důrrcnseifen. 
váak  bývá  tu  hojnost  vod  minerálních  (ky-  *  První  pohroma,  která  stihla  stříbrné  doly 
selek  a  pramenů  sírových)  a  ložiska  hnědého  na  západní  M-vě,  zvláště  u  Jihlavy  a  na  Žá- 
uhlí  (lignitu).  kove  hoře,  bylo  silné  zemětřesení  dne  4.  a 

Při  hojnosti  a  rozmanitosti  nerostů  a  rud  5.  srpna  r.  1328,  jež  otřásalo  krajinou  od 
zvláStě  železných  není  divu,  že  na  M-vě  do- ,  Jihlavy  až  za  Brno  a  mnoho  šachet  a  štol 
bývání  a  zužitkování  jich  sahá  do  dob  pra-    zasypalo. 

dávn^Ých,  ano  i  předhistorických.  Wankel  ob-  L)ruhá,  závažnější  katastrofa  nastala  mo- 
jevil  u  Rudice  předhistorické  slévárny  Že-  ravským  dolům  válkami  husitskými :  Hor- 
leza,  a  také  názvy  starých  osad:  Ruda,  Ru-  nici,  z  větší  části  Němci,  stáli  při  straně 
dice,  Rudné  a  pod.  svědčí  o  dávném  dolo-  Zikmundově  proti  obyvatelstvu  domorodému, 
vání.  Mnozí  spisovatelé  kladou  zprávu  Taci-  Množství  horníků  v  oněch  bouřích  zhynulo, 
tovu  o  starém  železářství  Gothinů  do  krajin  jiní  povoláni  svému  odvykli;  dorostu  žád- 
severozápadní  M-vy  a  Slezska,  kde  nahro-  ného  nebvlo,  doly  zanedbané  se  zasypaly  a 
maděné  odpadky  poukazuji  na  pradávné  ,  časem  úplně  zapomenuty  byly  (srv.  J  i  hlav- 
velmi  rozsáhlé  hutnictví  železářské.  Zaručené  ,  ské  právo  horní,  str.  355). 
listinné  zprávy  o  dolech  na  západní  M-vě  |  Skleslému  hornictví  v  Čechách  i  na  M-vě 
jsou  z  r.  1227,  když  král  Otakar  I.  Petra,  pomoci  chtěl  král  Ferdinand  I.  novými 
správce  Župy  bítovské,  obdařil  kutacím  prá-  svobodami.  Takové  udělil  r.  1542  dolům 
vem  na  zlato  v  okolí  jemnickém  a  hornímu  v  Rymařově  a  Hankštýně,  které  později 
mistru  v  Jihlavě  (magistro  montium  dc  Igla)  |  držel  a  zvelebil  bohatý  horník  Jiří  Hoffmann 
nařídil,  aby  v  tom  právu  ho  chránil.  Také ,  z  Grůnbůchlu;  tentýž  prý  kutal  na  zlato 
markrabí  Přenwsl,  uděluje  r.  1234  tři  zákopy  ,  u  Boskovic.  Téhož  r.  a  později  r.  1549  do- 
na stříbro  u  Deblína  Ratiborovi,  odvolává  stalo  se  svobod  dolům  u  TelČe,  Dobré  Vody 
se  na  rozhodnutí  horního  soudce  a  přísež- .  a  Slavonic. 

ných  z  Jihlavy.  V  ty  doby  králové  čeští  a  Rozkvétající  hornictví  znova  zničeno  bylo 
markrabí  moravští  mnoho  německých  havířů  ,  válkou  třicetiletou,  která  na  M-vé  nejvíce 
do  jihlavských  dolů  povolali,  jak  Zycha  dů-  zuřila;  z  rány  té  nevyhojilo  se  ani  za  sto 
vodně  soudí,  z  alpských  zemí,  a  celý  ten  ,  let  Teprve  v  XVIIl.  stol.  za  Marie  Terezie 
kraj  až  za  Německý  Brod  poněmčili.  Právo  a  Josefa  II.  obnoveny  pokusy  hornictví  zve- 
jihlavské  datuje  se  z  r.  1249  a  bylo  nejstar- ,  lebiti ,  kteréž  opakovaly  se  po  opětném 
áím  hornickým  právem  v  těchto  končinách, ,  úpadku  za  válek  francouzských, 
kde  nejenom  báňská  města  království  Ce-  j  Po  všechny  doby  nejvíce  dolovalo  se  na 
ského,  nýbrž  i  skoro  celé  střední  Evropy  ve  !  rudy  železné  a  to  od  časů  pradávných.  Do- 
sporných  otázkách  poučení  brávala;  právo  I  bývalaf  se  železná  ruda  buď  červená  nebo 
toto  kvetlo  až  do  XVI.  století  (v.  Horní  |  hnědá,  i  siderit  a  magnetit  na  více  než  100 
právo,  str.  618).  Mimo  doly  jihlavské  při-  místech,  zvláště  v  okolí  Nového  Města,  By- 
pomínají  se  ještě  ve  XIII.  stol.:  Stříbrné  střice,  Kunštátu,  Mor.  Třebové,  Rosic,  Bate- 
doly  u  Zubštýna  (»Lapis<),  u  Doubravníka, ,  lova,  Usova,  Sobotína  a  Frýdlantu.  Skoro 
Deblína,  na  Žákově  hoře  u  Žďáru,  u  Jezdo- '  veškery  doly  a  zákopy  na  rudy  železné  za- 
vic,  u  Telče  (Mrákotína),  u  Slavonic,  Cizkra-  nikly,  zbyly  z  nich  jen  provaliny  a  odvály! 
jova,  Bulíkova,  u  Komárovic  poblíž  Brtnice ;  Doluje  se  pouze  na  několika  místech  ve 
v  Jesenických  horách:  u  Horního  Města,  I  zpodním  devonu  severní  M-vy  hlav.  v  okrc- 
Hankštejna,  Brunseif,  Rymařova,  Šternberků,  |  šech  šternberském  a  unčovském,  poněkud 
Fulneku  a  Velké  Bystřice.  Roku  1297  udělil  také  ještě  ve  sférosideritech  zpodního  útvaru 
Václav  II.  dolovaci  právo  městu  Brnu  na  křídového  v  krajině  místecké.  Přestaly  také 
6  mil  v  okolí  na  kovy,  zvláště  u  Žilošic  a '  pokusné  zákopy  na  rudy  měděné,  zinkové  a 


Morava  (vodopis).  625 


antimonové  u  Borovce  a  Korožné,  na  rudy 
olovnato-stříbmé  u  LaČnova,  Javorka,  Jese- 
nice, Kuklíku,  Jihlavy,  Horního  Kosova,  Jez- 
dovic  a  Mrákotfna;   zasypány  jsou  jámy  na 


4.  Kobaltu  jakožto  vedlejšiho  výrobku  du- 
by 1  o  se  ve  vítkovických  železárnách  205  q 
za  33.784  K. 

5.  Olověných  rud  zpracovalo  se  ve  2  zá- 


magnesit  u  Smrčku,  na  magnesit  a  mořskou  vodech  359  q  za  7468  K 
pčnu  u  Nové  Vsi,  opuštěny  leží  mnohé  pa*  6.  Tuha  dobývala  se  v  7  podnicích  (z  12); 
matné  lomy!  Co  rud  železných  v  domácích  221  dělníků  vytěžilo  72.851  q  tuhy  v  ceně 
závodech  se  zpracuje,  to  dováží  se  největší  236.928  K;  z  toho  se  vyvezlo  do  ciziny 
částí  z  ciziny;  na  vzácnější  rudy,  vyjímajíc  31.649  q,  ostatku  upotřebilo  se  v  zemi. 
jediný  leštěnec  olovnatý  u  Staré  Vsi  a  Bar- !  7.  Na  hnědé  uhlí  pracováno  v  6  dolech 
nova  (poblíž  města  Libavy),  vůbec  se  ne- .  (z  11)  s  649  dělníky;  vytěženo  1,436.551  q 
doluje!  Iv  ceně  551.698  K. 

Příčiny  nového  úpadku  hornictví  hledati '  8.  Černé  uhlí  těžilo  se  z  11  dolů  (celkem 
sluší  předně  ve  velké  soutěží  cizích  zemí,  je  dolů  15).  Vydolováno  bylo:  v  pánvi  mor.- 
zlaciněním  kovů  vzácných  dovozem  z  Arae- 1  ostravské  10,797.431  q  v  ceně  9,416.882  K, 
riky  a  železa  z  Anglie,  za  druhé  v  obtížích ,  v  pánvi  rosické  4,285.765  q  za  3,968.334  K, 
spojených  se  značným  nákladem,  staré,  ne-  I  v  pánvi  třcbovsko-boskovské  10.581  q  za 
pravidelně  založené,  zatopené  a  zasypané  7840  K.  Ze  7,883.985  q  uhlí  vyrobil  se  koks. 
doly  obnoviti  a  upraviti,  a  za  třetí  v  nedó- 1  Celkový  výtěžek  hornictví  byl  14,298.282  K 
statku  domácího  kapitálu  a  patřičného  od- 1  a  výrobků  hutnických  za  17,796.254  K;  od- 
borného vzdělání.  počitá-Ii   se  od  toho  náklad  za  rudy  z  ci- 

Naproti  tomuto  úpadku  dolů  rudných  >  ziny  a  různé  přísady,  byl  veškerý  výnos 
těžba  uhelná  v  XIX.  stol.  vyspěla  v  nej- 1  21,723.518  K.  Dr,Fr.Dvorskf, 

důležitější    odvětví    hornictví    moravského. !  e    ir  j     • 

Uhlí  černé  tčží  se  ve  dvou  větších  okrscích:  '  ^-  Vodopis. 

rosicko-oslavanském  a  ostravském.  Uhelná  |  Řeky  moravské  buď  vyvěrají  z  pramenů, 
lože  rosická  náležejí  permu  a  pracuje  se  na  nebo  vznikají  z  potůčků  na  kůře  zemské,  nebo 
nich  již  od  r.  1760;  zásobují  uhlím  hlavně  vytékají  z  rybníkův  a  bažin.  Nejvíce  pra- 
továrny  brněnské.  Pánev  ostravská  je  částí  menu  je  na  úbočích  hor,  a  to  na  úbočích 
velikého  uhelného  okrsku  hornoslezského, 'Jeseníku  na  hranicích  moravskoslezských, 
jenž  odtud  sahá  až  do  Ruského  Polska;  do-  na  úbočí  Karpat  na  hranicích  moravsko- 
lovati  se  v  ní  počalo  v  1.  1776—1787  a  za  uherských  a  na  hřbetě  vysočiny  Česko mo- 
krátko  se  těžba  zmnohonásobila.  Nyní  pro-  iravské  na  hranicích  moravskoČeských.  Ale 
dukuje  pánev  ostravská  nejvíce  uhlí  v  celé  také  v  údolích  řek  Moravy,  Dyje,  Svratky, 
říši  Rakousko-Uherské. —  Konečně  ojedinělé  '  Odry  a  jejich  přítoků,  zvláště  na  lesnatých 
a  dočasné  těžení  uhlí  provozuje  se  tu  a  tam  .místech,  vyvěrá  mnoho  pramenů.  Bažin  a 
na  Boskovsku  i  Třebovsku.  'rybníků  M.  má  také  dosti.   Jsou  to  přiro- 

Uhlí  hnědé,  množstvím  ani  jakostí  nedo- 1  zené  neb  udělané  nádržky,  do  kterých  voda 
sáhující  severočeského,  kope  se  pro  místní  stéká  z  okolí.  Velkých  bažin  čili  slatin  na 
spotřebu  v  pliocénu  mezi  Kyjovem  a  No- 1  M-vě  není,  za  to  hojně  maHch.  Nejvíce  ie 
vou  Vsí  u  Hodonína  (u  Kelčan,  Čejce,  Dub-  ;  jich  v  Sudetách  při  hranicích  slezských.  Na 
ňan  atd.).  '  východ  od  Sobotína   ve   výši    asi    830  m 

Tuha  těží  se  na  M-vě  od  let  třicátých,  I  rozkládá  se  asi  230  jiter  rozlehlá  slatina  Smr- 
nejvíce  u  Koldštýna,  pak  u  Třesného  a  na  ji-  !  Ček  {Fichtling),  která  poskytuje  hojně  raše- 
ných místech  M-vy  západní.  I  liny  až  na  4  m  hluboko.  Slatiny  rozkládají  se 

Výtěžek  moravského  průmyslu  horního  a  'také  na  sev.-záp.  od  Praděda  a  na  hoře  Vi- 
hutnickeho  byl  r.  1898  tento:  Izenberskc.    Také  na  vysočině  Českomo- 

1.  Stříbra  vyluhovalo  se  v  železárnách  vít-  ravské  podél  hřbetu  rozkládají  se  rozlehlé 
kovických  jako  vedlejšího  výrobku  (stříbr- !  bažiny,  z  nichž  největší  je  »Černé  bahnoc 
ného  bahna)  3300  kg  za  78.382  K.  |  pod  Žákovou  horou  na  sev.  od  Žďáru.  I  v  ní- 

2.  Jediný  měděný  důl  byl  nečinný  ;  při  '  žině  podél  Moravy,  zvláště  při  ústí  Dyje,  roz- 
pražení  rud  železných  bylo  vytěženo  3545  q  i  kládají  se  rozlehlé  bažiny,  které  tam  byly 
cementové  mědi  za  261.300  K  a  461  q  ska- ,  způsobeny  častými  povodněmi. 

lice  modré  za  20284  K.  Rybníků  stále  ubývá  následkem  pokroku 

3.  Železo  vyrábělo  se  ve  4  hornických  zá- ,  v  zemědělství.  Ještě  v  minulém  století  bylo 
vodech  (ze  17),  při  čemž  zaměstnáno  190  děl-  Jich  na  M-vě  šestkráte  tolik,  co  nyní.  Nej- 
níků.  Vydolováno  bylo  31.664  q  červené  a  i  více  rybníků  je  v  západní  Mvě  na  vysočině 
77.488  q  hnědé  žel.  rudy.  Železáren  bylo  čin-  i  Českomoravské.  Tam  mají  velikou  díiležitost, 
ných  5  a  zaměstnávaly  1702  dělníky,  kteří ,  poněvadž  shromažďují  vodu  nečetných  taměj- 
V  8  vysokých  pecech  vyrobili  2,001.056  ^  '  ších  pramenů  v  a  způsobují  stálé  a  pravidelné 
železa  prutového  v  ceně  12,009.688  K  a  zavlažování  vysočiny.  Mnohé  z  nich  rozlévají 
782.420  q  litiny  v  ceně  5,504.982  K.  K  vý-  ,  se  zrovna  na  rozvodí  řek  moravských  a  če- 
robé  upotřebilo  se  celkem  3,782.704  q  rudjských,  jako  na  př.  Tříhrázný  rybník  mezi 
nejvíce  cizích  v  ceně  7,780.714  K.  Na  žele-  Bradlínem  a  Maršovém  na  jih  od  Studené, 
zárny  vítkovické  spadá  95*697o  veškeré  vý- I  který  má  dva  odtoky:  vých.  do  Dyje,  tedy 
roby,  ostatek  na  železárny  sobotínské,  šté-  i  do  Černého  moře,  a  záp.  do  Nežárky,  tedy 
pánovské  a  arcibiskupské.  '  do  Sev.  moře.    Také  na  jižní  M-vé  v  úvale 

OtHlv  Slomlk  Naučný.  ■▼.  XVII.  23I2  1901.  40 


626 


• 

Morava  (vodopis). 


dolnomoravském  byly  značné  rybníky,  jako 
Kobylí  jezero  u  Hodonína,  jezero  Čejčské  a 
některé  naenší,  ale  jsou  již  proměněny  v  pole. 
Tyto  rybníky  mají  hodně  ryb  a  některé 
i  vodního  ptactva.  V  se  v.  a  s.-vých.  M-vě  je 
málo  rybníků,  poněvadž  půda  tamějši  vzniku 
rybníků  není  příznivá.  Na  vysočině  Drahan- 
ské  je  značnější  rybník  Olšovec  nebo-li  Pil- 
šfák  u  Jedovnice  a  několik  menších. 

Jezer  M.  nemá. 

Z  pramenů,  bažin  a  rybníků  voda  odtéká 
do  potokův  a  tyto  spojují  se  v  řeky,  které 
odvádějí  vodu  do  moře.  M.  posílá  vody  do 
tři  moří:  Černého,  Baltického  a  Něme- 
ckého nebo-li  Severního.  Do  Černého  moře 
odvádějí  vodu  řeky  Morava  a  Váh,  přítoky 
to  Dunaje,  do  Baltického  Odra  s  některými 
přítoky  a  do  Severního  Labe  se  svými  pří- 
toky. Náleží  tudíž  půda  moravská  k  poříčí 
dunajskému,  oderskému  a  labskému  a  jimi 
k  oblasti  Cernomořské,  Baltické  a  Severní. 

A)  Oblast  moře  Černého. 

a)  Morava  je  největší  a  nejdůležitější  řeka, 
která  četnými  přítoky  vine  k  sobě  skoro 
veškerou  půdu  země  Moravské  a  jí  po  sobě 
také  jméno  dala.  Vzniká  na  Králické  Sněžce 
a  má  hlavní  směr  skoro  jižní.  Hlavní  pramen 
vyvěrá  z  rokliny  na  již.  úpatí  Sněžky  ve  výši 
1275  m  a  ubíhá  úzkým  žlebem  mezi  tak  zv. 
tvar  o  Zinami  na  jih  k  vesnici  Velké  Moravě, 
kde  tvoří  již  mohutný  potok.  Potom  se  obrací 
na  vých.  a  pojí  se  s  mocnými  přítoky  Kru- 
pou  a  Brannou.  Tato  sráží  tok  její  k  jihu 
a  rozhojňuje  vodu  její  v  pravou  řeku,  která 
úzkým  údolím  horským  spěchá  k  Bohutínu, 
kde  jižní  směr  mění  v  jv.  až  k  ústí  Děsné. 
Tam  končí  se  horní  tok  Moravy,  jenž  je  plný 
balvanů  a  skalních  úlomů.  Délka  horního 
toku  je  48  km  a  spád  vody  od  pramene  k  ústí 
Děsné  klesl  s  1275  m  na  282  m.  Spád  Mo- 
ravy i  jmenovaných  přítoků  je  v  horním  toku 
tak  mocný,  že  síly  jeho  hojně  užívá  se  ku 
prospěchu  průmyslu  drobného^  i  velkého,  zvi. 
železářského  a  tkalcovského.  Údolím  Moravy 
od  starodávna  vedla  obchodní  cesta  z  Olo- 
mouce přes  Králíky  do  údolí  Div.  Orlice  ke 
Kr.  Hradci,  kudy  nyní  běŽí  ŽFíleznice.  Neda- 
leko ústi  Děsné  Morava  vstupuje  do  úvalu 
hornomoravského,  jenž  u  Napajedel  je  sevřen 
horami  Karpatskými  a  Hříběcími.  Děsná  sra- 
zila tok  Moravy  k  jihu  až  k  ústí  Sázavy, 
která  jej  poŠinula  na  jv.  až  k  ústí  Třebůvky; 
odtud  Morava  teče  na  jv.  k  ústí  Sitky  a 
Trusovického  potoka,  které  daly  jí  směr 
jjv.  až  k  ústí  Blatné  a  Valové;  pak  zacho- 
vává smér  jv.  až  k  Napajedlům,  kde  končí 
střední  tok  Moravy.  Již  na  počátku  úvalu 
hornomoravského  Morava  pozbývá  rázu  řeky 
horské,  jelikož  balvany  a  úlomy  v  řečišti 
řidnou,  až  pod  Litovlí  ustupují  hrubozrnému 
písku  a  ob'.ázkům,  kterým  přibývá  velikosti 
jen  při  ústí  spádnějšfcn  řek:  Sázavy  pod 
Zábřehem,  Mírovky  pod  Mohelnicí,  Tře- 
bůvky pod  Lošticemi  na  lev.,  Oskavy  a 
Bystřice  na  pr.  břehu.  Pak  teče  širokým 
úoolim  v  hojných  oklikách,  dělíc  se  pod  Li- 


tovlí a  Olomoucem  v  četná  ramena,  jež  ob- 
jímají travnaté  lučiny,  ke  kterým  z  vých.. 
i  záp.  tulí  se  rozlehlá  pole,  pokrytá  tuáiou 
prstí.  Údolí  je  8—16  km  široké,  z  něhož  jen 
I  u  Loštic  a  Charvát  zdvihají  se  nepatrné  pa- 
1  horky  30—60  m  vysoké,  výběžky  to  hor,  celé 
údolí  lemujících.  Délka  středního  toku  je 
115  ^m;  hladina  říČní  při  ústí  Děsné  je  282  m, 
u  Napajedel  185  m.  Hloubka  řeky  je  ne- 
stejná. Za  sucha  klesá  na  některých  místech 
na  60  cm,  kde  za  velké  vody  stoupá  na  2  m. 
Důležitost  Moravy  i  jejích  přítoků  ve  střed- 
ním toku  je  veliká  pro  zemědělství.  Ony  na- 
plnily celý  úval  hornomoravský  úrodnou 
prsti,  kterou  stále  zavlažují,  by  obyvatelstvu 
přinášela  velký  užitek  na  polích  i  lukách. 
Úrodný  ten  úval  známější  je  jménem  »Haná«. 
U  Napajedel  výběžky  hor  Hříběcích  vrchem 
Súdnou  (348)  a  výběžky  Karpat  vrchem  Na- 
pajedelským  (277)  svírají  příkrými  svahy 
úval  hornomoravský  v  průsmyk  760  m  ši- 
roký a  skoro  tolikéž  dlouhý,  kterým  Morava 
probíhá  v  úval  dolnomoravský,  v  němž  po- 
číná její  dolní  tok.  Od  Napajedel  mění  jv. 
směr  v  jz.,  jejŽ  zachovává  až  k  výtoku  z  M-vy 
pod  Lanžhotem  (151*5).  Teprve  na  půdě  dol- 
norakouské  Dyje  sráží  jz.  směr  Moravy  v  jižní, 
jejž  tato  zachovává  až  k  ústí  do  Dunaje  u  Dě- 
vína,  uchylujíc  se  v  Rakousích  malým,  ale 
klikatým  obloukem  k  záp.  Řečiště  vine  se 
mnohými  oklikami  a  rozděluje  se  zvláště  pod 
Veselím  a  Hodonínem  v  četná  ramena,  která 
se  často  rozlévají  po  okolní  úrodné  nížiné, 
kterou  od  ústí  Svodnice  (Stupavy)  až  k  ústi 
Dyje  proměňují  v  rozsáhlé  bažiny.  Dolní  tok 
na  M-vě  je  92  km,  od  výtoku  z  M-vy  po  ústí 
do  Dunaje  97  km,  tedy  celý  dolní  tok  189  Arm. 
Spád  řeky  je  nepatrný,  neboť  hladina  její 
u  Napajedel  je  185  m,  při  ústí  Svodnice 
153  m  a  při  ústí  do  Dunaie  135  m.  Rozvod- 
ní-li  se  Dunaj,  tlačí  se  voda  zpět  do  Moravy 
proti  proudu  20 — 30  km,  čím  vznikají  velké 
povodně. 

Spád  Moravy  od  pramene  k  ústí  je  1275  m 
až  135  m.  Pramen  Moravy  je  1275,  hladina 
pod  Tvarožinami  948,  ve  Vel.  Moravě  538, 
při  ústí  Branné  398,  při  ústí  Děsné  282,  v  Li- 
tovli 230,  v  Olomouci  208,  v  Kroměříži  188, 
v  Napajedlích  185,  ve  Veselí  170,  při  ústi 
Dyje  150  a  při  ústí  Moravy  do  Dunaje  135. 
Splavnou  Morava  není.  Průměrná  hloubka 
řeky  je  1— 2  m;  břehy  jsou  však  nízké  a  proto 
voda  z  nich  často  se  vylévá,  působíc  na 
okolních  polích  ohromné  Škody,  čemuž  za- 
brániti lze  jen  upravením  řečiště  od  Olo- 
mouce po  Děvín.  Tím  Morava  stala  by  se 
splavnou,  kdežto  nyní  jen  někdy  vory  nosí. 
Ve  starších  dobách,  dokud  nebylo  želexnic, 
Morava  měla  velikou  důležitost,  poněvadž 
po  jejích  březích  šla  důležitá  obchodní  cesta 
z  krajin  alpských  a  podunajských  do  Polska, 
Pruska,  k  moři  Baltickému  a  do  Čech.  Na 
cestě  té  záhy  vznikla  důležitá  a  bohatá  mě- 
sta, jako:  Litovel,  Olomouc,  Tovačov,  R^o- 
jetín,  Kroměříž,  Napajedla,  Uh.  Hradiště,  Uh. 
Ostroh,  Veselí,  Strážnice  a  Hodonín.  V  17. 
a  18.  stol.  stavové  moravští  velmi  horlivé 


Morava  (vodopis). 


627 


obírali  se  myšlénkou  poříditi  průplav  oder- 
sko-dunajský  pomocí  Bečvy  a  Moravy.  My- 
šlénka ta  dosud  má  mnoho  přátel  a  snad 
přece  stane  se  skutkem.  Tok  Moravv  od 
pramene  k  ústí  se  všemi  oklikami  a  záhyby 
je  352  km,  přímá  vzdálenost  226  km;  tok  její 
na  Moravě  255  km  a  přímá  vzdálenost  169  km. 
Přímá  vzdálenost  má  se  tedy  k  vývoji  jako 
1:1*56.  PoHči  Moravy  čili  krajina,  ze  které 
voda  do  Moravy  teče,  rozkládá  se  na 
26.436-9  km\  z  nichž  je  19.697-9  km*  na  M-vé. 
3786*1  JIrm*  v  Dolních  Rakousích,  2234  km* 
v  Uhrách  a  8189  km*  v  Čechách. 

Důležitější  přítoky  Moravy  z  pra- 
vého břehu: 

1.  Sázava  moravská  sbírá  se  z  malých 
praménků  v  Čechách  v  horách  Jablonských, 
Které  činí  hranici  českomoravskou  mezi  Šil- 
perkem  a  Jablonným.  Hlavní  směr  má  ív. 
Nedaleko  Zvole  padá  do  Moravy.  Z  levého 
břehu  přijímá  říčku  Březnou.  Rozkošným 
žlebem  Sázaviným  šla  od  pradávna  důležitá 
cesta  obchodní  z  M-vy  od  Olomouce  do  Čech ; 
nyní  tam  běží  státní  dráha.  Na  počátku  toho 
žlebu  vzniklo  důležité  město  Zábřeh.  Tok 
Sázavin  je  48  km,  přímá  vzdálenost  22  km, 
tedy  vývoj  1: 1*218  a  poříčí  503*6  km\  z  čehož 
na  M-vé  332*4  Jirm*. 

2.  Mírovka  vzniká  sz.  od  St.  Maletína  a 
má  hlavní  směr  východní.  Pod  Mohelnicí 
padá  do  Moravy.  Tok  její  je  18  km,  přímá 
vzdálenost  14  km,  tedy  vývoj  1 :  1*28  a  poříčí 
60*8  km\ 

3.  Třebůvka  vzniká  na  sz.  od  M.  Třebové 
na  sev.  úpatí  rozsochy  Jílovské  (Schčnhengstu) 
na  hranicích  českomoravských.  Hlavní  směr 
má  jv.  Od  pramene  teče  až  k  Trnávce  hlu- 
bokým a  krásným  údolím,  které  pod  Trnav- 
kou  se  šiří  a  pojí  s  požehnaným  údolím  řeky 
Jev  íčky,  která  přivádí  Třebůvce  vodu  z  >Malé 
IIané«,  úrodné  to  krajiny  kolem  Jevíčka.  Pod 
Doubravicí  vlévá  se  do  Moravy.  Tok  její  je 
42  km,  přímá  vzdálenost  28  km,  tedy  vývoj 
l:  1-5  a  poříčí  588*7  km*, 

4.  Blatná  vzniká  na  vysočině  Drahanské 
na  sz.  od  Náměště  a  má  hlavní  směr  jv.  k  To- 
vačovu,  kolem  něhož  zvolna  plyne  k  ústi  Va- 
lové a  vlévá  se  do  Moravy.  Tok  její  je 
45  km^  přímá  vzdálenost  40  km,  tedy  vývoj 
1:1*15  a  poříčí  2793  km*, 

5.  Valová  skládá  se  z  Vykličky,  Romže  a 
Hloučely.  Hlavní  směr  má  jv.  Vjklička 
vzniká  jižně  od  Laškova  a  teče  nízkou  ní- 
žinou směrem  jv.,  až  pod  Arnoštovem  vlévá 
se  do  Valové.  Tok  její  je  29  km  a  poříčí 
71  km*,  Romža  (Jesenka)  sbírá  se  z  mnoha 
praménků  na  vysočině  Drahanské  na  sever 
od  Konice.  Když  opustila  vysočinu  Drahan- 
skou  nad  Bílovicemi,  rozštěpila  se  ve  dva 
toky,  z  nichž  levý  teče  Kostelcem  a  u  Smržic 
vlévá  se  do  Vykličky,  pravý  pak  ku  Prostě- 
jovu, pod  nímž  přijímá  rozštěpenou  Hlou 


sbírá  praménky  své  u  Lipové  a  Bukové.  Nad 
Mostkovicemi  tok  její  se  dvojí,  objímaje  úrod- 


ný ostrov  prostějovský.  Pod  Prostějovem 
obě  ramena  vlévají  se  do  Romže.  Tok  její 
je  34  JIrm  a  poříčí  166*3  km*.  Pod  Otonovi- 
cemi  vlévá  se  do  Valové  z  pr.  břehu  Vře- 
sovka  od  Vřesovic.  Tok  Valové  je  53  km, 
přímá  vzdálenost  42  km,  tedy  vývoj  1:1*26  a 
poříčí  458  km*, 

6.  Haná  (v.  t.). 

7.  Kotojedka  čili  Olešínka  sbírá  vodu 
na  sz.  úpatí  vrchu  Brda  (587  m)  v  horách 
Hříběcícn.  Má  směr  sv.  Nad  Kvasicemi  vlévá 
se  do  Moravy.  Tok  její  je  24  km,  přímá  vzdá- 
lenost 13  km,  tedy  vývoj  1:1*85  a  poříčí 
171  km*, 

8.  Syro  vin  a  vzniká  na  jižním  úpatí  Hří< 
becích  hor  na  sv.  od  Bzence  u  vesnice  Sy- 
rovina.  TeČe  mělkým  řečištěm  k  Veselí,  kde 
vlévá  se  do  Moravy.  Tok  její  je  18  km,  pří- 
má vzdálenost  12  km,  tedy  vývoj  1:1*5  a  po- 
říčí 83*2  km*, 

9.  Svodnice  (v  horním  toku  jmenuje  se 
také  Stupava,  ve  středním  Kyjovka  a 
Struha).  Vzniká  v  horách  Hříběcích  na  jz. 
úpatí  Brda  nad  vesnicí  Stupavou.  Má  hlavní 
směr  jz.  Z  1.  břehu  přijímá  Hruškovici  pod 
Mistřmem  a  z  pr.  Prušánku  (Hřešici)  pod 
Dol.  Bojanovicemi.  Vývoj  Svodnice  76  fcm, 
přímá  vzdálenost  48  km,  tedy  vývoj  1:1'58 
a  poříčí  584-5  km*. 

10.  Dyje  (v.  t.). 

Z  přítoků  nejdůležitější- je  Svratka  a  Trk- 
manka. 

a)  Svratka  vzniká  z  výtoků  »Čemého 
bahna«  na  jz.  úpatí  Žákovy  hory  na  vyso- 
čině Českomoravské  jižně  od  Herálce  neda- 
leko českých  hranic  ve  výŠce  750  m.  Hlavní 
směr  má  jihovýchodní.  Jméno  má  po  osadě 
Svratce  v  Čechách,  kolem  které  nedaleko 
od  svých  pramenů  teče,  ale  německé  oby- 
vatelstvo nazývá  ji  Švarca  =  Svratca.  Od 
pramene  teče  na  sever  hlubokým  žlebem 
horským,  sesilujíc  se  četnými  potoky  hor- 
skými. Pod  osadou  Svratkou  obrací  se  k  jiho- 
vých.  a  teče  tím  směrem  až  pod  Brno,  kde 
u  Přízřenic  se  pojí  se  Svitavou.  Pak  běží 
na  jih  až  pod  Mušov,  kde  se  vlévá  do  Dyje. 
Údolí  Svratky  až  po  Brno  ie  velmi  krásné 
a  půvabné.  Na  některých  místech  se  značně 
Šíří,  jsouc  lemováno  po  obou  stranách  les- 
natými úbočími  150—300  m  vysokými,  na  ji- 
ných zase  značně  se  zužuje,  tvoříc  časté  zá- 
hyby. Na  dně  tohoto  krásného  údolí  Svratka 
malebně  se  vine  brzy  kolem  staroslavných 
hradů  a  zámků,  brzy  kolem  kvetoucích  a  lid- 
natých městeček  a  měst,  v  nichž  žene  mnohé 
mlýny,  továrny  i  hutě  (Štěpánov).  UChudo- 
bína,  Dubravníka  a  Veveří  údolí  to  zužuie 
se  na  75  až  100  m,  na  jiných  však  místech^ 
jako  u  Tišnova,  šíří  se  na  1000  až  1200  m» 
tvoříc  četné  kotliny  s  půdou  velmi  úrodnou. 
Od  Brna  k  ústí  do  Dyje  Svratka  teČe  úrod- 
nou nížinou  2—4  km  rozlehlou  (úval  Svra- 
tecký), která  na  záp.  straně  jsouc  lemována 
vršky  40  až  80  m  vysokými  a  na  vých.  roz- 
kládajíc se  daleko  podél  Cézavy,  u  jejíhož 
ústí  je  náhle  zúžena  vrchem  Výhonem  (355  m)» 
výběžkem  to  hor  Hříběcích,  pojí  se  pod  Vý- 


2b 


Morava  (vodopis). 


honem  s  úvalem  Dyjským  v  úval  Dyjskosvra- 
tecký.  Spád  Svratky  od  pramene  (750  m)  po 
Brno  (200  m)  je  značný  a  za  větší  vody  plaví 
se  po  řece  vory;  od  Brna  (200)  po  ústí  do 
Dyje  (168)  je  spád  nepatrný.  Řečiště  v  této 
části  je  většinou  upraveno,  takže  přestaly 
zátopy,  které  krajinu  tu  do  nedávná  sužo- 
valy. Délka  Svratky  od  pramene  k  ústí  je 
143  lem,  přímá  vzdálenost  94  km,  tedy  vývoj 
1:1-52.  Poříčí  Svratky  je  7054  km*,  z  čehož 
na  M-vě  6488  km^  a  v  Čechách  566  km*. 

Důležitější  přítoky  Svratčiny  jsou:  Jihlavka 
a  Svitava. 

a)  Jihlavka  (v.  t),  z  jejíchž  přítoků  je 
nejd&ležitější  Oslava  a  Rokytná.  Oslava  (nad 
Vel.  Meziříčím  také  Radostinka)  vzniká  z  od- 
toků četných  rybníků,  které  se  rozlévají  na 
Žďárské  vysočině  jižně  od  Žďáru  při  Nov. 
Veselí,  Bohdalově  a  Radostíné  ve  výši  620  m. 
Hlavní  směr  má  jv.  Nad  Ivančicemi  pojí  se 
s  Jih  lávkou.  Spád  je  značný,  ale  řeka  pro 
veliké  balvany  v  řečišti  není  splavná  ani  pro 
vory.  Tok  její  je  80  km  a  poříčí  864*7  km*. 
Důležitější  města  na  ní:  Velké  Meziříčí  a  Ná- 
měšť. Rokytná  (Jaroměřice)  vzniká  z  něko- 
lika potoků,  které  vyvěrají  ua  jiŽ.  úpatí  lesa 
Předínského  na  vysočině  Českomoravské  mezi 
Rokytnicí  a  Želetavou  ve  výši  nad  600  m. 
Hlavní  směr  má  jv.  Pod  Ivančicemi  vlévá  se 
do  Jihlavky.  Délka  řeky  je  71  km  a  poříčí 
580-4  km*. 

/?)  Svitava  vzniká  na  sz.  od  m.  Svitav 
v  lese  Javornickém  ve  výši  470  m.  Hlavní 
směr  její  je  jižní.  Protéká  čarokrásné  údolí, 
které  mezi  Svitavami  a  Letovicemi  jest  úzké, 
ale  pod  Svitávkou  se  Šiří  a  pod  Blanskem 
zase  úží.  Dále  teče  úzkým,  mnohonásobně 
klikatým  úžlabím  skalnatým  k  Adamovu  a 
Obřanům,  kde  vstupuje  do  rozlehlého  úvalu 
svrateckého,  běží  kolem  Brna  a  u  Přízřenic 
se  spojuje  se  Svratkou.  Údolí  Svitavino  při 
horním  toku  až  po  Svitávku  je  280—480  m 
široké,  při  středním  od  Svitávky  k  Blansku 
950—1160  m,  při  dolním  u  Adamova  zase 
jen  160 — 190  m,  jsouc  sevřeno  lesnatými  strá- 
němi 100—160  m  vysokými.  Spád  je  470  až 
192  m.  Svitava  žene  mnoho  mlýnů,  továren 
a  hamrův  a  není  splavná  ani  pro  vory.  Za 
dešťů  vystupuje  z  břehův  a  dělá  mnoho  škody. 
Délka  řeky  od  pramenů  k  ústí  je  84  km, 
přímá  vzdálenost  71  km,  tedy  vývoj  1:1*18 
a  poříčí  12121  km\ 

Z  přítoků  nejdůležitější  je  Punkva  nebo 
Ponikev.  Sbírá  velkou  čásť  vodstva  z  planiny 
Drahanské,  zvláště  z  vápencové,  jeskyněmi 
bohaté  krajiny  sloupské.  U  Klepacova  vlévá 
se  do  Svitavy.  Hl.  směr  má  jz. 

Z  lesů   BeneŠovských  a  Protivanovských 

řiad  650). přicházejí  dva  potoky,  Žďárná  a 
uha,  které  u  Sloupna  se  spojují  a  brzy  ve 
v^ši  460  m  ponořují  se  do  jeskyň  Sloupských, 
v  jejichž  spletitých  chodbách  mizejí.  Od  Hart- 
nnanic  a  Drahan  kolem  Rozstání  přichází 
silný  potok,  zvaný  Bílá  voda,  který  pod 
Holštýnem  ve  výši  445  m  taktéž  ponořuje  se 
do  tamních  jeskyň.  Oba  potoky  vyhlodaly 
ve  snadno  rozpustitelném  vápenci  ohromné 


jeskyně,  způsobily  mnohé  propasti  a  spojily 
se  na  dně  hluboké  Macochy,  kde  utvofily 
rybníček,  jehož  odtok  ponořuje  se  pod  vy- 
sokou stěnu  Macochy  a  nad  Skalním  mlýnem 
pod  vysokou  skalou  (130  m)  vyráží  do  údolí 
Punkvy  ve  výši  348  m  takovou  silou.  Že  hned 
žene  mlýn  a  něco  dále  značné  hamry,  ^a  ve- 
liké vody  ústí  Žďárné  i  Bílé  vody  zacpává 
se  kamením  a  rmutem,  oba  potoky  z  řečíStě 
vystupují  a  krajinu  kolem  Sloupá  a  Hol- 
Štýna  zaplavují.  Délka  Punkvy  je  24  km  a  po- 
říčí 177*4  km*. 

y)  Cézava  skládá  se  ze  tří  potoků:  Lí- 
tavy,  Rousinovky  a  Říčky.  Hlavni  směr 
má  jz.  Litava  vzniká  v  horách  Hříběcích  na 
sz.  úpatí  Brda  (587  m).  Teče  údolím  dosti 
rozlehlým  a  úrodném  na  záp.  k  Bučovicům 
a  Slavkovu,  pod  nimž  obrací  se  na  iz.,  spo- 
jujíc se  s  Rousinovkou.  Tato  vzniká  na  vy- 
sočině Drahanské  pod  vrchem  Malinou  (574) 
a  teče  na  j.  k  Rousinovu,  odkud  se  obrací 
na  jz.  ke  Slavíkovicům  a  pod  Vážany  splývá 
s  Litavkou.  Spojená  řeka  vstupuje  do  úrod- 
ného úvalu  svrateckého  a  sesílivši  se  Říč- 
kou, která  přitéká  od  severu  z  Červeného 
vrchu  (536)  na  vysočině  Drahanské,  spěchá 
pod  jménem  Cézavy  do  Svratky  u  Židlocho- 
vic.    Délka  její  je  57  km  a  poříčí  763*4  kmK 

b)  Trkmanka  (v  horním  toku  jmenuje  se 
také  Kobylský  potok)  vzniká  v  horách  Hří- 
běcích na  sv.  od  Ždánic  pod  vrchem  Hrád- 
kem (561  m).  Teče  na  jz.  k  Podivínu  a  od- 
tud k  Lanštorfu,  kde  se  vlévá  do  Dyje.  Délka 
její  je  48  km,  přímá  vzdálenost  38  km,  tedy 
vývoj  1:1*26  a  poříčí  je  408  km*. 

Přítoky  Moravy  z  levého  břehu: 

1.  Křupá  sbírá  se  z  několika  pramenů  na 
úpatí  hory  Salwiese  (1076  m)  v  Sudetách  na 
hranicích  M-vy  a  Slezska  Pruského.  Spěchá 
na  jih  hlubokým,  lesnatým  údolím.  Z  1.  i  pr. 
bř.  přijímá  mocné  bystřmy,  které  nad  a  pod 
St.  Městem  pojí  se  ve  značnou  řeku.  Tok 
její  je  17  km,  přímá  vzdálenost  16  km,  tedy 
vývoj  1:1  a  poříčí  112  km*. 

2.  Branná  vzniká  na  záp.  úpatí  hory  Mlýn- 
ské (Aíúhl  984  m)  na  hranicích  mor.^-slex- 
ských  a  zachovává  hlavní  směr  jz.  Úzkým 
údolím  Branné  vedla  důležitá  obchodní  cesta 
z  M-vy  Koldštýnem  do  Slezska  přes  sedlo 
Ostruženské,  kudy  nyní  běží  dráha.  Tok 
Branné  je  21  km,  přímá  vzdálenost  17  km, 
tedy  vývoj  1:1*23  a  poříčí  je  109*9  km*. 

3.  Děsná  (v.  t.\ 

4.  Oskava  vzniká  na  sv.  úpatí  vrchu  Vře- 
so^riskz  (Haidstein,  964).  Má  hl.  směr  sv.  Od 
pramene  teče  úzkým  a  hlubokým  údolím  ko- 
lem Oskavy  na  jz.  k  Mor.  Libinám,  kde 
vstupuje  v  úrodný  úval  hornomoravský,  kte- 
rým v  četných,  velkých  zatáčkách  plouží  se 
kolem  Žerotína  a  Štěpánova  k  Chomutovu, 
pod  nímž  vlévá  se  do  Moravy.  Tok  Oskavy  je 
47  km,  tedy  vývoj  1:1*23   a  poříčí  457*9  km. 

5.  Sitka  vzniká  na  záp.  úpatí  vrchu  Brun- 
zejfského  a  má  hlavní  směr  jz.  Od  pramene 
prudce  teče  úzkým  a  hlubokým  údolím  v  čet- 
ných zatáčkách  ke  Šternberků.  Pod  Štem- 
berkem  vstupuje  do  úvalu  hornomoravskébo, 


Morava  (vodopis). 


629 


kde  tok  její  se  tiŠí  a  voda  rovnějším  řeči- 
štém  spěchá  do  Moravy  u  Černovíru.  Tok 
Sitky  je  38  km,  přímá  vzdálenost  28  km,  tedy 
vývoj  1:1-35  a  poříčí  206-6  km\ 

6.  Bystřice  vzniká  ze  dvou  pramenů.  Je- 
den přitéká  od  Střelné,  druhý  od  Brunzejfu 
a  spojují  se  pod  Berounem.  Hl.  směr  řeky 
je  jz.  Romantickým  údoh'm  Bystřice  vine  se 
důležitá  dráha  z  Olomouce  do  Opavy.  Tok 
Bystřice  je  46  km,  přímá  vzdálenost  34  km, 
tedy  vývoj  1:1-35  a  poříčí  248*7  km\ 

7.  Olešnice  vzniká  na  již.  úpatí  hor  Oder- 
ských u  Kozlova  nedaleko  pramenů  Odry. 
Má  hlavní  směr  jz.  Vlévá  se  do  1.  ramene 
Moravy  naproti  Dubu.  Tok  její  je  25  km, 
přímá  vzdálenost  20  km,  tedy  vývoj  1:1-25  a 
poříčí  107-2  km\ 

8.  Bečva  (v.  t). 

9.  Moštěnka  skládá  se  ze  tří  pramenů: 
Něčického  potoka,  Blažického  potoka 
a  Bystřice.  Hlavní  směr  má  jz.  Něčický 
potok  sbírá  vodu  z  jz.  úpatí  vrchu  Malenika 
(476  m)  a  teče  na  jz.  do  údolí  k  Dřevoho- 
sticům,  nad  nimiž  pojí  se  s  potokem  Blaži- 
ckým.  Ten  odvádí  vodu  ze  sz.  úpatí  Javor- 
níka Kelčského  (865  m)  a  teče  na  sz.  k  Dřc- 
vohosticům,  kde  pojí  se  s  Bystřicí.  Ta  sbírá 
vodu  s  Javorníka  Kelčského,  s  Holého  Vrchu 
i  s  Hostýná  a  teče  přes  Bystřici  p.  H.  na  sz. 
k  Dřevohosticům.  Od  Dřevohostic  sesíhná 
řeka  teče  Širokým  údolím  na  záp.  k  Moštč- 
nici,  kde  vstupuje  v  úval  hornoraoravský  a 
obrací  se  na  jz.  Nad  Kroměříže m  vlévá  se 
do  již.  ramene  Bečvy,  jež  u  Kroměříže  ústí 
se  do  Moravy.  Tok  řeky  je  41  km,  přímá 
vzdálenost  32  km,  tedy  vývoj  1 :  1*28  a  poříčí 
296-6  km\ 

10.  Rusava  sbírá  se  pod  Holým  vrchem 
a  Hostýnem  (736  m)  nad  vesnici  Rusavou  a 
má  hlavní  směr  jz.  Pod  Holešovem  dostává 
se  do  úrodného  úvalu  hornomoravského.  Od 
Hulína  tekouc  na  jv.  pod  Tlumačovem  vlévá 
se  do  Moravy.  Tok  její  je  ST  km,  přímá  vzdá- 
lenost 22  km,  tedy  vývoj  1:1-68  a  poříčí 
215-8  km*. 

11.  Dřevnice  sbírá  vodu  pod  vrchem  Ho- 
lým a  má  hlavní  směr  jz.  Od  pramenů  teče 
hlubokým  žlebem  na  jih  ke  Slušovicům,  kde 
sesiluje  se  z  lev.  bř.  mocným  potokem  od 
vrchu  Kopřivné  přitékajícím  a  spěchá  roz- 
lehlým údolím  k  Lípě,  přijímajíc  z  1.  bř.  Lu- 
toninku  tekoucí  od  Vyzovic.  Od  stoku 
s  Lutoninkou  obrací  se  na  záp.  a  širokým 
údolím  spěchá  kolem  Zlína  do  úvalu  horno- 
moravského, v  němž  pod  Otrokovicemi  vlévá 
se  do  Moravy.  Tok  její  je  38  km,  přímá  vzdá- 
lenost 28  km,  tedy  vývoj  1:1-35  a  poříčí 
429-6  kmK 

12.  Březnice  vzniká  na  jih  od  Zlína  nad 
vesnicí  Březnicí  pod  vrchem  Klencovém 
(539  m).  Teče  rozlehlým  žlebem  na  jz.  a  u  Ja- 
rošova vlévá  se  do  Moravy.  Tok  její  je  23  km, 
přímá  vzdálenost  IS  km,  tedy  vývoj  1:127  a 
poříčí  109  km*. 

13.  Olšav a  vzniká  ze  tří  potoků:  Olšavy, 
Ni vn Íčky  a  Říky,  které  se  spojují  neda- 
leko Uh.  Brodu.  Od  Uh.  Brodu  je  spád  řeky 


malý,  proto  voda  často  z  břehů  vystupuje, 
zaplavujíc  celou  krajinu  od  Kunovic  po  Mo- 
ravu. Celý  spád  je  490—176  m.  Délka  Olšavy 
od  pramene  k  ústí  je  42  km,  přímá  vzdále- 
nost 38  km,  tedy  vývoj  1:1-1  a  poříčí  její 
je  557*4  km*. 

14.  O  kluky  vznikají  na  sev.  úpatí  vrchu 
Leštné  (696  m)  a  mají  hlavní  smér  sz.  Od 
pramene  tekou  úzkým  žlebem  na  sz.  k  Dol. 
Němčí,  nad  nímž  obracejí  se  k  záp.  a  údolím 
dosti  širokým  spěchají  k  Hluku.  Pod  Uher. 
Ostrohem  vlévají  se  do  Moravy.  Tok  řeky 
je  25  km,  přímá  vzdálenost  20  km,  tedy  vývoj 
1:1-25  a  poříčí  1132  km\ 

15.  Svod  nice  vzniká  na  sev.  úpatí  vrchu 
Háje  (571  m)  a  tečp  rozlehlým  údolím  na  sz. 
k  m.  Veselí,  nad  nimž  vlévá  se  do  Moravy. 
Tok  její  je  19  km,  přímá  vzdálenost  16  km, 
tedy  vývoj  1:12  a  poříčí  52-4  km*. 

16.  Velečka  (Vělička)  sbírá  vodu  pod 
Leštnou  (696  m),  majíc  hlavní  smér  záp.  Pod 
Lipovém  vstupuje  v  úval  dolnomoravský, 
v  němž  rozštěpuje  se  v  několik  ramen,  kte- 
rými voda  se  plouží  ke  Strážnici.  Nad  Stráž- 
nicí ramena  se  spojují  a  řeka  vlévá  se  do 
1.  ramene  Moravy.  Tok  Vclečky  je  42  km, 
přímá  vzdálenost  25  km,  tedy  vývoj  1:1*68  a 
poříčí  169-5  km*. 

17.  Raděj ovka  vzniká  na  hranicích  mor.- 
uher.  na  jz.  úpatí  Bílých  Karpat.  Vlnbvitým 
řečištěm  spěchá  na  záp.  kolem  Radějova  do 
Moravy  pod  Petrovem.  Tok  její  je  21  km, 
přímá  vzdálenost  14  km,  tedy  vývoj  1:1*50  a 
poříčí  43-1  km*. 

18.  MorávkačiSudoměřský  potok  vy- 
téká z  Červeného  blata  na  hranicích  mor.- 
uher.  na  jz.  úpatí  Bílých  Karpat.  Spěchá  po 
hranicích  zemských  na  sz.  do  Moravy  pod 
Sudoměřicemi.  Tok  její  je  14  km,  přímá  vzdá- 
lenost 13  km,  tedy  vývoj  1:1a  poříčí  272  km*^ 
z  čehož  na  M-vě  21*7  km*. 

Poříčí  celé  Moravy  se  všemi  přítoky 
až  k  ústí  do  Dunaje  je  26.4369 km*,  z  čehož 
připadá  na  M-vu  19.597*9  km*,  na  Čechy 
818-9  km*,  na  Dolní  Rakousy  3786*1  km*  a  na 
Uhry  2234  km*. 

b)  Do  Dunaje  vodu  z  Mvy  odvádí  také 
Váh  některými  přítoky  z  pravého  břehu: 
1.  Bílá  Voda  vzniká  na  morav., hranicích 
v  Bílých  Karpatech  pod  vrchem  Čubkcm  a 
hned  se  obrací  na  jv.  k  Váhu  do  Uher.  Po- 
říčí její  na  M-vě  je  19-8  km*  v  okolí  Střelné 
a  tok  jen  4  km.  2.  Tovařiska  vzniká  o  ně- 
co jižněji  taktéž  na  hranicích,  na  svazích  Zu- 
báka  (817),  ve  výši  700  m,  a  zaujímá  na  M-vě 
jen  6*2  km*  tokem  4  km  dlouhým.  3.  Vlára 
vzniká  z  několika  značných  potoků,  jež  se 
pod  Brumovem  spojují  ve  značnou  řeku, 
která  si  průsmykem  Vlárským  prolomila  ce- 
stu přes  hlavní  pásmo  Karpatské  do  Uher, 
kde  u  Němcové  vlévá  se  do  Váhu.  Délka 
řeky  na  M-vě  je  26  km  a  poříčí  306*3  km*. 
4.  krátkovka  vzniká  z  několika  potoků 
u  St.  Hrozenkova  a  zabírá  na  M-vě  38*1  km^ 
tokem  7 /rm  dlouhým.  5.  Klanečnice  vzniká 
na  sev.  úpatí  Vel.  Lopeníka  (942  m)  na  sv. 
od  Březové  a  zaujímá  38  km*  tokem   7  km 


630 


Morava  (podnebí). 


dlouhým.  6.  Bosácká  (řeka)  vzniká  pod  ho- 
rou Leštnou  (696  m)  na  jz.  od  Strání  a  za- 
ujímá 27'1  km*  toRem  7  km  dL  Váechny  ty 
řeky  jsou  pro  M-vu  tím  dflležity,  že  pro- 
lomily Karpaty  a  udělaly  přirozené  cesty 
z  M-vy  do  Uher,  jimiž  ruka  lidská  vysta- 
věla dobré  silnice  a  průsmykem  Vlárským 
dflležítou  železnici. 

B)  Oblast  moře  Baltického. 

Do  Baltického  moře  odvádí  vodu  z  M-vy 
Odra  s  přítoky. 

Odra  vzniká  na  se  v.  svahu  hor  Oderských 
(634  m)  z  několika  potůčků,  které  vytékají 
z  rozlehlého,  bažinatého  a  lesnatého  údolí, 
jež  od  hřbetu  Oderského  zrovna  na  sev.  vy- 
bíhá. Hlavní  její  směr  na  M-vě  je  sv.  Nej- 
mocnější z  potůčků,  vlastní  to  Odra,  vzniká 
sev.  od  vesnice  Kozlova  (Kozlovská  kaplička 
626  »i)  a  brzy  sesiluje  se  druhým  pramenem. 
Odtud  ubíhá  na  sev.  chladným  údolím  Oder- 
ským, sesilujíc  se  potoky  Střelnou,  Smi- 
lovkou,  Čcrmnou,  až  u  mlýna  Starove- 
ského  obrací  se  na  jv.  skoro  pravým  úhlem. 
Směrem  tím  teče  kolem  Oder  s  počátku 
v  údolí  velmi  úzkém,  sevřeném  příkrými 
lesnatými  stráněmi  (125 — 160  m),  které  po- 
zději až  na  120  m  se  šíří.  UJasenice  přijímá 
z  pr.  bř.  Luhu  a  obrací  se  na  sv.  Od  Jase- 
nice  zachovává  týž  směr  až  k  Bohumínu  (199 
železniční  most),  kde  opouští  naše  mocnář- 
ství. V  části  teto  protéká  ve  mnohých  záhy- 
bech »Kravařsko«,  úval  to  přes  4  km  roz- 
lehlý, který  dělí  horstvo  Sudetské  od  Kar- 
patského. Uval  ten  je  krásný  a  úrodný,  s  obou 
stran  lemovaný  rozlehlými  pahorky,  které  se 
jen  30—50  m  nad  řečiště  pnou.  Za  velké 
vody,  zvláště  na  jaře,  když  uhodí  náhlé  tání 
sněhu,  Odra  vystupuje  z  řečiště  a  celou  tu 
požehnanou  krajinu  pustoší,  nejvíce  mezi 
Bartošovicemi  a  Kunvaldem. 

Odra  přijímá  mnoho  přítoků  v.  Již  od  Hru- 
šová je  splavná  a  od  Ratiboru  nosí  velké 
lodi.  Spád  její  je  634—189  m.  Délka  od  pra- 
menů po  ústí  Ostravice  je  85  km,  přímá  vzdá- 
lenost 53  km,  tedy  vývoj  1:1*6.  Poříčí  Odry 
na  M-vě  je  1723'6  km\ 

Do  Opavy  z  M-vy  vodu  odvádí  Moravice. 
Vzniká  ve  Vys.  Jeseníku  na  již.  úpatí  Vys. 
hole  (1464  m).  Vytéká  z  »kotla«,  hluboké  to 
rokle,  sevřené  vysokými  skalami,  do  níž  stéká 
voda  s  Vysoké  hole  (1464  m)  s  výše  1170  m. 
S  hukotem  vrhá  se  přes  mohutné  stěny 
skalní  ve  značných  vodopádcích  hlubokým 
žlcbem  na  jv.  ke  Karlovu,  sesilujíc  se  mno- 
hými potoky.  Odtud  teče  na  jv.  k  Frýdlantu 
(výška  hladiny  u  mostu  530)  údolím  190  aŽ 
280  m  širokým.  Od  Frýdlantu  obrací  se  na 
vých.  ke  Karlovci,  odkud  teče  na  jv.  až  na 
hranice  mor.-slczské  nedaleko  Janských  Lázni. 
Od  hranic  mor.-slez.  obrací  se  na  sv.  až  k  ústí 
Opavy  pod  městem  Opavou.  Moravice  žene 
mnoho  závody  průmyslové.  Poříčí  Moravice 
na  M-vé  zaujímá  364'9  km^, 

C)  Oblast  moře  Severního. 

Do  Sev.  moře  vodu  z  M-vy  odvádí  Labe 
potokem  Doubravou  a  vltavskými  přítoky 


Sázavou  a  Nežárkou.  Doubrava  vzniká 
na  Moravě  západně  od  pramenů  Svratky  pod 
horou  Tisůvkou  (790  m).  Protéká  půdu  mo- 
ravskou jen  v  aélce  1  km  (poříčí  její  je 
6*1  km^),  Sázava  vzniká  nedaleko  pramenů 
Svratky  severně  od  Žďáru.  Od  pramene  teče 
na  jih  ke  Žďáru,  sesiluje  se  několika  potoky 
z  tamních  rybníkův  a  obrací  se  na  záp.  do 
Čech.  U  Něm.  Brodu  přijímá  z  1.  bř.  Šla- 
pa n  k  u,  která  přivádí  vodu  z  M-vy,  a  to  ze 
sv.  okolí  jihlavského.  Tok  Sázavy  na  M-vé 
je  13  km  a  poříčí  121*3  km\  Nežárka  vy- 
téká z  rybníků  nedaleko  pramenů  Jihlavky  a 
teče  na  jih  do  rybníka  Olšanského,  z  něhoŽ 
vytéká  na  záp.  do  Čech.  Tok  Nežárky  na 
M-vě  je  15  km  a  poříčí  1011  fcm*.  Celé  po- 
říčí Labské  na  M-vě  je  228*5  km\ 

Celkem  tedy  z  půdy  markrabství  Morav- 
ského poříčí: 

Moravy 19.597*9  km* 

Váhu      435*5     » 

Odry 1.723*6     » 

Labe 228*5     » 

Výměr  prostorný  M-vy  (bez 
enkláv) 21.985*5  km* 

6.  Podnebí.  *^-^'"* 

Podnebí  na  M-vč  jest  tak  jako  v  Cechách 
a  ve  Slezsku  přechodné  od  okeánického 
podnebí  záp.-evropského  ke  kontinentálnímu 
vých.-evropskému.  Vliv  Atlantického  okcánu 
jest  tu  ješté  dosti  patrný. a  způsobuje,  že  tep- 
lota jest  mírná,  bez  velkých  extrémů,  že 
vzduch  se  jeví  všude  značně  vlhkým.  Že 
srážky  vodní  jsou  vydatné  a  časté.  Násled- 
kem horopisné  rozmanitosti  země  jsou  však 
i  klimatické  poměry  jednotlivých  míst  a  krajů 
dosti  různé. 

M.  horopisně  dělí  se  přirozeně  ve  čtyři 
podnební  okresy;  v  následujícím  uvedeny 
jsou  tyto  okresy  zároveň  s  jmény  míst  (me- 
teorologických stanic),  v  okresech  těch  se 
nalézajících  a  dle  nadmořské  výšky  scřadč- 
ných. 

I.  Moravská  nížina  (okres  středník  zauji- 
mající  střed  a  jih  země:  Břeclav  (152  m\ 
Hodonín,  Ratiškovicc,  Hrušovany,  Uh.  Hra- 
diště, Židlochovice,  Krumvíř,  Lechovice, 
Kroměříž,  Prušánky,  Slavkov,  Přerov,  Slapa- 
nice,  Prostějov,  Brno,  Březí,  Ždánice,  Čejko- 
vice,  Lipník,  Velká  Bystřice,  Loštice,  Kory- 
čany,  Vrbka,  Pavlovice  (309  m). 

lí.  Okres  Českomor.  vysočiny  (o.  západní): 
Dolní  Lhota  (285  m),  Pustoméř,  Štěpánov, 
Podivice,  Lomnice,  Rychtářov,  Stavení,  Vra- 
nov, Březinky,  Šumwald,  Kladeruby,  NáLióšf, 
Lukov,  Vokárec.  Čtyřicet  lánů,  Ketkovice, 
Nové  Syrovice,  Dačice,  Budišov,  Dehlin,  Sla- 
více, Ferdinandsko,  Lesonice,  Mollenburk, 
Telč,  KoSíkov,  Jihlava,  Krásensko,  Popice, 
Třešt  Odrůvky,  Moravské  Milovy,  Olšany, 
Sejkoř,  Protivanov,  Viliámov,  Fryšanova  (794 
metrů). 

III.  Okres  mor.- slezských  Karpat  (o.  vý- 
chodní): Uher.  Brod  (251  w),  Hranice,  Nový 
Jičín,  Krásno,  Németice,  Kelč,  Bystřice  p.  H., 
Brumov,  Vsetín,  Velký  Ořechov,  HošCálkov 


Morava  (podnebí). 


631 


Rusava,  Rajnochovice,  Liptál,  Ostravice, 
Velká  Bystřice,  Horní  Lidec,  Nový  Hrozen- 
kov, Hutisko,  Střední  Bečva,  Čeladná,  Lázy, 
Barany,  Podolánky,  Salajka  (722  m). 

IV.  Okres  mur.-slezských  Sudet  (o.  sever.): 
Suchdol  (278  m),  Šumberk,  Podhoří,  Soví- 
nec,  Dřemovice,  Pohořany,  Křižov,  u  Buku 
(soud.  okr.  Dvorce),  Varhošť,  KoldStýn,  Rab- 
Stýn  (730  m),  Sněžník  (1215  m). 

Jednotlivé  tyto  okresy  podnebni  byly  pro- 
zkoumány a  srovnány  v  příČinč  klimatické 
na  základě  zpráv  meteorologické  kommisse 
přírodovědeckého  spolku  v  Brně  (roČ.  I.-X.). 

1.  Průměrná  roČní  teplota  vzdu- 
chu na  M-vé  vůbec  jest  omezena  maximem 
8*9^  C  v  jižním  cípu  země  a  minimem  4*6®  C 
na  hranicích  západních,  jen  Sněžník  má  ná- 
sledkem vysoké  polohy  výlučně  nízkou  tep- 
lotu průměrnou  2*2^  C.  Průměrnou  roční 
teplotu  od  4-6«  do  5®  C  má:  Fryáava,  Kold- 
štýn,  Rabštýn,  Milovy;  od  5-l»  do  5-5®  C: 
Třešf,  Lipnice,  Salajka,  Varhošť,  Dřemovice ; 
od  5-6<»  do  6«  C:  Barany,  Křižov,  Viliámov, 
Košíkov,  Sejkoř,  Telč,  Olšany,  Protivanov, 
Podolánky,  Odrůvky,  Pohořan3r,  Molenburk; 
od  61«  do  6-6«C:  Krásensko,  Celadná,  Deb- 
lín,  Lcsonice,  Střední  Bečva,  Dačice,  Budi- 
áovice,  Liptái,  Nový  Hrozenkov;  od  6'6*  do 
7®  C:  Březinky,  Horní  Lideč,  Hošfálkov, 
Rychtářov,  Hutisko,  Podivice,  Kelč,  Šum- 
vald,  Rcjnochovice,  Ostravice,  Vokárec,  Ji- 
hlava; od  Tl^  do  1-5^  C:  Podhoří,  Klade- 
ruby,  Vranov  u  Znojma,  Velká  Bystřice,  Ket- 
kovice,  Štěpánov,  Březí,  Nový  Jičín,  Krásno, 
Dolní  Lhota,  Lomnice,  Námčsf,  Lukov,  Šum- 
berk,  Popice,  Rusava;  od  7'6®do8°C:  Such- 
dol, Němetice.  Loštice,  Příbor,  Vsetín,  By- 
střice p.  H.,  Hranice,  Lipník,  Sovinec,  Slav- 
kov; od  81'  do  8-5<>  C:  Ždánicc,  Pustoméř, 
Koryčany,  Brumov,  Ratiškovice,  Židlocho- 
vice,  Uher.  Hradiště,  Krumvíř,  Hrušovany, 
Přerov;  od  8-6*  do  8-9*C:  Lechovice,  Uher. 
Brod,  Kroměříž,  Brno,  Šlapánice,  Prušánky, 
Hodonín,  Čejkovice. 

Na  základě  tohoto  sestavení  možno  sestro- 
jiti isothermy  na  mapě  M-vy  a  takto  nabýti 
nejpřehlednějšího  obrazu  tepelných  poměrů 
této  země.  Zároveň  jest  patrno,  že  nejtep- 
lejší jest  střed  a  jih  země,  odtud  na  sever, 
vých.  i  záp.  teploty  ubývá  až  ke  hranicím 
zemským  právě  tak,  jako  přibývá  nadmoř- 
ské výšky.  Souvislost  průměrné  teploty  s  výš- 
kou nadmořskou  možno  pro  střed  země  na 
základě  pozorování,  konaného  asi  na  150  sta- 
nicích, vyjádřiti  touto  rovnicí: 

t  =  9-63<>  —  0-0065* .  y, 
kd(;  t  značí  průměrnou  teplotu  dle  C  a  v 
výšku  stanice  v  metrech.  Pomocí  této  rov- 
nice lze  jednak  kontrolovati  výsledky  pozo- 
rování na  kterékoliv  stanici,  jednak  určití 
průměrnou  teplotu  místa,  na  kterém  teplota 
dosud  soustavně  měřena  nebyla,  je-li  jen 
znýma  jeho  nadmořská  výška.  Vliv  země- 
pisné šířky  lze  stanoviti  takto:  méní-li  se 
zemép.  Šiřka  o  l^  méní  se  teplota  o  0-37®  C. 
O  tuto  hodnotu  nutno  teplotu  vypočtenou 
zmenšiti   při    postupu   ze   středu   na   sever 


země,  zvětšiti  při  postupu  opačném.  Urče- 
ním průměrné  teploty  pro  mnohá  místa 
země  nejsou  však  tepelné  poměry  její  do- 
statečně charakterisovány ;  mohou  totiž  dvě 
stanice  míti  touž  průměrnou  teplotu  roční, 
ač  jsou  ve  příčině  klimatické  velmi  různé, 
poněvadž  na  jedné  stanici  teplota  od  prů- 
měru málo  se  odchyluje  a  jest  tedy  stále 
mírná,  kdežto  na  stanici  druhé  velké  mrazy 
v  zimě  vyrovnávají  se  velkými  parny  v  létě 
na  týž  průměr.  I  bylo  by  třeba  stanoviti  pro 
každou  stanici,  podobně  jako  stanovena  byla 
průměrná  hodnota  celoroční,  i  průměrné 
hodnoty  měsíční,  aneb  aspoň  pro  zimu,  jaro, 
léto  a  podzim;  zde  postačí  uvésti  rovnice, 
které  vyjadřují  průměrnou  teplotu  roč- 
ních dob  pro  libovolnou  stanici.  Značí-li 
t^  až  ^4  tyto  teploty,  v  nadmořskou  výšku 
stanice,  jest  pro 

zimu  (pros.  až  ún.)  ř,  =  — 1'03  — 0-0046".  v; 
jaro  (břez.  až  kv.)  ř, «  4- 10  07<>  —  0-0077® .  v : 
léto  (čvn  až  srp.)  ř,=«4-19-55^  — O0077<>. v; 
podzim  (zář.  až  list.)  ř^ «  4-  9  93«  —  0-0060<> .  v . 

Rozdílu  zeměpisné  šířky,  rovnému  1^  pří- 
sluší rozdíl  teploty  rovný  v  zimě  0*12"  C,  na 
jaře  0-42«  C,  v  létě  0-87*  C,  na  podzim 
008<>  C. 

Nejvyšší  pozorovaná  teplota  jeví 
se  od  r.  1881—90  v  Drnholci  400«  C,  nej- 
nižší —  37'0®  C  vykazuje  Horní  LideČ;  roz- 
díl mezi  oběma  výstředními  teplotami  čili 
absolutní  amplituda  tepelná  na  M-vě  vůbec 
činí  77<»  C. 

Průměrná  teplota  jednotí,  okresův: 

okresu    I.  (středního)       činí  8'3'  C 

»       lí.  (západního)        >    6*4<»  C 

»      III.  (východního)     >     7-0<>  C 

»      IV.  (severního)         »     5"8'  C. 

Průmérná  teplota  celé  země  činí  6*9®  C. 

2.  Průměrná  výška  ročních  srážek 
omezena  jest  maximem  129  cm  a  minimem 
45  cm.  Nejménč  srážek  vyskytuje  se  v  jiŽ. 
cípu  země;  odtud  jich  přibývá,  jako  teploty 
ubývá  a  výšky  nadmořské  přibývá  na  všecky 
strany  aŽ  ke  hranicím  zemským,  a  sice  na 
východ  mnohem  rychleji  než  na  západ,  nej- 
rychleji na  sev.;  i  připadá  na  okres  střední 
54,  na  západní  60,  na  východní  87,  na  se- 
verní 92,  na  celou  zemi  průměrně  70  cm.  Dle 
toho  dopadá  na  cilou  M-vu  ročně  15*55  ^m' 
vody.  Od  r.  1880—89  průméry  roční  kolísaly 
mezi  69  cm  a  89  cm.  Průměry  tyto  utvořeny 
byly  na  základě  pozorováni  v  letech  mo- 
krých, i  sníží  se  asi  dalším  pozorováním. 
Největší  pozorované  množství  srážek  vyka- 
zuje Sněžník  1537  mm  dne  19.  čtrvna  1883; 
ostatní  maxima  kolísají  mezi  80  a  127  mm. 

Počet  dnů  se  srážkami  kolísá  ročně 
mezi  86  a  180  dny,  jenom  Sněžník  vykazuje 
219  dnů  deštivých.  Nejmenší  počet  dnův  se 
srážkami  přísluší  střednímu  okresu,  odtud 
přibývá  jich  na  západ  pomalu,  na  sever  a 
východ  rychleji;  připadáť  na  okres  střední 
ročně  109,  západní  127,  sever.  137,  východ. 
142,  na  celou  zemi  128  dnů  se  srážkami. 

Bouřek  do  roka  nejvíce  bývá  na  severu, 
méně  na  vých.,  ještě  méně  na  záp.  a  nejméně 


632 


Morava  (kvetena). 


ve  středu  a  na  jihu;  vyskytujef  se  těchto 
velkolepých  zjevů  přírodních  ve  jmenova- 
ných okresích  podnebních  týmž  pořadem  do 
roka  prťlměrně  17'1,  16*3,  15-7, 13'1;  pro  ce- 
lou zemi  15*5. 

Padání  sněhu  nejčasnějšího  v  okresu 
sev.  a  záp.  jeví  se  mezi  8.  zářím  a  25.  říj., 
jenom  na  Sněžníku  někdy  již  v  srpnu  sně- 
žívá.  Na  největším  počtu  míst  padává  první 
sníh  v  druhé  polovici  říj.  a  v  první  polovici 
list.,  na  některých  místech  středního  okresu 
padává  však  teprve  v  prosinci  V  tomto 
okresu  též  nejdříve  přestává  sněžiti,  tak  že 
poslední  sníh  padává  tu  mezi  6.  březnem  a 
7.  dubna,  kdežto  na  největším  počtu  míst 
přestává  sněžiti  v  dubnu  neb  v  prvních 
dnech  květ.,  nejdéle  sněží  v  okresu  sever- 
ním, kdež  i  v  druhé  polovici  května  sníh 
ještě  padává. 

3.  Označímo-Ii  oblohu  celou  oblaky  zata- 
ženou číslem  10,  úplně  bezoblačnou  O,  be- 
rou-li  se  za  jasné  dny  ty,  kterým  přísluší  O 
neb  1,  za  zamračené  ty,  jimž  přísluší  9,  10, 
připadá  dnů  jasných  na  okres  východní 
53*6,  na  střední  pak  50' 7,  na  západ.  46*5,  na 
sev.  43*2;  dnů  zamračených  připadá  však 
největší  počet  na  okres  sev.  117*7,  na  záp. 
98'3,  na  vých.  94-6  a  na  střed  a  jih  země  jen 
81 '3.  Zároveň  jest  patrno,  že  dnů  zamrače- 
ných jest  všude  mnohem  více  než  jasných 
a  že  poměr  počtu  dnů  jasných  k  počtu  dnů 
xamračených  jest  největší  v  okresu  středním, 
pak  následují  okresy  vých.,  záp.  a  sev.  Na 
celou  M-vu  připadá  dnů  jasných  průměrně 
59,  zamračených  97. 

V  okresu  středním  zatažení  oblohy  prů- 
měrné činí  6-5,  v  záp.  5'8,  ve  východ.  5*7, 
v  sev.  6*1.  Jest  tedy  obloha  nejvíce  zatažena 
oblaky  na  severu,  nejméně  ve  středu  a  na 
jihu  země.  Na  celé  M-vě  vyjadřuje  průměrné 
pokrytí  oblohy  číslo  5-7,  i  jest  tedy  prů- 
měrně více  než  polovice  oblohy  zatažena 
oblaky. 

4.  Průměrný  tlak  vzduchu  nejnižší 
656-9  mm  připadá  na  Sněžník  Králický,  nej- 
vyšší 746-9  na  Hrušovany. 

Také  v  celém  období  byl  největší  roční  i 
průměrný  tlak  748  mm  v  Hrušovanech  (1890), 
nejmenší  656'6  mm  (1888)  na  Sněžníku.   Ma-  j 
ximum    absolutní    velikosti    tlaku    ovzduší ! 
775*0  mm  bylo  pozorováno  25.  pros.  1881  na 
Vsetíne,   minimum  6862  mm  10.  pros.  1884 
v  Albrechticích  u  Rymařova.  Sněžník  posky- ; 
tuje  následkem  své  výlučné  vysoké  polohy ! 
minimum  ještě  menši,  636*2  mm  dne  3.  bř. 
1888.    Nejvyšší  a  nejnižší  tlak  vzduchu  při-  j 
padá  na  zimní  měsíce  a  v  zimě  kolísá  tlak  { 
vzduchu  nejvíce.  I 

Průměrné  amplitudy  roční  pro  jednotlivá  i 
místa  kolísají  mezi  45*9  mm  v  Mor.  Ostravě 
a  30*2  mm  na  Vsetíně,  jen  na  Sněžníku  činí 
27*6  mm. 

Průměrný  tlak  vzduchu  pro  okres  severní 
činí  701*3,  záp.  724*6,  východ.  7260,  střední 
742*2,  pro  celou  M-vu  pak  725*5  mm, 

5.  Dále  nutno  se  zmíniti  o  směru  a  sílel 
větrů  vanoucích  M-vou.  I 


Ze  100  větrů  bylo  průměrně  v  okresu 

jz.  z.  sz.  s.  sv.  v.  jv.  j. 
již.  a  stř.  .  14  .  16  .  /^  •  10  .  15  •  7  ,  10  .  10 
západním  10  .  17  .  24  •  11  •  6  .  9  .  11  .  12 
východním  14  .  17  .  14  .  17  .  10  .  5  .  4  .  rp 
severním  11  .  19  .  10  22  .  10  .  6  .  10  .  12 
v  celé  M-vě  12  .  17  .  18  .  14  .  10  .  7  .    9  .  13 

Patrno,  že  převládají  na  M-vě  vůbec  větry 
z.,  sz.  a  s.;  nejméně  jest  větrů  v.,  jv.  a  sv. 
Vyjádříme-li  úplné  bezvětří  nullou,  nejmoc- 
nější pak  orkán,  který  stromy  vyvrací  a 
střechy  odnáší,  číslem  10,  kolísá  průměrná 
síla  větrů  mezi  čísly  0*8  a  3*4. 

Z  okresů  podnebních  má  větry  nejprudší 
okres  střední,  nejslabší  okres  východní;  vy- 
jadřuješ průměrnou  sílu  větru  pro  okres 
střední  číslo  2*24,  západní  2*20,  východ.  1-99, 
severní  2*07,  pro  celou  M-vu  2*1. 

6.  Průměrná  hodnota  tlaku  par  jest 
v  okresu  sev.  7*40,  stř.  7*07,  vých.  6*95,  záp. 
6*45,  pro  celou  M-vu  6*93  mm. 

Relativní  vlhkost  vzduchu,  vyjádřená 
v  Vo.  vykazuje  maxima  83*0,  80*5,  80*0,  77-7, 
jež  příslušejí  postupně  okresům:  severnímu, 
západnímu,  východnímu  a  střednímu,  pro 
celou  zemi  čitá  průměr,  relativní  vlhkost 
vzduchu  79*6. 

Tím  vyčerpáni  jsou  oni  činitelé,  kteří  na 
podnebí  největší  mají  vliv,  na  základě  dosa- 
vadních výsledků  pozorování.  Čísla  ta  dal- 
ším pozorováním  ovšem  se  poněkud  po- 
změní. J,  Wimmer, 

7.  Květena. 

Květena  M-vy  náleží  většinou  ke  květeně 
baltické ;  pouze  na  nejvyšších  temenech  Je- 
seníka jest  velký  ostrov  květeny  alpské  a 
na  jihu  mezi  Znojmem,  Brnem  a  Strážnicí 
vtrouŠeny  jsou  ostrůvky  květeny  pontické. 
Význačné   řády  rostlinné  květenv   baltické, 
tedy  i  moravské,  jsou  složnokvěté,  růžovíte, 
trávy,  šáchorovité,  křížokvěté  a  motýlokvčté. 
Počtem  druhů  nejbohatší  jsou  rody:  jestřáb- 
ník,  růže,  ostružinník,  ostřice  a  vrba.    Kvě- 
teně moravské  dodávají  zvláštního  rázu  určitá 
společenstva   rostlinná.    1.  Les   smrkový 
s   podrostem   četných   mechů,   plavuní,  ka- 
pradín,  šCavele  kyselého  a  borůvek,  zejména 
v  řídkých  lesích  smrkových.  2,  Les  jedlový 
s  podrostem  mechů,  lišejníků,  hruštiček,  kru- 
činek,  vřesu,  žanovce  a  jalovce.  3.  Les  mo- 
dřínový   s   podrostem    pouze    travnatým. 
4.  Les  březový  často  ve  společnosti  jedle, 
s   podrostem  jalovce,  vřesu   a  nemnohých 
trav.  5.  Houštiny  jalovce.  6.  Houštiny 
tavolníků,  t.   Spiraea    saliclfolia    při  kraji 
rybníků  a  řek  (okolí  Jihlavy  a  Dačic),   Sp, 
aruncus  na   vlhkých   a  keřnatých    stráních, 
u  vod  v  předhoří  a  na  pahorkatině.   7.  Vře- 
soviště na  suchých  stráních  a  i  na  teme- 
nech Jeseníka  skládají  se  z  vřesu  obecného, 
borůvky  a  někdy  též  i  z  brusinky.  Vřes  po- 
krývá rozsáhlé  plochy  písčitých  rovin  a  pa- 
horkatin, výslunné  stráně  hor  žulových  i  bří- 
dličnatých,  vniká  i  do  světlých  lesů  jehlič- 
natých a  březových,  namnoze  pokrývá  i  ra- 
šeliniště;   rozšířen   jest    tedy   velmi    hojné. 


Morava  (květena).  633 


8.  Travnaté  lučiny  skládající  se  skoro 
výhradně  z  Nardus  stricta,  rozšířeny  po  ce- 
lém Jeseníku,  na  vysočině  Českomoravské, 
v  Bezkydech,  pořídku  i  v  nižších  polohách 
(Olomouc).  9.  Rašclinné  louky,  na  nichž 
převládají  hojné  ostřice,  sítiny,  biky  s  pod- 
rostem hnědozelených  mechů.  V  tomto  hu- 


tlivých  pásem  nesnadno  stanoviti  proto,  že 
mnohé  horské  druhy  často  v  předhoří  a 
i  na  rovině  se  objeví  a  naopak  mnohý  druh 
z  roviny  zavlečen  bývá  na  temena  hor.  Tak 
na  př.  překrásný  jestřábník  rudokvétý,  ro- 
stoucí na  temenech  Jeseníka,  mnohdy  obje- 
vuje se  v  polohách  mnohem  nižších,  v  údo- 


stém  pletivu  bujejí  bařinaté  rostliny,  na  př.:    lích  u  Malé  Moravky,  při  cestě  na  Sálvíz. 
TV-ifolium  spadiceum,  T.  fragiferum^  Stellaria  I  podběl  a  sedmikrása   někdy  i  blíže  temen 


uliginosa,  Pedicularis  palustris  a  silvatica ;  po- 
různu, ale  vzácně  Montia  fontána ;  ve  vyšších 
polohách  Sedům  villosum^  Menyathes  trifoliata^ 
Cirsium  palustrCy  C  rivulare^  C.  oleraceum^ 
Triglochin  palustre,  Lathyrus  paluster^  Equise- 


Jeseníka. 

Vítr,  voda  i  člověk  roznášejí  semena  z  hor 
do  rovin  a  naopak.  Možno  tudíž  jen  při- 
bližně hranice  jednotlivých  pásem  čísly  ozna- 
čiti. 


tum  palustre,  Eriophorum  angustifolium  k póly-  \  1.  Květena  rovin  jest  vyznačena  zvláště 
stachyum,  Cyperus  fuscus  aron.j.  10.  Raše-  .borovicí,  dubem,  olŠí  lepkavou,  břízou,  jil- 
liny  horské,  kdež  podrostem  jsou  bledé  '  mem,  jasanem,  lipou,  habrem  a  bukem.  Horní 
mechy  rašelinné.  Na  takových  místech  roste  { hranice  její  sahají  na  jihu  M-vy  do  výše 
Oxycoccos  palustris,  v  Jeseníku  hojně  Vacci-  400  m,  v  sev.  M-vě  a  v  sev.  části  Karpat 
nium  uliginosum^  Drosera  rotundifoliat  Erio-  mor.  do  výše  330  m.  2.  Květenu  před- 
phorum  alpinum,  Erioph.  vaginatum,  vzácná  t  hoří  vyznačují  jedle.  Pásmo  toto  sahá  od 
Scheuch^eria  palustris,  Carex  paucifiora  a  j.  330  neb  400  m  do  výše  1200  m.  Sem  nále- 
Zimní  spánek  trvá  v  polohách  příznivých,  zeji  všechny  nižší  hory  mor.  Nejvyšší  temena 
v  jižní  a  střední  M-vě  5,  v  polohách  nej-  :  a  hřbety  Vys.  Jeseníka  přináležejí  jiŽ  k  ná- 
mcně  příznivých,  na  temenech  Jeseníka,  skoro  sledujícímu  pásmu.  3.  Květena  horská, 
8  měsíců.  V  teplejších  údolích  Jeseníka  mizí  i  vyznačená  zakrslými  smrky,  klečí,  jalovcem 
sníh  obyčejně  již  v  březnu  a  dubnu,  na  te-  ,  horským,  jeřábem  alpským,  vrbou  zakrslou, 
mcnech  leží  ještě  v  květnu,  na  některých  |  sahá  od  1200  do  1492  m.  Hledíme-li  k  růz- 
ni í  stech  až  do  polov.  čna.  Jaro  jest  tu  oby-  ným,  ve  velkém  pěstovaným  druhům  rost- 
čejně  chladné  a  krátké,  léto  příjemně  teplé,  j  linn^m,  lze  na  území  mor.  rozeznati  části  dvě, 
někdy  deštivé,  v  noci  nápadně  chladné;  pod-  I  jiŽni  a  severní.  V  části  jižní,  sahající  aŽ  po 
zira  z  pravidla  krásný,  zima  dlouhá,  prová- 1  49^  5'  a  v  úvalu  Dolnomoravském  asi  až  po 
zená  množstvím  sněhu,  hojnými  mlhami  a  49®  10'  s.  á.,  totiž  v  kraji  znojemském,  mi- 
jinovatkami.  Vykázána  tudíž  rostlinám  hor-  i  kulovském,  hodonínském  a  v  krajině  mezi 
ským  doba  poměrně  krátká.  Poněkud  přízni-  j  Brnem,  Slavkovem,  Napajedly,  Uh.  Brodem, 
vější  jsou  klimatické  poměry  na  nižších  ho-  I  Bzencem  a  Hustopečí,  pěstují  se  ve  velkém 
rach,  na  př.  na  vysočině  Drahanské.  Před  |  tyto  užitečné  rostliny :  na  polích  anýz,  kopr, 
dub.  není  stopy  po  květeně  jarní,  teprv  kon-   koryandr,  piskavice  řecká,  řidčeji  modrá,  je- 


cem  dub.  poz volnu  se  probouzí,  ale  již  po 
15.  kv.  kvetou  ovocné  stromy  a  rychlým, 
skoro  ukvapeným  krokem  snaží  se  dohnati. 


tel  nachový,  fazol  obecný,  vikev  jednokvětá, 
hrachor  setý,  hořčice  černá  a  polní,  bez  ital- 
ský, majorán,  štětka  soukenická,  tykev, okurka 


co  dříve  zameškala;  v  Čnu  a  zvláště  v  čci  la  j.;  v  zahradách  a  na  vinohradech  rostou: 
není  rozdílu  mezi  květenou  nižších  hor  a  I  réva  vinná,  mišpule,  hruška  sněžná,  broskev, 
roviny.  Vylíčené  tu  poměry  na  vysočině  j  meruňka,  kdoule,  lékořicc  lékařská  (sladké 
Drahanské  s  nepatrnými  změnami  platí  pro  dřevo),  u  Mikulova  a  Bzcnce  vyskytuje  se 
vysočinu  Českomor.  a  pro  mor.  Karpaty.  I  zdivočelá  a  jest  zbytkem  prastaré  kultury. 
Příznivé  poměry  klimatické  v  jižní  a  tttřední  i  oskeruše,  moruše  bílá,  zřídka  černá,  ibišek, 
M-vě  působí  na  vývoj  květeny  příznivě.  I  štěničník  hořký,  ořech,  kaštan  jedlý  —  v  okolí 
Květena  mor.  čítá  1727  druhů  jevnosnub- |  Lednice,  Mikulova  a  Hodonína  dosti  zřídka  — 
ných  s  912  subspeciemi,  odrůdami  a  for-  <  meloun,  topinambur,  světlice  (saílor),  melisa, 
mami.  Pěstovaných  na  polích  a  v  zahradách  !  rojovník  mimo  známé  obilné  druhy.  Některé 
253,  při  čemž  ovšem  zřetel  vzat  jen  k  hoj-  ze  jmenovaných  i  ve  střední  M-vě  se  pě- 
něji  pěstovaným.  Zdivočelých  54.  Tajnosnub-  stují.  V  této  a  v  sev.  části  větši  díl  půdy 
ných  dosud  pozorovaných  2390  druhů.  Řády  I  proměněn  jest   v  pole   proslulá   úrodnosti, 

Í)očtem  druhů  vynikající  jsou:  složnokvěté  i  zvláště  na  Hané,  kteráž  ponejvíce  rodí  žito, 
205),  růžovíte  (145),  trávy  (115),  pyskaté  (84),  !  ječmen,  pšenici,  proso,  řepu,  konopí,  kuku- 
sáchorovité  (87),  pryskyřníkovité  (60),  krtič- 1  řici,  pohanku,  mák  a  Čekanku.  Vzácné  druhy 
níkovité  (48),  vstavačovité  (41),  ptačincovité  obilné:  pšenice  anglická,  tvrdá,  polská,  jedno- 
(39),  liliovité  (38),  brutnákovité  (31),  silen-  zrna,  špalda,  ječmen  šestiřadý,  ČtyřřadÝ,  rý- 
kovité  (25).  Více  než  tři  čtvrtiny  druhů  za-  žový  čili  smeták,  oves  východní  a  naný  — 
ujímají  rostliny  vytrvalé,  polokeře  a  stromy;  |  tento  sejí  jen  pořídku  a  to  na  panských  lá- 
jednoletých  jest  331,  jedno-  neb  dvouletých  nech  —  (porůznu  i  v  jižní  M-vě).  Chmel  pě- 
50,  dvouletých  136.  V  těchto  číslech  zahrnuty  stuje  se  mezi  Olomoucem  a  Přerovem  u  Přá- 
jsou  i  plodiny  obecně  pěstované.  slavic  a  Tršic.  u  Prostějova.    Zvláště  chmel 

Dle  nadmořské  výšky  možno  veškeru  kvě- 1  tršický  má  velmi  dobrou  povést.  Len  daří 
tenu  rozděliti  ve  tři  pásma:  na  květenu  ro-  i  se  jen  v  hornatějších  krajinách.  Porůznu  pč- 
vin,  předhoří  a  hor.  Přesných  hranic  jedno-  ^ stují  po  celém  území  kmín,  mrkev,  petržel, 


634 


Morava  (květena). 


celer,  bob  svinský,  hrách,  čočku,  vikev,  voj- 
tčšku,  vičenec  a  j.  Zajimavým  a  důležitém 
výsledkem  záslužných  prací  mor.  botaniků 
jest  údaj,  že  skorém  každé  mor.  pohoři  chová 
zvláštní  květenu,  že  o  sobě  tvoří  takřka  samo- 
statný botanický  okres.  V  následujícím  vy- 
tčeny pro  všechna  pohoří  rostliny  nejvý- 
značnější. 

Pro  prahorní  vysočinu  jihlavsko-žďárskou 
mezi  Dyjí,  Jihlavou  a  Svratkou  jsou  to:  Gymno- 
gramme  Marantae  na  hadci  rostoucí,  Pinus 
Mtlvestris  var.  parvifoUa,  z  trav  Molinia  sero- 
tina,  Hieracium  graniticum^  H.fragile,  fí,  sty- 
riacum.  Soldanella  montana,  četné  růžc,  na  př. 
Rosa  Formanekianat  R.  Aíayeriy  R.  collina, 
některé  druhy  mnohotvárného  rodu  ostru- 
žinníku:  Rubus  laetevirens,  na  bažinaté  louce 
u  Slavotína  vzácná  Drosera  longifolia,  z  vod- 
ních a  přívodních  tsou  to  Potamogeton  ru- 
fescens,  Nuphar  pumtlum,  Caltha  radicans.  Za- 
jímavý jsou  též:  Aspidium  oreopteris^  Rumex 
maximus  a  Cineraria  aurantiaca.  Zvláštního 
rázu  květeně  vysočiny  této  dodávají  rostliny 
horské,  kteréž  do  nedávná  jen  z  Jeseníka 
byly  známy.  Jsou  to:  Gentiana  věrna,  Erto- 
phorum  alpinum,  E.  vaginatum,  Galamagroítis 
Halleriana,  Poa  silvatica  Ckaix  var.  remota, 
Streptopus  amplexifo'iuí,  Veronica  montana, 
rašelinné  druhy:  Vaccinium  uliginosum,  An- 
dromeda  polifolia.  Mimo  uvedené  význačný 
jsou  pro  okolí  Nov,  Města  a  Žďáru:  Coltan- 
thus  subtilis,  Mimulus  luteus,  Bidens  radiatus 
jen  odtud  známý,  Stellaria  Frieseana  a  LiVo- 
rella  juncea,  Radiola  linoides,  Utricularia  wf- 
glecta.  Na  vysočině  kunštátsko-třebovské,  za- 
hrnující v  sobě  krajinu  v  okolí  Jevíčka  a  Mí- 
rová, rostou  Aspidium  thelypteris,  Centaurea 
montana  a  Melampyrum  bohemicum.  Geolo- 
gicky zajímavá  vysočina  Drahanská  mezi  Svi- 
tavou, Třebůvkou,  Moravou,  Hanou  a  Ra- 
kůvkou  chová  mnohé  vzácné  rostliny.  Na 
části  východní  kulmové  nejzajímavější  jsou 
z  velkého  počtu  ostružinníků:  Rubus  mora- 
vicus,  R,  Spit^nť  I,  R,  SchUicheri,  R,  fossicola, 
R,  drahanensis,  R,  Calfischi,  R.  corymbifera. 
Vápencová  čásí  této  vysočiny  v  okolí  Mil- 
kova a  Bousova  a  vých.  její  ČásC  v  krajino 
sloupské,  křtinské  a  jedovuické  hostí  ně- 
které řídké  druhy,  na  př.  Taxus  bjccata^ 
Scolopendrium  vulgare,  Cimicifuga  foetida  a 
Orobanchf  picridis. 

Nejzajímavější  květenou  v  celém  území  vy- 
nikají mor.-slezské  Sudety.  Tato  vysočina, 
zaujimající  bezmála  3900  km^,  rozděluje  se 
přirozeně  ve  tři  části:  a)  pohoří  Kladského 
Sněžníka  od  Sněžníka  až  ke  žlebu  Ostružen- 
skému,  b)  Jeseník  od  žlebu  Ostruženského 
podél  hranic  mor.-slezských  až  po  města 
Beroun  a  Dvorce,  c)  pohoři  Oderské.  Z  těchto 
tří  horstev  chová  Jeseník  květenu  nejbohatší. 
Pohoří  Kladského  Sněžníka,  z  velké  části 
z  červené  ruly  složené  s  podřízeně  vystupu- 
jící žulou  šedou,  rulou,  svorem,  amfíbolitem, 
hadcem  a  vápencem,  má  význačné  rostliny 
tyto,  zejména  jestřábníky:  Hieracium  tubu- 
losům,  H,  decipiens,  H.  nigrescens,  fí.  calen- 
dulijlorum,  vzácný  míšenec  H,   aurantiacum 


Pilosella,  ConioMelinum  tataricum  a  Aíeum  Mu- 
tellina.  Tyto  druhy  nalézti  lze  zejména  na 
Kl.  Sněžníku,  jehož  temeno  skoro  rovné, 
1426  m  vysoké,  s  úbočími  na  vSechny  strany 
sráznými  se  všech  stran  z  daleka  viděti  lze. 
Temena  Vys.  Jeseníka  neleží  nad  čarou 
sněžnou,  ale  skoro  vesměs  nad  hranicí  stro- 
mového vzrůstu.  Horní  hranici  lesních  stromů 
lze  znázorniti  křivkou  probíhající  ve  výši  950 
až  1260  m.  Lesy  ve  skupině  Praděda  jsou 
ze  47o  čistý  lupenatý  les,  llVo  smíšeny  jeh- 
ličnatý, 357o  ze  stromů  lupen atých  a  jehlič- 
natých. V  lupenatém  lese  převládá  buk,  po- 
různu javory  a  jilmy;  lesy  jehličnaté  z  mo- 
dřínu, jedlí  a  smrků  složené  nejsou  rozsáhlé. 
Největší  lesy  skládají  se  z  jedlí  a  smrků.  Nej- 
výše vystupuje  smrk,  jedle  a  buk,  porůznu 
ještě  i  ve  výši  1200  m  roste  buk,  ve  výši 
1280  m  jest  jen  keřovitý.  Zajímavo  jest  sle- 
dovati proměnu,  kterou  prodělává  smrk,  čím 
výše  vystupuje.  Již  ve  výši  920  m  vzrůstu 
jeho  zvolna  ubývá;  větve  jeho  zdobené  jeh- 
ličím krátkým  a  silným  jsou  hustší  a  silnější, 
visí  šikmo  dolů  až  po  zem,  kořeny  má  mo- 
hutné, vzrůst  nízce  jehlancovitý.  Jen  v  této 
podobě  schopen  jest  smrk  vzdorovati  kru- 
tým bouřím  a  snášeti  spousty  sněhu  a  ledo- 
vice.  Ve  výši  1200—1300  m  blíže  temen  po- 
skytuje smrk  znetvořený  nepříznivým  pod- 
nebím zvláštního  pohledu.  Jest  JiŽ  jen  křo- 
vitý,  nevysoký,  na  vrcholu  odumřelý,  na 
straně  záp.  a  sev.,  odkud  nejprudší  bouře 
přicházejí,  větví,  kůry  i  listí  zbaven.  Obsáhlá 
jest  řada  druhů  pro  květenu  Jeseníka  vý- 
značných a  mnohé  z  nich  rostou  jen  na  ně- 
kterých místech.  Takové  místo  zvláště  bo- 
haté množstvím  vzácných  rostlin  jest  na  př. 
ode  dávna  proslulá  Velká  Kotlina  pod  Vys. 
Holí.  Skoro  všechna  temena  Jeseníka  po- 
krývá v  hustých  trsech  tráva  Nardus  stricta 
a  vedle  ní  lišejník  islandský.  Z  keřovitých 
druhů  rostou  ještě  na  nejvyšších  temenech 
Salix  herbacea,  Salix  Lapponum  a  Juniperus 
nana.  Pod  temeny  a  na  stráních  hojně  roste 
Sorbus  aucuparia  var.  alpestris,  Betuia  carpa- 
ihica,  Salix  hastata,  S.  silesiaea,  Ribes  peiraeum, 
na  bažinatých  místech  Vaecinium  uliginosum, 
Oxycoccos  palusřris  ve  společnosti  hojných 
rašelinníků.  Na  Jeseníku  botanika  zajímá  rod 
jestřábníků  {Hieracium).  Počet  sudctských 
jestřábníků  jest  značný,  některé  druhy  jen 
odtud  jsou  známy:  H.  aurantiacum,  lidu  zná- 
mější jménem  >divoký  Šafrán*,  H.  viUosum, 
H.  alpinum,  vzácné  H.  pallidifolium,  všude  na 
temenech  a  stráních  hojné  H  nigritum,  po- 
spolu s  H,  stjrgium,  vzácné  H.  moravicum, 
rostoucí  na  horním  okraji  Velké  Kotliny,  ve 
společnosti  vzácného  H,  Engleri.  Na  svahu 
Praděda  směrem  k  Vidlici  roste  vzácné  H. 
biji  dum,  ve  Velké  Kotlině  H,  caesium  a  H. 
piumbeum,  dosud  jen  z  Vozky  (FuhrmanŠtýna) 
známé.  Jiné  druhy  jsou:  H,  silesiaeum,  fí. 
prenanthoides,  fí.  gothicum,  fí.  inuloides,  fí. 
Tauschianum  v,  striatum,  fí.  pachycephalum^ 
fí.  iseranum,  vzácný  míšenec  fí.  villosum  pre- 
nanthoides. Na  vysokých  alpských  lučinách 
hojny  jsou  druhy  rodu  Gentiana.  Dříve  byla 


Morava  (květena). 


635 


liojná  Gentiana  punctata^  nyní  snad  úplnČ  i  Rhinanihus  alpinus  a  Bartsia  alpina ;  ve  Velké 
vyhubena.  Stráně  pod  temeny  Jeseníka  pře-  Kotlině  Thymus  alpestris  a  Plantago  montana. 
l^vapují  množstvím  různých  rostlin,  zvláště  ,  Jarní  rostliny  na  Jeseníku  nesnadno  pozoro- 
kapradin.  Jsou  tu  samorostlé  květné  zahrady, ,  váti  a  to  proto,  Že  tu  dlouho  leží  sníh.  Pul- 
ponejvíce  na  místech,  kde  prameny  na  den  |  satilla  vernalis  ve  Velké  Kotlině,  Anemone 
vystupují.  Mimo  jiné  v  nižších  polohách  ro-  |  narcissijjora  jsou  zástupci  jarní  květeny.  Je- 
stouci  najdeme  tu:  kapradí  Athyrium  alpestret  ■  jich  příbuzné  Racunculus  aeonitifoiius^  Aco- 


Jkspidium  lobatum,  A.  angulare^  A,  montanum, 
V^cné  druhy  sudetské  jsou:  A.  lonchyth, 
známé  jen  z  Velké  Kotliny,  a  hojnější  BUch- 


nitum  NapelluSf  Delphinium  elatum  hojně  tu 
rostou  ve  tvarech  tak  krásných,  v  jakých 
sotva  kde  v  zahradách  bychom  je  nalezli. 


num  spicant ;  poblíže  roste  též  Woodsia  hy-  Z  křížokvétých  výlučně  horská  jest  na  baži- 
perborea.  Plavuně  jsou  tu  zastoupeny  něko- ;  nach  hoj  ná'  Cardamine  Opi\ii,  C,  resedaefolia 
lika  druhy,  jako:  Lycopodium  alpinum  /i.  a  a  Arabis  sudetica.  Velkými  žlutými  květy  na 
Selaginella  ciliata.  A  mezi  nimi  rostou  aneb  i  travnatých  místech  nápadná  jest  Viola  lutea 
pro  sebe  celé  skupiny  tvoři  mnohé  jiné  statné  I  a  na  vlhčinách  vzácná  Viola  biflora;  dále 
rostliny  s  pestrými  květy.  Zvláště  vynikají  |  Cerastium  macrocarpum,  Sagina  Linnei^  Dian- 
sloŽnokvěté:  Crepis  succisaefolia,  C,  grandi-  ;  thus  superbus  v.  alpestris^  Empetrum  nigrům. 
Jlora  a  jen  ve  Velké  Kotlině  nalezená  C.  sť- ;  Květenu  Jeseníka  vyznačují  též  některé  vrbky 
birica,  dostihující  zde  západní  hranice  svého  |  (£/7t7ofrttim),  při  pramenech  Opavy  na  Pradědu 
rozšíření.  Modrými  květy  nápadné  jest  Mul-  j  rostou  EpilMun\  nutans^  E,  trigonum^  E.  ana- 
gedium  alpinum,  Hypochoeris  uniflora,  kterou  i  gallidifolium^  E,  ahinefolium,  vzácné    Conio- 


za  arniku  považují  a  proto  hojně  ji  sbírají, 
obzvláště  nápadná  jest  Adenostyles  albida. 
Dále    vzácný   Aster  alpinus ^    Scidago    virgo 


selinum  tataricum^  Laserpitium  archangelica  a 
Meum  mutellina,  Zajímavo  jest,  že  velká 
skupina  růžokvětých  jen  nemnohými  druhy 


aurea  var.  alpestris,  Achillea  sudetica,  Gna-  mochny  {Potentilla)  jest  zastoupena,  jsou  to 
phalium  norvegicum,  Doronicum  aKSírtacum,  I  ^f^n/jV/^  <sureď,  i  na  Radhošti  hojná,  a  v  údo- 
Homogyne  alpina  a  j.  Tím  není  řada  rostlin   lích  porůznu  P.  norvegica.  Radu  rostlin  pro 


Jeseníka  vyčerpána.    Z  trav  význačný  jsou: 
Agrostis  alpina,  dosud  jen  z  Velké  Kotliny 


Jeseník  význačných  ukončujeme  vzácným  ví- 
čencem  Hidysarum  obscurum,  jenŽ  byl  pózo 


známa,  Phleum  alpinum,  Avena  planiculmuí,  rován  dosud  jen  ve  Velké  Kotlině. 
J\>a  alpina,  P.  caesia,  P,  silvatica  a  j.  Ale  nej-  Na  území  moravském  odbočují  od  hlavního 
hojnější  z'ó  všech  jest,  jak  již  zmíněno,  Nar-  hřbetu  Vys.  Jeseníka  nižší  příčné  hřbety,  a 
zlus  stricta;  ze  šáchoro vitých:  Carex  rupestris^  i  to:  hornatina  Losínská,  jejíž  nejvýznačnější 
<2.  paurijlora,  C.  rigida,  C  atrata,  vzácná  a  druhy  jsou:  odrůda  růže  nící  (Rosa  pendu- 
jen  z  Velké  Kotliny  známá  C.  capillaris,  C,  lina  L.  /.  balsamea  Kitl.  par.  subcalva  Kell. 
vaginata;  suchopýry:  Eriophorum  alpinum  a  et  Form.),  nejvýznačnější  to  růže  horská  pro 
£,  vagina*um,  již  při  květeně  vysočiny  ji- 1  severní  M-vu  vůbec.  Na  témŽ  stanovisku 
hlavsko-žďárské  uvedené.  V  fiezkydech  Jun-  |  u  Losina  Rosa  Carioti  a  Rosa  albutescens. 
4:us  trifidus  a  Lu\ula  sudetica  jsou  zástupci  Tu  roste  též  zajímavé  Boirychium  matrica- 
horských  sítinovitých.  Nemnohé  zastupují  řád  riaefolium.  Hřbety  směrem  od  Sobotína  k  Li- 
liliovitých,  a  to:  Allium  victorialis,  A,  sibiri-  tovli  se  prostírající,  na  př.  Bradlo  u  Hra- 
dům, hojnější  předešlé,  ponejvíce  na  vlhkých  i  dečné,  význačných  druhů  nemají.  Pro  Nízk^ 
místech,  a  ozdobný  Streptopua  amplexifoíius.  !  Jeseník  nejvýznačnějším  druhem  jest  u  Spa- 
Ocún  podzimní  má  i  v  horách  svého  zá-  iova  v  okr.  hranickém  rostoucí  šafrán  Crocus 
stupce;   jest  to  Veratrum  Lobelianum,  všude    vernus. 

i  v  nižších  polohách  rozšířené,  jehož  semena  I  Morav.-slezské  Karpaty  ne  vyznačují  se 
proudy  vodními  daleko  do  nižších  poloh  bý-  \  takovým  bohatstvím  různých  druhů  rostli n- 
vají  zanesena,  tak  že  na  př.  již  u  Berouna,  |  ných  jako  Sudety,  ačkoliv  klimatické  po- 
-v  údolí  Kroupy  u  Hanušovic  nezřídka  se  ,  měry  jsou  tu  příznivější  a  geologická  po- 
vyskytuje.  Ze  vstavačovitých  rostou  Listera  váha  i  stavba  mnohem  pestřejší.  Po  stránce 
<cordata  ve  stinných  vlhkých  lesích  a  Gymna- 1  botanické  lze  Karpaty  moravské  rozděliti 
denia  albida  na  travnatých  stráních  i  v  Bez- :  v  čásť  již.  a  severní.  Pro  čásC  jižní  od  hor 
kydech  domovem.  Ovšem,  že  tu  rostou  i  jiné  I  Strážnických  a  vrchu  Čupy  až  po  Kubůháj 
druhy,  které  i  na  rovině  jsou  známy.  Všude   a  Losčim  u  Val.  Klobuk  význačné  jsou:  ke 


na  temenech  a  stráních  roste  Campanula  bar- 
hata,  méně  hojná  jest  C.  latifolia  a  nejvzác- 
nější  C   Scheuch\eri  ve  skulinách  skalních. 


řovitý  jalovec  Juniperus  communis  odr.  pro- 
stata od  Bojkovic.  Epipactis  microphylla,  do- 
sud jen  z  Lopeníka  známá,  a  vzácný  miŠe- 


Význačná  jest  pro  květenu  Jeseníka  Valeriana  |  nec  ostružinník  Schwarzerův,  Rubus  discolor 
tripteris,  nejraději  při  horských  potocích  tomentosus.  Mnohem  zajímavější  jest  květena 
usedlá.  Mařinovité  tu  mají  jen  nemnohé  zá- :  scv.  části  od  Val.  Klobuk  až  po  Val.  Mezi- 
stupce,  na  př.  Galium  sudeticum.  V  údolích  řičí,  Nový  Jičín  a  Hranice  a  podél  hranic 
Jeseníka  při  lesních  krajích  všude  hojná  jest  mor.-uher.  a  slezských.  V  této  části  křídový 
Lonicera  nigra,  vystupující  vysoko  do  hor.  I  útvar  a  starší  třetihory  převládají.  Z  význač- 
ní řádu  krtičníkovitých  význačné  horské  druhy  |  ných  druhů  uvedeny  buďtež:  Aspidium  angu- 
jsou:  Veronica  bellidioides,  známá  jen  z  Velké  lare,  Equisetum  maximum,  Orcliis  globosa,  Áíi- 
Kotliny,  z  řádu  kokrhelovitých  Euphrasia\oostylismonophyUa^GladiQlusimbricatus,The' 
pieta,  na  temenech  všude   hojná,  vzácnější  I  sium  pratense  na  Radhošti  a  Ondřejníku,  Hie- 


636 


Morava  (květena). 


racium  suecicum^  Centaurea  Javornikiensis^  jen 
z  Javornika  známá,  Cirsium  acaule,  rostlina 
v  okolních  zemích  hojná,  C,  pannonicum.  Car- 
lina  nigrescenSy  Gentiana  asclepiadea,  Melám-' 
pyrum  moravicum,  dosud  jen  od  Vsetína 
známé,  Sisymbrium  austnacum^  Dentaria  glan- 
dulosa^  Myricaria  germanica,  Helianthemum 
rupifragum  z  Kotouče  u  Štramberka,  Epilo^ 
bium  Dodonaei,  vzácné  růže:  Rosa  incana  a 
R,  Kmetiana  od  Vsetína,  R,  similata  z  On- 
dřej nika  a  vzácná  kapradina  Struthiopteris 
germanlca.  Celkem  jest  zde  květena  chudá, 
čehož  asi  příčinou  jest  chov  ovcí  od  dáv- 
ných dob  a  nedostatek  horských  zřídel.  Se 
stanoviska  fytogeo^afického  pozoruhodná 
jest  v  okolí  Vyzovic  u  Váeminy  v  houšti- 
nách rostoucí  Aremonia  agrimonioides.  Sed- 
mi hrady,  Krajina  a  jižní  Tyroly  dříve  poklá- 
dány za  nejsevernější  stanovisko  této  pon- 
tickc  rostliny;  nálezem  u  Všeminy  pošinuta 
sever,  hranice  jejího  rozšíření  mnohem  dále 
k  severu.  Po  stránce  botanické  rozeznáváme 
tři  pásma:  pásmo  hlavního  hřbetu,  hřbetu 
Hradiska  a  Věterníka  a  Ždánského  lesa.  Nej- 
zajímavější jest  tento,  jehož  výběžky  objí- 
mají poloobloukovitými  svahy  krajinu  bota- 
nicky proslulou,  kotlinu  kolem  bývalého  je- 
zera Čejčského,  jehož  voda  byla  slaná  a 
proto  zvířenou  chudá.  Tato  krajina  má  tak- 
řka svoji  vlastní  floru,  vynikající  četnými 
rostlinami  solimilovnými ;  v  ní  vtroušen  jest 
ostrflvek  květeny  pontické  mezi  baltickou. 
Tu  rostou:  Crjrpsis  schoenoides,  C.  aculeata, 
Salicornaria  herbacea^  Schobei'ia  mařit imaf 
Campanula  sibirica,  Tragopogon  serotinum^ 
Scor^onera  austriaca^  S.  purpurea^  Aster  Tri- 
polium,  Artemisia  pontica,  Serratula  heiero- 
phyllay  Globularia  Willkommii,  Phlomis  tube- 
rosa^  Giaux  maritima^  Samolus  Valerande^ 
Draba  nemorosa^  Crambé  tataria,  Sysimbrivm 
pannonicum^  Euclidium  syriacum^Hibiscus  Trio- 
num  f,  ternatuSf  Spergularia  šalina ^  Gypso- 
phila  pan:culata^  Hypericum  eíegans,  Bupleu- 
rumtenuissimum^  Potentilla  patula ^  Dorycnium 
pentaphyllum,  Astragalus  excapus^  A,  asper 
a  j.  Tento  ostrůvek  květeny  pontické  sahá 
přes  Sardice  až  po  Kyjov,  kdež  nejvýznač- 
nějším druhem  jest  Thcsium  ramosum,  druh 
význačný  pro  květenu  pontickou.  Rovněž 
i  okolí  Klobouk  tvoří  ostrůvek  samostatný, 
hostíc  mnohé  druhy  u  Cejčc  scházející,  na 
př.  Thesium  humile^  lnula  ensifolia^  lnula  Ocu- 
lu$  Christi,  Jurinea  mollis^  Echium  rubrum, 
Lepidium  latifolium.  Póly  gala  major  ^  Seseli  va- 
rium  a  j.  Mnohé  z  těchto  druhů  nalezneme 
opétně  v  okolí  Hustopeče  pospolu  s  jinými, 
jako  jsou:  Vicia  pannonica^  Sythrum  virga- 
tum^  Crepis  rigida,  Ceratocephalus  falcatus, 
Hibiscus  trionum  atd.  Stopujeme-li  na  mapě 
ostrůvky  květeny  pontické,  poznáme,  že  do- 
sud uvedené  leží  mezi  poříčím  dolní  Moravy 
a  Svratky,  ostatní  pak  v  poříčí  větších  řek, 
a  to  zejména  Dyje  a  icjícn  přítoků. 

Původ  pontických  druhů  na  jihu  mor.  lze 
vysvětliti  takto:  po  době  ledové  sahala  hra- 
nice květeny  pontické  dále  na  sever,  než 
nyní,  a  v  té  době  v  našich  Šířkách  druhům 


rostlinným  poměry  klimatické  byly  přízni- 
vější, než  nyní.  Pontické  druhy  mohly  tedy 
proniknouti  dále  na  sev.  nejen  po  již.  M-vě, 
nýbrž  až  do  krajin  českého  Středoboří, 
300  km  daleko  od  nynější  sev.  hranice  kve- 
teny pontické.  Po  této  době  příznivé  s  vyšší 
průměrnou  roční  teplotou  nastala  doba  chlad- 
nější, vlhčí,  kteráž  měla  za  následek  postou- 
pení květeny  baltické  dále  na  j.  a  ustoupení 
pontických  druhů,  a  jen  na  místech  klimati- 
cky zvláště  příznivých  jednotlivé  druhy  se 
dodnes  udržely.  Květena  jižní  M-vy  jest  bo- 
hatá mnohými  druhy,  jež  bychom  v  sev.  čá- 
sti hledali  mamě.  Opačný  poměr  ukazuje 
květena  již.  Čech.  Kdyby  jižní  M.  se  pro- 
padla, ochuzena  by  bvla  tím  květena  o  velký 
počet  vzácných  druhů,  které  v  Cechách  se 
nevyskvtují.  Jižní  M.  přechovává  totiž  mnohé 
druhy  květeny  dolnorakouské,  které  se  na 
již.  rovině  a  pahorkatině  k  jihu  otevřené, 
v  údolí  Dyje,  Svratky  a  Dolní  Moravy,  usí- 
dlily. Tyto  druhy  získtila  od  vých.  aj.-výcb. 
z  Lfner  a  Dolních  Rakous.  Území  mor.  kvě- 
teny prostupují  tři  úvaly:  horní  a  dolní 
úval  Moravy  a  úval  Dyje  a  Svratky.  V  úvale 
Hornomoravském  od  Bludova  až  k  Napaje- 
dlům význačné  jsou  některé  druhy  samo- 
rostlé  a  některé  zavlečené.  Význačné  jsou: 
Potamogeton  compressus^  Betula  humilis  u  Olo- 
mouce, Scirpus  Tabernaemontani,  OrnithogO' 
lum  Boucheanum,  Tulipa  silvestris^  Elodea  ca- 
nadensis,  Erechthites  hieracifoHus  u  Bludova, 
Thesium  humile,  Erucastrum  Pollichii,  Limnan^ 
themum  nymphaeoides,  Epilobium  adnatum,  Ri- 
bes  nigrům,  Z  okolí  Zábřeha  známo  několik 
vzácných  míšen ců  vrb.  Na  Prostějovsku  ne- 
roste travina  Koeleria  cristata^  u  Kroměříže 
scházejí  obecné  druhy  kapradin,  jaterník 
troilaločnatý  a  mařinka  vonná.  V  úvalu 
Dolnomoravském  od  Napajedel  až  k  již.  hra- 
nici území  význačný  jsou:  Equisetum  hiemale^ 
Agrosíis  interrupta^  Carex  nutans,  Iris  spuría, 
obě  dosud  jen  od  Břeclavy  známé,  Onosma 
echioides  a  arenarium,  vzácná  vodní  Stratio^ 
tes  aloides,  Tkymus  angustifolius,  Oenanthe 
sifaifolia^  Eryngium  pianům  a  j.  Pro  úval 
Dyje  a  Svratky  buďtež  uvedeny:  Omithoga- 
lum  pyramidale^  Leucojum  aestivum^  Rumex 
stenophylluSf  Viola  ambigua,  Papaver  dubium, 
Galcga  offichialis.  Druhy  zavlečené  jsou  na 
př.  Tragus  racemosus,  cizím  semenem  a  vinou 
z  Uher  zavlečený.  Pověstná  Elodea  c^naden- 
515,  do  morav.  vod  zanesená,  jest  jiŽ  hojná 
u  Svitávky,  Prostějova,  Kojetína  a  Moravské 
Ostravy,  \fimulus  luteus,  známý  asi  od  r.  1850 
ve  střední  Evropě,  roste  u  Telče.  Xanthium 
spinosum  zavlečeno  ovčí  vlnou  a  uherskými 
bagouny.  Galinsoga  parviflora  rozšířena  u  Klo- 
bouk, u  Olomouce  a  Lednice,  Lepidium  per- 
foUatum  roste  nyní  u  Olomouce,  Znojma  a 
Brna.  Jiné  jsou:  Kochia  scoparia^  Crepis  ni- 
censis,  Chrysanthemum  segetum^  Euclydiumsy- 
riaeum,  Salvia  austriaca^  Erucastrum  PolliMi, 
Silene  conica  a  S.  dichotoma^  obilím  zavle- 
čená, podobně  zahradním  semenem  done- 
sený pryskyřník  Ranunculus  Frieseanus,  Ultx 
europeus  u  Vsetína,   Ti-ifolium  incamatum   a 


Morava  (zvířena). 


637 


u  Škavic  při   Dyji  austral.   Chenopodium  ca- 
rinatum  a  j. 

Literatura.  V.  Spitzner,  Květena  okresu 
Prostějovského  a  Plumlovského  ťl887) ;  Ostru- 
žiny vysočinv  Drahanské  (1893);  A.  Oborny, 
Flora  von  Máhren  u.  Ďsterreich.  Schleaien 
(Brno,  1885);  £d.  Formánek,  Květena  M-vy 
a  Rak.  Slezska  (1896).  Podrobné  udajc  o  li- 
teratuře uvedenv  jsou  ve  Květeně  Formán- 
kově a  Obomého.  Práce  o  tajnosnubných 
rostlinách  uveřejněny  ve  spisech  přírodo- 
zkumného  spolku  v  Brně.  Navě  uveřejnil 
řasy,  Niessl  houby,  týž  vyšší  rostliny  vý- 
trusné,  Kalmus  mechy  listnaté,  Spitzner  li- 
Šejník3r,  F.  Bubák  několik  pojednáni  o  rzích 
a  snětích  z  okolí  Zábřeha  v  >Oesterr.  bota- 
nische  Zeitschrift«.  V.  Spitzner. 

8.  Zvířena. 

Zvířena  M-vy  náleží  do  oblasti  středo- 
evropské, ježto  se  vyznačuje  typickými  druhy 
hmyzožravcA,  střevlíkův  a  brouku  krátko- 
křídlých;  podobat  se  celkem  sice  zvířeně 
české,  avšak  bohatosti  ji  předčí,  jelikož  na 
jih  jest  otevřena  a  proto  navštěvována  bývá 
zvířaty,  zvláště  ptáky  a  hmyzy,  jižními,  řid- 
čeji východními. 

Počl  t  s  s  a  v  c  fl  žijících  na  M  -vě  jest  stejný 
s  počtem  ssavcfl  krajin  středoevropských 
vůbec,  totiž  dosti  skrovný;  hojností  druhů 
nad  ostatní  vynikají  letouni,  šelmy  a  hlo- 
davci. Prvních  napočítal  na  M-vě  a  popsal 
proí.  F.  A.  Kolenatý  18  druhů,  z  nichžto 
vzácnější  jsou:  netopýr  peřestý  (Vesperugo 
discolor),  netopýři  severní,  vodní  a  brvitý 
( Vespertilio  borealis,  Daubentonii^  ciliatus)  a 
nejvzácnější  v  okolí  Praděda  létající  netopýr 
bahenní  {Amblyotus  atratus).  —  Šelmy  stá- 
lým pronásledováním  stávají  se  vzácnými. 
Naprosto  na  M-vě  vyhubeni  jsou  medvěd, 
vlk  a  rys;  jen  za  tuhých  zim  z  Uher  sem  za- 
bíhají, ukrývajíce  se  ve  skalnatých  hvozdech 
sev.-východ.  M-vy.  Medvěd  na  př.  zastřelen 
r.  1887  u  Rožnova  a  r.  1891  u  Frenštátu, 
vlk  r.  1892  u  Morková  (v  okolí  N.  Jičína)  a 
rys  r.  1890  u  Pytína,  r.  1891  u  Frenštátu. 
Kočka  divoká  a  norek  na  M-vě  úplně  vy- 
hubeni nejsou;  také  divoký  vepř,  který  též 
pro  velkou  škodlivost  bývá  pronásledován, 
v  j.- východ,  horách  Karpatských  posud  se 
zdržuje.  Z  hlodavců  vzácnějšími  jsou  plch 
(^Jlfyoxus  glis)  a  plšek  lískový  {Afuscardinus 
avel[anarius)^  oba  jen  v  polohách  teplejších; 
na  j.-vých.  M-vy  hojně  rozšířen  je  škodlivý 
sysel.  Ještě  dlužno  připomenouti,  že  na  jihu 
chová  se  k  těžkému  potahu  buvol. 

Ptáci  vynikají  i  počtem  svým,  i  rozmani- 
tostí druhu,  jichž  čítáme  284.  Z  dravců,  kteří 
na  M-vu  zabloudívají  z  krajů  j.-vých.,  jsou 
více  méně  vzácnými:  sup  hnědý,  sup  bělo- 
hlavý,  orel  mořský,  orel  královský,  orel  kři- 
kavý,  orel  černý,  orel  nejmenší,  poštolka 
rudonohá,  luňáci  červený  a  černý ;  z  dravců 
nočních:  sova  sněžní,  sova  krahujní  a  výre- 
ček.  Z  jiných  čeledí  dostavují  se  na  M-vu: 
jiřice  horní,  konipas  severní,  křivka  pásko- 
vaná,   sněhule    laponská,   jespák  'islandský. 


pěnkava  podhorní,  čížek  žlutý,  vlha,  strnad 
cvrčí vý,  drozd  modrý,  rákosník  vodní,  špa- 
ček růžový,  stepokur  kirgizský,  dropi  veliký 
a  malý,  volavky  červená,  bílá  a  vlasatá,  kol- 
pík, ibis  hnědý,  dytík,  břehouš  rudý  a  jespák 
bojovný ;  mimo  to  mnozí  ptáci  vodní  od  Bal- 
tického a  Sev.  moře. 

Plazů  čitá  M.  11,  obojživelníků  13  druhů; 
z  oněch  jsou  vzácnější  ještěrky  živorodá  a 
žlutá  z  hornatého  severu  a  ještěrka  zední 
z  jihu;  z  těchto  sluší  vytknouti  raloka  čer- 
ného a  čolka  alpského  z  okolí  Praděda. 
Želva  na  M-vě  vyhynula;  přede  3  léty  zji- 
štěna byla  sice  u  Morav.  Ostravy;  avšak  to 
jsou  jen  vzácné  ojedinělé  zjevy  její  na  po- 
mezí moravském. 

M.  vždy  oplývala  rybami;  čítalať  na  46 
druhů.  V  posledních  však  desítiletích  ne- 
svědomitým  ničením,  zvláště  zncčišCováním 
vod  továrními  výkaly  nastal  v  řekách  nedo- 
statek ryb,  ba  i  mnohý  druh  na  dobro  vy- 
hynul ;  taktéž  i  množství  rybníků  v  době  no- 
vější bylo  vypuštěno  a  jen  v  západní  M-vě 
ve  větším  rozměru  chov  ryb  se  pěstuje. 
Obecně  rozšířenými  robami  v  řekách  a  po- 
tocích jsou:  okoun,  parma,  jelec,  tloušC,  ka- 
ras, hrouzek,  ouklej  obecná  neboli  bělice, 
mřen,  vranka  a  piskoř;  v  rybnících:  kapr, 
lín  a  štika.  Největší  rybou  moravskou  jest 
sumec,  dorůstající  zde  do  2  m.  Velkou  vzác- 
ností bývají:  mihule  říční  a  menŠí,  jeseň  a 
skoljuška;  při  vysoké  vodě  dojíždí  aŽ  po 
Lanžhot  vyza. 

Z  četných  skupin  hmyzu  nejdůkladněji 
prozkoumáni  jsou  brouci  a  motýli,  poněvadž 
nacházejí  nejvíce  milovníků;  o  oněch  v  no- 
vější době  horlivě  pracovali  dr.  A.  Fleischer 
v  Brně,  Edro.  Reitter,  správce  v  Paskově,  a 
Ad.  Wnlter,  důchodní  v  Rajhradě,  o  těchto 
soud.  adj.  B.  Schneider  a  rada  účet.  Ant.  Gart- 
ner,  jenž  nás  seznámil  s  faunou  nesytek  a  drob- 
ných motýlův  moravských.  Ostatní  skupiny 
hmyzů  zevrubně  zpracovány  posud  nejsou. 

Brouků  moravských  počítá  se  nyní  na 
4760  druhův,  z  nichž  připadá  na  střevlíky 
489,  na  vodomiiy  105,  na  drabčíky  890,  na 
mrchožrouty  120,  na  lesknáčky  135,  na  chro- 
báky  160,  na  jemnokrovečníky  124,  na  no- 
satce  700,  na  tesaříky  160  a  na  mandelinky 
439  druhů. 

Motýlův  udává  se  úhrnem  1441  druhův,  a 
to:  115.  druhů  motýlů  denních,  46  večerních, 
612  nočních  a  668  motýlů  drobných. 

Hmyzu  blanokřídlého  připadá  na  kraje 
moravské  asi  1900  druhů,  totiž  přes  300 
květomilek,  na  200  vos  dravých,  asi  30  mra- 
venců, přes  1000  lumků,  70  žlabatek  a  na 
300  vos  bylinných;  hmyzu  dvoukřídlého  čítá 
se  na  3000  druhů,  z  nichžto  v  některých 
krajích  zhoubně  řádívají  na  osení  bejlomorka 
hesenská  (Cecidomya  destructor),  stéblovka 
ječná  {Chlorops  oscints)  a  stéblovka  Žitná 
(Chlorops  taeniopus)  a  komáři  v  lesnatých 
nížinách  řek  Dyje  a  Moravy  pravou  trýzní 
se  stávají.  Hmyzů  síCokřídlých  žije  zde  asi 
100  druhů,  mřížokřídlých  na  150,  rovno- 
křídlých  sotva  100,    pólo-  a  stejnokřídlých 


638 


Morava  (obyvatelstvo:  statistika). 


na  470  druhů;  bezkřidlých  hmyzů  čítá  se 
okolo  40  druhů.  Počet  stonožek  udán  prof. 
Jos.  Uličným  43  druhy;  týž  horlivý  badatel 
fauny  moravské  propracoval  mékkýše,  jichž 
celkem  pozoroval  na  160  druhů  s  80  odrů- 
dami. Pavouků  pravých  nasbíral  prof.  A.  No- 
sek (nyní  v  Čáslavi)  na  M-vě  přes  200  druhů, 
k  nimzto  připočísti  sluší  mimo  to  asi  10 
druhů  štírků,  20  různých  sekáčů,  100  roz- 
točů a  jazyčnatek  a  6  druhů  žclvušck. 

Faune  moravských  jeskyň  nejnověji  vénuje 
pozornost  mladý  entomolog  Karel  Absolon, 
jenž  mnohou  novinku,  zvláště  ze  skupin  šu- 
pinušck  a  roztočů,  zde  objevil. 

Korýšovitých  zvířat  mimo  raka,  který  na 
M'vě  žije  ve  dvou  odrůdách,  pozorováno  a 
nasbíráno  dosud  přes  150,  červů  přes  '^20 
druhů;  mimo  to  napočítáno  nálevníkův  asi 
170,  kořenonožcův  12,  hromadinek  přes  20 
druhů;  houby  sladkovodní  vykazuji  pouze 
dva  druhy,  totiž  houbu  říční  \SpongUla  flu- 
viatiUs)  a  rybniční  (5p.  lacustns),  v  několika 
odrůdách.  Dr.  Fr.  Dvorský. 

B)  Obyvatelstvo. 

I.  Statistika. 

Na  M-vě  žije  2,276.870  lidí  (1890).  prů- 
měrně připadají  102  lidé  na  1  km\  Obyva- 
telstvo jest  ovšem  v  rozličných  krajích  roz- 
dílně roztříděno,  lidnatost  řídí  se  hlavně 
úrodností  půdy  a  více  méně  příznivým  vý- 
vojem domácího  průmyslu.  Rozeznáváme  dvě 
hlavní  střediska  nejhustějšího  zalidnění:  je- 
dno, menší,  na  sev.-vých.  zabírá  průmyslové 
okresy  Nový  Jičín  a  Místek  s  Mor.  Ostravou, 
druhé,  větši,  zaujímá  úrodnou  rovinu  Hanou 
(okres  přerovský  a  prostějovský),  odtud  jde 
na  jih  i  na  sev.  podle  řeky  Moravy  a  na 
záp.  překročuje  až  za  Brno.  Nejméně  zalid- 
něnv  jsou  hornaté  kraje  v  nejzazŠích  konči- 
nácn  záp.  (okres  dačický)  a  východ,  (okres 
uh.-brodský).  Všeho  obyvatelstva  roku  1880 
bylo  2,153.407,  tak  že  za  toto  desítiletí  při- 
bylo 0-587o,  kdežto  v  desítiletí  předešlém 
1870—1880  přibylo  0'6l7o- 

Toto  obyvatelstvo  bydlí  v  2937  obcích, 
jež  obsahují  3404  osady,  v  317.005  domech 
(7983  domů  jest  krom  toho  neobydleno)  a 
tyto  domy  děli  se  zase  na  504.835  bytů  čili 
tolikéž  svazků  rodinných,  tak  že  připadá  na 
rodinu  průměrně  4*55  osob.  V  úrodných  ni- 
vách ve  středu  země  a  vinných  krajích  na 
jihu,  jakož  i  v  obvodu  středisk  průmyslo- 
vých na  sev.-záp.  i  sev.-vých.  jsou  osadv 
větší  a  významnější,  v  krajinách  méně  úrod- 
ných vysočiny  Českomoravské,  Jeseníku  a 
Bezkyd  drobnější  a  nepatrnější.  Osad  mají- 
cích do  500  ob.  bylo  r.  1890  2078  s  556.961 
obyv..  od  500—2000  bylo  1173  s  1,019.609 
obyv.,  od  2000—5000  bylo  127  s  363.509  ob., 
od  5000—10.000  bylo  15  s  87.797  obyv.,  od 
10.000—20.000  bylo  9  se  130  816  obyv.,  nad 
20.000  jsou  dvě  osady  (Brno  a  Jihlava)  se 
118.178  obyv.  (od  té  doby  přibyla  města: 
Prostějov,  M.  Ostrava  a  Olomouc). 

V  náboženském  vyznání  velkou  pře- 
vahu  má   katolické   (2,169.772    čili    95'37o); 


vedle  těch  bylo  61.279  (2-697o)  protestant* 
vyznání  luth^ránského  i  reformovaného,  židů 
45.324  čili  27o-  Protestantův  jest  nejvíce  ve 
vysočině  Českomoravské  a  v  Beskydách,. 
židé  obývají  především  velká  města,  pak 
jsou  četněji  osazeni  v  okresích  kyjovském,. 
hodonínském,  uh. -brodském,  mikulovském,, 
vyškovském,  prostějovském,  krumlovském  a 
hranickém. 

O  národnosti  obyvatelstva  moravského 
nelze  na  základě  sčítání  lidu  z  r.  1890  po- 
dati data  spolehlivá,  ježto  se  udávala  tehda 
pouze  řeč  obcovaci.  Přihlásilo  se  1,590.51S 
(70'347o)  k  obcovaci  řeči  české,  k  německé 
664.168  (29-377o),  k  polské  5039  (0-227,), 
k  chorvatské  1365  (0-067o).  Tvoří  tedy  slo- 
vanské obyvatelstvo  více  než  70Vi7o  proti 
necelým  29Vi7o  Němců,  ve  kterých  zahrnují 
se  ještě  plná  27o  Židů  (viz  dále:  Národ- 
nost). 

Co  do  pohlaví  ženské  obyvatelstvo  po- 
čtem značně  vyniká  nad  mužské;  žen  jest 
1,189.530,  tedy  o  102.190  více  než  mužů,  tak 
že  na  1000  mužů  připadá  1094  žen. 

Povšechné  vzdělání  jest  na  stupni  dosti 
vysokém.  Hledíme-li  výhradně  k  obyvatel- 
stvu, jež  překročilo  šestý  rok  svého  veku, 
objeví  se  nám  ten  stav,  že  z  mužův  umí 
čísti  i  psáti  91-407o,  pouze  čísti  2-877o.  ani 
čísti  ani  psáti  neumí  5*737o;  z  žen  umf  čísti 
i  psáti  84-387o.  pouze  čísti  7'527o,  ani  čísti 
ani  psáti  8'107o*  Úplných  analfabetův  není 
tedy  na  Moravě  ani  plných  87o« 

Neduživých  bylo  r.  1890:  slepců  1984 
(8-7  na  10.000),  hluchoněmých  3219  (14-1  na 
10.000),  pomatených  3698  (16*3  na  10.000)  a 
kreténů  čili  blbých  1311  (5*8  na  10.000).   Ze 

slepých  bylo    .   .    956  muž.  a  1028  žen. 

z  hluchoněmých  •  1667      »         1552     » 

z  pomatených      .  2031      »         1687     » 

z  kreténů ....    697      »  614     » 

Počet  sňatků   rok  co  rok  velmi  kolísá. 
Tak  bylo  r.  1889  15.991  sňatků,  r.  1890  16.305 
(7*15  a  7-21  pro  mille).    Vzhledem   k   stáří 
oddávaných  osob  bylo  r.  1890: 
ženichův: 

do  24  let 2681  (16*44Vo) 

24— 30letých 8493  (52-097<>) 

30—40      >  3183  (19-527o) 

40—50     »  1008     (6-187o) 

50—60     >  567     (3'487o) 

více  než  60letých  ....    373    (2-297«) 
n  e  v  č  s  t:  • 

do  20  let 1807  (ll-08%) 

20— 24letých 5643  (34*61 7,) 

24—30      »  5401  (33*127e) 

30-40     »  .....  2398  (14*7lVe) 

40—50     »  756     (4*647,) 

více  než  50letých   ....    300    (l"847o) 

Vzhledem  k  civilnímu  stavu  sezdaných  bylo: 

s  obou  stran 

svobodných 12.729  (78*077o) 

ovdovělých 901    (5'537o) 

svobodných 

s  vdovci 1926  (ll*8l7o) 

s  vdovami 749  (4-597o) 


Morava  (obyvatelstvo:  statistika). 


639 


Tedy  vstoupilo  do  manželského  stavu: 

mužů 

po  prvé 82-66Vo 

po  druhé  i  vícekrát 17*34% 

žen 

po  prvé 89'887o 

po  druhé  i  vícckráte 10*  127© 

Vzhledem  k  vyznání  náboženskému  bylo 
sňatků  ncsmiácných  16.232,  a  to: 

katolických 15.508  (96-l7o) 

řecko-katol.     .....  2 

Í>ravosIavných 8 

utherJnskÝch 159  (0-977o) 

helvetských     ...       .       216  (l-357o) 

židovských 328  (2-107o) 

bez  konfesse  .....        11 

Smíšených  manželství  bylo  73 r 

ženich:  Intol.  pravosl.  evang.    evang.  beskonf. 

Nevésta:  evang.  pravoal.    katol.     katol.    prftToal.  iidoT. 

28  O  4  39  1  1 

Uzavírá  se  tedv  více  sňatků  katolických  ne- 
vést s  evangelíky  než  naopak;  sjev  ten  lze 
pozorovati  také  v  Čechách. 

Porodů  bylo  r.  1890  80.063,  z  nich  bylo 
nemanželských  8378,  tedy  více  než  107oi 
přece  však  méně  než  v  Čechách,  kde  bylo 
přes  137o.  nebo  ▼  Haliči  (14%),  nebo  do- 
konce v  Dol.  Rakousích  (247o).  Z  těchto  8378 
nemanželských  dětí  bylo  potomním  sňatkem 
rodičů  legitimováno  1707,  tedy  plných  207oi 
což  jest  poměr  vždy  ještě  příznivější  než 
průměrné  číslo  všech  zemí  rakouských,  méně 
však  příznivé  než  v  Čechách,  kde  bylo  legi- 
timovaných dětí  307o.  Chlapců  rodí  se  jako 
všude  jinde  více  než  děvčat  (41.149  chlapců, 
38.914  děvčat),  tak  že  na  1000  narozených 
děvčat  připadá  1061  chlapců.  Mrtvě  naroze- 
ných děti  jest  poměrně  více  nemanželských 
(312)  než  manželských  (1665),  i  připadá  na 
1000  dětí 

874  Živě   narozených  manželských 
20  mrtvě         »  » 

102  živě  ^  nemanželských 

4  mrtvě         >  > 

čili  na  100  porodů  manželských  2*27o,  ne- 
manželských 47o  mrtvě  narozených.  Mnohem 
větší  úmrtnost  jeví  se  u  novorozených  dvoj- 
čat, trojčat  atd.,  nebof  mezi  takovými  1993 
narozenými  bylo  121  mrtvých,  což  je  skoro 

67o. 

Úmrtnost  jest  v  rozličných  letech  velmi 
rozdílná  a  řídí  se  podnebím  více  méně  příz- 
nivým, úrodou,  Šířením  nakažlivých  nemocí 
atd.  Tak  zemřelo  na  M-vě  r.  1889  61.749, 
r.  1890  69.131  lidí.  Největší  úmrtnost  jeví  se 
a  dětí  do  pátého  roku;  takových  zemřelo 
r.  1890  33.462  (487o),  z  "ichž  17.840  hochův 
a  15.622  děvčat;  úmrtnost  hochů  v  tomto 
věku  jest  daleko  větší,  a  tím  se  vysvětluje, 
ie,  ač  hochů  více  se  narodí  než  děvčat,  žen- 
ské obyvatelstvo  počtem  má  převahu  nad 
mužským.  Z  těchto  dětí,  zemřelých  až  do 
5.  roku  svého  věku,  umírá  poměrně: 

do  měsíce: 
207o  manž.,  257o  nemanž., 


od  měsíce  do  roka: 
447o  manž.,  537o  nemanž., 

od  roka  do  dvou: 
177o  manž.,  137o  nemanž., 

od  2  do  5  let: 
187e  manž.,  107o  nemanž. 

Dle  toho  jest  úmrtnost  manželských  dětí 
v  nejútlejším  věku  (do  roka)  značně  menší 
než  u  nemanž.,  kdežto  v  dospělejším  věku 
jest  tomu  naopak.  V  pokročilejším  věku  jeví 
.se  úmrtnost  takto: 


do  10  let 

.    .    .  muž. 

19.187.  žen.  17.108 

10—20  » 

1.203,     > 

►       1519 

20—30  » 

1.652,     1 

►       1.654 

30—40  » 

1.750,     1 

>        1.623 

40—50  > 

1.992,     1 

>       1.588 

50—60  > 

2.316,     1 

►       2.242 

60—70  » 

2.939,      1 

»       3.506 

70—80  ^ 

2.947,      s 

>       3.382 

80—90  » 

•   •   .     • 

1.053,      1 

>       1.219 

přes  90  » 

.   •    .     * 

93,      1 

>          148. 

Do  10  let  zemřelo  tedy  36.298  (skoro  537o). 
V  tomto  věku  úmrtnost  mužů  daleko  jest 
větší  než  u  žen,  za  to  od  10—20  let  jest 
větší  u  žen;  velký  rozdíl  jest  též  ve  věku 
od  40—50  let,  kde  mnohem  více  mužův 
umírá,  většinou  následkem  obtížného  povo- 
lání; celkem  dosahuji  ženy  většího  věku  než 
muži. 
Z  tisíce  mužů  (Žen)  zemřelo  ve  věku: 


O-  10  let 
10—20 
20—30 
30—40 
40—50 
50—60 
60—70 
70-80 
80—90 
přes  90 


546  mužů,  502  žen 


34 
47 
50 
57 
65 
84 
84 
30 
3 


45 

49 

48 

47 

66 

103 

100 

36 

4 


Úhrnem  .  1000 


1000 


Veřejné  zdravotnictví  není  dosud  valně 
uspokojivé.  V  zemi  napočteno  60  nemocnic, 
v  nichž  bylo  ošetřováno  20.333  nemocných, 
tak  že  připadá  1  ošetřovaný  nemocný  na  111 
obyvatel.  UváŽíme-li,  že  na  př.  v  území  Terst- 
ském  připadá  1  ošetřovaný  na  17,  v  Dol. 
Rakousích  1  na  31  obyvatel,  vysvítá  z  toho, 
že  M-vě  jest  v  této  příčině  mnoho  doháněti. 
Důležitost  nemocnic  vysvítá  z  toho,  že  ze 
všech  tam  ošetřovaných  zemřelo  pouze 
107o>  což  jest  průměrná  úmrtnost  všeho 
obyvatelstva  vůbec,  a  nevyhojitelných  pro- 
puštěno jen  47o.  ostatní  byli  vyléčeni.  V  ostat* 
nim  srv.  níže  »Humanitní  ústavy«. 

Očkováno  bylo  r.  1889  na  2838  místech 
63.299  osob  ze  70.013  k  očkování  povinných, 
tak  Že  neočkovaných  zbylo  toho  roku  9'67o* 

I  Očkování  potkalo  se  s  dobrým    úspěchem 

I  u  60.465  osob  ř95-57o). 

Minerální  vody  zdravotní  jsou  v  Luhačo- 
vicích (žclezitá)  a  v  Šaraticích  (hořká);  vý- 
voz této  vody  do  ciziny  nabývá  v  poslední 
době  velmi  utěšených  rozměrů.  R.  1889  vy- 
vezeno bylo  z  celé  M-vy  pouze  390.000 
láhví,  z  čehož  největší  díl  připadal  na  Lu- 


640 


Morava  (národopis). 


hačovice.    Teplé   .řídlo  jest  jediné  ve  Vel. 
Losině. 

Pro  zdravotnictví  důležitý  jest  ovšem  i  po- 
čet osob  lédcich.  I  v  té  příčině  M.  byla  je- 
ště r.  1889  daleko  za  mnohými  jinými  ze- 
měmi, na  př.  Dol.  Rakousy,  Terstem,  Tyroly, 
Čechami.    Byloť  tehda: 

doktorfl  veSk.  lékařství 
státních  ostatních  ranhojičů      porodních  bab 

33                   317  267  2.954 

čili  r54 ri7  306 

na  10.000  obyv.      *       nzTlO.OOO 

Lékáren  bylo  221.  P^""^^* 

Nakažlivými  nemocemi  zemřelo  celkem 

osob  t.  j.  TSech  zemřelých 

r.  1889  .  7660  .    .    .  12-60Vo 

oproti   r.  1888  .  6156  .    .     9-837o 

r.  1887  .  6406  .    .    .   10-577o. 

Z  toho  připadá  na 
neštovice    .       ...  1333  případů  smrti 

osýpky 1983  »  > 

spálu 743  >  » 

tyfus 542  »  » 

úplavici 41  »  » 

černý  kašel    ....    701  »  » 

diftheritis 2327  »  » 

Případů  násilné  smrti  bylo:      ^  j  ,e  y^^^^ 

osob         semřelých 

Úrazem 558  .    .  0*90Vo 

sebevraždou 364  .    .  0-59Vo 

vraždou  neb  zabitím    .   .    48  .   .  0-08%. 

II.  Národopis. 

Slovanské  obyvatelstvo  M-vy  je  sou- 
rodou  částí  národa  českého,  s  nímž  od  věků 
v  jednotu  národní  spojeno  jest  společnými 
dějinami  a  společnou  řečí  spisovnou  i  lite- 
raturou. Nářečím  pak  a  krojem  (nyní  již  vět- 
šinou vyhynulým)  i  jinými  zvláštnostmi  du- 
cha kmenového  liŠí  se  více  méně  jak  od  Če- 
chů v  království,  tak  i  mezi  sebou.  Dle 
těchto  rozdílových  známek  rozeznáváme  pa- 
tero hlavních  kmenů  moravských:  sloven- 
ský, lašský,  hanácký,  horácký  a  če- 
ský. 

Podstatným  znakem  všech  nářečí  vlastně 
moravských  jsou  více  méně  nepřehlasované 
samohlásky  a,  u,  ú:  moja  čepica,  dokosa^cu^i 
Tudé  praviá  (pravija^  pravijú)^  vedle:  ci\{  lidi 
(han.  ce^ř  lědi)^  \a  našú  fufú.  V  nářečí  slo- 
venském, lašskéra  a  většinou  i  hanáckém 
rozeznává  se  přesně  tvrdé  /  od  měkkého  ?': 
uhe^  (úhel)  —  uheT  (uhlík),  4ei  —  lef  (le- 
žeti). 

1.  Od  pramenů  Dolní  Bečvy  podél  celých 
hranic  uherských  na  jihovýcn.  a  jihu  M-vy 
až  po  Podivín  usazeno  jest  obyvatelstvo  té- 
hož kmene  >lovenského,  jako  jest  sou- 
sední obyvatelstvo  uherské.  Jednotný  tento 
původně  a  týž  kmen  slovenský  rozlišuje  se 
sice  dle  některých  zvláštností  krojových  a 
nářečových  ve  3  skupeniny,  označené  i  svými 
jmény;  jsou  to:  Valaši,  Doláci  a  Slo- 
váci, ale  nepatrné  tyto  rozdíly  kmei>ové 
Jednoty  neruší. 


a)  Valaši  mají  svá  sídla  v  okolí  měst 
Zlína,  Vizovic,  Vsetína,  Val.  Klobouk,  Val. 
Meziříčí  a  Rožnova.  Jména  Valachů  dostalo 
se  Slovákům  těmto  nepochybné  od  Valachů 
rumunských.  Rumunský  živel  ve  st.  XII.  až 
XVI.  rozvinul  znamenitou  rozpínavost,  usa- 
div se  značným  počtem  jednaík  v  Chorvat- 
sku, Srbsku  a  v  Alpách  dalmatských,  jednak 
v  Sedmihradsku  a  Bukovině,  vysílaje  odtud 
mezi  haličské  Rusy  a  Poláky  osadníky  a  pa- 
stýře, za  jejichž  poslovaněné  potomky  jme- 
novitě haličtí  Huculi  se  pokládají.  Z  Haliče 
rumunští  tito  pastýři  ubírali  se  dále  se  svými 
stády,  až  se  dostali  i  do  hor  nynějšího  Va- 
lašska moravského,  kde  vŠak,  počtem  jsouce 
asi  neboj  ní,  s  obyvatelstvem  slovenským 
v  jedno  splynuli.  Patrné  stopy  po  těchto  ru- 
munských Valaších  zachovaly  se  posud  v  sa- 
lašnickém názvosloví  nynějších  Valachů  mo- 
ravských. Na  morav.  Valašsku  každý  chotár 
(území  obecní)  má  nějaký  salaš.  Bača  (vrchní 
pastýř)  bydlí  se  svými  valachy  (podřízenými 
pastýři)  v  kolibé  (prkenné  chatě),  kdež  sedává 
na  lavici  řečené  strunga  při  vatíFe  (ohni).  Jeho 
ovce  mají  rozličná  jména;  některá  z  nich 
sluje  kornuia  (rohatá),  jiná  pistrula  (krope- 
natá)  a  pásají  se  na  grúni  (stráni).  Ovce  dojí 
se  do  gelety  (dojačky),  mléko  se  sráží  gla- 
gou  (namočeným  žaludkem  telecím).  Ze  sra- 
ženého mléka  sbírá  se  urda  (smetana),  a  když 
se  vybere  brynda  (tvaroh),  zbude  {inČica  (sy- 
rovátka). 

Kroj,  který  Valaši  až  do  let  70t^ch  vůbec 
nosili,  byl  svěčný  a  úhledný:  košile  se  širo- 
kými, otevřenými  rukávy,  úzké  nohavice 
z  bílé,  modré  nebo  hnědé  houně,  na  lýtkách 
na  haklíky  zapiaté,  soukenný  brunetek  (vesta) 
barvy  hřebíčkové,  ^upica  (kabát  sváteČnQ  po 
kolena,  v  bocích  od  pasu  dolů  na  způsob 
polský  odstávající,  ze  sukna  zeleného,  mo- 
drého nebo  hnědého;  na  všední  den  huněná 
halena  téhož  střihu.  Klobouk  vysoký  s  ne- 
širokou střechou.  Obuví  bývaly  za  stará 
krpce,  později  papuče  z  bílé,  nnědé  n.  černé 
houně. 

b)  Doláci  usazeni  jsou  na  pravém  břehu 
Moravy  od  Napajedel  po  Klobouky  brněn- 
ské. Kroj  jejich  jest  jednak  slovenský  (na 
HradišCsku),  jednak  »polohanácký«,  velmi 
pěkný,  ale  nyní  většinou  již  vyhynulý.  Ná- 
řečí jejich  liší  se  od  sousední  slovenštiny 
některými  patrnými  zvláštnostmi  hláskoslov- 
nými,  jmenovitě  v  okolí  Velehradu: 

a)  Spřežka  aj  se  přehlasuje  v  ej,  e  pak 

i  v  této  přehlasované  i   v  původní  spřeice 

ej  úží  se  téměř  v  /,  ý,  tak  že  dej,  xavoíej^  ne- 

'utrácej,  nejTepsi  zní  tu  dýj^  ^avoiý-j,  neutrddj, 

nýjTepši. 

§)  ý  vždy,  /  po  /,  ř,  c,  <f,  s,  s,  t,  f  rozši- 
řuje se  v  ej  ve  všech  slabikách  i  kmenových 
i  ohýbacích:  veXikej  bejk,  hřejck,  cejn,  čejtat, 
naiejch  husej,  psejk  vo\ej  na  vozejku  obiTej  do 
mlejna. 

y)  M  i  M  rozšiřuje  se  v  ow:  Pětadvacet  fco- 
minou,  všecky  věci  pominou. 

Tytéž  zvláštnosti  nalézáme  též  v  podřečí 
v  okolí  města  Kelče. 


MORAVSKÉ 


1.  Kroj. hanácky  j  2  ,  3.,  4..  5„  6 


ÍROJE  NÁRODNÍ 


roje  ynlmíski;  T.,  8.,  ».,  10.  kroje  ilová 


Morava  (národopis). 


641 


c)  Domovem  Slováků  vlastních,  tím  jmé- 
nem i  vůbec  jmenovaných,  jest:  a)  krajina 
řečená  Záhoří  v  okolí  Uh.  Brodu,  /?)  ro- 
moraví,  počínajíc  od  Napajedel  na  celém 
levém  břehu  Moravy,  od  Rohatce  pak  na 
sev.  na  prav.  bř.  podél  hraníc  farních  osad 
RatiŠkovic,  Milotic,  Mistřína,  Hovoran,  Pru- 
šánek  a  Podivína,  y)  tak  zvané  Horňácko. 
Jest  to  osmnáct  dědin  na  východ  od  Stráž- 
nice po  St.  Hrozenkov  roztroušených  po 
hlubokých  úvalech  a  strmých  stráních  j.-v. 
pohoří  mor.-uher.,  jež,  dostávše  své  obyva- 
telstvo v  dobách  pozdějších  z  různých  kra- 
jin Slovenska  uherského,  posud  zachovávají 
svá  původní  podřečí,  jichž  jest  v  této  kra- 
jině takměř  tolikero,  kolik  tu  osad.  Pod- 
statný rozdíl  všech  téchto  podřečí  je  hláska 
r  za  r  slovenštiny  moravské:  Tri  a  třicet 
křepelek  preTetéio  pres  naše  pole. 

Slováci  jediní  ze  všech  kmenů  morav- 
ských zachovali  posud  kroj  národní  celkem 
neporušený.  Mužský  oblek  na  všední  den 
jest  prostý  a  jednoduchý:  hovězí  hoty  bez 
podpatků,  plátěné  široké  gatč,  krátká  ko- 
áela,  jež  se  nosí  přes  gatě,  a  širúch,  malý 
to  klobouček  se  střechou  schlípenou.  Je-li 
chladněji,  obleče  se  lajbl  barchantový.  Za 
deštivého  nebo  sychravého  počasí  Slovák 
přehodí  přes  sebe  širokou  halinu  se  čtver- 
hraným  obojkem  vzadu,  jemuž  také  cimbál 
říkají.  Za  to  sváteční  a  slavnostní  oblek  jest 
velmi  rozmanitý  a  malebný.  Hlavní  částí 
svátečního  kroje  mužského  jsou:  úzké  noha- 
více  soukenné,  z  předu  bohatě  vyšívané  na 
způsob  uherský,  barvy  bílé  (u  Horňákův), 
blankytné  (na  Brodsku;,  tmavomodré  (v  Po- 
moraví).  hřebíčkové  (na  Břeclavsku),  kordula^ 
na  Brodsku  a  Pomoraví  všecka  (i  vzadu) 
soukenná,  barvy  tmavomodré  nebo  Černé, 
ozdobené  šňorováním  a  velikými  třapci,  ně- 
kde modrými,  jinde  červenými.  Na  Břeclav- 
sku nosí  se  lajhl]  je  to  kordulka  krátká,  asi 
do  půl  zád,  hedvábná,  velmi  pestře  vyší- 
vaná. Klobouk  vedle  širúcha  na  Břeclavsku 
sváteční  guláč^  širúcha  nčco  vyšší,  bez  stře- 
chy, »húsenkami«  a  »krepinami€  otočený, 
s  pérem  (kytkou)  v  létě  z  kvítí  »zrostlého«, 
v  zimě  dělaného  a  s  kosířkem  (volavčím  pé- 
rem). Sváteční  obuví  jsou  či^my^  boty  nabí- 
rané, s  nichž  visí  dlouhé  hedvábné  třapce. 
Je-li  Slovák  oděn  halinou  nebo  v  zimě  oble- 
čen v  kožich,  je  vždy  též  opásán  modrou 
zástěrou,  ve  dni  sváteční  květovanou. 

2.  Sousedé  Valachů  v  severovýchod,  cípe 
Mvy,  vtěsnaném  mezi  obojím  knížectvím 
Slezským  v  okolí  měst  Frenštátu,  Štram- 
berka,  Příboru,  Mor.  Ostravy  a  Místka,  jsou 
Laši  (v.  Lačh).  Kroj  jejicn,  nyní  už  odlo- 
žený, podobal  se  valašskému,  ale  nářečí  je- 
jich od  valašského  značně  se  liší,  a  to  hlav. 
přízvukem  polským  na  předposlední  slabice, 
nedostatkem  dlouhých  samohlásek  a  změk- 
čováním slabik  »é,  de^  te  v  né^  dě^  té;  Miia 
tétkOf  kaj  (kam)  idété,  co  to  neseté  a  kaj  to 
těla  věděti} 

3.  Nejznamenitějším  z  moravských  kmenů 
jsou  Ha  naci  (v.  t.),  jejichž  sídla  jsou  upro- 

Ottfiv  Slovnik  Naučný,  •▼.  XVII.  32  a  190Z. 


Střed  země  Moravské,  v  požehnané  rovině 
Hané;  mimo  to  počítají  se  k  Hanákům  oby- 
vatelé krajiny  od  ústí  Bečvy  na  sev. -východ 
po  Hranice  a  odtud  na  jihozápad  přes  By- 
střici pod  Hostýnem  po  Napajedla  v  okolí 
měst  Holešova  a  Kroměříže.  Hanácké  oby- 
vatelstvo této  krajiny  není  zcela  jednotné, 
nýbrž  různí  se  v  několik  částí  krojem  (nyní 
už  vyhynulým)  i  podřečím.  Co  do  kroje  ro- 
zeznávali se  předně  Hanáci  žlutí  a  Čer- 
vení dle  barvy  koženic.  Žluté,  upjaté  kože- 
nice  ve  vysokých  botách  nosili  Hanáci  v  okolí 
Němčíc  a  Nezamyslic.  Červení  Hanáci  dělili 
se  zase  dle  tvaru  koŽenic  na  Moravščíky  n. 
Baňáky,  Zábečáky  a  Blatáky.  Baňáci'  na 
KroměříŽsku  a  Kojetsku  nosili  červeníce 
(baně)  široké,  nabírané  pod  kolena,  lýtka 
pokrývali  úzkými,  plátěnými  >výléčkami«  od 
koltn  po  kolníky,  na  něž  obouvali  vysoké 
boty  (lýtkovice).  Červeníce  Zábcčáků  v  okolí 
měst  Hulína,  Holešova  a  Bystřice  pod  Ho- 
stýnem byly  hodně  užší  a  nosily  se  taktéž 
s  výléčkanii,  kdežto  Blafáci  mezi  Prostějo- 
vem, Dubem  a  Olomoucem,  nazvaní  tak  od 
říčky  Blaty,  nosili  červt-nice  velmi  úzké,  při- 
léhavé, v  botách  bez  výléČek.  Také  tvarem 
klobouku  a  pláště  lišili  se  Hanáci  mezi  se- 
bou. Klobouky  Hanáků  Žlutých,  Baňákův  a 
Zábcčáků  byly  široké,  červenými  pentlemi 
v  každé  krajině  jinak  ozdobené.  Blatáci  no- 
sili širáky  člunovité  s  černými  pentlemi. 
Plášť,  sváteční  to  oděv  hanácký,  u  žlutých 
Hanákův  a  Baňáků  byl  světlomodrý  s  5—7 
límci  kratšími  a  delšími,  kdežto  Zábcčáci  a 
Blaťáci  nosili  pláště  černé  s  dlouhým  lím- 
cem. 

Osobitý  ráz  nářečí  hanáckého  zakládá  se 
ve  zvláštních  změnách  samohlásek  ď,  i,  i,  y^ 
ý,  o,  M,  ú  (ou),  jichž  výslovnost  Nehanákovi 
velmi  nesnadno  jest  napodobiti. 

V  krajině  pohraniční  od  Valachův  a  Slo- 
váků s  jedné  strany  na  Holešovsku,  Kromě- 
říŽsku a  jižním  Přerovsku,  s  druhé  strany 
na  Slavkovsku,  Bučovsku  a  Ždánsku  mění 
se  toliko  jř  v  é^  ú  v  6:  dobré  stréc,  ^a  naŠó 
stodolo]  Ostatní  hlásky  zůstavují  celkem  ne- 
změněny. Na  Kojetsku  a  sever.  Přerovsku 
hlásky  e,  o,  u  znějí  čistě  jako  v  češtině,  ale 
y  vždy  a  i  po  /,  r,  c,  č,  5,  s,  ^,  f  přezvukuje 
se  ve  zvláštní,  velmi  zúžené  é:  rebe^  léd^  pe- 
rena, sela^  \ema^  féto^  i  se  obyčejně  krátí: 
dvacítka^  obili,  nosim,  nebo  mění  se  v  ě,  t.  j. 
v  é  velmi  zúžené:  klen,  křěf,  čětat,  ý  pře- 
chází v  totéž  ě:  dobré  stréc.  Krátké  u  zůstává 
nezměněno,  ú  se  mění  v  ó:  budu^  \a  našó  sto- 
dolo. Největší  a  nejrozmanitější  změny  pod- 
stupují vytčené  samohlásky  ve  výslovnosti 
•pravých «  Hanáků  na  Vyškovsku,  Prostě- 
jovsku,  Olomoucku  a  Šternbersku.  V  tomto 
podřečí  jest  každé  původní  e  poněkud  zú- 
ženo: védété,  y  vždy  a  i  po  vytčených  na- 
hoře souhláskách  přezvukuje  se  v  široké  é\ 
débé  bélé  rébé,  béla  bé  é  mdčka^  led,  perena, 
sela,  \éma,  féd.  Dlouhé  i  se  obyčejně  krátí: 
měslim,  mldtime,  nebo  se  mění  v  jistých  pří- 
padech v  e,  t.  j.  v  é  trochu  zúžené:  slébit, 
čéhat,  rohlék;  v  totéž  é  mění  se  také^:  do- 

41 


€42 


Morava  (národopis). 


brě  stréc.    Původní  o  jest   malinko   zúžené: 
ó/óvó,   u  se  vyslovuje  jako  široké  ó:   bódó, 
ú  jako  ó  více  méně  zúžené:  la  naŠó  stodolo, 
Hanák  této  krajiny  dobře  rozeznává  různé 
znéní  hlásek  ^  a  e,  ó  a  6  ve  slovech  Neha- 
náku   na   poslech    stejných:    Tam   bélo   lédó 
(ledu)  —  tam   bélo   lédó   (lidu),  kós  (kos)  — 
kós  (kus),  bók  (bok)  —  bok  (buk)  atd.,  a  za- 
volá-li:    Franckól    ozve    se    Francka,    pakli 
Franckól  porozumí  hned  Francek,  že  se  to 
jeho   týče.    Mimo  to  všem  podřečím  haná- 
ckým společná  je  změna  spřežky  ej  v  é:  dé, 
^avolé,  nelepši,  a  dlouhého  é  v  ý  (y),  i  (i): 
dyáčf  prstýnek,  dobryho,  nyst,  mlíko,  chlib  atd. 
4.  Obyvatelé  poříčí   Švarcavy   a   Svitavy, 
pahorkatiny  m<  zi  Znojmem  a  Brnem,  hor- 
naté krajiny  od   Plumlova  ke  Konici  a   Li- 
tovli a  odtud   k  LoŠticům   a  Zábřehu,  pak 
vysočiny    Drahanské    nazývají    se    Horáci 
(v.  t.)>    Nářečí  jejich  má  ráz  hanácký  s  růz- 
nými v  různých  krajinách  odchylkami.  Vét- 
šinou  horáČtina  liší  se  od  vlastní  hanáčtiny 
přídechem  v  před  každým  náslovným  o  pů- 
vodním: voko,  votypka,  voheň^  a  přídechem  h 
před  náslovným  a,  e,  i,  o  (=  u),  6  («»  ou): 
handél,    Héva,    hiskra,    hodélat,    hóroda.    Na 
Brnénsku  a  Tišnovsku   i  se  nekrátí:   císař, 
počítat,  a  v  příčestí  činném  jedn.  čísla  rodu 
mužského  dlouží  se  všecky  samohlásky :  ddl, 
hél,  seďél,  pil,  nehnól.  Na  TiŠnovsku  mimo  to 
hláska  o  přechází  v  u:  Pučké,  te  putvuru!  Na 
Brnénsku   á   v   některých   osadách    vyznívá 
v  ó:  Mariána   Zástěrová   má  nová  \6stéro,  — 
Na  Ivančicku,  Krurolovsku,  Znojemsku  a  Tře- 
bíčsku,  jakož  i  na  Zábřežsku  i  se  velmi  často 
pohlcuje,  zbývající  souhláska  zní  pak  sama 
slabičně,  i  vyslovuje  se  beV  v  les*  (byli  v  lesi) 
dvojslabičně,  poviiaV  čtyřslabičně  se  zvlášt- 
ním   pazvukem  samohláskovým:   Vdi,  on*  to 
kápif,  břitva,  fto,  fska,  ň'ti.  —  Na  Jevíčsku, 
Konicku  a  Zábřežsku,  jakož  i  na  Litovelsku 
a  se  přehlasuje  v  e  celkem  tam,  kde  i  v  ja- 
zyce spisovném:    máje  čépicé,  dó  kóŠé,  pana 
háčétélé.    Na   Kunštátsku  /-  a  »  se   nemění: 
fyby,  budu,  jenom  y  přechází  v  é  a  m  v  ó: 
ňlné  bfk,  ^a  našá  stodola.  —  /je  všudy  jedno, 
střední.    K  Horákům  počítá  se  také  obyva- 
telstvo   osedlé    od   Jemnice   přes    Želetavu 
k  Bystřici  nad  Pernštýnem  a  k  Jimramovu 
v  celé  krajině   na  záp.  k  Čechám,  na  Žďár- 
sku  a  Novoměstsku.  Nářečí  této  krajiny  liší 
se  od  obecné  Češtiny  jenom  základním  zna- 
kem moravských  nářečí  vůbec,  totiž  nepře- 
hlasovaným  a,  u,  ou:  jatelina,  Čepica  —  če- 
picu  —  Čepicou,  do  kosa,  ý  se  rozšiřuje  v  ej, 
ú  v  ou  jako  v  češtině:  dobrej  strejc,  \a  nasou 
stodolou. 

5.  V  okolí  měst  Třeště,  Telče  a  Dačic  pře- 
stupuje na  M-vu  nářečí  české.  Lid  osedlý 
v  této  krajině  nazývá  sám  sebe  Čechy  a  řeč 
svou  českou.  Nářečí  toto  ničím  se  neliší 
od  obecné  češtiny  sousední. 

6.  K  slovanské  národnosti  náležejí  téŽ  usedli 
na  Moravě  Choř  vat  i  (v.  t.). 

Však  nejen  krojem  a  nářečím  různili  se 
moravští  kmenové  mezi  sebou,  i  v  jejich 
povaze  tělesné  a  dušjvní,  ve  zpěvu  a  tanci 


a  v  jiných  projevech  ducha  národního  jeví 
se  rozdíly  dosti  patrné. 

Hanáic  je  postavy  statečné,  zavalité;  tvář 
i  ostatní  tělo  zaokrouhluje  se  mu  do  plna. 
Pleť  jest  barvy  bílé,  vlasy  většinou  rusé. 
Z  modrých  očí  září  spokojenost  a  dobro- 
myslnost.  V  práci  jest  vytrvalý,  ale  neukvapí 
se  zbytečné.  Na  svět  pozírá  a  věci  posuzuje 
s  klidnou  rozvahou  a  praktickým  rozumem 
bez  unáhlenosti.  Hanák  je  letory  sanguinicko- 
íleprmatické. 

Slovenské  »koulané«  nebo  »vrtěné«  jak 
Živ  by  žádný  Hanák  byl  nczatančil  a  slo- 
venského tance  >do  skoku«  by  se  zrovna 
zhrozil. 

Na  Hané  oblíbeným  tancem  bývala  cáfavd, 
k  níž  se  zpívaly  většinou  písně  svaté,  jako: 

Matičko  kopečka.  Milostivi  nám  boď. 

o  jak  !>e  te  hezká!  pudeme  tam  na  póť, 

Tatičko  nebeské,  na  Tvó  svató  horo 

te  se  taky  hexké!  k  andélskymo  dvoro. 

Pros  za  nás  Hanáke, 
ziáSce  za  mn&  také, 
kopečka  matičko, 
zavirám  pésničko. 

Nebo  známá  píseň  >Proč,  Maria,  proČ  si  tak 
naříkáš*,  píseň  k  Panně  Marii  hostýnské 
(Nad  Hosténskó  horo  vecházi  slonečko), 
k  sv.  Janu  (]á  na  světě  zarmócená)  a  p. 

Při  cófavé  Hanák  se  příliš  neupachtil: 
vykročil  pravou  nohou,  za  ní  posunul  levou, 
zdvihl  se  na  prsty,  nastoupil  pak  celou  no- 
hou vpřed  a  pak  vždy  po  těchto  dvou  kro- 
cích krok  na  zad. 

Horáka  jeho  sousedé  charakterisují  po- 
řekadlem: Mc  Huráce  sme  dubráce. 

Slovák  je  postavy  štíhlé,  hubené,  ale  tu- 
hých, silných  svalů,  pleti  snědé;  barva  vlasů 
převládá  temná.  Jiskrné  »oči  Černé  jako  ta 
trnečka*  nejen  >do  srdečka  se  vřezávají«, 
nýbrž  druhdy  zableskne  z  nich  i  žár  prudké 
vášně.  Slovák  jednává  pod  návalem  citu 
nebo  rozbouřených  váŠní,  nerozvažuje  dlouho 
a  se  všech  stran,  jaký  následek  by  ten  onen 
skutek  míti  mohl.  U  moravských  Slovákův 
převládá  letora  sanguinicko-cholerická. 

Co  Slovák  při  druhém  cení  nejvíce,  jest 
mužná  odvaha  a  neohrožená  statečnost. 
Osvědčiti  tyto  vlastnosti  naskytovalo  se 
hojně  příležitosti.  Odznakem  mužné  síly  a 
odvahy  byl  u  Slováků  kosířek  (volavčí  péro), 
a  jen  ten  »pacholek«  ťšuhaj)  směl  si  jiná 
ozdobiti  gulaČ  (klobouk),  který  se  nelekal 
zápasiti  oň  s  kterýmkoliv  pacholkem.  Neboť 
každý  okosířcný  pacholek  měl  právo  otázati 
se  ho,  »je-li  pacholek  zaň«,  kterýmižto  slovy 
pozýval  ho  >za  pasy*.  Kdo  vítězem  ostal, 
odebral  přemoženému  kosířek.  Pakli  pozvaný 
své  síle  nedůvěřoval,  nezbývalo  mu  ne  i  říci : 
>Nejsu,  bratře,  dám  ti  ho  dobrovolně*,  a  slo- 
žiti volky  nevolky  tuto  svou  přední  ozdobu 
v  ruce  silnějšího  soupeře,  což  bylo  nesmír- 
nou potupou.  Některý  silák  nosil  až  pět,  šest 
kosířkův,  ostatní  pobrané  škubal.  Potrhati 
šuhajovi  svévolně  kosířek  bylo  vyzváním  na 
boj  až  do  krve.  Druhdy  i  celé  dědiny  o  ko- 
sířky  se  bily;  která  podlehla,  z  té  všem  šu- 
hajům  kosířky  bylo  poskládati. 


Morava  (národopis). 


643 


Muzika  bez  bitky  nebyla  by  pravou  zába- 
vou: překypující  bujará  síla  nalezne  k  ní 
snadno  příčinu ;  jmenovitě  přítomnost  šubajů 
ze  sousední  dědiny  stačívá,  by  nastalo  oba- 
polnó  měření  sil: 

Přílet  sem  k  vám  na  hody, 

ej  dafi  ste  mné  hodů! 

PotrhaTi  ste  na  mně 

cj  koSuTenku  novů.  (Bart.  II.  470.> 

Avšak  roztrhaná  košile  bývá  nejmenší  ce- 
Bou,  kterou  zaplatiti  jest  šuhajovi  v  zápase 
u  muziky.  Za  tužšího  boje  někdy  i  křivák 
(kudla)  soupeřovi  pod  žebry  se  octne,  ale 
rozkohoutěný  zápasník  hrubě  toho  nedbá; 
utrhne  kus  košile,  zacpe  si  ránu  a  bije  se 
dále. 

Neohrožená  odvaha  Slovákova  pohrdá  kaž- 
dým nebezpečím  a  nezalekne  se  ničeho: 
smrf  jakákoliv  a  kdekoliv  našemu  Slovákovi 
j^st  úplně  lhostejná: 

Ej  zahynu  a  Turka  Tebo  v  Teši  (jako  zbojnfk\ 
Febo  mAa,  duio  mi,  kat  občsí.  (Bart.  II.  653.) 

Slovenská  dívka  ušila  a  pěkně  vyšila  svému 
milému  tenkou  košili.  Měla  mu  oýti  na  ne- 
děli nebo  snad  na  svatbu.  Zpívajíc  ji  šila, 
ale  plačíc  mu  ji  odevzdává,  neboť  milého  ji 
zatím  odvedli  na  vojnu.  Z  odpovědi  šuha- 
jovy  na  otázku  dívčinu,  nač  mu  nyní  ta  ko- 
šile bude,  vyznívá  mohutnou  silou  vzdoro- 
vitá  odevzdanost  v  osud  neodvratný: 


KoSuTenka  tenká. 
Šitá  dolů  krojem, 
šila  ju  má  milá 
pod  zefeným  hájem. 
Ked  ju  ona  ftila, 
pékné  si  zpívala, 
ked  mu  ju  dávala, 
žalostné  plakala. 


Na  co  ti,  Janičku, 
tá  koSctka  bude? 
Ty  do  vojny  půjdei, 
kdo  ju  nosit  bude? 


Ked  mia  porúbajú, 
bude  mi  na  raný, 
a  ked  mia  zabijú, 
bude  mi  do  jamy. 

(Bart.  líI.  633.) 

Cholerlcká  letora  a  náruživá  povaha  Slo- 
vákova proti  klidné  mysli  rozvážlivého  Ha- 
náka nebo  Horáka  patrná  je  ze  slovenských 
a  hanáckých  variantů  týchž  písní.  Už  mo- 
dlitba Slovákova  je  zcela  jiná  nežli   Horá- 

Ho  Brněnské  boří  moke 
klečí  Sohaj  sepna  roke. 
PřiSla  k  nčmo  jeho  milá 
a  ptala  se,  co  tam  délá. 

Nedělám  to,  milá,  mnoho, 
jen  se  modlím  páno  Boho, 
hábe  mně  dál  pán  Bůh  ičesti, 
hábech  dostál  děvče  hezký. 

U  .^čítenskéj  boií  muky 

kFečí  synek  sepAa  ruky. 

Kfeči,  kfeči,  Boha  prosí, 

ie  to  děvče  dostat  mosi: 

D^fby  mně  bránil  celý  svět, 

a  já  to  děvče  musím  roět.        (Su9.  365.^ 

Charakteristický  jest  v  té  příčině  způsob, 
jak^m  Hanák  a  Slovák  dávají  průchod  své 
žárlivosti.  Píseň  žárlivého  Hanáka  zní: 

Dybych  já  se  Boha  nebál, 

jeiče  bych  se  podíval, 

kdo  by  mné  s  mó  miíó  seděl 

nebo  mně  ju  objímal: 

Nabil  bych  sobě  pár  pistolí, 

střelil  bych  synkovi  pod  noíiy.     (SuS.  254.) 

Náš  Slovák  se  sice  také  Boha  bojí,  ale 
jakmile  se  v  něm  vznítí  prudká  vášeň  žárli- 


vosti, zapomíná  na  všecko  ostatní  a  pohrozí 
svému  soku  přímo  a  bez  podmínek: 

Kamaráde  bratře, 

nechoď  k  mčj  galánce, 

věru  fa  ponesu 

v  krvavé)  koSúlce.  (Bart.  II.  476.^ 

A  což  teprve  výpověď  z  věrné  a  upfímné 
lásky,  jak  zcela  rozdílně  tu  snáší  dobro- 
myslný Horák  a  náruživý  Slovák! 

Prosím  já  té,  jeiče  jedno  prosím, 

votevři,  má  milá,  něco  ti  nct  mosím. 

Votevřela  dveH  vod  hulice: 

Nechoď  k  nám,  synečku,  nechoď  k  nám  jui  více. 

Děkujo  ti,  milá,  za  tvý  votvíráni, 

a  já  ti,  synečku,  za  tvý  milováni.    (Bart.  III.  233.) 

Pěkné  zkázáníčko  milá  mně  zkázala, 

abych  já  k  ni  přiSél,  Že  je  sama  doma. 

Dyi  sem  já  k  ní  přišel,  na  mha  nehfedéla, 

s  redajakým  synkem  po  straně  seděla 

Dyi  sem  já  &él  domu,  ncvy&la  ven  sa  mnu, 

poslala  Aničku,  najmladíí  sestřičku. 

Vyndi  ven,  vyndi  ven,  potéiéní  moje, 

mám  nůi  za  horénkú,  utopím  ho  v  tobě. 

Utopím  ho  v  tobě,  alebo  sám  v  sobě, 

nech  tá  naia  láska  spěSéj  konec  vezme.      (Sui.  414.) 

Hudby  a  zpěvu  bývali  od  jakživa  a  jsou 
posud  ze  všech  kmenů  moravských  nejvíce 
milovni  Slováci.  Všech  písní  moravských  do- 
savad  sebraných  a  vytištěných  může  se  po- 
čítati k  5000.  Z  těch  dobrá  polovice  jest  plo- 
dem i  majetkem  kmene  slovenského  a  jsou 
to  právč  písně  nejrázovitější  a  nejpěknější 
textem  i  nápěvem.  Tak  hned  z  ballad,  po- 
čtem 380,  je  slovenských  240,  a  mezi  těmi 
jsou  pravé  vzory  svého  druhu,  jež  v  ničem 
nezaaají  proslulým  balladám  skotským.  Ovšem 
nezpívá  se  nyní  ani  na  našem  Slovensku  jiŽ 
tolik  jako  za  veselejších  časů  dřívějších; 
přece  však  zpěv  národní  nevymizel  tu  ještě 
z  lidu,  jako  v  leckterých  jiných  končinách 
naší  vlasti.  I  žebráci  doprošují  se  tu  pod 
okny  almužny  zpěvem  a  zpívají  velmi  pěkně. 

Slovák  je  velikým  milovníkem  Živé  pestro- 
sti a  lahodné  malebnosti.  To  jeví  se  hned 
v  úpravě  jeho  domácnosti  vně  i  uvnitř.  Pří- 
chozímu do  dědin  slovenských,  jmenovitě 
na  Břeclavsku,  již  z  daleka  bije  v  oči  pestré 
malování,  jímž  stčny  na  ulici  obrácené  jsou 
ozdobeny.  Na  některých  domech  dvéře  a 
všecka  okna  opletena  jsou  pestrým  věncem 
malovaných  květin  v  barvách  nejživějších, 
z  něhož  zde  onde  vyskakuje  nějaké  ptáče 
nebo  jiné  zvíře.  Povážímc-li,  že  se  tyto  ma- 
lůvky provádějí  od  ruky,  bez  šablony,  jest 
se  nám  věru  podiviti  zručnosti  a  obratnosti 
slovenských  malířek. 

Květin  zahrádkových  i  kvítí  polního  Slo- 
váci jsou  velicí  milovníci.  Bez  >pérečka« 
(kytice)  chasa  v  létě  nejde  do  kostela;  šu- 
haji  zdobí  si  jím  širúchy,  děvčata  si  je  ne- 
sou v  ruce. 

Vůbec  mají  naši  Slováci  velmi  jemný  a 
vyvinutý  smysl  pro  symmetrii  a  harmonii. 
Ten  jeví  se  zvláště  v  krásném  vyšívání,  kte- 
rým ženy  slovenské  nad  jiné  vynikají.  A  vy- 
šívají moravské  Slovenky  nejen  krásně,  nýbr£ 
i  hbitě  a  obratně,  neboť  práce  v  tom  oboru 
velmi  mnoho.  Zdobit  se  vyšíváním  košile 
mužské  i  Ženské,  íěrtúšky  a  obojky  na  krk» 


G44 


Morava  (zemědělství). 


plachty  na  křest,  úvod  atd.  Vyšívají  stejně 
zručné  na  rámci  i  z  ruky  beze  vzorů,  samy 
nové  a  nové  způsoby  vymýšlejíce.  Vzorky 
i  jména  jejich  berou  si  z  přírody. 

Když  polévají  v  jizbě  a  v  síni  zem,  dívky 
slovenské  necákají  vodou  leda  bylo,  nýbrž 
napodobují  tytéž  vzorky  jako  na  vyšívání, 
polévajíce  dnes  >na  rozmarýn«,  zítra  >na 
křivé  panny*,  »na  hvězdy*,  »na  ohřebélka*  a 
»na  bárco«  (cokoliv). 

Velmi  pěkně  umějí  také  ženy  slovenské 
malovati  vejce  velikonoční  vzorky  rozmani- 
tými a  dělají  též  pěkné  květiny  na  pérečka 
v  zimě,  když  není  květin  »vzrostlých*. 

Valaši  liší  se  od  svých  nejbližších  sou- 
kmenovců  Slováků  jako  horalé  od  zeměděl- 
ských obyvatelův  úrodných  rovin.  Nedosta- 
tek úrodné  půdy  nutí  Valachy  hleděti  si  též 
drobného  průmyslu  a  obchodu  a  vyhledávati 
výdělku  dělnickou  prací  v  krajinách  úrod- 
nějších. Typus  valašský  je  z  nejkrásnějších 
na  M-vě.  Valach  jest  vzrůstu  stepilého,  těla 
složitého,  vzezření  intelligentního.  Tvář  má 
podlouhlou,  nos  přímý  a  dlouhý,  oči  bystré. 
Chůze  je  hbité,  kroku  drobného,  při  práci, 
když  se  mu  do  ní  chce,  velmi  obratný.  Ro- 
dinný život  je  patriarchální;  čeládka  počítá 
se  za  údy  rodiny.  Služebná  děvečka  říká 
gazdovi  (hospodáři)  >tatulko«,  gazdČně  »ma- 
mulko«;  starému  člověku,  i  cizímu,  říkají 
vůbec  'tatíčku*. 

Nelíčená,  upřímná,  srdečná  zbožnost  jest 
základním  rysem  kmenové  povahy  lašské. 
Je  sice  všecek  lid  moravský  ve  svém  jádru 
zbožný;  ale  zbožnost  kmene  laŠského  jest 
jaksi  hlubší,  niternější.  Tak  srdečného  zpěvu 
kostelního  jako  na  Laších  neslyšeti  jinde. 
Jako  nářečí  lašské,  nemajíc  žádných  slabik 
dlouhých,  tak  i  zpěv  lašský  rychlým  tempem 
se  nese  a  zní  velmi  lahodně.'  Srdečná  zbož- 
nost proniká  také  veškeru  poesii  kmene  laš- 
ského,  docházejíc  výrazu  i  v  písni  milostné. 
Z  moravských  legend  dobrá  polovice  jest 
původu  lašského,  a  tolik  krásných  koled  nemá 
Žádný  kmen  jako  právě  Laši.     Fr.  Bartoš. 

Němci  na  M-vě  rozdělují  se  na  dva 
kmeny,  severní  sudetský,  který  vniká  na 
M-vu  ze  Slezska,  bydlí  v  nepřetržité  řadě 
podle  hor  Jesenických  a  zabírá  též  čásť  Kra- 
vařska  s  Novým  Jičínem;  pak  jižní  rakou- 
sko-bavorský  podél  hranic  dolnorakou- 
ských.  K  oněm  náleží  ostrov  svítavský,  mor.- 
třebovský,  mohelnický  a  olomoucký;  k  těmto 
jihlavský  a  brněnský.  Sudefané  jsou  otužilí, 
vytrvalí,  podnikaví  v  rozlič.  oborech  prů- 
myslu a  obchodu;  rakouští  Němci,  zvyklí 
požitku  vína  a  lepší  stravě,  pánovití  a  snadno 
vznětliví. 

Až  do  konce  XII.  st.  byla  M.  bez  Němců. 
Teprve  markrabě  Vladislav  (1197—1222,  viz 
níže  Dějiny)  počal  Němce  na  M-vě  usazo- 
vati a  jeho  příkladu  následovali  biskupové 
olomúčtí  (obzvláště  biskup  Bruno  1245—81), 
kapitola  olomoucká  a  brněnská,  kláštery  a 
rytíři  řádu  Německého  a  Johannitů,  kterém 
řečený  markrabě  propůjčil  právo  osadníky 
na  své  statky  odkudkoli  povolávati  a  něme- 


ckým právem  vysazovati.  Kolonisace  něm. 
šířila  se  na  severu  z  dolního  Slezska  až 
k  Frývaldovu  a  v  pohraničních  obcích  kra- 
vařských;  týmž  časem  počala  ve  střední  a 
jižní  M-vé,  kdež  ok.  r.  1220  osazeny  jsou  li- 
dem německým  Vršany  {Frischau)  u  Znojma 
a  Přítluky  u  Podivína  a  vůbec  mezi  1210  až 
1280  byla  veškerá  krajina  nad  Dyjí  úplně 
:  poněmčena.  V  též  době  Šířili  se  Němci  také 
'  kolem  Jihlavy  a  Byteše,  pak  V  různých  osa- 
dách okolo  Brna,  Dolních  Kouníc  a  Miro- 
slavi.  Za  krále  Otakara  II.  osazovali  se  Němci 
v  Olomoucku  v  okolí  Starého  Města  dolů 
k  Šumberku,  Berounu  a  ke  Dvorům;  na  po- 
mezí českém  ve  Svitavách,  Mohelnici  a  Bře- 
zové. Fridrich  z  SchÓnburku  a  synovec  jeho 
Boreš  z  Riesenburku  kolonisovali  Morav- 
skou Třebovou  s  okolím,  ostrov  u  Kounic 
od  Skřípova  k  Deštnému  praemonstráti  hra- 
diŠtští,  město  Litovel  rychtář  Heinrich ;  při- 
činěním proboštův  brněnských  povstal  ném. 
ostrůvek  mezi  Rousinovem  a  Vyškovem,  ci- 
sterciákův  ždarských  v  Kučiirově,  slavkov- 
ské kommendy  řádu  něm.  v  Kroužku  a  bi- 
skupa Brunona  v  Roztěnicích,  Hlubočanecb 
a  Průších.  Nejstarší  města  moravská  právem 
německým  obdařená  byla:  Břeclav  r.  1214, 
Bzenec '  r.  1223,  Unčov  r.  1223,  Znojmo 
r.  1225,  Jemnice  r.  1227,  Hodonín  r.  1228, 
Brno  r.  1243,  Litovel  r.  1243,  Hranice  r.  1240, 
Jihlava  r.  1247,  Jevíěsko  r.  1249.  Svitavy 
r.  1256,  Brušperk  r.  1269,  Mohelnice  r.  1273, 
Kroměříž  r.  1290,  Příbor  r.  1292.  red. 

C)  ZemědélstvK 

M.  ze  všech  zemí  mocnářství  Rak.-Uher. 
co  do  rozsahu  zemědělské  výroby  stojí  na 
místě  prvém.  Jestiť  z  celé  plošné  výměry 
země  2,222.190  ha. 

1,217.533  ha  čili  54-797o  rolí 
155.362    »      >      6-99 »    luk 
27.036    »     >      1*22  >    zahrad 
12.119    »      »      0  66>    vinic 
127.835    »      »      5'76»    pastvin 
609.788    »      »    27-44 »    lesů 
4.524    »      »      0'20»    rybníkův 
a  jen       67.993    »     >      3  06 »    plochy  staveb- 
ní a  půdy  neplodné.  \ 

Čistý  výnos  katastrální  jest:  ^  pomíru 

vcelku       po  teku™  "^-í*^- 

korun            konin  procent 

Z   polí      ....  36,807.074  .  17*40  .  .  72*27 

»   luk 4,213.110.15-60.  .    9-62 

»  zahrad  .  .  .  1,368.440  .  29-12  .  2*80 
»  vinic  ....  663.116  .  3148  .  .  136 
»  pastvin  .  .  .  809.536  .  3*64  .  .  1*65 
»  lesů  .  .  .  4,961.422  .  4*68  .  .  10-15 
»  bažin  a  ryb- 
níků       .    •    .         75.450  .    9*60.  .    015 

Úhrnem  .  V  48,498.144  .     —    .   .     ÍOO 

Množstvím    orné    půdy    M.   vyniká    nade 

všechny  země  rak.-uher.  ríejméne  orné  půdy 

a  nejneúrodnější  jest  v  Karpatech  a  Jeseníku. 

Přes  to  však  rolnictvo  moravské  vinou  roz- 

I  ličných  okolností  není  právě  v  nejutěšenéj- 


Morava  (zemědělství). 


645 


Sich  poměrech,  nebof  r.  1890  bylo  jenom 
exekučním  řízením  prodáno  2038  statku  v  ce- 
ně 4,924.134  K. 

Vinic  na  M*vě  patrně  ubývá. 

Veškerá  daň  pozemková  v  roce  1894 
činila  10,838.816  K. 

Na  velkostatky  připadá  celých  30-67o  *  veš- 
keré plochy  vzdělávané,  z  toho  9-07Vo  na  vel- 
kostatky svěřenské,  duchovenstvu  náleží 
3'537o  (arcibiskupství  olomouckému  samot- 
nému 2-57p). 

Celkem  je  na  M-vě  383  statků  zapsaných 
v  zemských  deskách,  jež  náležejí  223  vlast- 
níkům. Většina  velkostatků  nalézá  se  tou 
dobou  v  pronájmu  a  možno  říci.  Že  právě 
systém  pronajímací  nemálo  přispěl  k  ny- 
nějšímu vysoce  intensivnímu  způsobu  hospo- 
daření na  většině  velkostatků  moravských. 

Také  na  malostatcích,  jmenovitě  v  úrod- 
nějších krajích,  s  malými  výjimkami  provo- 
zuje se  dnes  hospodářství  polní  způsobem 
racionálním  a  dle  poměrů  více  méně  inten- 
sivním; extensivní  hospodářství  nalezneme 
jen  v  polohách  horských.  Počítá  se,  že  se 
spotřebuje  na  M-vč  ročně  asi  180.000  q  su- 
perfosíátu  a  kostní  moučky,  asi  90.000  q 
strusky  Thomasovy,  asi  40.000  q  Icdku  chil- 
ského a  asi  20.000  q  kainitu. 

Rolnické  usedlosti  déli  se  na  cel  o  lány 
(v  úrodnějších  polohách  10—20  ha,  v  méně 
úrodných  až  30  i  více),  třičtvrtlány,  polo- 
lány  a  Čtvrtlány,  dále  na  podsedky, 
chalupy,  paseky  a  kopanicc  (v  Karpa- 
tech), konečně  drobné  statky  (familie, 
usedlosti  zahradnické  vzniklé  koncem  minul, 
století  rozparcelováním  panských  dvorů). 
V  krajinách  horských  byly  i  t.  zv.  rychty 
neboli  fojtství,  větSí  statky,  jež  nepodlé- 
haly robotě. 

Ž^ veškerého  obyvatelstva  M-vy  jest  50-027o 
zaměstnáno  při  polním  a  lesním  hospodář- 
ství, důkaz  to  jasný,  jak  zemědělskou  zemí 
jest  M.  Při  průmyslu  jest  zaměstnáno  33047o 
a  při  obchodě  6*847o.  Ale  vzrůst  průmyslu 
jest  velmi  značný  a  rychlý  a  objeví  se  nám 
z  těchto  čísel: 

Z  10  000  výdělku  schopných  osob  bylo  za- 
městnáno y  yocg  jggg   y  roce  ,goo 

při  zemědělství     ....  6143  .    .   .  5621 
při  průmyslu 2577  .    .    .  2762 

Tím  vysvětlují  se  stesky  zemědělců  na  ro- 
stoucí nedostatek  čeledi  a  dělnictva  vůbec; 
přispívají  k  tomu  ovšem  i  jiné  příčiny. 

V  roce  1890  bylo  samostatných  hospodářů 
152.411,  hosp.  úředníků  a  dozorců  1154,  če- 
ledínů 385.764,  nádenníků  158.970,  jiných  pří- 
slušníků stavu  zemědělského  416.782,  domácí 
čeledi  1664  osob. 

Pozemky  selské  jsou  na  M-vě  po  většině 
velmi  rozicouskované  a  jen  v  krajinách  hor- 
ských na  sev.  a  s.-záp.  M-vy  jsou  statky  s  po- 
zemky scelenými.  V  novější  době  provedeno 
již  v  několika  obcích  scelování  pozemků. 
První  příklad  dobrovolného  scelování  na 
M-vě  proveden  v  Záhlinicích  přičiněním 
vzorného  rolníka  Frant.  Skopalíka. 


O  pokrok  zemědělský  pečují  jednak  ústavy 
zemědělské,  jednak  hospodářské  i  iiné  od- 
borné spolky.  Hospodářské  školy  zřizo- 
vány péčí  a  nákladem  hospodářských  spolků; 
r.  1865  založena  první  rolnická  škola  v  Pře- 
rově, r.  1866  v  Ivančicích  a  r.  1867  v  Osové 
Bytýšce,  r.  1868  do  Vel.  Meziříčí  přeložená. 
R.  1875  pak  založ,  na  M-vě  zemí  dvě  střední 
hospodářské  školy,  česká  v  Přerově  a  ně- 
mecká v  Nov.  Jičíně.  Nynější  stav  hospodář- 
ských Škol  na  M-vě  jest  tento: 

Á)  České  školy:  Zemská  středn í  hospo- 
dářská škola  v  Přerově,  zem.  rolnické  školy 
ve  Vel.  Meziříčí  a  v  Kroměříži,  zemská  rol- 
nicko-vinařská  škola  ve  Bzenci,  rolnické 
školy  (nepozemštěné)  v  Ivančicích  a  Kl.  Hra- 
disku, zimní  hospodářské  školy  v  Boskovi- 
cích, v  Uh.  Brodě,  Bytcši,  Dačicích,  Hole- 
šově, Hranicích,  Jihlavě,  Kojetíně,  Litovli, 
Lošticích,  Místku,  Náměšti,  Podivíne,  Prostě- 
jově, Rožnově,  Slapanicích,  Tišnově  a  Vyš- 
kově a  hospodyňská  škola  v  Kroměříži. 

B)  Nčmeckéškoly:  Zemská  střední  ho- 
spodářská škola  v  Novém  Jičíně,  zem.  rol- 
nicko-lnářská  škola  v  Šumperku,  zem.  rol- 
nicko-vinařská  škola  ve  Znojmě,  vinařská 
škola  v  Mikulově,  8  zimních  hospodářských 
škol  a  hospodyňská  škola  v  Žilině  u  N.  Ji- 
čína. 

Pro  1  c  s  n  i  c  t  v  í  má  M.  střední  a  nižší  ústav 
lesnický  v  Hranicích,  oba  s  vyučovacím  ja- 
zykem pouze  německým.  , 

Všechny  obory  zahradnictví  pěstují 
německé  ústavy:  vyáŠí  zahradnická  škola 
v  Lednici  a  Štěpařský  ústav  v  Brně.  Pro 
potřeby  českého  ovocnictví  a  zahradnictví 
vůbec  zřízen  r.  1901  český  pomologický  ústav 
v  Brně. 

Zemědělské  zkušebnictví  zastoupeno  jest 
na  M-vě  v  r.  1899  zřízenou  zem.  výzkum- 
nou stanicí  pro  pěstování  rostlin  (ředitel 
Vaňha)  a  semenářskými  kontrolními  stani- 
cemi při  obou  zem.  středních  hospodářských 
Školách. 

Kočovné  vyučování  hospodářské  vykoná- 
vají jednak  kočující  učitelé  zemědělské 
rady,  jednak  učitelé  hospodářských  škol 
i  jiní  odborníci,  a  výsledky  tohoto  kočujícího 
učitelství  jsou  Velice  znamenité;  přispělof 
kočovné  učitelství  nemálo  ke  zvelebení  země- 
dělství moravského. 

Hospodářská  literatura  jest  na  M-vě 
poměrně  málo  pěstována.  Nejdůležitějším  ča- 
sopisem hospodářským  jest  orgán  českého 
odboru  zemědělské  rady  »Moravský  Hospo- 
dář«,  vzniklý  r.  1899  sloučením  časopisů  >Ho- 
spodář  Moravský*,  jenŽ  vycházel  od  r.  1878 
v  Přerově,  a  ^Ústředního  listu  rolnictva  mo- 
ravského*, od  r.  1863  v  Brně  vydávaného. 
Z  kruhů  hospodářských  spisovatelů  morav- 
ských zasluhují  zmínky:  Jan  Adamec,  J.  R. 
Demel,  Jan  Kostelka,  Basil  Macalík,  Josef 
Mimra,  Václ.  Ot.  Poláček,  Jan  Rozkošný,  Frt. 
Řezníček,  Ant.  Stach,  los.  Starostí k,  Frt.  Su- 
chý, Jos.  Svozil,  Jaroslav  Tebich,  Frt.  Tupý, 
Jan  Vaňha,  Ant.  Ot.  Večeř,  Frant.  Vysloužil, 
Alois  Žert  a  mn.  j. 


646 


Morava  (rolnictví). 


Veliký  kus  díla  u  zvelebení  zemědělství  na 
M-vě  vykonaly  hospodářské  spolky. 
Nejstarším  byla  ústřední  společnost  založená 
r.  1769,  která  jako  c.  k.  moravská  hospo- 
dářská společnost  až  do  r.  1898  působila. 
Okresní  hospodářské  spolky  byly  zřizovány 
v  letech  šedesátých  tohoto  století.  Koncem 
r.  1900  působilo  v  obvodu  českého  odboru 
zemědělské  rady  64  okres,  hospod,  spolků. 
Speciálná  odvětví  zemědělská  pěstují  v  celé 
zemi  tyto  české  spolky:  zemský  ovocnický 
spolek  pro  markrabství  Moravské,  zemský 
spolek  pro  chov  drůbeže  a  drobného  zví- 
řectva a  ochranu  užitečného  ptactva,  zem- 
ský spolek  chmelařský  (v  Tršicích);  obojja- 
zyčné  spolky  zemské  jsou  ústřední  včelařský 
spolek  a  zemský  rybářský  spolek.  Po  zru- 
šení C.  k.  mor.  hosp.  společnosti  zřízeny  dvě 
hospodářské  společnosti  pro  markrabství 
Moravské,  česká  i  německá. 

O  zrušení  C.  k.  mor.  hospodářské  společ- 
nosti neb  správněji  řečeno  o  zřízení  země- 
dělské rady  pro  markrabství  Morav- 
ské usilovali  čeští  předáci  zemědělští  a  ná- 
rodohospodářští z  toho  důvodu,  aby  tím  do- 
sáhli instituce,  v  které  by  rozdílení  subvencí 
mezi  české  a  německé  rolnictvo  so  dalo 
spravedlivým  způsobem  a  kde  by  vůbec  če- 
ské rolnictvo  náležitě  bylo  respektováno. 
C.  k.  hospod,  společnost,  skládajíc  se  jako 
každý  jiný  spolek  z  jednotlivých  údů,  měla 
velikou  majoritu  německou  a  tudíž  i  správa 
její  byla  německá,  českému  rolnictvu  nepře- 
jící. Konečně  v  zasedání  zemského  sněmu 
moravského  v  r.  1897  podařilo  se  českým 
poslancům  ve  spojení  s  velkostatkáři  dosíci 
toho,  že  sněm  se  usnesl  na  zřízeni  zeměděl- 
ské rady  pro  M-vu.  A  tak  zřízena  zemědělská 
rada  zákonem  ze  dne  19.  května  1897  z.  z. 
č,  40.,  a  to  dle  vzoru  zemědělské  rady  pro 
království  České,  tak  že  utvořen  pro  země- 
dělce každé  z  obou  národností  v  zemi  samo- 
statný odbor  (český  a  německý)  a  pro  zále- 
iitosti  společné  ústřední  sbor. 

Předsedou  zemědělské  rady  jmenován  hr. 
Žerotín,  a  když  sestál  v  r.  1899  moravským 
místodržitelem,  šl.  Skcne.  Předsedou  českého 
odboru  zvolen  neúnavný  pracovník  v  oboru 
zemědělství  Jan  Rozkošný,  jemuž  za  rozkvět 
-českého  odboru  dlužno  děkovati  především. 

Že  rolnictvo  české  na  M-vě  ve  svých  na- 
<lěiích  ve  zřízení  zemědělské  rady  kladených 
nebylo  zklamáno,  lze  seznati  z  klíčů,  jež  pro 
rozdělování  subvencf  mezi  oba  odbory  byly 
usneseny.  Tak  má  český  odbor  z  většiny 
subvencí  dostávati  71%  ^  německý  odbor 
29^0-  Subvence  pro  chmelařství  náleží  celá 
českému  odboru,  ze  subvencí  pro  Inářství 
připarlá  českému  odboru  607©  >  ze  subvencí 
pro  vinařství  66%. 

V  poslední  době  pokročila  organisace  rol- 
nictva moravského  ještě  dále,  majíc  na  zře- 
teli slučování  sil  i  za  účelem  vsájcmné 
hmotné  podpory.  Tak  zřizována  družstva 
rozmanitého  druhu.  Koncem  r.  1900  působilo 
v  obvodu  českého  odboru  zemědělské  rady 
38  družstev  nákupních  a  prodejních,  59  druž- 


stev mlékařských,  4  družstva  lihovarská,  37 
okresních  a  89  místních  družstev  dobytkář- 
ských. Veškerá  družstevní  organisace  tato 
sloučena  jest  v  ústředním  svazu  čes- 
jkých  hospodářských  společenstev 
v  markrabství  Moravském,  jenž  založen  byl 
v  r.  1899  a  velmi  prospěšně  působí. 

I.  Rolnictví. 

Nejstarší  soustava  polního  hospodářství 
na  M-vě  byla  podobně  jako  v  Čechách  sou- 
stava obilná  čili  zrnařská,  jejímž  význačným 
a  převládajícím  typem  bylo  t.  zv.  hospo- 
dářství troj  straně,  při  kterém  pěsto- 
vána po  úhoru  ozim  a  po  ozimi  jař.  Hlavni 
těžiště  hospodářství  spočívalo  v  pěstování 
chlebovin,  pšenice  a  žita;  pozemky  dle  větší 
neb  menší  úrodnosti  osévány  více  buď  pše- 
nicí nebo  Žitem,  Ječmen  pěstovali  rolníci  jen 
v  malé  míře,  hlavně  pro  dobytek,  oves,  pak 
pěstován  hlavně  v  krajinách  horských.  Úhor 
se  dle  množství  hnoje  jakžtakž  pohnojil,  oby- 
čejně však  stačilo  hnoje  sotva  na  polovinu 
úhoru.  Něco  úhoru  osévalo  se  hrachem,  mí- 
šeninou  a  teprve  později  též  zemáky  a  jete- 
lem. Chov  dobytka  byl  při  tom  zanedbáván, 
bylo  dobytka  i  na  počet  málo  i  nedostatečně 
byl  vyživován  a  proto  užitek  z  něho  malý  a 
i  hnoje  nedostatek.  Nedivno,  Že  i  výtěžky 
z  polí  při  slabém  obhnojo vání,  nedokonalé  pří- 
pravě půdy,  nesmírném  zaplevelení  pozemků 
a  častém  sledu  obilnin  po  obilninách  byly 
nepatrné.  Zápisky  z  obce  Herotické  na  Hané 
(u  Vyškova)  z  let  třicátých  XIX.  stol.  udávají 
tyto  průměrné  sklizně  z  obilin  po  jitře: 

u  pšenice  13—15  mandel,  sypání  6  achtelů; 
»  žita   .   .    9—13        »  »        7         » 

»  ječmene  9        »  »        1  měřice 

2  achtcle; 
»  ovsa  .    .  8        »  »        1  měřice 

6  achtelů. 
V  následující  tabulce  jsou  tyto  sklizně  pře- 
počteny pro  srovnání  s  průměrnými  skliz- 
němi nynějšími  v  okr.  vyškovském  na  metr. 
míru  a  váhu:         ,,„.  .14  my 

Pramérnéskli.né  K  letech   ^  P^Jj;;'*™  v  letech  ^  P\\^^ 
po  hckt.ru  30tých    ,893-1899    3°*^**    1892-1895 

hl  hl  q  q 

u  pšenice   .   .  11*2  .  .  18'9  .  ISó  .  .  23*6 

»  žita   ....    9-8  .  .  18*3  .  .  129  .  .  250 

»  ječmene  .    .  12*0  .  .  205  .  5*7  .  .  17-5 

»  ovsa     .       .  14'9  .  .  250  .  .    3*9  .  19*7 

Neméně  zajímavé  jest  srovnání  osevu  po- 
zemků při  obci  Herotické 

v  letech  30tých:        v  roce  189?: 

pšenice 32  jiter  ...  48  jiter 

žita 90    »     ...  54     ^ 

ječmene 34    »     .    .    110    » 

ovsa 88    »         .   .  38     > 

cukrovky     ....  —    »     .    .    144     • 

zemáků ?      »     ...  34     » 

jetclin ?      »     ...  60    > 

zelí ?>...1» 

hrachu  a  míšeniny  50    »     .    .    .   ? 

konopě 5V8»     .    .    .  — 

úhor 67     »     .    .    .  — 


» 
> 


Morava  (rolnictví)  647 

Z  předcházející  tabulky  vidíme,  že  během  I  uveden  osev  poh'  a  sklizeň  dle  statistiky  za 
60  let  nastal  v  hospodářství  polním  úplný  '  rok  1899:  osev  tkiizeK 

převrat ;  kdežto  před  tím  nejvíce  pěstovalo  |  v  celku  po  ha 

se  žito  a  oves,  nyní  přední  plodinou  stala  ;  pšenice  ozimé   87.626  A^    1,922.884 /i/    2V9  hl 
se  cukrovka   a  z  obilin   ječmen,   pěstování  1,518.189  ^     17*3^ 

pšenice   pak  uvedeno   na  menší  míru;   ve-  »       jarní        7426  »        150.371 /i/   20-2^1/ 

dle    toho    důležitými    plodinami    staly    se  '  117.228  q     158  q 

i  jeteliny,  kdežto  pěstování  konopě  a  černý   žita  ozimého  .  223.964  >     4,428.486  hl   19*8  hl 
úhor    úplně    vymizely.    Počet   koní    v   téže  3,238.174^     14*5  g 

době  Značně  se  zmenšil   (s  45  na  36),  chov     >    jarního  9325  »       163.079  A/    1Tb  hl 

dobytka  hovězího  za  to  značně  se  povznesl  117.347^     12*6^ 

(s   41   kusů  na  85).    A   poměry   těmto    po-   ječmene  .    .    .204.749  »     5,494.632  A/    26-8  W 
dobné    panovaly    po    Mvě    celé    a    nastala  j  3,787.068^     18'5g 

všude   více  méně   pronikavá   změna  těchto   ovsa     .    .   .    .190.710  »    5,115.914  A/    26*8  W 
poměrů.  |  2,452.542  q     131  q 

Ovšem  jen  znenáhla  nové  kultury  nacházely    prosa   ....       2242  >  45.598  hl    20*3  hl 

průchod  a  s  nimi  zároveň  dokonalejší  stroje  i  pohanky      .    .       1281  »  22.164  >     17*3  > 

a  nářadí  a  nové  uspořádání  celé  soustavy  kukuřice  .  .  11.521  »  247.209  »  21*5  > 
hospodářské.  V  roce  1814  zavedeno  hosp o-  hrachu  .  .  .  7154  »  110.299  »  15*4  » 
dářství    střídavé   bez   čistého    úhoru    na  i  čočky  ...       6473  »  82.165  »     127  » 

dvoře  vanovském  vrchním  Schneiderem,  viky  ....  10.392  »  160.779  »  15*4 » 
ostatní  velkostatky  znenáhla  následovaly,  ale   ostatn.  luštěnin     2819  »  —  — 

u  rolnictva  ovšem  střídavé  hospodáství  za-  cukrovky  .  76.703  >  19,599.536^  255*5  ^ 
vedeno  mnohem  později,  až  po  zrušení  ro-  I  zemáků  .  .  .  180.442  »  21,919412  »  121*5  » 
boty  vlivem  vzrůstajícího  významu  a  výnos-  řepky  ....  796  »  11.352  »  14'3  » 
nosti   plodin   průmyslových,  olejnin   (řepky)  '  maku       .    .    .       2195  »  17.549  »       80  » 

a  později  okopnin  (cukrovky,  zemáků).   Ze-  ,  anýzu, fenyklu  a p.     6  »  30>       5     ^ 

máky  pěstovány  podle  Schwoyc  na  M-vě  odvinu 6198  »      34.307  ^«cm.   5*5  » 

r.  1763,  nejprve  v  krajích  horských.    Pěsto-  ,  124.345  » vUk.  20*1  » 

vání  jetele  nastalo  asi  20  let  později.  Zave-  ,  konopě  .  .  419  >  5.098  »  »  12-2  » 
dění  řepky  a  později  cukrovky  do  pěstování  i  řepy  krmné  a 

spadá  již  do  století  XIX.  Pastviny,  jež  ještě  strnisk.  a  turínu  17.194  »  3,898.514  ^  226*7  » 
v  r.  1860  zaujímaly  10-48Vo  z  plodné  půdy,  i  zelí  .....  4775  »  606.201  »  127- » 
zorávány  na  pole,  coí  mělo  značný  vliv  na    zeleniny  polní      4522  ^  —  — 

chov  dobytka  a  zvláště  koňstva.  i  jetele   .    .    .      117.274  >  5,084.662  g  sena  43-4  » 

Ze   strojů    první    secí   stroj    řádkový    míšeniny  a  ku- 
zavedl   okolo  r.  1848  Matěj  Kasperlik  z  Te-   kuřice  pro  zc- 

schcnfcldu  na  panství  židlochovské;  avšak  lene  krmení  a  p.  16.495  »  590.330^  35*8  > 
již   r.  1818   opatřil  ředitel  velkostatku   kní-  jetel,  semínka       3883  »  5641  »       1*4  > 

žete   Salma   v  Rajci,  J.  Konrád   z    Hotzen-   zvlášť  nevyjme- 
dorfu,  statek  secími  i  mlátícími  stroji.   Pluh   novaných   plo- 

Sackův,  nyní  na  M-vě  velmi  rozšířený,  z  pů-    din  a  úhoru       24.499  »  -  — 

vodní  výroby  i  napodobený,  zaveden  v  roce  sena  z  luk  .  .  155.362  t>\  6,217.287  »  40- » 
1879  na  velkostatku  břcclavském.  Na  velko  Některé  z  plodin  ve  svém  pěstování  mu- 
statku  v  Židlochovicích  pracuje  od  r.  1873  sily  ustoupiti  rostlinám  jiným,  ježto  se  jejich 
první  parní  pluh  na  Mvě.  Užívání  umě- i  pěstování  pro  zvýšenou  konkurrenci  stalo 
lých  hnojiv,  zvláště  u  malostatků,  rozší- '  méně  výnosným.  Tak  koncem  let  50tých  zá- 
řilo se  na  M-vě  teprve  v  letech  80tých  tohoto  ujímaly  luštěniny  rozlohu  30.499  ha,  kdežto 
století.  První  drenáže  na  malostatků  prove-  nyní  pouze  26.838  ha.  Nejistota  v  úrodách 
děna  na  M-vě  v  r.  1852.  většiny  z  lušť  nin  a  hojné  rozšíření  škůdců 

Práce  meliorační  počaly  se  provozovati  z  čeledi  hmyzu  měly  hlavní  podíl  na  tomto 
rychlejším  tempem  teprve  zřízením  z  mského  umenšení  plochy  luštěninám  věnované.  Ještě 
zemědělského  úřadu  v  r  1887,  iehož  přiči-  více  omezeny  rostliny  přádelné  pro  velikou 
něním  do  konce  r.  1897  provcaeno  ve  151  konkurrenci  vláken  cizozemských  (bavlny, 
obcích  odvodňování  na  12  403  ha  nákladem  i  juty,  lnu  ruského)  a  vznikem  obchodu  pře- 
3,259.200  K.  Z  toho  byla  na  10.208  ha  pro-  ,  kupnického  po  vzniku  velkých  prádelen.  Lnu 
vedena  drenáž,  ostatně  odvodnění  otevře-  pěstovalo  se  koncem  let  50tých  na  9783  ha, 
nýnii  příkopy.  Zavodňování  bylo  provedeno  |  konopí  na  2302  ha\  r.  1»n99  lnu  na  6198  ha, 
v  15  obcích  na  556  ha  nákladem  200.600  K.  konopí  na  419  ha.  Podobně  rostliny  olejně. 
Regulace  a  upevňování  břehů  provedeny  |  zvláště  řepka  a  rostliny  aromatické.  Naproti 
v  délce  128  km.  Vetší  regulace  řek  (Bečva,  tomu  značně  se  rozšířilo  pěstování  řepy 
Dyje  a  přítoky)  provádí  zemský  stavební  (koncem  let  50tých  pouze  asi  1000  jiter),  zeli, 
úřad.  Od  r.  1895  pořádá  zemědělský  úřad  zemáků,  jetelin,  směsky  i  jiných  pícních  rost- 
každoroČně  meliorační  kurs  pro  výcvik  sil  lin  a  částečně  i  obilin  a  to  jmenovitě  ječmene 
dozorčích  a  výkonných.  (koncem  let  50tých  pouze  74.810 /líx)  a  kukuřice. 

Abychom  si  učiniti  mohli  obraz  o  nynějším  kdežto  pěstování  žita  a  jmenovitě  ovsa  se 
stavu  polního  hospodářství  na  M-vě,  budiž   obmezilo. 


64S 


Morava  (rolnictví). 


Při  hospodářství  rolnickém  hledí  se  přede- 
vším vypěstovati  plodiny  potřebné  pro  do- 
mácnost a  teprve  přebytky  výrobků,  jež  se 
v  domácnosti  rolníkově  nespotřebují,  a  pak 
některá  zvláštní  odvětví  hospodářské  výroby 
opatřují  rolníku  potřebné  prostředky  peněžní. 
Jinak  jest  tomu  při  velkostatcích  a  velikých 
hospodářstvích  cukrovarů  a  vclkonájmů, 
u  nichž  veškerá  výroba  rostlinná  buď  přímo 
nebo  nepřímo  —  po  předchozím  zpracování 
buď  dobytkem  nebo  hospodářským  průmy- 
slem —  hledí  se  uvésti  na  peníze. 

Pro  potřebu  v  rolnické  domácnosti  pě- 
stuje se  hlavně  obilí  chlebové:  žito  a  ječ- 
men. Žito  pěstuje  se  na  celé  M-vě  a  to 
jmenovitě  v  krajinách  horských  (ve  vysočině 
Českomor.  až  267©).  v  menií  míře  na  Hané 
(pouze  asi  8Vo  or^^ě  půdy).  Pěstování  p se- 
nice, dříve  rozšířenější,  omezilo  se  nyní  jen 
na  míru  nutnou  ke  krytí  vlastní  potřeby; 
v  nížinách  střední  a  jižní  M-vy  pěstuje  se 
pšenice  v  průměru  na  127©  výměry,  na  vy- 
sočině Českomoravské  asi  na  37o»  ^  ostat- 
ních krajinách  na  6— Q®/©*  Oves  pěstuje  se 
hlavně  v  horách,  na  vysočině  Českomor,  asi 
na  2ó%,  v  Karpatech  na  277©,  na  výběžcích 
Sudctů  na  197©.  "^  výběžcích  vysočiny  Česko- 
moravské na  177©  a  na  výběžcích  Karpat  na 
147©,  konečně  na  Hané  na  67a  ^^^^  půdy. 
Ječmen,  jeni  vedle  řepy  a  též  zemáku  jest 
nejdůležitější  plodinou  průmyslovou,  která 
totiž  rolníku  slouží  k  opatření  peněz,  tvoří 
zároveň  základ  rozsáhlého  průmyslu  sladov- 
nického a  pivovarského.  Nejvíce  ječmene  pě- 
stuje se  na  Hané  (277©  orné  půdy)  a  jest 
také  domácí  odrůda  ječmene  —  ječmen  ha- 
nácký —  nejvýtcčnéjší  a  k  sladování  nej- 
vhodnější jeho  odrůdou.  Ječmen  hanácký 
proslul  v  celém  světě,  pokud  sladovnictví  a 
pivovarství  jest  rozšířeno,  a  vyváží  se  z  M-vy 
jak  v  stavu  surovém,  tak  i  na  slad  zpraco- 
vaný. V  poslední  době  pracuje  se  mnoho 
o  zvelebení  této  odrůdy  a  zvláště  o  vypě- 
stování kmenů  čistých,  nesitiíšených  z  pů- 
vodního ječmene  starohanáckého  (Prosko- 
vcc,  Vaňha,  Macalík  a  j.).  Velmi  dobrý  ječ- 
men pěstuje  se  i  v  ostatní  rovinaté  a  pa- 
horkaté  části  M-vy  a  zaujímá  tu  ječmen  také 
velmi  značnou  čásť  orné  půdy  (v  Chřibech 
227o,  v  jižní  M-vě  207©).  Ve  výběžcích  Kar- 
pat zaujímá  ječmen  197oi  ve  výběžcích  vy- 
sočiny Českomoravské  157©.  °2l  výběžcích 
Sudet  137©,  v  Karpatech  77©  a  ve  vysočině 
Českomoravské  67©  orné  půdy.  Čím  dále  na 
sever  a  zvláště  čím  výše  do  hor,  tím  méně 
ječmene  se  pěstuje,  neboť  pozbývá  tu  svých 
vzácných  vlastností  ječmene  sladovnického 
a  stává  se  rostlinou  způsobilou  jen  ke  krmení. 
Význam  prosa  pro  zemědělství  moravské 
jest  celkem  nepatrný.  O  něco  větŠí  význam 
mají  luštěniny,  jichž  pěstování  jest  dosti 
stejnoměrně  rozšířeno  po  celé  zemi  (2  až 
57o),  nejvíce  ve  výběžcích  vysočiny  Česko- 
moravské. 

Tťž  zemáky  jsou  dosti  stejnoměrně  roz- 
šířeny po  celé  zemi,  zaujímajíce  na  vysočině 
Českomor.  197©,  v  Karpatech  167©  a  v  ro- 


vině a  pahorkatině  střední  a  jižní  M-vy  12^/^ 
orné  půdy. 

Pěstování  cukrovky  jest  nejvíce  rozší- 
řeno na  Hané  (11— 127o  orné  půdy,  v  dří- 
vějších letech  při  vyšších  cenách  řepy  a2 
187o);  v  Chřibech  a  jižních  výběžcích  Kar- 
pat zaujímá  cukrovka  107©  orné  půdy,  v  ní- 
žině a  pahorkatině  jihomoravské  8%  a  ve 
výběžcích  Sudet  $7©,  kdežto  v  horách  jest 
pěstování  cukrové  řepy  bezvýznampé.  Na 
Hané  pěstuje  se  v  obmezené  míře  také  če- 
kanka.  Len  pěstuje  se  nyní  téměř  výhradně 
jen  na  vysočině  Sudetské  (67o)  a  Českomo- 
ravské (27©).  kdežto  dříve  byl  i  v  úrodněj- 
ších polohách  rozšířen  spolu  s  konopím. 

Chmel  za  dávných  dob  pěstovali  při  všech 
panstvích;  se  zánikem  malých  pivovarů  pan- 
ských zanikly  i  chmelnice.  Teprve  přičiněním 
Hynka  Floryka  počaly  se  od  r.  1861  zaklá- 
dati nové  chmelnice  v  Tršicích  a  v  okolí, 
kdež  nyní  nabyly  dosti .  značného  rozšíření 
a  to  skoro  výhradně  v  hospodářstvích  rol- 
nických. R.  1875  bylo  na  M-vě  chmelnic  na 
99  ha,  r.  1885  již  295  ha  a  r.  1899  na  406  ha 
a  sklizeň  obnášela  2821  q  chmele  dobré  ja- 
kosti. 

Pěstování  rostlin  pícních  jest  na  M-vé 
všeobecně  rozšířeno.  Nejvíce  rozšířen  jest 
jetel  červený,  vedle  toho  vojtěška  a  v  pů- 
dách sušších,  vápenatých  (zvláště  v  Chři- 
bech), též  vičenec,  ve  vyŠŠích  polohách  vy- 
sočiny Českomoravské  i  jetel  bílý.  Také 
krmná  řepa  a  turín  pěstují  se  více  v  horách, 
tam  kde  se  nepěstuje  cukrovka  a  hospodář- 
ství tudíž  postrádá  odpadků  řepy  cukrové. 
Rozsah  pěstování  rostlin  pícních  na  poli  zá- 
visí nejvíce  na  poměru  luk.  Proto  nejméně 
se  pěstuje  rostlin  pícních  na  poli  v  Karpa- 
tech (87o),  kdež  se  zachovalo  nejvíce  luk  a 
pastvin.  V  již.  výběžcích  Karpat  dosahuje 
pěstování  píce  polní  107©,  na  vysočině  Česko- 
moravské ll7o>  v  rovině  středo-  a  jihomo- 
ravské 127o,  v  Sudetách  14— 167o  ^  v  sev. 
výběžcích  Karpat  207©  výměry  orné  půdy. 

Vedle  těchto  plodin  pěstují  se  barevné 
a  kořenné  rostliny  v  již.  M-vč,  an^z  a 
fenykl  (na  354  ha)^  hořčice,  kmín,  slad- 
ké dřevo  (nejvíce  v  okolí  Hustopeče).  Vý- 
borného zelí  pěstuje  se  na  7138 /ui  (nejvíce 
kolem  Brna,  u  Modříc  a  j.),  ostatní  zelenina 
zabírá  5196  ha.  Proslulé  okurky  (kvašené) 
kolem  Bzence,  (octové)  kolem  Znojma  a  Mi- 
kulova, ch  ř  e  s  t  nejlepší  kolem  Ivančic,  kdež 
na  1  ha  vyřeže  se  průměrně  za  45  dní  (od 
polovice  květ.  do  konce  čnaj  235  q  v  ceně 
11.722  zl.  Ivančický  chřest  liší  se  jakostí, 
tvarem  hlaviček,  barvou  i  velikostí  od  kte- 
réhokoli jiného,  třebas  i  v  nejbližším  sou- 
sedství. Rostoucí  poptávka  po  tomto  luxus- 
ním tabulovém  zboží  jest  příčinou,  že  chře- 
stové záhony  u  Ivančic  stále  se  rozšiřují. 

Hlavními  středisky  konsumu  hospodář- 
ských výrobků  pro  M-vu  jsou  Brno,  Mor. 
Ostrava  s  okolím,  Vídeň  a  poněkud  i  Praha. 
Tam  zpeněží  se  zvláště  mnoho  mléka  a  vý- 
robků mléčných,  ovoce,  drůbeže,  vajec,  ze- 
máků a  zeleniny.    Do  Vídně  dováži  se  do- 


Morava  (chov  dobytka). 


649 


bytek  hovězí  a  vepřový  vykrmený,  též  hojné 
dojných  krav,  výrobky  animálné,  zejména 
mléko  a  máslo,  drůbež  a  vejce,  ryby  z  vyso- 
činy Českomoravské,  brambory  z  Jemnická, 
ovoce,  zelenina  ze  Znojemska,  Břeclavska  a 
Bzence,  ječmen  pro  pivovary  ve  Vídni  a 
okolí  z  Hané  a  Slovácka.  Do  Prahy  vyváží 
se  hlavně  vepřoyý  dobytek  (šunkově  zboží) 
a  dojnice  s  vysočiny  Českomoravské. 

Mezi  jednotlivými  okresy  moravskými  pa- 
nuje též  čilá  výměna  hosp.  výrobků,  z  hor 
na  př.  vyváží  se  do  nížin  žito  a  oves,  z  nížin 
do  hor  zase  ječmen,  proso,  kukuřice  (z  jižní 
M-vy),  zelí  a  ovoce.  Do  jiných  zemí  rakou- 
ských vyvážejí  se  hlavně  plodiny  potravinné, 
dobytek  a  ovoce  a  dováží  se  na  M-vu  z  Ha- 
liče a  Bukoviny  hovězí  a  vepřový  dobytek 
a  koně,  z  Uher  pak  mnoho  obili  a  mouky, 
prosa  a  luštěnin,  ječmen,  kukuřice,  otruby, 
voli  k  tahu  i  na  žír,  koně  a  vepřový  dobytek. 
Do  ciziny  vyváží  se  z  M*vy  hlavně  ječmen  a 
slad,  máslo,  vejce,  ovoce  a  chmel,  dováží  pak 
z  ciziny  do  M-vy  vlna,  len,  konopí,  víno  a 
čekanka.         jj   ^^^^  dobytka. 

Chov  dobytka,  jak  již  svrchu  naznačeno, 
až  do  zrušení  roboty  a  volného  zaváděni 
nových  rostlin  jmenovitě  jetelin  a  racionál- 
nějšího postupu  osevného  byl  na  stupni 
velmi  nízkém,  nebof  hlavni  váha  kladena 
jen  na  potahy  a  dobytka  užitkového  cho- 
váno jen  tolik,  aby  se  ukryla  domácí  po- 
třeba zvířecích  výrobků.  Jen  chov  ovcí  ná- 
sledkem příznivých  cen  vlny  zveleboval  se 
hlavně  na  velkostatcích  mor.,  tak  Že  dospěl 
znamenité  pověsti.  Vedle  chovu  ovcí  také 
chov  koní,  podporován  jsa  rozsáhlými  past- 
visky, se  zálibou,  zejména  na  Hané,  pěstován, 
a  to  mnohdy  i  na  úkor  chovu  skotu.  Tak 
na  př.  udává  Wolný,  že  poddaní  na  panství 
kroměřížském  chovají  3543  koní  a  jen  2211 
kusů  hovězího  dobytka  a  poddaní  na  pan- 
ství lipnickém  1651  koní  a  jen  339  kusů  ho- 
vězího dobytka  (r.  1835).  Někteří  rolníci  na 
Hané  mívali  prý  8  až  i  12  koní.  Změněné 
hospodářské  poměry  obrátily  pozornost  ze- 
mědělců k  veškerým  odvětvím  chovu  do- 
bytka, zejména  k  chovu  skotu  a  dobytka 
vepřového,  tak  že  dospěly  tak  velmi  znač- 
ného stupně  zdokonalení,  kdežto  chov  ovcí 
značně  poklesl. 

Počet  dobytka  na  M-vě  obnášel  v  roce 

x8S7  iS^  l&te  X890 

koní   ....  130.486  121.491  122.858  126.131 
mezků  a  oslů         421         329         226         226 
hovězího  do- 
bytka.  .    .  586.267  537.305  677.807  645.199 

koz 55.067     80.383  116.880  144.204 

ovcí    ....  469.244  323.503  158.852     80.706 
vepř.dobytka  326.601  161.419  205.976  322.239 

Na  100  obyv.  připadlo  v  roce 

1857         1890 

koní 6*9  .  .    5*4 

hovězího  dobytka 314  .  ,  28'34 

koz 2*8  .  .    6-33 

ovcí 251  .  .    3-54 

prasat 173  .  .  14*15 


ťi)  Chov  koní.  M.  ode  dávna  slyne  do- 
brým koňstvem,  Haná  statnými  koňmi  pro 
hospodářství  a  do  tahu  prostředně  těžkého, 
horské  krajiny  koňmi  i  do  těžšího  tahu.  Slo- 
vácko lehkým  koňstvem  jízdeckým  a  do  leh- 
kého tahu.  O  zvelebováni  koní  pečuje  vláda 
hřebČinskými  stanicemi,  jichž  bylo  v  r.  1857 
(i  Slezsko  v  to  čítaje)  60  se  314  hřebci, 
v  r.  1899  pak  67  se  322  hřebci;  těchto  bylo 
13  plnokrevných,  105  anglických  polokrev- 
níků,  34  plemene  norfolského,  13  plemene 
norm^nského,  14  orientálních  plnokrevníků, 
4  rázu  lipického,  20  anglonormanů,  19  ple- 
mene oldenburského,  2  američtí  klusáci,  29 
plemene  valonského,  14  plemene  pincgav- 
ského  a  55  plemene  ardenského.  Od  r.  1870 
působí  na  M-vě  spolek  pro  chov  koní  zvlá- 
ště praemiováním  koní  a  zavedením  ardcn- 
ských  hřebců  za  účelem  odchovu  těžkého 
rázu  koní  pro  zemědělství,  od  r.  1899  pak 
počal  svou  působnost  komitét  pro  zemský 
chov  koní  při  zemědělské  radě  zřízený. 

Státní  hřebčinský  depot  je  v  Hodoníně, 
soukromé  hřebčince  na  některých  velkostat- 
cích (Napajedla,  Buchlov,  Bystřice  p.  Host., 
Kunštát  a  j.). 

b)  Chov  hovězího  dobytka.  Se  zavá- 
děním jetelin  a  jiných  pícních  rostlin  a  se 
vzrůstem  obyvatelstva  a  tudíž  i  konsumu 
látek  animálních  rostla  i  důležitost  chovu 
hovězího  dobytka,  jenž  víc  a  více  jsa  oce- 
ňován vzrůstal  kvantitativně  a  kvalitativně. 
K  tomu  přistoupilo,  že  v  nížinách  a  pahor- 
katinách, kdo  rozorány  rozsáhlé  pastviny, 
dostalo  se  v  náhradu  píce  takto  dobytku 
odňaté  krmných  odpadků  hospodářského 
průmyslu  sladovnického  a  cukrovarnického, 
v  horách  pak  odpadků  průmyslu  lihovar- 
ského. 

Roku  1804  bylo  na  M-vě  52.000  volů  a 
257.000  krav.  Od  té  doby  hovězího  dobytka 
značně  přibylo,  jak  ukazuje  tabulka  v  předu 
tohoto  oddílu.  Ale  i  jakost  skotu  značně  se 
zlepšila,  s  prvu  ovšem  na  velkostatcích,  po- 
tom však  i  při  hospodářstvích  rolnických  a 
to  zvláště  v  některých  krajinách,  kde  do- 
mácí dobytek  poměrům  země  nejlépe  při- 
způsobený zušlechtěn  vlivem  plemenníků  ci- 
zích. Tak  vypěstován  ráz  kravařský  na 
Kravařsku  (v  okolí  N.  Jičína,  Hraníc,  Příboru 
a  Fulneku),  kdež  na  velkostatcích  koncem 
minul.  stol.  domácí  skot  zlepšován  nejprve 
býky  plemene  tyrol.  a  později  plemene  bern- 
sícého,  jehož  vliv  na  tvar  těla  a  užitkové 
vlastnosti  rázu  kravařského  byl  zvláště  značný 
a  příznivý.  A  tak  vyvinul  se  na  Kravařsku  a 
téměř  v  celé  scv.-vých.  části  M-vy  užitečný 
skot  kravařský  červen ostrakatý  s  převládající 
barvou  bílou,  srstí  jemnou,  na  hlavě  mezi 
rohama  kučeravou,  trupu  sudovitého  na  sil- 
ných nohách.  Skot  ten  dává  velmi  dobré 
dojnice,  hodí  se  však  i  k  tahu  a  k  žíru 
velmi  dobře.  Pro  své  užitečné  vlastnosti 
těší  se  velmi  dobré  pověsti  a  vyváží  se  ze 
své  domoviny  do  celé  M-vy  i  do  okolních 
zemí.  Ročně  vyváží  se  5 — 6000  krav  a  jalo- 
vic.   Na  Hané  a  to  hlavně  v  okolí  Přerova 


650 


Morava  (chov  dobytka). 


a  Kromčřiže  vypěstovali  si  rolnici  z  domá- 
cího dobytka  křížením  s  bernskými  býky 
ráz  bcrnskohanácký,  jenž  jsa  těla  vět- 
šího»  silnějšího,  jest  ještě  užitt:cnějŠí  přede- 
šlého a  stálo  se  zušlechťuje  působením  druž- 
stev pro  zvelebení  chovu  hovězího  dobytka 
v  posledních  letech  ve  značnějším  počtu  za- 
ložených. Také  ráz  šeuhengstský  (ScAďi- 
hengster)  na  Třebovsku  vznikl  křížením  do- 
mácího skotu  s  bcrnským.  Z  Dolních  Rakous 
zasahuje  na  Mvu  a  to  na  Dačicko,  Telečsko, 
Jemnicko  a  Vranovsko  malý,  žemlo věžlutý 
ráz  rakouský  (raabský).  V  Karpatech  a 
karpatském  podhoří  jest  autochthonní  do- 
bytek valašský  v  okresích  frenštátském,  rož- 
novském, val.-meziříčském  a  vsetínském  a 
slovácký  v  okresích  uh.-brodském,  strážni- 
ckém, val  .-klobouckém  a  vyzovském.  Doby- 
tek tento  jest  malý  a  hodí  se  jen  do  cxten- 
sivních  poměrů,  jaké  ještě  po  většině  v  této 
části  M-vy  panují.  NeŽ  i  tu  jako  ve  všech 
ostatních  Částech  M-vy  vyskytuje  se  již  i  do- 
bytek zlepšený,  a  tak  pozorovati  po  celé  zemi 
mnohoslibný  pokrok.  Některá  družstva  do- 
bytkářská (na  př.  tlumačovské,  přerovské) 
zušlechtila  si  již  tak  svůj  dobytek,  že  jejich 
býčků  jako  uznaných  plemenníků  užívá  se 
neiťn   na  M-vě,  ale   i  v  zemích  sousedních. 

V  krajích  horských,  v  Karpatech  a  ve  vy- 
sočině Českomoravské  odchovávají  se  tažní 
volci.  M 1  é  k  a  ř  s  t  v  í  provozuje  se  v  celé  zemi 
a  to  poblíže  měst  a  průmyslových  střcdisk 
s  přímým  prodejem  mléka,  ve  větší  vzdále- 
nosti od  měst  s  výrobou  másla  a  tvarohu. 
V  posled.  asi  5  letech  počíná  se  mlékařství 
v  těchto  krajích  znamenitě  svelebovati  zřizo- 
váním družstevních  roln.  mlékáren,  jichž  bylo 
koncem  r.  1899  na  M-vě  v  obvodu  Českého 
odboru  zeměděl.  rady  49.  Zpracovaly  úhrnem 
denně  34.961  až  37.261  /  mléka  aneb  do  roka 
asi  10,800  000  /.  R.  1899  vyrobily  280.041  kg 
másla  a  113.324  kg,  resp.  757.089  kusů  sýrů. 
Nejvíce  vyrábějí  se  sýry  měkké:  máslové 
sýrcc,  romadour,  camcmbert,  imperiál,  lip- 
tovský, pivní,  smetanový,  olomoucké  tva- 
růžky a  sýry  tvrdé  (švýcarské  a  emcntálské). 
Zpeněženi  mléka  v  rolnických  mlékárnách 
jest  ovšem  rozličné,  litr  mléka  zpeněží  si* 
nejméně  na  9*5,  nejvýše  až  na  16  haléřů. 
Země  i  vláda  rozvoj  mlékařství  na  M-vč 
podporují  subvencemi  a  ustanovením  zvlášt- 
ního mlékařského  konsulenta,  jímž  jmeno- 
ván od  zemědělské  rady  zasloužilý  o  mo- 
ravské mlékařství  učitel  kočující  Jan  V.  Pa- 
velka. 

Do  mlékáren  velkoměstských,  hlavně  do 
Brna  a  do  Vídně,  dodávají  mléko  skoro  jen 
velkostatky  a  velkonájmy. 

Žír  dobytka  provozuje  se  u  rolníků  jen 
nahodile,  jelikož  není  tak  zabezpečeného  do- 
brého odbytu.  Za  to  velkostatky  a  velko- 
nájmy spojené  s  hospodářským  průmyslem 
vykrmují  značný  počet  volů,  kteří  se  pak 
dodávají  hlavně  do  Vídně  a  do  Brna. 

Zajímavý  obraz  o  rozděh  ní  orné  půdy  mo- 
hou nám  aspoň  částečně  poskytnouti  násle- 
dující statistická  data. 


V  roce  1899  mělo 

1—2  kusy  hov.  dobytka  45*24*/o  zemédélců 

3—  5  kusů  »  35-607o  » 

6—10      »  >  14-667o  » 

11—20      »  »  3-78%  > 

20—50      »  »  0-467o  » 

přes  50    »  ^  0-267o  » 

1—2  koně  73-967o  » 

3—  5  koní  24-197o  » 

6—10       »  l-497o  » 

n— 20      »  0-257o  > 

20—50       »  0-107o  » 

přes  50     »  0107o  » 

Z  hospodářů  majících  jen  1—2  kusy  do- 
bytka hovězího  12'2l7o  mělo  zároveň  po 
1—2  koních.  l-327o  více  než  2  koně  a  86Ó67, 
nemělo  žádných  koní.  Z  hospodářů  majících 
3—10  kusů  hovězího  dobytka  bylo  54-97*/o 
bez  koní,  z  majitelů  chovu  11 — 20  kusů  ho- 
vězího dobytka  bylo  26"267o  hez  koní,  kdežto 
hospodářové  s  větším  ještě  počtem  skotu 
všichni  zároveň  chovali  i  koně. 

c)  Chov  ovcí  a  koz.  Chov  ovcí  na  M-vě 
povznesl  se  koncem  XVIII.  stol.  na  vysoký 
stupeň  a  dosáhl  v  letech  30tých  XIX.  stol. 
svého  vrcholu.  Povznesení  chovu  ovd  za- 
čalo zavedením  původních  ovcí  merinových 
ze  Španěl  na  M-vu.  Zvláště  chov  jejich  v  Ho- 
stících u  Zdounek  svob.  pána  Geislerna  po- 
žíval počátkem  XIX.  stol.  znamenité  povésti. 
Vlna  moravská  byla  známa  v  celé  Evropě. 
Ale  od  let  40tých  počaly  ceny  vlny  klesati 
následkem  velikého  dovozu  vln  cizozemských 
a  bavlny,  omezeni  pastev  a  úhoru,  jakož  i  ná- 
sledkem vzrůstající  obliby  suken  z  hrubých 
vln.  R.  1865  klesla  na  hlavním  trhu  vlnař- 
ském ve  Vratislavi  cena  jemné  vlny  proti 
roku  předchozímu  o  108  K  při  1  9.  S  tím 
zároveň  ovšem  nastal  i  úpadek  chovu  ovcí, 
zvláště  jemnovlných,  merinek,  jenž  se  jeví 
nejvýznačněji  v  rychlém  ubývání  ovcí;  na 
M  ve  bylo 

r.  1804 350.000  ovcí 

r.  1820 448.812      » 

r.  1830      749.189      » 

r.  1840 810.512      > 

r.  1851 595.453      » 

r.  1857 469.244      » 

r.  1890 80.706      > 

Jen  na  málokterých  statcích  přeměněn  chov 
ovcí  jemnovlných  v  chov  ovcí  masařských. 
Příčinou  jest  hlavně  malá  spotřeba  masa 
skopového  na  M-vé  máio  obvyklého.  Při 
cukrovaru  kelčanském  na  Kyiovsku  vypě- 
stován křížením  domácích  ovci  s  cotswold- 
skými  masařský  kmen  ovcí  kelčanských.  Jinde 
zaveden  čistokrevný  chov  ovcí  anglických  ple- 
men, hlavně  southdownského.  Ale  úpadek 
ovČáctví  nedal  se  tím  zadržeti,  tak  že  dnes 
chov  ovcí  na  M-vě  téměř  jest  bezvýznamný, 
maje  jakousi  důležitost  již  jen  v  Karpatech, 
kde  rolníci  chovají  dojné  ovce  hrubovlné, 
cápové,  neboť  Karpaty  mají  na  svých  strá- 
ních ještě  hojně  pastvin.  Z  mléka  ovčího 
vyrábějí  tu  salašníci  sýr  brynzu;  syrovátka 
t.  zv.  žinčice  se  v  léčebných  místech  (Rož- 
nově, Luhačovicích)  pije  jako  léčivý  a  silivý 


Morava  (vinařství).  651 

prostředek.  Hrubá  vlna  ovcí  cápových  slouží  i  XIII.  a  pozdějších  stol.  A  dávné  vinařství  na 
domácímu  průmyslu  na  Valašsku  (výroba  ha- 1  M-vé  řídilo  se  také  přesnými  pravidly  (arti- 
lin  a  papučí).  kuly)  Jako  v  Čechách  a  zemích  jiných,  vy- 

Současně  s  úpadkem  chovu  ovcí  lze  po- 1  nato  )souc  z  obyčejné  jurisdikce  panské 
zorovati  silný  a  rychlý  vzrůst  chovu  koz.  i  městské  a  podléhajíc  vlastním  úřadům  hor- 
Od  r.  1880  do  r.  1890  přibylo  koz  na  M-vé  i  ním  č.  perkmistrovským.  O  pcrkrechtu  pro 
o  23*4%,  v  některých  okresích  až  o  90  až  I  obce  Lanžhot,  Bílovice  a  Mikulčice  na  panství 
1057«f  kdežto  ovcí  v  téže  době  ubylo  o  49'27o  břeclavském  činí  se  zmínka  již  v  roce  1416. 
(y  letech  od  r.  1869  do  1880  o  celých  50*8Vft).  i  Ještě  počátkem  tohoto  století  byly  vinice  na 
Chovem  ovcí  zabývá  se  na  M-vě  jen  O  357o  i  M-vč  mnohem  hojnější  než  nyní,  zaujímajíce 
obyvatel,  kdežto  chovatelů  koz  jest  4'497o  •  ^  letech  30tých  dle  Wolného  asi  52.265  jiter 
(dle  sčítání  v  r.  1890).  Jsou  to  ovšem  větši-  neboli"  30.076  ha.  Wolný  chválí  velice  jakost 
nou  lidé  menší,  namnoze  domkáři  a  podruzi  |  mor.  vina  a  jmenuje  jako  vynikající  zvláště 


nemající  pozemků;  těchto  jest  42'817o>  kdežto 
55'2iyo  chovatelů  koz  má  pozemky.  V  po- 
sledních letech  pečuje  zemědělská  rada  o  zve- 
lebení i  tohoto  odvětví  dobytkářského,  zavá- 


tato:  v  kraji  brněnském  archlebovské,  po- 
lavské  červené,  popické,  rakvické,  zaječické, 
přiklucké,  pouzdřanské,  vistonické,  růženské, 
voitelbrunnské  a  j.  v.,  v  kraji  znojemském 


dějíc  kozly  plemene  saanského.  |  podmolské,  suchohrdelské,seaíešovské  aj;  v., 

d)  Chov  dobytka  vepřového.  Zatím,  v  kraji  uh. -hradišťském  bzenecké,  blatnické 
co  chov  ovcí  na  M-vě  se  nacházel  v  úpadku,  (s  kopce  t.  zv.  >Roháč<),  domaninské,  pole- 
význam  chovu  vepřového  dobytka  vzrůstal ,  Šovské  a  j.  v. 

a  to  jak  po  stránce  zemědělské,' tak  i  po  V  roce  1857  bylo  vinic  ještě  na  41.700  ji- 
stránce  národohospodářské.  V  období  od '  ter  n.  na  23.997  ha,  coŽ  se  rovnalo  l'127o 
r.  1869  do  r.  1880  přibylo  vepřového  do- 1  plodné  půdy,  a  sklizeň  odhadovala  se  na 
bytka  o  27-7Vo,  v  období  1880—90  o  56*47^; '  378.000  věder  (213.906  A/].  Ale  plocha  viničná 
v  posledním  pak  desítiletí  vzrůst  ten  zajisté  víc  a  více  se  menšila.  Jednak  bezohledným 
byl  aspoň  rovněž  tak  veliký,  podporován  jsa  vykluČováním  lesů  poměry  klimat,  staly  se 
obmezeníro  dovozu  vepřov.  dobytka  z  Uher  méně  příznivými,  jednak  zvýšené  potřeby  do- 
a  Haliče.  Chovem  vepřového  dobytka  za-  volovaly  pěstovati  révu  jen  tam,  kde  pro  ni 
bývá  se  5*56'/q  obyvatel  M-vy  a  z  těch  73-607o  poloha  i  půda  jsou  zvláště  příhodný,  zabez- 
jsou  zemědělci.  Obmezení  příhonu  vepřového  pečujíce  nejen  přiměřené  množství  vína,  ale 
dobytka  ze  sousedních  zemí  vých.  mělo  na '  jmenovitě  též  dobrou  jeho  kvalitu.  Nemálo 
domácí  chov  dvojí  velmi  prospěšný  vliv ;  i  k  tomu  přispěly  také  četné  choroby  a  škůd- 
jednak  uchráněn  domácí  dobytek  před  na- '  cové,  jimiž  réva  vinná  zvláště  v  poslední 
kažlivými  a  velice  zhoubnými  chorobami,  jeŽ ,  době  velice  trpí.  Jmenovitě  vřetenatka  ré- 
2  Uher  na  M-vu  byly  dovlékány  (zvláště  čer-  vová  {Perenospora  iřiťtcola)^  kaziplod  {Oidium 
venka  a  mor  vepřů),  jednak  nuceni  byli  země-  Tuckeri)  hubí  révu  v  celé  zemi,  kdežto  révo- 
dělci  chovu  prasat  věnovati  více  péče,  neboť  kaz  (Phylloxtra  vastatrix)  až  dosud  jen  málo 
se  zamezeným  dovozem  z  Uher  nastal  citelný  na  M-vč  se  rozšířil,  objeviv  se  pouze  na  Zno- 
nedostatek  vepřového  dobytka,  ceny  jeho  ,  jerasku  a  Mikulovsku,  a  zachvátiv  asi  Vio  ^S' 
stoupaly  a  hospodáři  začali  vepřový  dobytek  měry  všech  vinic  morav.  Jako  ochranný  pro- 
chovati  a  rozmnožovati,  značný  majíce  z  toho  ,  středek  proti  révokazu  šíří  se  vysazováni  rév 
příjem.  C.  k.  mor.  hospodářská  společnost  Šlechtěných  na  amer.  podkladě,  pro  kterýž 
pečovala  a  zemědělská  rada  r.  1898  zřízená  účel  zřízeno  jest  vládou  a  zemským  výborem 
dále  pečuje  o  zvelebování  chovu  vepřového  několik  školek  amer.  révy.  O  zvelebení  vinař- 
dobytka  subvencemi  na  zřizování  plemen- 1  ství  pečuje  kommisse  pro  záležitosti  vinař- 
ných  stanic  velkého  plemene  yorkshirského. ,  ství  na  M-vě,  jejímž  výkonným  orgánem  jest 
Plemenem  tímto  zušlechťuje  se  domácí  vepř  .  techn.  správa  sídlem  v  Brně.  Do  nedávná  tato 
moravský,  jenž  sice  domovině  své  jest  při-  j  kommisse  měla  péči  jen  o  potlačení  révo- 
způsoben  a  proto  chorobám  a  všem  nepříz-  kazu,  nyní  má  její  agenda  býti  rozšířena  na 
nivým  vlivům  méně  přístupen  a  také  dosti  |  veškeré  záležitosti  vmařství  se  týkající, 
plodný,  ale  pomalu  roste  a  dospívá  a  zvolna  Subvence  poskytované  vládou  a  zemí  na 
se  i  vykrmuje.  Účinky  zušlechťování  tohoto '  vinařství  jsou  dvojí:  1.  na  potlačení  chorob 
jsou  téměř  v  celé  zemi  jiŽ  patrný.  O  po-  a  škůdců  révy  vinné  a  zároveň  na  ochranu 
třebný  čistokrevný  materiál  yorkshirský  sta-  I  révy  od  pozdních  mrazův  a  2.  na  potlačení 
rají  se  družstva  pro  chov  vepřového  do- ,  révokazu,  resp.  na  zřizování  a  udržování  ško- 
bytka,  z  nichž  nejlepší  materiál  mají  družstva  '  lek  s  americkými  révami  a  vysazování  vlno- 
vé Skašticích,  Příkazích,  Dol.  Štěpánově  a  j.  hradů  americkou  révou. 
Rozumí  se,  Že  i  na  velkostatcích  chov  vepřo-  !  Dnešní  výměra  vinic  na  M-vě  čítá  pouze 
vého  dobytka  vzorně  se  provozuje.  12.570  ha   a   sklizeň   r.   1899   odhadnuta   na 

,  I  169.100  hl  vína  bílého   a   29.983  hl  vína  čeř- 

ili. Vinařství.  veného.    Dobré   své   pověsti   zasluhují  vína 

Pěstování  révy  vinné  na  M-vě  jistě  jest  I  moravská  vŠím  právem,  ba  můžeme  říci,  že 
tak  staré  jako  křesťanství  a  bývalo  kdysi  I  dosud  jsou  vina  moravská  příliš  ještě  nedo- 
rozšířeno  po  celé  témcř  zemi,  což  dokazují  ceněna.  Nejlepší  pověsti  těší  se  dosud  vína 
názvy  tratí  a  pozemků  málem  ve  všech  ob- 1  z  oněch  míst,  jež  jmenuje  jiŽ  topograf  Wolný. 
cích.    Písemná   o   tom    svědectví   máme   ze  •  Rázem  a  povahou  svou  kloní  se  vína  bze- 


652 


Morava  (zahradnictví). 


necká  a  z  kraje  uh.-hradišfského,  jsouce  ohni- 
vější, k  vínům  uherským,  kdežto  vína  pésto- 
vaná  na  Znojemsku  a  Brněnsku  se  bHží  ví- 
nům rakouským.  Z  odrůd  révy  vinné  pěstují 
se  na  M-vé  hlavně  tyto:  na  víno  bílé  ranný 
červený  veltlín,  zelený  veltlín,  cynifal,  mu- 
škátové ušlechtilé,  chřupka  a  ryzlink,  na  čer- 
vené víno  portugalské,  modré  francké  a 
modré  burgundské. 

Víno  moravské  spotřebuje  se  většinou 
v  zemi,  slovácké  vyváží  se  ve  značném,  množ- 
ství do  Uher,  odkudž  opět  jako  uherské  na 
M-vu  se  vracívá.  Vadou  vinařů  mor.  větši- 
nou jest  smíšená  sadba  na  vinici  a  odpro- 
dávání mladého  vína  sotva  vytlačeného.  Ma- 
toliny,  t.  j.  zbytky  z  hroznů  po  vylisování, 
na  M-vě  »mlátem<  zvané,  destillují  se  na 
t.  zv.  mlát  o  víc  i.  V  zámeckých  sklepích  ve 
Bzenci  připravuje  se  velmi  dobré  víno  Šam- 
paňské, j^   Zahradnictví. 

M.  svými  přírodními  poměry  jest  zemí  pro 
pěstování  zahradnictví  takřka  stvořenou.  Cel- 
kový sklon  země  obrácen  jest  k  jihu,  půda 
iest  většinou  dobrá,  ovocnému  stromoví,  ze- 
lenině i  jiným  zahradním  rostlinám  příhodná, 
a  vody  potřebné  k  zavlažování  po  většině 
také  dostatek,  nedivno  tudíž,  že  se  ovocného 
stromoví  pěstuje  v  celé  zemi  hojně  a  že  i  pě- 
stováni zeleniny  jest  značně  rozšířeno  a  že 
konečně  i  okrasné  a  jiné  zahrady  nejsou  na 
M-vě  vzácností. 

a)  Ovocníctví.  Ovocné  stromoví  začalo 
se  na  M-vě  pěstovati  zajisté  již  v  prvních 
dobách  osídlení  země  a  pokřestění  lidu  slo- 
vanského, podobně  jako  v  Čechách.  Svědčí 
o  tom  i  písemné  záznamy,  že  v  min.  stole- 
tích ovocníctví  na  M-vě  zkvétalo,  až  dlouho- 
letými válkami  husitskými  a  pak  30letou  utr- 
pělo velikou  pohromu.  Teprve  zá  pokojněj- 
ších dob  potom  následovavších  počalo  &e 
opět  lépe  rozvíjeti,  o  čemž  svědčí  mnohé  za- 
chované stromy  až  i  200]eté.  Zvlášť  pečlivě 
ovšem  pěstovány  stromy  ovocné  na  velko- 
statcích, a  také  národní  Školy  nemálo  při- 
spívaly ke  zvelebování  ovocníctví.  Nemálo 
přispíval  ke  zvelebení  ovocníctví  také  po- 
mologický spolek  r.  1816  založený  v  Brně. 
Z  osob,  jež  se  k  tomu  horlivě  příčiňovaly, 
jmenovati  dlužno  zejména  zem.  školdozorce 
jana  Pátka,  zahradníka  Ant.  Šebánka,  prof. 
Diebla  a  ze  současníků  ředitele  čes.  pomolog, 
ústavu  Frant.  Suchého,  jehož  přednášky  a 
kursy  nemálo  přispěly  k  šíření  lásky  k  ovoc- 
nému stromoví  a  znalosti  racionálního  oše- 
třování stromů.  K  racíonálnému  zužitko- 
vání ovoce  nabádá  jmenovitě  tajemník  čes- 
kého odboru  zeměděl.  rady  Jaroslav  Tcbich. 
Roku  1900  založen  český  zemský  ovocnícký 
spolek  pro  markrabství  Moravské,  jenž  čin- 
nost svou  velmi  čile  zahájil  a  jehož  předse- 
dou jest  znamenitý  pomolog  p.  dr.  Galusek 
z  Kyjova. 

Nynější  stav  ovocného  stromoví  na  M-vě 
jest  tento: 

stromů  ovoce  jadernatého  jest  celk.  3,283.591 
»  »       peckatého       »       »      5.499.539 


Sklizeň  obnášela  r.  1899: 

ovoce  jadernatého  .    .  244.877  q 
»      peckatého     .   .  135.507  > 
Ovšem  ne  všechny  kraje  moravské  hodí  se 
ku  pěstování  ovoce  stejné  dobře,  a  to  zračí 
se   zřetelně   v   počtu   stromoví,   jak    zjevno 
z  této  tabulky: 

Absolutní  a  relativní  počet  ovoc.  stromů 
v  jednotlivých  politických  okresích: 


Boskovice 
Brno 

Uh.  Brod. 
M.  Budějovice 
Dačice 
Hodonín  . 
Holešov 
Uh.  Hradiště 
Hranice  ,  . 
Hustopeč 
Nový  Jičín 
Jihlava  ., 
Kroměříž 
Mor.  Krumlov 
Kyjov  .  . 
Litovel  .  . 
Val.  Meziříčí 
Vel. 

Nové  Město 
Mikulov  .   . 
Místek    .   . 
Olomouc    . 
Prostějov 
Přerov    .    . 
Rymařov    . 
Šternberk  . 
Šumperk    . 
Tišnov    .    . 
Třebíč    .    . 
Mor.  Třebová 
Vyškov 
Zábřeh 
Znojmo 


282.085  str.  n.  na  1  km^  332  str. 


339.047 
461.032 
129  470 
106.332 
414-977 
614.820 
937,631 
263.976 
331.396 
255.181 
37.011 
392.909 
216.638 
223.440 
356  202 
327.362 
97.452 
71.767 
346.173 
162.336 
200.800 
155.468 
237.827 
23.989 
93.850 
182.450 
166.891 
113.990 
211.742 
372.520 
261.679 


457 
466 
185 
130 
539 
742 
1105 
439 
452 
510 

72 
863 
319 
483 
546 
331 
149 

89 
874 
288 
409 
335 
543 

62 
124 
226 
405 
160 
308 
431 
429 
313 


.  303.137  ^ 
K  nejbohatším  na  ovoce  krajům  M-vy  ná- 
leží úbočí  Karpat,  kdež  (jako  na  Vyzovsku  a 
Uh.  Kloboučku)  ovocníctví  vedle  chovu  do- 
bytka jest  téměř  jediným  zdrojem  peněžních 
příjmů  tamních  rolníků,  neboť  pole  jest 
poskrovnu  a  —  jsouc  i  málo  úrodné  —  stačí 
vyploditi  obilí  sotva  pro  domácnost  potřebné. 
Pěstuji  se  tam  hlavně  švestky  (jimž  tana 
»trnky<  říkají),  jejichž  ovoce  se  prodává 
čerstvé  i  sušené  aneb  se  z  něho  pálí  zname- 
nitá slivovice.  Na  Vyzovsku  jest  více  než  800 
primitivních  sušíren  na  ovoce  a  více  nežli 
60  destillačních  kotlů.  Také  na  Uh.-Brodskn 
jest  mnoho  sušíren  a  kotlů.  Téměř  celá  M. 
rodí  vzácné  druhy  jablek  i  hrušek,  třešně, 
višně  i  jiné  ovoce.  Vyhlášené  třešňové  sady 
jsou  na  Hlíně  u  Ivančic.  Také  na  Kyjovsku, 
Ždánsku,  Kunštátsku  a  jinde  jsou  krásné  sady 
třešňové.  Valašsko  a  Lašsko  honosí  se  vý- 
bornou domácí  odrůdou  jablek  t.  zv.  jader- 
ničkami.  Také  panenská  a  míšeňská  jablka 
rodí  se  na  M-vě  znamenitě,  z  ostatních  od- 
růd jablek  jmenovati  dlužno  žitnatku  letní 
(=  bílý  astrachán),  kardinála  žíhaného  (na 
Loštícku),  červené  tvrdé  jablko  (Kyjovsko 


Morava  (rybářbtvíj. 


653 


Vyškovsko),  kožoušky,  kmínové,  malinové, 
cikánky,  zlatou  parménu  zimní.  Z  odrůd  hruš- 
kových hlavně  letní  Jakoubky,  štýglmarky, 
podébradky  a  avranchské.  Meruněk  nejvíce 
jest  na  Krumlovsku,  Židlochovsku  a  Hodoň- 
sku,  broskví  na  Hodoňsku  a  Strážničku.  Ry- 
bizu  a  srstek  se  veliké  množství  pěstuje 
v  okolí  Brna,  odkudž  se  na  vagóny  odváží 
do  Čech  a  do  Vídně. 

Vídeň,  Brno  a  Mor.  Ostrava  jsou  hlavními 
odbytišti  moravského  ovoce.  Vedle  nich 
ovšem  i  ostatní  města  mor.,  částečně  i  Praha 
a  vůbec  sousední  Čechy.  Důležitý  jest  však 
i  vývoz  mor.  ovoce  do  Pruska.  Pokud  se  ne- 
prodá ovoce  za  čerstva,  zpracuje  se  buď  su- 
šením, vařením  povidel  nebo  destillováním, 
v  menší  míře  také  výrobou  ovocného  vína. 
Slivovice  moravská  zasluhovala  by  jmeno- 
vána býti  vždy  na  prvém  místě,  před  slivo- 
vicí srjemskou  i  každou  jinou.  Sušení  ovoce 
méně  se  vyplácí,  trpíc  přílišně  konkurrenci 
sušených  švestek  bosenských  a  sušeného 
ovoce  amerického.  Zpracováním  ovoce  ve 
výrobky  nejrozmanitější  i  nejjemnější  zabývá 
se  závod  ryt.  Felbingera  v  Žilošicích.  Do 
rukou  jednotlivce  (p.  Čižmáře)  přešel  také 
dřívější  družstevní  ziávod  ve  Vyzovicích,  za- 
řízený hlavně  na  výrobu  slivovic,  borovičky 
a  jiných  ovocných  kořalek  a  ovocného  vína 
(borůvkového  a  j.).  Zmínky  zasluhuje  také 
závod  p.  Nesňala  v  Uh.  Brodč. 

Ovocné  školky  zřízeny  jsou  v  zemi  po- 
čtem značným.  Největší  školky  jsou  knížete 
Licchtenšteina  v  Lednici  a  školky  Wanie- 
ckovy  a  Felbingerovv  v  Žilošicích.  Fclbinger 
má  v  Žilošicích  také  překrásnou  zahradu 
stromů  zákrskových  a  odrových.  Český  od- 
bor zemědělské  rady  zařizuje  krajské  školky 
ovocné  (r.  1899  zřízeny  2,  v  Uh.  Brodě  a 
v  Rožnově,  a  r.  1900  zařizuje  opětně  2,  a  to 
při  pomologickém  ústavě  v  Brně  a  v  Lošti- 
cích).  Téměř  všechny  hospodářské  spolky 
mají  své  školky  okresní  a  při  mnohých  ško- 
lách národních  jsou  taktéž  malé  školky  stro- 
mové. Vedle  toho  i  mnozí  jednotlivci  mají 
značnější  školky  obchodní. 

b)  Zelinařství.  Jako  ovocnictví,  tak  i  ze- 
linářství  jest  na  M-vě  značně  rozšířeno,  tak 
že  stačí  zelenina  v  zemi  vypěstovaná  úplně 
pro  potřebu  obyvatelstva,  ano  značná  čásť 
zeleniny  se  ještě  vyváží.  Zelinařství  provo- 
zuje se  jednak  na  poli,  jednak  v  zelinářských 
zahradách.  V  těchto  pěstuje  se  z  pravidla 
všeliká  zelenina  a  slouží  k  jejímu  rychlení 
pařeniště,  řidčeji  skleníky.  Pěstování  zeleniny 
na  poli  omezuje  se  obyčejně  buď  jen  na  je- 
den neb  několik  málo  druhů  zeleniny.  Nej- 
více rozšířeno  jest  zelí,  jež  se  pěstuje  na 
celé  M-vě  vyjma  nepříznivé  polohy  horské. 
Zvláště  vyniká  pěstování  zelí  u  Modřic 
u  Brna.  Brno  a  okolí  jest  znamenitým  stře- 
diskem zelinařství,  jehož  výplodky  se  nejen 
v  Brně  spotřebují,  ale  i  do  jiných  mést  mor. 
odvážejí  a  ve  značném  množství  i  do  Vídně. 
Jiná  střediska  zelinářská  jsou  Znojmo  a  okolí, 

Í' měno  vité  se  svými  okurkami,  jichž  se  zde 
každoročně  průměrně  asi  100.000  q  sklízí  a 


velká  čásf  tohoto  množství  v  octě  nakládá, 
dále  Bzenec  a  Vracov  (zvláště  okurky,  ci- 
bule a  semena  zelenin),  Kroměříž  a  Olo- 
mouc. Výtečný  chřest  pěstuje  se  v  Ivanči- 
cích, Dol.  Kounicích  a  v  okolí  Brna  (Bosonohy, 
Střelíce).  Sladké  dřevo  pěstuje  se  již  od 
XVII.  stol.  na  Hustopečsku  (obce  Popice, 
Strachotín,  Zaječí,  Hustopeč,  Velké  Štajro- 
vice,  Uherčice,  Kurdéjov,  Pouzdřany  a  Pří- 
kluky).  I  jinde  ojediněle  pěstuje  se  rozma- 
nitá zelenina  (na  př.  v  Lulči  cibule  a  petr- 
želka). Sušením  Zf  leniny  zabývá  se  na  M-vč 
ryt.  Felbinger  v  Žilošicích,  Najdekr  v  Hně- 
votíně  a  J.  VI.  Pokorný  v  Ivanovicích. 

c)  Květinářství  a  sadovnictví  provo- 
zuje se  hlavně  jako  luxus  na  velkostatcích 
nebo  při  příbytcích,  boháčů,  ve  větších  mě- 
stech, zvláště  v  Brně,  pak  po  živnostensku. 
Ze  sadů  první  místo  na  M-vě  a  snad  v  celé 
říši  zaujímá  knížecí  Liechtenšteinský  park 
v  Lednici.  Byl  založen  r.  1660  kníž.  Karlem 
Josefem  Liechtensteinem  v  gcnru  francouz- 
ském a  počátkem  XIX.  století  přeměněn 
dle  vzoru  anglického.  Při  parku  tom  jsou 
rozsáhlé  skleníky,  z  nichž  zvláště  vyniká 
zimní  zahrada  se  sbírkou  stromovitých  kapra- 
din,  palem,  rhododendronů  a  kamelií.  Jedna 
z  nejbohatších  kollekcí  orchideí  v  Evropě 
zdobí  taktéž  lednické  skleníky.  V  parku  jsou 
staré  mohutné  exempláře  amerických  dubů 
a  jiných  vzácných  stromů.  Vedle  parku  jsou 
v  Lednici  také  veliké  zahrady  zelinářské 
i  ovocné  a  rozsáhlé  školky  ovocných  stro- 
mů. Celá  plocha  těchto  objektů  měří  asi 
200  ha. 

Velmi  krásné  a  rozsáhlé  jsou  i  zahrady 
arcibiskupa  olomouc.  v  Kroměříži.  Založil 
je  kníže  arcibiskup  Karel  Liechtenstein  r.  1675. 
Jedna  ze  zahrad  zařízena  jest  jako  anglický 
park,  druhá  dle  slohu  francouzského  (»května 
zahradac).  Obě  měří  dohromady  62  ha.  Větší 
krásné  zahrady  a  parky  jsou  ještě  v  Ná- 
měšti (u  zámku  hr.  Haugvice),  ve  Wiesen- 
berku  (bar.  Klein),  ve  Vel.  Meziříčí  (kněžna 
Lobkovicová),  ve  Fryšavě  (hr.  Žerotín),  v  By- 
střici p.  H.  (bar.  Laudon),  ve  Slavkově  (hr. 
Kounic),  v  Jemnici  (markr.  Pallavicini),  v  Ro- 
zince a  Sokolnicích  (hr.  Mitrovský),  ve  Stráž- 
nici (hr.  Magnis),  ve  Veselí  (hr.  Chorinský), 
v  Třemešku  (dr.  ryt.  Ulrich)  a  j.  v.  V  Brně 
jsou  krásné  zemské  sady  v  Lužánkách  a  na 
Františkově  a  městský  sad  na  Špilberku. 

V.  Rybářství. 

Ačkoliv  M.  co  do  množství  vod  tekoucích 
i  rybníkův  s  Čechami  i  zeměmi  jinými  mě- 
řiti se  nemůže,  jsou  přece  vody  její  ryb- 
naté,  chovajíce  hojně  ryb,  ač  v  pomčrně 
menším  počtu  druhů.  Celkem  žije  v  mor.  vo- 
dách asi  40  druhů  ryb,  z  nichž  nejobecnější 
a  pro  rybářství  také  nejdůležitější  jsou  kapři, 
líni  a  štiky,  dále  pstruzi,  sumci,  parmy,  jelci, 
tloušti,  cejni,  podoustve,  karasi,  hrouzci,  bo- 
leni, bělice,  okouni,  candáti  (v  jižních  částech 
řeky  Moravy  a  v  Dyji),  úhoři  (v  Odře  a  pří- 
tocích) a  j.  v.  Hojně  jest  ve  vodách  tekou- 
cích také  raků. 


654 


Morava  (včelařství,  lesnictví). 


O  povznesení  rybářství  pečuje  zemský  ry- 
bářský spolek  v  firně,  jcnŽ  pořádá  každo- 
ročně rybářský  kurs,  má  své  líhne  a  osazuje 
vody  násadou  užitečných  ryb,  horské  potoky 
jmenovitě  pstruhy.  Vedle  tohoto  zem.  spolku 
působí  zdárné  také  menší  spolky,  zejména 
rybářský  spolek  ve  Vel.  Meziříčí. 

Značný  prospěch  slibuje  si  mor.  rybářství 
z  nového  zemského  zákona  rybářského  ze 
d  e  6.  čna^l896.  Dle  §  4.  tohoto  zákona  zru- 
šena jest  oprávnénost  ryby  volně  loviti  a 
udílí  se  právo  k  rybolovu  v  umělých  vod- 
ních nádržkách  neb  tocích  držitelům  těchto 
zařízení  a  v  přirozených  tocích  vodních  zemi. 
Kdo  rybolov  provozovati  chce,  musí  si  opa- 
třiti zemský  rybářský  lístek,  za  který  jest 
mu  zaplatiti  poplatek  4  K  plynoucí  do  zem- 
ského fondu  zemědělského.  §  9.  zákona  zří- 
zeny rybářské  revíry;  každý  revír  má  zaují- 
mati takovou  nepřetrženou  dráhu  vodní,  která 
vůbec  umožňuje  trvalý  chov  ryb  a  řádné  ho- 
spodářství v  revíru.  Tvoření  revírů  náleží 
politickým  úřadům  a  jest  pro  to  a  vůbec  pro 
zvelebení  rybářství  v  zemi  při  c.  k.  místo- 
držitelství ustanoven  rybářský  inspektor.  Po- 
kud vody  jednoho  revíru  nenáležejí  majiteli 
jednomu,  nýbrž  většímu  počtu  majitelů,  mo- 
hou tito  rybolov  buď  pronajmouti  anebo 
utvořiti  za  příčinou  provozování  rybář.ství 
rybářské  družstvo.  Stanovy  takového  druž- 
stva schvaluje  politický  úřad.  V  jedno  druž- 
stvo může  se  sloučiti  i  více  revírů  za  pří- 
činou přiměřenějšího  hospodaření. 

VI.  Včelařství. 

Jako  ve  všech  ostatních  zemích  slovanských, 
tak  i  na  M-vě  od  starodávna  kvetlo  včelař- 
ství, provozováno  jsouc  v  lese  v  brtích  (do- 
kazují to  četné  názvy  obcí:  Brtnice,  Brtničky, 
Brtov,  Brťoví,  Včelnice  a  j.)  a  později  i  doma. 
Ve  fundační  listině  kláštera  na  Hradisku 
činí  se  zmínka  o  včelařích.  Brtníci  tvořili 
společenstva  podobná  cechům,  jež  měla  sa- 
mostatnou správu  a  registra  včelařská  a  ří- 
dila se  právem  medařským.  Každý  včelař 
připověděný  k  právu  medařskému  mohl  si 
v  lese  vyhledati  na  příhodném  místě  strom 
a  provozovati  v  něm  brtnictví.  Koncem  XVII. 
stol.  přešla  tato  práva  na  cechy  medařské, 
které  se  nevztahovaly  pouze  na  včelařství 
lesní,  ale  i  domácí. 

Ustavičné  dlouholeté  války  a  zvláště  válka 
30letá  zasadily  včelařství  těžkou  ránu.  Me- 
dovina,  která  byla  druhdy  hlavním  nápojem 
našich  předků,  byla  vytlačena  pivem  a  ko- 
řalkou a  také  užíváni  medu  omezilo  se  vý- 
robou cukru.  Teprve  v  druhé  polovině 
XVIII.  stol.  počínalo  se  včelařství  působe- 
ním císařovny  Marie  Terezie  opětně  zvele- 
bovati. R.  1775  vydala  tato  panovnice  pro 
M-vu  a  Slezsko  patent,  jímž  osvobozeno  vče- 
lařství na  věčné  časy  ode  všech  dávek  a  po- 
platků, dáno  každému  právo  chovati  včely 
v  libovolném  počtu  úlů.  Patent  tento  jest  zá- 
kladem včelařského  práva  aŽ  po  dnešní  dobu. 
Pokrok  včelařsk^  šířil  se  pak  zvláště  v  XIX. 
stol.  zavedením  úlů  Dzierzonských  a  založe- 


ním včelařského  odboru  při  c.  k.  mor.-slezské 
hospodářské  společnosti  r.  1854,  jenž  r.  1869 
přeměnil  se  v  samostatný  zem.  spolek  vče- 
lařský.  Ve  spolku  tom  obzvláštní  zásluhy 
o  včelařství  mor.  si  získali  dr.  FranL  Živan- 
ský  (t  1873,  sepsal  výborné  dílo  »Krátký  ná- 
vod prŮmyslného  včclařstvíc)  a  P.  Benedikt 
Korčian,  praelát  kláštera  rajhradského.  Spolek 
zbudoval  si  r.  1885  svůj  dům,  pečuje  o  řádné 
úle  a  náčiní  včelařské,  pořádá  kočovné  před- 
nášky a  kursy  včelařské  atd. 
•  Počet  včclstev  obnášel: 

r.   1860 58.200 

»    1880 83.441 

»    1890 83.571 

Na  1  km*  vypadá  (r.  1890)  3*76  včelstcv,  na 
100  obyv  3*67  včclstev.         Jaroslav  Tebick. 

VII.  Lesnictví. 

Zužitkování  lesů  na  M-vě  jest  všeobecně 
dosti  intensivní,  hlavně  v  lesích  velkostatků. 
Největšího  stupně  dosahuje  na  jihu  země, 
výlučně  v  lesích  luhových  a  pohoří  Chřibky ; 
druhého  stupně  západ  zf^mé  až  k  Jihlavě, 
Žďáru,  Boskovicům ;  třetího  stupně  vysočina 
západu  a  obvodu  Sudet  na  severu;  konečně 
čtvrtého  stupně,  nejmenší  zužitkování,  celý 
obvod  Karpat.  V  průměru  odhaduje  se  v  je- 
hličnatých lesích  užitkové  procento  na  50% 
a  dosahuje  v  jednotlivých  obvodech  přes 
807o-  Porážení  děje  se  po  většině  v  pozdní 
jeseni,  občasně  zaměstnanými  dřevorubci, 
kteří  v  létě  zedničí,  tesaři  a  nádenniči  ve 
větších  městech  nebo  nacházejí  zaměstnání 
v  kraji;  jenom  v  obvodu  Sudet,  kde  ve  vyš- 
ších polohách  jest  letni  kácení,  jest  zorgani- 
sováno  stálé  dřevorubcctvo.  V  lesnatých  ob- 
vodech Sudet  a  Karpat  jsou  od  starodávna 
dopravní  zařízení,  jmenovitě  na  statcích 
Janovice  (Rymařov),  Velká  Bystřice,  Rožnov, 
Vsetín,  Hukvaldy,  Rajnochovice,  na  kterých 
použitím  jarní  vody  dopravuje  se  palivové 
dříví  do  železných  huti  (Janovice,  Hukvaldy), 
jakož  i  do  hutí  skelných  (Rožnov,  Vse- 
tín). V  posledním  desítiletí,  jmenovitě  od 
času  lepšího  zpeněžení  dřiví,  značně  ubylo 
plavby  polenového  dříví.  V  lesích  vyrábějí 
se  špalky  pro  výrobu  řeziva,  stavební  dřiví 
a  krátké  dříví  násadové.  Na  pilách  řežou  se 
prkna,  latě  a  šindel.  Na  M-vé  jest  61  veli- 
kých parních  a  645  malých  —  po  většině 
v  lesnatých  krajinách  vodou  hnaných  —  pil  se 
1859  pilovými  plechy.  Ze  všeho  pokáceného 
dřiví  spotřebuji  se  na  M-vě  samé  asi  Vs  ^ 
jenom  Vs  vyváží  se  do  ciziny.  Vývoz  do  ci- 
ziny děje  se  ve  dvou  směrech:  jižně  do  Dol- 
ních Rakous  a  severně  do  Čech  a  Německa. 
Okrouhle  poráží  se  ročně  u  velkostatků 
2,000.000  m^  v  ceně  asi  16,000.000  korun. 
Moravští  lesní  hospodáři  hledí  si  hlavně  umě- 
léhozalesňování  sadbou.  Na  100,000.000  sa- 
zen ic  jest  vždy  v  lesních  školkách  v  zásobě, 
z  čehož  asi  50 7^  ročně  se  spotřebuje.  Zvláště 
se  pěstují:  67©  lupenatin,  69*/,  smrků,  187» 
borovic  a  77o  modřínů.  Nejvíce  oblíben  jest 
smrk,  jenž  ovládá  skoro  celou  zemi,  kromě 
území  borovic,  lesů  luhových  pa řezných  a 


Morava  (lesnictví). 


655 


středních;  zalcsííování  smrkem  ve  vyšších 
polohách  děje  se  3-  a  4letými  sazenicemi, 
v  nižších  polohách  v  Karpatech  2letými  sa- 
zenicemi.  Borovice  vysazuje  se  ve  svém 
vlastním  území,  na  jihu  země,  jako  sazenice 
lletá,  na  severu  (Konice)  jako  dvouletá. 
Modřin  v  celé  zemi  slouží  za  přimíšeninu, 
obyčejně  k  vyplnění  mezer.  —  Nynější  ho- 
spodářství v  lesích  velkostatků  na  M-vě  jest 
trvalé,  systematicky  uspořádané,  pokud  se 
dotyce  svčřenských  a  kostelních  nadačních, 
úplně  konservativní.  Zařízení  lesů  mor.  dle 
plánu  sahá  ve  svých  počátcích  daleko  zpět 
do  století  XVIII.  Bylo  s  počátku  jenom  na 
málo  velkých  panství  obmezeno,  nyní  však 
jest  asi  957t  lesů  systematicky  zařízeno, 
hlavně  při  velkostatcích. 

Způsob  hospodářství  lesů  mor.  mě- 
nil se  několikráte  dle  poměrů  všeobecných 
a  zvláště  poměrů  dopravních.  Nyní  převládá 
hospodářství  holosečné,  kteréž  prese  všecky 
svoje  nedostatky  raá  s  národohospodářského 
stanoviska  značný  význam,  poněvadž  v  kra- 
jinách, kde  jest  zavedeno,  v  poříčí  řek  a 
v  území  borovin  v  jižní  M-vě,  nejchudšímu 
obyvatelstvu  snadnější  zaopatření  nezbytných 
hospodářských  plodin  umožňuje.  V  celku  pě- 
stuje se  holosečné  hospodářství  na  384.000  ha, 
z  čehož  V»  s  obmýtnýra  stoletým,  */»  obmýt- 
ným  osmdesátiletým.  Připadá  ročně  na  hoío- 
seče  asi  3760  ha  plochy.  Rozdělení  lesů 
jest  bohatě  rozčlánkované ;  v  celku  jsou  nej- 
větší lesy  v  záp.  polovici  v  čáře  Znojmo,  Brno, 
Přerov  a  Hranice  Vj.  okrouhle  400.000  ha, 
ve    východní   polovici    menší    Vs»   okrouhle 
200.000  ha.   Střed  procentový  27*/,  táhne  se 
dosti  dobře  stře  dem  země  (od  záp.  k  vých.), 
klesá  k  chudolcsému  jihu  aŽ  k  procentu  9Vo> 
stoupá  však  k  sev.  aŽ  k  procentu  41*6  (Su- 
dety) a  403  (BezkydyJ.  —  Českomoravské 
pohraničně    hory   mají    nejznačnější    podíl 
plochy  celé  země  (327o);  lesy  v  tomto  území 
jsou  poměrně  malé,  rozdělené  na  velmi  četné 
lesiny,  malostatek  jest  zde,  zvláště  podél  če- 
ských hranic,  zastoupen  až  447o  lesní  plo- 
chou.   Území  mor.  Sudet  se  svými  předho- 
řími  obsahuje  l<)Vo  celé  plochy  země ;  rozši- 
řuje se  až  k  českoslezské  hranici  a  dosahuje 
zde  nejvyšší  výšky.    Zde   nalézají   se   větší 
lesní  panství  Zábřeh,  Losin,  Koldštýn,  Wie- 
scnberg.  Rymařov  a  Sovinec  (40.000  ha),  jež 
se  snaží  nejenom  udržeti  tuto  lesní  rozlohu, 
ale  i  rozšířiti   značně  hranice   rostební   do 
neolrsněných,   nejvyšších   hřebenů    umělým 
zalesněním  klečí  net)  limbou.    Mor.  Karpaty 
obsahují  187o  plochy  země  a  jsou  s  lesního 
stanoviska  nejrozmanitější.    Celé  pohoří  ob- 
sahuje útvar  pískovcový,  od  jz.  k  sv.  s  plo- 
chými hřebeny,   na  kterých  lesy  tvoří  sou- 
běžné pruhy.  Dolejší  pás,  až  do  výše  400  m, 
obsahuje  lesy  nízké  a  střední,  horní  pás  až 
do  900  m  n.  m.  nese  jedli   a   buk  v  plném 
vývoji.   Ve  středu  země  jsou  3  veliká  lesní 
území,  jež   svým   rázem   se   vyznamenávají. 
Drahanská  vysočina  uzavírá  v  sobě  největší 
souvislé    lesní  území  (as  60.000  ha).  Vápenné 
území   mor.   Švýcarska    (Adamov,    Blansko) 


obsahuje  tři  hlavní  druhy  dřevin:  jedli,  smrk 
a  borovicijenom  prostředního  vývoje.  K  vých. 
se  rozšiřující  území  dubové  (statek  Pozořice, 
Račice,  Vyškov)  jest  se  stránky  lesnické  příz- 
nivější; větší  mocnost  půdy  činí  panujícímu 
zde  druhu  dřevin  (jedli,  buku  a  borpvici) 
možným,  aby  se  dokonale  vyvinul.  Uzemí 
chřibské  s  lesem  Ždánickým,  na  pravé  straně 
ohraničené  kotlinou  řeky  Moravy  ve  směru 
jz.  se  táhnoucí,  mnohonásobně  rozčleněné  ve 
hřbety  v  rozmčru  podélném  as  60  km,  při 
absolutní  výšce  400—600  w,  jest  největší 
území  lupenatc^ho  lesa.  Dub,  buk  a  habr  jsou 
v  hospodářství  kmenném  a  pařezném  nej- 
rozšířenější druhy  dřevin.  LuŽná  území  mor. 
řek  v  sev.  rovině  (Mohelnice,  Šternberk, 
Olomouc)  mají  v  pařczných  a  středních  le- 
sích převládající  dřevinu  dub  a  habr  s  ne- 
obyčejně silným  přimíŠením  břízy.  Jakosti 
luzných  lesů  p/ibývá  od  sev.  k  j.;  nad  Kro- 
měříží při  vtoku  Bečvy  do  Moravy  znatelno 
jest  v  lesích  podél  této  řeky  stálé  stoupání 
vzrůstu  výškového  a  přibývání  bonity  poro- 
stové  a  dosahuje  značné  výše  v  lesích  velko- 
statku Strážnice,  Břeclav^  s  hlavními  druhy 
dubem,  jasanem,  jilmem,  javorem  s  přimíše- 
nými  měkkými  dřevinami:  topolem,  vrbou  a 
osikou.  Příčinou  toho  jsou  prsfovité  bahnité 
uloženiny  útvaru  pískovcového  území  Kar- 
pat. Luzní  lesy  Dyje,  Jihlavy  a  Svratky  vy- 
kazují podstatně  menší  bonitu  porostovou. 
Všechny  tyto  luzné  lesy,  pokud  velkostatku 
přináležejí,  obsahují  ojedinělé  přimíšení  jed- 
notníků  oněch  starých  staletých  dubů,  jež 
podivení  vzbuzují  (lesy  statku  Strážnice, 
Ostré,  Břeclav.,  Židlochovic,  Rajhradu).  Ba 
ponechána  jest  Část  pralesa  dubového 
na  statku  Břeclavě  na  rozkaz  kníž.  Liechten- 
šteina.  Nuzný  stav  vykazují  lesiny  pařezné  a 
střední  pahorkoviny  jižní  roviny  (Hustopeč, 
Mikulov,  Jaroslavice).  Jako  zvláštnost  uve- 
dena budiž  umělá  kultura  borovic  z  r.  1840 
u  Bzence  na  náspech  písčitých  a  štěrkových 
na  pravém  břehu  řeky  Moravy.  Krátký  peň 
a  málo  pryskyřice  jsou  zvláštními  známkami 
těchto  borovic,  pěstěných  as  na  4000  ha. 

Velké  souvislé  lesy  přináležejí  velko- 
statku, přes  807o;  a  sotva  20%  přináleží 
malostatku.  Z  prvních  jest  více  neŽ  22®/© 
(130.781  ha)  lesů  svěřenských  a  skoro  127o 
(68.718  ha)  lesů  kostelních  a  nadačních. 

Lesy  malostatku  jsou  ve  velkém  počtu 
lesy  společenskými,  majetkem  závazných  osad- 
níků, a  rustikálními  (selskými)  lesy.  Obce 
jakožto  takové  (vdcobce  Brno,  Olomouc, 
Znojmo  a  Uh.  Hradiště  vyjímaje)  mají  po 
většině  málo  lesa.  Jest  sice  v  jednotlivých 
okresích  (Dačicc,  Mor.  Třebová,  Boskovice) 
poměr  procentový  lesa  malostatku  dosti  příz- 
nivý, 40— 457o;  ale  tento  klesá  opět  v  jiných 
obvodech  (Chřiby)  na  2  až  37o-  Z  pravidla 
lesy  malostatku  přiléhají  Je  větším  lesům 
velkostatku  anebo  tvoří  četné,  často  velmi 
malé,  osamělé,  v  polích  stojící  oddíly.  Ho- 
spodaření v  těchto  lesích  jest  empirické  a 
pro  malou  rozlohu  občasné,  na  okamžité  po- 
třeby zařízené.  Následek  toho  jest,  že  vlast- 


656  Morava  (myslivost,  průmysl). 

nik,  pokud  má  v  lese  užitkové  dřiví,  pilně  •  Rovněž  jako  zajíc&,  tak  i  koroptví  mnoho  se 
se  snaží,  aby  každou  finanční  nesnáz  přikryl  >  vyváží  do  Francie  a  Anglie.  BaŽant,  vyjma 
lesem.  Za  pomoci  státu  a  země  umožněno  |  drsné  polohy  okresů  sev.  a  výcb.,  usadil  se 
bylo,  že  ve  42  katastrál.  obcích  od  r.  1878  skoro  v  celé  zemi;  daří  se  mu  dobře  ne- 
dobrovolně zalesněno  1975*6  ha  selských  a  jenom  v  bažantnicích,  ale  též  na  svobodě. 
obecních  pastvišť.  Cht,     i  Odstřelí  se  do  roka  30.000—40.000.    Sluka 

trxTT   M     ij       j.  '  vyskytuje  se  ve  vyšších  polohách,  v  stinných 

VIII.  Myslivost.  !  j^gj^,^   Křepelka  v  zelených,  úrodných,  obil- 

M.  vynikla  zvláštním  sv^m  právem  love-  i  ných  slunných  územích  M-vy.  Vodní  ptactvo 
ckým  (v.  Lovecké  právo),  jež  sídlo  své !  nachází  vhodné  stanovisko  na  rybnících  a 
mělo    na  hradě  Buchlově   u   Uh.    Hradiště,    v  nížinách  poříčí  Dyje  a  Moravy.  Divoké  ho- 

Rozsáhlé  pralesy  moravské  hostily  od  pra-  luby,  kvíčaly  a  jiné  drobnější  ptactvo  odstře- 
dávna  hojně  zvěře.  V  pralesích  oněch  a  na  luji  v  celé  zemi  dosti  hojně.  Dravá  zvěř  jest 
nivách  tehdejších  proháněli  se  tur,  zubr,  los  ]  skoro  všemi  druhy  zvířeny  středoevropské 
a  sob.  Tur  a  zubr  vymizeli,  los  a  sob  zatla- 1  zastoupena.  Medvěd,  vlk,  divoká  kočka  a  ne- 
čeni  do  dálného  severu,  jelen  vyskytuje  se  '  zřídka  rys,  jenŽ  z  Karpat  do  vých.  lesfl  Bez- 
volně  v  okresích  Rymařov,  Šumperk,  Město  kyd  na  slezských  hranicích  zavitá  (od  r.  1890 
Staré,  Frenštát,  Místek,  Blansko,  Brno  (Ro-  v  Ostravickém  údolí  uloveno  5  rysů),  vysky- 
sice),  Ždánice,  Slavkov,  Kyjov,  Břeclava,  Ho-   tují  se  ojediněle.  Liška  vyskytuje  se  v  celé 


donín,  Vranov.  Nejsilnější  jeleni  zdržují  se 
v  horských  lesích  Sudet,  a  to  v  horských  re- 
vírech knížete  Jana   Liechtenšteina,  panství 


zemi;  do  roka  se  jich  odstřelí  aŽ  1500.  Dále 
odstřeluje  se  ročně  asi  300  vyder,  přes  300 
jezovcQ,  značný  počet  kun,  tchořů  a  lasiček. 


Janovice  hraběte  Alfreda  Harracha  a  lesního  30—40  orlů,  200—300  výrů,  četní  sokolové, 

úřadu    Wiesenberk    (Sobotín)    pánů   Kleinů  rybáci,  sovy,  vrány  a  menší  dravci.    Podle 

z  Wiesenberku,  kde  každoročně  při  velkých  výkazu  z  r.  1898  bylo  na  M-vě  uloveno:  909 

honech   (v  srpnu),  zvláště  pak  v  říji  Jelenů  kusů  jelenů,  513  daAků,  11.510  srnců,  354.8iH) 

hlavní  jeleni  (až  14teráci)  se  odstřelují.  V  prů-  zajíců,  44.348  králíků,  46.140  bažantů,  341.480 

raěru  loví  se  na  M-vě  každoročně  800  vysoké  koroptví,  11.770  křepelek,  10.971   divokých 

(jelenů,  laní  a  telat).    K  zamezení   velikých  kachen;  škodné:   1870  lišek,  5767  kun,  8330 

škod  musela  celá  polesí  býti  ohrazena.  V  ně-  tchořů,  8  divok.  koček,   17  orlů,  159  výrů, 

kolika  oborách  chová  se  dančí;  na  svobodě  58.129  sov. 

se  nevyskytuje.  Ročně  odstřeluje  se  600  až  Dosud  na  M-vě  loví  se  nadháňkami  je- 

800  kusů.   —  Velký  jest  počet  zvěře  srnčí,  len  v  Sudetských  lesích  v  měs.  srpnu  a  září, 

jež  se  vyskytuje  v  každém  honbišti  na  M-vě  šoulačkou  v  lesích  luhových  a  středních 

v  počtu  menším  nebo  větším;  jenom  v  re-  ,  ke  konci  září  a  v  horských  revírech  v  prvním 

vírech,  kde  za  příčinou  přecházení  vysoké  i  týdnu  měs.  října  (holá  odstřeluje  se  dle  po- 


založeny  byly  ohrady,  srnčího  ubývá.  Do 
roka  se  odstřelí  8—9000  kusů.  —  Černá  chová 
se  v  5  velkých  oborách.  Hojně  jest  na  M-vě 


měrů  povětrnosti   v  měs.  listop.  a  v  pros.). 
Štvanice  francouzské  (lovy  parforcní)  ko- 
naly se  na  M-vě  až  do  r.  1888  na  c.  k.  statku 
rozšířen  zajíc;  nejvíce  v  okresu  břeclavském, '  Hodoníně;  na  sousedním  c.  k.  statku  Holič 


hodonínském,  sokolnickém  atd.  V  celku  od- 
střeluje se  250.000—300.000  zajíců.  Z  okresů 
brněnského,  mikulovského,  hodonínského, 
znojemského  a  hustopečského  vyváží  se  co 
rok  hojně  zajíců  do  ciziny,  hlavně  do  Fran- 
cie a  Anglie.  —  Divocí  králíci  na  jihu  a  ve 


(Uhry)  konají  se  dosud  co  rok  štvanice 
ústavem  iízdeckým,  k  čemuž  lesy  hodonínské 
pro  každý  hon  dvanáct  jelenů  živých  musí 
dodávati.  Cht. 

D)  Průmysl. 


středu  země  značně  se  rozmnožili,  takže  mí- 1      V   ohledu   průmyslovém  jest    M.   jednou 
sty  ani  jich  vypleniti  nelze,  ač  doby  šetření   z  nejčinnějších  a  nejvýrobnéjších  zemí   ra- 


nemají.  Ročně  uloví  se  jich  20—30.000.  Vy- 
soko v  tichých  horských  lesích  Sudet  a  Bez- 
kyd  ozývá  se  na  jaře  v  první  polovici  dubna 


koňských,  z  nichŽ  předčí  ji  pouze  Čechy  a 
Dolní  Rakousy,  jsouc  již  od  přírody  obda- 
řena mnohými  přednostmi  země  prdmyslné. 


až  počátkem  května  tctřcv.  Do  roka  odstře- !  Tak  především  nerostné  její  bohatství  určuje 
luje  se  30—35  kohoutů.  Tetřívci  od  několika  j  směr  a  cíl  jejího  rozvoje  průmyslového  tím, 
roků  stěhují  se  s  vysokých  poloh  zvolna  do ,  že  bohatá  ložiska  uhlí  a  železa  podporují  vý- 
vlhčích  lesů  středních  poloh.  Roční  odstřel  I  voj  moravské  industrie  ve  smyslu  moderní 
obnáší  400—500  tetřívků.  Jeřábků  nevysky-  ,  techniky.  Keramika  nachází  zde  výborný  ma- 
tuje se  sice  hojně,  ale  přece  uloví  se  jich  teriál  právě  tak  jako  zpracování  dřeva,  kdežto 
co   rok  200 — 250.    Z  pernaté  zvěře  nejvíce  ,  pěstování  lnu  a  chov  ovcí  umožňovaly  v  době. 


jest  na  M-vě  zastoupena  koroptev  a  výsky 
tuje  se  nejvíce  všude  tam,  kde  se  zajíci  daří 
nejlépe.  Nejvelkolepější  hony  jsou  barona 
Hirsch-Gereutha  v  Rosicích  a  Veveří  u  Brna, 


kdy  ještě  nekryl  dovoz  ze  zámořských  zemí 
hlavní  spotřebu  suroviny  textilní,  rychlý  roz- 
květ tohoto  průmyslu.  Racionální  kultura 
řepy  cukrové  podporována  jest  nejen  po- 


kde  v  několika  málo  dnech  lovebních  5 — 6  vahou  půdy,  nýbrž  i  majetkovými  poměry 
střelců  uloví  10.000  —12.000  koroptvi.  Vyhlá- .  drŽby  pozemKOvé,  které  vůbec  hríijí  v  ohledu 
seny  jsou  dále  koroptví  honjr  v  okolí  Břec-  národohospodářském  na  M-vě  roli  důležitou. 
lávy,  Hodonína,  Brna  (Sokolnice),  Hustopeče  Nebof  jsou-li  jednak  velkostatkv  nezbytnou 
atd.    Do  roka  odstřelí  se  200.000—300.000.  i  podmínkou    důležitých    odvětví    moderního 


Morava  (průmysl).]  657 

hospodářství,  na  druhé  straně  ode  dávna  ob-   výhodou,  za  kterou  děkoval  přirozeným  po- 
vyklé  dělení  pozemků  a  pAdy  rolnické  po-  |  měrům  země  a  jež  značnou  měrou  přispěla 

"  k  jeho  rozkvětu.  Avšak  s  rostoucím  počtem 
obyvatel  a  intensivnějSím  hospodařením  pol- 
ním ubývalo  chovu  ovcí,  kdežto  se  stoupa- 


bádá  obyvatelstvo  k  vedlejšímu  zaměstnání 
průmyslovému.  Naopak  zase  Často  jest  děl- 
ník průmyslový  současně  drobnj^  majitelem 


půdy,  nebo  v  některých  dobách  ročních  také  I  jící  spotřebou  zboží  vlněného  rostla  i  po- 
dělníkem  zemědělským.  Obyvatelstvo  jest '  ptávka  po  vlně.  Tomuto  nedostatku  odpo- 
pracovité  a  učelivé,  takže  průmyslové  pod-  |  moženo  zvětšovaným  dovozem  vlny  ze  zámoř- 
niky  nejrůznějšího  druhu  nacházejí  v  něm  ských  krajin,  jejíž  zpracování  opět  mělo  za 
výbornou    sílu    pracovní.    Následkem    toho   následek  různé  změny  v  technice  výrobní. 


ujala  se  na  M-vě  a  k  velkému  rozkvětu  do- 
spěla i  celá  řada  odvětví  průmyslových,  pro 
které  země  nebyla  od  přírody  příliš  příznivě 


Tím  ovšem  zmíněná  výhoda  M-vy  úplně  zmi- 
zela a  její  průmysl  vlnařský  octl  se  oproti 
cizí  konkurrenci   v  nevýhoda.    Kromě  vlny 


způsobilou.  Proto  také  vyznačuje  se  průmysl  užívá  pak  průmysl  soukennický  pro  některé 
moravský  neobyčejnou  rozmanitostí  svých  i  výrobky  i  jiné  zvířecí  srsti  a  hedvábí.  Mo- 
výrobků,  neboť  výroba  textilní,  chemická,  ravské  prádelny  vlny  vyrábějí  přízi  povlako- 
strojnická,  železářská,  zboží  hliněného  a  dře-  j  vou  i  česanou.  Tovární  výroba  příze  povla- 
véného  atd.  jsou  zde  vesměs  u  značném,  na-  i  kove  zničila  s  počátku  velmi  rychle  domácí 
mnoze  neobyčejném  rozkvětu.  'výrobu  na  tomto  poli,  avšak  koncem   osm- 

Mezi  všemi  těmito  větvemi  průmyslové  čin-  i  desátých  let  změnil  se  vkus  na  prospěch 
nosti  dlužno  na  prvním  místě  jmenovati  prů- ,  příze  česané  a  prádelny  na  povlakovou  vlnu 
mysl  vlnařský,  který  obyvatelstvo  provo-  musily  obmezovati  svoji  činnost.  Výrobu  Če- 
zuje  od  pradávna  a  jenž  dnes  zaujímá  vyni-  i  sáné  příze  provozuje  sice  jen  jediná  továrna 
kající  místo  v  konkurrenci  světové.  Původně  v  Brně,  náleží  vŠak  za  to  k  nejznamenitějším 
ovšem  zpracovávána  ovčí  vlna  v  hrubá  sukna  závodům  toho  druhu  (25.000  vřeten)  a  vyváží 
v  domácnostech  jen  pro  potřebu  členů  ro-  své  výrobky  silně  do  ciziny.  Výroba  zboží 
diny.  Avšak  již  ve  XIII.  stol.  jeví  se  počátky  |  vlněného  jest  neobyčejně  rozmanitá.  Všecky 
činnosti  řemeslné  vlivem  přistěhovalců  flan-  |  oděvní  látky  mužské  od  nejjemnéiších  suken 
derských,  kteří  svojí  technikou  a  cechovním  a  nejelegantnějších  módních  vzoru  až  k  oby- 
zřízením  ovládali  celé  tehdejší  moravské  sou- '  čejnému  zboží  jsou  zastoupeny.  Avšak  i  vý- 
kennictví.  Hlavním  sídlem  výroby  té  byla  i  roba  dámských  látek  a  vojenského  sukna 
v  té  době  Jihlava  s  okolím.  V  době  té  vzni-  jest  na  vysokém  stupni.  V  poslední  době 
kaly  již  některé  větší  závody  společné  jak  '  vzkvétá  i  výroba  plsti  (Brno).  Celkem  vyká- 
k  usnadnění  výroby  (appretovny,  barvírny  a  |  zuje  toto  odvětví  průmyslové  1  prádelnu  če- 
j.),  tak  i  k  zabezpečení  odbytu,  jichž  nepa-  '  sáné  příze,  20  prádelen  příze  povlakové,  35 
trne  zbytky  dodnes  se  zachovaly.  Avšak  hlavní '  továren  na  zboží  vlněné,  11  tkalcoven,  1  to- 
čásť  výroby  provozována  drobným  řemeslem  várnu  na  umělou  vlnu,  17  samostatných  ap- 
a  pomocí  domácí  práce.  V  přítomné  době  pretoven  a  8  barvíren,  které  ovšem  slouží 
užívá  se  ve  vlnařském  průmyslu  M-vy  i  práce  '  i  ostatním  větvím  průmyslu  textilního.  Vře- 
domácí  i  továrenské.  Práce  domácí  provo-  ten  jest  přes  250.000,  stavů  přes  3200.  Uhrn- 
zuje  se  tím  způsobem,  že  výroba  provádí  se  j  nou  výrobu  roční  možno  páčiti  na  90.000  q 
na  účet  a  z  materiálu  podnikatelova,  místo  vlněné  příze  a  na  Va  ^i^^-  kusů  vlněných  lá> 
v  jeho  dílně,  v  domácnosti  dělníka  po  pří-  tek  v  ceně  do  90  milí.  K.  Hlavním  sídlem 
pádě  za  pomoci  příslušníků  jeho  rodiny  za  I  vlnařského  průmyslu  jest  Brno  s  okolím, 
mzdu  od  kusu.  Počátky  továrenské  práce  Jihlava  s  okQlim,  Náměšf,  Tišnov,  Slavkov, 
spadají  do  2.  pol.  XVIII.  st.,  do  doby  osvíce-  Vyškov,  Lipník,  Fulnek,  Nový  Jičín  a  j.  Brno 
ného  absolutismu,  jehož  snahou  bylo  mezi  I  jest  také  v  obchodním  ohledu  směrodatné 
jiným  i  vytvořeni  domácího  průmyslu.  Tak  |  místo  Rakouska  pro  mužské  látky  oděvní, 
vznikla  r.  1765  za  počinu  a  podpory  vládní  první  Dlužno  však  přiznati,  že  v  posledních  letech 
továrna  na  sukno  v  Brně,  řízená  společností  '  citelně  škodí  tomuto  průmyslu  moravskému 
obchodníků  se  suknem.  Tyto  vládní  snahy  konkurrence  severočeská,  jíž  jsou  k  dispo- 
došly  náležitého  porozumění  nejen  v  kruzícn  sici  továrny  největších  rozměru,  kdežto  mo- 
obchodních,  nýbrž  i  u  velkostatkářů,  kteří  ravské  závody  jsou  většinou  velikosti  pro- 
zlepŠovali  chov  ovcí  a  též  sami  zakládali  na  střední.  Nicméně  vývoz  jest  dosud  velmi 
statcích  svých  továrny.  Tak  zejména  hrabě  I  značný  a  rozvětvený,  podporován  jsa  zejména 
Salm-Reifferscheid  založil  r.  1796  první  stro-  na  Východ  vysoce  důležitým  oděvním  prů- 
jovou  prádelnu  vlny  v  Rakousku.  Popudem  '  myslem  (konfekcí),  který  má  své  hlavní  sídlo 
k  dalšímu  a  mohutnému  rozkvětu  morav-  v  Prostějově.  Brněnské  zboží  módní,  sukna  a 
ského  velkóprůmyslu  vlnařského  bylo  zave-   šály  vyvážejí  se  do  Itálie,  Francie,  Německa, 


Rumunska,  Srbska,  Ameriky,  na  Východ  a  i. 
Mezi  vývozní  industrie  země  náleží  i  plá- 
tennictví,  které  jest  prastarého  původu. 
Jsouc  původně  provozováno  jako  domácí  prů- 
mysl a  po  řemeslníčku,  domohlo  se  již  v  dáv- 
spotřébu  vlny,  zejména  M.  a  Uhry,  později  |  ných  dobách  znamenitého  významu  a  praco- 
jen  z  malé  části  také  Prusko  a  Rusko.  Okol-  j  válo  i  pro  export,  V  tkalcovství  převládá 
nost  tato  byla  pro  průmysl  tento  rozhodnou  |  dosud  systém  domácí  práce,  avšak  i  zde  děje 

Ottfiv  SlovnUc  NanfDý,  •v.XVII.  23  190Z.  42 


dění  parní  síly,  kterýžto  rozkvět  přes  ně- 
která dočasná  přerušení  sleduje  neustále 
stoupající  tendenci.  Veliké  změny  nastaly  bě- 
hem doby  v  dodávání  suroviny.  Po  dlouhý 
čas  krylo  mocnářství  Rakousko- uherské  samo 


658 


Morava  (průmysl). 


se  od  polovice  XIX.  stol.  přechod  k  výrobě 
tovární  a  strojové  následkem  soutěže  zahra- 
ničných  prádelen  strojových,  kterým  s  úspě- 
chem čelí  domácí  mechanické  prádelny  lnu 
ve  Frýdlante,  Místku,  Wiesenberce,  Hanušo- 
vicích, Suchdole  a  Holbě,  úhrnem  s  42.000 
vřeteny  a  výrobou  za  6Vj  uiill.  K.  Samostat- 
ných tkalcoven  lnu  jest  11  (Rymařov,  Šum- 
perk, Šternberk,  Líbava,  Wiesenberk,  Unčov 
8  okol.  aOskava)  s  výrobou  přes  3  milí.  Kroč., 
avšak  většinou  tkaní  lnu  provozuje  se  dosud 
jako  domácí  průmysl,  zejména  na  slezské 
a  české  hranici,  čímž  zaměstnáno  jest  přes 
4700  stavA.  Roční  výrobu  zboží  plátěného 
na  M-vě  možno  páčiti  úhrnem  na  2V4  niill. 
kusů  i  vyváží  se  dosud  na  Balkán  a  do  Le- 
vanty, avšak  čilý  dříve  vývoz  do  západní 
Evropy  a  i  do  Ameriky  byl  namnoze  zatlačen 
soutěži  anglickou,  proti  níž  plátennictví  mo- 
ravské teprve  v  poslední  době  poněkud 
s  úspěchem  bojuje. 

V  mnohých  směrech  jest  toto  tkalcovství 
lnu  v  úzkém  spojení  s  moravským  ba  vi- 
nařstvím, které  ujalo  se  v  zemi  teprve  na 
počátku  XIX.  stol.,  avšak  povzneslo  se  tak, 
že  dnes  náleží  mezi  nejdůležitější  odvětví 
průmyslu.  Provozuje  se  v  nejrozsáhlejší  míře 
podél  českých  hranic  od  Svitav  k  Šilperku, 
pak  i  v  Prostějově,  Frenštátě,  Mor.  Budějo- 
vicích a  j.  Surovinou  jest  z  největší  části 
bavlněná  příze,  která  kromě  domácí  prove- 
nience dováží  se  z  Anglie,  Německa  a  ze 
Švýcar,  roční  spotřeba  činí  do  Vs  ™^11*  9* 
Prádelny  bavlny  jsou  3  (Svitavy,  Zábřeh  a 
Suchdof)  s  více  než  63.000  vřeteny  a  roční 
výrobou  do  20.000  q  bavlněné  příze.  Tkal- 
covny bavlny  a  továrny  na  bavlněné  zboží 
vyrábějí  namnoze  i  lněné  zboží  a  jest  jich 
43  (Brno,  Mor.  Třebová,  Vyškov,  Svitavy, 
Celadna,  Frenštát,  Fulnek,  Beroun,  Místek, 
Červená  voda,  Šternberk,  Šumperk  a  j.)  s  3000 
stavy  a  výrobou  ročně  za  15Va  milí.  korun. 
V  průmyslu  domácím  zaměstnáno  jest  na 
10.000  stavů  ručních.  Odbytu  dochází  bavlněné 
zboží  moravské  kromě  celého  Rakousko- 
Uherska  i  v  zemích  podunajských  a  Orientě. 
Po  úpadku  vídeňského  průmyslu  he d  váb- 
ní cké  ho  přeneseno  hlavní  jeho  sídlo  v  na- 
šem mocnářství  z  Vídně  na  M-vu,  kde  již 
od  dob  josefínských  děly  se  pokusy  se  za- 
vedením chovu  bourců  hedvábných.  Nicméně 
daleko  největší  čásť  materiálu  dostávají  tkal- 
covny hedvábí  z  Itálie  a  Francie,  přízi  hed- 
vábnou pak  z  Anglie  a  Švýcarska.  Továrny 
ty  —  počtem  10  —  jsou  v  Chrastové,  Mor. 
Třebové,  Svitavech,  Unčově,  Rymařově  a 
Šumperku,  mají  na  2500  stavů  a  vyrábějí 
ročně  za  12  mill.  K.  Průmysl  tento  dokazuje 
rozvětveným  svým  vývozem  do  Německa, 
Francie,  ítalie,  Anglie,  Vých.  Indie  a  j.  vy- 
sokou svoji  vyspělost  a  schopnost  soutěže 
na  světovém  tržišti. 

Doplňkem  moravského  průmyslu  textil- 
ního jest  výroba  zboží  pleteného  a  stávko- 
vého (Louka,  Slavonice,  Příbor,  Klokočov), 
trikotového,  krajek  a  tylu  (Brno,  Le- 
tovice  za   I*/*   mill.   K)*  stužek  (Fulnek, 


Štramberk  za  Vs  mill.  K)  a  fezů  (Příbor, 
Třešť,  290.000  kusů),  dále  konfekce  dám- 
ská i  panská  v  Olomouci,  Mor.  Ostravě,  Pro- 
stějově a  Hranici  (za  3  mill.  K  ročně),  pro- 
vazárna  a  prádelna  konopí  v  Přerově, 
tiskárna  kartounu  v  Unčově  a  bar- 
vírna červené  příze  v  Zábřehu. 

S  oděvnickým  průmyslem,  založeným  oa 
industrii  textilní,  úzce  souvisí  i  klobouč- 
nictví  a  vydělávání  kozí  se  spojenou  s  ním 
výrobou  rukavic  a  obuvnického  zboží.  Klo- 
bo  učni  civí  provozuje  se  na  M-vě  po  to- 
várnicku  od  r.  1865  a  jsou  velké  továrny  na 
klobouky  v  Brně,  Příboru,  Novém  Jičíně  a 
Senově  u  Nov.  Jičína.  Továrna  brněnská 
s  roční  výrobou  asi  11.000  kusů  pracuje  jen 
pro  domácí  potřebu,  kdežto  poslední  3  zá- 
vody produkují  ročně  přes  600.000  klobouků, 
které  vyvážejí  se  do  všech  států  Evropy, 
Ameriky  Severní  a  Jižní,  Austrálie,  Výcn. 
Asie  (NÍanila)  a  j.  Zejména  továrna  v  Nov. 
Jičíně,  zaměstnávající  přes  1200  dělníků,  jest 
největším  závodem  toho  druhu  na  pevnině 
evropské. 

Vydělávání  koži  učinilo  v  poslední 
době  po  přechodu  od  práce  řemesilné  k  to- 
várenské  veliký  pokrok  ve  příčině  technické 
i  výrobní.  Hlavním  jeho  sídlem  jest  Brno  a 
Třebíč,  pak  Jihlava,  Hejčín,  Loštice  a  Olo- 
mouc, úhrnná  výroba  páčí  se  na  5V4  mill.  K 
ročně.  V  Brně,  Třebíči  a  2dáře  provozuje  se 
také  po  továrnicku  i  domácí  prací  výroba 
zbožiobuvnického  (ročně  za  2^4  mill.  K), 
které  vyváží  se  i  do  Německa,  Švýcarska  a 
Nizozemí.  Pro  tuto  výrobu  v  domácnosti  dfl- 
ležit  jest  ještě  Prostějov  a  Val.  Klobúky.  Po- 
těšitelný jest  i  rozvoj  rukavičkářské  vý- 
roby, která  má  své  hlavní  sídlo  v  Bmé,  Ji- 
hlavě a  Znojmě,  kde  hotoví  se  ročně  na 
300.000  párů  rukavic  vyvážených  do  Uher, 
podunajských  zemí,  Německa  a  poněkud  do- 
sud i  do  Ameriky  Severní. 

Přední  místo  v  chemickém  průmyslu  M-vy 
zauj ímá  cukrovarství.  Vlastni  trvalé  uve- 
dení výroby  cukru  řepového  do  země  padá, 
nehlcdíme-li  k  některým  dřívějším  nepatr- 
ným pokusům,  které  neosvědčily  se  života 
schopnými,  do  r.  1836  a  1837.  Tehdy  zřízeny 
byly  dosud  trvající  závody  v  Rajci,  Tišnove, 
Židlochovicích,  Slavkově  a  Napajedlech.  Nej- 
většího významu  mezi  těmito  podniky,  a  to 
významu  sahajícího  daleko  za  hranice  země, 
nabyl  cukrovar  založený  Francouzem  Flo- 
rentem  Robertem  na  panství  arcivévody  Al- 
brechta v  Židlochovicích,  který  byl  po  dlouhý 
čas  vynikající  školou  pro  pěstování  řepy  cu- 
krovky a  z  něhož  vyšly  mnohé  důležité  v^r- 
nálezy  v  oboru  techniky  cukrovarské.  Techni- 
ckému rozvoji  moravského  cukrovarství  ve- 
lice prospěla  také  ta  okolnost,  Že  nalezlo 
mocné  opory  v  brněnském  průmyslu  stroj- 
nickém, který  zpracoval  různé  vynálezy  teďi- 
niky  cukrovarské.  S  rozvojem  průmyslu  ca- 
krovarského  rozmáhalo  se  i  pěstováni  řepy 
cukrové  v  zemi,  z  čehož  plynuly  rolnictví 
mnohé  výhody,  takže  cukrovarství  stalo  se 
jedním  z  nejciůležitějších  hospodářských  či- 


Morava  (průmysl). 


659 


nitelů  země.  Až  do  r.  1850  byla  v  cukrova- 
rech zpracovávána  jen  řepa  pěstovaná  samot- 
nými továrnami  nebo  na  velkostatcích,  k  nimi 
cukrovary  náležely.  Pěstování  řepy  rolníky 
setkávalo  se  s  počátku  s  velikými  potížemi, 
které  překonány  byly  jen  pečlivým  poučo- 
váním rolníků,  rozdílením  nejlepších  semen 
řupných,  půjčováním  moderních  hospodář- 
ských strojů  a  nářadí  atd.  Dnes  však  pro- 
stírá se  řepná  kultura  po  celé  zemi,  vyjímaje 
jen  nejseverozápadnéjší  její  čásf,  a  zaujímá 
(1893)  73.S01  ha  půdy,  které  při  průměrném 
výtěžku  189  q  zha  dávají  úhrnný  výtěžek  do 
14  milí.  (^  řepy.  Cukrovarů  jest  (1894)  úhrnem 
5>,  z  nichž  12  vyrábí  raffinádu,  39  cukr  su- 
rový, 3  rafBnerie  pak  raffinují  cizí  surovinu. 
Cukrovary  tyto  vyrábějí  ročně  průměrně  2 
ajS  2'2  milí.  q  cukru,  z  čehož  spotřebuje  se 
v  rakouském  celním  území  1*5  milí.  q,  osta- 
tek pak  se  vyváží.  Největší  cukrovary  jsou 
v  Břeclavi,  Drnovicích,  Židlochovicích,  Lip- 
níku a  Litovli. 

Následkem  hojnosti  výtečného  ječmene  na 
M-vě  má  zde  hlavní  své  sídlo  rakouský  prů- 
mysl sladovnický.  Úrodná  půda  plodí  ze- 
jména na  Hané  ječmen  k  sladování  výtečně 
způsobilý,  jehož  ceny  udržují  se  na  značné 
výši,  přesahujíce  namnoze  i  ceny  pšenice. 
Užitek,  který  plyne  takto  zemědělství  z  to- 
hoto odvětvi  průmyslového,  jest  ještě  zvý- 
Sen  tím,  že  četné  jeho  odpadky  lze  v  hospo- 
dářství výborně  zužitkovati.  Úhrnem  má  země 
více  než  80  sladoven,  z  nichž  43  samostatné 
tovární  závody  s  roční  výrobou  517.890  q 
sladu  v  ceně  přes  13Vj  milí.  K.  Znamenitý 
výrobek  tohoto  průmyslu  nachází  odbyt  v  celé 
fíši  Rakousko-Úherské,  kromě  toho  však  se 
silně  vyváží  do  Německa,  Belgie,  Švýcarska, 
Nizozemí,  Francie,  Dánska,  Švédska,  Norska, 
Itálie,  Španělska  a  i  do  Jižní  Ameriky.  Dal- 
šímu jinak  snadnému  rozvoji  vývozu  jsou  na 
překážku  panující  poměry  celní,  takže  tento 
export  rozmáhá  se  jen  postupným  zvětšo- 
váním konsumu  piva.  Se  sladovnictvím  úzce 
souvisící  průmysl  pivovarský  nedosti- 
huje  rozvojem  svým  ani  z  daleka  významu  a 
důležitosti  předešlé  industrie,  takže  v  té  pří- 
čině stojí  M.  daleko  za  jinými  zeměmi  ra- 
kouskými, zejména  za  Čechami.  Jednou  z  při- 
rozených toho  příčin  jest  ovšem  ta  okolnost, 
že  rodí  se  v  zemi  málo  chmele.  Pivovarů 
jest  136  s  roční  výrobou  1,488.123  hl,  avšak 
jsou  to  většinou  malé  závody  pracující  jen 
pro  domácí  potřebu  s  výrobkem  nevalné  ja- 
kosti. Pouze  něco  málo  piva  vyváží  se  do 
Slezska  a  Haliče.  Rovněž  lihovarství  pro- 
vozuje se  většinou  jen  v  menších  závodech 
zřízených  z  velké  části  jako  vedlejší  závody 
polního  hospodářství,  jichž  jest  v  zemi  přes 
1300;  nehledíme-li  ke  zcela  drobné  výrobě  ře- 
meslné, jest  51  lihovarů  a  vinopalen,  které 
vyrábějí  ročně  84.041  hl  líhu  a  1,132.920  hl 
výpalků  v  cené  4,348.726  K,  dále  5  rafíinerií 
s  výrobou  61.000  hl  přečištěného  líhu  v  ceně 
přes  3  milí.  K  a  konečně  29  továren  na  likéry 
a  mm,  jichž  roční  výroba  obnáší  48.200  hl 
rumu,   likérů   a  upravené   kořalky  v   ceně 


ly565.000  K.  Všecky  tyto  závody  pracují  z  nej- 
větší části  pro  domácí  spotřebu,  vyvážejíce 
jen  zcela  nepatrnou  čásť  své  vÝroby  do  sou- 
sedních zemi  korunních.  Z  oramborového 
líhu  z  části  domácí,  z  části  deské  provenience 
a  z  domácího  vína  vyrábějí  octárny  v  Ha- 
janech a  Komárové  ročně  3600  hl  octové 
tresti  a  3160  hl  vinného  octa  v  ceně  101.000  K. 
Konečně  výrobou  lisovaného  droždí  zabývá 
se  6  lihovarů,  které  dodávají  ročně  8614  q 
v  ceně  IV4  milí.  K,  kdežto  pivovary  vyrobí 
ročně  2447  q  kvasnic.  Zmínky  zasluhují  ještě 
továrny  na  čokoládu  a  cukrovinky 
v  Brně  a  ve  Znojmě  s  roční  výrobou  150  q 
čokolády  a  1300  q  cukrovinek  v  ceně  164.000 
korun  a  továrny  na  cichorii  a  kávové 
náhražky  v  Brně  a  Tuřanech  s  roč.  pro- 
dukcí 7000  q  kávových  náhražek  v  cené 
210.000  K,  které  vyvážejí  se  do  Slezska,  Uher 
a  Haliče. 

Ostatní  chemický  průmysl  M-vy,  zejména 
výroba  lučebnin,  nestojí  dosud  ani  na  tako- 
vém stupni,  aby  vyhovoval  domácí  spotřebě, 
takže  zejména  velká  čásf  moravské  spotřeby 
lučebnin  přiváží  se  z  ciziny.  Nicméně  i  v  tomto 
směru  znamenati  značný  pokrok,  i  vykazuje 
země  celou  řadu  podniků  industrie  této. 
Zvláště  dobře  zastoupena  jest  výroba  svítiv 
(svítiplynu,  svíček,  sirek,  rafíinovaného  pe- 
troleje a  j.),  k  níž  druží  se  tovární  produkce 
olejů,  krevní  soli  a  j.  draselnatých  látek, 
klihu,  škrobu,  spodia,  umělého  hnojiva,  prae- 
pařátů  lékárnických  a  chemických  atd.  Ply- 
nárny zřízeny  jsou  v  četných  městech  a  při 
větších  závodech  průmyslových  k  účelům 
osvětlovacím,  avšak  od  r.  1873  spotřeba  sví- 
tivého plynu  značně  klesla  jednak  následkem 
omezení  počtu  velkých  závodů,  jednak  roz- 
vojem osvětlování  elektrického.  Samostatné 
plynárny  jsou  v  Brně,  Jihlavě,  Svitavech,  Uh. 
Hradišti,  Kroměříži,  N.  Jičíně,  Olomouci, 
Mor.  Ostravě,  Prostějově  a  Šumperku  s  vý- 
robou přes  4Ví  milí.  m*  plynu,  které  zpra- 
covávají hlavně  ostravské  uhlí.  Svíčkárna 
a  my d láma  větších  rozměrů  jest  jediné 
v  Komárově  u  Brna,  která  produkuje  ročně 
3000  q  svíček,  3000  q  mýdla,  3000  q  oleinu, 
560  q  grlycerinu  a  200^  mar^rinu;  výrobky 
tyto  vyvážejí  se  do  celého  Rakouska  a  do 
všech  zemí  podunajských.  Sirkárny  jsou 
v  Dřevěném  Mlýně  u  Jihlavy,  Žďáře,  Třešti, 
Berouně,  Krásné  a  Prostějově  s  roční  výro- 
bou (sirky  obyčejné,  švédské  i  salonní)  v  cené 
do  1  milí.  K,  která  vyváží  se  do  celého  Ra- 
kouska, Německa,  Ruska,  zemí  podunajských, 
asij.  Turecka,  Egypta,  Ameriky  a  Austrálie. 
Naproti  tomu  se  však  dosud  veliké  množství 
zápalek  na  M- vu  dováží.  Továrna  na  č  i  š  t  ě  n  í 
petroleje  a  výroba  paraffinu  jest  v  Mor. 
Ostravě,  která  dováží  surovinu  z  Haliče  a  vy- 
rábí ročně  za  74  naill.  K,  vyvážejíc  svůj  pro- 
dukt do  Německa,  Itálie,  Francie  a  Indie. 
Z  výroby  lučebnin  v  užším  slova  smyslu  sluŠí 
především  jmenovati  vyrábění  látek  dra- 
selnatých v  Brně  (4000  q  drasla)  a  che- 
mických výrobků  v  Brně,  Husovicích, 
Olomouci,  Kojetíně  a  Mor.  Ostravě,  kde  vy- 


660  Morava  (průmysl). 

rábí  se  žlutá  krevní  sůl,  soda,  železité  a  cí-  |  ské  Hranici  pak  výroba  zboží  knihařského 
nové  pracparáty,  salmiak,  salnytr,  spodium,   (50.000  K). 

superfosfáty  atd.  v  úhrnné  cené  I7i  milí.  K, !  Velmi  rozsáhlá  jest  na  M  vé  výroba  ta- 
jež  vyvážejí  se  do  Francie,  Anglie,  Ruska  a|báku  kuřlavého  i  šňupavého  a  doutníkův 
Italié.  Olejny  jsou  v  Brně  (oleje  tukové  a  i  cigarrett,  jichž  produkuje  M.  více  než  ktc- 
vytažené),  Hor.  Heršpicích,  Kyjově,  Miro- ;  rákoliv  jiná  země  rakouská.  K  tomu  cíii  zří- 
síavi  a  Znojmě  (oleje  aetherické)  s  úhrnnou  zeno  jest  zde  6  velkých  státních  tován  n 
výrobou  za  2Vj  milí.  K.  V  Hustopečí  jest  v  Hodoníně,  Jihlavě,  Hudišově,  Nov.  Jičíně, 
továrna  na  výrobu  šťávy  lekořicové  (150  Šternberce  a  Svitavech,  které  zaměstnávají 
až  180  q  ročně),  továrnu  na  škrob  pak  má  8198  dělníků,  vyrábějí  ročně  41.355  ^  kuMa- 
Jihlava,  Žďár,  Mohelnice  a  Náměsf  (úhrnem  vého  tabáku,  1551  q  tabáku  šňupavéhoi  292*6 
za  300.000  K  roč.),  kdežto  jinak  po  řemesl-  milí.  doutníkův  a  464  milí.  cigarrett  v  úhrn. 
nicku  vyrábějí  Škrob  všude,  kde  kvete  plá- 1  ceně  28  milí.  K  a  zpracují  54.328  q  tabáku 
tennictví  a  bavlnictví.  Klih  vyrábí  se  v  to-  '  domácího  (uherského  a  haličského)  a  16.279  f 


várnách  v  Brně,  Znojmě,  Vel.  Meziříčí  a 
v  Třebíči,  úhrnem  asi  26.000  ^,  a  vyváží  se 
i  do  Čech  a  Slezska.  Výroba  bramboro- 
vého   syrupu    provozuje    se    v    Náměšti 


tabákového   listí    cizího    (amerického,    indi- 
ckého,  tureckého,  hollandského  a  ruského). 
Zde  dlužno  také  zmíniti  se  o  rozsáhlém 
mlynářství  moravském,  které  jest  ovšem 


a    Svitavech,    roČně    16.000    q    za    7i    ^^^l' ,  ^  nejužším  spojení  s  výrobou  zemědělskou, 
lionu  korun.  Mlýnů  (parních,  vodních,  válcových,  anneri- 

Důležité  místo  v  průmyslu  mor.  zaujímá  ckých,  uměleckých  atd.)  větších  rozměrů  je 
papírnictví,  které  za  posledních  padesát  asi  170  s  roční  výrobou  1*2  milí.  q  mouky, 
let  vyvinulo  se  ze  skromných  počátkův  na  28.000  q  krupice,  78.000  q  tluče,  lO.OOO  'q 
takovou  výši,  že  zaujímá  M.  dnes  jedno  krup  a  přes  300.000  q  odpadků  v  úhrnné 
z  nejpřednějších  míst  mezi  rakouskými  ze-  ceně  asi  34—35  milí.  K. 
měmi  rozmanitostí  svých  výrobků  papírní-  Velikou  řadu  vynikajících  závodů  průmy- 
ckých.  V  11  velkých  závodech  a  Četných  šlových  vyvolalo  na  M-vě  bohaté  těžení  sú- 
menších  podnicích  vyrábějí  se  všecky  druhy  rovin  nerostných.  Zde  na  prvním  místě  jme- 
papíru  a  lepenky  od  prostého  papíru  ruč-  no  váti  jest  železářství  a  na  něm  založená 
ního  do  nejjemnějšího  papíru  cigarrett  o  vého,  odvětvi  výroby,  jako:  výrobu  drátu,  plechu^ 
od  laciné  lepenky  do  nejdražšího  zboží  kar-  nářadí,  strojů  atd.  Železárny  moravské  jsou 
tonážového,  při  čemž  v  nepřetržitém  pohonu  staré  několik  století,  avšak  za  třicetileté 
jest  přes  20  velkých  strojů  papírnických.  I  války  přišly  tak  jako  hornictví  a  hutnictví 
Rozsáhlý  textilní  průmysl  M-vy  dodává  ve  i  sudet,  zemí  vůbec  v  úplný  úpadek,  z  něhoi 
svých  odpadcích  potřebnou  surovinu,  kdežto  |  vzpamatovaly  se  teprve  koncem  XVII.  stol. 
jeho  spotřeba  obalů,  desek,  blan  atd.  zabez-  Současný  svůj  rozkvět  děkují  nejenom  loŽi- 
pečuje  stálý  odbyt  výrobků  papírnických.  skům  železné  rudy,  nýbrž  i  znamenité  vodní 
Od  zavedení  dřevoviny  do  průmyslu  tohoto  ;  síle  a  levnému  palivu,  dodávanému  z  doma- 
jest  jeho  rozvoj  podporován  hojností  lesů  cích  bání  uhelných.  K  nejstarším  hutním 
v  zemi  ve  spojení  s  mohutnou  vodní  silou  j  podnikům  na  M-vě  náležejí  železárny  v  Blan- 
a  levným  poměrně  uhlím  tak,  že  značné  j  sku  dříve  kníž.  Salm-Reiífcrscheida,  nyní 
množství  výrobků  se  vyváží  a  prodává  v  nej-  j  akciové  strojírny  dř.  Breitfeld,  Daněk  a  sp. 
dálnějších  zemích.  Hlavním  sídlem  papírní-  v  Karlíne  v  Čechách.  Původ  jejich  sahá  do 
ckého  průmyslu  jsou  údolí  horní  Moravy  a  XVII.  stol.  i  vznikly  následkem  rudných  lo- 
její  přítoků,  kde  jest  také  dosud  v  činnosti  zisk  v  Rudicích,  OÍomučanech  a  jiných  mí- 
nejstarší  papírna  země  ve  Vel.  Losině.  Děl-  stech  okolních  a  vodní  síly  Punkvy.  Celý 
nictvem  jest  výlučně  obyvatelstvo  v  nejbliž-  závod  soustřeďuje  se  dnes  v  údolí  Punkvy 
Sím  okolí  usedlé,  které  osvojilo  si  časem  ta-  v  t.  zv.  žlebě  Arnoštově  blíže  stanice  Blan- 
kovou  zručnost,  že  dosahuje  zde  nejvyšší  ska  rak.-uhcr.  státní  dráhy  a  rozpadá  se  na 
dokonalosti  i  nejtěžší  odvětví  výroby  papír-  3  vysoké  pece,  slévárny,  strojírnu  a  chamot- 
nické,  výroba  papíru  hedvábného  a  cigarret-  tovnu.  Rovněž  velmi  starého  původu  jsou 
tového  (Olešov  a  Horní  Dlouhá  Loučka),  železárny  arcibiskupství  olomouckého  ve 
Všem  přísným   požadavkům  stálého   a  roz-   Frýdlante,  Čeladné  a  Ostravici,  které  byly 


sáhlého  exportu  do  Indie,  Japanu  a  Austrá- 
lie, kde  setkává  se  konkurrence  světová,  vy- 
hovuje továrna  na  papír  a  cellulosu  v  Jin- 


V  činnosti  již  za  války  třicetileté  a  mají  tři 
vysoké  pece,  slévárnu,  14  zkujňovacích  ohňů, 
válcovnu  na  plech,  dílnu  galvanisační  a  bni- 


dřichově  s  rozmanitými  svými  výrobky,  sírnu.  Z  výrobků  jejich  zvláště  známa  jsou 
kdežto  domácí  spotřebu  kryji  závody  v  Aloj-  litá  kamna  a  plechy.  Dělníkův  zaměstnáno 
zově,  Tišnově,  Přibislavicích  a  j.  Pro  prů-  jest  zde  728.  Z  minulých  století  pocházejí 
mysl  textilní  pracují  zejména  továrny  v  Rož-  také  železárny  v  Sobotině  a  Štěpánově,  které 
nově  a  Jindřichově,  kdežto  výrobky  zá-  taví  z  části  rudy  z  bání  severo-moravských, 
vodu  ve  Vel.  Losině,  Teplící  a  j.  dochá-  z  části  rudy  štýrské  a  užívají  surového  Že- 
zejí  užití  zvláště  v  průmyslu  chemickém,  leza  takto  vyrobeného  z  největšího  dílu  ve 
Úhrnem  vyrábí  se  v  8  papírnách  nejrozma-  ■  vlastních  závodech  k  výrobě  zboží  litého 
nitějšího  papíru  a  lepenky  za  2  milí.  K,  všeho  druhu,  nebo  zkujňují  je  ve  zkujňova- 
V  Olešově  a  Žibřidovicích  jsou  továrny  na  .  cích  ohních  nebo  pecích  pudlovacích.  Žele- 
papírovou  surovinu   (V4  milí.  K),  v  Morav- '  zárny  tyto  obsahují   kromě   vysokých   pctí 


Morava  (průmysl). 


6&1 


y  Sobotíné  a  Štěpánově  ještě  celou  řada  zá- 
vodů, jako:  válcovny,  huť  v  Rapoticích,  stro- 
jírnu a  mostárnu  v  Petrovicích,  strojírnu  a 
kotlárnu  v  Štěpánově,  úhrnem  s  1732  děl- 
níky. Železárny  hrab.  Harracha  v  íanovicích 
(400  děl.)  a  hrab.  Mitrovského  v  Štěpánově 
u  Nov.  Města  (144  děl.^  zastavily  úplně  vý- 
robu ve  vysokých  pecích  a  obrátily  se  vý- 
lučné k  vÝrobě  strojových  součástek,  ple- 
chů, strojů  mlýnských,  lisů  filtračních  a  j., 
jakož  i  všelikého  zboží  litého.  Novějšího 
data  jsou  hutní  podniky  v  Božím  Požehnání 
11  Rosic  a  železárny  a  ocelárny  ve  Vítkovi- 
cích, které  byly  založeny  následkem  exi- 
stence ložisek  kamen ouheiných.  První  z  nich 
vznikl  v  1.  1859—1861,  dobýval  s  počátku 
v  koksové  vysoké  peci  železo  surové,  avšak 
v  letech  sedmdesátých  tuto  výrobu  zastavil 
a  zpracovává  od  té  doby  surové  železo  z  ji- 
ných hutí  moravských  a  pak  i  železo  české 
a  uherské.  Výroba  jeho  omezuje  se  na  lité 
zboží,,  železo  obchodní  a  fagonové,  plechy, 
lopaty,  přístroje  pro  různá  řemesla  atd., 
ťbhrnem  asi  za  1  milí.  K  ročně.  Dělníků  za- 
městnává úhrnem  746.  Nejdůležitější  hutí 
moravskou  jsou  železárny  a  ocelárny  ve  Vít- 
kovicích, jež  mají  původ  v  t.  zv.  huti  Ru- 
dolfově, postavené  ve  Vítkovicích  r.  1826 
olomouckým  arcibiskupem  arcivévodou  Ru- 
doltem.  Z  těchto  nepatrných  začátků  vyvi- 
nul se  časem  největší  rakouský  hutní  pod- 
nik, jejž  na  pevnině  evropské  předčí  roz- 
sáhlostí jen  Kruppovy  závody.  Železo  surové 
vyrábí  se  zde  ve  2  velkolepých  stavbách 
(Vítkovice  a  Žofiina  huť  v  Morav.  Ostravě), 
které  mají  po  třech  koksových  vysokých  pe- 
cích, úhrnem  ročně  1*8  milí.  q  surového  že- 
leza ze  2Va  milí.  q  rudy  železné,  přivážené 
kromě  z  M-vy  také  z  Čech,  Haliče,  Štýrska, 
Uher,  Bosny,  Německa  a  Švédska.  Část  vy- 
robeného surového  Železa  zpracovává  se  ve 
vlastních  slévárnách  na  litinu  strojnickou  a 
trubkovou,  zbytek  v  hutích  pudlovacích  a 
ocelárně,  sestávající  z  huti  Martinovy  a  ocelo- 
lijny,  na  železo  kujné  a  ocel.  Velkolepé  dvě 
válcovny  vyrábějí  kolejnice,  ozubí  kol,  plech, 
traversy  a  plotny  ocelové,  válcovna  na  roury 
pak  roury  na  plyn,  varníky  atd.  Kromě  toho 
náleží  k  podniku  strojírna,  mostárna  a  ko- 
tláma,  která  pracuje  rovněž  z  největší  části 
8  vlastním  materiálem  závodu.  K  vítkovi- 
ckým vysokým  pecím  pak  připojuje  se  kok- 
sovna  se  184  pecemi  koksovými,  z  nichŽ 
čásť  spojena  jest  s  továrnou  na  ammoniak. 
S  rudami  do  hutí  přicházející  kyzy  sprošCují 
se  ve  zvláštním  závodě  s  elektrolytickou 
raffinerií  všech  přísad  kromě  železa,  čímž 
získává  se  ročně  přes  1800  kg  stříbr.  a  155  q 
kobaltové  usazeniny,  1200  q  mědi  a  přes 
400  q  skalice  modré.  Pro  vlastní  své  účely 
mají  železárny  zvláštní  chamottovnu,  kruho- 
vou pec,  2,  plynárny,  tovární  železnici  a 
elektrárnu.  Úhrnem  zaměstnává  závod  kromě 
četného  úřednictva  14.026  dělníků.  Celkem 
vyrobí  se  v  moravských  železárnách  ročně 
do  2  milí.  q  surového  Železa,  z  čehož  jen 
8Vo  připadá  na  železárny  v  Sobotíné,  Frýd- 


lantu a  Blansku,  zbytek  pak  na  Vítkovice. 
Asi  třetina  veškerého  vyrobeného  železa  su- 
rového slouží  k  výrobe  všelikého  zboží  li- 
tého, v  níž  moravské  železárny  vysoce  vy- 
nikají. Blanské  lité  zboží  docnázi  velkého 
odbytu  v  cizině  a  proslulá  jsou  litá  kamna 
z  Frýdlantu  a  Sobotína  od  nejjednodušších 
výrobkův  aŽ  k  přepychovým  vzorům,  jichž 
prodává  se  ročně  40 — 50.000  kusův.  Ostatní 
dvě  třetiny  zpracovávají  se  na  železo  kujné 
a  ocel,  z  nichž  na  místě  samém  vyrábějí  nej- 
rozmanitější předměty,  jako:  plotny  pancé- 
řové, různé  druhy  plechu,  potřeby  Želez- 
niční, roury,  železo  obchodní  a  fagonové, 
nářadí  hospodářské  aj.  Drát  a  zboží  drá- 
těné vyrábí  se  v  Brně,  Drnovicích,  Štěpá- 
nově-Sobotíně,  Staré  Vsi,  Dolní  Moravě  a 
Karlově,  úhrnem  skoro  za  1  mill.  K  ročně, 
zboží  zámečnické  v  Brně,  Bedřichově, 
Janovicích  a  Litovli  (za  300.000  K),  železné 
nádobí  emailované  ve  Pstruzí,  Frýd- 
lante a  zvláště  v  Brně  (přes  2  mill.  K),  hře- 
bíky, šrouby,  řetězy,  drátěná  lana 
atd,  v  Hlubočku,  Dol.  Moravě  a  Karlově 
(l»/4  mill.  K),  zboží  měděné  v  Brně,  Olo- 
mouci, Přerově  a  Novopláni  (400.000  K). 

Kromě  železných  hutí  není  na  M-vě  jiných 
tavíren  kovu.  Pouze  pro  surový  zinek,  do- 
vážený z  ciziny  (Pruského  Slezska  a  Haliče), 
jsou  v  Přívozu  u  Mor.  Ostravy  2  válcovny, 
které  vyrábějí  asi  za  3  mill.  K  zinkového 
plechu. 

Znamenité  jest  moravské  strojnictví, 
které  provozuje  se  jednak  přímo  v  železár- 
nách (Blansko,  Frýdlant,  Janovice,  Vítko- 
vice, Sobotín-Štěpánov),  jednak  v  samostat- 
ných továrnách  (Brno,  Adamov,  Mor.  Ostrava, 
Hranice,  Olomouc,  Přerov,  Prostějov,  Valaš- 
ské Meziříčí)  s  roční  výrobou  za  více  neŽ 
9  mill.  K  (parní  kotly  a  stroje,  stroje  a  pří- 
stroje pivovarské,  sladovnické,  lihovarské, 
cukrovarské,  lokomobily,  nářadí  a  stroje  pro 
textilní  průmysl,  hutnictví,  hornictví,  parní 
pily,  mlýny,  nářadí  hospodářské,  potřeby  že- 
lezniční, konstrukce  mosiů  a  armatury  růz- 
ných druhů).  Výrobky  jeho  vyvážejí  se  do 
Německa,  Ruska,  Rumunska  i  do  JiŽ.  Ame- 
riky. V  Brně  jsou  kromě  toho  2  továrny  na 
plechové  roury  a  cukrové  formy,  které 
vyvážejí  do  Itálie,  Ruska,  Německa  a  Švéd- 
ska, 3  továrny  na  hnací  řemeny,  expor- 
tující do  Ruska,  Španělska  a  Rumunska,  ve- 
liké továrny  na  vozy  jsou  v  Kopřivnici 
(roč.  výr.  za  900.000  K)  a  Přerově  (roč.  výr. 
přes  600.000  K),  menší  v  Brně.  Zde  jmenu- 
jeme také  výrobu  hudebních  nástrojů, 
kterou  zabývá  se  několik  větších,  ač  ne  to- 
várních závodů  v  Brně  (10),  Znojmě  (8), 
Olomouci  (7),  Jihlavě  (6),  Uher.  Brode  (3), 
Třebíči  (2),  Uher.  Hradišti  (2),  Unčové  (2), 
Šumberku  (2)  a  j.,  úhrnem  55  závodů. 

Na  zužitkování  nerostného  bohatství  země 
zakládají  se  také  různé  způsoby  zpracování 
zemin  a  hlíny,  zejména  cihlářství,  pálení 
vápna,  hrnčířství  i  kamnářství  a  sklářství. 
Cihelen  jest  na  M-vě  přes  500  i  vyskytují 
se  všude  v  nížinách,  skutečných  továren  na 


662 


Morava  (obchod). 


vyrábění  cihel,  Opatřených  dokonalými  pe- 
cemi a  stroji,  jest  12  (Bohonice,  Brno,  Černá 
Hora,  Kunovice,  Kunvald,  Velká  Bystřice, 
Prostějov,  Šumberk,  Šternberk,  Slavonin,  Ky- 
selov),  jichž  výroba  se  cení  skoro  na  1  roil- 
lion  K.  V  okolí  Brna  samotném  vyrábí  se 
ročně  14 — 17  milí.  cihel.  Vápenic  po  to- 
várnicku  zařízených  jest  8  (Mikulov,  Julia- 
nov,  Čemotín,  Grygov,  Bondíkov,  Přerov, 
Prostějov  a  Předmostí)  s  výrobou  přes  čtvrt 
millionu  q  vápna  a  jiných  výrobků  v  ceně 
do  V*  milí.  K.  Cementárna  jest  v  Tluma- 
čově,  vyrábějící  asi  50.000  q  cementu  v  ceně 
120.000 K,  Hrnčířství  a  kamnářst ví  mo- 
ravské jest  vyhlášeno  především  pro  výteč- 
nou obyčejnou  i  ohnivzdornou  hlínu,  která 
vyskytuje  se  zejm.  ve  veliké  hojnosti  u  Znoj- 
ma (Přimětice)  a  Blanska  (Rudice).  Kromě 
toho  dováží  se  kaolin,  živec,  křemen,  sádra 
a  j.  suroviny  z  Čech  a  Dol.  Rakous,  po- 
třebné lučebniny  pak  i  z  Německa  a  Anglie. 
Největší  továrny  na  hliněné  zboží  (7)  jsou 
v  Bohunicích,  Jihlavě,  Kravsku,  Šatavě  a 
Znojmě,  které  vyrábějí  zejména  nádobí  na 
vařeny  pak  i  nádobí  kamenné,  majolikové, 
fajansové  a  j.  Závody  tyto  provozují  na- 
mnoze výrobu  zboží  kamnářského,  chamot- 
tového  a  j.  hliněných  produktů  v  ceně  přes 
1  milí.  K  ročně.  Hrubší  zboží  hrnčířské  vy- 
rábějí po  řemeslníčku  četní  hrnčíři  v  okolí 
Ivančic,  Hrotovic  a  Vyškova,  v  Kunštátu  pak 
vyrábí  se  t.  zv.  nádobí  boleslavské.  Sklář- 
ství  moravské  v  posledních  desetiletích  tak 
se  vzmáhá,  že,  ačkoliv  množstvím  výroby 
českému  dosud  nijak  se  nerovná,  závoaí 
s   ním    již    téměř  jakostí.    Skláren  jest    17 

Í Horní  Dubenky,  Dubňany,  Kyjov,  Úsobrno, 
Coryčany,  Luštíce,  Opatov,  Krásno,  Proti- 
vanov.  Nový  Hrozenkov,  Božkov,  Rapotín, 
Vsetín,  Velké  Karlovice),  které  vyrábějí  přes 
60.000  q  zboží  z  dutého  skla,  pro  které  jsou 
rafíinerie  v  Rapotíně  a  Vsetíně.  15.000  q 
skla  tabulového  a  2500  q  skla  zrcadlového 
v  ceně  přes  3  milí.  K  a  vyvážejí  své  výrobky 
do  Itálie,  Anglie,  Levanty,  Egypta,  Austrálie 
a  j.  zemí  zámořských. 

Následkem  znamenitého  bohatství  lesův, 
které  pokrývají  asi  27V27o  celé  plochy  země, 
dodávajíce  většinou  dřiví  výtečné  jakosti, 
jest  moravský  průmysl  ve  dřevě  vysoce 
důležit  a  dosáhl  zejména  v  druhé  polovici 
XIX.  stol.  neobyčejného  rozkvětu.  Parních 
pil  jest  31  v  lesnatých  krajinách  s  roč.  vý- 
robou za  3  milí.  K,  které  vyvážejí  své  pro- 
dukty i  do  Německa.  Mnohem  důležitější 
jest  výroba  truhlářského  zboží,  zejména  ná- 
bytku z  ohýbaného  dřeva,  pro  kterou  jsou 
veliké  továrny  v  Koryčanech,  Třešti,  By- 
střici p.  H.,  Vsetíně,  Drholci,  Hranici,  Ha- 
lenkově, Kelci  a  Bučovicích  s  úhrnnou  vý- 
robou za  7  milí.  K  ročně.  Nábytek  tento  vy- 
váží se  z  největší  části  téměř  do  všech 
civilisovaných  zemí  světa.  V  Koryčanech  jest 
továrna  na  pletivo  rákosové  a  zboží  košikář- 
ské,  které  jde  do  Německa,  Francie,  Ruska, 
Srbska  a  Itálie,  parketárna  jest  v  Horní 
Dlouhé  Loučce,  větší  soustružnické  závody 


v  Janusové  a  Rymařově.    V  Třešti  vyrábějí 
se  také  skříně  na  hodiny. 

Konečně  dlužno  zmíniti  se  o  průmyslu 
polygrafickém  a  uměleckém,  který  však 
provozuje  se  téměř  veskrze  jen  v  rozměrech 
řemesla.  Větších,  továrních  rozměrů  jest  jen 
10  knihtiskáren  v  Brně,  které  spotřebují  roč. 
na  30  milí.  archů  papíru  a  jichž  práce,  jme- 
novitě časopisy,  jdou  také  do  Čech,  Slezska 
a  Dol.  Rakous,  a  3  knihtiskárny  v  Olomouci. 
Kromě  toho  jsou  ještě  menší'  knihtiskárny 
v  Brně  (11),  Jihlavě  (6),  Znojmě  (3),  Husto- 
pečí, Boskovicích,  Dačicích,  Hodoníně,  Krum- 
lově, Vel.  Meziříčí,  Mikulově,  Třebíči,  Mor. 
Třebové,  Olomouci  (2),  Uh.  Hradišti,  Kromě- 
říži (2),  Uh.  Brodě,  Zábřehu,  Břeclavi.  Hodo- 
níně, Litovli  (2),  Val.  Meziříčí,  Místku,  Nov. 
Jičíně,  Mor.  Ostravě  (2),  Přerově  (2),  Prostě- 
jově, Rymařově,  Šumperku,  Hranicích  a 
Šternberků  (2).  Lithografie  jsou  v  Brně  (6), 
Olomouci  (3),  Místku  (2)  a  j.;  fotografické 
závody  v  Brně  ř9),  Jihlavě  (5),  Znojmě  (4), 
Svitavech  f3\  Olomouci  (4),  Morav.  Ostravě 
(3)  a  j.;  rytci  v  Brně  a  Olomouci,  sochaři 
v  Brně,  Znojmě,  Kroměříži  a  j.,  výroba  umě- 
lých květin  v  Brně,  Znojmě,  Hustopečí,  Olo- 
mouci, Kroměříži,  Nov.  Jičíně  a  Prostějově 

a  t.  d.  _^  ^^,     ,      ,  rta, 

E)  Obchod. 

V  ohledu  obchodním  nemá  M.  těch  vý- 
hod přirozených,  aby  obchod  její  mohl  se 
rozvinouti  z  rámce  místní,  národní  spotřeby 
k  výši  a  důležitosti  obchodu  světového. 
Hlavní  nedostatky  její  v  tom  směru  jsou,  že 
leží  vzdálena  od  moře  a  nemá  dostatečných 
vodních  drah.  Od  pradávna  byla  také  jen 
průchodištěm  pro  obchodní  ruch  mezi  jihem 
a  severem  i  severovýchodem  Evropy  a  tím 
také  zůstala.  Tři  veliké  trati  železniční,  důle- 
žitosti mezinárodní,  rozbíhající  se  paprsko- 
vitě z  hlavního  města  říše  Rakouské,  protí- 
nají zemi  jen  proto,  že  tudy  vede  nejkratší 
jich  směr  a  cesta.  Naproti  tomu  železniční 
spojení  ve  směru  záp.-vých.  není  dostatečné 
a  teprve  v  poslední  době  dějí  se  v  tom  směru 
některé  kroky  k  lepšímu,  které  ovšem  pro 
krátkost  svého  trváni  nejeví  jcŠtě  patrného 
a  rozhodného  vlivu  na  hospodářský  život 
země.  V  tom  leží  příčina  toho,  že  M.  nemá 
obchodního  střediska,  že  jednotlivé  její  kon- 
činy a  výrobní  odvětví  jsou  jen  v  nepatrném 
vzájemném  styku  a  výměně  a  že  od  defini- 
tivního úpadku  trhovnictví  nemůže  vlastně 
býti  téměř  ani  řeči  o  specificky  moravském 
velkoobchodě.  Ostatně  ani  obyvatelstvo  po- 
vahou, schopnostmi  a  náklonností  svou  ne- 
směřuje ke  skutečné,  spekulativní  Činnosti 
obchodní,  dávajíc  při  své  pracovitosti,  vytr- 
valosti a  učelivosti  přednost  výrobě  zboží, 
takže  i  cizí  podnikatelé  s  vlastnostmi  těmito 
se  zdarem  počítají.  Moravský  obchodník  jest 
pečlivým  strážcem  svého  starého  tržiště, 
avšak  nových  cest  odbytu,  zejména  cest  ex- 
portních, nehledá.  Proto  také  nová  obchodní 
odvětví  jsou  z  valné  části  v  rukou  cizinců, 
obchod  zahraničný  pak  zŮstaveh  jim 
úplně. 


Morava  (obchod). 


663 


Pro  obchod  tento  jsou  na  M-vé  zřízeny  4 
hlavni  celní  úřady,  v  Brně,  Olomoucii  Jihlavě 
a  Znojmě,  z  nichž  zejména  pro  vývoz  jest 
daleko  nejdůležitějším  hlavní  celní  úřad  v  Brně, 
pro  dovoz  význam  má  i  hlavní  celní  úřad 
olomoucký,  kdežto  podřízené  důležitosti  jsou 
úřady  v  Jihlavě  a  Znojmě.  Z  předmětů  na 
M-vu  z  ciziny  dovážených  množstvím  vyni- 
kají (dle  pořadu  celního  seznamu):  káva 
(7350  q  ročně),  citrony,  pomoranče,  hrozinky, 
fíky  a  j.  jižní  ovoce  (do  10.000  q  ročně),  ru- 
ské žito  (8000  q),  rýže  (7000  q),  kmín,  kůže, 
tuky,  oleje,  arrak  a  rum,  víno,  sýr,  slanečky, 
zeminy,  barviva  (1500  q),  petrolej  (3600  q), 
bavlna  a  příze  bavlněná,  džuta,  vlna,  příze 
vlněná,  vlněné  zboží,  hedvábí,  papír,  mine- 
rální vody,  sklo  a  zboží  skleněné,  Železo  a 
zboží  železné,  stroje  a  přístroje  nejrůznějšího 
druhu,  ledek,  draslo,  knihy  a  tiskopisy,  hadry 
a  j.  v.  Vyvážejí  pak  se  do  ciziny  ve  větším 
množství  tyto  předměty:  cukr  (55.000  q),  slad 
(65.000  q),  ječmen  (7000  q\  luštěniny  (7000  q\ 
vejce,  zvěř,  rostliny,  tuky,  rudy,  zeminy,  vlna, 
vlněné  zboží,  hedvábné  zboží,  Železo  a  zboží 
železné,  stroje  různých  druhů,  draslo,  am- 
moniak,  krevní  sůl  (2000  q),  umělé  hnojivo 
(2000^),  oleje  (1100  í),  dřiví  a  zboží  dřevěné 
atd. 

Cosevnitrozemskéhoobchodu  týče, 
jest  především  jeho  charakteristickou  znám- 
kou v  posledních  letech  úpadek  trhů  výroč- 
ních, obilních  i  dobytčích,  a  to  jak  návště- 
vou, tak  i  obraty.  Vínu  toho  svalují  různé 
obce  dotázané  v  té  příčině  v  r.  1897  obchodní 
komorou  brněnskou  na  různé  okolnosti,  jako: 
rozmnožení  stálého  obchodu,  neúrodu,  do- 
bytčí nemoci,  nízké  ceny  obilí  a  dobytka, 
nedostatek  dopravních  a  spojovacích  pro- 
středků a  j.  Zojména  klesly  v  důležitosti  trhy 
na  sukno  v  Brně  a  Starém  Brně,  které  měly 
do  nedávná  pro  textilní  průmysl  význam 
mezinárodní.  Největší  trhy  na  obilí  jsou  ve 
Znojmě,  Jaroméřicích,  Olomouci,  Prostějově, 
Kroměříži,  Holešově,  Nov.  Jičíně,  Hustopečí, 
Kyjově  a  j.,  trhy  na  dobytek  pak  v  Brně  (do 
60.000  kusů  roč.),  Lipníku  (přes  60.000  kusů), 
Olomouci,  Znojmě,  Dačicích,  Mor. Ostravě  a  j. 

Samostatné  konsulární  zastoupení  mají 
na  M-vě  tyto  státy:  Argentina,  Belgie,  Itálie, 
Německo,  Nizozemí,  Persie,  Spojené  Obce 
americké,  Srbsko,  Španělsko,  Švýcarsko  a 
Turecko,  vesměs  v  Brně. 

V  Brně  a  Olomouci  jest  živnostenský 
inspektorát,  a  to  zahrnuje  obvod  brněn- 
ského inspektorátu  města  Brno,  Jihlavu  a 
Znojmo,  pak  okresní  hejtmanství  boskovské, 
brněnské,  budějovické,  dačické,  hodonínské, 
hustopečské,  jihlavské,  krumlovské,  kyjov- 
ské,  novoměstské,  velkomeziříčské,  mikulov- 
ské, tišnovské,  třebíčské,  moravskotřebovské, 
vyškovské  a  znojemské,  kdežto  olomouckému 
inspektorátu  podřízena  jsou  města  Olomouc, 
Kroměříž  a  Uh.  Hradiště,  pak  okresr\í  hejt- 
manství brodské,  holešovské,  hradišfské,  hra- 
nické, novojičínské,  kroméřížské,  litovelské, 
valaŠsko-meziříčské,  olomoucké,  prostějov- 
ské,   přerovské,    rymařovské,    šternberské, 


šumperské  a  zábřežské.  Úrazová  poji- 
šťovna dělnická  pro  M-vu  a  Slezsko  (v  Brně) 
pojistila  v  r.  1898  na  M-vě  8588  průmyslo- 
vých a  živnostenských  podniků  a  38.862  pod- 
niků hospodářských  se  337.511  dělníky  s  účto- 
vanou úhrnnou  mzdou  105,018.028  korun. 
Okresních  nemocenský ch  pokladen  jest 
na  M-vě  69  s  92.542  členy  a  závodních  ne- 
mocenských pokladen  5  s  966  členy.  Samo- 
statná moravská  pojišťovna  jest  c.  k.  vý- 
sadní moravsko-slezská  vzájemná  pojišťovna 
v  Brně  z  r.  1830  (v  německých  rukou),  která 
roku  1899  měla  stav  veškerého  pojištění 
577,743.572  K  a  záložní  fondy  9.632.798  K. 
Poboční  závody  mají  zde  tyto  ústavy  poji- 
šťovací: Český  I.  c.  k.  priv.  ústav  ku  vzá- 
jemnému pojištěni  proti  škodám  z  ohně  a 
krupobití  v  Praze,  Krakovská  vzájemně  po- 
jišťovací společnost,  >Praha«,  Rolnicky  vzá- 
jemně pojišťovací  ústav  v  Praze,  »Slavia«, 
»Kotva«,  »Assicurazioni  Generalic,  »Dunaj«, 
•Fonciěrcc,  »Franco-Hongroise«,  »Gisela€, 
»The  Gresham«,  Lipský  pojišťovací  ústav 
proti  škodám  z  ohně,  »North  British  and 
Mcrcantilec,  »Ph5nixc,  >Riunione  Adriaticac, 

Společnost  pro  zkoušení  a  pojišťování  par- 
ních kotlů,  Ůřadnický  spolek  Rakousko-uher- 
ského  mocnářství  a  Vídeňská  pojišťovací 
společnost. 

Bankovní  a  peněžní  ústavy  jsou  na 
M-vě  zastoupeny  5  závody  samostatnými  a 
11  filiálkami  cizích  ústavů.  Samostatné  oanky 
moravské  jsou  tyto:  Hypoteční  banka  mar- 
krabství  Moravského  (v  Brně),  která  stojí 
pod  dohledem  zemského  sněmu  a  poskytuje 
půjčky  v  nejmenším  obnosu  400  K  na  po- 
zemky a  na  budovy  v  markrabství  Morav- 
ském, vyjma  továrny,  podniky  hornické  a  že- 
leznice. Půjčky  udělují  se  v  4%  zástavních 
listech  na  100,  200,  1000,  2000  a  10.000  K. 

V  oběhu  bylo  koncem  r.  1899  zástavních  li- 
stů za  119,478.400  K,  reservní  fond  činí 
2,000.000  K.  Zemědělská  banka  markrabství 
Moravského  (v  Brně)  jest  rovněž  pod  dohle- 
dem zemského  sněmu  a  uděluje  půjčky: 
á)  zemi  Moravské,  obcím,  fondům  okresních 
silnic,  těm  veřejným  korporacím,  které  mají 
právo  své  potřeby  vybíráním  dávek  uhrazo- 
vati, a  vodním  družstvům  v  úpisech  kom- 
munálních;  b)  státu,  zemi,  fondům  okresních 
silnic,  obcím  a  soukromým  podnikatelstvům 
železničním  za  účelem  stavby  Železnic  niž- 
šího řádu  v  úpisech  železničních.  Půjčky  udě- 
lují se  v  47o  kommunálních  a  železničních 
dlužních  úpisech  na  100, 1000, 2000  a  10.000  K. 

V  oběhu  bylo  koncem  r.  1899  kommunálních 
dlužních  úpisů  za  30,060.100  K,  reservní  fond 
činí  32.860  K.  Banku  tuto  spravuje  ředitel- 
stvo Hypoteční  banky  markr.  Moravského. 
Poněvadž  obě  tyto  banky  smějí  poskytovati 
úvěru  jen  ve  vytčených  jim  mezích,  kdežto 
ostatní  pole  úvěrnictví  doposud  zemí  byla 
zanedbána,  rozhodl  se  zemský  výbor  morav- 
ský dle  vzoru  zemské  banky  pro  království 
České  zříditi  pro  M-vu  »Žemskou  banku 
markrabství  Moravského  €  (v  Brně),  s  kterou 
by  nynější  Zemědělská  banka  se  sloučila,  ja- 


664 


[Morava  (dopravnictvi) 


košto  základní  kapitál  má  tato  banka  vydati 
základní  dluhopisy  ve  výši  10,000.000  K.  a 
má  pěstovati  úvér  hypotekární,  pokud  toho 
nemůže^  banka  Hypoteční  (na  podíly  used- 
losti, průmyslové  závody,  domy,  jimŽ  není 
předepsána  činžovní  daň  atd.)i  úvěr  osobní 
(cskont  a  reeskont  směnek,  půjčky  na  cenné 
papíry  atd.)  a  mimo  to  má  napomáhati  za- 
dluženému stavu  rolnickému,  aby  odprodejem 
vhodných  některých  nemovitostí  ostatek  ho- 
spodářství si  zachránil.  Činnost  svou  zahájí 
banka  1.  Července  1901.  C.  k.  priv.  morav- 
ská eskontní  banka  (v  Brně)  jest  podnik 
akciový  (německý)  s  kapitálem  6,000.000  K, 
rozděleným  na  15.000  akcií  po  400  K,  a  za- 
bývá se  eskontem  směnečným,  přijímáním 
vkladů  na  vkladní  listy  a  pokladniční  po- 
ukázky, jakož  i  půjčováním  na  cenné  papíry. 
V  r.  1899  utrpěla  128.418  K  ztráty  následkem 
úpadku  několika  brněiíských  německých  fi- 
rem, nicméně  rozdělovala  47o  dividendu 
z  reservního  fondu,  který  se  tím  zmenšil  na 
808  000  K.  Filiálku  má  tato  banka  v  Prostě- 
jově. Konečně  v  r.  1898  založena  v  Mor. 
Ostravě  německým  konsortiem  »Moravsko- 
Ostravská  obchodní  a  průmyslová  bankac, 
rovněž  podnik  akciový.  Z  cizích  podniků  ban- 
kovních mají  na  M-vě  filiálky  své  tyto  ústavy: 
Živnostenská  banka  pro  Čechy  a  M-vu  v  Brně, 
Jihlavě  a  Mor.  Ostravě;  Rakousko-uherská 
banka  v  Brně  u  Olomouci,  kromě  toho  po- 
boční místa  bankovní  v  Jihlavě,  Kroměříži, 
Mor.  Ostravě,  Šumperku,  Nov.  Jičíně,  Miku- 
lově, Přerově,  Prostějově,  Třebíči,  Uh.  Hra- 
dišti a  Znojmě;  Pražská  úvěrní  banka  v  Olo- 
mouci; Hospodářská  úvěrní  banka  (v  Praze) 
v  Jihlavě;  c.  k.  priv.  česká  banka  >Union< 
fv  Praze)  v  Olomouci;  rakouský  Úvěrní  ústav 
(ve  Vídni)  v  Brně;  Anglorakouská  banka 
v  Brně  a  Vídeňský  bankovní  spolek  rovněž 
v  Brně. 

Spořitelen  bylo  na  M-vě  r.  1898:  62, 
v  nichž  173.553  vkladatelů  mělo  uloženo 
227,726.000  K.  Nejmenších  vkladatelů  s  část- 
kou do  200  K  bylo  napočteno  66.389,  dále 
napočteno  58.506  stran  s  vkladv  od  200  do 
1000  K  a  22.566  do  2000  K.  Největší  z  těchto 
spořitelen  jest  První  moravská  spořitelna 
v  Brně  s  (1899)  43.213  účastníky,  44,676.518  K 
vkladů  a  2,286.798  K  reservnich  fondů.  Vý- 
těžek r.  1899  obnášel  184.102  K.  R.  1892  za- 
ložen tímto  ústavem  t.  z  v.  » Ústav  zástavních 
listůc  a  nadán  záložním  fondem  1  milí.  zl., 
který  dnes  obnáší  2,410.404  K.  Ústav  posky- 
tuje půjčky  v  4%.  nominální  cenou  sloso- 
vatelných zástavních  listech  od  1000  K  výŠe 
na  nemovitosti  na  M-vě  a  ve  Slezsku  se  47o 
úrokem  a  VioVo  správního  příspěvku.  Listů 
těchto  jest  v  obéhu  za  41,374.800  K.  Jiné 
větší  spořitelny  moravské  jsou:  v  Hustopečí 
(s  vklady  2,939.874  K);  Slavkově  (1,938.744  K); 
Dačicích  (2,400.640  K);  Uherském  Hradišti 
(4,623.866  K);  Jihlavě  (12,086.534  K);  Jarosla- 
vicích  (3,377.830  K);  Kroměříži  (4,043.844  K); 
Moravském  Krumlově  (1,906.804  K);  Líbavě 
(2,327.350  K);  Břeclavi  ^3,182.348  K);  Místku 
(3,799.748  K);  Unčově  (2,021.516  K};  Novém 


Jičíně  (6,643.048  K);  Mikulově  (4,185.858  K); 
Olomouci  (městská,  16,336.674  K);  Morav- 
ské Ostravě  (7,281.500  K);  Pohořelicích 
(2,686.760  K);  Prostějově  (3,859.380  K);  Ry- 
mařově  (3,441.336  K);  Šumperku  (7.391.588  K); 
Židlochovicích  (1,841.964  K);  Šternberků 
(5,187.114  K);  Tišnově  (2,139.738  K);  Třebíči 
(5,122:192 K);  M.Třebové  (3,231.464 K);  Vyá- 
kově  (5,983.670  K) ;  Slavonicích  (3,972,292  K); 
Znojmě  (15,170.180  K);  Svita  věch  (5,649.344  K) 
aj.  v.  Záložen  bylo  na  M-vě  r.  1898  úhrnem 
633  s  vloženou  úsporou  213,724.000  K.  Z  těch- 
to záložen  bylo  389  českých  s  vkladem 
163,964.640  K.  Na  M-vě  jest  ještě  kolem  400 
kontribučenských  záložen,  které  správní í 
úhrnem  jmění  asi  24  milí.  K.  Ústavy  ty  zů- 
staly však  při  stavu  počátečním  a  pro  roz- 
drobenost  svou  vyhovují  úvěrnímu  úkolu 
svému  jen  nedostatečně,  nesmějíce  přijímati 
cizí  vklady.  Z  větších  českých  záložen  mo- 
ravských jmenujeme:  Cyrillomethodéjskou 
záložnu  v  Brně  s  278  členy,  13.493.852  K 
vkladů  a  594.658  K  reservnich  fondů,  pak 
Ústřední  záložnu  rolnickou  v  Olomouci  s  1442 
členy,  8,059.628  K  vkladů  a  410.000  K  re- 
servnich fondů,  konečně  Občanskou  záložnu 
pro  Mor.  Ostravu  a  okolí  s  11.081  členy, 
2,120.626  K  vkladů  a  136.018  K  reservnich 
fondů. 

Pro  obchodní  a  průmyslové  záležitosti  jest 
M.  rozdělena  na  obvody  dvou  obchodních 
a  živnostenských  komor,  brněnské  a 
olomoucké.  Obvod  komory  brněnské  tvoří 
kromě  Brna  a  samosprávných  mést  Jihlavy 
a  Znojma  ještě  tato  okresní  hejtmanství: 
brněnské,  boskovské,  mor.-budějovické,  da- 
čické,  hodonínské,  hustopečské,  jihlavské, 
krumlovské,  kyjovské,  velkomeziřičské,  mi- 
kulovské, novoměstské,  tišnovské,  třebíčské, 
mor.-třcbovské,  vyškovské  a  znojemské.  Ob- 
vod komory  má  plochy  11.819 /cm*  a  1.148.315 
obyvatel,  jichŽ  ohromná  většina  (814.925) 
jest  národnosti  české.  Závodů  průmyslových 
a  výrobních  živností  čítá  okres  komory 
25.970  s  76.734  dělníky  a  úředníky,  živností 
obchodních  15.737  a  5598  živností  hostin- 
ských. Členů  komory  jest  48,  rozpočet  na 
n  1900  vykazuje  114.000  K  vydáni.  Obvod 
komory  olomoucké  tvoří  kromě  samospráv- 
ných měst  Olomouce.  Kroměříže  a  Uh.  Hra- 
diště ještě  tato  okresní  hejtmanství:  olo- 
moucké, uherskobrodské,  holešovské,  uher- 
skohradišťské, hranické,  novojičínské,  kro- 
měřížské,  litovelské,  valašskomeziříčské,  mí- 
stecké, přerovské,  prostějovské,  rymařovské, 
šternberské,  Šumperské  a  zábřežské.  Obvod 
komory  má  plochy  10.388  km*  a  1,126.506 
obyvatel,  z  nichž  je  781.963  Cechů.  Závodů 
průmyslových  a  výrobních  živností  čítá  okres 
komory  29.607,  živnosti  obchodních  15.743  a 
živností    hostinských    5950.    Členů    komory 

jest  36.  _  ^  ,    .  ,  red, 

^  F)  Dopravnictvi. 

S  hospodářským  a  zejména  průmyslovým 
rozvojem  země  nikterak  stejně  nepokračoval 
stav  prostředků  dopravní ch  a  spojo- 
vá cích,    jichž  nedostatek  pokládá  se,    jak 


Morava  (dopravnictví). 


665 


f  cčeno,  všeobecné  za  jednu  z  příčin  úpadku 
trhů.  Veliké  trati  severní  železniční  sítě 
mocnářství  Rakousko  -  Uherského  probíhají 
ovSem  M-vu,  spojujíce  ji  se  středem  říše  a 
s  mezinárodní  dopravou,  avšak  ubírají  se 
směry  určenými  jich  cíli  zahraničnými  a  ne 
potřebami  země.  Jesti  to  především  Severní 
dráha  císaře  Ferdinanda  s  tratěmi :  Břeclav- 
Mor.  Ostrava  (186  km)\  Břeclav-Zellcrndorf 
{83-619  km) ;  Nové  Sídlo- Hrušovany  (8*547  km) ; 
Břcclav-Brno  (60-363  km)\  Brno-Sternberk 
(116-824  km) ;  Nezamvslice-Přerov  (27*940  km) ; 
Přerov-Olomouc  (2'2-390  fcm) ;  Kojetín-Bílsko 
{  170004  km)  ;  Hodonín-tabáková  továrna 
{1*894  km)  a  odtud  k  uherské  hranici  k  Ho- 
liči (0-814  itm);  Rohatec-Strážnice  (5-078 /cm); 
Kroměříž-Zborovice  (16*651  km)\  Hranice- 
Krásno  (24-645  km) ;  Valašské  Meziříčí- Vsetín 

Í  18-131  km)]  Krásno-Rožnov  (13053  km); 
iodslavice-Nový  Jičín  (10184  *m);  Suchdoí- 
BudiSov(39'01 1  frm)  ;Suchdol-Fulnek(9-610Afm); 
Vráno vice-Pohořelice (8*472  km) ;  Hrušovany- 
Vel.  Židlochovice  (2*613  km)\  Kojetín-Tova- 
Čov  (10*765  km).  Kromě  toho  užívají  vlaky 
této  dráhy  10-765  km  trati  dráhy  ostravsko- 
frýdlantské  a  dále  náleží  dráze  Sever,  ostrav- 
ská báňská  dráha  s  15  odbočkami  (36*268  km). 
Mimo  to  spravuje  tato  dráha  trať  dráhy 
ostravsko-frýdlantské  (32*691  km),  lokálku 
Holič-Hodonín  (3*450  km)  a, lokálku  Zaječí- 
Čejč-Hodouín  (37*572  km).  Úhrnem  má  tato 
dráha  na  M-vě  772*876 /rm  železničních  tratí. 
Druhé  hlavní  železniční  spojení  moravské 
jest  dráha  Společnosti  státních  drah  mezi 
Svitavami  a  Hrušovany  (140  km)  s  těmito  tra- 
těmi pobočnými:  Česká  Třebová-Olomouc 
(84-375  km);  Brno-Požchnání  Boží-Oslavany 
(29051  km) ;  Brno-Tišnov-Předklášteří  a  Svi- 
tavská  pobřežní  dráha  (29*350  km);  Červenka- 
Litovel  (2-531  km);  Požehnáni  Boží-Okřísko 
a  Studence- Vel.  Meziříčí  (73*559  te«);  Brno- 
Vlárský  pr&smyk  s  odbočkami  Uherské  Hra- 
diště-Uherský  Brod,  Bzcncc-Kyjov,  Brno- 
Kyjov,Uh.Brbd-Vlárskýprásmyk(188*795ilcm); 
Hrušovany-Znojmo (25604 km).  Úhrnem  měří 
moravské  trati  této  dráhy  573*265  km.  Ko- 
nečně probíhá  M-vou  rakouská  Severozápadní 
dráha  mezi  Šatovém  a  Jihlavou  (110  km),  která 
nemá  na  M-vě  tratí  vedlejších.  Mimo  tato 
tři  průchodní  a  největší  spojení  Železniční 
jsou  v  zemi  ještě  menší  samostatné  trati  a 
to  jak  ve  správě  státní  tak  i  soukromé.  Ve 
státní  správě  i  majetku  jsou  tyto  moravské 
trati  železniční:  Česko-raoravské příčné  dráhy 
trať  Jihlava-Kostelec  (15  km);  státní  dráha 
Vojnovice^Rymařov  (13*467  fcm);  mor.  pohra- 
niční dráhy  trať  Zábřeh- Sobotín  (16*939  km) 
a  Šternberk-Kumperk  (78  km) ;  moravsko- 
slezské dráhy  ústřední  trať  Olomouc- Vojno- 
vice  (56  km).  V  majetku  soukromém,  ale  státní 
správě  jsou  tyto  moravské  dráhy:  lokálka 
Mor.  Budčjovice-Jemnice  (20*785  km);  mo- 
ravská Západní  dráha  Prostějov-Mor.  Tře- 
bová-Třebovice  s  odbočkami  Chornice-Vel. 
Opatovice  a  Kostelec-Čelechovice  (90  km); 
místní  dráha  Svitavy -Polička  (19-306  km). 
V  soukromém  majetku  i  správě  jest:   dráha 


ostravsko-írýdiantská  (33*18  iirm) ;  místní  dráha 
hustopečská  (6*831  Jem);  místní  dráha  novo- 
jičínská  Suchdol-Nový  Jičín  (8*360  km);  lo- 
kálka Olomouc-Čelechovice ;  místní  dráha 
Studenka-Příbor-Štramberk  (18*300  km) ;  míst- 
ní dráha  Štramberk- Véřovice  (7  km);  místní 
dráha  brněnská  (13*099  km);  místní  dráha 
Přívoz-Mor.  Ostrava -Vítkovice  (18*937  km). 
Celkem  má  M.  do  1740  km  železničních  tratí, 
v  Olomouci  pak  jest  ředitelství  c.  k.  státních 
drah  rakousk.,  jemuž  jest  podřízeno  úhrnem 
580*382  km  tratí  železničních. 

Mnohem  rozvětvenější  jest  síť  silniční, 
která  protíná  zemi  všemi  směry  a  jejíž  ně- 
které trati  ode  dávna  byly  velmi  navštěvo- 
vanými cestami  obchodními  namnoze  důle- 
žitosti mezinárodní.  Hlavní  takovéto  silníce 
jsou:  vídeňská  z  Brna  do  Vídně  (51  km),  olo- 
moucká z  Brna  do  Olomouce  (76  km),  lipni- 
cká  z  Olomouce  do  Příbora  (15  km),  těšínská 
z  Příbora  do  Bílska  (15  km)  a  budějovická 
ze  Znojma  do  Jihlavy  (88  km).  Hojně  navště- 
vované jsou  i  tyto  vedlejší  silnice:  znojem- 
ská ze  Znojma  do  Brna,  jihlavská  z  Brna  do 
Jihlavy,  pražská  z  Brna  do  Vys.  Mýta  v  Če- 
chách, slavkovská  z  Brna  do  Hodonína,  tře- 
bovská  z  Olomouce  do  Svitav,  dvorecká  nebo 
opavská  z  Olomouce  do  Opavy,  šumperská 
z  Opavy  do  Šumperka  na  české  hranice,  mor.- 
ostravská  z  Opavy  do  Těšína  a  silnice  z  Cuk- 
mantlu  do  Šumperka.  Délka  silniční  sítě  na 
M-yě  měří  úhrnem  10.789  km. 

Úplný  jest  za  to  na  M-vě  nedostatek  umě- 
lých i  přirozených  cest  vodních,  které  by 
obstarávaly  dopravu  hromadného  zboží  a  lev- 
ností svého  dopravného  by  teprve  umožnily 
úplné  využitkování  přírodního  bohatství  ze- 
mě. Z  řek  jediná  Morava  jest  splavna  i  pro 
lodi,  avšak  jen  v  délce  33  km  počínaje  od 
Hodonína,  kdežto  pro  vory  jsou  splavny  řeky 
moravské  v  úhrnné  délce  231  km.  Nedosta- 
tek umělých  vodních  cest  vyvolal  celou  řadu 
průplavních  projektů,  z  nichž  nejdůležitější 
a  nejvelkolepější  jest  projekt  průplavu  du- 
najsko-oderského,  který  spojoval  by  Dunaj 
u  Vidně  s  Odrou  u  Bohumína  a  probíhal 
latcrálně  k  Moravě,  Bečvě  a  Odře,  jsa  na- 
pájen z  úvodí  Bečvy  Vsetínské  a  Rožnovské 
z  území  94.000  ha.  Myšlénka  tohoto  průplavu 
vznikla  jiŽ  za  Karla  VI.  a  Marie  Terezie,  kdy 
jednalo  se  jen  o  spojení  Odry  od  Kunvaldu 
s  Bečvou  u  Mor.  Hranic.  Avšak  od  prove- 
dení upuštěno  právě  tak  jako  od  obnoveného 
v  naznačené  podobě  plánu  z  r.  1872,  jehož 
náklad  vypočten  na  43  milí.  zl.  r.  m.,  které 
nijak  nemohly  býti  opatřeny. 

Poštovní   a  telegrafní  doprava   na 

'  M-vě  podléhá  c.  k.  ředitelství  pošt  a  telegrafů 

v  Brně,  jemuž   podřízeno   jest  47  erárních 

úřadů  poštovních   a  telegrafních,  6  neerár- 

ních  stanic  telegrafních,  305  neerárních  úřadů 

poštovních  a  telegrafních  a  465  neerárních 

.  úřadů  poštovních  s  více  než  2500  zřízenci. 

Kromě  toho  jest  10  poštovních   ambulancí 

(Přerov-Česká  Třebová,  Bílsko-Hulín,  Bílsko- 

Kojetín,  Nezamyslice-Ziegenhals,  Olomouc- 

'  Krnov,   Břeclav-Zellerndorf,   Prostéjov-Tře- 


666 


Morava  (záležitosti  církevní). 


bovice  a  Brno-Přerov).  R.  1899  dopraveno 
v  obvodu  tohoto  ředitelství  zásilek  pošty 
listovní  111,206.880  kusů,  zásilek  pošty  po- 
▼ozné  bez  udané  ceny  3,752.160  kusů,  pe- 
něžních psaní  376.720  kusů  v  ceně  468,768.800  K, 
zásilek  s  udanou  cenou  1,414.000  kusů  v  ceně. 
309,144.400  K.  Telegrammů  na  M-vě  zasláno 
608.768  a  došlo  756.290,  poplatky  za  zaslané 
telegrammy  činily  úhrnem  573.998  K.  Veškeré 

gříjmy  ředitelství  pošt  a  telegrafů  v  Brně 
inily  r.  1899:  8,150.820  K,  veškerá  vydáni 
pak  5,874.048  K,  tudíž  zisk  3,276.742  K.  Státní 
t el ef o  ny  jsou  v  Brně,  Jihlavě,  Mor.  Ostravě, 
Olomouci  a  Nezamyslicfch,  soukromé  pak 
v  celé  řadě  obcí,  zejména:  Berouně,  Bystřici 
p.  H.,  Příbore,  Fulneku,  Hodoníně,  Karlo- 
vicích, Vel.  Meziříčí,  Hrušovanech,  Holešově, 
Koryčanech,  Kroměříži,  Lipníku,  Kriímlově, 
Šumperku,  Hranicích,  Mikulově,  Přerově, 
Nov.  Jičíně,  Třešti,  Vítkovicích,  Vsetíně,  Vyš- 
kově a  j.  rea, 

G)  Záležitosti  církevní.; 

I.  Církev  katolická. 

První  paprsky  nauk  křesťanských  zasvitly 
M-vě  již  za  prvé  polovice  IX.  stol.  Knížata 
Mojmír  a  Rostislav  i  valná  část  lidu  mor. 
přijali  křesťanství  od  missionářů  německých, 
vlaských  a  řeckých.  Po  žádosti  Rostislavově 
s  horlivostí  apoštolskou  přichyátali  do  říše 
Mor.  sv.  Konstantin  (Cyrill)  a  sv.  Mcthod 
r.  863,  aby  křesťanství  již  rozšířené  utvrdili 
a  zavedli  řádnou  duchovni  i  církevní  orga- 
nisaci  s  liturgií  slovanskou.  Sv.  Mcthod,  po- 
svěcen byv  za  biskupa,  stal  se  arcibiskupem 
moravskopannonským  a  konal  těžký  úřad 
svůj  po  rok  885,  kdy  zemřol.  Žáci  jeho  (Go- 
razd,  nástupce  Methodův,  a  jiní)  vyhnáni, 
samostatné  církevní  zřízení  moravské  zni- 
čeno, i  pokus  knížete  Mojmíra  II.  o  obno- 
vení stolice  arcibiskupské  zmařen,  a  M.  při- 
pojena k  diécési  pasovské.  Potom  r.  973 
přidána  k  biskup.ství  pražskému,  při  němž 
potrvala  po  rok  1062,  kdy  zřízeno  biskup- 
ství olomoucké,  jež  společně  s  pražským 
bylo  podřízeno  arcibiskupům  mohučským, 
od  r.  1344  arcibiskupům  pražským,  až  stalo 
se  samostatným  arcibiskupstvím  moravským 
r.  1777,  a  jemu  podřízeno  nové  zřízené  bi- 
skupství brněnské.  V  Olomouci  dosud  vy- 
střídalo se  55  biskupův  a  7  arcibiskupův, 
v  Brně  8  biskupův. 

Jest  M.  tedy  spravována  metropolitou  olo- 
mouckým a  suffragánem  jeho  biskupem  brněn- 
ským. V  Olomouci  jest  kapitula  metropolit- 
ního chrámu  Páně  sv.  Václava  a  v  Kromě- 
říži kollegiátní  kapitula  u  sv.  Mořice.  K  ob- 
vodu arcidiécése  přísluší  také  část  Rak.  (Opav- 
sko) i  Prus.  Slezska.  V  Olomouci  jest  14  sí- 
delních, 3  ncsídelní  kanovníci,  v  Kroměříži 
fkolleg.  kapitula  u  sv.  Mořice)  6  sídelních 
(také  čestní);  v  Brně  jest  král.  kolleg.  kapi- 
tula sídelního  chrámu  P.  sv.  Petra  a  Pavla 
(6  síd.,  6  čest.  kanovníků),  v  Mikulově  kolleg. 
kapitula  chrámu  P.  sv.  Václava  (6  kanovníků 
sídelních,  1  čestný). 


Přehled  řádův  a  klášterův  (dle  Catalogu 
ven.  cleri  za  rok  1900)  v  arcidiécési:  kon- 
gregace nejsv.  Vykupitele  (redemptori- 
sté)  v  Č(  rvence  (22  členové,  z  nichž  14  knéži^ 
a  ve  Svitavách  (34  či.,  20  kněží);  rytířský 
řád  německý  v  Opavě  (37  či.,  32  knéžíj; 
proboštství  řádu  káno  v.  praemonstrát- 
ských  na  Sv.  Kopečku  u  Olomouce  (6  či., 
vesměs  kněží);  řád  tovaryšstvaježíiova 
na  Velehrade  (18  ČI.,  7  kn.)  a  na  Hostýne 
(6  ČI.,  4  kn.)  —  mimo  to  v  Opavě  — ;  řád 
pobožných  škol  (piaristé)  ve  Strážnici 
(2  kn.),  v  Kjrjově  (1  kn.)  a  v  Třebové  Mor. 
(1  kn.)  —  mimo  to  ve  Staré  Vodě  a  v  Bran* 
tále  ve  Slezsku  — ;  řád  dominikánský  vOlo- 
mouci  (19  ČI.,  8  kn.)  a  v  Uher.  Brodě  (7  čl.» 
4  kn.) ;  řád  minoritský  (v  Opavě  a  v  Krno- 
vě); řád  františkánský  v  Uher.  HradiStř 
(4  ČI.,  2  kn.)  a  v  Mor.  Třebové  (8  či.,  3  kn.);  řád 
kapucínský  v  Olomouci  (7  či.,  3  kn.)  a  ve 
Fulneku  (5  či.,  2  kn.);  řád  Božského  Spa- 
sitele ve  Valaš.  Meziříčí  (5  ČL,  3  kn.);  řád 
milosrdných  bratří  v  Prostějově  (9  či., 
1  kn.)  a  ve  Vyzovicích  (6  či.,  1  kn.);  řád 
uršulinský  v  Olomouci  (44  či.)  a  v  Přesta- 
vlkách  (27  či.);  ústav  sester  řádu  něme- 
ckého v  Brunseifu  (8  sester)  a  v  Dolnf 
Dlouhé  Loučce  u  UnČova  (6  či.)  —  miroa 
to  v  Opavě,  ve  Vrbně,  v  Andělské  Hoře  a 
v  Bruntále  ve  Slezsku  — ;  ústav  milosrd- 
ných sester  sv.  Vincence  v  Kroměříži 
(18  či.),  v  Pačlavicích  (16  či.),  ve  SviUvách 
(12  či.),  ve  Strážnici  (7  či.),  ve  Kvasících 
(3  ČL),  v  Radiměři  (3  či.)  a  ve  Valaš.  Mezi- 
říčí (32  či.);  ústav  milosrdných  sester 
sv.  Karla  Bor.  ve  Frýdlante  (17  či.),  ve 
Velkém  Lukově  (10  čL),  v  Místku  (8  čl.)r 
v  Určicích  (3  či.),  v  Novém  Jičíně  (5  či.),  ve 
Vítkovicích  (37  či.),  v  Unčově  (3  či.),  v  Be- 
rouně (6  ČI.),  v  Šumberce  (10  či.)  a  v  Lip- 
níce (5  ČI.)  —  mimo  to  v  Andělské  Hoře  ve 
Slezsku  — ;  ústav  milosrdných  sester 
sv.  Alžběty  v  Nov.  Jičíně  (6  či.)  —  mimo 
to  v  Krnově  a  v  Prus.  Slezsku  — ;  ústav 
milosrdných  sester  sv.  Hedviky  v  Ne- 
zamyslicích  (40  či.);  ústav  milosrdných  se- 
ster sv.  Kříže  v  Chory  ni  (44  či.),  v  Napa- 
jedlech (6  ČI.),  ve  Vyzovicích  (5  čí.),  v  Kro- 
měříži (11  čí.),  v  Olomouci  (9  či.),  v  Mor. 
Ostravě  (34  či.),  v  Holešově  (4  či.)  a  v  Ko- 
jetíně (3  či.);  ústav  školních  sester  tře- 
tího řádu  sv.  Františka  v  Mor.  Třebové 
(39  ČL),  v  Přerově  (57  či.),  v  Sternberce  (22  či.), 
v  Uher.  Brodě  (se  sirotčincem  nivnickým 
12  ČI.)  a  ve  Fryštátě  (6  či.),  kongregace  mi- 
losrdných sester  třetího  řádu  sv.  Fran- 
tiška v  Olomouci  (27  ČI.),  na  Nové  Ulici 
u  Olomouce  (38  či.),  na  Novosadech  u  Olo- 
mouce (22  či.),  v  Tovačově  (8  či.),  v  Ryma- 
řově  (19  ČI.),  na  Sv.  Kopečku  u  Olomouce 
(4  ČI.),  ve  Staré  Vsi  u  Rymařova  (3  čl.)^ 
v  Hranicích  (4  či.),  v  Mor.  Třebové  (8  či.)  — 
mimo  to  v  Osoblazc  (4  či.),  v  Opavě  (97  čl.)» 
v  Odrách  ^14  či.  +  8  či.),  v  Hradci  (10  či.); 
v  Bruntále  (9  či.),  v  laktaři  (43  čl.);kongreg. 
sester  třetího  řádu  sv.  Dominika  vRep- 
Číně  (55  ČI.)  a  ve  Vyškově  (21  či.)  —  mimo 


Morava  (záležitosti  církevní). 


667 


to  v  Kiimkovicích  (20  či.)  — .  V  diécési  brnén- 
ské:  řád  praemonstrátský  v  Nové  Říši 
(11  ČI.  kn.);  řád  sv.  Benedikta  v  Rajhrade 
(23  Či.,  z  nichž  20  kn.);  řád  sv.  Augustina 
v  Králové  Klášteře  na  Starém  Brné  (18  či., 
16  kn.);  opatové  těchto  tří  řádů  jsou  zem- 
skými praeláty;  řád  poboi.  škol  (piaristé) 
v  Mikulově  (5  Či.,  4  kn.);  řád  s v.  Dominika 
ve  Znojmě  (15  čí.,  9  kn.);  řád  minoritský 
v  Brně  (8  či..  5  kn.)  a  v  Jihlavě  (4  či.,  kněží); 
řád  františkánský  v  Dačicích  (6  či.,  3  kn.) ; 
řád  kapucínský  v  Brně  (12  ČI.,  5  kn.), 
v  Třebíči  (5  či.,  3  kn.)  a  ve  Znojmě  (5  či., 
2kn.);  řád  milosrdných  bratří  na  Starém 
Brně  (14  či.,  1  kněz)  a  v  Letovicích  (5  či., 
žádný  kněz);  řád  uršulinský  v  Brně  (21  či.); 
řád  sv.  Alžběty  na  St.  Brně  \19  či.);  kon- 
greg.  milosrdných  sester  sv.  Vincence 
v  Brně  (14  či.)  a  v  Boskovicích  (11  čL);  kon- 
greg.  milosrdných  sester  sv.  Karla  Bor. 
v  Brně  (18  či.)  —  mimo  to  v  biskupském 
semináři  chlapeckém  (6  či.)  — ,  v  Dačicích 
(3  ČL),  v  Hrušovanech  (3  či.),  v  Jihlavě  (8  či.), 
v  Líšni  (8  či.),  v  Nové  Říši  (4  či.),  v  Křídlo- 
vicích  (7  ČI.)  a  v  Moravci  (6  či.);  kongre^ 
dcer  Božského  Spasitele  ve  Znojni 
(16  +  6  ČL);  kongreg.  chudých  sester  »de 
Notre  Dame«  ve  Slavkově  (10  čL).  v  Ba- 
tclově  (3  ČL),  v  Brně  (3  čL),  v  Jimramově 
(7  čL),  v  Třebíči  (4  či.)  a  v  Třešti  (4  či.); 
kongregace  dcer  Božské  Láskv  v  Brně 
(19  ČL);  kongregace  sester  třetího  řádu 
sv.  Františka  v  Brně  (32  či.),  v  Drnovi- 
cích  (13  ČL),  v  Příměticích  (3  čL)  a  v  Divá- 
kách(6čL);  kongreg.  milosrdných  sester 
sv.  Kříže  v  Křetíné  (3  čL). 

V  arcidiécési  olomoucké  jsou:  4  probošt- 
ství  (z  nich  2  řeholní),  8  arcikněžství  (z  nich 
2  ve  Slezsku  Rak.  i  Prus.),  50  děkanství,  541  far 
(z  nich  11  řehol.),  80  lokálek,  8  lokálních  ka- 
planství,  1  zámecké  kaplanství,  4  expositury, 
638  tarních  benefícií,  1534  kněží  (světských 
1410,  řeholních  124),  1309  klášternic.  V  dié- 
cési brněnské  1  proboštství,  7  arcikněžství, 
37  děkanství,  429  far,  28  zvláštních  beneficií, 
884  kněží  (781  světských,  103  řehol.),  256  klá- 
šternic. 

Počet  katolíků  v  arcidiécési  olomoucké 
1,719.259  (všech  obyv.  1,795.240  i  s  arci- 
kněžstvím  opavském  a  ketřským  v  Pruském 
Slezsku),  v  diécési  brněnské  1,041.226  (všech 
obyv.  1,094.523).  Osazení  stolice  arcibiskup- 
ské děje  se  volbou  kanovnickou,  biskupa 
brněnského  jmenuje  císař  a  kráL  Při  arci- 
biskupovi bývá  světící  biskup  (nyní  dosud 
nejmenován).  V  Olomouci  jest  fakulta  theo- 
logická, v  Brně  biskupský  seminář.  Statky  arci- 
biskupské mají  celkovou  výměru  47.535  ha, 
statky  kapituly  olomoucké  8784  ha\  statky 
biskupství  brněnského  625  -ha,  statky  kapi- 
tulní 699  ha, 

II.  Církve  evangelické. 

Co  se  tkne  části  všeobecné,  srv.  Cechy 
(str.  186  a  187).  Zde  přecházíme  hned  ke 
statistice  evang.  církví  moravských;  neboť 
poměry  náboženské  a  organisace  církví  evan- 


gelických na  M-vě  jsou  takové,  jako  v  Ce- 
chách. 

Mor.  sup eri n tendence  evang.  reform. 
církve  (helvet  vyzn.)  má  ve  dvou  seniorá- 
tech 43.699  duší;  seniorát  západní,  četnější, 
má  27.918  duší,  seniorát  východní  15.781  duší, 
farních  sbor  A  jest  24,  a  to  v  senioráte  západ- 
ním 16,  ve  východním  8;  fíliálek  6  (v  záp. 
sen.  4,  ve  vých.  2) ;  1  sbor  diaspomí  (v  Brně), 
10  kazatelských  stanic.  Nejsilnější  farní  sbor 
jest  ve  Vanovicích  na  Boskovsku  (3722  d.), 
pak  v  Kloboukách  u  Brna  (3050  d.)  a  v  Jimra- 
mově (3040  d.),  nejmenší  vNikolčicích  (340  d.), 
pak  v  Hustopečích  (378  d.)  a  v  Olešnici  (413  d.). 
Školy  církevní  jsou  dvě  (v  sen.  záp.),  a  to 
v  Blažkově  u  Nov.  Města  a  v  Bolešíně  na 
Olešnicku,  vŽdy  po  1  uč.  Všech  farářův  jest 
24,  vikářů  5,  cest.  kazatel  1.  Celá  superin- 
tendence  má  ráz  úplně  český. 

Moravskoslezská  superintendence 
augšp.  vyznání  má  ve  třech  seniorátech 
115.073  duší;  seniorát  brněnský  má  6540  d., 
suchdolský,  četnější,  18.210  d.,  slezský  90.323 
duší;  na  M-vě  samé  bez  seniorátu  slezského 
tudíž  24.750  d.  V  celé  superintendentuře  jest 
40  sborů,  filiálek  7  a  15  kazatelských  stanic. 
Z  toho  počtu  připadá  na  M-vu  pouze  7  sborů 
v  senioráte  brněnském  a  11  v  senioráte  such- 
dolském  (ve  slezském  22);  filiálky  jsou  na 
M-vě  3,  kazatelských  stanic  8;  farářů  19,  vi- 
káři 3.  Nejsilnější  farní  sbor  jest  na  Vsetíně 
(2740  d.),  pak  v  Jasené  (2339  d.)  a  v  Rati- 
boři (2243)  v  senioráte  suchdolském,  nej- 
menší v  Šumberce  ^311  d.),  pak  ve  Znojmě 
(400  d.).  Církevní  školy  jsou  v  6  obcích, 
všech  učitelských  sil  17  (2  říd.  uč.,  14  uč. 
a  1  ind.  uč.).  Ráz  církve  augšpurské  jest  jed- 
nak český,  jednak  německý. 

Evang.  církev  bratrská  (ochranovská)  má 
několik  vyznavačův  na  Štcrnbersku  ve  2  ob- 
cích. Svobodná  církev  reformovaná  nemá  na 
M-vě  sborův.  Všech  nekatolíků  na  M-vě  jsou 
2*/o  (68.449  duší).  Vyznavačů  církve  reformo- 
vané jest  více  na  ziápadní  M-vě,  vyznavačů 
církve  augšpurské  více  na  východě. 

III.  Zřízení  obcí  židovských. 

Zřízení  náboženských  obci  židovských  na 
M-vě  jest  ustanoveno  dle  patentův  a  zákonů 
dřívějších  i  nynějších,  na  př.  dle  patentu  cí- 
saře a  král-j  Matiáše,  dle  generál,  nařízení 
z  r.  1754  a  dle  zákonů  z  r.  1850  a  zvláště 
dle  zákona  ze  dne  21.  br.  1890.  Již  před  na- 
řízením z  r.  1754  měli  židé  na  M-vě  svazek 
zemský;  bylaf  M.  rozdělena  na  tři  kraje, 
horní,  střední  a  dolní.  Vyslancové  obcí 
každého  z  těchto  krajů  sestrojovali  terno 
na  každé  uprázdněné  místo  zemských  star- 
ších. Míst  takových  bylo  6,  po  dvou  v  kaž- 
dém kraji.  Tito  zemští  starší  byli  potvrzo- 
váni panovníkem.  Zemský  rabbín  sídlil  v  Mi- 
kulově, a  v  každém  kraji  byli  rabbínové  dva. 
Nyní  má  zemský  rabbín  v  Brně  funkci,  aby 
s  hlediska  theologického  potvrzoval  ucha- 
zeče orabbináty  v  jednotlivých  obcích.  Každá 
náboženská  obec  má  míti  rabbina  svého,  ale 
chudší  obce,  dvě  i  tři,  mají  dohromady  rab* 


668 


Morava  (školství  a  jeho  dějiny). 


bína  společného.  V  menších  obcích  bývají 
židé  větším  dílem  směru  orthodoxního,  v  mě- 
stech větších  převládá  směr  moderní.  Příslu- 
šenství k  obci  dříve  nepřestávalo  ani  nej- 
delším pobytem  v  obci  jiné,  teprve  zákon 
ze  dne  21.  bř.  1890  nařídil  příslušnost  terri- 
toriální.  Dle  tohoto  zákona  jest  na  M-vě 
nyní  51  obcí  náboženských  (i  s  Osoblahou 
v  enklávách  moravských  ve  Slezsku;  nepo- 
čítáme-li  Osoblahy,  jest  obcí  těchto  jen  50). 
R.  1850  bylo  nábož.  obcí  Žid.  52,  za  dobu 
1850  1890  přirostlo  5  obcí,  přestala  1,  od 
r.  1890  do  1900  přirostlo  6  obcí,  přestalo  11. 
(Politických  obcí  židovských  jest  nyní  na 
M-vě  27,  dvě  z  nich  jsou  katastrální  [Bo- 
skovice a  Holešov],  v  Lednici  a  ve  Veselí 
nad  Mor.  jsou  nyní  žid.  obce  politické,  ale 
není  tam  obcí  náboženských.) 

V  markr.  Moravském  bylo  r.  1869  židů 
42.899  (2-137o).  roku  1880:  44.175  (2-05Vo), 
r.  1890:  45.324  (l-997o).  Nejvíce  židů  (dle 
sčítání  r.  1890)  jest  v  Brně  (7087),  v  Jihlavě 
(1497)  a  v  Olomouci  (1306),  potom  v  okre- 
sích, a  to  v  okr.  mor.-ostravském  (2232), 
prostějovském  (1769),  břeclavském  (1464), 
boskovském  (.1333),  mikulovském  (1323),  uh.- 
ostrožském  (1190),  uh.-brodském  (1173),  ky- 
jovském  (1169),  hodonském  (1076),  nejméně 
jich  bylo  v  okr.  šilperském  (12),  plumlov- 
ském  (19),  wiesenberském  (24),  staroměst- 
ském (24),  konickém  (44).  Židův  ubývá  více 
na  západě  nežli  na  východě,  a  přírůstek  je- 
jich postupuje  směrem  k  Mor.  Ostravě.  Na 
venkově  mimo  okresy  jemnický,  dačický, 
břeclavský,  hodonský,  hustopečský  a  mimo 
Slovácko  a  Valašsko  jest  židů  velmi  málo, 
leda  blíže  větších  měst  Brna,  Olomouce,  Ji- 
hlavy a  Znojma.  Židé  moravští  hlásí  se  k  Něm- 
cům. Hnutí,  jaké  v  Čechách  koná  »Or  tomid«, 
není  na  Moravě.  FJR, 

H)  Školství  a  Jeho  déjlny. 

Vývoj  školství  na  M-vě  podobá  se  celkem 
vývoji  Skol  v  Čechách.  První  školy  zřízeny 
byly  v  klášteřích  a  při  kapitulních  kostelech 
v  Olomouci  a  v  Brně,  později  též  v  ostat- 
ních královských  městech.  Na  nich  původně 
cvičeni  byli  žáci  jen  ve  čtení  latinském  a  ve 
zpěvu,  aby  při  obřadech  církevních  kněžím 
posluhovati  a  hodinky  zpívati  uměli.  Již 
r.  1064  jmenuje  se  při  kostele  olomouckém 
>scholasticus<  Hagen.  Kníže  olom.  Otto  III. 
obdařil  školu  tu  r.  1149  dvěma  vesnicemi, 
král  Václav  III.  osvojodil  r.  1289  řídícího 
ode  všech  daní,  kteroužto  výsadu  Karel  IV. 
r.  1335  potvrdil.  R.  1288  založili  měšťané 
olomoučtí  školu  na  předměstí  Lásce,  která 
časem  povznesla  sv  tou  měrou,  že  se  tam 
r.  1352  vyučovalo  grammatice  a  logice.  Na 
ní  prý  vzdělal  se  náš  kronikář  Daniel  Mez- 
říčský.  R.  1465  byla  přeložena  ke  kostelu 
sv.  Mořice  do  města.  R.  1234  vyskytuje  se 
Školastik  Raschardus  v  Brně,  r.  1248  škola- 
stik  Heřman  ve  Znojmě  a  r.  1288  rektor  škol 
Heřman  v  Jihlavě,  jenž  zároveň  městské  li- 
stiny psával.  Že  za  těch  dob  učení  vůbec 
a  zpívání  žaltáře  zvláště  na  církevním  po- 


volení záviselo,  vysvítá  ze  sporu,  který  spolu 
r.  1292  vedli  rektorové  škol  brněnských  Jin- 
dřich, řeč.  Sasso,  u  sv.  Petra  a  Vilém  u  sv.  Ja- 
kuba, jemužto  onen  odpíral  právo  žáky  učiti 
a  žaltář  zpívati,  kterýžto  spor  rozkazem  pa- 
peže Bonifáce  VII.  řelil  děkan  kroměřížského 
kostela.  Že  kláštery  od  počátku  svého  pro 
odchov  budoucího  dorostu  své  školy  měly, 
jest  známo;  ano  papežskou  stolicí  bývalo 
občas  klášterům  přísně  nařizováno  o  vzdě- 
lání mladých  mnichů  se  starati.  To  dosvěd- 
čuje bulla  papeže  Benedikta  XIV.  z  r.  1336. 
V  kapitolách  6.-8.  ukládá  papež  všem  bene- 
diktinským klášterům,  aby  každý  z  nich 
zvláštního  choval  učitele,  který  by  kleriky 
cvičil  v  grammatice,  logice  a  íilosoňi.  Z  20 
doma  vycvičených  kleriků  byl  jeden  posílán 
na  vysoké  školy  buď  do  Paříže  ntbo  jinam, 
později  po  založení  university  Karlem  IV. 
do  Prahy.  Avšak  výslovně  bylo  zakázáno 
přijímati  do  Škol  těchto  laiky;  pro  ně  byly 
zřizovány  t.  zv.  školy  vnější  neb  kanonické, 
ve  kterých  jinoši  se  učili  triviu,  totiž  gram- 
matice, logice  a  rhetorice,  a  quadriviu :  arith- 
metice,  geometrii,  astrologii  a  musice.  Ve 
stol.  XIV.  i  ve  venkovských  městech  a  mě- 
stečkách školy  povstávaly,  podřízeny  jsouce 
dozoru  farářů  místních,  jimžto  příslušelo 
právo  učitele  dosazovati  a  sesazovati,  jak 
dokazuje  článek  32.  synody  vyškovské  ko- 
nané r.  1412  biskupem  olomouckem  Václa- 
vem z  Buřenic.  Rozmnožování  škol  takových 
řečenou  synodou  výslovně  zakázáno  bylo 
(či.  33.),  poněvadž  prý  při  nich  účinkují  uči- 
telé »nezkušeníc  a  hoši  z  nich  odrůstajíd 
»zlodějství  se  oddávaji«.  Používaliť  asi  od- 
chovanci těchto  škol  své  chatrné  vzdělano- 
sti, aby  spoluobčany  podváděli  a  šidili. 

Bouře  husitské  školství  příznivý  nebyly, 
poněvadž  táborité,  jakožto  odpůrcové  uče- 
ných traktátů  a  latiny,  všecky  učené  knihy 
zavrhovali ;  ale  za  to  kněží  jejich  mládež  cvi- 
čili v  mateřštině,  kterou  četnými  spisy  ná- 
božcnsko-polemickými  vytříbili  a  zdokonalili. 
Skleslé  válkami  husitskými  školství  jal  se  na 
M-vě  křísiti  biskup  Tas  z  Boskovic  (1460  až 
1482),  obnoviv  Školy  u  sv.  Petra  a  u  mino- 
ritu v  Brně.  Školy  tyto  a  jiné  školy  katoli- 
cké, později  jesuity  řízené,  pěstováním  hu- 
manismu značně  se  vyšinuly,  ano  jesuitský 
ústav  v  Olomouci  od  králů  Maximiliána  a 
Rudolfa  obdržel  práva  universitní  a  pape- 
žem Řehořem  XIII.  r.  1580  povoleno  zříditi 
při  něm  konvikt  pro  mládež  šlechtickou  veš- 
keré severní  Evropy,  aby  katolické  nábo- 
ženství v  těchto  krajích  pokleslé  opět  se 
utvrdilo  a  povzneslo.  Důležitějšími  pro  zve- 
lebení řeči  české  a  vzdělání  národní  byly 
Školy  akatolické,  zejména  bratrské,  na  nichž 
vládla  zásada,  že  vyučovacím  jazykem  může 
býti  toliko  řeč  mateřská,  ač  i  zde  latině 
i  němčině  se  učilo.  Znamenitější  školy  bratří 
byly:  v  Prostějově,  Přerově,  Strážnici,  Slav- 
kově, Lipníku,  Fulneku,  Krumlověv  Třebíči 
a  Ivančicích;  poslední  z  nich  byla  nejslav- 
nější, neboť  ji  navštěvovala  šlechta  bratrská. 
Školy  lutheránů  a  utrakvistů  nacházely  se 


Morava  (školství  a  jeho  dějiny). 


6b9 


nejen  v  čelnějších  místech,  nýbrž  i  v  měste- 
čkách a  venkovských  obcích ;  ony  zřizovány 
v  městech  s  obyvatelstvem  přeVahou  něme- 
ckým, tyto  v  obcích  s  obyvatelstvem  če- 
ským. Po  stránce  národní  ze  škol  těch  nej- 
více vynikla  škola  šlechtická  ve  Vel.  Mezi- 
říčí založená  paní  Helenou  Berkovnou  z  Dube, 
vdovou  po  Zigm.  Heltovi  z  Kementu,  kterážto 
závodila  s  bratrskou  školou  v  Ivančicích.  Na 
bratrské  škole  strážnické  vzdělal  se  a  na 
Školách  přerovské  a  fulnecké  blaze  působil 
Jan  Amos  Komenský. 

Vypovězením  akatolíků  ze  země,  zrušením 
jejich  škol  a  dlouholetým  pustošením  M-vy 
ve  válce  30leté  nastal  úpadek  Školství  mo- 
ravského, jenž  potrval  až  do  prostřed  sto- 
letí XIX.  Byly  sice  školy  klášterské,  jmeno- 
vité jesuitské  a  piaristské,  byla  i  universita 
olomoucká,  jižto  r.  1570  založil  biskup  Vilém 
Prusinovský,  na  které  mimo  humaniora,  fílo- 
soíii  a  theologii  přednášelo  se  též  kanonické 
právo,  ale  vzdělání  toto  šířilo  se  pouze  ve 
vrstvách  užších  a  podáváno  jazykem  latin- 
ským. O  vzdělávání  a  povzneseni  lidu  obec- 
ného nestaral  se  nikdo.  Měla  sice  každá  fara 
svou  školu,  ale  far  bylo  po  skrovnu  a  vy- 
učování obmezeno  pouze  na  katechisování, 
na  trochu  Čtení  a  psaní;  učitelstvo,  nemajíc 
ani  pevného  postavení,  ani  důchodu,  pouká- 
záno bylo  starati  se  o  svou  výživu  mimo 
školu.  Zbědovanému  stavu  škol  nepomohly 
reformy  ani  Marie  Terezie,  ani  císaře  Jo- 
sefa ;  obě  směřovaly  ke  germanisaci  národní. 

Po  zrušení  řádu  jesuitského  vydán  byl  r.  1774 
nový  řád  učebny,  na  jehož  základě  zřízena 
první  normální  hlavni  škola  o  4  ročnících 
v  Brně.  Po  ní  následovaly  hlavní  školy  v  Olo- 
mouci, Znojmě,  Jihlavě,  Telči,  Unčově,  Uh. 
Hradišti,  Kyjově,  Kroměříži,  Mikulově,  Lip- 
níku, Strážnici,  Hustopečí,  Příbore  a  Staré 
Vodě;  jen  z  těchto  hlavních  škol  mládež 
mohla  postoupiti  do  gymnasií,  jichž  bylo 
v  zemi  7,  totiž:  v  Brně,  Olomouci,  Jihlavě, 
Znojmě,  Kroměříži,  Mikulově  a  Strážnici.  Na 
normální  hlavní  škole  cvičeni  byli  kandidáti 
učitelství  pro  školy  venkovské;  podmínkou 
dobrého  prospěchu  byla  znalost  němčiny. 
Ve  výkaze  z  r.  1778  stěžováno,  že  dosud 
na  venkově  vyučuje  224  učitelů  necvičených 
a  158  zcela  českých.  Poněmčování  vydatněji 
ještě  podporováno  bylo  nařízením  Josefo- 
vým z  r.  1788,  kterým  němčina,  pokud  možno, 
zavedena  i  do  Škol  venkovských  a  místa  uči- 
telská udělována  jen  osobám  němčiny  zna- 
lým; zároveň  dovoleno  židům,  aby  u  každé 
synagogy  si  zřídili  vlastní  školu,  ovšem  ně- 
meckou. Venkovských  (triviálních)  škol  čí- 
talo se  r.  1828  1450,  z  nichž  bylo  464  něme- 
ckých a  986  némecko-českých. 

R.  1849  bylo  na  M-vě  1900  škol  triviálních, 
27  škol  hlavních,  25  škol  dívčích  (městských), 
8  gymnasií,  3 1.  zv.  filosofické  ústavy,  v  fimě, 
Olomouci  a  Mikulově,  bohoslovecký  ústav 
v  Brně  a  universita  (neúplná)  v  Olomouci. 
Téhož  roku  byly  filosofické  ústavy  zrušeny, 
gymnasia  reformována  a  většina  jich  na  8  tříd 
doplněna,  jen  ve  Strážnici  a  Mor.  Třebové 


zůstala  gymnasia  nižší.  Místo  čtvrté  třídy 
škol  hlavních  zřízeny  jsou  samostatné  školy 
reálné  v  Brně  (1851)  a  Olomouci  (1854)  a 
mimo  to  13  reálek  nižších  s  hlavními  ško- 
lami spojených  o  2  ročnících.  R.  1850  zalo- 
žili stavové  moravští  technický  ústav  v  Brně, 
původně  obojjazyčný ;  za  to  však  r.  1855  zru- 
šena universita  olomoucká,  z  nížto  ponechán 
bohoslovecký  ústav  a  chirurgické  studium. 
Zavedením  konkordátu  r.  1851  škola  stala  se 
konfessionálni  a  ještě  r.  1863  mor.  školy  roz- 
děleny byly  v  katolické  řl558  škol),  prote- 
stantské (37  škol)  a  židovské  (36  škol).  Kromě 
těch  bylo  36  škol  hlavních  všem  náboženským 
vyznánín  společných.  Vyučovací  řeč  byla 
v  1142  česká,  v  511  německá  a  v  78  obojí. 
T.  r,  bylo  na  M-vě  9  gymnasií,  z  nich  6  vyš- 
ších, a  7  reálek,  z  nichž  toliko  2  vyšší;  na 
všech  středních  školách  byla  němčina  vy- 
učovacím jazykem,  čeština  byla  jen  povin- 
ným předmětem. 

Doby  poněkud  utěšenější  českému  Škol- 
ství na  M-vě  nastaly  po  r.  1866;  r.  1867  bylo 
povoleno  zřízení  dvou  českých  gyn^nasií 
v  Brně  a  Olomouci,  po  kterých  následovaly 
r.  1871  státní  česká  gymnasia  v  Třebíči  a 
Val.  Meziříčí  a  obecné  gymnasium  v  Hrani- 
cích. Školství  obecnému  dostalo  se  státním 
základním  zákonem  z  r.  1867  a  říšskými  zá- 
kony z  let  1868  a  1869  pevnější  organisace, 
ze  které  s  počátku  nejvíce  kořistili  Němci, 
zvláště  když  po  pádu  Hohenwartově  nastou- 
pilo ministerstvo  Lasser-Auerspergovo,  ná- 
rodu českému  nepříznivé.  Ani  jediné  mě- 
šťanské, ani  střední  školy  nové  Čechům  se 
nedostalo,  ano  české  ústavy  střední  v  Tře- 
bíči, Val.  Meziříčí  a  Hranicích  násilně  byly 
poněmčeny  a  učitelé  národních  Škol  k  rene- 
gátství  sváděni.  Smutný  tento  stav  potrval 
až  do  nastoupení  ministerstva  Taaffeova.  Je- 
ště r.  1885  byl  poměr  mezi  školami  něme- 
ckými a  českými  na  M-vě  příliš  křiklavý. 
Z  52  měšťanských  škol  byla  jen  třetina  če- 
skou, obecných  škol  bylo  625  německých  a 
toliko  1530  českých,  škol  utrakvistických 
bylo  22;  privátních  obecných  Škol  měli  Němci 
43,  Češi  30.  Jednot  učitelských  bylo  40  če- 
ských, 27  německých.  Gymnasií  německých 
čítalo  se  15,  českých  pouze  8,  reálních  škol 
německých  11,  české  3.  Ze  škol  odborných 
českých  byla  jediná  hospodářská  střední 
Škola  v  Přerově,  Poslední  desítiletí  doneslo 
nám  nápravu,  ač  jen  částečnou:  česká  strana 
domohla  se  po  těžkých  bojích  četných  škol 
měšťanských  a  středních;  mnohé  z  těchto 
děkují  za  svůj  vznik  jen  neúmorné  oběta- 
vosti vlastenců,  zvláště  blahodárné  činnosti 
Ústřední  Matice  školské.  Značný  počet  škol 
obecných  byl  znova  zřízen  a  mnohé  rozší- 
řeny na  vícetřídní.  Průmyslovými  pokračo- 
vacimi  a  zimními  hospodářskými  školami  po- 
staráno o  vzdělání  mládeže  škole  odrostlé. 
V  Brně  r.  1885  založena  česká  státní  prů- 
myslová škola,  počet  reálek  zemských  byl 
značně  zvýšen  a  vzdělání  reálné  dovršeno 
povolením  českých  vyšších  škol  technických 
v  Brně. 


670 


Morava  (humanitní  ústavy). 


Školství  vzmáhá  se  tedy  za  posledních  let 
velmi  zdárně,  ačkoliv  podnes  národnost  česká 
nemá  tolik  škol  vysokých,  středních  a  měšťan- 
ských, kolik  by  jí  dle  poměru  obyvatelstva 
příslušelo.  Vedle  německétechnikyv  Brně 
(404  posluch.)  založena  r.  1899  česká  tech- 
nika tamtéž  (66  posl.  řádných,  12  mimoř.). 
Theologické  ústavy  jsou  dva,  v  Brně  a 
Olomouci  (414  posl.  r.  1890).  Vedle  14  ně- 
meckých jest  15  českých  gymnasií  (r.  1900) 
a  vedle  15  německých  jest  11  českých  rcá- 
lek.  Česká  gymnasia  mají  města:  Boskovice, 
Brno  (2),  Hradiště  Oher.,  Kroměříž,  Kyjov, 
Meziříčí  Val.,  Místek,  Ostrava  Mor.,  Prostě- 
jov, Přerov,  Strážnice,  Třebíč,  Vyškov,  Zá- 
břeh; české  reálky:  Brno,  Brod  Uh.,  Hodo- 
nín, Holešov,  Jevíčko,  Kroměříž,  Lipník, 
Město  Nové,  Meziříčí  Vel.,  Prostějov,  Telč. 

Průmyslové  školy  vyšší  jsou  3,  dvě  ně- 
mecké (v  Brně  a  Zábřeze),  1  česká  (v  Brně  . 
Krom  toho  četné  školy  řemeslnické,  po- 
kračovací  průmyslové,  obchodní  (české  dvě, 
v  Brně  a  Prostějově),  ústavy  pro  vzděláni 
učitelů  (2  něm.,  3  čes.)  a  učitelek (1  něm. 
alutrakv.),školy  hospodářské  a  lesnické. 
České  vyšší  dívčí  školy  2  (ústav  » Vesny c 
v  Brně  a  ústav  hr.  Póttinga  v  Olomouci). 

Obecných  škol  bylo  r.  1900  celkem  2408 
(1705  čes:,  690  n.,  13  utrakvist),  měšťan- 
ských 131  (67  čes.,  64  něm.).  Žactva  školou 
povinného  a  veř.  školy  navštěvujícího  stále 
přibývá  a  návštěva  škol  se  zlepšuje.  Z  204.793 
chlapcův  a  205.597  dívek  školou  povinných 
navštěvovalo  veřejné  školy  obecné  a  měšfan- 
fiké  196.757  chlapcův  a  197.233  dívek,  celkem 
393.990  dětí. 

Největším  toužebným  přáním  českého  lidu 
na  M-vě  jest  založeni  České  university  ve 
hlavním  městě  Brně,  jížto  se  domáhá  všemi 
zákonnými  prostředky,  jejíž  nutnost  více  než 
8  dostatek  dokázána  peticemi  ze  všech  osad, 
i  nejzazších  vesniček  moravských. 

Dr.  Fr.  Dvorský. 

J)  Humanitní  ústavy. 

Pro  nejmenší  z  malých,  t.  j.  pro  kojence 
a  dítky  až  do  dokončeného  druhého,  čá- 
stečně i  třetího  roku  věku,  zařízeny  jsou 
v  některých  obcích  moravských  »jesle«,  a 
to  ponejvíce  pro  dítky  lidu  pracovního,  kte- 
rým by  výchova  a  pěstování  dítek  při  do- 
bývám jeiich  živobytí  byla  na  závadu.  Ta- 
kové jesle  jsou  v  Brně  2  (1  od  r.  1873  a 
1  od  r.  1875),  v  Divákách  1  (soukromé  od 
r.  1883),  v  Nov.  Jičíne  1  (od  r.  1888),  v  Ji- 
hlavě 1  (od  r.  1889)  a  konečně  ve  Vítkovi- 
cích u  Morav.  Ostravy,  zřízené  důlním  hejt- 
manstvím pro  dítky  horníků. 

Dětských  opatroven  pro  dítky  od  tře- 
tího, částečně  i  druhého  roku  věku  shledá- 
váme v  r.  1896  v  celku  na  Mvě  21,  z  nichž 
nejstarší  jest  1  jihlavská  a  mimo  to  2  brněn- 
ské, které  byly  zařízeny  již  v  letech  třicá- 
tých. Tyto  dvě  brněnské  opatrovny  podpo- 
rovány jsou  z  nadace,  zřízené  na  památku 
návštěvy  cis.  Františka  a  Karoliny  v  Brně 
r.  1833.    Z  těchto  21  zřízeno:  7  od  spolkův, 


5  od  obci  městských  a  venkovských,  5  od 
soukromníků,  4  od  řeholi  a  církevních  hod- 
nostářů. Celkem  chodily  v  r.  1896  do  všech 
těchto  ústavů  dohromady  2203  děti.  R.  1898 
až  1899  vykazuje  20  opatroven,  z  nichž  11  ně- 
meckých a  9  českých. 

Vyšším  stupněm  ústavů  dětských  jsou  dět- 
ské zahrádky,  které  jsou  určeny  pro  dítky 
od  4.  neb  i  3«  roku  a  mají  účel  dítky  přimě- 
řeně zaměstnávati  a  jim  vštípiti  snahu  po 
zaměstnání  a  práci.  Počet  jejich  převyšnje 
daleko  počet  předešlých  dvou  druhů  dět- 
ských ústavů.  Prvni  zahrádka  zřízena  na  M-vě 
v  r.  1864  v  Nové  Říši,  v  r.  1896  pak  napo- 
čítáno již  112  zahrádek,  z  nichž  45  zřízeno 
od  obcí  městských  a  venkovských,  26  od 
německých  a  19  od  českých  spolků,  9  od 
kongregací  a  církev,  hodnostářů,  6  od  sou- 
kromníků, 5  od  ředitelstev  továren  a  dolův 
a  2  od  židov.  nábož.  obcí.  Celkem  chodilo 
do  nich  r.  1896:  11.596  dětí.  Rok  1898—99 
vykazuje  158  zahrádek.  R.  1900  jest  v  samot- 
ném Brně  českých  matičních  zahrádek  14,  je- 
jichž dítky  přičiněním  ^Dobročinného  komi- 
tétu čes.  dam«  každoročně  v  době  vánoční 
nejnutnějšími  potřebami  bývalí  poděleny. 

Vydání,  s  udržováním  jeslí,  opatroven  a 
zahrádek  spojená,  hradí  se  z  peněz  obec- 
ních, pak  úroky  z  nadací  a  dary. 

Důležité  místo  mezi  ústavy  humanitními 
zaujímají  útulny,  s  kterými  se  shledáváme 
jen  v  hlavním  městě  Brně,  a  jsou  to:  útulna 
pro  slepé  dívky,  zřízená  »Spolkem  dam  ku 
zvelebení  blaha  slepců  na  M-vě  a  Slezska* 
v  r.  1898,  a  určená  pro  ,chudé,  osiřelé  neb 
opuštěné  slepé  dívky.  Útulna  pro  děvčata 
hledající  službu,  1  německá  a  1  česká  *,  v  če- 
ské útulně  přijímají  se  i  děvčata,  navštěvu- 
jící školu,  na  byt  a  celé  zaopatření.  Mimo 
to  jest  v  Brně  ještě  obecní  německá  útulna, 
určená  pro  sirotky,  kteří  potřebují  dalšího 
vzděláni  a  věnují  se  mu.  Roku  1900  zřízena 
» Místním  odborem  českoslovanské  obchod- 
nické besedy  v  Brně«  útulna  pro  obchodní 
pomocnictvo  se  sídlem  v  Brně. 

Spolky  pro  feriální  kolonie  jsou  na 
M-vě  2,  a  to  jeden  Český  a  jeden  německý. 

Sirotčinců  napočteno  v  r.  1899  na  M-vé 
celkem  19  s  nákladem  127.342  K. 

Chudinských  skutečných  ústavův 
obecních  a  farních  vykazuje  statistika  za 
r.  1897  celkem  76,  v  nichž  ošetřováno  1643 
osob  s  nákladem  362.478  K. 

Vedle  toho  pak  pěstováno  chudinství  mimo 
určité  ústavy,  na  př.  zapravením  nájemného 
za  byt,  poskytováním  podpory  na  výživu 
nebo  výživy  in  nátura  od  obcí  a  farních  fondů 
chudinských  s  nákladem  1,624.110  K  tak,  ie 
obojí  tento  způsob  chudinství,  a  to  jak 
v  ústavech,  tak  i  mimo  ně,  jímž  vyčerpává 
se  t.  zv.  chudinství  zákonné,  vyŽadToval  do- 
hromady nákladu  1,986.588  K. 

Vedle  toho  pěstováno  chudinství  dobro- 
volné nákladem  324.704  K. 

Chorobince  zemské  jsou  v  Brně  a  Dmo- 
vících  u  Vyškova;  obecních  jest  na  M-vě  7, 
z  nichž  2  připadají  na  Brno. 


Morava  (zemské  finance). 


671 


Pro  slepé  je  v  Brně  rozsáhlý  spolkový 
>Mor.-slezský  ústav  pro  slepé«,  založ, 
r.  1846,  kdež  se  dostává  slepcům  vyučování 
v  hudbě  a  v  různých  řemeslech;  počet  cho- 
vanců 116. 

Ústavy  pro  hluchoněmé  ve  správě  zem- 
■ské,  a  to  pro  dítky  české  jsou  v  Ivančicích 
a  v  Lipníku,  pak  spolkový  německý  ústav 
v  Brně. 

Nemocnic  obecních  a  zemských  napo- 
•čteno  na  M-vě,  nehledě  k  nemocnicím,  jež 
zařízeny  byly  cirk.  řády,  celkem  50  s  2567 
postelemi  v  r.  1897,  z  nichž  2  jsou  zemské, 
a  to  v  Brně  a  Olomouci.  V  Brně  mimo  to 
Jsou  nemocnice  řádu  Alžbětinek  a  milosrd- 
ných bratří.  Frekvence  během  r.  1897  v  zem- 
ských 12.901,  v  obecních  9333  osob.  Náklad 
na  zemské  za  týž  rok  643.852  K,  na  obecni 
418.915  K.  Nemocnic  s  právem  veřejnosti  je 
v  celku  14. 

Ne  všichni  neduživí  nalézají  místo  v  pří- 
slušných ústavech;  jak  nedostatečný^  jest  do- 
sud počet  ústavů  humanitních,  vysvitá  z  toho, 
-že  bylo  r.  1889  mimo  ústavy  pomatených 
1292,  kreténův  1741,  hluchoněmých  2o04, 
slepců  1461. 

K  ústavům  léčebním  přičísti  jest  i  lázně 
a  ústavy  léčební  v  užším  smyslu, 
jichž  na  M  vě  jest  celkem  10,  ve  kterých  za- 
počteny i  2  ústavy,  zabývající  se  pouze  čer- 
páním a  rozesíláním  léčivé  vody.  Z  nejzná- 
mějších a  nejdůležitějších  jmenujeme  lázně 
luhačovické  a  rožnovské;  v  těchto  bylo 
r.  1889  1627  hostí,  v  oněch  1451;  z  nich  bylo 
v  Rožnově:  z  M-vy  18  97o>  '  Rakouska 
78-6Vo,  z  ciziny  2-5V«;  v  Luhačovicích:  z  M-vy 
73-87^,  z  Rakouska  26%,  z  ciziny  0-27o.  Od 
té  doby  však  Luhačovice  povznesly  se  frek- 
vencí, kdežto  Rožnov  klesl. 

Pro  choromyslné  zřízeny  jsou  na  M-v6 
dva  ústavy  zemské,  a  to  v  Černovicích 
u  Brna  se  602  nem.  (1898)  a  ve  Šternberků 
se  781  nemocnými. 

Porodnice  jsou  na  M-vě  dvě,  a  to  mor.- 
slezská  zemská  v  Brně,  v  níž  r.  1890  bylo 
ošetřováno  569  matek  a  473  dítek,  z  nich  ze- 
mřelo 9  matek  a  28  dítek;  druhá  jest  vše- 
obecná zemská  porodnice  v  Olomouci,  kdež 
bylo  177  matek,  132  dětí,  zemřela  1  matka 
a  17  děti. 

Dále  počítáme  k  humanitním  ústavům  na- 
turální  stravovací  stanice,  jichž  jest 
119,  a  to  ve  správě  zemské,  a  vykazují 
r.  1897  celkem  frekvenci  237.458  osob  a  ná- 
klad 115.616  K. 

Donucovací  pracovny  neboli  ta;  zv. 
robotárny  nacházejí  se  vesměs  ve  správě 
xemské  a  jsou  to:  Morav.-slezská  donuc.  pra- 
covna v  Brně  pro  250  mužských;  morav. 
zecjské  donucovací  pracovny  v  Šumberku 
pro  250  mužských,  v  Jihlavě  pro  100  muž. 
a  100  ženských,  ve  Znojmě  pro  210  muž. 
a  90  žen. 

Taktéž  polepšovny  jsou  ve  správě  zem  - 
ské  a  to:  Mor.  zem.  polepšovna  v  Nov.  Ji- 
číně, zařízená  pro  180  muž.  a  70  žen.  u  věku 
od  14 — 18  r.,  a  morav.  zem.  polepš.  pro  ne- 


dospělé děti  v  Brně,  zvaná  »Ochranovna  cis. 
Fr.  Jos.c,  pro  160  chlapců. 

IC)  Zsmské  financs  moravské. 

Při  zemských  financích  mor.  dlužno  roze- 
znávati dvoji  dobu,  a  to:  dobu  starší,  saha- 
jící do  r.  1852,  jakožto  dobu  charakteriso- 
vanou  t.  zv.  mor.  stavovským  fondem 
domésti  kalním,  a  pak  dobu  novější,  od 
r.  1852  až  do  našich  dnů,  kterou  ve  nnanč- 
nictví  zemském  ovládá  zemský  fond  mo- 
ravský. 

A)  Doba  starší. 

V  době,  kdy  ještě  nebylo  na  M-vě  fonda 
zemského,  t.  j.  před  r.  1852,  uhrazovány 
byly  potřeby  zemské,  totiž  potřeby  ve  smy- 
slu nynější  samosprávy  zemské,  z  větší  části 
z  tak  zv.  moravského  stavovského 
fondu  domestikálního. 

Mimo  tento  fond  byly  tu  také  jiné,  menší 
fondy,  a  to:  fond  úsporný,  fond  pro  uby- 
tování vojska,  fond  půjčovní,  fond  pro 
regulováni  řeky  Moravy,  fond  s  olo- 
veno náčiní  a  fondy  jednotlivých  na- 
dací. 

Fond  domestikální,  jakož  i  ostatní  fondy 
zemské  s  ním,  spravovány  byly  stavy  zem- 
skými, pokud  se  týče  zemským  výborem, 
kontrola  však  nade  jměním  stavovským, 
v  těchto  fondech  zahrnutým,  příslušela  mí- 
stodržitelství moravskému  a  v  nejvyšší  in- 
stanci ministerstvu  a  také  byla  od  těchto 
vládních  úřadův  zkoumáním  položek  rozpo- 
čtu, jich  úplným  vylučováním  aneb  zmenšo- 
váním zařaděných  obnosů  velmi  podrobně, 
mnohdy  až  s  úzkoprsou  přesností  vykoná- 
vána. 

Co  do  účelu  domestikálního  fondu 
vidno  z  rozpočtů,  že  příjmy  jeho  sloužily 
k  zapravení  platův  a  výslužného  stavovských 
úředníkův  a  zřízenců,  stavovských  stipendií 
a  všech  ostatních  vydání,  která  z  činnosti 
morav.  stavovského  zem.  sněmu  a  výboru  a 
z  hospodářství  zemské  samosprávy  plynula. 

Byla  to  tedy  vydání  užší  domácnosti  zem- 
ské, čemuž  ostatně  i  pojmenování  fondu  sa- 
mého nasvědčuje.  Tento  úkol  zachoval  sobě 
domést,  fond  i  potom,  když  utvořen  byl  zem- 
ský fond,  Jenž  širŠí  hospodářství  zemské 
v  sobě  pojímal. 

Vznik  fondu  domestikálního,  jenž  neroz- 
lučně spojen  jest  s  existencí  stavů  morav., 
spadá  do  dob  historických. 

Fond  domestikální  vznikl  různými,  pone- 
náhlu  se  nahromadivšími  příspěvky  stavů 
mor.,  k  nimž  plynuly  i  příspěvky  panovní- 
kův, a  tak  fond  ten  v  letech  čtyřicátých  vy- 
kazoval jmění  čtyř  millionů. 

Fond  úsporný  vznikl  z  neupotřebených 
přebytků  fondu  domestikálního  a  z  přebytků 
paušalovaných  daní  a  tvořil  soukromou  po- 
stranní pokladnu  stavů  mor.,  ustanovenou 
k  tomu,  aby  stavové  mohli  časem  z  ní  za- 
praviti  jisté  potřeby,  aniŽ  by  musili  prositi 
pokaždé  za  povoleni  u  ministerstva. 

Jakmile  však  trval  nt  kolik  let,  přišel  k  vě- 
domosti vlády,  a  tu  císař  Josef  11.  dvorním 


672 


Morava  (zemské  finance). 


dekretem  ze  dne  6.  list.  1783  ustanovil,  aby 
manipulace  dosavadní  na  dále  přestala  a 
aby  úroky  uspořených  kapitálů  (v  r.  1860 
dosahovaly  výše  451.152  zl.,  z  nich  úroky  ve 
výši  18.648  zl.  77  kr.  jako  příjem  do  domést, 
fondu  byly  zař.tděny)  k  účelům  všeužiteč- 
ným  byly  věnovány,  při  čemž  již  tehdy  na 
podporování  nemocnice  v  Brně  a  v  Olo- 
mouci, jakož  i  porodnice  a  nalezince  bylo 
poukazováno,  což  se  r.  1852  také  stalo. 

Fond  úsporný  tvořil  integrující  čásť  fondu 
domestikálního  a  byl  též  při  něm  spravován. 

Mor.  zem.  fond  pro  ubytování  voj- 
ska, nashromážděný  po  několik  století  růz- 
nými příspěvky,  zejména  přirážkami,  jehoŽ 
zemské  vlastnictví  stále  a  stále  mor.  stavov- 
ským zem.  výborem  bylo  hájeno,  věnován 
Nejv.  rozhod,  ze  dne  9.  října  1853  na  stavbu 
kasáren  na  M-vě  a  tím  také  vlastnictví  zem- 
ské k  tomuto  fondu  sankcionováno. 

Fond  půjčovní  vznikl  r.  1811,  kdy  to- 
tiž na  základě  oktrojírky  ze  dne  8.  list.  1810 
c.  k.  priv.  půjčovna  v  Brně  z  rukou  soukro- 
mých přešla  do  správy  morav.  stavů  zem- 
ských. Dokud  však  půjčovna  trvala  jeŠtě 
v  rukou  soukromých,  spojeno  bylo  se  sprá- 
vou půjčovny  také  vydávání  Časopisu  »Wo- 
chentlicher  IntelligenzzetteU  a  vyšel  časopis 
ten,  sloužící  účelům  půjčovny,  jako  první 
časopis  na  M-vě  již  r.  1751,  později  pak, 
když  se  půjčovna  dostala  do  správy  stavov- 
ské, přijal  titul:  »Brůnner  Zeitung«. 

List  tento,  k  němuž  od  1.  list.  1848  při- 
družil se  i  druhý  stavovský  list  český  •No- 
viny Moravskéc  za  redakce'  Matouše  Klácela, 
vyplácel  se  tak  dobře,  že  se  z  výtéžkův 
utvořil  zvláštní  fond  pod  titulem  fondu  půj- 
čovního, který  až  do  r.  1847  činil  148.081  zl. 
11  kr.,  jehožto  6%  úroky  dostačovaly  zúplna 
na  úhradu  stavovské  půjčovny. 

Oba  ^o  listy  převzala  vláda  jiŽ  r.  1851, 
od  kteréžto  doby  jako  listy  vládní  vychá- 
zely a  až  dosud  vycházejí.  Zemi  Moravské 
však  zůstala  po  nich  trvalá  památka  ve  fondu 
půjčovním,  který  až  do  dnes  existuje. 

O  fondu  pro  upravení  řeky  Mo- 
ravy nedostává  se  bližších  dat,  jen  tolik 
však  jisto,  že  se  utvořil  z  přirážek,  zvláště 
pro  úpravu  řeky  Moravy  vybíraných,  a  pro 
nepatrnost  vlastn.  jmění  významu  postrádá. 

Zajímavější  jest  historie  o  fondu  stolo- 
vého náčiní  ( Tafelservicefond), která  spadá 
až  do  r.  1766,  kdy  po  usnesení  stavů  mor. 
opatřeno  z  prostředků  zemských  k  potřebě 
dočasného  zem.  hejtmana  za  9521  zl.  24  kr. 
stříbrné  stolové  náčiní. 

R.  1793  zpeněženo  náčiní  toto  a  utržených 
peněz  použito  jako  dobrovolné  půjčky  k  úče- 
lům vedení  války  proti  Francii,  začež  sta- 
vové obdrželi  zvlášt.  obligaci  v  ceně  9320  zl. 
8  nádavkem  372  zl.  48  kr.  Z  úroků  této  ob- 
ligace zakoupeno  za  2917  zl.  12  kr.  náčiní 
porculánové,  a  když  invasí  Francouzů  bylo 
poškozeno,  prodáno  a  zakoupeno  nové,  tak- 
též porculánové,  za  1400  zl. 

Po  té  r.  1846  usnesli  se  stavové,  aby 
z  fondu  stolního  náčiní,  utvořivšího  se  z  na- 


střádaných úroků  oné  obligace,  kterou  sta- 
vové r.'l793  za  původní  stolní  náčiní  obdr- 
želi, zakoupeno  bylo  nové  stříbrné  a  k  tomu 
potřebné  skleněné  náčiní  za  tehdejší  hoto- 
vost  12.142  zl.  9V4  kr.  k.  m.,  což  se  také 
stalo. 

Toto  stolové  náčiní,  které  až  dosud  uscho- 
váno jest  v  zemské  pokladně,  zakoupeno  za 
12.936  2I.  18  kr.  a  bylo  v  r.  1848  přikoupe- 
ním dvou  menších  kusů  doplněno. 

Mimo  tyto  fondy  nacházely  se  ve  správé 
mor.  stavíi  ještě  následující  nadace,  jejichi 
hotovost  tvořila  t.  Z7.  fond  nadační. 

Nadace  T  e  u  f  f  e  n  b  a  ch  o  v  a  pro  chovance 
tereziánské  akademie  ve  Vídni;  morav.  sta- 
vovské nadace  pro  chovance  kadetních 
škol;  pak  pro  chovance  vyšších  škol  vo- 
jenských; mor.  stav.  naaace  pro  blázi- 
nec z  r.  1811;  mor.  stav.  nadace  Franti- 
ška a  Karoliny,  zřízená  na  památku  ná- 
vštěvy J.  J.  Veličenstev  Františka  a  Karoliny 
v  Brně  v  r.  1833  pro  několik  míst  v  morav.-slez. 
ústavě  slepců  v  Brně,  v  morav.-slez.  ústavě 
hluchoněmých  v  Brně,  v  dětských  opatrov- 
nách  brněnských,  které  počtem  dvou  jii 
tehdy  přičiněním  spolku  dobročinných  mužů 
v  Brně  trvaly;  dále  nadace  Bevierova,  usta- 
novená na  vychování  nemajetného  kavalíra; 
mor.  stav.  stipendia  pro  jednoho  chovance 
školy  arcbitekturní  při  c.  k.  akademii  výtv. 
umění  ve  Vídni  a  pro  4  žáky  techn.  školy 
v  Brně;  pak  stipendium  pro  zahradnického 
učně  na  Františkově  v  Brně  a  pro  dohlí- 
žitele  (invalidy)  tamtéž. 

Veškery  tuto  uvedené  fondy  a  jen  tyto 
byly  v  době  až  do  r.  1852  a  potom  i  nadále 
až  do  dnes  jsou  ve  správě  zemské. 

Ostatní  fondy,  které  tou  dobou  na  M-vě 
trvaly  a  které  jsou  nyní  také  ve  správě 
zemské,  jako  zejména  fond  nemocnice  v  Brně 
a  Olomouci,  fond  porodnic,  blázinců,  nale- 
zinců,  fond  očkovací,  pro  stavbu  zem.  silnic 
a  upravení  řek,  byly  tehdy  ve  správě  státní 
a  teprve  v  dobách  pozdějších  ponenáhlu,  na 
základě  zvláštních  ujednání  mezi  správoa 
zemskou  a  mezi  vládou,  do  správy  zemské 
působením  únorové  ústavy  z  r.  1861  přechá- 
zely. Působením  únorové  ústavy,  kteroa 
obor  činnosti  samosprávy  zemské  valně  byl 
rozšířen  a  přesně  vyznačen,  pak  vydáváním 
nových  zemských  zakonův  i  nové  fondy  ku 
převzatým  fondům  se  přidružily. 

B)  Doba  nová. 

Když  pak  již  před  r.  1852  vzrůstající  po- 
třeby zemské  vyčerpávaly  úroky,  plynoucí 
z  fondu  domestikálního,  pokud  se  tfče  ostat- 
ních fondů  zemských,  a  nedostávalo  se  do- 
statečné úhrady  pro  vydání  zemská,  —  při- 
kročeno na  základě  výnosu  ministra  vnitra 
ze  dne  19.  září  1851  č.  20.364  ke  zřízení  zyl. 
fondu,  nazvaného  fondem  zemským,  je- 
hožto hlavním  zdrojem  byly  přirážky  k  země- 
panským  daním  přímým. 

Proto  však  jeítě  r.  1852  nelze  pokládati 
za  počátek  krytí  nákladů  zemských  systé- 
mem přirážkovým;  bylyť  již  v  dobách  star- 
ších   účely,    k   jichž    dosažení    prostředky 


Morava  (zemské  finance). 


673 


hmotné  pomoci  přirážek  k  zeměpanským 
daním  se  zjednávaly,  jako  to  bylo  při  utvo- 
řeni fondu  pro  úpravu  řeky  Moravy  a  při 
fondu  pro  ubytováni  vojska. 

Dosah  toho  však  nebyl  v  celku  význam- 
ným, poněvadž  přirážky  takové  vyskytují  se 
jen  výjimkou,  ale  naproti  tomu  rokem  1852 
zavedeny  přirážky  pro  celé  hospodářství 
zemské,  které  tím  kleslo  v  úplnou  závislost 
na  daních  zeměpanských.  Poněvadž  totiž 
v  rozpočtu  tohoto  roku,  L  j.  r.  1852, 
objevil  se  schodek  323.480  zl.  127^  kr.  konv. 
m.,  povoleno  b^lo  vybírati  přirážku  4  krejc. 
(konv.  m.)  a  mimo  to  na  vyvážení  pozemků 
3%  přirážku  z  každého  zlatého  daně  pozem- 
kové, domovní,  v^délkové  a  z  příjmu. 

Konečná  pak  r^a  zasazena  samostatnosti 
finanční  z^mě  M-vy  r.  1856,  kdy  na  základě 
pokynů  ministerstva  vnitra  ze  dne  12.  pros. 
1853  č.  23.633  a  ze  dne  17.  čce  1856  č.  12.113 
vydána  zvláštní  instrukce  pro  účtování  a 
hospodaření  s  fondem  zemským  ze  dne 
14.  září  1856  s  platnosti  od  1.  list.  r.  1856. 

Instrukci  touto  především  prohlášeno,  že 
fondy  aktivní,  ačkoliv  mají  tvořiti  integru- 
jící cásf  zem.  fondu,  nemají  přece  se  zem- 
ským fondem  splynouti,  nýbrž  mají  samo- 
statnost svoji  při  dosavadní  správé,  t.  j.  zem- 
ské, zachovati  a  mají  se  o  nich  zvláštní  roz- 
počty a  účty  skládati.  Samo  se  rozumí,  že 
ustanovila-li  instrukce  jmenovaná,  že  tyto 
samostatné  fondy  mají  tvořiti  integrující  čásf 
zem.  fondu,  také  i  konečné  summy  jejich 
zařaděny  býti  musily  do  rozpočtu  a  účetní 
závěrky  zem.  fondu  a  že,  byl-li  —  jak  po- 
zději řečeno  bude  —  zem.  fond  ve  správě 
státu,  vlastně  i  ony  samostatné  fondy  kon- 
trole státní  podléhaly  tak.  Že  předem  vyhra- 
zená samostatnost  správy  zemské  ohledně 
těchto  fondů  scvrkla  se  na  pouhé  sestavo- 
vání rozpočtů  a  účetních  závěrek,  které  ob- 
starávala zemská  účtárna  při  výboru  zem- 
ském. Odvislost  zem.  fondu  od  správy  státní 
vyslovena  jasně  v  §  9.  a  násled.  dotčené  in- 
strukce. Dle  toho  přináležela  vrch  ní  správa 
zem.  fondu  ministerstvu  vnitra,  při  čemž 
ponechán  i  minist.  financi  na  zemský  fond 
jistý  vliv  v  příčině  přirážek  zemských;  mi- 
nisterstvu vnitra  připadlo  zkoušení  a  schva- 
lování zem.  rozpočtu  a  mimo  to  i  vrchní  do- 
hled nad  stavbami  zemskými. 

Vlastní  správa  zem.  fondu  pak  při- 
padla politickému  úřadu  zemskému,  jemuž 
náleželo  rozpočet  sestaviti  a  ministerstvu 
předložiti. 

Jak  již  dříve  praveno,  mohla  se  správa 
zemská  při  tomto  stavu  věci  omeziti  pouze 
na  sestavování  rozpočtů  oněch  samostat. 
fondů  zemských,  které,  sloučivši  je  v  jeden 
rozpočet,  předkládala  místodržitelství  pod 
názvem  jedním,  t.  j.  pod  názvem  rozpočtu 
fondu  domestikálního. 

Chef  zem.  vlády  potom  ku  zkoumání  tohoto 
rozpočtu  ustanovil  .komité,  jemuž  sám  před- 
sedal a  k  němuž  i  zástupce  zem.  výboru  po- 
zval. Tam  rozpočet  upraven  a  zároveň  se- 
staven rozpočet  fondu  zemského,  do  něhož 

Ottftv  Slovník  Kaočný,  ■▼.  XVII.    43  1901. 


i  rozpočet  fondu  domestikálního  zařaděn, 
načež  věc  putovala  k  ministerstvu  vnitra, 
!  kd(  ž  rozpočet  zem.  fondu  upraven,  schvá- 
len a,  bylo-li  toho  třeba,  k  ukryti  schodku 
přirážka  s  nejv.  přivolením  stanovena. 

Tak  věci  se  mely  až  do  r.  1861,  kdy  úno- 
rovou ústavou  finančnictví  zemské  prohlá- 
šeno za  záležitost  výlučné  zemskou,  svěře- 
nou sněmu  a  výboru  zemskému,  a  tím  vy- 
maněno  z  těsného,  svírajícího  područí  správy 
státní.  Dle  nové  této  ústavy  přísluší  nejprve 
sněmu  zemskému  a  potom  výboru  zem- 
skému, jako  orgánu  výkonnému,  míti  péči 
o  zachování  jmění  stavovského  (domestikál- 
ního), všech  fondů  zemských  a  ústavů,  zří- 
zených neb  vydržovaných  z  prostředků  sta- 
vovských neb  zemských;  jim  i)řísluší  spra- 
vovati jmění  domestikálni  a  záležitosti,  úvěru 
zem.  a  dluhů  zem.  se  týkající,  pak  spravo- 
vati fond  zemský  a  fond  vyvažovači  markr. 
Morav.,  zkrátka  jim  únorovou  ústavou  při- 
řknuto finančnictví  zemské  v  celém  jeho 
rozsahu.  Od  té  doby  přestalo  sestavo- 
váni a  schvalování  rozpočtu  zemského  od 
úřadů  státních,  a  omezilo  se  pouze  na  samo- 
správu zemskou,  která  zem.  výborem  rozpo- 
čet a  závěrky  účtů  zem.  fondu  a  ostatních 
fondů  aktivních  sestavuje  a  mor.  zem.  sně- 
mem je  schvaluje.  Sněmu  zem.  přísluší  ra- 
diti a  usnášeti  se,  jak^m  způsobem  bylo  by 
třeba  opatřiti  prostředky,  jichž  potřebí  k  vy- 
plnění povinnosti  jeho  ▼  příčině  potřeb  zem- 
ských, zachování  majetku,  fonduv  a  ústavů 
zemských,  pokud  k  tomu  nestačí  příjmy  ze 
jmční  kmenového.  Sněm  zemský  má  právo 
ku  potřebě  této  rozvrhnouti  a  vybírati  při- 
rážky ku  přímým  daním  státním  až  do  de- 
síti procent. 

Nicméně  ponechal  sobě  stát  i  tu  určitou 
míru  vlivu  na  finance  zemské  a  udržel  tak 
po  stránce  finanční  závislost  země  od  sebe 
ve    dvojím    směru,    totiž    ustanovením,   že 

1.  k  přirážkám  k  některé  dani  přímé,  10V« 
převyšujícím,  aneb  k  jiným  dávkám,  jeŽ  na 
poplatnictvo  země  M-vy  by  rozvrhnuty  býti 
měly,  potřebí  jest  schválení    císařského,    a 

2.  že  schválení  císařského  zapotřebí  k  usne- 
seni sněmovnímu,  jímž  se  jmění  základní 
nebo  kmenové  má  zciziti,  nějakou  stálou  zá- 
vadou stižiti  neb  zastaviti. 

V  době  nynější,  při  nynějším  přetíženi 
poplatnictva  a  při  nedostatku  nových  před- 
mětů, které  by  toliko  zdaněni  zemskému  pod- 
robeny byly,  musí  se  zemské  finance  utí- 
kati výhradně  ku  přirážkám,  a  poněvadž  při- 
rážka zemská  již  od  r.  1872  počínajíc  IOVa 
převyšuje  a  od  té  doby  na  107o  nebo  pod 
ně  neklesla,  ponechává  se  při  každoroční 
žádosti  za  přirážku  chtěj  nechtěj  nepřetržitá 
kontrola  financí  zemských  správě  státní. 

Jedinou  výjimkou  jest  zde  úplně  samo- 
statná daň  zemská,  nazvaná  školním  pří- 
spěvkem z  dědictví,  zavedená  zákonem 
ze  dne  23.  května  1874  č.  37  z.  z.  pro  případ 
dědictví,  jestliže  k  projednáni  pozůstalosti  jest 
příslušným  některý  soud  na  M-vě  včetně  slez- 
ské enklávy  osoblažské,  a  zákonem  ze  dne 

43 


Ó74  Morava  (zemské  finance) 

18.  čce  1898  č.  72  z.  z.,  která  se  platí  z  ne- 1  základě  zákona  ze  dne  2.  srp.  1898  č.  66  z. 
movitého  majetku  na  M-vé  ležícího  i  tehdy,  z.;  fond  pro  úpravuřc'kyBečvy;fond 
když  byla  pozůstalost  nékterým  soudem!  pro  úpravu  řekyjevišovky;  fond  za- 
mimomoravským  projednána.  '  lesňovací.  Konečné  sem  náležejí  jeŠté  ne- 

jinak odkázána  jest  zcmé  pří  krytí  svc^ho  které  nadace  a  stipendia.  Některé  z  těchto 
nedostatku  na  přirážky  k  přímým  daním  a  fondův  j<.  dnak  po  dosažení  účelu,  jemuž  byly 
teprve  od  r.  1901  měla  k  pozdravení  financí  určeny,  časem  buď  zanikly,  jako  na  př.  fond 
zemských  zavedena  býti  přirážka  ke  státní  pro  vyvážení  pozemkův  a  práv  propinač- 
dani  z  líhu,  poněvadž  přirážky  ku  přímým  j  nich,  jednak  také  splynutím  v  jeden  fond 
daním  stále  a  stále  stoupaly,  až  r.  1899  do-  {  pozbyly  samostatného  názvu,  zahrnuty  byvše 
sáhly  výše  607o  k  všeobecné  dani  vyděl-  ve  společný  název  t.  zv.  spojeného  fondu 
kove  a  54Vo  všech  ostatních  daní  mimo ,  zemského,  který  na  rozdíl  od  původního 
osobní  daň  z  příjmu.  i  zemského    fondu,   r.    1852    založeného,    jest 

Bezprostředním  účinkem  ústavy  z  r.  1861  zemským  fondem  v  širším  smyslu,  kdežto 
bylo,  že  zemský  ttond  dostal  se  do  správy  původní  fond,  který  jen  zem.  fondem  se 
zemské  a  že  dosavadní  obor  činnosti  samo-    nazývá,  objevuje  se  nám  zem.  fondem  v  už- 


správy  zemské  byl  rozšířen  a  přesněji  určen, 
že  různé  jiné,  dříve  státem  spravované,  fondy 
a  s  nimi  spojené  ag[endy  do  správy  zemské 
se  dostaly  a  pozděti  i  nové  fondy  ze  samo- 


ším  smyslu.  Spojený  fond  zemský  pojímá 
v  sobě:  zem.  fond  (původní),  domestikální, 
úsporný,  stolového  náčiní,  fond  pro  ubytov. 
vojska,  pro  úpravu  ř.  Moravy,  pensijní  fond 


správy  zemské  svůj  původ  vzaly.  I  učitelů  hospod,  škol,  fond  pro  pojišfování 

Tak    hned    po    předchozím    vyjednávání   dobytka  a  fond  nalezinccký.   Jmění   těchto 


s  vládou  na  základě  výnosu  státního  mini- 
sterstva ze  dne  11.  ún.  1862  č.  538  a  usne- 
sení sněmu  ze  dne  19.  února  1863  převzaty 
tyto    ústavy    a   jich    fondy:    nemocnice 


fondů  spojených  se  přes  jejich  spojení  a 
přes  to,  že  některé  byly  zrušeny,  vede  přece 
pro  případ  možného  reaktivóvání  zvláště 
v  patrnosti. 


v  Brně  a  v  Olomouci,  mor. -slezská  j  Tak  máme  nyní  tyto  fondy  zemské  na 
orodnice  a  nalezinec  a  mor.-slez.  M-vě  (nadační)  se  jměním  koncem  r.  1899 
lázinec  v   Brně,   pak  zaopatřovací   takto  vykázaným: 


I 


ústavyv01omouci,t.j.  taméjší  nemocnice, 
porodnice  a  nalezinec. 

Na  základě  výnosu  stát.  min.  ze  dne  27.  bř. 
1862  č.  1301  přišla  do  správy  zemské  m  o  r.- 


1.  Spojený  zem.  fond:  aktiva  K  26,726.446, 
passiva  K  21.911*25;  2.  mor.-slezský  fond 
porodnic  akt.  K 227.079-62,  pass.  K  11.793-75; 
3.  morav.-slezský    fond   robotárny   v    Brně, 


slezská  robotárna  v  Brně.  Do  té  dobjr  4.  zem.  fond  polepšovny  v  Novém  Jičíně, 
spadá  převzetí  fondu  pro  vyvažováni  5.  fond  ochranovny  Fr.  Jos.  v  Brně,  6.  fond 
pozemků.  R.  1868  dostal  se  do  správy  ústavů  hluchoněmých  v  Ivančicích  a  Lip- 
zemské  zemědělský  fond,  rokem  1879  j  niku  nemají  vlastního  jmění;  cena  budov  a 
pak  zřízen  pensijní  fond  učitelstva ;  pozemků  zařaděna  pod  č.  1.;  7.  fond  půj- 
národních  škol  a  téhož  roku  fond  pro  čovní  akt.  K  676.598-15,  pass.  K  228.920*60; 
zrušení  a  vyvážení  práv  propinač-  8.  fond  normálních  škol  akt.  K  772.159*82, 
nich;  mor.-slezský  fond  normálních  pass.  K  1885*36;  9.  fond  pro  podp.  industr. 
škol  přišel  1.  lednem  1870  do  správy  zem-  učitelek  ve  stáří  akt.  K  28.257*17,  passiva 
ské.  R.  1883  vznikl  fond  hasičský  a  pen-  K  191*60;  10.  pensijní  fond  učit.  nár.  škol 
sijní  fond  pro  učitelstvo  hospodář- 1  akt.  K  373.677*50,  pass.  žádná;  11.  zeměděl- 
ských škol.  Zřízením  robotáren  v  Jihlavě, !  ský  fond  akt.  K  111.419*42,  pass.  K  76.807*15; 
Sumberku  a  Znojmě,  pak  polepšovny  novo- ;  12.  fond  hasičský  akt.  K  99.859*09,  passiva 
jičínské,  původně  jako  donucovací  pracovna  K  96.922*24;  13.  pens.  fond  obec.  a  obvod. 
zřízené,  utvořen  rokem  1885  mor.  z e m s k ý  lékařův  akt.  K  11.891*72,  pass.  K  908*97; 
fond  robotáren  a  pens.  fond  uČitel-|  14.  brněn,  fond  ncmocn.  akt.  K  2,166.158*06, 
ský  polepšovny  novojičínské.  Následkem  pass.  K  18.542*75;  15.  olomoucký  fond  ne- 
zákona  ze  dne  27.  list.  1888  č.  128  z.  z.  zří- !  mocníce  akt.  K  465.173*63,  pass.  K  17.141*64; 
zen  fond  pro  pojišťování  hovězího  |  16.  brněnský  fond  chorob,  akt.  K  1,579.830*34, 
dobytka,  který  však,  kdyŽ  zákonem  ze  pass.  K  33.487*54;  17.  šternberský  fond  cho- 
dne  28.  pros.  1892  č.  1.  pro  r.  1893  nucené  robince  akt.  K.  2,644.795*05,  pass.  48.818*65; 
pojištění  hovrzího  dobytka  bylo  zrušeno,  18.,  19.,  20.  fond  robotáren  v  Jihlavě,  Sum- 
v  r.  1892  zanikl.  Pro  ochranovnu  Frant.  bcrku  a  Znojmě  nemají  vlastního  jmění; 
Josefa  pro  zpustlou  mládež,  která  21.  fond  pro  úpravu  řekv  Bečvy  aktiva 
otevřena  r.  1890,  zřízen  též  zvláštní  fond,  K  1,392.370*56,  pass.  2,025.647*08;  22.  fond 
jakož  i  pro  učitelstvo  při  ní  zaměstnané  zvi.  pro  úpravu  řeky  Jevišovky  akt.  K  156.873*79, 
pensijní  fond.  1.  led.  1893  otevřen  blázi-  pass.  K  115*10;  23.  zalesnovací  fond  aktiva 
nec  šternberský  se  zvláštním  fondem.  Pro  K  4271*59,  pass.  K  1154'04. 
ústavy  hluchoněmých  v  Ivančicích  a  R.  1898  Činí  při:  1.  zemském  zastupitel- 
Lipníku,  které  otevřeny  r.  1894,  jakoŽ  i  pro  štvu  Čistý  výdaj  K  162.722;  2.  vŠeob.  zem- 
učitelstvo  při  nich  působící  zařízeny  fondy.  I  ské  správě  čistý  výd.  K*  734.976;  3.  zemské 
Dalšífondy  jsou  ještě:  fond  industriálních  I  jmění  a  podniky  čistý  příjem  K  727.762; 
učitelek,  zřízený  r.  1895;  pensijní  fond  4. veřejné  bezpečnosti  čistý  výd.  K  790.312 
pro  obecní  a  obvodní  lékaře,  zřízený  na  I  5.    zdravotnictví    čistý    výdaj    K    1,466.784 


Morava  (správa).  675 

6.  humanit,  ústavech  čistý  výd.  K  1,183.278; ,  I  zde  náleží  severní  obvod  k  c.  k.  divisnímu 

7.  chudinství  čistý  výd.  K  61.592;  8.  vyuČo-  velitelství  sborů  zemébraneckých  {Landwehr- 
vání,  vzděláni,  uměni  čistý  výd.  K  7,244.208;  |  Truppen  ~  Divisions -  Commando)  v  Krakově, 
9.  zemědělství  čistý  výd.  769.196;  10.  veřej,  jižní  pak  podobnému  velitelství  ve  Vídni. 
stavbách  a  silnicích  čistý  výdaj  K  670.240;  Pro  četnictvo  vojensky  organisované  jest 
11.  vojenství  čistý  výd.  K  99.528;  12.  daních  zemské  velitelství  čís.  4.  v  Brně,  jemuž  pod- 
a  jiných  dávkách  čistý  příjem  K  11,846.202;  I  řízena  jsou  Četnická  oddělení  v  Brně,  Olo- 
13.  zc-m.  dluzích  čistý  výd.  K  957.286;  14.  da- '  mouci,  Jihlavě,  Znojmě,  Uh.  Hradišti,  Šum- 
ných  zálohách  čistý  příj.  K  205.998;  15.  ji- '  perku  a  Mor.  Ostravě,  spravovaná  četnickými 
n^ch  výdajích  K  82.642;  16.  jiných  příjmech  důstojníky;  oddělením  těmto  podléhají  pak 
K  98.728;  součet  všech  příjmů  K  12,878.690,   jednotlivé  četnické  stanice. 

součet  vydání  14,222.764;  srovnáním  objeví  2.  Správu  politickou  na  M-vě  vede 
se  Čistý  schodek  K  1,344.074.  Dluh  zemský  i  c.  k.  místodržitelství  v  Brně.  Náměstkem  mí- 
činí  tou  dobou  K  21,839.892.  B-r-d,       stodržitelovým  jest  první  dvorní  rada,  kterýž 

onoho   též   v   předsednictví   zemské   školní 

L)  Správa.  rady  zastupuje.    Referenty  při  místodržitel- 

d)Samo8práva.  ■  ství  jsou   zpravidla    místodrŽitelští    radové, 

Záležitosti  zemské  řídí  zemský  sněm.  jenž  ,  ^ýjipkou  okresní  hejtmani.- Veškerá  agenda 
se  skládá  ze  100  členův,  z  nichž  30  připadá  ^pravni  vyř«zuje  se  u  mor.  místodržitelství 
na  velkostatky  (svěřenské  5,  nesvéřenské  Y*-*  ^1  <^^°*^^"*c'?  (departementech),  z  nichž 
25).  4  na  hl.  m.  Brno,  27  na  ostatní  města  a  p' f  to  zdravotní  stavební  účetní,  zvěrolé- 
průmyslová  místa,  6  na  obchodní  komory,  I  ^f  ^^^  ^  lesnické,  jsou  odborná  Z  odbor- 
31  na  obce  venkovské.  Arcibiskup  olomoucký  ^ti  P^/af^^c^  orgánů  místodržitelství  při- 
a  biskup  brněnský  mají  po  hlase  virilním.  děleních  kterýmžto  však  z  části  i  moc  yý- 
Podle  nyn.  sestavení  Čítá  sněm  36  Čechů,  k<>°"?  přísluší ,  dlužno  jmenovati  zejména 
5  konservativních  velkostatkářův  a  59  Němců,  i  zemskou  zdravotní  radu.  složenou  ze  zástupců 
Když  sněm  nezasedá,  spravuje  záležitosti  ftavu  lékařského  vládou  jmenovaných  a  le- 
zemské  zemský  výbor,  jemuž  předsedá  ^^fskou  komorou  i  zemským  výborem  vy- 
2emskýhejtman.6právuvolebním,práv-  ll^^^^^^K  P^^  živnostenské  inspektory  pod- 
ním  postavení  poslanců,  činnosti  sněmu  a  j.  ,  l'^^^^^'''^?^  fí^J^^"  ^^^T^  ?f  ^^  ^''rr-^ 
platí  pro  M-vu  totéž  co  pro  království  České,  i  ^f^^  ^•.^'  ^'^'  ^^J'  zemským  úřadům  pohti- 
pročež  v.  Cechy,  str.  548  sled.  '  |  ckým,  jmenované  však  mmistrem  obchodu 

,  ,  ve  shodě  s  ministrem  vnitra.  Pro  M-vu  zři- 

b)  Správa  zemepanská.  zeny  jsou  dva  inspektoráty  se  sídlem  v  Brně 

Zcměpanskou  správu  na  M*vě  lze  dle  jednot-  a  Olomouci;  z  obvodu  posléz  jmenovaného 
livých  ministerstev  roztříditi  takto:  1.  správu  vyloučeny  jsou  pol.  okresy  mor.-ostravský  a 
vojenskou,  2.  správu  politickou,  3.  správu  místecký,  přidělené  živnostensk.  inspektoru 
vyučovací,  4.  správu  horní,  5.  správu  finanční,  v  Opavě.  Novou  jest  instituce  instruktora 
6.  soudnictví,  7.  správu  poštovní  a  8.  správu  živnostenských  společenstev  (pro  M-vu  a 
železniční.  Slezsko,  se  sídlem  v  Brně),  který  však  pod- 

1.  Správa  vojenská.  Tak  jako  v  ostat- 1  léhá  přímo  ministerstvu  obchodu, 
nich  korunních  zemích  předlitavských,  jest  i  Jakožto  podřízené  úřady  vykonávají  správu 
i  na  M-vé  správa  c.  a  k.  vojska  oddělena  od  politickou  v  I.  .stolici  34  okresní  hejtmanství 
správy  c.  k.  zemské  obrany.  Pokud  se  týče  a  6  měst  s  vlastním  statutem.  Tato  jsou 
organisace  vojska,  rozdělena  jest  M.  na  dva  Brno,  Olomouc,  Uh.  Hradiště,  Jihlava,  Kro- 
obvody,  a  to  severní,  náležející  k  c.  a  k.  měříž  a  Znojmo.  Enklávy  moravské,  ležící  ve 
1.  sborovému  velitelství  (Corps-Commando)  Slezsku,  spravovány  jsou  úřady  slezskými 
v  Krakově,  a  na  jižní,  příslušející  k  2.  sbo-  dle  zemských  zákonu  moravských,  a  to  soudní 
rovému  velitelství  ve  Vídni.  Tyto  vojenské  okresy  osoblažský  a  jindřichovský  okresním 
správní  obvody  odděluje  od  sebe  jižní  hra-  hejtmanstvím  krnovským,  4  obce  soudního 
nice  polit,  okresů  místeckého,  novojického,  okresu  bilovského  okresním  hejtmanstvím 
hranického,  přerovského,  prostějovského,  li-  v  Bílovci  a  14  obcí  okresu  opavského  okres- 
tovelského  a  moravskotřebovského,  kteréž  ním  hejtmanstvím  opavským, 
okresy  vesměs  přináleícjí  k  obvodu  sever-  Pro  správu  policejní  jsou  na  M-vč  pouze 
nímu.  —  V  obvodu  krakovského  sborového  dva  zvláštní  samostatní  úřadové,  a  to  poli- 
velitelství  leží  na  M-vě  doplňovací  okresy  '  cejní  ředitelství  v  Brně  pouze  pro  obvod 
čís.  54.,  93.  a  100.  (tohoto  se  sídlem  v  Tč-  zemského  hlavního  města  Brna  a  pak  poli- 
šíně,  pouze  pol.  okresy  mor.-ostravský,  mí-  cejní  kommissařství  v  Mor.  Ostravě,  jehož 
stecký  a  novojický);  v  obvodu  pak  vídeň-  obvodem  jest  většina  obcí  polit,  okresu  mo- 
ského  doplňovací  okresy  čís.  3.,  8.,  81.  a  99.    ravsko- ostravského,  pak  některé  k  Moravské 

Stejně  jako  pro  vojsko  jest  M.  i  pro  zem-  Ostravě  přiléhající  obce  slezských  okresů 
skou  obranu  rozdělena  na  dva  obvody,  kte-  fryštátského  a  těšínského.  Pol.  kommissař- 
réž  od  uvedených  obvodů  0|^ganisace  vojen- ,  ství  toto  podléhá  zemské  vládě  v  Opavě  ve 
ské  v  záležitostech  doplňovacích  odchylují  věcech  služebních  a  v  záležitostech  týkají- 
se  v  tom,  Že  severní  obvod  zemské  obrany  cích  se  obcí  slezských, 
zvětšen  jest  o  pol.  okresy  valašsko-meziříč- ,  3.  Správa  vyučovací.  Dozorna  ústavy 
ský,    holešovský,    vyškovský    a    boskovský.    vyučovací  (státní,  zemské,  obecní  a  soukromé) 


676 


Morava  (správa). 


vykonává  na  M-vě  státní  správa  buď  svými 
orgány  správními  v&bec,  a  to  na  obě  vysoké 
školy  technické  v  Brně  ministerstvem  vyučo- 
váni, na  školy  odborné  pak  místodržitelstvím, 
aneb  zvláštními  úřady  školními  na  školy 
střední,  ústavy  učitelské  se  školami  cvičnými, 
pak  na  školy  obecné  jakož  i  školy  soukromé 
8  právem  veřejnosti.  Tyto  posléze  zmíněné 
úřady  školní  organisovány  jsou  na  základě 
zem.sKého  zákona  ze  dne  12.  ledna  1870  z.  z. 
čís.  3.,  a  sice  jsou  to: 

a)  Zemská  školní  rada  v  Brně,  jíž  nej- 
vyšší dohled  v  zemi  na  zmíněné  školy  pří- 
sluší. Zemská  školní  rada  jest  jediná  pro  ce- 
lou zemi  a  předsedá  jí  místodržitel  neb  jím 
ustanovený  náměstek;  ostatními  členy  zem. 
šk.  rady  jsou  2  zemským  výborem  vyslaní 
Členové  tohoto,  zástupce  hlavního  zemského 
města  Brna,  dva  referenti  pro  administrativní 
a  oekonomické  záležitosti  školské,  šest  zem- 
ských školních  inspektorů,  čtyři  zástupci  vy- 
znání náboženských  (2  katol.,  1  evangel., 
1  židov.  vyzn.),  tři  osoby  stavu  učitelského 
(zástupci  skol  obecných,  reálních  a  gymna- 
sijních).  Referenty,  zemsi<é  školní  inspektory, 
zástupce  stavu  učitelského  a  náboženských 
vyznání  jmenuje  na  návrh  ministra  vyučo- 
vání panovník.  Doba  úřadování  zástupců  vy- 
znání a  stavu  učitelského  trvá  6  let,  kdežto 
u  členů  zem.  výboru  a  zástupce  města  Brna 
končí  se  zároveň  s  mandátem  jejich  jako  zem. 
poslanců,  případně  člena  obec.  výboru. 

b)  Pro  každý  polit,  okres  a  pro  každé  město 
s  vlastním  statutem  zřízena  jest  okresní 
školní  rada;  ve  Slezsku  ležící  soud.  okresy 
osoblažský  a  jindřichovský  mají  pro  sebe 
okresní  šk.  radu,  podřízenou  mor.  zemské 
školní  radě,  kdežto  ostatní  moravské  enklávy 
podléhají  okresním  školním  radám,  v  jichž 
obvodu  leží,  jakož  i  slezské  zemské  šk.  radě. 
Okr.  šk.  rada  vykonává  dozor  na  veškeré 
obecné  školy  v  obvodu  svém  bez  rozdílu  ja- 
zyka vyučovacího  a  skládá  se  z  okr.  hejt- 
mana (v  městských  škol.  okresech  z  purk- 
mistra města)  jako  předsedy,  ze  zástupců 
(po  1)  náboženských  vyznání,  zastoupených 
v  okresu  jistým  počtem  (ve  venkovském  500, 
v  městském  300)  duší,  vysílaných  při  kato- 
lících biskupem,  při  protestantech  seniorem 
a  při  israelitcch  představeném  náboženské 
společnosti,  ze  dvou  odborníků  stavu  učitel- 
ského, z  nichž  jedním  jest  ředitel  ústavu  uči- 
telského (případně  střední  školy,  event.  mě- 
šťanské školy  v  okresu  jsoucí),  druhý  pak  zvo- 
len jest  konferencí  učitelskou,  a  konečně  ze 
4  členů,  zemským  výborem  z  okresu  vysla- 
ných. Místo  těchto  vyslanců  zem.  výboru  za- 
sedá v  okr.  šk.  radě  v  okresích  městských 
6  členů  zvolených  obecním  zastupitelstvím. 
Zvolení  i  jmenovaní  členové  úřadují  po  šest 
let.  Každé  okr.  šk.  radě  přidán  jest  okresní 
školní  inspektor,  také  i  dva  (z  pravidla  pro 
školy  každého  vyučovacího  jazyka  jiný),  jme- 
novaný po  návrhu  zemské  školní  rady  mi- 
nistrem vyučování,  ten  pak  stává  se  povo- 
láním tím  členem  okr.  šk.  řady.  Jmenování 
platí  taktéž  na  6  let. 


c)  Bezprostřední  dozor  na  veškeré  obecné 
školy  v  každé  jednotlivé  školní  obci  koná 
místní  školní  rada,  skládající  se  z  učitele 
neb  správce  veřejné  obecné  školy  (je-li  ve 
šk.  obci  několik  obecných  škol,  správce  nej- 
vyšší hodnosti),  potom  ze  zástupců  vyznání 
náboženských,  z  patrona  školního  ťpakli 
patronát  vůbec  jeŠtě  trvá),  z  nejvyšších  po- 
platníků, platících  nejméně  po  Ve  přímé  daně 
ve  školní  obci  předepsané,  a  konečně  ze  zá- 
stupců při  školeních  obcí  zvolených  počtem 
2—6  příslušnými  zastupitelstvími  přiskolc- 
ných  obcí  na  6  let.  —  V  městech  s  vlastním 
statutem  vykonává  funkce  místní  školní  rady, 
s  přivolením  zem.  šk.  rady,  okresní  ák.  rada. 

Zem.  a  okr.  šk.  radě  přináleží  praedikát 
»císařská  královská*. 

4.  Zeměpanské  úřady  podřízené  minister- 
stvu orby  jsou  na  M-vě  pouze  dva,  a  sice 
jsou  to  obvodní  horní  úřady  v  Brně  a 
v  Mor.  Ostravě,  jimž  v  I.  stolici  dohled  k  do- 
lování v  horách  vůbec  přináleží.  Oba  tyto 
úřady  podřízeny  jsou  hornímu  hejtmanství 
ve  Vídni.  Dále  podléhá  jmenovanému  mini- 
sterstvu, vlastně  však  »minísteriální  kom- 
missi  pro  agrární  operace«  v  tomto  mini- 
sterstvu, c.  k.  zemská  kommisse  pro  agrární 
operace  v  Brně,  skládající  se  z  místodržitelc 
(neb  jeho  náměstka)  jako  předsedy,  referenta, 
znalců  oboru  zeměměřičského,  hospodář- 
ského a  lesnického,  ze  členů  stavu  soudcov- 
ského a  zástupce  zem.  výboru.  Kommisse 
tato  jest  2.  instancí  pro  záležitosti  scelování 
pozemků,  dále  pro  rozdělení  pozemků  spo- 
lečných a  upravení  práv  vztahujících  se  k  jich 
používání.  Stolicí  první  jest  místní  kommissař 
pro  agrární  operace  se  sídlem  v  Brně. 

5.  Pro  záležitosti  fínanční,  a  to  jak  dani 
přímých  i  nepřímých  se  týkající,  jest  na  M-vé 
nejvyšším  zeměpanským  úřadem  zemské 
finančníředitclstvív  Brně,  jehož  vrchní 
správu  sice  vede  místodržitel,  ale  kteréž  sku- 
tečně řízeno  jest  odborným  místopředsedou 
v  hodnosti  dvorního  rady.  Zemské  fínanční 
ředitelstvo  rozhoduje  ve  všech  ňnančních 
záležitostech  v  2.  stolici,  kdežto  instancí  první 
pro  záležitosti  daní  přímých  jest  okres,  hejt- 
manství, pro  daně  nepřímé  pak  fínanční 
okresní  ředitelství.  Okresním  hejtmanstvím 
přiděleni  jsou  k  vytčenému  cíli,  jakožto  or- 
gány fínanční  správy,  berní  inspektoři ;  pouze 
pro  hlavní  město  Brno  zřízen  jest  pro  zále- 
žitosti přímých  daní  zvláštní  úřad,  »berní 
správa«  zvaný. 

Okresní  fínanční  ředitelství,  kterým  mimo 
vlastní  nepřímé  daně  přikázány  jsou  též  zá- 
ležitosti kolků  a  poplatků,  jsou  v  Brně  (kde 
pro  vyměření  poplatků  jest  zvláštní  úřad), 
v  Jihlavě,  Olomouci  a  Uh.  Hradiši.  Jakožto 
úřady  výkonné,  zejména  pro  záležitosti  po- 
kladní, podřízeny  jsou  zemskému  fínančnímu 
ředitelství:  zemská  fínanční  pokladna  v  Brně, 
potom  berní  (ve  větších  okresních  městech 
hlavní  berní)  úřady,  kterým  mimo  vybírání 
daní  a  poplatků  přísluší  též  individuální  před- 
pis daní  pozemkové  a  domovní  třídní.  Berní 
úřad  je  sídlem  každého  okr.  soudu  a  vyko- 


Morava  (zemský  znak,  dějiny  politické). 


677 


nává  zároveň  funkce  úřadu  depositního 
(uschová vaciho).  Mimo  úřady  tyto  podléhají 
zem.  íin.  ředitelství  úřady  celní,  potom  ar- 
chiv map  katastrálních  a  tomuto  k  evidenci 
katastru  pozemkového  přidělené  orgány  ťgeo- 
metři),  finanční  stráž  a  loterní  úřad  v  Brně. 
Vedle  zem.  fin.  ředitelství  jest  v  Brné  fi- 
nanční prokuratura  pro  M-vu  a  Slezsko 
(ve  smyslu  min.  nař.  ze  dne  9.  března  1898 
ř.  z.  č.  4.  přímo  ministerstvu  financí  podří- 
zená, která  však  není  úřadem  finančním,  nÝbri 
právním  zástupcem  státu  ve  sporech  týKají- 
cích  se  státního  jmění  a  fondA  veřejných;  též 
podává  prokuratura  ve  zmíněných  záležito- 
stech právnická  dobrozdání  zcmépanským 
úřadům  na  jejich  požádáni. 

6.  Soudnictví.  Vykonávání  moci  soud- 
covské nebo-li  spravedlnosti  svěřeno  jest 
úřadům  soudním.  Pro  M-vu  a  Slezsko  jest 
v  Brně  společný  vrchní  zemský  soud  jako 
2.  intance  soudní,  v  jehož  čele  stojí  praesi- 
dent.  Vedle  tohoto  a  místopředsedy  zřízeno 
jest  při  vrch.  zem.  soudu  18  míst  radních. 
Sborových  soudů  1.  stolice  jest  na  M-vě  6, 
a  to:  zemský  soud  v  Brně,  rozdělený  na  ci- 
vilní a  trestní,  potom  krajské  soudy  v  Olo- 
mouci, Uh.  Hradišti,  Jihlavě,  Nov.  Jičíně  a 
Znojmě.  Okresních  soudů  jest  79,  z  nichž 
3  v  Brně.  Na  základě  zákona  ze  dne  27.  list. 
1896  ř.  z.  čís.  218.  zřízeny  jsou  pro  rozepře 
ze  živnostenského  poměru  pracovního,  učeb- 
ního a  námezdního  živnostenské  soudy  v  Brně, 
Mor.  Ostravě  a  Šumperku. 

Záležitosti  administrační  úřadů  soudních, 
totiž  dosazování  úředníků  soudních,  případně 
spolupůsobení  při  tomto,  a  správu  soudu  vů- 
bec obstarávají  praesidia  jednotlivých  soudů. 
Dalšími  orgány  správy  justiční  jsou  vrchní 
státní  zastupitelstva  pro  M-vu  a  Slezsko  v  Brně, 
potom  státní  zastupitelstva  při  sborových 
soudech  1.  stolice  a  funkcionáři  státního  za- 
stupitelstva při  soudech  okresních.  Vrchní 
státní  zastupitelstvo  vede  dozor  na  trestnice, 
když  jde  o  delší  tresty,  a  to  trestnici  pro 
mužské  v  Mírově  u  Mohelnice  a  pro  ženské 
ve  Val.  Meziříčí.  Úřady  výkonnými  jsou  úřady 
berní,  jakožto  úřady  dcpositni. 

7.  Správu  služby  poštovní  a  tclegr. 
na  M-vé  vede  c.  k.  poštovní  a  telegrafní  ře- 
ditelství pro  M-vu  a  Slezsko  v  Brnč,  jemužto 
přináleží  bezprostřední  dohled  na  úřady  po- 
štovní a  telegrafní.  Tyto  jsou  buď  crární  — 
nyní  na  M-vě  31  —  kde  služba  vykonávána 
jest  úředníky  státními,  aneb  neerární,  právě 
nově  ve  tři  druhy  (dle  rozsahu  a  významu) 
zorganisované.  První  a  druhý  druh  neerár- 
ních  úřadů  spravován  jest  poŠtmistry,  kteří 
jsou  >úřadniky  poštovního  ústavuc  s  určitým 
platem,  kdežto  úřady  třetího  druhu  zadávány 
jsou  osobám  soukromým  na  výpověď.  Tak 
zvané  dědičné  pošty  v  organisaci  tuto  po- 
jaty nejsou. 

8.  Správu  železnic,  které  jsou  buďto 
majetkem  státu,  neb  na  kterých  on  vozbu 
provozuje,  vede  c.  k.  ředitelství  stát.  drah 
v  Olomouci,  jemuž  podléhají  zejména  trati 
Olomouc -Opava,   Šternberk -Králíky   a  tak 


zvaná  moravská  západní  dráha  Prostějov- 
Třebonice.  Trati  Mor.  Budějovice-Jemnice, 
Kostelec-Tí  IČ  a  Něm.  Brod-Ždár  spravovány 
jsou  ředitelstvím  stát.  drah  v  Praze.    Rmš, 

Af)  Zemaký  znak  moravaký. 

M.  miěla  původně  týž  znak  zemský  jako 
Čechy,  t.  j.  lva  s  dvojitým  ocasem,  jak 
viděti  na  pečeti  při  listinách  markraběte  Vla- 
dislava Jindřicha  z  konce  XII.  a  s  počátku 
XIII.  stol.  Orlice  poprvé  se  objevuje  r.  1213 
při  listině  krále  Přemysla  I.  vydané  v  Praze, 
kterou  klášteru  chotěsovskému  zaručuje  ves 
Uherce.  Na  listinu  tu  přivěsili  své  pečeti 
král,  bratr  jeho  Vladislav  a  příbuzní  jejich 
Dépolt  a  Soběslav.  Na  pečeti  Děpoltové  vi- 
děti půl  lva  a  půl  orlice.  Celá  orlice 
objevuje  se  r.  1233  na  pečeti  při  listiny, 
kterou  markrabě  moravský  Přemysl  klášteru 
luckému  postupuje  patronátní  právo  v  Pří- 
měticích.  Na  jízdeckých  pečetích  krále  Vác- 
lava II.  z  konce  Xlli.  stol.  viděti  velmi  zře- 
telně orlici  kostkovanou  ve  štítě  a  na 
praporu  českého  lva.  Od  vlády  Lucemburků 
na  listinách  moravských  objevují  se  pečeti 
jen  s  orlicí  kostkovanou.  Kostky  byly  barvy 
bílé  a  červené.  Odtud  znakem  zemským  or- 
lice bíle  a  červeně  kostkovaná, barvou 
zemskou  barva  červená  a  bílá.  Když  roku 
1462  ve  Vídni  vzbouřili  se  proti  císaři  Be- 
dřichovi III.,  zachránil  jej  náš  Jiří  Poděbrad- 
ský. S  Jiříkem  do  Vídně  na  pomoc  táhli  také 
Moravané,  jež  vedl  hejtman  zemský  Jindřich 
z  Lipé.  Ten  pak  za  odměnu  císaře  žádal, 
by  posavadní  erb  moravský  opravil  a  stří- 
brnou barvu  kostek  ve  zlatou  proměnil.  Cí- 
sař vyhověl.  Od  té  doby  moravským  znakem 
zemským  byla  orlice  žlutě  a  červeně 
kostkovaná  v  modrém  poli.  Změna  ta 
se  však  doma  neujala,  na  M-v6  stále  užíváno 
znaku  dřívějšího  nejen  od  jednotlivců,  nýbrž 
i  od  úřadů.  Jindřich  z  Lipé  jednal  o  své  ujmě 
bez  vůle  sněmu  zemského,  proto  sněm  změny 
nepřijal  a  prosto  privilegia  císařova  nedbal. 
Ještě  r.  1836  byl  vydán  úřední  popis  znaků 
všech  zemí  ralcouských  s  moravskou  orlicí 
červenobílou.  Pak  stavové  moravští  byli 
upozorněni  na  privilegium  z  r.  1462  a  žádali 
ve  dvorské  kanceláři,  by  znakem  zemským 
byla  orlice  červeno  žlutá.  Než  i  potom 
ve  velkém  erbu  říšském  i  ve  veliké  pečeti 
císařské  zůstala  starobylá  moravská  or- 
lice červenobílá  a  je  v  nich  podnes. 
Avšak  sněm  zemský  r.  1848  se  usnesl:  >země 
moravská  podrží  dosavadní  svůj  erb  zemský, 
totiž  orlici  v  právo  hledící,  v  poli  modrém 
a  červenozlatě  kostkovanou.  Zemské  barvy 
jsou  zlatá  a  červená<.  Tak  tedy  jiného  znaku 
užívá  říše  z  ohledů  diplomatických  a  jiného 
zemc  Moravská.  Sjn. 

N)  Dějiny. 

I.  Dějiny  politické. 

Poněvadž  dějiny  moravské  namnoze  stý- 
kají se  s  dějinami  českými,  zvláště  od  té 
doby,  co  M.  stala  se  příslušenstvím  koruny 


678 


Morava  (dějiny  politické). 


České,  nebude  zbytečně  opakováno,  co  jest 
již  vypravováno  o  dějinách  hlavní  země  (srv. 
Čechy,  str.  208  násl.).  Toliko  rozděleni 
bude  poněkud  jiné,  a^poň  v  starší  době. 
a)  Dobu  předslovanská  sahá  jen  asi  do 
r.  450,  poněvadž  Slované  na  M-vu  přišli 
dříve  než  do  Čech.  b)  Doba  pohansko- 
slovanská  sahá  do  r.  830,  t.  j.  do  nasto- 
lení Mojmíra,  prvního  křesťanského  knížete. 
c)  Doba  rozkvětu  říše  Velkomoravské  za 
Mojmírovců  aŽ  do  jejího  vyvrácení  od  Ma- 
ďarů (830—906).  d)  Doba  rozličných  panství 
až  do  r.  1029,  kdy  byla  M.,  ač  ve  zmenše- 
ném rozsahu,  trvale  přivtélena  k  Čechám. 
e)  Panství  Přemyslovců  na  M-vě  (1029—1306), 
kdy  M.  byla  s  počátku  rozdělena  na  úděly, 
r.  1182  povýšena  na  markrabstvi  a  udělena 
jako  celek  členům  panujícího  rodu;  v  té 
době  Čásť  země  obydlena  osadníky  něme- 
ckými. /)  Doba  lucemburská  (1306—1411), 
kdy  blahobyt  a  vzdělanost  zkvétaly  péčí 
Karla  IV.  a  bratra  jeho  Jana  Jindřicha,  mark- 
rabí moravského,  poklesly  však  zajošta,  po- 
sled.  markrabí  (f  1411).  Až  sem  sahá  věk 
starý  dějin  morav.;  věk  střední  (1411-1620) 
a  nový  odpovídají  týmŽ  obdobím  v  dějinách 

českých.  ^,^, 

^  1.  Věk  starý. 

a)  Doba  předslovanská.  O  Keltech 
na  M-vě  ještě  méně  jest  známo  neŽ  v  Če- 
chách. Novějším  badáním  jest  zjištěno,  že 
usazeni  tohoto  obyvatelstva  v  našich  zemích 
pochází  z  dob  pradávných,  kdy  Indoevro- 
pane  stěhovali  se  z  Asie  do  Evropy,  a  Že 
tedy  Keltové  nepřišli  k  nám  teprve  zpět- 
ným stěhováním  z  Gallie.  O  Tektosagech 
nověji  se  vyvrací  starší  mínění,  že  byli  usa- 
zeni na  M-vě.  Později  uvádějí  se  tu  Koti- 
nové,  kteří  zaměstnávali  se  dobýváním  a 
zpracováním  železa  i  jiných  kovů.  Poslední 
zmínka  o  nich  děje  se  k  r.  174  po  Kr.,  kdy 
podlehli  útoku  Markomanův  a  byli  od  nich 
úplně  vyhubeni.  Keltové  vynikali,  jak  vy- 
svítá z  hojných  nálezů,  bohatou  kulturou, 
libovali  si  v  ozdobném  oděvu,  okrašlovali 
se  zlatými  i  bronzovými  šperky,  měli  uměle 
zpracované  nádobí  a  nádhernou  zbraň,  uží- 
vali rádi  rozkoší  Životních  a  na  venek  vy- 
stupovali s  velkým  leskem  a  nádherou. 

Po  době  keltské  následuje  doba  germán- 
ská. O  něco  dříve  neŽ  Markomani  usadili 
se  Kvadové  na  M-vé,  a  to  v  jihozáp,  kon- 
činách a  odtud  přes  Dyji  k  Manhartskému 
lesu.  Brzo  po  pádu  Marobudově  za  císaře 
Tiberia  Kvad  Vannius  stal  se  králem  říše 
Markomanské  i  Kvadské,  ale  byv  poražen 
od  Lugiův,  utekl  se  pod  ochranu  císaře 
Claudia  (r.  50  po  Kr.)  a  říše  jeho  rozštěpila 
se  časem  zase  na  dvě:  Markomanskou  v  již. 
Čechách  a  Kvadskou,  která  se  rozšířila  po 
levém  břehu  dunajském  aŽ  k  dolnímu  Hronu. 
Odtud  Kvadové  účastnili  se  velkého  hnutí 
národů,  jež  se  nazývá  válkou  markomanskou 
(165—180).  Kvadové  byli  pokořeni  od  císaře 
M  Aurelia  a  mírem  učiněným  za  jeho  syna 
Commoda  zavázali  se  nepřekračovati  hranic 
dunajských.    Od  těch  dob  moc  Kvadů  kle- 


sala a  Římané  udržovali  nad  nimi  panství 
po  200  let.  Císař  Valentinian  I.  vzbudil  no- 
vou vzpouru  jejich  (374)  tím,  že  obnovil 
tvrze  na  levém  břehu  dunajském  a  vkládal 
do  nich  posádky  římské.  Přijímaje  poselstvo 
kvadské  v  Bregetiu  (nyn.  Ostřihomé),  roz- 
čilil se  řečmi  jejich  tak,  že  zachvácen  byl 
mrtvicí  (375).  Naposledy  v  dějinách  Kvadové 
uvádějí  se  jako  pomocné  vojsko  ve  vojsku 
Attilově,  kd\ž  táhl  do  Galii:  (451),  spolu 
s  jinými  národy  germánskými.  Tehda  bez- 
pochyby z  M-vy  a  z  Podunaji  vůbec  úplné 
se  vystěhovali. 

b)  Doba  pohansko-slovanská  (450-830). 
Poněvadž  usazování  kmenů  slovanských  na 
naší  půdě  dělo  se  povlovně,  dlužno  před- 
pokládati, že  Slované  M-vu  dříve  zalidnili 
než  Čechy.  Zdali  Slované  už  v  dřívější  době 
vedle  Keltův  a  Germanů  z  východních  sídel 
zasáhli  do  našich  zemí,  jest  velmi  pochybno, 
ač  mínění  to  má  četné  zastance.  Kmenové 
zřízení  Slovanů  mor.  bylo  podobné  jako 
v  Čechách,  ale  kmeny  neudržely  se  zde  tak 
dlouho;  důkazem  toho  jest,  že  se  zachovala 
pouze  dvě  jména  kmenová:  Holasoviců 
na  Opavsku,  které  aŽ  do  poč.  XIV.  stol. 
náleželo  k  M-vě,  a  Lověticů  v  již.  konči- 
nách země,  odkudž  něm.  název  města  Břec- 
lavi (Lauenten-burg  =  Lundenburg).  Sídla 
Moravanů  na  jih  sahala  až  k  Dunaji,  kdeŽ 
sousedili  se  Slovany  korutanskými,  s  nimiž 
zároveň  upadli  pod  jařmo  avarské  za  chána 
Bajana  (558—602).  Osvobození  přinesl  jim 
kníže  Samo  (623—658),  který  spojil  záp. 
Slovany  v  mocnou  říši.  Když  pak  francký 
král  Karel  Vel.  vyvrátil  říši  Avarskou  (796), 
Moravané  v  Podunaji  opuštěném  od  Avarův 
a  zpustošeném  od  Franků  rozšířili  se  až  po 
ústí  Hronu  a  možno,  že  ještě  dále  na  vý- 
chod. Odražení  vpádů  Karlových  do  Čech 
(805,  806)  a  ještě  více  úpadek  říše  Francké 
za  Ludvíka  Pobožného  (814—840)  usnadnily 
zřízení  a  upevnění  říše  Moravské  pod  vlá- 
dou jediného  panovníka.  Tehda  počaly  se 
z  Pasová  také  první  pokusy  o  pokřesCaněni 
Moravanů. 

c)  Samostatnost  a  rozkvět  říše  Velko- 
moravské (830— 906)  zahájil  kníže  Mojmír 
(830—846),  který  sjednotil  všechny  kmeny 
mor.  pod  svým  panstvím  a  způsobil,  že  roz- 
dílnost kmenová  na  M-vě  mnohem  dříve  za- 
nikla než  v  Čechách.  R.  830  vypudil  údél- 
ného  knížete  Pribinu  z  kraje  nitranského 
a  donutil  jej  hledati  útočiště  u  Ludvíka 
Němce,  který  Pribinovi  udělil  lénem  čásC 
Dolní  Pannonie,  kde  Pribina  maje  sídlo  na 
hradě  Mosaburku  horlivě  šířil  křesCanstvi 
mezi  lidem  slovanským.  Ludvík  Němec  vtrhl 
pak  (846)  s  vojskem  na  M-vu,  zbavil  Mojmíra 
panství  a  dosadil  na  knížecí  stolec  synovce 
jeho  Rostislava  (846— 870),  který  vsak  na- 
byv odvahy  ze  současných  úspěchů  Slovanů 
českých  vytrhl  se  z  poslušenství  Ludvíkova, 
opevnil  zemi  mnohými  tvrzemi  a  učinil  spo- 
lek s  Bulhary,  kteří  na  východě  sousedili 
s  říší  Moravskou.  Ludvík  Němec  vypravil 
se  proti  němu  r.  855,  ale  neodvážil  se  ude- 


Morava  (déjiny  politické). 


679 


řiti  na  mohutnou  tvrz  knížete  moravského 
(Velehrad?)  i  odtáhl  s  nepořízenou.  Rosti- 
slav vtrhl  do  Rakous,  později  do  Pannonie, 
kdež  Pribina  v  boji  proti  Moravanům  padl 
(861)  a  nastoupil  po  něm  syn  jeho  Kocel. 
Ludvik  Němce  oblehl  opět  Rostislava  na 
hradě  Děvíně  (na  Pavlovských  vrších,  864). 
Rostislav  slíbil  mu  věrnost  a  poslušnost,  ale 
střásl  opět  se  sebe  jho  německé,  jakmile 
Ludvík  vzdálil  se  ze  země. 

Druhou  snahou  Rostislavovou  bylo,  aby 
se  vybavil  z  církevní  moci  německých  bi- 
skupu, kteří  zároveň  s  křesťanskými  řády 
přinášeli  zemím  slovanským  panství  německé, 
a  aby  zřídil  pro  svůj  stát  samostatný  obvod 
církevní.  I  obrátil  se  r.  862  po  náležité  po- 
radě se  svými  vladykami  i  se  synovcem 
Svatoplukem  k  řeckému  císaři  Michalovi  III., 
vyžádav  si  k  tomu  svolení  papeže  Mikuláše  I., 
s  prosbou,  aby  mu  poslal  hlasatele  víry  kře- 
sťanské, kteří  by  znali  řeč  lidu  mor.  Císař 
poslal  soluňské  bratry  kněze  Konstantina 
a  mnicha  Methoda.  Přeloživše  Písmo  svaté 
do  řeči  staroslověnské  (písmem  hlaholským 
od  Konstantina  sestaveným)  odebrali  se  (863 
neb  864)  na  M-vu  a  šířili  křesťanství  s  vel- 
kým zdarem.  Osočeni  od  biskupů  němcck^^ch 
z  užívání  obřadní  řeči  slovanské^  povoláni 
byli  do  Říma  (867),  kde  papež  Hadrián  II. 
schválil  liturgii  slovanskou.  Konstantin  vstou- 
pil v  Římě  do  kláštera,  kdeŽ  přijal  jméno 
Kyrii  los,  a  zemřel  jii  r.  869.  Method  byl 
od  papeže  Hadriána  na  žádost  Rostislavovu 
i  Kocelovu  vysvěcen  za  arcibiskupa  a  dié- 
césí  přidělena  mu  říše  Moravská  i  Pannonská. 

Tím  roznícena  nová  válka  s  Němci.  Král 
Ludvík  vypravil  (869)  trojí  vojsko  na  M-vu, 
které  zpustošilo  velkou  čásť  země,  ale  Rosti- 
slav uhájil  se  v  nedobytné  tvrzi  (Velehrad? 
nebo  Děvín?).  Zradou  Svatoplukovou  Ro- 
stislav jat  a  vydán  Ludvíku  Němci  (870), 
který  jej  dal  oslepiti  a  uvězniti  v  jakémsi 
klášteře,  kdež  zahynul.  Vévoda  bavorský 
Karloman,  syn  krájuv,  dobyl  M-vy  a  svěřil 
správu  země  hrabatům  rakouským  Vilémovi 
a  Engelšalkovi,  Svatopluka  odvedl  do  Bavor, 
kdež  byl  v  čestném  zajetí.  Za  opětné  vzpoury 
Moravanů  pod  knězem  Slavomírem  posláno 
nové  vojsko  na  M-vu,  jehož  velení  Karloman 
svěřil  Svatoplukovi,  který  si  zatím  získal 
jeho  důvěru.  Na  M-vě  Svatopluk  postavil  se 
v  čelo  Moravanův,  porazil  Němce  v  boji,  ve 
kterém  padli  Vilém  i  Engelšalk,  a  ujal  se 
panství  v  říši  Moravské  (871).  S  Čechy,  kteří 
rovni*ž  odpadli  od  Karlomana,  učiněn  byl 
spolek  a  Svatopluk  pojal  dceru  jednoho 
vladyky  Českého  (Bořivoje?)  za  manželku. 
Nové  útoky  německé  do  Čech  i  na  M-vu 
byly  odraženy  a  Ludvik  Němec  učinil  se 
Svatoplukem  mír  ve  Forchheimě  (874), 
jímž  uznána  církevní  i  politická  samostat- 
nost M-vy,  Svatopluk  pouze  zavázal  se  k  po- 
platku. Arcibiskup  Method,  který  na  cestě 
z  Říma  zajat  a  ztýrán  byl  od  biskupů  něme- 
ckých, zakročením  papeže  Jana  VIII.  pro- 
puštěn vrátil  se  na  M-vu  a  pokřtil  také 
(snad    874)    knížete    Bořivoje ,    který    uznal 


vrchní  panství  Svatoplukovo.  Tento  rozšířil 
svou  říši  o  území  Srbů  lužických,  Slezsko, 
západní  Halič,  velkou  čásť  Uher  a  na  čas 
i  o  Dolní  Pannonii,  kde  r.  873  zemřel  kníže 
Kocel.  Všechny  ty  země  při  vtěleny  k  arci- 
diécési  moravsKé  a  papež  Jan  Vlil.  povolil 
Methodovi  dva  suffragány,  z  nichž  jeden  sí- 
dlil v  Nitře.  Svatopluk  však  vymohl  si  vedle 
liturgie  slovanské  také  latinskou  a  za  biskupa 
nitranského  povolal  Švábského  kněze  Vi- 
chinga.  Po  smrti  Methodově  (885)  podnětem 
Vichmgovým  Svatopluk  uvěznil  a  pak  vy- 
pověděl na  dvě  stě  kněží  a  jáhnů,  vesměs 
žáků  Methodových,  v  jich  čele  Gorazda, 
který  ustanoven  byl  za  nástupce  jeho  v  arci- 
biskupství; všichni  potom  odebrali  se  do 
Bulharska.  Tím  podvráceno  bylo  zří- 
zeni samostatné  církve  moravské. 

Po  smrti  Ludvíka  Němce  (876)  Svatopluk 
úspěšně  válčil  s  oběma  syny  jeho,  Karloma- 
nem  (f  880)  a  Karlem  Tlustým  (f  888);  tento 
učinil  s  ním  mír  v  Monte  Comiano  (Ko- 
nigstátten  v  Dol.  Rakousích,  r.  884);  Aribo, 
jehož  se  Svatopluk  zastával  proti  synům  Vi- 
léma a  Engelšalka,  potvrzen  v  markrabství 
rakouském  a  Svatopluk  podržel  Dolní  Pan- 
nonii. Syn  Karlomanův  Arnulf  mírem 
v  Omuntesberce  (Můnzenberg  ve  Stýr- 
sku,  890)  potvrdil  Svatoplukovi  panství  nad 
Čechami.  Brzo  potom  však  vypukly  nové 
války  s  Arnulfem,  ve  kterých  tento  r.  892 
poprvé  užil  pomoci  Uhrův  čili  Maďarů; 
Svatopluk  oběma  nepřátelům  se  ubránil,  ale 
zemřel  r.  894.  Mojmírovi  II.,  nejstaršímu 
synu  jeho,  bylo  zápasiti  se  vzpourou  mlad- 
ších bratří  a  také  knížata  česká  Spytihněv 
a  Vratislav,  synové  Bořivojovi,  vytrhli  se 
z  moci  Jeho  a  dali  se  pod  ochranu  Arnul- 
fovu.  Útoky  Maďarův  opětovaly  se  s  včtší 
prudkostí  od  té  doby,  co  zabrali  sídla  při 
Tise  a  středním  Dunaji.  Na  západě  ulevilo 
se  Mojmírovi,  když  po  smrti  Arnulfově  (899) 
poručnická  vláda  nezletilého  syna  jeho  Lud- 
víka Dítěte  učinila  s  nim  trvalý  mír  (901);. 
Mojmír  dosáhl  tehda  od  papeže  Jana  IX.  ob- 
novení arcibiskupství  moravského  se  třemi 
suffragány,  coŽ  opět  potkalo  se  s  odporem 
biskupů  něm.  R.  902  ještě  jednou  odraženy 
útoky  maďarské  od  hranic  mor.;  ale  již  v  le- 
tech nejblíže  příštích  (905  nebo  906)  říše 
Velkomoravská  byla  od  Uhrů  vyvrácena. 

ď)  Doba  rozličných  panství  do  r.  1029. 
Od  té  doby  říše  Moravská  již  nikdy  nevrá- 
tila se  k  původní  velikosti  a  v  pozdějších 
dobách  objevuje  se  v  rozsahu  značně  zmen- 
šeném. Pod  panstvím  maďarským  zůstala 
plných  padesáte  let,  až  kníže  český  Bole- 
slav I.  po  dvojí  porážce  Uhrů  uvedl  M-vu 
í^mezi  r.  955  a  965)  pod  své  panství.  (Popírá 
to  Bretholz,  Děj.  Mor.  I.,  141,  proti  němu 
Kalousek  »Ccs.  čas.  hist.«,  1895,  1896,  Dvo- 
řák, Děj.  Mor.,  50.)  M.  pak  spolu  s  ostat- 
ními podmaněnými  zeměmi  přivtělena  za 
Boleslava  II.  k  nově  založenému  biskup- 
ství pražskému  (973).  Po  smrti  Boleslava  II. 
(999)  nastal  úpadek  moci  české,  a  M-vy  aŽ 
po  Váh  a  po  Dunaj  zmocnil  se  polský  kníže 


680 


Morava  (dějiny  politické). 


Boleslav  Chrabrý  (1003)  a  podržel  ji  až 
do  své  smrti  (1025^.  Kdežto  češti  Přemy- 
slovci Jaromír  a  Oldřich  stáli  po  boku  cí- 
saře Jindřicha  II.,  který  vedl  s  Boleslavem 
Chrabrým  neustále  války,  Moravané  zůstali 
věrnými  a  vydatnými  pomocníky  knížete  pol- 
ského.  Po  smrti  Boleslavově  syn  Oldřichův 
Břetislav  vypravil  se  na  M-vu,  vypudil  Po- 
láky ze  všech  měst  a  zabral  zemi  až  po  Kar- 
paty (1029).  Ostatek  země  na  východ  Kar- 
pat, nynější  Slovensko,  obsadil  a  také  si 
uhájil  král  uherský  Štěpán.  Tím  roztržena 
někdejší  Veliká  M.  trvale  ve  dvě  části:  če- 
skou a  uherskou. 

e)  Panství  Přemyslovců  (1029—1306). 
Sjednocení  M-vy  a  Čccb  dalo  knížeti  Břeti- 
slavovi (1034 — 55)  základ  k  pokusům  o  vý- 
boje v  Polsku  (1039),  od  kterých  však  na 
zakročení  císaře  Jindřicha  III.  musil  upustiti 
(1041).  Také  založení  metropole  pražské  pro 
záp.  země  slovanské  bylo  nepřátelstvím  ně- 
meckým zmařeno.  Břetislav  založil  na  M-vě 
první  benediktinský  klášter  v  Rajhradě 
(1048),  který  podřízen  klášteru  břevnovskému 
v  Čechách.  Před  svou  smrtí  (1055)  vydal  zá- 
kon (Bachmann,  Gesch.  B5hm.  I.,  233),  jímŽ 
ustanoven  pokaždé  nejstarší  Přemyslovec 
knížetem  českým,  ostatním  členům  rodu 
měly  býti  vykazovány  úděly  jmenovitě  na 
M-vé,  s  titulem  knížecím,  ale  pod  vrchní 
mocí  českou.  Trvalé  rozdělení  M*vv  na  úděly 
zařídil  potomní  král  Vratislav  (1061—92), 
uděliv  mladším  bratrům  svým  Konrádovi 
Brněnsko  a  Otovi  Olomoucko.  Týž  panov- 
ník založil  (1062)  pro  M-vu  biskupství  v  Olo- 
mouci. Po  smrti  Oty  Olomouckého  (1087) 
Vratislav  zbavil  nezletilé  syny  jeho,  Svato- 
pluka a  Otu  II.,  otcovského  dědictví  a 
udělil  Olomoucko  synu  svému  Boleslavovi. 
Vypuzených  ujal  se  kníže  brněnský  Konrád, 
proti  němuž  král  Vratislav  vypravifse  r.  1090 
na  M-vu  a  chystal  se  k  obležení  Brna;  tam 
u  řeky  Svitavy  syn  králův  Břetislav  zabil 
z  osobního  záští  Zderada,  hlavního  rádce 
králova.  Konrád  s  bratrem  se  smířil  pro- 
střednictvím své  manželky  Hilburky  a  po 
brzké  smrti  prince  Boleslava  Svatopluk  i  Ota 
uvedeni  opět  v  společný  úděl  olomoucký. 
Po  smrti  Vratislavově  (1092)  na  knížecí  sto- 
lec český  nastoupil  Konrád  Brněnský;  úděl 
svůj  na  M-vě  rozdělil  dvěma  svým  synům, 
Oldřichovi  (f  1115)  odevzdal  kraj  brněn- 
ský, Lutoltovi  (t  1112)  kraj  znojemský. 
Ale  po  brzké  smrti  Konrádově  Břetislav  li. 
(1092—1100)  netoliko  proti  řádu  starešin- 
skému  vyžádal  od  císaře  léno  české  bratru 
svému  Bořivojovi,  nýbrž  zajav  a  uvězniv  Ol- 
dřicha i  Lutolta  Brněnsko  i  Znojemsko  jemu 
odevzdal.  Teprve  když  Bořivoj  II.  nastou- 
pil na  trůn,  oba  bratří  obdrželi  zpět  své 
úděly  (1100).  Záslužným  jejich  činem  jest 
založení  benediktinského  kláštera  v  Třebíči 
(1109). 

Bořivoj  II.  svržen  byl  s  trůnu  od  Svato- 
pluka Olomouckého  (1107).  který  dav  vy- 
hubiti mocný  rod  Vršovců  (1108)  sám  zahynul 
vražednou  rukou,  bezpochyby  jejich  mstitele 


(1109).  I  potom  potrvaly  různice  mezi  Pře- 
myslovci, Vladislavem  a  Bořivojem,  do  kte- 
rých míchal  se  i  olomouckj^  kníže  Ota  11. 
a  proto  na  čas  byl  od  knížete  Vladislava 
údělu  svého  zbaven.  Vladislav  po  smrti  Ol- 
dřichově i  Lutoltovč,  kteří  zanechali  nezle- 
tilé potomky,  svěřil  správu  Brněnská  i  Zno- 
jemska svému  bratru  Soběslavovi  (1115); 
vpád  uherského  krále  Štěpána  II.  odrazil  ví- 
tězstvím na  poli  Hluckém  (1116).  Znojemsko 
brzo  potom  vráceno  synu  Lutoltovu  Kon- 
rádovi, Brněnsko  synu  Oldřichovu  Vrati- 
slavovi. Když  po  smrti  Vladislavově  (1125) 
zvolen  byl  za  knížete  českého  Soběslav  I. 
(1125—1140),  Ota  Olomoucký,  jsa  nejstarším 
z  Přemyslovců,  dovolával  se  práva  starešin- 
ského  u  krále  německého  Lothara  IIL,  který 
Soběslavovi  vyhlásil  válku.  V  bitvě  u  Chlumce 
(1126)  padl  Ota  a  Lothar  uznal  svobodnou 
volbu  knížete  Českého ;  Olomoucko  dáno 
bylo  synu  Svatoplukovu  Václavovi  (.f  1130). 
Také  ostatní  Přemyslovci  moravští  s  počátku 
pokoušeli  se  o  vzpouru  proti  Soběslavovi, 
ale  byli  pokořeni.  Soběslav  získal  si  o  M-vu 
velkou  zásluhu,  obnoviv  pokoj  v  zemi  a  jroe- 
novav  biskupem  olomouckým  J  i  n  d  ř  i  ch  a 
Z  d  í  k  a,  syna  slavného  letopisce  českého 
Kosmy  (1126—1150),  za  něhož  biskupství 
bylo  zvelebeno  stavbou  nového  chrámu 
sv.  Václava,  Vladislav  II.  (1140—1173)  po- 
tvrdil v  dosavadních  údělech  Vratislava 
Brněnského  i  Konráda  Znojemského 
a  na  přímluvu  biskupa  Jindřicha  Zdíka  po- 
volal z  vyhnanství  Otu  III.,  syna  Oty  11. 
padlého  u  Chlumce,  a  vrátil  mu  úděl  olo- 
moucký. Ale  všechna  tato  knížata  připojila 
se  ke  vzpouře  šlechty  české  proti  knížeti 
Vladislavovi  a  Konrád  Znojemský  velel  voj- 
sku povstalců  v  bitvě  u  Vysoké  (1142),  kde 
byl  Vladislav  poražen.  Vzpoura  byla  potla- 
čena teprve  pomocí  německého  krále  Kon- 
ráda III. 

Biskup  Jindřich  Zdík  zachoval  v  těchto 
zmatcích  věrnost  knížeti  Vladislavovi ;  chtěje 
se  mu  pomstiti,  Konrád  Znojemský  po- 
číhal  si  na  něho,  když  se  vydal  na 
cestu  do  Říma,  a  přepadl  jej  (1146)  ne- 
daleko Úsobrna  (u  Jevíčka);  Tindřich  Zdík 
sotva  životem  vyvázl;  tím  také  cesta  Jeho 
do  Říma  byla  zmařena.  R.  1147,  současně 
s  výpravou  Vladislava  II.  do  Svaté  země, 
moravská  knížata  Vratislav  a  Oto  III.  s  bi- 
skupem Jindřichem  Zdíkem  podnikli  s  ně- 
meckými knížaty  výpravu  proti  pohanským 
Luticům,  ale  nepořídili  valně.  Po  smrti  Jin- 
dřicha Zdíka  (t  1150)  nástupce  jeho  Jan  ITL 
uvedl  do  kláštera  hradišťského,  založeného 
od  Oty  I.  Olomouckého  r.  1078,  po  prvé  řád 
praemonstrátský  (1151).  Konrád  Znojemský 
zemřel  r.  1150,  Vratislav  Brněnský  r.  1156, 
Oto  III.  Olomoucký  r.  1160.  zanechavše  ne- 
zletilé potomky.  Pro  tu  dobu  král  Vladislav 
celou  M-vu  podřídil  přímo  své  vládě  a  te- 
prve později  (1164)  ustanovil  nejstaršího  syna 
svého  B  e  d  ř  i  ch  a  knížetem  olomouckým,  který 
také  sbíral  vojska  na  M-vě,  kdyŽ  Vladislav  vy- 
pravil se  proti  uherskému  králi  Štěpánovi  iV. 


Morava  (dějiny  politické).  681 

Pětadvacetileté  bouře,  které  nastaly  v  Če- ;  Smlouva  ta  zůstala  platnou,  nebof  císař  Jin- 
chách  po  odstoupení  Vladislavově  (1173)  a  dřich  VI.,  proti  jehož  vůli  se  stala,  zemřel 
jimiž  opět  sef^Iabena  byla  moc  knížecí,  způ- '  téhož  roku  a  brzo  potom  —  nejdéle  do 
sobily,  že  M.,  brala  se  odtud  směrem  samo-  r.  1201  —  vymřeli  oba  rodové  Přemyslovců 
statnějším.  Údělným  knížetem  znojemským  i  moravských,  brněnských  i  olomouckých.  Ve 
stal  se  Konrád  Oto,  syn  Konráda  II.  Zno-  sporech  o  koruna  německou  mezi  Filipem 
jemského,  kdežto  Brno  a  Olomouc  obdrželi  Švábským  a  Otou  IV.,  pak  mezi  tímto  a 
bratří  tehdejšího  vévody  Soběslava  11.,  01- 1  Bedřichem  II.  markrabí  Vladislav  stál  vždy 
dřich  a  Václav.  Oldřicn  tehda  s  mnohými  věrně  po  boku  staršího  bratra/  který  obrat- 
rytíři  moravskými  účastnil  se  nešťastné  vý- 1  ným  vyjednáváním  dosáhl  stvrzení  titulu  krá- 
pravy  císaře  Bedřicha  I.  do  Itálie,  ale  vrátil  lovského  od  císaře  i  papeže  i  jiných  výhod 
se  s  potupou  a  ve  stavu  velmi  zbědovaném  obsažených  zejména  ve  zlaté  bulle  sicilské 
(1175).  Soběslav  II.  mu  brzo  potom  pro  ja-  (1212);  mezi  jiným  potvrzen  také  státoprávní 
kési  spory  odňal  úděl  olomoucký  a  dal  jej  |  poměr  M-vy  k  Čechám  a  právo  králů  Če- 
Václavovi,  jehož  posavadní  úděl  brněnský  ských  investovati  biskupy  pražské  i  olomou- 
přiřkl  Konrádovi  Otovi.  Ale  také  Konrád  |  cké.  V  konkordátě,  který  smluvil  král  Pře- 
Oto  nepohodl  se  s  vévodou  Soběslavem  II. '  mysl  s  papežem  Honoriem  III.  ri222),  byl 
a  spojiv  se  s  Bedřichem  svrhl  jej  s  trůnu  i  ustanoven  také  poměr  duchovních  statlra 
knížecího,  na  který  dosedl  Bedřich,  kdežto  na  M-vě  i  jejich  poddaných  k  moci  králov- 
Konrád  Oto  poprvé  (1181)  sloučil  v  jedné  !  ské.  Za  markrabí  Vladislava  založena  na  M-vě 


ruce    všechna    údělná    knížectví    moravská. 


Četná  města  dle  vzoru  německého  a  osazena 


V  nových  sporech  obou  knížat  rozhodl  císař  kolonisty  německými;  tím  podlomeno  dosa- 
Bedřich  I.,  uděliv  na  sněme  v  Řezně  (1182)  vadní  domácí  právo  obyčejové  a  jmenovitě 
České  knížectví  Bedřichovi,  M-vu  pak  jakožto  staré  soudní  zřízení  župní;  němcctví  za  něho 
.samostatné  říšské  markrabství,  na  Če-  slavilo  svůj  vjezd  do  měst  moravských.  Po 
chách  nezávislé,  Konrádovi  Otovi.  Vévoda  I  smrti  Vladislavově  (1222)  král  Přemysl  jme- 
Bedřich  vypravil  potom  bratra  svého  Přemysla  '  novai  markrabím  moravským  druhorozeného 
Otakara  s  velkým  vojskem  na  M  vu  a  Kon-  syna  svého  Vladislava  (1227)  a  po  ní^m 
rad  Oto,  poražen  byv  u  Loděnic  (1185). '  třetího  syna  Přemysla  (1227— 39).  Za  Vladi- 
uznal  na  sjczdč  knínském  (1186)  opět  vrchní  sláva  M.  byla  popleněna  válkou,  která  vy- 
panství  knížete  českého  nad  M-vou,  titul  pukla  mezi  králem  Přemyslem  a  vévodou 
niarkrabský  však  podržel.  Když  po  smrti  rakouským  Leopoldem  VI.  a  která  se  skon- 
Bedřichové  (1189)  Konrád  Oto  stal  se  vé- '  čila  mírem  ve  Znojmě  (1226). 
vodou  českým,  podržel  jen  úděl  znojemský'  Spory  se  rozmnožily  za  krále  Václava  I. 
ve  své  správě,  Olomoucko  dal  Vladimírovi  (1230—53)  a  jeho  svárlivého  souseda  Bedři- 
a  Břetislavovi,  synům  Oty  III.,  Brněnsko  cha  II.  Rakouského,  při  čemž  M.  stále  byla 
pak  Spytihněvovi  a  Vratislavovi,  sy-  na  ráně.  Krom  toho  markrabí  Přemysl  se 
nům  Vratislava  Brněnského.  Za  jeho  vlády  I  vzbouřil  r.  1237  proti  svému  staršímu  bra- 
konán  byl  společný  sjezd  v  Sadské  a  pro-  trovi,  králi  Václavovi,  který  musil  dobývati 
hlášena  >Statuta  Konráda  Otyc,  první  pa-  hradu  za  hradem  v  tuhém  bojí;  zmocniv  se 
matka  domácího  práva  Českého,  kterou  jme- '  hradu  brněnského,  vzpouru  po  celé  zemi  za 
novité  zavedena  jednotná  soudní  organisace  i  krátko  potlačil ;  prostřednictvím  uherského 
na  M-vč.  Založiv  ještě  praemonstrátský  klá-  krále  Bely  IV.  ciošlo  k  smíru,  Přemyslovi 
ster  v  Lúce  u  Znojma,  vypravil  se  s  císa- 1  vráceno  zase  markrabství  Moravské  pod 
řem  Jindřichem  VI.  do  Itálie,  zemřel  vŠak  vrchním  panstvím  českým.  Král  Václav  po- 
morovou  ranou,  která  vypukla  v  císařském  i  tom  smířil  se  také  s  Bedřichem  Rakouským, 
vojště  za  obležení  Neapole  (1191).  M-vu  po  s  nímž  konal  schůzi  v  klášteře  lužském  (ÍCo- 
nějaký  čas  spravoval  Vladislav,  nejmladší  márově)  u  Brna,  kde  mezi  jiným  umluven  byl 
syn  krále  Vladislava  II.,  když  však  vévodou  sňatek  mezi  Vladislavem,  synem  Václavovým, 
stal  se  biskup  Břetislav  Jindřich,  udělil  Olo- ,  a  Gertrudou,  neteří  Bedřichovou  (1238).  Od 
moučko  zase  Vladimírovi  a  Břetislavovi,  sy-  té  doby  král  Václav  zaujímal  stanovisko  pa- 
nům Oty  III.,  Brněnsko  Spytihněvovi  a  •  peži  přátelské  a  duchovenstvo  mor.  po  veŠ- 
Svatoplukovi,  synům  Vratislava  Brněnského,  keré  zemi  rozhlašovalo  klatbu,  která  tehda 
Znojemsko  pak,  kde  nezbylo  zákonitého  po-  (1239)  uvalena  byla  na  císaře  Bedřicha  II. 
tomka  po  Konrádovi  Otovi,  podržel  ve  své  Po  smrti  markrabí  Přemysla  (1239)  král 
správě.  Později  (1197)  počet  údělů  na  M-vě  I  Václav  ujal  se  přímo  vlády  na  M-vě  na  ně- 
rozmnožil  se  v  ten  způsob,  že  Břetislav  kolik  let.  Do  té  doby  připadá  zhoubný  vpád 
obdržel  ke  správě  okres  kolem  města  Břec-'  Tatarů  do  země  (1241).  Král  Václav,  jehož 
lávě,  Svatopluk  kolem  Jemnice.  pozornost    byla    obrácena    k   obraně   Čech, 

Spory  o  trůn  český  trvale  byly  odklizeny,  •  vpádu  tomu  nemohl  zabrániti  a  vložil  pouze 
když  Vladislav  IIL,  dosazený  od  stavů  po  do  čelnějších  měst  posádky.  Tataři  pokusivše 
smrti  Břetislava  Jindřicha  (1197),  již  po  pul-  I  se  marně  o  dobytí  Olomouce,  kdež  padl  je- 
letém  panování  postoupil  panství  české  stár-  den  z  jejich  synů  královských,  po  čtyřneděl- 
šímu  bratru  Přemyslu  Otakarovi,  sám  ním  pustošeni  a  vraždění  ve  vých.  M-vě  vy- 
pak  spokojil  se  markrabstvím  Moravským,  hrnuli  se  branou  Vlárskou  do  Uher  (ostatní 
které  podřízeno  bylo  ve  všem  knížeti  če-  pověsti  jsou  nezaručené,  R.  Dvořák,  Dějiny 
.skému    a   tvořilo    s   Čechami   jedinou    říši.    M-vy  118—119,  Bretholz,  Der  Tatarcncinfall 


682  Morava  (dějiny  politické). 

ín  Máhren).  Tehda  také  vypukl  velký  spor  s  Rudolfem  Habsburským  měl  pro  zemi  škod- 
o  osazení  biskupství  olomouckého,  který  po-  livé  následky.  Po  tragickém  pádu  Přemyslové 
trval  šest  let;  teprve  zakročením  papeže  ,  u  Suchých  Krůt  (Dúrn^ur,  1278]  spojená  voj- 
Innocence  IV.  vyřízen  byl  tím,  že  dosavadní  ska  německá  a  uherská  vtrhla  na  M-vu  a 
nápadníci  byli  sesazeni  a  zvolen  za  biskupa  tam  předstihovala  se  navzájem  v  drancování, 
od  kapituly  Bruno  (v.  t.)  z  hraběcího  rodu  pálení  a  vražděni.  Král  Rudolf  uznán  byv  od 
Holštýnsko-Schaucnburského,  jehož  dlouho-  biskupa  firunona  i  od  čelnějších  měst  za 
létá  působnost  (1246—81)  měla  velký  význam  zeměpána  svěřil  správu  M-vy  Brunonovi,  který 
pro  dějiny  moravské.  R.  1246  král  jmenoval  však  již  r.  1281  zemřel.  Smlouvou  sedleckou 
markrabím  moravským  syna  svého  Vladi-  M.  byla  priřčena  Rudolfovi  na  pět  let  a  tak 
sláva,  manžela  Gertrudy  Rakouské,  a  po  odtržena  zase  na  čas  od  Čech.  Nástupcem 
jeho  smrti  (1247)  druhého  syna  Přemysla  BrunonoA*ým  v  biskupství  olomouckém  stal  se 
Otakara,  který  však  nejsa  ve  mnohé  pří-  Délřich  zrodu  českých  Vitkovců.  Správcem 
čine  spokojen  s  vládou  otce  svého  v  čele  M-vy  král  Rudolf  jmenoval  zetě  svého  Al- 
četné  šlechty  české  i  mor.  zdvihl  proti  němu  herta  Saského,  který  staral  se  o  udržení  ve- 
vzpouru  (1248);  král  Václav,  jemuž  mocnou  rojného  pořádku  proti  odbojným  rytířům  a 
oporou  na  M-vě  byl  biskup  Bruno  a  Oldřich  konal  pravidelné  soudy  zemské.  R.  1283  dle 
Korutanský,  držitel  údělu  břcclavskčho,  po-  smlouvy  král  Václav  II.  převzal  M-vu  opět 
vstalce  porazil  a  na  čas  i  Přemysla  uvěznil;  ve  svou  správu.  V  Brně  zřízena  byla  tehda 
teprve  po  dvou  letech  (1250)  otec  a  syn  se  samostatná  dvorní  kancelář,  zaniklá  za  Pře- 
smířili:  král  Václav,  který  víc  a  více  oddá-  mysla  II.  Opavsko  potvrzeno  bylo  nevlast- 
val  se  rozmařilosti,  jmenoval  Přemysla  ne-  nímu  bratru  Václavovu  Mikulášovi.  Král 
toliko  markrabím  moravským,  nýbrž  i  svým  Václav  píísně  vystupoval  proti  loupežným 
spoluvladařem  v  Čechách.  Přemysl  zvolon  rytířám,  kteří  od  několika  let  provozovali 
byl  po  vymření  Babenberků  vévodou  rakou-  v  zemi  pěstní  právo;  pomocí  ZáviŠe  z  Falken- 
sicým  (1251)  a  o  Štýrsko  svedl  válku  s  krá-  štejna  pokořen  byl  Gcrhard  z  Obran  (u  Brna), 
lem  uherským  Belou  IV.,  za  které  M.  byla  Bedřich  z  Linavy,  Bedřich  ze  Šonburka  a  j. 
od  Kumánů  strašlivě  zpustošena  (1253).  Na  Městám  mor.  Václav  II.  věnoval  velkou  péci 
obranu  země  s  této  strany  založeno  později  a  uděloval  jim  nová  a  nová  práva  v  soud- 
(1257)  Uherské  Hradiště.  Stav  se  po  smrti '  nictví,  tržnictví  i  ostatních  oborech  samo- 
Václavově  (1253) králem  českým,  Přemysl  II.  i  správy.  Měšfané  dostali  právo  kupovati  šlech- 
l^održcl  M-vu  ve  své  správě  a  odtud  podnikl ;  tické  statky,  pokud  nebyly  královskými  neb 
(1255)  spolu  s  biskupem  Brunonem,  který  se  jinými  lény,  zřizovati  kupecké  domy  pro 
stal  jeho  hlavním  rádcem,  výpravu  proti  Pru-  sukno  i  jiné  zboží,  vybírati  soudní  taxu  ode 
sňni.  Také  v  bitvě  u  Kressenbrunna  (1260),  i  všech,  kteří  v  rozepřích  se  obraceli  k  soudo 
kterou  král  Přemysl  II.  získal  Štýrsko,  Mora-  městskému,  a  za  to  měli  udržovati  v  po- 
vané  měli  vynikající  účastenství.  Od  těch  řádku  své  hradby  a  příkopy.  Úprava  min- 
dob  M.  po  mnoho  let  byla  ušetřena  vpádů  covnictví  českého,  umožněná  stkvělým  vý- 
nepřátclských  a  král  Přemysl  s  biskupem  těžkém  z  dolů  kutnohorských,  zabezpečila 
Brunonem  věnovali  zvelebení  země  velkou  také  na  M-vé  rozkvět  průmyslu  a  obcho<Íu. 
pozornost:  zakládána  nová  města,  starším  Podobně  jako  městům  též  klášterům  se  dobře 
městům  udíleny  rozsáhlé  svobody,  řemesla  dařilo.  Duchovenstvo  světské  i  řeholní  tehda 
v  městech  vůčihlcdě  zkvétala,  zakládány  klá-  zbaveno  bylo  placeni  všeliké  daně,  od  krále, 
štcry  rozličných  řádů,  starším  štědře  udělo-  šlechty  i  měšÉinstva  dostávalo  se  jim  stále 
vány  statky  :.  privileje,  při  klášteřích  zřizo-  štědrých  odkazů,  čímž  nabyla  církev  mor. 
vány  školy,  což  vše  přispělo  k  povznesení  velkého  bohatství.  Dobytím  Slezska  i  ostat- 
vzdélanosti  a  blahobytu.  Velkou  přízeň  král ,  nich  částí  říše  Polské  (1300)  obchodu  mor. 
i  biskup  prokazovali  přistěhovalcům  ně-  byly  otevřeny  nové  dráhy.  Tehda  také  Opav- 
meckým,  které  lákal  do  země  rozkvět  měst  sko  připojeno  opět  přímo  k  M-vě,  ježto  vé- 
i  klášterův  a  kterým  na  mnohých  místech  |  voda  Mikuláš  zaopatřen  byl  v  nově  nabytém 
musilo  i  české  obyvatelstvo  ustupovati,  čímž  |  panství  polském. 

národnost  česká  utrpěla  na  M-vé  pohromu  |  Nabyv  koruny  polské  pro  sebe  i  koruny 
nenahraditelnou.  Množství  něm.  lidu  uvedeno  uherské  pro  syna  svého  Václava,  král  Vác- 
od  biskupa  Brunona  nejen  do  měst,  nýbrž  lav  II.  poštval  na  sebe  dva  mocné  odpůrce: 
i  do  vesnic,  kdeŽ  jim  odprodávány  byly  po-  jedním  byl  papež  Bonifác  VIII.,  který  pod- 
zemky  novým  právem  zákupním  Čili  emfyteu-  póroval  v  Uhrách  Karla  Roberta  Anjouského 
tickým  (něm.  Pi/r/crřcA/).  Proti  duchovenstvu,  I  a  v  Polsku  Vladislava  Lokietka  Piastovce; 
které  nešetřilo  církevní  kázně,  biskup  Bruno  j  druhým  byl  král  německý  Albrecht  I.,  který 
chápal  se  velmi  přísných  opatřeni.  R.  1267  j  na  sjezde  plnomocníků  v  Brně  (1303)  dikto- 
až  1268  doprovázel  krále  Přemysla  na  druhé  val  Václavovi,  aby  se  vzdal  koruny  uherské 
výpravě  proti  Prusům.  Záměry  jeho,  zříditi  i  polské  a  jemu  odváděl  desátek  z  bohatých 
v  Olomouci  pro  tyto  krajiny  metropoli,  ne-  dolů  kutnohorských.  Ze  sporu  o  tyto  poža- 
zdařily  se  pro  odpor  arcibiskupa  mohuČ-  dávky  vypukla  válka  tím  nebezpečnější,  ježto 
ského.  zatím  čásť  šlechty  uherské  od  Václava  od- 

Na  sklonku  panování  krále  Přemysla  II.  padla,  král  český  musil  syna  svého  z  Uher 
obnovily  si*.  války  s  Uhry,  ktc  rými  opět  M.  odvésti  domů  a  Karel  Robert  spojil  se  s  Al- 
byla  zle  navštěvována.  Také  dvojí  zápas  jeho    brcchtcm  (1304).    Spojené  vojsko  rakousko- 


Morava  (dějiny  politické)  683 

uherské,  zvláště  nepřehledné  davy  Kumánů,  i  nova,  vedly  k  zjevné  vzpouře  mocného  pána 
zpustošily  jižní  M-vu  a  dobyvše  Ivančic  při-  Jindřicha  z  Lipé,  který  učinil  spolek  s  vé- 
valily  se  až  k  Brnu.  Odtud  král  Albrecht  vody  rakouskými  a  k  němuž  přidala  se  šlechta 
udeřil  na  Kutnou  Horu,  ale  byl  odražen;  mor.,  kdežto  města  až  na  Znojmo  zůstala  věrna 
vojsko  uherské  dalo  se  na  zpátečný  pochod  Janovi.  Teprve  prostřednictvím  krále  Ludvíka 
M-vou  a  zemi  podruhé  vydrancovalo.  Za  Bavora,  jemuž  záJeželo  na  spojenství  Jana  Če- 
příprav  válečných  proti  Albrechtovi  král  ského,  docíleno  bylo  smíru  v  Domažlicích 
Václav  II.  zemřel  (1305)  na  ncna^-raditelnou  .  (1318),  jímž  Jindřich  z  Lipé  nabyl  veliké  moci 
škodu  říše  Českomoravské.  Šestnáctiletý  syn  ,  a  zvláště  rozsáhlých  statků  na  M-vé,  jejiŽ 
jeho  Václav  III.  učinil  mír  s  Albrechtem  a  I  správu  mu  král  Jan  svěřil  na  Čas  své  nepří- 
korunu  uherskou  odevzdal  v  Brně  Otovi  I  tomnosti.  Obezřelé  a  pevné  vládě  Jindřichově 
Bavorskému.  Na  výpravě  do  Polska  proti  I  podařilo  se  zachovati  v  této  zemi  klid  a  po- 
Vladisl.  Lokietkovi  zavražděn  byl  úkladně  řádek.  Pomoci  pána  z  Lipé  i  krále  Jana  krá- 
V  Olomouci  v  děkanství  při  domě  (1306).  lovna-vdova  Alžběta  Hradecká  založila  na 
Jím  vymřelo  mužské  potomstvo  Přemy- {  St.  Brně  » Klášter  Králové«  pro  jeptišky  řádu 
s lovců,  jichž  zásluha  o  M-vu  hlavně  spo-  cisterciáckého.  V  bitvě  u  Miihldorfa  (1322) 
čivá  v  tom,  že  tuto  zemi  pevně  připoutali  páni  moravští  také  přispěli  k  vítězství  Lud- 
k  Čechám  a  sloučivše  obě  země  v  jediný '  víka  Bavorského.  Po  smrti  Jindřicha  z  Lipé 
státní  celek  značně  přispěli  k  zachováni  če-  |  (1329)  hejtmanem  zemským  jmenován  Jan 
ské  národnosti.  '  z  Boskovic.  Po  ztrátě  panství  lombardského 

/)  Doba  lucemburská  až  do  vypuk-  král  Jan  odvolav  odtud  syna  svého  Karla, 
nutí  hnutí  husitského  neboli  do  smrti  tehda  17lctého,  jmenoval  jej  markrabím 
markrabí  Tošta  (1306—1411).  O  osazeni  moravským  (1333);  Karel  vzornou  sprá- 
trůnu  českéno  vznikl  spor  mezi  stavy  Če- '  vou  brzo  vybavil  četné  hrady  a  statky  krá- 
skými,  kteří  hájili  právo  svobodné  volbv,  a  lovské  a  přísným  vykonáváním  řádu  soud- 
německým  králem  Albrechtem,  který  udělil ,  ního  odstranil  nejhorší  zlořády.  Když  po 
korunu  Českou  jako  uprázdnéné  léno  svému  smrti  Jindřicha  Korutanského  (1335)  Tyroly 
synu  Rudolfovi.  Německá  města  na  M-vě  zajištěny  byly  jeho  dceři  Markétě,  která  po- 
platně přispěla  k  vítězství  Albrechtovi,  slo-  jala  za  manžela  lana  Jindřicha,  mladšího 
Živše  ochotné  hold  Rudolfovi,  který  z  vděČ-  syna  krále  českého,  markrabí  Karel  na  čas 
nosti  udělil  jim  a  zvláště  městu  Brnu  cenná ,  ujal  se  tam  správy  zemské  a  dosadil  v  bi- 
privilegia.  Po  brzké  smrti  Rudolfově  (1307)  |  skupstvi  tridentské  Mikuláše,  dosud  pro- 
města  moravská  i  se  Šlechtou  a  biskupem  >  bošta  brněnského. 


olomouckým  přidržela  se  mladšího  bratra 
jeho  Bedřicha  Sličného  a  pomáhala  králi  Al- 
brechtovi v  boji  proti  Jindřichovi  Korutan- 


Po  vypuzení  Jana  Jindřicha  z  Tyrol  (1341) 
zostřil  se  spor  mezi  rodem  Lucemburským 
a  císařem  Ludvíkem,  jehož  syn  Ludvík  Bra- 


skému.  Avšak  jakmile  král  Albrecht  M-vu  niborský  pojal  Markťtu  Tyrolskou  za  man- 
opustil,  zásluhou  Raimunďa  z  Lichtenburka  |  želku.  Lucemburkové  získali  mocného  spo- 
města  mor.  přešla  k  Jindřichovi  a  po  za- 1  jence  v  papeži  Klimentovi  VI.,  osobním  pří- 
vraždění  krále  Albrechta  Bedřich  Sličný  uči-  teli  markrabí  Karla,  na  jchoŽ  prosbu  pový- 
nil  s  Jindřichem  Korutanským  mír  ve  Znoj-  seno  biskupství  pražské  za  arcibiskupství, 
mě,  jímž  za  náhradu  peněžitou  vzdal  se  pan- .  jemuž  podřízeno  biskupství  olomoucké  a 
ství  v  Čechách  a  na  M-vě  (1308).  Chatrná !  nově  zřízené  litomyšlské  (1344).  Ludvík  Ba- 
vláda  Jindřichova  zavinila  v  říši  mnohé  zmat- 1  vor  prohlášen  za  zbavena  hodnosti  císařské 
ky,  stavové  čeští  povolavše  na  trůn  Jana  a  hlasy  pěti  kurřirštů  zvolen  v  Rhense  mark- 
Lucemburského,  který  pojal  Elišku  rabí  Karel  za  krále  německého  (1346).  Tím 
Přemyslovnu  za  manželku,  Jindřicha  ze  země  posunuta  říše  Českomoravská  do  popředí 
vypudili  (1310).  Otec  Janův,  král  německý  střední  Evropy.  Po  pádu  krále  Jana  u  KreŠ- 
Jindřich  VIL,  za  tím  účelem  smluvil  spolek  i  čaku  Karel  dostoupil  na  trůn  český  a  nena- 
s  Bedřichem  Sličným,  jemuž  za  slíbenou  po- '  dálá  smrt  Ludvíka  Bavora  (1347)  zbavila  jej 
moc  dal  do  zástavy  M-vu.  Král  Jan  však  již  úhlavního  soupeře  v  říŠi  Německé.  Stejnou 
r.  1311  zemi  z  této  zástavy  vybavil  a  na  péči  jako  Čechám  Karel  IV.  (1346—1378) 
snémě  v  Brně  stavům  mor.  vydal  důležitá  věnoval  M-vč,  kde  již  r.  1346  jmenoval  bratra 
privilegia.  Opavsko  bylo  tehda  odňato  Mi-  Jana  Jindřicha  svým  náměstkem.  Městům  a 
kuláší,  levobočkovi  Přemysla  II.,  a  dáno  Bole-  \  klášterům  udílena  četná  privilegia,  na  gene- 
slavovi,  vévodovi  vratislavskému,  který  pojal  rálním  sněme  v  Praze  r.  1348  učiněna  opa- 
Markétu  Přemyslovnu  za  manželku.  tření  k  zachování  zemského  míru,  upraven 

První  léta  vlády  Janovy  přinesla  M-vě  lenní  poměr  M-vy  k  Čechám  a  Lucembur- 
mnohý  prospěch.  Někteří  loupežní  rylířové  skému  rodu  zajištěno  dědičné  právo  na  trůn 
(z  Xinavy,  z  Boskovic,  z  Brandýsa)  byli  po- ;  český  v  mužském  i  Ženském  potomstvu.  Maie- 
kořeni  a  hrady  jejich  pobořeny.  Na  St.  Brně  stas  Čarolina,  sbírka  zákonů,  směřujících  k  za- 
založen  od  Jana  a  Elišky  klášter  dominikán-  chování  práva  a  pořádku  v  zemi,  byla  po- 
ských  jeptišek  u  sv.  Anny  (1312).  Matouš  zdej  i  na  přání  stavů  českých  i  mor.  zase 
Trenčanský,   který   z  Uher  konal   na  M-vu  ;  odvolána. 

loupežné  vpády,  byl  na  hradě  Holiči  oble-  R.  1349  Karel  IV.  odevzdal  M-vu  bratru 
Žen  a  k  míru  donucen  (1315).  Zmatky,  které  svému  Janu  Jindřichovi  jakožto  markrab- 
vznikly  potom  z  dobrodružného  Života  Ja- 1  ství  uvnitř  úplně  samostatné   a  jen  jakožto 


684 


Morava  (dějiny  politické). 


léno  podřízené  vrchnímu  pánu,  králi  českému. 
Z  markrabské  moci  vyňato  bylo  biskupství 
olomoucké  a  vévodství  opavské,  kdež  vládl 
tehda  vévoda  Mikuláš  II.  Tento  státoprávní 
poměr  byl  také  potvrzen  zlatou  bullou  cí- 
saře Karla  (1356).  Janu  Jindřichovi  byl  od 
papeže  povolen  rozvod  od  Markéty  Tyrolské 
i  vstoupil  v  druhé  manželství  s  Markétou, 
dcerou  Mikuláše  Opavského,  po  její  smrti 
ri363)  s  Markétou  Rakouskou  a  konečně 
(1366)  s  Alžbětou  Oettingenskou.  V  prvních 
letech  jeho  vlády  M.,  jako  celá  stř.  Evropa, 
byla  navštívena  »černou  smrtí«,  jež  zavdala 
podnět  k  vzniku  ílagellantův  a  k  velkému 
pronásledování  Židů.  Rány  ty  vŠak  brzo  byly 
zaceleny,  neboť  Jan  Jindřich  vedl  po  příkladě 
bratra  svého  moudrou  správu  v  zemi  a  po- 
vznesl M-vu  k  plnému  rozkvětu  hospodář- 
skému. Po  jeho  smrti  (1375)  stal  se  nejstarší 
syn  jeho  JoSt  (1375—1411)  >starším  markra- 
bím*, jemuž  příslušelo  vybírati  berně,  svo- 
lávati sněmy  a  soudy  zemské,  jmenovati 
úředníky  zemské  a  soudce  krajské,  peníze 
raziti  a  státní  smlouvy  uzavírati.  Ostatním 
dvěma  synům,  Janu  Soběslavovi  a  Pro- 
kopovi, přiřčen  titul  »mladších  markrabí* 
a  vykázány  jim  za  úděl  četné  a  výnosné 
statky  na  M-vě.  Jan  Soběslav,  který  byl 
určen  stavu  duchovnímu,  stal  se  biskupem 
litomyšlským,  později  (1387)  patriarchou  aqui- 
lejským  a  zemřel  již  r.  1394;  jeho  statky  roz- 
dělili si  ostatní  dva  bratří. 

Markrabí  Jošt  byl  dobrým  finančníkem  a 
milovníkem  věd  i  umění,  ale  hrabivý,  ne- 
snáSelivý  a  zvláště  k  svým  příbuzným  ne- 
upřímný a  bezohledný.  Měl  po  celou  dobu 
své  vlády  četné  spory  se  svými  bratry,  s  bi- 
skupem i  kapitulou  olomouckou.  Bratranci 
Sigm  un  do  v  i  přispěl  vojskem  i  penězi  k  do- 
bytí ti'ůnu  uherského,  začež  mu  onen  postou- 
pil Braniborska,  které  Jošt  potom  aŽ  do 
své  smrti  spravoval.  Král  Václav  krom  toho 
udělil  mu  zástavou  vévodství  Lucembur- 
ské, které  byl  zdědil  po  smrti  svého  strýce 
Václava  (t  1383),  přiřkl  mu  řojtství  v  Elsa- 
sku  a  jmenoval  jej  generálním  vikářem  v  Itá- 
lii, kdež  měl  působiti  k  odklizení  dvojice  pa- 
pežské. Jošt  však  zachoval  se  k  Václavovi 
nevděčně  a  ošemetně:  zatoužil  po  koruně 
německé  i  české.  Uzavřel  proti  Václavovi 
spolek  s  Albrechtem  Rakouským  i  se  Sig- 
mundem  Uherským  a  zosnoval  v  Cechách 
branný  spolek  jednoty  panské  (1394),  od 
níž  vyhlášen  byl  Jošt  za  hejtmana  čili  staro- 
stu království  Českého,  kdežto  Václav  byl 
uvězněn  na  hradě  pražském,  později  na  zámku 
Wildberku  v  Hor.  Rakousích,  odkudž  teprve 
bratrem  svým  Janem  Zhořeleckým  byl  vyba- 
ven. Poněvadž  markrabí  Prokop  zůstal  Vác- 
lavovi věren,  vypukla  na  M-vě  mezi  oběma 
bratry  krutá  občanská  válka,  za  které  země 
hluboko  poklesla  s  výše  někdejšího  kvetou- 
cího blahobytu. 

Teprve  počátkem  r.  1397  král  Václav  smí- 
řil se  s  Joštem,  přiřknuv  mu  lénem  obojí 
Lužici,  uprázdněnou  po  smrti  Jana  Zhoře- 
eckého.    S  tím   však    zase    nebyl   spokojen 


I  Sigmund   a  brzo  potom  oba  spojili  se  opět 
i  proti  Václavovi,  který  užíval  pomoci  markr. 
Prokopa,  jmenovav  jej  (1398)  zemským  hejt- 
manem v  Čechách  na  čas  své  nepřítomnosti. 
Když  pak  v  Německu  zvolen  byl  protikrál 
Ruprccht  Falcký  (1400),  íošt  i  Sigmund  na 
oko  podávali  pomoc  Václavovi,  potají  však 
i  s  jednotou  panskou  vyjednávali  s  Ruprech- 
tem,  potom  zdvihli  vzpouru  v  zemi  a  oblehli 
krále  Václava  v  Praze.  Václav  se  však  ubrá- 
nil domácím  nepřátelům  a  vojsko  falcké  vy- 
slané do  Cech  bylo  od  hranic  odraženo.  Když 
novými    úklady    Sigmundovými   Václav    po 
druhé  byl  zajat  a  odvezen  do  Vídně  vévo- 
dům rakouským  ke  střežení  (1402),  nastala 
,  roztržka  mezi  Sigmundem  a  Joštem,  který 
od  té  doby  úplně  se  přiklonil  k  Václavovi: 
tento  byl  vysvobozen  z  vězení  vídeňskéhC" 
a  uzavřel  s  oběma  markrabími  moravskými 
přátelství,  které  od  těch  dob  nebylo  již  pře- 
rušeno.   Král  jmenoval  JoŠta  zemskýin  hejt- 
manem v  Čechách.  Sigmund  spojiv  se  s  Al- 
brechtem IV.,  vévodou  rakouským,  vtrhl  vá- 
lečně na  M-vu  a  společně  oblehli  Znojmo; 
město  však  statečně  se  bránilo,  a  když  mezi 
obléhajícími  vypukla  úplavice,  musili  odtáh- 
nouti   8   nepořízenou;    Albrecht   zachvácen 
touto    nemocí    brzo   potom    zemřel    (1404). 
Mezi  obhájci  Znojma  vynikli   dva  loupežní 
rytíři   moravští,    Jan    Sokol   z   Lamberka   a 
Hynek  Jevišovský  z  Kunštátu,  příjmím  >Su- 
chý   čert«.    Rozepře   na    M-vě    skončily  se 
smrtí  markrabí   Prokopa  (1405)  a  od   těch 
dob  markrabí  Jošt  spravoval  tuto  zemi  v  po- 
koji a  pořádku,    zvláště  když  »Suchý  čert« 
brzo    potom  zemřel   (1408).    Jan  Sokol   pak 
odebral    se    do    Polska,    kde    s    mnohými 
jinými  pány  moravskými  a  Českými  vstoupil 
do   služeb  krále  Vladislava  Polského  a  při- 
spěl   také    k    slavnému    vítězství    nad    ně- 
'.  meckým     řádem     u     Tannenberka     (1410). 
Roku    1411    zemřel    bez   potomstva    mark- 
rabí Jošt,  poslední  markrabí  moravský;   M. 
přešla  v  přímou  správu  krále  Václava,  který 
ustanovil  tam  hejtmanem  zemským  panaLac- 
ka  z  Kravař;  Braniborsko  zdědil  král  Sig- 
mund. ,,,,        ^     ,    , 
2.  Věk  střední. 

a)  Doba  husitská  až  po  bitvu  moháč- 
skou  (1411—1526).  Hnutí  husitského  M.  účast- 
nila se  měrou  vynikající.  Zlořády  církevní, 
vzniklé  hlavně  z  dvojice  papežské,  bujely 
zde  právě  tak  jako  v  Čechách.  Všechny  snahy 
biskupův  olomouckých  Jana  Očka  z  Vla- 
šimě (1351— 1364)  a  Jana  ze  Středy  (1364 
až  1380)  o  povznesení  pokleslé  mravnosti  a 
kázně  v  duchovenstvu  mor.  potkávaly  se 
s  nezdarem.  Ještě  hůře  bylo  za  slabých  ná- 
stupců jejich  Petra  (1380—1387),  který  do- 
konce pro  podporování  schismatiků  zemřel 
v  klatbě,  Mikuláše  z  Oseká  (1387—1397), 
Jana  Mráza  (—1405)  a  Lacka  z  Kravař 
(—  1412),  kdy  duchovenstvo  mor.  žilo  v  kon- 
kubinátech,  slavilo  okázale  sňatky  svých  sy- 
nův i  dcer,  vedlo  pohorŠlivé  spory  o  po- 
zemky a  požitky  z  nich  plynoucí,  vyměňo- 
valo bez  překážky  bencficia  mezi  sebou  a 


Morava  (dějiny  politické). 


685 


pronajímalo  důchody  z  far  i  jiných  praebend. 
Proto  také  působení  kazatelů  pražských,  hlá- 
sajících opravy  v  církvi,  jmenovitě  Jana  Mi- 
lice z  Kroměříže,  jenž  pocházel  ze  vzác- 
ného rodu  mor.,  ajana  Husa,  potkalo  se 
na  M-vě  s  mocným  ohlasem.  Články  Wiclif- 
fovy  nalezly  na  universitě  pražské  horlivého 
zastance  v  jiném  Moravanovi,  mistr\i  Stani- 
slavovi ze  Znojma,  který  však  záhy  seáel 
na  scestí  záhad  dogmatických  a  Jistým  trak- 
tátem, v  němž  spolu  s  Wiclinem'  popíral 
proměnu  chleba  v  tělo  Kristovo,  vzbudil 
proti  sobě  vyšetřování  arcibiskupa  praž- 
ského. Když  vsak  Hus  vystoupil  proti  od- 
pustkům  vypsaným  od  papeže  Jana  XXIII., 
Stanislav  ze  Znojma  od  něho  se  odloučil  a 
stal   se    úhlavním   jeho    odpůrcem;   zemřel 

2414)  chystaje  se  do  Kostnice  svědčit  proti 
usovi.  £4a  M-vě  v  Čele  hnutí  husitského 
stál  zemský  hejtman  Lacek  z  Kravař, 
který  dal  podnět  k  protestu  veškeré  šlechty 
českomoravské  proti  konciliu  kostnickému, 
když  byl  Hus  upálen  (6.  čce  1415).  Hlavním 
odpůrcem  husitství  byl  biskup  olomoucký 
Jan  Železný  (v.  t.),  k  němuž  se  družila 
německá  města  Brno,  Olomouc,  Znojmo,  Ji- 
hlava a  j.  Proto  také  nové  učení  na  M-vě 
nenabylo  té  převahy  jako  v  Čechách,  zvláště 
když  příliš  záhy  zemřel  Lacek  z  Kravař  (1416^ ; 
po  smrti  krále  Václava  (1419)  M.  snadno  byla 
opanována  od  krále  Sigmunda,  který  ustano- 
vil zemským  hej.tmanem  katolíka  Jindřicha 
Plumlovského  z  Kravař.  Avšak  po  poráž- 
kách u  Žižkova  (14.  čce)  a  pod  Vyšehradem 
(1.  list.  1420),  kdež  padl  Jindřich  z  Kravař 
spolu  s  četnými  pány  moravskými,  došlo 
i  na  M-vě  ku  vzpourám  proti  Sigmundovi 
a  stavové  moravští,  majíce  v  čele  zemského 
hejtmana  Petra  Strážnického  z  Kravař, 
připojili  se  k  usneseni  sněmu  čáslavského 
(5.  čna  1421),  kde  byl  Sigmund  prohlášen 
za  zbavena  koruny  České.  R.  1423  podnik- 
nuta do  M-vy  z  Čech  dvojí  výprava  na  pod- 
poru strany  podobojí:  první  vedením  Diviše 
Bořka  z  Miletínka,  který  porazil  vojsko  Jana 
Železného  a  dobyl  arci  jen  na  čas  Kromě- 
říže, druhá  vedením  samého  Jana  Žižky,  který 
pronikl  též  hluboko  do  Uher  a  proslavil  se 
mistrným  provedením  zpátečného  pochodu. 
Nemoha  sám  M-vy  uhájiti,  král  Sigmund  po- 
stoupil ji  ze  ti  svému  Albrechtovi  Ra- 
kouskému (1. — 4.  říj.  1423),  jehož  jmeno- 
val také  svým  nástupcem  na  trůně  Českém 
Albrecht  šéstně  válčil  proti  Husitům,  kteří 
po  smrtí  Žižkově  (1424)  vedením  Prokopa 
Holého  a  jiných  vůdců  často  podnikali 
vpády  na  M-vu  a  do  Rakous,  pouze  u  Světlé 
utrpělo  Albrechtovo  vojsko  velkou  porážku 
(12.  bř.  1427),  čímž  donuceni  katoličtí  páni  mo- 
ravští vejíti  v  příměří  se  stranou  podobojí; 
tehda  Albrecht  ztratil  celou  M-vu  krom  něm. 
měst,  do  kterých  vložil  posádky.  V  poselstvu 
vypraveném  ke  konciliu  basilejskému  (1433) 
M.  zastoupena  byla  knězem  Oldřichem 
ze  Znojma.  Po  zdlouhavém  vyjednávání  a 
porážce  bratrstev  u  Lipan  (30.  kv.  1434)  sta- 
vové moravští  spolu   s  Českými  na  sjezde 


jihlavském  (1436)  přijali  kompaktáta, 
jimiž  povoleno  dospělým  osobám  v  Čechách 
a  na  M-vě  přijímati  pod  obojí  způsobou. 
Tam  také  Sigmund  přijat  za  krále  českého, 
ale  M.  zůstala  pod  panstvím  Albrechtovým. 
Pod  jeho  ochranou  biskupové  olomoučtí 
i  měšťané  němečtí  vystupovali  urputně  proti 
straně  podobojí,  kněžstvo  moravské  zdráhalo 
se  udíleti  kalich  a  kompaktáta  pozbývala  na 
M-vě  víc  a  více  významu. 

Po  smrti  Sigmundově  (1437)  Albrecht  byl 
od  části  stavů  českých  přijat  za  krále,  když 
mezi  jiným  svolil  přivtěliti  zase  M-vu  ke  ko- 
runě České.  Když  také  král  Albrecht  brzo 
potom  (1439)  zemřel,  stavové  moravští  uznali 
dědičné  právo  syna  jeho  Ladislava  Po- 
hrobka, čímž  dostali  se  do  sporu  se  stavy 
českými,  kteří  práva  toho  neuznávali.  Na  čas 
nezletilosti  Ladislavovy  správu  země  vedl 
obezřelý  Jan  Tovačovský  z  Cimburka, 
jakožto  hejtman  zemský;  M.  v  těch  letech 
byla  jednotněji  a  pokoj  něj  i  spravována  než 
Čechy,  které  teprve  r.  1451  dostaly  správce 
zemského  Jiřím  Poděbradským.  Tehda  vy- 
praven byl  stolicí  římskou  na  M-vu  Jan  Ka- 
pistrán  a  kázal  v  Brně,  Olomouci,  Vyškově 
a  ve  Znojmě,  snaže  se  pohnouti  lid.  aby  se 
odřekl  kalicha;  proti  tomu  však  důrazně  se 
opřel  hejtman  zemský  Jan  Tovačovský  a  do- 
nutil Kapistrána,  Že  M-vu  opustil.  Když  byl 
král  Ladislav  od  stavů  rakouských  vybaven 
z  poručnictví  císaře  Bedřicha  (1452),  pozván 
byl  od  stavů  moravských  do  Brna,  kdež  mu 
bylo  holdováno  (6.  čce  1453)  jako  markrabí 
moravskému;  stavové  čeští  moravským  vy- 
týkali toto  jednání,  tvrdíce,  že  měl  napřed 
Ladislav  býti  od  Čechů  přijat  a  korunován 
za  krále.  Moravané  odpověděli,  že  uznávají 
Ladislava  za  dědičného  pána  a  že  mu  tedy 
mohou  samostatně  holdovati.  Král  Ladislav 
potom  (17.  čce  1455)  potvrdil  Jana  Tovačov- 
ského  nejvyšším  hejtmanem  zemským,  který 
měl  spravovati  zemi  v  jeho  jméně  tak  asi 
jako  Jiří  Poděbradský  v  Čechách,  a  přidal 
mu  k  ruce  lOčlennou  radu. 

Po  smrti  krále  Ladislava  (1457)  zvolen  byl 
Jiří  Poděbradský  za  krále  českého  (2.  bř. 
1458).  Moravští  stavové,  totiž  šlechta  pod- 
obojí i  katolická,  mezi  nimi  též  biskup  olo- 
moucký Tas  z  Boskovic,  mocným  vlivem 
Jana  Tovačovského  na  sněme  v  Brně  (9,  dub.^ 
uznala  Jiřího  svorně  za  krále,  pod  některými 
výminkami,  že  bude  zajištěna  svoboda  nábo- 
ženská praclátům,  šlechtě  i  městům  katoli- 
ckým, ze  Moravané  příště  mají  býti  zváni 
k  volbě  královské  a  j.  Toliko  města  něme- 
cká (Brno,  Olomouc,  Jihlava,  Znojmo,  Unčov 
a  Uher.  Hradiště)  se  vzpírala  a  udržovala 
styky  s  Albrechtem  VI.  Rakouským.  Jiří 
vtrhl  na  M-vu,  města  pokořil  snadně,  jenom 
Jihlava  bránila  se  po  několik  měsíců;  potom 
vpádem  do  Rakous  a  prostřednictvím  císaře 
Bedřicha  1X1.  donutil  Albrechta,  že  se  vzdal 
všelikých  nároků  na  M-vu.  Počátkem  r.  1459 
celá  země  octla  se  v  jeho  moci.  V  zápase 
Jiřího  se  stolicí  papežskou  s  počátku  oby- 
vatelstvo české  i  německé  na  M-vě  zacho- 


686 


Morava  (dějiny  politické). 


vávalo  mu  věrnost;  teprve  r.  1467  odpadl 
biskup  Tas  a  města  Brno,  Olomouc,  Znojmo 
a  lihlava,  jež  učinila  mezi  sebou  branný  spo- 
lek a  připojila  se  k  jednotě  Zelenohorské. 
V  zemi  vypukla  nová  válka,  Brněnští  oblehli 
královský  hrad  Špilberk  a  Jihlavští  přijali 
do  svého  města  Zdeňka  Konopištského  ze 
Šternberka,  náčelníka  jednoty.  Tas  a  Zdeněk 
jménem  všech  povstalců  spolu  s  legátem 
papež,  vyzvali  Matiáše  Uherského  k  válce 
prot  jkráli  Jiřímu.  Král  Matiáš  vtrhl  na  M-vu 
a  do  konce  r.  1468  uvedl  celou  zemi  (kromě 
Uher.  Hradiště)  pod  své  panství.  Vyváznuv 
z  pasti  u  Vilémova  (27.  ún.  1469)  dal  se 
v  Olomouci  (3.  květ.^  od  povstalců  zvoliti 
za  krále  českého.  Válka  vedla  se  ještě  po 
dvě  léta,  když  však  štěstí  počalo  se  kloniti 


ské,  když  učení  Lutherovo  počalo  se  u  nás 
šířiti,  zejména  v  poněmčených  městech  mor., 
která  kdysi  učení  Husovu  nejpříkřeji  se  sta- 
věla na  odpor.  Když  r.  1523  král  Ludvík  na 
cestě  z  Čech  zastavil  se  na  M-vě,  bylo  mu 
na  sněme  olomouckém  urovnávati  spory  mezi 
stavy  o  přední  místa  úřednická.  V  době  nej- 
většího nebezpečí  tureckého  i  piklův  Jana 
Zápolského  v  Uhrách  nebylo  možno  pohnouti 
stavy  moravské,  aby  vypravili  vydatné  voj- 
sko králi  Ludvíkovi  na  pomoc.  Jen  asi  600 
mužů  přitáhlo  do  Budína,  ostatní  táhli,  aby 
nedotáhli.  Tak  tedy  stavové  moravští  také 
byli  částečně  vinni  porážkou  a  pádem  krále 
Ludvíka  u  Moháče  (29.  srp.  1526).  Po  této 
události  měla  býti  uvedena  v  platnost  práva 
rodu  Habsburského  na  trůn  Český  a  uherský. 


k  Jiřímu  Poděbradskému,  zemřel  tento  (dne :  zajištěná  dřívějšími  smlouvami. 
22.  břez.  1471).  b)  M.  pod  panovníky  rodu  Habsbur- 

Proti  Vladislavovi  Jagellovci,   který   ského  od  bitvy  moháčskéaždo  bitvy 
potom  zvolen  byl  za  krále  českého,  Matiáš   bělohorské   (1526—1620).    Kdežto    v    Če- 


uhájil  si  M-vu,  kterou  spravoval  důmyslný 
Ctibor  Tovačovský  z  Cimburka.  Mí- 
rem olomouckým  (21.  čce  1479)  byla  M  i  se 
Slezskem  a  obojí  Lužicí  Matiášovi  úplně  po- 
stoupena a  teprve  po  jeho  smrti  měly  ty 
zemé  býti  vráceny  koruně  České  za  výplatu 


chách,  když  panující  rod  Jagellovců  po  meči 
vymřel,  stavové  jako  r.  1458  i  r.  1471  pro- 
hlásili sebe  oprávněnými  k  svobodné  volbě 
nového  panovníka  a  volbu  tu  (23.  říj.  1526) 
také  vykonali:  moravští  stavové  v  té  příčině 
zaujali  zcela  jiné  stanovisko.  Když  na  snémé 


400.000  dukátů.  Panování  Matiášovo  na  M-vě  brněnském,  který  hned  v  září  t.  r.  se  sešel, 
náleží  k  nejlepším,  ježto  všechna  správa  spo-  arcikníže  Ferdinand  skrze  poselstvo  dal  před- 
čívala  v  rukou  Ctibora  TovaČovského,  za  ložiti  připiš,  v  němž  jakožto  manžel  Anny 
něhož  zejména  přívrženci  nového  učení  Jagcllovny  dovolával  se  jejího  práva  dčdič- 
bratrského  v  zemi  hojně  se  rozšířili.  Po-  ného  na  markrabství  moravské,  stavové,  roz- 
něvadŽ  po  smrti  Matiášově  (1490)  VI  ad  i-  hořčcní  také  tím,  že  jejich  zástupci  byli 
slav  zvolen  byl  za  krále  uherského,  při- |  z  královské  volby  v  Čechách  vyloučeni,  pro- 
padla M.  zpět  ke  koruně  České  bez  náhrady,  hlásili  na  sněme  v  Olomouci  (poč.  listop.). 


Slabá  vláda  Vladislavova  zvýšila  neobyčejně 
moc  šlechty.  Po  odstoupení  Ctibora  Tova- 
Čovského (1492)  hejtmanem  zemským  stal  se 


že  královna  Anna  jest  pravou  a  rozenou  dě- 
dičkou markrabství  moravského,  poněvadž 
jejímu  otci  a  jeho  dědicům  učinili  přísahu 


Jan  z  Lomnice,  horlivý  katolík,  za  něhož  poddanskou,  a  že  tedy  přijímají  (nikoli 
vydán  královský  >mandát  proti  pikartům«  volí)  ji  za  panovnici.  Ona  potom  odevzdala 
(1503)  a  Čeští  Bratří  byli  krutě  pronásledo-  správu  zemsk.  manželu  svému  Ferdinandovi. 
váni.  Když  se  králi  Vladislavovi  narodil  syn  jenž  tím  způsobem  stal  se  rovněž  panovní- 
Ludvík  (1506),  stavové  moravští  ochotně  kem  moravským.  Ferdinand,  ztvrdiv  všechna 
uznali  jej  za  dědice  koruny.  Šlechta  zbuj- '  dosavadní  práva  zemská,  poč.  r.  1527  ode- 
něla  nesmírně,  většina  královských  měst,  bral  se  s  manželkou  svou  do  Brna  a  Olo- 
hradů,  cel  i  jiných  důchodův  octla  se  v  její  mouce,  kdež  oběma  vzdán  byl  hold  od  stavů, 
moci  a  krále,  jenž  sídlil  v  Budíne,  po  celá  j  Ubíraje  se  pak  ke  korunování  do  Prahy  Fer- 
léta  z  M-vy  (podobně  jako  z  Cech)  ncdo- 1  dinand  u  Jihlavy  setkal  se  s  poselstvem  čc- 
cházely  žádné  příjmy.  V  posledním  roce  ským,  které  mu  vyŠIo  vstříc,  a  tam  na  tak 
krále  Vladislava  (1516)  ustanoven  byl  zem-  zvané  >královské  louce«  v  řeči  české  při- 
ským  hejtmanem  Jan  z  Pernštejna  a  na  sahal,  že  chce  zachovávati  stará  práva  krá- 
Tovačově.  Svatebními  smlouvami  s  císařem  lovství  Českého.  Na  památku  této  události 
Maximiliánem  (1515)  zajištěno  bylo  nástup-  jihlavská  rada  městská  dala  potom  (1565) 
nictví  na  trůně  českém  i  uherském  po  vy-  postaviti  pomník  na  témže  místě,  nazvaný 
mření  Jagellovců  rodu  Habsburskému.  I  > Královským   kamenemc  (v.  Jihlava).    Li- 

Po  smrti  krále  Vladislava  (1516)  stavové  |  stem  ze  dne  24.  dub.  1527  v  Olomouci  da- 
moravští  vyplnili  ochotně  přání  jeho,  proje-  ným  král  Ferdinand  na  žádost  stavů  přislí- 
vené  nedlouho  před  smrtí  jeho,  aby  totiž  bil,  že  M-vu  za  svého  živobytí  nikomu  nc- 
holdovali  synu  jeho  Ludvíkovi  (1516 — 26) ,  odstoupí. 

a  odvedli  berni,  kterou  byli  povinni.  Ale  Ferdinand  jak  v  Čechách  tak  i  na  M-vě 
ježto  Ludvík  slabostí  ducha  velmi  se  podo-  měl  velmi  nesnadné  panování.  Setkal  se 
bal  otci,  nedovedl  zastaviti  rozklad  moci ;  i  zde  s  mocně  vyvinutým  zřízením  stavov- 
královské.  Většina  důchodů  královských  ply-  ským,  v  jehož  čele  byla  vyšší  šlechta,  pan- 
nula  do  kapes  nejvyšších  úředníků  zem-  stvo,  které  mělo  největší  podíl  na  privile- 
ských,  a  co  bylo  do  Uher  odvedeno,  zpro-  giích  zemských.  Tato  šlechta  od  dob  válek 
nevěřili  zase  magnáti  uherští.  Ke  zmatkům  ,  husitských  zachovala  si  neporušeně  svou  če- 
politickým  přidružily  se  také  nové  nábožen-  i  skou  národnost,  kdežto  obyvatelstvo   měst 


Morava  (dějiny  politické)  687 

královských  houževnaté  hájilo  svého  rázu  í  Jihlavan  Góschl,  byl  nékolikráte  vyslýchán, 
německého.  Avšak  mezi  Šlechtou  a  městy  mučen  a  konečné  od  biskupa  olomouckého 
nebylo  ani  tak  protivy  národnostní  (na  Stanislava  Thurza  uvržen  dovezení,  kde  ze- 
sněmich  města  musila  se  podvoliti  jednací  mřel.  Ale  přes  to  pronásledování  novoki^ěnci 
řeči  české),  jako  spíše  stavovské,  ježto  udrželi  se  v  mnohých  osadách  moravských, 
šlechta  usilovala  zkracovati  různá  práva  zvláště  ve  Slavkově,  pod  ochranou  pánův 
městská,  zejména  vylučovala  mčsta  z  nabý-  z  Kounic  a  v  Hustopečích,  zvláště  když  při- 
váni statků  v  zemských  deskách  zapsaných,  j  stěhovalo  se  jich  mnoho  z  Tyrolska  vedením 
Za  Jagellovců  moc  šlechty  nabyla  vrcholu,  Jakuba  Huttera,  po  němž  vyznání  toto  na 
tak  že  panovníci  proti  stavům  byli  téměř  M-vě  dostalo  název  Hutterovských.  Krom 
bezmocnými.  Zemský  hejtman  a  stavové  ;  toho  ještě  jiná  vyznání  měla  tehda  na  M-vě 
měli  v  rukou  veškeru  správu  zemskou,  zá-  svá  sídla,  jako  schwcnkfeldiáni,  sociniáni, 
konodárství,  soudnictví  i  vojenství.  Králové  habrovanští  (v.  t.)  a  jiní.  Král  Ferdinand 
Vladislav  11.  i  Ludvík  spravovali  se  ve  všem  [  pokusil  se  sice  o  vyhubení  těchto  vyznání, 
všudy  usneseními  stavovskými,  jeŽ  měla  zá- !  ale  setkal  se  v  té  příčině  s  houževnatým  od- 
konnou  platnost  i  bez  potvrzení  králova,  pórem  stavů  mor.,  kteří  hájili  zásady  tole- 
Z  té    doby  pochází   známé   rčení   o    M-vě:    rance  náboženské. 

>Kolik  hradů,  tolik  králů.c  Teprve  nastou- ,  V  čele  správy  zemské  po  nejdelší  dobu 
pěním  Ferdinanda  I.  nastává  nenáhlý  obrat ;  panování  Ferdinandova  byl  jako  zem.  hejt- 
tento  král  umínil  si  povznésti  panovnickou  I  man  Václav  z  Ludanic  (v.  t.),  státník  dů- 
moc  ve  všech  svých  zemích  a  jal  se  tedy  my  siný  a  obezřelý,  jemuž  v  rozepři  stavů 
i  na  M-vě  zvolna  obmezovati  moc  stavov-  s  panovníkem  podařilo  se  zabrániti  mno- 
skou  ve  všech  oborech  správy  zemské.  Po- ,  hému  ostrému  sporu  a  škodlivým  z  toho  ná- 
něvadž  pak  šlechta  nechtěla  beze  všeho '  sledkům.  Kdežto  v  Čechách  při  vypuknutí 
svých  práv  se  vzdáti,  vyvinul  se  po  celý  čas  války  šraalkaldské  (1546—47)  stavové  prote- 
panování  Ferdinandova  i  po  něm  tuhý  boj  I  stantští  a  bratrští  zbrojili  ve  prospěch  kur- 
mezi  mocí  královskou  a  stavovskou,  jehož  I  firšta  saského  a  po  vítězství  domu  Habsbur- 
hlavním  dějištěm  byly  sněmy  zemské.  ského  u  MůhlberKa  krutě  pykali  za  svůj  od- 

Ještě  větši  nesnáze  působil  vládě  Ferdi-  boj,  M.  za  obezřelého  řízení  Václava  z  Lu- 
nandově  tehdejší  stav  náboženský  na  M-vě.  i  danic  neměla  v  těchto  zmatcích  účastenství. 
Vyznání  Českých  Bratří  nabylo  v  zemi  Jen  nepatrná  čásť  šlechty  moravské  s  hrst- 
yelkého  rozšíření,  zvláště  od  doby,  co  se  kou  oděnců  přidala  se  ke  vzpouře.  Z  měst 
jich  ujali  mocní  rodové  šlechtičtí,  jako  páni  moravských  jediná  Jihlava  dala  se  strhnouti 
z  Cimburka,  z  Krajku,  z  Boskovic  aj.  Hlav.  příkladem  mést  českých,  stojíc  v  čele  refor- 
sídla  Bratří  byla  města  Šternberk,  Fulnek, '  mačního  ruchu  moravského.  Pykala  za  to 
Lipník,  Hranice,  Přerov,  Uh.  Hradiště,  Stráž-  značně.  Král  po  bitvě  můhlberské  přijal  sice 
nice,  Slavkov,  Byteš,  Králice,  Ivančice,  Tře-  Jihlavské  na  milost,  ale  bylo  jim  zaplatiti 
bič.  Učení  jejich  přetrvalo  všechna  proná-  25.000  tolarů  pokuty  a  pro  budoucí  časy 
sledování  a  dalo  kulturnímu  životu  morav-  I  měli  platiti  posudného  z  každého  sudu  piva 
skému  určitý  směr.  Vedle  toho  počal  se  I  jeden  bílý  groš.  Za  to  Velké  Meziříčí,  jež 
mocněji  šířiti  německý  protestantismus,  po  tu  dobu  živilo  3000  jízdních,  bylo  pový- 
Již  za  krále  Ludvíka  hlásal  učení  Lutherovo  seno  (1548)  za  město  svoboclné. 
v  Dvorcích  (1521)  jakýsi  toulavý  kazatel  ze  Ferdinand  L  dosáhl  (1549)  bez  nesnází  od 
Svídnice  a  brzo  potom  (1522)  vystoupil  v  Ji- ,  stavů  mor.  uznání  svého  prvorozeného  syna 
hlavě  Pavel  Sperat,  jehož  přičinéním  Jihlava  Maximiliana  za  nástupce  v  panství,  za  to 
k  novému  učení  přilnula  velmi  horoucně;  však  stavové  s  veškerým  důrazem  ohradili 
i  ostatní  města  německá,  Brno,  Znojmo,  se  proti  snahám  Ferdinandovým,  projeve- 
Olomouc,  přijala  víru  Lutherovu,  odnímala ;  ným  na  sněme  v  Brně  r.  1550,'  aby  obmezil 
kostely  katolíkům  a  také  jinak  je  pronásle-  dosavadní  volnost  náboženskou  na  M-vě. 
dovála.  Také  německé  vyznání  novokřtěn-  Ferdinand  byl  nucen  povoliti,  neboť,  jsa  ne- 
ců  v  nalezlo  naM-věhojnžho  rozšíření;  jsouce  ustále  ohrožován  válka  mi  tur  eckými,musil 
pronásledováni  v  Německu,  v  Tyrolích  i  v  Ra- 1  často  dožadovati  se  pomoci  vojenské  i  pe- 
kousích  našli  útulek  v  Mikulově  u  pánův  '  nežité  od  stavů  mor.  a  dosahoval  jí  také,  ač 
z  Liechtensteina,  kteří  jim  přáli.  Baltazar  ne  bez  nesnází.  Vyjednávání  o  tuto  věc  dalo 
Hubmayer  (v.  t.),  rodem  z  Bavor,  zřídil ,  se  často  na  sněmích  generálních,  které  ko- 
V  Mikulově  tiskárnu,  ze  které  s  úspěchem  nány  bývaly  spolu  se  stavy  ostatních  zemí 
šířil  nauku  novokřtěnců  mezi  lidem  morav-  českých  obyčejné  v  Praze.  Avšak  vedle  toho 
^ským;  v  témže  směru  působil  v  Brně  kazatel  neuplynulo  téměř  ani  jediného  roku,  aby 
Tomáš  Waldhauser.  Král  Ferdinand  žádal  na  nebyl  svolán  sněm  do  některého  z  význač- 
sněmě  znojemském  (1527)  nařízení,  aby  nová  '  nějsích  měst  mor.,  na  němž  žádáno  o  peně- 
vvznání  přísnými  prostředky  byla  vypleněna,  žité  prostředky  neb  o  hotovost  válečnou 
Následkem  toho  byl  Waldhauser  v  Brně  upá-  proti  Turkům.  Stavové  moravští  povolovali 
len.  Hubmayera  po  nějaký  čas  chránili ,  s  velkými  obětmi  berni^  i  vojsko,  ale  ochota 
Liechtensteinové,  na  přísné  doléhání  Ferdi- '  jejich  řídila  se  velikostí  nebezpečí:  vzpírali 
nandovo  však  konečně  byl  vydán  do  Vídně,  se,  šlo-li  o  výboj nou  výpravu  za  hranice, 
kdež  byl  rovněž  upálen  na  předměstí  řece-  ochotné  povolovali  pak  žádosti  krále  Ferdi- 
ném  Erdberg  (1528).  Jiný  šiřitel  tohoto  učení,  i  nanda,  bylo-li  třeba  organisovati  obranu  země 


688 


Morava  (dějiny  politické). 


pro  případ  vpádu  tureckého  na  M-vu.  Tak 
r.  1529,  když  sultán  Suleiman  II.  oblehl  Ví- 
dtň,  z  M-vy  sebráno  na  obranu  20.000  mužů 
pěších  a  16.000  jízdných.  Také  na  r.  1532, 
kdy  Turci  po  druhé  chystali  se  na  Vídeň, 
mor.  stavové  dobře  připravili  obranu  zem- 
skou a  povolili  králi  Ferdinandovi  25.000 
dukátů.  Tentokráte  však  sultán  Suleiman  byl 
zastaven  u  Kyska  hrdinnou  obranou  Miku- 
láše Jurišiče.  Ferdinand  sebral  velké  vojsko 
u  Vídně,  hlavně  ze  zemí  koruny  České,  od- 
kudž sebráno  38.000  mužů;  Moravany  vedli 
tehdejší  zemský  hejtman  Jan  z  Pernšteina  a 
Jan  z  Kunštátu.  Suleiman  neodvážil  se  ude- 
řiti na  Vídeň,  odtáhl  za  velkých  plenů  domů, 
a  když  potomního  roku  (1533^  povolil  mír 
Ferdinandovi,  stavové  moravští  ustali  ve  své 
horlivosti,  ježto  válka  čelila  za  výboji  proti 
Janu  Zápolskému.  Když  na  sněme  v  Olomouci 
(7.  čna  1537)  Ferdinand  žádal  větší  než  jindy 
pomoc  proti  Turkům,  Moravané  stěžovali  si, 
co  již  všechno  učinili  pro  jednotu  země 
Uherské,  a  usnesli  se,  že  povolí  čtvrtinu 
toho,  co  před  tím  povolili  stavové  čeští, 
^totiž  1000  pěších  a  250  jezdců;  ale  iiž  r.  1538 
na  doléhání  Ferdinandovo  postavili  do  pole 
3000  mužů. 

Po  smrti  Jana  Zápolského  (1540)  nastalo 
od  Turkův  mnohem  větší  nebezpečí,  nežli 
kdy  před  tím,  a  proto  i  na  M-vě  konána 
rozsáhlá  opatření  k  obraně  zemské.  Země 
rozdělena  na  Čtvero  krajův  obranných  a 
v  čelo  každého  postaven  krajský  hejtman. 
Vrchní  řízení  měl  zemský  hejtman  Václav 
z  Ludanic.  Zatím  sultán  obsadil  Budín,  po- 
raziv vojsko  královské,  v  němž  bylo  na  3000 
Čechův  a  Moravanův  a  které  vedl  Roggen- 
dorf.  Obavy  mor.  stavů  před  vpádem  Turků 
do  M-vy  se  sice  nesplnily,  nicméně  zřízení 
pašaliku  budínského  naplnilo  je  nemenším 
postrachem,  tak  že  na  generálním  snémě 
v  Praze  (5.  pros.  1541)  vedle  značné  hoto- 
vosti vojenské  povolena  z  M-vy  válečná 
berně  150.000  dukátův;  na  sněme  ve  Znojmě 
pak  (16.  led.  1542)  učiněna  obvyklá  opatření 
k  obraně  zemské.  Poněvadž  i  v  ostatních 
zemích  projevili  podobnou  obětavost,  se- 
bráno bylo  přes  80.000  mužův,  ale  pro  ne- 
schopnost vůdce  Joachima,  kurňršta  brani- 
borského, výprava  se  nezdařila,  což  způso- 
bilo velké  rozhořčení  u  stavů  Českých  a  mo- 
ravských. Podobně  vedlo  se  královskému 
vojsku  r.  1543,  kdy  přes  vydatnou  pomoc 
z  Cech,  M-vy  i  jiných  zemí  nebylo  lze  za- 
brániti Suleimanovi  dobyti  Ostřihoma.  Ani 
potom  horlivost  a  obětavost  Moravanů  ne- 
ochabla, zvláště  když  císař  Karel  na  r.  1545 
slíbil  bratru  svému  vydatnou  pomoc;  když 
však  veškera  válečná  hotovost  tohoto  obrá- 
tila se  proti  spolku  šmalkaldskému  (1547), 
stavové  moravští,  ač  zjevné  se  nevzbouřili, 
další  zbrojení  Ferdinandovi  odepřeli,  tak  Že 
nucen  byl  učiniti  s  Turky  mír  pod  těžkými 
výminkami.  S  nezdarem  potkaly  se  též  vý- 
pravy proti  Turkům  r.  1551  a  1552,  zvláště 
když  zavražděn  byl  spojenec  Ferdinandův 
Jiří  Utěšinovič.  Společné  nebezpečí  pohnulo 


stavy  České  i  moravské  ke  konání  generál- 
ního sněmu  v  Praze  (1552),  na  němž  opět 
velká  mimořádná  berně  jest  povolena.  Oběti 
ty  opět  přineseny  marně,  sultán  Suleiman 
rozšířil  své  panství  v  Uhrách  o  pašalik  te- 
mešvárský.  Poněvadž  Ferdinandovi  hrozila 
ztráta  ostatního  Zatisí  i  Sedmihradska,  obrá- 
til se  o  opětnou  pomoc  ke  stavům  českým 
a  moravským,  která  ani  tehda  nebyla  ode- 
přena na  generálním  sněmč  v  Praze  (1556) 
a  výpravou  toho  roku  zabráněno  bylo  Tur- 
kům dobytí  Szigeta.  Takové  žádosti  opětoval  v 
se  rok  co  rok  a  málokdy  byly  oslyšány.  Vel- 
kou útěchou  vvssáté  M-vě  byl  konečný  mír, 
učiněný  s  TurKy  (1562)  za  podmínek  dosti 
krutýcn;  trvalou  úlevu  však  našim  zemím 
nepřinesl,  ježto  i  potom  bylo  potřebí  mnoho 
peněz  k  placení  dluhův  a  velkých  darů  do 
Cařihradu. 

Syn  a  nástupce  Ferdinandův  M  ax  i  mí- 
li án  II.  (1564—76)  jevil  z  mládí  velkou  ná- 
chylnost k  učení  Lutherovu  a  jen  z  ohledů 
na  korunu  císařskou  upustil  od  záměru  pře- 
stoupiti k  této  víře.  Snášeli vým  ve  víře  zů- 
stal však  po  celý  život;  říkával,  že  nechce 
panovati  svědomím  lidským,  nýbrž  šetřiti 
svobody  náboženské  každého  jednotlivci*. 
Z  toho  vznikla  nestálost  a  kolísavost  v  cho- 
vání jeho  k  rozličným  stranám  náboženským. 
Na  M-vě  zapověděl  knihy  nekatolické,  jindy 
však  svolil,  aby  v  kostele  sv.  Jakuba  v  Ji- 
hlavě služby  Boží  při  jednom  oltáři  se  ko- 
naly katolické,  při  druhém  protestantské.  Za 
něho  uveden  jesuitský  řád  do  Olomouce 
(1560)  a  později  do  Brna  (1572).  V  Olomouci 
dosáhla  kollej  jesuitská  velkého  rozkvětu  a 
r.  1581  založeno  při  ní  nordickó  kollegiuni, 
z  něhož  se  vyvinula  universita.  Naproti  tomu 
stavové  lutheránští  i  českobratrští  vystupo- 
vali s  novými  rozsáhlými  požadavky,  čímž 
dán  byl  podnět  k  potomním  zmatkům  nábo- 
ženským. 

Za  nové  války,  která  tehda  vypověděna 
byla  od  Turkův  i  od  Jana  Zikmunda  Zápol- 
ského, císař  Maximilián  dosáhl  na  snémě 
v  Olomouci  (22.  čna  1565)  vydatné  pomoci 
od  stavů  moravských,  kteří  doufali,  že  s  no- 
vým panovníkem  nadejde  i  jiné  štěstí,  a 
proto  horlivě  zbrojili.  M.  tehda  značně  trpěla 
od  vojska  žoldnéřského,  které  zemí  táhlo, 
lidu  velké  škody  činilo,  ba  ani  kostelův  a 
klášterů  nešetřilo.  Ze  zemí  koruny  České  se- 
bráno bylo  na  10.000  m.  a  veškerého  vojska 
císařského  bylo  přes  90.000.  Nicméně  ne- 
rozhodný Maximilián  neodvážil  se  udeřiti  na 
vojsko  Suleimanovo,  jež  obléhalo  Sziget,  ač- 
koli příznivá  k  tomu  příležitost  několikráte 
se  naskytla  a  Mikuláš  Zrinský,  chrabrý  ob- 
hájce města,  snažně  dovolával  se  pomoci. 
Sziget  padl  (8.  září  1566),  obhájci  pohřh  ni 
v  jeho  ssutinách,  ale  také  sultán  Suleiman  II. 
té  doby  zemřel.  Císař  Maximilián  s  jeho  ná- 
stupcem Selimem  II.  učinil  mír,  jimž  po- 
tvrzeny Turkům  jejich  výboje  a  slíbeno  od- 
váděti i  potom  poplatek  roční  30.000  dukátů. 
Na  zapravení  ohromných  dluhů,  iež  přesa- 
hovaly již  20  millionů,  císař  Žádal  od  stavů 


MARKRABSTVI  MORAVSKÉ 
VEVODSTVÍ  SLEZSKÉ 


tCv  slovník  nauCný. 


Morava  (déjiny  politické).  689 

mor.  na  sněme  v  Olomouci  r.  1569  ohrom- ;  byl  přestoupil  ke  katolictví;  úřad  nejvyššího 
nou  sumu  1,500.000  kop  míšeňských,  splat-  místosudi  oddat  Smilu  Osovskému  z  Dou- 
nou  v  desíti  letech.  Moravští  stavové  však !  bravice,  členu  Jednoty  bratrské,  který  si 
vzhledem  k  velkému  vysílení  země  požadavku  o  rod  Habsburský  získal  velké  zásluhy,  a 
tomu  dlouho  se  vzpírali  a  vyhověli  mu  aŽ  dán  rovněž  katolíkovi  Maximiliánu  Lvovi 
za  dsaře  Rudolfa  if.  z  Rožmitála.  Rozjitřeni  mezi  šlechtou  i  lidem 

Za  císaře  Rudolfa  II.,  který  vládl  na  protestantským  rostlo  den  ze  dne. 
M-vě  od  r.  1576  - 1608,  náboženské  rozepře  i  Osař  Rudolf  vzbudil  podobnou  nespoko- 
nabyly  ještě  větších  rozměrů  než  dříve,  a  |  jenost  také  v  Uhrách  a  Sedmihradsku,  vydav 
strany  stály  vždy  příkřeji  proti  sobě.  Kato-  i  touže  dobou  zákaz  služeb  božích  protestant- 
lictví  nalezlo  vydatnou  obranu  u  tehdejších '  skýcb  v  některých  městech.  Stavové  uherští 
biskupův  olomouckých,  Stanislava  Pav-  sjeli  se  v  Prešpurce  roku  1604  a  žádali  za 
lovského  (1579—98)  a  Františka  Die-  stvrzení  svobod  náboženských, což  bylo  ode- 
trichšteina  (1599—1636),  a  u  řádu  jesuit-  přeno.  Z  toho  vznikla  vzpoura  tím  nebezpeč- 
ského,  který  v  Olomouci  vedle  university  nější,  ježto  dosud  trvala  válka  turecká  a 
založil  školu,  kde  se  zdarma  vyučovalo,  a  ježto  v  čelo  povstalců  postavil  se  smělý 
seminář  pro  mládež  šlechtickou.  Jesuité  za- ,  vůdce  Štěpán  Bocskai  (v.  t.),  který  se- 
hájili  tuhý  boj  proti  Jednotě  bratrské,  které  brav  nesčetné  zástupy  hajduků  zatiskl  voj- 
vytýkali,  že  se  od  původního  učení  valně  ska  císařská  aŽ  k  hranicím  moravským  (1605), 
odchýlila,  a  proti  lutheránství,  kdež  pouka- '  odkudž  vyzýval  protestantské  stavy  morav- 
zovaii  jmenovitě  na  velký  nedostatek  kázně  |  ské,  aby  se  k  němu  připojili.  Zemský  hejt- 
a  organisace  církevní.  Snahy  proti  reformační  man  Karel  z  Liechtenšteina  na  rychlo  svolal 
nabývaly  ponenáhlu  půdy  také  u  některých  ^  sněm  do  Uh.  Hradiště  (25.  květ.  1605),  aby 
šlechticů  mor.,  jako  byl  Zdeněk  Berka,  Adam  se  uradil  o  rychlou  obranu  země;  ale  než 
z  Dietrichšteina,  Bedřich  ze  Žerotina,  Vrati- '  vojsko  bylo  najato,  Bocskajovci  vtrhli  do 
slav  z  Pernšteina  a  jiní,  kteří  jali  se  na  svých  |  M-vy,  dobyli  Strážnice  a  poplenili  celou  vjý- 
statcích  potlačovati  nekatolická  vyznání.  Tak  i  chodní  M-vu ;  obyvatelstvo  dílem  pobili,  dí- 
se  utvořila  v  zemi  katolická  strana,  počtem  lem  zajali.  Teprve  když  vojsko  na  rychlo  se- 
sice  slabá,  ale  odhodlaná  a  bezohledná;  po-  |  brané  vedením  pana  z  Hodic  bylo  vypra- 
něvadž  tehdáž  M.  poskytovala  všem  nábo- ',  véno  a  když  z  Cech  přibylo  veliké  vojsko 
ženstvím  úplné  svobody,  katolíci,  aby  obno-  vedením  Adama  ze  Šternberka,  Bocskai  od- 
váli panství  své  víry,  usilovali  o  obmezení  volal  své  roty  z  M-vy  a  učinil  s  výborem 
svobod  zemských  i  starodávných  zvyků,  což  stavovským  příměří  na  tři  měsíce.  Rudolf  II. 
mělo  pro  další  dějiny  M-vy  dalekosáhlé  ná-  |  o  všechny  ty  události  valně  se  nestaral,  když 
sledky.  V  čelo  této  strany  postavil  se  vedle  však  arcikníže  Matiáš  učinil  konečný^  mír 
biskupa  Frant.  Dietrichšteina  úskočný  a  hra-  s  Bocskaiem  ve  Vídni  i  s  Turky  (mír  Zitva- 
bivý  Ladislav  Berka  z  Dube,  který  torocký,  r.  1606^,  ovšem  pod  výminkami 
r.  1602  jmenován  byl  zemským  hejtmanem  velmi  těžkými,  císař  po  některém  zdráhání 
moravským.  ,  potvrdil  sice  mír  Vídeňský,  ale  míru  ture- 

Proti  této  straně  stála  nekatolická  většina  ckého  potvrditi  nechtěl.  Dlouholetjý  spor 
stavů  moravských,  jež  hájila  na  sněmích  !  mezi  oběma  císařskými  bratry  vzplanul  z  toho 
svých  svobod  stavovských  i  náboženských ;  i  ve  zjevné  nepřátelství.  V  zemích  císařských 
vůdcem  jejím  stal  se  již  tenkráte  Karel 'již  dávno  byla  nespokojenost  s  vládou  Ru- 
starší  ze  Žerotina  (nar.  1564),  jenž  se  j  dolfovou,  zvláště  mezi  nekatolíky,  a  toho 
přiznával  k  Jednotě  bratrské.  Za  sporů  mezi '  mínil  Matiáš  použiti  ke  svrženi  svého  bratra 
oběma  stranami  rostla  nespokojenost  s  vlá-  s  trůnu,  poukazuje  na  jeho  neschopnost.  Na 
dou  císaře  Rudolfa  II.,  který  ve  své  slabo- 1  poč.  r.  1608  konány  byly  sněmy  stavů  uher- 
myslnosti  nejevil  dostatečného  důrazu  ve  i  ských  a  rakouských,  na  nichž  smluvena  kon- 
správě  státní  a  raději  na  hradě  pražském, '  federace  mezi  nimi  a  Matiášem  k  hájení  míru 
stálém  sídle  svém,  obíral  se  libůstkami  vě- 1  Žitvatorockého.  Na  M-vě  v  čelo  nespokoje- 
deckými  a  uměleckými,  lidu  obecnému  jsa '  ných  postavil  se  Karel  ze  Žerotina,  který 
nepřístupen.  Správu  Uher,  které  od  r.  1594  již  r.  1607  vstoupil  ve  vyjednávání  se  stavy 
opět  byly  ohrožovány  válkami  tureckými,  rakouskými ;  nespokojenost  stavů  mor.  rostla, 
svěřil  bratru  svému  arciknížeti  Matiáši,  když  císař  Rudolf  v  několika  případech  po- 
jenž  sídlil  ve  Vídni.  M-vě  nastala  nová  bře- ,  rušil  práva  zemská  a  r.  1607  dosadil  za  hejt- 
mena,  neboť  netoliko  že  musila  na  své  útraty  mana  zemského  nenáviděného  Lva  Bur- 
vydržovati  v  Uhrách  stálé  vojsko  (3000  pě-  jana  Berku  (v.  t.  str.  818),  který  povolal 
šich  a  2000  jízdných),  nýbrž  i  v  zemi  samé  do  země  císařského  vůdce  Tilly  s  vojskem, 
chovati  veřejnou  hotovost  na  obranu  hranic  '  aby  odpůrce  své  mocí  pokořil.  Většina  stavů 
proti  Uhrám,  odkudž  často  Turci  podnikali  po  marném  úsilí,  aby  císař  Berku  sesadil, 
vpády  na  M-vu.  Věci  se  zhoršily,  kdvž  císař  |  svolala  valný  sněm  do  Ivančic  (13.  dub.), 
Rudolf  od  r.  1602  jak  v  jiných  zemích,  tak  jehož  se  účastnili  též  praeláti,  nikoli  města. 


také  na  M-vě  přísněji  vystupoval  proti  ne- 
katolíkům a  zejména  proti  Bratřím,  vydav 
tak  zvaný  »mandát  proti  pikardůmc.    íiejt- 


Berka  byl  s  úřadu  svého  sesazen  a  se  zá- 
stupci stavů  rakouských  i  uherských  učiněn 
spolek  k  hájeni  nejen  míru  tureckého,  nýbrž 


manem  z«mským  jmenován  byl  r.  1604  Ka-    »kaŽdé  věci  spravedlivé  a  zákonité*.   Arci- 
rel  z  Liechtenšteina,  který  od  víry  bratrské '  vévoda  Matiáš,  odebrav  se  'do  Znojma,  po- 

OttflT  Stomik  NaD£ný,.tT.  XVII.  5/3  1901.  44 


eso 


Morava  (déjiny  politické) 


tvrdil  tuto  smlocivu  a  sebrav  vojsko  vtrhl 
do  Čech,  kdei  položil  stavům  českým  snem 
do  Cáslavé.  Ale  tito  z  rozličných  důvodův 
odei>řeli  přistoupiti  ke  konfederaci  a  konali 
pfípravy  k  obraně  Prahy.  Po  delším  vyjed- 
wMtni  došlo  ke  smlouvě  v  Libni  i25.  čna 
1608);  Rudolf  postoupil  Matiášovi  Uhry,  Ra- 
kousy i  M-vu,  která  na  čas  svého  odtržení 
od  Cech  měla  býti  úplně  samostatná,  a  pro 
pfípad,  že  by  Matiáá  dříve  zemřel  než  Ru- 
dolf, stavové  měli  právo  zvoliti  si  některého 
jiného  člena  rodu  Habsburského  za  mark- 
rabí. Na  sněme  v  Brně  (19.  čcc)  zvolen  byl 
zemským  hejtmanem  Karel  z  Žerotína, 
který  pro  své  vzdělání,  moudrost,  umírné- 
nost  a  horlivé  zastávání  prospěchů  zem- 
ských byl  si  získal  u  všech  stavů  velkou 
vážnost.  Týž  sněm  vynutil  na  Matiáši  roz- 
sáhlé svobody  náboženské  i  politické.  Jest 
to  doba,  kdy  zasvitl  stavům  mor.  poslední 
záblesk  naděje,  že  zachovají  posavadní  práva 
svá  nezkrácena,  ano  že  si  je  ještě  rozmnoží. 
Od  té  doby  Žcrotín  stojí  netoliko  v  po- 

gředí  dějin  mor.,  nýbrž  zasahuje  mocně  i  za 
ranice.  On  to  byl,  jenž  zjednal  narovnání 
ve  sporu  Matiášově  se  stavy  rakouskými 
o  požadavky  náboženské.  Ale  kdežto  v  Ce- 
chách stavové  vynucením  majestátu  (1609) 
slavili  dokonalý  triumf  nad  císařem,  Žerotín 
bral  se  směrem  poněkud  jiným,  jehož  cílem 
nemělo  býti  právě  úplné  pokoření  moci  pa- 
novnické. Smlouvou  ve  Štěrboholech 
(29.  čna  1608)  započal  užší  sloučení  stavů 
moravských,  rakouských  a  uher.  k  obraně 
společných  zájmů.  Když  M.  sesazením  Ru- 
dolfa s  trůnu  českého  (12.  dub.  1611)  opět 
byla  spojena  s  královstvím  českým  pod  pan- 
stvím císaře  Matiáše  řl611— 19),  Žerotín 
měl  stále  před  očima  jakési  společné  zastou- 
pení stavovské  zemí  českých,  rakouských 
i  uherských;  jeho  zásluhou  také  vyvinulo  se 
tehda  na  M-vě  ve  všech  třídách  obyvatel- 
stva neobyčejně  mocné  uvědomění  národní, 
na  snémě  byla  jednací  řečí  výhradně  čeština 
a  nedovoleno  německé  listiny  ani  předčítati. 
Když  za  nového  nebezpečí  tureckého  svolán 
byl  vládou  císařskou  generální  sněm  všech 
zemí  Matiášových  do  Lince  (]615\  delegáti 
moravští  spolu  s  ostatními  odepřeli  jednání 
o  nové  válce  s  Turky  a  tím  Matiáš  donucen 
učiniti  mír  se  sultánem  i  s  vévodou  sedmi- 
hradským Rethlenem  Gaborem. 

Za  rostoucích  rozepří  a  zmatků  nábožen- 
ských, které  konečně  vyšlehly  v  plamen 
zřejmé  vzpoury  stavů  českých,  zahájené  vy- 
hozením místodržících  Slavaty  a  Martinice 
z  hradu  pražského  (23.  květ.  1618),  Žerotí- 
novi  připadla  úloha  vynikajícího  prostřcd- 
kovatele.  Pln  neblahé  předtuchy  pronesl 
k  českým  stavům  varovná  slova,  že  nemají 
usilovati  o  příliš  mnoho,  aby  neztratili 
všechno.  Po  nějaký  čas  podařilo  se  mu  také 
zdržeti  stavy  mor.,  že  se  k  povstání  nepři- 
pojili. V  srpnu  1618  Ferdinand,  zvolený  král 
Česk^  a  uherský,  proti  němuž  byla  vzpoura 
namířena,  přišjel  na  sněm  brněnský  a  vy- 
mohl od  stavů  volný  průchod  vojsk  císař- 


ských M-vou,  ale  žádost  jeho  za  svolání  ve- 
řejné hotovosti  proti  .stavům  českým  byla 
odmítnuta.  Stavové  moravští  usilovali  o  smír 
mezi  nespokojenými  stavy  českými  a  panov- 
níkem, ovšem  nadarmo.  Žerotín  naposled 
pokusil  se  na  sněme  v  Praze  (17.  záři)  pře- 
mluviti povstalce,  aby  složili  zbraň  a  vyjed- 
návali mírně,  ale  nepořídil.  Po  smrti  Matiá- 
šově přibylo  na  M-vě  stoupenců  vzpoury 
české  proti  Ferdinandovi  II.  (1619—37), 
ježto  nový  panovník  byl  znám  jako  neúprosný 
odpůrce  nekatolíků.  Aby  moravské  stavy  do- 
nutil ke  konfederaci,  Tnum  s  vojskem  vtrhl 
do  M-vy  (23.  dubna  1619)  a  bez  překážky 
zmocnil  se  předních  měst  moravských,  zví. 
Znojma,  kde  se  položil  táborem.  Vojsko  sta- 
vovské mu  neodporovalo,  toliko  vůdce  pě- 
choty Albrecht  z  Valdšteina  s  Částí  vojska 
a  s  pokladnou  uchýlil  se  do  Rakous.  Na 
sněme  v  Brně  (2.  května)  strana  odboji  ná- 
chylná, v  jejíž  čele  byl  Ladislav  Velen  le 
Žerotína,  strýc  Karlův,  prudce  dorážela  na 
Karla  z  Žerotína,  Karla  z  Liechtenštcina 
i  kardinála  DietrichŠteina  a  dosáhla  toho, 
že  oba  vůdcové  katolíků  moravských  přidali 
se  k  povstání.  Pouze  Karel  z  Žerotína,  ač 
i  na  čas  uvězněn,  zůstal  svému  přesvědčení 
věren.  Na  sněme  brněnském  jeho  stoupenec 
Ladislav  z  Lobkovic  byl  sesazen  s  úřadu 
zemského  hejtmana  a  dosazen  Velen  z  Že- 
rotína; jesuité  byli  ze  země  vypovězeni,  zvo- 
lena prozatím ná  vláda  30  direktorů  po  pří- 
kladě Čech  a  poslům  stavů  českých  vyslo- 
vena ochota  uzavříti  s  nimi  branný  spolek. 
Tím  i  M.  postavila  se  na  půdu  revoluce  a 
hned  také  poslána  čásť  vojska  stavovského 
Čechům  na  pomoc. 

Po  marném  pokuse  Thurnovč  zmocniti  se 
Vídně  a  po  porážce  Mansfelda  u  Záblatí 
(10.  června  1619)  císařský  vůdce  Dampierre 
vtrhl  na  M-vu,  ale  byl  Doražen  s  velkými 
ztrátami  u  Vistonic  (5.  srp.)  od  vůdce  vojsk 
stavovských  Bedřicha  z  Tiefenbachú.  Na  ge- 
nerálním sněme  v  Praze  potvrzena  byla 
(31.  čce)  konfederace  stavů  všech  zemí  ko- 
runy České  i  Horních  a  Dolních  Rakous. 
Na  zemském  sněme  v  Brně  (12.  srp.)  usne- 
seno postaviti  6500  mužů  do  pole,  Dietrich- 
Šteinovi,  Valdšteinovi  a  jiným  odpůrcům 
vzpoury  zabaveny  statky,  stejným  osudem 
pak  pohrozeno  Karlovi  z  Liechtenšteina  a 
jiným,  nepřihlásí-li  se  do  čtyř  neděl  ke  kon- 
federaci. Za  účastenství  plnomocníků  morav- 
ských na  sněme  v  Praze  prohlášen  byl  Fer- 
dinand II.  za  zbavena  trůnu  českého  (19.  srp.) 
a  za  krále  zvolen  Bedřich  Falcký.  Thum 
podruhé  v  čele  pluků  moravských  a  českých 
vytrhl  proti  Vídni  a  jemu  na  pomoc  od  vý- 
cnodu  táhl  vévoda  sedmihradský  Bethlen 
Gabor,  který  však  přepaden  byv  ze  zadu  od 
císařských  v  Uhrách  učinil  s  Ferdinandem  II. 
mír,  a  Thurn,  ohrožován  Buquojem,  nucen 
byl  odtáhnouti  od  Vídně;  vojsko  stavů  mo- 
ravských vrátilo  se  do  své  vlasti.  Počátkem 
r.  1620  Bedřich  Falcký  odebral  se  z  Čech 
na  M-vu,  byl  v  Brně  (3.  února)  slavným 
způsobem   uvítán  od  stavů,  kteří   mu   tam 


Morava  (dějiny  politické) 


691 


holdovali,  vyjímaje  ovŠem  Karla  Žerotína, 
jehož  Bedřich  marně  se  snažil  na  svou  stranu 
převésti.  Z  Brna  mladý  král  odebral  se  do 
Olomouce,  kde  již  od  několika  neděl  roko- 
váno bylo  na  sněme  o  vojenských  opatře- 
ních; památným  stal  se  sněm  ten  tím,  že  vy- 
loučil praeláty  z  veškerého  jednání  sněmov- 
ního. 

Kdežto  Bedřich  Falcký  v  nastávajícím  boji 
z&stal  téměř  bez  spojenců,  císař  Ferdinand 
liskal  s  mnohých  stran  znamenité  pomoci, 
meú  >iným  také  od  krále  polského  Zik- 
munda, jenž  mu  poslal  několik  tisíc  kozá- 
kův, a  tito  na  cestě  východní  M-vou  zemi 
po  několik  neděl  sužovali  ohněm,  plenem 
i  mečem.  Hlavní  rozhodnutí  stalo  se  v  bitvě 
bělohorské  (8.  list  1620),  kdež  2000  Mo- 
ravanů, vedených  hrabětem  Jindřichem  Šli- 
kem,  na  bojišti  nejdéle  vytrvali  a  po  hrdin- 
ském odporu  až  na  malou  hrstku  úplně  byli 
porubáni.  Útěk  krále  Bedřicha  z  Čech,  roz- 
ptýlení zbylého  vojska  a  obsazení  Prahy  ligisti- 
ckým  vojskem  byly  nejbližšími  následky  této 
pohromy.  ^   ^^^  ^^^^ 

a)  Od  bitvy  bělohorské  až  po  mír 
Vestfálský  (1620—48).  Moravští  stavové 
pokračovali  ještě  nějaký  čas  v  boji.  Když 
však  vyjednávání  s  Bethlenem  Gaborem  ne- 
vedlo k  cíli  a  zatím  vítězné  vojsko  již  také 
na  M-vu  vtrhlo  a  města  obsadilo,  nezbylo 
stavům  než  poddati  se  císaři  na  milost  a  ne- 
milost.  Žádost  poselstva  mor.,  vypraveného 
do  Vídně,  aby  stavovské  a  náboženské  svo- 
body byly  zachovány,  byla  odmítnuta  a  zemi 
uložen  ohromný  poplatek  200.000  dukátů 
měsíčně  na  vydržování  císařského  vojska, 
krom  toho  uvalena  velká  břemena  na  přední 
města  moravská.  Biskup  olomoucký  Franti- 
šek Dietrichštein  postaven  byl  v  čelo 
zemské  správy  i  hrdelního  soudu,  který  měl 
pronésti  soud  nad  vinníky.  Všeliká  naděje 
v  pomoc  vnější  zmařena  byla  mírem,  jejž 
Bethlen  Gabor  učinil  s  císařem  v  Mikulově 
(11.  října  1621).  Na  M-vě  však  povstání  bylo 
daleko  mírněji  potrestáno  neŽ  v  Čechách,  a 
to  především  horlivou  přímluvou  Žerotíno- 
vou  u  císaře.  Čtyři  hlavní  náčelníci  vzpoury. 
Velen  z  Žerotína,  Vilém  z  Roupova,  Petr 
Sedlnický  a  Bedřich  z  Tiefcnbachu,  zachrá- 
nili se  útěkem.  Dvacet  jiných  odsouzeno 
k  smrti,  ale  trest  zmírněn  v  doživotní  nebo 
několikaletý  žalář  a  i  ten  byl  později  pro- 
minut. Dne  9.  listop.  1622  prohlášen  byl  ge- 
nerální pardon,  ale  zároveň  zabaveno  bylo 
provinilcům  celkem  147  statků,  některé  velmi 
rozsáhlé,  a  buď  prodány  neb  rozdány  věr- 
ným císařovým;  tak  počalo  se  hromadné 
usazování  cizinců  na  statcích  moravských. 
Komora  císařská  stržila  za  prodané  statky 
na  M-vě  přes  5  milí.  zl.  Další  opatření  smě- 
řovala k  vymýcení  nekatolických  vyznání. 
Především  (1621)  vypověděni  ze  zemé  pod 
trestem  smrti  všichni  novokřtěnci,  po- 
zději (1624)  kazatelé  českobratrští  i  prote- 
stantští; 22.  břez.  1625  nařízena  protirefor- 
mace v  královských   městech  a  v  krát- 


kém čase  důrazné  provedena  r  konečně 
(9.  března  1628)  nařízeno  i  oběma  stavům 
šlechtickým,  aby  se  do  půl  roku  obrátili 
k  víře  katolické,  anebo  ze  země  vystěhovali, 
při  Čemž  dovoleno  jim  statky  své  prodati, 
ale  pouze  katolíkům.  Jedinému  Karlu  Žero- 
tínovi  povolena  jen  pro  jeho  osobu  svoboda 
náboženská,  ale  nepřijal  jí  a  prodav  statky 
také  se  vystěhoval.  Nastalo  hromadné  st^ 
hování  velké  části  šlechty  i  lidu  městského 
a  venkovského  k  nenahraditelné  škodě  země 
a  zvláště  české  národnosti,  ježto  prodaných 
statků  většina  octla  se  v  rukou  rodů  něme- 
ckých. Mezi  vystěhovale!  byl  také  Jan 
Amos  Komenský,  představený  bratrské 
obce  ve  Fulneku.  Moc  Šlechty  a  autonomie 
měst  královských  byla  zlomena.  Obnove- 
ným zřízením  zemským  (1628)  práva 
stavovská  značně  obmezcna,  stav  praelátský 
prohlášen  za  první,  němčina  ve  veřejném 
jednání  postavena  na  roven  češtině,  svolá- 
vání sněmů  vyhrazeno  panovníkovi,  rovněž 
i  iniciativa  zákonodárná  a  ponecháno  jim 
jen  povolování  berní.  Trůn  český  prohlášen 
za  dědičný  v  mužském  i  ženském  potomstvě 
rodu  Habsburského. 

Třicetiletá  válka,  ač  přinášela  zemi  velká 
břemena,  v  prvních  letech  M-vy  přímo  se 
nedotkla.  Teprve  r.  1642  bojiště  i  v  tyto 
kraje  bylo  přeneseno.  Švédský  generál  Tor- 
stenson  po  vítězství  u  Svídnice  (31.  května 
1642)  vtrhl  do  vých.  M-vy  a  dorazil  k  Olo- 
mouci, kdež  velitel  císařské  posádky  Miniati 
ze  zbabělosti  jiŽ  po  čtyřech  dnech  (11.  čna) 
se  vzdal,  ač  pevnost  byla  opatřena  hojným 
střelivem  i  jinými  zásobami.  Odtud  Torsten- 
son  zaměřil  do  Slezska  a  do  Saska,  kde  ob- 
lehl Lipsko;  arcikníže  Leopold  Vilém  vypra- 
vil se  proti  němu,  ale  byl  poražen  u  Breiten- 
felda  (2.  list.).  Torstenson  vtrhl  (v  dub.  1643) 
do  Čech  a  odtud  na  M-vu,  opatřil  čerstvými 
zásobami  posádku  švédskou  v  Olomouci, 
která  byla  obležena  od  císařských,  dobyl 
mnoha  měst  i  tvrzí  v  severní  i  východní 
M-vě,  kde  Švédové  strašlivě  řádili.  Vůdce 
císařský  Gallas  stál  nečinně  v  opevněném 
táboře  u  Kojetína  aŽ  do  podzimu,  kdy  Tor- 
stenson ,(9.  září)  na  rozkaz  vlády  švédské  vy- 
trhl proti  Dánům.  Olomouc,  Šternberk  a  Ful-  ' 
nek  zůstaly  v  rukou  švédských.  Po  porážce 
Gotzově  u  Jankova  (6.  března  1645)  Torsten- 
son bez  odkladu  vtrhl  na  M-vu,  dobyl  Jihlavy, 
vybavil  Olomouc  z  obleženi,  zmocnil  se 
Znojma,  Mikulova,  Břeclavi  a  Hodonína,  od- 
kudž vojsko  švédské  najíždělo  do  Rakous  až 
po  Dunaj.  Císař  Ferdinand  IIL  (1637—1657) 
musil  konati  kvapné  přípravy  k  hájení  Vídně. 
M.  byla  ve  velkém  nebezpečí,  ježto  s  druhé 
strany  hrozil  válkou  Jiří  Rákoczy,  kníže  sed- 
mihradský, a  v  celé  zemi  z  lepších  tvrzí  již 
jen  Brno  a  Uh.  Hradiště  byly  v  moci  císař- 
ských. Torstenson  oblehl  (3.  května  1645) 
Brno,  jehož  hájila  posádka  pouze  400  m., 
ale  výtečným  řízením  někdejšího  hugenota 
Ratvita  de  Souches  a  podporou  měš&nstva 
i  studentů  z  jesuitské  kolleje  odraženy  všechny 
útoky  švédské,  zejifiéna  poslední  a  nejmoc- 


692 


Morava  (dějiny  politické). 


nějši  ze  dne  15.  srpna.  Štěstí  bylo,  že  Rá- 
koczy,  který  chystal  se  pomoci  Švédům  a 
se  silným,  vojskem  stál  již  mezi  Břeclavou  a 
Hodonínéin,  působením  Porty  turecké  do- 
nucen byl  k  míru  s  císařem.  Po  více  neŽ 
ISnedělnun  obležení  Torstenson  nucen  byl 
od  Brna  upustiti  a  brzo  potom  odevzdal 
vrchní  velení  Gustavovi  Wranglovi.  Z  mést 
Švédy  obsazených  císařští  dobyli  r.  1646  Mi- 
kulova, r.  1647  také  Jihlava  donucena  byla 
vzdáti  se  Puchheimovi  a  Ratvitovi  de  Sou- 
ches  po  dvouměsíčním  obležení  (7.  pros.); 
aviak  Olomouc,  Unčov,  Šternberk,  Sovinec 
a  Fulnek  zůstaly  v  rukou  švédských  až  do 
míru  Vestfálského  (24.  října  1648).  Švédské 
pluky  zůstaly  na  M-vě  až  do  července  1650, 
nežli  byla  od  císaře  splacena  válečná  náhrada 
5  mill.  tolarů.  Válkou  třicetiletou  země  uve- 
dena byla  na  pokraj  záhuby.  Dle  jisté  sou- 
věké  zprávy  Švédové  rozbořili  a  ohněm  zni- 
čili 22  měst,  63  zámkův  a  333  vesnic.  V  Brně 
zbylo  z  1356  domů  pouze  928  neporušených 
a  krom  toho  všechnapředměstí  byla  tu  zbo- 
řena a  vypálena,  v  Olomouci  bylo  na  500 
domů  v  ssutinách,  z  30.000  obyvatel  z  r.  1617 
zbylo  v  městě  po  válce  (1650)  pouze  1675, 
Jihlava  zachránila  z  400  domů  toliko  189, 
z  13.000  obyvatel  zůstalo  po  válce  381  rodin, 
kdysi  kvetoucí  soukennictví  toho  města  na- 
dobro zaniklo.  Města  zchudla,  na  mnohých 
místech  zuřil  mor  do  země  zavlečený,  ně- 
kdejší blahobyt  a  rozkvět  vzdělanosti  podlo- 
men byl  na  staletí. 

b)  Od  míru  Vestfálského  až  do  na- 
stoupení císařovny  Marie  Terezie 
(1648—1740).  V  prvních  letech  po  válce  tři- 
cetileté pokračováno  v  katolické  reformací. 
Usnesením  sněmu  brněnského,  který  zasedal 
r.  1649,  uloženo  stavům,  aby  činili  vše  možné 
k  upevnění  katolické  církve  mezi  poddanými. 
Ale  usnesení  to  nebylo  přísně  prováděno. 
Biskupem  olomouckým  stal  se  po  smrti  Die- 
trichŠteinově  (t  1636)  arcikníže  Leopold  Vi- 
lém, který  se  dal  v  úřadě  zastupovati,  a  když 
Švédové  město  obsadili,  administrátor  i  ka- 
pitula se  rozprchli.  Mnohem  vydatněji  pů- 
sobil řád  jesuitský  v  Brně,  Olomouci,  Znojmě, 
Jihlavě  a  Hradišti  rozsáhlými  missiemi;  je- 
jich universita  v  Olomouci  nabyla  zase  pře- 
dešlého významu.  Jesuité  měli  ve  svých  ru- 
kou censuru  knih  i  vychování  kněžstva.  Nová 
kollej  jesuitská  založena  byla  od  hraběnky 
Slavatové  v  Telči  (1658).  Vedle  toho  řádu 
v  témže  směru  působili  piaristé  zvláště  v  Lip- 
níku a  Strážnici.  Ale  pro  nedostatek  kněžstva 
na  venkově,  kde  ani  všechny  fary  nemohly 
býti  obsazeny,  protireformace  byla  prove- 
dena jen  povrchně  a  nekatolíci  čeští,  kteří 
byli  mnohem  důrazněji  pronásledováni,  prchali 
na  M-vu  (do  hornatých  krajin),  kde  bylo  bez- 
pečněji a  úkryt  možnější.  Na  sněme  kona- 
ném r.  1652  stavové  přiznali  se  císařským 
kommissařům,  Že  v  markrabství  žije  dosud 
mnoho  nekatolických  vrchností  a  úředníkův 
i  služebníků  při  nich,  kteří  nic  nedbali  roz- 
kazft,  aby  se  vystčhovali.  Teprve  přísný  pa- 
tent císařský  ze  dne  3.  března  1654,  kde  po- 


hroženo  veřejnou  dražbou  statků  těm,  kdo 
se  dosud  nevy stěhovali,  způsobil,  Že  za  krátko 
nekatolické  vrchnosti  až  na  nepatrné  zbytky 
vymizely  úplně  z  M-vy.  Podobně  stalo  se 
v  městech,  kde  nekatolíkům  odpírána  všechna 
práva.  Nejméně  šířila  se  protireformace  oiezi 
lidem  poddaným,  jehož  bylo  válkou  třiceti- 
letou mnoho  vyhubeno  a  vrchnosti,  majíce 
nedostatek  pracovného  lidu,  neodvažovaly  Si 
mu  vnucovati  katolické  řády,  aby  se  jim  pod- 
daní docela  nerozprchli.  Protestantští  Valaši, 
kteří  byli  pro  svou  víru  krutě  stíháni,  na 
oko  se  obrátili,  ale  v  srdci  zůstávali  rozhod- 
nými lutherány  nebo  Bratřími.  Tak  bylo  na 
př.  ve  Fulneku,  odkudž  později  (1722)  zalo- 
žena byla  obec  Ochranovská. 

Za  císaře  Leopolda  I.  (1657—1705)  po 
dlouholetém  klidu  vypukly  s  novou  silou 
války  turecké.  Za  obléhání  Nových  Zámků 
(1663)  nesčetní  jezdci  tatarští  a  turečtí  vtrhli 
na  M-vu,  která  byla  téměř  bez  obrany,  a  zpu- 
stošili zvláště  východní  polovici  její  hrozněji, 
nežli  se  stalo  r.  1241;  na  40.000  lidí  odvle- 
čeno do  otroctví.  Při  tom  nepřestávala  se  na 
sněmích  vyžadovati  nesmírná  břemena  k  dal- 
šímu vedení  válek  tureckých  a  k  pokořeni 
vzpoury  uherské,  která  vedením  Tókólyho 
vypukla  po  míru  Železnohradském  (1664). 
Břemena  ta  vzrostla  ještě  válkami  proti  Lud- 
víku XIV.,  králi  francouzskému,  na  které  M. 
sama  mimo  pravidelné  berně  musila  přispí- 
vati 250—300.000  zl.,  nehledě  k  tomu,  že  tře- 
tina mužstva  bojujícího  na  Rýně  proti  Fran- 
couzům skládala  se  z  příslušníků  koruny 
České.  Na  dovršení  bídy  vypukl  v  zemi  (1679 
a  1680)  zhoubný  mor  a  poddaný  lid  selský 
bouřil  se  proti  útiskům  svých  vrchností.  Za 
hrdinské  obrany  Vídně  (1683)  dobrá  polovice 
obránců  města  skládala  se  z  Čechův  a  Mo- 
ravanů. Za  tohoto  obležení  Turci  a  Tataři  pod- 
nikli Vlárským  průsmykem  loupežný  vpád 
na  M-vu ;  vnikli  až  po  Frenštát,  ale  byli  obra- 
nou zemskou,  tentokráte  lépe  zřízenou,  zase 
do  Uher  zatlačeni.  Byl  to  poslední  vpád  toho 
druhu  na  M-vu,  neboť  bitvou  u  Vídně  byla 
moc  turecká  zlomena.  Na  další  vedení  válek 
francouzských  a  tureckých  země  musila  při- 
spívati nezmenšeným  nwadem  peněz  i  muž- 
stva (od  r.  1683—1699  na  20  millionů  xl.), 
jen  že  oběti  ty  tentokráte  měly  žádoucí 
skvělý  výsledek  v  míru  Karlovickém  (1699). 
Také  na  válku  o  dědictví  španělské  M.  při- 
spívala dle  sil  svých;  za  tehdejšího  vzbou- 
ření Františka  Rákoczyho  (1703—1711)  lou- 
pežné jízdné  sbory  jeho  podnikaly  vpády  do 
jižní  M-vy.  Po  celý  ten  čas  pokračováno  bylo 
v  katolické  reformaci,  ale  usnesení  sně- 
movní v  té  příčině  zůstávala  namnoze  nepro- 
vedena, poněvadž  i  v  této  době  potrval  ne- 
dostatek kněžstva  a  mnoho  far  zůstalo  ne- 
obsazeno. Lid  v  mnohých  krajinách  přidržoval 
se,  ač  potají,  víry  lutheránské  a  bratrské. 
Z  náboženských  příčin  a  pak  pro  velké 
útisky  od  vrchností  lid  selský  sbíhal  do  Uher 
a  do  Rakous,  zvláště  když  r.  1695  kruté  byla 
potrestána  selská  rebelfie  na  panství  huk- 
valdském. 


Morava  (dějiny  politické). 


693^ 


Za  císaře  Josefa  I.  (1705—1711^  pokračo- 
váno bylo  ve  válce  o  dědictví  španěl- 
ské, která  za  deset  let  svého  trváni  stála 
M-vu  na  20  milliond  zlatých.  Požadavky  fi- 
nanční rostly  rok  od  roka  a  přes  veškeré 
snahy  opravné  tohoto  osvíceného  panovníka 
M.  zastala  zubožena  hmotně  i  duševně;  stá- 
lým vysíláním  mladého  mužstva  na  bojiště 
po  celou  tu  dobu  přerušeno  bylo  pravidelné 
stoupání  počtu  obyvatelstva.  Zamýšlené  opra- 
vy Josefa  I.  pro  krátký  čas,  který  mu  byl 
k  panování  vyměřen,  nebyly  provedeny; 
pouze  v  trestním  právu  obmezeno  mučení 
obžalovaného  při  výslechu.  V  náboženské 
otázce  císař  )osef  I.  byl  snášeli vý  a  proto 
za  něho  lutheránství  a  bratrství  na  M-vě  na- 
bylo nového  vzpružení. 

Bratr  Josefa  L,  císař  Karel  VI.  (1711  až 
1740),  zastavil  všelikou  činnost  opravnou, 
tak  že  i  na  M-vě  zůstávalo  co  do  zřízení 
zemského  vše  při  starém.  Brzo  po  jeho  na- 
stolení vypukl  v  Čechách  a  na  M-vě  asij- 
ský mor,  zhoubnější  ještě  než  r.  1680;  jme- 
novitě zastiženo  iím  město  Olomouc,  kdežto 
Brno  zůstalo  tehda  úplně  ušetřeno,  poněvadž 
tam  zavčas  učiněna  rozsáhlá  a  přímá  opa- 
tření zdravotní;  byl  to  poslední  mor  toho 
druhu  v  Evropě,  o  jehož  podstatě  se  žád- 
ných zpráv  nezachovalo.  Následkem  četných 
válek,  které  císař  Karel  VI.  vedl,  zvýšen  již 
r.  1714  vojen,  příspěvek  M  vy  na  666.000  zl. 
ročně,  a  ani  to  v  pozdějších  letech  nestačilo. 
Jinak  byla  činnost  stavů  morav.  na  sněme 
skrovná.  V  příčině  víry  vydány  zákazy  proti 
všem  tajným  schůzkám  poddaných,  na  nichž 
prý  se  čtiv  nekatolické  knihy.  Poněvadž  však 
úřady  církevní  nestačily  k  provedení  těchto 
zákazů,  císař  Karel  přenesl  působnost  tu  na 
úřady  státní  a  jmenovitě  císařským  reskrip- 
tem  ze  dne  25.  pros.  1725  nařízeno  přísné 
pronásledování  nekatolíků  na  M-vě.  Nastalo 
opět  hromadné  stěhování  poddaných,  jme- 
novitě z  panství  kravařského,  kde  tesař  Da- 
vid (v.  t.  16)  vybízel  k  emigraci  do  >zaslí- 
bené  země«,  t.  i.  na  statky  hraběte  Zinzen- 
dorfa  v  Horní  Lužici.  Tento  založil  (1722) 
pro  uprchlíky  České  a  moravské  osadu  Ochra- 
nov (Herrnhut),  kdež  se  české  bratrství 
valně  rozmohlo ;  druhou  takovou  osadou 
byl  Hennersdorf.  Jinou  příčinou,  že  lidé  se 
stěhovali  ze  země,  bylo  utiskování  sedlákův 
od  vrchností  robotami  i  jinými  těžkými  bře- 
meny. 

Na  sněme  r.  1714  potvrzeno  rozdělení  M-vy 
na  Šest  krajů:  brněnský,  olomoucký,  hradišť- 
ský, znojemský,  jihlavský  a  přerovský,  což 
potrvalo  do  r.  1850;  v  cele  každého  kraje 
stál  krajský  hejtman  ze  stavu  panského  neb 
rytířského.  Kpragmatické  sankci  sněm 
moravský,  velmi  četně  navštívený,  přistoupil 
dne  17.  října  1720,  o  den  později  než  sněm 
český,  bez  všelikého  odporu  a  jednohlasně; 
příslušná  zpráva  kommisse  sněmovní  byla 
vložena  do  desk  zemských.  Ke  korunování 
Karla  VI.  za  krále  českého,  jež  se  vykonalo 
v  Praze  5.  září  1723,  moravští  stavové  při- 
spěli přiměřenou  summou  peněžitou.  K  po- 


vznesení obchodu  a  průmyslu  přispěl  roz- 
květ přístavů  Terstu  a  Reky,  kamž  z  dru- 
hých zemí  rakouských  stavěny  byly  nákladné 
silnice.  Také  na  M-vě  sněmové  zemští  na 
podporu  obchodu  musili  udržovati  silnice 
v  dobrém  stavu,  jak  o  tom  svědčí  každo- 
roční usnesení  sněmovní.  Jen  Že  náklad  na  ně 
uvalen  byl  výhradně  na  bedra  poddaných. 
R.  1727  počato  se  stavbou  >císařských  silnic* 
z  Brna  a  z  Olomouce  do  Vratislavě  a  Vídně 
a  řeka  Morava  upravena  ku  plavbě  vorů, 
jimiž  se  vyváželo  dříví  z  Valašska.  Do  té 
doby  náleží  rozkvět  poštovnictví ;  každé  větší 
město  mor.  mělo  jiŽ  svou  poštu  a  r.  1726 
vydán  zvláštní  poštovní  řád.  Z  průnoyslu  vy- 
nikalo soukennictví  (v  Brně,  Jihlavě,  Fulneku, 
Příbore,  Val.  Meziříčí),  plátennictví,  železář- 
ství a  koželužství.  Řemesla  upravena  před- 
pisy cechovními  z  r.  1731  a  1739.  R.  1736 
stavové  moravští  převzali  monopol  tabákový 
za  ročních  75.000  zlatých. 

c)  Od  nastolení  cis.  Marie  Terezie 
až  na  naše  doby.  Po  smrti  cis.  Karla  VI. 
(20.  října  1740)  mocnosti  evropské  vystou- 
pily bezohledně  proti  právu  jediné  dcery  a 
dědičky  jeho  Marie  Terezie  (1740—1780). 
Tím  také  M.  stržena  do  víru  rozličných  ne- 
bezpečí, jimiž  celé  soustátí  rakouské  bylo  na 
dlouhý  čas  vážně  otřeseno.  Počátek  učinil 
král  pruský  Bedřich  II.  svými  jalovými  ná- 
roky na  Slezsko  a  útokem  na  tuto  zemi. 
S  ním  vstoupili  ve  spolek  Bavoři,  Francouzi 
a  Sašové,  kuríiršt  bavorský  Karel  Albert 
v  čele  vojska  francouzsko-bavorského  vtrhl 
do  Čech  a  dal  se  v  Praze  korunovati  za  krále 
(19.  pros.  1741).  Počátkem  r.  1742  vojsko 
pruské  vtrhlo  na  M-vu,  dobylo  Olomouce, 
kamž  král  Bedřich  slavil  vjezd  28.  ledna;  po- 
tom hnul  se  k  Třebíči,  kdež  se  k  němu  při- 
pojila posila  saská  a  francouzská;  saský  kur- 
fírŠt  August  III.  měl  se  státi  >králem  morav- 
skýmc.  Sašové  obsadili  Jihlavu,  Brno  však  se 
uhájilo  vedením  gen.  Rotha,  a  také  lid  mo- 
ravský se  zdvihl  proti  Prusům;  zatím  blížilo 
se  císařské  vojsko  vedením  Karla  Lotrin- 
ského, vypudilo  Saskou  posádku  z  Jihlavy, 
osvobodilo  Brno  z  obležení,  čímž  Bedřich, 
který  krom  toho  dostal  se  do  sporu  se  Sasy, 
donucen  byl  k  ústupu  do  Čech.  I  Olomouc, 
poslední  opora  moci  pruské  na  M-vě,  padla 
do  rukou  císařských  (23.  dubna)  a  tak  země 
zbavena  nepřítele  na  několik  let.  Avšak 
úspěchy  tuto  získané  zmařeny  brzo  potom 
porážkou  Karla  Lotrinského  u  Chotusic 
(17.  května  1742),  kterou  zaviněna  trvalá 
ztráta  Slezska.  Tehda  prokázalo  se  na  židy, 
že  sloužili  pruským  sborům  po  celé  M-vě 
za  průvodčí,  a  proto  byli  přísně  pokutováni, 
v  Brně  a  v  Olomouci  z  výročních  trhů  vy- 
loučeni a  nesměli  se  na  dvě  míle  v  okolí 
těchto  měst  usazovati.  Ale  k  všeobecnému 
vypovědění  jich  ze  země,  kterým  současně 
byli  stiženi  židé  v  Čechách,  nedošlo  na  M-vě, 
ano  císařovna  Marie  Terezie  potvrdila  po- 
zdějšími dekrety  všechny  jejich  výsady.  Za 
druhé  války  slezské  bylo  o  obranu  země  lépe 
postaráno,  zejména  hradby  Brna  a  Olomouce 


694 


Morava  (déjiny  politické). 


v  dobrý  stav  uvedeny;  když  tedy  Prusové 
ke  konci  srpna  1744  ke  hranicím  moravským 
se  blížili,  podn  kl  sice  major  Schútz  dva 
vpády  na  M-vu  a  vyplenil  M.  Třebovou,  Zá- 
břeh a  Šilperk,  ale  byl  veřejnou  hotovostí 
moravskou  zase  ze  země  vytlačen.  M.  od  té 
doby  po  mnoho  let  neviděla  nepřátelského 
vojska  na  své  půdě;  za  to  však  oběti  její  na 
penězích  a  mužstvu  dosáhly  výše  nevídané: 
za  prvních  osm  let  panování  Maric  Terezie 
tato  země  odvedla  20  millionú  zlatých  a  krom 
toho  erár  vydlužil  si  od  stavů  moravských 
do  r.  1748  pět  millionú  zlatých. 

Po  míru  cášském  ri748)  nastalo  našim  ze- 
mím několik  let  pokoje  a  těch  užila  císa- 
řovna Marie  Terezie,  panovnice  velkých  darů 
duševních,  k  provedení  důležitých  oprav 
v  mnohých  odvětvích  veřejného  života.  K  to- 
mu bylo  potřebí  zvýšených  prostředků  pe- 
něžitých a  za  tím  účelem  Marie  Terezie  obrá- 
tila se  ke  všem  sněmům  dědičných  zemí 
o  povolení  takového  zvýšeného  příspěvku 
hned  na  deset  let.  V  zemích  koruny  České 
dána  přednost  sněmu  moravskému,  který  se 
sešel  v  Brně  (15.  února  1748);  tam  také  bez 
odporu  povolen  »decennální  recess«, 
jímž  na  M-vu  uvaleno  obrovské  břímě 
1,800.000  zl.  ročně  na  vojenské  i  jiné  potřeby. 
Se  stejnou  povolností,  ba  lhostejností  stavů 
moravských  otevřena  brána  centralismu  ví- 
deňskému zřízením  zemské  deputacev  Brně 
(14.  Července  1748),  které  vyhrazeny  jsou  veš- 
keré záležitosti  vojensko-hospodářské,  kon- 
tribuční  a  komorní,  bvvše  vyňaty  z  působ- 
nosti zemských  úřadu  stavovských.  Další 
krok  v  té  příčině  stal  se  reskriptem  ze  dne 
15.  ledna  1749,  jímž  ^královský  tribunáU 
(místodržitelství)  v  Brně  rozdělen  byl  na  dva 
samostatné  senáty,  politický  a  soudní.  Česká 
kancelář  dvorská,  kteréž  dosud  všechny  úřady 
v  zemích  koruny  České  byly  podřízeny,  byla 
zrušena  (1.  května  1749)  á  zřízen  nejvyšší 
soudní  dvůr  pro  >německé  dědičné  zeraě« 
(totiž  pro  české  a  rakouské),  pro  vyřizování 
pak  záležitostí  politických  direktorium 
pro  politické  a  kamerální  záležito- 
sti (directonum  in  publicis  et  cameralibus); 
jemu  podřízen  jak  v  jiných  zemích  tak  i  v  Brně 
nový  politický  úřad  >repraesentace  akomora«, 
v  jejíž  čele  zůstal  zemský  hejtman  moravský. 
Královskému  tribunálu  vzata  tím  způsobem 
veškera  moc  politická  a  ponechána  toliko 
moc  soudní.  K  uvolněni  dosavadní  souvis- 
losti zemí  koruny  České  směřovalo  zřízení 
zvláštního  appellačníhosoudu  pro  M-vu 
v  Brně  (18.  listop.  1752).  Tím  byla  M..  která 
dosud  náležela  k  appellaČnímu  soudu  praž- 
skému, v  soudnictví  od  Čech  úplně  odlou- 
čena a  odvolání  od  appellace  moravské  šlo 
již  jen  k  nejvyššímu  soudu  vídeňskému,  kdež 
se  úřadovalo  toliko  německy.  Rozdělení  M-vy 
na  Šest  krajů  z  dob  Karla  VI.  potrvalo,  v  jich 
čele  pak  krajští  hejtmane,  o  nichž  vŠak 
ustanoveno,  že  nemusí  býti  bráni  ze  stavů 
v  kraji  usedlých.  Tito  krajští  hejtmane  stali 
se  hlavní  oporou  systému  centralisačního. 
Direktorium  vídeňské  bylo  však  jiŽ  r.  1762 


zrušeno  a  na  jeho  místě  obnovena  spojená 
dvorská  kancelář  česko-rakouská, 
repraesentace  pak  proměněna  (15.  prosince 
1764)  v  královské  zemské  gubernium^ 
jehož  praesidentem  stal  se  hejtman  zemským 
zároveň  direktorem  sněmu  zemského. 

Z  oprav  Školských  týkají  se  M-vy  pře- 
devším nařízení  o  gymnasiích,  kamŽ  méU 
býti  dosazování  jen  učitelé  s  úplným  vzdě- 
láním; školy  ty  zůstaly  prozatím  pod  správou 
jesuitův  a  piaristů,  hleděno  však  k  důklad- 
nějšímu pěstování  latiny  a  ještě  více  ném- 
činy;  teprve  na  doléhání  zemské  vlády  v  Praze 
vyidán  byl  (7.  září  1765)  císařský  dekret,  jimi 
také  jazyk  český  jakožto  jazyk  většiny  v  Če- 
chách a  na  M-vě  zaveden  byl  do  všech  gym- 
nasií jesuitských.  Na  M-vě  nrěly  býti  zave- 
deny na  zkoušku  první  reální  školy  (1752) 
a  to  především  v  Brně  (>strojnický  učebny 
ústav«),  Mikulově,  Jihlavě,  Novém  Jičíně, 
v  Olomouci  a  ve  Znojmě.  Ale  pro  nedostatek 
světských  odborných  učitelů  s  tohoto  pod- 
niku záhy  sešlo.  K  nápravě  zbědovaného 
školství  obecného  pro  nedostatek  peněz 
v  této  době  ještě  se  nedospělo. 

K  umenšeni  břemen  lidu  selského  mi- 
mo jiné  dovoleno.  Že  sedláci  smějí  za  jistých 
okolností  pozemky  ze  svých  statků  v  odpro- 
dávati, a  vrchnostem  zakázáno  selské  statky 
zakupovati  a  tím  rustikální  majetek  zmenšo- 
vati (1760).  Dekretem  ze  dne  19.  února  1751 
Marie  Terezie  zrušila  všecko  dosavadní  osvo- 
bození vrchnostenských  pozemkův  od  pla- 
cení daní  a  tím  odstranila  největší  středo- 
věký zlořád,  který  o  něco  později  ve  Francii 
stal  se  jednou  z  hlavních  příčin  hnutí  revo- 
lučního. Ostatní  opravy  v  tomto  oboru  však 
provedeny  teprve  po  válce  sedmileté. 

Této  připravil  příznivou  pro  Rakousko 
půdu  vynikající  státník  Václav  z  Kounic,  po- 
tomek staročeského  rodu  šlechtického,  který 
měl  na  M-vě  statky  slavkovský  a  uhersko- 
brodský. Hlučné  události  na  bojišti  českém 
r.  1757,  které  měly  vrchol  svůj  v  slavném 
vítězství  Daunově  u  Kolína,  M-vy  se  nedo- 
tkly. Za  to  však  r.  1758  král  Bedřich,  dobyv 
bitvou  u  Lysé  (5.  pros.  1757)  zase  ztraceného 
Slezska,  vtrhl  na  M-vu  a  (18.  května)  oblehl 
Olomouc,  kterou  hájil  hrabě  Marschall,  co 
zatím  Daun  zaujal  pevné  postavení  u  Jevíčka 
a  odtud  hleděl  Prusům  co  nejvíce  škoditi. 
Největší  pohromu  však  zasadil  Bedřichovi 
generál  Laudon,  zmocniv  se  útokem  v  de- 
filé  u  DomaŠova  (30.  června)  veškerých 
zásob  střeliva,  potravin  a  peněz,  které  na 
5000  vozich  měly  býti  k  Olomouci  dopra- 
veny. Touto  ztrátou,  jakož  i  hrozivým  po- 
stupem Daunovým  král  Bedřich  nucen  byl 
upustiti  od  obležení  Olomouce  a  ustoupil 
z  Moravy  do  Čech,  odkudž  rovněž  od  Dauna 
v  krátké  době  byl  vytištěn.  Vítězství  Dau- 
nova  přinesla  M-vě  ten  prospěch,  že  od  té 
doby  nepřítel  za  celou  dobu  války  sedmileté 
do  země  nevkročil. 

Starší  syn  Marie  Terezie  Josef,  který  po 
smrti  Františka  I.  (1765)  nastoupil  v  hodnost 
císařskou   a   prohlášen'  byl  za   spolnvládce 


Morava  (dějiny  politické). 


695 


v  zemkb  rakouských,  M-vu  často  navStč- 
voval.  R.  1769  dlel  v  Brné  a  odtud  jel  do 
Olomouce,  aby  navštívil  krále  pruského  v  Nise. 
Na  této  cestě  zastaviv  se  u  Slavikovic  vy  oral 
brázdu  na  poli  sedláka  Trnky ;  kníže  Liechten- 
stein, nynější  majitel  onoho  pozemku,  dal  na 
onom  místě  zříditi  pamětní  desku;  památný 
pluh  uložen  jest  v  zemském  Františkově 
museu  v  Brně.  Potomního  roku  (1770)  sešel 
se  provázen  kancléřem  Kounicem  po  druhé 
s  králem  Bedřichem  v  Unčově,  a  tu  byly 
zahájeny  úmluvy  o  první  dělení  Polska.  Na 
sklonku  panováni  Marie  Terezie  hrozila  vy- 
puknouti válka  o  dědictví  bavorské,  k  níž 
na  M-vě  sebrána  záložní  armáda  64.000  pě- 
ších a  15.000  jezdců.  Již  také  na  hranicích 
mor. -slez.  svedeny  drobnější  potyčky  s  Prusy 
(»válka  bramborová*),  ale  zakročením  Marie 
Terezie  docíleno  bylo  míru  v  Těšíně  (1779). 

Z  oprav  provedených  po  válce  sedmileté 
dflležito  jest  povýšení  biskupství  olomou- 
ckého za  arcibiskupství  a  zřízení  no- 
vého biskupství  v  Brně,  stvrzené  papež- 
skou bullou  5.  pros.  1777.  Císařovna  mmila 
tím  zabrániti  šíření  protestantství  zejména 
mezi  mor.  Valachy  a  proto  také  rozmnožila 
počet  far  na  M-vě.  Působnost  reformace  ka- 
tolické ochromena  byla  zrušením  řádu  je- 
suitského (1773);  z  jmění  jeho  byl  zřízen  stu- 
dijní tond,  který  na  M-vé  obnášel  přes 
2  milí.  zl.  Na  universitě  olomoucké,  která  se 
skládala  jen  z  fakulty  theologické  a  ňloso- 
fícké,  kdežto  práva  přednášeli  toliko  dva  pro- 
fessoři,  již  r.  1772  jesuitům  odňata  stolice 
práva  kanonického,  r.  1778  pak  universita 
přeložena  z  Olomouce  do  Brna,  kde  vŠak  již 
r.  1783  zrušena  byla  od  císaře  Josefa.  R.  1764 
vydán  nový  učebny  řád  pro  gymnasia,  jichž 
bylo  na  M-vě  šestnáct,  mezi  nimi  9  piarist- 
ských,  7  jesuitských ;  po  zrušeni  jesuitského 
řádu  bylo  devět  gymnasií  zrušeno.  Na  místě 
zrušenÝch  gymnasií  zřízeny  v  městech  nor- 
mální hlavni  školy.  Obecných  škol  venkov- 
ských (triviálných)  bylo  r.  1780  737,  z  nich 
342  něm.  Břemen  selského  stavu  poddaného 
přičiněním  císaře  Josefa  uleveno  tím,  že 
r.  1775  vydán  jest  pro  Čechy  a  M-vu,  kdež 
byl  stav  lidu  poddaného  od  dob  třicetileté 
války  smutnější  než  v  ostatních  zemích,  ro- 
botní  patent,  jímž  nejobtížnější  povinnost 
roboty  ruční  i  potažní  snížena  jest  bezmála 
na  polovici.  Bouře  selská,  která  toho  roku 
zuřila  v  Čechách,  M-vy  se  nedotkla.  Poža- 
davky vlády  kladené  na  snčmě  moravském 
se  nemírnily,  ano  v  posledních  letech  ještě 
stouply;  za  40letého  panování  císařovny  M. 
Terezie  odvedla  asi  100  millionů  zl.  na  říš- 
ské potřeby. 

Za  císaře  J  o  s  e  f a  11.  (1780—1790)  zavedena 
centralisace  státní  správy,  snémy  i  so  sta- 
vovskou autonomii  odstraněny,  selský  stav 
povznesen  stejnoměrným  rozdělením  daní 
pozemkových,  kláštery  zrušeny  a  zřízeny 
fondy  náboženský  a  studijní,  toleranční  pa- 
tenty vydány  ve  prospěch  protestantův  a  Ži- 
dův, mnoho  pak  zařízeno  ke  zvelebení  hu- 
manity i  vzdělanosti.  Tyto  reformy  měly  pro 


M-vu  dalekosáhlé  účinky,  M.  a  Rakouské 
Slezsko  sloučeny  (1782)  v  jediný  správní  ob- 
vod, jehož  sídlem  zůstalo  Brno.  Tamtéž  zří- 
zen společný  appellačni  soud  pro  obě  země, 
podřízený  nejvyššímu  soudu  ve  Vídni.  Vrch- 
nostem ponechána  dosavadní  moc  soudní, 
ale  úředníci  na  panstvích  podrobeni  přís- 
nému dozoru  úřadů  zeměpanských.  Po  vy- 
dání tolerančního  patentu  (1781)  na  M-vě 
přihlásilo  se  k  70.000  vyznavačů  víry  luthe- 
ránské  a  helvetské.  Ze  zrušených  klášterů 
bylo  33  mužských  a  6  Ženských.  R.  1785  za- 
ložena v  Brně  všeobecná  nemocnice.  Uni- 
versita brněnská  zrušena  již  r.  1783,  na  její 
místě  v  Olomouci  založeno  pouhé  lyceum. 
Na  všech  školách  pěstována  velmi  pilné  něm- 
čina, zákony  vydávány  po  němečku  a  také 
zkoušky  úřednické  jen  v  této  řeči  se  sklá- 
daly. 

Za  císaře  Leopolda  11.  (1790—1792^  za- 
chovány byly  změny,  které  učiněny  byly  ve 
vrchní  správě  zemské  za  cis.  M.  Terezie  do 
r.  1764,  zejména  tedy  spojená  kancelář  če- 
sko-rakouská  a  nejvyšší  soud  ve  Vídni;    za 
to  však  císař  navrátil  stavům  právo  povo- 
lovati berní   v  předešlém   způsobu   a   slíbil 
předkládati  sněmům  návrhy   důležitých   zá- 
konů, obnovil  výbory  stavovské  a  vrátil  jim 
správu  domestikálních  íondův  a  ústavů  jimi 
vydržovaných,  vybírání  povolených  berní  a 
jiná  práva,  kterých  užívali  až  do  časů  císaře 
Josefa  11.   Leopold  IT.  dal  se  také  (6.  září 
1791)  korunovati  za  krále  Českého.  Panováni 
syna  jeho  Františka  IL  (I.)   [1792—1835] 
vyplněno  bylo  v  prvních  letech  válkami  fran- 
couzskými, kterými  na  M-vu  uvalována  bře- 
mena stále  rostoucí  a  záležející  v  povinné 
zemské    obraně,    odvádění  vojska    i    peněz. 
Bitva  >tří  císařů<,  svedená  u  Slavkova  2.  pros. 
1805,   rozhodla   třetí   válku   koaliční.     Když 
r.  1809  po  bitvě  u  Vagramu  rakouské  vojsko 
nastoupilo  zpáteční  tažení,  strhly  se  na  sil- 
nicích spojujících  M-vu  s  Rakousy  kruté  po- 
tyčky,   za    kterých    Francouzi    pronikli    až 
k  hradbám  znojemským;  mír  na  rychlo  smlu- 
vený učinil  dalšímu  jejich   postupu   přítrž. 
Uvnitř  zemí  koruny  České  činnost  sněmů, 
vzkříšená  za  Leopolda  II. ,  byla  již  r.  1795 
císařským  nařízením  zastavena.    Nové  daně 
zaváděny,  aniž  dotazováno  sněmů,  jimŽ  po- 
nechán jen  způsob  jich   vybírání,   a   státní 
dluh  množen  penězi  papírovými,  což  vedlo 
k    pověstnému    finančnímu    patentu    (1811). 
Plodná  činnost  opravná,  zahájená  císařem  Jo- 
sefem II.,  ve  všech  oborech  správy  veřejné 
zastavena.    Vláda  Metternichova  potlačovala 
každé  hnutí  politické  a  na  Špilberce  držáno 
mnoho  spiklenců  v  kruté  vazbé  (vlaský  bás- 
ník Silvio  Pellico).    Duševní  hnutí  českého 
národa,  jež  vedlo  k  probuzení  jeho  v  Čechách 
a  na  M-vě,  tím  nebylo  zastaveno.  Tento  směr 
potrval  za  císaře   Ferdinanda  I.  (1835  až 
1848),  jenže  následkem  dobrotivé  povahy  to- 
hoto panovníka  nenakládalo  se  jiŽ  tak  přísně 
s  provinilci  politickými.  Červencová  r«:voluce 
(1830)  a  hnutí  stavův  uherských  i  českých, 
kteří  hlásili  se  o   svá  práva,   nenalezlo   na 


696  Morava  (déjiny  právní). 


M-vě  valného  ohlasu,  nebof  šlechta  byla  vět- 
šinou odnárodnělá;  pouze  v  nižších  třídách 
lidu  jevilo  se  čím  dále  tím  mocněji  p&sobeni 
vlasteneckých  mužů  v  oboru  věd  i  umění 
básnického.  Únorová  revoluce  v  Paříži  (1848) 
vzbudila  konečně  i  v  našich  zemích  usilov- 


ná své  p&dě.  Vyrovnáním  s  Uhry  a  vydáním 
ústavy  prosincové  (1867)  zahájena  v  našem 
mocnářství  politika  nadvlády  dvou  kmenů, 
madárského  a  německého,  nad  ostatními, 
zvláště  slovanskými,  národnostmi, proti  kteréž 
tyto  vedou  podnes  houževnatý  boj.  Dějištěm 


nější  snahy  o  zřízení  konstituční.  Bouřemi  toho  boje  od  zavedení  přímých  voleb  (1873) 
ve  Vídni  a  Prešpurce  vvnuceno  propuštěni .  stala  se  říšská  rada  vídeňsldi,  kdež  zástupci 
Metternicha  (13.  března)  a  patentem  císař-  i  lidu  moravského  stojí  po  boku  poslanců  če- 
ským (8.  dubna)  vyřčena  zásada  plné  rovno-  j  ských  a  tedy  dějiny  M-vy  politické  ruku 
právnosti  obou  národnosti  v  zemích  koruny  v  ruce  jdou  s  dějinami  Čech.  V  duševním 
České,  nově  zřízeny  zemské  sněmy,  slíbeno  Životě  stal  se  na  M-vě  za  posledních  35  let 
obnovení  nejvyšších  úřadA  v  zemi  a  sněmům  netušený  rozvoj;  vedle  Četných  škol  střed- 
V  Čechách,  na  M-vě  a  ve  Slezsku  zůstaveno  '  nich  (první  česká  gymnasia  v  Brně  a  Olo- 
dohodnutí  o  společnou  správu  všech  tří  zemí.  ;  mouci  1866)  a  odborných  zřízeno  r.  1899 
Na  M-vě  stavové  starodávní  na  sněme  ze  !  České  vysoké  učení  technické  v  Brně. 
svého  usnesení  přijali  k  sobě  poslance  stavu  Literatura.  Vedle  hlavních  děl,  která  se 
selského  volené  lidem  a  jali  se  společně  ,  týkají  též  dějin  českých,  jsou  tyto  novější 
s  nimi  způsobem  velmi  zdárným  jednati  o  vy-  j  spisy  o  dějinách  moravských  :  B.  Dudík, 
bavení  z  břemen  poddanských.  České  oby- ,  Gesch.  Mahrens,  ,11  svazků  vyšlých  1871  až 
vatelstvo  na  M-vě,  jako  v  Čechách,  až  na  ,  1885,  sahá  do  r.  1350  (České  vyšlo  neúplné); 
malé  výjimky  opřelo  se  volbám  do  parla-  B.  Bretholz,  Gesch.  Máhrens,  1895,  1896  (zá- 
naentu  frankfurtského.  Podobně  jevil  se  od-  roven  s  českým  překladem),  sahá  do  r.  1197; 
por  proti  oktrojované  ústavě  hraběte  Pillers-  '  Rezek-Svátek,  Déjiny  Čech  a  M-vy  nové  doby 
dorfa  (25.  dubna),  ve  které  zemským  sněmům  [  (1648—1780),  v  6  sv.  (1892—1898);  R.  Dvo- 
vedle  společného  říšského  sněmu  ve  Vídni  řák,  Děiiny  M-vy  (vydané  Vlastivědou  mo- 
vyměřena  práva  velmi  nepatrná,  říšský  sněm  ravskou)  I.  1899,  II.  1900,  sahají  do  r.  1526; 
zákonem  ze  dne  7.  září  zrušil  všeliké  pod-  A.  Bachmann,  Gesch.  B6hmens,  1900,  sahá 
danství  selské  i  všechny  úřady  panské,  po-  '  do  r.  1400 ;  Goll,  Čechy  a  Prusy,  2  díly, 
kud  vykonávaly  soudní  neb  jinou  vc^řejnou  1897,  1898.  Mnoho  prací  o  dějinách  morav. 
moc.  Bouře  uherské  a  vídeňské  pohnuly  cí-  I  uveřejněno  v  »Časopise  Matice  Moravské<  a 
saře  k  přestěhování  do  Olomouce  (7.  října),  v  »Zeitschrift  d.  deutschen  Geschichtsverei- 
a  když  Windischgrátz  vzpouru  vídeňskou  po-  '  nes  fůr  MSlhrenc.  Rudolf  Dvořák, 

tlačil  vojskem  sebraným  z  Čech  a  M-vy,  svo- 


lán byl  sněm  říšský  do  Kroměříže  (22. list.). 


II.  Dějiny  právní. 


V  Olomouci  pak  došlo  ku  změně  na  trůně.  Jakož  M.  —  nehledíme-li  k  dobám  Mojmí- 
jeŽto  Ferdinand  vzdal  se  (2.  prosince)  císař- '  rovců  —  povždy  tvořila  součást  státu  Če- 
ské hodnosti  ve  prospěch  svého  synovce  j  ského,  tak  ani  právní  dějiny  moravské  nelze 
Františka  Josefa,  který  schválil  novou  {pokládati  za  jakýsi  samostatný  druh  speciál- 
oktrojovanou  ústavu  pro  všechny  země,  na-  i  nich  dějin  právních,  nýbrž  přihlížeti  sluší 
čeŽ  sněm  kroměřížský  byl  rozpuštěn  (7.  března  I  k  nim  jako  k  integrující  součásti  právních 
1849).  Roku  potomního  (29.  list.  1850)  konal  ;  dějin  českých.    Pouze   v  tom   ohledu    lze 


se  v  Olomouci  sjezd  ministra  rakouského 
Felixa  Schwarzenberka  a  pruského  Manteufla 
v  příčině  zřízení  jednoty  německé;  Prusko 
musilo  se  tu  podvoliti  požadavkům  Rakouska, 
podporovaného  Ruskem.    Když  do  Hachova 


tudíž  o  moravských  dějinách  právních  mlu- 
viti, pokud  ukázati  se  má  k  oněm  zvláštno- 
stem, jež  v  životě  státním  i  právním  na  M-vé 
za  vlivu  politických  hlavně  poměrů  se  byljr 
vyvinuly,  jež  však  ani  z  daleka  neposkytují 


ministerstva  vstoupil  hrabě  Lev  Thun  jako  dějinám  oněm  povahy  samostatné.  JeviC  se 
ministr  vyučováni,  provedeny  ve  školství  poměr  povšechných  českých  ke  zvláštním 
rozsáhlé  opravy ;  z  té  doby  pochází  brněnská  moravským  právním  dějinám  zcela  podob- 
technika,  na  niž  dle  určeni  stavů  mělo  se  učiti  ným  onomu,  jakýž  trvá  mezi  povšechnými 
v  obou  jazycích,  ke  gymnasiím  přidružily  se  ;  právními  dějinami  německými  a  dějinami 
reálky  a  na  školách  obecných  zaveden  jazyk  i  rozvoje  právního  v  některém  z  t.  zv.  terri- 
mateřský  jako  vyučovací.  V  politické  správě  '  torií  býv.  říše  Německé, 
uznána  souvislost  Čech,  M-vy  a  Slezska,  ja-  i  Proto  též  poukázati  sluší  v  či.  t.  přede- 
kožto  částí  koruny  České.  vším  ke  vŠemu,   co   v  článku   Čechy   VI., 

Diplomem  říjnovým  (20.  října  1860)  měla  '  str.  452  n.  o  povšechných  právních  dějinách 
býti  obnovena  zákonodárná  moc  sněmů  zem-  českých  bylo  řečeno,  i  přihlédnuto  budiž  zde 
ských,  vyjímaje  některé  věci  společné  celého  pouze  k  tomu,  Čeho  musilo  se  tam  vzhle- 
mocnářství,  o  kterých  mělo  se  jednati  v  radě  dem  k  zvláštnostem  moravským  opominouti, 
říšské  volené  od  sněmů.  Od  zásad  těchto  '  Literatura.  O  literatuře  pr.  déjin  mor. 
podstatně  se  uchýlila  nová  ústava  oktrojo-  poskytují  četné  pokyny  hlavně  ony  spisy, 
váná  (26.  února  1861)  a  ještě  větší  uchýlení  které  podávají  přehled  všeobecné  historické 
stalo  se  po  nešťastné  válce  s  Pruskem  r.  1866,  literatury  moravské,  jako  zejm.  d*Elvert, 
jejíž  závěrečný  akt  odehrál  se  na  M-vě;  v  Mi-  Hist.  Literaturgesch.  v.  M&hren  u.  Oesterr. 
kulově  smluven  byl  předběžný  mír  (26.  čer-  Schlesien;  hlavně  pak  Kro  nes  ve  své  Gesch. 
věnce).  Od  té  doby  M.  neviděla  cizího  vojska  .  Oesterreichs  i  Grundriss  d.  6sterr.  Gesch. 


Morava  (déjiny  právní). 


697 


m.  bes.  Rúcksicht  a.  Quellen-u.  Literaturkunde. 
Vedle  toho  arcif  ve  spisech  odborných  děje- 
pisných: Palackého,  Dudika,  Brandla  a  j., 
i  historicko-právních  Rdsslera,  ďElverta,  To- 
maschka,  Rubera,  Kamenická,  Zychy  a  j.  četné 
pokyny  k  historii  literatury  pr.  děj.  mor.  na- 
lézti lze.  Úplný  bohdá  přehled  historicko- 
právní  literatury  i  moravské  poskytne  III. 
i  IV.  díl  Zíbrtovy  Bibliografie  České  histo- 
rické. 

Prameny  pro  seznání  rozvoje  právního 
na  M-vé  tytéž  v  celku  jsou,  jakož  i  v  práv- 
ních dějinách  českých  vytčeny  jsou;  zejména 
pNsluší  četným  oněm  listinám,  kteréž  od 
konce  VIII.  stol.  vždy  hojněji  se  vyskytují, 
pro  seznání  právních  poměrů  moravských 
do  stol.  XIV.  přední  misto.  Vedle  listin  jsou 
to  t.  zv.  formuláře,  dále  zprávy  letopisů 
domácích  i  cizích,  které  druhdy  jasněji,  druhdy 
arcif,  pokud  pocházejí  od  spisovatelů  cizích, 
Moravanům  nepříznivých,  ve  strannickém 
zbarvení  společenské  i  právní  poměry  mo« 
ravské  nám  vyliČuji.  I  některé  Životopisy, 
jako  na  př.  legendy  o  sv.  Cyrillu  i  Methodu, 
tu  i  tam  pro  právní  dějiny  moravské  pozoru- 
hodné pokyny  poskytují. 

Pro  pozdější  středověk  vytknouti  sluší  jako 
právní  prameny  prvého  řádu  leckteré  zá- 
kony, v  jich  čele  t.  zv.  Statuta  Conradi  Či 
St.  ducis  Ottonis  z  r.  1189  (v.  Konrád  3), 
dále  výsady  panovníků,  udílené  klášterům 
i  jiným  korporacím  duchovním,  práva  měst- 
ská, od  XIII.  stol.  vždy  četněji  se  vyskytu- 
jící, jako  zejm.  právo  města  Olomouce, 
jehož  nejstarší  se  zachovavši  výsada  po- 
chází asi  z  r.  1228  neb  1229,  právo  brněn- 
ské, s  nejdůležitější  výsadou  svojí,  králem 
Václavem  I.  r.  1243  Brnu  udělenou,  právo 
m.  Jihlavy  as  z  r.  1249,  k  němuž  i  vele- 
důležité jihlavské  právo  horní  (v.  t.)  se 
pojí,  leckteré  památky  práva  vesnického 
a  j.  Nejdůležitějším  však  pramenem  pro  se- 
znání zemského  práva  morav.  jsou  dvě 
právní  knihy,  sepsané  na  sklonku  středo- 
věku a  náležející  k  nejzajímavějším  zjevům 
středověké  právnické  literatury  vůbec.  Jest 
to  především  p.  Ctibora  z  Cimburka  a  z  To- 
vačova  pamět  obyčejů,  řádů,  zvyklostí  staro- 
dávních a  řízení  práva  zemského,  Kniha 
Tovačovská  zvaná,  kterou  sepsal  k  vy- 
zvání i« žádosti  stavu  panského  hejtman  zem- 
ský Ctibor  z  Tovačova  ok.  r.  1482—86,  a 
t.  zv.  Kniha  Drnovská,  kterouž  sepsal 
as  r.  1523—26  Ctibor  Drnovský(v.  t.).  Od 
XV.  stol.  plynou  též  hojněji  t.  zv.  zemské 
míry,  mezi  nimiž  nejstarší  jest  t.  zv.  lant- 
fríd  krále  Václava  z  r.  1412,  dále  uvésti  sluší 
snesení  pánů  a  zemanů  o  svobodách 
zemských  z  r.  1437,  smlouvu  mezi  pány 
i  městy  z  r.  1486  a  j.Též  v  knihách  půhon- 
ných  i  nálezových  {libri  citationum  etsenten- 
tiarum)  zachovány  jsou  vzácné  zprávy  o  zřízení 
práva  zem.  a  počátkem  stol.  XVI.  počaly  se 
zakládati  knihy  památné  při  soudě  pan- 
ském i  památné  knihy  sněmovní,  poskytující 
mnoho  látky  pro  déjiny  práva  zemského. 
R.  1348  založeny  jsou  dále  cis.  Karlem  IV. 


desky  zemské,  které  druhdy  taktéž  cenné 
příspěvky  k  seznání  práv  zemských  obsahují. 
Nejdůležitějšími  arcif  prameny  ústavního  prá- 
va mor.  jsou  pro  stol.  XVI.  i  XVII.  zřízení 
zemská  z  r.  1516,  1535,  1545  i  1562,  pak 
z  r.  1604  a  t.  zv.  obnovené  zřízení  zemské 
z  r.  1628.  Dále  jeví  se  zápisky  o  sněmech 
zemských,  v  jejichž  čele  arcif  stojí  zápis- 
ník K.  st.  z  Zerotína  pro  dobu,  kteráž 
bezprostředně  předcházela  obratu  v  ústav- 
ních poměrech,  obnoveným  zřízením  Ferdi- 
nanda II.  zahájenému,  pramenem  nad  jiné 
důležitým  i  vydatným.  Že  konečně  i  četné 
majestáty  panovníků,  jako  na  př.  Fer- 
dinanda I.  z  4.  května  1528  i  nástupců  jeho 
z  XVI.  i  XVII.  stol.,  reversy  jejich  na  práva 
stavů  zemských  a  p.  jasný  obraz  všeho  práva 
veřejného  doby  své  podávají,  leží  na  bíledni. 
Po  r.  1628  netřeba  jiŽ  přihlížeti  ke  zvláštno- 
stem právního  rozvoje  na  M-vé  z  příčin  níže 
uvedených;  netřeba  tudíž  též  šířiti  se  pro 
doby  ty  o  právních  jejích  pramenech,  o  nichž, 
pokud  tak  již  v  či.  Čechy  se  nestalo,  v  práv- 
ních dějinách  rakouských  (v.  t.)  řeč  bude. 
Co  se  týče  období,  ve  kterých  pozoro- 
vati lze  rozvoj  práva  ústavního  morav- 
ského, ku  kterému  v  souladu  s  tím,  co  v  či. 
Čechy  ve  příčině  té  uvedeno,  tuto  výhradně 
přihlédnouti  se  má,  nutno  taktéž  dvě  taková 
období  stanoviti,  a  to  období  starší,  kte- 
réž přirozeně  zakončiti  lze  koncem  r.  1197, 
kdy  (6.  prosince)  kníže  Vladislav,  smířiv  se 
s  bratrem  svým  Přemyslem,  jako  markrabí 
moravský  začíná  dobu  svrchovanosti  mark- 
rabství  Moravského  vůči  císařům  římsko- 
německým  a  M ,  tvoříc  léno  koruny  České, 
nabyla  úplné  svéprávnosti  v  záležitostech 
svých  vnitřních,  a  období  novější,  které 
zakončiti  lze  r.  1628,  kdy  i  M.  stala  se  sou- 
částí dědičných  zemí  českorakouských, 
s  nimi  osudy  státoprávní  na  dále  sdílejíc. 

1.  Doba  starší  (do  r.  1197). 

M.,  jejížto  hranice  již  za  dob  Mojmírovců 
nevalně  se  lišily  od  hranic  dob  pozdějších, 
rozdělena  byla  podobně  jako  Čechy  v  Župy, 
jichž  bylo  v  X.  stol.  asi  11,  ve  stol.  XIII.  pak 
19.  Župy,  základ  veškeré  správy  zemské,  byly 
sídla  jednotlivých  plemen  a  skládaly  se  tu 
z  většího,  tu  menšího  počtu  vesnic,  z  pra- 
vidla sídel  jednotlivých  rodů.  Středem  celé 
župy  byl  hrad,  sídlo  náčelníka  celého  ple- 
mene, župana  či  kněze  neb  voj  vody  {dux^ 
regului),  shromáždiště  župních  sněmů,  mě- 
stiště  svatyně  a  v  dobách  válečných  útočiště 
lidu  Župního.  Župan  spolu  s  náčelníky  ro- 
dovými tvořil  sbor,  jemuž  náležela  správa 
veškerých  veřejných  záležitostí  župních.  Mezi 
jednotlivými  župami  bylo  původně  as  málo 
jen  styku,  neboť  častěji  jednotliví  náčelníci 
žup  s  branným  svým  mužstvem  po  boku  ne- 
přátel proti  sobě  bojovali,  jakož  k  tomu  spi- 
sovatelé cizí  dosti  často  poukazují  (srv.  zejm. 
c.  Lva  VI.  Tactica  cap.  XVIII.,  č.  99—108). 
Když  pak  za  vlády  českých  Boleslavů  (935 
až  999)  pevnější  zřízení  politické  i  na  M-vě 
zavládlo,  staly  se  župy  o  křesy  politickými 


698 


Morava  (dějiny  právní) 


{regioneSf  provineiae,  distrietmY  v 
stáli  potom  zeměpanští  úřednici,  jménem  kni 
iete  správu  okresu  svého  vykonávající.  Tito 
lupané,  dosáhnuvše  i  na  M-vě  průběhem 
času  dědičnosti  úřadu  svého,  byli  jádrem 
šlechty  zemské  (zemanů,  lechůj,  oni  byli 
správci,  soudci  i  vojevůdci  Žup  a  spolu  s  ná- 
čelníky rodovými  (vladykami)  scházeli  se  na 
shromážděních  (sjezdech)  župních.  V  čele 
celé  země  jako  nejvyšší  ochránce  míru  i  práva, 
nejvyšší  soudce  i  vojvoda  byl  kníže,  jehož 
důstojenství  bylo  v  rodu  Mojmírovcu  dě- 
dtčno.  O  záležitostech  veškeré  země  se  tý- 
kajících jednáno  na  sněmích  zemských, 
jichž  se  za  vedení  knížete  účastnili  úředníci 
zemští  i  jeho  dvořané  {comites,  prunates). 
Lid,  obyvatelstvo  zemské,  byl  svoboden, 
avšak  knížeti  k  různým  dávkám  i  službám 
povinen;  obyvatelstvo  vŠak  na  statcích  ze- 
manův usedlé  zajisté  již  od  X.  stol.  poklá- 
dáno za  poddané,  robotami  povinné,  snad 
již  i  jakýmisi  robotami  zemskými,  ačkoliv 
i  tu  předpokládati  lze,  že  náklady^  se  sprá- 
vou zemskou  spojené,  kníže  nejprve  z  dů- 
chodů svých  vlastních  kryl  a,  pokud  důchody 
tyto  nedostačovaly,  šlechta  zemská  k  jich 
ukrytí  přispívati  musila. 

Jasnějšími  stávají  se  řády  práva  veřejného 
moravského  ve  stol.  XL  i  XII.  Země  i  tu 
rozdělena  jest  v  župy,  z  nichž  každá  měla 
své  hradiště  se  sídlem  zeměpanského  hrad- 
ního či  kastelána.  Žup  těchto  bylo  kon- 
cem XII.  stol.  19  i  považována  mezi  nimi 
župa  olomoucká  za  přední,  jakož  i  Olomouc 
výslovně  hlavním  městem  zemským  so  na- 
zývá. Hranice  mezi  jednotlivými  župami  arciť 
přesně  stanoviti  nelze,  jakož  ani  místa,  jed- 
notlivým ze  žup  těch  náležející.  Území  žup 
dělilo  se  pak  z  pravidla  jen  v  obvody  statků 
zemanských  i  hájemství  jednotlivých  osad 
vesnických,  sídla  různých  rodů  tvořících  a 
v  důslednosti  většího  neb  menšího  jejich 
rozvětvení  více  neb  méně  rozsáhlých.  Již 
v  XI.  stol.  vyskytuje  se  však  i  jiného  druhu 
rozdělení  země  v  t.  zv.  úděly.  Od  trvalého 
M-vy  s  Čechy  spojení  stalo  se  totiž  záhy 
pravidlem,  zajisté  již  od  dob  Břetislava  I., 
který  prve  sám  od  otce  svého  Oldřicha  M-vu 
celou  v  úděl  byl  obdržel,  že  mladším  členům 
knížecí  rodiny  české  přikazován  nějaký  po- 
čet žup  moravských  k  trvalému  držení  i  uží- 
vání pod  vrchní  správou  knížete  zemského. 
Ačkoliv  úděly  původně  dědičnými  býti  ne- 
měly, vyvíjela  se  jejich  dědičnost  již  ve  sto- 
letí XI.,  z  čehož  mnohé  různice  mezi  knížaty 
zemskými  českými  i  údělnými  vznikaly  a  ne- 
závislost M-vy  od  Čech  utvrzovaly.  Počet 
takových  údélů,  v  něž  M.  se  rozkládala,  ne- 
byl arciť  stálý,  jsa  závislý  na  rozvětvení  kní- 
žecího rodu  Přemyslovců;  nejčastéji  jeví  se 
úděU  olomoucký,  brněnský  i  znojemský. 

Postavení  údélných  knížat  morav- 
ských ke  knížatům  českým  lze  dosti 
jasně  vyšetřiti  z  listin  i  j.  zpráv.  Knížata  mo- 
ravská užívala  sice  téhož  titulu  jako  česká 
»Dei  gratia  dux  (Moravorum  s.  Moraviensisjc, 
avšak  přec  jevila  se  knížatům  českým  pod- 


f  is«iiýini.  }ti  při  nastoupení  svém  musiii 
jim  knížata  moravští  skládati  přísahu  věr- 
nosti, z  milosti  a  zvláštního  udělení  knížat 
českých  držíce  úděly  své.  Ac  požívali  nej- 
širší samosprávy  vnitřní,  podřízeni  byli  svrcho- 
vanosti českých  knížat  především  ve  veške- 
rých záležitostech  zahraničních,  nesměli  o  své- 
újmě  vésti  válku,  ni  učiniti  mír  a  jiné  smlouvy 
s  cizími  mocnostmi;  dále  nesměli  »umenšiti« 
statků  korunních,  tak  že  i  jakékoliv  daro- 
vání aneb  jinaké  jich  zcizeni  pouze  se  svo- 
lením knížat  českých  díti  se  smělo;  ano  ve 
případech  podobných  dovoláváno  se  i  sou- 
hlasu jiných  členů  knížecí  rodiny. 

Práva  údélných  knížat  v  zemi  byla 
dosti  obsáhlá.  Jim  především  příslušela  pra- 
videlná správa  údělů  j.im  náležejících,  vrchní 
moc  soudní,  právo  udíleti  výsady,  pokud  se 
netýkaly  důchodů  zemských  knížatům  Če- 
ským náležejících,  jim  příslušely  veškeré  po- 
zemky, jež  nebyly  vlastnictvím  soukromým^ 
zejména  obsáhlé  hvozdy  zemské,  oni  brali 
též  jistý  podíl  z  výtěžku  mýt,  cel  i  mince,, 
z  desátků  knížatům  českým  náležejících,  jim 
náležely  konečně  hrady  župní  se  zbožím 
k  nim  příslušným,  jejichž  správa  od  nich 
kastelánům  svěřována.  Zajisté  též  měli  právo 
na  v(  škerá  t.  zv.  břemena  zemská,  pokud  se 
lze  domýšleti,  že  tou  dobou  trvala,  jako  na  př. 
nářez,  přípřeŽ  a  p.  Kníže  byl  i  předním  ochrán- 
cem církve  (advocatus  eccfesíaé).  Že  knížata 
moravská  na  dvoru  svém  chovali  i  družiny, 
jejichž  členům  příslušelo  vykonávati  služby 
osobní  u  knížete  i  členů  rodiny  jeho,  přea- 
pokládati  sluší  vzhledem  k  podobným  po- 
měrům, panujícím  na  dvoře  knížat  českých; 
členové  družin  nazývali  se  mi  li  tes,  comi- 
tes,  homini,  z  jich  středu  bráni  číšníci,  ko- 
moří, lovčí  a  p.  Nejvyšším  z  nich  byl  správce 
dvoru,  comes  palatinus. 

Pokud  i  na  M-vě  s  utužením  moci  panov- 
nicí se  vyvinul  určitý  organismus  v  úřadech 
zemských,  toho  doklady  teprv  v  XI.  stol. 
hojněji  se  vyskytují.  Jako  takoví  úředníci 
zemští  jmenují  se  kastelánové,  představení 
to  žup,  kterým  náležela  především  správa 
župy,  dozor  a  snad  i  vůdcovství  branné 
moci  župní,  jakož  i  péče  o  bezpečnost  cest, 
konání  povinností  zemských  a  p.,  dále  t.  zv. 
cúdař  (judex  provtnciahs\  jemuž  svěřeno 
bylo  konání  spravedlnosti  v  župě,  kpmoří 
(camerarius),  jenž  měl  pečovati  o  řádné  vy- 
bírání poplatků.  V  čelo  správy  statků  korun- 
ních stáli  pak  t.  zv.  villici  či  vladaři.  Prv- 
ním pak  mezi  úředníky  zemskými  byl  kanc- 
léř (cancellarius),  jemuž  as  příslušelo  vyho- 
tovování listin  i  chování  pečeti  knížecí.  R.  1063 
obdržela  M.  i  vlastního  biskupa  se  sídlem 
v  Olomouci,  kterýž  až  do  r.  1207  jmenován 
byl  knížetem,  od  téhož  pak  roku  volen  ka- 
pitulou při  hlavním  chrámu  olomouckém, 
avšak  již  od  konkordátu  Wormského  r.  1122 
císařem  římsko-německým  prstenem  i  ber- 
lou investován.  Jemu  náležely  desátky,  příjmy 
z  jistých  mýt,  podíl  z  mince  zeměpanské  i  uží- 
vání rozsáhlých  statků  na  M-vě  i  v  samých 
Čechách. 


Morava  (dějiny  právní). 


699 


Zdali  již  v  X.  i  XI.  stol.  na  M-vě  sněmy 
zemské  byly  trvalou  institucí,  o  tom  sice 
přímých  dokladů  uvésti  nelze,  lze  však  s  dů- 
vodem předpokládati,  že  o  d&ležitéjŠich  zá- 
ležitostech zemských  jiŽ  za  vlády  Mojmírovců 
a  zajisté  za  vlády  Přemyslovců  veškerá  obec 
zemská  se  radila,  pravidelně  v  některém  hradč 
iupnim;  avšak  před  koncem  XII.  stol.  sotva 
asi  mluviti  lze  o  určitém  jich  složení  i  oboru 
působnosti. 

O  rozčlenění  obyvatelstva  v  různé 
třídy  neb  strany  platí  na  M-vě  v  celku  totéž, 
co  trvalo  ve  příčině  té  v  Čechách;  lze  tedy 
i  tu  považovati  svobodné  {heredes,  dédi- 
cones)  za  jádro  obyvatelstva  zemského  a  za 
svobodné  pokládati  držitele  dědin,  kteří 
pouze  k  plnění  obecných  břemen  zemských 
byli  povinni,  jinak  žádnému  pánu  osobně 
nepodléhajíce.  Nad  svobodnými  povzneseni 
byl  i  členové  šlechty  (nobiles,  primates^  m  e  • 
liores),  mezi  nimiž  již  v  XII.  stol.  vynikají 
členové  staré  Šlechty  rodové,  jakýmiž  byli 
na  M-vě  na  př.  Bočkové,  Boskovici,  Slavi- 
bořici,  Čcstibořici,  Žerotínové,  Bunovici,  Ba- 
vorovici,  Ratibořici  a  j.  Vedle  této  šlechty 
rodové  vyskytuje  se  však  již  v  X.  století 
i  šlechta  služebná,  souměrně  s  vývojem 
dědičnosti  iSřadů  dvorských  i  zemských  (mi- 
lites).  Vedle  těchto  tříd  nalézáme  však  tak- 
též již  v  tomto  období  dosti  četné  obyva- 
telstvo poddané  (homines  villae\  tvořící 
hlavně  čásC  obyvatelstva  selského  a  žijící 
v  trvalé  závislosti  na  pánech  území,  jakož 
i  nevolníky  (servi ^  pueri,  ministerialeSy  dru- 
hones),  kteří  buď  řemesly  v  podhradích,  aneb 
při  pracích  polních  i  hospodářských  jsouce 
zaméstnáni,  v  područí  pánů  svých  trvali  a 
jim  různými  dávkami  byli  povinni,  z  pravidla 
však  nalézali  se  v  držení  pozcmků,jim  od  pánů 
jejich  v  užívání  poskytnutých.  Ano  i  otro- 
ctví se  tu  vyskytuje,  zejména  jako  trest  za 
zločin  hrdelní,  byl-li  zločinci  trest  smrti  da- 
rován; avšak  jiŽ  koncem  Xll.  stol.  otroctví 
mizí. 

Zvláštní  postavení  v  právu  zaujímají  židé, 
od  nepaměti  i  na  M-vé  se  vyskytující.  Po- 
stavení jejich  řídilo  se  blahovůlí  knížete 
k  nim,  zabývali  se  obyčejně  lichvou,  koupí 
i  prodejem  otroků,  druhdy  jim  poskytovány 
různé  výhody  i  osvobození  od  břemen  zem- 
ských; za  to  však  rausili  býti  často  připra- 
veni na  to.  Že  jim  vše,  co  měli,  bude  opět 
vyrváno. 

Politické  poměry,  postaveni  knížat  českých 
i  moravských  k  císařům  římsko-německým, 
časté  jejich  sňatky  s  dcerami  velmožů  říše 
Německé,  jakož  zejména  i  styky  obchodní 
s  říší  Německou,  které  na  př.  již  roku  909 
k  zvláštní  smlouvě  celní  Raffelstáttské  pod- 
nět daly  a  i  později  neustále  jsou  pěstovány, 
konečně  i  snaha  zalidniti  kraje  lesní:  vše  to 
způsobilo,  že  záhy  i  na  M-vě  šířilo  se  oby- 
vatelstvo německé  a  společenské  řády 
německé.  Ačkoliv  přímých  na  to  dokladů 
uvésti  nelze,  přece  s  důvodem  předpoklá- 
dati sluší,  že  Němci  na  M*vě  žili  dle  svého 
osobního   práva   německého,   nepodléhajíce 


soudní  pravomoci  zeměpanských  soudců  i  ji- 
ných úředníků,  aniž  jsouce  povinni  k  oněm 
břemenům  zemsk]^m,  jakýmž  domácí  lid  pod- 
léhal. O  šíření  se  německých  řádů  právních 
u  obyvatelstva  domácího  tou  dobou  arcif 
v  nevalné  jen  míře  mluviti  lze. 

Duchovenstvo,  ač  původně  i  na  M-vě 
ohledně  osobních  poměrů  svých  právu 
obecnému  zemskému  podléhalo,  dovedlo  se 
záhy  vymaniti  z  područí  zeměpanských  úřadů 
a  stát.  Kunratova  (§  38.)  iiž  výslovně  stanoví 
pro  ně  platnost  práva  církevního. 

Konečné  připomenouti  sluší,  že  i  na  M-vě 
již  ve  XII.  stol.  zdomácněl  řád  immunit 
církevních,  pozůstávající  v  osvobozeni  přede- 
vším obyvatelstva  statků  církevních  od  ve- 
řejných břemen  zemských,  průběhem  času 
však  vedoucí  i  k  vyloučení  pravomoci  země- 
panské  nad  obyvatelstvem  určitého  okresu 
a  tím  i  k  obmezení  moci  zeměpanské  vůbec. 

2.  Doba  novější  (do  r.  1628). 

Rozdělení  země.  Rozkladem  staroslo- 
vanského řádu  rodového  vzalo  i  staré  zří- 
zení župní  na  M-vě  za  své  a  ve  stol.  XIII. 
pozbývá  výraz  župa  původního  svého  vý- 
znamu jako  sídlo  jednotlivého  plemene  i  stává 
se  pojmem  správním  a  ustupuje  i  v  tomto 
ohledu  výrazu  kraj,  provincia.  Kraje  tvo- 
řily základ  správního  rozdělení  země  i  roze- 
znávají se  již  v  XIII.  stol.  čtyři  takové  kraje, 
totiž  olomoucký,  znojemský,  brněnský 
i  holasický,  kterýmžto  posledním  názvem 
označováno  pozdější  Opavsko  ve  Slezsku. 
V  2.  pol.  XIII.  stol.  přistupuje  k  těmto  pátý 
kraj,  totiž  přerovský,  a  konečně  kraj  b)- 
tovský,  později  j  ihlavským  zvaný,  a  v  témž 
stol.  od  kraje  brněnského  oddělena  čásC  na 
jihu  moravském  i  utvořen  tak  kraj  břeclav- 
ský.  Rozděleni  toto  nezůstalo  však  trvalým; 
ve  stol.  XVII.  uvádí  se  pět  krajů:  olomou- 
cký, brněnský,  znojemský,  hradišťský  i  ji- 
hlavský, vedle  nichž  i  kraj  přerovský  ve 
stol.  XVIII.  taktéž  se  vyskytuje. 

Markrabí.  M.  byla,  zejména  po  upravení 
poměru  země  k  Čechám  smlouvou  ze  dne 
6.  pros.  1197,  lénem  koruny  České,  sto- 
jícím pod  samosprávnou  vládou  markrabí. 
Samospráva  tato  v  ohledu  správním,  soud- 
ním i  vojenském  ani  tenkráte  se  nerušila, 
když  král  český  sám  správu  M-vy  vedl,  jakož 
se  stalo  na  př.  již  za  vlády  krále  Václava  I. 
r.  1239—45.  Od  doby  kr.  Přemysla  Otakara  II. 
ostatně  nebyla  M.  v  době  Přemyslovské  ni- 
komu již  v  léno  propůjčována.  Z  lenního  po- 
stavení ke  králi  českému  plynulo  arciť  v  první 
řadě  to  obmezení,  že  markrabí  moravský  ne- 
směl vésti  válku  s  králem  českým ;  stav  opačný, 
jakýž  na  př.  vykazují  1.  1231  i  1248,  jeví  se 
zajisté  přímo  protiprávním.  Rovněž  nesměl 
markrabí  moravský  bez  výslovného  svolení 
krále  českého  léna  svého  jakkoliv  umenšo- 
vati.  Dědičnost  lenní  se  však  nevyvinula,  M. 
byla  tudíž  lénem  osobním  rodiny  Přemy- 
slovců. Karel  IV.  pak  majestátem  svým  ze 
dne  7.  dub.  1348  zřejmě  vyslovuje,  že  pří- 
sluší M.  k  plné  pravomoci  a  přímému  pan- 


700 


Morava  (dějiny  právní). 


štvi  králů  i  koruny  království  Českého,  a 
stvrzuje  listem  ze  dne  19.  kv.  1366,  že  mark- 
rabí moravský  jako  takový  říši  římsko-něme- 
cké  a  knížatům  voličům  ničím  povinen  není, 
než  jen  králům  českým  jako  lenním  pánům 
svým.  Podobné  jest  upraven  i  poměr  biskup- 
ství olomouckého.  Když  cis.  Karel  IV.  M-vu 
dal  v  léno  bratru  svému  Janu  jako  léno  ko- 
runy České,  ustanovil  (26.  pros.  1349),  že 
sice  má  býti  markrabství  moravské  dědič- 
ným v  roaině  Janově,  avšak  že  ani  Jan  ani 
potomkové  jeho  nemají  míti  nároku  na  trůn 
český,  pokud  tu  bude  mužských  potomků 
Karlových.  Po  smrti  Janově  rozdělena  M. 
opět,  arcif  jen  na  krátkou  dobu.  Za  vlády 
konečně  kr.  Jiřího  z  Poděbrad  uvedena  jest 
M.,  ač  název  markrabství  i  vnitřní  samo- 
správa ji  v  plné  míře  jest  uznána,  v  pevné 
i  nerozlučné  spojeni  s  Čechy,  tak  že  od  ko- 
runy České  i  králů  českých  nižádným  způ- 
sobem oddělena  býti  nemá  (list.  z  13.  ledna 
1464).  Třeba  od  této  zásady  dvakráte  od- 
stoupeno, r.  1469,  kdy  stal  se  Matiáš  Uher- 
ský markrabím  moravským,  a  r.  1608  za  vlády 
cis.  Rudolfa  II.,  kdy  M.  opět  zvláštního  mark- 
rabí měla:  přece  poměr  onen  tím  nezměněn 
a  na  sněmu  zemském  r.  1612  výslovně  jest 
stvrzena  smlouva  stavů  českých  i  morav- 
ských ze  dne  26.  květ.  1611,  kterou  M.  pro 
veškerou  budoucnost  od  koruny  České  za 
nerozdílnou,  ve  vnitřních  svých  poměrech 
však  úplně  samosprávnou  jest  prohlášena. 
Též  obnovené  zřízeni  z.  pro  m.  Moravské 
z  r.  1628  M-vu  výslovně  za  zemi  království 
Českému  přivtělenou  prohlašuje.  Poměr 
tento  i  v  dobách  pozdějších  alespoň  v  tom 
docházel  výrazu  svého,  že  stavové  moravští, 
kdykoliv  se  dala  korunovace  krále  českého, 
do  Prahy  k  slavnosti  této  zvláštní  deputaci 
vysílali,  jakož  již  majestátem  cis.  Karla  IV. 
ze  dne  27.  záři  1355  ustanoveno  a  povždy 
zachováváno  bylo.  Nižádným  pozdějším  zá- 
konem pak  na  poměru  tomto  ničehož  není 
změněno,  ačkoliv  nějakého  zvláštního  orgánu, 
který  by  repraesentoval  jednotu  všech  částí 
koruny  České,  od  té  doby  nebylo,  když  ge- 
nerální sněm  zemi  českých  již  svoláván  ne- 
byl a  česká  dvorská  kancelář  spojena  jest 
s  rakouskou. 

Samospráva  markrabství  Moravské- 
ho, nehledime-li  k  dobám,  kdy  M.  měla  zvlášt- 
ního svého  panovníka,  především  tím  se  zra- 
čila, že  společný  panovník  zemi  koruny  Če- 
ské nemohl  dhve  vládni  moci  se  ujmouti, 
pokud  nepotvrdil  listem  i  přísahou  svoji 
všech  práv  země,  dále,  že  veškerá  moc  zá- 
konodárná, správní  i  vojenská,  jakož  i  správa 
finanční  náležela  králi  jako  markrabí  mo- 
ravskému spolu  se  sntinem  zemským  mo- 
ravským a  konečně  že  i  v  záležitostech  všem 
členům  koruny  České  společných  bez  sou- 
hlasu stavů  moravských  postupovati  se  ne- 
smělo. V  době,  kdy  M.  měla  své  markrabi, 
vykonávali  tito  —  vázáni  jsouce  tu  sněmem 
zemským  —  též  právo  míru  i  války,  aniž 
mohl  král  český,  jenž  nebyl  zároveň  markra- 
bím moravským,  naříditi  hotovost  válečnou. 


zejména  měla-li  se  válka  vésti  ven  ze  země, 
jakož  jmenovitě  král  český  Jan  Lucemburský 
(list.  z  18.  čna  1311)  ještě  výslovně  stavům 
moravským  přiznal.  Králům  českým  příslu- 
šela však  povždy  jura  regalia  na  M-vě,  ze- 
jména regál  horní,  solní  i  mincovní, 
k  jejichž  správě  jmenovali  samostatně  úřed- 
níky své,  na  markrabím  nezávislé.  Snahy  stavfi 
moravských  o  nabytí  samostatného  práva 
mince  častěji,  zejména  v  XVI.  stol.,  opé- 
tovně  projevované,  zůstaly  neuskutečněny, 
kdežto  práva  volného  kutáni  na  kovy  do- 
sáhli od  Rudolfa  II.  r.  1585  na  25  let  a  od 
kr.  Matiáše  r.  1614  taktéž  na   dobu  25  let. 

Sněmy  zemské  nabývaly  od  stol.  XIII. 
pevnější  a  pevnější  organisace  i  důležitějšího 
oboru  působnosti.  Snad  již  r.  1215  zasedal 
sněm  zemský  ve  Znojmě,  určitějších  však 
zpráv  o  sněmích  obecních  zemských  nalé- 
záme v  2.  pol.  XIII.  stol.  za  vlády  Přemysla 
Otakara  II.  Sněm  {eolloquium  generále,  curia 
generalis)  jeví  se  tu  shromážděním  vySSí 
šlechty  (barones),  královských  manu  či  vla- 
dyk  neb  rytiřů  (milites),  dále  tu  měl  úča- 
stenství biskup  olomoucký,  opatové  klášterů 
a  —  jakož  od  r.  1288  dokázati  lze  —  i  vy- 
slanci hrazených  měst  královských.  Sněmu  tu 
předsedal  a  jednáni  jeho  řídil  markrabí  aneb 
oni  úředníci  zemští,  kteréž  tento  k  tomu  vý- 
slovně zmocnil.  Záležitosti,  o  nichž  na  sně- 
mích zemských  toq  dobou  jednáno,  byly  roz- 
ličné; vedle  záležitostí  veřejných  jsou  to  ob- 
zvláště spory  o  statky  nemovité,  o  práva 
užitková  duchovních  řádů  a  j.  V  posledních 
těchto  směrech  jevil  se  tedy  sněm  zemský 
zároveň  jako  vrchní  soud  zemský.  Stálou 
však  institucí  sněm  zemský  tou  dobou  ještě 
nebyl,  svoláván  jsa  pouze  dle  potřeby,  aniž 
bylo  místo,  kde  zasedati  měl,  určitým ;  sněm 
zasedal  tu  v  Olomouci,  tu  v  Brně,  Znojmě 
nebo  v  Opavě.  Vedle  těchto  sněmů  zem- 
ských vyskytují  se  taktéž  již  ve  XIII.  stol. 
sjezdy,  na  nichž  byli  přítomni  zástupcové 
jednoho  nebo  druhého  kraje  a  kteréž  tedy 
sjezdy  krajskými  (judicia  provincialia)  na- 
zvati lze.  Obor  působnosti  jejich  aniž  orga- 
nisaci  jejích  přesně  určiti  nelze,  zdá  se  však, 
že  sjezdy  tyto  svolávány,  když  šlo  o  otázky 
povahy  spíše  místní,  jakož  vysvitá  téŽ  z  toho, 
že  se  jich  účastnily  též  osoby,  kterým  ni- 
kterak nepříslušelo  právo,  účastňovati  se 
sněmů  zemských,  které  však  mohly  míti  ná- 
ležitou znalost  místních  poměrů,  jako  na  př. 
faráři  toho  kterého  okresu. 

Pevnější  organisace  nabyli  sněmové  zemští 
ve  stol.  XV.,  jakož  i  obor  jejich  působnosti 
tu  přesněji  se  ustálil.  Sněm  tu  sestával 
ze  čtyř  stavů,  panského,  rytířského,  praelát- 
ského  i  městského;  stav  městský  zejména 
skládal  se  z  vyslanců  měst  Brna,  Olomouce, 
Jihlavy,  Znojma,  Uh.  Hradiště  i  Unčova.  Bi- 
skup olomoucký,  nenáležeje  vŠak  stavu  prae- 
látskému,  zasedal  na  sněmu  z  práva,  byl-li 
pánem  zemským,  jinak  pouze  z  milosti.  Pouze 
krátkou  dobu  před  bitvou  bělohorskou  vy- 
loučeni jsou  praeláti  i  biskup  olomoucký 
ze   sněmu    zemského,    avšak   obn.  zřízením 


Morava  (dějiny  právní). 


701 


zemským  stavovství  zemské  jim  opětně  při- 
znáno a  stav  práelátský  prohlášen  jest  za 
přední  stav  zemský.  Sněm  svoláván  dle  po- 
třeby od  panovníka,  aneb  z  moci,  panovní- 
kem jemu  k  tomu  udělené,  od  zemského 
hejtmana  a  slul  proto  i  sněmem  zápověd- 
ným;  druhdy  svolávali  sněm  zemský  sta- 
vové sami.  V  dobách  nebezpečí  tureckého 
konány  takové  sněmy  zápovědné  ročně,  ně- 
kdy i  několikráte  do  roka.  Zahájení  i  řízeni 
sněmu  náleželo  panovníku,  který  se  však 
dával  začasté  zastupovati  buď  některým  čle- 
nem své  rodiny,  někdy  i  zvláštními,  dvěma 
neb  i  více,  k  tomu  ověřenými  kommissary 
svými.  Již  v  XVI.  stol.  stávalo  se  častěji 
a  častěji,  Že  panovníci  předkládali  sněmu 
zvláštní  předlohy  (prop osice),  stavové  však 
nebyli  povinni  jednati  o  nich  nejprve,  někdy 
učinili  jednání  o  proposicich  těch  závislým 
na  tom,  zda  se  dříve  vyhoví  potřebám  zem- 
ským. Konečně  však  stanovili  pořad  jednání 
sněmovního  nejvyšší  úředníci  zemští  se  svo- 
lením panovníkovým. 

Obor  působnosti  sněmů  zemských  ni- 
kdv  přesně  stanoven  není  i  závisel  přede- 
vším na  poměru,  v  němž  stavové  zemští  trvali 
k  panovníku;  dle  toho  též  stanoven  výklad 
>potřeb  zemských c,  o  nichž  jednati  se  mělo 
na  sněmu.  Nejdůležitějším  právem  sněmu 
zemského  bylo  zajisté  jtho  spolupů^^obeni 
při  přijímám  panovníka  a  volbé  nového  při 
změně  dynastické.  Sněmu  dále  náležela  i  moc 
zákonodárná,  tak  že  nebylo  ani  potvrzení  pa- 
novníkovo nutným,  aby  snesení  sněmu  plat- 
nosti nabylo,  ano  za  vlády  Ferdinanda  I. 
tvrdili  stavové  zemští  výslovně,  že  pouze  jim 
náleží  o  tom  rozhodovati,  zda  sneseni  sně- 
movní jemu  k  potvrzeni  předložiti  chtějí  či 
nechtějí,  a  dali  usnesení  takové  r.  1535  v  knihv 
památné  výslovně  zapsati.  Nepopiratelně  pří- 
slušelo sněmu  zemskému  i  právo  povolovati 
berně  i  hotovost  válečnou,  spravovati  záleži- 
tosti náboženské,  soudní  i  všeobecné  správy 
zemské  se  týkající;  veškeré  v  ohledu  tom 
od  panovníků  sněmům  předkládané  propo- 
sice  považovány  za  pouhá  přání  panovníka, 
která  nabývala  pravoplatnosti  teprve  snese- 
ním sněmu.  Ano  i  smlouvy  mezinárodní  či- 
niti pokládal  se  sněm  za  oprávněna,  třeba 
i  proti  vůli  panovníkově,  jakož  za  vlády  Ru- 
dolfa II.  na  sněmu  v  Ivančicích  r.  1608  sku- 
tečně se  stalo. 

Co  se  týče  konečně  usnášeni  na  snčmích 
zemských,  dalo  se  toto  dle  kurií;  kurii  stavu 
panského  předsedal  předseda  sněmovní,  kurii 
rytířské  dvorský  sudí,  kurii  praelátů  i  měst 
zemský  podkomoří;  v  plném  sněmu  podá- 
vány hlasy  kurií  v  témže  pořádku,  většina 
hlasů  kuriátních  byla  pak  snesením  sněmov- 
ním. Biskup  olomoucký  hlasoval  s  kurií  pan- 
skou. Usnesení  sněmovní  zapisována  jsou  do 
knih  památných,  od  r.  1518  počínajících,  pro- 
hlašována jsou  ihned  ve  sněmu  a  uveřejňo- 
vána pravidelně  tiskem ;  někdy  prohlašována 
jsou  po  zemi  i  ústně. 

Zvláštní,  ač  podle  povahy  věci  jen  mimo- 
řádnou, institucí  byli  sněmové  generální, 


sestávající  z  vyslanců  všech  sněmů  zemí  ko* 
runě  České  náležejících,  na  nichŽ  vyslanci 
sněmu  moravského  zaujímali  druhé  místo. 
Sněmové  tito,  jejichž  počátky  již  v  XII.  stol. 
stopovati  lze,  vyskytují  se  častěji  jmenovitě 
ve  stol.  Xy.  i  xVl.  (v  tomto  zejména  třináct- 
kráte);  poslední  pak  odbýván  r.  1620,  od 
kteréž  doby  instituci  tuto  pokládati  lze  za 
zaniklou,  neboť  deputacím  i  v  pozdějších 
dobách  někdy  ze  stavů  jednotlivých  zemí 
Českých  do  Vídně  povolávaným  nelze  již  při- 
kládati význam  sněmů  generálních. 

Obnoveným  zřízením  zem.  z  r.  1628, 
ještě  více  však  libovolným  výkladem,  jehož 
se  dostávalo  jednotlivým  ustanovením  jeho, 
obmezen  jest  význam  zemských  sněmů  mo- 
ravských v  podstatné  míře.  Právo  svolávati 
sněm  přiřknuto  výhradně  panovníku  a  rov- 
něž i  právo  stanoviti  předměty  jednání  sně- 
movního ;  sněm  měl  býti  na  dále  v  podstatě 
poradním  sborem  panovníkovým ;  právo  vlast- 
ních návrhů  stavům  odňato  a  rovněž  tak 
právo  činiti  jednání  o  proposicich  králov- 
ských závislým  na  jakýchkoliv  podmínkách; 
pouze  u  věcech  menši  důležitosti  a  za  sou- 
hlasu i  svolení  panovníkových  kommissařů 
směli  stavové  samostatné  návrhy  na  sněmu 
činiti  a  o  nich  se  dohodnouti;  soukromé 
schůze  stavův  i  přetřásáni  potřeb  zemských 
prohlášeno  přímo  za  zločin.  Právo  zákono- 
dárné odňato  sněmu  naprosto;  pouze  právo 
povolovati  berně  ponecháno  sněmům  zem- 
ským, tak  že  v  celku  i  sněm  moravský  sdílel 
osud  jiných  sněmů  zemských,  jeŽ  staly  se 
pouhými  t.  zv.  sněmy  postulátu í mi.  Při- 
jímání konečně  panovníka  nového  sněmem 
stalo  se  prohlášením  země  za  dědičnou  až 
do  vymření  celého  rodu  panovnického  bez- 
předmětným. 

Úřadydvorské  i  zemské.  Ponecháva- 
jíce stranou  ony  úřady,  jejichž  pravomoc  se 
vztahovala  k  veškerým  zemím  koruny  České 
a  o  nichž  tedy  v  či.  o  českých  právních  dě- 
jinách již  řeč  byla,  obmezíme  se  tu  na  vy- 
tknutí nejdůležitějších  úřadů  speciálně  mo- 
ravských. 

Kancelář  moravská.  Zprávy  o  tomto 
úřadě  vyskytuji  se  již  v  druhé  polovici  XII. 
stol.  (1169),  avšak  tou  dobou  sotva  asi  před- 
pokládati lze  trvání  jeho;  za  to  však  od  konce 
XIII.  stol.  jeví  se  pro  vyhotovování  listin, 
země  Moravské  se  týkajících,  úřad  ten,  v  je- 
hož čele  měl  býti  již  dle  ustanoveni  Pře- 
mysla Otakara  I.  z  r.  1206  a  opět  Karla  IV. 
z  r.  1342  probošt  olomoucký  jako  cancella- 
rius  Moraviae,  jako  instituce  trvalá,  arcif 
v  těch  dobách,  kdy  měla  M.  zvláštního  mar- 
krabí, jako  bylo  zejména  ještě  r.  1608,  kdy 
arcit  jen  na  krátkou  dobu  úřad  tento  opět 
zřízen  jest.  Od  r.  1611  však  zvláštní  kance- 
lář moravská  se  již  nevyskytuje.  Vlastním 
ředitelem  zemské  kanceláře  byl  nej  v.  písař 
zemský  (jproionotarius  terrae),  jemu  náleželo 
chovati  pečeť  zemskou  (od  r.  1608),  vyhoto- 
vovati úřadní  akta  sněmu  zemského  i  pan- 
ského, provésti  jich  zápis  v  knihy  pamětní, 
jakož  i  zápisy  i  výmazy  v  deskách  zemských. 


702 


iMorava  (dějiny  právní). 


Úřad  ten,  jií  v  XI II.  stol.  se  vyskytující, 
svéřován  osobám  duchovním,  až  r.  1538  usta- 
noveno, Že  se  má  dostávati  pouze  osobám 
stavu  rytířského.  K  rukám  měl  nejv.  písař 
zemsky  t.  z  v.  písaře  menší  ke  konání 
vlastních  prací  písařských. 

K  úřadům  dvorským  lze  dále  připočísti  úřad 
maršálka,  jemuž  příslušely  spory  o  slech- 
tíctví  a  poctivost,  úřad  podkomořího 
(subcamerarius)^  jemuž  svěřena  správa  nad 
král.  městy,  hájení  zájmů  komorv  královské; 
k  němu  šla  odvolání  z  rozsudku  městských 
soudů.  Od  r.  1538  obsazován  úřad  ten  z  členů 
stavu  rytířského,  OZZ.  však  stanovilo,  že  má 
se  střídati  mezi  stavem  panským  i  rytířským. 
Nejvyšším  úředníkem  nad  královskými  va- 
saliy  v  markrabství  Moravském  byl  konečně 
dvorskýsudí  (hofrychtéř,  supremus  curiae 
regalis  judex)j  jmenovaný  taktéž  z  rytířstva; 
úřad  ten  pozbýval  však  souměrně  s  ubýváním 
lén  královských  na  M-vč  významu  a  nebyl 
od  r.  1748  vůbec  již  obsazován. 

Nejdůležitějším  úřadem  zemským  byl  úřad 
zemského  hejtmana  (capitantus  terrae)^ 
též  zemským  starostou,  později  gubernáto- 
rem,  praesidentcm  z.  gubernia  nazývaného. 
Úřad  tento  objevuje  se  koncem  Alll.  stol. 
(1298)  i  jmenován  původně  pouze  tenkráte, 
neměla-li  M.  vlastního  markrabí.  On  byl  ná- 
městkem panovníkovým,  avšak  stavům  zem- 
ským odpovědným,  proto  musil  po  smrti 
panovníka  úřad  svůj  v  ruce  stavů  zemských 
složiti  a  tito  měli  na  vůli  ponechati  jej 
v  úřadě,  neb  jiného  z.  hejtmana  jmenovati; 
a  rovněž  i  panovník  novČ  nastupující  tak 
učiniti  mohl.  Zemskému  hejtmanu  příslušelo 
předsednictví  na  snčmích  zemských  i  pan- 
ských, on  obstarával  rozhlašování  artikulů 
sněmovních,  on  byl  vrchním  poručníkem  si- 
rotků jiného  poručníka  postrádajících,  k  němu 
šla  též  v  poslední  řadě  odvolání  z  rozsudku 
soudů  městských  a  j.  On  musil  býti  rodem 
Moravan,  členem  stavu  panského  a  držitelem 
statků  v  zemi.  Jmenován  byl  původně  od 
krále  s  radou  stavů  zemských  na  dobu  ne- 
určitou, teprve  OZZ-ým  ustanoveno,  Že  má 
každých  pět  let  žádati  za  nové  potvrzení 
v  úřadě  svém.  Jemu  též  určován  jakýsi  plat 
v  různé  výši.  Nebylo-li  na  ten  čas  vhodné 
k  úřadu  osoby  na  snadě,  jmenován  prozatím 
mistodržícíúřaduhejtmanského.  Stá- 
lého sídla  zemský  hejtman  neměl;  sídlem 
úřadu  bvlo  bydliště  hejtmanovo.  Zemským 
hejtmanům  byli  podřízeni  hejtmane  kraj- 
ští, volení  na  sněmích  obecných  po  dvou 
pro  každý  kraj,  jim  svěřena  hlavně  péče 
o  veřejnou  bezpečnost  v  zemi. 

Komorník  nejvyššího  soudu  i  prá- 
va zemského  (supremus  camerarius)  měl 
vrchní  dozor  nad  deskami  zemskými,  vklady 
i  výmazy  v  nich,  nad  veškerým  vedením 
práva,  jemu  podřízeni  byli  komorník  menší 
i  t.  zv.  p  úhon  čí,  půhony  po  zemi  roznáše- 
šející.  Též  on  byl  jmenován  králem  po  úřadě 
se  stavy,  musil  sám  náležeti  stavu  panskému 
a  býti  dědičným  držitelem  statku  zemského 
v  ceně  alespoň  40.000  zlatých,   aby  bylo  lze 


hojiti  se  na  něm  pro  škodný  jcko  vinou  na 
statku  utrpěnou.  Do  r.  1493  byli  oa  M-vé 
dva  nejv.  komorníci,  po  jednom  při  atmúé 
i  deskách  zemských  olomouckých  i  bmé»» 
ských;  od  té  doby  však  jediný.  I  držitel  to- 
hoto úřadu  měl  podle  ustanovení  OZZ.  vždy 
po  pěti  letech  za  potvrzení  v  úřadu  žádati. 

Nejvyšší  sudí  (supremus  judex  terrae) 
řídil  veškeré  jednám  soudu  zemského,  on 
nařizoval  po  vývodech  sporných  stran  po- 
taz soudců  ohledně  nálezu,  který  vynesen 
býti  měl.  Nejvyššího  sudí  jmenoval  král 
po  úradč  se  stavy  zemskými,  původně  buď 
ze  stavu  panského  neb  rytířského,  od  r.  1538 
pouze  z  onoho.  Do  r.  1493  jmenován  pro 
cúdu  olomúckou  i  brněnskou  vždy  zvláštní 
nejv.  sudí;  od  téhož  roku  po  sloučení  obou 
cúd  jmenován  jediný;  jemu  byl  podřízen 
sudí  práva  menšího,  který  předsedal 
menšímu  soudu  zemskému. 

Všichni  tito  úředníci  byli  spolu  s  nejvyš- 
šími soudci  zemskými  přední  rádci  a  důvěr- 
níci královští  na  Mvě  i  obdrželi  od  kr.  Ma- 
tiáše  r.  1611  název  královských  radů  a 
musili  se  králi  zvláštní  přísahou  zavázati,  je- 
jíž znění  i  OZZ.  přesně  stanoví. 

Vedle  těchto  nejvyšších  úředníků  stáli  dále 
úředníci  menší,  jako  zejm.  purkrabí 
olomúcký  i  brněnský,  kterýžto  poslední  však 
od  XIV.  stol.  již  jmenován  nebyl.  Purkrabí 
měl  zvláště  pečovati  o  stíhání  zhoubců  zem- 
ských, srovnávati  spory  mezní,  přijímati  pří- 
sahy svědků  i  pomáhali  při  jejich  výslechu. 
Po  úpravě  úřadu  toho  r.  1583  jmenován  pur- 
krabí zemským  hejtmanem  ze  stavu  rytíř- 
ského po  úřadě  s  nejvyššími  úředníky  i  soudci 
zemskými.  I  jeho  přísaha  OZZ-ým  výslovně 
jest  ustanovena. 

Organisace  soudní.  V  Čele  všeho  or- 
ganismu soudního  byl  soud  zemský  či 
cúda  zemská.  Soud  zemský  dělil  se  na 
t.  zv.  soud  či  sněm  panský,  též  větší 
soud  zemský  zvaný  {judicium  terrae,  consi- 
lium  baronům)^  i  t.  zv.  soud  menši  {c\uda 
niinor).  V  onom  zasedali  původně  pouze  čle- 
nové stavu  zemského  na  vlastních  statcích 
chlebící  i  konal  se  ročně  dvakráte  v  Olo- 
mouci, o  Třech  Králích  (o  svíčkách)  i  sv. 
Janě  Křtiteli,  a  dvakráte  v  Brně,  v  posté  a 
o  sv.  Kunhutě,  i  trval  pravidelně  dva  týdny. 
Před  soud  ten  náležely  především  spory 
o  pozemky  i  meze,  dále  záležitosti  převyšu- 
jící cenu  desíti  hřiven,  jakož  i  sporné  zále- 
žitosti, týkající  se  osob  stavu  panského;  i  pa- 
novník sám  mohl  býti  před  soud  ten  po- 
hnán. Konečně  náležely  k  pravomoci  toho 
soudu  i  spory  z  poměrů  rodinných  vznika- 
jící, i  těžší,  zejména  t.  zv.  hrdelní  zločiny. 
Z  rozsudků  soudu  toho  nebylo  již  žádného 
odvolání.  Před  soud  menší,  kter^  zasedal 
vždy  dva  dny  před  zahájením  většího  soudu 
za  řízení  menších  úředníků  zemských  i  za 
přítomnosti  členů  stavu  zemanského,  nále- 
žely osoby  stavu  zemanského  a  sporné  zále- 
žitosti, nedosahující  ceny  desíti  hřiven ;  roz- 
dílu nečinilo  se  žádného  u  obou  těchto  soudů, 
zda  se  jednalo  o  nárok,  veniklý  spácháním 


Morava  (dějiny  právní). 


703 


xločinu  aneb  nedodržením  závazku  přijatého. 
Rozdíl  mezi  těmito  dvěma  soudy  stanoviti 
lze  již  na  sklonícu  XIIl.  stol.;  on  se  udržel 
i  na  dále  i  zachován  též  OZZ-ým,  neodvo- 
láte] nost  však  rozsudků  soudu  zemského  zru- 
šena a  stanovena  možnost  odvolati  se  ke 
králi,  jemuž  též  rozsudky  znějící  na  trest 
smrti  a  ztrátu  cti  předložiti  se  měly  před 
jich  vynesením.  Od  r.  1492  zasedalo  ostatně 
v  soudu  zemském  čtrnáct  osob  stavu  pan- 
ského, šest  ze  stavu  rytířského  i  nejvyšší 
ťíředníci  zemští  a  —  pakli  nebyl  jinak  pá- 
nem zemským  —  biskup  olomoucký,  když 
král  sám  soudu  předsedal. 

Nejstarším  a  původně  as  jediným  pravidel- 
ným soudem  v  zemi  byl  soud  z  u  p  n  í  (Judi- 
<ium  suppae,  c\udá)^  v  jehož  čele  stál  as  Žu- 
pan a  jehož  členy  byli  bezpochyby  svobodní 
obyvatelé  župy.  Byl  to  tedy  soud  čistě  ná- 
rodní, jemuž  podléhalo  veškeré  obyvatelstvo 
-župy.  Bezpochyby  bylo  tedy  tolik  soudů  žup- 
nich,  kolik  bylo  žup  v  zemi,  a  pravomoc  je- 
jich vztahovala  se  stejnoměrně  na  záležitosti 
trestní  i  soukromoprávní.  Úpadkem  zřízení 
žapního,  zejména  četnými  exemccmi,  jest 
působnost  soudů  župních  neustále  obmezo- 
vána, tak  že  v  XIV.  stol.  jim  náleželo  pouze 
stíhati  osoby  nejnižších  vrstev  obyvatelstva, 
poběhlíky,  tuláky  a  p.,  až  konečně  v  druhé 
polovici  XIV.  stol.  stopy  jejich  působnosti 
naprosto  mizejí.  Podobně  mělo  se  as  se  soudy 
t.  z  v.  slubnými,  o  nichž  dosti  podrobně 
~  ednají  statuta  Konrádova  a  kteréž  pokládati 
ze  za  soudy  smírčí,  jejichž  členové  byli  vo- 
leni od  sporných  stran  samých  při  rozepřích 
o  věci  nepatrné  a  na  jejichž  výroku  strany 
naprosto  měly  přestati. 

Časem,  zejména  následkem  četného  vyjí- 
mání jistých  vrstev  obyvatelstva  z  pravomoci 
pravidelných  soudů  i  utváření  se  nových 
tříd  obvvatelstva  v  zemi,  jakož  i  zřizováním 
zvláštních  soudů  pro  určité  záležitosti,  vyvi- 
nula se  jmenovitě  ve  XIV.  stol.  celá  řada 
zvláštních  soudů,  mezi  kterými  jsou  nej- 
důležitější především  soudy  městské,  vy- 
vinuvší se  rozvojem  stavu  městského,  dále 
soudy  dvorské  neb  manské  (judicia  cii- 
riaé),  před  které  náležely  veškeré  záležitosti 
král.  vasallů,  jejich  statků  i  odúmrtí,  od 
XIV.  stol.  i  zločiny  hrdelní;  jim  předsedal 
nejv.  lenní  soudce  a  přísedícími  byly  tu 
osoby  stavu  panského  i  rytířského,  králem 
jmenované.  Dále  sem  náležely  soudyobecní 
biskupa  olomouckého  a  různých  klášterů, 
později  i  světských  pánů  a  druhdy  i  osob 
stavu  měšfanského,  pakli  jim  náležely  dědiny, 
kteréžto  soudy  měly  souditi  jejich  poddané, 
někdy  i  při  zločinech  hrdelních;  soudy  tyto 
zejména  ve  XIV.  stol.  častěji  jsou  zřizovány. 
Neméně  poukázati  lze  i  k  soudůmvesnic- 
kým  {foitdynk),  jiŽ  v  XIII.  st.  se  vyskytujícím, 
v  jichž  čele  stál  rychtář,  kterému  stali  po 
boku  tři  až  čtyři  kmetové  a  jehož  pravomoc 
se  vztahovala  na  drobnější  spory  obyvatel- 
stva vesnického  a  lehčí  věci  trestní.  K  sou- 
dům zvláštním  náležely  konečně  soudyhor- 
nické,  mezi  nimiž  zejména  horní  soud  ji- 


\ 


hlavský  již  ve  XIII.  stol.  řádně  byl  zřízen 
soudy    duchovni,    před    které   náležely 
osoby  stavu  duchovního,  jakož  i  spory  man- 
želské i  cizoložství,  soud  židovský  i  soud 
cizích  kupců. 

Rozčlenění  obyvatelstva.  Rozdíly 
stavovské,  již  v  starších  dobách  se  vyskytu- 
jící, ač  nikoli  iešfě  tou  mČrou  se  ustálivší, 
že  by  přechod  ze  třídy  jedné  ve  druhou, 
zejména  vyŠší,  nemožným  býval,  ustálily  se 
od  konce  XIII.  stol,  tou  měrou,  že  každý 
stav  měl  zvláštní  postavení  jak  v  oboru  práv 
politických,  tak  i  v  oboru  práv  soukromých, 
ano  i  ve  příčině  hospodářské,  a  Že  postup 
ze  stavu  jednoho  ve  druhý  jen  výjimečně 
uskutečniti  se  mohl.  Stavy  obyvatelstva  byly 
vesměs  stavy  rodovými:  již  zrozením  stával 
se  jednotlivec  členem  stavu  svého  i  přísluš- 
níkem všech  práv,  stavu  jeho  náležejících. 
Takovými  stavy  jeví  se  stav  vysoké  i  nižší 
šlechty,  stav  svobodných  obyvatelů  zemských, 
stav  městský  i  stav  obyvatelstva  selského. 
Zvláštní  třídou  obyvatelstva  byli  pak  du- 
chovní i  židé. 

Vysoká  šlechta  neb  stav  panský  {do- 
mini terraCf  barones).  Členové  tohoto  stavu 
dovedli  sobě  průběhem  XIV.  i  XV.  stol.  ne- 
jen zachovati  veškerá  politická  i  soukromá 
práva,  již  v  dobách  dřívějších  jim  náležející, 
n^^brž  i  rozmnožiti  je  tou  měrou,  že  stah  se 
vlastními  vladaři  země  i  vykonávali  na  stat- 
cích svÝch  takřka  veškerá  práva  výsosti,  ano 
i  v  právu  soukromém  zaujímali  zvláštní  po- 
stavení, jako  na  př.  dřívější,  již  16tým  ro- 
kem věku  dosažené  svéprávnosti,  svobody 
od  t.  zv.  stávek  a.p.  Koncem  XV.  stol.  (od 
r.  1480)  lišily  se  ve  stavu  panském  t.  zv. 
rody  starodávné,  jichž  bylo  patnáct,  a 
rody  nové,  takové  totiž,  které  od  starodáv- 
nech výslovně  ve  stav  panský  jsou  přijaty. 
Teprve  ve  třetím  pokolení  členové  těchto 
nových  rodů  nabyli  rovného  postavení  se 
členy  rodů  starodávných.  OZZ.  však  přiznalo 
právo  přijímati  ve  stav  panský  výhradně 
panovníku,  tak  že  odtud  o  členství  ve  stavu 
tom  rozhodovalo  jmenování,  a  rovněž  po- 
zbyl stav  panský  přednosti  prvého  stavu 
zemského,  neboť  za  první  prohlášen  jest  stav 
praelátský. 

Nižší  šlechta  či  stav  vladycký  neb  ry- 
tířský skládal  se  vlastně  ze  tří  tříd  a  to  pře- 
devším z  rytířů  ve  vl.  sm.  si.,  totiž  potom- 
kův osob  pasovaných  na  rytířstvo,  dále  tak 
z  v.  zemanů,  totiž  oněch  svobodných,  bez- 
prostředně panovníku  samému  poddaných, 
kteří  drželi  pozemky  v  deskách  zemských 
zapsané  již  alespoň  v  třetím  pokolení,  i  t.  zv. 
panošů,  totiž  osob  nově  na šlechtictví  po- 
výšených. Rozdíly  tyto  však  od  XVI.  stol. 
pominuly,  tak  že  stavem  rytířským  odtud 
nazvati  lze  všechny  příslušníky  oněch  rodin 
šlechtických,  které  nenáležely  stavu  pan- 
skému. Současně  s  rozvojem  moci  pánů  zem- 
ských nabývala  i  nižší  šlechta  většího  a  vět- 
šího vlivu  na  vedení  záležitostí  zemských; 
na  sněmích  zemských  příslušelo  jí  do  r.  1628 
druhé  místo,  před  praeláty,  od  r.  1527   ob- 


704 


Morava  (dějiny  právní) 


sazována  jsou  místa  nejv.  písaře  zemského, 
zemského  podkomoří  i  dvorského  sudí  vý- 
hradně osobami  ze  stavu  rytířského  a  de- 
set let  později  zřízena  i  zvláštní  kniha  ry- 
tířská, ve  kterou  zapsány  jsou  všechny  rody 
rytířů  zemských. 

Stav  svobodného  obyvatelstva  zem- 
ského, kteréž  se  ani  névyšinulo  ve  stav 
šlechty,  aniž  upadlo  v  poddanství,  ztenčoval 
se  neustále,  hlavně  proto,  že  pozemky  prostě 
svobodných  osob  nezapisovány  v  desky  zem- 
ské a  tím  pozbývaly  nejdůležitější  právní 
ochrany  své;  pouze  z  milosti  panské  ta- 
kové zápisy  druhdy  povolovány  a  statky 
takové  pak  nazývány  svobodnými  dvory 
(dědiny  zpupné),  jejichž  počet  však  nebyl 
valný  ^v  XVIII.  stol.  60).  K  svobodným  po- 
čítáni dále  držitelé  svobodných  mlýnů,  dě- 
dičných t.  zv.  rycht,  pak  t.  zv.  půhončí 
soudu  olomouckého,  kteří  stranám  půhony 
doručovati  měli,  i  volavčí,  kteří  po  zahá- 
pní  soudu  strany  předvolávali,  pakli  jedněm 
1  druhým  za  vykonávání  úřadů  jejich  zpupné 
dědiny  jsou  uděleny. 

Stav  městský,  jehož  vznik  i  právní  po- 
měry na  M-vě  tytéž  byly  jako  v  Čechách, 
nestejné  měl  postavem,  zejména  ve  právu 
veřejném.  Lišilaf  se  v  té  věci  města  králov- 
ská od  měst  vrchnostenských.  Pouze  oněm 
příslušelo  stavovství  zemské  a  vyslanci  je- 
jich tvořili  čtvrtý  stav  zemský,  ona  se  udržela 
při  starobylých  svých  výsadách  i  svobodách, 
jejich  obyvatelstvo  podřízeno  bylo  bezpro- 
stfedně  panovníku,  kterýž  dozor  nad  nimi 
podkomořím  zemským  vykonával.  Počet  ta- 
kových královských  měst  byl  ještě  ve  XIV. 
stol.  dosti  značný,  avšak  menšil  se  obzvláště 
prodejem  i  zastavováním  činže  komorní  ne- 
ustále. Kdežto  r.  1371  ještě  30  takových 
měst  se  uvádí,  vyskytuje  se  jich  r.  1413  již 
jen  11  a  r.  1440  pouze  osm  a  konečně  jich 
zbylo  pouze  šest:  Olomúc,  Brno.  Znojmo, 
Jihlava,  Nové  Město  a  Uh.  Hradiště.  Některá 
z  bývalých  měst  královských  snažila  se  arciť 
dřívější  neodvislosti  od  vrchností  pozemko- 
vých zpět  nabýti,  avšak  s  nevalným  úspě- 
chem. Obyvatelstvo  měst  vrchnostenských 
bylo  co  do  práv  svých  odkázáno  výhradně 
na  milost  své  vrchnosti,  která  jemu  dle  li- 
bosti své  přikazovala  obvod  samosprávy;  na- 
mnoze nebylo  mezi  obyvatelstvem  takových 
měst  i  obyvatelstvem  poddaným  selským 
žádného  jiného  rozdílu  než  ten,  že  pouze 
ve  městech  mohly  se  konati  výroční  i  tý- 
denní trhy  a  provozovati  všeliká  řemesla. 
V  XIV.  stol.  činěn  ostatně  rozdíl  mezi  městy 
ochrannými  a  poddanými.  Prohlášení  za  mě- 
sto ochranné,  jež  mohlo  se  státi  buď  výsa- 
dou královskou  aneb  vrchnostenskou,  mělo 
v  zápětí  zproštění  obyvatelstva  od  robot  a 
poskytnutí  jakési  soudní  pravomoci  soudu 
městskému.  Proti  ztrátě  práv  svých  jako 
města  královská  snažila  se  města  zabezpečiti 
se  vzájemnými  smlouvami,  jakož  i  smlouvami 
se  šlechtou  samou  činěnými,  mezi  kterýmiž 
zejména  důležitou  jest  smlouva  ze  dne  11.000 
panen    ^21.  njnaj   r.   1486   o   zápisu   statků 


městských  v  desky  zemské  i  právu  šlechty, 
držeti  domy  ve  městech.  Smlouva  tato,  opě- 
tovně potvrzená,  nabyla  přímo  moci  základ- 
ního zákona  měst  a  výklad  authentický  smlouvy 
té  od  kr.  Vladislava  z  r.  1493  uznal  výslovné 
výhradnou  pravomoc  soudu  městského  uvnitf 
hradeb  městských  i  přikázal  právní  záleži- 
tosti městských  statků  zevních  aŽ  do  jisté 
výše  právu  zemskému,  spory  o  cla,  mýta 
i  městská  práva  zemskému  hejtmanu,  od  ně- 
hož však  bylo  lze  odvolati  se  ke  králi.  OZZ., 
kterým  i  městům  královským  daň  z  piva  ulo- 
žena jest,  potvrdilo  smlouvu  shora  uvedenou 
výslovně. 

Stav  selský.  Právní  postavení  stavu  to- 
hoto neustále  se  horšilo.  Ještě  ve  XIV.  stol. 
požívalo  obyvatelstvo  vesnic  samosprávy  ze- 
jména v  oboru  soudním;  z  rozsudku  soudu 
vesnického  šlo  odvolání  k  soudu  některého 
města;  dále  byly  poměry  mezi  vrchnostmi 
pozemkovými  i  sedláky  přesně  stanoveny 
smlouvami  obapolně  závaznými;  avŠaksesíleni 
moci  vys.  šlechty  v  zemi,  vydání  měst  v  pod- 
ručí její  mělo  v  zápětí  utužení  svazku  pod- 
danského, bezměrné  rozšiřování  práva  od- 
úmrtí  a  utužování  robot.  Příslušnost  obyva- 
telstva venkovského  k  půdě  {glebae  adscriptio) 
vyvinula  se  v  XV.  i  XVI.  stol.  ve  věi  pří- 
krosti  a  propouštěni  ze  svazku  poddanského 
ztěžováno  nad  míru.  Nejpříznivěji  byli  jeátČ 
postaveni  oni,  kdo  drželi  dům  i  dvůr  podle 
práva  purkrecbtního  U^re  tmphyteutieo) ; 
oni  byli  povinni  k  určitým  činžím,  nesměli 
pozemek  svůj  bez  svoleni  vrchnosti  své  sci- 
ziti,  musiíi  na  něm  trvale  bydliti;  aváak 
držení  jejich  bylo  dědičným  i  v  pobočním 
příbuzenstvu  a  i  poslední  pořízení  jejich  bylo 
platným,  tak  Že  odúmrtnost  na  vrchnost  jen 
zřídka  měla  význam,  AvŠak  postavení  těchto 
purkrechtních  sedláků  horšilo  se  neustále, 
tak  že  již  v  XV.  stol.  nelišilo  se  mnoho  od 
postaveni  t.  zv.  činŽo vniků  {censuales), 
kteří  sice  taktéž  pozemky  jim  od  vrchnosti 
přikázané  drželi  i  užívali,  jsouce  k  činžím 
i  robotám  vrchnosti  povinni;  avšak  pozemky 
ty  nepřecházely  dědictvím  ani  na  děti  jejich, 
nýbrž  spadaly  zpět  na  vrchnost,  která  je 
pouze  z  dobré  vůle  své  dětem  zemřelého 
činžovníka  opět  propůjčiti  mohla.  Nejnepříz- 
nivější bylo  pak  postavení  lidí  nevolných 
(neplatných  nádenníků),  kteří  náleželi  k  če- 
ledi dvorské,  mohli  býti  prodáni,  darování 
a  p.  spolu  se  dvorcem,  na  němž  k  libovol- 
ným službám  vrchnosti  povinni  byli,  aváak 
nemohli  nabýti  propuštění  ze  svazku  svého 
poddanského;  jestliže  odešli  o  své  újmě,  na- 
byla tím  vrchnost  práva,  aby  uprchlého  Če- 
ledína honila  a  násilím  přivedla  jej  zpět  na 
půdu,  ku  kteréž  náležel. 

Co  se  týče  židů,  bylo  postavení  jejich 
i  v  této  době  určováno  zvláštními  yýsadiami 
panovníků;  oni  se  jevili  již  ve  XÍil.  stol. 
jako  příslušníci  komory  královské  (xerW  00- 
merae  regalis).  Právní  jejich  postavení  bylo 
zejména  určeno  ochranným  listem,  kterýi  lim 
udělil  markrabě  Přemysl  Otakar  11.  one 
20.  března  1254  a  potvrdU  r.  1356  Karel  IV. 


Morava  (praehístorie). 


705 


Tak  jako  v  dobách  dřívějších  mohli  provo- 
zovati obchody  i  lichvu,  ano  i  pozemky 
držeti,  říditi  se  svým  právem  židovským, 
oni  požívali  rAzných  výhod  processních,  ob- 
zvláště ve  sporech  svých  s  křesťany,  byli 
vžak  povinni  platiti  daně,  namnoze  zcela  li- 
bovolně jim  ukládané,  jmenovitě  daň  z  hlavy. 

Pro  duchovenstvo  konečně  platily  na 
M-vě  jako  v  Čechách  zásady  práva  církev- 
ního. Vytknouti  sluší  tu  však  obzvláště,  že 
řády  duchovní  mohly  zakládati  města  i  ves- 
nice na  právu  německém,  jakož  i  že  půso- 
bením jejich  a  zejména  biskupem  olomou- 
ckým Brunonem  rozšířily  se  poměry  manské 
v  zemi,  upravované  četnými  řády  manskými, 
mezi  nimiž  jmenovitě  manský  rád  kláštera 
třebíčského  z  dob  Přemysla  Otakara  II., 
potvrzený  ještě  r.  1455,  obzvláště  jest  zají- 
mavý. 

Zřízení  finanční.  Různé  byly  prameny, 
z  nichž  mohl  panovník  čerpati  důchody  ke 
krytí  potřeb  správy  veřejné,  a  rovněž  tak, 
jako  v  jiných  územích,  jeví  se  i  na  M-vč 
prameny  tyto  záhy  nedostatečnými,  tak  že 
i  tu  panovníci  se  musili  doprošovati  stavů 
za  zvláštní  peněžité  výpomoci,  které  jim  po- 
volovány jen  za  cenu  rozmnožení  výsad  sta- 
vovských a  tim  i  obmezení  moci  panovnicí. 
Ještč  V(:  XIII.  i  XIV.  stol.  náležely  zajisté 
panovníkům  moravským  četné  statKy  zem- 
ské, jakož  ještě  v  listině  Karla  IV.  ze  dne 
27.  bř.  1366,  kterou  potvrzuje  pořízení  markr. 
Jana,  se  uvádí  značný  počet  tvrzí,  zámků, 
měst,  městysů  i  vesnic,  které  náležejí  buď 
k  jmění  zemskému  aneb  od  něho  nově  jsou 
nabyty.  AvŠak  četnými  zástavami,  jež  nejsou 
vyplaceny,  dary,  udíleními  v  léno  a  p.  tenčil 
se  počet  jejich  neustále  a  války  husitské  při- 
spěly nemálo  k  tomu  výsledku,  Že  již  p.  Ct. 
Cimburk  z  Tovačova  v  knize  své  uznává,  Že 
zámků  markrabiných  9nyní  málo  Již  zůstává* 
a  jen  jeden  jmenovitě  uvádí,  totiž  hrad  Špil- 
berk.  Veledůležitým  pramenem  důchodů  je- 
vila se  t.  zv.  komorní  činže,  ke  které 
byla  povinna  především  královská  města, 
pak  opatství,  kláštery  i  statky  duchovenstva. 
Vybírání  i  správa  jejich  příslušela  podko- 
mořímu. Avšak  i  tento,  ve  XIV.  i  XV.  stol. 
ještě  nejvydatnější  pramen  příjmů  vysýchal 
neustále,  nebof  činže  komorní  jest  začasté 
na  určitou  dobu  zastavována,  poukazována 
za  věno  a  p.  TéŽ  odúmrtí  či  nápadové 
poskytovali  druhdy  panovníku  značné  příjmy. 
Pakli  zemřel  totiž  držitel  nemovitého  statku 
bez  přirozených  dědiců,  bez  nedílných  neb 
nevybytých  ženských  potomků  a  nepořídil 
o  něm  t.  z  v.  spolkem,  aneb  v  základě  zvláštní 
výsady  panovnicí  závětí,  spadal  statek  jakož 
i  veškerá  práva  k  němu  se  pojící,  práva 
vénná  i  pohledávky  na  panovníka.  Města 
byla  z'  pravidla  z  práva  toho  V3rňata,  na- 
b3rvše,  druhdy  za  úplatu,  práva  svobodného 
pořizováni  pro  své  občany,  aneb  práva, 
ujmouti  se  sama  statků  osob  bez  přirozených 
dědiců  i  závěti  zemřelých  a  užiti  jich  ve  pro- 
spěch svůj.  Avšak  i  toto  právo  panovníkovo 
pozbývalo  již  v   XV.  stol.  významu   svého, 

Ottflv  Slovník  Naučný,  ■▼.  XVII.  a2j3  1901. 


jakož  na  př.  již  kr.  Vladislav  r.  1497  pánflm, 
rytířstvu  i  městům  právo  to  pro  vždy  od- 
pustil ve  prospěch  i  sebe  vzdálenějších  pří- 
buzných, pakli  jen  v  zemích  koruny  České 
bydliště  měli.  Obecné  dále  berně  (collecta 
generaliSj  šos)  vybírány  jsou  za  určitých 
okolností,  jako  na  př.  při  přijímání  panov- 
níka v  zemi,  korunovaci,  sňatku  jeho  neb 
synů  i  dcer  jeho.  Za  jiných  okolností  povo- 
lovali stavové  berné  pouze  z  dobré  vůle,  ni- 
koliv z  práva.  Kjich  vybírání  jmenován  pro 
každý  kraj  zvláštní  výběre í.  Práva  vý- 
sosti, jako  na  př.  regál  horní,  právo  na 
mýta  i  cla,  důchody  z  vykonávání  soudní 
pravomoci  ve  městech  i  vesnicích  plynoucí 
a  p.,  ač  i  ona  panovníku  Časem  dosti  značné 
příjmy  poskytovala,  podobně  jako  jiná  práva 
užitková  dostávala  se  víc  a  více  stavům 
v  trvalé  držení,  tak  že  i  tento  pramen  ve 
stol.  XVI.  takřka  naprosto  vyschl. 

Vydáním  Obnoveného  zřízení  zemského 
z  r.  1628  nastupuje  příkrý  obrat  ve  veškerťra 
životě  ústavním  země.  Absolutismus  sprvu 
jen  formálně,  avšak  vŽdy  jasněji  i  hmotně 
slavil  vítězství  nad  právy  stavovskými  a  snahy 
panovníků,  totožné  řády  ve  veškerých  ze- 
mích svých  dědičných  zavésti,  setkávaly  se 
s  odporem  vŽdy  liknavějším.  Vůdčí  myšlénka 
při  postupu  tomto  vyslovena  jest  jii  v  OZZ-m 
v  ten  smysl,  že  má  se  dosavadní  zřízení 
opraviti  víiči  nynějšímu  stavu  země,  obydlené 
různého  jazyka  národy,  z  části  po  císařských 
i  jiných,  v  Římské  říši  i  jiných  zemích  pa- 
novníkových zvyklých  právích.  Proto  mělo 
být  zemské  i  městské  právo  uvedeno 
v  konformitu,  proto  prohlášeno,  že  má 
považován  býti  pouze  zeměpán  v  plnosti 
moci  své  za  jediný  pramen  práva,  jemu  že 
výhradně  má  příslušeti  právo  legis  ferendae^ 
veškeré  ostatní  faktory  pak  že  mají  býti  toho 
práva  prázdny.  Tak  měly  ze  života  státního 
vymezeny  býti  veškeré  živly  autonomní  a 
provedena  býti  všemožná  uniformitapráv- 
ních  poměrů  ve  veškerých  zemích  rodu 
Rakouského.  Tento  cíl  tanul  i  všem  pozděj- 
ším panovníkům  vždy  na  mysli.  Vylíčiti  způsob, 
kterým  ve  směru  tom  postupováno,  i  výsledky 
činnosti,  k  dosaženi  cíle  toho  směřující,  jest 
úkolem  novějších  právních  dějin  obecně  ra- 
kouských, ve  kterých  i  k  právním  poměrům 
M-vy  náležitě  přihlížeti  se  musí.  -/. 

O)  Praehistorie  moravská. 

M.,  tato  přirozená  brána  národův  od  se- 
veru k  jihu  aneb  opačným  směrem  tábnuv- 
ších,  jest  zemí  archaeologicky  bohatou,  bo- 
hužel však  dosud  poměrně  málo  prozkou- 
manou. Jednotlivé  zprávy  o  nahodilých  pra- 
věkých nálezích  pocházejí  již  ze  XVl.  stol., 
avšak  teprve  koncem  1.  pol.  XIX.  st.  vzbu- 
zen větší  zájem  pro  domácí  památky  toho 
druhu,  a  zahájeno  zkoumání  hrobů  před- 
historických.  Ruchu  toho  účastnili  se  zem- 
ský historiograf  J.  Boček,  hrabě  Sylva-Ta- 
roucca,  Wolny,  Eder,  Koch,  rytíř  Chlume- 
cký, Heinrich!  Přehlednou  zprávu  o  těchto 
výzkumech  podal   B.   Dudík   r.   18v54.    Řadu 

45 


706 


Morava  (praehistorie). 


nových  pracovníků,  jako  jsou  kustos  Trapp, 
Kupido,  Jeitteles  a  Liedermann  v  letech  še- 
desátých, dovršil  Wankel,  jemuž  právem 
přísluší  název  »Otce  moravské  praehistorie€. 
Jeho  nálezy  v  BýČí  skále  jsou  přímo  epo- 
chální. Nadšeného  druha  nalezl  ve  svém 
zeti,  prof.  Havelkovi,  jenž  také  hlav.  účast 
měl  při  založení  Musejního  spolku  v  Olo- 
mouci r.  1883.  Velezdárná  působnost  tohoto 
prvního  střediska  archaeologického  na  M-vě 
měla  v  zápětí  sdružení  pracovníků  na  Brněn- 
sku,  jimiž  zal.  r.  1887  Musejní  spolek  v  Brně, 
jenž  mnohoslibnou  činnost  svou  rozvinul 
hlavně  na  jihozápadní  M-vě. 

Již  před  tím  povzbudil  Wankel  osobním 
stykem  a  výkladem  svých  sbírek  v  Blansku 
četné  stoupence,  již  samostatnými  pracemi 
k  poznání  morav.  pravěku  platně  ^přispěli. 
Jsou  to  zejména  Maska,  Knies,  Kou- 
delka. Kroužek  tento  archaeologický  po- 
zději rozšířili  přidružením  svým:  Houdek, 
Palliardi,  Kříž,  Popelka,  Makowsky, 
Červinka,  Hladík  a  j.,  uveřejňujíce  vý- 
sledky svého  badání  najmě  v  Časop.  vlast, 
musea  olom.,  ve  zprávách  Anthropologické 
společnosti  vídeňské  a  c.  k.  ústřední  kom- 
misse  pro  zachování  a  prozkoumání  památek 
uměleckých  a  historických  ve  Vídni,  jakož 
i  ve  spisech  samostatných.  Bohaté  nálezy 
mor.  nejsou  však  soustředěny,  nýbrž  jsou 
rozptýleny  v  četných  sbírkách  soukromých 
a  veřejných  i  mimo  M-vu,  čímž  studium  pra- 
věku moravského  jest  přímo  znemožněno 
Zřízením  zemského  musea  v  Brně  v  nejno- 
vější době  vzbuzena  naděje,  že  stane  se  brzy 
náprava,  jakož  i  že  další  prozkoumání  M-vy 
po  stránce  praehistorické  nebude  jiŽ  pone- 
cháno náhodě  a  obětavosti  jednotlivců,  nýbrž 
že  se  bude  prováděti  soustavně. 

1.  Doba  diluviální.  Že  by  člověk  již 
v  době  třetihorní  na  M-vě  byl  přebýval, 
toho  nemáme  dokladů.  Také  z  diluviální 
doby  předledové  a  ledové  s  hojnou  již  zví- 
řenou nemáme  stop  lidských.  Ve  hlavní 
době  ledové  zasahoval  sice  nejjižnější  cíp 
ledovců  severoevropských  asi  45  km  daleko 
do  M-vy.  pokrývaje  poříčí  Odry  od  Přívozu 
až  k  rozhraní  vod  u  Bělotína,  celá  ostatní 
země  byla  však  ledu  prosta  a  k  pobytu  lid- 
skému dosti  příhodná.  Člověka  tu  ještě  ne- 
bylo. Teprve  v  době  následující,  když  vli- 
vem mírnějšího  opět  podnebí  ledovec  balti- 
cký z  M-vy  do  sev.  Německa  již  byl  ustou- 
pil, objevil  se  na  pláních  moravských  po- 
prvé člověk  a  zanechal  jmenovitě  v  jesky- 
ních štramberských  doklady  své  přítomno- 
sti, jež  dobře  se  shodují  s  interglaciálními 
nálezy  francouzskými  typu  moustierského, 
částečně  také  s  německými  od  Taubachu 
na  Výmarsku  a  s  chorvatskými  z  Krapiny, 
liší  se  však,  pokud  známo,  od  nálezů  pol- 
ských a  ruských. 

Nejstarší  obyvatel  moravský  žil  v  této  tep- 
lejší a  vlhké  době  meziledové  současně 
s  mamutem,  nosorožcem,  prasetem,  jelenem, 
srncem,  turem,  zubrem,  koněm,  bobrem,  je- 
skynním medvědem,  liškou,  vlkem,  kočkou, 


levhartem,  lvem,  hyenou  jeskynní,  avšak  zá- 
roveň se  vzácnějším  sobem,  losem,  rosomá- 
kem,  divokým  psem,  kamzíkem  a  jinými  hor- 
skými nebo  severními  zvířaty.  Živil  se  lovem, 
znal  oheň  a  dovedl  urobiti  si  z  kamene  ně- 
které nástroje  a  zbraně,  zejména  plochá, 
jednostranně  otloukaná  škrabadla  a  přihro- 
cené  sekyry  a  kopí.  Umělých  výrobků  ko- 
stěných nezhotovoval.  Jediným  přímým  do- 
kladem člověka  toho  jest  úlontek  dolejší  če- 
listi dětské  z  jeskyně  Šipky.  Jeví  podstatné 
odchylky  od  novějších  čelisti  lidských,  ne- 
majíc brady,  ale  vynikajíc  tloušťkou  a  silné 
vyvinutou  zpodní  plochou.  Chorobných  zná- 
mek nemá.  Mnozí  tvrdí,  že  člověk  ten  ne- 
měl ještě  článkované  řeči. 

Během  dlouhé  doby  diluviální,  v  níž  také 
na  M-vě  z  tundry  rázovitá  step  se  vyvinula, 
a  mohutné  vrstvy  Žlutnice  byly  naváty,  mě- 
nil se  i  ráz  zvířeny  moravské. 

Mamut  a  nosorožec  nepřežili  opětného 
pronikavého  snížení  teploty,  druhé  to  doby 
ledové,  ve  které  sice  ledovce  území  morav- 
ského již  nezasáhly,  jež  však  přivodila  nové 
pošinutí  severní  zvířeny  do  našich  krajin. 
Fauna  tato  jest  charakterisována  hojnosti 
soba,  sněžného  zajíce  a  polární  lišky. 

V  těchto  mladších  faších  diluviálnich,  jme- 
novitě v  poslední  době  ledové,  docházel 
člověk  častěji  i  větším  počtem  na  M-vu,  ba 
může  se  říci,  že  trvale  zde  prodléval,  táboře 
v  menších  nebo  větších  tlupách  na  příhod- 
ných místech  pod  šírým  nebem,  nebo  vy- 
hledávaje útulku  v  Četných  jeskyních,  po 
celé  téměř  zemi  rozloženích.  Zůstavil  všude 
nepochybné  doklady  svého  konání.  V  této 
příčině  vyniká  M.  netoliko  počtem  diluviál- 
ních  stanic,  nýbrž  také  množstvím  a  vzác- 
ností objevených  předmětů  nad  veškery 
země  středoevropské.  Dosavad  je  na  M-vě 
stanoveno  20  nalezišť  se  stopami  diluviál- 
ního  člověka,  16  v  jeskyních  a  4  ve  žlut- 
nici.  Jeskyně  ty  jsou:  Balcárka  u  Ostrova 
(prozkoumal  r.  1896  Knies),  Býčí  skála 
u  Josefova  (prozk.  r.  1870  Wankel  a  r.  1892 
Kříž),  Bočkova  díra  u  Mladče  (prozk. 
r.  X881— 1882  Szombathy),  Čertova  díra 
u  Štramberka  (prozk.  r.  1879  Maska),  je- 
skyně čís.  10  ve  Sloupském  žlebě,  Já- 
chymka  u  Josefova,  Kostelík  u  Mokré 
(zkoumali  r.  1880  hlavně  Wankel  a  Szom- 
bathy, r.  1884  Kříž).  Křížová  jeskyně 
u  Ochoze,  Kůlna  u  Sloupá  (zkoum.  r.  1880 
Wankel,  r.  1883—1891  Kříž,  r.  1896  Knies), 
Michalova  díra  u  Holštýna,  Nad  vý- 
chodem Punkvy  jeskyně  ve  Sloup- 
ském žlebě.  Sklep  u  Vratfkova,  Šipka 
u  Štramberka  (prozk.  r.  1879  —  83  MaŠka),  šo- 
šůvecká  jeskyně  u  Sloupá,  Výpustek  a 
Žitnéhojeskyně  u  Krtin.  Naleziště  ve  Žlut- 
nici  jsou:  Brno,  Františka  Josefa  třída  (pro- 
zkoumal r.  1891  Makowsky),  Jaroslavice 
(prozk.  r.  1871  Wurmbrand),  Předmostí 
(zkoumali  r.  1880  a  1884  Wankel,  r.  1882—94 
Maska,  r.  1894—96  Kříž)  a  Ždánice.  Sem 
náležejí  také  tou  dobou  nedosti  ještě  zaru- 
čená naleziště  v  Olexovičkách  u  Jaroslavic, 


Morava  (praehistorie).  707 

v  Pouzdřanech,  v  Ungrově  cihelně  u  Znojma, '  patkami  mamutími,  obsahoval  15  úplných  a 
na  Červeném  kopci  a  ve  Svatotomské  ci- !  aspoň  5  částečně  zachovalých,  úhrnem  tedy 
helně  v  Brně.  I  20  koster  lidských,  z  nichž  7  náleželo  oso- 

Většinu  těchto  stanovišť  dlužno  zařaditi  <  bám  dospělým,  4  osobám  dospívajícím  a 
do  druhé  dobyledové,  za  které  podnebí  |  ostatních  9  dětem.  Diluvíální  člověk  před- 
bylo  převahou  chladné  a  suché.  Některé  ná- ,  mostecký  byl  postavv  spíše  vysoké  neŽ  pro- 
lezy  jeskynní  pocházejí  až  z  doby  poledové.  I  střední,  silných  svalů,  lebky  podlouhlé  a 
Při  chronologickém  zaradování  jednotlivých  kostí  holennich  neobyčejné  sploštělých,  pla- 
nálezů  jest  rozhodujícím  strat  i  grafické  ulo-  '  tyknémických.  Stanice  předmostecká  náleží 
Žení,  ráz  zvířeny  a  jakost  výrobků  lidských.  |  svým  stářím  do  počátku  druhé  doby  ledové. 

Co  do  významu  zaujímají  mezi  jeskyněmi  Přihlížíme-li  ke  všem  nálezům  diluviálním 
s  mladšími  nálezy  přední  místo  Kůlna,  Ko- 1  na  M-vě,  seznáváme,  že  prvotní  obyvatelé 
stelík,  Býčí  skála  a  Balcárka  četnými  a  zají-  byli  ještě  svědky  zalednění  severoevrop- 
mavými  výrobky  z  kamene,  kosti,  sobího  pa-  ského.  Rozeznávati  však  nutno  dlouholebé 
rohu  a  slonoviny,  z  nichž  mnohé  jsou  zdo-  příslušníky  plemene  západoevropského,  již, 
heny  rytbami.  Ž  Balcárky  známe  i  některé  |  přišedše  s  nepatrnými  prvky  kulturními  již 
zbytky  lidské.  Brněnské  naleziště  ve  žlut-  v  dobách  předledových  na  Pyrenejský  polo- 
nici  na  třídě  Františka  Josefa  obsahovalo  ostrov  a  do  Francie,  znenáhla  až  do  střední 
vedle  zbytků  nosorožce  a  mamuta  červeně  i  Evropy  se  rozšířili,  kdežto  na  počátku  druhé 
natřenou  kostru  lidskou  se  vzácnými  ozdo-  doby  ledové  se  na  M-vě  objevil  člověk  tak- 
bami  a  lidským  idolem.  Člověčí  lebka  jest  téŽ  dlouholebý,  avšak  fysicky  dokonalejší  a 
tvaru  dolichócefalního.  Virchow  řadí  nález  důkladnějšími  vědomostmi  vyzbrojený,  je- 
nesprávné  do  doby  neolithické;  pravděpo-  I  hož  původ  položiti  dlužno  do  krajin  severo- 
dobnějším  jest,  že  pochází  z  druhé  doby  le-  asijských.  Také  tento  člověk  diluviální  byl 
dové.  Jest  jen  o  málo  mladší  než  nálezy  >  výhradné  lovcem,  neznaje  zvířat  domácícn, 
předmostecké.  —  Diluviální  stáří  zbytků  lid-  ale  vynikal  nad  svého  předchůdce  účelněj- 
ských  a  zejména  zachovalé  lebky  z  bočkovy  ším  a  rozmanitějším  zpracováním  kamene  a 
díry  je  pochybné.  Lebky  z  Husovic,  Šlapa-  kostí.  Nástroje  a  zbraně  si  hotovil  obyčejné 
nic  a  z  Červeného  kopce  u  @rna  rozhodně  také  pouhým  přitloukáním  pazourku,  ro- 
do  diluvia  nenáležejí.  Domnělé  zpracování  hovce,  jaspisu,  křištálu  a  j.,  dovedl  však 
četných  kostí  mamutích  a  nosorožcích  z  okolí  k  témuž  účelu  řezati  i  hladiti  kosti  a  parohy, 
brněnského  člověkem  diluviálním  jest  aspoň  Živil  se  hlavně  masem  buď  syrovým  neb  na 
velmi  odvážným  tvrzením  nálezce  Makow-  ohni  pečeným,  pochutnávaje  si  také  na 
ského.  Většina  zbytků  těch  jeví  patrné  I  mozku  a  tuku  kostí.  Odíval  se  zvířecími  ko- 
známky  ohryzení  šelmami.  zemi,  jež  naučil  se  vydělávati  i  šlachami  se- 

Nade  všechny  stanice  vyniká  bohatostí  a  šívati.  Krášlil  předměty  své  domácnosti  vry- 
důlcžitostí  nálezů  tábořiště  lovců  mamutích  tými  čárkami,  měřickými  nebo  figurálními 
ve  žlutnici  v  Předmostí  u  Přerova.  Náleží  kresbami;  hotovil  také  plastické  napodobe- 
k  nejpřednějším  celého  světa.  Ve  hloubce  niny  těla  lidského  i  zvířecího  a  zdobil  se 
2 — 4  m  objeveny  kulturní  vrstvy  s  rozsah-  barevným  malováním,  řezanými  nebo  pro- 
lými  ohnisky  a  přečetnými  zbytky  zvířat ,  vrtanými  zuby  zvířecími,  kaménky  a  lastu- 
převahou  rázu  glaciálního,  a  to  přibližně  rami,  jež  bezpochyby  nosil  za  amulety.  Měl 
dle  počtu:  mamuta,  lední  lišky,  vlka,  soba,  jakési  pojmy  náboženské.  Mrtvé  pochovával, 
koně,  sněžného  zajíce,  rosomáka,  medvěda,  i  Přesného  dokladu  lidožroutství  není.  Neznal 
lva,  lišky  obecné,  zubra,  tura,  nosorožce,  ;  nádob  hliněných  a  úplně  hlazených  nástrojů 
pižmoně,  losa,  kozorožce,  lumíka  pásková-  '•  kamenných,  nepěstoval  obilí,  nepoužíval  žád- 
ného, bobra,  krkavce,  kúra  sněžného  a  supa  ného  kovu.  Odstěhoval  se  bezpochyby  z  M-vy 
bělohlavého.  Přímo  ohromné  jest  množství  se  sobem  a  jinými  zvířaty  do  severnějších 
zbytků  mamutích,  veškery  části  koster  ob-  '  krajin  asi  5000  let  před  Kr. 
sáhujících.  Pouze  stoliček  vykopáno  více  než  2.  Mladší  doba  kamenná  (neolith). 
2000,  klů  celých  a  rozštípaných  několik  set.  Trvale  mírnější  podnebí  doby  poledové 
Dlouhé  kosti  končetin  všech  větších  zvířat  způ-obilo,  Že  také  step  moravská  nenáhle 
(i  mamuta,  nosorožce  a  lva!)  jsou  téměř  ve  ustupovala  lesům  stále  se  šířícím,  a  vý- 
směs  rozštípány  nebo  spřeráženy,  lebky  bylo-  značná  stcpní  květena  i  zvířena  koncem 
žravců  rozbity.  Nalezeno  tu  více  než  30.000  doby  diluviální  se  stěhovala  do  severnějších 
přitloukaných  výrobků  kamenných  a  kromě  krajin,  kdežto  naši  zemi  opanovala  zvířata, 
těch  také  četné  nástroje  kostěné  a  ještě  čet-  jež  odkázána  jsou  na  půdu  zalesněnou,  jako: 
nější  ze  slonoviny,  předměty  ozdobné  a  bar-  tur,  zubr,  los,  jelen,  srnec,  divoké  prase, 
vivo.  Velmi  zajímavé  a  namnoze  jediné  svého  medvěd,  jezevec,  rys,  vlk,  liška  obecná,  bobr 
druhu  jsou  rytby  na  slonovině,  mamutích  a  j.  Zbytků  sobích  z  nálezů  alluviálních  ne- 
žebrech,  sobích  parozích  a  plotničkách  břid-  známe.  Zdali  také  veškeren  moravský  lid 
ličných,  jakož  i  sošky,  řezané  z  kostí  mamu-  diluviální  za  sobem  k  severu  se  odebral, 
tich.  Pozoruhodno  jest,  že  se  tu  poprvé  vy-  nelze  určitě  tvrditi.  Tolik  jisto,  že  za  ne- 
skytly  pískovcové  nástroje  s  přihlazeným  ;  dlouhou  poměrně  dobu  obyvatelstvo  M-vy 
koncem.  Nejdůležitější  a  jediný  svého  druhu  se  nám  jeví  již  majitelem  ochočených  zvi- 
Jest  nález  neporušeného  hromadného  hrobu,  řat:  ovce,  kozy,  skotu,  prasete  a  psa;  zná 
jenž,  chráněn  jsa  pokrovem  kamenným  a  lo-   hrnčířství  a  poněkud  i  orbu,  umí  tkáti,  zho- 


708  Morava  (praehistorie). 


tovuje  vedle  pazourkových  také  nástroje 
z  měkčího  kamene  a  hladí  je  na  celém  po- 
vrchu, pozdéji  některé  i  pro  vrtá  vajíc.  Jsou 
to  první  Arijové,  kteří  patrné  od  východu 
k  nám  se  přistěhovali.    Ježto  v  nejstarších 


výrobky  pazourkové  s  jádry  i  odpadky,  ná- 
stroje kostěné   a  parohové,  brousky,   ruční 
mlýnky  s  drtidly,  hhněné  jehlany,  Škeble,  zá- 
věsky,  barvivo. 
Ponřebišť  čisté  neolithických  na  M-vé  ne- 


sídlištích  neolithických  zbytky  divokých  zví-  známe,  ba  skoro  ani  jednotlivých  hrobů.  Ze 

řat   mají  ještě   převahu,   a  teprve  pozdější  všech  dosavadních  nálezA  možno  sem  vřaditi 

nálezy  jsou  domácími  zvířaty  důrazněji  cha-  toliko  plochý  hrob  z  Veverské  ulice  v  Brně 

rakterisovány,    lze    se   domnívati,   že   počet  se  sedícími   kostrami  muže  a  Ženy,  u  nichž 

přihnaného  dobytka  nebyl  hojný.  První  pólo-  stály  nádobky,  hadcový  mlat  a  kostěné  spi- 

usedlé  obyvatelstvo  pěstovalo  ještě  vydatně  nadto,  a  kostru   nalezenou  v  Nákle   u  Olo- 

lov  zvěře,  a  teprv  průběhem   času   nabýval  mouce  s  nádobkou  kulovitou,  mlatem  a  no- 

chov  dobytka  jakož  i  pěstování  obilí  většího  žíkem.                  ' 

rozsahu.  Za  to  z  přechodní  doby,  v  níž  moravský 

Nálezy  neolithické  lze  nejpříhodněji  roz-  neolithec  byl  se  už  seznámil   s  výrobky  ko- 

tříditi   se   zřetelem    na   keramické    výrobky  vovými,  známa  jest  celá  řada  hrobů  koster- 

četně  se  vyskytující,  při  čemŽ  budiž  jiŽ  zde  nýc^  i  žárových.  Jsou  vesměs  charakteriso- 

podotčeno,  Že  nádoby  z  této  doby  vynikají  vány  poháry  zvoncovými.    Kostry  nalezeny 

dosti    bohatou    i    význačnou    ornamentikou  na   př.   v   Krumlově,   Šlapanicích,  Vranovi- 

páskovou,  a  že  M.  jako  v  mladší  době  dilu-  cích,   Vrchoslavicích,    Žalkovicích.     Mohyly 

viální  také  zde  tvoří  s  Dolními  Rakousy  až  Žárové    známe    z   Bezuchova,    Kelče,    Turo- 

po  Dunaj  kulturní  celek.  K  nejstarším  nále-  vic  a  j. 

zům    přináležejí    kulovité    bezuché     nádoby  Četné  jsou  nálezy  ojedinělých  nástrojů  ka- 

s   řadami   vrj^pů,   z   pravidla   nehtem    nebo  menných.    Počet  veškerých  na  M-ve  naleie- 

prstem  způsobených,  aneb  s  rytými  čarami,  ných    nástrojů   hlazených    pdčí   se    na    20CK) 

jež  jsou    přerušovány  důlečky.    Objevil  ta-  kusů;  jsou  téměř  vesměs  hotoveny  z  domá- 

kové  nejprve  Dr.  Wankel  v  jeskyni  Výpustku  cích  nerostů.  Cizího  původu  jest  8  sekyrek 

bezprostředně  na  vrstvách  diluviálních.  Typ  jadeitových    (z    Příbora,    Křepic,    Tvarožné 

tento  je  na  M-vě  nejrozšířenější.  Mladší  jest  Lhoty,  Líšně,  Hodonic,  Tučína  a  Jarošova), 

ornament  píchaný  s  nevyplněnými   dolíčky:  Hromadné    nálezy    nástrojů    kamenných    na 

sahá  pouze  od  fi.cčkovic  u  Hrna  na  j.  a  záp.  M-vě  se  nevyskytují. 

Na   M-vu    dostal   se   asi    z   Čáslavská.    Dále  Na  základě  učiněných  nálezů  soudíme,  že 

rozeznáváme   vzácný  ornament  žliíbkoteČko-  člověk    doby    neolithické    byl    dlouholebý, 

váný  s  křídovou  výplní  (pouze  na  hradisku  teprv   na  sklonku   doby   pohřbíval  obřadně 

Křepickém,   na    Mirovci    u    Grešlova    Mýta,  své  mrtvé  vo  skrčené  poloze  aneb  je,  patrné 

v  Náměšti   u  Olomouce  a  ve  Výmyslicích),  působením  cizím,  spaloval  a  mohyly  nanášel, 

pak  nádoby  v  pasech  pomalované,  kterážto  Co  se  týče  domácího  Života,  víme  jiště,  že 

zajímavá    technika    zároveň    s    obsidiánem  kromě  zvěře  také  lovil  ryby;  maso,  hlavní 

z  Uher  přišla,  a  importované  poháry  zvon-  svou  potravu,  k  požívání  nejen  pekl,  nýbrž 

covité  a  příslušející  mísy  s  tlačeným   orná-  bezpochyby  i  vařil;   obilí  na   pískovcových 

mentem,    náležející  již  do   doby  přechodní,  neb  svorových    deskách  kulatým    kamenem 

Šňůrový  ornament,  z  Durynska  pocházející  na  mouku  roztíral   a  z  mléka  tvaroh  a  sýr 

a  také  v  Čechách  rozšířený,  znám  jest  pouze  vyráběl;    oděv  hotovil   si  nejen   z  kožešiny, 

z  několika  míst   střední  M-vy.    Nejmladšího  nýbrž  také  ze  tkaných  látek  vlněných  a  Ině- 

rázu  jsou  dobře  vypálené,  baňaté  hrnce  s  níz-  ných.  Pazourek,  rohovec  a  jaspis  přitloukal 

kým  krkem  a  široké  mísy  s  ornamentem  důl-  ještě  dovcdněji  než  člověk  palaeoltthický  na 

kovým,  záseky  a  pupíky.  nožíky,  pilky,  škrabadla,  hroty  šípů  a  kopí, 

Neolithických  nalezišť  jest  zjištěno  ke  100,  vrtáky  neb  sídla,  ač  namnoze  jeví  se  tu  ná- 

nálczy  jednotlivých  nástrojů  kamenných  ne-  pádná  shoda.  Ostatní  kameny  brousil  na  se- 

počítaje.  Většinou  jsou  to  kulturní  jámy  ko-  kyry,    dláta,    motyky,    škrabadla,    hladidla, 

tlovité  neb  dížovité  na  rovinách  neb  snadno  mlaty  a  koule.  Za  nejstarší  hlazené  nástroje 

přístupných   svazích   hromadně  se  výskytu-  pokládáme  podlouhlá  klínovitá  škrabadla  na 

jící,  a  to  buď  rozsáhlejší  jámy  příbytkové  se  vydělávání    koŽí,   jež    se    poněkud    shodují 

stopami  okrouhlých  chatrčí  z  proutí  splete-  s  předmosteckými  nálezy  diluviálními.  Z  ko- 

ných  a  hlinou  omazaných,  anebo  skrovnější  sti  a  parohů  jeleních  neb  srnčích  robil  sídla, 

jamy  odpadkové.  Rozsáhlé  osady  neolithické  škrabadla,  hladidla,  dlátka,  kladiva,  šipky  a 

známe  na  př.  v  Kolicí  ně,  Mařaticích,  Vele-  udice.  Užíval  barviva  a  na  sklonku  doby  ho- 

hradě,  Žopách,  Mašovicích,  na  Novosadech  tovil  z  hlíny  postavy  hdské  i  zvířecí, 

u  Znojma,  na  Sobéské  u  Obran,  ve  Vanoví-  Není    pochybnosti,    že   byl   v   obchodním 

cích,  na  Mirovci  u  Grešlova  Mýta,  v  Hodo-  styku  se  sousedními  kmeny,  jak  svědčí  im- 

nicích  a  Řečkovicích.  Opevněny  nebyly.  Ob-  portované  pazourkové  sekyry,  dýky  a  oštěpy, 

sah  těchto  jam  jest  tmavá  popělo  vitá  hlína,  obsidián,  lasturové  ozdoby,  zvoncové  nádoby 

promíchanáuhlím.kusy  vypálené  hlíny,  hojné  a  konečně  již  také  okrasy  kovové.  Nápadný 

zbytky  roztříštěných  kostí  divokých  a  do-  nedostatek  jantaru  nasvědčuje,  že  obchodní 

macích  zvířat  a  ještě  hojnější  střepiny  ná-  dráhy  k  jantaronosným  břenům  Baltického 

dob,  kamenné  nástroje  hlazené,  celé  i  porou-  moře  vedly  mimo  M-vu.  Megalithických 

chané,  nedodělané  kusy   i  pouhá  surovina,  památek  není. 


Morava  (praehistorie).  709 

Doba  neolithická  trvala  na  M-vě  asi  do   v  Hodoníně  více  než  600,  u  Slavkova  90,  ve 
r.  1500  před  Kr.  Znojmě   70.    Z  Uher.  Brodu  známe    několik 

3.  Doba  bronzová.  Jednotlivé  předměty  svazků  malých  kroužků  v  a  náramky,  z  Tiš- 
kovové,  jmenovitě  šperky  zlaté,  měděné  a  nova  a  Žárovic  hmotné  náramky  s  rytými 
bronzové,  přicházely  zajisté  již  záhy  z  vých.  ozdobami,  z  Líšně  a  Routky  srpy,  ze  Staré 
a  jižních  zemi  do  rukou  neolithického  oby-  Břeclavy  závitky  z  dvojitého  drátu,  z  Vel. 
vatelstva  moravského,  aniž  měly  značný  vliv  '  Pavlovic  tytéž  kroužky  a  spirálovité  ná- 
na  dávnou  kulturu  domácí.  Teprve  když  Či-  rámky,  z  Borotic  na  Znojemsku  kromě  tako- 
lejším  obchodem  také  zbraně  a  nástroje  ko-  j  vých  ještě  dva  páry  manšetových  náramků, 
vové  hojnější  měrou  v  zemi  se  šířily,  nastala  |  u  nás  odjinud  neznámých. 
v  celém  žití  pronikavější  změna,  a  tento  čas  Sídliště  doby  bronzové  shodují  se  obsa- 
dlužno  za  počátek  doby  kovové  pokládati.  |  hem  svým  celkem  s  příbytky  neolithce,  jen 
Do  přechodní  doby  klademe  také  porůznu  ,  Že  mnohé  předměty  jsou  rázu  jiného  a  k  vý- 
še vyskytující  předměty  měděné,  hlavně  se- ;  robkům  kamenným  a  kostěným  přistupují 
kyry  a  dláta,  jeŽ,  původ  svůj  v  Uhrách  ma-  i  jednotlivé  bronzy.  Kromě  příbytkových  a  od- 
jíce,  co  do  tvaru  namnoze  s  výrobky  kamen- ,  padkových  jam  vyskytují  se  taícé  mocné  vrst- 
nými  se  shodují.  Nálezy  tyto  však  nás  ni-  |  vy  kulturní  podobného  obsahu, 
kterak  neopravňují  uznávati  na  M-vě  po  za-  Do  této  doby  klademe  vznik  prvních  hra- 
končení  neolithu  ještě  zvláštní  dobu  mědě-  disk  na  M-vě,  opevněných  to  sídlišť  oby- 
nou,  jaká  jest  na  př.  pro  Uhry  a  Sedmihrad-  čejně  na  osamělých  výšinách,  náhorních  ro- 
sko  dokázána,  ncbof  nálezy  předmětů  mě-  !  vinách  neb  ostrozích  při  stoku  dvojích  vod. 
děných  jsou  u  nás  přece  jen  ojedinělé.  |  Dle  potřeby  byla  hradiska  obehnána  náspy 
Celkem  zjištěno  asi  60  kusů  z  25  míst.  a  příkopy.    Mnohá  byla  útočištěm  pro  oby- 

Za  to  hojně  vyskytují  se  výrobky  bron-  vatelstvo  celého  kraje,  jiná  opět  střediskem 
zové,  převážnou  většinou  z  ciziny  přinesené,  náboženským  a  obchodním.  Sem  náležejí: 
a  to  buď  jednotlivě  nebo  v  malém  počtu  na  Hrad  u  Bílovic  na  Prostějovsku,  Réna  u  Ivan- 
sídlištích  a  ve  hrobech  aneb  hromadně  na  čic.  Staré  Zámky  u  Jevisovie  a  u  Líšně,  Hra- 
místcch  nahodilých.  Těmito  nálezy  kovovými  disko  u  Křepic  na  Krumlovsku,  Obersko 
jakož  i  výrobky  hliněnými  jest  doba  bron-  u  Loštic,  Leskoun  u  Olbramovic,  Obrova 
zová  dosti  přesně  vyznačena.  Dle  typických  Noha  u  Otaslavíc,  Pálavské  vrchy,  Hrad  ve 
tvarů  předmětů  bronzových  a  ve  shodě  s  ná-    Znojmě  a  j. 

lezy  uherskými  rozeznáváme  starší  období  Hroby  jsou  ploché,  buď  kosterně  neb  Žá- 
bronzovč,  jež  souvisí  s  hroby  kosternými,  a  rove,  anebo  mohyly  s  pohřby  většinou  žá- 
mladší,  charakterisované  téměř  výhradně  rovými.  Vyskytuji  se  vesměs  v  bezprostřed- 
hroby  žárovými.  Rozumí  se,  že  i  keramika  ním  sousedství  stejnodobých  sídlišť,  a  to 
obou  období  jeví  patrné  odchylky.  Z  bronzu  buď  hromadně  v  nepravidelných  řadách, 
hotovily  se  nástroje  a  zbraně,  jako:  sekyry  aneb  jednotlivě.  Kostcrné  hroby  vyznačeny 
s  okrajem  ohrnutým,  se  schůdkem,  s  lálo-  jsou  skrčenou  polohou  kostry.  Nebožtík  po- 
kem  a  duté  s  úškem,  dláta,  nože,  srpy,  dýky,  ložen  s  přitaženými  koleny  k  prsům,  jakoby 
meče,  hroty  na  kopí  a  šípy,  sídla,  jehly;  spal,  do  prosté  neb  kameny  obložené  jámy, 
aneb  šperky:  nákrčníky,  náušnice,  náramky,  obyčejné  na  pravý  bok,  hlavou  k  západu. 
jehlice,spony,  puklice,  knoflíky,  pasy,  řetízky,  I  Milodary  záležely  z  pravidla  v  bronzových 
kroužky,  trubičky  a  j.  v.  špercích  a  jídle  ve  hliněných  nádobách  rázu 

Důležité  a  zajímavé  jsou  hromadné  nálezy  neolithického  nebo  novějšího;  někdy  se  vy- 
bronzů,  obsahující  větší  počet  předmětův  skytují  také  kamenné,  kostěné  a  kovové  ná- 
stcjných  aneb  i  různých,  úplně  zachovalých  stroje  nebo  zbraně  a  mořské  lastury.  Typické 
aneb  také  opotřebovaných  a  rozlámaných,  jsou  kroužky  z  podvojného  drátku  stočené, 
jež  úmyslně  byly  do  země  uloženy.  Většinou  spirálovité  náramky,  jehlice  šavlovitě  za- 
připočisti  lze  takové  hromadné  nálezy  čili  ,  hnuté,  jejichž  tupý  konec  jest  roztepán  a 
depoty  potulným  obchodníkům,  již  z  rozlič-  otočen.  Jehlice  typu  únětického,  v  Čechách 
ných  příčin  čásť  nebo  veškeré  své  zboŽí  na  tak  hojné,  jsou  na  M-vě  velmi  vzácný. 
bezpečném  místě  ukryli  a  již  ho  nevyzdvihli. ,  Hliněné  nádoby  toliko  z  nejstarších  hrobů 
Zakopání  rodinného  pokladu  aneb  význam  ,  shodují  se  s  keramikou  neolithickou,  ostatní 
obětní  v  jednotlivých  případech  se  nevylu-  jsou  svérázné  hrnce  veliké  i  malé,  mísy,  ko- 
čuje. Nejbohatší  nález  učiněn  r.  1899  u  Pře-  ílíky  a  pohárky  povrchu  lesklého  s  nepatr- 
stavlk  na  Přerovsku.  Obsahoval  několik  set  nými  okrasami  (pupíky,  růžky,  dolíčky  a  p.). 
předmětů  většinou  porouchaných.  Z  nepo-  U  Kyjova,  kde  hroby  obsahovaly  zmíněné 
rušených  věcí  uvádíme:  ornamentovaný  meč,  ,  náušnice  a  náramky  z  dvojitého  drátu,  šav- 
14  sekyr,  asi  50  náramk-ů  massivních,  du-  ,  lovité  jehlice  s  roztepanou  a  svinutou  hla- 
tých  nebo  spirálovitých,  spony,  jehlice,  kopí,  '  vicí,  pazourkové  nožiky  a  hliněné  nádobky, 
nože,  srpy,  kruhy,  náČelenku,  pasy,  knoflíky  ležely  v  jednom  hrobě  na  hrdle  kostry 
a  slunečná  kolečka.  Z  ostatních  asi  40  hro-  šňůry,  sestávající  ze  střídavě  navlečených 
madných  nálezů  vytknouti  dlužno  nálezy  ve  dentalií  a  trubiček  z  drátu  bronzového.  Vy- 
Slatěnicích  a  Sazovicích  podobně  různého  skytla  se  tu  také  posmrtní  resekce  lebky. 
obsahu  s  některými  předměty  ze  smíšeniny  V  Příkazech  byla  celá  kostra  pokryta  kostě- 
stříbrné  nebo  převahou  cínové.  Častéji  vy-  nými  perlami  a  šperkem  z  provrtaných  dan- 
skytují  se  otevřené  kruhy  nebo   nákrčníky:    čích  klů.  Z  tohoto,  jakož  i  ze  skoronického 


710 


Morava  (praehistorie). 


nálezu  známe  lebky  proražené.  Z  hrobů  ha- 
janských  obsahoval  jeden  kromě  kamenných 
nástrojů  v  a  kostěného  sídla  baňatou  ná- 
dobku s  ornamentem  neolithíckým,  ostatní 
hroby  váak  také  předměty  bronzové.  Pohře- 
biště oblekovícké  u  Znojma  poskytlo  hojně 
milodarů  měděných.  Úhrnem  je  stanoveno 
asi  30  nalezišť  skrčků  ve  střední  a  jižní  M-vě; 
většina  z  nich  jest  vŠak  nedostatečně  pro- 
zkoumána. 

Mohyly  z  doby  bronzové  jsou  na  M-vě 
vzácné,  a  zprávy  o  jich  prokopání  kusé. 
Trapp  uvádí  17  mohyl  u  Borotic  na  Zno- 
jemsku, z  nichž  jedna,  v  letech  padesátých 
prozkoumaná,  obsahovala  kostry  a  kromě 
úhledných  nádob  bronzové  náramky  a  klíštky. 
Na  blízku  vyskytly  se  kosterně  hroby  s  ná- 
dobami rázu  starší  doby  bronzové.  Ve  velké 
mohyle  v  Nákle  u  Olomouce  bylo  prý  ulo- 
ženo několik  koster,  nádoby,  bronzový  meč, 
sekyry  a  šperky.  Vyloupená  mohyla  u  Tě- 
šetic  na  Olomoucku,  »Královský  hrade  zvaná, 
obsahovala  dva  chodbou  spojené  hroby; 
v  jednom  nalezl  Wankel  r.  1880  pouze  bron- 
zovou sekyrku  rázu  již  mladšího. 

Mohyly  s  pláštěm  kamenným  na  způsob 
jihočeských  a  bavorských  na  IĎI-vě  známy  ne- 
jsou. 

Žárové  hroby  ploché,  jež  tvoří  z  pravidla 
rozsáhlá  pohřebiště,  »popelnicová  pole*  zva- 
ná, obsahují  kromě  vlastní  popelnice  se 
zbytky  spálené  mrtvoly  obyčejně  ještě  jiné 
nádoby,  do  nichž  pokrmy  uloženy  byly.  Mi- 
lodary bronzové,  často  žárem  porušené  a 
zohýbané,  jsou  většinou  chudc  a  jeví  celkem 
ráz  mladší  než  bronzy  z  hrobů  kosterných. 
Jsou  to  šperky  a  nástroje,  jako:  nožíky,  jeh- 
lice s  dvojkuželovitou  hlavicí,  náramky  se 
spirálovými  konci,  brejlovité  spirály,  vá- 
lečkové prsteny  se  spirálami,  šipky  a  j.  Ke- 
ramika není  stejného  rázu;  dlužno  rozezná- 
vati pohřebiště  se  starším  poněkud  typem 
lužickým  (St.  Břeclav,  Kožušany,  Mostko- 
vice,  Všetuiy)  a  pohřebiště  s  typem  slez- 
ským (Bohuslavice,  Krumsín,  Tršice,  Mohel- 
nice), ač  na  některých  polích  popelnicových 
nádoby  obojího  rázu  se  vyskytují  (Domažc- 
lice,  Bořitov).  Typ  lužický  vyznačen  je  ze- 
jména popelnicemi  tvaru  dvojitého  kužele 
komolého  a  nádobami  břichatými  s  vytáh- 
lým, slabě  kuŽelovitým  nebo  válcovitým 
hrdlem.  Prosté  ozdoby  jsou  jen  na  zevnější 
straně  a  zálcžcjí  hlavně  v  mělkých  žlábcích 
svislých  neb  obloukovitých  a  v  soustřed- 
ných polokruzích  kolem  vyčnívajících  pu- 
píků. 

Nádoby  typu  slezského  vynikají  rozmani- 
tostí tvarův  i  ozdob,  jakož  i  téměř  napořád 
nátěrem  tuhovým.  Uvádíme  Tu  baňaté,  ale 
poměrně  nízké  popelnice  s  ohrnutým  kra- 
jem, šálečky  s  vyŽlabeným  hrdélkem  a  nad 
okraj  vystupujícím  uchem,  červené  >květi- 
náčet  s  malými  oušky  a  pupíky,  osudíčka  a 
štěrchátka.  Ryté  ozdoby  přímočaré  aneb 
kruhovité  vyskytují  se  také  na  vnitřní  stěně 
a  na  dně.  Často  jsou  seřaděny  v  trojúhel- 
níky a  jiné  měřické  obrazec. 


K  neimladšímu  stupni  kultury  slezské  po- 
čítati dlužno  nádoby  pomalované,  jaké  známe 
z  Heršpic,  od  Olomouce,  Václavovic,  Žernů- 
vek  a  j.,  jež  však  se  podstatně  liší  od  ma- 
lované keramiky  neolithické. 

Shrneme-li  vše,  co  povědomo  o  obyvatel- 
stvu doby  bronzové  na  M-vě,  seznávame,  že 
stále  rostoucímu  vlivu  zemí  sousedních,  ze- 
jména jihových.,  padla  za  obět  keramika  neo- 
lithická,  nahrazena  byvši  svéráznou  kerami- 
kou příslušných  hrobů  se  skrčenými  kostrami 
a  stejnodobých  sídliŠf,  jež,  pokud  známo, 
nesouvisí  s  osadami  neolithickými,  ježto  tyto 
už  před  tím  byly  vzaly  za  své. 

O  málo  později  přišel  jiný,  mnohem  sil- 
nější proud  kulturní  z  krajin  severových., 
jehož  význačnou  známkou  jest  obřadné  spa- 
lování mrtvol  a  veliká  pohřebiště  popelni- 
cová. Tato  kultura  lužická,  rozšiřujíc  se 
od  sev.  k  j.  a  doplňujíc  se  stejnorodou,  jenže 
poněkud  mladší  kulturou  slezskou,  na- 
byla konečně  převahy  v  celé  zemi.  Jest 
pravdépodobno,  že  s  kulturou  lužickoslez- 
skou  vniknul  na  M-vu  četný  lid  nový,  jejž 
bychom  se  zřetelem  k  oblasti  hrobů  popel- 
nicových a  celého  inventáře  hrobů  i  sídlišť 
nejsprávněji  stotožnili  se  Slovany. 

Pokud  ze  skrovných  záznamů  o  fysických 
vlastnostech  tehdejšího  lidu  moravského 
usouditi  lze,  byl  člověk  starší  doby  bronzové 
vzrůstu  nevelikého,  lebky  podlouhlé  (index 
l'íbeční  63—75).  Způsob  pohřbívání  mrtvoly 
ve  skrčené  poloze  udržel  se  tu  a  tam  ještě 
dlouho,  jak  dosvědčuje  hrob  vrbovský  nad 
vrstvou  se  slřepinami  rázu  hallstattského. 
Zachovalých  zbytků  lidu  polí  popelnicových 
neznáme.  Doba  bronzová  trvala  na  M  vě  asi 
do  r.  500  před  Kr. 

4.  Doba  Železná. 

a)  Období  hallstattské.  Rozkvětem 
kultury  slezské,  jež  opanovala  M-vu,  Dolní 
Rakousy,  sev  Čechy  a  severozáp.  Uhry  a  jež 
zatlačila  na  dobro  starší  kultury  domácí,  po- 
číná doba  železná,  v  níž  vedle  kovových  vý- 
robků bronzových  vyskytují  se  na  M-vé  nej- 
prve zbraně  a  nástroje,  znenáhla  pak  i  šp.rky 
železné,  podobou  i  slohem  svým  vzorům 
bronzovým  přizpůsobené.  Meče  a  dýky  ob- 
jevují se  již  s  pochvou,  nože  v  podobě  se- 
káčů, sekyry  s  laloky;  Šipky  bronzové  bý- 
vají ploché  nebo  trojboké,  hroty  na  kopí 
obyčejně  ze  železa.  Zajímavé  svým  tvarem  a 
výzdobou  jsou  z  bronzu  tepané  nádoby:  vě- 
dra, kotly,  mísy  a  j.  Šperk  je  nejvíce  z  bronzu, 
nékdy  ze  zlata,  jantaru  nebo  skla.  Typické 
jsou  sponky  brejlovité  a  lodičkovitc,  ná- 
ramky s  vroubky  a  uzlíky  nebo  duté  a  rý- 
sované. Nádobí  hliněné  jest  z  pravidla  na- 
třeno tuhou  nebo  červeně  a  žlutě  pomalo- 
váno a  také  uvnitř  zdobeno  Hroby  jsou  vět- 
šinou žárové  s  popelnicí  v  zemi  mělce  ulo- 
ženou. Výjimku  činí  mohyly.  V  kosterných 
hrobech  je  mrtvola  natažena.  Změny  tyto 
přišly  na  M-vu  z  jihu  jako  kultura  hall- 
stattská,  jež  se  brzy  rozšířila  po  značné 
části  země  zejména  obchodními  cestami  po- 
dél řek:    Moravy,  Dyje,  Svratky  a  Svitavy. 


Morava  (praehistorie). 


71t 


Do  nejstaršího  tohoto  období  Železného  ná- 
leží značný  počet  hromadných  nálezů  bron- 
zových, na  př.:  z  Mankovic  (na  slezské  již 
půdě),  z  Nákla,  Přestavlk,  Slatěnic;  krátké 
meče,  nalezené  r.  1829  v  řečišti  Hané;  pak 
četná  sídliště  a  hradiště  (Hostýn,  Kotouč, 
Křepice,  Obrany,  Ptení  a  Znojmo),  jakoŽ 
i  popelnicová  pole  (Obrany,  Předměstí  Uh.- 
Ostrožské,  Měnín  a  j.).  Sem  náleží  také  zna- 
menitý nález  Dra  Wankla  v  Býčí  skále 
u  Adamova,  obsahující  vzácné  a  neobyčejně 
četné  výrobky  bronzové:  žebrovité  cisty, 
kotlíky  š  držátky,  žezlo,  náramky  silně  pro- 
filované, dva  veliké  duté  náramky  z  bronzo- 
vého plechu  na  povrchu  jemně  porýsované, 
sponky,  šperk  náprsní  se  zavěšenými  cet- 
kami,  nákrčníky,  pasy;  zlaté  prsteny,  závit- 
kové  náramky  a  spony  do  vlasů;  jantarové 
a  skleněné  korálky,  lignitový  náramek,  zá- 
věsky  kostěné  a  kamenné,  hliněné  nádobí 
a  zbytky  vozu  bronzem  a  Železem  kovaného; 
mimo  to  pak  ^.eiezné  sekyry,  nože,  dýky  a 
hroty  kopí,  sříznutou  lebku  lidskou  a  více 
než  40,  téměř  vesměs  ženských  koster.  Z  téže 
ieskyně  pochází  i  bronzový  býček  s  troj- 
hranými  deštičkami  železnými.  V  předsíni 
Býčí  skály  objevena  železářs  á  dílna.  Z  ná- 
lezů hrobových  uvádíme  ještě  velikou  mo- 
hylu, >Hlásnice<  zvanou,  u  Horákova,  jež 
obsahovala  pod  kamenným  příkrovem  kromě 
lidské  kostry  také  Žárový  hrob  s  popelnicí 
a  četnými  bronzy,  jmenovitě  se  dvěma  orna- 
mentovanými mísami,  zbytky  pancíře,  kno- 
flíky, kroužky,  pak  se  zlatým  prstenem,  jan- 
tarovou perlí,  železným  sekáčem  a  kopím. 
Nedaleko  byly  málo  značné  pahrbky  s  ná- 
dobami, zbytky  to  menších  mohyl  žárových. 
S  kulturou  hallstattskou  nepřišel  na  M-vu 
nový  lid.  Mírumilovné  obyvatelstvo  slovan- 
ské, udržujíc  čilé  styky  s  národy  podunaj- 
skými, dospělo  ke  značné  vzdělanosti  a  patr- 
nému blahobytu.  Keltských  nálezů  z  této 
doby  neznáme. 

Hallstattské  období  sahalo  asi  dó  I.  stol. 
před  Kristem. 

b)  Období  latěnské.  Druhé  období  že- 
lezné značí  se  tím,  Že  železo  nabylo  již  vrchu 
nad  bronzem,  jejž  značnou  měrou  vytlačilo 
také  v  ozdobnictví.  Charakteristické  jsou 
dlouhé  železné  meče,  hroty  kopí  tvaru  listo- 
vého s  tulejí,  sekyry  s  dutinou  pro  topůrko, 
nůžky  na  způsob  ovčáckýcli,  nože  s  rovným 
hřbetem  nebo  větší  sekáče,  bronzové  i  že- 
lezné sponky  s  pérovitým  závitem  z  jednoho 
kusu  drátu  zhotovené,  bronzové  náramky 
perlovité  s  paličkovými  konci,  s  polokou- 
lemi, z  drátu  osmičkovitě  spleteného,  skle- 
něné a  lignitové;  bronzové  i  železné  řetízky 
jemně  vykované,  mince  zlaté,  stříbrné  i  bron- 
zové, napodobeniny  to  řeckomakedonské 
i  římské.  Nádobí  hliněné  děláno  už  na 
kruhu  hrnčířském;  jest  tvaru  vásovitého 
bez  tuhového  nátěru,  s  ornamcntaci  žádnou 
nebo  poměrně  chudou.  Hroby  jsou  většinou 
kosterně  s  tělem  na  znak  položeným,  ale 
také  žárové,  vždy  s  hojnými  milodary.  Ná- 
lezy latěn.  kultury  jsou  po  celé  téměř  M-vě 


roztroušeny,  ale  celkem  přece  nečetny.  Po- 
měrně nejhojněji  vyskytují  se  hroby  s  ko- 
strou, vesměs  ojedinělé,  ^náme  takové  z  Če- 
chůvek,  Dobrotic,  Hrušovan,  Kurdějova,  Hlu- 
bokých Mašůvek,  Rajhradu,  Slatěnic  a  j.  Žá- 
rové hroby  vyskytly  se  v  Předmostí,  kde 
v  popelnici  uloženy  byly  spony  časného  rázu 
laténského  s  volnou  patkou,  náramky  a  ře- 
tízky, v  Náměšti  u  Olomouce,  ve  Slatěnicích 
a  j.  Mnoho  železných  zbraní  nalezeno  ve 
Chvalkovicích  u  Ivanovic,  šperky  a  zbraně 
u  Charvát,  železné  meče  u  Drahanovic  a 
Lulce,  jednotlivé  šperky  u  Lipníka,  na  Ho- 
stýne, Kotouči  u  Štramberka  a  j.,  mince 
u  Hodonína,  Holešova,  Podivína,  Všeminy 
a  j.  Sídliště  jsou  na  př.  u  Čejce,  u  Křeno- 
vic  a  Némčic  na  Kroměřížsku.  Milodary  rázu 
laténského  vyskytují  se  na  mnoha  polích 
popelnicových,  na  př.  u  Blatce,  Bzcnce,  Ko- 
žušan,  Slatinek,  jichž  nádoby  však  nejeví 
stopy  užívání  kruhu  hrnčířského. 

Náhlý  zjev  svérázné  kultury  latěnské,  jež 
úplně  shodnou  jest  s  kulturou  gallskou  ve 
Francii,  vysvětlujeme  invasí  cizího  lidu  vá- 
lečného. Pravděpodobně  byli  to  Germané, 
již  přišedše  z  krajin  porýnských,  na  M-vě 
jen  nepatrnou  měrou  s  obyvatelstvem  slo- 
vanským splynuli. 

Trvání  kultury  latěnské  na  M-vě  datovati 
dlužno  až  do  konce  I.  století  po  Kr.,  čímž 
vstupujeme  na  půdu  částečně  aspoň  histo- 
rickou. 

c)  Kultura  římská.  Vzhledem  k  blízkosti 
provincií  římských  mohli  bychom  na  M-vě 
očekávati  hojné  památek  rázu  římského 
z  II.— V.  století.  Ve  skutečnosti  jsou  právě 
tak  řídké  a  neurčité  jako  záznamy  dějinné, 
obmezujíce  se  mimo  četné  mince  pouze  na 
jednotlivé  předměty,  hlavně  šperky  a  stře- 
piny.  Skleněné  nádobky  nalezeny  jen  ve 
Znojmě.  Hrobů  kostcrných  neznáme,  hroby 
Žárové  jsou  vzácný.  Střepiny  nádob  na  kruhu 
točených  z  hlíny  s  tuhou  smíšené  s  massivním 
okrajem  a  hustými  svislými  rýhami,  jaké  se 
střepinami  rázu  římského  objeveny  byly  na 
>Ostrově<  u  Hrubčic,  náležejí  do  této  doby, 
neznačí-li  starší  poněkud  loícální  vývoj  kul- 
tury latěnské.  Podobné  nálezy  známe  také 
z  Čejce,  Hostýna,  Kotouče,  Křenovic,  Oble- 
kovic  a  Petrova.  Stejnodobé  asi  jsou  zají- 
mavé hroby  žárové  u  Hrubčic  s  popelnicemi 
dvojími,  totiž  na  kruhu  točenými  a  vlnovkou 
zdobenými  a  pouze  rukou  hnětenými.  Přilo- 
žené milodary:  sponky  bronzové,  stříbrné  a 
železné,  koraly  skleněné,  železné  nástroje  a 
zbraně  jeví  částečně  ještě  ráz  latcnský.  Na 
hradisku  mušovském,  Burgstadtl  zvaném,  kde 
se  vyskytly  také  četné  mince  a  jedna  po- 
pelnice římská,  jest  klenba  na  způsob  ci- 
sterny původu  prý  římského.  Ježto  některá 
popelnicová  pole  se  starší  keramikou,  na 
př.  u  Vrchoslavic,  poskytla  také  bronzových 
spon  římských,  jež  mincemi  do  11.  stol.  po 
Kr.  jsou  datována,  soudíme,  že  slovanské 
obyvatelstvo  moravské  setrvalo  při  dávném 
svém  způsobu  pohřbívání  a  jen  velmi  po- 
zvolna si  osvojovalo  kulturní    vymoženosti 


712 


Morava. 


provincií  římských,  s  nimiž  bylo  v  živém 
spojení  obchodním  a  přátelském  styku. 
M-vou  vedla  obchodní  cesta  na  sever  do 
Německa. 

d)  Kultura  hradištní.  Doba  V.  aŽ 
XII.  století  po  Kr.  charakterisována  jest  ná- 
dobami z  pravidla  bezuchými  .1  na  kruhu  to- 
čenými, štíhlými  nebo  baňatými,  s  krajem 
nejcastéji  vyvaleným,  jejichž  ozdoba  sestává 
z  vlnic  jednoduchých  anebo  mnohonásob- 
ných, jednoduchým  rydlem  neb  ozubeným  ná- 
strojem provedených.  Kromé  vlnice  vyskytují 
se  pásmové  kruhy,  řady  vrypů,  taktéž  vi- 
dlicí způsobených,  šikmé  rýhy,  vypouklé 
pasy  a  j.  Na  dnech  bývají  v  pokročilé  době 
vytlačeny  různé  značky:  kříže,  kola,  můří 
nohy  a  j.  v.  Nelze  pochybovati,  Že  ráz  tento 
se  vyvinul  v  II.  a  III.  stol.  po  Kr.  v  provin- 
ciích římských  a  odtud  brzy  se  rozšířil  na 
M-vu  a  do  ostatních  tehdy  slovanských  zemí 
severně  od  Dunaje,  zatlačiv  dosavadní  ke- 
ramiku domácí.  Až  do  XII.  století  nestala 
se  s  ním  žádná  význačná  změna,  toliko  že 
nádobky  z  novější  doby  maií  okraj  značně 
vyhrnutý  a  ozubem  pro  pokličku  opatřený; 
teprve  v  XIII.  a  následujících  stoletích  na- 
bývá keramika  hradištní  jiné  poněkud  po- 
doby co  do  látky,  způsobu  zpracování,  tvaru 
i  ozdub. 

Nádoby  a  střepiny  rázu  hradištního  vy- 
skytují se  u  nás  na  četných  sídlištích,  na 
př.  u  Domčic  (žárové  jámy),  Hodonic,  Řez- 
novic,  Zbejšova  a  j.,  hradištích,  jako  jsou: 
Staré  Zámky  u  Líšně,  Hradisko  u  Roky  tne, 
Hradiště  nad  Znojmem  a  j.,  a  také  ve  hro- 
bech kostcrných.  Tento  obřad  pohřební  na- 
Svá  znenáhla  převahy  a  ujal  se  po  zavedení 
csťanství  docela.  Kostry  leží  na  znaku, 
obyčejné  v  pravidelných  řadách,  majíce 
u  sebe  bronzové  nebo  zlaté  náušnice,  bron- 
zové, stříbrné  nebo  zlaté  záušnice  s  esovite 
roztepaným  koncem,  skleněné  koraly,  ko- 
stěné hřebínky,  železné  nože,  hroty,  válečné 
sekyry,  hliněné  nádobky  a  dřevěná  kovaná 
vědérka.  K  nejstarším  toho  druhu  náležejí 
ploché  hroby  na  >Golgotě€  u  Strážnice  s  řím- 
skými koraly  a  v  Rcbcšovicích  s  okrasami 
bronzovými,  koraly  jantarovými  a  skleně- 
nými. Mladší  jest  bohaté  pohřebiště  před- 
mostecké  bez  nádob,  sahající  dle  denárů 
Břetislava  I.  až  do  XII.  století.  U  Kvasic,  Ja- 
rohňovic,  Rudiraova  a  j.  vyskytly  se  mohyly 
s  kostrami.  Maska. 

Morava,  jméno  řek:  1)  M.,  něm.  March, 
řeka  v  markrabství  Moravském,  levý  přítok 
Dunaje,  v.  Morava  (Vodopis,  str.  626). 

2)  M.,  řeka  na  Balkánském  poloostrově, 
náležející  úvodím  i  tokem  svým  z  největší 
Části  království  Srbskému,  pravý  přítok  Du- 
naje, do  kterého  vlévá  se  nedaleko  Smede- 
reva,  jest  tvořena  stokem  M-vy  Srbské  a 
Bulharské.  —  M.  Bulharská  vzniká  u  mě- 
stečka Vitina  na  j.  Kosova  Polje  ve  výši 
640  m  n.  m.  spojením  několika  bystřin, 
z  nichž  nejmohutnější,  Binac,  stéká  se  sev. 
svahů  Crne  Gory  (Kára  Dagu)  severně  od 
Skoplje,  dotýká  se  horní  části  Kosova  Polje 


a  vstupuje  po  toku  65  km  nad  měst.  Vranji 
do  Srbska  ve  výši  456  m.  Pak  protéká  v  délce 
42  km  úzkým  údolím,  Momina  Klisura  nebo 
Dzep  zvaným,  které   zužuje  se  ai  na  lOO  m, 
a  kde  její  řečiště,  provázené  s  obou  stran 
skalami  na  úpatí  břidličnatými  a  na  vrchol- 
cích divoce  rozervaných  vápencovými,  sni- 
žuje se  na  100  m  n.  m.    Po  výtoku   odtud 
přijímá  v  I.  Jablonicu,  pak  při  vtoku  do  nové 
soutěsky  (Klisury)  rovněž  v  1.  Pustu  a  Toplicu, 
načež  vstupuje  do  rozsáhlé  planiny  Nišské, 
kde  asi  10  km  pod  Niší  pije  v  pr.  íilav.  svůj 
přítok,  Nišavu.  V  četných  záhybech  vine  se 
řeka  planinou  Aleksinackou^  z  níž   vychází 
v  těsnině  Stolacké  dl.  do  10  frm,  načež  spo- 
juje se  u  Stolce  s  M-vou  Srbskou  potoku 
dlouhém  261  /cm,  který  jest  zcela  nesplavný 
pro  peřeje  v  horských  soutěskách  a  mélčiny 
v  rovinách.   Nicméně  její  údolí  má  vysokou 
dopravní  důležitost,  neboť  jím  vede  Železn. 
trať  spojující  Bělehrad  se  Soluní  přes  Sko- 
plje. —  M.  Srbská   pramení  na  jz.  Srbska 
na  Golje  planině  ve  výši  1500  m  n.  m.,  teče 
nejprve  od  j.  k  s.   v  délce  65  km  až  k  Po- 
žeze,  pak  přijímá  na  lev.  bř.  Djctinu,   načeŽ 
obrací  se  náhle  k  v.,  protékajíc  hlubokým 
úžlabím,  z  něhož  vytéká  u  Čačku  do  veli- 
kého a  krásného  údolí,  kterým  bére  se  k  vjv. 
bez  překážek  až  ke  stoku  s  M-vou  Bulhar- 
skou.   Pod  Kraljevem   vlévá  se  do   ní  v  pr. 
hlavní  její  přítok  Ibar  a  v  1.  Gruža,  od  Kru- 
ševce  obrací  se  k  sv.  a  spojuje  se  s  M-vou 
Bulharskou   u   Stolce.    Ani   tato   řeka    není 
splavna,  avšak  důležitá  jest  pro  Srbsko  jako 
zúrodňující  a  zavlažující  tok  vodní  v  ohledu 
zemědělském.  —  Spojený    tok   obou    řek 
směřuje  téměř  přímo  od  j.  k  s.,  protékaje 
v  záhybech  úrodné  planiny  Paračinskou,  Ču- 
prijskou  a  Jagodinskou,  kde  přijímá  v  1.  Lu- 
gomir  a  v  pr.  Resavu,  načež   rozděluje   se 
v  rozsáhlé  delta,  dlouhé  50ícm  a  šir.  v  prů- 
měru 15  fcwi,  jehož  levé  rameno   nazývá  se 
Jesava,  střední  M.  a  pravé  Resavčina.    Tato 
dvě  u  Požarevce  opět  se  spojují.  Od  Stolce 
až  k  svému  ústí  méří  M.  159  Árm,  od  Čuprije 
jest  splavna  pro  vory  a  mělké  loďky,  avšak 
pro  parníky  přes  mnohé  pokusy  dosud  není 
upravena.    Stav   vody  jest   velmi    kolísavý, 
břehy  trpí  častými   povodněmi,  za  to  údolí 
její  jest  nejúrodnější  krajinou  Srbska.  Úvodí 
její  lze  nesnadno  přesně  vymeziti,  neboť  pří- 
toky její  místy  prorážejí  mohutná  horstva. 
jinde   však  sledují  každý   i   nejmenší  sklon 
půdy.  Celkem  páčí  se  asi  na  40.000  km'^. 

Morava,  jméno  místní:  1)  M.  Dolní 
(Nieder-Mohrau),  ves  v  Čechách  při  prameni 
řeky  Moravy,  ^hejtm.  Žambcrk,  okres  a  pŠ. 
Králíky,  fara  Červ.  Potok;  51  d.,  250  ob.  n. 
(1890),  mlýn.—  2)  M.  Horní  (O^er-J/.),  ves 
t.;  47  d.,  246  ob.  n.  (1890),  mlýn  a  myslivna, 
tkalcovství.  Ves  tato  jest  nej východnější 
místo  v  Cechách,  blíže  níŽ  sloup,  označující 
hranice  mezi  Čechy,  Moravou  a  Prus.  Slez- 
skem. 

3)  M.  Malá  (Klein-Mohrau),  farní  ves  na 
Moravě,  hejtm.  Šumperk,  okr.  Staré  Město; 
173  d.,  7  ob.  č.,  899  n.  (1890),  kostel  (r.  1250 


Moravanky  —  Moravický  z  Roudnice. 


713 


far.)»  2tř.  šk  ,  četn.  stanice,  pš.,  telegr.,  sta- 
nice Morav,  pohraniční  dráhy  (Šumperk- 
Králiky)  a  samota  Krondorfel.  —  4)  M. 
Velká  (Gross-M.),  far.  ves  t,  pš.  M.  Malá; 
43  d.,  465  ob.  n.  (1890),  far.  koste],  2tř.  šk. 
a  myslivna.  Domácí  průmysl  tkalcovský. 
Čásť  obce  M.  Vrchní  (Ober-M.)  se  14  d.,  81 
ob.  n.  (1890). 

Moravanky,  Moravanské  {Sehndorf), 
ves  v  Cechách,  hejtm.  Pardubice,  okr.  Ho- 
lice, fara  a  pš.  Dašice;  27  d.,  90  ob.  č.,  06 
n.  (1890),  Itř.  něm.  soukr.  šk.,  mlékárna.  Ves 
založena  v  I.  1778—80  a  zalidněna  kolonisty 
ze  Slezska. 

Moravaiuiké  v.  Moravanky. 

Moravany:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Čáslav,  fara  a  pš.  Vilímov;  29  d.,  209 
ob.  č.  (1890),  nadač.  statek  se  zámkem  (při 
něm  kaple  sv.  Jana  Nep.)  fondu  hr.  Millesi- 
ma.  —  2)  M.,  far.  ves  t.,  hejtm.  Pardubice, 
okr.  Holice;  120  d.,  763  ob.  č.  (1890),  kostel 
sv.  Petra  a  Pavla  (ve  XIV.  stol.  far.)  v  ny- 
nčjšř  podobě  z  r.  1798,  3tř.  šk.,  pš.,  telegr., 
žel.  stanice  Rak.- uher.  spol.  st.  dráhy  (Praha- 
Choceň),  rolnická  záložna  a  cukrovar,  spol- 
ková mlékárna  a  sýrárna,  řepařství.  K  r.  1244 
připomíná  se  Přibislav  z  Moravan.  —  3)  M. 
(Morawan,  Mo^wan),  osada  t.,  hejtm.  a  okr. 
Ústí  n.  Lab,  fara  Stebno,  pš.  Zálezly;  29  d., 
1  ob.  č.,  122  n.  (1890). 

4)  M.  {Morbes),  far.  ves  na  Moravě,  hejtm., 
okres  a  pš.  Brno;  92  d.,  96  oby  v.  č.,  464  n. 
(1890),  kostel  sv.  Václava  (roku  1289  farní) 
z  r.  1758  přestavěný,  2tř.  šk.  M.  připomínají 
se  ve  XIII.  stol.,  byly  původně  české;  po- 
němčovány  zvláště,  když  se  dostaly  k  pan- 
ství kláštera  starobrněnského.  Nejstarší  ma- 
jetník  jmenuje  se  (1303)  Vítek  ze  Š vábe- 
ni c,  jehož  manželka  darovala  právo  patro- 
nátní  klášteru  zderazskému  v  Praze,  jenž 
později  držel  M.  celé  do  svého  zrušení 
(1782).  —  5)  M.,  ves.  t.,  hejtm.,  okres  a  pš. 
Kyjov,  fara  Kostelec;  207  d.,  916  oby  v.  č. 
(1890),  2tř.  šk.,  myslivna  Zavadilka  a  Ka« 
menný  mlýn. 

Moravoo.  Moravci,  Moravec,  ves 
v  Čechách,  tiejtm.  a  okr.  Tábor,  fara  a  pš. 
Chotoviny;  30  d.,  207  ob.  č.  (1890),  popluž. 
dvůr  a  mlýn. 

Morav6i:  1)  M.,  ves  v  Cechách,  hejtm. 
Tábor,  okr.  a  pš.  Ml.  Vožice,  fara  Nová  Ves; 
15  d.,  109  ob.  č.  (1890),  kaple  sv.  Jana  Nep., 
mlýn.  R.  1391  Miksa  z  M-če  a  Domoslav  ze 
Semtína  učinili  spolek  na  dědictví  svá  v  M-čí: 
poptužní  a  tři  dvorce  kmetci,  v  Semtíně 
o  dva  km.  dvory  méně.  R.  1702  bydlil  ve 
vesnici  Jan  Ladislav  Rašín  z  Riscnburku  a 
na  Slapšté.  V  nedalekých  lesích  patrné  stopy 
vesky  Vřaveč,  jež  zanikla  ve  válkách  husit- 
ských. —  2)  M.,  ves  t.,  v.  Moravce. 

Morav61oe,  ves  v  Cechách,  hejtm.,  okr., 
fara  a  pš.  Jičín;  9  d.,  85  ob.  č.  (1890). 

Moraveo,  farní  ves  na  Moravě,  hejtman. 
Nové  Město,  okr.  Bystřice;  96  d.,  377  ob.  č., 
31  n.  (1890),  kostel,  klášter  milosrd.  sester 
sv.  Karla  Bor.,  chorobinec,  pš.,  telegr.  Alod. 
panství    (1907*36   ha)   se   zámkem,   dvorem, 


lihovarem  a  cihelnou  drží  Gabr.  říš.  sv.  p. 
Gudenus. 

Moravoo:  1)  M.  František  Adolf,  hi- 
storik moravský  (♦  1734  v  Strážnici  —  1 1814 
v  Lipníku^  vstoupiv  do  řádu  piaristského 
studoval  theologii,  načež  od  r.  1777  vyučo- 
val na  kolleji  kroměřížské  hermeneutice,  stu- 
diu biblickému  a  jazykům  orientálním.  Spo- 
lečně s  rektorem  koílejc  Adolfem  Pilařem 
sepsal  M.  dějiny  moravské  až  do  XVIIl.  st. 
s  názvem:  Moraviae  hittoria  politica  et  eccle- 
siastica  (v  Brně  1785—1787,  3  díly),  k  nimž 
užil  všech  známých  pramcnův  českých,  pol- 
ských, rakouských  a  uherských. 

2)  M.  Bedřich,  spisovatel  čes.  (♦  1859 
v  Praze).  Vystudovav  reál.  gymn.  v  Plzni  pů- 
sobil při  obec.  školách  po  Čechách  a  r.  1897 
povolán  na  měšfan.  školu  do  Rokycan.  Vy- 
dal: Z  hájův  a  luhuv  (Praha,  1897);  Z  růd- 
ných vékův  (t.,  1897);  Z  mlhavých  dob  (t, 
1898).  Mimo  to  psal  povídky,  humoresky, 
články  paedagO|[ické,  cestopisné  a  přírodo- 
pisné do  časopisův  i  kalcndářův  a  obrázky 
národopisné  do  >Čes.  Liduc  (1894,  1895  á 
1897). 

Moravo6:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Pelhřimov,  okr.  Pacov,  fara  a  pš.  Nová  Ce- 
rekvice;  72  d.,  508  ob.  č.  (1890),  evang.  ko- 
stel a  Itř.  soukr.  šk.,  3  mlýny  a  opodál  my- 
slivna Žlíbek  a  samota  Cípy.  —  2)  M.,  ves 
t.  (hejtm.  Tábor),  v.  Moravce. 

Morávok:  1)  M.  Matěj  Mělnický,  mě- 
šťan poděbradský  (t  po  r.  1610),  vydal  ti- 
skem Písně  modlitební  (Dobrovice,  1610). 

2)  M.  Jiřík  Mělnický,  syn  před.,  půso- 
bil od  r.  1604  na  škole  v  Čáslavi,  r.  1607  v  Pře- 
louči, r.  1608—1612  byl  rektorem  školním 
v  Dobrovici,  pak  písařem  radním  na  Měl- 
níce; sepsal  Anaf^rammata  (Dobrovice,  1610) 
a  Naenii  nad  hrobem  svého  otce.         Sčk. 

Moravévos  {Morawes),  ves  v  Cechách, 
hejtm.  a  okr.  Most,  fara  a  pošta  Havraně; 
36  d.,  5  ob.  č.,  255  n.  (1890),  ložisko  hned. 
uhlí  a  popluž.  dvůr  obce  mostecké.  M.  jest 
bezpochyby  původ,  sídlo  pánů  z  Moravě  vsi, 
kteří  v  XV.  stol.  se  připomínají. 

Moravloo:  1)  M.  Dolní  {Gross-  nebo 
Nieder-Mohrau),  farní  ves  na  Moravě,  hejtm.. 
okr.  a  pš.  Rymařov;  102  d.,  I  ob.  č.,  766  n. 
(1890)^  kostel,  2tř.  šk.,  továrna  na  hřebíky, 
drátěná  lana  a  řetězy  a  papírna.  —  2)  M. 
Horní  {Ober-M.),  ves  t.,  fara  Dol.  M.;  55  d., 
358  ob.  n.  (1890). 

3)  M.  {Morawit^,  řar.  ves  ve  Slezsku, 
hejtm.  Opava,  okr.  Vítkov,  pš.  Melč;  110  d, 
667  ob.  n.  (1890),  kostel,  Itř.  šk.,  mlýn,  pila 
a  lomy  na  břidlici  ku  krytí  střech.  Stávala 
zde  tvrz,  na  níž  v  XV.  stol.  seděli  Moravičti 
z  Roudnice. 

Moravloo,  řeka  na  Mor.,  přítok  Opavy, 
v.  Morava,  str.  630. 

Moravloký  z  Roudnice,  starožit.  rytíř, 
rodina,  pocházející  z  knížectví  Ratibořského 
a  odtud  rozšířená  do  Opavska  a  Krnovská. 
Jan  řeč.  Dlouhý  z  R.  koupil  (1494)  po  své 
tchýni  tvrz  a  statek  Moravici,  odkudž  jeho 
potomci  zvali  se  Moravičti  z  R.  Jindřich 


714 


Moravičany  —  Moravští  Bratří. 


z  rodu  toho  pustil  již  r.  1528  Moravici  a 
koupil  statek  Lodénici  v  Krnovsku.  Synové 
jeho  Jiřík  a  Bernard  prodali  před  r.  1592 
zboží  otcovské.  Adam  z  rodu  toho  oženil 
se  s  Annou  Mitrovskou  z  Nemysle  a  držel 
dvár  v  Mal.  Košticích  a  potom  v  Boleticích 
(nyní  v  Prus.  Slezsku)  a  kol.  r.  1623  koupil 
statky  Mladecko  a  Bratříkovicc.  Syn  jeho 
Karel  Jindřich  byl  soudcem  zem.  v  Opav- 
sku, prodal  (1635)  Mladecko  a  se  svou  man- 
želkou Zuzankou  roz.  Žirovskou  ze  Žirové 
vyženil  spoludržení  na  statcích  Bránici,  Bo- 
boluskách  (nyní  v  Prus.  Slezsku)  a  Skrocho- 
vicích  a  t  ok.  r.  1670.  Po  ném  pozůstaiá 
vdova  prodala  Bratříkovice,  za  něž  přikou- 
pila (již  před  1662)  statky:  Buchvalovy,  Ro- 
hpzany  a  Vojnovice  (nyní  v  Prus.  Slezsku). 
Po  smrti  Zuzanině  spadly  statky  tyto  na 
Karlajindřicha,  starš.  syna,  jenž  byl  soud- 
cem v  knížectví  Opavském,  potom  místo- 
drŽícím  úřadu  nejvyššího  soudcovství  a 
s  bratrem  povýšen  do  stavu  svobod,  pánů. 
Tento  prodav  (1680)  .statky  vystěhoval  .se 
do  Bavor.  Mladší  bratr  jeho  dostal  za  věno 
statek  Bránici,  Bobolusky  a  Škrochovice  a 
t  ok.  r.  1702;  z  jeho  synů  dědil  Jan  Jin- 
dřich (t  1754)  Bobolusky  a  Škrochovice  a 
Karel  Jáchym  (f  1747)  Bránici.  Tento  po- 
slední upadl  v  kridu,  načež  jeho  manželka 
Eleonora  Amalie,  roz.  hr.  ze  Solmsu,  kou- 
pila (1748)  Bránici  sama  a  po  dědicích  Jana 
Jindřicha  Bobolusky  a  Škrochovice  (1756). 
Po  smrti  (1761)  Eleonory  a  jediného  syna 
vlekl  se  dlouholetý  spor  o  dědictví  po  nich 
mezi  hr.  z  Rcichenbachu,  jenž  mél  za  man- 
želku jedinou  Eleonořinu  dceru,  a  Janem 
Karlem  (f  1 782  v  Boboluskách),  dědem  syna 
Eleonořina,  který  konečně  rozhodnut  ve  pro- 
spěch tohoto.  Jan  Karel  zůstavil  syny  Karla 
Adama  a  Jana  Jindřicha  Josefa,  ktcří,'jak  se 
zdá,  byli  posledními  potomky  rodu  toho  ve 
Slezsku.  Posledně  jmenovaný  ujal  zboží 
otcovské,  které  brzy  přišlo  do  cizích  rukou. 
Vedle  nich  žili  ještě  jiní  potomci  z  rodu 
toho,  kteří  zastávali  v  knížectví  Opavském 
rozličné  úřady,  drželi  některé  zboží  a  pový- 
šeni byli  do  stavu  hraběcího,  z  nichž  hrab. 
Maximiliáneni  Aug.  Eduardem  (*  1798),  jenž 
mél  toliko  dcery,  vymřel  rod  tento  po  meči. 
V  XVIII.  stol.  začali  se  někteří  členové  ro- 
diny této  psáti  Top  o  r  Mora  v  i  čti  z  Roud- 
nice, by  zachovali  tak  starožitnost  rodu 
toho. 

Moravldanjr,  far.  ves  na  Moravě,  hcjtm. 
Zábřeh,  okr.  Mohelnice;  115  d.,  671  ob.  č., 
12  n.  (1890),  kostel,  3tř  šk.,  občan,  záložna, 
pš.,  telegraf  a  žel.  stanice  Rak.-uher.  spol. 
st.  dr.  (Čes  Třcbová-Olomúc).  Kostel  po- 
chází ze  stol.  XIV.,  ozdoben  jest  uvnitř  fre- 
skami a  v  něm  jsou  hrobky  dřevních  du- 
chovních a  některých  rodin  šlechtických 
s  krásnými  reliéfy.  R.  1200  držel  M.  Huč, 
r.  1249  Spytata  z  Moravičan  a  r.  1350  z  části 
Jan  z  Búzova.  Pak  přešly  na  bratry  Petra  a 
Jana  z  Rožmberka,  potom  na  biskupy  v  Li- 
tomyšli. Biskup  Vojtech  daroval  je  kartu- 
ziánům  v  TrŽku  u  Litomyšle,  později  v  Do- 


lanech  u  Olomouce  a  náležely  jim  až  do 
zrušení  kláštera  r.  1782.  Léno  tamní  měl 
r.  1404  Václav  z  Moravičan  a  r.  1600  Stmi- 
sko  z  Moravičan. 

al-Morávldé  (z  ar.  al-murábit,  t.  j.  hra- 
ničáři, ve  významu  náboženském  jaksi  ten, 
kdo  stojí  na  stráži  islámu),  název  arabské 
sekty  náboženské,  později  berberské  dyna> 
stie,  jež  vládla  od  r.  1055-1147  nejprve  v  Ma- 
rokku  a  dále  i  nad  částí  Španělska.  Zakla- 
datelem náboženským  byl  Ibn  Já  sin,  mis- 
sionující  mezi  berberskými  kmefny  mezi  Se- 
negalem a  Atlasem.  Prvním  politickým  ná- 
čelníkem byl  Abú  Bekr,  jenž  jest  zaklada- 
telem Marokka  (r.  1062).  Nástupce  tohoto 
Júsufben  Tášifén  byv  pozván  na  pomoc 
emírem  sevillským  přenesl  nadvládu  al-M-dů 
do  Španělska,  když  byl  r.  1086  porazil  kře- 
sťany u  Sallaky  a  v  zápětí  podrobil  si  celé 
arabské  Španělsko.  Ale  dlouho  netrvala  vláda 
al-M-dů,  jejichž  nástupci  stali  se  v  Africe 
i  ve  Španělsku  al-Mohadovci  (v.  t.).  Srv. 
Dozy,  Geschichte  der  Mauren  in  Spanien 
(Lips.,  1874).  Dk. 

Korávka:  1)  M.  {Klein- Mohrau),  far.  ves 
ve  Slezsku,  hejtm.  a  okres  Bruntál;  200  d., 
1647  ob.  n.  (1890),  kostel,  dvě  ttř.  šk.,  financ, 
stráž,  pš.,  želez,  huti,  továrna  na  drát,  hře- 
bíky a  nýty,  doly  na  želez,  a  měděn,  rudu, 
dvě  továrny  na  lepenku  a  papír,  výroba  cel- 
lulosy,  3  mlýny,  pila  a  opodál  osada  Mor- 
genland.  —  2)  M.,  far.  ves  t.,  hejtm.  Tě- 
šín, okr.  Frýdek,  pš.  Pražma;  651  d.,  4275 
ob.  č.,  10  pol.,  47  n.  (1890),  kostel,  3  obec. 
šk.,  pila.  Pro  svou  romantickou  polohu  bývá 
M.  za  letní  doby  hojně  turisty  navštěvována. 
Části  obce  Lúčka,  Mitrová  a  Skalka.  — 
3)  M.  Horní  nebo  Vyšší,  čásť  M-ky  2)  t.; 
Itř.  šk.  —  4)  M.  Prostřední,  také  Vla- 
sky, čásť  M-ky  2)  t.;  Itř.  šk. 

Moravské  pole  (něm.  Marchfeld)  nazývá 
se  šírá  rovina  v  Dolních  Rakousích,  na  sv. 
od  Vídně,  50  km  dl.  a  20  km  široká,  ohra- 
ničená na  vých.  řekou  Moravou,  na  jihu  Du- 
najem od  ústí  ř.  Moravy  až  po  Korneuburk, 
na  s.  a  z.  pahorkatinou,  která  se  prostírá  od 
Bisamberka  nad  Dunajem  až  kAngeru  nad 
ř.  Moravou.  M.  p.  jest  památné  několika  bit- 
vami: v  jedné  porazil  král  český  Přemysl  U. 
13.  čce  1260  uher.  krále  Belu  IV.  u  Kressen- 
brunnu,  ve  druhé  padl  týž  král  Přemysl 
26.  srp.  1278  proti  Rudolfu  Habsburskému 
u  Suchých  Krůt  {Dúmkruť)^  ve  třetí  utrpěl 
Napoleon  L  21.  a  22.  května  1809  porážku 
u  Aspru,  načež   5.  a  6.  čce   zvítězil  u  Wa- 


gramu. 


Moravsko:  1)  M.,  víska  v  Čechách  u  Ta- 
konína,  hejtm.  Benešov,  okr.  Vlašim,  fara 
Třebešice,  pošta  Divišov;  6  d.,  45  oby  v.  č. 
(1890).  —  2)  M.,  víska  t.  při  lev.  bř.  Orlice, 
hejtm.  Rychnov  n.  Kn.,  okr.  Kostelec  n.  O., 
fara  a  pš.  Borohrádek;  6  d.,  40  ob.  č.  (1890). 

Moravský,  pseud.  Gust.  Pflegra  (v. t.). 

Moravftti  Bratři,  tot.  co  Čeští  Bratří, 
v.  Jednota  bratrská.  V  Anglii  a  v  Ame- 
rice nazývají  Moravians  n.  Movavian  Brethren 
Ochranovské  čili  Herrnhutské. 


^  Mórawa  —  Morčák.  715 

Mórawa,  hornoluž^,  v.  Můra.  I  a  stanovisek,  jakž  shledáváme  na  př.  při  po- 

Morawes,  ves  v  Čecn.,  v.  Moravěves. ;  jiátováni  na  Život  anebo  proti  úrazu. 
Morawitz,  ves  slezská,  v.  Moravice.  I  Korblhan  [morbianj,  franc.  departement 
Morawskl:  1)  M.  Fraňciszek,  generál  na  poloostrove  Bretagneském,  ohraničený  na 
a  básník  polský  {♦  1785  v  Pudliszkách  v  Po-  j  jihu  okeánem  Atlantským,  leží  mezi  47*  26' 
znaňsku  —  f  1861  v  Luboni  t.),  studoval ,  42"  s.  š.  a  6*  3'  58"  v.  d.  a  má  na  7093  fcm* 
práva  ve  Frankfurte  nad  Odrou  a  byl  po  i  552.028  ob.  (1896),  t.  j.  81  na  1  km*.  Dělí  se 
dvě  léta  soudním  úředníkem,  načež  r.  1806  na  4  arrondissementy  s  37  kantony  a  254 
vstoupil  jako  poručík  ke  gardč  Napole- |  obcemi.  Hl.  město  jest  Vannes,  ale  ncjlid- 
ona  I.  Při  přechodu  Bereziny  stal  se  plu-  natější  jest  Lorient.  M.  má  jméno  od  moř- 
kovníkem  a  v  bitvě  u  Lipska  vyznamenán  |  skéh o  zálivu,  vých.  od  zálivu  Quiberon- 
důstojnickým  křížem  čestné  legie.  Po  pádu  ského  mezi  poloostrovy  Ruis  a  Erach,  který 
Napoleonově  vstoupil  k  nově  organisova- 1  jest  20  km  dl.  a  10  km  šir.  Pobřeží  depart. 
nému  vojsku  polskému  a  r.  1819  stal  se  M-u  jest  200  km  dl.,  má  množství  menších 
gen.  brigády;  po  povstání  r.  1831  vyslán  byl !  zálivů,  přístavů  a  ostrovů.  Na  jihu  pne  se 
do  Vologdy,  odkud  vrátil  se  po  několika  le-  pohoří  Montagne  noire,  složené  hl.  ze  žuly 
těch  do  své  poznaňské  vsi  a  věnoval  se  rol-  a  ruly,  až  300  m  vysoké,  které  k  jihu  náhle 
nictvi.  Měl  nadání  básnické  a,  ač  vychován  klesá  a  jest  protkáno  úrodnými  údolími 
v  tradicích  klassicismu,  stal  se  horlivém  za- 1  s  lesy  a  pastvinami.  Splavné  řeky  tu  jsou: 
stancem  romantismu.  Vydal:  Dwor^ec  mojego  Vilaine,  Auray,  Oust  a  kanalisovaná  Blavet* 
d\iadka  (Lešno,  1851),  obraz  to  domácího  ,  Poloostrov  přerván  jest  průplavem  z  Nantes 
života  staropolského;  Pi^č  poematów  lorda  do  Brestu.  Třetina  půdy  jest  ornicí  a  pro- 
Bajrona  (t.,  1853);  Bajki  (Poznaň,  1860).  dukuje  dle  statistiky  z  roku  1895:  žito 
Sbírky  jeho  básní  vyšly  ve  Vratislavi  (1811  (1,134.375  hí),  pšenici  (600.000  hl),  pohanku 
a  1841),  v  Lcšně  (1851)  a  v  Petrohradě  (1855).  I  (488.640  /i/),  oves  (661.500  ht)  a   brambory 

V  rukopise  zůstaly  četné  satiry  a  listy  proti  (2,667.500  q).  Dále  len,  konopi  (7386  ^\  víno 
romantikům,  kdy  náležel  ještě  k  táboru  klas-  (27.683  hl\  luštěniny,  řípu  ke  krmení,  ovoce, 
sikův.  zejména  jablka  a  hrušky,  které  se  potřebuji 

2)  M.  Teodor,  státník  a  dějepisec  pol-  hl.  k  výrobě  burčáku,  v  tomto  kraji  velmi 
ský  (♦  1797  v  Piwonicích  u  Kalisze  —  oblíbeného  a  zvaného  cidre  (2,080.360  hl  roč.). 
t  22.  list.  1877  v  Paříži),  ukončiv  právnická  i  Pastviny  jsou  tu  výtečné;  chov  dobvtka  vý- 
studia  ve  Varšavě  sloužil  v  ministerstvo  za-  nosný.  R.  1895  byío  tu  275.896  kusu  hověz. 
liraničných  záležitostí,  při  čemž  byl  spolu- ,  dobytka,  60.065  ovcí,  50.030  vepřů  a  39.882 
pracovníkem  varšavských  listů  »Tygodnik  velmi  silných  koní.  Také  včelařství  jest  dů- 
Warszawskic,  ^Gazeta  Codziennac  aj  Pak ,  ležité,  r.  1895  sebráno  149.292  ks^  medu. 
usadil  se  v  Paříži  a  psával  o  polských  vě-  i  Lesy  zaujímají  446  fcm*  půdy,  ale  o  dříví  je 
cech  do  časop.  »Morning  Chronicle*.  Účast- 1  celkem  nouze.  Průmysl  a  obchod  jsou  tu 
niv  se  činně  povstání  r.  1831  byl  členem  ná-  celkem  chatrné;  jen  železárny,  loděnice,  soli- 
rodní  rady  a  deputace,  jež  v  Bolimowě  od-  vary,  jirchářství,  výroba  bavlněného  zboŽí  a 
ňala  velení  Skrzyneckému  a  odevzdala  je  nakládání  sardinek.  Dráhy  tu  méří  267  km 
Dembiňskému.    Po  povstání  usadil  se  opět   a  silnice  596  km.    Hl.  drahou  jest  Nant^es- 

V  Paříži  a  vydal  spis  Létat  des  paysans  en  Brest.  —  Srv.  Rosenzweig,  Dictionnaire  topo- 
/b/o/^nť.  Plodem  jeho  studií  dějepisných  byly  graphique  du  M.  (Paříž,  1870);  Fouquet, 
D\ieje  uarodu  polskiego  (Poznaň  a  Drážďany,  Guid.í  des  touristes  et  des  archéologues 
1871—72,  8  sv.).    Mimo  to  vydal  Moje  pr^y-    dans  le  M.  (Vannes,  1874). 

gody,  list^p  j  pami^tników  (Krakov,  1873).  KorblUta  v.  Morbidita. 

ikorajrshlre    [moréšírj,  hrabstvi   moray- '     Morbllll  v.  Spalničky. 

ské    ve    Skotsku,   jinak    Elginshire,    viz  Korblea   [-bló],  franc,  hrome!    u  všech 

Elgin  1).  I  všudy! 

Morbegno  [morbeňo],  město  v  ital.  pro*  Korbus  (lat.),  nemoc.  M.  Addisonii  v. 

vincii  Sondrio  ve  Valtellině,  na  trati  dráhy  Addisonova  nemoc;   m.  Basedowii  v. 

Colico-Sondrio,  má  2466  oby  v.  (1891),  jako  Basedowova    nemoc;    m.    Brightii    v. 

obec  3603  ob.,  kostel  z  XV.  stol.  s  freskami  Brightova  nemoc  atd. 

P.  Ligariho  a  bývalý  dominikánský  klášter  Koroles,  hora,  v.  Dent. 

s  kostelem  a  freskami  od  G.  Ferrariho.  Vi-  MordUc  {Mergus),  rod  ptáků  z  ř.  vrubo- 

nařství,  hedvábnictví,  tkalcovství  a  sýrařství.  zobých  {Lamellirostres)^  kteří  mají  štíhlejší 

Morben  v.  Moravany  4).  té'.o  než  kachny,  jimž  tvarem  noh,  ocasu  a 

MorblcleMe  [-děs]  (franc,  ital.  morbi-  křídel  velmi  se  podobají,  upomínajíce  jinak 
de^ia),  měkkost,  hcbkost,  pružnost,  výraz,  je-  na  kormorány.  Zobák  jest  délky  hlavy,  u  ko- 
hož se  užívá  v  sochařství  a  malířství,  tuto  řene  dosti  vysoký,  ku  konci  válcovité  pro- 
o  vystihování  barvy  těla.  tažený  a  zakončený' silným   hákovitým   neh- 

Morbldlta,  též  morblllta  (z  lat.  morbus,  tem,    jenž    pokrývá    přední   konec    po    celé 

nemoc),  početnost   onemocnění  vůbec  šířce.    Čelisti   opatřeny  jsou  nazad  obrácc- 

anebo  speciální  statistika  počtu  onemocnění  nými     rohovitými     lamellami,    vybíhajícími 

dle  pohlaví,  věku,  zaměstnání  a  bydliště  čIo-  v  ostré  zoubkovité  špičky,  zvenčí  viditelné, 

veka,  dle  příčin,  průběhu  a  následkův   one-  Zoubky  dolní  zasahají  do  zoubků  horní  če- 

mocnení,  zkrátka  z  nejrozmanitějších  ohledů  listi.  Ocas  jest  krátký,  křídla  kryjí  jej  pouze 


716 


Morce  —  Mordovcev. 


u  kořene.  Nárt  má  délku  prstu  vnitrního  a 
jest  v  předu  příčnými  destičkami  pokryt. 
IV.  prst  má  délku  III.,  zadní  má  širokou 
ploutvičku.  M-áci  běhají  a  lítají  jako  kachny, 
podobně  stavějí  hnízda.  Kořist  však  uchva- 
cují jako  kormoráni,  vrhají  se  do  vody  a  že- 
nou se  pod  vodou  za  rybami.  Výborně  se 
potápějí  a  plovou.  Ze  tři  rodá  {Mergus,  Lo- 
phodyteSy  Raphysterus)  m.  (křehař)  veliký 
(M.  merganser  L.)  hnízdí  se  na  severu,  pře- 
létá  druhdy  i  krajinami  našimi  v  tahu  na 
jih.  Živí  se  rybami,  příležitostně  i  měkkýši 
a  hmyzem.  Zobák  může  velice  rozevříti,  tak 
že  polyká  i  větší  ryby.  Na  hlavě  má  cho- 
cholku,  na  hřbetě  peří  černé,  vezpod  bílé 
s  nádechem  žlutočervenavým,  lososovitým. 
Tato  barvitost  na  prsou  a  břiše  po  smrti 
rychle  mizí,  tak  že  pAvod  její  jest  neznámý; 
pochází  snad  od  hojného  požívání  ryb.  Délka 
těla  80,  křídel  30,  ocasu  8  cm,  O  néco  menší 
druh  m.  prostřední  (A/,  serrator  L.)  má 
přes  křídla  dva  úzké  tmavší  pruhy  a  na 
hlavě  temné  skvrny.  Hnízdí  se  též  na  severu 
a  objevuje  se  v  tahu  u  nás.  M.  bílý  (M.  al- 
bellus  L.)  má  velikost  as  kachny  hvízdáka, 
hlavu  bílou,  jen  na  tváři  má  velikou  skvrnu 
černou.  Žije  v  severových.  Rusku  a  Sibiři 
a  objevuje  se  druhdy  v  zimě  i  u  nás  (Be- 
rouna Bie, 

Kor66  (Cavia  Klein),  rod  drobných  hlo- 
davců z  čeledi  polokopytníků  (Subungit- 
lata),  kteří  pocházejí  z  jižní  Ameriky,  ale 
zhusta  i  u  nás  zajati  bývají  chováni.  Mají 
tělo  krátké,  tuhou  a  přiléhavou  srstí  po- 
kryté, na  předních  nožkách  po  4,  na  zadních 
po  3  prstech  s  drápy  kopýtkům  podobnými, 
tlapky  vezpod  lysé  a  ocas  zakrnělý;  hořejší 
pysk  není  rozpoltěn,  zaokrouhlené  boltce 
jsou  po  většině  krátké.  Přední  zuby  jsou  ši- 
roké, stoliček  jest  nahoře  i  dole  v  každé  če- 
listi po  4  a  mají  rovnou  asi  velikost.  M-čata 
žijí  ve  společnostech  a  obývají  na  místech 
nejrůznějších;  ukrývají  se  v  houštinách,  v  du- 
tých stromech,  ve  skulinách  skalních  i  v  dě- 
rách podzemních.  Jsou  spíše  živočichy  noč- 
ními a  živí  se  plody  i  všelikými  jinými  část- 
kami rostlin.  Plemení  se  vydatně,  samice 
našeho  m-te  mívá  na  př.  2-3krát  do  roka  po 
1 —5  mláďatech.  Toto  m.  domácí  (C.  cobaya 
Schreb.)  mívá  tělo  zdcli  26  cm  a  po  něm 
různo  upravené  skvrny  černé,  narudle  žluté 
i  bílé;  přední  zuby  jsou  žlutavě  šedé.  Po- 
chází z  Brazílie;  v  zajetí  záhy  si  zvykne  a 
zcela  zkrotne.  Někteří  tvrdí,  že  pochází 
z  aperey  (C  aperea  Wagn.\  lišící  se  od 
m-te  barvou  srsti,  v  níž  jsou  nahoře  chlupy 
hnědé  i  žluté  se  špičkami  narudlými,  vezpod 
žlutavě  šedé;  přední  zuby  jsou  nahnědle 
žluté.  Aperea  je  domovem  ve  vlhkých  konči- 
nách Brazílie  a  obývá  tu  zejména  na  okra- 
jích Icsův.  Br. 

Mordant  [mordan]  (frc),  m  o  řidl  o,  něm. 
Bei^e,  v.  Barvení. 

Mordellldae,  čeleď  drobných  broukův 
s  tykadly  llčlenými,  nitkovitými,  někdy 
slabé  pilovitými  nebo  ke  konci  slabě  ztlust- 
lými. Štít  do  předu  zúŽcn;  krovky  na  kořeně 


nejsou  nebo  jen  málo  jsou  širŠí  štítu,  ke  konci 
zúžené.  Všecky  kyčle  sblížené  a  čepovitě 
čnějící;  přední  chodidla  o  5,  zadní  o  4  člán- 
cích. Břich  kýlnatý  a  tělo  většinou  ke  skoku 
způsobilé.  Dospělé  brouky  nalézáme  hojně 
na  květinách  neb  trouchnivém  dřevě.  Larvy 
jsou  měkké,  s  rohovitou  hlavou,  nesoucí  na 
každé  straně  1—3  očka  a  4člená  tykadla; 
nohy  mají  velmi  krátké,  nezřetelně  členěné; 
poslední  kroužek  j,;st  veliký,  drsný  a  tvoří 
kuželovitý  výběžek.  Žijí  ve  starém  dřevě  a 
stoncích.  Nejobyčejnější  rody  jsou  Mordella 
L.  a  Anaspis  GeoíTr.  Kpk. 

Kordovoev  Danijil  Lukič,  spisovatel 
ruský  (*  7.  pros.  1830  v  Danilovce  oblastí  voj- 
ska donského),  původem   Malorus,  studoval 
v  Kazani  a  v  Petrohradě,  kde  ukončil  uni- 
versitní kurs  r.  1854.   Usadiv  se  v  Saratově 
byl  nějakou  dobu  redaktorem  >Saratovských 
Gub.  Vědomostí*  a  sblížil  se  těsně  s  Kosto- 
marovem,  jenž  tam  žil  ve  vyhnanství.    Po- 
zději byl  správcem  kanceláře  gubernátorovv 
a  úředníkem   v   ministerstvě   kommunikací. 
Literární  činnost  zahájil  maloruskými  verši, 
otištěnými  ve  vydaném  jím   >MaIorus.  liter, 
sborníku*  (Saratov,  1859).   Významu  literár- 
ního nabyl  však  historickými  monografie  ni  i, 
věnovanými    hlavně    samozvancům,    vyšlým 
z  lidu,  a  sebranými  ve  sbírkách:  Gajdam^ičina 
(Petrohrad,  1870  a  1884);    Samoivancy  i  po- 
ni^ovaja  voljnica  (t.,  1867  a  1884)  a   PpUtiče- 
skija  duifenija  rus.  národa  (t.,  1871).  Úspcch 
těchto  monografií,  napsaných  živě  a  poutavě, 
až  na  jistou  povídavost  a  přílišnou  podrob- 
nost v  jednotlivostech  méně  význačných,  byl 
velmi  značný;    M.  stal  se  spolupracovníkem 
předních  listů  ruských,  ano  označován  jako 
kandidát  pro  stolici  rus.  dějin  na  universitě 
petrohradské.    Na  počátku  let  70lých   upo- 
zornil na  sebe  román^^m  ze  současného  ži- 
vota pokrokové  intelligence  Znamenija   vre- 
meni  a  publicistickými  statěmi  v  »Otěčest- 
vonných    Zapiskáchc,    sebranými    souborně 
s  názvem  Désjatilitije  rus.  ^emstva  (t,,  1877). 
Od  konce  let  70tých  věnoval  se  skoro  vý- 
hradně   historickému    románu    a    plodnost 
jeho  na  tomto  poli  dosáhla  rozměrů  nevšed- 
ních.   Hlavnější  z  jeho  románů  jsou:  Ideali- 
sty i  realisty  (líčící  živě  dobu  Petra  Velik.); 
Velikij   raskol;    Car    i    getman;    Lfedimitrij  \ 
Dvénadcaiyi    god\    Zamurovannaja    caři  ca    a 
mn.  j.    Talent  spisovatelův  jest  v  nich   pa- 
trný, on  jeví  též  znalost  dějin  a  smysl  pro 
líčenou  epochu,  ale  pracím  jeho  škodí  jakási 
šablonovitost,  rozvláčnost,  nedostatek  pro- 
stoty a  bezprostřednosti,  kteréžto  vady  sni- 
žují značně  jejich  umělecký  význam.  Přes  to 
těší  se  značné  popularitě  u  širokých  vrstev. 
Napsal  též  mnoho  populárních  kulturně-hi- 
storických    pojednání    v    polobelletristické 
formě,  jako:  Rus.  istoričeskija  ^enšČinv;  Bus. 
i^enščiny  novago  vremeni;   Vaňka  Kain  a  pod. 
K  pracím   velmi  zdařilým   počítají   se  jeho 
cestopisy,  kde  obvyklý  lyrismus  autorův  je 
více  na  místě.  Náležejí  sem  hlavně:  Po  Ita- 
liji]    Po  Tspaniji;   Sa  Ararat]   Pojé^dka  k  pi- 
ramidam\  Poji\dka  v  lerusalim  a  j.  Mimo  to 


Mordovník  —  Mordvinov.  717 

M.  pilně  si  všímá  maloruského  hnutí  literár- '  mordwinischen  Grammatik,  Petrohrad,  1861; 
ního,  jak  svědčí  jeho  broáura  Za  Kraíanku  —  Wiedemann,  Grammatik  der  ersa-mordwini- 
^fsan/ói,  čelící  proti  Kuliáovi.  Maloruské  práce  schen  Sprache,  t,  1865;  Budenz,  Mordwini- 
jeho  vyšly  ve  sborníku  Opovidanňa  (t.,  1885).  >  sche  Grammatik,  Pešť,  1876;  Paasonen,  Mord- 
Do  češtiny  přeložil  několik  jeho  románů  J.  winische  Lautlchre,  Helsingfors,  1893).  Z  no- 
Wagner:  »Ideahsté  a  realistéc;  »Na  Ararat«;  vější  literatury  nejlepší  zprávy  o  M-nech 
»Sanajdačný« ;  »Socialista  minulého  století«, ,  podává  N.  Smirnov  v  >Izv.  obšč.  archeol., 
vesměs  v  >Mat.  lidu«;  >Car  a  hetmanc  I  istoriji  i  etnograíiji  pri  kazan.  univ.«,  1892 
v  »Příteli  domov. «  Šnk.       až  1895).  p. 

Mordovnik,  bot,  t.  j.  šalamounek,  v.      Mordvliiov,    jméno    šlechtického   rodu 
A c o n i t u m.  rus.,  odvozujícího pAvod svůj  odMordvinů 

Mordvliil  (rus.  Afordva),  čudský  kmen  a  přistěhovalého  na  Rus  v  XVI.  stol.  Čle- 
v  severových.  končinách  evropského  Ruska, :  nové  jeho  zastávali  vynikající  dvorské  a  státní 
rozptýleni  jsou  po  guberniích  simbirské,  ni-  hodnosti.  Hlavnější  jsou: 
žegorodské,  saratovské,  tambovské,  penzen- '  1)  M.  Semenlvanovič,  admirál  (*  1701, 
ské  i  samařské  a  počet  jejich  udává  se  na ;  f  1777),  vzdělání  nabyl  ve  Francii,  pak  byl 
1,000.000  duši.  Národopisně  náležejí  k  po-  velitelem  loďstva  a  správcem  kronštadtské 
volžské  skupině  Čudů  a  dělí  se  od  dávných  kanceláře.  Po  nezdaru  u  Kolpbřehu  (7.  září 
dob  ve  dva  kmeny:  Mokšany  při  řekách  1760)  odevzdán  soudu,  ale  Petr  III.  jmenoval 
Mokše  a  Suře,  jejichž  nejdůležitějším  místem  jej  znova  prvním  členem  kommisse  pro  ná- 
jest  Krasnoslobodsk  v  guber.  penzenské,  a  m orní  záležitosti.  Vydal:  Katalog,  \aděr{aiči} 
Erzjany  při  Oce,  kdež  předním  jejich  si-  o  solncě,  luně  i  ^vi^dach  . . .  i  pročaja^  k  mo- 
dlem  jest  Terjuševo  v  guber.  nižegorodské.  replavaniju  nadle^asčaja  (1730);  Pólnojt  so- 
M.  jsou  nyní  značně  pomíšeni  s  Velkorusy,  branije  o  navigaciji  (1740);  Tolkovanije  o  geo- 
jmenovitě  od  té  doby,  co  byli  obráceni  ku    metriji  il753j  a  j. 

křesťanství  a  co  do  vesnic  jejich  uvedeno  2)  M.  Jafcov  Jakovlevič  (*  1729  — 
mnoho  osadníků  ruských,  jako  zase  naopak  f  1799),  sloužil  ve  vojsku  a  zůstavil  zápisky 
M.  převáděni  mezi  Rusy.  Erzjané  zachovali  I  Marsrut  4'go  grenadérskago  pich.  polku  (ze 
více  rysy  čudské  a  mají  ještě  většinou  světlé  sedmileté  války)  a  Žurnál  o  pochodach  v  So- 
vlasy  s  modrýma  nebo  šedými  očima,  kdežto  lovki  i  na  Valaam  ostrova  (v  1.  1744,  1762, 
u  Mokšanů  převládají  vlasy  černé,  nejspíše  1764,  1777  a  1784).  Poslednější  jsou  zajímavý 
následkem  pomíšeni  s  Tatary;  jinak  jsou  lid  a  důležitý  pro  topografii  oloněckého  a  arch- 
postavy  prostředni  a  zavalité  se  širokou  angelského  kraje.  Vydal  ie  vnuk  jeho  Vla- 
hrudí,  široký  obličej  jeví  slabý  prognathis-  dimír  M.  (Petrohrad,  1888).  Zachovala  se  po 
mus.  lícní  kosti  jsou  vysedlé.  V  kroji  při-  něm  též  sbírka  rukopisných  povídek  a  ro- 
způsobili  se  muži  Rusům,  kdežto  ženy  za-  mánů.  Srv.  A.  N.  Pypin,  Dlja  Ijubitělej  kniž- 
chovaly  dosud  malebný  kroj  národní,  podo-   noj  stariny  (t.,  1888). 

bájící  se  poněkud  maloruskému;  v  oděvu,  3)  M.  Nikolaj  Semen  o  vič,  státník,  syn 
oblíbena  jest  barva  bílá  s  hojnými  ozdobami  Ma  1)  (♦  1754  —  f  1845),  pobyv  tři  léta 
červenými  (výšivkami,  třapečky,  třásněmi),  v  Anglii,  sloužil  v  námořnictvu,  ale  k  radě 
Velké  náušnice,  šňůry  skleněných  korálů  a  Potemkinové  šel  do  výslužby.  R.  1792  stal 
perel  kolem  krku  jsou  u  Žen  zjevem  pravi-  se  předsedou  námořní  správy  černomořské 
dělným.  Na  nohou  nosí  lýčené  střevíce.  Pří-  a  za  Alexandra  I.  brán  na  potaz  ve  všech 
bytky  neliší  se  také  od  severoruských,  avšak  důležitějších  záležitostech  státních,  až  jme- 
vyskytují  se  vždy  v  nepravidelných  skupi-  no  ván  ministrem  námořnictví  a  členem  státní 
nach.  Výživu  opatřují  si  většinou  orbou,  rady.  Vliv  jeho  byl  mocný  zejména  v  době 
chovem  dobytka,  včelařstvím,  jež  provozují  slávy  Speranského.  Po  pádu  tohoto  odjel  do 
ve  velkých  rozměrech  (úle  však  bývají  v  le-  Penzy  a  vrátil  se  do  Petrohradu  r.  1813,  na- 
ších), někde  též  rybářstvím;  vedle  toho  však  čež  r.  1816  zaujal  dřívější  postavení,  ano  po 
jeví  značné  nadání  k  různým  řemeslům,  jme-  dvouletém  pobyté  za  hranicemi  jmenován 
no  vité  ku  kovářství,  zámečnictví,  tesařství  a  předsedou  departementu  pro  světské  i  duch. 
truhlářství;  ve  všech  živnostech  vynikají  pra-  záležitosti  ve  státní  radě.  R.  1834  povýšen 
covitostí  a  vytrvalostí.  Povahou  jsou  mírní,  do  stavu  hraběcího.  Nemaje  bezprostředního 
přívětiví,  pohostinští  a  poctiví,  v  obcování  silného  vlivu  na  vnitřní  politiku  ruskou,  M. 
poněkud  těžkopádní  a  vynikají  velkým  na-  náležel  přece  k  nejvýznačnějším  osobnostem 
dáním  v  učení  se  cizím  jazykům.  Rodinné  a  panování  Alexandra  I.  Popularita  jeho  jako 
sociální  poměry  jsou  tytéž  jako  u  Rusů;  za-  člověka  pokrokových  zásad  byla  veliká  a  ne- 
jímavo  však  jest,  že  dívky  zřídka  kdy  se  jednou  byl  společností  povolán  k  čestným 
vdávají  před  třicátým  rokem.  Nábožensky  funkcím.  Jsa  odchován  zásadami  Adama 
největší  díl  M-nů  přiznává  se  nyní  k  právo-  Smitha  a  Benthama,  byl  současně  zastancem 
slaví,  jenom  malá  čásť,  většinou  potatar- 1  ruského  nevolnictví,  ale  okolnost  ta  neod- 
štěná,  přijala  islám;  křesťanství  jejich  arci  puzovala  od  něho  ani  N.  I.  Turgeněva,  jenž 
je  promíšeno  pohanskými  pověrami  zvyků,  byl  s  ním  v  blízkých  stycích.  Rovněž  mnozí 
zvi.  věrou  v  duchy.  Jazyk  mordvinský  ná-  z  pozdějších  dekabristů  byli  jeho  věrnými 
leží  k  finsko-ugrijské  skupině  jazyků  uraio-  přáteli.  Rylějev  opěvoval  ho  v  básni  »Graž- 
altajských  a  byl  od  mnohých  učenců  pro-  danskoje  mužestvo*.  Za  Mikuláše  I.  stal  se 
zkoumán  (Alquist,  Versuch   einer  mokscha- '  přívržencem  zásady  status  quo,  ale  dřívej* 


7J8  More. 

šího  vlivu  nenabyl.  Srv.  Ikounikov,  Gr.  N.  |  M.  psal  mnoho  v  latině  a  angličinč.  Z  latin- 
S.  M.  (Petrohrad,  1873);  Semevskij,  KresCjan-  ských  spisů  jmenujeme:  překlad  Dialogů  Lm- 
skij  vopros  v  Rossiji.  —  Syn  jeho  Alex-  kianoyých  spol.  s  Érasmem  (1506);  Epigram- 
andr  Nikolajevič  M.  (*  1800  —  f  1858)  |  maía  (Basilej,  1518);  Epištola  ad  Germanum 
znám  jest  jako  malíř.  Z  jeho  obrazů  se  uvá- ;  Brixium  (Londýn,  1520);  Epištola  contra  Pó- 
dějí  hlavně:  Pohled  na  veliký  kanál  v  Benát-  \  meranum  (1568);  Dissertatio  epistolica  de  ati- 
kách (v  petrohr.  Ermitáži);  Pohled  i  Neapole  quot  sut  temporis  theologastrorum  ineptiis  {1625} 
(v  museu  petrohr.  akademie);  Mořská  aka-  2l  \.  Latinská  díla  jeho  byla  častěji  sebrána, 
demie  (ve  veřejném  museu  moskev.).  i  tak  ve  Frankfurtě  n.  M.  1689.   Z  anglických 

Kore  (lat.),  podle  obyčeje.  M.  consueto^  \  uvádíme:  A  mery  jest  how  a  sergeaut  would 
podleobvykléhozpůsobu;  m.  majorům^  i  learne  to  playe  the  frere  (Lond. ,  1 557) ;  Life 
podle  způsobu  předků,  po  staro- jo/  John  Picus  earl  of  Mirandula  (1510) ;  fíistonr 
dávnu.  ■  of  Richard  III  (1543  a  1548),  četné  polemiky, 

Kore  [mór]:  1)  M.  Thomas  (Thomas  ,  verše  atd.  Sebral  je  poprvé  synovec  jeho 
Morus),  státník  a  spisov.  angl.  (*  7.  února   W.  Rastell:   The  workes  of  sir  Thomas  M. 


1478   v  Londýně   —  f  6.  července  1535  t.), 
byl  syn  právníka  a  studoval  již  v  mládí  zna 


(Londýn,  1557).  Ale  světové  slávy  dosel  M. 
hlavním  dílem  svým  De  optimo  státu  rei  pu- 


menitě.  Kardinál  Morton,  arcibiskup  canter-  blicae  deque  nova  insula  Útopia  (1516),  kni- 

burský,  přijal  jej  do  svého  domu  a  staral  se  hou  nad  jiné  duchaplnou  a  bohatou  na  nová 

o  jeho  výchovu.  Dokončil  studia  v  Oxforde  hlediska   a  názory,   v   níž   dotýká   se   snad 

a  skládal  verše  latinské  i  anglické,  myŠlén-  všech  problémů   společenských,  které  jsou 


kove  zajímavé,  ale  formou  uměleckou  dosti 
slabé;  přeložil  zejména  z  Pica  della  Míran- 
dola  v  angl.  verších  >Dvanáct  pravidel*  pro 


i  dnes  předmětem  diskusse:  práce,  vykoři- 
sťování dělníků,  veřejné  mravnosti,  zločinu 
a  trestu,  náboženství,  manželství  a  j.  O  všech 


boj   duševní.    Záhy  seznámil   se   s  předáky  těchto  otázkách  pronáší  názory  neobyčejně 

hnutí    humanistického    v    Anglii,    Linacrcm,  liberální,    mnohde    až    osvícenecké,    tak    že 

Grocyncm,  Goletem,  a  také  Erasmem  Rot-  mnozí  vidí   v   >UtopiÍ€   zárodky  saint-simo- 

terdamským,  který  ho  velmi  ctil.  Dal  se  za-  nismu,  fourierismu  a  jiných  sociálně- re form- 

psati  mezi  obhájce  a  r.  1504  byl  zvolen  do  nich  směrů  moderních.    Toto  hledisko  neni 
parlamentu,  kdež  vzbudil  nelibost  krále  Jin- 1  však  správné,  poněvadž  Utopia   není   re- 

dricha  VIL,  unikl  však  následkům  jako  chrá-  formním  traktátem,  nýbrž  v  první  řadě   so- 

iiěnec  arcibiskupa  Warhama.  R.  1505  oženil  ciálním  románem,  hrou  vtipu  a  obraznosti, 

se  s  Janou  Coltcovou,  s  níž  žil  ve  vzorném  a   v  tomto  smyslu  knihou  po  výtce  renais- 

manžclství;    v  dome    jich   v  Chelsea   složil  sanční;  satirická  intence  je  patrná  jen  v  ně- 

Erasmus  >Chválu  bláznovství*.  R.  1511  ože-  kolika  vedlejších  partiích.  >Utopie«  byla  ne- 

nil  se  po  druhé  s  Mrs  Middletonovou.    Ma  sčíslněkrát  vydána  a  překládána;  z  nejlepších 

oblíbil  si  velmi  Jindřich  VIII.,  k  jehož   na-  je  vydání  prof.  Arbera  (Londýn,  1869).    Ka- 

stoupení  na  trůn  složil  M.  báseň,  a  nalézal  tolíci  pokládají  M-a   za  svého  mučcníka   a 

velikou  zálibu  v  rozhovorech  s  ním;    svěřil  Lev  XIII.  prohlásil  ho  9.  pros.  1886  blaho- 

mu   některá  poselství,  do  Flander  (1515)  a  slaveným.  Srv.  J.  Glůcklich,  Utopie  Tomáš.* 

Francie  (1517).  R.  1521  byl  jmenován  místo-  Mora   (Čes.   čas.   historický   IV.,   300);    Th. 

pokladníkem    královým,   r.  1523   speakerem  i  Stapleton,  Třes  Thomae  (Í588);  F.  dc  Her- 

obecné  sněmovny,  r.  1525  kancléřem  vévod-  rera,  T.  Moro  (Sevilla,  1592);  W.  Roper  (zeť 

ství  Lancasterského,  r,  1529,  po  pádu  Wol-  M-ův),   Vita  T.  Moři  (Lond.,  1626);  Mackin- 

seyově,  velkým  kancléřem  Anglie.    Ve  veli-  tosh,  Life  of  sir  T.  More  (t.,  1830);  Walter, 

kém  náboženském   boji  doby,  o  reformaci,  Life  and  times  of  sir  T.  M.  (t.,  1847);  Brid- 

postavil  se  rozhodně  proti  Lutherovi  zuři-  gett,  Life  of  blessed  T.  More  (t.,  1891). 

vým  pamfletem   a   vystupoval    příkře   proti  2)   M.    Henry,    filosof  anglický   (*   1614 

protestantismu ;  chtěl  provésti  reiormní  plány  v  Granthamu   —  t  1687),  byl   professorem 

Coletovy  a  Erasmovy.    Ale  zápletky  vzniklé  theologie  a  filosofie  v  Cambridgei.   Mezi  ji- 

otázkou  rozvodu  Jindřicha  VIII.  tomu  zabrá-  nými  mysticko-kabbalistickými  spisy,  plato- 

nily.    Rozhodný  vliv  na  krále   získal  Tomአ nismem  proniklými,  vydal  Enchiridion  meta- 

Cromwell,   žák    Macchiavelliho,   jenž    navrhl  i  physicum,   in  quo  agitur  de  existentia   et  na- 

králi,  aby  se  prohlásil  hlavou  církve  anglické  '  tura  rerum  incorporearum  (1674,  neukončeno), 

a  dosáhl  rozvodu  od  svých  vlastních  církev-  kde  blíží  se  koncepci  prostoru  jako  senso- 

ních  soudů.    M.  obmezil  se  na  pouze  soud-  ria  dei   a  naráží  i  na  jeho  čtyřrozmérnost. 

covské  povinnosti  svého  úřadu   a   provedl  (Srv.  Rob.  Zimmermann,  H.  M.  und  die  vierte 

mnohé  reformy  v  soudní  správě;    když  pak  Dimension  des  Raumes,  1881.)    Spisy  jeho 

byl  nucen  čísti  před  sněmovnou  souhlas  uni-  vyšly  v  Londýně  1679,  2  sv. 

versit  cambridgeské  a  oxfordské  s  rozvodem  3)  M.  Hannah,  spis.  angl.  (*  1745  v  Sta- 

královým,  vzdal  se  (1532)  úřadu  a  žil  v  zá-  pletonu,  Gloucestershire  —  f  1833  v  Chif- 

tiší.  Když  pak  Cromwell  zformuloval  nový  zá-  tonu),  byla  záhy  probudilá,  naučila  se  řadě 

kon  posloupnosti,  jímž  byl  sankcionován  nový  moderních  jazyků  a  překládala  hlavně  z  Me- 

sňatek  králův,  a  M.  měl  přísahati,  že  věří  tastasía,    čímž    byla    přivedena    k    divadlu, 
v  platnost   rozvodu,  odepřel  to   (1534).    Byl .  V  17.  roce  n^psd\^  The  search  a ^ter  happiness 

pak  vsazen  do  Toweru,  a  když  odepřel  i  pří-  (1762)  a  pozd.  The  inflexible  captive  (1774)  po- 

sahu  supremátní,  jako  velezrádce  popraven,  dle  Metastasia.  R.  1774  byla  uvedena  do  sa- 


Moře. 


719 


lonu  Alžběty  Montaguové,  kdeŽ  se  seznámila 
s  Garrickem;  r.  1777  hrána  byla  od  ní  s  vel, 
úspéchem  v  Covent-Garden  tragédie /TřiWf 
r.  1779  s  menším  úspéchem  jiná  tragédie  Tne 
fatál  falsehood.  Po  smrti  Garrickové  odřekla 
se  dramatické  činnosti  a  věnovala  se  paed- 
agogice;  se  sv^mi  čtyřmi  sestrami  zakládala 
také  Školy  chudinské.  Z  Četných  spisů  jejích 
stůjte  zde:  Essay s  on  various  subjects  ^1778); 
Tlioughts  on  the  importance  of  tht  manners  of 
the  Great  to  generál  Society  (1788;  8.  vyd. 
1792);  Stríctures  on  the  modern  systém  of  fe^ 
male  education  (1799;  2  sv.;  13.  vyd.  1828); 
Hints  towjrds  forming  the  character  ofayoung 
princess  (1805,  2  sv.)  a  j.  Souborně  vyšly  její 
Works  r.  1818—19  v  19  sv.  A.  Roberts  uve- 
řejnil její  korrespondenci  (1838;  4  sv.);  do- 
plňují ji  >Letters  of  Hannah  M.  to  Zachary 
Macaulayc  (1860).  Srv.  W.  Roberts,  Memoir 
of  H.  M.  (1838,  4  sv.)  a  monografie  Thomp- 
sonovu  (1838),  Bucklandové  (1882)  a  Ch. 
Yongeovu  (1887). 

Moře,  okeán,  m.  světové  (lat.  maře, 
OceanuSy  angl.  sea.  fr,  mer^  něm.  Meer),  jest 
veškerá  souvislá  hmota  vodní,  jež  pokrývá 
větší  čásť  povrchu  zemského.  Nenáležejí  tedy 
v  obor  m.  světového  vnitrozemní  nádrže  slané 
vody,  na  př.  m.  Chvalinské  a  j.,  jež  přičítáme 
kontinentům.  OdeČteme-li  od  celého  povrchu 
země,  jenž  má  510  milí.  /rm",  části  země  do- 
sud neznámé,  při  sev.  točně  asi  5  a  při  jižní 
asi  16  milí.  /rm^  připadá  na  souši  136  milí.  km^ 
a  na  m.  světové  353  milí.  írw*,  což  lze  vy- 
jádřiti poměrem  1:2-59  či  asi  28''/o:727o.  Roz- 
dělíme-li  v  tom  poměru  i  oněch  21  raill.  km^ 
neznámých  krajin,  obdržíme  konečně  jako 
pravděpodobné  hodnoty  142  milí.  km^  veš- 
keré pevniny  a  368  milí.  km^  m. 

Pokud  se  týče  rozdčlení  pevnin  a  moří 
na  obou  polokoulích,  jest  na  sev.  polokouli 
pomčr  ten  asi  4l7o:597o»  ^-  skoro  2:3,  na 
jižní  polokouli  15%:85%č  l:5*/8.  Chceme-li 
rozděliti  povrch  země  na  dvě  poloviny  tak, 
aby  na  jedné  relativné  i  absolutné  nejvíce 
země,  na  druhé  m.  se  nalézalo,  zvolme  s  H. 
Beythienem  za  jeden  pól  přímořské  místo 
Le  Croisic  v  dep.  Loire-Inférieure  a  objeví 
se  nám  na  té  straně  zeměkoule  poměr  souŠe 
k  moři  asi  12:13  a  na  polokouli  protivné 
1:14-4. 

Pevninami  jest  naznačeno  rozdělení  m.  svě- 
tového ve  tři  hlavní  okeány:  Atlantský, 
Indický  a  Tichý.  Zřetelnější  jest  to  rozdě- 
lení jen  na  sev.  polokouli,  na  jižní  jen  k  35** 
j.  š.;  co  leží  jižné  této  rovnoběžky,  jest  uza- 
vřená vodní  spousta,  jeŽ  teprve  kolem  jižní 
točny  zeměmi  jest  přerušena:  mezi  55**  a  60' 
j.  S.  jest  celá  země  obklíčena  kruhem  vod- 
ním bez  jakékoli  části  pevné  zemé.  Ale ! 
i  v  arktické  části  jest  spojení  mořské  mezi 
sev.  Atlantským  a  sev.  Tichým  okeánem, 
t.  zv.  >sev.-západní  průjezd*  zálivem  Baffi- 
novým  a  jižně  Parryova  souostroví,  a  »sev.- 
východní  průjezd*  podél  sev.  pobřeží  sibiř- 
ského. Z  těch  příčin  a  zvláště  pro  nepřetr- 
žitost kruhu  vodního  mezi  55®  a  60°  j.  š.  bylo 
nutno  k  hranicím  přirozeným  přibrati  umělé, 


aby  omezení  okeánů  bylo  dokonalé.  Dle  ná- 
vrhu kommisse  svolané  r.  1845  angl.  spo- 
lečností zeměpisnou  přijaty  pak  poledníky 
nejjižnějších  hrotů  zemědílů,  tedy  poledník 
jihoamerického  mysu  Hornského,  Č.  67^  z.  d. 
Gr.,  poledník  mysu  Střelkového  (Kap  Agul- 
has)  v  již.  Africe,  č.  20®  v.  d.  Gr.,  a  polconík 
Jižního  mysu  na  Tasmánii  u  jihových.  Au- 
strálie, č.  146*8°  v.  d.  Gr.,  za  délkové  meze 
tří  okeánů.  Za  sev.  a  jižní  hranice  okeánu 
Atlantského  a  Tichého  přijat  sev.  a  již.  kruh 
polární;  uvnitř  kruhu  sev.  jest  Severní  m. 
ledové  č.  Arktické  m.,  uvnitř  již.  kruhu  po- 
chybné Jižní  m.  polární  č.  Antarktické  m. 
Vyjma  toto  m.  odpovídá  rozdělení  umělé 
celkem  i  poměrům  přirozeným,  jevíť  na  př. 
velké  tři  okeány  samostatné  prouděni  po- 
vrchové, kdežto  Sev.  m.  ledové  v  té  příčině 
se  jeví  méně  samostatným. 

Přehlížíme-li  tři  hlavní  okeány,  shledáváme, 
že  na  okrajích  neb  úzkými  průlivy  jsouce 
s  nimi  spojena  četná  menší  m.  od  nich  se 
oddělují,  při  čemž  patrné  hranice  tvořeny 
jsou  polouostrovy  okolních  zemí  neb  řetězy 
ostrovů. 

Nejvíce  takových  »vedlejSích  moří*  jest 
v  oboru  Atlantského  okeánu:  Severní  m., 
Baltické,  Středozemní  m.,  na  záp.  Karíbsko- 
mexické  m.  a  Hudsonův  záliv  jsou  vesměs 
poměrné  úzkými  průlivy  s  vlastním  okeánem 
spojeny.  V  oboru  Indického  okeánu  jsou  to: 
Rudé  m..  Perský  záliv,  pak  velké  ostrovní 
m.  Asijsko-australské  a  v  oboru  Tichého 
okeánu  Japonské  m.,  Ochotské  m.,  Beringovo 
m.,  Vých.  Čínské  m. 

M.  ta  zachovávají  se  jen  spojením  a  ne- 
ustálou výměnou  vody  s  otevřenými  okeány, 
json  tedy  zjevy  nesamostatnými  vedle  tří 
pravých  velkých  okeánů.  Ta  nesamostatná 
m.  mají  četné  význačné  rozdíly,  jež  nám 
možnou  činí  další  klassifíkaci. 

Jedním  typem  jest  naše  Středozemní  m., 
jež  vniká  hluboko  mezi  3  zemědíly,  jsouc  kol 
dokola  plochami  kontinentálními  obklíčeno; 
jiné  m.  středozemní  spatřujeme  mezi  Ame- 
rikou sev.  a  jižní,  Karíbsko-mexické  m.,  dále 
Asijsko-australské  středomoří  a  konečně  mů- 
žeme i  Severní  ledové  m.  považovati  za 
středomoří,  jež  vloženo  jest  mezi  nejsever- 
nější břehy  Asie,  Evropy  a  Ameriky  a  roz- 
měry svými  spíše  se  druží  k  středomořím 
než  k  okeánům. 

Rozloha  Středozemního  moře  jest  2*9  milí.  km- 
Amerického  středo- 
moří   »    4*6     »      » 

Asijsko-australského 

středomoří     .  ...»    81     >      > 
Sev.  ledového  m.     .    » 12-8     »      » 

Jest  tedy  Sev.  ledové  m.  více  než  čtyři- 
krát větší  než  Středozemní  m.,  ale  přece 
mnohem  menŠí  než  okeány,  z  nichž  má 
Atlantský  rozlohu  79*8  milí.  fcm*.  Indický 
72-5  milí.  /fm»  a  Tichý  161-1  milí.  /fm».  Ale 
i  některé  menší,  nesamostatné  plochy  mořské 
mají  s  velkými  středomoří  společnou  známku, 
rozkládajíce  se  mezi  většími  pevninami,  a 
můžeme  je  proto  nazývati  středomoří  2.  řádu: 


720 


Moře 


Východní  m.  č.  Baltické  středomoře,  Rudé 
m.,  záliv  Perský  a  Hudsonský. 

U  ostatních  moří  shledáváme,  že  nejsou 
vložena  do  těla  kontinentu,  nýbrž  se  k  nim 
pouze  přikládají,  jsouce  řetězy  ostrovů  od 
okeánů  odděleny.  Jsou  to  m.  okraj  ní,  zvláště 
význačná  v  oblasti  Tichého  okeánu:  V^chodo- 
čínské  m.,  Japanské,  Ochotské  a  Beringovo, 
k  nimž  přičísti  možno  ještě  Andamanské  m 
okraj  ní.  Jedinými  neb  nečetnými  ostrovy  jest 
odděleno  Tasmanské  m.  a  Sv.- Vavřinecké 
(Záliv  sv.  V.),  Britské  m.  (Kanál,  Irské  m., 
Minches),  Německé  m.  (Severní  m.),  kdežto 
Kalifornské  m.  okrajni  jest  odděleno  od 
okeánu  jen  úzkým  polouostrovem. 

Plocha  všech  moří  vedlejších  rovná  se  asi 
polovině  Atlantského  okeánu:  majíť  dohro- 
mady 40'2  milí.  km*\  střcdomořé  převlá- 
dají, jak  patrno  z  přehledu  na  str.  721. 

A)  Samostatné  plochy  mořské,  m. 
s  vlastní  soustavou  proudů,  o  k  e  á  n  y :  1 .  Atlant- 
ský, 2.  Indický,  3.  Tichý  č.  Velký  okeán. 

B)  Nesamostatné  plochy  mořské;  na 
okeánech  závislá  m.  vedlejší:  a)  Mezi  pev- 
niny vložená  střcdomořé:  a)  Středomoře 
I.  řádu  č.  m.  interkontinentální:  1.  Román- 
ské Č.  Středozemní  m.,  2.  Americké,  3.  Austral- 
sko-asijské  (s  Jižním  čínským  m-m,  Celebe- 
ským  a  j.),  4.  Arktické  č.  Sev.  polární  nebo 
ledové  m.  /?)  Středomoře  II.  řádu  č.  m.  in- 
trakontinentální:  5.  Baltické,  6.  Rudé,  7.  Per- 
ský záliv,  8.  Hudsonský  záliv,  b)  Velkým 
massám  zemním  přidružená  m.  okraj  ní: 
a)  Atlantská  skupina:  1.  Severní  č.  Německé 
okrajní  m.,  2.  Britské,  3.  Sv.-Vavřinecké. 
P^  Žápado-tichomořská  skupina:  4.  Vých. 
čmské,  5.  Japanské,  6.  Ochotské,  7.  Berin- 
govo.  y)  Osamocená:  8.  Kalifornské,  9.  Tas- 
manské, 10.  Andamanské. 

M.  vedlejší  sama  jsou  rozčleněna.  Středo- 
zemní m.  má  v  Jaderském  a  Černém  moři 
středomoře  2.  stupně,  v  moři  Azovském  stře- 
domoře 3.  stupně;  Aegejské  m.  jest  okrajní 
m.  II.  řádu;  v  Americkém  středomoří  jest 
Mexický  záliv  středomořem  2.  stupně;  Ark- 
tické středomoře  má  v  Bílém  moři  druhotné 
středomoře,  v  Bafíinově  zálivu  a  Karském 
moři  podřízená  m.  okrajní. 

Hladina  mořská  není  zjevem  pravidel- 
ným a  jednoduchým.  Kdyby  nebylo  zemí, 
mělo  by  m.  tvar  pravidelného  rotačního  el- 
lipsoidu,  ale  pevniny  způsobují  na  povrchu 
m.  velké  změny.  Poněvadž  má  země  272krát 
větši  hustotu  než  voda,  přitahuje  též  vodu 
2Víkrát  více  neŽ  tato  zemi,  a  proto  jest  hla- 
dina moří  kol  dokola  pevnin  vyzdvižena  a  to 
tím  výše,  čím  jest  m.  mělčí  a  čím  jest  pev- 
nina vyšší  a  hmotnější.  Olovnice,  zavěšená 
nad  vyvýšenou  hladinou  m.,  jsouc  sama  pev- 
nou zemí  přitahována,  stojí  vždy  kolmo  na 
povrchu  vody.  Z  nestejnosti  tvarů  pevnin 
vyplývá,  Že  jest  tato  kontinentální  vlna 
plocna  velmi  nepravidelná  a  složitá,  jež  jest 
všeobecně  při  pobřeží  více  od  středu  země 
vzdálena  než  širý  okeán,  jehož  povrch  pak 
bývá  pod  normální  hladinou.  K  stanovení 
rozdílu  vlny  kontinentální  a  vypočítané  hla- 


diny normální  lze  proto  dobře  užiti  vteři- 
nového  kyvadla.  Největší  známé  snížení  hla- 
diny mořské  pod  hladinu  normálního  elli- 
psoidu,  t.  j.  — 1407  m,  bylo  vypočteno  pří 
ostrovech  Boninových,  j.-vých.  Japanska;  při 
ostrově  sv.  Heleny  —  850  m.  Při  březích  pev- 
nin a  velkých  ostrovů  jest  hladina  m.  nad 
normální  hladinou:  u  Londýna  -|-  120  m, 
u  Madrasu  v  Bengalském  zálivu  -\-  450  m  a 
při  ústí  Amazonky  +  570  m.  Na  různost  výše 
hladiny  mořské  mají  vliv  i  větry  delší  dobu 
v  témže  směru  vanoucí  a  místy  může  i  ne- 
rovnoměrnost výparu  a  přitékání  vody  způ- 
sobiti dočasně  malé  rozdíly  v  niveau  moř- 
ském. 

Hloubka  m.  a  tvar  dna  mořského. 
Abychom  nabyli  názoru  o  skutečném  množ- 
ství vody  mořské,  musíme  k  rozloze  připo- 
jiti i  hloubky  moří.  Teprve  v  druhé  polo- 
vině XIX.  stol.  počala  doba  soustavného  vý- 
zkumu hlubomořského.  Před  tím  omezovalo 
se  měření  hloubek  na  pobřežní  pasy  moří, 
především  vzhledem  ku  plavbě,  a  jaký  pojem 
vládl  o  hloubkách  okeánů,  patrno  ze  zpráv, 
Že  velcí  mořeplavci  16.  věku  měli  lana  hlubo- 
měrná,  jichž  délka  nepřesahovala  400  m. 
Vlastní  soustavné  měřeni  velkých  hloubek 
začíná  se  teprve  rokem  1850  a  jsou  to  lodi 
Delphin,  Porcupine,  Challcnger,  Tusca- 
rona  a  j.,  jež  proslavily  se  výzkumem  hlubo- 
mořským,  především  měřením  hloubek  (ba- 
thometrie),  užívajíce  při  tom  hloubkoměrů,  jež 
poskytly  výsledky  velmi  dokonalé  (v.  Batho- 
metr). 

O  tvarech  podmořské  části  povrchu  zem- 
ského můžeme  souditi  jen  z  výsledků  měření 
hloubek,  spojujíce  body  stejných  hloubek 
čarami,  stejnohlubnicemi,  isobathami.  Reliéf 
dna  mořského  závisí  především  nikoliv  na 
absolutní,  nýbrž  na  relativní  hloubce.  Vše- 
obecně jest  dno  mořské  velmi  jednotvárné 
tak.  Že  by  dno  okeánů,  obnaženo  jsouc,  před- 
stavovalo krajiny  neobyčejně  zdlouhavé,  se 
svahy  sotva  patrnými.  Jen  kde  zjištěno  tvrdé, 
skalnaté  dno,  bývá  reliéf  poněkud  rozmani- 
tější; svahy  mívají  sklonitost  až  35  i  více 
stupňů,  jako  ve  vysokých  horách  neb  na  ku- 
želech sopečných;  ale  případy  takové  jsou 
dosti  vzácný. 

Pokud  se  týče  hlavních  členů,  rozeznáváme, 
vycházejíce  z  pevniny,  kontinentální 
okraj  a  za  ním  vlastní  ano  mořské.  Okraj 
kontinentální  dělíme  opět  ve  pláň  konti- 
nentální, ploché,  nepatrně  sklonité  pokra- 
čování pobřeží,  jež  obyčejně  dosahuje  hloubky 
až  200  m,  ale  místy  jen  50—80  m,  jinde  až 
400  m,  a  pak  náhle  příkřejším  svahem  se 
končí  a  přechází  ve  svah  kontinentální, 
jednoduchý  nebo  stupňovitá;  hranice  mezi 
ním  a  vlastním  dnem  mořským  bývá  dosti 
ostrá.  Na  dně  rozeznáváme  vyvýšeniny, 
vypnuliny  a  sníženiny,  proláklíny,  při 
mchž  rozhoduje  nejen  výška  a  hloubka, 
nýbrž  i  sklonitost  okrajů.  Ploché  vyvýšeniny 
zoveme  prahy,  příkřejší  a  rozsáhlejší  pla- 
niny, a  mají-li  výslovnou  lineární  rozlohu, 
hřbety,  nesou-li  ostrovy,  ostrovní  hřbety 


Moře. 


721 


nebo  planiny.  Vedle  rozsáhlejších  vyvý- 
šenin  jsou  na  dnč  mořském  hory  hlubinné, 
jež  zastávají  ve  hloubce  ukryty;  úskalí, 
jesp^  a  útesy,  jež  jsou  hladině  nebezpečné 
přiblíženy,  a  hory  ostrovní  nad  hladinu 
vodni  vynikající.  Nejrozsáhlejší  tvar  jest 
ploché  dno,  jež,  převIádá-H  značné  jeden 
rozměr,  mívá  tvar  koryta,  jinak  obyčejné 
nepravidelné  pánve.  Jsou  na  dně  mořském 
také  náhlé  prohlubně:  strouhy,  zvláště 
poblíže  pobřeží,  kde  bývají  i  pokračováním 
údolí  nadioořských,  a  příkopy,  s  velkými, 
prostými  i  poměrnými  hloubkami  a  stěnami 
silné  sklonitými.  Střední  hloubka  Atlantského 
okeánu  jest  3680  m.  Indického  3340  m.  Ti- 
chého 3890  m ;  širých  okeánů  vůbec  3700  m. 
V  Severním  moři  ledovém  zjistil  Nansen 
hloubky  3000—4000  m.  Středozemní  moře  má 
střední  hloubku  1340  m.  Americké  středo- 
moře  1830  m,  Australsko -asijské  890  m  a  Se- 
verní ledové  asi  1000  m;  jest  tedy  střední 
hloubka  interkontinentálních  (mezipevnino- 
vých)  středomoří  asi  1200  m.  JeŠté  menší 
hloubky  nalézáme  v  intrakontinentálních  (ni- 
trozemských)  středomořích:  v  Baltickém  67  m. 
Rudém  444  (aČ  má  depressi  až  1930  m\  v  Per- 
ském 37  a  Hudsonském  375  m,  průměrem 
asi  300  m.  Pro  všechna  středomoře  máme 
průměrnou  hloubku  1100  m  a  skoro  totéž 
číslo  (1085  m)  obdržíme  i  u  moří  okrajních, 
jejichž  střední  hloubky  jsou  velice  rozdílné: 
Severní  m.  89  m.  Britské  86  m,  Východo- 
čínské  121  m,  Sv.- Vavřinecké  290  m,  Anda- 
manské  690  m,  Kalifornské  1120  m,  Berin- 
govo  1000  m,  Ochotské  1260  a  Japanské 
1600  m. 

Pokud  se  t^če  rozlohy,  obsahu  a  středních 
hloubek,  obdržíme   dle  O.  Krůmmela  tento 

přehled:  Rozloha   Stř. hloubka    Obsah 

milí.  km^         m         milí.  km^ 

Tři  velké  okeány  .  .  313*39  .  3700  .  1161-94 
Středomoře  ....  32*11  .  1100  .  3501 
M.  okrajní  .   .   .    ._, 808  .   1085  .        8-60 

353-58  .    3410  .  1205-55 

Přičteme-li  ještě  pochybnou  plochu  144 
milí.  km^  a  průměrnou  hloubku  1100  m  Již. 
ledového  m  ,  obdržíme  přibližné  hodnoty  pro 
celé  m.  světové: 

Střední  hloubku  ....  3320  m, 

rozlohu 368  milí.  km^ 

obsah 1220     »       > 

Poněvadž  jest  střední  výška  veškeré  nad- 
mořské pevnmy  665  w,  její  rozloha  142  milí. /cw*, 
jest  její  obsah  asi  95  milí.  km*  č.  jen  Vis  ob- 
sahu m.  světového.  Ačkoliv  jest  množství 
vody  v  moři  obrovské,  přece  jeví  se  m.  svě- 
tové vzhledem  k  celé  zeměkouli  jako  ne- 
patrná vrstva  obsahu  Vsss  ^  ^^^y  V4780  celé 
země. 

Uloženiny  dna  mořského  jsou  čtverý: 
mechanické,  sopečné,  ústroj  né  a  chemické. 
Zvětráváním  a  mechanickým  drobením  vzniklé 
malé  částečky  hornin  dostávají  se  řekami  a 
příbojem  do  m.  a  usazují  se  tu  v  menší  větší 
vzdálenosti  ode  břehu  jako  jemný,  měkký  jíl, 
nebo  písek  a  štěrk,  dle  složení  hornin  pů- 

OuSt  Slovník  NauCný,  ar.  XVII.  33  3  ifloi. 


vodních,  jež  mají  vliv  i  na  barvu  uloženin 
těch.  Vzdálenost  uloženin  původu  pozemního 
ode  břehu  bývá  do  300  km  i  větší,  zvláště 
kde.  povstaly  ze  štěrku  spadlého  na  dno 
z  tajících  hor  ledových,  a  dosahuji  v  okeánech 
hloubky  až  1300  m;  ve  středomořích  tvoří 
dno  vůbec  a  dosahují  tu  tedy  hloubky  aŽ 
6000  m.  Barva  kontinentálního  jílu  bývá 
modrá,  zelená,  červená;  tato  barva  převládá. 
Ledem  říčním  a  zvláště  plovoucími  ledovci 
dostává  se  mnoho  kamení  z  pevnin,  i  bal- 
vany značných  rozměrů,  daleko  do  moře  a 
poněvadž  jest  rozšířeni  plujícího  ledu  závislé 
na  teplotě  vody  mořské,  shledáváme,  že  jest 
rozšíření  štěrku  i  balvanů  na  dně  mořském 
též  závislé  na  jistých  isothermách  hladiny 
mořské.  Kde  jsou  balvany  ty  vně  nynější 
meze  plujících  hor  ledových,  dokazují,  že 
mez  ta  sahala  dříve  dále  než  nyní.  Jest  dále 
jisto.  Že  i  podmořské  sopky  a  útesy  korá- 
lové  rozdrobenými  hmotami  svými  přispí- 
vají k  vytvořování  uloženin  dna  mořského. 
I  větrem  zanášeno  jest  mnoho  písku,  na  př. 
ze  Sahary  východními  větry  do  Atlantského 
okeánu  až  skoro  k  40^  z.  d.,  nejvíce  do  okolí 
ostrovů  Kapverdských.  Jest  i  známo,  že  za 
výbuchů  sopečných  zvláště  velikých  vniká 
rozprášená  láva,  zvláště  částečky  pemzové, 
do  oboru  svrchních  proudů  vzdušných  a  těmi 
Že  bývá  zanášena  daleko,  i  přes  1200  km  od 
místa  výbuchu,  stávajíc  se  tak,  spadla-li  do 
moře,  součástí  uloženin  dna  jeho  (Tambora 
na  Sumbavě,  Island,  Krakatoa).  ŽivočiŠstvo 
i  rostlinstvo  účastní  se  u  velké  míře  tvoření 
uloženin  dna  mořského  (v.  Korálovéostro- 
vy  a  útesy);  vápenné  schránky  měkkýšů, 
ostnokoŽců,  červů,  korýáů,  kosti  ryb  i  moř- 
ských ssavců  tvoří  součástky  dna  ve  všech 
hloubkách,  ale  zvláště  jest  paraátno,  že  nej- 
více ke  tvoření  těch  uloženin  přispívají  živo- 
čichové a  rostlinky  rozměrů  nepatrných, 
drobnohledných.  Milliardy  mřížovců  s  ozdob- 
nými schránkami  křemičitými  {Haliomma, 
Xiphacantha  a  j.),  kořenonožců  se  schránkami 
vápenitými  (Globigerina,  Orbulina,  Pulvinn- 
lina  a  j.)  a  řas  rozsivek  {Diatomaceae)  a  j. 
s  pěknými  schránkami  křemitými,  jež  žijí 
vesměs  při  povrchu  m.,  odumírají  a  klesají 
pomalu  a  stále  na  dno,  kde  z  nich  vznikají 
rozsáhlá  a  mocná  bahna  hlubomořská:  vápe- 
nité  bahno  globigerinové,  křemité  bahno  ra- 
diolariové  a  rozsivkové  a  j.  Tato  bahna  po- 
krývají hlavně  mírné  vypnuliny  ve  středu 
okeánů  do  hloubky  asi  4000  m;  ve  větších 
hloubkách  také  bývají,  ale  tam  převládá  pev- 
nější t.  zv.  jíl  hlubinný,  obsahující  skrovné 
schránky  těch  drobných  ústrojenců,  drobno- 
hledné částečky  hmot  sopečných,  zuby  a  ko- 
sti žraloků  a  j.  ryb,  kosti  (zvláště  sluchové) 
velryb  a  místy  velice  hojné  hlízy  složené 
z  hydroxydu  manganitého.  Chemickými  re- 
akcemi vody  mořské  a  setlívajících  orga- 
nismů na  dně  moří  povstávají  i  nečetné  a  ne- 
veliké uloženiny  chemické:  některé  vápence, 
zmíněné  hlízy  manganite,  sirníky,  nerost  glau- 
konit  a  kde  se  nahromaďují  mrtvé  organismy 
u  větším  množství,  mohou  vznikati  horniny 

46 


722        •  Moře. 


fosfátové,  bitumcnové  i  petrolej.  Za  zvlášt- 
ních podmínek  mohou  v  uzavřených  částech 
vznikati  i  vrstvy  solné.  Výzkum  uloženin  dna 


množství  kyslíku  a  dusíku  vodou  pohlceného 
neodpovídá  poměru  těch  plynA  ve  vzduchu 
(21:79  dle  objemu);  již  lučebně  čistá  voda 


mořského  vysvětlil  mnohé  otázky  geologi^cké.    pohlcuje  je  v  poměru  35:65  a  i  v  moři  jest 


Všeobecné  vlastnosti  vody  mořské. 
Známá  hořkoslaná  chuť  vody  mořské  po- 
chází od  rozpuštěných  látek  nerostných,  jichž 


vždy  poměrně  více  kyslíku  pohlceno  než  du- 
síku, o  13—14  objemů  více  než  v  atmosféře, 
což  má  veliký  význam  pro  zvířenu  mořskou, 


jest  na  př.  ve  vodě  Atlantského  okeánu  prů- !  Jejíž  činností  životní  též  množství  kyslíku  ve 
měrně  3-507o.  Odpaříme-li  vodu  mořskou  do    vodě  často  značným  změnám  podléhá.    Ky- 


sucha,  obdržíme  z  lOOOg  vody  34— Sógr  pev- 
ného zbytku  a  ten  obsahuje  ve  100  g: 

soli  kuchyňské,  NaCl   ....  78*32  g 
chloridu  hořečn.,  MgCl^    .  .    9*44  » 


chloridu  dras.,  KCl    .  .  .  .  ^    1-692 

99-79  g 


sličníku  uhličitého  shledáno  v  litru  vody 
mořské  asi  48  cm^\  sirovodík  nalezen  jen 
poblíže  pevnin  v  oboru  rozkládajících  se  lá- 
tek ústrojných,  zvláště  při  ústí  řek  a  podél 
1.  XI  ^      !•    ir  eri  a.Atx  bažiu  mangrovovýchna  pobřežích  tropických; 

hořké  soli,  MgSO, 6  40  »  ^^g  čirného  m.  jest  plyn  ten   příčinou 

síranu  váp.,  CaSO, 394  .  nedostatku  zvířeny.    '        ^ 

Slanost  vody  mořské  jest  též  příčinou,  že 
se  pění,  což  je  zvláště  nápadno,  vyjíždíme-li 


Hořkou  chuť  vody  mořské  zavinují  soli  ho- ;  2  feky  do  moře. 
řečnaté.  Zbytek,  0'2l  g,  obsahuje  bromid  ho- j     Barva  a  průhlednost  vody  mořské, 
řečnatý,  fosforečnan  vápenatý,  dvoj  uhličitan    voda  mořská  je  v  menším  množství  deko- 


vápenatý  i  železitý,  kysličník  křemičitý  a  j. 
sloučeniny;  vůbec  známe  z  vody  mořské  více 
než  30  různých  prvků,  z  nichž  uvádíme  ještě 


nale  průhledná  a  bezbarvá.  Průhlednosti 
ubývá  s  hloubkou  na  různých  místech  ne- 
stejně a  měřena  byla  různými  způsoby,  zvi. 


jód,  měď,  zinek,  stříbro,  zlato,  rubidium,  bór,    spouštěním  bílých  zatížených  ploch,  í  shlc- 
baryum.  dána  za  nejvyšší  hranici  viditelnosti  té  plo- 

Množství  pevných  součástek  jest  v  širých  ^hy  hloubka  505  m  (Iónské  m.)  tak,  že  při 
mořích  skoro  stálé;  v  mořích,  jež  s  okeány  |  yýjj  slunce  68<>  paprsky  sluneční  přes  100  m 
poměrně  málo  souvisí,  bývá  vyšší  neb  nižší,  ve  vodě  proběhly.  Ale  vnikání  světla  aluncč- 
Středozeraní  a  Rudé  m.  mají  více  solí,  jsouť  „ího  vůbec  jest  ještě  větší,  až  do  40Om,  jak 
obě  obklíčena  teplými  pevninami  a  vydána  ,  bylo  dokázáno  citlivými  reakcemi  chemi- 
silnému  výparu,  jenž  není  vyrovnáván  pří-    ckými.   Průhlednost  vody  zmenšuje  se  hlav. 


tokem  sladkých  vod;  ona  udržují  výšku  svých 
hladin  hlavně  vodou  přitékající  z  okeánu  a 
tím  se  stávají  slanějšími.  Jaderské  m.  u  Spljetu 


za  bouře,  zvláště  kde  je  malá  hloubka,  což 
lze  snadno  vysvětliti  vůbec  pohybem  vody 
a  též  zvedáním  jemných  součástek  dna ;  jindy 


má  solí  3-64— 4-OOVo,  Rudé  m.  3-90— 4-OOVo.    způsobuje  menší  průhlednost  drobnohledná 

8 pak  jeví  se  u  moři,  jež  přijímají  velké  řeky:    zvířena  a  květena, 
erné  m.   má  u  Feodosie  solí  l'757o,  Balt- ,     Vlastní  barva  m.  jest   modrá;   mělké  dno 
ské   m.    u   Karlskrony  1-lOVo   a   v  přístave  :  pozměňuje  barvu  tu  dle  vlastní  své  barvy 
Kronštadtském  jen  0067o-  Taková  voda  málo  '  ^g  světlozelenou,  modrozelenou,  zelenoScdou 
slaná,  zvláště  při  ústí  řek,  zove  se  braková,   ^  j  .  změny  podobné  způsobuje  i  vliv  oblak 

Kdyby  všechna  voda   m.  světového  byla  |  a  zvláště  rozptýlené  přejerané  Částečky  ne- 
odpařena,  zbyla  by  vrstva  solí  55  m  mocná,    rostné,  na  př.  kysličník  železitý  a  ústrojenci 

Soli  ve  vodě  mořské  rozpuštěné  jsou  pří- '  neb  rozpuštěný  hydroxyd  železitý  n.  ústrojné 
činou  její  větší  hutnoty;   při  0^  =  1028,  při    sloučeniny. 

17*500 —i  1*026.  Hustota  mění  se  s  množstvím  Teplota.  Paprsky  slunečními  sděluje  se 
rozpuštěných  solí  a  teplotou.  V  místech  vy-  nejen  světlo,  nýbrž  i  teplo,  ale  ne  do  velké 
datných  tropických  dešťů  i  kde  velké  řeky  hloubky,  pro  nepatrnou  vodivost  tepelnou 
do  m.  se  vlévají,  bývá  voda  na  povrchu  méně  vody.  Více  působí  v  té  příčině  pohyb,  zvlá- 
hutná;  kde  jest  velký  výpar,  na  př.  v  kra-  ště  vln  za  bouřek.  Celkem  lze  míti  za  to,  ie 
jích  passátů,  zhušCuje  se  voda  na  povrchu  a  |  v  tropických  mořích,  kde  paprsky  kolmo  na 
klesá  do  hloubky.  Nejmenším  změnám  pod- ,  hladinu  dopadají,  podléhá  přímému  vlivu 
léhá  hustota  vody  mořské  ve  velkých  hloub-  tepla  sluneČ.  vrstva  vody  asi  150  m  mocná. 
kách,  majíc  v  již.  Atlantském  okeánu  a  v  ce- '  Ale  nepřímo  vniká  teplo  slunečné  hlouběji, 
lém  Tichém  okeánu  3*45— 3'50,  v  sev.  Atlant- ;  kde  je  mocný  výpar  na  povrchu,  stává  se 
skcm  okeánu  3*53— 3'55.  Mimo  látky  pevné  1  voda  slanější  a  tím  těžší  i  klesá,  berouc 
obsahuje  voda  mořská  i  plyny  pohlcené:  '  s  sebou  i  teplotu,  s  povrchu  do  hloubky.  V  ši- 
kyslík  a  dusík  (vzduch),  kysličník  uhličitý  a  ,  rém  moři,  zvláště  v  tropech,  mění  se  tep- 
místy  i  sirovodík.  Kyslík  a  kysličník  uhli- !  lota  vody  na  povrchu  mezi  dnem  málo,  na 
čitý  jsou  životní  podmínkou  živočišstva  a  př.  v  sev.  Atlantském  okeánu  na  40*  sev.  š. 
rostlinstva  mořského.  Čím  jest  voda  chlad-  ,  asi  o  0*7^  C;  větší  jsou  rozdíly  v  mělčích 
nějši,  tím  více  vzduchu  (i  ostatních  plynů)  I  mořích  poblíže  země.  I  roční  kolísání  jest 
může  pohltiti,  a  poněvadž  teploty  s  hloubkou  ,  menší  než  ve  vzduchu :  v  širých  mořích 
ubývá,  přibývá  vzduchu  s  hloubkou  a  to  3 — 5°;  avŠak  v  uzavřených,  na  př.  v  Skager 
velmi  pravidelně  tak,  že  voda  ve  kterékoli  Raku  11^  Q  u  Kielu  23*  (mezi  —  1*  a 
hloubce  obsahuje  tolik  vzduchu,  kolik  by  -f-  22*5*  C).  Přijmeme-li  tepl.  24*  za  známku 
měla   při  téže   teplotě   při   hladině.    Avšak   tropicky  teplé  vody  mořské,  shledáme,  ie 


skoro  Vt  powchu  m.  svžtovího   nikdy  pod 

stupeň  ten  neklesá.  Nejvyiif  teploty  po- 
vrchové íody  v  iirých  okeánech  přestupují 
zřídka  29—30°;  v  trop.  středomořích  i  3."" 

PloSné  rozSíření  poírchových  teplot  vy- 
plývá hlavně  le  smérú  proudů  mořakýcn. 
Systematický  výzkum   teploty   hlubomořské, 


...  -   -i  i-  teploméry 

ivláitních  soustav,  pouíuje  náa,   ie  v  okea- 
nech    ubývá  teploty   od  hladiny  s  počátku 
rychle,    potom    pomaleji    a    končině    velmi 
zvolna   tak,    že  ve   hloubkách  přes  4(XI0 
jest  teplota  1*C  i  nižSí. 

Vyobr.  č.  2821.  znáiorftuje  ubýváni  teploty 
do    hloubky    v    různých    místech    okcánú'~ 


i  v  různých  dobách  roínich,  a  to;  Čára  a 
v  rovníkovém  Tichém  okeánu  (mezi  3*  s. 
a  3°  j.  i.),  »  v  Atlantském  ok.  (mezi  3°  a.  a 
3*  j.  š.).  c  «e  středním  Atlantském  ok.  (oa 
"'  ""       ' '       'v  jií.  Indick(^m  ok.  (35'  j.  i. 


1  83° 


Á.). 


Praměrná  teplota  m,  světového  jest  velir 
malá,  sotva  4°  C.    V  uzavřených  mořích  ' 


dlcji!ich  jest  zvrstvení  tepelná  sloíitéjjí.  Pů- 

od  nízkých  teplot  vody  mořské  při  dně  jest 

mořich    polárních,    odkud    tilSi    studená 


voda  zpodním  proudem  o  rychlosti  sotva 
měřitelné  se  pohybuje  k  rovníku.  Důkazem 
jest  i  roiloíeni  vrstev  tepelných  ve  středo- 
mořích, jeí  jsou  do  jisté  hloubky  oproti 
okeánu  uzavřeny.  V  nich  aníŽeni  teploty  ne- 
přesahuje stupeň,  jeni  pfísluji  vrstvě  hloub- 
kové na  vyvýjeniné,  oddělující  středomořc 
od  okeánu.  Vyobr.  č.  2822.  znázorňuje  roz- 
díly u  rozdělení  vertíkálném  teplot  v  Středo- 
zemním moři,  jeí  tim  nastává,  íe  jest  od 
Atlantského  okeánu  odděleno  hřbetem  pod- 
mořským, jeni  průměrné  jen  asi  200  m  pod 
hladinou  leii.  V  té  hloubce  jest  teplota  vody 
12'7''C  (stř.  teplota  zimních  měsíců  Středoi. 
m 'I.  a  nemfni  se  ani  do  hloubky  4400  m; 
v  CiTném  moři  jest  tato  homothermická 
vrstva  s  vodou  21'5''  C  od  100  aí  na  dno,  t.  j. 
do  2000  m  hloubky;  v  moři  ECaríbském  jest 
od  1400  do  6200  m  stále  4'2*C.  VSevernim 
polárním  moři,  jehoí  povrch  má  lehčí  stu- 


denou vodu  z  tajících  ledů,  jest  pod  hladi- 
nou vrstva  teplejif,  aváak  slanější  vody  a 
pod    tou    vrstvou    ubývá   teploty    aí    i   po 


—  2  5'  C  Ale  tyto  nízké  teploty  nepřestu* 
puji  podmořské  prahy  mezi  Skotskem  Islan- 
dem a  Grónskem  tak,  íe  v  celém  sev.  Atlant- 
ském ok.  neklesá  teplota  vody  při  dně  pod 
1-5°  C,  kdeito  I  Již.  polárního  m.  vniká  voda 
0°  aí  —  1-6°  C  do  láp.  Tichého  ok.  ai  blízko 
k  rovníku.  V  Indickém  a  Tichém  ok,  je  tep- 
lota vody  na  dně  asi  O'. 

Led.  Bod  mrznutí  vody  mořské  Jest  tím 
niíSí  pod  0°,  čím  více  soli  voda  obsahuje. 
Voda,  jei  obsahuje  solí  O'/,,  mrzne  při  O*  C 
a  max.  hustotu  má  pfi  +4'  C;  při  obsahu 
■olí  1%  mrzne  při  —0-7°  C,  max.  hustotu 
má  při   +1'6°  C;   má-li   solí   27,  mrzne  při 

—  1-4°C.  max.  hustotu  má  při  — 0-8°C;  při 
obsahu  soli  3%  mrzne  při  —  2-l'C,  maxim. 
hustotu  má  při— S-S^C;  obsahuje-li  solí  4% 
mrzne  při  —  2-6°  C,  maxim,  hustotu  má  při 

—  Ď'!"  C.  Voda  ve  Východním  moři  mrzne 
při  —  1*  C,  voda  okeánu  pfi  —  2-5'' C,  za  bez- 
větří i  při  niiií  teplotě.  V  polárních  mořích 
vzniká})  tak  spousty  ledu,  jeni  tvoří  s  po- 
čátku jednotlivé  volné  jehlice,  později  pla- 
stické ohebné  pletivo  jehlic  a  konečně  pevný 
celek.  Pfi  mrznutí  vody  mořské  vylučuje  se 
sůl,  a  to  tím  dokonaleji,  čím  pomaleji  voda 
mrzne.  Tím  stává  se  voda  pod  ledem  sla- 
nějSí  a  tedy  méně  snadno  mrzne.  Tím  a 
Spatnou  vodivosti  tepelnou  ledu  se  vysvět- 
luje, proč  jest  tlouStka  ledu  v  polárních  mo- 
řích omezena,  nepřesahujíc  2'/,  m. 

Pohybem  m.  láme  se  souvislá  plocha  le- 
dová v  kry  a  ty  se  šinou  na  sebe  a  přimrza- 
jice  vytvořuji  spousty  aí  10  m  mocné,  na 
povrchu  nerovné,  o  něí  vítr  se  mfiíe  opírati 
a  je  hnáti  ku  předu.  ZvláStě  rozsáhlá  na- 
hlučení  ker  ledových  bývají  podél  pobřeží. 
Spousty  ledu  mořského,  pohybované  větrem 
i  proudy  mořskými,  vystupují  z  moří  polár- 
ních a  neseny  jsou  pak,  zvláště  od  jara  do 
léta,  jako  třišt  ledová  na  př.  proudy  Vý- 
chod ogrónským  a  Labradorským  a  j.  do  tep- 
lejších Šířek.  K  té  tříšti  ledové,  skládající  se 
z  ker  měkkého  ledu  mořského,  připojují  se 
i  kry  čirého  tvrdého  leda  z  řek,  zvláště  si- 
biřských, a  hory  ledové,  jichí  původcem 
jest  rovněž  led  sladkovodni.  Skoro  kaidé 
údolí  fjordové  v  Grdnsku,  na  Spicbcrkách  a 
Zemi  Frant.  Josefa  jest  vyplněno  splazy 
ledovcovými,  jeí  Živeny  jsouce  mocnou 
pokrývkou   ledovcovou   pevninnou   neustále 


724 


Moře. 


k  moři  se  šinou  a  vniknuvše  pod  hladinu 
mořskou  vztlakem  vodním  se  po  částech 
odtrhují,  »se  teli«  v  mluvě  Eskymáků  grón- 
ských, tvoříce  tak  plovoucí  hory  ledové. 
Tech  hor,  vynikajících  jen  asi  Ve  celé  moc- 
nosti své  nad  hladinu  vodní,  zmocňují  se 
proudy  a  odnášejí  je  i  se  štěrkem  a  balvany, 
jimiž  bývají  zatíženy  zvláště  na  zpodu,  do 
vyšších  šířek ;  na  př.  proud  Labradorský  od- 
náší je  přes  Novofoundlandské  mělčiny  do 
proudu  Golfského,  kdež  obyčejně  záhy  za- 
cházejí jeho  teplou  vodou  a  teplými  větry  a 
dešti.  Hory  ledové  severní  mívají  podobu 
různě  nepravidelnou,  kdežto  jižní  mívají  tvar 
hranolovitý,  rovnými  stěnami  omezený,  a  bý- 
vají často  rozměrův  obrovských.  Tvořívají 
kry  o  průměru  6—8  i  více  km,  vynikajíce 
50— 80  m  nad  hladinu!  Vnikají  proudy  moř- 
skými též  do  značných  šířek,  až  do  blízkosti 
jižní  Afriky  a  Ameriky. 

Vlny  mořské.  Zřídka  bývá  hladina  m. 
zcela  klidná,  skoro  vždy  je  zvlněna.  I  za 
úplného  bezvětří  patrno  je  střídavé  dmutí  a 
klesání,  vlnění  hladiny  mořské.  Tlakem  větru 
sebe  slabšího  mění  se  povrchové  napjetí, 
nastává  kmitání  částeček  vodných  v  kruho- 
vých neb  ellipsových  drahách  tak,  Že  na 
vrchu  vlnovém  děje  se  pohyb  ku  předu, 
v  dolu  vlnovém  nazad  a  současně  zvedání  a 
klesání  částeček  vodných.  Při  tom  vlna  po- 
stupuje (jako  zvlněné  obilí),  ač  částečky  vodní 
takřka  místa  svého  nemění.  Dalším  tlakem 
větru  na  hřbety  vln  vzrůstá  jich  výška,  a  to 
tím  více,  čím  rozsáhlejší  jest  plocha  vodní  a 
čím  větší  tlak  větru.  Rychlost  pohybu  vln 
mořských  i  za  bouře  jest  10—20  m  ve  vte- 
řině. Délka  vln,  t.  j.  vzdálenost  hřebenů, 
jest  v  oblastech  passátů  zřídka  60  m,  v  obla- 
stech silných  západních  větrů  přesahuje  ně- 
kdy 250  i  více  metrů.  Výška  vln,  t.  j.  svislá 
odlehlost  vrchu  a  dolu,  přestupuje  v  passá- 
tech  zřídka  4  m,  v  bouřlivých  vyšších  Šíř- 
kách 8  m;  vlny  vyšší  jsou  velmi  vzácné. 
V  mořích  severoevropských  nebyly  dosud 
pozorovány  vlny  vyšší  6*5  m.  Perioda  vln, 
t  j.  doba,  jež  uplyne  do  objevení  se  vždy 
následujícího  hřebene  vlnového,  rovná  se 
v  našich  mořích  2—3  vteř.,  v  passátech  5—8, 
ve  větších  šířkách  10—20  vteřinám.  Vlny 
mořské,  blížíce  se  břehům,  způsobují  příboj, 
jenž  činí  mnohá  plochá  pobřeží  skoro  ne- 
přístupnými. U  břehů  příkrých,  skalnatých, 
bývají  vlny  vymršťovány  až  do  výše  30  až 
40  m.  Nejen  větrem,  nýbrž  i  zemětřeseními 
a  sopečnými  výbuchy  podmořskými  vznikají 
vlny,  jež  někdy  vykonávají  obrovské  dráhy 
a  na  pobřežích  způsobují  velké  zpousty.  Vý- 
buchem sopky  Krakatau  v  úžině  Sundské 
(1883)  vznikla  vlna,  jež  zaplavila  břehy  Su- 
matry a  Jávy  i  přes  40  m,  odplavila  tisíce 
lidí  a  byla  pozorována  až  v  zálivu  Viscay- 
ském.  Vlny  takové  mívají  v  širém  okeáně 
nepatrnou  výšku,  avšak  rychlost  až  700  km 
v  hodině  a  periodu  20—30  minut. 

Výčasí,  příliv  a  odliv  v.  Dmutí  moře. 

Proudy  mořské.  Všeobecné  proudění 
vody  na  povrchu  okeánů  vysvětlováno  dle 


theorie  gravitační  silným  oteplováním  vody 
mqřské  na  rovníku,  čímž  lehčí  povrchová 
voda  k  pólu  odtékala  a  nahrazována  byla 
zpátečnými  proudy  studené  vody  pólové. 
Větrná  theorie  vysvětluje  lépe  proudy  ppř- 
ské  passátními  větry  a  vůbec  převládajícími 
větry  nad  povrchem  mořským.  Zmény  tep- 
loty, hustoty,  výpar  a  pohyb  země  jsou  či- 
niteli druhotnými.  Ve  všech  okeánech  po- 
zorují se  rovníkové  proudy,  směřující  od 
východu  k  západu,  jeŽ  na  západě  dle  sméru 
pobřeží  můžeme  sledovati  na  sever  nebo  na 
jih.  Stále  k  rovníku  vanoucí  a  k  západu  se 
odchylující  větry  passátní  ženou  zvlněnou 
svrchní  vrstvu  vodní  ve  směru  západním  a 
třením  sděluje  se  pohyb  ten  i  vrstvám  hlub- 
ším. To  stává  se  sice  velmi  zvolna,  ale  po- 
hyb za  to  opět  dlouho  potrvá,  i  když  vítr 
nahoře  působiti  přestal.  Dočasná  kratší  změna 
větrů  má  vliv  jen  na  nejsvrchnější  vrstvu 
vodní,  a  střední  směr  větrů  řídí  všeobecně 
pohyb  povrchové  vody  v  oné  oblasti  moř- 
ské; v  oblasti  monsumů,  střídajících  směr 
půlletně,  vznikají  též  proudy  střídavé  (Indi- 
cký ok.).  Tak  nalézáme  v  oblasti  větrů  pas- 
sátních  nejpravidelnější  proudy  na  záp.  smé^ 
řující,  v  oblasti  převládajících  větrů  západ- 
ních slabší  proudy  východní  (dle  směru,  kam 
proudí).  Kde  proudy  narážejí  na  pobřeží, 
rozvětvují  se  dle  směru  pobřeží,  a  kde  se 
dva  protivné  proudy  na  pobřeží  stýkají,  splý- 
vají v  jeden  proud  od  pobřeží  směřující. 
Vliv  rotace  zemské  na  proudy  jeví  se  v  od- 
chylování těchto  na  právo  na  severní,  na 
levo  na  polokouli  jižní,  když  přestala  půso- 
biti příčina  těch  proudů,  vítr.  Ve  vyšších 
šířkách  vzrůstá  vliv  otáčení  země;  proudy, 
jež  mají  zemi  po  pravé  straně  (na  scv.  polo- 
kouli), přikládají  se  ku  břehům,  kdežto  na- 
opak proudy,  jež  mají  zemi  na  straně  levc, 
od  břehů  se  odchylují. 

Kdežto  takto  velký  oběh  proudů  y  okeá- 
nech vysvětliti  lze  společnými  příčinami, 
mají  v  uzavřených  pánvích  mořských  dru- 
hotní činitelé  větší  vliv.  Rozdíl  hustot  působí 
výměnu  vody  mezi  okeány  a  vnitrozemskými 
moři.  Nad  zpodním  proudem  hutnější  vody 
pohybuje  se  ve  směru  opačném  svrchní 
proud  lehčí  vody  méně  slané.  Tak  proudí 
zředěná  voda  z  Baltického  m.  na  povrchu 
nad  vnikajícím  slanějším  proudem  zpodním; 
naopak  do  Středozemního  m.  vniká  silný 
svrchní  proud  v  úžině  Gibraltarské  a  sla- 
nější zpodní  v  opačném  směru  do  Atlant- 
ského okeánu.  Vertikální  poměrně  pomalé 
kroužení  vody  mořské  vzniká,  jak  již  pra- 
veno, následkem  rozdílu  hustoty  vody  ne- 
stejně teplé,  neb  nestejné  slané,  a  třetí  pří- 
činou kroužení  bývá  tlak  větru,  zvi.  v  měl- 
čích a  uzavřených  mořích  vedlejších;  kde 
vane  vítr  od  m.,  zvyšuje  hladinu  při  po- 
břeží, kde  vane  od  země,  snižuje  ji.  V  tom 
případě  dere  se  pak  voda  z  hloubi  nahoru, 
v  onom  s  povrchu  do  hloubky,  a  tím 
vzniká  vertikální  kroužení,  jímž  snadno  do- 
stává se  na  povrch  voda  studenější,  někdy 
teplejší. 


3D       iO         50         60        TO         a"o"      90        IDO 


Moře. 


725 


Rychlost  proudů  mořských  nepřesahuje 
v  okeánech  80  námoř.  mil  ve  24  hod.  (1*7  m 
ve  vteř.),  nedosahuje  tedy  střední  rychlosti 
Rýnu  u  Koblence  (1*9  m).  V  úžinách  moř- 
ských, kde  výčasi  neb  velké  větry  spolupů- 
sobí, může  býti  rychlost  i  3—4  m  ve  vteř. 
Velké  rovníkové  proudy  mají  průměrnou 
rychlost  10—20  mil  námoř.  ve  24  hod. 

Pohled  na  mapku  (Proudy  mořské)  po- 
učuje nás  o  podobnosti  proudů  v  Atlant- 
ském a  Tichém  okeáně;  v  obou  panují 
v  oblastech  passátů  sev.  a  jižní  přihony  pas- 
sátové  k  západu  proudící;  mezi  oběma  jsou 
protiproudy  rovníkové  (Guinejský  pr.),  čá- 
stečné vyrovnávající  úbytek  vody  oběma 
přihony  způsobený.  Dále  spatřujeme  v  obla- 
sti západních  větrův  odchylovati  se  proud 
k  východu:  v  sever.  Atlantském  ok.  odnáší 
pověstný  Golfový  proud  tropickou  vodu  zá- 
padoindickou k  Evropě,  v  sev.  Tichém  ok. 
Kúro  Sivo  odnáší  teplou  vodu  od  Filipín 
k  Sev.  Americe.  Ve  velkých  jižních  šířkách 
panuje  skoro  nepřetržité  proudění  kolem 
země  od  západu  k  východu,  jeŽ  odnáší  stu- 
denou vodu  antarktickou  z  Tichého  okeánu 
do  Atlantského  i  Indického  a  z  toho  jižně 
Austrálie  a  Nov.  Zealandu  opět  do  Tichého 
okeánu.  Podobně  vniká  studená  voda  arkti- 
cká  ze  Sever,  ledového  m.  proudem  Grón- 
ským, Labradorským  a  úžinou  Beringovou 
do  jižnějších  šířek.  Vůbec  jsou  proudy  moř- 
ské velmi  důležitými  činiteli  v  klimatických 
poměrech  země.  Na  připojené  mapce  vy- 
jádřeno jest  zvláštními  čarami,  isanomálami, 
ve  kterých  částech  moří  a  oč  zvyšuje  se  neb 
snižuje  normální  vypočítaná  teplota  po- 
vrchové vody  (anomálie  tepelné)  účinkem 
proudů  mořských.  Současně  vyplývá  z  těch 
Čísel,  že  pojem  proudů  teplých  neb  stude- 
ných jest  relativný. 

'  Materiálu  pro  posuzování  směru  a  rychlo- 
sti proudů  v  mořských  poskytují  plody  a 
dřeva  různých  rostlin,  drobnohledné  řasy  na 
krách  ledových  a  zvláště  uzavřené  láhve  za 
tím  účelem  do  vody  vrhané,  jeŽ  obsahují 
zápis  o  místě  a  době  vržení  do  m. 

Květenu  mořskou  rozděliti  můžeme  ve 
tři  oblasti  dle  hloubky:  svrchní  oblast  po- 
břežní mezi  krajními  mezerami  přílivu  a  od- 
livu, střední  oblast  pobřežní  do  hloubky 
20 — 30  m  pod  nejnižší  odliv,  zpodní  oblast 
pobřežní  od  30  m  do  100—200  m  hloubky; 
mimo  to  možno  ještě  uvésti  květenu  největ- 
ších hloubek  a  zvlášť  důležitou  květenu  pe- 
lagickou.  Některé  rostliny  jevnosnubné,  tak 
zvané  mořské  trávy  (Zostera  marína  a  natia 
v  našich  mořích),  a  četné  chaluhy  zelené, 
hnědé  i  červené  jsou  pevně  narostlé  na  pev- 
ném dně  mělčin  a  na  skalách;  chaluhy  do- 
sahují vůbec  hloubky  nejvýše  200  m,  v  se- 
verních mořích  jen  50  m ;  kde  jest  dno  bah- 
nité, nebývají  vůbec. 

V  širém  moři  nalézají  se  jen  odtržené 
kusy  chaluh,  jež  proudy  mořskými  nahro- 
maděny bývají  v  místech  bezproudnýcb,  na 
př.  v  t.  zv.  moři  sargassovém,  na  jehož  po- 
vrchu plují  kusy  chaluhy  Sargassum  baccife- 


rum  od  pobřeží  západoindických  ostrovů. 
Mořské  trávy  jsou  ku  pracím  čalounickým, 
mnohé  chaluhy  za  potravu  lidem  i  dobytku, 
místy  ža  hnojivo,  jinde  z  popela  vyrábějí 
jód;  v  lé)cařství  upotřebuje  se  Chondrus  a 
iMminaria,  Mnohem  důležitější  jsou  diobno- 
hledné  jednobuněčné  řasy,  rozsivky  a  j. 
{Diatomaceae  a  j.),  jeŽ  vegetují  v  milliardách 
v  nejsvrchnějších  částech  moří  fv.  Plank- 
ton);  jsou  neseny  proudy  mořskými  a  místy 
se  objevuji  v  množství  tak  velikém,  že  způ- 
sobují i  barvu  m.  Na  př.  Limnochlidt  Hos 
aqiiae  zbarvuje  zeleně  vodu  límánů  sev.  Ně- 
mecka, Trichodesmium  erjrthraeum  v  Rudém 
moři  zbarvuje  m.  až  krvavě.  Teplejší  m.,  na 
př.  Středozemské,  jsou  proti  mořím  stude- 
nějším nápadně  chudá  rostlinkami  plankto- 
novými.  Hloubka,  do  které  vnikají,  nepře- 
sahuje 400  m.  Rostlinky  ty,  schopny  jsouce 
přeměňovati  látky  neústrojné  ve  hmotu 
ústrojnou,  jsou  velmi  důležitým  činitelem 
v  hospodářství  přírody,  jsou  nezbytnou  pod- 
mínkou života  mořských  zvířat.  I  na  dně  nej  • 
hlubších  moří  nalezeny  skrovné  řasy  jedno- 
buněčné. 

Zvířena  mořská  jest  nepoměrně  bo- 
hatší než  pozemní.  Ze  36  tříd  živočichův 
skoro  vŠecnny  jsou  též  v  moři;  ze  150  řádů 
jest  v  moři  107,  ve  sladkých  vodách  67,  na 
souši  75.  Velká  jednotvárnost  životních  pod- 
mínek, jež  panují  na  plochách  mill.  čtverec, 
kilometrů,  jest  příčinou,  že  mnohé  tvary 
živočišné,  zvláště  malé  a  nízce  organisované, 
se  objevuji  ve  množstvích  úžasných.  Zvláště 
bohatá  je  zvířena  na  plochých  mělčinách, 
ale  neschází  ani  na  dně  moří  nejhlubších. 
Jen  na  dně  Černého  m.  nenalezena  zvířena 
pro  sirovodík  vodou  pohlcený.  Sítěmi  lapa- 
cími bylo  zjištěno.  Že  žádná  hloubková  vrstva 
vody  mořské  není  beze  zvířeny.  K  Živočichům 
na  dně  pevně  usedlým  druží  se  tvary  plující 
a  vznášející  se.  Tuleni,  delfíni,  velryby, 
ryby,  hlavonožci  a  j.  pohybují  se  z  vlastní 
vůle  a  do  velkých  vzdáleností.  Převážná  vět- 
šina jest  živočichů  pelagických,  kteří  nále- 
žejí planktonu,  t.  j.  jsou  bezděčně  proudy 
mořskými  odnášeni  s  místa  na  místo.  Z  vý- 
sledků vědeckých  výprav,  zvláště  planktonové 
výpravy  r.  1889,  vyplývá,  že  jest  velká  stej- 
noměrnost ve  tvarech  těch  ve  velkých  obla- 
stech okeánu  a  že  jest  bohatství  forem  vše- 
obecně větší  v  mořích  tropických  než  ve  stu- 
dených ;  tam  však  jest  obrovská  produkce  jed- 
notníkův.  Zvířena  planktonu  mořského  skládá 
se  hlavně  z  nepatrných  mříŽovců,  kořeno- 
nožců,  nálevníků,  korýšův  a  ploutvonožců. 
Naprostý  nedostatek  světla  a  obrovský  tlak 
ve  velkých  hloubkách  způsobuje  přeměnu 
ústrojů  zvláště  vyšších  živočicnů  na  dně 
hlubomoří,  ryb,  hlavonožců,  korýšů.  Velké 
oči,  svítící  orgány,  oči  na  stopkách  a  zata- 
žitelné  oči,  tykadla  neobyčejné  dlouhá,  chlupy 
a  j.  citové  orgány  umožňují  živočichům 
těm  unikati  nepřátelům  a  zmocňovati  se  ko- 
řisti. Nižší  fauna  hlubin  (prvoci  a  j.)  živí  se 
rostlinnými  látkami  setlívaiícími,  t.  j.  mrtvými 
zbytky,  jež   neustále   padají   s  povrchu   m. 


726 


Morea  —  Moréas 


dolů;  těmi  prvoky  a  j.  živí  se  drobní  korýši 
a  měkkýši  a  těmi  opět  hlavonožci,  ryby, 
větši  korýši. 

Literatura  o  moři  jednající  jest  velmi 
bohatá;  jmenujeme  jen  spisy  novější:  Hand- 
buch  d.  Oceanographie  u.  mařit.  Meteorolo- 
gie, im  Auítrage  des  k.  k.  Reichskriegsminist. 
verfasst  von  den  Prof.  der  k.  k.  Marineaka- 
demie  (Vid.,  1883);  Thoulet,  Oceanographie 
(Paříž,  1890);  Krůmmel,  Versuch  einer  ver- 
gleichenden  Morphologie  der  MeeresrSLume 
(Lipsko,  1879);  týž,  Der  Oceán  (Lipsko  a 
Praha,  1886);  Boguslawski  u.  Krúmmel,  Hand- 
buch  der  Oceanographie  (Štutg.,  1887,  2  sv.); 
Krúmmel,  Gcophysik.  Beobacht.  der  Plank- 
ton-Expedition  (Kiel,  1893);  Natterer,  Zur 
Chemie  des  Meeres  (Jena,  1893);  Schleiden, 
Das  Meer  (Brunšv.,  1886);  HoíTmann,  Zur 
Mechanik  d.  Meeresstrdmungen  (Berl.,  1884) ; 
Walther,  AUgemeine  Meereskunde  (Lipsko, 
1893):  týž,  Bionomie  d.  Meeres  (Jena,  1893); 
Haeckel,  Ďas  Leben  in  den  gróssten  Meeres- 
ticfen  (Berl.,  1870);  Mobius,  Das  Tierleben 
am  Boden  der  deutschcn  Ost-  und  Nordsee 
(Berl.,  1871);  Marshall,  Die  Tiefsee  und  ihr 
Leben  (Lips.,  1888);  Keller,  Das  Leben  des 
Meeres  (Berl.,  1895);  Hickson,  The  Fauna  in 
the  deep  sea  (Lond.,  1894);  Schmitz,  Die  Ve- 
getation  d.  Meeres  (Bonn,  1883);  Ortmann, 
Grundzúge  der  maritimen  Tiergeographie 
(Jena,  1895);  Agassiz,  General  sketch  of  the 
expedition  of  the  Albatros . . .  (Cambr.,  1882); 
Chun,  Beziehungen  zu  d.  arkt.  und  antarkt. 
Plankton  (Stutgart,  1897);  týž,  Die  pelagi- 
sche   Tierwelt    in    grosseren    Mecrcstiefen 

ÍKassel,  1888);  Haeckel,  Plankton-Studien 
Jena,  1890);  Hensen,  Reisebeschreibung  d. 
Mankton-Expedition  (Kiel,  1892);  Murray, 
Summary  of  the  scientific  results  of  H.  M. 
S.  Challenger  (Edinb.,  1895);  Ortman,  Grund- 
zúge der  raarinen  Thiergeographie  (Jena, 
1896);  Raffaele,  La  vita  del  maře  (Milán, 
1896);  četné  práce  důležité  jsou  v  >Peter- 
mann's  Mittheilungen<  a  j.  zeměpisných  ča- 
sopisech. Pé, 

M.  Antarktické  v.  Polární  moře. 

M.  jižní  v.  Tichý  okcán. 

M.  ledové  jižní  a  severní  v.  Polární 
moře. 

M.  territoriální  zovou  se  části  m.,  nad 
kterými  stát,  který  s  nimi  hraničí,  jest  opráv- 
něn vykonávati  právo  vládní.  Rozsah  m. 
terrítoriálního,  dosah  moci  vládní  na  Čásť  m., 
ohraničen  tčmito  všeobecné  uznanými  pra- 
vidly: M.  territ.  sahá  potud,  1.  pokud  sku- 
tečně a  trvalou  mocí  brannou  ze  země  může 
býti  opanováno;  2.  pokud  toho  bezpečnost 
hraničícího  státu  vyžaduje;  3.  pokud  jím  újmy 
netrpí  všeobecné  obcování  jiných  národností 
a  pokud  se  jím  neporušuje  zásada  svobody 
m.  (v.  Marc  liber  um).  Všeobecné  pokládá 
se  vzdálenost  tří  námořních  mil  od  břehu  za 
hranici  m.  territ.  {lignt  de  respect).  Přístavy, 
zálivy,  úžiny  mořské,  m.  zemí  uzavřené,  m. 
podél  břehů  různě  vybíhajících  nejsou  m. 
territ.,  nýbrž  podléhají  pravomoci  státu,  v  je- 
hož dosahu  leží.  Š^. 


M.  uzavřená (mers enclavées)  jsou  ta,  která 
územím  států  jsou  cele  obklopena.  Jsou  to 
m.  territoriální,  když  obklopena  jsou 
územím  jednoho  státu.  Jsou-li  obklopena  úze- 
mím několika  států,  stávají  se  svobodnými. 

Morea  [moréa]  v.  Peloponnés. 

Moreae  {Moracecu),  morušovité,  če- 
leď řádu  kopřivokvětých(í/ríic/»íie),  velmi 
příbuzná  Čeledi  chleboňovi  tých  (Ar/ooir- 
peaé),  od  nichž  zejména  se  liší  nitkami  tyči- 
nek v  pupenu  dovnitř  zakřivenými.  M.  ob- 
sahují stromy,  kře  n.  vytrvalé  byliny  mléč- 
nou stavou  opatřené,  s  listy  řapíkatými  stří- 
davými n.  2řadými,  v  pupenu  řasnatými  a 
opatřenými  stálými  n.  prchavými  palisty. 
Květy  jsou  v  rozličných  vrcholíkovitých  kvé- 
tenstvích,  1 — 2domé,  zřídka  obojaké.  Prašné 
květy  mají  4(2— 5)Iisté  okvětí  a  většinou 
4  (1—5)  plátkům  protilehlé  tyčinky  s  praŠ- 
níky  dovnitř  obrácenými.  Paštikové  kvtty 
mají  okvětí  4listé,  někdy  trubkovité,  a  se- 
menník  obyčejně  svrchní  z  1  plodolistu  slo- 
žený, dorůstající  v  nažkovitý  n.  pecko vici 
podobný  plod  semene  opatřeného  Často  duž- 
natým,  někdy  stranou  položeným  bílkem.  Duž- 
nina  plodů,  peckovicím  podobných,  vzniká 
zdužnatěním  a  úplným  srůstem  plátků  okvět- 
ních (u  moruše).  M.  čítají  asi  100  druhů 
obývajících  teplejší  pásma  a  rozdělených  ve 
3  podčeledi :  1.  Eumoreae^  morušovité 
vlastní  (Mor US  v.  t.);  2.  Broussonetieae, 
banisovité  {Broussonetia  a  Maclura  v.  t), 
a  3.  Dorstenieae^  Šoluch ovité  (Dorsíenia 
v.  t.).  —  M.  objevovaly  se  poskrovnu  již  za 
doby  miocénu.  Děd 

Moréas  [moréa]  Jean,  vlastním  jťbéncm 
Papadiamantopoulos,  básník  francouz- 
ský (*  1856  v  Athénách),  pochází  ze  staré 
patricijské  rodiny  athénské;  přišel  v  16.  roce 
do  Francie,  cestoval  po  Itálii,  Německu  a 
Řecku  a  usadil  se  od  r.  1877  trvale  v  Pa- 
říži. S  počátku  vystupoval  mezi  symbolísty, 
jichž  snahy  po  reformě  poetické  také  formu- 
loval (Figaro,  18.  září  1886).  V  té  době  uve- 
řejnil dvě  sbírky  veršů:  Les  Syrtes  (1884)  a 
Les  Cantilénes  (1886),  a  některé  povídky  pro- 
sou. R.  1890  vydal  sbírku  Le  pelet  in  passionné, 
jejíž  úspěch  byl  pronikavý  a  již  sympathicky 
uvítali  Anat.  France  a  Maurice  Barrěs;  vět- 
šina mladé  generace  ustavila  se  tehdy  jako 
symbolická  škola  pod  vůdcovstvím  M-ovým. 
Ale  M.  sám  brzy  překonal  symbolismus  jako 
směr  cizí  tradicím  latínsko-francouzskvtn  a 
založil  novou  školu  básnickou,  école  rom.vt, 
která  žádá  přes  naturalismus  a  romantismus 
návrat  ke  klassicismu,  řecko-latinskou  renais- 
sanci.  (Manifest  M-ův  ve  >Figaruc,  září  1891.) 
R.  1892  vydal  nové  vydání  »Pělerina«  obsa- 
hující 700  nových  veršů  a  odpovídající  no- 
vým reformním  snahám  básníkovým.  R.  1 894 
uveřejnil  Éryphile  a  r.  1898  souborné  vydáni 
svých  děl,  jež  v  prvním  svazku  přinesly  kromě 
>Poutníka<  Sylves  a  Enone  au  clair  visa^e, 
dále  svazek  Stances  (1899).  V  posledních  le- 
tech pracuje  M.  také  o  tragédii  Iphigěnie^ 
jejíž  chóry  přinesla  >Cosmopolis«  (1898).  M. 
je  umělec  vysoké  kultury  a  neobyčejně  svě» 


Moreau.  727 

domitý,  hledající  nejvyšší  relíefnost  jazyka; !  upustě  od  pronásledování  Macdonalda,  při- 
s  počátku  myslil,  že  lze  jí  dosáhnouti  jen  ,  spěl  svým  spojencům  na  pomoc,  ale  byl  po- 
rhythmickými  novotami  a  archaisticky  zabar- '  ražen  v  krvavé  bitvé  u  Noví,  15.  srpna,  kde 
veným  slovníkem,  ale  v  posledních  svých  |  pod  ním  padli  3  koně.  Odjel  pak  přes  Paříž 
pracích  vzdává  se  většinou  těchto  násilných  ;  k  armádě  rýnské,  jejíž  velení  mu  oznámeno 
prostředků  a  vrací  se  k  pravidelné  klassické  již  před  bitvou  pravé  řečenou.  M-ovi  cestu- 
formě  verše.  Je  básníkem  čisté,  jasné  linie, '  jícímu  Paříží,  kde  právě  dokonávalo  direktor- 
citů  prostých  a  mohutných,  harmonicky  skle- '  stvo,  nabízeno  náČelnictví  státu,  coŽ  M.  od- 
nutých  idejí,  dědic  řecké  eurhythmie.  Z  M-a  |  míti,  slibuje,  že  pod  Bonapartem  se  přičiní 
překládal  u  nás  Jar.  Vrchlický  (Mod.  básnici'  o  pád  direktorstva.  Z  nesouhlasu  M  ova  se 
francouzšti)  a  j.  Srv.  Charles  Maurras,  Jean  ,  záměry  Bonapartovými  vznikla  obapolná  ne- 
M.;  Anatole  France,  L'année  littérairc.  Šld.  ^  pfízefí,  která  se  však  brzy  odstranila  smírem 
Moreau  [moro]:  1)  M.  Jean  Victor, ,  ješté  v  Paříži,  a  M-ovi  svěřeno  samostatiié 
slavný  generál  franc.  (*  11.  srpna  1763  — '  velení  vojska  dunajsko-rýnského.  S  tím  pře- 
t  2.  září  1813  v  Lounech  v  Čechách).  Ačkoli  i  kročil  ke  konci  dubna  1800  Rýn  u  Steinu, 
otcem  měšťanem  určen  pro  advokátství,  porazil  Kraye  u  Stockachu,  Engenu,  Mós- 
vstoupil  dobrovolně  do  vojska,  když  však  kirchu  a  Biberachu,  zatlačil  Rakušany  do 
otec  jej  vykoupil  ze  služby,  studoval  v  Ren- '  ohrazeného  táboru  u  Ulmu,  čímž  je  oddělil 
nech  práva,  jsa  velice  vážen  ve  všem  oby-  od  Tyrolska  a  usnadnil  Bonapartovi  přechod 
vatelstvu  dovedl  pevným  a  odvážným  cho-  přes  Alpy.  Poslav  tomuto  na  pomoc  12.000 
váním  předejít  krvavou  srážku  hrozící  ze  muŽů  v^manovroval  Krayc  z  jeho  hradeb, 
vzpoury  proti  nařízením  městským.  Při  vy-  překročil  Dunaj,  porazil  Kraye  u  HochstcLdtu, 
puknutí  veliké  revoluce  zřídil  v  národní ;  N5rdlink  a  Neuburgu,  obsadil  Mnichov  a  do- 
stráži  renneské  setninu  dělostřeleckou,  jíž  nutil  Rakušany  ku  příměří.  Když  toto  vy- 
velel  až  do  r.  1792.  V  tomto  r.  se  dal  do- '  pršelo,  porazil  3.  pros.  arciv.  Jana  u  Hohen- 
brovolně  do  vojska  Duroouriezova ,  postou-  linden,  pak  u  Laufenu  a  vtrhl  do  Rakpus.  Před 
pil  záhy  na  majora,  již  r.  1793  na  brigádníka  i  Vídní  smluvil  25.  pros.  opět  příměří,  po  kte- 
a  r.  1794  pod  gen.  Pichegruem  na  divisio-  rém  následoval  mír  Lunévilleský.  M.  rozkmo- 
náře  a  vedl  své  vojsko  proti  Dolním  Flan-  třiv  se  potom  s  Bonapartem  žil  v  soukromí 
drům,  kde  dobyl  několik  pevností.  Když  za  s  chotí  z  domu  Hulotovou.  Tehda  prozrazeno 
hrůzovlády  v  Brestu  odpravili  otce  jeho,  spiknutíGeorgeCadoudalasPichegruemana- 
vzplanul  nezkrotnou  zášti  proti  jejím  původ-  lezen  dopis  abbého  Davida,  jenž  měl  smířiti 
cům.  V  zimě  1794—95  velel  pravému  křídlu  M-a  s  Pichegruem.  M.  v  únoru  1804  zatčen  a 
vojska  Pichegruova,  dobyl  Hollandska,  řídil  uvězněn  v  Templu,  odkud  vysvětlil  Bonapar- 
pak  armádu  severní  a  r.  1796  po  Pichegruovi  tovi  své  poměry  ke  spiklencům,  již  mu  na- 
armádů  moselskou,  zatlačil  rak.  gen.  Wurm-  bízeli  účastenství,  jehož  nepřijal,  věc  však 
sera  do  Mannheimu,  přešel  přes  Rýn  u  Ra-  neprozradil,  protože  mnozí  spiklenci  byli  jeho 
stattu,  kdež  a  pak  u  Heidenheimu  dorážel  přátelé.  Nedostav  odpovědi  souzen  dále.  M. 
v  srpnu  t.  r.  na  arciv.  Karla,  dále  Černým  se  přiznal,  že  Pichcgru  s  ním  jednal  dvakrát 
lesem  pronikl  až  do  okolí  Řezná,  odkud  však  o  návratu  Bourbonů,  že  se  však  neshodli. 
zase  ustupoval  před  arciv.  Karlem,  jejž  nic- ,  Pichegru  a  Cadoudal  nevypověděli  o  M-ovi 
méně  porážel  u  Lechu,  Biberachu  a  j.;  sám  ničeho  a  jiní  svědci  odvolali  dřívější  své  vý- 
však  přemožen  u  Emmendingen  a  Schliengen  povědí  proti  němu.  Státní  žalobce  však  trval 
ustoupil  v  říjnu  za  Rýn  a  mezi  pevnostmi  na  svém.  Že  M.  je  vinen,  a  hlavně,  že  toužil 
Breisachem  a  Kehlem  zastavil  postup  vojů  po  diktatuře,  a  bonapartisté  všemožně  usi- 
rak.  stále  jej  pronásledujících.  R.  1797  znovu  lovali,  aby  M.  byl  odsouzen;  ale  marně,  ve- 
překročil  Rýn,  vítězil  nad  Rakušany,  ale  před- '  řejnost  přála  M-ovi,  mnozí  generálové,  jako 
běžný  mír  zastavil  jeho  pochod.  M.  se  osvěd-  Macdonald  a  Lecourbe,  se  vyslovili  pro  něj 
čil  důmyslným  vojevůdcem,  ctil  neutrálnost  a  pokoušeno  se  i  vysvoboditi  M-a  z  vazby, 
Švýcarska,  měl  vojsko  ve  vzorné  kázni  a  od-  což  M.  odmítl.  Dne  10.  června  1804  uznán 
stranil  neposlušné  grenerály  jako  Vandammea  7  hlasy  proti  5  za  nevinna,  ale  Napoleon  I., 
a  neschopné  úředníky.  Tajného  dopisování  zatím  již  císař,  jej  dal  soudit  znova  a  odsou- 
objeveného  mezi  royalisty  Pichegruem  a  diti  na  2  léta  do  žaláře.  Na  svoji  žádost  pro- 
princc-m  Condéem  neprozradil  jsa  přítelem  puštěn  vystěhoval  se  do  Ameriky,  kde  se  za- 
Pichegruovým,  pročež  direktorstvem  byl  koupil  na  Delaware  u  Filadelfie.  Korunní 
v  září  1797  odvolán.  Teprve  ku  konci  r.  1798  prinr  švédský  jej  pozval  do  Stralsundu,  což 
zase  přijat  do  činné  služby  za  generálního  odmítl,  ale  r.  1813  přijel  na  pozvání  do  slu- 
dozorce  a  v  dubnu  r.  1799  poslán  na  pomoc  žeb  care  Alexandra  I.  přes  Stralsund  a  Berlín 
gen.  Schérerovi  proti  spojeným  Rakušanům  do  Prahy,  kde  car  právě  dlel  a  jej  jmenoval 
a  Rusům,  pak  sám  velel  íranc.  sboru  ztenče-  svým  gener.  pobočníkem.  Proti  jeho  radě 
nému  na  28.000  m.  proti  80.000  Rusům  pod  konán  útok  na  Drážďany,  ale  nezdařil  se; 
Suvorovem,  ustoupil  od  Addy  za  Ticino,  při  ústupu  M.  pozoroval,  že  Napoleon  chce 
porazil  Rusy  u  Bassignany  a  uchýlil  se  k  Ja-  obejíti  levé  křídlo  spojenců,  a  sdělil  to  caři. 
novu  do  hor.  Aby  vysvobodil  gen.  Macdo-  Když  s  ním  na  výšině  reknické  mluvil,  roz- 
nalda,  tísněného  Suvorovem,  vpadl  Rakuša-  tříštila  mu  kule  obě  nohy,  které  bylo  třeba 
nům  v  týl,  porazil  Bellegardea  a  Seckendorfa  odníti;  odvezen  do  Loun,  kde  zemřel.  Po- 
u  Alessandrie,   pohnul    tím    Suvorova,    aby,    hrben   byl  slavně  v  Petrohradě.    Na  návrší 


728 


Morcau  de  Maupertuis  —  Morek. 


u  Reknice,  kde  byly  pochovány  jeho  nohy, 
kn.  Repnin  tnu  dal  r.  1814  postaviti  pomnik, 
a  stejně  uctil  jeho  památku  Ludvík  XVI II. 
v  Paříži  r.  1819.  Žití  M-ovo  vyUčilo  několik 
spisovatelů,  jako  Beauchamp,  Uvarov,  Svi- 
nin  a  j.  FM. 

2)M  Hégésippe,  básník  franc.  (*  1810 
v  Paříži  —  t  1838  t.),  nemanželský  syn  pro- 
íessora  záhy  zemřelého,  byl  vychován  v  Pro- 
vinsi,  kdež  také  pozd.  se  učil  u  tiskaře  Le- 
beau,  do  jehož  dcery  se  zamiloval;  věnoval 
jí  své  povídky  prosou  i  psal  na  ni  verše. 
V  19.  roce  odešel  do  Paříže,  kdež  napsal 
a  svému  zaměstnateli,  Didotovi,  věnoval 
Epttre  sur  Vimprimerie.  R.  1830  bojoval  na 
barrikádách  a  žil  pozd.  bludný  a  chudý  život 
v  Paříži,  až  upadl  do  nemoci  a  byl  přiiat  do 
nemocnice  r.  1833.  Sotva  vyléčen,  vrátil  se 
do  Provinsu,  kdež  založil  satirický  a  poli- 
tický list  >Diogéne€,  ale  nevzbudil  zájniu. 
Vrátil  se  do  Paříže,  kde  žil  zase  samotářsky. 
Když  pak  vydal  sbírku  Myosotis^  která  vzbu- 
dila pozornost,  rozstonal  se  a  zemřel  v  ne- 
mocnici de  la  Charité.  M.  je  zajímavá  bás- 
nická hlava,  která  připomíná,  jak  řekl  Sainte- 
Beuve,  André  Chéniera  v  iambech,  Barthé- 
lemyho  ^  satiře  a  Bérangera  v  písni,  ale  má 
přece  svůj  zvláštní  svěží,  poctivý  a  jímavý 
půvab.  Jeho  listy  byly  vydány  jako  první 
svazek  >Oeuvres  complčtes«  (1890—91, 2  sv.). 
U  nás  překládal  z  něho  J.  Vrchlický.  Srovn. 
J.  Moret,  Hég.  Moreau  (1871,  Provins). 

3)  M.  Mat h urin,  franc.  sochař  í*  1822 
v  Dijonu),  Žák  Rameye  ml.  a  Dumontuv.  Vy- 
stoupil r.  1848  a  vytvořil  odtud  řadu  půvab- 
ných ideálních  a  allegorických  děl.  Jsou  to: 
Květinová  vila  (1853,  v  bronzu);  Léto  (1855, 
v  mramoru) ;  Spíct  děti  (1857) ;  Pradlena  (zprvu 
v  bronzu  a  r.  1861  v  mramoru;  tato  jest 
v  Luxembourgu) ;  Studiosa  (1S6S)\  Řehoř  Ve- 
liký a  Jeroným  pro  chrám  Trinité  v  Paříži 
<1865);  Saltanlla  (1868;;  Primavera  (1872); 
Koupající  se  (ena  (1876);  Fryné  (1878)  a  mra- 
mor, sošky :  Vinařka  (1884) ;  Budoucnost  (1886) ; 
Šipková  rů{e  (1888);    Ochrana  dětství  (1892). 

4)  M.  Gustave,  malíř  francouz.  (♦  1826 
V.Paříži  — ■  t  1898).  Vyrostl  nerušen  hmot- 
nými strastmi,  studoval  u  Picota  a  vznítil  se 
zprvu  obrazy  Eug.  Delacroixe  a  Theod.  Chas- 
sériaua.  Pobyt  italský  a  zahloubáni  se  v  be- 
nátské primitivy,  florentské  realisty,  polo- 
zapadlé  malíře  padovské  z  dob  quattrocenta 
a  zvi.  v  Mantegnu  způsobily  v  něm  hluboký 
převrat.  Tu  zrodila  se  odtud  neutuchající 
touha  vystihnouti  v  mythech  a  biblických 
látkách  jich  význam  lidský,  věčně  výrazný, 
věčně  živý,  a  zobraziti  trvalou  neměnnost 
radostí,  bolestí,  úzkostí  a  vášní.  Tento  prin- 
cip setrvačnosti  krásy  a  princip  nev^yhnutelné 
nádhery  charakterisuje  jeho  díla.  Odtud  vy- 
světluje se  rozvážený,  úmyslný  hieratismus 
formy,  nádhera  dekorativná,  kresba  i  kolorit. 
Práce  své  vystavoval  M.  v  Salonu  (1852  až 
1880).  Od  té  doby  jen  r.  1886  vystavil  u  Gou- 
pila  řadu  aquarellů  k  bajkám  Lafontainovým. 
Práce  jeho  o  jedné  postavě  neb  dvou  jsou: 
Pieta \    Episoda  ^e  snu  Šalomounova)    Darius 


pije  ^  babiny  prchaje  s  bojiště  arbelského)  Atké- 
ňané  vydávaní  Minotaurovi  v  kretském  laby- 
rinihu  (v  mus.  bourgském);  Oidipus  a  Sfinx; 
Jason;  Leda;  Pasiphae;  Messalina;  Jinoch  a 
Smrt  (památce  Chassériauově) ;  Orfeus  (v  mus. 
luxcmbourgském) ,  Herakles  a  hydra  lernaj- 
ská\  Jakub  a  anděl  \  David  \  Mojfišpohojenna 
Nil;  Sfinx  rozřešená;  Galateia;  Helena;  aqua- 
relly:  Salomé  s  hlavou  Jana  Křtitele,  Peri  a  j. 
K  tomu  druží  se  nákresy  pro  práce  zlatnické. 
M.  stal  se  r.  1888  členem  akad.  des  beaux 
arts  a  r.  1892  professorem  na  École  des 
beaux  arts  a  projevil  tu  vzácné  vlastnosti 
výchovné  a  podnětné.  Dům  svůj  v  ulici  La 
Rochefoucauld  č.  14.  se  sbírkami  a  pracemi 
odkázal  státu  s  přáním,  by  byl  změněn  v  mu- 
seum, jež  posud  nepřístupno,  čítá  797  maleb, 
349  aquarellů,  přes  7000  kreseb  a  23  kartonů. 
Srovn.  Ary  Renan,  G.  M.  (Paříž,  1899);  Paul 
Fiat,  Le  Musée  G.  M.  (t,  1899),  obé  s  re- 
produkcemi obrazů. 

6)  M.  Adrien,  malíř  francouz.  (*  1843 
v  Troyech),  žák  Pilsův,  vystoupil  v  Salonu 
1868  biblickém  obrazem  Pak  prorok  odešel  a 
potkal  lva.  Od  něho  jest:  Nero  u  zápasníku 
s  šelmami  (1869);  Cesta  k  plesu  (1874);  Středo- 
věké posvíceni  (1876) ;  Opakování  tragédie  Mi- 
ráme  u  Richelieua  (1879);  Maškaráda  v  XVIL 
stol.  (1887);  Šašek  (1889);  Bo{i'  tělo  (1893); 
v  Salonu  na  poli  Mariově  vystavil:  Fontaine- 
bleau  ^a  prvého  císařství  (1894);  V  parku;  Na 
břehu  mořském  (1895),  illustroval  též  Gau- 
tiera,  Huga,  G.  Sanda  a  Voltairea. 

Moreau  de  Haapertulfl  v.  de  M  a  u  p  e  r- 
tuis. 

Moreannia  Pomel,  rod  předvěkých  rostlin 
nahosemených,  příbuzných  k  rodu  Bra- 
chyphyUum  Brougn.,  řazených  k  Taxodineím. 

Moreoanibe  [mórkhemj,  angl.  město  na 
blízku  Lancastru,  v  angl.  hrabstvi  t.  jm.,  silné 
navštěvované  mořské  místo  lázeňské  s  6476 
ob.  (1891),  pěknými  stavbami  a  nádhernými 
promenádami. 

Moreelse  (Moreelze)  Paulus,  malíř 
hoUandský  (*  1571  v  Utrechtč  —  f  1638  t.). 
žák  Miereveltův.  Byl  starostou  utrechtským 
a  starším  cechu.  Obličeje  a  ruce  jeho  podo- 
bizen jsou  nasládlé,  za  to  dovedné  vystižena 
roucha.  Vedle  toho  maloval  genry  a  nábo- 
ženské obrazy,  ryl  a  byl  architektem.  Obrazy 
jeho  jsou  především  v  Rotterdamu,  pak 
v  Amsterdamu,  Haagu,  Brusselu  a  v  četných 
obrazárnách  německých. 

Moreen  [morín],  angl.,  látka  na  dámské 
zpodničky  tkaná  ze  silné  vlny  anglické 
v  osnově  i  v  útku.  Lacinější  druhy  mají  £a 
útek  džutu.  Parním  lisem  za  velkého  tlaku  do- 
dává se  jí  moirového  lesku. 

Morek  (z  něm.  Knochenmark,  lat.  medulla 
ossium)^  číž  kostní,  jinak  též  v  starších  spi- 
sech mozk,  špik  kostní,  je  měkká  hmota 
pojivová,  vyplňující  dutiny  dlouhých  rouro- 
vitých  kostí  a  obsahující  množství  tuku,  pro- 
čež má  barvu  žlutavou.  Od  polotekuté  a  čer- 
venavé  dřeni  kostní,  jež  vyplňuje  sklípky 
kostí  houbovitých,  liší  se  zvláště  tím,  že 
krevnatá  dřeň  nemá  tolik  tkané  tukovité. 


Morel  —  Morelly. 


729 


MorelBénédicte  Auguste,  lékař franc. 
(*  1809  ve  Vídni  —  f  1873  v  St,  Yonu).  Lé- 
kařství vystudoval  v  Paříži,  vykonav  pak 
deláí  vědeckou  cestu  po  střední  Evropě,  aby 
seznal  zařízení  ústavů  pro  choromyslné,  stal 
se  r.  1848  ředitelem  ústavu  pro  choromyslné 
v  Maréville  u  Nancy  a  r.  1856  ředitelem  pod. 
ústavu  v  St.  Yonu  u  Rouenu.  Studoval  zvláátě 
vliv  dědičnosti  a  dej^eneračních  stavů  na 
vznik  nemocí  duševních.  Napsal  zejména  Trai- 
té  des  maladies  mentales  (Paříž,  1852—55, 
2  sv.,  2.  vyd.  1869);  Injluence  de  la  constitu- 
tion  géologique  du  sol  sur  la  production  du 
crétinisme  (t.,  1855);  Traité  des  dégénérescen- 
ces  physiques^  intellectuelles  et  morales  de 
Vespece  humaine  (t.,  1857);  le  Non-restreint 
ou  de  Vabolttion  des  mqyens  coercitifs  (t.,  1861) ; 
Traité  de  médecine  légale  des  aliénés  (t.,  1866). 

Xorel  z  Letin,  příjmení  rytířské  rodiny 
cizího  původu,  jan  Jindřich  M.  z  L.  (syn 
Kryštofův)  sloužil  v  c.  k.  vojšté  za  nejvyŠ. 
vachtmistra  a  ženiv  se  s  Alenou  Salomenou 
z  Chudenic  ovd.  Bukovanskou  přijat  jest 
r.  1638  za  obyvatele  kr.  Č.  S  touž  manŽ.  držel 
Buk  ovány,  Zahrádku  a  Hoštice  a  po  její  smrti 
(f  1657)  oženil  se  po  druhé  s  Johankou  Do- 
rotou Měsíčkovnou  z  Vyškova.  Zemřel  r.  1662 
a  Dukovany  držel  po  něm  syn  Frant.  Jin- 
dřich. Týž  (t  1712)  měl  s  manž.  Johankou 
Salomenou  Dýmovnou  ze  Střítěže  několik 
dětí,  z  nichž  svn  Maxim.  Antonín  držel 
po  něm  napřed  Bukovany,  později  TouŠkov 
a  naposled  Petrovice  (f  1725).  Bratří  jeho 
jan  Vavřinec  a  Josef  Vladislav,  do- 
stávše za  díl  po  polovici  Bukovan,  oba  ty 
statky  r.  1716  prodali.  Joset  bydlil  pak  na 
Odlochovicích.  ^an  František,  syn  Maxi- 
miliánův,  zdědil  po  rodičích  skrovné  jmění 
a  zůstavil  syna  Karla  Jana  (1764),  jenž 
měl  stateček  v  Blanici  u  Ml.  Vožice  a  ještě 
r.  1786  žil.  Syn  jeho  byl  František.  Kromě 
toho  žili  tehda  Jan  Šťastný  a  Jan  Fran- 
tišek a  tohoto  syn  Jan  a  to  v  chudobě. 
O  potomstvu  jejích  není  nic  známo.    SČk, 

Xorel-Fatio  A 1  f  r  e  d,  učenec  franc.  (*  1850 
v  Strasburc^,  sekretář  École  des  Chartes 
v  Paříži,  kdež  působí  téŽ  jako  univers,  učitel. 
Práce  jeho  vztahují  se  zejm.  ke  Španělsku. 
Jsou  to:  UEspagneauXVIe  etauXVIIe  siécle 
(Pař.,  1878) ;  Revue  critique  des  travaux  ďéru- 
dition  puhliés  en  Espagne  á  Voccasion  du  se- 
cond  centenaire  de  la  mort  de  Caldéron  (1882); 
překlad  La  chronique  de  Morée  aux  XI líc  et 
XlVe  siecles  (1885);  La  comédie  espagnolc  du 
XVI le  siécle  (1885);  Éiudes  sur  r Espagne  (ISSS 
až  1890,  2  sv.);  Recueil  des  instructions  don- 
nées  aux  ambassadeurs  et  ministres  de  France 
en  Espagnf  (1894—98,  2  sv.);  Catalogue  des 
manuscrits  espagnols  de  laBibl.  nationale  (1881) ; 
Katalanská  literatura  v  Gróbrově  Grundriss 
der  román.  Philologie. 

Morelia,  hl.  město  mex.  státu  Michoacan, 
na  skalnatém  pahorku  1890  m  n.  m.,  v  úrodné 
krajině,  má  zdravé  podnebí  a  33.890  oby  v. 
(1895).  Vede  odtud  dráha  do  Mexika,  Guana- 
juata  a  Patzcuara.  Má  kathedrálu  z  r.  1745, 
2  farní  kostely,  kláštery,  kněžský  seminář, 


vyšší  školu,  továrnu  na  bavlnu,  na  svíčky, 
na  tabák  a  doutníky  a  pivovary.  M.  založ, 
r.  1541  od  Cristovala  de  Olid  pod  jménem 
V  a  1 1  a  d  o  1  i  d,  r.  1828  nazvána  M.  v  upomínku 
na  faráře  Morel  osa,  jednoho  z  hl.  vůdců 
povstalců. 

Morella  [-Ija],  hl.  město  okresu  ve  špan. 
provincii  Castellon  (ve  Valencii),  v  krajině 
hornaté,  nad  říčkou  Bergantes,  má  6812  ob., 
továrny  na  sukna  a  barvírny. 

Morella,  hrabě,  v.  Cabrera  2). 

XoreUet  [-léj  André,  abbé  (*  v  Lyoně 
1727  —  t  1819).  Stud.  na  Sorbonně,  byl  vy- 
chovatelem a  r.  1752  navštívil  Itálii.  Vrátiv 
se  do  Paříže  navázal  styky  s  předními  lite- 
ráty a  politiky.  R.  1783  dostalo  se  mu  roční 
podpory  4  tisíc  fr.,  ale  v  revoluci  přišel 
o  všecky  důchody.  R.  1785  jmenován  aka- 
demikem, později  i  členem  Institutu  a  r.  1803 
vstoupil  do  sboru  zákonodár.  Napsal:  Pre- 
face des  Philosophes  (1760),  pamflet  to  na  ko- 
medii Palissotovu  (Les  philosophes),  který  ho 
přivedl  na  2  měs.  do  Bastilly;  Nouveau  dic- 
tionnaire  de  commerce,  dílo  20leté,  ale  ne- 
dokončené; Le  cri  des  familles,  la  cause  des 
péres  (1794);  Mélanges  de  littérature  et  de  phi- 
losophie  (1818,  4  sv.).  Kbn. 

Morelll:  1)  M.  Giovanni,  kulturní  ba- 
datel a  politik  ital.  (*  1816  ve  Veroně  — 
1 1891  v  Miláně).  Studoval  v  Bergamě,  Aarau 
a  Mnichově  přírodní  vědy,  umění  a  politiku. 
Pobyv  v  různých  městech  evropských,  byl 
r.  1859  velitelem  národní  gardy  v  Magenté, 
poslancem  za  Bergamo  (1860—1870)  a  od 
r.  1873  senátorem  království  Italského.  Psal 
pod  pseudonymem  Ivan  Lermolieff:  Die 
Werke  italienischer  Meister  in  den  Galerien 
von  Múnchen,  Dresden  und  Berlin  (Lipsko, 
1880),  kterýžto  spis  později  rozšířil  v  Kunst- 
kritische  Studien  Uber  italieniscke  Malér  ei 
(Lipsko,  1890—93;  3  sv.:  I.  Die  Galerien 
Borghese  und  Doria  Pamíili  in  Rom.  11.  Dic 
Galerien  zu  Můnchen  und  Dresden.  III.  Die 
Galerie  zu  Berlin).  Ke  spisu  tomuto,  vyda- 
nému G.  Frizzonim,  připojena  biografie  M-ho. 

2)  M.  Domenico,  původně  Soliero 
zvaný,  senátor  (člen  panské  sněmovny  ital.), 
malíř  italský  (♦  v  srp.  1826),  vzdělal  se  na 
akademii  v  Neapoli,  pak  v  Římě  pod  něme- 
ckým nazarenem  Overbeckem  a  maloval  nej- 
více obrazy  církevní.  Z  maleb  jeho  vynikají: 
Evangelium  sv.  Marka  /.,  i3,  a  mnoho  po- 
dobizen. FM. 

Morelly  N.,  publicista  franc.  (*  ve  Vitry- 
le-Frangais).  Náleží  škole  encyklopaedistů 
franc.  XVIII.  stol.  Pachtil  se  po  paradoxech 
a  nových  formách  spis.,  jež  vyjadřoval  v  dí- 
lech, plných  utopií  koramunistických.  Jeho 
Le  prince,  ou  traité  des  qualités  ďun  grand 
rot  et  systéme  ďun  sage  gouvemement  (Am- 
ster.,  1751)  črtá  obraz  vládce,  jenž  všeob. 
blaho  národa  staví  na  přepjatých  zásadách 
filos.  Ještě  více  tak  činí  ve  fingov.  překlade 
z  indic  Pilpaje,  Basiliade  ou  Naufrage  des 
ilés  flottantes,  héroic.  básni  v  prose  (1753), 
plné  jinotajů,  kde  plující  ostrovy  jsou  pře- 
konané předsudky,  mezi  nimiž  jest  i  právo 


730 


Morelos  —  Morez. 


vlastnické.  Na  četné  posudky  M.  odpověděl 
v  Code  de  la  Nature  (1755),  kde  jako  hlavní 
zásadu  hlásá  společ.  užívání  statků.  Strana 
Babeufova  za  revoluce  opravdu  pokusila  se 
první  zásadu  tuto  uskutečniti.  Kbn. 

Morelos:  1)  M.,  vnitrozemský  stát  v  re- 
publice Mexické  v  Sev.  Americe,  hraničí  na 
záp.  a  sev.  se  státem  Mexikem,  na  východě 
8  Pueblou,  na  jihu  s  Guererem  a  za^ujímá 
7184  km*  se  159.355  obyv.  (1895).  Rozkládaje 
se  na  již.  úbočí  vysočiny  Anahuacké,  jež  tu 
velmi  příkře  k  jihu  se  sklání,  jest  veskrze 
hornatý  a  vykazuje  nejrozmanitější  stupnici 
výšek  od  Popokatepetlu  (5420  m)  až  po  kon- 
činy jižní,  kde  půda  klesá  na  900  m.  n.  m.; 
v  geologickém  složení  převládají  horniny  so- 
pečné. Různá  výška  povrchu  podmiňuje  též 
velkou  rozmanitost  v  podnebí  od  horkého 
tropického  v  končinách  jižních  až  po  t.  zv. 
»chladné  pásmo<  (tierra  fria)  na  sev.;  s  tím 
souvisí  také  velká  pestrost  v  rostlinstvu. 
Obyvatelstvo  pěstuje  hojně  cukrovou  třtinu, 
rýži,  kávu,  bavlník,  kukuřici  a  boby,  kdežto 
z  nerostného  bohatství  netěží  skoro  ničeho, 
ač  i  toto  je  značné  (stříbro,  železo  a  j.  kovy, 
uhlí,  mramor,  alabastr,  jaspis).  Dopravní  pro- 
středky jsou  dosud  chatrné;  jediná  železnice 
vede  z  Mexika  na  jih  do  Jojutly  de  Juarez 
8  odbočkou  do  hlavního  města.  Tím  jest 
Cuernavaca  (v.  t.).  Administrativně  dělí 
se  stát  v  5  distriktů. 

2)  M.,  Ciudad  M.,  též  Cuautla  (v.  t.). 

Moréna,  morény,  v.  Ledová  doba  a 
Ledovce. 

Mořena,  máři  na,  mařena,  v.  Barvíř- 
ské rostliny  a  Rubia. 

Mořena,  ve  zvykosloví,  v.  Mařena. 

Morendo,  ital.,  umíravě,  v  hudbě  sešla- 
bování  tónů,  až  jsou  sotva  slyšitelný. 

Mořenka  (bot.)  v.  Rubia. 

Mořeno  Carbonero  José,  Špan.  malíř 
(♦  1860  v  Malaze),  působící  v  Madridě  v  malbě 
dějinné.  Od  něho  jsou:  Doňa  Juana  du  Laca, 
Gladiatoři  v  aréně  (1883),  Dobrodružství  ^  Gila 
Blasa  (1895)  v  národní  obrazárně  berlínské. 
Obráceni  vévody  Gandijského  na  viru^  což  bylo 
obdivováno  na  světové  výstavě  v  Paříži 
r.  1889,  a  j.  FM, 

Morény  v.  Ledová  doba  a  Ledovce. 

Mores  (lat.  mn.  čís.  od  mos),  mravy. 

Moresby  [mórsbij,  skupina  angl.  ostrovů, 
na  jv.  cípu  Nové  Guinee,  mezi  10°  30'  s.  š. 
a  1600  35'— 151«  15'  v.  d.,  zaujímají  plochu 
604 /fm^  Náležejí  sem  ostrovy;  M.  (190 /rm"), 
Basilisk  n.  Murilyan  (90  km^),  Hayter 
(65 /fm^),  malý,  ale  důležitý  Dinner  Island 
n.  Samarai,  kde  jest  vt:liký  přístav  a  sídlo 
angl.  celního  úřadu.  Náleží  sem  celkem  61 
ostrůvků. 

Moresoa,  morisca  [-ska],  ital.  »maurský 
tanec*,  válečný  tanec  představující  boj  se 
Saracény;  byl  obhbcn  zvláště  na  Korsicc 
v  XV.  a  XVI.  věku. 

Moresdorf,  ves  v  Čechách,  hcjtm.  a  okr. 
Kaplice,  fara  a  pš.  Rožmitál;  14  d.,  78  ob.  n. 

Moresky  (frc,  moresque\  výzdoby  ve  slohu 
maurském,  malba  maurská,  arabesce  příbuzný 


ornament  Maurů  na  památkách  španělských 
a  sicilských. 

Moresnet  [mořené],  neutrální  územíčko 
na  hranicích  belgicko-pruských,  7  km  jz,  od 
Cách,  zaujímá  550  ha.  Hl.  místo  Neutral- 
M.  (Kel mis),  s  velikolepými  zinkovými  a 
olověnými  doly  a  2800  ob.  (1890),  poštou  a 
telegr.  úřadem.  V  sousedství  na  prus.  půdě 
leží  Pruský  M.  s  650  ob.  a  3  ^m  již.  v  bel- 
gickóm  arrondissemcntu  Verviers  Belgický 
M,  s  1037  ob.  (1890).  Území  M.  bylo  zřízeno 
r.  1816  a  až  do  r.  1841  spravováno  společně 
Belgií  a  Pruskem ;  potom  dostalo  samostatnou 
správu,  která  se  skládá  ze  starosty  a  z  rady 
10  členů. 

Moretonbai  [morťnbél,  záliv  na  jihu 
austral.  Queenslandu,  na  27*  j.  š.,  mezi  ostrovy 
Stradbroke  a  Moreton.  Do  M.  vlévá  se  řeka 
Brisbane,  na  níž  leží  hl.  město  Brisbane.  Ob- 
jeven byl  r.  1700  Cookem. 

Moreto  y  Cabana  [-vána]  Agustin,  slav. 
dramatik  špan.  (*  kol  1618  v  Madridě  — 
f  1668  v  Toledě),  studoval  v  Alcale  a  stal 
se  r.  1657  rektorem  hospitálu  del  Refugio 
v  Toledě.  V  dějinách  dramatu  špan.  stojí  po 
boku  hned  Lopeovi  de  Vega  a  Calderpnovi, 
jichž  nedostihuje  sice  geniálností  invence  a 
básnickou  silou  koncepce,  ale  za  nimiž  ne- 
stojí jako  malíř  charakterů,  pozorovatel  a 
bystrý  technik  dramatický.  Pracoval  ve  všech 
genrech  dramatických,  v  komedii  náboženské 
{Los  mas  dichosos  her  manos),  hlavně  ve  starém 
rytířském  dramatě  {El  valiente  justiciero,  je- 
hož rekem  je  Petr  Ukrutný,  El  rico  hombre 
de  Alcald  a  j.)  a  ve  společenské  komedii,  je- 
jímž je  tvůrcem;  této  náleží:  La  tia  jr  la 
sobrina,  El  lindo  don  Diego,  Trampa  adelantel 
a  El  desden  con  el  desden  (známá  ve  zpraco- 
vání Schreyvogelově  jako  Donna  Diana\  nej- 
výše ceněná  ze  všech,  již  napodobil  také  Mo- 
liěre  v  >Princesse  ďElide<.  Sbírka  jeho  »Co- 
medias  escogidas<  (Madrid,  1654 — 81,  3  sv.) 
obsahuje  46  her;  jiné  vyšly  osobě.  Nejlepší 
moderní  vydání  v  Bibliothece  Rivadcneyrové 
sv.  39.  (1856)  s  kritickou  studií  L.  Fernan- 
dcza-Guerry  y  Orbc. 

Moretti  Giuseppe,  botanik  ital.  (*  1782 
v  Roncařc  u  Pavie  —  f  1853  v  Pavii),  byl 
proiessorem  botaniky  v  Pavii,  zabýval  se  sou- 
stavnou botanikou  a  napsal  hlavně:  //  bota- 
nico  italianOf  ossia  Discussioni  sulla  Flora  ita' 
lica  (Pavia,  1826);  Prodromo  di  una  monografia 
delle  specie  del  genere  Morus  (Milán,  1842V, 
Sugli  Anacardi  orientale  e  occidentafe  (t.,  1851}. 

Moretto,  malíř,  viz  Bonvicino  Ales- 
sandro. 

Morenil  [morój],  město  ve  fr.  dep.  Som- 
me,  v  arrond.  Montdidier,  na  trati  dráhy 
Compiěgne  Amiens,  má  3280  ob.  (1891),  jako 
obec  3335.  Zbytky  opatství,  založeného  roku 
1109,  kostel  ze  XIV.  stol.  s  nádherným  por- 
tálem, na  hřbitově  2  kříže,  vytesané  v  X\^I. 
stol.,  veliké  ceny  umělecké;  imposantní  zří- 
ceniny zámku,  pocházejícího  z  XV.  století, 
s  hradbami.  Továrny  na  obuv  a  plctárny. 

Morez  rmorój,  město  ve  franc.  dep.  Jura, 
v  arrond.  St.-Claude,  v  úzké  úžlabiné  jurské, 


Morf  —  Morfinismus. 


731 


má  5108  ob.  (1896),  továrny  na  hodiny,  na 
optická  skla  a  zrcadla,  na  pilníky  a  jehly, 
železné  huti,  zahradnickou  školu  a  velikou 
výrobu  sýra. 

Xorf  H  e  i  n  r  i  ch,  paedagog  něm.  (*  1818  —- 
t  1899).  Studoval  na  akademii  lausanneské, 
vyučoval  pak  na  školách  curiŠských  (1837 
až  1850),  dvé  léta  v  Kreuzlinkách,  na  to  řídil 
seminář  v  Munchenbucbsee  (Bern)  [1852—601 
a  od  r.  1861  vedl  méstský  sirotčinec  a  učil 
na  semináři  pro  učitelky  ve  Winterthuru. 
Napsal:  Zur  Biographie  Pestalowh  (Winter- 
thur,  1868—89,  4sv.);  John  Milion  (t,  1869); 
Adalbert  v,  Oiamhso  (t.,  1869);  Fr,  Fróbel  u. 
der  Kindergarten  (t.,  1870);  Aus  dem  Fróbel- 
schen  Kindergarten  (t.,  1875);  Karolíně  Ru- 
dolphi  (t.,  1880);  Betty  Gieim  (t.,  1883);  Jo- 
hann  Jakob  Wehrli  (t ,  1891);  autobiografické 
32  Jahre  aus  dem  Leben  eines  Waisenvaters 
(Bielef.,  1895);  Pestaloxii  als  Begrúnder  unsrer 
Armener^iehungsanstalten  (t.,  1895). 

Morfea  v.  Malomocenství. 

Xorfeiui  slul  v  řec.  báji  bůh  snů,  jenž 
vystupuje  v  podobě  lidské,  syn  Nocí,  jako 
bratří  jeho  Ikelos  a  Fantasos.  klk. 

Xoi^Qll  R  i  ch  a  r  d  W  i  1 1  i  a  m,  linguista  angl. 
(*  1834  v  Maidstoně  v  hrabství  kentském), 
studoval  na  universitě  v  Oxforde,  kdež  jest 
od  r.  1889  mimoř.  professorem  jazyků  slo- 
vanských. M.  obral  si  za  úkol  seznamovati 
obecenstvo  anglické  s  národy  slovanskými  a 
vydal  za  tím  účelem  celou  řadu  spisů  a  mluv- 
nic, z  nichž  uvádíme:  Russia  (1881);  Early 
Slavonic  literatuře  (1883);  A  simplified  gram- 
mar  of  the  Polish  language  (1884);  Simplified 
grammar  of  the  Serbian  language  (1887); 
A  grammar  of  the  Russian  language  (1889); 
Russia  (ve  sborníku  »Story  oí  the  nations*, 
1890);  Poland  (t.,  1893);  A  short  grammar  of 
the  Bulgarian  language  (1887);  The  book  of 
the  secret  of  Enoch  transldted  from  the  Sla- 
vonic (1896);  A  grammar  of  tlie  Bohemian  or 
Čech  language  (1899).  Mimo  to  napsal  mnoho 
článků  o  věcech  slovanských  do  >Encyclo- 
paedia  britannica«  a  do  >Chambers  cyclo- 
paedia«.  Od  r.  1870  jest  členem  Matice  České 
a  od  r.  1891  přespolním  členem  České  aka- 
demie cis.  Františka  Josefa. 

Morfln  v.  Morfium. 

Xorlinismiui,  t.  j.  otrava  morfiem, 
jest  buď  akutní  nebo  chronický  (vleklý). 
Akutní  n.  prudký  m.  vzniká  u  dospělých 
po  požití  dávek  přesahujících  0'03  g,  dávku 
0'2g  jest  pokládati  za  smrtelnou,  ovšem  může 
se  otrávený  i  po  dávkách  větších  uzdraviti; 
uvykl-li  kdo  požívání  morfia,  pak  potřebuje 
ovšem  dávek  mnohem  větších;  oproti  tomu 
dostavují  se  u  lidí,  kteří  mají  idiosynkra- 
sii  (v.  t.)  vůči  morfiu,  příznaky  otravné  po 
dávkách  mnohem  menších,  než  jest  svrchu 
uvedená  průměrná  dávka  otravná.  U  dětí, 
obzvláště  u  kojenců,  jest  relativní  dávka 
otravná  velmi  malá. 

Otravy  morfiem  jsou  poměrně  řídké;  vět- 
ším dílem  jde  o  otravy  buď  sebevražedné 
nebo  nahoailé  a  to  léčebné  (v.  Otrava); 
jed  se    vpravuje   obyčejně   ústy,   ale   velmi 


Často  i  podkožním  vstřikováním  roztoku  jeho. 
Příznaky  otravné  dostavují  se  po  požití  mor- 
fia průměrně  za  10—15  minut,  po  vstřiku utí 
roztoku  za  5  m.,  a  záležejí  nejdříve  v  jakémsi 
vzrušení,  které  se  projevuje  návalem  krve 
k  hlavě  (kongescí^  s  pocitem  horka,  mocného 
tepáni  v  krkavicich  a  tepnách  spánkových, 
zčervenáním  obličeje,  zvýšenou  citlivostí  (hy- 
peraesthesii)  zrakovou  a  sluchovou,  jsou  tu 
bolesti  hlavy,  dech  a  puls  jsou  urychleny, 
zorničky  zúženy;  v  dalším  průběhu  se  dosta- 
vuje ospalost,  omámení  a  hluboký  spánek, 
za  něhož  obličej  zbledne,  citlivosti  ubývá, 
zvratná  dráŽdivost  mizí  a  nemocný  upadá 
v  stav  komatosní  (v.  Coma),  dech  jest  ne- 
pravidelný a  obleněný  i  puls  zlení,  dosta- 
vuje se  zsinalost,  teplota  těla  klesá,  zorničky 
se  rozšiřují,  na  těle  objevují  se  tu  a  onde 
červené  skvrny  od  ohraničeného  ochrnutí 
cévového  a  smrt  nastává  ochrnutím  centra 
dýchacího.  Včasným  zakročením  lze  otráve- 
ného zachrániti,  pročež  budiž  lékař  co  nej- 
dříve povolán;  do  té  doby,  než  lékař  přijde, 
jest  nemocného  zvoláváním,  passivními  po- 
hyby, nuceným  prováděním  vyrušovati  ze 
spánku  a  z  omámenosti,  polévati  studenou 
vodou,  přiložiti  hořčicové  nebo  křenové  ná- 
těstky  a  dávati  dráždivé  klystéry,  velmi  pro- 
spěje podávání  silné  černé  kávy;  jest-li  však 
nemocný  již  v  omámení  a  vědomí  jeho  ve 
značné  míře  porušeno,  nesmí  mu  býti  nic  do 
úst  vléváno,  poněvadž  tekutina  snadno  do 
dýchadel  vniknouti  může,  čímž  by  život 
ohrožen  byl.  Nastal -li  již  stav  komatosní, 
může  ještě  prospěti  zavedené  dýchání 
umělé  (v.  t,  str.  300).  Nález  pitevní  jest 
málo  význačný;  častým  zjevem  jest  rozšíření 
a  překrvení  cev  okružních  a  břišních  vůbec 
a  značné  naplnění  a  rozšíření  měchýře  mo- 
čového; jinak  jest  všeobecný  nález  jako  při 
smrti  udušením. 

Čast»'^ji  než  s  akutní  setkáváme  se  s  vlek- 
lou otravou,  m.  v  užším  smyslu  slova.  M. 
vzniká  obyčejně  tím,  že  lidé.  Kteří  byli  sti- 
ženi  bolestnými  chorobami,  pro  něž  po  delší 
dobu  morfia  požívali,  nebo  roztoku  morfio- 
vého si  vstřikovali,  zvykli  mu  v  té  míře,  že 
bez  něho  býti  nemohou  a  dále  ho  užívají; 
poněvadž  pak  jest  organismus,  zvyknuv  morfiu, 
vůči  účinku  jeho  otupen,  nutno  dávky  stále 
zvyšovati,  aby  byl  docílen  žádaný  účinek  — 
příjemný  pocit,  po  němž  morfinista  touží  — 
tak  dospěje  morfinista  k  denním  dávkám  tak 
velkým,  že  se  rovnají  několikanásobku  smr- 
telné dávky  otravné  (1—2  g)]  po  nějakou 
dobu  snáší  organismus  morfium  zdánlivě 
dobře,  avšak  dříve  nebo  později  dostavuje 
se  znenáhla  zhoubný  účinek,  vleklý  m., 
jenž  se  v  mnohé  příčině  podobá  alkoho- 
lismu (v.  t.),  avšak  rychleji  ničí  tělo  i  ducha. 

Příznaky  m-mu  záležejí  nejdříve  v  duševní 
zmalátnělosti  a  stísněnosti,  která  po  požití 
morfia  na  nějakou  dobu  mizí,  v  porušeném 
trávení  (ošklivost,  vrhnutí,  zácpa,  suchost 
v  ústech  a  žízeň),  v  klesání  výživy,  pleť 
bledne,  žloutne,  kůže  vadne,  svalstvo  chabne 
a  slábne,  častěji  dostavuje  se  ztučnění  srdce 


732 


Morfium  —  Morgagní. 


a  dusnost,  močení  bývá  obtížné,  nemocní 
jsou  neklidní  a  mají  ápatný  spánek,  ba  ne- 
mají mnohdy  spánku;  záhy  chabnou  všechny 
úkony  duáevni,  obzvláště  ubývá  úkounosti 
ve  sféře  intelíektuální ,  často  shledáváme 
mravní  kleslost,  zhoršení  povahy,  netečnost 
ke  všemu,  nemocní  zanedbávají  povinností 
rodinných  a  společenských  a  upadají  ve 
značnou  slaboduchost  aneb  v  choromyslnost, 
která  přechází  v  slaboduchost. 

Zastaveno-li  u  moríinisty  náhle  požívání 
morfia,  dostavují  se  bouřlivé  příznaky,  tak 
zvané  abstinenční,  které  záležejí  v  třesu 
končetin,  bolestech  hlavy,  velkém  neklidu  a 
i  náhlých  záchvatech  zákalu  vědomí  mnohdy 
s  děsivými  přeludy  smyslovými;  někdy  do- 
chází ke  koUapsu.  Jest  tudíž  při  léčení  vlek- 
lého m-mu  opatrné  a  znenáhla  zmenšovati 
dávky ;  nejlépe  daří  se  odvykací  léčení  v  dobře 
řízených  ústavech  pro  čivové  choroby.  Jak 
samozřejmo,  jsou  výsledky  odvykacího  léčení 
tím  lepší  a  dostaví  se  tím  dříve,  čím  méně 
jest  m.  pokročilý.  Rg. 

Morfliim  (lat.  morphium)  neb  morfin  jest 
nejhlavnější  a  nejdůležitější  alkaloid  opia,  a 
poněvadž  množství  jeho  značně  převyšuje 
množství  ostatních  alkaloidů,  iest  též  účinek 
opia  a  m-ia  téměř  stejný.  Malé  dávky  m-ia, 
asi  0'003— 0'010.  zmenšuji  citlivost  a  dráŽdi- 
vost,  zejména  zmirňují  bolesti  a  dráždění  ke 
kašli.  Dávky  od  0*01 — 0*03  vyvolávají  ospa- 
lost a  spánek,  který  není  hluboký,  ro  dáv- 
kách ještě  větších  mizí  reflexní  dráždivost, 
sen  jest  hluboký  a  přechází  v  coma;  zorničky 
jsou  zúženy,  tep  a  dýchání  obleňuie  a  stává 
se  nepravidelným.  Smrt  jest  následek  zasta- 
vení pohybů  dýchacích.  Mimo  to  objevuje  se 
často  již  po  malých  dávkách  nevůle,  ano 
i  dávení  a  zácpa.  U  některých  osob,  zejména 
u  dětí,  předchází  před  stadiem  narkotickým 
kratší  neb  delší  stadium  dráždění,  jevící  se 
nepokojem,  rozčilením  neb  i  křečmi.  U  chlad- 
nokrevných zvířat  objevují  se  pravidelně  na 
počátku  tetanické  křeče.  M.  působí  obrnu 
kůry  mozkové  a  centra  dýchacího;  periferní 
nervy  zůstanou  neporušeny.  Mimo  to  roz- 
množuje zvratnou  dráždivost  mícliy,  ale  mno- 
hem později,  tak  že  teplokrevná  zvířata  oby- 
čejně dříve  zahynou  udušením,  než  křeče  na- 
stanou. M.  jest  lék  nadmíru  hojně  užívaný. 
Dává  se  všude,  kde  chceme  zmírniti  neb  od- 
straniti bolesti,  nespavost  a  kašel,  křeče  nebo 
při  psychosách  rozčilení.  Mimo  to  jest  oblí- 
bitný  prostředek  proti  průjmů  a  dávení.  Orga- 
nismus m-iu  snadno  zvykne,  a  béře-li  se  dlou- 
ho, musí  se  dávka  stupňovati,  by  se  dostihlo 
téhož  účinku.  Děti  jsou  k  němu  velice  citlivé, 
a  i  nejmenší  dávka  může  účinkovati  zhoubně. 

Farmakopoea  předpisuje  M  hydrochloricum 
a  ustanovuje  jako  jednotlivou  největší  dávku 
0*03,  na  celý  den  0-12.  JŠ. 

Morfologie  (řec),  tvarosloví,  v  jazyko- 
zpytě  časem  nauka  o  podobě  kmenů  a  slov. 

M.  rostlinná  v.  Botanika,  str.  457^; 
m.  živočišná  v.  Zoologie. 

Morfotropie  (z  řec).  Zastupují-li  se  mole- 
kuly nějaké  sloučeniny  v  krystallu  moleku- 


lami sloučeniny  jiné,  obdobně  složené,  a  tvar 
krystallový  při  změně  té  zůstává  téměř  ne- 
změněn, mluvíme  o  iso morfii  obou  slou- 
čenin (v.  Isomorfismus).  Vedle  přesné 
ísomorne  však  shledáváme  se  i  s  příbuz- 
nostmi vzdálenějšími,  které  již  nevyhovuji 
zplna  podmínkám  uvedeným,  a  to  nazýváme 
m-ií.  Jak  přirozeno,  není  přesné  hranice  mezi 
m-ií  a  isomorfií.  Původní,  Grothova  definice 
m.  jest:  »m.  jest  zákonitá  změna  tvaru  kry- 
stallového  vstupem  nového  atomu  nebo 
skupiny  atomové,  zastupující  vodík<;  od- 
vodil totiž  Groth  vztahy  morfotropické  ve 
skupině  benzolu  dokázav,  že  deriváty  benzo- 
lové kosočtverečně  krystallující  mají  v  každé 
homologické  řadě  poměr  poloos  a :  b  téměř 
nezměněný  a  blízký  poměru  onomu  u  ben- 
zolu, poměrná  velikost  osy  vertikální  pak  že 
pokračující  substituci  vodíka  různými  radi- 
kály pravidelně  vzrůstá  nebo  klesá.  Pozdější 
zkoumání  rozšířila  značně  obor  zjevů  sem  ná- 
ležejících, i  nutno  pojem  m.  vymeziti  šíře,  tak 
činí  na  př.  R.  Brauns:  »M-ií  nazýváme  každou 
změnu,  kterou  u  přirovnání  ke  krystailovému 
tvaru  dané  sloučeniny  jeví  podobné  tvary 
sloučenin,  jež  můžeme  odvoditi  z  oné  buď 
substitucí  v  molekule,  polymerisací  aneb 
addici«.  Ze  sloučenin  přirozených  stojí  k  sobe 
v  poměru  m.  na  př.  zinkit  ZnO  a  wurtzit 
ZnS,  oba  jsou  šesterečné  a  redukujeme-li 
vertikálu  prvého  na  polovici,  jest  pro  zinkit 
7,c  =  O  8109,  pro  wurtzit  c  =  0'8002  ;  přes 
tento  souhlas  však  nelze  je  pokládati  za  iso- 
morfní, nýbrž  pouze  za  morfotropní  pro 
značnější  rozdíl  chemický  a  proto,  le  nečiní 
směsí.  Podobně  nazýváme  m-ií  poměr  hydrar- 
gillitu  Al[OH\^  a  sassolinu  fifo/fj,;  pomér 
poloos  jest  velmi  sblížený  u  obou,  avSak 
onen  jest  monosymmetrický,  tento  asymme- 
trický,  a  krystally  směsí  nejsou  známy.  Veš- 
kery slídy  jsou  geometricky  přesně  iso- 
morfní, ac  chemická  analogie  jednotlivých 
členů  skupiny  této  není  vždy  úplná;  chlority, 
habitualně  podobné  slídám  a  mezi  sebou 
taktéž  úplně  isomorfní,  jsou  vůči  slídám 
morfotropní:  osa  vertikální  chloritů  má  se 
k  vertikále  slid  jako  4:3  při  dokonalé  téméř 
shodě  rozměrů  ostatních;  chemická  analo^c 
mezi  slídami  a  chlority  jest  ovšem  jiŽ  dosti 
vzdálená.  —  Zvláštním,  dosud  pro  některr 
soli  prvků  AT,  Rb,  Cs  a  Bj,  Ca,  Sr  dokáza- 
ným případem  m.  jest  katamerní  cutro- 
pie:  změna,  která  nastane  v  krystallech  ně- 
kterých navzájem  isomorfních  solí  vzájemnou 
substitucí  těchto  prvků,  jest  v  každém  směru 
závislá  na  atomové  váze  kovu  ve  sloučenstvi 
soli  vstupujícího.  py.Sl-k. 

HOT^tLgíd  f-gáňi]  Giovan  Battista,  si. 
lékař  ital.  (♦  1682  ve  Forli  —  f  1771  v  Pa- 
dově). Byl  žákem  a  pak  prosektorem  Valsal- 
vovým,  později  po  některou  dobu  prakti- 
ckým lékařem  a  od  r.  1712  až  do  své  smrti 
prof.  anatomie  v  Padově.  Náleží  vůbec  mezi 
přední  anatomy  XVIII.  stol.  Ve  svém  spise 
Adversaria  anatomica  (Bologna,  Padova,  1706 
až  1719, 6  sv.)  řeší  mistrným  způsobem  všecky 
významnější   otázky   anatomické,   v  druhém 


Morgan  —  Morganatické  manželství. 


7'>  I 


nemenSim  díle  De  sedibus  et  causis  morborum 
per  anatomen  indagatis  libri  quinque  (Benátky, 
1761,  2  sv.  a  část.,  posléze  Lipsko,  1828  až 
1829,  6  sv.)  pak  položil  pevný  základ  patho- 
logické  anatomie.  Dotýká  se  v  něm  váech 
oborů  praktického  lékařství,  snaží  se  vysti- 
hovati hranice  mezi  stavy  fysiologickými  a 
pathologickými,  jakož  i  vztahy  mezi  nemocí, 
jejími  příznaky  a  chorobným  i  změnami  v  ústro- 
jích  télesnýoh.  Historické  povahy  je  spis 
Epistolae  in  A.  C  Celsum  et  Q.  Serenum  Sa- 
monicum  (1724  a  část).  Jménem  M-ovým 
označuje  se  též  slizničný  chobot  hrtanový 
mezi  páskami  hlasovými  a  pak  slizničné  cho- 
botky  a  řásky  pa  konci  konečníku.  Opera 
omnia  (Benátky,  1765  a  násl.,  5  sv.). 

Morg^an:  1)  M-ova  Sydney  Owenson, 
spisovatelka  angl.  (♦  1783  v  Dubline  —  f  1859 
u  Londýna),  vynikla  nejprve  ve  společnosti 
svým  nadáním  hudebním  i  vtipem;  r.  1801 
vydala  první  svazek  sentimentálních  veršů, 
r.  1804  po  vzoru  »Werthera«  román  St.-Clair 
or  the  heiress  of  Desmond^  pak  Novice  of  St, 
Dominick  (1806,  4  sv.)  a  The  wild  irish  ghl 
(1806),  kterým  se  stala  na  ráz  slavnou.  Roku 
1812  provdala  se  za  lékaře  Tomáše  Karla 
M-a  (1783—1843),  také  spisovatele.  Jiné  její 
práce  jsou:  O^Donnel  (1814),  národní  román 
irský,  Florence  Mac  Carthy  (1816),  téhož 
druhu,  cestopisy  France  (1817)  a  Italy  (1821), 
dále  životopis  Salvátora  Rosy  (1823),  román 
irský  The  O' Briens  and  the  O' Flaherties  {1S27)] 
Book  ofthe  boudoir  (1829),  novella  France  in 
iS2g  (1830);  Dramatic  scenes  (1833);  román 
The  Princess  or  the  Beguine  (1835).  R.  1839 
usadila  se  v  Londýně  a  zařídila  salon  vý- 
znamný v  životě  literárním.  Napsala  ještě 
Wbman  and  her  master  (1840)  a  společně 
s  mužem  svým  The  book  without  a  name 
(1841).  Její  Memoirs  vydal  W.  H.  Dixon  (3.  vyd. 
Londýn,  1865,  2  sv.).  Srv.  J.  Fitzpatrick,  Lady 
M.  (1860). 

2)  M.  Lewis  Henry,  jeden  z  nejpřed- 
nějších ethnologů  a  sociologů  (*  1818  v  Au- 
roře ve  státě  New-Yorkském  —  f  1881  v  Ro- 
chestru).  Studoval  práva  a  záhy  věnoval  se 
sociologickým  studiím.  Již  jako  jinoch  vstou- 
pil do  tajného  spolku,  skládajícího  se  z  bě- 
lochů a  Indiánů  a  majícího  za  účel  hájiti  in- 
dividualitu indiánských  kmenů  amerických. 
Pro  myšlénku  svou  byl  M.  tak  zaujat,  že  ně- 
jaký čas  Žil  mezi  Iroky  New-Yorkského  státu 
a  byl  dokonce  jedním  z  jejich  plemen  adop- 
tován. Již  od  r.  1846  počal  M.  pod  pseud- 
onymem Šenandoacha  uveřejňovati  zajímavé 
články  o  Indiánech.  R.  1851  vyšla  prvá  jeho 
větší  práce  The  League  of  the  Iroquois  (Ro- 
chester)  o  konfederaci  pěti  irockých  plemen, 
o  jejich  vojenské  a  právní  organisaci.  Když 
započato  bvlo  se  stavbou  železné  dráhy  na 
jižním  břehu  Hořejšího  jezera,  stal  se  M. 
jedním  z  ředitelů  Železniční  společnosti  a  Žil 
každé  léto  počínajíc  od  r.  1855  do  konce  Še- 
desátých let  na  březích  Hořejšího  jezera,  za- 
bývaje 'se  ve  volných  chvílích  studiem  života 
bobrů.  Na  základě  svých  pozorováni  vydal 
pak  r.  1868  (ve  Filadelfii)  spis  The  American 


beaver  and  his  works,  pokus  psychologie  zví- 
řat. Shledav  za  pobytu  svého  v  Michigane 
r.  1858,  že  plemeno  Odžibvcjů  (Ojibways) 
zná  touž  příbuzenskou  soustavu  jako  Irokové, 
pojal  M.  myšlénku  prozkoumati  příbuzenskou 
organisaci  u  všech  Indiánů.  Za  tím  účelem 
sestavil  řadu  otázek,  týkajících  se  poměrů  a 
názvů  příbuzenských  u  indiánských  plemen, 
a  dotazníky  rozeslal  missionářům  a  státním 
úředníkům  žijícím  mezi  Indiány  se  Žádostí, 
aby  mu  zasílali  odpovědi.  Když  se  zprávy 
scházely  pomalu,  chopil  se  M.  práce  sám  a 
procestoval  krajiny  od  Kansasu  a  Nebrasky 
až  k  Hudsonskému  zálivu  a  j.  a  všude  sbíral 
potřebná  data.  Program  svůj  rozšířil  potom 
na  studium  příbuzenských  soustav  na  celé 
zeměkouli  a  došel  podpory  u  Washington* 
ského  spolku  nazv.  Smithsonovský  institut, 
který  od  r.  1860  vedl  skoro  veškerou  kor- 
respondenci  vyvolanou  rozesíláním  dotaz- 
níků. Výsledkem  bohatých  sebraných  dat  byl 
M-ův  spis  System  of  consanguinity  and  affi- 
nity  of  the  human  family  (1871,  XVII.  sv. 
Smithsonian  Contributions  to  knowledge). 
Vedle  tohoto  většího  díla  uveřejnil  M.  mnoho 
časopiseckých  prací  o  rozličných  stránkách 
života  Indiánů.  Hlavní  spis  jeho  jest  Ancient 
Society  or  Researches  in  the  Unes  of  human 
progress  from  savagery  through  barbar ism  to 
civilisation  (New  York  a  Londýn,  1877;  něm. 
překlad  od  Eichhoífa  a  Kautského,  Štutgart, 
1891).  Dílo  toto  doplňuje  starší  spis  M-ův 
o  soustavách  příbuzenství  a  švakrovství.  Ve 
spise  Houses  and  houseiife  of  the  American 
Aborigines  (Washington,  1881;  IV.  díl  publi- 
kace Contributions  to  North  American  Eth- 
nology)  opravil  M.  tradiční  nazírání  spiso- 
vatelů na  dávnou  civilisaci  Azteků. 

Morg^ana  v.  Fáta  Morgan  a. 

Morg^anatioké    manielstvi    {matrimo- 

nium  ad  morganaticam,  ad  legem  Salicam, 
Morganatische  Ehe,  Morgendingsehe,  Ehe  \ur 
linken  Hand;  výraz  odvozuje  se  od  gotsk. 
morgjan,  zkrátiti,  obraeziti,  jiní  uvádějí  jej 
v  souvislost  s  Morgengabe)  jest  manželství, 
při  jehož  uzavření  se  ujednává,  že  manželka 
a  děti  se  vylučují  ze  stavovských  práv  man- 
žela, resp.  otce,  a  děti  mimo  to  i  z  nástup- 
nictví  na  trůn  a  z  dědictví  kmenových  statků 
rodinných.  Jest  to  právní  ústav  germánského 
původu,  praktický  dnes  jen  pro  členy  panu- 
jících rodů  a  založený  na  názoru,  že  man- 
želský svazek  spojen  býti  může  se  všemi 
právními  účinky  pouze  tenkráte,  jsou-li  oba 
manželé  rovného  urození.  Starší  něm.  právo 
znalo  vedle  manželství,  jehož  účelem  bylo 
zploditi  pravé  dědice,  ještě  dovolený  kon- 
kubinát.  Církev  pokládala  takové  soužití  za 
manželství,  avšak  dle  práva  světského  ne- 
mělo toto  manželství  všech  účinků  rovno- 
rodého manželství.  Uzavřením  jeho  nejen  Že 
nenastala  stavovská  rovnost  manželu,  ani 
děti  nestávaly  se  účastnými  vyššího  stavu 
otcova,  a  k  pozůstalosti  manželově,  resp. 
otcově  měla  žena  i  děti  pouze  ona  majetková 
práva,  jež  nebyla  závislá  na  rovnorodosti. 
Vdova  z  nerovnorodého  manželství  neměla 


734  Morgarten  —  Morgue. 

tedy  nároku  na  vdovský  podíl  ( Wr7f/zum, '  hrádek  Fróbelovských,  založila  spolek  pro 
Leibgeding),  nýbrž  jen  na  jitřní  dar  {Morgen-  obecné  kuchyné  (Í866),  pro  ochranu  dětí 
gabe)f  a  déti  nebyly  oprávněny  k  nástup-  I  řl868),  vědeckou  vzdělavatelnu  pro  dívky 
nictví  ve  statky  kmenové,  fídeikommissní  a  |  (1869),    spolek    proti    porušováni    potravin 


v 


^1873),  pro  záchranu  zanedbaných  a  z  trestu 
propuštěných  nezletilých  děvčat,  Školu  pro 
domácí  průmysl  a  hospodářství  (1880),  kursv 
pro  domácí  ošetření  nemocných  (1887)  a  j. 


manské.  První  zprávy  o  tomto  ústavě  vysky- 
tují se  v  langobardském  lenním  právu.  Na- 
ze-v  matrimonium  ad  legem  Salicam  nepochází 
odtud,  že  by  m.  m.  známo  bylo  již  psanému 

zákonu  Salickému,  nýbrž  odtud,  že  se  ústav  |  Z  hojných  spisů  jejich  uvádíme:  Das  Park- 
tento  zakládal  asi  na  obyčejovém  právu  sa-  \  dies  der  Kindhelt  (5.  vyd.  1889);  Die  Volks- 
lickém.  Obyčejovým  právem  vyvinul  se  ústav  kúchen  (4.  vyd.  1882);  Kochreiepte  der  Berli- 
tento  od  aIV.  stol.  počínajíc  v  Německu,  a  ner  VolkskOche  (4.  vyd.  1883);  Universalkoch- 
sice  jen  pro  členy  vysoké  šlechty.  Této  vy- ,  buch  (6.  vyd.  1897);  Die  Frauen  d.  XIX,  Jahrh. 
soké  šlechtě  něm.  (někdejší  šlechtě  říšsko- j  (2.  vyd.  1899);  Frauenarbeit  in  Deutsch'and 
stavovské)  byla  rovnorodost  se  suverénními  (1893)  a  Polens  Nationallieder  (1864).  Je  téf 
rody  zaručena  něm.  spolkovou  aktou  z  8.  čna   redaktorkou  »Deutsche  Hausfrauen-Zeitunprc. 


1815,  buntovým  usnesením  z  19.  srpna  1825 
a  dle  cášského  konferenčního  protokolu  ze 
7.  listop.  1818.  —   Literatura:  J.  St.  Půtter, 


Mors^nstleme  Bredo  Henrik  von 
Munthe,  nor.  právník  a  politik  (♦  1851  ve 
Christiani!).  Studoval  práva  a  jest  od  r.  1889 


Uber  Missheiraten  deutscher  Fůrsten  und  •  professorem  na  právnické  fakultě  v  Chri- 
Grafen  (Gotinky,  1796);  Gohrum,  Geschichtl.  ,  stianii,  kdež  přednáší  vědu  právní,  národní 
Darstellung  der  Lehre  von  der  Ebenbůrtig-  I  hospodářství  a  statistiku.  Politicky  druží  se 
keit  (Tubinky,  1846,  2  sv.) ;  Niebclschútz,  De  k  mladšímu  konservativnímu  směru.  Mimo 
matrimonio  ad  morganaticam  (1851).  numismatické  příspěvky  v  pojednáních  aka- 

Morg^rten,  horský  hřbet  1236  m  vysoký  i  demie  christianské  a  odborné  články  v  ča- 
v  Glarnských  Alpách  na  hranicích  švýc^  kan- !  sopisech  a  příručném  slovnfce  pro  státní 
tonů  Zug  a  Schwyz,  na  prav.  bř.  jez.  Ageri,  védy  vydal  M.:  Samling  af  norské  love  og 
s  místem  a  kaplí  Haselmatt  na  úpatí,  bestemmelser  vedkommende  handel  og  sófart 
u  něhož  byla  svedena  bitva  15.  listop.  1315,  |s  Chr.  Larssenem  (Christianie,  1878);  Om 
v  níž  zvítězila  města  Schwyz,  Uri  a  Unter-  i  erstatningsansvar  for  andres  handlinger  (t., 
walden  nad  Rakušany.  !  1887);  Hóires  og  venstres  unionspolitik  (1891); 

Xorgendorf,  ves  v  Čechách  na  ,úpatí  Om  det  sammensatte  statsraad  (1892);  Den 
vrchu  t.  jm.,  hejtm.  Litoměřice,  okr.  Úštěk,    unionelle  ret  (1897). 

fara  a  pš.  Kravaře;  29  d.,  123  ob.'  n.  (1890),  Mors^ontliaii,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Ja- 
pískovcové  lomy,  bělidlo,  chmelnice,  ovocné  ;  blonné,  okr.  a  fara  Cvikov,  pošta  Rorsdorf; 
sady.  55  d.,  11  ob.  č.,  388  n.  (1890),  Itř.  šk.,  mlýn 

Morg*e]lg^abe  v.  Dar  (jitřní).  a  brusírna  na  sklo. 

Morgensftiller  Jan  Josef,  rodilý  z  Ty-  Morges  [moržj  (něm.  MorseeY  kraj.  město 
rolska,  zřídil  v  Plzni  kolem  r.  1800  novou  a  pevnost  v  okresu  t.  jm.,  ve  svýc.  kantonu 
knihtiskárnu  a  řídil  ji  až  do  smrti  své,  do  Vaud,  12  km  od  Lausanne,  při  ústi  říčky 
roku  1816;  potom  převzal  ji  Leopold  Rei-  Morges  do  jez.  Genevského,  stan.  trati  Ge- 
ner.  Snd.       něvc-Lausanne,  má  4088  ob.  (1888),  reform. 

Morg^enstem:  1)  M.  Christian,  malíř  a  katol.  kostel,  starý  zámek  z  XIL  st.,  nyní 
něm.  (*  1805  v  Hamburcc  —  f  1867  v  Mni-  zbrojnice,  radnici,  kollej  s  reálkou,  vyšší 
chove).  Otec  jeho  byl  malířem  miniatur.  M.  dívčí  školu,  velký  přístav,  továrny  na  děla  a 
zprvu  zaměstnán  u  bratří  Suhrův  v  továrně  zbraně,  slévárny  na  měď  a  Železo,  jirchárny, 
na  karty  a  kamenotiskárně,  od  r.  1824  vzdě-  výrobu  louhu,  vinařství  a  rolnictví, 
lával  se  u  Bendixena  v  Hamburku  v  kraji-       Morg^hon  Raffaello,  ital.  rytec  (*  1758 


nářství  a  r.  1830  usídlil  se  v  Mnichově.   Ťu 
zobrazoval    vysočinu    mnichovskou,    akcen- 


ve  Florencii  —  t  1833  t.).    Učil  se   u   otce 
Filipa  (*   1730),  jenž  pracoval    o    vydáni 


tuje  její  stránky  náladové,  ale  ještě  po  smy- '  starožitností  hcrculanských.  Pak  jej  uČil  strýc 
slu  romantickém.  Nejlépe  dařila  se  mu  kra-  Giovanni  Elia  M.  (*  1721)  a  v  Římě  Volpato, 
jiná  za  přísvitu  měsíčního,  v  níž  zachycoval  s  nímž  M.  též  společně  pracoval.  Od  r.  1793 
dovedně  ovzduší.  Také  se  cení  10  jeho  lep-  vyučoval  rytectví  na  akademii  ílorencké. 
taných  listů.    .  Nejdůležitější  práce  M-ovy  jsou:  Kť&rtf  Aíji^ 

2)  Syn  jeho  Karl  Ernst  (*  1847  v  Mni-  podle  Leonarda  da  Vinci;  Zvěstování  P.  Ma- 
chove)  působí  od  r.  1884  na  král.  šk.  umění  n>,  Mše  bolsenská  a  Madonna  delta  Sedia  dle 
ve  Vratislavi,  kdeŽ  řídi  obor  krajinářský  a  iRaffaela;  Aurora  dle  G.  Reniho;  Honba  Dia- 
vyučuje  ryjectví.  Pro  své  krajiny  volí  si  !  nťna  dle  Domenichina;  Tanec  ročních  dob  áie 
s  oblibou  náměty  z  horních  Bavor  a  dolno- 1  Poussina;  Kající  Magdalena  dle  Murilla;  po- 
německé  nížiny.  dobizny:    Dantova,    Petrarkova,    Ariostova, 

3)  M.  Lina,  filanthropka  něm.  (*  1830  ve   Tassova,  Volpatova,  Napoleonova  a  j.   Srv. 
Vratislavi).    Otec  její  A.  Bauer  byl  tovární-   Palmerini  Catalogo  deir  opere  ďintaglio  di 
kem.   Ve  24.  roce  provdala  se  za  Theodora  ,  R.  M.  (254  děl;  3.  vyd.  Florenc,  1824). 
M-a  v  Berlíně,  kdež  rozvinula  vzácnou  orga- 1     Mor^ns,  léč.  místo,  v.  lUiez. 
nisační  činnost  v  lidumilství;  předsedala  tu       Morgue  ímorg]:  1)  M.  sluje  v  Paříži  yý- 
V  1.  1860—66  žensk.  spolku  pro  zvelebu  za-   chodně  od  aómu  Notre-Dameského  veřejná 


Morchella  —  Moric.  735 

výstavná  mrtvol,  které  nalezeny  byly  mimo  |  kurfírŠtova  a  v  krátkém  čase  zmocnil  se  ho 
dům  a  jejichž  identitu  známí  teprve  zjišťuji,  i  skoro  úplně,  ale  za  měsíc  musil  na  celé  Čáře 
Název  pochodí  ze  starého  slova,  jež  značí  |  ustoupiti  před  přispěchavším  karíirštem  a 
obličej.  M.  líčí  Zolův  román  Thérese  i?a- }  nechati  mu  i  své  vlastní  země  na  pospas. 
quin.  Na  zoufalé  jeho  prosby  konečně  poč.  r.  1547 

2)  M.  sluje  též  druhé  zásuvné  okénko  ve  I  přitáhl  sám  císař  a  v  bitvě  u  Můhlberku  zni- 
vězení,  kde  se  zapisují  trestanci;  strážci  je  !  čil  vojsko  saské  (24.  dub.).  Zajatý  kurfiršt  byl 
tu  pozorují,  aby  je  pro  potřebu  znali.    Kbn.      *'  "~*-  — :--— i       i         i      í^-i    ' 

Moroh^a,  bot.,  smrž,  v.  Smrže. 

Morohenst^m  v.  Smržovka. 


přinucen  tak  zv.  wittenberskou  kapitulaci 
(19.  kv.)  zříci  se  hodnosti  kurňrštské,  kte- 
rou potom  na  sněme  augšpurském  obléněn 


brl,  okr.  mésto  v  již.  Tyrolsku,  na  pr.  I  M.  (24.  ún.  1548).  Z  téže  doby  už  datuje  se 
bř.  Adiže,  hejtm.  Rovereto,  stan.  JiŽ.  dráhy  počátek  jeho  rozkolu  s  císařem.  Interimu  M. 
(Bolzano- Ala)  a  místní  dráhy  (M.-Arco-Riva),  I  neuznal,  za  to  zjednal  si  separátní  upravení 
má  1614,  jako  obec  4455  obyv.  ital.  (1890), !  náboženské  otázky  t.  zv.  lipským  interiraem 
starý  far.  kostel,  papírnu,  koželužnu,  přá-  (v  čci  1548).  Dlouhé  věznění  jeho  tchána  Fi- 
dclny  na  hedvábí,  hedvábnictví,  vinařství  a '  lipa  hesského  proti  slibu  M-ovu,  který  mu 
pěstování  tabáku  a  chřestu.  byl    kdysi    zaručil    osobní    bezpečnost,    po- 

Xorla,  hora  chrámová,  v  Jerusalemě  dráždilo  M-e  a  vehnalo  konečně  do  náručí 
návrší,  na  němž  vystavěn  byl  chrám  Šalo-  Francie.  V  říjnu  1551  na  Friedewalde  v  Hes- 
mounův.  Viz  Jerusalem,  str.  266.  i  sku  učinil  ještě  s  několika  protestanty  spo- 

Morlo:  1)  M.,  kuríirŠt  saský  (*  1521  —  lek  s  Francií,  jež  za  přiznání  některých  míst 
t  1553),  syn  vévody  Jindřicha  z  albertinské   na  lev.  bř.  Rýna  (Mety,  Toul,  Verdun  a  Cam- 


linie  rodu  Wettinského.  Po  smrti  svého  otce 
(1541),  s  nímž  se  ostatně  dobře  nesnášel, 
spojil  ve  své  ruce  země  jeho  i  strýce  svého 
Jiřího.  Dvacetiletý  vévoda  byl  vyznáním  sice 
protestant,  ale  v  jeho  srdci  nebylo  už  toho 


brai)  slíbila  subsidie*  peněžité.  Na  jaře  roku 
násl.  počala  se  válka,  10.  května  nastal  pa- 
mátný pochod  přes  Alpy.  19.  května  stál  M. 
jen  dva  dni  cesty  od  Inšpruku,  odkudž  chorý 
císař  za  bouřlivé  noci  uprchl  do  Korutam 


čistého  zápalu  náboženského  let  dvacátých.  ^  Následovalo  jednání  v  Pasově,  jež  se  2.  srp. 
CtiŽádostivost,  touha  po  moci,  vliv  jeho  končí  známou  >smlouvou  pasovskou«,  která 
rádců  drážďanských  a  neméně  osobní  anti- 1  znamená  vítězství  protestantů.  M.  ještě  té- 
pathie  k  hlavě  šmalkaldského  spolku,  kur-  hoŽ  roku  bojoval  proti  Turkům  v  Uhrách, 
nrštu  saskému,  vedly  ho  k  přátelství  s  Habs-  j  Po  návratu  domů  nenastala  mu  doba  po- 
burky.  V  1.  1541—43  účastnil  se  jejich  bojů  kojná.  Postavil  se  proti  markrab.  Albrechtu 
s  Turky  a  Francií,  při  čemž  získal  si  jakés  Kulmbašskému,  který  s  rotami  nekázaných 
takés  jméno.  Viděl  jasně,  Že  nesvorné  a  na  vojáků  rušil  říšský  mír.  Bitva  u  Sievershau- 
scbe  odkázané  hnutí  protestantské  neodolá  '  senu  (9.  čce  1553)  zničila  sice  úplně  roty 
moci  habsburské ;  odtud  vysvětlíme  si  jeho  j  markraběte,  ale  M.  utrpěl  v  ní  smrtelné  po- 
návrh  (v  březnu  1545),  aby  protestante  ne  ranění,  jemuž  podlehl  dva  dny  po  tom.  — 
zbraní,  ale  smírným  jednáním  a  vzájemnými  Obšírný  životopis  M-ův  napsal  jeho  součas- 
ústupky  snažili  s 
obou  náboženství. 


ústupky  snažili  se  o  jakýsi  modus  vivcndi    nik  Georg  Arnold;   potom  Bottiger  (1821), 
)oženství.  V  kruzích  protestantských    Langenn  (1841),  Brandes  (1853),  Maurenbre- 


byla  nedůvěra  k  M-ovi  už  tehdy  silně  zako 
řeněna  a  jeho  plán   byl  proto  zhola  odmít- 
nut. To  jen  zvětšilo  propast,  která  dělila  M-e 


cher  (v  Studien  u.  Skizzen  zur  Geschichte 
der  Reformationszeit,  1874),  G.  Voigt  (1876), 
Brandenburg  (1898\  J.F. 


od  protestantů.  M.  tím  úžeji  přilnul  k  císaři,  |  2)  M.,  hrabě  saský,  zvaný  »maršálek  sa- 
odkudž  jedině  mohl  se  nadíti  prospěchu  a  |  ský<  (♦  v  Goslaru  1696  —  f  1750  na  zámku 
podpory,  hlavně  ve  snahách  svých  o  saeku-  i  Chambordu),  levoboček  kurfiršta  saského  a 


íarisací  některých  biskupství  saských.  Když 
Karel  V.  odhodlal  se  proti  šmalkaldskému 
spolku  zakročiti  brannou  mocí,  M.  zprvu  ne- 
chtěl proti  souvěrcům  bojovati.  Jeho  neutra- 
lita  měla  však  též  svou  cenu  a  M.  chtěl  i  jí 


krále  polského  Augusta  II.  a  hraběnky  Ma- 
rie Aurory  Kónigsmarkovy.  Již  jako  hoch 
12letý  octl  se  ve  vřavě  válečné.  U  věku 
15  let  oženil  se  s  dědičkou  bohatého  hrab. 
z  Lobenu;  manželství  to  nebylo  však  šťastno 


vyuŽitkovati.  Osobní  přítomnost  jeho  na  a  po  skandálním  processu  r.  1720  bylo  roz- 
sněmě  řezenském  vedla  ke  smlouvě  z  19.  čna  vedeno.  Účastnil  se  mezi  jinými  také  války 
1546,  jíž  za  neutralitu  a  podmínečné  uznání  s  Turky  1716—1717.  R.  1720  odebral  se  do 
svrchovanosti  koncilu  tridentského  slíbeno  Paříže,  kde  mu  vladař  vévoda  orléanský  dal 
M-ovi  fojtství  nad  Magdeburkem.  Ale  když  titul  >maréchal  de  camp<  a  svěřil  mu  pluk. 
potom  Ferdinand  chystal  se  z  Čech  vtrh- ,  R.  1724  vidíme  M-e  v  Kuronsku,  kde  kynula 
nouti  do  zemí  kurfiršta  saského,  M.,  boje  se,  mu  vyhlídka  na  ruku  ovdovělé  vévodkyně 
aby  tak  země  a  wettinská  hodnost  kurfiršt- 1  Anny  a  na  trůn  vévodský.  Sněm  kuronský 
ská  nepřišly  do  cizích  rukou,  jal  se  na  pod-  přijal  ho  za  vévodu,  ale  mocné  zakročení 
zim  jednati  s  Ferdinandem.  Na  osobní  schůzi  Ruska  zmařilo  plány  mladého  dobrodruha, 
obou  vládců  v  Praze  (v  říjnu  1546)  přislíbil  i  jenž  brzy  potom  vlastní  vinou  pozbyl  i  přízuě 
M.  činné  účastenství  proti  kurfirštu  saskému,  vévodkyně  Anny.  R.  1733  bojoval  opět  v  řa- 
ponechá-li  se  mu  vše,  čeho  dobude.  27.  říj.  dách  francouzských  za  Stanislava  Leszczyú- 
přenesl  za  to  císař  hodnost  kurfirštskou  na ,  ského  proti  nevlastnímu  svému  bratru.  Rok 
M-e.    Tešte  koncem  října  vtrhl  M.  do  území '  1741  značí  počátek  jeho  vojenské  slávy.  Jako 


736 


Morica  —  Mórike. 


velitel  levého  křídla  armády  Belleisleovy 
dobyl  Prahy  a  Chebu.  Rodinné  zájmy  při- 
nutily jej  v  té  době  k  cestě  na  Rus.  Když 
se  vrátil,  našel  armádu  francouz.  na  ústupu; 
jej  samého  volal  rozkaz  Ludvíka  XV.  k  ji- 
nému úkolu.  Byl  postaven  v  čelo  voje,  který 
měl  Stuarty  znova  uvésti  do  Anglie.  Ale 
bouře  zničila  loďstvo  přepravné  a  M.  povo- 
lán k  armádě  bojující  v  Nizozemí  r.  1744, 
které  roku  násled.  postaven  byl  v  čelo.  Tři 
léta  následující  jsou  vrcholem  M-ova  života. 
Vítězné  bitvy  u  Fontenoy,  Raucourtu  (1746)  a 
Laieldu  (1747),  dobvtí  Brusselu  a  Mastrichtu 
jsou  nejvýznačnější  body  těchto  let.  Mír 
Cášský  neodpovídal  ovšem  těmto  úspěchům 
a  M.  —  od  roku  1746  vyznamenaný  titulem 
»maréchal  généraU.  který  byl  dosud  měl  je- 
diný Turenne,  —  uchýlil  se  rozmrzen  do 
soukromí.  Žil  potom  aŽ  do  své  smrti  na 
zámku  Chambordu,  jejž  mu  byl  král  daroval. 
Ač  rodem  Němce,  stal  se  M.  záhy  pravým 
typem  francouzského  kavalíra  XVIII.  století. 
Byl  do  jisté  míry  též  litčrár.  činným.  R.  1732 
sepsal  Mes  réveries  (vyšlo  tiskem  r.  1757). 
R.  1794  vydal  Grlmoard  Lettres  et  mémoi- 
res  choisis  parmi  les  papiers  originaux  du 
rtaréchal  de  Saxe  1733—50  v  6  sv.  Movy 
memoiry  1696 — 1709  vydánv  v  níŽe  uvedené 
publikaci  Vitzthumové.  —  Šrovn.  E.  de  la 
Barre  Duparcq,  Maurice  de  Saxe,  biographie 
et  maximes  (Pař.,  1851);  K.  v.  Weber,  Mo- 
ritz  Graf  von  Sachsen  (Lips.,1863);  Taillan- 
dier,  Maurice  de  Saxe  (Pař.,  1865);  Vitz- 
thum  ďEckstadt,  Maurice  comte  de  Saxe  ct 
Marie  Josěphc  dauphine  de  France  (Lipsko, 
1867).  J.F. 

XorloA  n.  Murica  [Můrit^er  See)^  jezero 
ve  velkovévodství  Meklcnbursko-Zvěřinském, 
největší  z  jezer  severoněm.  (měří  133  km^, 
jsouc  28  km  dl.  a  13  km  šir.,  až  22  m  hlub.). 
Splavná  Jedlina  {Eldé)  spojuje  jezero  r.  La- 
bem. Slovanské  jméno  jest  památkou  původ- 
ních obyvatelů  tohoto  kraje,  v  němž  byla 
lutická  župa  Morica.  Pp, 

Mořioe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Přerov, 
okr.  Kojetín,  fara  a  pš.  Nezamyslice;  88  d., 
498  obyv.  č.,  3  n.  (1890),  kaple  sv.  Martina, 
2tř.  šk.  a  nadač.  panství  (526'57  ha)  se  dvo- 
rem, pivovarem  a  sladovnou,  majetek  arci- 
biskupství olomúckého. 

Morloonla  Debey  et  Ettg.,  rod  předvě- 
kých  rostlin  nahosemených,  objevených  ve 
křídovém  útvaru  a  řazených  ke  Cuprissi- 
neím.  E.Br, 

Moiidané  neb  Moračané  (v  pramenech 
Mori^eni,  Aíortsani^  Moraciani  a  p.),  kmen 
lutický,  jehož  hranice  byly  na  západě  řeka 
Labe,  na  sev.  Strema  (Strumina),  na  vých. 
Havola  s  Temnicí,  na  j.  Nuta.  Zemépisec 
Bavorský  praví  o  nich,  že  mají  měst  11. 
Jinde  jmenují  se  výslovně  města:  Liczkc, 
Luborn,  Mokrianici,  Tuchim,  Bedrici  a  j. 
Kraje  M-nů  dobyl  r.  928  Jindřich  Ptáčník. 
V  moci  Němců  zůstal  až  do  r.  983,  kdy 
vzbouřenými  Slovany  vyhnáni  byli  Němci  za 
Labe.  Brzy  však  M.  znovu  podmaněni  a 
od  té  doby  zůstávají  pod  panstvím  arcibi- 


skupů magdeburských.  Vlivem  jejich  od  po- 
čátku stol.  XII.  se  kraj  rychle  poněmčuje. 
Ale  ještě  ve  XIV.  stol.  mluví  se  tu  o  daních 
ze  statků  slovanských.  Pp. 

Mořidov  {Móritschau\  ves  v  Cechách, 
hejtm.  a  okr.  Jáchymov,  fara  a  pš.  Ostrov; 
34  d.,  3  ob.  č.,  237  ob.  n.  (1890),  Itř.  škola, 
mlýn  a  krajkářství. 

Mořidla  v.  Barvení,  str.  402,  Dřevo, 
str.  14. 

Moxler:  1)  M.  James,  angl.  spis.  (*  kol 
1780  —  t  1849  v  Brightonu).  Pocházel  ze 
švýcarské  rodinjr  usadivší  se  v  Anglii  a  od- 
dal se  diplomacii.  Cestoval  po  Persii  a  po 
Malé  Asii,  zastupoval  Anglii  v  Persii  (1810 
až  1816J[,  prodlel  v  Mexiku  a  po  návratu  do 
vlasti  zil  v  Londýně  a  Brightonu.  Napsal: 
A  journey  through  Persia^  Armenia  and  Asia 
Minor  to  Constantinople  (Lond.,  1812);  A  se- 
cond  journey  through  Persia  (1818)  a  ethno- 
graficky  cenné  romány:  Tlie  adventures  of 
Hajji  Baba  of  hpahan  (1824,  3  sv. ;  česky  od 
J.  Malého);  The  Mir^a  (1842)  a  j. 

2)  M.  Robert  Burnet  David,  britský 
diplomat  (♦  1827  —  f  1893  v  Montreux). 
Studoval  v  Oxforde,  r.  1859  provázel  EU 
liota  do  Neapole,  r.  1860  lorda  Russella  do 
Koburku,  r.  1862  stal  se  diplomat,  tajemní- 
kem, r.  1865  vyslaneckým  tajemníkem  v  Athé- 
nách, pak  ve  Frankfurtě,  r.  1866  plnomocní- 
kem  v  Darmstadte,  r.  1871  v  Štutgartě  a 
r.  1872  v  Mnichově.  Jako  vyslanec  byl  v  Li- 
sabone (1876),  v  Madridě  (1881)  a  v  Petro- 
hradě (1884).  R.  1888  měl  konflikt  s  Herber- 
tem  Bismarckem,  jenž  prohlásil,  že  dle  vý- 
roku maršála  Bazainea  dostali  Francouzi 
zprávu  o  postupu  vojska  něm.  přes  Moselu 
od  M-a.  Výrok  vyvolal  ostrou  polemiku. 
Francouzi  asi  zradou  dověděli  se  o  postupu 
ze  zpráv,  jeŽ  posílal  M.  z  Darmstadtu  vládě 
do  Anglie. 

Mttrike  Eduard,  básník  něm.  (*  1804  — 
f  1875).  Studoval  theologii  v  Tubinkách,  pů- 
sobil jako  kněz  ve  Virtembersku,  prožil  de- 
vět idyllických  let  jako  farář  v  Kleversulz- 
bachu  (1834—43)  a  vzdav  se  místa  pro  cho- 
robu žil  v  soukromí  v  Mergentheimu,  od 
r.  1851  pak  ve  Štutgartě,  kdež  učil  na  Ka- 
teřinském ústavě  do  r.  1866,  kdy  vstoupil 
do  výslužby.  Vystoupil  románem  Malér  Sol- 
ten  (1832)  a  Gedichte  (1838),  ale  v  širší  zná- 
most vešel  teprve  uveřejniv  něžnou  a  poe- 
tickou novellu  Mozart  auf  der  Reise  nach 
Prag  (1856).  M.  byl  povaha  uzavřená,  vyhý- 
bal se  stykům  společenském  a  vcnek,  zejm. 
léta  prožitá  v  Kleversulzbachu  jen  zvýšila 
jeho  naivní  vnímavost  pro  přírodu  {Die 
schóne  Buche^  Septembermorgen)  a  pro  nelí- 
čené cítění  lidové  (Begegnung^  Soldátem- 
brauť).  Vedle  písně  v  tónu  lidovém  {Susckens 
Vogel)  dovedl  šťastně  zachytiti  postavy  li- 
dové fantasie  v  pohádkách:  Dos  Stuttgarter 
Hut^elmánnlein  (1852)  a  tam  obsažené  HtstO" 
rte  von  d.  schónen  Lau,  jež  inspirovala  k  vý- 
zdobě Schwinda.  M.  ovládal  však  též  v  men- 
ších básních  bezvadně  antické  formy,  i  hexa- 
metr   v   7  zpěvích  své   Idyll  vom  Badensee 


Morikofer  —  Moring. 


737 


(1846).  Vydal  také  »Jahrbuch  schw&biscber 
Dichter  und  Novellisten<  (1836;  s  W.  Zim- 
mermannem) ;  sbírku  výpravnách  a  dramati- 
ckých básni  Iris  (1839),  z  části  otištěnou 
znovu  ve  Vier  Er^dhlimgen  (1867);  přeložil: 
Klassische  Blumenlese (Anthólo^io  1840);  Idylly 
Theokritovy  (1853—56;  s  Fr.  Nottercm)  a 
Anakreonta  (1864).  Sebrané  spisy  M-ovy  vy- 
šly ve  Stutgarté  (1878.  4  sv.;  novéji  1890); 
příležitostné  básně  jeho  vydal  K.  Krauss 
v  £.  M.  als  Gelegenheitsdichter  (1895);  kor- 
respondenci  s  H.  Kurzem  (1885),  Moricem 
Schwindem  (1890)  a  Th.  Stormem  (1891),  na 
něž  M.  působil,  vyd.  Báchtold;  jeho  dopisy 
z  doby  kvasu  (1826—34)  R.  Krauss  (»Deut- 
schc  Rundschauc,  1895). 

Xttrlkofer  Johann  Kašpar,  švýc.  lite- 
rární a  církevní  historik  (♦  1799  —  f  1877 
v  Curichu).  Studoval  v  Curichu,  učil  ve 
Frauenteldu,  kde  řídil  školy  od  r.  1831,  a 
byl  farářem  v  Gottliebenu  od  roku  1851  do 
1869.  Sepsal:  Die  schwei^ertsche  Mundart  im 
Verháltnis  \ur  hochdeutschen  Schriftsprache 
(1838;  nověji  Lipsko,  1864);  Klopstock  in  Zů- 
rich  (Bern,  1851);  Die  schwei\erische  Uttera- 
tur  d.  XV III .  Jahrhundertes  (Lipsko,  1861); 
Bilder  aus  dem  kirchlichen  Leben  der  Schwei\ 
(t.,  1864);  Ulrich  Zwingli  nach  den  urkundli- 
chen  Quellen  (t,  1867—69,  2  sv.);  J,  J.  Brei- 
tinger  und  Zůrích  (t.,  1873);  Geschichte  der 
evang.  Flůehtlinge  in  der  Schwei^  (t.,  1876). 

Xorlllo  [-riljo]  Pablo,  hrabě  z  Carta- 
geny,  markýz  de  la  Puerta,  generál  Špa- 
nělský ř*  1777  —  t  1838  v  Madridě).  Slou- 
živ  v  námořnictvu  a  vyznamenav  se  prvně 
jako  vůdce  guerilly  v  Murcii  (1808)  poslán 
do  Nové  Granady  řl815).  Dobyl  tu  Carta- 
geny  a  Santa  Fé  de  Bogota,  ale  poražen 
r.  1817  Boli varem,  uchýlil  se  do  pevnosti  a 
donucen  podepsati  přiměří  Trujillské  (1820). 
Navrátiv  se  t.  r.  do  Španél  byl  tu  za  zasedání 
kortesů  velícím  generálem.  Za  vpádu  fran- 
couzského, kdy  byl  vojenským  správcem  Ga- 
licie,  vzdal  se  bez  boje  (1823)  a  uprchl  do 
Francie  (1824),  odkud  povolán  zpět  po  8  le- 
tech a  pověřen  opět  vojenskou  správou  Ga- 
licie.  Po  smrti  Ferdinanda  VIL  velel  vojsku 
proti  donu  Carlosovi.  Své  Mémoires  vydal 
v  Paříži  (1826). 

Morln  (Qj/fgOs)  jest  žluté  barvivo,  obsa- 
žené vedle  »maklurinuc  (v.  t.)  ve  žlutém 
dřevě  moruše  barvířské.  Z  horkého  vod- 
ného extraktu  tohoto  dřeva  vylučuje  se 
sprvu  sloučenina  m-u  s  vápnem,  kterou  jest 
nutno  kyselinou  solnou  rozložiti  a  uvolněný 
m.  překrystallo váním  čistiti.  M.  krystalluje 
v  Žlutých  jehlách  ve  vodě,  zejména  studené, 
nesnadno  rozpustných.  Za  to  rozpouští  se 
v  alkoholu  i  ▼  aetheru.  Také  ammoniak  i  al- 
kalie  jej  rozpouštějí  na  roztoky  sytě  žluté. 
Tyto  roztoky  na  vzduchu  okyslicením  rychle 
hnědnou.  OŠc, 

Xorlaa  Tournef.,  rod  rostlin  štětko  vi- 
tých {Dipsaceae)  z  pod  čeledi  Aforineae,  ob- 
sahující vytrvalé  byliny  s  lodyhou  jednodu- 
chou přímou  a  s  listy' buď  vstřícnými  nebo 
přeslenénými,  podlouhlými  chobotnatými  n. 

Ottflv  Slovník  NauCoý  •▼.  XVII.  343  1901. 


celokrajnými.  Květy  nakupené  v  paždí  ho- 
řeních 3listých  přeslenů  mají  zakroveček 
trubkovito-zvonkovitý  nestejně  kolcatě  zu- 
batý, kalich  s  okrajem  listovitým  2klaným  a 
korunu  s  trubkou  prodlouženou  2pyskou, 
hořeniho  pysku  2-  a  doleního  Sklaného.  M. 
roste  v  Sýrii,  Persii  a  v  severní  Indii  a  pě- 
stuje se  v  Čechách  pod  širým  nebem  ozdob- 
ným druhem  M.  longifolia,  Déd. 

Mořina  Malá  a  Velká  v.  Mořiny  a  Mo- 
řinky. 

Morlnda  L.,  roj  ok,  rod  rostlin  maře- 
novitých  (mořenovitých,  Rubiaceae) 
z  podčeledi  kávovníkovitých  a  skupiny 
Morindeae^  obsahující  stromy  n.  kře  s  vět- 
vemi 4-  n.  6hranými,  u  křů  někdy  šlahouno- 
vitými,  a  s  listy  obyčejně  vstřícnými  a  kopi- 
natými  nebo  podlouhlými.  Květy  skládají 
strbouly  a  mají  trubkovitý  kalich,  trubkovi- 
tou 5-  n.  4plátečnou  korunu  a  5  (4)  tyčinek 
s  krátkými  nitkami.  Ze  semen  niku  vyrůstá 
2— 4pecká  malvice,  pecek  Isemených,  smáčk- 
nutých n.  hranatých.  M.  roste  ve  Východní 
Indii,  na  některých  ostrovech  Tichéno  Oke- 
ánu,  v  Záp.  Indii  a  v  Střední  Americe,  pro- 
spívajíc dílem  chutnými  plody  (M.  citrifolia 
L.,  r.  citrolistý),  dílem  korou  k  barvení 
látek  (M. //ncřorftf  Roxb.,  r.  barvířský;  M. 
bracteata  Roxb.,  r.  listcnatý;M.  Royoc  L., 
r.  obecný;  M.  Chachuca  Hamilt.,  r.  šesti- 
hrany) nebo  zároveá  i  v  lékařství.    Děd. 

Mttrlng^  Carl,  polní  podmaršálek  rak. 
(♦  1810  ve  Vídni  —  f  26.  pros.  1870  t.),  vy- 
stoupil z  inženýrské  akademie  vídeň.  r.  1829 
jakožto  poručík  do  sboru  ženijního.  Vyko- 
nal několik  poselství  diplomatických,  účast- 
nil se  některých  výprav  zámořských,  zejm. 
útočního  podniku  proti  Mehemed-Alimu  do 
Sýrie  r.  1840  s  bitvou  u  Saidy  a  dobytím 
této  26.  září.  Arcivévoda  Jan  poslal  M-a  do 
Anglie  a  Spojených  Obcí  Sev.-Am.,  aby  tam 
studoval  železnice  a  podal  o  nich  úsudek. 
Jakožto  setník  vyučoval  po  2  roky  vědám 
vojenským  syny  arcivévody  R.inera,  tehda 
místokrále  lomb.-benát.  v  Miláně.  R.  1849 
povýšen  na  majora  a  ustanoven  za  ředitele 
hradebnictví  v  Terstu,  přestoupil  k  námoř- 
nictvu, kde  po  3leté  službě  se  stal  fregat- 
ním  kapitánem,  pak  opět  ve  sboru  hradeb- 
nickém  jako  plukovník  řídil  důmyslně  a  s  ve- 
likou dovedností  technickou  opevi^ováni  Pia- 
cenzy  a  později  pobřeží  Jaderského  moře. 
Slouživ  nějaký  čas  ve  pěchotě  postoupil  na 
generálmajora,  velel  ve  válce  v  Itálii  r.  1866 
pěší  brigádě  v  5.  sboru  armádním,  dobyl 
s  ní  v  bitvě  u  Custozzy  24.  čna  důležité 
osady  S.  Lucie  a  platně  se  účastnil  všeobec- 
ného útoku  na  Custozzu.  Za  to  vyznamenán 
řádem  železné  koruny  II.  tř.  12.  srpna  zpro- 
středkoval příměří  v  Kormínu  (Cormons)  a 
předsedal  potom  kommissi  pro  odevzdání 
pevnosti  Vlaských  Benátek  prostředkem  frc. 
gen.  Leboeufa  vojsku  italskému.  R.  1867  po- 
výšen na  podmaršálka  s  velením  pěší  divise 
ve  Lvově,  měl  pak  účast  v  poradách  o  pře- 
tvoření c.  k.  vojska  a  jmenován  místpdrží- 
cím  v  Terstu.  V  říjnu  1870  přesazen  do  pří- 

47 


Moringa  —  MorJturi  te  salutant. 


738 

kainoatí.    Sepsal:    Sibyltíniache    Bůchtr   ^ui  I  rou  (dnešní  Somme)  a  Šddou.  Z  měst  jejich 
Óiterreich  a  Pollliiche  MiseelUa.  FM.        pamétihodno  jest   Geioriacum,  později  Bono- 

■oiinffa  Lam.,  rod  rostlin  luétinatých  I  ma  a  dnes  Boulognt  zvané.  Pp. 

z  čel.  sapanovítých  (Catmlpineae)  a  sku-  i     XoMiiky,  Mof  lna  Malá,  ves  v  Čechách, 

piny  kassiovitých,  obsahující  stromy  bez-   hejtni.  Hořovice,  okr.  Beroun,  Fara  Budňany, 


branné    s    listy    2— 3krát   lichoipefenými    a  |  pS.  Dobřich( 


s  kvÉly  v  latovitých  hromech  Sčetn^mi,  je- 
jichi  plátky  jsou  téměř  stejné,  hořejšího 
vicstoupavého,  a  tyčinky  (10)  nestejné,  pro- 
sté, z  nichí  nékdy  5  jaíovýcn.  Šešulinovitý 
Scblopný  lusk  obsahuje  3boká,  ku  středu 
plodu  přirostlá  semena.  Značnou  dQIelitosti 
vyniká  východoindický,  též  v  Americe  pěsto- 
vaný, prostředně  vysoký  strom  M.  ptetygo- 
sperma  Gaert.  (M.  oUi/era  Lam.),  z  jehoí  na 
branách  okřídlených  semen,  t.  zv.  heheno- 
vých,  lisují  behcnový  olej,  jehoí,  pro- 
toie  nellukne.  uiívají  k  extrahování  voňa- 
vek. Semeno  samo  ostře  hořké  ícne  na  sto- 
lici a  působí  dávení.  Ostře  palčivého  kořene 
uíivaji  místo  křenu  a  kůry  proti  otokfim,  kur- 
dĚjim  a  dnám.  Nezralé  lusky  se  jedí.     Déd. 

Morlng^n,  město  v  prus.  vlád,  obvodu 
hildesheimském,  v  kraji  northeimském,  sta- 
nice dráhy  Ottbergen-Nordhausen;  má  2423! 
obyv.  (1890),  evang.  kostel,  donucovaci  pra- 
covnu pro  muž.,  spořitelnu,  kamenné  lomy, 
prádelnu  na  vlnu,  papírnu  a  výrobu  dout- 
nfkO  a  kořalek. 

Korlnl,  kmen  Gallie  Belgické  (vnyn.  dep. 
Pas-de-Calais)  při  moři  mezi  řekami  Sama- 


49  d.,  320  ob.  č.  {1890). 
pan.  myslivna  a  část  obce 
v  Chaloupkách  a  Karlík. 

MoHuy,  MořinaVel., 
ves  v  Cechách,  hejtm.  Ho- 
řovice, okr.  Beroun,  fara 
Budňany.  pš.  BudAany- 
Karlšlein;66d.,437ob.c.. 
4  n.(  1 890),  fil.  kostel  sv.  SU- 
nislava  (v  XIV.  stol.  farní), 
2tř.  škola,  mlýn,  brouSení 
drahokamů  a  manský  dvo- 
rec Rublín.  Šestnáct  used- 
losti tvořívalo  svobodný 
dvůr.  náleíevši  ke  druhé 
čtvrti  svobodniků  kraje 
berounského.  M.  a  Mo- 
řjnky  daroval  Kari  1  IV. 
nové  zaloienimu  kláStcru 
na  Slovanech  v  Praze  a 
dvflrzdejii  daroval  (1367) 
s  některými  pozemky  Dé- 
třichovi  X  Prahy,  který  iho- 
tovil  tabulové  obrazy  ke 
kříž.  kapli  na  hradě  Karl- 

Moiiok&i  m.  v  japon. 
prov,  Rikutsiu,  hlav.  m. 
ke  no  Ivatc  (se  v.  Nippon), 
sev.  od  Sendaje.  na  trati 
Tokio-Aomori,  v  půvab- 
né krajině,  vysoko  do  bor 
vzdělané,  má  32.158  obyv. 
(1896).  Prádelny  na  bavlnu. 
výroba  kotifl. 

XorlOB,  min.,  v.  Kře- 


Koilfl.,  zkratek  botanický,  jímž  značen  je 
Robert  Morison  (v.  t.). 

KorUkovA  v.  Maurové. 

MorlMn  Robert,  botanik  angl.  (*  1620 
v  Aberdcenu  —  t  1683  v  Londýně).  Byl  pří- 
vržencem kn^le  Karla  1.  i  nucen  uchýliti  se 
do  Francio.  Vystudoval  líkařství  v  Paříži 
a  Angersu,  byl  pak  botanikem  Gastona,  vé- 
vody orlc-anského,  a  ředitelem  zahrady  jeho 
v  Blois.  Jeho  vedením  provedl  malíř  Robert 
vzácné  obrazy  rostlin,  uschované  v  Musea 
pařížském.  Za  Karla  II.  povolán  opět  do 
vlasti,  stal  se  botanikem  a  lékařem  králov- 
ským a  později  professorem  botaniky  v  Ox- 
lordé.  V  dějinách  botaniky  přcdlinnéovské 
náleží  mu  jedno  z  předních  míst.  Vynikl 
vzhledem  k  předchůdcům  snahou  po  ďoko- 
naiejSi  soustavě  rostlinné  i  po  pfesnějSí  cha- 
rakteristice rodů  a  druhů  rostlinných.  Linné 
pojmenoval  po  něm  rod  rostliny  Morísonia. 
Hlavni  dílo  jeho  jest:  Plantarum  hhtoria  ani- 
vertalis  Oxonieniis  (Oxford.  1676—99,  2  sv., 
3  296  tab.). 

Mftrttiehaa  v.  Mořic  o  v. 

Motltorl  t*  iftlntent  v.  Ave. 


Moritz  —  Moriaši. 


739 


Horits  Karl  Philipp,  spisovatel  něm. 
(*  1757  —  t  1793  v  Berlíně),  po  dobrodruž- 
ných osudech  životních  stal  se  r.  1789  na 
doporučení  výmarského  vévody  Karla  Augu- 
sta professorem  na  umělecké  akademii  ber- 
línské. M.  jest  spisovatelská  individualita, 
která  plně  byla  uchvácena  myšlenkovým  vze- 
pjetim  tak  zv.  >Sturm  und  Drang«- periody. 
Nejlepším  toho  dokladem  jest  jeho  autobio- 
grafický román  Anton  Reiter  (Berl.,  1785—90, 
4  sv.,  nově  Hcilbr.,  1886).  Cenné  jsou  tolikéž 
jeho  Versuch  einer  důutschen  Prosodie  (1786) 
a  jmenovitě  Uiber  die  bildende  Nachahmung 
des  Schónen  (1788,  nově  1888).  Mimo  to  vy- 
dal Reisen  eines  Deutschen  in  England  (IIBS)] 
Reisen  e.  Deutschen  in  Italien  (1792—93)  a  j. 

Moritsbnrg^,  pův.  Dianenburg,  král. 
lovecký  zámek  11  ^m  sev.-záp.  od  Drážďan, 
v  saském  krajském  hejtmanství  drážďanském, 
blíže  Eisenberku,  na  žel.  dráze  Radebeul- 
Radcburg.  V  zámku  jest  velká  sbírka  parohů, 
výpomocný  ústav  pro  slepce,  král.  zemský 
hřebčinec  a  sev.-záp.  rozsáhlá  obora  s  vy- 
sokou zvěří,  bažantnice  a  veliké  rybníky 
s  chovem  ryb.  Srv.  Becher,  M.  (Drážďany, 
1866)  a  Widemann,  Das  Jagdschloss  M.  (t.. 
1869). 

Mořlvioe  v.  Mořovice. 

HSrkau  v.  Mírkov  2). 

MoikOV  {Aíurk),  ves  na  Moravě  při  Ji- 
čince,  hejtm.  a  okr.  Nový  Jičín,  fara  Živo- 
tice,  pS.  Hodslavice;  240  d.,  1483  ob.  č.,  12  n. 
(1890),  fil.  kostel,  3tř.  šk.  obec.  a  Itř.  soukr. 
evang.,  stanice  Sev.  dráhy  cis.  Ferdinanda 
(Hodslavice-N.  Jičín),  dvůr  a  par.  pila  tere- 
ziánské akademie  ve  Vídni,  dřevařstvi.  Ves 
založena  ve  XIV.  stol.  a  příslušela  k  panství 
átramberskému.  Mimo  to  byl  v  obci  svo- 
bodný dvůr,  na  němž  připomíná  se  v  2.  pol. 
XVI.  stol.  Jan  Jeřábek  z  Morková.  Dolováno 
tu  bývalo  na  želez.  rudu.  V  XV.  a  v  XVI.  st. 
byl  zde  far.  kostel,  načež  fara  zanikla  a  ko- 
stel stal  se  fíl.  fary  štramberské. 

Morkovioe,  městečko  na  Moravě,  hejtm. 
Kroměříž,  okr.  Zdounky;  275  d.,  1729  ob.  č., 
8  n.  (1890),  farní  kostel,  5tř.  šk.  (6  odděl.), 
průmysl,  pokrač.  běh  pro  chl.,  četn.  stanice, 
obč.  záložna,  pš.,  několik  výroč.  trhů  a  opo- 
dál Punčocha  mlýn  a  Skavsko,  popi.  dvůr. 
Alod.  panství  (1186*93  ha)  se  zámkem,  dvo- 
rem a  cihelnou  drží  Leopoldina  hr.  Thunová- 
Hohenstcinová. 

Morkůvky,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Husto- 
peč,  okr.  a  pš.  Klobouky  u  Hustopeče,  fara 
Brumovice;  160  d.,  731  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk., 
mlýn. 

Morlaokové  v.  Moriaši. 

Morlalx  (morléj,  hlav.  město  arrond.  ve 
franc.  dep.  Finistére,  při  stoku  řek  Jarlot  a 
Queffieut,  které  po  toku  7  km  se  vlévají  ja- 
kožto ř.  Morlaix  neboli  Dossen  do  Ka- 
nálu La  Mancheského,  stanice  trati  Paříž- 
Brest,  M.-Carhaix  (50  km)  a  M.-Roscoíf 
(28  km),  s  13.114  ob.  (1896),  j.  obec  16.027  ob. 
Má  obchodní  soud,  obchodní  komoru,  kollej, 
hydrografickou  školu,  museum  malířství  a 
skulptury,    divadlo,    nemocnici,    blázinec    a 


velkou  továrnu  na  tabák  s  1000  dělníky 
(2,400.000  kg  tabáku).  M.  má  bezpečný  pří- 
stav, kamž  veplouti  mohou  lodi  nosnosti  až 
400  t\  r.  1896  bylo  2121  lodí;  slévárny,  pily, 
kožciužství,  pivovary,  továrny  na  mýdlo,  na 
dýmky,  krajky  atd.  Vede  obchod  s  Anglií  a 
Francií  hlavně  s  obilím,  dobytkem,  nasole- 
ným vepřovým  masem,  medem,  máslem,  ze- 
leninou a  treskou.  Přes  město  vede  želez- 
niční viadukt  58  m  vysoký  a  284  m  dlouhý. 

Horlakové  v.  Mor  las  i. 

Horlauwelz,  obec  v  belg.  arrond.  Thuin, 
prov.  henegavské,  na  pahorku  u  ř.  Haine, 
pr.  přítoku  Šeldy  (Escautu),  stanice  dráhy 
M.-Houdeng-Aimeries  a  Čharleroi-Mons, 
s  7307  ob.  (1890\  má  průmyslovou  školu, 
uhelné  doly,  průmysl  železářský,  slévárny, 
pily,  výrobu  vlněných  a  bavlněných  látek. 

Moriaši  (Moríachové,  Morhakové). 
V  Dalmácii,  jmenovitě  v  sev.,  prve  benátské 
části  její,  měštané  a  ostrované  nazývají  kaž- 
dého sedláka  z  pevniny  Vlach,  italsky  Mor- 
lacco.  Výraz  mizí  z  užívání  a  má  historický 
původ.  Slovo  Vlach  znamenalo  u  všech 
Slovanů  člověka  románského  původu,  Ita- 
liána  nebo  Rumuna.  Za  staršího  středověku 
jižní  Slované  nazývali  Vlachy  nejen  Rumuny 
v  Podunají  a  v  rozptýlených  pastýřských  osa- 
dách po  celém  poloostrově,  ale  i  původně 
románské  měšťany  v  Dalmácii.  Ještě  v  1.  1200 
až  1250  Dubrovčané  v  jedné  listině  velikého 
župana  Štěpána,  pozdějšího  prvního  krále 
srbského,  a  ve  třech  listinách  bosenského 
bána  Ninoslava  jmenují  se  Vlachy.  Rovněž 
šlovou  Italové  v  staroslovanském  životo- 
pise sv.  Methodia  Vlachy.  Slované,  kteří  se 
v  XVI.  stol.  vystěhovali  ze  sev.  Dalmácie 
do  království  Neapolského  a  podnes  bydlí 
ve  třech  vesnicích  provincie  Campobasso 
blíže  Termoli,  nazývají  své  italské  sousedy 
Vlachy.  Na  rozdíl  od  románských  méšfanů 
nazývali  se  románští  pastýři  v  přímoří  Adria- 
tickém >černými«  Vlachy,  byz.  MavgópXaxoi, 
anebo,  iak  pop  Dioklejský  v  2.  pol.  XII.  stol. 
vykládá,  >Moroulachi,  noc  est  Nigři  La- 
tini*. Vlaši  (lat.  Vlachi,  Blachi,  Blaci,  slov. 
Vlaši) y  kteří  v  druhé  polovici  středního  věku 
bydlili  po  všech  horách  od  jezera  Skader- 
ského  až  do  Velebitu,  jmenují  se  také  v  listi- 
nách Moroblachi,  Morovlachi  (viz  člá- 
nek K.  Jirečka  o  Vlaších  a  MaurovlaSích 
v  památkách  dubrovnických  ve  » Věstníku* 
Král.  čcs.  spol.  nauk,  187Q).  Že  z  části  mlu- 
vili rumunsky,  víme  dle  jazyka  vystěhoval- 
cův,  kteří  za  válek  tureckých  se  uchýlili  na 
západ.  »Murlachi«,  usazeni  v  1.  1450—80  na 
ostrově  Krku  (ital.  Veglia),  mluvili  rumunsky 
až  do  XIX.  stol.,  kde  jazyk  jejich  nedávno 
vyhasl  (ve  vsích  řečených  Dubačnica  a  Po- 
Ijica).  Rumunsky  mluvili  dle  ukázek  u  Irineo 
della  Croce  (1698)  někteří  osadníci  u  samého 
Terstu.  Poslední  zbytky  jsou  Rumuni  v  ně- 
kolika vesnicích  Istrie  (Miklosich,  Ober  die 
Wanderungen  der  Rumunen  in  den  dalm. 
Alpen  und  den  Karpaten,  1879,  v  30.  dílu 
»Denkschriften«  vid.  Akad.).  Zkrácený  tvar 
MorlachuSy   ital.   Morlacco,    vyskytuje   se    ve 


740  Morley  —  Mormoni. 

stol.  XV.  V  benátských,  od  Ljubiče  vydá- 1  dajících  uvádíme:  Edmund  Butke^  a  historical 
ných,  relacích  XVI.  stol.  jmenují  se  všičkni  sři/íř^'(1867);  Cntical  miscellanies  (1^71,  nové 
tuzemci  v  sousedství  měst  od  Kotora  ke  vyd.  1886,  3  sv.);  Voltaire  (1871,  nové  vyd. 
Quarneru  již  Murlacchi.  Hlavné  utkvěl  vý-  ,  1886);  Rousseau  (1873,  nové  vyd.  1886,  2  sv.); 
raz  ten  naproti  ostrovům  Pagu  a  Rabu  ( Arbe)  Diderot  and  the  Encyclopaedists  (1878,  2  sv.) ; 
v  horách  Velebitských,  které  Benátčané  na- :  Life  of  Richard  CoWď«  (1881);  Wii//w/«  (1889); 
zývali  Murlachia  nebo  »le  montagne  áeiW^  Studies  in  literatuře  {1B91);  The  study  of  lite- 
Murlacca«.  Tam  seděli  také  v  starém  Choř- :  rature  (1894).  Jinému  genru  náležejí  spisy: 
vatsku  před  tureckým  dobytím  četní  > Vlaši «, '  TTie  struggle  for  national  education  (1873)  a 
jak  víme  z  materiálu,  sebraného  od  Lopa- ;  On  compromise  (1874  a  český  překlad  chystá 
áiče  (Monumenta  historico-juridica  Slavorum  nakl.  Laichterovo).  Od  r.  1877  vydává  sbírku 
merid   V,  1   a  n.).    Poslední  zbytek  tohoto  !  životopisů  >English  men  of  letters«,  pro  něž 


názvu  v  zeměpisné  terminologii  je  »Canale 
della  Morlacca«,  jak  slově  průliv  mezi 
pevninou    a    ostrovy    od    Scnje    aŽ    k    ústí 


zpracoval  svého  £.  Burkea  (1879).  Sebraná 
dílajeho  vyšla  r.  1886—89  v  10  sv. 
orley  srv.  Michelson. 


Žrmanje,  podél  srázu  hor  Velebitských.  KJk,  I     Hormo  (Mormolyké),  dle  řec.  báje  krá- 
Horley  [mórléj,  město  v  angl.  hrabství  I  lovná  Laistrygonů,  jež  rozhořčena  jsouc  nad 

yorském,   ve   West-Ridingu,    stanice    dráhy  i  tím,  že  jí  děti  zemřely,  ukládá  o  život  dítek; 

z  Bradfordu  do  Wakefieldu,  má  18.725  ob.   jejím  jménem  tedy  podobné  jako  Lamii  děti 

(1895)  a  velikou  továrnu  na  vlněné  zboží.       strašívány.  klk, 

Morley  [mórlél:  1)  M.  Henry,  spis.  angl.      Hormolyoe  phyllodes,  střevlík  lupe- 

(♦1822  v  Londýne  —  1 1894  v  Carisbrooken,   nitý,  jest  brouk  střevlíkovitý  z  ostr.  Jávy, 

ostrov  Wight),  byl  lékařem,  ale  r.  1848  vzdal   zploštělý  s  krovkami  lupenovitě  rozšířenými. 

se  praxe  a  oddal  se  literatuře.    Vydal  Sun-  Jest  leskle  hnědý,  na  okraji  krovek  světlejií, 


rise  in  Italy  (1848),  svazek  veršů  inspirova 
ných  revoluci,  a  vedl  řadu  listů,  tak  » House- 
hold words«,  »A11  the  year  round«  a  »£xa- 
minera«.  R.  1865  byl  jmenován  professorem 
jazyka  a  literatury  angl.  na  universitě  lon- 
dýnské a  vynikl  jako  skvělý  učitel.  V  tento 
obor  spadají  také  jeho  monografie  a   lite- 


tykadla  a  nohy  jsou  černé;  dorůstá  až  8  cm 
délky.  Larva  celkem  našim  střevlíkovitým 
podobná  Žije  v  houbách  stromových.     Kpk. 

Hormon,  zoolog.,  l.  v.  Alky,  2.  v.  Pa- 
viáni. 

Hormonl  (angl.  Latter-Day  Saints,  t.  j. 
svatí  soudného  dne),  sekta  americká,  kterou 


rárně    historické    práce:    Palissy  the  potter  založil  Jo e  Smi th  (*  1805  ve  Sharonu,  Vcr- 

(1852);    Jerome    Cardan    (1854);    Cornelius  mont),  jenž  tvrdil,  že  vyzván  byv  andělem 
Agrippa  (1856);   Oement  Marot  (1870);  Me-  \  vyhrabal  na  pahorku  Cumorahu  u  Palmyry 

moirs  of  Bartholomew  Fair  (1857) ;  Fairy  tales  posvátné  desky  mosazné,  jež  směl  vyzved- 

(1859—60,  2  sv.);   English  writers  (1864—67,  nouti  teprve  po  čtyřech  letech  (1827)  a  jež 

2  sv.),  přední  jeho  práce,  již   přepracoval  přečetl  brejlemi  zv.  urim  a  thummim,  nale- 

později,  ale  nedokončil  (1887—93,  10  sv.);  zenými  při  deskách.  Obsah  desk  vydal  Smith 

Afirst  Sketch  of  euglish  literatuře  (1S1 3),  pří-  anglicky  v  Tlie  book  of  Mormon  (1830),  v  níj 

ruční  dějiny  angl.  literatury  neobyčejně  ob-  vyprávěl,   že   M.  jsou   potomci    žida    Lehi, 

líbené.  M.  vydával  také  lacino  angl.  klassiky  jenž  se  přistěhoval  z  Palestiny  do  Ameriky, 

ve  sbírkách   »M-'s  universal  library«  (1883  Syn  jeho  Laman  odebral  prý  se  do  pouSté 

až  1888,  63  sv.),  »Casseirs  National  library«  a  od  něho  pošli  Lamanovci,  kteří  nabyli  ca- 

(1886—90,  214  sv.),  »Library  of  english  lite-  sem  rudé  pleti,  syn  Nephi  založil  pak  ro- 

raturec   (1875—81,  5  sv.),   >Carisbrooke   li-  dinu,  v  níž  se  dědilo  kněžství  a  posvátné 

brary*   (1889 — 1891,   14   sv.)  a  »Companion  desky  a  jež  byla  křesťanská  již  před  Kristem. 

Poets«  (1891 — 92,  9  sv.).  Ochráncem  rodiny  této  proti  Lamanovcftm 

2)  M.  John,  politik,  kritik  a  novinář  angl.  byl  prý  ve  IV.  stol.  Mormon;  ale  Nephiovci 

(*  1838  v  Blackburnu,  Lancashire),  vystudo-  potlačeni  přece  r.  400.  Syn  hrdinného  Mor- 

val  práva  a  byl  zapsán  mezi  advokáty  (1873),  mona  Moroni  zapsal  děje  kmene  (po  r.  420) 

ale  nevykonával  praxi.  Oddal  se  literatuře  a  na  uvedené  desky  a  označil  za  Jejich  budou- 

novinářství  a  redigoval  znamenitě  >Literarv  čího  objevitele  Smitha.  Kniha  ámithova  byla 

Gazettec,  »Fortnightly'  Review«,  »Pall   Mali  mystifikací;  autorem  nevydaného  tohoto  ro- 

Gazette«  a  >MacmilIan's  Magazíne*.  R.  1883  manu  pseudohistorického  byl  jakýs  farář  a 

byl  zvolen  jako  pokročilý  radikál  do  sně-  Smith  obdržel  jej  od  tiskařského  pomocníka 

movny    za    Newcastle    upon    Týne,    kterýž  Sidneye  Ridgona.    Přes  to  měl  spis  úspěch 

okres   zastupoval   do  r.  1895  a  rok   po  té  a  Smith  záhy  přívržence.  Kol  r.  1830  sídlili 

Montrosc.  R.  1883  předsedal  kongressu  libé-  tito  v  obci  Fayette  (hrabství  Seneca,  N.  York), 

rálů  v  Leedsu  a  stal  se  r.  1886  hlavním  se-  odtud  přestěhovali  se  do  Ohia,  zapuzeni  od- 

kretářem  pro  Irsko  v  kabinetu  Gladstonově;  tud  šli  do  státu   Missouri  (1833),  ale  vypu- 

redigoval  proslulou  předlohu  home-rule  a  zeni  opět  pro  nešváry  přestěhovali  se  do 

účastnil  se  mnoho  v  debatách  o  ní;  týž  úřad  Illinoisu,  kdež  založili  v  hrab.  Hancockském 

zastával  v  kabinetě  Roseberryho  r.  1892—95.  m.  Nauvoo  o  2100  domech  s  chrámem  (1840), 

Vliv  jeho  ve  sněmovně  byl  veliký,  i  mezi  jež  kvetlo  při  přísném  životě  obyvatelstva, 

odpůrci.  M.  vynikl  také  jako  znamenitý  lite-  Ale  i  tu  došlo  ke  sporům,  v  nichž  Smith  za- 

rární  a  kulturní  historik  pracující  moderními  hynul  (1844)  a  Nauvoo  lehlo  popelem.  M.  stě- 

methodami  sociologickými.  Z  prací  sem  spa- '  hovali  se  opět;  po  neschůdných  cestách  do- 


Mormopes  —  Mormyridae. 


741 


spčli  krajin  kol  Vel.  Solného  Jezera  {Salť 
Lake)  a  usadivše  se  tu  r.  1847  stali  se  za- 
kladateli pozdějšího  territoria  Utahu  s  hl.  m. 
Saltlake  City,  jež  záhy  zkvetlo,  jednak  při- 
činlivostí  střídmého  obyvatelstva  Jednak  tím, 
2e  bylo  stanicí  karavan  ubírajících  se  do 
Kalifornie,  a  pak  přílivem  nových  stoupen- 
cův učeni.  Po  Smithovi  spravoval  M-ny 
Brigham  Young,  jenž  se  stal  pro  svůj 
vliv  i  guvernérem  territoria  a  dostal  od 
kongressu  značnou  peněžitou  podporu  na 
stavbu  veřejných  budov  a  zřízení  knihovny. 
Poměr  Unie  k  M-nům  upraven  výnosem  ze 
7.  září  1850,  ale  M.  nestrpěli  dosazeného 
úřednictva.  Unie  poslala  proto  do  Utahu  gu- 
vernérem plukovníka  Steptona  (1854)  a  Alf. 
Cumminga  (1857),  jemuž  svěřeno  2500  mužů; 
Cumming  nepořídil  r.  1857  mnoho,  teprve 
rok  na  to  dostal  posilu,  svedl  s  M-ny  v  únoru 
boj,  po  němž  následovalo  vyjednávání  a  am- 
nestie a  Young  ponechán  v  čele  M-nů  ze- 
jména za  války  odštěpenecké  (1861—65). 

Mormonství  jako  náboženství  vzniklo  po- 
nenáhlu.  I  Young  budoval  ještě  na  dogmati- 
ckých příkazech.  Vira  vycházela  od  rozni- 
cení  (revivals)  a  zjevení  {revelaíions  of  God). 
Pramenem  stal  se  The  book  of  doctrine  and 
covenants  (1832),  katechismy  a  spisy  čelněj- 
ších autorit.  Prvky  mormonství  přejaty  z  budd- 
hismu  (stěhování  duší),  z  řecko -římského  ná- 
zoru (nekonečné  množství  bohů  a  mnoho- 
stranost  jejich  lásky),  z  islámu  (mnohožen- 
ství,  zákaz  lihovin),  z  primitivního  pohanství 
(víra  v  čaroděje,  zlé  a  dobré  duchy),  z  kře- 
sťanství (vira  v  zázraky  a  vyháněni  ďábla)  a 
židovství  ftheodemokratické  zřízení  státní). 
Hierarchicky  spravováni  M.  kněžími,  nejvyšší 
a  neomylnou  autoritou,  mezi  nimiž  odlišo- 
vány dva  stupně,  vyšší  Melchisedechův,  nižší 
Aaronův.  K  onomu  čítáno  pětičlené  před- 
stavenstvo, kollegium  (quorum)  12  apoštolů, 
neobmezený  počet  vysokých  kněží,  sbor  ko- 
čujících kazatelů  >sedmdesátnikův«  a  sbor 
starších.  K  nižším  čítáni:  kněží,  učitelé  a 
jáhnové  s  představenými  biskupy,  kteří  roz- 
hodovali pře  občanské,  konali  bohoslužby, 
řídili  církevní  záležitosti,  chudinstvi  atd. 
Zvláštních  rouch  kněŽí  neměli.  Vedle  obo- 
jfch  těchto  kněží  zavedl  Young  Danity  >an- 
děly  zhouby«,  jakousi  tajnou  policii,  jimž 
však  přičítány  rozličné  zlořády  (vraždy,  po- 
bití karavan).  Z  této  příčiny  a  pak  zejména 
proti  mnohoženstvi,  definitivně  kodifikova- 
nému Youngem  (1852),  zakročily  Spoj.  Obce 
(1874),  odnímajíce  sprvu  právo  soudcovské 
a  porotecké  osobám  žijícím  v  polygamii  a 
trestajíce  je  později  (1875)  káznicí.  Značná 
Čásť  M-nů  (i  syn  Youngův)  prohlásila  se  pro 
monogamii.  Vnitřní  tato  neshoda,  kolísavost 
base  víry,  nedokonalá  vnitřní  organisace, 
kommunism  a  pak  despotism  předních  mužů 
nesly  v  sobě  zárodky  úpadku  M-nů,  jenž 
zdržován  ponenáhlým  přílivem  přívrženců  ze 
Skotska,  Skandinávie  a  Virtemberska.  Stav 
ten  se  ještě  zhoršil,  když  spojen  odloučený 
Utah  s  ostatní  zemí  železnicí  pacifickou  (1869). 
Přes  tyto  slabosti  měli  M.  mnoho  dobrých 


stránek,  přičinlivost,  střídmost,  mravnost 
(v  Utahu  nebylo  prostituce,  byloť  pro  kaž- 
dého M-na  manželství  závazno)  a  zásluhu 
o  zvelebení  kraje,  kde  sídlili.  Spojené  Obce 
vystupovaly  však  proti  M-nům  od  r.  1874 
systematicky.  Sprvu  za  záminkou  vrnžd  a 
zlořádů,  jež  M.  provedli.  Biskup  Lee  pově- 
šen skoro  po  20  letech  pro  vraždu,  jíž  se 
účastnil  r.  1867,  a  Young  unikl  trestům  jen 
smrtí  (1877).  Po  něm  řňilo  M-ny  12  apo- 
štolů se  starším  Johnem  Taylorem,  a  když 
zemřel  (1887),  s  Welfordem  Woodruffem  v  čele. 
R.  1882  vydán  zákon  proti  polygamii  (Edmun- 
dův), jenž  prováděn  přísněji  od  r.  1890,  kdy 
zmocněna  vláda  k  zabavení  jmění  M-nův. 
Odtud  převládá  u  M-nů  monogamie.  Je  jich 
na  ten  čas  kol  300.000,  v  Utahu  tvoří  polo- 
vinu obyvatelstva.  Srv.  Hyde,  The  Mormo- 
nism,  its  leaders  and  designs  ^2.  vyd.  Nový 
York,  1857);  M.  Busch,  Geschicnte  der  Mor- 
monen  (Lips.,  1870);  Stenhouse,  The  Rocky 
Mountains  Saints  (N.  York,  1873);  R.  von 
Schlagintweit,  Die  Mormonen  (2.  vyd.  Lips^ 
1878);  Fernhagel,  Die  Wahrheit  uber  das 
Mormonenthum  (Curich,  1889). 

Mormopes,  nepatrná  čeleď  letounů 
z  podřadí  hmyzožravých  (Instctivora),  z  r 
skupiny  netopýrů  řasonosých  {Phjrllo- 
rhina,  v.  Letouni).  Jsou  podobni  našim 
vrápencům  {Rhinolophus  Bonap.),  ale  mají 
výrostek  nosní  nepatrný  a  zakrnělý  a  na 
nose  i  na  bradě  vrásky.  Ocas  jest  buď  delší, 
buď  kratší  než  blána  mezi  zadními  nožkami. 
Na  Jamaice  a  Kubě  žije  Mormops  BJainvillei 
Leach.  Má  ve  chrupu  ť  J,  c  |,  m  g;  na  nose 
jest  nahoře  na  každé  straně  po  třech  bra- 
davicích, dole  podélná  lištna  a  zoubkovaná 
hrana  příčná.  Veliké  boltce  jsou  uprostřed 
nad  nosem  spolu  srostlé.  Špička  ocasu 
vyčnívá  ze  zadní  plochy  dolejší  blány  lé- 
tací. Br, 

Hormyrldae,  neveliká  čeleď  měkko- 
ploutvých  ryb  (skupiny  Physostomi),  jejíž 
všecky  druhy  (51)  kromě  jednoho  náležejí 
rodu  Mormyrus  L.;  druhý  rod  její,  Gymnar' 
chus  Cuv.  (v.  t.\  má  druh  jediný.  Jsou  to 
ryby  podlouhléno,  se  stran  sploštělého  těla 
a  s  Čenichem  po  většině  prodlouženým,  dolů 
sehnutým.  V  hořejším  okraji  úst  jsou  i  kosti 
mezičelistní  v  iedno  srostlé,  i  čelisti  hořejší. 
Hlava  jest  lysá,  trup  pokryt  šupinami.  Břišní, 
řitní  a  ocasní  ploutve  nescházejí  žádnému 
druhu  rodu  Mormyrus.  Žaberní  otvor  jest 
krátký.  Všecky  ryby  této  čeledi  Žijí  ve  slad- 
kých vodách  tropické  Afriky,  jen  v  Nilu 
obývá  11  specií  rodu  Mormyrus,  Všickni 
jeho  druhové  mají  po  obou  stranách  ocasu 
podlouhlé,  ploské  těleso  rosolovité,  jež  však 
nemá  funkce  orgánu  elektrického.  Mají  chutné 
maso;  již  staří  Egypfané  si  jich  nemálo  vá- 
žili a  také  na  stavbách  svých  je  zobrazovali. 
Z  nejznámějších  druhů  nilských  jsou:  "A/. 
oxyrrhynchus  Geoffr.,  zdéli  i  1  w  s  kuŽelo- 
vitým,  dolů  zakřiveným  čenichem  a  velmi 
dlouhou  ploutví  hřbetní,  pak  větší  M.  caschivc 
Hasselq.  (1—1 V4  »t);  v  Nilu  i  v  záp.  Africe 
jest  domovem  M,  cyprinoides  L.  s  tupějším 


1 


742 


Mormyrus  —  Morot. 


čenichem  a  ploutví  hřbctní  délkou  ploutvi 
řitní  rovnou  (délka  téla  1  m).  Br. 

Mormyrm,  zool.,  v.  Mormyridae. 

de  Momay  Philippe  v.  Marly. 

Homini^-aress  (angh),  ranní  šat  na  pro- 
cbázky  a  na  návštěvv. 

z  momisígionJi  nrabata  v.  Wellesley. 

de  Momy  Charles  Auguste  Louis  Jo- 
seph,  vévoda,  státník  franc.  (*  1811  v  ra- 
říži  —  t  1865  t...  Byl  levoboček  král.  Hor- 
tensie  (choti  Ludv.  Bonaparta)  a  generála 
Flahauta.  Vychován  babičkou  se  strany  otco- 
vy, pí.  de  Souza,  vstoupil  r.  1830  do  vojen- 
ské školy  štábní,  po  2  letech  stal  se  hu lán- 
ským poručíkem,  účastnil  e  bojů  v  Africe 
a  vvstoupiv  z  vojska  vrátil  se  r.  1838  do 
Paříže;  rok  před  tím  odkázala  mu  král.  Hor- 
tensie  roČní  rentu  40.000  franků.  M.  oddal 
se  po  návratu  spekulacím  finančním  a  prů- 
myslovým, zřídil  cukrovar  v  Clermontu  a 
zvolen  v  r.  1842  a  1846  do  sněmovny.  Ne- 
zdary ňnanční  a  prohry  přiměly  ho,  když 
ívolen  r.  1849  do  sněmu  zákonodárného  de- 
partementem Puy-dc-Dómc,  že  se  přidal 
k  Ludv.  Napoleonovi  a  pomáhal  mu  připra- 
vovati státní  převrat  prosincový  (1851),  jejž 
provedl  energicky  a  bezohledné  jakožto  mi- 
nistr vnitra.  R.  1852  podal  demissi  nesou- 
hlase s  konfiskací  statků  rodiny  Orléanské, 
ale  zůstal  i  pak  důvěrníkem  Ludv.  Napo- 
leona. R.  1854  předsedal  po  Billaultovi  sboru 
zákonodárnému,  r.  1856—57  byl  vyslancem 
v  Petrohradě,  kdež  se  bohatě  oženil  s  kněž- 
nou Ž.  Trubeckou  (*  1838  —  f  1896  v  Pa- 
říži, provdavši  se  po  druhé  r.  1868),  po  té 
byl  opětně  předsedou  sboru  zákonodárného 
až  do  smrti;  jako  předseda  vynikal  M.  Žer- 
tovnou duchaplností,  jež  však  budila  spíše 
bázeň  než  lásku.  Služeb,  jež  prokázal  císař- 
ství, nadužil  vrchovatou  měrou  k  nemrav- 
ným spekulacím  fínančním.  Výňatek  z  jeho 
pamětí  Une  ambassade  en  Russie  i8S6  vyŠel 
v  Paříži  (1891). 

de  Moro  Antonis  v.  Moor. 

Horodoohium  v.  Blázinec. 

Moroň,  zool.,  v.  Dugong. 

Moron  de  la  Frontera  {Arumi  v  době 
římské),  hl.  město  okresu  v  jihošpan.  prov. 
Sevilla,  na  ř.  Guadaiře,  na  úpatí  Sierry 
de  Moron,  stanice  dráhy  Utrcra-M.  (19  km), 
s  16.103  ob.  (1887),  má  got.  kostel,  zříceniny 
maurské  tvrze  a  vápenné  lomy. 

Moronl  Giambattista,  malíř  italský 
(♦  1525  —  1 1578  v  Bergamě),  žák  Morettův, 
maloval  oltářní  obrazy  a  proslul  zvláště  v  po- 
dobiznách. Jeho  Krejčí  (Londýn)  je  charak- 
teristický pro  podobizny  cinquecenta.  Slav- 
nostní, monumentální  ráz  doby  vytváří  tu 
z  řemeslníka  postavu  šlechtickou.  Podobizny 
M-ho  vynikají  životností  a  krásným  stříbro- 
jasným  tónem.  Práce  M-ho  jsou  v  Berlíně, 
Mnichově,  Vídni  (Sochař),  Bergamě,  Miláně 

Morosini  f-rozi-],  jméno  benátské  rodiny 
šlechtické,  jež  se  původně  jmenovala  Mo- 
rosi.  Z  ní  pošel:  M.  Francesco,  válečník  be- 
nátský a  109.  dóžc  (1688—94,  *  1618  v  Benát- 


kách —  t  1694  v  Nauplii).  Již  dvacetiletý 
válčil  proti  Turkům,  r.  1652  stal  se  admirá- 
lem a  bojoval  vítězné  v  Aegejském  moři  až 
po  neúspěch  u  Kandie  (1669),  kdy  se  musil 
vzdáti  po  hrdinném  odporu.  Za  války  v  le- 
tech 1684—90  velel  opět  armádě  a  dobjl 
části  Peloponnésu  a  Athén,  r.  1693  zvítězil' 
opět  v  řockém  souostroví.  Dostalo  se  mu 
příjmí  Peloponnéský  a  pomníku  ještě  za 
živa.  Srv.  Z.  Morosini,  Fr.  M.  il  Peloponne- 
siaco  (Ben.,  1885);  G.  Bruzzo,  F.  M.  nella 
guerra  di  Candia  e  la  conquista  di  Morea 
(Forli,  1890). 

Morósni  (lat.  morosus\  mrzutý,  bručivý; 
odtud  čes.  morous. 

Moroika,  bot.,  v.  Rubus  Chamaemo- 
rus. 

Horoikin  Fedor  Lukič,  proslulý  práv- 
ník rusk^  (*  1804  —  t  1857).  Jakožto  syn 
duchovního  studoval  ve  tverském  semináři 
a  pak  na  ethickopolitické  fakultě  moskevské 
university  a  se  zálibou  hleděl  se  seznámiti 
s  německou  a  francouzskou  právnickou  lite- 
raturou, se  starou  i  novou  filosofií,  s  ději- 
nami práva  i  platným  zákonodárstvím.  Na 
základě  magisterské  dissertace  O  postépen- 
nom  ra\vitiji  ^akonodatéljstv  (Moskva,  1832) 
svěřena  mu  stolice  » práva  přednějších  sta- 
rých i  nových  národů*,  vedle  čehož  konal 
též  přednášky  o  ruském  a  římském  civilním 
právu.  R.  1836  vydal  značně  doplněný  pře- 
klad Reutzova  díla  Versuch  iiber  die  ge- 
schichtl.  Ausbildung  der  russ.  Staats-  und 
Rechtsverfassung  pod  žáhl.  Opyt  istoriji  ross, 
gosud,  i  grafd.  ^akonov  (s  úvodní  statí  Ob 
učených  trudach  po  časti  istoriji  russ.  za- 
konodatěljstva  a  s  úvahou  Russkaja  Pravda, 
str.  380 — 414  spisu).  Po  zavedení  nového 
univ.  řádu  z  r.  1835  a  po  sepsání  doktorské 
dissertace  O  vladiniji  po  načalam  ross.  ^a- 
konod.  (Moskva,  1837)  byl  jmenován  řádným 
professorem  občanského  práva.  Kromě  prací 
uvedených  uveřejnil  řadu  cenných  statí,  jako: 
Ob  učastiji  Mosk.  univ.  v  obra\ovaniji  otéčesf- 
vennoj  jurisprudénciji  (»Uč.  Zap.  Mosk.  Univ.< 
1834,  r.  III.);  Ob  Ulo{e^uji  i  poslédujusčem  jego 
ra\yitiji  (Moskva,  1839);  ^  \načeniji  imeni 
Slavjan  i  Rusi  (t.,  1840);  Istorikokritičeskija 
i\slédovanija  o  Russach  i  Slavjanach  (Petro- 
hrad, 1842).  Po  smrti  M-a  vyšly  přednášky 
jeho  o  civilním  právu  v  »Jurid.  Vést.«  za 
rok  1860—61. 

Morot  [morój  Aimé  Nicolas,  malíř  franc. 
(*  16.  čna  1850  v  Nancy),  žák  Cabanelův, 
r.  1874  si  zasloužil  velikou  cenu  římskou. 
Od  něho  jsou:  Dafnis  a  Chloe  (1873);  Médea 
(1877);  Pokušeni  sv.  Autonina  (1881);  Reiehs- 
hoffen  (1880);  Dobročinný-  Samaritán  (1881); 
Dryada  (1881);  >Toro  colante<  (1885);  Umu- 
čeni Jefiše  ^  Nazaret  hu  (1883);  Bitva  u  Aquae 
Sextiae,  oboje  v  museu  jeho  rodiště;  Fran- 
couzské tance  rudných  dob  (1892)  pro  strop 
slavnostního  sálu  pařížské  radnice;  Ústup 
u  Akky  v  més.  prairialu  r.  VIL  (1893)  a  mnoho 
podobizen.  Stal  se  též  professorem  na  École 
des  Beaux-Arts  po  G.  Moreauovi  a  po  něm 
tťž  členem  Institutu  (1898).  FSf. 


Mořovice  —  Morrell.  743 

?[ořovi06,   M  o  ř  i  v  i  c  e   (Mórowit()^  ves  |  obyčejným  leskem.   Lítá  většinou  velmi  vy- 
echách,  hejtm.  Kaplice,  okr.  Vyšší  Brod,  i  soko,  proto  těžko  ho  chytiti.  Rod  M.  obsa- 
fara  a  pš.  Frimburk;  15  d.,  86  ob.  n.  (1890).;  huje  30  druhů  pojmenovaných  namnoze  dle 
Morovlasi  v.  Morlaši.  1  hrdin   z  trojské  války,   na   př.  M.  Achilles, 

Mitrowltz  v.  Mořovice.  iMenelaus,    Telemachus,    Hector,    Neopiolemus 

Motozit,  min.,  v.  Apatit.  aj.  Tento  poslední  jest  svrchu  azurově  mo- 

Hor03M>v  (MopoaoBij:  1)  M.  Boris  Iva-|  drý,  duhově  měnivý,  na  okraji  černé  obrou- 
novic,  vychovatel  a  přítel  cara  Alexeje  Mi-  bený,  na  rubu  jsou  žlutavě  šedé  proužky, 
chajloviče  (*  kol  1590  —  f  1661),  hlavním  klikaté  čáry  a  oka,  která  mají  uprostřed  bí- 
rádcem  carovým  stal  se  r.  1645  a  nabyl  roz- ,  lou  skvrnku.  Kpk, 

hodného  vlivu,  zejména  když  stal  se  blízkým  I  Morphy  Paul,  proslulý  šachista  amer. 
příbuzným  carovým,  oženiv  se  s  carevninou  '  (*  1837  —  f  1884  v  N.  Yorku).  Byl  od  r.  1857 
sestrou.  S  počátku  nedošel  obliby  u  lidu,  |  advokátem.  Již  v  10.  roce  hrál  vítězně  v  Nov. 
nebof  zaváděl  nové  dané  a  protěžoval  pří- :  Yorku  s  Lówenthalem,  účastnil  se  úspěšné 
buzné.  Nevole  proti  němu  propukla  zjevnou  severoamcr.  kongressů  šachových,  v  1.  1858 
bouří,  při  níž  M.  sotva  se  zachránil  útěkem  až  1860  pobyl  v  Evropě  a  zvítězil  v  Lou- 
do carského  dvorce,  kdežto  jeho  nejbližší  \  dýně  a  Paříži  nad  Lówenthalem,  Harrwitzem 
pomocníci  Trachaniotov  a  LeonCjev  byli  za- ;  a  Anderssenem.  Od  r.  1867  nehrál  a  později 
biti.  Car  poslal  M-a  do  Kirillo-BČlozerského  stal  se  cboromyslným. 
kláštera,  odkud  po  dvou  letech  povolal  ho'  Morra  v.  Mora  (hra). 
zpět  a  učinil  jej  opět  hlavním  rádcem  svým. '  Morra  Karl,  spisovatel  něm.  {*  1832  v  Ce- 
Za  litevského  pochodu  r.  1654  M-u  svěřena  i  lovci  —  f  1897  v  Št.  Hradci).  Byl  úředníkem 
nejvyšší  hodnost  vojenská,  totiž  velitelství  do  r.  1883;  r.  1886  zvolen  do  štýrského  sněmu 
carova  pluku.  Ač  několik  let  před  smrtí  pro '  a  r.  1891  do  říš.  rady.  Napsal  Die  Arbeiter- 
chorobu  nucen  zříci  se  hodností  svých,  M.  partei  und  der  Bauemstand  (1890),  kdež  se 
do  konce  života  zůstal  předním  rádcem  Ale-  ujímá  zaopatření  venkovského  služebnictva 
xějovým  (srv.  díl  I.,  str.  827).  a  chalupníků  v  stáří;  pak  řadu  lidových  her. 

2)  M.  Aleksandr  Ivanovic,  malíř  rus. ,  obrázků  a  frašek,  z  nichž  nejvíce  byla  hrána 
(♦  1835  v  Petrohradě),  byl  žákem  petrohrad-   lidová  hra  se  zpěvy  s'Nullerl  (1884). 

ské  akademie  a  vynikl  portraity,  obrazy  ^cn-  Morrell  Benjamin,  americký  kapitán, 
rovými  i  obsahu  náboženského.  Uvádíme  tvrdí  ve  svém  spise  A  narrative  of  four  vo- 
z  nich:  Po  po^dru\  Vesnická  škola  (v  ^iltťú  yages  to  the  South  Sta,  North  and  South  Pa^ 
Treťjakovské) ;  Východ  \  chrámu  na  venkově  cific  Oceán,  Chinese  Sea^  Ethiopic  and  Southern 
(tamže)  a  pod.  I  Atlantic   Oceán,  Indián  and  Antarctic  Oceán 

3)  M.  Petr  Osipovič,  literární  historik  from  the  year  1822  to  18 3 1  (New  York, 
rus.  (♦  1854),  vzdělal  se  na  universitě  petro-  1832),  že  podnikl  rozsáhlé  cesty  po  moři 
hradské,  kde  byl  docentem  rus.  slovesnosti,  světovém  a  zabral  se  prý  také  r.  1823  na 
načež  vstoupil  k  ministerstvu  fínancí.  Nej-  plachetní  lodi  »Wasp«  do  jižního  moře  Le- 
důležitéjší  jeho  práce  jsou:  Teofan  Proko- \  áového.  Dne  11.  ledna  1823  vyplul  z  Ker- 
povič,  kak  pisatélj  (Petrohrad,  1880,  disser-  i  guelen,  22.  ún.  překročil  již.  kruh  polární  a 
táce);  Istonja  rus.  teatra  (t,  1889,  I.  d.);  Ko- ,  dostihl  téhož  dne  69*  11'  j.  š.  a  48<^  15'  v.  d. 
strov,  jego  !(i^ň  i  proi^vedénija  (t.,  1875).  Re- 1  Gr.,  nazejtří  pak  přeplul  už  při  69°  42'  v,  d. 
digoval  též  vzorné  vydání  spisů  Puškinových, ;  poledník  Greenwichský.  V  posledních  dnech 
vydaných  Literárním  fondem  petrohradským,  t.  m.  prohlížel  jižní  ostrovy  Sandwichovy 
a  pro  všeobecné  dějiny  literární,  vydávané  (57*^  10'  j.  š.  a  26°  59'  z.  d.).  Na  začátku 
Koršem  a  Kirpičnikovem,  napsal  část  týká-  března  překážely  mu  ledy,  ale  14.  března 
iící  se  slovanských  literatur.  ocitl  se  na  70*^  14'  j.  a  40®  3'  z.  v  úplně  vol- 

Morpeth  [morpedzj,  město  v  angl.  hrab-  ném  moři,  kde  vzduch  měl  8*3°  a  voda  6*7°  C. 
ství  Northumberlandu,  26  km  na  s.  od  New-  Nechav  další  plavby  na  j.,  připlul  15.  března 
castlu,  v  úrodné  rovině  při  ř.  Wansbeck,  od  východu  k  Novému  již.  Greenlandu,  byl 
důležitý  uzel  několika  drah,  má  5219  obyv.  17.  t.  m.  u  67"  52'  j.  š-,  48®  2'  z.  d.,  odtamtud 
(1891),  kostel  ze  XIV.  stol.,  latin,  školu,  rad-  zamířil  na  s.,  doplul  IQ.  bř.  62®  46'  j.  š.  a 
nici,  továrny  na  hospod,  stroje  a  na  flanel, ,  47®  21'  z.  d.  u  severního  mysu  této  domnělé 
železárny,   pivovary,  sladovny  a  koželužny.    země  a  dne  24.  bř.  zakotvil  už  v  St.  Johnsu 

MorphniUl  guianensis  Daud.,  orel  kra-  na  o.  Států  v  (u  Ohňové  země).  —  Tato 
bujový,  má  se  asi  k  harpyji  Tv.  t.)  jako  přesná  data  svedla  mnohé,  že  M-ovu  plavbu 
náš  krahuj  k  jestřábu;  jest  podoben  harpyji,  i  a  výzkumy  pokládali  za  pravdivé,  ačkoliv 
ale  štíhlejší,  má  tenčí  běháky  a  slabší  zobák,  o  ní  pozdější  praví  výzkumci  končin  ant- 
Obývá  oblast  Amazonu  a  střední  Ameriky,  arktických,  Weddell,  Ross,  Wilkes  a  j.,  mlčí 
Pronásleduje  zvlášť  malé  opice  drápkaté. ,  a  Dumont  ď  Urville  ji  přímo  za  lehkomyslný 
Délka  70  cm;  křídla  40— 42,  ocas  30  cm.  Peří  i  výmysl  prohlašuje.  Avšak  i  potom  brány 
na  temeně  tvoří  chochol.  ,  M-ovy  »výzkumy€  za  bernou  minci  (A.  Peter- 

Morpho  F.,  motýl,  v  tropické  Americe  I  mann  ve  svých  Mittheilungen,  1863,  str.  413; 
jediný  zástupce  čeledi  t.  jm.,  která  11  jinými  R.  V.  Hamilton  v  Proč.  of  the  R.  Geogr. 
rody  rozšířena  jest  v  Indii,  Číně,  na  malaj- 1  Soc,  1870,  XIV.,  str.  145—156;  Stielerův 
ských  a  indoaustralských  ostrovech.  Vyniká  Handatlas  a  j.),  a  proto  podjal  se  přednosta 
velikostí,  míváť  v  rozpjetí  13—18  cw,  a  ne- '  něm.  Scewarte  v   Hamburku  Dr.  Jiří  Ncu- 


744 


Morren  —  Morris. 


mayer  nevděčného  úkolu,  aby  je  vyvrátil. 
Ukázal,  že  M.  nikde  nemá  náležitých  údajův 
o  směru  své  plavby,  že  plachetní  lodí  urazil 
dle  své  Robinsonády  vzdálenosti,  se  které  by 
byl  jen  parník,  proplul  prý  oblasti,  kde  potom 
nalezeny  ostrovy  a  souše,  a  odkryl  naopak 
dlouhá  pobřeží,  kudy  se  pak  bral  Ross  po 
čiré  vodě.  Sr.  Verhandlungen  des  fůnften 
deutschen  Geographentages  zu  Hamburg 
1885.  Berlin  1886,  str.  178—183  a  mapu. 

Morren:  1)M.  Charles  Francois  An- 
toine,  botanik  franc.  (♦  1807  v  Gentu  — 
t  1858  v  Lutichu).  Byl  ředitelem  botan.  za- 
hrady v  Lutichu  a  zabýval  se  studiem  řas  a 
anatomií,  fvsiologií  a  teratologií  rostlinnou. 
Společné  s  Jos.  Decaisnem  (v.  t.)  psal  o  rost- 
linách japanských:  Observations  sur  quelques 
plantes  du  Japon  (Brussel,  1836).  —  Příbuzný 
jeho  2)  M.  Eduard  (*  1833  v  Gentu  — 
1 1886  v  Lutichu)  byl  professorem  a  ředite- 
lem botan.  zahrady  v  Lutichu  a  vydal  vedle 
jiných  prací:  La  Belgiqúe  korticole  (Lutich, 
1850—70,  20  sv.). 

Horr.  et  Dne.  (též  Morr.  et  Desn.), 
zkratek  botanický,  jímž  jsou  označováni  bo- 
tanikové Charles  Francois  Antoine 
Morren  (v.  t.)aJoseph  Decaisne(v.  t.). 

Morris :  1)  M.  L  e  w  i  s,  básník  angl.  («  1833 
v  Carmarthenu).  Studoval  práva  v  Oxforde, 
byl  advokátem,  r.  1880  smírčím  soudcem 
v  hrabství  Carmarthenském.  Od  r.'1886  básní 
v  ústraní,  r.  1895  povýšen  na  rytíře.  Vydal: 
Songs  of  two  worlds  (1871—75,  3  sv.);  The 
epic  of  Hades  (1876—77,  3sv.);  drama  Gwen 
(1879);  The  ode  of  life  (1880);  Songs  unsung 
(1883);  tragédii  Gycia  (1886);  Songs  of  Britain 
(1887);  A  vision  of  Saints  (1890);  Love  and 
sleep  and  other  poems  (1893);  Songs  without 
notes  (1894).  Knihy  jeho  byly  několikrát  vy- 
dány. 

2)  M.  Richard,  jazykozpy tec  angl.(*  1833  - 
1 1894V  Byl  knézem  (od  r.  1871)  a  ředitelem 
na  R.  Masonic  Institution  for  Boys  ve  Wood 
Greenu  (Middlesex).  Napsal  Tlie  etymology 
of  local  names  (Londýn,  1867),  pracoval  pro 
Early  English  Text  Society,  vydal  Chaucera 
(Lond.,  1866,  6  sv. ;  2.  vyd.  1891)  a  Spencera 
(t.,  1869)  a  několik  oblíbených  učebnic:  Hi- 
storical  outlines  of  English  aceidence  (1872); 
Elementary  lessons  in  historical  English  gram- 
mar  (1874^  a  English  grammar  (1879).  Později 
studoval  jazyk  indský  a  vydal  4  vetší  texty 
buddhistické  v  publikacích  Pali  Text  So- 
ciety (1882—88). 

8)  M.  William,  slavný  básník,  dekor,  kres- 
líř a  socialista  angl.  (*  1834  v  Londýně  — 
t  3.  říj.  1896),  studoval  v  Oxforde,  ale  záhy 
obíral  se  vedle  literatury  výtvarným  umě- 
ním. R.  1858  uveřejnil  svoji  první  poetickou 
knihu  The  defšnce  of  Guenevere^  and  other 
poems,  r.  1867  epos  The  life  and  death  of 
Jason  (8.  vyd.  1882)  a  brzy  na  to  své  bás- 
nické arcidílo  Earthly  paradise  (1868—70, 
4  sv. ;  nová  vyd.  1886  v  5  sv.  a  1890  v  1  sv.), 
pravý  básnický  gobelín  kouzelně  prosté  a 
graciésni  krcsoy  a  ornamentálního  umění, 
rozkošné    komposice    a   měkkého   koloritu; 


24  povídek  a  legend  staro-  a  středověkých 
je  tu  spředeno  a  podáno  uměním   novým, 
svěžím,  smyslným  a  sytým,  které  nemá  nic 
z  epigonstvi  a  učeného  professorského  ekiek- 
tismu.   Těmito  knihami,  v  nichž  veliká  bás- 
nická kultura  a  vzdělání  a  vkus  až  raffino- 
váný  jsou  prožehnuty  a  úplně  -ztráveny  veli- 
kou, ryzí  a  neobyčejně  poctivou  poesií,  po- 
stavil se  M.  mezi  obnovitele  anglické  mo- 
derní poesie,  hned  vedle  D.  G.  Rossettiho 
a  Swinburnea;  má  s  nimi  společný  nervový 
realismus  a  kult   nového  básnického   stilu, 
velikou  ryzí  linii   i  kouzlo  malebného  slova. 
Současně  pracoval  však  M.  i  v  uměních  vý- 
tvarných a  sdílel  zejména  sny  a  tužby,  jež 
uvedlo  v  anglické  umění  t.  zv.  Předraífaelské 
bratrstvo  (Preraphaelity  brotherhood),  které 
směřovalo  k  vymanění  umění  z  pseudoklas- 
sického  epigonství  a  toužilo  na  místo  něho 
postaviti    nové   ideál isované   umění   života 
a  přítomnosti,  které  by  se  opíralo   hlavně 
o  národní  křesfanský  středověk.  M.  byl  hlavně 
veden  k  t.  zv.  uměleckému  průmyslu  čili  appli- 
kovanému  umění;  chtěl,  ab v  umění  proniklo 
celý  život  a  stalo  se  dennnn  chlebem   kaž- 
dého, i  nejchudšího  člověka;  chtěl  na  jedné 
straně,  aby  život  byl  posvěcen  uměním,  a 
na  druhé,  aby  umění  se  přiblížilo  Životu  a 
tak  byly  spolu  neustále  v  živém  styku  a  vý- 
měně sil.  Těmito  snahami  přiblížil  se  sociální 
otázce,  kterou  studoval  i  docela  odborně; 
byl  socialistou,  ale  ovšem  ne  sociál istickýna 
materialistou,  naopak  byl  pojmovým  odpůr- 
cem mcchanisování  výroby  a  života.  R.  1863 
založil  s  D.  G.  Rossettim,  F.  M.  Brownem, 
Burne-Jonesem  a  j.  uměleckou  výrobu  pro 
dekoraci  obydlí  (tapety,  barevná  skla  a  j.)  a 
vynikl  tu  jako  aekorační  kreslíř  znamenité 
originální  vlohy,  fantasticky  bohatý,  graciésné 
křehký  a  klassicky  plný  a  sytý.  Později  obrá- 
til se  ke  knihtiskařství  a  k  výpravé 
knihy  a  provedl  také  na  tomto  poli  vítěz- 
nou reakci  proti  bezduché  tovární  plochosti 
a  banálnosti  moderních  výrobků;  vrátil  se 
k   malebným   a  bohatým  tiskům  starým   a 
s  tohoto    východiska   učinil   zase    výpravu 
knihy  dílem  uměleckým ;  zvláště  pak  hotová 
renaissance  illustračního  umění  víže  se 
k  těmto   snahám   M-ovým.   Veliký  rozkvet 
dnešního  angl.  t.  zv.  uměleckého  průmyslu 
udal  se  vůbec  z  popudu  a  iniciativy  M-ovy; 
z  uměleckého  mechanického  průmyslu  stalo 
se  řemeslo,  jako  bylo  kdysi  ve  středověku, 
které  žádá  práci  individuálně  ruky  i  mysli 
a  invence,  jež  se  liší  od  uŽší  tvorby  uměle- 
cké jen  předmětem.  Po  stopách  těchto  ideí 
M-ových  provedla  se  v  Anglii  a  provádí  se 
dnes  i  na  pevnině  důkladná  reforma  vyučo- 
vání odborného  a  šíře  výchova  vieho 
lidu  pro  aesthetické  chápání,  cítění  a  žití; 
t.  zv.  socialisace  umění  je  z  velké  části 
jeho  dílem;  M.je  povýtce  sociální  aesthé- 
tik  v  plném,  obsažném  smyslu  slova.   Také 
užší  jeho   práce  básnická  byla  vedena   do 
dob,  kdy   umění   a  poesie  souvisely  těsně 
s  lidem  a  životem,  do  dob  organické  epiky. 
Společně  s  Islanďanem  Erikem  Magnusenent 


Morrisdance  —  Mořská  pěna. 


74^ 


přeložil  M.  různé  nordické  pověsti  z  island- 
átiny,  tak:  The  story  of  Grettir  the  Strong 
(1869);  VÓlsunga  Sťiga  (1870);  Thret  northern 
love  stories  (1875).  Témui  směni  náleží  i  vlastni 
epická  tvorba  M-ova:  The  story  of  Sigurd  the 
Voisung  and  the  fall  of  the  Niblungs  (1876, 
4.  vyd.  1887)  a  Tale  of  the  house  of  the  Wól- 
flngs  (1888),  díla  poesie  silné  a  reliéfní,  plná 
primitivního  cítění  a  chápání.  Novější  díla 
jeho  jsou:  The  roots  ofthe  mountains  {\%9Q)\ 
Story  of  the  glittering  plain  (1891);  jPoems  hy 
the  way  (1893)  a  překlad  Beowulřa  (1895). 
Sociální  aesthetice  náležejí  jeho  úvahy:  TTie 
decorative  arts.  Their  relation  to  modern  life 
(1878)  a  Hopes  and  fears  for  art  (1882).  Pro 
socialisty  napsal  mohutně  výmluvné  verše 
7he  day  is  comming  (1884)  a  pracoval  i  od- 
borně pro  ně.  Sem  náležejí  přednášky  Signs 
of  chattge  (1888)  a  Socialismy  its  growth  and 
outcome  (1S93).  Srv.  William  Morris:  his  Art, 
his  Writings,  and  his  Public  Life.  Sy  Amyer 
Vallance  (with  60  illustr.,  Lond.,  1896).  Sld. 

MonrUldaiioe  [-dens]  (angl.),  dříve  v  An- 
glii velmi  oblíbený  jarní  >maursk^  tanecc, 
symboHsující  vydobytí  jara  a  jarního  slunce 
na  zimních  mocnostech  (draku,  staré  žent- 
[Bcssie]  a  p.).  Tančíván  (v  některých  krajích 
až  do  nedávná)  o  1.  květnu  nebo  po  celý 
květen  až  do  letnic.  Tančící  osoby  byly: 
Robin  Hood  (v.  t),  Maidmarian  (královna 
léta\  drak  a  drakobijce  (Snap-Dragon)  na 
koníku  (Hobby-horse,  jméno  zhusta  se  na- 
skýtající u  Shakespeara). 

Morrlson  Robert,  sinolog  angl.  (*  1782 
v  Morpethu  —  f  1834  v  Kantonu).  Vyslán 
do  Kantonu  biblickou  společností  anglickou 
(1807),  by  seznal  čínský  jazyk  a  přeložil  do 
něho  bibli,  provedl  tento  úkol  v  1.  1810—18. 
V  r.  1816  byl  tlumočníkem  lorda  Amhersta 
v  Pekingu,  r.  1818  založil  anglo-čínský  ústav 
v  Malacce  a  vrátiv  se  dovezl  do  Anglie  na 
10.000  čínských  knih  (1823);  odešed  opět  do 
Cíny  na  vyzvání  východoindické  společno- 
sti U826),  zemřel  tu  jako  tlumočník  angl.  vy- 
slance. Vydal:  Horae  sinicae  (Lond.,  1812); 
Čínskou  mluvnici  (Serampur,  1815);  Slovník 
čínsko-anglickÝ (M^cíLO,lS}5— 19,  6sv.);  Oii- 
nese  miscellany  (Lond.,  1825).  Srv.  jeho  Pa- 
měti, jež  vydala  jeho  choť  (1839,  2  sv.),  a 
Townscnd,  R.  M.  (N.  York,  1888).  —  Syn 
jeho  John  Robert  M.  (*  1814  —  f  1843 
v  Hongkongu)  sepsal  Chinese  commercial guide 
(Kanton,  1834)  a  vydal  nověji  otcův  Slovník 
čínský. 

Morristown  [-taun],  město  ve  státě  New 
Jersey  ve  Spoj.  Obcích  sev.-amer.  nad  řekou 
Whippany,  na  vyvýšené  pláni,  s  níž  jest  krásný 
rozhled,  má  8156  ob.  (1891),  státní  blázinec  a 
jest  oblíbeným  letním  sídlem  Novoyorčanů. 

Mors  (lat.),  smrt. 

Mors,  největší  ostrov  dánský  v  záp.  části 
Liimfíordu  v  Jutsku,  má  na  361  km*  21.020  ob. 
(1890).  Jest  pahorkatý,  s  příkrými  břehy  proti 
fjordu  a  vápencovými  vrchy.  Největší  řeka 
Dragstrupaa  jest  15  km  dl.  a  největším  mě- 
stem Nykjobing.  Půda  úrodná,  rolnictví  a 
rybářství. 


'     MSn,  město  pruské,  v.  Mers. 

MŠniDiirg^  v.  Meersburg. 

Morse  [mors]  Samuel  Finley,  spolu- 
zakladatel elektrické  telegrafie  (*  27.  dub.  1791 
v  Charlestownu,  Mass.  —  t  1872  v  Pough- 
keepsie),  studoval  do  r.  1810  malířství.  Roku 
1811  odjel  do  Evropy,  aby  se  ve  svém  oboru 
zdokonalil.  Po  nějakém  čase  vrátil  se  do 
Ameriky  a  živil  se  malířstvím,  hlavně  v  No- 
vém Yorku.  R.  1829  odebral  se  opět  do 
Evropy  a  již  r.  1832  zaměstnával  se  telegraf- 
ním strojem,  jenž  zanechával  trvalé  značky, 
a  již  r.  1837  jej  tak  zdokonalil,  že  si  vzal 
záznam  {caveat)  na  elektromagnetický  te- 
legraf, jejž  v  Novém  Yorku  měl  vystaven 
na  ukázku.  Elektromagnet  jeho  vážil  80  k^ 
a  celý  stroj  93  kg.  První  telegramm,  jejž 
telegrafoval  dne  4.  září  1837,  sestával  z  5  slov 
a  těchto  5  slov  sestávalo  ze  143  značek.  Ná- 
sledující rok  dal  si  patentovati  nový  svůj 
stroj  u  některých  evropských  států  a  již 
r.  1843  povolil  mu  amer.  kongress  ohrom- 
nou summu  na  zdokonalení  a  vyzkoušení 
jeho  psacího  stroje,  jenž  ovšem  v  mnohých 
ohledech  nevyhovoval.  -R.  1845  přišel  do 
Francie  a  rok  poté  přestavěl  stroi  svůj  tak,, 
jak  se  ho  nyní  v  hlavních  rysech  upotře- 
buje  a  který  dosud  nikým  nebyl  předstižen 
(v.  Telegraf)'  M.  jsa  proslaven  svým  vyná- 
lezem' žil  klidně  v  Poughkeepsie  těše  se 
ohromným  rozkvětem  svého  výzkumu. 

MorM6  v.  Morges. 

Mořská  cibule  v.  Scilla  a  Cucumis. 

Mořská  honseiika,  zoolog.,  v.  A p bro- 
díte. 

Mořská  kodka,  t.  j.  kočkodan,  v.  Koč- 
kodani. 

Mořská  kráva,  zoo!.,  v.  Rhytina. 

Mořská  květena  v.  Moře. 

Mořská  nemoc  v.  Nausea. 

Mořská  panna,  zool.,  v.  Dugong. 

Mořská  pěna,  též  afrodit  a  sepiolith 
(angl.  froth  of  the  sea,  frc.  écume  de  mei\ 
rus.  pinka)  zvaná,  jest  skrytě  krystallický 
vodnatý  křemičitan  horečnatý,  příbuzný  ser- 
pentinu a  mastku.  Vyskytuje  se  v  hlízách 
povrchu  obyčejně  ledvinitého,  celistvých 
nebo  zřídka  jemně  vláknitých;  lom  aggre- 
gátů  m-ké  p-ny  jest  ploše  miskovitý  neb 
zemitý,  matný,  vryp  poněkud  třpytný.  M.  p. 
jest  bílá,  slabě  nažloutlá  neb  narudlá.  Tvrd. 
asi  2,  hust.  =  2,  ale  poněvadž  kusy  m-kč 
p-ny  jsou  velmi  porosní,  plovou  na  vodě. 
Na  jazyku  lpí.  Nejjemnější  částečky  účinkují 
na  světlo  polarisované,  i  není  tudíž  m.  p. 
beztvará,  nýbrž  skrytě  krystallická.  Slou- 
čenství  m-ké  p-ny  vyjadřuje  se  sblížené 
vzorcem  H^Mg^Si^O^^,  v  čemž  jest  60-83Vo 
Si  Oj,  2701  MgO,  12*16  //,0.  Jest  roztopitelna 
a  rozkládá  se  kvselinou  chlorovodíkovou, 
při  čemž  se  vylučuje  rosolovitá  kyselina 
křemičitá.  M.  p.  vyskytuje  se  vždy  v  serpen- 
tinech nebo  v  usazeninách  povstalých  ze 
serpentinů  rozrušených;  stálým  jejím  prů- 
vodčím jest  magnesit,  jenž  spolu  s  ní  vznikl 
z  hadce.  Největší  a  dnes  jediné  technicky 
důležité  ložisko   m*ké  p-ny  jest   Eski-Šehr 


746  Mořská  sůl  —  Morsztyn. 

v  Malé  Asii;   v  menších  množstvích  výsky- I  neobyčejně  dlouhý,  čelisti  silné  ozubené,  ústa 


tuje  se  m.  p.  na  některých  ostrovech  řeckých 
(Samos,  Euboia),  ve  Španělsku  a  u  nás  blíže 
Hrubšic  a  Nové  Vsi  nad  Oslavou,  jakož 
i  u  Pernštýna  na  Moravě.  Z  čistých,  bílých 
kusů  m-ké  p-ny  vyrábéjí  se  dýmky,  špičky 


schopná  velikého  rozevření,  okončiny  plout- 
vovitě  upravené,  však  neveliké.  Zbytky  je- 
jich nalézají  se  hlavně  v  se  v.  Americe,  pak 
v  Evropě  a  na  Novém  Zealandu.  Vymyšlené, 
tiskem  rozšiřované  zprávy  o  m-ch  h-ech  staly 


na^outníky  a  p.  Fr.Sl-k.     I  se  pověstnými  a  zovou  se  podle  nich  vůbec 

Ořská  sůl  v.  Sůl  k  a  mj;  n  n  á.  I  zprávy  vymyšlené  a  hlavně  v  době  letni,  v  době 

nedostatku  novinek,  se  vyskytující,  m-m  h-em. 


Mořská  tráva,  bot.,  v.  Zostera. 
Mořská  vlaitovka  v.  Sterna. 
Mořská  vydra  v.  Enhydra. 


ořský  Jazyk,  jazír,  v.  Solea. 
Mořský  kohout  v.  Dactylopterus. 


Mořská  zvířena  v.  Moře.  '     Mořský  konidek  v.  Hippocampus. 

Mořské  lonpeiniotvi  viz  Lupičství!     Mořsky  okoun  v.  Labrax. 
námořní.  |     Mořský  orel  v.  Orel  mořský. 

Mořské  Oko  nazývají  se  některá  horská       Mořský  pavouk,  zool.,  v.  M  a j  a. 
jezírka  ve  Vysokých  Tatrách,  z  nichž  zvláště       Mořský  pes,  zool.,  v.  Tuleni, 
zmínky  zasluhuje  M.  O.  na  hranicích  uhersko-       Mořský  rak  v.  Rak  mořský, 
haličských,  kdež  hraničí  statky  kn.  Hohen- !     Mořský  úhoř  v.  Úhoř. 
loha,   příslušející   k  Uhrám,   s  pozemky  hr.       Mořský  vlk,  vlkouš  či  hltoň,  v.  Anar- 
Zamojského,  jemuž  náleží  haličské  lázeňské   rh  i  chas. 

místo  Zakopané.  Mezi  oběma  velkostatky  I  Mořský  zajio:  1)  M.  z.,  ryba,  C>^c/o/y/ďri/5 
vznikl  spor  o  několik  lesních  parcell,  k  nimž  lumpus  L.,  hranáč  šedý,  v.  Cyclopte- 
náleží  též  M.  O.,  a  ačkoli  se  spor  tento  táhne  rus.  —  2)  M.  z.,  plž  zadožábrý,  Aplysia 
wž  od  r.  1858,  posud  není  vyřízen.  Zemský  depilans  Gm.,  v.  Aplysiidae. 
výbor  haličský  zakročil  v  té  příčině  r.  1891  Morstadt  Josct,  astronom  čes.  (♦  14.  ún. 
za  přispění  polské  delegace  na  říšské  radě  \  1797  v  Kolíně  ~  t  7.  srp.  1869),  studoval  na 
u  rakouské  vlády  a  přiměl  ji  k  slibu,  že  i  universitě  pražské  astronomii  pod  Davidem 
u  vlády  uherské  vymůŽe  uklizení  sporu,  a  mathematiku  a  fysiku  za  Hallaschky.  Po- 
Vyjednávání  mezi  oběma  vládami  protáhlo  zdej  i  věnoval  se  právnictví,  stal  se  krajským 
se  však  opět  na  kolik  let,  až  koncem  let  \  kommissařem  v  Čáslavi,  pak  okresním  hejt- 
•devadesátých  stalo  se  dohodnutí,  že  se  manem  v  Poděbradech,  krajským  radou  v  Ji- 
rozřešení  sporu  přikáže  zvláštnímu  smírčímu  ,  čině,  posléze  místodržitelským  radou  v  Praze, 
soudu,  do  něhož  po  jednom  členu  jmenuje  Po  40leté  činnosti  úřední  vstoupil  počátkem 
každá  vláda,  oba  důvěrníci  pak  mají  si  imc-  let  šedesátých  do  výslužby.  M.  vyučoval  set- 
novati  vrchního  rozhodčího.  Se  strany  rakou-  ,  nika  Bielu  v  astronomii  theoretické  a  upo- 
ské  jmenován  důvěrníkem  praesident  vrch-  zornil  jej  na  periodicitu  komety,  již  Biela 
niho  zemského  soudu  Ivovského,  se  strany  |  r.  1826  objevil.  Pro  berlínské  akademické 
uherské  praesident  uherské  královské  kurie.  !  mapy  hvězdné  pořídil  M.  mapu  (hora  II) 
Vrchní  rozhodčí  nejmenován  však  doposud,  s  příslušným  katalogem.  Dále  vypočetl  M. 
a  tak  zůstává  nevyřízena  také  otázka,  zda  parabolické  elementy  komety  IV.  1825,  po- 
náleží  M.  O.  k  Haliči  či  k  Uhrám.  máhal  Hallaschkovi  při  zpracování  díla  F^e- 

Mořské  sasanky  v.  Aktin  ic.  '  menta  eclipsium,  byl  spolupracovníkem  sbírky 

Mořské  ielvy  v.  Chelonidae.  astron.,  mcteorol.  a  fysik,  pozorování  (vyda- 

Mořský  ďas  v.  Lophius.  i  ných  r.  1830).  Zabýval  se  mnoho  hypsometrií 

Mořskýhad.Jménem  tím  označováni  jsou  a  sestrojil  přístroj  k  měření  výšek.  Létavice 
domnělí  tvorové  mořští,  o  nichž  bývá  tvrzeno,  pokládal  M.  za  kosmické  meteory  a  vyslovil 
že  vynikají  telcm  neobyčejné  délky  (až  mnoho  se,  Že  kometa  Bielova  bude  jednou  léta vi- 
metrů),  hadovité  a  jinak  upraveným.  Zprávy  i  cemi  roztržena.  V  posledních  letech  zabýval 
o  nich  vyskytují  se  již  v  stoletích  předešlých  se  řešením  Keplerovy  rovnice.  M.  zemřel 
a  podnes  ještě  časem  bývá  o  nich  oznamo-  po  krátko  nemoci  v  Lichtenwaldu  v  Stýrsku. 
váno,  že  tu  a  onde  v  moři  byli  viděni.  Jest  Srv.  nekrolog  ve  »Vierteljahrsschrift  der  astr. 
možno,  že  za  takové  tvory  považováni  bávají    Gesellschaftc,  V.  roč.,  1870.  Gs. 

omylem  vzniklým  namnoze  z  nenormální  ob-  |  Morsztyn:  1)  M.  Hieronim,  básník  pol. 
razivosti  pozorovatelů  různí  tvorové  mořští  '  (f  kol.  1655),  dlel  dlouhou  dobu  v  cizině, 
velikostí  a  jinak  nápadnou  podobou  vyniká-  jmenovitě  ve  Francii,  načež  usadil  se  na  ro- 
jící (na  př.  někteří  ssavci  kytovití  a  žraloci),  '  dinném  statku  v  Ratibořsku  a  zabýval  se 
ba  snad  i  obrovská  rasoví  mořská.  Přírodo-  v  prázdni  literaturou,  píše  kratší  i  delší  básně 
pisec  Oudemans,  jenž  sebral  a  pečlivý  j  a  fantastické  povídky.  Tiskem  vydal:  Šwia- 
zpracoval  veliký  o  tom  materiál  zpráv,  po-  t07va  Roikos^  t  ochmistr^em  swoim  i  ^e  dwu^ 
pisů  a  vyobrazení,  pokládá  za  pravdě  po- 1  nastq  swych  s-tu^ebnych  panien  (2.  vyd.  Kra- 
dobno,  že  dosud  v  mořích  našich  existují  I  kov,  1622);  Historya  ucies\na,  vydaná  pak 
tvorové  podoby  dotčené.  V  dobách  před-  s  dvěma  novými  povídkami  jako  Antypasty 
věkých,  v  době  křídové,  žili  hadovití  pla-  .Wťi*fcňs/c/>. . .  (t.,  1650);  /'/nVomac^ia ..  .(Var- 
zové  mořští  (skupina  Pythonomorpha  s  rody  šava,  1655).  Práce  ty  mají  cenu  pouze  pro 
ÁíosasauruSf  Clidastcs,  Platecarpus,  Liodon  3LÍ.),  některé  podrobnosti  z  tehdejšího  života. 
již  byli  těla  obrovsky  dlouhého,  až  70  stop  2)  M.  Andrzéj  (♦  kol  1620  na  Sandoměř- 
dosahujícího.  Měli  hlavu  a  krk  protáhlé,  ocas   sku  —  f  počátkem  XVIII.  stol.  v  Cháteau- 


Moršansk  —  Mortier. 


747 


villainu),  pobyv  dcláí  dobu  v  cizině  stal  se 
dvořanem  Vladislava  IV.  a  později  miláčkem 
Jana  Kazimíra  a  jmenovitě  choti  jeho  Marie 
Luisy.  Dosáhnuv  důležitého  a  výnosného 
liřadu  korunního  podskarbího  užíval  svého 
vlivu  ve  prospěch  krále  francouzského,  čímž 
pobouřil  proti  sobě  Šlechtu,  a  když  byl  usvěd- 
čen, že  byl  téměř  ve  službách  francouzských, 
musil  vystěhovati  se  do  Francie,  kde  zakou- 
pil ves  Montrouge.  Větáí  čásť  jeho  prací  jest 
dosud  netištěna.  Náleží  ke  skupině  dvorních 
básníků  a  jest  pravým  zástupcem  svého  věku. 
Uměl  dvornost  sloučiti  se  zbožností  a  v  askc- 
tické  básni  Pokuta  podává  ušlechtilý  příklad 
sebevědomého  pokání.  Jeho  překlad  Corneil- 
lova  »Cida«  (Varšava,  1666)  pokládá  se  do- 
sud vzorným.  Mimo  to  napsal  svižným  ver- 
bem pěknou  povídku  Psychea  ^Lipsko,  1752) 
•dle  4.  zpěvu  Mariniova  »Adonisa«,  přepra- 
covav  vlašský  originál  a  vetkav  do  své  práce 
množství  časových  a  politických  narážek,  tý- 
kajících se  hlavně  dvoru  královny  Marie  Luisy. 
Rukopisná  sbírka  pěkných  jeho  veršů  Lutnia 
•chová  se  v  knihovně  Ossoliňských.  Srv.  A. 
Malecki,  A.  M.,  poeta  XVII.  w.  i  jego  imien- 
Tiicy  (»Pismo  Zbiorowe*  Ohryzki,  1859) ;  po- 
jednání Nehringovo  (»Biblioteka  Warszaw.«, 
1876)  a  T.  Šwiderského  (»Przewodnik  na- 
ukowy  i  literackic,  Krakov,  1878);  »Roz- 
prawy«  krakov.  akademie  (díl  II.,  1875)  a  j. 
Sbírka  jeho  básní  vyšla  s  mylným  názvem 
Poeixje  Zbigniewa  M-a  (Poznaň,  1844). 

3)  M.  Stanisiaw,  básník  pol.,  bratrance 
předešl.  (*  kol  1630,--  f  kol  1725),  trávil 
též  delší  d9bu  za  hranicemi,  načež  sloužil 
ve  vojsku.  Učastniv  se  bojů  pod  Cudnowem 
(1660),  Chotimem  (1673),  Žórawnem  (1676)  a 
Strygonem  (1683),  byl  jmenován  kastelánem 
czcrským,  vojvodou  mazovským  a  konečně 
sandoměřským.  Psal  básně  lyrické  a  příleži- 
tostné i  přeložil  několik  dramatických  prací. 
Uvádějí  se  z  nich:  Odkryta  sic^erošč  kawaler- 
%ka\  Hippolit  Y  Andromacha;  Smutné  \ale  po 
uttacor.ych  d^ieciach  (Krakov,  1698). 

Moriaiuik,  hl.  město  Újezdu  v  ruské  gub. 
tamhovské,  na  1.  bř.  ř.  Cny,  na  dráze  M.- 
Syzraň  a  M.-Rjašsk,  má  27.756  ob.  (1897\ 
11  pravosl.  kostelů,  4  modlitebny  pro  roz- 
kolníky,  1  protest,  a  1  žid.  modlitebnu,  státní 
banku,  reálku,  dívčí  progymnasium,  měšťan- 
skou školu  s  knihařskou  a  truhlářskou  díl- 
nou, dětskou  opatrovnu,  2  chudobince  a  ne- 
mocnici. Jsou  zde  4  továrny  na  tabák,  2  na 
mýdlo,  lojárna,  2  slévárny  na  litinu,  7  cihla- 
řen. Hl.  pramenem  výživy  jest  obchod  s  obi- 
lím, dobytkem,  masem  a  draslem.  —  Újezd 
moršanský  má  na  6726  km}  275.768  ob. 
(1897). 

Mořiti  hadi  v.  Hydrophidae. 

Mort  [mór],  frc,  smrt,  mrtvý;  při  hře 
(whistu)  čtvrtý,  odpočívající  hráč. 

Mortadella  (mortadello),  ital.  (bolognský) 
salám  z  1  dílu  vepřového  a  2  dílů  hovězího 
masa. 

Hortagne  [mortaň]:  1)  M.,  hlavní  město 
arrondissementu  st.  jm.  ve  franc.  dep.  Ome, 
stanice  dráhy  Laigle-Sillé-le-Guillaume,  má 


4132  ob.  (1891),  krásný  kostel  z  XV.  stol. 
s  nádhernými  varhanami  z  r.  1624,  seminář, 
park,  továrny  na  plátno  a  rukavice;  pro- 
slulé trhy  na  konč. 

2)  M.  du-Nord  (depart.  du-Nord,  arrond. 
Valenciennes),  1170  ob.,  stanice  dráhy  Se- 
verní. Stavba  lodí,  továrny  na  zboží  stáv- 
kové, cichorii  a  zboží  hrnčířské. 

Hortagn^-sur^Sévre,  hl.  m.  kantonu  ve 
franc.  dep.  Vendée,  arrond.  Roche-sur-Von, 
2084  ob.,  stanice  dráhy  státní.  Tkalcovny, 
prádelny  a  výroba  papíru  balicího. 

Mortagon,  kníže  bulharský,  v.  Bulhar- 
sko (dějiny),  str.  904. 

Mortain  [morténj,  hl.  město  v  arr.  st.  jm., 
franc.  departementu  Manche,  na  skalnaté  vy- 
výšenině,  uzel  4  drah,  má  2018  ob.  (1891), 
prádelny  na  bavlnu. 

HortaUta  (lat),  úmrtnost. 

Mortara,  m.  v  ital.  prov.  pavijské,  na  sz. 
od  Pavie,  s  nezdravým  podnebím;  má  6783 
(jako  obec  8085)  ob.  (1881).  Uzel  tratí  na 
všechny  strany  se  rozbíhajících:  do  Milána, 
Novary,  Verceíli,  Casaly,  Alessandrie  a  Pavie. 
Zde  byli  21.  bř.  1859  poraženi  Piemonťané 
od  rak.  vojska  pod  Radeckým. 

Horten-Hiiller  (vl.  Můller,  Morten), 
malíř  norský  (*  1828  v  Holmestrandu  při 
fjordu  Christianském).  Studoval  v  Dússel- 
dorfě  u  Tidemanda  a  Gudea,  pak  na  akade- 
mii tamŽQ  u  Schirmera.  R.  1850—51  žil  v  Stok- 
holmu,  od  r.  1866  řídil  v  Christianii  školu 
podporovanou  státem  a  od  r.  1871  byl  opět 
v  DůssQldorfě.  R,  1874  stal  se  dvorním  malf- 
řcm  a  členem  akademie  Stokholmské.  M.-M. 
vynikl  svými  krajinami,  na  nichž  k  romanti- 
ckému pojetí  druží  se  realisticky  účinný  ko- 
lorit. Předmětem  jejich  jest  domovina  auto- 
rova: fjordy,  údolí,  hory  a  lesy,  zejména 
jehličnaté:  Krajům  Jiorskd  a  Fjord  hardan- 
selský  (Christiania);  Sosnový  les  (Hamburk); 
Fjord  romsdalský-  s  histor.  staíTáží  Tideman- 
dovou  (1876);  Noční  rybolov  v  Norsku;  Vodo- 
pád v  jedlovém  lese  (1879);  Rybářská  ves  pH 
fjordu  Christianském  (1880);  Lesnatá  krajina 
s  losy;  Prales  (1883);  Lesní  jezero  při  měsíci 
(1892). 

Morter,  ostrov  v  moři  Jaderském,  viz 
.Murtcr. 

Mortier  f-tjé]  Edouard  Adolphe  Ca- 
simir  Joseph,  vévoda  z  Trevisa,  maršál 
franc.  (♦  1768  —  f  1835).  Dav  se  na  vojnu 
(1791)  účastnil  se  válečných  tažení  v  1.  1792 
až  1796,  postoupil  r.  1799  na  brigádníka  a 
t.  r.  na  divisionáře.  Po  zrušení  míru  Amien- 
ského  osadil  Hannoversko  (1803);  po  na- 
stoupení Napoleonově  stal  se  maršálem 
(1804),  poslán  s  Částí  velké  armády  do  Ně- 
mecka, poražen  však  Kutuzovem  u  Důrn- 
steinu  (1805).  R.  1806  obsadil  Hessko  a  han- 
sovní  města,  v  dub.  1807  porazil  Švédy  u  An- 
klamu  a  v  čci  velel  levému  křídlu  u  Frid- 
landu.  Krátce  potom  odměněn  za  služby  dů- 
stojností vévodskou.  R.  1808—11  velel  ve 
Španělích,  r.  1812  mladé  gardě  v  Rusku  a 
r.  1813  odpíral  zdárně  na  bojištích  něme- 
ckých spojeným  mocnostem  a  hájil  též  Pa- 


748 


Mortifikace  —  Moru. 


říie  (30.  bf.  isi^i),  Ludvík  XVIII.  udétil  mu 
pairstvi,   jehoí    však    M.    poibyl    přidav    se 
k  Napoleonovi  (1815).  V  1.  1816—18  zasedal 
ve  sněmovné  a  r.  1S19  stal  se 
opětné  pairem.    Po  revoluci 
červencové    byl    vyslancem 
v  Rusku  (1830—31)  a  pak  mi- 
nister.  předsedou  a  zárovci^ 
i  ministrem  války  (1S34),  od- 
stoupil však  záhy  (v  bfeinu 
1835)  a  stal  se  krátce  putom, 
provázeje  Ludvika  Filipa  při 
přehlídce,    obětí    pekelného 
stroje  Fieschiova  na  boule- 
vardu  du  Temple. 

MortlflkKoe  (lat.),  v  cirk. 
mluvě  umrtvováni  těles- 
ných (smyslných)  Žádosti  trjz- 
něnim.  postem,  mrskáním  a  p. 
újmami  a  utrpením,  jeí  si  ně- 
kdo sám  ukládá,  -  V  právn  i- 
ctvi  viz  Amortisace. 

Mortlflkoyktl  (latinsky), 


Motu  Tourn.,  morule  n.  moruScó. 
rod  rostlin  kopřivokvětých  z  čel.  mo- 
ruSovitJch,  obsahující  stromy  s  listy  2řa- 


tikace. 


.  Mo 


MorUia*r  Roger,  hrabě 
Marchský  (*  1286  -  f  1330). 
Byl  la  Eduarda  IL  raíatodr- 
iicim  irským  (1316-21)  a  bo- 

Í'oval  tam  úspěšné  proti  R. 
Irueeovi;  na  to  vystupoval 
proti  favoritismu  Despense- 
rovu.  R.  1322  uvězněn  v  To- 
weru,  ale  prchl  po  2  letech 
do  Francie.  Srv.  Eduard 
5)  a  6). 

Morton:  1)  M.  Oliver 
Perry,  státník  amer.  (•  1823,  4 

1 187T).  Rodina,  z  níi  pochá- 
zel, slula  Tbrockmorton,  >.  *tKvi 
přistěhovala  se  r.  1770  do 
Ameriky  a  přezvala  M.  Sprvu  se  učil  klo- 
boučnictví,  pak  studoval,  stal  se  advokátem 
v  Centreville  (Indiána)  a  přidal  se  ke  stranč 
republikánské.  R.  1861  stal  se  guvernérem 
státu  a  vystupoval  proti  zlořádům  v  úřed- 
nictvu; blavni  zásluha  íeho  byla,  íe  udrlel 
Indiánu  při  Unii.  R.  1866  ivolen  za  senátora 
spolkového  a  převzav  vedení  strany  republi- 
kánské v  senáte  vystupovat  tu  nesmířil vé 
proti  snahám  jižních  států. 

9)  M.  Julius  Sterling,  hospodář  a  po- 
litik sev.-amer.  (*  22.  dub.  1832).  Usídlil  se 
v  Nebraace  (1854),  byl  tam  tajemníkem  (1868 
ai  1861)  a  zaslouiil  se  o  povíjeni  její  na  stát 
(1867).  Od  něho  zaveden  Arbor-day,  vý- 
rofnf  den  sázení  stromkQ,  jenž  poloien  (pivně 
v  Nebrasce  r,  187^)  na  den  jeho  narození; 
M.  dal  tím  podnět  k  zalesňování  záp.  státfi. 
R.  1893  jmenován  od  praesidcnta  Clcvelanda 
ministrem  orby.  Své  důkladné  zkušenosti  ho- 
spodářské ukládal  M.  řadu  let  v  .Chicago 


Mortu&rliim  v,  Odúm 
Xomla  v.  Ryhováni 
Moraiig«n  v.  Mohrun 
MomogCB  Heinrich 


■Z. 


dýmí  nedělenými  n.  laločnatými,  zhusta  ná- 
padně nesoumérnými,  a  s  květy  v  krátkých 
Iclasech  1-  n.  2domými,  iřidka  polygamickými. 
Květ  prašný  má  4dílné  okvětí,  4  tyčinky  a 
zakrnělý  semenník;  květ  pestikový  má  4li3té 
okvětí  a  semenník  s  2  středními  rameny  čněl- 
kovými  a  1  bliíe  vrcholu  visu^m  vajfíkem. 
Plod  jest  peckovice  s  více  méně  dulnatým 
oplodim  srůstající  s  ostatními  plody  násled- 
kem zduínatělěho  a  zveličelého  okvětí  v  hro- 
madný (nepravý)  plod,  t.  iv.  morušenku. 
M.  Čitá  10—12  (dle  některých  5—7)  druhA, 
domácích  v  mírných  a  hornatých  pásmech 
tropických.  2  tčch  nejznáméjsi  jsou  dva 
i  v  Cechách  od  časů  císařovny  Marie  Tere- 
zie pěstované  druhy:  M.  alba  L.,  m.  bila,  a 
M.  nigra  L,,  m.  černá,  tak  pojmenované 
dle  přibliiné  obyčejné  barvy  Janodovitých 
plodů,  vynikajících  átavnatosli  a  ai  radle 
sladkou,  u  m.  černé  nakyslou  chuti.  M.  bílá 
má  vétve  šedohnědé,  listy  měkké,  na  lici 
hladké  a  na  rubu  roztroušeně  srstuaté,  a 
klasy  (i  plody)  asi  zdéli  stopky;  m.  Černi 
má  větve  světle  červenohnřdé,  listy  na  lící 
velmi  drsné  a  klasy  n.  plody  mnohem  delii 
nei  stopka  nebo  skoro  přisedlé.  Obě  pochá- 


Morus  —  2  Morzina.  749 

tejí  ze  střední  Asie  (Persie),  odkud  byla  m.   od  Valdšteina  v  léno  Valečov,  jejž  vrátil  a 

bílá  před  několika  tisíci  —  a  m.  černá  asi    obdržel  (1635)  od  císaře  Vrchlabí.    Zemřel 

před  300  léty  do  jižní  Evropy  přenesena  pro   v   Praze  r.  1646   a  pohřben   u  sv.  Tomáše 

chov  housenek  bource  morušového.    Plody  i  ve  hrobce,  kterou  saložil.  Z  manželky  Sabiny 

jsou  též  ofiicinální  dílem  jako  sušené  (/rtic-  i  z  Vřesovic  potomků  nezůstavil.  Dědicem  jeho 

tus  Moři  rccenUs  n.  baccae  Mororum),  dílem   stal  se  bratr  Pavel.  TýŽ  koupil  r.  1650  Kunst- 

sloužíce  k  výrobě  syrupu  a  šfávy.  —  Z  jiných   bcrk  s  Křincem,  r.  1654  Lomnici,  též  statek 

druhů  jest  známější  M.  rubra  L.,  m.  čer-   Doubravany.  Z  těch  vedle  král.  svolení  (1665) 

v  e  n  á,  ze  Sev.  Ameriky,  M.  eanadensii  Poir.,   zřídil  nápadní  statky.    Kromě  toho  skoupil 

m.  kanadská,  a  M.  tatarica  PalL,  m.  ta-   i  jiné  statky,  jako  Dolní  Lukavici  (1666),  Kle- 

tarská,  z  poříčí  Volhy  a  Donu  na  Rusi.  Ta  |  nový  s  Opálkou  a  fiezděkovem  (1673),  Ci- 

která  z  nich  hodí  se  též  více  méně  k  chovu  I  stou  (1688)  v  Cechách,  Lesonice,  Červ.  Mar- 

housenek  bourcových.  Déd.       titikov  (1680)  a  Bítovanky  (1681)  na  Moravě. 

Moms  Thomas  v.  More  1).  Dočkav  se  velkého  věku  f  3.  listop.  1688 

Moruše  n.  morušeňv.  Morus.  —  V  les-  •  (manž.  1.  Eliška  Hrzanka,  2.  Sidonie  Zádub- 

nictví  vřaďuje  se  m.  sice  mezi  stromoví  lesní,   ská).  Přečkali  jej  synové  JanRudolí,  Fran- 

poskytujíc    výborné    dříví   se    Žlutohnědým   tišek  Mikuláš,  Ferdinand  Matiáš  a  Pavel 

jádrem,  velmi  trvanlivé,  pevné,  krásného  ulo-   Tomáš.    František  dědil  Opálku  a  Klenový, 

Žení  vláken,  ale  nepěstuje  se  v  lesních  po- 1  jež  r.  1690  prodal,  za  to  koupil  Měcholupy 

roštech,  protože  velmi  pomalu  roste,  a  sází  I  (1692)  dav  za  ně  Cachrov  a  r.  1696  prodal 

se  jen  do  stromořadí  podél  silnic  a  na  okraji '  Měcholupy  a  koupil  Drhovli.  Zemřel  r.  1709 

lesin  pro  bource  morušového.  čm.     ;  zůstaviv  kromě  dcer  syna  Karla  Josefa, 

Moraiovité  v.  Moreae.  jenž  dědil  fiezděkov  a  Drhovli.  R.  1713  pro- 

Morvanova    choroba,   forma   syringo-   dal  Drhovli  a  zemřel  nedlouho  potom.  Pavel, 

mylie,  která  mimo  jiné  jevy  vlastní  tomuto  i  nejmladší  syn  Pavlův,  koupil  r.  1691  Ková- 

onemocnění  charakterisována  jest  ňegmonos-   nice  a  zemřel  v  lednu  1697  jsa  svoboden. 

nimi  záněty  prstů,  jež  z  pravidla  mají  v  zá-   Od    ostatních    dvou    pocházelo   potomstvo. 

pěti  značné  zkomolení  jich.  Kdysi  M.  ch.  po-   Á)  Starší  pošlost.  Jan  Rudolf  dědil  kromě 

kládána  byla  za  modifiKovaný  tvar  lepry.  Mx,   nápadních  statků  po  otci  Lukavici  a  Jeneč, 

Morvanské  pohoří,  horský  massiv  ve   po  Pavlovi  Kovanice  (1697),  koupil  r.  1689 

stř.  Francii,  oddělující  poříčí  Seiny  a  Loiry,  i  Nový  Ronov,  prodal  r.  1699  Lukavici,  koupil 

Jest  složen  ze  žuly,  ruly,  porfyru,  křemene  ,  (1700)  Loukovec  s  Kurovodicemi  a  zemřel 

a  útvaru  kamenouhelnéno,  obklopených  lia- '  r.  1702  na  jaře.    Z  manž.  Evy  Konstantiny 

sem  a  útvarem  třetihorním.   Tvoří  ellipsu,    Vratislavky    zůstavil    syny    Maximiliána, 

jejíž  nejdelší  průměr  obnáší  88 /cm   a   nej- :  Václava  a  Josefa.  Nejmladší  Josef  í*  1689) 

kratší  28  km.  Jméno  Mor  van  vzniklo  z  Aíont !  měl  po  otci  Loukovec  a  zdědil  Nový  Konov, 

noir  (Černá  hora)  a  pochází  od  rozsáhlých  ,  syn  jeho  JosefFrantišek  držel  Nový  Ro- 

lesů,  hl.  bukových,  kaštanových  a  dubových.  :  nov.    Týž  zemřel  26.  září  1765  a  dědiců  ne- 

Morvenlt,  miner.,  v.  Harmotom.  maje  odkázal  statek  manž.  Marii  Anně  z  Kle- 

Mory  (Mohr),  far.  ves  v  Cechách,  hejtm.   nového.  Maximilián  držel,  kromě  nápadních 

a  okr.  Podbořany,  pš.  Kněžice;   56  d.,  393  •  statků  Vrchlabí,  Lomnice  s  Cistou  a  Kunst- 

ob.  n.  (1890),  kostel  P.  Marie,  2tř.  šk.,  záme-  i  berka,  také  Nový  zámek  s  Hostinným,  Kou- 

óek  s  popi.  dvorem,  ložisko  hned.  uhlí,  mlýn  ;  nice  a  Nový  Ronov  a  s  manželkou  Kateřinou 

a  chmelařství.  i  Klaudií  Althankou  založil  r.  1705  vrchlabský 

z  Morzlna,  příjmení  hraběcí  rodiny,  která  j  k'.ášter.  Zemřel  16.  dubna  1706  v  Kutné  Hoře, 

pocházela    z    Friaulska.    Tu    žil   jako    rytíř  jsa  teprve  34letý.    Protože  dědicův  neměl, 

v  XVII.  stol.  Blažej.    Syn  jeho  Kamil  Ku- 1  dědili  po  něm  bratři,  nápadní  statky  zejména 

dolf  sloužil   napřea   Sigmundovi   III.   Pol-    Václav,  jenž  sloužil  ve  vojště  pod  Eugenem 

skému  proti  Rusům,  pak  přestoupiv  do  slu-   Sa vojským  a  založení  vrchlabského  kláštera 

žeb  cis.  Ferdinanda  II.  účastenství  měl  ve  |  dokonal.   Zemřel  5.  září  1737,  maje  věku  63 

mnohých  bězích  válečných,  zejména  r.  1631 !  let.    Syn  jeho  Karel  Josef  (*  1700)  stal  se 

v  Braniborsku,  pak  při  vojště  Valdštejnové,   r.  1722  radou  nad  appellacími  a  r.  1734  zem- 

s  nímž  bojoval  u  Breitenfeldu,  Norimberka, '  ským  soudcem.  Zemřel  v  Praze  21.  led.  1741 

Lútzenu  (1632)  a  ve  Slezsku.  R.  1634  bojoval  |  zůstaviv  syna  Františka  Xav.,  jenž  r.  1761 

u  Nordlink  a  jsa  nejvyšším  nad  jezdci  a  pě-  <  Kounice  prodal  a  10.  listopadu  1791  zemřel. 

^ími  bojoval  pak  se  Švédy,  třikráte  pronikl   Protože  synů  neměl,  přešly  nápadní  statky 

do  Pomořan,  při  Čemž  r.  1636  postřelen  byv  |  na  B)  mladší  pošlost.    Předkem  té   byl 

u  Vysoké  o  oko  přišel.   R.  1638  byl  polním  'Ferdinand,  třetí  syn  Pavlův.  Tento  zděail 

maršálkem  nad  saským  vojskem  a  vpadl  do   statky  na  Moravě,  jež  prodal  (1688—1689). 

Meklenburska,  avšak  zahájiv  r.  1639  tažení '  R.  1690  koupil  od  bratra  Opálku  s  Klenovým, 

proti  Bauerovi  poražen  jest  u  Hohenšteina  jeŽ  r.  1698  prodal,  r.  1699  koupil  od  Jana 

v  Sasku  a  potom  ze  služby  propuštěn.    Byv  |  Rudolfa  Dolní  Lukavici  s  přip.  statky,  k  nimž 

majestátem    10.   května  1632   do  panského  \  r.  1712  Chlumčany  a  r.  1717  Letiny  připojil. 

stavu  po^áen,  obdržel  18.  srpna  1636  stav  ,  Býval  hejtmanem  plzeňského  kraje.    Zemřel 

hrabský  Římské  říše,    což   18.   února   1642   23.  května  1725  (manž.  1.  Kateřina  v.  Píůrdt). 

i  pro  Čechy  potvrzeno.  Též  byv  přijat  16.  října  I  Syn  jeho  Ferdinand  Max.  Frant.  (♦  1693) 

1632  za  obyvatele  v  Čechách,  dostal  (1633)   oženil  se  r.  1714  s  Annou  Kateřinou  Novo- 


750  Morzkowska  —  Mósa 

hradskou  z  Kolovrat,  koupil  r.  1728  Merklín  pokrokových  a  positivistických.  Jako  první 
a  zemř.  23.  říj.  1763.  Synové  jeho  byli  Karel  '  její  povídky,  tak  i:  Ró{a;  Bl^kitna  ksic^ec^ka; 
Josef(*1717),  Ferdinan|d  Jan(*1722)aPetr  Neme^X^;  Mq^  Eleonory;  August;  January 
Vit  (*  1728).  Karel  zdědil  Lukavici,  kterou  I  a  j.,  jsou  obranou  ženského  srdce  proti  je- 
r.  1780  prodal,  a  s  manž.  M.  Vileminou  Raj- '  šitnosti  a  tyrannii  mužského  pohlaví.  Jsouc 
skou  z  Dubince  měl  13  dětí.  R.  1742  upadl ,  vychována  v  domě  šlechtickém  brala  své 
v  nemilost,  protože  od  Karla  Alberta  přijal  typy  z  vyšších  kruhů  společenských  a  te- 
důstojenstvi  komornické.  Zemřel  2.  září  1783.  prve  v  pozdějších  letech  přiblížila  se  též 
Ferdinand  držel  Ronov  a  zemřel  bez  muž. '  k  životu  vrstev  nižších.  Vedle  jmenovaných 
potomků.  Petr  Vít  držel  Merklín  se  Ptení-  prací,  vyznačujících  se  znalostí  citového  žiti, 
nem,  byl  c.  k.  tajným  radou  a  kom.  a  zemřel  pěkně  líčenými  charaktery  a  bríllantními  ti- 
r.  1815.  Skrze  dceru  jeho  Valpurgu,  která  se  radami  o  cílech  a  úkolech  života,  uvésti 
r.  1785  za  Josefa  Krakovského  z  Kolovrat  sluší  paradoxní  povídku  Žycie  \a  {yci€\ 
vdala,  dostal  se  Merklín  této  rodině.  Ze  sy-  dále:  Mi^d^y  Scyllq  i  Charybdq;  Post^pUem 
nův  Karlových  devět  dorostlo,  totiž:  1.  Ru-  prawnie;  Cel  \ycia\  Bo\ek  Milion;  Waika; 
dolf  Ferd.  Desider  (*  1752);  zdědil  r.  1791  O  prospaným  chlebte;  M^\owie  i  ^ony;  Zásady 
nápadní  statky,  které  proměněny  ve  statky  í  c^yny;  Pani  Pelicya;  Historya  \wyc\ajnego 
zpupné  a  pak  kromě  Vrchlabí  prodány ;  také  c\'towieka  atd.  Jmenovité  kol.  r.  1871  plod- 
držel  Zdiby  (1797 — 1810),  byl  radou  zem- ,  nost  její  byla  neobyčejná  a  práce  z  té  doby, 
ského  soudu  a  zemřel  7.  záři  1817.  2.  Fer-  |  ač  nejsou  prosty  předností  jejího  talentu, 
dinand  (*  1753)  sloužil  napřed  v  pluku  Ba- '  trpí  nicméně  v  ohledu  uměleckém.  Vedle 
thyanově  a  konečné  byl  FML.  a  majetníkem  ,  románův  a  povídek  píše  též  literární  studie 
pěšího  pluku.  Zemřel  v  Praze  27.  února  1805.  (o  Niemcewiczovi,  o  Nebožské  komedii  a 
3.  Fr a nt.  Václav  (*  1754)  byl  též  ve  vojen-  Irydyonu,  o  Kriidenerovi,  o  Brodziúském, 
ských  službách  a  zemřel  r.  1796.  4.  Karel  '  Dziekoáském,  o  nových  proudech  v  poesii 
(*  1756)  vstoupil  do  maltezského  řádu  a  od-  dramatické  a  j.),  vynikajíc  i  zde  trefnosti 
dal  se  vojenským  službám  v  jízdě.  Stal  se  myšlének,  ale  postrádajíc  vědecké  methodič- 
pak  podplukovníkem  a  v  řádu  velkým  pře-  nosti.  Platí  to  též  o  její  knize  Priesqdy 
vorem  (f  v  Praze  27.  října  1846).  5.  Pavel  ,  w  wychowaniu  (1880).  Srv.  předmluvu  Teo- 
Prokop  byl  kraj.  kommissařem  rakovnického  dora  Jeskc  Choiňského  k  jejímu  románu 
kraje.  6.  Jan  (*  1760)  oddal  se  též  vojenství,  Biqdne  kota  (Varšava,  1900,  Bibliotéka  dzicl 
stal  se  podplukovníkem  a  bojoval  ve  fran- ;  wyborowych  č.  128).  Snk,  —  Ze  spisů  jejích 
couzských  válkách.  Byv  v  bitvě  u  Mondovi  přeloženy  byly  do  češtiny  povídky:  >Kazíkc 
raněn,  dovezen  do  Turína  a  tu  23.  listopadu  (přel.  Jos.  Koněrza,  vyšlo  v  >První  morav. 
1799  zemřel.  7.  Josef  (♦  1763)  byl  nejvyšším  '  obraz,  knihovně  pro  čes.  mládež*)  a  >Smutná 
vachtmistrem  a  zemřel  26.  října  1828.  8.  Vin-  svatba*  (přelož.  Ed.  Jelínek,  v  >Ústřední 
cent  (♦  1769  —  1 1803),  plukovník.  9.  Petr   knihovně  Kobrové«). 

Prokop  (*  1770  —  t  1855),  taj.  rada,  FZM.,  Hósa  (něm.  Maas,  franc.  Meuse),  velký 
nejv.  hofmistr  arcikn.  Jana.  Potomstvo  muž-  přítok  Rýna  s  levé  strany,  vzniká  ve  franc. 
ské  měli  toliko  1.  a  8.  Vincentovi  synové  dep.  Haute-Marne,  na  úpatí  Monts  Faucil- 
byli  Karel  (*  1802  —  f  1^60)  a  Vincent  les,  409  m  n.  m.  V  horním  svém  toku  teče 
(*  1803),  kteří  oba  v  c.  k.  vojště  sloužili,  územím  jurským  a  na  úpatí  lesa  Noncourt 
onen  jsa  GM.,  tento  plukovníkem,  oba  rytíři  |  (dep.  Vosgres^  ztrácí  se  na  vzdálenost  3  km 
malt.  řádu.  Rudolf  měl  dva  syny,  z  nichž  I  do  země.  U  Méziéres  vstupuje  do  hlubokého 
Petr  (♦  1807)  byl  FML.  a  žil  ve  výslužbě  |  údolí,  vroubeného  kambrickými  a  devon- 
V  Štýrském  Hradci.  Starší  syn  Rudolf  dědil  j  skými  skalami  (325 — 490  m),  a  teče  břidlič- 
po  otci  Vrchlabí,  byl  c.  k.  kom.,  taj.  radou  '  natým  územím  směrem  sev.  až  k  Namuru. 
a  přísedícím  panské  sněmovny.  Přečkav  man- 1  Pod  Givetem  vstupuje  na  půdu  belgickou, 
želku  Filipinu  hr.  Sweerts  (f  1834)  zemřel  Od  Namuru  až  k  Lutichu  má  směr  sev.-vých., 
22.  září  1881.  Jediná  jeho  dcera  Aloisie,  dé-  údolí  její  se  rozšiřuje  a  po  obou  březích  vy- 
dička  Vrchlabí,  Maršová  a  Benešova  (♦  1832),  stupují  vysoké  strmé  skály.  Pod  Lutichcm 
vdala  se  r.  1853  za  Heřmana  hrab.  Černína  vtéká  do  roviny,  před  Maastrichtem  opouští 
z  Chudenic  (f  1892).  Sčk.       Belgii  a  protéká  směrem  ssvých.  suché  pu- 

Horzkowska  Walerya(Marrené),spi- 1  stíny  neb  bahniště  nizozemská,  obraci  se 
sovatelka  polská,  dcera  francouzského  g  ne-  k  zap.,  přibhŽuje  se  až  na  20  km  k  Rýnu, 
rála  )ana  Mallcta  de  Granville,  zahájila  lite-  <  teče  rovnoběžně  s  jeho  ramenem  Waaiem, 
rární  činnost  r.  1857  povídkou  Norvy  gla-  \  spojuje  se  s  ním  u  Woudrichem  a  u  Wer- 
dyator  a  přes  to,  že  byla  kritikou  vlídně  kendam  již  se  zase  odděluje.  Jedno  mohutné 
přijata,  otisknuvši  ještě  práci  Erote^os,  od- i  rameno,  zvané  Hollandschdiep,  teče  ko- 
mlčela  se  na  nějakou  dobu.  Pobyvši  pak  ně-  lem  města  Biesbosch,  dělí  se  ve  2  ramena, 
kolik  let  v  Itálii,  vrátila  se  k  literární  čin- 1  z  nichž  severní  nazývá  se  Haringvliet, 
nosti  r.  1864  prací  Jer^y  a  od  té  doby  jest  jižní  Krammer,  a  vlévá  se,  spojeno  s  Vých, 
stálou  spolupracovnicí  všech  čelnějších  listů  I  Seldou,  do  Severního  moře  pod  m.  Helle- 
polských.  V  prvním  období  své  tvorby  pod-  voetsluis.  Druhé  rameno,  Merwede,  rozátě- 
lehla  vlivu  G.  Sandové,  v  pozdějších  letech  puje  se  též  ve  2  ramena.  Jižní  teče  k  Hol- 
stala  se  vedle  Orzeszkowé,  Baluckého  a  j.  landschdiepu,sev.kLekua  pod  jménem  Nová 
nejhorlivější  hlasatelkou  a  bojovnicí  zásad   M.  spojuje  se  s  ramenem  Stará  M.  a  u  mč^ 


Mosaický  —  Mosaika.  75t 

sta  Maasstuis  vlévá  se  do  Severního  moře.  i  nýcb,  jest  co  do  vzhledu  nejáčinnějŠt,  ale 
Před  ústím  rozkládají  se  rozsáhlé  bažiny.  Při  ;  nehodí  se  pro  svůj  mnohdy  ostrý  povrch  pro 
ústi  jejich  ramen  do  moře  jsou  mělčiny,  tak  dlažby,  za  to  však  výborně  lze  jí  použiti 
že  jen  malé  lodice  mohou  sem  veplouti.  Nej- ;  k  m-kám,  které  dekorují  stropy  nebo  steny 
méné  lodím  přístupna  jest  Malá  M.,  na  je-  j  uvnitř  budov,  jakož  i  k  m-kám,  kterých  zhu- 
jímž  pr.  břehu  leží  Rotterdam.  Plavba  usnad- '  sta  se  používá  k  barvitým  ozdobám  na  prů- 
něna  tu  kratším  průplavem  Nieuwe-Water- i  čelích.  Vynikající  vlastnosti:  trvanlivost  ba- 
weg.  M.  stává  se  splavnou  od  Verdunu ;  rev  na  slunci  a  odpor  k  účinkům  povětr- 
délka  celého  toku  925  km,  šíře  u  Verdunu  ,  nosti,  staví  co  do  trvalosti  jakož  i  effektu 
65,  u  Namuru  130,  u  Lutichu  200  a  u  Gor-  '  tuto  m-ku  na  prvé  místo  mezi  všemi  ostat- 
kumu  (blízko  ústí)  325  m.  Úvodí  48.600  fcm*.  I  nimi.  Tato  m.  objevuje  se  téŽ  často  pod  jmé- 
Přítoky  Mósy  s  pravá:  Chíers,  Semoy  (ve  '  nem  m-ky  skleněné,  ač  někdy  neprávem 
Francii),  Lesse  a  Ourthe  (v  Belgii),  Roer  a  jmenují  se  m-kou  též  ozdoby  oken  vpále- 
Niers;  sleva:  Bar  (ve  Francii),  Sambre  ^v  Bel- '  nými  do  skla  barevnými  dessiny.  Technika 
gii)  a  Dommel.  Z  průplavů  nejdůležitější  jsou:  skleněné  m-ky  neliší  se  od  m-ik  kamenných; 
Východní  průplav,  který  sleduje  Mósu  na  čím  menší  jest  dessin,  který  má  býti  m-kou 
274  km  od  Troussey  až  ke  hranicím  Belgie:  proveden,  tím  drobnější  berou  se  kostičky 
Ardennskýprůplav,  který  jde  do  Aisne  v  údolí  k  jejímu  sestavení.  Takové  m-ky  obyčejné 
ř.  Baru;  průplav  ze  Sambre  k  Oise;  Vilém-  se  nebrousí  a  neleští  a  nerovný  povrch  m-ky 
ský  průplav,  vedoucí  od  Maastrichtu  do  Dom-  dodávají  svou  třpytivostí  na  slunci  obzvláštně 
melu;  průplav  Campinský  z  Antverp  do  Ru-  i  krásného  vzhledu.  U  Římanů  povstala  z  této 
pel  a  odtud  do  Šeldy;  M.-Moselský  průplav  m-ky  zvláštní  technika  v  průmyslu  ozdobni- 
a   nový  průplav  Merwede  do  Amsterdamu.  I  ckém.  Z  jemných  hůlek  z  neprůhledného  ba- 

Mosaioký,  mojŽíšovský,  t.  j.  židovský  (na    řevného  skla  různým  seskupením   ve  všech 
př.  náboženství).  barevných  odstínech  a  ulomením  jich   nad 

MoflAlka,  též  musivní  práce  (lat.  o^ms  '  úrovní  plochy  sestavují  se  nejpčknějši  anej- 
musivum),  slove  obložení  podlah  nebo  stěn  '.  jemnější  galanterní  ozdoby  s  kresbou  věrné 
barevnými  kaménky  nebo  skleněnými  hra-  napodobenou,  která  po  zbroušení  a  olešténí 
nůlky  íc  docílení  ornamentální  nebo  figurální  vrchní  plochy  předmětu  tím  více  vyniká. 
ozdoby.  Používání  m-ky  datuje  se  již  z  dob  U  skleněné  m-ky  lze  všechny  odstíny  všech 
dávných  Řeků,  Římanů  a  Foiničanů.  Dlažby  barev  dobře  vystihnouti  neprůhledným  ba- 
mosaikové  nejvíce  Římané  ve  svých  stav-  řevným  sklem,  jen  tónů  zlata  a  stříbra  do- 
bách přivedli  k  dokonalosti;  různé  druhy  cíliti  nelze.  Při  provádění  obrazů,  kde  i  tčchto 
kamenů,  jako  mramory,  čedič,  porfyr,  hadec,  tónů  docíliti  se  má,  vpravují  se  v  ona  místa 
jaspis,  syenit,  žulu,  opracovali  do  malých  ko-  dvoudílné  kostičky  z  průhledného  skla  s  plát- 
molých  jehlanů,  které  slabším  koncem  zastr-  kem  příslušného  kovu  mezi  ně  vložené  a 
kovali  buď  do  tmele  nebo  do  cementové  v  žáru  stavené.  Mnohdy  napodobí  se  m.  ob- 
malty,  dřevěným,  ručním  pechem  je  opatrně  '  kládáním  barevnými  plotnami  štukovými  po 
srovnali  a  po  zaschnutí  pískovcem  n.  smiř-  způsobu  m-ky  florentinské  a  slove  pak  taková 
kem  na  vrchní  ploše  zbrousili  a  leštili.  Ve-  m-kou  štukovou.  Hodí  se  jen  do  vnitř  bu- 
likost  kaménků  byla  rozličná;  za  starých  dob  do  v,  neboť  zvenčí  na  povětrnosti  značně  trpí. 
bývaly  to  kaménky  tvaru  kostkového,  ve  Na  dlažby  se  pro  svou  měkkost  nehodí  a  proto 
stranách  6 — 12  mm  měřící,  ale  vyskytovaly  I  obkládají  se  štukovou  m-kou  jen  stěny.  Této 
se  také  m-ky,  u  kterých  jednobarevné  větŠí  m-ice  podobá  se  ta,  kde  na  místo  štukových 
plochy  bvly  dělány  z  jednoho  kamene  (flo-  ploten  upotřebí  se  ploten  z  pálené  a  barevně 
rentinsKa  m.).  Tato  m.  byla  až  do  VII.  sto- 1  polévané  hlíny.  Glasura  chrání  plotny  proti 
letí  oblíbena  u  Římanů,  ač  již  v  prvé  třetině  vlivu  povětrnosti  a  lze  takové  m-ky  s  vý- 
VI.  století  m.  byzantinská,  skládající  se  hodou  upotřebiti  jako  dekorační  náplně  na 
z  drobných  kostiček,  přicházela  dosti  zhusta  venku  budov.  V  místech,  kde  po  ruce  je 
v  užívání.  Jeden  i  druhý  druh  měl  své  před-  levný  tlučený  štěrk  vápencový,  dělají  se 
nosti  i  vady.  U  m-ky  florentinské  chválila  z  kostek  4  až  6  cm  na  straně  měřících  mo- 
se  snadno  dosažitelná  úplná  rovnost  povrchu,  saikové  chodníky  (v.  Dláždění,  6806). 
jakož  i  snadná  hladitelnost  a  leštitelnost,  Též  se  vyskytuje  m.  dřevěná,  kde  z  růz- 
kdežto  obtíže  s  přiřezáváním  kamene  do  po-  i  ných  částí  přiměřeně  vyříznutých  dyh  sesta- 
třebného  tvaru,  nedobré  upevnění  ve  zpodní ,  vují  různobarevné  ploché  ornamenty,  k  ozdobě 
vrstvě  maltové,  jakož  nesnadná  způsobilost  povrchu  některého  předmětu  dřevěného.  Ta- 
docíliti  různobarevné,  harmonicky  sladěné  kove  kousky  se  řídkým  klihem  na  zpodní 
dessiny  neb  figurální  ozdoby  činily  větší  po-  dřevo  klíží.  Všechny  m-ky  musí  se  klásti  na 
užití  těchto  m-ik  mnohdy  nemožným.  Kdežto  povrch  úplně  rovný.  Činí-li  m.  složitý  ba- 
při  m-ice  římské  nebo  benátské  nahra-  řevný  ornament,  nebo  je-li  to  figurální  náplň, 
zovaly  se  mnohé  kameny,  aby  docíleno  bylo  seřadí  se  obyčejné  barevné  kaménky  nebo 
barvitého  effektu,  též  sklem,  nebylo  při  m-ice  skla  vedle  sebe  na  barevnou  kopii  originálu 
florentinské  na  použití  skla  ani  pomyšlení,  j  a  klíží  se  k  ní.  Je-li  celá  m.  takto  složena, 
a  tím  se  vysvětluje  rychlé  zaniknutí  této  '  rozřeže  se  papír  na  přiměřené  kusy  a  celá 
mosaikové  techniky.  M.  byzantská,  která  { taková  část  m-ky  se  do  tmele,  papírem  na 
se  dělá  z  pestrých  barevných  neprůhledných  ;  vrch,  vmáčkne  a  zapěchuje.  Když  pak  celá 
kostiček  skleněných,  taktéž  do  tmele  vtlače-  '  m.  jest  takto  na  své  místo  přenesena,  od- 


752 


Mosaismus  —  Mosaz. 


močí  se  po  zatvrdnutí  tmele  papír  na  ní  ipčjící 
teplou  vodou  a  sloupne  se.  Káyi  m.  doko- 
nale zatvrdla,  brousí  se  a  leŠti  a  sice  nej- 
dříve cihlami  pískovcovými,  ku  konci  pak 
smirkem  za  stálého  vlhčení.  Skleněná  m.  se 
neleští.  Ve  Vatikánu  v  Římě  jsou  velikolepé 
•dílny,  v  nichž  dělají  se  m  ky  pro  chrám  sv. 
Petra,  sv.  Pavla  a  j.  v.  Cenné  oltářní  obrazy 
v  chrámu  sv.  Petra  byly  do  vatikánských 
obrazáren  odneseny  a  na  jich  místo  m-ky 
udělány,  kterými  skorém  k  nerozeznání  jsou 
napodobeny.  Jest  samozřejmo,  Že  k  vykonání 
takových  uměleckých  m-ik  lze  upotřebiti  jen 
vycvičených  sil  odborně  vzdělaných,  které 
hlavně  v  barvitosti  tónů  musí  býti  velmi 
zběhlé.  Fka. 

M.  ballotinská  nazývá  se  v  uměleckém 
sklářství  ozdobování  skleněných  nádob  per- 
ličkami neboli  kuličkami  (Jballotini)  barvy  opá- 
lové; kuličky  tyto  sázejí  se  na  ornamenty 
provedené  v  rozmanitých  barvách  smalto- 
vých, dokud  jsou  barvy  tyto  vlhké,  načež  se 
nádoby  postaví  ještě  na  krátkou  dobu  do 
pece.  Perličky  nabývají  tím  barevného  třpytu 
podle  toho,  na  jakou  barvu  byly  posazeny. 
Způsob  tento  dostal  se  z  Benátek  (Murana) 
do  českého  sklářství. 

Mosaismus  (od  Moses,  t.  j.  Mojžíš),  sou- 
bor všech  náboženských  i  politických  zaří- 
zení pocházejících  od  Mojžíše.  Potom  to- 
lik co  židovství. 

Mosalsk,  újezdní  město  kalužské  {guber- 
nie, má  2671  ob.  větš.  pravoslav.,  4  kostely, 
ženské  proj^mnasium,  újezdní  učiliště,  zem. 
nemocnici,  55  průmysl,  závodů  s  výrobou  za 
81.000  rublů,  3  trhy.  Připomíná  se  již  r.  1231. 

Mosalský  Újezd  má  na  4426 /cm*  171.820 
obyv.  Náleží  úvodím  Oky  a  Desny,  má  hojně 
močálů.  Pole  zaujímají  asi  třetinu,  lesy  pě- 
tinu vší  plochy.  Pěstují  se  žito,  oves,  ječmen, 
brambory,  len  a  konopí.  Mlynářstvi,  cihlář- 
ství,  sýrařství  a  dřevařstvi. 

Mosambilc  v.  Mozambik. 

Hos&medes  n.  Mossamcdes:  1)  M., 
provincie  na  záp.  pobřeží  africkém  tvořící 
nejjižnější  část  Angoly,  má  členité,  písčité 
pobřeží,  jež  se  jmenovitě  v  sev.  části  zdvihá. 
Ráz  vegetace  tvoři  přechod  z  pásma  tropi- 
ckého do  suchého  pásma  Kalahari.  Z  květeny 
uvésti  sluší  zvláštní  druh  Welwitschia  mira- 
bilis,  Eucalyptus  k  j.  přestává,  baobab  v^step- 
natťm  jihu  stále  řidčeji  se  vyskytuje.  Území 
uvnitř  je  úrodné,  jmenovitě  v  údolích  řek  a 
výše  položených  místech  na  s.,  kde  jsou 
četné  plantáže  na  cukr,  třtinu,  bavlnik,  ká- 
vovník; vedle  toho  banány  a  oranžovníky. 
Při  pobřeží  je  chov  dobytka,  jenž  se  vyváží 
do  Kapská  a  Gabúnu.  R.  1880  usadili  se  hol- 
landšti  Boerové,  přistěhovavší  se  z  jihu, 
v  Humpatě  a  Huille,  kdež  jim  Portugalci  po- 
nechali autonomii.  Vnitřek  pro  v.  je  však 
velmi  řídce  obydlen.  —  2)  M.,  hl.  m.  pro- 
vincie na  12'^  ť  v.  d.  a  15»  13"  již.  š.,  se 
4500  ob.,  pro  příjemné  a  zdravé  podnebí  má 
z  celé  Angoly  nejčetnější  kolonii  evropskou. 
Ulice  jsou  přímé,  s  kamennými  domy;  pěkný 
palác  guvernérův  a  celnice.    Za  půvabnými 


zahradami  kol  města  se  rozkládajícími  jest 
písečný  kraj.  M.  založen  byl  teprv  r.  1840; 
obchod  poměrně  skrovný,  leč  po  zlepšení 
kommunikace  s  vnitrozemím  má  jistou  skvě- 
lou budoucnost.  Nu, 

Hosasanms  jest  vymřelý  rod  plazů  je- 
štěr  o  vitých,  těla  k  plování  v  moři  přizpů- 
sobeného. Okončiny  jsou  zkráceny  a  do 
plochy  ve  vesla  rozšířeny ;  počet,  prstců 
v  nich  se  rozmnožuje.  I  pasy  okonČin  se  re- 
dukuji a  křiž  na  páteři  není  vyvinut.  Tlama 
jest  velmi  obsáhlá.  Rod  tento  dosahoval  ai 
8  m  délky  a  zbytky  jeho  nalézají  se  v  kří- 
dovém útvaru  anglickém.  Pa. 

Mosaz  (něm.  Messing,  franc.  laiton,  angl. 
brass\  slitina  mědi  a  zinku,  někdy  s  malou 
přísadou  olova,  cínu  neb  železa.  Podle  množ- 
ství jednotlivých  kovů  vyznačuje  se  vlast- 
nostmi, jimiž  k  technickému  upotřebení  hodí 
se  lépe  než  kovy  ryzí.  Hlavně  pak  levnější 
cena  přispěla  k  rozsáhlému  jejímu  zpraco- 
vání. M.,  ve  které  má  převahu  měď,  má  větši 
tvrdost,  tažnost,  kujnoat,  trvanlivost  na  vzdu- 
chu, jest  tavitelnější  a  roztavená  tekutější 
(bez  bublin)  neŽ  měď.  Přísada  olova  činí  ji 
schopnější  ke  zpracování  na  strojích  obrá- 
běcích, ale  za  to  zmenšuje  jeií  tažnost.  Zvláštní 
vlastnosti  dodává  m-i  zinek.  Do  15—20 — 40 
procent  zinku  jest  m.  za  obyčejné  teploty 
kujná,  dobře  se  válcuje  a  ve  drát  vytahuje. 
Přibýváním  zinku  ubývá  jí  tažnosti  i  kujno- 
sti,  při  607o  Zn  je  m.  při  každé  teplotě  křehká; 
jest-li  zinku  nad  907o»  stává  se  zvláště  ohřátá 
opět  tažnou.  Měď  dodává  m-i  barvy  červené, 
přísada  zinku  mění  ji  na  žlutou  až  bílou. 
Měrná  váha  kolísá  dle  percentuálního  smí- 
šení mezi  7-8— 8-7.  Taví  se  kolem  850-920»C; 
pevnost  v  tahu  jest  při  lité  m-zi  12*6  kg/mm\ 
při  m-i  na  drát  33 — 40  kg/mm*.  Připravuje 
se:  buď  do  roztavené  mědi  přihazuje  se  zi- 
nek dle  předepsaného  poměru,  neb  do  ty- 
glíku  narovná  se  ve  vrstvách  na  sebe  méď 
střídavě  se  zinkem  a  taví  se  pod  vrstvou 
uhelného  prášku.  Druhý  způsob  jest  lepší. 
V  praxi  u potřebuje  se  na  výrobu  části  stro- 
jových, na  jemnější  i  hrubší  odlitky  ozdobné 
k  výrobě  drátu,  plechu  a  j.  předmětů.  Druhů 
m>i  jest  veliký  počet,  nejužívanější  jsou  tyto: 
červená  m.  mívá  9— 197o  zinku,  ostatní 
jest  měď;  jest  velmi  tažná,  snadno  se  za  stu- 
dena ková,  ohýbá,  dobře  se  táhne  v  drát, 
jsouc  roztavena  jest  velmi  řídká.  Užívá  se 
jí  na  ozdobné  slitky  a  výrobkv.  Žlutá  m. 
má  70— 68Vo  mědi,  30— 327,  zinku,  ie  křehčí 
předešlé,  má  menší  pevnost  v  tahu,  není 
kujná,  ale  dobře  se  válí.  Při  slévání  se  velmi 
smršťuje,  ponořena  do  studené  vody  hou- 
ževnatí a  tvrdne.  Užívá  se  jí  na  kliky.  Bílá 
m.,  15— 427o  mědi.  86— 58Vo  zinku,  je  velmi 
křehká,  užívá  se  jí  jen  ke  sléváni.  Muntzův 
kov,  607o  Cil,  407o  ^".  neb  667o  C«.  40-75 
Zn,  3  25  Pb,  nazvaný  dle  vynálezce  Angli- 
čana Muntze.  Kov  tento  jest  velmi  tažný, 
malou  přísadou  železa  dosahuje  veliké  tvrdosti 
a  větší  pevnosti  v  tahu  než  kujné  železo. 
Užívá  se  ho  na  lodní  plechy.  £  i  chův  kov 
dle  vídeňského  vynálezce  Eicha  má  podobné 


Mosazov  —  Mošen. 


753 


vlastnosti  jako  předešlý.  Skládá  se  ze  607o 
mědi,  38'27o  zinku  a  l'8*/o  železa.  Měrná  váha 
jest  kolem  8-4— 87,  pevnost  v  tahu  při  litém 
kovu  Činí  42  kg/mm*f  kujném  64 — 72*5  kg/mm*. 
Sterrokov,  dcltakov  mají  podobné  slo- 
iení  a  vlastnosti.  Chrysorin  (v.  t.).  Tom- 
bak  barvy  žlutoČcrvené  o  78—98%  mědi, 
22— 27e  zinku,  někdy  též  s  malou  přísadou 
olova  a  cínu.  Jest  velmi  tažný,  pevn^,  užívá 
se  ho  na  předměty,  které  mají  býti  pozla- 
ceny (má  již  základní  zlatožlutou  barvu,  pro- 
čež stačí  jen  tenká  vrstva  pozlacení),  na 
plechy  a  částky  strojové.  Oreid,  90^0  mědi, 
lOVo  zinku,  na  stolní  náčiní.  Mannheimské 
zlato  (v.  t.).  M.  hliníková,  s  5— 127o  hli- 
níku, vyznačuje  se  značnou  pevností;  při 
5*'o  hliníku  mívá  AA  kglmm}  pevnosti  v  tahu, 
při  ll*5Vo  hliníku  až  80  kg/mm\  M.  sili- 
ciová  má  asi  ViVo  silicia. 

Mosazov,  Hamry  Mosazné  (Aíessing- 
hammer)^  ves  na  Moravě,  hejtm.  Šumperk, 
okr.  St.  Město,  fara  a  pš.  Koldštýn;  16  d., 
83  ob.  n.  (1890). 

Hosbaoh  v.  Biebrich. 

Mosbnrk  v.  Moosburk 

Moéoiska,  město  v  Haliči,  stanice  Rak. 
st.  dráhy  Krakov-Lvov;  4314  ob.  pol.  (1890), 
sídlo  okr.  hejtmanství  a  soudu,  římsko-katol. 
proboštství  a  fary;  řecko-katol.  kostela  do- 
minikánský klášter  (z  r.  1432),  nyní  kasárna, 
2  obec.  školy,  pš.,  telegraf,  továrna  na  ocet, 
výroba  lněného,  stávkového  a  provaznického 
zboží,  čilý  obchod  se  Inem,  konopěmi,  deh- 
tem, obilím  a  Četně  navštěvované  koňské 
trhy.  —  Okres,  hejtmanství  moáciské 
má  754*57  km},  71.988  obyv.,  z  nich  je  44.400 
Rusínů,  27.273  Pol.,  187  Něm.,  58  j.  národ. 
(1890). 

Mosoon  ímoskú]  (frc),  Moskva. 

Mosela  (franc.  MoselUY  levý  přítok  Rýnu, 
vzniká  v  jiho-záp.  čá.«»ti  Voges,  725  m  n.  m., 
protéká  franc.  dep.  Vosges  a  Meurthe-et- 
Moselle,  u  Toulu  přibližuje  se  na  15  km 
k  Móse,  u  Novéantu  vstupuje  na  půdu  lot- 
rinskou a  teče  kolem  Met  až  k  Thionville. 
Jest  hranicí  mezi  Porýnskem  a  velkovévod- 
stvím  Lucemburským  a  u  Koblence  vlévá  se 
do  Rýna.  V  horním  svém  toku  aŽ  k  Epinalu 
vroubena  jest  lukami  a  skalnatými  vysoči- 
nami, potom  teče  mezi  příkrými  stěnami  vy- 
sočiny Lotrinské  v  území  triasu,  liasu  a 
oolithu.  Po  lev.  břehu  táhnou  se  až  k  Thion- 
ville úrodná  luka  a  pole.  Od  Trevíru  teče 
M.  v  břidlici,  tok  její  jest  velmi  klikatý, 
břehy  částečně  příkré  a  skalnaté,  Částečně 
pokryty  vinicemi,  které  skýtají  výborné  mo- 
selské  víno  (v.  t.).  Délka  toku  505  frm, 
z  čehož  344  km  splavných  od  Frouardu; 
úvodí  28.400  /rm*.  Plavba  koná  se  na  malých, 
úzkých  lodicích,  nosnosti  až  500  q.  Plavba 
parníků,  počínajíc  od  m.  Trevíru,  jest  od 
r.  1840  v  rukou  2  společnosti.  Od  Met  aŽ 
ke  hranicím  lotrinským  zbudován  byl  prů- 
plav Moselský.  Od  Trevíru  až  ke  Koblenci 
test  plavba  po  četných  záhybech  velmi  zdlou- 
lavá;  tyto  udržují  však  vodu  v  řece  a  tak 
umožňují  i  plavbu  proti  proudu.  Údolí  M-ly 

OttflT  Sloimik  NanCný,  st.  XVII.  36'3  xgoi. 


náleží  k  nejrozkošnějším  krajinám  rýnském, 
zvláště  mezi  Trevírem  a  Kocbemcm.  Od  Ko- 
blence ke  Kochemu  vede  podél  řeky  želez, 
dráha.  Do  M-ly  vlévají  se  s  pravá:  Moselotte, 
Meurthe,  Seille;  s  leva:  Madon,  Ornc,  Sure. 

MOMllaniui  P  e  t  r  u  s  (vlastně  P  e  t  e  r  S  ch  a- 
de),  něm.  humanista  (♦  1493  —  1 1524  v  Lip- 
sku). Studoval  od  r.  1512  v  Kolíně  n.  R., 
r.  1515  stal  se  učitelem  školy  ve  Freiburku 
v  Sasku,  t.  r.  odebral  se  do  Lipska,  kde  stal 
se  r.  1517  prof.  jazyka  řeckého.  Byl  důklad- 
ným znalcem  jazyků  klassických  a  rozvinul 
též  jako  jako  učitel  vynikající  činnost  Opa- 
třil vydání:  Anstofanova  JPÍuta,  Friscianova 
překladu  Periégése  Dionysiovy,  Prudentiovy 
bdsné  liber  cathemerinon  a  spisu  Claudiana 
Mamerta  lib.  III  de  státu  animae.  Dále  podal 
lat.  překladv  Isokratovy  řeči  o  míru,  ně- 
kterých dialogů  Lukianových  a  některých 
spisu  Řehoře  Nazianského,  Basilia  a  Jana 
Zlatoústého.  Po  jeho  smrti  vydány  byly  jeho 
poznámky  ke  Quintilianovi  a  Gefliovi.  Srv. 
O.  G.  Schmidt,  r.  M.  (Lipsko,  1867);  Bursian, 
Gesch.  d.  class.  Philol.  in  Deutsohland.    Vy-. 

Hosel^ká  vina  šlovou  vína  pěstovaná 
při  břtzich  řeky  Mosely  a  v  nejbližším  okolí; 
někdy  čitá  se  k  nim  téŽ  víno  z  okolí  Win- 
ningen.  Ni  jvětší  množství  m-kých  vín  při- 
padá na  pruskou  čit  Mosely  od  Trevíru  až 
ke  Koblenci,  kterýž  vinný  kraj  náleží  vůbec 
k  největším  toho  druhu  v  Německu  (5513 /ui 
a  43 Vo  veškerého  vinného  kraje  Rýnské  pro- 
vincie). Celkem  vyrábí  se  tu  165.400  hl  roČně 
převážnou  většinou  bílého  stolního  vína,  leh- 
čího světlejšího  a  méně  trvanlivého  (10—12 
let)  než  víno  rýnské;  zato  však  obsahují  m. 
v.  více  kyseliny,  mají  zvláštní  jemný  bouquet, 
barvu  zelenožlutou,  pak  zvláštní  hlinitou  pří- 
chuť. Jsou  zdravá  a  příjemně  se  pijí.  Méně 
cenných  druhů  užívá  se  k  výrobě  vín  šumi- 
vých, zvláštním  barvivem  falšuje  se  z  nich 
také  bordeaux.  Nejlepší  m.  v.  zaujímají  mezi 
víny  evropskými  teprv  místo  třetí.  Největší 
měrou  pěstuje  se  moselské  vinařství  teprv 
pod  Schweichem  a  odtud  až  k  Burgu  pod 
Trarbachem  rostou  ncilepší  druh^r.  M.  v. 
ůzemi  francouzského  a  lotrinského  jsou  sice 
četnější,  ale  kvalitou  nevyrovnají  se  něme- 
ckým. Také  ve  velkovévodství  Lucembur- 
ském (Varmeldingen)  a  na  liorní  Mosele,  zvi. 
u  Met  a  Cháteau-Salins  na  Seille,  pěstují  se 
lehká  m.  v. 

Mošen  Julius,  básník  něm.  (*  1803  — 
1 1867  v  Oldenburgu),  studoval  práva  v  Jeně, 
cestoval  po  Itálii  a  stal  se  r.  1831  úředníkem 
u  patrim.  soudu  v  Kohren;  r.  1834  usadil  se 
jako  advokát  v  Drážďanech  a  r.  1844  povo- 
lán byl  za  dramaturga  na  dvorní  divadlo 
v  Oldenburku.  Brzy  vlak  rozstonal  se  nevy- 
léčitelné a  dán  r.  1850  na  odpočinek.  Napsal: 
epickou  báseň  Das  Lied  vom  Ritter  Wahn 
(1831),  allegoricko-íilosof.  rázu ;  i4/ui5ver  ^1838), 
s  filosofickou  hloubkou  pojaté  staré  tnema; 
Gedichte  (1836,  2.  vyd.  1843),  v  nichž  vedle 
jemných  melancholických  tónů  udeřil  i  na 
balladovité  lidové  struny,  zejm.  v  populár- 
ních básních  »Die  letzten  Zehn  vom  vierten 

48 


754  Mosengcil  —  Moser. 

Regiment«,  »Andreas  Hofer«  a  >Der  Trom- '  surv  zanechal  a  vstoupil  opét  do  vládního^ 
peter  an  der  Katzbach« ;  novellu  Georg  Ven-   kolfegia,  z  něhož  r.  1736  nanovo  vystoupila 
lot  (1831);   NovtUen  (1837);   historicko -poli-   odeáel  jako  pruský  tajný  rada  a  universitní 
tický  román  Der  Kongress  von  Verona  (1842,   professor  do  Frankfurtu  nad  Odrou.  Upad- 
2  sv.);  Die  Dresdener  Gemáldegalerie  (l844)  |  nu  v  pro  svou  svobodomyslnost  u  krále  Frid- 
a  idyllickou,  místy  i  přesládle  romantickou  '  richa  Viléma  I.  do  nemilosti,  opustil  r.  1739- 
sbírku  novell  Bilder  im  Moose  (1846,  2  sv.).  !  dosavadní  postavení  a  žil  po  8  let  v  Ebers- 
Zatím   obrátil  se   k  dramatu,  ale  nebyl  tu   dorfu  v  reusském  Voigtlandě,  zabývaje  se 
právě  Šťastným;  dramata  jeho  jsou  převážnč   spisovatelstvím.  R.  1747  vstoupil  jako  tajnj^ 
rhetorícká.    Jsou   to:    Heinrich   der   Finkler  \  rada  a  chef  kanceláře  do  služeb  lantkrabéte 
(1836);  Cola  Rien\i\  Die  Bráute  von  i^oren^ ;.  hessko-homburského,   avšak  již   od   r.  1749 
Wendelin  u.  Heleně;  Kaiser  Otto  Jíl.  (poslední  I  žil  zase  v  Hanavě,  kde  založil  >státní  a  kan- 
čtyři  vyšly  společně  jako  TTieafer,  1842);  i?on  I  celářskou  akademii*.    R.   1751   povolán  do 
Johann    von    Oetterreich]    Her^og    Bernhard   Šiutg^rtu  za  konsulenta  stavovského.    Kdyi 
(1855);  Der  Sohn  des  Fúrsten  (1858).    M-ovy  ,  však  vznikly  různice  mezi  stavy  zemskými 
>Sammtliche  Werke*  vyšly  v  8  sv.  (Olden-    a  vévodou,  dal  tento  M-a  r.  1759   uvězniti 
burg,  1863);   nové  rozmn.  vydání  se  životo-jako  domnělého   původce   pamětních   spisů 
pisem  vydal  syn  jeho  (Lipsko,  1880,  6  sv.).  j  směřujících  proti  vévodovi.    Od  r.  1759  ai 
Srv.  M-ovy  »Erinnerungen€,  jež  dále  vedl  a  ,  do  r.  1764   ztrávil  M.  ve  vězení  hohentwiel- 
vydal  M.  Žschommler  (Plauen,  1893);  Julius  |  ském.   Propuštěn  byv  z  něho  na  rozkaz  říš- 
M.,  eine  biograph.  Skizze  (Oldenb.,  1878).        ské  dvorní  rady,  žit  opět  ve  Štutgartě  jako 
lEoSMiSpeil  Friedrich  (f  1839  v  Meinin-    právní  konsulent  až  do  smrti  a  věnoval  se 
gách),  novellista  a  první  stenograf  něm.,  byl    pracím  literárním.  Sepsal  na  500  děl,  z  nichi 
sprvu  učitelem   na  lesnickém  ústavě   v  Zill-  i  sluší  uvésti  zvláště:  Deutsches  Staatsrecht  (No- 
bachu,  později  stal  se  konsistor.  radou.  Se-    rimb.,  1737 — S4tŮ2sv,)]Neues  deutsches  Staats- 
známiv  se  s  geometrickou  soustavou   recht  (Štutgart  a  Frankf.,  1766—75,  21  sv.  a 
(v.   t.)   Taylorovou   převedl   ji  s  některými    doplňky  1781—82,  3  sv.);    Deutsches  Staats- 
změnami  na  jaz.  něm.  a  vydal  pod  titulem   archiv  (Hanau  a  Frankf.,  1751—57,  13  sv.); 
Ánleitung  5[iir  Stenographie  (Eisenach,   1796;    Grundriss  der  heutigen  Staatsverfassung  des 
II.  vyd.   1799).    R.  1819  po  práci  Horsti-    Deutschen  Reiches  (7.  vyd.,  Tub.,  1754);   Ver- 
g  o  ve  (v.  t.),  vybudované  na  týchž  základech,   such   des    neuesten  europ.    Vólkerrechts  (1777 
znova  zpracoval  svůj   převod,  úplně  přijav    až    1780);    Beitráge   \u    dem   neuesten   europ. 
velký  počet  znakův  Horstigových  a  ze  svých    Vólkerrechte  in  Friedens^eiten  (1778—80);   In 
bývalých  ponechav  jen  ft.    Srv.  Correspon-   Kriegt\citen  (1779—81). 
denzblatt    d.    konigl.    Stenogr.    Instituts   zu       2)  M.  Friedrich  Karl,  syn  před.  (♦  1723^ 
Dresden  1887  a  1888.  Pf.      ,  f  1798),  byl  v  1.  1772—80  státním  ministrem 

von  Kosenthal  Salomon  Hermann,  v  Hessko  -Darmstadte,  když  však  despotickým 
dramatik  něm.  (♦  1821  —  f  1^77  ve  Vídni),  ,  choutkám  pána  svého  Ludvíka  IX.  se  vzpi- 
židovského  původu,  studoval  v  Marburku,  ral,  propuštěn  jest,  statky  jeho  zabaveny  a 
přišel  jako  vychovatel  do  Vídně,  kde  stal  |  teprve  po  dlouhých  reklamacích  mu  vráceny, 
se  r.  1850  ofnciálem  v  ministerstvu  vyučo-  M.  byl  muž  svobodomyslný,  jenž  za  svobodu 
vání  a  brzy  bibliotekářem.  M.  napsal  velkou  i  a  práva  lidská  neohroženě  bojoval  v  četných 
řadu  effektních  rhétorických  dramat,  vnitřně  I  spisech,  z  nichž  uvádíme:  Der  Herr  und  der 
prázdných  a  dutých;  první  z  nich  byla  De-  Diener\  Kleine  Schriften  ^ur  Erláuterung  des 
borah  (Pešť,  1849;  6.  vyd.  1890),  po  ni  náslc- '  5tertís-  und  Vóikerrechtes  (Frankf.,  1751—65, 
doválo:  Cácilia  von  Álbano  (1851);  Der  Son- ,\2  dílů);  Patriot ische  Gedanken  der  Staats- 
nenwendhof  (1857,  3.  vyd.  1875);  Dúweke  (t.,  freigeisterei  (t.,  1755);  Patriotisches  Archiv 
1860);  Die  deutschen  Komódianten  (t.,  1863)  I  (1784— 90, 12sv.); /'o/ířis<:A«Wťi/irAei7ffw(1796); 
a  mn.  j.  M.  vydal  kromě  toho  ještě  verše  |  Gesammelte  moralische  und  poiitische  Schriften 
{Gesammelte  Gedichte,  1866)   a   napsal   řadu  i  (1763— 64)  a  j. 

textů  operních.   Jeho  »Gesammeltc  Werkec  '     3)  M.  Bedřich,  spisovatel  český  (*  1821 
vyšly  ve  Štutgartě  v  6  sv.  (1877—78).  .  v  Mýtově  na  Blovicku  —  f  21.  února  1864 

Koser:  1)  M.  Joh.  Jak.  von  Filseck  I  vPraze).  Absolvovav gymn.  a fílosofíi  v  Praze, 
und  Weilerberg,  neobyčejně  plodný  pu-  studoval  nějaký  čas  práva,  ale  záhy  věnoval 
blicista  a  právník  něm.  (♦'iTOl  ve  Štutgartě,  ^  se  spisovatel  siví.  Neutěšené  poměry  literární 
1 1785).  Měl  život  velmi  pestrý.  R.  1720  jme-  ;  donutily  jej,  že  vstoupil  k  finanční  stráži, 
nován  mimoř.  professorem  práv  na  univ.  Když  pak  po  r.  1848  nastal  v  Čechách  vol- 
V  Tubinkách,  r.  1721  odešel  do  Vídně,  ale  nějsí  ruch,  počal  v  březnu  r.  1849  vydávati 
nemoha  tam  jako  protestant  dostati  místa  I  v  Praze  illustrovaný  satiricko-humoristícký 
vrátil  se  r.  1722  do  Stutgartu  a  byl  tam  činný  ;  list  Brejle,  jež  záhy  staly  se  oblíbenými.  Hlav- 
spisovatélsky,  R.  1724  odešel  znova  do  Vídně, ;  ním  jejich  spolupracovníkem  byl  JUDr.  V. 
kde  byl  říšskému  místokancléři  hr.  Sch5n-  Kremla.  Po  3  měsících  >Brejle<  od  vojenské 
bornovi  konsulentem  v  říšských  záležitostech,  správy  potlačeny,  rovněž  zastaven  časopis  ň- 
R.  1726  byl  povolán  jako  skutečný  vládní  hadlo^  příloha  >Včely<,  již  po  prvním  Čísle 
rada  do  Stutgartu.  R.  1727  jmenován  řád-  a  M.  zatčen  a  vojen,  soudem  odsouzen  na 
ným  professorem  práv  v  Tubinkách,  avšak  6  měsíců  do  Žaláře.  Poněvadž  satira  pro 
již  r.  1732  pro  neshody  s  censurou  profes-  tehdejší  poměry  politické  byla  zhola  nemoi- 


von  Moscr  —  Moscheles.  755 

nou,  pokusil  se  o  román  napsav:  Slepá  pani]  1797 — 98,  2  sv.;  s  biografii).  Spisy  M-ovy  vyd. 
(Praha,  1863,  2.  vyd.  1865).  R.  1861  znovu  B.  R.  Abeken  (Berl.,  1842—44,  10  sv.;  nověji 
počal  vydávati  Br^U  2l  šotka,  \ti  ohé  policií  1858).  Srov.  Kreyssig,  J.  M.  (Berl.,  1857)  a 
potlačeny  a  M.  odsouzen  do  žaláře,  od  kte-  Rupprecht,  J.  M-s  soziale  und  volkswirth- 
réhož  trestu  vyprostila  jej  smrt  schaftliche  Anschauungen  (Štutg.,  1892). 

von  Koser  Gustav,  dramatik  německý!  2)  M.  Albert,  lyrik  něm.  T*  1835  v  Go- 
(*  1825  ve  Špandavč),  syn  majora,  byl  důstoj-  tinkách).  Studoval  v  rodišti  klassickou  fílo- 
níkem,  opustil  však  r.  1856  službu  a  žil  na  logii  a  stal  se  proíessorem  v  Drážďanech, 
svém  statku  ve  Slezsku.  Prvn;  veselohru  i  Napsal :  Gedichte  (Lip.,  1865;  3.  vyd.  Hamb., 
Der  Husar  (pozd.  název  Eine  I^rau,  die  in  1890);  Nacht  u.  Steme  (Halle,  1872);  Schauen 
Paris  war)  napsal  r.  1856;  povzbuzován  fraš-  und  Schaffen  (Štutg.,  1881);  Singen  u.  Sagen 
kárem  Davidem  Kalischem  věnoval  se  výlučně  '  (Hamb.,  1889);  Aus  der  Mansardě  (Brémy, 
lehké  veselohře,  v  kterémž  genru  napsal  přes  1893).  Mistrnou  formou  podává  tu  své  nazí- 
sto  čísel,  z  nichž  mnohá  jsou  na  jevišti  velmi !  ráni,  na  něž  působili  Schopenhauer  a  Dar- 
oblíbena,  ačkoliv  nemají  literární  ceny.  Jme-  win,  jakož  i  své  osobité  pojetí  krásy.  Vedle 
nujeme  z  nich:  Wie  denken  Sie  uber  kuu-  toho  přeložil  z  flámštiny  Pol  dc  Montovy 
land?  (1861);  Au9  JUebe  ^ur  Kunst  (1873);  |  Idy lly  (Berl.,  1893)  a  Nové  idyllky  (Lipsko, 
Der  Veilchenfresser  (1876);  Mádchenschwůre  lS9Si)  a  napsal:  Das  Dresdener  Hoftheater 
(1877);  Der  Bibliothekar  (1878);  Der  Hrpo-  1862—69  (Drážď.,  1869)  a  Metne  Be\iehungen 
chonder  (t.  r.);  Krieg  im  Frieden  (se  Scn5n-  \u  Robert  Hamerling  und  dessen  Briefe  an 
thanem,  1881);  Unsre  Frauen  (s  týmž,  1882);  mich  (Berl.,  1890). 
Reif  Reifiingen  (s  týmž,  1882);  Die  Ama\one  Kosem  v.  Mojžíř. 
(1889);  Die  neue  Gouvemante  (1891)  a  mn.  j.       Koses  Z  Chořenu  n.  Mojžíš  z  Ch.,  spis. 

)eho  »Lustspiele«  vycházejí  souborně  v  Ber-   arménský,  v.  Arménský  jazyk  a  litera- 
íné  od  r.  1873.  tura,  str.  7516). 

lESser:  1)  M.  Justus,  spisovatel  něm.  Kosetig-Koorhof  Albert,  ryt.,  lékař 
(*  1720  v  Osnabrucku  —  t  1794  L).  Jako  něm.  (♦  1838  v  Terstu),  studoval  ve  Vídni, 
právník  usadil  se  v  rodišti  a  záhy  postaven  kdež  se  r.  1866  habilitoval  pro  chirurgii  a 
v  Čelo  malého  biskupství  osnabruckého,  i  r.  1875  stal  se  prof.  Prodělal  jako  voj.  lékař 
v  němž  podle  podivného  snesení  při  míru  válečná  tažení  r.  1866  v  Cechách,  r.  1870—71 
Vestfálském  střídali  se  biskup  katolický  a  v  Paříži,  r.  1878  v  Bosně,  r.  1885  v  Bělehradě, 
protestantský.  M.  stal  se  důvěrou  občanů  Napsal:  Handbuch  der  chirurgischen  Technik 
r.  1747  advocatuM  patriae,  za  katolické  vlády  (Vídeň,  1886,  4.  vyd.  1899);  Vorlesungen  uber 
zastával  jako  syndikus  právně  rytíře  a  jako  '  Kriegschirurgie  it.,  1887);  Erste  Hilfe  beiplóti- 
zástupce  vládu  a  za  nezletilosti  protestant*  lichen  Unglúcksfállen  (3.  vyd.)  a  j.  v. 
ského  biskupa,  vévody  Bedř.  z  Yorku,  byl  Kosetiitift  v.  Lhota  Mackova  151). 
po  20  let  rádcem  regenta  osnabruckého.  von  KoshelmJ o h.  Loře nz,  theolog  něm. 
V  1.  1762—68  byl  též  justiciárem  trestního  (*  1694  —  f  1755),  zemřel  jako  kancléř  go- 
soudu  a  odtud  do  smrti  tajným  referenda-  tinské  university.  Byl  první,  který  o  církev- 
řem  vládním.  Harmonicky  sloučil  v  sobě !  nich  dějinách  pojednával  pragmatickým  způ- 
státnictví  a  spisovatelství.  Jako  básník  na-  \  sobem  a  napsal  mimo  jiné:  Institutionum 
psalGottschedovskou  tragédii .^rmmiMS  (1749)  historiae  ecclesiasticae  antiquae  et  recentioris 
v  alexandrinech,  zajímavou  volbou  látky  a  I  libri  IV  (1755  a  opět.);  Institutiones  historiae 
úvodem,  kde  srovnává  zprávy  Taci  to  vy  a  ráz  I  c/imřf  a  na  e  (4.  vyd.  1801);  Dissertationes  ad 
dolnosaských  sedláků,  jak  je  poznal  jako  \  historiam  ecclesiasticam  pertinentes  (lisy). 
advokát  rodného  města.  Užší  jeho  domovině ,  Kosoheles  Ignác,  něm.  pianista  a  skla- 
svědčila  i  Osnabruckische  Geschichte  ^Osnabr.,  datel  hudební  (♦  1794  v  Praze  —  f  1870  v  Lip- 
1768,  2  sv.;  2.  přeprac.  vyd.  Berhn,  1780; '  sku).  Jevil  záhy  vynikající  vlohy  hudební,  na- 
3.  vyd.  1819)  po  r.  1192,  k  níž  ho  zavedlo '  čež  otec  jeho,  zámožný  obchodník  isráélský» 


studium  spletitých  poměrů  právních,  jichž 
vyjasněni  dohledával  se  v  pramenech.  Her- 
burt  von  Bar  vydal  po  jeho  smrti  z  pozů- 
stalosti 3  sv.  díla  s  listinnými  doklady  (Berl., 
1824).  Z  článků,  jež  psal  pro  osnabrůcké  >In 


dal  jej  pečlivé  vzdělati  a  prvními  učiteli  jeho 
byli  Zahrádka  a  Hořelský,  po  té  Diviš  We- 
ber, od  r.  1808  Allrechtsberger  ve  Vídni, 
u  něhož  učil  se  zvláště  skladbě.  UŽ  jako  12letý 
chlapec  vystupoval  veřejně  a  r.  1806  kom- 


telligenzbl&tter<,  sestavila  jeho  dcera  paní  ponoval  koncert.  Později  stal  se  ve  Vídni 
von  Voigts  r.  1774  Patriotische  Phantasien  I  velice  oblíbeným  koncertistou  i  učitelem  a 
(Osnabr.,  1775— 86;  3.  vyd.  Berl.,  1804,  4sv.;lbyl  ve  přátelských  stycích  s  Mcyerbeerem, 
nově  vyd.  Zóllnerem,  Lipsko,  1871)  o  mra- ,  Hummelem  i  Beethovenem.  Podnikl  i  několik 
yech,  právích,  módách,  právních,  národoho-  \  uměleckých  cest  po  Německu,  Hollandsku  a 
spodářských,  dějinných  a  jazykových  pomě-  j  Francii,  pak  r.  1820  do  Anglie,  kdež  od 
rech  Vestfálska.  Nejcennější  jest  tu  líčení ,  r.  1825  se  v  Londýně  usadil.  Tam  zaujímal 
selského  domu  vestfálského.  I  aesthetických  ;  vysoké  postavení  jako  učitel  hudby  ve  vzne- 
otázek  dotkl  se  tu  v  Harlekin,  oder  Verthei-  Šených  rodinách,  byl  prof.  na  král.  akademii 
digung  des  Groteskkomitchen  (1761),  jako  ve  1  hudební  a  spoluředitelem  koncertů  filharmo- 
stati  Ober  die  deutsche  Sprache  und  Útteratur,  I  nických.  Na  cestách  uměleckých,  jež  i  z  Lon- 
namířené  proti  Bedřichu  IL,  jeŽ  vyšla  v  jeho  {  dýna  podnikal,  slavil  všude  veliké  triumfy 
Vermischtc  Schriíten  vyd.  Nicolaiem  (Berl., '  silou,  bravurou  a  neobyčejnou  technikou  své 


766  Moschen  —  Moskva. 

procítěné  hry,  zvláště  však  vzbuzoval  oprav-  Kosohos,  řecký  básník  bukolský  že  Sy- 
néný  obdiv  svými  improvisacemi.  Od  r.  1824  ^  rakus  (150  př.  Kr.),  po  némž  ve  sbírce  řc- 
byl  důvěrným  přítelem  Felixe  Mendelssohna,  |  ckých  bukolíků  vedle  některých  drobností 
a  kdvž  tento  založil  v  Lipsku  konservatoř,  zachováno  idyllion^  opěvující  únos  Európy,  a 
přesídlil  M.  tamže  jakožto  professor  vyšší  i  pohřební  píseň  za  básníka  Bióna,  k  němuž 
hry  klavírní  a  vychoval  zde  celou  řadu  zna-  jako  k  učiteli  svému  se  hlásí.  Ve  zbytcích 
menitých  žáků.  Skladby  M-ovy,  počtem  173, 1  těch  jeví  se  M.  pouhým  napodobitelem  tvorby 
jsou  nestejné  ceny;  vedle  těch,  jež  holdují  uhlazené  a  ozdobné,  ale  schází  mu  opravdová 
jen  módě  a  virtuositě,  většina  jeho  prací  vy-  živost  a  přirozenost  Theokritova.  Hlavní  vy- 
niká bohatou  vynalézavostí,  solidním  a  umě-  I  dání  ve  sbírce  bukoliků:  Ahrens  1855  a  Mei- 
leckým  provedením,  tak  že  mají  stálý  svůj  neke  1858.  Ukázky  českých  překladů  uve- 
umělecký  význam ;  etudy  jeho  dosud  jsou  |  děny  ve  Sborníku  na  osl.  prof.  Kvíčaly,  str.  85. 
pro  studium  hry  klavírní  nezbytný.  Mimo  to  '  Mosohns,  zool.,  v.  Kabar. 
uvádíme:  8  koncertů  (zvi.  G-moll)  na  klavír,  lEosIgla  Ach.,  roď  lišejníků  korovitých 
Sonate  mélancolique.  Trio  do  C-moll,  sextetta    z  čeledi  Lecanoreae.  EBr, 

op,  35.  a  88. \   fantasii  Souvenirs  ďlrlande,       Koslg  v.  Aehrenfeld  v.  Klosopólski. 
duo  pro  dva  klavíry  Hommage  á  Hándel,  va-       Koslna  {Moschin)^  město  v  Poznaňsku,  na 
riace  na  thema  Áu  clair  de  luně  aj.  Po  jeho   řece  t.  j.,  kraj  Szrem,  žcL  stan.  Leáno-Po- 
smrti  vydala  vdova  M-ova  jeho  denník  Aus   znaii,  kat.  kostel,  pš.,  telegr.  a  1648  ob.  (1890). 
M.  Leben.   Nach  Briefcn  und  Tagt^búchern       Kbsinff,  ves  v  Cechácn,  v.  Mezí. 
(2  sv.,  Lip.,  1872—73).  Srovn.  Briefe  von  F.       Koskeue,  ves  mor.,  v.  Mostko  v. 
Mendelssohn-Bartholdy  an  Ignaz  u.  Charlotte  ,     Koskenstrbm  v.  Maelstrdm. 
M.,  vyd.  F.  Moscheles  (t.,  1888);   La  Mara,       Koskevské  knižeotvi  v.  Moskva  (dě- 
Musikalische  Studienkópře,  sv.  III.  jiný)  a  hlavně  Rusko  (dějiny). 

Kosohen  v.  Mošnov.  Hoskiti  v.  Moskyti 

Kosoherosoh  Johann  Michael,  vlastně       Hoskltské  pobřezi  v.  Mosquitsképo- 
M  o  s  e  n  R  o  s  ch,  satirik  něm.  (*  1601  ve  Will-   b  ř  c  /'  f. 
stádtu  u  Štrasburku  —  f  1669).    Pocházel       Koskonisos  v.  A  i  valy. 
z  upřímně  protestantské  rodiny,  jež  se  při-       Koskopoli  v.  Boskopoli. 
stěhovala  z  Aragonska  za  Karla  V.  Studoval       Koskov,  ves  mor.,  v.  Mostko  v. 
vcŠtrasburceapromovovaljakoprávníkvŽe-       de  la  Hoskova,  kníže,  v.  Ney. 
ncvě  (1624).  Pak  pobyl  delší  dobu  ve  Fran-       Koskov&da  v.  Cukr,  str.  7676. 
cli   a  prožil   do   sytá  válečné  útrapy  jako       Hoskovloe  v.  Mackovice  a  Mostko- 
úředník.   Klidu  došel  ve  Štrasburce,  kde  se    vice. 

stal  ještě  před  uzavřením  míru  městským  Moskowitz  v.  Mackovice. 
fískálem;  později  (1664)  stal  se  radou  a  dů-  Hoskra,  řeka  ruská,  vzniká  z  několika 
věrníkem  lantkraběnky  hessen-kasselské  a  pramenů  v  bahnité  půdě  ve  východní  části 
sousedních  knížat.  R.  1645  stal  se  členem  Újezdu  gžatského  ve  smolenské  gubernii,  pró- 
•Fruchtbringende  Gesellschaftc  pode  jménem  téká  tokem  velmi  klikatým  gubernii  moskev- 
»der  Trclumende«.  Hlavní  spis  jeho  jest  14  skou,  a  to  po  m.  Moskvu  celkem  směrem 
Wunderliche  und  wahrhafftige  Gesichte  Phi-  východním,  odtud  jihovýchodním  a  pod  Ko- 
landers  von  Sittewalt  (anagramm  Willstádtu),  lomnou  vlévá  se  do  Oky.  Vývoj  její  měří, 
jež  počal  vydávati  kol  r.  1640  ve  Štrasburce  počítáme-li  za  počátek  pramen  u  vsi  Po- 
(vyd.  authentická  jsou  z  r.  1642—43,  1650,  ,  povky,  491  km.  Temeniště  leŽí  ve  výši  asi 
1665  a  1667).  Vzorem  byl  mu  Španěl  Fran- 1  260  m,  ústí  112  m.  M.  přijímá  celkem  asi  80 
cisco  de  Quevedo  svými  Sueňos,  jichž  však  '  přítoků,  jichž  však  většina  v  létě  vysýchá. 
M.  nedostihl.  V  prvé  části  díla  převládá  Poříčí  zaujímá  asi  18.142  km}.  Břehy  jsou 
obecná  satira  na  různé  stavy,  v  dalších  pak  namnoze  písčité  a  hlinité.  Led  pokrývá  M-vu 
líčen  zbědovaný  stav  vlasti.  Dílo  M-ovo  má  150  dní.  Po  horním  toku  řeky  jezdi  pltě,  od 
značnou  cenu  kulturní,  projevuje  zdravé  města  Moskvy  jest  splavna  pro  lodi.  —  Srv. 
mravní  názory  autorovy,  ale  neodškodňuje  V.  J.  Astrakov,  >M.-rěka<  (v  >Izvěst.  Mosk. 
nás  tím  za  nedostatky  umělecké.  Výbor  z  něho  Gorod.  Dumyc,  1873).  O  bitvě  nad  ř.  M-vou 
pořídil  Bobertag  v  Kůrschnerove  National-    v.  Bo  rod  i  no.  Pp. 

litteratur,  sv.  32.  Vroucností  náboženskou  Koskra  (rus.  HoCRBa,  něm.  Moskau,  frc. 
proniknuto  jest  jiné  dílo  M-ovo  Insomnis  Moscou^  angl.  Moscow,  lat.  Moscuá)^  koruno- 
cura  parentum  (1643;  vyd.  L.  Pariserem  vačni  a  staré  první  sídelní  město  ruské,  roi- 
v  Halle,  1893),  rázu  výchovného,  jež  zane-  kláda  se  ve  středu  gubernie  moskevské  (na 
chal  jako  závět  svým  dětem.  Zemřelf  náhle  ,  55°  45'  s.  š.  a  na  37°  37'  v.  d.  od  Gr.)  při 
na  obchodní  cestě  do  Wormsu.  Srv.  Nickels,  řece  Moskvě  a  přítoku  jejím  Jauze  v  krajině 
M.  als  Pádagog  (Lip.,  1883)  a  Pariser,  Bei-  nemnoho  zvlněné  (u  výši  142  m  n.  m.)  a 
tráge  zu  einer  Biographie  von  M.  (Mnichov. '  úrodné,  zaujímajíc  v  mezích  42  km  dlouhého 
dissertace,  1891).  I  kamerkollezského    valu    asi    82  kmK    Pod- 

Kosokin,  město  v  Poznaňsku,  v.  M os in a.   nebí   M- vy  jest  úplně  vnitrozemské.   Prů- 


Koioholatrie  (z  řec),  klanění  se  te- 
leti, zejména  zlatému,  jako  učinili  Isráélité 
na  poušti. 


měrná  teplota  roční  jest  3*9'  C,  průmémi 
teplota  ledna  — 11*0°,  července  18-9*.  Ježto 
v  zimě  klesá  rtuť  i  pod  —  40®  C   (nejniiSi 


Mosohopoll  v.  Boskopoli.  '  pozorovaná  teplota  byla  — - 42*5®)  a  v  létě 


Moskva.  767 

TYstupuje  (ve  stínu)  až  na  38^  Činí  rozdíl  |  nádraží.  Pro  nové  dráhy  zřízena  jsou  nádraží 
okolo  80*.  První  mrazy  objevují  se  v  M-vě;  prozatímná;  vyjednáváť  se  stále  o  postaveni 
průměrné  26.  září  (9.  října)  a  poslední  |  okružní  dráhy  a  jednoho  nádraží  ústředního. 
11.  (24.)  května.  Srážky  činí  531  mm;  kroupy  Parníky  jezdí  po  Moskvě  od  Malého  ka- 
padají  zřídka.  Dnů  se  srážkami  jest  průměrně  menného  mostu  (pl.  C5)  až  k  Vrabčím  !ho- 
170,  z  čehož  na  sněžení  připadají  82.    Pod  i  rám  (Vorobjevy  gory;   pl.  A^).    Menší  lodí 


sněhem  jest  M-va  150  dní.  fteka  Moskva  za- 


nákladní  proti  proudu  mohou  plouti  až  k  jv. 


mrzá  průměrně  5.  (18.  listop.^  a  led  odchází  okraji  města.  Několik  pěkných  sadů  krásit 
1.  (14.)  dubna.  Mračných  dni  bývá  do  roka  M-vu  (Aleksandrovské  sady  u  hradeb  Kremlu^ 
657o.  Relat.  průměrná  vlhkost  vzduchu  jest  Botanická  zahrada  [pl.  D2],  Zoologická  za- 
78%.  abs.  5*8  mm.  Tlak  761  8  mm,  V  zimě  a ,  hrada  na  Prěsnenských  rybnících  Jpl.  AB3^ 
na  jaře  převládá  vítr  jižní,  v  létě  a  částečné  ,  v  zimě  zřizuje  se  tu  veliké  kluziště J ;  jeden 
i  na  podzim  západní  a  severozápadní.  'z  nejpěknějších  sadů  jest  Neskučný  \p\,B7\^ 

Dle  toho,  jak  vznikala  (historicky),  dělí  se  j  v  Petrovských  sadech  [pí.  A  1,  2]  jsou  známé 

».  (viz  přílohu)  na  Kreml,  Kitaj  go rod  zábavné  místnosti  »Fantasija€,  >Mavritanijac 
ínské  město),  Bělyj  gorod  (Bílé  město),  atd.,  Sokulniki  [pí.  EFl]), 
Zemljanoj  gorod  (Hliněné  město),  Za-,  Všeho  obyvatelstva  čítá  M.  (dle  sčí- 
moskvorěčje  (čtvrť  za  Moskvou  řekou)  a  |  tání  z  r.  1897)  s  předměstími  1.035.000  duší, 
»okrajiny<  č.  >město  za  Sadovou  ulicic ;  ad- 1  sama  988.614.  (Na  počátku  stol.  XVI.  měla 
ministrativně  rozdělena  jest  na  17  čtvrtí  (jež  ,  asi  100.000  obyv.,  v  prostřed  st.  XVITL  asi 
tvoří  3  policejní  obvody,  nebo  41  pol.  okr.).  150.000.)  Po  reformách  r.  1861  (kdy  mela  M. 
I  Bělyj  a  Zemljanoj  gorod  původně  byly ,  380.000  duŠí)  obyvatelstva  přibývá  rychlostí 
opevněny,  ale  ke  konci  XVIII.  st.  opevnění  neobyčejnou;  dle  sčítání  z  r.  1871  má  jiŽ 
odstraněna  a  na  místo  nich  zřízeny  boule-  601.969  a  1882  již  753.469  duší.  Rychlý  vzrůst 
vardy.  Kamerkolležský  val  (z  r.  1742),  který  vysvětluje  se  stálým  přílivem  venkovského 
ohraničoval  okrajiny  a  přerván  byl  18  »za-  obyvatelstva.  R.  1871  bylo  venkovského  oby- 
8tavami<  (branami,  mýty,  šraňky),  jichž  ná-  vatelstva  43Vo.  J*.  1897  již  63"3Vo  (v  Mvě  zro- 
zvů  ještě  dnes  se  užívá  (v.  plán),  ač  nemají  zených  jest  jen  26Vo)-  Na  100  mužů  připadá 
už  původního  účelu,  nyní  již  rovněž  se  ne-  76  žen.  Co  láká  lid  do  M-vy,  vysvětlují  data 
udržuje  a  město  volně  se  šíří  za  něj,  takže  o  zaměstnání  obyvatelstva ;  živiC se  40%  prů- 
souvisí  již  s  nejednou  »slobodkou<  (před-  myslem,  23Vo  obchodem,  ll7o  slouží  církvi, 
městkou  obcí).  Ulice  hlavní  rozbíhají  se  státu  nebo  pěstuje  živnosti  svobodné  a  147o 
paprskovitě  od  Kremlu  a  spojeny  jsou  kli-  náleží  k  posluze  domácí, 
katými  uličkami  příčními.  Všech  ulic  a  uli-  Ethnograficky  jest  M.  město  takořka 
ček  jest  skoro  1000  (délka  jejich  půl  čtvrtá  úplně  ruské  a  pravoslavné  (protestantů  [po- 
sta km).  Nejživější  jsou  Nikoljskaja,  Iljinka,  nejvíce  Němců]  jest  2-3%»  Židů  méně  než 
Varvarka,  Tverskaja,  Petrovka,  Bol.  Lub-  2%,  katolíků  iV©,  muhammedánů  0*3%,  Ar- 
janka,  Mjasnickaja,  Marosejka,  Soljanka  a  ze-  menu  0'lVo)-  ^  M-vě  žije  dosti  značný  po- 
iména  pověstná  ulice  >Kuzněckij  moste  zvaná,  čet  Čechů;  určitou  číslici  nelze  však  udati, 
lláměstí  přes  80.  Dopravu  obstarává  tram-  ježto  není  ani  úředních  ani  soukromých  dat 
way,  dostavníky  a  ohromné  množství  izvo-  v  tomto  směru.  Střediska  nčjakého  moskev- 
ščíiců  (asi  15.000).  Řeka  Moskva  protéká  ští  Čechové  rovněž  nemají.  Teprve  nedávno 
městem  klikatým  tokem  a  dosahuje  největší  zřízena  Česká  sekce  při  Slovanském  dobro- 
šířky  270  m.  Aby  voda,  zejména  při  jarním  činném  spolku  (Slavjanskoje  blagotvoritělj- 
tání,  tak  snadno  nevystupovala,  zřízen  r.  1784  noje  obščestvo;  adressa:  Bol.  Lubjanka).  Ve- 
»odvodňovací  kanále.  Jauza  ústí  se  do  Moskvy  dle  českých  proťessorů  jest  tu  zejména  ně- 
na  levém  břehu  u  nalezince.  Ostatní  říčky  kolik  českých  fírem  obchodních  (Brabcové, 
město  protékající  jsou  nepatrné,  neb  i  pře-  Pilař-Meyer,  Gůnner,  Benci,  Stuhlík,  Huni- 
klenuty  a  svedeny  ve  stoky.  Voda  Moskvy  halové,  Brechler  a  j.).  Hrabě  Harrach  má  tu 
i  Jauzy,  do  nichž  ústí  stoky  mnoha  továren,  sklad  svého  skla.  Na  počátku  XVIII.  století 
jest  špinavá.  Z  mostů  (všech  jest  41)  vy-  bylo  v  M-vě  asi  16.000  stavení,  před  vpá- 
nikaji:  Železný  most  (pl.  C  5)  r.  1859  vysta-  dem  Francouzů  jen  9158,  roku  1891  25.300, 
yéný  na  místě  původního  r.  1634  z  kamene  z  nichž  jen  Vio  ^^  ^íce  než  2  poschodí.  Kromě 
vybudovaného  mostu  (jenž  svou  velikostí  a  •  vnitřního  města  jsou  domy  většinou  jedno- 
drahotou  stavby  pověstný  byl  tak.  Že  aŽ  patrové,  nejvýše  dvoupatrové.  U  mnohých 
úsloví  vzniklo:  »dražší  nez  kamenný  most«)  jsou  dvory  a  zahrady  (to  platí  zejména 
a  proto  také  dodnes  > velký  kamenný  moste  '  o  Zamoskvorěčí) ;  celek  obkličuje  zeď  nebo 
zvaný;  dále  most  Borodinský,  Krymský  a  plot.  Asi  s  Vs  jsou  domy  dodnes  dřevěné. 
Moskevský  (Moskvorěcký).  Z  četných  ryb-  Lid  ruský  váži  si  M-vy  nade  všechna 
níků  jmenovati  jest  Krasnyj  (Červený),  Pa-  města  ruská;  ani  císařský  Petrohrad,  ani 
triarší  a  Prěsnenský.  »máti  měst  ruskýchc  Kijev  nemůže   se  s  ni 

Z    M-vy   vybíhá    desatero    tratí;    starší  i  měřiti.  Bohaté  vzpomínky  historické,  památ- 
jsou:  Nikolajevská  (k  Petrohradu),  trať  M,-   niky  dávné  minulosti,  svatyně,  v  nichž  ca- 


jaroslav-ArchandělsK,  M.-Kazaň,  M.-Kursk, 
M.-Brest,  M.-Nižní  Novgorod;  v  posl.  době 
zbudovány  trati  M.-Pavelec,  M.-Brjansk,  M.- 


rove  korunu  na  hlavu  si  staví,  a  jiné,  v  nichž 
odpočívají  kosti  budovatelů  ohromné  dnes 
říše  i  ostatky  svatých,  učinily  M-vu  drahou 


Savelov,  M.-Riga.    Starší  dráhy  mají  velká '  všemu   lidu   ruskému,   který   rád   ji   nazývá 


>svatou<  nebo  > bílokamenoou  matičkou  I  prese  viechny  Dehody,  ieí  jí  stihly.  Stast- 
M-vou*.  V  ni  vidi  Rus  chranitelku  pravého  |  oá  její  poloha  mcii  bohatým  východeoi  a 
kulturním  i  průmyslovém  lápadem 
učinila  £  M-vy  středisko  obchodní, 
v  němž  Asie  s  Evropou  ruko  si  po* 
dává.  Stopy  kultury  východní  patrnj 
jsou  i  v  levnějjku  M-vy,  zejména 
v  stavitelství,  pravé  tak,  jako  ruch 
obchodní  a  roimanitost  krojfl  a  iboli 
vyloieného  upomfná  na  báiáry  orien- 
tu. Různí  prodavači  a  hbití  izvoičici 
oíivuji  ulice.  V  pravdě  úchvatný  jest 
pohled  na  město  se  zvonice  Ivana  Ve- 
likého (v  Kremlu)  aneb  s  Vrabčích 
hor  {Vorobjevy  Rory,  odkudi  Napo- 
leon poEoroval  M-vu],  kdyí  paprsky 
sluneční  ozařují  zlaté  báně  chrámfiv 
a  namnoze  plechem  leleně  nebo  čer- 
veně natřeným  pobité  niiké  střechy 
domů.  (Viz  též  5.  K.  Ponomarev,  M. 
v  rodnoj  poeiijL)  Pohostinství,  srdeč- 
nost a  bohatství  Moskvanů  velebí  se 
stejně,  jako  krása  města  jejich.  Zvlált- 
nostf  moskevskou  jsou  také  četná 
slavnostní  processi  (kreatnyje  chody, 
na  př.  o  sv.  Třech  králích  z  Kremlu 
na  zamrzlou  řeku  Moskvu,  kde  světí 
se  voda.  a  pod.)  a  národní  slavnosti 
>guláni<,  jež  konají  se  v  >SokoIni- 
kich<  (pl.  E  Fí),  v  Mariině  hájku 
(Marjína  roiča,  pl.  Ci)  a  jinde.  (Vis 
Havlíčkovy  >Sebrané  spisy*  I.,  1870.) 
Středem  města  M-vy  jest  ataro- 
ílavnj  Kreml  (v.  pl.  a  obr.  č.  2825.). 
rozkládající  se  na  chlumu  asi  30  m  nad 
řekou  Moskvou.  Obklíčen  jest  hra- 
dební zdi,  baátami  scsflenou,  s  pěti 
■vau  stavbou  pozoruhodnými  brana- 
mi, kteréž  nesou  jména:  NIkolská, 
Trojická,  Borovička,  Tajnická  a  Spas- 
ská(Spasitelova,nejzuameniti]Si  3  po- 
svátná brána,  její!  zpodní  část  stavěl 
r.  1491  milánský  stavitel  Petr  Anto- 
nius,  horní  r.  1626  Angličan  Hallo- 
way).  Na  věii  jsou  hodiny  (dodnes 
vzácnost  v  M-vě).  Vejdcme-li  do 
Kremlu  Spasskou  branou  (pravovér- 
ný  Rus  jen  s  hlavou  obnaicnou  jí 
prochází  a  nejednou  i  cizinec  nuceK 
jest  smekati),  po  pravé  ruce  spatřuje 
se  ženský  ítláiter  Nanebevstoupení 
Páně  (původně  ze  XIV.  st.,  v  dni-'íni 
podobě  z  r.  1737)  s  chrámem  Nanebe- 
vstoupení (Vozněsenskij  sobor)  o  pěti 
zlatýcu  kupolích,  v  němž  pochováno 
3B  velikých  kněžen  a  cařic  počnouc 
sv.  Jevfrosinou  a  končíc  Natálii  Ale- 
ksĚjevnou  (sestrou  Petra  II.).  Vedle 
kláštera  jest  malý  kremlovský  palác 
(z  doby  Kateřiny  II.).  Naproti  palici 
r.  1899  zbudován  pomník  caři  Alex- 
andru It.  Vedle  malého  paláce  pak 
stojí  Čudov  monastýr  (klášter  zá- 
zraků), mužský  to  kláiter  (zbudo- 
vaný původné  r.  1365,  ale  mnobo- 
ducha  národního  a  ona  také  v  pravdě  do  I  krátě  přestavovaný ;  r.  1812  sídlil  tu  Kapo- 
dneiního  dne   zachovala  zvláJtni  svůj  ráz,  |  leonOv  štáb);  v  něm  jsou  tfi  kostely,  z  nich 


sv.  Michalu  posvěcený  z  r.  1404.  Mnichem 
budova  monastýru  byl  na  konci  XV!.  sto- 
letí známý  Grigorij  Otrepjev.  Kláiter  chlubí 
se  ostatky  sv,  A  lek  seje,  vůbec  pak  hrdl 
velkou  úlohu  v  kulturní ,  zejména  nábo- 
ienské  historii  M-vy.  Ve  středu  Kremlu 
idvihá  se  proslulá  ívonice  Ivana  Velikého  (vy- 
obr.  i.  2826.),  82  m  vysoká  (s  ní  pohled  na 
M-vu).  Ve  zvonici  rozvĚieno  33  zvonů  [nej- 
větší váií  4000  pudů;  zde  visi  tél  známý  nov- 
f;orodský  zvon  >véčevoj  kolokoN,  iímí  svo- 
ávány  věče  fsnřmy]).  U  paty  véíe  leíi  na  pod- 
stavci největší  zvon  světa  »caf-zvon«  (carj- 
kolokol),  200.000  kiloar.  tělký,  dnes  rozbitý 
<vyobr.  č.  2826.)-  Urařcná  jeho  čásť{r.  1737) 


7H 

I  palata)  z  doby  Ivana  III.  V  nové  budově  pa- 
'  láce  mnoho  (celkem  700)  krásných,  nádhemi 
upravených  komnat,  velmi  cenná  sbírka 
obrazů.  Ke  korunovaci  do  chrámu  chodí  car 
přes  ikrasnoje  kryljco<  (íervené  schodiště) 
a  odtud  také  po  skonĚcném  obl^adu  pozdra- 
vuje lid.  Podle  těremu  stoji  církev  Spása 
(Spasitele)  za  lolotoj  rčšelkoj  (mfiil)  s  9  po- 
zlacenými kupolemi.  Na  záp.  straně  Kremlu 
leil  proslulá  klenotnice  loruiejnaja  palata<. 
Vystavěna  .byla  v  i.  1849—51 ;  v  ní  uloleny 
korunovační  klenoty,  staré  nádobv,  zbraně, 
prapory,  kroje,  podobizny,  medaille  a  t.  d. 
Z  ostainfcb  budov  v  Kremlu  jmenovati  Jest 
jejtě  nejstarSI  moskev.  kostel  >Spasa  (Spa- 


tímíatčna  vedle  podstavce.  Za  Ivanem  Veli- 
kým v  jihozáp.  íásii  Kremlu  zdvihají  se  ko- 
runovační chrám  Nanebevzetí  P.  Mane  (Us- 
penskij  sobor;  vyobr.  č.  282ď).  uvnitř  zacho- 
vaný v  původní  podobě;  v  něm  konávány 
i  volby  patriarchův  a  zde  téí  pochováváni.  Na- 
proti němu  stoji  Archandělský  chrám  (Arch- 
andělskij  sobor)  s  hroby  carův  (Ivan  Hrozný) 
a.  a  tiobatou  klenotnicí;  chrám  Zvěstov.  Panny 
Marie  (Blagověščenskij  sob,,  se  vzácnými 
malbami  a  mosaikovou  podlahou),  z^loicný 
Vasilem  11,  r,  1397.  obnovený  r.  1489,  po- 
akdnč  r.  1867;  vedle  něho  veliký  kremlov- 
aký  palác  (boljSoj  kremlevakij  dvorec)  z  let 
1839 — 40,  s  nimi  souvisí  "těremt  nebo  »tě- 
remný  palác*  (teremnoj  dvorec)  s  komnatami 
(vyobr.  č.  2827.)  namnoze  v  té  podobě  zacho- 
vanými, jak  vypadaly  pH  smrti  care  Fedora 
Aleksějeviče  [r.  1ď82|,  v  nichí  mnoho  pFed- 
inětův,  upominajicícl)  na  domácí  iivot  sta- 
rých caFAv  a  >hranítkový  palác<  (<:r:^novitaja 


sitele)  na  Boru*,  >potěiný  dvorec*  (zde  hráno 
za  Aleksěje  Michajloviče  po  prvé  divadlo)  a 
arsenál,  u  něho  stará  děla  (>cari-pu£ka<,  t.  j, 
cař-dělo,  ulité  r.  1586  a  váilcl  2B4  centy),  bu- 
dovu soudu  (bývalý  senát)  a  kasárna.  Mezi 
'  chrámem  Nanebevzetí  P.  M.  a  kasárnami  leii 
•synodální  dům<,  bývalý  to  dům  patriarchů, 
s  bohatou  sbírkou  církevních  rouch  a  9  bi- 
bliotékou (mnoho  rukopisů).  K  němu  náleíi 
kostel  Dvanácti  apoštolů  a  pFi  ném  >roiro- 
varnaja  palata<,  kde  se  připravuje  křiimo 
pro  všecky  ruské  kostely.  Soukromých  bu- 
dov v  Kremlu  není. 

Východně  od  Kremlu  odděleno  červeným 
náměstím  (Krásna  i  a  ploščaď)  rozkládá  se 
Čínské  město  (Kitaj  gorod).  nazývané 
také  jen  krátce  »městem»  (gorodj,  původní 
to  podhradí  (posadí  Kremlu.  Kitaj  gorod  je 
Ěilé  obchodní  středisko,  plné  pohybu  a  ii- 
vota,  ač  dosud  téi  hradbami  sevřené,  v  nichí 
3  bran  f nejznámější  Ivcrská  |pl.  CA],  při  níi 


760  Mo! 

kapliíka  s  obraiem  povĚatné  Iverské  [Iber- 
ské|  Matky  Boíí,  přivciené  do  M-vy  r.  1656 
archimandrítou  Pachomiem  i  Iverského  klá- 
štera na  hoře  Athos).  V  dfivějSích  dobách 
fili  v  Kitaj  gorodé  přední  bojaři  (pamětní- 
kem I  té  doby  jest  dfim  Romanových  fplán 
D4j,  v  némí  narodil  se  cař  Michaiil  Fedo- 
rovií;  od  Francouzů  zpustošený  dum  obno- 
ven v  starém  slohu  r.  1856).  Dnes  jsou  lo 
viude  sklady  bohatých  obchodníků,  závody 
peněžní,  krátce  vie,  co  s  obchodem  souvisí. 
Červené  namésti  na  severu  uzavírá  ohromná 
budova  historického  musea  (z  1.  1875—83, 
s  bohatými  sbírkami  archaeologickými  a  mal- 
bami V.  Vasnécova)  a  budova  radnice  (du- 
ma); na  východě  zbudovány  v  1.  1888—1894 


řtyři  (při  íZaikonospasském*  byla  r.  168i 
zaloiena  první  slov aoako-fecko- latinská  aka- 
demie); kostelů  jest  10.  (Kazanskí  chrám  po- 
staven byl  na  pamět  vyhnáni  Poláků  z  M-vy.) 
Bílé  méslo(Bčlyj  co  rod)  podobně  Jako 
dříve  Kitaj  gorod  vzniklo  z  předměstí;  hrad- 
bami opatřeno  bylo  r,  1587.  Ze  znamenitých 
staveb  v  této  části  města  jmenovati  jest: 
,  chrám  Krista  Spaiilele  (pl,  C  5)  postavený 
v  1.  1837—83  dle  plánů  arch.  Tona  na  pa- 
mátku osvobození  M-vy  v  r.  1812.  Má  102  « 
výSky,  zaujímaje  plochu  6750  m'.  Z  bohaté 
výzdoby  vnitřní  vynikají  zejména  nástěnné 
malby  nejpřednějíích  umělců  (Markova,  Ve- 
reščagina,  Siemiradzkého,  Makovského  a  j.), 
z  venKU  reliéfy  (Loganovského,  Raroazanova 


tfi  trinice  (torgovyje  rjady),  kterým  jen 
podobných  passáíi  v  Evropě  můie  se  rov- 
nat!. V  horní  a  střední  jejich  čisti  umístěno 
okolo  ly,  tisíce  krámů  a  obchodních  míst- 
nosti; na  jihu  náměstí  spatřuje  se  nejzajíma- 
věji! památka  ruského  stavitelství,  Pokrov- 
skij  sobor  (č.  církev  Vasila  Blaieného),  vy- 
stavěný na  pamét  vítězství  nad  Tatary  la 
Ivana  Hrozného  ruskými  staviteli  Poatnikem 
a  Barmou  r.  1554—57  a  skládající  se  uvnitř 
z  několika  malých  kostelíků,  nad  kterými  se 
zdvihá  devatero  bání,  z  nichž  každá  jiného 
tvaru  a  barvy  (vyobr.  ř.  2828.).  Před  horní 
částí  irjadůi  jest  pomník  Minina  a  Požar- 
skébo  z  r.  1818,  typická  to  ukázka  Iži-klas- 
aicistnu;  před  střední  >LDbnoje  město*, 
odkudž  lidu  byly  ohlaáovány  >ukazyc  car- 
ské, za  středními  řadami  rozkládá  se  veliký 
báiár (Gostínnyj  dvoř);  z  jiných  budov  v  »go- 
rodé<  jmenovati  jest  bursu  a  synodální  ti- 
skárnu (sbírky  Inkanabuli);  kláátery  jsou  tu 


a  j-).  KláíLcrů  jest  v  Bílém  městě  6,  kostelů 
váech  51.  Z  památek  jiných  vyniká  renais- 
sančni  stavba  •RumjaticevHkého  musea*  (pl. 
Ca),  nazývaného  podle  zakladatele  3  později 
mnohými  sbírkami  roziífeněho  (v  něm  sbírky 
starožitností,  obrazárna,  knihovna  a  ].);  velké 
a  malé  divadlo  (pl.  C  4),  archiv  zahraničného 
minister.,  polytechnické  museum  (pí.  Z>4), 
maněge  (v.  pl.  Kremlu,  prý  největší  sál  světa, 
v  něm  pořádají  se  výstavy  a  slavnosti),  roz- 
sáhlá budova  university  (pl.  C  4;  v  nádvoří 
pomník  Lomonosova).  dům  duchovní  konsi- 
stofe,  dům  gen.  gubernátora  ^p'-  C  4),  nale- 
zinec  (vospitatelnyj  dom,  pl.  C4;  viz  níie), 
palác  hr.  Šeremeteva  (na  vozdvlžence),  pa- 
mátník Pujkina  z  r.  1880  (pl.  C3)  a  památ- 
ník (vlastně  kaplička)  granátníkO  padlých 
u  Plevna  z  r.  1887  (pl.  D4). 

Širokými  boulevardy,  rozkládajícími  se  na 
miste  bývalých  hradeb  s  jedné  a  ulicí  Sado- 
vou s  druhé  a  Moskvou  řekou  s  třetí  strany. 


^ 


r'vT:;^ 


V"'/' 


itii 


mm 


ohraničen  jest    Zcmljanoj    gorod    {Hli- 


Památek  zde  ováem  ménč.  Pod  mohutnou 
včií  Suchareva  (Suchareva  baiňa;  pl.  D  3), 
na  poíeat  vémího  plukovníka  Petrova  po- 
stavenou r.  1695  v  slohu  gotickém  (dnes 
jsou  v  ni  reaervoiry  mosk.  vodovodu),  xnámý 
trh  (tolíok);  červená  bráua  (krasnyja  vo- 
Tota,  pl.  E  3)  postavená  na  pamít  koruno- 
vace cafice  Alibčty  Petrovny  r.  1742,  dva 
klájtery  (>StrastnyJ<  ienský  [pl,  C3]  i  roku 
1654),  kostem  celkem  68;  císařské  lyceum 
car.  Nikolaje  (pl.  S5),  obchodní  učiliitĚ  (pl. 
-6  6),  cirkus  (pl.  C3)  a  j. 

Poslední  mezikruží  tvoFÍ  lokrajinyi  čili 
»mĚato  za  Sadovou*  (roEuméj  za  Sado- 
vou ulici),  původní  pfedméstské  dédiny,  ob- 
kliícnč   svrchu    vípomenutým    kamerkoUei- 


ikva.  761 

'  jenýcb  úfadů  poštovních  a  telegrafních;  te- 
lefonní sít  méřila  r.  1S95  43M  km;  telefonů 
bylo  1741;  v  I.  1886  ai  1895  poáta  moskev- 
ská pfijala  a  vypravila  prQmér.  roČ.  23,573.474 
obyčejné  dopisy  |z  íchoí  připadá  na  zahra- 
ničně 4'6'/(i,  na  ruské  listy  72'97(i.  na  raiatní 
I  22-5%!,  15,966.565  zásilek  pod  kfií.  páskou 
:  [noviny  v  to  nepočítaje],  2,540.121  rekom. 
psaní  a  zásilek,  pcnéinlch  paaní  a  balíků 
1,598.018  (v  ceně  455,476.840  rublŮ);  soudní 


12  jiných  okružních  soudů,  soud  obchodní, 
sirotčí,  stolični  smirčí  shromáždění,  soudy 
smírčí,  vojenský  okruini  soud,  archiv  mini- 
sterstva spravedlnosti.  Správa  učebního  okru- 


ných  klášterů,  jež  mají 


vský  fpl.  £7|  a  tři  jiné)  a  koatelův  (cel- 
kem 46),  Špitali),  klinik  a  nemocnic  (na  Dé- . 
vičím  poli  a  j.],  paláců  (Gotovinský  [plán 
£3.  4;  dnes  kadetní  ákola],  >Zapasnyj<  [zá- 
sobní; pt.  EZ\)  a  rozsáhlých  nádraží,  spatřu- 
jeme mnoíslvi  nejrozmanitějších  továren  a 
skladiát 

Poloostrov  utvořený  záhybem  Moskvy  řeky, 
jako  klín  vnikající  aí  k  samotnému  Kremlu, 
slujť  Zamoskvorččje  a  jest  hlavním  sí- 
dlem přebohatého  moskevského  kupectva, 
jei  má  zde  své  pohodlné,  namnoze  dosud 
po  starodávném  způsobu  upravené  domy 
rodinné.  I  zde  jako  pevnástky  nčjaké  spa- 
třují se  opevnčné  kláštery  Ilantlovský  (plán 
D  71.  v  néml  pochován  Gogol,  a  Donský  (pí. 
B.  C7),  kostelů  je  37;  z  budov  vyniká  starý 
kommissariát,  nékteré  nemocnice,  ipitály  a 
kasárna. 

M.  proslulá  jest  i  svým  pří  rodné  krásným 
okolím,  zajímavým  kromé  toho  i  histori- 
ckými vzpomínkami.  Tak  vyniká  PelrovskJ 
park  a  palác,  Pokrovskoje,  Arch angelsk oje, 
Mytilče,  PuSkino,  Caricyno,  Kyncevo,  dále 
oa  M-vy  slavná  Trojice-Sergievská  lavra 
atd.  Četné  dače  (villy)  v  těchto  a  jiných 
místech  hostí  v  horkých  letních  mísících 
četnť  bohaté  •Moskviče.. 

M.  jest  sídlem  generálního  gubernátora 
i  gubernátora  a  viecb  příslušných  státních 
úřadů  gubernských  a  újezdných;  jest  tu 
itáb  moskevského  vojenského  okruhu  a  pod- 
řízené jemu  vojenské  úřady  a  ústavy,  néko- 
lik  velitelství  velmi  četné  posádky;  v  čele 
policie  stojí  vrchní  policejní  ředitel;  kon- 
trolní a  finanční  dvůr,  hlavni  celnice,  kan- 
cclářŘíšské  banky,  moskevsko-tverská  správa 
státních  statků  a  komitét  pro  ochranu  lesů, 
okružní  moskevské  ředitelství  spojovacích 
prostředků,  hlavní  archiv  ministerstva  za- 
hraničního, censurní  úřad,  ředitelství  poSty, 
telegrafu  a  telefonu  (kromé  hlavní  poíty 
jest  v  M-vě  16  Rliálek  poštovních  a  33  spo- 


lO  (Pokrovíkij  ÉOboř). 


hu  moskevského  (obsahuje  gubernii  moskev- 
skou, vladímirskou,  kalužskou,  kostromskou, 
nižegorodskou,  orlovskou,  rjazaiiskou,  smo- 
Icnskou,  tverskou,  tulskou  a  jaroslavskou), 
adresní  kancelář  (stol),  správa  národ.  Jkol 
gubernie  moskevské.  >Gorodsk3Ja  dumac 
(obecní  zastupitelstvo)  volí  se  na  tři  teta 
(na  základě  a  podle  zákonů  z  r.  1870  a  1892; 
v.  Gorod).  Z  dumy  voli  se  igorodskaja 
uprava<  (městská  rada).  V  čele  obce  je  »go- 
rodskoj  golova*  (starosta,  dnes  kníže  Vlád. 
Mich.  Golicyn).  Z  úfadů  církevních  sídli 
v  M-vě  metropolita,  duchovní  konaistoř  a 
censurní  komitét,  synodální  kancelář  a  evan- 
gclicko-luther.  konsistoř.  Pravoslavných  far- 
ních kostelů  jest  258.  katol.  2,  evang.-luth.  2, 
armen.  2,  anglík.  1.  mečeta  1,  synagoga  1, 
několik  rozkolnických  modliteben.  (Všech 
kostelů  3  kaplí  v  M-vě  vůbec  jest  kol.  450, 
z  nich  9  nese  jméno  >soborů<  [chrámů  kathc- 
drálníchl;  80  náleží  ke  14  mužským  a  7  Žen- 
ským kfáiterům.)  Mnoho  Skol;  v  čele  jich 
universita  se  čtyřmi  fakultami  (h i stor. -filolo- 
gickou, fysiko-mathematickou,  právnickou  a 
medicínskou)  založená  r.  1755  s  pftsluSnými, 
bohatě  vybavenými  ústavy  a  sbírkami  (zcjm. 
znamenitě  kliniky,  anatom,  museum,  sbírky 


762  Moskva. 

•antik,  hvězdárna, geolog,  kabinet,  bibliotéka);  denníků  ruských  10  (známé  >Moskovskija 
r.  1899  bylo  na  universitě  4408  posluchačů, ,  Védomosti«,  »Moskovskij  Věstnik«,  >Mosk. 
z  nich  nejvíce  právníků;  lyceum  na  pamět  listok*,  >Novo8ti  Dnjac,  >Russkoje  Slovo«  a 
careviče  Nikolaie  (obsahuje  8  tříd  a  univer- '  jiné).  Knihkupectví  je  přes  50,  antikvářů  25. 
sitní  kursy),  technické  učiliště,  Petrovská  hos- ,  Noviny  prodávají  se  také  ve  zvláštních  kios- 
podářská  akademie,  Lazarevský  ústav  pro  cích.  Jako  při  vzdělávacích  ústavech,  tak 
východní  jazyky  s  vlastním  gymnasiem,  Mo- I  zejména  při  dobročinných  patrná  jest 
skevský  duchovní  seminář.  Donské  a  Zaiko- ,  obětavost  jednotlivců.  (R.  1876—95  na  pří- 
nospasské  duchovní  učiliště;  gymnasií  mui- ,  klad  dostal  obecní  úřad  k  účelům  dobročin* 
ských  státních  jest  7,  vedle  toho  několik  i  ným  5Vs  milí.  rublů.)  Veřejných  nemocnic 
soukromých  a  městské  progymnasium ;  ien- 1  jest  30 ;  pro  nemajetné  porady  lékařské  a 
ských  gymnasií  jest  6  veřejných  a  více  ještě  léky  zdarma;  mnoho  nemocnic  soukromých, 
soukromých;  4  veřejná  mužská  reálná  učili- ,  několik  porodnic,  mnoho  útulen  a  nejrozma- 
šté  a  4  soukromá;  rozmanité  školy  odborné:  nitéjší  spolky  dobročinné,  bratrstva,  sirot- 
prakt.  akademie  obchodních  nauk,  Aleksan.  i  čince  a  nalezince  (zvláště  vyniká  nalezinec 
obch.  škola  a  mnoho  obchodních  škol  sou- :  |  vospitatěljnyj  dom,  výše  jiŽ  iminěný]  salo- 
kromých;  malířská,  sochařská  a  stavitelská  zený  Kateřinou  II.  r.  1764,  jenž  přijal  od 
ikola,  zeměměřický  ústav,  Kommissarovské  založení  svého  více  než  900.000  děti  [nej- 
a  Dělvigovské  technické  učiliště,  Stroganov-  více  r.  1888  t.  17.114];  náklad  na  vydržování 
ské  centrální  učiliště  technického  rýsování,  domu  činí  ročně  IV4  milí.  rublů,  jež  vyplá- 
inženýrské  Ikoly,  škola  zámečnická,  zahrad-  1  ccjí  se  z  pokladny  státní.  [Zajímavé  podrob- 
nická  a  hedvábnická;  konservatoř,  divadelní  i  nosti  o  nalezinci  viz  ve  stati  V.  J.  Lebeděva 
a  hudebně-dramatická  škola;  kadetní  školy  »OČerk  dějateljnosti  moskov.  vospitat.  doma 
a  pěší  junkerské  učiliště,  vojenská  škola  ran-  1764'— 1896  gg.<  v  >Izvě8t.  mosk.  gor.  dumy« 
lékařská,  zvěrolékařská  škola,  učitelské  se-  r.  1898,  seš.  i.]).  Všech  dobročinných  ústavů 
mináře  mužské  a  ženské;  ženské  školy  ran-  jest  přes  500.  Zdravotní  poměry  M-Ty 
lékařské,  školy  pro  porodní  báby,  ženské  přes  velmi  nákladný  lékařský  dozor  zdra- 
řemeslnlcké  školy.  Školství  obecné  se  stále  votní  nejsou  nejlepší.  Příčinou  toho  vedle 
rozvíjí.  R.  1900  bylo  75  chlap,  a  75  ženských  jiných  okolností  jsou  byty  jednak  špatné 
škol  obecných,  vydržovaných  městem  (s  501  (drahé  jsou  všecky)  —  více  než  107o  všech 
třídou),  v  těch  vzdělávalo  se  18.852  dětí  jsou  byty  sklepní  — ,  jednak  přeplněné.  Lé- 
(9861  chl.  a  8991  dívek).  V  roce  1883  bylo  jen  karů  (r.  1895)  bylo  v  M-vé  asi  1200.  Mnoho 
55  škol  se  182  třídami  a  6622  žáky.  Nade  všemi  lázni.  V  letech  1894—98  zemřelo  průměrné 
školami  zřízen  jest  lékařský  dozor,  jednak  ročně  27.975  lidí  a  v  letech  1897  a  1899  na- 
aby  bylo  zamezeno  šířeni  nakáži,  nemocí,  rodilo  se  průměrné  33.330  dětí.  R.  1888  zří- 
jednak  aby,  pokud  možno,  vyhověno  bylo  zena  byla  ústřední  jatka  a  dobytčí  trh  (plán 
požadavkům  školské  hygieny.  Nedělních  a  F  6)  nákladem  více  než  2Vi  míli.  rublů.  Do- 
večcrních  škol  pro  děínÍKy  bylo  6  se  488  zor  vykonává  (r.  1895)  6  zvěrolékařů.  (Po- 
žáky;  při  dívčích  ústavech  jsou  školy  ručních  drobnosti  viz  v  knize  >Sbornik  očerkov  po 
prací.  Kromě  toho  přispívá  obec  na  7  stát-  gorodu  M-vě  r.  1897c.)  Vod  o  vodná  síf 
nich  obec.  škol  (se  463  žáky)  a  na  tak  zv.  měřila  r.  1899  160  km  a  rozvětvovala  se  do 
školy  technického  rýsování  (jichž  jest  17  se  1297  domů.  Celkem  dodávaly  vodovodv 
636  žáky).  Spolky,  továrny  a  soukromníci  denně  asi  200.000  hU  Zařízení  vodovodů 
vydržují  96  škol  se  6321  žákem.  (Srv.  Otčet  z  Mytišč  (pitná  voda)  stálo  5*/,  milí.  rublův. 
o  sostojaniji  gorod.  načal.  učilišč  1899.)  O  kanalisaci  (systém  splachovací)  se  pra- 

Kromě  museí  a  sbírek  již  uvedených  cuje;  rozpočet  činí  17,450.000  rublů.  Ulice 
jmenovati  jest  obchodně- průmyslové  mu-  Osvětleny  jsou  světlem  plynovým,  ale  též 
seum  kustarnických  prací  a  umělecko-prů-  jeŠtě  petro^jem  a  v  poslední  době  některé 
myslové  museum  při  Stroganovském  učilišti ;  části  města  1  světlem  elektrickým, 
z  obrazáren  vyniká  veřejná  Trefjakovská  Příjmy  a  vydání  městské  na r.  1901  roz- 
(pl.  C  5)  a  výstava  Společnosti  přátel  umění  počteny  na  14,308.000  rublů.  Důchody  mést- 
vedle  galerie  ve  velkém  krém.  paláci  a  ně-  ské  r.  1894  činily  9,022.630  rublů,  vydání 
kolika  soukromých  obrazáren  (Botkina,  Ma-  8,783.631  rublů,  z  čehož  připadá  na  úroky  a 
montovaaj.);  několik  biblioték  a  Čítáren,  amortisaci  dluhů  (téhož  roku  činily  skorém 
jednak  při  ústavech  a  museích,  jednak  samo-  14  milí.  rub.)  9*2V«f  na  úpravu  města  15*3Vdt 
statných,  nákladem  obecním  zřízených,  jed-  na  účely  vzdělávací  a  humánní  25'9Vo  (i^^j' 
nak  soukromých.  Společnosti:  polytech-  více);  na  administraci,  soudnictví  a  vojen- 
nicka,  přírodovědecká,  archaeologická,  mi-  ské  účely  25'8Vo  ^^^-  (O  činnosti  mosk.  obec. 
lovníků  přírody,  anthropologie  a  etnnografie,  rady  viz  >Otčet  o  dějateljnosti  mosk.  gorod. 
pro  akklimataci  zvířat  a  rostlin;  odbor,  spo-    úpravy  za  1898  godc.) 

lečnosti  lékařské;  kluby  nebo  spolky:  O  rozsáhlém  průmyslu  a  obchodu  ne- 
šlechtický,  anglický,  kupecký,  lékařský,  umě- ,  dostává  se  novějších  statistických  dat.  Ob- 
lečky, lesnický  a  lovecký,  pravosl.  missio-  chodně-průmyslových  závodů  bylo  v  M-vé 
nářů,  rozmanité  spolky  na  podporu  řemesel  r.  1890  25.300,  z  těch  ryze  průmyslových 
a  obchodu,  pět  hudebních  spolků.  Časo-  bylo  9818  s  122.445  dělníky,  ostatních  15.481 
pisů  vychází  v  M-vé  (r.  1900)  107  (z  nich  obchodních  závodů  zaměstnávalo  10.893  po- 
tři  francouzské  a  jeden    německý   denník);    mocníků.    Z  dělníků  bylo   14%  nezletilých. 


Moskva.  763 

7Í57ft  muifl  a  llVo  ^^"  ^íc^  ^^'  14letých.  Ze '  se  rozkládá,  již  v  dávných  dobách  bylo  oby- 
^vodů  průmyslových  jest  753  textilních  |  dleno.  Jméno  není  asi  ruského  původu.  Po- 
>(35.692  dél.),  3816  obuvnických,  odévnickýchi  vést  vypráví,  že  kníže  Jiří  Qurij)  Vladimíro- 
a  p.  (22.391  děl.),  1076  kovodélných  (10.915 ,  vič  Dolgoruký  (žil  ve  XII.  stol.)  obdržev 
dél.),  814  stavitelských,  654  zabývajících  se  i  v  údél  Suzdalsko  potrestal  neposlušného 
přípravou  potravin,  pivovarů  jest  5,  v  nich  bojara  Stepána  Ivanovice  Kučka  a  na  území 
zaméstnáno  mnoho  Cechů  (technická  správa  jemu  kdysi  patřícím  kázal  postaviti  malý 
pivovaru  >Šabolovskéhoc  r.  1896  byla  úplné  dřevený  hrad,  jeiž  nazval  M-vou.  Původní 
éeská);  881  zpracovávajících  dřeva,  577  stroj- 1  tento  hrad  stával  na  Borovickém  chlumku, 
nických,  609  papírnických  a  pro  obrábění  t.  j.  tam,  kde  dnes  rozkládá  se  Kreml.  Po 
kozí,  181  pro  polygrafická  uméní,  161  che-  prvé  vzpomíná  se  M.  v  letopise  r.  1147; 
mických,  68  pro  výrobu  osvétl.  prostředků,  tehdy  hostil  zde  pravé  vzpomenutý  kníže 
tuků  a  smůly,  zahradnických  a  p.  28.  Z  první  Jiří  Svatoslava  Olgoviče  Cernigovského  a 
skupiny  ndvíce  jest  tkalcoven  (265  s  20.327  jiná  knížata,  jež  byla  spojenci  jeho  proti 
délníky).  2  obchodních  závodů  prodáváno  Izjaslavu  Mstislaviči.  Byvši  s  počátku  pouze 
v  3708  zboží  koloniální,  nápoje  a  potraviny  malým  pohraničným  méstečkem  knížectví 
a  v  1506  zboží  rukodélné,  v  1451  drobné  a  Suzdalského,  M.  nabyla  významu  teprve  ku 
^alanterní  zboží,  v  863  pivo,  víno  a  med,  i  konci  století,  kdy,  povstavŠi  z  rumů  po  hroz- 
v  863  stavební  materiál  a  topivo,  krámů  ma-  ném  nájezdu  tatarském,  byla  sídlem  Michajila 
teriálních  a  kořenářských  238,  s  koženým  Chrabrého,  mladšího  bratra  Aleksandra  Név- 
^božím  207,  odévnických  192,  s  nádobím  188,  ského.  Za  syna  Aleksandrova  Danijila  M.  se 
s  kancelářskými  potřebami  164,  restaurantů  stala  centrem  samostatného  knížectví  Mo- 
a  traktérů  574  (některé  vynikají  velmi  nád  skevského  (rozvoj  její  nezadrželo  ani  opětné 
herným  zařízením ;  tak  restaurant  Těstová,  zpustošení  od  Tatarů  r.  1293),  jež  během 
Ermitaž,  Slavjanskij  bazar  [na  něm  též  —  krátké  doby  nabylo  významu  takového,  že 
jediný  snad  v  M-vě  —  český  nápis)  a  j.),  zá-  Jiří  (Georgi^),  syn  Danijilův,  činil  si  nároky 
jezdních  dvorů  340,  bytů  s  komnatami  pro  na  vclkokniŽecí  prestol  Vladimirský  a  bratr 
cizince  (raeblirovanyja  komnaty)  211,  jídelen  i  jeho  Ivan  Kalita  (dle  některých  >první  shro- 
187  atd.  Nejvíce  přibývá  elektrotechnických,  mažďovatel  Rusi*),  stav  se  velkoknížetcm, 
mechanických  a  chemických  továren.  Viz  '  přeložil  sídlo  do  M-vy ;  podobně  učinil  i  me- 
Torgovo-promyšlennyja  zavedénija  gor.  M  vy  tropolita  Petr  (1320).  Tou  dobou  už  město 
1892.  Všechny  závody  průmyslové  vyrobí  dosáhlo  značné  velikosti ;  kol  Kremlu  (též 
ročně  průměrně  za  200  milí.  rublů  zboží,  i  Kremnin  zvaného)  vznikly  již  předměstské 
peněžní  roční  obrat  trhu  moskevského  Činí  osady.  Za  Dimitrije  Donského  (1362—1389) 
na  2  milliardy  rublů.  Po  dráze  a  po  řece  M;,  jež  dělila  se  na  Kreml,  Posad  (předmě- 
Moskvě  přiváží  se  do  M-vy  ročně  přes  i  stí,  podhradí,  na  místě  dnešního  Kitaj  go- 
36  milí.  centů  a  vyváží  7  milí.  centů  zboží,  rodu),  Zagorodje  (vesnice  spojené  s  Posa- 
<Viz  P.  P.  Semenova,  Rossija,  1899.)  Do  měst- '  dem)  a  žarěčje  (Zamoskvoréčje),  odolala 
ských  jatek  dodáno  (r.  1894)  187.338  kusů  útoku  Olgerda  Litevského,  ale  přes  nové 
velkého  a  78.456  kusů  drobného  dobytka,  kamenné  (r.  1367  postavené)  hradby  Kremlu 
Pokladně  městské  přinesly  jatky  důchod  podlehla  (zradou)  při  útoku  Tatarů  pod  chá- 
115.640  rublů.  Přiván  se  hlavně  zboží  kolo- ;  nem  Tochtamyšem  (1386).  Znovu  postavené 
niální,  čaj  (z  Cíny),  pak  kovy  (z  Uralu),  dříví  zdi  a  příkopem  zlepšená  opevnění  wdržela 
a  dřevěné  zboží  (ze  severu),  rozmanité  vý-  již  r.  1408  s  úsi>ěchem  útok  chána  Čdjgeje. 
robky  železné  a  ocelové,  kožišiny,  bavlna  V  rozbrojích  knížat  ruských  ve  století  A  V. 
(z  Buchary  a  přístavů  Baltického  moře),  vlna,  M.  mnoho  trpěla.  Nový  rozkvět  spadá  v  pa- 
hedvábí,  víno  (z  jihu),  rukodělné  zboží  (ze  nování  Ivana  III.,  >caře  vší  Rusie.  Z  malého 
sev.  gubernií  povolžských  a  z  Petrohradu); '  městečka  vzrůstá  M.  ve  stolici  carů,  důležité 
vyváží  se  zboží  rukodělné,  cukr,  zboží  lé-  obchodní  střediště  Ruska,  a  krášlí  se  mno- 
kárnické  a  droguistické.  Na  koňský  trh  při-  hými  novými  stavbami.  Nemalou  zásluhu  o  to 
vede  se  průměrně  ročně  30.000  koní.  M.  má  má  choť  Ivanova,  řecká  princezna  Sofie  Pa- 
dvanáct  veřejných  a  20  soukromých  ban-  leologovna.  Tehdy  vybudován  z  Itálie  po- 
kovních  závodů  (největší  jsou  Říšská, ,  volanými  mistry  (Fioraventi  a  j.)  chrám 
Mezinárodní,  Volžsko-Kamská, Diskontní,  Ob-  Uspenský,  Archandělský,  BlagověŠčenský,  vy- 
•chodní.  Kupecká  a  banka  Kupecké  vzájemně  stavěn  hranítkový  palác  a  Kreml  opevněn 
pojišťovací  společnosti).  Kromě  toho  různé  i  okrášlen  věžemi.  Kamenné  domy  na  místě 
jiné  závody,  zejména  spořitelny,  pojišťovny '  dřevěných  počínají  se  objevovati  už  častěji. 
xia  život,  proti  ohni  a  na  náklady.  (Příbytky  kamenné  počal  stavěti  metropolita 

Konsuly  zastoupeny  jsou  v  M-vě  tyto  lona  [Jonáš],  založiv  r.  1450  palác,  po  něm 
státy:  Rakousko -IHiersko  (Spirodonovka,  metrop.  Gerontij  zbudoval  kamennou  bránu 
<]ům  Frejdenberka),  Belgie,  Německo,  Fran-  a  palác  z  cihel;  ze  soukromníků  první  sta- 
cie,  Srbsko,  Turecko,  Persie,  Řecko,  Dán- 1  véli  od  kamene  kupci.  U  Spasských  vrat  již 
«ko,  Španěly,  Portugaly,  Mrxiko,  Itálie,  Hol-  r.  1471  jakýs  Tarakan  postavil  si  kamenný 
landsko,  Švédsko-Norsko,  Švýcarsko,  Brazi-  dům.)  Na  poč.  XVI.  st.  měl  uŽ  aspoň  Kreml 
lie.  Velká  Brítannie  a  Rumunsko.  vzhled  evropského  města.    Za  vlády  Heleny 

Dějiny.  Kdy  M.  byla  založena,  není  známo,  i  Glínské,  manželky  Vasila  III.  (jenž  připoje- 
líálezy  archaeofogické  dokazují,  že  místo,  kde   ním   Pskova,  Rjazanč  a  Novfjorodu   Sever- 


764 


Moskva. 


ského  dokončil  >shroma2ďování  Rusi«)  a 
matky  nezletilého  Ivana  IV.  (Hrozného),  za- 
loženy byly  hradby  dodnes  ohraničujicí  Ki- 
taj  gorod.  Za  Ivana  zastkvěl  se  dvůr  mo- 
skevský nádherou  neobyčejnou.  Ale  požáry 
r.  1547  (zahynulo  prý  1700  osob)  a  druhý 
r.  1571,  vzniklý  při  nájezdu  na  M-vu  krym- 
ského chána  Devleta-Gireje  (zahynulo  prý 
několik  set  tisíc  lidí),  znovu  tu  hrozně  řá- 
dily. (I  dnes  ještě  hoří  v  M-vé  průměrně 
450krát  za  rok.)  Za  cara  Fedora  Ivanovice 
opevněn  byl  Bélyj  gorod,  zvaný  též  >Cařo- 
vým«  nebo  >Ivanovým  gorodemc,  a  počalo 
se  r.  1588  se  stavbami  na  místě  dnešního 
Hliněného  města,  jež  za  Michajila  Fedoro- 
viče  opevněno  hliněným  valem.  R.  1591  na- 
posledy viděla  M.  před  svými  branami  Ta- 
tary. Za  cara  Borisa  Godunova  vypukl  v  M-vě 
hlad  (1601).  Následující  pak .  doba,  známá 
v  historii  pode  jménem  »smutnoje  vremja« 
(doba  zmatků,  bouří),  zadržela  vzrůst  M-vy, 
učinivši  z  ní  jeviště  požárů  a  loupeží.  Obrat 
nastal,  když  měšťan  a  řezník  nižegorodský 
Minin  a  kníže  Dimitrij  PoŽarský  vyhnali  Po- 
láky z  Kremlu,  připravivše  tak  cestu  k  trůnu 
mladému  Michajilu  Fedoroviči  Romanovu. 
Vypálená  a  vyloupená  M.  znovu  zbudována 
a  vyvíjela  se  klidněji  po  celé  století  XVII. 
a  XVIII.,  ač  i  tu  nejednou  trpěla  požáry 
(zejména  r.  1737,  kdy  >M.  shořela  od  kopej- 
kové svíčky*),  epidemiemi  a  vnitřními  bou- 
řemi. Obchodu  moskevskému  v  stol.  XVII. 
cizinci  nejednou  se  podivují.  Od  času  Petra 
Velikého,  jenž  založil  nové  sídelní  město 
Petrohrad,  ovŠem  upadá  význam  M-vy  ja1co 
sídelního  města,  ač  slavný  vladař  nepřestává 
pečovati  i  o  ni.  R.  1722  restaurován  Kreml. 
Alžběta  Petrovna  založila  tu  gymnasia  a 
universitu.  Ani  Kateřina  II.  nezapomínala  na 
M-vu  pečujíc  zejm.  o  venkovský  její  vzhled. 
Ulice  rozšířeny.  Červené  náměstí  upraveno, 
vodovod  zřízen  atd.  Poslední  velikou  pohro- 
mou byl  vpád  Francouzů  r.  1812.  Ale  požár 
M-vy,  ať  už  jakkoliv  vznikl,  zachránil  Rusko. 
M.  zbudována  opět.  Kreml,  který  z  většiny 
odolal  požáru  i  prachu  střelnému,  jímž  měl 
býti  vyhozen  do  povětří,  jednak  opraven 
s  ohromným  nákladem  ve  starém  slohu,  jed- 
nak zbudovány  nové  paláce  (Bolšoj  Krem- 
levskij  dvorec).  R.  1851  spojena  M.  želez- 
nicí s  Petrohradem.  R.  1867  pořádána  byla 
v  M-vě  ethnograíická  výstava  (památná  úča- 
stenstvím českých  hosti,  mezi  nimiž  byl  i  hi- 
storiograf  Palacký),  1872  výstava  technická, 
1883  průmyslová 'a  umělecká.  Zajímavo  jest 
pozorovati,  jak  pozměnil  se  ráz  obyvatel- 
stva, když  M.  přestala  býti  sídelním  mě- 
stem; z  města  šlechtického  stává  se  město 
obchodní,  středisko  všeho  obchodu  v  Ru- 
sku. Ale  jako  před  zrušením  nevolnictví  M. 
takořka  s  polovice  (497o)  ^y^^  městem  ne- 
volníků, tak  dnes  jest  městem  převážně  sel- 
ským. Znakem  M-vy  jest  sv.  Jiří  na  bílém 
koni  v  poli  červeném. 

Moskevská  gubernie  hraničí  na  sev.  a 
sev.-záp.  s  gubernií  tverskou,  na  sev.-vých. 
a  vých.  vladimirskou,  na  jihových.  s  rjazan- 


skou,  na  jihu  s  tulskou  a  kalužskou,  na  záp. 
se  smolenskou.  Zaujímá  prostoru  33.304  km*. 
Svahujíc  celkem  k  jv.  tvoří  vlnitou  roTÍno, 
již  prostupují  nízké  pahorky  a  prorývají  ře- 
čiště řek.  Nejvyšší  body  jsou  v  Újezdech 
dmitrovském  (Rakovo  315  m),  klinském  a 
volokolamském.  Vodopisně  náleží  mosk. 
gub.  k  poříčí  Volhy,  jejíž  mohutný  přítok 
Oka  činí  na  jihu  hranici  mezi  gubernií  mo- 
skevskou a  tulskou  i  rjazanskou  (Volha  sama 
teče  pouze  v  délce  asi  11  km  po  hranici  gu- 
bernie mosk.  a  tverské).  Kdežto  sev.  čásť 
gubernie  svlažována  jest  přítoky  přímo  do 
Volhy  tekoucími  (Šoša  s  Lamou,  Dubna  se 
Sestrou  a  přítokem  jejím  Jachromou),  pro 
střední  čásť  nejdůležitější  jsou  Kljasma  a 
Moskva  se  svými  pobočkami,  pro  jižní  pak 
hořejší  levé  pobočky  Oky  (Protva,  Kašlrka 
a  j.).  Jezera  zaujímají  plochu  asi  30  km*  (nej- 
větší je  Senežské  a  Trostenské).  Geologi- 
cky náleží  gub.  moskevská  ke  kamennouhemé 
pánvi  moskevské;  horniny  útvaru  kamenno- 
uhelného  wstupují  na  povrch  v  záp.  a  již. 
krajích ;  vedle  toho  vyskytuje  se  jura  (horní 
vrstvy)  v  pruhu  po  obou  stranách  dráhy 
Nikolajevské  (do  Petrohradu)  a  Moskevsko- 
Rjazanské,  a  v  menším  množství  křídový 
útvar  (hlavně  v  Újezdě  dmitrovském  a  klin- 
ském\  Povrch  pokrývají  ovšem  vrstvy  dilu- 
viálni  a  alluviální.  Ž  minerálů  vyskytuje  se 
vápenec  a  pískovec,  jichž  užívá  se  za  sta- 
vební materiál;  vápenec  dobývaný  u  Krivia- 
kina  a  Protopopova  znám  jest  jménem  kolo- 
menský  nebo  moskevský  mramor,  z  dolomitů 
připravuje  se  cement,  z  pískovce  dČlají  se 
též  desky  k  chodníkům  a  žernovv,  kromě 
toho  má  mosk.  gub.  bílou  hlínu  ohnivzdor- 
nou, písek,  buližníky,  fosfority,  raŠelinu  a 
železný  kyz.  Minerálních  pramenů,  zejména 
železitých,  jest  dosti  mnoho,  ale  nejsou  pra- 
videlně využitkovány.  Podnebí  jest  konti- 
nentální, podrobně  možno  souditi  o  něm  dle 
těchto  dat.  Průměrná  teplota  roční  jest  3*8* C 
Největší  pozorovaná  teplota  v  srpnu  37'5\ 
nejmenší  v  lednu  —  42'5*.  Srážek  485 — 639  mm 
(nejvíce  v  Zvenigorodě).  Prostřední  relativní 
vlhkost  vzduchu  jest  největší  v  listopadu  a 
prosinci  (87*/p)i  nejmenší  v  květnu  Í67V«)» 
střední  roční  j est  79%-  Zvířena  i  kvetena 
táž  jako  ve  středním  Rusku  vůbec,  jen  na 
jihu  při  řece  Oce  vyskytují  se  jižnější  čemo- 
zemské  formy  rostlinné.  Lesy  (hlavně  jehlič- 
naté) zaujímají  39%  půdy,  největší  čásť  jich 
náleží  soukromníkům.  34 Vo  půdy  jsou  po1e» 
22Vo  luka  a  pastviny;  ostatek  jsou  bažiny  a 
půda  neplodná  vůbec.  Ze  zvířat  Žije  tu  med- 
věd, vlk,  jezevec,  liška,  los.  Všeho  obyva- 
telstva má  mosk.  gub.  (1897)  2,433.356  doií, 
z  čehož  na  města  připadá  1,127.946.  Průměrné 
73  na  km\  Z  13  Újezdů  nejhustěji  zalidněn 
je  moskevský  (403  na  1  km%  nejřídčeji  nil- 
ský (25*3  na  1  km%  Dle  náboženství  jsoo 
obyvatelé  ohromnou  většinou  pravoslavní. 
Rozkolníků  počítá  se  3'4Vo  (ač  zdá  se,  že 
ve  skutečnosti  jest  procento  větší),  ostatních 
jinověrců  jest  1%.  Církevně  rozděluje  se 
gubernie  na  942  pravoslavných  fár;  kostelů 


Moskva.  765 

•celkem  je  1147;  klášterů  135,  z  nichž  12  2en-  provozovaný),  zejména  truhlářský  (v  Újezdě 
ských;jinovérecké  kostely  jsou  v  M-vě.  Mosk.  i  moskevském  a  zvenigorodském),  tokařský, 
^ub.  význačná  jest  tím,  ze  připadá  v  ni  po-  hračkářský,  řezbářský  a  výroba  počitadel; 
měrnč  nejméně  půdy  na  selské  hospodářství  '  zlatotepectvi  a  výroba  stříbrného  zboží  (ve 
(totiž  při  prům.  áestičlené  rodině  7*28  desja-  verejském,  klinském  a  dmitrovském  Újezdě); 
tin,  t.  j.  7'95  ha)  a  Že  plodiny,  jež  se  tu  velmi  rozšířen  jest  průmysl  hrnčířský,  koze- 
rodí,  nekryjí  spotřebu  obyvatelstva.  Příčinou  lužský,  kartáčnick^;  přední  vSak  místo  tu 
ovšem  jest  veliká  lidnatost*M-vy.  Polní  hos-  zaujímá  tkalcovstvi  (35.000  stavů  na  bavlnu; 
podářs  tví  převládá  trojdílné;  moderní  pluh  I  hedvábí  zpracuje  se  za  6,500.000  rub.) ;  kraj- 
teprve  počíná  se  zaváděti.  Průměrně  urodí  j  kářství,  prymkářství;  výroba  hudebních  ná- 
se  (dle  let  1890—1895)  žita  2,730.000,  ovsa  |  strojů  (ve  z  ven  igor  odskem  új.).  Rozpočet 
2,675.000,  ječmene  207.500,  pohanky  107.300,  zem  štva  gubernského  roku  1895  činil 
hrachu  45.570,  bramborů  3,842.000  hl;  lnu  1,157.181,  újezdních  zemstev  1,407.687  rublů. 
48.500  9,  konopí  6230  g.  Velmi  hojné  pěstuje  Silnice  r.  1896  měly  asi  700  km  délky.  Le- 
se i  zelinářství  a  sadařství.  Na  moskevský  ,  karů  bylo  v  gubernii  bez  M-vy  210  (M.  sama 
trh  dodává  se  ročně  asi  656.000  q  ovoce  a  má  asi  1200  lékařů),  z  nichž  platilo  se  z  pe- 
zeleniny  (což  ovšem  nepochází  všeckno  jen  něz  zemstva  84,  v  soukromých  službách  b]rli 
z  gub.  moskevské).  Nejvíce  pěstují  se  okurky,  54.  Nemocnic  (bez  M-vy)  bylo  129,  přijí- 
kapusta,  Česnek.  Velmi  mnoho  prodá  se  i  plo-  macích  pokojů  125,  ambulatorií  45.  Všech 
din  lesních.  Něco  chmele  pěstuje  se  v  boso-  .škol  v  gub.  moskevské  bylo  (r.  1894)  1600. 
rodském  a  bronnickém  Újezdě.  Chov  do-  Počátečné  vzdělání  rychle  se  rozvíjí;  kdežto 
bytka  nestaM  spotřebě,  koní  připadá  prů-  r.  1843  bylo  v  celé  gubernii  jen  28  škol, 
měrně  na  1000  lidí  104  kusy  (hospodářství  r.  1867  po  zřízení  zemstva  již  238,  r.  1898 
bez  koní  bylo  32'57o)i  velkého  rohatého  do-  1051  (a  to  zemstvem  vydržovaných  670,  far- 
bytka  330  kusů;  ovcí  bylo  (r.  1892)  celkem  '  nich  271,  soukromých  61,  mosk.  nalezince  35, 
226.741,  prasat  43.093.  Včelaření  nemá  vý-  \  minist.  osvěty  14),  do  nichž  chodilo  45.567 
známu  průmyslného,  sloužíc  jen  domácí  spo-  chlapců  a  21.275  děvčat.  Přes  to  znalost 
třebě  hospodářů.  Průmyslem  vyniká  gub.  čtení  a  psaní  je  dosud  nepatrná;  při  odvodu 
moskevská  nad  všeckny  ostatní.  Ročně  vy-  shledáno  (r.  1895)  257o  analfabetů;  u  Žen 
robí  se  zboží  za  287,854.000  rublů.  Továren  procento  stoupne,  v  některém  Újezdě  i  na 
na  zpracování  bavlny  (data  dle  knihy  P.  P.  !  81*2 7o*  Celkové  vydání  na  školy  národní 
Semenova,  Rossija  1899)  bylo  216,  vyrobily  j  činí  21%  rozpočtu.  (Viz  Écoles  primaires 
zboží  za  116,216.000  rublů  (t.  j.  40'3Vo  ^  ^^^^  <^u  zemstvo  du  gouvernement  de  Moscou 
výše  uvedené  summy),  zaměstnávajíce  82.500  1 1900.)  Hypotékárními  dluhy  obtíženo  půdv 
dělníků;  na  zpracování  vlny,  již  dodávají  za  14,232.518  rublů.  Vyšších  učebných  ústavu 
hlavně  jižní  gubernie,  167  tov.  (47,989.000  rub.,  bylo  v  gubernii  (r.  1896)  celkem  8  se  6316 
43.030  děl.);  vynikající  jest  zejména  výroba  i  žáky,  středních  mužských  44  se  12.903  žáky, 
koberců  (90%  veškeré  výroby  v  říši);  zpra-  ženských  42  s  8836  žačkami;  knihkupectví 
<:o váním  hedvábí  (přiváži  se  z  Francie,  Itálie  bylo  r.  1890  228,  knihoven  50. 
a  něco  z  Kavkázska)  zabývá  se  105  továren  Mosk.  gub.  byla  zalidněna  již  v  dobách 
111,413.000  rub..  14.240  děl.),  len  a  konopí  prastarých,  jak  dokazují  hojné  nálezy  ka- 
(dodávaií  hlavně  okolní  gubernie)  zpracuje  menných  zbraní.  Nálezy  bronzové  jsou  řídké. 
15  tov.  (350.000  rub.,  770  děl.),  ostatních  roz-  Při  březích  řek  častá  jsou  hradiska,  na  nej- 
manitých  továren  na  zpracování  vlákna  (vý- 1  větším  Djakovském  (čili  Čertově)  u  vsi  Kolo- 
Toba  brokátu,  stužek,  krajek,  výšivek,  po-  i  menské  učiněny  mnohé  nálezy  předmětů  ka- 
tahů,  záslon,  prýmků,  hadic,  šití  prádla  atd.)  menných,kostěných  a  železných.  Velmi  mnoho 
jest  148  (9,584.000  rub.,  4720  děl.),  továren  •  jest  kurhanů  s  památkami  X.— XII.  století, 
na  výrobu  papíru  (a  toho,  co  z  papíru  se  mincí  nalezeno  málo,  zlaté  předměty  vůbec 
▼yrábí,  jako  čalounů,  cigarrettových  dutinek,  se  nevyskytují.  Názvosloví  krajiny  a  data 
-škatul  atd.)  a  různých  polygrafických  (tiská- :  historická  nasvědčují,  že  původním  obyva- 
4*60,  lithograíií  atd.)  jest  123  (6,210.000  rub.,  telstvem  byli  Finové.  Typ  mrtvol  v  kurha- 
9620  děl.),  dřevo  obrábí  se  v  77  továrnách  nech  odlišuje  se  od  typu  dnešních  obyva- 
(1,819.000  rub.,  3560  děl.);  velký  význam  má  telů.  Lid  mluví  napořád  jazykem  veliko- 
zpracování  kovů,  výroba  strojů  a  řemeslni-  ruským;  spisovný  jazyk  ruský  jest  vlastně 
ckých  nástrojů,  zvonařství  atd.;  jet  v  Činnosti  ,  nářečí  moskevské. 

218  továren  (24,298.000  rub.,  22.130  dělníků),  Moskevský  Újezd  zaujímá  2923  km*  a 
opracováním  jiných  minerálů  (písku,  hlínv,  <  má  1,179.733  óbyv.  (mužských  661.622,  žen- 
kamene  vŮbec,  sádrovce,  vápence  atd.,  tedy  ských  518.111),  z  čehož  připadá  na  města 
sklářstvím,  výrobou  zboží  hliněného,  porcu-  1,035.664;  na  1  km*  obývá  403. 
lánového,  cihlářstvím  a  p.)  zabývá  se  66  to-  Literatura.  Podrobný  výčet  starších  prací 
^áren  (3,305.000  rub.,  5940  děl.),  kůži  a  jiné  ,  o  M-vě  a  moskevské  gubernii  obsahuje  P.  Se- 
-iivočišné  látky  zpracuje  97  tov.  (10,765.000  rub.,  [  menova  GeoGT.-stat.  slovarj  Rossijskoj  ímpe- 
-4290  děl.),  mlýnů,  škrobáren,  pekáren,  pivo- 1  riji  r.  1867,  IIL,  str.  332  a  342;  prameny  udány 
varů,  lihovarů  atd.  továrnicky  zařízených  jest  i  též  ve  spise  P.  P.  Semenova  Rossija  r.  1899 
100  (46,642.000  rub.,  11.930  děl.),  chemických  na  str.  445  a  násl.;  Nikitin,  Kamennoug.  otlo- 
továren  jest  54  (9,276.000  rub.,  2550  děl.).  Zna- 1  ženija  Podmoskov.  kraja  etc.  (1890);  téhož 
menitý  jest  i  průmysl  kustamý  (po  domácku  '  ObŠč.  geologie,  karta  Rossiji  (list  57.);  Kauf- 


766 


Moskyti  —  Moss. 


man,  Mosk.  flora  (1839);  Statist.  izdanija  Mosk. 
gab.  zemstva  (více  než  100  svazků,  zejména 
>Jeiegodnik€);  Rostopčín,  La  vérité  sur  Tin- 
cendie  de  Moscou  (1823);  K.  Rulje,  O  život- 
ných Moskov.  gub.  fl845);  Agéjev,  Kratkij 
ukazatělj  dostopriměcatěljnostéj  bolš.  krem- 
levskago  dvorca  (1865);  S.  B.  H.  (Servác 
Heller),  M.  (1868);  M.  Fabricius,  Krcmlj 
v  M-vč  a  Le  Kremlin  dc  Moscou  (1883); 
Statističeskij  atlas  goroda  M-vy  I.  Ploščaď 
M-vy,  naselenije  i  zaňatija,  1887;  II.  Vladě- 
nija,  strojenija,  kvartiry  i  chozjajstva  (1890; 
vydání  statist.  oddělení  mosk.  měst.  rady); 
Smertnosf  naselenija  gor.  M-vy  1872-1889  g., 
(1891,  vydáno  tamtéž);  M.  Pyljajev,  Staraja 
M.  (1891);  Suvorinovy  knihy:  Putévoditélj 
(1894),  Vsja  M.,  Vsja  Rossija  (1901);  Guide 
de  Moscou  et  de  ses  environs  (1896);  Pia- 
tonov,  Putěvoditěli  po  M-vě  etc.  (1896); 
V.  Baedeker,  Russland  (1897);  L.  Sněgirev, 
Illjustr.  putěvoditělj-spravočnik  gor.  M-vy 
(1897).  Pp. 

Moskytii  mosquitos,  hromadné  jméno 
pro  drobný  štípající  hmyz  z  řádu  dipter^ 
který  v  krajinách  horkých  trýzní  lidi  i  zví- 
řata. M.  náležejí  většinou  druhům  i  dle  kra- 
jiny různým  z  čeledi  muchnic  a  komárů.  Těmto 
věnována  jest  nověji  zvláštní  pozornost,  ježto 
se  ukázalo,  že  mezi  nimi  jsou  přenositelé 
malarie  {Anopheles  clavig^r).  Kpk. 

MoslavllUb  (z  lat.  Mons  Claudius\  ves 
v  království  Chorvatsko-Slavonském,  na  pr. 
bř.  Drávy,  v  županiji  virovitické,  v  okresu 
dolnomiholjackém ;  má  2867  oby  v.  srbochor- 
vat.  a  římsko-katol.  (1890),  far.  kostel,  poštu, 
telegraf  a  vinice. 

Moslavské  pohoří,  osamělé  horské  pás- 
mo v  království  Chorvatsko-Slavonském, 
v  županiji  belovarské,  mezi  Čazmou  Lonjí 
a  llovou  (nejvyšší  hora  Hunka  489  m).  Cis. 
řím.  Claudius  dal  zdejší  krajinu  osázeti  vin- 
nou révou  a  odtud  celé  pohoří  pojmenováno 
Mons  Oaudius. 

Mosler:  1)  M.  Kari  Friedrich,  lékař 
něm.  (*  1831  v  Ortenberku),  stud.  v  Giessech 
a  v  Berlíně,  r.  1858  habilitoval  se  pro  vnitřní 
lékařství  v  Giessech,  r.  1864  stal  se  prof.  té- 
hož oboru  v  Greifswaldě,  kdež  setrval  do 
r.  1899.  V  prvých  dobách  zabýval  se  na  po- 
pud Leuckartův  helminthologií  a  trichinosou, 
pak  zvi.  nemocemi  nervovými  a  leukaemií. 
Z  jeho  prací  bud^ež  uvedeny;  Ober  Trink- 
wasser]  Helminthologische  Studien  und  Beob- 
aehtungen  (1864) ;  Pathologie  und  Therapie  der 
Leukámie  (1862);  Krankenheiten  der  Mil^ 
(1878);  Ober  Lungenchirurgie  (1883);  Ober  In- 
fluenxa  (1890);  Die  Tuberkulose  als  Vo^kskrank- 
heit  (1899)  a  j.  v. 

2)  M.  Henry,  malíř  se veroamer.  (*  6.  čna 
1841  v  New  Yorku),  žák  Beardův.  Pracoval 
od  r.  1862 — 64  při  obrázkovém  časop.  Har- 
per's  Weekly,  studoval  pak  v  Paříži  pod  Hé- 
bertem,  dále  r.  1874  pod  Pilotym  a  usadil 
se  v  Paříži.  Od  něho  jsou:  Ndvrat  (1879) 
v  Luxembourgu,  Dívka  předoucí  f  1880)  v  mu- 
seu v  GrenolMeu,  Svatební  jitro  (1883)  v  mu- 
seu sidneyském,  Deitivý-  den  (1883)  v  aka- 


demii íiladelíijské.  Povést  bretaňskd^  Sad  v  iVor«- 
mandii.  Prohraná  pře,  Ženy  a  tajemství^  /b- 
slední  svátosti f  Obiinky^  Poslední  chvíle,  Vyučo^ 
vdní  duddm,  Ráno  a  j.  FM, 

Koslim ,  správně  muslim,  vyznavač 
Islámu  (v.  t.). 

Mosdoz,  ves  uher.,  v.  Mošovce. 

Moson,  městečko  uher.,  v.  Mošon. 

Mosonké  pohoři  v.  Dalmácie,  891a. 

Mosqnitos  v.  Moskyti. 

Mosqnitské  pobřeii  [moskit-]  (Mosquito^ 

coast,  Mosquito  Reservation  n.  reserva  mosqui- 
tia),  území  na  pobřeží  Karibského  moře,  od 
mysu  Gracias  a  Dios  na  s.  až  k  Rio  San  Juan 
na  jih,  v  délce  as  300  /rm,  přísluší  k  středo- 
americké  republice  Nicaragui.  Ještě  do  ne- 
dávná bylo  úplně  neznámo,  poněvadž  hustý 
prales  zbraňoval  vstupu  do  vnitra.  Jest  to 
území  hustě  zalesněné,  bažinaté,  prorývané 
řekami  stékajícími  s  plateau  Nicaraguy,  jako 
R.  Grande,  K.  Blueíields  a  j.,  z  nichž  většina,, 
prve  než  se  ústí  do  moře,  prochází  pobřež- 
ními lagunami.  Od  největší  z  nich,  Laguna 
de  las  Perlas,  na  s.  počínají  travnaté  sa- 
vanny,  vhodné  k  chovu  dobytka,  kterýž  je 
však  teprve  v  počátcích.  I  zemědělství  vzniká 
na  místech  mýcením  a  pálením  pralesa  opa- 
třených. Hlavní  plodiny:  banány,  bavlník, 
cukrová  třtina,  rýže,  kakao.  Lesy  skýtají 
dřiví  mahagonové,  sasaparillu  a  j.  Jméno  má 
dle  indiánského  kmene,  který  Španělové 
zvali  Mosquos.  Nyní  oby  v.  nejsou  čisto- 
krevní Indiáni,  nýbrž  míšenci  s  černochy 
(Zambos);  krom  toho  i  něco  evropské  krve 
sem  přinesli  angličtí  a  francouzští  piráti^ 
kteří  navštěvován  tyto  břehy;  uvnitř  území 
obývají  kmeny  méně  smíšené.  Jest  to  lid  tě- 
lesně dosti  schátralý,  obývá  v  chatách  neči- 
stých, avšak  zločiny  vyskytují  se  u  nich  zřídka. 
Všech  oby  v.  jest  asi  6000,  živí  se  lovem  ryb, 
plavectvím  a  poněkud  zemědělstvím.  Území 
má  dosti  pestré  dějiny.  Od  r.  1655  snažili  se 
Angličané  zaujmouti  je  pro  sebe;  od  r.  1783 
mělo  svého  krále  (indiánského  náčelníka) 
od  Angličanů  uznaného,  r.  1841  osobili  si 
Angličané  protektorát  nad  neodvislým  stá- 
tem Mosquito,  proti  čemuž  Spoj.  Obce 
severo-amer.  protestovaly.  R.  1881  rozhod- 
nutím císaře  rakouského  bylo  přikázáno  re- 
publice Nicaragui,  k  níž  stojí  v  jakémsi  len- 
ním  poměru,  v  čele  vlády  jest  indiánský  ná- 
čelník, mající  po  boku  radu;  úřední  řeěíjest 
angličina.  Ob.  přičiněním  herrnhutských  mis- 
sionářů  jeví  se  značný  pokrok.  H1.  m.  Blue- 
íields má  2100  ob.  v  dřevěných  domech, 
kol  dokola  tropickým  rostlinstvem  obklope- 
ných. H^. 

Moss,  přímořské  město  v  norském  olmsa 
Smálenenes,  na  vých.  břehu  christianského 
fjordu,  na  trati  dráhy  Christiania-Frederiks- 
hald,  má  8030  ob.  (1891).  Jest  to  krásné,  vý- 
stavné město  s  velikým  přístavem  pro  par- 
níky a  obchodní  lodi  (přes  700  lodí  o  90.000 
tunách),  sídlo  dán.,  něm.,  angl.,  franc.  a  hol- 
land.  konsula  a  rus.  vicekonsula.  Lázně,  pily, 
železárny,  výroba  lihovin.  Obchod  s  dřívím 
a  rybími  konservami. 


Mossamcdes  —  Most 


76r 


KosMunedes  v.  M  osa  med  es. 

MoMeUký  sállv  v  britské  Kapské  ko- 
lonii v  již.  Africe,  u  néhož  leží  m.  Aliwal 
s  dobrým  přístavištěm. 

MVmIii^,  ves  slezská,  v.  MezDovice. 

MtfssliiMay  ves  ve  virtemberském  kraji 
schwarzwaidském,  okr.  rottenburském,  sta- 
nice žel.  dráhy  Tubinky-Sigmarinky;  3592 
oby  v.  (1890),  pohranič.  cel.  úřad,  pš.,  telegraf, 
evang.  kostel,  lomy  na  bílý  mramor,  cemen- 
tárna, mlýny  na  mouku  a  sádru,  pila,  výroba 
kořalky  a  čilý  obchod  s  dřevěným  hospodář, 
náčiním. 

Mtfsflklroli  v.  Messkirch. 

MoMley  [moslij,  město  v  angl.  hrabství 
Lancashire,  na  trati  dráhy  Stockport-Old- 
ham,  má  14.162  ob.  (1891),  továrnu  na  bavl- 
něné a  vlněné  zboží,  bělidla,  barvířství,  li- 
jectví  železa  a  mosazi. 

Mosso  (ital.),  hybně;  menií  a  větši  stu- 
peň hybnosti  označuje  se  měno  m.  a  piú  m. 

Mosso  Angelo,  lékař  ital.  (*  1866  v  Tu- 
rině),  studoval  v  Turině,  r.  1876  stal  se  tu 
prof.  farmakologie  a  r.  1880  prof.  fysiologic. 
Je  velmi  plodným  spisovatelem  a  vynaléza- 
vým badatelem  v  oboru  fysiologie,  zví.  oběhu 
krevního,  dýchání  a  činnosti  svalové.  Z  dů- 
ležitějších prací  budtež  uvedeny :  Plethysmo- 
graph  (1876) ;  SuUe  fun^ioni  della  vessica  (spolu 
s  Pellacanim  1882);  Sulla  paura  (Milán,  1884); 
La  respira^ione  delV  uomo  sulle  alte  montagne 
(1884);  Die  Ermůdung  (Lipsko,  1892);  Die 
kórperliche  Er^iehung  der  Jugend  (Hamburk, 
1894);  Die  Temperatur  des  Gehimes  (Lipsko, 
1894).  Mimo  to  napsal  několik  prací  obsahu 
všeobecně  pathologického.  M.  je  zakladate- 
lem sborníku  >Archives  italiennes  de  bio- 
logiec  pro  seznamování  ciziny  s  italskými 
pracemi  biologickými  (od  r.  1882  32  sv.). 

WLomuétoj  srv.  Institoris  2). 

Moss  81de  [mos  sajd],  město  v  angl. 
hrabství  Lancashire  na  jih  od  Manchcstru, 
má  23.833  ob.  (1891),  veliké  prádelny  na  ba- 
vlnu. 

Most  (rus.  Mocrb,  franc.  pont^  ang.  bridge, 
něm.  Brůcke),  kommunikaČni  prostředek,  jímŽ 
se  překročuje  nějaká  prohlubeň  neb  údolí 
se  zřetelem  k  volnému  odtoku  meteori- 
ckých vod.  Jsou  to:  lávky  (jen  pro  pěší 
přechod),  m-y  silniční  (pro  dopravu  vše- 
obecnou nebo  lokální),  m-y  železniční  a 
viadukty  (pro  dopravu  vlaků)  a  aquae- 
dukty.  Pocfle  látky,  z  níž  jsou  m-y  zbu- 
dovány, dělíme  m-y  na  dřevěné,  železné 
a  kamenné.  Podle  konstrukce  pak  jsou: 
1.  m-y  trámové  buď  obyčejné  nebo  pří- 
hradové;  2.  m-y  trámové  vzepřené  buď 
jako  vzpěradla  nebo  věšadla  aneb  kom- 
binace obou;  3.  m-y  obloukové  (dřevěné, 
železné  a  kamenné);  4.  m-y  visuté  (buď 
jako  volný  oblouk  vyztužený  neb  jako  oby- 
čejné věšadlo).  Jakožto  podřadí  odbočné  ka- 
tegorie 1.  dlužno  uvésti  t.  zv.  m-y  krákor- 
cové,  jež  vyznačují  se  tím,  že  neisou  hlav. 
mostní  trámy  podepřeny  v  koncích,  nýbrž 
že  jeden  neb  oba  konce  trámů  mohou  býti 
převislé  a  na  tomto  převislém  konci  je  te- 


prve uložena  konstrukce  pokračující.  Velko- 
lepý příklad  takového  m-u  je  Forthský 
m.  (v.  t.)  a  železniční  m.  na  transversální 
dráze  u  Červené  (v.  t.).  Dále  rozeznávati 
třeba  m-y  pevné,  t.  j.  takové,  jež  místa 
svého  nemění,  m-y  přenosné  (na  př.  lodní 
n.  pontonové)  a  pohyblivé,  t.  j.  otáčivé 
nebo  zdvihací  —  atd. 

Podstatnými  součástkami  všech  m-ů  jsou 
opery  (jež  zhotoveny  jsouce  ze  dřeva  na- 
zývají se  jařma  n.  jochy,  při  zdivu  pi- 
líře) a  potom  konstrukce  vrchní.  Při 
m-ech  trámových,  dřevěných  i  železných, 
rozeznávati  dlužno  předem,  pokud  jde  o  kon- 
strukci vrchní,  hlavní  mostové  trámy 
neb  hlavní  nosníky  a  konstrukci  ve- 
dlejší (t.  j.  nosníky  příční,  nosníky  vedlejší 
a  mostovku).  Mimo  to  musí  býti  m.  opatřen 
konstrukcí,  chránící  m.  proti  účinku  větru, 
což  sluje  zavetrování.  Jestliže  podélné 
trámy  hlavní  pokračují  přes  několik  oper; 
povstává  m.  o  nosičích  spojitých  nebo 
kontinuálních. 

Důležito  je  pro  všechny  m-y  ustanoviti 
světlost  otvoru  pod  m-em  tak,  by  největší 
nahodilé  přívaly  měly  dosti  prostoru  pro 
volný  odtok.  Podle  výšky  vody  a  množství 
odtoku  dlužno  umístiti  konstrukci  vrchní 
vždy  tak,  aby  návalem  vody  nebyla  smetena, 
a  opery  založiti  tak,  by  nemohly  býti  pode- 
mlety. 

I.  M-y  dřevěné,  a)  M-y  dřevěné  v  no- 
vější době  stavějí  se  jen  jako  prozatímní, 
ale  při  dobrém  stavebním  materiálu  a  pečli- 
vém přikrytí  uchovaly  se  v  horských  kraji- 
nách švýcarských  i  přes  200  roků.  Nejpri- 
mitivnějším m-em  neb  lávkou  jest  jeden  n. 
dva  trámy,  položené  přes  potočiště.  Takové 
konstrukce  shledáváme  na  našem  venkově 
v  horách.  Obyčejně  není  možno  jen  tak 
zhola  věc  odbýti,  nýbrž  potřebí  zříditi  na 
pobřeží  přiměřené  opery  buď  ve  dřevě  neb 
ve  zdivu.  Pobřežní  pilíře  jmenují  se  prsa 
m-u,  opery  uprostřed  konstrukce  ze  dřeva 
zhotovené  slují  jařma  nebo  bárky  a  ve 
zdivu  vůbec  jen  pilíře.  Opery  v  povodí 
slují  pilíři  návodními.  Hlav.  trámy  oby- 
čejného m-u  trámového  umisťujeme 
z  pravidla,  ve  příčním  směru  m-u  měřeno, 
ve  vzdálenostech  1,  1*25  až  nejvýše  1*50  m 
od  sebe.  To  ovšem  platí  pro  m-y,  jejichž 
hlavní  konstrukce  jest  pod  vozovkou  (viz 
příl.).  Avšak  mohou  hlavní  mostní  trámy 
býti  také  pouze  dva  —  a  ty  musí  býti  ulo- 
ženy poblíže  pokraje  nebo  na  pokraji  kon- 
strukce, ve  kterémžto  případě  jsou  příční 
trámy  na  nich  podepřeny  nebo  zavěšeny 
(v.  příl.). 

Z  dřevěných  m-ů  příhradových  nej- 
známější, jež  vznikly  v  Americe,  jsou  sou- 
stavy: Ridersova,  Townova,  Howeova 
a  Brownova  (v.  příl.). 

Soustava  Ridersova  (v.  příl.)  co  sou- 
stava přimopasová,  v  níž  směr  příček,  při- 
hrad  k  pravé  straně  klesá,  tedy  soustava 
příček  sestupných,  má  tu  vaclu,  že  dříví 
je  tu  v  příčkách  nepříznivě  namáháno  ta- 


768  Most. 

hem.  Aby  se  dříví  na  připojovacích  uzlech  soustavou)  model  lávky  přes  řeku  Vltavu 
nevydrhlo,  potřebí  je  u  tažených  součástek  pro  místo,  kde  je  nyní  řetězová  lávka  Ak- 
mohutných  hlav,  což  jest  plýtvání  materiá-  ciové  společnosti.  Lávka  má  nyní  jeden  pi- 
lem.  Proto  se  soustava  tato  v  samotném  líř  poříční  8  řetězy  (Ranek  navrhoval  ji  bez 
dřevě  nedoporučuje,  byt  připouštěla  i  zlep-  středního  pilíře).  Model  jeho  chová  se  v  ka- 
áení.  Poznamenati  dlužno  pro  vysvětlení,  že  binetě  vodního  a  mostního  stavitelství  na 
u  příhradových  konstrukcí  diagonály  a  sloup-  české  technice  pražské.  Soustava  připomíná 
ky  šlovou  výplněmi  konstrukce  (FM//i/»igj-  konstrukce  Ridersovu  a  Townovu.  (Některé 
^lieder).  Mohou  býti  i  konstrukce  takové,  že  typy  dřevěných  oper  viz  v  příl.) 
při  nich  sloupky  podléhají  pouze  tahu,  diago- ,  Opery  dle  mohutnosti  a  váhy  svrchní  kon- 
nály  pak  pouze  tlaku.  Ale  potom  je  nutno,  strukce  a  dle  vlastní  výšky  sestávají  buď 
by  diagonály  počínajíc  od  oper  směrem  ke  i  z  ojedinělé  řady  nebo  z  několika  řad  kula- 
středu  zaujaly  polohu  vždy  od  zpodního  tých  neb  bráněných  pilot,  a  to  buď  z  kusů 
konce  sloupku  předchozího  k  vrchnímu  konci  celistvých  nebo  kusů  nastavovaných.  Při 
sloupku  následujícího,  a  pak  již  to  není  sou-  velkých  výškách  nelze  vůbec  postrádati  na- 
stává Ridersova,  nýbrž  Howeova.  V  tom  pří-  stávců.  Takové  opery  (jařma),  jež  vystavěny 
pádě  zovou  se  diagonály  vstupnými.  jsou  v  proudící  vodě,  obemknuty  jsou  vodo- 

Podobně  jako  Riders    sestrojil   i    Town  rovnými   dřevy  (pruty),  mezi  něž   dává    se 

konstrukci,   která  používá   dříví  velmi   sla-  obyčejně  pro  stabilitu  kámen.  Prutů  těch  je 

bého,  ovšem  násobně  se  křižujícího,  tvoříc  třeba  k  ochraně  podpor  před  třenicí  ledo- 

systém    násobný.    Namnoze    byly   Townovy  vou.  Mimo  to  dávají  se  před  jařma  i  ledo- 

nosiče  zhotoveny  z  pouhých  lati.  Místa  kři-  borce  n.  kobyly,  buď  jednoduché  nebo 

iení  spojována  jsou  šrouby,  původně  také  složité, 

jen  dubovými  kolíky.  b)  Jde-li  o  pořízení  m-u  na  větší  rozpjetí  a 

Ho  weů v  systém  sestává  dle  předchozích  nemoŽno-li    voliti    dřevěný    systém    příhra- 

úvah  z  přímých  násobných  ^nastavovaných)  dový,  volí  se  soustava  vzpěfadlová,  je-li 

pá8nic(n.  trámů)  horních  a  dolních,  avšak  dia-  tu  dostatečná  konstruktivní  výška,  neb  vě- 

fonály  jsou  tlačeny.  Sloupky  nahrazeny  jsou  sádlová,  když  konstruktivní  výška  schází, 

eleznými  táhly  ve  způsobe  šroubů,  jež  se  mo-  M-y    takové   skládají   se    při    nejjednodušší 

hou  regulovati  v  délce.  Tím  způsobem  lze  Ho-  soustavě  ze  dvou  o  sebe   šikmo  opřených 

^eově  soustavě  dáti  umělé  napjetí,  jež  uměn-  ,  trámů   (vzpěr),  jimiž  docílí   se  umělé  pod- 

áuje  průhyb  konstrukce,  což  není  možno  tak  |  póry,  a  podélního  trámu,  přes  opery  pro- 

dokonale  u  soustav  předchozích.    Ale  napí-  i  cházejícího.  Druhých  opor  šikmé  vzpěry  na- 

nání  to  jest  věcí  velmi  choulostivou.  Aby  kon- ,  lézají  v  pobřežních  pilířích  (buďsi  zděních 

strukce    byla  solidní,  vkládány  po   koncích  nebo  dřevěných).  Tímto  způsobem  získá  se 

diagonál  vložky  z  tvrdého  dřeva  (dubového,  u  středu  konstrukce  umělá  opora  čili  pů- 

jasanového  nebo  bukového),  po  případě  na-  vodní  rozpjetí  se  půlí.    V  tomto  zvláštním 

hrazují  se, vložky  takové  litými  botkami  že-  případě  obdržíme   vzpěradlo  o    dvou   po- 

leznými.  Účel  tvrdých  vložek  i  litých  botek  lích.    Můžeme  ovšem  užiti  jen  dvou  vzpěr, 

jest,  aby  čepy  diagonál  se  domáčkly.  U  Ho-  ale  nedáme  jim  působiti  přímo  o  sebe,  nýbrž 

weova  systému  nacházíme  však  k  umenšení  vložíme  mezi  jeiich  hlavy  třetí  trám  (rozpč- 

průhybu   umístěny   i  . protivzpěry,  jež  jsou  rák)  —  a  tím  obdržíme  vzpěradlo  o   třech 

jednoduché,   kdeáo    hlavní    vzpěry    (diago-  polích.  Užije-li  se  čtyř  vzpěr,  z  nichž  vnitřní 

nály)  jsou  násobné.    Ani  protivzpěry  nemo-  2  připomínají  soustavu  dvoupolového  vzpč- 

hou  vzdorovati  jiné  síle  leda  tlaku,   poně-  radla,  máme  konstrukci  o  4  polích,  a  tak 

vadž  i  ony  vězí  cepy  svými  volně  v  dlabech,  možno  soustavně  pokračovati  až  k  sousta- 

avšak  jejich    působnost   počíná  jen   tehdy,  vám  mnohonásobným.  Nejjednoduššími  vzpč- 

když   by    hlavní   vzpěry   měly    býti    vlivem  radly  (v.  příl.)  lze  přemostiti  světlosti  10  až 

jednostraného  zatížení  namáhány  tahem.  Dle  12  m.  Složitou  soustavou  lze  překročiti  i  vzdá- 

tohoto  systému  byl  svým  časem  proveden  lenost  40  m.    Při  násobných  soustavách  bý- 

prozatímní  m.  v  Praze  na  Františku,  obecně  vají   vzpěry   mezi   sebou   i   příčními   trámci 

zvaný  pilotovým.  Zde  byla  pole  29  m  veliká,  i  kleštěmi  vyztuženy.  Vzpéradlové  konstrukce 

Howeova  systému  možno  užiti  až  do  4T)  m  '  tak  jako  obyčejné  trámy  umísťují  se  od  sebe 

rozpjetí.                                                                j  pod  vozovkou  ve  vzdálenostech  1*25 — 1*50  w. 

Brownova  soustava  je  sestrojena  z  pří-  Při  značné  dlouhých,  silných  vzpěrách,  kde 

hradoviny  dle  způsobu  Ridersova  a  má  mimo  nelze   vystačiti   obyčejnými   dřevy,    volí  se 

to  vložený  dřevěný  ztužovací  oblouk  z  fošen  konstrukce  vzpěr  ve  způsobu  roáu. 


2ohýbaných  a  na  hmoždinky  a  šrouby  spoje- 
ných. Dle  tohoto  systému  byly  vystavěny 
svým  časem  želez,  m-y  na  amer.  dráze  ze  Syra- 
kus  do  Utiky  až  do  rozpjetí  60  m  (ovšem 
na  pilířích  kamenných).  Ale  dle  tohoto  sy- 
stému lze  budovati  i  m-y  na  rozpjetí  až  80  m. 
Soustav  těch  je  celá  řada.  Připomínáme,  že 
dle  vlastních  názorů,  amerických  konstrukcí 
ani  neznav,  zhotovil  pražský  tesařský  mistr 


Podobně  jako  vzpčradla  možno  zříditi  v  é- 
šadla.  Veškerá  konstruktivní  pravidla,  je2 
platná  jsou  pro  konstrukce  vzpěradlové, 
platí  též  o  věšadlech.  Jediný  rozdíl  je 
v  tom,  že  hlavní  podélní  tnim  musí  býti  ce- 
listvý, nebo  jako  takový  sestrojen,  aby  za- 
chycen byl  veškerý  vodorovný  tah,  jeni  jako 
tlaK  u  vzpěradel  přechází  v  opery.  Zvláště 
pak  pečlivě  musí  býti  u  věšadel  sestrojen 


Ranek   (známý    svou   výbornou   krovovou  krajní  opěrový  uzel,  do  něhož  resultuje  celá 


MOSTY. 


ottCv  slovkík  nauCný 


Most.  769 

vodorovná  sila.  Toho  docílí  se  jako  u  krovů  .  U  m-ů  silničních  bývá  obvČejně  větší  po- 
buď pomocí  zazubených  roštův  a  objímek,  |  Čet  hlavních  trámů  podélních,  u  Železničních 
nebo  pomocí  botek  a  šroubů.  Svislice,  jimiž !  stačí  i  2,  po  případe  4,  nechf  již  konstrukce 
vozovka  jest  upevněna  k  věšadlu,  mohou  i  jest  úplnč  pod  vozovkou  či  není. 
býti  buď  dřevené  nebo  železné.  Typický '  Při  Železničních  m-ech  bývá  na  podélních 
obraz  podává  dřevěný  m.  u  Národního  di-  hlavních  nosičích,  zpodem  uložených,  sou- 
vadla  (v.  příl.),  jenž  je  zhotoven  jako  vzpě- 
radlo  kombinované  s  včšadlem. 


stava  prahů  příčních  buď  Železných  nebo 
dřevených.  Dřevěné  (při  menších  rozpje- 
tích^  bývají  přímo  podporami  k  uložení  ko- 
lejnic s  tak  zv.  volnonosným  stykem. 
Také  se  dává  dle  okolností  soustava  želez- 


c)   M-y    obloukové   dřevěné  (v.   niže 
m-y  obloukové  Železné  i  dřevěné). 

II.  M-y  železné,  a)  Trámové.  M-y  že-  ^jl^u  ^x:x^:ua  -v«u  «.^^»»^  •*.«  «a  »#n^^i«; 
lesné  jsou  konstrukci  zcela  podobných.  Vál- 1  ?t^''  P"^'^?'^?.'  P^^  ífP''*  °*  "í  P  ^''f "' 
coyaných  nosičů,  xvaných  Sravers/lze  užiti '  ^'^^'"y  '''^"^i^'  í"''  ""  se  namontují  kole,: 


r  Sfl  f^A^^^TT^  nl^cwS  '  kr;o;U'=6ich%Trodi;Xn7ch";mT^^^^^^ 
n  ř  n  *rh  i?* „5^h  vt^Lw  í.iÍ^w*  n«  '  příčníků  nanýtovány  (stači-li  výška)  krá- 
e,/J"ÍfÍ)  ťt^.tSlt-^.yy^^řiP^.^Í^^^L^^ilkorce.n^  těch  vYtVe^  jest 

^1  sestrojováni  chodníků 
vlnitých  plechů,  na  něž 

svislé  stěny  (stezky),  jež  nazývá  se  u  plecho-  ""^^f^-^J*'  ^^  beton  s  asfaltem, 
„vv^ú  Jir-^i  -AwlV-^rZi-ít^v^  t)  M-y  železné   příhradové   primo- 
vých nosičů  vůbec  stojma  {Stehblech).    Bý-  ^^^^1,  Tyto  m-y  povstaly  asi  na  sklonku 
valy  doby,  kdy  se  konstruovaly  nosiče  ple-  ^^^^^  j^^  ^^   stol.  Jisto  je.  že  Anglie  byla 

cř.^"^  ^'?íl.Pr''/'''?fif  \  ^""^  i^  '  ^^r.  ^"^T  '  iaksi  kolébkou  železných  m-ů  vůbec,  tak  jako 
staci  válcované  profily),  postupem  času  pro-  ^  i^^iébkou  železnic,  řrvní  velkolepý  m.  pro- 
váděly se  konstrukce  ty  pro  rozpjetí  větši. ,  J^^^^„  ^  j^,         ^^       obrovský  SÍ  tubový. 
1  přes  20  m.    Ba  často  překračuje   se   míra    „„^^u,  D..:4.o«rl!,    n-i/irr*   /«   *■  ^    v*>  r»« 
tato  a  zejména  se  tak  stalo  při  berlínské  a ,  ^^!:l\Sl'^^Jí^^^^  %  Yf  P^'" 

vídeňské  okružní  dráze.  Nelze  popříti,  že  m-y  ^^°^  přimopasových  konstrukcí  jež  formou 
J«w^  X  I.  //  l!!l- JL  A  x-u-  j  A  !r  ui  upominaji  na  konstrukce  dřevěné,  již  uve- 
t^ové  maji  proti  m-ům  přihradovým  mnohé  ,  ^^^^    ^^^^^^  ^^  ^^,^j^j    j^  ^^1^  ^^^^  kon- 

výhody.  jež  zejména  se  jeví  ve  značné  tu-   gtrukcí    iež  vlastně  náležeií  iiž  ien  historii 
hosti    konstrukce.    Naproti    tomu    vydávají   ^^^v^  IctlcSt^^^^^^^ 
konstrukce  tyto  poměrně  větši  plochu  vlivu   ^^^     gluší  tu   uvésti  jména  Schiíikorn.  Ne- 
vétru  a  oxydace.  ^j^^^  Warenson  atd.  Byly  to  systémy,  při  nichž 

U  železných  m-ů  trámových  příční  trámy  důležitou  funkci  zaujímala  litina.  Litině,  jejíž 
na  hlavní  nosiče  buď  se  přinýtují  vrchem  i  vlastnosti  tou  dobou  nebyly  známy,  se  vůbec 
nebo  jako  podvlaky  dolem,  nebo  konečně  ve  velmi  mnoho  důvěřovalo.  A  právě  jako  dřevo, 
případech,  kdy  obmezena  jest  konstruktivní  ani  litina  se  při  tažných  silách  neosvédčuje. 
výška,  vloží  se  trámy  příční  mezi  hlavní  i  Veškeré  příhradové  m-y  mají  vedle  pasů 
trámy  podélní.  Upevněni  příčníků  k  podél-  i  gieny  výplňové  n.  pruty,  které  bývají  k  ho- 
ním trámům  hlavním  děje  se  tuhými  úhel-  rizontu  skloněny  pod  úhlem  45^*  a  částečně 
niky.  Po  koncích  m-u  obyčejně  se  provádí  také  umístěny  svisle.  Tím  povstává  příhra- 
ztužení  příční  ze  želez  formy  T  nebo  PÍ-  dová  soustava  pravoúhlých  trojúhelníků  n. 
Mimo  to  musí  býti  provedeno  i  dobré  za-  soustava  pravoúhlá.  Jsou-li  výplňové  pruty 
větrování  pod  konstrukcí  samou.  Nosiče  vesměs  skloněny  pod  stejným  úhlem  60«,  po- 
ukládají  se  přímo  na  zdivo  pilířů  jen  tehdy,  vstává  soustava  stejnostraných  trojúhelnikův. 
je-li  podkladní  zdivo  z  jemné  opracovaných  jsou-li  pruty  výplňové  upraveny  tak,  že  příč- 
kvádrův.  Raději  (a  to  bývá  obecným  pravi-  ním  řezem  protneme  jen  jeden  člen  výplně, 
dlem)  ukládají  se  nosiče  tyto  na  appreto-  slově  soustava  ta  jednoduchou,  když  né- 
vané  litinové  podložky.  Železo,  jak  známo,  kolik  členů,  vícenásobnou.  M-y  příhradové 
proměňuje  se  v  délce  při  každých  100®  C  o  rovnoběžných  přímočarých  pasech  s  vý- 
o  Vbso  původní  délky.  Musí  býti  tudíž  po- ,  plněmi  soustavy  násobné  a  při  nichž  členy 
staráno  o  to,  aby  aspoň  jeden  konec  m-u  výplňové  pořízeny  jsou  hustě  vedle  sebe 
mohl  tyto  teplotní  proměny  vyrovnávati  bez  i  (asi  na  30  neb  40  cm),  šlovou  mřížovými 
porušení  zdiva  pilířů.  Smutné  zkušenosti  (dosud  stojí  velký  m.  toho  druhu  v  Kolíně 
ukázaly,  že  tam,  kde  nebylo  o  opatření  ta-  n.  R.).  Ostatní  m-y  s  hlavními  nosiči  jedno- 
kové  postaráno,  pilíře  při  mrazu  se  roztrhly,  duše  rozčleněnými  nebo  jen  málo  rozčleně- 
Dle  toho  by  musil  m.  o  světlosti  15  m  vy-,  nými  nazývají  se  příhradové  ve  smyslu 
hovět  proměně  asi  užším. 

„  jL_  .  _  60  _  I     Jako  "příhradové  m-y  dřevěné    tak  i  sou- 

850        100  stavy  železné  mohou  se  přepínati  pouze  na 

v   případě,  že   by    měl   podléhati    proměně !  poli  ojedinělém,  čili  nahrazují  soustavu  trá- 

tepla  mezi  —  30®  C  a  +  ao**  C,  tedy  celkem!  mu   prostého,  anebo   mohou  pokračovati 

60®  C.  přes  několik  polí  mostních  souvisle,  vytvořu- 

Octftv  Slovník  NauCný.  •▼.  XVII.  37,3  iQox.  49 


1 


770 


Most. 


jíce  soustavu  nosičů  spojitých  n.  konti- 
nuálních. Následkem  citelných  proměn,  jimž 
kontinuální  nosiče  podléhají  z  příčin  střída- 
vého vlivu  tlaku  a  tahu  v  týchže  konstruk- 
tivních součástech,  bývá  spojitých  soustav 
jen  málo  užíváno.  Možno  říci,  že  upotře- 
bení těchto  nosníků  odůvodněno  jest  vý- 
hradně jen  při  budování  velkých  a  značně 
vysokých  viaduktů,  kde  budování  lešení  je 
velmi  drahé  a  nad  to  nebezpečné.  V  tom 
případě  montuje  se  konstrukce  na  pohybli- 
vých pomůckách  nad  terrainem  při  prsním 
pilíři  a  postupně  dle  přimontovaných  délek 
konstrukce  se  v  celku  postrkuje  ku  předu, 
až  celé  údolí  je  přepjato. 

U  příhradových  m-ů  lze  podobně  jako 
u  nosičů  plnostěných  umístit  vozovku  buď 
na  horní  ploše  nosičů  neb  dole.  Při  jedno- 
kolejné dráze  a  dostatečné  konstruktivní 
výšce  stačí  takové  dva  nosiče  pod  mostovku, 
jež  v  příčném  směru  od  sebe  jsou  vzdáleny 
asi  na  rozchod  kolejnic,  tedy  asi  1*5  m,  nej- 
výše pak  2  m.  Není-li  výška  dostatečná, 
umístí  se  hlavní  nosiče  stranou  a  mostovku 
pak  dlužno  na  ně  zavěsiti.  Tu  pak  vzdále- 
nost nosičů  v  příčním  směru  musí  býti  ta- 
ková, by  ještě  vagóny  osobní  při  otevřených 
dveřích  do  nosičů  nevrážely  —  tedy  vzdále- 
nost asi  4 — 4*5  m.  Pro  dvojkolejné  dráhy 
možno  buď  učiniti  konstrukci  širší  neb  umí- 
stiti dvě  soustavy  jednoduché  vedle  sebe, 
af  již  hlavní  nosiče  úplně  jsou  pod  mostov- 
kou, nebo  částečně  nad  ni  vyčnívají.  Při 
uspořádání  popsaných  nosičů  výšky  větší 
než  4*8  m,  jež  ovšem  závisí  na  světlosti 
konstrukce,  obnášejíc  Vs  ^^  Vio»  ^  nouzi 
i  Vi2  téže  světlosti,  nutno  starati  se  nejen 
o  vyztužení  proti  větru  zpodem  konstrukce, 
ale  i  o  příční  ztužení  vrchní.  Při  výši  4*8  m 
projede  již  volně  lokomotiva  bez  překážky  a 
obavy,  že  by  narážela  komínem.  Ztuženi  to 
provede  se  větrováním  druhým  ve  výšce 
vrchních  pasů  konstrukce.  Toto  ztuŽení  jest 
důležité  jako  ochrana  proti  překocení  no- 
sičů. U  menších  výšek  vkládají  se  v  uzlech, 
v  nichž  příčník  na  svislicích  hlavních  no- 
sičů je  zavěšen,  také  plechové  cvikle,  jimž 
se  prostě  přezdívá  »kanape«.  Je-li  konstrukce 
značné  vyšší  než  4*8  m,  provádí  se  mimo 
zavětrováni  zpodní,  vrchní  i  samostatně  vy- 
ztuženi příhradové  v  rovině  příčních  sloupků 
nad  potřebnou  volnou  výškou  k  podejetí. 
M-y  příhradové  značnějších  světlostí  musí 
býti  z  příčin  proměn  teploty  uspořádány  na 
dilataci,  t.  j.  musí  tyto  proměny  bez  škodli- 
vého vlivu  přenášeti  se  na  pilíře.  To  pro- 
vádí se  tak,  že  jeden  konec  nosičů  hlavních 
uloží  se  na  lůžko  pevné  (připouštějící 
oscillaci),  druhý  na  válečky  neb  zóny  vál- 
cové, jež  poskytují  lůžko  hyblivé.  U  trá- 
mových nosičů  plnostěných,  poněvadž  jsou 
proměny  malé,  stačí  jen  desky  úložní.  Pro 
takový  případ  jest  ovšem  třeba,  by  zpodní 

Elocha  nosičů  (pokud  dosedá)  byla  úplně 
ladká,  a  to  vyžaduje  u  nýtovaných  nosičů 
zapuštěných  nýt.  (Typ  příhrad.  mu  přímo- 
pasového  viz  v  přil.) 


c)  M-y  příhradové  Železné,  pasů  za- 
křivených. Pasy  přímočaré  změnili  ve 
formu  polygonů  a  postupem  času  ve  formu 
křivky  po  prvé  angličtí  inženýři  Fox  a  An- 
dersen; časem  doznaly  však  tyto  nosiče 
mnoho  změn,  tak  že  od  let  50tých  XIX.  stol., 
od  které  doby  vůbec  železné  m-y  v  obecné 
užívání  vešly,  vytvořena  byla  celá  řada  sou- 
stav. Epochální  byla  svým  časem  soustava 
Pauliho,  která  provedena  byla  v  Hamburku 
přes  Labe,  kdež  existuje  dosud.  Soustava 
tato  vyznačuje  se  tím,  že  křivka  pasů  vytvo- 
řena byla  na  základě  výpočtů  tak,  aby  při 
celkovém  obtížení  m-u  namáhání  bylo  v  nich 
konstantní.  Na  tom  pak  byly  závislý  ordi- 
náty  křivek  pasových.  Výtvomé  křivky  po- 
dobají se  parabole.  Pauliho  systém  má  křivý 
pás  zpodní  i  vrchní.  Další  důležitá  soustava 
je  tak  zv.  Schwedlerova,  při  níŽ  je  dolní 
pás  přímý,  vrchní  pak  zakřivený.  Zakřiveni 
křivky  pasu  hornino  počítáno  je  tak,  by 
v  příčkách  sestupných  vyskytl  se  jen  tah  a 
aby  obtížení  levé  strany,  které  by  nutně  vy- 
volati musilo  tlakové  namáhání,  mělo  pů- 
sobnost =  0.  Průběh  výtvorné  křivky  pro 
horní  pás  by  dle  těchto  zásad  žádal,  by  nad 
partií  středu  mostního  byla  forma  prosedlaná 
(nehezká).  A  z  důvodů  aesthetických  nahra- 
zuje se  zde  forma  přímočará.  Ale  střední 
přihrady  obdrží  potom  proti  vzpěry. 

Oblíbeny  jsou  zvláště  soustavy  pólo  pa- 
rabolické, upomínajíce  částečně  na  Scbwed- 
lerův  nosič,  avšak  ordináty  vypočítány  jsou 
úplně  dle  zákonů  paraboly.  V  krajním  uzlu 
podporovém  obdrží  konstrukce  minimální  vý- 
šku asi  1  tfi,  aby  připojení  příčníku  tohoto 
uzlu  a  vůbec  konstruktivní  spojení  bylo 
možné  a  solidní  (typ  viz  příl.). 

Jsou  i  soustavy  parabolické  vůbec, 
při  nichž  přechází  za  celkového  obtížení 
ovšem  veškerý  vliv  jen  do  pasů,  kdežto 
členy  výplňové  podléhají  namáhání  =  0. 

V  novější  době  sestavil  skoro  podobně 
jako  Pauli  i  stavit,  rada  Haberkalt  ve 
Vídni  nosič  s  vrchním  jen  zakřiveným  pa- 
sem o  konstantním  namáhání  za  obtíženi 
celkového. 

Dále  připomínají  se  nosiče  s  vrchním  pa- 
sem přímým,  kdežto  dolení  je  zakřivený. 
Jsou  to  nosiče  tvaru  rybích  těl  (Fisch- 
bauchtráger).  Nosiče  ty  neisou  právě  příliš 
lákavé  formou,  ale  jsou  velmi  praktické,  ze- 
jména při  výměnách  konstrukcí  starých  za 
nové.  Příklaaů  takových  m-ů  je  velmi  mnoho 
(na  př.  v  Čechách  u  Břas,  dále  inundační 
konstrukce  na  spojovacím  m-ě  mezi  Děčí- 
nem a  Podmokly  atd.).  Konstrukcí  těch  užívá 
se  skoro  výhradně  jen  při  m-ech  značně  vy- 
soko nad  vodou  uložených. 

Lze  dále  zhotoviti  m*y  s  křivými  pasy  za 
podmínky  stejného  namáhání  vzpěr  atd. 
Zmínku  důležitou  zasluhuje  i  systém  stav. 
rady  Rupperta,  který  vyznačuje  se  tím,  ie 
při  spojité  konstrukci  (kontinuálním  tráinii) 
užívá  tvaru  pasů  křivých,  jež  se  protínají 
v  obratových  nebo  přechodných  průřezech. 
Návrh  zhotoven  byl  na  objednávku  pro  tu- 


Most. 


771 


řeckou  vládu  přes  Bosporus,  ale  k  prove- 
dení nedošlo  z  finančních  příčin. 

Mimo  to  sluší  uvésti  nosiče  srpové 
(Sicheltrdger)  ^  které  tvoří  jaksi  přechod 
k  m-ům  obloukovým,  majíce  oba  pasy  za- 
křivené v  jednom  směru,  nicméně  vyvozu- 
jíce jako  trámové  konstrukce  vdbec  na  operu 
jen  reakci  svislou  a  nikoliv,  jak  oblouky, 
reakci  šikmou. 

d)  M-y  železné  vzperadlové  a  věša- 
dlové.  Vše,  co  bylo  všeobecně  uvedeno 
o  věšadlech  dřevěných,  platí  i  zde.  Upotře- 
bení jejich  iest  skrovné,  jen  při  konstruk- 
cích prozatímních.  Přece  však  nélze  nezmí- 
niti se  o  tom,  2e  svým  časem  důležitou  kon- 
strukci železných  vešadel  provedl  anglický 
inženýr  Brune  1  u  mostu  chepstowského  a 
saltasnského.  Oba  m-y  nacházíme  v  Anglii, 
kde  provedeny  byly  tak,  že  soustava  hlav- 
ních vzpěr  nahrazena  je  křivou  nýtovanou 
rourou  elliptickou.  Dolní  součásti  tažené 
provedeny  jsou  jako  řetěz. 

e)  M-y  železné  krákorcové  (Cerbe- 
rovy) vyznačují  se  tím,  že  konce  trámů  pře- 
čnívají přes  opery.  Nad  operou,  kde  uloženy 
jsou  převislé  konce  trámů,  vyvozuje  se  při 
deformaci  konstrukce  ohybová  křivka,  jejíž 
tečna  je  vodorovná.    Na  převislých  koncích 

f>ak  pokračuje  konstrukce  vložená.  Velko- 
epý  příklad  poskytuje  m.  přes  mořský  cho- 
bot u  Firth-of-Forthu  v  Anglii  na  rozpjetí 
518*16  m  (viz  příl.).  Účel  jejich  dle  vynálezce 
hledán  v  tom,  aby  rozpjetí  mezi  operami 
bylo  uměle  umenšeno.  Konstrukce  tyto  zvi. 
v  nové  době  těší  se  veliké  oblibě. 

/)  M-y  obloukové  železné  i  dřevěné. 
M-y  obloukovými  nazýváme  mostní  kon- 
strukce, které  vyvozují  na  opery  šikmé  tlaky 
n.  tahy.  Tahem  objeví  se  opero vá  reakce 
u  konstrukcí  visutých.  Obloukových  m-ů 
provedena  byla  celá  řada  ve  dřevě  i  v  Že- 
leze. Zásadně  oblouková  konstrukce  nepřed- 
stavuje nic  jiného  než  vzpěradlo  nebo  vě- 
áadlo,  jež  místo  polygonu  vyvedeno  jest 
obloukovitě.  Při  každé  obloukové  konstrukci 
dlužno  rozeznávati  dvě  podstatné  části  hlav- 
ních nosičů:  oblouk  a  trám.  Z  dvou  těchto 
prvkův    nastati    mohou    tyto     kombinace : 

1.  trám  volný,  oblouk  volný  (konstr. 
ve  dřevě  nemožná.  Představitelkou  její  jest 
na  př.  konstrukce  starého  sneseného  m-u 
řetězového  císaře  Františka  v  Praze,  řetě- 
zová   konstrukce    Clarkova    v    Pešti    atd.); 

2.  trám  volný,  oblouk  tuhý  (velkolepý 
m.  v  St.  Louis  přes  řeku  Mississippi  v  Ame- 
rice, Koblencský  m.  přes  Rýn  a  nejnovější 
m.  císaře  Alexandra  III.  v  Paříži);  3.  trám 
tuhý,  oblouk  volný  (lávka  přes  Sittosu 
u  Bruggenu,  m.  přes  nádraží  v  Gothě  atd.); 
4.  trám  tuhý  a  oblouk  tuhý  (na  př.  £if- 
felova  konstrukce  m-u  z  let  70tých  XIX.  stol. 
přes  Douro  v  Oportě  v  Portugalsku^. 

Dřevěných  obloukových  m-ď  nejvíce  pro- 
vedeno bylo  v  Americe.  Nejstarší  konstrukce 
obloukové  byly  provedeny  částečně  v  litině, 
částečně  v  železe  kujném.  Princip  ten  zacho- 
val se  až  do  nejnovější  doby,  kde  kujnému 


a  svarovému  železu  vyvstal  soupeř  v  Železe 
plávkovém,  jeŽ  zatlačilo  předchůdce  své 
úplně  do  pozadí.  Původně  byly  konstrukce 
obloukové  k  operám  pevně  přimontovány, 
což  prováděno  bylo  na  desky  zvlášť  připra- 
vené a  připevněné  k  operám  šrouby  do  ka- 
mene zapuštěnými.  V  nové  době  však  se  se- 
znalo, že  konstrukce  ty  nejen  jsou  neurčitěji 
řešitelný,  ale  i  že  z  příčin  molekulárních 
proměn  následkem  obtížení  nebo  následkem 
tepla  vyvozují  na  pilíře  zhoubný  vliv,  a  proto 
se  jich  užívá  méně. 

Všeobecně  volí  se  nyní  raději  konstrukce, 
jež  v  bodech  úložních  (ložiskách  na  ope- 
rách) mají  klouby.  Mnohdy,  by  konstrukce 
byla  staticky  ještě  určitější,  vkládá  se  kloub 
i  do  vrcholu  oblouku.  Oblouk  může  býti 
buď  plnostěný,  jako  nosič  formy  profilu  X 
neb  n  atd.,  aneb  i  profilu  rourového  nebo 
příhradovina.  Na  takovém  oblouku  upevněny 
jsou  svislice  ku  podpoře  trámu  přímého 
(mostovku  podporujícího),  jenž  je  buď  na- 
hoře podepřen  nebo  zpodem  zavěšen.  Vý- 
tvorná  křivka  podporného  oblouku  může  býti 
buď  kruhová  (segment)  neb  parabolická.  Se- 
staven-li  oblouk  z  litiny,  může  to  býti  z  kusů 

1  až  10  m  dlouhých,  jež  jsou  přírubami  a 
šrouby  připevněny  ke  kusům  následujícím. 
Sloupky,  jež  spojují  oblouk  s  vlastní  mostov- 
kou, vykazují  u  starších  konstrukcí  příční 
profil  formy  -|-»  ^  novějších  jsou  to  buď 
úhelníky  jednoduché  nebo  násobné,  nebo 
mřižovinou  vzájemně  spojené.  Sloupky  mí- 
vají u  obloukových  konstrukcí  ponejvíce 
polohu  svislou,  ač  známy  jsou  i  případy, 
kde  poloha  jejich  je  radi^ni  ke  tvaru  pod- 
porného oblouku,  na  př.  u  visutého  vy- 
ztuženého mostu  přes  řeku  Monongahelu 
u  Pittsburku  v  Penns.  Sloupky  ve  směru  svi- 
slé roviny  nosičův  obloukových  bývají  vyztu- 
ženy. Při  m-ech,  kde  sloupky  jsou  značně 
dlouhé,  jest  vyztužení  takové  i  ve  svislých 
rovinách,  kolmých  ke  stěně  oblouku.  Mimo 
to  bývá  i  náležité  zavětrování.  Úložní  desky 
jsou  obyčejně  lité  (u  starších  konstrukcí 
z  obyčejné  litiny,  u  novějších  z  lité  oceli). 
Ostatní  uspořádání  konstrukce,  zejména  vo- 
zovky, je  stejné  jako  u  m-ů  trámových. 
Obloukové  konstrukce  z  plávkového  železa 
isou  podobně  konstruovány  jako  starší  sou- 
stavy z  litiny.  Konstruktivní  pravidla,  vy- 
tčená u  m-ů  příhradových,  platí  i  zde.  K  nej- 
znamenitějším obloukovým  m-ům  nové  doby 
náleží  m.  v  r.  1876  v  St.  Louis  přes  řeku 
Mississippi  zbudovaný,  tvořící  kombinaci  m-u 
Železničního  a  silničního  nad  třemi  otvory 
velkými,  jež  přepjaty  jsou  oblouky  rozpjetí 

2  X  153-01  m  a  158*50  m  (v.  příl.).  Konstrukce 
spočívá  na  pilířích,  jež  jsou  přes  22  m  hlu- 
boko pod  normální  hladinou  vodní  zalo- 
ženy. Převýšení  vrcholu  oblouku  obnáší 
14'34  m,  případně  13*34  m. 

Vozovka  silnice  jest  ve  výši  30  m  nad  nor- 
mální hladinou  vodní  a  umístěna  je  o  7  m 
výše  než  železniční  m.  na  téže  konstrukci 
spočívající.  Dvojité  oblouky  podporné  jsou 
k  sobě  rovnoběžný  a  jest  mezi  nimi  odstup 


772 


Most. 


v  kolmém  směru  k  zakřivení  měřen  o  délce 
3*66  m.  Výplněmi  jsou  příčky  rovnostra- 
ných  trojúhelníků,  jež  upevněny  jsou  na 
svěrácích  ocelových.  Od  uzlových  bodů  pří- 
hradovíny  obloukové  vybíhají  jednoduché 
svislice  k  podpoře  obou  nad  sebou  umístě- 
ných mostovek.  V  každém  velkém  mostním 
poli  umístěny  jsou  4  oblouky,  jež  se  v  rou- 
rovitém  průřezu  opírají  o  mohutné  desky 
v  opěrných  pilířích  naSroubované.  Horní 
trám  připouští  na  vodorovné  ploše  pošiny 
ve  vodorovném  směru.  Montáž  prováděla 
se  bez  zpodního  lešení.  Za  to  upotřebeno 
bylo  nad  operami  lešení  věžovitého  a  osa- 
zování konstruktivních  součástí  provádělo 
se  odtud  lany  vějířovitě  rozvětvenými. 

Před  zahájením  pařížské  výstavy  (r.  1900) 
proveden  byl  m.  Alexandra  ÍII.  v  Paříži  po- 
blíže Trocadéra.  M.  ten  zhotoven  jest  jako 
oblouk  ocelový  na  vodorovné  rozpjetí  o  105  m 
s  převýšením  středu  per  5  m.  Šířka  vozovky 
i  s  chodníky  činí  40  m.  Zde  učiněn  byl  první 
pokus,  že  lze  oblouky  m-ů  strojiti  i  v  po- 
měru V2o»  ^i^i2  to  jest  na  závadu  aestheti- 
ckým  požadavkům,  jak  byl  dosud  platný 
předsudek. 

Zvláštní  kategorií  m-ů  obloukových  jsou 
m-y  visuté,  jež  tvoří  jaksi  negativ  nebo 
vzhůru  obrácenou  konstrukci  oblouků  v  už- 
ším smyslu.  Touto  změnou  polohy  podpor- 
ného oblouku  mění  se  ovšem  i  směry  sil 
v  oblouku  samém,  a  to  tak,  že  reakce,  jež 
při  prostém  oblouku  na  opery  vyvozuje 
tlak,  mění  se  zde  v  sílu  tažnou.  Při  kon- 
strukcích visutých  možno  všeobecně  říci,  že 
vozovka  je  po  vždy  zavěšena. 

Nechť  je  jiŽ  most  visutý  jako  volně  zavě- 
šený trám  nebo  jako  trám  vyztužený,  lze 
jej  umístiti  buď  jako  trám  se  stoupáním  neb 
jako  trám  vodorovný  —  a  to  buď  s  klou- 
bem nebo  bez  kloubu. 

V  Rakousku  užívalo  se  k  sestrojení  zá- 
věsných oblouků  dříve  vůbec  řetězů  (viz 
budapeštský  m.  a  starý  pražský,  snesený  již 
m.  císaře  Františka  od  Schnircha),  kdežto 
v  Americe  užívá  se  kabelů,  podobně,  jak 
překonstruován  je  m.  císaře  Františka  Jo- 
sefa v  Praze.  V  Americe  užívá  se  těcnto 
soustav  jako  kombinací  pro  m-y  silnicové 
i  železniční  zároveň,  tak  Že  jednoduchým  uži- 
tím pilířů  vytvořen  je  dvojitý  m.,  jenž  při 
nákladné  stavbě  pilířů  ve  veletocích  s  pe- 
něžitou úsporou  vyhovuje  oběma  účelům. 
V  prvé  řadě  zasluhuje  zde  zmínky  m.  lanový 
Brooklynský  v  New- Yorku  (viz  příl.,  rozpj. 
486*9  m)  a  pak  lanový  přes  Niagaru  (rozpj. 
max.  250  m).  Hlavní  nosné  oblouky  skládají 
se  u  mostů  visutých  buď  jako  řetězy  z  článku, 
jež  jsou  zhotoveny  z  plochých  želez  neb  ocele, 
majíce  vykovaná  oka,  jimiž  prostrkují  se  na 
spojeních  svěráky  aneb  při  lanech  nacházíme 
dráty  buď  parallelně  k  sobě  umístěné,  jak  jich 
užil  R6bling  na  dvou  dříve  zmíněných  m-ech 
v  Americe,  anebo  jsou  lana  ta  vinutá  ve  způ- 
sobe, jak  jich  užito  bylo  s  výhodou  i  u  m-u 
Františka  Josefa  v  Praze.  Nad  podporami  (vě- 
žemi) jest  uložení  pohyblivé  (buď  jako  vozík 


na  válečkách  neb  íako  kyvadlo),  aby  kon- 
strukce bez  zvláštních  podružných  vlivů  pře- 
nášeti mohla  střídavá  obtížení  i  vlivy  tempe- 
ratury.  Příčina  jest  prostě  v  tom,  že  hledí  se 
za  každého  obtížení  dosíci  svislé  výslední  re- 
akce. Při  visutých  konstrukcích  nejen  kabely, 
ale  i  svislé  závěsné  tyče  jsou  zde  k  vyrovná- 
vání proměn  v  délkách  opatřeny  regulačními 
zařízeními.  (Tak  to  musilo  býti  také  u  m-u  cí- 
saře Fr.  Josefa.)  Drátěných  lan,  z  ocelového 
drátu  vyrobených,  užívá  se  zvláště  proto,  že 
drát  vykazuje  velikou  pevnost  v  tahu  —  až 
17.000  kg  na  1  cm*  průřezu,  kdežto  plávkové 
železo  jen  4800  kg  na  mezi  přetržení.  U  ně- 
kterých m-ů  visutých  bylo  v  poslední  době 
k  zajištění  proti  deformacím  zavedeno  vy- 
ztužení svislé  stěny  hlavních  nosičů  vý- 
plněmi. Dříve  již  hleděl  výztuhy  meji  samot- 
nými řetězy  zavésti  Schnirch  (konstruktér 
sneseného  starého  m-u  pražského)  u  řetězo- 
vého m-u  přes  Dunajský  průplav  ve  Vídni. 
Podobně  stalo  se  i  u  m-u  Lambethského 
v  Anglii  nad  Temži.  Dále  připomenouti  sluší, 
že  nesmějí  chyběti  ani  výztuhy  proti  působ- 
nosti větru. 

III.  M-y  kamenné  prováděli  již  dávní 
národové,  nejen  Řekové  a  Římané,  ale  před 
nimi  již  Číňané.  Římané  ovšem  poprvé  za- 
vedli konstrukce  klenuté,  dávajíce  jednotli- 
vým kamenům  plochy  úplně  hladké,  že  bez 
malty  k  sobě  zcela  přesně  přiléhaly.  Že  ka- 
meny hlazené  nebyly  laciné,  lze  si  mysliti. 
Malé  kamenné  objekty  nemají  vůbec  kleneb. 
Přes  prsní,  blízko  u  sebe  zřízené  zdi  polo- 
ženy jsou  kamenné  desky.  Tak  zřizovány 
byly  hlavně  veškeré  staré  trativody.  Velko- 
lepý příklad  konstrukce  tohoto  druhu  nalé- 
záme v  Číně.  Tam  je  u  Loyangu  v  pro- 
vincii Honanu  přes  mořský  záliv  zbudován 
m.,  pocházející  z  nepamětných  dob.  M.  tento 
má  300  pilířů,  jež  jsou  od  sebe  na  23  m 
vzdáleny.  Klenby  nemá.  Za  to  vyvinuty  jsou 
pilíře  jako  krákorce  a  přes  tyto  položeny 
JSOU  kamenné  trámy.  M.  je  v  celku  dlouhý 
8772  m. 

Na  rubu  kamenných  konstrukcí,  má-Ii  ob- 
jekt zůstat  úplně  ochráněn  od  vlivu  me- 
teorické vody,  opatři  se  konstrukce  přimě- 
řeně silným  cementovým  obalem,  t.  j.  mal- 
tou nebo  betonem,  po  případě  se  mimo  to 
ještě  obalí  vrstvou  j  í  1  u.  Klenuté  m-y,  u  nichž 
je  k  disposici  dosti  výšky  konstruktivní  (jako 
u  viaduktů),  opatřeny  bývají  klenbou  vý- 
hradně formy  půlkruhové.  Nedostává-li 
se  výšky,  což  bývá  zejména  nad  proudící 
vodou,  kde  jde  o  dosažení  velké  průtočné 
plochy,  tedy  o  velké  otvory  při  malé  výšce 
konstruktivní,  nutno  užiti  buď  jen  plochých 
úsečí  kruhový ch  (segmentů)  nebo  sestro- 
jiti oblouky  stlačené,  po  případě  volit 
formu  elliptickou.  Skoro  půlkruhu  (s  ma- 
lou jen  partií,  jež  schází)  užito  jest  v  Praze 
u  starého  m-u  Karlova,  stlačený  oblouk  jest 
u  nového  m-u  při  Národ,  divadle  a  segmen- 
tův  užito  jest  na  kamenném  m-ě  Palackého. 

Pro  určení  tlouštky  klenby  udává  Dupuit 
ve  svém  díle  >L*équilibre  des  voútes«  vxo- 


ottOv  slovník  naučný 


Most. 


m 


rec  t  =  0*321  A  +  0*30  m ;  při  tom  t  značí 
tlouátku  v  závěrku  (ve  vrcholu).  Vzorec 
platí  dle  jeho  údajů  jen  pro  klenby  kruho- 
vých segmentů.  A  značí  rozpjetí  oblouku. 
Vypočtená  tlouŠtka  vztahuje  se  na  žulové 
kvádry.  Tato  ustanovení  a  pravidla  byla  od 
počátku  XIX.  století  užívána.  Ale  seznalo 
se,  že  je  tlouštka  ta  nadbytečná.  Zejména 
přišlo  se  k  tomu  poznání  při  konaných  po- 
kusech s  klenbami  (bez  Monierovy  drá- 
těné vložky),  a  sice  s  klenbami  z  pou- 
hého betonu.  Dokazuji  to  také  zkoušky, 
jež  před  šesti  lety  byly  zvláštním  kongres- 
sem  konány  ve  Vídni.  Tak  od  pravidla  toho 
značně  se  vymyká  m.,  provedený  na  sklonku 
80tých  let  XIX.  stol.  v  Lavauru.  Rozpjetí  má 
61'5  m.  Tlouštka  v  závěrku  mela  býti  tedy 
theoreticky  vzato  2*25  m.  Provedena  byla  však 
jen  o  rozměře  1*65  m.  Ani  u  betonových  kle- 
neb nepodržuje  se  již  hodnota  udaná  formulí 
Dupuitovou,  jež  je  velmi  bezpečna.  Při  mě 
betonovém  u  Munderkingu  přes  Dunaj  pro 
rozpjetí  50  m  volena  byla  tlouštka  v  závěrku 
jen  1  tfi.  M.  ten  má  v  patkách  klouby.  V  nové 
době  se  dle  návodu  saského  staveb,  rady 
Kčpkea  provádějí  i  klouby  bez  železa,  pou- 
hou příhodnou  formou  kvádrů  v  místech, 
kde  kloub  má  být  pořízen.  Klenby  prová- 
dějí se  na  zkružích,  jež  bývají  z  pravidla  zři- 
zovány jako  soustavy  věšadel  a  vzpěradel. 
Při  m-ě  Lavourském  prvně  byl  učiněn  po- 
kus klenouti  s  několika  míst  najednou  a  ne- 
říditi se  dávným  zvykem,  aby  zkruŽí  bylo 
symmetricky  zatěžováno  ,od  patek  postup- 
ným vyváděním  klenby.  Účel  nové  methody 
doby  je   zřejmý.    Na   zkruží  zřídí  se  umělé 


lnutí  malty,  poněkud  hrubšího  zpracování. 
Tímto  způsobem  docíleny  byly  výsledky  ne- 
uvěřitelné (což  v  prvé  řade  dokazuje  nový 
pražský  m.  u  Národního  divadla). 

M-y  kamenné  ze  sklonku  let  80tých  a  po- 
čátku let  90tých  XIX.  st..  jak  již  řečeno,  pro- 
vádějí se  i  s  vložkami  kloubovými,  na  způsob 
stežejkových  oblouků  železných.  To  stalo  se 
právě  proto,  že  klenba  ve  vrcholu  a  v  ne- 
bezpečné spáře  při  vyzkružení  z  pravidla  se 


C.  2829.  Obecný  typ  posuvné  konstrukce  pro  pHÍ 


porušila,  t.  j.  spáry  se  rozevřely  a  musily 
býti  maltou  znova  plněny.  To  však  nebylo 
již  nikdy  dokonalé.  Proto  v  místa  ta  umí- 
stily se  klouby.  Nad  zřízeným  klenutím  pro- 
vádějí se  nadezdivky  a  potom  zdivo  para- 
petní. Nadezdívky  rubu  provésti  lze  oby- 
čejně z  lomového  kamene  nebo  z  betonu 
s  přiměřeným  sklonem  k  určitému  místu, 
od  něhož  se  potom  vyvede  odvodňovací  za- 
řízení. Aby  plocha  nadezdívek  byla  úplně 
hladká  a  odváděla  vodu  z  rubu  klenby  bez 
závady,  opatří  se  povrch  její  betonem  uhla- 
zeným a  potom  vrstvou  asfaltu.  Cela  mostní 
se  obyčejně  vyzdívají  zplna,  co  však  není 
nutno.  Jest  celá  řada  m-ů  s  prolámanými 
čelv,  coz  vytvořeno  je  vedlejšími  klenbami 
nad  klenbou  hlavní. 

Při   značně   vysokých   konstrukcích,   via- 
duktech,   provádějí    se   klenby    dle   pater, 


1,5  5  nv 


-►  m. 


C.  2830.  Posuvný  mott  na  viadukte  v  Barmouthu. 


opery,  kvádry  nahromadí  se  volně  na  celé 
ploše  zkruží  tak,  aby  pokud  možno  bylo  do- 
saženo obtížení,  jež  přibližně  se  rovná  obtí- 
žení po  zaklenuti.  Tím  docílí  se  deformace 
zkruží  před  zaplněním  spař  maltou.  Kameny 
se  napřed  usazují  jen  v  místa,  kam  náležejí, 
místa  zajistí  se  správným  vydělením  a  klínky. 
Potom  se  spáry  vyplňují  maltou  a  klínky 
dřevěné  se  vyjímají.  Tím  se  docílí  takřka 
neporušený  celek. 

Další  pokrok  učiněn  byl  v  tom,  že  se  nyní 
s  úspěchem  provádějí  klenby  na  pólo  vlhkou 
cementovou  maltu  dusanou,  čímž  při  důklad- 
ném politi  kvádrů  před  zaplňováním  malty 
konsistence  malty  o  třetinu  se  zvětší.  Spáry 
mezi  kvádry  jsou  ovšem  poněkud  větší  a 
vyžadují  na  ložních  plochách,  pro  lepší  při- 


aby    pilíře    byly    stálejší    proti    překocení. 
Stavba  kamenného   m-u   v  rovině   vozovky 
obyčejně   zakončuje    se    římsou    a    nad    tu 
umísti    se   zábradlí   (balustr)   buď  kamenné 
nebo  Železné.  Římsy,  jak  je  to  při  m-é  u  Ná- 
rodního divadla,  vykládají  se  značným  pře- 
'  čníváním  přes  čelní  plochu  nadezdívek,  aby 
j  dosaženo  bylo  větší  Šířky  vozovky.  Mezilehlé 
pilíře  konstrukcí  kamenných  o  několika  otvo- 
I  rech  mohou  býti  sestrojeny  jako  pilíře  iso- 
,  lační,  t.  j.  takové,  které  jsou  s  to,  aby  sta- 
I  bilně  přenášely  konstrukci  klenby  jen  jedno- 
straně  zřízené,  aniž  by  druhá  klenba  půso- 
bila se  strany  druhé.    Podmínkou   bývá  jen 
požadavek,  aby  výslednice  z  obou  dvou  kle- 
neb v  pilíři  povstalá  i  za  jednostraného  nej- 
nepříznivějšího nahodilého  obtíženi  zůstala 


ve  vDitfof  tFetJné  základní  plochy.  PobFeini  I  ieném),  kdefto  ladnf  ohlaví  mAže  míti  pQdo- 
piliřc  pa.k  musí  býti  sestrojeny  tak,  aby  rysDou  formu  půlkruhovou  ueb  poloellipso- 
i  tehdy,  kdyi  by  lemitý  íáhot  u  pilíře  byl  |  vitou. 


odstrančn,  vzdorovaly  výslednímu  tlaku  opě- 
rovému  z  celé  konstrukce.  Tlouítka  pilítt 
mezilehlých  obnáifvá  asi  šestinu  al  osminu 


roipjcti  a  je  vlastné  hlavně  podmíněna  si- 
lou  pateČDÍch    vrstev   klenbových  oblouků. 

Kdvi  lze  patkv  umístiti   hni    nfeVáiicv    staíí 


Při  zakřivených  směrech  přejdou  )oiné  ro- 
viny v  křivé  plochy.  Klenby  a  úkosem  u  pa- 
tek (kombinace  segmentu  se  stlačeným  oblou- 
kem) šlovou  klenby  a  kravským  rohem, 
*conte  de  vachet,  Uilvá  ae  jich,  aby  zfakán 
byl  volnčjSi  odtok.  (Viz  m.  n  Národního  di- 
vadla v  Praic.)  Nejv.  rozpj,  44  m.  Vzor  ka- 
menného m-u  5  největiím  roipjetím  v  Ra- 
kousku, m-u  z  novější  doby,  víz  v  přQote. 

IV.  M-y  pohyblivé.  Tytu  konstrukce 
možno  prováděti  buď  ve  dřevě  jako  kombi- 
naci se  ielezem  nebo  jen  v  ieleze. 

Jejich  existence  podmíněna  je  vSude  tam, 
kde  z  důleiitých  místních  nebo  peněioích 
pKřin  nelze  poloíiti  mostní  konstrukci  tak 
vysoko,  by  lodi  v  plavebních  kanálech  pod 
konstrukcemi  nebo  povozy  při  nepřiinivé 
zaloíeně  silnici  volně  mohly  projífděti,  coi 
stane  se  jen  odstraněním  na  příclelící  kon- 
strukce. 

Konstrukce  mostní  v  takových  okolno- 
stech musí  býti  buď  odstrkovány  (odíinuty) 
stranou  nebo  musí  býti  zdvileny  nebo  sklo- 
peny atd.  a  dle  toho  povstala  celá  řada  kon- 
strukcí, jeí  se  dělí  v  m-y  posuvné,  m-v 
zdvihací,  my  výtahové,  my  sklápěči. 


pTŤOTŤĎTr 


C.  au.  SklipecI  moit  v  Ami 


i  síla  pilíře.  Půdorysná  forma  pilířů  proti 
vodě  vykazuje  gotický  oblouk,  aby  se  při 
ledových  třenicích  led  o  ostrou  hranu  pi- 
líře rozráíel.  Toto  opatřeni  provádí  se  však 
pouze  na  ohlaví  horním  (proti  vodě  polo- 


m-y  otáCivé,  m-y  jeřábové,  m-y  lodní  a 
přenosné  n.  létací. 

a)  M-y  posuvné  {Rollbrúcken)  skládají  se 
z  mostovky,  která  je  posunovalelni  na  vá- 
lečkách neb  kolach  ve  vodorovném  smiru. 


a  to  ve  smcru  delii  osy  m-u.  Konstrukcí 
posuvných  lze  uiiti  na  přemostěni  tiicniích 
otvorft  jak  pro  lávky,  tak  i  m-y  silniíoi. 
U  lávek  neposkytuje  v£c  zvláštních  obtíii, 
protole  se  výáka,  která  konstrukcí  je  pod- 
miuína,  vyrovná  tiékoiika  schůdky  x  úrovni 
příchodů  na  m.  (vyobr.  Ě.  2829.).  Jinak  to  je 
u  ni-fi,  kde  se  musi  jezditi.  Zde  schůdkjr 
moiny  nejsou.  Obtíie^sou  v  tom,  ie  vyšinuti 
stranou  do  břehu  (příjezdu)  pFi  urííté  kon- 
struktivní výšce  podmiňuje  vždy  stupeň.  Aby 
se  tomu  zabránilo,  ponechává  se  při  kon- 
strukci rampovitě  vytvořeny  konec,  který 
potom  spočine  na  rovné  pfijezdni  ploše. 

K  ielez ničím  se  konstrukce  málo  uíívá 
z  příčin  na  snadé  jsoucích.  M.  takový  musí 
býti  řádní  vybalancován  a  musí  b^t  posu- 
Dovatelný  buď  lidskou  silou  nebo  jednodu- 
chým mechanismem.  M.  takového  rázu  na- 
cházíme při  viaduktu  v  Barmouthu  (vyobr. 
Č.  2830.),  při  plavidle  v  St.  Nazairu  atci. 

b)  M-y  zdvihacími  {Hubbrůckín)  roz- 
umíme konstrukce,  které  lze  zúplna  jako  ce- 
lek zdvihnouti  a  opít  spustiti  ve  svislém 
směru.  To  možno  jest  ovšem  jen  při  men- 
iich  rozpjetich,  kdcíto  při  větších  světlo- 
stech uspořádají  se  hlavni  nosiče  jako  kon- 
strukce pevná  a  zvýšená  do  té  míry,  by  to 
volnému  podjezdu  nevadilo,  kdežto  vedlejší 
konstrukce  (mostovka  sama)  nachází  se  na 
lávésách  a  připouští  zmíněné  pošiny  vzhůru 
a  dolů.  Konstrukce  toho  druhu  provedena 
jest  na  př.  u  Rosiércs-aux-Saiines,  u  Bedři- 
cbova  m-u  v  Dráiďanech,  u  Chitpoského  m-u 
v  Kalkuttě  atd.  (vyobr.  č.  2831.). 

c)  M-y  výtahové  {Zvgbrúehen)  jsou  kon- 
strukce, jichžto  mostovku  lie  otáčeti  kol 
jedné  neb  obou  koncových  vodorovných  os 
do  té  míry,  ie  mostovka,  ležíc  v  prvotní  po- 
loze vodorovné  nebo  skoro  vodorovné,  po- 
tom ve  zdviiené  poloze  nachází  se  ve  svis- 
lici.  dovolujíc  tím  lodím  nebg  případně  vo- 
zům na  nízce  založené  silnici,  aby  volně  pod- 
jiiděly.  Pohyb  jako  u  dřívějších  konstrukcí 
umožněn  Je  převodem,  poháněným  lidskou 
silou.  Buď  se  pro  snazší  pohyb  užívá  proti- 
váhy, nebo  se  převod  provádí  bez  ni.  Nej- 
známějším m-em  toho  druhu  je  konstrukce 
výtahová  dle  Belidora.  Pří  něm  užito  je  dvou 
tažných  řetězů  bez  konce,  které  zabírají  na 
desce  s  protiváhou  (vyobr.  č.  2832.), 

ď\  M-y  sklápěcí  ÚCappbríteken)  rozezná- 
vají se  od  předchozí  kategorie  tím,  že  se 
pohybuji  ovšem  zase  kolem  vodorovné  osy, 
která  však  není  po  koncích  trámu  u  oper 
umístěna,  nýbrž  kolem  vodorovné  osy  mezi- 
lehlé. U  novějších  konstrukcí  m-ů  pevnost- 
ních se  potom  obě  ramena  vybalancují. 
Dle  toho  proveden  sklápěcí  most  v  Amster- 
dame (vyobr.  č.  2833.)-  Hlavni  nosiče  jsou  od 
sebe  vzdáleny  na  730  m.  Pohyb  m-u  z  vodo- 
rovné polohy  do  šikmé  děje  se  soukolím  a 
šroubem. 

«)  M-y  otáCivé  (Drehbrúcken)  jsou  kon- 
strukce, jejichžto  mostovku  lze  otáčeti  kol 
osy  svislé,  jel  může  nacházeti  se  bud  na 
jednom  konci  neb  u  středu  konstrukce.  Po- 


st. 775 

slední  případ  dává  jaksi  m.  o  dvou  polích. 
Aby  umenšeno  bylo  tření  lůžek,  pohybuje 
se  pak  zvláštní  kruhový  věnec  na  válečkách 
po  způsobu  ieleznifnícti  otáčidel.  Takovým 
způsobem  provedeno  je  velmi  mnoho  m-Q, 
í  nichž  uvádíme  pouze  m.  na  Mississippi 
u  Quiney,  který  má  roipjetí  v  každém  po- 
krajním  poli  o  49  m.  M-ů  těch  je  celá  řada. 


C.  íSn.  Typ  rnoitD  Mitívíbo  ■  ovni  u  ntedu. 

Mohou  ovšem  otáčecí  čepy  umístěny  být 
i  na  břehu.  Tím  povstává  otáčivý  m.  kon- 
solový  (vyobr,  č.  2834.), 

/)  M-y;  jeřábové  (Krahnbrúcken)  stíiáAii 
se  z  nosičů,  jež  lze  jak  u  předešlé  kategorie 
otáčeti  kol  svislé  osy.  avšak  vždy  jen  osy 
koncové,  tedy  osy  na  břehu  umístěné,  jsouce 
při  uzavření  i  při  otevřeni  výstředními  de- 
skami nebo  mechanismem  khnů  podepřeny. 
Poněvadž  při  otvírání  m-u  se  zde  nosiče 
skládají,  není  mostovka  stabilní,  nýbrž  pře- 


C.  3S3J,  jttliKVt 


nosná.  Rovnoběžná  poloha  nosičů  hlavních 
udržuje  se  příčními  spojkami,  jež  po  kon- 
cích připouštějí  v  kloubech  otáčeni.  Rozumí 
se,  íe  lze  čep  otáčecí  také  jako  stojan  neb 
věž  umístiti  nad  povrchem  a  pomoci  si  při 
pohybu  lany,  jež  k  druhým  koncům  od  je- 
řábu se  přepínají,  V  Americe,  v  Anglii, 
v  Nizozemí  a  v  Německu  jsou  m-y  ty  hojně 
rozšířeny  (vyobr.  č.  2835.). 

K)  M-y  lodní  jsou  zbudovány  na  plovou- 
cích předmětech:  lodích,  pontonech  atd,  M-y 


776 


Most. 


ty,  jsou-li  zařízeny  na  delší  trváni,  musí  býti 
při  břehových  koncích  tak  opatřeny,  by  při- 
pouštěly stoupání  a  kolísání  mostovky  čili 
celého  m-u,  poněvadž  takový  stav  rozhoduje 
o  jeho  poloze.  Dále  musí  býti  opatřeno  jedno 
nebo  dvě  pole  při  splavných  řekách  na  pro- 
plavení lodí,  což  ovšem  vyžaduje  stálého  zří- 
zence, jak  to  shledáváme  v  Porýnsku.  Pro 
dobu  průchodu  lodí  jest  ovšem  veškerá  pas- 
sage  uzavřena,  což  mnohdy  trvá  půl  hodiny 
až  hodinu.  Lodi  musí  býti  zakotveny,  aby 
poloha  směru  byla  zachována.  M-ů  těch  užívá 
se  ponejvíce  k  účelům  válečným.  V  Mohuči, 
v  Koblenci,  v  Kolíně  n.  R.  atd.  užívá  se  jich 
již  po  mnoho  let  jako  provisoria  na  delší 
dobu.  V  zimě,  zejména  po  dobu  třenice  le- 


'^ — 

C.  2836.  Obecný  typ  lodního  mottu. 

dové,  konstrukce  taková  musí  se  odstraniti 
buď  z  Části  neb  zcela  (vyobr.  č.  2836.). 

h)  M-y  přenosné  (létací)  a  trajekty. 
Oněmi  jsou  kocábky  na  řetězech  ukotvené, 
kterých  upotřebuje  se  ve  dravých  proudech 
a  dle  polohy  kocábky  od  jednoho  břehu 
(přístaviště)  ke  druhému  bývají  poháněny 
proudem. 

Trajekty  jsou  zvláštní  přístavní  můstky 
na  mořských  neb  jezerních  březích,  jež  při- 
pouštějí jako  přístaviště  našich  parníčkův 
oscillaci  kol  jisté  vodorovné  osy  na  .břehu, 
by  mezi  mostovkou  a  hladinou  vody  zůstala 
stálá  a  nezměněná  výška.  Na  trajekty  vedou 
prodloužené  kolejnicové  trati  a  lze  jimi  čá- 
sti vlaků  najednou  přepravit  na  přídu  lodí, 
aniž  třeba  zboží  překládati,  a  po  nich  ke 
druhému  břehu,  kde  jest  zařízení  podobné. 

Konečně  počítáme  k  m-ům  též  aquae- 
dukty  čili  vodovody  (v.  t.). 

Literatura:  Winkler,  Vortráge  iiber  den 
Brůckenbau  (Vídeň,  1872);  Gauthey,  Traité 
dc  la  construction  des  ponts  (Pař.,  1809  a 
1813);  A.  V.  Vclflík,  Stavit-  Iství  mostní  (2  díly, 
1896  si.);  Bukovský,  O  vzpéradlech  a  věša- 
dlech  a  j.  Sp. 

M-y  vojenské  jsou  vúlečnéaz  nouze, 
v  oboru  voj.  mostařů  (pontonýrů),  v  Rak.- 
Uher.  zákop níků  přenosné,  skládací  železné 
soustavy  Eiffelovy,  těžké,  polostálé,  po- 
užívané jen  dále  za  vojskem  činným  v  oboru 
z  části  zákopníkův  a  z  části  pluku  železnič- 
ního, pak  ve  hradbách  a  pevnostech  zdvi- 
hací. M-y  válečné  v  Rak.-Uhersku  jsou 
velmi  důmyslným  vynálezem  barona  Biraga 
(v.  t.)  a  mohou  spočívati  buď  na  stojatých 
kozách  (ve  mělké  vodě  nebo  přes  suchou 
dolinu  nehlubokou),  nebo  (ve  vodě  hluboké) 
na  pontonech,  anebo,  a  to  nejčastěji,  smí- 
šeně na  obou  těch  podstatích  zároveň,  na 
kozách  blíže  břehů,  kde  je  mělko,  a  na  pon- 


tonech uprostřed,  kde  je  hluboko.  Části  jich 
a  nářadí   k   nim  jsou:    1.   prahy,  a)   po- 
břežní, b)  kozové,  2.  nohy  koz   s  pří- 
slušnými řetězy  a  patami  Č.  střevíci,  3.  pon- 
tony    s   přináležejícími    vesly,    bidly,   kot- 
vami,   lany   a  pocl.,   4.  klády,   břevna  čili 
podlažnice,  5.  fošny  pro  podlahu  čili  mo- 
stiny  nebo  raostnice,  jinak  kuUče.    Veškery 
tyto  části  jsou  zpracovány  tak  důmyslně,  2e 
přesně  se  hodí  k  sobě  a  že  tudíž  m-y  vo- 
jenské mohou  býti  položeny  v  době  co  nej- 
kratší a  bez  slovíčka  mimo  povely  hodno- 
stů.   Pro  pochod  nakládají  se  tyto  věci  na 
vozy  zcela  účelně  sestrojené.    Vozy  se  se- 
stavují  v  samostatné   jednotky,   mostové 
ekypáže.    Nejznamenitější  výhody  c.  a  k. 
m-u  válečného  jsou:   rozebratelnost  až  na 
částky  poměrně   malé  a  velmi   dobře  pří- 
ručně,  že  lze  snadno  a  rychle  nakládat  a 
skládat,  lehkost  celého  materiálu  snadno  vo- 
zitelného   za  vojskem    a  způsobilost  všech 
článků  jak  na  sestavení  m-u,  tak  na  převá- 
vážení.    M-y   z   nouze    (jalové,   proza- 
tímní) stavějí  se,  kde  není  po  ruce  m-u  vá- 
lečného, z  věcí  nahodilých  a  rovněž  se  dělí  na 
m-y  na  podstatích  postavené  (jako  na  ko- 
zách, bárkách,  stozích  dříví,  bednách,  koších, 
vozech  a  domácím  nářadí)  a  na  plavidlech 
(jako  na  lodích  jakýchkoli  a  na  vorech  čili 
pltích,  složených  jako   obyčejně  ze   kmenů 
nebo  mimořádně  ze  sudů;.   Když  pro  m-y 
vojenské    se    stanoviska    strategicko -takti- 
ckého určeno  všeobecně  místo,   kde    mají 
býti  postaveny,  třeba  ve  směru  technickém 
v  podrobnu  vyhledati  místa  tak,  aby  na  obou 
březích  řeky,  propasti  a  pod.  byl  k  nim  po- 
kud možná  snadný  a  pohodlný  přístup,  sjezd 
a  výjezd,  aby  dno  prohlubiny  bylo  pevné  a 
tudíž  způsobilé  ke  stavění  koz  a  pod.  a  k  za- 
kotvení plavidel  a  aby  přílišný  proud  ne- 
překážel stavbě,  aniž  mohl  poškoditi  m.  ji£ 
postavený.  M.  vojen,  hradebnicky  se  chrání 
opevněními,  nazývanými  om  o  sten  a  před- 
mosteň.    M-y  vojenské  Eiífelky  sešroubují 
se  z  jednotlivých  částic  stejnorameně  troj- 
hraných,  střídavě  kladených  vrcholem  nahoru 
a  zase  dolů,  a  strojí  se  pouze  na  silnicích  a 
Železnicích    etapních    daleko    za   bojujícím 
vojskem.    M.    zdvihací   čili    spouštěcí, 
ve  hrazení  u  m-u  přes  příkop  hradební  ta 
čásf,  která  přiléhá  k  samé  brané  a  je  vy- 
zdvižitelná  kolem  obrtlíků  ve  prahu  brány, 
držena  mocnými  sochory  jako  pákami  a  sil- 
nými řetězy  přes  kladky  ve  průlomech  ve 
zdi  tak,  že  vyzdvižená  podlaha  mostová  koná 
dvě  služby  zároveň,  přerušuje  totiž  spojení 
pro  útočníka  a  zároveň  tvoří  dveř  ^li  zá- 
štitu brány.  M-y  padací  byly  za  starodávna 
u  věží  obléh^cích,  a  když  tjrto  byly  dost 
blízko  posunuty  ke  hradbám,  přecházeli  přes 
tyto  m-y  vojíni  k  útoku.  F.V. 

Most:  1)  M.,  také  M.  Hněvín  (něm.  Brúx, 
lat.  Fóns),  král.  město  v  Čechách  v  diéc.  li- 
toměřické, má  s  předměstími:  Taschenberg, 
Zahražany  a  Václavice  23*75  km*,  791  domů, 
2493  ob.  č.,  12.211  něm.,  2  jiné  národ.  (1890). 
V  M-ě  jest  kraj.  soud,  hor.  senát  s  re  v.  hor. 


ůTadem,  mést.  dcleg.  okr.  soud,  okr.  fínanční 
ředitelství,  okr.  soud  d&cbod.,  hlavní  berní 
úřad,  kominissařstvi  fin.  atráie,  okres.  četn. 
stanice,  cejch,  úřad,  notářská  komora  pro 
obvodj  kraj.  soudů  v  M-é  a  Li  to  meřících, 
stát.  báňakč  íed.  dolfl  >Juliua*  I.,  II.,  UI.,IV. 
a  V.,  okr.  hejtmanství  a  soud,  děkanství  a 
vikáfství,  dále  jest  zde  děkan,  a  lároveň  farní 
kostel  Nanebevzetí  P.  Marie,  vvnikajicí  pa- 
mátka z  poidni  gotiky  v  Čechách  (v.  Čechy, 
str.  4016),  kostel  evangel.  a  synagoga.  P&- 
vodní  far.  kostel  na  náměstí  (Minoritském) 
Tzai  za  své  při  velkém  poíáru  r.  1515,  kdy 
i  400  lidí  přiSlo  o  iivot.  Na  místí  téhoi  je 
nyní  kastel  sv.  Frant.  Ser.  s  klášterem  mi- 
noritfi;  r.  1S20  byl  obnoven  zároveň  s  ko- 
stelem piarislským.  Kostel  kapucínsko  s  klá- 
jterem  a  zahradou  za),  r.  1616  a  dostavés 


obec.  Škola  farnosti  Sv.-Václavské  o  6  tříd. 
s  5  párali.,  opatrovna  Ú.  M.  S.  (2  odd.),  3tř. 
ném.  chl.  a  div.  mČS(,  ik.  (3  párali.),  5tř.  ob. 
chl.  a  div.  něm.  (5  párali.)  pro  město,  5tř. 
obec.  ik.  něm.  pro  chl.  a  áiv.  (17  tříd)  na 
Václavském  pFedméstí;  čes.  průmysl.  pokraC. 
ifkola  [2  roč.\  prňmyal.  pokraí.  ikola  něm. 
(3  roč..  2  párati.),  obchodní  pokrač.  ikola 
ném.  (2  roč.),  vel'ej.  obchodní  íkola  něm. 
(3  rof.),  stát.  vyi.  gymnasium  a  méstské  mu- 
seum místních  památek.  Dobro £.  ústavy: 
VÍeobecná  nemocnice  (na  200  posteli)  cis. 
Fr.  Jos.  I,,  velmi  moderně  zařízená,  založ. 
r.  1855,  nově  vystavěna  (1900);  měst.  Špitál 
s  kaplí  sv.  Ducha  (r.  1488);  chudobinec  mést., 
špitál  na  Taachcnbcrku,  2  asyly  pro  chudé 
staré,  2  lékárny,  dále  kláitery:  kapucínský, 
roínoritský  a  kommenda  kFiŽovnická.  Prá- 
mysl  a  obchod;  dva  pivovary,  dva  akc. 
cukrovary,  továrna  na  emailované  Želez,  a 
plech,  zboží,  akc.  továrna  na  líh  a  potai.  to- 
várna na  hosp,  stroje,  tfi  parní  mlÝny  s  pe- 
kárnami, akc.  spol.  továrny:  na  mýdlo  a  obuv, 
továrna  na  zboží  kovově,  výroba  hodin,  zboží 
porculán.  R  zboží  z  finského  stfíbra.  slévárna 


niky:  pobočka  rak. -uher.  banky,  filiálka  ées. 
eskomptní  banky  v  Praze,  měst.  spořitelna, 
hosp.  záložna,  živnost,  záloína  se  zasta várnou, 
svob.  a  spol.  skladiSté,  spořitelna  a  záložna 
I.  rak.  spol.  úředníků,  sídlo  spolku  ku  vzá- 
jemnému pojiiténí  proti  ohni  pro  hejtman, 
mostecké  a  teplické;  několik  horních  spo- 
lečností na  dobýváni  hntd.  uhlí.  Prostředky 
spojovací:  stát,  poSta  spojená  s  lelegraf 
a  telefonním  úřadem  (mezi  Ústím  n.  L.,  Pod- 
mokly-Déčínera-Rumburkcm,  Haldou,  Čes. 
Lipou,  Žatec-Chomútovera ;  připoj,  na  Prahu, 
Vídeň,  Plieií,  Karlovy  Vary,  Cheb.  Frant.  a 
Mař.  Lázně  a  Ai).  Železnice  rak.-uh.  st.  dráhy 
(Praha-M.-Mullava)  a  Ústecko -teplické  dráhy 
(Ústi  n.  L.-Chomútov).  Obyvatelé  íivíscjen 
skrovnou  měrou  rolnjctvim;  nejvíce  zastou- < 
pěno  je  zelinářství,  v ětái na  obyvatel  zaroěst- 1 
nána  je  při  dolech.  Asi  před  50  lety  nebylo 


ani  potuchy  o  tom,  jaké  jsou  poklady  uhlí 


3st  777 

v  okrese  mosteckém.  Tehdy  zde  hospodář- 
ství velice  kvetlo.  Dolováním  na  uhlí  a  s  tím 
souvisícími  továrnami  změnila  se  i  krajina 
značně,  jakož  i  způsob  života,  zejména  zdra- 
ženi životních  potřeb  příchodem  velikého 
poém  dělnictva.  Uhlí  nachází  se  v  celém 
okrese,  ale  není  ve  své  kvalitě  ani  kvantitě 
vSude  stejné  a  vrstvy  hned.  uhlí  jsou  mlad- 
šího původu;  dle  otiskův  a  zkamenělin,  jež 
vyskytují  se  v  uhlí  hnědém  hojně,  jtst  zjevno, 
že  uhlí  to  vzniklo  zvlááté  z  lesů  ořechových, 
olšových,  vrbových,  sosnových  a  pod.  Uhlí 
hnédé  z  ložisek  v  M-ě  a  v  okolí  těli  se  dvo- 
jím způsobem,  a  to  buď  vrchním  odkrýváním, 
buď  vykopáváním  iachet  a  vrtáním  itol. 
R.  1894  bylo  v  okresu  1956  měr  dolových 
(z  nichž  se  nedolovalo  v  1243)  a  pracovalo 
v  nich  7360  děln.  Téíných  iachet  bylo  36, 
z  nichž  nejhlubii  byla  Pluto  u  Louky  (3S0  m) 
a  nejmělčf  Šachta  Mariánská  u  Mu  (25  m),  a 
vytěžilo  se  na  všech  iachtách  v  okresu  mo- 
steukém  44,609.463  q  uhli  v  cenu  13,961.516 
korun  ;znéhovy  vezeno  přes  hranice  23,946.000 
a  v  zemi  zůstalo  16,548.000  q.  Ostatní  je 
uhelný  mour.  Šachty  jsou  vesměs  elektricky 
osvětleny  a  spojeny  se  železnicemi  drahami 
vlečnými  z  dolů.  R.  1900  pracovalo  při  do- 
lech mosteckých  23.000  dělníkův  a  vydolo- 
valo se  120,000.000  q  hned.  uhlí  a  40.000  ? 
kamenného  uhlí  (u  Bracdavy)  a  to  v  dolech: 
Státních,  Brůxcr  Kohlcnbergbaugesellschaft, 
Germania -Gewerkschaít,  Johano -Tiefbaugc- 
werkschaft,  Mariahilfzeche,  Nordbóhmische 
Kohlenwerksgescilsch.,  Saxoniagcwtrkschaft, 
Theresia-Tielbaugewerkschaft,  Victoria-Tief- 
baugewerkschaft.  Dle  vieobecněho  výpočtu 
může  uhlí  při  dnci.  dolování  vystačiti  v  okr. 
mosteckém  jeStč  asi  100  roků.  Mimo  to  je 
zde  vřídlo  kyselé  vody  >Mostecká  kyselka> 
a  B. lánská  voda  mineráini  a  Zajcčická.  Tii 
a  v  okolí  pěstuje  se  řepa,  obili  a  zelenina. 
Samoty:  Freibauerhof,  Rflssel,  Resselhof, 
Waltersheim,  Schlossmůhle.  Na  vrchu  Schloss- 
berku,4ll»i  vy- 
sokém,zříceninv 
Landeswartú. 
Kdy  a  od  koho 
M.  na  město  po- 
výšen   a    erbem 

Erb  míst  .'vy  obr. 
č.  2837.):'v  mo- 
drém štítě  střibr. 
most  o  3  oblou- 
cích, pod  nimiž 

chrání    s    obou 

střibr,  čtverhra- 
né  věži,  mezi  nimií  po  mostě  kráčí  český 
korunovaný  lev,  nad  kterým  vináií  se  zlatá 
osmihraná  hvězda.  —  S  M-em  jako  místem 
opevněným  setkáváme  se  již  v  X.  stol,,  jež 
vynikalo  nad  ostatní  místa  v  okolí  jak  veli- 
kostí, tak  i  svou  důležitostí.  O  vzniku  dře- 
věného hradu  nemáme  historických  dokladů. 
Hrad  nesl  jméno  Hněvtn,  Hněvín  Most 


.  ,S37.  Zni 


778 


Most. 


(v.  t.))  což  znamenalo  jméno  místa  i  hradu, 
a  za  krále  Přemysla  II.  nazván  hrad  »Landes- 
wart«,  poněva(íz  tu  pilně  střežena  stezka  ve- 
doucí přes  hranice.  V  XI.  stol.  byla  zdejší 
krajina  majetkem  rodu  Hrabišiců,  z  nichž 
Kojata,  nemaje  žádných  potomků,  odkázal 
(1227)  trhovou  ves  M.  i  s  příslušenstvím  ko- 
stelu zderazskému  v  Praze.  Král  Václav  I. 
v  1.  poi.  XIII.  stol.  opět  M.  na  sebe  potáhl 
a  vystavěl  zde  hrad,  na  nějž  přeneseny  úřady 
kraje  tehdy  bílinského  —  odtud  zván  pak 
krajem  mosteckým  —  a  pod  hradem  vysadil 
město,  jež  opevnil  a  v  němž  daroval  špitál 
s  kaplí  sv.  Václava  ryt.  řádu  křižovníků 
s  červ.  hvězdou,  čímž  vznikla  později  mo- 
stecká kommenda  řádu  toho.  Krátce  po 
r.  1240  usadili  se  v  M-ě  františkáni  nebo 
minoritě.  Přemysl  II.  dal  městu  první  svobody 
a  rozličné  výsady,  zejména  mílové  a  právo 
skladní.  R.  1283  založen  na  předměstí  Zahra- 
žanech  panenský  klášter  řádu  sv.  Maří  Magd. 
(r.  1783  cis.  Josefem  zrušený,  kdy  kostel  da- 
rován piarist&m).  R.  1283  zastaven  M.  Otovi 
Brandenburskému.  Král  Jan  Lucemburský 
osvobodil  pohořelou  (1334)  obec  od  dani, 
změnil  jí  výroč.  trhy,  aby  s  chomutovskými 
nepřipadly  na  stejný  den,  čímž  se  v  M-ě  ve- 
lice povznesl  obchod,  a  ještě  jinak  obec  po- 
daroval.  Karel  IV.  udělil  městu  ještě  jeden 
výroč.  trh  a  právo,  by  pro  případ  smrti 
o  svých  statcích  říditi  mohli  (1372).  Král 
Václav  vysadil  obci  popravu,  zlepšil  erb 
(1411)  a  udělil  svobody  v  příčině  žen  a  dce- 
rek zdejších  (1416)  a  hrad  zapsal  (1413)  Mar- 
tinovi Kladnému  z  Malešova,  kterýžto  zápis 
přešel  na  Mikuláše  z  Lobkovic,  od  něhož  jej 
vyplatil  (1420)  král  Sigmund  ar.  1423  za- 
stavil město  M.  i  hrad  Bedřichovi,  stár.  vé- 
vod.  saskému.  R.  1420  obsadili  hrad  Míšňané, 
kteří  následujícího  roku  husitům  obléhajícím 
hrad  způsobili  porážku,  tak  že  tito  od  dal- 
šího obléhání  upustili.  R.  1429  učinili  Mo- 
stečtí s  husity  příměří,  r.  1455  město  vyho- 
řelo a  poddalo  se  Jiřímu  z  Poděbrad,  načež 
hrad  svěřen  Zbyňkovi  Zajíci  z  Hasenburka. 
Král  Jiří  potvrciil  městu  jeho  svobody,  při- 
dal výroč.  trh  a  zastavil  je  svým  synům  (1465) 
a  při  dělení  (1472)  dostalo  se  Bočkovi  z  Kun- 
štátu  a  potom  jeho  bratru  Jindřichovi,  za 
nichž  obdrželo  město  rozličné  nové  svobody, 
zejména  právo  pečetiti  červ.  voskem.  R.  1480 
postoupil  Jindřich  hrad  Benešovi  a  Ludví- 
kovi bratřím  z  Veitmíle;  od  Anny  z  Veit- 
míle  hrad  vyplacen  (1584)  a  připojen  ke  ko- 
moře král.  R.  1515  zhubil  město  strašný  po- 
žár, při  němž  přišlo  o  život  400  lidí.  Aby  se 
město  poněkud  vzpamatovalo  z  tak  veliké 
pohromy,  osvobozeno  od  daní  a  přidán  mu 
nový  trh.  V  následujících  letech  stavěn  ko- 
stel (1517)  pod  vedením  m.  M.  Beneše  a  dů- 
chody obce  znamenité  se  vzmáhaly,  tak  že 
obec  mohla  kupovati  statky,  ty  však  r.  1547 
všechny  jí  od  král.  komory  vzaty,  ale  později 
vráceny;  v  2.  pol.  XVI.  stol.  vzmáhalo  se 
v  městě  lutheránství,  až  i  vrchu  nabylo; 
r.  1578  větší  část  města  vyhořela.  R.  1595 
prodán  hrad   i  s  panstvím  obci   mostecké. 


Poč.  XVII.  stol.  nastaly  v  M-ě  třenice  nábo- 
ženské, lutheráni  i  kostel  si  zde  postavili 
(1612),  a  spory  ukončeny  smlouvou  r.  1616 
a  ještě  téhož  roku  vystavěn  zde  klášter  kapu- 
cínský. Na  počátku  války  30leté  byl  M.  na 
straaé  odbojných  stavů,  ale  po  bitvě  Bělo- 
horské město  od  Albrechta  z  Valdštcina  vzato, 
jmění  jeho  zabráno  a  katolické  náboženství 
opět  tu  zavedeno,  roku  pak  1627  dostavěn 
kostel  kapucínský.  R.  1628  navráceny  městu 
zabrané  statky  i  potvrzeny  jeho  svobody  a 
výsady.  R.  1631  obsazeno  město  vojskem 
saským,  r.  1639  vypáleno  od  Švédů,  což  v  ná- 
sledujících letech  několikráte  se  opakovalo; 
r.  1646  Švédové  dobyli  hradu  a  zůstali  v  něm 
posádkou.  R.  1651  hrad  »Landeswart«  na 
rozkaz  cis.  Ferdinanda  III.  zbořen,  poněvadž 
měšfané  přičítali  mu  všeliké  za  30leté  války 
utrpěné  škody.  Po  válce  301  eté  město  jen 
znenáhla  se  zotavovalo,  navštěvováno  jsouc 
často  požáry,  v  letech  pak  1778—79  strádalo 
vpády  Prusů  a  dokonce  od  nich  r.  1779  bylo 
obsazeno.  R.  1731  stavěn  klášter  mino- 
ritský,  r.  1768  uvedeni  sem  piaristé,  r.  1791 
zřízeno  zde  gymnasium,  r.  1830  vyhořelo  na 
300  domů,  r.  1850  stalo  se  sídlem  státních 
úřadů  a  před  50  lety  otevřením  dolů  velice 
se  vzmohlo.  R.  1895  a  1896  v  niěsíci  červenci 
utrpěl  M.  velikými  katastrofami.  Sypký  pí- 
sek nad  uhlím  se  nalézající  vnikl  do  dolu 
»Anninac.  Utvořily  se  velké  propasti  a  domy 
v  počtu  85  stojící  v  ulicích  Nádražní,  Ply- 
nárenské, Spojovací  sřítily  se  do  hlubin. 
Nyní  je  v  místech  těch  slušný  park.  V  M-ě 
narodil  se  Jiří  Berthold  z  Breitenberku,  od- 
tud Pontanus  zvaný.  Srovn.:  A.  Sedláček, 
Histor.  Slovník  (Praha)  a  Josef  Fritsch,  Hei- 
matskunde  des  Brúxer  Bezirkes  (1896). 

K  okres,  soudu  mosteckému  náleží 
21  polit,  obcí  na  ploše  263*59  km',  se  4099 
d.,  9520  obyv.  čcs.,  38.335  něm.  a  3  jmé  ná- 
rod.; ze  48.379  přít.  obyv.  47.283  katol.,  345 
evang.,  743  Žid..  8  jin.  vyzn.;  z  těch  24.563 
muž.,  23.816  žen.  (1890).  Obyvatele  zabývají 
se  prací  v  lesích,  rozličnými  řemesly,  pro- 
vozují obchod  s  dřívím,  soustruž nict ví,  vý- 
robu hraček,  chudí  sbírají  houby,  borůvky, 
jahody,  maliny  a  ostatní  jsou  horníci. 

Okres,  hejtmanství  skládá  se  z  okr. 
mostec.  a  kateřinskohorského,  má  322*35  km\ 
5000  d.,  95.240  ob.  č.,  43.415  něm   (1890). 

2)  M.  Kamenný,  ves  t.,  v.  Mosty  5)  a 
Kamenmost. 

3)M.  nadLitavou  {Bruck  an  der  Leitha), 
město  v  Dol.  Rakousích,  na  1.  bř.  Litavy 
a  na  sever,  úpatí  Litavského  pohoří;  stanice 
Rak.  stát.  dráhy  Vídeň-M.  a  Hainburk-M.  a 
stanice  Uher.  st.  drah  Budapešť- M. ;  má  4570 
obyv.,  z  nichž  je  46  Čechů  (1890),  okr.  hejt- 
manství a  soud,  pš.,  telegraf,  místní  vojen- 
ské velitelství,  vojen,  posádku  (354  muž.)  a 
střelnici,  dva  kostely,  býv.  klášter  augusti- 
niánský, měst  a  dvě  obecné  školy,  zámek 
hr.  Harracha  se  zbytkem  stavby  z  dob  řím- 
ských a  vynikajícím  parkem  a  zahradou,  pi- 
vovar. U  města  konají  se  každoročně  za  letní 
doby  velká  vojenská  cvičení.  Město  má  do- 


Most  —  Mostar.  779 

sud  staré  městské  zdi  s  branami.  M.  jest  ve-  Mostajr,  hl.  město  Hercegoviny  s  vlastním 
lice  starého  založení,  znám  byl  jiŽ  Římanům,  I  statutem,  politicky,  hospodářsky  i  strategicky 
neboť  vedla  tudy  silnice  z  Carnunta  do  Mu-  velmi  důležité,  rozkládá  se  po  obou  březích 
tena.  Okresní  soud  má  rozlohu  231  km*  Neretvy,  v  místě,  kde  údolí  její  úzce  jest  sc- 
s  18.212  obyv.,  z  nichž  je  198  Cechů  (1890).  vřeno  na  záp.  Humem,  na  vých.  Podvcleži, 
Okres,  hejtmanství,  k  němuž  náležejí  okr.  j  v  rozkoSné  poloze.  Největší  ěásf  mésia  vy- 
soudy  M.  n.  L.,  Hainburk  a  Švechat,  měří  |  budována  v  údolí  samém  (55 — 70  m  n.  m.), 
704  Xrift^s  62.629  oby  v.,  z  nichž  je  2125  Čechů  I  jen  na  levém  břehu  vystupují  výběžky  po 
(1890).  !  terasso vitém  svahu  Podveleže  až  nad  100  m 

4)  M.  nad  Můrou  {Bruck  an  der  Afur),  výŠe.  Vých.  (levý)  břeh  zaujímá  pět  čtvrti, 
město  ve  Štýrsku,  v  krásném  údolí  mur- i  jest  to  staré  město,  jež  obývají  muhammedáni 
ském,  465mn.  m.;  stanice  Již.  dráhy  Lubno- i  a  zámožní  pravoslavní  obchodníci,  středem 
M.  a  Nové  Město  za  Vídní-Štýr.  Hradec,  ruchu  jest  čaráija,  tržiště  asi  s  500  ktámky, 
má  3617,  jako  obec  polit.  5651  obyv.  něm.  z  budov  vyniká  star^  koňak,  nádherná  pra- 
(1890),  okres,  hejtmanství  a  soud,  okr.  financ,  vosi.  kathedrála,  ve  slohu  byzantském,  většina 
ředitelství,  pš.,  telegraf,  proboštství,  krásný  '  mešit,  mezi  nimiž  velkolepostí  vyniká  Ka- 
got.  far.  kostel,  radnici,  prostranné  náměstí,  |  ragjoz-džamija,  nová  obchodní  škola,  erární 
na  něm  studna  s  uměle  zhotovenou  mříži  hotel  »Narenta«,  na  již.  a  sev.  konci  města 
(ze  XVII.  stol.),  starý  zámek  s  román,  slou-  I  vojenské  tábory,  na  j.  dále  vojenská  nemoc- 
povím  a  loggií,  odbor,  školu  pro  průmysl  nice,  tabáková  továrna  (r.  1880  zal.)  a  jiŽ 
dřevařský,  avě  školy  průmyslové  pokračo-  mimo  obvod  městský  v  Biščepolji  zemská 
vací,  špitál,  nemocnici,  vojenskou  posádku  i  vinařská  a  ovocnářská  stanice.  Přes  Neretvu 
(257  mužů),  spořitelnu,  několik  železáren  a  '  vedou  dva  mosty;  velkolepý  »římskýc  most 
sléváren  železa,  výrobu  Želez,  zboží,  uměl.  tureckého  původu,  z  r.  1566,  věžemi  opa- 
mlýn,  papírnu  a  továrnu  na  cellulosu  a  dře-  [  třený,  jenž  mohutným  obloukem  o  rozpjatí 
vité  látky.  Za  městem  zvedají  se  zříceniny  27  m  a  výši  19  m  přepíná  řeku,  a  železný 
býv.  vévodského  hradu  Landskronu,  sho- ;  moderní  most  císaře  Františka  Josefa.  Na 
řelého  r.  1792.  Sev.  od  města  končí  se  ma- 1  pravém  břehu  jest  moderní  čásť  města,  za- 
lebné  údolí  Tragóssthal.  —  Okres,  soud  '  ujímající  3  čtvrti  městské,  s  katol.  basilikou, 
má  537  km*  a  20.512  obyv.  něm.  (1890).  —  budovou  krajského  soudu,  františk. klášterem, 
Okresní  hejtmanství,  k  němuž  náležejí  kasinem,  obecní  nemocnicí  a  nádražím  trati 
okresní  soudy:  Aflenz,  Kindberg,  Mariazell,  {  Metkovič-Sarajevo.  R.  1895  měl  M.  14.370 
M.  a  Múrzzuschlag,  měří  2153*96  km*  a  má  civilních  ob.  (posádka  voj.  čítala  2640  osob), 
65.877  obyv.  něm.  (1890).  i  z  nich  6946  muhamm.,  3877   pravosl.,  3383 

Most  Johann  Joseph,  něm.  anarchista  |  katol.,  84  špan.  židů  a  80  jin.  Židů.  Asi  Vs 
(*  1846  v  Augšpurce).  Byl  původně  kniha-  obyvatelstva  mostarského  zaměstnává  se 
fcm,  v  letech  1863—68  procestoval  jako  to- '  průmyslem  a  obchodem.  Z  průmyslových  od- 
varyš  Německo,  Rakousko,  Itálii  a  Švýcar- 1  větví  značného  významu  došlo  zbrojiřství  a 
sko  a  usadil  se  pak  v  Mohuči,  později  v  Ber-  >  jirchářství.  Čaršija  jest  trhem  pro  celé  daleké 
líně,  kde  redigoval  »Freic  Presse*.  Jako  li-  :  okolí.  Zámpřský  obchod  Hercegoviny  (hlavně 
dový  řečník  vystupoval  velmi  cynicky  proti  s  Terstem)  má  středisko  v  M-u,  rovněž  ob- 
náboŽenstvi,  mravnosti  a  lásce  k  vlasti,  tak  že  chod  s  Dalmácií  jest  dosti  Čilý.  Správu  obce 
byl  několikráte  uvězněn.  R.  1874  a  1877  zvo- 


a  okresu  městského  vede  obecní  rada  se  stá- 
len do  něm.  říšsk.  sněmu;  r.  1878  jsa  vypo-  'rostou  a  2  náměstky  v  čele,  schůzím  rady 
věděn  na  základě  socialistického  zákona  ode- 1  přítomen  jest  vládní  zástupce.  —  V  M-u  sídlí 
bral  se  do  Londýna,  tam  redigoval  sociali-  krajský  úřad  pro  Hercegovinu,  krajský  soud, 
stický  list  »Freiheit€.  Pro  článek,  kterým  i  státní  zastupitelství,  okresní  úřad  pro  ven- 
schvaloval  zavraždění  cara  Aleksandra  II.  I  kovský  okres  mostarský,  fínanční  inspekto* 
r.  1881  a  k  jiným  attentátům  naváděl,  byl  |  rát,  velitelství  18.  divise  pěchoty,  velitelství 
odsouzen  na  iVi  roku  nucené  práce,  načež, '  1.  horské  brigády,  místní  velitelství,  genijní 
přestáv  trest,  odjel  do  Ameriky.  V  New-  ředitelství,  garnisonní  soud,  řím.-katol.  bi- 
Yorku  vydával  dále  »Freihcit«,  ale  tak,  že  ně-  skup  a  pravosl.  metropolita.  M.  má  státní 
kolikráte  byl  vězením  trestán.  Napsal  Prole- 1  vyšší  gymnasium,  střední  obchodní  školu, 
tarierliederbuch  a  spis  o  římských  dějinách, ,  5  muhamm.  medres,  stát.  vyš.  dívčí  školu,  dvě 
namířený  proti  Mommsenovi.  I  státní  elementární  školy,  14  muhamm.  mekteb, 

Mostaganem,  přístav  alžírský,  v  prov.  l  pravosl.,  1  katol.  a  1  soukr.  školu  elemen- 
oranské,  na  sev.-vých.  ód  Oránu  a  jihozáp.  tární,  33  mešit,  3  kostely  pravosl.,  1  katol., 
od  ústí  Šelífu,  s  oabočkou  trati  Oran-Alžir,  i  obecni  a  vojenskou  nemocnici,  tabákovou 
má  14.975  (jako  obec  15.425)  obyv.  (1896),  továrnu  (400—500  děl.),  zemský  hřebčinec, 
z  nichž  4606  Franc,  2909  cizinců.  Rozkládá  \  veliký  vodovod.  —  Počátky  dějin  M-u  jsou 
se  na  planině  1  km  od  moře,  ve  zdravé,  temné,  zajisté  již  v  době  římské  byla  v  mí- 
úrodné  a  pečlivé  vzdělané  krajině.  Přístav  stech  jeho  osada;  v  nejstarší  periodě  slo- 
otevřený,  konkurrující  s  protějším  Arzevem,  vanské  mocně  vystupují  župane  Humští,  jc- 
iest  velikým  nákladem  udržován  (3  milí.  fr.).  |  jichž  sídlo  patrně  na  svazích  Humu  se  roz- 
Roku  1896  navštívilo  přístav  70  lodí  o  kládalo.  z  podhradí  jeho  vznikl  pravděpo- 
58.206  tunách.  Čilý  obchod  obilím,  ovocem  dobně  M.  Na  začátku  aery  turecké  M.  byl 
a  koňmi.  již  městem  a  stal  se  sídlem  kaimakama  pod- 


780 


Mostarabové  —  Mosul. 


řízeného  sandžakbeji  sídlícímu  ve  Foči  a  po- 
zději v  Plevlji.  R.  1531  při  pronásledování 
křestanů  spálen  kostel  a  klálter  františkán- 
ský, v  1.  1652,  1693  a  1717  byl  M.  obležen 
Benátčany  a  v  1.  1748,  1812—17,  1821  jevi- 
štěm povstání  zpupných  begů,  jeŽ  vesměs 
krvavě  potlačena.  R.  1830  stal  se  M.  sídlem 
Alí  Paše  Rizvanbegoviče,  jenž  jmenován  byl 
správcem  nového  vilájetu  Hercegoviny ;  r.  1846 
založeno  mostarské  biskupství,  r.  1850  padl 
Alí  Pasa  Rizvanbegovič  a  r.  1864  proměněna 
Hercegovina  zase  v  sandŽak,  jehož  středem 
i  na  dále  zůstal  M.  R.  1867  počala  se  budo- 
vati kommunikaČní  síť  silniční,  jíž  centrem 
jest  M.,  v  1.  1885—91  vystavěna  železniční 
trať  Mctkovič-Sarajevo.  Při  okkupaci  obsazen 
M.  6.  srpna  1878  rakouským  vojskem  bez 
boje.  Srov.:  C.  Peez,  M.  u.  sein  Kulturkreis 
(Lipsko,  1891).  dš. 

Venkovský  okres  (kotár)  mostarský  má 
na  1907-6  km*  39.146  ob.  (205  ob.  na  1  km*), 
z  nichž  je  6250  muhamm.,  4422  pravosl.  a 
28.409  katol. 

Mostajrabové  v.  Mozarabové. 

Mostarský  sbor  voj.  (frc.  corps  de  pon- 
tonnierSf  něm.  Púntonnier-Corps),  soubor  pří- 
slušníků vojskových,  jenž  má  na  starosti  se- 
strojení, přechovávání  a  převážení  součástí 
mostů  válečných  a  kladení  jich,  jakož  i  pře- 
vážení vojsk  přes  vody  a  pod.  FM, 

Most&u  v.  Mostov. 

Mostoo  {Mastung)^  ves  v  Cechách,  hejtm. 
a  okr.  Žlutíce,  fara  a  pš.  Štědré;  12  d.,  60 
oby  v.  n.  (1890).  Ves  povstala  r.  1796  roz- 
parcelováním někdejšího  dvora,  jejž  držela 
v  XVI.  věku  obec  žlutická. 

Mostecké  I*ázné  v.  Lázně  7). 

Mosteóné,  Mostečná,  ves  v  Cechách, 
-hejtm.  a  okr.  Jindř.  Hradec,  fara  Pluhův  Žďár, 
pš.  Deštná;  37  d.,  241  ob.  č.  (1890). 

Mostek:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
okr.  Vys.  Mýto,  fara  a  pš.  Brandýs  n.  Orl.; 
Itř.  šk.,  cihelna  a  opodál  zříceniny  ncdo- 
konč.  zámku,  jejž  počala  (1724)  stavěti  Marie 
Terezie  hr.  TrauttmansdoríTová.  —  2)  M.,  ves 
t.,  hejtm.  Tábor,  okr.  Ml.  Vožice,  fara  Po- 
hnání, pš.  Ratibořské  Hory;  21  d.,  153  ob. 
č.  (1890).  —  3)  M.,  ves  t.,  v.  Mostky. 

Mostioe  (Mosting),  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Stříbro,  okr.  TouáWcov,  fara  Číhaná,  pŠ.  Vše- 
ruby;  14  d.,  78  ob.  n.  (1890). 

itosting^,  ves  v  Čech.,  v.  M  o  štice. 

Mostlité:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  v.  Mo- 
štice  2). 

2)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Meziříčí  Vel.;  50  d.,  329  ob.  č.,  2  n.  (1890), 
kaple,  Itř.  šk.  a  mlýn  zv.  »Bohatý€. 

Mostkov:  1)  M.,  ves  v  Čech.,  v.  Mostky. 

2)  M.  {MoskeUe)y  ves  na  Moravě,  hejtm.  Li- 
tovel, okr.  Unčov,  fara  a  pš.  Oskava;  62  d., 
566  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk.,  mlýn. 

Mostkovioe,  Moskovice,  far.  ves  na 
Moravě,  hejtm.  Prostějov,  okr.  Plumlov;  87 
d.,  521  obyv.  č.  (1890),  kostel,  5tř.  šk.  a  pš. 
Fara  uvádí  se  r.  1353.  Bylo  tam  rozšířeno 
dříve  hojně  učení  českobratrské,  avšak  již 
r.  1679  nebylo  v  M-cích  akatolíků. 


Mostky:  1)  M.,  Můstky,  Mostkov 
{Pernlesdorf),  ves  v  Cechách,  hejtm.,  okr.  a 
pš.  Kaplice,  fara  Blanské;  37  d.,  45  ob.  Č., 
219  n.  (1890),  zámeček,  popi.  dvůr  a  myslxvna 
hrab.  Karla  Buquoye,  prádelna  na  nitě,  dva 
mlýny  a  opodál  samoty  Hackerhammer  a 
Theresienhammer.  —  2)  M.,  Mostek  {Ma- 
stig),  ves  t.,  hejtm.  Vrchlabí,  okr.  Hostinné, 
fara  a  pš.  Čes.  Brusnice;  57  d.,  25  obyv.  č., 
362  n.  (1890),  pŠ.,  telegraf  a  železu,  stanice 
Jih.-sev.-ném.  spoj.  drány  (Joseíov-Liberec- 
Seidenberk),  výroba  bavln,  látek,  pískovcové 
lomy  na  výrobu  brusů,  mlýn.  V  XV.  století 
seděl  na  zdejší  tvrzi  Zdeněk  z  Valdšteina, 
jinak  z  Mostku.  —  3)  M.  Přední  {Vorder- 
M.),  ves  t;  34  d.,  5  ob.  č.,  184  n.  (1890).  — 
4)  M.  Zadní  (//iwřer-M.),  ves  t.;  31  d.,  9  ob. 
č.,  198  n.  (1890),  škol.  expositura,  myslivna 
a  tkalcovství. 

MSstlin  Michael  v.  Mástlin. 

Mostni  váhy  v.  Váhy. 

Mosto  Ca  D&  v.  Čada  Mosto. 

Mostov  {Mostau),  ves  v  Čechách,  na  pr. 
bř.  Ohře,  hejtm.  a  okr.  Cheb,  fara  Králův 
Chlum ;  25  d.,  170  ob.  n.  (1890),  pš.,  telegraf 
a  stanice  BuŠtěhr.  dráhy  (Falknov-Cheb), 
uměl.  mlýn.  Alod.  statek  (462*27  ha),  zámek, 
dvůr,  pivovar  a  mlýn  drží  Jiří  Haase.  V  XVI. 
stol.  seděli  zde  hr.  Šlikové,  v  XVII.  století 
vystřídalo  se  tu  několik  majetníků,  r,  1815 
Michal  Brust  a  jeho  syn,  r.  1819  Karel  sv. 
p.  z  Rummerskirchu,  od  r.  1863  Antonín  Em. 
ryt.  Komers. 

Mostoví  bratři  v.  Bratří  mostoví. 

Mosty:  1)  M.  {Temmerschlag),  hejtman,  a 
okr.  Jindř.  Hradec,  fara  a  pš.  KunŽáíc ;  60  d., 
346  obyv.  č.  (1890),  Itř.  šk.,  mlýn.  —  2)  M. 
Dlouhé  (Laugenbruck)^  ves  t.,  hejtm.,  okr. 
a  fara  Cheb,  pš.  Frant.  Lázně;  12  d..  88  ob. 
n.  (1890).  —  3)  M.  Dlouhé  {Langenbruck\ 
ves  t.,  hejtm.  Krumlov,  okr.  a  pš.  Planá  Horní, 
fara  Hodňov;  23  d.,  8  ob.  č..  172  n.  (1890), 
mlýn  a  při  březích  stejnojmenného  rybníka 
ložiska  rašeliny.  —  4)  M.,  far.  ves.  t.  (hejtm. 
Liberec),  v.  Dlouhé  Mosty.  —  5)  M.  Ka- 
menné, Most  Kamenný,  ves  t.,  hejtm. 
a  oRr.  Čáslav,  fara  a  pš.  Žleby;  27  d.,  249 
ob.  č.  (1890). 

6)  M.  u  Jablunkova,  far.  ves  ve  Slez- 
sku, hejtm.  Těšín,  okr.  a  pš.  Jablunkov;  242 
d.,  1929  ob.  pol.,  2  čes.,  28  něm.  (1890),  ko- 
stel, 3tř.  šk.,  tclef^rraf  a  želez,  stanice  Koši- 
cko-bohumínské  dráhy,  3  mlýny.  —  7)  M. 
u  Těšína,  ves.  t,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš. 
Těšín;  75  d.,  765  obyv.  pol.,  1  Čes.,  15  něm. 
(1890),  raffinerie  líhu  a  olejna. 

8)  M.  Velké,  okres,  město  v  Haliči,  hejt- 
man. Žolkěv;  4414  ob.,  z  nich  je  2370  rusin., 
595  pol.,  1423  něm.;  1426  žid.,  ostatní  řím. 
a  řec.  katolíci  (1890),  řím.  a  řec.  katol.  kostel, 
pš.,  telegraf,  papírna,  draslárna.  Město  zalo- 
ženo od  krále  Sigmunda  Augusta,  odtud 
zváno  Augustów. 

Mosnl,  hl.  m.  viláictu  a  sandžaku  t.  jm. 
v  asijském  Turecku  (Mesopotamie),  na  36Va* 
s.  š.  a  43®  v.  d.  G.,  na  pr.  bř.  Tigridu,  vy- 
stavené amfitheatrálně  na  pahorcích  a  svazích 


Moszkowski.  781 

nízké  hornatiny  Džebel  Džubilá,  má  asi  61.000  (18.000  Chaldejců,  7000  katol.  Sýrů  a  5000  Ja- 
ob.,  z  nichž  48.000  muhamm.,  10.000  křesťanů  kobitů),  6000  židů,  14.000  Jezidů  a  1000  Sar- 
(3500  Chaldejců,  3400  Jakobitů  a  3100  katol.  lijů.  Kromě  toho  jest  zde  asi  700  Peršanů, 
Sýrů),  3000  židů  a  asi  200  Evropanů.  V  ob-  80  Arménů  a  100  cvangel.  v  M-u.  Škol  }est 
vodu  10  km  jest  město  obklíčeno  hradbami,  211  se  6685  žáky,  z  nichž  175  škol  muhamm. 
domy  jsou  z  cihel  a  kamene  (»mosuIský  se  4190  žáky.  Orba  se  ve  vilájetu  stále  roz- 
mramore),  ulice  jsou  úzké  a  Špatné  dlážděné,  šiřuje,  neboť  kočovné  kmeny  začínají  se  usa- 
v  horní  části  města  rozkládají  se  zahrady,  zovati  na  stepi  mezi  Eufratem  a  Tigridem  a 
na  j.  za  hradbami  leží  předměstí  s  přístavem  I  na  planině  a  údolí  ř.  Vel.  a  Malého  Zabu. 
a  ještě  dále  k  j.  lázně  se  sírnými  prameny.  Průměrná  roční  sklizeň  plodin  polních  ob- 
Přes  Tigris,  šir.  250  m,  vede  most  kamenný  naší  80.415  ř  a  to:  30.000  t  pšenice,  35.000  f 
a  loďkový,  na  levém  bř.  řeky  zdvihá  se  pla-  ječmene,  600  t  rýže,  280  t  kukuřice,  1000  t 
uina,  na  které  stálo  Ninive.  Podnebí  města '  bobů,  čočky  a  hrachu,  1000  f  tykví,  1830  t 
jest  výstřední,  v  létě  velmi  horké,  v  zimě  melonů  a  dýní,  2665  r  třešní,  švestek,  fíků, 
studené  a  dešfnaté,  nicméně  pokládán  jest  M.  broskví,  ořechů  a  mandlí,  1800  t  hroznů, 
za  město  zdravé.  Jest  zde  29  mečet  a  klášterů,  1800  t  pomorančů,  1580  t  tabáku,  660  t  oliv, 
22  medress,  13  křesť.  kostelů,  2  knihtiskárny,  i  620  t  datlí,  800  t  granátových  jablek,  dále 
vládní  a  dominikánská,  18  knihkupectví,  20  bavlny,  konopí,  lawsonie,  sesamu,  -skočce, 
jircháren,  35  barvíren  a  135  mlýnů.  Škol  jest  chřestu,  špenátu,  bramborů,  jablek,  kaštanů 
77  muhamm.  s  1950  Žáky,  16  křesf.  s  1515  ž.  atd.  Dobytka  počítá  se  do  2Vs  milí*  kusů  a 
a  1  židovská  se  40  žáky.  M.  měl  dříve  veliký  to:  1,600.000  ovcí  a  koz,  500.000  skotu,  260.000 
význam  průmyslový.  Zejména  vyráběly  se  koní,  90.000  velbloudů,  16.000  mezků  a  6000 
zde  jemné  tkaniny  (mušelín),  vyvážené  do  ce-  oslů.  Lesů  skutečných  není.  Dříví  dodávají 
lého  světa,  dnes  však  většina  látek  dováží  v  malém  množství  zalesněné  bařiny  u  M-u 
se  sem  z  ciziny,  kdežto  v  městě  samém  pro- '  a  podél  Vel.  Zabu,  kde  loví  se  také  něco 
vozuje  se  jen  nepatrné  jírchářství  a  barvení '  zvěře.  Průmysl  býval  dříve  na  vysokém  stupni, 
kozí  a  výroba  zboží  filigránového.  Dosti  čilý  avšak  levné  výrobky  evropské  zničily  jej  té- 
jest  obcnod  s  kožemi,  bavlnou,  ovocem,  du-  měř  úplně,  takže  obmezuje  se  dnes  jen  na 
běnkami,  obilím  a  j.,  ačkoliv  mu  velmi  škodi  výrobu  některých  vzácných  a  drahocenných 
nejistota  okolních  cest  dopravních  ohrožo-  tkanin,  hrubýcn  látek  vlněných  i  bavlněných 
váných  Kurdy  a  Beduiny.  Ve  městě  sídlí  fran-  a  na  přípravu  kozí  a  barvířství.  Obchod  vi- 
couzský  konsul.  lájetu  páčí  se  (1897)  na  19,666.382  fr.,  z  če- 

Vilájet  mosulský  jest  ohraničen  na  s.  hoŽ  14,083.075  ír.  připadá  na  vývoz  a  5,583.307 
vilájetem  diarbekírským  a  vanským,  na  j.  |  franků  na  vývoz.  Vyvážejí  se  zvířata,  koze, 
bagdádským,  na  z.  sandŽakem  zorským  a  na  plodiny  zemědělské,  mramor,  pískovec  atd. 
v.  Persií  a  má  plochu  75.700  km^.  Horami  většinou  po  vorech  do  Bagdádu,  dovážejí 
prostoupeny  jsou  jeho  krajiny  severní  a  vý-  pak  se  průmyslové  výrobky  z  Cařihradu,  An- 
chodní,  tvořící  čásť  hornatiny  kurdistánské,  i  glie,  Německa,  Rakouska,  Francie.  Umělých 
kde  přítoky  Tigridu  (Vel.  a  Malý  Zab  a  j.)  |  cest  dopravních  není,  takže  veškerá  doprava 
protékají  ve  hlubokých  soutě.skách.  Naproti  děje  se  po  cestách  přirozených,  schůdných 
tomu  na  j.  a  z.  zasahuje  do  vilájetu  stepnatá  pro  karavany  soumarů,  z  veliké  části  pak  po 
pláň,  prostírající  se  mezi  Eufratem  a  Tigri-  vorech  na  Tigridu.  Vilájet  dělí  se  na  3  sand- 
dem  jako  nejsevernější  čásť  Mesopotaraie  žáky  (M.,Šehrizor  aSulejmanijé)  se  17  okresy 
v  užším  slova  smyslu,  v  jejíž  písčinách  ztrácí  {ka:[a)  rozdělenými  na  28  nahijí  s  2314  osa- 
se  několik  říček  dříve,  než  dostihnou  Eufratu,  i  dami. 

Vilájet  protéká  v  celé  jeho  délce  odsz.kjv.  Mosulský  sandžak  zaujímá  přes  pólo- 
Tigris.  V  horách  vilájetu  jsou  ložiska  mědí,  vici  vilájetu  a  rozkládá  se  na  j.  od  vlastního 
leštěnce  stříbrného  a  zlata,  v  nichž  v  minu-  Kurdistánu  v  úvodí  Tigridu  a  Vel.  Zabu,  je- 
lém  století  se  pracovalo  na  účet  státu,  která  hož  hlavním  přítokem  v  pr.  je  zde  Gházir. 
však  byla  opuštěna  následkem  špatné  správy.  Oba  břehy  Tigridu  až  do  stoku  s  Vel.  Za- 
RovněŽ  nezužitkována  jsou  ložiska  kamen-  bem  jsou  vzdělány  .a  plodí  hojně  pšenice, 
ného  uhlí,  za  to  hojné  se  dobývá  síry,  asfaltu,  ječmene,  bobů,  sesamu  a  bavlny,  v  bařinách 
auripigmentu,  pískovce  a  mramoru  v  lomech  severních  roste  rýže  a  na  svazích  hor  roz- 
u  M-u.  Na  pr.  bř.  Tigridu  jest  přes  1000  sol-  kládají  se  zahrady,  vinice  a  tabákové  plan- 
ných  pramenů,  ve  stepi  pak  6  rozsáhlých  táze.  Na  j.  od  hor  SindŽarských  prostírá  se 
slatin,  s  jichž  solí  vedou  rozsáhlý  obchod  ko-  na  pr.  bř.  Tigridu  step  obývaná  kočovnými 
Čovné  kmeny.  V  okolí  M-u  jest  řada  mine-  a  pastýřskými  kmeny  arabskými.  Obyvatel 
rálních  pramenů,  zejména  sírných.  Podnebí  jest  159.680  (Arabů,  Jezidů,  Kurdů,Turkmenů, 
jest  zdravé,  zvláště  podél  Tigridu.  sníh  v  ro-  Šabaků,  Sarlijů,  Chaldejců  a  Sýrů)  v  811 
vinách  padá  velmi  zřídka,  v  horách  však  jest   osadách.  Tšr. 

ve  vyšších  polohách  pravidelný,  horka  letní  Moszkowski:  1)  M.  Alexander,  hud. 
dosahují  -[-42®C  zejména  při  palčivém  větru,  spisovatel  něm.  (*  1851  v  Pilici  v  Rus.  Pol- 
zv.  sam.  —  Obyvatelstvo  páčí  se  na  300.280,  sku).  Studoval  mathematiku  a  usadil  se  pak 
z  nichž  jest  248.380  muhammedánů  (93.000  jako  hud.  spisovatel  a  redaktor  listu  »Lu- 
kočovn^ch  Arabů,  80.000  arabských  Sýrů,  ^  stige  Blátter*  v  Berlíně.  Z  jeho  satiricko- 
46.180  Kurdůi,  16.000  Turkmenů,  12.200  Ša- j  humor,  spisů  nejznámější  jsou:  Anton  Noteu- 
baků  a  1000  Hamavandů),   30.000   křesťanů  ^wírřsc/itfr  (7.  vyd.  Berl.,  1894);  A.  Notenqueť 


782 


Moša  —  Mošner. 


scher's  neue  Humoresken  (1893);  Heitere  Dich- 
tungen  (1894);  Lustige  Fahrten  (1895)  a  Poe- 
tische  Musikgeschichte  (3.  vyd.  Lipsko,  1891). 
Jeho  bratr: 

2)  M.  Moric,  skladatel  a  pianista  něm. 
(*  1854  ve  Vratislavi).  Vzdělal  se  na  kon- 
servatoři drážd^nské  a  berlínské,  zvi.  pak 
r.  1870  u  Kullaka,  a  od  r.  1873  vystupoval 
(zejména  v  Berlině,  pak  v  Německu,  Francii, 
v  Rusku  a  j.^  jako  virtuos  na  piano  a  jako 
skladatel  vyaal:  dvé  suity  pro  orchestr,  Les 
Nations  (konc.  skladby  pro  orchestr),  hou- 
slový koncert,  Španělské  tanc\  symf.  báseň 
Jeanne  ďArc,  skladby  klavírni  a  velikou  operu 
Boabdil  (Berl.,  1892).  Zvlášť  jeho  skladby  kla- 
vírní a  to  čtyřruční  jsou  velmi  rozšířeny  a 
oblíbeny. 

Mofta,  t.  Meša,  Mesa  (v  Septuagintč 
Mtoaá),  král  moabský  ve  starověku,  souvé- 
kovec  Achába,  krále  isráélského,  jemuž  byl 
poplaten.  Po  smrti  Achábově  povstal  M.  proti 
synu  jeho  Achazjovi  a  odepřel  poplatek  po 
40leté  služebnosti,  jak  praví  sám  ve  svém 
nápise.  Bratr  a  nástupce  Achazjův  Joram 
chtěl  jej  znovu  podrobiti  a  ve  spolku  s  Jo- 
safatem  júdským  a  s  Edomity  vytrhl  proti 
Moabu,  kdež  oblehl  Mošu  v  městě  Kirharešet, 
veškeru  pak  zemi  hrozně  zplenil.  V  zoufal- 
ství obětoval  M.  svého  prvorozence  bohu 
Kemošovi  na  hradbách  městských,  načež  sku- 
tečně věci  se  změnily  a  M  netoliko  uchoval 
panství  nad  Moabem,  nýbrž  vybojoval  mu 
i  nezávislost  kol  r.  845  př.  Kr.  Pamět  těchto 
událostí  zachována  Mošovým  nápisem,  jejž 
r.  1868  objevil  německý  cestovatel  F.  A. 
Klein  ve  troskách  dibánských.  Než  však  bylo 
lze  opatřiti  prostředky  ke  koupi  nápisové 
stély,  která  jest  z  nejstarších  památek  zá- 
padosemitského  písemnictví  i  písma,  fana- 
tičtí beduínové  kámen  zpřeráželi.  Na  štěstí 
pořídil  r.  1869  jakýsi  Arab  hrubý  otisk,  jejž 
obdržel  francouzský  orientálista  Clermont- 
Ganneau.  Později  skoupeny  kusy  zůstalé  a 
umístěny  v  Louvrů.  Nápis  vydali  Smend  a 
Socin  (Die  Inschrift  des  Kdnigs  Meša  von 
Moab,  1886)  a  Clermont-Ganneau  r.  1886.  PŠk. 

Moianr  z  Valdova,  příjmení  rytířské 
rodiny,  která  měla  vznik  v  XVI.  stol.  Erb: 
Modrý  štít,  v  němž  lilie  s  kořenem  a  po 
každé  straně  téhož  kořene  lilie  samotná  bez 
kořene,  vše  bílé,  přikryvadla  modrá  a  bílá, 
klenot  lilie  bílá  se  třemi  rákosnými  pali- 
čkami. Bratří  J  i ř í  k  a  Fi  1  i p  obdrželi  erbovní 
list  23.  dubna  1557,  ač  se  již  před  tím  tak 
psali.  Jiří  koupil  r.  1549  s  manž.  Lidmilou 
z  Arklebic  statek  Dobřejovice  a  bratr  jeho 
Filip  držel  statek  Lojovice  s  manŽ.  Annou 
Otovnou  z  Losu,  která  r.  1579  Křivou  kou- 
pila. Jiří  byl  purkrabí  praž.  hradu  a  zemřel 
r.  1592,  zůstaví  v  druhou  manž.  Markétu  z  Ka- 
rasova a  syny  Adama  (f  1610),  Mikuláše 
Viléma  a  Jáchyma  (f  1641).  Markéta  kou- 
pila r.  1597  statek  Popovice,  jejž  r.  1612 
synu  Mik.  Vilémovi  a  vnuku  Jiříkovi  Al- 
šovi (synu  n.  Adamovu)  zapsala  (f  1613). 
Vilém  koupil  r.  1614  Stiřín  a  všechny  tři 
statky,  Dobřejovice,  Popovice  a  Stiřín,  zů- 


stavil synovci  Jiřímu  Alšovi.  Ten  se  v  I.  1618 
až  1620  hrubě  neprovinil,  pročež  při  statcích 
svých  zůstaven.  Nemaje  potomstva  odkázal 
(1026)  Dobřejovice  mateři  Lidmile  roz.  Ne- 
tvorské  z  Břízy  a  druhému  manželu  jejímu 
Vilémovi  Vokovi  Vítovi  ze  Rzavého  a  statek 
popovický  Anně  Marii  ze  Slavic,  manželce 
své.  Zemřel  r.  1627  ve  středu  po  ned.  Ex- 
audi  jsa  poslední  tohoto  rodu.  Vdova  se  pak 
vdala  za  Hynka  Meceroda  z  Reichvaldu,  který 
s  ní  Popovice  vyženil.  SČk, 

Moióenioe,  městečko  v  Istrii,  na  břehu 
moře  Jaderského,  v  zálivu  Rjeckém,  pod  ho- 
rou Monte  Maggiore,  hejtm.  a  okr.  Volosko ; 
233  oby  v.  srbochorvat.  (1890),  katol.  far.  ko- 
stel, zámek,  obec.  šk.,  pš.,  stanice  Lloydo- 
vých  parníků,  pěstování  vína  a  jedlých  ka- 
štanů. 

Moftna  {Jandles),  víska  v  Cechách  u  Svi- 
novic,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Prachatice,  fara  Zbi- 
tiny ;  10  d.,  80  ob.  n.  řl890). 

Moftna  Jindřich,  aramatický  umělec  če- 
ský (*  1.  srpna  1837  v  Karlině).  Vychodiv 
'  obecnou  Školu  vyučil  se  v  Praze  mosaznictví. 
Odebral  se  r.  1855  na  zkušenou  do  Vídně, 
kde  navštěvoval  rád  divadlo  i  zatoužil  státi 
se  hercem.  Seznámiv  se  s  některými  členy 
divadla  josefovského  stal  se  tam  statistou  a 
hrál  také  s  úspěchem  menší  úlohy.  Vrátiv  se 
počátkem  r.  1859  do  Prahy  pokusil  se  dva- 
kráte se  zdarem  na  tehdejším  divadle  novo- 
městském, kde  hrál  Kosinského  v  »Loupe2- 
nícíchc  a  Holokopytenko  v  »Tarasu  Bulbovi«, 
a  vystupoval  také  jako  ochotník  v  soukro- 
mém divadle  Mikulášském  a  na  Smíchové. 
Ale  ochotnická  divadla  nevyhovovala  jeho 
nepřekonatelné  touze  herecké,  a  že  engage- 
mentu při  divadle  pražském  dosíci  nemohl, 
odebral  se  ke  spoleČ.  Prokopově,  s  níž  asi 
rok  putoval;  potom  pobyl  tři  léta  u  společ. 
Štanderovy  i  získal  si  nejchvalnější  povésti 
jako  komik.  Když  v  březnu  r.  1864  české  di- 
vadlo v  Praze  se  stalo  samostatným,  byl  mezi 
nově  přibranými  herci  také  M.,  který  jiŽ 
první  větší  úlohou  svou,  Jiříkem  ve  známé 
hře  Tvlově,  rozhodné  si  zjednal  přízně  a  od 
těch  dob  náleží  k  předním  zalíbeným  uměl- 
cům českého  jeviště.  M.  vytvořil  řadu  origi- 
nálních, typických  postav  nejen  v  oboru  ko- 
mickém, jemu  vlastním,  nýbrž  i  v  charakter- 
ním, k  nimž  zejména  náleží  Shylok  f» Kupec 
benátskýc),  Harpagon  (»Lakomec«),  Kořínek 
(»Probuzenci«);  v  oboru  komiky  proslavil  se 
jako  principál  v  »Prodané  nevestěc,  Jupiter 
v  » Orfeu  v  podsvětí*,  Cabriolo  v  » Princezně 
Trebizondskéc,  Piskálek  ve  >Snu  noci  sváto- 
janskéc,  Kofránek  ve  »Vodním  družstvu*. 
Voříšek  v  »Jos.  Kaj.  Tylu«,  Vocilka  v  >Stra- 
konickém  dudáku«  a  přečetných  jinoch  vý- 
konech hereckých.  Nadání  M-novo  jest  ob- 
sáhlé a  k  němu  druží  se  i  vzácná  pne,  svč- 
domitost  umělecká  i  duševní  čilost  neochablá 
ani  po  čtyřicetiletém  působení.  V  1.  1876, 
1877,  1882  vycházely  oblíbené  jeho  Sólové 
výstupy  (Karlín).  JLT. 

Moftner  František,  lékař  český  (*  1797 
v  Dolní  Mračí  u  Benešova  —  f  1876  v  Kro- 


Mošnice  —  Mošt.  783 


měřiži),  studoval  v  Praze,  r.  1829  povolán 
byl  za  prof.  porodnictví  na  med.  chirurgický 
ústav  v  Olomouci,  kdeŽ  se  stal  zároveň  pri- 


pšenici  a  sena,  ale  na  dřiví  chudá.  Župa  mo- 
šonská  jest  jedinou  v  zemi,  kde  jsou  větši- 
nou osazeni  Němci,  jichž  hlavním  pramenem 


mářém  v  porodnici  a  nalezinci.  Napsal  Ba- ;  výživy  je  rolnictví;  pěstuji  zejména  pšenici, 
fr/cfvf  (1837)  pro  moravsko-slezské  babičky  a  ječmen,  víno,  v  některých  osadách  pěkný 
paedagogický  spis  Pěstounka  (1835,  2.  vyd.  >  dobytek  a  koně  a  provozují  rybářství.  Prů- 
V  Praze,  1874).  |  mysl   zastupuje   cukrovar  ve   Sv.   Mikuláši, 

Moinloe  {Maschnit^,  ves  v  Cechách,  hejt-  lihovar  v  Gattendorfu  a  továrna  na.  stroje 
man.  Duba,  okr.  Štěti,  fara  Tuhaň,  pS.  Su-  v  M-i,  okolo  Neziderského  jezera,  Hansá^u 
korady;  23  d.,  112  ob.  n.  (1890).  |a  nejvíce  okolo  Puszta-Somorja  pletou  sítě 

Moinov:  1)  M.  {MoschenY  osada  v  Če- 1  a  rohožky.   Hlavním  sídlem  župy  a  župních 
chách  u  Lhenicc,  hejtm.  Teplice,  okr.  Bílina,   úřadů  jsou  Uher.  Staré  Hrady, 
fara  Bořislav,  pš.  Kostomlaty  u  Bíliny;  17  d., '     Moftovod  {Mosóc^),  ves  v  Uhrách,  župa 
84  ob.  n.  (1890).  i  Turč.  Sv.  Martin,  okr.  Stubňa;   2004  oby  v. 

2)  M.  {Engelswald),  far.  ves  na  Moravě, !  slov.  (1890),  gotický  katol.  a  evang.  kostel, 
při  řece  Lubině,  hejtm.  NovýJiČín,  okr.  Pří- [  krásný  zámek  se  sbírkou  starožitností  bar. 
bor,  pš.  Studénka;  131  d.,  843  ob.  n.  (1890),  Fr.  Révaye,  pš.,  tkalcovství.  M.  jsou  rodiště 
kostel  (v  1.  1806—7  na  místě  starého  vysta- !  J  a  n  a  K  o  1 1  á  r  a  (v.  t.).  Nedaleko  zbytky  hradu 
věny),  2tř.  šk  ,  záložna,  panský  dvůr  a  opo- ;  Blatnice  (v.  t). 

dál  dvě  myslivny  a  samota  Loučky.  Počat- j  Mott,  mest,  mest,  mušt  (lat.  mustum), 
kem  XV.  stol.  tiyla  ves  ještě  českou  a  b^-  {  slově  nevykvašená  šťáva  z  jakéhokoli  ovoce, 
valy  zde  vlastně  dvě  vsi,  jež  časem  spojily  též  mladé  víno  nebo  víno  vůbec,  kvašením 
se  v  jednu.  šfav  ovocných  připravené,  a  ztotožňuje  se 

Moftóoy,  jinak  Rohošník  Zachariáš,|  pak  zejména  v  jižním  Německu,  ve  Švýcarsku, 
učený  duchovní  uherský  (♦  1542  —  f  1687),  ve  Francii,  Anglii,  Belgii,  Americe  a  v  za- 
Byl  kanovníkem  nitranským,  od  r.  1573  bi-  dunajských  zemích  Rakouska  s  názvem  cider 
skupem  kninským,  od  r.  1578  vácovským  a  I  (franc.  cWre,  lat.  sicřra),  víno  ovocné,  a  to 
spolu  proboštem  pilišským,  konečně  r.  1582  i  jablkové  či  jablečník  a  hruškové  či  hruš- 
až  1587  biskupem  a  spolu  velžupanem  ni-  nik  (srv.  Burčák).  Z  pouhých  hrušek  bývá 
tranským  a  král.  radou.  Byl  znamenitý  bás- 1  víno  málokdy  vyráběno,  poněvadž  pro  méně 
nik  a  historik,  zvláště  právní.  Společně  s  bi-  '  příznivý  poměr  cukru  ke  kyselinám  mívá 
skupem  pětikostelským  Mik.  Telegdym  se- 1  mdlou  chuf,  nebývá  dosti  vonné  a  méně 
stavil  a  r.  1583  v  Trnavě  vydal  důležitou  snadno  se  Čistí.  Vyhovělo  by  však,  kdyby- 
právní  sbírku  uherskou,  nazv.  Dtcrtta^  Con- '  chom  na  1  díl  sladkých  brali  3  d.  trpkých 
stitutiones  et  Artieuli  Regum  Inclyti  Regni  hrušek.  Jinak  jsou  hrušky  pro  stepou  neb 
Hungariae.  ;  i  značnější  culu'natost,  pro  snadné  pouštění 

Moion  (maď.  Moson,  něm.  Wieselburg)^  mě- '  šCávy  a  pro  hojnost  její  velmi  dobrou  suro- 
stečko  v  Uhrách,  na  Malém  nebo  Mošonském  vinou  moštovou,  z  kteréžto  příčiny  bývají 
Dunaji  a  žel.  dr.  Ráb-Most  n.  L.,  v  župě  t.  zpracovány  pospolu  s  jablky.  Na  přípravu 
jm.,  okres  Uher.  Staré  Hrady;  má  390  d., !  jablečníku  čistého  a  trvanlivého  hodí  se  bráti 
4815  oby  v.,  z  nichž,  je  3509  něm.,  1094  maď.  1  d.  jablek  sladkých  a  2  d.  jablek  vinných 
(1890),  řím.-kat.  kostel,  synagogu,  poštu,  te-  až  kyselých  (i  planých);  má-li  však  víno 
legraf,  továrnu  na  stroje  a  slévárnu  železa  býti  lahodnější  a  nezáleží-li  na  trvanlivosti, 
v  býv.  cukrovaru,  zemědělství,  dobytkářství,  můžeme  poměr  ten  téŽ  obrátiti.  Výhradně 
zejména  pěstování  koní  a  ovcí  a  obchod  i  kyselých  jablek  užiti  na  m.,  není  radno ; 
obilní.  Panství  mošonské,  při  němž  po- >  poskytují  málo  šfávy  a  víno  se  záhy  kazí. 
zoruhodný  chov  dobytka  a  jež  dodává  do  |  Smíšené  víno  připravuje  se   z  ovoce  slad- 


Vídně  ročně  700.000  /  mléka,  náleží  arcivé 
vodoví  Bedřichovi.  M.  býval  hlavním  sídlem 
župy  a  kdysi  měl  pevný  hrad,  jejž  král  český 
Přemysl  II.  rozbořil,  takže  se  ani  neví,  kde 
stával.  Město  opět  z  rumu  povstalo  a  zmo- 
hutnělo  časem  na  důležité  vývozní  místo, 
odkudž  se  dováželo  hlavně  po  vozech  nebo 
po  lodích  obilí  po  celé  století  do  Vídně.  Vy- 
stavěním železnic  býv.  obchodní  ruch  zdejší 
zašel. 

Mošonská  župa  rozkládá  se  v  západní 
části  Uher,  na  pr.  př.  Dunaje,  má  2041  km*, 
85.050  obyv.,  z  nich  je  54.729  něm.,  20.784 
maď,  8424  chorv.,  493  slovác,  většinou  řím. 


kého,  trpkého  (přihořklého)  a  nakyslého. 
Moštová  jablka  drží  9— 18VoCukru  a  0-6— lO^^^o 
kyselin,  moštové  hruSe  6— 13Vo  cukru  a 
O  3— 0'67o  kyselin,  planá  jablka  6— 97o  cukru 
a  1— 27o  kyselin.  Na  m.  budiž  bráno  jenom 
vyspělé  ovoce,  neboť  jen  takové  má  dosti 
cukru  s  přiměřeným  podílem  kyselin  a  slou- 
čenin vůni  podmiňujících;  přezralé  pozbylo 
části  těchto  látek  a  dává  méně  šfávy.  Nej- 
lepší ovoce  na  m.  jest  podzimní;  z  letního 
ovoce  dostaneme  víno  jen  prostředně  dobré 
a  netrvanlivé;  zimní  ovoce  poskytuje  sice 
víno  dobré,  ale  musí  teprv  ležením  dozrávati. 
Z  jablek  v  Čechách  pěstovaných  možná  vo- 


katol.  (1890);  průměrně  41  obyv,  na  1  km*.  \  liti:  Astrakán  bílý,  Citrónové  zimní,  Hranáč 
Sev.-vých.  čásť  župy  zavlažuje  Dunaj,  jiho- ,  gdaňsky,  JadmáČ  Párkrův,  Kožené  francouz- 
vých.  protéká  Rabnice,  na  sev.-záp.  je  Nezi-  |  ské,  Míšeň  zploštělou.  Panenské  české,  Par- 
derské  jezero,  vnitřní  čásť  župy  rozděluje  Li-  menu  zlatou.  Renetu  kasselskou  velkou,  R. 
tava  a  již.  čásf  pokrývá  bažina  zv.  Hanság.  kropenatou,  Řehtáč  knížecí.  Tvrdé  červené, 
Půda  je  většinou  úplná  rovina,  úrodná  na   Vejlímek  velký  a  j.    Z  hruSí  buďteŽ  jméno- 


784 


Mošt. 


vány:  Děkanka  zimní,  Kopořečka,  Máslovka 
Diefova,  Plané  z  Einsiedlu,  Solnohradka  atd. 
Zralé  a  zdravé  ovoce  za  suché  povětrnosti 
česané  budiž  zpracováno  ihned;  nedozralé 
nechá  se  dojiti  na  nevysokých  hromadách, 
slámou  neb  rohožemi  krytých,  až  počalo 
žloutnouti  a  voněti.  Třeba-li,  omýváme  ovoce, 
zbavujeme  přimíšenin  a  nakažených  míst, 
a  možná-li,  vybereme  kusy  toliko  prostřední 
velikosti,  poněvadž  vydají  hojnost  vonného 
m-u.  —  Veškeré  dílo  výroby  vína  ovocného 
rozpadává  se  v  mačkám  či  drobení  suroviny, 
v  lisování  drobeniny,  v  kvašení  šfávy  a  ve 
zčištění  mladého  vína.  Měkčí  ovoce  se  roz- 
drtí na  hrubo,  tvrdší  jemněji,  ale  obé  stejno- 
měrně. Můžeme  k  tomu  užiti  mlýnku  frank- 
furtského o  dvou  ryhovaných  válcích  kamen- 
ných, nebo  hohenheimského  s  válci  dřevě- 
nými, v  nichž  jsou  zasazeny  pilky.  Prvý  dá 
rychleji  a  více  šfávy,  druhý  pracuje  laciněji 
a  stejnoměrněji.  Byla-li  při  tom  rozmačkána 
též  jádra,  může  to  snad  býti  s  prospěchem 
vínu  menší  hodnoty,  ale  nikoli  normálnému. 
Drobenina,  dílem  aby  změkla,  dílem  aby  bar- 
vivo a  vonné  sloučeniny  se  vyloužily  a  kvas- 
nice s  povrchu  plodů  přešly  do  štávy,  nechá 
se  státi  v  kádích  krytých  za  častějšího  míšení 
po  12 — 48  hod.,  nejradéji  až  >c  kvašení  uj^o. 
Potom  nastane  lisování  v  lisech  vinných  (klá- 
dových, kloubových,  šroubových  nebo  hy- 
draulických —  v.  Lis  str.  92.),  čímž  získáme 
as  dvě  třetiny  veškeré  (667o)  šťávy  či  m-u 
a  matoliny.  Aby  třetina  šťávy  v  těchto  zbylá 
nebyla  všecka  ztracena,  lisujeme  je  podruhé 
nebo  rozhrneme  je  ve  stejném  množství  vody, 
častěji  promísíme  a  po  12 — 24  hod.  znovu 
vylisujeme.  Tato  druhá  šťáva  drží  as  polovici 
cukru  prvé  šťávy  a  přidává  se  obyčejně 
k  této.  Jinak  mohli  bychom  ji  <a  přísady 
cukru  nebo  svařeného  m-u  téhož  původu 
samostatně  zkvasiti  ve  víno  menší  hodnoty. 
Téže  přísady  užili  bychom  k  prvější  šťávě, 
kdybychom  v  ní  zjistili  méně  neŽ  9 — 127o 
cukru.  Má-li  totiž  víno  honositi  se  přimě- 
řenou trvanlivostí,  musí  tajiti  aspoň  6%  líhu, 
k  čemuž  jest  potřebí  as  127©  cukru.  Tolik 
má  tudíž  ukazovati  téŽ  směs  obou  podílů 
m-u.  Váha  téhož  obnáší  nejvýše  75%  váhy 
ovoce.  Místo  lisováním  můžeme  m.  vytěžiti 
z  rozdrobeného  ovoce  téŽ  diífusí,  ale  víno 
z  této  výroby  hodí  se  jen  k  rychlé  spotřebě 
a  není  normálného  složení.  Vytěžený  m. 
prožene  se  hustým  sítem  nebo  ceďákem  do 
zavřené  kvasné  Kádi  nebo  do  sudu  (po  do- 
máčku  do  láhve),  jež  naplňuje  tak,  aby  při 
kvašení  nepřetékal,  a  jen  trubicí  dvourame- 
nou,  jedním  ramenem  do  vody  ústící,  nebo 
kvasnou  zátkou  nechá  se  z  nádoby  unikati 
kysličník  uhličitý,  kterýmžto  zařízením  jest 
m.  též  chráněn  před  octěním.  V  kvasirně 
12— •14'  C.  teplé  nastane  kvašení  za  8—10  dní 
působením  kvasnic  s  povrchu  ovoce  po- 
cházejících, které  za  různých  nepříznivých 
okolností  nedají  výrobek  nejlepší  jakosti, 
snad  také  proto,  ze  jest  jich  více  odrůd 
téhož  rodu  pohromadě.  Chce-li  tedy  výrobce 
pojistiti  si   víno  bezvadné  a  vlastnostmi  ne- 


patrně kolísavé,  umrtví  zahřátím  m-u  k  60*  C 
řečené  houby  a  po  se  hlazení  zakvasí  m.  či- 
stými kvasnicemi  vinnými,  od  výzkumného 
ústavu  zakoupenými.  Takto  nasazený  m. 
rychleji  a  čistčji  kvasí,  tvoří  se  v  něm  více 
vonných  a  chuťových  látek,  více  líhu,  a  víno 
nepodléhá  tak  snadno  chorobám  a  lépe  se 
jasní.  Za  6—8  neděl  jest  kvašení  ukončeno, 
ve  mladém  víně  zbylo  jen  as  IVo  cukm. 
I  stočí  se  toto  do  menších  sudů,  prve  vy- 
střených a  vypláknutých  a  uložených  ve 
sklepě  8—10^  C.  teplém,  který  není  ani  suchý 
ani  vlhký,  aby  tu  dozrálo,  dokvasilo.  Proto 
hradíme  mladé  víno  nedokonale  a  ob  čas 
nádobu  doléváme.  Po  několika  nedělích  mů- 
žeme víno  opět  stočit  do  jiných  nádob,  což 
se  může  i  několikrát  opakovati,  by  Mi  m. 
sehnanější  a  zdravý.  Víno  nabývá  odtud 
příjemnější  chuti  a  většího  lesku,  i  déle  vy- 
drží. Rok  staré  bývá  z  pravidla  plněno  do 
láhví  a  uschováváno  pak  v  suchém  sklepe 
při  7— 10«  C.  Víno  z  řidších  m-ů  možná  stá- 
četi toliko  jednou  nebo  dvakrát,  poněvadž 
by  zoctilo;  jinak  je  sesilujeme  přimíšením 
1 — 3  /  silného  lihu  na  1  M  vína.  K  vyčištění 
kalného  vína  ovocného  užijeme  3 — 5  ^r  gela- 
tiny  nebo  vyziny,  a  třeba-li  čeřiti  též  tří- 
slovinou,  přidá  se  jí  polovička  této  dávky 
na  1  hl  vína;  rovněž  lze  víno  zbaviti  kalu 
cezením  v  ceďáku  cellulosovém  neb  asbe- 
stovém.  —  Šumivé  víno  ovocné  možná  při- 
praviti z  vykvašeného  a  vyjasněného  m-u, 
který  netaji  mnoho  kyselin.  Stočí  se  do  láhví 
na  šampaňské,  přičiní  se  až  po  10  g  cukru 
a  dobře  zazátkuje  a  leže  uschovává.  Přítomné 
kvasnice  musí  ještě  stačiti  na  rozklad  cukru 
v  alkohol  a  kysličník  uhličitý.  Jablečník  dr- 
žívá průměrné  6-05Vo  lí^"»  0'547o  kyselin. 
0-37Vo  cukru,  2-53Vo  výtažku  a  0-34yo  popelu; 
hrušník  vykazuje  průměrně  5*067^  lihu,  0*48®  ; 
kyselin,  0-707o  cukru,  3'177o  výtažku  a  0*38^, 
popelu.  Kromě  toho  tají 'oboje  víno  as  0'2*/? 
kysličníku  uhličitého  a  sledy  aetherů  von- 
ných. V  kyselinách  jest  zahrnuta  hlavně 
kyselina  jablečná  a  po  ní  kyselina  octová. 
při  kvašení  a  dokvašování  se  tvořící,  jíž 
0-l7o  prozradí  se  již  ostrou  chutí  a  vůní; 
pak  kyselina  tříslová,  které  bývá  0-02— 0057« 
(odtud  chuť  přitrpklá),  kyselina  jantarová 
a  j.  v.  Výtažkem  jsou  jmíny  všecky  netěkavé 
sloučeniny,  z  níchŽ  kromě  cukru  a  popelnin 
sluší  uvésti  ještě:  bílkoviny,  látky  pektinové, 
klí  a  glycerin.  Cukru  nemá  býti  ve  víně 
nad  0'37oi  sic  snadno  se  zakaluje  a  slizkým 
se  stává.  Víno  ovocné  jest  barvy  až  zlato- 
žluté, jasné,  aromatické  a  chuti  hořkonasladlé 
i  občerstvující;  podporuje  trávení  a  úkony 
zažívacího  ústrojí  vůbec.  Pro  dělníka  a  ven- 
kov nemůže  býti  lacinějšího,  lepšího  a  zdra- 
vějšího nápoje  nad  ovocné  víno,  a  proto 
jest  Síření  jeho  výroby  prostředkem  k  za- 
hlazení moru  kořalečniho.  —  Z  matolin  či 
mláta  možná  připravovati  ocet,  čerstvého 
dá  se  užiti  ke  krmení  dobytka,  vůbec  pak 
jako  jiných  odpadků  do  kompostu.  —  Litera- 
tura: Hauchecorne,  Le  cidre,  Traité  élémen- 
taire  et  pratique.  1889.  Fjr. 


Moštěnice  —  Motetto. 


785 


Moiténioe:  1)  M.  Dolní,  osada  oa  Mo- 
ravě, hejtm.  a  okr.  Kyjov,  fara  Ježov,  pš. 
Kclčany;  5  d.,  55  ob.  č.  (1890),  mRn.  Alod. 
statek,  k  němuž  náleif  zámek  s  kaplí  a  dvůr, 
drží  Amalie  hr.  z  Reichenbachu  a  Lesonic.  — 

2)  M.  Dolní,  osada  na  Moravě,  viz  Hýsle.  — 

3)  M.  Horní,  far.  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Přerov; 
200  d.,  1227  ob.  č.,  2  n.  (1890),  kostel,  3tř. 
ák.,  pš.,  četn.  stanice  a  opodál  mlýny  Vrhovec 
a  Záhatí.  Zde  pramení  se  známa  v  obchodě 
•  Hanácká  kyselka*.  Alod.  statek  (313*61  ha) 
se  zámečkem,  dvorem  a  mlýnem  Vrbákem 
drží  Terezie  a  Gabriela  hr.  Fůrstenberková. 

Mofttioe:  1)  M.,  víska  v  Čechách  u  Vlkan- 
čic,  hejtm.  Ces  Brod,  okr.  a  pš.  Kostelec 
n.  Č.  L.,  fara  Sázava;  2  d.,  26  ob.  č.  (1890), 
popi.  dvůr  a  myslivna  Jana  kn.  Khevcn- 
húllcra.  —  2)  M.,  Mostiště,  ves  t,  hejtm. 
a  okr.  Rokycany,  fara  a  pš.  Radnice;  27  d., 
170  ob.  č.  (1890),  kamenouhelné  doly. 
^     Moiiui  v.  Pižmo. 

MotaoiUa,  MotacUlidae,  v.  Konipasi. 
Moiaigna  {Rio  Grande),  řeka  v  středoam. 
státě  Guatemala,  vzniká  sz.  od  jez.  Atitlanu 
a  vlévá  se  po  toku  550  km  dlouhém  do  Hon- 
duraského  zálivu  v  Karibském  moři;  200  km 
jejího  toku  jest  splavných. 

Moták  {Strigiceps  cineraceus  Bp.),  druh 
luňáků  význačných  věncem  malých  pírek  kol 
oka,  čímž  nabývají  poněkud  vzezření  sůvo- 
vitóho.  Tělo  jest  však  štíhlé,  prsty  hubené; 
dčlka  těla  50,  šířka  křídel  rozepjatých  125, 
ocasu  23  cm.  Starý  sameček,  jeden  z  nej- 
krásnějších našich  luňáků,  jest  barvy  nahoře 
popelavé,  poněkud  namodralé.  Zobák  jest 
černý,  ozobí,  oko  a  nohy  Žluté.  M.  náleží 
k  vzácnějším  ptákům  u  nás,  ač  bývá  četnější 
než  pilich.  Objevuje  se  v  tahu  na  podzim 
na  vlhkých  lukách.  Plení  hnízda,  ale  živí  se 
též  hmyzem,  ještěrkami  a  myšmi.  Hnízdo 
staví  při  zemi  a  lítá  kolísavým  letem  nad  poli. 
Motala  [mu-|:  1)  M.,  řeka  v  již.  Švédsku, 
vytékající  z  jez.  Wettcrského,  100  km  dlouhá, 
50—60  m  šiř.  Protéká  jez.  Bořen,  Norrby, 
Roxen  a  Glan,  teče  směrem  vých.  a  as  82  km 
od  města  Norrkopingu  vlévá  se  do  Brávika, 
zálivu  Baltického  moře  Pro  četné  vodopády 
jest  pouze  k  Norrkopingu  splavna,  kde  jest 
velký  přístav.  Síly  vodní  upotřebeno  k  to- 
várnám a  mlýnům. 

2)  M.,  město  ve  švéd.  lanu  Oester  Gott- 
land,  při  výtoku  ř.  .M-ly  z  jez.  Wettcrského, 
na  trati  stát.  drah  Órebro-Mjolby,  s  2697  ob. 
(1892).  M.  děkuje  za  svůj  vzrůst  založeným 
r.  1822  četným  továrnám  na  mech.  stroje, 
dčla  a  hutím  železným. 

Motaaebbi  v.  Mutanabbí. 
Motar,  bot.,  v.  Crithmum. 
Motella  Cuv.,  vousanka,  rod  mořských 
ryb  treskovitých  (z  čeledi   Gadidae),   k  na 
šému  mníku  (v.  t.)    podobných;    má  však 
pfvou  hřbetní  ploutev  zakrnělou  kromě  dlou- 
hcho  paprsku  předního,  jímž  ve  vodě  po- 
hvbujíc  drobné  rybky  ke  tlamě  si  láká.  Druhá 
píoutev   hřbetní    i   řitní   mají   délku    téměř 
stejnou.    Trup  jest  pokryt  drobnými  a  hu- 
stými šupinkami;  kolem  úst  jest  3  —  5  masi- 

OttQv  Slovník  Naučný,  sv.  XVII.  5  4  1901. 


tých  vousků.  U  břehův  evropských,  island- 
ských  a  grónských  žije  8  druhů  r.  M.,  z  nichž 
nejznámější  jsou:  M.  trich-rata  Nilss.  (délka 
20—40  cm)  86  2  vousky  u  nozder  a  1  na 
bradě,  barvy  hnědé  s  tmavšími  i  světlejšími 
skvrnami ;  M.  cimbria  Nilss.  (délka  30—50  cm) 
se  2  vousky  u  nozder,  1  napřed  na  čenichu 
a  1  na  bradě,  barvy  žlutavě  šedé,  vezpod 
tmavší,  černavěšrdé;  M.  mu5/e/a  Nilss.  (téže 
velikosti)  se  2  vousky  u  nozder,  2  na  hořej- 
ším a  1  na  dolejším  rtu,  barvy  hnědé,  vezpod 
bělavé  s  bílými  proužky  u  postranní  čáry. 
Všeckv  druhy  rybáři  pro  maso  chytají.   B)\ 

MoienabDi,  básník  arab.,  v.  Mutanabbí. 

Motéftioký  Kašpar,  exulant  a  spisovatel 
nábožněpoučných  knížek  (f  1689  v  Žitavě). 
R.  1671  byl  kazatelem  čes.  osady  v  Adels- 
dorfě,  od  1675  v  Žitavě.  Ze  spisů  jeho  důle- 
žitější jsou  Některé  pisně  duchovni  (1673), 
Křesťanskd  domáci  postilla  (Drážďany,  1682), 
sbírky  modliteb,  kázání  a  p. 

Motetto  (it.  z  lat.  motetus^  mutetus^  motellus, 
motecta)  jest  z  nejstarších  forem  zpěvu  figu- 
rálního, vícehlasého  zpěvu  církevního  ne- 
velikého rozsahu  a  bez  průvodu  instrumen- 
tálního. Jméno  motettus  vyskytuje  se  již 
u  Franka  Kolínského  a  znamená  volnější 
druhy  discantu  proti  jiným  přísným  zpěvům 
církevním,  jeŽ  byly  více  vázány  na  cantus 
íirmus.  Proto  také  odvození  jména  m.  od 
lat.  motus,  pohyb,  je  pravděpodobnější  než 
od  franc.  mot,  protože  k  m-tům  brány  texty 
nikoli  z  církevních  poesií,  nýbrž  z  biblických 
rčení  latinských,  nékdy  i  světské  texty  fran- 
couzské. Základem  mta  bývaly  sice  církevně 
schválené  melodie  vedle  světských  jako  při 
mši,  a  často  komponovány  kontrapunkticky 
jako  dvou-  neb  vícehlasý  kánon,  ale  vždy 
způsobem  hybnějším  a  s  bohatšími  pro- 
středky hudby  mensurální,  tak  že  se  m.  blíží 
slohu  madrigalovému.  Tak  Josquin  opěvuje 
m-tem  smrť  Okeghemovu,  Mouton  smrť  král. 
Anny  Bretoňské  a  pod.  Forma  mta  řídila  se 
dle  zásady,  že  novým  odstavcem  textovým 
počíná  se  nové  hudební  thema.  Nejlepší 
m-ta  byla  komponována  až  asi  do  r.  1650 
od  Josquina  dc  Pres,  Moutona  a  j.;  Palestrina 
a  Órlandus  Lassus  vynikají  pěti-  a  šesti- 
hlasými  m-ty,  mimo  jiné  i  Nízozemčané. 
Vlastní  m.  má  zřídka  méně  než  čtyři  neb 
více  než  osm  hlasů,  ač  po  roce  1600  kom- 
ponována m-ta  i  pro  jeden  hlas  (a  sice  sóla). 
Teprv  ve  stol.  17.  a  18.  mistři  římské  hudby 
psali  m-ta  pro  12  až  16  hlasů.  Novější  skla- 
datelé komponují  m-ta  po  dávném  způsobu 
pro  4—6  hlasů  bez  průvodu,  pronikajíce 
hlouběji  a  volněji  do  textu,  tak  že  jednot- 
livosti ostřeji  jsou  akcentovány  a  hudba 
m-ta  je  živější  a  dramatičtější.  Recitativů 
a  árií  však  m.  nemá,  nanejvýše  vícehlasé 
věty  sólové  buď  o  sobě  neb  do  sboru  za- 
řazené. Z  novějších  těch  skladatelů  m-ett  uvá- 
díme Šeb.  Bacha,  Hándela,  Lalandca  ;  m-ta- 
Mozartova,  Haydnova,  Cherubiniho,  Mcndels 
sohnova  a  m.  j.  mají  s  dávnými  jen  jméno 
společné.  Za  našich  dnů  Ch.  Bordcs  snaží  se 
m.    uvésti    v  bývalou   platnost.    První  m-ta 

no 


786 


Mothakes  —  Motolice. 


vydal  Ottaviano  dci  Pctrucci   (v  Benátkách  I  dílo  to  se  vyvíjí.    Z  pravidla  m.  skládá  se 


1502—1519,  9  sv.),  po  té  Gardano  tamže 
a  Pierre  Attaiquant  v  Paříži.  Nověji  Gaston 
Raynaud  (v  Pař.  1882)  Recueil  de  motets 
franqais  des  XI le  et  XlIIe  siécles^  s  před- 
mluvou Étude  sur  la  musique  au  siécle  de 
Saint-Louis  od  H.  Lavoix.  Sr.  také  Brenet, 
Notes  sur  rhistoirc  du  motet  (La  tribune 
de  SainťGervais  1895). 
Mothakes  v.  Heilótové. 


aspoň  ze  dvou  tónů,  ač  stačí  i  jediný  tón. 
Opakováním  téhož  m-u  neb  řáděním  různých 
m-ů  vzniká  pak  thema.  M-y  mohou  býti 
melodické,  rhythmické  nebo  harmonické,  ča- 
stěji  všecky  tyto  faktory  v  jednom  m-u  se 
spojují.  Propracování  m-ů  a  frasi  z  několika 
m-ů  se  skládajících  jest  věcí  hudební  skladby. 
Vykořistční  nejmenších  myšlenkových  částí 
v  hudební  větě,  t.  ř.  motivickou  práci,  začal 


Motherwell  [mozr  Gel],  město  v  skot.  prováděti  teprve  Josef  Haydn.  Vůdčí  c. 
hrabství  lanarkském,  nad  Clydem,  na  trati!  hlavní  n.  význačný  m.  (Leitmotiv)  v  no- 
dráhy  Hamilton-Uddingston,  má  18.726  ob.  [  vějších  operách  a  huci.  skladbách  vůbec  jest 
(1891),  železárny  a  továrny  na  stroje.  V  sou- 1  m.  častěji  se  opakující,  rhythmicky,  harmo- 
sedství  doly  kamenouhelné,  I  nicky  i  melodicky  význačný,  nabývající  zvlášt- 

Motherwell  William,  skotský  básník  i  ního  významu  situací,  při  níž  poprvé  se  vy- 
(♦  1797  v  Glasgowě  —  t  1835  t).  Byl  pod-  \  skytl,  nebo  slovy,  jež  provázel,  tak  že  kdykoli 
sekretářem  sheriíTa  paysleyského.  Ř.  1819  znova  se  vyskytne,  sdružením  představ  pře- 
vydal  písně  The  harp  of  Renfrewshire;  psal  dešlou  situaci  neb  slova  znova  vybaví.  Sic 
mnohé  básně  do  časopisu,  jejž  založil  r.  1825,  již  dříve  v  XVII.  stol.  a  později  vyskytoval  se 
a  vydal  souborné  Fóems  narrative  and  lyrical  i  tento  vůdčí  m.  jako  charakteristika  různých 
v  Glasgowě  (1832),  jež  rozmnožené  vyšly  I  osob  (terce  Leporellovy  v  Don  Juanu,  po- 
péčí  Mac  Conechyho  (s  biografií;  nové  vyd.  ■  dobně  v  Čarostřelci  zpěv  Kašparův);  k  plné 
1881).    Badání   o  básnictví   skotském   uložil   platnosti  však  došel  v  hudbě  instrum.  u  H. 


M.  ve  vyd.  Burnsa   a  v  Minstrelsy,   ancient 
and  moťfern  (1827). 

Mothes  O  se  ar,  něm.  architekt  a  děje- 
pisec umění  (*  1828  v  Lipsku).  Vzdělal  se 
v   Drážďanech    u   Sempcra,    shlédl    Itálii    a 


Berlioza,   v  opeře  u  Rich.  Wagncra  (na  pr. 
v  Lohengrinu  a  ještě  více  v  pozdějších  o]  tó- 
rách). Srv.  Wolff,  Das  musikalische  M.  (Bonn, 
1891). 
Motivovati,  zdůvodniti,  udati  důvody 


Španěly  (1851—52),  promovoval  na  filosof. '  nějaké  činnosti  vnější  neb  vniterné;  v  umění, 
fakultě  lipské  Ti 865)  a  stal  se  saským  sta- ,  zví.  však  v  básnictví  nějaký  děj  neb  událost 
vebním  radou  (1870).  Žije  v  Cvikové.  Zbu- 1  jinými  soudobnými  momenty  učiniti  srox- 
doval  řadu  kaplí  a  kostelů  (karlovarskou  umitelným  i  zdůvodniti  tak,  aby  se  zdál 
anglickou  kapli),  restauroval  chrámy  (v  Lip-   pravděpodobným  a  správným. 


sku  a  Cvikově),  hrady  (Rudelsburg)  a  zámky. 
Sepsal:  Illustriertes  Baulexikon  (4.  vyd.  Lip., 
1881—83,  4  sv.);  Geichichte  der  Baukunst 
u.  Bildhauerei  Venedigs  (t.,  1858—60,  2  sv.); 
Die  Basilikenform  bet  den  Christen  der  ersten 
Jahrhunderte  (t..  1865,  2.  vyd.  1868);  Illu- 
striertes archáologisch,  Worterbuch  des  ger- 
manischen  Alterthums^  des  Mittelalters  u,  der 
Renaissance  (s  H.  A.  Můllerem,  t.,  1874—77, 


Motloy  [-tli]  John  Lothrop,  historik 
americký  (*  1814  —  f  1877).  Studoval  v  Cam- 
bridge! (Mass.),  Gotinkách,  cestoval  po  Evro- 
pě a  stal  se  vyslaneckým  tajemníkem  v  Petro- 
hradě (1841);  rok  potom  vrátil  se  do  vlasti 
a  žil  spisovatelstvim,  přispívaje  do  boston- 
ské »North-American  Review*.  Belletristické 
práce  jeho  jsou  novel  la  Mortons  hope  (1839) 
a   román   Merry   Mount  (1849);    historické: 


2  sv.) ;  Die  Baukunst  des  Mittelalters  in  Italien  i  History    of  the   rise    of  the   Ďutch    repmbUic 

(Jena,  1882—3,  5  sv.);    Handbuch  fúr  //««*-!  (Lond.  1856,  3  sv.;  nověji  1894)  s  pokračo- 

besitier  w.  Baulustige  (Lip.,  1883);   Handbuch  ,  váním  History  of  the  United  Netherlands  from 

des  evangelisch-christlichen    Kirchenbaues   (t., ;  the  death  of  William  the  Silent  to  the  stynod 

1897)  a  j.  of  Dort  (Lond.,  1860—64,  4  sv.;  nov.  1879). 

Mothone  v.  Methoni.  R.  1861—67   byl  vyslancem   ve  Vídni    a  od 

Mothónos  v.  Heilótové.  r.  1869—71  v  Londýně.   Z  těch  let  pochází: 

Mdtiera    [motjé],   ves   ve   Švýc    kantonu  i  The   life  and  death   of  John   of  BameveUt, 

neufchátelském,  okres  Val  de  Travers;  pošta, '  w/řA  a   view  of  the  primary  causes   of  the 

telegraf,   želez,  stanice.  Travers— La  Doux,   thirty  year^s  war  (1874,  2  sv.).  Srv.  Holmcs, 


polepŠovna  pro  ženské,  zámek,  krajkářství, 
hodinářství,  výroba  absinthové  tresti  a  1078 
obyy.  (1890). 

Motilita   (novolat.),   pohyblivost,   ze- 
jména svalů. 


Memoir  of  M.    (nové   vyd.   Lond.   1889) 
korrespondenci  M-ovu  vyd.  Curtisem  (1889). 

Motoioké  Alpy  v.  Korutany  str.  ST2. 

Motofon,  motograf,  v.  Telefon. 

Motolioe  (Trematoda,  viz  příl.),  řád  hlí- 


Motiv  (lat.^  jest  psychická  pohnutka, ;  stů  plochých  (Plathelminthes).  Zahrnuje 
důvod  konám  uvědomělý,  kterým  jednání  |  tvory  vesměs  cizopasné,  drobnohledné  reb 
z  bodu  jednoho  v  druhý  se  pošinuje.  Konání  >  až  několik  cm  dosahující.  Tělo  bývá  obyčejně 
bez  mu  jest  bezděčné  a  vymyká  se  z  řady  zplošeně  ovální,  u  některých  až  terčovué, 
činů  příčetných.  Odtud  m.  v  umění  tolik  u  jiných  protáhlé  a  až  válcovité.  U  nékte- 
jako  základní  myšlenka  vyžadující  právě  rých  bývá  přída  různě  upravena,  neb  zadek, 
svých  určitých  forem  provedení.  neb  oboje.  Tělo  jest  ozbrojeno  příssavkami 

M.  v  hudbě,  myšlenka,  nejmenší  charak-  (\i  skupiny  Digenea)  neb  příssavkami  a  háčky 
teristické    členy   uměleckého   díla,    z    nichž '  Cu  skupiny  Monogenea).  Zřídka  jen  jsou  při- 


Motolice. 


787 


ssavky  nezřetelně  vyvinuty  (v  čel.  Monosto- 
midae).  Obyčejně  bývají  dvě,  neb  jedna,  neb 
tři,  až  i  veliký  počet  (příkladem  rod  Ajciné). 
Bývají  umístěny  břišně  na  přídě,  ve  středu 
a  na  zadu,  i  jsou  buď  jednoduše  upraveny 
neb  uspořádány  složitě  bez  háčků  (příkladem 
rod  Calicotylé)  neb  s  háčky  (příkladem  rod 
G^odactylus),  Stěna  tělní  složena  jest  z  kožky 
více  neb  méně  silné  a  někdy  nesoucí  různé 
výrůstky,  dále  z  podkožky  jednovrstevně  bu- 
něčné a  ze  svalstva  okružního,  podélného  a 
šikmého.  Tělo  vyplněno  jest  parenchymem 
(pojivem  proniklým  dutinami)  a  ústrojím  vnitř- 
ním, jež  tuto  stručně  budiž  charakterisováno. 
Soustavazažívací  počíná  ústy,  pravidlem 
na  přídě  umístěnými  a  obyčejně  obklope- 
nými příssavkou  neb  nalézajípími  se  mezi 
dvěma  menšími  příssavkami.  Ústa  vedou  do 
svalnatého  hltanu,  za  nímž  jest  krátký  jícen, 
jenž  vede  do  nejmohutnější  části  ústrojí  za- 
žívacího, do  žaludku  střevního,  vždy  slepě 
se  zakončujícího.  Žaludek  střevní  zřidka  jest 
jednoduchý  (rody  Aspidoff aster ^  Gasterosto- 
mum).  Obyčejně  bývá  vidličnatě  rozdělen  na 
dvě  větve,  jež  jsou  buď  jednoduché  neb  la- 
ločnaté  a  až  i  četněji  rozvětvené,  někdy  vzadu 
spojené,  nOkdy  i  více  příčkami  spojené.  Sou- 
stava nervová  skládá  se  především  zdvo- 
jíte uzliny  mozkové  nad  dutinou  ústní  neb 
nad  hltanem  umístěné.  Z  ní  vycházejí  ku 
předu  a  po  stranách  kratší  větve  nervové, 
do  zadu  pak  dvé  větví  břišních  a  vedle  toho 
u  některých  ještě  dvé  větví  postranních  a 
dvé  hřbetních.  Větve  do  zadu  vybíhající  bý- 
vají mezi  sebou  spojeny  příčnými  spojkami, 
jež  opětné  i  mezi  sebou  mohou  býti  spojeny. 
Z  ústrojů  smyslových  vyvinuty  jsou  toliko 
jednoduše  upravené  oči  (jedno  neb  více^. 
Nalézají  se  u  larev  a  u  některých  dospělýcn 
ze  skupiny  Monogenea,  Soustava  vyměšo- 
vací má  obyčejně  dvé  hlavních  větví,  řid- 
čeji jednu,  a  méně  neb  více  opět  rozvětvené 
vedlejší  větve  a  větévky.  Větévky  zakon- 
čují dutými  buňkami  s  chvostkem  vířivÝm. 
Obě  větve  hlavní  ústí  obyčejně  do  společ- 
ného váčku  stažitelného,  vyúsťujícího  na 
konci  těla.  Zřídka  ústí  odděleně,  každá  do 
zvláštního  váčku.  M.  jsou  oboietníky,  toliko 
rod  Gynaecophorus  {Bilhar\ia)  jest  pohlaví 
odděleného.  Žlázy  samicí  skládají  se  ze 
žlázy  vaječné  (zárodečné),  ze  dvou  bohatě 
rozvětvených  žláz  žloutkových  a  ze  žlázy  sko- 
řápečné.  Vývody  těchto  žláz  ústí  do  společ- 
ného vývodu  t.  zv.  ootypu,  v  němž  vajíčko 
se  oplozuje  a  opatřuje  živným  žloutkem  a 
skořápkou.  Do  ootypu  ústívá  téŽ  t.  zv.  kanál 
Laurerův,  jenž  bývá  jednoduchý,  někdy 
dvojitý,  a  spojen  jest  se  zevnějškem  na  hřbetě, 
neb  na  břiše  neb  po  stranách.  Slouživá  pa- 
trně při  oplozování.  Z  ootvpu  vybíhá  dále 
více  méně  složitě  probíhající  děloha,  napl- 
něná v  čase  dospělosti  zralými  vajíčky  a  vy- 
úsťující na  venek  obyčejně  na  přídě,  zřídka 
na  zadu  (příkl.  rod  Holostomum),  Žlázy  samicí 
bývají  dvě,  zřídka  jedna  neb  více,  jsou  jedno- 
duché, neb  laločnaté,  až  i  rozvětvené.  Vý- 
vody jejich  spojují  se  před  vyústěním  ve  vý- 


vod jednoduchý,  jenž  se  zakončuje  vychlí- 
pitelnou  pyjí,  tak  zv.  cir rusém,  objatým 
stažitelným  vakem.  Ústí  samčích  Žláz  bývá 
někdy  ozbrojeno  háčky,  obyčejně  nalézá  se 
vedle  ústí  žláz  samicích,  oboje  pak  bývají 
obklopeny  zvláštním  valem  (tak  zv.  pohlavní 
papillou).  Vajíčka  mívají  víčko  a  někdy  jedno 
neb  dvé  vláken  upevňovacích.  Vývoj  děje 
se  buď  přímo  bez  larev  neb  prostřednictvím 
larev  (příkladem  rod  Polystomum)  nebo  ne- 
přímo prostřednictvím  larev  a  provázen  jest 
rodozměnou  (skupina  Digenea).  V  případě 
tomto  jest  třeba  k  úplnému  cyklu  životnímu 
přebývání  ve  dvou  i  více  hostitelích.  Z  va- 
jíčka vyvíjí  se  tu  volná  obrvená  larva,  jeŽ  z  vod- 
ního ústředí  vniká  do  těla  nějakého  hostitele 
(na  př.  vodního  plže  neb  mlže),  ztrácí  tu  obr- 
vení  i  mění  se  v  t.  zv.  sporocystu  nebo  v  t. 
zv.  redii.  Sporocysta  jest  tím  význačná,  že 
nemá  zažívacího  ústrojí,  kdežto  redic  jest  jim 
již  opatřena.  Ve  sporocystě  nebo  v  redii  po- 
vstávají nepohlavně  t.  zv  cercarie.  Povstá- 
vají ze  shluků  buněk,  vznikajících  již  v  larvě 
z  buněk  zárodečných,  kteréž  považují  se  za  va- 
jíčka, jež  schopna  jsou  rozvinouti  se  bez  oplo- 
zeni (parthenogeneticky;  v  zárodek.  Někdy 
ve  sporocystě  povstávají  napřed  redie  a 
v  těchto  teprve  cercarie.  Cercarie  mají  na 
přídě  bodec  a  vzadu  ocasovitý  přívěsek,  ji- 
nak mají  ústroj nost  mladých  m-ic.  Opou- 
štějí tělo  mateřské,  jež  stalo  se  na  konec 
pouhým  vakem  je  přechovávajícím,  opou- 
štějí i  tělo  prvního  hostitele  a  pohybují  se 
na  čas  volně  ve  vodě.  Pak  zabodávají  se  do 
těla  nějakého  Živočicha  (na  př.  do  larvy 
hmyzu  nějakého),  odvrhují  tu  bodec  i  oca- 
sovitý přívěsek,  encystují  se  (obklopují  se 
schránkou  ochrannou)  a  setrvávají  v  tomto 
stavu  tak  dlouho,  až  hostitel  jejich  pohlcen 
byl  jiným  živočichem.  Ocitnuvše  se  v  těle 
tohoto  živočicha  opustí  teprve  schránku 
ochrannou  i  dospívají  v  dospělé  m.  V  jiném 
případě  (příkladem  jest  tu  m.  jaterní  či  ovčí) 
cercarie  usazují  se  na  předměty  ve  vodě  se 
nalézající  (na  př.  na  rostliny),  ustávají  v  po- 
hybu, odvrhují  bodec  i  ocasovitý  přívěsek, 
encystují  se  a  setrvávají  v  tomto  stavu  tak 
dlouho,  až  s  podkladem  pozřeny  byly  něja- 
kým živočichem,  v  němž  pak  teprve  dospí- 
vají v  dospělé  m.  M.  jsou  v  dospělém  stavu 
většinou  cizopasníky  obratlovců,  i  cizopasí 
buď  zevně  (hlavně  na  žabrech  a  na  kůži  ryb) 
neb  uvnitř  těla  (v  rouře  zažívací,  v  játrách, 
cévách,  v  měchýři  močovém,  v  plících  a  j.) 
u  ssavců,  obojživelníků,  rvb  a  ptáků.  Řidčeji 
jsou  m.  cizopasníky  nižšícn  zvířat  (na  př.  rod 
Aspidogaster  cizopasící  v  těle  mlžů  sladko  vod- 
ních, rod  Udonella  cizopasící  na  mořském 
rodu  klanonožců,  Caligus,  jenž  opět  jest  cizo- 
pasníkem  ryb).  Některé  m.  jsou  příčinou  váž- 
ných chorob  u  člověka  a  zvířat  domácích  (v. 
doleji  m.  cizopasící  ve  člověku  a  v  ně- 
kterých zvířatech  domácích).  Zvláštní 
zmínky  zasluhuje  ještě  rod  Diplo^oon,  u  něhož 
dvé  jedinců  jest  Xo^i^é  spojeno,  a  rod  Gy- 
naecophorus,  jehož  sameček  tvoří  tělem  svým 
žlábek,  v  němž  přechovává  samičku.  Do  roku 


n 


788  Motoly  —  Motor. 

1886  popsáno  bylo  asi  na  500  druhů  m-ic.  |  réito  doby  byly  až  na  malé  přestávky  ma- 
Přehled  skupin  hlavních  čeledi  a  rodů  jest  \  jetkem  klášterním. 

tento:  1.  podřád  3fono^e»ďď  (bez  rodozměny)  i  Motor  (zlat.  moi^fr^  »»  pohybovati,  tolik 
s  čeled!bii  Tnstomidae  (hl.  rody  Tnstomum, .  co  » pohybující*),  hnací  stroj,  jest  v  nej- 
Epibdella,  Calicotyle^  Udonella),  Polystomidae  širším  smyslu  kaŽdý  stroj,  na  němž  energie 
(hl.  rody  Diplo\oon,  Octobothrium,  Axine,  Po-  určitého  druhu  přeměňuje  se  v  mechanickou 
lystomum^  Onchocotyle,  Aspidogaster)  a  Gyro-  energii  pohybu.  Často  se  přenáší  pojmeno- 
dactylidae  (hl.  r.  Gyrodactylus  a  Dactylogy-  vání  m.  též  na  onu  energii,  která  se  na 
rus);  2.  podřád  Digenea  (s  rodozměnou)  s  če-  stroji  mění.  Tak  pravíme,  že  m-em  hodin  je 
leďmi  Distomidae  (hl.  r.  Distomum^  Gynaeco-  váha  závaží,  nebo  pružnost  péra,  m-em  stroje 
phoruSf  Amphistomum),  Gasterostomidae  (r.  nějakého  pára,  elektrický  proud  a  podobně. 
Gasterosiomum)  a  Monostomidae  (hl.  T,  Holo-  Všeobecně  lze  m-y  rozcíěliti  ve  dva  druhy: 
stomum,  Hemistomum^  Monostomum),  Sr v.  též  m-y  primární  a  sekundární.  Tyto  liš: 
článek  Hlistové  ploší.  —  Literatura:  Die-   se  od  oněch  tím,  že  vyžadují  zvláštních  za- 


sing,  Systema  helminthum  (vol.  I.,  Vid.,  1860) 
:\  Rcvision  der  Myzhelminthen,  Abtheilung: 
Trematoden  (Vid.,*  1858);  P.  J.  van  Beneden, 


řízení  ku  přeměně  původní,  dané  energie  na 
určitou  vhodnou  formu.  K  m-ům  primárním 
náležejí  především   všechny   stroje,   jež    se 


Mémoire  sur  les  verš  intestinaux  (T.  2.,  Pař., ,  v  pohyb  uvádějí  silou  svalstva,  tedy  stroje 


1861);    Kůchenmeister,    Die   Parasiten    des 


otáčené  rukou.  Šlapáním  nohou,  stroje,  jež 


Menschen  (2.  vyd.  s  Zůrnem,  Lips.,  1878  až  se  pohybují  potahem  zvířat  atd.  Dále  sen. 
1881);  Leuckart,  Die  menschlichen  Parasiten  ,  náležejí  stroje  poháněné  větrem  a  silou  vodní. 
(2.  vyd.  t.,  1879anásl.);  Bronn,  Klassen  und  <  větrné  mlýny  a  čerpadla,  vodní  kola,  tur- 
Ordnungen  des  Thier-Reichs  (4.  sv.,  Verraes,  í  biny,  při  nicnž  energie  původní  přirozeně  je 
nov.  vydání).  Šc.     |  dána  pohybem  vzduchu  nebo  pohybem  pa- 

M.  cizopasící  ve  člověku  i  v  někte- !  dající  vody.  Primárním  m-em  nazýváme  též 
rých  zvířatech  domácích.  Náležejí  k  nim  parní  stroj,  stroj  vzduchový,  kalorické 
tyto:  Distomum  {Distoma)  hepaticum  Retz., '  stroje,  petrolejový,  benzinový  atd.  (srv.  Lo- 
m.  ovčí  (28—32  mm,  někdy  aŽ  40  mm  dl.),  kom  obil  a),  pokud  při  těchto  zařízeních 
nejčastěji  u  přežívavců,  zvláště  u  ovcí,  u  čIo- i  stroj  sám  si  upravuje  danou  energii  k  po- 
veka  zřídka;  žije  ve  žlučovodech,  často  ve  třebné  formě.  U  parního  stroje  jesti  to  roz- 
spoustách  velikých.  D.  lanceolatum  (4 — 9  mm  ,  pínavost  přehřáté  páry  vodní ,  podobné 
dl.)  provází  někdy /)./rf;7af/cMm,u  člověka  jeví  u  stroje  vzduchového  rozpínavost  teplého 
se  velmi  zřídka.  D.  crassum,  heterophyes,  spa-  vzduchu,  u  m-ů  petrolejového  a  benzinového- 
tulatum  i  conjunctum  byly  též  u  lidí  nalezeny,  rozpínavost  plynů,  jež  spálením  oněch  látek 
D.  ophthalmobium  (bezpochyby  nevyvinutý  '  se  vyvíjejí.  Mezi  m-y  sekundární  počítáme 
tvor)  byla  as  třikrát  v  očích  pozorována.  D.  stroje  elektrické,  pokud  jejich  energie 
Ringeri  sídlí  v  plících,  byla  poprvé  r.  1882  na  .  elektrická  zvláště  jest  připravována  stroji 
Formose  Ringerem  objevena,  vejce  nalézají  zvláštními,  na  př.  parním  nebo  vodním  a 
se  v  chrchlích  nemocných.  Působí  krvácení  pod.  Otáčíme-li  armaturou  dynama,  vzniká 
plic  a  kašel  krve.  Gynaecophorus  haematobius  v  ní  elektrický  proud,  naopak  zavedením 
{Bilhariia  haematobia,  sameček  12 — 14  mm,  sa-  proudu  roztočí  se  armatura.  Může  býti  tedy 
raička  16 — 19  mm  dl.)  objevuje  se  v  někte-  dynamo  elektrickým  m-em,  ovšem  sekundár- 
rých  krajinách  Egypta  i  Kapská  tak  hojné,  mm,  neboť  energii  elektrickou,  m-u  přivá- 
že více  než  třetina  obyvatelstva  jí  stizena  děnou,  nutno  zvláště  jinými  m-y,  z  jiné  ener- 
jest.  Sídlí  v  žilách  okruží,  ve  vrátnici,  v  ži-  gie  připraviti.  Podobně  jsou  m-y  sekundár- 
lách  mčchýřc  a  vniká  až  i  do  ledvin.  Jest  nimi  stroje  hnané  stlačeným  vzduchem,  kom- 
příčinou  úporného  endemického  močení  primovaným  kysličníkem  uhličitým,  vahou 
krve.  Vejce  j?jí  obsažena  jsou  v  moči  cho-  hmot,  pružností  ocelových  per  a  pod.  Še- 
rých. Peč.       kundárními   je    nazýváme   proto,    poněvadž 

Motoly,  ves  v  Čechách,  rozložena  v  krás-  vyžadují  zvláštního  zařízení  k  stlačování 
ném  údolí  potoka  Motolského,  hejtm.  a  okr.  vzduchu  neb  kysličníku  uhličitého,  k  zvedáni 
Smíchov,  fara  Stodůlky,  pš.  Košíře;  20  d.,  závaží  a  natahováni  per.  Výhody  m-u  zále- 
310  obyv.  č.  (1890),  zemědělství  a  sadařství,  zejí  nejen  v  jeho  působnosti  a  účinnosti,  ale 
Nadač.  statek  (373'3  ha),  zámeček,  dvůr,  pa-  řídí  se  také  okolnostmi,  které  podmií^uji 
rostrojní  pivovar  drží  řád  maltézský  v  Praze,  cenu  té  neb  oné  energie  k  pohybu  m-u  užité. 
Směrem  odtud  ke  Stodůlkám  nachází  se  Nejlacinějšími  jsou  m-y  primární,  pokud  uží- 
slabé  ložisko  kamen,  uhlí,  o  jehož  doby-  vají  přirozených  energií,  jakou  jest  vání  větru 
vání  několikráte  bezvýsledně  se  pokoušeno  a  proud  vodní,  nejdražšími  ty,  v  něž  vklá- 
(zejména  r.  1900).  Sem  náleží  o  samotě  dáme  energii  svalstva.  Poněvadž  při  pohybu 
usedlosti  Ladronka  a  Šafránka.  Záp.  nade  těchto  m-ů  záleží  velice  na  účelné  regu- 
vsí  vedle  Buštěhradské  dráhy  král.  kaple  sv.  laci,  nelze  je  často  vůbec  jinými  nahraditi. 
Kříže,  vystavěná  (1743)  nákladem  cis.  Marie  Parní  m-y  hodí  se  k  větším  zařízením,  zvláště 
Terezie  od  Kiliána  Dintzenhofcra  ve  slohu  na  místa  uhlím  bohatá,  malé  závody  a  dílny 
renaissančním.  R.  1892  opravil  ji  svým  nákla-  s  prospěchem  užívají  malých  m-u  plyno- 
dem  a  jiných  Karel  Jáni g  (v.  t.).  R.  1787  vých,  benzinových  nebo  i  sekundárních  m-ů. 
kaple  zrušena.  R.  1146  připomínají  se  M.  k  nimž  energii  dodává  ústřední  stanice.  M-ů 
jako  majetek  kláštera  svatojiřského,  od  kte-   stlačeným  vzduchem  hnaných  prospěšně  uiívá 


Motovidlo  —  Motýli.  789 


se  při  vrtáni  tunnelů  a  pracích  podzemních, 
kde  vzduchem  ve  stroji  upotřebeným  zároveň 
se  vétrá.  (Srv.  Elektrické  stroje,  Parní 
stroj,  Stroj.)  nvk, 

M.  vodní  v.  Vodní  motory. 

Motovidlo  jest  přístroj  k  převinování 
příze  ručně  upředené  s  cívek  v  přadena. 


Motto  (it),  heslo,  průpověď,  sentence,  jež 
se  klade  v  čelo  spisu,  vyznačujíc  předem 
jeho  obsah  nebo  tendenci. 

Mottola,  m.  v  ital.  pro  v.  Lecce,  severo- 
vých.  od  Tarentu,  při  trati  Bari-Tarent,  v  pů- 
vabné poloze,  má  5611  (jako  obec  6870)  ob. 
(1881). 


Motoviu  (Matavun,  itzi. Montona)^  okres.  Mottowitz  v.  Matéjovicc  1). 
město  v  Istrii,  v  hejtm.  porečském,  má  1400  Motu  proprlo  (lat.),  z  vlastního  po- 
obyv.  italských,  jako  obec  polit.  5657  obyv., '  pudu;  formule  obvyklá  v  papežských  re- 
z  nichž  je  3584  srbochorvat.,  1944  ital.  (1890),  |  skriptech  od  dob  Innocencia  VIII.  Znamená, 
farní  kostel,  poštu,  telegraf,  opodál  města  |  že  papež  učinil  něco  z  vlastní  iniciativy,  bez 
krásný  dubový  les  a  sírnaté  teplé  38^ C  vřídlo  .  ohledu  na  důvody  prosebného  spisu.  Užito 
sv.  Štěpána.  V  městském  a  kapitolním  archivu  I  za  podstatné  jméno  znamená  m.  p.  též  re- 
jest  mnoho  starých  listin.  —  Okres,  soud'  skript  sám. 

má:  18.182  ob.,  z  nichž  je  6703  srbochorv.,  I  Motyóin,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
888  slovin.  a  10.385  ital.  (1890).  |  Slané,  fara  a  pá.  Kladno;  218  d.,  2234  obyv. 

Motrll,  okr.  h1.  m.  špan.  provincie  Gra- 1  č.  (1890),  zabývajících  se  hornictvím;  kameno- 
nady,   2   km    od   moře   Středozemního,  má !  uhel.  doly. 

17.122  obyv.  (1887),  cukrovar,  vinařství,  Motyóka  František,  mědiryjec  český, 
obchod.  Nejbližší  okolí  má  lahodné  podnebí  žil  v  Praze.  Ryl:  Zámek  starohradský  (1800), 
a  půdu  úrodnou,  v  níž  se  daří  cukrová  třtina,  kopidlansky  (1807),  lipnický  (1808),  Rábí  (1807) 
bataty  a  j.  a  Michalovice  (1808). 

Motte  fmotj  Henri  P.,  soudobý  malíř:  Motýli,  Lepidoptera,  Glossata,  hmyz  šu- 
franc.  (*  v  Paříži),  žák  Gérómeův.  Na  svět.  vý- '  p  i  n  ok  ří  d  1  ý ,  jest  řád  hmyzu  vyznačený 
stavě  v  Paříži  r.  1889  byly  od  něho:  Husy\  4  křídly  stejnými,  blánitými,  krytými  barev- 
na Kapitolu  (1881),  Richelieu  na  hrá\i  rochei-  \  nými  šupinkami,  ústroji  ústními  v  sosák  pře- 
leské  (1881),  v  museu  rochelleském,  Caesar  se  \  měněnými,    předohrudím    pevně    s    ostatní 

hrudí  srostlým  a  proměnou  dokonalou.  Na 
hlavě  velmi  pohyblivě  přičleněné  jsou  velké 
polokulovité  oči  složené  a  mnohdy  i  2  očka 
jednoduchá.    Tykadla  mnohočlená  jsou  buď 


nudí  (1880),  v  museu  auxerreském,  Vercinge- 
torix  odevzdává  ibrané  své  Caesarovi  (1886), 
v  museu  puyském,  Hannibal  přechází  přes 
Rhóne  (1879),  v  museu  bagnolském,  Bernard 
Limousin,  v  radnici  limogeské,  Jindřich  IV.  \  "nitkovitá  nebo  štětinovitá,  kyjovitá,  pilovitá. 


připojuje  Limousinsko  k  Francii  (tamt.),  Oběti 
Baalovy,  Věštba  delfská,  Vyji{dka  Veliké  Ve- 
stáUcy  ve  starém  Římě  a  j.  F3/. 

Mfotten,  ves  v  Čechách,  v.  Matná. 


hřebenitá  i  zpeřená  nebo  krátká  trojhraná. 
Ústroje  ústní  jsou  proměněny  v  sosák  mnohdy 
velmi  dlouhý  a  závitovitě  svinutelný.  Pysk 
horní  jest  krátký  a  čelisti  horní  až  na  malé 


Mottl:  1)  M.  Vendelín,  odborník  ře- |  výjimky  zakrnělé,  čelisti  zpodní  jsou  mocně 
mesla  krejčovského  a  odborný  spisovatel  vyvinuty,  žlábkovité  a  tak  k  sobě  přiložené, 
(*  1837  v  Praze),  od  r.  1858  jest  chefem  firmy  že  tvoří  dlouhou  rouru;  raakadla  čelistní  jsou 
M.  Mottla  synové,  navrhl  a  kreslil  několik ,  obyč.  malá,  1 — 2člcná,  zřídka  úplně  mizejí 
set  nových  módních  tvarů,  účastnil  se  všech  ,  (Lycaenidae)  nebo  jsou  dokonale  vyvinuta 
světových  výstav,  byl  členem  soudcovského  (Tineidae).  Pysk  zpodní  jest  zakrnělý,  pouze 
sboru  na  pařížské  světové  výstavě  r.  1878  a 'jeho  3člená  makadla  jsou  vyvinuta  a  kryjí 
předsedou  VII.  skupiny  výstavní  na  zemské  !  se  stran  sosák  v  klidu  svinutý.  Všecky  tři 
jubilejní  výstavě  v  Praze  r.  1891.  U  příleži-  kroužky  hrudní  jsou  pevně  srostlé.  Křídla 
tosti  padesátiletého  trvání  svého  závodu  za-  jsou  až  na  řídké  výjimky  {Psyche,  Orgyia^ 
ložil  M.  nadaci  ku  podpoře  zchudlých  mistrů  píďalky)  dokonale  vyvinuta  a  kryta  po  způ- 
krejčovských.  Napsal:  Základy  a  n^jnoyé/sV  sobě  tašek  seřazenými  barevnými  šupinkami, 
pokroky  umění  přistřihačského  (Praha,  1895). ,  které  vznikly  z  chloupků  do  plochv  rozšíře- 

9)  M.  Felix,  hudebník  něm.  (♦  1856  ve  ných,  jsou  na  povrchu  iemně  podél  Žeber- 
Sv.  Víte  u  Vidně).  Byl  žákem  vídeňské  kon- '  naté  a  připevňují  se  malou  stopečkou.  Do- 
servatoře  a  stal  se  pak  dirigentem  vid.  aka-  dávají  křídlu  barvitosti,  lesku  a  doužkování. 
dem.  Wagnervereinu.   Napsal  pět  zdařilých.   Na  krajích  křídel  pak  jsou  delší,  rovněž  ba- 


Rich.  Wagnerovi  věnovaných  písní  (mezi 
nimi  také  proslulá  Herba  lorifa),  načež  Wag- 
ner  svěřil  mu  přípravy  ku  provozování  opery 


řevné  chloupky,  tvořící  třásně,  které  zvláště 
u  m-lů  drobných  jsou  nápadný.  Názvosloví 
žilek  křídlových  jest  ještě  neustáleno.  Roze- 


Nibelungen.  Ř.  1881  stal  se  nástupcem  O.  znáváme  1  nebo  2  žilky  krajové,  z  nichž 
Dessoífa  jakožto  dv.  kapelník  v  Karlsruhe, ,  přední,  je-li  vyvinuta,  tvoří  přední  kraj  kří- 
od  r.  1893  s  titulem  generálního  hud.  ředitele,  diový;  pak  následují  2  žilky  omezující  veliké 
R.  1886  začal  poprvé  dirigovati  Bayreuthské  pole  středové,  z  nichž  přední  nazývá  se  sub- 
hry  (zvi.  Parsifala  a  Tristana)  vedle  Hanuše '  costa  neboli  vnější  žilka  střední,  zadní  pak 
Richtera  a  H.  Levyho.  Jeho  opera  Ágnes\  mediána  neboli  vnitřní  žilka  střední.  1  nebo 
Bemauer  provozována  r.  1880  ve  Výmaru,  |  2  další  Žilky  podélné  nazývají  se  hřbetními. 
slavnostní  hra  Eberstein  r.  1881  v  Karlsruhe.  Subcosta  dělí  se  v  několik  větví,  mediána 
Mottlau  v.  M  o  1 1  a  v  a.  ve  3  —  4  větve ;  mezi  poslední  z  prvých  a  přední 

Wttling^  v.  Met  li  ka.  z  těchto  větví  jde   žilka  příčná  uzavírající 


790  Motýlice. 


pole  středové.  Někdy  bývá  pole  středoví 
jeStč  rozdéleoo  a  vzniká  tak  pole  vedlejší  a 
při  předním  jeho  rohu  pólo  přidatné.  Podélné 
iilky  se  tél  6's1uji  a  to  tak,  ie  hřbetni  se 
označuji  1«,  Ii>,  le.  poaledni  ^řtev  mediány 
2  a  pak  ostatní  žilky  od  zadu  ku  předu  v  po- 
řadu, jak  do  kraje  ústí,  ai  se  konči  přední 
žilkou  krajní.  Zadní  pár  křidel  bývá  opatřen 
obyč.  pružným  trnem  nebo  itětinkami,  jimiž 
se  předního  páru  přidržuje.  V  klidu  nesou 
ID.  křídla  buď  přímo  vztyčená,  nebo  střecho- 
vití  složená  nebo  téměř  na  plocho  rozložená. 
Nohy  jsou  celkem  slabé,  holeně  opatřeny  bý- 
vají dlouhými  ostruhami ;  chodidla  jsou  5clená, 
drápky  malé.  Někdy  bývá  přední  pár  zakrnělý. 
Celé  tělo  jest  hojně  chloupky  porostlé. 

Roura  zažívací  opatřena  jest   ssacím  vo- 
letem a  6  malpi(>hickými  žlázami.    Soustava 


/— Wpoiteui, 

irj  intjil  lllkt  lucoDi.  tri  vniirni  lu 
pollíkD  nfedov«,  fi/>po1l<lu>  kriji 

nervová  má  mimo  zauzlinu  mozkovou  2  za- 
uzliny  hrudnf  a  4—5  lauilin  zadečkových. 
Vajcčniky  skládají  se  ze  4  dlouhých  rour  va- 
ječných a  při  vývodu  jest  dlouze  atopkatá 
komora  chámova  s  přidatnou  žlázou  a  vak 
pářící,  který  má  ústi  samostatné.  Žlázy  chá- 
mové jsou  2  dlouhé,  rourovité.  a  chamomct 
jest  opatřen  2  ilazami  přidatnými,  Často  na- 
cházíme u  tn-lů  pohlavní  dvojtvámost  vy- 
jádřenou barvou,  leskem,  tvarem  tykadel  a 
někdy  i  velikostí  kHdel;  řidčeji  objevují  se 
samičky  ve  2  i  více  různých  tvarech.  Ně- 
které druhy  jsou  různotvárnd  dle  období  roč- 
ního. K  nejtajimavčjjíro  případům  náleží  vý- 
jimečná (^Bombyx  mari)  nebo  pravidelná  {Psý- 


ché, Solenobia]  samobřeznost.  Vývoj  déje  »e 
proměnou  dokonalou,  larvy  známy  jsou  jmé- 
nem housenek.  Z  pravidla  majírohoviton 
hlavu,  tělo  měkké,  jen  u  m-lů  drobných  jsou 
některé  kroužky  svrchu  kryty  roh  ovitými 
ílitky.  Mimo  3  páry  noh  pravých  mají  jéStě 
2— S  párů  bradavkovitých  panožek.  Oospčlé 
larvy  buJ  se  na  různých  předmětech  upev- 
ňují, nebo  zalézají  do  země  a  skulin  neb 
upřádají  zámotek.  Kukla  jest  krytá  {pupa  ob- 
tecta).  Larvíř  Živí  se  rostlinami,  dospělý  m-ýi 
ifavou.  Zajímavým  zjevem  jest  u  m-IA  mi- 
mi cry  a  to  jak  u  housenek,  které  mnohdy 
napodobují  suché  větvičky,  barvou  pak  tcfira 
nebo  plidu,  tak  u  kukel  i  dospělého  hmyiu. 
Kukly  napodobují  zhusta  listy  a  zkroucené 
Supiny,  m.  pak  zelené  nebo  suché  tisty  nebo 
jiný  hmyz,  hlavně  blanokřídlý  a  dvoukřídlý 
nebo  jiné  druhy  m-lfi  nepříjemnou  chuti  a 
zápachem  chráněné. 

M.  rozSířcni  jsou  po  viech  oblastech,  ale 
velikosti  a  barvami  vynikají  zvláitč  druhy 
tropické,  z  vlhkých  pralesů  střed.  Afriky  a 
Brazílie.  V  Cechách  známo  jest  dle  seznamu 
dra.  O.  Nickerla  2130  druhů  ve  390  rodech; 
v  Evropě  6062  druhy,  vůbec  pak  přes  20.000 
druhů.  FosGÍlní  zbytky  m-ln  jsou  vzácné; 
známe  několik  druhů  z  jantaru  a  >  usazenin 
třetihornfch. 

M-ly  dělíme  na  celou  řadu  čeledí,  které  pak 
tvoří  více  méně  přirozené  skupiny.  Roze- 
znávají se  2  hlavní  oddíly:  1.  Mjcrotepiáopttra, 
m.  větií  (zkrátka  makroí),  vyznačení  jed- 
nak větií  zpravidla  velikostí,  jednak  tím.  ie 
v  zadních  křídlech  bývají  I  neb  2  žilky  hřbet- 
nl;  2.  Microlepidoptera  (zkrátka  mikrot),  m. 
drobní,  kteří  jsou  velikosti  menjí,  až  velmi 
malé,  a  v  křídlech  zadních  mají  po  3  žilkách 
hřbetních.  Macrolepidoptera  pak  déh'me  dle 
tykadel  na;  1.  Rhopalocera,  kteří  tahmují 
v  sobě  skupinu  čeledí  druhdy  jako  Otuma 
(m.  denní^  označenou  s  tykadly  paličkou 
ukončenými,  2.  fítleraeera  s  tykadly  nitko- 
vilými,  vřeteno  vitým  i,  pilovitými  nebo  hře- 
bi^nitými.  K  posledním  počítáni  m.  večerní 
[O eputeularia)  a  noční  (Nocturna),  tito  po- 
slední pak  zahrnují  v  sobe  přástevniky 
{Bomtyeti),  můry  (Noctuae)  a  p  í  ďa  I  k  y  ( Geo- 
melrae).  Skupiny  tyto  nejsou  ani  přirozené, 
ani  homogenní  a  proto  nyní  od  nich  upU' 
itěno.  K  m-tům  drobným  počítáme  per- 
natuSky  (Pteivphorina),  zavíječe  (fyra- 
liďmaX  obaleče  {Tortridna)  a  mole  (77- 
aeiiia).  Hledímc-li  k  rovnocennosti  jednot- 
livých oddílů,  není  ováem  toto  rozděleni  do- 
konalým a  nezbývá  zatím  než  řaditi  jednotlivé 
čeledi  prostě  za  sebou.  Kpk. 

■otýlioa,  CalopUiyx  Lcach.,  jest  rod  vá- 
žek 3  tělem  štíhlým,  obyČ.  modře  nebo  ze- 
leně, řidčeji  bronzově  kovově  lesklým.  KřldU 
jsou  stejně  široká,  od  kořene  ponenáhlu  rol- 
šiřaná,  bez  pravé  plamky.  Nohy  jsou  dlouhé. 
Stihlé,  s  dlouhými  brvami.  Dospělý  hmyx 
lehce  poletuje  podél  potoků  občas  usedá- 
vaje  na  křoviny  a  větií  byliny.  Larvy  jsou 
dlouhé,  opatřené  na  konci  3  ploutvemi  ocas- 
ními, z  nichž  2  dolejii  jsou  3hrané,  střední 


Motýlokvěté  —  Mouchy. 


791 


pak,  trochu  kratší,  je  plochá.  Nobj  delší  za- 
dečku. Maska  je  plochá.  Dýchají  žabrami 
ocasními  i  konečníkem.  Ze  3  druhů  evrop- 
ských žijí  u  nás  2  druhy  tohoto  úhledného 
hmyzu :  M.  p a n e n ská,  C.  virgo  L.,  a  m.  z e- 
lená,  C,  splendens  Harr.  Prvou  poznáme  po 
křídlech  širších,  hustěji  a  jemněii  žilnatých, 
u  dospělého  samečka  sytě  modrých,  u  sa- 
mičky nebo  nedospělého  samečka  kouřově 
hnědých.  Druhou  po  křídlech  užších  hruběji 
a  řidčeji  žilnatých,  ú  samečků  čirých  až  na 
širokou  příčnou,  sytě  Černomodrou  pásku, 
u  samiček  zelených.  Kpk. 

Hotýlokvéte  v.  Papilionaccae. 

Hotzdorf,  Matzdorí,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Duchcov,  fara  a  pš.  Fláje;  62 
d.,  305  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk. 

Houdka  František,  šachista  čes.  (*  1855, 
t  9.  čce  1898  v  Praze).  Vystudovav  česko- 
slovanskou  akademii  obchodní  v  Praze  stal 
se  úředníkem  banky  »Slavie«  a  učitelem  věd 
obchodních  na  školách  gremiálnich  v  Praze 
a  na  Smíchově;  založil  spolek  »Čes.  šachistů*, 
redigoval  po  mnoho  roků  oddíly  šachové  při 
»Z1.  Praze*  a  >Světozoru«  a  jmých  časopi- 
sech českých  a  jako  silný  a  obratný  hxii. 
znám  byl  za  hranicemi.  Mimo  drobné  práce, 
roztroušené  po  časopisech,  napsal:  Návodku 
hře  šachové  (Praha,  1898).  O  národopisné  vý- 
stavě dal  podnět  k  uspořádání  šachových 
zápasů  se  živými  ňgurami. 

Houdka  dětská  v.  Dětské  moučkv. 

Houdka  Jodová  v.  Arsenové  kyslič- 
níky, str.  792. 

Houdka  masová  v.  H  n  oj  i  v  o,  str.  4086. 

Houdná  Jidla  jsou  pokrmy  z  mouky, 
vajec,  másla,  luštěnin,  s  přísadou  čerstvého 
neb  zavařeného  ovoce,  ovocných  šfav,  mar- 
melád, zelenin,  čokolády,  tvarohu,  sýra,  sladké 
neb  kyselé  smetany,  koření,  likérů,  rumu, 
sekaných  vařených,  pečených  neb  uzených 
mas,  ryb,  svěžího  kaviáru,  cukru,  kvasnic, 
buď  v  peci  pečené,  neb  v  omastku  smažené, 
neb  ve  vodě  vařené  i  v  páře  dušené,  vyža- 
dující při  úpravě  přesného  dodržení  přede- 
psaných přísad  a  bdělosti.  Fd, 

Houdlvládok,  zool.,  v.  Sýkory. 

Houdon,  město  švýcarské,  v.  Mil  den. 

Houdrá  Pa  via,  pseud.  Olga  Přibylova 
(*  1861  v  Praze,  kde  její  otec  Fr.  Moudrý 
byl  inženýrem).  Provdavši  se  za  Jana  Mučka 
redigovala  s  ním  v  r.  1888  časopis  >Ratibor« 
a  r.  1889  založila  časop.  »Ladu«.  Potom  byla 
nějakou  dobu  vychovatelkou  v  Rusku  a  nyní 
Žije  v  Praze.  Psala  črty,  feuilletony,  kritiky, 
referáty  a  pod.  do  »Z1.  Prahy €,  »Nár.  Listů«, 
»Žcnských  Listůc,  »Švandy  dudáka«,  »Vol. 
Směrů«  a  »Obzoru«  a  přeložila  z  Lub- 
bocka:  Krásy  přírody  a  RadoMti  pvota 
(Praha,  1897);  z  S.  Web  ba:  Nesnái^e  indivi- 
dualismu (t.,  1897);  z  £.  a}.  Goncourtů: 
Germinie  Lactrteusova  (1898);  z  Dickensa: 
Zvony  (t.,  1899);  Povídka  o  dvou  městech  (t.)\ 
Velké  naděje  (t.) ;  z  K  i  p  1  i  n  g  a :  i^yt i/ui  džungli; 
z  Micheleta:  Láska;  z  Musseta:  Zpověď 
dítěte  svého  věku  a  Novelly  a  povidky  (Praha, 
náklad  J.  Otty);  z  Carlyle:   Dějiny  fran- 


couzské revoluce  (t.  1901).  Původní  práce: 
Do  rozmaru  i  do  pláče  (t.,  1901). 

Houdrov,  víska  v  Čechách,  hejtm.  Pel- 
hřimov, okr.  Pacov,  fara  Vězná,  pš.  Cerno- 
vice  u  Tábora;  7  d.,  57  ob.  č.  (1890). 

Houdrý  Cyrill  S.,  spisovatel  čes.  (*  1859 
v  Senici  u  Olomúce  —  f  22.  ún.  1892 1.).  Gym- 
nasium studoval  v  Olomúci,  později  odebral 
se  do  Prahy,  chtěje  se  věnovati  herectví. 
Pobyv  nějakou  dobu  při  společnosti  Pokor- 
ného, ale  zklamán  ve  svých  ideálech  obrátil 
se  k  literatuře.  Psal  a  uveřejňoval  po  časo- 
pisech práce  původní  veršem  i  prosou.  Mi- 
mo to  byl  dovedným  překladatelem  a  refe- 
rentem z  jazyků  slovanských,  zejména  z  ru- 
štiny a  z  polštiny.  Ze  Sienkiewicze  přeložil 
Promarněno  (^Světozore,  1885);  Na  ^mar  a 
Črty  uhlem  (Třebíč,  1890),  a  vydal  povídky  a 
kresby:  Z  ruských  luhu  (Olomúc,  1893). 

Houflon  (frc.)  v.  Muflon. 

Houoha  {Musea)  v.  Mouchy. 

M.  španělská  v.  Puchýřník. 

M.  zlatá  v.  Lucilia  caesar  L. 

Houoharaby  (z  arab.)  v.  Machicoulisa 
Podsebití. 

Kouohard  [mušár] ,  frc,  v  y  z  v  ě  d  a  č,  s  1  í- 
dič,  donašeč,  špenoun. 

Houoho  [mušj,  íranc,  muška,  černé  ná- 
plasti různých  tvarů,  jež  si  dámy  nalepovaly 
na  tvář,  aby  se  jevila  pleť  bělejší  neb  aby 
zakryly  některé  nedostatky.  Móda  tato  byla 
obvyklá  ve  Francii  v  XVII.  st.  a  v  následu- 
jícím Hinde;  s  koncem  tohoto  zanikla. 

de  Houolioron  [mušron]:  1)  de  M.  Fre- 
derik,  holland.  malíř  (*  1634  v  Amsterdame, 
t  1686  t.).  Byl  žák  Jana  Asselyna  v  krajinář- 
ství.  V  22.  roce  odebral  se  do  Paříže  a  vrá- 
tiv se  žil  v  Antverpách  a  potom  v  rodišti. 
Maloval  hory,  řeky  a  lesy  francouzské,  ital- 
ské a  hollandské,  poněkud  těžkého  a  stude- 
ného koloritu.  Zastoupen  je  v  čelnějších  ga- 
leriích na  pevnině. 

2)  de  M.  Isaac,  malíř  a  ryjec  holland., 
syn  a  žák  předešlého  (*  1670  v  Amsterdame  — 
t  1744  t.).  Byl  v  Itálii  a  vrátiv  se  domů  (kol 
1697)  provedl  rytinu  města  při  slavnostním 
osvětlení.  Obrazy  jeho  jsou  v  Kodani  a  v  ně- 
meckých obrazárnách. 

Kouohos  volantes  [muš  volant],  franc, 
v.  Entopsie. 

Houohnloo,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Vyš- 
kov, okr.  Bučovice,  fara  Nemotice,  pš.  Ko- 
ryčany;  130  d.,  705  ub.  č.,  7  n.  (1890),  2tř. 
šk.  8  pokrač.  rolnickém  kursem  a  mlýn  Ha- 
luzice  se  želez,  stanici  Rak.- uher.  spol.  dráhy 

ÍBrno-Vlárský  průsmyk).  Alod.  statek  drží 
•*erd.  hr.  Trauttmansdorff-Weinsberg. 

Houoholr  ímušoár] ,  frc,  kapesník,  šátek. 

Kouohovlti,  zoolog.,  t.  j.  dvoukřídlí 
krátkorozí,  Diptera  brachycůra,  v.  Dvou- 
křídlí. 

Houohy  (Muscidae)  jest  čeleď  hmyzu 
dvoukřídlého,  kruhoševného,  s  přiléhavými 
Selenými  tykadly,  jichž  3.  článek  jest  delší 
než  2.  a  osina  jest  až  ke  konci  zpeřená.  Ští- 
tek čelní  jest  prohloubený;  pesíky  scházejí 
nebo  jen  na  kroužcích  posledních  jsou  slabé 


792 


Mouka, 


vyvinuty.    Zadeček  jest  vejčitý.    Larvy  jsou 
strusky,  žijí  v  rozkládajících  se  živočišných 
i  rostlinných  látkách  a  mění  se  v  kukly  sou- 
dečkovité.  Dospělý  hmyz  jest  obtížný  a  larvy 
v  některých  řídkých  případech  cizopasily  ve 
člověku.  Počítáno  sem  15  rodů  evropských, 
z  nichž  13  jest  zastoupeno  také  v  Čechách. 
Z  důležitějších  náležejí  sem  rody:  Stomoxvs 
GeofTr.  (bo dálka,  v.  t.);   Musea  L.,  mou- 
cha, která  má  oči  lysé,  střední  holeně  beze 
středního  trnu,  drápky  u  samečka  delší  než 
u  samičky,  obě  pohlaví  postrádají   orbitál- 
ních brv.  Všude  rozšířená  m.  domácí  (mu- 
sca  domestica  L.)  jest  popelavá,  zpodní  obli- 
čej žlutý,  hruď  se  4  černými  proužky,  zade- 
ček černě  kostkovaný,  břicho  bledc  žluté; 
délka  6—8  mm.  Po  celé  zemi  obecná,  v  do- 
mech po  celý  rok.  Larvy  žijí  hlav.  ve  hnoji 
a  lihnou  se  z  vajíčka  již  za  12  hodin;   celý 
vývoj  pak  trvá  asi  měsíc.    Znepokojuje  lidi, 
znečišťuje  potraviny  i  jiné  předměty.    Rod 
Calliphora    R.    D.   má   oči  rovněž   lysé,   ale 
drápky  obou   pohlaví  jsou   stejné,   samička 
má  2—3  orbitální  brvy,  střední  holeně  ne- 
sou vnitř  trny  a  prvá  žilka  podélná  končí 
při  malé  žilce  příčné.  Nejvíce  jest  znám  druh 
C.  vomitoría,   m.    bz učiva,   nápadná   tělem 
zavalitým,    9—13  mm   dlouhým;    hlava   jest 
černá,  líce  červeně  chlupaté,  zadeček  modrý 
bělavě  třpytivý ;  křídla  načernalá.  Lítá  s  ve- 
likým bzukotem  a  snáší  vajíčka  na  maso  a 
sýr,  čímž  jest  škodlivá.   Larvy  líhnou  se  ve 
24  hodinách  a  vývoj  trvá  as  měsíc.  M.  zlatá 
přísluší  do  rodu  Lucilia  R.  D.  (v.  t.).     Kpk. 
Mouka  (něm.  Mehl^  frc.  farine,  it.  farina, 
zn^\.flour,  rus.  MyKa)  je  rozmělněné  semeno 
obilné,  zejména  pšenice,  žita,  ječmene,  rýže 
a  kukuřice.  V  nejnovějších  strojnicky  velko- 
lepě zařízených  mlýnech  odděluje  se  přede- 
vším slupka  (otruby)  od  jádra  a  toto  se  pak 
rozemílá  postupně  na  krupici  stále  jemnější, 
až  je  z  ní  jemný  prášek  —  m.  Rozemílání  sthdá 
se  s  roztřiďováním  prováděným  prosíváním 
neb  váním,  tak  že  se  vyrobí  mnoho  druhů 
m-ky  lišících  se  jemností  a  barvou  (v.  Mly- 
nářství).    Obilí  obsahuje  jako  hlavní  sou- 
částky škrob  a  bílkoviny  vedle  malého,  ale 
pro  výživnost  důležitého  množství  látek  ne- 
rostných (fosforečnanů,  solí  draselnatých  a  j.) ; 
pozorujeme-li    zrno    obilné    drobnohledem, 
shledáme,  Že  uvnitř  jest  poměrně  více  škrobu 
než  u  obvodu,  kdežto  bílkovin  naopak  nalé- 
záme více  pod  slupkou  než  uvnitř  zrna,  zá- 
roveň vnitřní  čásť  zrna  je  kypřejší  a  roze- 
mílá  se   snáze   a  jemněji,   následkem   toho 
vznikne  jemnější  m.  z  této  vnitřní  vrstvy  a 
má  tudíž  bělejší  barvu  a  obsahuje  poměrně 
více  škrobu  než  m.  hrubší.  M.  hrubší  pochází 
hlavně  z  vrstev  obvodových,  houževnatějších, 
obsahuje  více  bílkovin  než  bílá,  což  by  ji 
vlastně  činilo  potravinou  cennější,  kdyby  ne- 
bylo toho,  že  zároveň  obsahuje  mnoho  roz- 
trhaného pletiva,  které  lidskému  zažívacímu 
ústrojí  jest  neztravitelno.    Bílkoviny  čili  tak 
zv.  lep  jsou  důležitý  nejen  tím,  že  je  to  dobrá 
dusíkatá  potravina,  nýbrž  i  tím,  že  činí  m-ku 
způsobilou   k   výrobě    těsta;    m.   obsahující 


málo  lepu  nebo  lep  nedosti  vazký  dává  těsto  a 
pečivo  málo  kypré,  protože  kysličník  uhli- 
čitý i  jiné  plyny  při  kynutí  vznikající  nejsou 
náležité  zadržovány  a  unikají.   Té  okolnosti 
jsou  pamětlivi  ve  velkých  továrních  mlýnech 
a  míchají  před  rozemíláním  pšenici  rozličné 
jakosti  a  původu  tak,  aby  nedostatek  lepu 
v  jedné  byl  vyrovnán  přebytkem  druhé.  Le- 
pem bohaté  jsou  zejména  pšenice  ruské,  ná- 
sledkem toho  bráni  se  němečtí  obchodnici, 
aby  přívoz  ruské  pšenice  do  Německa  nebyl 
ztěžován.  Lepem  chudá  je  pšenice  východo- 
indická, a  proto  m.  z  ní  vyrobená  poskytuje 
pečiva  těžká.  Způsobilost  m-ky  k  výrobě  pe- 
čiv zkouší  se  někdy  zvláštními  přístroji,  na 
př.  Bolandovým  Aleurometrem  (v.  t.)-  ja- 
kost m-ky  označuje  se  čísly  tak,  že  nefmenší 
číslo   udává  nejlepší  jakost,  ale  jinak   není 
číslo  samo  absolutním  měřítkem  pro  jakost, 
jelikož  jeden  mlýn  neoznačuje  týmže  číslem 
tutéž  jakost  jako  mlýn  jiný.  Aby  vtom  byla 
nějaká  ustálenost,  zavedly  plodinové  bursy, 
v   nichž   se    obchod   s   m-kou  soustřeďuje, 
stálé  t^py,  se  kterými  m.  do  obchodu  při- 
cházející má  se  srovnávati.  Na  vídeňské  burse 
mají  pro  m-ku  pšeničnou  čísla:  O,  1,  2,  3,  4, 
5,  6,  7,  7Vx*  na  pešfské  krom  toho  ješté  Č.  8. 
V  N.-Yorku  mají  typy:  extra  č.  1,  extra  č.  2, 
superfine,  fine.  Pro  m-ku  žitnou  mají  ve  Vídni 
typy  č.  O,  1  a  3,  m-ku  picni  a  otruby,  v  N.- 
Yorku: superfíne  rye  a  íine  rye«  M.  žitná  má 
vůbec  tmavší  barvu  než  pšeničná.   M.  roze- 
sílá a  přechovává  se  v  p3rtlích,  sudech  nebo 
krabicích    plechových,    u    nás    prodává    se 
v  pytlích  obsahujících  obyčejně  'íOkg  mouky, 
cena   udává   se   za   50  kg,   pytel   počítá   se 
v  téže  ceně  jako  m.    V  sev.  Americe  udává 
se  cena  za  barrel  (sud)  á  196  lib.  č.  v.    Při 
přechovávání  m  -ky  nutno  míti  na  paměti,  ie  — 
iako  práškovité  hmoty  vůbec  —  velmi  la- 
kotně  pohlcuje  plyny  a  výpary,  proto  ne- 
smějí se  pytle  m-ky  nechávati  blízko  petro- 
leje a  pocl.    I  pohlcením  většího   množství 
vlhkosti  se  m.  kazí  a  m.  vlhká  snadno  ztuchne. 
Má-li  se  m.  udržeti  déle,  dává  se  do  plecho- 
vých zaletovaných  nádob.  Nejtrvanlivější  je 
t.  zv.  »m.  pražená*,  kterou  připravují  v  Ame- 
rice tím,  že  suší  m-ku  za  stálého  mícháni 
asi  hodinu  při  teplotě  60— 100®  C.  Takto  »pra- 
žená«  m.  napěchuje  se  ještě  za  tepla  do  ple- 
chových krabic,  které  se  pak  hned   nepro- 
dyšně zaletují. 
Podstatné  součástky  m-ky  jsou: 

pi«nifiné  iltné 

rejjemnéjfii    hrubti        jemné  hrabe 

Škrob   .  .  .  69-47o    66-37o     73-57o       67-87o 
lep lOVo     11-87,     10-27o       ll-lVo 


IVo 


IVo  IVo 


vlákniny    .    0-37o 

látky  nerost.  0-57o         l7o  iVo  l-70-2'5Vo 

Vody  bývá  různé  množství  dle  toho,  zda 
byla  moulca  přechovávána  ve  vzduchu  su- 
chém či  vlhkém.  Vedle  těchto  součástek  pra- 
videlných obsahuje  m.  často  přimíŠeniny  na- 
hodilé neb  i  úmyslně  přidané.  K  nahodilým 
náležejí  rozmělněná  semena  různých  driihft 
plevele,  udrobené  částky  mlýnských  kamenů, 
prach  a  zemité  přímětky  z  obilí  špatně  Či- 


Moukeň  —  Mounier.  793 

štěného,  což  platí  zejména  o  obili  pocháze-  •  Škodlivou.  Dosti  velká  spotřeba  m-ky  kuku- 


jícím  z  krajin,  kde  posud  mlátí  primitivním 
způsobem.  Ve  velkých  mlýnech  uvádějí  tyto 


řičné  jest  ve  Spoj.  Obcích,  v  Uhrách,  Ru- 
munsku a  Itálii.  Poněvadž  je  laciná,  užívá  se 


přimětky  na  nejmenší  množství  důkladným  jí  za  přísadu  k  m-kám  cennějším.  M.  rýžová 
čištěním  obilí  před  mletím.  K  přísadám,  ji- 1  vyrábí  se  řidčeji,  je  čistě  bílá,  proto  se  jí 
miž  někdv  bývám,  zúmyslně  porušována ,{ používá  k  zlepšování  m-ky  pšeničné;  jinak 
náležejíbiíépráškovitéhmoty  nerostné  (křída,  se  ji  kromě  Anglie  zřídka  užívá  na  výrobu 
sádra,  magnesit,  těživec,  mastek,  kaolin),  pak  :  pokrmů,  spíše  k  appretování,  za  bílé  líčidlo, 
kamenec  a  modrá  skalice.  Tyto  dvě  přísady  ,  za  přísadu  k  čokoládě  a  j.  Li. 

přidávají  někdy  k  m-ce  z  obilí  vzrostlého,       Moilkoft  (bot.)  v.  Guilielma. 
aby  odstranili  její  vadu,  totiž  tu,  že  dává       Moilkoi,  české  jméno  bot.  rodu   Aleu- 
těsto  špatně  kynoucí;  ovšem.  Že  jsou  to  pří-  :  rites  (v.  t.). 

sady  zdraví  škodlivé;  poznati  je  lze  dle  je-'  MooJkovloo,  Hřivinov  {MokowitTi)^  ves 
jich  chemických  reakcí.  Někdy  přidávají  ^  v  Čechách,  hejtm.  Žlutíce,  okr.  Bochov,  fara 
k  m-ce  ze  vzrostlého  obilí  m-ku  hrachovou  a  pš.  Luky;  11  d.,  65  ob.  n.  (1890),  mlýn. 
neb  vikvovou.  Fraškovité,  nerozpustné  při-,  Moiillii,  reform.  theolog,  v.  Dumou  li  n. 
mišcniny  nerostné  lze  v  m-ce  poznati  dle  je- i  Honlliui  sur  Allier  [mulén  syr  aliéj, 
jich  větši  hutnoty.  Podezřelá  m.  protřepe  se  hl.  město  ve  franc.  dep.  Allier  na  pr.  bř. 
ve  zkoumavce  s  chloroformem,  ke  kterému  ^  ř.  Allier,  stanice  Lyonské  a  Orléanské  dráhy, 
bylo  přidáno  několik  kapek  vody,  a  nechá  { s  22.219  ob.  (1891).  Má  pěknou  got.  kathe- 
se  pak  státi;  nerostné  látky  se  usadí  na  drálu  (založ.  1468,  dokonč.  r.  1861),  klášter, 
dně,  kdežto  m.  vystoupí  nahoru.  NejobyČej- '  kapli  z  XIII.  st.  s  mramorovým  náhrobkem 
néjší^  porušování  záleží  v  přimícháváni  m-ky  {  vévody  Jindřicha  II.  z  Montmorency,  mo- 
jinéHo  obili,  nebo  luštěnin,  ba  i  plevele.  Tyto  děrní  got.  kostel  z  r.  1850,  věž  z  XV.  stol., 
přísady  poznají  se  bezpečně  drobnohledem,  krásný  most  přes  Allier  z  r.  1750 — 1763, 
Napováženoujsoupřimíšeniny  m-ky  ze  sváto- '  zbytky  starého  zámku  vévod  Bourbonských, 
janského  žita  (námele)  nebo  koukole,  je-li  |  domy  z  XV.  a  XVI.  st.,  novou  radnici,  ju- 
jich  větší  množství.  Jc-li  v  m-ce  žitné  57o  i  stiční  palác,  obchodní  soud,  rolnickou  a  živ- 
in-ky  námelové,  jest  již  jedovatá.  nostenskou  komoru,  2  semináře,  2  učitelské 

M.,  zejména  pšeničná,  jest  z  nejhlavněj-  ústavy,  2  lycea  (pro  hochy  i  pro  dívky),  hu- 
sích potravin,  proto  má  velký  význam  ob-  i  debni  školu,  přírodovědecké  a  umělecké 
chodní.  Největší  vývoz  m-ky  pšeničné  je  ze  ;  museum,  knihovnu,  divadlo,  sirotčinec,  ne- 
spojených Obcí  Severoamerických,  asi  po-  mocnici,  blázinec.  Jsou  zde  slévárny  na  méď 
1  o  vina  tamního  vývozu  směřuje  do  Anglie,  a  na  zvony,  koželužství,  pivovary,  umělé 
asi  V4  do  Německa.  Z  Vých.  Indie  vyváži  se  truhlářství,  výroba  plátna,  klobouků,  krajek, 
v  některých  letech  značné  množství  m-ky  |  hospodářských  strojů,  oleje  a  octa.  M.  jest 
pšeničné  do  jiných  zemi  asijských.  Z  Ruska  sídlem  biskupským. 
je  sice  velký  vývoz  pšenice,  ale  nesemleté,  Houlmoin  v.  Malmen. 
jen  asi  iVsVo  vyváží  se  ve  formě  m-ky.'  Honltrio  [móltri],  tvrz,  viz  Charle- 
Z  Uher  vyváži  se  pšeničná  m.  jednak  do  1  ston  1). 

naší  poloviny  říše,  jednak  přes  hranice.  Honluro  [mulýr],  trc.  římsa,  římsoví. 
Ohromná  spotřeba  pšeničné  m-ky  je  v  An-  Hoiindbllildors  [maundbildrs]  v.  Ame- 
glii,  uhrazuje  se  přívozem  ze  Spoj.  Obcí,  pak  j  rika,  str.  137  a. 

z  Francie,  z  Kanady  a  Uher.   V  Anglii  a  ve  {     Honnds  [maundz]  v.  A  m  c  r  i  k  a,  str.  135  b 
Francii  pekou  z  pravidla  chléb  z  m-ky  pše-  {  až  137. 
ničnc,  proto  je  tam  spotřeba  její  tak  velká. '     Xoimot- Snily   [munésyli],  herec  franc. 

M.  žitná  jest  proti  pšeničné  hrubší  a  '  (*  1841),  byl  na  konservatoři  žákem  Bres- 
tmavší.  Výtěžek  při  mletí  jest  asi  73— 757o  i  santovým  a  r.  1872  vystoupil  po  prvé  v  »Co- 
m-ky  chlebové,  lOVo  w-ky  picni  a  15 — 17%  1  médie  Frangaisec  jako  Orestes  v  »Andro- 
otrub.  V  zemích  slovan.  a  v  Německu  užívá  I  maše«  a  zvítězil  rázem  na  celé  čáře;  r.  1874 
se  z  pravidla  žitné  m-ky  ku  pečení  chleba,  a  1  stal  se  sociétairem.  Oživil  zvláštní  velikostí 
pšeničné  jen  ve  špatnějších  druzích,  které  a  prudkostí  klassické  rolle  franc,  ale  se 
jinak  jsou  nesnadno  prodejny.  zvláštní  láskou  oddal  se  interpretaci  dramat 

M.  j  e  č  n  á  jest  vedlejším  výrobkem  při  vý- 1  Victora  Huga   (Hernani,  Ruy  Blas,  Le  roi 


robě  krup  a  krupek,  pouze  pro  výrobu  m-ky 
semílá  se  u  nás  ječmen  jen  v  malém  pro  do- 
mácí potřebu.   Více  užívá  se  m-ky  ječné  ve 


s'amuse,  Marion  Delorme);  nejvyšší  výkony 
síly  podal  v  Hamletu  a  Oidipu  králi.  M.  je 
staven  mezi  největší  herce  francouzské;  není 


Švédsku,  Norsku,  Skotsku  a  Irsku,  též  v  Ha- 1  objektní,  nýbrž  inspirovaný  herec,  jehož  vy- 
líčí, a  to  na  pečení  chleba,  který  však  je  i  kóny  jsou  nestejné,  ale  vždy  ke  grandiosno- 
těžký  a  brzo  tvrdne.  M-ky  ovesné  užívá  se  1  sti  směřující. 

málo  a  pouze  místně  v  některých  krajinách. '  Mounlor  [munjéj  Jean-Joseph  (*  1758 
V  novější  době  děJají  z  ovesné  m-ky  živiny  |  v  Grenoblů  —  f  1806  v  Paříži).  Byl  advoká- 
pro  churavé  a  slabé  lidi  (Knorrova,  Hirsch- 1  tem,  ale  brzy  obrátil  se  k  politice.  R.  1788 
feldova  m.  ovesná  aj.).  M.  kukuřičná  má  |  zvolen  tajemníkem  krajů  dauphinských.  Od 
barvu  běložlutou,  obsahuje  9— lO®/©  látek  du-  1  r.  1789  jako  vyslanec  všeobec,  shromáždění 
síkatých,  627q  škrobu,  4— 57©  tuku,  kterýž   konstituč.  působil  s  neobyčejnou  energií  ve 


tuk  velmi  snadno  žlukne  a  m.  stává  se  zdraví 


smysle  ideí  ústavních  a  v  památné  dni  5.  a 


794 


Mount  —  Mourek. 


6.  října  mu  předsedal.  Ale  ustrašen  nepokoji 
r.  1790  odstoupil,  opustil  vlast  a  stal  se  vy- 
chovatelem u  angl.  admirála  Hawkea.  Odtud 
volán  za  ředitele  výchovny  vévody  sasko- 
výmarského.  Po  18.  brumairu  r.  1799  vrátil 
se  domů,  byl  jmenován  r.  1802  prefektem 
v  Ille-et-Vilaine  a  r.  1805  státním  radou.  Na- 
psal: Consfdérations  sur  les  gouvemements,  et 
principalement  sur  celui  qui  convient  á  la 
France  (Paříž,  1789);  Recherches  sur  les  cau' 
ses  qui  ont  empeché  les  Francais  de  devenir 
libres  (Geneva,  1792,  2  sv.)  a  j.  Kbn. 

Mount  [maunt],  angl.  hora. 

Konntain  Airii  [mauntin  eš|,  m^sto  v  an- 
glickém hrabství  Glamorgan,  v  knížectví  Wa- 
leském, má  17.590  ob.  (1891),  doly  na  uhlí 
a  železo  a  rozsáhlé  železárny. 

Houni  Everest  v.  Gaurisankar. 

Honnt  HeUiok  [maunt  melik],  město 
v  irské  provincii  Leinster  v  Queen*8  County, 
nad  ř.  Barrow,  konečná  stanice  dráhy,  má 
2623  ob.  (1891),  prádelny  na  vlnu.  továrny 
na  sukna  a  tabák,  jirchářstvi  a  pivovarstvi. 

Honnt  Pleaeant  [maunt  plez'nt],  hlav. 
město  v  hrabství  Henry  v  severoamer.  státě 
lowa,  na  vysoké,  úrodné  prérii,  při  řece 
Skunk,  stanice  dráhy  Desmoines- Burlington, 
má  3997  ob.  (1890),  Wcsleyanskou  univer- 
situ, asyl  a  blázinec. 

Honnt  Terror  v.  £  rébus  1). 

Honnt  Vemon:  1)  M.  V.,  město  v  hrab- 
ství Knox  v  severoamer.  státě  Ohio,  v  úrod. 
a  bohaté  krajině,  v  okolí  mnoho  zahrad,  při 
řece  Vcrnon,  na  trati  drah  Columbus-Cleve- 
land  a  Ncwark-Sanduslay,  má  6027  obyv. 
(1890),  plátennictví,  slévárny  na  železo  a 
mlýny;  obchod  s  obilím. 

2)  M.  V.,  hl.  město  v  hrabství  Poscy  v  se- 
veroamer. státě  Indiáne,  při  ř.  Ohio,  stanice 
2  drah,  má  4705  ob.  (1890),  železárny,  pily  a 
mlýny  a  čilý  obchod. 

3)  M.  V.,  hlav.  město  v  hrabství  Jefferson 
v  severoamer.  státě  Illinois,  při  řece  Casey, 
má  3233  obyv.  (1890),  továrny  na  vlněné  a 
plátěné  zboží,  mlýny  a  důležitý  obchod. 

Honrek:  1)  M.  Václav  Emanuel,  ger- 
manista český  (*  20.  srpna  1846  v  Luhu 
u  Přeštic).  Vychodiv  v  Klatovech  gymna- 
sium odebral  se  na  studium  íilosofíe  r.  1867 
do  Prahy,  kdež  studoval  fílologii  klassickou 
a  němčinu.  Podrobiv  se  r.  1871  stát.  zkoušce 
přijal  místo  supplentské  na  gymnasii  v  Bu- 
dějovicích, kdež  se  stal  r.  1872  skutečným 
učitelem  a  náležel  k  nejvýtečnějším  a  nej- 
oblíbenějším professorům.  R.  1875  sestavil 
učebny  plán  pro  němčinu  na  Českých  ško- 
lách středních,  jenŽ  od  r.  1876  po  řadu  let 
byl  na  gymnasiích  našich  normou  všeobecně 
nařízenou;  r.  1882  vydal  pak  Cvičebnou  knihu 
ku  překládání  z  jazyka  českého  na  německý 
pro  vyšší  třídy  čes.  škol'  středních  (I.  čásf 
pro  tř.  V.  a  VI.),  jěž  došla  't.  r.  minister- 
ského schválem'.  R.  1875  M.,  opatřiv  si  také 
státní  zkoušku  z  českého  těsn opisu  a  fa- 
kultní zkoušku  z  jaz.  anglického,  uČil  po 
v.secka  léta  působení  svého  v  Budějovicích 
stenograíii  a  několik  let  také  angliČině  jako 


předmětům  nepovinným.  I  mimo  školu  byl 
M.  horlivě  literárně  činný.  Na  konci  r.  1872 
při  zahájení  vlastní  tělocvičny  Sokola  budě- 
jovického, jehož  byl  tenkráte  jednatelem, 
proslovil  o  významu  gymnastiky  řeč,  jeŽ  byla 
otištěna  v  časopise  »Sokol«  r.  1872.  V  tfi 
obor  náleží  causerie  Anglický'  sporty  otiáténá 
v  »Pannátniku  Sokolac  r.  1882.  Vedle  toho 
M.  horlivě  pěstoval  vážná  studia  vědecká. 
R.  1873  vydal  v  programmu  gymn.  budějo- 
vického pojednání  O  staroněmeckých  glos- 
sdch  ze  dvou  rukopisů,  obíral  se  dále  po- 
drobně studiem  jazyka  a  literatury  anglické, 
pak  studiem  jazyků  švédského  a  dánského, 
jichž  znalost  si  tehdy  osvojil.  R.  1876  vydal 
česk^  překlad  S  mil  eso  v  a  populárně  filo- 
sofického spisu  anglického  Character,  r.  1877 
téhož  spisovatele  dílo  podobné  tendence 
Šelf  Help  (Vlastní  silou).  Dále  vydal  pře- 
klady románu  W.  M.  Thackerayova  Va- 
nity  Fair  (Tržiště  života,  »Libušcc,  1880), 
dále  cestopis  Anny  Brasseyové  A  voyage 
in  the  Sunbeam  (Kolem  světa,  t.,  1882),  r.  1882 
podal  pak  Český  překlad  vědeckého  cesto- 
pisu švédského  A.  £.  Nordenskióldova 
o  Plavbě  Vegy  kolem  Asie  a  Evropy,  Pro  ja- 
zyk anglický  odhodlal  se  M.  poříditi  úplné 
české  pomůcky  učebné  a  začal  hned  r.  1872 
Slovníkem y  jehož  čásC  anglicko-českd  vyšla 
r.  1878,  čásť  česko  anglická  dokonč.  v  ruko- 
pise koncem  r.  1879,  ale  posud  nevyála. 
Ukázky  studií  M-rkových  z  oboru  anglické 
literatury  jsou:  pojednání  Sensačni  román 
anglicky-  (»Osvětac,  1880),  stať  Walter  Scott 
(»Klatovské  listy«,  1881),  životopisné  studie 
o  Shakespearovi  a  Dan,  De/oeovi  (>Tésno- 
pisná  Besedac,  1881  a  1882),  biografie  a  kri- 
tický rozbor  básni  Longfellowových  s  úvodním 
přehledem  poetické  literatury  severoameri- 
cké (»Osvěta<,  1882).  V  Encyklopaedii  paed- 
agogické  r.  1883  otištěn  M-rkův  článek 
o  anglickém  jazyku  a  methodách  vyučování 
jeho  s  celkovým  přehledem  dějin  literatury 
anglické.  Na  samém  sklonku  svého  pobytu 
v  Budějovicích  uvázal  se  konečně  v  sepsáni 
praktické  Učebnice  jazyka  anglického  pro  sa- 
mouky, jež  vyšla  r.  1886  a  1889  ve  2  svaz- 
cích. Posléze  uvésti  jest  z  této  doby  životo- 
pis a  kritickou  úvahu  o  vědecké  činno- 
sti A.  £.  Nordcnski51dově  (»Květy«,  1881). 
Když  aktivována  byla  universita  česká,  vy- 
bídnut byl  M.,  aby  ucházel  se  o  projektova- 
nou stolici  jazyka  a  literatury  německé  na 
české  fakultě  filosofické.  Z  té  příčiny  pod- 
robiv se  r.  1883  zkouškám  rigorosním  do- 
sáhl hodnosti  doktora  filosofie.  T.  r.  uděleno 
mu  místo  proíessora  při  c.  k.  akademickém 
gymnasii  v  Praze,  uprázdnéné  úmrtím  Veliš- 
ského.  R.  1884  M.  habilitoval  se  za  docenta 
germánské  filologie  spisem  Syntaxis  slovesa 
v  evang,  sv,  Lukáše  gótského  překladu  Ulfi- 
lova  a  t.  r.  jmenován  examinátorem  jazyka 
a  literatury  německé  při  c.  k.  zkušeb.  kom- 
missi  pro  kandidáty  učitelství  na  středních 
školách  českých.  Jako  akademický  učitel  zí- 
skal si  M.  záhy  přednáškami  a  cvičeními 
svými  neobyčejné  obliby  hojných  svých  po- 


Mourek. 


795 


sluchačů,  z  nichž  celá  řada  vynikla  již  cen- 
nými pracemi  vědeckými.  R.  1888  byl  M. 
jmenován  mimořádným,  r.  1894  řádným  pro- 
fessorem.  Z  iniciativy  M-rkovy  zřízen  při 
filosof,  fakultě  české  university  seminář  ger- 
manistický,  jehož  jest  M.  od  počátku  ředi- 
telem. R.  1900  byl  M.  děkanem  fakulty  filo- 
sofické. Od  svého  příchodu  do  Prahy  M. 
musil  poodl  ožiti  oblíbené  své  dřívej  Si  studie 
anglické  a  oddati  se  plněji  širšímu  svému 
oboru  vědeckému.  Přes  to  však  vydal  ob- 
jemnou »Učebnici  jazyka  anglického«,  svrchu 
již  uvedenou,  pořídilstručnější  vydání  svého 
Slovnika  česko -anglického  a  anglicko- českého 
(Lipsko,  1896—97)  a  měl  několik  přednášek 
z  oboru  literatury  anglické,  jež  také  vyšly 
tiskem,  a  sice:  Historický- přehled  rozvoje  an- 
glického dramata  (»Lumírc,  1886),  Historicki^ 
i-oivoj  anglické  novellistiky  (>Hlas  Národa«, 
1888),  W.  Shakespeare  (»Zlatá  Prahac,  1890), 
Je-li  Shakespeare  fkladatelem  svjrch  dramat} 
(»Ženské  listy «,  1895),  Alfred  Tennyson  (ži- 
votopis s  posouzením  básnické  činnosti, 
>Osvěta€,  1894).  Pro  Ottův  Slovník  Naučný, 
při  němž  jest  M.  odborným  redaktorem 
článků  germanisti ckých,  napsal  mimo  drob- 
nější články  Přehled  dějin  anglické  literatury ^ 
jenž  vydán  o  sobě  r.  1890  rozšířený  a  hoj- 
nými poznámkami  opatřený.  K  věcem  angli- 
ckým odnáší  se  také  podrobná  zpráva  o  Ce- 
stopisu král.  prinrův  anglickách  (»Osvěta<, 
1888  a  1889)  a  konečně  literární  úvaha 
o  knize  královny  Viktorie:  Z  královského 
denníku  (t.,  1898).  R.  1887  M.  podnikl  cestu 
do  Anglie,  kde  pobyl  zejména  několik  neděl 
v  Londýně,  Cambridgei  a  Oxforde,  konaje 
podrobná  studia  v  tamních  knihovnách. 
Zprávu  o  vědeckých  výsledcích  této  cesty 
podal  ve  »Věstníkuc  Král.  České  společnosti 
nauk  r.  1887;  ostatní  -své  zkušenosti  a  dojmy 
vypsal  v  kultur  ně-histor.  obrázku  Z  dm  sni 
Anglie  (»Osvěta€,  1888).  V  Cambridgei  M. 
na  novo  opsal  rukopis  Dalimila,  chovaný 
v  Trojické  koUeji;  opis  ten  vydán  r.  1892 
Českou  akademií  pod  názvem:  Kronika  Da- 
limilova {  rukopisu  cambridgeského,  K  české 
literatuře  vztahuje  se  též  řada  feuillctonů 
M-rkových  v  časopise  »Politik€  roku  1891  a 
1892  pod  názvem:  Die  bóhmische  Poesie  des 
Jahres  i8go.  Z  oboru  literatury  skandináv- 
ské jsou  tyto  literární  studie:  Vx^élanost 
švédská  a  král  Oskar  JI.  s  přehledem  dějin 
švédské  literatury  a  s  rozborem  básní  krále 
Oskara  (» Osvěta «,  1889),  Ukázky  \€  sever- 
ského hájeslovi  (»Hlas  Národac,  1890),  Ukázky 
le  severských  povésti  bohatýrských  (t,  1891). 
R.  1890  cestoval  M.  po  Dánsku  a  Skandi- 
návii. Konečně  uvádíme  objemný  článek 
M-rkův:  Vyšši  divči  školství  švédské  (•Uči- 
tel*, 1891—92),  založený  na  úředních  švéd- 
ských zprávách  o  návrzích  kommisse  k  vy- 
šetření stavu  těchto  škol  zřízené.  Od  škol- 
ství vůDec  M.  zřeni  svého  neod vrátil  a  vy- 
dal po  přestěhování  do  Prahy  IL  díl  své 
Cvičebné  knihy  ku  překládání  \  jazyka  českého 
na  německý  pro  VIL  a  VIIL  tř.  (1884)  a  v  ča- 
sopise »Paedagogiu«  (1886)  podrobný  metho- 


dický  článek:  Kterak  učiti  jest  němčině  na 
českých  Školách  středních^  jenž  obrátil  na  sebe 
tolik  pozornosti  kruhův  odborných  i  úřed- 
ních, Že  M-rkovi  svěřena  byla  r.  1887  re- 
dakce návrhů  nejen  na  učebnou  osnovu  ně- 
meckého jazyka  na  českých  školách  střed- 
ních, nýbrž  i  na  učebnou  osnovu  jazyka  Če- 
ského   na    středních    školách    německých. 

V  obor  tento  spadá  ještě  M-rkův  methodi- 
cký  článek  O  počátcích  německé  četby  na  gym- 
nasiích (»Krok*.  1887)  a  historická  stať  Stu- 
dium moderních  ja\yku  západoevropských  v  ju- 
bilejním >Památníku«  na  oslavu  40letého  pa- 
nování císaře  Františka  Josefa  I.  (1888).  — 

V  oboru  filologie  germánské,  jejž  M.  na  uni- 
versitě zastupuje,  podal  velikou  řadu  publi- 
kací jednak  z  liter,  historie,  jednak  z  mluv- 
nice, jimiž  zajistil  si  čestné  místo  mezi  před- 
ními germanisty  soudobými.  Vědecké  práce 
M-rkovy  v  tomto  oboru  doznaly  nejlichot- 
nějšiho  uznání  i  od  nejpřednějších  zástupců  , 
filologie  germánské  v  cizině.  Práce  literárně- 
historické:  Tanaariuš  a  Floribella,  skládání 
staročeské  s  německým  Pleierovým  srovnáno 
(1885;  v  »Pojednáních  Král.  české  společ. 
naukc,  VIL,  1,  1887),  dále  četná  vydání 
zlomků  staroněmeckých  rukopisů  v  Praze 
nebo  v  Čechách  vůbec  nově  objevených,  jež 
M.  větším  dílem  opatřil  rozborem  nářečí, 
jímž  jsou  složeny.  Vyšly  všecky  ve  >Věst- 
níku«  Král.  čes.  společnosti  nauk:  Prager 
bruchstůck  einer  pergamenthanáschrift  á.  Klage 
(1887),  Krumauer  bntchstůck  eines  mitteldeut- 
schen  geistlichen  gedichtes  (1888),  Prager  bruch- 
stúck  einer  pergamenthandschrift  des  Rosen- 
gartens  (1889),  Neuhauser  bruchstúcke  einer 
pergamenthand^hr.  altdeut$cher  gedichte  ern- 
sten  inhalts  (1889),  Prager  althocháeutbche 
glossen  (1890),  Prager  bruchstúcke  d.  Oswald- 
legende  (1890),  Krumauer  papiercodex  alt- 
deutscher  geistlicher  texte  (1890),  Krumauer 
altdeutsche  perikopen  vom  j.  i388  (1891),  Zum 
dialekt  der  krumauer  altdeutschen  perikopen 
(1892),  Prager  bruchstúck  einer  pergament- 
handschrift áes  Barlaam  und  Josafat  (1893), 
Prager  bruchstúck  einer  papierhandschnft  des 
Renners  Hugos  von  Trimberg  (1893).  K  ději- 
nám literárním  náleží  také  přednáška  O  sty- 
cích české  a  německé  literatury  od  počátku 
do  XVI.  století,  proslovená  ve  slavnostním 
shromáždění  České  akademie  2.  pros.  1895 
(otištěná  v  » Almanachu*  akademie,  roč.  VI.), 
dále  pojednání  Palacký  jako  redaktor  něme- 
ckého Časopisu  Českéhu  Musea  (Památník  Pa- 
lackého, 1898)  a  stať  GermanŠtina  v  »Jubilej- 
ním  Památníku  České  akademie«  z  r.  1898, 
sestavená  na  základě  materiálu,  sneseného 
členy  německého  semináře.  M-rkovy  práce 
mluvnické:  Syntaxis  gótských  předložek  (spis 
poctěný  cenou  jubilejního  fondu  Král.  české 
společnosti  nauk  a  vydaný  nákladem  téhož 
fondu,  1890),  Ober  den  Einfluss  des  Hauptsa- 
t\es  auf  den  Modus  des  Sebensat^es  im  Gothi- 
schen  (>Věstník  Král.  čes.  spol.  nauk«,  1892 

a  1895),  Syntaxis  slofených  vět  v  gotŠtině 
(Publikace  České  akademie,  1893),  čtyři  po- 
jednání Zur  Syntax  des  althochdeutschen  Ta- 


796  Sv.  Mouřencc  —  Mouton. 

tian  (»Včstník  Král.  české  spol.  nauki,  1894, ,  kdy  v  Čechách  tancovaloc)  a  Výstupný  syn 
1895  a  1897)  a  Zum  Prager  Deutsch  des '  (Praha,  1604  a  opět),  pak  verši  Potěšitedlné 
XIV.  Jahrh,  (t.,  1900).  Konečně  uvádíme  ,  vo^jimáni  o  dni  posledním  a  o  fivoté  vičnént 
hojné  a  důkladné  recense  M-rkovy  o  důle-  a  posléze  několika  spisy  nábožně  poučnými: 
žitých  publikacích  z  oboru  filologie  german- ,  Zrcadlo  dvou  boháčů  (Olomouc,  1594) ;  A/j^- 
ské,  uveřejněné  ve  ^Věstníku  České  akad.«,  karpa  Leysara  Vysvětleni  křesťan,  katechismu 
>Časopise  českého  musea*,  >Zeitschr.  fůr  (Drážďany,  1606);  M.  MoHera  Manuále,  Ro^- 
deut.  Alterthumc  a  j.  M.  působí  též  jako  exa-  ujímáni,  kterak  by  člověk  učiti  se  měl  křesťan- 
minátor  jazyka  německého  při  zkušební  sky  ^ivu  bý-ti..,  (Praha,  1608)  a  j.  Vizjireč- 
kommissi  pro  kandidáty  učitelství  kreslení   kovu  Rukovět. 

na  školách  středních  a  jako  examinátor  jaz.  Hoařenlny,  Mouřenín,  víska  u  Vodlo- 
anglického  při  zkušební  kommissi  pro  kan-  chovic,  hejtm.  Sedlčany,  okr.  Votice,  fara 
didáty  učitelství  na  školách  měšťanských.  Šlapánov,  pš.  Jankov;  6  d.,  63  ob.  Č.  (1890). 
R.  1888  zvolen  byl  mimořádným,  r.  1894  řád-  Moořioo  v.  Mohu  řiče. 
ným  členem  Král.  české  společnosti  nauk,  Monřinov,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Vyš- 
r.  1896  stal  se  jejím  generálním  sekretářem,  kov,  okres,  fara  a  pš.  Bučovice;  145  d.,  692 
R.  1890  zvolen  řádným  členem  třetí  třídy  obyv.  č.,  16  n.  (1890),  2tř.  šk.  a  opodál  my- 
České  akademie.  Vy-.       slivna. 

2)  M.  J  i  n  d  ř  i  ch,  lékař  Čes.  (*  1 864  v  Hum-       Honrmelon    1  e    Grand    [murm*ion     V 

polci   —  t  20.  čce  1896  v  Kostelci  n.  O.),   grán],  městys  v  arrond.  Chálons,  ve  íranc. 

>  studoval    na   gymn.  v  Něm.    Brodě,   potom    dep.  Marné,  má  5329  obyv.  a  vojenskou  ne- 

lékařství  jeden  rok  ve  Vídni,  ostatek  na  če-   mocnici.    Nedaleko  vojenský  tábor  Chálon- 

ské  universitě  v  Praze,  kdež  se  stal  r.  1888    ský  a  stanice  dráhy. 

doktorem  a  r.  1891  assistentem  při  klinice  Monsoron  [muskr^j,  ves  v  belg.  prov. 
dermatologické.  Literárně  byl  velice  činný  Záp.  Flandrech  na  dráze  Gent-Courtrai,  má 
a  napsal  mimo  básně  a  některá  drobnější  13.764  obyv.  (1890),  bisk.  koUej,  prádelny  na 
pojednání  zvláště  Léčení  methodou  Kochovou  vlnu  a  bavlnu,  továrny  na  čokoládu,  tabák 
(Časop.  česk.  lékařů  1891);  Syfilitické  arthro-    a  olej. 

pathie  (t.,  1891);  Folliculitis  a  perifolliculitis  HoiUlket  [muské]  Philip pe,  kronikář 
necrotica  (t.,  1892);  O  účincích  tuberculocídinu  francouzský  XIII.  stol.,  původem  Belgičan, 
na  luposní  (t.,  1892);  Ke  klinickým  známostem  vypsal  v  krátkých  dvoj  verších  (přes  31.000  v.) 
o  účincích  nukleinu  (t.,  1S92)\  Příspěvek  k  dif-  francouzské  děje  od  dobytí  Troje  po  r.  1242. 
ferencováni    epidermidos    a   chorioblastos   (t.,    Starší  oddíl  díla  jest  cenný  tím.  Že  M.  u2il 

1893,  též  něm.);  Pityriasis  rubra  pilaris  (t,   nedochovaných  básní  epických,  od  nastou- 

1894,  též  něm.);  K  otázce  exfoliativních  der-  pění  Filipa  Augusta  má  kronika  cenu  pra- 
máti d  {t,^  1%9())\  Zvláštní  případ  mnohonásobné  mene  historického  a  zvláště  od  r.  1225  je 
gangraeny  koifní  (t.,  1896  spolu  s  prof.  Janov-  bohatá  hodnověrnými  zprávami  o  véccch 
ským,  téi  ném,)]  Příspěvek  ku  !(námosti  syjili'  flanderských.  Vydána  byla  Reiffenbergem 
tických  onemocněni  tkáně  míŠní  (Sborník  lé-    (Brussel,  1836 — 45,  3  sv.). 

kařský,  1893,  téŽ  něm.);  Ober  die  grúne  Haar-  MoUMOlin  v.  Musel in. 
^unge  (Archiv  f.  Dermatologie  u.  Syphilis,  HoUMOn  [muson]  v.  Monsún. 
1894);  Ein  Beitrag  \ur  Lehre  von  der  Derma' \  MOlIMIon  [mus6n]  Josef  Rudolt  Al- 
tosis  Dariers  (t,  1894);  O  pnčinosloví  ekzému  bert  (*  1805  —  f  1890  v  Curichu),  byl  pro- 
(v  Praze,  1894);  Léčení  přijice  injekcemi  prae-  fessorem  fysiky  a  přírodních  věd  na  univer- 
paratů  rtuťových  (t.,  1895);  Skvrny  a  pláty  šitě  a  polytechnice  v  Curichu.  Čelnější  jeho 
jazyka;  ^barvený  a  barevný  ja^yk  (t.,  1896).  spisy  jsou:  Die  Physik  auf  Grundlage  der 
Mimo  to  byl  velmi  horlivě  činným  ve  Spolku  Erfahrung  (3  svazky;  Curich,  1858— 63,  3.  w- 
českých  lékařů  a  v  Ústřední  jednotě  českých  dání  1879—84);  Ein  Besuch  auf  Korfu  u.  Če- 
lékařů.  falonien  (t.,  1859);  Die  Grundwahrheiten  Jer 

Sv.  Mouřeneo  (Set.  Maurenien)^  far.  osada  Physik  (t.,  1869),  mimo  četná  pojednání  fy- 
V  Čechách  v  katastrál.  obci  novoměstecké,  sikální  i  přírodopisná,  uveřejněná  v  rozma- 
hejtm.  Sušice,  okr.  Hartmanice,  pš.  Dlouhá   nitých  časopisech.  nvk. 

Ves  u  Sušice;   3  d.,  23  obyv.  n.  (1890),  2tř. ,     Montardo  [mutárd],  franc,  viz  Hořčice 
škola.  stolní. 

Monřeniii  (z  lat.  Maurus,  něm.  Mohr)  i  Hontiom  [mutjé],  hl.  město  arrond.  ve 
znamenalo  pův.  Maura,  potom  přeneseno  I  franc.  depart.  savojském.  nad  ř.  Isérou,  na 
na  černocha,  zvláště  pak  nazýváni  tak  mu- 1  trati  lyonské  dráhy,  sídlo  biskupa  a  soudu, 
hammedánští  obyvatelé  sev.  Afriky.  I  má  2349  obyv.  (1891),  2  semináře,  kathedrálu 

Monřoiiin  (Nlauřenín)  Tobiáš,  spiso- 1  z  V.  stol.,  museum  archaeolog.  a  přírodové- 
vatel,  vrstevník  Sim.  Lomnického  a  rozhodný  decké,  pivovar,  koželužnu,  antracitové  lomy. 
stoupenec  strany  lutheránské  v  Čechách,  po  '  V  blízkosti  solné  lázně. 
r.  1621  vystěhoval  se  do  Bavor,  kdež  zprávy  Montaloe,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm. 
o  něm  mizejí.  V  literatuře  znám  jest  hlavně!  Hustopeč,  okr.  Židlochovice,  pošta  Téšany; 
svými  dramatickými  skladbami:  O  desaterém  120  d.,  623  ob.  č.  (1890),  kostel,  2tř.  šk. 
věku  \ivota  lidského \  Historie  o  sedlském  pa-  Mollton  [mutóii],  frc,  skopec,  ovce;  sko- 
cholku  a  o  poběhlém  ^idu  (přel.  z  němčiny;  pové  maso;  též  druh  bordeauxského  vina. 
nově  otištěno  C.  Zíbrtem  ve  spise   >Jak  se       Monton  Georges  v.  de  Lobau. 


Moutte  —  Moyses. 


797 


Moutte  |mut]  Alphonsc,  soudobý  malíř 
franc.  (*  asi  1845  v  Marseilli),  žák  Meisso- 
nierův.  Od  něho  dlužno  uvésti:  Vjmdšení 
^ita  \  lodi  v  museu  jeho  rodiáté;  Konec  /'ř- 
niho  dne  (1873);  Rybáři  kataldnštf  {1B79);  Na 
slunci  (1886)  a  j.  Na  světové  výst.  v  Paříži 
r.  1889  mél:  Pohřeji  na  Pradu  (1881);  Sni- 
ácini  rybdřu  (1882),  v  museu  jeho  rodiáté; 
Hra  koulemi  v  Provenci  (1888).  FM, 

Monvomont  [muvman],  trc,  viz  Movi- 
mento. 

de  Mony  [mui]  Charles  Louis  Stani- 
slas.  hrabe,  franc.  diplomat  a  spisovatel 
(*  1834  v  Paříži).  Oddal  se  diplomacii  r.  1862. 
R.  1878  byl  v  Berlíně  tajemníkem  kongressu, 
na  to  byl  ředitelem  v  ministerstvě  (1879), 
vyslancem  v  Athénách  (1880)  a  v  Římě  (1886 
až  1888).  Napsal :  Grands  seigneurs  et  grandes 
dames  du  temps  passé  (1862);  Don  Carlos  et 
Philippe  II  (1863;  3.  vyd.  1888");  Le  román 
d^un  homme  sérieux  (1864);  Les  jeunes  ombres 
(1865);  Lettres  du  Bosphore  (1879);  Lettres 
athéniennes  (íSSy);  Róme  {1S90)\  Louis  XIV 
et  Je  Saint-Siége,  Vambassade  du  duc  de  Cré" 
qui  (1893,  2  sv.),  a  vydal  neuveřejněnou  kor- 
respondenci  St.  Aug.  Poniatowského  s  pí 
Geoífrinovou  (1875). 

Honzon  [muz6n],  město  v  arrond.  Sedan 
ve  franc.  dep.  Ardennes,  nad  Mósou,  11  km 
na  jihovýchod  od  Sedanu,  na  lokální  dráze 
Sedan-Verdun,  má  1746  ob.  (1891),  krásný 
got.  kostel  ze  XIII.  st.,  koželužství,  výrobu 
suken,  vinopalny.  M.  znám  jest  jménem  Mo- 
somaguSy  Mosomum  již  ve  IV.  st.  Vedla  tudy 
římská  silnice  z  Remeše  do  Tréves.  U  M-u 
svedeno  několik  bitev.  Dne  31.  srpna  1870 
Němci  donutili  zde  Mac  Mahona,  aby  ustou- 
pil k  Sedanu. 
Movenfl  (lat.),  hybná  síla,  hybadlo. 
Moverfl  Franz  Karl,  katol.  theolog  a 
orientalista  (*  1806  —  f  1856  ve  Vratislavi). 
Studoval  v  Můnsteru  a  Bonnu  theologii  a 
vých.  jazyky,  byv  vysvěcen  působil  po  de- 
set let  jako  kněz  (1829—39),  načež  obdržel 
professuru  starozákonního  bohosloví  ve  Vra- 
tislavi. Napsal:  Kritische  Untersuchungen  uber 
die  biblische  Chronik  (1834);  De  utriusque  re- 
censionis  vaticiniorum  Jeremiae  indole  et  ori- 
gine  (1837);  Loci  quidam  historťae  canonis  Ve- 
teris  Testamenti  illustrati  (1842);  Die  Phóni- 
c-er  (1841.  1849—57;  2  sv.)  s  dodatkem  Phó- 
vicische  Texte,  erklávt  (1845—1847,  2  sv.)  a 
Phónicien  v  Ersch-Graberově  encyklopaedii, 
kdež  shrnul  výsledky  svých  prací. 

MovlmentO  (ital.),  írc.  mouvement,  po- 
hyb, v  hudbě  časomíra. 

Movitosti  (lat.  mobilia^  res  mobiles,  be- 
wegliche  Sachen,  fahrende  Hábe;  Fahrniss), 
věci  movité,  nazývají  se  takové  věci, 
jimiž  se  může  hýbati.  Opakem  toho  jsou 
nemovitosti  (v.  Immobilie).  Ve  starém 
jazyce  českém  užívalo  se  pro  nfi.  výrazu 
nábytek  a  někdy  i  příbuzného  slova  do- 
bytek (v.  t.).  Později  se  smysl  terminů  těch 
odlišil  a  nábytkem  nazýváno  domácí  nářadí 
(něm.  Hausgeráthet  Mobiliár,  lat.  supellex), 
kdežto  dobytkem  domácí  hospodářská  zvířata 


(Hausvieh,  pecus).  Vedle  výrazu  m.  užívá  se 
i  stejnoznačného  výrazu  svrchkv  (známého 
již  Všehrdovi),  též  svršky.  Filologicky  od- 
povídá výraz  ten  lat.  supellex,  ač  má  význam 
širší  (neznamenáC  jen  nábytek,  nýbrž  vůbec 
movitosti). 

Hoza  [mocha]  (slovo  dle  jedněch  původu 
japanského,  dle  jiných  portugalského)  je  pra- 
starý prostředek  léčební,  záležející  v  tom, 
že  se  při  bolestech  v  hloubce  vyvodí  po- 
pálením  kůže  povrchní  zánět,  čímž  se 
odvádí  chorobný  pochod  z  hloubky  na  po- 
vrch, což  má  nepopiratelný  účinek  léčivý. 
Přes  to  je  však  léčba  tato  dnes  uŽ  zastaralá, 
byvši  zatlačena  četnými  novými  léky  proti- 
bolestnými,  jež  přinesl  moderní  rozkvět  che- 
mie. Původně  byla  m.  váleček  z  usušených 
vlnitých  stonků  a  květů  rostliny  Artemisia 
moxa  a  A.  indica  na  způsob  cigarra  sbalený, 
který  přilepován  byl  v  Číně  a  v  Japansku 
ke  kůži  a  zapálen.  Do  lékařství  evrop.  za- 
vedena m.  Busshofem  1679.  V  novější 
chirurgii  sluje  m.  chumáč  vaty  napuštěný 
lihem,  který  byl  přiložen  na  bolestivém  místě 
ke  kůži  a  zapalován.  Ale  ani  tato  methoda 
už  se  neprovádí.  Dříve  bývaly  rozmanité 
způsoby  takových  mox,  na  př.  válec  ze  ssa- 
vého  papíru  napuštěný  roztokem  chromanu 
draselnatého,  neb  oplatky  terpentinovou 
silicí  a  sirným  aetherem  nasáklé  přikládaly 
se  ke  kůži  a  zapálily.  Tato  léčba  (revulsivní) 
nabývá  nejnověji  opět  důvěry,  ale  místo  . 
moxy  užívá  se  žehadel,  na  př.  thermokauteru 
nebo  horké  páry  (athmokauteru).       Pftrk. 

de  Hoya  Pedro.  Španěl.  malíř  (*  1610 
v  Granadě  —  f  ^^^^  *•)•  ^  sevillském  atelieru 
Juana  del  Castillo  vzdělával  se  po  boku 
Alonsa  Cana  a  Murillově.  Pak  se  stal  vojá- 
kem ve  Flandrech  a  zanítiv  se  pro  práce 
Van  Dyckovy  odebral  se  za  ním  do  Lon- 
dýna. Vrátiv  se  domů  odkryl  svým  druhům 
(zejm.  Murillovi  v  umění  hollandském)  ne- 
známý svět.  Sám  pobyl  na  čas  v  Seville 
a  potom  žil  trvale  v  rodišti.  V  chrámech 
granadských  jsou  jeho  obrazy:  Madonna; 
Výjevy  \e  fivota  sv.  Jana  ^  Maty\  Sv.  Alypius. 

V  madridském  museu  v  Pradu  je  šest  maleb 
ze  života  Josefova.  Vlastni  podobiznu  M-ovu 
chová  galerie  Esterházyho  v  Pešti. 

Moyobamba  v.  Loreto  2). 

MoyflOS  Štěpán,  čelný  vlastenec  slo- 
venský (*  24.  říj.  1797  ve  Veselí  ve  stolici 
nitranské    —    f   5.   čce   1869   ve   Sv.   Kříži). 

V  Pešti  r.  1829  vysvěcen  na  kněze,  kde 
potom  kaplanoval  několik  roků,  vynikaje 
jako    dobrý    kazatel,    učitel    a    přítel    lidu. 

V  1.  1830—47  byl  professorem  na  král.  aka- 
demii v  Záhřebe,  kde  zároveň  vydával  tý- 
denník >Zagr€bački  katolički  list€.  R.  1847 
zvolen  kanovníkem  a  kapitulním  vyslancem 
na  sněm  do  Prešpurku  a  rok  potom  jme- 
nován od  bána  Jelačicc  přednostou  odboru 
báňské  rady.  Zároveň  stal  se  ředitelem  se- 
mináře, r.  1849  vyslán  jako  chorvatský  dů- 
věrník do  Vídně,  kde  pracoval  mnoho  na 
prospěch  věcí  chorvatských,  zejména  o  po- 
výšení biskupství  záhřebského  na  arcibiskup- 


798 


Mozambik  —  Mozarabové 


ství;  r.  1851  jmenován  biskupem  báňsko- 
bystfickým,  ve  kterémžto  postavení  získal  si 
neocenitelné  zásluhy  o  diecési,  o  kat.  gym- 
nasium v  Báňské  Bystřici  a  o  Matici  Slo- 
venskou. V  Báňské  Bystřici  vycházel  pod 
jeho  vedením  5  let  časopis  »CyrilI  a  Method«. 
Tiskem  vydal  Myilienky  o  \ahradnictve  vóbec 
a  štepárstve  oh^vláštč  (B.  Bystr.,  1865).  K  sto- 
leté památce  narozenin  M-výcb  r  1897  vydal 
zvláštní  spis  Svetozár  Hurban  Vajanský. 

Mx^%M!aMLk{híosambique,Mo\ambique) :  1)Mm 
portuf^al.  kolonie   od  r.  1891  úředně  zvaná 
Ettado   ďAfrica   oriental^   na   vých.   pobřeží 
africkém  při  Indickém  okeánu,   na  j.  od  ř. 
Rovumy  až  k  zátoce  Rosí,  jižně  od  zál.  Dela- 
gojského,    má   na    768.740  km^    s  800.000- 
1,000.000   ob.    Ve   vnitru    dotýká   se   na  j. 
území  Tongů  a  Svaziů,  Transvaalu,   britské 
střední  Afriky,  načež  hranice  táhne  se  podél 
břehu   jez.  Širvy,    směřuje    k   vých.  břehu 
Njasy  až  k  Něm.  Vých.  Africe.    Nejhlouběji 
sahá   podél  Zambezi  až  k  Sumbo  (1050  km 
od  pobřeží).    Delta  Zambezi  dělí  kolonii  na 
dvě  stejné  části,  z  nichž  severní  náhle  od 
pobřeží   se    zdvihající    dosahuje    prahorním 
horstvcm  Namuli,  jež  tvoří  rozvodí  řek  na 
tři  strany  tekoucích,  výše  2280  m.    Značné 
výše    dostupují   též    Mlandži    a   Morumbala 
(1200  m).  V  jižní  části  zdvihá  se  Gorongosa 
(3500   m),    předěl   řek    Zamb-zi    a   Pungvy. 
Hornaté  území  Maníka  (v.  t.)   vysílá   své 
vody  k  j.;    další  pohoří  postupuje  na  hra- 
nicích trans vaalských  k  j.    V  této  části  nej- 
větší   řeky    jsou    vedle    částečně    splavné 
Pungvy  Sabi  a  Limpopo.  Nejdůležitější  řekou 
e  Zambezi,  přístupné  od  moře  lodím  s  ma- 
ým  ponorem  buď  ramenem  quilimanským, 
aneb  kratším  a  hlubším   čindským;    rovněž 
splavna  je  jeho  pobočka  Širé,   ač  tok  její 
jako  u  zmíněných  fek  porušován  jest  prahy. 
Sama  šířková  poloha  M-u  ukazuje  na  vege- 
taci tropickou  s  bohatou  zvířenou  jmenovitě 
ve  vnitřku  osady,  kde  zdržují  se  sloni,  bu- 
voli, nosorožci  a  četní  dravci.  Podnebí  jme- 
novitě na  nízkém  pobřeží  následkem  četných 
bažin    a   zátop    říčních   jest   pro   Evropany 
téměř  vražedné,  kdežto  podnebí  vnitřku  mír- 
něno   jest    vysokou    horskou    polohou,    ba 
v  některých  polohách  i  zdravé.  Teplota  vy- 
značuje se  náhlými  změnami  dostupujícími 
až  35^  rozdílu.  Obyvatelstvo  skládá  se  z  roz- 
ličných plemen  a  kmenů,  jmenovitě  kmenů 
bantuských   v  sev.  části  a  kmenů  zulských, 
jež   tlačí   se  podél   pobřeží    od  již.   hranic 
k  severu.    V  přístavech  žijí   četní  Arabové, 
Hindové,  Malajci  i  Číňané,  kdežto  Evropané 
sami  tvoří  toliko  nepatrný  zlomek  obyvatel- 
stva. —  Správu  celé  kolonie  vede  generální 
guvernér  v  Lourengo-Marquezu,  jemuž  pod- 
řízeni jsou  náčelníci  jednotlivých  distriktů. 
Následkem  každoročního  deňcitu  v  rozpočtu 
svěřeny  jednotlivé  části  kolonie  správě  pri- 
vilegovaných společností,  jako  njaské  (kolem 
jez.  Njasy  a  ř.  Rovumy),  mozambické  (hlavně 
v  Sofale  a  Manice),  zambezijské,  které  ovlá- 
dají  téměř  veškerý   vývoz  slonoviny,   kau- 
čuku,  kávy,   tabáku  a  j.    V  poslední  době 


1 


dobývá  se  v  Manice  hojně  zlata.  Důležitější 
přístavy  osady  jsou  Lourengo-Marquez 
(v.  t.),  jenž  má  nejen  obchodní,  ale  i  poli- 
tický význam  následkem  spojení  železničního 
s  Transvaalcm,  Beira  (4000  ob.,  z  nichž  900 
Evropanů)  s  toutéž  důležitostí  pro  angl.  Rho- 
desii, jsouc  východiskem  trati  do  Salisbury 
přes  Massikesse;  Quilimane  (7000  ob.) 
a  Inhambáne  (v.  t.)  —  Pobřeží  mozam- 
bické objevil  r.  1497  Vasco  de  Gama,  po 
němž  v  následujícím  desítiletí  zřízeny  portu- 
galské osady,  jako  Inhambáne,  Sofala,  Quili- 
mane a  Mozambik ;  toliko  Lourengo-Marquez 
osazen  až  r.  1545.  Politicky  i  církevně  při- 
pojeny pak  k  indické  Goe  až  do  r.  1752. 
Portugalce  lákaly  hlavně  pověsti  o  mocné 
říši  černošské  Monomotapě;  rovněž  kladen 
do  těchto  krajin  biblický  Ofir  a  panství  krá- 
lovny Sábské.  Ve  snaze  spojiti  osadu  angol- 
skou  8  mozambickou  předešli  Angličané  Por- 
tugalce; nad  to  trvaly  stálé  spory  s  nimi 
o  zátoku  Delagojskou  a  úvodí  ř.  Širé,  kteréž 
se  dostalo  pod  moc  Anglie.  Velikou  chybou 
bylo,  že  osady  mozambické  užívala  vláda 
portugalská  za  kolonii  trestaneckou  od  nej- 
starších dob.  Otroctví  odstraněno  úplně  te- 
prve r.  1878. 

2)  M.,  přístav  a  bývalé  sídlo  správy  kolo- 
nie, rozkládá  se  blízko  pobřeží  na  3  km  dlou- 
hém korálovém  ostrůvku  a  má  (1887)  7380  ob., 
z  nichž  s  posádkou  as  300  Evropanů.  Přístav 
chráněn  jest  třemi  pevnůstkami,  z  nichž  jedna 
je  zároveň  věznicí.  Ulice  jsou  čisté,  rovné 
8  kamennými  domy;  vedle  býv.  guvernér- 
ského  paláce  jest  tu  radnice,  býv.  jesuitská 
kollej,  nemocnice  a  mnohé  faktorie  portu- 
galských, franc.  a  něm.  obchodních  domů. 
Podnebí  je  však  Evropanům  nesnesitelné, 
nad  to  je  tu  nedostatek  pitné  vody.  Před- 
měty vývozu  jsou  slonovina  a  kaučuk.  Do- 
pravu prostředkují  něm.  východoafrická  spo- 
lečnost a  Mála  Reál  Portugueza.  —  M.  byl 
důležitým  obchodním  přístavem  arabským  již 
před  příchodem  Portugalců,  kteří  jej  r.  1508 
obsadili  a  později  i  opevnili  na  obranu  cesty 
do  Indie.  V  poslední  době  však  ustupuje 
před  Louren^o-Marquezem  do  pozadí. 

HoMkmbik,  zimní  dvoiitá  tkanina  z  vlny 
mykané,  kde  svrchní  útek  leží  dle  určitých 
pravidel  volně  a  pak  se  na  česacím  stroji 
roztrhá;  vzniknou  tím  malé  nebo  větŠí  čtverce 
s  vlasem.  Lepší  druhy  m-u  mají  mimo  zá- 
kladní a  vlasový  útek  ještě  útek  výplňkový. 

Mozarabové  čili  Mostarabové,  »ne- 
praví  Arabové«,  z  arabského  musta  ariba, 
t.  j.  cizinci  mezi  Araby,  původně  kmenové 
arabští,  kteří  nepocházeli  přímo  od  praotce 
Kahtána,  později  označení  křesCanů  ve  Špa- 
nělsku za  panství  maurského,  na  rozdíl  od 
Arabů  pravých.  Směli  v  některých  městech 
jako  v  Toledě,  Leonu  a  j.  provozovati  ne- 
rušenu svoje  náboženství  sic  s  jistým  ome- 
zením, jako  na  př.  že  průvody  nesměly  ko- 
nány býti  veřejně,  nýbrž  jen  uvnitř  chrámů. 
Když  pak  nechtěli  se  ve  všem  podrobiti, 
byli  krutě  pronásledováni,  zvi.  za  Abd-ur- 
rahmána  IL  a  Muhammeda  L   S  Římem  ne- 


Mozart. 


799 


byli  ve  spojení,  tak  že  zachovali  starou 
gótskou  liturgii  (liturgie  mozarabská), 
kterou  spořádal  sv.  Leandr,  arcibiskup  se- 
villský, a  doplnil  nástupce  jeho  Isidor.  Aváak 
r.  1285  silně  byla  pozměněna,  pak  r.  1500 
od  arcibiskupa  toledského  Ximena,  který 
vydal  Missale  mixium  secundum  regulam  beati 
Isidoři  dictum  Mo\arabicum.  V  některých  ko- 
stelích  arcibiskupství  toledského  dosud  ko- 
nají se  služby  boží  dle  této  liturgie.  Jinde 
byla  odstraněna  přičiněním  pap.  Řehoře  VIL 
a  králA  kastilských  a  aragonských. 

Mozart  Johann  Chrysostomus  Wolf- 
gang Amadeus,    z   nejslavnějších    hudeb- 
ních skladatelů  něm.  (*  27.  led.  1756  v  Salc- 
purku  —  t  5.  pros.  1791   ve  Vídni).    Jeho 
otec,    Leopold    M.    (1719  —  1787),    dvorní 
hudebník  při  arcibisk.  kapele  v  Salcpurku, 
sám  dobrý  skladatel  a  učitel  hudby,  poznal 
záhy  mimořádné  nadání  svého  syna  a  ujal  se 
s  veškerou  péčí  hudebního  vzdělání  malého 
Wolfganga,  který  v  šesti  letech  a  dříve  ještě, 
než  dovedl  pořádně  psáti  noty,  začínal  kom- 
ponovati  a  improvisovati  malé  kousky  na 
klavír;    pročež  otec  rozhodl  se  podniknouti 
s    ním    a   jtho    sestrou    uměleckou   cestu. 
K.  1762  odjeli  tedy  do  Mnichova,  kde  obě 
děti  setkaly  se  s  velikým  úspěchem;  neméně 
ve  Vídni,  kde  hrály  u  dvora  císařského.  Po 
svém  návratu  do  Salcpurku  naučil  se  malý 
M.  rychle   na  varhany   a  na  housle,   načež 
r.  1763  odebrali  se  malí  virtuosové  s  otcem 
přes  Bavorsko,   rýnské    provincie   a   Nizo- 
zemsko do  Francie.    V  Paříži  vydány  tehda 
první    M-ovy    skladby,    sonáty    pro    klavír. 
Z  Francie  odebrala  se  rodina  M-ova  r.  1764 
do  Londýna,  kde   M.  komponoval  nových 
šest  sonát  klavírních,  věnovaných  královně, 
následujícího  pak  roku  do  Hollandska;    M. 
psal  zde  opět  klavírní  sonáty  později  věno- 
vané   princi    v.   Nassau-Weilburg.     Teprv 
r.  1766  vrátila  se  rodina  přes  Paříž,   Lyon 
a  Švýcarsko  do  Salcpurku.    Při  všech  kon- 
certech na  této  cestě  pořádaných  M.  vzbu- 
zoval  největší   obdiv   svými   improvisacemi 
a   přednesem   vlastních   skladeb.    Po   svém 
návratu   oddal   se   M.    pod  přísným,   avšak 
moudrým  vedením  otcovým  pilným  studiím 
hudebním,    zvláště    komposici,    a   studoval 
skladby    £.    Bacha,    Hasseho    a    Haendela. 
Koncem  r.  1767  M.  osobně  ve  Vídni  dirigoval 
svoje  Te  Deum  a  operettu  Bastien  a  Bašti- 
enne.  Na  rozkaz  Josefa  II.  komponoval  hudbu 
ke  komické  opeře  La  Finta  semplice.  R.  1769 
jmenován   M.  koncertním    mistrem   v  Salc- 
purku   (ač   teprv    později    dostával   služné 
12  zl.  30  kr.  měsíčnč)   a   podnikl   s  otcem 
koncem   téhož  roku   a   zač.  1770  cestu  do 
Itálie.    Cesta  tato,  při  níž  M.  zastavoval  se 
ve  všech  větších  městech  italských  až  po 
Neapol,    byla   nepřetržitou    řadou   triumfů. 
V  Miláně  napsal  operu  Mitridate,  jež  byla 
tu  provozována  20krát  po  sobě.  Potom  bylo 
mu  uloženo  od  císařovny  Marie  Terezie  na- 
psati k  poctě  zasnoubení  arcivévody  Ferdi- 
nanda  v  Miláně  r.  1771   slavnostní  kantátu 
Ascanio  in  Alba ;  načež  pro  karneval  milánský 


napsal   operu   Lucio  Silla.    Obé  setkalo  se 
s  nevšedním  úspěchem,  rovněž  i  dram.  se- 
renáda  H  Sogno  di  Scipione  (1772,  k  uvedení 
arcib.  Jcronvma  v  Salcpurku).    V  téže  době 
komponoval    několik   symfonií    a   kvartett, 
r.  1773  koncert  pro  dvoje  housle,  mše,  se- 
renádu,  šest  kvartett,  kvintetto,  koncert  pro 
piano;  r.  1774  dvě  mše,  čtyři  s3rmfonie,  dvě 
serenády  a  jiné  menší  skladby.    Při  pobytu 
v  Mnichově  r.  1775  M.  složil  operu  La  finta 
giardinitra,  dvě  mše,  serenádu  R  re  pastore 
pro  Salcpurk,  pět  koncertů  pro  housle  a  j. 
Léta  1776  a  1777  výhradně  věnována  jsou 
Činnosti  skladatelské  a  to  ve  všech  možných 
oborech;  z  bohatého  seznamu  těch  let  uvá- 
díme vedle  oratoria  La  Betulia  liberata  pět 
mší,  offertorium,  šest  sonát  a  tři  koncerty 
pro  piano,  sedmnáct  skladeb  pro  varhany 
a  několik   skladeb    pro   nástroje    dechové, 
mimo  jiné  koncert  pro  hoboj.  Přes  usilovnou 
tu  činnost  skladatelskou  M-ovi  hmotně  ne- 
vedlo se  dobře.    R.  1777  M.  podnikl  novou 
cestu,  tentokráte  ve  průvodu  matky,  do  Mni- 
chova, Augšpurku,  Mannheimu  a  do  Paříže, 
jež  mu  však  nepřinesla  úspěchu  hmotného. 
V  Paříži  musil  se  dokonce  protloukati  hodi- 
nami, a  když  3.  července  1778  zemřela  mu 
tam  matka,  vrátil  se  do  Salcpurku  v  červnu 
1779.  Zde  zaujal  dřívější  své  místo  koncert- 
ního  mistra   a  organistv   za  podmínek   po- 
někud příznivějších  a  zůstal  tu  až  do  konce 
r.  1780;    napsal    v  tom   čase   operu   Zayde, 
dvě  mše.   Kyrie,   dvě  symfonie,   sonáty  pro 
piano  a  varhany,  orchestrální  hudbu  k  heroi- 
ckému  dramatu  Krdl  TJiamos  a  j.  Odejel  pak 
do  Mnichova,  kde  r.  1781,  v  lednu,  operou 
ídomeneo  (text  od  Giamb.  Varesco),  jež  při- 
jata byla   s  nadšením,   zahájil  slavnou  řadu 
svých    děl    dramatických.    Potom  vystoupil 
ze   služeb    arcibiskupa   salcpurského,    který 
nedůstojně   s  ním  zacházel,   a  usadil  se   ve 
Vídni,   kde  pod  ochranou  císaře  Josefa  II. 
oddal  se  skladbě  hudební.    Opera   Únos  le 
Serailu    (text   od  Bretznera),    komponovaná 
r.  1781,  provozována  r.  1782  s  neoloyČejným 
úspěchem  i  přes  úklady  italských  zpěvákův, 
a  jméno  M-ovo  teď  teprve  stalo  se  slavným. 
Hned    po    Vídni    opera   tato    provozována 
i  v  Praze.    Dne  16.  srpna  1782  oženil  se  M. 
s  Konstancí  Weberovou,   s  níž  nehledě  ke 
stálým    nesnázím    peněžním    žil    ve   sňatku 
velice  šťastném.  S  touto  svojí  mladou  chotí 
navštívil  r.  1788  Salcpurk  a  začal  tam  kom- 
ponovati   operu   V  oca  del  Cairo  (text  od 
Varesca) ;  tamže  provedena  nová  mše  M-ova, 
po  té  pak  ve  Vídni  opera   Lo  sposo  deluso. 
R.  1785    M.    napsal    operu    Davide  penitente 
a  šest  kvartett  věnovaných  Haydnovi.  Císař 
Josef  II.,  který  dával  přednost  hudbě  italské, 
zanedbával  M-a,  a  teprv   na  přímluvu   hra- 
běnkv  Thunové  a  knížete  Cobentzela  dávána 
při  dvoře  opera  Únos  ze  Serailu   a  M  ovi 
vykázáno   služné   ročních   800   zl.     R.    1786 
dávána  v  Schónbrunně  malá  opera  Divadelní 
ředitely  načež  následovala  Le  no\\e  di  Figaro, 
Figarova   svatba,  dle   Beaumarchaisova    Le 
mariage   de  Figaro  od  Daponte,   kompono- 


800 


Mozart. 


váná  v  šesti  nedělích  na  rozkaz  cis.  Josefa  II. 
Při  prvním  provedení  opery  zpívali  italští 
zpěváci,  chtíce  operu  psanou  proti  dosa- 
vadním tradicím  zničiti,  zúmysla  tak  špatně, 
že  M.  ještě  při  samém  představeni  musií 
žádati  císaře  za  ochranu  svého  díla.  Před- 
stavení druhé  bylo  sice  lepší,  ale  přes  to 
byla  opera  zatlačena  Martinovou  »Una  cosa 
rara«.  Za  to  v  Praze  měla  »Svatba  Figarova*, 
provozovaná  společností  Bondiniho,  úspěch 
takový,  že  M.  slíbil  napsati  pro  Prahu  nej- 
bližší svoji  operu.  M.  při  svém  tehdejším 
pobytu  v  Praze  byl  tu  přijat  s  velikým  na- 
dšením a  dva  koncerty  jeho  měly  tu  nevídaný 
úspěch.  Násl.  roku  1787  dne  29.  října  dávána 
tu  za  přítomnosti  M-ovy  slíbená  opera  Don 
Juan  (text  od  Daponte),  kterou  nadšení 
Pražanů  pro  M-a  teprve  se  stupňovalo. 
Úspěch  byl  úplný,  ba  neslýchaný  v  hudeb- 
ních annálcch.  v  květnu  1788  dávána  opera 
i  ve  Vídni,  ale  za  podmínek  docela  rozdíl- 
ných,  jak  co  do  interpretace,  tak  co  do  po- 
rozumění obecenstva,  tak  že  byla  zatlačena 
operou  Salieriho  »Axur€.  —  Hmotné  po- 
stavení M  ovo  ani  těmito  úspěchy  se  nepo- 
lepšilo valně  a  M.  nalézal  útěchy  jen  v  práci, 
které  se  oddával  s  horlivostí  neobyčejnou. 
R.  1788  psal  svoje  poslední  tři  symfonie  a 
mnoho  skladeb  komponovaných  pod  dojmem 
děl  S.  Bacha,  jejž  zbožňoval.  Téhož  roku 
a  r.  1790  řídil  provedení  oratorií  Handelo- 
vých,  jež  umožnil  bohatý  maecenáš  hudební 
baron  Van  Swieten,  a  provozována  opera 
buffa  Cosi  fan  tutte.  Nabízené  místo  kapel- 
níka při  dvoře  berlínském  M.  nepřijal,  neboť 
nemohl  se  odhodlati  opustiti  Vídeň  a  »svcho 
dobrého  císaře<,  a  vrátil  se  raději  z  Berlína 
do  Rakouska.  Koncert  na  této  cestě  zpáteční 
v  Lipsku  pořádaný  setkal  se  s  úspěchem 
jen  nepatrným.  Ve  Vídni  však  jeho  pří- 
chylnost nebyla  náležitě  oceněna,  nedosáhl 
ani  druhého  kapelnického  místa  u  dvora 
a  stal  se  tedy  příručím  kapelníka  u  sv.  Ště- 
pána, když  úmrtím  císaře  Josefa  II.  byl  zba- 
ven i  tohoto  svého,  byť  nepříliš  nadšeného 
příznivce.  Postavení  M  ovo  bylo  čím  dále 
tím  horší  a  usilovná  práce  podrývala  jeho 
zdraví.  Ze  skladeb  do  tohoto  času  spada- 
jících uvádíme  proslulé  Ave  verum.  R.  1791 
složil  M.  pro  divadlo  Schikanederovo  operu 
Kouielná  flétna,  ke  které  Schikaneder  sám 
napsal  text  s  tendencí  svobodnozednářskou. 
M.  sám  byl  horlivým  svobodtiým  zednářem. 
Zbankrotělý  Schikaneder  operou  pomohl  si 
na  nohy,  ale  k  M-ovi  za  to  nepěkně  se  za- 
choval; nejen  že  nedal  mu  honoráře,  ale 
ani  nedodržel  slibu,  že  partitury  neopíše. 
Zatím  co  pracoval  M.  o  >Kouzelné  flétně*  — 
v  červnu  1791  —  dostavil  se  k  němu  cizince 
žádaje,  aby  napsal  requiem  pro  osobu,  která 
chce  zůstati  neznámou,  za  honorář  100  dukátů. 
M.  dal  se  ihned  do  práce,  kterou  však  pře- 
rušil a  odebral  se  znova  do  Prahy  na  žádost 
českých  stavů  a  napsal  zde  v  18  dnech  ke 
korunovaci  Leopolda  II.  za  krále  českého 
op(rru  La  clemen^a  di  Tito  na  slova  Meta- 
stasiova.   Po  návratu  do  Vídně  byla  dokon- 


čena Kouzelná  flétna,  načež  chtěl  M.  dostáti 
danému  slovu  a  dokončiti  také  Requiem, 
přes  nevalné  své  zdraví.  Vedle  choroby 
plicní  byl  ještě  stižen  nemocí  nervovou. 
Myšlénka  na  Requiem  neustále  jej  pronásle- 
dovala, ale  k  dokončení  jeho  už  nedošlo. 
Zemřelť  5.  prosince  r.  1791  a  pochován  ve 
společné  šachtě  chudých,  tak  že  nikdo  nezná 
přesně  místa,  kde  uloženy  kosti  největšího 
z  hudebních  skladatelů.  Teprv  5.  pros.  1859 
město  Videň  postavilo  pomník  tam,  kde 
bývala  společná  šachta.  Vdova  M-ova,  jíŽ 
císař  Leopold  II.  povolil  pensi  260  zl.,  pro- 
vdala se  r.  1809  za  dán.  stát.  radu  Jiřího 
Mik.  v.  Nissen,  bio^^rafa  M-ova,  ovdověla 
r.  1826  podruhé  a  zemřela  r.  1842  v  Salc- 
purku. 

Starší  syn  M-ův  Karel  (1784—1859)  byl 
v  Miláně  berním  úředníkem,  mladší  Wolf- 
gang Amadeus  (1791—1844)  vzdělal  se 
hudebně  u  Neukomma  a  Albrcchtsbergera, 
odebral  se  r.  1808  do  Haliče,  kde  byl  sou- 
kromým učitelem  hudby;  r.  1823  stal  se 
ve  Lvově  kapelníkem.  Zemřel  v  Karlových 
Varech.  Skladby  jeho,  klavírní  koncerty, 
kvartetta,  sonáty  a  j.,  nemají  valného  vý- 
znamu. 'Srv.  Jos.  Fischer,  W.  A.  M.,  Karlovy 
Vary  1888.  —  Ku  poctě  M-ově  založeno  ně- 
kolilc  nadací  pro  stipendia  hud.  umělcům, 
jako  v  Salcpurku,  Frankfurtě  n.  M.  a  j. 
Zvláštní  spolek  M  ův  r.  1892  v  Důsscldorfé 
založený  podporuje  Mozarteum  v  Salcpurku. 
jež  vydržuje  veřejnou  školu  »Mozartrumc 
a  snaží  se  založiti  archiv  M-ův.  Z  četných 
podobizen  M-ových  nejlepší  je  Tischbeinóva 
z  r.  1778.  Pomníky  byly  postaveny  M-ovi 
ve  Výraaru  (1799),  v  Salcpurku  (1842,  od 
Schwanthalera),  ve  Vídni  (1896,  od  Tilcrnera). 

Jako  člověk  byl  M.  neobyčejně  dobrotivý, 
ba  naivní,  veselý,  upřímný  a  laskavý.  Kaž- 
dému ochotně  pomáhal  a  vůči  svým  šťast- 
nějším soudruhům  v  umění  neznal  závisti. 
I  vědecky  byl  M.  vzdělán,  zvláště  mathe- 
matiku  pěstoval  se  zálibou  a  vedle  své  ma- 
teřštiny mluvil  anglicky,  italsky  a  francouzsky. 
Listy  jeho  prozrazují  ducha  i  jinak  bystrého 
a  myslícího.  Zanechal  celkem  626  děl  a  to 
20  mší,  8  litanií  a  nešpor,  40  oífertorií,  hy- 
mnů a  jiných  zpěvů  duchovních,  17  varh.  so- 
nát, 10  kantát  s  průvodem  varhan,  23  opery, 
přes  100  árií  s  průvodem  orchestru  a  klavíru, 
23  kánonů  pro  2—12  hlasů,  22  klav.  sonát, 
přes  50  jiných  klav.  kusů,  11  trií,  kvartett 
atd.  s  klavírem,  48  skladeb  komorních  pro 
smyčcové  nástroje,  49  symfonií,  asi  100  men- 
ších skladeb  pro  orchestr  a  55  koncertů, 
to  vše  v  krátkém  Žití  35  let. 

Základní  rys  M-ovy  bytosti,  který  je  pří- 
činou tak  vynikajícího  postaveni  Mova 
v  hudbě,  jest  zejména  jeho  neobyčejná 
vroucnost  a  citovost.  M.  »komponoval  tak, 
jak  se  psávají  dopisy*,  praví  o  něm  naivně 
jeho  choť  Konstancie.  Rys  ten  Jevil  se  u  M-a 
velmi  záhy  a  ovládá  nejen  celý  jeho  život, 
ale  zejména  jeho  díla.  M.  setkával  se  s  úspě- 
chem znamenitým  sice  ve  všech  oborech 
hudby,   ve  kterých   působil   —  a  ve   všech 


Mozartova. 


801 


byl  činný  —  ale  největší  a  epochální  jeho 
význam  tkví  především  v  opeře.  Neúnavnou 
činností  osvojil  si  M.  záhy  všecken  tehdejší 
formalismus  opery  italské,  ale  oduŠevnil  jej 
pak  svou  vlastní  bohatou  a  hlubokou  vni- 
terností  k  živoucímu  organismui  tak  že  opera 
jeho  bije  tepem  svěžítio,  soudobého  života. 
Tím  stal  se  M.  zakladatelem  nové  školy, 
tak  Že  všickni  jeho  nástupci,  kteří  psali  pro 
jeviště,  jsou  více  méně  jeho  žáky.  Důležitost 
orchestru,  symfonický  jeho  charakter,  opo- 
vrhování konvencionální  formou  týkající  se 
délky  a  stavby  árií,  přesný  a  dokonalý  výraz 
dramatický,  jasná  harmonie,  nadbytek  a  či- 
stota melodie,  to  vše  začínalo  sice  býti  zřej- 
mým již  v  prvních  pokusech  operních,  jako 
Bastien  a  Basticnne,  La  finta  semplice,  ostřeji 
ještě  v  Mitridate,   Lucio  Silia   a   La  fínta 

giardinicra,  ale  první  dílo,  v  němž  umělecko- 
istorický  význam  M-ův  jako  skladatele  dra- 
matického jest  nepopiratelný,  jest  opera 
Idomcneo.  Sic  také  Idomeneo  stojí  celkem 
na  základě  staré  ital.  opery  seric,  ale  prese 
všecky  koncesse  umění  zpěvnímu  činěné 
a  napodobeni  Gluckova  formalismu  vystu- 
puje M-ův  genius  zvláště  ve  sborech,  nej- 
více však  v  tehda  neslýchané,  smělé  a  cha- 
rakterisující  instrumentaci.  Ještě  v  následu- 
jících operách  Cosi  fan  tuttc  a  Titus  byl 
trochu  závislým  na  italských  vzorech,  ale 
ve  všech  následujících  razí  si  originální  my- 
šlénky M-ovy  vítězně  cestu.  Tak  zejména 
ve  Figarově  svatbě,  kterou  M.  založil  vlastní 
uměleckou  formu  komické  opery,  které  ne- 
znala ani  opera  italská  ani  francouzská,  po- 
něvadž oběma  nedostávalo  se  ostrosti  cha- 
rakteristiky. V  Don  Juanu  dovedl  M.  spojiti 
půvab  italské  melodiky  s  velkolepým  patho- 
sem franc.  opery  Gluckovy,  působivost  vo- 
kální s  bohatstvím  a  leskem  orchestru,  tak 
že  charaktery  jak  tragické  tak  komické  po- 
mocí instrumentace  kreslí  ostře  a  pravdivě 
i  tam,  kde  tvoří  nejkrásnější  útvary  kontra- 
punktické.  V  tomto  hudebně  dramatickém 
arcidíle  všechno  dosavadní  bylo  překonáno, 
třeba  že  text  opery  je  tak  jako  texty  většiny 
významných  oper  M-ových  triviální,  ba  fri- 
volní,  a  jenom  genius  M-ův  dovedl  je  učiniti 
snesitelnými.  To  platí  zejména  o  Kouzelné 
flétně  Schikanederově,  hovící  vkusu  publika 
předměstského.  —  Nemenší  jest  význam 
M-ův  v  hudbě  instrumentální,  ačkoli  tu  nebyl 
již  zjevem  tak  osamělým  jako  v  opeře.  Počet 
děl  instrumentálních,  jimiž  M.  nabývá  onoho 
významu,  velikosti  jeho  odpovídajícího,  není 
sice  veliký,  ale  skladby  ty  náležejí  k  nej- 
lepšímu, co  kdy  bylo  vykonáno,  a  zajišťují 
mu  zvláštní  místo  proti  Haydnovi  a  Beetho- 
venovi. Mistrovství,  se  kterým  M.  dovedl  si 
podrobiti  orchestr  a  učiniti  z  něho  orgán 
své  umělecké  nálady,  jeví  se  zvláště  v  sym- 
foniích Es  dur,  G  moll  a  C  dur.  —  Nehynoucí 
cenu  mají  M*ovy  skladby  na  klavír,  na  nějž 
M.  sám  byl  virtuosem  ještě  větším  než  na 
varhany  a  housle,  a  svou  činností  učitelskou 
může  býti  pokládán  M.  za  zakladatele  pro- 
slulé vídeňské   školy   klavírní,   kterou  jeho 

Ottfiv  SlovQik  NauSný,  sv.  XVII.  64  1901. 


Žák  Hummel  později  vedl  dále.  M-ovy  skladby 
klavírní  vynikají  jasností  a  snadností  mel- 
odickou. V  jeho  sonátách  a  koncertech  jsou 
k  náležité  platnosti  přivedeny  principy  pro- 
porce a  podřadění,  které  celému  dílu  M-ovu 
dodávají  zvláštního  rázu  pořádku  a  klidu.  — 
V  oboru  hudby  chrámové  má-  M.  význam 
menší.  Ačkoli  jeho  četné  nešpory,  litanie, 
motetta,  hymny,  kantáty  a  mše,  oratorium 
La  Betulia  liberata,  ale  především  Requiem 
dávají  svědectví  o  jeho  mistrovském  uměni, 
přece  nedostává  se  jim  specificky  církevního 
ducha,  kterým  vynikají  díla  Bachova  a  Hand- 
lova. V  oboru  písně  neměl  M.  onoho  boha- 
tého básnického  podkladu,  jehož  umění  jeho 
vyžadovalo.  —  Úplné  kritické  vydání  del 
M-ových  pořídili  1876—1886  Breitkopf  & 
Hártel  v  Lipsku;  v.  Kóchel  vydal  Chrono- 
logisches  thematisches  Verzeichnis  sámmt- 
licher  Tonwerke  M-s  (t.,  1862).  Z  přečetné 
literatury  biograňcké  o  M-ovi  uvádíme: 
Nicmtschek,  Ms  Leben  (Praha,  1798);  G.  N. 
v.  Nissen,  choť  vdovy  M-ovy,  Biographie 
M-s  (Lip.,  1828);  Oulibichcff,  NouveTle  bio- 
graphie de  M.,  suivie  d*un  aper^u  sur  This- 
toire  generále  de  la  musique  et  de  T  ana- 
lyse des  principales  oeuvres  de  M.  (3  sv., 
Moskva  1843,  něm.  Štutg.,  1847,  2.  vyd.  Gant- 
tcr  4  sv.,  1859);  Abbé  Goscher,  M.  (Paříž, 
1857);  E.  Holmes,  Life  and  correspondence 
of  M.  (Lond.,  1845,  2.  vyd.  1878);  zvi.  dů- 
kladný životopis  vydal  Otto  Jahn,  W.  A.  M. 
(Lip.,  1856—59,  4  sv.;  3.  vyd.  zprac.  H.  Dei- 
ters  1889—91,  2  díly);  L.  Nohl,  W.  A.  M., 
Ein  Beitrág  zur  Aesthetik  der  Tonkunst 
(Heidelb.,  1860);  týi,  M.  nach  den  Schilde- 
rungen  seiner  Zeitgenossen  (Lip.,  1879); 
Nottcbohm,  Mozartiana  (Lip.,  1880);  Rud. 
Procházka,  M.  in  Prag;  Osvěta  r.  1900  str.  774, 
M.  v  Čechách;  Lichtenthal,  M.  c  le  suc 
creazioni  (Milán,  1842);  Gounod,  Don  Juan 
de  M  (Pař.  1890);  Vict.  Wilder,  M.,  1'  homme 
et  r  artisté  (Pař..  1880).  Speciálně  o  requiem 
M-ově  jednají:  W.Pole,  M-s  Requiem  (Lond., 
1879);  Gottfr.  Weber,  Ergebnisse  der  bis- 
herigen  Forschungen  uber  die  Echtheit  des 
M-schen  Requiem  (Vid.,  1821)  a  téhož  Wei- 
terc  Ergebnisse  (Mohuč,  1827);  Sievers,  M. 
und  Sůssmayer  (t.,  1829).  Nohl  vydal  také 
dopisy  M  ovy:  \V.  A.  M.,  Briefe  nach  den 
Originalen  (1851,  do  franč.  přel.  Curzon); 
Nouvelles  lettres  inédites  de  W.  A.  M.  (Pař., 
1898);  dopisy  vdovy  a  sestry  M-ovy  vydal 
Nottebohm  ve  svazku  citov.  Nlozartiana.  Srv. 
také  S.  Bagge,  Die  Symphonien  M-s  (Lip., 
1886);  Karl  Reinecke,  Zur  Wiederbelebung 
der  M-schen  Klavier-Koncerte;  J.  E.  Engei, 
Festschrift  zur  M-feier,  Salcpurk  1891. 

Mozartova  Marie  Anna  (*  1751  v  Salc- 
purku  —  1 1829  t.),  sestra  M-ova.  Byla  jako 
on  značně  hudebně  nadána  a  vystupovala 
na  četných  uměleckých  cestách  rodiny  M-ovy 
(v.  Mozart)  jako  virtuoska  na  klavír.  Žila 
potom  v  Salcpurku  a  r.  1784  provdala  se 
za  barona  Jana  B.  von  Sonnenberg.  Po  jeho 
smrti  r.  1801  vrátila  se  do  Salcpurku.  kdež 
oslepla. 

.   51 


802 


Mozdok  —  Mozek. 


MoBŮOk,  město  v  kavkázské  oblasti  terc- 
cké  na  I.  bfebuTcreka,  má  14,583  ob.  (1897), 
a  to  Rusy.  Armény,  Tatary.  4  pravosl. 
kostely,  5  armensKo-gregorianských,  1  kat., 
1  evang.  modlitebnu,  mlStenskou  3tfidni  a 
dívčí  Ztfídní  školu,  koíeluistvi,  inydlárny. 
cihelny  a  olejnu.  Obchod  s  dobytkem  a  vl- 
nSnýmt  a  baviněnými  látkami;  2  výroíni 
trhy.  V  okolí  péstuje  se  vino,  ovoce,  lele- 
nina  a  hedvábnictvi. 

IIox«6*k  v.  Mozek. 

Xoiek  (lat.  cerehum,  řec.  iyniipalov,  rus. 
mo\g,  angl.   brain,   franc.  etrveílt)    jest   nej- 


větší oddíl  ústřední  soustavy  nervové.  U  člo- 
věka uloien  jest  vesmés  v  dutině  lebečni 
souvise  s  míchou  ve  velké  díFe  týlní  na 
zpodině  lebečni.  V  dobé  plodové  vyvinul 
se  I  předního  (proximálniho)  oddílu  mlS- 
niho  z  pQvodnícti  !ři  váčkfl.  ve  které  se  tu 
mícha  roiSiřovala.  Nestejnoměrným  bujením 
slěn  těchto  váíků  a  mnohonásobnjm  zpro- 
hýbánfm  vytvořil  se  z  těchto  původních  zá- 
rodečných stavfl  ústroj  velmi  složitý,  na 
nčmi  jen  odborníkovi  je  moino  sledovati 
pflvodní  rozvrieni.  Proto  budou  v  této  stati 
nastínfiny  toliko  tvary  hotově.  M.  u  dospěl. 
člověka  bývá  priiměrné  kol  1400  g  (u  iteny 
1250)  téiký,  v  celku  těiíi  u  lidí  intelligent- 


1  nějiich  nei  u  méné  intelligentních,  jakkoliv 
I  toto  pravidlo  podléhá  značným  úchylkám  in- 
dividuálním. Zcela  povSechné  roiděluje  se 
!  na  velký  m.  nebo  m.  v  uŽSím  slova  smysle. 
'stonky  mozková  most  mozcčrk  a  rní- 
chu  prodlouženou,  kteráí  na  svém  ladním 
či  distáiním  konci  přechází  v  míchu  patef-ní. 
Názorný  přehled  poskytuje  pohled  na  m. 
'zdola  (vyobr.  č.  2839.).'Shledávámeť  tu  nej- 
'  prve  přední  část  podélného  zářezu,  jenž  od- 
I  děluje  od  sebe  polokoule  mozkově;  z  nich 
spatřujeme  laloky  čelní,  skráňové  a  týlní. 
I  pokud  nejsou  přiltryty  mozečkem,  mezi  mo- 
zečkovými  polokoulemi  pak 
uložena  je  mícha  prodloužená. 
Jednotlivé  tyto  oddíly  vázány 
}30u  k  sobě  napříč  polofcným 
mostem  (ponj),  jenž  poboč- 
nými rameny  vniká  do  moseč- 
ku,  a  pak  stonky  mozko* 
vými  (ptduneuti  eerebrí),  kte- 
réž z  přední  plochy  moslovt!- 
rozblhají  se  do  hloubi  polo- 
koulí mozkových.  Mimo  tyto 
hlavní  útvary  shledáváme  nn 
zpodině  mozkové  zejména  jeit> 
výstupy  12  párů  čivQ  mozko- 
vých (í.-Xlí-vizCivstvo. 
str.  779  a  780),  a  v  trojhranu 
mezi  stonky  mozkovými  pod- 
věsek  mozkový  (hypophyíis 
certbri)  spolu  s  télísky  bra. 
dávkoví tými  [corpora  ma- 
millaria  s.  candicantia).  —  Vel- 
ký m..  nejhmotnější  oddíl  veš- 
kerého mozku  vflbec,  rozdělen 
je  podélným  zářezem  (Íb- 
cisiira  longitudinaiit  eerebri)  na 
dvé  polokoule  n.  hemistéry, 
jeí  vyznačuji  se  vesměs  velmi 
četnými  brázdami  (»«/«■)  ary- 
hami,  mezi  nimii  vyvyšují  se 
na  povrch  rozmanitě  závity 
mozkové  ()íj-n).  Nejvýznaro- 
néjši  z  brázd  je  brázda  Syl- 
viova  {foiia  Sylvii),  kterouž 
pozorujeme  na  zpodiní  mozko 
vé  při  pohledu  se  strany,  ano 
i  na  příčných  průřezech  střed- 
ních oddílů  mozkových  (src. 
Sr.  S.  na  vyobr.  č.  2839.,  2840. 1 
2842.).  Odděluje  lalok  skráňový 
temenniho  a  je  tak  rozsáhlá,  že 
v  její  hloubi  jest  ukryt  značný  počet  lávitfi, 
t.  IV.  ostrov  (iitíuta.  v.  O  vyobr  č.  2840,). 
Z  ostatních  sluší  uvésti  ještě  zejména  brázdu 
ústřední  isulcus  ceittralh  Raltttdi),  oddělu- 
jící na  zevní  ploše  každé  polokoule  čelní  la- 
lok mozkový  od  temenniho,  pak  brázdu 
t  e  m  e  n  o  t  ý  In  o  u  {Jitiura  par  teto- oceipitalis). 
jež  tvoří  na  vnitřní  ploSe  každé  polokoule 
rozhraní  mezi  temenním  a  týlním  lalokem 
mozkovým.  Tyto  laloky  sbodujt  se  jen  pří- 
blilné  se  souznačnými  obvody  na  hlavé  a 
se  stejnojmennými  kostmi  na  lebce.  Kaidý 
lalok  rozbrázdén  je  větším  počtem  ryh  a 
1  brázd  podružných,  Čimž  vzniká  na  něm  řada 


■.  1.  iiviijovy. 
od  čelního  a 


závitA.jcí  mají  dle  polohy.podoby  a  počtu  roi- 
manitá  jména.  Za  přiklad  uvádíme  tu  jenom 
přední  í  zadní  íávit  středový,  kteréí  jsou  od 
sebe  odděleny  brázdou  úatředni  a  se  svým 
nejbliišlm  okolím  poskytuji  místo  pro  t.  zv. 
hybné  středy  moikové.  ^  vnikneme-li  shora 
do  podélného  zářezu  mozkového  mezi  obč 
polokoule,  narazíme  brzy  na  tuíií  téleso,  jci 
obé  polokoule  spojuje,  totii  na  t.  zv.  sva- 
lek  mozkový  {corput  callosutn).  Pud  ním  a 
pod  jeho  postranním  rozvláknénlm  shledá- 
váme přední  tři  dutiny  mozkové,  jeí  vznikly 
roičleačním  předního  konce  p3 vodní  rourky 
medullárni,  V  prostřed  nalézá  se  kolmo  po- 
stavená a  více  itérbÍQOvitá  komora  pro 
střední  (ventricului  mediiis),  kterái  v  předu 
pod  t.  zv.  klenbou  [foraix.  v.  t.)  se  spo- 
juje průchodem  Monroovým  {foramen 
Monroi)  po  kaidé  stráni  s  komorou  po- 
stranní (vettlricutui  lattralii),  jeí  nalézá  se 
v  jádru  každé  polokoule  mozkové,  vysílajíc 
do  laloku  čelního,  týlniho  a  skráAovéno  zvi. 
roh.  Sneseme-li  shora  svalek  mozkový  s  klen- 
bou a  bláaovitýmí  útvary  fpleteně  úponko- 
víté),  kteréí  se  tu  nali^zají,  přehlédneme  čle- 
nitý povrch  komor  mozkových.  V  předu  vy- 
niká po  kaídé  stranĚ  mocnč  vyvinuté  té- 
leso iíhané  (corpus  lír/afiim),  jehoí  zúícný 
konec  zahýbá  se  ai  do  zadních  oddílů  po- 
stranních komor,  v  zadnéjSim  oddílu  pak 
vynikají  lože  zraková  (thalami  opilci)  a 
v  zadním  i  dolním  rohu  komory  postranní 
mimo  jiné  t,  zv.  ptačí  ostruha  (ealcar 
avit),  obruba  (Jmbria)  a  roh  AmmonŮv 
(cornu  Ammonis  seu  Hlppoeampus) ,  útvary, 
jeí  jsou  ve  spojeni  s  nékterými  závity  moz- 
kovými. Mezi  loži  zrakovými  shledáváme 
sadu  iilinku  [glandula pinealh  t.  conarium). 


ohrboU  (corpora quadrigemina).  Čtve- 
rohrbolí  nasedá  již  na  stonky  mozkové,  se 
zpodiny  viditelné,  a  pod  ním  probíhá  úzký 
průchod  Sy\vÍÍv (aquaeductus Syluii),  spo- 
jujíc! III.  neboli  střední  komoru  se  čtvrtou, 
jcí  kryta  je  mozečkem.  —  Mozeček  (cere- 
bellutn]  má  podobu  příbliině  čoíkavitou  a 
je  v  prostřed  při  pfedním  a  zadním  kraji 
zniÍQČji  zúžen,  tak  ie  na  něm  lze  rozezná- 
vati taktéž  dvé  polokoule  (hemisféry),  jež 
jsou  v  prostřed  spojeny  t.  zv.  červem  (vtr- 
mř'  eerebelli).  Jak  červ,  tak  i  polokoule  mo- 
zečkové  skládají  se  z  velkého  počtu  úzkých, 
Listkovitých  závitů,  oddělených  od  sebe  hlu- 
bokými rybami,  kteréí  se  abíhají  do  hlav- 
nějSlch  brazd,  oddélujicích  od  sebe  jednot- 
livé laloky  mozečkovč.  —  Na  prodloužené 
miie  (medulU  oMongata  s  bulbus  rhachidi- 
cui)  rozeznáváme  předevSím  přední  a  zadní 
podélný  zářez,  jez  se  shodují  s  podélnými 
zářezy  míjnimi.  Přední  zářez  je  částečně 
pferuien  skřiženinou  pyramid  (decussa- 
tio  pyramidům),  pod  níž  ae  Již  počíná  mícha 
páteřní,  do  kteréž  mfcha  prodloužená  jinak 
jen  zcela  povlovně  přechází.  Ostatními  po- 
družnými brázdami  je  prodloužená  mícha 
rozdělena  na  několik  provazcQ,  z  nichž  je 
nejvýznačnéjái   v  předu    provazec  jehla- 


;ek.  803 

nový  (pyramit)  a  vedle  ného  oliva.  Zadní 
čásf  zabrána  je  t.  zv.  tělesem  provazo- 
vitým  {corput  reítifoimt),  na  némí  se  jeiSlé 
zvláště  rozeznává  provazec  Stihlý  {Juni- 
culuí  graeills)  a  klínový  (funiíului  cunta- 
luj,  v.  Funiculus).  Nad  míchou  prodlouže- 
nou í  nad  mostem  rozíiřujc  se  ústřední 
průchod  vnitřní  ve  IV.  komoru  mozko- 
vou {vtntrievlus  IV.),  jcjíí  dno  právě  tvo- 
řeno je  zminénýrai  tělesy,  kdeito  strop  ze- 
jména středním  oddílem  mozečkovým.  Na 
dnu  IV.  komory  {fona  rbomboidea)  roze- 
znává se  předavším  střední  podélná  brázda, 
podle  ní  oblý  provazec.  oblá  vyvýSenina,  na 
přič  probíhající  pásky  sluchové  {stríae  me- 
dullares  i.  acustíeae)  a  několik  šedých  skvrn. 
VeSkerý  m.  skládá  se  z  jakéhosi  pojivového 
podkladu  čili  glie.  pak  z  bílé  a  iedé  hmoty 


P.  t.  Podttaý  tltai  moikovf.  5.  Svitek  moil .  .    .... 

ilriiiDl  konon  (I.  ■  II.).  J.  f.  Indro  tifaint,  J.  iT. Jadco  {o«- 

kaviK.  III.  li.  Slledni  H  III.  Iionwrii  nvukavá.  S.  k.  SedU 

kCii  moikoii.   B.  df.   BIU  drcA  moikovt.  Vn.  p.  Vnitrni 

pouidro.  Zs.p.  Zevni  pouidro.  J.p.  Jtdra  piikme. 

flr.  S.  Biiidn  Sřlvio...  O.  Uiinv. 

nervové:  bílá  obsahuje  vlákna  nervová.  Sedá 
pak  ganghovč  buňky  nervové.  Ve  velkém 
mozku  a  mozečku  je  úprava  v  celku  taková, 
že  Si^dá  hmota  tvoří  na  povrchu  zvláštní  še' 
dou  koru  (vyobr.  t.  284Ú.)  a  bila  hmota  ja- 
kési dřeňové  jádro  (srv.  Centrum  semí- 
ovale).  Avšak  i  v  tomto  bílém  Jádru  naku- 
peny jsou  shluky  5edč  hmoty  v  podobě  roz- 
manitých jader,  z  nichž  je  nejvýznamnější  já- 
dro Ííbanéčiohonaté(<iudcuscim(Ja(us)  ve 
zminénčm  jii  tělese  žihanťm.  jádro  čočko- 
vité  {nucleus  lenliformis),  položené  zevněji 
a  niie,  jádro  piskovitd  (dji.ifmm)  a  já- 
dra v  ložích  zrakových,  V  bílé  hmoté  moz- 
kové tvoři  vlákna  nervová  souvislé  pásky, 
spojky,  provazce  a  vláknění,  jež  spojuji  sou- 
sední nebo  i  vzdálenější  závity  mezi  sebou, 
nebo  rozvlákňují  se  z  jedné  polokoule  moz- 
kové skrze  svalek  a  spojky  (commissurae)  do 
polokoule  druhé  nebo  sbiraji  se  do  stonků 
mozkových,  přecházejíce  skrze  most  do  míchy 
prodloužené.  Jedna  z  hlavních  drah  tohoto 
vláknění  mozkového  je  t.  z  v.  ústřední  vlák- 


804 

nénf  (corona  raiíťdíiil,  probíhající  pruhem  bílé 
hmoty,  L  zv.  vnitřním  paazdrem  (capiula  in- 
terna),  meii  jádrem  čoČkovitým  s  jedné  strany 
a  jádrem  ohonatým  i  jádrem  lože  zrakovího 
s  druhé  strany.  Chorobné  poruSeni  ústřed- 
ního vláknění  v  téchto  místech,  na  př.  vý- 
levem krevním  po  praskouti  některé  cévky 
výživné,  mívá  nejčastčjii  mrtvice  v  lápéti. 
O   ostatních  drahách    mozkových,   jakkoliv 

t'»ou  volmi  významné,  není  vhodno  tuto 
ilííe  promlouvati.  •-  V  motcčku  tvoFí  Sedá 
korá  uiií  proulky  a  ve  shodě  s  liatkovitýrai 
závitkv  vniká  i  bílá  hmota  do  nich  v  podobě 
úikýcn  a  bohaté  rozvětvených  biiých  lístků, 
tak  že  ivUšlě  na  podélném  prařeiu  vinikaji 
ladné  obrázky  stromkovité,  nazývané  vílbec 
jenom  stromem  iivotním  {arbor  vitae  ce- 
reííHí,  v.  Arbora  vyobr.  Č.2841).  Vlákněním  , 


í?^^ 


C.at^i.  PiBret  fcnem  maietkov^i 


bílé  hmoty  nervové  spojen  je  mozeček  ne- 
jenom B  mozkem,  nýbrž  i  a  mostem  a  mí- 
chou prodtouienou.  V  této  shledáváme  roz- 
tříděni hmoty  nervové  velmi  složitým.  Zcela 
povSechně  budiž  tu  jenom  řečeno,  íe  ze- 
jména pod  veikerým  dnem  IV.  komory  roz- 
trouieoa  jsou  jádra  čivQ  mozkových,  spo- 
jená ováem  ještě  daljfmi  drahami  s  roz- 
manitými nadřadénými  středy  mozkovými. 
(Srv.  Čivové  středy.)  —  Obaly  mozkové 
jsou  trojí:  měkká  plena  (;'iiimdrfi-),pavuč- 
nice  {arachnoidea)  a  tvrdá  plena  (důra 
•  j«a  paeh^meninx  cerebralii].    Podrob- 


né] 


aier  stu  paehymeninx  cerebralii).  ťodrob- 
SiSi  jich  vylíčeni  viz  Blány  mozko- 
í chove.  Tuto  budiž  jen  podotčeno,  íe 
měkká  plena  vysílá  skrze  tak  zv.  příčnou 
štěrbinu  mozkovou  pod  svalkem  mozkovým 
do  jeho  dutin  zvláštní  výbočku,  tak  zvanou 
horní  rouiku  cevnatkovou  (těla  chorio- 
idea  tup.),  kteráž  zejména  v  postranních  ko- 
morách nabíhá  ve  značné  vyvinuté  pleteně 
cevnatkové  (plexus  chorioidei  laterales).  Po- 
dobným způsobem  vniká  i  do  IV.  komory 
mozkové  t.  zv.  dolní  rouška  cevnatková,  oa- 
bihajíc  jmenovitě  po  stranách  také  v  pletené 
cevnatkové  {plexus  chorioidei  Uterales  venlri- 
culi  IV.).  —  M.  chová  velmi  mnoho  krev- 
ních cev.  Zdrojnou  krvf  jej  opatřuji  dvě 
tepny  krkavíčné  (a.  cai-oth  interna  dextra  et 
sinistra)  a  dvě  tepny  páteřní  {aa.  vertebrales), 
kteréž  se  pak  spoji  v  tepnu  zpodinovou  (a. 
basilarit).  Hlavní  větve  téchto  tepen  tvoří 
vzájemnými  spojkami  na  zpodině  mozkové 


;ko!  jeho  kmenového  oddílu  zvláStní  tepnový 
kruh  {circulut  arteríoius  Willisií).  V  celku 
lze  při  rozvětvení  tepnovém  rozeznávati  na 
mozku  zvláštní  okres  korový,  tvořený  hlav- 
ními větvemi  přední,  střední  a  ladni  tepny 
mozkové,  a  pak  zvláštní  okres  ipodinový, 
ze  kterého  vybíhají  především  tepny  pro  já- 
dra mozková.  Z  těch  je  nejdAleíítěJái  t.  zv. 
art.  haemorrhagica,  vycházHící  ze  střední 
tepny  mozkové  a  probíl)ajicí  skrze  jádro 
ČočkovJté  až  k  jádru  ohonatému;  prasknutí 
této  tepénky  podmiňuje  krevní  výlevy  vtéchlo 
jádrech  a  ve  vnitřním  pouzdru,  výlevy,  kte- 
réž mají  tak  mnohou  mrtvici  v  zápětí.  Tepny 
mozečku,  mozku  a  míchy  prodloužené  vy- 
cházejí z  tepen  páteřních.  Žíly  mozkové  a 
mozeckové  sbírají  se  jak  z  povrchu  koro- 
,  vého  tak  i  z  komor  a  zi:  zpodiuy  ve  zvláštní 
I  splavy  tvrdé  pleny  mozkové  (sinus  longiludi- 
'  nalis  sup..  3inui  trantversus  etc),  přecház;- 
jíce  konečně  na  zpodině  lebeíné  ve  vnitřní 
I  žílu  hrdelní.  Míznice  mozkové  jsou  ve  spo- 
jeni s  mízními  prostory  blan  mozkových. 
Úkony  mozku.  Do  mozku  kladli  jiŽ  staří 
I  badatelé,  na  př.  Galcnos  na  základě  pokusů 
vivisekčnfch,  sídlo  pro  úmyslné  pohyby  téla. 
I  Ve  středověku  domnívali  se,  ie  v  kobkách 
:  mozkových  (komorách)  sídlí  mimo  duchy  Ži- 
votni též  rozmanité  schopnosti  duševní,  tak 
I  na  př,  rozum,  pamět  a  fantasie.  Životni  du- 
chové vytvářeli  se  dle  domnění  středové- 
I  kých  a  částečně  i  novověkých  autorit  v  po- 
I  stranních  komorách  mozkových  jakousi  fil- 
I  trací  ncjjcmnéjšl  krve.  která  jsouc  smíšena 
I  s  pncumatem  vstupovala  do  mozku  tepnami 
■  krkaviínými  a  v  ccvnatkových  pleteních  po- 
stranních komor  se  procezovala.  Duchové 
I  životní  přecházeli  dále  do  IV.  komory  a  od- 
I  tud  nervstvem  mozkovým  a  míšním  přiná- 
šeli život  do  veškerého  téla,  kdežto  odpa- 
dové zbytky,  které  touto  filtrací  povstávaly, 
odměšovaly  se  Jako  nosní  hlen  skrze  pro- 
dirkovanou  desku  kosti  cedičné)  prouděni  je- 
j  jich  do  IV,  komory,  a  tudíí  i  do  těla,  regulo- 
I  váno  bylo  shora  červem  mozečkovým.  Ve  stol. 
I  XVII.  a  částečně  i  v  XVIII,  udržovalo  se  jc- 
I  ště  mínění,  že  m,  má  povahu  žlázovou  a  že 
I  se  tu  rodí  mySlťnky.  Teprve  pracnými  stu- 
,  diemi  o  podrobném  slqžcni  mozku,  na  př. 
i  pracemi  Purkyňovýml,  a  pak  rozsáhlými 
pokusy  fysiologickými,  jak  je  konali  od  po- 
čátku stol.  XIX.  badatelé  francouzšti  Legal- 
loia,  Flourens,  Magcndi,  Broca.  Claude  Ber- 
nard, pak  Munk,  Goltz,  Hitzig,  Fritsch,  Fer- 
rier  a  j.  v.,  dále  složitými  studiemi  kompa- 
rativně anatomickými  a  embryologickými, 
zvláště  sledováním  postupného  vývoje  drah 
mozkových,  a  posléze  pečlivým  vyuiitkovd- 
ním  stavů  path  o  logických,  úrazů  a  poranění 
mozkových,  hlíz,  výlevů  krevních,  degene- 
rací a  pod.,  bylo  neklamně  zjištěno,  že  v  jed- 
notlivých oddílech  mozkových  uloženy  jsou 
především  roimanilé  středy  pro  ncjdfileií- 
téjši  výkony  životní  (v.  Čivové  středy)  a 
pak  i  místa  pro  výkony  duševní  t.  zv.  centra 
psychomotorická,  sensitivní  a  sensoriální. 
Sedá  hmota  kory  mozkové  je  vůbec  místo. 


Mozek. 


806 


kde  popudy  přicházející  z  obvodových  částí 
tčlesných  vstupují  na  védomí  jako  dojmy, 
sdružují  a  třídí  se  tvoříce  představy  a  po- 
jmy, zároveň  však  i  místo,  odkud  vycházejí 
z  naší  vůle  popudy,  vzbuzující  činnost  urči- 
tých skupin  svalových:  zkrátka,  šedá  kůra 
mozková  jeví  se  býti  takto  střediskem  čin- 
nosti duševní  vůbec.  Jakkoliv  veškera  otázka 
o  lokalisaci  úkonů  mozkových,  o  souřaděno- 
sti,  nadřadénosti  nebo  podřaděnosti  jednotli- 
vých středů  mozkových  není  ješté  zcela  ukon- 
čena, přece  lze  jiŽ  pro  značnou  čásf  stano- 
viti na  povrchu  mozkovém  určitá  místa. 
Okresy  ty  nejsou  nikdy  tak  přesné  ohrani- 
čeny, jak  činil  na  př.  Gall  a  frenologové  po 
něm,  rozdělujíce  povrch  mozkový  jako  na 
mapě  určitými  čarami;  hranice  těchto  ob- 
vodů spíše  povlovné  se  ztrácejí.  Z  nejdůle- 
žitějších středů  korových  buďtež  uvedeny 
nejprve  hybné  středy  při  brázdě  ústřední 
v  předním  a  zadním  zavitu  středovém  (vyobr. 
č.  2842.).    Nejvýše  nalézají  se  hybné  středy 


C.  3842.  Schematický  nákres  levé  polokoule  mozkové  se 

strany  sevni. 

Br.  S.  Brázda  Sylviova.   L.  č.  Lalok  čelni.    B.  ú.  Brázda 
ústřední.  L.tem,  Lalok  temenni.  L,týl.  Lalok  týlni.  L,s,  La- 
lok skráňový.  5.  Stfedy  pro  pocity  zvukové  f  pribl.).  Z.  Středy 
pro  pocity  zrakové  (přibl.)     Středy  psychomotorické  podle 
brázdy  ústřední  jsou  přibL  naznačeny  příčným  čárkováním. 

pro  dolní  končetiny,  níže  pro  trup  a  konče- 
tiny horní  a  nejníže  při  brázdě  Sylviově 
pro  pohyby  svalstva  tváří  a  jazyka.  V  těchto 
místech,  totiž  ve  zpodinové  části  třetího  zá- 
vitu čelního  v  levé  polokoulí  mozkové  zji- 
štěn byl  Brocou  bezpečně  prvý  střed  korový 
pro  řeč,  jehož  zničením  povstává  afemie 
nebo  motorická  afasie  (viz  Afasie). 
V  zadním  oddílu  středního  závitu  čelního 
(taktéž  pravidelně  na  levé  polokouli)  seznán 
byl  střed  pro  točivé  pohyby  hlavy  a  očí, 
místo,  jehož  porušením  povstává  agrafie. 
Středy  pro  pocity  zrakové  nacházejí  se  v  la- 
locích tj^lních  a  středy  pro  pocity  sluchové 
v  lalocích  skráňových.  V  celku  lze  vůbec 
povšechně  říci,  že  čelní  laloky  mozkové 
jsou  sídlem  intelligence,  ústřední  pásma  jsou 
motorická,  zadnějši  laloky  pak  jsou  ústře- 
dím pro  sensibilitu.  Stále  ovšem  nutno  míti 
na  mysli,  že  pod  těmito  středy  nalézají  se 
v  průběhu  příslušných  drah  nervových  po- 
družné středy  v  kmenových  oddílech  moz- 
kových, v  míše  prodloužené  a  po  případě 
i  v  míše  páteřní.  V  mozečku  pak  shledá- 
váme ústroj  pro  souřadnou  úpravu  složitěj- 


ších pohybů  tělesných,  tak  že  jej  lze  zkrátka 
považovati  za  jakýsi  střed  koordinační.  Po- 
zoruhodno  je,  že  korové  středy  mozkové  na- 
lézají se  na  protilehlé  straně  nežli  je  úd,  se 
kterým  jsou  ve  spojení;  křižujíf  se  jejich 
dráhy  buď  již  v  mozku  nebo  jeho  kmeno- 
vých oddílech,  v  míše  prodloužené  nebo 
i  v  míše  páteřní. 

Literatura.  Mimo  příslušné  učebnice 
možno  uvésti  z  přístupnějších  knih:  Luys 
J.  B.,  Le  cerveau  et  ses  fonctions  (1875,  něm. 
1877);  Bastian  H.  Ch.,  The  brain  as  the  or- 
gan of  mind  ^1880,  něm.  1882,  2  sv.);  Re- 
tzíus  G.,  £)as  Mcnschenhirn,  Studien  in  der 
makroskopischen  Morphologie  (Štokholm, 
1896,  2  d.);  Edinger  L.,  Vorlesungen  uber 
den  Bau  der  nervósen  Crntralorgane  des 
Menschen  und  der  Thicre  (1899,  6.  vyd.); 
Flatau  T.  S.,  Atlas  des  menschlichen  Gehir- 
nes  u.  des  Faserverlaufes  (1899);  Flechsig  P. 
£.,  Die  Leitungsbahnen  im  Gehim  u.  Riicken- 
mark  des  Menschen  (1876);  týž.  Pian  des 
menschlichen  Gehirns  (1883);  týŽ,  Gehim  u. 
Seele  (1896);  týŽ,  Die  Localisation  der  gei- 
stigcn  Vorgánge  (1896};  Goltz  F.  L.,  Die  Ver- 
richtungen  des  Grossnirns  (1881);  Munk  H., 
Ober  die  Funktionen  d.  Grosshirnrinde  (1890, 
2.  vyd.);  Ferrier  D.,  Cerebral  localisation 
(Lancet,  1890-11.,  něm.  překl.  1892).     Sr^. 

Pathologie  mozku.  Člověk  může  již 
při  svém  narození  míti  vadně  vyvinutý  ap- 
parát  nervový.  Z  nauky  o  zrůdnostech  (ne- 
dotvorech)  je  známo,  že  mohou  velké  i  dů- 
ležité části,  ba  docela  i  veškeren  m.  vůbec 
narozenému  plodu  scházeti,  následkem  če- 
hož ovšem  musí  jeho  tělesný  nebo  duševní 
vývoj  setrvati  v  zakrnělosti,  ba  může  podob- 
ným nedostatkem  býti  zaviněna  i  naprostá 
neschopnost  k  životní  existenci.  Ale  i  m. 
dobře  vyvinutý  stává  se  za  neblahých  vlivů 
sídlem  rozmanitých  pochodů  chorobných. 
Mohou  se  v  něm  rozepřísti  změny,  vyplývající 
z  vadného  oběhu  krevního,  zdroje  zánětlivé, 
novotvary  atd.  Zachváceny  bývají  někdy  více 
pleny,  jimiž  je  zahalen,  někdy  postižena  hmota 
sama,  a  to  zase  buď  jen  v  ohraničených  loži- 
skách, aneb  v  širokém  rozsahu.  Porušení  může 
se  jeviti  již  pouhému  zraku  při  pitvě,  kdežto 
jindy  potřebí  jest  drobnohledného  pátrání, 
a  právě  při  chorobách  duševních  nedoma- 
kává  se  věda  i  přes  všecek  pokrok  novo- 
dobých pomůcek  mnohdy  žádného  vysvět- 
lení klinicky  stopovaných  obrazů.  Hmota 
mozková  není  tak  prosté  jednoduchým  slo- 
hem stavěna  jako  jiné  or^ny,  na  př.  játra. 
Že  však  ve  bludišti  jejích  svrchovaně  sple- 
titých vláken  nervových  mohly  býti  zjištěny 
zákonité  systémy  drah,  majících  určité  vý- 
chodisko, určitý  směr  a  určité  zakončení  — 
k  tomuto  poznání  přispívají  nejvíce  právě 
změny  chorobné.  Platí  to  nejen  o  patho- 
logicícých  processech,  které  experimentálně, 
uměle,  způsobují  se  na  zvířatech,  ale  také 
o  zvláště  jemných  změnách,  jež  příroda 
svými  chorobnými  >experimenty«  způsobuje 
na  lidech.  Zahynou-li  totiž  na  některém  mí- 
stě některé  nervové  elementy,  zahynou  i  lana 


8()6 


Mozelov  —  Moždíř. 


od  nich  vycházející.  Umělým  barvením  na- 
bývají dráhy  degenerované  od  ostatních  za- 
chovalých drah  odlišeného  vzezření.  Takto 
pilným  zaznamenáváním  nálezů  vypátrány 
v  mozku  cesty,  kudy  ubírají  se  dojmy  zra- 
kem,' sluchem  a  jinými  čidly  vnímané,  kudy 
táhnou  se  dráhy,  pomocí  jichž  m.  vládne 
svalstvem  atd.  Třeba  dosud  mnoho  schází 
na  úplný  průzkum,  tolik  jis  o  jest,  že  posa- 
vadní  výsledky  povzbuzují  k  dalšímu  ba- 
dání. Kfr,  —  Pro  speciální  choroby  moz- 
kové srv.  hesla  zvláštní,  jako  En  ceph  a  li- 
ti s  (zánét  mozku),  Enccphalocele  (kýla 
mozková),  Encephalomalacia  (změknutí 
mozku),  Encephalosclerosis,  Mícha 
prodloužená  (nemoc)  a  j.  v. 

Mozelov,  chybně  M  u  z  1  o  v  (Mtisslau),  ves 
na  Moravě,  hejtm.  Mor.  Třebová,  okr.  a  fara 
Svitavy,  pš.  Březová;  34  d.,  7  ob.  č.,  246  n. 
(1890),  nř.  šk.  a  kaple. 

Mozerov-Veselsko,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Něm.  Brod,  fara  Skála,  pš.  Véž 
u  Něm.  Brodu;  12  d.,  71  ob.  č.  (1890). 

Mozetta  v.  Mozzetta. 

Mozirje  {Pr..ssbera;\  městečko  v  Dol.  Stýr- 
sku  v  krásném  údolí  Saviny,  hejtm.  Ceně, 
okr.  Gornji  grád;  511  ob.,  jako  obec  polit. 
2570  ob.  slovmských  (1890),  fara,  pš.,  telegraf 
a  záložna. 

Mozkomichové  blány  v.  Blána  132 a. 

Mozková  blána  v.  Blána  132;  její  cho- 
roby v.  Blána  133. 

Mozol  je  mohutné  ztluštění  a  zrohovatění 
pokožkových  vrstev  kožních,  vyskytující  se 
na  místech,  kde  působívá  na  tělo  vydatný 
tlak,  jako  na  př.  ve  dlaních  u  lidí  těžkou 
práci  ruční  vykonávajících,  v  plosce  cho- 
didlové a  pod.  M.  zůstává  plochý,  jakkoli\(« 
může  býti  velmi  rozsáhlý,  a  jakmile  tlak  na 
delší  dobu  přestal,  slupuje  se  v  nejsvrchněj- 
ších vrstvách.  Záněty,  kteréž  se  někdy  pod 
m-y  vyskytuji,  jsou  pro  nepodajnost  zroho- 
vatělých  vrstev  vždy  bolestivější  nežli  jiné 
záněty  kožní. 

Mozolin,  ves  v  Cech.,  hejtm.  a  okr.  Slaný, 
fara  a  pš.  Kolcč;  22  d.,  179  ob.  č.  (1890).  mlýn. 

Mozolov:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
a  okr.  Něm.  Brod,  fara  Krásná  Hora,  pŠ. 
Okrouhlice  u  Něm.  Brodu;  13  d.,  92  ob.  č. 
(1890).  —  2)  M.,  ves  t.,  hejtm.  Sedlčany, 
okr.  Sedlec,  fara  a  pš.  Nadéjkov;  7  d.,  47  ob. 
č.  (1890). 

Mozsna  [možná],  městys  sedmihradský, 
v.  Meschen. 

Mozyr,  hl.  město  Újezdu  v  minské  gub. 
(jihozáp.  Rusko),  na  ř.  Pripeti,  na  dráze  Ša- 
binka-Gomelj-Brjansk,  s  12.251  ob.,  z  toho 
7276  židů  (1896).  Má  3  pravoslavné  kostely, 
1  kat.,  synagogu,  10  žid.  modliteben,  nepatrné 
zbytky  dřívějšího  opevnění  a  zámku,  6třídní 
progymnasium,  soukromou 2třídní  dívčí  školu, 
meteorolog,  stanici,   nemocnici  atd.    íest  tu 

fnvovar,  koželužství,  2  cihelny,  obchod  s  obi- 
ím,  dobytkem,  dřívím;  2  výroční  trhy  s  ne- 
patrným obratem.  V  okolí  M-u  bylo  nalezeno 
kamenné  uhlí.  M.  trpěl  mnoho  nájezdy  Ta- 
tarů. —    V  Újezdě  t.  jm.  žije   147.716  ob. 


na  17.570  ftm*  (z  čehož  více  než  */4  jsou  lesy, 
houštiny  a  blata). 

Mozzetta  (z  ital.  mono,  zkrácený,  nebo 
z  almutium),  krátký  pláštík  s  kapuci,  spínaný 
zpředu  řadou  knoflíků,  sahající  až  k  ohbí 
loktů,  Šat  chorální.  Papež  užívá  podle  času 
patera  různých  mozzett,  tmavočervcné  atla- 
sové, červené,  tmavočervené  sametové  (her- 
melínem  lemované),  červené  soukenné  (her- 
melíncm  lemované),  bílé  damaškové  s  her- 
melíncm.  Kardinálové  mají  čtvero  mozzct: 
purpurovou,  červenou  a  dvojí  fialovou  podle 
látky  různou.  Biskupové  smějí  užívati  m-ty 
fialové  buď  hedvábné  nebo  vlněné.  Opati 
mají  m-tu  téže  barvy,  jaké  jest  hábit  jejich. 
Někteří  kanovníci  mají  papežský  indult,  aby 
letního  času  uCívali  m-ty.  M.  kožená  nebo 
kožešinou  podšitá  sluje  almucium  (v.  t.). 

Moiajsk,  hl.  město  Újezdu  v  moskevské 
gub.,  při  vtoku  říčky  Možajky  a  Petro vky 
do  Moskvy,  na  dráze  Moskva-Brest-Litovsk, 
s  4839  ob.  (1897).  Má  10  kostelů,  starou 
kathedrálu  se  zázračným  obrazem  sv.  Miku- 
láše, klášter,  dívčí  progymnasium,  měšťan- 
skou školu,  státní  banku,  poštu,  telegraf, 
nemocnici.  Průmysl  nepatrný;  koželužství, 
2  cihlárny,  parní  mlýn,  továrna  na  stuhy. 
Jednou  ročně  výr.  trh.  M.  jest  znám  jíž 
od  první  polovice  XIII.  st.  R.  1541  zbudo- 
vána tu  silná  pevnost.  —  V  Újezdě  t.  jm. 
žije  na  1845  km*  59.08.'>  ob.  (1897). 

Moiddnioe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Chru- 
dim, okr.  Nasevrky,  fara  a  pš.  Kamenice 
Trhová;  66  d.,  497  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk. 
a  samota  Jančour ;  výroba  stolních  pokrývek, 
koberců  a  obchod  s  vlasy.  R.  1787  přikou- 
pena ves  k  panství  nasevrckému. 

Moidiř  (z  lat.  mortarium,  franc.  mortier, 
anpl.  mortar,  něm.  Mórser),  v  dělostřelbě 
nejstarší  ze  hrubých  palných  zbraní  evrop- 
ských, povstal  patrně  z  obyčejného  moždíře, 
jakých  se  dosud  užívá  k  tlučeni  nebo  zdrob- 
nění  pevných  hmot.  Původ  jejich  spadá  do 
začátku  XÍV.  století,  kdy  hotovily  se  z  ko- 
vaných železných  tyček,  které  jako  dužiny 
byly  složeny  v  krátkou,  avšak  prostornou 
rouru  a  upevněny  obručemi.  Podobně  bylo 
také  dno  upraveno  z  kovaného  železa.  Sluly 
za  dávna  i  kotly.  Ve  vídeňské  zbrojnici 
jest  dosud  obrovský  m.  takto  zhotovený, 
dlouhý  2V3  m  o  vnitřním  průměru  1*10  m, 
tak  že  se  ho  mohlo  užívati  k  házení  kamen- 
ných koulí  nebo  i  přirozených  kamenných 
valounů  nebo  balvanů  stejného  průměru.  — 

V  XV.  stol.  počaly  se  jako  děla  také  m-e 
hotoviti  z  děloviny,  čímž  také  povrch  jejich 
nabyl  vhodnějších  tvarů.  Tak  opatřeny  m-e 
podobné  dělům  vhodnými  čepy  za  tézištém 
až  u  dna  ku  připevnění  v  saních  (podstavci), 
aby  bylo  lze  určovati  jejích  zvýšení  (elevaci), 
pak  na  vrchu  uchem  jedním  nebo  dvcraa 
(delfíny)  rovněž  za  těžištěm  pro  vyzdviho- 
vání celé  hlavně  při  převážení  a  pro  vsa- 
zování jí  do  saní.  Hlaveň  m-e  se  dělí  na 
zadek  čili  dno  s  čepy,  komořiště  s  ko- 
morou, prostorem  pro  náboj,  střed  a  ústL 

V  Itálii  měli  ke  konci  XV.  věku  m-e  2 — 300 


Možný. 


807 


lib.  —  M-ů  neužívalo  se  nikdy  ke  střílení, 
nýbrž  výhradně  k  házení,  tak  že  let  střely 
byl  vysoce  obloukovitý  a  účinek  záležel 
spíše  jen  v  síle  dopadu  hozené  koule;  byl  tedy 
účinek  tím  značnější,  když  m.  šikmě  vzhůru 
byl  obrácen,  tak  že  koule  vysoko  vyletěla  a 
zvýšenou  rychlosti  dopadla.  -  Házení  ne- 
vyžaduje ovšem  hlavně  dlouhé,  a  platilo  proto 
u  m-ů  vždy  pravidlo,  že  hlaveň  (vývrt  č. 
dutina^  má  býti  jen  o  polovinu  delší  než 
její  průměr,  ač  bylo  výjimečně  užíváno  také 
m-ů  o  délce  dvojnásobného  nebo  dva  a  půl- 
násobného  průměru  a  naopak  také  i  hlavní 
(dutin)  kratších.  —  Pouhé  vyhození  koule 
nevyžaduje  také  tak  silného  náboje,  jako  jest 
třeba  k  vystřelení  a  k  docílení  dalekých  do- 
střelů; náboj  m-ů  kolísal  co  do  množství 
užitého  prachu  mezi  V40  ^^  Vs  ^^^^  koule. 
Aby  se  docílilo  rychlého  vyvinutí  prachové 
síly,  zároveň  také,  aby  síla  působila  na  střed 
neboli  těžiště  koule,  byla  ve  dnu  moždíře 
vyhloubena  (vyvrtána)  malá  komora,  ne  větší 
než  bylo  třeba  k  pojetí  náboje,  a  položena 
tak,  aby  koule  (puma)  dobře  přiléhala.  Nej- 
lepší tvar  komory  byl  tudíž  kuželovitý,  t.  zv. 
Gomerský,  nebo  polokoulovitý,  kdežto  tvar 
válcovitý  a  hruškovitý  napřed  užší  než  v  zadu 
se  osvědčily  méně.  —  M  c  udržely  se  cel- 
kem beze  značných  oprav  jako  válečná  zbraň 
až  do  nejnovější  doby.  Průměr  jejich  ozna- 
čoval se  do  nedávná  stejně,  jako  bylo  zvy- 
kem u  houfnic,  tvořících  takřka  přechod 
0'i  m-ů  k  dělům,  vždy  dle  tíže  kamenné 
koule,  která  se  do  nich  hodila,  kdežto  ráž 
ostatních  druhů  děl  se  označovala  dle  tíže 
hodících  se  k  nim  koulí  železných.  Později 
průměr  (ráž)  se  ustanovoval  v  cizích  dělo- 
strelstvech  dle  palců  a  to  jen  příbližnu,  že 
nebylo  snadno  uhodnouti,  mčří-li  vývrt  m  e 
12palcového  12  palců  vídeňských,  anglických 
nebo  jiných.  V  posledních  letech  přijato 
všeobecně  pravidlo  určovati  průměr  dutiny 
dle  délkové  míry,  totiž  v  centimetrech  nebo 
zlomcích  anf^l.  stopy  a  palce.  Kromě  koulí 
kamenných  házeny  z  m-ů  dávno  již  koule 
železné  (zejména  při  menších  průměrech)  a 
granáty  (v.  t.  2)  v  délostřelství),  které  účin- 
kují nejen  dopadnutím,  ale  i  výbuchem 
v  1(  tu  nebo  po  dopadnutí.  Také  plné  železné 
koule  rozžhavené  házely  se  z  m-ů,  zapálivše 
samy  v  komoře  prach  k  jejich  vyhození  při- 
pravený; jinak  obstarává  se  zapálení  oby- 
čejným způsobem  od  pánvičky  nebo  prů- 
palničkou.  —  Při  obloukovitém  letu  kulí 
z  m-e  vyhozených  není  ovšem  možno  míření 
a  jest  proto  nutno  vhodnou  šikrr.ostí  m-e 
určiti  vzdálenost,  ve  které  koule  má  do- 
padnouti. Šikmost  měří  se  quadrantem  při- 
loženým na  zvláštní  čáru  směrnou  a  rovinu 
kvadrantovou  v  zadu  na  hlavni  m-e  vybrou- 
šenou: kvadrant  přesně  udává  šikmost  m-e 
k  rovině  v  území.  Nejdále  dopadá  koule, 
vyhozená  šikmostí  45^  k  rovině.  Při  menší 
šikmosti  menší  se  dolet,  kdežto  z  m-e  ještě 
více  vztyčeného  koule  vyletuje  výše,  ale 
taktéž  v  menší  vzdálenosti  dopadá  zpět 
k  zemi.  —  Co  se  týče  doletu  vyhozené  koule, 


stůj  zde,  že  ze  starých  rakouských  m-ů  lOli- 
bernich  doletovaly  pumy  nábojem  Vsa  prachu 
na  800  sáhů,  z  SOliberních  při  poměru  náboje 
7í8  02L  1000  sáhů,  při  poměru  V,^  na  1400 
sáhů.  —  Největší,  totiž  60li berní  m-e  házely 
kule  nábojem  Vs*  až  V25  ^^  1200  až  1400  sáhů 
daleko.  lOOlib.  záhy  odstraněny.  K  moderním 
zbraním  staré  m-e,  mezi  něŽ  náležely  i  malé, 
lehounké,  ruční  m-e  Coehoornovy,  nazývané 
dle  vynálezce,  nízozem.  generála  (v.  Coe- 
hoorn),  těžké  m-e  na  házení  celé  spousty 
menších  kamenů  a  m-e  Paixhansovy  dlouhé 
jako  děla  pro  další  prý  dostřel,  ovšem  již 
dnes  nenáležejí.  M-e  nejnovější  k  nabíjení 
od  zadu  nemají  komory  a  jsou  ve  vývrtu 
opatřeny  rýhami  jako  děla.  Nyní  jsou  v  rak.- 
uh.  pevnostech  v  užívání  m-e:  9cmoblé- 
hací  a  lbem  ryhované  obhajovac> 
č.  obranné  z  ocelového  bronzu  (házejí 
rychle  a  přesně  na  2500  m  šrapnely  a  duté 
střely  až  na  3500  m),  2 lem  rynované 
železné  k  nabíjení  od  zadu  (dnem,  tyto 
též  na  obranu  pobřeží),  24cm  a  30cm  hladké 
pum  o  v  ní  (z  bronzu  a  ze  železa)  a  2Sc»i 
námořní,  kterýž  jest  316  m  dlouhý  a  má 
60  ryh;  9cm  m.  jest  tak  lehký,  že  jej  i 
se  saněmi  a  podlahou  můŽe  voziti  na  kár- 
ce  trakařovité  jedinký  dělostřelec.  Hlaveň 
m-e  9cmového  je  40  cm  dlouhá,  hlaveň 
IScmového,  obsluhovaného  4mi  muži,  jest 
120  cm  dl.  a  váží  625  kg.  Všecky  tyto  m-e 
mají  plochý  závor  klínový  s  ústřední  sou- 
stavou zapalovací.  Rusko  má  m-e  oby- 
čejné 8*6palcové  (2032  cm),  rozkládací 
stejné  ráže  a  22-86cm;  Francie  má  m-c 
22  a  27cmové;  Německo  9,  15  a  21cmové; 
Itálie  9,  15  a  24cmové.  M-e  či  moždířky 
slavnostní  na  naznačení  církevních  obřadů 
svátečních,  uvítání  vznešených  osobností 
a  pod.,  jejichž  účelem  není  leč  pouhý  vý- 
buch, hotoví  se  ze  Železné  litiny  a  mají 
vnitřní  průměr  3  až  5  cm.  Nabíjejí  se  ne- 
velkým nábojem  prachu,  načež  m.  se  doplní 
pilinami  a  dřevěný  kolík  jako  zátka  ústí  vy- 
plňující vsadí  se  několika  údery  kladivem.  — 
Těmito  moždířky  bylo  způsobeno  již  mnohé 
neštěstí  tím,  že  při  výbuchu  se  roztrhly  a  roz- 
létnuvší se  střepy  osoby  na  blízku  usmrtily 
nebo  vážně  poranily.  Příčinou  neštěstí  bývá 
v  každém  podobném  případě  nesmyslnr 
vbíjení  tvrdých  dřevěných  kolíků,  na  něž 
se  tluče  těžkými  kovářskými  kladivy,  aby 
rána  byla  silnější.  Mocným  vrážením  tvrdého 
klínu  utrpí  litina  snadně  trhlinu,  která  při 
následujícím  výbuchu  jest  jedinou  příčinou 
nehody,  poněvadž  stěny  jsou  obyčejně  dost 
silné,  aby  vydržely  tlak  plynů  z  prachu  vy- 
vozených, pokud  trhlina  nevznikla  způsobem: 
jiným.  Bi. 

iloiný  Jan  (pseud.  Podčápský),  spiso- 
vatel čes.  (*  1828  v  Podčáplích  u  Štětí  — 
f  1873  v  Praze).  Odbyv  zkoušky  pro  hlavní 
školy  působil  od  r.  1852  jako  učitel  na  škole 
u  sv.  Petra  v  Praze.  Psal  mnoho  povídek 
pro  mládež,  z  nichž  vyšly  samostatně:  Drobné 
povídky  (Praha,  1857);  Karbaník  (t.,  1858); 
Vojmír  (t.,  1860);  Uprchlec  i  vlasti  (t.,  1861); 


808 


Možucha  —  Mrakeš. 


Vpád  Švédů  do  Prahy  (t.,1863);  Památný  pe- 
ni\  a  \tracená  dcera  (Záb.  pro  mládež);  se- 
stavil »Zpěvnik  kostelních  písnic  a  překlá- 
dal z  HoíTmanna,  Nackcho  a  Nieritze. 

Moiuolia,  bot.,  ch  v  o  j  k  a,  v.  J  u  n  i  p  e  r  u  s. 

M.  p.,  lat.  zkratek  =  manu  propria,  vlastní 
rukou. 

M.  P.,  angl.  zkratek  =«  member  of  parlia- 
ment,  člen  parlamentu. 

Mpona^vové  čili  Pongové,  černošský 
kmen,  náležející  k  Bantům  na  Gabunu  ve 
Francouzském  Kongu  a  přestěhovaly  z  nitra 
země  k  pobřeží.  Ubývá  jich  stále  pro  vniterné 
vojny,  kouření  liamby  a  násilným  vyháně- 
ním plodu,  tak  že  jich  zbývá  dnes  již  jen 
asi  500.  Řeč  jejich  popsali  missionáři  ame- 
ričtí už  r.  1847  a  missionář  franc.  Le  Berre 
řPař.,  1873\  M.  jsou  dílem  pohané,  dílem 
křesťané. 

Mr.,  zkratka  z  angl.  Mister  =  pan. 

Mraoký  (t.  j.  Mračský)  z  Dube,  pří- 
jmení staročeské  rodiny  panské,  která  byla 
větví  pánů  z  Dube  (v. t.).  Beneš  z  D.  držel 
v  1.  1405—38  tvrz  Mrač  u  Benešova.  V  držení 
jejím  následoval  po  r.  1438  syn  jeho  Petr. 
Ke  konci  XV.  st.  žili  Petr  a  Vilém  (snad 
bratří),  držíce  spolu  Prčici.  Skrze  ně  povstaly 
dvě  pošlosti:  A)  Petr  (f  1523)  držel  také 
Mrač  a  záíJtavil  kromě  syníl  Jana  (fj.  1540) 
a  Petra  čtyři  dcery.  Z  těch  Anna  a  Kate- 
řina vzdafy  Mrač  (1540)  mateři  Lidmile 
z  Nové  Vsi  a  druhému  muŽi  jejímu,  Jindři- 
chovi Kulovi  z  Véřic.  Petr  držel  od  r.  1547 
zámek  Šellenberk,  který  s  manž.  Kateřinou 
Ciplovnou  z  Kravská  vyženil,  a  koupil  r.  1551 
polovici  Prčice.  Zemřel  r.  1555,  zůstaviv  syna 
Viléma,  který  brzo  po  otci  se  světa  sešel. 
B)  Vilém  (t  j.  1532)  prodal  r.  1506  obci  tá- 
borské Ostrov,  r.  1508—24  držel  Hostivici  a 
s  manž.  Apolenou  z  Nové  Vsi  půl  Prčice. 
Syny  měl  Jana  a  Petra  (1540—45),  z  nichž 
onen  (f  j.  1557)  zůstavil  syna  Karla.  Tento 
zdědil  r.  1556  po  vymřeni  první  poŠlosti  zá- 
mek*Šellenberk,  který  r.  1586  prodal,  pak  byl 
pánem  na  Pyšelích  a  Poříčí,  koupil  r  1591 
Božešice.  r.  1606  SvojSice  a  r.  1608  Zalešany, 
jež  zapsal  čtyřem  dcerám  svým,  ale  statek 
Libodržicc,  před  tím  koupený,  r.  1615  pro- 
dal. Byl  kr.  radou  a  od  Bedřicha  falckrabí 
učinť'n  nejvýš,  sudím  zcmskýrr.  Protože  stál 
proti  Ferdinandovi  II.,  odsouzen  dvou  třetin 
statků,  ale  že  r.  1622  i  s  dčtmi  k  nábož.  ka- 
tolickému přestoupil  (t  1623),  polovice  dě- 
teii  jeho  postoupena.  Syn  Jindřich  držel 
od  otce  svojšické  zboží  (1616),  ale  záhy  ze- 
mřel. Sestra  jeho  Dorota,  uvázavši  se  v  po- 
ručenství  Karla  Eusebi a,  nezletilého  syna 
Jindřichova,  koupila  polovici  statků  konfi- 
skovanou, z  nichž  Pyšely  si  zanechala.  Do- 
tčený Karel  prodal  r.  1636  Vodčrady,  r.  1638 
StraSice  a  padl  prý  v  bitvě  jankovské  (1645). 
Jíra  vzácný  rod  pánů  z  Dube  přestal.     Sčk. 

Mra6:  1)  M.  Dolní,  ves  v  Cechách, 
hejtm.  a  okr.  Benešov,  fara  a  pš.  Poříčí  nad 
Sáz.;  11  d.,  153  ob.  č.  (1890),  popluž.  dvůr 
panství  konopiŠťského,  vápenice.  Býv.  tvrz 
byla  v  XV.  a  XVI.  st.  sídlem  pánů  z  Dube, 


kteří  se  odtud  psali  Mračti  z  Dube.  Z  rodu 
toho  Vilém  prodal  M.  Janovi  z  Šellenberka 
a  na  Kosti.  Syn  jeho  Jan  zemřel  1597  a  M. 
dědili  TrČkove  z  Lípy,  po  nich  se  tu  připo- 
míná Adam  z  Valdšteina,  kol.  r.  1660  Ber- 
nard Ignác  hr.  z  Marti  nic,  hr.  z  Vrbna,  z  nichž 
Jan  Josef  připojil  M.  ke  Konopišti.  Norbert 
hr.  z  Vrbna  počal  stavěti  vedle  nynéjšího 
dvora  zámek,  jehož  však  nedokončil.  —  2)  M., 
ves  t.;  46  d.,  408  ob.  č.  (1890),  mlýn. 

Mraček  Frant.,  lékař  vid.  (*  1848  v  Be- 
nešové u  Pelhřimova).  Studia  gymnasijní  ab- 
solvoval v  Jindř.  Hradci,  lékařská  ve  Vídni, 
kdež  pbtom  působil  jako  klinický  assistent 
u  prof.  Sigmunda.  R.  1880  se  habilitoval  pro 
syřilidologii  a  dermatologii,  r.  1888  jmeno- 
ván byl  primářem  v  nenocnici  Rudolfově  a 
r.  1896  mimoř.  professorem.  Četné  jeho  práce 
uveřejněny  jsou  zvláště  ve  sborníku  »Vier- 
teljahrschrift  f.  Dermatologie  u.  Syphilisc  a 
pak  ve  výročních  zprávách  nemocnice  Ru- 
dolfovy. Uvádíme  z  nich  jenom:  Ober  Ente- 
ritis  bei  Lues  hereditaria  (1883);  Zur  Syphilis 
der  Orbita  (1886);  Syphilis  haemorrhafcica 
neonatorum  (1887);  Die  Syphilis  des  Her^ens 
bei  erworbener  und  ererbter  Lues  (189S);  Sy- 
philisansteckung  in  d,  Mundhóhle  (1897).  Nej- 
cennějším jeho  dílem  vŠak  je  názorný  atlas 
kožních  a  příjičných  nemocí,  vydaný  ve 
sbírce  Lehmannově  v  Mnichově  a  přeložený 
do  rozmanitých  jazyků  evropských,  do  če- 
štiny doc.  drem  F.  Pečírkou  r.  1899.  Mimo 
jiné  vydává  s  četnými  odborníky  velkou 
příruční  knihu  o  nemocech  kožních  a  pří- 
jičných. 

Mráčková  Albína  v.  Dvořáková. 

Mračna  v.  Oblaky. 

Mračna  Magalhfteiova  v.  Nubecula 
major  a  minor. 

Mračnioe  {Raschnit^^  ves  v  Čechách, 
hcjtm.,  okr.  a  pš.  HorŠ.  Týn,  fara  Meclov; 
21  d.,  113  ob.  n.  (1890).  M.  připomíná  se  již 
r.   1186. 

Mračov,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okres  a 
pš.  Blatná,  fara  Záboří;  15  d.,  83  obyv.  č. 
(1890). 

Mradloe  {Mraidit\),  ves  v  Čechách  při 
Ohři,  hejtm.  Zatec,  okr.,  fara  a  pš.  Postolo- 
prly;  37  d.,  20  ob.  č.,  228  n.  (1890).  kaple, 
Itř.  šk.,  chmelařství,  mlýn  a  popi.  dvůr;  M. 
připomínají  se  jako  zboží  kláštera  břevnov- 
ského  r.  1238.  Alod.  statek  (69*63  ha)  se  zá- 
mečkem, dvorem  a  chmelnicemi  drží  Jakub 
Langr  v  Žatci. 

Mrakei  z  Noskova,  příjmení  staroče- 
ského rodu  vladyckého,  později  hraběcího, 
jehož  erb  byl  štít  s  pruhem  pošikem  polo- 
žený a  naď  helmou  dva  rohy  ozdobené. 
Předkem  jich  byl  M.  z  Petro vic,  r.  1389 
purkrabě  na  Přiběnicích.  M.  týž  nebo  jiný 
držel  ves  Noskov  u  Ml.  Vožice  a  stál  r.  1422 
při  straně  katolické.  Jmění  jeho  dědil  (syn?) 
Petřík  (1453  atd.),  jenŽ  byl  ve  službách  pp. 
z  Hradce  a  r.  1476  statek  BudiŠov  na  Mo- 
ravě koupil.  Synové  jeho  byli  Petr  a  Jan, 
z  nichž  tento  r.  1500  HudiŠov  ujal.  Získal 
potom  statek  Drozdovice  a  cis.  Maximiliána  I. 


Mrakotice  —  Mramor. 


809 


a  arcikn.  Ferdinanda  zakládal  penězi  (1519, 
1523).  Z  těch  příčin  mu  r.  1528  dědičně  pu- 
štěno panství  Ličovské  v  Rakousích,  jeŽ  mu 
cis.  Maximilián  zastavil.  Se  svým  strýcem 
Petrem  povýšen  14.  ún.  1529  za  svobod, 
pána  z  LiČova  a  z  říšské  kanceláře  dostal 
majestát  (26.  dub.  1531)  na  hodnost  říš.  hra- 
běte. Bývalý  zemanský  rod  z  Táborská  psá- 
ván od  té  doby  Mrákschi  neb  Marakschy 
neb  Moraksch  von  Noszkau.  Á)  Pošlost 
rakouská.  Ličov  drŽcl  r.  1584  Václav  a 
r.  1608  Ondřej.  Týž  byl  horlivě  oddán  ná- 
boženství protestantskému,  zmocnil  se  r.  1609 
proboštství  v  Eisgarnu  a  vypudiv  kněŽí  uvedl 
tam  lutherán.  kazatele.  Rudolf  M.  protivil 
se  (1618—1620)  se  stavy  rakouskými  Ferdi- 
nandovi II.,  pročež  ujci  pak  ze  země  a  od- 
souzen všeho.  Manželka  jeho  Marjana,  roz. 
Novohradská  z  Kolovrat,  koupila  r.  1617 
statek  Hradištko  u  Štěchovic  v  Čechách. 
Ten  po  ní  zdědil  syn  Václav  Albrecht 
s  nezletilými  bratřími  Janem  Vilémem, 
Volfem  Jindřichem  a  Petrem  Karlem 
a  prodali  iej  r.  1628.  O  jich  pozdějších  osu- 
dech není  nic  známo.  B)  Pošlost  slez- 
ská. Jiří  M.  z  N.  držel  r.  1546  statek  Droz- 
dovice,  pak  Litenčice  a  prodal  r.  1560  Bu- 
dišov.  Po  smrti  první  manŽ.  Kateřiny  ze 
Šternberka  oženil  se  s  Markétou  Planknárov- 
nou  z  Kynšperka,  vdovou  po  Jindřichovi 
z  Drahotouš  na  Benešově,  a  vystěhoval  se 
proto  do  Opavska.  Syn  jeho  Jiří  Petr 
držel  Dolní  Švrklany  (v  Pruském  Slezsku), 
obdržel  r.  1612  přísudkem  nápad  na  čásf 
panství  klimkovského,  kterýž  však  prodal,  a 
žil  ještě  r.  1616  ve  Vladislavi.  Zůstavil  syny 
Bedřicha  a  Viléma  (1626),  z  nichž  tento 
držel  statek  Horní  Gogolovou  v  Pruském 
Slezsku  a  měl  syna  Jiřího  Viléma.  Po- 
zdějších zpráv  se  nedostává.  Sčk, 

Mrakotloe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Sedl- 
čany, okr.  a  pŠ.  Sedlec,  fara  Prčice;  12  d., 
85  ob.  č.  (1890),  s  dvorem,  jenŽ  stal  se  původi- 
štěm  vladyk  »z  Mrákoticc.  R.  1398  Bušek 
z  Mr.,  oltářník  kostela  v  Janovicích  Vrcho- 
lových, 1493  Mikuláš  z  Nlr.,  poslední  toho 
rodu.  R.  1545  Jan  Voračický  z  Paběnic  na 
Frčící  vkládá  do  obnovených  desk  zemských 
dvflr  popluž.  v  M-cích,  které  od  té  doby 
s  PrČiCí  spojeny.  J.Ttplý. 

Mrakotín:  1)  M.,  ves  v  Cechách,  hcjtm. 
Vys.  Mýto,  okres  Skutcč,  fara  a  pš.  Ranná; 
78  d.,  389  ob.  č.  (1890),  kamen,  lomy,  mlýn. 

2)  M.,  městečko  na  Moravě,  hejtm.  Da- 
čice.  okr.  Telč;  113  d.,  887  oby  v.  č.  (1890), 
far.  kostel,  3tř.  šk..  pš..  Želez,  hamry,  mlýn 
a  domácí  průmysl  kamennictví;  opodál  sa- 
mota LiŠkflv  mlýn.  Nedaleko  odtud  zříce- 
niny hradu  Rošteina. 

mrákov,  dříve  Mrdákov  a  Medákov, 
far.  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okres  a  pš.  Do- 
mažlice; 86  d.,  456  ob.  č.  (1890),  kostel  sv. 
Vavřince  (z  r.  1811),  3tř.  šk.,  mlýn  a  výroba 
dřeven.  Škatulek  po  domácku.  R.  1861  vy- 
hořelo zdt:  72  statků,  fara,  škola  a  kostelní 
věž.  Obyvatelé  jsou  potomci  Chodů  (v.  t.). 

Mraky  v.  Oblaka. 


Mramor  (z  řec.  fiap^ittpo?,  lat  marmor^ 
franc.  marbre,  angl.  marble,  ital.  marmó)  jest 
krystallinicko-zrnitý  vápenec,  který  se  vy- 
značuje hustotou,  celistvostí  a  tím  i  snadnou 
zpracovatelností,  při  tom  též  pěkným  půso- 
bivým zbarvením  a  může  se  brousiti  i  leštiti. 
Vlastnostmi  fysikálními  a  chemickými  neliší 
se  od  vápence  (v.  t).  M.  probíhá  všemi 
geologickými  útvary,  počínaje  hustými  drobně 
i  hrubě  krystallinickými  vápenci  prahorními 
(m-y  Českomoravské  krabatiny,  Váp.  Podol, 
Bohdaueč),  postupuji;  prvohorami  (slezské 
m  y  saubsdorfské,  tvrolský  od  Laasu)  k  muš- 
lovým m-ům  silursKým  (jichž  hojně  mají  téŽ 
Čechy  od  Prahy  k  Berounu),  ukazuje  se  še- 
dými až  černými  druhy  jak  v  devonu,  tak 
i  v  útvaru  kamenouhelném  (Harc,  Porýní, 
černé  m-y  belgické),  vyniká  kompaktními, 
zvláště  důležitými  druhy  v  triasu  (bílé  m-y 
carrarské  a  m-y  na  severním  úpatí  Alp),  pak 
velmi  jemnozrnými  četnými  zkamenělinami 
(ammonity)  prostoupenými  žlutavými  a  šc- 
davými  druhy  v  útvaru  jurském  (Solnhofen 
a  Kelhcim  v  Bavorsku),  jemnými,  někdy  po- 
rovitými  světlými  druhy  v  útvaru  křídovém 
(m.  kraský),  četnými  mušličkami  nummu- 
lithův  a  nuíliporů  prostoupený  m.  třetihor 
(m-y  vídeňské  pánve)  a  končí  svou  pout  aŽ 
v  nejmladších  čtvrtohorách  druhy  průsvit- 
nými, bledých  barev,  na  nichž  vrstvovité 
ukládání  zvláště  po  vyleštění  jest  patrné 
(egvptské  m-y  onyxové). 

Hledíce  k  praktické  potřebě  dělíme  různé 
druhy  m-ů  na  sochařské  a  architekto- 
nické. K  prvým  čítáme  nejušlechtilejší,  do- 
bře zpracovatelné  druhy,  většinou  čisté  bilé 
(složení  chem.  druhů  těch,  úzce  s  barvou 
souvisící,  ukazuje  většinou  čistý  uhličitan 
vápenatý).  M-y  různými  přimíšeninami  zbar- 
vené, buď  jednobarevné  či  žilkované  (mra- 
morkované),  jindy  skvrnité  i  pestré,  řadíme 
ke  skupině  druhé  na  práce  architektonické, 
ku  kterémuž  účelu  již  stará  doba  klassická, 
později  též  renaissanční  a  zvláště  marno- 
tratný, přepych  milující  barok  rád  m-u  uží- 
val a  naše  praktická  doba  moderní  také 
užívá.  Není  také  druhého  materiálu,  který 
by  hověl  požadavkům  krásy,  nádhery,  prak- 
tičnosti, ba  i  hygieny,  a  tím  vysvětliti  lze 
ono  veliké  rozšíření  m-ů  od  předmětů  mo- 
numentální architektury  stavební  aŽ  k  prak- 
tickým potřebám   řemeslným  i  domácnosti. 

Ač  s  m-em  shledáváme  se  již  u  národů 
nejstarších,  kteří  i  v  obrovských  kusech 
z  daleka  na  místo  stavby  jej  dopravovali 
(monolithy  stupňů  v  Persepoli,  6—10  m  dl., 
2—3  m  šir.,  chrám  Šalomounův  v  Jerusa- 
lemě), přece  teprve  Řekové  vytvořili  z  něho 
díla  nesmrtelná.  Na  památkách  národův 
klassických  shledáváme  veliké  množství  m-ů, 
jež  se  stanoviska  technologického  i  obchod- 
ního zvány  jsou  m-y  antickými  na  rozdíl 
od  m-ů  moderních,  kterých  užívá  se  nyní. 
Ve  mnohých  případech  podařilo  se  nalézti 
opět  staré  lomy  význačných  m-ův  antických 
a  je  uvésti  v  obchod.  (Výzkumy  Lepsiovy 
o  m-ech  antických.) 


810 


Mramor. 


Nejvíce  m-ů  antických  bylo  barvy  bílé; 
z  těch  nejznáméjší  jsou:  M.  pentelický 
{marmo  greco  fino),  bílý,  do  žlutá  zabarvený, 
zlatohnědou  patinou  se  pokrývající  nejpřed- 
nější materiál  řecké  architektury,  z  pohoří 
Pentelického,  dnes  čile  vyvážený  (Parthenon, 
Propyleje,  doba  Perikleova).  M.  parský 
z  ostrova  Páru  {marmo  greco  důro,  téŽ  lych- 
nites  —  světlonoš,  dobýván  za  svitu  světel 
v  lomech  podzemních),  sněhobílý,  nafialo- 
vělý, neobyčejné  skvěly  a  průsvitný  (z  ného 
nesmrtelná  díla  Praxitelova,  Venuše  Medicej- 
ská  a  j.);  pokusy  o  znovuotevření  lomů  se 
nezdařily.  Podobný  m.  skýtaly  ostrovy  Aegej- 
ského  moře  Naxos,  Thasos,  Chios,  aále  zná- 
mé m-y  byly  prokonnéský  z  Propon- 
tidy,  kappadocký  z  pohoří  Taurus  (dá- 
ván pro  průsvitu ost  za  tabulky  do  oken), 
syrský  (chrám  Šalomounův)  a  arabský, 
lunicícý  (od  Luni,  nynější  Carrary),  znám 
již  z  dob  Caesarových  (sloup  Trajanův,  so- 
cha miláčka  císaře  Hadriána  Antinoa  na 
Kapitolu  v  Římě,  Apollo  Belvederský  ve  Va- 
tikánu, k  němuž  dle  jiných  užito  m-u  luni- 
ckému  velmi  podobného  od  Grechetta  [v.  t] 
na  Sicílii).  Z  m-ů  hnědých,  řídkých  v  antice, 
proslulý  a  vážený  byl  luwachell  (viz  níže 
mezi  m-y  brecciovýníi).  Z  intensivně  čer- 
ných marmo  nei'o  lámány  krásné  druhy  u  Va- 
ren ny  na  jezeře  Comském,  na  ostrovech 
Lesbu  a  Chiu  a  marmo  nero  ď  Egitto,  kte- 
rého užíváno  nejen  ke  stavbám  (villa  Lucul- 
lova  v  Tusculu  u  Říma),  nýbrž  i  ke  skulp- 
turám (Apollo  ve  ville  Farnese,  Hésiodóros 
v  Kapitolu).  Ostrov  Skyros  dával  též  černý 
m.  s  bílými  a  Žlutými  skvrnami,  paona^\o 
(páví  oko),  který  se  dnes  láme  též  v  Car- 
raře  a  Pyrenejích.  Modré  a  fialové  m-y  byly 
v  antice  vzácností,  zelené  již  častěji  se  ob- 
jevují pode  jménem  verde  antico,  materiál  to- 
tožný s  moderním  Vert  des  Alpes  v  Tyrolích, 
Savojsku,  u  Janova,  na  Korsice  lámaným, 
který  v  obchodu  sic  m-cm  se  zve,  ale  geo- 
logicky většinou  jest  hadec  (ophicalcit).  K  ze- 
leným odrůdám  řadil  se  jestč  talkem  a  chlo- 
ritem zelené  žíhaný,  cipollino  antico  (v.  t., 
cibulový  —  též  lapis  phrygicus),  lámaný  též 
na  ostrově  Euboii  (z  něho  staré  sloupy  z  po- 
hanských chrámů  vzaté  zdobí  chrám  St.  Sul- 
pice  v  Paříži),  mohutná  ložiska  jeho  nale- 
zena v  Saillonu  ve  Švýcarsku  společností 
»Société  des  carriéros  de  marbrc  antiques«; 
materiál  budí  obdiv  a  má  značný  odbyt. 
M-y  červené  vyskytují  se  ve  velikém  počtu 
na  pracích  klassických,  nebo  blízké  okolí 
Říma,  Campanic,  dávalo  červený  m.  marmo 
campano  a  cotanello  (basilika  vatikánská), 
Afrika  marmo  africano  (opět  se  láme  v  Deí- 
montě  v  Kléberově  pohoří  v  Oránu),  rovněž 
z  Peloponnésu  od  mysu  Matapanu  dovážen 
červený  marmo  rosso  antico.  Ze  žlutých  m-ů 
nejpěknější  giallo  antico  (v.  t.)  dávala  Nu- 
midie  (sloupy  ve  ville  Gordianů  v  Římě  a 
vítězné  sloupy  Drusovy  na  Rýnu). 

Velikou  rozšířeností  vápence  lze  vysvět- 
liti, že  téměř  každá  země  vykazuje  druhy 
m-ů    moderních.    Potřeba   praktická    třídí 


tyto  m-y  nejvíce  dle  barev:  který  m.  má  ba- 
rev mnoho,  ale  žádnou  z  nich  převládající, 
počítá  se  mezi  pestré,  k  nimž  se  řadí  m-y 
forem  úlomko vitých,  brocatella,  breccie  zv. 
M-y  bílé,  většinou  materiál  sochařský,  v  Ce- 
chách se  nevyskytují,  bílé  druhy  do  áedýdi 
odstínů  přecházející  (Šternberk,  Bohdancč) 
z  úpatí  Sněžníku  králického,  pak  z  Nedvé- 
dic  u  Pernštýna  na  Moravě  hodí  se  jen  na 
práce  kamennické.  Nejproslulejším  materi- 
álem sochařským  je  m.  carrarský  (▼  an- 
tice lu nicky),  materiál  nejčistší,  mlékové 
běli,  skvělého  lesku  a  značné  průhlednosti, 
který  Michelangelo  opět  svým  Mojžíšem  ve 
známost  uvedl.  Dnes  čítá  se  v  okolí  Car- 
rary, Seravezzy  a  Massy  lomů  na  900,  z  nichž 
vyváží  se  ročně  na  180.000  q  m-u  v  ceně 
6  millionů  fr.  V  obchodě  jsou  troje  jakosti 
bílého:  I™*  Blanc  puissant  —  Statuarío,  U^^ 
Blanc  clair,  III*  or  dinár  to  —  a  šedý  Bardt- 
glio  (fiorito  a  comune).  S  carrarským  m-em, 
který  v  našem  podnebí  venku  velice  trpi» 
konkurrují  uvedený  již  pentelický,  pak 
sinadijský,  již  v  antice  známý,  nyní  u  Eski- 
Karahisár  v  Malé  Asii  lámaný  a  v  Londýně 
!  oblíbený,  dále  ve  Francii  běžný  (díla  sochaře 
i  Carpeaux),  Blanc  de  Saint  Béat  (z  jur- 
ského pohoří  v  dep.  Haute-Garonne  poaio- 
dící)  a  tyrolský  m.  laaský  (poprsí  Stroz- 
ziho  v  Karlině,  pomník  Mozartův  ve  Vídni 
atd.)  z  údolí  Vintschgau,  který  je  sic  hru- 
běji krystallinický,  bílý  s  odstínem  žlutavým, 
obtížněji  zpracovatelný  než  carrarský,  ale  la- 
cinější a  pro  drsné  podnebí  naŠc  na  venek 
lépe  se  hodí.  (Lomy  v  Laasu  v  Tyrolích; 
]e  zde  též  odborná  škola.)  Podobné  jemu 
druhy  s  přechody  do  šedých  odstínů  jsou 
v  Tyrolích  u  Sterzingu,  Tridentu,  Latsche  a 
Predazza,  ve  Štýrsku  u  Kainachu,  v  Koruta- 
nech u  Poreče,  Trebinje  a  Sv.  Víta,  v  Salc- 
purku  u  Untrrsbergu  (oolithické  vápence), 
v  Uhrách  u  Ruszkicze  v  Banátě,  v  Sedmi- 
hradsku u  Szárhegy.  V  Laasu  láme  se  také 
onyxový  m.  {marmor  alabastrům  starých, 
také  teď^  egyptským  alabastrem  nazýván), 
jehož  bělavé.  zelenavé,  žlutavé,  růžové,  silné 
průsvitné  druhy  (od  Beni  Súcf  v  Egyptě, 
z  Mexika  atd.)  náležejí  k  nejstkvostnejším 
materiálům  (votivní  chrám,  dvorní  divadlo 
ve  Vídni  a  p.). 

Také  Žluté  m-y  skýtají  Dolní  Rakousy 
u  Klosterneuburku,  zvláštními  kresbami  vý- 
značný m.  zříceninový  (také  u  Florence 
lámaný),  pak  Tyroly  u  Tridentu,  Moři,  Schlan- 
ders,  pohoří  Kras  některé  druhy  u  San  Ste- 
fano  a  Sta.  Croce,  Itálie  nejvíce  kol.  Sieiiy 
(známý  Giallo  di  Siena),  Německo  u  Nee- 
resheimu,  Francie  v  pohoří  Cóte  ďOr  (m. 
Comblanchien)  a  známé  od  Saint  Amour  Javnt 
fleuri  a  Jaune  Lamartine, 

Černé  m-y  také  v  Čechách  v  siluru  se 
vyskytují  u  Lochkova  a  Kosoře;  k  těm  mo- 
hou se  přiřaditi  velkými  zkamenělinami  or- 
thoceratů  prorostlý  m.  hlavonožcový  od 
Kosoře  a  droboulinkými  hvězdovitými  muš- 
ličkami zdobený  m.  od  Karlova  Týna  (velmi 
podobný  m-u  od  Arza  ve  Švýcarsku);    po- 


Mramorová  chronika  (deska)  Arundelova  —  Mrav. 


811 


dobné  černé  m-y  jsou  v  Haliči  u  Krzeszowic 
(Sta.  Teresa),  u  Nabrežiny  v  Gorici,  v  Sedmi- 
hradech  v  poříčí  hky  Kolose,  v  Némecku 
v  Rúbelandu  a  Blankenburku  v  Harci;  nej- 
vyhlášenější čcmř  my  má  Belgie  v  prov. 
namurské,  známý  Noir  Belge  (Jfn,  demi-fin), 
který  s  podobným  Petit  granit,  četnými, 
droboulinkými  zkamenělinami  jak  tečkami 
posetým,  proto  >2ulou«  zvaným,  u  Ecaus- 
sinnés  a  Soignies  lámaným,  a  s  m-em  Sainte- 
Anna  s  bílými  žilami  a  skvrnami,  u  Merbes- 
le-Cháteau  se  nejvíce  nacházejícím,  všeobecně 
jest  rozšířen  a  téŽ  hojně  brán  k  deskám  po- 
mníkovým a  nábytkovým.  Černý  základní 
tón  se  žlutými  žilami  a  skvrnami  má  též 
známý  m.  Porte  ďOr  (Portor),  též  od  nale- 
ziště v  Itálii  Pórtovenere  zvaný,  který  i  ve 
Francii,  v  Pyrenejích  se  láme  a  zvláště  v  Ame- 
rice oblíben  jest  (black  and  gold  marble). 
V  Belgii  také  nacházejí  se  nejznámější  my 
modré  Bleu  blge,  Bleu  poete  u  Talaěn  a 
Bioul;  vo  Francii  jsou  modré  m-y  v  Pyrene- 
jích. ve  Švýcarsku  u  Saint  Triphon,  též  zná- 
mý je  Bleu  turquin  od  Carrary  a  z  ostrova 
Korsiky. 

Nejčetnější  m-y  jsou  červené,  z  těch 
mají  Čechy  četné  dobré  druhy  u  Tmáně  a 
Slivence,  jichž  se  nyní  v  Praze  hojně  užívá 
při  stavbách  monumentálních,  Hor.  Rakousy 
u  Hallštatu,  Salcpurk  na  Untersberku  a  Ad- 
netu,  Štýrsko  u  Ouže,  Korutany  u  Poreče, 
Tyroly  u  Mor!  (Rona  di  Moři)  a  Tridentu 
(Ťrento  scwo),  Uhry  na  dunajském  ostrově 
Žitném,  u  Piszkc  a  Sikloše  (na  novém  parla- 
mentu v  Pešti);  nejznámějším  červeným  m-em 
italským  je  m.  veronský  {Rosa  di  Verona), 
od  nepamčti  lámaný;  Německo  má  pěkné 
červené  m  y  u  ViJmaru  a  Balduinstcinu 
v  Nassavsku;  ve  Švýcarcch,  ve  Francii,  Bel- 
gii i  Pyronejích  lámou  se  četné  m-y  čer- 
vené, kteréž,  ač  z  různých  lomů,  často  pod 
stejnými  jmény  do  obchodu  přicházejí;  tak: 
Sarrancolin,  Rouge-royal,  campagne,  antique, 
violette,  griotte,  Jaspe  atd.;  skvostné  po- 
dobné druhy  skýtá  Alžír,  Tunis,  Numidie. 

M.  brecciový  skládá  se  z  větších  či 
drobnějších  ostrohraných  úlomků  vápenco- 
vých, které  jinak  zbarveným,  obyčejně  hli- 
nito-vapenitým  tmelem  spojeny  jsou  v  pevný 
celek,  aneb  jest  to  vápenec  celistvý,  hustý, 
avšak  žiloví  tě  tak  zbarvený,  že  činí  dojem 
pestré,  z  fragmentů  složené  horniny  (pse  udo- 
breccie).  Druhy  brecciových  m-ů  nacházejí 
se  téměř  v  každém  lomu  mramorovém;  nej- 
ohnivější v  barvách  a  nejstkvostnější  jsou 
v  krajinách  jižních.  Z  dávnověku  nejzná- 
mější a  nejoblíbenější  jest  bi-eccia  violetta 
antica  od  Alepa  z  bílých  ostrohraných 
úlomků  tmelem  barvy  fialové  zcelených,  týž 
druh  láme  se  nyní  u  Carrary  a  znám  v  ob- 
chodě pode  jménem  breccia  (Mischio)  di  Se» 
rave^^a  (z  něho  sloupy  dvorního  divadla  ví- 
deňského a  opery  pařížské);  dále  běžné 
jsou:  bílá,  fialově,  černě  a  žlutě  žílovaná 
breccia  dorata  (zlatá),  bílá  a  červená  breccia 
pavona\io  (páví  oko;  stěny  v  parlamentu  ví- 
deňském), v  základní  barvě  šedé,  fialově  a 


červeně  zbarvené  breccie  africké  {marmo 
africano)y  zvláště  žlutá  se  žilami  krvavÝmi  b, 
sanguina  z  Numidie.  V  nynější  době  lámou 
se  nejlepší  brecciové  m-y  v  Pjrrenejích  ift. 
Grammont,  b,  Jaspe),  pak  v  Itálii  (jemná  rů- 
žová od  Verony,  žlutě  mramorkovaná  s  bí- 
Ijmi  a  černými  úlomky  b,  Medice  z  Floren- 
tinska);  také  Srbsko  má  pěkné  breccie 
u  Kraljeva.  Zvláštní  odrůdou  m-u,  který 
také  k  brecciovitým  nejčastěji  se  řadí,  jest 
luraaghello  nebo  lumachell,  obsahující 
v  kry.stallinické  hnědé  základní  hmotě  váp- 
nité Četné  zbytky  jedno-  neb  dvojskořápko- 
vých  mušlí  (molusků,  madrepor  neb  enkri- 
nitů);  nejvzácnější  druhy  lumaghellových 
brcccií  jsou:  opalisujíci  lumaghell  od  Blei- 
berku  v  Korutansku.  temně  hnědý  lumachell 
astra  chán  ský  s  mušlemi  barvy  oranžové, 
černý  m.  rubášový  s  bílými  petrefakty, 
pietra  stellaria  s  bílými  a  šedými  koraly 
tvaru  hvězdovitého,  marmo  occhio  di  pernice 
od  Vicenze  a  Grandoly  v  Itálii.  Sem  ko- 
nečně dlužno  též  přiřaditi  pověstný  dlrko- 
vitý,  s  půdou  temně  červené  (brokátu  po- 
dobné) barvy  Brocatello  di  Spagna  od  Tor- 
tosy  ve  Španělsku. 

Brecciové  m-y  vyžadují  zvláštní  opatrno- 
sti jak  při  zpracováni  dlátem,  tak  při  brou- 
šení a  leštění;  čím  většího  lesku  m.  takový 
nabývá,  tím  živějšími  a  působivějšími  stávají 
se  jeho  barvy.  Nejčastěji  bývá  ho  užito  na 
sloupy,  oltáře,  stupně,  k  obkládání  stěn;  ze 
druhů  drobnějšího  zrna  lze  vytočiti  vásy, 
poháry,  balustry  a  pod.         Dkl,z.Á.RudL 

M.  strojený  v.  Kámen,  str.  844. 

Xramorová  chronika  (deska)  Anm- 
delova  v.  Arundel  1). 

Kramotloe,  ves  na  Moravě,  hcjtm.  a  okr. 
Znojmo,  fara  Přímětice,  pš.  Kravsko;  58  d., 
259  ob.  č.  (1890),  kaple  a  Itř.  šk. 

K.  R.  A.  S.,  angl.  zkr.  Member  of  the 
Royal  Asiatic  Society,  člen  Královské 
Společnosti  Asijské. 

IKratlii,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Karlín, 
okr.  Brandýs  n.  Lab.,  fara  Sluhy,  pošta  Mě- 
síce; 63  d.,  755  ob.  č.,  15  n.  (1890),  fil.  ko- 
stel sv.  Michala,  čctn.  stan.,  cukrovar,  popi. 
dvůr,  mlýn,  polní  hospodářství,  zejména  ře- 
pařství. 

Krav  znamená  způsoby  a  zvyklosti  obco- 
vání. Každá  společnost  má  své  zvláštní  m-y, 
jednotlivci  pak  se  podřaďují,  přivykají.  M-u 
se  přivyká,  ale  zvykem  nevzniká  ještě  m. 
Tento  jest  výsledkem  soužití,  zjevem  psy- 
chologie společnosti ;  kdtžto  zvyk  jest  čisté 
individuální,  m.  vztahuje  se  k  širé  vrstvě  vý- 
konů společenských,  zvyk  k  užšímu  oboru. 
Formy  m-u  určeny  jsou  původně  prakti- 
ckou potřebou,  a  teprve  když  tato  stránka 
v  bytu  spolkovém  jest  kryta,  nastupují 
zřetele,  aby  vyhověno  bylo  lahodnosti  (móda, 
etiketa).  Právo,  mravnost  i  m.  byly  původně 
jedno,  teprve  postupem  doby  z  m-u,  jako 
z  nejširšího  základu,  obé  odlišeno  a  jako  zá- 
vazná norma  vystaveno,  Je-li  m.  způsob  vněj- 
šího živobytí,  jsou  m-y  souhrn  těchto  způ- 
sobů.   Mění  se,  jakmile  se  staly  vlivem  so- 


812 


Mravenci  —  Mravenči  kyselina. 


ciálních  příčin  nepřiměřenými.  —  Řekne- 
me-li  m-y,  myslíme  tím  mnohdy  způsob  jed- 
nání, týkající  se  již  podstaty  lidské,  t.  i. 
mravnosti.  Ta  jest  závazná  a  vyžaduje  jed- 
nání z  přesvědčení,  m.  jest  konvencionální 
a  bez  závaznosti. 

BEravenoi  (Formicidae)  jest  čeleď  hmyzu 
blanokřídlého  vyznačená  tykadly  lomenými, 
u  pohlavních  jedinců  jsou  oČka  jednoduchá 
vyvinuta,  dělnicím  scházejí;  oči  složené  jsou 
u  samečků  veliké,  u  dělnic  menší,  Často  za- 
krnělé; hořejší  čelisti  vyčnívají;  křídla  sa- 
mečkův a  samiček  jsou  opadavá,  daleko 
přečnívají  zadeček  a  mají  neúplnou  žílnatinu, 
dělnicím  vždy  scházejí.  U  jedinců  pohlavních 
jest  střední,  u  dělnic  přední  kroužek  hrudní 
silněji  vyvinut.  Stopka  zadečková  nese  1 
nebo  2  vztyčené  šupinky  nebo  skládá  se 
ze  2  neb  jen  t  uzlíku.  M.  tvoří  vesměs  trvalé 
společnosti  složené  jednak  z  jedinců  pohlav- 
ních, jednak  z  dělnic  (zakrnělých  samiček), 
kteréžto  však  zvláště  v  pásmech  teplejších 
někdy  ve  2  i  3  tvarech  se  vyskytují,  někdy 
veliké  hlavy  mají  a  pak  jakožto  bojovníci 
se  rozeznávají.  Samečkové  hynou  na  podzim, 
kdežto  samičky  i  dělnice  vytrvávají  přes 
zimu.  Žahadlo,  jímž  samičky  i  dělnice  bývají 
ozbrojeny,  některým  rodům  schází,  jedová 
žláza  však,  jejíž  sekret  obsahuje  kys.  mra- 
venčí a  proudem  bývá  v  čas  nebezpečenství 
vystřikován,  jest  vždy  vyvinuta.  M.  buďto 
stavějí  si  spletité  chodby  v  zemi  a  ve  dřevě 
nebo  tvoří  ze  země  a  částic  rostlinných  celá, 
mnohdy  velmi  veliká  homolovitá  hnízda. 
Hospodářství,  stavba  i  ošetřování  larev  a 
kukel  jest  úkolem  dělnic.  Larvy  líhnou  se 
z  vajíček  často  jiŽ  na  podzim  snesených  a 
zakuklují  se  obyčejné  v  zámotku.  V  létě  pak 
líhnou  se  četná  okřídlená  individua  pohlavní, 
která  pak  za  teplé  povětrnosti,  obyčejně 
v  hodinách  poledních,  ve  velikém  hejně 
vysoko  se  zvedají  a  v  letu  páří  —  jak  říkáme, 
se  rojí.  Samičky  jsou  od  dělnic  odvlékány 
do  hnízda,  ztrácejí  křidla  a  pak  snášejí  va- 
jíčka. M.  živí  se  všemi  ústroj nými  látkami 
a  jsou  užiteční  hubíce  škodlivý  hmyz  a  ni- 
číce rozkládající  se  zbytky  živočišné.  Zají- 
mavé jest,  Že  velice  rádi  lížou  sladkou  Šfávu, 
kterou  mšice  vylučují  z  rourek  na  zadečku, 
a  proto  je  nejen  vyhledávají  na  rostlinách, 
nýbrž  také  zavlékají  do  hnízda  a  chovají 
na  kořenech  travin.  Podobným  domácím  zví- 
řetem m-ců  jest  kyjorožec  (Claviger),  M 
vynikají  intelligencí  nad  všechen  ostatní 
hmyz  a  projevy  iejich  byly  předmětem  mno- 
hého pozorováni.  Zajímavým  zjevem  ze  ži- 
vota mravenčího  jest  otrokářství,  které  asi 
vzniklo  ze  zvyku  požírati  raněné  a  zajaté 
při  nájezdech  nepřátelských.  Nékteré  druhy 
m-ců  (u  nás  zvi.  světlé)  napadají  hnízda 
druhů  jiných  (tmavých)  a  odnášejí  larvy 
i  kukly  do  svého  vlastního,  kde  je  ošetřuji; 
vylíhlí  m.  jsou  pak  jejich  otroky.  U  m-ců 
žije  celá  řada  živočichů,  které  nazýváme 
myrraecophili  (v.  t.)  či  mravencomilní. 
Fossilní  m.  nalezeni  byli  v  liasu,  velmi  hojni 
jsou  však  v  jantaru    M-ce  dělíme  na  3  pod- 


čeledi :  1.  Formicina.  Stopka  zadečková 
jednočlená  s  1  šupinou  nebo  uzlíkem;  za- 
deček není  mezi  vlastním  1.  a  2.  článkem 
zaškrcen.  2.  Ponerina,  Stopka  zadečku  jedno* 
clená  s  1  šupinou;  vlastní  zadeček  me^  L 
a  2.  článkeiti  zaškrcený.  3.  Myrmicina.  Stopka 
zadečková  2Člená  se  2  uzlíky.  Lit.:  Forel  A., 
Les  Fourmis  de  la  Suisse  (Curich,  1874); 
André  E.,  Species  d*Hyménoptéres  ďEuropc 
et  ďAlgérie.  Vol.  II.  (Beaune,  1886);  Emery 
et  Forel,  Catal.  d.  Formicides  ďEurope 
Šaíh.,  1879);  Lespés,  Sur  1.  fourmis  neutřes 
Paříž,  1863);  Mayr  G.  L.,  Formicina  austríaca 
Vídeň,  1855)  a  Die  europaeischen  Formi- 
ciden,  1861;  P.  Huber,  Recherches  sur  les 
moeurs  des  Fourmis  indigénes  (Geneva, 
1810);  Lubbock,  Observ.  on  Ants,  Bees  und 
Wasps.  (Lond.,  1874—1888).  Kpk. 

BEravenooJed,  t.  j.  mravkolev,  v.  Myr- 
meleon. 

Mravenoomilné  rostUny  v.  Myrme- 
cophilné  rostliny. 

Mravenoomilni  iivodiohové  v.  Myr- 
mecophilní  živočichové. 

Mravendan  v.  Mravenčí  kyselina. 

Mravenčeni,  řcc.  myrmecismus,  anomálni 
sensace,  již  označujeme  jako  příbuzný  pocit 
brnční  a  uspávání  končetin  k  paraesthcsii. 
Jev  ten,  vyskytující  se  při  rozmanitých  ana- 
tomických chorobách  nervové  soustavy,  při 
ncurosách,  chudokrevnosti,  otravách,  nemá 
patho^omického  dosahu.  Mx. 

Mravenči  aldehyd  v.  Formaldehyd. 

Kravenčik,  zool.,  v.  Mravenec  nik. 

Mravenči  kyselina  (acide  formique,  for- 
mic  acid^  Ameisensáuré)  jest  počátečný  člen 
nasycených  jednosytných  kyselin  mastných, 
vzorce  empirického  CH^O^,  rozvedeného 

nejjednodušší  organická  kyselina  vůbec.  M. 
k.  jest  látka  v  přírodě  velmi  rozšířená;  jest 
v  červených  mravencích  {Formica  rufa\ 
z  nichž  ji' lze  vyjmouti  de.stiUací  se  zřed^ 
ným  lihem.  Získá  se  tím  spiritus  formicarttm 
lékáren.  Ve  skrovném  množství  jest  m.  k. 
přítomna  v  sekretech  lidského  těla:  v  krvi, 
moči,  v  moku  slezinném  i  svalovém,  jest 
v  chloupkách  některých  housenek  (na  př. 
Bomby X  processionea)^  ve  šťávě  žahavek  a 
některých  plodů,  ba  i  v  některých  minerál- 
ných  vodách  (Pringhofen  u  Straubingu,  Ma- 
riánské lázně). 

Jakožto  látka  velmi  jednoduchá  vzniká  m. 
k.  syntheticky  při  četných  příležitostech,  na 
př.  když  draslík  leží  ve  vlhkém  kysličníku 
uhličitém : 

AT,  -f  2  CO^  4-  H^O  «  CO^KH+  CO^KH . 
draslík      kyslič.  voda         mravenCan      kys.  uhličitan 

uhličitý  dratelnatý  draseloarý 

Vydatnější  jest  synthese  z  kysličníku  uhel- 
natého {CO)  a  žiravého  drasla  {KOH)  nad 
100®.  Vzniká  mravenčan  draselnatý  CO^HK: 

C0+  KOH=CO^HK, 
Ta  synthese  se  zvlášť  daří,  když  draslo  na- 
hradíme  natronovým   vápnem  a  pracujeme 
kolem  200°. 


Mravenečník. 


813 


Ve  včtáí  míře  vzniká  m.  k.,  když  úsilně  okys- 
ičujeme  různé  složitější  látky  organické:  cukr, 
Škrob,  dříví  a  pod.  M.  k.  bývá  při  tom  zplo- 
iinou  předposlední,  kysličník  uhličitý  zplo- 
linou  poslední.  Vydatná  příprava  jest  zá- 
iřev  kyseliny  oxalové  s  glycerinem.  Kyse- 
ina  oxalová  C^H^O^  štěpí  se  při  tom  v  kys- 
ičník  uhličitý  {CO^  a  v  m.  k-nu  CH^O^: 

C^fi^O^  —  CO  4-  CH^O^ . 
Byla-li  užitá  kysel,  oxalová  bezvodá,  destil- 
uje m.  k.  75%ová.    Bczvodou  m.  k-nu  zí- 
skáme rozkládajíce  mravenčan  olovnatý  siro- 
vodíkem. 

Bezvodá  m.  k.  jest  kapalina  bezbarvá, 
relmi  ostře  páchnoucí,  nad  míru  žiravá,  na 
cůži  působící  bolestivé  puchýře,  které  se 
lesnadno  hojí.  I  ieji  páry  působí  v  kůži 
eptavě.  Jest  to  jedna  z  nejsilnějších  kyselin 
organických.  (M.  k.  má  afhnitnou  konstantu 
^=-0-0214,  octová  kýs.  pouze  AT  =  000180). 
?od  0°  zkrystalluje,  i  taje  pak  při  -f-8*6°; 
tH  při  99°,  jest  při  12°  hutná  1-235.  Páry^ 
ejí  jsou  hořlavé  modrým  plamenem  a  zuhluji 
:>apír.  M.  k.  mísí  se  ve  všakém  poměru  s  vo- 
iou.  737oOvá  m.  k.  má  ze  všech  směsi  s  vo- 
lou  nejvyšší  bod  varu,  proto  při  destillaci 
{labší  kyselina  pouští  vodu,  silnější  téměř 
en  absolutnou  m.  k-nu.  Sama  o  sobě  i  v  roz- 
:oku  vodném  jest  m.  k.  látka  zcela  stálá, 
milnými  okyslíčovadly  (elektrolysí,  černí  plá- 
tnovou) rozpadá  se  v  kysličník  uhličitý 
neb  uhelnatý)  a  vodu. 

M.  k.  dle  svého  strukturního  vzorce  ob- 
sahuje skupinu  aldehydickou 

má  proto  mocné  vlastnosti  redukční.  Ze 
lolí  rtufnatých  sráží  těžko  rozpustný  mra- 
venčan rtutičnatý,  který  se  po  případě  re- 
lukuje  až  v  kovovou  rtut  Roztoky  soli 
ttříbrnatých,  zlatových  a  platičitých  za  tepla 
le  m.  k-nou  rovněž  redukují.  Dle  té  vlast- 
losti  poznáme  snadno  m.  k-nu.  Zahříváme-li 
"oztok  obsahující  mravenčan,  okyselený  sí- 
•Qvou  kyselinou,  vyvinující  se  páry  černí 
>apírek  ovlhčený  roztokem  dusičnanu  stříbr- 
latého,  neboť  se  vylučuje  kovové  stříbro. 

Soli  m.  k-ny  šlovou  mravenčany  (for- 
niáty).  Jsou  ve  vodě  většinou  snadno  roz- 
>ustny.  Málo  rozpustná  jest  sůl  olovnatá, 
eště  méně  sůl  rtutiČnatá.  V  alkoholu  se 
nravenčany  rozpouštějí  buď  skrovně,  nebo 
lic.  Mravenčan  ammonatý  CHO^.NH^ 
voří  monoklinické  krystally  při  200''  tající; 
>ři  vyšším  záhřevu  vzniká  vedle  vody  amid 
n.  k-ně  příslušný,  zvaný  formám  id 

H,CO,NH^, 
capalina  to  toliko  pod  sníženým  tlakem  bez 
'ozkladu  těkavá.  Mravenčan  sodnatý 

CHO^.Na  +  H^O 

est  sůl  důležitá  při  synthcsích  kyselin  aro- 

natických.    M.  k.  tvoří  též  kyselé  soli,   na 

>ř.  mravsnČan  draselnatý  kyselý 

CHO^.K.CH^O^, 

Esthery  m.  k-ny  vznikají  z  příslušných  al- 
koholů za  kondcnsačního  účinku  plynného 
:hlórovodíku.    Mravenčan    methylnatý 


CfíO^ .  C/f,  jest  kapalina  při  32°  vroucí, 
mravenčan  éthylnatý  CHO^.C^H^  vře 
při  64°.  Chlóromravenčan  éthylnatý 
a.COj.Q/fj  jest  kapalina  vroucí  při  93°, 
užívaná  k  synthesím  organickým. 

Aldehyd  příslušný  m.  ic-ně  jest  látka  tech- 
nicky důležitá,  form  aldehyd  (v.  t.).    O  Se, 

Mravenednik  {Mjrrmecophaga  L.),  rod 
zcela  bezzubých  ásavců  chudozubých 
(z  řádu  Edentata)  z  podřadí  hmyzožravých 
neboli  m-ů  (Entomophaga;  v.  t,  2).  Kuželo- 
vitý  čenich  jest  do  předu  prodloužen  a  dolů 
ohnut;  ústa  jsou  malá,  jazyk  tenký,  červo- 
vitý,  drsný,  drobnými  rohovit^mi  ostny  po- 
krytý a  m.  iej  může  velmi  daleko  vyplaziti. 
Neveliké  boltce  jsou  zaokrouhleny,  oči  malé. 
Tělo  jest  na  rozdíl  od  luskounuv  pokryto 
jen  srstí.  Přední  nohy  našlapují  na  vnější 
okraj  chodidla,  tak  Že  jsou  drápy  ohnuty  do- 
vnitř, zadní  našlapují  na  celé  chodidlo.  Ocas 
jest  jen  o  málo  kratší  trupu.  Všickni  druhové 
m-ů  žijí  v  již.  Americe  od  Guayany  až  po 
La  Platu.  Nehrabou  si  děr.  Živí  se  hmyzem 
a  zejména  mravenci,  jež  si  dlouhým  svým 
jazykem  z  mravenišť  vybírají.  Největším  ze 
všech  druhů  jest  m.  hřivnatý  neboli  ve- 
liký, yurumi  {M,jubata  L.);  dorůstá  délky 
úhrnem  i  nad  2  m  (v  tom  délka  ocasu  70  cm). 
Jazyk  má  9  mm  tlustý  a  může  jci  do  dálky 
50  cm  vyplaziti.  Podél  páteře  jsou  aelší  chlupy 
v  podoSé  hřívy  a  také  ocas  iest  chvostnatý; 
barva  srsti  bývá  různá,  na  nlavě  a  šíji,  na 
hřbetě  i  bocích,  na  předních  nohách  i  na 
ocase  nejČastěji  čcrnavě  šedá,  vezpod  na  zad- 
ních končetinách  a  na  zpodní  straně  ocasu 
černohnědá.  Na  plecích  a  odtud  až  ku  kříži  má 
m.  podélný  pruh  černý  vzadu  zúžený,  se  světle 
šedou  obrubou  na  obou  stranách.  Nad  loktem 
jest  skvrna  černá;  také  prsty  předních  noh 
a  lysiny  po  těle  mají  barvu  černou.  Na  před- 
ních nohách  jest  po  4  velikých,  na  zadních 
po  5  menších  drápech.  M.  hřivnatý  žije  ve 
východních  končinách  Již.  Ameriky  od  La 
Platy  až  k  moři  Karibskému  a  obývá  v  ro- 
vinách s  vysokou  travou  a  křovím.  Indiáni 
jej  pro  kůži  i  maso  pronásledují.  Týž  počet 
podobných  drápů  na  nohách  má  menší  ta- 
ní and  u  a  (Aí,  tetradactyla  L.),  jeŽ  dorůstá 
úhrnem  délky  1  m,  z  čehoŽ  40  cm  připadá 
na  ocas  silný,  ale  nikoli  huňatý,  nýbrž  chá- 
pavý, na  konci  jen  Šupinatý  a  kroužkovaný. 
Hlava  je  trochu  kratší  než  u  m-a  velikého. 
Srsť  má  na  hlavě,  na  hřbetě,  na  hrdle,  na 
prsou  a  na  končetinách  barvu  světle  šedou, 
poněkud  zažloutlou;  na  plecích  se  počíná 
Černý  pruh  nazad  velice  rozšířený.  Přední 
konec  čenichu,  víčka  oční  a  chodidla  jsou 
lysá  a  černá.  Tento  druh  m-ů  jest  domo- 
vem v  Paraguayi  a  Brazílii  v  lesích  a  hou- 
štinách. Umí  se  vyšplhati  na  stromy  a  oca- 
sem se  přidržuje;  živí  se  mravenci.  Také  jej 
Indiáni  zejména  pro  kůži  loví.  Nejmenším 
všech  druhů  jest  m.  dvoj  prsty  (A/,  didac- 
tyla  hX  jenž  dorůstá  úhrnem  délky  toliko 
40  cm  (v  tom  točivý  ocas  18  cm  dlouhý).  Má 
čenich  všech  druhů  nejkratší  a  na  předních 
nohou  jen  po   2  velikých  drápech.    Hebká 


814 


Mravín  —  Mravověda. 


srsf  má  nejČastěji  barvu  nahoře  rezavou, 
druhdy  trochu  narudlou,  vezpod  šedou;  jed- 
notlivé chlupy  mají  nejprve  u  kořene  barvu 
šedohnědou,  výŠe  černou  a  na  špičce  zase 
žlutohnědou.  Obývá  v  hustých  lesích  v  Peru 
a  v  severní  Brazilii;  jest  vzácnější  druhův 
ostatních.  Br. 

Mravin,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Vys.  Mýto,  fara  Jeníšovice;  29  d.,  163  ob.  č. 
(1890),  mlýn  Bětník,  blíže  něhož  je  sluj,  kudy 
se  vchází  do  jeskyně,  do  níŽ  možno  se  do- 
stati jen  po  provaze. 

Mravkodav,  zool.,  t.  j.  mravkolev,  v. 
Myrmeleon. 

Mravkolev,  zool.,  v.  Myrmeleon. 

Mravni,  t.  ].  k  mravnosti  se  vztahující. 
Z  poznání  dobra  a  zla  prýští  m.  city;  m. 
přesvědčení  jest  to,  které  vyplývá  z  po- 
znaného rozdílu  obou  a  stávajíc  se  zásadou 
jednání,  dává  vznik  tomu,  co  zoveme  m. 
nutností!  Mluví  se  o  m-m  řádu  světa  v  pro- 
tivě k  mechanickému  názoru  světovému  a 
myslí  se  tím  původ  z  nadsmy siného  určení 
éthického  i  další  účelný  vývoj  tímto  směrem. 
M.  osobnost  tolik  jako  právní  osobnost. 
Chtíce  mluviti  o  dobrých  mravech,  užíváme 
jen  adjekt.  formy:  mravný. 

Mravnost  v.  Mravověda. 

Mravouka.  Je-li  mrav  obecné  pravidlo, 
dle  něhož  jednání  se  řídí,  jest  m.  pravidel 
těch  souhrnem  a  liší  se  od  mravovědy,  která 
zpytuje,  proč  to  neb  ono  za  dobro  se  po- 
kládá. 

Mravověda  (éthika,  morálka,  prakti- 
cká filosofie)  jest  věda  o  mravním  jed- 
nání. Mravní  jednání  jest  takové,  které  od- 
povídá požadavkům,  jež  Činíme,  vědomky 
nebo  nevědomky,  schvalujíce  čin  nějaký  nebo 
zamítajíce.  Čin,  který  takto  schvalujeme,  jest 
dobrý;  který  zamítáme,  jest  zlý.  Tudíž  možno 
m-du  definovati  též  jako  vědu  o  dobru. 

Poněvadž  věda  jest  soustavná  analysa  jevů 
skutečnosti,  jest  m.  jakožto  věda  možná  pouze 
o  tom,  jak  a  proč  lidé  jednají,  čili  co  za 
dobro  pokládali  a  pokládají;  neboť  jen  to 
tvoří  fakt  zkušenosti.  M.  tohoto  obsahu  jest 
historicko-explikativní  čili  empirická. 
Naproti  tomu  fakt,  že  činy  posuzujeme,  před- 
pokládá subjektivní  měřítko,  vzor,  ideál,  po- 
dle kterého  posuzujeme,  a  poněvadž  žijeme 
ve  společnosti,  jest  požadavek  společného 
'  měřítka,  uznávaného  aspoň  od  členů  jisté 
společnosti,  kteří  spojují  se  ke  společnému 
jednání,  samozřejmý.  I  jest  možno  žádati  po 
védě,  aby  stanovila  objektivní  měřítko,  ob- 
jektivní ideál  dobra,  absolutní  dobro,  spo- 
lečný mravní  princip,  jenž  by  platil  pro 
všechny  lidi  za  všech  okolností.  Taková  m. 
stanovila  by  tedy,  jak  člověk  jednati  má,  a 
byla  by  normativní.  Avšak  taková  m.  ne- 
může se  opírati  o  empirii,  v  niž  jest  dáno 
pouze,  co  lidé  kdy  za  dobro  považovali,  a 
musí  utíkati  se  k  filosofické  spekulaci.  Tím 
stává  se  závislou  na  tom  kterém  systému  fi- 
losofickém a  přestává  býti  vědou  samostat- 
nou či  vůbec  vědou.  Ale  i  na  spekulativní 
půdě  zůstává  možnost  normativní  m-dy  pro- 


blémem, poněvadž  souvisí  s  problémem  svo- 
body vůle.  Je-li  vůle  u  člověka  determino- 
vána, t.  j.  závisí-li  jednání  jeho  na  podmín- 
kách, které  vymykají  se  sebeurčeni  a  kterým 
podléhá  s  nutnostf  vládnoucí  v  dění  přírod- 
ním :  musí  i^lověk  jednati  tak,  jak  jedná,  aaamf 
je  každý  příkaz,  jenž  podmínkám  tém  odpo- 
ruje; marné  je  kaŽdé  ty  máš,  nezbývá  leč 
resignované  ty  musíš,  lo  sice,  jak  vole  člo- 
věka je  determinována,  lze  určiti  zákony,  ak 
taková  zákonnost  vylučuje  každé  jiné  stano- 
vení ideálu  dobra,  než  které  je  obsaženo  ve 
skutečném  jednání.  Vůči  determinované  vůli 
jsou  mravní  příkazy  bezúčelné  a  věda  o  ab- 
solutním dobru  jest  pojem  zatížený  vnitřním 
sporem.  —  Přizná-li  se  člověka  svobodná 
vůle,  je  sice  normativní  m.  možná,  ale  na- 
stanou spory  nové.  Se  stanoviska  empiri- 
ckého v  tomto  případě  plyne  nezákonnost 
vůle,  která  vůči  společnosti  jeví  se  napro- 
stou libovůlí  (sofisté,  Nietzsche)  a  činí  mrav- 
nost nemožnou.  Se  stanoviska  pak  nábožen- 
ského, kde  mravní  zákony  isou  přikázání 
boha  všemohoucího,  vševědoucího,  boha 
lásky,  stává  se  svoboda  v.ůle  vůči  térato 
vlastnostem  boha  illusorní.  (Prae destinace, 
původ  zla,  boží  milost  a  p.  problémy  v  theo- 
logické spekulaci  jsou  toho  důkazem.)  Tyto 
zásadní  spory  způsobují  takový  zmatek  v  m-dt, 
že  chceme-li  o  jejích  problémech  nabýti 
světla  a  po  literatuře  rozhledu,  musíme  roz- 
děliti od  sebe  vývoj  mravnosti  a  dějiny 
m-dy.  V  onom  možno  seznati  základní  rara- 
vovědné  fakty  a  problémy,  v  těchto  pak  pře- 
hled o  zpracování  jich  rozumem  lidským,  po- 
kusy o  stanovení  ideálu  mravnosti. 

Vývoj  mravnosti.  Pojem  mravnosti, abs- 
trahován jsa  z  projevů  lidského  jednání,  má 
jediný  znak:  odpovídati  jistým  požadavkům, 
dle  nichž  činy  posuzujeme.  V  této  obecnosti 
nezáleží  na  tom,  jak  posuzujeme,  nýbrž  jen. 
že  posuzujeme.  Jest  tudíž  především  vysvět- 
liti, kterak  to  přišlo,  že  člověk  jal  se  posu- 
zovati činy  své  i  jiných  lidí,  v  kterémžto  vy- 
světlení bude  dán  vznik  mravnosti  a  všech 
pojmů,  které  si  lidé  natvořili  při  této  my- 
sli vé  činnosti,  které  se  nyní  při  užívání  slova 
mravnost  předpokládají  a  které  proto  nazý- 
váme éthickými  či  mravními.  Jsou  to  pojem 
dobra  jakožto  mravního  ideálu  a  jeho  pro- 
tiva pojem  zla;  dále  pojem  mravu  jakožto 
pravidla  obecného,  dle  něhož  jednáni  se  řídi; 
pojem  svědomí,  jenž  je  uvědoměním  si  zod- 
povědnosti za  čin;  pojem  povinnosti,  prá- 
va a  jejich  protiv;  pojem  přičetnosti  a 
z  něho  plynoucí  pojmy  viny,  trestu  a  od- 
měny; pojem  ctnosti  a  spravedlnosti. 
Nemůže  býti  pochyby,  že  se  všechna  tato 
ponětí  znenáhla  vyvinula  a  Že  o  nějaké  vro- 
zenosti  kteréhokoli  z  nich,  tudíž  ani  mrav- 
nosti, nemůže  býti  řeči.  Pouhé  srovnání  du- 
ševního života  dětského  se  životem  dospělým 
postačí  na  dotvrzení  toho.  A  pak  má  bez  od- 
poru psychologie  hlavni  slovo  při  určovám' 
mravnostního  vývoje.  Její  zákony  jsou  věde- 
ckým podkladem,  axiómatem  éthiky  vědecké, 
ovšem  do  té  míry,  do  které  v  samé  psycho- 


Mravověda. 


815 


logii  JBOU  na  jisto  postaveny,  a  jen,  jsou-li 
vyvozeny  z  empirického  podkladu  beze  vŠí 
přísady  metafysické  spekulace.  Když  z  tako- 
véto psychologie  opřeme  se  o  pojem  vůle 
nepokládajíce  ji  za  samostatný  jev  duševní 
anebo  docela  za  zvláštní  mohutnost  neb  silu, 
nýbrž  za  jednu  ze  tří  stránek  každého  du- 
ševního jevu,  když  si  následkem  toho  uvě- 
domíme, že  rozhodování  se  před  činem  není 
nic  jiného,  než  zápas  vnějších  i  vnitřních 
vlivu  (motivfl),  v  němž  silnější  vítězí,  že  tu- 
díž ty  vlivy,  které  silou  svou  vynucují  ve 
všech  případech  jednání  v  určitém  směru, 
určují  mravní  cenu  jak  jednotlivého  činu  tak 
celé  povahv  člověka:  musíme  za  podstatu 
mravnosti,  která  tvoří  s  psychologického  sta- 
noviska společnou  známku  všeho  mravního 
činění  a  v  níž  i  původ  mravnosti  je  nazna- 
čen, pokládati  pravidelnost  při  rozhodo- 
vání. Zásadnost  jednání  je  stálost  motivů  ji- 
stých; mravnost  jednání  je  zásadnost  urči- 
tého rázu.  Kde  není  pravidelnosti,  není  stá- 
losti motivů,  není  zásadností,  není  mravnosti; 
tak  u  dítěte,  tak  u  osob  v  mravním  ohledu 
považovaných  za  nepříčetné.  Tím  se  mění 
otázka  o  původu  mravnosti  v  otázku,  co  způ- 
sobuje u  člověka  pravidelnost,  které  vlivy 
jsou  původně  a  stávají  se  postupem  vývoje 
tak  mocnými,  že  určují  jednání  jeho  určitým 
směrem.  Vlivy  ty  dány  jsou  v  poměru  Člo- 
věka k  okolnímu  světu,  ku  přírodě  a  společ- 
nosti. 

Zachování  života  je  nejprvnějším  a  nejvše- 
obecnějším motivem  všeho,  co  organ ism  ži- 
vočišný podniká,  a  výrazem  této  snahy  ve 
vědomí,  pokud  se  u  organismu  živočišného 
může  předpokládati,  jest  přízvuk  citový,  vě- 
domí libosti  a  nelibosti.  Tudíž  libost,  pří- 
jemnost smyslová  je  to,  po  čem  lidé  se  nej- 
prve snaží  poslouchajíce  nevědomky  pudu, 
libost  je  původním  ředitelem  lidské  vůle,  li- 
bost smyslná  je  prvním  ideálem  mravním; 
neboť  skrze  ni  uvádí  se,  vlastně  uveden  jest 
v  konání  člověka  systém,  pravidelnost.  Na 
tomto  stupni  dobro  jest  shodno  s  příjem- 
ností; okamžitý  požitek  je  cílem  jednání  a 
převážně  pudové  přirozenosti  člověka  to 
úplně  postačovalo  k  životu  šťastnému  (hé- 
donism,  v.  t.).  Avšak  čím  složitějšími  stá- 
valy se  poměry,  v  nichž  bylo  mu  žíti,  tím 
nespolehlivějším  jevil  se  tento  regulativ  jed- 
nání, a  trpká  zkušenost  naučila  člověka  ne- 
klamati se  požitkem  okamžitým  a  voliti  ne- 
příjemnost za  cenu  požitku  příštího.  Z  ideálu 
příjemnosti  stal  se  ideál  prospěšnosti,  blaha 
osobního,  stanovisko  eudaimonistického  in- 
dividualismu (v.  t.).  Dobrem  jeto,  co  žití 
prospívá,  zlem,  co  mu  škodí,  ať  jest  to  pří- 
jemné nebo  nepříjemné.  Na  tomto  stupni 
naučil  se  člověk  uvažovati  o  následcích  činů 
a  posuzovati  je  dle  očekávaných  následků. 
Rozhodování  v  tomto  smyslu  stává  se  zvyk- 
lostí, t.  j.  člověk  cítí  se  nucen  v  tom  smyslu 
se  rozhodnouti,  a  souhlas  s  činem  v  tomto 
smyslu  podnikaným  hlásí  se  sám  sebou,  člo- 
věk má  již  svědomí  (po  způsobu  Sokratova 
Daimonia).  Tento  individualistni  element  — 


blaho  osobní  —  zůstává  základem  mravnosti, 
ale  obměňuje  se  vlivy  společenského  a  ná- 
boženského vývoje.  Soužitím  v  rodině  a 
ve  větších  společenských  celcích  objevuje 
se  prospěch  a  blaho  jednotlivce  závislým  na 
prospěchu  a  blahu  společenského  celku, 
z  čehož  vyplývá  jednak  cit  sympathie  pro 
členy  společnosti,  jednak  vědomí  závaznosti 
působiti  ve  prospěch  celku,  cit  povinnosti. 
Svědomí  prohloubené  city  těmi  svoluje  k  ome- 
zení prospěchu  osobního,  aŽ  i  k  úplnému 
zřeknutí  se  ho,  kterážto  snaha  obětování  se 
podporována  jest  uznáním,  vděčností,  vyzna- 
menáním se  strany  ostatní  společnosti.  Po- 
kud snaha  po  blahu  vlastním  odporuje  blahu 
celku,  stává  se  ego  ismem  (v.  t),  kdežto 
potlačení  snahy  té  ve  prospěcn  jiných  členů 
společnosti  (což  se  děje  nejprve  a  nejúčin- 
něji pudovým  vlivem  lásky  pohlavní)  jest 
zárodkem  altruismu.  Zvyklosti,  které  se 
následkem  toho  v  každé  společnosti  vyvinou, 
stávají  se  mravy,  obyčeji.  Jimi  říditi  své 
jednání  jest  zárukou  společného  prospěchu 
a  s  ním  i  blaha  osobního.  Tradice,  nejprv 
rodinná,  pak  kmenová,  činí  z  nich  normv 
(pravidla)  jednání,  a  ježto  náčelníkovi,  jakožto 
repraesentantu  jednoty  společnosti,  náleží 
bdíti  nad  zachováním  tradice,  náleží  mu  i  do- 
nutiti jednotlivé  členy,  aby  řídili  se  jimi.  Na- 
proti tomu  vzniká  z  vědomí  povinnosti  vě- 
domí práva,  totiž  vědomí,  že  společnost  jak 
svým  zřízením  tak  i  působením  svých  členů 
má  jednotlivci  přispívati  k  osobnímu  blahu. 
Porušení  toho  práva,  které  se  děje  i  oběto- 
váním se,  vyžaduje  vyrovnání,  zadostiuči- 
nění, v  tom  je  ponětí  trestu,  z  čehož  se 
rodí  cit  spravedlnosti,  který  vede  k  za- 
řízením právním. 

Druhý  činitel  mravního  vývoje  jest  nábo- 
ženství. Náboženstvím  uvědomuje  si  Člověk, 
a  tím  uvědomováním  vlastně  sám  stanoví, 
svůj  poměr  ne  pouze  k  lidem,  nýbrž  k  veš- 
kerenstvu, což  ovšem  podmiňuje  zároveň 
jeho  názor  o  společnosti  a  všechny  mravní 
pojmy,  jichž  vznik  byl  právě  naznačen.  Po- 
znáváť  zajisté  závislost  výsledku  každého 
činu,  ať  jej  koná  puzen  snahou  dosíci  oka- 
mžitého prospěchu  anebo  z  povinnosti,  na  či- 
niteli, který  vymyká  se  jeho  vlastní  působ- 
nosti i  působnosti  celku  společenského,  v  je- 
hož blahu  domnívá  se  míti  záruku  blaha 
svého.  Proto  podle  toho,  jak  si  představoval 
onu  mocnost,  na  níž  se  cítil  závislým,  zaři- 
zoval svoje  jednání,  aby  si  zdar  činění  a 
blaho  zajistil.  Kult,  jehož  podstata  záleží  právě 
v  tom,  aby  vyšší  mocnosti  byly  člověku  na- 
kloněny, stal  se  nerozdílnou  součástkou  — 
a  byl  s  počátku,  jak  pochopitelno,  hlavní  sou- 
částkou —  všech  zvyklostí,  které  subjektivně 
pro  jednotlivce  i  objektivně  pro  společnost 
byly  normami  jednání.  Dobrem  (něčím  člo- 
věku ideálně  prospěšným)  mohlo  býti  jen  to, 
co  shodovalo  se  s  úradkem  božím;  jen  bo- 
hové mohli  věděti,  co  člověku  v  jakémkoli 
ohledu  prospívá.  Proto  snažil  se  vůli  jejich 
vypátrati,  a  když  mu  byla  zjevena  způsobem, 
který  jej  přesvědčoval,  tu  podroboval,  pokud 


8 1 6  Mravověda. 

věřil,  vlastni  vůli  s  přesvědčením,  ale  bez  |  svými  principiemi  buď  dosavadní  autoritu 
podmínky,  slepě,  domnělé  vůli  božské.  Knéž- ,  obhajovala  (theologická  éthika)  anebo  nahra- 
ský  příkaz  byl  nejvyšším  zákonnikem  mrav-  zovafa  ji  svou  metafysikou  (metaíysická  či 
aím,  dokud  byla  kněžská  funkce  spojena  íilosoíická  éthika  v  užším  smyslu).  Poměr 
s  vládou  světskou  a  dokud  různěním  zájmů  tento  mezi  éthikou  a  ňlosoíií  zůstal  pfiro- 
státních  a  náboženských  nevznikly  dvojí  po-  zcně  tak  dlouho,  dokud  nevznikla  zase  po- 
vinnosti a  dvojí  práva.  Avšak  i  po  rozloučení  chybnost  o  možnosti  metafysiky,  k  níž  vedly 
kněžské  autority  od  autority  státní  zůstává  úvahy  o  hranicích  lidského  poznání  a  zmo- 
náboženství  základem  mravnosti  jak  pro  jed- 1  hutnění  věd  přírodních  methodou  induktivní, 
notlivcc,  tak  pro  celek ;  neboť  společnost  |  čili  proniknutí  stanoviska  empirického.  Jak- 
není  s  to,  aby  poskytla  záruku  dosažení  j  mile  uznáno  bylo  empirické  stanovisko  za  je- 
blaha  jednotlivci,  pokud  jeví  se  sama  svou  j  diny  bezpečný  základ  pro  vědy  vysvětlující 
existencí  závislá  na  vyšší  moci.  K  tomu  i  jevy  skutečnosti,  také  éthika  zříci  se  znusila 
zvláště  přispělo,  když  člověk  zklamán  mar- 1  fílosoíie  a  býti  filosofickou  disciphnou,  hle  líc 
ným  hledáním  blaha  na  tomto  světě  a  nedo- 1  se  usamostatniti.  To  je  všeobecné  schéma 
veda  touhu  po  životě  srovnati  s  neúprosným  i  vývoje  m-dy,  na  základě  jehož  možno  se  roz- 
losem  smrti,  posunul  ideál  blaha  za  tuto  ,  blednouti  po  éthice  národův  evropských.  M. 
mezi  pozcmskosti  a  v  zajištěni  Jeho  spatřo- 1  starověku  byla  venkoncem  filosofická;  prin- 
val  direktivu  svého  jednání.  Ze  pak  tyto  cip  soustavy  byl  principem  m-dy;  z  něho  se 
představy  náboženské  podmiňovaly  zároveň  všechno  dedukovalo.  Počátek  učinili  sofi- 
zřízení  společenské  a  vůbec  pravidla  soužití,  sté,  kteří  tvrdíce  nemožnost  poznání  učinili 
rozumí  se  samo  sebou.  Souhlas  obou  byl  ne-  principem  m-dy  svézákonnost  vůle  jednot- 
vyhnutelný  k  mravní  rovnováze  a  to  vedlo  ,  livcovy  a  popírali  možnost  objektivních  no- 
k  vzájemnému  se  doplňování  moci  církevní  |  rem.  Naproti  nim  Sokrates  dokazoval,  že 
a  světskc^.  Avšak  již  tím,  že  v  jednom  státě ;  objektivní  normy  jsou  možný,  ježto  jest  ob- 
setkávali  se  vyznavači  různých  náboženstev,  i  jektivní  dobro;  znáti  je,  zdálo  se  mu  pod- 
počala  se  omezovati  výlučná  vláda  náboŽcn- 1  mínkou  mravnosti.  Dobro  však  přesně  ne- 
ské  morálky,  a  když  dokonce  víra  byla  po-  ,  vymezil,  nýbrž  zůstávaje  na  podkladě  národní 


krokem  vzdělanosti  anebo  jinými  vlivy  otře- 
sena, mohly  vzniknouti  ideje  mravní  na  zá- 
kladě širším  a  vynucovaly  si,  aby  zřízení 
společenské  i  náboženské  představy  jim  se 
přizpůsobovaly.    Vědy   a   umělecká    intuice 


a  náboženské  tradice  spojil  je  s  užitečným 
a  příjemným.  Platon  opřel  pojem  dobra 
naukou  o  ideách.  Čímž  se  stal  trvalým,  nad 
měnlivost  pozemských  slastí  povzneseným, 
avšak  také  ve  smyslovém  žití  nedosažitelným 


zbystřená  pokrokem  věd  přistoupily  jako  ideálem,  attributem  boží  všepodstaty.  Mravní 
nový  činitel  mravního  vývoje,  jenž  dospčl  důsledky  tohoto  ponětí  zahrnuty  jsou  v  na- 
k  ideálu  humanity,  povznášejícímu  se  nad  uce  o  ctnostech,  na  níž  zase  zakládá  se  na- 
édeny  různých  náboženstev  a  valhaly  růz-  uka  o  státu.  V  témž  rozsahu  pěstoval  éthiku 
ných  národů.  Cílem  zůstává  blaho  jednot- .  Aristoteles,  jenž  proti  rozumovému  prín- 
livce,  ale  podmínkou  jeho  jeví  se  vzájemná  cípu  mravnosti  svých  předchůdců  postavil 
láska  všech  lidí  bez  výjimky;  která  vylučuje,  dobrou  vůli,  jež  rozumem  sice  jest  podnu- 
aby  jeden  žil  a  konal  néco  na  úkor  druhého. ,  něna,  ale  nikoli  nahrazena.  Výrazem  toho 
Ideál  ten  bvl  prosloven  v  různých  dobách  na   stanoviska  jest  rozdělení  ctností  na   diano- 


různých  místech,  kde  lidé  pohromadě  žijí,  a 
není  pochyby,  že  v  uskutečnění  jeho  v  celém 
lidstvu  jest  cíl  mravního  vývoje.  Z  něho  ply 


etické  a  praktické  Čili  éthické,  odkudž  ujal 
se  i  název  »čthika«  a  cudaimonistický  ráz 
znovu  dostal  se  do  popředí.    Stoikové  a 


nou  tedy  i  normy  jednání.  Láska  k  bližnímu  i  £pi kůrovci  nevyboČili  svými  úvahami 
je  nejvyšší  zákon  mravní.  Avšak  dlouho  bude  |  z  mezí  Aristotelem  vytčených;  blaženosti  hle- 
trvati,  ač-li  vůbec  se  to  stane,  než  se  bez  děli  se  domoci  onino  apathií,  potlačováním 
výhrady  uplatní.  Egoism  individuální  a  egoism  žádosti,  tito  rozumným  jich  uspokojováním, 
národnostní  dosud  jsou  příliš  mocné  toho  ,  jeŽ  vede  k  ataraxii  (v.  t.).  V  novoplato- 
překáŽky.  nismu  a  novopythagoreismu  hlásí  se   vlivy 

Dějiny  m-dy.  Jestliže  věda  počíná  sesou-  ;  náboženství  východních  a  ideál  blaha  posu- 
stavněním  poznatků,  třeba  jen  domnělých,  nujc  se  čím  dále  tím  určitěji  za  život  pozem- 
určitého  oboru,  tož  by  vlastně  počátek  éthi-  ský.  M.  doby  křesťanské  byla  theologická; 
cké  vědy  byl  v  různých  zákonnících  nábo-  odůvodnění  mravních  příkazů  křesťanských 
Ženských  a  státních.  Avšak  ty  všechny  znějí  pomocí  filosofické  spekulace,  odstraněni 
apodikticky  jakožto  příkazy  autority,  a  plat-  sporů  vznikajících  z  důsledků  představ  o  bohu 
nost  jejich  závisí  na  uznávání  této  autority,  a  životě  bvlo  hlavním  cílem  scholastiky,  při 
kteréžto  uznání  zase  nezávisí  na  důvodech  čemž  mnohý  problém  éthický  nově  stanoven 
vědeckých  (logických).  Věda  éthická  tedy  anebo  v  nové  důležitosti  pochopen.  Zvláště 
počíná  teprv,  když  se  počalo  přemýšleti  přetřásán  problém  svobody  vůle,  svědomí,  pů- 
o  oprávněnosti  autorit,  na  nichž  pravidla  jed-  vod  zla  a  pojem  hříchu.  Čím  násilnější  a  podiv- 
nání  byla  založena,  k  čemuž  dán  byl  podnět  nější  byly  pokusy  o  vyTSvetlení  toho  a  spojeni 
pochybováním  o  závaznosti  jejich.  Následkem  s  vírou  křesťanskou,  tím  více  připravovala  se 
toho  první  methoda  éthiky  nemohla  býti  jiná  cesta  k  vědecké  éthice.  Vynikající  raisto  ná- 
než  spekulativní,  čímž  octla  se  éthika  hned  leží  v  patristické  periodě  sv.  Augustinu  a 
na   počátku   v  závislosti   na   filosofii,   která    ve  scholastice  Tomáši  Akvinskému. 


Mráz. 


817 


£thikaDescartesova,Spinozoya,Leib- 
nizova  jsou  čistě  metafysické.  Problémy 
éthiky  křesťanské  řeší  se  fílosoíicky,  avšak 
souhlas  s  náboženstvím  se  předpokládá.  Nej- 
důležitějším krokem  k  usamostatnéní  éthiky 
bylo  užití  stanoviska  empirického,  na  něž 
poukázal  Bacon,  jenž  za  pramen  mravnosti 
pokládal  přirozený  zákon  mravní  lux  nátura' 
lis.  Tím  uvolněny  a  natrženy  svazkv,  které 
poutaly  éthiku  k  theologii  a  metamice,  a 
navázáno  spojení  s  psychologií,  v  tomto 
směru  pokračovali  Hobbes  (v.  L),  jenž  do- 
konal odtržení  od  theologie;  rozeznával  trojí 
sákon  mravní:  přirozený,  vyplývající  z  úvahy 
o  škodnosti  a  prospěšnosti  činu,  božský  a 
občanský,  z  nichž  tento  jest  nejvyšší  instancí 
při  sporech  zájmů  v  osobních  s  náboženskými 
a  obecními.  John  Locke  (v.  t.^  egoistický 
cit,  z  něhož  mravnost  prýští,  analysoval  psy- 
chologicky a  určil  podstatu  jeho  v  tom,  co 
nazýváme  nyní  přízvukem  libosti  a  nelibosti, 
a  obecnou  platnost  mravních  zákonů  odů- 
vodňoval formalisticky  z  platnosti  rozumo- 
vých zákonů.  Wollaston  a  Clarke  (v. 
t.)  připisovali  mravním  normám  realitu  ob- 
jektivní, jako  mají  zákony  mathematické  a 
fysické,  ježto  vyplývají  ze  skutečné  povahy 
věcí.  Jako  je  pravda  shoda  myšlení  s  pova- 
hou věcí,  tak  je  dobro  shoda  našeho  jed- 
nání s  věcmi.  Shaftesbury  vykládal  mo- 
rálku z  citu,  H  u  m  e  (v.  t.)  redukoval  všechny 
pojmy  éthické  na  associaci  představ,  vytknul 
determinism  vůle  a  vysvětlil  sympathii 
z  egoismu.  Associanisté  utužili  spojení  ethi- 
ckých  problémů  s  psychologií,  takže  od  Bent- 
hama  (v.  t.)  počínaje  éthika  pěstuje  se  sa- 
mostatně. Spencer  theorií  vývoje  všechny 
osamostatňující  prvky  v  dosavadní  éthice 
spojil  v  jednotný  vědecký  podklad,  mrav- 
nost jeví  se  výsledkem  veškerého  fysického, 
duševního  a  společenského  vývoje  lidstva; 
normv  mají  platnost  pouze  relativní;  tím  je 
metafysika  z  principií  éthiky  nadobro  vy- 
proštěna. 

V  Německu  došlo  k  témuž  výsledku,  avšak 
oklikou  přes  Kantův  kriticism  a  idealistické 
systémy  z  něho  vyplynuvší.  Kant  (v.  t.), 
ukázav  nemožnost  mctafysiky  a  zamítnuv  sta- 
novisko anglických  éthiků,  kteří  v  empirii 
hledali  základ  m-dy  a  fílosofie,  přisoudil 
ideám  mravním  původ  nadsmyslný  z  té  části 
naší  bytosti,  která  neodvisle  na  subjektivních 
formách  nazírání  a  myšlení  jest  skutečnou 
vécí  o  sobě.  Z  čistého  rozumu  vyvinul  vše- 
obecně platný  zákon  mravní  (kategorický 
imperativ),  jehož  platnost  jest  naprosto  ne- 
závislá na  účelu  nebo  následku  jednání  a 
který  tudíž  jest  jen  abstraktní  formou,  která 
v  praxi  tcprv  nabývá  obsahu  (formální  aprio- 
rism).  Tím,  že  z  existence  tohoto  mravního 
zákona  postuloval  boha,  duši  a  svobodu  vůle 
jako  nezbytné  podmínky  mravního  jednání, 
učinil  m-du  východiskem  metafysiky  a  nezá- 
vislou na  ní.  V  tom  jej  následovali  novo- 
kantovci  s  velikou  ochotou,  jimž  aprior- 
nost  mravního  zákona  byla  vítaným  pojítkem 
mezi  náboženstvím  a  fílosoňí,  kteréž  smířiti 

Ottftv  Slovník  KauSný,  iv.  XVII.  94  igozi 


jest  jejich  hlavní  úlohou.  Ve  formalismu  ná- 
sledoval Kanta  Her  bar  t  (v.  t.^,  dle  něhož 
chvályhodné  a  hanlivé  jest  evidentní  beze 
všeho  dokazování,  a  třeba  pouze  ze  zkuše- 
nosti stanoviti,  které  poměry  vůlí  jsou  zdro- 
jem záliby.  Poněvadž  mezi  éthické  idee  při- 
dal ideu  práva,  nabyl  mnoho  přívrženců  mezi 
právníky.  Idealisté  (Fichte,  Schelling,  He- 
gel),  snažíce  se  vyrovnati  propast  dělící  svět 
jevů  a  svčt  pomyslný  přibráním  momenta 
vývojového,  zavlekli  éthiku  opět  na  pole  fí- 
losoíícké  spekulace,  odkudž  ji  konečně  vy- 
trhl Schopenhauer,  dovodiv  z  Kantova 
principu  poznání  naprostý  determinism  vůle, 
z  čehož  plyne  nemožnost  normativní  a  spe- 
kulativní éthiky.  Nyní  pěstuje  se  éthika  jako 
věda  samostatná,  opírajíc  se  jednak  o  theorii 
vývojovou,  jednak  o  sociologii  (Stammler, 
Wundt,  Steinthal). 

Směrů  éthických  uvádí  se  veliké  množství; 
nebot  složitý  děj  mravního  jednání  posky- 
tuje hojnost  dělidcl  pro  třídění.  Mimo  nor- 
mativní a  historický  směr,  o  němŽ  bylo  mlu- 
veno, staví  se  proti  sobě  nejčastěji  m.  egoi- 
stická a  altruistická,  ač  se  principyjejich 
nevylučují;  eudaimonistická  aformová, 
ač  každá  éthika  musí  jíti  za  cílem  blaha;  m. 
individualistickáa  universalistická; 
utilitaristická(Bentham)a  evolutioni- 
stická  (Spencer);  citová  a  rozumová; 
pessimistická  a  optimistická,  ačkoli 
jsou  to  vlastně  jednostranné  principy,  atd. 
Literatura.  O  dějinách  éthiky  jednají 
všechny  větší  éthiky,  na  př.  Wundtova 
(2.  vyd.  1892),  Sidgwickova  (1890),  Hart- 
mann,  Die  Phaenomenologie  des  sittlichen 
Bewusstseins  (1879).  U  nás:  Dastich,  Zákla- 
dové prakt.  fil.  (1863);  Petr  Durdík,  O  zá- 
kladech mravnosti  (1893).  Zvláštní  spisy:  Th. 
Zicgler,  Dějiny  éthiky,  I.  1881  Éth.  Řeků 
a  Římanů,  II.  1892  Éth.  křesťanská;  Fouil- 
lée,  Kritiky  soustav  naší  doby  (1900);  F. 
Jodl ,  Dějiny  éth.  v  nové  fil.  (1882—89,  2  sv.)r 
M.  Guyau,  La  morale  anglaise  contempo- 
raine.  t^či, 

Mráz.  Zahříváme-li  kus  ledu,  mění  se  ve 
vodu,  taje;  zahříváme-li  vodu,  stoupá  její  tep- 
lota, voda  mění  se  na  povrchu  svém  v  páry, 
vypařuje  se.  Při  zahřátí  dalším  proměňuje 
se  voda  v  páry  i  uvnitř,  na  stěnách  nádoby, 
vaří  se.  Obě  proměny  skupenství,  jak  pře- 
chod ze  skupenství  tuhého  ke  kapalnému, 
tak  i  přechod  ze  skupenství  kapalného  k  plyn- 
nému, dějí  se  při  určité  temperatuře.  Tem- 
peraturu  přeměny  prvější  nazýváme  bodem 
tání  nebo  tavení,  temperaturu  přeměny 
druhé  bodemvaru.  Přechází-li  kapalina  ve 
skupenství  tuhé,  nastává  změna  tato  při  tem- 
peratuře, která  v  tom  případě  sluje  bodem 
tuhnutí,  při  vodě  bodem  m-u  (v.  Led). 
Bod  m-u  (vody)  zvolen  byl  za  základní  staT 
tepelný  při  stanovení  temperatury  stupněm 
Celsiovým.  Temperatura  bodu  m-u  označuje 
se  stupněm  nulltým  (0®C).  O  m-u  mluvíme, 
klesá-li  teploměr  Celsiův  pod  nullu,  čili  uka- 
zuj c-li  temperaturu  negativní.  Objem  plynu 
závislý  jest  na  tlaku  a  temperatuře.  Závislost 

52 


818 


Mráz  —  Mrázek. 


tuto  vyjadřuje  spojený  zákon  Boyle-Gay- 
Lussacův  (v.  Boyleůvzákon),  který  lze 
psáti  ve  formě: 

v;7  =  i;o;?o(l +«0. 
kde  v  značí  objem  při  temperatuře  t  ^C,  p 
tlak  při  této  temperatuře,  Vq  a  pQ  příslušný 
objem  a  tlak  při  temperatuře  O',  a  pak  koeffi- 
cient  roztažnosti  vzdušin  (0*003662).  Hořejší 
rovnice  zjednoduší  se  dosazením  nové  veliči- 
ny T  dle  vztahu  i 

a 

na  rovnici  vp=^RT, 

kde  R  značí  veličinu  stálou.  Veličina  T  má 
význam  temperatury,  počítané  však  nikoliv 

od  bodu  m-u,  nýbrž  od  bodu,  který  je  o  — 

hlouběji  položen.   Tato  temperatura  T  sluje 

absolutní  a  počátek  její  -1  =  —  273040  C 

absolutním  bodem  m-u.  nvk. 

M.  bílý  v.  Jíní. 

Mrás:  1)  M.  Fráňo,  spisov.  slov.  (*  1835 
v  Žilinč  —  t  1884).  Po  studiích  gymn.  ve 
svém  rodišti  a  theologických  v  Pešti  věno- 
val se  professuře  gymn.  a  vyučoval  na  gymn. 
szatmárském  a  v  B.  Bystřici.  Napsal:  Slo- 
venská mluvnica  pre  gymnasia,  realky,  prae- 
parandie  (Vídeň,  1864;  2.  vyd.  1872  v  Pešti). 

2)  M.  Stanislav,  spisov.  český  (*  1864 
v  Praze).  Studovav  gymn.  a  učitelský  ústav 
v  Praze,  věnoval  se  spisovatelství.  Vydal 
básně :  Měli  jsme,  budeme  \ase  míti  .... 
(Praha,  1881);  Fisné  člověka  (t.,  1883);  V  po- 
háru mlddi  (Pardubice,  1885);  povídky  Pod 
mrakem  i  v  jasnu  (t,  1886).  Vedle  toho  při- 
spíval básněmi  do  časopisdv  a  vydal  řadu 
prací  směru  dekadentního. 

Mráz  z  Milešovky,  příjmení  staročeské 
rodiny  erbovní,  která  prvotně  v  Praze  usedlá 
bývalá.  Erb:  Štít  polovičný,  v  pravé  modré 
polovici  u  zpodku  zeď  se  stíny  a  na  ní  půl 
lva  zlatého,  v  levé  černé  zl.  hora,  nad  helmou 
týž  lev  bílý.  M.,  sladovník  (f  1526),  přestě- 
hoval se  z  Prahy  do  Litoměřic,  kdež  žili  sy- 
nové jeho  Adam,  Václav  a  Jiří.  Jiří  sedal 
v  radě  a  vymohl  pro  sebe  a  přítele  svého 
Jana  Tišnovského  (z  Moravy)  majestát  dat. 
10.  prosince  1558,  aby  se  psali  z  Milešovky. 
Měl  několik  dcer,  z  nichž  Kateřina  nejstarší 
provdala  se  (1557)  za  Sixta  z  Otrsdorfu.  Erb 
a  příjmení  přešly  na  jeho  bratří,  z  nichž 
Václav  (t  1583)  měl  syna  Jiřího,  jenž  r.  1599 
bez  dědicův  sešel.  Synové  Adamovi  byli 
Jindřich,  Adam,  Václav,  Jan  a  Sig- 
mund.  První  tři  bývali  v  rozličných  povin- 
nostech obecních,  zejména  byl  Jindřich,  jenž 
byl  mistrem  svob.  uměni  (1573—1582),  až  do 
smrti  král.  rychtářem.  Jan  přestěhoval  se 
r.  1583  do  Starého  mčsta  Pražského,  ale  po- 
držel dům  Ronovský  nebo  pod  bání  v  Lito- 
měřicích, kterýž  jsa  ze  všech  sousedských 
nejvýstavnější,  býval  hospodou  pro  knížata, 
panstvo  a  okolní  šlechtu.  Týž  dům  učinil 
statkem  nápadním  pro  svůj  rod,  ostatní  jmění. 


sám  dětí  nemaje,  rozdělil  mezi  přátelstvo. 
Bratr  jeho  Sígmund  přestěhoval  se  r.  1586 
do  Prahy  a  přichází  také  r.  1589  v  tituláři. 
Zemřel  r.  1601.  Synové  jeho  byli  J  a  n  T  e  o  f  í  1, 
Jan  Jiří  a  Jindřich  Jiří.  Jan  Teofil  byl 
muž  učený  a  přítel  umění,  jemuž  Pavel  z  Jiz- 
bicc  (1602")  třetí  díl  svých  latinských  básní 
připsal.  Při  dělení  bratrském  r.  1610  obdri  I 
dům  pod  bání  s  domem  vedle  něho  a  čtyři 
vinice,  což  všecko  mu  po  r.  1620  zabráno. 
Polovice  jmění  ponechána  litoměřické  obcí, 
zejména  dům  pod  bání,  jehož  za  radnici  uží- 
vala. Byv  ožebračen  vystěhoval  se  do  ciziny 
a  tam  r.  1643  zemřel.  Bratr  jeho  Jan  Jiří  driei 
dům  v  rynku  a  osm  vinic  u  Litoměřic.  Jmění 
to  také  po  r.  1620  zabráno,  ale  třetina  na- 
vrácena synu  Jiří  Sigmundovi,  jenž  k  ná- 
boženství katolickému  přestoupil.  Týž  pře- 
stěhoval se  do  Prahy,  kdež  u  české  komory 
za  expeditora  sloužil  (f  1646).  V  Praze  žíl 
r.  1669  Bartoloměj  Ignác,  jenž  se  psal 
z  Reifenberka  a  Milešova.  Týž  připovídal  se 
r.  1688  k  bývalému  dědictví  v  Litoměřicích, 
ale  nedáno  místa  jeho  žádosti.  O  potomstva 
se  zpráv  nedostává.  Sčk. 

Mrázek:  1)  M.  Václav,  spisovatel  český 
(*  1826  v  Příbrami  —  f  1874  t.).  Po  studiích 
v  Praze,  ve  Vídni,  Šfávnici  a  v  Příbrami  stal 
se  assistentem  chemie  a  hutnictví  ve  Šfávnici 
a  r.  1865  prof.  prubířství  a  hutnictví  na  báňské 
akademii  v  Příbrami.  Psal  pojednání  z  obora 
hornictví  do  >Letopisů«  báňských  akademií 
ve  Šfávnici,  v  Lubně  a  v  Příbrami.  Mimo  to 
napsal  veselohru  Rovnoprávnost  lásky  a  přeL 
Moliérova  »Lakomcec. 

2)  M.  Vojtěch,  lékař  čes.  (*  1864  v  Praze). 
Vystudoval  lékařství  na  české  universitě 
v  Praze,  stal  se  tu  assistentem  lučby  lékařské 
a  věnoval  se  pak  v  Praze  praxi.  Je  též  lite- 
rárně činný  a  napsal  zvláště  do  »Cas.  čes. 
lékařů«  několik  statí  balneologických.  Samo- 
statné vydal  popul.  spisek  Nervosa  a  její 
léčeni  (Praha,  1900)  a  pak  Soupis  čelnéjiick 
láxeňských,  léčebných  a  klimatických  misí 
v  Evropě  a  sev,  Africe  (t,  1901,  2  sv.)- 

8)  M.  Alois  r*  19.  čna  1868  v  Příbrami), 
studoval  na  české  universitě  v  Praze  filo- 
sofii (přírodní  vědy),  r.  1896  povýšen  na  dok- 
tora a  r.  1898  habilitoval  se  pro  zoologii  na 
české  universitě.  Súčastnil  se  2  zoologiocých 
sjezdů,  a  to  v  Bonnu  a  ve  Stýr.  Hradci,  pře- 
ložil 2.  čásf  Romanesova  díla  Darwin  a  po 
Danvinovi]  vědecká  jeho  činnost  soustře- 
děna jest  ve  spisech,  publikovaných  nejvíce 
ve  »Věstníku«  Král.  čes.  společnosti  nauka 
v  německých  časopisech,  jako:  »Zool.  An- 
zeiger*,  »Žool.  Jahrbúcher*  etc:  O  cysticer- 
coidech  našich  korýšú  sladkovodnich  (1890); 
Příspěvky  k  vývoje\pytu  některých  tasemnic 
(1891);  O  hermaphroditismu  u  Copepodů  (1891); 
O  /.  IV.  Monocystis  tenax  (1892);  Příspěvky 
k  po^uáni  sladkovodnich  Copepodů  (1893); 
Beitrag  :(ur  Kenntniss  der  Harpacticidenfauna 
des  Sússwassers  (1893);  Ober  abnorme  Ver- 
mehrung  der  Sinneskolben  an  dem  Vo^der- 
fúhler  des  Weibchens  bei  Cyclopiden  und  die 
morphologische    Bedeutung    derselben    (1893); 


Mrazík  —  Mřenka. 


8t9 


Cber  die  Systematik  der  Cyclopiden  und  die 
Segmentation  der  Antennen  (1893);  Zur  Mor- 
phologie  der  Antennen  der  Cyclopiden  (1893); 
Fliegende  Crustacten  (1894);  Ober  eine  neue 
Schmackeria  aus  der  Kongo-Múndung  (1894); 
Die  Gattung  Miracia  Dan,  (1894);  O  vysky- 
tování se  Darwinula  Stevensoni  v  Čechách 
(1895) ;  Cber  Baculus  und  Hessela  (1895),  zpráva 
o  Copepodech  v  díle  >Die  Thierwelt  Ost- 
Afrikasc  (1895);  s  S.  A.  Poppem  Entomostraken 
des  naturhistor.  Museums  in  Hamburg  (1895h 
Zur  Entwickelungsgesch,  einiger  Taenien  (1896); 
Ober  eine  Sporoxoenform  aus  Limnodrilus 
(1897);  Archigetes  appendiculatus  (1897);  Zur 
Embryonalentwickelung  der  Gattung  Asplanch- 
na  (1897);  s  prof.  Vejdovským  Morfologickjr 
a  fysiologický  význam  t,  ^v.  centrosomu  (1898); 
Příspěvky  ku  po\ndní  vývoje  Gregarin  (1899); 
Studia  o  Sporo\oích:  /.  Dělení  jaderné  a  spo- 
rulace  u  Gregarin  (1899),  //.  Glugea  lophii 
Dofl,  (1899);  Uber  das  Vorkommen  etner  Sůss- 
wassememertine  (Stichostemma  graec.  Bóhm.) 
in  Bóhmen  (1900);  Die  Samentaschen  v.  Rhyn- 
chelmis  (1900);  O  t.  ^v,  monocentrickjrch  uri- 
tordch  na  varleti  raka  (1901)  a  Spermatheky 
červa  Rhynchelmis  (1901).  Mimo  to  zhotovil 
mnohé  obrázky  k  prvnímu  dílu  všeobecné 
a  soustavné  zoologie  prof.  Vejdovského. 

BErasik  Jan  (*  15.  čce  1848  v  RoStíně  na 
KroméřiŽsku)  studoval  v  Brně  na  gymn.  a 
učit.  ústave,  r.  1872  stal  se  podučitelem  ve 
svém  rodišti,  od  r.  1897  jest  učitelem  na 
dívčí  měst  škole  v  Ml.  Boleslavi.  M.  přispí- 
val do  listů  paedag.,  zvláště  do  Lindnerova 
>Paedagogia«,  do  »Ceské  Školy«,  jejímž 
byl  redaktorem  (1891—1898),  a  do  >Paeda- 
gogických  Rozhledů c,  jež  založil  (1888)  a  od 
r.  1896  rediguje.  Samostatně  vydal:  O  vy- 
učováni  "jazyku  mateřskému  na  školách  obec- 
ných a  mesiánských  (1885);  O  pivote,  :{áslu- 
hách  a  ctnostech  J.  A.  Komenského  (1892); 
Jan  Amos  Komenský  N  »Matici  Liduc,  1893); 
O  Františkovi  Palackém  (1898,  pro  mládež); 
František  Palacký;  O  potřebě  vyššího  vydělání 
pro  stav  učitelský  (1899).  Překlady:  E.  Le- 
gouvé,  Hlasité  čtení  (1892);  G.  Compayré, 
Rozumový  a  mravnostní  rozvoj  dítěte  (1898); 
J.  Tews,  Lidové  vzděláni  a  hospodářský  roz- 
voj národa  (1900). 

MrasotTomé  snidsl.  Rozpouštíme-li  ku- 
chyňskou sůl  ve  vodě,  pozorujeme  na  teplo- 
měru, kterým  roztok  promícháváme,  klesání 
temperatury.  Podobné  mnohé  jiné  soli  roz- 
pouštějíce se  ochlazují  rozpustidlo.  Vho- 
díme-li  do  10  dílů  vody  13^  tři  díly  salmiaku 
(chloridu  ammonat^ho),  ochladí  se  roztok 
až  na  —  5*.  Dva  díly  vody  smíchány  s  třemi 
díly  rhodanidu  draselnatého  ochladí  se  s  11® 
až  na  —23®,  tedy  celkem  o  34°!  Ochlazení 
nastává  teplem  rozpouštěcím,  t.  j.  teplem, 
kterého  je  třeba,  aby  látka  tuhá  přešla  v  roz- 
tok. Chceme-li  docíliti  ještě  hlubšího  ochla- 
zení a  trvalejšího  (neboť  jakmile  roztok  po- 
vstane, přestává  snižování  temperatury  a 
vlivem  teplejšího  okolí  roztok  se  zase  za- 
hřívá), užíváme  místo  vody  sněhu  nebo 
tlučeného  ledu.  V  případě  tomto  přistupuje 


k  teplu  rozpouŠtěcímu  skupenské  teplo  ledu, 
to  jest  směs  se  ochlazuje  také  proto,  že  sníh 
(nebo  led)  se  rozpouští,  při  čemž  spotřebuje 
veliké  množství  tepla.  (Na  každ^  gramm  ledu 
80  kalorií.)  Tak  lze  docíliti  směsí  3  dílů  sněhu 
a  1  dílu  soli  kuchyňské  ochlazení  s  O®  na 
—  21^  smícháním  3  dílů  krystallovaného 
chloridu  vápenatého  s  jedním  dílem  sněhu 
sníží  se  temperatura  s  O*  na  — 33^  Užijeme-li 
v  posledním  případě  dvou  dílů  sněhu,  sníží 
se  temperatura  s  O®  až  na  -45^  V  době 
moderní,  kdy  se  kysličník  uhličitý  na  veliko 
vyrábí  v  továrnách,  lze  docíliti  aŽ  — *78* 
smícháním  pevného  kysličníku  uhličitého 
s  aetherem.  Sníží-li  se  při  tom  dostatečně 
tlak  par,  na  př.  na  5  mm  rtuťového  sloupce, 
klesá  teploměr  až  na  — 124^  Nižších  tempe- 
ratur  dosahujeme  ztuženými  plyny,  na  př. 
tekutým  vzduchem.  Srovnej  či.  Teplota 
a  Kryohy dráty.  nvk. 

MrazoT  (IProsau),  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.  a  pš.  Teplá,  fara  Sv.  Vojtěch;  31  d., 
153  ob.  n.  (1890),  kyselka,  mlýn  a  pěstování 
lnu. 

Mrazovló  Máti j a,  právník,  spisovatel  a 
politik  chorvatský  (*  1824  v  županii  križe- 
vacké  —  t  1896  v  Záhřebe).  Vystudovav 
v  Záhřebe  práva  (1846—46)  stal  se  jurátem 
bánské  stolice,  r.  1848  přidělen  k  bánské 
vládě  tehdy  nově  zřízené.  Po  vypuknutí 
války  s  Maďary  byl  aŽ  do  února  1849  kon- 
ci pistou  vojenské  kommisse  ve  Varaždíně, 
jejímž  předsedou  byl  Žigrovič.  Po  březnové 
oktrojírce  1849  sloužil  při  bánské  stolici  až  do 
června  1850.  Učiniv  pak  advokátní  zkoušku 
oddal  se  advokacii.  Byl  činný  též  politicky 
jako  poslanec.  R»  1852  založil  právnický  ča- 
sopis choř  vat.  »Pravnikc,  který  měl  za  účel 
pěstovati  vědu  v  chorvatském  jazyku,  avšak 
pro  nedostatek  předplatitelstva  již  r.  1854 
zanikl.  R.  1860  založil  M.  se  svými  politický- 
mi přáteli  polit,  list  »Pozorc,  v  němž  hájil 
chorvatské  státní  právo.  Články  jeho  tam 
uveřejněné  náležejí  k  nejlepším  Článkům  »Po- 
zoruc 

MrdáJcOT,  ves  čes.,  v.  Mrak  o  v. 

Křenka,  také  mřen  {Ntmachilus  s,  Cobitis 
barbatula  L.),  rybka  měkkoploutvá  z  čeledi 
pisk  ořů  (Acanthopsidae),  jediný  z  50  druhů 
svého  rodu  {Nemachilus  v.  Hass.^,  jenž  také 
v  našich  vodách  žije.  Má  tělo  zdéli  10—15  cm, 
téměř  všecko  lysé,  u  malých  úst  6  vousků 
(na  hořejším  pysku  4,  u  koutků  po  1  delším) 
a  krátký  osten  podoční  v  kůži  ukrytý.  Ocasní 
ploutev  jest  vzadu  téměř  přímo  uťata.  Na 
kostech  požerákových  jest  po  8 — 10  štíhlých 
zoubcích.  Barvu  má  nahoře  tmavou,  nazele- 
nalou, na  bocích  žlutavou,  na  bříšku  ještě 
bledší,  našedivělou;  na  hlavě,  na  hřbetě  a 
na  bocích  jest  plno  černohnědých  bodů,  čar 
a  skvrn  (nikoli  pruhů).  Také  ploutve,  kromě 
břišních  a  řitní,  isou  posety  tmavými  skvr- 
nami; na  ocasní  ploutvi  jest  dole  černá 
skvrna.  M.  žije  téměř  p6  vší  Evropě  a  obývá 
jen  v  řekách  a  mělkých  potocích  s  vodou 
dosti  rychle  proudící  a  dnem  pokrytým 
gblázky  nebo  pískem.  Ve  dne  se  ukrývá  pod 


820 


M.  R.  G.  S.  —  Mřižovci. 


kameny  a  v  děrách ;  po  západu  slunce  loví  si 
červíky,  hmyz,  potér  rybí  atd.  M-ky  se  trou 
v  prvých  měsících  jarních.  Maso  mají  vý- 
borné: Pražanům  dobře  známé  »grundlec 
(Podol  a  j.) Jsou  právě  m-ky.  Br, 

ML  S.  0. 8.,  zkrat.  angl.  =  Member  of  the 
Royal  Geographical  Society^  Člen  královské 
společnosti  zeměpisné. 

Mrhel  v.  Slin. 

MrhelOTáni,  zvláštní  druh  meliorace 
(v.  t.). 

Mrohojedy:  1)  M.,  ves  v  Cechách  (hejtm. 
Jičín),  v.  Mrkvo  jedy.  —  2)  M.,  ves  t, 
hejtm.  Kut.  Hora,  okr.  Uhlíř.  Janovice,  fara 
a  pš.  Sázava;  15  d.,  100  ob.  č.  (1890),  mlýn 
a  selský  statek  Budín.  —  8)  M.  {MurchowaY 
ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Horš.  Týn,  fara  a  ps. 
Blížejov  u  HorS.  Týna;  17  d.,  1  ob.  č.,  81  n. 
(1890). 

Mrohoiroutl,  zool.,  v.  Silphidae. 

Mřiói,  Mříče,  Smříčí,  ves  v  Cechách, 
heitm.  a  okr.  Č.  Krumlov,  fara  a  p$.  Křemže; 
26  d.,  210  ob.  č.  (1890),  žel.  zastávka  M.- 
Křemže  spol.  místních  drah  (Č.  Budějovice- 
Želnava),  samota  Uhlírna  či  Dívčí  Kámen. 

Mřidná,  Mřično,  kdysi  Smřično,  far. 
ves  v  Cechách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Jilemnice; 
198  d.,  1480  ob.  č.  (1890},  zabývajících  se 
výrobou  bavln,  a  Inen.  zooži  a  broušením 
skla  a  perel;  kostel  sv.  Kateřiny,  3tř.  šk. 

Mřin,  mřinek,  v.  Mřenka. 

Mřiie  (něm.  Gitter,  franc.  grille),  umělé 
ohrazení  nějakého  prostoru  (nejčastěji  že- 
lezné), bývá  výrobkem  kovářským,  po  pří- 
padě zámečnickým  a  namnoze  i  umělcovým. 
M-ží  užívá  se  k  ohrazení  náhrobků,  balkonů, 
oken,  dveřních  světlíků  atd.  Nejjednodušší 
m.  povstane  křížením  dvou  prutu  (buď  plo- 
chých neb  kulatých  nebo  i  bráněných)  buď 
v  &hlu  pravém  nebo  i  kosém.  Místa  křižo- 
vání bývají  buď  snýtována  nebo  spojována 
kruhy  nebo  bývají  tyče  navzájem  pro  vlekány. 
Často  bývá  pojítkem  i  umělecká  výzdoba. 
Ve  výrobku  tom  nacházíme  velikou  rozma- 
nitost nejen  co  do  látky,  z  níž  jest  hotoven 
(železa  kujného,  litiny.  Železa  zlaceného,  mědi, 
bronzu  atd.),  ale  i  co  do  uměleckého  pro- 
vedení. Nádherné  m.  nacházíme  zejména  ve 
'  starých  chrámech  a  monumentálních  budo- 
vách. Staří  Čechové  zvláště  věnovali  mžím 
velikou  péči  a  vytvořili  jako  práci  tepa- 
nou veliký  počet  skvostných  památek,  jichž 
mnoho  bylo  za  30leté  války  odvezeno  do 
ciziny.  Sp. 

Mrižokřidli,  Pseudoneuroptera,  jest  oddíl 
hmyzu  zahrnující  v  sobě  řády:  Ephemerida 
(jepice),  Odonata  (vážky),  Piecoptera  (po- 
švatky),  Corrodentia  (kousavci).  Veškeré  tyto 
řády  mají  ústroje  ústní  buď  kousavé,  buď 
zakrnělé,  křídla  většinou  hojnými  žilkami 
protkaná  a  proměnu  nedokonalou.  Ukazují 
však  značné  rozdíly  ve  stavbě  hrudi.  Ve 
mnohém  ohledu  jsou  blízce  příbuzní  s  Ortho- 
ptery^  ku  kterým  byli  řazeni  jakožto  Ortho- 
ptera  amphibiotica  Gerst  fCpk. 

Křiiovoi  {Radiolaria,  v.  příl.)  jest  řád 
p^^voků  {Proto^oa)  ze  třídy  panoŽců  {Sar- 


codinaj.  Jsou  to  obyvatelé  jen  mořští,  nyní 
žijící  I  vyhynuli,  fossilní.  lělo  mají  různě 
utvářené,  pravidelně  opatřené  kostrou,  která 
jest  složena  buď  z  kyseliny  křemičité  anebo 
z  ústrojné  látky,  rozpustné  v  kyselině  sírové, 
t  zv.  acanthinu.  Kostra  jest  nadmíru  maličká 
a  velmi  ozdobná,  vylrazujif  m.  nejúhlednější 
schránky  všech  dosud  známých  zvířat.  Kostrv 
ty  sestávají  buď  z  dutých  neb  celistvých 
jednotlivých  trámečků  anebo  z  pevných, 
srostlých  schránek.  Dle  vnější  podoby  se 
rozeznávají  t^o  tvary:  1.  steňdový,  t.  j.  kře- 
mitý,  trnitý,  jednoduchý  kroužek,  2.  sphae- 
roidový,  představující  1  nebo  více  do  sebe 
vloženích  dutích  koulí,  3.  cyrtoidový,  před- 
stavující prodloužený  zvonec,  s  trnem  na 
jednom  a  s  otvorem  na  druhém  konci.  Často 
příčně  zaškrcovaný,  4.  diskoidový,  který 
tvoří  2  terčovité,  mřížovité  plošky,  spojené 
trámečky  příčnými,  a  5.  spongioidový,  vy- 
kazující nepravidelné  trámečky,  podobné 
pletivu  hub.  Základní  forma  těla  m-ců  jest 
kulatá,  ale  velmi  často  se  mění  v  prodlou- 
ženou protažením  jednoho  nebo  obou  pólů, 
nebo  jich  zkrácením  v  terčovitou;  tato  změna 
kulatosti  jest  ovšem  nejvíce  patrná  na  kostře, 
avšak  na  měkkých  částech  rovněž,  zejména 
na  střední  báni.  Kostra  schází  jen  zřídka, 
jako  u  rodů  Colloioum^  Thalassicoia  a  TTia- 
lassolampe.  Dle  složení  se  dělí  kostry  na  4 
hlavní  skupiny :  1.  Kostry  acanthinové,  které 
sestávají  z  acanthinu;  vyskytují  se  jen  u  pod- 
řádu  Acantharia  a  sestávají  z  paprskovitě 
upravených,  solidních  trnů,  které  se  ve  středu 
měkkého  těla  stýkají,  po  případě  splývají. 
Pravidelně  jest  tu  přítomno  20  trnů,  urovna- 
ných dle  Můllerova  zákona,  dle  kterého  při 
srovnání  kulatého  těla  individua  se  země- 
koulí 4  z  oněch  trnů  vystupují  ve 'vzdále- 
nosti 90®  od  sebe  v  krajině,  jež  by  se  mohla 
srovnati  s  rovníkem  na  zeměkouli  a  proto 
se  zovou  acquatoriálními;  4  a  4  jiné  vy- 
stupují v  krajině  severního  a  jižního  obrat* 
niku,  jsouce  od  sebe  oddáleny  rovněž  o  90*. 
ale  s  aequatoriálními  nesouhlasíce,  nýbrž 
s  nimi  se  střídajíce,  a  jmenují  se  tropickými. 
Opět  jiné  4  a  4  výběžky  se  vztyčuji  z  měk- 
kého těla  v  krajině  severního  a  jižního  po- 
lárního kruhu,  střídajíce  se  s  předešlými  a 
souhlasíce  s  aequatoriálními,  a  zovou  se  po- 
lárními. Dělí  se  tedy  20  trnů  Acantharií  na 
4  aequatoriální,  2  X  ^  tropické  a  2  X  4  po- 
lární. Podoba  zmíněných  trnů.  jest  rozmanitá; 
zvláštním  vývojem  jednotlivých  trnů  a  změ- 
nou jiných  vznikají  odchylné  tvary  původně 
kulaté  kostry  na  př.  u  rodu  Diploconus. 
2.  Křemité  kulaté  neb  sphaeroidální  kostry 
{Collodaria,  Peripylaria,  Symbellaria  a  Syn- 
collaria).  Tyto  sestávají  ze  solidních  útvarů 
křemitých,  kteréž  buď  jakožto  isolované, 
tangentiálně  uložené  jehličky  tvoří  kostm 
kulatou,  anebo,  jak  to  obyčejně  bývá,  před- 
stavují souvislou  kouli  mřížek,  od  jejichž 
povrchu  se  zvedají  hojné,  radiálně  uložené 
trny  v  různém  počtu  i  tvaru.  Často  jest  to 
několik  do  sebe  uložených,  koncentrických 
mřížových  koulí,   které  jsou  spojeny  radiál- 


MŘIŽOVCI 


1.  Aetiita  vrHttpt  Hicck.,  ■*«■(. :  pí  planu  vníjil  (canapaiiliiiii),  pv  pUimi  niifal  (Ininuixulikiiil),  f 
%.  ■  4.  CoBa^imni  inerme  Hieck.,  mladí  >  (tiri  Islonic  *  ^roi.  tcI.  —  5.  CTomYt<hiaiii  icoiacattOimt  J 
Hiack..  irttl,  —  B.  CjrTtocalpii  urceohu  Hneck.,  irtiá. :  i*  ikoMpka,  i  iditlati  cenirilnl,  b  «rI  ■^lakr  (i 
iiilnl.  j  iádro.  ppanoiky,  t  raiy  toutinit  U  loonnlbclly.  —  LI.  Pltmiocarpa  procorUaa  HaEct.,  i<«ii.:  t  ko 
13.  CliaŮengería  Mnrrari  Hicck.,  >vtii.:  rit  ilioMplia,  i  Khclnlu  cenidlnl,  v  blivni  oiTiH  Khrtnkr  ■  cbct« 
iTtu.:  f  iďrinka  ccnndnl  obuhujld  dvt  jádn  i  otnlnjlct  u  UnTnlin  olvonm  (dole)  ■  dir«nu  vcdlijiími  (nae 
ehatma  raJioUlti  Hieck.,  ivCtl.,  jívl  dvojchlopnoD  ikcMpliu,  iIeih  nil  prontinjl  lehrtBln  cuiiriliil  amiu  hn 


rtV  SLOVMlK  NAUČNÝ. 


ADIOLARIA). 


B  armnac  a  a  ar  n  mea  ni«  >  t  •  mniciuni  eoronanm  mcci.,  ma.  —  o.  uznacúntib 
,jádro.  p  p.noiky.  f  lautivnt  li>y  íi  tooionibclly.  —  10.  Evconnii  auxllengeti\Kt.vík.,  twtn.i  k  koun.  i 
Ji  ccDTrálnl.  p  ba\  icbránky  íi  podOcoDiit.  J  jádro,  c  min  obalní  Ci  kmlyninii.  —  Vi.  Ulhobolryi  moKUla  Ki 
',  i  jádro,  e;  pUinia  raíjlt  (i  annupinllnit,  /  nalil  bmcu  i.  tv,  phieodlnra.  —  U.  Aulactinlaai  aclinat 
.  obalná  ti  kal -^-^-..-.  .    —   -. — .^  . 


:k..  avitt  - 
um  H.«k., 

—  li.  COK- 

iranllcIoD  papnkoTlcfml  oatnj'  <ci).  jac  aahaleiiy 


01 


*♦ 


Mřižovci. 


821 


nimi  trny.  Nejvnitřnějši  koule  odpovídá  oné 
jediné  u  forem,  kde  vůbec  jen  jediná  se  vy- 
skytuje. Nejsou  to  však  vždycky  pravidelné 
koule,  nýbrž  také  sploátélé  neb  hranaté 
útvary  {Discidae  atd.).  3.  Křemité  kostry 
duté,  jak  je  máji  Phaeodaria,  které  se  vy- 
značují tím,  že  mají  duté  rourky,  tmy  nebo 
Týbéžky.  Buďto  sestávají  z  isolovaných  du- 
tých jehel  nebo  se  duté  rourky  spojují 
v  mřížkovanou  kouli,  nebo  jest  kostra  slo- 
žena z  trámečkovitých  chlopní,  od  jejichž 
povrchu  se  zvedají  duté  rourky.  4.  Křemité 
kruhovité   č.   cricoidní   kostry   Monopylarii. 

1  když  jest  nejrozmanitěji  upravena,  lze  ji 
uvésti  na  formu  kruhu  a  to  buď  jednoho 
nebo  několika.  Kostry  m-ců  vůbec  leží  buď 
zevně  od  střední  části,  a  to  jsou  extra- 
capsulární,  anebo  vnikají  do  jejího  nitra, 
a  ty  jsou  intracapsulárni.  Skelety  jsou  pravi- 
delně bezbarvé  a  vzhledu  sklovitého;  zbar- 
vená kostra  vyskytuje  se  jen  u  Thalasso- 
sphaera  morům.  Co  se  týče  měkkého  těla 
Řadiolarii,  jest  vyplněno  protoplasmatickou 
hmotou,  která  uvnitř  obsahuje  kožnatou 
partii,  zvanou  střední  bání.  Ta  jest  vůbec 
důležitým  znakem  řádu.  Tato  báň  dělí  proto- 
plasma  (cytoplasma)  v  intracapsulárni, 
které  jest  kryto  touto  bání,  a  v  extracapsu- 
lární  c.  per  :apsu]árnf,  které  kryje  ji.  Cen- 
trální báň  jest  tvořena  jakousi  chitinovou 
substancí  a  má  pravidelně  jednu,  jenom  zřídka 

2  nebo  3  stěny,  a  v  tomto  případě  jsou 
jednotlivé  obalv  spojeny  křemitými  tyčinkami 
(J^haeodaria).  V  báni,  jež  velikostí  i  tvarem 
bývá  rozmanitá,  vždy  jsou  otvory,  jimiž  intra- 
a  extracapsulární  cytoplasma  přicházejí  ve 
spojení.  Dle  tvaru  a  uspořádání  těchto  otvorů 
dělí    Haeckel    Riadiolarie    na   3   skupiny: 

1.  Feripylaria,  Collodaria^  Acantharia^  Symbel- 
laria  "*  ^^  ncollaria,  shrnuto  v  hlavní  skupinu 
Peripj  střední  báň  jejich  jest  provrtána 
jemnými,  késně  se  k  sobě  řadícími  otvory. 

2.  Monopylaria^  kde  jsou  póry  soustředěny 
na  určitou,  nevelikou  partii,  zvanou  pole 
pórové.  3.  Phaeodaria  č.  Trlpylaria,  kde 
jemné  póry  vůbec  scházejí,  místo  nich  pak 
jest  několik  větáích,  pravidelně  3,  z  nichž  1 
se  označuje  za  hlavní  a  ostatní  2  za  vedlejší. 
V  íntracapsulárnim  cytoplasmatu  se  nachá- 
zejí nekontraktilní  vacuoly,  zv.  alveoly,  které 
jsou  zejména  u  skupin  Collodaria  a  fíiaeo- 
daria  hojně  přítomny,  pak  průhledné,  jako 
sklo  jasné  koule  bílkovité,  jejichž  obsahem 
jest  změněná  bílkovina  (zejména  u  Cyrtidu), 
potom  zbarvené  (červené,  růžové  nebo  Žluté) 
anebo  nezbarvené  kapky  tuku  v  různém 
počtu  a  dosti  veliké  kapky  olejové,  pak 
větší  i  menši  zrnka  pigmentová  (žlutá,  hnědá 
a  červená,  zřídka  též  modrá  a  zelená),  kon- 
krece  a  krystally  (tyto  hlavně  u  Colosphaera 
Huxleyi).  Konečně  se  v  íntracapsulárnim 
protoplasmatě  nachází  váčkovité  jádro  neb 
větší  jich  počet.  S  přibývajícím  růstem  při- 
bývá jader  u  skupin  Acantharia,  Symbellaria 
a  Syncollaria,  Tato  zmnožená  jádra  jsou  po- 
měrně velmi  malá,  kdežto  u  skupin,  kde  jest 
jen  jediné  jádro,  jest  toto  značně  veliké,  ba 


někdy  velmi  veliké  a  podivné  utvářené, 
tak  že  je  dřívější  autoři  považovali  za  zvláštní 
útvar  a  nazývali  je  *Binnenhláschen^.  Jádro 
jest  pravidelně  váčkovité,  naplněné  hojnou 
šfavou,  v  níž  jest  uložen  chromatin,  jehož 
některé  elementy  se  vykládají  za  nucleoly, 
ale  na  jisto  to  posud  postaveno  není.  Extra- 
capsulární cytoplasma  obsahuje  tenkou  vrst- 
vu, uloženou  hned  bezprostředně  při  cen- 
trální báni,  která  se  zove  základní  pseudo.- 
podiovitou  vrstvou,  a  potom  širší  vrstvu, 
zvanou  calymma  (plachetka),  zevně  od  této 
uloženou,  rosolovitou,  více' nebo  méně  zřetel- 
nou, na  niž  spočívá  ještě  velice  tenká  vrstva, 
zvaná  sarcodictyum,  do  niž  vnikají  výbětky 
vrstev  předcházejíc  ch,  tvoříce  velikooké 
sítivo  (jehož  prostory  jsou  vyplněny  sítivem), 
načež  dostávše  se  ven  i  z  této  vrstvy  vy- 
zařují v  podobě  jemných  pseudopodií  z  těla 
ven.  Také  v  extracapsulárnim  cytoplasmatě 
vyskytují  se  alveoly,  různě  velÍRé,  ale  pig- 
mentu jest  v  něm  vždycky  mnohem  méně, 
než  ho  bývá  v  cytoplasmatě  Íntracapsulárnim. 
Extracapsulární  cytoplasma  bývá  hrubě  zrnité 
a  u  všech  skupin  m-ců  kromě  Acantharii 
v  něm  byly  dokázány  souživné  či  symbio- 
tické  řasy  rodů  Zooxanthella  a  Zoochlorella. 
Organu ly  pohybu  jsou  pseudopodie,  které 
vyzařují  z  těla  na  všechny  strany  a  jsou 
velice  teninké  a  pravidelně  nesplyvaji,  ne- 
tvoříce anastomos.  Jenom  u  Acanthonidů  jsou 
pseudopodie  konsistentnější  a  tvoří  osni  nit, 
která  probíhá  aŽ  do  střední  báně,  podobně 
jako  u  slunivek.  Pohyb  m-ců  se  děje  v  po- 
době vznášeni  se  individui  ve  vodě,  při 
čemž  pseudopodie  zvětšují  odpor  třeni.  Sku- 
tečných plovacích  pohybů  m.  nemají,  mohou 
jenom  pozvolna  klesati  nebo  stoupati.  Pro- 
tože jest  protoplasma  specificky  těžší  neŽ 
voda,  jest  třeba  k  vznášeni  zvláštního  hydro- 
statického apparátu,  který  v  tomto  případě 
sestává  z  vacuol,  naplněných  tekutinou,  která 
jest  specificky  lehčí  než  voda.  Při  dýchání 
tvořící  se  kyselina  uhličitá  rozpouští  se 
v  tekutině  vacuol  a  tím  se  její  specifická 
váha  zmenšuje.  Na  zevní  podráždění  klesají 
m.  dolů  tím,  že  vyprazdňuji  vacuoly;  kdyŽ 
podrážděni  ustane,  vacuoly  se  naplňuji  a 
jedinci  stoupají  do  výše.  Potrava  přijímá  se 
pseudopodiemi.  Částečky  její  zůstanou  na 
těchto  vězeti,  jsou  obdány  plasmatem  a  do- 
stanou se  do  vrstvy  sarcodictyuro,  kde  počne 
tráveni.  Důležitými  jsou  při  potravě  symbio- 
tické  řasy,  které  se  objevuji  u  všech  m-ců 
kromě  Pnaeodarii,  Ty  vytvořují  za  činnosti 
kyseliny  uhličité  škroby,  jichž  se  upotřebuje 
k  výživě.  Cirkulace  děje  se  tím  způsobem, 
že  se  rozpuštěná  potrava  pozvolným  prou- 
děním protoplasmatu  všude  rozvede,  až  do 
střední  partie  a  k  jádru.  Exkrece  a  dýcháni 
se  dějí  osmoticky  v  extracapsulárnim  plas- 
matu.  M.  množí  se  v  poměrně  vzácných 
případech  jednoduchým  dělením  {JPhaeo- 
daria).  Nejprve  se  dělí  jádro,  a  to  direktně 
nebo  nepřímo  (mitoticky),  pak  centrální  báň 
a  posléze  extracapsulární  protoplasma;  opa- 
kováním takovéhoto  děleni  se  pak  mohou 


822 


Mřížovci. 


takto  povstalá  individua  spojiti  v  kolonie, 
a  to  tak,  že  jejich  rosolovité  schránky  sply- 
nou a  jednotlivé  centrální  báně  se  tam  uloží 
v  podobě  t.  zv.  hnízd.  Takové  kolonie  jsou 
charakteristické  pro  skupiny  Symhellaria  a 
SyncoUaria,  kteréž  se  z  téhož  důvodu  spojuji 
ve  skupinu,  zv.  Polycytaria,  Někdy  se  dělí 
jen  intercapsulum  a  extracapsulum  ne,  a  v  tom 
případě  povstávají  malé  kolonie  s  nejvýše 
8  centrálními  báněmi.  Nejvíce  však  se  děje 
množení  bičíko vitými  zárodky.  U  m-ců,  kteří 
netvoří  kolonií,  jsou  jednoho  druhu,  u  těch, 
kteří  tvoří  kolonie,  jsou  druhu  dvojího:  buď 
-stejné  (isospory)  nebo  mezi  sebou  nestejné 
(anisospory),  jež  jsou  buď  malé,  mikrospory, 
nebo  veliké,  makrospory.  Při  tom  se  stáhne 
extracapsulární  cytoplasma  do  centrální  báně, 
jejíž  obsah  s  jádry  silně  zmnoženými  se  roz- 
padne ve  veliký  počet  protáhlých,  jedno- 
jaderných  a  1—2  bičík]^  opatřených  spor, 
které  střední  báň  opustí  a  volně  se  pohy- 
bují. Jejich  pozdější  vývoj  v  mladé  jedince 
není  dosud  úplně  znám.  Vývoj  ten  se  děje 
budto  přímo  (z  isospor)  anebo  pravděpo- 
dobně po  kopulaci  mikrospor  s  makrospo- 
rami.  Posléze  se  děje  množení  mců  pučením. 
To  bylo  pozorováno  u  těch,  kteří  tvoří  ko- 
lonie (hl.  Sphaeroioa),  a  to  jen  u  mladých 
kolonií,  kde  ještě  není  dobře  vyvinuta  mem- 
brána, dčh'cí  intercapsulum  od  extracapsula. 
Pučení  se  děje  v  podobě  kulatých  laloků  z  těla 
buněčného  vznikajících;  poupata  se  pak  od- 
dělí a  roztrouší  v  společném  rosolu.  Každé 
poupě  má  několik  jader,  jež  se  později  pře- 
tvoří ve  ňagellospory  a  něícdy  zůstanou  v  ma- 
tečné kolonii,  jindy  vyplovou  ven. 

Všichni  m.  jsou  volně  žijící  obyvatelé  moří 
a  to  pelagičtí  i  hlubinní.  Jsou  známi  z  hlou- 
bek až  8300  m.  Nejvíce  druhů  vyskytuje  se 
v  mořích  horkého  a  mírného  pásma;  veliký 
počet  jich  jest  v  Středozemním  moři.  Jejich 
kostry  po  smrti  zvířete  klesají  ke  dnu  a 
tvoří  tam  známý,  obyčejně  červený  radio- 
lariový  hlen,  který  se  vyškytá  hlavně  od 
Filipín  počínaje  jihových.  aŽ  k  ostrovům 
Marquesám.  Všechny  hlavní  skupiny  m-ců 
mimo  Acantharia  objevují  se  také  fossilné. 
Poprvé  se  vyskytují  v  praecambrických  fylli- 
tech  v  Saint-L6  v  Bretagni,  pak  v  silurském 
útvaru,  a  to  v  buližníku,  potom  v  americkém 
devonu,  dále  ve  franc.  karbonu  a  belgickém 
permu,  v  triasu  jich  jest  nemnoho,  mnohem 
více  jest  jich  v  juře  a  v  křídě,  ale  nej- 
větší počet  jich  jest  znám  z  tertiéru  (přes 
400  popsaných  druhů),  zejména  to  jsou 
3  známá  naleziště:  Jeskyně  v  sicilské  pro- 
vincii Girgenti,  západoindický  Antillský 
ostrov  Barbados,  kdež  sestává  mocné  po- 
hoří na  360  m  vysoké  ze  železitého  písku 
a  písčitého  vápence  a  třetihorního  (plio- 
caenního)  jílu,  kde  se  vyskytují  pravé  spousty 
mců,  a  posléze  skupina  ostrovů  Nikobar- 
ských,  z  nichž  jsou  nejbohatšími  nalezišti 
mců  ostrovy  Kar  Nikobar  a  Camorta.  M. 
jsou  vůbec  známi  od  počátku  XIX.  stol. 
Počítá  se  sem  asi  4000  druhů,  z  nichž  jest 
přes  500  fossilních. 


Co  se  týče  systematiky  m-ců,    dělili  se 
dříve  na  2  hlavni  oddíly  dle  otvorů  v  střední 
báni,    na    I.   Porulosa    s  množstvím    malých 
otvorů  (^SpumeUaria  a  Acantharia)  a  II.  Oscu- 
losa  8  1  velikým  otvorem  hlavním  (Nassellaria 
a  Phaeodaria),  a  nyní  se  dělí  na  2   hlavni 
skupiny:  I.  Aíonocytaria  (dříve  Mono^oa),  jel 
Žijí  ojediněle,  s  jedinou  střední  bání.  Náležejí 
sem  skupiny:  1.  Collodaría^  kde  kostra  buď 
úplně  schází  anebo  ji   představují   jen   od- 
dělené, solidní  jehličky  křemité;  jest  tu  pří- 
tomno jenom  1  jádro.  2.  Peripjriaria,  rovněž 
jen  s  1  jádrem;    kostra  jejich  představuje 
křemitou,     mřížkovitou     nebo     houbovitou 
schránku  rozmanité  podoby.    3.  Acantharia. 
Mají  větší   počet  jader  a  kostra  jest  tvo- 
řena z  trnů,  sestávajících  z  acanthinu.  Tyto 
všechny  3  skupiny  mají  schránku  s  jednotnou 
stěnou,  všude  provrtanou  póry.    Následující 
skupiny  mají  jen   na  určité  části  schránky 
střední    umístěné    otvory.     4.    Monopylaria^ 
kteréž  mají  střední  báň  s  jediným  políčkem 
pórů,  se  zvláštním  útvarem,  zvaným  podaconus^ 
s  jednoduchou  stěnou  asi  jádrem.  Kostra 
jen   výjimkou   schází.    Jinak  jest  křemičitá, 
extracapsulární,  i  skládá  se  buď  z  trnů  (tři 
až   více)   z  jednoho  společného  bodu   pod 
bání  vycházejících,  někdy   se  rozvětvuiícícfa 
a  navzájem  se  splétajících,  buď  z  jednoho 
nebo  několika  prstenců,  někdy  se  splétají- 
cích, a  konečně  až  i  z  hlavičkovité,  mřížko- 
vité   skořápky,   namnoze   ve   směru    předo- 
zadním zaškrcené,  k  níž  se  někdy  připojují 
nové  odstavce.    5.  Phaeodaria,    Mají  rovněž 
.jen  1  jádro.  Kostra  jest  křemitá,  extracapsu- 
lární,  často  s  dutými  křemitými  rourkami; 
obsahuje  temně  hnědá,  extracapsulární  zrnka 
pigmentová,  t.  zv.  phaeodium.  Centrální  báň 
není  kulatá,   nýbrž  ve  směru  osy  poněkud 
sploštilá.     Střední    membrána   jest    dvojitá. 
zevní  její  čásf  jest  tlustší  a  pevnější   a  má 
jen  1  veliký,  kulatrý  otvor  hlavní   {osculum\ 
který    jest    kryt    okrouhlým    paprskovitým 
víčkem  {astropyle^  operculum  radiatum),  z  je- 
hož středu  vychází  rourka  {proboscis)   s  tcr- 
minálním  otvůrkem;  kromě  tohoto  hlavm'ho 
otvoru  jsou  ještě   2   protáhlé   vedlejší,   po 
stranách  aborálního  pólu  hlavní  osy.  Rovina, 
v  níž  leží   ony  3  otvory,   se  zove    rovinou 
frontální.  Jádro,  ležící  v  centrální  báni,  jest 
víčkovité,    veliké    a    bohaté    chromatinem. 
Intracapsulární   protoplasma    má  2   vrstvy: 
tenkou   ňbrillární   vnější    a   zrnitou   vnitřní 
s  vacuolami  a  tukovými  kapkami.   Centrální 
báň  jest  uzavřena  v  dvojchlopňovou  mřížo- 
vanou  skořápku,  jejíž   tenkostěné    a   různě 
dírkované  poloviny  jsou  od  sebe  odděleny 
hlubokou  rýhou,  ležící  ve  frontální  rovině, 
tak  že  tam  ony  3  otvory  ústi.  Každá  z  obou 
chlopní  má  na  orálním  konci  symmetrický, 
helmovitý  výběžek  (galea),  který  konči  rour- 
kou {rhinocanna);  tyto  výběžky  leží  v  rovině 
sagittální  a  od  nich  vycházejí  symmetrický 
uspořádané   rourky  křemité  dvojího  druhu 
(rovné  delší  a  rozvětvené  kratší).    II.  Póly- 
cytaria  (Poly^oa)  mají  několik  středních  báni, 
spojených  v  kolonie,  z  nichž  každá  jednotlivá 


Mrkev  —  Mroček-Drozdovskij. 


823 


má  1  stěnu,  všude  provrtanou  póry,  a  ně- 
kolik jader.  Náležejí  sem  skupiny:  1.  Sym- 
bellaria,  jicliž  každá  centrální  báň  jest  ob- 
klopena kulovitou,  jednoduchou  nebo  dvo- 
jitou, mřížkovanou,  křemitou  skořápkou. 
2.  SyncoUaria,  kde  kostry  buď  vůbec  není 
anebo  ji  tvoří  četné,  volné,  extracapsulární 
křemité,  solidní  jehlice. 

Literatura:  Joh.  Můller,  Uber  die  Tha- 

lassicolen,  Polycystinen  und  Acanthometren 

{Berlín,  akad.,  1858) ;  £.  Haeckel,  Die  Radio- 

larien  (Berlin,  1862);  W.  Doenitz,  Beobachtun- 

gen  uber  Radiolarien  (1871);  L.  Cienkowsky, 

Uber    Schwármerbildung    bei    Radiolarien 

(1871);   K.  Zittel,  Handbuch  der  Palaeonto- 

logie  (Mnichov,  1880);    O.  Bútschli,  Beitrag 

zur  Kenntniss  der  Radiolarienskelete  (1881) ; 

£.  Haeckel,  Report  on  the  Radiolaria  collec- 

ted  by  H.  M.  S.  Challenger  (London,  1887); 

R.  Hertwis,  Der  Organismus  der  Radiolarien 

(Jena,  1879);  K.  Brandt,  Die  kolóniebildenden 

Radiolarien  des  Golfes  von  Neapel  (Berlín, 

1885);   V.  Eberth,  Structur  der  Radiolarien 

(1887);    C.   Heider,   Ober    das   Centralkorn 

(so^.  Centrosom)  der  Radiolarien  (Mnichov, 

1894);  K.  Brandt,  Untersuchungen  uber  den 

hydrostatischen  Apparat  von  Thalassicolen 

und    coloniebildenden     Radiolarien     (Zool. 

Jahrb.,  1897);    A.  Lang,  Lehrbuch  der  ver- 

gleichenden  Anatomie  der  wirbellosen  Thiere, 

Protozoa  (Jena,  1901). 

Mrkev  v.  Daucus. 

Mrklov,  Merklov,  ves  v  Čechách,  hcjtm. 
a  okr.  Jilemnice,  fara  Hoř.  Štčpanice;  78  d., 
633  ob.  č.,  10  n.  (1890),  Itř.  šk.,  2  mlýny  a 
tkalcovství  po  domácku. 

Mrko-Uiota  v.  Lhota  Mrkova  165). 
KrkopaJJ,  městečko  v  král.  Chorvatsko- 
slavonském,    v   županiji    modrušsko-rjecké, 
v  okr.  dělnickém,  má  3628  obyv.  srbochorvat. 
(1890),  řím.-katol.  kostel  a  poštu. 

Krkvidka  Jan,  akad.  malíř  (*  1856  ve 
Vidimi  u  Dube).    V  13.  roce  poslán  byl  do 
Prahy  na  malostranské  gymnasium,   potom 
navštěvoval  pražskou  akademii  a  po  třech 
letech  odešel  do  Mnichova,  kde  byl  žákem 
Seitzovým.  Vrátiv  se  do  Čech,  maloval  sujety 
z  české  mythologie.    R.  1878  byl  jmenován 
assistentem  kreslení  na   reál.  gymnasii    ve 
Spálené  ulici  v  Praze,  r.  1879  pracoval  o  Ale- 
šově cyklu  v  Národním  divadle.  R.  1881  byl 
povolán  za  učitele  kreslení  na  vyšší  reálku 
do  Plovdiva,  kdež  v  prázdných  chvílích  stu- 
doval   charakter   bulh.   národa   a   prováděl 
studie,  z  nichž  některé  uveřejňoval  v  » Kvě- 
tech«   a  »Zlaté  Pražec.    R.  1886  vypracoval 
k  žádosti  sboru   professorského  reál.  gym- 
nasia   v  Plovdivě  velmi   skvostnou  adrcssu 
pro  vracejícího  se  slivnického  vítěze  Alex- 
andra,   za  kterouž   práci   kníže   Battenberg 
jej  odměnil  briliantovou  jehlicí.  Po  příjezdu 
knížete    Ferdinanda    do    Bulharska    umělci 
Mí  to  v  a  M.  uspořádali  výstavu  svých  prací 
ku  překvapení  samého  knížete,  jenž  od  M-ky 
mimo    různé  typy  a  krajinky  zakoupil  větší 
obrazy    Cakadfije  a  Plovdivský-  Ba^^ar  a  od- 
měnil ho  stříbrnou  medaillí  pro  vědu  a  umění. 


R.  1889  M.  byl  povolán  do  Srědce,  aby  or- 
ganisoval  vyučování  kresleni  v  hlavním  městě 
Bulharska.  Zde  též  uspořádal  výstavu  svých 
obrazů.  Za  pomoci  dra.  Šišmaiíova,  umělce 
Poláka  Ajdukowicze  založil  ve  Srědci  >Kraso- 
umnou  Jednotu  pro  Bulharskoc  a  pořádal 
s  umělci  bulharskými  roční  výstavy.  Za  zá- 
sluhy své  o  školství,  zvlášt  o  vyučování 
kreslení,  byl  vyznamenán  ryt.  křižem  pro 
»občanské  zásluhy«.  R.  1896,  po  založení 
»kreslicí«  školy  (uměl.  průmyslové),  byl  jme- 
nován jejím  ředitelem.  Jak  škola  prospívá, 
dokazuje  nejlépe  její  vyznamenání  na  pa- 
řížské výstavě  (1900),  kdež  obdržela  zlatou 
medailli.  M.  zabývá  se  malbou  typů,  krojů 
(viz  Sborník  ministerský  č.  L— XVIL),  gen- 
rových  obrazů  ze  života  Bulharů,  z  nich 
sluší  zvláště  jmenovati  Zadušnici  (majetek 
knížete),  Račenici,  kteráž  na  světové  výstavě 
v  Antverpách  obdržela  IL  cenu  a  je  majetkem 
musea  ve  Srědci.  Svatbu  a  Tanec  cikánu  (maj. 
musea)  a  j.  v.,  jakož  i  scén  z  doby  poroby 
Bulharů,  na  př.  V  době  krd^alijú^  Giaurové, 
Haj  duet  j  Nebe^ečíf  Otec  Pajsij  (majetek  kní- 
žete). M.  jest  i  dovedným  portraitistou. 
Zejména  vymaloval  podobiznu  kněžny  Marie 
Louisy  v  hávu  starých  bulharských  carin 
sedící  na  trůnu,  kteráž  na  výstavě  v  Paříži 
(1900)  zároveň  s  jinými  pracemi  M-ovými 
vyznamenána  byla  zlatou  medaillí.  Mimo  to 
M.  má  zlatou  medailli  z  národní  výstavy 
v  Plovdivě  r.  1892.  —  Srv.  Angelo  de 
Gubernatis  >La  Bulgarie  et  les  Bulgaresc 
(1899).  A.  Sourek. 

Mrkvojedy,  Mrcho  jedy,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.Jičín,  okr.  Sobotka,  fara  Mark- 
vartice,  pš.  Ďol.  Bousov;  12  d ,  71  ob.  č. 
(1890). 

Mrllna,  řeka  v  Čechách,  v.  Čechy  str.  416. 

Mrlinek,  pův.  Mrlín,  ves  na  Moravě, 
hejtm.  Holešov,  okr.  a  pš.  Bystřice  p.  H., 
fara  Loukov;  65  d.,  312  ob.  č.,  2  n.  (1890), 
Itř.  šk.,  bažantnice  a  myslivna  »Nový  dvůrc. 

Mmjavde vlói,  M  r  n  j  a  v  i  č  i .  Pozclní  zprá - 
vy  jmenují  tak  srbského  krále  Vukašina  a 
bratra  jeho  despotu  Uglješu,  kteří  oba  za- 
hynuli v  bitvě  proti  Turkům  1.  1371.  V  pa- 
mátkách souvěkých  jméno  toto  se  nenalézá. 
Viz  K.  Jirečka  v  ČČM.  1886,  244.       KJk, 

Xroeza  (Mrotschen),  město  v  prus.  vl. 
obv.  bydhošíském,  na  ř.  Rokytce,  kraj  Wyr- 
zyska;  1809  obyv.  (1890),  katol.  a  evang. 
kostel,  pošta,  telegraf,  továrna  na  nábytek, 
rašeliniště,  obuvnictví  a  obchod  s  vykrme- 
ným dobytkem. 

Mro6ek-DrozdovsklJ  Petr  N i ko la- 
je vič,  právní  historik  ruský  (*  1848  ze  šlech- 
tické rodiny  ve  smolenské  gubernii).  Absol- 
voval práva  na  moskevské  univ.  Za  spis 
Oblastnoje  upravlenije  Rossiji  XVIII,  v. ;  čásť  L 
Oblastnoje  upravlenije  epochi  učrefdénija  gu- 
bernij  iyo8 — lyig  (Moskva,  1876)  jmenován 
byl  r.  1877  magistrem  a  docentem  dějin  rus. 
práva  na  mosk.  univ.,  kdež  až  dodnes  jest 
professorem.  Hlavním  spisem  jeho  jest  dok- 
torská dissertace  I^slědovanija  o  Russ,  Pi-avdé 
(2  díly,  Moskva,  1881  a  1885).  Vedle  příruční 


824 


Mrongowiusz  —  Mrštík. 


knihy  dějin  rus.  práva  pro  univ.  posluchače, 
Istorija  russkago  pravá  po  lekcijam  (t.,  1892), 
napsal  M.-D.  tyto  menši  práce:  Istorija  russ. 
pravá  kak  předmět  univ.  prepodavanija  (Jurid. 
Véstnik  1878,  II.);  Glavnéjšije  pamjatniki  russ, 
pravá  epochi  městnych  s^akonov  (v  témže  časop., 
1884  Č.  5.);  O  drevnéruss.  jabetnikach  (Čtěnija 
Mosk.  Obšč.  Ist.  i  Dřev.,  1884  č.  1.) ;  O  drevné- 
russ. družině  po  bylinám  (Moskva,  1897)  a 
StarŠaja  družina  na  službě  Moskovskich  gosu- 
darej  (t.,  1899  v  Uč.  Zap.  právn.  fak.). 

MrongOWllMZ  Krzysztof  Celestyn, 
filolog  polský  (*  1764  na  Pomoří  —  f  1855 
v  Gdaňsku),  byl  kazatelem  evangelickým  a 
proíessorem  polštiny  na  gdaňském  gymnasii. 
Vénovav  celý  život  vědeckým  pracím  z  oboru 
polského  písemnictví  a  jazyka,  vydal  o  sobě: 
Folnische  Grammatik  (2.  vyd.  Královec,  1805 »; 
Fúlnisches  Handbuch  ...  (2.  vyd.  t.,  1803). 
Ausfúhrliche  Grammatik  der  polnischen  Spra- 
che  (Gdaňsko,   1837);    Polnischer   Wegweiser 

! Královec,  1812);  Siownik  niemiecko  polski 
3.  vyd.  t.,  1853);  Dokiadny  siownik  polsko- 
niemiecki  (t.,  1835)  a  mn.  j. 

Mrotsohen  v.  Mrocza. 

Mrosláskl  Józef,  filolog  polský  (*  1784 
v  Koniuchách  v  Haliči  —  f  1839  ve  Varšavě), 
ukončiv  gymnasijní  studia  vstoupil  k  vojsku 
a  r.  1815  povýšen  byl  za  podplukovníka, 
r.  1829  stal  se  generálem  brigády,  pak  před- 
nostou hlavního  štábu,  inspektorem  reservni 
jízdy  a  konečně  gen.  ředitelem  vojenské 
kommisse.  Uchýliv  se  r.  1831  do  výslužby, 
věnoval  se  ku  konci  života  botanice.  Na- 
psal pojednání  Obl^enie  i  obrona  Saragossy 
v  /.  i8o8  i  i8op  . . .,  načež  k  radě  Bentkow- 
ského  jal  se  zaoývati  polským  jazykem,  jimž 
špatně  vládl.  Výsledkem  jeho  práce  bylo 
dílo  Piéf-wske  \asady  gramatyki  j^iyka  pol- 
skiego  (Varšava,  1822,  2.  vyd.  Lvov,  1850), 
které  doplnil  pojednáním  Odpowiedi  na  recen- 
lYJe  (Varš.,  1824).  Zásady  těchto  spisů,  jakož 
i  několika  menších  pojednání  jeho  nabyly 
platnosti  v  polském  hláskosloví.  Tak  zejména 
obrátil  pozornost  na  fysiologickou  podstatu 
polských  hlásek  a  rozdělil  je  na  skupiny  se 
stanoviska  srovnávacího  jazykozpytu,  jme- 
novitě slovanského,  čímž  vnesl  nový  živel 
do  filologie  polské.  Základy  jeho  hláskosloví 
polského  zůstaly  neotřeseny  dosud.  Z  jeho 
podnětu  vyšla  »Deputacya  do  uloženia  zásad 
pisownÍ€,  která  vypracovala  v  hlavních  rysech 
nynější  pravopis  polský  a  v  níž  M.  měl  vy- 
nikající účastenství. 

Mroi  obecný  (Trichechus  rosmarus  L.) 
jest  největší  ze  ssavců  ploutvonožců  (z  řádu 
Pinnipedia)  a  jediný  rod  i  druh  čeledi  téhož 
jména  (Trichechidae).  Dorůstá  délky  6—7  m 
a  váhy  1000—1500  kg.  Má  na  rozdíl  od  tu- 
leňů hořejší  kly  velice  prodlouženy  (zdéli 
60 — 80  cm),  tak  že  mu  daleko  dolů  z  tlamy 
vyčnívají.  Ve  mléčném  chrupu  má  i  j,  c  [, 
itt  },  ale  některé  zuby  vypadávají,  tak  že  se 
konečně  trvalý  chrup  řídí  vzorcem  c  j,  i  {, 
m  1.  Tlama  jest  široká,  Čenich  krátký  a  tam, 
kde  kly  z  úst  vyčnívají,  skoro  v  právo 
i  v  levo  kulovitý,   tuhými,  ploskými   a  na 


konci  zaokrouhlenými  štětinami  pokryt. 
Boltců  není;  oči  jsou  malé.  Obojí  nohy 
jsou  pětiprsté,  přední  menší  zadních  a  na 
těchto  jest  vnější  i  vnitřní  prst  delší  pro- 
středních. Všecky  prsty  mají  po  krátkém 
drápu  a  vězí  zcela  ve  bláně  plovací.  Cho- 
didla jsou  mozolovitá.  Trup  jest  i  vzadu  za- 
valitý, nikoli  vřetenitý,  ocas  kratičký,  jen 
v  podobě  koŽnatého  laloku.  Tlustá  kůže  jest 
téměř  všecka  lysá,  řasnatá  i  hrbolatá ;  barvu 
má  žlutou  nebo  nahnědlou,  u  starých  m-ů 
poněkud  do  Šeda.  M.  jest  dnes  domovem 
již  jen  v  polárních  krajinách;  tlupy  těchto 
ploutvonožců  žijí  po  celý  rok  zejména  u  Grón- 
ska, v  zátoce  Baílinově  a  odtud  všude  až 
po  úžinu  Behringovu,  v  moři  téhož  jména, 
zvláště  u  Aljašky  a  Aleut.  Odpočívají  i  spá- 
vají nejen  na  krách  ledových,  ale  i  na  vodě; 
na  souši  se  pohybují  nemotorně  a  vylézajíce 
na  kry  pomáhají  si  mohutnými  svými  kly. 
Ve  vodě  plovou  dosti  obratně.  Poplašeni 
nebo  podrážděni  strašlivě  řvou.  Páří  se 
z  jara  a  po  9  měsících  rodí  samice  jediné 
mládě.  M-i  se  živí  mořskými  Živočichy,  ze- 
jména mlži,  potom  také  rybami  a  zajisté 
i  masem  jiných  mořských  ssavců.  Eskymá- 
kům jsou  kořistí  zajisté  rovně  dfilcsŽiton, 
jako  tuleni.  Lov  bývá  velice  nebezpečný, 
zejména  jsou-li  m-i  ve  vodě;  lidé  je  střf.eji 
a  harpunami  i  oštěpy  loví  pro  kly,  ků2i,  tuk, 
maso  a  také  kostí  a  šlach  umějí  užiti  všelijak. 
Leč  i  těchto  velikých  ssavců  na  severu  zvolna 
ubývá.  Br. 

Mrs,  zkr.  Mistress  (v.  t.). 

Xniió  Ivan  v.  Jihoslované  453^. 

Xrskadl  v.  Flagellanti. 

MrAlesy:  1)  M.,  Mrzklesy  (Mersklčs\ 
ves  v  Cechách,  hejtm.  Litoměřice,  okr.  Lovo- 
sice, fara  Sutom,  pš.  Třebenice  pod  KosCá- 
lovem;  46  d.,  170  ob.  n.  (1890). 

2)  M.,  Mrsklice  (Nirklowitx) ,  ves  na 
Moravě,  hejtm.  a  okr.  Olomúc,  fara  Velká 
Bystřice,  pš.  Mariánské  Údolí;  72  d.,  137  ob. 
č.,  396  n.  (1890),  Itř.  šk.,  myslivna  a  opodál 
Mariánské  Údolí  s  pošt.  a  želez,  stanid. 

Mrsklloe,  ves  mor.,  v.  Mrs klesy  2). 

Mnkovloe  v.  Mrzkovice. 

Mrinioi,  zool,  čes.  jméno  čeledi  Htsteri- 
dae  (v.  t.). 

Kritik:  1)  M.  Alois,  spisovatel  čes. 
(*  14.  října  1861  v  Jimramově  na  Moravě), 
nejstarší  z  nositelů  jména,  zaujímajícího  vý- 
značné místo  v  novější  české  literatuře.  Otec 
jeho  byl  obuvníkem  a  přestěhoval  se  r.  1868 
s  celou  rodinou  do  Ostrovačic  u  Brna.  Tam 
připravoval  se  M.  na  gymnasium  a  byl  po- 
slán za  tím  účelem  k  učiteli  do  vsi  Krumíře 
u  Klobouk.  Když  se  vrátil  domů,  změnil 
otec  svůj  úmysl  a  dal  jej  na  německou  re- 
álku  v  Brně.  Poněvadž  i  mladší  bratr  Vilém 
tam  studoval,  přestěhoval  se  otec  za  nimi 
a  provozoval  tam  své  řemeslo.  M.  z  nižší 
reálky  přestoupil  na  český  učitelský  ústav. 
Učitelskou  svou  působnost  nastoupil  v  nej- 
krásnější a  nejbohatší  krajině  slovenské, 
u  Lednice,  j)ozději  byl  podučitelem  v  Hru- 
šovanech u  Židlochovic  a  v  Těšanech.  Z  técb 


Mrštík. 


82b 


let  jsou  prvé  jeho  literární  pokusy,  uveřej- 
ňované ve  >Vesně€  a  »Národních  Novinách«. 
ZQstal  z  celé  rodiny  na  Moravě  sámi  neboC 
rodiče  byli  se  zatím  přestěhovali  do  Prahy, 
kdež    studovali   mladší  bratří.    R.  1889  byl 
jmenován  správcem  jednotřídní  školy  v  Di- 
vácích u  Hustopeče,  kdež  až  dosud  působí. 
Vzal   tam   k  sobě  rodiče  a  později   přistě- 
hoval  se    k   němu    i   bratr   Vilém,    s   nímŽ 
v  úzkém  styku,  z  velké  části  i  na  společných 
dílech,  od  tc  doby  literárně  pracuje.  —  Vy- 
dal  knihu  povídek   Dobré  duŠe  (1893),  spo- 
lečně s  Vilémem  M-em  napsal  drama  Maiyša 
a  sbírku  povídek  Bavlnkovy  feny.  Od  r.  1899 
uveřejňuje   ve   »Květech€   Rok  na  vsi^  roz- 
sáhlou kroniku  moravské  dědiny,  již  hodlá 
dokončiti  teprv  r.  1902.    Současně  pracuje 
na  Obraiech  ^  Tater,  z  nichž  časopisy  při- 
nesly již   některé  ukázky.  —  Jméno  Movo 
jest    v   naší    literatuře    nerozlučně   spojeno 
s  moravským  Slováckem.    S  veškerým  jeho 
lidovým    prostředím    je    talent   jeho    těsně 
srostlý.    Dlouhým    pobytem   v   tomto   kraji 
osvojil  si   hlubokou   znalost  jeho   života   a 
vyškoliv  se  jmenovitě  na  dílech  ruského  re- 
alismu   a  tradici    Němcové    >Babičky€,    za- 
chycuje charaktery  a  zjevy  tohoto  výrazně 
zabarveného  kraje  v  postřezích  velmi  přes- 
ných, o  skutečné  pozorováni  opřených,  z  vel- 
ké části  po  způsobu  denníkovém  zaznamená- 
vaných, s  určitou  náklonností  k  ostré  kresbě 
povah  a  realisticky  věrnému  podání  ethno- 
grafických  zvláštností  a  detailů.    Práce  jeho 
jeví  nejeden  znak  společné  krve  s  pracemi 
bratra  Viléma.    Nezůstávají  za  nimi,  pokud 
se  týče  temperamentního  švihu,   třebas  jich 
nedostihovaly  ve  snaze  stylové  a  koloristní. 
Jsou  oproti  nim  tlumenější  a  šedivější,  pou- 
tají však  přesností  pozorování,  pevností  linií, 
bohatstvím    charakteristických    podrobností 
a  postupem  času  —  jak  >Rok  na  vsic  jme- 
novitě ukazuje  —  dospívají  k  výrazu  vždy 
jiskřivějšímu.    Do  prací,  jež  psal  společné 
s  bratrem,  vnášel,  jak  vše  tomu  nasvědčuje, 
především  asi  konturu  a  podrobnou  znalost 
látky,  tak  jako  zase  bratr  jeho  styl,  barvu 
a  vervu.    V  této  své  těsné  součinnosti,  při- 
pomínající Goncourty,    tvoří  tato   bratrská 
dvojice   se  svými   vztahy   k  slovácké   půdč 
jeden  z  nejrázovitějších  zjevů  soudobé  litera- 
tury české. 

2)  M.  Vilém  (*  14.  kv.  1863  v  Jimramovč), 
spisovatel  čes.,  bratr  před.,  s  nímž  má  spo- 
lečné osudy  dětství.  Navštěvoval  obecnou 
školu  v  Ostrovačicích,  vstoupil  pak  na  gym- 
nasium v  Brně.  Odpor,  jejž  cítil  k  duchu 
gymnasijní  výchovy,  dal  později  vznik  sžíravé 
její  kritice  v  románě  >Santa  Luciac.  Oktávu 
opakoval  na  malostranském  reálném  gym- 
nasiu v  Praze  a  dal  se  potom  zde  zapsati 
na  právnickou  fakultu,  vzdav  se  úmyslu  vě- 
novati se  malířství,  k  němuž  byl  cítil  do- 
časnou náklonnost  a  vlohu.  Studoval  práva 
nejprve  soukromě  v  Brně  u  rodičů,  ale  vrátil 
se  brzy  do  Prahy,  kamž  jej  následovala  celá 
rodina  až  na  bratra  Aloisa.  Na  universitě 
zůstal  však  jen  dva  semestry,  načež  věno- 


val se  úplně  literatuře.  Když  bratr  Alois 
stal  se  správcem  školy  v  Divácích,  přestě- 
hoval se  r.  1889  k  němu.  Žije  tam  až  dosud, 
konaje  časté  vyjížďky  do  Prahy  a  nejen 
svými  knihami,  ale  i  živou  činnosti  publi- 
cistickou zasahuje  do  našeho  veřejného  ži- 
vota. Prvé  své  literární  pokusy  z  let  gymna- 
sijních,  psané  pod  vlivem  Vrchlického  a 
Zeyera,  uveřejnil  v  almanachu  moravské 
omladiny  »Zora€.  Teprv  četba  Turgeněva 
a  Gogola  dala  jeho  duchu  na  celý  život  jiný 
směr.  Byl  jimi  navždy  získán  pro  principy 
moderního  uměleckého  realismu.  S  vervou 
a  zvláštní  sytostí  názorů  a  citů,  kterou  se 
všecko  jeho  vystupování  vyznačuje,  zápasil 
v  >Ruchu€  a  později  v  »České  Revui«  (brzy 
zase  zaniklé)  za  mladé  umění,  plnokrevné, 
napojené  silou  a  pravdou  života.  Jeho  Fakl 
Urbanová,  drama  manželské  nevěry  z  malo- 
městského života  moravského,  je  jedním 
z  prvých  u  iiás,  ale  rozhodně  nejsmělejším 
pokusem  o  novou  naturalistickou  dramatiku. 
Vane  z  něho  dusný,  horký  puch  animálnosti, 
vřelé  krve  a  probuzených  smyslů.  Na  jeviště 
se  nedostalo.  Prudká  krev  a  žhavost  smy- 
slových postřehů  proudí  i  dvěma  sbírkami 
prosy  Obrátky  a  Stiny,  drobnými  to  pracemi 
z  moravských  dědin.  Vedle  toho  vŠak  na- 
stupuje tu  živel  jiný  a  pro  další  vývoj  M-ův 
nejcharakterističtější:  snaha  po  brillantním 
výraze,  po  stylu  co  možno  barvitém,  pitto- 
reskním,  svět  hmotný  v  nejskvělejších  bar- 
vách a  kaskádách  slov  odrážejícím.  Tato 
soaha  byla  hlavní  inspirací  k  románu  Santa 
Lucia,  apotheose  to  krás  Prahy,  viděné  oČima 
chudého,  bídou  hynoucího  moravského  stu- 
denta. Vedle  bravurních  passáží  dcskriptivní 
dikce  otvírá  tento  román  mnohý  pohled  do 
psychologie  české  mládeže,  do  sociální  otázky 
studentské  a  do  výchovy  středoškolské.  Na- 
proti této  tragédii  mládí  zničeného  jest  ro- 
mán Pohádka  máje  poetickou  gloriíikací  mládí 
šťastného,  bujně  a  hravě  se  vyžívajícího. 
Graciésní,  dětinná  a  smavě  svěží  idylla  mladé 
lásky  jest  tu  hustě  obetkána  bohatými,  místy 
až  upřilišenými  a  přeplněnými  líčeními  jarní 
lesní  přírocly  z  okolí  Brna.  Jako  u  V.  M. 
všude,  hraje  i  zde  prostředí  vynikající  úlohu, 
jednotlivec  jest  jím  určován  a  děj  vyvíjí  se 
pod  jeho  vlivy  a  nárazy.  Kniha  tato  znamená 
až  dosud  nejvyšší  vypjetí  talentu  M-ova  smě- 
rem deskriptivně- stylistickým.  Tam,  kde 
čerpá  ze  života  lidu  slováckého,  pracuje  nej- 
častěji  se  svým  bratrem,  opíraje  se  patrné 
o  jeho  znalost  látky.  Tak  vznikla  Maryša^ 
drama  lásky  z  jihomoravské  vesnice,  silné 
v  dramatických  účinech,  hutné  a  barvité 
v  zachycení  duŠí  i  prostředí.  Všecky  před- 
nosti talentů  obou  bratří  nalézáme  podobně 
slity  v  knize  povídek  Bavlnkovy  feny.  Stkvěly 
a  vášnivě  rozkochaný  jako  malíř  a  stylista 
hmoty,  V.  M.  má  zpravidla  příznak  chmurný 
a  pessimistický  jako  psycholog  a  dramatik. 
Člověka  pojímá  jako  bytost  velmi  složitou, 
počítá  s  celým  jeho  ústrojím  fysiologickým 
a  psychofysickým,  s  mocnostmi  krve  a  pudů, 
s  neodolatelnými  a  určujícími  vlivy  prostředí. 


826 


Mrštníky  —  Mrtvé  moře. 


Z  téhož  pojetí  vyrůstá  u  obou  bratři  M  ů 
názor  na  slovácký  lid:  neidealisuji  ho,  ne- 
pojímají ho  idyllicky,  nýbrž  kriticky,  bez- 
ohledné odkrývajíce  jeho  choroby  morální 
a  sociální.  —  R.  1895  připojil  se  V.  M.  ke 
skupině  t.  zv.  České  Moderny  a  účastnil  se 
vydáni  jejího  manifestu  v  >Rozhledech€. 
Tamtéž  vystoupil  r.  1897  ohnivé  psaným 
článkem  >  Bestia  triumphans«  na  obranu  sta- 
rého historického  rázu  Prahy  proti  moder- 
nímu vandalismu  a  stanul  jím  v  čele  hnutí, 
které  zachvátilo  silně  kruhy  umělecké  a  vel- 
kou část  veřejnosti.  Ve  prospěch  této  my- 
šlénky vedl  několikaletou  kampaň,  nejprv 
v  »Rozhledech€,  od  r.  1898  v  »Lumíru€,  kdež 
vyšla  od  něho  i  řada  jiných  článků,  literár- 
ních, politických  a  j.  Ve  feuilletoně  »Politik€ 
uveřejňoval  své  dojmy  z  cesty  do  Ruska. 
Do  tisku  připravuje  román  Zumři^  Knihu  cest, 
dále  knihu  Pia  desideria  a  soubor  článků. 
Vedle  své  samostatné  produkce  překládal 
mnoho  z  ruštiny  a  má  jednu  z  největších 
zásluh  o  uvedení  ruského  románu  do  Čech. 
Přeložil  Tolstého  »Vojnu  a  míre  a  »Vládu 
tmyc,  Pisemského  »Rozbouřené  moře«,  »Bo- 
jarstinuc,  >Hňupa€  a  »Tisíc  duší«  (připraveno 
v  rukopise  do  tisku),  povídky  od  Turgeněva 
a  Garšina,  Krestuvského  »PokušenÍ€,  Michaj- 
lova  >Zlatem  a  mlatemc,  Gončarova  »Oblo- 
movac  (připrav,  do  tisku),  > Kousek  chleba« 
od  Lejkina,  mimo  to  z  frančtiny  »Silhouetty« 
od  Catulla  Menděsa  a  j.  Krj. 

3)  M.  Norbert  (*  1867  v  Jimramově), 
bratr  před.,  studoval  lékařství  a  je  sekun- 
dárním lékařem  zemské  nemocnice  v  Brně. 
V  literatuře  vystoupil  jako  překladatel  z  ru- 
štiny a  polštiny.  Přeložil:  »Cizí  hříchyc  od 
Michajlova,  povídky  Samsonova  a  Čechova, 
román  »Dziurdzové«  od  Orzeszkowé,  »Po- 
slední  soude  od  Gomulického,  mimo  to  drob- 
nější věci  z  Puškina,  Lejkina,  NěmiroviČe, 
Sicnkiewiczc,  Gawalewicze  a  j. 

Mritniky  (elateres)  nazývají  se  u  přesli- 
Ček  {Equisetaceaé)  a  mechů  jatrovkovitých 
(Hepaticae)  zvláštní  hygroskopická  ústrojí, 
jichž  činností  (zkruco váním)  vymctávaji  se 
výtrusy  z  otevřených  plodnic  nebo  tobolek 
při  vysýchání.  Ústroje  ty  mají  jinou  hodnotu 
tvarozpytnou  u  přesliček,  jinou  u  jatrovko- 
vitých mechů.  U  oněch  totiž  jest  to  nejze- 
vncjší  (třetí)  vrstva  blány  výtrusné,  silně  zku- 
tikularisovaná,  která  za  zralosti  výtrusu  trhá 
se  ve  dvě  šroubovitě  vinuté  pentlice.  Pokud 
massa  výtrusná  jest  vlhká,  obalují  pentlice 
výtrus  dokonale  a  přiléhají  těsné  k  němu, 
jakmile  však  nastane  vysýchání,  narovnávají 
se,  čímž  výtrusy  z  plodnic  se  vymršťují  (od- 
tud název  m).  U  mechů  jatrovkovitých  vy- 
skytují se  m.  v  podobě  vřetenovitých  buněk, 
v  dospělém  stavu  odumřelých,  prostých  ob- 
sahu plasmatického,  ale  s  jednou  až  dvěma 
spirálními  (vlastně  šroubovitými)  ztlustlinami 
na  vnitřní  ploše  stěny.  Tyto  buňky  jsou  rov- 
něž hygroskopické,  neboť  vysýcháním  jakož 
i  zvlhnutím  opětným  se  zkrucují.  Nalézají  se 
v  tobolkách  mezi  výtrusy  hojně  roztroušeny 
a  způsobují  po  otevřeni  tobolek,  při  vysý- 


chání jich  vymršťování  výtrusův.  Stejný  vý- 
znam fysiologický,  jako  m.  jatrovkovitých 
mechů,  mají  některé  formy  vlášení  {capiUi- 
tium)  u  slizovek  {Myxomycetes\  i  mohly  by 
v  tomto  případě  dobře  nésti  název  m-ko, 
zvláště  ony  v  rodu  Trichia,  poněvadž  tuto 
i  tvarem  svým  pravým  m-kůmjatrovekse  po- 
dobají (v.  Šlizovky).  ič. 

Xrtniky:  1)  M.,  Mrtník,  Brtník,  farní 
ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Hořovice,  pš. 
Komárov;  19  d.,  144  ob.  č.  (1890),  kostel  Na- 
rození P.  Marie  (ve  XIV.  stol.  far.),  3tř.  Sk-. 
mlýn  a  nedaleko  Jedová  Hora,  ložiště  želez. 
rudy.  —  2)  M.,  ves  t.,  hejtm.  Královice,  okr. 
Manětín,  fara  a  pš.  Bělá  Dolní  (Neustadtl 
Čes.);  50  d.,  327  ob.  č.  (1890),  mlýn  s  pilou. 

Mrtvá  ruka  {manus  mortud)  býval  kdysi 
oblíbený  název  církve  jakožto  vlastníka  ne- 
movitostí. Termin  pochází  odtud.  Že  nemo- 
vitosti náležející  církvi  nesmějí  podle  cirk. 
práva  býti  zcizovány,  čímž  pro  právní  obchod 
se  stávají  takořka  mrtvými.  (Srv.  Amorti- 
sační  zákony.) 

Krtrá  z&toka  srv.  Mertvyj-Kultuk. 

Mrtvé  moře  (arab.  Bahr  Lút,  hebr.  Jam 
ha-Meldh,  t.  j.  Slané  moře,  lat.  Lacus  Asphal- 
tides),  jezero  v  Palestině,  mezi  31*  6'  a  31* 
47'  s.  š.  a  35*  21'  a  35*  34'  v.  d.,  zaujímajíci 
nejhlubší  čásť  příkopové  propadliny,   která 
táhne  se  ze  Sýrie  na  jih  aŽ  k  zátoce  Akab- 
ské,  majíc  v  ni  své  pokračování.  S  východní 
i  západní  strany  vroubeno  jest  jezero  pří- 
krými stupňovitě  spadajícími  skalními  strá- 
němi  vysokých   plání,   Judské    a    Moabské, 
s  nichž  stéká  do  M-ho  m.  hluboce  vrytými 
údolími  několik  krátkých  řek:    Vádi  en  Kár 
(Kidron),  V.  Šúbarah  a  V.  Sejál   se  strany 
záp.,  V.  Kerak,  Vel.  Modžib  (Arnon)   a  Nár 
Zerka  Maín  se  strany  vých. ;  na  sever  otvírá 
se  pánev  M-ho  m.  do  údolí  el  Gór,  jímž  pro- 
téká nejdůležitější  přítok  jeho  Jordán,  na 
jih  pak  podobně  do  údolí  Vádi  Araba,  jehož 
severní   svah   odvodňuje   se   k   M-mu   moři 
řekami  V.  Džeib  a  V.  Fikré.  M.  m.  jest  nej- 
hlubší známá  depresse  na  povrchu  zemském: 
hladina  jeho  leží  393  m  pod  hladinou  moře 
Středozemního.  Tvar  jeho  jest  podlouhlý  ve 
směru  poledníkovém  a  zaoblený;  délka  jeho 
76  km,  největší  šířka  (uprostřed)   15*7  km, 
plocha  udává  se  na  930  /rm*.    Morfologicky 
dělí  se  M.  m.  ve  dvě  značně  od  sebe  se  li- 
šící části,  oddělené  nízkým  poloostrovem  el 
Li  sán,  od  vých.  pobřeží  do  jezera  vybíha- 
jícím a  z  usazenin  jezera  složeným.  Větší  se- 
verní čásť  jest  hluboká  jednotná  pánev,  kde 
již  ve  vzdálenosti  1—2  km  od  břehu   velmi 
rychle    hloubky    přibývá,    takže    prAměrná 
hloubka  jest  tu  330  m;  největší  hloubka  (skoro 
400  m)  nalézá  se  pob»íže  vých.  břehu  naproti 
ústí  V.  Zerka.  Menší  čásf  jižní,  zvaná  též  zá- 
tokouUsdúmskou,  jest  naproti  tomu  vel- 
mi mělká  (prům.  4  m)  a  moŽno  ji  místy  za 
sucha   přebroditi.    Celkové   množství    vody 
M-ho  m.  odhaduje  se  na  130  tisíc  milí.  m'. 
Z  přítoků  shora  jmenovaných  daleko  největší 
jest  Jordán,  jenŽ   mu   přivádí   průměrem 
denně  na  6  milí.  m'  vody.  JcŽto  většina  srá- 


Mrtvice  —  Mrtvola. 


827 


žek  u  povodí  M-ho  m.  (jež  zaujímá  čásf  jižní 
Sýrie  a  Palestinu  mimo  pobřežní  pruh)  při- 
padá na  měsíce  zimní,  v  letních  měsících  (od 
června  do  září)  pak  skorém  vůbec  neprší, 
podléhá  výška  hladiny  jezerní  periodickému 
kolísáni;  na  jaře  vystoupí  o  4—6  m  nad  nej- 
nižší stav  v  čase  sucha.  —  V  poslední  době 
pozoruje  se,  že  výška  vody  M-ho  m.  rok  od 
roku  znenáhla  stoupá.  —  Ode  dávna  jest 
voda  M-ho  m.  pověstná  velkým  množstvím 
minerálných  látek  (247o)f  J^*  chová  v  sobě 
rozpuštěny;  nejvíce  obsahuje  chloridu  sod- 
natého  (77(,)  a  chloridu  horečnatého.  Z  ostat- 
ních látek  pozoruhodný  jest  bróm,  jehož  při- 
bývá s  hloubkou  (až  T  g  ub.  1  kg  vody).  Při 
ústí  řek  a  poblíže  povrchu  v  době  dešťů  jest 
solný  obsah  a  tedy  i  hustota  vody  značně 
menší;  tak  obnáší  hustota  vody  na  jednot- 
livých místech  1*021  až  1-256  (max.).  Celkem 
jest  skoro  všude  tak  značná,  že  tělo  lidské 
nemůže  se  potopiti.  Jen  při  ústi  řek  staly 
se  případy,  Že  se  lidé  utopili.  Známý  jest 
též  ode  ciávna  zhoubný  účinek  vody  M-ho 
m.  na  organický  život  (odtud  jeho  jméno), 
jenž  nyní  obecně  se  přičítá  vlivu  značného 
množství  chloridu  horečnatého.  Ryby,  jež 
náhodou  vodou  řek  do  jezera  jsou  zaneseny, 
v  krátké  době  lekají;  přece  však  někteří  nižší 
zivokové  se  tu  nalézají.  Tvrzení,  že  by  vzduch 
nad  jezerem  byl  tak  zkažený,  že  by  ptáci  je- 
zero přeletující  v  něm  hynuli,  jest  naprosto 
mylné.  Barva  vody  jest  zpravidla  zelená, 
někdy  modrá,  při  značné  průhlednosti.  ChuC 
její  jest  mnohem  odpornější  než  chuť  vody 
mořské,  a  to  pro  zvláštní  příchuť  živičnou. 
Ve  svrchních  vrstvách  jezera  pozorovati  jest 
stálý  proud,  jenž  postupuje  od  ústí  Jordánu 
středem  jezera  na  jih,  kde  se  rozdvojuje  a 
podél  obou  pobřeží  zase  na  sever  vrací.  U  sz. 
okraje  jezera  rozkládají  se  bažiny,  pokryté 
bělavou  vrstvou  ledku  a  krystallků  síry.  Po- 
dobná, větši  bažinatá  a  solná  rovina  rozkládá 
se  na  jih  od  jezera  (zove  se  £s  S&b'ha);  na 
jaře  bývá  vystouplou  vodou  M-ho  m.  zapla- 
vena. Podél  vých.  i  záp.  pobřeží  prýšti  se 
rozmanité  (zejména  též  sirné)  minerální  pra- 
meny a  teplíce.  Zdá  se,  že  i  na  dně  jezera 
jsou  hojná  minerální  zřídla;  poukazují  na  to 
značné  místní  rozdíly  v  chemickém  složení 
vody.  Živičná  příchuť  vody  pochází  od  asfaltu 
a  živice,  jež  místy  na  povrchu  vody,  zejména 
blíže  západního  břehu,  splývají  v  nevelkém 
množství;  velké  spousty  asfaltu  objevuji  se 
však  na  povrchu  jezera  po  velikém  vlnobití 
nebo  po  zemětřesení  (na  př.  r.  1834  a  1837), 
snad  proto,  že  uvolňují  se  ze  dna,  kde  jsou 
snad  živičné  prameny,  jaké  nalezl  Lartet 
v  okolí  jezera  v  údolí  V.  Mohúát.  Možno 
též,  že  pochází  asfalt  přímo  ze  živičných 
hornin,  jež  hojně  všude  v  okolí  M-ho  m.  se 
vyskytují  a  jež  při  silných  nárazech  se  udro- 
bují,  do  vody  spadají  a  tam  se  rozkládají.  -^ 
M.  m.  jest  zbytkem  (jako  jez.  Tiberiadské) 
velkého  Jordánského  jezera  (v.  Jordán),  jež 
v  periodě  diluviální  vyplňovalo  skoro  celou 
skleslinu  Góru.  Kdežto  dříve  se  myslilo,  že 
v  době  té  nebo  v  pUocenní  souviselo  M.  m. 


s  mořem  Rudým,  ukázal  Lartet,  že  ve  Vádi 
el  Araba  žádné  mladší  než  křídové  mořské 
usazeniny  se  nenacházejí.  Za  to  podnes  není 
rozhodnuta  otázka,  zda  nesouviselo  ono  je- 
zero s  mořem  Středozemním  ramenem  táh- 
nuvším  se  přes  nížinu  Esdraelonskou.  Cel- 
kem však  většina  badatelů  soudí,  že  vod- 
stvo M-ho  m.  jest  původu  kontinentálního. 
Velký  jeho  obsah  solný  možno  vysvětliti 
koncentrací  dlouho  trvající,  založenou  na  sil-, 
ném  vypařování  se  jezera.  Díváme-li  se  na  • 
M.  m.  s  výšin  okolí  jerusalcmského,  tož  zdá 
se  nám  býti  obrovským  kotlem,  z  něhož  ne- 
ustále spoustv  par  Vystupují  do  vzduchu. 
Hlavní  původ  solných  látek  v  jezeře  roz- 
puštěných hledají  mnozí  jednak  v  četných 
minerálních  pramenech,  jednak  v  ložisku  sol- 
ném, jež  tvoří  u  jihozáp.  okraje  jezera  iso- 
lovaný pahorek  Džebeí  Usdúm.  —  Vznik 
mělké  jižní  části  M-ho  m.  zdá  se  spadati  do 
doby  historické  a  souviseti  s  biblickým  vy- 
pravováním o  zkáze  osad  Sodomy,  Gomorrhy, 
Adamy  a  Zebojim.  Kdežto  starší  {ideologové  a 
z  novějších  Noetling  přisuzovali  záhubu  oněch 
míst  vulkanickému  výbuchu,  vystoupil  r.  1896 
Blanckenhorn  s  míněním,  že  jde  tu  o  pohyb 
tektonický,  o  sklesnutí.  Nedávno  C.  Diener 
pokusil  se  zjev  ten  vyložiti  analogií  s  úka- 
zem v  Burjatské  stepi  u  Bajkalského  jezera 
r.  1862  se  udavším.  Dle  něho  někdejší  úrodná 
rovina  Siddim,  kde  ona  4  zničená  místa  se 
nalézala,  byla  deltová  nížina  v  místech  dnešní 
zátoky  Usdúmské,  kde  v  naplaveninových 
vrstvách  bylo  nashromážděno  množství  pod- 
zemní vody;  nastalým  prudkým  zemětřese- 
ním, jež  ohlašovalo  se  slabšími  nárazy  (jež 
vidí  Diener  metaforisovány  ve  výstrahách, 
jichž  Lotovi  se  dostalo),  sřítily  se  a  zničeny 
byly  osady  zmíněné,  při  čemž  povstalými 
v  zemi  trhlinami  vytryskly  nahromaděné  vody 
podzemní  a  kryjící  je  vrstvy  náplavu  sklesše 
byly  zaplaveny.  Prudké  zemětřesení  probu- 
dilo uhaslou  činnost  některé  ze  sopek  při 
vých.  okraji  jezera,  takže  tato  počala  na  Čas 
chrliti  popel,  strusky  a  páry,  jež  viděl  Abra- 
ham poblíže  Hebronu  stojící  jako  ohnivý 
sloup  kouře,  o  němŽ  myslil,  že  pochází  z  ho- 
řící Sodomy  a  Gomorrhy.  —  Viz  Schubert, 
Rcise  in  das  Morgcnlanci  1839;  Lynch,  Nar- 
rative  of  the  Expedition  to  the  River  Jordán 
and  the  Dead  Sea  (Lond.,  1849);  Lartet,  Ex- 
ploration  géol.  de  la  mer  Mořte  (Pař.,  1876); 
Blanckenhorn,  Entstehung  und  Geschichte 
des  Toten  Meeres  (Lips.,  1896);  C.  Diener, 
Die  Katastrophe  von  Sodom  und  Gomorrha 
im  Lichte  geol.  Forschung,  v  »Mittheil.  der 
k.  k.  Geogr.  Ges.  in  Wienc  1897.  R{. 

Xrtvloe  v.  Apoplexie. 

Mrtvloe  i  Mrvíce,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Sedlčany,  okr.  Votice,  fara  Vrcholtovy  Jano- 
vice, pš.  Janovice  (městečko);  22  d.,  149  ob. 
č.  (1890);  samota  Braština. 

Mrtvola,  t.  j.  mrtvé  tělo  lidské,  jest  u  všech 
národů  v  úctě  chováno  a  všude  se  pokládá 
zneuctění  m-ol  za  čin  nemravný   a  trestný; 
rak.  trestní  zákon  tresce  zlé  nakládání  s  m-lou  * 
jako  přečin  tuhým  vězením  po  dobu   1—6 


828 


Mrtvolná  hniloba  —  v.  Mst. 


měs.  (či.  306).  Pieta  k  zemřelým  nesmí  však  i  soudní  ohledání  m-ly.  Po  přání  zemřelého 
býti  na  úkor  živých  a  jich  zdraví;  m.  může  nebo  pozůstalých,  ale  i  v  zájmu  vědy  (tu 
pak  býti  zdravotně  závadnou  pro  posmrtný  jen  s  přivolením  příbuzných)  může  býti  také 


rozklad,  jenž  se  mnohdy  velmi  záhy  dosta 
vuje,  nebo  pro  možnost  šíření  infekce.  M-ly 
osob  zemřelých  nakažlivými  nemocemi  ne- 
měly by  vůbec  v  bytech  býti  ponechány. 
M-Iu  jest  uložiti  do  pohřbu  v  chladné  míst- 
nosti dobře  větrané;  je-li  byt  malý  a  není-li 


provedena  pitva  soukromá.  —  O  vykopáni 
m-ly  viz  Exhumace.  O  konservování 
m-ol  viz  Balsamování.  Rg^ 

Krtvolná  hniloba  počíná  se  záhjr  po 
smrti  a  je  většinou  podmíněna  týmiž  hnilob- 
nými  bakteriemi  jako  hniloba  dusíkatých  lá- 


v  něm  vhodné  místnosti  k  uložení  m-ly,  buď  tek  vůbec.   Obyčejně  se  nejprve  projevuje 


dopravena  hned,  jak  byla  smrt  lékařem  Tohle- 
daČem  m-ly)  zjištěna,  do  umrlčí  komory.  Ve 
velkých  městech  jest  záhodno  všeobecně  za- 
vésti dopravování  m-ol  do  ústřední  umrlčí 


na  břiše,  na  kterémž  pozorujeme  rozsáhlejší 
zelené  skvrny,  jeŽ  se  pak  postupné  šíří  i  na 
hrudník  a  na  končetiny;  po  hnisavém  zánčto 
pohrudnice  vyskytují  se  první  zelené  skvrny 


síně,  odkud  by  pak  pohřeb  vypraven  byl;  na  hrudníku.  Skvrny  ty  jsou  podmínény  tim, 
toto  opatřeni  se  osvědčilo  v  Mnichově  a  ji-  že  z  posledních  a  poměrně  nejjednodušších 
ných  městech  bavorských  a  jihoněmeckých.  '  rozpadových  látek ,  povstalých  rozkladem 
Velkédůležitostijest  ohledáni  m-ol,  jehož  hmot  bílkovitých,  totiž  ze  čpavku,  simíka 
účelem  jest  zjištění  smrti  a  příčiny  její,  ze-  j  ammonatého  a  sirovodíku,  působí  sirovodík 


jména  po  té  stránce,  zda  jde  tu  o  smrť  při 
rozenou  či  násilnou,  zda  není  smrt  výsled- 
kem nějakého  zločinu  či  jiného  trestného 
činu  anebo  trestného  opominutí;  jde-li  o  smrt 


na  železnaté  rozkladné  součástky  krevní  a 
zabarvuje  je  na  zeleno.  Vedle  vlastni  hniloby 
vyskytují  se  při  m-né  h-bě  také  tleni  a  kva- 
šení ostatních  látek  organických  a  or^niso- 


přirozenou,  záleží  mnoho  na  zjištění,  zda  ne-  váných.  Průběh  těchto  pochodů,  zvláště  rych- 
byla  příčinou  smrti  nějaká  nakažlivá  choroba,  \  lejši  nebo  povlovnější  rozklad,  řídí  se  všdy 
ve  kterémž  případě  lze  včasným  a  vhodným   dle  řady  rozmanitých  okolností,  jako  jsou 


opatřením  vydatně  přispěti  k  zamezení,  by  se 
nakažlivá  nemoc  nešířila.  Ohledání  m-ol  iest 
vyhrazeno  přenesené  působnosti  obcí  (čí.  4. 
lit.  c  ř.  zdravot,  zák.  ze  dne  30.  dubna  1870 
ř.  zák.  č.  68.)  a  bylo  nově  upraveno  v  krá- 
lovství Českém  nař.  míst.  ze  dne  1.  července 


na  př.  volný  nebo  omezený  přístup  vzduchu 
nebo  vody,  vyšší  nebo  nízká  teplota,  půda 
písčitá,  jílovitá,  suchá,  vlhká  a  pod.,  rovněž 
pokračuje  rychleji  u  lidí  tlustých  nebo  po 
některých  nemocech,  zejména  horečnatých  a 
hnisavých,  kdežto  u  lidi  starších  a  hubeněj- 


1894  (zem.  zák.  č.  61.),  v  markrabství  Morav-   ších  bývá  rozpad  povlovnější.    Že  za  něktc- 


ském  nař.  ze  dne  2.  srpna  1895  (zem.  zák. 
č.  66.)  a  ve  vévodství  Slezském  nař.  ze 
dne  25.  září  1877  (zem.  zák.  č.  35.).  Ohledání 
mol  konají  nyní  jen  lékaři  (obvodní,  obecní) 
a  může  býti  jen  za  mimořádných  okolností, 
a  to  Jen  na  krátkou  dobu,  svěřeno  neléka- 
řům (obecnímu  starostovi  anebo  jinému  zá- 
stupci obce).  Každý  případ  smrti  musí  býti 
ohlášen   obecnímu   starostovi  nebo  policej- 


rých  okolností  vyskytují  se  někdy  zvláštnější 
úchylné  zjevy  při  m  né  h-bě,  o  tom  svědči 
na  př.  adipocire  (v.  t.). 

BIrtvý  bod  v.  Bod  obratu. 

lEnra  v.  Hnůj. 

Mrvíce,  ves  česká,  v.  Mrtvice. 

Mrzadeni  v.  Zmrzačení. 

Mrzklesy  v.  Mrsklesy. 

Mrzkovloe,  Mrskovice,  ves  v  Cechách, 


nímu  úřadu,  jimž  přináleží  postarati  se,  by   hejtm.  a  okr.  Ledeč,  fara  a  pš.  Světlá  n.  Sáz.; 


m.  ohledána  byla  (obyčejně  bývá  případ 
smrti  přímo  hlášen  lékaři  ohledateli  m-ol). 
Ohledání  m-ol  má  býti  bedlivě  a  řádně 
vykonáno.  Je-li  ohledatel  m-ol  v  pochyb- 
nosti, zdali  smrť  nastala,  jest  mu  vykonati 
pokusy  k  oživení  zdánlivě  mrtvého.  —  Ze- 
mřel-li  kdo  nakažlivou  nemocí,  jsou  domácí 
povinni  udati  ohledateli,  kterého  nářadí,  ná- 
činí, oděvu  a  prádla  zemřelý  používal,  aby 
mohly  věci  tyto  býti  dle  předpisu  očištěny 
(v.  Desinfekce).  —  Po  vykonaném  ohle- 
dání vydá  ohledatel  úmrtní  list,  bez  něhož 
nesmí  býti  m.  pohřbena.  O  tom,  jak  jest 
m-lu  ohledati,  vydáno  v  nařízeních  svrchu 
dotčených  zvláštní  poučení  (lit.  B).  Nemůže-li 
ohledatel  zjistiti  příčinu  smrti,  anebo  jde-li 
o  případ  sebevraždy,  v  němŽ  jest  nutno  zji- 
stiti, zda  nebyla  sebevražda  spáchána  nepří- 
četností  (tak  u  úředníků  a  zřízenců  státních 
a  j.),  budiž  to  oznámeno  politickému  úřadu, 
aby  zařídil  pitvu  policejní.   Je-li  podezření, 


26  d.,  178  ob.  č.  (1890). 

Mrzký,  také  Mrzká,  ves  v  Cechách, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Ces.  Brod,  fara  Tismice; 
54  d.,  376  ob.  č.  (1890). 

Mrzlioe  {Mer^lit^),  far.  ves  v  Cechách, 
hejtm.  Teplice,  okr.  a  pš.  Bílina;  28  d.,  102 
ob   n.  (1890),  kostel  sv.  Jakuba,  2tř.  šk. 

M.  s.  neb  m.  sin.  v.  Mano. 

Msapere  v.  Komory,  str.  652a. 

MÉcisIaw  v.  Mstislav  a  Mstislavl. 

MsKT.,  zkr.  slova  Monsignore  (v.  t.). 

Msn.,  zkratek  zoologický,  jímž  označován 
jest  anglický  entomolog  Thomas  Mar- 
sham  (t  1819  v  Londýně),  jenž  byl  poklad- 
níkem Linnéovy  společnosti  v  Londýne,  xa- 
býval  se  studiem  hmyzů  anglických,  hlavně 
brouků,  a  vydal:  Entomologxa  britannica^  se- 
cundum  methodum  Linnaeanum  (Lond.,  1802, 
2  sv.  jednající  o  broucích,  s  30  tab.)- 

M.  Soh.,  zkratek  zoologický,  jímž  ozna- 
čován jest  Max  Schultze. 


že  smrť  byla  někým  zaviněna,  že  tu  jde  tudíž  '     Mslriova  řiie  v.  Katanga. 

o  nějaký  trestní  čin  neb  opominutí,  jest  pří-       v.  Mst.  neb  v.  Mstr.,  zkratek  palaeonto- 

pad  ten  oznámiti  soudu,  jenž  pak  provede  logický,  jímž  značí   se  německý   přírodník 


Msta  —  Msta  krevní. 


829 


hrabě  Munster,  Georg,  Graf  zu  Můn- 
ster  (♦  1776  —  f  1844  v  Bayreuthu).  Byl 
bavorským  ředitelem  financí  a  zabýval,  se  hor- 
livě palaeontologií  Německa.  Hlavni  dílo  jeho 
jest:    Beitráge   ^ur  Petrefaktenkunde  (se  143 

tabO. 

Msta,  ruská  řeka,  vytéká  z  jezera  M  s  t  i  n  a 
(v.  t.),  protéká  gub.  tverskou  a  novgorod- 
skou  a  vlévá  se  po  toku  439  km  několika  ra- 
meny do  jezera  Ilmeňského.  M.  jest  po  ce- 
lém svém  toku  splavná,  ale  plavbu  znesnad- 
ňuje množství  mělčin  a  prahů,  z  nichž  pro- 
slulé jsou  prahy  Borovičské  (v.  Borovici). 
M.  zamrzá  v  první  pol.  listopadu,  led  taje 
v  dubnu ;  ročně  je  220  dní  ledu  prosta.  Hoj- 
nost ryb. 

Msta  krevni  (něm.  Blutrache,  franc.  ven- 
geance  sanglante,  ital.  vendetta  gentilis^ia ;  starší 
výraz  něm.  Hauptfeindscha/t,  Todfeindsclia/t , 
latin,  inimicitia  capitalis  neb  mortalis]  rus. 
spoBHaH  MecTb),  právní  ústav  známý  v  ději- 
nách četných  národů  a  plemen,  spočívá 
v  tom,  že  příbuzný  zabitého  má  právo  i  po- 
vinnost mstíti  se  na  vrahovi  a  jeho  příbuz- 
ných«  a  to  vlastní  rukou.  Institut  mst^  krevní 
jest  jeden  z  nejuniversálnějáích  právních  ústa- 
vů, ťůvod  jeho  různě  se  vykládá.  Dle  jedněch 
badatelů  jest  m.  k.  ve  spojení  s  náboženskou 
vírou,  že  mrtvý  dojde  po  smrti  pokoje  teprve 
tenkráte,  když  smrt  jeho  byla  pomstěna.  Jiní 
hledají  původ  msty  krevní  v  předstátní,  po- 
krevenské  organisaci  lidských  plemen.  Všude 
tam,  kde  příbuzenská  organisace  jest  v  plném 
rozkvětu  a  kde  nevznikla  jeStě  organisace 
territoriálni,  státní,  tam  panuje  ústav  msty 
krevní.  Společná  krev  hraje  při  dotčených 
příbuzenských  svazcích  roUi  tak  velkou,  že 
prolití  krve  vyžaduje  stejnou  odplatu;  krev 
za  krev  jest  obecným  pravidlem.  Byí-li  za- 
bit kterýkoli  příslušník  rodu,  bvl  tím  uražen 
celý  rod,  a  každý  jeho  člen  má  právo  i  po- 
vinnost mstíti  se  na  příslušnících  rodu,  k  ně- 
muž náleží  vrah.  M.  k.  nabývá  tu  rázu  války 
mezi  dvěma  rodv,  při  níž  nezáleží  na  vině 
jednotlivcově.  >  všichni  za  jednohoc,  jest  cha- 
rakteristickým příznakem  msty  krevní  v  prvých 
dobách  lidské  společnosti.  Avšak  již  na  dosti 
nízkém  stupni  kultury  počali  lidé  pociťovati 
zhoubné  účinky  msty  krevní.  Myšlenka  zmír- 
nění a  obmezení  msty  klestila  si  cestu.  Cír- 
kev a  rostoucí  moc  státní  hleděla  sice  mstu 
krevní  nadobro  odstraniti,  avšak  dlouho  se 
jim- to  nedařilo.  Jakožto  kompromiss  mezi 
(divějšími  a  novými  názory  vyvinula  se  pouhá 
fikce  msty,  pouhý  obřad,  který  jen  for- 
málně nahrazoval  trestní  živel  msty  krevní 
a  dovršoval  se  tím,  že  vrah,  resp.  jeho  rod 
platiti  musil  mstiteli  výkupné.  Mezi  zne- 
přátelenými rody  pocítěna  především  po- 
třeba obnoviti  mír  a  potom  potřeba  vyrov- 
náni újmy,  která  byla  způsobena  zabitím  kte- 
réhokoli člena  rodu.  Tyto  dva  motivy  při- 
měly člověka,  Že  hledal  protrhané  nitky 
dřívějších  přátelských  styků  mezirodových  a 
hleděl  vyplniti  mezeru  povstalou  ubytím  jed- 
noho ze  členů  rodu.  K  cílům  těm  vedlo 
ťU  některých  plemen  pobratimstvo  a  vůbec 


fikční  svazky  příbuzenské  (kmotrovství  a 
adopce),  jakož  i  manželství  uzavírané  mezi 
členy  zavaděných  rodů.  Smír  mezi  oběma 
rody  zahajován  býval  přípravnými  kroky. 
Když  prvé  kroky  výzvědné  přesvědčily  stranu 
usilující  o  časové  příměří,  že  druhá  strana 
jest  nakloněna  smjru,  přikročeno  k  dlouhé 
smírčí  ceremonii.  Účelem  jejím  bylo  dosažení 
víry  (lat.  treuga,  it3\,  tregua^  íranc.  treve, 
něm.  Treue\  t.  j.  příměří  na  nějaký  čas, 
ve  kterém  uražený  nepodnikne  proti  pacha- 
teli a  jeho  příbuzným  nepřátelských  kroků. 
O  tuto  víru  stará  se  především  rod  vraha. 
Užívá  se  při  tom  prostředníků,  smírců.  Někdy 
teprve  po  třetím  pokusu  přistoupí  mstitel  na 
smír.  Podmínky  smíru  stanoví  soud  volený 
z  lidu.  Potom  nastupuje  akt  pokory,  známý 
starým  Čechům  též  pod  názvem  milost 
(gratia),  Vinník  kleče  musí  veřejně  prositi 
uraženého  za  odpuštění.  Uražený,  pokud  se 
týče  jeho  příbuzný,  tasí  meč,  jako  by  jej 
chtěl  zabiti,  avšak  neučiní  toho.  Existence 
pokory  jakožto  substituce  trestního  živlu 
msty  krevní  udržuje  se  velmi  dlouho.  Prvotní 
člověk,  ovládaný  zásadami  animismu  a  pohlí- 
žející na  mstu  krevní  jako  na  závazek  rázu 
sakrálního,  nemohl  ihned  dospěti  k  přesvěd- 
čení, že  na  závazek  msty  může  resignovati. 
Člověk  tento  utekl  se  tedy  aspoň  k  fikci 
msty,  kterýžto  akt  časem  nabyl  rázu  aktu 
pokory.  Po  pokoře  nastupovalo  někde  uza- 
vírání fíkčního  příbuzenství  (kmotrovství,  po- 
bratimství  a  poměru  adopčního)  neb  man- 
želství mezi  členy  obou  rodů.  Vedle  pokory 
byl  vrah,  resp.  jeho  rod  zavázán  k  mate- 
riální náhradě,  k  výkupnému.  Dokud 
prvotní  člověk  stál  na  tom  stanovisku,  že  za 
prolitou  krev  musí  býti  prolita  jiná  krev, 
nemohlo  býti  ani  řeči  o  zamezeni  msty  ně- 
jakým peněžným  výkupným.  Nečestné  by  bylo 
bývalo  v  prvotních  dobách,  aby  za  prolitou 
krev  přijaty  byly  peníze.  V  dobách  pozděj- 
ších však,  když  se  člověk  spokojil  aspoň 
formálním  zadostiučiněním  závazkům  spole- 
čenským i  náboženským  (fikcí  msty,  poko- 
rou), nebylo  již  překážek,  aby  krev  vykou- 
pena nebyla  penězi.  Duch  zavražděného  byl 
již  usmířen  aktem  msty  fingované  a  nemonl 
se  mstíti  na  tom,  kdo  by  přijal  výkupné.  Pe- 
něžným výkupným,  jež  placeno  bylo  dílem 
příbuzným  zabitého  člověka,  dílem  veřejné 
(státní)  moci,  vykupoval  vinník  svůj  propadlý 
život  Již  Tacitus  praví  o  Germanech,  že 
»pars  mulctae  regi  vel  civitati,  pars  ipsi,  qui 
vindicatur  vel  propinquis  eius  exsolviturc. 
Pokuta  placená  moci  státní  mívá  jiné  názvy 
než  pokuta  soukromá,  placená  příbuzným 
zabitého.  Tak  nazývá  se  tato  v  právu  něme- 
ckém Wergeld  (v  ital.  guidrigildo)^  ona  pak 
fredum  (v.  t.)  čili  fredus,  Srv.  též  či.  Hlava. 
Úplně  odstraněna  byla  m.  k.  teprve,  když 
státní  moc  provedla  zásadu,  že  stíháni  a  po- 
kutování trestných  činů  není  soukromou  zá- 
ležitostí dotčené  osoby,  nýbrž  záležitostí  ve- 
řejnou, vyžadující  potrestání  od  státní  moci. 
V  právu  slovanských  národů  máme  bohaté 
doklady  ústavu  msty  krevní,  a  sice  v  růz- 


830  Mstera  —  Mstislavl. 

ných  jeho  stadiích.  Nejdéle  se  zachovala  m.  •  pš.  Nehvizdy;   22  d.,  305  ob.  č.,  3  n.  (1890), 

k.   na   slovanském  jihu   (mezi   Černohorci).   Žel.  stanice  Sev.-záp.  dr.  (Prajia-Lysá),   ci- 

V  pramenech  práva  chorvatského  i  srbského   helna,   výroba  kávových  náhražkův   a    rol- 

(v  zák.  Vinodolském,  ve  stát.  Polickém  a  vů-  ^  nictví. 

bec  ve  stát.  dalmatských,  v  zák.  Štěpána  Du-       Mstdtin,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Náchod, 

Sána  a  j.)  nazývá  se  pokuta  placená  za  zabiti   okr.  Čes.  Skalice,  fara  a  pš.  Červený  Koste- 

člověka  vražda  (též  v  lat.  a  ital.  listinách   lec;  26  d.,  144  ob.  č.  (1890). 

pecunia  vrasde^  solutio  vrasde^  solvere  vrasdam       Mstidrilžloe,  ves  mor.,  v.  Čidružice. 

atd.;  příbuzný  jest  termin  zákona  Vinodol-       Mjitiohovloe ,  Stichovice,  ves  na  Mo- 

ského  vraž  ba).  Pozdější  až  do  nedávná  běžný  '  ravě,  hejtm.  a  pš.  Prostějov,  okr.  Plnmiov, 

termin  jest  krvnina,  krvarina  {pretium    fara  Mostkovice;   90  d.,  533  oby  v.  č.  (1890), 

sauguinis,  solutio  sanguinis),  V  právu  českém    kaple  a  samota  Zlechov. 

podána  jsou  pro  studium  ústavu  msty  krevní  >     Mstino,  jezero  v  tverské  gub.,  12*3  km\ 

některá  data  ve  stát.  kníž.  Otty,  v  Řádu  práva   utvořeno   jest   rozšířením    řeky    Cny.    Jest 

zemsk.,  v  Knize  Tovačovské,  Drnovské  a  j.   splavné  a  má  vysoké,  písčité  břehy.  Hojnost 

Dosti   dlouho    udržela  se    m.   k.   sem   tam   ryb.  M.  slouží  k  regulaci  výšky  vody  v  řece 

v  Polsku.  Pramenem  studia  jsou  mezi  jiným  i  Mstě  (v.  t). 

i  kniha  obyčejového  práva  polsk.,  statut  Vi- 1     Xstislav,  jméno  knížat  ruských.    1)  M. 

slický,  soudní  knihy  a  j.    V  právu  ruském    (Konstantin)   Vladimírovič,    syn    sv. 

byla  v  nejstarší  Ruské  Pravdě  (v  t.  zv.  Pravdě   Vladimíra,  kníže  tmutarakanský ;  r.  1016  válčil 

Jaroslavově)  m.  k.  ještě  kvetoucím  právním   s  Chazary,  r.  1022  s  čerkeským  kmenem  Ko- 

ústavem,  avšak  již  synové  Jaroslava  Moudrého  '  sogů  (zabil  v  souboji  jejich  knížete  Rededb); 

ji  zrušili  a  stanovili  místo  ní  výkupné  (vý-    r.  1023  udeřil  na  Kijev,  zvítězil  nad  Jarosla- 


kup  kunami).  Literatura:  Frauenstadt,  Blut- 
rache  u.  Todtschlagsůhne  im  deutschen  Mit 
telalter  (Lipsko,  1881);  týž,  Die  Todtschlag- 


vem,  získal  pro  sebe  Rus  od  Dněpru  na  vý- 
chod a  t  r.  1034  nebo  1036.  —  2)  M.  (Ga- 
vrijil)  Vladimírovič  Velký,  kníže  kijev- 


sůhnedescíeutschenMittelalters(Berl.,  1886);  ský,  starší  syn  Vlád.  Monomacha,  r.  1075 
Kohler,  Zur  Lehre  von  der  Blutrache  (Vire-  vládl  v  Roštově  a  Novgorodě,  válčil  s  Po- 
purk,  1885);  Giudice,  La  véndetta  nel  diritto !  lovci.  Čudy,  Livonci  a  Litvou,  od  r.  1125 
longobardo  (Milán,  1876,  otisk  z  >Archivio  '  vladařil  v  Kiievě;  f  1132.  —  3)  M.  II.  Ixja- 
storico  lomb.«  II.  a  III.,  1875  a  1876);  Post,  slavic,  kníže  volynský,  pak  vel.  kn.  kijcv- 
Geschlechtsgenossenschafl  der  Urzeit  (Olden- 1  ský,  bojoval  po  boku  svého  otce  s  Jiřím  Ďol- 


burk,  1875);  týž.  Der  Ursprung  des  Rechts 
(t.,  1879);  týž,  Bausteine  fůr  eine  allgem. 
Rechtswissenschaft    (t.,    1880);    Petranovič, 


orukým;  několikráte  s  Polovci;  r.  1169  po 

obytí  Kijeva  Ondřejem  Bogoljubským  prchl 

a  zemřel,   marně   snaživ   se   Kijeva   dobýti. 


O  osveti,  mirenju  i  vraždi  po  negdašnjemu  r.ll70.  —  4)M. Rostislavič,  >OkrasaRasi«, 
srbsko-hrvatskome  pravnom  običaju  r»Rad  i  kníže  smolenský,  od  r.  1179  novgorodský, 
Jugosl.  Akad.c,  1869);  Bogišíč,  Zbornik  sa-  f  H^^^-  —  ^)  M-  Rostislavič,  >Bezoký«, 
dašnjih  pravnih  običaja  (Záhřeb,  1874);  Hubě  kníže  rostovský  a  suzdalský,  r.  1175,  pokusiv 
R.,  WroŽda,  wrožba  i  pokora  (Varšava,  1884,  se  dobyti  Vladimíru  byl  zajat  a  oslepen^ 
otisk  z  Atcnea);  Spevcc,  O  razvoju  pravnih  |  ale  později  přece  Vladimíru  se  zmocnil; 
idea  u  obce  i  napose  u  području  pravá  kaz- !  f  1178.  —  6)  M.  (Boris)  Romanovič,  ve- 
nenoga  (kritika  cit.  prací  Huba  a  Petrano- j  liký  kníže  smolenský,  příjmením  >Dobrý€ 
viče);  Pawiňski,  O  pojednaniu  w  zabójstwie !  n.  »Starý«;  r.  1185  táhl  s  Igorem  na  Po- 
wedlug  dawnego  prawa  polskiego  (Varšava,  lovce ;  r.  1223  válčil  statně  s  Tatary  nad  ře- 
1884);  Soběstianskij,Krugovajaporukau Slav-  kou  Kalkou,  ale  lstí  jat  a  zabit. —  7)  ML 
jan  (2.  vyd.  Charkov,  1888);  Miklosič,  Die  Mstislavič,  kníže  novgorodský  a  haličský, 
Blutrache  bei  den  Slaven  (Denkschr.  d.  kais.  příjmením  >Udatný«,  v  1.  1193  a  1203  bo- 
Akad.  der  Wissenschaften,  Vídeň,  1888);  Ves- 1  joval  s  Polovci,  později  s  Čudy;  r.  1216  há- 


nic,  Die  Blutrache  bei  den  Súdslaven  (>Zeit- 
schr.  fúr  vergl.  Rechtswiss.c,  VIII.  a  IX., 
1889  a  1891);  Ďabkowski,  Zcmsta,  okup  i  po- 
kora na  Rusi  Halickicj  (Lvov,  1898);  Ciszew- 


]il  Novgorodu  proti  Jaroslavu  Vsevolodoviči 
a  bratru  jeho  Jiřímu  II.,  r.  1219  opanoval 
Halič;  r.  1221  přijal  korunu;  r.  1223  účastnil 
se  nešťastné  bitvy  nad  Kalkou  a  f  r.  122S 


ski,  Wróžda  i  pojednanie  (VarŠ.,  1900).  Z  li-  jako  mnich.    (Podrobnější  zprávy  o  těchto 
teratury  české   uvésti  sluší  Brandlovu   stať   knížatech  v  letopise  Nestorové.)  Pp. 

v  >Cas.  Mat.  Mor.c,  1870.  -dle.     '     Mstislaveo  Petr,  knihtiskař  ruský,  viz 

Mstera,  sloboda  v  új.vjaznikovském,  v  ru-   Knihtiskařství,  str.  452. 
skc  gub.  vladimirské,  nad  ř.  Kljazmou,  sta-       Xstlslavloe,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr., 
nice  dráhy  Moskva-Nižní  Novgorod,  s  3185    fara  a  pš.  Ledeč;  20  d.,  145  ob.  č.  (1890). 


ob.  (1896),  kteří  se  živí  hlavně  malováním 
obrazů  svatých.  Má  4  kostely,  2  školy,  chu- 
dobince, továrny  na  folie  (vyrábí  roč.  24.000 
měděných  listů  folií).  Obchod  s  obilím. 


XstislaTl  (Micisiaw),  hl.  město  ruského 
Újezdu  v  mohilevské  gub.,  na  pr.  bř.  Věchry, 
s  8467  ob.  (1897),  z  nichž  asi  60Vo  žid*.  Má 
5  chrámů  pravosl,  synagogu,  ženský  kláSter, 


Mstetice:  1)  M.,  osada  v  Čechách,  hejtm.  několik  Škol,  poštu,  telegraf,  nemocnici.  Prů- 

Bencšov,  okr.  Ncveklov,  fara  a  pš.  Maršo-  mysl,  zejména  po  velkých  požárech   r.  1858 

vice;  20  d.,  151  ob.  č.  (1890).  —  2)  M.,  ves  a  1863,  značně  poklesl.    Jsou  tu   2   olejny, 

t,  hejtm.  Karlín,  okr.  a  fara  Brandýs  n.  L.,  koželužství,  mydlárna,  pivovar,  vápenice  a  j. 


Mstišov  —  Mše.  831 

obchod  s  obilím.  M.  bývala  hl.  městem  úděl- 1  epištola  (v.  Epištola),  druhé  jest  vý- 
lého  knížectví  a  od  r.  1569  vojvodství  msti- ,  fiatek  z  Písma  sv.,  jenŽ  slově  evangelium, 
ilavskébo.  V  Újezdě  t.  jm.  žije  na  2526 km^  Čte  se  na  pravé  či  cvangelní  straně  oltáře 
104.353  ob.  (1897),  většinou  Bělorusd.  (která  hledícímu  k  oltáři  jest  na  levé  ruce),. 

Mjittiov:  1)  M.  (Tischau),  ves  v  Čechách,  kamž  byl  zatím  ministrant  mešní  knihu  pře- 
lejtm.  a  okr.  Teplice,  fara  Novosedlice,  pš.  i  nesl.  Při  evangeliu  vstávají  věřící  z  úcty  ke 
<ošťany;  132  d.,  63  obyv.  č.,  2102  n.  (1890),  slovu  Božímu  a  činí  kříž  na  čele,  ústech 
:aple  sv.  Eustacha,  5tř.  šk.,  několik  hnčdo-  '  i  prsou  na  význam,  že  se  za  svou  víru  ne- 
ihel.  dolů  (Mikuláš,  Bruno,  Eintracht),  dvě  i  stydí  a  jsou  hotovi  slovem  i  skutkem  ji  vy- 
(klárny  na  tabulové  sklo  a  skleněné  zboží, '  znávatí  a  v  čas  potřeby  i  hájiti.  Po  evangeliu 
coželuŽna.  Ves  založena  od  Mstiše  před  ro- .  následuje  o  některých  svátcích  Credo  Tv. 
cem  1061. —  2)  M.  Horní  (Ofrer-r.),  vest.;'t.\  po  něm  pak  koná  se  mše  věřících^ 
Í5  d.,  742  ob.  n.  (1890).  "v  níž  jsou  tři  Části  hlavní:  obětování,  pro- 

V.  Mstr.,  zkrat,  přírodov.,  viz  v.  Mst.       |  měfiování  či  pozdvihování,  přijímání.   Obě- 

Xszozonóir,  město  v  rus.  Polsku,  v  új.  to  vání  počíná  kněz  pozdravem  lidu  (Pán 
>loňském  (varšavská  gub.),  má  6299  obyv.  |  s  vámi)  a  vyzváním  k  modlitbě  slovem  »Ore- 
1S96),  ka<t.  kostel,  synagogu,  2  školy;  továrny  mus«  (modleme  se),  po  kterém  říká  po  tichu 
la  kachle,  na  dráty,  octárna,  vinopalna  a  ko-  modlitbu,  jež  slově  offertorium  (oběto- 
iclužny.  vání),  poněvadž  kdysi  zpíval  ji   sbor   mezi 

Mie  (z  lat.  missa),  pravá,  co  do  podstaty  |  podáváním  darů  obětních.  V  prvních  dobách 
)d  oběti  kříže  nerozdílná  oběť  Nového  zá- 1  církve  přinášeli  totiž  také  věřící  laikové  ke 
tona,  ve  které  Pán  Ježíš  obětuje  se  Otci  j  mŠi  dary  obětní:  chléb,  víno  i  kadidlo  a  olej 
jvému  nekrvavě  pod  způsobou  chleba  a  vína. '  (někdy  též  jiné  i  peněžité  dary  na  výživu  du- 
Jstanovil  ji  Pán  Ježíš  při  poslední  večeři,  j  chovních  a  ku  podpoře  chudých).  Dary  při- 
>roměniv  chléb  a  víno  v  tělo  a  krev  svou  '  jímal  biskup  neb  kněz  obětující.  Z  nich  vy- 
i  dav  apoštolům,  moc,  aby  totéž  činili  na  |  bral  jáhen  a  položil  k  nejsv.  oběti  na  oltář 
eho  památku.  Úkon,  při  kterém  apoštolé  tolik  chlebů  a  vína,  kolika  bylo  třeba  ku 
'ozkaz  ten  vykonávali,  byl  nazýván  lámání  |  přijímání  přítomných  věřících;  mimo  to  od- 
:hleba,  večeře  Páně,  eucharistie  či '  dělil  čásC  chlebů  k  tomu,  aby  byly  žehnány 
likůčinění,  sacnim  či  posvátný  úkon,  |  a  po  mši  sv.  (jakožto  eulogie  —  věc  žehnaná) 
iturgie,  mystérium  či  tajemství  aj.  dílem  dávány  těm,  kteří  nepřistoupili  k  sv. 
^  II.  stol.  byl  zaveden  mister  výraz  m.  (missa)  j  přijímání,  duem  posílány  nepřítomným  na 
)d  dvojího  rozpuštění  lidu,  které  se  při  osvědčení  lásky  křesťanské.  Mezi  podáváním 
)běti  té  dělo:  jedno  před  početím  oběti  darů  nekonal  Icněz  žádných  modliteb  litur- 
»amé,  kdy  propouštěli  se  z  místa  bohoslu-  gických,  jen  pro  sebe  se  modlil;  poněvadž 
iebného  katechumeni,  kteří  byli  přítomni ,  však  podávání  to  trvalo  delší  chvíli,  vešlo  as 
rásti  přípravné,  druhé  na  konci  oběti,  kdy  ve  IV.  stol.  v  obyčej,  že  sbor  zpíval  zatím 
ozpouštěli  se  věřící,  kteří  byli  přítomni  ce-  ;  žalm  s  předchozí  antifonou ,  kněz  pak  na 
ému  úkonu  obětnímu.  Od  VI.  stol.  užívá  se  konci  obětního  obřadu  toho  modlil  se  krát- 
rýrazu  toho  všeobecně.  Jest  pak  rozeznávati  kou  modlitbu  po  tichu  {secreta)^  po  níŽ  hned 
ásf  přípravnou,  která  slově  mší  katechu-  začal  prefaci.  Když  však  ve  středověku  pře- 
nenů  (v.  t.),  poněvadž  za  dřevní  kázně  cír-     '  "     """  '     *'  ^'    '     '  *— '  ^  ;— i  __ 

cévní  směli  býti  při  ní  také  katechumeni,  a 
)bět  skutečnou,  která  slově  mší  věřících, 
poněvadž  směli  býti  při  ní  pouze  věřící 
»  církví  spojení.    VemSikatechumenů 

nodlí  se  kněz  1.  modlitbu  stupňovou  a|do  liturgie  římské  ve  XIII.  stol.,  některé  již 
>ři  ní  Confiteor  (v.  t.),  2.  Introitus  (v.  i  v  XI.    Nyní  tedy  kněz  pomodliv  se  oťferto- 


stali  věřící  přinášeti  obětní  dary,  nezpíval  se 
již  žalm,  nýbrž  ponechala  se  toliko  jeho  an- 
tifona,  kterou  říká  od  té  doby  kněz  jakožto 
offertorium.  Ostatní  modlitby,  které  mezi 
obětováním  samým  koná  kněz,  přijaty  byly 

j_     t-A. !_     5t» í_  *     -Krtrt     _*^_l        _  íi-í. J.    :'.X 


:.),  který  s  následujícím  Kyrie,  Gloria  a 
i  Kol  lek  tou  jest  vlastním  úvodem  do  m. 
IV.  Po  introitu  kněz  vrátiv  se  do  prostřed 
)ltářc  střídavě  s  ministrantem  odříkává  K  y 


rium  odkryje  kalich  a  vezma  chléb  (hostii) 
s  patenou  pozdvihuje  jej  a  obětuje  Bohu. 
Naliv  pak  do  kalicha  vína  a  přiliv  k  němu 
několik  kapek  vody,  obětuje  je  taktéž,  jakož 


•ie  eleison  a  po  Kyrie  modlí  se  Gloria,  byl  obětoval  chléb,  prose  Boha,  aby  oběť  tu 
/elebný  to  chvalozpěv,  kterým  andělé  ohla- !  přijal  ke  spáse  všech  lidí.  Po  dalších  dvou 
íovali  na  luzích  béthléhemských  Kristovo  na-  krátkých  modlitbách  myje  si  na  straně  epi- 
•ození,  a  modlitbu,  jež  obsahuje  chválu  i  díky  stolní  ruce.  Vrátiv  se  pak  do  prostřed  oltáře^ 
3ohu,  jakož  i  prosbu  za  smilování.  Potom  prosí  nejsv.  Trojici,  aby  obět  přijala,  a  obrá- 
Dbrátí  se  kněz  k  lidu,  pozdraví  jej  biblickým  tiv  se  k  věřícím  vyzývá  je  slovy  Orate  fratres 
Dozdravem  >Pán  s  vámi«  (biskup,  bylo-li  (modlete  se  bratři),  aby  také  oni  modlili  se 
jloria,  pozdravuje  slovy:  »Pokoj  vámc)  a  I  za  přijetí  oběti,  kterou  podává  svým  i  jejich 
dostav  odpověď  *1  s  duchem  tvýmc,  modlí  jménem;  potom  s  tváří  zase  k  oltáři  obrá- 
se  na  straně  epištolní  hlasitě  jednu  nebo  cenou  modlí  se  potichu  tolik  modliteb  zva- 
podle  doby  roční  a  počtu  připadajících  ných  sekrety  či  modlitby  tiché,  kolik  bylo 
svátků)  více  modliteb,  it;^ž  šlovou  kollekty  koUekt.  Potom  říká  hlasitě  (neb  zpívá)  pre- 
'v.  Collec ta  3).  Po  kollektě následuje  čtení  faci  (předmluvu),  přípravný  to  zpěv  ke 
i7ýňatkůzPísmasv.,  atoz  pravidla  dvoje :  druhé  hlavní  části  m.  věřících  (proměňování)^ 
iedno  koná  se  na  straně  epištolní  a  slově  '  ve  kterém  vyzývá  lid,  aby  obrátil  mysl  svou 


832 


Mšec. 


k  Bohu  a  díky  mu  činil,  děkuje  Bohu  za  ob- 
držená dobrodiní  a  velebí  jej  chvalozpěvem 
andělským :  Svatý,  svatý,  svatý  atd.  {Sančtus), 
Další  čásť  mešní  od  Sanctus  do  Pater  noster 
:6luje  kánon  (v.  t.,  5).  Při  něm  kněz  modlí  se 
^a  církev,  za  papeže,  biskupa,  mocnáře,  za  vě- 
řící vůbec,  zvlášť  za  ty,  za  které  si  byl  umínil 
^cb  byl  požádán,  aby  se  modlil  (vzpomínka  na 
-živé)  a  proměňuje  jménem  a  slovy  Ježíše  Kri- 
.8ta  (»Toto  jest  tělo  mé,  toto  jest  krev  má«) 
podstatu  chleba  a  vína  v  podstatu  těla  a  krve 
jeho  a  pokloniv  se  jim  hluboce  pozdvihuje  je 
do  výše,  aby  věřící  upozorněni  jsouce  na  sku- 
tečnou přítomnost  Pána  Ježíše  pod  způsobou 
xhleba  a  vína  klaněli  se  mu.  Na  to  koná  kněz 
několik  modliteb,  v  nichž  vzpomíná  na  Kri- 
stovo umučeni,  z  mrtvých  vstání  a  nanebe- 
vstoupení, prosí  za  milostivé  přijetí  svaté 
^běti  a  vyprošuje  požehnání  i  milost  všem, 
kteří  z  oběti  té  budou  přijímati;  po  nich 
modlí  se  za  duše  v  očistci  (vzpomínka  na 
mrtvé).  Potom  počíná  třetí  hlavní  čásť  m. 
-věřících,  přijímání,  a  to  modlitbou  Otče- 
náš, která  náleží  pravděpodobně  již  od  dob 
apoštolských  k  mešní  liturgii  jakožto  mo- 
.dlitba  přípravní  ke  sv.  přijímání;  poslední 
prosbu  její  říká  lid  ústy  ministranta,  kněz 
pak  rozvádí  ji  v  modlitbě  zvané  em  bol  is- 
mus (v.  t.,  3).  Po  příkladě  Kristově  láme 
pak  sv.  hostii,  a  to  na  3  Části.  Čásť  nejmenší 
spoušti  do  kalicha,  potom  bije  se  třikrát 
v  prsa,  prose  Beránka  Božího  za  smilování 
JI  pokoj,  a  říká  3  modlitby,  z  nichž  v  prvé 
prosí  za  pokoj,  v  druhé  za  odpuštěni  hříchů, 
•ve  třetí  za  hodné  přijímání.  Po  nich  bije  se 
opět  v  prsa  říkaje  »Pane,  nejsem  hodcnc  atd., 
přijímá  pod  obojí  způsobou  a  dává  pod  způ- 
sobou chleba  přijímati  přistupujícím  věřícím. 
Potom  pozdraví  lid  od  prostřed  oltáře  a 
modlí  se  na  straně  epištolní  tolik  prosebných 
modliteb,  zvaných  přijímání  {Postcommunio), 
ácolik  bylo  kollekt,  leč  že  ve  všedních  dnech 
^tyřicetidenního  postu  připojuje  ještě  jednu 
modlitbu  nad  lidem.  Pozdraviv  pak  zase  lid, 
ohlásí  konec  m.  sv.  slovy  Ite  missa  est\  ve 
•dnech  kajících  říká  místo  toho  Benedicamus 
Domino  (Dobrořečme  Hospodinu);  při  mši 
zádušní  říká  místo  »Ite  missa  estc  Requiescant 
rin  páce  (Nechť  odpočívají  v  pokoji).  Od  XII. 
stol.  připojováno  a  v  XVI.  stol.  všeobecně 
zavedeno  jest  ještě  požehnání,  které  na  to 
dával  a  dává  kněz,  žehnaje  lidu  rukou  a  vzý- 
-vajc  nejsv.  Trojici,  od  XIII.  stol.  pak  přidá- 
váno místy,  od  XVI.  stol.  všeobecně  čtení 
počátku  evangelia  sv.  Jana,  místo  něhož  však 
o  těch  svátcích,  jež  připadají  na  neděli  neb 
všední  dny  mající  vlastní  evangelium.  Čte  se 
evangelium  dotyčné  neděle  neb  dotyčného 
dne.  —  Poněvadž  při  mši  sv.  obnovuje  a 
představuje  se  též  celé  dílo  vykupitelské, 
přikládá  se  již  od  středověku  jednotlivým 
výkonům  jejím  také  význam  mystický;  dle 
toho  výkladu  představuje  přístup  kněze 
k  oltáři  Kristovo  vtělení  či  příchod  jeho  na 
svět,  Gloria  Kristovo  narození,  kollekty  skrytý 
život  Kristův,  čtení  částic  biblických  jeho 
život  veřejný,  Offertorium  Kristův  vjezd  do 


Jerusalema,  kánon  jeho  utrpení,  smíšeni  pro- 
měněných  darův  obětních  Kristovo  vzkříšení, 
přijímání  jeho  nanebevstoupení,  závérečné 
požehnání  seslání  Ducha  sv.  —  Sloužiti  mši 
sv.  platně  může  toliko  kněz  novozákonní  (bi- 
skup a  kněz).  Aby  ji  sloužil  hodně,  musí  bÝti 
prost  všech  alespoň  těžkých  hříchů;  hfešií-li 
tedy  těžce,  má  se  dříve  zpovídati;  neuí-li 
mu  to  právě  možno  a  musí-li  přece  mši  sv. 
obětovati,  má  zatím  vzbuditi  lítost  dokona- 
lou, sic  jinak  slouže  mši  sv.  dopustil  by  se  sva- 
tokrádeže.  V  krajinách  západních  směl  kněs 
až  do  středověku  sloužiti  mši  sv.  několikráte 
denně;  od  XII.  st.  smí  obětovati  denně  pouze 
jednou,  vyjma  nutné  případy,  ve  kterých 
s  dovolením  biskupovým  smi  obětovati  clva- 
kráte.  O  hodu  Božím  vánočním  dovoleno 
však  knězi  obětovati  mši  sv.  třikráte,'  ve  Špa- 
nělsku a  Portugalsku  též  v  den  dušiček.  Na 
Veliký  pátek  neslouží  se  m.  sv.,  ale  kněz  při- 
jímá sv.  hostii  posvěcenou  v  den  předešlý  za 
obřadů  podobných  obřadům  mešním  (m.  před- 
svěcení).  Ve  zvláštních  případech  smí  se  m. 
s  dovolením  biskupovým  obětovati  pod  ši- 
rým nebem  na  oltáři  přenosném.  Také  v  ko- 
stele smí  se  obětovati  pouze  na  oltáři. 
V  prvních  dobách  církve  sloužívala  se  m.  sv. 
také  v  noci,  záhy  však  dávána  přednost  době 
dopolední;  nyní,  vyjmouc  půlnoční  o  hodu 
Božím  vánočním,  smi  se  obětovati  jediné  do- 
poledne, a  to  v  době  mezi  ranní  zoron  (as 
2  hod.  před  východem  slunce)  a  mezi  po- 
lednem; z  důležitých  příčin  lze  však  počíti 
ještě  něco  méně  než  o  hodinu  dříve  ráno  a 
později  po  poledni.  Kněz  slouže  ji  má  býti 
lačný  a  proto  nemá  od  půlnoci  nic  ani  jisti 
ani  píti.  Aby  nastalo  přepodstatnéní  chleba 
a  vína  v  tělo  a  krev  Kristovu,  třeba  ke  mši 
sv.  užiti  chleba  pšeničného  a  vína  z  révy. 
Zdali  jest  chléb  kvašený  neb  nekvašený,  na 
platnosti  nemění,  neboť  Pán  Ježíš  o  té  věci 
nic  neustanovil,  jakož  patrno  z  toho,  že 
v  prvních  dobách  církve  užívalo  se  chleba 
i  kvašeného  i  nekvašeného.  Poněvadž  však 
Pán  Ježíš  sám  užil  chleba  nekvašeného,  usta- 
novila církev  západní,  aby  se  užívalo  ke  mši 
sv.  toliko  nekvašeného  chleba;  v  církvi  vý- 
chodní (pravoslavné,  řecké)  užívají  kvaše- 
ného. —  Co  do  vnější  slavnosti,  s  kterou  se 
m.  sv.  slouží,  rozeznává  se  m.  tichá,  při  níž 
kněz  žádné  části  nezpívá,  zpívaná,  při  níž 
kněz  některé  modlitby  (části)  zpívá,  slavná, 
t.  j.  zpívaná,  při  níž  jáhen  a  podjáhen  při- 
sluhuji (zpívaná  spojená  s  assistencí),  pon- 
tifikální,  t.  j.  slavná,  kterou  koná  biskup 
nebo  k  tomu  oprávněný  kněz  v  plném  rouchu 
biskupském  a  s  některými  obřady  zvláštními. 
M.  sv.,  která  se  koná  za  mrtvé  v  rouše  čer- 
ném bez  Gloria,  bez  Credo  a  bez  posledního 
požehnání,  slově  zádušní  (Requiem);  m.. 
která  se  slouží  mimo  ustanovení  denni 
buď  k  rozkazu  neb  z  povolení  církve  za  ji- 
stým přáním  Šlechetným  (na  př.  za  nemocné, 
snoubence,  v  čas  moru  a  pod.),  slově  m.  vo- 
tivní  Či  přímluvná.  Sj. 

Mšeo,  Kornouz,  Kornhaus  {Kornhaus), 
městečko  v  Čechách,  hejtm.  Slaný,  okr.  Nové 


Straikci;  170  d.,  1209  ob.  ř.  (1890).  far.  ko- 
stel sv.  Kateřiny,  3tř.  Sk.,  pá.,  telegr.,  četo. 
stanice,  parní  mlýn  a  několik  vjrořn.  trhů. 
Fid.  panství  Í3526*9  ha^  se  lámkem  (v  něm 
bohatí  archiv),  dvůr,  cihelna,  obora,  myaliv- 
na,  balantuice,  s$rařstvi,  majetek  Adolfa  kni- 
iete  Schwarien- 
bcrka.  Opodál 
iPíUký  inl$n>  a 
popi.  dvůr  ,Háj'. 
Kdy  M.  na  mě- 
stecko  powýien 
a  erbem  mSst. 
nadán,  neznámo. 
Erb  (vyobr.  ř. 
2843.):  v  modr. 
Stítč  zlatý  snop, 
po  jehof  stra- 
nách jsou  2  zlatá 
stébla  ven  na- 
chýlena. R. 1352 
připomíná  se  tu 
farní  kostel,  při 
itriky,   v   1.    1681 


mo.  838 

ským  nadáno  1  v  modrém  itíté  v  právo  hle- 
dící orlice,  jejíi  levá  polovice  červená,  pravá 
stříbrná,  lobák  a  drápy  daté  barvy;  pře« 
prsa  v  podobě  půlměsíce  visí  dva  zlaté  řa- 
piky  jetelové.  M.  v  nejstarší  době  nazýváno 
dle  pověsti  íČernou  vsi*  a  náleielo  komoře 
I  zemské.  V  Xf  st 
zabrány  paslvl 
ny  a  lesy  Mien 
skím  odTheo 
doríka,  bisku 
pa  míndenské 
ho.  kteréžto  ibo 
ži  od  něho  klaS 
teru  sv.  JiH  na 
hradě  prajském 
přiděl.no  bylo 
Kunhuta,  se 
stra  Václava  II 
abatyše  kláštera 
sv.  Jiří  v  Praze 
(1302—21),  uii 
vála  zboží  mšen- 
ského   po   ías   iivoti 


mek  byl  na  rozkaz  krále  Václava  IV.  zbořen 
(1388)  3  poslední  zbytek  hradní  véí  r.  1833 
snesena.  Původně  jmenuje  se  M.  Kornhaus 
(Garnhaus),  ponévadí  tu  mival  na  hradě  král 
Václav  IV.  tenata  (Jagdgarn),  a  odtud  jméno 
Kornouz  lobecnélo.  Před  r.  1361  nabyl 
zboží  máeckého  Albrecht  i  Kolovrat,  jehož 
nástupci  Kolovratoví  odtud  Kornhaus- 
Sti.  pak  K.  Zehrovšti  a  K.  Bezdružičti 
se  tu  připomínají  do  r.  1560,  kdy  M.  koupil 
Bedřich  MíĚan  z  Klinštcina,  po  něm  tu  se- 
děla (1586)  rodina  ze  Stampachu,  jíi  M.  od 
irál.  komory  zabrán  a  prodán  Vratislavovi 
{  Fíirstenberka,  z  jehož  potomkův  Eleonora 
}rovd.  za  hrab,  z  Hohenembsu  prodala  M. 
ichwarzenbcrkům.  Cis.  Josef  1Í.  udělil  mě- 
itcčku  výsadu  na  odbývání  výroč.  trhů. 

Mi«no:  1)  M.,  starobylé  město  v  Če- 
:hách  v  hcjtm.  a  okr.  měluickéra,  má  s  osa- 
lami  SkramouSkcm  či  Vai^atovem,  Romano- 
'em  a  Sibercem  323  d.,  2133  ob.  č.  (1900), 
;  namésti,  far.  kostel  sv.  Martina  (i  r.  1878), 
la  jehoí  místě  stávala  got.  kaple  sv.  Vác- 
iva;  VĚŽ  kostelní  jest  52  m  vys.  se  4  ívony, 
iný  kostel  býval  ve  M-ně  sv,  Jana,  jehož  se 
yní  používá  za  sýpku.  Mimo  to  jeat  zde 
tř.  obec.  šk.  s  2  pobočkami  a  r.  1901—02 
tevřena  bude  Škola  méáf.  pro  chlap.,  rad- 
íce z  T.  1842  a  1867,  v  níž  jsou  obec.  úřady 
městské  museum  (z  r.  1887),  špitál,  pošta, 
slegraf,  iel.  stanice  míst  dráhy  Mělník-M.- 
etno,  Četn.  stanice,  spořitel,  a  úvěr.  ústav, 
adovna,  měst-  cihelna,  pískovcové  lomy, 
va  větrné  mlýny,  vodovod  s  pitnou  vo- 
ou,  týden,  a  7  výroč.  trhů  na  koně  a  ho- 
Hi  dobytek.  Hlavní  výživou  oby vatelQ  jeat 
aloobchod,  drobná  řemesla,  rolnictví,  chmc- 
fství.  sadařství  a  dobytkářství.  M.  bylo  jíž 
!  XIV,  stol,  městečkem,  r.  1545  povýšeno 
I    město  a  erbem  (vyobr.  č.  2844 )  měst- 

OnSv  SloTDlk  NnlDf,  o.XVlt.  19-4  1901. 


chodů  z  té  VSI  i  potom  jeho  sestra  užívala. 
Spor,  který  vzešel  o  M.  mezi  Karlem  IV. 
a  Hynkem  Berkou  z  Dube,  narovnán  byl 
r.  1352  arcibiskupem  Arnoštem  a  komořím 
Buškem  z  Vclhartic  v  ten  způsob,  že  M,,  od 
Karla  IV.  na  městečko  povýšené,  náleii  prá- 
vem Karlovi,  le  víak  jest  povinen  dáti  nebo 
někde  zapsati  Hynku  Berkovi  300  kop  gr, 
praž,  Karel  potom  zapsal  Hynkovi  300  kop 
ve  M-ně  a  dal  Mšenským  beze  všeho  po- 
platku lesy,  pastvy  i  obce,  kteréž  ke  M-nu 
přináležely,  i  ty,  které  někdy  Theodoricus 
zabral.  Na  tvrzí  mSenské  seděli  někteří  ma- 
nové. Ke  tvrzi  náleiel  dvůr  Romanov  a  man- 
ské vsi  Skramouš  a  Kluky.  Tvrz  byla  (r.  1420) 
za  válek  husitských  zbořena,  ale  ještě  r.  1528 
obývána.  Jindřich  st.  Berka  z  Dube  po- 
stoupil M-na  Janu  ze  Smiřic,  ten  pak  (1454) 
Jindřichu  z  Michalovic.  R.  1545  byl  držite- 
lem M-na  Jan  ml.  Spetle  z  Janovic  na 
Bezdězi  a  Bělé.  Ferdinand  I.  potvrdil 
MSenakým  r.  1549  všecky  jejich  výsady  a 
povolil  jim  výroč.  trh.  Při  dělení  kr,  statku 
Bizděze  [r,  1553)  připadlo  k  jedné  polovici 
M.  s  pustou  tvrzi  Salomeně,  dceři  Jana 
ml.  Spetle  z  Janovic,  provd.  za  Mikuláše 
Zajíce  z  Hasenburka.  Od  toho  koupila  půl 
městečka  M-na  r.  1588  Kateřina  Berková 
z  Humrgoštu  (Ungerkostu)  na  Bešteině: 
po  její  smrtí  (1574)  tu  seděl  syn  Jan  mladší 
z  Vartenberka.  Jemu  postoupil  MikuláS 
Zajíc  z  Hasenburka  za  dluh  300  kop  gr. 
pustou  tvrz,  půl  městečka  M-na  a  dva  dvory 
v  Březovici.  Zajíc  z  Hasenburka  připomíná 
se  ještč  r.  1575  jako  držitel  M-na.  R.  1583 
Rudolf  II,  povolil  Mšenským  dva  nové  trhy 
výroč.  a  r.  1S88  prodal  piSI  městečka  M-na 
Janu  st.  z  ValdŠteina.  Město  mělo  (do 
r.  1765)  právo  popravní.  R.  1605  driel  M. 
Bohucbval  Berka  z  Dube  a  Lípjr  a  po 
něm  Barbora  Berková,  roz.  z  Lobkovic.  Ta 
53 


834  Mšený  —  Mtesa 

koupila  r.  1612  díl  městečka  M-na  a  celou  se  svlékají  4kráte  do  úplného  vzrůstu  a 
ves  Ledce  od  Sigmunda  z  Vartenberka.  dospívají  v  10—12  dnech,  rodí  však  samo- 
Celé  zboží  mšen.  držel  Václav  st.  Berka,  březne  mláďata  živá,  která  rovnéŽ  tak  do- 
jeni účastnil  se  odboje  stavA  českých,  začež  spívají  a  se  množí.  Avšak  po  čase  objevují 
mu  z  trestu  jeho  jmění  od  král.  komory  za-  se  jedinci  zrození  samobřezně,  kterým  béherá 
bráno  a  prodáno  (r.  1622)  Adamu  z  Vald-  svlékání  nardstaií  křídla;  tito  přeletují  na 
šteina,  který  je  téhoŽ  roku  postoupil  AI- ,  rostliny  jiné,  kde  množí  se  rovnéž  samo- 
brcchtu  z  ValdŠteina,  po  jehož  smrti  daro-  březne  a  jsou  původem  nové  osady.  Teprve 
váno  M.  r.  1638  Robertu  Geraldinovi  když  nastává  chladné  počasí,  objevují  se 
z  Kildary.  Za  války  30kté  trpělo  M.  mnoho !  mezi  větáími  samičkami  drobní,  okfídleni 
vojskem  nepřátelském  i  císařským.  Po  smrti '  samečkové,  tvoříce  tak  generaci  pohlavní. 
Roberta  Geraldina  (r.  1642)  zdědila  statek  M.  jež  snáší  pohlavně  zplozená  vajíčka.  Můžeme 
a  Lobeč  dcera  jeho  Marie  Klára,  provd.  za  tedy  během  roku  pozorovati  řadu  generací 
ryt.  Vodolana  Věžníka  z  Věžník,  při  kte-  plodonosných,  bezkřídlých  nebo  okřídlených, 
rémžto  rodě  zůstal  statek  M.  s  Lobčí,  aŽ  neschopných  snášeti  v^ajíčka  a  lišících  se  téi 
okolo  r.  1766  připadl  Janu  Fil.  hrab.  Clary  I  úpravou  ústrojů  rozmnožovacích  od  generace 
z  Aldringen;  po  něm  dědil  jej  syn  jeho  poslední,  totiž  pohlavní  a  vejconosné.  M. 
František,  který  jej  prodal  (r.  1802)  Jakubu  Žijící  na  dřevinách  bývají  vázaný  na  určité 
Veitovi.  Roku  1804  po  velkém  krupobití  a  rostliny,  kdežto  m.  na  bylinách  měnívají  vý- 
V  době  velké  bíd  v  navštívil  dne  12.  říj.  M. ,  živné  rostliny.  Sedávají  na  mladých,  štav- 
císař  František  II.  se  svou  manželkou  Tc-  natých  výhoncích  a  pupenech  znetvořujíce 
režii.  Od  r.  1805  byli  v  držení  statku  M  na  ,  listy,  květy  i  větvičky,  čímž  stávají  se  zhusta 
a  Lobče  rozliční  majetníci  a  nynějším  drži-  velmi  škodlivými.  Mimo  to  daleko  vystřikují 
tělem  jeho  od  r.  1894  jest  dr.  Rudolf  tekuté  výkaly, třísníce  tak  i  vzdálenější  částky 
Cicvárek.  —  Po  zrušení  patrimoniálních  rostlinné  a  povláčejíce  je  lepkavým  povlakem, 
úřadů  r.  1848  připojeno  bylo  M.  k  okr.  běl-  •  který  jednak  ucpává  póry,  jimiž  děje  se  pro 
skému  a  při  zřizování  politických  okresů  !  život  rostliny  důležitá  výměna  plynů,  jednak 
r.  1865  k  hejtm.  mnichovohradišf skému,  zachycuje  výtrusy  hub  a  plísni,  jimž  jest 
r.  1874  k  okres,  soudu  i  okres,  hejtmanství '  zároveň  výborným  podkladem.  Svléklé  po- 
na  Mělníce.  R.  1867  postiženo  velikým  po- '  kožky  zachycuji  se  na  lepkavé  té  hmotě  a 
žárem.  Roku  1814  narodil  se  ve  M-ně  ba-  tvoří  bělavou  vrstvu,  jež  padlím  se  nazývá, 
rytonista  Jan  Písek.  —  Srv.  V.  Červenka,  Přirození  nepřátelé  jejich  jsou  sluníčka,  larvy 
Památky  města  M-na  (Praha,  1878)  a  L.  zlatoočky,  denivky,.  pestřcnky,  různé  vosy 
Bohma-Romanovského  Mělník  a  okres  Měl-  a  kobylky;  v  těle  jejich  cizopasí  larva  lum- 
nický.  Lud,  Bóhm.       číka  Aphidius.    Sami   je   hubíme   omývajíce 

2)  M.,  ves  t,  v.  Mšcný.  napadené  rostliny  mýdlovou  vodou  smíšenoc 

Mšený,  Mšené  i  M  š e  n o,  ves  v  Čechách,  odvarem  kvassie  nebo  tabáku.  K  nejznáměj- 
hejtm.  Roudnice,  okres  Libochovice,  fara  ším  a  nejškodlivějším  náleii  m.  růžová 
Charvatce,  pS.  Budyně  n.  Ohří;  117  d.,  770 !  na  růžích,  m.  hvozdíková  na  různýcb 
ob.  č.,  2  n.  ri890),  četn.  stanice,  cukrovar  a  |  okrasných  byhnách,  m.  maková  na  různých 
želez,  a  raŠelin.  lázně.  Alod.  statek  (476*5  ha)  i  užitkových  rostlinách,  m.vikvová,  bezová, 
se  zámkem  (býv.  tvrz),  dvorem,  cihelnou  a  |  Šťovíková  a  j.  K^. 

par.  mlýnem  drží  Fr.  Toman.  První  známý  Miloa  {Mausdorf),  ves  na  Moravě,  hejtm. 
majetník  zboží  mŠenského  byl  Puta  (v  1. 1262  a  okr.  Znojmo,  fara  Olexovice,  pošta  Lecbo- 
až  1284),  po  něm  tu  seděli  synové,  v  2.  pol.  vice;  126  d.,  577  oby  v.  n.  (1890),  popi.  dvůr 
XIV.    a    poč.   XV.   stol.  rod   ze  Slavětína,    >Karlhof« 

r.  1462  z  Ilburka,  r.  1555  Jiřík  Zajíc  ze  Sla-  Hiioovlti,  Aphidae,  jest  čeleď  hmyzu  bo- 
větína,  r.  1607  Jan  Boryně  ze  Lhoty,  jehož :  davého   z  podřadí   Phytophthires   s   tykadly 


syn  Jan  David  prodal  M.  (1637)  Jetřichovi 
z  Malovic,  jeho  potomci  se  tu  připomínají 
do  r.  1674,  načež  se  tu  vystřídalo  několik 
majetníků,  konečné  Josef  Max  Kinský  při 


3 — 7členými,  často  delšími  těla,  jichi  poslední 
článek  nenese  štětinek.  Očka  jednoducfai 
buď  scházejí,  nebo  jsou  3  vyvinuta.  Rypá- 
ček jest  3člený.    Křídla  jsou  4  jemná,  nebo 


pofil  M.  ke  Zlonicům.  ;  scházejí.  Nohy  jsou  dlouhé,  tenké,  chodidla 

Ktioe  {Aphis  L.)  jest  rod  hmyzu  bodavého  2člená.  Živí  se  vesmés  rostlinnými  stavami 
ze  stcjnojmené  čeledi.  Má  1.  a  2.  článek  a  jsou  mnohdy  velmi  škodlivý.  Vyznačují 
tykadlový  krátký  a  silný,  3.  pak  nejdelší ; '  se  tím,  že  střídají  se  u  nich  generace  různé 
konec  tykadel  jest  vláskovitč  ztenčen.  Nohy  vyvinutých  a  různé  se  množících  individuí, 
velmi  dlouhé  a  tenké.  Křídla  buď  scházejí,  což  u  jednotlivých  rodů  jest  vyloieno.  Ze 
nebo  jsou  vyvinuta  a  mají  pak  vřetenovitou  :  skupiny  vlastničtí  miic  nejdůležitější  jest  rod 
plamku  a  cubitus  třikrát  dělený.  Tělo  jest  I  Aphis  L.,  mšice  (v.  t.),  Lachnus  HI.  (v.  t.), 
útlé  a  nese  na  zadním  kraji  6.  kroužku  za- !  med  oři  tk a,  SchÍ\oneura  Htg.  vl  natká 
deČkového  2  rourky,  jichž  účel  není  ještě  j  (v.  t.),  Ptmphigus  Htg.  (v.  t.),  dutilka.  Ze 
znám,  ale  které  vylučují  téŽ  sladkou  šfávu. ,  skupiny  korovnic  Chermtsh,  (v.  t.),  korov- 
Barva  jest  většinou  zelená,  ale  bývá  též  i  nice,  a  Fhylloxera  B.  d.  Fons  —  révo- 
hnědá,  černá,  žlutá  i  pestrá.    Zajímavý  jsou   kaz  (v.  t.).  Kpk, 

způsobem  množení  se.    Na  jaře  líhnou  se       Mtes*,  král  ugandský  ve  východ.  Africe 
z  přezimovavších  vajíček  m.  bezkřídlé,  které '  (*  ok.  1842  —  f  1884).  Následoval  po  svém 


Mtihava  —  Muček. 


835 


otci  Sinnovi   kol.  r.  1860  a  dobyl  krajů  na 
2áp.  od  jezera  Viktorie.    Vynikal   pohostin- 
stvím vůči  evropským  cestovatelům  a  Spcke 
a  Grant  líčí  jej  jako  příjemného  muže,  až 
na  to,  že  liboval  si  v  lidských  obětech.  Tak 
ni   počest    plukovníka    Chaillé-Longa,    vy- 
slance Gordonova,  dal  před  ním  popraviti 
(1874)  třicet  Černochů.  Hostil  také  Stanley e, 
jemuž  snažil  se  usnadniti  dalŠí  cestu.    M., 
který    r.    1871    pod    vlivem    přistéhovalců 
muhammedánských   přijal    islám   a    arabský 
kroj,  dovolil  missiím  protestantským  (1877) 
i   katolickým   (1879)   usaditi   se    v   Ugandě, 
kdež  mnoho  domorodcův  obráceno  na  víru 
křesťanskou,  ač  M.  sám  pokřestiti  se  nedal. 
Sídlil  v  Rubaze  na  sev.  břehu  jez.  Viktoria 
Njanza  a  vydržoval  stálou  armádu  3000  bo- 
jovníků a  měl  četné  čluny  na  jezeře.  Egyp- 
ťanům nedůvěřoval. 
Mtihava,  ves  Čes.,  v.  Tihava. 
M.  Tr.,  zkratek  přírodovědecký,  jímž  bý- 
vají označováni  Johannes   Múller   (1801 
až  1858)  a  Franz  Hermann  Troschel. 

Mnaílaky,  arab.  Muallakdt,  t.  j.  básně  za 
skvosty  vyhlášené  (od  arab.  ylk  =  skvost, 
ač  dle  běžné  arabské  etymologie  zvány  tak, 
že   zavěšeny  prý  zlatými  písmeny  napsány 
[odtud  jiný   název   mu^ahhabát^  t.  j.  pozla- 
cené] v  meckú  svatyni  Ka*bě),  nejstarší  za- 
chovaná antholo^ie  poesie  staroarabské.  Pů- 
vodcem  sbírky   je    Hammád    ar-Rávija. 
Obsahuje  básně  {kasidy)  sedmi  nejproslave- 
nějších básníků  staroarabských.    Všeobecně 
jmenuje  se  básníků  pět,  a  sice:   Imru-nl- 
kais,  Tarafa,  Zuhair,  Lebíd,  Amr  ben 
Kultům.    K  nim  přidružuje  obecná  tradice 
jako  6.  Antaru  a  7.  Hárisa  bna  Hillizu, 
kdežto  arabský  filolog  al-Mufaddal  má  místo 
nich   básníky  Nábigu  a  Ašu   (v.  al-Ašá). 
Jiné  sbírkjr  spojují  obě  mínění,  i  mají  tyto 
M.  9  básníků.    Veškerá  jména  repraesentují 
skutečně  básníky  všeobecně  za  nejslavnější 
uznávané   až   na   Hárisa   bna  Hillizu,  jehož 
báseň,  méně  slavná,  jak  zdá  se,  pojata  do 
sbírky  jednak  jako  parallela  k  básni  Amra 
bna  Kultúma,  ježto  opěvují  obé  dva  kmen  v,  i 
již   mezi  sebou  byli   v  ustavičných  sporecn, 
Amr  ben  Kultům  kmen  Taglib,  Háris   ben' 
Hilliza  kmen  Bekr  ben  Váil,  jednak  z  ohledů 
užšího  vlastenectví  sběratelova.  Náleželf  Ham- 
mád  ben  Rávíja  jako  klient  ke  kmenu  Bekr 
i>en  Váil.    O  jednotlivých  číslech  básně  viz 
lamostatná   hesla.    M.   byly   a  jsou    posud 
předmětem  pozorností  Arabů,  již  horlivě  je 
5etli    a  vykládali.    Z  nejslavnéjsich  výkladů 
sou :  Tibriií  (vydal  Lyall  v  Kalkuttě,  1891  a 
L893,   2  sv.),  Zauiani  (v  Arnoldově   vydání 
M-ak  a  o  sobě  v  Bulaku,  1304),  Nahhas  (v. 
[  m  r  u  -  u  I  -  k  a  i  s),   Ka 'sán  (rukopisně),  Mau- 
húb  al  Husri  a  j.  Evropská  vydání  M-ak  od 
\rnolda  {Lipsko,  1860),   L.  Ábela  (Wórter- 
rerzeichnisse    zur  altarabischen   Poesie,   I., 
ierlin,   1891).  —  Srov.  G.  Jakob,  Dr.  Abels 
idďallaquftt-Ausgabe  nachgeprůft  (Berl,  1893 
I.,  2  sv.).  Německé  překlady  od  Hartmanna 
Munster,  1802),  Ph.  WolfTa  (Rotweil.  1857), 
:ritický   od  Nóldeke  (vídeft.  Akademie  věd 


r.  1899,  VII.  Fůnf  Mo^allaqát  ubersetzt  und 
erklart).  Dk. 

Mnata  Jtmvo,  název  panovníka  africké 
říše  zvané  Lunda,  jemuž  poplatná  knížata 
odvádějí  sůl,  měď,  slonovinu,  otroky,  kůže 
zvířecí,  látky  i  střelný  prach. 

MaávIJJa,  první  chalífa  z  rodu  Omajjova, 
v.  Omajjovci. 

Mabarax  v.  Ahsá. 

al-Mabarrad  Abul  Abbás  ben  Jazíd 
al-  Azdí,  slavný  arabský  íilolog  (*  v  Basře 
826  —  t  v  Bagdádě  898),  vedle  Sílavaihiho 
nejslavnější  stoupenec  grammatické  školy 
basorské,  ač  ve  svých  pracích  i  dosti  samo- 
statně si  vede.  Hlavním  jeho  dílem  filo- 
logickým jest  slovník  Kdmil  (vyd.  Wright, 
Lipsko  1864  n.,  opětovné  v  Orientu).     Dk. 

Muó  {Much)  Dolní  a  Horní,  dvě  vsi 
v  dalmatském  hejtm.  a  okr.  splitském  (sev.), 
mají  jako  obec  polit,  rozlohu  257*72  km*  se 
7912  obyv.  srbochorvat.  (1890),  dva  kat.  far. 
kostely,  obec.  šk.  a  poštu. 

Muoedln  v.  Bílkoviny. 

Muoak  Jan  (pseud.  Albieri  Pavel), 
spisovatel  čes.  (*  1861  v  Jaroměři).  Po  stu- 
diích na  reál.  školách  v  Král.  Hradci  a  v  Kar- 
lině věnoval  se  spisovatelství  a  žurnalistice; 
r.  1883  založil  ve  svém  rodišti  politicko- 
belletristický  týdenník  »Ratibor€,  jejž  později 
vydával  v  Králové  Hradci,  ale  za  nedlouho 
jej  prodal  a  odebral  se  nejprve  do  Prahy 
a  potom  do  Spoj.  Obcí  Severoam.,  kde  byl 
činný  při  chicagských  časopisech  česky  vy- 
dávaných. Vrátiv  se  do  vlasti,  jal  se  vy- 
dávati od  nového  roku  1897  v  Praze  časo- 
pis >Reformu«,  který  měl  po  způsobu  ame- 
rickém vycházeti  v  každém  větším  městě 
českém  s  obsahem  místním,  zvláštním,  a  vedle 
toho  pro  celé  Čechy  se  společnou  politickou 
částí,  ale  časopis  brzy  zašel  a  M.  odešel  opět 
do  Nov.  Yorku,  kde  nyní  vydává  svým  ná- 
kladem měsíčník  » Americký  sborník«.  Vedle 
své  činnosti  Žurnalistické  znám  jest  M.  jako 
velmi  plodný  a  obratný  belletrista;  napsal 
množství  povídek,  z  nichž  zejména  vojenské 
bývaly  oblíbeny.  O  sobě  vyšly:  Pro  jménf 
a  úřad,  povídka  (Praha,  1881,  Zábavy  večerní) ; 
i866.  Vojenské  novelly  ze  sedmidcnního 
tažení  (t.,  1882,  dvě  vydání);  1848—1866 
{Rakousko  v  Itálii),  patero  vojenských  novell 
(t.,  1882);  Na  kastelu  (t.,  1882,  u  Otty); 
A  temno  posud  .  .  .  (t.,  1882  a  1889,  u  Otty); 
Na  stard  kolena,  Z  Čech  a  pro  Cechy.  Z  české 
domoviny.  Z  čes.  krajů  (t.,  1883);  Púvstdni 
v  Bosně  (t,  1883);  Toleranční  patent  (t.,  1884 
v  Matici  lidu ;  povídka  bvla  zabavena) ; 
iyg2'-iyg4'  Vojenské  novelly  z  velké  doby 
(t,  1884  a  1896);  Strd{  na  Rýně  (t.,  1884, 
illustr.  bibl.  Z  našich  a  cizích  vlastí  u  Otty) ; 
Kukské  povídky  (t.,  1890) ;  Pod  kolem  (Chicago , 
1890  a  v  Praze  u  Otty  1896);  V  pájeti  Ar- 
midy  —  Kdy f  jsme  tdhli  na  Paří{  (t.,  1890—91) ; 
Povídky  patera  Cyrina  (t,  1892) ;  Z  rudného 
šiku  (t.,  1892  u  Otty);  Utíkejte,  Praj^i  jdou 
(t,  1882.  2.  vyd.  1894^ ;  Jak  jsem  se  ocitl 
v  Americe  (t,  1897);  Nevěsta  \a  So  dollarů 
(t.,  1897);  Z  amerických  toulek  (t.,  1898  u  Otty)  ; 


836 


Muciny  —  Mucorineae. 


z  angličiny  přel.  Gunterův  román  > Ďáblovo  | 
pléměc  (t.,  1894).  Kromé  toho  přispíval  M.  I 
hojně  do  časopisů  (>  Os  věty «,  »Lumíra«,  >Zlaté  , 
Prahy «,  >Světo2ora«,  >Kvétů«  a  j.). 

Muoiny  jsou  kolloidní  látky,  jeŽ  náležejí 
k  t.  zv.  glykoproteidům  a  vyznamenávají  se 
tím,  2e  při  vařeni  s  kyselinami  poskytují  ja- 
kožto jeden  produkt  štěpný  bílkovinu  —  ja- 
kožto druhý  uhlohydráty  nebo  jejich  deri- 
váty. Rozpouštějí  se  ve  vodě  obsahující 
sledy  žíraviny;  roztok  tento  jest  viscidní, 
slizovitý  a  sráží  se  kyselinou  octovou,  která 
v  nadbytku  přidaná  sraženiny  nerozpouští. 
M.  vyměšuji  se  Žlázami  slizovými,  na  slizni- 
cích  a  také  na  povrchu  kůŽe  slimákův  a  ji- 
ných zvířat.  Sklad  jejich  neni  úplně  stejný. 
Mucin  ze  žlázy  podsaňové  má  složení : 
C48-82,  /f6-80,  N12-32,  50-84,  0  31-20.  Hu 
Muoius  (Mucia  gens),  řim.  rod  plebejský, 
jejž  proslavil  Gajus  M.  příjmením  Scae- 
vola  (>levák<),  jenž  odebral  se  r.  507,  když 
Etruskové  obléhali  Řím,  do  jejich  tábora, 
hodlaje  zabiti  krále  Porsenu,  omylem  však 
zabil  jeho  písaře.  Aby  pak  dokázal,  ze  ani  muk 
ani  trestů  se  nebojí,  vložil  pravici  do  plamenů 
blízkého  oltáře  a  upálil  si  ji  ani  nehlesnu  v.  ; 
Porsena  propustil  jej  a  uzavřel  s  Římany  i 
mír.  Rod  hrdinův  odměněn  rolemi  za  Tibě- ' 
rem,  řečenými  Mucia  prata.  —  Od  III.  stol. 
proslul  rod  právníky,  z  nichŽ  jako  prvý  sly- 
nul Publius  M.  Scaevola,  konsul  r.  133 
a  odtud  Pontiíex  maximus,  za  konsulátu 
příznivec  Tiberia  Graccha,  od  něhož  se  po- 
zději odloučil.  Příbuzný  jeho  Quintus  M. 
Scaevola,  zvaný  Augur  (dle  hodnosti), 
konsul  r.  117,  byl  rovněž  proslulým  právní- 
kem a  učitelem  Ciceronovým.  Syn  Publiův 
Quintus  M.  Scaevola,  rozlisovaný  od 
předchozího  jménem  otcovým  a  hodností 
»Pontifex  maximusc,  byl  konsulem  r.  95. 
Jako  právník  proslul  prvým  systematickým 
svodem  občanského  práva  (o  18  knihách), 
východiskem  prací  pozdějších.  R.  82  zavraž- 
děn na  rozkaz  mladšího  Maria. 

Miioke  Heinrich,  malíř  něm.  (*  1806  ve 
Vratislavi  —  f  1891  v  Dusseldorfu).  Studo- 
val u  Schadowa  v  Berlíně  a  v  Dússeldorfě 
a  pověřen  hr.  Speem  vyzdobiti  zámek  heh- 
torfský  freskami  ze  života  Bedřicha  Barba- 
rossy, načež  se  odebral  do  Itálie  (1833)  a 
maloval  pak  obrazy  nábožensko-historické  a 
illustrace  knižní.  Hlavní  práce  jeho  jsou: 
Sv,  Kateřina  odnášená  anděly  na  horu  Sinai 
(1836,  v  Berlíně);  Sv.  AUběta  uděluje  almužnu 
(1841,  t.);  Dante  předčítá  Božskou  komedii] 
Maria  s  Jefiškem^  Davidem^  Janem  Kř,  a  sv. 
Aloisiem  (freskový  obraz  v  chrámě  sv.  On- 
dřeje v  Dússeldorfě);  Lurlei;  Ecce  homo  aj. 
K  tomu  druží  se  aquarelly  a  kresby  (zvláště 
Rj^n,  provázený  po  svém  toku  obrazy  z  po- 
věstí, dějin  a  života  lidu).  M.  vyučoval  též 
anatomii  na  dusseldorfské  akademii  (1844 
až  1868). 

Miiokenberk,  víska  v  Čechách  u  Hor. 
Krupky,  hejtm.  a  okr.  Teplice,  fara  a  pošta 
Hor.  Krupka;  6  d.,  11  ob.  n.  (1890),  fil.  ko- 
stel sv.  Volfganga. 


Muokenbnuin  v.  M  uchop  runy. 

Muoker,  něm.  >mumlal«,  přezdívka  nábo- 
ženských pokrytců  nebo  přemrštěncd,  jiz  se 
dostalo  královeckým  přívržencům  Jana  Jindř. 
Schónherra. 

Mnokov:  1)  M.  (Mut^kem),  víska  v  Če- 
chách, hejtm.  Krumlov,  okr.  Planá,  fara  a 
pš.  Hořice  u  Krumlova;  5  d.,  43  oby  v.  n. 
(1890)  —  2)  M;  (Mut^ke),  ves  t.,  hejtm.  Li- 
toměřice, okr.  Úštěk,  fara  a  pš.  Levín ;  21  d., 
108  obyv.  n.  (1890),  ložisko  hrnčířské  hlíny, 
sadařství.  —  3)  M.  {Mut^ken),  víska  t.  u  Vy- 
sočan, hejtm.  Tachov,  okr.  Přimda,  fara  a 
pš.  Bor  u  Přimdy;  8  d.,  51  obyv.  n.  (1890;. 
popi.  dvůr,  ovčín  a  obora  s  vys.  zvěři  Karla 
kn.  Lowenšteina.  Bývala  zde  ves  a  tvrz,  sídlo 
jedné  větve  pánů  ze  Š Vamberka. 

Mnoor,  rod  hub  z  čeledi  Mucorineae 
(v.  t.).  V  cukernatých  tekutinách  za  alko- 
holického kvašení  rozpadá  se  podhonbi  ně- 
kterých druhů  v  kulaté,  kvasničným  podobné 
buňky  (M.  alternans^  ambiguus^  circinelloides, 
erectus,  fragilis^  racemosus,  spinosus,  tenuis  . 
Jen  slabě  kvasící  M.  mucedo  netvoří  kulo- 
vitých buněk.  Pro  zvířata  jsou  pathogenri 
M.  corymbifcr^  pusillus^  septatus  a  racemosus. 
Celkem  známe  u  nás  dobrých  druhů  rodu 
M.  přes  20.  Nejobyčejnější  ze  saprofyti- 
ckých,  resp.  fakultativně  parasitických  druhů 
jsou:  M.  mucedo  L.  a  M.  racemosus  Fres. 
M.  mucedo  vyskytuje  se  na  výkalech  živo- 
čichů maso-  i  býložravých,  nejčastéji  na  koň- 
ském lejně,  na  starých  pokrmech  moučných 
neb  masitých  atd.  Bylinný  podklad  (chíéb, 
hnijící  ovoce,  kompoty)  s  oblibou  vyhledává. 
ale  též  na  lejně,  starém  mase  se  vyskytuje 
M.  racemosus.  Tento  dle  BoUingera  vysky- 
tuje se  v  onemocnělých  dychadlech  žijících 
ptákův  a  způsobuje  v  některých  případech 
smrť  jejich.  Ič. 

Mnoorlneae,  čeleď  řasohub  (Phyeomx- 
cetes)  z  odděleni  hub  spájivých  {^gomjr- 
cetes).  Podhoubí  M-in  vyživuje  se  sapro- 
fyticky  anebo  řidčeji  parasiticky.  Jest  sprvu 
jednobuněčné,  za  stáří  vyskytují  se  v  něm 
tu  a  tam  přihrádky.  M.  rozmnožují  se  ne* 
pohlavně  výtrusy  (sporami)  nepohyblivými 
anebo  konidiemi,  pohlavně  výtrusy  spájivými 
(zygosporami).  —  Podhoubí  skládá  se  ze  sil- 
ných větví  hlavních  a  ze  stále  tenčích  větví 
postranních.  Části  sterilního  podhoubí  u  ně- 
kterých M-in  vynikají  ze  substráta  nad  po- 
vrch (vzdušní  podhoubí).  Někdy  vzdužni 
vlákna  houbová  (hyfy)  tvoři  dlouhé  plazivé 
výběžky  (šlahouny  čili  stolóny),  složené 
z  dlouhýcn,  rovných  {Rhi{opus)  anebo  krat- 
ších, obi ouko vitých  (Absidia)  článků  čili  in- 
ternodií  oddělených  navzájem  uzly,  z  nichž 
k  podkladu  vyrůstají  a  k  němu  se  přichycojí 
svazečky  vlakének  (rhizoid).  Šlahouny  zvláště 
v  rodu  (Rhi^opus)  tvoří  vysokou,  řidkou  pls^ 
mnohonásobně  propletenou,  která  se  při- 
chycuje  i  na  předměty  nalézající  se  mimo 
substrát.  Parasitické  neb  fakultativně  parasi- 
tické  druhy  rodu  Mortierella,  Chaetocladium^ 
Piptocephalis  a  Syncephalis  vysílají  do  vnitř 
svého  hostitele  (houbová  vlákna  rosličnýcb 


Mucorineae.  837 

Iruhů  rodu  Mucor)  ssací  ústroje  (haustorie)  I  obě  kopulační  větve   v  jedno  čáře  (Mucor, 
'ozmanitého  tvaru  a  složeni.  —   Výtrusnice  i  Sporodinia^    Hhi^pus,   Absidia,    Thamnidium, 


bývají  kulaté,  zřídka  hruškovité  (Pirella), 
!4a  rozvětvených  stopkách  někdy  hlavní  osa 
vončí  se  velikým,  mnohovýtrusným  sporan- 
^iem,  kdežto  vedlejší  větve  nesou  malá  spo- 
-angia  t.  zv.  sporangióly  (Thamnidieaé).  Stěna 
/ýtrusnice  u  Mortierelleí,  Mucoreí  a  Thamni- 
iiei    (vyjímajíc  sporangióly)   jest  zpravidla 


Chaetocladium).  Dle  druhého  typu  kopulační 
větve  jednou  se  křižují  a  pak  obloukem 
proti  sobě  se  zakřivuji  {Spinellus,  Phycomyces^ 
Pilaira,  Filobolus,  Mortierella,  Piptocephalis), 
Třetí  typus  vyznačuje  se  kopulačními  větév- 
kami, které  sprvu  vícekráte  kolem  sebe  se 
spirálně  zavinou  a  potom  značným  obloukem 


:enká,  Bezbarvá  blanka,  která  až  na  basální  |  kleštičkovitě  k  sobě  se  přikládají  {Synce- 
ímečkovitou  obrubu  (obojek)  ve  vodě  se  i  phalis).  U  všech  téměř  M-in  vzniká  zygospora 
•ozplývá.  Při  tom  výtrusy  a  jehlicovité  kry- 1  splynutím  dvou  kopulačních  buněk,  odkro- 
Italiky  šCavelanu  vápenatého,  jimiž  u  Mucoreí  jených  z  konců  obou  kopulačních  větví,  jichž 
i  Thamnidiei  stěna  sporangií  na  zevnějšku  ostatní  části  na  zad  ležící  zo  vouse  za  věšadla 
>yla  posázena,  se  uvolňují.  Jinak  než  sporan- 1  čili  suspensory.  Tyto  u  Ph^comyces  a  Absidta 


ria  chovají  se  sporangióly  Thamnidiei  a  ně- 
cdy  také  malá  .sporangia  některých  Mucoreí 
Mucor  circinelloidesy  Circinella).  U  těchto  blána 


vyhánějí  více  méně  silné  ostnité  výběžky, 
které  nad  zygosporou  se  sklánějí  a  tuto  jaksi 
volně  obaluji.    Hustší  obal  kolem  zygospor 


;st  tužší,  nerozplývá  se  ve  vodě  a  neporu-  tvoří  Mortierella.  Zygospory  mají  vždy  tlustou, 
lehé  výtrusnice  za  zralosti  odpadávají  z  konce  tmavou,  rozmanitými  ztlustlinami  opatřenou 
ivých  stopek.  Tužší  nerozplývající  blánu  I  zevnější  vrstvu  stěny  (exospor)  a  tenčí  bez- 
nají  také  výtrusnice  druhů  Mucor  brevipes^   barvy  endospor,  hustý  obsah  a  mnoho  tuku. 


\f.  racemosus  a  j.,  u  nichŽ  slabým  tlakem 
stěna  v  kusy  se  láme.  Velmi  tuhou,  silně 
:kutikularisovanou,  černohnědou  a  Šťavela- 
lem  okornatělou  blanou  opatřeny  jsou  vý 


Klíčením  uvnitř  živných  roztoků  vzniká  ze 
zygospor  sterilní  mycelium,  které  teprve  na 
povrchu  pohlavně  neb  nepohlavně  fruktiíi- 
kuje,   v  neživných  roztocích  tvoří  se  pouze 


rusnice  Piloboleí,  u  nichž  však  opačně  než  |  vlákno,  které,  dostihne-li  záhy  povrchu,  vy- 

I  Mucoreí  a  Thamnidiei  na  hranici  mezi  vý- ,  žene  do  vzduchu  a  přemění  se  v  plodonoš 
rusnicí  a  stopkou  blána  jest  ztenčená,  bez- 1  ústrojů  nepohlavních(konidiofor  resp.sporan- 
>arvá  a  snadno  ve  vodě  nabubří  a  se  roz- '  giofor^.  Kdežto  podmínky  pro  vznik  rozplo- 
)lývá.  Výtrusy  sporangií  jsou  vŽdy  jedno- 1  zovacich  ústrojů  mohou  v  mezích  velmi  širo- 
>unéčné,  namnoze  tenkoblané.  bezbarvé  neb  kých  se  měniti,  vyžadují  namnoze  zygospory 
Tidle  zbarvené  (jen  v  rodě  Pilobolus  někdy  živě  ,  M-in  pro  svou  tvorbu  zvláštních  podmínek 
>ranžové).  Ve  zralé  výtrusnici  leží  budto  volně  zevnějších  (zvláštní  chemické  složení  sub- 
icbo  vzplývají  v  jemně  zrnité,  hlenovité,  vo- i  stratu  atd.).  Tím  vysvětluje  se,  že,  vyjma 
lou  botnající  hmotě  (zvláště  u  Mucor  mučila-  u  Sporodinie,  zygospory  u  M-in  vzácně  v  pří- 
i^ineus).  Místo  sporangií  vyskytují  se  konidie  i  rodě  i  v  kulturách  se  vyskytují.  U  Sporodi- 
;  řádech  Chaetocladiaceí  a  Cephalideí.  Jako  '  nie  nalezl  Klebs,  že  v  první  řadě  silnější 
7ýtrusy  jsou  i  konidie  M-in  vždycky  jedno-  neb  slabší  vypařování  o  tom  rozhoduje,  zda 
Duněčné,  bezbarvé  nebo  mdle  zbarvené.  Fa-  mají  vzniknouti  sporangie  či  zygospory.  — 
nětihodná  jest  indická  Choanephora,  která  i  Nemají-li  kopulační  vlákna  příležitost  k  sobě 
/ytváří  vedle  sporangií  též  konidie.  Plodo- 1  se  přiložiti,  na  př.  když  nějaké  zevnější  vlivy 
losné  stopky,  plodonoŠe  (sporangiofory  i ,  (sucho,  extrémní  teplota)  spojení  to  zamezily, 
conidiofory)  mohou  býti  jednoduché  aneb  můŽe  nicméně  kopulační  buňka  sama  o  sobě 
•ozmanité  rozvětvené.  Plodonoše  jednoduché  |  ve  zralý  a  úplně  klíčivý  výtrus  panenský 
>byčeině  nemají  přehrádek  (leda  na  zpodu  t.  zv.  azygosporu  se  přeměniti  (Rhi^opus 
i*dnu),  rozvětvené  bývají  přihrádkované  (vy-  nigricans,  Ábsidia  capWata  a  septata^  Sporo- 
ímajc  Mortierelly  a  zhusta  též  Sporodinie).  dinia  grandis,  SpintUus  fusiger,  Mucor  erectus). 
31ánaplodonošů  bývá  obyčejně  tenká,hladká,  I  U  některých  druhů  dokonce  známy  jsou 
>ezbarvá  nebo  se  později  zbarvuje  (hnědé    toliko   azygospory   {Mucor  neglectus,   Mucor 

II  Rhi^opus)  aneb  oxallátem  vápenatým  in-  tenuis),  —  U  Mortierella  a  Syncephalis  vedle 
crustuje  {Chaetocladium^  Circinella).  Obsah  .  sporangií  resp.  obyčejných  konidií  vyskytují 
mladých  plodonošů  rodu  Mucor^  Syncephalis  '  se  t.  zv.  styloconidie,  t.  j.  kulaté,  jedno- 
i  Pilobolus  bývá  žlutě  neb  oranžově  zbarvený,  buněčné,  stopkaté  konidie.  Jim  podobají 
Výtrusy  spájivé  (zygospory)  zpravidla  tvoří !  se  a  zajisté  tutéŽ  hodnotu  morfologickou 
)o  na  větvích  obyčejného  podhoubí  substrá-  mají  t.  zv.  gem  my  čili  chlamydospory  (na 
lového  anebo  vzdušního,  řidčeji  vznikají  na  př.  u  Mucor  racemosus).  To  jsou  lesklé,  po- 
cvláštních  nosičích  ze  substrátu  přímo  vy-  někud  tlustoblanější  konidie,  které  vznikají 
likajících  {Sporodinia^  Dicranophora,  Mucor  i  v  průběhu  vlákna  anebo  na  konci  jeho  větví. 
keterogamus).  V  rodu  Spinellus  tvoří  se  na  U  některých  druhů  rodu  Mucor  vznikají 
Dstnitém  podhoubí  vzdušním.  Obyčejně  za  I  v  cukernatých  roztocích  útvary  kvasničným 
ičelem  tvorby  zygospor  spájejí  se  dvě  vě-  buňkám  podobné  {Kugelhefe).  Podhoubí  roz- 
:evky  stejného  tvaru,  ale  způsob,  kterým  se  dělí  se  totiž  rychle  v  krátkých  odstavcích 
tyto  kopulační  větve  při  spájení  k  sobě  kla-  četnými  přehrádkami,  načež  všechny  článKy 
dou,  jest  pro  různé  rody  charakteristický,  naduří  kulovitě.  Všechny  tyto  druhy  způso- 
Rozeznávají  se  rovné,  klcŠtičkovité  a  spirální '  bují  v  cukerných  roztocích  kvašeni  alko- 
irětevky  kopulační.    Dle  prvního  typu   leží   holové.  —  M.  jsou  převahou  saprofyti  a  vy- 


Mucuna  —  Mučink. 


iivujf  se  po  vétáině  exkrementy  m330iravc& 
i  b$loJravcd,  dále  rozmanit^ini  zbytky  rost- 
linného a  iTÍfeciho  tčla,  zahnívajicinii  po- 
travinami ícblebera,  masem,  vejci,  ovocem), 
umélými  látkami  organickými.  Pfisnými  aneb 
aspoií  fakultativními  parasity  jsou  Chaelo- 
cladíum.  Piptocephalií,  Syncephalis  a  Mortie- 
reHa.  jel  tyjí  le  iivých  houbových  vláken 
rozlíčnf  ch  M-in.  Některé  M.  liji  saprofyticlcy 
na  vřtiich  houbách  kloboukatýcb,  na  pF.  na 
druzích  rodu  Agarieus,  sem  nálcieji  Spinellus, 
Sporoiinia  a  Mor- 
tierelía.  .Ve  zvíře- 
cím organismu  způ- 
sobuji onemocněni 
pathogenní  druhy: 
Mucor  corymbifer, 
pusillus,  sepiatus.  ra- 
eeinosus  a  Rhiiopus 
Cohnií.  O  M-nách 
pojednává  soubor- 
ně vjtečnj  spis  no- 
vější: Phycomyce- 
tes  od  Alfr.  Fische- 
ra. 1892,  dále  o  ro- 
dech nověji  pojed- 
náno píknĚ  v  Engle- 
rovč  a  Prantlové  dí- 
le: Die  natdrl.Pfian- 
zenfamilien.  Téi 
v  Zoplových:  Die 
Pilic.1890,  lze  mno- 
ho morfoloEÍe,  fy- 
siologie  a  hioloeic 
těchto  hub  se  lýka- 
,  jlciho  nalézti.  IČ. 
■itODiia  DC.,rod 
rostlin  z  čel.  lušti- 
natých(Lřff«infiio- 

C  >84)    Muconi    p  od  Sflí\    Hruh  M.  pru- 

nV-ij  DC.  (Dolichos 
rietis  L  ]  ;est  polokrovitá  liána  rostoucí 
isch  Vích   a  Zap   Indie.  Lusky  33  cm  dl. 


Americe,  obaleny  jsou  hustě  osinami,  jei 
ulamují  ac  snadno  a  způsobuji  na  kúii  ne- 
snesitelné svěděni  a  pálení.  V  Amtricu  uiivá 
se  osin  a  jindy  i  u  náa  se  jich  užívalo 
v  syrupu  zadélaných  jako  mechanického  pro- 
středku [taniigo  siliquae  hiriutae)  proti  hll- 
stům 

Mnoonltsi  Heer,  rod  předvěkfch  rostlin 
dvouděloíných  z  útvaru  třetihornifio  (Oenin- 
gen),  řáděných  k  Caesalplniaceim.      E.Br. 

Mucnry  [muk-],  řeka  ve  střední  Brazílii, 
vzniká  ve  státu  Minas  Geraes.  jest  hranicí 
mezi  státy  Bahia  a  Espirito  Santo  a  vlévá 
se  u  San  lose  do  Porto  Alegre  do  Atlant, 
okeSnu.  Ze  Sta.  Clara,  odkudž  M.  stává  se 
splavnou,  vede  dráha  do  přístavu  Caravel- 
las  (v.  t.). 

Hnou  (lat.)  v.  Hlen. 

Mnozkowskl  Antoni,  lilolog  polský 
(•  1807  —  t  1852  ve  Variavé),  studoval 
v  Berlině  a  vrátiv  se  do  Varšavy  byl  zprvu 
učitelem    na    gymnasiu,   potom    adjunktem 


hlavního  archivu  (od  r  1850)  a  profes 
staré  literatury  na  duchovni  katol.  akademi;. 
Vydal  důležité  dílo  Koáekí  Jyploman-ci-r 
poUki  (2  díly,  VarS.,  18'l7-53). 

Mnosnik,  světec,  který  pro  víru  v  Kri- 
sta a  jeho  učuní  n<.  bo  pro  křesCanskou  ctm  ^i( 
buď  utrpěl  násilnou  smr(.  nebo  podstoupil 
muka,  jel  měla  v  zápětí  amrC.  Latinsky  siul 
martyr  (z  řec,  (íoptuř),  t.  j.  svědek,  ponéva<lÍ 
utrpením  a  smrti  svou  potvrdil  vyznám, 
které  byl  uíiníl  o  Kristu  a  jeho  učení.  M. 
v  iirilm  smyslu  slova  nazýval  se  k  mučí  ni 
uríený  {martyr  dnignatus)  na  roidil  oJ 
m-Ů  korunovaných  (marlyreí  mroiiatii,  ktcK 
již  podstoupili  smrt  pro  víru,  a  od  m-ův 
uznaných  {martyrei  vindicati),  kteří  byli  jii 
za  svati^  prohlášeni.  Aby  však  kdo  byl  la 
takového  prohlášen,  nesměl  vyhledávati  mu- 
řeniclví  Ictakováině,  ani  zaviniti  je  rolbitim 
model  pohanských,  tim  méně  smřl  ze  stra- 
chu příd  mukami  vzíti  si  íivot  sám;  jenom 
ve  zvláštních  a  zcela  řídkých  pFipadecli 
uznala  ac  smrt  uková  za  mučenictvi  svaté, 
tehdy  totii,  kdyí  někdo  z  vnuknuti  Duchi 
sv.  pro  přiklad  křestanům  i  pohanům  vydal 
se  na  mučenictvi,  aneb  když  nékteré  panny 
chtíce  pří  mučení  ujíti  násilnému  poskvrnění 
těl  svých  samy  vzaly  si  život,  aneb  i  kdyl 
učinil  někdo  podobně,  jako  sv.  Apollonie, 
která,  vytrhši  se  z  rukou  pohanů  jí  mu- 
čících, sama  vrhla  ac  na  zapálenou  hranici 
pro  ni  připravenou.  To  však  stalo  se  teprve 
po  nálezu  biskupově.  Proto  oznamovala  se 
smrf  mučenická  biskupovi,  a  on  teprv, 
uváživ  všecky  okolnosti,  rozhodl,  zda  umu- 
čený křestan  má  býti  uznán  a  ctčn  jako  m. 
svatý.  Počft  m-fl  byl  ohromný;  můícř  se 
jimi  vykázaci  každý  stav  a  povoláni,  kal'lé 
stáK  i  obě  pohlaví,  a  jen  na  místo  feim  při- 
padá jich  dle  římskiho  martyrologia  či 
záznamu  svatých  na  14.000.  V  církvi  poklá- 
dalo se  mučenictvi  vždycky  za  ivláStni  dar 
Roíí,  a  m.  byl  u  vážnosti  v  církvi.  Na  pří- 
mluvu m-ů  k  mučeni  určených  zkracovala 
církev  tresty  kajicniků  veřejných,  ti  pak 
z  nich,  kteří  ušlí  smrti,  bývali  přijímáDi  mizi 
duchovenstvo  a  voleni  í  za  biskupy.  Jména 
m-Ů  za  svaté  uznaných  byla  čtena  ve  shro- 
mážděních bohoslužebných,  na  jujich  hro- 
buch  stavěly  se  oltáře,  kapk  a  kostel  v, 
v  den  jejich  úmrti  konaly  se  na  jejich  pa- 
mátku slavné  služby  Boťi  a  jejich  ostatky 
chovaly  se  jako  veliká  vzácnost  ve  stkvost- 
ných památkách  a  ctily  se,  ba  pozdéji  by, o 
ustanoveno,  aby  při  svěcení  oltáře  vkládaly 
ae  do  něho  ostatky  m  ův,  a  to  jako  obř.-d 
podstatný.  Z  úcty  k  m-ům  byly  v  církvi 
velmi  bedlivě  shledávány  a  spisovány  o  ži- 
votě, činech,  utrpení  a  smrti  jejich  iprávv, 
jei  sluly  acta  martyrům  (v.  t).  Sa. ' 

Mn««iik«  (bot.)  v.  Passiflora. 

Xofisnkovlté  v.  Passifloreae. 

KnJSlnk  Jan  Bohuwěr,  spisov.  horr'>- 
lužický  (•  12.  záři  1821),  byl  učitelem  v  Ze- 
micích a  žije  dosud  na  odpočinku  v  Bisku- 
picích.  R.  1842  uveřejnil  v  .Tydieriskjch 
Novinách*    pod    pseudonymem    Horistaw 


iMud  —  Muflon. 


839 


řadu  básní  lyrických,  mezi  nimiž  několik  čí- 
sel intimní  lyriky  a  náběhů  k  vážnější  reňexi, 
která  však  obyčejné  přechází  v  suché  didak- 
tisování.  Kromě  básní  uveřejnil  v  >Tydieň- 
s.<ýcb«  a  pozdějších  >Srbských  Novinách c, 
v  »Měsíčním  Přídavku  k  Srbským  Novinámc 
a  >Lužičanu«  mnoho  populárních  článečkův 
a  povídek,  o  sobě  pak  vydal  nákladem  »Ma- 
tice  Srbské«  tyto  knížky  pro  lid:  Ribow- 
cen  jo;  Hród  na  Landskróni;  Bofa  krasttosč  we 
stwórbi  1. — II.;  Křikne  w6jny\  Winčk  fijai- 
kow\  Swérnaj  susodaj.  Čný. 

Mnd,  nizozemská  míra  obilní  =  1  hl. 

Mnd  [modj,  angl.  bahno,  usazeniny  se- 
tlelých  látek  rostlinných  na  dně  mořském, 
zvi.  při  ústí  řek. 

Mud4nlj6,  Mudania  {iihkáG}li  Apamea), 
město  v  tur.  vilájetu  chudávendikjárském 
v  Malé  Asii  nad  Mudanijským  zálivem 
moře  Marmarského,  má  asi  5000  ob.,  hlavně 
Řekův,  přístav  pro  m.  Brusu. 

Mudar,  vlákno  předivové,  jehož  posky- 
tuje rostlina  Calotropis  (v.  t.). 

Maderris  v.  Mullá. 

Mudffe  [módž]:  1)  M.  Thomas,  hodinář 
angl.  (*  1716  —  f  1794).  Syn  pastorův, 
14iletý  vstoupil  do  učení  ke  Grahamovi  a 
sestrojil  pro  krále  špan.  Ferdinanda  VI.  ho- 
diny, jež  ukazovaly  i  bily  čas  střední  i  pravý. 
R.  1750  otevřel  na  Fleet-Streetu  s  jiným 
dělníkem  Grahamovým,  W.  Duttoncm,  krám 
hodinářský.  Od  r.  1760  hotovil  zvlášť  prae- 
cisní  hodiny  námořnické,  jeŽ  valně  zdoko- 
nalil. R.  1771  přesídlil  do  Plymoulhu  a  zho- 
tovil několik  znamenitých  chronometrů.  Vy- 
našel r.  1763  novou  západku  pro  obyčejné 
hodiny  a  napsal:  Thoughts  on  tlie  means  of  im- 
proving  watches  (Lond.,  1763)  a  A  narrative 
of  facts  relative  to  the  time  keepers  (t.,  1790). 

2)  M.  William,  bratrovec  před.,  generál 
a  inženýr  angl.  (♦  1762  —  f  1821),  byl  ře- 
ditelem školy  woolwichské.  Jako  člen  král. 
společnosti  londýnské  provedl  důležité  práce 
zeměměřičské  v  Anglii  a  v  Skotsku,  jakož 
i  několik  map.  R.  1819  pracoval  s  Biotem 
o  měření  poledníku  ve  Skotsku.  Zprávy 
o  jeho  prácech  jsou  ve  >Philosophical  Trans- 
actions«  (1795—1812)  a  v  díle  An  account  of 
the  trigonometrical  survey  t'jg4 — tSog  (Lon- 
dýn, 1799—1811,  4  sv.). 

Mndir  nazývá  se  v  Egyptě  náčelník  pro- 
vincie čili  mudírie.  Viz  Egypt,  str.  416 1. 

Mndlan,  ves  mor.,  v.  Modletice  2). 

Mndlniiips  v.  Mississippi,  426a. 

Mnďonl  (bot.)  v.  Asimina. 

11.11. Dr.,  zkratka  za  medicinae  universae 
doctor,  t.  j.  doktor  veškerého  lékařství. 

Mudro  v.  Mudřec. 

Mudřeo  (gen.  mudrce),  tolik  co  filo- 
sof. —  Mudrci  od  Východu  nazývají  se 
.sv.  Tři  králové.  —  Secímero  mudrců  ře- 
ckých {septem  sapienies),  repraesentanti  prak- 
tické moudrosti  životní,  jmenují  se:  Bias 
z  Prieny,  Cheilón  ze  Sparty,  Kleobulos 
z  Lindu,  Periandros  z  Korinthu,  Pitta- 
kos  z  Mytilény,  Solón  athénský  a  T h a  1  é s 
milétský. 


Mndroik:  1)  M.  Michal  (*  1835  v  Ca- 
brackém  Vrbovku  v  Hontě  —  +  1887),  ad- 
vokát v  Prešpurku,  vynikající  řečník  a  po- 
litik slovenský;  záslužná  byla  zejména  jebo 
obrana,  maďarsky  psaná,  proti  B.  Grúnwal- 
dovu  pamfletu  A  felvidék^  jenž  navrhoval 
soustavnější  postup  na  odnárodnění  Slo- 
venska. 

2)  M.  Pavel  (♦  1835),  blíženec  před.,  ad- 
vokát v  Turč.  Sv.  Martině,  rovněž  šťastný 
řečník  a  přední  nyní  politik  slovenský,  jenž 
v  čele  stojí  všeho  národního  úsilí  Slováků 
v  Uhrách,  vytrvale  opíraje  se  zejména  po- 
stupné maďarisaci  domácí  církve  lutherán- 
ské.  (Viz  >Slov.  Pohl'ady«,  roč.  VIL,  1887, 
23.)  Včk. 

Mnezzin  (arab.),  muslimský  vyvolavač 
k  modlitbě,  zhusta  slepec,  jenž  v  malých 
mešitách  mezi  dveřmi  nebo  po  straně,  ve 
velkých  meŠitách  vždy  s  minaretu  zpěvavě 
vyzývá  k  modlitbě.  Toto  provolávání,  zvané 
ezán,  dělo  se  původně  slovy:  >pojdte 
k  modlitbě*  a  jest  snad  původu  křesťan- 
ského. Nynější  ezán  je  složitější.  Zníť:  >Bůh 
jest  velký!  (čtyřikrát  opakováno).  Dosvěd- 
čuji, že  není  boha  mimo  boha  (dvakráte), 
dosvědčuji,  že  Muhammed  je  prorok  boží 
(dvakráte).  Spějte  k  modlitbě  (dvakráte), 
spějte  ke  spáse  (dvakráte).  Bůh  jest  velký, 
není  boha  mimo  bohalc  Dk, 

Milfflns  [m6  I  (angl.),  houska  z  pšeničné 
mouky,  másla  a  bílku,  oblíbená  v  Anglii 
k  čaji. 

Mnflon  {Ovis  musimon  Schreb.)  jest  jediný 
divoký  druh  ovcí  (rodu  Ovis  L.);  náleží 
v  čeleď  přežvykavců  dutorohých  (Cavi- 
cornia).  Dorůstá  délky  1*15  m,  výšky  v  ple- 
cích 70  cm;  ocas  jest  jen  10  cm  dlouhý. 
Berani  mají  rohy  dosti  veliké,  až  65  cm  dlouhé 
(měřeno  po  předním  zakřiveném  okraji),  u  ko- 
řene tlusté,  ke  koncům  tenčí  a  tenčí,  na  prů- 
řezu skoro  trojhrané.  U  kořene  jsou  oba 
rohy  sblíženy,  ohýbají  se  pak  nejprve  na 
stranu,  ven,  ale  výše  zase  dovnitř  a  konečně 
dolů;  pravý  roh  se  tedy  celkem  zatáčí  trochu 
na  levo  a  levý  na  právo.  Samice  mají  rohy 
zřídka  a  jen  krátké  (5—6  cm).  Srst  jest 
hladká,  přilehlá  a  jen  na  hrudi  ve  krátkou 
hřívu  prodloužená;  v  létě  má  barvu  nahoře 
ryšavě  hnědou,  uprostřed  hřbetu  nejtmavší  — 
pusíky  jsou  ryšavé,  podsada  šedá  —  a  ve- 
zpod  bělavou,  v  zimě  nahoře  tmavší,  až  kašta- 
nově hnědou.  Samice  mají  srsť  trochu  do 
plava.  M-i  jsou  domovem  ve  skalnatých  po- 
hořích Sardinie  a  Korsiky,  kdež  bývali  jindy 
arci  mnohem  hojnější  než  dnes;  žiji  tam 
ve  stádech  až  i  po  100  kusech.  Po  horách 
a  skalách  šplhají  a  s  větší  jistotou  se  po- 
hybují než  v  rovinách.  Lidé  je  tam  chovají 
i  krotké  zejména  pro  maso.  Samice  metá 
za  21  neděl  po  pářeni  jedno  nebo  dvě  jehňatn, 
jimž  po  4  měsících  počínají  vyrůstati  růžky. 
Také  jinam  v  Evropě  byli  ih-i  převedeni; 
u  nás  v  Čechách  je  od  let  sedmdesátých 
počali  chovati  na  panstvích  opočenském,  nlu- 
bockém,  konopištekém,  žinkovském  a  j.,  ale 
také  leckde  již  chovati  přestali.  —  Podobný 


840 


Muflová  pec  —  Muhammed. 


m.  perský  (Ovis  orientalis  Gm.)  jest  větší 
(délka  1'5  m,  výška  85  cm)  a  má  konce  rohů 
více  dovnitř  stočeny.  Samice  nemá  rohů 
nikdy.  Srsť  jest  nahoře  do  plava  hnédá, 
vezpod  také  bélavá,  ale  hříva  na  hrudi  černá. 
Tento  druh  m-ů  jest  domovem  v  Armensku 
a  P(  rsii.  Br. 

Mnflov4  peo  v.  Pec. 

Mufti  (arab.),  slovně  rozhodující,  roz- 
hodčí, pak  obmezeno  na  pojem  toho,  kdo 
vydává  fetvy.  Jako  nábožensko-právoí  úřed- 
ník vykládá  zákon.  Fetvy  vydává  v  obtíž- 
ných případech,  kde  obyčejný  soudce  (kddt) 
nedovede  rozhodnouti.  M.  ul-andm,  t.  j.  m. 
tvorstva,  jest  obdobný  název  pro  Šeich-ul' 
isláma.  Viz  Fetvá.  Dk. 

Miis^ln  (slov.  Mohalin)^  okr.  město  v  král. 
Saskem  na  ř.  Dělnici;  žel.  trať  Osice-Dobelín, 
kraj.  hejtm.  Lipsko;  2620  oby  v.  (1890),  obvod, 
soud  I.  instance,  evang.  kostel,  soukr.  chlap, 
ústav,  továrny  na  porculán,  kamna,  obuv 
a  doutníky,  koželužství,  jirchářství,  barvířství. 

von  Milgein  Heinrich  v.  Heinrich  14). 

Mii^^e  Theodor,  romanopisec  něm. 
(*  1806  v  Berlíně  —  f  1861  t.),  byl  jedním 
ze  zakladatelů  berlínské  >Nationalzeitung« 
(1848),  jejíž  feuilleton  jeden  čas  redigoval. 
Napsal  řadu  hojně  čtených  novel  a  románů, 
tak:  Der  Chevalier  (1835);  Die  Vendéertn 
(1837);  Toussaint  (1840);  Der  Vogt  von  Sylt 
(1851);  DerMajoratsherr{lS63);  Afraja {1854)\ 
Erich  Randal  (1856);  Der  Prophet  (1860); 
Leben  und  Lieben  in  Norwegen  (1861).  Vedle 
toho  napsal  cestopisy:  Ski^^en  aus  dem  Nor- 
den  (2  sv.,  1844);  Streif\úge  in  Schleswig- 
Holstein  (2  sv.,  1846);  Nordisches  Bilderbuch 
(1858)  a  i.  Souborně  vyšly  jeho  romány 
v  33  sv.  (Berlín,  1862  a  n.). 

Mns^gendorf,  bavorské  lázeňské  a  výletní 
místo  v  hornofranckém  kraji  ve  franckém 
Švýcarsku,  má  453  oby  v.  ^1890)  a  poblíž 
krápníkové  jeskyně  (srv.  Sailenreuth). 

Muggenstarm,  městečko  v  Badensku, 
kraj  Baden,  na  trati  Mannheim-Kostnice ; 
2040  obyv.  (1890),  katol.  kostel,  starý  zámek, 
dobývání  rašeliny,  továrna  kartonáží,  ovocné 
Školky. 

Mog^ffia  [mudža),  město,  v.  Mile. 

Mogual  v.  Mogul. 

Mag^  Art.  (cípal),  rod  o  st  no  plout- 
vých ryb  (skupiny  Acanthopteri)  z  čeledi 
l.  jm.  (Mugilidae),  Vsickni  její  druhové,  jichž 
známe  as  80,  mají  tělo  útlé,  celkem  oblé 
nebo  málo  se  stran  smačklé,  všude  okrouh- 
lými a  hladkými  šupinami  pokryté,  bez  po- 
stranní čáry;  ústa  jsou  prohnuta  a  buď  sla- 
bými zoubky  ozbrojena  nebo  bezzubá,  ploutve 
hřbetní  dvě,  z  nichž  prvá  (tvrdá)  má  ien 
4  paprsky,  a  břišní  skoro  již  pod  prsními 
ploutvemi  vetknuty.  Všickni  cípali  jsou  ry- 
bami pobřežními,  ano  bývají  i  ve  vodě  smí- 
šené; živí  se  drobnými  organismy  a  odpadky 
rostlinnými,  jež  i  s  bahnem  a  pískem  po- 
lykají. Mají  maso  veskrz  velmi  chutné.  Skoro 
'/4  všech  druhů  této  čeledi  náležejí  k  rodu 
M.,  jenž  má  ústa  ozbrojena  tak  drobnými 
a  řídkými  zoubky,   že  jich  sotva  lze  nalézti; 


na  dolejším  pysku  jest  hrbol,  jenž   zapadá 
do  jamky  ve  rtu  hořejším.  Nejznámější  viech 
druhů  jsou  M.  cephalus   Cuv.   (cípal    hla- 
vatý)  a  M.  capito  Cuv.   (c.  pruhovaný) 
jež   znali  již  staří  (Plinius).    Prvý   má    tél« 
zdéli   až   45  cnit    barvy   nahoře   šedohnédc. 
vezpod  stříbroŠedé  s  několika  temnými  pruhy 
podélnými;    žije   v  Nilu,   ve   Středozemníns 
moři  i  v  Atlantském  okeánu  kolem  západn 
Afriky.    Druhá    z    uvedených    specií     bý^ 
větší,  ale  podobné  zbarvena,  toliko  na  hfbetě 
spíš  modravě  šedá;  žije  kolem  břehů  v  evrop- 
ských a  jen  v  Baltu  schází.  ^r 

Mn^^oni,  u  Strabona  (A/ovyUcSvsg},  kmen 
suevský;  ryze  slovanský  zvuk  jména,  jakož 
i  to,  Že  sluší  M-ny  umístiti  na  mapě  poblíž 
Míšně,  právě  tam,  kde  dosud  jsou  osady 
Alt-  a  Neu-Můgeln  (též  r.  984  u  Dietmara  uris 
Mogilina),  vedlo  mnohé  badatele  k  tomu,  že 
považují  je  za  slovanské  Mohylňauy.     Pp. 

VxLgl  Nový  (Neumugel),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Planá,  okr.  Kynžvart,  fara  Ottengrún 
(Bavory),  pš.  Dolní  Žandov;  24  d.,  107  ob.  n, 
(1890). 

Mng^le  nazývají  se  drahokamy  oble  brou- 
šené, kterýžto  způsob  broušení  jmenuje  se 
franc.  cabochon  (v.  tX 

lĚúgVLn.  v.  Heinricn  14). 

Mug^linov  (Muglinów),  ves  ve  Slezsku, 
hejtm.  Fryštát,  okr.  Bohumín,  fara  Pol. 
Ostrava,  pŠ.  Hrušová;  62  d.,  573  ob.  č., 
149  pol.,  58  něm.  (1890),  popi.  dvůr,  mlýn 
a  nedaleko  uhelné  doly. 

Miiglitx  v.  Mohelnice  4)  a  5). 

Mu^rau,  ves  v  Čechách,  v.  Mokrá. 

Mnliaiiinied,    Mohammed,    Mahomet, 
ve   středověku    Mafomet,    Bafomet,    Ba- 
ťu m   (arab.  snad  z  aramejštiny  a  téhož  vý- 
znamu jako  řecké   naQáxXrjtog),  plným  jmé- 
nem Abul  Kásim  M.  ben  Abdalláh  ben 
Abd  el-Mutallib,  zakladatel  islámu  (nar. 
29.  srp.  570  po  Kr.,  dle  jiného  údaje  v  dub, 
571  po  Kr.,  v  Mekce).  Pocházel  z  chudé  a  ne 
právě  vážené  rodiny  Hášimů  z  arab.  kmene 
Kuraišovců,   jimž    svěřeno    hlídání    svatyně 
Ka*by.  Otec  jeho  slul  Abd-ul-láh  ben  Mutal- 
lib,  matka  Ámina,  chůva  Hálima.    Otec  ze- 
mřel krátce  po  narození  synově,  dle  jiných 
zpráv  ještě  před  jeho  narozením,  zanecnav 
rodině  něco  majetku.  Již  v  nejútlejším  mládí 
trpěl  M.   záchvaty,   prozrazujícími    poruchu 
výkonů  mozkových,  stav,  který   po   názoru 
arabském  jest  dílem  daemonů.    To   mělo  za 
následek,  že  vrátila  chůva  M-a  jeho  matce 
ještě   před   uplynutím   doby,  jež   smluvena 
byla  pro  kojení.  Jako  šestiletého  hocha  do- 
vedla jej  matka  k  příbuzným   do  Jathribu, 
pozdější  Medíny,  kde  ujala  se  ho  věrná  otro- 
kyně  Barakat,  když  matka  jeho,  do  Mekky 
se  vracející,  cestou  zemřela.    Vedle  ní  stali 
se  jeho  pěstouny  děd  Abd-ul-láh  Mutallib  s 
po  jeho  smrti  strýc  Abú  Tálib.    Poněvadž 
tento  byl  sám  chůd,  pásal  M.  stáda  v  okolí 
Mekky,  zaměstnání,  jež  nepovažováno  nijak 
za  čestné.  Vedle  toho  podnikal  M.  se  strý- 
cem i  větší  obchodní  cesty  po  Syrix  a  Jižní 
Arábii.   Tak  dospěl  M.  svého  25.  roku,  kdy 


Muhammed.  841 


labidla  mu  bohatá,  ale  již  39létá  ydova  Cha- 
itdža,  do  jejíchž  služeb  byl  vstoupil,  sňatek, 
io  něhož  M.  přes  odpor  příbuzných  i  vstou- 
>il.  Sňatek  ten  stal  se  M-ovi  základem  ne- 
en  Štěstí,  ale  i  slávy.  Podnikalf  M.  i  nadále 
>bchodní  cesty  pro  Chadídžu,  na  nichž  se- 
mámil  se  s  myšlenkami  a  náboženskými  ná- 
5ory  Židovství  a  křesťanství,  jež  opět  byly 


ských,  v  M-a  uvěřivších,  zjednalo  mu  doma 
stoupence  {v  příbuzném  kmeni  Chazradžů), 
z  nichž  73  zvláštním  poselstvím  nabídlo  mu 
součinnost  na  výboj  i  odboj,  M.  unikl  tajně 
se  svými  věrnými  z  Mekky,  kde  nové  nástrahy 
mu  hrozily,  a   uchýlil   se   dne   16.  čce   622 

f)o  Kr.,  sám  54letý,  do  jejich  středu.    Udá- 
ost  tato,  vystěhování  {hid^ra)  zvaná,  stala 


)odnětem  jeho  vlastní  činnosti  náboženské.  { se  počátkem  muslimského  letopočtu,  město 
I  manželství  s  Chadídží  pošli  dva  synové,  ;Jathrib  pak  přezváno  odtud  přímo  městem 
\bul-Kasim  a  Abd  Manáf,  již  však  oba  brzy  I  prorokovým  (Medínet  en-nabí,  zkrátka 
lemřeli,  načež  přijal  M.  do  své  rodiny  svého  '  Medína,  t.  j.  město).  Význačné  události  v  ži- 
bratrance  Alího.  pozdějšího  chotě  své  dcery  votě  M-ově  v  době  nejbližší  jsou  sňatek 
^átimy.  I  Fátima  byla  jediná  z  4  dcer  M-ových  's  9letou  Áišou  a  provdání  dcery  Fátimy  za 
{  Chadídží,  jež  svého  otce  přežila.  Bezsta- 1  Alího.  Následovalo  vystavění  modlitebny 
'ostnost  života  poskytla  chorobně  snivému  {me$d{id,  t.  j.  mešita)  v  Medíně  a  pokusy 
luchu  M-ovu  příležitosti  zahloubati  se  do  získati  pro  novou  víru  a  sice  ústupky  i  židy, 
náboženských  myšlenek  židovství  a  křesfan- '  což  když  st:  nezdařilo,  nejen  ústupky  odvo- 
itví,  hlavně  o  jediném  bohu,  s  nimiž,  jak  i  lány,  ale  proti  židům  nepřátelství  zahájeno, 
Dylo  řečeno,  se  byl  seznámil.  By  mohl  ještě  I  jako  vůbec  vyhlášen  i  svatý  boj  proti  všem 
ntensivněii  oddati  se  svému  přemítání,  uchy-  nepřátelům  islámu  (623).  Nejprve  přepadeny 
W  se  M.  do  samoty  a  zde  s  přestávkami  po  karavany  Meckých  v  posvátném  měsíci  a 
několik  let  věnoval  se  svým  myšlenkám,  by-  oloupeny,  načež  následovala  prvá  bitva  u  Be- 
ile  v  jeskyni  hory  Hárá.  Zde  stihla  jej  dru  (v  měsíci  Ramazánu  2.  r.  H.  —  624),  jíž 
ire  čtyřicátém  roce  věku  jeho  i  noc,  v  níž  však  M.  sám  se  neúčastnil,  modle  se  zatím 
povolán  byl  za  proroka  božího  (Korán,  súra  v  jedné  chatrči  za  vojskem.  Přes  to,  že  ví- 
74  a  96).  Třesa  se  na  všem  těle  vrátil  se  M.  tězství  zde  dobyté  nebylo  zvláště  čestné, 
tenkráte  k  choti  své,  jejíž  bratranec  Varaka, ,  ježto  bojovalo  tu  asi  300  přívrženců  M-ových 
sám  obírající  se  otázkami  náboženskými,  ne-  proti  100  Meckých,  mělo  nicméně  za  násle- 
váhal  uznati  jej  za  poslance  božího.  Od  té  dek  velký  vzrůst  jeho  přívrženců.  Další  vý- 
Joby  se  záchvaty  hysterickými  u  M-a,  v  nichž  pravý  směřovaly  proti  Židům  kmene  Kai- 
M.  nepozbýval  úplně  vědomí,  dostavovala  se  núka,  jeŽ  M.  zajal  a  oloupil,  dále  proti  Me- 
í  zjevení  a  hallucinace,  jež  pak  M.  sám  ozna-  ckým,  již  opětovně  přepadeni.  Přepadání 
Soval  za  návštěvy  archanděla  Gabriela,  jenž  Meckých  přimělo  konečné  tyto,  že  podnikli 
jako  posel  mezi  bohem  a  jím  přinášel  mu  výpravu  3000  mužů  proti  Medíně  a  způso- 
rozkazy  boží,  jež  M.,  když  vidění  pominula,  bili  M-ovi  porážku  citelnou  u  Ohodu  (Uhu- 
diktoval  písařům  (Zeid  ibn  Tábitaj.,  v.  Ko-  du).  V  bitvě  zde  svedené  M.  sám  raněn,  ba 
rán,  str.  801).  Kdežto  většina,  nevyjímajíc  za  mrtvého  považován,  kdežto  současně  padlo 
ani  nejbližších  příbuzných,  považovala  M-a  70  nejlepších  jeho  bojovníků.  By  se  jaksi 
za  blázna  a  jeho  vystupování  se  posmívala,  odškodnil  za  tento  nezdar,  podnikl  M.  novou 
docházel  M.  sluchu  u  otrokův  a  lidí  nízkého  '  výpravu  kořistni,  tentokráte  proti  židov- 
původu,  jen  ojediněle  i  u  jiných  (Abú  Bekr  a  skému  kmenu  Nadir.  Tu  však  přepaden  Abú 
jeho  dcera  Asmá,  Alí  a  p.).  Hlavně  ti,  již  Sufjánem  s  10.000  Kuraišity  i  musil  uchýliti 
od  nové  víry  obávali  se  poškození  staré  se  se  svými  do  Medíny,  kde  ovšem  bez- 
svatyně  kmenové  a  ve  spojeni  s  tím  i  újmy  úspěšně  obléhán  (627).  Vyváznuv  pomstil  se 
svého  obchodu,  stali  se  pronásledovateli  novou  krvavou  výpravou  na  nestranný  jinak 
M  ovými,  jehož  životu  opětovně  i  přímo  či-  židovský  kmen  Kuraiza,  z  něhož  600  mužů 
niJy  se  nástrahy.  To  přimělo  M-a  konečně,  i  pobito.  Od  té  doby  mizí  židovský  vliv  v  Mě- 
ře opustil  Mekku  a  uchýlil  s  j  do  okolí  ku  '  díně.  Na  usmířenou  podnikl  potom  M.  očist- 
svému  strýci  Abú  Tálibovi,  jenž  poskytl  mu  nou  pouť  do  Mekky,  v  souvislosti  s  ní  pak 
ochrany,  třeba  sám  nevěřil  v  jeho  poslání,  dosáhl  u  Hudaibijje  lOletého  příměří 
Teprve  po  3  letech  M.  mohl  se  vrátiti  do  ;  s  Meckými  se  svolením,  by  směl  ročně  jako 
Mekky.  Té  době  náleží  vedle  úmrtí  strace  poutník  na  3  dny  do  Mekky  zavítati.  Té- 
Abú  Táliba  i  smrť  choti  M-ovy  Chadídže.  mi  to  úspěchy  vzrostla  jeho  vážnost  v  celé 
M.  oplakával  ji  po  celý  měsíc,  by  v  zápětí  |  Arábii,  ale  odpadla  obvyklá  kořist,  za  niž  od- 
na  novo  se  oženil  se  vdovou  po  svém  stou-  škodnil  se  M.  opětovně  na  Židech  u  Chai- 
pcnci  (Saudou)  a  zasnoubil  s  mladičkou  baru.  Zde  podnikla  židovka  Zainab  pokus 
[6— 7letou)  dcerou  Abú  Bekrovou  Áišou,  otráviti  M-a,  který  odtud  stále  churavěl. 
později  nejzamilovanější  svou  chotí.  Byv  na  ]  Úspěchy  doma  přiměly  M-a,  by  vystoupil 
novo  nucen  opustiti  Mekku  nalezl  útulku  '  i  nyní  na  venek  s  poselstvím  k  sousedním 
v  Táifu,  než  podařilo  se  al-Muťimovi  vymoci  knížatům,  by  i  jimi  byl  uznán.  Odmítnutí, 
mu  po  dobrém  návrat.  Do  této  doby  strasti-  jehož  z  části  se  mu  dostalo  (hlavně  se  strany 
plné  spadá  M-ovo  nanebevstoupení  [mi-  perské),  a  nezdařený  pokus  pomsty  přiměl 
rádO,  pf*  němž  M.  ve  snách  sice  bohem  sa-  Mecké,  by  pokusili  se  na  novo  o  odboj  přes 
mým  uvítán  jako  nejmilejší  prorok  boží,  ale  příměří  učiněné.  Byli  však  poraženi  a  do- 
proto  ve  vážnosti  Meckých  se  nepovznesl.  nuceni  uznati  M-a  svým  pánem  i  prorokem. 
Proto,  když  r.  621  několik  poutníků  jatnrib-   Při  návštěvě  ve  svatyni   mjcké,  při  níŽ  M. 


842  Muhammed  —  Múhlau. 

modly  ztroskotal,  dal  si  holdovati  na  hoře  |  covitost,  pevnost  vůle  a  vytrvalost,  Stédrost 
Safa,  slíbiv  odpuštění  protivníkům.  Jda  dále  |  a  dobročinnost  se  strany  jedné,  ješitnost, 
za  snahou,  abv  rozšířil  svou  moc,  porazil  smyslnost  (o  níž  svědčí  10  žen  M-ových, 
u  Táifu  v  údolí  Honeinském  vojsko  nepřá-  mezi  nimiž  byly  muslimky  i  Židovky,  ba 
telské,  jímž  byl  napaden,  a  zmocnil  se  hojně  i  křesťanka,  nehledě  k  četným  ženám  vi- 
zajatců  i  bohaté  kořisti.  Třeba  Táifu  samého  |  dlcjším),  diplomatickou  prohnanost  a  vypoa- 
nedobyl,  mělo  toto  vítězství  za  následek,  že  i  tavost,  lstivost,  násilnost  a  krutost  naproti 
9.  rok  H.  (r.  631)  stal  se  rokem  deputací,  nepřátelům,  soukmenovcům  i  cizím,  ncdč> 
jež  se  všech  stran  k  němu  jako  pánu  Arábie  slednost  v  jednání,  používání  nemravných 
se  dostavovaly.  Témuž  roku  náleží  i  svízelů  prostředků  k  dosažení  účelu.  Zde  zprooe- 
plná  výprava  Mova  proti  Rumu  (říšc  By-  véřuje  se  M.  i  své  v  celku  laskavé  a  od- 
zantska,  císař  Heraklios),  v  níž  pronikl  M.,  pouštějící  povaze  a  stává  se  pak  krutýra 
ustanoviv  doma  svým  zástupcem  {chalifa)  pronásledovatelem  svých  osobních  protiv- 
ztitě  svého  Alího,  na  sev.  aŽ  do  Tabúku.  |  níků,  jichž  i  úkladně  neváhá  se  zbavovat. 
M.  měl  10.000  jezdců  a  20.000  lidu,  t.  zv.  Poesie  a  rytířský  duch,  jiné  dvé  zvláštnosti 
vojsko  svízelů.  Před  Tabúkcm  dal  si  M.  ;  ducha  semitského,  činí  i  z  něho  básníkr, 
holdovati  vyslanci  mnohých  států,  načež  který  jen  z  nedostatku  inspirace  stkrk  se 
vrátil  se  do  Medíny.  Výpravou  tou  dokon-  nepřítelem  básníků,  na  druhé  straně  bojov- 
čeno  bylo  podrobení  Mckčanů  a  větší  části  ;  nika,  jenž  pod  rouškou  víry  hk-di  ovlád- 
Arabie  v  10.  r.  H.  (632).  Smlouvy  s  nemus-  nouti  celý  svět.  Ve  středu  stojí  zákono- 
limy  prohlášeny  neplatnými  a  vkročení  na  i  dárce.  Vše  svědčí  o  neobyčejném  duchu  a 
území  mecké  pro  ně  nedovoleném.  Přijetí  řadí  M-a  výsledky  dosaženými  mezi  předai 
islámu  nebo  smrt  stalo  se  heslem  naproti  osoby  člověčenstva,  třeba  mravní  hodnotou 
nevěrcům.  M.  sám  vešel  v  čele  více  než  ,  zaujímá  mezi  nimi  místo  poslední.  O  nauce 
40.000  věřících  do  Mekky,  t.  zv.  pouť  na  M-ově  viz  Korán  a  Islám.  —  Arabskr  bio- 
rozlouČenou  (632),  bylať  to  jeho  poslední  | graf^e  M-ovy  podali  Ibn  Ishák,  Ibn  HiSám, 
návštěva  tamže,  a  v  kázání  na  návrší  Araia  Vákidí,  Tabarí,  Abul-Fidá  a  j.  (viz  jednot- 
prohlásil  závaznost  pouti  a  jejích  obřadů  livá  hesla).  Z  literatury  uvádíme:  Th.  Xól- 
v  posvátném  měsíci  pro  muslimy.  Vrátiv  stí  deke,  Das  Leben  M-s  (Hannover,  18b3);  A. 
do  Medíny  M.  postižen  byl  zimnicí  s  prud-  Sprenger,  Das  Leben  und  die  Lehre  d.  Mo- 
kým  zánětem  mozku.  Zotavil  se  sice  tak,  že  hammed  (Berlín,  1869;  před  t'm  angl.  nedo- 
mohl ještě  jednou  v  kázání  nabádati  své  končeno  v  Alláhábádě,  1851);  W.  Muir,  The 
věrné  k  vytrvalosti  ve  víře,  doporučiti  Abú  ,  life  of  Mahomet  and  history  of  Islám  (Lon- 
Bekra,  jenž  zastupoval  ho  v  mešitě,  za  svého  dýn,  1858—61,  4  sv.);  L.  Krehl,  Das  Leben 
nástupce  a  ustanoviti  propuštění  svých  otro-  '  und  die  Lehre  dcs  M-s  (Lipsko,  1884;  L  díl: 
kův  a  rozdání  peněz  chudým.  Zemřel  v  ná  Životopis,  více  nevyšlo);  H.  Grimme,  Mo- 
ručí  své  choti   AiŠy  dne   9.  čce  632  u  věku    hammed  (Múnster,  1892).  Dk. 

62    let   s   pocity,    že    nenaplnil    svého    po-       Muhammed,  jméno    čtyř    sultánů    ture- 
slaní.  —  M.   byl    prostřední    postavy,    pleti    ckých:  1)  M.  I.  (♦  1387  — f  1421);  2)  M.  II-, 
snědé,    ušlechtilé    tváře,    zdobené    hustými    Bujuk,  t.  j.  Veliký,  vnuk  před.   (*  1430  — 
vousy  i  vlasy,   oka  výraznťho.    Výmluvnost   f  1481),  nastoupil  r.  1451  po  svém  otci  Mu- 
jeho  byla  úchvatná.    Povaha  M-ova  jest  zá-    radu  II.;   3)   M.  III.,   syn    a    nástupce    Mu* 
hadou.    Naproti  sobě  stojí  tu  názory  vyhla-    rada   III.    (*  1566  —  f   1603),   panoval    od 
sující    M-a   za   skutečného  proroka  (islám),  i  r.  1593;  4)  M.  IV.,  syn  Ibrahimův  (♦  1642  — 
jiné,  jež  shledávají  vněm  podvodníka.  Pravda   f  1692).  nastoupil  r.  1648  po  svrženém  otci. 
zůstává  asi  uprostřed.    Proroctví  jest  insti-    Viz  Turecko,  dějiny, 
tuce  vlastní  Semitům  a  M.  vystupuje  jako       Muhammed  v.  Mahmúd. 
prorok  dovolává  se  skutečně  Starého  i  No-  i     Mnliammedáiil,  Mohamedáni,  Maho- 
vého  zákona  a  žádá  býti   postaven   v  řadu    metáni,  stoupenci  Muhammedovi.  Sami  na- 
ostatních  proroků  přímo  za  Krista,  jako  po-   zývají  se  dle  své  víry  muslimové,  t.  j.  vý- 
slední a  tím  samým  ovšem  i  největší  všech    znavači  islámu.  Viz  Islám, 
prorokův.    Poetické  výroky  Koránu  starých       Mnliammed  ben  Dž4blr  v.  al-Battáni. 
dob  upomínají  na  podobné  projevy  prorocké,       Mnliammed  ben  Mús4  v.  Dam  irí. 
třeba  jejich  výše  nedosahují.  Nespravedlivo       Mnhammed-Jakub  v.  Jakub  21). 
bylo    by  pochybovati,  Že  M.   sám   byl  pře-       Mnhammed  Mirz4   v.   Abbás   Mírzá. 
svědčen  o  pravdivosti  svého   poslání,  třeba       Mahammerah  v.  Mohammera. 
ani  zde  vřelostí  citu  nevyrovná  se  prorokům       Mnliekálli  v.  Mohikáni. 
Starého  zákona.    Ovšem  dlužno  i  uznati,  že  ;     Muhibbi  (arab.,  t.  j.  milující),  básnické 
M.  užíval  prorockého  poslání  v  zájmu  svém   jméno   tureckého   sultána   Solimana    Ve'- 
vlastním,  přikrývaje  jím  s  jedné  stránky  ne-    kého.  Díván  pode  jménem  tímto  zachovaný 
dostatky  své  vlastní  i   čU  nů  své  rodiny,  se  ^  (díváni-M.)   vydán    v    Cařihradé    1897.     Dvé 
strany  druhé  užívaje   ho  na  podporu  svých   z  básní  M-ových  přeložil  R.  Dvořák,  Květy 
sobeckých  choutek.    V  tom  ohledu  soustře-    1883.  II.  str.  489.  Dk.  ' 

duje  M.  ve  své  osobě  všecky  pěkné  i  ne-  Mahlau:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  v.  Milov. 
pěkné  vlastnosti  Arabovy,  vyjma  snad  jcdi-  2)  M.,  průmyslná  ves  v  Sasku,  kraj.  hejtm. 
nou  udatnost,  jež  nebyla  přední  jeho  stráň-  Lipsko,  má  2786  ob.,  ev.  kostel,  prádel,  vlny, 
kou :  nevzdělanost,  jecfnoduchost  Života,  pra-  '  stávkářství  (bavln,  a  vln.  rukavice). 


Muhlbach  —  Muhlfraun.  843 

Miihlbaoh:   1)  M.,   far.  ves  v  Cechách,  { trati  Karlsruhe-Maxau;  3520  ob.  (1890),  nový 
na  pr.  bř.  Ohře,  hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Cheb;   kostel.  Od  r.  1886  spojen  s  Karlsruhe. 
37  d.,  270  ob.  n.  (1890),  kostel  sv.  Jakuba, ;     Miihldorf :  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
2tř.  šk.,  nižší  celní  úřad.  a  okr.  Karl.  Vary,  fara  Svatobor,  pá.  Kysibl- 

St)   M.,    městečko   v   Tyrolsku   v   román-   PuchŠtein;    27  d.,   160  ob,  n.   (1890),   mlýn 
tickém   údolí  Pusterskéro,   v  hejtm.  a  okr.    a  slabé  ložisko  hned.  uhlí. 
brixenském;  žel.  stanice  Franzcnsfeste-Lienz,       St)  M.,   okresní  město  ve  vládním  obvodu 
má  563  obyv.  n.  (1890),  far.  got.  kostel,  pa-   horno-bavorském,  při  levém  břehu  splavného 
nensk^  klášter  s  vychovacím  ústavem.  Innu,  důležitá  křižovatka  drah  (trati  Mnichov- 

3)  M.,  také  Můhlenbach  (maď.  Srdsx-  Simbach,  Rosenheim-Plattling  a  Múhldorf- 
Sebes,  rum.  Sabe$iu\  král.  svob.  město  s  vlast-  Burghausen);  má  3561  ob.  (67  evang.  r.  1895), 
ním  magistrátem  na  Máruši  v  sibiňské  župě  |  polit,  a  soudní  úřad  1.  stolice,  zámek  a  tři 
v  Sedmihradech;  má  6692  obyv.,  z  nichŽ  jej  kostely;  hamry,  obchod  s  obilím;  v  okolí 
4178  Rum.,  2049  Něm.,  z  vět.  části  Sasíků,  pěstuje  se  chmel.  M.  býval  dříve  enklávou 
289  Maď.  (1890),  sídlo  župních  úřadův  a  solnohradskou  a  stal  se  památný  dvěma  pří- 
okres.  soudu,  pošty  a  telegrafu,  okr.  lesní .  běhy.  Přemysl  Otakar  II.  25.  srpna  1257 
správy,  řecko-vých.  protopresbyterátu,  ev.  velikou  zde  utrpěl  pohromu  od  vojsk  ba- 
luth.  okr.  děkanství,  římsko-kat.,  řecko-kat,  vorských  (Palacký,  Děj.  II.  1.  str.  30.);  po 
řecko-vých.  a  ev.-luth.  far.  kostely,  residence  druhé  zvítězil  tu  Ludvík  Bavorský  nad  proti- 
františkánů,  ev.-luth.  niž.  (gymnasium,  měšC  králem  Bedřichem  Sličným  Rakouským,  maje 
div.  škola,  Živn.  pokr.  škola  a  několik  škol ,  za  pomocníka  krále  českého  Jana  se  znamc- 
obec,  železárny,  stát.  pila,  továrna  na  cellu-  \  nitou  mocí  vojenskou.  Bitva  svedena  v  den 
losu,  soukennictví,plátennictví  a  čilý  obchod,  I  sv.  Václava  r.  1322  pod  vrchním  vedením 
v  okolí  vinařství  a  zemědělství.  Blíže  města  I  Janovým  asi  8  km  západně  od  M-u  u  vsi 
nalezeno  mnoho  žárových  hrobů.  Evang.  Ampfing  (v.  t.,  odtud  zve  se  téŽ  »bitva 
kostel  náleží  k  nejskvostnějším  stav.  památ-  u  Ampfíngu<).  Statečností  Českou  (v  boji 
kám  v  zemi.  M.  ma  zbytky  opevnění  z  r.  1387.  padl  slavný  Plichta  z  Žcrotína)  a  včasným 
R.  1438  byl  Turky  dobyt,  zpustošen  a  oby- ,  zakročením  Bedřicha  purkrabí  norimberského 
vatelé  většinou  povražděni  a  odvedeni  do  i  rozhodnuta  bitva  a  Bedřich  zajat.  Za  pomoc, 
otroctví.  V  led.  r.  1531  bylo  město  dobyto  kterou  Jan  Ludvíkovi  poskytl,  obdržel  v  zá- 
voji voj  v.  Jana  Zápolského,  který  zde  21.  červ.  stavu  Chebsko,  jež  od  té  doby  navžcy 
1540  zemřel.  R.  1551  postoupila  polská  krá- ,  s  Čechami  spojeno.  (Palacký,  Děj.  11.  1. 
lovná  Izabella  v  M-u  Sedmihradsko  Ferdi-   str.  449  a  n.)  Pp. 

nandu  Rakouskému.  V  bouřích  XVI.  a  XVII.  |  MillildSrfel,  ves  mor.,  v.  Víska, 
stol.  utrpělo  město  velkých  pohrom;  r.  1:06,  Miililanbars^  Heinrich  Ludwig,  bota- 
měst.  hradby  sedmihradskými  povstalci  pod  '  nik  amer.  (♦  1756  —  f  1817),  byl  evang.  du- 
Vavřincem  Pekrim  pobořeny.  Pův.  ryze  ně- 1  chovním  v  Lancasteru  v  Pennsylvanii  a  zá- 
mecké město,  vpády  nepřátelskými  seslabcné,  býval  se  soustavným  studiem  rostlin  severo- 
obdrželo  v  1.  1743—1762  kolonisty  z  Baden-  i  amerických.  Vydal :  Catalogus  plantarum 
ska,  H.  Rakous  a  Korutanska  značnou  po-  Americae  septentrionalis  (Lancaster,  1813  ý 
silu.  —  Půl  hod.  na  jih  Petersdorf  s  nej- ,  2.  vyd.  Philadelphia,  181Í);  Descriptio  uberior 
větší  papírnou  v  zemi.  Dkl.      \  graminum   et  plantarum   calamariarum  Ame- 

MilhlDaoh  Louise  v.  Mundtová  Klára,    ricae  septentrionalis  (Philadelphia,  1817). 

Mohlbauer  v.  Milbauer.  |     Miihlendorf,   Můllendorf,  ves  v  Čc- 

Miililbarg:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm.  chách  na  pr.  bř.  Ohře,  hejtm.  a  okr.  Kadaň, 
Kaplice,  okr.  Nové  Hrady,  fara  sv.  Anna  |  fara  Voč,  pš.  Pernštein;  24  d.,  127  ob.  n. 
(Hojná  Voda),  pš.  Něm.  Benešov;  19  d., '  (1890),  mlýn  a  hájovna. 
121  ob.  n.  (1890),  pila  a  šindelna.  —  2)  M., .  Mníilessen,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Cheb, 
ves  t-,  hťjtm.  Kraslice,  okr.,  fara  a  pš.  Ney- 1  okr.  a  pš.  Vildštein,  fara  Nebanice;  55  d., 
dek;  71d.,  367ob.  n.  (1890),mlýn,krajkářství.    370   ob.  n.   (1890).   fil.   kostel    sv.   Mikuláše 

3)    M.,    město    v    kraji    liebenwcrdském    (ve  XIV.  stol.  fara),   2tř.  šk.,  mlýn,  kyselka 
v  pruském  vládním  okrese  meziborském  na   a  samota  Stobitzhof. 

Labi;  3530  obyv.  (ponejvíce  evang.;  r.  1895),  von  Miihlfeld:  1)  M.  Karl  Megerle, 
obvodní   soud,   zámek,    tři    kostely   (bývalý    zoolog,  v.  Mgl. 

klášterní  z  r.  1228),  cukrovar.  U  M-u  sve-  2)  von  M.  Eugen  Megerle,  šlechtic, 
clena  24.  dubna  1547  známá  bitva,  v  níž  byl  rakouský  politik  (♦  1810  ve  Vídni  —  f  1868 
poražen  a  zajat  kurfiršt  Jan  Bedřich  od  Karla  t).  Studoval  práva  a  poč.  let  čtyřicátých 
V.  a  kteráž  mocně  působila  i  v  rozvoj  věcí  stal  se  advokátem.  Nabyl  záhy  dobré  povésti 
českých  (potrestání  odporných  stavů).  Srv.  jakožto  právní  zástupec  a  byl  r.  1848  volen 
Bcrtram,  Chronik  der  Stadt  u.  dcs  Klosters  |  do  frankfurtského  nár.  shromáždění  jako 
M.  (Torgov.  1864);  Lenz,  DieSchlacht  bei  M.  zástupce  Vídně;  tam  stál  po  boku  Giskrově. 
(Gotha,  1879).  Pp.  —  4)  M.,  městečko  v  Du-  Od  r.  1861  byl  členem  dolnorak.  sněmu  zem- 
rynsku,  vprus.  vlád  okr.  crfurtském;  1326  ob.  ského,  potom  i  říšské  rady,  kde  byl  vynika- 
(1890),  vápenice,  cihlářství  a  tkalcovství.  Na  jícím  vůdcem  německých  liberálů  a  strany 
blízku  tři  staré  hrady  v.  Gleichen.  i  řečené  velkorakouské.    Zasazoval  se  zvláště 

Miililblirg^y    dříve  samostatné   město   na    o  svobodu  vyznání  a  zrušení  konkordátu. 
ř.  Alb   v  badenském   kraji   Karlsruhe   a  na  '     Muhlfraiui  v.  M  i  1  f r  o  n. 


844  Múhlgrún  —  Miihlwenzl. 

Miihlg^ran,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Cheb, 'sen;  má  polit,  i  soudni  úřad  I.  stol.  (též 
okr.  a  pá.  Vildštein,  fara  Neukirchen;  26  d.,  .živnostenský  soud),  obchodní  komoru,  reál. 
136  ob.  n.  (1890).  ,  gymnasium,  vyšší  dívČí,  obchodní  a  tkalce v- 

Míililhaiuan:   1)  M.  v.   Milevsko.  —  !  skou  školu;   velmi  Čilý  prAmysl   a   obchod 


2)  M.  v.  Nelahozeves. 

3)  M.  (též  M.  in  Thúringen),  krajské 
město  ve  vládním  obvodu  erfurtském  pruské 
provincie  Saské  na  pravém  břehu  ř.  Unstruty 


(továrny  textilní  [výroba  hedvábí,  sametu. 
plátna],  na  zpracování  Železa,  na  lučebntny, 
tabák,  loděnice  a  j.),  36.001  oby  v.  (r.  1895; 
6959  evang.,  208  židů).    M.  vzpomíná    se  po 


(207  m  n.  m.)  se  zachovaným  dosud  staro- ',  prvé  v  XI.  století,  městem  je  od  r.  1322.  — 
bylým  opevněním  a  několika  předměstími,  Kraj  múhlheimský  má  na  388*42  km^ 
stanice  trati  Gotha-M.-Lcinefeldc.    Má  pří-   84.297  obyv.  Pp. 

slušné  pol.  a  soudní  úřady  krajské,  obchodní       MtUilhofan,  Železárny  a  slévárny    firmy 
komoru,  filiálku  Říš.  banky,  9  evang.  a  katol.    Kruppovy  v  prus.  vlád.  obvodu  a  kraji  ko- 
kostel  (pozoruhodný  jest  kostel   Mariánský  ,  blenckém ;  625  ob.  (1880). 
o  5  loQÍch),  synago^^u,  gymnasium,  reálku,  |     MiihlhSfen  v.  Mile  v  o. 
ev.  učitelský  ústav  a  obchodní  Školu;  30.115       Miihliieth  v.  Milná, 
obyv.  (1469  kat.^  220  židů  r.  1895);    pěstuje       MiUlloh  v.  Múlloh. 
průmysl   textilní;    kromě  toho   má  továrny       MillilQrxSn  v.  Mileřsko. 
na  kůže,  na  cigarra,  šicí  stroje,  chemikálie,       Miililsam,   osada   ve  Slezsku,   hejtm.   a 
strojírny;  klihařství,  pivovarství  aj.;  obcho-   okr.  Fryšták,  fara  a  pš.  Orlová;    48  d.,  929 
duje   s  obilím,   semeny  a  dřívím.    M.  byly   ob   čcsko-pol.  (1890). 

původně  svobodné  říšské  město,  za  Karla  V.  Mnhlsoheibe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Li- 
dostaly  cechy  zastoupení  v  radě  městské;  bérec,  okr.  Chrastavá,  fara  a  pá,  Ncundorf; 
o  bouřích  selských  (r.  1525)  sídlil  tu  (a  po-  !  26  d.,  144  ob.  n.  (1890). 
zději  byl  i  sťat)  Tomáš  Můnzer;  reformace  Miíhlsteiiiová  Berta,  spisovatelka  čes. 
uvedena  do  města  r.  1556.  R.  1803  spojeny  '  (*  26.  čce  1847  ve  Velvarech  —  f  24.  srp. 
M.  s  Pruskem,  r.  1807  s  královstvím  Vest-  1887  v  Praze).  Původně  žila  ve  Velvarecb, 
falským  a  r.  1813  znovu  s  Pruskem.  —  Krai  kde  otec  její  byl  inženýrem,  odtud  přesté- 
múhlhauský  (bez  města)  má  na  396  56 /rm'  ho  vála  se  do  Jiřetína,  pak  do  České  Lípy  a 
33.315  obyv.  Sr.  WoerVs  Reisehandbůcher,  r.  1864  usadila  se  trvale  v  Praze.  Po  prvé 
M.  i  T.  —  4)  M.  (M.  in  Ostpreussen,  vystoupila  na  veřejnost  v  časop.  >Lada€, 
pol.  Mlynarjr),  město  v  okrese  pasl^ckém  potom  přispívala  do  >Lumíra€,  »Z1.  Prahy*. 
(holandském)  východopruského  vládního  ob-  »Světozora«,  »Květů*,  >Osvěty*,  almanacliu 
vodu  kraloveckého  v  pěkné  krajině  nad  řič-  !  »Ruchu*  a  j.  Samostatně  vydala:  Pohrobky, 
kou  Donnou ;  stanice  trati  Tczewo  (Dir- i  sbírku  básní  (Praha,  1872),  jež  byla  vřele 
schau)-Kralovec ;  má  obvodní  soud,  kat.  a  l  přijata;  Povídky,  novely  a  arabesky  (t.,  1880); 
evang.  kostel;  parní  pilu,  pivovarství,  hrn- 1  hlavním  střediskem  její  literární  Činnosti 
Čířství;  chov  dobytka  a  obchod  s  dřívím,  byla  »Libuše*,  do  níž  napsala:  Na  břepch 
2240  skoro  napořád  protest,  ob.  (1895).  Pp.  \  Nefdrky  (Praha,  1883),  Nové  povídky  (t.. 
Hiililheim :  1)  M.,  město  ve  Virtember-  1883)  a  román  Vlasti  a  Tobé  (t.,  1886).  M. 
sku  (v  kraji  černoleském,  v  okresu  tuttlin-  přispívala  do  všech  téměř  časopisův  a  byia 
genském)  při  pravém  bř.  Dunaje  (644  m  n.   z  nejhorlivějších  členů  >Amerického  klubu*, 


m.),  stanice  trati  Tuttlingen-Sigmaringen. 
Má  zámek;  943  katol.  obyv.;  výroba  hodin. 
2)  M.,  též  Múlheim,  krajské  město  v  pru- 


kdež  přcdnášívala  často  o  ženské  otázce. 
Prosa  M-vé  náleží  k  lepším  pokasům  a  za- 
čátkům   české    prosy    zábavné    a    byla    své 


ské  provincii  porýnské,  ve  vládním  obvodu  j  doby  zvláště  v  kruzích  dámských  oblíbena, 
díisseldorfském,  na  pravém  břehu  ř.  Ruhry  Jediná  sbírečka  jejích  veršů  Pohrobky  vyka- 
(32  m  n.  m.);  důležitá  křižovatka  železniční  zuje  několik  čísel  opravdu  procítěných,  jimŽ 
(trati  Hochfeld-Langendreer,  Ruhrort-Holz-  vadí  místy  jen  přílišná  primitivnost  formy. 
wickede,  M.-Duisburg,  M.-Kettwig,  M.-Ober-   Tichá,  snivá  melancholie  jest  příznakem  celé 


hausen),  má  soudní  a  politické  úřady  I.  sto- 
lice, obchodní  komoru  a  filiálku  Říš.  banky 
(vedle  jiných  ústavů  peněžních);  gymnasium, 
reálku,  několik  jiných  škol;  dvě  nemocnice 
a  dva  sirotčince;  katol.  kostel  a  dva  evang.; 
železárny,  slévárny,  strojírny;   průmysl  tex- 


tvorby  ušlechtilé,  v  životě  málo  štastné  spi- 
sovatelky, -cký. 

Míililtroir,  město  v  sas.  krnji  zvikavském. 
sev.-záp.  od  Plavná,  stanice  žel.  Schónberg- 
Schleiz;  1893  obyv.  (1890),  evang.  kostel, 
okres,  ústav  pro  chudé,  zámek,  pivovar,  pá- 


tilní,  četné  jiné  továrny;  obchod  s  uhlím. '  lenka,  kamen,  lomy,  mlýn,  pila,  punčochář 
Obyvatelů  má  (r.  1895)  31.429  (9754  katol,  ství  a  tkaní  vlněn,  zboží. 
531  židů).  Po  prvé  vzpomíná  se  M.  r.  1093.  ,  Miililwenzl  Ignác,  mathematik  (*  vChe- 
Méstem  je  od  r.  1508.  —  Kraj  můhlheim-  bu  —  f  1766  v  Praze).  Jakožto  člen  řádu  je- 
ský  má  na  101-85  fcm"  98.342  obyv.  (r.  1890).  suitského  byl  profcssorem  mathematiky  na 
Srv.  M.  und  Umgcbung  1885.  —  3)  M.  neb  několika  učilištích  jesuitských,  zejména  ve 
Múlheim,  kraj  .ské  mčsto  v  téže  provincii  ve  Vratislavi  a  od  r.  1735  v  Praze.  Znám  byl 
vládním  obvodu  kolínském,   na  pravém   bř.    také  jako  optik  a  sám  brousival  velmi  do- 


Miihry  —  Muchavec 


845 


Miiliry  Adalbert  Adolf,  něm.  klimato- 
log  (♦  1810  v  Hannoveru  —  f  1888  v  Go- 
tinkách).  Studoval  lékařství;  potom  cestoval 
a  usadil  se  v  Hannoveru,  od  r.  1854  v  Go 
tinkách  jako  medic.  rada.  Napsal  celou  řadu 
meteorologických  spisů,  z  nichž  uvádíme: 
Klimatologische  Untersuchungen,  oder  Grunď 
iug€  d.  Klimatologie  in  Be^ug  auf  d,  Gesunď 
heitsverháltnisse  der  Bevólkerungen  (Lipsko, 
1858);  Allgem,  geographische  Meteorologie  (t., 
1860);  Klimatographische  Úbersicht  der  Erde 
(t.,  1862  a  1865);  Beitráge  ^ur  Geophysik  utid 
Klimatographie  (t.,  1863);  Dos  Klima  d.  AI- 
pen  unterhalb  d.  Schneelinie  (Got.,  1865);  C/n- 
tersuchungen  uber  die  Theorie  und  d,  allgem, 
geogr,  System  d.  Winde  (t.,  1869);  Ober  die 
Lehre  von  d,  Meeresstrómungen  (t.,  1869); 
Kritik  u,  kur^e  Darstellung  d.  exakten  Nátur- 
philosophie  (t.,  1882,  5.  vyd.).  Mimo  to  ně- 
které spisy  lékařské. 
Muoh  v.  Muť. 

Mnoha  Alfons,  český  malíř  a  illustrátor 
(*  1860  v  Ivančicích  na  Moravě,  žije  v  Pa- 
říži). Umělecké  vzdělání  'hledal  M.  zprvu  ve 
Mnichově,  potom  ve  Vídni  a  v  Paříži.  Tísní 
poměrů  nucen  opustil  Paříž  po  krátkém  po- 
bytu, aby  se  vrátil  do  vlasti.  Na  Moravě  na- 
lezl konečně  oporu  v  mecenášské  přízni  hr. 
Khucna,  jenŽ,  dav  si  od  něho  vyzdobit  jí- 
delnu svého  zámku,  znova  do  Paříže  ho  vy- 
pravil. Muchovi  bylo  tehda  již  třicet  let,  nic- 
méně jal  se  znova  pilně  studovati  v  soukro- 
mých atelierech,   kdež   Leffevre,   Boulanger, 
Laurens  byli  mu  učiteli.    Brzy  nalezl  si  pak 
již  cestu  ic  vynikajícím  nakladatelům,  kteří 
bystře  rozpoznali  jeho  nadání  pro  illustraci. 
Po  několik  let  M.  takto  pracoval  v  tomto 
směru,   illustruje   díla  historická,    básnická, 
spisy    pro    mládež,   přispívaje   do  časopisů 
>Revue  Mamec,  >lllustration€,  >Figaro  illu- 
stré*  atd.  —  Tou  dobou  proniklo  jeho  jméno 
též  do  Čech,  zásluhou  našich  listův  illustro- 
vaných.  R.  1895  M.  nalezl  na  své  dráze  jednu 
z  oněch  šťastných  náhod,  které  v  Paříži  více 
ještě   než  jinde  jsou   základem    popularity. 
Objednán  u  něho  plakát  pro  divadlo  Renais- 
sance,  ohlašující  představení  Gismondy  se 
Sárou  Bernhardtovou.    Affiche,   pod  níž   se 
objevilo  jméno  dosud  takřka  neznámé,  obrá- 
tila na  sebe  pozornost  žurnalistiky  i  obecen- 
stva novotou  pojímání  a  efTektním  půvabem. 
Zalíbila  se  také  Sáře  Bernhardtové,  která  od 
té  doby  stala  se  příznivkyní  uměni  Muchova. 
Nyní  množily  se  v  atelieru  Muchově  objed- 
návky afíichí,   illustraci  a  jiných  prací  tak, 
že  když  M.  r.  1897  uspořádal  svoji  soubor- 
nou  výstavu,    mohl  již    předvésti    bezmála 
dvacet  návrhů  k  provedeným  plakátům,  řadu 
ukázek  svého  umění  illustračního  i  dekora- 
tivního v  širším  smyslu  slova.  U  příležitosti 
této  výstavy,   kdy  mnoho  o  Muchovi  bylo 
psáno,  uveřejněny   o  jeho   původu  —  brzy 
cikánském,  brzy  maďarském  i  španělském  — 
všelijaké  legendy,  kteréž  přes  svoji  nepravdě- 
podobnost  v  Paříži,  vŽdy  novot  lačné,  po- 
máhaly buditi   zájem    pro  uměni   Muchovo. 
Dobyv  si  zvučného  jména  v  Paříži  sklidil  M. 


o  nějaký  rok  později  úspěch  ve  Vídni  sou- 
bornou výstavou  a  potom  též  v  Praze.  O  svě- 
tové výstavě  v  Paříži  r.  1900  dostalo  se  mu 
příležitosti,  aby  osvědčil  své  dekorativní  na- 
dání v  pávi  lionu  bosenském.  Po  výstavě  udě- 
lena mu  stříbrná  medaille  a  hodnost  člena 
čestné  legie.  —  Pro  starší  období  umění 
Muchova  jsou  charakteristickými  jeho  práce 
illustrační,  hlavně  historického  obsahu,  ze- 
jména listy  pro  knihu  >Scěnes  et  épisodes 
de  Thistoire  ďAUemagne  od  Ch.  Seigno- 
bos«,  mezi  nimiž  byly  téŽ  3  výjevy  z  českých 
dějin.  Jsou  to  Živě  cítěné  a  eíiektně  arranžo- 
vané  komposice,  v  nichž  vliv  Laurensův  je 
zřejmý.  Také  illustrace  k  Čechovým  »Ada- 
mitům«  jsou  provedeny  ještě  v  tomto  du- 
chu. Podstatné  jiného  rázu  jest  již  obrazový 
doprovod  k  Flersově  >Princezně  Ilséec.  Lí- 
čení děje  ustupuje  tu  před  účelem  půvabné 
dekorace,  prostírající  se  po  okrajích  listů 
v  hebké  souhře  tlumené  barvitosti.  Zde  také 
rozvinul  M.  po  prvé  v  celé  bohaté  rozmani- 
tosti svůj  zvlá.štní  ornament,  jehož  květoví 
a  šňůroví,  na  základě  studia  středověkých 
rukopisných  maleb,  s  docela  moderním  ci- 
tem je  řešeno.  Podobného  způsobu  jsou  také 
mnohé  drobnější  práce  Muchovy  rázu  deko- 
račního, obálky  knih  a  časopisů,  kalendáře, 
jídelní  lístky  a  p.  V  affichích  vytvořil  si  M. 
svůj  osobitý  způsob  dikce,  spojuje  silně  ak- 
centovaný obrys  s  harmonickým,  sladce  a 
líbezně  naladěným  koloritem  a  s  hebkým 
rhythmem  dekorativně  cítěných  linií  (na  př. 
známé  zákruty  vlajících  vlasů).  Obsah  pla- 
kátu bývá  vtělen  v  sličnou  ženskou  postavu, 
jejíž  pružným  formám  přimyká  se  efFektně 
háv,  který  je  zpola  kostýmem  a  zpola  vol- 
nou draperií,  a  jejíž  hezounkou  tvářičku  rá- 
muje fantastický  účes,  bohatě  velkými  květy 
obtéžkaný.  Tyto  vnadné  postavy  jsou  také 
hlavním  půvabem  různých  dekorativních  pan- 
neaux,  které  M.  za  posledních  let  provedl 
{Počasí  roční^  Květiny ,  Měsíce  a  j.  v.)  a  z  nichž 
některé  barevným  tiskem  byly  rozmnoženy. 
Z  plakátů  Muchových  jsou  nejznámější  ty, 
které  provedl  pro  divadlo  de  la  Renais- 
sance,  pro  Salon  des  Cent,  pro  papier  Job; 
mimo  ně  objednány  u  něho  četné  jiné  pro 
podniky  literární  i  průmyslové.  Osobitě  ře- 
šil M.  též  několikráte  návrhy  pro  malovaná 
okna.  Poslední  dobou  rozšířil  M.  okruh  svého 
uměni  o  větší  úkol  dekorativní  výzdobou 
bosenského  pavillonu  na  světové  výstavě  a 
cyklem  Otčenáš,  který  byl  vydán  téŽ  s  do- 
provodem českého  slova.  Přednosti  i  meze 
uměni  jeho  jsou  tu  i  tam  zřejmý.  M.  jest 
horlivý  přispěvatel  obrázkového  týdenníku 
>Zlatá  Praha<  a  nadšený  podporovatel  čes- 
kého umění  v  Paříži.  Td. 

Muoh  ado  about  notl&lng  [m5č  edú 
ebaut  nódzing],  angl.,  příslovečný  titul  Sha- 
kespearovy veselohry  >Mnoho  povyku  pro 
nic  za  nic«. 

Maohálek  v.  Lejsek. 

Muohaveo  (pol.  Muchawiee),  řeka  v  rus. 
gubernii  grodcnské,  vzniká  u  m.  Prulan, 
tvoří   hlavni   článek   průplavu    dněprovsko- 


1 


846  Muchek  —  Muir. 

bugského  a  vlévá  se  u  Břestu  Litevského  i  Mnohovnik  v.  Amelanchier. 

do  Hugu.  Délka  její  111  km.                            '  Muohtar  (tur.),  obecní  starosta. 

Muohek  z  Buková,  příjmení  staročeské  Muohtar  paia  (Ahmed  M.  nebo  Muk- 

rodiny  vladycké,  která  pocházela  z  tvrze  a  tar),  gener.  tur.  (*  1832  v  Bruse).  V  22.  roce 

vsi  řeč.  Bukov  u  Jesenice.  Erb  koňská  kýta  vstoupil  do  vojska  jako  důstojník,   za  války 

stříbrné  barvy  se  zlat.  kopytem  na  modrém  krymské   byl  adjutantem,   pak    učitelem  na 

štitč,   klenot  složená  křídla,  modré  a   bílé.  vojenské  škole  (harbije  mekteb\   od    r.  1865 

Předek  jejich  Jan   (1444  atd.)  získal  od  kl.  vychovával  Jusufa    Iseddina,    syna    Abd-nl- 

chotéšovského  Kolovice  a  ok.  r.  1447  nabyl  Azízova,  ve  vojenství,   načež   poslán    (18/>7 

Hořrmyslic,  také  držel  Borový.    Zemřel  ok. '  jako  tur.  kommissař  na  hranice  černohorské 

r.  1470,  zastaviv  syny  Jana  a  Bohuslava,  v  hodnosti  podplukovníka.    Roku    1870   byl 

skrze  néž  se  rodina  ta  rozdělila  na  dvé  po-  spoluvůdcem  výpravy  do  Jemenu,  pak  vrch- 

šlosti.  Á)  Jan  držel  Borový  a  Hořemyslice  a  ním  velitelem  tamže  a  mušírem  (1871).  R.  1873 

zemřel  r.  1547,  zůstaviv  syny  Petra,  Vile-  velel  2.  armádnímu  sboru  v  Šumně,  r.  1874 

ma,  Adama,  Bohuslava,  Kryštofa,  Mi-  4.  sboru  v  Erzerumu.  V  1. 1875 — 76  byl  vrch- 

kuláše,  Jáchyma  a  Vojtěcha.  Petr  seděl  ním  velitelem  v  Hercegovině,  kdež  iitrpél  né- 

na  Osece  vt  j- 1^558),  Adam  převzal  od  bratří  kolik   porážek.    Za  války   ruské   velel    opět 

Hořemyslice,  jež  r.  1563  prodal.  Byl  r.  1548  v  Erzerumu  (1877);    sprvu  bylo  mu    ustou- 

král.  hejtmanem  na  Poděbradech  a  r.  1566  piti  po  Koprikoj,  ale  na  to  podařilo  se  mu 

v  císařově  průvodu  v  Řezně.    Stal  se  pak  dobýti  několika  vítězství,  za  něž   dostal  od 

cis.  radou  a  r.  1574  zdědil  po  manželce  Jo-  sultána  titul  gá\i  (t.  j.  vítězný);    po  rozhoď 

hance  Bechynce  z  Lažan  statek  Píčinu.  Kry-  uých  porážkách  u  Aladža-dagu   a   Deve  Bo- 

štoí  vstoupil  r,  1648  do   služby  Rožember-  juna  M.  odvolán  a  svěřeno  mu  háj*,  ní  Caři- 

ského  rodu,  byl  purkrabí  na  Nových  hradech  hradu.    R.  1878  poslán   utlumit  povstání  na 

a  držel  v  1.  1550 — 57  Mlazov.    Později  držel  Krétě,  což  se  mu  podařilo;   potom   svěřeno 

Osek  a  byl  r.  1571  hejtmanem  hrabství  Klad-  mu  velení  v  Thessalii  a  Epíru  a  guvemer- 

ského.   Zemřel   ok.  r.  1572.    Žádný  z  těchto  ství  v  Monastiru  (1879).    R.  1884  poslán  do 

bratří,  pokud  jest  vědomo,  potomstva  ně-  Egypta  hájit  zájmů  Porty.    Sepsal  též  knihu 

měl.  —  B)   Tchořovská    poŠlost.    Bohu-  o  reformě  turec.  kalendáře,  jež  přeložena  do 

slav  nabyl  ok.  r.  1496  Tchořovic.    Synové  frančtiny. 

jeho   byh   Oldřich,  Václav   a    Jiří.   Jiří,  Muir    [mjúr]:    1)    M.   John,    sanskrítísta 

jenž  měl  Čekanice,  zemřel  jiŽ  před  r.  1533.  ■  skot.  (♦  1810  v  Glasgowě  —  f  1882  v  Edio- 

Oldřich  byl  r.  1534  hejtmanem  kl.  chotěšov-  j  burce).  Studoval  v  (Glasgowě  a  na  East  India 

ského,  s  Václavem  bratrem  prodal  Dýáinu  a '  College  v  Haileybury  a  r.  1828   odebral  se 

zemřel   po   r.  1551.    Tchořovice   drželi   oba  do   Bengalska,  kde   aŽ   do   r.  1853   zastával 

pospolu.   Ok.  r.  1580  měli  Jiří  a  Volf  týž  různá  místa  ve  službě   soudní  a  berní.   J:i 

statek   rozdělený   a   každý  bydlil  na  samo-  r.  1839  vydal  Á  sketch  of  the  argument  for 

statném  obydlí.  Volf  zemřel  r.  1588,  zůstaviv  christianity  against  Hinduismjn  Sanskrit  verse, 

2  manž.  Kateřiny  Nebílovské  syny  Smila  a  kteréž  dílo,  svědčící  o  neobyčejné  znalosti 

Adama.    Tento    odděliv    se    žil    světácky,  M-ové  jazyka,  literatury  a  fílosoíie   staroin- 


Smil  pak  seděl  na  Tchořovicích  ještě  roku 
1628.  Synové  jeho  byli  Václav  a  Kryštof 
z  levého  boku  narození,  ale  od  císaře  Fer- 
dinanda povýšeni  (1628)  do   hodnosti   dětí 


dické,  mělo  učené  Indy  získati  náboženství 
křesfanskému.  Za  týmŽ  účelem  vydal  Ejcami- 
nations  of  religions  (Kalkutta,  1852 — 54,  záro- 
veň v  sanskrtu  a  jazyku  angl.).  Na  zpáteční 


manželských.  Celé  Tchořovice  držel  napo-  cestě  z  Indie  do  Anglie  vydal  v  Kapském 
sled  Volf  a  statek  Dvořetice  měl  s  mladším  j  městě  r.  1853  Remarks  on  the  condwtit  of  mis- 
bratrem  Smi  lem  nedílně.  Wolf  zemř.  r.  1634,^  sionary  operations  in  Northern  India,  potom 
zůstaviv  statek  Tchořovice  manželce  Anně  v  Londýně  (1858—72)  hlavní  svoje  dílo  Ori- 
Elišce  z  Klenového,  synu  Janovi  Vilé-'^i«ťi/  Sanskrit  text  on  the  origin  and  hisionr 
movi  a  třem  dcerám,  ale  jak  tento,  tsk^  of  the  ptople  of  India,  their  religion  and  in- 
i  druhý  statek  manželčin  Blatnice  tak  byly  stituthns  v  5  sv.,  výbor  nejdůležitějších  pra- 
zadluŽeny,  že  v  1.  1654 — 57  na  žádost  veři-  menu  pro  indickou  kulturu  a  dějiny  nábo- 
telův  prodány.  Tím  rod  zchudl  tak,  že  po-  Ženství  s  angl.  překladem.  Religions  and  mo- 
klesl  v  zapomenutí  anebo  snad  vymřel  ne-  ral  sentimentu  mttrically  rendered  front  San- 
dloaho  potom.  Sčk.     j  skřit  writers  (Londýn,  1875)  jest  výbor  ind. 

Miioliain,  město  v  prus.  vlád.  obv.  mezi-  i  pořekadel.  Ve  prospěch  zařízení  stolice  san- 
borském,   kraj  Querfurt,  na  trati  Mezibor-   škrtu   na   univ.  edinburské   složil   5000   lib. 
M.;   1644  oby  v.  (1890),  obvod,  soud  I.  sto-'  šterl.  r.  1862. 
lice,  pš.,  telegr.,  stará  radnice,  evangel.  ko-       2)   M.  William,   bratr  předeSl.   (•   1819 


stel  a  na  blízku  cukrovar  a  hnědouhel.  doly. 

Muoholapka,  bot.,  v.  Dionaea. 

Muohomarka, houba,  v.  Agaricus  427a 
Houby  693 1  s  tab.  Houby  jedovaté  a 
podezřelé. 

Muohopnuty,   Mukenbruny    (Mucken 


v  Glasgowě),  r.  1837  vstoupil  do  služeb  in- 
dických a  r.  1868  jmenován  guvernérem  se- 
verozáp.  provincií  indických.  R.  1874 — 1870 
byl  členem  India  Councilu  v  Londýne,  1885 
praesidentem  university  edinburské,  je|iml 
vicekancléřem  jest  dosud.    Napsal:    7Íe  Hfe 


brunn),   ves   v  Cechách,  hejtm.  Něm.  Brod, '  of  Mahomet  and  history  of  Islám  (1858—61, 
okr.,  fara  a  pš.  Stoky;  25  d.,  13  ob.  č.,  134  n.  I  4  sv.;   3.  vyd.  1894);   Annals  of  early  caU- 


Muirkirk  —  Muka. 


847 


phate  (1883);  Rise  and  deďine  of  Tslam  (1SS3)\ 
The  calipkate^  it$  rise,  decline  andfall  (2.  vyd. 
1892)  a  j. 

Muirktrk  [mjúrkerk],  město  v  skotském 
hrabství  ayrském,  při  ř.  Ayru,  má  3329  ob. 
(1891),  minerální  prameny  a  rozsáhlé  železné 
huté. 

Mniškové  v.  Cibčové. 
:,  bot.,  v.  Pirus. 

(něm.  Mucké)   Arnošt,   Phil.  Dr., 
učenec  a  spisovatel  lužický  (♦  10.  bř.  1854 
ve  Velkém   Oseku   [Wulki  Wosyk]   v  Horní 
Lužici).    Studoval    gymnasium    v    Budyšíně 
(1866 — 74)  a  klassickou  filologii  a  slovanský 
jazykozpyt  v  Lipsku  (1874—78).  Po  ukončení 
studií  byl  pomocným  učitelem  na  gymnasiu 
v  Žitavě,  od  r.  1880  professorem  gymnasia 
budyšínského,    odkud    přeložen    r.   1883    na 
gymnasium  do  Saské  Kamenice  (Chemnitz) 
a  r.  1887  do  Freiberka,  kde  působí  posud. 
Jako  učenec  náleží  M.  k  nejváženějším  sla- 
vistům  přítomné  doby,  doma  pak  stojí  nyní, 
po  smrti  Hórnikově,  v  popředí  všeho  národ- 
ního   a    literárního    ruchu    i   jest   uznaným 
vůdcem  národa.  Činnost  jeho  i  jako  učence 
a   literáta,   i  jako   vlastence   luŽického  jest 
mnohostraná    a    vynikající.    V    letech    stu- 
dentských vystoupil  v  >LuŽičanu«    nemno- 
hými verši,  které  mají  v  lužické  literatuře 
význam   tím,   že   označuji  počátek   Muko  vy 
Činnosti   na  poli  domácí  belletrie.    R.  1876 
redigoval  autografovaný  orgán  tehdejší  mladé 
generace,   nazvaný   »Lipa   Serbska«;    druhý 
ročník,  rovněž  jím  redigovaný,  byl  již  tištěn. 
»Lipa  Serbska€  vycházela  ieště  3  roky  (re- 
dakcí J.  E.  Smoleřa  a  později  J.  Bárta),  na- 
čež namísto  ní  a  >LuŽičana€  založil  M.  r.  1882 
belletristický  měsíčník  >LuŽicu«,  která  dosud 
vychází.    K  této  činnosti  jeho  náleží  vydá- 
vání sbírky  veseloher   »Serbske   džiwadlo« 
(spolu  s  J.  Bartem),  do  níž  sám  některé  pře- 
ložil  {Sankowe  škómje,   Prafski   tpuj,    Wíny 
wosud,  Hoňtwa  i^a  mufom,  Nahrahnosče  m\da), 
zejména    pak    uspořádání    úplného    vydání 
spisů  H.  Zejleřa  (Handrija  Zejlerja  zhroma- 
džene  spisy,  4  sv.,  BudyŠ.,  1883-91).  —  V  le- 
tech studentských  cestoval  mnoho  po  své 
vlasti,  všímal   si    nejen    lidové   mluvy,   ale 
i  obyčejů,  písní,  podání  atd.,  což  se  stalo  po- 
čátkem jeho  vynikající  činnosti  národopisné. 
Již  od  r.  1872  uveřejňoval  své  sbírky  a  ma- 
teriály   folkloristické,   hlavně    v    >  Časopise 
Mačicy  Serbskeje«.  Hlavní  jeho  sbírky  písní 
jsou:   Ludowe  pésnje  a  varianty  i  delnjoiuifí' 
skich  pomje^ow   (>C.  M.  S.«,   1875 V,    Delnjo- 
tu{i$ke  pésnje  (t,  1877,  též  ve  zví.  otisku); 
Delnjotuiiske    ludowe  pésnje  (t.,   1882);    Na- 
mje^ne  ludowe  pésnje  (t.,  1883);  Homjoserbske 
ludowe  pésnje  (t.,  1883,  vydané  také  zvlášf: 
Dodawk  k  ludowym  pésnjam);   Nowa  ^bérka 
homjoiufiskich  pésni  a   serbskich    narodnych 
přisiowow  (1887,  otisk  z  >Č.  M.  S.«);   Nowe 
dodawki  k  textam  ludowych  pésni  (t,  1889,  též 
o  sobě)  a  j.  Kromě  pisní  sbíral  M.  i  přísloví, 
křestná,  rodinná,  místní  a  polohopisná  jména 
atd.  I  ze  starých  autorů  čerpal  pro  domácí 
národopis;    v  té  příčině  důležitý  jsou  jeho 


články  Frenceliana  v  »C.  M.  S.«  1880—1882 
(hlavně  IV.  Powjesée  Abrahama  Frencela  wo 
serbskich  wašnjach  a  naio^kach).  Nejdůležitěj- 
ším však  a  nejznamenitějším  jeno  dílem 
z  toho  oboru  jest  Statistika  Serbow,  tištěná 
původně  po  částech  v  >Časopise  Mačicy 
Serbskeje«  (1884 — 1886)  a  potom  i  o  sobe 
(v  Budyšíně).  Byla  to  v  celém  slovanském 
světě  první  práce  svého  druhu  a  teprve 
r.  1899  připojila  se  k  ní  Ramultova  >Staty- 
styka  ludnošci  Kaszubskiej*.  Je  to  dopo- 
drobna provedená  soukromá  statistika  Lu- 
Žických  Srbů,  vrhající  zároveň  světlo  na  lu- 
žickosrbské  poměry  kulturní  a  podávající 
mnoho  materiálů  v  a  poznámek  národopis- 
ných. Cenu  díla  zvyšuje  cthnografícká  mapa 
Serbske  Homje  i  Delnje  £,u^icy  (1886,  vydaná 
též  zvlášť),  na  níž  dvěma  barvami  označeno 
jest  území  ryze  srbské  a  území,  na  němž 
Lužičtí  Srbové  žijí  v  menšině;  je  to  po 
Smoleřově  mapě  z  r.  1843  jediná  spolehlivá 
národopisná  mapa  Lužice,  ukazující  poctivě 
rozšíření  jazyka  luŽicko-srbskcho  v  let.  1884 
až  1886.  —  Jako  badatel  lužické  srbŠtiny  za- 
ujímá M.  vynikající  místo  mezi  slovanskými 
filology.  Zvláště  o  studium  lužických  dia- 
lektů, zejména  dolnolužických,  dobyl  si  vel- 
kých zásluh.  Znamenité  jeho  vědecké  dílo 
o  dolnolužičtině,  Historische  u,  vergleichende 
Lauť  und  Formenlehre  der  Niedersorbischen 
(Niederlausit^isch-wendischen)  Sprache,  vyzna- 
menáno bylo  cenou  lipské  Společnosti  kní- 
žete Jablonowského  a  jí  také  vydáno  (1891). 
Doplňkem  tohoto  vážného  díla  bude  Dolno- 
lufický-  slovník,  jejž  M.  po  léta  již  připravuje. 
Kromě  toho  uveřejnil  v  »Časop.  Mač.  Serb.€ 
pojednání:  Wo  stopnjowanju  samolUoskow 
w  serbséinje  (1890);  Wo  předložkách  w  serb- 
sčinje  (též);  Staroserbske  siowa  we  tačanskej 
lisčinje  i  léta  1241  (1894)  a  j.  Sem  náleží 
také  Serbski  ^emjepisny  stowníčk  (>Č.  M.  S.c, 
1894,  o  sobě  1895),  poněvadž  ustaluje  v  srb- 
štině  tvary  důležitějších  jmen  ze  zeměpisu 
všeobecněno;  jinak  obsahuje  hlavně  lužicko- 
srbský  místopis.  Vedle  těchto  prací,  věno- 
vaných studiu  lužické  srbštiny  a  ustálení 
spisovného  jazyka  lužicko- srbského*  sluší 
jmenovati  spis  z  oboru  slovanské  filologie 
vůbec,  Die  slavischen  Ortsnamen  d.  Neumark 
(otisk  z  >Mittheil.  des  Vereins  f.  Geschichte 
d.  Neumark«,  1898).  —  M.,  jsa  professorem 
klassických  iazyků,  vydal  také  studie  z  oboru 
klassické  filologie:  De  dialectis  Stesichori, 
íbyci,  Simonidis,  Bacchylidis  aliorumque  poe- 
tarum  choricorum  cum  Pindarica  comparatis 
(1879)  a  De  consonarum  in  Graeca  lingua  ge- 
minatione,  I.— III.  (1883,  1893,  1895).  —  M. 
jest  po  smrti  Hórnikově  duševním  vůdcem 
Lužických  Srbů,  pro  jejichž  národní  uvědo- 
mění a  kulturní  povznesení  mnoho  pracoval 
již  od  svého  vystoupení  v  literatuře.  Ovšem 
práce  jeho  v  tom  směru  stěžována  jest  ne- 
blahou okolností,  že  úředním  povoláním  od- 
loučen jest  od  vlasti.  O  »Matici  srbskou€ 
má  velké  zásluhy  jako  redaktor  »Časopisu 
Mačicy  Serbskejec  (od  r.  1894^,  jako  iniciá- 
tor a  po  většině  předseda  jejich  pracovních 


848 


Mukačovo  —  Mukden. 


sekci  a  jako  vlastni  pA vodce  jejiho  ná- 
rodopisného a  historického  musea; 
museum  to  povstalo  ze  srbského  oddělení 
výstavy  drážďanské,  uspořádaného  na  pod- 
nět a  hlavní  zásluhou  dra  Muky.  Také  o  ma- 
tiční dům  získal  si  mnoho  zásluh,  jako  vů- 
bec při  všem,  co  >MatJcec  podniká,  je  činně 
súčastněn.  —  Životopis  jeho  (od  A.  Černého) ; 
přinesla  >Zlatá  Praha«  (1886)  a  >Světozor< 
il897).  čný. 

KokačOVO  (maď.  Munkács),  město  s  vlast- 
ním magistrátem  v  uherské  župě   beregské 
na  ř.  Latorce;  žel.  stan.  v  trati  Lavroczne- 
M.-Batýn;  1314  d.  a  10.531  oby  v.,  z  nichž  je 
5737  Maď.,  3009  Něm.,  1632  Rusínů,  51  Slo- 
vák, 5049  Židů  (1890).  M.  je  sídlem  župních 
úřadů,  okr.  soudu,  stát.  pošt.  a  telegr.  úřadu, 
král.  okr.  lesní  správy,  řecko-katol.  biskup- 
ství a  vice-archidiakonátu,  doplňovacího  okr. 
velitelství  a  štábu  3.  praporu  pěšího  pluku 
č.  65  a  štábu  11.  pluku  pěších  hon  védu,  je- 
hož 1.  a  2.  prapor  je  tu  posádkou;   má  řc- 
cko-kat.,  římsko-kat.  a  ev.-reform.  íar.  kostel, 
synagogu,  stát.  vyš.  gymn.,  řecko-kat.  bisk. 
lyceum,  ústav  učitelský  a  chlapecký  semi- 
nář, bisk.  sirotčinec,  ústav  milosrd.  sester, 
klášter  basiliánů,  zámek  hrab.  Schonbornů, 
nové  kasárny,  biskupskou  residenci,  železné 
hutě,  ledkové  hutě,  papírnu,  par.  mlýn,  vý- 
robu selských  kožichů  a  cvičnou  dílnu  hrač- 
kářskou, soukennictví,  vinařství,  polní  ho- 
spodářství a  obchod  s  dřívím,  vínem,  obilím 
a  dobytkem.    V  okolí  několik  nalezišť  kři- 
šťálů, tak  zv.  uherských  diamantů.  Čtyři  km 
od  města  na  strmé  skále  asi   90  m  vys.  leží 
silná  pevnost  M.,  sloužící  nyní  za  státní  vě- 
zení. Zbudována  r.  1359  rusinským  knížetem 
Kynatovičem,  jejž  král  Ludvík  I.  povýšil  na 
vévodu  mukačovského,  přešla  pevnost  i  s  mě- 
stem r.  1591   na  Sigmunda  Rákóczyho,  po- 
zději na  Mik.  Eszterházyho,  Gabriela  Beth- 
lena,  konečně  na  Jiřího  Kákóczyho  I.  a  jeho 
potomky.  V  dlouholetých  bojích  Ferdinanda  I. 
a  Jana  Zápolského  hrála  pevnost  důležitou 
úlohu,  neméně  jako  pohraniční  pevné  sídlo 
proti  knížatům  sedmihradským.   Když  Eme- 
rich  Tókóly,  stav  se  sňatkem  s  Helenou  Zri- 
nyiovou,  vdovou  po  Františku  Rákóczym  I., 
vlastníkem   M-va,  proti  císaři  povstal,  hájila 
jeho  chof  Helena  pevnost  hrdinně  po  dlouhou 
dobu  proti  obléhajícím  vojům  císařským  pod 
vojevůdci  Caprarou  a  Caraffou,  až  násled- 
kem zrady  nucena  byla  vzdáti  se  dne  18.  led. 
1688.  Tím  přešlo  M.  i  s  pevností  v  moc  cí- 
sařskou, kdežto  panství  obdržel  r.  1728  hr. 
rod  Schonbornů.  V  1.  1703—1711  byla  pev- 
nost  několikráte    obléhána.    Císař   josef  II. 
obrátil  pevnost  ve  stát.  vězení.  R.  1821—23 
byl  zde  vězněn  bojoVliík  za  svododu  Řecka, 
Alexandr  Ypsilanti.    R.  1848  padla   pevnost 
v  moc  uherských  povstalců,  kteří   se  však 
dne  26.  srp.  1849  musili  vzdáti   Rusům.  — 
Dle  pověsti  vkročili  první  Maďaři  nedalekým 
průsmykem  Vereczke  na  půdu  uherskou.  — 
Politický  okres  mukačovský  má  bez 
města  48.714  ob  ,  z  nichž  32.902  Rusínů,  7603 
Maď.,  7438  Něm.  a  537  Slováků  (1890).  Dkl. 


Knkári  (arab.),  pronájemce  koní,  mesků, 

v^elbloudů. 

Knkařov:  1)  M.,  kdysi  ves,  nyní  faroi 
víska  v  Čechách,  hejtm.  Čes.  Brod,  okres  a 
pš.  Kostelec  n.  Cer.  L.;  11  d.,  60  oby  v.  t 
(1890),  kostel  Nanebevzetí  P.  Marie  (ve  sta- 
letí XIV.  far.),  2tř.  škola.  Za  války  SOleté 
ves  od  Švédů  spálena,  fara  zanikla,  r.  1790 
zřízena  lokálie,  r.  1855  na  faru  povýšena.  — 

2)  M.,  far.  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pl.  Mnich. 
Hradiště;  51  d.,  292  ob.  č.  (1890),  kostel  sv. 
Vavřince  (ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  my- 
sli vna  a  Čásť  obce  Pod  muk  a  řo  v.  Ve  sto- 
letí XVII.  zanikla  fara,  r.  1854  obnovena  — 

3)  M.  (Munker)^  far.  ves  t.,  hejtm.  Litomě- 
řice, okr.  Úšték,  pŠ.  Verneřice;  74  d,,  13  ob. 
č.,  390  n.  (1890),  kostel  sv.  Františka  Serař. 
(ve  XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  želez,  zastávka 
(Březno  V.-Verneřice).  V  XVII.  stol.  lanikiá 
lara   obnovena   ku   konci   XVIII.  století.  — 

4)  M.,  ves  t.,  hejtm.  Semily,  okr.  2el.  Brod, 
fara  Nabzí,  pš.  M.  Skála;  73  d.,  421  obyv.  č. 
(1890),  Itř.  Škola  a  poblíž  kamen.  lomy.  — 

5)  M.,  ves  t.,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Strakonice, 
fara  Kraselov;  32  d.,  190  ob.  č.  (1890),  kaple 
sv.  Martina. 

Mnkařovsk;^  Josef,  kreslič  a  illustrátor, 
*  1851  v  Mohuči,  kdež  otec  jeho,  důstojník 
rakouský,  byl   posádkou.    Odbyv   si    ákoiní 
vzdělání  v  Praze  a  po  té  ve  Vídni,  vstoupil 
na  praž.skou  malířskou  akademii.  V  prvních 
letech  sedmdesátých  byl  s  kroužkem  nejlep- 
ších Žáků  Trenkv^aldových   účast en    prove- 
dení maleb  ve  schodišti  paláce   hr.  Thuna. 
Provedl  zde  čtyři  allegorie  denních  dob.  Jíi 
před  tím  však  se  pokoušel  se  zálibou  v  pra- 
cích illustračních  a  záhy  ustálilo  se    nadání 
jeho  tímto  směrem.   Pracoval  pro  různé  ča- 
sopisy pražské,  najmě  pro  »Světozor«,  káH 
kreslil  po  dlouhá  léta  veškeré  téměf  podo- 
bizny a  mnoho  t.  zv.  studijních  hlav   i  mo- 
tivů genrových.    Pracoval  již  tehdy  hbité  a 
s  jistým  chicem.  Na  počátku  let  osmdesátých, 
sleduje  pilně  pokroky  v  různých   způsobech 
i  mechanické  reprodukce,  pocítil  potřebu  dal- 
i  ších  odborných  studií  a  odebral  se  do  Mni- 
.  chová.    Nadání  jeho  se  tam  vůčihledČ  roz- 
'  vinulo  a  prohloubilo.  Přispíval  dále  do  »Svě- 
1  tozora«  a  jiných  listův  a  publikací  českých, 
,  dobyl  si  však  půdy  také  za  hranicemi,  ze- 
jména v  Mnichově.    Bystře  a  trefně  umí  ML 
,  vystihovat   podobu ;    české  obecenstvo  po- 
'  znalo  v  listech  illustrovaných  velmi  mnoho 
!  podobizen  kreslených  jeho  rukou  na  základe 
fotografií.  Jeho  manýra  netíhne  k  po  všechno- 
nosti  malebného  eíTektu,  ale,  aniž  by  byla  kre- 
slířsky ke  zvláštní  jemnosti  vytříbena,  ph- 
hliŽí  k  správnému,  zámluvné  zaokroublen^o 
podání  zevního  zjevu.  —  V  posledních  letech 
usadil  se  M.  poblíže   Mnichova   a  přispívá 
stále  do  různých  illustrovaných  listů  mni- 
chovských a  jmých.  Tá. 

Knkdeii,  t.  j.  město  kvetoucí,  čínsky  Štn- 
jang,  hlavní  město  čínské'  provincie  Liao- 
tong  v  Mandžusku,  leŽi  na  41^  SCť  s.  š.  a 
123'*  37'  v.  d.  Gr.  v  úrodném  a  krásném  údotf 
hor  Thian-čeu-šan  na  ř.  Hun-ho  49  m  n.  m. 


Mukenbruny  —  Mulder. 


849 


a  má  přes  250.000  obyvatel,  ač  udáni  jednot- 
livá od  tohoto  čísla  silně  se  odchyluji.  Město 
skládá  se  ze  2  části:  rozsáhlých  předměstí 
ohrazeních  hliněnou  zdí  vys.  přes  2  m  a 
v  obvodu  18  ^m  a  z  vlastního  města  obklo- 
peného čtyřstěnou  hradbou  cihlovou,  opa- 
třenou věžemi,  vys.  přes  10  m  a  silnou  přes 
5  m,  v  obvodu  3  km.  Toto  jádro  města  jest 
majetkem  císařským,  zde  jest  císařský  palác, 
v  němž  sídli  císařský  princ,  palác  ministerií 
(jamen),  zkušební  síně,  sídlo  vrchního  velitel- 
ství mandžuského  vojska,  chrám  nebe,  země 
a  předků  atd.  Jakožto  bývalá  residence  ny- 
nějšího panovnického  rodu  čínského  má  M. 
dosud  mnohé  výsady,  jimiž  postaven  jest 
dle  jména  na  roven  Pekingu.  Až  do  zač. 
XIX.  stol.  pokládáno  za  povinnost  čínského 
císaře  dojížděti  do  M-u  a  přinášeti  zde  oběti 
předkům,  avŠak  dnes  tento  obyčej  zanedbán 
a  do  města  posílá  se  jednou  za  10  let  císařův 
obraz.  Následkem  toho  upadá  i  význam 
města.  Spojovací  cesty  odtud  vedoucí  jsou 
zanedbány  a  i  obchodní  ruch  klesá  proti 
dobám  nedávným,  kdy  byl  M.  obchodním 
emporiem  pro  hedvábí,  kožiŠiny,  evropské 
výrobky  kovové  a  látky,  kdežto  dnes  má 
jen  význam  pro  obchod  provincie.  Činnost 
průmyslová  nebyla  však  nikdy  značná.  V  okolí 
města  na  sz.  {Čau-ling  nebo  Pe-ling)  a  sv. 
(Fu-Ung)  jsou  ohrazená  a  zcela  nepřístupná 
mausolea  předků  dynastie  mandžuské.  V  M-u 
jest  katolická  missie  s  krásným  chrámem  a 
presbyteriánská  s  nemocnicí.  R.  1900  dobyli 
M-u  Rusové.  Tšr. 

Kukenbrnny  v.  Muchopruny. 
Kukensohlag,  víska  v  Čechách  u  Asanku, 
hejtm.  Kaplice,  okr.  Vyšší  Brod,  fara  a  pš. 
Něm.  Brod;  9  d.,  50  ob.  n.  (1890). 
Kukhtar  paia  v.  Muchtar  pasa. 
Kukodély  {Mukotilí),  ves  v  Čech.,  hejtm. 
a  okr.  Podbořany,  fara  Vidhostice,  pŠ.  Vrou- 
tek;   42  d.,  246  ob.  n.  (1890),  poplužní  dvůr 
s  ovčínem. 
MokotlU  v.  Mukoděly. 
Mukow,  ves  v  Čechách,  v.  Mok  o  v. 
Mokowa  v.  Buková  10). 
Mnktar  paia  v.  Muchtar  pasa. 
Mnkyné,  bot.,  v.  Pirus. 
Mul  v.  Mezek  a  srv.  Míšenec. 
Mula,  hl.  m.  okr.  ve  špan.  prov.  Murcia,  nad 
ř.  t.  jm.,  na  výšině  trosky  starého  zámku,  má 
10.766  oby  v.  (1887);  nedaleko  horké  prameny 
(^39'— 41®)  železité,  solné,  hojně  navštěvované. 
Xalahaoen  v.  Cumbre. 
Uniatové,  ze  špan.  mulato,  od  mulo^  mul, 
jsou  potomci  rodičů,  z  nichž  jeden  jest  bě- 
loch, druhý    černoch,    při    čemž    obyčejně 
matka  jest   černoška*,  zřídka  běloška.    Plef 
mají  nažloutlou,  vlasy  kudrnaté  a  tvář  jejich 
připomíná  spíše  bělocha  než  černocha.  Jsou 
rozšířeni  zvláště  v  sev.  Americe,  v  Záp.  Indii 
a  ve  španělské  a  portug.  Americe;  roztrou- 
šeni jsou  také  po  celém  pobřeží  africkém. 
Obyvatelstvo  veskrze  mulatské  má  republika 
Dominická  na  ostrově  Haiti,  nejstarší  civili- 
sovaná  obec  na  polokouli  západní.   Potomci 
m-tů  a  bělochů  šlovou  terceroni. 

Ottfiv  Slovnik  Naučný,  iv.  XVII.  20  4  1901. 


Kulo  z  Valdova,  příjmení  rodiny  rytíř- 
ské, jejíž  původiStě  byl  Valdov  v  Chebsku. 
Jiří  M.  obdržel  r.  1540  z  říšské  kanceláře 
majestát  na  potvrzení  rytířství  a  polepšeni 
erbu.  Týž  držel  r.  1661  statek  Valov  (Wal- 
hoQ.  Ten  držel  po  něm  r.  1571  Z  ach  ar  i  áá 
a  potomstvo  jejich  naň  léno  přijímalo  až  do 
r.  1806.  Ke  konci  XVI.  stol.  žili  z  téhož  rodu 
bratří  Jiří  Albrecht,  JoSt  Kryštof  a  Jan 
Fabián,  z  nichž  tento  držel  Valov  v  1.  1589 
až  1613.  Skrze  potomky  jejich  se  rod  ten 
rozrodil.  Na  GrassengrQně  seděli  Jiří  Fa- 
bián (1666)  a  syn  jeho  Jindřich  Arnošt, 
jenž  Valov  r.  1688  prodal;  týž  byl  hejtma- 
nem kraie  žateckého  a  f  1715.  Sice  se  při- 
pomínají r.  1667  Jiří  Sigmund  a  Kryštot 
Bedřich,  r.  1677  Arnošt  Vilém,  r.  1681 
Jiří  Julius,  r.  1691  Adam,  hejtman  loket- 
ského kraje,  r.  1698  Jan  a  Karel  Jindřich, 
r.  1698  Jan  Ferd,  r.  1706  Volfgang  Jiří, 
jenž  koupil  r.  1717  Ronšperk,  r.  1706  Julius 
Jindřich,  r.  1722  Jindřich  Arnošt,  Kry- 
štof Albrecht,  Jiří  Arnošt  a  František 
Jindřich,  r.  1723  Josef  Antonín,  jenž  kou- 
pil r.  1768  Kynšperk,  r.  1744  Karel,  r.  1761 
Bedřich  a  František,  r.  1772  Frant.  Fer- 
dinand. R.  1786  žili  František  a  Antonín, 
poručík,  a  Jindřich,  praporečnik,  bratří, 
též  Emanuel.  R.  1825  držel  přední  čásť 
Valová  František  a  zadní  Emanuel,  avšak 
r.  1849  ty  statky  prodány.  V  druhé  polo- 
vici XIX.  st.  M-ové  z  valdova  nikde  se 
nepřipomínají.  Sčk. 

Mnlolber  v.  Vulcanus. 

Hnida  (původně  asi  Modla,  něm.  Mulde), 
levý,  346  km  dlouhý  přítok  Labe;  protéká 
král.  Saským,  prus.  prov.  saskou  a  Anhalt- 
skem;  vzniká  ze  dvou  stejně  mocných  pra- 
menů, t.  M-dy  Freiberské  (n.  Východní; 
vrchovisko  u  vsi  Moldavy  v  Cechách,  680  m 
n.  m.,  přítok  její  Čopava  [Zschopau])  a  M-dy 
Zvikavské  (nebo  Západní;  vrchovisko 
u  SchSnecku  v  Sasku,  740  m  n,  m.,  přítok 
Kamenice).  Oba  prameny  nesplavné  a  málo 
rybné  M-dy  spoji  se  pod  Koledicemi  {^Kol- 
dit\)  a  ústí  pod  Dessavou  do  Labe  (55*8  m 
n.  m.).  Poříčí  M-dy  měří  8206  km'*,        Pp. 

Mnldenhiitten,  MuldenerHůtten, prů- 
myslové místo,  4  km  od  Freiburku  v  saském 
kraji  drážďanském,  žel.  stanice  Dráždany-Sas. 
Kamenice;  továrny  na  želez,  zboží,  prach  a 
broky,  hutě  na  cink  a  utrých  a  král.  tavírna 
a  lučebna  na  zlato. 

Mulder:  1)  M.  Gerard  Johannes,  che- 
mik holland.  (♦  1802  v  Utrechtu  —  f  1880  t.). 
Studoval  v  rodišti  lékařství,  mathematiku  a 
přírodní  vědy  a  usadil  se  jako  lékař  v  Am- 
sterdame (1825).  Rok  potom  vyučoval  fysice 
při  společnosti  batavské  v  Rotterdame,  pak 
přednášel  botaniku  a  chemii  na  lékařském 
ústavě  tamže;  r.  1835  zřekl  se  lékařství 
a  oddal  se  výlučně  studiím  chemickým. 
V  1.  1841—68  přednášel  chemii  na  univers, 
utrechtské.  Mměním  o  látkách  bílkovitých 
vyvolal  ostrou  polemiku  s  Liebigera.  rři- 
kládal  též,  proti  obecnému  mínění,  významný 
úkol  humusu  pro  výživu  rostlinnou.    Práce 

54 


850 


Mulgcdium  —  Mijlhúsy. 


jeho  uloženy  jsou  v  několika  stech  pojedná- 
ních, jež  jsou  v  publikacích:  »Bijdragen  tot 
de  natuurkundige  wetenschappenc  ri826 — 32) ; 
9Natuur-en  scheikundig  archiefc  (1832—38); 
>  Bulletin  des  sciences  physiques  et  naturel- 
les  en  Néerlandec  (1839—40);  >Scheikundige 
onderzoekingen  gedaan  in  het  laboratorium 
der  Utrechtsche  hoogeschooU  (1842 — 51)  a 
>Scheikundige  verhandelingen  on  onderzoe- 
kingenc  (1857—65).  Publikace  tyto  M.  z  části 
spoluredigo val, dílem  samostatně  řídil.  Osobě 
vydal  vedle  přední  své  práce  Pokusu  obecné 
chemie  fysiologické  (Rotterd.,  1843—50),  che- 
mii vína  (1856),  piva  (1858),  chemii  prsti 
(1861 — 64),  De  voeding  in  Nederland  in  ver- 
band  tot  den  volksgeest  (1847)  a  De  natuur- 
kundige methode  en  de  verspreiding  der  cholera 
(1866)  a  j.  Srv.  M-ovu  autobiografii  Levens- 
schets  (Utrecht,  1881;  2.  vyd.  1883). 

2)  M.  Lodeviik,  spisovatel  nizozemský 
(♦  1822  v  Haagu),  učil  na  vojenské  škole 
v  Bredě,  pozd.  byl  přidělen  vojenskému  mi- 
nisterstvu v  Haagu  a  žije  tam  nyní  jako  ma- 
jor na  pensi  (od  r.  1867).  Napsal:  Jan  Faes- 
sen,  znamenitý  historický  román;  humoristi- 
cké črty  Afdrukken  van  Indrukken  (1854) ; 
příruční  školní  knihu  Handlciding  tot  de  ken- 
nis  der  geschiedenis  des  vaderlands  (1857  a 
častoh  Losse  schetsen  nit  mijn  reisdag  boek 
(1883);  několik  veseloher  a  vydal  »Journael 
van  Anthonis  Duyckc  (1862 — 63,  3  sv.).  Živo- 
topis jeho  napsal  Jan  ten  Brink. 

Kni^ediiim  Cassin,  mléči  vec,  rod  rostlin 
úborovitých,  jazykokvětých,  z  podčel.  loci- 
ko vitých  (Lactuceae),  obsahující  několik 
druhů  štíhlých  bylin  s  listy  doleními  kraco- 
vitě  lyroviťými,  nořeními  celými  květy  fia- 
lově modrými.  V  Čechách  roste  ve  vlhkých 
horních  lesích  M«  alpinum  Cass.  (Sonchus  L.), 
m.  alpskýn.modrý;v  předhořích  alpských 
a  j.  daří  se  M,  Flumieri  DC.  a  v  Se  v.  Ame- 
rice M.floridanum  DC,  m.  řloridský.  Hoř- 
kého kořene  téhož  užívají  tam  proti  uštknutí 
hadímu.  Děd. 

Knls^rave  [mólgrév] :  1)  M.  Constantine 
John  Phipps,  lord,  britský  plavec  (♦  1744  — 
t  1792  v  Lutichu).  R.  1773  velel  polární  ex- 
pedici dvou  lodí,  která  dostala  se  až  k  80^ 
48'  s.  Š.,  na  sever  od  Špicberk,  odkudž  pro 
led  musil  se  vrátiti ;  byl  povýšen  na  lorda  a 
stal  se  členem  parlamentu,  r.  1777  kommis- 
sařem  admirality,  ve  válce  se  severoam.  ko- 
loniemi velel  řadové  lodi  a  r.  1784  jmenován 
peerem.  Popis  své  cesty  vydal  v  Londýně 
r.  1774:  Journal  of  a  voyage  towardsthe  North 
Pole.  — Jeho  bratr: 

2)  M.  Henrv  Philipp  Phipps,  lord,  angl. 
státník  (♦  1755  —  f  1831).  Ve  službách  ná- 
mořních vynikl  zvláště  ve  vojně  americké, 
vstoupil  r.  1781  do  dolní  sněmovny,  r.  1792 
stal  se  irským  peerem,  r.  1794  baronem  a 
členem  sněmovny  horní.  Jako  kancléř  vévod- 
ství  lancasterského  vstoupil  r.  1804  do  mi- 
nisterstva Pittova,  po  smrti  Foxově  pak  opět 
byl  členem  min.  jakožto  první  lord  admira- 
lity. Byl  urputným  protivníkem  emancipace 
katolíků,  způsobil  r.  1809   výpravu  na  Wal- 


cheren,  čímŽ  dostal  se  do  silného  sporu 
s  opposicí.  R.  1812  jmenován  velmistrem  de- 
lostřelectva  a  earl  M.  and  viscoant  of  Nor- 
manby.  Jeho  syn  byl  první  marquis  of  Nor- 
manby. 

Kulhali  [mólhoal]  Michael  G.,  statistik 
angl.  (*  1836  v  Dublině).  Vzdělal  se  v  Říme 
a  napsal:  The  progress  of  the  world  (188G); 
Balance  sheet  of  the  world  (1881);  lytctiamaTy 
of  statistics  (4,  vyd.  1899);  Historjr  of  príees 
since  i8So  Í1885);  Industries  and  luealth  of 
nations  (1896);  National  progress  in  the  Queems 
reign,  iSSj—gj  (1897)  a  byl  spolu  vydava- 
telem Handbook  of  the  river  Mate  (6.  vyd. 
1893). 

Kúlhauseii  v.  Můlhúsy. 

Kiilhelm  v.  Můhlheim  2)  a  3). 

z  Klilheima  Jan  (z  Milheima),  zakla- 
datel Betlémské  kaple  (v.  t.). 

Knlhouse  v.  Múlhúsy. 

KiUhůsy   (něm.   Múlhausen,    franc.    Mul- 
house) f  krajské  a  spolu  hlavní  město  kantonn 
v  německém  okr.  hornoelsaskéna,  v  úrodné 
krajině  při  řece  lilu  a  průplavu  rýnsko-rhon- 
ském  (243  m  n.  m.),  stanice  trati  Štrasburk- 
Basilej,  M.-Altmůnsterol,  M.-Mullheim,  M.- 
Wesserling,  a  místních  drah  M.-Ensisheim. 
M.-Wittenneim  a  M.-Pfastatt.  M.  jsou  sídlem 
krajského  ředitelství,  hlavního  berního  úřado, 
obchodního  a  zemského  soudu,  lesních  úřadů, 
obchodní  komory  a  vojenského    velitelství 
Mají  gymnasium,  reálku,  průmyslovou  školo, 
ženské  paedagogium,  odborné  školy  (přádel- 
nickou,  tkalcovskou  a  j.),  průmyslové  mu- 
seum se  sbírkou   vzoru;  divadlo;   občasné 
výstavy   obrazů   pořádá    umělecký    spolek. 
Jádrem  města  jest  Staré  Město  (Aitsiadt) 
rozložené  na  ostrově  utvořeném  rameny  Hlu 
s  památnou  radnicí  ze  XVI.  stol.  Nové  mě- 
sto (Neustadt)  přiléhá  k  rýnsko-rhónskému 
průplavu;  střediskem  jeho  jest  výstavné  buř- 
sovní  náměstí.   Třetí  ětvrf  městskou   tvoři 
dělnickéměsto  (Arbeiterstadt^  čité  ouvriěre) 
r.  1853  DoUfusem  (v.  t.)  založené  a  dbes 
čítající  přes  tisíc  jednopatrových  nebo  dvou- 
patrových domků  se  zahrádkami.    Kostelů 
jest  pět  (2  evang.  a  3  kat.);  synagoga  jedna 
Město  má  vodovod,  telefon,  elektr.  osvětlení: 
jatky  s  trhem  dobytčím.   Otwvatel  (r.  1895} 
82.986  (r.  1890  76.89á,  z  nichž  16.960  evang^ 
2132  židů).    M..  jsou  střediskem  bavlnického 
průmyslu  elsaského,  k  němuž  základ  položili 
již  r.  1746  S.  Kdchlin  (v.  t.),'  J.  Schmalzcr  a 
J.  Dollfus  založením  továrny  na  výrobu  ba- 
revných látek  bavlněných.    Dnes  jest  tu  a 
v  okolí  14  prádelen,  četné  tkalcovny,  tiskárny 
téměř  s  80.000  dělníky  (z  nichž  16.000  z  mě- 
sta). Důležité  jsou  též  prádelny  na  vlnu  (5), 
strojírna  (s  3000  dělníky),   slévárny,   četné 
barvírny,   továrny   na   lucebniny,   pivovary; 
stavba  lodí;  vinařství.   Čilý  obchod  (podpo- 
rovaný pobočkdu  Říš.  banky  a  jinými  ústavy 
peněžními)  hlavně  s  místními  výrobky,  s  ví- 
nem, obilím  a  dřívím.  První  zprávy  o  M-sech 
sahají  do  VIII.  stol.;   r.  823    příslušely  M. 
k  Masmůnsteru,  ve  XIII.  stol.  k  Štrasburku; 
r.  1273  staly  se  říšským  městem,  ale  mnoho 


Mulih  —  MuUer. 


651 


krátě  zastaveny.  R.  1515  spojily  se  s  kan- 
tony  švýcarskými  (od  r.  1466  byly  iiŽ  ve 
spolku  s  Bernem  a  Solothurnem),  col  stvr- 
zeno mírem  Vestfálským;  reformace  zavedena 
tu  r.  1528.  S  Francii  spojeny  r.  1798.  Rychle 
se  rozvíjely,  zejména  pak,  kdyŽ  dostavěn  byl 
rýnsko-rhdnský  průplav  (1829).  Od  r.  1871 
náležejí  k  Německu.  Kraj  múlhúský  má 
na  625-67  km*  152.049  obyv.  (1890)  a  dělí  se 
na  pět  kantonů.  —  Srv.  Metzger,  La  républi- 
que  de  Mulhouse,  son  histoire  etc.  (1883); 
Schneider,  Geschichte  der  Stadt  Můlhausen 
(1888).  Pp. 

Knlih  Juraj  a  Ivan  v.  Jihoslované, 
str.  459  ^ 

Kuli  (též  moll,  fr.  organdie),  bavlněná 
tkanina  bílá  z  jemné  příze  (č.  100  aŽ  150 
angl.)  poněkud  hustší  (29  aŽ  36  nití  na  1  cm) 
a  úpravou  více  ztužena  než  m  uše  lín.  Z  čet- 
ných variací  v  houštce  a  číslu  příze  častéji 
užívá  se  kombinace:  Osnova  č.  147,  útek 
č.  176  angl.,  houštka  3lVs  aŽ  41  nití  osnov- 
ních  a  33  až  34  nití  útečních  na  1  cm.  M-y 
tkají  se  v  šířce  95  aŽ  145  cm  v  ceně  30  aŽ 
290  h  za  1  m;  užívá  se  jich  na  letní  šaty, 
košile  k  selským  krojům,  karnýry.  Šátečky 
a  p.  Podobné  výrobky  jsou  batist-claire  a 
crepe-lissš.  BerouŠek, 

M.  v  chirurgii  v.  Gázy. 

Kuli  [mčlj,  skotský  ostrov,  druhý  co  do 
velikosti  z  Vnitřních  Hebrid,  náleží  k  hrab- 
ství  argyllskému,  od  něhoŽ  jest  oddělen  úži- 
nou 2—5  km  šir. ;  jest  42  km  dl.  a  45  km  šir., 
má  909  km*  a  4691  ob.  (1891),  z  nichž  jest 
900  Francouzů.  Střed  jest  vulkanická,  ne- 
úrodná pahorkatina,  a  celý  téměř  ostrov  po- 
kryt žulou  a  čedičem.  Hlavní  město  To ber- 
morj^  má  1344  obyv.  a  bezpečný  přístav. 

MiilLy  zkratek  přírodopisný,  jímž  označo- 
váni jsou  přírodopisci :  Ferdinand  v.  Múl- 
ler  (F.  v.  MůU.),  Hermann  Múller  (H. 
MulL),  Jean  Múller  Argoviensis  (MúU. 
Arg.;  byl  prof.  botaniky  v  Genevě,  vydal 
monografii  rostlin  resedovitých  a  zpracoval 
některé  řády  v  díle  Martiusově  [Flora  bra- 
siliensis]  a  v  Decandolleově  [Prodromus]), 
Karl  Múller  (K.  MúlI.)  a  Otto  Frederik 
Múller  (O.  F.  Múll.). 

■iillá  (arab.),  nejnižší  ze  3  hodností  bo- 
hosloveckých vedle  álima  (pl.  ulemá)  jako 
druhého  amudžtahída  jako  třetího  stupně. 
V  obecném  užívání  vyskytuje  se  jako  titul 
všech  osob,  jeŽ  vychovány  ve  víře  muslim- 
ské oddaly  se  úřadu  učitelskému.  Naproti 
tomu  jest  muderris  titul  všech,  již  vzdělali 
se  na  některé  proslulé  Škole,  i  odpovídá  asi 
našemu  titulu  doktorskému.  Dk. 

MíiUen  v.  Mulin. 

Xiillenbaoh  Ernst,  spisov.  něm.  (*1862 
v  Kolíně  n.  R.).  Studoval  filologii  a  dějepis 
▼  Bonnu,  kde  naň  působil  Bernays,  A.  Schá- 
fer  a  Búcheler.  Po  doktorátu  (1885)  vstoupil 
do  redakce  >Bonner  Zeitungc  a  žije  od  r.  1893 
v  Poppelsdorfu,  oddán  spisovatelství.  Pod 
pseudonymem  Ernst  Lenbach  vydal:  Ge- 
dichte  (1894);  Wunderliche  Leute  (1895);  Ab- 
seits  (1896);  Auf  der  Sonnenseite  (1896).  Pod 


vlastním  jménem:  Fran\  Friedrich  Ferdinand 
und  Anderes  (1897);  Altrheinische  Geschichten 
(1899)  a  romány:  Vom  heissen  Stein  (1897); 
Die  Hansebrůder  (1898);  Waisenheim  (1898); 
Die  Siebolds  von  Lyskirchen  (1899);  Schut^- 
engtíehen  (1900). 

Kiilleiidorf  v.  Múhlendorf. 

Kiillenholf  Karl  Viktor,  germanista 
něm.  (*  1818  v  Marné  ív  již.  Ditmarsech] 
t  1884  v  Berlíně).  Studoval  v  Kielu,  Lipsku 
a  v  Berlíně,  byl  od  r.  1846  universit,  prof. 
v  Kielu  a  od  r.  1858  v  Berlíně,  kdež  byl  od 
r.  1864  členem  akademie.  Z  jeho  spisů  o  sta- 
rožitnostech nejdůležitější  iest  (neukončená) 
Deutsche  Altertumskunde  (vyšly  v  Berlíně, 
sv.  I.  fv  nov.  vydj,  II.,  III.  a  V.  v  letech 
1870—91).  Z  téíiož  oboru  jest:  Zur  Runen- 
lehre  (Halle,  1852,  s  Liliencronem) ;  Germania 
antiqua  soubor  pramenových  dokladů  k  vý- 
kladu spisu  Tacitova  (Berl.,  1873;  nověji  1883) 
a  Ober  den  Schwerttani  (t.,  1871,  ve  >Fest- 
gaben  fůr  Homeyerc).  Literám ě-historickč 
práce  M-ovy  jsou:  De  antiquissima  Germa^ 
norum  poeti  chorica  (Kiel,  1845),  kde  ukázal, 
že  nejstarším  útvarem  indoevropské  poesie 
byly  výkony  choricko-mimické;  De  carmine 
Wessofontano  (Berl.,  1861);  vydání  Denkmáler 
deutscher  Poesie  und  Prosa  aus  dem  VIIL  bis 
XIL  Jahrhundert  (s  Schererem;  2  sv.,  3.  vyd. 
Berl.,  1892)  s  úvodem  o  dějinách  jazyka  ně- 
meckého; ve  smyslu  Lachmannově  kritické 
vydání  a  studie  o  Kudrun  (Kiel,  1845);  v  12. 
sv.  >Zeitschrift  fůr  deutsches  Altertum*,  jejž 
spol uredigo val  od  XVII.  po  XXVII.  sv.^Zeug- 
nisse  u.  Exkurse  ^ur  deutschen  Heldensage\ 
vášnivá  polemika  proti  odpůrcům  Lachman- 
novy  theorie  Zur  Geschichte  der  Nibelunge 
Not  (BrunŠv.,  1855);  vydání  5  sv.  Deutschen 
Heldenbuch  (Berl.,  1866—73),  v  němž  upravil 
vydání  >Laurinac;  Sagen^  Márchen  u.  Lieder 
der  Her\ogtUmer  Schleswig^  Holsiein  u.  Lauen- 
burg  (Kiel,  1845)  a  úvod,  mluvnice  a  slovník 
ke  Klaus  Grothovu  >Quickborn«  (Hamburk, 
1856,  6.  vyd.).  Zkoumání  M-ova  o  Beowulfu 
vyd.  H.  Lůbke  (Berl.,  1889),  biografii  M-ovu 
W.  Scherer  (Berl.,  1895). 

Muller  [my-]:  1)  M.  Pieter,  nizozemský 
historik  (♦  1842  v  Koogu  v  Sev.  Hollandu). 
Studoval  v  Lejdě,  stal  se  doktorem  podav 
dissertaci  Geschiedenis  der  regering  in  de  ňa- 
der geunieerde  provincien  iSyg — 85  (Lejda, 
1868),  pracoval  v  archivu  brusselském,  ber- 
línském, drážďanském  a  vídeň.  a  byv  úřed- 
níkem říš.  archivu  v  Haagu  stal  se  profess. 
v  Groninkách  (1878)  a  Lejdě  (1883).  Napsal : 
De  staat  der  vereeinigde  Nederlanden  in  de 
jařen  ^yner  ivording  iS'jf2—g4  (Haarl.,  1872); 
Vilém  Oranienský  a  Jxři  Bedřich  ^  Waldecku 
(Haag,  1873—80,  2  sv.);  De  Unie  van  Utrecht 
(Utrecht,  1878);  Regesta  Hannonensia  (Haag, 
1882);  Documents  concemant  le  Duc  ďAnjou 
(s  Diegerickem;  Utrecht,  1889  n.). 

2)  M.  Samuel,  historik  nízozem.  (*  1848 
v  Amsterdame).  Stal  se  městským  (1874)  a 
říšským  (1879)  archivářem  v  Utrechtu.  Na- 
psal: Middeleeuwsche  rechtsbronnen  der  Stád 
Utrecht  (Haag,  1883—86;  4.  sv.);  Registers  en 


852 


Múller. 


rekeningen  van  het  bisdom  Utrecht  (Utrecht, 
1889—91;  2sv.);  Over  claustraliteit  (Amster., 
1890). 

Kiiller :  1)  M.  Johann ,  math.  a  astronom, 
v.  Regiomontanus. 

2)  M.  Lukas  v.  Cranach  1). 

3)  M.  Johann  Christoph  (*  1673  v  No- 
rimberku  —  f  1721  ve  Vídni),  inženýr,  který 
vynikl  pracemi  geodaetickými,  jež  provecll 
na  mnohých  místech  v  Uhrách,  Rakousích, 
v  Čechácn  a  na  Moravé.  Vydal  mapy  těchto 
zemí.  Viz  Čechy,  kartografie,  str,  4,  a  Mo- 
rava, str.  6016. 

4)  M.  František,  malíř  český  (*  1697 
v  Žatci  —  1 1793  v  Praze).  Už  jako  vyučený 
holič  dostal  se  do  učeni  k  Václ.  Reinerovi, 
načež  teprv  r.  1726  začal  pracovati  samo- 
statně a  usadil  se  v  Praze.  Maloval  po  způ- 
sobu Reinerově  obrazy  historické,  zvláště 
však  květiny  a  to  zejména  al  fresco.  V  děk. 
kostele  v  Berouně  jest  na  hl.  oltáři  jeho 
obraz  (z  r.  1741),  v  Milčíně  rákosový  strop 
kostela  P.  Marie.  Zemřel  jako  dvorní  malíř 
a  pochován  podle  kostela  sv.  Štěpána. 

5)  M.  Gerhard  Friedrich  (MHJi;iep'B  ^e- 
;íopi»  HBaH0BHq'B),  dějepisec  ruský  (♦  18.  říj. 
1705  ve  Vestfálsku  —  f  H-  říj- 1783  v  Moskvě), 
jako  absolvent  lipské  university  dostal  se 
do  Ruska  a  stal  se  posluchačem  v  akademii 
nauk,  načež  učil  latině,  dějepisu  a  zeměpisu 
v  akademickém  gymnasii  petrohradském  a 
svěřen  mu  též  zápisník  o  zasedáních  aka- 
demie a  redakce  »S.-Petěrburgských  Vědo- 
mostí*. R.  1731  povýšen  za  professora  a  násl. 
roku  zahájil  sbírku  Sammlung  russ.  Geschichte 
(1732—65,  9  dílů),  první  vědecký  pokus  se- 
známiti cizinu  s  Ruskem  a  jeho  dějinami. 
Tou  dobou  poslán  byl  s  výzkumnou  výpra- 
vou na  Kamčatku,  ale  nedošed  cíle,  zdržel 
se  v  Sibiři  a  prozkoumal  archivy  vých.  a 
záp.  Sibiře,  odkud  přinesl  hojnou  vědeckou 
kořist,  z  níž  čerpali  mnozí  pozdější  učenci 
a  vydavatelé  starých  pramenů,  jako  Sčerba- 
tov,  Golikov,  Slovcov,  Novikov,  Rumjancev 
a  j.  Mezi  jiným  nalezl  sibiřský  letopjs  Re- 
mezova  a  za  svého  desetiletého  pobytu  (1733 
až  1743)  sebral  množství  materiálu  národo- 
pisného a  archaeologického.  Vrátiv  se  do 
Petrohradu  znepřátelil  se  s  bývalými  přátely 
v  akademii,  jmenovitě  s  Lomonosovem,  jenž 
vystoupil  proti  němu  za  příčinou  řeči  Pro- 
ischai^dénije  národa  i  imeni  rossijskago,  vytý- 
kaje mu  předpojatost  proti  národu  ruskému. 
Řeč  byla  potlačena  a  objevila  se  teprve 
r.  1768  s  názvem  Origines  Rossicae  (»Allge- 
meine  historische  Bibliothekc,  sv.  IV.),  kdežto 
M.  potrestán  snížením  hodnosti  a  služného, 
ač  záhy  opět  rehabilitován.  R.  1750  vydal 
první  svazek  díla  Opisanije  Sibirskago  carstva^ 
první  to  vědeckou  práci  o  Sibiři,  ze  které 
čerpal  i  Fischer  ve  svém  díle  »Sibirische 
Geschichte*  (Petrohrad,  1768  a  rus.  překlad 
1774).  V  1. 1755—65  M.  redigoval  časop.  »Ježe- 
měsjačnyja  sočiněnija*,  kde  uveřejnil  mnoho 
prací  o  Nestorovi,  záporožských  kozácích, 
o  Novgorodě  a  j.  Měl  též  účastenství  při 
díle  Voltairově  »Histoire  de  1'empire  de  Rus- 


sie  souš  Pierre  le  Grand*.  R.  1765  byl  jme- 
nován inspektorem  moskev.  vychovatelny  a 
po  roce  správcem  moskev.  zahraničního  ar- 
chivu. Z  té  doby  pocházejí  jeho  publikace 
>Suděbníka«  Ivana  Hrozného,  »StépenDoj 
Knigi*,  »Pisma  Petra  Vel.  k  Šeremetévu*, 
dějin  Tatiščeva,  zeměp.  slovníku  Polonina, 
popisu  Kamčatky  Krašeninnikova  a  pod. 
Z  jeho  školy  vyšel  N.  N.  Bantyš-Kamenskij. 
Srv.  Pekarskij,  Istorija  akademiji  Nauk. 

6)  M.  Otto  Frederik,  dánsk*^  přírodo- 
vědec (*  1730  v  Kodani  —  t  1784  t.),  byl 
soukromým  učencem,  jemuž  nebylo  přáno 
působiti  na  universitě, .  ni  na  jiném  ústavu 
vědeckém.  Náleží  mezi  nejpřednější  přírodo- 
vědce století  osmnáctého,  dílem  jeho  pak 
v  mnohém  ohledu  dán  základ  k  vědeckému 
přírodopisu  nižších  živočichů,  zvláště  sladko- 
vodních.  Práce  jeho  vynikají  nad  míru  peč- 
livým pozorováním,  vzornými  popisy  a 
obrazy,  při  nichž  pomáhal  bratr  jeho,  do- 
vedný kreslíř  a  ryjec.  Hlavně  vděčíme  mu 
za  poznání  nižších  korýšů  (jimž  dal  jméno 
Entomostraca),  červů  a  prvoků,  zvláště  nálev- 
níků.  Vzorně  též  zpracoval  zvířenu  dánskou, 
již  dokončiti  pomohli  P.  Ch.  Abildgaard  a 
jens  Rathke,  a  byl  pokračovatelem  monumen- 
tálního díla  o  květeně  dánské  {Flora  danica). 
Hlavní  jeho  díla  jsou:  Van  \^urmem  děs 
sůssen  und  sal^igen  Wassers  (Kodaň,  1771); 
Vermium  terrestrium  et  fluviatiliunt  historia 
(t.  a  Lips.,  1773 — 74,  2  sv.);  Zoologiae  danicae 
prodromus  (Kodaň,  1776);  Hydrachnae^  quas 
in  aquis  Daniae  palustribus  detexit  (Lipsko, 
1781);  Entomostraca  seu  Insecta  testacea,  quae 
in  aquis  Daniae  et  Norvegiae  reperit  (Lips,, 
1785);  Animalcula  infusoria^  Jluviatilia  et  ma- 
rina  (Kodaň,  1786,  vydal  po  smrti  autorové 
Fabricius). 

7)  von  M.  Johann  Gotthard,  mědiryjcc 
něm.  (♦  1747  v  Bernhausenu  u  Štutgartu  — 
t  1830  v  Štutgartě).  Studoval  v  Stutgartě  a 
v  Paříži  pod  vedením  Willeovým  a  stal  se 
r.  1776  členem  akademie  umění.  Téhoi  roku 
jmenován  profess.  na  nově  založené  uméL 
škole  v  Štutgartě  a  r.  1784  uloženo  mu  rýti 
podobiznu  Ludvika  XVI,  v  koruno  v.  ornáte. 
Než  rytina  tato  vyšla  (1794),  dokončil  M.  ně- 
kolik znamenitých  obrazů,  jako  podob.  SckH- 
lerovu  (dle  Graffa).  R.  1802  ryl  v  Paříži  Ma- 
donnu  della  Sedia  z  Florencie  odvezenou. 
Z  ostatních  rytin  jeho  známy  jsou  Bífrj 
u  Bunker's  Hillu  (dle  TrumbuUa,  1798)  a  Sv. 
Caecilie  (dle  Domenichina).  V  posledních  le- 
tech svého  věku  zabýval  se  lithografií.  Vy- 
nikal zvláště  jako  učitel  a  zastával  v  mědi- 
ryjectví  se  znamenitým  výsledkem  tak  řečený 
malířský  jeho  směr;  technika  jeho  byla  do- 
konalá, pevná  a  jemná.  K  jeho  ž^ům  nále- 
žejí Leybold,  Bitthauser,  Ulmer,  Barth,  Riss, 
Hof,  Kriiger,  zvi.  však  jeho  syn  Friedrich. 

8)  M.  Friedrich  (zvaný  Malér  M.),  bás- 
ník, malíř  a  ryjec  něm.  (♦  1749  v  Kreui- 
nachu  —  f  1825  v  Římě),  byl  syn  pekaře  a 
vzdělal  se  na  malíře  ve  Zweibrůckách ;  v  limé 
r.  1774  přestěhoval  se  do  Mannheimu,  kdež 
se  oddal  literatuře.    R.  1778  odebral  se  do 


Múller. 


853 


Itálie  a  strávil  pak  skoro  ostatek  svého  Ži- 
vota v  Římě.  Pokud  žil  v  Německu,  maloval 
a  ryl   většinou    pastýřské  scény,  zvířata  a 
genry  v  nizozemském  realistickém  vkusu,  ale 
v  Itálii  podlehl  vlivu  Michel  Angrela,  který 
mu  byl  záhubný,  poněvadž  jej  zavedl  v  du- 
tou prázdnotu  a  násilnosti.    Mnohem   větŠí 
význam  má  pro  dějiny  německé  poesie.  Z  dra- 
matických pokusu  jeho  je  nejlepší  Golo  und 
Gsnoveva  (1808)  a  zajímavý  také  Fausts  Leben, 
dramatisiert  (1  díl,  Mannh.,  1778;  nové  vyd. 
Scuffertovo,  Heilbr.,  1881);   slabší  je  Niobe 
(t.,  1778).  M.  je  ve  svých  dramatech  charakte- 
ristickým představitelem   Sturmu  a  Drangu: 
surový    naturalismus    mísí   se    s   přepjatou 
rhétorikou  a  nabubřelým  pseudoidealismem. 
Komposice  a  psychologická  stavba  jsou  úplně 
pochybeny  nebo  zanedbány,  ale  pozoruhodno 
je  národní  cítění  německé  minulosti,  kteréž 
nezňstalo  bez  vlivu  v  rozvoj  pozdějšího  hi- 
storického   dramatu.     Povšimnutí   zasluhují 
také  jeho  idylly  z  falckého  života  Die  Schaf- 
schur  (Mannheim,  1775)   a   Das  Nusskemen, 
které  jsou  realisticky  pravdivější  a  životnější 
než  idylly   Gessnerovy.    V   lyrice   podléhal 
s  počátku  Klopstockovi  a  Anakreontikům , 
později  zachytil  šťastně  někde  lidový  spád, 
tak  na  př.  v  známém  Soldatenabschied  (»Heute 
scheiď  ichc).  Souborné  vydání  děl  M-ových 
opatřil  Tieck  (Heidelb.,  1811  a  1825,  3  sv.), 
výbor  vydal  H.  Hettner  (Lipsko,  1868,  2  sv.) 
a  Sauer  v  Kúrschnerově  > Deutsche  National- 
]itteratur<  Tsv.  81),  dodatky  Hans  hrabě  Yorck 
Qena,  1873).  Srv.  Seuffert,  Malér  M.  (Berlín, 
1877). 

9)  Johannes  von  M.,  dějepisec  německý 
(♦  1752  v  Safhúzcch  —  f  1809  v  Kasselu). 
Studoval  v  Gotinkách  theologii  a  historii  a 
učil  od  r.  1772  v  rodišti  řečtině  na  Colle- 
gium  humanitatis.  Téhož  r.  vyšla  v  Curichu 
prvá  jeho  práce  Bellům  Cimbricum,    R.  1774 
stal  se  vychovatelem  v  Genevě ;  zde  ukončil 
I.  sv.  Geschichte  der  Sckwei^er  (1780).  V  násl. 
letech  M.  měnil   zhusta  své   bydliště;    bylť 
v  Kasselu  (1781—83),  kdež  přednášel  stati- 
stiku na  kolleji  Karlově,  pak  v  Genevě,  r.  1784 
u  Bonstettena  ve  Valeires,  v  létě  r.  1785  ode- 
bral se  do  Bernu  a  po  půl  roce  stal  se  knihov- 
níkem a  dvorním  radou  v  Mohuči,  odkud 
vyslán,   ač  protestant,  v  církevní  záležitosti 
kuríirštem  Karlem  Josefem  do  Říma  (1787). 
Kuríiršt  jmenoval  ho  téhož  r.  členem  kabi- 
netní  kanceláře,  r.  1788  legačním  radou,  pak 
tajným  radou  konferenčním  a  státním,  načež 
mu  udělil  císař  říšské  rytířství  a  titul  šlech- 
tický. Za  pobytu  v  Mohuči  ukončil  M.  2.  díl 
dějin  švýcarských  a  po  zabrání  města  Fran- 
couzi odebral  se  do  Vídně,  kdež  dostal  titul 
tajného   rady   a   přidělen   dvorské   a  státní 
kanceláři.    Nemaje  jako  protestant  čáky  na 
postup,  vstoupil  jako  kustos  k  cis.  knihovně. 
Tísněn  poměry  censurníroi  přijal  místo  prus. 
historiografa  v  Berlině  a  svěřeno  mu  vypsání 
života  Bedřicha  II.,  ale  po  bitvě  u  Jeny  po- 
volal  ho  k  rozhovoru  Napoleon  (20.  listop. 
1806),  získal  jej  a  povolal  do  Fontainebleau, 
odkud   poslán  M.  jako  státní  sekretář  mini- 


sterský do  král.  Vestfálského  (1807),  kde 
však  ho  jmenoval  král.  Jéróme  (v  led.  1808) 
vrchním  ředitelem  vyučování.  Zklamán  uchýlil 
se  odtud  do  Kasselu,  kdež  záhy  zemřel,  ba- 
vorský král  Ludvík  I.  postavil  mu  na  hřbi- 
tově pomník.  Nadán  vytrvalou  pílí  a  darem 
vnímavosti  vytvořil  M.  záslužné,  5sv.  dějiny 
Švýcarské,  v  nov.  zpracování  zv.  Geschichte 
schweiierischer  Eideenossenschaft  (Lip.,  1786 
až  1808),  těžkým  slohem  psané,  dnes  obsa- 
hově zastaralé.  V  1.  1816—53  pokračováno 
v  nich  (6.  sv.  II.  odd.  —  15  sv.)  Glutz-Blotz- 
heimem,  Jan.  Jak.  Hottingerem,  J.  Vulliemi- 
nem  a  C.  Monnardem.  Jiné  spisy  M-ovy  jsou: 
24  Bůcher  allgemeiner  Geschichten,  besonders 
der  europdischen  Menschheit  (Tubinky,  1810, 
3  sv.  a  častěii^ ;  Reisen  der  Pápste  (anonymně 
1782),  vzniklé  z  popudu  reforem  Josefín- 
ských, kde  ukazoval  k  hierarchii  jako  ochrán- 
kyni  před  násilnictvím  moci  světské;  Dar- 
stellung  des  Fúrstenbundes  (1787);  Briefe  iweier 
Domherren  (t.  r.);  Erwartungen  Deutschlands 
vom  Fúrstenbunde  (1788);  Geschichte  des  Cid 
pro  vyd.  spisů  Herderových,  řada  menších 
prací  a  výmluvných  letáků.  Sebrané  spisy 
M-ovy  o  27  sv.  vyšly  v  Tubinkách  (1810—19) 
a  o  40  sv.  v  Stutgartě  (1831—35).  Srovn. 
Doring,  Leben  J.  v.  M-s  (1835);  Thiersch, 
Uber  J.  v.  M.  (Augšp.,  1881). 

10)  M.  Václav,  hudební  skladatel  (^1767 
v  Trnavě  na  Moravě  —  t  ^835  ve  Vídni). 
Vyučil  se  hudbě  u  Dittersdorfa,  načež  stal 
se  r.  1783  kapelníkem  u  divadla  v  Brně, 
r.  1786  u  divadla  Marinelliho  ve  Vídni.  R.  1808 
byla  jeho  dcera,  slavná  zpěvačka  Teresa,  po- 
zději provdaná  Grúnbaumová  (v.  t),  engažo- 
vána  do  Prahy,  a  otec  převzal  zde  řízení 
opery.  Zůstal  zde  však  jen  do  r.  1813  a  vrátil 
se  opět  do  Vídně.  Plodnost  M-ova  jako  skla- 
datele jest  neuvěřitelná,  ač  skladby  jeho  jsou 
jen  mělké;  také  jeho  symfonie,  ouvertury  a 
mše  neměly  valného  úspěchu,  za  to  vsak 
opery  a  operetty,  pantomimy  a  frašky,  jichž 
napsal  přes  200.  Z  těch  mnohé  známy  byly 
svým  časem  i  za  hranicemi,  jako:  Die  Teu- 
felsmůhle;  Dasneue  Sonntagskleid ;  Dle  Schwe- 
stern  von  Prag\  Die  travestierte  Zauberflóte; 
Der  Alpenkónig  und  der  Menschenfelnd  a  j., 
z  nichž  některé  dosud  udržují  se  na  reper- 
toiru.  Některé  písně  z  oper  těch  pro  svůj 
případný  lidový  tón  znárodněly  v  něm.  lidu. 

11)  M.  Peter  Erasmus,  theolog  a  staro- 
žitník  dánský  (♦  1776  v  Kodani  —  1 1834  t.). 
R.  1801  stal  se  prof.  v  Kodani  a  r.  1830  bi- 
skupem sjaelandským.  Napsal  několik  spisů 
theolog.,  redigoval  literární  časopis  >Kjoeben- 
havenske  loede  Eťlerretninger€  (1811 — 30), 
zvláště  pak  vydal  záslužné  práce  o  Eddách  a 
islandských  sagdch,  o  dějepisných  zprávách 
Saxona  Grammatika,  o  dánské  synonymice  a  j. 

12)  von  M.  Friedrich,  mědiryjec  něm., 
syn  Jana  Gotth.  M-a  (*  1782  v  Stutgartě  — 
t  1816  v  Sonnensteině  u  Perná).  Byl  žákem 
svého  otce  v  mědiryjectví  a  r.  1802  odebral 
se  do  Paříže,  kde  našel  zvláštní  manýru  ry- 
jeckou,  napodobiti  mramor  mědirytinou,  ja- 
kož svědčí  rytiny  pro  Musée  fran^ais  Venuše 


854 


MiiHer. 


arleské  a  sochy  Mládi  dle  mramoru.  Vynikl 
již  mnohými  pracemi,  jako  rytinou  sv,  Jana 
a  sv.  Caecilie  (dle  Domenichina),  když  jal  se 
pracovati  Raffaelovu  Sixtinskou  Madonnu^  nej- 
lepší svoje  dílo,  kterým  zaměstnával  se  až 
na  konec  svého  žití.  Cestoval  po  Itálii,  r.  1809 
byl  pak  dvorním  ryjcem  ve  Štutgartě  a  r.  1814 
professorem  uměl.  akademie  v  Drážďanech, 
kdež  upadl  v  trudnomvslnost.  Z  ostatních 
jeho  prací  vynikají  překrásné  portraity  Ja- 
kobihOf  Schillera  (dle  Danneckerova  poprsí), 
Hebtla  a  veliký  list  Adam  a  Eva  (dle  Raf- 
faela). 

13)  M.  Antonín,  professor  aesthetiky 
v  Praze  (♦  1792  v  Osečné  u  Ces.  Dubu  — 
t  6.  led.  1843  v  Praze).  Studoval  v  Praze, 
stal  se  profess.  na  gymnasii  jičínském,  pak 
v  Písku,  odkud  povolán  na  universitu  inSpru- 
ckou  a  přičiněním  hr.  Karla  Chotka  na  praž- 
skou, kde  přednášel  o  aesthetice  (od  r.  1826) 
a  po  smrti  Klárově  o  klassické  filologrii  (1833). 
Přednášky  jeho  navštěvovány  i  umělci;  mezi 
posluchači  uvádí  se  Prokš,  Fůhrich,  Gordiani. 
Praktickou  applikací  jeho  aesthetických  po- 
znatků jsou  hojné  referáty  o  věcech  uměle- 
ckých, jež  přinášela  »Prager  Zeitung«  a  od 
r.  1828  » Bohemia*.  V  pozdější  době  sledoval 
M.  horlivě  i  tvorbu  českou  a  vykládal  na 
universitě  Čelakovského  >Ohlas  písní  ru- 
ských*. Samostatně  zpracoval  též  látky  české. 
V  němec,  musejníku  vyŠel  cyklus  romancí 
Horimir  und  sein  Ross  Šemik  a  Kaša  u.  Biwoj, 
úryvky  většího  eposu  Neklaň  und  Vlaslav. 
Tam  jest  téŽ  pojednání  Ueber  das  bóhmische 
Volkslied.  M.  napsal  také  text  k  Fůhrichovu 
Otčenáši  (1827)  a  Divému  střelci  (t.  r.).  Ne- 
snášeli vost  M-ovu  k  názorům  druhých,  z  níž 
vznikla  řada  polemik,  osvětluje  A.  Sauer 
v  >Mittheilungen  d.  Vereines  fúr  Gesch.  der 
Deutschen  in  Bohmen*,  roč.  XXXIII.  (spor 
s  K.  E.  Ebertem). 

14)  M.  Wilhelm.  básník  něm.  (♦  1794 
v  Dessavě  —  f  1827  t.),  studoval  na  berlín- 
ské universitě  klass.  filologii  a  historii,  bo- 
joval proti  Francouzům  (1813  a  1814)  a  vy- 
dal společně  se  svými  přátely  »Bundesblůten€ 
(1815J,  v  nichž  jsou  jeho  prvotiny.  R.  1817 
provázel  hrab.  Sacka  do  Itálie,  z  kteréž  cesty 
vznikla  svěží  kniha  Hom,  Rómer  und  Róme- 
rimien  (1820,  2  sv.).  V  téže  době  byl  jme- 
nován učitelem  starých  jazyků  v  Dessavě  a 
pozd.  knihovníkem  vévodské  knihovny.  Na- 
psal: Gedichte  aus  den  hinterlassenen  Papieren 
eines  reisenden  Waldhornisten  (1821—24,  dva 
svazečky);  Lieder  der  Griechen  (1821—1824, 
5  sešitů;  úplné  1844),  v  nichž  došel  filhelle- 
nismus  doby  nadšeného  výrazu;  Neugrie- 
chische  Volkslieder  (1825,  2  sv.);  Lyrische  Ret- 
sen  und  epigrammatische  Spa^iergánge  (1827); 
dále:  novellu  Der  Drei^ehnte  (1827)  a  Home- 
vische  Vorschule  (1824)  vedle  jiných  filologi- 
ckých úvah.  Přeložil  Marlowova  >Fausta« 
(1818)  a  vydal  >Bibliothek  der  Dichtungen 
des  XVII.  Jahrh.c  (1822—27,  10  sv.).  M.  je 
neobyčejně  svěží  a  zpěvný  básník  písní,  které 
zachovaly  dodnes  svoje  kouzlo.  Byly  často 
uvedeny  v  hudbu,  mezi  jinými  i  Frant.  Schu- 


bertem.  »Vermischte  Schríftenc  s  úvodem  Ži- 
votopisným vydal  G.  Schwab  (1830,  5  »▼.); 
•Gedichtec  vydal  v  novém  vyd.  s  úvodem 
syn  Max  M.  (1869). 

X6)  M.  G  o  1 1  ř  r  i  e  d,  právník  (♦  1796  v  Broosn 
v  Sedmihradech  -—  f  1881  ve  Vídni).  Stu- 
doval v  Sibini,  nabyl  ve  Vídni  doktorátu,  na- 
čež pobyv  na  universitách  v  Paříži  a  Gotin- 
kách  věnoval  se  po  17  roků  právničím 
studiím  v  Uhrách.  R.  1844  stal  se  profes- 
sorem na  právnické  fakultě  v  Sibini,  a  když 
tato  byla  na  právnickou  akademii  povýšena, 
stal  se  jejím  ředitelem.  Vydal:  Schilderung 
der  Vólkgr-  Verfassung  und  Richtung  des  Ungar. 
Reiches  neuester  Zeit  (Lipsko,  1844);  Tascheu- 
buch  der  k,  k.  Hermannstádter  RechUakademie 
(Sibiň,  1869  a  1860).  Dki, 

16)  M.  Karl  Otfried,  klass.  filolog  a  ar- 
chaeolog  něm.  (♦  28.  srp.  1797  v  Břeha  v  Pru- 
ském Slezsku  —  t  1.  srp.  1840  v  Athénách). 
Studoval  na  universitě  ve  Vratislavi  (1814  až 
1816)  a  v  Berlíně  (1816—17),  kde  mél   ng- 
větši  vliv  na  něj  Bóckh.  Od  r.  1818—19  pů- 
sobil jako  učitel  na  gymnasii  ve  Vratislavi, 
téhož  roku  stal  se  k  doporučeni  Bóckhovn 
mimořádným  prof.  v  Gotinkách,  r.  1823  stal 
se  prof.  řádným.    R.  1822  podnikl   studijm' 
cestu  vědeckou  po  Nizozemí,  Anglii  a  Francii, 
v  září  r.  1839  odebral  se  do  Itálie,   Sicílie, 
odtud  do  Řecka,  nejprve  do  Athén,  pak  do 
Peloponnésu,  pak  opět  do  Athén,  načež  ode- 
bral se  do  středního  Řecka,  vSude  konaje 
rozsáhlá  studia  topograiická,  studuje  a  kresle 
památky    umělecké,    kopíruje    nápisy     atd 
V  Delfech  zachvácen  byl  v  láru   Červenco- 
vého slunce  prudkou  zimnicí,  tak  že  s  namá- 
háním dopraven  byl  £.  Curtiem  do  Athén, 
kde  zemřel.  Pochován  jest  na  Kolonu,  vedle 
něho  uložen  později  Ch.  Lenormant;    hrob 
M-ův  opatřen  prostým   pomníkem,   r.   1897 
obnoveným.  M.  náleží  k  nejlepším  filologům 
a  archaeologům  XIX.  stol.    Vědecké    práce 
jeho  měly  v  oboru  klassické  archaeologie, 
řeckých   dějin,   geografie,   topografie,   řecké 
mythologie,  v  oboru  badání  o  Ktrusdch  vý- 
znam epochální,  avŠak   i   v  jiných    oboredi 
(řecké  literatuře,  scaenických  starožitnostech, 
textové  kritice  a  exegesi  Varrona  a  Festa) 
mají   cenu  velikou.    M.  byl  vůbec    geniální 
duch,  jenž  všude,  kde  zasadil  svým   ostro- 
vtipem,  razil  nové  dráhy,  a  ještě  dnešního 
dne  musí  často  vědecké  badání  navázati  tam, 
kde  M.  niť  z  ruky  pustil.  Jsa  největším  žákem 
Bóckhovým  vyniká  touž,  ne-li  větší,  všestran- 
ností  jako    učitel   jeho,    ovládaje     fonnálm' 
i    reálné   obory   klass.   filologie   stejně   vir- 
tuosně.  O  uvedení  klass.  archaeologie  v  obor 
disciplin  filologiclr^ch  má  M.  vedle  Wdckra 
zásluhy  největší.   Životní  plán  M-ův,  napsati 
veliké  dílo  o  řeckých  dějinách  ve  12  svaz- 
cích,    byl    bohužel    předčasnou   jeho   smrtí 
zmařen.    V  obor  starověkých  dějin,  ethno- 
graňe,  topografie   a  geografie  spadají  tyto 
publikace:  Aegineticorum  liber  (Berlín,  1817); 
Geschichten  hellenischer  Stámme  und  Stádtt, 
I.  díl:  Orchomenos  u.  die  Minyer^  11,  díl:  Dit 
Dorier  (Vratislav,  1820—24,  2.  vyd.  opatřil 


Muller.  866 

Schneidewin,  t.,  1844);    Ober  die  Wohn$it^ej\R.  Fórster,   O.  M.  Rectoratsrede  (Vratislav, 
die  Abstammung  u.  die  áltere  Geschichte  des  1 1897).  ly-, 

makedonischen  Volkes  (Berlin,  1825)  a  konečně  '  17)  M.  Johannes,  anatom  a  fysiolog  něm. 
epochální  dflo,  poctěné  cenou  berlínské  aka-  (♦  1801  v  Koblenci  —  f  1858  v  Berlíne).  Vy- 
demie:  Die  Etrusker  (Vratislav,  1829,  2  d.,  nikl  již  za  svých  studijních  dob  v  Bonnu  a 
2.  vyd.  opatřil  Deecke,  Stut^art,  1877).  V  obor  v  Berlíně  tou  měrou,  že  r.  1824  habilitoval 
řecicé  mythologie  spadá  dílo  Prolegomena  ^u  j  se  v  Bonnu.  R.  1827  stal  se  tu  prof.  mimoř. 
einer  wissenschaftlichen  Mythologie  (Gotinky,  a  r.  1830  prof.  řádným,  přednášeje  anatomii, 
1825),  jež  zejména  přesnou  methodičností !  fysiologii  a  váeob.  pathologii;  r<  1833  stal  se 
svou  náleží  k  nejlepšímu,  co  kdy  o  řecké  '  prof.  týchŽ  oborů  v  Berlíně,  kdež  vytvořil 
m3rthologii  bylo  psáno.  V  obor  klass.  archaeo-  zvláštní  školu  anatomicko-fysiologickou.  Veš- 
logie  náleží  vedle  řady  pojednání  a  rozprav  ,  kery  obory  biologické  ovládal  stejně  doko- 
předevŠím  systematické  dílo  Handbuch  d,  i  nale  a  jakkoliv  byl  s  počátku  oddán  filosofii 
Archáologie  der  Kunst  (Vratislav,  1830,  3.  vyd.  přírodní,  stal  se  vlivem  Rudolphiovým  ba- 
opatřil  a  doplňkv  připojil  Welcker,  1848,  datelem  exaktním,  jenž  snažil  se  vyzkoumati 
znova  otištěno  ve  Stutgartě,  1878;  franc.  pře-  zákony  Života  jenom  na  základě  přísně  fysi- 
klad  Nisard&v,  Paříž,  1841,  anglický  Leitchův, :  kalním.  Zvláštnějších  zásluh  dobyl  si  o  pro- 
Londýn,  1850),  jež  v  podstatě  své  má  dosud  zkoumáni  vývoje  rodidel,  o  poznání  podrob- 
vysokou  cenu  vědeckou,  dále  Denkmáler  der 
alten  Kunst  (Gotinky,  1832—46,  2  d.,  11.  zpra- 
cováni opatřil  Wieseler,   1854—61,   dílu  II. 

seŠ.  1.  a  2.  vyšel  ve  III.  vyd.  1877  a  1881, '  stá.  Z  důležitějších  budtež  uvedeny:  De  glan- 
IV.  vyd.  dílu  2.  započal  Wernicke,  Lipsko, ,  ^u/ďrum  secernentium  structura  penitiori  ca- 
1899  nn.).  Po  smrti  M-ově  vydány  byly:  rumque  prima  formatione  (Lips.,  1830,  se  17 
Archáolog,  Mittheilungen  aus  Griechenland  tab.);  Bildungsgeschichte  der  Genitalien  aus 
nach  O.  M*i  hinterlassenen  Papieren  herausg,  ,  anatomischen  Untersuchungen  an  Embryonen 
v,  A.  Schdll:  /.  Athens  Antikensammlung  (vy-  i  der  Menschen  und  der  Thiere  etc,  (Dússeldorf, 
šel  pouze  1  sešit,  Frankfurt,  1843).  DéXt^  1S30);  Handbuch  der  Physiologie  des  Menschen 
uvésti  jest  vydání  těchto  auktorů,  M-em  po-   (Koblenc,  1833— 44^  a  část),  hlavní  dílo  M-ovo; 


něho  složení  žláz,  vodivosti  nervů,  pohybů 
reflexních,  vnímání  smyslového,  tvoření  hlasu 
a  j.  v.   Všech  spisů  jeho  je  přes  půltřetího 


řízená ;  Aeschylos*  Eumgniden  griech.  u.  deutsch 
mit  erláutemden  Abhandlungen  uber  die  áussere 


Ober  den  feineren  Bau  und  die  Formen  der 
krankhaften  Geschwůlste  (Berl.,  1838  anásl.); 


Darstellung  u,  uber  den  Inhalt  u.  die  Compo-  Ober  die  Compensation  der  physikalischen 
sition  dieser  Tragódie  (Gotinky,  1833),  vyni-  ,  Kráfteam  menschlichen  Stimmorgan  (t.,  Í839); 
kající  krásným  něm.  převodem;  připojená  I  5ysřem  der  Asteriden  (1840)  a  j.  v.  Mimo  to 
pojednáni  jsou  velmi  důležitá  pro  řecké  sta-  psal  souborné  referáty  pro  sborník  » Archiv 
rožitnosti  scaenické ;  k  tomu  Anhang  \u  dům   f.  Anatomie«. 

Buchi  Aeschylos^  Eumeniden  (t,  1834);  M,  Te-  18)  M.  Eduard,  bratr  Karla  Otfrieda,  klass. 
renti  Varronis  de  lingua  latina  librorum  quae  filolog  něm.  (♦  1804  —  1 1875).  Působil  jako 
supgrsunt  emendata  et  annotata  {JJ\ps)iiO,\^ZZ)\  professor,  od  r.  1853—67  jako  ředitel  gyni- 
Sexti  Pómpei  Festi  de  verborum  signijtcatione  \  nasia  v  Lehnici.  Sepsal  mimo  jiné:  Ober  die 
quae  super  šunt  cum  Pauli  epitome  emendata  et  <  SophokleischeNaturanschauung  (Lehn\ce,lB42)\ 
annotata  (t.,  1839).  Po  smrti  Mově  vyšlo  Darstellung  d.  nationalen  Ethik  der  Hellenen 
dílo:  Geschichte  der  griechischen  Utteratur  bis  (t.,  1853);  War  Apollonius  v.  Tyana  ein  Weiser 
auf  das  Zeitalter  Alexanders,  vydané  bratrem  i  oder  ein  Betrúger  oder  ein  Schwármer  u.  Fa- 
M-ovým  Eduardem  (Vratislav,  1841,  2  díly, .  natiker?  (Vratislav,  1861).  Vý, 

IlI.  vyd.  s  poznámkami  a  dodatky  E.  Heitze,  19)  M.  Johann  Heinrich  Jacob  (♦  1809 
Štutgart,  1875—76,  IV.  vyd.  1882—84;  angli-  v  Kasselu  —  t  1875  ve  Freiburku  v  Baden- 
cké  překlady  podali  Lewis  a  Donaldson,  sku),  byl  od  r.  1844  professorem  fysiky  ve 
franc.  překlad  Hillebrand,  mimo  to  přeloženo  Freiburku.  Nejznámějším  a  nejrozšířenějším 
do  Vlastiny  a  novořečtiny).  Konečně  uvésti  jeho  dílem  jest  Lehrbuch  der  Physik  u,  Me- 
jest  hojná  pojednání  M-ova,  uveřejněná  v  pro- '  feoro/o^íe  na  základě  díla  Pouilletova:  »Élé- 
grammech  university  a  v  publikacích  učené  ,  ments  de  physique«  (2  díly,  1842,  páté  vydání 
společnostigotinské.v»RheinischesMuseum€,  1 1856— 57,  deváté  vydání  zpracované  Pfaund- 
» Wiener  Jahrbůcher  der  Litteraturc,  >Hal- 1  lerem  r.  1886)  a  Lehrbuch  der  kosmetischen 
lische  Allgemeine  Litteraturzeitung€,  články  I  Physik,  nebst  Atlas  (1856,  vyšlo  též  jako  třetí 
v  Erschově  a  Gruberově  encyklopaedii,  hojné  '  díl  předešlého  díla,  páté  vydání,  jež  zpra- 
recense  v  >Gotting.  gel.  Anzeigen€  a  j.  Výbor  coval  a  rozmnožil  C.  F.  W.  Peters,  vyŠlo 
pojednání  a  článků  M-ových  vydán  byl  ve  |  r.  1894  v  Brunšviku).  Četná  pojednání  opti- 
ci vou  sbírkách:  Kleine  deutsche  Schriften,  vy- !  cká  napsal  M.  do  »Poggendorťfs  Annalen*. 
dané  E.  MůUerem  (Vratislav,  1847—48,  2  d.)  i  20)  M.  Andreas,  malíř  německý  (♦  1811 
a  Kunstarchdologische  Werke  (Berlín,  1873, ,  v  Kasselu  —  f  1890  v  Důsseldorfě).  Byl  žá- 
5  d.).  Korrespondence  M-ova  s  Bóckhem  |  kem  svého  otce  Fr.  Huberta  M  a,  potom 
vydána  byla  v  Lipsku  r.  1883.  —  Srov.  Bur- '  v  Mnichově  studoval  u  Schnorra  a  Cornelia 
sian,  Geschichte  der  classischen  Philologie  a  v  Důsseldorfě  u  Schadowa  a  K.  Sohna. 
in  Deutschland,  1007—28;  F.  Ranke,  O.  M.,  '  V  letech  1837—42  podnikl  cestu  do  Itálie  a 
ein  Lebensbild  (Berlín,  1870);  Stark,  Hand- i  maloval  poté  mnohé  obrazy  oltářn  i  a  chrá- 
buch   der  Archáologie  der  Kunst,  335  nn.;   mové;  potom  zejména  vyzdobil  malbami  sály 


856 


Múller. 


král.  zámku  v  Sigmarinkách.  Od  r.  1856  byl 

Erofessorem  na  mal.  akademii  v  Důsseldorfě. 
vůj  smér  nábožensko-středovéký  uplatňoval 
jak  v  olejomalbě,  tak  v  architektonické  de- 
koraci. Byl  také  činný  jako  mědiryjec,  re- 
staurátor a  získal  si  zásluhy  o  zvelebení 
techniky  malby  voskové.  Vynašel  také  zvláštní 
techniku  malby  nástěnné  _pomocí  vařeného 
oleje.  Z  jeho  synů  vynikli  Franz  M.  (♦  1843) 
jako  malíř,  Karl  M.  (♦  1844)  jako  sochař. 

21)  M.  Josef,  lékař  (*  1811  v  Rychnově 
v  Kr.  Hradecku  —  f  1845  v  Praze).  Filosofii 
a  lékařství  vystudoval  ve  Vídni,  v  Praze  a 
v  Padově  a  působil  pak  ve  státní  zdravotní 
službě  v  Zadru,  Seni,  Budvě,  v  Žatci  a  po- 
sléze jako  lékař  kraje  kouřimského  v  Praze. 
Byl  neobyčejně  činný  v  oboru  veřejné 
služby  zdravotní  a  napsal  zvláště:  Ski^irte 
Darstellung  des  Wrkungskreises  der  Privať 
árite  und  Wundár^te  (1840);  Darstellung  des 
óffentlichen  Mediiinaldienstes  (1841);  Noi-me 
atiStriache  attorno  ai  pubblici  impiegati  di  sa- 
nitá  (1843);  Systemat,  Darstellung  des  Médi- 
\inal-Wesens  des  ósterr,  Kaiserstaates  (1844, 
2  d.);  Darstellung  des  Avothekerwesens  in  d. 
ósterr.  und  den  ůbrigen  deutschen  BundesHaa- 
ten  {\%^^)\  Albanien^  Rumelien  und  die  ósterr.- 
montenegrinische  Grande  (1843);  Uber  die  Ana- 
logie des  óffentU  Volkslebens  und  der  innern 
RegierungspoUtik  der  westl.  Túrken  mit  jenen 
des  slaw.  Mittelalters  (1845). 

22)  M.  Charles  Louis,  malíř  francouzský 
(*  1815  v  Paříži  —  t  1892  t.),  zvaný  také 
M.  Pařížský.  Vyučil  se  malbě  u  Cognieta 
a  barona  Groše  jakož  i  na  École  des  beaux 
arts  a  stal  se  r.  1850  ředitelem  gobelínové 
továrny.  Maloval  množství  podobizen,  a  zvi. 
obrazů  historických,  jako:  Heliogabal  (1842); 
Lady  Macbeth  (1849);  Vyvoláváni  oběti  hrůio- 
vlády  (1850,  tyto  dva  obrazy  v  pal.  luxem- 
burském);  Vive  Vempereur  (1853);  Marie  An- 
toinetta  (1857);  Šilenstvi  krále  Leara  (1875); 
Mater  Dolorosa  (1877).  V  Louvrů  vymaloval 
síň  zvanou  >salle  d'État€.  Vynikal  pěkně  se- 
stavenou komposicí,  kdežto  jeho  kolorit  ne- 
byl vždy  dosti  harmonický. 

23)  M.  Rudolf,  malíř  (*  1816  v  Liberci). 
Studoval  na  pražské  mal.  akademii,  r.  1835 
odebral  se  do  Vídně,  načež  r.  1838  usadil 
se  trvale  v  Praze.  Obrazy  jeho,  většinou 
oltářní  a  obsahu  náboženského,  vynikají 
ušlechtilou  vážností  a  vroucím  pojetím;  M. 
pokládán  jest  za  hlavního  repraesentanta 
školy  Ka  dlí  kovy  (v.  t.).  Uvádíme  zejména: 
Nanebevtt.  Páně  (v  Salcpurce) ;  Madonna  s  di- 
tétem  (pro  kard.  Schwarzenberka) ;  Sv,  Jan 
Nepomucký;  mimo  to  podobizny  kardinála 
Schwarzenberka f  král.  Marie  Kristiny  Sardin- 
ské, cis.  Frant.  Josefa  I,  pro  krakovskou  uni- 
versitu, týž  obraz  pro  univ.  pražskou,  potom 
kartony:  Siegfried  a  Chriemhilda;  Karel  TV. 
při  stavbě  Hladové  ^di  na  Petřině  a  j. 

24)  M.  Wolfgang  (zv.  M.  von  Konigs- 
winter  dle  rodiště),  básník  něm.  (♦iSló  — 
t  1873).  Studoval  lékařství,  oddal  se  praxi 
v  Dusseldorfu  (1842),  odkud  vyslán  r.  1848 
do  parlamentu.    Záhy  zřekl  se  však  politiky 


a  přestěhovav  se  do  Kolína  i  činnosti  prak- 
tické. R.  1869  přesídlil  do  Wiesbadenu.  Byl 
básníkem  Rýna  a  révy  a  skládal  hojné  básně, 
dramata  a  historické  romány.  Výbor  básm' 
M-ových  vydán  pod  názvem :  Dichtungen  eines 
rheinischen  Poeten  (Lip.,  1871 — 76,  6  sv.).  — 
Srv.  Joesten,  W.  M.  (Kolín  n.  R.,  1895)- 

26)  M.  Otto,  romanopisec  něm.  (*  1816  — 
t  1894  v  Štutgartě),  byl  hojné  Žumalistídcy 
činný.  V  literatuře  pěstoval  román  umě- 
lecký a  literární:  Búrger.  Ein  deutsches  Dich-^ 
terleben  (1845);  Charlotte  Ackermann  (1854); 
Der  Stadtschultheiss  von  Frankfurt  (1856); 
Aus  Petrarcas  alten  Tagen  (1861^  a  j.  Kromě 
těchto  napsal  ještě  velikou  řaau  jiných  ro- 
mánů, no  velí  a  povídek.  >Attsgewah]te  Schni- 
tenc  (1872—73,  12  sv.).  Životopis  od  Schulte 
vom  Brúhl  (1896). 

26)  M.  J  o  s  e  f,  hudeb,  skladatel  čes.  (*  1817 
v  Rynholci  u  Slaného).  Navštévovav  paed- 
agogium  a  varhanickou  Školu  v  Praze,  učite- 
loval a  zároveň  byl  varhaníkem  u  P.  Bilarie 
Sněžné  a  od  r.  1862  u  sv.  Mikuláše  v  Praze. 
Vynikl  jako  skladatel  kostelních  a  Školních 
písní,  jež  většinou  roztroušeny  jsou  po  ča- 
sopisech, a  po  13  roků  pracoval  o  velkém 
kancionálu  českém  pro  zpěv  a  varhany,  jeni 
vyšel  pod  názvem:  Kancionál  a  Hlas  varham 
ve  dvou  dílech  (Král.  Hradec,  1863 — 64). 

27)  M.  Karl,  botanik  něm.  (*  1818  v  .AU- 
stedtu  —  1 1899  v  Halle),  učil  se  lékámictvi 
a  vystudoval  vědy  přírodní  v  Halle.  Vynikl 
hlavně  soustavným  studiem  mechů  listnatých. 
R.  1852  založil  s  Rossmásslerem  a  Úlem  vy- 
nikající přírodovědecký  časopis  »Die  Natur«, 
jejž  od  r.  1876  sám  redigoval.  Hlavní  jeho 
spisy  jsou:  Synopsis  muscorum  frondosorum 
(Berl.,  1849—51,  2  sv.);  Deutschlands  Maose, 
oder  Anleitung  lur  Kenntnis  der  Laubmoose 
Deutschlands  (Halle,  1853);  Dos  Buch  der 
Pflan\enwelt.  Versuch  einer  kosmischen  Botanik 
(Lips.,  1857,  2  sv.;  2.  vyd.  t.,  1869);  Der 
Pflan^enstaatf  Entwurf  einer  Emwtckelungsge- 
schichte  des  Pflanienreichs  (t.,  1860);  Wande- 
rungen  durch  die  grúne  Nátur  (Berl.,  1850} ; 
Das  Kletá  der  Erde  (2.  vyd.  předešlého  spisu, 
Lips.,  1873). 

28)  M.  Karl,  malíř  něm.,  bratr  Ondřeje 
M-a  (*  1818  v  Darmstadte  —  f  1893  v  Neucn- 
ahru).  Po  smrti  svého  otce  studoval  na  aka- 
demii v  Důsseldorfě  u  Sohna  a  Schadowa, 
v  letech  1836—43  cestoval  po  Itálii,  r.  1857 
stal  se  professorem  akademie  dússeldorfské, 
později  (1883)  jejím  ředitelem.  Maloval  vět- 
šinou obrazy  obsahu  náboženského  a  vyni- 
kají jeho  práce  zvlášť  úhlednou  kresboa, 
pečlivým  provedením  a  jemným  pojetún. 
Z  nich  uvésti  dlužno  tyto:  Madonna  se  sva- 
tý-mi  Hedvikou  a  Jinářichem;  Sv,  Rodina  se  sw. 
Alfbětou  a  Janem;  Madonna  před  jesfyni 
(v  obrazárně  pražské);  Sv.  Anna  s  JPannoM 
Mařily  sv.  Josefem  a  Ježíškem  (kostel  sv.  Re- 
migia  v  Bonnu)  a  m.  j. 

29)  M.  Karl  (pseud.  Otfried  Mylius). 
spis.  něm.  (*  1819  v  Štutgartě  —  f  1S89 1.), 
napsal  velkou  řadu  románů,  také  historických, 
jako:  Graveneck  (1862);  Die  Irre  von  Eschenau 


A 


Múller. 


867 


1869,  2  sv.);  Das  Testament  von  St,  Helena 
1868—69,  2  sv.)  a  j.,  které  byly  svým  časem 
lojně  čítány.  Výběr  z  povídek  a  novell  jeho 
^yáel  v  Lipsku  (1874.  2  sv.).  Napsal  také 
*adu  spisů  pro  mládež. 

30)  M.  Wilhelm,  déjepisec něm.  (*  1820  — 
h  1892),  byl  gymnas.  prof.  v  Tubinkách  a  se- 
>sal:  Politische  Geschichte  der  Gegenwart 
26  sv.,  Berl.,  1867—1892);  Historische  Frauen 
2.  vyd.  t.,  1882);  Deutsche  Geschichte  (Štutg., 
.880,  2.  vyd.  1888);  nové  zpracování  a  po- 
tračování  Beckcrovy  >Weltgeschichte€  (1884 
L  1886),  biografíe  cis.  Viléma  I.,  Bismarcka, 
4oltke  a  j. 

31)  M.  Adolf,  spisov.  něm.  (*  1821  ve 
i«'rieaberku  Wetterauském).  Působil  jako  les- 
lík  do  r.  1891,  kdy  se  odebral  na  odpočinek 
lo  Darmstadtu.  Mimo  dramata,  texty  operní 
i  tragédii  Doktor  Fausts  Ende  (1869,  2.  vyd. 
1887),  míněnou  jako  2.  díl  k  Faustu  Goe- 
:hovu,  vydal  s  bratrem  Karlem  (*  1825), 
arářem,  několik  populárních  knih  přírodo- 
>isných,  hlavně  o  ssavectvu  a  ptactvu,  z  nichž 
riere  der  fíeimat  2.  vyd.  v  1.  1888—1894. 

32)  M.  Fritz,  přírodovědec  něm.  (♦  1821 
re  Windischholzhausenu  u  Erfurtu  —  f  1897 
r  Blumenau  v  Brazílii),  učil  se  lékárnictví, 
>ak  studoval  vědy  přírodní  a  lékařství  v  Ber- 
íně  a  v  Greifswaldě,  r.  1852  vystěhoval  se 
]o  Brazílie,  byl  tu  farmářem  v  osadě  Blu- 
nenau,  pak  učitelem  mathematiky  na  lyceu 
r  Desterru,  posléze  sídlil  v  Blumenau  a  svě- 
-cn  mu  přírodovědecký  výzkum  státu  Santa 
latharina.  Věnoval  se  studiu  nižších  živo- 
čichů ve  směru  nauky  vývojové,  k  čemuž 
>oskytla  mu  výborného  materiálu  bohatá  zví- 
-ena  brazilská,  suchozemská  i  mořská.  Zvláště 
rynikl  názory  svými  o  kmenovém  vývoji  ko- 
'ýšů.  Kniha  jeho  Fůr  Darwin  (Lips.,  1864) 
rzbudila  velikou   a    zaslouženou    pozornost 

měla  značné  zásluhy  o  rozšíření  nauky  vý- 
bojové zvláště  v  Německu. 

33)  M.  Jan  Bohuslav,  spisov.  český 
*  7.  bř.  1823  v  Třebíči  na  Moravě  —  t  21 .  bř. 
L885  t.).  Studoval  v  Brně  u  Klácela  filosofii, 
DOtom  v  Praze  a  ve  Vídni  práva  a  obíral  se 
le  zálibou  studiem  jazyků,  umění  výtvarných 

poesie,  stýkaje  se  v  obou  městech  se  spo- 
ečnosti  uměleckou.  R.  1851  vstoupil  jako 
collaborátor  k  vídeňské  knihovně,  záhy  však 
zaměnil  místo  s  vychovatelstvím  u  hr.  Schón- 
>oma-Buchheima  ve  Vídni,  čímž  se  mu  do- 
stalo příležitosti  prohloubiti  studia  umělecká 
i  na  cestách  obeznámiti  se  s  jejich  předmě- 
:em.  V  této  době  přeložil  Andersenův  román 
fmprovisator  (Praha,  1861)  a  přispíval  do 
►ČČM.«  statěmi  biografickými  ( Václav  fíollar; 
Jan  Kupecký'  a  dle  Kukuljevide:  Medulič  a 
fClovio);  práce  jeho  překazila  nervová  cho- 
roba a  M.,  vzdav  se  vychovatelství,  uchýlil 
le  do  rodiště,  kdež  přebýval  v  domě  bra- 
Tově  od  r.  1856  do  smrti,  přerušuje  pobyt 
:estami  do  Prahy,  kde  poněkud  déle  pobyl 
•.  1869,  Brna,  Vídně  a  některých  velkoměst. 
iil  z  výslužného  od  hraběte  Schónborna.  M. 
>yl  z  nejpilnějších  přispěvatelů  »Slovníku 
iaučného€,    pro    který   pracoval    biografie 


umělecké.  K  tomu  přidružilo  se  vypsání 
Dějin  uměni  výtvarného  pro  Názorný  atlas 
k  témuž  slovníku  (Praha,  1863).  M.  vypsal 
též  r.  1861  Dějinx  řecké  plastiky,  jež  vyšly 
ve  IV.  díle  9 Památek  archaeolog.«.  Mimo 
tato  díla  vydal  tiskem  překlad  G.  Sandovy 
•Čertovy  stěnyc;  překlad  Macchiavellov^cn 
>Dějin  íiorentskýchc,  prosaický  převod  Teg- 
nérovy  »Frídthjofssagyc  a  pojednání  O  Ko- 
menském^  za  něi  jmenován  doktorem  na  uni- 
versitě jenské  (1857),  zůstaly  v  rukopise. 
Připomenouti  sluší  Živé  přátelské  styky 
M-ovy  s  phiteli  pražskými  (Riegrem  Lad., 
Storcnem,  Erbenem  a  zejména  V.  Zeleným, 
s  nímž  si  pilně  dopisoval),  s  malíři  Helli- 
chem  a  Havránkem,  vídeňským  malířem  No- 
vopackém a  j. 

34)  M.  Friedrich  Max,  slavný  jazyko- 
zpytec  a  oriental.  něm.  a  angl.,  syn  básníka 
Wilhelma  M-a  (♦  1823  v  Dessavě  —  f  29.  říj. 
1900),  studoval  v  Lipsku  (zvi.  jazyk  sanskr. 
vedením  Brockhausovým),  r.  1844  v  Berlíne 
a  r.  1845  v  Paříži,  kde  Burnouf  povzbudil 
jej  ke  studiu  Rgvédu.  R.  1846  odebral  se 
do  Anglie,  kde  prostřednictvím  Bunsenovým 
svěřena  mu  úloha  vydati  hymny  Rgvédu.  Od 
r.  1848  žil  v  Oxfordu  (s  krátkou  přestáv- 
kou r.  1872,  kdy  při  založení  univ.  štrasbur- 
ské  byl  na  ni  povolán  a  nějaký  čas  i  před- 
nášel); zde  r.  1850  se  stal  deputy-professo- 
rem,  r.  1854  řád.  prof.  nových  řečí  a  litera- 
tur, r.  1869  prof.  jazykozpytu.  R.  1876  vzdal 
se  úřadu  učitelského  a  svěřeno  mu  univer- 
sitou oxfordskou  vydávání  sbírky  Sacred 
books  of  the  East,  v  níž  od  r.  1879  ve  3  řa- 
dách vyšla  překladem  rozl.  učenců  celá  řada 
náboženských  spisů  východních.  —  Největší 
zásluhy  o  vědu  získal  si  M.  pracemi  ve  filo- 
logii staroind.,  zejm.  monumentálním  vydá- 
ním hymnu  Rgvédu  se  Sájanovým  kommen- 
tářem  (v  Oxforde,  1849—1875,  v  6  velk.  sv., 
2.  vyd.  t,  1890—92;  m.  t.  1.  kn.  v  Lip.  1869, 
celý  Rgvéd  bez  komm.  v  Londýně  1873). 
Sem  náleží  m.  j.  spisy  Anecdota  Oxoniensia 
(Oxf.,  1881  a  n.,  vydání  buddhist.  textů),  /ff- 
story  of  ancient  Sanskrit  literatures  (2.  vyd. 
v  Londýně,  1860),  Mluvnice  sanskrtskd  (1866, 
v  něm.  překl.  v  Lip.,  1868),  překlady  Hitó- 
padéiu  (1844,  něm.),  Kálidásova  Méghadúta 
(1837,  angl.),  Dhammapada  (1870),  v  Sacred 
books  překl.  upanišad,  některých  védských 
hymnův  a  buddhist,  spisu.  Pracemi  věnova- 
nými staroindickým  památkám  veden  byl  M. 
i  k  srovnávacímu  studiu  náboženství;  sem 
spadá  m.  j.  Einleitung  in  die  vergl,  Religions- 
wissenschaft  (1874,  překl.),  Lectures  on  the 
orisrin  and  growth  of  religion  (1880,  téhož  r. 
v  štrasb.  v  něm.  př.).  Nejslavnějšího  jména 
dobyl  si  M.  velikou  řadou  spisů  a  pojednáni, 
v  nichž  skvělou  formou  a  s  neodolatelnou 
duchaplností  Širším  kruhům  vzdělaným  před- 
kládá výsledky  vlastní  i  cizí  práce  vědecké ; 
spisy  ty  z  veliké  části  vznikly  z  M-ových 
přednášek  univ.  i  mimo  universitu.  Věnovány 
jsou  nejrozmanitějším  otázkám  jazykozpytu, 
literární  historie,  zvi.  staroind.  mythologie 
a  náboženství  a  j.  Sem  náležejí  m.  j.:  Lectures 


858 


Múller. 


on  the  science  of  language  (Lond.,  1861 — 64, 
14.  vyd.  1885,  nové  zpracování  1891 ;  v  ném. 
překl.  4.  vyd.  1892);  Chips  from  a  German 
workshop  (Lond.,  1867—1875,  2.  vyd.  1896; 
ném.  překl.  Essajrs,  1869—76);  výňatek  z  nich 
Selected  essays  on  language  mythology  and 
religion  (1881);  India  what  can  it  teach  us 
(1883,  ném.  překl.,  Indien  in  seiner  welt- 
geschichtlichen  Bedeutung,  1884),  vedle  množ- 
ství statí  v  rozl.  časopisech.  Od  r.  1897  vy- 
chází v  Lipsku  výbor  těchto  spisů  M-ových 
v  něm.  překl.,  od  r.  1900  v  Londýně  v  angl. 
originále.  Vedle  toho  přel.  M.  do  angl. 
Kantovu  Kritik  der  reinen  Vernunft  (1881), 
vydal  Schillers  Briefwechsel  mit  Her\,  Frieď 
rich  Christian  von  Schleswig-Holstein  (Vra- 
tislav, 1875),  pamětní  spis  Basedow,  von  sei- 
nem  Urenkel  (1877),  i  povídku  Deutsche  Liebe^ 
aus  den  Papieren  eines  Fremdlings  (Lipsko, 
1857,  9.  vyd.  1889).  —  Činnost  M-ova  byla 
odměněna  nejrozmanitějšími  vyznamenáními 
a  řády;  m.  j.  již  r.  1849  Institut  de  la  France, 
mezi  jehož  8  přespolními  členy  je  i  M.,  vy- 
znamenal iej  cenou  Volneyovou.  Ztý. 

35)  M.  JohannWilhelm,  přírodozpytec 
něm.  (♦  1824  —  f  1866),  cestoval  po  sev.  a 
střed.  Africe,  potom  v  sev.  Americe  a  sepsal: 
Flieg.  Blátter  aus  meinem  Tagebuch  im  Inneren 
v.  Afrika  (Šlutg.,  1853)  a  Reisen  in  d,  Vereinig- 
ten  Staaten,  Canada  u,  Mexiko  (Lips.,  1864). 

36)  M.  Ferdinand  v.,  botanik  austral- 
ský, rodem  Němec  (*  1825  v  Roztoku  — 
t  1896  v  Melbourně),  vystudoval  v  Kielu, 
konal  pak  botan.  cesty  výzkum,  v  Austrálii, 
byl  vládním  botanikem  a  pak  ředitelem  bot. 
zahrady  v  Melbourně,  kterouž  měrou  nejvyšší 
zvelebil.  Zabýval  se  soustavným  studiem 
rostlin,  má  zásluhy  hlavně  o  poznání  kvě- 
teny australské  a  vynikl  též  snahou  po  ak- 
klimataci  užitečných  rostlin,  tak  na  př.  bla- 
hovičníku  (Eucalyptus)  v  bažinatých  kraji- 
nách středomořských  a  jinde.  Hlavní  jeho 
díla  isou:  Fragmenta  phytographiae  Austra- 
liae  (Melb.,  1858—81,  11  sv.);  The  plants  in- 
digenous  to  the  colony  of  Victoria  (t.,  1860 
až  1865,  2  sv.  s  72  tab.);  Flora  australiana 
(s  Benthamem,  Lond.,  1863—70,  7  sv.V,  The 
vegetation  of  the  Chatham-Islands  (Meíbour., 
1864);  Vegetation  indigéne  et  introduite  de 
V  Austrálie  (t.,  1866);  Select  plants  for  indu- 
strial  culture  or  naturalisation  in  Victoria 
(Victoria,  1876);  Report  of  the  Forest  Resour- 
ces of  Western  Australia  (Melb.,  1879,  s  20 
tab.);  Eucalyptographia^  Atlas  of  the  Euca- 
lypts  of  Australia  (t.,  1879—1882,  s  80  tab.); 
Select  extratropical  Plants  for  industrie^  cul- 
ture of  naturalisation  (Sydney,  1881). 

37)  M.  Artur,  básník  ném.  (♦  1826  — 
t  1873  v  Mnichově),  sepsal  dramat,  básně: 
Timoleon  (1854);  Der  Fluch  d.  Galilei  (1867); 
Die  Kaiserglocke  v,  Speyer;  veselohry:  Gute 
Nacht,  Hánschen  (1867);  Wie  gehťs  dem  Kč- 
nig}  (1868);  Die  Verschwůrung  der  Frauen 
(1875);  výjevy  z  národního  života:  Das  Ha- 
berfeldtreiben  (1866);  Das  Wichtel  (1866)  a  j. 

38)  M.  Friedrich,  historik  sedmihrad- 
ských Sasíkův  a  germanista  (*  v  Šigišově 


v  Sedmíhradech  1828).  Studoval  gymnasium 
ve  svém  rodišti,  filosofii  a  ev.  theol.  v  Lip- 
sku, Bonnu  a  Berlíně,  stal  se  r.  1893  bi- 
skupem ev.  církve  augšp.  vyzn.  v  Sedmí- 
hradech. Četné  jsou  jeho  spisy,  jež  mají  vel- 
kou cenu  pro  kulturní  a  literární  dějiny 
sedmihradských  Sasíkův  a  pro  archaeologii 
celé  země  Sedmihradské.  Samostatně  vydal: 
Beitrdge  ^ur  Geschichte  des  Hexenglaubens  k. 
des  Hexenprocesses  in  Siebenhúrgen  (Brnnáv., 
1854);  Siebenbúrgische  Sagen  (1.  vyd.  BraŠov, 
1857,  2.  vyd.  Vídeň,  1885);  Die  sácksiscke 
Baukunst  des  romanischen  Styles  in  Si^em- 
búrgen  (Vídeň,  18^8);  Deutsche  Sprachdenk- 
máler  aus  Siebenbůrgen  aus  schriftžichen  Qmel- 
len  des  XII.  und  XVI,  Jahrhunderts  (Sibiň, 
1864);  společně  s  Mich.  Acknerem  Die  ró- 
mischen  Inschriften  in  Dacien  (Vídeň,  1865), 
mimo  to  přečetné  spisy  a  pojednání  obsahu 
dějepisného,  literárního,  archaeologického  a 
jazykovědeckého  v  >Mitth.  der  k.  k.  Cen- 
tral-Commission  zur  Erforschung  der  Bau- 
denkmalec,  >Archiv  des  Vereins  fúr  sieben- 
bíirg.  Landeskunde«,  I.—XXVIIL  sv.,  v  ča- 
sopise ^Transylvania«,  >Sitzungsberichtc  der 
phil.-histor.  Classe  der  k.  k.  Akad.  der  Wis- 
senschaften  in  Wien«.  Na  poli  lidumilnosti 
a  církevní  působnosti  jest  M.  předním  čini- 
telem, jakož  jest  vlivuplným  vůdcem  svého 
národu.  Je  členem  uher.  panské  sněmovny, 
rytířem  řádu  žel.  kor.  II.  třídv,  čest.  dokto- 
rem universit  v  Kolozsváru,  Marburce  a  Lip- 
sku. Dld, 

39)  M.Johann  Eduard,  sochař  německý 
(♦  1828  v  Hildburghausech).  Vyučil  se  pů- 
vodně v  Koburce  Kuchařství  a  jakožto  kn- 
chař  sloužil  již  v  Mnichově  a  v  Paříži,  potom 
v  Antverpách.  Tamže  na  domluvy  sochaře 
Geefse  vstoupil  r.  1850  na  akademii,  studoval 
po  té  dva  roky  v  Brusselu,  kde  r.  1854  pro- 
vedl mramorovou  sochu  chlapce  a  Psyche 
pro  prince  anglického  Alberta.  Roku  1857 
přesídlil  do  Říma,  kde  zhotovil  celoa  řada 
soch,  jako  zejména:  Nymfu  libajtcí  Amora  (pro 
královnu  angl.) ;  Čtyři  allegorické  figury  pro 
mausoleum  bar.  Schródera  v  Hamburce  (^869); 
Fauna  s  maskou  (1870);  Probou\ejieí  se  dívku 
(1872);  Tajemství  Faunovo,  Bakchantku  a 
Amora,  Neapolského  rybdře  (1875).  Z  let  1868 
až  1879  pochází  nejlepší  jeho  dílo  Spoutaný 
Prométheus  s  Oceanidkami  (nár.  gal.  v  Ber- 
líně); z  r.  1880  mram.  skupina  Eva  a  jgí 
déti.  Díla  M-ova  jsou  nad  míru  půvabná  a 
vynikají  mistrnou  technikou  mramoru. 

40)  M.  Mor  ten,  malíř,  viz  Morten- 
Můller. 

41)  M.  Hermann,  přírodovědec  něm. 
(*  1829  v  Můhlberku  —  f  1883  v  Mcranu), 
bratr  Fritze  M-a,  vystudoval  védy  přírodní 
v  Halle  a  Berlíně,  byl  pak  prof.  na  střední 
škole  v  Lippstadtu.  Stal  se  známým  hlavDČ 
pečlivým  a  pozoruhodným  studiem,  týkají- 
cím se  opylování  květů  prostřednictvím 
hmyzů.  Vedle  toho  zabýval  se  stud.  hmyzů 
jeskynních  v  Krajině  a  studiem  květeny  okolí 
Lippstadtu  i  soustav,  studiem  mechů  vest- 
fálských. Hlavní  jeho  díla  jsou:  Die  Befrueh- 


Mttller. 


859 


tung  der  Blumen  durch  Insekten  (Lipsko, 
1873);  Die  Wechselbe^iehungen  ^wischen  den 
Blumen  und  den  ihre  Kreu\ung  vermitteln- 
den  Insekten  (v  Schenkově  učebnici,  Hand- 
buch  der  Botanik,  Vratisl.,  1879);  Atpenblu- 
men^  ihre  Befruchtung  durch  Insekten  (Vratisl., 
1881);  Weitere  Beobachtungen  uber  Befruch- 
tung der  Blumen  durch  Insekten  (Berl.,  1879 
až  1882.  3  díly). 

42)  M.  Viktor,  malíř  něm.  (•  1829  ve 
Frankfurtě  n.  M.  —  f  1871  v  Mnichově). 
Studoval  ve  Frankfurtě,  potom  r.  1849  v  Ant- 
verpách a  r.  1851  u  Coutura  v  Paříži,  s  nímž. 
také  pracoval.  Po  delSich  cestách  po  Francii, 
Anglii  a  Hollandsku  usadil  se  r.  1865  trvale 
v  Mnichově.  Z  obrazů  jeho,  vynikajících  pů- 
vabným koloritem  a  zejména  stkvostnou  tech- 
nikou, hlubokým  obsahem  duSevním  a  vel- 
kolepou koncepcí,  uvádíme:  Scéna  ^Hamleta] 
Ophelia;  Romeo  a  Julie;  Lesní  vila:  Hero  a 
Leander\  Venuše  u  mrtvoly  A donidovy\  Daniel 
v  jámě  lvové  a  j.  Na  zámku  Kronberku  ma- 
loval r.  1865—67  několik  pěkných  fresk.  K  po- 
sledním jeho  pracím  náležejí  Faust  na  pro- 
cházce a  Kvétinářka,  v  nichž  jeho  kolorit 
stává  se  už  bizarrním. 

43)  von  M.  Iwan,  klass.  fílolog  německý 
(*  1830  ve  Wunsiedelu).  Studoval  klass.  fílo- 
logii  v  Erlankách,  pak  působil  jako  gymn. 
učitel  v  Ansbachu,  Zweibrůckách  a  Erlan- 
kách, kde  stal  se  r.  1864  řád.  prof.  klass. 
filologie  na  universitě,  od  r.  1893  jest  řád. 
protess.  v  Mnichově.  Vydal  některé  menší 
spisy  Galénovy  (De  optimo  med.  philosophOj 
Lips.,  1873,  De  placitis  Hippocratis  et  Plato- 
nis  lib.  IX,  1874,  De  ordine  librorum  suorum, 
1874,  De  consuetudinibus,  1879)  a  účastnil  se 
spolu  s  J.  Marquardtem  a  Helmreichem  sou- 
borného vydání  téhož  Scripta  minora  ^t., 
1884  nn.).  Ve  výborné  encyklopaedii,  jim 
r.  1885  založené  a  dosud  vyclávané,  >Hand- 
buch  d.  klass.  Alterthumswissenschaft«,  uve- 
řejnil v  díle  IV.  Griech.  Privatalterthůmer 
(Nórdlinky,  1887,  2.  vyd.  1892).  Po  smrti 
Bursianově  řídil  po  mnoho  let  >)ahresbericht 
uber  die  Fortschritte  der  class.  Alterthums- 
wissenschaft€  a  >Biographisches  Jahrbuch«, 
s  Wólíflinem  a  Luchsem  vydával  Acta  semi- 
narii  phil.  Erlangensis  (1878—90,  5  d.),  opa- 
třil 6.-8.  vydám  Nagelsbachovy  Stilistiky  a 
uveřejnil  řadu  rozprav,  týkajících  se  kritiky 
a  exegese  Filostrata,  Platónovy  Politeie,  Ga- 
léna,  Aischylových  Choéřor,  Ciceronova  spisu 
de  íinibus  bonorum  et  malorum  a  Chal- 
cidia.  Vy-. 

44)  M.  František,  malíř  český  (♦  4.  ún. 
1833  v  Maršově  u  Police  n.  Met),  studoval 
1852—56  na  malířské  akademii  v  Mnichově, 
načež  usadil  se  v  Chrudimi,  kde  až  podnes 
působí.  Kromě  podobizen  maluje  obrazy  ko- 
stelní, zejm.  provedl  kostelní  malby  v  Kehl- 
heimu  ve  Falci,  v  Zloczowě  v  Haliči,  v  Po- 
lici, ve  Chvoj  ně.  Labské  Týnici  a  jmenovitě 
malby  pro  staroŽ.  chrám  kunětický.  R.  1868 
byl  M.  odpovědným  redaktorem  >  Koruny  €, 
kterou  vydával  v  Chrudimi  Skrejšovský,  a 
byv  pro  všelijaké  tiskové  přečiny  odsouzen 


do  žaláře   na  3Vs  roku,  odseděl  si  13  mě- 
síců, načež  r.  1871  byl  amnestován. 

46)  M.  F  r  i  e  d  r  i  ch,  jazykpzpytec  německý 
(*  5.  bř.  1834  v  Jemnících  v  Cechách  —  f  1898 
ve  Vídni),  studoval  ve  Vídni  a  v  Gotinkách, 
r.  1860  habilitoval  se  ve  Vídni  pro  sanskrt 
a  srovn.  jazykozpyt,  r.  1866  stal  se  mimo- 
řádným, 1869  řádným  professorem  t.;  vedle 
toho  od  r.  1858  byl  i  úředníkem  universitní 
a  dvoř.  knihovny.  Pracoval  hlavně  v  jazyko- 
zpytě  obecném,  mimo  to  obíral  se  zvL  asij- 
skými jazyky  indoevropskými.  Zpracoval  ja- 
zykozpytnou  čásť  díla  Reise  der  dst.  Fregatte 
Novara  (ve  Vídni,  1867—68),  vyd.  Allgemeine 
Ethnographie  (t,  1873,  2.  vyd.  1879).  Hlav- 
ním, nedokončeným  dílem  jeho  je  Grundriss 
der  Sprachwissenschaft  (t,  od  1876),  pokus, 
jednotně  zpracovati  známé  jazyky  lidské. 
Mimo  to  vydal  množství  menších  prací  ve 
♦Zprávách €  vídeň.  Akademie,  ve  > Wiener 
Ztschr.  fúr  die  Kunde  des  Morgenlandes*, 
již  s  jinými  učenci  založil,  a  j.  Ztjr. 

46)  M.  Leopold  Karl,  malíř  německý 
(♦  1834  v  Drážďanech  —  f  1892).  Záhy  při- 
šed do  Vídně  učil  se  lithografii,  pak  studo- 
val na  akademii  pod  Rubeném  a  r.  1855  do- 
stal akademickou  cenu.  Kreslil  sprvu  illu- 
strace,  později  podnikal  cesty  po  Itálii  a 
Egyptě  a  byl  pak  velmi  plodným  genristou. 
Půvabné  jeho  obrázky  z  ital.  a  orientálního 
života  lidového  vynikají  znamenitými  effekty 
světelnými  a  barevnými.  Mnoho  jeho  obrazu 
zvláště  z  první  doby  jeho  tvorby  je  v  Če- 
chách, jako  Sv.  Alžběta  (olt.  obraz  v  Kladru- 
bech), Vojáci  X  třicítileté  války  (galerie  v  Pra- 
ze), čtyři  evangelisté  (kostel  v  Hořovicích), 
pak  Povodeň  ve  Vídni  r.  1862,  Cikánské  lepeni 
(pro  kníž.  Rohana).  Z  dob  pozdějších  po- 
chází: Odpočívající  karavana^  V  klášterním 
ávoře,  U  studně^  Na  náměstí  sv,  Marka  v  Be- 
nátkách, Trh  v  Arábii,  Večer  •  v  Káhiře  a  j. 
Od  r.  1877  byl  professorem  na  akademii  ve 
Vídni. 

47)  M.  Josef,  český  spisovatel  v  oboru 
mincovnictví,  hornictví,  chemie  i  národního 
hospodářství  (*  2.  listopadu  1834  v  Kutné 
Hoře).  Odbyv  si  studia  technická  v  Praze 
vstoupil  do  hornické  akademie  v  Uherské 
Štávnici.  Po  studiích  konal  rozsáhlé  cesty  a 
r.  1858  vstoupil  ve  Vlašských  Benátkách  do 
stát.  služby  při  tamější  mincovně.  Zde  byl  po 
osm  let  nejen  v  stálém  styku  s  mnohými 
učenci  a  umělci,  ale  též  soudruhem  a  ochot- 
ným průvodčím  všem  krajanům,  a  vůbec  stře- 
dem Cechů  tehdáž  v  Benátkách  žijících.  Roku 
1866  pobyl  nějakou  dobu  v  Paříži  za  věde- 
ckými účely.  R.  1867  poslán  od  vlády  do  Kra- 
kova, aby  tam  zařídil  nliálku  hlavního  mincov- 
ního a  puncovníbo  úřadu,  a  stal  se  r.  1870 
představeným  tohoto  úřadu.  R.  1877  povolán 
k  hlavní  mincovně  do  Vídně,  kdež  postupo- 
val v  hodnostech,  až  se  stal  ředitelem  této 
mincovny,  jmenován  dvorním  radou  a  vy- 
znamenán ryt.  řádem  želez,  koruny.  R.  1889 
byl  zvolen  do  sněmu  král.  Českého,  kdeŽ 
zasedal  po  6  roků  a  pilně  se  účastnil  všeho 
jednání,   zvláště  jako    zpravodaj    kommisse 


860 


Maller. 


petiční  a  finančni.  M.  byl  záhy  literárně  čin- 
n^:  přispíval  do  >Slo v.  Nauc«.  důkladnými 
články  mincovními,  lučeb.  a  kovovědeckými 
{Prubiřstvi,  Mince^  Stříbro ^  Zlato  a  j.^,  stano- 
ví v  jiŽ  tenkráte  dotyčnou  terminologii  českou ; 
v  Krakově  zabýval  se  též  historickými  stu- 
diemi, našel  v  tamější  universit,  bibliotéce 
skvostný  česj^ý  rukopis  Pulkavovv  kroniky,]. 
Jirečkem  sice  r.  1859  oznámený,  ale  dosud  ne- 
u veřej něný,  a  tento  nález  byl  pobudkou,  že 
M.,  cesto vav  po  místech,  kde  vfibec  jaký 
rukopis  Pulkavův  se  nacházel,  a  seznav  veš- 
keré tyto  rukopisy,  vydal  spis:  O  rukopi- 
sech kroniky  Přibfka  ^  Řadenina  příjmím  Pul- 
kávy  (Praha,  1888).  Srovnávaje  všecky  ruko- 
pisy ťulkavovy,  jak  latinské  tak  české,  do- 
sel M.  k  úsudku,  že  český  rukopis  jest  ori- 
ginálem. Nyní  pracuje  skoro  výhradně  v  oboru 
mincovnictví  domácího  i  cizího;  poslední 
jeho  dílo  vyšlo  pod  názvem:  Die Můn^refor- 
metl  in  ósterreich  wáhrend  der  Sojáhrigen 
Regierung  des  Kaisers  Fran\  Josef  I.  (Vídeň, 
1899). 

48)  M.  František,  odb.  spisovatel  čes. 
(♦  4.  září  1835  v  Libochovicích  —  f  21.  října 
1900  v  Praze).  Otec  jeho  byl  vrchním  na  pan- 
ství libochovicko-budínském.  Gymnasium  stu- 
doval v  Litoměřicích  a  potom  navštěvoval  po- 
lytechnický  ústav  v  Praze  od  r.  1854— 56.T.r. 
jmenován  adjunktem  při  měření  katastrálném 
v  jižním  Tvrolsku,  odkudž  se  vrátil  r.  1861  do 
Prahy  a  ukončil  odborná  svá  studia.  R.  1863 
stal  se  assistentem  při  české  stolici  mathema- 
tiky,  r.  1864  assistentem  geodaesie  a  záro- 
veň supplentem  geodaesie  nižší  s  vyučova- 
cím jazykem  českým.  R.  1867  jmenován  byl 
mimořádným  a  r.  1868  řádným  professorem 
geodaesie  na  české  vysoké  škole  technické, 
kdež  působil  až  do  r.  1899,  kdy  odebral  se 
na  odpočinek,  vyznamenán  byv  řádem  Želez, 
koruny  III.  třídy.    Vedle  úřadu  učitelského 
byl  i  literárně  činný.    Již  r.  1864  vydal  hi- 
storicko-mathematické  pojednání   O  kvadra- 
tuře   kruhu  \    potom     Graphisches   Nivelliren 
(1867)  a  r.  1868  práci  O  upotřebení  anharmo- 
nickjřch  i  harmonid^ch  poměru  při  řešeni  ně- 
kterých   úloh    geodaetický-ch   ve    Grunertově 
» Archiv  fůr  Mathematik  u.  Physikc.  R.  1879 
uveřejnil    obšírné    pojednání    o    planimetru 
Gaugloífově  a  o  upotřebení  polárního  plani- 
metru v  časopise  >Zeitschrift   fůr  Vermes- 
sungswesen«  (1879  a  1882).    Mimo  jiné  uve- 
řejnil v  časopise   >Zprávy  architektův  a  in- 
ženýrů v  království  Českémc   O  směru  tiz- 
uice,  vlivu  jeho  na  geodaetickd  pozorovaní  vů- 
bec a  na   určení  osj-  dlouhých  tunnelů  :[vldšť 
(1883)  a  O  sférickém  excessu  a  jeho  významu 
při   výpočtech   geodetických  (1887).    R.   1895 
uveřejnil  v  ^Časopise  pro  pěstování  mathe- 
matiky  a  fysikyc   článek    Grafické  řešeni  ně- 
kterých úloh  sférické  astronomie.    Nákladem 
spolku   architektův  a  inženýrů  v  král.  Če- 
ském   vyšel    r.  1887    prvý    sešit  jeho    díla 
Kompendium  geodésie  a  sférické  astronomie. 
Sešit  3.  a  tím  I.  díl  této  učebnice  vydán  byt 
r.  1894.    Další  vydávání  této  učebnice  pře- 
vzala Česká    Matice   technická  a   ukončeni ' 


její  svěřil  M.  nástupci  svému  prof.  Novot- 
nému, s  nímž  společně  vvdal  ještČ  r.  1897 
1.  sešit  II.  dílu.  M.  náleží  k  oněm  mufůia, 
kteří  dokázali  s  úspěchem  skvělým,  2e  lie 
pěstovati  vědy  technické  v  jazyce  českéoi. 
Česká  terminologie  technická  děkuje  mu  a 
názvosloví  geodaetické,  jelikož  M.  první  ja- 
zykem českým  počal  přednášeti  o  geo- 
daesii.  Nov, 

49)  M.  Lucian,  klass.  filolog    německý 
(♦  1836  v  Meziboru  —  t  1898  v  Petrohradi> 
Studoval  klass.  filologii  v  Berlíně   a    Halle, 
od  r.  1862—1867  prodléval  za  účely   věde- 
ckými v  Nizozemí,  r.  1867  habilitoval  se  oa 
universitě  v  Bonne,  r.  1870  stal  se  řádným 
professorem  latinské  filologie  na  filol.  hi^o- 
rickém  ústavě  v  Petrohradě.  Získal  si  vyni- 
kající jméno  hlavně   pracemi   z  oboru  lat 
metriky,   dále   kritiky  a  exegese   římských 
básníku  a  řím.  literatury.   V  obor    metriky 
náležejí  tyto  publikace:  Deremetrica  poeta- 
rum  Latinorum  praeter  Píautum  ei  Terentíwm 
libri  Vir  (Lipsko,  1861,  2.  vyd.  1894),   z  ně- 
hož  vydal  též  stručnější  výtah:  Ret  metricae 
poet  arům  Latinorum  praeter  Plautunt  et  Te- 
rentium  summarium  (t.,  1878);  Metrik  d,  Grie- 
chen  u.  Rómer  (t,  1880,  2.  vyd.   1885);    Der 
saturnische  Verš  u,  seine  Denkmáler  (t.,  1^5*. 
Ze  spisovatelů  římských  vydal  tak  zv.  latin- 
ského fíoméra  (Berlín,  1857),   Ovidiovy  básid 
erotické  (t.,  1861),  Horatia  (Lips.,  1869,  2.  vyd 
1879,  vydání  miniaturní  t.,  1874,  Ody  a  epódj 
s  něm.  kommentářem,  Giessy,  1882,   Satiry 
a  Epištoly  s  něm.  poznámkami.  Vid.  a  Lip- 
sko, 1891—93,  2  d.),    Catulla,  Tibttlla  a  Pro- 
pertia   (Lips.,  1870),    Rutilia   Namatiana   (L, 
1870),  Lucilia    (t.,  1872),    Phaedra    (t.  1877), 
Publilia  Optatiana   Porphyria   (t.,  1877),   Ea- 
nia  (Petrohrad,  1885),  zlomky  dramat  Uvta 
Andronica  a  Naevia   (Berlín,  1885)   a    Sóma 
Marcella  (Lipsko,  1888,  2  d.).    V  obor  řím. 
literatury  spadají  tyto  spisy:  Leben  u.  U^rfcr 
des  C.  Lucilius,  Eine  litterarhistor.  Ski^e  (t, 
1876);  Q.  Horatius  Flaccus  (t,  1880);  Q.  £•- 
nius,  Eine  Einleitung  in  d.  Studium  der  róm. 
Poesie  (Petrohrad,  1884).  V  obor  déjm  klass. 
ňlologie   náležejí:    Geschichte  der  classische* 
Philologie  in  d.  Niederlanden  (Lipsko,  1869); 
F.  Ritschl.   Eine  witsensehaftliche  Biograptót 
(;Berlín,  1877,  2.  vyd.  1878).  Konečně  uvésti 
jest  spisek  určený  pro  školy:  Orthographiat 
et  prosodiae  latinae  summarium  (Petrohrad  a 
Lips.,  1878^  a  četná  pojednání  v  publikaddi 
petrohradské  Akademie  a  v  Časopisech  od- 
borných. —  Srov.  Biographisches  Jahrbucfa, 
1899,  str.  63—86.  Vý. 

60)  M.  Gustav,  spisovatel  čes.  (*  1842 
v  Praze  —  f  1898  t.).  Po  studiích  ^^n.  a 
universitních  v  Praze  dosáhl  r.  1867  hodno- 
sti doktora  fílosofíe,  načež  stal  se  assisten- 
tem polytechniky  pražské  a  r.  1871  jmeno- 
ván professorem  při  učitel,  ústavě  v  Praze, 
kde  působil  do  své  smrti.  Vedle  prací  roz- 
troušených po  časopisech  sepsal  a  vydal: 
Fysika  pro  ústavy  ku  vydělaní  učitelův  a  mS-" 
telek  (Vídeň,  1881,  2.  vyd.  1889);  Rozbor  mi- 
nerálních lá\ní  bělovesských  u  Sdchoda  (q>o- 


MttUer. 


861 


ečnost  nauk  ve  Vídni,  1868).  Mimo  to  od- 
cázal  celý  svůj  dům  (v  cené  100.000  korun) 
r  Praze  na  »Bojištic  na  nadace  pro  chudé 
ibsolventy  paedagogia  v  Praze,  kteří  se  pro- 
cáži  znalosti  některého  slovanského  jazyka, 
zejména  ruského  a  polského.  Požíval  též 
Lvučného  jména  jako  paedagog. 

61)  M.  Pavel,  sochař  něm.  {*  1843  vMer- 
jelstettcn).  Přišel  záhy  do  Štutgartu,  kde 
ičil  se  ryjectví,  později  věnoval  se  cele  so- 
:hařství  a  studoval  u  Theodora  Wagnera 
i  v  Drážďanech  u  Schillinga.  Pracoval  nej- 
>rve  poprsí  a  portraitní  sochy,  které  svědčí 
>  bystrém  pojímání  charakteristiky.  Z  vel- 
cého  počtu  těchto  prací  uvádíme:  sochu 
Soethovu  pro  polytechniku  ve  Štutgartě,  po- 
jrsí  vynikajících  Virtemberčanů,  jako  Nehera, 
Straussa^  Gerocka,  Golthera  a  j.  Několikráte 
>rovedl  také  poprsí  krále  Karla,  který  mu 
>yl  velikým  příznivcem.  Na  jeho  objednávku 
shotovil  M.  obrovskou  skupinu  Hrabě  Eber- 
kard  na  klini  pastevce  v  zámeckém  parku 
:>tutgartském  (1881),  dílo  vynikající  krásou 
composice  a  pravdivostí  situace;  potom 
9ommk  vévody  Kristo/a  na  Zám.  náměstí 
:amže  (1889)  a  koloss.  sochu  vévody  Karla 
Virtemberského,  Z  ostatních  jeho  prací  sochař- 
ských stůjtež  zde:  Fúrie  pronásledují  Oresta 
;gal.  átutg.),  Štit  Achillův,  skladba  o  200  íigu- 
rách  a  j. 

52)  M.David  Heinrich,  semitolop(*  1846 
y  Bučači  v  Haliči),  studoval  ve  Vídni,  Lip- 
jku,  Štrasburce  a  Berlíně  a  jest  od  r.  1885 
řád.  prof.  univ.  vídeňské,  redaktorem  ♦Wie- 
ner Zeitschrift  fůr  dle  Kunde  des  Morgen- 
iandes*  a  přednostou  orientál.  ústavu  uni- 
irersitního.  Napsal:  Himjarische  Inschriften 
;i875);  Himjarische  Studien  (1876);  Súdara- 
bische  Studien  (1877);  Bericht  uber  eine  Reise 
nach  Konstantinopel  (1878);  Burgen  u,  Schlós- 
ser  Súdarabiens  (1879—81,  2  seš.);  s  Mordt- 
mannem  Sabáische  Denkmdler  (1883);  Zur 
vergieichenden  semit.  Sprachforschung  (1883); 
5.  Langers  Reiseberichte  und  die  von  ihm  ge- 
smmmelten  Inschriften  (1883);  Keilinschrift  v. 
Aschrut-Darga  (1886—1887);  Die  sabdischen 
Altertúmer  der  Berliner  Museen  (1886);  Zur 
Geschichte  der  semitischen  ZiscMaute  (1886h 
Epigraphische  Denkmdler  aus  Arabien  (1889); 
Recensionen  u,  Versionen  des  Eldad-haďDdní 
(1892);  Die  alt  semitischen  Inschriften  v.  Senď 
schirli  (1893);  Epigraphische  Denkmdler  aus 
X^ssmien  (1894) ;  Eiechiel-Studien  {l%9h)\  Die 
Propheten  in  ihrer  ursprúnglich,  Form  (1896); 
se  Schlosserem  Die  Haggadach  von  Sarajevo 
(1898);  Súdarabische  Altertúmer  (1898);  Pal- 
myrenische  Inschriften  (1898);  Strophenbau  u. 
Responsion  (1898).  Vydal:  Kitdb-al-Fark  von 
Alassmdi  (1876);  Hamddnis,  Geographie  der 
Arabischen  Halbinsel  (1884—91,  2  sv.)  a  j. 

53)  M.  August,  orientalista  něm.  (*  1848 
v  Štéťně  —  t  1892  v  Halle),  studoval 
v  Halle  a  Lipsku,  habilitoval  se  roku  1870 
v  Halle,  kam  se  vrátil  r.  1890  jako  ř.  pro- 
fessor,  působiv  v  1.  1882—90  v  téže  hodno- 
sti v  Královci.  Vydal:  Imruulkaisi  Mu*allaka 
(1869);    Hebráische    Schulgram matik    (1878); 


arab.  text  Ibn  Abi  Useibia  (1884);  v  Oncke- 
nových  dějinách  Der  Islám  im  Morgen^  und 
Abendland  (1885—87,  2  sv);  Tůrkische  Gram- 
matik  (1889).  K  tomu  druží  se  bibliograíické 
práce:  Ver{eichnis  der  orientalischen  Hand- 
schriften  des  Hallischen  Waisenhauses  (1876, 
s  F.  A.  Arnoldem);  Katalog  der  Bibltothek 
der  Deutschen  Morgenlándischen  Gesellschajt 
(1880—81,  2  sv.);  5  sv.  Orientalische  Biblio- 
graphie  (1888—1892),  v  níž  pokračuje  Kuhn. 
Zpracoval  též  4.  a  5.  vyd.  Caspariovy  arab- 
ské mluvnice  (1876,  1887),  glossář  k  Nolde- 
kovu  Delectus  veterum  carminum  Arabico- 
rum  (1890);  přeložil  Přísloví  pro  Hauptovy 
Sacred  books  of  the  Old  Testament  (1893 
n.)  a  vydal  Růckertův  Korán  (1888)  a  s  J. 
Ródigerem  Flůgelův  Ritáb-al-Fihrist  (1871 
až  1872,  2  sv.). 

54)  M.  Georg  Elias,  ňlosof  něm.  (*  1850 
v  Grimmě),  byl  professorem  v  Černovicích, 
od  r.  1881  v  Gotinkách,  zabývá  se  hlavně 
psychofysikou.  Napsal :  Zur  Theorie  der  sinu- 
lichen  Aufmerksamkeit  (1873);  Zur  Grundle- 
gung  der  Psychophysik  (1879);  Theorie  der 
Muskelkontraktion  (1891). 

55)  M.  Gustav,  astronom  něm.  (*  1851 
ve  Svídnici),  studoval  v  Berlíně,  jest  od 
r.  1888  observátorem  na  observátoři  postu- 
pimské.  Sepsal  mimo  jiné:  Photometrische 
Untersuchungen  (Lips.,  1883);    Ober  den  Ein- 

flus^  der  Temperatur  auf  die  Brechung  des 
Lichtes  in  einigen  Glassorten,  in  Kalkspat  u, 
Bergkristall  (t.,  1885);  Bestimmungen  d,  Wel- 
lenlángen  von  3oo  Linien  im  Sonnenspektrum 
(t.,  1885,  společně  s  Kempfem);  Photometri- 
sche und  spektroskopische  Beobachtungen,  an^ 
gestellt  auf  dem  Gipfel  des  Sántis  (t,  1891); 
Helligkeitbestimmungen  der  gros^en  Planeten 
und  einiger  Asteroiden  (t.,  1893);  Photometri- 
sche Durchmusterung  des  nórdl,  Himmels  (t., 
1894—1899,  2  díly  spol.  s  Kempfem);  Die 
Photometrie  der  Gestirne  (t.,  1897);  Untersu- 
chungen  uber  die  Absorption  des  Sternenlichts 
in  der  Erdatmosphdre^  angestellt  auf  d,  Átna 
und  in  Catania  (t.,  1898,  s  Kempfem). 

56)  M.  Joset  Theodor,. fil.  dr.,  historik 
církve  bratrské  (♦  14.  května  1854  v  Nízké 
v  Horní  Lužici).  Byl  jáhnem  církve  bratrské 
a  učitelem  na  bohoslov,  semináři  v  Pavlo- 
vizně  (Gnadenfeldě,  v  kníž.  Opolském\  Tou 
dobou  žije  v  Ebersdortě  (kn.  Reusské  ml. 
1.),  pověřen  jsa  od  Jednoty  vypsáním  dějin 
bratrských.  Napsal:  Zpráva  o  archivu  Jednoty 
Bratrské  v  LeŠné polském  (>Sbor.  hist.c,  1885); 
O  souvislosti  obnovené  církve  bratrské  se  sta- 
rou Jednotou  bratří  českých  (>CČM.€,  1885); 
Deutsche  Katechismen  d,  bóhmischen  Brúder 
(1887,  v  IV.  sv.  >Monumenta  Germaniae 
paedagogicac ;  v  úvodě  nejlepší  posud  po- 
jednání o  bratrském  školství);  Bischoftum  d. 
Brúderunitát  (1889);  Haggaeus  redivivus  des  J, 
A,  Comenius  (1893;  vyd.  české  tohoto  od  něho 
nalezeného  sp.  v  Comeniu  1893);  Gefangen- 
schaft  Johann  Augustas  (1895) ;  Mikuláš  ^"'TJ, 
Valdenský  překladatel  Husových  spisů  (>C.  C. 
hist.€,  1895);  Jan  Šíerka  (t.,  1896);  J.  A.  Co- 
menius und  S.  Martinius  (1898);  Úvod  k  vy- 


1 


862 


Maller  —  Mallner. 


dání  Komenského  ohlášení  proti  Sam.  Mar- 
tiniovi  z  Dražova  (1898;  ve  spisech  toho 
sporu  pokračuje);  Zin^endorf  al$  Erneuerer 
der  alten  Brúderkirche  (1900). 

57)  M.  Josef,  učenec  katol.  (*  14.  čce 
1855  v  Bamberku),  studoval  filosofii  v  Mni- 
chově, kdež  dosáhl  doktorátu.  Zde  napsal 
několik  spisů;  po  krátkém  pobytu  svém  ve 
Vircpurku  usadil  se  v  Mnichově,  kdež  pro 
tělesnou  chorobu  nezastává  žádného  úřadu, 
nýbrž  požívá  titulům  mensae.  Hlavní  jeho 
spisy:  Jean  Faul  und  seine  Bedeutung  f.  die  \ 
Gegenwart  (1894);  Die  Seelenlehre  Jean  Pauls  ; 
(1894);  Das  Wesen  des  Humors  (1896);  Eine\ 
Fhilosophie  des  Schónen  in  Nátur  und  Kunst  i 
(1897);  Die  Keuschheiisideen  in  ihrer  geschichť  | 
lichen  Entwicklung  und  praktischen  Bedeu- 
tung (1897);  System  der  Philosophie  (Erkennt- 
nistheorie,  Logik,  hietaphysik,  Psychologie,  Mo-  I 
ralphilosophie,  1898);  Pádagogik  und  Didaktik 
auf  modem  wissenschaftl,  Grundlage  (1898); 
Der  Reformkatholicismus  (1899)  a  j.  Jméno 
jeho  sloučeno  jest  a  stojí  v  čele  reformních 
proudů  v  katolicismu.  Dle  principu:  není 
lidstvo  pro  Církev,  nýbrž  Církev  pro  lid- 
stvo, rozvinul  v  památné  dvojdílné  knize 
Reformkatholicismus  své  myšlénky  reformní, 
z  nichž  vane  přísný  (dogmatický  i  morální) 
katolicismus,  láska  k  Církvi  a  pevná  víra 
v  konečné  vítězství  katolicismu,  ale  také  po- 
ctivá snaha  učiniti  konec  úzkoprsému  kon- 
servatismu,  který  se  protiví  duchu  času,  ba 
v  základě  svém  vlastnímu  jádru  katolicismu, 
jenž  jest  pokrokový  jako  pravda  sama.  V  po- 
slední době  založil  si  časopis  >Renaissance< 
(Augšp.,  u  Lamparta  a  spol.,  roč.  III.,  předpl. 
4  M.),  jímž  propaguje  svoje  idee.  -s-. 

68)  M.  Robert  viz  Warthmůller. 

MnUer  z  Múhlensdorfu  Jiří  v.  Mil- 
ler  2). 

Mtiller-Qattei&bninn  Adam,  spisovatel 
a  dramaturg  němec.  (*  1852  v  Guttcnbrunnu 
[Hanát]),  stal  se  poštovním  úředníkem  a  žije 
ve  Vídni,  kdež  v  1.  1893—96  řídil  Raimun- 
dovo  divadlo.  Upozornil  na  se  smělým  po- 
kračováním Augierových  Les  Fourchambaults 
v  Des  fíauses  Fourchambault  Endš  (VratisL, 
1881,  s  předml.  Laubovou).  Od  něho  hrána 
též  dramata:  Gráfin  Judith,  Im  Banne  der 
Pflicht,  Irma  a  veselohra  Schauspielerei  (s  Lau- 
bem).  Psal  též  novelly  Gescheiterte  Liebe  (Lip., 
1889),  romány  Frau  Ďornróschen  (1884,  3.  vyd. 
Drážď.,  1892),  polemické  letáky:  Wien  war 
eine  Theaterstadt  (4.  vyd.  1885);  Die  L^ktúre 
des  Volkes  (9.  vyd.  1886);  Das  Wiener  Theater- 
leben  (3.  vyd.  1890),  o  věcech  dramatických 
souborné:  Dramaturgische  Gdnge  (Drážďany, 
1892)  a  biografie  německo-rakouských  bás- 
níků XIX.  věku:  Im  yahrhunderte  Grillpar- 
lers  (3.  vyd.  1895). 

Miíller-Beater  Theodor,  skladatel  něm. 
(*  1858  v  Drážďanech).  Studoval  v  Drážďa- 
nech u  Wiecka,  Meinarda  a  Jul.  Otta,  později 
na  konserv.  ve  Frankfurtě,  byl  r.  1879—87 
profess.  na  konserv.  ve  Strasburce,  potom 
v  Drážďanech,  od  r.  1899  ředitelem  konc. 
společnosti  v  Kreíeldu.    Napsal  dvě  opery, 


sborové  skladby  pro  orchestr,  mnohé  skladby 
klavírní,  mužské  sbory  a  j. 

Miillenisrraii,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Karl. 
Vary,  okr.  a  pš.  Bečov,  fara  Slavkov;  30  d^ 
176  obyv.  n.  (1890),  Itř.  Sk.,  cihelna,  kraj- 
kářství. 

Miillersolilag  v.  Mlynářovice  2). 

Miiller-Striibiiis^ Hermann,  filolog  něm. 
(♦  1812  v  Novém  Braniboru  —  f  1893  v  Lon- 
dýně),  bratr  spisovatelky  Luisy  Můhlbachové, 
studoval  v  1. 1831 — 33  práva  a  odsouzen  jako 
osnovatel  frankfurtského  attentátu  r.  1835 
k  smrti  kolem,  trest  pozměněn  mu  však  v  do- 
životní vězení  v  pevnosti  poznaňské.  R.  1840 
amnestován,  studoval  v  Berlíně,  odebral  se 
do  Francie  (1848)  a  usadil  se  později  trvaie 
v  Londýně  (1852).  Hlavní  díla  jeho  jsou: 
prvé  kritické  vydání  Vitruvia  (s  Rosem,  1867); 
Aristophanes  und  die  historische  Kritik  (1873); 
Die  attische  Schrift  vom  Staate  der  Atheuer 
(1880);  Thukydideische  Forschungtn  (1881): 
Studien  ^ur  Verfassung  von  Athén  ufáhrtmd 
des  Peloponnesischen  Krieges:  /.  Ober  die  Zi- 
vilbeamten  v  »Neue  Jahrbúcher  fiir  klassische 
Philologie*  (1893). 

Miillerův  vývod  viz  Děloha  str.  25a 

Miillestaa  v.  Milhostov. 

Iltillheiin,  město  v  badenském  kraji  lur- 
rašském;  stanice  tratí  Basilej -Heidelberg,  ML- 
Múlhúsy,  M.-Badenweiler;  má  obvodní  soud. 
reálnou  a  průmyslovou  školu;  lázně;  v  okolí 
znamenité  víno  (Markgráfier) ;  3090  obyv. 
(1895). 

Mullldae  v.  Mullus. 
Mulllgatawiiy  [mdlig&taoni],  kořeněná, 
pův.  indická  polívka  z  odvaru  masového,  teleci 
hlavy,  drůbeže,  kousků  masa,  slaniny,  k  nimi 
se  dává  curry  powder,  zelenina  a  rýže.  V  An- 
glii Jedí  ji  k  obědu. 

MulUS^en  a  Birmenitorf,  dvé  vsi  ve 
švýc.  kantonu  aargavském;  386  a  968  obyv. 
(1888),  hořké  prameny,  vinařství  a  římské 
starožitnosti. 

Mnllin^ax,  hl.  m.  irského  hrabství  West- 
meath  v  prov.  Leinster,  na  dráze  Dublin- 
Galway,  má  5323  ob.  (1891),  sídlo  katoL  bi- 
skupa meathského,  hojný  rybolov,  trhy  na 
]  vlnu  a  koně,  výrobu  sýra,  másla  atd. 

Mulin,  Múllen,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a 
I  okr.  Falknov,  fara  a  pš.  Král.  Chlum  (Kins- 
1  perk};  39  d.,  207  obyv.  n.  (1890),  Itř.  ák. 
Miillner  v.  Milnár. 

Miillner  Amadeus  Gottfried  Adolf, 

dramatik  něm.  (♦  1774  —  f  1829),  sestřenec 

básníka  Búrgera,  byl  advokátem  ve  Weissen- 

felsu.  Vystoupil  románem  Incest  (anonymně, 

1799,  2  sv.)  a  napsal  pak  řadu  veseloher  pro 

ochotnické  divadlo  většinou  podle  francoui. 

vzorů.   Pověstným  stal  se  však  v  německé 

i  literatuře  tragédiemi:  Der  neunund^an^igste 

Februar  (1812),   Die  Schuld  (hrána  ve  Vídni 

'  1813,  tišt.  1816),  Kónig  Yngurd  (1817)  a  Die 

Albaneserin  (1820).    Dramata  tato    provádějí 

I  důsledně  t.  zv.  ideu  osudovou,  kterou  se 

I  spravoval  již  Zacharias  Werner  v  některých 

hrách,   ale   naprosto   pochybně    a    nejapně; 

idea  tato  je  tu  pouhá  vnější  náhoda,  která 


Mttlloh  —  Multan. 


863 


nemá  jiného  úČelu  než  vzbuditi  úŽas  a  hrůzu. 
Od  r.  1820  věnoval  se  M.  kritice  dramatické 
a  literární,  ale  ani  tu  nemá  významu.  Dra- 
matische  Werke  vyšly  r.  1828,  8  sv.;  před 
tím  vydal  Vermischte  Schriften  (1819—1826, 
2  sv.).  Srv.  Schútz,  M-s  Leben,  Charakter 
und  Geist  (1830);  Hóhne,  Zur  Biographie 
und  Charakteristik  M-s  (1875). 

MiiUoh,  Muhloh  i  Millohe,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  Tachov,  okr.,  fara  a  pš.  Přimda; 
25  d.,  153  ob.  n.  (1890),  několik  samot,  mlýnů 
a  panská  mysli  vn a. 

Mnllov  Pavel  Andrej evič,  právník 
ruský  (*  1832  —  f  1893).  Vystudovav  práva 
v  kazaňské  universitě,  pracoval  nějaký  čas 
v  archaeograňcké  kommissi.  R.  1865  vstou- 
pil do  soudní  služby.  V  posledních  letech 
života  byl  oberprokurorem  třetího  departe- 
mentu senátu  a  členem  konsultace  zřízené 
při  ministerstvu  spravedlnosti.  Jsa  též  čle- 
nem kommisse  pro  sestavení  občanského 
zákonníka  rus.,  M.  zabýval  se  otázkami  o  po- 
ručenství  a  právu  manželském.  Sepsal  zna- 
menitý náčrtek  programmu  pro  sbírání  zpťáv 
o  obyčejovém  právu  (1862),  a  to  z  uložení 
ethnograíického  oddělení  geograf,  spolku. 
Z  oboru  občanského  a  obyčejového  práva 
uveřejnil  různé  článkv  v  > Archivu  ist.  i  prakt. 
svěděnij«  Kalačova  (Russ.  ^ako^ty  o  soju^é  se- 
mejstvennom,  1860 — 1861,  č.  4.  a  6.),  v  >Žur- 
nale  Min.  Just.«,  v  >Jurid.  Věstniku*  a  j. 

Miillowa  v.  Mýdlo  vary  2). 

MiillrO06  (luž.-srb.  MUora^O,  město  v  pru- 
ském vlád.  obv.  frankfurtském,  v  kraji  lubuŠ- 
ském,  na  Friedrich-Wilhelmskanalu 
(v.  t.),  Žel.  stanice  Frankfurt  n.  O.-Chotěbuz; 
2228  obyv.  fl890),  cis.  lesní  správa,  pš.,  te- 
legraf, uměl.  mlýn,  pila,  loděnice,  výroba 
kufrů  v  a  loveckých  sítí,  brašnářství,  kosikář- 
ství,  soukennictví,  plavectvi  a  obchod  s  dří- 
vím. Poblíž  Velké  a  Malé  Můllrosské  a  Ka- 
teřinské jezero  a  veliké  lesy. 

Mtillro00ký  průplav  viz  Friedrich- 
Wilhelmskanal. 

MnUiis  L.,  p  a  r  m  i  c  e,  jediný  rod  ryb  ostno- 
ploutvých  (skupiny  Acanthoptert)^  z  čeledi  té- 
hož jména  {Mullidaé)^  se  34  druhy  přebýva- 
jícími v  mořích  mírného  a  horkého  pásma. 
Mají  tělo  podlouhlé,  málo  se  stran  smačklé, 
kromě  hlavy  a  hrdla  pokryté  šupinami  veli- 
kými, tenkými,  zhusta  drobounce  zoubkova- 
nými, a  veskrz  pěkně  zbarvené,  veliké  oči, 
ústa  pod  předním  koncem  hlavy,  zuby  po 
většině  nečetné  a  slabé,  na  bradě  dva  vous- 
ky,  prvou  tvrdou  hřbetní  ploutev  od  měkké 
oddělenu  a  malé  ploutve  břišní  téměř  pod 
samými  ploutvemi  prsními.  Parmice  žijí  ve 
společnostech  a  živí  se  drobnými  zvířaty 
mořskými  i  také  hnijícími  zbytky  živočišnými 
a  rostlinnými.  K  nejznámějším  druhům  nále- 
žejí :  M.  barbatus  L.  (p.  k  a  r  m  í  n  o  v  á),  jež  má 
tělo  zdéli  30  cm,  barvy  karmínové,  vezpod 
stříbrolesklé,  ploutve  žluté  a  žije  v  moři 
Středozemním  i  v  okeánu  Atlantském  (ze- 
jména při  březích  Francie),  pak  hojnější  M. 
surmuletus  L.  (p.  p  r  u  h  o  v  a  n  á),  jež  bývá  po- 
lapena mimo  uvedená  místa  i  v  Baltu  a  liŠi 


se  od  parmice  karmínové  také  třemi  zlato- 
žlutými pruhy  podélnými  na  obou  bocích 
těla.  Již  dávní  Římané  měli  parmice  v  oblibě 
jak  pro  chutné  maso,  tak  pro  pěknou  barvu 
těla  jejich  i  pro  měnu  barev,  jež  se  jeví  na 
těle  těchto  ryb  odumírajících  (Seneca,  Mar- 
tial).  Br, 

MnlookovA  [mjulok-]  DinahMaria  viz 
Craik  2). 

Mula.,  zkratek  přírodověd.,  jímž  označen 
Martial  Étienne  Mulsant  (v.  t.). 

Mnlsant  [mylsán]  Martial  Etienne, 
zoolog  franc.  (♦  1797  v  Momandu  —  f  1880 
v  Lyoně),  byl  professorem  na  lyceu  v  Lyoně, 
potom  městským  knihovníkem  tamže.  Zabý- 
val se  soustavným  studiem  ptáků  (kolibříku) 
a  hmyzů,  zvláště  broukův  a  polokřídlých. 
Hlavní  práce  jeho:  Histoire  naturelle  des  co- 
léopiéres  dt  France  (Lyon,  1839—74);  Species 
des  coléopťeres  (t.,  1850—51);  Histoire  natu- 
relle des  punaises  de  France  (t.,  1865—1874, 
4  sv.);  Essai  ďune  ciassijlcatíon  méthodique 
des  Trochilidés  (s  Verreauxem,  Paříž,  1866); 
Histoire  naturelle  des  oiseaux-mouches  (s  Ver- 
reauxem, t.,  1876 — 77,  4  sv.). 

MtUflen  (Múlsener  Grund,  luž.-srb.  Mil- 
Čanjr),  tři  značně  průmyslová  místa  (M.  sv. 
Jakub;  3978  ob.;  M.  sv.  Michal;  1696  ob. 
a  M.  sv.  Mikuláš;  3153  obyv.,  1890)  v  ša- 
škem kraji  zvikavském  (sev.-záp.)  na  želez, 
dráze  Ortmannsdorf-Mosel ;  továrny  na  hed- 
vábné, vlněné,  bavln,  a  stávkové  zboží,  bě- 
lidla, úpravny,  barvířství,  koželužství,  koši- 
kářství,  pily,  mlýny  a  jiné  závody.  Vsi  roz- 
kládají se  asi  15  km  podél  potoka  a  skládají 
se  ze  samých  továrních  podniků  a  dělnických 
domů. 

Miilsiim.  lat.,  víno  smíšené  s  medem. 

Multan  (M  o  o  1 1  a  n ),  hlavní  město  distriktu 
v  indobritském  místovladařství  Pandžábu 
v  divisi  Lahore  (dříve  M.),  na  30<'  12'  s.  š. 
a  27^  31'  v.  d.  Gr.,  na  1.  bř.  Cinábu,  na  níz- 
kém pahorku,  na  trati  Lahore-Karáčí,  má 
(1891)  74.660  ob.,  z  nichž  39.760  muhamm., 
33.130  Hindů  a  1670  křesf,  ohrazeno  jest 
zdí  vys.  3—6  m  a  pouze  na  j.  otevřeno,  kde 
ovládá  je  tvrz  se  silnou  posádkou.  Na  místě 
starších,  mohutných  hradeb  a  opevnění  vznikla 
rozsáhlá,  nepravidelná  předměstí,  avšak 
i  vnitřní  město  má  ulice  úzké  a  klikaté,  pro- 
stoupené velikým  bazarem,  v  němž  soustře- 
ďuje se  obchod  města.  M.  má  soudní  dvůr, 
státní  pokladnu,  vládní  palác,  ústřední  věz- 
nici, poštu,  telegraf  a  řadu  mečet  i  chrámů 
hinduských,  které  však  po  krutém  bombar- 
dování města  Angličany  r.  1849  většinou  zů- 
staly v  rozvalinách.  Město  je  střediskem  ob- 
chodu mezi  PandŽábem  a  přístavem  Karáčí 
a  důležitým  skladištěm  indiga,  cukru,  bavlny, 
pšenice,  olejových  semen,  hedvábí,  koření, 
drog,  ovoce  a  evropských  výrobků,  zejména 
látek  bavlněných.  Roční  obrat  obchodní  páčí 
se  na  90  milí.  K.  Z  průmyslové  činnosti  jest 
nejdůležitější  tkaní  hedvábí  a  bavlny,  vyší- 
vání koberců  a  výroba  proslulého  nádobí 
smaltového.  M.  jest  město  velmi  staré.  Při- 
pomíná se  pode  jménem  Kasyapapurajiž 


864 


Multany  —  Mumifikace. 


od  dob  mythických,  dále  u  Hérodota,  za 
Alexandra  Vel.,  od  Ptolemaia  a  zeměpisců 
arabských.  Záhy  padlo  do  moci  muhamme- 
dánských  dobyvatelů,  až  r.  1739  multansk^ 
místodržící  učinil  se  samostatným  panovní- 
kem, jehož  dynastie  udržela  se  do  r.  1818, 
kdy  M-u  dobyli  Sikhové,  načež  r.  1849  opa- 
novali jej  Angličané. 

MnltaJiy,  rumun.  Moldova,  něm.  Moldau, 
bývalé  knížectví  při  dolním  Dunaji,  vzniklé 
v  pol.  XIV.  stol.  spojením  románských,  slo- 
vanských a  tatarských  obyvatel  území  mezi 
Karpaty  a  Dněstrem  od  pramenů  Prutu  až 
k  ústí  Dunaje  pod  jedním  panovníkem  ro- 
mánského původu  (v.  Dragošovci).  Z  kní- 
žectví tohoto,  které  stalo  se  v  XVI.  st  po- 
f»latným  Turecku,  odpadla  čásf  severozáp. 
Bukovina)  a  vých.  (Bessarabie),  zbytek  pak 
r.  1859  spojen  se  sousedícím  na  j.  rumun- 
ským knížectvím,  Valašskem,  takže  tvoří  vý- 
chodní a  severní  čásť  samostatného  králov- 
ství, Rumunska  (v.  t.). 

MnltatnU  v.  Dekker  3). 

Moltava  v.  Moldava  l). 

Mnlterberg^,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Kap- 
lice,  okr.  Vyš.  Brod,  fara  a  pš.  Něm.  Rych- 
nov; 32  d.,  170  ob.  n.  (1890). 

Mnlti^af  v.  Hektograf. 

Mnltiplikaoe  v.  Násobení. 

Maltiplikaóni  kruh  v.  Kruh,  str.  275. 

Mnltiplikand  v.  Násobení. 

Multiplikátor:  1)  M.  v  math.  v.  Náso- 
bě n  í. 

2)  M.  ve  fysice  v.  Galvanoměr,  str.  881 
a  Galvanoskop,  str.  885. 

Mnltirotaoe  v.  Hemirotace. 

Multituberoulata  (Cope,  Allotheria 
Marsh.),  řád  fossilních  drobných  ssavců  z  pod- 
třídy  Prototheria^  příbuzných  s  Monotre- 
maty,  pokud  totiž  lze  ze  skrovných  zbytků 
chrupu,    čelistí,    fragmentů    lebek    a   pod. 

0  příbuznosti  takové  platné  souditi.  Měli 
ve  chrupu  silné  přední  zuby  asi  jako  hlo- 
davci, špičáky  scházely,  a  stoličky  měly 
četné  hrboly  ve  2—3  podélných  řadách; 
mezerní  zuby  měly  buď  touŽ  úpravu,  nebo 
byly  se  stran  smačklé.  V  řád  M.  náležejí  Če- 
ledi: Bolodontidae^  Plagiaulacidae  (v.  Micro- 

1  es  tes)  a  Polymastodontidae.  Nečetní  druhové 
těchto  ssavců  nalezeni  v  triasu  (Evropa  a 
již.  Afrika),  v  útvaru  jurském  (Evropa  a  sev. 
Amerika),  křídovém  (sev.  Amerika)  a  zpod- 
nich  třetihorách  (Evropa,  sev.  Amerika).  Br. 

Miiltam,  non  miilta  (lat),  mnoho,  ne 
mnohé.  Citát  z  Plinia  mladšího  (Listy  VIL, 
9),  jehož  smysl  jest:  lépe,  kdyŽ  učení  se  (vě- 
dění) jde  do  hloubky,  neŽ  když  rozptyluje 
se  na  mnohé  obory  a  zůstává  mělkým. 

Multniig^a  v.  Mnohokopytnici. 

Mulnja,  řeka  marocká,  viz  Marokko, 
str.  882  <3. 

Mnmle  (z  arab.  múmijd,  t.  j.  pryskyřice), 
mrtvoly  lidi  nebo  zvířat,  celé  neb  jejich  části 
buď  přirozenými  poměry  konservované  nebo 
připravené  rozmanitým  způsobem  za  úče- 
lem uchování  od  hniloby.  S  mumifikováním 
setkáváme  se  na  různýcn  místech  a  u  rozlič- 


ných národů  světa  Starého  i  Nového ;  z  části 
provozuje  se  i  posud.    Nej prosí ulejáí  jsou 
ovšem  m.  egyptské.  Jak  název  značí,  vy- 
plňována a  pronikána  těla  vnitřností  zbavená 
ke    konservování   rozličnými    arooaatickými 
látkami  (myrrhou  a  pryskyřicemi),  jimiž  tak 
prosákla,  že  obdržela  i  barvu  tmavožlutoii, 
červenavou,  hnědou  nebo  černou.    Dle  způ- 
sobu konservování,  ovšem  i  vlivem  poměrů 
přirozených  jeví  se  nejen  rozdílná  barva,  ale 
i  rozdílný  stupeň  tuhosti  nebo  křehkosti  a 
zase  i  podajnosti.  O  způsobu  konservování, 
jehož  rozeznávány  v  Egyptě  3   druhy,  nej- 
dražší asi  2500  zl.,  prostřední  900  zl.  a  oby- 
čejný a  zcela  laciný  druh  v.  BalsamovánL 
M.  zavinovány  do  lněných,  zřídka  bavlněných 
pruhů,  délky  až  1000  loket,  nataženy  s  ru- 
kama přes  prsa  nebo  život  zkřiženýma,  jindy 
těsně  k  tělu  přiloženýma.  Odtud  stala  se  m. 
i  v  moderním  užívám  obrazem  ztuhlosti,  ne- 
hybnosti   a    bezpečnosti.    M.    ukládány   do 
rakví,  pravidelně  m-ii  přizpůsobených,  výji- 
mečně i  bez  rakve  ukládány.   O  egyptských 
m-iích  psali  Pettingrew,  History  of  Egyptian 
mummies,  Londýn,  1834;  Budge.  The  Mummy 
(Cambridge,  1892),  Virchow,  Uber  die  Kó- 
ni^mumien  (v  berlínské  akademii,  1888)  a  j. 
Aumlflkaoe,  zaschnutí  mrtvol.   Roz- 
kladem mrtvoly,  jenž  záleží  v  hnilobě  a 
potom  v  tlení,  bývají  rozrušeny  všechny 
tkáně  mimo  kosti.    Hniloba  jest  výsledkem 
života  množství  hniloboplodných  rostlinných 
organismů,  jež  dílem  již  dříve  byly   v  těle, 
dílem  z  okolí  vnikly  do  těla.  K  nerušencmn 
průběhu  lučebních  změn  hnilobných  jest  po- 
třebí vzduchu,  iakés  teploty  a  vlhkosti ;  s  po- 
čátku stačí  úplně  voda  v  těle  obsažená,  by 
byl  udržen  nutný  stupeň  vlhkosti  k  zahájení 
hnilobního  děje;  když  pak  se  voda  vypařila 
nebo  vysákla  a   z  okolí  se  tělu  vody  nedo- 
stává, zastaví  se  hnilobní  děj,  tělo  vysýchá 
a  zaschne  úplně.  Tento  děj  zaschnutí  zoveme 
m.  M-ci  shledáváme  nejčastěji  na  mrtvolách 
ve  vzdušných,  suchých  hrobkách  kostelních 
a    klášterních,    v  jeskyních   uložených,    ale 
i  u  mrtvol  pohřbených  v  půdě  suché,  v  kra- 
jinách teplých,  suchých,  v  nichž  jsou   řídké 
atmosférické  srážky.   Mrtvoly  mumifikované 
mají  zevní  tvary  zachované,  jenom    objem 
zmenšen  jest  seschnutím  měkkých  částí;  kůie 
jest  obyčejně  temně  hnědá  nebo  šedohnědá, 
na  lebce  lne  těsně  ke  kostem,  rysy  obličeje 
jsou  ostré,   stěny   břišní   poněkud   vkleslé, 
mnohdy    zprohýbané.    Mnohdy  shledáváme 
zaschlé  měkké  části  více  nebo  méně   poru- 
šené, a  to  buď  v  těch  případech,  ve  kterých 
se  m.  dostavila  později,  když  tu  byla  již  po- 
kročilejší hniloba,  jíž  byla  kůže  částečné  roz- 
rušena, anebo  jest  rozrušení  to  dílem  hmyze, 
jenž  na  mrtvoly  nalétá  a  vajíčka    do    nich 
klade,  tak  masařek  (musea  vomitoria),  které 
kladou  vajíčka   na  mrtvoly  svěží,   a  jiných 
much,  později  pak,  když  tělo  zaschlo,  koío- 
jedů,  molů  a  j.    M-ci  zavádíme  uměle  tam, 
kde  chceme  mrtvoly  konservovati,  a  to  vstři- 
kováním roztoků  sloučenin,  které  ničí  hni- 
loboplodné  organismy  a  lučebně  mění  jed- 


al  iMuminín  —  Mundt. 


865 


notlivé  tkané.  Umělou  m-ci  zoveme  bal  sa- 
ni o  vání  (v.  t). 

al  Mnniiiiin  (arab.)«  věřící,  náboženský 
název  muslimů ;  emír-ul-múminín  =  kníže  vě- 
řícícb,  titul  chalífův  arabských  (v.  Amír). 

Mommias  Luc  i  u  s,  vojevůdce  řím.  z  rodu 
plebejského,  porazil  r.  154  př.  Kr.  Lusitany 
a  byl  s  Cn.  Corneliem  Lentulem  konsulem 
C146).  Za  konsulátu  přemohl  Achajské  vedené 
Diaiem  u  Leukopetrv,  zničil  ukrutné  Korinth, 
vydrancoval  jej  a  plné  lodi  památek  uměle- 
ckých odvezl  do  Říma,  kde  slavil  triumf  a 
dostal  název  Achaicus  za  to,  Že  Achaju 
připojil  jako  provincii  k  říši.  R.  142  byl  cen- 
sorem zároveň  s  ml.  Scipionem.  —  Jeho 
mladší  bratr  S  p  u  r  i  u  s,  jenž  s  ním  byl  v  Achaji 
jako  legát,  vynikal  vzděláním  a  výmluvností. 
Vtipné  poetické  listy,  jeŽ  posílal  z  Achaje 
do  Říma,  byly  prvními  tohoto  druhu  v  řím- 
ském písemnictví. 

Mnmpelg^ard  v.  Montbéliard. 

MnmraJ,  mumrej  (ze  střlat.  momeríum)^ 
přestrojeni,  zakuklení. 

de  Man  [món]  Albert,  hrabě,  politik 
franc.  (*  1841),  pravnuk  filosofa  Helvétia,  byl 
důstojníkem,  ale  vystoupil  z  vojska  r.  1875, 
poněvadž  agitoval  proti  republice  a  byl  proto 
stíhán  liberály.  R.  1876  byl  zvolen  poslancem 
za  Pontivy,  kterýž  mandát  si  s  malými  pře- 
rušeními udržel  až  do  r.  1893;  rok  na  to  byl 
zvolen  za  Finistére.  Byl  členem  krajní  pra- 
vice a  potíral  rozhodně  náboženskou  a  so- 
ciální politiku  vlády  republikánské.  M.  je  po- 
kládán za  předáka  katolického  socialismu  ve 
Francii  a  je  do  jisté  míry  i  zakladatelem  po- 
litické organisacc  tohoto  směru.  M.  působí 
ve  směru  sociální  politiky  papeže  Lva  XIII. 
R.  1897  byl  zvolen  na  misté  Jul.  Simona  do 
franc.  Akademie.  Vydal:  Catholiques  et  Libres 
Penseurs  (1876);  La  qutstion  ouvriere  (1885); 
Discours  et  écrits  divers  (1888—95,  5  sv.). 

Mana,  zool.,  v.  Muny. 

Munoie  [mónsi],  hl.  m.  v  hrabství  dela- 
ivarském,  v  severoamer.  státě  Indiána,  uzel 
několika  drah,  má  11.346  ob.  (1890),  20  pří- 
rodních reservoirů  plynových  (denně  přes 
Í50.000  «'),  továrny  na  hřebíky,  sklárny, 
lej větší  továrny  na  pytle  ve  Spoj.  Obcích  a 
Dbchod  dobytkem  a  obilím. 

MunolfaJ  v.  Smečno. 

Munoker  Franz,  literární  historik  něm. 
♦  1855  v  Bayreuthě),  studoval  filologii  v  Mni- 
:hově  a  působí  tam  jako  professor  nových 
iteratur,  zejm.  německé.  Napsal:  Uber  iwei 
cleinert  deutsche  Schriften  Aventins  (1879); 
Lessings  persónliches  und  litterarisches  Ver- 
íáltnis  lu  Klopstock  (1880);  Johanu  Kašpar 
Lavater\l^Z)\  Fr,  Gottl.  Klopstock,  Geschichte 
feines  Lebens  und  seiner  Schriften  (1888);  Ri- 
zhard  Wagner,  eine  Skt\\e  seines  Lebens  und 
Wirkens  (1891).  Vydal  starofrancouzskou  bá- 
seň »Jouírois<  (s  K.  Hofmannem,  1880);  Wie- 
andův  fragment  >Hermann«  (1882);  >Les- 
úngs  ausgcwáhlte  Schriften*  (1886);  3.  vyd. 
Lachmannova  vyd.  spisů  Lessingových  a 
2.  vyd.  J.  W.  Schaferovy  »Gesch.  d.  deutschen 
Littcratur  des  XVIII.  Jahrh.c  (1881). 

Ott&v  Slovník  NaoCaý  tv.  XVIL  32,4  xgoz. 


Mundant  (z  lat.),  opisovač  na  čisto. 

Mundella  Anthony  John,  angl.  politik 
(*  1825  —  t  1897).  původu  italského,  stal 
se  jedním  z  nejbohatších  továrníků  v  Not- 
tinghamu,  kdež  byl  zvolen  sheriffem,  před- 
sedou obchodní  komory  a  r.  1868  za  Shef- 
field  do  sněmovny,  kdež  se  přidal  k  radi- 
kálním liberálům.  V  kabinetu  Gladstonové 
r.  1880  byl  ministn  m  vyučování  (do  r.  1885), 
v  kterémž  úřadě  provedl  mnohé  opravy, 
r.  1886  a  po  druhé  r.  1892  stal  se  zase  za 
Gladstona  praesidentem  obchodního  úřadu, 
odstoupil  však  v  květnu  1894.  Uveřejnil  před- 
nášky Education,  Capital  and  labour,  Boards 
of  arbltration  a  j. 

Mnndelsheim,  městečko  ve  virtember- 
ském  kraji  neckarském,  okres  Marbach; 
1665  ob.  (1890),  znamenité  vinařství  a  hrač- 
kářství. 

Miinden,  starožitné  krajské  město  v  pru- 
ské provincii  hannoverské,  ve  vládním  ob- 
vodu hildesheimském,  na  stoku  Fuldy  s  Vi- 
ra vou  (Werra),  v  krásné  krajině  ležící  (120  m 
n.  m.);  stanice  tratí  Hannover-Kassel  a  M.- 
Halle  a  přístaviště  parníků;  má  pol.  i  soudní 
úřady  I.  stol.;  hlavní  berní  úřad,  lesní  aka- 
demii a  školy  střední;  2  lutheránské  a  kato- 
lický kostel,  zámek  a  radnici;  značný  prů- 
mysl (továrny  na  parní  kotly,  raffinerie  cukru, 
výroba  gumového  a  koženého  zboží),  obchod 
se  dřívím.  8016  obyv.  (1895).  Pp. 

Mfinder,  M.  am  Deister,  město  v  kraji 
Springe,  prus.  vlád.  obvodu  hannoverského 
(jiho-záp.),  Žel.  stanice  Hannover- Altenbeken ; 
2566  obyv.  (1890),  obvodový  a  solní  berní 
úřad,  kameno-uhel.  doly,  pískovcové  lomy, 
cihelna,  sklárna,  výroba  dřev,  octa  a  židlí  a 
solné  i  sírné  lázně. 

Mandiam  (latinisováno  ze  staroněm.  munt, 
ruka,  ochrana,  moc;  zachovalo  se  ve  slovech 
Vormundy  Múndel  a  j.)  čili  Mundschaft, 
Mundrecht,  též  Vogtschaft  (z  advocatia), 
nazývala  se  v  germánském  právu  ochrana  a 
zároveň  moc,  jeŽ  náležela  otci  nad  dětmi, 
manželu  nad  manželkou,  nejbližšímu  příbuz- 
nému nad  sirotkem,  jakož  i  poručníku  zříze- 
nému nad  neprovdanou  ženou  nebo  vdovou, 
a  konečně  zvána  tak  i  ochranná  moc  krá- 
lova, moc  pozemkové  vrchnosti  vůči  podda- 
ným sedlákům  a  p. 

Mondi  Theodor,  spisovatel  něm.  (*  1808 
v  Postupimi  —  t  1861  v  Berlíně),  byl  spolu- 
rcdaktorem  lipských  >Blatter  fůr  litterarische 
Unterhaltung*  (1832),  stýkal  se  přátelsky 
s  Charlottou  Stieglitzovou,  jíž  postavil  Denk- 
mal  (anonymně,  Berlín,  1835),  byl  r.  1835 
pronásledován  jako  člen  t.  zv.  Mladého  Ně- 
mecka, cestoval  pozd.  a  usadil  se  r.  1839 
trvale  v  Berlíně,  kdež  se  r.  1842  habilitoval 
pro  všeobecné  dějiny  literární;  r.  1848  jme- 
nován professorem  ve  Vratislavi,  r.  1860  pře- 
sazen  do  Berlína.  M.  psal  novelly,  jeŽ  jsou 
charakteristickými  ukázkami  mladoněmeckého 
subjektivismu  a  tendenčnosti,  tak  Madelon 
(1832),  Das  Duett  (t.  r.),  Der  Basilisk  (1833), 
Moderně  Lebenswirren  (1834)  a  Madomia  (1835) ; 
historické  romány  často  n  cr.oirové  formy: 

55 


866  Mundtová  —  von  Mtlnch-BelHn^hausen. 


t> 


Tliomas  Múnt\er  (1841,  3  sv.),  Carmela  (1844),  I  profess.  dějin  na  universitě  chhstianské  (1841 
Mendo^a  (1847,  2  sv.),  ^«^  Matadore  (1860,  a  podnikl  řadu  vědeckých  cest  do  ciziny. 
2  sv.),  Ein  deutscher  Heriog  (1850),  Graf  Mi-  Nejdůl.  spis  M-ův  jest :  Det  norské  Folk s  Histc- 
rabeau  (1858,  4  sv.)  a  j.  Má  také  řadu  prací  n>,  sahající  po  r.  1319  (1851—64,8  sv.),  před 
aesthetických  a  literárně  kritických,  tak:  Die  \  nímž  vydal  některé  prameny  k  staronorskýc 
Kunst  der  deutsehen  Prosa  (1837),  Geschichte  dějinám  a  zeměpisu,  tak:  Historisk-geofra- 
der  Litteratur  der  Gegenwart  (1842),  Geschichte  i  phisk  Beskrivelse  over  Kongeriget  Norge  i  Mid- 
der  Gesellschaft  (1842),  Aesthetik  (1845),  AU- '  delalderen  (1849)  a  dvě  dokonalé  mapy  Nor- 
gem,  Litteratur  geschichte  (1846,  3  sv.)  a  j.,  1  ska  (1845  a  1848).  Filologické  práce  M-ott 
jakož  i  črty  cestopisné  a  malby  charakterové,  jsou  mluvnice  jazyka  run  (1848),  staronor- 
causerie  politické  i  literární,  které  přes  I  ského  (1847  a  1849)  a  gótského  (1848)  s 
mnohé  duchaplnictví  bývají  výrazný.  Sem  mnoho  vydání  staronordick.  památek  spisoT- 
náležejí:  Spa^iergánge  und  Weltfahrten  (1838  ných.  Vyzván  J.  R.  Kcyserem  podnikl  s  nín 
až  1839,  3  sv.),  Vólkerschau  auf  Reisen  (1840),  M.  souborné  kritické  vydání:  >Norges  gam.c 
Pariter  Kaisírskti\en  (1857),  Paris  und  Louis ,  Love«  (1846—49,  3  sv.).  Vydával  též  »Norsk- 
Napoleon  (1859,  2  sv.),  Italienische  Zustánde  j  Maanedsskriřt*  (1856—60).  G.  Storm  vydcl 
(1859—60,  4  sv.).  Charaktere  und  Situationen^  \  na  státní  útraty  M-ovy  >Samlede  AthaodiiD- 
Nwellen  und  Ski^en  (1837,  2  sv.)  a  j.  I  ger«  (1873—76,  4  sv.;  2.  vyd.  1894). 

Mundtová  Klára  (pseud.  Louise  Múhl- ,  2)  M.  Andreas,  norský  básník  (*  1811 
bach),  spisovatelka  něm.  (*  1814  v  Novém  v  Chnstianii  —  f  1884  nedaleko  Kodaně 
Braniboru  —  f  ^  873  v  Berlíně),  žena  před  , '  Studoval  v  rodišti  práva,  pak  redigoTa 
napsala  kopy  románů  ze  života  současného  »Den  Constitutionellec  (1841 — 46)  a  od  roku 
i  Historických,  z  nichž  mnohé  mají  12—16  1850  byl  amanuensem  universitní  knihovny, 
svazků  a  dočkaly  se,  jako  Kaiser  Josevh  II.  Čestný  roČní  plat,  jejž  mu  povolil  storthin^ 
und  sein  Hof  (1855—57),  mnohých  vydání,  r.  1860,  umožnil  mu  věnovati  se  cele  tvořen 
ale  umělecky  jsou  dočista  bezvýznamný.  '  básnickému.  Od  r.  1866  byl  M.  m.  profess 
Mandnm  (lat),  čistopis.  universitním.    Prvotiny   jeho    byly :    sbírki 

Mundúr  v.  Montura.  Ephemerer  (1836)  a  drama  Kong  Sverres  Ung- 

Mundus  vult  deoipi,  erg^O  deoipiatur  dam  (1837).  Další  básnické  spisy  M-ovy  jsoa: 
(lat),  svět  chce  býti  klamán,  tedy  budiž  kla-  Dygte.gamle  og  nxe{lSAS)\  Nye  Di^e  (1S50  : 
mán,  dle  de  Thouovy  >Historia  sui  tempo-  Sorg  og  Trošt  (1852);  Digte  og  Fortállins[er 
ris«  výrok  papež,  legáta  Car^ffy,  pozdějšího  (1855);  Nyeste  Digte  (1861);  cyklus  romanci 
papeže  Pavla  IV.  Kongedatterens  B^udefart  (1861);  Jesu  BilUif 

Mundy  Jaromír,  svob.  pán,  lékař  a  fíl  (1865);  Eftersommer  (1867)  a  histor.  básefí 
anthrop  něm.  (♦  1822  ve  Veveří  u  Brna  —  Páve  og  Reformátor  (1880).  Z  dramat  čeiná 
1 1894  ve  Vídni).  Studoval  nejprve  theologii,  jsou:  Salomon  de  Caus  (1854);  En  Aften  r*.? 
byl  pak  vojákem  a  prodělal  zejména  italské  Giske  (1855);  Lord  Wiliiam  Russeli  (I857i; 
výpravy  z  r.  1848.  R.  1855  vystoupil  z  voj-  Hertug  Skule  (1864)  a  Moder  og  Son  (1871). 
ska  jako  setník,  věnoval  se  ve  Vircpurku  K  tomu  se  druží  vypsáni  italské  cesty  z  r 
studiím  lékařským  a  byl  též  na  doktora  lé-  1847—48  Billeder  fra  Xord  og  Syd  (1849 
kařstvi  povýšen.  Se  zvláštní  zálibou  věnoval  a  Reisemínder  (1865).  M-ovy  »Sanilcde  Skriř- 
se  psychiatrii  a  soudnímu  lékařství,  při  čemž  ter«  vyd.  Monrad  a  Lassen  (Kodaň,  1887 — 90, 
rozvinul  velmi  horlivou  agitačni  Činnost  pro    5  sv.). 

ošetřování  choromyslných  na  svobodě  dle  Mnnoh-BelUnghausen  J  o  a  ch  i  m .  hrabě, 
systému  koloniálního.  Súčastniv  se  válečné  státník  rakouský  (*  1786  ve  Vídni  —  f  1866  , 
výpravy  z  r.  1859  v  Itálii  jako  setník,  byl  ^  vstoupil  do  rakouské  státní  služby  (1806), 
r.  1866  činným  v  Čechách  jako  plukovní  lé- '  byl  městským  hejtmanem  v  Praze  (od  1819} 
kař  a  r.  1870 — 71  jako  výpomocný  lékař  a  účastnil  se  úspěšně  drážďanského  siezdc 
v  Paříži;  r.  1876 — 78  ve  válce  srbskoturecké  pro  labskou  paroplavbu  (1820—21).  Z  Prahy 
a  ruskoturecké,  r.  1885—86  ve  válce  srbsko-  povolán  jako  dvorní  rada  do  státní  kancem 
bulharské.  R.  1881  založena  byla  hlavně  na  ^  láře  (1822)  a  stal  se  r.  1823  státním  ministrem 
jeho  popud  ve  Vídni  dobrovolná  ochranná  a  praesidiálním  vyslancem  při  frankfurtském 
společnost  pro  poskytování  prvé  pomoci  při  spolkovém  shromáždění,  kdež  vystupoval 
neštěstích,  podle  níž  zřízena  byla  i  pražská  v  duchu  Metternichově.  R.  1831  stal  se  hra- 
stanice  ochranná.  Spisův  a  brošur  jeho,  smě-  bětem,  r.  1848  vzdal  se  činnosti  veřejné,  fiyl 
řujících  většinou  k  opravám  veřejného  zdra- '  téŽ  dědičným  členem  panské  sněmovny  (od 
votnictví,  je  velká  řada,  a  jsou  namnoze  po-   1861). 

váhy  agitačni.  '  _  von  Mnnoh-BelHiighaMen.    £  1  i  g  i  u  s 

Mui^^r  v.  Monghyr. 


Mungo  jest  krátkovlákná  vlna  umělá,  zho- 
tovená ze  suknovitých  valchovaných  látek; 
délka  vláken  =  5  až  20  mm. 

Mungo  Park  v.  Park  Mungo. 

Mungos,  zool.,  v.  Promyky. 


Franz  Joseph,  svob.  pán,  dramatik  něm. 
(*  1806  v  Krakově  —  f  1871  ve  Vidni),  Po- 
cházel z  úřednické  rodiny,  studoval  ve  Vídni 
práva,  dvacetiletý  vstoupil  do  státní  sluihr 
a  r.  1834  vystoupil  pode  jménem  Friedritii 
Halm,  jež  odtud  trvale  podržel,  dramatem 


Munoh:  1)  M.  Peter  Andreas,  historiky  Griseldis,  jež  založilo  jeho  proslulost.  R.  1340 
norský  (*  1810  v  Christianii  —  f  1863  v  Římě),  stal  se  dolnorakouským  vládním  radou,  pet 
Studoval  v  rodišti  práva  a  filologii,  stal  se '  let  na  to  po  Kopitarovi  a  proti  Grillparte- 


MUnchberg  —  Municipal  Corporation. 


867 


rovi  dosáhl  místa  prvého  kustoda  c.  k.  dvorní 
knihovny  a  s  tím  spojené  hodnosti  dvorního 
rady.    R.  1861  stal  se  členem  panské  sně- 
movny, r.  1867  praefektem  c.  k.  dvorní  bi- 
bliotéky a  r.  1869  vrchním  intendantcm  obou 
dvorních  divadel.  Oženiv  se  záhy  žil  v  šfast- 
lém  manželství  a  těšil  se  intimnímu  přátel- 
jtví  tragédky  Julie  Rettichové,  u  jejíž  rodiny 
prodléval  co  léto  ve  ville  v  Hútteldorfu.  Li- 
:erární  činností  druží  se  k  Mladému  Německu. 
I  domova  přinesl  si  vlastenecko -dilettantské 
mahy  starší   rakouské    šlechty,   její    zálibu 
7  látkách  španělských  a  jižních  romantických. 
íC  tomu  přidružily  se  však  vlivy  okolí:  styky 
;   mladšími   a  zejména  vliv  jeho   učitele   a 
)řítele,   zádumčivého   benediktina   Michaela 
£nka  von  der  Burg,  melancholického  opo- 
;dilce  josefínského  mnišství.    K  M-ovi  pro- 
likla  doba  hlouběji  než  ke  Grillparzerovi  a 
^aimundovi.   Jsou  to  z^^jména  volené   pro- 
)lémy  (emancipace  ženy  v  Griseldé,  nenávist 
)roti   zlatu,   prameni  nízkých  a   zhoubných 
užeb  v  Adeptu,  touha  přesycených  po  ná- 
vratu k  přírodě   v   Sohn  der  Wildnis,  snaha 
)o  pospolitosti  germánské   ve   Fechter  von 
Ravenna),  jež  řadí  M-a  k  zmíněné  škole  li- 
erární.  Látek  chápal  se  M.  rozumem,  zpra- 
:oval  je  účinně  dramaticky,  oděl  ušlechtilou 
órmou  verše  i  jazvka,  ale  nedodal  jim  vnitřní 
lily  a  pravdy,  >karikoval  je<,  jak  praví  R.  M. 
4eyer.  Díla,  zejm.  uvedená,  měla  neobyčejný 
tspěch,  překládána  do  všech  evropských  ja- 
;ykA,  dnes  právem  jsou  zapomínána.   Umě- 
ečtější  jeví  se  nám  M.  jako  novcllista  od 
-.  1872,  kdy  vydána  z  pozůstalosti  jeho  vy- 
)ravování,  z  nichŽ  zejména  cenný  jsou:   Die 
líar^ipan-Lise  (1854)  a  Das  Haus  an  der  Ve- 
'onabrúcke  (1862—64).  Dramata  M-ova,  s  da- 
em  provozování,  jsou:  Griseldis  (1835),  čcs. 
>řeklad  J.  J.  Kollára  v  J.  Pospíšilově  »Bibl. 
livad.«,  sv.  15.;    Der  Adept  (1836),  nejlepší 
>ráce  M  ova;  Camoens  (1837);    Imelda  Lam- 
ferta^:[i  (1838);  Ein  mildes  Ur thei I  {1S40)\  Kó- 
l/V  Wamba  a  Kónig  und  Bauer  (1841)  dle  L. 
ie  Vega;  Der  Sohn  der  Wildnis  (1842);  Sam- 
7Íero  (1844);    Donna  Maria  da  Molina  (1847) 
ile  G.  Telleza,  v  knižní  formě  pod  názvem 
Eine  Kdnigin;   veselohra   Verbot  und  Befehl 
1848);  Fechter  von  Ravenna  (1864),  jenž  vy- 
volal komický  spor  o  autorství,  k  němuž  se 
ilásil  bavorský  učitel  Bacherl;   Iphi genia  in 
Delphi    (1856);    Vor   hundert   Jahren    (1859), 
:  oslavě  stých  narozenin  Schillerových ;  Ein 
ibend  \u  Titchfield  (1864)  k  oslavě  Shakes- 
>earově;  vypočítavě  smyslná  romantická  ve- 
lelohra  Wildfeuer{lStt)\Begum  Somru  (1867). 
Souborně  vyšly  spisy  M-ovy  ve  Vídni  (1864 
iž  1872,  12  sv.).    Briefwechsel  zwischen  M. 
Lnk  von  der  Burg  und  F.  Halm  vyd.  R.  Scha- 
:hinger  (t.,  1890). 

Miinohberg,  okr.  město  v  bavor.  vlád. 
>bv.  hornofranckém,  žel.  stanice  M.-Helm- 
»rechts  a  Bamberk-Hof;  441  ob.  (1890),  ob- 
rod, soud,  tkalc.  škola,  ústav  pro  zanedbanou 
Dládež,  pivovar,  par.  barvírna  s  úpravnou, 
výroba  stuh  a  nití,  značný  průmysl  a  obchod 
í'vln.,  Iněn.  a  bavln,  zbožím. 


Mtinoheberg,  město  v  prus.  vlád.  obv. 
frankfurtském  n.  O.,  žel.  stanice  Berlín-Ko- 
střín-Schneidemůhl;  3856  ob.  (1890),  obvo- 
dový soud,  pivovar,  lihovar,  škrobárna,  dva 
par.  mlýny,  pila,  ložisko  hned.  uhlí  a  země- 
dělství. 

Miinohen  v.  Mnichov. 

Miinoheii,  Klein-,  průmyslová  ves  v  hor- 
norakouském  hejtm.  a  okr.  lineckém,  želez, 
stanice  Sv.  Valentin-Linec,  má  2429  oby  v., 
jako  obec  polit.  3036  obyv.  (1890\  prádelny 
na  bavlnu,  výroba  koberců  a  vlněn,  látek. 

Monohendorf  v.  Minkendorf. 

Mttnohen-Qladbaoh  v.  Gladbach  2). 

Manohenc^&tz  v.  Hradiště  Mnichovo. 

von  Mibiohhaasen  Karl  Friedr.  Hie- 
ronymus,  svob.  pán  (♦  1720  v  Bodenwer- 
deru  v  Hannoversku  —  f  1797  t.),  bojoval 
v  ruských  službách  v  1.  1740—41  proti  Tur- 
kům a  usadil  se  pozd.  na  rodném.statku.  Po- 
věstným stal  se  M.  svými  vylhanými  histor- 
kami (tak  zv.  Múnchhausiady),  jež  nejprve 
Raspe  po  anglicku  zpracoval  (Londýn,  1785 
a  č.)  a  Bůrger  po  němečku  s  rozličnými  do- 
plňky (1786  t.).  Ale  novější  kritika,  Ellis- 
sen  v  úvodech  k  novým  vydáním  (11.  vyd. 
Gotinky,  1873,  nový  otisk  1890)  a  Muller- 
Fraureuth  (»Die  deutschen  Lůgendichtun- 
gen  bis  auf  Můnchhausen«,  Halle,  1881),  uká- 
zala, že  mnoho  jich  je  původu  daleko  star- 
šího a  vyskytuje  se  již  v  knihách  ze  XIV. 
věku,  tak  v  Bebclových  »Facetiích€,  Langeho 
>Deliciae  academicae*  a  j. 

Miinohhof,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Falk- 
nov,  okn  a  pš.  Loket,  fara  Zadní  Chodov; 
78  d.,  681  ob.  n.  (1890),  2tř.  šk.,  želez,  za- 
stávka Rak.  státní  dráhy  (Chodov-Nýdek), 
hnědouhel.  doly,  popi.  dvůr,  mlýn  a  neda- 
leko továrna  na  porculánové  zboží. 

Miinoluidorf  v.  Mnichoves. 

Mimolutfeld,  Mónchsfeld,  víska  v  Ce- 
chách, hejtm.  Tachov,  okr.  a  pš.  Přimda, 
fara  sv.  Kateřina;  7  d.,  58  ob.  n.  (1890),  popi. 
dvůr  Jindř.  hr.  Kolovrata-Krakovského. 

Monioe  v.  Střelivo. 

Monioe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Č.  Budě- 
jovice, okr.  a  pš.  Hluboká,  fara  Zaháj;  27  d., 
236  obyv.  č.  (1890).  Ves  jakož  i  starobylý 
rod  Municův  připomínají  se  v  XL  stol. 

Mnnioipal  borons^h  [mjunisipel  borój 
jest  v  Anglii  název  obce  s  městským  zříze- 
ním; města,  jež  jsou  nebo  bývala  biskup- 
skými sídly,  nazývají  se  city  (v.  t.). 

Manioipal  Corporation  ([mjunisipel  kor- 
poréšnj,  městská  korporace)  jest  v  Anglii 
název  větších  měst  jakožto  právnických  osob 
(vyjímajíc  Londýn).  Municipální  reformní 
aktou  z  r.  1835  udělena  byla  práva  korpo- 
raci 178  městům;  od  té  doby  počet  jejich 
vzrostl  na  304  města  s  obyvatelstvem  číta- 
jícím přes  11  milí.  Správu  těchto  měst  (na- 
zvaných municipal  boroughs)  vede  měst- 
ská rada  zv.  borough  council  (boró  khaun- 
síl),  též  town  council  (taun  k.),  jež  se  skládá 
ze  starosty  zv.  mayor  (v  Yorku,  Liverpoolu 
a  Manchesteru,  jakož  i  v  Londýně  lord  mayor), 
z  městských  starších  zv.  aldermen  a  z  radů 


868 


Municipium  —  Munka. 


zv.  councillors.  Ostatně  viz  či.  Aldertnan, 
Borough,  Council  a  Britannie  Veliká 
(str.  695). 

Manioipiain  nazývali  Římané  ve  starší 
době  město,  jehoŽ  občané  {municipes)  měli 
jen  omezené  právo  občanské  bez  aktivního 
i  passivního  práva  volebního  (civitas  sine 
suffragio),  ale  správu  mělo  po  většině  svou 
vlastní.  Zákonem  Juliovým  z  r.  90  př.  Kr. 
a  zákonem  Plautiovým  Fapiriovým  z  r.  89 
př.  Kr.  obdržela  všecka  města  italská  plné 
právo  občanské  a  r.  49  př.  Kr.  obdržela  zá- 
konem Julia  Caesara  toto  právo  také  severní 
Itálie,  tak  že  od  této  dobv  m.  značí  ven- 
kovské město  italské.  Pozaěji  udíleno  bylo 
t  zv.  ius  Latii  také  městům  mimoitalským 
a  tato  nazývala  se  m-ia  Latina  oproti  m-ia 
civium  Romanorum,  Od  císaře  Caracally  bylo 
(r.  212  po  Kr.)  uděleno  občanské  právo  všem 
svobodným,  obyvatelům  říše  Římské  u  od 
těch  časů  značí  m.  každé  město  provinciální 
na  rozdíl  od  Říma.  Ústava  m-ií  stanovena 
byla  zákonem  Juliovým  (lex  lulia  municipalis) 
z  r.  45  př.  Kr.,  zachovaným  nám  dosud  čá- 
stečně na  dvou  bronzových  deskách  naleze- 
ných v  Heraklei  (CIL  I.  206).  Mimo  to  máme 
ze  starověku  zachované  zbytky  municipální 
ústavy  španělských  měst  Salpcnsy  a  Malaky 
(CIL  11.  1963—64).  Správu  m-ia  vedli  decurio- 
nové  (v.  t.)  a  rozliční  úředníci:  duoviri  (v. 
Duumviri),  dva  aedilové  (aedilové  s  duo- 
viry  zahrnuti  jsou  někdy  společným  názvem 
quattuorviri)  a  quinquennales,  t.  j.  duumvirové 
každého  pátého  roku,  kteří  vykonávali  jako 
v  Římě  censoři  odhad.  Zvláštní  stav  tvořili 
t.  zv.  Augustales  (v.  t.).  Zřízení  municipální 
trvalo  až  do  středověku.  Srv.  Savigny,  Ge- 
schichte  des  rdm.  Rechtes  im  Mittelalter 
(sv.  L  vyd.  2.,  Heidelb.,  1834);  Roth,  De  re 
municipali  Romanorum  (Štutgart,  1801);  £. 
Kuhn,  Die  stadtische  u.  búrgeriiche  Verfas- 
sung  des  róm.  Reichs  sv.  I.  (Lipsko,  1864); 
W.  Liebenam,  Stadteverwaltung  im  róm. 
Alterthum  (Lipsko,  1900).  Pk. 

Munidni  proud,  proud  střelivový 
(něm.  Munitions-Colonne)  sluje  v  c.  a  k.  délo- 
střelstvě  závod  záložní,  jenž  při  manévrech 
a  ve  válce  vozí  za  vojskem  zásobu  střeliva, 

f)ak  náhrady  za  ubylé  dělostřelce,  dělostře- 
ecké  koně  a  děl.  materiál.  M.  p-y  roztříděny 
dl(^  druhu  střeliva  na  pěchotní,  jezdecké 
a  dělostřelecké  a  tvoří  parky  muniční. 
M.  p.  má  2  důstojníky,  127—138  m.,  128—158 
koní  a  20—34  vozů,  m.  p.  pěchotní  veze 
57  patron  pro  každou  opakovačku  pěchoty 
a  myslivců,  m.  p.  jezdecký  9  patron  pro 
každou  opakovačku  (pušku  a  karabinu)  a 
16  patron  pro  každý  revolver,  106  výstřelů 
pro  každé  dělo,  m.  p.  dělostřelecký  110 
výstřelů  pro  každé  dělo.  FM, 

Munifloenoe  (lat.),  štědrost. 
Monif  paia,  ministr  turecký  (*  1832 
v  Aintábu).  Pocházel  z  arabské  rodiny  a  do- 
stal se  do  tlumočnické  kanceláře  cařihradské 
(1848).  Přidělen  k  tureckému  vyslanectví 
v  Berlíně  (1856 — 60)  přiučil  se  němčině,  pře- 
ložil Heina  do  perštiny,   a  do  turečtiny  Ur- 


quhartův  spis:  Tite  spirit  of  tiie  east.  Z  Berlína 
povolán  na  prvotní  své  místo,  proSel  řadoa 
úřadů,  jež  rychle  střída],  a  posléze  pozbyl 
i  místa  prvého  dragomana  dívánu,  upadnuv 
u  vlády  v  podezření.  BylC  horlivě  publici- 
sticky Činný,  překládal  Voltaira,  redigoval 
vědecký  měsíčník  a  opravoval  turecký  pře- 
klad bible.  Veřejně  činný  byl  opět  od  r.  1873 
jako  vyslanec  v  Teheráně  a  dvakrát  (1877, 
1885)  jako  ministr  vyučování,  o  něž  se  za- 
sloužil přes  nedostatečnou  podporu  ňnanční 
od  státu.  Jeho  působením  otevřeno  v  Caři- 
hradě  museum  pro  antické  umění  a  povoleny 
Prusku  výkopy  pergamských  skulptur.  Vl 
volných  chvílích  sepsal  arabský  slovník. 

Maniohión  (řec,  méně  správně  Muny- 
chión^,  desátý  měsíc  attického  kalendáře, 
odpovídající  druhé  polovici  dubna  a  prvni 
polovici  května.  Dne  16.  m-u  konána  slav- 
nost Munichií  (v.  A  rtem  i s  str.  802^). 

Miiniohsohlag:  v.  Minichschlag  l). 

Mnnln-Sima  v.  Boninské  ostrovy. 

Miiiiitz  v.  Minice  3). 

Mank:  1)  M.  Hermann,  lékař  něoi. 
(*  1839  v  Poznani).  Lékařství  vystudovai 
v  Berlíně  a  v  Gotinkách,  r.  1862  se  "v  Bcriíne 
habilitoval,  r.  1869  stal  se  tu  mimoř.  prof. 
a  r.  1876  učitelem  fysioloeie  na  zvéroiékar- 
ské  škole  tamtéž.  Vynikl  zvláště  pracemi 
o  úkonnosti  ústřední  soustavy  nervové,  pře- 
devším kory  mozkové.  Uvedeny  budtež  ze- 
jména: Abhandlungen  ^ur  allgemeinen  Nerven- 
phjrsiologie  (1860  a  pozd.);  Untersuchungem 
uher  das  Wesen  der  Nervenerregung  (1S68); 
Cfber  die  Funktiontn  der  Grasshirnrinde.  Gesam- 
melte  Mittheilungen  aus  den  Jahren  i8jj — éřg 
(1881,  2.  vyd.  1890);  Weitere  Abhandii.ngen 
:^ur  Physiologie  der  Grosshirnrinde  (1894  a 
1895);  ÚberHer^'  u.  Kehlkopfnerven  (1878—94). 

2)  M.  Immanuel,  bratr  před.,  lékař  něm. 
(♦  1852  v  Poznani),  studoval  v  Berlíně,  Vrati- 
slavi a  Štrasburku,  r.  1883  se  habilitoval 
v  Berlíně  pro  fysiologii  a  fysiol.  chemii, 
r.  1895  stal  se  prof.  a  zároveň  odborovým 
přednostou  v  berlínském  ústavě  fysiologi- 
ckém.  Práce  jeho  týkají  se  především  výměny 
látek  v  těle.  Zvláště  vydal  Phjrsiologie  dis 
Aíenschen  und  der  Sáugethiere  (Berlin  1882, 
5.  vyd.  1899);  Die  Ernáhrung  des  gesunden 
und  kranken  Menschen  (1887;  3-  vyd.  1893); 
Ein^elernáhrung  und  Massenernáhrung  (1893 
ve  Weylově  knize  o  hygieně);  Resorpii<m 
der  Fette^  Fettsáuren,  Seifen  und  ihre  weitere* 
Schicksale  im  Kórper  (1883,  1890);  Ober  das 
\ur  Er^ielung  von  Stickstojfgleichgemicht  aó- 
thige  Minimum  von  Nahrungseiweiss  (1896); 
Muskelarbeit  und  Eiweissierfall  (1890,  1896) 
a  j.  v. 

Manka  z  Ejvančic,  příjmení  staročeské 
rodiny  šlechtické.  Erb:  štít  polovičný,  svr- 
chu zlatý,  ze  zpodu  modrý,  v  onom  poli  ptiic 
hrdlička  své  barvy,  v  tomto  zl.  hvězda,  pří- 
krý vadla  zl.  a  moorá;  nad  helmou  dvě  pštro- 
sová křídla  zlaté  a  modré,  mezi  nimi  hrdlička 
a  nad  ní  hvězda  Král  Ludvík  17.  ledna  1523 
Jana,  Václava,  Matouše  (neb  Matyáše) 
a  Blažeje  bratří  M-ky  ve  stav  slovutných 


Muňka  —  Munro, 


86d 


rytířských  lidí  přijal  a  1. 1535  přijati  za  oby- 
vatele markr.  Moravského.  Po  smrti  prvních 
dvou  obnoveno  vlády ctví  ostatním  dvěma 
(6.  července  1556),  z  nichŽ  Matouš  měl  od 
r.  1552  mRn  na  Brněnském  předměstí.  L.  1560 
žili  bratři  Jan  a  Kryštof,  z  nichž  onen 
držel  1.  1566  Troubsko  a  1.  1570  obdržel 
mocný  list.  Týž  koupiv  Moravec  a  Mitrov 
(1695)  Žil  ještě  1.  1598  nazývaje  se  Janem 
starším.  Syn  jeho  Vilém  koupil  KřiŽanov 
s  Přechovem,  byl  kr.  prokurátorem  (1613 — 
1617)  a  jakožto  horlivý  přívrženec  Jednoty 
bratrské  stál  v  1.  1619—1620  pevně  ke  sta- 
vům a  falckrabí  Bedřichovi,  jenž  jej  jmenoval 
radou  a  podkomořím.  Za  to  odsouzen  1. 1622 
cti,  hrdla  a  statku,  zemřel  však  před  vyko- 
náním rozsudku.  Statky  jeho  Moravec,  Ra- 
dlas,  Nový  Ořechový  a  Křižanov  zabrány  a 
prodány,  jen  něco  málo  na  penězích  dostalo 
se  z  toho  vdově  Kristině  a  dceři  Anně. 
Jindřich  M.  z  J.,  příbuzný  předešlého,  měl 
svobodný  dům  ve  Velkých  Němčících  (1620) 
a  po  r.  1620  odsouzen  třetiny  statku,  který 
však  vdové  proti  zaplacení  téže  třetiny  pone- 
chán. O  potomstvu  se  zpráv  nedostává.    SČk. 

MllAka  obecná,  Phthirius  pubis  L.,  jest 
jediný  zástupec  rodu  náležejícího  do  čeledi 
vší  (PedicuHdaé).  Liší  se  od  vší  tclem  širo- 
kým, jehož  hruď  od  zadku  stěží  jest  oddě- 
lena, nesoucím  v  zářezech  břišních  kroužků 
[našité,  odstálé  a  chloupky  posázené  hr- 
Doulky.  Chodidla  nesou  po  jediném  drápku. 
Sameček  08 — 1  m»/i,  samička  1 — 1*5  mm.  Žije 
rízopasně  na  těle  lidském,  na  místech  hoj- 
léji  chloupky  porostlých  a  zavrtává  se  tak 
Jo  kůže,  že  jen  jako  malá  šedobílá  šupinka 
est  viditelná.  Hnidy  jsou  0*8— 0*9  mm  dlouhé, 
způsobuje  bolestné  štípání  a  můŽc  se  vy- 
)uditi  mastí  rtuťovou  nebo  minerálnými 
Dleji.  Kpk. 

Mimkáos  [munkáč]  v.  Mukačovo. 

Mank4o0y  [-káči|  (vlastně  LrV^)  Michal, 
ilavný  malíř  uherský  (*  10.  říj.  1846  v  Mu- 
lačově  v  Uhrách  —  t  1-  kv.  1900  v  Bonnu), 
žaloval  původně  pokoje  a  dekorace,  potom 
e  vzdělával  na  akademii  ve  Vídni  a  pod 
'rant.  Adamem  ve  Mnichově,  kde  se  vy- 
namenal  obrazy  Námluvy,  Nevěsta  a  Veliko- 
oce.  V  Oússeldortě  vlivem  Knausovým  a 
^autierovým  se  obrátil  k  sensationelnímu 
enru  a  docílil  velikého  úspěchu  malbou 
^oslední  dni  odsouzence  (1869)  ve  Filadelfii. 
*otom  vymaloval  ponuré  výjevy:  Hý-řilové 
očni^   V  ^astavárné  (1882).    Cestoval  mnoho 

horlivě  studoval  vzácné  malby  v  Itálii, 
•panělsku   a  Nizozemsku   a  žil   od  r.   1872 

Paříži.  Tam  se  dal  na  dějinný  genre,  na 
ýjevy  ze  žití  pařížského  a  konečně  na  pří- 
éhy  biblické.  Vymaloval:  Milton  diktuje  svůj 
Uráčený-  ráj  (1878)  v  New  Yorku;  Opilý 
rejčf;  M.  s  rodinou  v  malíř né své;  RváČ;  Odvod 
7  Budapešti),  Je(íš  na  kHfi  v  obrazárně 
rážďanské;  Uherské  pradleny  (v  Chicagu); 
efíš  na  Kalvárii  ve  Washingtone;  NáČrt  pro 
rop  velikého  schodiště  v  dějepisném  museu 
ídeňském  a  j.  Maloval  hlavně  předměty 
éjinné  a  biblické.    Nejslavnější  jeho  obraz 


je  Kristus  před  Pilátům.  Obdržel  3  medaille, 
důst.  křížek  čestné  legie,  byl  členem  aka- 
demie ve  Mnichově  a  j.  Posléze  ochuravěl 
duchem.  FM. 

MankU  v.  Mukačovo. 

Miinkei&dorf  v.  Minkendorf. 

Miinnerstadt,  město  v  bavor.  vlád.  obv. 
dolnofranckém,  želez,  stanice  Schweinfurt- 
Meninky;  2270  oby  v.  (1890),  klášter  august. 
s  konviktem,  gymnasium,  pivovar,  chmelnice 
a  vinice. 

von  Mimiiioh  (MHHHx^b)  Burghard  Chri- 
stofor,  státník  ruský  (♦  1683  —  f  1767), 
otec  jeho  byl  v  dánské  službě  státní  a  do- 
sáhl zde  šlechtictví,  kdežto  mladý  M.  vstoupil 
jako  inženýr  do  služeb  francouzských  a  za 
francouzsko-německé  války  dosáhl  hodncsti 
kapitána.  Za  války  o  dědictví  španělské  válčil 
s  hessko-darmstadtským  sborem  a  r.  1712 
byl  raněn  a  zajat,  načež  r.  1716  vstoupil  do 
služeb  Augusta  II.,  ale  neshodnuv  se  s  jeho 
miláčkem  seznámil  se  prostřednictvím  rus. 
vyslance  varšavského  knížete  Dolgorukého 
s  Petrem  Vel.  a  r.  1720  byl  vyzván,  aby  při- 
jal v  Rusku  hodnost  gen.  inženýra.  Přibvv 
do  Ruska,  vzal  na  sebe  dokončiti  Ladožský 
kanál,  počatý  r.  1710,  kterouž  práci  dokonal 
po  smrti  Petrově.  Za  Kateřiny  I.  obnovil 
svoji  smlouvu  s  rus.  vládou  a  stal  se  hlav- 
ním ředitelem  opevňovacích  prací.  Sblíživ 
se  s  Ostermannem  a  Bironem,  stal  se  členem 
kabinetu  pro  vojenské  a  vnější  záležitosti. 
R.  1731  předsedal  kommissi,  pečující  o  zlep- 
šení vojska,  a  přičinil  se  o  novou  organisaci 
armády,  načež  Ostermann  a  Biron,  obávajíce 
se  jeho  vlivu,  vzdálili  ho  z  Petrohradu. 
R.  1733,  poslán  byv  do  války  polské,  dobyl 
Gdaňská,  načež  jmenován  hlavním  velitelem 
ve  válcj  turecké.  Dobyv  několika  vítězství 
blouznil  o  pochodu  na  Cařihrad,  ale  když 
Rakousko  o  své  újmě  smluvilo  mír  s  Turky, 
plány  jeho  zmařeny  mírem  bělehradským , 
aniž  válečné  úspěchy  jeho,  vykoupené  ohrom- 
nými ztrá»^ami  životův  i  majetku,  přinesly 
Rusku  zisk.  Za  Anny  Leopoldovny  M.  byl 
nejmocnějším  dvořanem,  ale  podlehl  intrikám, 
ano  nucen  jíti  do  výslužby,  a  za  Alžběty  Pe- 
trovny  vypovězen  do  Pelymu,  kam  byl  dříve 
vypověděl  svého  nepřítele  Birona.  Ve  vy- 
hnanství  ztrávil  20  let,  aŽ  Petr  III.  vrátil  mu 
všechna  práva  a  hodnosti.  Při  převratu  dne 
28.  čna  1762  byl  při  Petrovi,  ale  když  věc 
tohoto  byla  ztracena,  přisáhl  Kateřině  11.  a 
stal  se  hlavním  správcem  přístavů  baltických, 
těše  se  již  stálé  přízni  panovnice.  Srv.  Ko- 
stomarov,  Feljdmaršal  M.  i  jego  značenije 
v  rus.  istoriji  (>Rus.  istorija  v  žizněopisani- 
jach  jeja  glav.  dějatělej*). 

Mnnro  [mónrój  Hugh  Andrew  John- 
stone,  klass.  filolog  angl.  (♦  1819  —  t  1885 
v  Římě).  Studoval  v  Cambridgei,  kdež  se 
stal  r.  1869  prof.  latiny,  r.  1871  odešel  na 
odpočinek.  M.  patří  k  nejlepším  latinistům 
své  doby.  Hlavním  jeho  dílem  jest  vydání 
Lucretia  s  bohatým  kriticko -cxegetickým 
kommentářera  (Cambridge,  1864,  4.  vyd.  1886, 
2  d.;   textové  vydání  t.,  1860).    Dále  uvésti 


870 


MUnsingen  —  Múnster. 


jest  kommentované  vydání  básně  Aetny  (t, 
1867),  textové  vydáni  Horatia  s  vkusným 
anglickým  úvodem  (t.,  1868)  a  spis  O-ltichms 
or  elucidations  of  CatuUus  (t,  1878).       Vý, 

Mimsin^en,  město  ve  virtemberském 
kraji  dunajském,  žel.  stanice  Reutlingen-M.; 
1699  ob.  (1890),  obvodový  sond,  zámek,  reál. 
škola,  výroba  želez,  zboží,  hrnčířství  a  tkal- 
covství.  Nedaleko  odtud  král.  hřebčinec 
Marbach  a  zámek  Grafe neck. 

Mnnster,  největší  ze  4  provincií  irských, 
leží  na  jz.  ostrova  mezi  provincii  Connaugh- 
tem  na  s.,  Leinsterem  na  v.,  průlivem  La 
Manche  na  j.  a  okeánem  Atlantským  na  z., 
zaujímá  plochu  24.556  km^  s  1,172.402  ob., 
z  nichž  jest  93*77o  katolíků  a  skoro  V2  inill. 
dosud  mluví  irsky.  Obyvatelstva  od  poč. 
XIX.  stol.  neustále  ubývá.  Před  dobytím 
Irska  Angličany  rozděleno  bylo  území  pro- 
vincie na  2  království:  M.  Severní  a  M.  Jižní, 
dnes  pak  rozpadá  se  na  6  hrabství:  Clare, 
Limerick,  Tipperary,  Kerry,  Cork  a 
Waterford  (v.  t.).  Tšr, 

Miinster:  1)  M.  (též  M.  in  West  fale n) 
krajské  a  spolu  hlavní  město  vládního  ob- 
vodu můnsterského  pruské  provincie  vest- 
fálské v  rovinaté  krajině  na  emžské  pobočce 
zvané  Aa  (62  m  n.  m.);  stanice  a  důležitá 
křižovatka  železniční  (trati:  M.-Emden,  M.- 
Enschede,  Wanne-Bremy,  M.-Rheda,  M.- 
Soesth  jest  sídlem  polit,  i  soudních  úřadů 
vládního  obvodu  a  kraje  (vrchního  praesidia, 
král.  vlády,  zemslcého  a  obvodního  soudu, 
biskupa  a  konsistoře,  guver.  superintendenta, 
ředit,  drah,  generálního  velitelství  VII.  arm. 
sboru  (a  j.  velitelství),  obchodní  komory  a 
lesního  úřadu;  má  katol.  theol.  a  ňlosof. 
akademii  (do  r.  1818  byla  universitou:  při 
ní  příslušné  kabinety,  semináře  a  botan.  za- 
hrada; r.  1901  709  posluchačů),  bisk.  semi- 
nář, gymnasium,  reálné  gymnasium,  ústav 
katol.  učitelek,  židovský  ústav  učitelský; 
knihovnu,  státní  archiv  prov.  vestfálské; 
mnoho  vědeckých  a  jiných  spolků;  divadlo, 
sirotčinec,  nemocnice,  špitály;  oční  kliniku, 
blázinec,  trestnici.  Město  jest  výstavné  a  za- 
chovalo dodnes  svůj  starobylý  ráz,  nejvíce 
patrný  na  budovách  náměstí  (Roggenmarkt, 
Prinzipalmarkt  s  podsíněmi);  kostelů  katol. 
je  10,  evang.  1  (nejznamenitější  jsou  sv.  Lam- 
berta  ze  XIV.  stol.,  dóm  ze  XIII.  stol.  s  mno- 
hými malbami  a  památníky  a  Liebfrauen- 
kirche),  kláštery  4  a  synagoga.  Z  budov 
světských  vyniká  radnice  s  vysokým  got. 
štítem;  v  ni  v  sálu  zvaném  >Fricdensaal« 
podepsán  mír  vestfálský  24.  říj.  1648;  zámek 
z  r.  1767;  stavovský  dům;  opevnění  pro- 
měněna r.  1770  v  promenády.  Mnoho  továren 
(strojírny,  slévárny,  průmysl  textilní,  tiskárny, 
koželužství,  pivovarství,  sochařství  a  řezbář- 
ství,  zlatnictví,  malba  na  skic);  čilý  obchod 
splatném,  obilím,  moukou  a  šunkami;  ročně 
tři  velké  trhy.  Několik  bankovních  závodů. 
57.135  obyv.  M.  připomíná  se  poprvé  pode 
jménem  Mimigardevord  v  VIII.  stol.  První 
biskup  sv.  Liudger  zřídil  zde  klášter  {tnona- 
sterium)  a  dle  toho  nazvána  pak  i  osada,  jež 


r.  1115  byla  opevněna  a  okolo  r.  1180  č^j- 
stala  právo  městské.  V  XIII.  století  přistou- 
pil M.  k  hanze;  v  XIV.  století  počaly  ne- 
blahé spory  mezi  patricii  a  gildami  (cechy; 
o  zastoupení  ve  správě  města:  r.  1532  uve- 
dena do  M-u  reformace,  brzy  však  strhS 
na  sebe  moc  v  městě  novokřtěnci;  vládě 
jejich  učiněn  konec  r.  1535  a  vůdcové  po- 
praveni. Katolictví  pak  znovu  se  vzmohla 
Mnoho  trpěl  M.  ve  válce  třicetileté.  R.  lótl 
biskup  Bernard  úplně  si  město  podrobil. 
Tou  dobou  byli  biskupové  múnstersti  'il 
knížaty  říšskými  (od  časů  Otty  IV.)  a  v  dr- 
žení rozsáhlého  území  po  obou  březírh  Elmže. 
Od  r.  1719  byli  však  biskupové  kolínšti  zá- 
roveň biskupy  múnsterskými.  R.  1803  biskup- 
ství múnsterské  saekularisováno  a  rozděleno 
jako  odškodné  Prusku,  vévodovi  Holštýnsko- 
Oldenburskému,  kníž.  a  hraběcímu  doma 
Salmovskému,  vévodovi  z  Arenberku,  vé- 
vodovi z  Croy,  vévodovi  z  Loozu  a  Cors- 
varemu.  Prusové  ze  svého  podílu  (3300  km- 
zřídili  knížectví  Múnsterské,  jež  mírem 
Tylžským  postoupili  Francouzům,  ale  s  j.- 
stými  změnami  zase  nazpět  obdrželi  ustano- 
vením Vídeňského  kongrcssu  r.  1815.  Dne3 
tvoří  bývalé  knížectví  Múnsterské  hlavní  část 
vládního  obvodu  múnsterského,  jenž  má  na 
7252  fcw*  594.501  (r.  1895)  ponejvíce  katoL 
obyvatelů  a  k  němuž  přísluší  vedle  města 
M-u,  tvořícího  samostatný  okres  městský, 
ještě  9  krajů,  jež  slují  podle  krajských  mést, 
a  tak  zvaný  venkovský  okres  múnsterské  ' 
(Múnsterland)  s  43.966  obyvateli  na  849  km-,  , 
Srv.  Brúckraann,  Altes  und  Neues  aus  ácm 
Múnsterland,  1863;  Cornelius,  Geschichte  des 
můnsterschen  Aufruhrs,  1856 — 60;  v.  Detten, 
M.  in  Westfalen,  1887.  WoerVs  Reisehand-  j 
búcher,  M.  i.  W. 

2)  M.  (též  M.  am  Stein),  ves  se  solnými 
lázněmi  v  pruském  vládním  obvodu  koblecc- 
kém,  jižně  (asi  4  km^  od  krajského  města 
Kreuznachu  nad  řekou  Nahou  (125  m  n.  m.) 
má  železniční  stanici  a  700  obyv.  (189i»); 
teplý  slaný  pramen  o  30-5*^  C.  V  okolí  vi- 
nařství. 

3)  M.  (též  M.  im  Gregor  i  enthal)»  hlavní 
město  kantonu  v  elsasko-lotrinském  kraji 
kolmarském  v  krásném  údolí  vogeskcm  n;)d 
řekou  Fechtou;  stanice  trati  Kolmar-M.  Mi 
obvodní  soud,  hlavní  celní  úfad,  reálku; 
značný  průmysl  textilní  (od  r.  1780)  a  výroba 
sýra.  Město  sluje  podle  bened.  kláištera  (roo- 
nasterium),  založeného  již  r.  634.  Má  5665 
obyv.  s  polovice  katol.,  s  polovice  evang. 

4)  M.  (franc.  Moutier  nebo  Moutier- 
Grand  val),  městys  ve  švýcarském  kantono 
bernském,  v  romantickém  jurském  údolí 
múnstcrském;  stanice  trati  fiiel- Basilej.  Má 
zámek,  starobylý  kostel;  vyrábí  hodiny  a 
sklo;  2306  objrv.  (r.  1900).  Klášter,  podle 
něhož  má  M.  jméno,  založen  prý  již  v  VII. 
stol.  —  Kraj  můnsterský  má  na  283  4  imr 
14.132  obyv.,  dle  nábož.  většinou  reformo- 
vaných, mens.  katolíků,  dle  národnosti  vět- 
šinou Francouzů,  mcnŠ.  Němců. 

6)  M.  v.  M  ustair. 


Manster  —  Múntz. 


871 


ISíiiiSter,  německý  šlechtický  rod,  jenž 
se  rozštěpil  na  3  větve:  M.-Langelage, 
M.-Meinhovel  a  M.-Ledenburg.  Z  této 
rétve  vyšel:  1)  Ernst  Friedrich  Herbcrt, 
itátník  hannoverský  (*  1766  —  f  1839), 
sstoupiv  do  služeb  hannoverských  povýšen 
;a  říš.  hraběte,  r.  1793  provázel  na  cestách 
pozdějšího  vév.  ze  Sussexu  a  pobyl  do 
-.  1798  v  Itálii,  r.  1801—1804  byl  vyslancem 
/  Petrohradě,  kde  měl  získati  Rusko  pro 
'ozšíření  území  hannoverského  a  účastniti 
se  smluvení  koalice  velmocí.  Z  Ruska  odc- 
iral  se  do  Londýna  a  r.  1805  stal  se  státním 
L  kabinetním  ministrem.  Na  Vídeňském  kon- 
Tresse  vymohl  Hannoversku  titul  královský 
i  rozšíření  území,  začež  se  stal  dědičným 
:ein.  maršálem  a  majctníkem  saekularisova- 
lého  kláštera  derenburského  (u  Hildes- 
leimu).  Když  pak  r.  1830  jal  se  zaváděti 
správu  reakcionářskou,  bylo  naň  prudce 
otočeno,  načež  ze  státní  služby  vystoupil. 

2)  M.  Georg  Herbert,  říš.  hrabě  z  M.- 
Le  den  burku,  sv.  pán  z  Grotthausu, 
státník  něm.,  syn  před.  (*  1820  v  Londýně). 
Studoval  v  Bonnu,  Heidelberce  a  Gotinícách, 
byl  jako  dědičný  maršál  členem  prvé  komory 
hannoverské,  zastupoval  stát  jako  mimo- 
řádný  vyslanec  v  Petrohradě  (1856—64)  a 
přidal  se  po  r.  1866  k  Prusku,  kdež  od  r.  1867 
byl  dědičným  členem  panské  sněmovny. 
Súčastniv  se  sněmu  severoněmeckého  a  pak 
německého  říš.  sněmu,  kdež  náležel  k  volně 
konservativní  straně,  stal  se  r.  1873  němec, 
vyslancem  v  Londýně  a  r.  1885  v  Paříži, 
R.  1899  účastnil  se  konferencí  míru  v  Haagu 
a  po  zasedání  jmenován  knížetem  ^  Deren- 
hurku.  Napsal :  Polithche  Ski^^en  uber  die  Lage 
Europas  vom  Wiener  Kongress  bis  ^ur  Gegen- 
wart  (Lip.,  1867),  kde  uveřejnil  důležité  de- 
peše otcovy  o  Vid.  kongresse;  Mein  Anteil 
an  den  Ereignissen  des  Jahres  i866  in  Han- 
nover (Hannov.,  1867;  2.  vyd.  1868);  Der 
Sorddeutsche  Bund  und  dessen  Obergang  \ii 
einem  deuischen  Reich  (Lip.,  1868);  Deutsch- 
lands  Zukunftj  das  Deutsche  Reich  (^Berlín, 
1870). 

3)  M.  Georg,  hrabě,  palaeontolog  viz 
v.  Mst.  (zkratek  palaeontologický). 

4)  Sebastian,  theolog,  mathematik  a 
geograf  něm.  (♦  1489  v  Ingelheimu  —  f  1552 
v  Basileji).  Studoval  v  Heidelberku  a  Tubin- 
kách,  vstoupil  k  františkánům,  ale  přešel 
k  reformaci.  V  Heidelberce  učil  hebrejštině 
a  bohosloví  od  r.  1524,  později  v  Basileji 
i  mathematice.  Zde  vydal  bibli  hebrejskou 
s  lat.  překladem  a  výkladem  (1434—35)  a 
Cosmographia  universa,  prvou  německou  knihu 
zeměpisnou  (1541),  již  po  9  letech  vydal 
též  latinsky;  kniha  tato,  ač  M.  do  ní  pojal 
všeliké  smyšlenky  a  báchorky  o  krajinách, 
zvířatech  i  lidech,  došla  takové  obliby,  že 
během  necelého  století  vyšlo  24  vyd.  Pře- 
ložena do  frančtiny  a  italštiny;  byla  čtena 
a  vykládána  i  na  pražské  universitě  a  do 
češtiny  přeložena  Janem  a  Sigmundem  z  Pu- 
chová (v.  t.). 

Miinsterberg^  v.  Minstrberk. 


Miinsterberská  knížata  v.  Minster- 
berská  knížata. 

Miiii0terbil0eii0ké  opatstvi  v.  Bilscn. 

Miinsterbasoh,  ves  v  prus.  vlád.  obv. 
a  kraji  cáŠském,  žel.  stanice  Stolberg  M., 
s  obci  Búsbachem  5827  ob.  (1890),  kameno- 
uhel.  doly,  kamen,  lomy,  huti  na  stříbro, 
zinek  a  olovo,  továrny  na  kyselinu  sírovou 
a  sukno  a  prádelnu. 

Miinstereifel,  město  v  Prusku,  vlád.  obv. 
Kolín  n.  R.,  kraj  Rheinbach,  na  trati  Eus- 
kirchen-M.;  2409  oby  v.  (1890),  2  kat.  kostely, 
gymnasium,  katol.  seminář  pro  učitelky,  arci- 
biskup, konvikt,  kamen,  lomy,  prádelna  příze, 
barvířství,  koželužství,  výroba  uměl.  vlny, 
vlněn,  a  Iněn.  látek  a  mlýn.  Srv.  Katzfey, 
Gesch.  d.  Stadt  M.  (Kolín  n.  R.,  1854). 

ManBterla  Stern b.,  otisky  předvěkých 
rostlin  dosti  rozdílného  původu,  většinou 
k  řasám  do  příbuzenstva  čeledi  Cauler- 
paceae  řazených.  EBr. 

Miinster-Iiedenbarg;  v.  Múnster. 

Manstermasrfeld,  městečko  v  úrodné 
krajině  >Mayenfeld«,  prus.  vlád.  obv.  Kob- 
lenc,  kraj  Mayen ;  1582  obyv.  (1890),  got. 
katol.  kostel  ze  XIIL  stol.,  učitel,  seminář, 
vinařství  a  sadařství.  Na  blízku  zámek  Elz 
a  naproti  němu  zříceniny  Trutzelzu  a  Pyr- 
montu. 

Moňtak,  muntjak,  Cervulus  muntjak 
Zimm.,  jelínek  v.  Jeleni  str.  200^. 

Mimtaaer  [-nér]  En  Ramon,  kronikář 
katalanský  (*  1265  —  f  asi  1328)  v.  Kata- 
lanská  literatura  54d. 

Munthe:  1)  M.  Ludwig,  malíř  norský 
(*  1841  v  Aar&enu  u  Berg  —  f  1896  v  Dússel- 
dorfě),  vzdělal  se  v  Bergách  u  F.  Schiertze, 
r.  1861  odebral  se  do  Dússeldorfu,  studoval 
tu  u  Alb.  Flamma  a  usadil  se  zde  trvale, 
přerušuje  pobyt  jen  studijními  cestami  do 
Nizozemí,  Francie,  Norska  a  Itálie.  Maloval 
intimní  krajiny  a  prosté  motivy  krajinné 
zobrazoval  něžnými,  vábivými  a  neobyčejné 
harmonickými  barvami.  Oblíbené  jeho  ná- 
měty byly:  zasněžené  zimní  krajiny  za  po- 
šmourných, mlhou  zatížených  dní  taní,  kra- 
jiny za  rozbřesknutí,  sněžné  pláně  za  sou- 
mraku mdle  osvětlované  měsícem  a  podzim 
s  příjemnou,  melancholickou  harmonii  barev. 
Mimo  nár.  galerii  v  Christianii,  jíž  věnoval 
Zimní  večer  na  pobřeží  norském,  zastoupen 
v  obrazárnách  v  Berlíně,  Dússeldorfě  a 
Hamburce. 

2)  M.  Gerhard,  soudobý  malíř  norský 
(*  17.  čce  1849  ve  Skanshagenu),  působí 
v  Sandviken  u  Christianie.  Maluje  nejvíce 
starodávná  podáni  své  vlasti  také  starobylým 
způsobem,  krajiny  nejvíce  v  náladě  jarní 
a  vyniká  též  malbou  vodovými  barvami. 
Na  výstavě  v  Benátkách  r.  1895  bylo  od 
něho  12  vodomaleb,  obrazicích  norské  le- 
gendy. FM. 

Mimtz  Eugěne,  franc.  historik  výtv. 
umění  (*  1845  v  Soultzu  v  Elsasku),  studo- 
val práva  a  byl  pak  členem  franc.  školy 
v  Římě,  byl  jmenován  r.  1878  knihovníkem 
na  >École  des  beaux  arts<  v  Paříži,   pozd. 


872  Muntzův  kov  —  Mttnzer. 

stal  se  tu  konservátorem  knihovny,  archivův  |  jest  domovem  jediný  druh  rodu  Perodicticv 
a  musea.  Podnikl  řadu  cest  studijních  do  ,  Benn.  a  četní  druhové  r.  Galago  ,Guv.^  v  In- 
Italic,  Německa  a  Anglie.  Napsal:  Notes  5ur  dli  a  na  blízkých  ostrovech  rod  Sjrcticebms 
les  mosaiques  de  V  Itálie  (1874—92);  Les  arts  Geoffr.  a  Stenopt  lUig.  (Lori5  Geoffr. ;  v.  Lo- 
á  la  cour  des papes  pendant  le  XVe  et  le  XVIt ,  riové).  Br. 

siěcle  (1879—98,  4  sv.);  Les  précurseurs  de  la  Manyollla  (lépe  Munichia)  v.  Artemís, 
Rettaissance{lSBl^\  Raphaěl,  sa  We,  son  oeuvre,  ,  str.  802  b. 

son  temps  (1881,  2.  vyd.  1886),  nejlepší  mo- '  Mnnyolilta  v.  Munichión. 
děrní  kritická  práce  o  tomto  umělci;  HUtoire  \  Mnnzar  Josef,  čes.  spisov.  hospodářsko 
de  la  tapisserie  (1882,  4.  vyd.  1891);  Études  {*  13.  bř.  1863  ve  Verdece  u  Dvora  Král/ 
sur  Vhistoire  de  la  peinture  et  de  Viconogra-  studoval  vyšSí  školy  reálné  v  Hradci  Král 
phie  chrétiennes  (1882);  Les  historiens  et  les  a  odbor  chemický  na  české  technice  v  Praxe. 
eritiques  de  Raphaél  (1BS4)\  Dona tello  {ISS5);  Potom  byl  nějakou  dobu  prakticky  činnf 
La  Re naissance  en  Itálie  et  en  France  á  I* époque  \w  cukrovaru  a  pivovaru,  na  to  i  při  polníá 
de  Charles  VIII  (1885);  Le  palais  des  papes  hospodářství,  od  r.  1887  věnoval  se  povo- 
á  Avignon  (1886  až  1892);  Le  chdteau  deFon-iHni  učitelskému  na  zemědělských  ústavech, 
tainebleau  au  XVIIe  siecle  (s  Molinierem,  nejprve  na  hospodářské  škole  v  Roudnici. 
1886);  La  bibliotheque  du  Vatican  au  XVIe  pak  v  Kroměříži  a  po  dvě  léta  byl  i  assi- 
sVecle  (1887);    Les  Collections  des  Médicis  au   stentem  při  stolici  zemědělství  na  čes.  těch 


le  moyen  dge  (1888);  Florence  et  la  Toscane  misse  pro  zkoušení  kandidátův  učitelství 
(1897)  a  j.  Vedle  těchto  přísně  odborných  škol  zemědělských.  Ve  všech  čelných  hospo- 
prací  n-psal  M.  veliké  synthetické  dílo  zna-  dářských  listech  českých,  též  v  »Casop.  pro 
menité  ceny  aesthetické  a  literární  Histoire  průmysl  chem.«  uveřejnil  mnoho  poj^náni 
de  Vart  pendant  la  Renaissance:  I.  sv.  Itálie,  a  úvah  z  oboru  zemědělství.  Od  r.  1893  re- 
Les  primitifs  (1888);  II.  sv.  Itálie,  Udge  í/'or  '  diguje  Lamblflv  »Kapesní  kaicndář  hospo- 
řl892j;  III.  sv.  Itálie,  La  fin  děla  Renaissance  dářskýc,  jenž  cenností  i  uspořádáním  vyrovni 
(1895).  Práce  M-ovy,  založené  na  studiu  pra-  ,  se  nejlepším  toho  druhu  kalendářům  cizo- 
menfl,  zvláště  o  umění  italském,  jsou  jak  jazyčným.  Sepsal:  K  revisi  katastru  po^em- 
po  stránce  historické,  tak  i  aesthetické  z  nej-  kove  dané  (1893);  Smésky  semenné  a  picni 
znamenitějších  svého  druhu.  M.  je  od  r.  1893  I  (1894);  Nauka  o  pudě  {\%9A)\  Lukařství  (1895): 
členem  Institutu  (inscriptions  et  belles-  '  Nauka  o  nářadí  orebném  a  vidildváni  pudy 
lettres).  (1896);    Nauka  o  ^ornéni  a  zlepšováni   pudr 

Munizův  kov  v.  Mosaz.  (1896);    Ze  studijní  cesty  v  lemich    alpských 

Many  (Lemundaé),  čeleď  řádu  pólo-  (1898);  Vjrroba  ivířeci  a  lemédélskoprumr- 
opic  (Prosimii)  nebo  také  čeleď  podřadí  slova  {1S99)\  Úvahy  o  pěstování  ječmene  (19^)  \ 
roun  {Lemures\  řád  Primates),  Všecky  vc\.  Kartel  cuki^ovamický  {19W)\  Obilní  skladišti 
mají  chrup  uzavřený  s  malými  zuby  řezacími,  (190O);  Studie  o  \ušlechtováni  plodin^  \ejména 
jichž  bývá  í  nebo '{,  zřídka  (v.  Lepil emur)  obili  (1901).  Mnohé  ze  spisů  těchto  jsou 
\\  jen  mezi  pravými  a  levými  zuby  řezacími  úplně  původní,  a  to  nejen  zpracováním,  ale 
v  hořejší  čelisti  jest  uprostřed  zřetelná  me-  i  myšlenkami.  Platí  to  zejména  o  spisech 
žera.  Dolejší  zuby  řezací  jsou  namířeny  »Výroba  zvířecí  a  zcmědělsko-průmyslová* 
šikmo  do  předu.  Kly  mají  m.  y,  mezerních   a  »Studie  o  zušlechťování  plodin,  zejména 

zubů  1=^,  stoliček  |.  Přední  končetiny  jsou   "^  il|4'j^2l,3^^,   Bedřich,   architekt  český 
kratší  zadních,  chodidla  jen  někdy  poněkud   (*  1846  v  Karlině),  studoval  na  pražské  těch- 
prodloužena.    Všecky  prsty  jsou  ozbrojeny  '  nice,  r.  1866  vstoupil  do  stavební  kanceláře 
nehty,  jen  2.  prst  zadních  končetin  drápem ;  |  svého   strýce    architekta    Hynka    Ulloianna, 
na  obojích  končetinách  jest  4.  prst  nejdel-    potom  (od   r.  1874—86)  pracoval    společné 
ším.    M.  žijí  teď  zejména  na  Madagaskaru  a  <  s  Ant.  É  a  umem  (v.  t.)  a  měl  platnou  účast 
sousedních  ostrovech;  jen  málo  jich  známe   při   všech  velikých  stavbách  jimi   podniká- 
také  z  Afriky  nebo  z  jižní  Asie  a  východo-   ných.  Jmenovitě  pracoval  architekt,  uměle- 
indických  ostrovů.   Jsou  živočichy  nočními,  1  ckou   čásf   administr.   paláce    Buštěhradské 
žijí  v  lesích  a  za  dne  se  ukrývají  v  dutých   dráhy,  Šebková  paláce,  české  techniky,  mostu 
stromech  nebo  v  temných  houštinách;  v  nocí  .  Palackého  a  j.  v.  Po  smrti  Baumové  dokon- 
obratně,   ač   opatrně   po   stromech    šplhají, '  čil  stavbu  radnice  karlínské,  tchdᎠ   právě 
skáčou  a  běhají  i  jinak  se  pohybují.  Živí  se   započaté,  a  provedl  mimo  jiné  stavbu   ko- 
ptáky,  jich  vejci  i  také  plody  stromů.  O  tom,  I  stela  v  Březových  Horách,  dům  mést.  spoří- 
kterak  se  m.  rozplozují,  máme  posud  zprávy   telny  a  konvikt  v  Příbrami.  Hlavním  dílem  jeho 
jen    kusé   a   nespolehlivé.    K   nejznámějším   jest  Průmyslový-  palác  )}M\.  výstavy  r.  1S91. 
rodům    madagaskarským    náležejí:     Lemur  |  kterýž  v  Železné  konstrukci  navrhl  a  na  němž 
Geoflfr.    (v.  Makiové),   Hapalemur   Geoffr.  .  veškerou  čásť  architektonickou  provedl, 

Ív.  t.),  Lepilemur  Geoffr.  (v.  t.),   Lichanotus^     Miinzer  Thomas,  blouznivec  náboženský 
Uíg.  (v.  Indriové),  Propithecus  Benn.,  Mi-   (*  kol  1489  v  Stollbergu  v  Harzu).  Studoval 
crocedi/5  Geoffr.  a  C/iiro^a/tfMj  Geoffr.;  v  Africe  '  bohosloví,  byl  učitelem  v  Aschcrslebenu  a 


Munzinger  —  Můra.  873 

v  Halle,  kdež  dostal  místo  kaplana  v  žen- ,  záp.  pobřeží  rudomořském  a  r.  1872  jmeno- 
ském  klášteře  (1519).  Povolán  za  kazatele  do   ván  pašou  i  generálním  guvernérem  východ- 
Zvikavy  (1520)  přidružil  se  k  nábož.  blouz- 1  ního   Súdánu    mezi   Suákinem,    Berberou   a 
nivcům   vedeným    soukenníkem   Mik.   Stor-   Kasálou.  V  říj.  1875  podnikl  od  zálivu  Tád- 
chem  a  zbaven  proto  místa.    R.  1521  ode- 1  Žúrského  výpravu  proti  Habešanům,  ale  byl 
bral  se   do    Prahy  získat  přívrženců    mezi '  v  krajině  Ausse  přepaden   a   těžce  raněn. 
Husity,  odtud   do   Nordhaus   a  do   duryn- 1  kteréžto  ráně  podlehl.  Žádný  Evropan  nebyl 
ského  Allstedtu,  kde  se  stal  r.  1523  kazate-  ;  s  povahou,   zvyky  a  jazyky   sev.  Habešanů 
lem.  Nadšen  mystickými  spisy  a  odvolávaje  |  a  jižních   Núbů    tak   důkladně   obeznámen, 
se  na  své  >vnitřni  světlo«  žádal  pronikavých  jako  M.,  a  následkem   toho   mají  díla  jeho 
oprav  církevních  a  politických  a  horlil  pro  |  jmenovitě  po  stránce  národopisné  cenu  tr- 
kommunistický  stát  boží.  Na  podnět  Luthe- ;  valou.  Napsal:  Beschreibung  dtmordóstlichen 
rův  vypuzen  byv  z  města  (1524)  uchýlil  se  j  Gren^lánéer    von   Hahesch    (Ztschft,    f.    allg. 
do    Můhlhaus,    kde    napsal    Hochvtrursachte   Erdkunde,  1857) ;    Schohnr  und  die  Beduan 
Schut\rede  und  Antwort  wider  das  geistlose,\  bei  Massaua   (t.,   1859);    Ober  die  Sitten  und 
sanftlebende  Fleisch  ^u  Wittenberg.    Ale   ani  i  rf^5 /?ec/iř  í/řr  Bogoj  (Winterthur,  1869);  Oši- 
tu  nestrpěn;   navštíviv   Norimberk,   Basilej, '  íi/ri/cd«/5cfce   Studien    (Safhúsy,    1864);    Die 
Hegau  a  dohodnuv  se  se  švýcarskými  novo-    deutsche   Expedition    in   Ostafrika   i86i    und 
krtinci  a  jihoněmeckými  sedlákv  vrátil   se    /^62  (Gotha,  1864;  >Erg&nzungsheft  d.  Geogr. 
do  Můhlhaus.    S  uprchlým  mnichem  Pfeife-   Mitth.<);  Vocabulaire  de  la  langue  Tigré  (Lip- 
rem  získali  sedláky,  kteří  se  jali  drancovati    sko,  1865);  Neue  Forschungen  in  den  Gebieten 
kláštery  a  domy.  Proti  vzbouřeným  vystou- 1  der  Beni  Ámer  und  Habab  (>Peterm.  Geogr. 
pil  lantkrabí  Filip  Hesský.  M.,  táhna  na  po- 1  Mitth.*,  1872). 

moc  ohroženému  Frankenhausenu,  poražen,  I  Maonio,  švédsko-čuchonská  pohraniční 
jat  na  útěku,  mučen  a  sfat  s  25  povstalci ,  řeka,  vzniká  v  laponských  horských  jezerech 
v  Múhlhausech  30.  kv.  1525.  Život  jeho  vy-  a  vlévá  se  po  toku  333  km  u  m.  Pajaly  do 
psal  Melanchthon:  Die  Historie  von  Thome  i  řeky  Torneá.  U  místa  Muonionisky  tvoří 
Můntzcr  des  aníengers  der  ddringischen  Uff-    7  kataraktů. 

rur  (1525);  Strobel  (Norimb.,  1795);  Seide-  Můra  {Mur),  hlavní  řeka  Štýrska  a  levý 
mann  (Lips.,  1842).  Srv.  O.  Merx,  Th.  M.  u.  přítok  Drávy,  vzniká  v  okresu  lungavském 
I  feinrich  Pfeifer  (Gotinky,  1889).  I  v  jihových.  Salcpursku  na  sev.  svahu  Nori- 

Munzing^er  Werner,  cestovatel  švýcar-  ckých  Alp  v  Nízkých  Taurech  v  massivu 
ský  (♦  1832  v  Oltenu  ve  Švýcarsku  —  f  1875), '  Weissecku  ve  výŠi  1770  w  n.  m.  Teče  nej- 
studoval  v  Bernu  přírodní  vědy,  potom  vý-  prve  k  v.  v  hluboko  zaříznutém  Murském 
chodní  jazyky  v  Mnichově  i  v  Paříži  a  r.  1852  úhlu  (Murwinkel),  přijímá  Taurach  se  sev.  a 
odebral  se  do  Káhiry.  Vstoupiv  r.  1853  za  vtéká  u  Predlitze  do  Štýrska,  kde  bére  se 
účelem  hmotného  zaopatření  do  obchodního  směrem  k  vsv.  krásným  údolím  Murským, 
závodu  v  Alexandrii,  dostal  se  r.  1854  s  ob-  v  němž  leží  města  Murava,  Judenburk,  Kniť 
chodní  výpravou  do  Másavy  při  Rudém  moři,  telfeld  a  Lubno.  U  Mostu  n.  M.  vtéká  do  ní 
kdež  musil  pobýti  plný  rok.  Tam  obeznámil  hlavní  její  pobočka,  Muřice,  se  sv.,  načež 
se  velmi  důkladně  se  všemi  poměry  sever-  spojené  řeky  obracejí  se  náhle  k  j.  v  úzké 
ního  Habeše  i  krajin  sousedních  a  jmenovitě  soutěsce,  na  jejímž  konci  leží  Štýrský  Hra- 
území  Bogů  si  oblíbil,  takže  r.  1855  usadil  se  dec.  Pod  ním  přijímá  M.  v  pr.  ř.  Kainach  a 
v  Kerenu  s  úmyslem  založiti  tam  kolonii  a  Sulpu,  obrací  se  k  vjv.,  přijímá  v  1.  Sass, 
pobyl  tam  šest  let.  Pro  znalost  poměrův  tvoří  hranici  mezi  Štýrském  a  Uhrami,  naČež 
afrických  povolán  za  člena  výpravy  Heugli-  zavlažuje  úrodnou  rovinu  uherskou,  Mezi- 
tiovy,  jež  měla  z  Habeše  proniknouti  do  Va-  můří,  v  níž  u  Legradu  ústí  se  do  Drávy  ve 
dáje  a  zjistiti  osudy  cestovatele  Vogla;  M.  i  výši  205  m  n.  m.  Tok  její  měří  416  /cm, 
spojil  se  s  Heuglinem  v  Masávě  r.  1861,  ale  úvodí  zaujímá  13.465  /rm^  proud  má  bystrý 
už  po  několika  měsících  odloučil  se  od  něho  i  při  svém  ústí,  pro  vory  jest  splavna  od 
\r  sev.  Habeši,  procestoval  samostatně  kra-  ;  judenburku,  pro  lodi  od  Št.  Hradce,  v  1.  1874 
linu  Basen,  od  Evropanů  do  té  doby  ne-  ^  až  1894  byla  zregulována  zejm.  v  hor.  svém 
navštívenou,  a  přibyl  do  Chartuma.  Obdržev  |  toku,  který  má  ráz  horské,  dravé  bystřiny. 
r>ak  namístě  Heuglina  sám  vedení  výpravy,  MÍkra,  zool.,  v.  Můry.  —  M.  gamma  ci 
/ydal  se  přes  Kasálu  do  Kordofánu,  ale  mimo  ,  jetelová  viz  Plusia.  —  M.  osenní  viz 
neurčité  zprávy  ničeho  o  Voglovi  nezvěděl    Agrotis. 

a  vrátil  se  do  Evropy.  Od  r.  1S64  dlel  opět  j  M&ra  (mora,  morák,  morous,  polsky 
v  sev.  Habeši  a  sousedních  krajinách,  stal  se  \  \mora,  luž.-srb.  mórawa^  murawa,  khodota, 
r.  1865  britským  konsulem  v  Masávě,  přispěl  srb.  moray  rus.  kikomora  atd.)  jest  báječná 
Dředběžnými  výzkumy  značně  ke  zdárnému  I  bytost  v  národním  podání  slovanském ;  znají 
lýsleóku  anglické  výpravy  proti  habešskému  ji  Čechoslované,  Lužičané,  Poláci,  Rusové, 
nsaři  Theodorovi  a  po  odchodu  vojska  brit-  i  Jihoslované,  ano  i  Albánci,  Řekové  a  Gcrmani. 
ikého  zůstal  v  Masávě,  kdež  k  anglickému  V  nejstarších  památkách  písemných  znamená 
Lonsulátu  ještě  francouzský  převzal.  Proce- 1  slovo  m.  čarodějnici  vůbec.  Podle  domnění 
itovav  r.  1870  s  kapitánem  Milesem  jihových.  lidu  je  m.  živá  osoba,  muž  nebo  žena,  z  níž 
:raje  arabské,  povolán  byl  místokrálemegypt-  v  noci  duše  vychází  a  tělo  leŽí  jako  mrtvé, 
íkým  za  guvernéra  egyptských  držav  na  jiho- 1  Můrou  bývá  člověk  od  narození;   vyznačuje 


874 


Murad  —  Murad  Efendi 


se  hlavně  tím,  žj  má  husté,  černé  obočí,  nad 
nosem  srostlé,  někdy  také  chodidlo  zcela 
ploské.  Ale  též  neopatrností  šesti  nedělek 
nebo  kmotrů  m&že  se  dítě  státi  můrou.  M., 
plížíc  se  za  noci  do  příbytků  lidských,  aby 
mořila  spící  lidi,  bére  na  sebe  rozmanité  po- 
doby. Jeví  se  jako  stéblo  slámy,  bílý  stín, 
pápěrka,  kožený  měch,  kosf,  bílá  myš,  kočka, 
psík,  had,  bílý  kůň  atd.  Před  můrou  nechrání 
zavřené  dvéře,  ježto  se  může  každou  skuli- 
nou nebo  klíčovou  derou  protáhnouti.  Na 
lidi  poušti  nejdříve  libý  spánek  a  polom, 
když  usnou,  představuje  jim  strašné  sny, 
dusí  je  a  ssaje  jim  z  prsou  krev.  Člověk, 
kterého  m.  dusí,  nemůže  ani  hlasu  vydati, 
ani  se  hnouti.  Zvláště  rozšířeno  je  domnění, 
že  nejčastěji  moří  lidi,  kteří  leží  na  znak; 
chodí  také  na  toho,  kdo  pomodliv  se  ještě 
něco  sní.  Nejradéji  vyssává  krev  dětem, 
které  slabostí  a  vysílením  hynou.  Moří  nejen 
lidi,  ale  i  zvířata,  zvláště  koně  a  krávy,  kte- 
rým ssaje  mléko,  ano  škodí  i  stromům,  které 
pak  schnou.  Uvádějí  se  rozmanité  prostředky, 
jimiž  se  lze  můry  zbaviti.  Možno  prý  ji  při- 
biti hřebem  na  stěnu  nebo  přestřihnouti, 
čímž  ovšem  člověk,  který  jest  můrou,  se 
usmrcuje.  Mírnější  prostředky  jsou:  držeti 
ji  pevně  až  do  rána  nebo  slíbiti  jí  nějaký 
dar,  jako  bochníček  chleba,  chléb  se  solí, 
kousek  másla  a  pod.;  ráno  přijde  si  osoba 
ta  do  domu  pro  slíbený  dar.  Dostane-li  slí- 
bené, a  neradno  jí  to  odepříti,  odejde  mlčky 
a  nechá  člověka  na  pokoji.  Chrání  před  ní  také 
můří  či  skřítkové  nohy  (dvojitý  trojhran),  na- 
kreslené svěcenou  křidou  na  dvéře  n.  na  po- 
stel, zrcadlo  vložené  do  kolébky,  koště  (po- 
metlo)  obrácené  proutím  vzhůru  a  postavené 
u  dveří,  nůž  nebo  dvě  vidličky  křížem  a  p. 
Rozšířena  jsou  téŽ  rozmanitá  říkadla,  která 
ji  odbývají  a  zahánějí,  na  př.:  Můro,  můro 
můří,  nepřistupuj  k  mému  loži,  pokud  ne- 
spočítáš písek  v  moři,  hvězdy  na  nebi,  ce- 
sty na  zemi  atd.  M.  ztotožňuje  se  často 
v  názorech  lidu  s  upírem,  umrlcem,  který 
z  hrobu  vychází  a  ssaje  lidem  krev,  nebo 
s  bůžky  domácími,  čímž  představy  o  ní  na- 
bývají rozmanitého  zabarvení.  —  Původem 
svým  jest  m.  zosobněné  asthma  nocturnum^ 
které  se  projevuje  těžkými  a  děsivými  sny 
a  spojeno  je  s  pocitem  tíže,  která  stěžuje 
dech  a  hrozí  zadušením.  Již  Římané  zosob- 
nili zjev  ten  jako  nadpřirozenou  bytost,  zva- 
nou incubus  (v.  t.\  -—  Košťál,  M.  v  po- 
dání prostonárod.  (>ČCM.«,  1891,  273—281); 
Máchal,  Nákres  slov.  bájesloví  175—180;  A. 
Černý,  Mythiske  bytosče  iuž.  Serbow.  Ml, 
Murad,  jméno  sultánů  tureck.:  1)  M.  I., 
druhý  syn  Urchanův  (♦  1319),  nastoupil 
r.  1359.  Zajistiv  panství  své  v  Asii  obrátil 
se  do  Evropy,  dobyl  Drinopole  (1361),  již 
později  učinil  svým  sídlem  (1365),  podrobil 
si  Bulhary,  učinil  poplatným  byzantského 
císaře  Jana  V.  a  potlačil  povstání  v  Ru- 
melii,  jež  zosnoval  syn  jeho  Sandži  spolu 
s  byzantským  princem,  pozdějším  císařem 
Andronikem  IV.  Syna  dal  oslepiti  a  popra- 
viti.   Na  to  uvedl  pod  svou  moc  po  vítěz- 


ném boji  s  karamanským  Alí-bejem,  jejž 
přemohl  u  Konie,  i  Malou  Asii  (r.  13861 
O  M-ovu  útoku  na  Srbsko  a  jeho  smrti  v. 
Kosovo. 

2)  M,  II.,  syn  Muhammeda  I.  (*  1401  — 
t  1451).  Nastoupil  po  otci  r.  1421,  pokohl 
cařihradského  cis.  Manuela  IL,  jenž  r.  1424 
musil  se  zavázati  k  poplatku,  potlačil  ik>- 
vstání  v  Malé  Asii  a  obrátí  v  se  proti  Bcnát- 
čanům  odňal  jim  Solun  (1430),  pak  do  Epiru, 
kdež  oblehl  Janinu,  do  Valašska  a  S.dmi- 
hrad  proti  králi  Sigmundovi  a  do  Srbska 
(1440),  jež  si  podrobil  celé,  ale  přitáhnuv 
k  Bělehradu  byl  odražen,  a  když  Jan  Ha- 
nyadi  Srbsku  ku  pomoci  přispěl,  musil  M. 
uzavříti  příměří  szegedinské  (1444).  Ode- 
vzdav pak  vládu  synu  Muhammedovi  uchýlil 
se  do  Magnesie.  Ale  ještě  t.  r.  došlo  k  no- 
vému boji,  jenž  rozhodnut  v  neprospěch 
křesťanstva  porážkou  u  Varny  (10.  list.  1444), 
kdež  padl  král  Vladislav.  Po  druhé  bojoval 
M.  s  křesCany  rovněž  s  úspěchena  r.  144S 
(v.  Kosovo,  930  6).  Za  to  neměl  štěstí  v  l>o- 
jích  proti  zbytkům  despota  tu  v  Epiru,  kdež 
se  mu  postavil  Skanderbcg. 

3)  M.  III.  (♦  1546  —  t  1595),  syn  Sc- 
lima  II.,  po  němž  nastoupil  na  trůn  (1574), 
dav  povražditi  patero  svých  bratří.  Byl  od- 
dán Životu  rozkoŠnickému  a  hromadil  po- 
klady. Válka  s  Persií  (1576—1590)  pohltila 
mnoho  peněz,  ale  nevedla  k  ničemu. 

4)  M.  IV.  (*  1609  —  t  1640),  syn  Ahme- 
da  I.  Nastoupil  po  strýci  Mustafovi  I.  (1623), 
ale  po  3  léta  vládla  za  nezletilého  matka. 
Byl  nadán  i  vzdělán,  ale  oddal  se  opilství  a 
byl  neobyčejně  ukrutný.  Bojoval  s  Peržany 
a  sám  účastnil  se  války,  v  níž  dobyto  Bag- 
dádu (1638). 

6)  M.  V.  (*  1840),  syn  sultána  Abd-ul- 
Medžída.  Dostal  se  k  vládě  po  sesazeni 
Abd-ul-Azízově  30.  kv.  1876,  ale  jiŽ  31.  srp. 
t.  r.  prohlášen  šejchem-ul-islám  za  neschopna 
k  vládě  pro  chorobu  duševní  a  vláda  ode- 
vzdána jeho  bratru  Abd-ul-Hámidovi  (IL). 

Mnradabad  v.  Moradabad. 

Murad  Efendi  (Franz  von  Werner), 
něm.  spisovatel  a  túr.  diplomat  (*  1836  ve 
Vídni  —  f  1881  v  Haagu).  Byl  synem  chor- 
vatského statkáře,  vstoupil  do  turec.  služeb 
(1856),  přidělen  tu  ministerstvu  zahraničníma 
a  později  velikému  vezíru  Mehemedu  pašovi. 
R.  1859  poslán  do  Bukurešti,  r.  1860  do  Pa- 
lerma, r.  1864  stal  se  konsulem  v  Temes- 
váru,  r.  1873  gener.  konsulem  v  Benátkách 
a  rok  na  to  v  Drážďanech.  R.  1876  byl  vy- 
slaneckým  radou  v  Paříži,  r.  1877  povolal 
ho  do  ministerstva  Edhcm  pasa  a  téhož  r. 
jmenován  M.  E.  vyslancem  pro  Švédsko  a 
Nizozemí.  Napsal:  básně  Klánge  aus  d.  Osten 
(1865);  Durch  Thůringen  (1870);  Ost  w.  Wtst 
(1878);  Balladen  und  Bilder  (1879);  tragédii 
Selím  III.  (1872),  již  s  ostatními  dramaty  vy- 
dal v  Dramat ische  Werke  (Lips.,  1881,  3  sv!). 
V  nich  obsažena  jsou  tato:  Marino  Faliero; 
Auf  dem  Kreuihof)  Mirabeau;  Durch  d.  Víue; 
Bogadil;  Johanna  Gray\  Professors  Br^ui/ahrt; 
Mít  dem  Strom;  Ines  de  Castro.  Pozdější  jest 


Muraena  —  Murat.  875 

wtstlohTA Ein  Roman.  K  tomu  druží  se  prosa:  i  doval  bohosloví  v  Toulouse,  vstoupil  však 

Túrkische  Ski^\en  (1892,  2  sv.)   a  Nasreddin   na  počátku  revoluce  do  armády,  v  mi  vynikl 

Chodjůt  ein   osmanischer   Eulenspiegel  (1894,   statečností  a  spolehlivostí  a  rychle  postupo- 

4.  vyd.).  ;  val,  až  se  stal  velitelem  jízdného  pluku  my- 

Maraena.  zool.,  v.  Muréna.  sliveckého  v  armádě  pyrenejské,  ale  v  čer- 

Mnraenlaae,  zool.,  v.  Úhoři.  věnci    1794    po    pádu    hr&zovlády   sesazen. 

MnrakSz  v.  Mezi  můří.  Záhy  potom  seznámil  a  spřátelil  se  s  Napo- 

dcMnralt  [myrál]  Béat-Lou i s,  moralista   leonem,   bránil   s   nim   konvent   13.  vendé- 

švýcarský  (*  1665  v  Bernu  -—  f  1^49  v  Co-  '  miairu   (6.  října  1795)  a  doprovázel  jej  do 

lombieru),  měl  veliký  vliv  na  pietistické  hnuti   Itálie,    kdež    se    vyznamenal   jako    výborný 

v  románském  Švýcarsku.   Z  jeho  spisů  jsou   vůdce  jezdectva  a  byl  jmenován   brigádnt- 

nej význačnější  Lettres  sur  les  Anglais  et  les  '  kem.  R.  1798  bojoval  s  Napoleonem  v  Egyptě 

Francais  (1712),   rázu   moralistně-humoristi-   a  Sýrii,  kdež  25.  Čce  1799  u  Abukiru  vítěz- 

ckého,  a  Lettres  fanatiques  (1736).  I  ství  rozhodl,  začež  byl  jmenován  divisioná- 

Muráň ( maď. Murdny),  Pod-Muráň (maď.  '  řem.  Vrátiv  se  do  Evropy  podporoval  Na- 
Muranyalja),  ves  v  uher.  stolici  gemerské,  poleona  v  převratu  státním  z  18.  brumairu 
v  okr.  jelšavském,  na  ř.  t.  jm.,  konečná  sta-  (9.  list),  kdy  v  čele  60  granátníků  rozehnal 
nice  podružné  dráhy  M.-Plešovce,  má  1170  radu  pěti  set  v  St.  Cloudu;  stal  se  pak  ve- 
obyv.  sloven.  (1890),  řim.-katol.  farní  kostel,  litelcm  gardy  konsulární  a  dostal  20.  ledna 
poštu,  akc.  společnost  muraňských  železáren,  1800  v  manželství  nejmladší  sestru  Napoleo- 
doly  na  želez,  rudu,  pěstování  konopi  a  málo  novu,  Karolinu.  R.  1801  vypudil  jako  gou- 
výnosné  zemědělství.  Na  již.  úpatí  na  nepři-  verneur  Cisalpinské  republiky  Neapolitany 
itupných  skalách  Muraňských  hor  stával  ne- ,  z  Církevního  státu.  KdyŽ  pak  Napoleon  se 
Jobytný  Muráňský  zámek,  jehož  zříce-  stal  r.  1804  císařem,  jmenoval  M-a  říšským 
liny  dosud  jest  viděti.  O  zámku  se  tvrdí,  že  maršálkem,  princem  francouzským,  velkoád- 
í)vl  vybudován  husity  a  Že  byl  z  nejslavněj-  mirálem  a  velkodůstojníkem  čestné  legie  a 
3ich  zámků  v  Uhrách.  Ok.  r.  1500  držela  zá-  svěřil  mu  ve  válce  r,  1805  vrchní  vel«ní 
mek  rodina  Tornalyovská,  na  níž  ho  zbrani  jízdy.  M.  porazil  8.  října  Rakušany  u  Wer- 
dobyl  cis.  vůdce  hr.  Salm;  kol  r.  1585  držel  ,  lingen,  zajal  18.  t.  m.  generála  Wernecka  se 
sámek  Matiáš  Mášo,  jenž  byl  pro  své  lou-  16  000  muži,  pronikl  13.  list.  k  Vídni  a  při- 
pežnictví  před  branami  zámku  sCat.  R.  1594  i  spěl  2.  pros.  jako  velitel  všeho  jezdectva 
připomíná  se  zde  Julius  sv.  p.  Haberštein,  ,  znamenitě  k  vítězství  Napoleonovu  u  Slav- 
hr.  Rothhan.  R.  1620  koupila  hrad  i  panství  ková;  15.  bř.  1806  jmenován  velkovévodou 
M.  rodina  Széchyovská.  R.  1644  zmocnil  se  :  nově  utvořeného  velkovévodství  Bergu.  Ve 
hradu  i  panství  pověstný  palatín  uher.  Ves-  vojně  r.  1806  stál  zase  v  čele  jízdy,  bojoval 
selényt,  jenž  pro  vzpouru  proti  císaři  zatčen;  ,  vítězně  u  Jeny  a  později  u  Friedlandu  (u  Krá- 
eho  manželka  Marie  Széchyová  ještě  dva  ^  lovce)  proti  Rusům.  Po  míru  Tylžském 
'oky  hájila  zámek  proti  vojsku  císařskému;  !  byl  poslán  M.  do  Španělska,  kdež  vtrhl  1808 
:cprve  když  jí  slíbena  svoboda,  vydala  zá-  do  Madridu,  ale  králem  španělským,  jak  dou- 
nek.  Přes  tento  slib  zavlečena  do  žaláře  ve  fal,  se  nestal,  nÝbrž  dostalo  se  mu  po  Josefu 
i^ídní,  kde  zemřela.  Potom  seděli  na  zámku  i  Bonapartovi  království  Neapolského;  1.  srp. 
L  panství  rozliční  rodové,  konečně  jej  kou-  prohlášen  byl  jako  Joachim  I.  Napoleon 
>il  (1720)  Štěp.  hr.  Koháry,  jehož  dědička  králem  obojí  Sicílie,  ale  držel  jen  Neapol- 
>ro vdala  se  za  Ferdinanda,  kn.  koburského,  ;  sko,  neboC  na  Sicilii  udrželi  se  Bourbonové 
>ři  jehož  rodině  zboží  to  trvá  do  dnes.  pod  ochranou  anglického  loďstva  a  pokus 

Marano,  raěstys  v  ital.  prov.  benátské,  M-ův  (1810),  vypuditi  je  odtud,  se  nezdařil. 
I  km  s.  od  Benátek,  na  ostrově  t.  jm.,  má  Jako  král  neapol.  M.  staral  se  o  povzneseni 
1881)  3636  (jako  obec  3999)  ob.  V  basilice  '  země  a  opíral  se  i  vyssavačství  Napoleonovy 
>an  Donato  z  XII.  stol.  byzant.  mosaiky,  <  centralistické  politiky.  Napoleonovy  výpravy 
iloupy  z  řeckého  mramoru;  dále  chrám  sv.  na  Rus  účastnil  se  s  10.000  muži;  měl  vrch. 
'etra  Muč.,  museum  s  bohatou  sbírkou  skla,  velení  jízdy  (duben  1812)  a  bojoval  neoby- 
ímž  M.  slynulo  ve  středověku  hlavně  ve  čejně  statečné,  jako  vždy,  v  čele  svého  voj- 
CII.  stol.  pod  jménem  skla  benát.  Za  re-  ska;  5.  pros.  1812  předal  mu  Napoleon 
»ubliky  průmysl  tento  upadl,  ale  v  době  nej-  vrchní  veleni  ustupující  armády.  Vrátiv  se 
lovější  opět  se  povznesl.  ;  do  Itálie  smlouval  se  tajně  za  zády  Napo- 

MuráAy  v.  Muráň.  leonovými  s  Rakouskem  a  Anglii,  ale  v  létě 

Muraikino,  ruská  ves  v  kňagininském  1813  připojil  se  zase  k  vítězícímu  tehdy  Na- 
tj.,  nižegorodská  gub.,  s  3445  ob.,  má  7  ko-  poleonovi  a  velel  v  bitvě  u  Drážďan  (26.  a 
telů,  školu  a  koželužství.  27.  srpna)   pravému   křídlu   Francouzů.    Po 

Mnrat  [myrá],  hl.  m.  arrond.  ve  frc.  dep.  >  bitvě  u  Lipska  opustil  Napoleona  a  učinil 
Zantal,  stanice  dráhy  Orléanské,  má  (1891)  11.  ledna  1814  s  Rakouskem  smlouvu,  podle 
203  oby  v.,  továrny  na  klobouky,  tiskárny,  níž  postavil  do  služeb  Spojenců  30.000  mužů, 
alýny  a  lomy;  skladiště  vína  a  obili.  Ob-  |  začež  byl  potvrzen  Rakouskem  a  Anglií 
hod  se  sýrem  cantalským.  v  drženi  svého  království;  bojoval  pak  v  hor. 

Mnrat  [myrá]  Joachim,  generál  Napo- ;  Itálii  proti  mistokráli  Eugenovi.  Později  však, 
sonův,  král  neapolský  (*  25.  března  1771  —  když  Bourbonové  domáhali  se  na  kongressu 
'  13.  října  1815),  byl  syn  hostinského  a  stu- !  Vídeňském  království  Neapolského  a  M.  cí- 


876 


Murat-le-Quaire  —  Murava 


til,  Že  se  jim  vyhoví,  začal  se  tajné  sbližo- 
vati s  Napoleonem,  tehdy  na  Elbě  interno- 
vaným.  KdyŽ  pak  císař  přistál  ve  Francii, 
přidal  se  k  němu  M.,  vyhlásiv  se  obhájcem 
jednoty  italské,  obsadil  v  únoru  1815  Cír- 
kevní stát  a  počal  bojovati  s  Rakouskem, 
neohlásiv  války;  byl  vsak  od  Rakušanů  po- 
ražen u  Ferrary  (12.  dubna)  a  Tolentina 
(2.  května),  načcŽ  prchl  do  Francie,  kde  ho 
Napoleon  odmítl.  Po  bitvě  u  Waterloo  uprchl 
na  Korsiku,  odkud  podnikl  s  malým  sborem 
28.  září  proti  Neapoli  výpravu  na  áesti  lo- 
dích, jež  bouře  rozptýlila.  M.  byv  nucen 
přistáti  8.  říj.  u  Pizza  v  Kalabrii  byl  brzy 
přemožen,  zajat  a  vojenským  soudem  jako 
uchvatitel  k  trestu  smrti  odsouzen  a  13.  říj. 
na  zámku  Pizzo  popraven.  —  Vdova  po  něm, 
Maria  Annunciata  Karolina  (*  26.  bř. 
1782  v  Ajacciu  —  t  18.  květ.  1839  ve  Flo- 
rencii), přijala  pak  titul  hraběnky  z  Li- 
pona  (anagramm  Napoli).  —  Srv.  Gallois, 
Histoire  dc  J.  M.  (1838);  Helfert,  J.  M.,  seine 
letzten  Kampfe  und  sein  Enď*.  (1878). 

Joachim  M.  zanechal  dva  syny:  Achillea 
M-a  (*  21.  ledna  1801  —  f  15.  dubna  1847) 
a  Luciena  Napoleona  Charlesa  Ma 
(♦  6.  kv.  1803  —  t  10  dub.  1878).  První  žil 
jako  farmář  a  advokát  ve  Floridě  v  hrabství 
Jcfíerson  a  oženil  se  r.  1826  s  Karolínou 
Dudleyovou,  neteří  Washingtonovou.  Druhý 
odešel  také  do  Ameriky,  oženil  se  tu  a  za- 
řídil si  tu  dívčí  pensionát;  po  únorové  re- 
voluci 1848  vrátil  se  do  Francie,  jmenován  byl 
praesidentem  Napoleonem  vyslancem  v  Tu- 
rině,  1852  senátorem  a  princem  a  marně  po- 
koušel se  diplomacií  dosáhnouti  trůnu  otcova. 
Lucien  zanechal  3  syny  a  2  dcery  Joa- 
chim princ  M.  (*  1834  —  f  1894)  byl  ordon- 
nančním  důstojníkem  Napoleona  III.  a  bo- 
joval jako  brigádník  jezdectva  nešťastné 
s  Němci  (u  Vionville).  Achille  Napoleon 

Í*  1847  —  t  1895)  byl  manželem  princezny 
)adiany  Mingrelské  a  zemřel  v  Mingrelii; 
Ludvík  Napoleon  (*  1851)  byl  jednu  dobu 
ordonnančním  důstojníkem  švédského  krále 
Karla  XV.  Karolina  Laetitia  (*  1832)  byla 
provdána  poprvé  za  p.  de  Chassiron,  po 
druhé  za  Johna  Gardcna  oí  Redisham  Halí; 
Anna  (*  1841)  měla  za  muže  Anton,  de 
Noailles,  vévodu  z  Mouchy,  a  byla  důvěrnou 
přítelkyní  cis.  Eugenie.  —  Z  dcer  krále  M-a 
byla  Laetitia  Josefina  (*  1802  -  f  1859) 
provdána  za  marchesa  Pepoliho  v  Bologni, 
Louisa  Julie  Karolina  (♦l805  —  f  1889) 
za  hraběte  Responiho  v  Ravenně. 

Murat-le-Qualre  [myrá  15  kér],  obce  ve 
fr.  dep.  Puy-de-D6me,  arr.  Clcrniont-Fer- 
rand;  420  ob.  (1890);  lázeňské  místo  Bour- 
boule  (v.  t). 

Muratorl  Lodovico  Antonio,  učenec 
italský  (♦  1672  ve  Vignole  —  f  1750  v  Mo- 
deně), pocházel  z  chudých  rodičů,  studoval 
v  Modeně  filosofii  a  práva,  r.  1695  byl  vy- 
svěcen na  kněze  a  jmenován  konservátorem 
atnbrosiánské  knihovny  v  Miláně,  r.  1700  stal 
se  archivářem  a  knihovníkem  vévody  mo- 
denskí^ho  a  ztrávil   v  tomto  městě  ostatek 


svého  života.    M.  byl  spisovatel  váestranxiý: 
acsthetik,  historik,  filosof,  theologa,  právniL 
Dříve  než  se  oddal  učenéma  povolání,  psaí 
také    verše.     Della    perfetta    poesia     italiam 
(1706)   a  Riflessioni  sopra  il  buon    gusto  neSt 
scien\e    e    nelle    arti    (1708)    náležejí    oboro 
aestheticko-kritickému.    R.  1703  navrhl  pod 
pseudonymem  Lamin  do  Pritanio  organi- 
sací  všech  mužů  vědám  a  literatuf  c  sloužídch. 
V  1.  1708—12   psal  různé  rozpravy  a   pole- 
miky historické,  v  nichž  hájil  právo  císařstr 
na  území  Comacchia  a  vévodství  Ferrarského 
proti  nárokům  papežským;   v  1.  1714 — 171t 
sbíral  v  různých  knihovnách  doklady  k  hi- 
storii vévodství,  jež  uveřejnil  jako  lielle  mt- 
tichitá  estensi  ed  itaVane  (1717  a   1740,  2  sv.l 
Záhy  potom  obrátil  se  ke  sbírání  pramecA 
k  dějinám  celé  Itálie  od  V.  do    XVL  stoL. 
za  pomoci  milánské  »Societá  palatina«  po- 
čal vydávati  Rerum  italicarum  scriptores  (Mi- 
lán, 1723—1738),  jež  obsahují   27  svazků  ve 
fol.  Vedle  toho  uveřejnil  75  disscrtací  o  růz- 
ných otázkách  z  dějin  italských,  Antigititates 
Italicae  medii  aevi  (1738 — 42,  6  sv.),  a  velikou 
sbírku  epigrafickou,  Novus  Thesaurus  veterum 
inscriptionum  (1739—43,  4  sv.).  M.  pokusil  se 
také  zpracovati   na  základě  těchto  pramenů 
dějiny  italské   nejprve   od  křesťanské  aery 
do  XVI.  stol.,  pozd.  rozšířené  až  po  r.  1749, 
Annali  d*Italia   (12  sv.,  1744—49;    rozš.  1753 
až  1756,  17  sv.).    M.  vydal  také  hojné  textů 
latinských,  řeckých  a  italských :  Anecdota  tx 
Ambrosiauae  bibliothecae  codicibus   (.Mil.,  1697 
až   1698,  1.  a  2.  sv.;   Padova,  1713,  sv.  3-  a 
4.),  Antcdota   graeca   (t.,  1709),    Vita    e   Rime 
di   F,    Petrarca   (Modena,   1711)    a     Vita   ed 
opere  di  L.   Castelvetro  (1727)   a  j.    Sebraná 
díla  jeho  vyšla  v  Arezzu  1767 — 80   v  36  sv. 
a    v  Benátkách    1790—1810    v    48    sv.    Dáic 
jsou   vydány  Scritti  inediti  (1872,  Bologna). 
Listy  jeho   často  jsou   vydány,    bibliografii 
jejich    podal    A.   G.   Spinelli    v    »Bollettino 
deir  Istituto  storico  italiano«   (1888);    Cam- 
pori    vydal  jeho   korrespondenci    s    Leibni- 
zem   (Modena,   1892).    Poslední   léta    života 
M-ho  byla  ztrpčena  sočením  a   podzíráním 
jesuitů,  kteří  jej  obviňovali  z  kacířství  pro 
některé  svobodomyslnější  názory  jeho,  ale 
•M.  byl  ochráněn  papežem  Benediktem  XIV. 
Význam  M-ho  je  v  jeho  činnosti  sbératelské 
a   kompilaČní;    zde   vykonal    dílo    nesmírné 
píle  a  práce.  —  Srovn.  V.  F.  SoH-Maratori 
Vita  di  L.  A.  M.  (Ben.,  1756);   F.  Schedoni, 
Elogio  di  L.  A.  M.  (Modena,  1818);    Bclvig- 
licri,  >Scritti  storici*  (Verona,  1882);  Trova, 
Studi    intorno    agli    Annali   ďltalia    del  NI 
(Neapol,  1877,  2  sv.);  G.  Ga^,  L.  A.  M.,  pa- 
dře  della  storia  italiana  (Asti,  1885). 

Muraa,  město  ve  Štýrsku,  v.  Murava. 

Mliraa,  město  mor.,  v.  Mí  rov  l). 

Murava  [Muraú),  město  ve  Štýrsku  nad 
ř.  Můrou,  797  m  n.  m.,  má  1293  obyv.  oém. 
(1890),  okr.  hejtmanství  a  soud,  y^.^  tclcgr., 
žel.  stanici  Unzmarkt-Mauterndor^  got.  fvú 
kostel,  klášter  kapucínský,  zámek  a  panství 
s  doly  na  želez,  rudu  kn.  Schwarzenberka  a 
vynikající  průmysl  železářský,  zejména  vf- 


Muravjev  877 

obu  ocele.  Uvnitř  města  starobyU  zámek '  hlavním  pomocníkem  Dibiče  a  Paskeviče  a 
v.  Grunfeld  a  nad  městem  nový  zámek  zv.  |  r.  1833  byl  náčelníkem  oddílu,  vyslaného  na 
iorní.M.  M.  slula  za  starodávna  Imurio  a  i  Bospor  proti  egyptskému  pašovi  Mehmedu 
aá  dosud  staré  městské  zdi.  Přemysl  Otakar  \  Alímu.  Pobyv  delší  dobu  mimo  službu,  stal 
1262)  a  král  uher.  Matiáš  Koř  vin  dobyli  mě- 1  se  koncem  r.  1854  místodržícím  na  Kavkaze 
ta  a  vyvrátili  je  do  kořene.  I  a  hlavním  velitelem  kavkázských  vojsk.  Vo« 

MarayJ«v  (MypaBbeBi),  jméno  šlechti-  jenskou  činnost  dovršil  dobytím  Karsu.  Ná- 
;kého  a  hraběciho  rodu  ruského,  odvozují-  i  leiel  k  nejschopnějším  generálům  ruským. 
:ího  původ  svůj  od  Vasilije  Alapovského,  !  Vydal  PutěŠestvtje  v  Turkmenija  i  Chivu  v  i8ig 
jazaňského  syna  bojarského,  jehož  synové  '  i  1820  g,  (Moskva,  1822,  přeloženo  též  db 


esip  Pušča  a  Ivan  Muravej  r.  1488  obdařeni 
»y]i  statky  v  Novgorodě  a  stali  se  zakládá- 
eli  dvou  rodů  šlechtických:  první  Puščiných 
i  druhý  M-ů.   Z  rodu  toho  mnozí  zastávali 


něm.,  franč.  a  anglič.).  Po  jeho  smrti  vydány 
jeho  denníky  Turcija  i  Jegipet  v  18S2  i  33  g, 
(t.,  1869  a  úplněji  1870—74);  Russkije  na  Bos- 
porév  i833  g.  (t.,  1869);   Vojna  \a  Kavka^om 


rynikajíci  hodnosti  státní  a  dvorské.  Zejména   v  18SS  g.  (Petrohrad,  1876).  Jiné  zápisky  jeho 
rynikli:  '  otištěny  v  růz.  časopisech. 

1)  M.  Michajil  Ni ki ti č,  spisovatel  a  paed- I  6)  M.  Nikita  Michajlovíč,  z  předních 
igog  (*  1757  —  t  1807),  vzdělal  so  na  mo-  účastníků  spiknutí  dekabristů  (♦  1796  — 
íkcvské  universitě  a  sloužil  ve  vojsku,  načež  f  1844),  byl  kapitánem  gardového  gen.  Štábu 
Cateřina  II.  povolala  ho  za  vychovatele  velko-  a  záhy  účastnil  se  prací  v  tajných  společno- 
cnížat  Alexandra  a  Konstantina  Pavlovice,  stech  zednářských  a  agitací  politických,  aŽ 
^aedagogické  zásady  své  vyložil  v  Opjrté  istO'  r.  1821  stal  se  hlavou  Severní  společnosti 
•/;í,  pismen  i  mravoučenija  (Petrohr.,  1796  a  revolucionářské.  Tou  dobou  napsal  kritiku 
Vloskva,  1810).  Alexandr  I.  jmenoval  jej  ta-  Dějin  Karamzinových,  jejž  obviňoval  z  kvic- 
emníkem  své  soukromé  kanceláře,  r.  1802  !  tismu.  Napsal  též  politický  katechismus  a 
nástupcem  ministerstva  nár.  osvěty  a  r.  1803  návrh  ústavy,  obmezující  moc  carovu  po 
curátorem  moskevské  university.  Jeho  při-  způsobu  ústavy  amerických  Spojených  Obcí. 
5inčním  zvýšen  počet  proíessorů,  zřízeny  kli-  Po  nezdařeném  spiknuti  odsouzen  ke  ztráto 
niky,  chirurgický  ústav,  botanická  zahrada  a  hrdla,  ale  trest  tento  zaměněn  mu  vyhnan- 
poa.  Měl  též  účastenství  při  vypracování  no- !  stvím  na  Sibiř,  kam  následovala  ho  i  chof 
vého  universitního  statutu  z  r.  1804  a  do  jeho,  rozená  hr.  Černyšcva. 
své  smrti  vydával  »Moskovskija  Učennyja  6)  M.  Michajil  Nikolajevič,  státník 
Vědomosti*.  Vlivem  svým  přispěl  Karamzi-  (♦  1796  —  f  1866),  vzdělav  se  na  moskev. 
novi,  že  mu  otevřeny  státní  archivy,  v  nichž  universitě  sloužil  ve  vojště  a  pod  Borodi- 
tento  čerpal  pro  své  dějiny  Jako  spisovatel  nem  byl  raněn.  V  Moskvě  založil  zvláštní 
M.  byl  stoupencem  sentimentalismu  a  napo-  vojenskou  školu,  pro  niž  napsal  instrukci 
dobitelem  Karamzinovým.  Veršované  i  i>tO'  Programma  dlja  ispitanija  kolonttovofatych.., 
saické  práce  jeho  vyšly  souborně  (Petrohr.,  (Moskva,  1817).  Mimo  to  sestavil  spis  Učre^f- 
1819—20,  1847,  1859).  Srv.  Pětuchov:  M.  N.  '  dénije  učebnago  lavedenija  dlja  kolonnovo^a- 
M.,  Očerk  jego  žizni  i  dějatěljnosti  (»Žurnal*  tych  (t.,  1819).  Byl  též  zapleten  do  spiknutí 
ministerstva  nár.  osvěty,  1894)  a  Vengerov,  děkabristův  a  zatčen,  dovedl  se  však 
Rus.  poezija,  sv.  5.  ospravedlniti  a  byl  jmenován  viceguberná- 

2)  M.  Nikolaj  Nazarovič,  archaeolog  torem  ve  Vitebsku.  Od  r.  1828  byl  občan- 
(*  1775  —  t  1845),  sloužil  v  námoř.  oddělení  1  ským  gubernátorem  mohiljevským  a  přičinil 
a  byl  státním  tajemníkem  Mikuláše  I.  Z  jeho  se  o  změnu  litevského  statutu  a  zavedení 
prací  vynikají:  Opisanije  drevnéj  novgorodskoj  rus.  jazyka  do  soudnictví  a  správy,  což  usku- 
serebrjannoj  grivny  i  jeja  rublej  (Moskva,  tečněno  pro  Bílou  Rus  zákonem  ze  dne 
1826);  IstoriČeskija  i^slédovanija  o  drevnotťach  ,  1.  ledna  1831.  Za  polského  povstání  byl  při 
Novgoroda . . .  (Petrohrad,  1828") ;  Vunivers  et  hlavním  štábu  a  s  úspěchem  potíral  slabé 
ses  mondes  et  Vhomme  et  ses  espéces  (t.,  1840) ;  I  oddíly  povstalecké  ve  vitebské,  minské  a  vi- 
Kirgiiskij  plěnnik,  veršov.  povídka  (Moskva,  lenské  gub.,  veda  současně  vyšetřování  proti 
1828)  a  j.  politickým  provinilcům  a  pečuje  o  organ isaci 

3)  M.  Artamon  Zacharovič,  účastník  ,  občanské  správy  v  záp.  krajích,  o  zavedení 
spiknuti  dekabristů  {*  1794  —  f  1846),  |  v  nich  rus.  jazyka  a  obmezení  vlivu  katoli- 
účastnil  se  válek  v  1. 1812—14  a  velel  achtyr-  ckých  kněží  na  mládež.  M.  to  byl,  jenž  první 
skému  husarskému  pluku.   Byl  obviněn,  Že   naléhal  na  zrušení  vilenské  university  jakožto 


se  zanášel  plány  zavražditi  Alexandra  I.,  a 
odsouzen  k  nucené  práci  v  Sibiři.  Později 
žil  u  Irkutska  a  vynikl  svojí  dobročinností. 
Srv.  N.  A.  Bělogolovyj,  Iz  vospominanij  sibir- 


semeniŠtě  vzpoury.  R.  1831  jmenován  byl 
gubernátorem  v  Grodně  a  následujícího  roku 
v  Minsku,  odkud  přeložen  do  Kurska.  Zde 
zůstavil  neblahou  pamět  krutým  vymáháním 


jaká  (»Rus.  Vědomosti*,  1896).  nedoplatků  od  zadlužených  sedláků.  R.  1842 

4)  M.  Nikolaj  Nikolajevič,  generál- stal  se  senátorem,  od  r.  1850  byl  členem 
(♦  1794  —  1 1866),  vynikl  za  válek  francouz-  státní  rady,  v  1.  1850—57  místopředsedou 
ských  r.  1812-14,  načež  sloužil  na  Kavkaze  1  zeměpisného  spolku  a  ke  konci  let  50tých 
a  účastnil  se  výprav  proti  Peršanům  (1826  ,  ministrem  státních  statků.  V  hodnosti  té  pe- 
aŽ  1827)  a  Turkům  (1828—29).  Jmenovité  vy-  I  čoval  více  o  zájmy  státní  pokladny,  než 
znamenal  se  při  dobytí  Karsu.   R.  1831  byl  '  o  blahobyt  lidu,  a  byl  neústupným  protivní- 


878 


Muravjev. 


kem  zrušení  roboty,  pročež  r.  1861  šel  do 
výslužby.  Za  nového  polského  povstání  (1863) 
jmenován  byl  gen.  gubernátorem  6  záp.  gu- 
bernií s  neobmezenou  téměř  mocí,  jíž  použil 
k  bezohltídnému  potírání  povstaleckého  hnutí, 
a  když  jeho  opatření  vyvolávala  odvetu  na 
ruských  poddaných,  M.  trestal  nejen  jednot- 
livce, nýbrž  i  celé  vsi  a  šlechtické  osady, 
dávaje  je  páliti  a  posílaje  obyvatelstvo  do 
Sibiře.  Polským  obcím  ukládal  válečné  kon- 
tribuce, stíhal  krutými  tresty  politické  de- 
monstrace, dával  káceti  lesy  podél  cest,  slo- 
vem dosáhl  všestrannými  krutými  opatře- 
ními, že  povstání  v  listop.  bylo  potlačeno, 
začež  M-u  dostalo  se  od  ruské  společnosti 
množství  adress,  listů,  básní  a  obrazů  sv.  a  j. 
projevů  dikův  a  uznání.  Od  konce  r.  1863 
počíná  nová  doba  jeho  činnosti,  směřující 
k  nenáhlému  upokojení  a  poruštění  západ, 
krajův  a  neobmezující  se  pouze  na  negativní 
opatření,  jako  zavírání  kat.  kláštcrův  a  ohra- 
ničení moci  kat.  duchovenstva,  ale  chápající 
se  i  aktivní  podpory  rus.  obyvatelstva  roz- 
dělováním státních  pozemkův  a  udílením  ji- 
ných hmotných  výhod.  R.  1865  dán  do  vý- 
služby a  povýšen  do  stavu  hraběcího.  Srov. 
P.  Dolgorukov.  M.  N.  M.  (Londýn,  1864); 
D.  Kropotov,  Žizň  gr.  M.  N.  M-a  (Petrohrad, 
1874);  Zapiski  M-a  o  mjatěže  1863  g.  (»Rus. 
Starinac,  1882—1884);  Četyre  zápisky  gr.  M-a 
o  sěv.-zap.  kraje  1830—65  g.  (»Rus.  Archiv*, 
1885);  A.  Mosolov,  Vilenskije  očerki  (»Rus. 
Starinac,  1883—84). 

7)  M.  Andrej  Nikolaj evič,  spisovatel 
(*  1806  —  t  1874),  psal  s  počátku  básně 
a  tragédie,  později  napsal  Futéšesivije  ko  Spja- 
tým městam  v  i83o  g,  (Petrohrad,  1832, 
8.  vydání),  za  které  jmenován  členem  syn- 
odu. Později  sloužil  v  asijském  departe- 
mente. Maje  přístup  k  duchovním  archivům, 
napsal  množství  spisů,  vztahujících  se  k  růz- 
ným církev,  otázkám,  jimž  poprvé  razil  cestu 
do  vyšší  společnosti  rus.  Spadají  sem  hlavně: 
Pisma  o  bogoslu^eniji  Vost.  katol,  cerkvi  (11.. 
vydání,  přel.  téměř  do  všech  evrop.  jazyků); 
ihorija  rossijskoj  cerkvi  (4.  vydání,  přel.  do 
anglič.,  němč.  a  řečtiny;;  SnoŠenija  Rossiji 
5  Vostokom  po  dělám  cerkovnym  (Petrohrad, 
1858 — 60);  Putěšestvije  po  sv.  méstam  řusskim 
(t.,  1836);  Žitija  svjatych  ross.  cerkvi,  takfe 
Iverskich  i  Slavjanskich  (t.,  1865 — 58,  2.  vyd. 
1859 — 68) ;  Raskol,  obličajemyj  svojeju  istorijej 
(t.,  1854);  Pisma  o  spiritisme  (t.,  1863—66)  a 
mn,  j 

8)  M.  Nikolaj  Nikolajevič,  hrabě,  pří- 
jmím Amurskij,  státník  (*  11.  srp.  1809  — 
t  18.  listop.  1881  v  Paříží),  vstoupiv  k  voj- 
sku účastnil  se  války  turecké  r.  1828—29  a 
potlačení  polského  povstání  r.  1831.  R.  1838 
byl  přidělen,  gen.  J.  A.  Golovinu  a  bojoval 
proti  kavkázským  horalům,  načež  v  1.  1840 
až  1844  byl  náčelníkem  jednoho  oddělení 
černomořské  linie  pobřežní.  Později  byl  při- 
dělen k  ministerstvu  vnitřních  záležitostí  a 
stal  se  r.  1846  gubernátorem  v  Tule,  kde 
zreformoval  věznictví  a  první  z  gubernátorů 
zabýval  se  otázkou  osvobození  selského  stavu. 


R.    1847    byl   jmenován    gen.    gubernátoreni 
vých.  Sibiře  a  v  této  hodnosti    přičinil   se 
nemálo  o  rozšíření  rus.  území  v  Asii,  jme- 
novitě opětným  získáním  Amuru,  odstoupe- 
ného Číně  r.  1689.  Zaručiv  se  pomocí  Nevcl- 
ského;  jenž  prozkoumal  ústí  Amuru,  M.  na- 
byl   přesvědčení    o   důležitosti   Amuru    pro 
kommunikaci  s  Tichým  okeánem  a  domáhal 
se  energicky,  aby  poříčí  Amuru  bylo  tabráno. 
Ač  v  Petrohradě  s  těmito  aggressivními  plány 
nesouhlasili,  přece  zabráni   ústí  Amuru  Ne- 
velským  bylo  schváleno  a  v  1.  1S51 — 53  ko- 
naly se  výzkumy  límanu  Amuru  a  zřizovány 
rus.  kolonie,  načež  počato   s  dopravou  rus. 
vojska   po   Amuru.    Vyjednáváni    s    čínskou 
vládou  bylo  ukončeno  smlouvou  ajgunskon 
ze  dne  16.  květ.  1858,  kterou  Amur  až  k  úst: 
stal  se  hranicí  mezi  Čínou  a  Ruskem.  Poně- 
vadž levý  břeh  Amuru  Rusku  nestačil,  byla 
ajgunská  smlouva  r.  1860  doplněna  smlouvou 
pekingskou,  Umluvenou  hr.  Ignatěvem,  kterou 
Rusku    připadl    nejen    ussurijský    kraj,    ale 
i  přístavy  jižní.  Jako  gen.  gubernátor  M.  pe- 
čoval  o  rus.  kolonisaci  Sibiře,   o  organisad 
parní  a   poštovní  dopravy  po  Amuru   a  p., 
ač  snahy  jeho  vždy  se  nedařily.  R.  1861  na- 
vrhl, aby  Sibiř  byla  rozdělena  na  dva  správci 
obvody,  a  když  jeho  projekt  neschválen,  šel 
do  výslužby  a  jmenován  členem  státní  radv. 
Od    té  doby    žil    téměř   stále    v    Paříži.    Ža 
smlouvu  ajgunskou  udělen  mu  titul  hr.  Amor- 
ského  a  r.  1891  postaven  mu  v  Chabarovsku 
na  břehu  Amuru  pomník.    Srv.  I.  Barsukov, 
Gr.  N.  N.  M.-Amurskij  po  jego  pismam,  offi- 
cialjnym  dokumentam,  razskazam  sovremen- 
nikov    i    peČatnym    istočnikam     (Petrohrad. 
1891),  recensi  tohoto  spisu  prof.  Buciňského 
(t.,  1895)   a  odpověď  k   ní   P.  Jefimova  (t, 
1896). 

9)  M.  Michajil  Nikolajevič,  státník 
(*  1845  —  t  1900),  zahájiv  záhy  diplomati- 
ckou službu  byl  při  vyslanectví  v  Haagu, 
v  Paříži,  v  Berlíně  a  od  r.  1893  vyslancem 
v  Kodani,  načež  povolán  byl  r.  1897  za  mi- 
nistra zahraničních  záležitostí.  V  krátké  dobé 
své  Činnosti  přičinil  se  o  rozšíření  rus.  vlivu 
v  Asii.  Za  něho  obsazeny  čínské  přístavy 
Port-Arthur  a  Dajaňvaň,  podniknuta  stavba 
železnic  Mandžuskem  a  způsobeny  nové 
smlouvy  s  Čínou.  Všeobecné  pozornosti  do- 
šel zářijový  manifest  carův  z  r.  1898,  v  němi 
M.  položil  váhu  na  nesnesitelná  břemena 
zbrojení,  odsoudil  války  a  poukázal  na  po- 
třebu mírumilovného  dohodnutí  všech  náro- 
dův.  Důsledkem  manifestu  byla  konference 
míru  v  Haagu,  která  po  velikých  obtížích 
sešla  se  v  květnu  r.  1899.  V  politice  evrop- 
ské M.  byl  horlivý  zastance  spolku  rusko- 
francouzského,  který  utvrzen  za  něho  píseio- 
nou  smlouvou,  návštěvou  praesidenta  repo- 
bliky  v  Petrohradě  a  j.  projevy.  Vynikal 
zvláštní  zkušeností  a  obezřetností  v  ot^kách 
diplomatických,  v  soukromém  životě  pak  ne- 
všední skromností. 

10)  M.  Nikolaj  Valerianovič,  státník 
rus.  (*  1850),  studoval  práva  na  moskevské 
a  petrohradské  universitě,  načež  zahájil  soudní 


J 


Muravjev-Apostol  —  Můrek.  879 

praxi  v  Moskvě  a  proplul  záhy  jako  nadaný  '  Muroia;  1)  M.,  bývalé  království  v  i  v. 
řečník.  Nějakou  dobu  přednášel  trestní  soud-  Španělsku,  ohraničené  na  sov.  Novou  Pa- 
nictví na  universitě  naoskevské,  r.  1877  stal  stilií,  na  vých.  Valencií,  na  jihu  moř.  Středo- 
se  prokurátorem  jaroslavského  okružního  zemním,  na  záp.  Andalusií.  M.  byla  r.  711 
soudu  a  r.  1879  zástupcem  prokurátora  pc-  dobyta  Araby  a  prohlášena  za  neodvislé 
trohradské  soudní  komory,  později  jméno-  království,  které  trvalo  až  do  r.  1241,  kdv 
ván  vrchním  prokurátorem  a  konečně  r.  1894  se  poddalo  králi  kastilskému  Ferdinandu  III. 
ministrem  spravedlnosti.  K  jeho  návrhu  svo-  Od  r.  1833  rozdělena  země  ve  2  provincie: 
lána  zvláštní  kommisse  k  revisi  zákondv  M.  a  Albacete  (v.  t.). 
o  soudnictví  a  zákonem  ze  dne  9.  května  2)  M.,  špan.  provincie,  má  11.547  fcm* 
1894  zavedena  v  astrachanské  gub.  soudní  se  491.436  ob.  (t.  j.  43  ob.  na  1  km*,  1877); 
reforma  v  rozsahu,  v  jakém  platí  pro  gub.  je  to  již.  polovina  býv.  království  M.,  ohra- 
oloněckou,  orenburskou  a  ufimskou.  R.  1896  i  ničená  na  sev.  provincií  Albacete,  na  vých. 
rozšířena  tato  reforma  i  na  gub.  archangel-  i  Alicante,  na  j.  Středoz.  mořem,  na  záp.  pro- 
skou  a  na  Sibiř  a  konečně  podřízeno  správě  vincií  Almeria  a  Granada,  jest  v  sev.-západ. 
ministerstva  spravedlnosti  i  věznictví  (záko-  části  hornatá,  prostoupená  výběžky  baeti- 
nem  ze  dne  19.  pros.  1895).  Vedle  četných  ,  ckého  systému  (Sierra  de  Espufia  1583  m)  a 
odborných  statí  M.  vydal  Prokurorskij  nad-  Valencijské  vysočiny  (El  Carche  1381  m, 
lorvjego  ustrojstvé  i  déjatéljnosti]  Kandidáty  Sierra  de  las  Salinas  1117  m).  Kol  údolí  říč- 
na  suděbnyja  dolinosti . .  .\  Rukovodstvo  dlja  nich  jsou  nížiny,  z  nichž  věcně  zelené  údolí 
volostnych  sudov  a  j.  Segury  je   dobře  vzděláváno  a  hustě  oby- 

MurayJ^V-Apoitol,  jméno  jedné  větve  |  dleno;  pěstují  zde  rýži,  pšenici,  ječmen,  ze- 
Šlechtic,  rodu  Muravjevfl.  Vynikli  z  něho  leniny,  již.  ovoce,  víno,  olej,  esparto,  kaš- 
hlavně:  ,  taný.    Jihových.  čásť  prov.  je  rázu  stepna- 

1)  M.-A.  Matvěj  Ivanovic,  účastník  špik-  tého,  místy  jsou  úrodné  oasy  (huertas)  s  ve- 
nuti  dekabristů  (*  1783 -- f  1886),  bojoval  getací  palem.  Lesů  je  nedostatek.  Podnebí 
ve  válkách  napoleonských  a  od  r.  1816  byl  až  na  letní  vedra  příjemné,  střed.  tepl.  roč. 
členem  různých  revolucionářských  spolkův.  !  17'7®,  vodních  srážek  roč.  jen  337  mm.  Di- 
Byl  zatčen  s  ostatními  dekabristy,  odsouzen  I  voká,  skalnatá  pohoří  jsou  bohatá  rudami 
k  smrti,  ale  trest  změněn  mu  ve  vyhnanství.  i  jinými  nerosty;  u  Moratally  jsou  doly  na 
R.  1836  žil  v  Jalutorovsku  a  později  vrácena  ;  kamenné  uhlí.  Hlavně  se  dobývají  mramor, 
mu  majetková  práva.  Před  smrtí  diktoval  i  stříbro,  železo,  síra,  mořská  sůl,  zinek.  Prů- 
A.  P.  Bélajevu  svá  Vospominanija,  týkající  se  '  mysl  hedvábnický,  sklářský,  továrny  na  pa- 
jeho  pobytu  v  Sibiři.  Srovn.  »Rus.  Starina«  I  pír,  mýdlo  a  ocelové  výrobky. 
(1886).  I     3)  M.,  hl.  m.  provincie  a  sídlo  biskupské, 

9)  M.-A.  Sergej  Ivanovic,  bratr  předeŠl.  nad  ř.  Segurou,  v  malebné  poloze,  uprostřed 
(*  1796  —  t  1826),  vzdělal  se  v  Paříži,  pak   zahrad,  má  98.538  ob.  (1887).  Další  okolí  ko- 


studoval  v  Petrohradě  inženýrství  a  účastnil 


lem  zahrad  tvoří  pohoří  pusté,  vyprahlé,  ale 


se  válek  v  1.  1813—14.  Později  sloužil  v  Se-  I  velmi  malebné.  Nejkrásnější  rozhled  na  mě- 
menovském  pluku  a  za  trest  přesazen  byl '  sto  jest  s  terassy  El  Malacon,  západně  od 
k  černigovskému  pluku.  Jeho  neobyčejnou  |  mostu  přes  Seguru.  Tento  Malacon,  na  němž 
popularitou  u  vojáků  vysvětluje  se  účasten-  ■  jest  skvostný  park  s  tropickým  rostlinstvem, 
ství  černigovského  pluku  při  spiknuti  de-imá  chrániti  město  před  povodněmi;  r.  1877 
kabristů,  začež  M.-A.  trestán  byl  na  hrdle.  |  hrozná  povodeň  zničila  na  sta  domů.  Všude 
3)  M.-A.  Ippolit  Ivanovic  (*  1805  —    překvapující  hojnost  květin,  palem,  i  zdi  po- 


-|-  1826),  bratr  přededl.,  účastnil  se  hnuti  de- 
kabristů a  jmenovitě  s  částí  černigovského 
pluku  vysvobodil  svého  bratra  Sergeje  z  vě- 


kryty  úponkovitým  rostlinstvem.  Podnebí 
velmi  parné,  věčně  jasná  obloha  nutí  oby- 
vatele za  léta  ve  dne  dlíti  na  zdobných  dvo- 


zení,  načež  hnul  se  na  Bílou  Církev.  KdyŽ  i  rech  (patios),  opatřených  chladivými  vodo- 
spiknutí  bylo  potřeno  husarským  plukem  a  trysky  a  studnicemi.  Staveb  architektonicky 
částí  dělostřelectva,  M.  A.  maje  za  to,  že  I  vynikajících  není.  Kathedrála  ze  XVI.  stol. 
bratr  jeho  padl,  zastřelil  se.  •    !  a  11  farních  chrámů,  nemocnice,  sirotčinec 


[oraviklj  iljaoli,  velká  cesta,  po  níž 
krymští  Tataři  konali  nájezdy  na  Moskvu. 


a  chudobinec,  divadlo,  cirkus  pro  býčí  zá- 
pasy, velké  skladiště  obilí.  Kněžský  seminář,. 


Táhla  se   od   Tuly   k   Perekopu    bezlidnou  j  ústav  učitelský  mužský  i  ženský,  šk.  kreslíř- 
stepí  prostřed  vysoké  trávy.  |  ská,  stavitelská,  2  veřejné  knihovny.    Obyv. 

Murbaoli,  obec  v  okr.  a  kantoně  geb-  zaměstnává  se  pěstováním  ovoce  a  bourců, 
-weilerském,  v  distriktu  hornoelsaském,  má  průmyslem  hedvábní ckým,  tkalcovským,  zpra- 
3110  ob.  (1895),  zbytky  benediktin,  opatství.  cováváním  esparta,  zhotovováním  hudebních 
Toto  založeno  v  VIII.  stol.,  bohaté  nadáno,  nástrojů;  jsou  zde  továrny  na  sodu,  střelný 
r.  927  vypleněno  Maďary;  představený  jeho  prach  a  j.  —  M.  byla  r.  126*^  dobyta  králem 
byl  říšským  knížetem.  R.  1759  kapitula  byla  kastilským  Alfonsem  X.  na  Maurech.  R.  1829 
přeložena  do  Gebweileru.  R.  1789  tovární  byla  postižena  zhoubným  zemětřesením. 
<lélníci  rozbili  budovy  opatské.  Zbylé  trosky  Morek  (Mureck),  okr.  městečko  ve  Štýr- 
jsou  cenným  zbytkem  románského  umění  sku,  hejtm.  Radgona;  1570  ob.  něm.  (1890), 
v  Elsasku.  Srv.  Gahric,  Die  Abtei  M.  im  El-  far.  kostel,  obec.  škola,  pŠ.,  telegr.  a  stanice 
£ass  (Šlrasb.,  1895).  'Již.  dráhy  (Spielfeld-Ljutomer\ 


880 


Muréna  —  Muret. 


Muréna  {Muraena  Cuv.),  rod  ú h o řů  (z  če- 
ledi Muraenidaé)^  liší  se  od  ostatních  ryb  své 
čeledi  především  kozí  zcela  lysou,  bez  supin, 
a  pak  tím,  že  nemá  ani  prsních  ploutví;  li- 
ché ploutve  jsou  náležité  vy  vinuty.  Ústa  jsou 
ozbrojena  ostrými  zuby,  nozdry  se  nalézají 
nahoře  na  čenichu,  přední  mají  podobu  rou- 
rek vždy,  zadní  jen  u  některých  druhů;  ža- 
berní  otvor  jest  velmi  úzký.  Posud  známo 
nad  80  druhu  těchto  hltavých  a  ostrým  chru- 
pem i  člověku  nebezpečných  ryb,  žijících 
v  mořích  horkého  i  mírného  pásma.  Již  staří 
Římané  chovali  ve  vodojemech  m-nu  řím- 
skou {M.helena  L.);  statné  tělo  její  dorůstá 
délky  1 — V/z  m  a  má  barvu  hnědou  s  veli- 
kými skvrnami  bělavými  nebo  žlutavými, 
v  nichž  jsou  zase  menší  skvrny  hnědé; 
ocasní  ploutev  má  úzký  okraj  bélavý.  Zadní 
nozdry  mají  také  podobu  rourek.  M.  žije 
v  moři  Středozemním,  v  okeánu  Atlantském 
i  také  prý  v  mořích  kolem  Austrálie,  pře- 
bývá ve  hlubinách  a  živí  se  po  předno- 
sti korýši  a  hlavonožci.  Maso  jest  podnes 
vzácnou  lahůdkou.  Není  zajisté  pravdě  po- 
dobno, že  by  staří  Římané  byli  m-ny  krmili 
masem  zabitých  otroků,  jak  často  čítáme.  Bt\ 

Marina,  příjmí  řím.  plebejské  rodiny  Li- 
cinia,  pocházející  z  Lanuvia;  dostalo  se  ho 
praetoru  (113  př.  Kr.)  P.  Liciniovi,  jenž  se 
zabýval  rybníkářstvím  a  pěstěním  murén. 
P.  Licinius  mel  dva  syny,  Publia  a  L.  Li- 
cinia;  tento  bojoval  se  Sullou  v  Řecku  (86) 
a  zanechán  byv  s  2  legiemi  v  Asii  jako  mí- 
stodržící  podnikl  nerozvážně  boj  proti  Mi- 
thridatovi  (83—81),  v  němž  podlehl  a  odvo- 
lán Sullou,  slavil  však  přece  triumf.  Jeho 
syn  L.  Licinius  M.  byl  jako  legát  s  Lu- 
cullem  v  Asii  za  3.  války  proti  Mithridatovi, 
stal  se  praetorem  (66)  a  konsulem  (62).  Ob- 
žalován t.  r.  z  úplatnosti,  hájen  Ciceroncm  a 
zproštěn  obžaloby. 

Mnr^iiana  A n  d r e  i  u,  nejoblíbenější  bás- 
ník sedmihradských  Rumunů  (*  1816  v  By- 
střici Sedmihr.  —  f  1863  v  Sibini).  Konal 
studie  gymn.  v  Bystřici,  fílos.  a  bohoslovecká 
v  Blažově  (Balázsfalva),  načež  se  stal  r.  1838 
gymn.  učitelem  v  Brašově,  r.  1850  translá- 
torem  pro  jazyk  rumunský  při  sedmihrad- 
ském guberniu  a  zároveň  redaktorem  rumun- 
ského vydání  zemsk.  zákonníka.  Od  r.  1850 
byl  spolupracovníkem  listu  »Gazitta  Tran- 
sy Ivania*,  v  jehož  literární  příloze  »Foia 
pentru  minte  animá  ^i  leteratura*  uveřejnil 
řadu  básní,  hlavně  lyrických.  Tiskem  vyšla 
tato  jeho  díla  Jcoana  enescerii  relé  (Obraz 
špatného  vychování)  v  Sibini  r.  1848;  r.  1862 
v  Brašově  svazek  básní  Din  poesiile  lui  A.M., 
které  dílo  bylo  sedmihr.  jednotou  pro  rum. 
písemnictví  cenou  poctěno  a  vyšlo  r.  1881 
v  Sibini  v  II.  vyd. ;  konečně  dílo  Din  noptile 
lui  Jung  (Sibin,  1864).  Nejznámějším  stal  se 
M.  jako  básník  hymny  Destepta-te  Ru- 
mane!  řProbuď  se,  Rumune!),  která  do- 
šla v  celém  národě  rumunském  nadšeného 
ohlasu;  po  uveřejněni  této  básně  byl  M. 
svého  úřadu  zbaven  a  dán  pod  policejní 
dohled.  Dkl. 


Mur^t  [myrě],  hlav.  m.  franc.  arrondisie- 
mentu  t.  jm.  v  dep.  Haute-Garonne,  16  km 
jz.  od  Toulousy,  na  návrší  (165  m  n.  m.),  nad 
ústím  ř.  Louge  do  Garonny;  stanice  trati 
Toulouse-Bayonne  Jižní  dráhy;  má  (18%) 
2555,  jako  obec  4064  obyv.,  zabývajících  se 
soukennictvím  a  obchodem  s  dobytkem. 
Starobylá  zvonice  ze  XIV.  stol.  U  M.  sve- 
dena byla  12.  října  1213  hrozná  bitva,  v  nii 
Šimon  z  Montfortu  zvítězil  nad  hrabětem 
Raymundem  VI.  Toulouským  a  jeho  svatem 
králem  Petrem  II.  Aragonsk^m;  tento  zd- 
padl  a  má  nedaleko  náhrobeK.  R.  1799  bylo 
M.  střediskem  hnutí  royalistického,  vzbuze- 
ného hrabětem  de  Paulo.  V  M.  narodil  se 
maršál  Niel,  jemuž  zřídili  zde  pomník.   H^. 

Mar«t  [myrě],  lat.  Muret us.  Maře  Ac- 
toine,  franc.  filolog  (*  1526  v  Muretu  u  Li- 
moges  —  t  1585  v  Římě).  Již  u  veku  18  let 
konal  veřejné  přednášky  z  oboru  literatury, 
filosofie  a  theologie  v  Auchi,  pak  v  Agenu, 
Villeneuve,  Bordeaux,  kde  byl  Montai^e 
jeho  posluchačem,  v  Paříži  na  collége  Le- 
moine  a  v  Toulouse,  odkudž  musil  uprch- 
nouti, jsa  obviňován  ze  skutku  nemravného. 
Potom  žil  střídavě  v  Benátkách  a  Padově, 
až  nalezl  r.  1563  bezpečný  útulek  v  paláci 
kardinála  Ippolita  z  Este  v  Římě.  R.  1576 
stal  se  knězem.  V  Římě  M.  hrál  velikoa 
úlohu,  těše  se  zejména  na  dvoře  papežském 
a  u  kardinálů  veliké  přízni;  papež  propfljčil 
mu  na  př.  čestný  titul  římského  občana  (ci- 
vis  Romanus).  Veřejné  jeho  přednášky  o  spi- 
sovatelích klassických  a  o  římském  právu 
byly  přehojné  navštěvovány.  Hojné  a  skvěié 
nabídky,  jichž  se  mu  dostávalo  z  ciziny  (na 
př.  od  polského  krále  Štěpána  Báthoriho, 
jenž  chtěl  jej  získati  pro  universitu  krakov- 
skou), vesměs  zamítl.  M.  vynikl  neobyčejnou 
elegancí  lat.  slohu,  jež  zejména  jeví  se  v  hoj- 
ných jeho  listech  a  řečech.  Také  byl  obrat- 
ným lat.  veršovcem,  jak  dokazují  na  příklad 
» verše  Trabeovy*,  jím  ze  zlomyslnosti  pod- 
vržené,  jimiž  podařilo  se  mu  oklamati  i  Sca- 
ligera  (Bernays,  J.  J.  Scaliger,  str.  270  nn.l, 
dále  Juvenilia,  básně  plné  nevázané  bujnosti, 
a  Poimata  varia.  Mimo  to  vydal  řadu  auktorů 
lat.  a  řec,  většinou  s  kommentáry  (Catulla, 
Tibulla,  Propertia,  Terentia,  Ciceronovy  řeči 
filíppické  a  řeči  proti  Catilinovi,  Seneku, 
dále  kommentáry  k  některým  spisdm  Ari- 
stotelovým, Tacitovým,  k  Plat.  Politeii,  Sal- 
lustiovi  atd.),  jež  svědčí  vesměs  o  zdravém 
úsudku  a  rozsáhlých  vědomostech,  ne  však 
o  zvláštní  bystrosti  kritické  a  hlubáim  po- 
rozumění. Totéž  platí  o  jeho  VaHae  lectifh 
nes  (Benátky,  1559,  15  knih,  k  čemuž  r.  1600 
připojeny  byly  z  majetku  Schottova  ještě 
4  další  knihv;  znova  vydán  spis  4cen  r.  A. 
Wolfem  a  fasim.  Halle,  1791—1828,  2  d). 
Spisy  jeho  vydány  byly  ve  Veroně  (1727 
až  1730,  5  d.),  po  druhé  Ruhnkenem  (Lejda, 
1789,  4  d.)  a  konečně  Frotschrem  a  Kochem 
(Lips.,  1834—41,  3  d.).  Výbor  z  nich  podali 
Kayser  (Heidelb.,  1809)  a  Frey  (Lips.,  1871 
až  1873,  2  d.).  —  Srv.  Dejob.  M.  A.  M.  (Pa- 
říž, 1881).  Vý, 


Muretus  —  Murchison. 


881 


Mar«tiui  v.  Muret. 
Mlírex,  zoo!.,  v.  Ostranka. 

Mnrezid  jest  ammonatá  sůl  kyseliny  pur- 
purové C^H^N^O^^  ve  volném  stavu  neznámé. 
M.,  jenž  má  vzorec  C^H^NiO^.NH^-\' H^O, 
vzniká  různými  pochody  z  dusíkatých  látek, 
příslušných  do  skupiny  kyseliny  močové. 
Okysličením  této  kyseliny  dusičnou  kyseli- 
nou vzniká  vidy  m.»  což  iest  velmi  citlivá 
reakce  (murexidová  reakce)  na  kyselinu  mo- 
čovou :  pokápneme-li  tuto  kyselinu  kyselinou 
dusičnou,  odpaříme  mírným  teplem  a  po- 
kápneme  ammoniakem,  objeví  se  zbarvení 
purpurové;  přidáním  drasla  nastane  zbar- 
veni violové.  M.  hraní  v  krystallech  ve  svétle 
procházejícím  granátově  červených,  ve  světle 
odraženém  kovově  zelených  jak  krovky  ně- 
kterých brouků.  Ve  studené  vodě  rozpouští 
se  málo,  lépe  v  horké  na  roztok  intensivně 
purpurový.  M.  býval  barvivem  v  tiskárnách 
kartounů  oblíbeným;  nyní  vytlačen  jest  bar- 
vivy jinými.  Oi^c, 

Miirm«iboroii£^]i  [morfrízbdró],  hl.  m. 
hrabstvi  Rutherford  v  severoamer.  státě  Ten- 
nessee,  na  dráze  Nashville-Chattanooga,  má 
(1890)  3739  oby  v.,  několik  pěkných  kostelů, 
čilé  jirchářství  a  obchod  s  dřívím,  univer- 
situ {Union  University),  V  1.  1817—27  bylo 
lil.  m.  státu  Tennessee. 

Kurg,  řeka  v  jz.  Německu,  vzniká  ve  vir- 
temberském  Černém  lese  v  pohoří  Kniebisu 
ze  dvou  pramenů.  Bílé  a  Červené  M-y, 
vstupuje  pod  Schónmůnzbachem  do  Baden- 
ska  a  vlévá  se  pod  Rastattem  s  pr.  str.  do 
Rýna,  majíc  délky  96  km.  Údolí  M-y  jest  ro- 
mantické okolí  porostlé  krásnými  lesy,  z  nichž 
Dde  dávna  plaví  dříví  zvi.  družstvo  plfařů. 

Karg^áby  řeka  v  stř.  Asii,  vzniká  na  sev.- 
yých.  svahu  vysočiny  Sefíd  Kúh  v  Afgáni- 
itánc,  protéká  úzké,  lesnaté  údolí,  teče  ko- 
em  zřícenin  Ziaret-pista,  pevnosti  Bála  M.  a 
Sleručak  a  vstupuje  na  ruské  území  (oblast 
íakaspická),  kdež  se  údolí  její  rozšiřuje.  M. 
savodňuje  několik  oás,  z  nichž  nejdůležitější 
>ása  Pendinská,  Jolatanská  a  velká  oasa  Merv- 
iká;  zde  M.  rozdělena  v  několik  pí  úplavů  a 
'amen  ztrácí  se  v  písčinách  a  blatech  pouště 
iCarakum,  jakož  i  v  jezeře  Ajnagel.  Řeka  jest 
>86  km  dlouhá  a  málo  kdy  zamrzá. 

Mnige,  město  ital.,  v.  Minerv  i  no. 

Murg^r  [myržérj  Henri,  spisov.  franc. 
:*  24.  bř.  1822  v  Paříži  —  f  28.  led.  1861  t.), 
i>ojoval  po  celý  život  s  nouzí  a  zemřel  právě 
T  době,  kdy  se  stával  populárním.  Z  prací 
eho  nejproslulejší  jsou  Scenes  de  la  vie  de 
Bohéme  (1851),  obrázků  to  spíš  sentimentál- 
lích  a  humoristicky  tklivých  než  realisticky 
>ravdivých  ze  života  umělecké  a  studentské 
nládeže  pařížské  (t.  zv.  bohémů),  která 
cruté  zápasí  s  bídou  a  nouzí,  ale  přes  to 
leztrácí  ani  vtipu,  ani  idealismu  snažení,  ani 
lumoru.  V  knize  této  maluje  sebe  pod  jmé- 
lem  Rodolphe,  přítele  svého  filosofa  Jeana 
iVallona  jako  Collinea,  Alexandra  Schannea 
ako  Schaunarda.  M-ovi  »Bohémové€  stali  se 
>říslovím  pro  uměleckou  mládež  i  jiných 
icmí,  ačkoliv  nejsou  jiŽ  dávno  charakteri- 

OttflT  Slovník  Naučný,  ■▼.  XVII.  3}  4  1901. 


stičtí  ani  pro  život  dnešní  mládeže  pařížské; 
umělecká  cena  jejich  není  veliká.  Jiné  práce 
M-ovy,  jako:  Le  pays  latin  (1851);  Scenes  de 
campagne;  Adeline  Protat  (1854);  Le  sobot 
rouge  (1860);  sbírka  veršů  Les  nufts  d*hiver 
(1861),  jsou  slabší.  Do  češtiny  přeložil  »Bo- 
hémy«  Benešovský- Veselý  (Praha,  Pospíšil). 
Srovn.  Pelloquet,  Henri  M.  (1861);  Delvau, 
Henri  M.  et  la  Bohéme  (1866). 

Muroh.,  zkratek  geolog,  za  R.  I.  Mur- 
chison. 

Murollison,  řeka  britsko-australské  ko- 
lonie západní  Austrálie,  vzniká  v  horách 
Robinsonových  a  ústí  trychtýřovitě  pod  27^* 
30'  j.  š.  do  zálivu  Gantheaume  v  Indickém 
okeánu.  Řeka  950  km  dlouhá  protéká  v  ho- 
řejším toku  krajinu  hojněji  svlažovanou  a 
porostlou  travou  bujnou.  V  letech  80tých 
odkryta  zlatá  pole  Murchisonská,  v  nichž 
r.  1895  dobylo  1000  dčlníků  65.477  uncí 
zlata. 

Murohlion  [mdrčizn]:  1)  M.  Roderick 
Impey,  znamenitý  geolog  anglický  (*  19.  ún. 
1792  v  Tarandale  ve  Skotsku  ~  t  22.  října 
1871  v  Londýně);  do  r.  1816  byl  ve  službách 
vojenských,  potom  věnoval  se  vědám  pří- 
rodním, zvláště  geologii,  v  níž  vykonal  práce 
velmi  důležité,  některé  epochální,  zvi.  pokud 
se  týče  útvaru  silurskéno.  Vykonal  četné 
cesty  po  Evropě;  i  Cechy  navštívil  za  úče- 
lem srovnávacích  studií  útvaru  silurského. 
Z  četných  spisů  jmenujeme:  The  Geology 
and  Palaeontology  of  Russia  in  Europe  and 
the  Ural  mountains  (s  E.  de  Verneuilem  a 
C.  A.  v.  Keyserlingem,  2  sv.,  Lond.  a  Pař., 
1845,  něm.  vyd.  Štutg.,  1848);  On  the  Palaeo- 
:{oic  and  their  associated  rocks  of  the  Thúrin- 
gerwald  and  the  Har^  (s  J.  Morrisem,  Lond., 
1855) ;  Siluria,  The  History  of  the  oldest  fos- 
siliferous  rocks  contain.  org.  remains ...  (t., 
1854,  4.  vyd.  1867);  The  Silurian  systém  foun- 
ded  on  geological  researches  in  the  counties  of 
Salopj  Herefordy  Radnor,  Montgomery  a.  o.  (t., 
1839);  On  the  Tchornoi  Zem  or  black  earth  of 
Central  Russia  (t.,  1842);  Geol.  structure  of 
the  AlpSy  Apenninesand  Carpathians  (t.,  1849); 
Geol.  structure  of  centrál  and  souťn  Russia  in 
Europe  (t.,  1842);  On  the  Permian  rocks  of 
Northeast-Bohemia  (t.,  1863);  Geology  and 
Palaeonioiogv  of  tiie  neighb,  of  Cheítenham 
(t.,  1845);  Ón  the  coalfield  of  Brora,  North 
Scoiland  (t.,  1827);  Ueber  die  silurischen  Ge- 
steine  Bóhfnens,  nebst  Bemerkungen  uber  die 
devonischen  Gebilde  in  Máhren  (>Neues  Jahrb. 
f  Min.,  Geol.  u.  Pal.«,  1848);  Parallele  der 
bóhm.  Sllurschichten  mit  d.  englischen  (»Jahrb. 
d.  k.  k.  geolog.  Reichs-Anst.c,  1863);  Sur 
Vexistence  du  gyieiss  fondamental  ou  Vauren- 
txen  et  sur  le  développement  des  dépóts  de 
Vdge  permien  en  Bohéme  (>Bull.'de  la  Soc. 
geolog,  dtí  Fr.«,  1863);  Geological  atlas  of 
Europe  (Edinburk,  1856).  M.  předsedal  od 
r.  1831  geologické  společnosti,  byl  zaklada- 
telem geografické  společnosti  a  r.  1855  stal 
se  gener.  ředitelem  geolog,  výzkumu  Velké 
Britannie  a  praesidentem  musea  pro  prakti- 
ckou geologii.  —  Srv.  Geikie,  Life  ofSirR. 

56 


862 


Muri 


-  Murillo. 


M.;  iournala  and  lettcrs  (Londýn,  1875,  dva       -.       ■  . 
svazky)  ^^-  Mnxld  (arab.),  slovně   chtíči,    smčřujíd 

3)  M.  Oiarles,  lékaT  angl.  (*  1830  na  Ja- 1  k  něčemu,  odtud  iák  vAbec  a  zvláité  novk 
in^ce  —  f  1879  v  Londýne).  Lékařství  vy- ;  v  kláStefe  muslimů.  Opakem  jest  moři  id, 
studoval  v  Aberdeenu  a  v  Edinburce  a  po- 1 1.  j.  vedoucí  na  pravou  cestu,  dncboviu 
sobil  pak  po  některý  čas  jako  lék.  Východo-   vůdce.  Dk. 

indické  společnosti.  R.  1855  usadil  se  v  Lon-  Xiulda«,  lool.,  v.  Myii. 
dýně,  jsa  činným  piH  roimaDitých  nemocni- ;  Knrlllo  [muriljo]  Bartolomé  Esteban. 
cích,  posléze  při  nové  nemocnici  sv.  Tomáie  ,  malíř  ipan.  (•  1617  v  Seville  —  +  1682  t). 
jako  ord.  lékař  a  prof.  vnitřního  lékařství. ;  Pochvě]  z  prosté  řemeslnické  rodiny,  po 
Náleii  k  čelným  angl.  lékařům  století  XIX.  j  otci  i  matce  z  ryie  Španělské  krve  a  takť 
a  napsal  311  rozmanitých  pojednání.  Z  hl.  I  všechny  vlivy  jeho  dětství,  v  starém,  viem 
jeho  prací  bndtel  uvedeny:  A  trealíit  on  i  národním  tradicím  věrném  městž,  poloUf 
íkt  cmttinied  /evers  o/  Grtat-Britain  (1862),  do  jeho  povahy  zárodky  oněch  vlastoosti, 
v  n(i  podrobně  probírá  nemoci  tyfosní   a  I  jimii  se  měl  stati  jedním  z  nejryzeji  národ. 

umělců  ipanéWcých.  Záhy  do- 
stal se  do  učeni  k  malíři  Juano 
de  CastiUo.  Kdyi  ii  věku  22 
let  z  jeho  dílny  vystoupil,  byl 
jii  na  tolik  mocen  vučjiicb 
prostředků  malířského  oměni, 
ie  bystře  rozpoznával,  čeho 
se  mu  jcitě  nedostává.  Vy- 
pravil se  na  cestu  do  Madri- 
du, kdei  návodem  Vclasqne- 
zovým  jal  se  studovati  díla 
velkých  mistrů  barvy,  Benát- 
čaaů,  Rubensa,  Van  E>ycfca 
a  samého  Velasqueza.  V  Ma- 
dridu pobyl  tři  roky,  a  jak- 
koli se  mu  tu  otevíralo  čest- 
né pole  činnosti,  uchýlil  *e 
r.  1646  znova  do  rodního 
města.  Neopustil  pak  SeviUj 
ani  později,  kdyi  mu  naDi- 
len  titul  dvorního  malffc. 
První  včtií  práce,  které  le 
mu  v  Seville  dostalo,  byli 
výzdoba  frantiákánakčho  ko- 
C.(846.  Murillo;  PiRfřl  klitrfjl  «  JatoUika.  Stela;  V  obrasech  tn  provede- 

ných, jakoí  i  v  řadč  daliicb 
činí  přesný  rozdíl  meti  tytém  břišním  a  po  celé  desítiletí  jeítě  je  zřejmo  soupeřeni 
skvrnitým;  Clinieal  lectures  an  disecutí  of  the   cizích  vlivů  s  výrazem  vlastni  povahy  umé- 


livtr,  jaundlet  and  abdomittal   dropsy 
2.  vyd.  1877)  a  j.  v. 

XotI:  1)  M.,  m.  a  lázně  ve  ivýc.  kantonu 
aaivavskěm,  jihozáp.  od  Curicbu,  stanice 
Jilnl  dráhy  aareavské,  má  1977  ob.  (1888) 
Proslulo  svým  Benedikt,  opatstvím  r.  1027 
laloleným  a  1841  zrušeným,  jcito  činně  se 
súčastmlo  sporů  náboien.  (srovn.  Aargau). 
Nyní  jest  v  jeho  rozlehlých  budovách  kanto- 
nálni  chudobinec. 

3)   M.,   ves    ve   ávýc.   kantonu   bernskéc 
1  jihových.  od  Hernu  ve  výši  658  m, 


lecké,  Teprv  Sv.  Anto»<n  Paduantký;  kterého 
r.  1656  provedl,  je  dílem  skn  na  skrz  or^- 
nátním,  v  němi  zcela  jif  ustáleni  iodividna- 
lita  M-va  vítězně  se  projevuje.  Daláf  vý- 
voj M-va  umění  iel  pak  postupné  s  volboa 
předmětu  a  úkolů,  které  mu  byly  vytknuty. 
Jeho  komposiční  umění,  kterým  se  mu  dařilo 
shrnovati  velké  masay  účinně  a  přehledně 
a  vypravovati  děj  iivě,  přichází  k  platnosti 
hlavně  při  velkých  výzdobných  cyklech,  jako 
v  kláiteřc  řádu  La  Hermandad  de  la  Caridad 
proslulá   .Sv.   AHbita    uktrakd)   i 


.         .  .  ,á    (1  . 

1220  ob.   (188S),    eot.   kostel   a   zámek,   jení  |  v    klášteře    u    kapucínů,    rovněi    v    Seville. 

nákicl  Ludvíku  XVllI.  i  jeho  schopnost  vyjádřiti  ekstasi  a  nejvyHí 

8)  M.  n.  Hamarua,  krajina  na  pr,  břehu  I  mystické    vzrušeni    vyvinula    se    na    ončcb 

horního  toku  t.  Benue  v  angl.  Súdánu  s  mě-   obrazech  světcův  a  světic,  jako  je  Si-.  An- 


t, Jména,  obývaná  rolnickými  a  pastýř' 
skými  Fulby, 

MtiriatiakA  vody,   totéi  co  pramcn\ 
solné,  v.  Minerálně  vody.  ch. 

Xnrtoa:  1)  M..  Muřice  (Mur^).  řeka  vt  .  .  ,  - 

Stfrsku,  pramení  se  na  Semmeringu,  pro- 1  v  nichž  M,  celou  oslňující  zářivost  své  barvv 
téká  krásné  údolí  muřické  a  pod  Mostem  a  vzrušenou  vroucnost  citu  v  jedno  spojii 
n.  M.  vlévá  se  s  leva  do  Múry.  Jak  umčl  svým  kouzelným  štětcem    měkce 


tónin,  Se.  Bernard,  Viděni  sv.  AttgmjtimL 
Sv.  Franíiíek,  k  tiítiiitf  ^Tristus  i  křife  se  ikláni. 
a  p.  v.  U  sloučení  s  uchvacujícím  pflvabem 
formy  pak  zejména  v  proslulých  četných 
Conetpcionei   a   Nantbevittíeli    Panuy    Mařit. 


Murillo  —  Můrko. 


883 


fnodellovat  tvary  dětských  těl,  okázal  v  Čet- 
ných obrazech  Ježíšků  a  Sv,  Janů  a  neméně 
v  lástupech  andílků,  které  v  mnohonásob- 

2ch  variacích  pod  štětcem  jeho  se  rojily, 
byl  také  v  tom  skrz  na  skrz  Španělem, 
2e  i  kdyi  líčil  mystická  vzrušení,  vycházel 
vidy  nejen  od  studia  skutečnosti,   ale  samé 
skutečnosti  viáy  ostával  blízkým.    I  v  jeho 
Madonnách  i  v  jeho  svatých  a  světicích  je 
více  pozemskosti,  než  na  př.   v  obdobných 
postavách  Raífaelových.  Ideálního  vzletu  do- 
dává jeho  obrazům  kouzlo  barvy  a  svítivost 
koloritu,  které  i  typem  všední  postavu  po- 
vznášejí v  ovzduší  čisté,  nad  pozemský  rmut 
povýšené.    Co    bylo   v   individualitě   M-vě 
jadniého  citu  pro  věrné  vypodobení  sku- 
tečnosti,   došlo   bezprostředního    vyjádření 
v  četných  postavách  přímo  z  poulioiího  ži- 
vota rodného  města  jím  vyvážených ;  v  oněch 
sevillských  květinářkách,  pradlenách,  uliční- 
cích a  p.,  které  M.  první  vy  podobo  val  na 
obrazech  značnějších  rozměrů.    M.  byl  též 
portraitistou,  ač  se  zachovalo  poměrně  málo 
pověřených  podobizen  z  jeho  ruky,  a  zkoušel 
Be  též  v  krajinomalbě.  R.  1660  založil  v  Se- 
ville malířskou  akademii,  jsa  pamětliv  obtíží 
vlastních  počátků.    Sprvu  tam,  ale  více  ve 
vlastním  atelieru  vychoval  řadu  žáků,  z  nichž 
ršak  žádný  nevynikl  nad  prostřednost.  — 
I  děl  M-vých   chová  Sevilla  již    poměrně 
nálo,  ač  M.  pracoval  téměř  výhradně  pro  ni. 
Přešla  během  doby  v  majetek  jednotlivých 
relkých  obrazáren  v  cizině,  některá  dostala  se 
lo  obrazárny  madridské;  museum  v  Louvrů, 
'inakothéka  v  Mnichově,  Ermitáž  petrohrad- 
tká   a   mnohé   veřejné    i   soukromé    sbírky 
r  Anglii  a  j.  v.   chovají   vzácné   exempláře 
ruky  M-vý.  Tá. 

Miurillo  Juan  Bravo  v.  Bravo-Murillo. 
Muii  noha  (pythagorejské  znamení, 
»entagramma,  pentalfa),  mystické  zna- 
lení,  pětiúhelník,  na  jehož  stranách  jsou 
ovnoramené  trojúhelníky.  Setkáváme  se 
ním  již  na  starých  mincích  z  Mysie,  na 
braxaských  gemníách.  Značí  tajemství,  do- 
onalost,  též  vesmír,  zdraví  (připsáno  bývá 
[ygieia)  u  pythagoreovců,  gnostiků,  novo- 
latoniků,  druidů.  Užívaly  ho  i  tajné  spo- 
sčnosti,  stavební  cechy  (odtud  přešlo  jako 
kenní  růžice  na  stavby  gotické,  na  př. 
Rouenu).  Ve  středověku  a  někde  i  posud 
iránili  se  jím  od  zlých  duchův.  Někdy  za- 
éňuje  se  s  hexagrammem,  dvěma  trojúhel- 
ky  v  sebe  vsunutými  iX' 
HVŽi  nohy  ve  voj.  v.  Kotevky. 
MnriiUMl  v.  Mezimuří. 
Mnrlnili.  Dle  starých  (mylných)  názorů 
kcmiků  pokládány  chloridy  za  sloučeniny 
sady  kyslíkaté  a  kyseliny  solné,  složené 
kyslikii  a  neznámého  prvku  muria.  Jméno 
to  dlouho  se  pak  ještě  udrželo  v  označe- 
ch  lékárnických  pro  chloridy  neb  chlórhy- 
áty,  na  př.  chininům  muriaticum  =  chininům 
drochloricum,  OŠc. 

ves  mor.,  v.  Morko  v. 


oslované,  str.  4l0.,  412. 


»vins 


ko:   1)  fAm  Ant.  Jan  Dr.,  spisovatel 
ký,  v.  Jiho 


2)  M.  Matiáš,  vynikající  slavista  a  srov- 
návací literární  historik  (*  10.  ún.  1860  na 
Drstelé  u  Ptuje  ve  Štýrsku).    Studoval  na 
nižším  reálném  gymnasii  v  Ptuji  a  pak  na 
gymnasií  v  Mariboru.    R.  1880  vstoupil  na 
universitu  vídeňskou,  kde  se  věnoval  studiu 
srovnávací  slavistiky  a  germanistiky  za  ve- 
dení hlavně  R.  Heinzela,  £.  Schmidta  a  Fr. 
Miklosiche.    Miklosichovi  byl  v  posledních 
třech  letech  pomocníkem   při  jeho  dílech. 
Zvoliv  germanistiku  za  hlavní  předmět  byl 
r.   1886  povýšen  sub  auspiciis  na  doktora 
ňlosoiie.   Potom  však  věnoval  se  úplně  sla- 
vistice.  Dostav  cestovní  stipendium  vídeňské 
university  odebral  se  r.  1887  na  Rus,  aby  se 
tam  věnoval  studiu  ruské  řeči  a  literatury. 
Za  svého  delšího  pobytu  (iVs  roku)  na  Rusi 
sbíral  pilně  látku   pro  dějiny  ruské  řeči  a 
literatury  hlavně  XVI.— XVIII.  stol.,  jsa  v  ži- 
vém styicu  8  předními  filology  a  odbornými 
spisovateli  ruskými.   Po  svém  návratu  chtěl 
se    věnovati    působnosti    akademické.    Na 
doporučeni   tehdejšího   ministra   vyučování 
Gautsche  byl  přidělen  c.  a  k.  ministeriu  za- 
hraničních záležitostí,  kdež  měl  pořizovati 
přehled   novin    slovanských.    Tato   činnost 
namáhavá   a  mnoho    času   vyžadující   měla 
pro  M-ka  tu  výhodu,  že  se  při  ní  důkladné 
seznámil  prakticky  se  všemi  jazyky  slovan- 
skými a  že  zejména  vnikl  podrobně  v  sou- 
dobý   veškerý    život   národů    slovanských. 
Vedle  toho  působil  ještě  na  mnohých  ústa- 
vech jako   učitel  slovanských  jazyků.    Od 
r.  1896  zejména  zastává  stolici  ruského  ja- 
zyka na  konsulární  [dříve  orientální]  akade- 
mii). R.  1896  habilitoval  se  na  vídeňské  uni- 
versitě za  privátního  docenta  slovanské  filo- 
logie. Praktickou  znalostí  všech  jazyků  slo- 
vanských, zaníceným  zájmem  o  vŠe,  co  je 
slovanského,  i  obětavou  ochotou  M.  stal  se 
živým  pojítkem  Slovanů  vídeňských  a  ochot- 
ným rádcem  mnohým  spisovatelům  u  všech 
národů  slovanských.    M.  věnuje  se  horlivě 
slovanskému  životu  spolkovému  ve  Vídni. 
A  při  tom  jest  značná  i  jeho  činnost  lite- 
rární. Práce  jeho,  psané  slovinsky,  chorvat- 
sky, česky  i  německy,  jsou  věnovány  hlavně 
slovanské    linguistice,    slovanském   dějinám 
literárním  a   kulturním,   jakož   i   slovanské 
ethnografíi.    Slovinců  a  Jíhoslovanů  vůbec 
týkají  se  hlavně  tyto  práce:  Enklitike  v  slo- 
vinšcini  (dva   díly  v   Letopise   Matice   Slo- 
venské na  1.  1891  a  1892);    Zur  Erkidrung 
einiger  grammatitcher  Formen  im  Neuslove- 
nischen  (Archiv  f.  slav.  Phil.,  XIV.).    Svému 
učiteli  Miklosichovi  věnoval  několik  cenných 
studií;  na  př.  spisek  Miklosič  in  Hrvati  (1883), 
obšírný  jeho   nekrolog    v  »Letopise  Matice 
Slovenské  za  1.  1891«  a  zejména  zevrubnou 
práci  Miklosich^s  Jugenď  und  Lehrjahre  (v  ju- 
bilejním spise  na  počest   prof.  R.  Heinzela, 
1898).  Tyto  práce  o  Miklosichovi,  jakož  i  ně- 
které články  drobnější  (na  př.  o  Fr.  Prešer- 
novi  [»Ljubljanski  Zvon«  1891  a  1901);  Prvi 
usporedivači  sanskrita  sa  slovenskim  je\icima 
[»Rad  jugoslav.   akad.«,   CXXXII.],    Fúčůtek 
Gajevih  9 Novina  in  >Danice*  [Sbornik  v  čest 


884  Murlaši  —  Murner. 

Strossmayera]  a  j.)  jsou  úryvky  zamýšleného  i  (vedle  jiných  slovanských)  M.  věnoval  hojni 
II.  dílu  M-vých  Deutsche  Einfiússe  auf  die  |  referátu  a  kritik,  uveřejněných  hlavně  v  Ja- 
Anfánge  der  slavischen  Romantik,  Svému  gičově  Archivu;  připomínám  zejména  shma- 
přiteli,  vzácně  nadanému  filologu  Oblakovi, ,  jící  stať:  Die  Literatur  lum  lOOjáhrigen  J«- 
napsal  zevrubnou  biografii  a  ocenil  jeho  vě-  i  bilaeum  P.  J.  Šafařit^s  (»Archív  f.  slav. 
decké  práce  ve  spise  Dr,  Vatroslav  Oblak  |  Phil.«  XVII.)  a  m.  j.  M-vy  práce  vesmčs 
(1900).  Sem  řadí  se  též  obšírná  stať  o  Slo-  j  vyznačují  se  pílí,  širokým  rozhledem,  pev- 
vincích  pod  heslem  »Jihoslované«  v  tomto  ným  základem  vědeckým  a  výtěžky  zaloie- 
Slovníku.  Též  k  ruským  dějinám  literárním  nými  na  velikých  zkušenostech  a  znalosti 
M.  podal   některé   velmi   cenné   příspěvky,   praktické.  Jkc 

Uvádíme    zejména   Die    Geschichte  von   den       Murlaii,  Murlaohla,  v.  M  o  r  1  a  i  i. 
siehen  Weisen  bet  den  Slaven  (Sitzungsberichte  ;     Marman,   Murmanský   poloostrov, 
der  kais.  Akademie  der  Wissenschaften  in  ;  v.  Kola  str.  528. 

Wien.  6.  XXII.).  Spis  tento  došel  v  odbor-  Murmaiuikó  moře  v.  Bareůdszovo  m. 
ných  kruzích  zasloužené  pochvaly  i  uznání,     Mnrmellliig  (Murmellius)  Johannes, 

nizozemský  humanista  (♦  ok.  1480  v  Roer- 
monde  v  Geldrách  —  f  ^^^^  v  Devenlni). 
Studoval  v  Deventru,  kde  byl  učitelem  jeho 


(na  př.  i  od  nejpřednějšího  znalce  středo- 
věké literatury,  Gastona  Parise  a  j.).  Dále: 
Die  russische  Čberset^ung  des  ApoUonius  von 

Tyrus  und  der  Gesta  Romanorum  (Archiv  \  Alex.  Hegius,  a  v  Kolíně  n.  Ř.,  od  r.  1501—13 
f.  slav.  Phil.,  XIV.);  Die  ersten  Schritte  des  působil  nejprve  jako  učitel,  později  jako 
russischen  Roman s.  Habilitationsvortrag  (1897) .  rektor  v  Múnstru,  od  r.  1513 — 17  jako  rektor 

v  Alkmaru,  odkudž  po  zpustošení  města 
uchýlil  se  do  Deventru.  Nadáním  i  učenosti 
získal  si  M.   čestné  místo  mezi    humanista 


a  j.  M.  všímal  si  pilně  též  našeho  života 
českého  a  naší  literatury.  Národopisná  vý- 
stava českoslovanská  našla  v  M-vi  upřím- 
ného obdivovatele;  proto  s  ní  seznamoval  |  své  doby,  činností  svou  učitelskou  a  spiso- 
horlivě  svět  mimočeský  přednáškami  i  lite-  vatelskou  dobyl  si  velikých  zásluh  o  po- 
rárními  pracemi.  Zejména  zasluhuje  zmínky  vzneseni  vyučování  Školního.  Sepsal  hojné 
jeho  rozprava  Zur  Geschichte  und  Charakte-  spisy  didaktické,  jež  došly  velikého  rozSířeci, 
ristik  der  Prager  ethnographischen  Ausstellung  na  př.  lat.  cvičebnici  Pappa  puerorum  (Kolífi 
im  J.  i8gS,  (V  >Mitth.  der  anthropol.  Gesell-  n.  R.,  1513,  a  ještě  později  častokrát  oti- 
schaít  in  Wicn«,  XXV.  B.).  Podrobněji  ocenil  stěnou),  Tabulae  in  artis  componendorum  ver- 
výstavu  naši  v  slovinském  spise*.  Narodo-  suum  rudimenta  (Deventer,  asi  r.  1515  a  j.), 
pisna  ra^stava  českoslovanská  v  Pragi  /.  i8()S.  tabulky  to  obsahující  návod  k  lat.  veršování, 
(»Letopis  Matice  Slovenske«  za  1. 1896.)  Jubi-  j  Enchiridion  scholasticorum  a  j.  Proti  odpúr- 
leum  KoUárovo  r.  1893  přivedlo  jej  k  stu-  cům  humanismu  namířen  jest  polemický  spis 
diím  o  našem  pěvci  vzájemnosti  slovanské.  Scoparius  in  barbariei  propugnatores  et  osores 
Napsal  o  něm  zejména  obsažný  článek  po  humanitatis  (1514  a  1518).  K  potřebě  školoi 
česku  Kolldrova  vj^djemnost  slovanská  (Sborník  vydal  vybrané  listy  Ciceronovy  a  téhoi 
»Jan  Kollár«  ve  Vídni,  1893),  pak  samostatný  Catona  Staršího,  Boethiův  spis  de  cooso- 
spis  slovinský  Jan  Kolldr  (ve  dvou  dílech  latione  philosophiae,  satiry  Persiovy,  tři 
v  »Letopise  Matice  Slovenské*  na  1.  1894  a  ,  satiry  Juvenalovy  a  chrestomathii  z  Ovidia, 
1897).  Kollár  je  ještě  stále  předmětem  studia  <  Tibulla  a  Propertia.  Konečně  uvésti  jest 
M-va,  jež  nám  bohdá  přinese  ještě  jiné! jeho  lat.  básně,  vynikající  i  zdařilým  obsa- 
výtěžky  vědecké.  Nejdůležitější  dílo  M-vo, .  hem  i  vkusnou  mluvou  a  plynným  veráem. 
věnované  české  literatuře,  a  zároveň  nej-  { Výbor  jich  s  něm.  překladem  podal  Reich- 
významnější  práce  M-va  dosavadní  vůbec  ling  (Freiburg,  1881).  Výbor  spisft  M-ovfch 
je  jeho  směrodatný  spis  Deutsche  Einfiússe  \  vydal  BOmer  (Múnster,  1895,  5  se^.).    Srv 


auf  die  Anfánge  der  slavischen  Romantik, 
I.  Th.  Die  bóhmische  Romantik.  Graz  1896. 
Obsáhlý   spis   tento,   který   stopuje  vlastně 


Reichling,  J.  M.,  sein  Leben  u.  seine  Werke 
(Freiburg,  1880) ;  Baumkcr  v  >Zeit.  ř.  Ge- 
schichte u.  Alterthumskunde  Westphalens«, 


vývoj   celé  české  literatury  v  XIX.  stol.  za   sv.  39.,  str.  113  nn.  ly. 

mnohost  raného  vlivu  německé  literatui'y  a  '  Mnrmlllon^l  v.  Gladiátoři  1666. 
německého  Života  ideového,  přinesl  do  na-  Monutii,  městečko  v  bavor.  vlád.  obv. 
šich  badání  literárně  historických  nová  hle-  hornobavorském,  okr.  soud  Weilheim,  sta- 
diska,  zachycuje  českou  literaturu  v  pevněj-  nice  dráhy  M.-Weilheim  a  M.-Partenkirchen; 
ším  svazku  s  ideovým  proudem  světovým.  1739  ob.  (1890),  starý  zámek,  par.  mlékárna. 
Jungmann,  Hanka,  Rukopis  Kralodvorský  a '  pivovar  a  na  břehu  »Staffelsee«  lázně  četné 
Zelenohorský,  Čelakovský,  Palacký,  Šafařík,   navštěvované. 

Kollár  vylíčeni  tu  ve  svých  snahách  a  ide- <  Murner  Thomas,  spisovatel  něm.  C*  1475 
ách  pod  vlivem  německé  romantiky.  Spis  v  Oberehnheimu  v  Elsasku  —  f  1537  Li 
M-kův  byl  také  nejen  u  nás,  třeba  že  ne  Vyrostl  ve  Štrasburce,  kde  vstoupil  r.  1491 
se  svorným  souhlasem  a  uznáním,  nýbrž  k  minoritům,  a  ztrávil  tu  největší  čás(  svého 
i  u  všeho  Slovanstva  a  u  Němců  přijat  s  ne-  potulného  života.  Vysvěcen  na  kněžství  na* 
zvyklou  pozorností.  Tento  spis  je  myšlen  vštívil  Freiburg,  Paříž,  Krakov,  Prahu,  Basilej 
jako  čásť  většího  celku,  jenž  má  podobným  a  j.  města,  studuje  tu  dílem  na  universitádt, 
způsobem  vystihnouti  vliv  německé  román- 1  dílem  i  uče;  dosáhlf  M.  doktorátu  theolog, 
tiky  též  u  jmých  Slovanů.  České  literatuře  I  a  právnického.    Rovněž  jako  kazatel  a  xa- 


Můro  Lucano  —  Muromcev. 


885 


stupce  zájmů  řádových  i  církevních  byl  brzy 
tu,  brzy  tam  v  Němcích  i  v  cizině.  Z  Élsaska 
vypudily  ho  r.  1525  bouře  selské;  odebral 
se  do  Švýcar,  brojil  tu  horlivě  proti  novo- 
tářství,  ale  i  odtud  bylo  mu  prchnouti. 
Sklonek  života  prožil  na  malé  faře  v  rodišti. 
Literární  počátky  M-ovy  jsou  v  humanismu. 
Jako  humanista  vyučoval  latinské  metrice, 
přeložil  Aeneidu  a  korunován  na  básníka 
cis.  Maximiliánem,  ale  záhy  se  rozešel  s  hu- 
manisty  svého  kraje.  Roztržku  přivodil  spi- 
sem Germania  nova  (Strasb.,  1502),  napsaným 
proti  Wimphelingově  Germanii;  dokazoval 
tu,  Že  je  v  Elsasku  strana  francouzská  a  EU 
sasko  že  náleží  k  Francii.  Městské  úřady 
knihu  konfiskovaly  až  na  šest  výtisků.  (Obě 
Germanie  vyd.  ve  Štrasb.  1874.)  Jiná  příčina 
rozejití  se  M-ova  s  humanisty  mela  ráz  sou- 
těže. M.  vykládal  některé  discipliny  hravě 
(na  př.  základy  logiky  kartami,  na  nichž  byla 
napsána  příslušná  hesla),  a  tato  sama  o  sobě 
dosti  záslužná  činnost  rozvedla  ho  s  cechov- 
ními učenci.  Jisto  však,  že  k  nedostatku 
pravé  vážnosti  a  jistoty  základů  pojila  se 
v  M-ovi  nezkrotná  touha  po  káráni  a  vý- 
směchu. To  je  jeho  povaha  jako  kazatele 
i**  básníka.  Jako  kazatel  šel  za  Geilerem 
z  Kaisersberka,  jako  básník  za  Šeb.  Brantem. 
K  prvému  vzoru  připíná  se  Die  geistlich 
Badenfahrt  (1514;  vyd.  Martin,  Štrasb.  1887), 
kde  přenesena  lázeň  allegoricky  na  očistu 
hříšníka  Kristem.  Než  kniha  vyšla,  oděl  M. 
svá  frankfurtská  kázáni  poetickou  formou 
ve  dvou  spisech  (r.  1512):  NarrenbeschwÓrung 
(eisaským  nářečím;  vyd.  Spanier,  Halle,  1893) 
a  Schelmeniunft  (vyd.  Matthias,  t.,  1890;  foto- 
lithograf.  vyd.  v  Berl.,  1881),  jež  berou  své 
bláznovské  thema  z  Branta,  z  něhož  si  M. 
přímo  i  obrázky  vypůjčuje  a  jim  text  pod- 
kládá. Jenže  kde  Brant  je  učencem,  M.  je 
lidovým  kazatelem.  Bláznovského  thematu, 
súženého  na  bláznivé  láskou,  chopil  se  M. 
poznova  v  Die  Múhle  von  Sckwindehheim 
oder  Gretmůllerin  Jahr\eit  (Štrasb.,  1515;  vyd. 
Albrecht  v  Martinových  Strassb.  Studien 
jv.  II.  r.  1883—84  t.)  a  Geuchmatt  (>louka 
3láznů«  ;  r.  1514,  tištěna  teprve  r.  1519 
v  Basileji;  vyd.  Uhl,  Lip.,  1896).  Všechny 
rtyři  spisy  mají  cenu  kulturně  historickou.  — 
Druhá  perioda  Života  M-ova  souvisí  s  vy- 
stoupením Lutherovým.  Ač  nepřikryté  sám 
cáral  kněze  ve  svých  knížkách,  zůstal  M. 
^ři  tomto  káráni;  k  rozhodnému  kroku  se 
leodvážil.  A  tak  žádal  i  od  Luthera  vy- 
ednávání.  R.  1520  napsal  to  v  Christliche 
énd  brúderliche  Ermahnung.  Otevřené  vystu- 
>ování  Lutherovo  učinilo  z  M-a  ostrého, 
'ozčileného  odpůrce.  Když  Luther  vydal  svůj 
ipis  ke  křesťanské  šlecntě,  denuncoval  jej 
M.  u  císaře  jiŽ  jako  Catilinu,  hlásajícího  od- 
>or  proti  vrchnostem  a  chtčjícího  odstraniti 
ozdíly  stavovské.  Podobný  ráz  měl  asi  M-ův 
>řeklad  Lutherova  lat.  spisu  o  babylonském 
ajetí  církve.  Luther  odbyl  odpůrce  krátce, 
ini,  jako  Mat.  Gnidius  (pamfletem  Murnarus 
^eviathan)  a  neznámý  autor  ve  spise  »Karst- 
ians«,  ostře.   M.  replikoval  sprvu  umírněně 


a  z  přesvědčení,  jak  svědčí  jeho  píseň  o  zá- 
niku křesťanské  víry,  ale  hned  na  to  jfzlivě, 
se  vší  nenávistí  ve  své  allegor. -satirické  básni 
Von  dem  gros^en  Lutherischen  Narren  (1522), 
jež  ostře  zachytila  opětně  bláznovským  the- 
matem  a  účinněji  než  mnohé  polemiky  sou- 
časné slabé  stránky  nového  hnutí,  jehož 
dosahu  ovšem  M.  naprosto  nedovedl  chápati. 
M.  byl  geniální  a  plodný  spisovatel,  ale  po- 
vaha nezkrocená  a  duch  dobrodružný.  Živel 
jeho  je  satirická  polemika;  kde  tón  zmírní, 
ztlumí,  tam  stává  se  nudným.  M-ových  knih, 
většinou  velmi  vzácných,  je  přes  50.  Srv. 
Waldau,  Nachrichten  von  M-s  Leben  und 
Schriften  (Norimb.,  1775);  Ch.  Schmidt,  Hi- 
stoire  littéraire  de  TAlsace  (sv.  2.,  Pař.,  1879); 
Ries,  Quellenstudien  zu  M-s  satirisch-didak- 
tischen  Dichtungen,  1.  díl  (Berl.  1890,  dissert); 
W.  Kawerau,  M.  und  die  Kirche  des  Mittel- 
alters  (Halle,  1890);  týž,  M.  und  die  deutsche 
Reformation  (t.,  1891). 

Moro  ZiaoMio  [-luká-],  m.  v  ital.  prov.  po- 
tenzské,  circ.  Melfí  na  severozáp.  od  Potenzy, 
má  7547  (jako  obec  8895)  ob.  (1881).  Je  sídlem 
biskupa.  Má  kathedrálu  z  XU.  stol.,  zříceniny 
hradu,  v  němž  Johanna  Neapolská  r.  1382 
na  rozkaz  Karla  III.  zardouSena.  Dvojím 
zemětřesením  (r.  1694  a  1857)  bylo  silné 
poškozeno. 

Mnrom,  ruské  újezdní  město  ve  vladi- 
mirské  gubernii,  na  levém  bř.  splavné  Oky, 
poslední  stanice  trati  Kovrov-M.  Obyvatel- 
stvo (12.589  duší,  r.  1897)  živí  se  průmyslem 
(koželužství,  plátennictví,  mydlářství,  mfynář- 
btví,  slévárna,  cihelny)  a  obchodem  (hlavně 
s  obilím  a  dřívím  z  rozsáhlých  lesů  murom- 
ských),  také  sadařství  a  zahradnictví  ode 
dávna  se  pěstuje.  V  M-ě  jest  18  kostelů, 
3  kláštery,  reálka,  ženské  gymnasium,  du- 
chovní škola,  knihovna,  špitál,  nalezinec, 
nemocnice,  filiálka  Říšské  banky  a  městská 
banka.  Důchody  městské  činí  ročně  kol 
60.000  rublů.  M.  jest  prastaré  město;  krajina 
zdejší  byla  obydlena  od  starodávna,  jakž 
dosvědčují  přemnohé  nálezy  z  doby  ka- 
menné. Nestor  klade  sem  fínský  kmen  zvaný 
Muroma.  Jsa  vůbec  velmi  důležitým  oporným 
bodem  v  slovanské  kolonisaci  krajů  při 
ř.  Oce,  M.  byl  jiŽ  v  X.  a  XI.  stol.  za  vlády 
Glěba  a  Jaroslava  Moudrého  četně  navště- 
vovanou stanicí  obchodní  (přijížděli  sem 
kupci  z  Rjazaně,  Smolenska,  Černigova, 
Kiieva  a  rovněž  kupci  řečtí)  a  střediskem 
zvláštního  knížectví  (spojeného  ku  konci 
stol.  XIV.  s  velikým  knížectvím  Moskev- 
ským). M.  mnoho  trpěl  častými  nájezdy  vý- 
chodních kmenů,  Bulharů  a  později  Tatarů.  ~ 
Muromský  Újezd  rozkládá  se  v  jiho- 
východní části  vladimirské  gubernie  maje 
na  2455  km*  124.607  obyv.  (z  nichŽ  67.576  m. 
67.031  ž.).  Pp. 

Muromcev  Sergej  Andrej evič,  vyni- 
kající právník  ruský  (♦  1850  v  Petrohradě 
ze  staré  šlechtické  rodiny).  Vystudovav  práva 
v  Moskvě,  poslouchal  v  Gotinkách  Iheringa. 
Předloživ  magisterskou  dissertaci  O  konser- 
vatiímé   v    rimskoj  jurisprudenciji    (Moskva, 


886 


Muromec  —  Murray. 


1875),  byl  jmenován  docentem  římsk.  práva 
na  univ.  moskevské.  Po  nabytí  doktorské 
hodnosti  r.  1877  za  dissertaci  Očerki  obšČej 
téoriji  grafdanskago  pravá  (M.,  1876;  2.  vyd. 
2.  části  vyšlo  r.  1886  pod  záhlavím  Učenije 
nim,  juristov  ob  obra^ovaniji  pravd)  byl  jme- 
nován mimořádným  a  brzo  i  řádným  profes- 
sorem  řím.  práva.  R.  1884  b^l  nucen  vzdáti 
se  universitního  povoláni  a  jest  od  té  doby 
advokátem.  V  ruské  právnické  literatuře  má 
M.  veliký  význam  a  proslavil  se  též  jako 
universitní  učitel.  Jest  znamenitým  reprae- 
sentantem  anglofrancouzského  positivismu 
a  sdílí  i  mnohá  mínění  Iherin^ova.  Kromě 
spisův  uvedených  vydal:  Opredilenije  i  osnov- 
noje  raidélenije  pravá  (M.,  1879);  Grafdan- 
skoje  právo  drevnago  Rima  (t.,  1883);  Recep- 
cija  rimskago  pravá  na  ^apadě  (t.,  1885)  a  j. 
Nfethodologická  práce  jeho  čto  takoje  dogma 
pravá  přeložena  byla  prof.  Esmarchem  do 
němčiny.  Od  r.  1879  redigoval  M.  časopis 
>Jurid.  Věstnikc  a  vedl  redakci  až  do  zániku 
listu  r.  1892.  Ze  článků  jeho  tam  uveřejně- 
ných jmenovati  sluší  Sud  i  ^akon  v  grafd, 
pravé  (1880,  č.  11.)  a  Tvorčeskaja  sila  juris- 
prudenciji  (1887,  č.  9X  Nedokončena  jest  ori- 
ginální práce  M-a  Sociologičeskije  očerki  {•Kuss, 
Mysl'*,  1889). 

Murom^o  Ilja  v.  Ilja  Muromec. 

Muroi,  hl.  město  okr.  ve  Spán.  pro  v. 
Corufia,  na  sev.  břehu  aestuaria  Mu  ros, 
s  9066  ob.  (1887);  má  dobrý  přístav  a  ob- 
chod se  sardinkami. 

MarowaaA-Qoállna,  město  v  prus.  vlád. 
ob  v.  poznaňském,  kraji  obornickém,  má  katol. 
a  evang.  kostel,  nemocnici  a  1496  ob.  (1890). 

Murray  [mórél:  1)  M.  nebo  Gul  ba,  nej- 
větší řeka  australské  pevniny,  dříve  v  hor- 
ním toku  H  u  m  e  zvaná,  vzniká  v  australských 
Alpách  pod  horou  Koáciuszkovou,  sbírá  své 
vody  ve  vých.  a  již.  Austrálii  mezi  26*  a 
36®  j.  Teče  nejprve  směrem  sev.,  potom 
k  záp.  a  protéká  romantickou  lesnatou  kra- 
jinu, potom  břehy  její  vroubí  pahorky  s  vi- 
nicemi až  k  městu  Albury  (162  m  n.  m.), 
načež  vstupuje  v  ohromné  roviny,  protékané 
oboustrannými  přítoky  M-e,  jeŽ  na  mapě 
vypadají  značně  veliké,  ale  jen  v  době  dešfů 
mívají  hojnost  vody,  v  době  letní  místy  až 
vysýchají.  Po  spojení  s  Darlingem  teče  M. 
na  západ,  u  Morganu  obrací  se  k  jihu.  Na 
březích  rostou  gummovníky  a  husté  křoví 
Polyogonum;  čím  blíže  k  ústí,  tím  více  níží 
se  břehy,  na  jejichž  písčité  a  hlinité  půdě 
roste  Eucalyptus  oleosa  a  ostnatá  tráva. 
V  délce  960  km  M.  jest  hranicí  mezi  státy 
Novým  Jižním  Walesem  a  Viktorií.  U  Wel- 
lingtonu  vlévá  se  do  jezer  Alexandrinina  a 
Albertova  a  odtud  dlouhým  límanem,  který 
není  ani  pro  menší  lodi  splavný,  vlévá  se 
do  zálivu  okeánu  Indického.  M.  je  2500  km 
dl.,  úvodí  zabírá  700.000  km^  a  to  čásf  již. 
Queenslandu,  celý  Nový  Jižní  Wales  krom 
úzkého  pasu  pobřežního,  sev.  polovinu  Vikto- 
rie a  již.  polovinu  Jižní  Austrálie.  Kraje 
M-em  protékané  pozbývají  půvabu  a  užiteč- 
nosti čím  blíže  k  ústí.  Pod  městem  Echuca 


(98  m  n.  m.)  přestává  orba  na  březích  M-e 
a  malé  osady  na  břehu  roztroušené  živi  se 
z  okolních  ovčářských  stanic,  sloužíce  xa 
skladiště  pro  jejich  výrobky  a  potřeby.  Vlna 
z  rozlehlých  pastvin  na  úvodí  M-e  dopra- 
vuje se  po  vodě  do  hl.  přístavu  řeky,  do 
Viktorie,  odtud  drahou  do  Melboumu.  Jako 
dopravní  cesta  je  M.  důležitý,  ač  jest  jen 
z  části  upraven  a  plavba  jen  občasná  s  vy- 
loučením suchých  měsícův.  Od  Goolwy  al 
k  Albury  jest  spojení  parníkové.  Ústí  řeky, 
uzavřené  hrází,  je  k  plavbě  nezpůsobilé. 
Srv.  Marray,  Twelve  hundred  miles  on  lbe 
river  M.  (Londýn,  1898).  H^k, 

2)  M.  nebo  Buráku,  ostrůvek  pod  10*5' 
j.  š.  a  144^  5'  v.  d.,  náleží  ke  Queenslanda. 
Jest  to  sopečný  kužel  z  andesitové  lávy,  183  m 
vysoký  a  neobyčejně  úrodný,  sídlo  londýn- 
ské missie,  se  400  ob.  ^jk. 

of  Murray  (Morray  i  Moray)  James 
Stuart,  hrabě,  levobocek  Jakuba  v.  Skot- 
ského a  Markéty,  dcery  lorda  Ěrskinať*  1531  — 
t  1670).  Otec  určil  ho  ke  knčžstvi,  ale  po 
jeho  smrti  vzala  ho  matka  z  převorství  St. 
Andrev^ského  na  zámek  Lochleven,  aby  skMi- 
žil  jejím  záměrům.  R.  1548  byl  s  Marií  Stu- 
artovnou,  svou  nevlastní  sestrou,  ve  Frandi, 
a  když  se  vrátil  do  Skotska,  přestoupO  na 
protestantství  a  dosáhl  značného  vlivu  v  zemL 
Mladou  královnu,  jež  mu  důvěřovala,  přimel 
k  jednání  s  Alžbětou,  byl  tu  prostředníkem 
a  působil  na  Marii  i  v  prvých  letech  jqí 
vlády.  Ale  po  sňatku  jejím  s  Darnleyem  vy- 
stoupil zjevně  proti  ní  i  musil  prchnouti  do 
Anglie,  odkud  se  vrátil  po  zavraždění  Ricá- 
ově,  pobyl  však  ve  Skotsku  ien  krátce.  Úča- 
stenství M-ovo  při  zavraždění  Damleyově 
nelze  dokázati.  Po  této  události  odebral  se 
do  Francie,  a  když  Marie  zajata  vzdala  se 
koruny,  stal  se  poručníkem  Jakuba  VI.  a 
regentem.  Když  pak  Marie  vyprostila  se 
z  vězeni,  rozprááil  se  4000  muži  jeli  přívr- 
žence u  Langsideu  (13.  kv.  1568).  Na  kon« 
ferencích  Yorské  a  Westminsterské  před- 
nášel M.  obžalobu  proti  Marii. 

Marray  [more] :  1)  M.  J  oh n,  naklad,  angl. 
ř*  1778  v  Londýně  —  f  1843  t.),  byl  synem 
Skota,  Johna  Mac  M-e,  který  sloužil  v  ná- 
moř.  jako  důstojník  a  r.  1786  převxal  knih- 
kupectví W.  Sandleyho.  Po  jeho  smrti  (1793) 
vedla  obchod  vdova  až  do  zletilosti  S3fna 
Johna,  který  obchod  nesmírně  rozšířil  a  mcú 
nejlepší  obchody  anglické  povznesl.  Skoio 
všichni  přední  spisovatelé  doby,  tak  Lord 
Byron,  W.  Scott,  Southey,  W.  Irving  a  j^ 
byli  jím  vydáni.  Svojí  >Family  librarj* 
(1830—41)  dal  podnět  k  laciným  vydáním 
lidovým,  dnes  tak  v  Anglii  rozSiřen^. 
R.  1809  založil  vlivný  torystícký  časopis 
»The  quarterly  Reviewc.  Srv.  Smiles,  A  pu* 
blisher  and  his  friends  (Londýn,  1891,  2  sv.). 
Následujícím  majetníkem  závodu  stal  se  John 
M.  mladší  (*  1808  —  f  18^2),  jeni  proslul 
svými  »Handbooks  for  travellers*  a  vydával 
díla  hlavně  vědecká,  tak  spisy  Hallansovy, 
Barrowovy,Wilkinsonovy,Groteovy,Motlcye- 
o  vy,  Lyellovy,  Layardovy,  Crowe  a  Cavalca- 


Murrhardt  —  Murviedro. 


887 


selleovy,  Livingstonovy,  Murchisonovy,  Dar- 
winovy a  Schliemannovy.  —  Nyní  vedou  ob- 
chod ten  John  M.  (Iv.)  a  A.  H.  Hallam- 
Murray. 

2)  M.  Jobn,  přírodozpytec  (♦  1841  v  Co- 
bourgu  v  Kanadě),  studoval  na  universitě 
stirlingské  a  edinburské,  provázen  lovcem 
velryb  ohledal  Špicberky  a  moře  polární 
(1868),  načež  účastnil  se  výpravy  na  >Chal- 
iengeru«  (1872—1876)  a  stal  se  assisten- 
tem  kommisse,  jíž  bylo  zpracovati  získaný 
materiál.  Od  r.  1882  vedl  v^rdání  publikací 
této  kommisse,  k  nimž  přičinil  poslední  sva- 
zek, shrnující  vědecký  výtěžek  výpravy,  pak 
část  popisu  cesty  a  zprávy  o  zvířeně  hlou- 
bek. V  1.  1880  a  1882  zkoumal  biol.  poměry 
na  sev.  skotském  pobřeží;  vedle  toho  zkou- 
mal jezera  skotská,  podporoval  činně  zaklá^ 
dání  pracovních  stanic  biologických  v  této 
zemi  a  vydal  řadu  prací  oceán ografíckých, 
biolog,  a  geologických. 

3)  M.  Eustace  Clare  Aragon  v.  Gren- 
ville-Murray. 

Mnrrhardt,  město  ve  virtemberském  kraii 
neckarském,  úřed.  okres  Backnang  (záp.); 
želez,  stanice  trati  Waiblingen-Hessenthal, 
má  4209  ob.  (1890),  želez,  hamr,  výrobu  ná- 
bytku, můstkových  vah,  stuh  a  stávk.  zboží, 
koželužstvi,  obchod  s  dřívím  a  dobytkářství. 

Murrinské  nádoby  (v^sa  Murrina)  na- 
zývají se  od  nerostu,  z  něhož  byly  hotoveny 
a  jenž  slul  murra.  Byly  do  Říma  přivezeny 
nejprve  Pompeiem  r.  61  př.  Kr.  jako  kořist 
z  pokladů  krále  Mithradata.  V  krátce  nabyly 
velké  obliby  a  hojně  jich  dováženo  z  Asie 
i  z  Egypta.  Cena  jejich  byla  nesmírná  (stált 
jediný  pohár  až  80.000  zl.),  jednak  pro  velkou 
.  oblibu,  jednak  proto,  že  nerost  murra  byl 
ceněn  nad  zlato,  jsa  vzácný  a  nacházeje  se 
pouze  v  malých  destičkách;  byl  neprůhledný, 
mdlého  lesku,  měňavé  barvy  a  velmi  křehký. 
Jinak  nic  nelze  o  něm  říci,  íežto  žádná  z  ná- 
dob těch  se  nám  nezachovala.  Někteří  mvlně 
se  domnívali,  že  murra  byla  umělá  látka, 
porculán ;  později  soudilo  se  na  kazivec  neb  na 
achát.  Rozhodnutí  jest  tím  obtížnější,  že  m. 
n.  byly  též  padělány,  a  to  nejspíše  z  opálo- 
vého skla;  protože  ani  toto  nemá  trvalosti, 
nedochovaly  se  ani  nádoby  padělané.    VVa, 

MiimimDidfl^e  [mórOmbidžíj,  pravý  pří- 
tok Murraye  v  Novém  Jižním  Walesu,  pra- 
mení na  35^  40'  j.  S.  v  Australských  Alpách 
na  sev.  vých.  svahu  hřbetu  Maneroo  pod 
horou  Murray  (2130  m),  zahýbá  se  kolem 
výběžků  horských  k  sev.  záp.,  teče  pak 
k  záp.  pastvinatou  rovinou  a  ve  výši  60  m 
polí  se  8  Murray em.  Kromě  menších  přítoků 
v  horním  a  středním  toku  přijímá  nedaleko 
ústí  8  pravá  dlouhý,  ale  mělký  Lachlan.  Má 
délku  2074  km  a  povodí  66.075  km}.  Parníky 
plují  po  něm  stále  až  k  městu  Wagga-Wagga, 
za  velké  vody  až  ke  Gundagaii.  Podél  pra- 
vého břehu  jeho  vede  železnice  od  Haye 
vzhůru.  Mezi  M.  a  Murrayem  prostírá  se  pa- 
stevní  okres  M.-district  (asi  70.000  /cm'). 

Murieo  Jozef,  v.  Jihoslované,  313^. 

Mnrild  v.  Muríd.] 


Miiriidabad  n.  Maksudabad,  hl.  město 
distriktu  v  indické  prov.  bengalské,  severo- 
záp.  od  Kalkutty,  na  1.  břehu  ř.  Bhagirathi, 
stanice  trati  Kast  Indián  R.  Má  35.576  obyv. 
(1891),  z  nichž  20.789  Eiindů  a  12.615  mu- 
hammedánů.  Když  Cli  ve  vstoupil  r.  1759  do 
M-u,  srovnával  jej  co  do  velikosti  s  Lon- 
dýnem. Za  panství  angl.  stále  klesal,  ačkoliv 
ještě  r.  1815  čítal  165.000  ob.  Má  palác  na- 
boba,  v  němž  trůn  ze  slonové  kosti,  nádherně 
vyřezávaný.  Obyvatelstvo  živí  se  hlavně  zho- 
tovováním luxusních  předmětů  (řezbářstvím 
ve  slonové  kosti,  hedvábnictvím  a  j.)  a  ob- 
chodem, jenž  má  styky  až  v  Tibetu.     iVii. 

Miirta  v.  Ugni. 

šeichMvrtadáMuhammed  al  Husainí, 
poslední  z  velkých  lexikografů  arabských. 
Žil  v  Egyptě,  oddán  svým  studiím.  Zemřel 
1791.  Jeho  slovník  Tádif.  ^^'^vís  (Vínek  ne- 
věstin), 10  sv.  (Káhira,  1889—90),  objímá 
klassickou  arabštinu,  jsa  tu  do  jisté  míry  roz- 
šířeným zpracováním  známého  arab.  slovníku 
Kámús  (v.  Fírúzábádí).  Hlavně  na  něm  za- 
ložil Lané  své  Arabic-English  dictionary. 
Druhé  hlavní  dílo  povahy  dogmatické  jest 
velký  kommentář  Ithdf-eu-sádat  al  muttakín^ 
t.  j.  Podarování  zbožných  pánů  (10  sv.,  cel- 
kem 5524  str.),  na  dílo  nejslavnějšího  arab. 
filosofa  orthodoxního  Gazzálého,  Ihjáu  uhím- 
id  dím,  t.  j.  Oživení  věd  náboženských.  Dk, 

Murton,  franc.  Morat,  hl.  město  okresu 
ve  švýc.  kantonu  Freiburg,  na  vých.  břehu 
jezera  st  jména,  na  pahorku  464  m  n.  m., 
stanice  Jura-simplonské  dráhy,  trat  Lausanne- 
Payerne-Lvs,  s  2360  obyv.  (1890).  Má  staré 
hradby  z  XV.  stol.,  hrad  zbudovaný  v  XVII. 
stol.,  radnici,  obchodní  školu,  coUěge  s  ma- 
lým museem,  nemocnici.  Výroba  hodin,  dout- 
níků, višňovky,  absintu;  též  pěstování  vína. 
M.  jest  velmi  dávného  původu.  V  V.  stol. 
zváno  Curtis  Muratarum.  Dne  22.  čna  1476 
poražen  tu  od  Svýcarů  vévoda  burgundský 
karel  Smělý.  Od  r.  1876  jest  tento  den  bitvy 
každoročně  velkolepou  slavností  oslavován. 
R.  1822  postaven  tu  mramorový,  18  m  vy- 
soký obelisk.  Na. 

martor,  Morter,  ostrůvek  v  moři  Jader- 
ském, v  dalmatském  hejtm.  a  okr.  šibeni- 
ckém ;  jest  11*2  km  dl.,  2  km  šir.,  měří  18  km* 
s  nejvyšším  místem  147  m  a  má  4832  obyv. 
srbochorv.  (1890\  Ostrov  spojen  s  pevninou 
(přes  úzký  kanály  otáčivým  mostem ;  daří  se 
na  něm  aobré  víno  a  oliva.  Hl.  místem  je 
městečko  Ti  i  es  no  s  1663  obyv.,  sídlem 
arcipryšta,  má  obec.  šk.,  dobré  přístaviště  a 
stanici  Lloydových  parníků. 

Mnrtiké  J«s«ro  (Murtenseé)  ve  Švýcarsku, 
433  m  n.  m.,  jest  parallelní  s  jezerem  Neuf- 
chátelským,  od  něhož  jest  odděleno  pouze 
malým  norským  hřbetem  Vuilly,  obklopeno 
vi<  icemi  a  ovocnými  zahradami  a  protékáno 
splavnou  říčkou  Broye.  Zaujímá  27*5  km*,  ob- 
vod 24  km,  hloubka  46 --52  m.  Množství  ryb, 
zvláště  sumců.  Nalezeno  tu  mnoho  jehlových 
staveb.  Na, 

Murviedro  (z  lat.  muri  veteres),  nověji 
opět  Sagunto  nazývané,  m.  na  sev.  prov. 


888 


Mftry  —  Musa. 


Valencia,  vystavěné  na  troskách  dávného 
Saguntum^  má  7000  ob.,  je  stanicí  pobřežní 
dráhy. 

Mory  {Noctuaé)  bylb  oddělení  motýlů  noč- 
ních z  podřádu  Hetůrocerat  které  zahrnuje 
v  sobě  řadu  čeledi  souhlasících  vespolek  tě- 
lem silným,  zadečkem  zašpičatělým  a  hustou 
srstí,  často  na  hrudi  a  zadečku  ve  hřebínky 
nakupenou.  Očka  jednoduchá  zřídka  schá- 
zejí. Nohy  jsou  silné.  Přední  křídla  jsou  při- 
trojúblá,  barvy  obyč.  šeré  s  kresbou,  která 
aspoň  v  zásadě  pro  m.  jest  význačná;  zadní 
jsou  kratší  a  širší,  zhusta  beze  vší  kresby, 
někdy  vŠak  nápadně  živě  zbarvena,  což  má 
ochranný  význam.  Křídla  jsou  v  klidu  slo- 
žena střechovitč,  zřídka  vodorovně.  Housenky 
u  největšího  počtu  jsou  lónohé,  lysé,  ve  dne 
ukryté,  jen  v  noci  vycházejí  na  pastvu;  za- 
kuklují  se  v  zemi.  Nacházíme  vŠak  téŽ  pře- 
chody jednak  ku  přástevnikům,  totiž  hou- 
senky nápadně  chlupaté,  jež  za  dne  volně 
na  rostlinách  výživných  odpočívají,  jednak 
ku  píďalkám,  totiž  housenky  lysé  se  7  nebo 
jen  6  páry  noh.  Byly  sem  počítány  Čeledi: 
Nycteolidae,  Cymatophoridae^  Bombycoidae^ 
Noctuidae^  Hadenidae^  Leucanidae,  Caradri- 
nidae^  Orthosidae^  Xylinidae,  Cleophanidae^  Cu- 
cullidae^  Plusiidae,  Heliothidae,  Acontiidae^ 
Noctuophalaenidae,  Ophiusidae,  Dtltoidae  a 
Brephidae.  Kpk, 

Miirz  v.  Murica. 

MurzA,  tatarské  slovo,  povstalé  z  persk. 
m  i  r  z  á  (v.  t.).  U  Tatarů  nazývali  se  tak  nižší 
Šlechtici.  Ruské  zákony  neuznávaly  m-zů  za 
šlechtice. 

Miirzak«vl6  Nikolaj  Nikiíorovič,  hi- 
storik a  archaeolog  ruský  (*  1806  —  f  1883). 
Studoval  na  moskevské  universitě.  Byl  pro- 
fessorem  ruských  dějin  v  Richelieuovském 
lyceu,  později  ředitelem  téhož  ústavu.  Ko- 
naje cesty  po  jižní  Rusi  M.  zabýval  se  její 
historií,  archaeologií  a  ethnografíí,  badal 
v  místních  archivech  atd.  Objevil  Pskovský 
soudní  zákonník  (Psk.  Sudnou  Gramotu), 
který  pak  vydal  r.  1847  a  1869,  dále  origi- 
nály dopisů  careviče  Aleksěje  Petroviče  (vyd. 
1849V  několik  variantů  Rus.  Pravdy,  podrob- 
nější zprávy  o  smrti  Theodosije  Pečerského. 
Byl  zakladatelem,  tajemníkem  a  místopřed- 
sedou oděsského  spolku  pro  historii  a  staro- 
žitnosti ruské.  V  ^Zapiskách<  spolku,  jež  re- 
digoval, uveřejnil  kolem  130  článků  z  oboru 
numismatiky,  dějip  a  archaeologie.  Mnoho 
jeho  statí  vyšlo  t^ž  v  »Žurn.  Min.  Nar. 
Prosv.€,  ve  ^Čtěnijach  Mosk.  Obščest.  Ist. 
i  Drevn.  Ross.«,  >Řuss.  Ist.  Sbor.«,  »Russ. 
Starině*,  »Russ.  Arch.«,  »Izvěst.  Imp.  Akad. 
Nauk*  a  j.  Kromě  toho  vydal  spisy:  De- 
scriptio  nummorum  veterum  Graecorum  tt  Ro- 
manorum  (1835) ;  Geograf,  karta  dřevních  ellin- 
skich  poselenij  pri  ber.  Černá go  i  Ai^ovs.  mo- 
rř;(1836);  Istorija  genue!(skich  poselenij  v  Kry- 
mu (1837;  mag.  diss.)  a  j. 

Murzinka,  ves  v  új.  verchoturském  v  ru- 
ské gub.  permské,  na  ř.  Nejvě,  s  4412  oby  v. 
(1896).  V  okolí  M-ky,  na  prostranství  asi 
114  Am',  bohaté  naleziště  drahých  kamenů. 


které  se  zde  dobývaly  již  od  r.  1727,  zvlášté 
množství  beryliu,  topasů  a  amethystů.  V  le- 
tech 60tých  XIX.  stol.  jámy  ty  byly  vyčer- 
pány a  dobývání  přestalo.  Ná, 

lEarziteg^,  far.  ves  ve  Štýrsku,  v  krásném 
údolí  Muřice,  hejtm.  Most  n.  M.,  okr.  Mórz- 
zuschlag,  má  jako  obec  polit.  2310  obyv.  n. 
(1890),  kostel,  pš.,  telegraf,  cis.  lovec  záme- 
ček, želez,  hamr,  továrnu  na  hlavně  k  roč- 
nicím a  mramorové  lomy. 

Morzůk,  hl.  m.  Fezánu  v  Sev.  Africe,  dů- 
ležitý uzel  karavanních  cest,  rozkládá  se  na 
U^  10'  v.  d.  a  25'^  52'  s.  š.,  v  krajiné  ne- 
zdravé následkem  okolních  bažin  a  příkrých 
rozdílů  v  teplotě  (až  22^).  Město  obehnané 
hlinitou  zdí  a  obklopené  předměstími  s  pal- 
movými háji  má  podobu  čtverhranu  rozdě- 
leného širokou  ulici  s  jednopatrovými,  hli- 
něnými domy.  Na  konci  ulice  stoji  mohutná 
kasba,  býv.  sídlo  sultánů  fezánských,  později 
pašů  tureckých,  a  kasárny  nečetné  posádky. 
Má  dle  Rohlfsa  as  8000,  dle  Nachtigala  jen 
3500  duší,  hlavně  míšenců  z  Arabů  a  Ber- 
berů, kteří  živí  se  pěstováním  palmy,  obilí 
a  zeleniny,  především  však  obchodem,  z  je- 
hož zboží  nejpřednější  místo  zaujímají  otrod 
ze  Súdánu,  dále  obilí,  datle,  sůl  a  j.  Založen 
byl  na  poč.  XIV.  stol.  Nm. 

Miirzsaiohla^,  okr.  městečko  ve  Štýrsku, 
nad  řekou  Muřicí,  672  m  n.  m.,  hejtmanství 
Most  n.  Můrou,  stanice  Jižní  dráhy  M.-Nen- 
berg;  3651  obyv.  řl890),  far.  kostel,  2  obec 
a  odbor,  škola  huaebni,  pš.,  telegraf,  zemská 
nemocnice,  léčebna  se  studenou  vodou,  vo- 
dovod, želez,  hamry,  ocelárna,  továrny  na 
kosy,  srpy  a  bílý  plech,  dřevitou  vlnu,  pila, 
pivovar,  koželužna;  za  letní  doby  četně  na- 
vštěvované klimatické  místo  s  lázněmi. 

Miu,  zool.,  v.  Myš. 

Mata  v.  Musy. 

Mima  Toum.,  banán  (malajsky  jňsang], 
rod  rostlin  Iděložných  z  čel.  Mvsaceae^  ob- 
sahující vytrvalé  byliny  podobné  palmám,  je- 
jichž dužnatý  stonek  nabývá  tloustky  od  po- 
chev odumřelých  a  nejmladších  listů,  tvoří- 
cích svými  dlouhými   a  širok^i    čepelemi 
mohutnou  korunu.    Uprostřecf  této    vyniká 
přesvislá  n.  přímá  klasovitá  palice    květní. 
Každý   květ    obklíčen  jest  živě  zbarveným 
opadávajícím  listenem  (toulcem)  a  má  ólísté 
2pyské  okvětí,  jehož  přední  pysk  jest  Slistý. 
ke   zpodině    v  trubku   v   zadu   rozč^isnutoo 
srostlý,  a  zadní  pysk  krátce  llistý  a  medm'- 
kem  opatřený.    Z  Spouzdrého  mnohovaječ- 
ného  semenníku  vyrůstá  okurkovitá  bobnle 
označená  na  konci  jizvou  po  odpadlém  okvéu*. 
M.  má  asi  10  druhů,  z  nichž  nejvíce  prosívá 
M.  sapientium  L.,  b.  blam atý,  a  M.  paradhiaca 
L.,  b.  obecný.  Obě  jsou  domovem  ve  Výdi. 
Indii,  ale  pěstují  se  od  starodávna  ve  všecb 
tropických  krajinách  v  chráněných  polohách 
ještě  ve  výši  1000—1300  m  asi   v  70  odrů- 
dách.  Jejich  stonek  jest  až  6  m  vysoký,  a 
listy  dosahují  asi  4  m  délkv  a   Vs  "*  šířky. 
Banán  blamatý  liší  se  od  b.  obecného 
zvláště  nachově  Žíhaným  a  skvrnitým  stvo- 
lem,  jakož  i  toulci  vně  fialovými;  u  b.  obec- 


Musaceae  —  Muscari.  889 


ného  jsou  toulce  žlutobilé,  nachově  zakon- 
čené. Užitek  jejich  jest  neobyčejný,  zvláitě 
plody,  banánkami,  jichž  domorodci  poži 


rody  Musa,  Heliconia,  Strelitzia,  Ra- 
venala,  a  náležejí  tam  k  nejozdobnějším  a 
z  části  i  nejužitečnťjáím  bylinám.  Prospívají 


vají   namnoze  jako   každodenního   pokrmu   dílem  iirokými  lupeny  vhodnými  ke  krvtí 
v  nejrozmanitější  úpravě.  Jedna  rostlina  dává  chatrčí  nebo  k  hotovení  ubrusů,  jako  ráz- 


bananek  i  u  obchodníků  v  Čechách  vykla 
daných  na  50  kg  ročně.  Stonek  banánu  stává 
se  plodon osným  průběhem  čtvrtletí,  načež 


ných  obalů  v  i  papíru,  dílem  pevnými  vlákny 
na  lana  a  tkaniny,  dílem  chutnými  plody 
nebo  i  jako  zelenina.  Z  míiku  semen  někte- 


hyne,  vyvinuje  mezi  dospíváním  květů  po  rých  druhů  dobývá  se  olej  a  z  jiných  části 


novém  odnoži,  taktéž  záhy  v  plody  dorůsta- 
jícím. Právě  tím  jest  pěstování  banánů  velmi 
snadné  a  zároveň  výnosné.  Kromě  plodův  užívá 
se  nedokonalých  květů  za  zeleninu,  listů  po- 
třebují místo  ubrusů,  talířů,  záslon  a  různých 


těla  i  účinlivý  lék.  M.  jsou  v  Čechách  ozdo- 
bou teplých  skleníků.  Zbytky  jejich  známy 
jsou  již  z  doby  třetihorni.  Déd. 

MiiMtflér^«ddln,  Sáh  perský  (*  1853).  Jsa 
druhorozeným  synem  Nasreddinovým  z  prin- 


obalů  a  žil  i  pochev  jejich  k  hotovení  trván- i  cezny,  určen  za  nástupce  jeho;  záhy  stal  se 
liv^ch  lan,  áňůr  i  papírů.   Z  kořenů,  ovoce   místodržícím  provincie  ázerbeidžánské  a  po 
a  sfávy  stonkové  upravují  vydatné  obecné   zavraždění  otcově  dosedl  na  trůn  (1896). 
léky.  Podobný  užitek  dává  i  M.  Troglodyta- ,     MiUMl8^«tél,  příjmí  ApoUónovo,  v.  Apol- 
rum  L.  obyvatelům  JiŽ.  Ameriky,  Záp.  Indie   lón,  str.  522. 

a  Moluckých  ostrovů.  I  M.  Berteroniana  MnsalOl,  mythický  básník  a  věštec  atti- 
Colla,  na  Molukkách  domácí,  M.  ifutcti/dřtf ,  cký,  byl  pr^  syn  bohyně  měsíce  Seleny  a 
lacq.,  z  ostrova  Mauritia,  jakož  i  tamějSí  M. '  thráckého  Orfea,  vychován  od  Mus,  jakol 
rósacea  Jacq.  a  j.  druhy  poskytují  hojnost  sád  dlel  na  návrší  Mus  proti  Areopagu,  kdeŽ 
velechutných  plodů.  V  teplém  skleníku  ze-  \  i  pohřben.  Pod  jeho  jménem  kolovaly  věštby 
jména  se  pěstuje  čínská  M.  Cavendishi  Paxt,  (xQrja^i),  jimž  jakož  i  Bakidovým  sám  He- 
Zwergmusa,  jejíž  plody  tamtéž  i  uzrávají  —  a  rodot  plnou  víru  přikládal,  zaříkadla  nemocí, 
M.  Bnsete  GmeL,  b.  habešský,  jehož  stonek  písně  zasvěcovaci  (tBlstai)  a  očištovací  (xa- 
jest  víceletý  a  až  10  m  vysoký,  zakončený  lu-  ů'aQitoi),  Theo^^onia  a  hymny,  zejména  na  Dé- 
pěny  až  6  m  dlouhými  a  1  m  širokými ;  pro- '  metru.  klk. 

čež  náleží  k  nejozdobnějším  a  největším,  na  lÍTigang^  zool.,  v.  Paradoxurus. 
léto  i  ven  vysazovaným  bylinám  sadovým.  Muffifcni  Johann  Karl  August,  spiso- 
Tento  druh  má  pouze  dřeň  jedlou,  ale  pro- 1  vatel  něm.  (♦  1736  v  Jeně  —  f  ^'787  ve  Vý- 
spivá  též  pevnými  vlákny ,  vůbec  m a n i  1  s k é  maru),  studoval  v  Jeně  theologii,  stal  se 
konopi  (v.  t.)  zvanými,  jako  druhy  ostatní, ;  r.  1763  hofmistrem  pážat  na  dvoře  výmar- 
k  nimž  v  tomto  směru  zvláště  je^ě  náleží  |  ském,  r.  1770  professorem  na  tamním  gym- 
M.  textilis  N.  v.  £,  domácí  na  Molukkách  a  nasii.  Napsal:  Grandison  der  Zweite  (1760  až 
Filipínách.  Déd.       1 762,  2  sv. ;  pozd.  zprac.  Der  deutsche  Gran- 

MiUMiOea«,  banánovité,  čeleď  rostlin  |  ^Í5on,  1781—82,  2  sv.),  jímŽ  chtěl  satirisovat 
Idéložných  z  řádu  Scitamineae  (v.  t.),  obsa-  |  sentimentální  vliv  stejnojmenného  románu 
bující  byliny  oddenkem  se  zachovávající,  |  Richardsonova;  Fhysiognomische  Reisen  (1778 
z  nichž  některé  mají  výši  a  tvářnost  stromů  až  1779,  4  sei.),  satiru  proti  Lavaterovi  na- 
tím, že  jejich  stonek  obalen  jest  dlouhými,  mířenou;  Volksmdrchen  der  Deutschen  (1782 
a  přímá  k  němu  přiléhajícími  pošvami  listův,  až  1786,  5  sv.  a  č.;  nově  vydal  M.  Múller, 
Tyto  stojí  buď  ve  2  nebo  více  řadách  a  mají ,  1868,  3  díly,  a  Klee,  1870),  v  nichž  vypravo- 
na  řapíku  dlouhou  a  širokou,  jazykovitou,  i  val  pověsti  a  pohádky  lidové  se  satirickou 
v  pupenu  na  právo  svinutou  čepel  se  střední  a  ironisující  wielandovskou  manýrou ;  dále 
silnou  žilou  rozbíhající  se  zpeřeně  v  žilky  Freund  Heins  Erscheinungen  in  Holbeins  Aía- 
pobočné.  Souměrné  obojaké  n.  Idomé  květy  nier  (1785)  a  povídky  Straussftdern  (1787, 
skládají  konečné  n.  pobočné  n.  od  zpodiny  1  sv.).  Jeho  »Nachgelassene  Schriften«  vydal 
stonku  vyrůstající  klasy  n.  palice  vyzdobené  a  charakteristikou  M-2lovou  opatřil  Aug.  v. 
často  nádherně  zbarvenými  listeny.  Okvětí  Kotzebue  (1791).  Srv.  M.  Múller,  J.  K.  A.  M. 
jest  korunovité,  6listé,  zadního  plátku  vnitř-  (1867),  a  Adolf  Stern,  Beitráge  zur  Litteratur- 
ního  kruhu  často  malého   a  pak   ostatních '  geschichte  (1893). 

pěti  v  trubku  srostlých.    Ze  6  tyčinek  bývá       Maaoa,  Muscidae,  zool.,  v.  Mouchy, 
někdy  zadní  menší  a  jalová,  nebo  má  po-       Masoardlno  v.  Eledone. 
dobu  plátku  (staminodium)  nebo  chybí.  Zpodní       MasoArdlnaa,  zool.,  v.  Plchové. 
Spouzdrý  semenník  ukončen  jest  jednodu-       MasoaTl   [muška-]   Tourn.,  modřenec, 
chou  čněikou  a  3-  n.  61aločnou  bliznou,  pře-   blehyjač,  rod  rostlin  Idéložných  z  čel.  li- 
chovávaje  v  každém  pouzdru  po  1  nebo  čet-   lijovitých  ^v  širš.  smysle) 'a  podčel.  Lí- 
ných zárodcích  a  ve  přehrádkách  hojně  me- '  lieae,  obsahující  cibuliny  podobné  hyacintu, 
dových  žláz   Plod  jest  buď  bobulovitý,  někdy   od  něhož  zejména  se  rozlišuji  vejčitým  nebo 
okurce  často  bezsemenné  podobný,  nebo  to- '  trubkovito-džbánovitým6zubým  okvětím  jícnu 
bolkovitý  a  3chlopni,  se  semeny  opatřenými    sevřeného  a  zubů  malých,  většinou  nazpět 
často  mjškem,  tvrdou  skořápkou  a  moučná-   zakřivených.  Listeny  jsou  velmi  malé,  někdy 
tým  bílkem,  nad  nějž  vyniká  zárodkový  ko-   rozpoltěné  a  částečně  nad  zpodinu  stopek 
řinek.  M.  jsou  asi  25  druhy  zastoupeny  v  kra-   květních  pošinuté.  Tyčinky  (6)  mají  kratinké 
jinách  meziobratníkových  a  bliže  nich,  zvláště  ■  nitky,  jeŽ  sotva  přesahuji  malé  podlouhle  ku- 


890 


Muscatine  —  Museum. 


lovaté  prašníky.  Sedavý  Shraně  kulatý  se- 
menník  obsahuje  v  každém  ze  3  pouzder  po 
2  vajíčkách  a  ukončuje  se  nitkovitou  čněl- 
kou  a  3bokou  bliznou.  Ostře  Shraná  tobolka 
chová  3  n.  6  černých,  lesklých,  téměř  kula- 
tých semen.  Nejhořejší  květy  jsou  neplodné 
a  často  jinak  zbarvené.  M.  má  asi  20  druhů 
převahou  jihoevropských  a  orientálních. 
Z  nich  roste  v  Čechách  porůznu  na  písčitých 
rolích  n.  stráních  M.  comosum  Milí.,  m.  neb 
b.  chocholatý,  a  M.  tenuiflorum  Tausch, 
m.  tenkokvětý,  vyznačený  jako  první  po- 
sléze velmi  procllouženým  řídkým  hroznem, 
jehož  obojaké  květy  jsou  žlutá vozelenavé  n. 
zelenavé.  Vzácnější  v  Čechách  jest  M.  botryo- 
ides  DC,  m.  širo  li  stý,  a  zdivočelý  M.  r^- 
cemosum  Med.,  m.  hroznatý.  Oba  tyto  mají 
hustý,  vejčitopodlouhlý,  fialově  n.  sytě  modrý 
hrozen,  pročež  se  zhusta  ve  volné  půdě  pě- 
stují. Množení  jejich  děje  se  cibulemi,  které 
se  po  3  n.  4  letech  v  červenci  vyjímají,  roz- 
dělují a  ihned  opět  vysazují.  Déd. 

mamomUkn.^  [mdsketín],  hl.  město  hrabstvi 
t.  jm.  v  severoamer.  státu  lowa,  na  ř.  Mis- 
sissippi, uzel  drah  a  říční  přístaviště,  má 
11.454  ob.  (1890),  velmi  úrodné,  bohatě  za- 
lesněné okolí,  mlýny,  jatky,  obchod  s  dří- 
vím, zeleninou,  brambory,  melouny,  masem 
a  dobytkem. 

Masoi  v.  Mechy. 

Mwioioapa  [-kapa]  ,Muscicapidae,  zool., 
v.  Lejsek. 

Miuioidae,  zool.,  v.  Mouchy. 

Miuioin«ae  v.  Mechovité. 

Mwioites  Renault,  rod  předvěkých  otisků 
rostlinných,  k  mechům  řazených.         EBr, 

MoMoa^fB^  [móskodžíl,  město  v  severo- 
amer. terntoriu  indiánském,  na  trati  Atchi- 
son-Topeka-Santa  Fé,  má  2000  obyv.  (1895), 
vládní  agenturu,  indiánskou  universitu,  řadu 
jiných  indiánských  škol  a  velmi  Čilý  ob- 
chod. 

MusoullUl  (lat.),  ve  zkratkách  Musc.  nebo 
M.,  sval;  z  toho  muscularis,  svalovina.  Viz 
Svalstvo. 

MaseUn  v.  Mušelín. 

Miui^naliiianAoliy  název  básnických  sbí- 
rek vydávaných  ročně  v  Německu.  Nebyly 
bez  předchůdců  (v.  na  př.  »Brcmer  Beitrage«). 
Název  měly  od  franc.  Almanac  des  Muses 
(1765),  souboru  nejlepších  básní  v  roce  vy- 
daných. Německé  M-y  již  od  počátku  přijímaly 
i  plody  netištěné.  Německý  nejdůležitější  byl 
Góttinger  M.  (1770—1804).  Novotisky  prvých 
dvou  ročníků  (1770-71)  vydal  Redlich  (Štut- 
gart,  1894).  Z  přečetných  ostatních  nejvíce 
proslul  Schillerem  vydávaný  M.  (1791—1801). 
Srv.  Weinhold,  H.  Chr.  Bole  (Halle,  1868^  a 
bibliografii  v  Goedekově  »Grundriss  zur  Ge- 
schiclůe  der  deutsch«n  Dichtung<. 

Miil«tte  [myzétj,  hudební  nástroj,  po- 
dobný malým  dudám,  v  dobách  Ludvika  XIV. 
a  Ludvíka  XV.  ve  Francii  velmi  oblíbený; 
vedle  toho  je  m.  také  lehký  tanec  v  7?  taktu, 
psaný  bezpochyby  výhradně  pro  stejnojmenný 
nástroj,  nebof  charakteristickou  jeho  znám- 
kou jest  pevný  bas,  dominanta  s  tonikou. 


Pozděii  přešel  tento  tanec  i  do  suit  a  partit 
pro  klavír. 

Miui^liin  (z  řec.  fMwaeuiv),  u  Ř.ekft  vlastně 
sídlo  Mus,  svatyně,  chrám  nebo  háj  Mosám  za- 
svěcený (srv.  Musy),  potom  místo  zasvécené 
vědám  i  uměním,  jež  stály  pod  ochranou  Mus. 
a  v  tomto  smysle  užito  na   př.    o   slavném 
m-eu  alexandrijském  (viz  Alexandrijské 
museum).  Podobná  m-ea  jako  alexandrijské 
byla  v  Antiochii,  Pergamu  a  Konstantinopoli. 
M-eí  ve  smysle  moderním  starov6k  nezoaL 
Památky  umělecké  (sochy,  malby  atd.)  slou- 
žily k  ozdobě  chrámů  a  okršků  chrámovýdi, 
stoí,  náměstí,  hovoren  (lesché),  therem  atd. 
a  byly  veřejný.  Jak  žárlivě   stafi  bděli  nad 
tím,  aby  památky  umění  nestaly  se  soukro- 
mým majetkem,  dokazuje  Lysippfiv  Apoxyo- 
menos.   Když  císař  Tiberius  dal  sochu  toto 
s  místa,  na  němž  stála,  odnésti  do  svého  pa- 
láce, způsobil  lid  římský  takovou  bouři,  že 
Tiberius  nucen  byl  sochu  opět  umístiti  na 
místě  prvotním  (srv.  Lysippos,  str.  524}, 
Sbírati  památky  uměni  veslo  v   obyčej  za 
diadochu,  kteří  vy  zdobo  valí  jimi    nádherné 
své  paláce.  Také  u  Římanů  za  republiky  ně- 
kteří horlivě  sbírali  památky  umčlecké  a  to 
jednak  ze  ziskuchtivosti  a  lakoty  (Verres), 
jednak  z  lásky  k  umění  (Cicero,  Plinius  mladší;, 
ozdobujíce  jimi  své  paláce  a  villy.    Veliké 
množství  soch,  jež  vojevůdcové  římŠtí  pře<- 
vezli  do  Říma,  ozdobovalo  chrámy  a  náměstí 
římská  (o  sbírkách  (jfemm  a  kamejí  srovn. 
Daktyliothéka^.  Také  císařové  římití  a 
mnozí  urození  Římané   za   dob    císaJřskýcb 
horlivě  sbírali  památky  umělecké;    nékteři 
měli  i  své  agenty  po  Řecku,  kteří  hleděli, 
kde  bylo  co  vynikajícího,  pro  ně  zakoupiti. 
Ke  konci  starověku  a  počátkem  veku  střed- 
ního soustředěno  bylo  veliké  množství  po- 
kladů  uměleckých   v   Byzantiu.    Od   konce 
středověku  označována  výrazem   m.  sbírka 
zajímavých   a  vzácných  předmétA   z  oboro 
věd  přírodních  nebo  z  oboru  umění.  Pozd^i 
užívalo  se  výrazu  m.  hlavně  o  sbírce  pamá- 
tek uměleckých,  kdežto  za  dob  nejnovéjsich 
slují  m-ea  umělecké  a  vědecké  sbírky  v§eho 
druhu.  Tak  máme  m-ea  anatomická,  bo- 
tanická, zoologická,  mineralogická, 
geologická,  fysikální,  přírodověde- 
cká, historická,  praehistorická,  ná- 
rodopisná, anthropologická,  vojen- 
ská,námořni,  školská,  poStovnt,  prů- 
myslová, hospodářská,  hygienická, 
živnostenská,  m-ea  krojů  národních, 
pro   průmysl   umělecký  atd.   V  m-eích 
toho  druhu,  nalézajících  se  z  pravidla  v  hlav- 
ních městech,  a  to  nejčastěji  při   universi- 
tách, technikách,  Školách  průmyslových  atd., 
znázorněn  jest  systém   a  historický   rozvoj 
jednotlivých  odvětví  vědy,  umění,  průmyslu 
atd.   výtvory  a   výrobky  jejich,    napodobe- 
nými praeparáty,  tabulkami,  diagranuny  atd. 
O  obrazárnách  uživá  se  často  výrazu  pina- 
kothéka  nebo  galerie,  o  m-eích   skulp- 
tur    výrazu     glyptothéka     (,gl3^totbéka 
v  Mnichově,  glyptothéka  Ny  Carlstíerg  v  Ko- 
dani). 


Museum.  891 

Původní  m-ea  byly  prosté  budovy,  avšak  ,  dec,  Čáslav,  Chrudim  a  j.).  V  Uhrách  přední 
čím  dále  tím  více  rozvinována  zde  nádhera  '  místo  zaujímá  bohaté  m.  v  Pešti.  Ve  Španél- 
a  luxus,  tak  že  některá  moderní  m-ea  vypa-  sku  má  Madrid  velikolepé  museo  del  Prado 
dají  jako  paláce,  v  nichž  vlastní  poklady  |  a  Museo  Arquelógico  nacionál.  Mimo  to  jsou 
umělecké  pro  nádheru  a  lesk  svého  okolí  větší  m-ea  v  Granadě,  Toledě,  Valencii  a 
nepřicházejí  k  pravé  platnosti,  a  proto  prá-  Seville.  Ve  Švédsku  jest  vehkolepé  m.  ve 
vem  přimlouvá  se  nejnověji  Furtwangler,  aby  Štokholmě,  v  Norsku  v  Qiristianii,  v  Dán- 
na  místě  nádherných  síní  užíváno  bylo  sku  v  Kodani  (m.  Thorwaldsenovo,  Jacob- 
V  m-eích  prostých  interieurfl,  kde  by  pa-  senová  glyptothéka  Ny  Carlsberg).  V  Belgii 
matky  umělecké  vhodně  jsouce  uspořádány  má  Brussel  několik  m-eí,  dále  Antverpy, 
toliko  samy  působily  na  diváka.  Gent,  Bruggy  a  Lutich.  VHollandsku  má 

Za  nejnovějších  dob  máme  též  m-ea,  v  nichž  Amsterdam  bohaté  m.  říšské;  dále  uvésti 
sebrány  jsou  umělecké  výtvory  jednoho ;  jest  m-ea  v  Rotterdame,  Haagu  (M.  Mcer- 
mistra  (Thorwaldsenovo  m.  v  Kodani,  m.  manno-Westreenianum,  Mauritshuis,  králov- 
Rauchovo  v  Berlíně,  Casa  Buonarrotti  ve  Flo- '  ský  kabinet  mincí  atd.),  Haarlem  (Teyler  M.), 
rencii).  i  Lejda  (M.  van  Oudheden)  a  Utrecht  (M.  van 


Horlivé  sbírání  památek  uměleckých  po 
číná  opět  v  quattrocentu  (Squarcione  v  Pa- 
dově, dominikán  Francesco  Massa  v  Trevisu) 


Oudheden).  V  Německu  přední  místo  za- 
ujímají Berlín,  dále  Dráž&ny  a  Mnichov 
(glyptothéka  a  pinakothéka).  Vedle  toho  dů- 


a  stupňuje  se  pak  ještě  v  cinquecentu.  Sbírka  ležitá  m-ea  mají  Arolsen,  Cáchy,  Augšpurk, 
papeže  Pavla  II.  repraesentovala  první  větší  |  Brunšvik,  Vratislav,  Darmstadt,  Dessava, 
m.  Nad  Pavla  vynikl  nástupce  jeho  na  stolci  >  Dússeldorf,  Frankfurt  n.  M.,  Gotha,  Ham- 
Petrově  Sixtus  IV.,  zakladatel  musea  kápi- 1  burk,  Hannover  (m.  Welfské,  m.  provinciální, 
tolského.  Rovněž  mnozí  pozdější  papežové  živnostenské,  m.  Kestnerovo),  Karlsruhe, 
vynakládali  veliké  summy  na  získání  památek  '  Kassel,  Kolín  n.  Rýnem,  Královec,  Lipsko, 
uměleckých.  Neméně  horlivě  sbíral  rod  Me- 1  Mohuč  (římsko-germanské  ústřední  m.),  No- 


dici  ve  Florencii,  v  čemž  následovaly  jej  nej- 
slavnější rody  italské  za  renaissance  i  za  dob 
pozdějších  (Corsini  a  Torrigiani  ve  Florencií, 
Grimani  v  Benátkách,  Albani,  Ludovisi,  Tor- 


rimberk  (germánské  m.),  Oedenburk,  Zvěřin, 
Štutgart,  Trevír  a  Výmar  (ro.  Goethovo)  a  j. 
R.  1900  položen  základní  kámen  říšského 
m^ea  pro  zkoumání  hranic  říšských  (Reichs- 


lonia,  Borghese,  Barberini  a  j.  v  Římě).  Ru-   Limesmuseum)  v  Saalburgu   u    Homburka. 
dolfll.  mel  v  Praze  jednu  znej  velikolepějších   V  Rusku  má  velikolepé  m.  Petrohrad:  £r- 


a  nejcennějších  sbírek,  jejíž  poklady,  pokud 
se  zachovaly,  chovají  se  v  umělecko-histo- 
rickém  museu  ve  Vídni. 


mi  táž  (v.  t.),  dále  jsou  v  Petrohradě  uni- 
versitní m.,  m.  akademie,  v  Moskvě  m.  umění 
a  starožitností  a  m.  Rumjancevské,  dále  m-ea 


Nejdůležitější  m-ea  v  Itálii  jsou  v  Římě ;  v  Charkově,  Jurjevě,  Oděsse  (m.  společnosti 
(vatikánské ,  lateránské ,  kapitolské ,  palác  i  pro  dějiny  a  starožitnosti)  a  v  ravlovsku. 
konservátorů,  museo  delle  Terme  Diocle-  Z  jiných  slovanských  zemí  maií  důležitá 
ziane  a  j.),  ve  Florencii,  v  Neapoli,  v  Be-  m-ea  Krakov,  Lvov,  Srědec,  Plovdivo,  Běle- 
nátkách,  v  Bologni,  v  Miláně,  v  Turíně,  Ve-  'hrad.  Ve  Švýcarsku  jsou  m-ea  v  Basileji, 
roně,  Brescii,  Mantově,  Modeně,  Parmě,  Ja- i  Bernu,  Curichu  a  Genevě.  V  Řecku  mají 
nově  aj.  Ve  Francii  přední  místo  zaujímá  i  Athény  nádherné  m.  národní  (SO^t-xóv  (kov- 
mezi  sbírkami  pařížskými  Louvre  (v.  t),  aslov)  a  m.  akropole  v  Olympii  (Singreion)  a 
dále  Cabinet  des  médailles,  m.  Luxem  bouř-  mimo  to  veliké  množství  řeckých  měst  na 
ské,  m.  Čluny,  vedle  nichž  má  Paříž  ještě  asi  pevnině  a  na  ostrovech  má  m-ea,  z  nichž 
200  m-eí  odborných,  dále  m-ea  v  Avignone,  I  některá  poslední  dobou  stala  se  velmi  důle- 
Compiégni,  Dijonu,  Grenoblů,  Lyoně,  Mar- 1  žitými.  VTureckumá Cařihrad staré  a  nové 
seilli,  Montpellieru,  Remeši,  Rouenu,Touloně,  I  m.  ve  Stambule,  z  nichž  poslední  označeno 
Versaillech,  Toulouse,  Bordeaux  a  vNantech.  |  právem  jako  >m.  budoucnosti*.  V  Americe 
V  Anglii  přední  místo  zaujímá  obrovské  jsou  zejména  bohatá  m-ea  v  Baltimoru,  Bo- 
Britisn  Museum  (v.  t),  dále  National  Gal-  stone,  v  Ithace,  Cincinnati,  New  Yorku,  Fila- 
lery  a  Kensin^onské  Museum  (v.  t.).  Nej- 1  delíii  a  Washingtone, 
starší  m.  anglické  jest  ¥  Oxforde  (the  Ash-       M.  bývá  také  často  názvem  zábavných  i  vě- 


molean  Museum),    Dále  jsou   veřejná    m-ea 
v  Edinburce,  Cambrídgei,  Manchestru,  Liver- 


deckých  časopisů.  Uvádíme :  Deutsches  M., 
vydávané  Dohmem  a  Boiem  (Lipsko,  1776 


poolu,  Dublině.  Mimo  to  jest  v  Anglii  množ-  j  až  1778,  26  d.)  a  pokračování  jeho  Neues 
štvi  důležitých  sbírek  starých  rodů  šlechti-  i  Deutsches  M.  (t.,  1789—91,  4  d.),  dále  Deut- 
ck^ch.  sches  M.,  týdenník  založený  r.  1851  Prutzem 

v  Rakousku  má  Vídeň  nádherné  m.  a  Wolfsohnem,  jejž  redigoval  až  do  r.  1866 
umělecko-historickéapřírodovědeckéamimo  i  Prutz,  do  r.  1867  Frenzel,  Attisches  M.,  vy- 
to množství  jiných  sbírek  a  m-eí  odborných,  i  dávané  od  r.  1796  Wielandem,  Rheinisches 
V  P/aze  zasluhuje  přední  zmínky  m.  krá-JM.  fůr  Philologie,  založené  r.  1833  Welckrem 
lovstvi  Českého  (v.  t),  nárociopisné  m.,  |  a  vydávané  pak  jím  a  Ritschlem,  později 
m.  Náprstkovo,  sbírky  umělecké  v  Rudolfině,  i  Ribbeckem  a  Búchelerem,  nyní  Bůchelerem 
m.  umělecko-průmyslové  a  sbírky  V.  Lanny.  |  a  Usenerem.  U  nás  uvádíme  České  m.  fílo- 
Vedle  toho  má  celá  řada  českých  měst  zají- 1  logické,  založené  r.  1895  Kvíčalou  a  jím  od 
mává  a  důležitá  m-ea  (Plzeň,  Králové  Hra-  \  té  doby  redigované.  Grosse  vydával  od  roku 


892 


Museum  království  Českého. 


1878—1885  v  Drážďanech  zvláštní  Zeitschrift  i 
fůr  Museologie.  E.  Garnier  a  L.  Benedite  vy-  j 
dávají  od  r.  1894  v  Paříži  Bulletin  des  musées.  i 

Srv.  Springer,  Kunsthandbuch  fůr  Deutsch-  j 
land,  Oesterreich  und  die  Schweiz  (Berlín,  • 
1886);  Clément  de  Ris,  Les  musées  de  pro- : 
vince  (2.  vyd.,  Paříž,  1871);  Champier,  L'an- i 
née  artistique  (t.,  1882);  Sittl,  Handbuch  der  I 
Arch&ologie  der  Kunst,  str.  32— 69;  L.  Viar- | 
dot,  Les  musées  ďEurope  (Paříž,  1860,  5  d.); 
E.  Curtius,  Kunstmuseen,  ihre  Geschichte  u. 
ihre  Bestimmung  (Alterthum  und  Gegenwart, 
L  díl) ;  A.  Furtwangler,  Museen  in  alter  und 
neuer  Zeit  (Abhandl.  d.  bayer.  Akad.  d.  Wiss., 
1899).  ^  Vý. 

Museum  království  Ceskélio  v  Praze 
jest  soukromá  jednota  vědecká,  jež  má  za 
účel  napomáhati  k  vědeckému  vzdělání  v  Če- 
chách vůbec  a  k  poznání  království  českého 
zvláště,  a  to  zjednáváním,  chováním  a  v  uži- 
tek obracením  pověcných  k  tomu  potřeb. 
Těmito  míní  se  předměty  takové,  z  jejichž 
zkoumání  samých  o  sobe,  bez  jiné  osobní 
pomoci,  lze  nabýti  vědomosti  důkladné,  na 
př.  přírodniny,  díla  umělecká,  starožitnosti, 
historické  památky  a  knihy  vůbec.  Cokoli  se 
vztahuje  k  české  zemi  a  k  národu  Českému, 
zvláště  k  poměrům  jejich  přírodním  a  dějin- 
ným, o  to  Společnost  stará  se  především; 
obrací  však  péči  svou  i  k  jiným  oborům 
nauk,  vylučujíc  jedině  právnictví,  theologii 
a  praktickou  medicínu  jakožto  nauky  zvlášt- 
ního povolání.  Ačkoliv  oba  zemské  jazyky 
v  Čechách  mají  u  Společnosti  stejnou  plat- 
nost, obrací  přece  zvláštní  pozor  k  všestran- 
nému vědeckému  vzdělání  řeči  a  literatury 
českoslovanské.  K  tomu  jí  hlavně  napomáhá 
pokladnice  jménem  Matice  česká,  kterou 
společnost  dle  zvláštních  ustanovení  spra- 
vuje. —  Společnost  skládá  se  ze  členů  čin- 
ných, přispívajících  a  čestných,  v  jejichž 
čele  jest  praesident,  vicepraesident  a  výbor. 
Tento  skládá  se  ze  šesti  členův  od  zemského 
sněmu  král.  Českého  volených  a  z  dvanácti 
členů  volených  od  Společnosti ;  mimo  to  vy- 
hrazeno jest  vládě  právo  vysílati  do  výboru 
dva  zástupce,  pokud  se  dostává  společnosti 
subvence  státní.  Společnost  jeví  své  půso- 
bení skrze  valná  shromáždění,  výbor,  zvláštní 
vědecké  sbory  a  zvláštní,  k  jistým  účelům  j 
zřízené  odbory.  Sbory  nyní  jsou  tři:  1.  sbor  I 
k  vědeckému  vzděláni  řeči  a  litera-, 
turv  české  Matice  Česká;  2.  sbor| 
archaeologický  s  odborem  pro  církevní 
umění;  3.  sbor  přírodovědecký.  Sbírky  | 
musea  jsou  neprodajné  a  zůstanou,  kdyby 
společnost  někdy  přestala,  majetkem  krá- 
lovství Českého. 

Společnost  spravuje  fondy:  1.  Opizův  k  úče- 
lům botanickým;  2.  Barrandeův  k  podpoře 
výzkumů  geologických,  zvláště  v  českém  si- 
luru ;  3.  nadaci  Aloisa  Turka  k  podpoře  stu- 
dia historického  a  přírodovědeckého  v  Če- 
chách. Kromě  publikací  Maticí  Českou  vy- 
dávaných Společnost  dílem  sama  provádí, 
dílem  svou  subvencí  podporuje  tyto  věde- 
cké podniky:   1.  výzkum  archivů  pro  diplo- 


matář  král.  Českého;  2.  přepisování  starýdi 
českých  rukopisů  z  ciziny;  3.  vydávání  >Pa- 
mátek  archaeologických  a  místo pisiiýcfa< 
(společně  s  Českou  Akademií);  4.  přírodo- 
vědecký výzkum  Čech  (společně  se  Země- 
dělskou radou  král.  Českého);  5.  vydávám 
Barrandcova  díla  »Systéme  silurien  du  ceotre 
de  la  Bohémec  (zvláštní  podporou  zemskoQ 
společně  s  fídeikommissem  díla  Barrandeova); 
6.  vykopávání  starožitností;  7.  přispívá  na 
vydáváni  díla  prof.  dra  J.  L.  Píce  »Starožit- 
nosti  země  České*. 

Dějiny.    R.  1816  byly  Čechy  stiženy  ve- 
likou neúrodou,  z  které  povstal  hlad.  K  na- 
řízení císaře  Františka  I.  sestoupil  se  v  led. 
r.  1817  za  předsednictví  nejvyššího  purkrabí 
soukromý  spolek  k  podpoře  nouzi  trpících, 
jenž  k  účelu  tomu  sebral  dobrovolnou,  ne- 
zúročitelnou  půjčkou  461.286  zl.  44  kr.  vid.  č. 
Avšak  rok  1817  byl  tak  úrodný,   že  se  jil 
v  září  mohla  splatiti  polovice  učiněné  půjčky. 
Někteří  účastníci  projevili  při  tom  ochotu, 
že  by  se  vzdali  zbývající  summy    ve  pro- 
spěch nějakého  účelu  vlasteneckého.    Toho 
použil  hr.  Fr.  Klebelsberg  a  dne  2.  dub.  1818 
navrhl  hr.  Fr.  A.  Kolovratovi  a  hr.  Kašparu 
Šternberkovi,  aby  se  z  darované  sununy  zří- 
dilo národní  museum.  Návrh  ten  byl  od  nich 
radostně  uvítán.    Vypracovány  stanovy  Mu- 
sejní společnosti  a  již  dne  15.  dub.  v  slav- 
nostní schůzi  předních  zástupců  čes.  šlechty 
usneseno  národní  museum  založiti.    V  téže 
schůzi  podepsal  hr.  Fr.  A.  Kolovrat  nadšené 
provolání  ^Vlasteneckým  přátelům  věd«,  se- 
psané za  tím  účelem  od  hr.  Klebelsberka,  a 
prohlásil,  že  museu  věnuje  své  mineralogi- 
cké sbírky.  Stejné  prohlášeni  učinil  hr.  Pro- 
kop Hartmann  a  rovněž  hr.  Kašpar  Štern- 
berk   se  zavázal   darovati    nově    zřízenémo 
ústavu  svou  bibliotéku  i  veškeré  své  draho- 
cenné sbírky  přírodnické ;  jiní  účastníci  schůze 
pak  uvolili  se  k  značnějším  příspěvkům  pe- 
něžním. Jest  tedy  den  15.  dubna  1818  dnem 
naložení  M.  k.  O.   Již  ke  konci  května  1818 
bylo  upsáno   pro  museum  61.379  zl.  10  kr. 
vid.  č.  a  kromě  toho  věnovány  ústavu  dalii 
sbírky  i  celé  knihovny,  z  nichž  vynikaly  hl. 
bibliotéka  hrab.  Jos.  ÍCoIovrata  na  Břexnid. 
obsahující  převzácné  staré  rukopisy  a  prvo- 
tisky,  neméně    vzácná   sbírka   rukopisův  a 
prvotiskův    arcibiskupa   Leop.   ryt.   Chluro- 
čanského  a  sbírky  přírodnické  hr.  Jos.  Mil- 
lesima  a  hr.  Fr.  Hartiga.    Podobné  přispěla 
k  museu  i  některá  města.   Přípravné  práce 
děly  se  s  počátku  v  praesidiální  kanceláři 
gubernia  a  15.  dub.  1819  odevzdal  nejvyšší 
purkrabí  zatímně  spravování  musea  br.  Fran- 
tišku Šternberkovi,  hrab.  Kašparu  Šternber- 
kovi, hr.  Fr.  Klebelsberkovi  a  hr.  Prokopu 
Hartmannovi.  Později  ještě  byli  povoláni  do 
ředitelstva  Jos.  Dobrovský,   prof.   Fr.  rpS 
Gerstner  a  hr.  Jiří  Buquoi.  Důležitější  usne- 
sení tohoto  zatímného  komitétu  musejního 
děla  se  i  dále  v  poradách,  jimž  předsedal 
nejv.  purkrabí  hr.  Fr.  A.  Kolovrat.  Darované 
sbírky  byly  od  1.  čce  1818  uloženy   v  sále 
minoritského  kláštera  u  sv.  Jakuba,  od  1.  čce 


Museum  království  Českého.  893 

L819  pak  dílem  v  bytě  prof.  Steinmanna  i  berkovy  jest  však  založení  Sboru  k  věde- 
r  technice,  dílem  v  domě  hr.  Hartiga  na  '  ckému  vzděláni  řeči  a  literatury  české  (viz 
VTlaském  náměstí.  Po  delším  vyjednávání  Matice  Česká)  r.  1830,  jenž  o  rozvoj  na- 
propůjčila  Společnost  vlasteneckých  přátel  <  šich  vědeckých  i  národních  snah  získal  si 
iměni  museu  část  svého  domu,  bývalého  zásluhy  znamenité,  ano  neocenitelné.  Po 
Šternberského  paláce  č.  57  na  Hradčanech,  a  i  smrti  hr.  K.  Šternberka  20.  pros.  1838  zů- 
;am  na  podzim  t.  r.  sbírky  přeneseny.  Úřední !  stalo  místo  praesidenta  neobsazeno  až  do 
lovolení,  aby  se  museum  zřídilo  jako  spo-  26.  kv.  1841,  kdy  zvolen  za  praesidenta  hr. 
ek,  bylo  uděleno  11.  čna  1820,  a  značně  do-  Josef  Nostic.  Tehda  zvoleni  byli  ponejprv 
vlněné  stanovy  jeho,  které  sepsal  hrabě  Fr.  do  výboru  též  Fr.  Palacký  a  Jan  rytíř  Neu- 
ÍClebelsberg,  byly  schváleny  v  poradě  zatím-  '  berk.  Na  to  2.  čna  1841  ustanoven  Palacký 
lého  komitétu  24.  ún.  1821.  Spolku  dáno  ,  jednatelem  a  jím  zahájeno  nové  důležité  ob- 
měno >S  pole  čnost  vlasteneckého  Mu- |  dobi  v  dalším  vývoji  ústavu.  Palacký  navrhl 
sea  v  Čecháchc  a  ve  stanovách  prohlá-  ve  schůzi  správního  výboru  20.  října  1841 
Seno,  že  sbírky  musejní  jsou  neprodajné  a  pronikavou  reorganisaci  ústavu  ve  smysle 
lerozlučné  a  že  jsou  majetkem  Společnosti  zásad,  obsažených  již  v  provolání  z  r.  1818, 
I  českého  národa  vůbec.  Společnost  musejní ,  kterou  stanoveno,  že  museum  má  býti  přc- 
thromáždila  se  13.  pros.  1822  k  první  valné  devším  vědeckým  obrazem  vlasti  naší,  v  němž 
iromadě,  v  níž  zvolen  byl  za  praesidenta  ,  Čechy,  země  i  národ,  dle  vývoje  svého  v  pří- 
ir.  Kašpar  Šternberk,  za  členy  správního  |  rodě  i  mravech,  v  dějinách,  umění  a  litera- 
rýboru  pak  hr.  Jiří  Buquoi,  Jos.  Dobrovský,  túře  v  minulosti  i  přítomnosti  zračiti  se  mají; 
'yt.  Gerstner,  hr.  Jan  Kolovrat,  kniže  Aug.  i  ježto  však  mnohým  úkazům  jen  při  srovnáni 
L.  Lobkovic,  prof.  Max.  Millauer,  prof.  Jos.  s  cizími  a  všeobecnými  porozuměti  lze,  nutno, 
dteinmann  a  hr.  Fr.  Šternberk.  Prvním  jed-  aby  sbírkv  i  této  potřebě  činily  zadost,  ač 
latelem  stal  se  kníže  August  Longin  Lob-  domácí  zůstává  základem.  S  důrazem  bylo 
covic.  Po  skončení  této  doby  přípravné  vy-   též  vytčeno,  že  museum  má  míti  účely  vě 


míjelo  se  museum  směrem  hlavně  přírodo- 


decké  a  historické,  nikoli  praktické,  a  po- 


rédeckým,  čehož  příčinu  dlužno  hledati  ve  drobně  uvedeny  sbírky,,  z  nichž  se  má  sklá- 
vynikající  vědecké  činnosti  praesidenta  hr.  dáti,  při  čem  přihlíženo  k  oborům  přírodni- 
[vašpara  Šternberka,  s  rozvojem  ústavu  ne- !  ckým  stejnou  měrou  jako  k  oborům  kultur- 
'ozlučně  sdružené.  Byltě  hr.  Šternberk  tak-   ním  a  historickým.  Návrh  ten  byl  schválen. 


%a  duší  mladého  ústavu,  jemuž  mimo  to 
itále  přinášel  i  veliké  oběti  hmotné.  Jmění 
nusejní  činilo  při  nastoupení  prvního  správ- 


načež  Palacký  jal  se  vytčený  programm  hor- 
livě ve  skutek  uváděti,  zvláště  staraje  se 
o  zanedbané  dosud  oddělení  historické.  Vy- 

•     1     A  #v  •  i~v_  _  *.    _i  •• j; 1 m* i_ 


lího  výboru  40.072  zl.  25  kr.  konv.  m.  Sbír-  dal  téŽ  spis  ^Das  vaterlándische  Museum  m 
cám  dostávalo  se  i  dále  mnohých  drahocen-  Bohmen  im  Jahre  1842c,  v  němž  podal  vy- 
lých  darů,  z  nichž  zvláště  uvésti  dlužno  '  líčení  dějin  ústavu  a  ukazuje  k  jeho  důleži- 
1830  vysoce  cennou  sbírku  mincí  a  me- ,  tosti  snažil  se  též  v  širších  vrstvách  vzbuditi 


laillí,  již  věnoval  hr.  Fr.  Šternberk,  a  biblio- 
:éku  Vunšvicovu  od  býv.  stavů  království 
!^eského.  Koupí  získána  byla  bibliotéka  Jos. 
Dobrovského.  JiŽ  před  konečným  ustavením 


pro  ně  účast. 

Tak  se  zdálo,  že  budou  splněny  naděje, 
jimiž  se  kojili  šlechetní  příznivci  musea. 
Tehdy  měla  být   důstojně   uctěna  památka 


le  Společnosti  byly  činěny  pokusy  o  zahá-  císaře  Františka  I.  Myslilo  se  na  dům,  jenž 
ení  vědecké  publikační  činnosti  v  museu,  by  připadl  museu  a  nesl  jméno  císařovo, 
iatímné  ředitelství  vydalo  r.  1820  zevrubný  i  Stavové  však  usnesli  se  postavit  sochu,  čímž 
:opografícký  plán  Prahy  od  Júttnera  a  téhož  |  naděje  v  museum  zklamány.  Již  r.  1844  ra- 
roku  ještě  Puchmayerovu  grammatiku  ru-  dili  se  stavové  o  pomoci  museu  a  10.  ledna 
ského  jazyka,  sepsanou  dle  soustavy  Josefa  1846  odevzdán  Společnosti  dům,  koupený 
Dobrovského.  Když  pak  Společnost  musejní  stavy  od  hrab.  Jana  Nostice.  Mimo  to  do- 
svou  činnost  zahájila,  uveřejňovány  v  Jedná- ;  stala  Společnost  od  stavů  dar  z  fondu  do- 
QÍch  společnosti  cenné  vědecké  práce  z  roz-   mestikálního  v  částce  25.000  zl.  konv.  m.  na 


ličných  oborův.  První  samostatné  dílo,  jež 
v  museu  mělo  vznik,  byly  »Reliquiae  Haen* 
keanae*  (1825—35),  vědecké  to  zpracování 
5ásti  botanických  sbírek  Tad.  Haenkeho,  jež 
přičiněním  hr.  Fr.  A.  Kolovrata  byly  od  mu- 
sea zakoupeny.  Zpracování  to  dělo  se  dle 
rozvrhu  hr.  R.  Šternberkem  učiněného  od 
(lejlepších  botaniků  té  doby,  z  domácích 
učencův  byli  ho  účastni  hlavně  Karel  Boři- 


potřebná  zařízení  a  opravy.  Ježto  dům  byl 
starý,  potřeboval  mnohých  oprav,  což  svě- 
řeno staviteli  Schóblovi  a  kontrole  ryt.  Neu- 
berka.  Ač  rozpočet  měl  se  krýti  jen  darem 
od  stavů  (25.000  zl.),  vzrostly  výdaje  netu- 
šené na  52.947  zl.  34  kr.  konv.  m.,  tak  že 
v  pokladnici  musea,  z  níž  ostatek  musil  býti 
zapraven,  zbylo  koncem  roku  1849  jenom 
34.393  zl.  28  kr.  konv.  m.  Na  podzim  r.  1847 


voj  Presl,  Jan  Svatopluk  Presl  a  Filip  Max.  ;  byly  sbírky  do  nových  místností  přestěho- 
Opiz.  Mimo  to  začalo  museum  vydávati  od  vány.  Tehdy  podniknuty  k  návrhu  hraběte 
r.  1827  vlastní  svůj  časopis  v  českém  a  ně-  Deyma  změny  ve  stanovách  Společnosti, 
meckém  jazyku  za  redakce  Fr.  Palackého,  které  vypracoval  Palacký.  Přijaty  byly  s  ně- 
Pro  nevalné  účastenství  odběratelstva  zanikl  kterými  změnami  ve  valné  schůzi  roku  1847. 
časopis  německý  r.  1831,  český  vychází  do-  Změnilo  se  především  jméno  Společnosti  na 
sud.   Nejdůležitějším  skutkem   doby  Stern- '  »Společnost  českého  Museac  místo  »vlaste- 


894 


Museum  království  Českého. 


neckého€.  Vytčeno  pěstování  řeči  a  litera- 
tury české  a  učiněny  změny  v  právu  voleb- 
ním. Pak  zřízeno  kontrolující  komité  pro 
knihovnu  (Palacký,  rytíř  Neuberk,  Šafařík  a 
Vocel),  doplněno  komité  archaeologické  a 
mnoho  bylo  jeStě  plánii.  Zatím  vSak  přišel 
osudný  rok  1848,  jenž  i  na  Museum  neblahý 
měl  vliv.  Mnoho  členů  bylo,  kteří  se  politiky 
účastnili  činně,  na  př.  Palacký.  Známo  pak, 
jak  uSkodiio  museu  zřízení  stráže  Concor 
die  a  Svornosti,  známo  též,  že  na  museum 
bylo  vojskem  i  vystřeleno  za  doby  sjezdu 
slovanského,  ač  boz  důvodu.  Některé  vyni- 
kající osobnosti  složily  tu  členství.  Tak  na 
př.  hr.  M.  Thun  složil  praesidentství  na  po- 
čátku září,  ze  správního  výboru  odešel  Bedř. 
hr.  Schónborn,  kanovník  V.  Pěšina  a  Karel 
kníže  Schwarzenberk.  V  obou  těch  letech, 
1848  i  1849t  nekonala  se  ani  valná  shromáž- 
dění a  také  schůze  výboru  byly  řídké.  R.  1850 
doplněn  výbor  a  za  praesidenta  zvolen  Jan 
ryt  Neuberk.  Noví  Členové  opět  přistupo- 
vali, sbírky  se  rozšiřovaly  a  vše  se  počalo 
bráti  k  lepšímu.  Tehdy  byl  také  archiv 
vlastně  utvořen,  rozšířen  i  kabinet  archaeo- 
lo(2[ický,  sbírka  rytin  koupí  bohemik  z  pozů- 
stalosti hrab.  Frant.  Šternberka  v  Drážďa- 
nech 1845,  sbírka  mincí.  I  knihovna  oboha- 
cena o  sbírky  Krtičkovy  a  j.  dary,  koupena 
literární  pozůstalost  Komenského  z  Lešna 
(korrespondence  a  j.).  O  to  měl  nejvíce  zá- 
sluh 'prof.  Půrky  ně.  Zvláště  pak  rozšířeny 
sbírky  rostlinopisné  (sbírky  dra  Helfera  a 
^Brachtův  herbáře).  R.  1851  zvolen  za  prae- 
sidenta hr.  Jindř.  Chotek  a  jeho  náměstkem 
Max  Berger.  Téhož  roku  schváleny  stanovy 
sekce  přírodovědecké,  za  jejíhož  předsedu 
zvolen  Purkyně,  za  jednatele  prof.  Reuss.  Zří- 
zena také  sekce  archaeologická  (předsedou 
Sacher-Masoch)  a  sekce  pro  vědecké  vzdě- 
lání řeči  a  literatury  české,  kdež  kurátorem 
byl  ryt.  Neuberk.  Tak  přiblížilo  se  valné 
shromáždění  29.  čce  1852.  Ryt.  Neuberk  pří- 
pisem  se  s  museem  rozloučil  a  Palacký  ne- 
přišel. Praesidentem  zvolen  hr.  Krist,  vald- 
štein  akklamací  a  za  čtyři  údy  výborové 
Šafařík,  Sacher-Masoch,  ar.  J.  Éeer  a  Ign. 
Havle.  Po  provolání  nového  praesidenta 
vzrostl  počet  členů  činných  i  přispívajících. 
Brzy  však  vystoupili  z  výboru  Šafařík  a  Štro- 
bacn,  tento  s  Čejkou  ze  Společnosti  vůbec, 
čímž  opět  nastávaly  doby  neutěšené.  K  tomu 
přistoupilo.  Že  úřadové  obraceli  pozornost 
k  museu,  až  konečně  vláda  nařídila  (1854) 
nový  název  Společnosti:  »Museum  krá- 
lovství Ceského€.  R.  1857  se  nekonalo 
ani  valné  shromáždění  a  hr.  Valdštein  zatím 
zemřel.  R.  1859  nařízeny  vládou  dvakráte 
nové  změny  stanov.  Konečně  obrátil  se  vý- 
bor musejní  přímo  na  ministerium,  které 
povolilo  konati  valné  shromáždění  a  stanovy 
schválilo  (13.  a  16.  února  1861)  Nařízeno 
však,  aby  volba  praesidenta  a  jeho  náměstka 
předložena  byla  vždy  nejvyššímu  schválení, 
čestní  členové  potřebovali  schválení  místo* 
držitelského  a  j.  Za  praesidenta  zvolen  hr. 
Jindř.  J.  Clam-Martinic,  jeho  náměstkem  Ka- 


rel kn.  Schwarzenberk.  Do  výboru  za  vy- 
stoupivší Členy  zvoleni  Palacký,  hr.  lan  Hai- 
rach  a  R.  svob.  pán  z  Hildprantu.  Čestný 
členem  zvolen  biskup  Strossmayer,  jenž  po- 
tom ústavu  zaslal  dar  1000  zi.  22.  duboa 
t.  r.  měl  správní  výbor  první  seděni ;  bíblio- 
tekářem  zvolen  po  smrti  Hankové  A.  J. 
Vrfátko.  Správa  důchodů  svěřena  kníž.  K. 
Schwarzenberkovi  a  nemocného  sekretáře 
Nebeského  zastupoval  Jos.  Kolář.  Zatím  však 
pociťovaly  se  nedostatky  staré  budoiry  i  po- 
dána k  zemskému  výboru  r.  1861  2á<fost  & 
stavbu  nového  domu  a  dotaci  z  financí  zein- 
ských.  Do  rozpočtu  zemského  dána  však  jen 
položka  ročních  4000  zl.  pro  museum.  Véc 
se  nevyřízena  táhla  několik  let.  Stav  musea 
byl  již  trapný,  knihovna  nestačila,  odděleni 
přírodních  sbírek  byla  přeplněna  a  také  no- 
vých úředníků  bylo  tu  třeba.  Láskou  se 
osvědčil  k  ústavu  v  té  době  J.  M.  Sáry  již 
na  sněmu,  odůvodňuje  potřebu  nové  ha- 
dovy. Sáry  byl  zvolen  do  výboru  r.  1864.  Za 
praesidenta  a  do  výboru  zvoleni  pak  r.  18oT 
opět  členové  vvstupující.  Výdaje  musea 
rostly.  V  bohemikách  cítila  se  ohromná  me- 
zera. K  tomu  všemu  bylo  třeba  velkých  dů- 
chodů, měl-li  ústav  ten  úkolu  svému  řádně 
dostáti,  jmenovitě  dosáhnouti  soamémosti 
svých  částí  a  vědeckého  přehledu  ve  sbír- 
kách. Bylo  tedy  museum  přinuceno  žádati 
u  zemského  výboru  za  podporu  10.000  ú. 
V  té  době  uvésti  sluší  krásný  dar  soch 
Schwanthalerových,  jež  dal  A.  Veit  z  Libě- 
chova  zhotoviti  v  Mnichově.  Velevítaným 
byl  pak  ovšem  dar  císaře  Františka  Jo- 
sefa I.,  jenž,  navštíví  v  museum  r.  1866  na 
podzim,  jemu  na  stavbu  nové  budovy  daro- 
val 10.000  zl. 

R.  1868  oslavena  byla  památka  SOletébo 
trváni  musea,  při  kteréž  příležitosti  dédic  a 
bratrovec  zakladatelův  Zdeněk  hr.  Šternberk 
daroval  na  stavbu  nové  budovy  musejní 
1000  zl.  r.  č.  a  Jan  hr.  Kolovrat-Krakovský 
5000  zl.  r.  č.  Fr.  Palacký  pak  zřídil  z  nadace 
jeho  památce  založené  roční  důchod  200  zl. 
k  doplňování  knihovny  a  roční  důchod 
600  zl.  k  vydávání  kronikářských  pramenův 
České  historie.  R.  1870  dostaío  museum  od 
dra  A.  Slezáka  20.000  zl.  konv.  m.  a  od  bi- 
skupa P.  Krejčího  4000  zl.  r.  č.  na  stavbn 
nové  budovy.  Vydávání  ^Pozůstatků  českých 
desk  zemskýchc  a  »Pramenů  dějin  českýchc 
z  nadání  Palackého  uspíšeno  bylo  zvuiště 
v  roce  1871.  Zároveň  rychle  pokračováno 
ve  výzkumech  přírodovědeckých  různých 
krajů  českých,  čehož  se  zvláště  účastnili 
Kořistka,  Krejčí,  Fric,  Celakovský,  Hellidi, 
Feistmantel  a  j.  R.  1877  odkázala  mnseo 
pí.  Marie  Lauterbachová  2000  zl.  a  použito 
poprvé  fondu  Opizova,  který  koncem  roku 
1878  měl  již  2490  zl.  71  kr.  R.  1873  a  1S79 
zvolen  opětně  za  praesidenta  hrabě  Jindř. 
Jaroši,  z  Clamu  a  Marti  nic  a  za  mistoprae- 
sidenta  Karel  kníže  ze  Schwarzenberka.  Zá- 
roveň zvýšena  byla  subvence  sněmu  se 
4000  zl.  na  10.000  zl.  R.  1882  darovalo 
město  Praha  staveniště  na  bývalých  fortifi- 


v 

Museum  království  Českého.  895 

cačních  posemcich  nad  Koňskou  branou  a  V  prvním  patře  zaujímá  střed  předního 
:.  1884  uložil  již  sněm  zemskému  výboru,  traktu  Pantheon,  v  1.  od  něho  táhne  se  řada 
lby  opatřil  do  příStího  zasedání  plány  a  sálů  se  sbírkami  mineralogickými  a  botani* 
'ozpočet  na  stavbu  nové,  nádherné  budovy  ckými,  na  právo  řada  sálů  se  sbírkami  ruko- 
nusejní.  Tal^  učiněn  rozhodný  krok  k  stavbě  pisů,  listin,  tisků,  mincí  a  s  předhistorickou 
lovéno  musejního  domu.  Téhož  roku  obo-  sbírkou  archaeolo^ckou ;  zadní  trakt  zaují- 
laceno  museum  odkazem  sbírek  přírodo-  mají  sbírky  historické  archaeologie  a  sbírky 
{pytce  Joachima  Barrandea  (v.  t.).  Jak- >  ethnografícké.  Pantheon,  určený  za  místnost 
nile  věci  přípravné  byly  vykonány,  zapo-  <  repraesentačni  pro  slavnostní  shromáždění, 
^to  ihned  se  stavbou  nového  musea.  Re  - '  ie  prostora  400  m*  velká,  se  stěnami  umě- 
litelem  stavby  bvl  prof.  J[.  Schulz.  R.  1887  lým  mramorem  vykládanými,  krytá  báňovi- 
itihla  museum  rána  úmrtím  hraběte  Clama-  '  tou  skleněnou  kupolí.  Obrovské  lunetty  nad 
Vlartinice,  jenŽ  přes  26  let  stál  v  čele  mu-  galerií  jeho  zdobeny  jsou  obrazy:  Václava 
icjní  správy.  R.  1888  zvolen  za  praesidenta  '  Brožíka  »Komen8ký  vykládá  své  spisy*  a 
íCarel  kn.  Schwarzenberk,  který  však  již  >Založení  české  university*  a  Fr.  Ženíáka 
'.  1889  místa  toho  se  vzdal,  načež  zvolen  » Přemysl  Oráč*  a  »Methoaěj*.  Ve  cviklech 
>yl  hr.  Harrach.  R.  1890  započato  se  stěho-  klenby  obrazy  Vojt.  Hynaisa:  >Inspirace«, 
raním  již  do  nové  budovy  a  r.  1891  bylo  >Uměníc,  »Hudba«  a  » Věda«.  Nad  krby  spa- 
itěhování  téměi^  skončeno.  30.  března  t.  r.  !  třují  se  poprsí  cis.  Frantiáka  Josefa  I.  a  cí- 
>ak  podepsána  smlouva  se  zemským  výbo-  sařovny  Alžběty  v  carrarském  mramoru  od 
'cm,  jíž  se  nová  musejní  budova  odevzdává  A.  Wagnera.  Dále  umisfují  se  tu  sochy  mu- 
listavu  musea  v  užívání.  Zároveň  vypraco-  žův  o  vlasť  a  národ  zasloužilých.  Chodby 
rána  osnova  domácího  řádu.  Příspěvek  země  prvního  patra  a  stěny  schodiště  hlavního  do 
svýšil  se  v  tu  dobu  na  16.780  zl.,  na  stěho-  II.  poschodí  zdobeny  jsou  krajinami  Jul.  Ma- 
káni dáno  zemí  10.000  zl.  R.  1894  činil  zem-  řáka.  Ve  vestibulu  II.  patra  stojí  Schwan- 
iký  příspěvek  35.500  zl.,  1895  41.100  zl.  a  thalerovy  sochy:  Arnošta  z  Pardubic  a  Bo- 
L896  již  53.000  zl.  Na  rok  1898  povolena  pak  huslava  Hasišteinského  z  Lobkovic.  V  mist- 
lubvence  státní  v  obnosu  5000  zl.  Znamenité  nostech  II.  patra  umístěny  jsou  sbírky  zoo- 
>odpory  dostalo  se  tu  museu  ve  správním  logické  a  geologicko-palaeontologické.  Ka, 
'oce  1898  legátem  Aloisa  Turka,  10.000  zl.  Musejní  bibliotéka  prostírá  se  v  zpod- 
statni subvence  zvýšena  r.  1901  na  20.000  ním  a  zvýšeném  přízemí  průčelí  k  sadu  Če- 
corun,  subvence  zemská  činila  od  roku  1898  lakovského,  mezi  nárožními  pavillony,  v  nichŽ 
-očně  po  50.000  zl.   ,  KpL^A.O.       jsou  biblioteční  úřadovny. 

Budova  m-ea  k.  C.,  postavená  dle  plánů  Celá  prostora  ta  jest  rozdělena  skleněnou 
urch.  prof.  J.  Schulze  nákladem  1,935.000  zl.  podlahou  na  čtyři  patra.  V  1.  patře  jest 
na  horním  konci  Václavského  náměstí  na  umístěna  literatura  historická  vůbec,  ve 
nistě  bývalé  Koňské  brány,  tvoří  čtverhran  2.  patře  jest  oddělení  přírodovědecké,  ve 
cdélí  104  m  (průčelí  postranní  jsou  75  m  3.  patře  literatura  česká  a  slovanská,  4.  patro 
jlouhá),  jehož  hlavni  průčelí  nad  vysokou  jest  vymezeno  archaeologii,  ethnograíii,  klas- 
rampou  zvedá  se  do  výše  70  m.  Mohutnou  sické  i  moderní  filologii  a  všeobecné  historii 
ejí  stavbu  zdobí  čtyři  nárožní  věže  a  hlavm'  literatur.  Středem  jest  tu  bibliotéka  Pala- 
cupole  ve  středu  předního  průčelí.  Terasso-  ckého  a  Šafaříkova,  nejzářivější  část  celé 
7itý  vstup  hájí  fontána  se  sochami  Wagne-  knihovny  musejní  vůbec.  Dále  jest  oddělení 
'ovými.  Fagada  bohatě  jest  zdobena  so-  rukopisné,  korrespondence  a  literární  pozů- 
:hami  allegorickými.  Na  pamětních  deskách, '  stálosti,  staré  tisky,  rytiny,  mapy  a  sbírka 
nasazených  pod  okny  druhého  patra,  vyryta  hudebnin, 
sou  jména  mužů  zasloužilých  o  českou  vlast.       Základ  k  bibl.  položen  byl  Kašparem  hr. 

Do  vnitra  budovy,  vstupuje  se  vestibulem,  Šternberkem,  který  daroval  museu  svoji  zna- 
ehož  strop  nese  osm  dvojitých  sloupů  ze  menitou  knihovnu  z  oboru  věd  přírodních, 
ivédské  Žuly;  mezi  sloupovím  umístěny  Bibliotéka  rostla  knihami  buď  darovanými, 
>chwanthalerovy  sochy.  .  V  přízemí  nalézají ,  buď  koupenými.  Po  příkladě  Šternberkově 
le:  zasedací  síň  výboru  společnosti,  musejní '  následoval  od  Jos.  hrab.  Kolovrata  Krakov- 
irchiv,  místnosti  České  Akademie,  knihovna  ského  dar  z  Březnice,  v  němž  jest  množství 
i  čítárnami  a  úřadovna  Matice  České.  V  zadní '  znamenitých  rukopisů  (na  př.  Mater  verbo- 
^ti  zřizuje  se  církevní  archaeologické  od- ,  rum).  Odkazem  pražského  arcibisk.  Václava 
lélení  a  sbírka  rytin,  obrazův  atd.  V  sou- '  Leop.  Chlumčanského  z  Přestavlk  získáno 
:errainu  umístěn  jest  archiv  zemský.  množství  tiskův  a  rukopisů,  r.  1838  bylv  za- 

Hlavní  schodiště  (nad  nímž  vznáší  se  skle-  koupeny  sbírky  Vunšvicovy,  obsahující  567 
lěný  plafond,  krytý  skleněnou  střechou)  je  |  svazků,  důležité  zvláště  spisy  a  prameny 
nohutné  koncepce  architektonické.  Mezi  i  z  oboru  heraldiky  a  genealogie.  Rovněž  kou- 
>blouky  bohatého  sloupoví  kol  do  kola  |  pěna  knihovna  Mikanova  a  Krtičkova,  1852 
imístěny  Poppovy  medaillony  českých  krá-  obdařena  musejní  knihovna  odkazem  1100 
ův ;  nad  hlavicemi  sloupoví  ve  výši  druhého  '  svazků  z  knihovny  barona  Jos.  Bedř.  Hen- 
)atra  na  podstavcích  bronzová  poprsí  mužů  nigera.  V  téže  době  rytíř  Neuberk  daroval 
}  museum  zasloužilých.  Uprostřed  schodiště  i  asi  1000  svazkův.  Rovněž  darem  přišla 
imístěny  Schwanthalerovy  sochy  Jiřího  z  Po-  knihovna  hrab.  Frant.  Ant.  Kolovrata  Lieb- 
iébrad  a  Elišky  Přemyslovny.  \  štejnského,  čítající  skoro  35.000  svaz.  knih 


896  Museum  království  Českého. 

a  150  ročníků  časopisův.  Mimo  to  darovány  |     Archiv.  S  jinými  předměty  přicházely  do 
pak  knihovny  dra  Josefa  Fesla,  Fr.  hr.  Kle-    musea  již  od  založení  jeho  též  listiny,   bálo 
belsberka,  hr.  E.  Pálffyho,  Frant.  rytíře  Cha-   se  to  však  s  počátku  v  míře  velmi  skrovné. 
novského  z  Dlouhé  Vsi  a  Kratochvíle  rytíře   R.  1823  bylo  tu  listin  50,  r.  1835   asi  900  a 
z  Kronbachu.  Zakoupena  též  knihovna  Han-   r.  1841  i  s  přepisy  ani  ne  4000..  Teprve  když 
ková  a  od  Josefa  Kocha-Kaňky  přišlo  darem   k  návrhu  F.  Palackého  v  sezení  správního 
přes  400  svazků  knih,  většinou  z  oboru  vý- 1  výboru  8.  list.  1841  bylo  usneseno,  aby  větší 
tvarných  umění;  r.  1830  zakoupena  knihovna  i  než  dosud  pozornost  věnována  byla   i  sbír- 
Dobrovského,  jíŽ  položen  základ  k  oddělení   kám    historickodiplomatickým    a    jmenovité 
slovanských  literatur.  Knihovna  tato  má  2283  I  aby  sbíráním  přepisů  listin  byl  položen  zá- 
svazkův.  Rozsáhlé  styky  Hankovy  se  slovan- ,  klad  k  českému  diplomatáři,  vzbuzen  byl  zá- 
skými  učenci  a  spisovateli  nemálo  přispěly  jem  i  kruhů  širších,  tak  že  jmenovitě  v  le- 
k  rozšíření  slovanského  oddělení  i  na  poli  I  těch  1844—45  přibylo  mnoho  listin  původních 
korrespondence.  Velecenná  knihovna  Saraří- .  i  v  přepisech.  I  bylo  nutno  vyloučiti  listiny 
ková  zakoupena  Českým  sněmem  za  20.000  l  z  oddělení  rukopisného,  kde  až  dosud  byíy 
zl.  r.  č.  V  sousedství  sbírky  Šafaříkovy  ulo-  j  chovány,  a  založiti  zvláštní  archiv  musejní, 
žena  jest  knihovna  Palackého,  darovaná  Ob- 1  Stalo    se   tak    v    sezení   správního    výbom 
čanskou  záložnou  v  Karlině.  Množství  publi- 1 1.  března  1846,  kdy  zároveň  prvním   arcbi- 
kací,  vydaných  rakouskými  Slovany,  dostalo  i  vářem  jmenován  byl  K.  J.  Erben.    Nástupci 
se  slovanskému  oddělení  darem  los.  Jirečka.  |  jeho  byli:  Hynek  Veselý  f  1851— 53),  Václav 
Vzácnými   spisy  jihoslovanskými  a   bulhar-   Křížek   (1854—55),  Jan   Hlavatý    (1855 — 64), 
skými  obohatil  knihovnu  dr.  Konstantin  Ji-   František  Zoubek  (1865—67),  Josef  Pervroll 
recek.    Oddělení  rusínské  obdarováno  bylo   (1868—73) ,  František  Kozel  (1873—74).  dr. 
knihovnou  spisovatele  Frant.  Řehoře,  jenž, '  Antonín  Rezek  (1874—78)  a  Václav  Schulz, 
pobyv  mnoho  let  mezi  haličskými    Rusíny, ;  jemuž  od  poč.  r.  1899  jako  assistent  přidéien 
sebral  skoro  celou  jejich  novější  literaturu,   dr.  Zdeněk  Nejedlý.    Jako   samostatné   od- 
Kromě  toho  obsahuje  tato  sbírka  Řehořova  I  dělení  Musea  rozšiřovat  se  archiv  odtud  dosti 
i  maloruské  spisy,  před  r.  1876  v  Rusku  vy-  j  rychle.    R.  1855  měl  již  21.874  listin  pflvod- 
dacč.  Nejvíce  Jest  v  ní  uloženo  spisů  z  oboru   nich  a  11.606  přepisů.  Vzrůst  jeho  dále  byl 
národopisu.   Čítá  celkem  přes  2000  svazků.  |  pravidelný.    Pro  rozvoj  archivu  zvláiíté  vý- 
Jinak  roste  musejní   knihovna  spisy,   které   značnými  byly  tyto  okolnosti:  r.  1845  daro- 
jinoslovanští  učenci  sami  museu  zdarma  za- 1  váli  stavové  král.  Čes.  pro  jeho  diplomatáf 
sílají.  Výměnou  za  »Časop.  českého  Museac, '  všecky  přepisy  listin,  které  aŽ  dosud  nákla- 
»Novočes.  bibliotéku*  a  »Památky  archaeo- 1  dem  jich  ¥.  Palacký  v  domácích  i  zahranič- 
logické«  dochází  množství  spisův  a  sborníků  i  nich  archivech  byl  pořídil;   r.  1852  daroval 
německých,  francouzských,  anglických  a  j.  a   c.  k.  zemský  soud  v  Praze  3000  listin  a  kon- 
skoro  všecky  periodické  publikace  slovan- 1  ceptů  hlavně  z  2.  pol.  XVI.  století  pocbáze- 
ské.    R.  1897  obdařena  byla  knihovna  mu- '  jících  z  býv.  komory  české ;  r.  1859  daroval 
sejní  knihovnami  dra  Viléma  Gablera  a  spi-   týž  soud  589  foliantů,  register  to  soudu  ko- 
sovatele  Eduarda  Jelínka.    Knihovna  Gable-   morního,  soudu  nejv.  purkrabství  pražského 
rova  obsahuje  asi  3000  svazků,  z  nichž  vět- .  a  relací  úředních  z  let  1479—1783;   r.  1879 
šina  připadá  na  francouzskou  historii,  zvlá- 1  odevzdána  byla  archivu  odkazem  jeho  ge- 
ště  dobu  revoluce.   Knihovna  Jelínkova  čítá '  nealogická  sbírka  hr.  Rudolfa  Vratislava  a 
přes  2000  svazků;   mimo  to  uložena  jest  tu.  r.  18Q6  zakoupena  byla  celá  registratura  ze 
i  jeho  rozsáhlá  korrespondence  a  rukopisy   zámku  v  Litomyšli,  v  níž  byly  nejen  regi- 
jeho.   Darem  tímto  značně  vzrostlo  slovan- 1  stratura  toho  panství  a  části  registratur  ji- 
ské  oddělení,  hlavně  ovšem  polské.  S  ní  zá- .  ných  panství,  v  jichž  držení  hr.  Trauttmans- 
roven  dostalo  se  knihovně  musejní  822  vy- 1  dorífové  a  ValdSteinové  v  XVIL— XIX.  stoL 
obražení,  většinou  fotografií,  týkajících  se  ■  byli,  nýbrž  i  zbytky  soukromé  a  úřední  kor- 
valnou  měrou  národopisu  polského.  Neméně  I  respondence  mnohých  členův  obou  těchto 
důležitý  jest  dar  proí.  Ant.  Truhláře  z  roku   rodů.    R.  1874  opět  k  návrhu  F.  Palackého 
1898,  jenž  sem  věnoval  téměř  úplnou  sbírku '  usneseno  systematické  prozkoumání  archivů 
vydání  spisův  Sigmunda  Hrubého  z  Jelení. ,  českých  i  zahraničných,  které  odtud  pravi- 
Sbírku  tuto  doplnil  Ant.  Truhlář  r.  1898,  kdy  '  dělně  se  provádí,  pro  český  diplomatář,  k  je- 
dostalo  se  musejní  knihovně  zároveň  darem  |  hož  vydávání  přípravné  práce  jsou  jt2  zahá- 
cenné  bibliotéky  kulturního  historika  Josefa  jeny.  Koncem  r.  1900  obsahoval  archiv  mu- 
Svátka  od  dra  T.  Pohla,  advokáta  v  Telči.  >  sejní  ve  3  sálech  s  2  pracovnami  tato  oddě- 
Z  oboru  právní  historie  slovanské  a  rakou-   lení:    1.   listiny   pergamenové   (kusů    1850), 
ské  věnoval  sem  množství  svých  spisův  a ;  2.  diplomatář  (kusů  asi  25.000),  3.  listiny  ob- 
prací  dr.  Hermenegild  Jireček  rytíř  ze  Samo-  !  sáhu  všeobecného  (k.  6140),  4.  tištěné  patcDty 
ková.    R.  1900  darována  musejní  knihovně !  a  vládní  výnosy  (k.  7873),  5.  listiny  měst  a 
odborná  bibliotéka  c.  k.  zdravotního  rady '  obcí  ík.  31.225),  6.  materiál  k  popisu  krák>v- 
MUDra  Vojtěcha  Wraného,  čítající  3197  sv. ;  ství  Čes.  s  nápisy  na  hrobkách  i  zvonech  a 
Neméně  vzácným  darem  z  téhož  roku  byla '  s    pečetěmi    (k.    18.204),    7.    listiny    šlechty 
knihovna  dra  Edm.  Břet.  Kaizla   z  Karlina,   (k.  23.015),  8.  genealogickou  sbírku  hrab.  R. 
obsahující  1264  svazkův  hlavně  z  nejnovější '  Vratislava  (k.  14.960),  9.  znaky  šlechty  české 
literatury  právnické.  A.O,       (k.   3364)   a  10.  sbírku  autografů  a  pečeti 


Museum  království  Českého. 


897 


rch.  stav.  rady  J.  Hlávky  (k.  8789) ;  dále  rodo- 
isné  a  místopisné  sbírky  F.  Palackého,  A. 
lybičky  a  J.  K.  Rojka  na  lístcích,  autografy, 
•ečeti,  zmíněné  již  knihy  soudní,  archív  Itern- 
•ersko-roanderscheidský  a  registratury  cho- 
eňskou  i  litomyšlskou.  Některé  skupiny  li- 
tin byly  z  archivu  musejního  uveřejněny  a 
ice  hlavně  v  ^ Archivu  českém*,  v  9Histor. 
Tchivu  Čes.  akademiec  a  v  »ČČM.<.  VSch. 
Sbírka  numismatická  znamenitě  byla 
•ovznesena  r.  1830,  kdy  František  hrabě  ze 
>ternberka-Manderscheidu  odkázal  Museu 
larem  celou  svou  sbírku,  která  svým  časem 
tokládána  byla  za  nejbohatší  na  mince  a  me- 
laille  české,  moravské  a  slezské,  chovajíc 
edle  těchto  také  mince  cizí.  Bylo  v  ní  261 
:usů  zlatých,  3079  stříbrných  a  420  médě- 
lých,  cínových  a  p.  Časem  vzrostla  numisma- 
ická  sbírka  téměř  samými  dary  as  na  16.000 
nincí  a  medaillí  zemí  koruny  České,  k  nimž 
e  řadí  na  9000  kusů  ze  zemí  jiných.  Do 
>rvniho  počtu  položeny  též  mince  nezná- 
ných  národů  nechť  zlaté  nechť  stříbrné  v  naší 
emi  nalezené,  jimž  se  » barbarské  €  říká, 
r  počtu  67  kusů;  z  těch  jest  1]  stříbrných 
i  ostatní  zlaté.  Mezi  těmito  zvláštní  pozor- 
lost  zasluhuje  18  dosud  záhadných  kousků, 
la  jichž  líci  se  čte  PACTHCA  T Rastislav)  a 
la  rubu  asi  jako  IIENAZE.  —  České  mince 
:ačínají  denáry  Boleslava  I.,  které  vybíjeli 
:éŽ  jeho  nástupcové  až  do  Přemysla  Ota- 
cara  I.  (asi  do  r.  1216)  [v.  DenarJ;  denárů 
ráech  jest  v  numismatické  sbírce  1760.  Po 
-.  1215  se  již  nerazily,  nýbrž  na  místě  nich 
savedeny  brakteaty  (v.  t),  jež  jako  jediná 
svého  času  mince  v  Cechách  potrvaly  až  do 
r.  1300;  brakteatů  největších  (tolarových) 
:hová  num.  sbírka  245,  prostředních  a  ma- 
lých 210  kusů.  Zaražením  pražských  grošů 
Václavem  II.  (r.  1300)  stal  se  znamenitý  obrat 
v  mincovnictví  českém  (v.  Groš)  a  byly 
nepřetržitě  vybíjeny  až  do  r.  1547.  V  num. 
sbírce  jest  jich  na  1180  kusů,  mezi  nimiž  13 
grošů  tlustých  z  dob  Karla  I.  až  Vladislava  II. 
[nimo68kontramarkových  Václava  III.  Drobné 
mince  od  Václava  II.  (parvi  Pragenses)  až  do 
peněz  bílých  a  malých  Ferdinanda  I.  jest 
zde  na  1100  kousků.  Dukáty  zaražené  Janem 
Lucemburským  (v.  D  u  k  á  t)  udržely  se  v  stejné 
jakosti  a  váze  až  na  naši  dobu.  Počínajíce 
Ferdinandem  I.  byly  též  dvojnásobeny,  Ru- 
dolf II.  a  někteří  jeho  nástupcové  razili  též 
dukáty  troj-,  pěti-  a  desitinásobné,  ano  od 
Leopolda  I.  výše  i  Ví*  a  Ve^u^^tu.  Všech  ta- 
kových zlatých  mincí  jest  zde  263  kusů.  — 
Hrabata  Šlikové  zarazili  v  Jáchymově  r.  1519 
tolar  (v.  t.)  a  jeho  díly,  které  vybíjel  též 
Ferdinand  I.  až  do  r.  1561,  kdy  na  jich  mí- 
sto zavedl  zlatníky  fpo  60  krejc.)  a  jejich 
díly.  Avšak  Maxmilián  II.  tyto  r.  1573  opět 
nahradil  tolary,  jež  se  udržely  za  všech  jeho 
nástupců.  Tolarů  královských,  českých  pánů, 
biskupův  a  arcibiskupův  olomouckých  a  j. 
vedle  2-  aŽ  4tolarů  jakož  i  zlatníků  nachází 
se  v  num.  sbírce  696  kusů,  mezi  nimiž  ne- 
jeden hranáč;  pouze  z  doby  Rudolfa  II.  jest 
jich  zde  178.  —  Bílých  grošů  Maxmiliána  II. 

OttftT  Slovnik  NauCný,  it.  XVU.  24  [4  1901. 


až  Matiááe  II.  jest  360,  »malých€  groŠů  Ru- 
dolfa U.  až  Matiáše  698;  Českých  stavů  24- 
až  Vt^fcjcarů  54,  Moravských  stavů  25,  Be- 
dřicha Falckého  92  atd.  Mincí  slezských,  nej- 
větším dílem  drobných,  počínajíce  Ferdinan- 
dem I.,  jest  zde  1069  kouskův.  Ostatní  běžné 
mince  České  v  počtu  nemalém  jdou  aŽ  do 
r.  1857,  kdy  byla  zrušena  poslední  už  ▼  Če- 
chách mincovna  pražská.  —  Jiné  středověké 
peníze  náležejí  zemím  cizím ;  je  jich  na  6000 
kusů,  a  kromě  nich  chová  num.  sbírka  1846 
mincí  antických,  totiž  223  řecké  (10  zlatých, 
30  stříbrných,  ostatní  bronzové)  a  1623  řím- 
ské a  byzantské  (14  zlat.,  597  stř.  a  ostatní 
bronz.).  —  Medaillí  a  pamětních  penízů 
všech  jest  zde  2230  kusů,  z  nichž  155  zla- 
tých; ostatní  jsou  buď  stříbrné,  bronzové, 
měděné  a  j.  Jsou  mezi  nimi  buď  korunovační 
peníze  českých  králů  (130),  inthronisační 
pražských  arcibiskupů,  litoměřických  biskupů, 
opatů  vyšehradských,  biskupů  a  arcibiskupů 
olomouckých  (90)  a  p.,  nebo  se  týkají  če- 
ských pánů  (80,  kromě  186  jetonů),  uctění 
svatých,  zejména  Matky  boží  Staroboleslav- 
ské  a  Příbramské,  sv.  Jana  Nepomuckého  (40) 
a  j.;  jsou  zde  též  medaille  biblické,  papež- 
ské, na  pamět  mistra  Jana  Husa  (29),  českých 
a  jiných  učenců  a  mužů  zasloužilých,  dobro- 
dinců, vojevůdců;  výstavní,  záslužné,  rozlič- 
ných měst,  poutnické  závěsky  (190)  atd.  — 
Ze  všech  těchto  mincí  a  medaillí  vyloženo 
v  mincovním  kabinetě  (síň  2.)  ve  vitrí- 
nách (č.  1.  až  6.)  2586  kusů  výhradně  če- 
ských, moravských  a  něco  slezských. 
Ve  vitríně  č.  7.  rozloženy  jsou  nálezy,  nechť 
celé,  nechť  z  větší  části,  jež  se  udaly  v  Ce- 
chách nebo  na  Moravě.  Zejména  jsou  zde 
denáry  chrášťanské  (269),  část  denárů  z  Ka- 
nalské  zahrady  na  Král.  Vinohradech  (120), 
veletínských  u  Uherského  Brodu  (90),  ze  Str- 
milova  u  Jindřichova  Hradce  (874),  z  Mark- 
vartic  u  Dačic  na  Moravě  ri300),  brakteaty 
zlončické  (56),  pražské  a  míšeňské  groše  od 
Kunětic  (218),  podobné  z  Hlavečnika  u  Chlumce 
n.  C.  (174),  drobné  mince  z  Libišan  (377)  a 
tolary  i  mince  menší  z  Drahoraz  (350).  —  Ve 
vitrině  č.  8.  nacházejí  se  dva  celé  nálezy 
mincí,  každý  dosud  v  původní  nádobě, 
do  níž  byl  svým  časem  uložen  a  zakopán. 
Na  jeden  z  nich  uhodilo  se  ve  Stradonicích 
u  Berouna,  na  druhý  v  Nové  vsi  u  Velvar; 
oba  náležejí  do  XV.  století.  Sm, 

Sbírka  pečetidel  sestává  z  1008  kusů, 
k  nimž  se  druží  73  razítka.  Některá  peče- 
tidla jsou  celá  buď  bronzová,  mosazná,  že- 
lezná nebo  stříbrná.  Jiná  se  skládají  ze  dvou 
kovů,  totiž  buď  z  mosazné  ploténky,  pájkou 
spojené  se  železnou  násadkou,  aneb  z  plo- 
ténky stříbrné  na  mosazné  neb  železné  ruko- 
jeti; u  některých  jest  na  mosazné  ploten ce 
dutý  váleček,  do  něhož  zapuštěná  dřevěná, 
obyčejně  soustruhovaná  násadka.  Pečetidla 
do  kamene  rytá  s  prolamovanou  rukojetí 
jsou  velmi  řídká.  Nejstarší  zcela  bronzová 
pečetidla  tvaru  mandorly  nemají  násady, 
nýbrž  na  rubu  mírný  hřbet  s  malým  očkem 
(XIV.  a  XV.  stol.);  u  jiných  bývá  ploténka 

57 


898 


Museum  království  Českého. 


buď  kruhová,  ovální  nebo  čtyřhraná.  Dokud 
se  týče  původních  vlastníků,  rozdělují  se 
všechna  pečetidla  takto:  372  náležejí  erbov- 
ním osobám,  137  panstvím  a  jejich  úřadům, 
92  méstům  a  obcím  vůbec,  118  cechům,  114 
osobám  duchovním  a  dobročinným  spolkům, 
175  úřadům  státním,  společnostem  a  jednot- 
livcům. —  Razítka  jsou  vesměs  z  doby  no- 
vější, rozmanitého  tvaru,  a  náležejí  úřadům 
obecným,  panským,  závodům  a  jednotlivcům. 
Z  pečetidel  uvedených  jest  v  mincovním  ka- 
binetě (síň  2.)  ve  vitrině  (čís.  9.)  vyloženo 
kusů:  131  erbovních  osob,  45  měst,  31  ce- 
chův  a  26  stavu  duchovního.  Otisky  všech 
těchto  233  pečetidel  (pečetí)  vyvěšeny  jsou 
tamtéž  ve  dvou  rámcích,  každý  s  příslušným 
jménem  a  číslem,  jež  se  shodují  s  vylože- 
nými originály.  —  V  témže  kabinetě  na  se- 
verní stěně  jsou  vyvěšeny  ve  14  rámcích  sá- 
drové odlitky  nejstarších  pečetí  českých 
s  příslušným  letopočtem  v  počtu  354.     Sm. 

Sbírky  archaeologické  dlouho  zůstá- 
valy nepatrnou  snůŠkou  nahodilých  darů,  až 
zakoupením  sbírky  Páchlo  vy  (za  4000  zl.)  a 
výzkumy  vlasteneckého  kněze  V.  Krolmusa 
dostalo  se  jim  podstatnějšího  rozmnožení. 
Když  Fr.  Palacký  usiloval  o  vydatnější  pě- 
stování směru  historického;  založen  r.  1842 
archaeologický  sbor  musea,  jenž  pře- 
vzal úkol  soustavného  sbírání  a  od  r.  1854 
v  >Památkách  archacologických  a  místopis- 
ných«  i  soustavného  uveřejňování  památek 
archaeolo^ckých.  Byli  to  hlavně  J.  E.  Vocel 
h.  F.  Beneš,  kteří  stáli  v  čele  této  činnosti  a 
dodali  jí  rázu  vědeckého.  Ač  nebylo  mnoho 
prostředků  k  soustavnému  kopáni,  přece 
sbírky  utěšeně  množily  se  nálezy  kostěných, 
kamenných  i  bronzových  a  j.  památek  před- 
historických,  zatím  co  různými  dary  ovšem 
nesoustavně  množily  se  i  sbírky  archaeolo- 
gie  historické ;  jmenovitě  sluší  vzpomenouti 
sbírky  nástrojů  hudebních  faráře  Buchtla 
v  Kysperce.  ŇeŽ  pro  sbírky  tyto  nedostá- 
valo se  v  budově  na  Příkopě  místa,  tak  že 
teprve  přesídlením  do  nové  budovy  další 
vývoj  jejich  umožněn  byl  a  značně  i  podpo- 
rován rozdělením  sbírek  archaeologie  před- 
historické  od  sbírek  archaeologie  historické 
i  od  sbírky  mincí  a  archivu  českého. 

Sbírka  archaeologie  předhistori- 
cké,  zaujímající  dnes  tři  prostranné  síně, 
uspořádaná  prof.  J.  Píčem  v  postupu  chro- 
nologickém dle  jednotlivých  nalezišC,  znázor- 
ňuje minulost  království  Českého  od  časův 
prvního  se  vyskytnutí  člověka  až  do  období 
prvních  zpráv  historických.  Počínají  sbírky 
zobrazením  stanic  diluviálního  člověka  doby 
ledové  a  nejstarších  sídlišť  člověka  v  t.  z  v. 
jamách  popelovitých  (z  hradiště  na  Řivnáči, 
ze  sídlišť  v  Šárce,  v  Podbabě,  na  Levém 
Hradci,  v  okolí  Čáslavě,  Slaného,  Mn.  Hra- 
diště atd.).  Obsahují  dále  velkou  sbírku  oje- 
dinělých i  hromadných  nálezů  bronzův  i  zlata, 
potom  sbírka  předmětů  z  hrobů  se  skrče- 
nými kostrami,  jeŽ  obsahují  památky  po  nej- 
starším obyvatelstvu  severních  a  středních 
Čech.  Následuji  potom  nálezy  z  mohyl,  hrobů 


ga-- 


popelnicových  a  z  hrobů  s  kulturou 
skou  Č.  latěnskou.  Tu  je  také  umístěna 
sbírka  dra  Štěp.  Bergra,  v  nejnovější  dobé 
zemským  výborem  zakoupená,  a  hlavně  bo- 
hatý nález  z  hradiště  Stradonického  obsahu- 
jící. Nálezy  z  hrobů  doby  císařství  Říraskébo. 
zvláště  nálezy  z  přebohatého  pohřebiště 
u  Třebické  u  Dobřichova,  nálezy  z  dobr 
stěhování  se  národů  v  a  nálezy  ze  star- 
ších hradišť  a  sídlišť  a  doby  křesťanské  uza- 
vírají celé  oddělení.  —  Vyloženo  v  něm  cel- 
kem 5859  předmětův  ozdobných  a  užitko- 
vých a  více  než  1840  nádob.  Sbírka  rozmno- 
žuje se  soustavným  kopáním,  jež  řídí  kustos 
prof.  dr.  J.  Píč,  uveřejňující  zároveň  vý- 
sledky v  obsáhlých  soustavných  publikacidi 
{Archaeologický-  vfykum  ve  středních  čecltách. 
Památky  před  historické  a  j.). 

Sbírka  archaeologie  historické,  w5- 
dělená  od  předešlé  v  čas  přesídlení  do  nor: 
budovy,  děkuje  za  slibný  svůj  rozvoj  neier 
úsilné  činnosti  svého  kustoda  prof.  J.  Koaly, 
nýbrž  i  různým  vlivům  posledního  desetileď- 
jmenovitě  jubilejní  výstavě  v  Praze  r.  1891. 
která  ve  svém  oddělení  retrospektivním  po- 
prvé svedla  pozoruhodné  množství  památek 
historických;  přispěla k  tomu  později  neméot 
národopisná  výstava  r.  1895,  z  níž  vzalo  po- 
pud založení  církevního  odboru  archaeolo- 
gického  (přičiněním  P.  Ed.  Sittlera),  jeni 
snáší  památky  umění  církevního,  a  ko- 
nečně i  výstava  architektův  a  inženýrů  če- 
ských r.  1898,  po  níž  bylo  založeno  zejména 
oddělení  architektonických  fragmenti 
přičiněním  dra  B.  Matějky.  Sbírka  zaujímá 
dnes  tři  místnosti,  jednu  v  přízemí,  v  niž 
pořádá  se  sbírka  rytin,  a  dvě  v  prvním  pa- 
tře, z  nichž  jedna  kromě  jiného  obsahuje 
dvě  pamětihodné  staročeské  lékárny  ze 
XVII.  a  XVIII.  stol.,  starožitnou  galerii  k 
XVII.  stol.  a  proslavený  hvězdný  globus 
z  r.  1724  z  universitní,  kdysi  jesuitské 
knihovny  v  Praze.  V  druhé  síni  zaujímají 
přední  místo  obě  kamenné  desky  s  nápisr 
o  kompaktátech,  pocházející  ze  zrušena 
kostela  Božího  Těla  na  Karlové  náměstí.  Sin 
tato  obsahuje  soustavnou  sbírku  historickou. 
Skupinu  zbraní  husitských  a  štitův 
pražských,  kutnohorských  a  jiných  z  doby 
Vladislavské  s  nápisy;  sbírku  hákovnic  a 
ručních  děl  od  XV.— XVII.  století,  sbírku 
mečův  od  XI.— XVIII.  stol.,  sbírku  ostruh 
z  X.— XVIII.  st.,  kuší  a  samostřílů  z  XV.  ai 
XVII.  stol.,^  šípů  a  hrotů,  ozdobných  sudlic 
a  brněnic  (drátěných  košilí);  menší  sbírku 
brnění  a  přílbic  a  větší  sbírku  honosný 
zbraní  ze  XVI.— XVIII.  stol.  (mezi  nimi  aét- 
ská  puška  cis.  Josefa  II.,  růžky  na  pradi. 
pistole  a  p.);  skupinu  sudlic  a  halapartec, 
partizán,  spontonů,  hákovnic,  sbírka  meěů  a 
kordů  honosných  ze  XVII.  a  XVUI.  století. 
dále  zbraní  orientálních  (mezi  nimi  šavle 
srb.  gener.  Štěp.  Kničanina  z  r.  1850);  ke 
sbírce  zbraní  druží  se  mučidla  a  meče  po- 
pravní, udidla  a  třmeny  koňské.  Sbírka  ko- 
vových památek  (mezi  nimi  křestní  misy 
z  nálezu  olomouckého  z  XII.  stoL  a  vzácaa 


Museum  království  Českého. 


899 


truhla  ze  XIII.  stol.  z  král.  hrobky  na  Hrad- 
čanech), sbírka  zámkův  a  klíčů  (got.  zámek 
z  hradu  Zvíkova};  románské  a  gotické  bron- 
zové nádoby  a  ozdoby  (aquamanile,  kaditel- 
nice,  křížky,  olovená  deska  z  rakve  Břeti- 
slava II.),  nástroje  méřické  a  hodiny, 
kolkkce  zvonův  od  XIII.  do  XVÍII.  stol. 
a  sbírka  řezbářských  předmětů  ze  slo- 
nové kosti;  sbírka  zlatnických  před- 
mětů (památky  grcmia  zlatníků  pražských, 
nález  gotických  prací  zlatnických  z  Bojiště 
v  Praze;  sbírkou  svého  druhu  jedinou  je  tu 
kollekce  prstenů  z  českých  nálezů  z  XII.  až 
XIX.  stol.  s  převzácnými  kusy  románskými 
i  gotickými,  zvláště  z  doby  Karlovy;  tamtéž 
amethystové  pečetidlo  Jana  Lucemburského); 
konvice  z  doby  Rudolfínské  ve  tvaru  ko- 
roptve, nůž  královny  Alžběty,  stříbrný  po- 
iiár  Šafaříkův,  granátové  šperky,  sbírka  drob- 
nůstek ze  slonové  kosti  se  sbírkou  tabaté- 
rek,  jehlice  z  rakve  král.  Kateřiny  Uherské, 
dcery  Jiřího  Poděbrada,  sbírka  hracích 
karet.  Velká  sbírka  předmětů  z  pálené 
ti  líny  ve  4  skříních  s  oddělením  dlaždic, 
kachlů,  středověkého  hrnčiřství  a  českoslo- 
í^enské  majoliky  XVI.~XIX.  stol.,  která  po- 
slední je  zvláště  krásně  zastoupena;  sbírka 
skleněných  nádob  (české  sklo  broušené 
le  XVII.  a  XVIII.  stol.,  čestný  pohár  Jung- 
nannův  a  Šafaříkův  od  ruských  spisovate- 
ův  a  zvláště  série  vzácných  skleněných  ter- 
h'kův  emailovaných  se  znaky  a  českými  ná- 
pisy z  XV.-XVÍII.  stol.).  Skvělá  sbírka  hu- 
debních nástrojů,  sbírka  vyšívaných 
památek  církevních  i  světských  se  zname- 
nitým i  ukázkami   gotickými,   renaissančnimi 

barokními  a  tabulové  stropy  gotické  i  re- 
laissanční. 

Pokračováním  sbírek  těchto  jsou  národo- 
pisné památky  lidu  českého  v  Če- 
:hách,  na  Moravě,  ve  Slezsku  i  na  Sloven- 
sku, tvořící  ve  dvou  síních  (české  selské 
(íni  a  moravsko-slezsko-slovenské  síni)  mu- 
lejní  sbírku  národopisnou,  v  níž  jen 
nalý  oddíl  tvoří  dosud  ethnografie  cizí.  — 
Také  zde  to  byla  jubilejní  výstava  r.  1891, 
menovitě  její  výbor  pro  výstavu  lidového 
tmění,  který  zanechal  tu  utěšenou  památku 
;vé  činnosti  vydatnou  zásluhou  kustoda 
ibírky  prof.  J.  Kouly.  V  české  selské  síni 
názorněn  ethnograncký  ráz  lidu  českého, 
menovité  interieury  světnic  selských  z  růz- 
lých  krajů  (Litomyšlska,  Plzeňska,  Turnov- 
ka  s  Mladoboleslavskem,  ze  středních  Čech, 
domažlická  a  Blatska),  kromě  toho  pak 
birkou  prací  výšivkových,  součástí  krojo- 
vých, nábytku,  nářadí,  nádob  a  pod.  V  síni 
noravsko- slezské  a  slovenské  znázorněn 
ithnografický  ráz  lidu  českého  z  ostat- 
lích  části  oblasti  českoslovanské  dílem  in- 
erieury,  dílem  exterieury  obydlí  s  četný- 
ni  figurínami  v  krojích  z  Hané,  ze  Sloven- 
ka moravského  i  uherského  a  ze  Slezska, 
Torně  toho  bohatou  sbírkou  výšivek  (zvlá- 
tě  vzácných  koutnic),  slovenské  a  horácké 
riajoliky  a  jiných  ukázek  lidové  umělecké 
>ráce. 


Zoologické  sbírky  s  počátku  sestávaly 
jen  z  nahodilých  darů  a,  jak  se  zdá,  v  čase 
jich  umístěni  na  Hradčanech  dostalo  se  do 
nich  i  leccos  z  bývalých  sbírek  Rudolfových, 
jak  aspoň  svědčí  zbytek  blbouna  {Didus) 
v  novější  době  ve  starých  zásobách  nalezený 
(vyhynulý  tento  pták  byl  chován  v  zoologi- 
cké zahradě  Rudolfově).  Když  na  popud  hr. 
Kašpara  Šternberka  stal  se  kustodem  sbírky 
Aug.  Corda  (do  r.  1848),  učiněn  na  ty  časy 
zajímavý  pokus  pro  obohacení  sbírek  těch 
různými  exoty.  Ódebralť  se  totiž  Corda  s  hr. 
Colloredo-Mansfeldem  do  Texasu,  odkud  pak 
získané  předměty  ze  zátoky  Galvestonské  do 
Prahy  zasílal.  Z  toho  však  jen  čásf  došla, 
značnější  čásť  vzala  za  své  i  s  lodí,  na  které 
Corda  sám  zahynul.  Z  těch  dob  pochází  též 
mnohý  cenný  přírůstek  z  domácí  zvířeny, 
jako  poslední  český  rys,  poslední  česká 
kočka  divoká,  vlk,  medvěd,  snad  i  norek; 
pohříchu  však  nebyla  zachována  přesná  data 
o  původu  jejich.  —  V  téch  časech  žilo 
v  Praze  i  několik  horlivých  entomologův, 
z  nichž  proslul  zvlášť  dr.  J.  W.  Helfer,  lékař 
ve  službě  vlády  holland.,  jenž  sbíral  brouky 
na  cestách  svých  do  Itálie  (1836),  Persie  á 
Indie  (1837),  v  Tenasserímu  (1838—1839), 
v  Mcrgui  a  na  Andamanech  (1840),  kdež 
také  domorodci  přepadenu  byv  zahynul.  Z  od- 
kazu jeho  dostalo  se  museu  na  47.000  brouků ; 
museum  převzalo  také  uveřejnění  vědeckých 
prací  o  bohatém  tomto  materiálu;  tímto  za- 
býval se  jmenovitě  Max  Dormitzer,  jenž  při- 
pravil k  uveřejněni  Pselaphidy  se  skvostnř 
provedenými  kresbami,  však  záhy  zemřel. 
Assistentem  jeho  a  po  něm  kustodem  byl 
dr.  Ant.  Fric,  jenž  počal  zabývati  se  již 
tehdy  úsilně  zvířenou  českou,  jmenovité 
ptactvem,  jehož  sbírku  sám  sebral,  vycpal 
a  v  počtj  300  kusů  museu  daroval;  v  ní 
jsou  četné  originály  jeho  díla  o  ptactvu 
evropském,  jehož  sbírky  rozhojněny  byly 
i  sběratelskými  výpravami,  jež  týž  podnikal 
do  Banátu,  Chorvatska,  Dalmácie  a  na  Čer- 
nou Horu,  jakož  i  cestami  po  Evropě,  z  nichž 
přinášel  dary,  získané  penězi  maecenášů,  jež 
pro  věc  sbírek  dovedl  nadchnouti.  —  Sbírka 
ptactva  zvlášť  obohacena  zakoupením  dvou 
velmi  cenných  sbírek  z  pozůstalosti  Feldeg- 
govy  (1852)  a  z  pozůstalosti  Vobořilovy,  s  ni- 
miž jmenovitě  i  dvě  vyhynulé  alky  velké  do 
musea  se  dostaly.  Znamenitého  rozmnožení 
dostalo  se  zool.  sbírkám  odkazem  Jos.  Mar- 
šála, jenž  přinesl  na  50.000  conchylií  recent- 
nich  i  fossilních.  V  tom  stadiu  zastalo  rozvoj 
těchto  sbírek  založeni  komitétu  pro  výzkum 
Čech,  jehož  první  publikace  přinesly  přehled 
do  té  doby  známé  obratlovci  zvířeny  české. 
Tu  již  začalo  se  také  shromažďovati  zvířenu 
českou  a  snášen  povlovně  nejen  materiál  pro 
českou  sbírku,  nýbrž  i  budován  pevný  zá- 
klad, na  němž  by  jednou  dokonale  zříditi  se 
mohla  $kutečná  sbírka  české  zvířeny;  tato 
vytvořena  vŠak  teprve  po  přeneseni  sbírek 
do  nové  budovy.  Zde  vyřáděno  pro  ni  ze 
všeobecné  sbírky  vš^  důležité  (zejména  ori- 
ginály publikací)  a  utvořena  kompletní  sbírka 


900 


Museum  království  Českého. 


českých  obratlovcův,  i  pracuje  se  na  dopl- 
něni pěkných  již  sbírek  celé  nižší  zvířeny,  jme- 
novitě i  českého  hmyzu.  Sbírka  česká  vyka- 
zuje 1150  obratlovcův  a  2500  bezobratlých.  — 
Ve  všeobecné  sbírce  zvláště  sbírka  ptactva 
jest  již  dokonale  upravena,  tak  že  přehled- 
nost její  vyloučením  zbytečné  přítěže  dou- 
blet  velice  se  zlepšila,  a  doplňují  se  nyní  jen 
scházející  typy.  Znamenitého  zdokonalení 
dostalo  se  všeobecné  sbírce  ssavců  jednak 
darem  společnosti  »Pondělni  Jour  íixe<,  jež 
zakoupila  mohutnou  kostru  velryby,  jednak 
bohatými  příspěvky  cestovatelů  dra  Em.  Ho- 
luba, £.  St.  Vráze  a  i.;  potom  vzácnými 
dary  nynějšího  jednatele  společnosti,  dvoř. 
rady  prof.  dra  Boh.  šl.  Jiruše,  a  účelnými 
koupěmi.  Značného  zdokonalení  dostalo  se 
sbírce  ryb,  obojživelníkův  a  plazův  exkur- 
semi dra  Frice  k  mořím  severním  i  jižním, 
dílem  i  cestou  do  Ameriky  (1899).  Dnes  Vy- 
kazuje celá  sbírka  vystavených  obratlovců 
na  3000  kusů.  Ve  sbírce  bezobratlých  přišla 
teprve  v  novém  museu  k  platnosti  sbírka 
Maršálova,  znamenitě  pak  zdokonalena  tu 
sbírka  entomologická  z  daru  slč.  £m.  Du- 
dovy, která  věnovala  sbírku  hmyzu  po  bra- 
tru svém,  známém  entomologovi  L.  Dudovi 
(2306  druhů  ve  12.000  ex.),  z  daru  A.  Non- 
frieda  (1200  druhů),  N.  M.  Kheiia,  A.  Srnky 
a  j.,  kromě  toho  přikoupeny  sbírky:  Flei- 
scherova  (8000  kusů)  a  sbírka  po  chebském 
archiváři  Gradlovi  (15.000  kusů).  Celá  vysta- 
vená sbírka  bezobratlých,  spořádaná  v  sou- 
stavě od  protozoů  k  cephalopodům,  vyka- 
zuje 16.000  kusů,  kromě  toho  však  sestavuje 
se  zvláštní  vědecká  sbírka  entomologická. 

Botanické  sbírky.  Na  základě,  který 
dán  byl  všeobecným  herbářem  hr.  Kašpara 
Šternberka  s  10.000  druhy,  pracováno  bylo 
dále  odborníky  proslulými,  z  nichž  bratří 
Preslové  a  P.  M.  Opiz  zasluhují  jmenováni 
býti  na  prvním  místě.  Teprve  r.  1856  před- 
sevzato sloučení  herbárních  sbírek  v  jediný 
herbář  všeobecný,  v  němž  uloženo  rost- 
linstvo všech  zemí,  pokud  sbírky  k  tomu 
cíli  bylo  lze  opatřiti.  Tak  čítá  dnes  čásf  vše- 
obecného herbáře,  vykázaná  rostlinstvu  jevno  - 
snubnému,  přes  45.000  druhů  v  350.000  ex. 
aspoň,  kterážto  část  herbárni  rozdělena  jest 
při  sledu  soustavy  Endlicherovy  na  405  sil- 
ných svazků.  Vedle  starobylého  Šternber- 
kova  herbáře  obsahuje  oddělení  toto  sbírku 
Tadeáše  Haenkea  (s  origin.  k  dílu  B.  Presla: 
>Reliquiae  Haenkeanaec),  uherský  herbář 
Valdšteinův  (orig.  díla  »Plantae  Hungariae 
rariores*),  objemné  herbáře  F.  W.  Wall- 
rotha,  Brachta,  Opize,  východoindické  rost- 
liny Walli chovy,  Helferovy,  dále  menší  her- 
báře dra  Hoffmanna,  Malinského  vedle  po- 
zdějších příspěvků  darovaných  i  koupených, 
zvláště  však  obohaceno  bylo  odděleni  to  od- 
kazy Veselského  (r.  1867)  a  professora  svob. 
pána  Leonhardiho  (1875).  Základ  tento  i  dále 
koupi  a  výměnou  se  doplňuje,  tak  že  jsou 
tu  zastoupeny  velmi  bohatě  všecky  země 
evropské  (kromě  Čech),  pak  zvláště  Přední 
Asie,  Severní  Amerika  (nejlépe  východní  a 


tichomořské  Spojené  Obce),  slušné  Amerika 
Střední  s  Indii  Západní,  méně  Amerika  Jii.; 
z  Afriky  nejlépe  repraesentováno  je  Kapsko, 
dále  též  Egypt  i  Alžír;  z  končin  Asie  mimo 
Přední  Indii  nejvíce  rostlin  přibylo  z  Indie 
Východní  a  Sibiře;  také  pevnina  australská 
a  z  arktických  končin  Grónsko  dobfe  jsoo 
zastoupeny.  —  Další  část  všeobecného  her- 
báře jsou  sbírky  rostlin  tajnosnubných:  hub, 
lišejníků,  řas,  jatrovek,  mechův  a  kapradin 
(v  širším  smyslu),  kde  mají  místo   i    české 
kryptogaroy  (tak  od  starších  badatelů  čes., 
jako  Cordy,  Opize,  Hoffmanna,  Leonhardiho 
atd);   celkem  část  tato  čítá  v  84  fasciklech 
přes  15.000  druhův  asi  v  60.000  exemplářích. 
R.  1860  založil  dr.  Lad.  Čelakovský  zvláštní 
herbář   český   a   r.  1866   vyřazeny    starší 
rostliny    české   (od   Šternberka,   Haenkeho. 
Tausche,  Opize,  Kablíkové  a  jin.  sběratelů) 
z  herbáře  všeobecného  pro  herbář   český; 
vzat  při  tom  zřetel  k  rostlinstvu  cévnatému. 
Výsledky  prací  těchto  repraesentuje  jednak 
musejní  herbář  český,  čítající  přes  2000  dru- 
hův a  tvarů  ve  více  než  22.000  exemplářích 
(v   83  fasciklech  uložených)  a  zevrubné  dílo 
dra  L.  Čelakovského  »Prodromus  květenj'  če- 
ské*. Herbáře  uloženy  jsou  ve  dvou  prostran- 
ných nárožních  síních  a  přístupny  jsou  na 
požádání  k  odbornému  studiu.    Kromé  nich 
má  odděleni  botanické  jednu  místnost  vý- 
stavní,   v  níž    vyložena  je  sbírka   semen  a 
plodů,  dřev,  kor  a   kořenů,  tajnosnubných 
rostlin    (hlavně    modely    hub    a    lišejníky ^ 
sbírka    rozličných    látek    rostlinných,    sule- 
ných  kakteí,  květenství  palem,  obchodních 
plodin  tropických,  dále  sbírka  průhledných 
praeparátů  mořských  řas  a  květů  k  účelům 
morfologickým ,   sestavených   a   upravených 
prof.  drem  jirušem.  Ka. 

Mineralogické  sbírky.  Základ  k  od- 
dělení mineralogicko -petr  o  grafické- 
mu položil  hrabě  Kašpar  Šternberk,  da- 
rovav  při  založení  Musea  bohatou  sbírku 
svoji,  kterou  dříve  zakoupením  sbírky  Lin- 
dackerovy  značně  rozmnožil;  jiní  šlechticové 
čeští  a  četní  pěstitelé  věd  přírodních  při- 
spěli hojnými  dary. 

Prof.  ř.  X.  Zippe,  jmenován  byv  r.  1824 
kustodem  sbírky  mineralogické,  rozdělil  ji 
ve  dvě  odděleni,  ve  sbírku  soustavnou  a 
sbírku  českou,  a  až  do  odchodu  svého 
z  Prahy  (1849)  neúnavně  se  přiČinoval  o  roz- 
množení a  vědecké  zpracování  zvláště  oddě- 
leni tohoto,  z  něhož  čerpal  látku  k  většině 
svých  prací. 

Po  odchodu  Zippeově  spravovali  sbírky 
mineralogické  prof.  Jan  Krejčí  (1850 — 69) 
a  prof.  Em.  Bořický  (1869—81).  Po  smrti 
Bořického  ujal  se  správy  sbírek  mineralogi- 
ckých nynější  jejich  ředitel  prof.  K.  Vrba,  za 
jehož  správy  (l891)  sbírky  tyto  byly  do  nové 
budovy  musejní  přeneseny,  podstatné  do- 
plněny a  značně  rozhojněny,  ve  třech  vel- 
kých síních  (č.  XVII.  sbírka  soustav.,  č.  XIII. 
a  XIV.  sbírka  česká)  nově  vystaveny.  Bo- 
hatstvím, přehlednosti  a  elegantní  úpravou 
svojí   zaujímají  sbírky  mineralogické  jedno 


Museum  království  Českého. 


901 


z  předních   míst  mezi  podobnými  sbírkami 
evropskými. 

Darem  c.  k.  zdravotního  rady  MUDra  V. 
Wraného  (1893)  založena  výstavní  sbírka 
petrografická  a  sbírka  broušených  dra- 
hokamů, k  níž  hojně  přispěl  c.  a  k.  dvoř. 
klenotník  K.  Rum  mel.  Sbírka  meteoritů 
v  posledních  letech  dary,  výměnou  a  koupí 
rozmnožena  několikanásobně. 

Sbírka  soustavná,  vystavená  dle  che- 
mického systému  Grothova  v  60  skříních 
(síň  XVII.),  obsahuje  typické,  z  velké  části 
velmi  cenné  exempláře  nejmnožších  druhů 
nerostů,  z  některých  naleziáť  cele  suity.  Ve- 
dle soustavně  seřazených  minerálů  jsou 
v  8  nástěnných  skříních  a  6  zasklených  stol- 
cích vystaveny  velké,  skvostné  kusy. 

Sbírka  nerostů  českých,  umístěná  ve 
40  skříních  řadových  a  16  skříních  nástěn- 
ných, jest  roztříděna  na  sbírku  minerálů  žil 
rudních  (síň  XIV.)  a  na  sbírku  nerostů  na- 
lezišť jinakých,  spořádanou  dle  útvarů  (síň 
XIIL).  Ve  sbírce  této  jest  nerostné  bohat- 
ství Čech  znázorněno  skoro  úplně,  každé 
naleziště  zastoupeno  celými  suitami  a  mnohé 
z  vystavených  kusů  jsou  unika  neb  vynikají 
nevšední  krásou.  Zvláště  bohatě  jsou  za- 
stoupeny nerosty  svými:  Příbram,  Jáchy- 
mov, Stará  Vožice,  Ratibořice,  Stříbro,  Hora 
Kutná,  Vejprty,  Jílové,  Cinvald,  Slavkov,  Dě- 
dova Hora  u  Hořovic,  Písek,  Přísečnice, 
Hazlov,  okolí  pražské,  Kozákov,  České  Stře- 
dohoří,  štěrky  pyropové  a  m.  j. 

Koncem  r.  1900  vykazovala  sbírka  minera- 
logická přes  12.000  čísel. 

Sbírka  broušených  drahokamů  a  šper- 
kových  kamenů,  obsatiujíci  skoro  1000  kusů 
(síň  XV.),  znázorňuje  v  různých  tvarech  vý- 
brusů veškeré  téměř  nerosty,  jichž  se  užívá 
za  áperkové  kameny,  a  obsahuje  též  mo- 
dely některých  proslulých  déraantův. 

Sbírka  petrografická  jest  vystavena 
v  23  skříních  (síň  A  VI.)  a  spořádána  v  pod- 
statě dle  rozdělení  Zirkelova.  Kromě  vysta- 
vených kusů  uloženo  mnoho  materiálu  hor- 
nin (přes  1600  kusů)  pro  sbírku  hornin 
českých,  která  v  nedlouhé  době  vystavena 
bude.  Ukázky  hornin  zpracovaných, 
jichž  se  užívá  za  stavivo  nebo  jako  dekora- 
tivních kamenů,  vystaveny  v  síni  XV. 

Sbírka  meteoritů  vykazuje  134  pády 
nebo  nálezy  o  150  kusecn  v  úhrnné  váze 
75*5  kg  a  naleží  jak  počtem  nalezišť  tak  va- 
hou mezi  přednější  sbírky  druhu  tohoto. 
Z  8  českých  nálezu  (v.  Meteority)  jest  za- 
stoupeno 7,  železo  bohumilické,  nejnověji 
nalezené  malé  železo  sedlčanské  a  kámen 
praskoleský  hlavní  částí,  drobnějšími  kusy 
železa  z  Lokte  a  Broumova,  kameny  z  Kra- 
vína u  Tábora,  z  Lysé  n.  L.  a  z  Ploškovic. 
Z  moravských  meteoritů  jest  ve  sbírce  mu- 
sejní hlavní  část  železa  ze  Staré  Bělé  u  Mor. 
Ostravy  a  úlomky  kamenů  ze  Stonařova, 
Blanska  a  Těšic.  Fr.Sl~k, 

Geologicko-palaeontologická  sbír- 
ka. Sbírku  tu  založil  hr.  Kašpar  Šternberk, 
snášeje   z  různých  krajin  českých  a   cizích 


k  dílu  svému  »Versuch  einer  geognostisch 
botanischen  Darstellung  der  Flora  der  Vor- 
welt€  bohatý  materiál,  a  byla  pak  Cordou 
doplňována.  Po  dlouhou  dobu  zůstavši  skoro 
nezměněna,  bylá  teprv  v  60tých  letech  sto- 
letí XIX.,  když  počal  komitét  pro  přírodo* 
vědecký  výzkum  Cech  své  působení,  hlavně 
činností  proř.  Frice,  později  Počty,  Kafky, 
prof.  Velenovského,  dra  Ot.  Nováka  a  j.  hoj- 
ným sebraným  materiálem  rozmnožena,  tak 
že  ke  konci  let  60tých  a  na  poč.  let  70tých 
XIX.  stol.  zřízena  býti  mohla  malá  vše- 
obecná sbírka  geologická  a  malá  geologická 
sbírka  česká,  v  níž  soustavně  znázorněny 
byly  útvary  v  Čechách  vyvinuté.  Pracemi 
výzkumnými,  provedenými  prof.  Fricem,  Ot. 
Novákem,  prof.  Velenovským,  drem  Počtou, 
prof.  Feistmantlem,  Weinzettlem,  Katkou, 
Klikou,  získáním  sbírek  po  opatu  Zeidlerovi, 
gub.  radovi  Havlovi  a  zejména  skvělým  od- 
kazem J.  Barrandea  rozmnožena  byla  sbírka 
takovou  měrou,  že  nej^n  výstavní  síně,  nýbrž 
ani  skladiště  musejní  nedostačovala,  draho- 
cenná sbírka  Barrandeova  chována  b^ti  mu- 
sila  v  místnostech  najatých,  a  veledůležitý 
materiál  vědecký  byl  nepřístupen  nejen  šir- 
šímu obecenstvu,  nýbrž  i  odborníkům.  Te- 
prve přesídlením  do  nové  budovy  bylo  možno 
sbírky  ty  vystaviti  a  je  jak  širšímu  obecen- 
stvu, tak  i  odborníkům  přístupny  učiniti. 

Sbírka  geologicko-palaeontologická  zaují- 
má nyní  7  sálů,  z  nichž  jeden  jest  věnován 
sbírce  Barrandeově,  druhý  sbírce  Šternber- 
kově,  4  ostatní  sbírkám  výhradně  českým  a 
poslední  sbírce  všeobecné. 

Síň  I.,  v  jejíž  předsíni  spatřuje  se  nástěnná 
geologická  mapa  Čech,  zaujímá  Barran- 
deum,  nazvané  tak  na  poctu  J.  Barrandea, 
jenž,  zpracovav  palaeontologický  materiál 
českého  siluru  (kambria,  siluru,  hercynu  a 
devonu),  odkázal  své  sbírky  i  dokončení 
svého  díla  českému  museu.  Sbírce  Barran- 
deově při  vtělena  původní  sbírka  mus.,  sbírka 
Havlova,  sbírka  Zeidlerova,  pozd.  sbírka  dra 
Ot.  Nováka,  konečně  pak  i  sbírka  hornin 
prahorních,  sebraná  dílem  O.  Zippem,  dílem 
pracemi  komitétu  pro  výzkum  Čech  (hlavně 
prof.  G.  Laubem).  Také  je  tu  uschována 
Goethcova  sbírka  hornin  z  okolí  Varů  Kar- 
lových a  Lázní  Františkových.  Sbírka  silur- 
ská zahrnuje  originály  díla  Barrandeova  Sy- 
stéme silurien  du  centre  dt  la  Bohéme  a  pu- 
blikací dra  Ot.  Nováka,  dra  F.  Počty,  prof. 
Waagena  (s  drem  J.  Jahnem)  a  dra  J.  Per- 
nera;  spořádána  jest  dle  soustavy  Barran- 
deovy. 

Sbírku  kamenouhclného  útvaru  zahrnuje 
Sternbergeum,  v  němž  uložena  je  též  no- 
vější sbírka  vzácných  nálezů  členovcův,  a 
druhá  výstavní  místnost,  v  níž  dle  prac 
Karla  Feistmantla  znázorněna  povaha  všech 
čes.  pánví  kamenouhelných.  Sbírka  útvaru 
permského  obsahuje  originály  k  dílu  dra  A. 
Frice  Fauna  der  Gaskohle  u,  d,  Kalksteine  d, 
Permformation  Bóhmens  a  originály  Cor- 
dovy  a  Rengrovy.  —  1  útvar  jurský, 
skrovně  v  Čechách  u  Kyjova  a  Šternberka 


902 


Museum  průmyslové. 


vyvinutý,  zastoupen  je  tu  dosti  úplnou  sbír- 
kou A.  Weise.  Sbírka  útvaru  kamenouhel- 
ného,  permského  a  jurského  vykazuje  cel- 
kem přes  2400  vystavených  a  přes  6000  v  zá- 
suvkách uložených  kusu.  Bohatá  jest  sbírka 
útvaru  křídového,  spořádaná  dle  geologicko- 
palaeontologických^  studií  Fricových  (v  Ar- 
chivu pro  výzkum  Čech)  se  zřetelem  na  ori- 
ginály monografií  a  publikací,  dílem  již  výše 
citovaných,  dílem  i  v  novém  již  museu  vy- 
daných od  dra  E.  Bayera,  dra  A.  Frice,  J. 
Kafky,  dra  Ot.  Nováka,  dra  J.  Pernera  (fora- 
minifery),  dra  F.  Počty,  dra  J.  Velenovského 
a  V.  Weinzettla  (v  rukopise).  Sbírka  třeti- 
horního  útvaru  zahrnuje  pozoruhodný  výklad 
originálů  k  dra  J.  Velenovského  monografii 
Flora  d,  ausgebr.  Letten  von  Kršovic  b.  Loun^ 
téměř  úplnou  sbírku  třetihorních  měkkýšů 
z  Tuchořic,  svého  druhu  unicum  s  originály 
ku  práci  B.  Kliky  (»Archiv  pro  výzkum 
Čechc),  sbírku  třetihorního  hmyzu  s  origi- 
nály ku  práci  dra  Ot.  (Nováka,  sbírku  z  třeti- 
horní  pánve  vídeňské  v  okolí  Čes.  Třebové 
se  znamenitým  nálezem  Dinotheria  a  s  ori- 
nály  ku  práci  V.  J.  Procházky:  Miocén  vý' 
chodočeský,  konečně  pak  sbírky  a  profily 
z  jednotlivých  pánví  hnědouhelných,  spořá- 
dané dle  geologického  postupu  vrstevního  a 
publikací  badatelů  cizích.  —  Vystaveno  tu 
celkem  přes  2400  a  uloženo  přes  7000  zka- 
menělin a  hornin.  Sbírka  českých  naplave- 
nin  skládá  se  ze  sbírky  českých  štěrků  gla- 
ciálních  a  postglaciálních,  sbírky  nálezů  z  če- 
ských jeskyň  a  slují,  sbírkv  faunistické  v  sy- 
stému zoologickém  spořádané  ze  sbírky  di- 
luviálních  stanic  člověka  ,dle  práce  J.  Kušty 
s  originály  nejstarších  v  Čechách  nalezených 
lebe  k  lidských,  konečně  pak  ze  sbírky  allu- 
viálních  náplavů.  Je  tu  vystaveno  přes  1200 
a  uloženo  rovněž  přes  1200  fossilních  a  sub- 
fossilních  zbytků,  k  nimž  přidruží  se  v  nej- 
bližší době  úplná  kostra  diluviálního  noso- 
rožce z  Blat  u  Medlešic. 

Všeobecná  sbírka  geologicko-pa- 
laeontologická  má  především  účel  po- 
dati obraz  složení  kůry  zemské  na  zeměkouli 
co  do  palaeontologického  obsahu  jednotli- 
vých útvarů  a  vrstev  způsobem  srovnávacím. 
K  účelu  tomuto  vyloženy  jsou  v  60  skříních 
význačné  horniny  a  zkameněliny  jednotli- 
vých útvarů  v  a  vrstev  kůry  zemské  v  po- 
řadí vývojném.  Mimo  to  zřízena  bude  sbírka 
dynamická  a  srovnávací  sbírka  pa- 
laeontologická.  Ka. 

Maseam  průmyslové  má  za  účel  před- 
váděti výrobcům  ve  stálé  výstavě  vzorné, 
technikou  nebo  uměleckým  provedením  vy- 
nikající výrobky  průmyslové  a  s  nimi  i  prak- 
ticky důležitější  vynálezy  a  vzorné  či  zdo- 
konalené stroje,  nástroje  a  j.  pomůcky  vý- 
robní, a  tím  pracovati  k  soustavnému  po- 
vznášení průmyslové  výroby  po  stránce 
technické  či  umělecké.  Dle  toho,  zda  pečuje 
museum  při  provedené  dělbě  úkolův  o  roz- 
šiřování účelných  strojů,  nástrojů,  materiálií 
a  mcthod  výrobních  a  tím  o  zvelebení  tech- 
niky výrobní,  či  hledí  ve  výrobcích  (i  v  obe- 


censtvu)  vypěstovati    smysl    pro    umělecky 
ladné  formy  produktův  a  povzbuditi    k  na- 
podobování osvědčených  i  tvoření  nových 
forem  uměleckých,  rozeznávají  se  v  novéjší 
době  musea  těch nologicko-prům.  a  umélecko- 
prům.  —  Stálé  výstavy  vzorných  průmyslo- 
vých výrobků  vyskytovaly  se  již    v  ranném 
středověku,  zakládání  m-eí  p-vých  rozmohlo 
se  však  zvláště  v  letech  50tých  XIX.  století, 
když  vynález  stíhal  vynález,  když  rozdíl  ně- 
kolika let  v  zavedení  nových  strojů  nebo  po- 
stupů výrobních  neb  odvětví  průmyslových 
silné  zvyšoval  nebo  naopak  scslaboval  sou- 
těživost států,  klonících  se  tehdy  víc  a  více 
k  svobodné  politice  tržební,  a  kdyŽ  zároveň 
veliké  výstavy,  rychle  po  sobě  následovavší, 
nutily  k  usilovnější  péči  zejm.  o   umélecké 
povznesení  průmyslu  ty  státy,  jimž  vzájemná 
přehlídka  průmyslového  pokroku  na  výsta- 
vách světových  i  mezinárodních  okázala  opo- 
zdilost   technickou   neb   uměleckou   naproti 
státům  jiným.   Tak  vzniklo  nejprve  po  ny- 
nějším zem.   m-eu  p-m  ve  Štutgartě  (1848) 
jakožto  následek  světové  výstavy  londýnské 
r.  1851  Kensingtonské  museum  v  Londýně, 
stálá  výstava   umělecko- prům.   v  Mnichové, 
musea   v  Karlsruhe   a   Hannoveru,    r.    1864 
museum   pro   umění   a   průmysl    ve   Vídni, 
r.  1867  uměl.-průmysl.  museum  v  Berlíne,  a 
když  poznáván  lépe  a  lépe  význam   odbor- 
ného vzdělávání  školami  a  sbírkami  a  vzmáhal 
se  smysl  pro  domácí  průmysl  umělecký,  na- 
staly od  let  70tých  hotové  závody  v  zaklá- 
dání m-eí  p-vých.   Tak  povstala  m-ea  p-vá 
v   Norimberce   (1874),   v   Hamburce   (1877), 
Drážďanech,  Lipsku  a  Frankfurtě  (1879),  Li- 
berci (1881),  Brně  (1883),  Budapešti,  Opavě, 
Št.  Hradci,  Olomouci  (1885),  Curichu  (1897), 
Vratislavi  (1898)  a  j.  V  Praze  založil  Vojta  Ná- 
prstek po  londýnské  výstavě  r.  1862  České  m. 
p.  s  bohatou  knihovnou  a  sbírkami  průmysl. 
i  národopisnými,  pro  něž  postavil  v  1.  80tých 
zvláštní   budovu,   a   zřízení   uměl.-průmysl. 
musea  v  Praze,  k  němuž  dal  první  podnět 
r.  1867  Josef  hr.  Vratislav  z  Mitrovic  a  Schon- 
íeldu,  uskutečnila  obchodní  a  živnostenská 
komora  pražská  (1885)  a  se  štědrou  subvenci 
zemskou  a  státní  postarala  se  též  o  vhodnou 
budovu  pro  toto  museum,  jehož  vzácné  sbírky 
uměleckého  průmyslu,  zejm.  staršího,  jsou 
ozdobou  Prahy  a  jenož  dosavadní  působení  — 
knihovnou,  sbírkou  předloh,  veřejnou  čítár- 
nou, občasnými  přednáškami  a  výstavkami 
speciálními  —  v  nových  místnostech,  r.  1900 
zaujatých,  zajisté  ještě  šíře  a  rozmanitéji  se 
rozvine.  R.  1898  založila  táž  komora  v  Praze 
museum  technologicko  průmyslové,  které  jest 
výkonným  orgánem  zemské  t.  zv.  podpůrné 
aicce  maloživnostenské,  pečujíc  jednak  o  roz- 
šiřování   moderních    technických    pomůcek 
pracovních  stálou  výstavkou  strojovou  a  che- 
mickou, jednak  o  technické  vzdělávání  živ- 
nostnictva  a  jeho  dorostu  pořádáním  cvičeb- 
ných   kursů   praktických   a  přednáškových, 
učednických  a  odborných  výstavek  atd.  v  Praze 
a  v  Čechách  vůbec.  Také  v  jiných  městech 
českých  vznikla  samostatná  m-ea  p-vá,  vět- 


Muse  verte  —  Musický. 


903 


šinou  z  prům.  oddělení  historických  museí 
městských  a  s  rázem  umělecko-prumyslovým 
(V  Chrudimi,  Král.  Hradci,  Plzni,  Budějovi- 
cích), velmi  bohaté  sbírky 'uměl.-prům.  mají 
v  Teplicích,  Ústí  n.  L.,  Litoměřicích,  Děčíně, 
Chebu,  Klatovech,  v  českoslovanském  náro- 
dopisném museu  v  Praze  a  j.  V  leckteré  pří- 
čině přímo  vzorně  působí  severočeské  m.  p. 
v  Liberci  (větší  zřetel  k  moderním  výrob- 
kům uměl.-  prům.,  pořádání  hojných  výstav 
odborných  [i  kočovných],  živý  styk  se  ško- 
lami odbornými  rázu  uměl.-prům.  a  organi- 
sování  jich  ke  společným  výstavkám  a  sjezdům 
a  pod.). —  Praktický  význam  umělecko- prům. 
museí  bývá  někdy  oslaben  tím,  že  nad  prak- 
tickým pěstěním  dnešního  uměleckého  prů- 
myslu nabyly  vrchu  zájmy  sběratelské  a  vě- 
decko-historické,  že  místo  vzorných  výrobkův 
uměleckého  průmyslu  moderního  bývají  pře- 
plněna umělecko-prům.  antikvitami  a  místo 
napodobitelných  předmětů  denní  domácí  po- 
třeby ladných  tvarův  a  výborné  práce  ne- 
snadno následovatelnými  luxusními  předměty 
ze   starobylých  sídel    šlechtických  a   Že  na 
místě  živého  styku  s  umělecko-prům.  ško- 
lami a  výrobci   bývá  pěstěno  pouze  mrtvé 
sběratelství,  které^  spokoj ujíc  se  s  pouhým 
nabytím    a    držt  ním    objektů,    málo    pečuje 
o  jejich  čilé  využitkování  pro  účely  prak- 
tické a  tak  z  ústavů  na  povzbuzení  průmyslu 
činí  pouhou  znamenitost  pro  turistu   nebo 
kulturního  historika.   Četná  m-ea  p-vá  uba- 
jují  si  praktický  význam  průmyslový  tím,  že 
zřizuji  při  sobě  knihovny  s  čítárnami  a  sbír- 
kami předloh,  zapůjčují  předměty  ze  svých 
sbírek  odborným  školám  i  hodnověrným  vý- 
robcům, pořádají  přednášky  a  kursy  a  stá- 
vají se  vůbec  umělecky  organisačními  stře- 
disky odborných  škol  a  ohnisky  osobního 
podněcování  zejm.  drobných  živností  výrob- 
ních  a   domáckého   průmyslu.   Velice  bývá 
přeceňován  také  průmyslový  význam  museí 
místních;  zejm.  technologické  ústavy,  mají-Ii 
býti  vždy  věrnými  a  rychlými  sledovateli  po- 
kroků technických,  vyžadují  tak  nákladného 
a   měnlivého  zařízení  a  tak  vynikajících  sil 
úřednických,  že  mohou  s  prospěchem  zaři- 
zována býti  jen  v  městech  nejčelnějších,  zejm. 
v  době,  kdy  dokonalé  a  levné  kommunikace 
v  nebývalé  míře  cestování  usnadňují.  Obecně 
m-ea  p-vá  jsou  tedy  vhodná  a  života  schopna 
jen  ve  velkoměstech;  v  menších  městech  do- 
poručují se  zejm.  jen  speciální  musea  pro 
vynikající  prům.  odvětví  moderní,  pro  vy- 
hledávání  a   zachovávání   dávných  památek 
uměl.-prům.  svého  kraje.  Nákladné  zařizování 
a  udržování  m-ei  p-vých  předpokládá  ovšem 
značné  subvence  státu,  země,  komor  obchod- 
ních, pro  jejichž  poskytování  někdy  (na  př. 
v  Čechách)  stanoveny  jsou  přesné  zásady.  — 
Zvláštním  druhem  stálých  výstavek  jsou  tak 
zv.   musea  obchodní,  t.  j.  sbírky  vzorků, 
které  mají  tuzemské  průmyslníky  poučovati 
o  tom,  jakých  druhů  zboží  cizina  potřebuje 
a  žádá,  které  jakosti,  za  jakých  cen,  obalů, 
podmínek  dodacích  a  platebních  atd.,  i  aká 
jest  v  tom  směru  výkonnost  jiných  zemi  ex- 


portních a  pod.  Obchodní  musea  jsou  k  této 
orientaci  domácích  vývozců  v  nepřetržitém 
styku  s  tuzemskými  konsuláty  v  cizině  a  mají 
v  důležitějších  obchodních  středištích  zahra- 
ničních i  vlastní  korrespondenty.  Vzorným 
ústavem  je  v  tom  směru  Musée  commercial 
v  Brusselu.  Ve  Vídni  povstalo  z  t.  zv.  orien- 
tálního musea,  určeného  původně  ke  zdoko- 
nalování našeho  uměl.  průmyslu  vzory  ci- 
zími, zejm.  orientálními,  časem  c.  k.  rak. 
obchodní  museum,  které  podává  zprávy  o  ci- 
zozemsk.  firmách,  celních  a  dopravních  zvyk- 
lostech atd.,  opatřuje  vzorky  a  vyhledává 
odbytiště  pro  tuzemské  výrobky  v  cizině,  vy- 
dává zvláštní  týdenník  s  přílohou  zpráv  rak. 
konsulátů  zahraničních  a  připojilo  k  sobě 
r.  1899  i  zvláštní  exportní  akademii  jakožto 
vysokou  školu  obchodní  pro  vzděláni  obchod- 
ního dorostu  k  potřebám  vývozního  obchodu 
a  kommerční  služby  konsulátní.  V  Praze  po- 
vstalo z  obchodního  oddělení  národopisné 
výstavy  r.  1895  >České  obchodní  museum* 
s  činností  od  exportních  účelů  jiných  obch. 
museí  odchylnou  (opatřování  sbírek  zboží 
obchodním  školám  pokrač.  a  pořádání  kursů 
pro  učitele  těchto  škol,  odborné  výstavky 
domácího  zboží,  čítárna,  obchodně -historické 
sbírky  a  pod.).  Také  v  Anglii,  Francii,  Itálii 
a  Belgii  jsou  obchodní  musea  exportní,  kdežto 
v  Německu  snahy  po  zařízení  obchodního 
musea  říšského  dosud  nesetkaly  se  s  úspě- 
chem. —  Liter.:  Dr.  Chytil,  O  účelu  a  pro- 
středcích uměl.-prům.  musea,  Praha,  1891; 
týž,  O  dosavadním  a  příštím  působení  uměl.- 
prům.  musea  obchodní  a  živn.  komory  v  Praze, 
1897 ;  Huber,  Ausstellungen  v  Handw.  d.  Staats- 
wiss.,  II.  sv.,  2.  vyd.,  1899;  týž,  Die  Ausstel- 
lungen und  unsere  Exportindustrie,  Štutgart, 
1886;  Schonberg,  Handb.  der  polit.  Ókon., 
II.  sv.  1.,  str.  722  a  násl.  Gbr, 

Mase  verte  [myzvért],  »zclcná  Musa«,  od 
dob  A.  dc  Musset  paříŽ.  název  pro  absinth. 

Masohau,  městečko  mor.,  v.  Mušov. 

Musoherad  v.  Močerady  1). 

di  Masi  Agostino,  řečený  též  Ago- 
stino  Veneziano  (Augustus  Venetus  de 
Musis),  ryjec  benátský,  jehož  činnost  spadá 
v  prvou  pol.  XVI.  stol.  Sprvu  prováděl  ko- 
pie dle  Giulia  Campagnoly  a  A.  Dúrera,  po- 
zději ryl  díla  Bandinelliho,  A.  del  Sarto  a 
odebrav  se  do  Říma,  kdež  se  stal  žákem 
Marcantoniovým,  reprodukoval  zejm.  Raífaela, 
Giulia  Romana  {Evangelisty  v  Mantově,  1528) 
a  Jana  da  Udine  (20  arabesek).  Za  pobytu 
římského  provedl  též  12  antických  vás.  Mistra 
Marcantonia  nedostihl  v  jemnosti  a  harmo- 
ničnosti  rytin.  Díla  označoval  M.  písmeny 
A.  V.  V  Římě  a  Benátkách  žili  touže  dobou 
dva  příbuzní  M-ho:  Lorenzo  di  M.,  asi 
bratr  jeho,  a  Giulio  di  M.,  syn  n.  synovec, 
oba  ryjci. 

Masioký  (řec),  vztahující  se  k  Musám. 
M-ká  umění  jsou  u  Řeků  umění  stojící  pod 
ochranou  Mus,  umění,  sloužící  k  zušlechtění 
ducha,  tedy  na  př.  nejen  hudba,  nýbrž  i  zpěv, 
poesie,  orchéstika  atd.  M-ký  zápas,  zápas 
v  uměních  musických. 


904 


Musil  —  Musín-Puškin. 


Musil:  1)  M.  Antonín,  spisovatel  český 
(♦  1805  v  Teplicích  —  f  1869  v  Praze).  Vy- 
studovav gymn.  a  fílosoňi  v  Praze,  vstoupil 
do  praxe  k  zemskému  soudu  v  Praze,  kdež 
se  stal  r.  1863  ředitelem  pomocných  úřadů. 
Veliké  zásluhy  získal  si  o  uspořádání  archivů 
ryt.  Neuberka,  hraběte  Mitrovského,  hr.  Clam- 
Gallasa,  registratury  Musea  král.  Čes.  a  grun- 
tovních knih  svobodu ických,  na  kterémžto 
základě  sepsal  r.  1847:  Pragmatickou  historii 
svobodniků  v  Čechách  (v  rukop.),  byl  horlivým 
členem  archaeolog.  sboru  musejního  a  Spolku 
historického,  přispěl  též  do  »Čas.  C  Museac 
na  r.  1842  a  »Právníka«  na  r.  1861.  R.  1836 
pojal  za  manž.  Annu,  dceru  Jos.  Jungmanna. 

2)  M.  František,  spisovatel  čes.  (*  1829 
ve  Všeni  u  Turnova  —  f  1^899  v  Žitovlicích 
u  Nymburka).  Vysvěcen  (1854)  v  Litoměři- 
cích na  kněze,  kaplanoval  ve  své  diécési, 
načež  stal  se  farářem  v  Žitovlicích.  Sepsal 
nókolik  náboženských  spisů. 

3)  M.  František,  hudební  skladatel  čes. 
(*  5.  listop.  1852  v  Praze).  Navštěvoval  školy 
reálné  na  Malé  Straně,  ale  na  radu  ředitele 
kůru  V.  Vinaře  vstoupil  do  školy  varhanické, 
kterou  absolvoval  r.  1868.  Po  té  byl  výpo- 
mocným  učitelem  v  ústavě  Prokšově,  varha- 
níkem u  sv.  Haštala  a  u  sv.  Víta.  R.  1870 
jmenován  varhaníkem  dómu  v  Brně,  kdež 
působí  podnes.  M.  vedle  svého  úřadu  jest 
činný  také  paedagogicky  a  zvláště  jako  skla- 
datel, jsa  nad  míru  plodný.  Nejdůležitější 
z  jeho  skladeb  jsou:  Symfonie  pro  velký-  or- 
chestr (1871),  několik  ouvertur  (mezi  nimi 
Sedm  havranú)y  Večerní  píseň  pro  smíšený 
sbor  a  velký  orchestr,  Missa  solemnis  a  ně- 
kolik jiných  mší,  potom  tři  kvartetta,  klavírní 
triOf  sonáta  pro  klavír  a  housle.  Hlavní  jeho 
dQo  je  však  Stabat  Mater  pro  soli,  smíšený 
sbor  a  velký  orchestr,  jež  vynikajíc  originál- 
ností a  bohatstvím  myšlenek  jakoŽ  i  velko- 
lepou kontrapunktickou  kombinací  setkalo 
se  (v  Brně  1895)  s  velikým  úspěchem.  Skladba 
tato  poctěna  také  cenou  Čes.  akademie  věd, 
umění  a  slovesnosti  císaře  Frant.  Jos.  Vedle 
toho  napsal  M.  ještě  Zlatý  kolovrat  pro  smí- 
šený sbor  a  sóla  s  průvodem  piana  a  har- 
monia na  slova  K.  J.  Erbena  (proved,  ve 
Vídni  a  v  Brně  s  velkým  úspěchem),  potom 
Missa  solemnis  pro  smíš.  sbor  s  prův.  varhan 
a  žestových  nástrojů,  sonátu  pro  housle  a 
klavír,  Písné  V.  Kosmáka  počtem  20,  smíšené 
sbory ^  iS  slováckách  sboru  mužských  a  Balladu 
pro  mužský  sbor  s  ten.  a  basovým  sólem 
(pro v.  ve  Vídni  a  v  Brně).  Nedávno  dokončil 
velkou  balladu  Maria  ndméstnice  na  slova 
Vladimíra  Šťastného  pro  smíš.  sbor  a  sóla 
s  prův.  velkého  orchestru.  Tiskem  vyŠly  ze- 
jména Moravské  písné  (17),  Průvod  varhan  ku 
kancionálu  CyrillskémUy  De processione^vánotni 
dílko  Tři  stromy,  některé  písně  a  houslové 
skladby  jako  přílohy  ^Oesterr.  Musik-  und 
Theaterzeitungc,  ve  >  Varytuc  v  Brtnici  a  •Če- 
ské hudbě*  v  Kut.  Hoře.  Gh. 

4)  M.  Emil  (pseud.  Daňkovský),  spi- 
sovatel čes.  (*  1857  v  Daňkovicích  na  Mo- 
ravě).  Po  studiích  v  Příbore  a  v  Praze  pů- 


sobil při  obec.  školách  v  Budislavi,  v  Krouné 
a  od  r.  1882  je  správcem  školy  v  Mokrém 
u  Opočna.  Od  r.  1876  přispívá  do  časopisů 
články  paedag.  a  belletristickými  pro  mládež 
a  rediguje  (od  r.  1894)  »Loveckou  Besídknc. 
Samostatně  vydal  přes  dvacet  spisů  ponej- 
více přírodopisných,  z  nichž  nékteré  pře- 
ložil z  frančtiny. 

6)  M.  AI  oi  s,  bohoslovec  moravský  (*  1868 
v  Rychtářové  u   Vyškova).    Dokončiv  sta- 
dia gymmasiiní  ve  Vysokém  Mýtě,    věnoval 
se  bohosloví  na  theologické  fakultě   v  Olo- 
mouci (1888—1891),  se  zvláštním  iDteressem 
studuje  jazyky  semitské.  Dosáhnuv  zde  r.  1893 
hodnosti  doktora  theologie,   vyslán    byl  na 
podzim  téhož  roku  arcibiskupem  olomouckým 
Kohnem  k  tříletému  pobytu  a  studiu  bibli- 
ckému v  Palestině  (v  Bejrútě).  Za  pobytu  to- 
hoto a  na  novo  později  (1900)  podnikl  cesty 
po    Palestině,   Sýrii   a   sousedních    částech 
Arábie,  by  z  vlastního  názoru  poznal  dějijté 
událostí  biblických  Starého  i  Nového  zákona. 
Vedle  toho  podnikl  r.  1900  i  studijní  cesto 
po  universitách  evropských,  prodlévaje  hlavně 
v  Oxforde,   Londýně  a  Berlíně.    Předběžné 
zprávy  o  svých  cestách   a  jejich   výsledku 
podal  ve  »Věstníku«  české  akademie  věd  1896 
a  1899  a  vídeňské  akademie  véd   1900,   po- 
různu i  jinde.    Na  vlastním   spise    pracuje. 
Na  cestě  r.  1897  z  Madaby  přes   Haurán  a 
Damašek  do  Palmyry,  Emesy  atd.  nalezl  větší 
počet  řeckých,  římských  a  palmyrských  ná- 
pisů. Nápisy  palmyrské  vydal  D.  H.  Múller 
(Palmyrenische  Inschriřten.  Vídeň,  1898).  Od 
poč.  školního  roku  1900/1  suppluje   stolici 
semit.  jazykův  a  bibl.  studia  S.  z.  uprázdně- 
nou  odchodem  jeho  učitele  prof.  Mlčocha  na 
kanonikát  olomoucký.    M.  je  pilným  přispě- 
vatelem >Hlídky€,  »Nového  Života«  a  j.;  i  do 
bejrútského  Mašriku  podal  některé  správy. 

Masin-Paikin,  jméno  hraběciho  a  šlech- 
tického rodu  ruského,  odvozujícího  původ 
svůj  od  sedmihradského  vystěhovalce  Radši. 
Potomek  jeho  v  10.  koleně  Michajlo  Timo- 
fejevič  Puškin.  příjmím  Musa,  stal  se  v  XV. 
stol.  zakladatelem  tohoto  rodu,  jenž  koncem 
XVII.  stol.  rozpadl  se  na  několik  linií.  Nej- 
známější z  rodu  toho  jsou: 

1)  M.-P.  Ivan  Aleksějevič,  hrabě  a  bo- 
jarin,  byl  r.  1683  voj  vodou  ve  Srnolensku, 
potom  v  Astrachani,  kde  chránil  obyvatelstvo 
proti  po  vstal  eckým  tlupám  kozáků,  čímž  zí- 
skal důvěru  Petra  Vel.,  kterého  potom  pro- 
vázel na  pochodech.  Účastnil  se  též  poltav- 
ské  bitvy  a  později  jmenován  byl  senátorem. 

2)M.-P.  Platon  Nikolaj evič,  hrabě. slou- 
žil v  1716 — 19  při  vyslanectví  hoUandském  a 
r.  1719  vyjednával  v  Kodani  o  spolek  s  Dán- 
skem proti  Švédsku.  Vykonav  ještě  několik 
diplomatických  poslání,  stal  so  gubemátorem 
ve  Smolensku,  Kazani  a  Estonsku,  později 
senátorem,  přednostou  koníiskační  kanceláře 
a  správcem  národohosp.  kollegia.  Jako  přítel 
A.  P.  Volyň ského  byl  pro  účastenství  v  jeho 
věci  zbaven  hodností  a  titulů  (1740),  načež 
mu  vyříznut  jazyk  a  on  poslán  do  kláštera 
soloveckého. 


Musiol  —  Musone. 


905 


8)  M.-P.  Valentin  Platonovič,  hrabě  a 
generál  (♦  1735  —  f  1804),  syn  předešL,  byl 
místopředsedou  vojenského  kollegia  a  za 
švédské  války  r.  1788—89  dvakráte  velel  rus. 
armádě,  háje  s  malými  silami  dobytých  zemí. 
4)  M.-P.  Aleksěj  Ivanovic,  archaeolog 
{*  1744  —  f  1817),  byl  vrch.  prokurátorem 
synodu,  předsedou  uměl.  akademie  a  sená- 
torem. Vládna  značnými  prostředky  pořídil 
znamenitou  sbírku  rukopisův  a  starožitností, 
ze  které  čerpal  i  Karamzin  a  jež  z  větší  části 
vzala  za  své  při  požáru  Moskvy  r.  1812.  Mezi 
jiným  M.-P.  nalezl  »Slovo  o  pluku  Igorevé«, 
nejstarší  opis  Lavrenfjevského  letopisu,  nové 
přepisy  »Rus.  Pravdyc,  >Odkazu«  Vladimíra 
Monomacha  a  j.  Ze  sbírek  svých  vydal: 
JCniga  Boljšomu  Čertéfu  (Petrohrad,  1792); 
Russkaja  Pravda  (t.,  1792  a  Moskva.  1799); 
Duchovnaja  vel.  kn,  Vladimíra  Vsevolodoviča 
Monomacha  děCam  svoji m  (t.,  1793);  Trojice- 
skaja  pésň  o  pochode  na  polovcev  udéljnago 
kňailja  Novgoroda  Sévtrskago  Igorja  Svjato- 
slavica  (Moskva,  1800).  Ze  samostatných  prací 
jeho  jsou  nejdůležitější:  Istoričeskoje  i^slédo- 
vanije  o  méstopolo^eniji  drevňago  ros.  Tmutara- 
kanskago  kňafenija  (Petrohr.,  1791);  Istoriče- 
skoje ^améčanije  o  načalé  i  méstopolofeniji 
drevnago  ros.  tak  naDrvajemago  Cholopja  go- 
roda  a  j.  Srv.  Srezněvskij,  M.-P-skij  sborník 
(t.,  1893)  a  »Věstnik  Jevropyc  (1813). 

6)  M.-P.  Apollos  ApoUosovič,  hrabě 
(t  1805),  vynikl  pracemi  z  oboru  chemie, 
mineralogie  a  fysiky.  Po  připojení  Gruzie  při- 
nesl odtud  znamenitou  sbírku  nerostů  s  po- 
pisy. Seznam  jeho  prací  uveřejnil  »Biogr.- 
litterar.  Handwórterbuchc  Poggendorfův. 

Musiol  Robert,  němec,  spisov.  hudební 
(*  1846  ve  Vratislavi).  Byl  učitelem  a  žije  od 
r.  1891  ve  výsl.  ve  Wschově.  Napsal:  Wi7- 
helm  Frit\e  (1883);  Konversationslexikon  der 
Tonkunst  (1888);  Katechismus  der  Musikge- 
schichte  (2.  vyd.  1888);  Musikerlexikon  (1890); 
TTieodor  Kórner  und  seine  Be\iehungen  ^ur 
Musik  (1893);  Hugo  Brúckler  (1896),  a  složil 
řadu  drobných  písní  a  skladeb  pro  klavír  a 
varhany. 

MQflivni  n.  muzivné  zlato  v.  Cínové 
sloučeniny. 

Miuiivni  pr&oe  v.  Mosaika. 
Maskarln,  Q/Z^jNO,,  látka  prudce  jedo- 
vatá, nalezená  v  muchomůrce,  uměle  připra- 
vená okysličením  cholinu  (v.  t.)  kyselinou 
dusičnou.  Krystallky  v  alkoholu  snadno  roz- 
pustné, alkalicky  reagující.  Již  5  mg  pod  kůži 
vstříknuto  může  způsobiti  smrť.  Protijedem 
jest  atropin.  Pupilu  oční  m.  zužuje  podobně 
jako  fysostigmin.  OŠc, 

Maskaii  v.  Mužákov. 
MaflkegfOn  [moskegón],  hl.  m.  hrabstvi 
t.  jm.  v  severoamer.  státu  Michigane,  při  zá- 
livu Michiganského  jezera,  v  uzlu  několika 
drah,  má  22.702  obyv.  (1890),  veliký  obchod 
s  dřívím,  38  pil  a  hojně  navštěvovaný  pří- 
stav parníkový. 

Maiketa  v.  Mušketa. 
MiuikogfOvé  v.  Kríkové. 
Muflkováda  v.  Cukr,  767 é^. 


MiUikOTitytéžfengit,  slída  světlá  čili 
draselnatá,  krystalluje  v  soustavě  mono- 
symmetrické,  ve  tvarech  nejčastéji  tabulko- 
vitých  dle  plochy  zpodové,  řidčeji  jehlano- 
vitých.  Velmi  častý  jest  srůst  dvcnčatný  dle 
zákona  Tschermakova  (v.  Slídy).  Castěji  než 
v  pravidelně  vyvinutých  krystalfech  vyskytuje 
se  m.  vtroušený  v  podobě  tabulek  a  šupin  ne- 
pravidelně omezených,  zvláště  v  pegmatitech 
Žulových,  a  konečně  též  celistvý  (t.  zv.  da- 
mourit,  onkosin  a  leverrierit)  a  ve 
pseudomorfosách  po  cordieritu,  nefelinu  a 
živcích,  jež  byly  označeny  mnoha  jmény  (pi- 
nit,  gieseckit,liebenerit  atd.).  Sericit 
jest  jemně  šupinkatý  m.,  optickými  i  chemi- 
ckými vlastnostmi  poněkud  odchylný,  jenž 
se  vyskytuje  v  silně  metamorfovaných  břid- 
licích krystallických.  M.  jako  všecky  slídy 
jest  jemný  a  výtečně  štěpný  dle  plochy  zpo- 
dové; štěpné  lístky  jsou  pružný.  7*=  2— 3, 
/f=.2-76— 31.  Nejčastěji  jest  čirý,  řidčeji 
zbarven  nažloutle,  světle  hnědé,  šedě  a  p.; 
lesk  jest  silný,  kovově  perleťový.  Opticky 
náleží  m.  k  slídám  řádu  prvého,  t.  j.  rovina 
optických  os  stojí  kolmo  na  klinopinakoidu 
a  tudíž  také  na  hlavním  paprsku  figury  ná- 
razové. Složení  m-ů  kolísá  v  mezích  dosti 
značných;  přij até  obecně  formuli  i/j /iTii/jf  Si  O4I 3 
odpovídá  45-27o  S/O,,  385  Al^O^,  US  K^O, 
4*5  //jO;  leč  bývá  přimíšena  obdobná  slou- 
čenina sodnatá  (hmota  paragonitová)  a  vět- 
šina m-ů  obsahuje  též  tiuor  a  někdy  i  zna- 
telná množství  kysličníků  horečnatého,  želez- 
natého  a  železitého.  M.  nerozpouští  se  v  ky- 
selinách vyjímaje  fluorovodíkovou;  v  plameni 
dmuchavkovém  se  roztápí.  M.  jest  minerál 
v  přírodě  velmi  rozšířený,  ale  omezený  jen 
na  určité  typy  hornin.  Z  hornin  eruptivnich 
bývá  obsažen  pouze  v  žulách  a  v  pegmati- 
tech, buď  pospolu  s  biotitem  neb  i  sám;  za 
to  v  břidlicích  krystallických:  rulách,  svo- 
rech  atd.,  jest  zjevem  neobyčejně  častým ;  na 
trhlinách  jejich  neb  v  druzových  dutinách 
pegmatitů  bývají  nalezeny  nejlepší  narostlé 
krystally  m-u,  tak  na  sv.  Gotthardě,  u  Par- 
gasu  ve  Finsku,  v  okolí  Jekatěňnburku;  též 
na  Moravě  u  Bobrůvky.  Krystally  zarostlé, 
jehlanovité,  známy  jsou  z  pohoří  Ilmeňského 
na  Urale.  M-y  ve  Štěpných  aggregátech  a 
v  jednotlivých  velkých  tabulkách  bývají  za- 
rostlé v  pegmatitech,  na  př.  u  Sušice  a  v  okolí 
ronšperském  v  Čechách,  u  Rožné  a  Maršové 
na  Moravě,  hlavně  však  v  severní  Americe 
(Graíton  ve  státě  New  Hampshire,  Pennsyl- 
vanie,  New  York,  Kanada),  v  Bengálu  ve 
Vých.  Indii  a  v  Sibiři.  Na  těchto  místech 
těží  se  m.  a  užívá  se  ho  k  výrobě  štítků  na 
lampy,  ochranných  brejlí  pro  práce  ve  velkém 
žáru,  velikých  tabulí,  též  za  okénka  do  kamen, 
na  lodi  a  pod.  M.  úplně  čistý  slouží  též  k  zho- 
tovení některých  pomůcek  optické  mikro- 
skopie (destiček  čtvrtvlnových  a  p.).  Fr.Sl-k. 

Masllm  (arab.),  vyznavač  islámu  (v.  t.). 

Masone:  1)  M.,  ř.  hornoitalská,  vznikající 
v  prov.  trbížské  (Treviso)  u  Asoly,  teče 
směrem  jižním  a  spojuje  se  s  kanály  řeky 
Brenty,  probíhajíc  délku  as  30  km. 


906 


Musonius  —  Musorgskij 


2)  M.,  ř.  v  ital.  prov.  Maccratě,  vzniká  na 
vých.  svahu  rím.  Apenninu  a  teče  obloukem 
nejprv  k  severových.  a  potom  k  jihových. 
k  moři  Jaderskému,  do  něhož  se  u  Soreta 
vlévá.  Má  tok  60  km  dlouhý. 

Musonias  Rufus,  filosof  řím.  (*  20—30 
po  Kr.  v  Etrurii),  náležel  škole  stoické. 
O  jeho  spisech  není  nic  známo.  Těžiště  filo- 
sofie shledával  v  morálce.  Ctnosť  výkonná 
obejde  se  podle  něho  bez  theoretisování. 
Nauka  jeho  měla  velikou  podobnost  s  na- 
ukou Epiktétovou.  R.  65  z  Říma  od  Nerona 
vyobcován,  vrátil  se  tam  za  Galby. 

Maflophaga,   zool.,  v.  Musophagidae. 

Maflophagidae  (banánožrouti),  čeleď 
ptáků  šplhavých,  ač  nemají  pravé  nohy 
šplhá vé,  jen  4tý  prst  jest  vratiprst.  Veliko- 
sti jsou  kavky  až  bažanta.  Ocas  z  10  letek 
složený  jest  delší  zakulacených  křídel.  Žijí 
v  lesích  tropické  Afriky,  kdež  slídí  v  koru- 
nách stromů  v  malých  společnostech  po 
plodech,  neopovrhujíce  ani  hmyzem.  Jich  hlas 
je  zvučný  a  zvláštní;  podobá  se  tu  smíchu 
lidskému,  křiku  kočky  nebo  kvokání  slepic. 
Hnízdo  stavějí  volně  na  větvích  a  kladou  do 
něho  3  bílá  vejce.  Rod  Musophaga  žije  v  zá- 
padní Africe.  Slémě  na  hořejším  zobáku  pro- 
dlužuje se  v  rohovitou  lysinu,  jež  pokrývá 
Čásf  čela.  M.  violacea  má  peří  hebounké,  nád- 
herně nachově  zbarvené.  Turako  obrov- 
ský {Corythaeola  cristatd)  žije  též  v  západní 
Africe  na  Kongu,  má  světlemodrou  barvu, 
lysý  obličej,  modročernou  chocholku  a  veli- 
kost baŽanta.  Schiiorhis  ponurá,  u  Habešanů 
dle  hlasu  guguka  zv^ný,  obývá  poříčí  Hor- 
ního Nilu  po  12.  stupeň  a  na  jih  po  jezero 
Victoria,  kdež  křičí  s  opicemi  o  závod. 
V  době  novější  častěji  ptáci  tito  objevují  se 
v  obchodě.  Bše. 

Masophilafl  Jan  ze  Soběslave,  kněz 
podobojí  a  vydavatel  kancionálů,  jenž  v  2.  pol. 
XVI.  stol.  žil  v  různých  místech  na  Žatecku 
a  Litoměficku.  Zanášeje  se  hudbou  a  zpěvem, 
složil  jednak  sám  mnohé  písně,  jednak  od 
jiných  skladatelů  dostával  k  opravení;  z  nich 
sestavil  kancionály,  jež  vyšly  pod  názvem 
Písničky  křesťanské  s  melodiemi  notovanými 
(Praha,  1568);  Kancionál  jednohlasný- {t.,  1585); 
Písně  všelijaké  (t.,  po  r.  1580,  obsahu  též  ná- 
božného). Viz  Jirečkovu  Rukověť  II.  47. 

Masophyllom  Ung.,  rod  předvěkých 
rostlin  jednoděložných,  řazených  dle  oti- 
sků listových  do  příbuzenstva  rodu  Musa 
k  čeledi  Musaceae.  E.Br. 

Masorg^flklJ  Modest  Petrovi č,  největší 
dramatický  a  vokální  skladatel  ruský  XIX. 
věku  (*  10.  března  1839  ve  vsi  Karevě  pskov- 
ské  gubernie  —  t  1881  v  Petrohradě).  De- 
setiletý by!  dán  do  petropavlovského  uči- 
liště v  Petrohradě,  r.  1852  vstoupil  do  školy 
vojenské  a  po  čtyřech  letech  vyšel  jako  dů- 
stojník preobraženského  pluku.  V  Petrohradě 
seznámil  se  se  skladateli  Cés.  Kjujem  a  Mil. 
A.  Balakirevem,  jehož  vlivem  přilnul  k  jeho 
ideám  o  vytvoření  národního  ruského  umění. 
Obrat  v  jeho  názorech  o  životě  a  významu 
umění  byl  tak  mocný,  že  vzdal  se  služby  vo- 


jenské, hodlaje  oddati  se  cele  skladbé.  Ale 
poměry  hmotné  nutkaly  ho  vstoupiti  do 
státní  služby  v  inženýrském  departeznenta 
(1863—68).  M.  zůstal  panicem  a  po  smrti 
matčině  žil  nějaký  čas  s  Rimským -Korsako- 
vem a  ještě  v  tak  zvané  »komuně«,  sdruženi 
několika  mladých,  pro  společensky  svobodný 
a  umělecký  rozvoj  ruského  národa  horujících 
lidí,  jakých  utvořila  se  v  letech  šedesátých 
na  Rusi  celá  řada  po  uvolnění  veřejného  ži- 
vota za  cara  Mikuláše.  V  >komuně«  vyhranil 
se  úplně  životní  a  umělecký  názor  M-kého, 
jenž  zabezpečil  mu  v  dějinách  hudebního 
umění  ruského  místo  představitele  smém 
novorealistického.  Ten  odštěpil  ho  úplné 
od  vkusu  soudobé  společnosti.  M.  předešel 
ji  o  celá  desetiletí,  setkávaje  se  téměř  všude 
s  neporozuměním,  ba  i  posměchem,  kterýž 
mu  ztrpčoval  život  a  hnal  nemírným  poží- 
váním alkoholu  k  duševnímu  a  tčlesnéma 
vysilování  a  předčasné  smrti.  M.  ne  neprá- 
vem je  zván  ^ruským  Berliozemc,  ovšem  jeo 
ve  svých  zámyslech  a  hlavně  na  poli  hudby 
dramatické  a  vokální.  Jako  symíonik  nedo- 
stihl  svých  soudruhů,  Rimského-Korsakova^ 
Borodina,  Balakireva  a  z  ostatních  sklada- 
telů ruských  Čajkovského.  Byl  zásadním  od- 
půrcem pouhé  hříčky  zvuky,  hesla  >umění 
pro  umění*.  To  od  doby  jeho  usamostatném' 
bylo  mu  vždy  jen  projevem  vlastních,  zaži- 
tých citů  v  a  dojmuv,  obrazem  obklopujícího 
jej  skutečného  života,  prostředkem  »k  fivé 
besedě  s  lidmi  o  životě  a  pravdě,  byť  byla 
nejtrpčÍ€,  na  pouti  »k  novým  břehům*,  k  nimř 
stále  spěl.  Nikdo  z  ruských  skladatelů  ne- 
líčil tak  hluboce  pravdivě,  s  takou  láskou  a 
porozuměním  národní  život  ruský  jako  M. 
»Mužickác  hudba  M-kého,  jeŽ  byla  kdysi 
heslem  vyššího  světa  a  převalné  části  ruské 
kritiky  k  přezírání  a  opovržení  jeho  snah, 
je  mu  dnes  nejlepším  vysvědčením,  stavíc 
ho  na  místo  prvé,  jako  umělce  v  pravérn 
slova  smyslu  národního.  Počet  dél  M-kého 
není  veliký,  ale  v  každém  ukázal  svoje  sna- 
žení výborem  nových  látek  a  v  novém,  svO- 
rázném  tvůrčím  světle.  Z  orchestrálních  skla- 
deb vyniká  vedle  Interme^a^  scherza,  B-dur, 
a  Východního  pochodu  nejvíce  velká  ruská 
fantasie  Noc  na  Lysé  Hoře,  v  níž  zasluhuje 
plně  názvu  »ruského  Berlioza*.  —  Jeho  sbory 
k  Sofoklovu  Edipu,  dále  Záhuba  Sennacheri- 
bova  dle  Byronovy  > Hebrejské  melodie<, 
zvláště  pak  Saldmmho  a  velkolepý  Isus  Swňn 
jsou  nejen  nejmohutnějšími,  nejkrásnějšími 
díly  sborové  literatury  ruské,  ale  náleiejí 
k  drahokamům  světového  hudebního  umění. 
Ruskou  operu  obohatil  M.  dvěma  velcdíly, 
Borisem  Godunovem  podle  básně  Puškinovy 
a  národním  hudebním  dramatem  Chovaničina, 
obrazem  hnutí  rozkolníků  v  pravoslavné  mo- 
skevské Rusi  na  vlastní  text.  Třetí  opera 
Soročinskaja  jarmárka,  komická,  dle  povídky 
Gogolovy,  zůstala  nedokončena.  Největiího, 
skutečné  světového  významu  nabyl  M.  jako 
skladatel  písní,  jichž  oblast  rozšířil  několika 
směry,  přidruživ  se  k  největším  tvůrcům 
písní,  Schubertovi,  Schumannovi,  Lrisztovi  a 


Muspelheim  —  de  Musset.  907 

Griegovi.  Jeho  řada  písní  a  obrázků  ze  ži-  rému  se  říkalo  9Cénacle€.  Jako  hoch  18-  a 
vota  ruského  lidu,  zvláště  pak  cyklus  V  déť  '  19letý  sepsal  Contes  iVEspagne  ct  ď Itálie 
ské  komnatě^  Be\  slunce ^  Pisné  a  tance  smrti  (1830),  knihu  ryze  romantickou  ve  smyslu 
a  Satirické  piinéj  jsou  zjevy  v  umělé  písni  doktríny  Hugovy,  formy  obdivuhodně  vy- 
zcela  nové,  ojedinělé  a  na  Rusi  jinými  ne-  spělé,  smělé  až  do  krajnosti;  Ballade  á  la 
dostižené.  Z  klavírních  děl  M-kových  nejvíce  luně  (1829),  povedený  kus  jonglérského  vtipu 
vynikají  programmové  Obrd\ky  \  výstavy  ma-  básnického,  pohoršovala  dlouho  pedantické 
líre  Hartmanna.  —  Význam  a  velikost  M-kého  klassiky.  Vedle  toho  bylo  cítiti  v  knize  zřejmě 
ocenil  nejlépe  V.  V.  Stasov  v  jeho  životo-  vliv  Byronův,  jeho  »Lary€,  jejž  básník  ná- 
pisu (>  Věstník  Jevropy«  r.  1881),  později  otí-  podobil,  ale  nešťastně,  dětinsky  a  mělce. 
Štěném  v  III.  svazku  »Sobranija  sočiněnijc  Ale  záhy  poznal  M.,  že  tento  tón  neodpo- 
V.  V.  Stasova,  Petrohr.,  1891.  S  hlediska  od-  vídá  jeho  vnitru,  a  utekl  romantikům  ze 
půrcA  novorealismu  M-kého  psal  V.  S.  Ba-  školy.  Nalczlť  svoji  pravou  dráhu:  cit  a  vá- 
skin  ve  své  sbírce  životopisů  >Russkije  kom-  šeň,  vtip  a  rozmar,  bolesti  srdce  stále  tou- 
pozitoryc,  sv.  II.  M.  P.  M.,  Moskva  1887.  Jako  žícího  a  klamaného  smysly  a  skutečností 
střízlivý  a  objektivní  kritik  a  historik  po-  ovládají  odtud  stále  patrnčji  jeho  poesii, 
soudil  M-kého  V.  V.  Berezovskij  v  V.  hlavě  Obrat  ten  stal  se  r.  1831  a  jest  patrný  ve 
knihy  »Russkaja  Muzyka«,  Petrohrad,  1898.  Voeux  stériles,  Secretes  pensées  de  Raphaél 
J.  £.  Rěpin  namaloval  umělecký,  mistrný  (kde  již  uznává  krásu  klassicismu  franc),  a 
portrait  M-kého,  umístěný  ve  sbírce  Trcťja-  zejména  ve  třech  básnických  pracích,  jež  vy- 
kových  v  Moskvě.  bk,       dal  r.  1833  pod. společným  názvem  Le  spec- 

Kiupelheilll  v.  Nordická  mythologie,    tacle  dans  un  fauttuil.  Je  to  pětiaktové  knižní 

Knipratt  [mdspret]:  1)  M.  Jámcs,  chc-  drama  La  coupe  et  les  lévres,  dílo  ncurov- 
mik  a  průmyslník  angl.  (♦  1793  —  f  1886),  nané  a  nestejné  jako  skoro  všecky  práce 
zařídil  v  Liverpoolu  a  potqm  v  jiných  mě-  M-ovy,  ale  velkolepé  v  koncepci;  problém 
stech  továrny  na  výrobu  sody  a  kyseliny  si-  '  donj  uanisrau,  který  vyplňuje  většinu  prací 
rove,  později  též  na  umělé  hnojivo,  jel  se  jeho,  je  tu  poprvé  silně  a  originálně  podán, 
staly  vzorem  podobným  továrnám  domácím  Druhá  práce  A  quoi  rěvent  les  jeunes  filles 
i  cizozemským.  byla  typickou  ukázkou  M-ovy  rozmarné  fan- 

2)  M.  James  Sheridan,  syn  předešlého  tasie  a  třetí  Namouna  objevila  M*a  širšímu 
(*  1821  —  1 1871),  studoval  v  Německu,  stal  obecenstvu  jako  nesmírně  vtipného,  smělého 
se  ředitelem  chemické  kolleje  v  Liverpoolu  a  duchaplného  causeura  veršem,  jehož  ote- 
založené  r.  1848  a  vydal  slovník  chemický:  vřeuost  a  odvážnost  působila  pohoršení,  ale 
Dictionary  of  chemistry  (2  díly,  Glasg.,  1853).   podmaňovala  a  okouzlovala  zároveň.  M.  stal 

Muftuila  Adolf,  románský  filolog  (*  1835  '  se  slavným,  poněvadž  udtřil  tu  na  strunu, 
ve  Splitu  v  Dalmácii),  r.  1855  stal  se  u'*ite-  odpovídající  přede  všemi  jinými  francouzské 
lem  italštiny  na  universitě  vídeňské,  r.  1860  povaze;  v  době  romantického  exotismu  a 
mimořádným,  r.  1867  řádným  professorem  umění  odvracejícího  se  od  souvěkého  čito- 
románské  filologie  tamže.  Od  r.  1866  je  čle-  vého  života  byl  dvojnásob  vítán  tento  bás- 
nem  vídeňské  akademie  a  uložil  v  její  9Si- |  nik  přirozený,  rozmilý,  nenucený,  plný  kouzla 
tzungsberíchte*  řadu  svých  znamenitých  prací,  a  lásky  k  životu,  jež  pronikala  vším,  a  který 
zejména:  Monumenti  antichi  di  dialetti  ita-  dovedl  sloučit  smělý  vtip  a  výsměch  s  poe- 
liani  (1864);  Darstellung  des  Altmailándischtn  sií,  ironii  s  melancholií,  pozorování  skuteč- 
nach  Bonvesin  (1868)  a  j.  V  »Denkschriftenc  |  nosti  s  rozmarnou  fantasii  a  citovým  teplem 
téže  akademie:  Beitráge  ^ur  Kunde  d,  norď  !a  který  nestál  na  kothurnu,  ale  dovedl  žíti 
italieniscken  Mundarten  im  XV,  Jahrhundert  v  důvěrné  blízkosti  se  čtenářem.  Veliká  čásť 
(1873)  a  Die  katalanische  metrische  Version  d.  I  díla  M-ova  je  vlastně  veršovanou  causerií. 
Sieben  weisen  Meister  (1876);  v  jiných  časo-  V  »Namouně«  a  hlavně  v  prosou  psaných 
pisech:  Altfran\ósische  Gedichte  aus  vene^ia- \  Lettres  de  Dupuis  á  Cotonet  (1836)  satirisoval 
nischen  Handschriften  (1864)  a  Pra  Paolinos  i  affektaci  romantiků,  jejich  pathos,  neupřím- 
>/>«  regimine  rectoris*  (1868).  Jeho  líalieni-  nost,  nadouvání  se  a  pedanterii.  Víc  a  více 
sche  Sprachlehre  (1S95]  24,  vy á.)  česky  zpvzco-  cítí,  že  pramenem  jeho  poesie  je  srdce,  a 
val  Jan  Herzer.  Od  r.  1901  je  členem  pan-  chce  být  upřímný  a  jímavý,  působit  z  citu 
ské  sněmovny.  I  na  cit;   nic  kromě  upřímného  cítěni  nechce 

Mosselburs^h  [móslboro],  město  v  skot- !  uznati  v  poesii;  mínění  toto  svedlo  ho 
ském  hrabství  edinburském,  nad  ústím  řeky  ,  i  k  tomu,  že  o  hodnotě  uměleckého  díla 
Esk  do  firthu  Forthského,  má  maU  přístav,  '  rozhoduje,  zda  diváka  a  čtenáře  dojalo  či 
jirchárny,  koželužny,  výrobu  placntoviny  a  nedojalo  (proslulý  verš:  ^Vive  le  melodrame 
sítí;  8888  oby  v.  (1891).  i  oů  Margot  a  pleuré!«  z  básně  Apres  une  lec- 

de  MoMiet  [mysé|  Alfred,  slavný  básník  I  fure,  1842).  M.  napsal  řadu  takových  básni- 
franc.  (♦  11.  pros.  1810  v  Paříži  —  f  2.  kv.  ckých  causerií.  v  nichž  mísí  sen,  meditaci, 
1857  t.),  byl  syn  M-a-Pathaye,  důstojníka  |  vtip  a  cit,  neobyčejně  půvabných;  ano  tato 
a  spisovatele.  Časně  zralý  hoch  studoval  i  forma  byla  tak  blízká  jeho  duchu,  že  i  ve- 
dobře  na  koUeji  Bourbonské  a  později  práva  •  liká  jeho  díla  lyrická  a  meditativně  filosofi- 
a  medicínu,  které  vŠak  opustil.  Sotva  vyšel  ,  cká  (jako  RoUa  nebo  Lettre  a  Lamartine) 
z  kolleje,  byl  představen  Victoru  Hugovi  a  nesou  její  stopy.  Nejryzejšími  ukázkami  to- 
stal  se  členem  jeho  literárního  kruhu,  kte-  ,  hoto    genru   jsou    vŠak   kromě   »Namouny« 


908 


de  Musset. 


dřívější  Mardoche  (1829),  kde  vtip  M-ův  je 
někdy  až  strojený,  a  zvláště  pozdější  Une 
bonne  fortuně  (1834),  Aprés  une  lecture  (1842), 
Soirét  perdue  (1840),  A  la  Mi-Caréme  (1838). 
M.  byl  tak  v  podstatě  svě  básnický  causeri- 
sta,  ze  i  většina  jeho  vysoce  básnických 
proverbů  a  komedií  (Fantasto,  Carmosine, 
Le  chandelier^  Les  caprices  de  Marianné)  a 
SKoro  všecky  jeho  novelly  a  povídky  nále- 
žejí tomuto  intimnímu  a  nenucenému  genru. 
Na  tento  směr  tvoření  M-ova  měli  kromě 
Byrona  (>Beppo«)  a  Shakespearea  vliv  hlav. 
starší  povídkáři  italští  a  tradice  fraccouz- 
ského  XVIII.  stol.,  ale  M.  zpracoval  tyto 
vlivy  v  sobě  neobyčejně  šťastně  a  nejen  že 
si  je  assimilova^  on  je  též  učinil  výrazem 
potřeb  moderní  trpící  duše.  M.  byl  člověk 
nanejvýš  sensitivní  a  chtivý  požitku,  při  tom 
však  takové  noblessy  duše,  že  mu  požitek 
nepřinesl  štěstí,  ale  utrpení,  poněvadž  si  jej 
rychle  zhnusil.  Tímto  způsobem  položil  se 
mu  problém  lásky  a  štěstí  zvláště  bolestně, 
a  ačkoliv  M.  formuloval  jej  ve  figurách, 
blízkých  a  podobných  Byronovu  Donu  Juanu, 
procítil  jej  způsobem  zcela  svým  a  nebyro- 
novským.  Zvláště  však  byla  to  krise  lásky 
jeho  k  spisovatelce  George  Sandové, 
která  ho  obrátila  k  posledním  vnitřním  pří- 
činám jeho  bytosti  a  osudu  a  tím  k  veliké 
poesii  lyrické  a  meditativné.  Ještě  před  sty- 
kem s  George  Sandovou  napsal  Rollu  (1833), 
v  němž  ukazuje,  jak  i  v  zhýralci  Žije  potřeba 
a  možnost  pravé  lásky  a  jak  je  jí  schopen, 
když  se  třeba  na  vteřinu  před  smrti  setká 
8  čistým  citem.  Se  Sandovou,  o  6  let  starší 
než  on,  seznámil  se  r.  1833  a  s  ní  žil  v  Itálii 
od  pros.  1833  až  do  dubna  1834;  M.  odejel 
potom  do  Paříže  a  žil  zase  nějaký  čas  se 
Sandovou,  která  již  v  Benátkách  zamilovala 
se  do  lékaře  dra  Pagella,  jejŽ  přivezla  také 
do  Paříže;  jeden  čas  snažili  se  žíti  společně 
romantický  a  absurdní  sen  t.  zv.  volné  lá- 
sky, ale  poměr  tento  nemohl  se  dlouho 
udržeti.  Po  výjevech  svrchovaně  trapných, 
surových  a  ponižujících  došlo  ke  konečné 
rozluce  7.  bř.  1835.  Ačkoliv  prameny  nověji 
uveřejněné  ukázaly,  že  vina  Sandové  nebyla 
taková,  jak  se  obyčejně  za  to  má,  a  ačkoliv 
vlastně  nezradila  M-a  s  Pagellem,  poněvadž 
již  dříve  se  jí  M.  nasytil,  je  přece  jisto,  že 
M.  trpěl  v  tomto  poměru  nesmírně  a  že  od- 
nesl si  z  něho  mravní  ránu,  která  se  již  ni- 
kdy nezacelila.  Ale  na  druhé  straně  dosáhl 
M.  tímto  utrpením  geniální  hloubky  a  oprav- 
dovosti, která  by  mu  asi  jinak  byla  unikla, 
a  napsal  některá  čísla  veliké  meditativni  ly- 
riky psychologické,  která  by  byl  jinak  sotva 
asi  napsal.  Ze  vzpomínek  a  myšlének,  které 
vznikly  v  něm  za  poměru  s  George  Sando- 
vou, napsal  svoje  největší  dílo  prosaické 
Confession  ďun  enfant  du  siecle  (1836),  které 
trpí  sice  rhétorickou  mánií,  ale  jinak  hlu- 
boce vystihuje  pathologii  lásky.  V  Loren^ac- 
ciu  (1834),  dramatě  o  5  aktech,  na  něž  měl 
vliv  >Hamlet«  Shakespearův  a  jež  přes  ně- 
které neprivděpodobnosti  a  slabosti  uměle- 
cké jest  z  nejmohutnějších  a  nejcelejších  děl 


M-ových,  líčí,  kterak  zhýralost,  která  měU 
býti  rekovi  jen  maskou  k  dosažení  cíle,  pro- 
nikne ho  a  zničí  úplně.  Neobyčejná  a  ^ 
niální  je  v  těchto  donjuanovskýcli  ňgnrach 
psychologická  intuice  M-ova;  jeho  typy  to- 
hoto rázu  nejsou  Žádná  abstraktní  Špatnost 
naopak  M.  ukázal,  kolik  duševní  srdečnosti 
i  citu  a  něhy  objevuje  se  ob  čas  v  takofé 
duši  a  jak  široká  a  mnohotvárná  je  lidská 
příroda.  Všichni  jeho  tragičtí  zhýralci  jsou 
chvílemi  snílky  a  básníky;  někdy  klade  oba 
póly  lidské  lásky,  ideální  a  materialistický, 
vedle  sebe  ve  dvou  figurách  (Coelio  z 
Octave  v  hluboké  komedii  Caprices  de  Ma- 
rianne,  1833).  Veliký  význam  a  smysl  lásky 
ukazuje  také  komedie  On  ne  hadine  pasa»K 
Vamour  (1834),  kde  Perdican  je  Donem  Jua- 
nem básníkem  a  filosofem.  Tato  filosone  a 
poesie  soustředila  se  v  ryzí  lyrice  v  několik 
čísel  elegie  tak  bolestné  a  při  tom  obzíravé 
a  povýšené,  že  náleží  k  vrcholem  poesie 
francouzské  v  tomto  věku.  Jsou  to  známé 
»NocÍ€:  Suit  de  mat  (květen  1835),  Nuit 
d^aoút  (srpen  1836),  Nuřt  d*octobre  (říjen 
1837)  a  Nuit  de  décembre  (1835).  Elegie  M-ova 
je  malbou  mravního  utrpení,  jaké  před  nim 
nikdo  nepodal  ve  francouzské  literatuře: 
zoufalost,  hledající  zapomenutí  v  rozkoši,  ve 
snu,  vzpomínce  i  práci,  nemožnost  nevzpo- 
mínat a  potřeba  pohrdat,  celá  škála  citů 
vzájemně  se  potírajících  je  tu  vyzpívána 
silně,  plně  a  pravdivě.  Klidnější  v  tónu  jest 
elegie  Le  souvenir  (únor  1841),  v  níŽ  dosáhl 
M.  ideálních  vrcholů  svojí  fílosofie;  více  než 
láska  platí  mu  sen  o  ní  a  vzpomínka  na  ni 
a  ze  všeho  plyne  přesvědčení,  že  opravdn 
cítíme  a  máme  jen  to,  co  není  skutečno. 
Les  Stances  á  la  Malibran  (1836)  docházejí 
k  podobnému  závěru  (k  iásce  k  Bohu,  která 
nepomíjí).  M-ova  filosofie  lásky,  kterou  po- 
dal ve  své  tvorbě  básnické,  je  neobyčejnč 
hluboká  a  ucelená.  S  počátku  nezná  jiného 
dobra  než  hmotnou  lásku,  ale  záhy  chápe, 
že  není  většího  nepřítele  citu  nad  hmota; 
výše  než  šťastnou  přítomnost  cení  vzpo- 
mínku na  minulé  štěstí;  jedinou  pravdou  je 
utrpení,  a  vzpomínka  na  ně  je  poslední  ra- 
dostí, sladší  a  lepší  než  vzpomínka  na  Stésti 
>Jediné  dobro,  jei  mi  zbývá  na  světě,  jest, 
že  jsem  někdy  plakal,«  je  závěrem  jeho  so- 
netu Tristesse  (1840),  který  ^est  odkazem 
M-ovým.  —  Stejný,  ne-li  větši  význam  jako 
lyrik  má  M.  jako  dramatik.  R.  1830  napsal 
M.  komedii  o  1  akte  La  nuit  vénitienve, 
která  byla  vysyčena  v  Odeonu;  M.  odvrátil 
se  od  jeviště  a  psal  další  pro  verby  a  kome- 
die jen  pro  časopis  (> Revue  des  Deux  Mon- 
des«)  beze  zřetele  k  divadelní  technice.  Přes 
to  hrály  se  na  franc.  divadle  v  Petrohradě. 
odkud  herečka  pí.  Allanova  je  pHvezla  na- 
zpět do  Paříže ;  nyní  teprve  zachytily  se  i  tv 
na  divadle;  Un  Caprice  byla  hrána  po  prvé 
r.  1847  a  po  ní  následovaly  jiné,  naposledy 
Loren\accio,  uvedený  na  scénu  Sárou  Bera- 
hardtovou.  Divadlo  M-ovo  je  vysoce  poeti- 
cké a  psychologické;  nedbajíc  technických 
konvencí  chytá  všecky  formy  obraznosti  a 


van  Musschenbroek.  909 

citu  básníkova  a  všechen  zájem  jeho  je  ve  i  vysoko  (dříve  Nisard,  pozd.  Taine,  nyní  Fa- 
vnitřnich  duševních  stavech.  Rekové  jeho  guet,  Lemaltre);  vidí  v  něm  básníka  nej- 
jsou  docela  subjektivní,  ale  jsou  analysováni  I  upřímnějšího  a  nejfrancouzštějšího  a  klade 
neobyčejně  přesně  a  při  vší  lehkosti  a  hra- 1  ho  v  těchto  směrech  nad  Victora  Huga. 
vosti  dialogu  cítíte  všude  hluboké  duševní '  Nad  Victora  Huga  stavěl  ho  také  Jindřich 
jádro.  Hry  M-ovy  jsou  směsí  básnického  Heine,  který  řekl  o  něm  hluboké  slovo: 
rozmaru  a  psychologické  intuice  tak  kou-  >Musa  tragická  políbila  jej  na  srdce  a  Musa 
zelnou,  Živou  a  smělou,  že  upomínají  v  lec-  komická  na  rty.c  —  Do  češtiny  překládal 
čems  na  komedie  Shakespearovy;  nejsou  tak  z  lyriky  M-ovy  Jar.  Vrchlický  (Poesie  fran- 
hluboky,  ale  mají  jejich  básnický  dech  a  sou- '  couzská  nové  doby,  1877),  z  veršů  Emanuel 
verenní  rozmar.  Všecky  jsou  vlastně  hrami  z  Čeňkova  »Rollu«  (ve  >Vzdělavací  biblio- 
fantasie,  mládí  a  lásky;  střízlivost,  kde  se  técec)  a  Miloš  Jiránek  >0  čem  sni  dívky c 
vyskytuje,  je  podána  s  humorem  tak  rozto-  (>Sborník  svět.  poesie«);  týž  »Se  srdcem 
milým  a  královským,  Že  není  mu  příkladu  |  divno  hrát*  (ve  »Světové  knih.c)  a  tamže  P. 
na  moderním  jevišti.  Nejhlubší  z  dramati-  Moudrá  >Zpověď dítěte  našeho  věku«.  —  Sou- 
ckých  prací  M-ových  jsou:  Les  caprices  de  borně  vyšla  díla  M-ova  u  Charpentiera  v  10 sv. 
Marianne  (komedie  o  2  aktech,  1833);  Fan-  v  8*  a  u  Lemerra  v  10  sv.  v  16^  —  Srovn. 
tasio  (komedie  o  2  aktech,  1833);  On  ne  ba-  George  Sand,  Elle  et  lui  (1859),  proti  čemuž 
dine  pas  avec  Vamour  (komedie  o  3  aktech,  bratr  M-ův  Paul  vydal  Lui  et  elle  (1859, 
1834);  zmíněný  už  Loren\accio  (drama  o  5  práce  strannická)  a  Biographie  ďAlfred  de 
aktech,  1834);  Barberine  (kom.  o  3  aktech,  1  M.  (1877);  Mme.  Toubert,  Souvenirs  (1881); 
1835);  Le  chandelier  (komedie  o  3  aktech,  Emile  Montégut,  Nos  morts  contemporains 
1835);  n  ne  faut  jurer  de  rien  (komedie  o  5  (1884);  Emile  Faguet,  Le  dix-neuviéme  siécle 
aktech,  1836);  Un  caprice  (komedie  o  1  aktu,  (1887);  Jules  Lemaitre,  Introduction  au  théá- 
1837);  //  faut  qu*une  porte  soit  ouverte  ou  fer-  \  tre  ďAlfr.  de  M.  (édition  Jouaust,  1889  a  n.) 
mée  (proverb  o  1  akte,  1845).  —  Literárné  a  v  Les  Contemporains  V;  Arvěde  Baríne, 
cenné   jsou    také    povídky    a    novelly   A.  de  M.  (v  Grands  écrivains  frang.,  1893); 

ieux  mat'  I  F.  Brunetiěre,  L*évolution   de  la  poesie  ly- 


l-ovy,  z  nichž  jmenujeme:  Les  devx 
tresses  (1837);  Fréderic  et  Bernerette  (1838);  rique,  7«  Icgon,  a  Les  époques  du  théátře 
Lesfllsdu  Titien  (1838);  Afargot  (1838);  /fz5-  frangais  15^  conf.;  M.  Guyau  v  ^L•art  au 
toire  d^un  merle  blanc  (1844);  Le  secret  ^tf  I  point  de  vue  sociologiquec,  str.  181,  a  Let- 
Javotte  (t.  r.);  Mimi  Pinson  (1843);  La  mou-  třes  ďAlf.  de  M.  et  de  George  Sand,  uvěř. 
che  (1853).  Prosa  M-ova  má  důvěrné  kouzlo, ;  S.  Rocheblavem  (1897).  —  Bratr  M-ův  Paul 
krásný,  čistý,  hybný  jazyk  a  grácii  i  vtip  (♦  1804  v  Paříži  —  f  1880  t.)  napsal  řadu 
XVIII.  století.  —  M.  byl  předem  veliký  bás-  prací  prosou  ne  bez  talentu,  jež  pozbyly 
nik,  veliký,  protože  krajně  upřímný  a  ne- 1  však  už  významu,  a  je  znám  jen  svojí  odaa- 
smírně  citový;  jeho  cit  byl  tak  živý,  mocný  ností  k  bratrovi  a  jako  jeho  životopisec.  Sd. 
a  bohatý,  že  mu  nahrazoval  z  části  i  pózo-  van  Knftsohenbroek  [mósnbrukj:  1)  M. 
rování  i  rozumování.  Slabší  byla  u  něho  Johann  Joosten  (♦  1660  v  Lejdě  — f  1707 
obraznost,  a  proto  kdykoli  se  odvážil  na  ve-  t.)  a  bratr  jeho  Samuel  Joosten  (♦1639  — 
liké  básnické  stavby,  vždycky  z  části  se  mi-  f  1682  v  Lejdě)  byli  znamenití  mechanikové 
nul  cílem.  Filosofické  části  jeho  poesií  bý-  hollandští,  kteří  v  Hollandsku  začali  vyráběti 
vají  také  slabší,  poněvadž  M.  bývá  příliš  přístroje  fysikální,  jako  vývěvy,  drobnohledy, 
vášnivý  a  jednostraný,  spíš  polemik  než  my-    dalekohledy  a  p. 

slitel.  M.  byl  básník  srdce,  mládí,  poctivosti  2)  M.  Johann  (♦  1687  v  Lejdě  —  f  1748 
a  vroucnosti,  člověk  milující  život  prese  i  t.),  syn  předešlého,  také  mechanik,  spřátelil 
všecky  rány,  které  mu  zasadil,  duše  horečná  se  s  Gravesandem,  professorem  mathema- 
a  hledající  utrpení,  poněvadž  se  jím  očišťuje,  tiky  a  astronomie,  a  vynalezl  s  ním  četné 
básník  nejzákladnějších  citův  i  nejprchavější  přístroje  fysikální,  uvedené  ve  spise  Gra- 
pěny  života,  duch  vášnivý,  zklamaný  a  znova  |  vesandově  >Physices  elementa  roathematica 
a  znova  toužící,  v  podstatě  své  náboženský  experimentis  confirmata«  (1720—21). 
(Espérance  en  Dieu,  kterou  nazývá  Guyau  3)  M.  Petru s  (♦  1692  v  Lejdě  — -  f  1761 
pravou  moderní  modlitbou).  Pracoval  vlastně  tamže),  bratr  předešlého,  doktor  filosofíe 
jen  12  let  (po  30.  roce  jest  umdlen  a  vyčer-   i  lékařství,  stal  se  r.  1719  professorem  ma 


pán  a  tvoři  již  málo),  ale  v  této  době  s  ho- 
rečnou prudkostí  a  vášnivostí.  Proto  má 
mnohé  vady  a  nedostatky  jako  spisovatel  a 
umělec;  verše  jeho  bývají  nedbalé,  jen  na- 
hozené a  nevypracované,  spíše  improviso- 
vané  než  psané,  obrazy  nepřesné  nebo  ne- 


thematiky  a  fysiky  v  Duisburku,  potom 
v  Ulrechtu  (1723)  a  konečně  v  Lejdě  (1739). 
Petr  M.  náleží  k  nejslavnějším  fvsikům  hol- 
landským  XVIIL  století.  M.,  Államan  a 
Cunaeus  společné  pokusy  konajíce  na- 
lezli lejdskou  láhev  (v.  t.).  M.,  drŽe  nabi- 


jasné.  Přednostmi  jeho  jako  spisovatele  jsou  |  tou  láhev  lejdskou  v  ruce  přiblížil  se  dru- 
zvláštní  čerstvost  a  svěžest  inspirace,  přiro- 1  hou  rukou  k  hřebíku,  jenž  spojen  s  vnitřkem 
zená  elegance ,  lehký  pohyb  a  harmonie,  láhve  tvořil  druhý  povrch  kondensátoru,  a 
Umělcům  (jako  Flaubertovi)  byl  nesympathi- '  pocítil  velmi  nemilý  fysiologický  účinek  vý- 
cký  jednak  pro  nedbalost  formy,  jednak  pro  boje  elektrického,  o  kterém  píše  v  listu 
sentimentalitu  a  stále  překypující  citovost  Réaumurovi,  že  by  >ani  za  korunu  Francie 
Kritika  akademická  a  universitní  klade  jej  I  po  druhé  nechtěl  zakusiti  podobné  strašlivé 


910 


Musslau  —  Musy. 


rány«.  M-ovi  připisují  někteří  objevení  zá- 
kona o  lomu  světla.  Vynalezl  pyrometr  a 
učinil  zajímavá  pozorování  o  soudržnosti  tě- 
les. Hlavní  díla  jeho  napsaná  latinsky  jsou: 
De  čerta  methodo  phtlosophiat  experimentalis 
(1723);  Epitome  elementorum  physicomathe- 
maticorum  in  usus  academicos  (Lejda,  1725), 
kteréžto  dílo  ve  druhém  vydám  vyšlo  r.  1762 
pod  názvem  Introductio  ad  philosophiam  na- 
turalem;  Tentamina  experi mentorům  natura- 
lium  captorum  in  Academia  del  Cimento  (t., 
1731)  a  j.  nvk, 

Mnftsiaii,  ves  mor.,  v.  M  ožel  o  v. 

KnftftOlO  v.  Area. 

KustaoiOli  |-čólij,  ital.  pečivo  z  mouky, 
cukru,  vajec,  soli,  muškátového  květu  a  hře- 
bíčku, polité  čokoládou. 

Mnfttafa  Kára  v.  Kára  Mustafa. 

Knstág^h  v.  Karákorum. 

Knstalr  (něm.  Múnster),  ves  ve  švýc. 
kantonu  grisonském,  má  568  obyv.,  klášter 
benediktinek. 

Mnstan^  v.  Kůň,  str.  3586. 

Kftstek  v  hasičství  jest  přístroj,  kterým 
lze  hadice  rozvinuté  i  vodou  naplněné  chrá- 
niti, by  nebyly  poškozeny  přejíždějícími  po- 


ným  brancům  jistého  obvodu,  když  před 
válkou  se  sbíralo  pole,  což  se  rovná  nynější 
mobilisaci.  Na  m-ekonalse  s  nimi  naustřunk, 
t.  j.  přehlídka,  zkouška  č.  popis,  zdali 
každý  jest  opatřen  náležitým  šatem,  výzbroji 
zbraněmi,  střelivem^  zdali  dostává  v  pořádku 
plat,  stravu  atd.  FM. 

Knsnros  Markos,  řec.  humanista  (*ok 
1470  na  Krétě  —  f  1517  v  Římě).  Přestěho- 
vav se  do  Itálie  byl  zde  žákem  Laskariovým. 
působil  potom  od  r.  1503  jako  učitel  jazyka 
řeckého  v  Padově,  od  r.  1509  v  Benátkách, 
od  r.  1516  v  Římě.  Lev  X.  jmenoval  jej 
arcibiskupem  monemvasijským.  V  edicích 
aldinských  vyšla  od  něho  první  vydání  scholii 
k  Aristofanovi  (Benátky,  1498).  Platón  (15131 
Athénaios  (1514),  Hésychios  (1514)  a  Pausa- 
nias  (1516).  vy. 

Kusy  (dór.  Mécai^  aiol.  Mniaccv,  ióasky 
Movaai)  byly  v  řecké  báji  dcery  Zeva  a  Mné- 
mosyny,  nymřy  pramenu,  působící  očistu  a 
nadšení  a  tudíž  chránící  lidskou  dovednost, 
jak  se  jeví  v  uméni,  v  hudbě  a  ve  védách. 
Původní  sídla  jejich  kultu  jsou  Pierie  při 
Olympu  a  boiótský  Helikón.  Onde  ctěny 
v  místech  Leibéthře  a  Pimpleii,  patrně  dle 


Č.  2847.  Můstek  otevřený. 


Č.  2846.  M&atek  savfený. 


vozy.  Vhodný  m.  ze  železného  plechu  sestro- 
jil los.  Pelly  (vyobr.  č.  2847.  a  2848.).     S-L 

mastela,  zooL,  v.  Kuna. 

Knfttelidae.  zool,  v.  Kunovité  šelmy. 

Kiuiter  v.  Di  sen  tis. 

Mnstešár  (tur.),  státní  rada,  v  Turecku 
titul  státního  podsekretáře  velkovezírova 
nebo  některého  ministerstva. 

Miuitie  v.  Fustie. 

Mftfttky,  ves  v  Čech.,  v.  Mostky  1). 

Knstozydis  André  as,  učenec  novoře- 
cký  (♦  1785  na  Korfu  —  f  1860  t.).  Studo- 
val v  Pavii  a  napsav  Noti\te  per  servire  alla 
storia  Corcirese  dat  tempi  eroici  al  secolo  XII 
(Korfu,  1804),  povolán  za  historiografa  re- 
publiky Sedmi  ostrovů.  Vykonav  vědeckou 
cestu  po  Itálii,  kde  vydal  Hlustraiioni  Corď 
resi  (Milán,  1811—12,  2  sv.),  po  Francii  a 
Německu,  byl  r.  1821  přidělen  vyslanectví  rus. 
v  Turině,  r.  1828  svěřena  mu  správa  škol- 
ství v  Kecku.  Napsal  ještě:  Considera^ione 
sulla  presente  lingua  dei  Greci  (Benát.,  1825) 
a  Renseignements  sur  la  Gréce  et  sur  Vadmi- 
nistration  du  comte  Capodistrias  (Pař.,  1833), 
přeložil  Hérodota  do  italštiny  a  sbíral  ne- 
známé texty  řecké  doby  střední. 

Mnstrplao  (z  něm.)  nazývali  předkové 
naši  místo,  kde  bylo  shromážditi  se  povin- 


pramenů  zvaných,  v  úzkém  styku  s  Diony- 
sem,  na  Helikónu  ctěny  v  hájí  blíže  pramene 
Aganippy  a  Hippokrény;  tam  byly  hojné 
umělecké  památky,  dle  jejichž  vzora  zřizo- 
vána starověká  i  pozdější  museia.  Podobně 
ctěny  M.  i  jinde  blíže  pramenův  a  vod,  na 
př.  u  pramene  Kassotis  v  Delfech,  v  Athé- 
nách na  Ilissu,  v  Trolzéně  jako  'yÍQÓalidH. 
t.  j.  svlažující,  v  Lydii  blíže  jezera  torrhéb- 
ského  jako  původkyně  lydské  lidové  hudby; 
k  témuž  zří  i  orchomenská  báje  o  zmizelém 
Dionysovi,  že  prchl  k  Musám.  Jeátč  úie  sply- 
nul kult  Mus  8  kultem  Apollóna,  jenž  se  stal 
jejich  typickém  vůdcem  (Musa^etés).  ML 
dle  mínění  dávného  samy  provázely  boho- 
službu svým  zpěvem  i  tancem,  pějíce  o  pů- 
vodě světla,  o  bozích  a  lidech,  jak  z  Hé- 
sioda  vysvítá,  že  celá  příroda  se  rozplývala 
při  líbezném  jejich  zpěvu.  M.  však  podobné 
obveselovaly  vedle  Hór,  Charit  a  Afrodity 
též  hostiny  olympské  i  svatby  vyvolený^ 
héroů  (Kadma,  Pélea),  jakož  opět  elegid^ 
naříkají  nad  skonem  oblíbenců  svých  (Achil- 
lea, Lina,  Hyménaia).  Obyčejné  dle  Hésioda 
uvádí  se  Mus  devět;  avšak  na  Helikóoé 
ctěny  též  M.  tři,  Melete,  Mnémé  a  Aoidé. 
podobně  v  Delfech  a  Sekyóně.  Jinde  mlur: 
se  též  o  7  (na  Lesbu,  u  Epicharma),  4  i  íř 


Muszna  —  Muškátový. 


911 


Musách.  V  dobé  hellénistické  funkce  rozdě- 
leny tak,  že  Kleió  představuje  epos  bohatýr- 
ské, Urania  epos  astronomické  (Aratos)  a 
didaktické,  MelpomenéaThalia  tragédii 
a  komedii,  Terpsi choré  chorickou  lyriku, 
Erató  lehkou  píseň  erotickou,  Kalliopé 
elegii,  Euterpé  aulódii  a  Polymnia  (tak 
jest  správnější  forma,  ne  Polyhymnia)  ta- 
nec. Dále  přibírány  též  odbory  vědy  prosai- 
cké,  odtud  Kleió  chrání  historiografii,  Ura- 
nia astronomii.  Thalia  hospodářství.  Odtud 
vztah  Mus  k  božstvům,  jež  chrání  výchovu 
mládeže,  k  Hermovi,  Hérakleovi,  Athéně. 
Kdežto  na  starších  památkách,  na  př.  na  basi 
Praxitelově  v  Mantineii  nalezené,  M.  se  od 
sebe  symbolicky  neliší,  pozoruje  se  rozdíl 
nejprv  na  basi  halikarnasské,  pak  na  řím- 
ských sarkofázích,  tak  že  se  konečně  vyvi- 
nuly tyto  typy:  Melpomené  jest  vysoké, 
vážné  postavy  v  rouše  tragickém,  rázu  Hé- 
rakleova  s  maskou;  Thalia  má  lehký,  také 
huňatý  šat  a  obyčejnou  hůl;  Kalliopé  drŽí 
tabulku  a  pisátko,  Kleió  svitek;  Euterpé  má 
dvojitou  píšťalu,  Terpsichoré  formingu  ve- 
dle dlouhého  roucha  a  širokého  pasu  kitha- 
ródů,  Erató  malou  lyru  při  lehkém  rouše; 
Polymnia,  u  Římanů  téŽ  pantomimus  chrá- 
nící, zahalena  opírá  se  o  skálu;  Urania  drží 
nebes  kouli.  Na  Monnově  mosaice,  v  Tre- 
víru  nalezené,  každá  Musa  vyznačena  hlav- 
ním svým  zástupcem,  na  př.  Kleió  Kadmem 
Milétským.  Památky  umělecké  (sochy,  re- 
liéfy, mince,  drahokamy),  jsouce  obvyklými 
výzdobami  museí,  divadel,  knihoven  i  chrá- 
mův,  byly  arci  přehojné,  jak  svědčí  i  zmínky 
dávných  spisovatelův.  klk. 

Muflziia,  městys  sedmihradský,  viz  Me- 
s  ch  e  n. 

Kuzyna,  okr.  město  v  Haliči,  hejtman. 
S^cz  Nowy,  želez,  stanice  S^cz  Nowy-Orlo v ; 
2413  ob.  pol.  (1890),  řím.-katol.  far.  kostel, 
pš.,  telegraf  a  obchod  s plátěným  zbožím. 

Mnšarable  (arab.  masrabijé),  vlastně  »mí- 
sto  pro  nápoje,  v  domech  orientálských  mří- 
žované okénko,  do  něhož  se  staví  nápoje, 
by  na  průvanu  se  ochladily.  Ve  středověkém 
hradebnictví  totéž  co  machicoulis  (pod- 
sebití,  v.  t.). 

Muiek,  jméno  několika  divadelních  herců: 

1)  M.  Ignác  {*  1812  v.  Praze  —  f  1^-  Hstop. 
1894  ve  Zlonicich)  vyučil  se  v  dílně  otce 
svého,  vlastníka  domu  v  Jerusalemské  ulici 
v  Praze,  řemeslu  zámečnickému,  avšak  záhba 
pro  divadlo  vedla  ho  r.  1831  k  venkovským 
společnostem  hereckým,  tehdy  německým, 
s  nimiž  putoval  po  Čechách  a  po  Moravě^ 
R.  1850  přidružil  se  k  první  české  společ- 
nosti Prokopově,  při  níž  po  léta  chvalně  půso- 
bil jako  charakterní  herec  a  komik,  a  později 
také  při  jiných  společnostech  zachoval  umě- 
leckou čilost  až  do  pozdního  věku. 

2)  M.  Antonín,  bratr  předešlého  (♦1824 
v  Praze  —  \  1876  v  Kroměříži),  byl  za  mládí 
fivého  finančním  strážníkem,  potom  na  ven- 
kově hercem  německým;  r.  1852  přistoupil 
k  české  společnosti  Prokopově,  po  roce 
k  Zóllnerově,  r.  1862  stal  se  správcem  spo- 


lečnosti Szeningovy  a  r.  1866  obdržev  ředi- 
telskou koncessi  pro  Moravu  cestoval  tam 
s  vlastní  společností  až  do  svého  úmrtí. 

3)  M.  Antonín,  syn  před.  (*  1851  v  Tur- 
nově), vystupoval  již  za  dětství  svého  na  di- 
vadle a  získal  si  jako  jinoch  dobré  jméno 
v  herectvu  českém.  R.  1898  ujal  se  řízení 
společnosti  své  sestřenky  M.  Muškové  a 
r.  1900  obdržev  koncessi  zřídil  si  vlastní 
společnost. 

4)  M.  Karel,  bratrovec  před.  (*  1.  ledna 
1867  jakožto  syn  mistra  zámečnického  v  Praze). 
Ztrativ  záhy  rodiče  byl  vychován  v  pražském 
sirotčinci  na  Hradčanech.  V  18.  roce  svém 
odebral  se  k  venkovské  společnosti  Falty- 
sově  a  pobyl  také  u  jiných  společností  he- 
reckých až  dor.  1889,  kdy  přijat  k  divadlu 
pražskému.  Působí  hlavně  v  úlohách  komi- 
ckých, avšak  ani  jiné  obory  nejsou  mu  vzdá- 
leny, jest  také  literárně  činný,  v  časopisech 
uveřejnil  některé  stati  z  divad.  života  a  od 
r.  1900  obírá  se  překlady  z  angličiny.    JLT, 

Knielin,  museli n  n.  muslin,  jest  velmi 
jemná  tkanina  bavlněná  z  příze  nejčastěji  60 
až  100  angl.,  s  19  až  30  nitmi  osnovnými  na 
1  cm  šířky.  Často  hotoví  se  m-y  (mušelínové 
batisty)  z  příze  jemnější,  až  176  angl.  v  osnově 
a  235  angl.  v  útku ;  houštka  osnovy  pak  rovná 
se  39—43  a  houštka  útku  37—43  nitem  na 
1  cm.  Vlněný  m.  jest  látka  vlněná  volně 
tkaná  z  jemné  málo  kroucené  vlněné  příze 
česané,  velmi  měkká.  Polovin ěné  nfi-y  mají 
osnovu  bavlněnou  a  útek  z  vlny  česané. 

Mniioki  Lukijan  v.  Jihoslované,  492 
až  493. 

Mnii-KongOTé  v.  Angola,  str.  379  ď. 

Kniir  (arab.).  t.  j.  rada,  titul  náležející 
vezírům,  místodržícím  a  nejvyšším  hodno- 
stářům vojenským  (polním  maršálkům,  hlav- 
ním velitelům  a  p.).  I  tajná  rada  sultánova 
má  mezi  členy  svými  8  m-ů.  Kdežto  s  nej- 
vyššími úřady  je  nerozlučně  spojen,  dostá- 
vají titul  ten  jiní  vysocí  hodnostáři  za  vý- 
tečné služby.  Dk. 

Mnika  v.  Míření  a  Mířidla. 

Mnika  Eugen,  spisovatel  čes.  (*  1876  ve 
Světlé  n.  S.).  Gymn.  vystudoval  v  N.  Brodě, 
universitu  v  Praze,  kdež  byl  r.  1900  promo- 
vován  na  doktora  filosofie;  suppluje  na  gymn. 
vinohradském.  Napsal:  Vlašský-  dvůr  v  Kut^é 
Hoře  (Praha,  1900);  Katechismus  leměpisu 
iá\\  I.,  t.,  1901);  statistickou  knížku  Gobus 
(t.,  1901)  a  přispívá  do  časopisů. 

Mnškatelka  (bot.)  v.  Hrušeň,  str.  808. 

Knšk&tOTý  květ  a  muškátové  ořechy 
je  koření  pocházející  z  plodů  stromu  My- 
ristica,  zejména  M.  fragrans.  Uzrálé  plody  se 
opatrně  otrhají,  po  odstranění  obplodí  do- 
stanou se  semena  obalená  míškem  semen- 
ným  tvaru  laločnatého  a  barvy  karmazínové, 
tento  semenný  obal  se  opatrně  oloupe  a 
usušený  poskytuje  květ  m.  {maci\).  Semena 
se  potom  suší  tak  dlouho  nad  mírným  ohněm, 
až  jádro  uvnitř  chrastí,  potom  se  roztluče 
křehká  slupka  a  jádra,  t.  zv.  ořechy  nfi-vé, 
se  namočí  do  kaše  vápenné  jakožto  ochrany 
před  červy  a  hmyzem  a  usuší  se  na  vzduchu. 


912 


Muškátový  strom  —  Mutace 


Nejlepší  m.  květ  pochází  s  ostrovů  Band- 
ských,  nepolámány  obsahuje  kousky  ploché, 
3 — 4  cm  dl.,  2—3  cm  široké,  asi  1  mm  tlusté, 
k  jednomu  konci  laločnatě  rozeklané,  ale 
obyčejně  obsahuje  větší  nebo  menši  úlomky; 
barva  je  světle  až  nahnědle  oranžová,  lesk 
slabý,  mastný,  zápach  a  chuť  jsou  silně  kořenné. 
Podstatná  součástka  je  silice  (4— 15*/o)-  Vedle 
pravého  (bandského)  přichází  do  Evropy  též 
m.  květ  z  jiných  druhů  rodu  Myristica,  ze- 
jména květ  bombayský  a  papuanský.  Bom- 
bayský,  je-li  celý,  obsahuje  lalůčky  až  6'5  cm 
dl.,  vybíhající  na  jednom  konci  v  úzká  vlákna, 
je  špinavé  červenohnědý,  bez  zápachu  a  bez 
chuti;  užívá  se  ho  v  prášku  k  porušováni 
mletého  květu  bandského.  M.  květ  papuanský 
(z  N.  Guinee)  má  sice  zápach  a  chuť  jako  pravý, 
ale  obé  jen  slabé,  barvu  má  obyčejně  špi- 
navě hnědoŽlutou,  obsahuje  značné  množství 
(přes  507o)  tuku. 

Ořechy  m-vé  (kuličky  muškátové,  Muskať 
nússCf  noix  de  muscadier^  nutmeg,  muskaat 
nooten),  vlastně  jádra  m-vá,  jsou  tvaru  elli- 
psoidového  neb  vejčitého,  na  povrchu  síťovitě 
ryhované,  v  rýhách  bývají  zbytky  vápna,  po 
opláchnutí  vápna  ukáže  se  barva  hnědá;  na 
řezu  jsou  mastné,  olejovité,  barvy  šedé,  mra- 
morovitč  žilkované  a  skvrnité.  Vůně  je  silná, 
aromatická,  chuť  palčivě  kořenná.  Podstatnou 
součástkou  je  silice  (8— 157o)  a  máslo  m-vé 
(25  — 357o)i  vedle  toho  obsahují  značné  množ- 
ství škrobu  a  bílkovin.  Dobré  ořechy  m-vé 
mají  býti  plné,  čerstvé,  těžké;  nejlepší  vy- 
vážejí se  z  ostrovů  Moluckých  a  Bandskýcn; 
pocházej í-li  se  stromů  planě  rostoucích,  mají 
menší  cenu  {muscade  mdlé),  jsou  sice  větší, 
ale  mají  slabší  zápach.  Papuanské  jsou 
velké,  podlouhlé,  na  povrchu  hrubě  vrásčité, 
slabé  vůně,  brazilské  jsou  vůbec  bez  vůně. 
Ořechy  m-vé  musí  býti  přechovávány  v  ná- 
dobách dobře  uzavřených,  snadno  červivějí; 
bývají  někdy  porušovány  padělanými,  vyro- 
benými podobně  jako  nepravá  zrnka  kávová, 
totiž  lisováním  těsta  z  moukv,  hliny  a  mletých 
jader  m-vých  do  vhodných  forem;  takové  pa- 
dělané snadno  se  poznají  dle  toho,  Že  na  prů- 
řezu jsou  stejnorodé  a  ve  vroucí  vodě  změk- 
nou. Jiné  falšování  záleží  v  tom,  že  u  červi- 
vých zacpávají  dirky  hlinkou,  moukou  nebo 
tukem,  to  se  pozná  po  opláchnutí  nebo  též  na 
průřezu.  Ořechy  m-vé  bývaly  jindy,  dokud 
byly  drahé,  mnohem  oblíbenějším  kořením 
než  teď.  Hollanďané  dovedli  si  dlouho  zacho- 
vati monopol  obchodu  s  tímto  kořením,  které 
přiváželi  z  ostrovů  Moluckých  a  Bandských ; 
dohlíželi  úzkostlivě  k  tomu,  aby  pěstováni 
stromů  zůstalo  omezeno  pouze  na  některá 
místa,  domorodci  musili  veškerou  sklizeň  od- 
váděti Holland^nům  a  svobodné  vysazování 
stromů  nebylo  dovoleno.  Když  se  Francou- 
zům přece  podařilo  opatřiti  si  sazeiiice  a 
když  se  následkem  toho  rozšířilo  pěstování 
muškátovníku  v  různých  krajinách  tropických, 
klesla  cena  ořechů  m-vých  a  tím  také  ob- 
liba; u  nás  vůbec  se  jich  málo  užívá  za  ko- 
ření, spíše  za  lék;  poněkud  více  užívá  se 
u  nás  květu  m-vého  za  přísadu  do  pokrmů, 


malé  množství  má  sílivý  účinek  na  ústroji 
zažívací,  větší  množství  je  škodlivo  a  velké 
množství  jest  i  jedem.  Hlavni  obchodní  mí- 
sta pro  ořechy  a  květ  m.  jsou  Amsterdam, 
Rotterdam  a  Londýn.  Do  HoUandska  přive- 
zeno r.  1897  1,055.000  Ar^  ořechův  a  264.000  irjr 
květu  m-vého,  do  Londýna  297.000  kg  oře- 
chův a  90.000  kg  květu.  U. 

KnškátOTý  •trom  v.  Myristica. 

Mniketa  (f r.  mousquet,  ital.  moschetto,  angL 
mušket,  něm.  Muškete)^  puška  vyvinovii  se 
v  letech  20tých  XVI.  věku  z  hákovnice  čili 
arkebuzy  (v.  t.)  a  z  půlháku  zlehčením 
druhů  těchto,  tak  že  již  přestávala  nutnost 
tuto  zbraň  při  míření  podporovati  four- 
q  u  e  1 1  o  u  (v.  t.).  M.  měla  název  od  ital.  mo- 
schetta  (muška),  drobného  to  zrníčka  želez- 
ného upevněného  nad  ústím  hlavně  pro  snad- 
nější a  přesnější  míření.  Výraz  m.  zachoval 
se  prese  všecko  lepšení  a  zlehčováni  a  zdo- 
konalování zejména  zámku  z  doutnákového 
do  křesacího  aŽ  do  začátku  věku  XIX.  FM. 

Kniketonn  (fr.  mousqueton,  ital.  mtuehtí- 
tone,  angl.  musketoon),  starodávná  ručnice  po- 
dobná mušketě,  poněkud  větší  a  těžší  nei 
tato.  FIC 

Mniketýr  (fr.  mousquetaire,  ital.  mosckeť 
tiere,  angl.  musketeer,  něm.  Musketier),  voják 
ozbrojený  mušketou.  M-ýři  tvořili  v  prvních 
dobách  po  vynalezení  střelného  prachu  jen 
nepatrnou  část  pěchoty  dotud  ozbrojené  ko- 
pími č.  pikami  nebo  pro  střelbu  kušemi,  až 
postupujícím  zevšeobecněním  ručnic  celá  pě- 
chota se  přeměnila  na  m-y.  Název  začátkem 
XIX.  stol.  ustoupil  výrazu  fyiHír  (v.  t.)  a  asi 
v  polovici  téhož  věku  slovu  pěSák.  M.  slul 
ve  mnohých  venkovských  obcích  obecní  nebo 
vrchnostenský  policejní  strážník.  Srv.  Dráb. 

Kniky  před  očima  (frc.  mouches  volsn- 
tes)  v.  Entopsie. 

lEušle  (z  něm.),  obecné  jméno  mlžd. 

MaiOT  {Muschaú),  městečko  na  Moravě, 
hejtm.  a  okr.  Mikulov;  95  d,,  7  ob.  č.,  687 
n.  (1890),  far.  kostel  sv.  Leonarda,  2tř.  ák., 
pŠ.,  mlýn.  Poblíž  nalezeny  starožitnosti  z  dob 
římských. 

Mnit  v.  Mošt. 

Kut  Konrád  v.  Mutianus  K. 

Kuta  (>němá«  z  lat.),  starší  pojmenováni 
souhlásek  okamžitých  (explosivných),  vii 
Hlásky,  340.  —  M.  cum  liquida  (>néniá  s  te- 
kutou*), označení  pravidla  metriky  klass.  (a 
napodobením  této  i  v  časomíře  české),  dle 
něhož  krátká  samohl.  před  skupinou  slože- 
nou ze  souhl.  explosivní  a  tekuté  (i  nosové), 
na  př.  kl,  kr,  kn  z  p.,  nemusí  míti  anebo  vů- 
bec nemívá  platnost  samohlásky  dlouhé;  na 
př.  o  v  dobr/-,  ZStf. 

Kuta  (něm.  Mauthen),  městys  v  Koruta- 
nech, hejtm.  Sv.  Mohor,  okr.  Kotje;  94  d^ 
575  ob.,  jako  obec  195  d.,  1187  ob.  n.  (1890), 
far.  kostel,  obec  škola,  pš.  a  želez.  huti. 

Katace  (zlat),  změna  vůbec.  Vhudbé 
značí  m.  především  změnu  a  zdokonaleni 
hlasu  při  přechodu  z  dětského  veka  do  ji* 
nošského  neb  dívčího,  u  chlapců  mezi  14.  až 
18.  rokem,  u  dívek  mezi  12.  až  16.,  někdy 


Mutacism  —  Mutan-Nzige. 


913 


i  dříve;  odpovídá  vzrůstu  hlasivek  a  závisí 
tedy  na  vývoji  hrdla  a  vývoji  tělesném  vů- 
bec. V  úzké  souvislosti  je  m.  také  s  vývo- 
jem ústrojí  pohlavních  a  u  kleštěnců  se  ne- 
vyskytuje. Známky  její  jsou  chraptivost,  ne- 
stejnost  a  přeskakování  hlasu  z  hlubších  a 
hrubých  tónů  do  vysokých  a  tenkých,  jako 
iistulních,  neschopnost  k  vydržování  tónů 
a  j.  Trvá  někdy  až  celý  rok  a  po  ten  čas 
nesmí  se  namáhavé  zpívati,  sice  hlas  by  se 
zkazil;  cvičení  obezřelé  za  času  m.  neškodí 
ani  zdraví  ani  hlasu.  M-cí  mění  se  obyčejně, 
nikoli  vždy,  sopránový  hlas  v  basový,  altový 
v  tenorový,  hlas  dívek  stává  se  zralejším  a 
skvělejším,  zpravidla  objemnějším.  —  M.  při 
varhanách  tolik  co  rejstříky  a  regi- 
stry; při  klarinctu  výměna  kusů  klari- 
netových,  jimiž  mění  se  B-klarinct  na  kla- 
rinet  laděný  na  nízké  A. 
,  Kataoism  (z  lat.),  chorobná  zamlklost. 
Úplný  nedostatek  ústních  projevů  může  býti 
podmíněn  ráznými  příčinami.  Předně  vroze- 
nou zakrnělosti  mozkového  apparátu  mlu- 
vidlového  a  to  buď  v  souvislosti  s  povšech- 
nou nevyvinutostí  psychickou  (na  př.  při 
mnohých  idiotech)  aneb  samostatně  bez  újmy 
rozvoje  intellektovčho  (u  mnohých  hlucho- 
němých). Za  druhé  získanými  affekcemi  téhož 
ústrojí.  Mnohé  osoby  raněné  mrtvicí  na  pří- 
klad pozbudou  schopnosti  pronésti  jediného 
slůvka,  ačkoli  třeba  rozumějí  slyšeným  slo- 
vům a  dovedou  vyjadřovati  se  písemně.  Nej- 
častéji  vyškytá  se  zamlklost  jakožto  pomíje- 
jící zjev  u  choromy siných,  mívá  pohnutky 
blouznivé  (delirantni)  a  bývá  obyčejně  spo- 
jena s  útlumem  i  jinakých  výkonů  psychi- 
ckých. Některý  nemocný  má  sluchovými 
hallucinacemi  zabráněno  nejen  učiniti  krok, 
pohyb,  přijímat  potravu,  ale  i  mluvit.  Ně- 
který, tone  v  obavách,  aby  slůvkem  nedo- 
pustil se  zla,  a  proto  mlčí.  Některý  rád  by 
promluvil,  ale  nemůže  překonat  vnitřní  od- 
por. Kfr. 

al-Kntanabbi  Abut-Tajjib  b.  al-Hre- 
sain,  po  arabském  mínění  nejslavnější  arab- 
ský básník  doby  pozdější,  ♦  v  Kúfé  905  — 
zavražděn  poblíže  Bagdádu  965.  Mládí  své 
trávil  v  Sýrii.  Tenkráte  obíral  se  otázkami 
náboženskými  a  uchýliv  se  do  pouště  Semává, 
hrál  si  na  proroka  a  zakladatele  nové  víry, 
odtud  jméno  al  M.  (^ten,  jenž  dělá  se  pro- 
rokemj.  Arabský  grammatik  Anbárí  zachoval 
i  zlomek  jeho  zjevení  napodobujících  Korán. 
Jeho  činnost  prorocká  vyvolala  výpravu 
vládce  emesského  proti  němu  a  jeho  stou- 
pencům, v  níž  M.  poražen,  sám  zajat  a  dlouho 
vězněn.  Z  vězení  vyšel  M.  jako  básník,  což 
přivedlo  ho  do  Halebu  na  dvůr  védymilov- 
ného  Saiíuddauly,  jehož  stal  se  M.  nadšeným 
velebitelem.  Snad  pomér  Saifuddaulův  k  sou- 
peři M-ovu  Abú  F  i  rasovi  (v.  t.)  stal  se 
později  příčinou  roztržky  mezi  ním  a  Sai- 
fuddaulou,  jejíž  následek  byl,  že  M.  opustil 
r.  957  Haleb  a  uchýlil  se  do  Egypta  na  dvůr 
Ichšídovce  Káfúra,  nepřítele  §aifuddaulova, 
jehož  od  té  doby  opěval  jako  před  tím  Sai- 
fuddaulu.  Ale  i  zde  zklamán  ve  svém  očeká- 

Ottfiv  Slovnik  Naučný.  «v.  XVII.  3  5  xgox. 


vání  stal  se  z  chvalořečníka  posměvačem  Ká- 
fúrovým  i  musil  prchnouti.  Uchýlil  se  do 
Bagdádu,  kde  však  vezír  al-Muhallabí,  jehož 
M.  odmítl  opěvati,  poštval  proti  němu  bag- 
dádské  básníky  na  dvoru  závislé,  již  počali 
pronásledovati  M-ho  satirou.  To  bylo  snad 
příčinou,  že  odhodlal  se  básník  odejíti  na 
dvůr  Bújovce  Adud-ud-dauly  do  Persiu.  Vra- 
ceje se  odtud  zavražděn  byl  poblíže  Bagdádu 
loupežnými  beduiny.  M.  pokládán  Araby  té- 
měř jednohlasně  za  největšího  básníka  své 
doby,  pozdějšími  přímo  za  posledního  vel- 
kého básníka  vůbec.  M.  sám  byl  o  sobě  tou 
měrou  přesvědčen,  že  prohlašoval,  že  zastí- 
nil proslulé  básníky  starověku  arabského,  již 
po  vždy  za  klassiky  prohlašováni.  To  je  po- 
tud pravdou,  že  jest  M.  nejpřednější  reprae- 
sentant  Kasídy  panegyrické,  jež  v  poměrech, 
které  za  doby  jeho  panovaly,  octla  se  sku- 
tečně v  popředí  veškeré  poesie  a  do  jisté 
míry  za  vrchol  poesie  byla  vyhlašována. 
Poesie  ta  vyžadovala  z  části  i  nové  mluvy  a 
i  tu  vynikl  M.  jako  smělý  novotář,  neštitící 
se  ani  násilí  na  jazyce,  jenž  jako  odkaz  dávno- 
věku považován  za  nedotknutelný.  Jeho  jazyk 
jest  také  to  jediné,  co  nedoznávalo  chvály 
všeobecné,  naopak  vyvolalo  kritiku  a  útoky 
těch,  již  sami  trvali  ve  starých  kolejích.  Na- 
proti tomu  dlužno  vyznati,  že  u  M-ho  ustupuje 
obsah,  jen  výjimečně  ke  krásnu  se  povzná- 
šející a  i  zde  namnoze  nepůvodní,  formě  vý- 
značné prázdným  pathosem  a  nechutným  pře- 
háněním, při  tom  umělou  rhétorikou.  Poesie 
jeho  sebrána  jest  v  dfvdn,  náležející  k  nej- 
čtenějším v  Orientu,  kde  i  opětovně  vydán 
(Kalkutta  1815,  Bejrút  1860  a  1882,  Bombaj 
1893,  Káhira  1893  a  j.).  Uspořádání  bývá  chro- 
nologické, jindy  alfabetické.  Výklady  k  němu 
podali  Ibn  Džinní  (f  1001).  M.  Abu-1-Alá 
z  Ma^arry  (f  1057),  Vahidí  (f  1075),  Tebrízí 
(t  1108),  Ukbarí  (f  1219),  Násif  al-Jázidží  a  j. 
Evropské  vydání  od  Dietcriciho  (Mutanabbii 
carmina  cum  commentario  Wahidii,  Berlín, 
1861).  Srv.  Brockelmann,  Geschichte  d.  arab. 
Litteratur,  I.,  86;  Dietcrici,  M.  und  Saifud- 
daula  (Lipsko,  1847J  a  Bohlen,  Commentatio 
de  M-o  (Bonn,  1824),  něm.  překlad  od  Ham- 
mera:  Motenebbi,  der  grósste  arab.  Dichter 
(Vídeň,  1823).  Arabské  studie  o  M-m  dotý- 
kají se  i  otázek  genia  M-ho,  jeho  předchůdců 
a  napodobitelů  (Júsuf  al  Badíí  f  1663),  jakož 
i  jeho  původnosti  a  přeceňování  se,  sbíra- 
jíce i  výroky,  jež  čerpal  M.  z  Aristotela  a 
pod.  Dk, 

Kntan-Vzi^e :  1)  M.-N.,  jezero  Alber- 
tovo (Albert  Njanza)  v  rovníkové  Africe, 
zaujímající  v  podobě  obdélníka  od  jihozáp. 
k  severových.  prostoru  as  5500  km"*.  Západní 
výšina  (500  m  vysoká)  a  vých.  (300  m)  spadají 
srázně  k  břehu  jezera.  Z  jihu  přitéká  ř.  Sem- 
líki,  jejíž  močálovité  břehy  svědčí  o  dřívějším 
spojení  M-u  N.  s  již.  jez.  Alberta  Eduarda 
(Mvutanem,  v.  t).  Do  sev.  cípu  jezera  vlévá 
se  u  Majunga  z  v.  Somersetníl,  od  jehož  ústí 
na  s.  odvádí  vody  Bílý  Nil.  M.  N.  objeveno 
bylo  r.  1864  Bakerem,  poprvé  objeto  r.  1877 
Masonem,  později  je  prozkoumal  Emin-paša. 

58 


914 


Miitatis  mtitandis  —  Muther. 


a)  M.-N.  v.  Mvutati-Niige. 

■ntatlK  nmtandlB  (lat.,  zkrácené  m.  ra,), 
imtnic,  co  zméniti  třuba,  t.  j.  po  pFíslui- 
Dych,    potřebných    zménách,    s    přisluSnymi 

lbn-uI-lIo'talX»,  plné  Abul-Abbás  Ab- 
dailah  ben  al  M..  syn  arabského  clialíty 
al-Mu'tazia,  básnik  arabský  (•861  —  f  908). 
Jako  princ  věnoval  se  básnictví  a  studiu  li- 
teraturv.  Do  politiky  zalalen  byl  za  vlády 
svého  Sratrance  al-Muktadira,  kdy  skupili  su 
kolem  něho  jako  nejslavnějšího  'jlcna  panu- 
jícího rodu  všickni,  kdoí  nesouhlasili  s  vlá- 
dou fen  a  eunuchfl,  kteříi  u  dvora  rozhodo- 
vali. Ti;nkráte  prisvolán  M.  přímo  chalífou 
17.  prosince  908,  pode  jménem  al-Murtadí. 
Ale  ještě  týž  den  opanoval  iMukiadir  pole  a 
M., nalezený  v  domě  jisttho  zlatníka,  kde  se 
před  pomstou  skryl,  uSkrcen.  M.  proslul 
Jako  básník  arabský.  Poesie  jeho  pohybuje 
se  v  nových  drahách,  na  nichž  je  M.  stou- 
pencem slavného  Abú  Nuvása,  ač  prost  jeho 
chyb,  právě  tak  jako  na  druhé  straně  oblíbe- 
ného tehdy  napodobeni  vzorfi  staroarabských. 
Zvláštní  známkou  jeho  poesie  je  v  pra'vdĚ 
aristokratická  elegance  a  viude  patrný  aeslhc- 
tický  takt.  Básně  jeho  sebral  as-Suli  (t  946), 
vydány  v  Káhiře  1891  (2  sv.).  Srv.  O.  Loth, 
Ober  Lebcn  und  Wcrkc  des  Abdalláh  b.  al- 
Mo'tazz  (Lipsko,  1S82);  Lang,  al-Mu'tadid 
als  Prinz  und  Regent,  ein  historisches  Hcl- 
dengedicbt.  .Z.  D.  M.  G..  XLaXLÍ;  v.  Kre- 
mcr,  Culturgeachichte,  II.  J.  M.  napsal  i  prvé 
včtSÍ  dílo  o  poeticu;  vedle  řady  Jiných  viz 
Brockelmann,  Gcachichte  der  arab.  Literatur, 


L.  ! 


Dk. 


■ntijovlos:  1)  M..  Matějoves  (Xfotia- 
Khlag),  ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Jindř. 
Hradec,  fara  a  pS.  jaroSov;  8  d.,  58  ob.  Č. 
(1890).  -  3)  M,,  Muťovice  i  Matéjovice, 
far,  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Rakovník;  137  d., 
977  ob.  ř.  (1890),  kostel  sv.  Václava  (před 
r.  1369  far.),  3tř.  9k..  fetn.  stanice,  pl,  chme- 
lařství,  kamenouhel.  doly  a  kamenné  lomy. 
Zaniklá  v  XVII.  stol.  fara  r.  1667  obnovena. 

Mnténloa:  1)  M..  ves  v  Čechách,  hejtm., 
okr.,  fara  a  pš.  Strakonice;  29  d.,  220  obyv. 
č.,  10  n.  (1890),  popi.  dviir  maltézského  řádu 
v  Praze,  mlýn  a  o  samotě  SamSulova  cihelna. 
R.  1243  připomíná  se  mezi  zbožím  křižov- 
níkŮ  svatomáfských  v  Praze. 

2)  M.,  městečko  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Hodonín;  485  d.,  2083  ob.  č.,  36  n.  (1890), 
far.  kostel  sv.  Kateřiny,  5tř.  3k.,  pj,,  ložisko 
hned.  uhlí,  popi.  dvůr  a  '/i  hod.  odtud  há- 
jovna Zbrod. 

KoUnla  i  Mutina  (Muttersdorf).  mě- 
sleěko  v  Cechách,  hejtm.  HorS.  Týn,  okr.  a 
pá.  Hostouň;  168  d.,  7  ob.  č.,  1219  n.  (1890), 
far.  kostel  sv.  Bartoloměje  (ve  XIV.  století 
far.),  4tř-  ák.,  několik  vod.  mlýnů,  týdenní  a 
výroční  trhy,  paličkování  a  pletení  krajek  po 
domácku  a  kdysi  dobývala  se  tu  měděná 
ruda.  Alod.  statek  se  dvorem  a  pivovarem 
dríi  Frant.  hr.  Coudenhove.  Původně  ves 
založena  bezpochyby  od  Mutiny  a  připomíná 
se  r.  1253.  V  1.  1388—1413  seděl  idc  Racek 


I  Hostouně,  r.  1424  Pavlík  z  BělovJc,  v  XVI. 
stol.  Mikulái  Henigárze  Žeberka,  Jiřík  z  Vidri- 
perka,  jehož  potomci  se  tu  připomínají  do 
r.  1857,  potom  Ki- 
rel  sv.  p.  Beck  a 
hrabata  Couden- 
hove. R-  1646  za- 
loženy far.  matri- 
ky, r.  1751  vyho- 
řel zámek.  Císař 
Rudolf  [L  povýšil 
M.  na  městečko, 
uděhv  mu  téi  crij 
městskf  (vyobrai 
Č.2849.):  Stitpolo- 
vičný,  v  jeho  dol- 
ní polovici  stHbr- 

C.  2ř49.  /mk  míit.  Mutínln.     f|(l(u    spatřuje    S..' 

liika,  v  horní  zlatě  havíř,  držící  v  rukou 
kladiva. 

Mnthsr:  1)  M.  Theodor,  romanista  aěm. 
(♦  1826  v  Rottcnbachu  ve  vév.  Koburském  — 
t  1878  vjen6).  Studoval  práva  vjené  a  Er- 
lankách,  habilitoval  se  r.  1853  v  Halle  pro 
římské  právo  a  civ.  řízení,  stal  se  v  Královc; 
r.  1856  mimořádným,  r.  1859  řádným  pro- 
fessorem,  r.  1863  přeSel  na  uniw.  v  Roztocích. 
r.  1872  jmenován  radou  vrch.  appellaíního 
soudu  a  professorem  vJené,  Napsal:  Die  Er- 
slt^ung  Jer  Servititteti(ET\inky,  1852);  Stque- 
stratioH  und  Arrett  im  rům.  Recht  (Lipsko, 
1856);  Zur  Lthre  von  der  rům,  Actio  (Erlanky. 
1857,  psáno  proti  Windscheidovi);  Die  Ge- 
wissenivertreluiif  íni  gem,  deuttchtn  Recht  (t.. 
1860);  Zař  Geschiehte  d  s  rómhch- kanón.  Pro- 
cttses  in  Deulschland  (Roztoky,  1872.;  Aai 
Jem  [/'liveisitdts-  i^jid  GeUhrtenIeben  im  Zeit- 
alter  der  Reformation  (Erlanky,  1866);  Róm 
und  kanón.  Recht  im  deuttchen  .\fit!elaller 
(Roztoky,  1871);  2ur  Geschiehte  der  Řecku- 
wittenschaft  un'i  Jer  U liversitálen  in  Deultck- 
land  (Jcna,  1876);  Jokannes  Urbach  (v  Gier- 
kovícn  Untersuchungen.  Vratislav.  13S2i. 
Vydal  též  J.  Urbacha  Processus  judicii  (Haile, 
1873)  a  s  Bckkerem  a  Stobbem  Jabrbucta 
des  gemeinen  deutschen  RechCs  (Lipsko. 
1857—62,  6  sv.). 

a)  M.  Richard,  německý  historik  uměni 
("  25.  ún.  1860  v  OhrdruFu).  Studoval  filo- 
sofii, archaeologii  a  dějiny  uměni,  promo- 
voval  v  Lipsku  (1881)  podav  jako  di5s<  naci 
spis  Anton  Graý,  der  Portrdtm^Ier  mierer 
Klassiker,  Dvě  léta  potom  habilitoval  le 
v  Mnichové  pro  dějiny  umění,  r.  1894  po- 
volán do  Vratislavi,  kde  působí  od  r.  1S93 
jako  řádný  professor.  Od  studii  o  výzdobě 
kniiní:  Die  dltesten  deutsehen  Bilderbibtin 
(Mnich.,  1883);  Die  deutscke  B-icheriíluttratiom 
der  Gotik  und  der  Renaíssance  (t.,  1884);  -Vřř- 
slerhol^schnilte  aus  vier  Jahrhunderten  (s  Hir- 
them,  t.,  1888—93),  přikročil,  vydav  s  Hir- 
them  průvodce  po  pinakothéce  mnichovské 
a  po  obrazárně  berlínské,  k  soustavnému  vy- 
líčení malířství  XIX.  stol.  v  Geschiehte  Jer 
Malerei  dei  XIX.  Jahrhundertt  (Mnichov. 
1393),  výmluvnému  obhájeni  novodobého  na- 


Mutianus  —  Mutisiaceae. , 


915 


turalismu,  novoidealismu  a  jim  bliik^cb  bi>uti. 
K  tomu  druíi  se  pěkné  bsv.  kompendium 
Gftekichte  der  Malerei  (Lip.,  1900),  vydaní 
1  laciné  sbirce  Goschenové,  a  Ein  Jahrhun- 
dti-t  franiůsiKhtr  M^ilerei  {Berl.,  1901). 

MntUniU  Konrád  Rufus(vlastn6Mut), 
humanista  ném.  {•  1471  v  Homberku  u  Friti- 
laru  —  t  1526),  byl  kanovníkem  v  Gothé. 
Literárně  činným  nebyl,  nicméně  staven  bývá 
na  ruveň  humanistům,  jako  jsou  Erasmus  a 
Reuchlin.  Jeho  korreapondenci  vydal  Krause 
(1885). 

■aUo«:  1)  M..  ves  v  Cechách,  hejtm.  Tá- 
bor, okr.  a  pS.  Ml.  Voíjcc,  fara  Nová  Ves; 
29  d.,  184  ob,  Č.  (1890),  mlýn. 

aM..  ves  mor,  v.  Mutná. 
ntUu*  v.  Zmrzačení. 
KtttlUs,  Muti1lidae,zool.,v.  Kodulky. 


kove  jeho,  k  diécési  pannonské.  dle  Račkého 
nebyl  totoíný  s  M-cm  chorvatakým  ani  srb- 
ským, ale  byl  zvláštní  kniíe  v  zemi  mezi  Sá- 
,  vou  a  Drávo'1,  předchůdce  Braslavfiv.  KJk. 
]     Mntlna  v.  Muténín. 

KnUna   Tomái.    malíř    za    Karla    IV., 
v.  z  Modeny  Tomáš. 

Matiitévss  {Muttj$ch'.iif().  ves  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Jindř.  Hradec,  fara  Blaiejov, 
pš.  Jaroáov;  24  d.,  152  ob.  n.  (1890),  mlýn 
a  la  obcí  pmský  rybník  t  jm.  Ves  zaloiena 
(r.  1255)  od  Mutiny,  jenž  byl  ve  službách 
pánů  z  Hradce. 
Knttiuko  v.  Mutilsko. 
MntlBU  L..  řideň,  rod  rostlin  2deioí- 
ných  z  čel.  úborovitých,  pyskokvétých 
(Lflřiaříjío-fle)  a  podčel.  řideňovítých,  ob- 
sahující ozdobnů,   často  pnulé  kře,   domácí 


C.  ISJQ. 


KntUlko  i  Mutinsko,  viska  v  Cechách 
u  Svídnicc.  hejtm.  Poděbrady,  okr.  Králův 
Městec,  fara  a  pl.  Křineč;  3  d.,  64  obyv.  č., 
4  n.  (1890),  mlýn.  Stávala  zde  tvrz.  po  nií  se 
psali  Jindřich  (1324)  a  Hanui  (1437)  i  Mu- 
tilska. 

Mntimlr:  1)  M.,  vévoda  (dux)  chorvatský 
po  r.  880,  od  néhoi  se  zachovala  zajímavá 
listina  z  r.  892,  daná  na  hradč  Biači  blízko 
Trogira,  obsahující  potvrzení  darovací  listiny, 
udělené  od  vévody  Trpimira  církvi  můsta 
Spljetu.  Vévoda  jeví  se  v  ni  jako  dédiČný 
panovník  na  stolci  otcovském,  obklopený 
skvélíra  dvorem  četných  županův.  —  2)  M., 
syn  Vlastímira,  kniifete  vlastních  SrbŮv, 
vrstevník  Michaila  Borisa,  prvního  křestan- 
ského  knížete  Bulharův,  strannik  bulharský; 
vypudil  bratry  své  Slojmíra  a  Gojnika  i  vy- 
dal je  Bulharům,  f  ok.  r,  890,  zanechav  jako 
nástupce  syna  svého  Prvoslava,  který  vSak 
již  po  roce  vypuzen  od  Petra  Gojnikoviée.  — 
3)  M.,  kMontemerus  dux  Sclauinicae<  v  li- 
stech papeie  Jana  VIII.  (872—882),  který  ho 
mezi  jiným  vyzýval,  aby  se  přidal,  jako  před- 


V  tropické  n.  miraotropické  části  Jižní  Ame- 
riky. Jejich  vétve  a  listy  jsou  střídavé,  tyto 
zhusta  vyštérbené  s  úkrojky  nékolikajafmými, 
a  úbory  jednotlivě,  veliké,  mnohokvěté,  květů 
nestejných,  a  ráznopohlavných.  Na  ploché 
nahé  jcilj  jsou  paprskové  květy  samici  a 
terčové  obojaké,  vSecky  2pyské.  Prašníky 
tyčinek  kvetu  terčových  jsou  vyniklé  a  velmi 
dlouze  ocasaté.  Nažky  jsou  zobanité,  lysé, 
opatřené  chmýřím  2řadým,  pérovilým,  stejně 
dlouhým,  štětin  u  zpodiny  slepených,  na- 
jednou opadávajících.  Z  pnulých  druhŮ  vy- 
niká neobyčejně  velikými  červenými  úbory 
M.  f;i-i„dijlora  H.  et  Bonpl.,  ř.  hrubokvětá, 
domácí  na  Andech  v  Nové  Granadě.      Did. 

MntlBlaoeae,  ř  id  e  noví  té,  podčeleď 
rostlin  úborovitých  pyskokvétých,  vét- 
Sinou  v  Jiíní  Americe,  řidčeji  v  Kapsku, 
v  indii  a  střední  Asii  domácích,  s  úbory 
buď  různopohlavnými,  nebo  stejnopohlav- 
nými,  ne-li  2domýmÍ.  Koruny  květů  samicích 
a  obojakých  jsou  obyčejně  2pyskě  a  vůbec 
pritloustlé  a  neprůsvitné,  a  prašníky  častĚji 
ocasaté  a  dlouhokřídlé.    M.  obsahuji  hlavně 


916 


Mutišov  —  Muzzioli. 


kře,  někdy  rozvilinami  listů  pnulé,  řidčeji 
stromy  n.  byliny  z  rodů  Berniera,  Dasyphyl- 
lum,  Flotoviay  Hyalis,  Mutisia  a  j.  Děd. 

MntiiOT  (Muttischen),  ves  na  Mor.,  hejtm. 
'a  okr.  Dačice,  fara  Cizkrajov,  pš.  Slavonice; 
37  d.,  2  ob.  č.,  143  n.  (1890),  kaple  sv.Jana. 

Kntkov  (Motkov,  Mau\endorf),  ves  na 
Moravě,  hejtm.  a  okr.  Šternberk,  fara  a  pš. 
Německá  Huzová;  49  d.,  340  ob.  n.  (1890), 
Itř.  šk.,  panská  myslivna  a  čásť  obce  Pa- 
secký  grunt. 

MntknroT  Sáva,  bulh.  generál  (*  1851 
v  Bessarabii  *-  t  1891  v  Neapoli).  Byl  ve 
vojště  ruském,  s  nímž  se  účastnil  války  tu- 
recké (1877—78),  potom  v  armádě  rumelské 
a  po  splynutí  V.  Rumelie  s  Bulharskem  stal 
se  velícím  plukovníkem.  Po  skončenví  válce 
srbské,  na  níž  měl  též  podíl,  vystoupil  ve 
prospěch  Alexandrův  (1886)  a  dosazen  jím 
za  regenta.  Kníže  Ferdinand  povolal  jej  za 
ministra  války,  jímž  byl  až  do  r.  1891. 

Mntná,  Mutice  {Mutten),  ves  na  Moravě, 
hejtm.  a  okr.  Dačice,  fara  Cizkrajov,  pš.  Sla- 
vonice; 32  d.,  20  ob.  č.,  236  n.  (1890).  Fid. 
statek  drží  Alexandr  markrabí  Pallavicini. 

KntOTati  (z  něm.  muthen^  ucházeti  se  oč, 
žádati  oč)  jest  technický  výraz  v  něm.  právu 
horním  a  lenním.  V  právu  horním  nazývá  se 
mutováním  žádost  za  propůjčení  t.  zv.  hor- 
ního vlastnictví  (práva  k  dobývání  nerostů 
v  jistém  obvodu).  Kdežto  ve  starším  horním 
právu  německém  nabývalo  se  horního  vlast- 
nictví nerostů  podle  pravidel  okkupace  již  ná- 
lezem, bylo  od  XVI.  stol.  třeba  žádati  stát  za 
propůjčení  horního  vlastnictví  čili  m.  V  rak. 
hor.  právu  nahrazeno  jest  mutování  kutá- 
ním (v.  Horní  právo  str.  628).  V  právu 
lenním  nazývá  se  mutováním  Žádost  vasalla 
za  obnovu  léna. 

MnťoTloe  v.  Mutějovíce  2). 

Mntxplos  z  Tedražic,  příjmení  staro- 
české rodiny  vladycké,  jež  se  nazývala  po 
Tedražicích  u  Sušice  a  bezpochyby  pochá- 
zela z  bohaté  městské  rodiny.  Jan  M.  z  T. 
byl  v  1.  1476 — 1492  protonotářem  české  kan- 
celáře a  zapsal  Tedražice  (1491)  sestřencům 
svým  Markoltům.  Statek  Svrčovice  však, 
který  od  r.  1476  drŽcl  a  hospodářsky  po- 
vznesl, zůstal  v  držení  potomků  buď  jeho 
nebo  bratrových.  Zejména  jej  držel  Václav 
(1511  atd.),  jenž  mčl  s  manž.  Dorotou  ze  Štít- 
ného tcž  Dobřejovice  if  1558).  Synové  jeho 
byli  Jan  a  Mikuláš  (f  1554^.  Onen  dědil 
Cvrčovicc  a  pořídil  si  bibli  českou,  kterou 
ozdobil  erbem  svým  a  zápiskami  o  svém 
rodu  (v  knihovně  roudnické).  Statek  Cvr- 
čovice  prodal  1.  1584  císaři  Rudolfovi  II. 
Zemřel  po  r.  1585  (manž.  Alžběta  z  Byšic 
t  1561).  Synové  jeho  byli  Mikuláš  a  Vác- 
lav, z  nichž  onen  záhy  zemřel,  pročež  se 
tento  jen  jediný  v  tituláři  r.  1589  vydaném 
připomíná.  Statku  nemaje  zanikl  bez  pa- 
mátky a  s  ním  i  celá  rodina.  Sčk. 
Muttekopf  v.  Imst. 
Mntten,  ves  mor.,  viz  Mutná. 

Knttergottesberg  v.  Kopeček  Matky 
Boží. 


Mnttersdorf  v.  Mutěnín. 
Kntterftohlag  v.  Mutiněves. 
Mnttisohen,  ves  mor.,  viz  Mutišov. 
Kntton-oliops  [mótnčopsj,  angl.,  skopové 

řízky. 
Knttra  v.  Mat  tra. 
Kntaallsmns,  biol.,  v.  Symbiosa. 

Mntaálni  (z  lat.),  vzájemný. 

Kntniim  (povstalo  ze  siov  ex  meo  tttum: 
něm.  Darlehen,  franc.  le  prét  de  consontmAtion, 
též  simple  prét^  rus.  saSMi*,  pols.  po^ycjka 
čili  zápůjčka  jest  smlouva,  dle  níž  ne  kdo 
(věřitel,  creditor,  mutuo  dans)  jinému  (dlužní- 
kovi, debitor,  mutuo  accipiens)  odevzdává  do 
vlastnictví  sum  mu  peněz  nebo  množství  ji- 
ných zastupitelných  věcí  {res  fungibiles  se 
závazkem,  aby  příjemce  svého  času  vrátil 
stejné  množství  věcí  téže  jakosti.  Dobře 
rozeznávati  sluší  zápůjčku  od  půjčky  Cv.  t.}. 

Katzi^,  město  v  něm.  Dol.  Elsašku,  na 
úpatí  Voges.  kraj  Molsheim  (záp.),  žeh  sta- 
nice SaalesStrasburk;  2518  ob.  (1890),  katol. 
kostel,  zámek,  slévárna  mosazi,  rozsáhlá  vý- 
roba želez,  a  ocelov.  zboží,  pivovar,  koze- 
lužna  a  vinařství. 

Kntzke,  ves  v  Čech.,  viz  Mučko  v  2). 

Mntzken,  víska  v  Cech.,  v.  Mučko  v  3). 

Mntzkern,  víska  v  Čech.,  v.  Muckav  l). 

Knzafamag^ar,  hlavní  město  distriktu 
v  indobritské  severozápadní  provincii  Mirát, 
na  pr.  bř.  ř.  Káli  Naddi,  na  dráze  Dehlí-Sa- 
haránpur,  má  18.166  ob.,  z  nichž  10.377  Hin- 
dův a  7193  muhamm..  a  jest  střediskem  ze- 
mědělského obchodu  distriktu,  avšak  jinak 
nemá  důležitosti.  Distrikt  M  leží  mezi  ř. 
Džamnou  a  Gangem  na  ploše  4289  km^  se 
758.144  ob.,  kteří  provozují  hlavně  orbu  (pše- 
nice, proso,  bavlna,  třtina  cukrová  a  indigou 

Mnzala  (M  o  u  z  a  i'  a),  berberský  kmen  v  al- 
žírské provincii  Alžíru  a  kantoně  Blida,  obývá 
svahy  hory  M.  {D^ebclfA,  1604  m),  na  jejími 
severním  úpatí  leží  vzkvétající  městys  Mou- 
zaíaville,  na  trati  Alžir-Oran  s  3080  oby- 
vateli a  čilými  trhy.  Podél  hory  M.  vcác 
průsmyk  Šifa  {Chiffa  1043  m)  přes  Malý 
Atlas  na  cestě  z  Alžíru  do  Medce,  který  byl 
dobyt  po  krvavém  boji  Francouzi  21."  list. 
1830. 

Mnzivné  zlato  viz  Cínové  slouče- 
niny. 

KnzlOT,  ves  mor.,  v.  M  ožel  o  v. 

Kazo  (Muso),  vesnice  v  columbijském 
státě  Boyacá,  má  3705  ob.,  znamenité  plan- 
táže kávové  a  bohatá  státní  ložiska  smaragdů, 
jichž  těžení  svěřeno  za  roč.  poplať  k  70.000 
franků  zvláštní  společnosti  s  800  dělníky. 

Knzsla  [mužla],  okr.  městečko  v  uner. 
stolici  ostřihomské;  želez,  stanice  na  trati 
Tót-Megyer-Ostřihom-Nána;  2696  ob.madkr. 
(1890),  řím.  katol.  kostel,  pš.  spořitelna. 

Kuzzioli  [muciolij  Giovanni,  malíř  itaL 
(*  kol  1854  v  Modeně  —  t  6.  srp.  1894  t.. 
dle  jiných  ve  Florencii).  Studoval  na  aka- 
demii svého  rodiště  pod  Simonazzim  a  Asio- 
lim,  potom  pod  Coghettim  a  Podcstim  na 
akademii  Sv.  Lukáše  v  Římě,  kde  vymaloval 
r.  1875  Abraham  a  Sara  při  dvoře  Faraomu 


Mužak  —  Mužik.  917 

pak  ve  Florencii,  kde  vyobrazil  r.  1878:  Nero  |  Mniik  (bot.)  v.  Sedům. 
a  Púppaea,  Je(  si  dává  přinésti  hlavu  Oktaviinu  MnĚik:  1)  M.  Antonín,  spisovatel  český 
(1876),  Sv,  Magdalenu,  r.  1881  Ve  c/irťím^  |  (♦  24.  února  1845  v  Novém  Hradci  Králové — 
Bakchové,  Dále  vymaloval:  Obět  larům,  Slav-  <  f  29.  led.  1877  v  Praze),  studoval  gymnasium 
nost  květinová,  Svatební  dar,  Na  mlate.  Zářijové ,  v  Hradci  Králové,  theologii  tamže  a  v  Praze, 
slunce,Oddavky  římské,  T,1BSS  Posmrtní  obřad,  ikáei  byl  r.  1868  posvěcen  na  kněze.  Kapla- 
Britannika,  mnoho  podobizen  a  krajin;  po-  'neval  na  několika  místech  a  stal  sre  posléze 
sledním  jeho  dílem  byla  Idylla.  Byl  členem  |  katechetou  v  Praze.  Již  v  semináři  přeložil 
několika  akademií.  FM.     .  z    chorvatštiny    dvě   povídky    >Darinka€    a 

Kniák  Petr,  kreslič  a  krasopiscc  český  |  »Milko€  (1869)  a  sbíral  látku  ke  Kaiatelům 
(*  10.  břez  1821  ve  Světlé  pod  Ještědem  —  slovanským,  jež  se  jal  koncem  r.  1869  vyda- 
la 8.  ún.  1892  v  Praze).  V  1.  1837—39  studoval  váti  přispěním  Václava  Štulce.  Celkem  vydal 
na  reálce  v  Liberci,  potom  v  Praze  na  málo-  !  4  díly  a  k  poslednímu  připojil  Stručný-  dějepis 
Stránské  vzorné  Škole,  mimo  to  poslouchal  I  kazatelských  literatur  slovanských  (v  Praze 
přednášky  o  grammatice  a  literatuře  čes.  na  1875\  Vedle  toho  přispíval  do  9Časopisu 
univ.  pražské.  R.  1848  stal  se  vzorným  uči- 1  katol.  duchovenstvac,  do  »Blahovésta€,  >Svě- 
telem  v  »Budči«  a  r.  1849  povolán  za  profes-  tozorac  a  »Čecha€.  O  sobě  vydal  Listy 
sora  kreslení  a  krasopisu  na  stát.  čes.  vyšší  o  Bosně  (r.  1876  v  Hlasech  tiskového  spolku) 
reálku  v  Praze.  Vedle  svého  povolání  zaná- 1  a  Poklad  svatováclavský,  pěknou  modlitební 
šel   se   horlivě   literaturou   školskou   svého    knihu  pro  mládež  studující.  Jf. 

oboru.  Samostatně  wdal :  V^ory  ku  krasopsani  \  2)  M.  Augustin  Eugen,  český  básník 
(Praha,  1848—65);  Tvary  méřické  (t.,  1853);  (*  15.  kv.  1859  v  Novém  Hradci  Králové). 
Krasopisné  předpisy  (t.,  1854);  Školské  v^or)^ .  Studoval  na  gymnasii  v  Hradci  Králové  a 
krasopisné {X.,lS^9'—lQ)\Ornamentikaměřická,T\2i  filosofické  fakultě  pražské.  Potom  věno- 
se  48  tabullcami  (t.,  1865);  Škola  elementárního  \  val  se  úplně  spisovatclství.  Jest  redaktorem 
kreslení  pro  obecné  Školy  národní  (t.,  1870)  >Besed  liduc  od  r.  1893.  M.  jest  básníkem 
a  od  r.  1881  uveřejňoval  v  >Čes.  kreslíři*  |  světobolu  a  křesťanského  soucitu.  Jeho  světo- 
články  o  kresbě  a  malbě  aquarellové.  Účast-  ,  bol  má  trojí  zřídlo:  osobní,  národní  a  lidské, 
nil  se  též  horlivě  na  poli  drobné  práce  ná- 1  Proto  duše  jeho  nalezla  tolik  příbuznosti 
rodní,  zejména  zakládání  čes.  škol  ve  zněm-  |  u  básníků  směru  byronského,  jako  byl  na  př. 
čeném  území.  R.  1852  pojal  za  manželku  To-  i  Byron  sám,  pak  jeho  nástupci  starší,  j.  Puškin, 
han  nu  roz.  Rottovou,  která  záhy  vynikla  Lermontov  a  čeští  byronisté,  pak  mladší, 
jako  spisovatelka  pod  pseud.  Karolina  |  jako  de  Musset  a  zvláště  Viktor  Hugo  a 
Světlá  (v.  t).  (Srovn.  Programm  čes.  reálky  |arosl.  Vrchlický.  Vliv  těchto  dvou  básníků 
pražské  na  r.  1892,  str.  14.)  jjeví  se  hlavně  ve  způsobu  M-ových  reflexí 

MaiákOT  {Muskau) ,  město  a  panství '  a  v  bohatém  proudu  výmluvnosti.  Vlastní 
v  prus.  Slezsku,  na  Nise,  ve  vlád.  obv.  lehni-  však  svou  silou  a  nejčastěji  i  nejsilněji  vy- 
ckém,  v  kraji  rozbórském,  stanice  trati  Weiss- Ijádřenou  náladou  řadí  se  nejlépe  k  starším 


wasser-M.,  má  3356  ob.  (1890),  katol.  a  evang. 
kostel,  továrny  na  hliněn.  a  sklen,  zboží, 
sukna,   buckskinové  látky,  cigarretty,  stro- 


bvronistům  českým  Máchovi,  Nebeskému  a 
NÍayerovi.  Tichý,  ale  napjatý  a  v  citech 
i  myšlení  bohatý  život  jeho  niterný  nahro- 


jír nu,  slévárnu  železa,  papírnu,  obuvnictví  a  madil  mu  v  duŠi  tolik  snivé  dumavosti.  Že 
nedaleko  hnědouhel.  doly.  Panství  mužákov- '  se  z  toho  vyvinula  lyrická  síla  elegická  zcela 
ské  rozkládá  se  mezi  Luž.  Nisou  a  ř.  Sprévou,  I  původního  rázu,  plná  individuálnosti  v  ob- 
rna 470  km^  v  rozloze,  16.000  obyv.,  z  nichž  sáhu  i  výrazu.  Z  ní  se  ozývá  v  pestrém  sou- 
je  9000  lužických  Srbů.  K  panství  náleží '  řadí  elegie  snivá,  lásky  pláč  a  těžké  loučení, 
v  M-ě  starý  a  nový  zámek  (v  něm  známe- i  světa  krutost,  krásy  zmar,  smutek  všeho 
nitc  památnosti),  rozsáhlý  angl.  park  (604  ha'^)  \  stvoření  opuštěného  a  neblahého,  dumy 
založený  od  kn.  Púcklera,  s  9arboretem*,  i  noční,  touhy  večerní,  ztracení  v  dáli  bez  cíle 
s  minerál,  a  slatin,  lázněmi  zv.  >Hermanns-  poutníci,  hudba  zvonů  stále  do  všech  těch 
had <;  majetek  hr.  Arnima.  V  2.  pol.  XVI.  stol.  |  clťgií  se  přiměšující,  zbožné  při  ní  rozcitli- 
držela  panství  mužákovské  panská  rodina ,  vění,  nevyjasněný  nepokoj  a  ruch  mládí, 
z  Schdnaichu,  potom  král  Rudolf  II.  prodal  i  romantické  ohlasy,  heslo  volnosti  a  nejvíce 
jej  dédičně  purkrabím  z  Donína,  od  r.  1784  soucitu.  —  Tímto  obsahem  vyznačuje  se 
seděli  zde  hr.  Půcklerové,  z  nichž  Heřman  M-ova  první  sbírka  lyriky  Jarní  bouře  (1883) 
prodal  M.  (1845)  Edm.  hr.  z  Hatzfeldu- Weiss-  a  hlavní  znaky  jeho  lyrické  povahy.  V  Hla- 
weilcrsu,  ale  tento  po  roce  jej  prodal  princi  šech  člověka  (1883)  opět  elegie  změny  a  zmaru, 
Bedřichu  Nizozemskému.  '  silný  nářek  marnosti  všeho,  ale  uŽ  i  resignace, 

Mni&kOTá  J  o h.  v.  Světlá  K.  |  modlitby,  a  nová,  utěšená  nota  původní,  již 

Mniatka  v.  Androgyne.  —  M-mi  na- ,  vnukla  básníkovi  rolní  půda  a  milovaný  český 
zývjíjí  se  též  Amazonky  (v.  t.)  a  vůbec  kraj :  mírné,  tiché  veselí  malého  lidu  českého, 
ženy,  proslulé  hrdinstvím,  bojovností  a  udat- ,  půvaby  ročních  počasův  a  krása  krajinná. 
ností.  Staré  pověsti  české  vypravují  o  m-kách,  I  Tím  směrem  pokračuje  zvi.  ve  sbírce  Květy 
které  po  smrti  Libušině  zvedly  proti  mužům  ,  polní  (1887)  a  jinde.  Ale  bolná  elegie  života 
dívčí  válku  (v.  t.).  ivšciidskího  neustupuje  a  žádá  si  rozřešení. 

Mnietioe,  ves  v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  To  M.  provedl  důsledným  vývojem  svých 
Blatná,  fara  a  pŠ.  Sedlice;    51  d.,  289  ob.  č.  'základních  disposicí.   Rozumová  skepse  od- 


918  Muž  se  železnou  maskou  —  Mycoblastus 

řekla  se  revolt,  soucit  zvítězil,  rozšířil  duši;     MnisUk  vira  (bot.),  t.  j.  máčka,  v.  Erys- 


básníkovu  a  povznesl  k  naději  i  ke  Kristovu 


gium. 


učeni  lásky.  Dělnou  láskou  (Kristovo  9Chci  Knžaký,  Mužské,  ves  v  Čechách  na  jil 

milosrdenství,  nikoli  oběti*)  k  trpícímu  lidu  ;  úpatí  hory  t.  jm.,  hejtm.,  okr.  a  pá.  Mnidi 

řeší  M.  svůj  světobol,  asi  jako  Tolstoj.  Hlavni  Hradiště,  fara  Bosen;  33  d.,  214  ob.  č.  (18901 

a  nejdůležitější  sbírka  tu  jsou   Písně  fivota  Na  hoře   Mužském   (465  m  n.  m.)    kamenaé 

(1894),  jež  doplňuji  Hymny  a  vzdechy.  Také  lomy.    Ve   XIV.   stol.   byl   zbožím    klášten 

sympathiím  k  tužbám  a  opravám  sociálním  mnichovohradištského. 

dopřál  upřímných  projevů  básnických,  mimo  Mvutan-ITzig^e  (jez.  Alberta  £duard2< 

jiné   zvi.    v  básních    Chrám  bosých.    Česko-  rozkládá  se  v  rovníkové  Africe  ve  výši  931  ■ 

bratrsky  náboženská  nálada  činí  ho  zásadním  n.  m.   Sestává  z  vlastního  jez.  prostírajícího 
odpůrcem  války  (Mir)  a  nespravedlivých  vý- ,  se  mezi  O®— O®  40'  j.  š.  a  29*  30' — 30*  7*  v.  d. 

sad  plynoucích   z  moci  násilí.    ToC  jest,  co  \  a  menší  na  způsob  jezera  v  severových.  se 

dělá  M-a  z  lyrika  snivě  hudební  clegie  světo-  rozšiřující,  dosud  málo  známé  zátoky  Rai- 

bolné   básníkem   účinného   soucitu.    To  jej  samby,  jež  rozkládá  se  mezi  O*  15'  s.  š.  - 

vede  z  odloučenosti  sobě  stačné  krásy  k  hle-  O®  15'  j.  š.,   na  v.  sahá   až   k  30°  25'  v.  d 

dání  pravdy  a  k  službě  dobra.    A  tím  stává  Ruisamba  objevena  byla  r.  1876  Stanlcyeia, 

se  zákopníícem  pokroku.  —  Pokusil  se  také  který   pokládaje  ji    za   část   jez.    AlbertoTi 
v  umění  epickém,  ale  náležité  zhuštění  lyri- ,  (Mutanu,  v.   t.)   nazval  ji  Beatricc-golfcm. 

ckých  nálad  nedostavilo  se  všude.    Hledaje  Avšak   na  nové   cestě   zjistil    sám,    že  je  to 

pravdu  ocítil  se  v  realismu,  kde  se  mu  po-  samostatné   jezero,    odtékající    k    s.    řekoa 

mocí  vlastních  zkušeností  ze  života  povedlo  Semlíki,  která  při  výtoku  sluje  Isango.  Nej- 

zdárně  mnoho  drobné  prosy.    Zápal  vlaste-  větší   přítok  je   z  jihu  Rušuru  zvaný.    Záp. 

necko-politický  a  mužně  hrdé  smýšlení  ná-  břeh   spadá  příkře,   kdežto  ostatní    pobřeží 

rodní  vyjádřil  nejrázněji  několika  znělkami  je  sledováno  značnými  bařinan^i.  Na  severo- 

v  Černých  perlách,  oddílu  Vlast,  kde  mu  spra-  vých.  jezera  nalézá  se  anglická   osada  Fort 

vedlivý  hněv  vnukl  slova  pravá,  kdežto  v  úva-  George  (Katwe).    V  poslední   době    navšti- 

hách  a  radách  tuze  jen  sní  a  touží.    Sbírka  véno  několika  vědeckými  výpravami,  z  nichž 

ta   v  celku  hlavně   ukazuje   rozsáhlý  obzor  nejdůležitější  je  Moorova.   (Geograph.  Jour- 

jeho  myšlení  a  schopnost  přesné  formy.  Jak  nal  1901.) 

patrno,  je  M.  skutečný  umělec,  básník  ceny  Mya^^nuil   Tourn.,   rod  rostlin    z   čeledi 

nevšední,  duše  originálně  snivé  a  nábožensky  Ikřížatých  a  podčel.  borytovitých  (/míí- 

i  lidsky  hluboké,  umělec  snažení  nejryzej-  j  deae),  zastoupený  v  Přimoři,  Valisu  a  Virtein- 

šího.    Jeho  spisy  jsou:   Básně.  Jarni  bouře  bersku   druhem   M.  perfoliatum  L.,   jež  jest 

(v  Rychnově  n.  Kn.,    1883);    Hlasy  člověka  jednoletá   lysá   sivozelená   bylina    s    ma]ýin: 

(Praha,  1883);    Ballady  n  legendy  (t.,  1884);  žlutými  květy  a  obak  klínovitými  šcšulkami. 

Květy  polní  (t.,  1887);  Hymny  a  vzdechy  (t.,  Tato  má  dlouhou   klínovitou  zpodinu  a  jest 

18921;  Černé  perly  (t.,  1893);  Písně  {ivota  (t.,  ve  vrcholku  Spouzdrá,   v  prostředním  pon- 

1894);    Epištola  k  českému  děbiictvu  (t.,  1897,  zdru  poněkud  nižším  Isemená.  Roste  zřídka 

báseň    proti    odnámdňujícím    směrům,    již  mezi  osením.                                            Děd. 

II.  vyd.);    Mír   (v  >Čcské  Revuic    11.   1899);  Kyalg^a   (řec),   bolest   svalová,  jejix 

cyklus    Chrám   bosých    (v    9 Květech*   1899).  <  příčinou  jest  toliko  podrážděni  svalu   nebo 

Po  různu  v  časopisech  vyšly  Krůpěje  rosy;  přesněji  řečeno  čitných  nervů,  kterc  probi- 

V  »Květcch«  a  >Osvctě«  ukázky  z  Národních  hájí  mezi  jednotlivými  snopcčky  svalovými. 
ballad,  znělky  v  >Květech«  a  >Zlaté  Prazc«, ,  Tísněni   jich    výpotkcm    (hosleč),     výlcVeo 

Výstavní  dojmy  (o  Národop.  výstavě  r.  1895)  '  krevním   (zmožení,   pohmožděni    a  zraněofi, 

ve  >Zlaté  Praze*.    V  rukopise  chová  sbírku  cizopasníky  (trichiny),  zbujivším  omezeřeným 

Epických   básní    z   časopisů   snesiných.   —  pojivem,  ale  i  ztrnulým  svalem  (křeč),  jest 

Prosou   vydal:     Trosky  fivota   (v   >Modré  nejobvyklejší  příčinou  boksti  svalové,  která 

knihovně*  1894);  Skvrny  a  paprsky,  povídky  bývá  časem  velmi  krutá.                           Mx. 

a  črty   (v  >Ottově  Laciné  knihovně*   1898).  Kyoelinm, podhoubí,  v.  Houby  687ix,^. 

Dále    vyjdou    Krůpěje    samovaru    č.    Míkro-  Kyoetes,  zool.,  v.  Aluatc  a  Vrcšfanl 

kosmos,  drobné  básnc  prosou.  Mimo  to  vyŠlo  KyoetophlUt,    Mycetophilidae,    zool.,   v. 

od  něho  množství  básní  a  prosy  v  >Květech*,  Bedlobytky. 

»Z1.  Praze*,  »Osvětě*,  »Lumíru*,  >Domácím  Mycielskl  Jerzy,  hrabě,  dějczpytec  poi- 

Krbu*,  "Besedách  lidu*  i  v  politických  den-  ský  (♦  30.  kv.  1856  v  Krakově),   habilitOTal 

ničích.  —   Překlady:   Z  amerického  básníka  se  na  universitě  vídeňské  a  jmenován  1882 

E.  A.  Poe-a  bás.  ň  Havran,  v  >Kvřtech<  1881,  prořessorem  dějin  polských  a  dějin  uméfii 

z   Ottona    Ludwiga    román    Mezi   nebem   a  na  universitě  krakovské.  Napsal  několik  hi- 

zemí  v  >Ottově  Svět.  knihovně*  1898,  s  Václ.  storických    pojednání    (o    kandidatuře    Ho- 

Černým  části   Mooreových  Irských  melodií,  siově   na  arcibiskupství   warmiůské   154$  a 

některé  operní  texty  (zruš.  Kníže  Ipor  a  j.)  1549;  o  knížeti  Radziwil^ovi  »Panie  Kochas- 

a    z    němčiny    porůzné    básně.    —   Stručný  ku*  podle  jeho  dopisů  a  j.)  a  vydává  >Pne- 

výbor  jeho  lyriky  a  báseň  Mír  přinesla  >Če-  gl^d  polski*. 

ská  poesie  aIX.  věku*  díl  V.               Vbk.  Kyooblastus  Norm.,  rod  lišejníků  ko- 

Mni  se  ieleznon  maskon  v.  Maska  rovitých  z  tcltdi  Leči deae.  Plody  jsou  veliké, 

železná  str.  9396.  přitisklé,  s  vypouklým,  černým  rouškem  tcr- 


Mycoderma  aceti  —  Mydaus  meliceps. 


919 


čo vitým.  Vřecka  nadutá  s  1—2  výtrusy  velmi 
velikými,  podlouhle  vejčitými.  EBr. 

Myooderma aoeti  v.  Bakterie  str.  122^. 

MyoorhlKa.  Kořeny  rozmanitých  rostlin 
cévnatých,  pokud  rostou  v  půdách  bohatých 
ústroj nými  zbytky  (humus,  půda  rašelinná 
a  vresovinná),  vcházejí  v  organické  sdružení 
s  podhoubím  některých  hub.  Spojením  tímto, 
jak  se  zdá,  oboustranně  výhodným,  povstává 
ústroj  složitý,  dvojitý,  jenž  se  nazývá  m. 
(řec,  houba  a  kořen),  jeden  z  předních  to 
dokladů  t.  zv.  spolužiti  čili  symbiosy.  Roze- 
znává se  m.  ektotrofická  a  endotroíická.  Vět- 
šina našich  lesních  stromů,  ale  i  velká  řada 
křfiv  a  bylin  z  nejrozmanitějších  řádů  rostlin 
cévnatých  má  m-zu  cktotrofickou,  t.  j.  ta- 
kovou, kde  houbová  vlákna  přidržují  se  více 
povrchu  kořene,  tvoříce  kolem  něho  sou- 
vislý i  špičku  kořene  povlékající  plášť,  jenž 
právě  tak  jako  kořen  na  svém  konci  dále 
roste.  Plášť  ten  vysílá  houbová  vlákna  do 
pokožky,  která  však  nevnikají  do  vnitra  bu- 
něk pokožkových,  nýbrž  toliko  stěnami  jich 
prorůstají,  až  se  všech  stran  obsah  buněk 
pokožkových  obmykají.  Působením  houbo- 
vého pláště  vyvíjí  se  čepička  jen  skrovně  a 
nedochází  k  vývoii  kořenuj ch  chloupků, 
kdežto  kořen  sám  hojněji  se  větví;  z  té  pří- 
činy, jakož  tím,  že  větévky  krátkými  zůstá- 
vají, nabývá  vzhledu  korálovitého.  Z  povrchu 
m-zy  vycházejí  sem  tam  houbová  vlákna  nebo 
svazky  jich  a  ztrácejí  se  v  okolní  půdě  srů- 
stajíce s  částicemi  humusu.  Poněvadž  celá 
čásť  kořene,  která  jedině  jest  schopna  čer- 
pati vodu  a  výživné  látky  z  půdy,  jest  po- 
vlečena těsně  pláštěm  houbovým,  nutno  za 
to  míti,  žě  přijímání  těchto  látek  děje  se  pro- 
střednictvím houbového  pláště,  jehož  výběžky 
myceliálni  do  půdy  vrůstající  nahrazují  do 
jisté  míry  čerpací  úkol  kořenných  chloupkův. 
Na  starších  partiích  kořene  plášť  houbový 
se  odvrhuje,  též  v  půdách  prostých  látek 
humosních  (sterilních  půdách  písečných  atd.) 
kořeny  tam  přesazené  anebo  ze  sousedních 
humosních  vrstev  tam  vniklé  ztrácejí  svoje 
obaly  houbové.  U  velké  části  zelených  rost- 
lin s  m-zou  cktotrofickou  taková  úplná  ztráta 
houbové  součásti  není  na  škodu  rostlině, 
neboť  ona  v  náhradu  za  plášť  houbový  vy- 
vinuje chloupky  kořenné,  které  v  půdě  ob- 
sahující potřebné  množství  vody  a  anorga- 
nických soli  obstarávají  výživu  samy.  V  tom 
případě  m.  ektotrofická  není  ke  zdaru  rost- 
liny nezbytně  nutná  a  jest,  jak  říkáme,  fa- 
kultativní.  U  druhé  části  rostlin  zelených, 
kam  náležejí  ze  stromů  náš  buk,  habr,  dále 
naše  jehličnaté  rostliny,  a  u  ryze  saprofyti- 
ckých,  nemajících  chlorofyllu,  jako  jest  hni- 
lák  {Monotropa  hypopitys),  houbová  součásť 
jest  nutná,  k  životu  dotyčných  rostlin  ne- 
vyhnutelná (m.  obligátní),  a  poněvadž 
existence  její  jest  závislá  na  humusu,  pro- 
spívají také  dotyčné  rostliny  jen  v  humos- 
ních půdách.  Co  se  týče  rostlin  saprofyti- 
ckých,  tu  tyto  dostávají  všecky  látky  k  ži- 
votu svému  potřebné  (organické  i  minerál- 
ní) prostřednictvím  houby,  organické  patrně 


na  útraty  těch  zbytků  rostlinných  a  živočiš- 
ných, kteréž  obsahuje  každá  půda  humosní. 
Menší  zisk  z  takové  výživy  organickými  lát- 
kami humusu  by  měly  rostliny  zelené  s  m-zou 
ektotroíickou,  jež  přece  samy  dovedou  ve 
svých  listech  vyráběti  organické  sloučeniny; 
u  těch  dle  Stáhla  význam  m-zy  vrcholí  v  tom, 
že  houbová  její  součást  dovede  snadněji  od- 
nímati humusu  látky  minerální,  nežli  chloupky 
kořenné,  které  by  v  soutěži  se  saprofyti- 
ckými  houbami  v  humusu  Žijícími,  co  se  ticne 
výživy  látkami  minerálními,  neobstály  neb 
aspoň  špatně  pochodily.  Toho  dokladem  jsou 
dle  Stáhla  některé  rostliny,  které  netvoří 
m-zy  (len,  pšenice  a  j.)  a  iež  ve  steriliso- 
vaném  humusu  —  pro  nedostatek  soutěže 
s  houbami  —  lépe  rostou  neŽ  v  témž  hu- 
musu nesterilisovaném.  —  Jiné  poněkud  po- 
vahy tvarozpytné  jest  m.  endotroíická,  nalé- 
zající se  v  typickém  vyvinutí  u  Orchideí,  vře- 
sovitých,  Épacridaceí  a  Empetraceí,  které 
vesměs  milují  půdu  silně  humosní,  poslední 
tři  skupiny  převládne  rašelinnou  nebo  vřeso- 
vinnou.  Houbová  vlákna  netvoří  tu  zevně 
patrných  obalů,  nýbrž  vnikají  do  vnitř  ko- 
řene, buď  do  vnitř  buněk  pokožkových  anebo 
do  zevnějších  vrstev  pletiva  korového  a  jeho 
buněk.  Při  tom  tvoří  v  buňkách  často  zve- 
ličelých hustě  spletená  klubíčka  vláken,  která 
se  často  ovíjejí  kolem  jádra.  U  hnízďáku, 
jenž  jest  bledý,  nemaje  téměř  žádného  chlo- 
rofyllu, dokonce  pozorováno  bylo,  že  v  ně- 
kterých buňkách  celá  klubíčka  vláken,  sprvu 
plná  bílkovinných  látek,  ztravují  se  až  na 
blány  buněčné.  Hnízďák  podle  Frankova  mí- 
nění líčí  jaksi  na  houbová  vlákna,  svádí  je 
do  svého  nitra  a  ztravuje  jejich  obsah.  Cel- 
kem však  o  významu  endotrofické  m-zy 
nemáme  tak  dobrého  a  jasného  názoru,  jako 
o  m-ze  ektotrofické.  Také  není  vvloučeno, 
že  snad  v  některých  případech  houbová  sou- 
čásť m-zy  má  úkol  assimilovati  elementární 
dusík.  Velmi  pravděpodobný  jest  takový  vý- 
znam u  t.  zv.  mykodomatií  c.  houbových  ko- 
můrek v  kořenech  olší,  hlošinovitých  a  My- 
ricaceí,  obdobných  s  m-zou.  —  Co  se  hub 
týče,  jimž  přísluší  houbová  vlákna  ektotro- 
fické m-zy,  vypátráno  dosud  jen  několik 
druhů  (Agaricus  muscarius^  Hygrophorus  virgi- 
neus,  Russula  ruhra  a  lactea,  Bolet us  bovinus^ 
Tuber  a  Terfe^ia),  jest  jich  však  pravděpo- 
dobně mnohem  více  a  snad  velká  čásť  našich 
saprofyticky  po  lesích  atd.  rostoucích  hub 
tvoří  s  kořeny  rozmanitých  rostlin  m-zu.  Ič. 

Kyoosis  v  lék.  v.  My  kosy. 

Kydans  melioeps  F.  Cuv..  telagon 
neboli  jezevec  smrdutý,  náleží  k  šelmám 
kunovitým  (v  čeleď  Afustelidaé)  a  jest  jedi- 
ným druhem  svého  rodu  (Mydaus  F.  Cuv.). 
Má  tělo  zavalité,  zdéli  35  cm;  hlava  jest  do 
předu  prodloužena,  oČi  jsou  malé,  boltce 
krátké  a  v  srsti  ukryty,  ocas  nepatrný  (2  cm), 
ale  dosti  dlouhou  srstí  pokrytý.  Nohy  jsou 
ozbrojeny  silnými  drápy  hrabavými;  přední 
jsou  dvakráte  delší  zadních  a  prsty  jsou  až 
po  poslední  článek  spolu  srostlé.  Ve  chrupu 
jest  třenovních  zubů  úhrnem  ^   (m  },  m  1), 


920 


Mydelník  —  Mydlářství. 


U  řiti  jsou  podobné  páchnoucí  žlázy,  jaké 
mají  smraďoši  (v.  Mephitis).  Hustá  srst 
má  barvu  nahoře  tmavohnédou,  vezpod  tro- 
chu světlejší;  hřbet  jest  od  záhlaví  až  na 
konec  ocasu  znamenán  podélným  pruhem 
bílým.  Váhavý  telagon  jest  domovem  na  Jávě 
a  na  Sumatře,  a  to  v  horách  (od  2000  m  n.  m,); 
přebývá  v  kulovitých  doupatech  a  v  noci  si 
hledá  červů,  ponrav  a  j.  larev  hmyzů,  pro  něž 
i  zemi  po  způsobu  vepřů  rozrývá.-  Br, 

Kydelnik,  bot.,  v.  Sapindus. 

Mydelnikovité,  bot.,  v.  Sapindaceae. 

Mydlářstvi  je  řemeslo  a  odvětví  prů- 
myslové, zabývající  se  výrobou  mýdel,  totiž 
sodnatých  neb  draselnatých  sloučenin  kyse- 
lin stearové,  palmitové  a  olejové,  jež  po- 
vstávají zmýdelněním  tuků  žíravinami.  Mý- 
dla užívá  se  k  čištění  těla  a  látek,  zejména 
v  běličství,  barvířství  a  průmyslu  textilním. 
Čištění  mýdlem  je  z  části  chemické,  z  části 
mechanické.  Chemický  účinek  jeví  se  na  př. 
při  loupání  hedvábí.  Jako  slabá  žíravina  roz- 
pouští zde  mýdlo  kyselý  serecin,  při  čemž 
mastná  kyselina  zabraňuje  porušení  vlákna. 
V  četných  oborech  průmyslu,  zejména  při 
valchování  a  praní  vlny,  kde  působí  také 
stroje,  jest  účinek  kombinovaný,  chemický 
i  mechanický.  Ve  styku  s  vodou  rozkládají 
se  mýdla  v  kyseliny  mastné  a  žíraviny.  Tyto 
rozpouštějí  se  ve  vodě  a  spojují  se  se  špí- 
nou a  mastnými  látkami,  kdežto  kyseliny 
mastné  při  tom  zabraňují,  aby  se  rozpuštěné 
látky  neusadily  zase  na  látce,  která  se  čistí. 
Kromě  toho  má  emulse  mýdlová  tu  vlast- 
nost, že  zachycuje  a  drží  v  sobě  látky  ne- 
rozpustné, jako  na  př.  cholestcrin  při  praní 
vlny.  Mýdclné  roztoky  snáze  Ipějí  na  látkách 
mastných  a  proniknou  je  tudíž  snadněji 
než  čistá  voda.  Ve  středověku  vynikala 
m-m  a  obchodem  s  mýdly  hlavně  města 
Marseill :,  Benátky,  Savona  a  Janov.  Racio- 
nální výrobu  mýdel  umožnil  však  teprve 
•Chevrcul  správným  poznáním  povahy  tukův 
a  zmýdelňování. '  Také  rozvoj  průmyslu  so- 
dového a  jiných  odvětví  průmyslu  chemi- 
ckého spolupůsobily,  aby  se  m.  stalo  důle- 
žitým odborem  průmyslovým.  Než  Chevreul 
provedl  svoje  pokusy,  rozšířena  byla  do- 
mněnka, žo  se  oleje  a  tuky  přímo  spojují  se 
žíravinami.  Chevreul  dokázal  však,  že  tuk 
vyloučený  z  mýdla  má  jiné  vlastnosti,  než 
má  tuk  před  zmýdelněním,  a  že  veškeré  tuky 
složeny  jsou  z  kyselin  stearové,  palmitové  a 
•oUjové.  Žíravým  draslem  nebo  natronem 
neb  Žíravinami  připravovanými  z  potaše 
nebo  sody  vápnem  se  tuky  zmýdelní,  vy- 
loučí se  totiž  glycerin  a  žíravina  sloučí  se 
s  kyselinami  mastnými.  Podle  žíravin  roze- 
znáváme mýdla  sódnatá  neboli  tvrdá  a 
mýdla  draselnatá  čili  mazlavá;  podle 
surovin  a  tuků  máme  mýdla  lojová,  ole- 
jová, pryskyřičná,  glycerinová,  deh- 
tová atd.  Odstraní-li  se  po  zmýdclnění 
voda,  glycerin  a  přebytečný  louh,  dosta- 
neme mýdla  jadrná,  jež  jsou  směsí  stea- 
ranu,  palmitanu  a  olejanu  sodnatého  nebo 
<iraselnatcho  a  solí  různých  jiných  kyselin, 


z  nichž  ta  neb  ona  součástka  převládá,  dle 
toho,  jakého  tuku  bylo  upotřebeno.    Mýdlo, 
z  kterého  nebyl  vyloučen  glycerin  a  ostatní 
suroviny,  nazývá  se  k lihové,  a  přidáyaji-li 
se  k  němu  úmyslně  voda  neb  jiné  přísady. 
zove  se  plněné  n.  nadívané.  Místo  tuku 
bére  se  na  výrobu  mýdla  také  kyselina  ole- 
jová, nastává  potom  přímé  slučování,  jež  je 
mnohem  snazší  než  vlastní  zmýdelnéni.  Má- 
slo  palmové   a  kokosové  obsahuje   z   části 
volnou  kyselinu  a  zmýdelňuje  se  proto  také 
rychleji.   Z  části  lze  mastné  kyseliny  nahra- 
diti pryskyřicí,  aniž  se  zmenši  rychlost  slu- 
čování. Mýdla  jadrná  vyrábějí  se  z  loje,  oleje 
olivového,   kyseliny   olejové,   másla    palmo- 
vého a  z  pryskyřice.  S  žíravým  louhem  sod- 
natým  nebo  také  draselnatýra   vaří  se   txxk 
v  kotlů,  vytápěném  obyčejné  přímým  ohném, 
ale  také  přímou  nebo  nepřímou  a  přehřátou 
parou.    Kotel  mydlářský  má  tvar  komolého 
kužele,  je  na  dolejším  užším   konci  zaku'*a- 
cen  a  je  buď  plechový  nebo  litinový.    Aby 
kapalina,  silně  pěnící,  nepřekypovala,   opa- 
třen je  nahoře  kuželoví  tým  nástavkem,  tak 
zv.  štorcem,  ze  dřeva,  že  železa  nebo  z  ce- 
mentového zdiva.  Vařením  povstává  niléko- 
vitá  kapalina,  jež  se  za  neustálého  míchání 
stává   průsvitnou   a  mění   se   v    mýdlový 
klíh.  Aby  se  z  tohoto  vyrobilo  jadrné  mý- 
dlo, přidává  se   kuchyňská  sůl,    následkem 
čehož  mýdlo  se  oddělí  od  vody  a  glycerinu. 
Tyto  látky  usadí  se  i  s  přebytečnou  solí  při 
dně  a  tvoří  t.  zv.  zpodní  louh.    Vysolené 
mýdlo  vaří  se  na  jádro  čili  dovárí   se  buď 
na  zpodním  louhu  neb  na  louzích  čerstvých 
a  konečně,  aby  vystydlo,  vylévá  se  do  ka- 
dlubů železných  nebo  dřevěných,  jež  se  dle 
potřeby  obalují  žíněnkami  a  slamníky,  aby 
doba  chladnutí  regulována  býti   mohla.    Při 
volném  chladnutí  tvoří  se  květ.   totiž  vylu- 
čují  se  krystally  palmitanu  a  stearanu  sod- 
natého v  beztvárném  olejanu.  Má-li  býti  mý- 
dlo uměle  mramorováno,  přidává  se  barvivo 
a  míchá  se  při  stydnutí.    Často  se  jádrová 
mýdla  po  do  vaření  zatahují,  vaří    se    totiž 
opětně  na  slabém  soleném  louhu,  aby  ne- 
byla příliš  tuhá,  aby  se  květ  anebo  mramo- 
rování lí^pe  vytvořily  a  dosáhlo  se  větší  jas- 
nosti mýdla.  Mýdla  v  kadlubech  ztuhlá  roz- 
krajují  se  na  strojích  kráječích  tenkým  drá- 
tem  na  desky,  tyčky  neb  kusy.    Já*drová 
mýdla   pryskyřičná  jsou  žlutá,  laciná  & 
velice  oblíbena,  poněvadž  dobře  pění.  V  prů- 
myslu textilním  je  však  přísada  pryskyřice 
závadou,  ač  se  jí  přidává  jen  asi  ib — 15%. 
Mýdlo   olivové   vyrábí  se  v  Itálii    a  ve 
Francii  z  oleje  olivového,  sesamového,  ara- 
chového  a  j.  Poněvadž  neobsahuje  volných  ží- 
ravin, užívá  se  ho  v  barvířství  a  hedvábnictvi. 
U  nás  bére  se  na  výrobu  tohoto  mýdla  ve- 
dle  oleje   olivového  také  máslo    kokosové, 
lůj,  sádlo  a  j.   Jadrné   mýdlo    oleinové 
neb  elainové  rozpouští  se  ve  vodě  snáze 
než  obyčejné  mýdlo  lojové  a  vyrábí  se  z  ky- 
seliny olejové  a  silného   louhu   sodnatého. 
Aby  se  docílilo  náležité  tvrdosti,  přidává  se 
často  ke  kyselině  olivové   menší    množství 


Mydlice  —  Mydlovary. 


921 


loje.  Voskové  mýdlo  jadrné  dělá  se 
hlavně  v  Německu  z  loje,  másla  kokosového 
a  palmového. 

Mýdla  klihová  vyrábějí  se  jen  z  másla 
kokosového  a  palmitového,  protože  jen  tyto 
dva  tuky  dávají  mýdla  při  značném  množ- 
ství vody  ještě  pevná.  Poněvadž  másla  ob- 
sahují volné  kyseliny,  zmýdelňují  se  při 
nižší  teplotě  silným  louhem  sodnatým.  Mý- 
dlový klih  se  jen  vyváří  a  nevysoiuje,  tak 
že  v  mýdle  zbude  značné  množství  vody  (až 
40— 807o)»  veškerý  gflycerin,  soli  a  volná  ží- 
ravina.  Výtěžek  na  mýdle  jest  tudíž  větší, 
100  kg  másla  dává  200—250  kg  mýdla.  Mý- 
dla polojadrná  neb  eschwegská  jsou 
u  nás  velmi  rozšířena.  Jsou  v  podstatě  směsi 
mýdla  jadrného  a  iClihového  a  připravují  se 
z  másla  kokosového,  palmového  a  loje  přímo 
neb  nepřímo  a  mramorují  se  často  červeně 
anebo  černě. 

Mýdla  plněná  neb  nadívaná,  jichž  se 
dnes   nejvíce    užívá,   bývají   velmi   chatrná. 
Plnění  děje  se  v  kotlů  nebo  v  kadlubech  za 
stálého  míchání.    Mýdlo  nadívá  se  vodním 
sklem,  louhem  sodnatým,  moučkou  brambo- 
rovou, sádrou  a  j.  Vystydnuvše  mýdla  ta  jsou 
tvrdá  a  neprozrazují  nikterak  značného  pro- 
centa vody.  K  plnění  hodí  se  nejlépe  mýdlo 
z  másla  kokosového,  jehož   se   dostane   aŽ 
500  kg  z  1  kg  tuku,  ovšem  jakosti  nevalné. 
Přicházejí   však    do    obchodu    také    mýdla 
plněná  s  výtěžkem   14007©   i  více.    Černé 
mýdlo  sodové  je  nejsprostší  a  nejlacinější 
mýdlo  a  nadívá  se  tak  velkým  množstvím 
louhu,  co  jen  snese.  Bílé  mýdlo  sodové 
připravuje  se  z  másla  kokosového  a  nadívá 
se  slanou  vodou.    Žluté   mýdlo   sodové 
vyrábí  se  z  másla  palmového  a  palmitového 
a  nadívá  se  vodním  sklem  a  slanou  vodou. 
Má  s  počátku  barvu  pomorančovou,  ale  ča- 
sem   zbělí.    Průsvitné    mýdlo    prysky- 
řičné  dělá  se  z  másla  palmového,  kokoso- 
vého a  pryskyřice,  voňaví  se  nitrobenzolem 
a  nadívá  se  potaši  a  vodním  sklem.  Mýdla 
na  skvrny  obsahují  přísadu  žluči  a  čpavku. 
Mýdla   mazlavá  jsou  draselnatá,  obsa- 
hují  nevysolený  glycerin  a  nadbytek    žíra- 
viny,    na   vzduchu   však  nevysýchají,  nýbrž 
vocfu    ještě    pohlcují,   tak   že   pak   obsahují 
30 — 407o  vody.  Tvoří  lepkavou  zelenou  neb 
tinědou  huspeninu,  která  ve  vodě  silně  pění. 
Vyrábějí  se   z  rybích   tuků  v,  oleje   konop- 
ného,   lněného,   bavlníkového   a  j.  vařením 
v    žíravém    louhu    draselnatém.    Vysolování 
odpadá,   protože   by  se   tím  měkké   mýdlo 
proměnilo   v   tvrdé    mýdlo    sodíkové.    Mý- 
dlový klih  se  tedy  od  zpodního  louhu  nc- 
oddělí  a  zůstává  se  všemi  nečistotami  v  mý- 
dle. Z  praktických  příčin  se  však  často  čásť 
drasla  nahrazuje  sodíkem.   Výroba  jednotli- 
vých druhů  mazlavých  mýdel  je  stejná,  jed- 
nodušší než  mýdel  tvrdých,  a  tvoří  nejčastéji 
samostatné  odvětví  průmyslové. 

Přidá-li  se  k  roztoku  mýdla  draselnatého 
sůl  sodíková,  kuchyňská  neb  Glaubcrova, 
pak  se  mýdlo  rozloží,  povstane  totiž  m^dlo 
»odnaté  a  vyloučí  se  sůl  draselnatá.    Tímto 


způsobem  vyráběla  se  dlouho  mýdla  tvrdá, 
zmýdelňovala  se  louhem  potašovým  a  pří- 
davkem kuchyňské  soli  měnilo  se  mýdlo 
draselnaté  v  mýdlo  sodnaté.  Dnešního  dne 
zmýdelňuje  se  všeobecně  louhem  sodnatým. 

Výroba  mýdel  toilettních  provádí  se  z  části 
rovněž  úplně  samostatně.  Užívá  se  trojího 
způsobu:  1.  zmýdelnéní  cestou  studenou,  to- 
tiž promíšením  oleje  kokosového  s  louhem 
36—40  Bé;  2.  rozpouštějí  se  hotová  mýdla 
obyčejně  odpadky  v  lázni  vodní  nebo  parní 
s  přídavkem  vody;  3.  hotová  již  mý>4a  se 
krájejí  na  jemné  kousky,  které  se  potom 
hnětou  s  přísadami  buď  rukou  anebo  na 
strojích.  Jemná  a  silně  voňavá  mýdla  lze  vy- 
ráběti jen  touto  cestou.  Dřívější  zdlouhavá 
a  nákladná  manipulace  nahrazuje  se  dnes 
v  továrnách  na  mýdla  toilettní  prací  strojní. 
Táž  sestává  ze  šesti  operací  za  sebou  jdou- 
cích, totiž  krájení  a  drobení  mýdla  zá- 
kladního, hnětení  kousků  společně  s  bar- 
vivem a  voňavkou,  lisování  tvarné  hmoty 
v  tyčky,  krájení  tyček  na  kusy,  zahří- 
vání jich  a  na  konec  lisováni  kusů  do 
tvarů,  v  kterých  přicházejí  do  obchodu. 
Práce  uvedené  vykonávají  se  na  strojích 
kráječích,  hoblo vacích,  hnětečkách  a  lisech. 
Kusy  se  před  lisováním  zahřívají,  čehož  účel 
jest,  aby  Usování  bylo  osfré  a  čisté,  a  vy- 
lisované se  suší  ve  zvláštních  pecech  zahří- 
vacích a  sušicích.  Mýdla  průsvitná  nebo 
křišťálová  vyráběla  se  dříve  jen  pomocí 
lihu,  jadrné  mýdlo  se  v  lihu  rozpustilo  a  ten 
se  potom  odpařil.  Novější  dobou  vyrábějí 
se  tato  mýdla  také  pomocí  roztoku  cukru  a 
sody,  tato  však  při  delším  ležení  z  mýdel 
takových  vykrytalluje.  K  mýdlům  průsvit- 
ným náleží  také  mýdlo  glycerinové,  ob- 
sahující přísadu  čistého  glycerinu.  Mýdla 
pěnivá  n.  holiČská  vyrábějí  se  z  mýdla 
elainového,  jeŽ  se  roztaví  ve  vodě  a  potom 
silně  šlehá.  Mýdla  léčivá  n.  lékařská 
obsahují  přísady  desinfekční,  jako  kyselinu 
karbolovou  a  j.,  nebo  léčivé,  zejména  pro 
nemoci  kožní.  S  vápnem  a  kysličníky  těž- 
kých kovů  dávají  tuky  mýdla  neroz- 
pustná. Mýdlo  vápenaté  vzniká  rozkla- 
dem obyčrjného  mýdla  tvrdou  vodou.  Mý- 
dlo hlinité  povstává  z  mýdla  obyčejného 
a  rozpuštěných  solí  hlinitých.  Užívá  se  ho 
při  výrobě  nepromokavých  látek,  jež  se  po- 
stupně napouštějí  roztokem  tohoto  mýdla  a 
kamence,  potom  při  klížení  papíru  a  při 
malbě  pokoiů  klihovými  barvami.  Mýdly 
jsou  také  náplasti,  jichž  se  užívá  v  lékař- 
ství. Nejobyčejnější  je  náplasť  olovnatá,  při- 
pravovaná zahřátím  tuku  s  klej  tem.    JPok. 

Mydlioe,  bot,  v.  Saponaria. 

Mydlná,  Mydlný,  kdysi  ves  a  tvrz  v  Če- 
chách mezi  Rakovou  a  Lhotou,  v  hejtm.  a 
okr.  rokycanském.  Tvrz  jakož  i  ves  byly  ve 
stol.  Xvl.  zpustlé. 

Mýdlo  v.  Mydlářství. 

Kýdlo  hnsi,  bot,  v.  Potentilla. 

Kydlovary:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Č.  Budějovice,  okr.  a  pš.  Hluboká,  fara  Za- 
hájí; 34  d.,  319  ob.  č.  (1890),  dobývání  hlíny 


1)22 


Mydriasis  —  Myelitis. 


na  výrobu  zemitých  barev  a  ložisko  Železné 
rudy.  —  2)  M.  {MůUova)^  ves  t,  hejtmanství 
Teplá,  okr.  a  pošta  Bezdružice,  fara  Šipín; 
18  d.,  114  ob.  n.  (1890),  mlýn.  R.  1115  při- 
pomíná se  mezi  zbožím  klást,  kladrubského, 
v  XV.  a  XVI.  st.  stávala  zde  tvrz.  —  3)  M., 
nékdy  ves  v  Čechách  (hejtm.  Podébřady),  v. 
Kostomlaty  3). 

Mfdrlasls  (řec),  rozšíření  zorničky 
oční,  v.  Duhovka,  str.  125  6. 

Kyel-  neb  myelo-  (z  řec.  fiusílo?,  mícha), 
ve  složeninách  t.  c.  mí  chovy,  míšní. 

Myelitift  (řec),  zánět  míchy,  po  svém 
průběhu  prudký  nebo  vleklý  (m.  acuta  et 
chronica),  Pončvadi  mícha  se  skládá  ze  šedé 
a  bílé  hmoty,  dlužno  při  zánétu  míti  zřetel 
k  tomu,  zdali  jedna  nebo  druhá  neb  obě  zá- 
nětem jsou  postiženy.  Zánčt  šedé  hmoty 
míšní  zoveme  poliomyťlitis  nebo  m.  centralis 
(šedá  hmota  rozkládá  se  kolem  centrálního 
kanálu,  bílá  hmota  v  periferii),  a  jeli  toliko 
př.dni  Čásť  šedé  hmoty  zanícena,  dáváme 
zánětu  ndzev  poliomyelitis  an'erior\  zánět 
šedé  a  bílé  hmoty  současné  se  vyskytující 
zván  jest  m.  transversa\  při  m.  periplierica 
zánět  se  uhostil  s  převahou  ve  vnějších 
vrstvách.  Shledáváme- li  v  míše  více  roztrou- 
šených zánětlivých  hnízd,  mluvíme  o  m.  dis- 
semin.itj\  vyskytuje-li  se  toliko  jedno  a  ostře 
ohraničené  hnízdo  zánětlivé,  pak  zánčt  má 
název  m.  circumserrata.  Rozměr  hnízda  v  po- 
délném směru  jest  v  každém  případě  jiný; 
většinou  zánět  v  podélném  směru  se  daleko 
nešíří  a  nejeví  také  náchylnosti  se  šířiti. 
Výjimečně  však  zánět  prudký  pozvolně  se 
vzmáhá  a  vzrůstání  jeho  děje  se  ve  vzestup- 
ném nebo  sestupném  směru  (m.  ascendens 
seu  descendens).  —  Jtvy  anatomické,  které  m. 
acuta  vyznačují,  jsou  tyto:  s  předu  překrvení 
i  patrnější  prosáknutí  tkané  míšní  a  časem 
i  krvácení,  které,  jsouc  značnější,  opravňuje 
nás  k  názvu  m.  haemorrhagica.  V  tomto  ob- 
dobí dojde  k  nápadným  změnám  v  neuroglii, 
změnám  ve  vláknech  i  buňkách  nervových, 
ale  rozpadu  znamenati  nelze.  V  krátké  době 
lze  postřehnouti  tyto  změny  i  pouhým  okem, 
tkáň  míšní  jest  rozbředlá,  změklá  {mx^loma- 
lacid),  barvy  žluté  nebo  bílé.  Mikroskopicky 
zjišťujeme  rozpad  vláken  a  buněk  nervových 
a  velké  množství  zrnité  hmoty  jak  v  soused- 
ství cev,  tak  i  vláken  a  buněk  nervových. 
Jestliže  nemocný  zánétu  nepodlehne,  dojde 
ke  tvoření  jízvovité  tkané;  zanícené  místo 
vyznamenává  se  neobvyklou  tuhosti  a  běla- 
vou  barvou.  V  jeho  nitru  nalezeny  bývají 
dutinkv,  chovající  čirou  tekutinu.  Pleny  míšní 
zpravidla  se  účastní  zánětu  {myelomeningitis) 
a  většinou  i  kořeny  nervové.  M.  acuta  jest 
dílem  prvotní  (zranění,  zachlazení,  velká  ná- 
maha tělesná),  dílem  podružná,  zjevujíc  se 
v  průběhu  zánětu  míšních  plen  nebo  v  prů- 
běhu infekčních  chorob.  Jevy  m.  acuta  se 
řííií  rozměrem  zánětu  na  průřezu,  tedy  tím, 
zdali  jest  zánět  povšechný  či  ohraničený. 
Onen  počíná  naléhavě:  prudkou  horečkou, 
prudkými  bolestmi  v  páteři  a  kolem  pasu, 
slaboši  končetin,  která  zároveň  se  zjevuje, 


záhy  ustupuje  dokonalé  obrně.  Poněvadž  zá- 
nět většinou  se  zjevuje  v  lumbárni  části  nu- 
chy,  shledáváme  toliko  obrnu  dolních  kos- 
četin:  jest  však  srozumitelno,  že  při  záněte 
který  se  uhostil  v  šíjové  části  míchy,  bývají 
obrnou  postiženy  veškeré  končetiny.  Ťotá 
platí  o  poruchách  čití.  M.  acuta  lumhans 
provázena  bývá  obrnou  méchýře  a  koneč- 
níku, proleženinami,  atroiii  svalovou,  oede- 
mem  končetin,  bolestmi  ve  svalech  a  klou- 
bech; při  zánětu  šíjové  části  míchy  zjevuj: 
se  vedle  popsaných  příznaků  ještě:  rozšiřeoí 
a  později  zúženi  zorniček,  bolesti  žaludečaí, 
značná  dusnost,  značné  povýšení  tcmpera- 
tury  a  velká  frequence  pulsu.  M.  acuta  jest 
vždy  velmi  vážné  onemocnění  a  málokterý 
nemocný  unikne  smrti,'  ohrožen  jsa  septí- 
ckou  infekci  (decabitus  a  zánét  mčcbýře\ 
obrnou  respiračního  neb  cirkulačního  střtda. 
Přechod  prudkého  zánětu  ve  vleklý  jest  vzác- 
nou zkušeností.  Vleklý  zánčt  míchy 
vzniká  však  také  samostatně.  S  klinického 
stanoviska  může  býti  přesně  vymezen,  s  ana- 
tomického  vykládán  bývá  dílem  zánětlivýcu 
změnami,  dílem  poruchami  výživnými.  NTedle 
neuropathické  konstituce  obviňují  se  tělesaá 
a  duševní  námaha,  příjice  a  í  nachlazeni. 
Vleklý  zánět  míchy  po  svém  rozměru  choTá 
se  stejně  jako  prudký;  jinak  shledáváme  mí- 
chu na  zaníceném  místě  zúženou,  tvrdií,  še^ 
davč  neb  žlutavě  zbarvenou.  Myclomalade 
jest  vzácnější,  současný  zánět  plen  míšních 
i  kořenů  nervových  jest  jev  obvyklý.  Neu- 
roglie  nahrazena  jest  tuhým  pojivem,  stěny 
cev  jsou  ztluštělé;  vlákna  nervová  i  ganglioré 
buňky  jsou  rozpadlé.  Jevy  chystají  se  po- 
zvolně a  nenápadně;  prvými  bývají  čelné 
poruchy:  paraesthesie  a  těkavé  neuralgie; 
neb  následuje  slabost  a  umdlévání  dolních 
končetin;  slabost  měchýře  a  konečníku.  Po- 
stupně se  vyvíjí  obrna  končetin  a  anaesthc^ 
sie,  reflexy  končetinové  s  předu  stupňované 
zanikají,  svaly  upadají  v  atrofii.  Konečně  do- 
jde k  proleženinám  a  zánětu  mčchýfe.  Vy- 
holení jest  nemožné  a  nemocní  v  kratší  nebe 
delší  době  zmírají. 

M.  compressiva,  zánět  míchy  z  tlak  a. 
Je-li  mícha  po  delší  dobu  tísněna,  dojde  kn 
příznakům,  které  vleklému  zánětu  miďiy  na- 
svědčují. Tlak  sám  příznaků  těch  nebudí  a 
jest  třeba,  aby  process,  který  tísnění  míchy 
zavinuje,  sledován  byl  zánětem  míchy  a  pkn 
míšních.  M.  compressiva  nejčastěji  se  vyvíjí 
v  zápětí  tuberkulosy  páteře  (malum  Pitiv, 
řidčeji  pozorována  bývá  při  novotvarech  pá- 
teře a  plen  míšních,  výduti  norky,  která  do 
páteřního  kanálu  se  prodrala,  jevy,  které  m. 
compressivu  vyznamenávají,  jsou  tudíž:  pří- 
znaky, které  se  dotýkají  páteře  (bolest,  ztah- 
lost  a  nepodajnost  páteře);  příznaky  koře- 
nové, nasvědčující  podráždění  a  obrně  hyb- 
ných a  čitných  nervů  (bolesti  pasové,  ohra- 
ničená hyperacsthesie  a  anaesthesie,  místni 
křeč,  bolesti  vystřelující  do  končetin');  pří- 
znaky míšné,  jak  svrchu  při  myclitidě  po- 
psány byly.  íevy  ty  postupně  se  vystřídajL 
jsouce  doplněny  sběhlou  hlízou  v  sousedstVi 


Myelom  —  Mykénská  vzdělanost. 


923 


páteře.  Jest  přirozcno,  že  závisí  také  na  mí- 
stě poruchy,  tedy  zdali  tlaku  podléhá  Ší- 
jová, hrudní  ntbo  bederní  čásť  míchy.  V  říd- 
kých případech  kariosní  process  se  uhoštcqe 
v  prvých  dvou  obratlcch  (atlantu  a  epistro- 
feu)  —  malum  Růsti,  Příznaky  jsou  velmi 
charakteristické:  bolesti  ncuralgické  v  zá- 
hlaví, ztrnulé  držení  hlavy;  zduření  šíje  pod 
záhlavím;  sběhlé  hlízy  pod  násadcem  sosco- 
vitým:  relrofaryngcální  hlízy;  později  ná- 
padná pohyblivost  hlavy,  kterou  nemocný 
instinktivně  chrání.  Porušením  vazů  prvých 
dvou  obratlův  a  zhubením  výčnělu  zubovi- 
tého  epistrofcu  dojde  k  luxaci  hlavy  a  roz- 
drcení míchy  —  nemocní  zhynou  oka- 
mžitě. Afjf. 

Myelom  (z  řec),  v  lék.  nádor  sarkoma- 
tosni,  složený  z  drobných  buniček  vřeteno- 
vitých  a  z  velkých  či  obrovských  buněk 
(myeloplaxťi). 

Hyelomalaole  (řec),  změknutí  mí- 
chy, anatomický  process,  sledující  zánět, 
krvácení  i  trvalou  anaemii  míchy,  jak  se  vy- 
skytuje po  embolii  nebo  thrombosi  míšních 
arterií.  Změknutím  dojde  k  rozpadu  nervo- 
vých vláken  a  buněk;  zároveň  v  okolí  změk- 
lého hnízda  se  chystá  zánět  vleklý,  který 
hnízdo  ohraničuje.  M.  sledována  jest  jizvou 
a  tvořením  malých  dutinek,  které  jsou  obe- 
jmuty  tvrdým  vazivovým  pouzdrem.  Pokud 
změklé  ložisko  jest  svěží,  má  barvu  bélavou, 
zažloutlou  nebo  červcnavou,  což  patrně  na 
tom  závisí,  zdali  při  m-ii  k  drobnému  krvá- 
cení došlo  či  nedošlo.  Mx. 

Hyelomenlngltia  (z  řec),  zánět  míchy, 
sledovaný  zánětem  plen  míšních,  jak  ncjčas- 
tčji  pozorován  bývá  při  chronických  formách 
myplitidy.  Mx. 

Myelomenlngooele  (z  řec),  vrozený  ná- 
dor při  páteři,  tvaru  zakulaceného,  obsahu- 
jící míchu  do  plochy  rozprostřenou  a  mok 
niozkomíchový.  Na  místě,  kde  nádor  se  roz- 
kládá, schází  čásť  obioukův  obratlových  a 
tímto  defektrm  vystupuje  do  zadu  mícha 
2  kanálu  páteřního  do  m.  Nádor  tento  bývá 
jen  zřídka  kryt  kozí  nerozštěpenou.  Na  mí- 
stě, kde  kůže  schází,  viděti  bledčrůžovou 
blánu  podobnou  sliznici.  Podrobnější  popis 
m.  nelze  tu  uváděti.  —  M.  sídlí  nejčastéji 
v  krajině  dolních  obratlů  bederních  a  hor- 
ních křížových,  řidčeji  v  šíjové  nebo  hřbetní 
části  pattře.  Bývá  u  novorozených  zvící  vla- 
ského ořechu  až  malého  jablka.  Zůstane-li 
dítě  na  živu,  m.  roste  a  dosáhne  až  velikosti 
détské  hlavy.  Nejednou  však  porouchá  se  již 
při  porodu,  zvřcdovatí,  zesnětiví,  ačkoli  může 
se  vše  zase  zhojiti,  jmdy  však  zůstane  m. 
malá  a  někdy  vyhlíží  jako  malý  polypovitý 
přívěsek.  Často,  když  nádor  vzrostl  a  zvře- 
dovatěv  praskl,  děcko  hyne  za  spavosti  a 
křečí  zánětem  plen  míšních.  Jindy  chřadne, 
až  zemře.  Ve  vzácných  případech  vak  za- 
roste a  tím  jaksi  sám  se  zhojí.  Operativní 
výkony  v  novější  době  vedly  v  některých 
případech  ke  zhojení.  Pnrk. 

Myeloplaxy  (z  řec)*  v  lék.  obrovské, 
mnohojaderné   buňky,   objevené   Ch.   Robi- 


nem,  vyskytující  se  v  dřeni  kostní,  někte- 
rých sarkomech,  v  uzlících  tuberkulosních 
a  jinde. 

Myentertoiifl  (z  řec),  plexus  m.,  pleteň 
z  jemných  vláken  a  gangliových  buněk  ner- 
vových, prostírající  se  mezi  vrstvou  příčné 
a  podélné  svalo^iny  střevní. 

Myer  [majer|  Albert  Joseph,  meteoro- 
log amer.  (*  1828  —  f  1880),  vstoupiv  do 
vojska  přidělen  byl  r.  1858  službě  signálové 
a  zjednal  si  o  rozvoj  meteorologických  po- 
zorování ve  Spoj.  Obcích  sev.-amerických  a 
o  zřizování  výstražných  signálů  veliké  zá- 
sluhy. 

l^ers  [majers]  Frederick,  spisovatel 
anglický  (*  1843  —  f  1901).  Vedle  mono- 
grafie o  Wodsworthovi  a  2  sv.  Essaií  (mezi 
nimi  vynikají  stati  o  Vergiliovi  a  G.  Eliotovi) 
vydal  Phantasms  of  the  Uvinf(  (1886). 

Myg^e,  zool.,  v.  Sklípkan. 

My  house  Is  my  oaatle  [maj  hauz  iz  maj 
kháslj,  angl.,  můj  dům  jest  mým  zámkem, 
právní  pořekadlo,  jehož  smysl  jest,  že  není 
dovoleno  ani  úředním  orgánům  vniknouti  své- 
volně do  soukromého  příbytku. 

HjriolOffie  (z  řec),  nauka  o  hmyzech 
dvoukřídl<'ch. 

Hjriople  (řec),  totéž  co  £  n  t  o  p  s i  e  (v.  t.). 

Myjava  a  Myjavakó  hory  v.  M  i  j  a  v  a 
a  Mijavské  hory. 

Mykalo,  nyn.  Samsun  dagh,  mys  v  Ly- 
dii,  u  něhož  r.  479  př.  iCr.  Řekové  vedení 
Leótychidem  a  Xanthippem  porazili  loďstvo 
perské. 

Mykteflká  vzddlanoat.  Po  »kamenué« 
nebo  »trójské<  době  zavládl  ve  starověkém 
Řecku  nový  kulturní  směr,  jejž  dle  prvého 
známého,  Schliemanncm  objeveného  naleziště 
(v.  Mykény)  nazýváme  m-kou  v-í.  Pátráním 
za  právě  uplynulých  dvou  desítiletí  shledány 
rozsáhlé  zbytky  mké  v-i  netoliko  po  všech 
východních  krajích  evropského  Řecka,  v  Ti- 
rynthu,  Vafii,  Athénách,  Spartě,  Mcnidi,  na 
ostrůvku  Gle  ve  vysušeném  jezeře  Kopském, 
v  Orchomenu,  ve  Volu,  nýbrž  i  na  všech 
téměř  ostrovích,  zvláště  na  Krétě,  Théře, 
Rhodu  a  Kypru,  také  i  ve  »druhém<  nebo 
»spálenémc  městě  trojském,  avšak  i  v  Itálii 
a  v  některých  končinách  egyptských,  zejména 
ve  Fájjúrau.  Památky  tyto  jsou  po  výtce  mo- 
hutné hrady  (Athény,  Mykény,  Tiryns,  Trója, 
Knossos),  ohrazené  zdmi  kamennými,  na 
nichž  osnovou  z  břevnoví  utvrzena  jest  zeď 
hliněná  —  na  některých  místech,  jako  vTi- 
rynthu,  vyskytují  se  v  kamenných  částech  zdi 
charakteristické  chodby  s  klenbou  o  oblouku 
lomeném  —  uvnitř  zavírajíce  větší  i  menší 
budovy  (megara  muŽův  a  žen  i  j.),  dále  ku- 
polovité,  namnoze  podzemní  stavby  hrobové. 
Všechny  tyto  stavby  vynikají  hojnou  a  ma- 
teriálně bohatou  výzdobou,  projevující  vy- 
soký stupeň  umělecké  techniky.  K  výzdobě 
té  náležejí  předměty  z  médi.  bronzu  i  zlata, 
z  tvrdého  kamene,  z  pálené  hlíny.  Ornamen- 
tiká  sice  projevuje  působení  východní,  egypt- 
ské, assyrské  i  hcthítské,  ale  spolu  i  samo- 
statné zpracování.  Památky  m-ké  v-i  liší  se 


924 


Mykény. 


tudíž  od  »kamennéc  doby  stránkou  uměle- 
ckou i  materiální,  než  i  písmem  zvláštního 
způsobu,  pojmovým  i  slabikovým,  do  oblátků 
vrý váným,  kteréž  nejvíce  na  Krété  a  okol- 
ních ostrovích  se  vyskytuje.  Na  vyobraze- 
ních ostrovanů  středomořských,  egyptským 
králům  XVIII.  a  XIX.  dynastie  poplatky  a 
dary  přinášejících,  zvláště  na  stěnách  Rech- 
marova  hrobu  ve  Thébách,  vyskytují  se  před- 
měty téže  podoby,  v  Mykénách  pak  a  v  rhod- 
ském  lalysu  nalezeny  skarabace  s  kartuší  fa- 
raóna Amenhotepa  III.  (v.  t.)  a  matky 
jeho  Ti  i,  z  čehož  plyne,  že  datovati  jest  květ 
m-ké  v- i  do  polovice  II.  tisícítileti  př.  Kr. 
Za  slavných  dob  XVIII.  dynastie  egyptské 
vzkvétala  tudíž  na  ostrovích  a  březích  ře- 
ckých vzdělanost  samorostlá,  s  východní 
vzdělaností  se  stýkající,  vysoko  povznesená 
a  po  materiální  stránce  bohatá.  Lid,  který 
ji  vytvořil,  žil  již  déle  v  sídlech  vzdělaností 
tou  charakterisovaných  a  udržoval  hojné  po- 
kojné styky  s  Egryptem,  s  národy  přcdoasij- 
skými,  ano  i  s  Itálií.  Noiitelé  mké  v- i  žili 
již  v  mocných  státech,  spravováni  jsouce  dě- 
dičnými králi,  od  bohů  původ  odvozujícími, 
kteří  sídlili  na  pevných  hradech  na  výšinách, 
mohutnými  kamennými  zdmi  hrazených.  Krá- 
lové a  velmoži  bohatli  obchodem  s  cizinci, 
zvláště  s  Foiničany,  podnikavý  lid  hledal  ná- 
mezdných služeb  v  cizině.  Po  suchu  stýkali 
se  nositelé  m-ké  v-i  s  Hethíty  v  Malé  Asii 
a  prostřednictvím  jejich  i  s  Babyloňany. 
Zbroj,  zbraně,  nářadí  i  šperky,  objevené  v  na- 
lezištích m-ké  v-i,  shodují  se  přesně  s  ob- 
dobnými popisy  v  homérské  poesii,  z  čehož 
vidno,  že  nositelé  m-ké  v-i  byli  původu 
řeckého.  Pak  ovšem  mnohá  událost,  dotud 
za  leaendu  pokládaná,  nabývá  rázu  údaje 
skutečného,  jako  zejména  pověst  o  výpravě 
proti  Tróji  peloponnéských  Řeků,  králem 
mykénským  vedených.  M.  v.  a  řády  její  pod- 
lehly stěhování  severořeckých  kmenů,  Thes- 
saly  a  Dory  způsobenému.  Srv.  Reichel,  Abh. 
des  arch.  epigr.  Seminars  der  Univ.  Wien 
XI. ;  Perrot  et  Chipicz,  Histoire  de  Tart  dans 
Vantiquité  VI;  Steindorfif,  Jahrb.  d.  k.  deutsch. 
arch.  Inst.  VIL;  Helbig,  Mémoires  de  l'Acad. 
des  Inscr.  XXXV.;  Cundas  a  Manatt,  The 
Myccnaean  age,  Lond.,  1897.  Psic, 

Mykény  {MvKrjvai),  město  ve  starém  Ře- 
cku, v  nejsevernějším  koutě  roviny  argejské 
na  výšině,  která  vysoko  vyčnívajícími  soused- 
ními horami  sv.  Eliáše  (807  m)  a  Szarou  (695  m) 
jest  téměř  zakryta.  Dle  pověsti  založil  M. 
Perseus  a  mohutné  zdi  dal  vystavěti  lyckými 
Kyklopy.  Po  Perseovcích  zmocnili  se  hradu 
Pelopovci,  kteří  sídlo  toto  znamenitě  opev- 
nili a  Učinili  mocnou  baštou  proti  útokům 
nepřátelským.  Vláda  Pelopovců  byla  dobou 
květu  pro  M.,  jež  byly  hlavním  městem  velké 
říše,  sídltim  vrchního  krále  Achajův,  Aga- 
memnona.  U  Homéra  M.  nazývají  se  městem 
>v<'stavným,  šírotřídým,  zlatohojnýmc.  Na 
hradě  mykénském  odehrály  se  dle  mythu 
řeckého  hrozné  scény  mezi  bratry  Atreem  a 
Thycstem.  V  dobách  historických  M.  pozbyly 
svého  významu.    Ve  válkách  řeckoperských 


bojovali  sice  ještě  synové  mykénŠtí  v  řa- 
dách řeckých,  ale  jakmile  město  Argos  zmo- 
hutnělo,  vrhlo  se  ze  závisti  na  své  soupeře 
Tiryns  a  M.,  dobylo  jich  r.  468  př.  Kr.  a  roz- 
bořilo.  Od  té  doby  leží  v  troskách.  —  M. 
skládaly  se  1.  z  hradu,  sídla  to  knížecího,  a 
2.  z  dolního  města.  Před  dobou  epochálních 
výkopů  Schliemannových  neznalo  se  z  M-én 
více  než  hradby  hradu  se  lví  branou  a  ve- 
liká kupolovita  stavba  v  dolním    městě  na 
jih  od  hradu,  známá  pod  nesprávným  pojme- 
nováním klenotnice  Atreovcň   (v.  Ar- 
chitektura, tab.  III.).   Od  roku  1876,  kdr 
Schl  i  eman  n  jal  se  zde  kopati,  jest  ovšem 
tomu  jinak.  Půdorys  hradu  mykénského  má 
podobu  trojúhelníku,  jehož  jeden  roh  smě- 
řuje k  vých.,  druhý s  hlav.  vchodem  k  sev.-záp.. 
třetí  k  jihových.    Celý   téměř  hradní   vrch 
obehnán  byl  mohutnými  »kyk!opskými«  zdmi. 
Způsob    stavby,    jakkoli    vesměs    mohutný, 
není  jednotný,  nýbrž  lišiti  třeba  trojí  druh: 
1.  na  některých  místech  skládají  se  hradby 
z  velkých  balvanů  zcela  neotesaných,  na  sebe 
položených;  mezery  mezi  nimi  jsou  vyplněny 
malými  kameny  (kyklopskézdi   v  užším 
slova  smysle);   2.  na  jiných  místech  hradba 
jest  utvořena  z  polygonálních,  pečlivě  při- 
tesaných    a   k    sobě    přiléhajících    balvanů 
(stavba  pelasgická);  3.  zdi,  při  nichž  užito 
kvádrů  k  utvoření  vodorovných  vrstev.  To- 
hoto druhu  na  př.  jsou  zdi  po  obou  stra- 
nách příchodu  ku  hlavní  bráně.  Hlavní  vchod 
jest  pověstná  lví  bránamykénská,  utvo- 
řená pouze  ze  tří  ohromných  balvanů.    Ve- 
řeje tvoří  dva  balvany  k  sobě  trochu  naklo- 
něné a  na  nich  spočívá  třetí  balvan,  tvoříd 
horní  podvoj.    Nad  podvojem,  aby  zatížení 
nebylo  přílišné,  necháno  ve  zdi  prázdné  místo 
v  podobě  trojúhelníku,  do  kterého  zasazena 
jest  deska  z  modrošedého  vápence,  ozdo- 
bená reliéfem,  představujícím  erbovité  dva 
lvy,  kteří  předními  tlapami  opírají  se  o  pod- 
stavec sloupu.  Hlavy  obou  zvířat,  které  byly 
obráceny  ku  předu,  byly  zasazeny  zvlášf,  ale 
scházejí.  Mřížovanými  dveřmi  vstoupíme  do 
vnitř  hradu  (akropole).  Odtud  na  právo  jest 
místo  oněch  velkolepých  výkopů  Schlieman- 
nových (v  1.  1876—77).    Oíco   upoutáno  jest 
dvojitým    kruhovým    hrazením,    utvořeným 
dvěma  řadami  kolmo  stojících  desek  z  la- 
sturového vápence,  vzdálených  od  sebe  asi 
1  fff,  které  nahoře  byly  spojeny  podobnými 
deskami  vodorovnými.    To  jest  ono   místo, 
kde    Schliemann    nalezl    proslavené    hroby 
s  ohromným  bohatstvím  zlata.  Ohrazení,  které 
má  také  vchod  směrem  ke  lví  bráně,   mélo 
ten  účel,  aby  tento  posvěcený  okršlek  po- 
hřební (nekropole)  byl  oddělen  od  ostatních 
míst.  Vnitřek  byl  vyplněn  zcela  hlínou.  V  zá- 
padní polovici  tohoto  okruhu  bylo  objeveno 
celkem  6  prastarých  hromadných  hrobů  roz- 
ličné velikosti  a  hloubky,  vytesaných  kolmo 
dílem  do  přirozené  skály,  aílem  vyzdéných. 
Pět  jich   se   17  mrtvolami   vykopal   Schlie- 
mann, Šestý,  obsahující  2  mrtvoly,  byl  objeven 
archaeologickou  řeckou  společností  r.  1877. 
Nad  hroby  pod  značnou  vrstvou  hlíny  na- 


Mykerinos  —  Mykosy. 


925 


lezl  Schliemann  9  náhrobních  stél  ze  žluta- 
vého lasturového  vápence  \poros\  z  nichž  4 
ozdobeny  jsou  reliéfy  hrubé  práce.  Hloubéji 
nad  čtvrtým  hrobem  nalezen  okrouhlý  oltář 
stavby  kyklopské.    Mrtvoly  nebyly  spáleny, 
nýbrž  pohf  beny  a  do  hrobů  přidána  jim  bo- 
hatá zdoba.   ByloC  tu  nalezeno  velké  množ- 
ství zlatých  lístků,  diadémy,  které  zdobily 
hlavy  mrtvol,  zlaté  masky,  napodobující  rysy 
zemřelých,  zlatá  deska  náprsní,  zlaté  poháry, 
zlaté  prsteny,  zlaté,  bronzové  a  hlinéné  ná- 
doby, ozdobné  véci  ze  slonoviny,  stříbrné  a 
bronzové  jehlice,  stříbrná  hlava  býčí  se  zla- 
tými rohy  a  m.  j.  V  hrobech  mužův  objeveno 
také  mnoho  zbraní  útočných   (v   nejvčláim 
hrobe  146  mečů).   Poklady  tyto,  jichž  cena 
páčí  se  na  120.000  K,  uloženy  jsou  v  Národ- 
ním museu  v  Athénách,  a  to  tak,  jak  v  jed- 
notlivých hrobech  byly  nalezeny.  Jiné  staro- 
žitnosti mykénské  chovají  se  v  malém  museu 
v  blízké  vsi  Charváti.  —  Na  jižní  straně  hřbi- 
tovní kruhové  ohrady  shledány  byly  základy 
prastarých  obydlí.  Smérem  sev.-vých.  vystou- 
píme ke  královskému  paláci,  jehož  rozdělení 
shoduje  se  s  palácem  trojským  a  tirynthským. 
Cesta  nahoru  vedoucí  zakončena  byla  schody, 
po  nichž  se  vešlo  do  dvora  paláce.-  Odtud 
dále  skrze  dvé  předsíně  vcházelo  se  do  pro- 
stranného  sálu  mužského    (megaron),  jehož 
stěny  byly  omítnuty  a  ozdobeny  malovanými 
ornamenty.   Uprostřed  zachovaly   se   dosud 
zbytky  kulatého  krbu.  K  těmto  částem  dru- 
žily se  rozličné  vedlejší  prostory.  Odtud  vede 
široká  cesta  nahoru  na  vrchol  hradu.    Zde 
otvírá  se   navštčvovatcli   širý  rozhled   přes 
celou  argejskou  rovinu  s  akropolemi  argej- 
skou  a  nauplijskou.  Budovy  paláce  jeví  známky 
násilného  zničení  ohněm.   V  dobách  pozděj- 
ších (v  VII.  neb  VI.  stol.  př.  Kr.)  vystavěn 
byl   na  vrcholu   dórský  chrám,  jehož  stopy 
jsou  patrný.    Mimo  to  jest  pamětihodná  ve- 
dlejší menší  brána  na  straně  severní.  Neda- 
leko ní  při  sev.-vých.  koutu  opevnění  vede 
dlouhá,  krytá   chodba   ke    studni    napájené 
z  pramene  >Perseia€  (dle  Pausania).  Uvnitř 
hradu   samého   byly   tři   velké  cisterny.  — 
Dolní  město  klade  se  obyčejně  jižně  od 
hradu,  ale  zdá  se  býti  pravděpodobnějším, 
že    Mykéftané   bydlili    po   dědinách  kolem 
hradu.   Z  dolního  města  nejpamátnější  jsou 
mohutné    podzemní    kupolovité    hroby 
(^tkoly).  Zvláštní  pozornosti  zasluhuje  tak  zv. 
^klenotnice  Atreova*.  K  tomuto  velkolepému 
hrobu  vede  nekrytá  chodba  (dromos)  35  m 
dlouhá,  opatřená  s  obou  stran  zdmi  zděla- 
nými z  velikých  kvádrů.  Vchod  jest  vystavěn 
podobně  jako  »lví  bránac.  Stěny  dveří  byly 
zdobeny   dvěma    polosloupy    alabastrovými. 
Vnitřek  má  podobu  úlovitého  prostoru,  utvo- 
řeného tím  způsobem,  Že  jednotlivé  kruhové 
vrstvy  (celkem  33)  z  kvádrů   pěkně  otesa- 
ných'tak  na  sebe  byly  kladeny.  Že  kvádry 
každé  hořejší  vrstvy  přesahují  o  něco  do- 
vnitř, čímž  se  prostor  znenáhla  zužuje,  takže 
posléze  stačil  jediný  kámen,  který  otvor  uza- 
vřel. Průměr  i  výše  prostoru  obnáší  asi  15  m. 
Vnitřek  ozdoben  byl  bronzovými  růžicemi. 


Aby  tato  klenba  jednoduše  sice,  ale  důmyslně 
vystavěná  se  nesřítila,  jest  celá  stavba  zevně 
zasypána  za  účelem  obtížení  hlínou  a  kame- 
ním. Z  této  kruhové  stavby  vedou  na  právo 
malé  dvéře  do  menší  komory  zcela  do  skály 
vytesané.  Takových  kupolovitých  hrobů  bylo 
v  Mnách  objeveno  sedm,  z  nichž  popsaný 
jest  největší  a  nejlépe  zachovaný.  Ú  někte- 
rých postranní  komora  schází.  Mimo  to  vy- 
kopáno v  1.  1887/88  řeckou  archaeologickou 
společností  pod  dohledem  řeckého  učence 
Tsunta  v  dolním  městě  asi  70  jednoduchých 
hrobů,  v  nichž  uloženy  asi  mrtvoly  osob 
z  lidu.  Hroby  ty  jsou  jednoduché  komory 
do  skály  vytesané.  Chodba  obyčejně  několik 
metrů  dlouhá  vede  horizontálně  ku  čtyřhra- 
nému  hrobnímu  prostoru.  Někdy  pojí  se 
k  němu  druhý  hrob,  spojený  s  předním  po- 
dobnou, ale  kratší  chodbou.  Hroby  tyto  ne- 
tvoří souvislé  pohřebiště,  nýbrž  jsou  roztrou- 
šeny ve  skupinách  v  celém  rumovisku  dol- 
ního města.  Jednotlivé  skupiny  hrobů  sho- 
dují se  i  co  do  velikosti  i  věcmi  tam  nale- 
zenými. Větší  hroby  byly  opatřeny  bohatěji 
ozdobnými  věcmi,  nádobím  ze  slonoviny  a 
z  cenných  kovů,  menší  —  chudší  —  hlině- 
nými figurami  a  t.  zv.  ostrovními  kameny. 
Každá  jednotlivá  skupina  jest  dle  Tsunta  po- 
hřebiště jednotlivých  rodů  neb  obcí.  —  Lit. 
Schliemann,  Bericht  uber  meine  Forschungen 
und  Entdeckungen  in  Mykenac  und  Tiryns 
(Lipsko,  1872);  Catalogue  des  trésors  de  My- 
cěnes  au  Musée  ďAthěnes  (t.,  1882);  Steffen, 
Karten  von  Mykenai  (tamt.,  1884);  Tsuntas 
v  rigantiKcí  Tryff  dQX»  éxaLQÍag  1886  a  v  'Eqp//- 
Hsglg  c(QxaLoXoyLy.ij  1887;  Ch.  Diehl,  Excur- 
sions  archéologiques  en  Grěce,  2  vyd.  (Pa- 
říž, 1890);  Schuchhardt,  Schliemann's  Áus- 
grabungen  in  Trója,  Tiryns,  Mykenae,  Orcho- 
menos.  Ithaka,  im  Lichte  der  heutigen  Wis- 
senschaft  (Lipsko,  1891);  Tsuntas,  Mw/jvai 
Kffl  Mvyr]valog  noXtriaiióg  (Athény,  1893); 
Perrot  et  Chipiez,  Histoire  de  Tart,  sv.  VI. 
(Paříž,  1894).  Pk. 

Mykerinos  v.  Menkaura. 

Mykolog^ie  (z  řcc),  nauka  o  houbách. 

Hykono  (Mi koni,  dříve  Mykonos), 
skalnatý  ostrůvek  náležející  ke  Kykladám, 
má  86  /cn',  4525  obyv.  (1889),  kteří  jsou  vý- 
teční námořníci.  Na  ostrůvku  loví  se  ohromné 
množství  křepekk,  jež  se  nakládají  do  octa 
a  prodávají  jako  lahůdka.  Hl.  m.  t.  jm.  na 
záp.  pobřeží  má  3382  obyv.  a  přístav. 

My  kosa  (trehalosa)  jest  disaccharid, 
C^^H^^O^^  .2H^0,  připravený  ze  syrské  drogy 
trehaly,  vyskytující  se  mimo  to  v  hřibech 
i  jiných  některých  houbách.  Krystally  roz- 
pustné ve  vodě  i  v  líhu,  nezřetelného  bodu 
tání.  Roztoky  otáčejí  rovinu  světla  polariso- 
vaného  silně  v  právo.  OŠc. 

Mykosy  (z  řec.)  ve  smyslu  dermatologi- 
ckém nazýváme  nemoci  kožní,  podmíněné 
cizopasnými  plísněmi  (viz  Dermatomy- 
kosy).  Jakým  způsobem  plísně  tyto  účin- 
kují na  kůži  a  Čím  příznaky  poruchy  výživy 
a  zánětu  vlastně  vyvolány  jsou,  jest  dosua 
otázka  sporná.  Čásf  účinku  zajisté  vysvětliti 


926 


Mylabris  —  Mylodon 


lze  cestou  mechanickou  při  ohromném  roz- 
plozování  těchto  cizopasniků,  vyvolání  však 
zánětů  hlubáích  a  hlavně  účinek  na  cevstvo 
papiliární  vrstvy  možno  vysvětliti  pouze  pů- 
sobením látek  chemických  při  biologickém 
ději  se  vyvinujících  (toxinů),  jak  pochody 
takové  známe  u  nižších  cizopasníků  rostlin- 
ných (schistom^cetův  poltivek)  a  jak  aspoň 
u  jedné  kožní  plísně  {Trichophyton  tonsiirans) 
v  novější  době  byly  dokázány.  Veškeré  tyto 
m.  jsou  nakažlivé,  přenášejí  se  s  člověka  na 
člověka  a  se  zvířat  na  člověka.  Čítáme  k  nim 
tyto  nemoci:  1.  mol  (v.  Favus),  2.  opar  ly- 
sí vý  (v.  Herpes  tonsurans  v  dodatcích 
k  dílu  XI.),  3.  otrubovitost  pestrobarevnou 
{Pityriasis  versicolor)^  podmíněnou  plísní  Mi- 
crosporon  furfur  Eichstcdt,  jevící  se  v  po- 
době větších  nebo  menších  žlutavých  skvrn 
na  trupu,  které  mylné  lidem  pojmenovány 
bývají  skvrnami  jaterními;  4.  Erythra.-^ma 
(v.  t.),  jevící  se  v  podobě  růžových  nebo 
bledě  žlutých  skvrn  hlavně  v  okolí  pohlav- 
ních částí  a  podpaždí;  5.  Actinomycosis 
(v.  t.),  jevící  se  jako  následek  vnikání  plísně 
Actinomyces  v  kůži  a  i  hlouběji  hlavně  v  du- 
tině ústní,  hltanové,  pohrudnici,  plících; 
6.  Blastomycosis  cutis,  řídké  onemoc- 
nění kůže,  které  podmíněno  bývá  uložením 
kvasinek.  —  Co  do  léčení,  které  zdárně  pro- 
vedeno býti  může  pouze  lékařem,  běží  vždy 
mimo  odstranění  vlasů  (epilaci)  o  upotře- 
bení takových  prostředků,  které,  jako  subli- 
mát,  síra,  dehet,  naftol  ^  atd.,  mají  jistý  úči- 
nek proticizopasný.  Jý. 

Mylabris  F.,  rod  puchýřníků  rozšířený 
v  krajinách  při  moři  Středozemním,  s  krov- 
kami černými,  obyčejně  světle  páskovanými 
nebo  skvrnitými.  Tělo  jejich  obsahuje  látky 
prudké  a  jedovaté  a  byly  z  nich  již  ode  dávna 
hotoveny  náplasti  zpryštivé.  Kpk. 

Hylady  [mi  lédí{  (angh),  osloveni  pani, 
kterým  přísluší  název  lady;  ve  společenském 
obcování  však  oslovuje  se  tak  každá  vzne- 
šenější dáma. 

Hylae  v.  Milazzo. 

Mylava  {Mylau),  průmyslové  město  v  ša- 
škem kraji  zvikavském,  sev.  od  Plavná,  na 
trati  Reichenbach-M. ;  6353  ob.  (1890),  evang. 
kostel,  starý  zámek  s  museem,  prádelny  na 
česanou  a  vlněnou  přízi,  vynikající  průmysl 
soukennický  (16  podniků,  1400  děl.),  mechan. 
tkalcovství,  tiskárny,  barvírny  a  úpravny  lá- 
tek, mlýn  a  nedaleko  města  v  údolí  Góltzsch- 
ském  (v.  Goltzsch)  velkolepý  želez,  viadukt. 
R.  1367  obdržela  M.  od  Karla  IV.  městská 
práva  a  r.  1459  přešla  jako  léno  koruny  če- 
ské na  kurfíršty  saské. 

Mýlek,  bot,  v.  Lolium. 

Myliobatidae,  marani,  neveliká  čeleď 
rýn  ok  ů  (z  podřadí  Raiae),  kteří  mají  také 
tělo  široké,  ale  ploutve  prsní  nikoli  se  stra- 
nami hlavy  srostlé,  tak  že  alespoň  přední 
její  čásť  docela  jest  volna.  Široká  ústa  jsou 
ozbrojena  ploskými,  polygonálními  zuby  v  po- 
délné řady  sestavenými.  Ocas  jest  za  nepa- 
trnou ploutví  hřbetní  ozbrojen  nebezpečným 
ostnem.    Známo  posud  5  rodů  s  22  druhy 


maranů,  přebývajících  po  většině  ve  hlubi- 
nách mořských;  náležejí  sem  největší  rýnod 
vůbec.  Rodí  živá  mláďata.  Ve  Střed ozemnim 
moři,  v  Atlantském  okeánu  a  v  mořích  ko- 
lem Austrálie  žije  marandeskozubý  (My- 
liobatis  aquila  Cuv.);  má  tělo  hladké,  trup 
zdéli  i  zŠíři  až  i  1*5  m,  na  čele  lichý  p]ou- 
tevnatý  výrostek,  v  ústech  dvě  desky  ze  zu^ů 
šestibokých,  ploských,  v  prostřední  fadé  nej- 
širších; štíhlý  ocas  jest  dvakráte  delší  téla. 
Toto  má  barvu  nahoře  tmavohnědou,  vczpod 
světlejší.  Ještě  větší  rýnoci  náležejí  k  rodu 
Dicerobatis  Blainv.  (ďasoroh);  Z>.  Giomae 
(ďasoroh  křídlatý),  žijící  ve  Středozem- 
ním moři,  dorůstá  délky  3  —  4  m  a  váhy  ai 
600  kg.  Má  na  hlavě  ploutevnatc  výbéiky 
dva,  do  předu  jako  rohy  zakřivené,  ve  tlaraé 
zuby  drobným  hrbolům  podobné  a  ocas  tři- 
kráte delší  trupu.  Na  zadní  části  hřbetu  jsou 
drobné  šupiny,  na  ocase  mimo  osten  ještě 
četné  kostěné  hrboly.  Také  u  tohoto  druhu 
má  tělo  nahoře  barvu  tmavohnědou,  po  stra- 
nách olivově  hnědou,  vczpod  bílou.       Br. 

Hyliobatis  v.  Myliobatidae. 

Hylitta  n.  Militta,  též  Baaltis  zvaná, 
bohyně  semitská,  v.  Baal. 

HyUiui:  1)  M.  Christlob,  spisov.  něm. 
(♦  1722  v  Reichenbachu  u  Kamence  v  Lužici  — 
t  1754).  Studoval  v  Lipsku  krásná  umění  a 
přírodovědu,  přispíval  do  listů  Gottschedov- 
ských,  vydával  s  J.  A.  Cremerem  »Beoiúhon- 
gen  zur  Beforderuncr  der  Kritik  u.  des  ^aten 
Geschmacks«  (Halle,  1743—47).  v  nichž  ve- 
den ostrý  útok  proti  Hallerovi,  »Naturfor- 
scherc  (Lip.,  1747-48),  řadu  listů  krátkého 
trvání,  překládal  a  psal  veselohry.  Když  při- 
šel Lessing  r.  1746  do  Lipska,  spřátelil  se 
s  M-em  a  vydával  své  prvotiny  v  jeho  listech. 
Styky  M-ovy  s  Lcssingcm  potrvaly  i  v  Ber- 
líně, kam  se  oba  odstěhovali  r.  1748;  spo- 
lečně vydávali  »Beitrage  zur  Historie  und 
Aufnahme  des  Thcatcrs*  (Štutg.,  1750).  M-ovy 
Vermischte  Schri/ten  vyd.  Lessing  (Berl.,  1754. 
s  předmluvou). 

2)  M.  Otfried  v.  Muller  29). 
•  Mylodon  Ow.,  rod  velikých  fossilnícb 
ssavců  chudozubých  (v.  t.),  kterýž  někteří 
v  čeled*  Megatheriidae  (v.  Megathcrium). 
jiní  ve  zvláštní  čeleď  Mylodontidae  kladou. 
V  kůži  měli  ssavci  rodu  M.  hustá  zrna  ko- 
stěná; lebka  byla  nízká,  na  předu  krátká, 
jako  napříč  uťata,  měla  neúplný  oblouk  jař- 
mový a  obě  větve  dolejší  čelisti  byly  v  předu 
spojeny  v  široké  symfysi.  V  hořejší  i  dolejši 
čelisti  bylo  na  každé  straně  po  4  stoličkách 
na  žvýkací  ploše  elliptičných  nebo  skoro 
trojhraných;  v  hořejší  čelisti  byla  prvoí  sto- 
lička ode  druhé  oddělena  mezerou,  v  dolejši 
jest  poslední  stolička  větŠí  předních  a  má 
žvýkací  plochu  dvojlaločnou,  skoro  číslic 
8  podobnou.  V  páteři  bylo  7  obratlů  šíjo- 
vých, 16  hrudních,  3  bederní,  7  křížových  a 
20 — 24  ocasních.  Končetiny  se  délkou  od 
sebe  valně  nelišily;  přední  byly  však  statnější 
a  pětiprsté,  zadní  čtyřprsté.  M.  robustus  Ov. 
(délka  3*5  m)  nalezen  v  pleistocénu  u  Bue- 
nos Ayrů.  Kromě  rodu  M.  počítáme  v  čeleď 


Mylohyoideus  —  Myosotis. 


927 


Mylodontid  rody  SceUdotherium  Ow.  a  Glos- 
sotherium  Ow.  (také  pleistocén).  Tomuto  dru- 
hému rodu  beze  vší  pochybnosti  náležejí 
i  kusy  kůže  a  zbytky  kostry,  jež  byly  r.  1898 
nalezeny  spolu  se  stopami  člověka  v  rozsáhlé 
jeskyni  u  zátoky  » Poslední  Nadějc<  v  pata- 
gonské  gubernii  Santa  Cruz;  budily  obecnou 
pozornost  i  popsány  nejprve  jako  zbytky 
nového  rodu  Neomylodon  (Mořeno),  pak  zase 
jako  Grypotherium  (Reinh.).  Br. 

Hylohyoident  (z  řec.)  je  sval  sáňojazyl- 
kový,  jenž  spojuje  vnitřní  plochu  těla  saňo- 
vého s  jazylkou  tvoře  takto  svalové  dno  du- 
tiny ústní  {diaphragma  oris).  Svým  smrštěním 
zdvihá  jazylku  a  tiskne  jazyk  k  patru.  Dle 
úponu  jeho  na  sáni  vzniká  na  její  vnitřní 
ploše  drsná  čára  sáňojazylková  {iinea  mylo- 
hyoidea);  pod  ní  umístěna  je  slinná  žláza 
podsáííová  a  nad  ní  podjazyková. 

Mylord  (angl.),  osloveni  lordů;  obecně 
pak  tolik  co  »milostpanec. 

Hymenslng  v.  Maimansing. 
Mynheer  [mínhérj,  t.  j.  »můj  panc«,  hol- 
landské  oslovení;  odtud  žertovná  přezdívka 
HoUanďanů. 

Myooarditifl  (z  řcc.),  zánět  svaloviny 
srdeční. 

Myodefl,  zool.,  v.  Lumík. 
Myodlnla  v.  Myalgia. 
BEyofon  (z  řec),  přístroj  na  zkoumání 
zvuků  svalových.  Podoben  jest  mikrofonu 
(v.  Telefon).  Čásť  přístroje,  která  se  klade 
na  chvějící  se  sval,  souvisí  s  kouskem  uhlíku, 
který  se  dotýká  uhlíku  jiného.  V  galvanickém 
kruhu  obou  uhlíků  jest  článek  a  telefon. 
Chvěním  svalu  zeslabuje  nebo  zesiluje  se 
dotek  obou  uhlíků,  tím  se  mění  odpor  v  ícruhu 
vodivém  a  vzbuzují  se  zvuky  v  telefonu.  M. 
sestrojil  Boudet.  nvk. 

Myogale,  zool.,  v.  Chochul. 
Myog^af  (také  myografion,  z  řec), 
přístroj  na  zaznamenávání  pohybů  svalo- 
vých. Důležitou  částí  m-u  jest  nestejnora- 
mená  páka,  která  kratším  ramenem  přiléhá 
ke  svalu,  jehož  pohyb  má  býti  studován, 
dclši  rameno  opatřeno  jest  na  konci  hrotem, 
který  píše  na  otáčející  se  válec  počernéný 
sazemi.  Pohyby  svalové  zapisuje  hrot  del- 
šího ramene  páky,  ve  zvětšené  míře.  Marey 
sestrojil  m.,  jehož  páka  byla  dřevěná  a  velmi 
lehounká,  kratší  konec  zhotoven  z  kousku 
bezové  duše.  M.  Rosenthalův  skládá  se 
z  kruhové  desky  na  jedné  straně  očerněné, 
která  se  roztáčí  závažím,  jež  působí  na  šňůru 
otočenou  kolem  válce,  na  němž  deska  jest 
upevněna.  Když  je  deska  v  náležité  rychlosti, 
posune  se  k  ní  píšící  hrot  páky  m-u  a  zá- 
roveň hrot  ladičky,  která  určitými  značkami 
zaznamenává  určité  časové  okamžiky  (na  př. 
vteřiny,  půlvteřiny  a  pod.).  Přístroj  jest  tak 
zařízen,  že  po  jedné  otočce  deska  se  auto- 
maticky vzdálí  od  píšícího  hrotu.  Pohyb  de- 
sky nebo  válce  m-u  rusí  se  poněkud  třením 
píšícího  hrotu,  proto  Marey  zlepšil  m.  tím, 
Že  hrot  připevnil  ke  kotvě  elektromagnetu, 
kterým  procházely  nárazy  proudové  velmi 
rychle  se  střídající,   tak  že   místo   souvislé 


čáry  sestával  výkres  mu  z  jednotlivých  kra- 
tičkých čárek.  My  sestrojili  též  Helmholtz, 
Valentin,  Du  Bois  Reymond  a  jiní.      nvk. 

Myohyflterotomle  v.  Hysterotomie. 

Myolemma  (z  řec),  v  anatomii  jemná  po- 
jivová blánka,  obalující  svazečky  příčně  pru- 
hovaných vláken  svalových. 

Hyologie  (z  řec),  v  lék.  nauka  o  svalech, 
s  v  a  I  o  s  I  o  v  í. 

Hyom  (z  řec  mxoma)^  v  lék.  nádor  sklá- 
dající se  z  vláken  svalových,  v  řidších  pří- 
padech z  příčně  pruhovaných  vláken  (rhab- 
domyoma)  a  v  častějších  z  hladkých  vláken 
ileiomyoma).  Bují-li  s  vlákny  svalovými  zá- 
roveň i  vazivo,  vznikají  nádory  smíšené, 
myofibromy  nebo  fibromyomy.  Nádory 
ty  vyskytují  se  v  místech,  kde  přirozenou 
měrou  se  nalézá  svalovina,  na  př.  ve  stěnách 
děložních  (srv.  Děloha,  str.  253ťi),  a  bývají 
přesné  ohraničeny.  Považuji  se  za  nádory 
benigní. 

Myopathie  (řec),  onemocnění  svalů, 
někdy  také  označení  některých  typických 
forem  svalové  atrofie. 

Myophoria,  rod  mlžů  z  vymřelé  čeledi 
Trigonid,  s  miskami  malými  a  zámkem  li- 
chozubým  (schizodontním).  Jest  velmi  hojnou 
zkamenělinou  v  triasovém  útvaru,  jehož  ně- 
které vrstvy  naplňuje.  Pa, 

Hyopia  (z  řec.)  v.  Krátkozrakost. 

l^opotamna  coypus  Geoffr.,  řeko- 
myš,  jest  hlodavec  z  čeledi  osmákův  {Octo- 
dontidae).  Má  tělo  statné,  zdéli  40—45  cw, 
pokryté  hustou  a  hebkou  srstí  barvy  nahoře 
hnědé  s  delšími  tmavšími  pesíky,  vezpod 
černohnědé,  na  bocích  narudlé,  na  čenichu 
a  na  rtech  světle  šedé  aŽ  bělavé.  Široká 
hlava  jest  na  temeni  ploská  a  na  čenichu 
tupá,  boltce  jsou  malé;  chrup  má  veliké 
zuby  řezací,  stoličky  čím  dále  nazad,  tím 
větší  a  v  hořejší  čelisti  má  každá  na  obou 
stranách  po  dvou  kličkách  skloviny.  Nohy 
jsou  krátké,  pětiprsté,  na  zadních  jsou  prsty 
trochu  delší  a  kromě  vnějšího  plovacími  bla- 
nami spolu  spojeny;  dráp  vnitřního  prstu 
jest  plochý,  skoro  nehtu  podoben.  Dlouhý 
a  oblý  ocas  jest  kroužkované  šupinkatý  a 
pokryt  přilehlými,  tuhými  chlupy.  M.  žije 
v  již.  Americe,  na  jihu  od  obratníka  kozo- 
rožce, po  párech  na  březích  řek  a  přebývá 
tu  ve  hlubokých  děrách.  Umí  výborně  plo- 
vati a  živí  se  travou  a  j.  býlím.  Lidé  ho  tam 
(Buenos  Ayres,  Montevideo)  zejména  pro 
vzácnou  koŽku  pronásledují  a  také  cvičenými 
psy  lapají;  i  masa  tu  a  tam  požívají.    Br. 

Hyoaln  v.  Bílkoviny  str.  63  a. 

Myoala  (řec),  zúženi  zornice,  v.  Du- 
hovka, str.  125^. 

Hyoaltis  (řec.)>  zánět  svalů. 

Myosotis  Dill.  (t.  j.  myší  ouško),  po- 
mněnka (Vergíssmeinnichť),  rod  rostlin 
drsnolistých  z  podčel.  kamejkovitých 
{Lithospermeaé)  obsahující  lleté  neb  vytrvalé, 
zřídka  lysé  byliny  s  listy  střídavými  a  s  květy 
stopkatými  n.  sedavými,  blankytnými,  růžo- 
vými n.  bílými  obyčejně  v  lichohroznech 
ponejvíce    bezlistých.     Kalich    jest    Sklaný, 


928 


Myosurus  —  Myricaccae. 


tyčinky  jsou  buď  vyniklé  neb  uzavřené. 
Cočkovité  hladké  tvrdky  jsou  přirostlé  na 
lůžku.  M.  roste  asi  40  druhy  v  mírném 
pásmu  východní  polokoule,  z  nichž  daří  se 
v  Čechách  8  druhů :  1.  s  lichohroznem 
2 — 4květým:  M.  sparsiflora  Mik.,  p.  řídko- 
kvétá;  2.  s  lichohroznem  hojnokvétým 
a)  s  kalichem  přitisklc  chlupatým:  M  palus- 
tris  Roth,  p.  bahenní,  nczabudka,  myší 
ouško,  okotéška,  vzpomínáček  a  j., 
a  M.  caespitosa  Schultz,  p.  trsnatá;  b)  s  ka- 
lichem odstálc  srstnatým:  a)  s  lichohrozny 
zcela  bezlistými:  M.  hispida  Schlecht.,  p.  srst- 
natá;  M.  versicolor  Srn.,  p.  měňavá;  M.  in- 
termedia  Lk.,  p.  prostřední,  a  M.  silvatica 
Hoffm.,  p.  lesní;  (i)  s  lichohrozny  nejdoleji 
listnatými:  M.  stricta  Lk.,  p.  tuhá.  Z  pla- 
ných druhů  jest  néj oblíbené jší  p.  bahenní 
a  p.  lesní,  kterážto  se  i  hojné  pro  ozdobu 
péstuje  a  pak  časem  i  plnokvčtosti  nabývá. 
Zejména  pčstujc  se  její  srstnatější  forma 
alpestris  a  to  v  odrůdách  zakrslých:  var. 
nana  coerulea  (modrá),  var.  nana  rosea  (rů- 
žová) a  var.  nana  alba  (bílá)  a  v  odrůdé 
var.  robusta  grandiflora  (velekvétá).  P.  ba- 
henní pěstuje  se  v  odrůdé  stále  kvetoucí 
var,  semperflorens  též  v  kruhulích.        Déd, 

Hyoaaraa  L.,  myší  ocásek,  rod  rostlin 
pryskyřníkovitých  vlastních  (Ranun- 
culeaé),  obsahující  2  druhy  malých  lletých 
bylin  s  listy  přízemními  čárkovitými  a  s  1- 
kvétým  stvolem.  Kalich  jest  5listý  a  koruna 
5pláteČná,  plátků  žlutavých  s  dlouhým  nehtem 
a  rourkoví  tým  medníkem.  Tyčinek  jest  až 
14  a  semenníků  mnoho  volných  na  lůžku 
prodlužujícím  se  ve  válcovitý  ocásek  hustě 
obrostlý  nažkami  s  visutými  vajíčky.  Na  vlh- 
kých rolích  a  písčinách  roste  v  Čechách 
M.  minimus  L.,  m.  o.  nejmenší.        Děd. 

Hyotomia  (z  řec.)  sluje  takové  přeříz- 
nuti svalů,  které  má  za  účel  odstraniti 
jejich  zkrácení  a  z  něho  vyplývající  znetvo- 
ření. V  dřívějších  dobách  prováděna  častěji 
než  nyní,  kdy  omezena  na  obor  mnohem 
užší,  o  který  se  ještě  dělí  s  t.  zv.  tenoto- 
m  i  í,  při  níž  se  přeřezává  šlacha.  M.  provádí 
se  na  př.  na  svalu  kývači  na  krku  tím  způ- 
sobem, že  se  nůž  (t.  zv.  tenotom)  vbodnc  na 
vhodném  místě  mezi  kůži  a  sval,  jehož  na- 
pjetí  docílíme  vhodnými  manipulacemi,  na- 
čež podkožně  přeřezává  se  sval  napříč;  sta- 
hující se  sval  jednak  sám  postupuje  proti 
ostří  nože,  jednak  operateur  mírným  tlakem 
na  nůž  napomáhá  tak  dlouho,  aŽ  zkrácení 
svalu  tak  jest  odstraněno.  Že  znetvoření  jím 
podmíněné  pomíjí. .  Také  však  možno  pro- 
vésti m-ii  z  otevřené  rány.  Rozumí  se,  že 
výkon  provádí  se  jako  všecky  krvavé  vý- 
kony chirurgické  za  všech  opatření  antisep- 
tických.  —  V  očním  lékařství  provádí  se  m. 
jako  t.  zv.  strabotomie  při  šilhání  {stra- 
bismus),  v  chirurgii  vlastní  m.  nej častěji  při 
křivém  krku  (stranohlavosti,  torticoUis).  Pnrk. 

Hyotonie  (řec),  také  Thomsenova  cho- 
roba, vrozené  a  dědičné  nervové  onemoc- 
nění, hlásící  se  tím,  že  odpočívající  svaly 
upadají  v  značnou  ztrnulost,  jakmile  úmyslný 


pohyb  proveden  býti  má.  Při  samém  počátku 
pohybu  tuhost  svalů  neustále  vzrůstá  budíc 
v  nemocném  dojem,  že  výkon  svalový,  o  který 
se  pokouší  (vykročení,  uvolnění  stisknuté 
ruky  atd.),  jest  nemožný;  v  málo  okamžicích 
ztrnulost  přestává,  nemocni  mohou  končetin 
volně  užívati  a  nepociťují  tak  dlouho  pře- 
kážky, až  sval  opět  odpočinul.  Únava  a  ro- 
zechvění stupňují  tento  stav.  Veškeré  jiné 
nervové  funkce  bývají  neporušeny.  Mikro- 
skopický výzkum  zjistil  hypertrofii  svalových 
vláken  s  rozmnožením  jader  a  nedostatečné 
příčné  jich  žíhání.  Mjc. 

MyoJddae,  Myoxus,  zool.,  v.  Plchové. 

Hyra,  starověké  město  v  Lykíi,  vzdálené 
3  km  od  moře,  kde  přistál  sv.  apoštol  Pavel. 
Zde  byl  sv.  Mikuláš  biskupem.  Na  blízku 
u  vsi  Kjdjdžůku  zachovalé  staré  divadlo  a 
skalní  hroby. 

MyrdUnn  v.  Merlin. 

Msrrha,  myrxha,  v.  Balsamodendron. 

Hyrla  (z  řec),  v  metrické  soustavě  měr 
a  vah  ==  iO.OOO;  m.-gramm  =  10.000  gr, 
m.-metr  =  10.000  m. 

Myriáda  (z  řec),  deset  tisíc. 

Hyriapoda,  zool.,  viz  Stonožky-. 

Myrloa  |-kaj  L.,  voskovník,  rod  rost- 
lin z  čel.  vosKOvníkovitých  n.  zdlovi- 
tých  {Aíxricaceae)^  obsahující  stromy  n.  kře 
s  listy  střídavými  tak  jako  větve  i  plody 
aromatickými  žlázami  hustě  pokrytými.  Je- 
hnědy  dvojakých  nepatrných  květů  vyvinuji 
se  dříve  než  "listy:  v  prašných  jehnědádi 
jest  za  každým  listem  po  2  až  více  volných 
n.  srostlých  tyčinkách  a  v  pestíkových  po 
1  pestíku  ukončeném  Šupinovitým  okvětím, 
1  čnělkou  a  2  nitkovými  bliznami.  Plod  jest 
suchý  n.  zbobulelý  oříšek.  M.  objevuje  se 
v  mírných  a  studených  zemčpasech  celého 
světa  kromě  Austrálie.  Na  sev.  polokouli 
až  do  sz.  Německa  roste  v  lesních  bažinách 
a  rašeliništích  M.  Gale  L.  (Gale  commune  L.), 
2dla  n.  vřcsna  obecná,  jako  kříček  as 
1*5  m  vysoký,  po  celém  povrchu  zlatožlutými 
pryskyřičnými  žlazkami  tečkovaný.  Jeho  plo- 
dy jsou  2křídlé.  Jeho  listů,  herba  Myrti  bra- 
banticae,  užíváno  jako  léku  stahujícího  neb 
i  místo  chmele  v  pivovarství.  Hnědá  jeho 
kůra  dává  výbornou  tříslovinu.  Severoame- 
rická M.  cerifera  L.,  v.  obecný,  jakož 
i  kapské  druhy  M.  cordifolia  L.,  v.  srdco- 
listý,  a  M.  quercifolia  L.,  v.  dubolistý, 
mají  plody  potažené  voskem,  jehož  se  užívá 
pod  jm.  myrikového  n.  myrtového 
k  výrobě  svíček,  mastí  a  pod.  M.  byla  za- 
stoupena již  ve  třetihorách.  Déd, 

Hyrioaoeae  [-ka-],  voskovník  ovité 
n.  zdlovité,  čeleď  rostlin  2děložných  z  pří- 
buzenstva ořešákovitých,  obsahující  kře, 
polokře  n.  stromky  s  listy  střídavými  jedno- 
duchými a  buď  celokrajuými  nebo  pilovi- 
tými, zubatými  n.  zpeřenodílnými  z  praviďa 
bez  palistů.  Květy  1— 2domé  skládají  klasy 
n.  jehnědy,  někdy  rozvětvené  a  Ikvětýnu 
listeny  závitkovitě  obrostlé.  Seraennik  jest 
Ipouzdrý  Ivaječný  s  2  obyčejně  dlouhými 
bliznami.  Pecko  více  má  oplodí  někdy  dužoaté 


Myricaria  —  Myriophyllum. 


a  vosk  vypocujici  a  semeno  bezbileční  s  vel- 
kým lárodkcm  a  duiaatými  délohami.  M. 
obávají  převahou  Ameriku,  podřízení  Afriku, 
Asii  i  Evropu  a  v£ude  jen  mírné  n,  stude- 
néjii  ponebí;  v  krajinách  meiiobratnfkových 
Dáieiejí  ku  květenĚ  vyšších  pohoří.  Obsahu- 
jíce mnoho  látek  prysky  řič  ných,  zejména 
hořkých,  užívají  se  M.  jako  vydatné  zvláště 
poíiJCujtci  léky;  kromé  toho  dává  vČtšina 
z  nich  zelený  vosk,  jenj  se  z  plodů  jejich 
vyvaruje  a  jehoí  se  uíívá  k  výrobě  vonných 
svíček,  masti,  náplasti  aj.  Hotentoti  požívají 
vosku  toho  jako  sýra.  M.  čítají  asi  35  druhů 


nach  poříčních  a  potočních  jiiní  a  střední 
Evropy,  poskrovnu  i  v  Čechách  u  Krumlova 
a  Ném.  Brodu,  a  pěstuje  se  jako  příbuzný 
a  jemu  podobný  Tamaríx  gallica  L.,  hře- 
benčik  francouzský,  pro  ozdobu  i  v  sa- 
dech. Stihlých  větví  lze  uiiti  k  hotoveDÍ 
troubelů.  Díd. 

Hyrlolit,  část  vosku  včelího  v  alkoholu 
nerozpustná,  není  iátka  chemicky  jednotná, 
včtijnou  jest  však  palniitan  myrjcylnatý.  OŠe. 

l^ri^oophylliim  J-ko-]  Conwtz.,  otisky  li- 
stové hojných  předvekých  rostlin  dvoudSloí- 
ných,  řazených  k  čeledi  Myricaceae.  EBr. 


9.  Milek  (t.  »v.  multíiový  kv*i) 


Myrhika  fragraiu  Hod 

prAFez  lihot  >  Dkvíilm. 

'    -  iilkovtho.    e.  ■  : 


blavnĚ  z   rodu   Myri 


,   (v.  t.)   a   Comp- 


Mjrrioarlft  [-ka-j  Desv.,  tamaryáek  n.  ta- 
maryšk,  iidovinník,  rod  rostlin  2déloí- 
ných  z  řádu  cistokvětých  a  z  čel.  tama- 
r  y  á  k  o  v  i  t  ý  ch  {Tamarieaeeae),  zastoupený 
v  střední  Evropč  keřem  M,  s"'''*'"f'^<'  Ďesv. 
(^Tamarii  L.),  t.  obecný,  ž.  tuhý.  Tento  do- 
sahuje výšky  3s  2  5  m  a  má  prutovité  vétve 
s  listy  malými,  podlouhle  čárkovitými,  šedo- 
zelenými, atřcchovitě  se  kryjícími.  Drobné 
Icvčty  skládají  konečné  dlouhé  hrozny,  kvete-li 
váak  téhož  roku  podruhé,  vyrůstají  kvetoucí 
rozhy  pod  jarními.  Květ  skládá  se  z  5dih>ého 
Ralicha,  z  Splátečné  růžové  koruny,  z  10  tyči- 
nek do  poia  Ibratrých  a  střídavě  delších  a 
ze  svrchního  semenníka  se  sedavými  hlava- 
tými bliznami.  Plod  jest  pouzdrosečná  to- 
bolka s  hojnými  semeny.  M.  roste  v  písči- 
OttBv  Slonlk  Nuínf,  n.  XVII.  «;  1901. 


Kyrtoylový (též  mel issylový) alkohol 
vzorce  bezpochyby  C^^H,^.  OH.  jeden  z  nej- 
vyšších známých  jednomocných  nasycených 
alkoholů  řady  mastné.  Sloučen  s  kyselinou 
palmitovou  jest  součástí  vosku  včelího  (srv. 
Myri  cín).  Z  aetherického  roztoku  krystal- 
luje  v  jehlách,  které  při  86'  taji;  pří  bodu 
tání  jest  m.  a.  0-808  hutný.  OSc. 

Myrlomorfoakop  viz  Kaleidoskop 
str.  776.1. 

■yrlopbryi  uradoxa  Penard,  alu- 
n  1  v ka  {Helio^oon) ,  objevená  v  bahnitých 
vodách  u  Genevy,  má  mezi  exopodicmí 
po  ceiém  povrchu  těla  roztroušené  brvy, 
které  svou  podobou  připomínají  bičíky  Fta- 
gellat.  yBbr. 

MyritwltyUiim  L.,  stolistek,  kroceA, 
rod  rostlin  2dělolnýi;h  z  čel.  zrnulovitých 
I  [Haloragidaceae),  obsahující  vytrvalé  vodní 
59 


930 

byliny  v  bahně  zakořeněné  s  listy  obyčejně 
pfesleněnými,  někdy  též  vatfícnými  n.  stfí- 
davýmí,  buď  nedělenými  nebo  pilovitými. 
zubatými  oebo  u  středoevropských  druhd 
hřcbenité  pefenodilnými  úkrojkQ  vlasovitých. 


Myriopoda  —  Myristová  kyselina. 


vité  a  buď  vlečky  nebo  jen  dolejSf  peří 

dílné  n.  klané.    Doleni  květy  klasu  jsou  pe- 

stíkoví,  prostředni  nékdv  obojaké  a  hořeni 

praSné,  složené  ze  4(2)listého  kalfSku,  i  2—4- 

plátečné  naěervenalé  korunky  a  buď  le  2—8 

tyčinek  nebo  ze  4(2)pouzdrého  semennfka. 

Plod  jest  oříšek  n,  pcckovice  rozpadávající  V  GÚyaně  daří 


ostrově  Nové  Guince,  tamtéž,  ale  t  v  jínýdi 
tropických  krajinách  pěstovaná.  M.  kvelt 
stále  a  poskytuje  sklizeň  ptodQ  třikrit  do 
roka,  v  srpnu,  listopadu  a  březnu.  Rubitti  | 
plodů  nehodí  se  za  surová  k  jídlu  pro  os:roa. 
svraskavou  chuf,  proto  Ji  zadělávají  a  v  po- 
vidla upravuji.  Hlavni  uíitck  poskytují  idíÍ- 
kem  obalená  semena  (v.  Muškátoví-  kvé: 
a  muškát,  ořechy).  Rod  M.  dělí  se  ďlc  kvé- 
tenství  hlavně  v  sekce:  F.umyrística  s  květy 
v  ůilabnich  nebo  nad  paždím  listů  postan- 
ných  okolicich;  Caloneura  s  kvéty  v  úilab- 
nich  latách  a  Sydmoneura  s  kvétnimi  str- 
bouly  uspořádanými  v  laty  nebo  hrozny.  - 


_  vlhkých  místech  M.  iř 
blfera  Lam.,  m.  sádlo- 
nosný,  z  jehof  roitlu^E- 
ných  jader  odměSujc  s: 
vroucí  vodou  ostrý  a  pro- 
to klečení  neschopný  tuk, 
hojně  ulívanýk  úpravěsvi- 
ček.  Podobně  prospívají 
americké  druhy  M.  otoba 
H.  et  B.  a  M.  o/ňcinalit 
Mart.  Dtá. 

MyrlatiouMa* 


rite, 


elMf 


t.  tSsi.  Myríitka, 


bC  ve  4  jednosemené  pecky.  M.  roztroušeno 
jest  asijis  druhy  po  celém  světě,  i  nichí 
v  Čechách  roste  v  tflnich  n.  po  kraji  rybníků 
M.  verlidllalum  L.,  s.  n.  k.  přesicnatý, 
s  listeny  klasů  vesměs  pefenodilnými  n.  kla- 
nými, a  M.  spicatum  L.,  s.  n.  k.  klasnatý, 
s  listeny  hořeních  květů  nejcelejšími.     Dfd. 

Myriopoda,  zool.,  v.  Stonožky. 

Myrlitioa  [-ka]  L.,  macizeň,  mušká- 
tový strom  (Muskatnuss).  rod  rostlin  2dě- 
ložných  mnohoplodých  i  čel.  macizeňo- 
vitých  (Myriíticaceae).  obsahující  asi  80 
druhů  stromů  s  listy  střídavými  celokraj- 
nými  často  ílaznatotečkovanými  a  proto  aro- 
matickými a  s  kvéty  velmi  drobnými  2do- 
mými  s  okvětím  baítkovitým,  Sklaným.  koŽo- 
vjtým  a  barevným.  Tyčinek  jest  9  ai  mnoho, 
zřídka  6,  vaječník  dorůstá  v  peckovici  Ise- 
mcnou,  as  jako  vlašský  ořech  velikou.  Se- 
meno má  vnéjáí  vrstvu  mázdfítou  n,  duina- 
tou,  střední  vrstvu  tvrdou  a  vnitřní  jemnou, 
laríistající  nepravidelně  do  velkého  hluboce 
lalořnatého  bílku.  M.  roste  většinou  v  tro- 
pické Asii  a  Americe.  Nejužitečnější  druh 
jest  M.  Si-agrani  Houtt.  (M.  ',ffich<alí$  L.  til.. 
M.  moschala  Thunbg.,  M.  aromatica  Lam.), 
m.  pravá,  dosud  planá  v  hustých  lesích  men- 
ších ostrovů  moluckých  a  na  západním  polo- 


rostlin  2děloiných  s  řádu 
mnohoplodých  i, /Wr- 
earpieat),  příbuzná  s  dřiš- 
fáiovitými  a  vavříno- 
vitými.  obsahující  stro- 
my, zřídka  kře,  často  aro- 
matické a  na  mladých  roi- 
hách  a  kveten st vích  od 
hvéidovirtch  chloupků 
plsfnaté.  Listy  jsou  be: 
palistů.  střídavé,  celé,  ipf- 
fenoiilné.  často  ilaznatě 
1  tečkované.  Pravidelné  květy  jsou  Zdomt, 
zpravidla  stopkaté,  malé  v  ilžlabíčkových  oko- 
licich, hroznech,  latách  n.  strboulech  a  j.  Jed- 
notlivý květ  zpravidla  vyniká  z  paidí  prcha- 
vého fistenu  a  jest  podepřen  2kýlným  íistec- 
cem;  podobně  jsou  i  strbouly  Kvétni  s  po- 
čátku chráněné  posléze  padavým  vclkýa: 
listenem.  Okvětí  obojích  květů  jest  jedno- 
duché 3(2— 4)laločné,  v  pupenu  chlopnitě. 
Tyčinky,  jichí  3—18  nebo  více.  srůstají  nii- 
kami  nebo  i  praŠnfky  ve  sloupec  různ^Jho 
tvaru.  Semennik  jest  svrchní,  ipouzdrý,  s  b:ii- 
nou  skoro  sedavou.  sploštéle  hlavatou  nebo 
nezřetelně  21aločnou  asi  vztyčeným,  téroéf 
u  zpodmy  se  nalézajícím  vajíčkem.  Plod  pec- 
kovici podobný  otvírá  se  2,  zřídka  4  chlop- 
němi a  obsahuje  1  semeno.  M.  objevují  sř 
převahou  v  tropických  krajinách  Asie  a  ..\ine- 
riky,  skrovněji  v  Africe  a  v  Austrálii,  a  ai- 
leíejí  ke  stromům  v  troprch  vůbec  pěstova- 
ným hlavně  pro  své  kořenné  a  léčivé  sou- 
části plodů.  Z  poraněné  kůry  jejich  často 
prýští  se  načervenalá.  někdy  ostrá  a  léčivá 
šfava.  M.  čítají  asi  80  druhíl  řazených  k  je- 
dinému rodu  Myristica  (v.  t).  /VJ. 

Kyrbrtovi.  l^iellnk,  C,iH.^Ot,  naleiem 
v  tuku  muškátovém  i  kokosovém,  sloučena 
s  glycerinem    na  glycerid  myristio.    Od- 


Myrmccismus  —  Myrmeleonídae. 


931 


kryta  též  v  tuku  vorvaňovém.  Lupénky  při 
54*  tající,  kterých  nelze  bez  rozkladu  destil- 
lovati.  OŠc. 

Msrrmeolflmiia  v.  Mravenčení. 

Myrmeoobliui  l-ko-j  fasciatus  Waterh., 
mraveník,  jest  malý,  masožravý  ssavec  vač- 
n^Ltý  (řádu Marsupialia)  z  čeledi  álakolů  {Da- 
syuridaé).  Náleží  k  nejpěknějším  ssavcům  ce- 
lého řádu;  tělo  má  podlouhlé,  zdéli  asi  25  cm, 
hlavu  malou,  v  předu  zašpičatělou,  zadní, 
4prsté  nohy  trochu  delší  předních  5prstých, 
ocas  20  cm  dl.  a  huňatý.  Trup  jest  pokryt  krát- 
kou, hustou  srstí  barvy  na  přídě  těla  okrové, 
nazad  tmavší,  až  i  černohnědé,  se  6—9  bílými 
nebo  našedivělými  pruhy  příčnami,  vezpod 
žlutavě  bílé,  na  nohách  vně  clo  žlutá  na- 
hnédlé  a  v  předu  bílé;  čenich  jest  černý,  na 
oku  i  uchu  jest  také  pruh  černý,  na  ocase 
jsou  delší  chlupy  u  kořene  žlutavé,  výše 
černé,  ale  na  špičce  bělavé.  V  bohatém  chrupu 
má  předních  zubů  ^,  kly  j,  mezcrních  zubů 
J,  stoliček  %\  mezi  předními  zuby  jsou  me- 
zery, hořejší  jsou  drobné,  z  dolejších  jsou 
oba  první  (vnitřní)  prodlouženy.  Samice  ne- 
má vaku.  Čiperný  tento  ssavec  jest  domovem 
v  záp.  a  již.  Austrálii,  obývá  v  lesích  a  živí 
se  hmyzem,  po  přednosti  mravenci.      Br. 

Myrmeoooyfltiui,  mravenec  medový, 
rod  mravenců  (Formicidae)  žijících  v  sev. 
Americe  na  území  prostírajícím  se  od  již. 
Mexika  do  Colorada.  Jest  památný  hlavně 
tím,  že  jeden  druh  jeho  dělníků  proměněn 
jest  v  živé  zásobárny  medové,  jejichž  med 
je  v  čas  potřeby  potravou  ostatním  členům  ko- 
lonie. Mravenci  ti  stavějí  si  hnízda  podzemní 
a  vedou  Život  noční,  jedni  jejich  dělníci  sbí- 
rají med  na  duběnkách  jistého  dubu  a  krmí 
jimi  v  hnízdech  jiné  dělníky.  U  těchto  hro- 
madí se  med  v  žaludku  ssacím,  umístěném 
v  zadečku  a  schopném  značné  roztažitelnosti. 
Žaludek  ssací  medem  naplněný  posléz  vypl- 
ňuje téměř  veškerou  dutinu  zadečku  (ostatní 
části  roury  zažívací  stlačeny  jsou  na  stranu 
břišní),  zadeček  pak  nabývá  podoby  kulaté 
a  velikosti  až  hrachu.  Takto  změnění  děl- 
níci, živé  to  buňky  medové,  chováni  jsou  ve 
zvláštních  zásobních  odděleních  hnízda  i  visí 
tu  druh  vedle  druha  nehybně  se  stěn.  Za 
nedostatku  potravy  jsou  navštěvováni  ostat- 
ními čkny  kolonie,  aby  poskytli  jim  medu 
jfivného,  jejž  stahováním  žaludku  ssacího  lze 
vypuditi  nazpět  k  ústům.  —  Mravenci  me- 
doví vyhledáváni  jsou  od  domorodců  pro 
med,  velmi  prý  lahodný,  jenž  jim  je  za  po- 
choutku. 

H3nElii600dia  v.  Myrmecophilní  rost- 
liny. 

Hsrrmeooleon,  zooL,  t.  j.  Myrmeleon, 
v.  Myrmeleonidae, 

Mýrmeoophaga,  zool.,  v.  M  r  a  v  e  n  e  č  n  í  k. 

Hyrmeoophllni  rostliny  (mravenco- 
milné  r.),  též  myrmecophyta  zvané,  jsou  rost- 
liny poskytující  dutinami  svého  těla,  k  účelu 
tomu  pořízenými,  útulek  a  bydliště  malým, 
bojovným  mravencům,  začež  tito  opět  svého 
hostitele  vydatně  chrání  v  boji  proti  nepřá- 
telům Živočišným.  Některé  rostliny  poskytují 


mravencům  snadno  přístupné  dutiny  ve  kmeni 
(Cecropia),  jiné  v  naduřelých  článcích  lodyž- 
ních  {Cordia  nodosa),  jiné  ve  kmenových  hlí- 
zách velkosti  hlavy  prostoupených  spletitými 
chodbami  (Myrmecodia),  jiné  konečně  ve  ve- 
likých dutých  trnech,  jež  mravenci  navrtávají 
(Acacia  sphaerocephala  a  spadicigerd).  V  tomto 
případě  zpříjemňují  rostliny  pobyt  mraven- 
cům ještě  medovými  žlázkami  na  řapících 
listových  a  zvláštními  napuchlinkami  na  kon- 
cích lístkův,  obsahujícími  hojnost  bílkovin- 
ných a  tukovitých  látek,  jimiž  se  mravenci 
vyživují.  Ochrana  rostlinám  naopak  pobytem 
mravenců  skýtaná  čelí  mezi  jiným  též  proti 
jiným  žravým  a  zhoubným  mravencům,  kteří 
shromažďují  a  snášejí  čerstvé  listy,  odkusu- 
jíce  je  ve  velkém  množství  s  konce  jejich 
řapíků.  V  tropické  Americe  stává  se  často, 
že  takovouto  invasí  mravenců  celé  větŠi  rost- 
liny bývají  do  holá  okousány,  čímž  ovšem 
zpravidla  zacházejí.  Mrav.  nci  to  způsobující 
však  sami  žiji  pospolu  s  jistou  houbou  {Ro- 
^ites  gonsylophora),  kterou  si  sami  pěstují, 
podávajíc<::  jejímu  podhoubí  potravu  v  po- 
době ukousaných  lístků  rostlinných.  Půso- 
bením tímto  vzniká  velké,  dutinami  prostou- 
pené těleso  houbové,  které  slouží  mravencům 
za  bydliště  i  za  potravu,  tím  totiž,  že  se 
uvnitř  z  něho  tvoří  výrostky  plné  výživn;Jxh 
látek,  jež  mravenci  spotřebují.  Myrmekohlie 
jest  jeden  z  případů  t.  zv.  symbiosy  dis- 
junktní. Ič, 

Ky  rmeoophllni  žlvodloho  vó,  m  r  a  v  e  n- 
comilní  živočichové  (myrmecophili),  jsou 
různí  živočichové,  kteří  více  méně  vý- 
hradně žijí  ve  hnízdech  mravenčích.  Známo 
jest  jich  přes  300  druhů,  jsou  to  skoro  ve- 
směs členovci  a  z  těchto  nejvíce  brouci.  Ně- 
kteří žijí  ve  hnízdech  mravenčích  jen  jako 
larvy  {Cetonia,  Clythra)^  jiní  ve  stavu  dospě- 
lém jen  příležitostně,  někteří  ve  svém  vývoji 
střídají  hnízda  různých  druhů  {Atemeles  pa- 
radoxus  Grvh  a  emárginatus  Payk).  Můžeme 
je  rozděliti  na  vlastní  hostě  mravenců  {myr- 
mecoxena),  kteří  od  mravenců  jsou  ošetřo- 
váni, pak  na  největší  čásť  takových  druhů, 
které  ve  hnízdech  jsou  trpěny,  a  posléze  na 
vetřelce,  kteří  od  mravenců  jsou  pronásle- 
dováni. Přes  507o  všech  tvoří  různé  druhy 
drabčíků,  pak  Pselaphidi  a  Clavigeridi,  ně- 
kteří Histeridi.  Z  jiných  řádů  zaslouží  zmínky 
cvrček  Myrmecophila  acervortim.  Největší  po- 
čet hostí  chová  Lasius  fuliginosus  (na  150)  a 
Formica  rufa  (na  100).  Srov.  Wasmann  E., 
Vergleichende  Studien  uber  Amcisen-  und 
Termiten-Gaste,  Haag,  1890.  Týž,  Krit.  Ver- 
zeichn.  d.  Myrmecophilen  und  Termitophilen 
Arthropoden,  Berlín,  1895.  Kpk. 

Myrmeleonidae  jest  čeleď  hmyzu  sít o- 
křidlého  vyznačená  tělem  protáhlým,  ty- 
kadly krátkými,  kyjovitými  a  na  konci  splo- 
štělými.  Larvy,  pokud  jsou  známy,  jsou  po- 
dlouhle vejčité  až  kopinaté,  mají  úzkou  čtyř- 
úhlou  nebo  vejčitou,  v  předu  uťatou  hlavu, 
kroužky  hrudní  postupně  širší  a  3  páry  noh. 
Hlava  nese  2  dlouhé,  ssavé,  proti  sobě  za- 
hnuté rourovité  čelisti,  složené  z  těsně  k  sobě 


Myrmica  —  Myrón. 


932 

přilehlé  felisti  horní  a  dolní.  Tykadla  jsou 
tenká,  nitkovitá.  obyč.  12— ISčlená,  a  jedno- 
ducliá  oíka  postavena  z  pravidla  na  vyvýše- 
ných hrbouIcLch.  Konec  téla  ozbrojen  jest 
krátkými  trnoTitými  itětinami.  VětSina  jejich 
chodí  poipátku  a  iije  v  kuíelovitých  jam- 
kách; jiné  béhaji  volnč  na  písčitých  místech. 
Jamky  vytvářejí  kráčejíce  poipátku  v  kruzích 
menlich  a  mi.'niích,  při  černí  zarýrajf  zade- 
ček do  zcmč,  písek  nahrnují  na  hlavu  a  jí 
ven  odhazuji.  Vjecky  íivi  se  hmyzem,  jeji 
čelistmi  vyssávají.  Dospčvle  hotoví  si  v  zemi 
kulovitý  lámotek  i  Části  z  písku.  M.  rozáí- 
řeni  jsou  po  celém  světě  v  krajinách  tropi- 
ckých a  mírných.  Rod  AfyrmeUoa  L.,  mrav- 
kolev,  mraven  co  jed,  mravkodav,  vyzna- 
čuje se  tim,  íc  ostruhy  jsou  zdélí  1.  článku 
chodidlového  a  zadeček  nenese  žádných  pfí- 
vésků.  Zadní  vétcv  postcosty  jde  šikmo  ke 
kraji  zadnímu.  Larvy  jsou  podlouhle  vcjčlté, 
mají  na  VDÍtf:ii  strané  čelisti  3  zuby  asi  stejně 
od  scbi:  vzdálené,  a  postupné  deUi;  íijí 
v  jamkách.  U  nás  Žiji  z  přečetných  druhů 
tohoto  kosmopolitického  rodu  pouze  dva, 
totii  M.  europatus  Mac  L.,  m.  obecný, 
s  křídly  skvrnitými,  a  M.  fo'     '  -  ■  -  ■      - 

čirokf 

Ostatní 

Palparei  Rbr.,  3  křídly  širokými,  silné  skvr-  j 
nitými  3  nápadné  dlouhými  makadly.  Kpk. 
Myrmioa  |-ka]  Latr.,  uzlatec,  jest  rod 
mravenců  z  podčeledi  Myrmicina,  s  políčkem  . 
loketním  do  polovice  rozděleným  a  tykadly  ■ 
u  samečků  ISčIcnými.  Nejobyč.  M.  '.aevinodis 
Nyl.,  u.  rezavý,  který  jest  rezavě  hnědý,  na  i 
zadečku  tcmnějjí.  Sameček  5'5  mm,  samička  | 
6'5— 7  mm,  oboietnik  4'5— 5  mm.  Žije  vSady 
V  lesích,  zahradách,  při  cestách,  na  lukách  I 
i  ve  starých  pařezech  a  pod  korou.  Rojí  se  ' 
v  červnu  ai  Kinu.  —  M.  moUficans,  m.  rol- 
lický,  žije  v  Texasu  a  pěstuje  se  na  pečUvě  j 


Kyrooarpai  ['''^■''1  '^Uem.,  rod  rostlin 
luštinatých  motýtokvétých  ze  skupiny 
Sophoieae,  obsahující  stromy  příbuzné  rodu 
Myroxj-Ion  (v.  t.).  od  nčboi  liší  se  téméř 
stejnými  kopinatými,  nehetnatými  plátky  a 
prodlouženými,  sploitělými,  po  obou  stra- 
nách stejnoměrné  křidlaiými  lusky.  V  hoře- 
ním konci  lusku  véií  na  dlouhein  poutku 
semeno  téméř  celý  lusk  vyplňující.  M.  roste 
dvěma  druhy  v  Úrazilii,  z  nichž  poskytuje 
M.  frondoíus  Allem.  balsám,  peruánskému 
poněkud  podobný.  Déd, 

■VTÓn,  řecký  sochař,  narodil  se  v  Eleu- 
therách  a  byl  činný  ještě  r.  444  př.  Kr.  Jako 


vzdělávané  prostoře  kol  hnízda  jistý  druh 

traviny,  jejíž  semena  jsou  mu  potravou.  Kpk. 

Xyrmldoiil  slul  starořecký  kmen  v  Tbes- 


<f(lni.  Vatikán.  Sáta  di 


salii  a  na  Aiginé.  Onde  zván  dle  praotce 
Myrmidona,  syna  Zevova,  jenž  se  byl  pra- 
menil v  mravL-ncc  (fiiip^rjDí  na  Aiginé  pak 
Zeus  Aiakovi,  prvému  králi,  stvořil  lid  z  mra- 
venců, kteráž  báje,  rázu  etymologického, 
téí  dobře  vystihuje  vytrvalou  povahu  Ajgi- 
ňanů.  klk. 

KyrobRlanoi  (bot.)  v.  Terminalia. 

Xjrrobaluiy  jsou  peckovice  stromfi  ná- 
leÍL-jicích  k  rodu  Terminalia  (v.  t.)  a  Em- 
blica  ív,  t.);  usušené,  jak  se  k  nám  přivá- 
žejí z  Vých.  Indie,  mají  podobu  sušených 
hrušek  neb  datli,  jsou  4—5  cm  dl.,  25  cm 
tlusté,  vrásčité,  barvy  íluté,  hnědé  aí  skoro 
Černé;  obsahuji  tříslovinu  (ai  45%).  vedle 
toho  kyselinu  duběnkovou  a  chebulovou. 
Dříve  se  jich  ulívalo  pro  hořkou  chuť  v  lé- 
kařství, nyni  se  jich  užívá  v  koieluiství  a 
barviřstvf,  poněvadž  na  množství  třísloviny, 
které  obsahuji,  jsou  velmi  laciné.  Přivážejí 
se  hlavně  přes  Kalkuttu  a  Madras  do  Lon- 
dýna. Jsou  velmi  tvrdé,  proto  koželuzi  ku- 
pují je  raději  tlučené.  Li. 


Feidiaa  byl  žákem  argejského  sochafo  Age- 
laida  a  škole  jeho  zůstal  věren  takť  tím.  ie 
pracoval  hlavně  v  bronzu.  M.  vytvořil  četné 
sochy  bohův,  heroův  a  athletův.  V  uměni  za- 
stupoval směr  naturalistický.  Se  zvláštní  zá- 
libou představoval  v  námětu  soch  prchavý 
okamžik.  Proslavena  za  staroviku  byla  sochá 
jeho  představující  lakónského  vítěze  v  Olym- 

Eli  Lada,  jenž  v  prudkém  béhu  pádil  v  před. 
eméně  slavná  byla  socha  ďíijicoto/a,  mladíka 
tvarův  ušlechtilých,  jeni  pravé  chce  s  ncj- 
vétšim  napjetím  sil  tělesných  vymrštiti  dis- 
kos.  Z  kopii  mramorových  nám  zachova- 
ných jest  nejlepší  ta,  která  se  chová  v  pa- 
láci Lancelolti  v  Římě.  Méně  přesná  kopie 
chová  se  v  museu  vatikánském  (viz  vyobr. 
č.  2853.}.  Touž  chválu  sdílela  skupina  .tfar- 
syas  a  Athéna,  jejiž  originál  byl  vystaven 
na  Akropoli  athénské.  Bonyné  Athéna  odho- 
dila právě  piitaly  hyzdící  jeji  obličej,  dy- 
chtivý seilén  Marsyas  chce  se  jich  chopiti, 
ale  hněvivý  pohled  Athénin  uvádí  jej  v  ustr- 
nuti. Z  této  skupiny  zachovala  se  mramo- 
rová kopie  Marsya,  která  se  chová  v  musea 
Lateránském  v  fi.imě.  Avšak  moderní  restau- 


Myronidés  —  Myrsine. 


933 


rátor,  pokládaje  seíléna  za  tančícího  satyra, 
nesprávně  vložil  mu  do  rukou  chřestacky. 
Nemenším  mistrem  byl  M.  také  ve  vytváření 
zvířecích  těl,  která  vyznačovala  se  vzácnou 
pravdivostí.  Básnické  anthologie  o  závod 
slaví  jeho  bronzovou  krávu.  Pk. 

Mýronldéfl,  athénský  vojevůdce,  zvítězil 
v  září  r.  457  př.  Kr.  slavně  nad  Thébany 
u  Oinoíyty  a  založil  tím  hegemonii  Athén 
nad  Boiótií,  Fókidou  a  Lokry,  která  trvala 
až  do  r.  447  př.  Kr.  PSk, 

Msrronová  kyselina  jest  zajímavý  sírný 
glykosid  empirického  vzorce  C^qH^^NS^O^q, 
jehož  sdl  draselnatá  (myronan  draselnatý) 
C^qH^^NS^O^^K  nalézá  se  v  semeni  hořčice 
černé;  též  v  semeni  brassica  rapa  jest  obsa- 
žena. Tuto  sůl  připravíme,  když  semeno 
hořčičné  alkoholem  vyvařené  vodou  extra- 
hujeme. Myronan  draselnatý  vykrystalluje 
v  hedvábové  lesklých,  ve  vodě  snadno  roz- 
pustných jehlách.  Zajímavý  rozklad  soli  té 
působí  myrosin,  ferment  současně  v  se- 
meni hořčičném  přítomný.  Štěpí  myronan 
draselnatý  v  pseudosulfokyanatan  allylnatý 
C3//5.ÍV.C5,  cukr  CqH^^O^  a  v  kyselý  síran 
draselnatý  KHSO^.  M.  k.  sama  se  připraví 
ze  soli  drasclnaté  rozkladem  kyselinou  vin- 
nou. Jest  to  nckrystallický  nestálý  syrup, 
rozpustný  ve  vodě  i  v  alkoholu,  nikoli 
v  aetheru,  chuti  hořké,  reakce  však  ky- 
selé. OŠc. 

Hjrroaiil  v.  Myronová  kyselina,    v 

Myroapermum,  bot,  v.  Myroxylon. 

Myrozylon  L.  íil.  {Myrospermum  A.  Rich., 
Toluifei-a  L.),  vonodrev,  rod  rostl.  luSti- 
natých  motýlokvětých  ze  skupiny  jer- 
línovitých  {Sophoreaé),  obsahující  asi  6 
druhů  stromů  jihoamerických,  balsámem 
oplývajících,  s  listy  vždy  zelenými  lichozpe- 
řenými  a  s  lístky  průsvitavě  tečkovanými 
i  proužkovanými  bez  palístků.  Bělavé  květy 
skládají  hrozny  buď  jednoduché  úžlabíčkové 
nebo  složené  konečné.  Šikmé  obrtlíkové 
lůžko  jest  pokryto  žlaznatým  terčem  a  obe- 
jmu to  široce  trubkovitým,  nestejně  5zubým 
kalichem.  Z  5  plátků  korunních  jsou  4  menší 
úzce  kopinaté,  a  pátý,  pavézka,  delší  a  ši- 
roce okrouhlý.  Ve  stejné  výši  s  plátky  jest 
vetknuto  10,  někdy  jen  na  krátce  Ibratrých 
tyčinek  se  spojidlem  ve  špičku  vybíhajícím. 
Semenník  jest  dlouze  nožičitý,  1— 2vaječný 
a  ukončený  velmi  krátkou  zakřivenou  čněl- 
kou.  Lusky  jsou  nepukavé,  až  na  naduřelý, 
semeno  obsahující  konec  smáčknuté  a  na 
zadní  straně  široce  okřídlené.  Po  obou  stra- 
nách semena  chová  oplodí  hojně  balsámu. 
Balsámem  nejproslulejší  jest  M.  Toluifera  H. 
et  B.,  v.  toiuanský,  ze  severovýchod.  Již. 
AmeriKy,  a  M.  Pereirae  Kl.  ze  západního  po- 
břeží jihoamerického,  zvláště  ze  San  Salva- 
doru. M.  Toluifera  poskytuje  bal  sám  to- 
luský  (zvaný  dle  města  Tolu  u  dolního 
toku  řeky  Magdalenské),  druhý  druh  stromu 
dává  b.  peruánský.  Oba  druhy  balsámu 
roní  se  z  poraněných  kmenů  (b.  p.  zvláště 
i  z  vypalovaných  jejich  ran)  a  zachycují  se 
buď  do  dutých  tykví  nebo  do  tkanin  a  j.  a 


zasílají  se  v  kožených  vacích  do  přístavův, 
odkud  je  v  plechových  krabicích  dále  do- 
pravují. Z  látek  balsámem  nasycených  do- 
bývá se  balsám  vyvářením  v  hliněných  ná- 
dobách nebo  lisováním.  Stromy  po  5-61e- 
tém  odpočinku  znovu  se  poraňuií  a  takto 
poskytují  užitek  po  30  i  více  rokův.  Jediný 
strom  dává  ročně  až  2*5  kg  balsámu.  Méně 
hledané  zboží  těží  se  z  M.  peruiferum  L.  fil., 
stromu  domácího  v  Peru,  Bolivii  a  Columbii, 
a  z  brazilského  stromu  Myrocarpus  frondo- 
sus  AUcm.  (v.  Myrocarpus).  Ostatek  viz 
Balsám.  Déd. 

Hyrrha  v.  Balsamodendron. 

Myrrhls  Scop.,  čechřice,  rod  rostlin 
okoličnatých  ze  skupiny  křivojádrých 
(Campylospermae)  a  podČeledi  v  o  ch  li  co  vi- 
tých (Scandiceae),  rostoucí  v  Čechách  na 
paloucích  pohoří  Sudetského,  Krušnohor- 
ského a  Šumavského  rodem  M.  odorata  Scop. 
{Scandix  L.),  č.  vonná,  jež  jest  bylina  vy- 
trvalá zvýši  1  m,  odstále  šedochlupatá,  s  li- 
sty Skrát  zpeřenými,  lístků  vejčitých  n.  po- 
dlouhlých peřenoklaných.  Okolíkje  konečný, 
bílý,  kalicha  nezřetelného  a  plátků  opak  srd- 
čitých. Dvojnažky  jsou  as  2  dm  dlouhé,  čár- 
kovitě  podlouhlé  zakončíte  šedohnědé  a 
lesklé,  hlavních  žeber  přiostřených  štětinato- 
srstnatých.  Celá  naf  zapáchá  silně  skoro 
anýzem  a  jest  proto  officinální  jménem  herba 
mjrrrhidis  n.  Species  ad  infusum  pectorale. 
Vřetenovitého  kořene  přidávají  do  polévek. 
Z  uvedených  příčin  M.  sází  se  hojně  do  po- 
horských  zahrádek.  Déd, 

Myrainaoeae,  lachárovité  n.  klí  ma- 
no vité  (dle  klímánu,  .<4rť//5ia),  čeleď  rost- 
lin 2děložných  sroítloplátečných  z  ř.  prvo- 
senko vitých,  obsahující  stromy  nebo  kře 
s  listy  střídavými  n.  roztroušenými,  zřídka 
vstřícnými  n.  téměř  přesleněnými,  jednodu- 
chými a  často  žlaznatotečkovanými,  bez  pa- 
listů.  Květy  jsou  4—6(3— 7)četné,  pravidelné, 
obojaké  n.  2domé  v  hroznovitých  květen- 
stvích.  Kalich  jest  4 — óklaný  n.  -dílný,  ko- 
runa kolovitá,  řidčeji  zvonkovitá  nebo  trub- 
kovitá, má  plátky  s  kališními  střídavé,  srostlé 
s  tyčinkami  v  jejím  jícnu  vetknutými  a  bud 
volnými  n.  spolu  srostlými,  střídajícími  se 
někdy  s  tolikatéž  staminodiemi.  Z  pravidla 
svrchní  semenník  dorůstá  v  bobuli  oby- 
čejně 1-  až  čhudosemenou,  semen  o  dužna- 
tém  n.  rohovitém  bílku  a  zkřiveném  zá- 
rodku. M.  čítají  asi  500  po  většině  tropi- 
ckých druhů,  prospívajících  zvi.  bobulemi 
lidem  i  ptactvu.  Z  důležitějších  rodů  vyniká 
Ardisia  (v.  t.),  klímán,  Áegiceras,  roh  a  těl, 
TTieophrasta^  pro  stol,  Maesa  (v.  t.),  nákule, 
a  Myrsine  (v,  t.).  —  M.  rostly  hojně  již  za 
doby  třetihorní.  běd. 

Hyralne  L.,  lachár,  rod  rostlin  prvo- 
senkovitých  z  čeledi  Myrsinaceae  (v.  t.), 
obsahující  kře  n.  stromy  s  listy  střídavými, 
obyčejně  celokrajnými  příkožovitými  a  vŽdy 
zelenými,  v  jichž  paždích  jsou  různá  kvtten- 
ství  kvčtů  drobných  5(4)cetných  se  svrch- 
ními scmcnníky  a  posléze  trvalým  kalichem 
podepřenými  bobulemi.  Na  mysu  Dobré  Na- 


934 

děje  roste  M.  afríeanaL,.,  1.  africkf,  kři- 
iek  vždy  zelený,  i  v  Cechách  pro  ozdobu 
pěstovaný,  a  na  Ceylonu  a  Bourbonu  M. 
barthesia  R.  et  Schult.,  1.  cey Iónský,  po- 
skytující dřevo  černě  iilnaté,  barvou  po- 
doDne  peři  perliřky  a  odtud  zv.  perli- 
čkové dřevo  (poii.  dt  Pinlade).  Dfd. 

■yřta,  bot.,  v,  Myrtus. 

Hyrtaoa&tt,  myrt ovité,  feleď  rostlin 
rádu  myrtokvělých  i^Myrtifiarat,  v.  t.), 
obsahující  stromy,  kfe,  zřídka  polokfc  s  li- 
sty vstřícnými  n.  střídavými,  jednoduchými, 


Myrta  —  Myrtiflorac. 


holkami  {Melaltuc  L.,  CallUtemott  DC,  Buea- 
lyplus  L'Herit.).  3.  Chamatlancitae,  s  oříiky 
(Chamaflancium  Dest.).  4.  Ltcythideae,  s  plodjr 
buď  nepukavými  n.  viákem  se  otevírajícími 
(Ltcythií  L.,  Barriitglonia  Forster,  Berthol- 
Itiia  Humb.).  5.  Piinictae,  s  bobulemi  kali- 
chem věnřeoými  [Puniat  L.).  Mnohé  z  m-eei 
prospívají  kořennými  plody,  jedlými  semeny, 
olejům,  léčivou  povahou  a  jako  ozdobné  dře- 
viny, M.  zanechaly  stopy  jií  v  době  křídové 
{Myrlophyiiim),  byvje  hojněji  zastoupeny 
v  íitvaru  třetihornim.  Diá. 


z  pravidla  celokrajnými  a  Žlaznatotečko vá- 
nými bel  palistfl.  Kvčty  v  různá  květenstvi 
sestavené  ísou  pravidelné  obojaké  n.  pomc- 
táním  dvojaké  a  obyčivjnů  4(-5)četné  s  hoj- 
nými tyčinkami  nitek  buď  prostých  n.  roz- 
manitě mnohobratrých  a  v  pupenu  na  konci 
vehnutých.  Praáníky  jsou  2pouzdré,  bez  pří- 
věsků a  pukají  se  podélnými  itěrbinami.  Se- 
mennik  jest  buď  se  stěnami  Iflika  srostlý  a 
zpodní  nebo  svrchní,  z  pravidla  2— Spouidrý, 
ukončený  jednoduchou  Čnělkou  a  bliznou. 
Plody  jsou  rozmanité  povahy  se  semeny 
axilními,  téměř  vždy  bezbíleénými,  rozhč- 
ných  zárodkův  a  déloh.  M.  čiuji  asi  1800 
témíř  výhradně  tropických  druhů,  řáděných 
v  tyto  podčeledi:  1.  ifyrttae,  s  plody  bobu- 
lemi n.  peckovicemi  {Myrtut  L.,  Pimenta 
Líndl.,  Eugenia  Mích.).  2.  Leplosptrmtat,  s  to- 


KsrrtUtorae,  myrtokvěté,  řád  rostlin 
2dčiožných,  prostoplátcéných.  obsahu- 
jící bylmy,  polokře.  křo  i  stromy  kvéifl  pra- 

vidi:lných,  jen  zřídka  souměriiýcb,  oboja- 
kých,  4—5-  (zřídka  2— 16-)čctných,  s  obaly 
oplodními  n.  náplodními  s  chlopnitým  kati- 
cfaci&  a  málokdy  nevyvinutou  korunou  a 
s  tyčinkami  z  pravidla  v  Snásobném  n.  hoj- 
ném počtu.  Praáníky  oti-vírají  ae  buď  podél- 
nými Štěrbinami  neb  konečnými  děrami.  Se- 
menníky  2  n.  mnohé  (iřídka  1)  mají  plodo- 
list^  a  někdy  i  čnčlky  srostlé  a  pouzder  to- 
lik jako  plodolistů  s  vajíčky  buď  u  vrcholu 
pouzder  visutými  nebj  ve  vnitřních  kouti;ch 

fouzder.  ne-li  u  jejich  zpodiny  umisténými. 
lody  jsou  velmi  rozmanité,  pukavé  n.  nc- 
pukavé,  suché  n.  dulnaté.  M.  obsahuji  če- 
ledí:  Onagraceat,  Haloragidactat,    Combreta- 


Myrtilos  —  Mysideae. 


935 


ceaCy  Rhiiophoraceae,  Lythraceae^  Melastoma' 
ceae  a  Myrtaceae,  zastoupené  ve  všech  země- 
pascch  a  též  v  Čechách,  na  př.  rody  Epilo- 
bium^  Oenothera,  Circaea,  Trapa,  Myriophyl- 
Imn,  Hippuris,  Lythrum  a  Peplis.  Většina 
druhů  náleží  teplejším  krajinám.  Děd, 

BEyrtiloa  v.  Hippodameia. 

Msrrtlnka,  bot.,  v.  Myrtus. 

Msrrtokvdté  v.  Myrtiflorae. 

Myrtovité,  bot,  v.  Myrtaceae. 

BEsrrtas  L.,  myrta,  rod  rostlin  myrto- 
vitých  {Myrtaceae,  v.  t),  obsahující  vždy 
zelené  lysé  n.  chlupaté  kře  n.  stromy  s  U- 
sty  vstřícnými,  žláznato tečkovanými,  celo- 
krajnými  a  zpeřenožilnými.  Květy  stojí  buď 
jednotlivě  nebo  ve  vrcholících  v  paždí  listův 
a  jsou  podepřeny  drobnými,  zřídka  lupeno- 
vitými  listeny,  květní  lůžko  jest  proláklé 
obrtlíkovité  n.  téměř  zvonkovité,  zdéli  nebo 
delší  semenníka  a  ukončené  4-  až  Slistým, 
v  poupěti  střechovitým  n.  otevřeným  kali- 
chem a  4 — 5plátečnou  korunou.  Tyčinek  jest 
mnoho  prostých  v  několika  přeslenech  s  praš- 
níky  buď  zpodinou  přirostlými  nebo  houpa- 
vými.  Zpodní  semenník  má  2 — 3,  zřídka  4 — 5 
pouzder  mnoho  vaječných  s  vajíčky  v  mno- 
hých řadách  na  jednoduché  n.  ve  2  lamelly 
rozpoltěné  semenici.  Čnélka  jest  nitko  vitá 
s  bliznou  malou,  zřídka  hlavatou.  Plod  jest 
bobule  (malvice)  1-  aŽ  mnohosemená,  buď 
ukončená  kalichem  neb  označená  jeho  jiz- 
vou. Téměř  ledvinovitá  semena  obsahují 
podkovovitý  zárodek  s  dlouhým  kořínkem  a 
malými  dělohami.  M.  obsahuje  asi  100  druhů 
domácích  hlavně  v  západní  části  mimotro- 
pické  Jižní  Ameriky,  z  nichž  nejznámější  jest 
M.  communis  L.,  m.  obecná.  Jest  to  přímý 
keř  n.  stromek  s  kůrou  šedou  rozsedalou, 
s  větvemi  nahnědlc  ryšavými,  z  nichž  starší 
jsou  oblé,  mladší  však  4boké.  Vejčité  až  ko- 
pinaté  listy  jsou  kratince  řapikaté,  lysé, 
lesklé  a  na  líci  tmavozelené.  Koruna  jest 
bílá,  velmi  prchavá,  a  bobule  kulovatá  modro- 
černá,  někdy  i  bílá  n.  červená  zvící  hrachu 
až  třešně.  Pěstovaná  m.  o.  známa  jest  v  od- 
růdě úzko-  a  širolisté  a  mívá  někdy  plné 
květy.  Listy  i  plody,  t.  zv.  myrtinky,  jsou 
příjemné  kořenné  chuti  a  vůně  a  bývaly 
proto  užívány  jako  posilňující  lék  při  bé- 
havce,  krvotoku  a  vodnatelnosti.  Nyní  po- 
třebují listy  při  vydělávání  kozí.  V  době 
klassické  považována  m.  o.  za  odznak  mládí 
a  krásy  a  byla  proto  zasvěcena  bohyni  Afro- 
ditě  a  Ladě.  Odtud  asi  pochází  užívání  myr- 
tových  věnců  svatebních.  M.  o.  roste  na 
úbočích  výslunných  pahorků  pobř.  Středo- 
zemního a  Jaderského,  vyžaduiíc  při  pěsto- 
vání v  létě  hojného  světla  i  vlhka  a  v  zimě 
studeného  skleníku.  Déd, 

Hyfl  (něm.  Kap,  fr.  cap,  angl.  cape,  ital. 
capo^  špan.  cabo,  punta,  rus.  nos,  švéd.  nos, 
tur.  burun,  arab.  rds)  sluje  čásť  pobřeží  vy- 
bíhající do  moře  a  obyčejně  příkře  spadající 
ke  hladině  mořské.  Jsouce  většinou  krajní 
odnože  horstev,  dosahující  až  k  moři,  bývají 
m-y  zvány  též  p  ř  e  d  h  o  ř  í.  Ježto  pak  mnohdy 
vybíhají   dosti    daleko    do    moře,    uzavírají 


často  svým  skalnatým  břehem  menší  zálivy, 
jež  chrněny  jsouce  jimi  proti  prudkým 
vichrům  a  vlnobití  mořskému,  tvořívají  zna- 
menité přístavy.  Také  vojenská  důležitost 
m-ů  bývá  veliká,  jmenovitě  když  se  zdvihají 
z  moře  u  průlivů  spojujících  jednotlivá  moře 
vespolek,  nebo  na  křižovatkách  plavebních 
drah;  takové  m-y  bývají  zhusta  opevněny 
(Gibraltar).  Některé  m-y,  na  př.  Bojador  a 
m.  Dobré  Naděje  v  Africe,  hrály  v  dějinách 
objevů  zeměpisných  úlohu  vynikající  a  obe- 
plutí jich  značí  epochu  v  těchto  výzkumech. 

Kyá,  starořecký  toreut,  viz  B^eidias, 
str.  66. 

Mys  Dobré  Haddje  v.  Dobré  Naděje 
mys. 

Kysla  {Mvcia),  starověká  krajina  v  sev.- 
zápaa.  části  Malé  Asie,  mezi  Propontidou  a 
mořem  Aegejským,  v  užším  smysle  pruh 
země,  obklopující  na  jihových.  Troas  (v.  t.). 
Byl  to  kraj  po  výtce  hornatý  a  lesnatý,  od 
Aegejského  moře  oddělený  sídly  aiolskými. 
Jméno  měl  po  Mysech,  původně  Moisech, 
kmeni  thráckém,  přišlém  nedlouho  po  Pry- 
žích z  Balkánského  poloostrova.  Jižní  část 
M-ie  slula  Teuthrania.  Pik. 

Kysldeae,  čeleď  korýšů  vidlonohých 
(SchÍJ[opoda).  Malí  rackové,  jejichž  pět  po- 
sledních segmentů  těla  vyčnívá  za  hřbetním 
Štítem.  Prsní  nožky  nemají  žabcr,  první  pár 
s  velkou  epipodiální  lamellou.  Exopodit  na 
předních  maxilláph  má  tvar  vějířovité  desti- 
čky, zadní  maxilly  podobny  jsou  jako  u  ma- 
lacostrak.  Prsní  nožky  mohou  u  samiček  bud 
všechny  neb  částečně  nésti  lamelly,  sloužící 
k  uscho  ávání  vajíček.  U  samečků  nejsou 
prvé  dva  páry  na  zadní  části  těla  přetvořeny 
k  funkcím  sexuálním.  V  endopoditu  6.  páru 
pleopodů  veliké  statocysty.  U  samečka  rodu 
Siriella  pleopody  nesou  žábry  v  podobě  roz- 
větvených přívěsků  na  vnitřních  lamellách. 
Srdce  je  zkráceno,  pouze  u  rodu  SirielU 
táhne  se  skoro  až  do  posledního  prsního 
segmentu.  Z  cevstva  dlužno  připomenouti 
2—3  nepárové  arterie  jaterní,  které  b(  rou 
původ  svůj  z  ventrální  stěny  srdce.  Abdomi- 
nální  díl  subneurální  cévy  schází.  Žábry  na 
pleopodech  u  samečků  Sirielly  dostávají  krev 
z  větví  postranních  arterií  ze  zadní  aorty. 
Játra  podléhají  změnám  podle  rodů.  U  rodu 
Mysis  na  př.  mají  deset  rourovitých  vý- 
běžků, rod  Siriella  pouze  3  páry,  1  kratší 
přední,  dva  zadní  (1  ventrální,  1  dorsální) 
delší.  —  Vajíčka  vyvíjejí  se  ve  vaku  tvoře- 
ném zmíněnými  svrchu  lamellami  některých 
prsních  nožek.  Na  vajíčku  utvoří  se  kruho- 
vitá destička  zárodková,  která  rozdělí  se  ve 
3  díly:  jeden  střední  a  dva  postranní.  Tyto 
postranní  díly  rostou  obloukovitě  do  předu 
a  differencuji  se  v  oddíl  hlavový  a  ve  3  vý- 
běžky, okončiny  naupliové  představující.  Na 
oddílu  hlavovém  vyvíjejí  se  zvlášť  laloky  pro 
složené  oči  a  ganglia  optická.  Dorsální  orgán, 
odpovídající  tomuto  u  amphipodů,  zakládá 
se  velmi  záhy,  patrně  párovitč.  Střední  ten  díl 
prvotní  repraesentuje  oddíl  ocasní;  brzy  pro- 
táhne se  do  délky.  Tím  vznikne  nauplius.  Pro- 


936 


Mys  Jehelný  —  Myslbek. 


trhne  se  obal  vaječný,  ale  současně  vytvoří 
^se  cuticula  naupliová,  v  níž  embryo  jsouc 
schováno  leží  volně  ve  vaku  samičky.  Žlou- 
tek  shrne  se  ke  hřbetní  straně  a  hlavně 
v  hlavovém  konci  tvoří  naduřeninu.  Z  okon- 
čin  vystoupí  nejprve  okončiny  ústní  a  prsní, 
teprve  později  objeví  se  okončiny  abdomi- 
nální.  —  Známe  asi  13  rodd,  které  žijí  oby- 
čejně ve  velikých  zástupech  ve  volných  vo- 
dách, hlavně  severních  moří.  Nejobecnější 
rod  Mysis  Latr.,  obsahující  asi  20  druhů. 
Některé  formy  náležejí  brakickým  jezerům 
v  pobřeží  severních  moří  (Loven,  Samter). 
Forma  Mysis  flexuosa  Miill.  je  důležitou  po- 
travou rybí.  —  Dřivé  počítán  sem  byl  i  perm- 
ský  Gampsonychus  a  příbuzné  formy,  leč  uká- 
zalo se,  že  repraesentuie  docela  jinou  sku- 
pinu {Simplicipoda  Fric).  —  Srv.  A.  M.  Nor- 
man, On  British  Mysidae  (»Ann.  Mag.  Nat. 
Hist.c  [6.1  X.,  1892);  G.  O.  Sars,  Carcinolo- 

fiske  Biarag  til  Norges  Fauna.  I  Monogr. 
redie  Hefte.  (Mysider,  Christiania,  1879); 
Idem,  Report  on  the  Schizopoda  (Challen- 
ger,  13  d.,  1885).  Vývoj  zpracován  od  Nus- 
bauma,  E.  van  Beneden,  nejnověji  od  R.  S. 
Bergha.  O  statocystách  psal  Bethe.    Thon, 

Mys  Jehelný  (Mys  Střelkový)  viz 
Agulhas. 

Myekovice:  1)  M.  (i  Miskovice),  ves 
v  Cechách,  hejtm.,  okr.  a  pš.  Kutná  Hora, 
fara  Suchdol;  68  d.,  574  ob.  č.  (1890),  2tř. 
šk..  cihelna,  několik  vápenic,  mlýn,  popluž. 
dvůr,  ovčín,  samota  Řešeto  a  SÍaměnec. 
V  XV.  stol.  připomíná  se  tu  tvrz.  —  2)  M., 
vsi  t.,  v.  Myškovice. 

Myelbek  Josef  Václav,  sochař  český 
(*  21.  července  1848  v  Praze).  Začátky  M-ovy 
byly  trudné;  mládí  jeho  a  první  léta  mužná 
spadají  do  doby  největší  ztrnulosti  a  chudoby 
pražského  života  uměleckého.  Nebráněno  mu, 
když  chtěl  být  sochařem,  ale  dal  se  na  dráhu 
uměleckou  s  vědomím,  že  jest  odkázán  jen 
sám  na  sebe.  Učil  se  u  Seidana,  potom 
krátký  čas  pracoval  pod  vedením  Levého. 
Tehdy  byl  M.  již  tak  dalece  mocen  prostřed- 
kův  svého  umění,  že  vliv  uzavřeného  mistra 
ho  docela  minul.  Hned  první  práce,  s  kte- 
rými na  veřejnost  vystoupil  —  model  k  po- 
mniku  Čechův  u  české  studánky  v  Grafen- 
berku  na  výstavě  Krasoumné  jednoty  a  mo- 
dely dvou  postav  nad  postranním  portálem 
Národ.  Divadla  (1872)  —  jevily  překvapující 
samostatnost  uměleckého  cítění.  Více  ještě 
soška  umírajícího  Žifky^  o  rok  pozdější  (1871) 
model  Šárky  a  konečně  skizza  pod  názvem 
Apotheosa,  1873  v  salonu  Lehmannové  vy- 
stavená. V  téch  bylo  již  nad  pochybnost 
zřcjmo,  že  jsou  to  díla  zcela  nevšedního  ta- 
lentu, v  němž  pod  vlivem  velkého  umění 
Josefa  Mánesa  kvasí  se  individualita  plná 
samorostlé  síly.  První  postavy  M-ovy,  tíh- 
noucí k  národní  rázovitosti  v  směru  typi- 
ckého ideálu  Mánesova,  byly  ovšem  v  tva- 
rech těžké  a  nevytříbené,  však  i  v  Šárce  a 
tím  více  v  Apotheose  bylo  v  zárodku  ob- 
saženo, co  později  se  vyvrcholilo  v  jeho 
skupinách    mostních,   i   heroický  silný   tón, 


kterým  se  lišil  od  vzoru  svého,  i  to,  co  od 
něho  v  sebe  pojal  i  co  svého  připojil.  Při 
tom  cítil  mladý  M.,  čeho  se  mu  nedostává 
pro  vytříbení  formálního  citu  a  technické 
hotovosti.  Nechtěl  a  nemohl  toto  vytříbeni 
hledati  při  antice,  za  to  tím  ochotněji  dal 
se  unésti  obdivem  pro  díla  soudobé  pla- 
stiky francouzské,  tehda  na  vrchole  svém 
se  octnuvší.  Seznámiv  se  s  nimi  po  prvé  jen 
prostřednictvím  reprodukci,  poznal   vnitřní 

Í>říbuznost  s  dramatickou  silou  výrazu,  ma- 
ebnou  živostí  akce,  vnitřní  pravdou  a  for- 
mální ujasněností,  kterou  z  nich  vycítil.  Tím 
silnějším  dojmem  působilo  na  něj  moderní 
francouzské  sochařství,  když  o  světové  vý- 
stavě 1878  měl  příležitost  poznati  je  přímo. 
Bezprostředním  výsledkem  těchto  dojmů  byl 
model  k  náhrobku,  který  pracoval  v  1.  1878 
až  1879.  V  mramoru  proveden  je  tento  sar- 
kofág s  truchlící  postavou  Ženskou  majetkem 
Městského  musea  pražského.  Záhy  po  té 
octl  se  M.,  když  konečně  i  četnější  objed- 
návky mu  poskytly  možnost  nepřetržitého 
rozvoje,  v  popředí  uměleckého  ruchu  do- 
mácího. Když  u  něho  potom  objednán  mo- 
del Zifkova  pomníku  a  když  brzy  po  té  (1881) 
si  dobyl  první  ceny  v  soutěži  o  skupiny  na 
mostu  Palackého,  stalo  se  jméno  jeho  u  nás 
známým  i  mimo  onen  užší  kruh  soudruhův 
a  znalců,  kteří  kromobyčejný  talent  M-ův 
rozpoznali  hned  v  prvních  pracích  sotva 
dvacetiletého  jinocha.  Brzy  potom  dostalo 
se  M-ovi  i  uznání  ciziny,  které,  vzavši  vznik 
při  úspěchu  sochy  Oddanosti  ve  Vídni  (cena 
Reichlova),  přineslo  M-ovi  r.  1887  za  souwoíi 
sv,  Josefa  Mention  honorable  v  Paříži,  o  rok 
později  první  zlatou  med.  v  Mnichové  (Od- 
danost) a  stříbrnou  státní  ve  Vídni  (Lumír 
a  píseň),  potom  zase  zlatou  med.  v  Berlíně; 
r.  1900  přidružilo  se  k  nim  vysoké  vyzna- 
menání zlatou  med.  z  výstavy  světové  {Po- 
mník kardinála  Schwar^enberká),  Rok.  1880 
počínaje  byl  M.  stále  zaměstnán,  a  to  štastné 
úkoly  tak  různého  druhu,  že  velké  nadání 
jeho  na  nich  se  mohlo  vyvinouti  všestranně. 
Bylo  mu  tak  po  sobe  a  vedle  sebe  řešiti  so- 
chy a  skupiny  dekorativní,  reliéf  plochý  a 
haut  reliéf,  sochy  náboženského  a  mythického 
podkladu,  allegorie  i  podobizny,  bylo  mu  pra- 
covati pro  pískovec,  mramor,  bronz  i  drahý 
kov.  Déle  dvaceti  let  je  M.  takto  neustále 
v  napjetí  tvůrčí  činnosti,  ač  od  roku  1885 
i  učitelské  působení  (sprvu  na  c.  k.  uměl.- 
prům.  škole,  potom  na  akademii)  zabírá  mu 
čásf  času.  Tato  činnost  jeho  působila  nepo- 
piratelným vlivem  na  vývoj  zas  nové  gene- 
race sochařské,  vtisknuvši  aspoň  počátkům 
mnohých  ze  Žáků  M-ových  zvláštní  pečet.  — 
Uvádíme  níže  čelnější  díla  M-ova  v  pořadu 
chronologickém.  Kdo  Činnost  M-ovu  sledo- 
val, poznává,  jak  na  každém  novém  úkolu 
téměř  jeho  individualita  vnitřním  popudem 
se  vyvíjela.  První  perioda  jeho  tvoření  — 
pokud  tvůrčí  činnost  při  vší  expansi  jedno- 
litou na  fase  lze  rozdělovati  —  je  vyplněna 
snahou  po  hledání  plastického  výrazu  pro 
typus  národní,  v  druhé  přistupuje   k  snaze 


Myslejovice  —  Myslík  z  Hyršova. 


937 


této  vytříbení  formální  mluvy  a  prohlubo- 
vání výrazu  vnitřního  i  zevního  a  napořád 
svědomitéjší   studium    přírody.    Charakteri- 
stiku   individuality    tak    mnohostranné    ne- 
snadno lze  několika  slovy  v  jedno  shrnouti. 
M.  tvoří  na  základě  nejpodrobnějšího  a  nej- 
svědomitějšího studia  přírody  (z  jeho  studií 
v  tom  směru  budte  zvlášť  připomenuty  stu- 
die koní  pro  jezdeckou  sochu  sv.  Václava), 
modeluje   tvary  těla  s  malebnou  živostí   a 
reálností,  ale  skutečnosti  nikdy  nekopíruje. 
Ve  formové  mluvě  jeho  je  síla  a  přirozená 
ušlechtilost  vyzdvižena   k   zvláštní   potenci, 
ani  v  ženských  postavách  jeho,  v  díle  jeho 
ostatně  vzácných,  není   hledaného   půvabu. 
Osobitým    způsobem    jsou    akce    a    výraz 
v  M-ových  dílech  soustředěny  v  pohybu  a 
posunkUy   zkontrastovaně    živých,    kde    po- 
vaha  úkolu  to  připouští,   v  Klid  spoutány, 
kde  to  přispívá  k  dojmu.  Kontura  Mova  je 
vždy  plna  výrazu  a  života.    Mocným  činite- 
lem pro  dekorativní  účinek  jeho  soch  a  sku- 
pin   jest   draperie,  rasoví  rouch  tu  v  moc- 
ných liniích  vedené,  onde  kontrastem  roz- 
drobenější,  tu  na  plochách  světlo  zachycu- 
jící, onde  hlubokým  stínům  místa  dávající. 
Komposice  M-ových  děl  je  vždy  výsledkem 
jejich  vnitřní  podstaty,  jevíc  v  účincích  živě 
akcentované  silhouetty  a  v  důmyslném  vyvá- 
žení hmoty  odznaky  skrz  naskrz  individuální. 
Široký  tah,  zvláštní  koncepci  M-ově,  charak- 
terisuje  též  jeho  podobizny,  které  nikdy  ne- 
mají rázu  intimní  nahodilosti,  ale  v  souhlase 
s  monumentálním  určením  (busta  Palackého 
na   průčelí  jeho  domu  v  Praze,  Smetana  a 
Kolár  pro  foyer  Nár.  Divadla,  hr.  Lev  Thun 
a  J.  hr.  Clam-Martinic  pro  budovu  Říšské  rady 
ve   Vídni,  Hlávka  a  j.)  vyzdvihují  v  podobě 
zevních  rysů  povahu  portraito váných  osob- 
ností. —  Práce  M-ovy,  až  na  ty,  které  pro 
Vídeň  byly  provedeny,  a  na  kopii  Krista  na 
kříži  v  kostele  Sacré  Coeur  na  Montmartru, 
jsou  soustředěny  v  Cechách.    Uvádíme  čel- 
nější z  nich  v  pořadu  chronologickém  (po- 
kud ho  lze  zachovati  při  dílech  sochařských, 
kde  mezi  prvním  modelem  a  konečným  pro- 
vedením někdy  je  mezera  několika  let),  po- 
míjejíce prvních  prací  již  výše  uvedených: 
Návrh  k  pomníku  srbského  knížete  Milana  (1873), 
model   k  pomníku   Zichovu  v  Táboře^  pomník 
náhrobní  pro  p.  Švagrovského  (1878—1883), 
pamětní  deska  pro  J.  Ev,  Purkyně^  návrh  na 
sochu    Zítkovu   pro   Čáslav,    Kristus   na   kří^i 
pro  hrobku  Stupeckých  na  Olšanech,  kon- 
kurrenČní  návrhy  na  sousoší  pro  most  Pala- 
ckého (1888),  sochy  a  skupiny  na  městský  chu- 
dobinec, pomník  kně^e  Příhody  pro  Domažlice, 
modely  soch  na  balustrádu  Rudolfina,  Odda- 
nost (1883—84),  Věrnost  smýšlení  pro  budovu 
parlamentu    ve   Vídni,  pomník   Sladkovského 
na  Olšanech  (1883—84^,  sousoší  Lumíra  s  písní 
na    most   Palackého   (1885),   reliéf  Madonny 
na  hrobku  Šebkovu  na  Vyšehradě,  sv.  Josef 
s  Ježíškem  pro  hrobku  ryt.  Doubka  (1886), 
soáka  Mílka,  první  model  jezdecké  sochy  sv. 
Václava  (1888,  objednávka  ministerstva  vy- 
učování), sousoší  Přemysla  s  Libuší  na  most. 


Kristus  na  kří^i  pro  hrobku  bar.  Ringhoffcra 
(1890),  návrhy  na  sochy  Hudby  (objedn.  mi- 
nist.  vyuč.),  Záboj  a  Slavoj  pro  most  (1893), 
druhý  a  třetí  návrh  na  pomník  sv.  Václava, 
Ctirad  a  Šárka  na  most  Palackého  (1895), 
votivní  pomník  kardinála  Schwar^enberka  (1898 
dok.),  dvě  khryatidy  a  lev  pro  novou  budovu 
České  spořitelny,  nový  návrh  na  pomník  sv, 
Václava  s  postavami  svatých  a  světic,  jub. 
medaillon  Randův  a  j.  Tá. 

Myslejovloe,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm. 
Prostějov,  okr.  Plumlov,  pš.  Určíce;  94  d., 
509  ob.  č.  (1890),  kostel,  3tř.  šk.  a  mysli vna 
velkostatku  plumlovskěho.  R.  1348  připo- 
míná se  Přibík  z  Myslejovic.  R.  1377  koupil  ves 
Jan  Kropáč  z  Hoíštýna  od  bratří  Eustacha, 
Mikáe  a  Vikuana  z  Myslejovic,  načež  r.  1391 
vše  nabyl  Petr  z  Kravař,  který  zboží  své 
přenechal  augustiniánům  v  Prostějově.  Ne- 
daleko jsou  několikeré  valy. 

Myélenioe,  město  v  Haliči  na  Rabe  se 
2610  ob.  pol.  (1890),  sídlo  okr.  hejtm.  a  soudu, 
má  poutničky  farní  kostel  s  obrazem  Matky 
Boži,  dvě  obec.  školy,  pš.  a  telegraf. 

Mysletioe:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Sedlčany,  okr.  Votice,  fara  a  pš.  Neustupov; 
12  d.,  95  ob.  č.  (1890),  samota  Bouftov. 

2)  M.,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Dačice,  okr. 
a  pš.  Telč,  fara  Kostelní  Myslová;  34  d.,  165 
ob.  č.  (1890). 

Mysletin:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Něm.  Brod,  okr.  a  pš.  Humpolec,  fara  Mladé 
Bříště;  29  d.,  274  ob.  č.  (1890),  samota  Or- 
lov.  R.  1226  jmenuje  se  mezi  zbožím  klást, 
želivského.  —  2)  M.,  Myslotín,  ves  t.,  hejt- 
manství, okr.,  fara  a  pš.  Pelhřimov;  17  d., 
148  ob.  č.  (1890).  —  3)  M.,  popluž.  dvůr  t. 
u  Něm.  Ohrazení,  hejtm.  a  okr.  Č.  Budějo- 
vice, fara  a  pš.  Loděnice;  stávala  zde  ves  a 
tvrz. 

Mysliboř,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Dačice, 
okr.,  fara  a  pš.  Telč;  58  d.,  461  ob.  č.  (1890), 
Itř.  šk. 

MysliboHoe,  městečko  na  Mor.,  hejtm. 
Mor.  Krumlov,  okr.  Hrotovice;  133  d.,  865 
ob.  č.  (1890),  far.  kostel  sv.  Lukáše,  2tř.  šk., 
pš.,  mlýn;  alod.  statek  se  zámkem  (s  kaplí 
sv.  Kříže),  krásným  parkem  a  sbír.  obrazů, 
dvorem  a  lihovarem  drží  Antonín  Dreher. 

Myslió  i  Myslíce,  ves  v  Čechách,  hejt- 
manství, okr.,  fara  a  pš.  Benešov;  22  d., 
179  ob.  č.  (1890),  mlýn  a  samota  Nechyba. 

Mysliohovioe,  Mysle chovice,  ves  na 
Moravě,  hejtm.  a  okr.  Litovel,  fara  a  pošta 
Cholina;  57  d.,  387  ob.  č.  (1890),  kaple  sv. 
Michala  arch. 

MysUk,  ves  na  Moravě,  hejtm.,  okr.  a  pš. 
Místek,  fara  Kozlovice;  130  d.,  713  oby  v.  č. 
(1890),  Itř.  šk.  a  kaple. 

MysUk  z  HjrriOTa,  příjmení  staročeské 
rodiny  napřed  erbovní,  potom  vladycké  a 
naposled  panské.  Erb:  zelený  štít,  v  némž 
jest  kohout  v  plameni  s  černými  křídly  roz- 
taženými, drže  v  zobáku  z1.  kroužek,  přikr. 
černá  a  červená,  klenotem  týž  kohout.  Erb 
tento  majestátem  10.  ledna  1530  obdrželi  Ši- 
mon a  Jan  bratří  Třeští  kove,  Matěj  My- 


938 


Myslín  —  Mysliveček. 


slik  a  Jan  Němeček.  Adam  (nar.  1520), 
prvotně  měštěnín  Nov.  m.  praž.,  držel  v  le- 
tech 1551—1555  Starý  Knín,  přijat  r.  1553  do 
vlád.  stavu,  potom  měl  KoSiře  a  od  r.  1575 
Rádi'  u  Sedlčan  (f  1581,  manž.  Prudencie 
z  Doubravy).  Dědili  po  něm  synové  Ladi- 
slav ajan  a  po  těchto  ok.  r.  1590  Ladi- 
slav syn  Ladislavův  s  polovice  a  Janovi  sy- 
novéAdam,  Ludvik,  Sigmund,  Karel  a 
Václav  též  s  polovice.  Karel  zavražděn 
r.  1603.  Václav  byl  tehda  také  mrtev  a  Adam 
ujal  Řadič.  Ludvík  získal  r.  1605  Suchý  důl, 
jenž  r.  1610  po  jeho  smrti  prodán.  Adam 
(t  1623),  ač  pod  oboji,  zjednal  si  roku  1622 
odpuátóni,  ale  statek  zadlužený  neudržen  sy- 
nům Vilémovi  a  Václavovi  Šťastnému, 
nýbrž  prodán  Pavlovi  Michnovi.  Sigmund 
M.  z  H.,  nejznamenitější  muž  tohoto  rodu, 
obdržel  v  mládí  výborné  vzdělání;  mluvil  a 
psal  česky,  německy,  vlasky  a  francouzsky, 
a  jsa  vojákem  svým  krásným  písmem  a  uhla- 
zcností  lišil  se  od  vojenských  dobrodruhův 
té  doby.  Postoupiv  za  války  tehdejší  byl 
r.  1639  c.  k.  válec,  radou  a  nařízeným  nej- 
vyšším nad  1000  kyrysarů,  později  i  GFML. 
a  kromó  toho  arcikn.  Leopolda  Viléma  ko- 
morníkem. Majestátem  4.  října  1639  povýšen 
do  stavu  panského  a  polepšen  jeho  erb,  ji- 
ným majestátem  (10.  říj.  1643)  vřaděn  do 
starožitných  rodjn.  Oženiv  se  r.  1649  s  Eli- 
škou Johankou  Černínkou  z  Chudenic,  kou- 
pil r.  1643  od  tchyně  své  Pacov  a  asi  v  tu 
dobu  Jeníčkovu  Lhotu.  Po  smrti  manželky 
své  (t  9.  pros.  1645)  oženil  se  s  Johankou 
Eusebií  ze  Žďáru.  Založil  v  Pacově  klášter 
bosákův  karmelitských,  jejž  nadal  panstvím 
pacovským,  vymíniv  užíváni  manželce  do 
smrti.  Zemřel  3.  list.  1666  a  pohřben  v  ko- 
stele pacovském  (Fr.  Tischcr,  Obcrst  Frei- 
herr  Sigmund  Mislik  von  Hirschov).  Zůsta- 
vil jedinou  dceru  Zuzanu  Františku,  vda- 
nou Gasoldovou.  V  XVII.  stol.  žili  v  Praze 
také  Myslikové  z  Vilenšteina  a  přip. 
se  ještě  r.  1786.  (O  rodině  »Pam.  archaeol.*, 
IV.,  67.)  Sčk. 

Myslin,  ves  v  Čechách,  hejtin.  Písek, 
okr.,  fara  a  pŠ.  Mitrovice;  42  d.,  300  ob.  č. 
(1890),  zámeček  s  popi.  dvorem  a  2  mlýny. 
Na  býv.  tvrzi  připomínají  se  Myslínští 
z  Myslín  a,  v  XVI.  st.  Václav  Zub  z  Land- 
šteina  a  jeho  potomci,  potom  Loubští  z  Lub, 
z  nichž  Eva  Ludmila  Loubská  z  Kalenic  pro- 
dala (1679)  M.  k  Orlíku. 

Myslinka  (MisUnka),  ves  v  Čechách  při 
Mži,  hejtm.  Stříbro,  okr.,  fara  a  pš.  Touškov; 
26  d.,  4  ob.  č.,  223  n.  (1890).  popluž.  dvůr. 
R.  1239  náležela  ke  zboží  kláštera  kladrub- 
ského a  v  XVI.  stol.  zpustla. 

Mysliv  (Schnederhof),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Domažlice,  okr.  Nová  Kdyně,  fara  a 
pš.  Všcruby  u  Domažlic;  52  d.,  304  oby  v.  n. 
(1890),  kaple  P.  Marie,  2tř.  šk.,  mlýn  a  opo- 
dál čásf  obce  M    Malý. 

MysllTeo,  odborník  zabývající  se  provo- 
zováním myslivosti  (v.  t). 

M.  vojenský,  příslušník  zástupů  mysli- 
veckých,   které   ještě    do    poslední    třetiny 


XIX.  stol.  od  ostatních  zástupů  pěších  valné 
se  lišily  lepšími,  lehčími  a  přesněji  střílejí- 
cími puškami.  Nyní,  kdy  celá  pěchota  má 
střelnou  zbraň  stejně  dokonalou,  jest  rozdíl 
mezi  m-vci  a  ostatní  pěchotou  pouze  ve  vý- 
běru branců,  kteří  k  m-vcům  nejradéji  se 
odvádějí  ze  zřízenců  lesnických,  pytlákův  a 
pod.,  pak  z  mladíků  postavy  menši,  pohybů 
rychlejších  a  mrštnějších.  M-vci  rak.-uheršti 
mají  stejnokroj  celý  světí cmodrošcdý  s  vý- 
ložky  zelenými  jako  zeměbrana,  jen  že  s  kno- 
flíky Žlutými  (mosaznými),  a  klobouky  s  cho- 
cholem kohoutím.  Srv.  Chasseurs.  M.  poloi 
(rus.  «ejiBA'i»6repb,  něm.  Feldjdger)  rovná  se 
ve  vojštích  ruském  a  německém  polnímu 
čet  niku  rak.-uh.  a  ve  vojštích  franc.  a  ital 
guidům.  M.  posel  ve  vojště  rak.  byl  dříve 
tím,  co  nyní  sluje  polní  Č etnik.         FM, 

MysliTeoká  latliut,  líčení  rozmanitých 
příhod  a  událostí  při  lovu  zvěře  a  provozo- 
vání myslivosti  s  vymyšlenými  zvláátoostmi 
tak,  aby  vypravování  vzbuzovalo  podiv.  črn. 

Xyuiveoké  právo:  l.  šlovou  tak  vnitř- 
nosti (srdce,  játra  atd.)  ulovené  zvěře  velké, 
jež  náležejí  myslivci.  —  2.  Viz  Lovecké 
právo.  Chi. 

Xysliveoké  zbraně  viz  Ručnice  a 
Tesák. 

XysllTeóek  Josef,  hud.  skladatel  český 
(♦  Q.  břez.  1737  v  Praze  —  t  4-  února  1781 
v  kímě).  Otec  jeho  byl  mlynářem  a  měl 
vrchní  dozor  nad  vodními  zřízeními.  Josef 
M.  studoval  nejprve  filosofii  (mathematiku  a 
hydrauliku  u  prof.  Schora),  načež  učil  se 
mlynářství,  ježto  otec  hodlal  mu  po  své 
smrti  postoupiti  mlýn.  Vypracovav  zvláštní 
hydraulický  model  stal  se  M.  mlynářskýni 
mistrem,  avšak  po  otcově  smrti  postoupil 
mlýn  svému  bratru  Františkovi,  a  poněvadi 
již  od  mládí  jevil  zvláštní  náklonnost  i  na- 
dání k  hudbě  (hrálť  již  tehdy  znamenité  na 
housle),  rozhodl  se  věnovati  se  jí  výhradné. 
I  vstoupil  k  Habermannovi,  aby  se  u  něho 
naučil  kontrapunktu.  Zdlouhavá  methoda  vy- 
učovací však  neuspokojovala  ho»  i  odešel 
k  organistovi  chrámu  matky  Boží  v  Týně, 
Jos.  SegiTtovi  (Segrovi),  aby  se  tam  učil 
samostatné  komposici.  Již  po  pfil  roce  na- 
psal tu  svých  prvních  šest  symfonii,  které 
anonymně  vydal  s  tituly:  Leden,  Únor,  Bře- 
zen atd.  Práce  mladého  komponisty  koruno- 
vána výsledkem  skvělým:  symfonie  ty  při- 
jaty s  největším  nadšením,  což  M-čká  po- 
hnulo k  energickému  pokračování  na  vy- 
tčené dráze.  Jiz  r.  1763  odebral  se  do  Bená- 
tek, kdež  u  kapelníka  Pescettiho  učil  se  re- 
citativu.  Opera  stala  se  ideáUm  jeho  umě- 
leckého tvoření.  V  Itálii,  na  venkovském  zá- 
tiší u  Parmy,  píše  svoji  první  op  .tu,  jcjii 
jméno  nám  však  není  známo.  Po  znameni- 
tém úspěchu,  vybídnut  královským  vyslan- 
cem, odchází  do  Neapole,  aby  tam  k'  slav- 
nostem králových  narozenin  složil  opem 
BelleferonU  (u  jiných  téŽ  »Bellerofonte«). 
Nadšení  Italův  pro  M-čka  bylo  dílem  tímto 
jen  rozníceno.  jméno  mladého  skladatele  pu- 
tuje již  celou  Itálií.  Nazývají  ho  zde  II 


Myslivo  —  Mystacides. 


939 


nebo  Venatorini.  Všude  jest  zbožňován,  za- 
sypáván verši,  zlatem  i  slávou.  Turin,  Flo- 
rencie, Milán,  Pavia  i  Řím  ucházejí  se  o  díla 
jeho.  Ohromná  jest  tou  dobou  produktiv- 
nost  M-čkova.  Pro  Řím  složil  r*  1769  operu 
Hypermnestra,  r.  1773  pro  Neapol  Romulus 
a  Érsile,  t.  r.  Demetrius  pro  Pavii,  Antigone 
pro  Turin,  r.  1774  pro  Neapol  Artaserse,  pro 
Padovu  Attide  a  r.  1775  opót  pro  Neapol 
opiry  £{1*0  a  Demo  fonte,  jméno  M-čkovo  ne- 
sla tehdy  Itálii  slav.  zpěvačka  a  interpretka 
jeho  děl  Kateřina  Gabrielli,  zvaná  la  Cuoche* 
tina,  R.  1777  M.  k  pozvání  kurňršta  Maximi- 
liána  odebral  se  do  Mnichova,  avšak  již  1778 
vrátil  se  do  Neapole.  T.  r.  napsal  pro  Řím 
operu  Olympiádě,  která  slávě  jeho  dodala 
nového  lesku  a  ze  které  árie  >Si  cerca  se 
dicc  Tamico  dov'  č«  letí  celou  zemí.  M.  stojí 
tu  na  vrcholu  své  slávy.  Tu  zve  M  čka  arci- 
kníže Ferdinand  do  Milána,  kde  mlad^  skla- 
datel napsal  několik  oper.  Zde  mel  vŠak 
první  neúspěch:  opera  Armida,  provozovaná 
v  Teatro  della  Scala,  propadla.  To  byla  pro 
M*čka  rána  osudná.  Odešel  tajně  do  Říma, 
kde  na  Piazza  dcl  popolo  měl  skvostný  pa- 
lác. Ale  i  zde  jednou  svou  operou  propadl, 
a  to  dodalo  mu  úplně.  Onemocněv  upadal 
i  fysicky  a  bída  zaklepala  na  jeho  dvéře.  Za 
dlužil  se  konečně  tak,  že  neměl  ani  vlast- 
ního přístřeší.  Přišli  věřitelově  a  palác  jeho 
zpustošen.  Pád  slaveného  umělce  byl  ne- 
očekávaný a  rychlý.  Nikdo  se  ho  neujal. 
Zapomněli  knížecí  štědrosti,  přímo  marnivo- 
sti, kterou  M.  slynul  za  dnů  svého  rozkvětu, 
slávy  a  bohatství.  V  umírání,  prý  na  slámě, 
nalezl  j^j  žák  jeho,  Angličan  Barry;  ten  také 
dal  jej  pohrbiti  na  své  útraty  a  jemu  posta- 
viti mramorový  pomník  v  kostele  San  Lo- 
renzo  in  Lučina.  U  nás  jsou  práce  M-čkovy 
ménč  známy.  Dle  jména  známe  ještě  tři  jeho 
opery:  Merope^  Tamerlan  di  Far  nace.  Partitur 
jejich  však  nemáme.  R.  1786  našel  Dlabač 
v  Lobkovicově  archivu  v  Roudnici  dvě  mše 
od  M-čka,  který  pokusil  se  i  na  poli  hudby 
církevní.  Ch valně  známa  jsou  jeho  oratoria: 
Pasdo  Jesu  Christi  a  /«ď  famiglia  di  Tobia. 
Mimo  to  napsal  množství  prací  menšího 
.Mohu:  kousků  salonních,  koncertů,  kvartett. 
Šest  sonát  jeho  pro  dvě  violiny  a  violon 
cello  vyšlo  tiskem  r.  1780  v  Offenbachu.  Po- 
slední prací  jeho  bylo  šest  kvartett,  která 
byla  vytištěna  již  po  jeho  smrti  u  Hummia 
v  Amsterdame.  Počet  jeho  zpěvoher  jest 
30  -40.  R.  1900  vydal  Urbánek  jeho  Not- 
tiirna.  Podobiznu  jeho  ryl  Niederhofer.  Třeba 
M.  byl  působil  v  cizině,  nesmíme  zapomínati, 
že  jest  žákem  nejlepších  mistrův  a  theore- 
tiků  domácích  a  že  jest  nejznamenitějším 
naším  symfonikem  v  XVIII.  století.  On  jest 
úhelným  kamenem,  na  kterém  stavěly  gene- 
race pozdější.  G.  J.  Dlabač,  Allg.  bóhm. 
Kiinstíerlexikon  (1815);  Barney,  Tagebuch 
einer  musikalischen  Reise  etc.  (něm.  od 
Ebelinga,  Hamburk,  1772  •;  Cramer's  Magazin 
d.  Musik  v.  J.  1784;  »Rozhledy«,  Otakar 
Kamper:  Počátkové  české  hudby;  F.  M. 
Pelzel,  Abbildungen  bóhm.  u.  mahrisch.  Ge- 


lehrten  und  Kůnstler. . .  (1773);  Neue  Wiener 
Musikzeitung  (1857). 

Xytllvo  v.  Mysli  v. 

Myslivost,  umění  myslivecké  n.  lo- 
vecké, sluje  soubor  veškerých  výkonů  ho- 
nebnícb  i  všeliké  činnosti,  kterou  vyžaduje 
chov  a  ošetřování  zvěře  lovné.  Dějiny  m-i 
v  Čechách  v.  Čechy,  str.  130  sled.  Srv.  též 
Honba  a  Honcbní  právo. 

Xysloóovloe  v.  Myslošovice. 

Xysloiovioe,  obec.  Mysločovice,  far. 
ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Holešov;  86  d., 
504  ob.  č.  (1890),  kostel  Nejsvět.  Trojice  (ve 
XIV.  stol.  far.),  v  nynější  podobě  dal  jej  vy- 
stavěti r.  1752  Frant.  hr.  z  Rotalu,  2tř.  šk., 
záložna,  pošta.  Část  obce  Pánkovsko, 
kdysi  panský  dvůr,  a  Hořenůvka,  odkud 
vede  se  do  vsi  voda.  M.  byly  již  v  XIV.  st. 
při  panství  kolickém,  v  XV.  stol.  dostaly  se 
k  panství  holešovskému. 

Myslotin  v.  Mysletín  2). 

MyslOT,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okres 
Pelhřimov,  fara  Nová  Cerekvice,  pš.  Bože- 
jov;  12  d.,  98  ob.  č.  (1890),  popluž.  dvůr  a 
škrobárna.  Ves  dělena  bývala  na  dvě  části, 
z  nichž  jednu  drželi  arcibiskupové  pražští  a 
na  druhé  stávala  tvrz  s  vladyčím  seděním. 
V  XVII.  a  poč.  XVIII.  stol.  drželi  svět.  čásC 
Voračičtí  z  Paběníc. 

Myslovfr:  1)  M.  Horní,  ves  na  Moravě, 
hejtm.  Dačice,  okr.  a  pš.  Telč,  íara  Kostelní 
Myslová;  29  d.,  194  ob.  č.  (1890),  2  mlýny.  — 

2)  M.  Kostelní,  far.  ves  t.,  42  d.,  268  ob. 
č.  (1890),  kostel  sv.  Václava,  2tř.  šk.,  mlýn.  — 

3)  M.  Malá,  vest.. v.  Myslovka. 
Myslovioe:  1)  M.,  ves  v  Čechách,  hejtm., 

okr.  a  pš.  Klatovy,  fara  Kydliny;  58  d.,  285 
ob.  č.  (1890),  popi.  dvůr,  mlýn.  R.  1379  při- 
pomíná se  tu  pět  vladyčích  seděni,  jež  po- 
zději přikoupeny  k  Obytcům. 

2)  M.  {Myslowiti)^  město  v  prus.  Slezsku, 
při  hranicích  rusko-polských,  ve  vlád.  obv. 
opolském,  v  kraji  katovickém,  na  ř.  Přemše 
(jejíž  břehy  spojuje  most  260  m  dl.),  stanice 
dráhy  z  Kozlů  do  Osvétima  a  Trzebinia-M. ; 
9392  ob.  (1890),  obv.  soud  I.  stol.,  hlavní  a 
vedl.  celní  úřad,  3  katol.  a  cvangel.  kostel, 
měst.  nemocnice,  zámek,  válcovna  na  zinek, 
hnědouhel.  doly,  výroba  cihel  a  kamen,  prá- 
delna na  len,  mlýn,  pila,  obchod  v  kůži, 
obilí  a  dříví.  Na  blízku  výletní  místo  Slupna. 
R.  1857  M.  povýšeny  na  město. 

MyslOTka,  My  slůvka,  Myslová  Malá, 
ves  na  Moravě,  hejtm.  Dačice,  okres  a  pš. 
Telč,  fara  Horní  Myslová;  14  d.,  98  oby  v.  č. 
(1890). 

Myslowltz  v.  Myslovice  2). 

MyslŮTka,  ves  mor.,  v.  Myslovka. 

Mysón,  jeden  ze  sedmi  mudrců  řeckých. 
O  osobě  jeho  není  bližších  udajův.  Byl  pa- 
trně zákonodárcem,  jako  většina  mudrců 
těch,  neb  jinak  mužem  osvědčené  životní 
moudrosti. 

Mysore,  stát  Ind.,  v.  Majsúr  1). 

Mys  Střelkový  v.  Agulhas. 

Mystaoides  Latr.  jest  rod  chrostíkův 
z  čeledi  Leptoceridae,  Má  ostruhy  O,  2,  2.  Má 


940 


Mystagógos  —  Mystérie. 


ve  předních  křídlech  1.  poh'čko  vrcholové 
velmi  dlouhé,  políčko  terčové  uzavřené, 
v  zadních  otevřené.  V  klidu  jsou  konce  kří- 
del dovnitř  ohnuty.  Larvy  hotoví  si  válco- 
vitá pouzdérka  z  velmi  jemných  zrneček  pí- 
skových a  opatřují  je  po  stranách  tenkými 
větévkami,  jež  vzadu  přečnívají.  Ze  6  druhů 
evropských  jsou  u  nás  3.  Na  rybnících  M. 
longicornis  L.,  který  má  křídla  zlatožlutá  se 
3  hnědými  až  černými  páskami,  a  u  potoků 
M.  a^urea  L.  a  M.  nigra  L.  s  křídly  černými, 
ocelově  lesklými.  Kpk. 

MystagÓg^OS   v.    Eleusinské   mysté- 
rie, str.  517. 

Mystérie  byly  ve  starém  Řecku  tajné 
kulty,  jež  se  buď  obmezovaly  na  nepatrný 
kruh  kněží  a  osob  bohoslužebných  vůbec, 
anebo  též  přístupny  byly  širšímu  kruhu  za- 
svěcenců, přijatých  po  vykonání  zvláštních 
podmínek.  Příčina  jich  tajeni  ležela  ve  víře 
starých,  že  na  některé  kulty  zvláště  váže  se 
blaho  obce  a  požehnání  bohů,  jež  však  by 
mohly  býti  odvráceny  cizincem  aneb  nepří- 
telem, který  by  si  m.  přivlastnil;  jinde  zase 
předpokládáno,  že  leccos  z  věcí  božských 
má  býti  povedomo  pouze  vyvolencům.  Pro- 
zrazení m-ií  trestáno  jako  asebeia.  Vedle 
eleusinských  m-ií  (v.  t.)  zkvétaly  v  Ře- 
cku též  samothracké  m.  čili  orgie  Ka- 
beirů;  kněz,  konající  očistné  obřady  na 
těch,  kdož  byli  krví  poskvrněni,  slul  Koirjg^ 
přijetí  předcnázela  jakási  ústní  zpověď,  za- 
svěcovány též  děti,  zasvěcenci  nosívali  ja- 
kýsi pás  kol  těla,  zejména  proti  nebezpečím 
na  moři.  Tyto  m.  konány  též  mimo  Samo 
thraku  v  Amfisse  Lokridské,  dále  v  Boiótii 
blíže  Théb  v  háji  kabeirské  Démétry  a  Kory. 
Když  pak  do  Řecka  pronikl  kult  Isidin  (v. 
Isis),  pořádány  také  jí  na  počest  m.,  k  nimž 
připouštěn  jen  ten,  ícoho  bohyně  sama  ve 
snu  povolala:  po  lázni  upravené  knězem  za- 
svěcenec poučen  z  posvátných  knih,  kterak 
se  zachovávati;  na  to  po  10  dní  zdržoval  se 
masa  a  vína;  na  večer  posledního  dne  uve- 
den ve  svatyni  k  nazírání  m-ií,  z  rána  pak 
ukazován  v  t.  zv.  olympské  stole,  s  pochodní 
v  pravici,  s  palmovou  korunou  na  hlavě  vě- 
řícím, načež  akt  zasvěcení  zakončen  hosti- 
nou. Ráz  a  účel  lěch  m-ií  podobal  se  asi 
eleusinským.  M.  byly  posledním  útočištěm 
pohanství  vůči  vítěznému  křesťanství.  —  Ve- 
dle těchto  m-ií,  jež,  majíce  jaksi  ráz  slavno- 
stí státních,  dovedly  své  obřady  zachovati 
na  výši  důstojnosti,  byla  již  od  dob  starších 
soukromá  družstva,  jež  ukájela  touhu  po 
očistě  různými  tajemnými  obřady  dle  nauky 
mythického  věštce  a  básníka  Orfea;  k  těmto 
Orfcotelestům  přidružily  se  záhy  zbytky 
Pythagoreovců.  Zásady  družstev  těcnto  však 
zvrhly  se  brzy,  stavše  se  pramenem  výživy 
pouličních  kejklířův,  kteří  na  lehkověrných 
peníze  vymamovali,  předstírajíce  pomoci 
v  různých  potřebách  životních  svým  zaříká- 
váním.  Stejný  druh  nízkého  výdělkářství 
vnesen  do  Řecka  od  métragyrtův  (viz 
Galii)  s  šířením  kultu  fryžské  matky  Kybely 
a  fryžského  boha  Sabasia,  o  čemž  klassi- 


cké  svědectví  podává  Démosthenés   v  řcci 
o  věnci  (str.  313,  §  259  n.).  &*- 

Myiterle  slují  středověké  hry  duchovni 
jež  —  uprostřed  záplavy  četných    legend  a 
jiných  písemných  projevů  tendence  mravo- 
učné —  klíčí  po  výtce  z  úkonů  bohoslužeb- 
ných v  útvar  literární  zcela  výlučný.     Kán 
úpadem  říše  Římské  nadobro  přerváoa  byí* 
starověká  vzdělanost,  též  antické  drama  padk 
8  ní  v  zapomenuti.  Ovšem  tu  tam  nepřestalo 
dosti  momentů  dramatických    v  obřadových 
výjevech    všelikerých    (při    smrti,    pohrbs, 
danse  macabré),  i  v  hojných  zvyklostech  po- 
hanských (viz  Faguet,  Hist.  de  I  a  lit.  fra&;- 
77),  jež  dochovány  až  i  naŠim  dobám,  na  př. 
vynášení  smrti.  Také  nikdy  nezanikla  obliba 
produkcí   kejklíř.,  pantomim,   ano    komedie 
z  Planta  a  Terentia  napodobeny    ve  IV.  a 
V.  stol.  ve  mnohých  hrách,  jež  zastupují  di- 
vadlo před  lidem  valně  hrubým    a   malélio 
vkusu.  V  V.  stol.  proniká  do  kostela  v  mi- 
mické   formě  scéna  tříkrál.,  svatba   v  Kási 
a  j.  I  lidové  výjevy  tříkrálové,  koleda,  máji 
dávné  kořeny  v  lůně  církevním.  Při  proccs- 
sích  ujímají  se  mnohé  živly  divadelní;  draci 
hlavv  i  podoby  netvorů,  nesené  v  průvode. 
budí  zálibu  diváckou.   Dále  pak  se  hlásí  po 
jednotlivu  hry  allegorické,  až  v  X.  stol.  vy- 
niká sbírka  šesti  her  abatyše  Hroswithy,  jimi: 
asi  bavila  velebné  sestry  své   v  klást.  Gan- 
dersheimském.  —  Ale   třeba    že    nelze   po- 
tvrditi, na  kolik  tyto  i  jiné  momenty  kypřilT 
půdu  m-ifm,  za  to  jistě  možno  stopovati,  jak 
to   byl   po   výtce    kult   církevní,    jcni   stíl 
středověkým  hrám  duchovním  u  kolébky  a 
vyvolal  je  k  Životu.    Nejdřív  as  bylo  takie 
Španělích.  Tam  již  ve  století  VI.  zrodily  se 
zárodky  dramatu  z  trosek  římského  ponas- 
ství.  Přežitky  pohan,  v  kratochvilných  výje- 
vech, slavnostních  průvodech  a  nevázanýdi 
pompách  skýtaly  všemu  lidu  vrchovaté  zá- 
bavy. Oblíbeny  více  ze  zvyku  než  z  nevěry. 
Duchovenstvo,  neumějíc  jich  potlačiti,  pře- 
vedlo je  znenáhla  na  ícult  katolický.  Vtisklo 
jim   obsah  hlavních'  dějů  v  obojího    Zákooa. 
zavedlo  je  do  chrámů  a  spoutalo  k  ceremo- 
niím církevním.    Z  roubů   těchto   vypučeíT 
památné  aatos,  jež  ve  skladbách  Calderonch 
vých  honosí  se  nejvábnějšími  květy.   Jinde, 
zejména  ve  Francii,  kotví  vznik   m-ií  přímo 
v  úkonech  bohoslužebných.  Nádherná  jejich 
veleba  oslňovala  tehdejšího  ducha,  jenž  opá- 
jel se  jejich  kadidlem,  jejich  leskem  i  nebe- 
skou harmonií.    Poněvadž  pak  tradičně  žfta 
v  lidu  neustále  veliká  obliba  her  scén.  i  pře- 
žitků z  doby  pohanské,  církev,  hovíc  obccnc 
náladě  věřících,  vkládá  do  bohoslužby  před- 
stavení  některých   dějů   posvátné    hístore 
Hodlá  tak  působiti  k  tomu,  ab^  věřící  dn- 
něji  účastni  byli  kultu  duchovního,  a  poutá 
jejich  ducha  zevnějším,  diváckým  dějem.  Jii 
v  X.  stol.,  ne-li   dříve,  přidávali   duchovni 
k  textům  liturg.  vysvětlivky,  zv.  tropy,  jri 
pomalu  se  mění  v  dialogy.  Tak  cpisooa  pa- 
nen moudrých  a  pošetilých  stává  se  scénoa 
dialogickou.  K  té  přistupují  četné  jiné:  Da- 
niel v  jámě,  scéna  tříkrál.,  vzkříSení  Laiara 


Mystérium  —  Mysticismus. 


941 


a  jiné.  Text  dějů  těchto,  představovaných  od 
duchovenstva    v   kostelich,   drží   se   přesně 
evangelií:  jest  stručný,  v  latině  a  v  prose. 
Tajemství  církevní  uvádějí  se  tak  na  scénu, 
staví  se  před  oči  lidu,  aby   obec  věřících 
těsněji  se  připoutala  k  církvi.  Veliká  obliba 
těchto  her  záhy  přivábila  intervenci  laikův, 
kteří  se  jich  zmocňují  a  zavádějíce  do  nich 
jazyk  národní  i  živel  světský  hledí  si  neod- 
visle   vlastních   cílů.    Také  dějiště  se   brzy 
mění:  stánek  jejich  rozbíjí  se  před  kostelem 
a  na  místech  veřejných.  Místo  prosy  ujímají 
se  verše.  To  se  dovršuje  již  ve  XII.  století. 
Když  pak  živel  vulg.  v  m-iích  nabývá  pře- 
vahy, církvi  samé  začínají  býti  nepohodlné, 
zříká  se  jích,  ano  zapovídá  je  nejen  sama, 
než  nutí  k  tomu  i  vládu  světskou.  KdyŽ  tak 
m.  na  půdě  světské  domohly  se  volnějšího 
rozletu,  místo  některých  jen  scén,  čerpaných 
dotud  z  Písem,  vznikají  rozsáhlé  skladby  cyk- 
lické, jež   tlumočí    celý    život    Kristův,    ba 
všechnu  historii  duchovní  od  stvoření  až  do 
posl.  soudu.  Největšího  rozmachu  dožily  se 
m.  ve  Francii,  kde  po  více  než  Čtyři  století 
ofticiálně  zastupují  drama  a  svědčí  tak  o  ja- 
levosti  litt.r.  snažení,  z  něhož  vyčnívají  jen 
jména    Villon   a   Commines.    Neboť  hovíce 
pod  aegidou  laiků  jak  nízkou  komikou  tak 
1  živlem  zázračným  zcela  vulg.  choutkám  di- 
váctva,  v  jádru  nakloněného  pověře  a  ky- 
nismu,  nemají  rysu  uměleckého  ani  v  kom- 
posici, ani  ve  slohu,  jenŽ  na  nepatrné  vý- 
jimky jest  žalostný.  Jsou  leda  kult.-hist.  do- 
kumentem. Představení  her  duchovních  účast- 
nily se  společnosti  autoris.  vládou  světskou. 
Byli  to  nejdřív  Confréres  de  la  Passion,  sklá- 
dali se  z  nevzdělaných  měšťákův  a  řemesl- 
níků, hráli  m.  {Passtonsspiele^  angl.  mysteries) 
a    mirakule   \miracles)^  zázračné  scény  ze 
života  svatých,  jmen.  P.  Marie,  jejíž  kult  do- 
stoupil v  těchto  dobách  svého  vrcholu.   Ve 
XIV.   stol.   ustavuji   se   společnosti   veselé, 
z  kruhů  vzdělaných  (někdy  i  šlechtici),  les 
Ba\ochiens  a  les  Enfants  sans  soud.    Přechá- 
zejí  ve   svých  farces  a  sotties  na  pole   vý- 
hradní  komiky   a   satiry  a  v  moralitách 
(angl.  moralities)  chýlí   se  způsobem  Žalost- 
ným k  allegorii.  —  Když  pak  ve  stol.  XV. 
nálezy  (rytectví  1423  a  knihtiskařství  1450), 
jakož  i  památné  objevy  (Ameriky  1492)  zcela 
změnily  historii  intellektu,  když  konečně  re- 
formace a  zejm.  renaissance  v  XVI.  st. 
hnaly  vývoi  duševní  k  novým  metám,  zpro- 
tivila se  zrůdnost  těchto  her,  tak  že   offi- 
ciálně   zmizely  s  jeviště  a  nic  z  nich  ne- 
přešlo do  dramatu  potomního.    V  Itálii  již 
od  r.  1400  proniká  napodobení  trag.  Sene- 
kovy (Mussato,  Carrario  a  j.),  v  Anglii  upa- 
dají m.  v  pol.  stol.  XV.  V  prvotním,  nepo- 
rušeném ráze  svém,  hověti  náb.  citu  a  vzdě- 
lání věřících,  držely  se  ovšem  tu  tam  i  na- 
dále, ba  dodnes  jsme  svědky  jejich  ohlasův 
(Oberammergau,  Hořice,  v  Neapoli  ve  všech 
divadlech  o  půlnoci  štědrov.  od  staletí  ob- 
vyklá La  cantata  dei  pastoři  a  pod.^.  Od  zá- 
padu vnikly  m.  do  všech  ostatních  literatur. 
V  Něm.  nejstarším  dokladem  m-ií  jest  zlo- 


mek velikon.  hry  s  poč.  XIII.  stol.  (v.  »Ger- 
maniac,  8  sv.),  pak  hra  o  moudrých  a  poset, 
pannách  (provozov.  1322)  a  hra  o  sv.  Kate- 
řině. Také  u  nás  byla  doba  duchovních  her. 
Základem  jich  byl  výjev  u  hrobu  Spasite- 
lova, kde  anděl  zvěstuje  ženám  z  mrtvých 
vstání  Kristovo  (výjev  tři  Marií).  Scéna  druhá, 
záhy  přidaná,  líčí,  jak  apošt.  Jan  a  Petr  běží 
se  přesvědčit  o  této  zvěsti,  a  třetí,  jak  Kri- 
stus v  podobě  zahradníka  se  zjevuje  Maří 
Magdaleně.  Tyto  tři  scény  byly  jádrem  la- 
tinských bohoslužebných  oíficií  či  slav- 
ností velikonočních.  S  poč.  XIV.  stol. 
vniká  do  nich  jazyk  národní.  Máme  dvě  ta- 
kové slavnosti,  k  nimž  přidány  »rikmi«  če- 
ské; mladší,  Hrob  bo(t,  jest  opisem  z  konce 
XIV.  stol.  Na  odluku  od  církve  ukazuji  a 
o  živlu  vulg.  svědčí  hry  velikonoční 
(Judi  paschales)^  rozšířené  o  výjevy,  jak  tři 
Marie  kupují  masti,  jak  se  Kristus  zjeví  To- 
máši a  učedníkům  v  Emauzích.  Z  toho  cyklu 
dochována  scéna  s  mastičkářem,  v  lat.-čes. 
zlomku  Mastičkář  s  poč.  XIV.  stol.,  a  lat.- 
čes.  hra  O  Kristovu  :[  mrtvých  vstání  a  jeho 
oslaveni  z  druhé  pol.  XIV.  stol.  K  posled- 
nímu stupni  v  rozvoji  her  duchovních  u  nás 
hlásí  se  hry  pašijové,  jež  tlumočí  celý  po- 
stup umučení  Páně.  Zbyly  nám  z  nich  dva 
zlomky,  (opis)  Kapitulní  a  Drkolenský 
z  pol.  XIV.  stol.,  jenž  se  druží  vulg.  rázem 
k  »Mastičkářic,  a  konečně  ze  sklonku  sto- 
letí XIV.  tři  Pláče  P.  Marie  či  plankty,  jimiž 
zastoupen  vážný  živel  hry.  —  Také  ostatní 
projevy  dramat,  v  Čechách,  ať  při  zkoušce 
nových  beánů  v  kollejích  hrané,  ať  při  ostat- 
cích masopustních  či  jindy,  upínaly  se  po 
výtce  na  látky  biblické  (viz  »Staroč.  divad. 
hry«,  J.  Jireček,  1878).  Širokou  stopu  zane- 
chalo toto  drama  duchovni  v  tradici  lidové. 
Z  měst  uchýlilo  se  na  tichý,  naivní  víře  ho- 
vící venkov  a  do  našich  dnů  se  udrželo 
zejm.  v  sev.  Čechách  (srv.  Mikovec,  Stopy 
selsk.  Či  soused,  divadla  v  Č.,  »Lumírc,  1855, 
a  hlavně  Menčík,  Vánoční  hry,  1894,  Veliko- 
noční hry,  1895).  —  Z  ohromné  literatury 
o  m-iích  uvádíme:  Marius  Sepet,  Le  drame 
chrétien  au  moyen  áge  (Paříž,  1877);  Petit 
de  JuUeville,  Les  mystěres  (t.,1880);  A.  ďAn- 
cona,  Origini  del  teatro  in  Italia  (Florencie, 
1872.;  Wright,  Early  english  mysteries  (1838); 
J.  J.  Mone,  Schauspiele  d.  Mittelalters;  Wil- 
ken,  Gesch.  d.  geistl.  Spielc  in  Deutschland 
(1872).  U  nás  psali  J.  I.  Hanuš,  Die  lat.- 
bóhm.  Oster-Spiele  des  XIV.— XV.  Jh.;  Leo 
Blass,  Das  Thcater  und  Drama  in  Bohmen 
(Praha,  1877);  J.  Truhlář,  O  staročes.  dram. 
velikon.  (»ČCM.«,  1891);  Menčík,  Příspěvky 
k  děj.  č.  d.  (1895).  Kbn, 

Myiterliim  (lat.),  tajemství  (v.  Mysté- 
rie); m.  sluje  i  mše  (v.  t.).  M.  nazýván  též 
tajný  prostředek  léčivý,  tolik  co  arcanum 
(v.  Ar  ca  na). 

Mystés  viz  Eleusinské  mystérie, 
str.  517. 

Xystioismiui  (řec.)  znamená  takový  směr 
myšlení,  který  odpoután  od  střízlivé  chápa- 
vosti, jež  pozorováním  opatřuje  si  poznatky 


942 


Mysticisftius. 


neb  dedukci  je  tvoří,  jsouc  k  tomu  vedena 
nutností,  ležící  v  pojmech  Qako  na  př.  v  ma- 
thematice),  přesmykuje  se  k  bezprostřed- 
nému nazírání,  a  to  věcí  ne  menších,  nc2 
jest  sama  podstata  nadsmyslna.  Tíhne  k  ně- 
mu hlavně  z  potřeb  citových  a  zírati  se  je 
domnívá  vnitřním  viděním.  Že  toto  nazírání 
jest  jen  vnitřní  a  vlastně  ekstasí  či  vytržením 
může  býti  zváno,  vidno  z  toho,  že  předsta- 
vování takové  není  zdůvodněno  ani  realitou 
světa  ani  nezbytností  pomyslův.  M.,  af  se 
týká  většího  neb  menšího  okruhu  představ, 
jest  vždy  tajemný,  myšlénkovitě  neurčitý, 
vyhledávající  duchovni  oblažení.  M.  jest  me- 
tafysika,  ale  blouznivá,  bez  kritických  zákla- 
dův,  a  kde  methodu  nahrazuje  vnitřní  osví- 
cení, což,  vzhledem  k  potřebám  zpytovacím, 
převedeno  do  střízlivé  řeči  diskursivního, 
od  případu  k  případu  jdoucího  poznávání, 
spíše  tmu  rozumu  znamená.  Fantastičnost 
myšlénky,  že  svět  nadsmyslný  sám  bezpro- 
středně zření  lidskému  se  otvírá,  jest  na 
jevě.  Podstata  m-mu  jest  v  tom,  že  mezi 
člověkem  a  nadsmyslnem  není  blahého  dou- 
fání víry  ani  námahy  poznání  jako  pojítko, 
nýbrž  že  intcllekt  lidský  se  stává  bezpro- 
středné účastným  těchto  nadsmy siných  záhad. 
Pro  takovýto  intellektuální  názor  není  pro- 
blémů, jemu  jest  přána  bezprostřednost  po- 
znání. Čím  nevymcz?néjší  jest  poměr  mezi 
konečným  a  nekonečným,  mezi  smyslném  a 
nadsmyslnem,  tím  spíše  se  může  m.  ujímati. 
Odpoután  od  forem  rozumného  myšlení 
stává  se  nfi  svými  výstředními  výplody 
mnohdy  zjevem  až  chorobně  podrážděné 
fantasie,  zvláště  ve  případech  přehnaně  pro- 
váděné askese,  kdy  jde  o  to,  aby  tělo  neva- 
dilo smělé  obrazivosti  ducha.  Z  mystického 
zření  domněle  nabyté  poznatky  se  urovná- 
vají a  dávají  tak  vznik  tajemným  theoriím  a 
naukám.  Víra  náboženská  stejně  jako  filoso- 
fická kontemplace  a  s  tím  i  souvislé  myšlení 
přírodnické  (Paracelsus)  můŽe  jemu  propad- 
nouti. Z  doby  hellénské  nejvýraznější  doklad 
theoretisujícího  nfi-mu  jsou  Novoplatoni- 
kové  (v.  t.).  Z  mystiků  křesťanských,  a  to 
hned  již  z  apoštolských  dob,  jest  první 
Dionysios  Areopagita  (v.  t.),  jehož 
mysticko  -  spekulativní  badání  ukazuje  pa- 
trnou stopu  špatně  pochopeného  Platóna; 
jest  to  zase  jen  novoplatonismus,  spojený 
s  křesťanstvím.  Jemu,  ač  neprávem,  přičítané 
spisy  živily  hojnou  měrou  pak  středověk. 
Ať  již  větší  důraz  se  klade  na  přemítání 
nebo  cit,  je  vidno,  že  i  středověký  m.  v  po- 
sledních koncích  se  sbíhá  s  pantheismem. 
Zjevům  nenáleží  jsoucnost,  cit  všudypřítom- 
nosti  boží  převládá.  Konečné  splývá  v  jedno 
8  nekonečnou  bytostí  boží.  Z  doby  té  jsou 
Scotus  Erigena,  Bernard  z  Clairvaux,  Alber- 
tus  Magnus,  Tomáš  Aquinský,  sv.  Bonaven- 
tura,  Tomáš  Kempenský.  Svou  zvláštní  sku- 
pinu tvoří  mystikové  XIV.  stol.,  v  čele  jichž 
jest  xMeister  Eckardt  (v.  t.),  po  něm  jdou 
Joh.  Tauler  (1300—60),  Kuysbroek  (f  1381) 
a  vrstevník  Lutherův  Tomáš  Miinzer.  Směr 
tohoto    podobně  jako   u  Novokřtěnců  cha- 


rakterisován  jest  činorodou  siloa,  plynoc: 
z  »vnuknutí«  a  >osvíceni  božíhoc.  Stonpctc 
překračovali  meze  zjevení  biblí  daného  i 
usilovali  o  převraty  státní  i  církevní.  Rcrc 
lucionářský  m.  českých  Adamitů  vycfasK 
tolikéž  z  přesvědčeni,  že  naplnčni  jsou  si- 
lostí  a  osvícením  božím.  Z  pozdějších  ses 
mystiků  jest  Jakub  Bohme  (v.  t.),  jenzosi 
měl  vliv  na  filosofy  Baadera  a  Schellinis- 
Islámem  vytvořená  forma  m-niu  sluje  st 
fism.  —  K^  literatuře  v.  Fr.  Drtina,  MySér- 
ková  povaha  středověku  (1898);  G6rrci. 
Die  christliche  Mystik  (2.  vyd.  1879,  5  sr. ; 
Merx,  Idee  und  Grundlinien  einer  allgeaKi- 
nen  Geschichtc  der  Mystik  (1893);  Gebhar, 
Lltalie  mystique  (1893);  Récéjac,  Essai  s«r 
Ic  fondoment  de  la  connaissaocc  mvstiqK 
(1896).  '  Z?. 

M.  (se  stanoviska  psychiatrického. 
Čím  více  o  nějakou  věc  se  zajímáme  a  č'q 
nejasnější  jest  nám  její  pravá  podstata,  ts 
spíše  jsme  náchylní  přeceňovati  její  výtrx 
a  obestírati  ji  smyšlenými  výklady.  Nádnl- 
nost  tato  bývá  u  choř omy siných  nexři<&a 
chorobně  zvýšena.  Někdy  následkem  odchy- 
nosti  citových  směrů.  Tak  tomu  bývá  zrk- 
ště  u  mnohých  dědičně  zatížených.  Od  pk- 
živa  nenacházejí  záliby  na  obyčejných  po- 
měre ch  života,  neuspokojeni  stfízlivou  sku- 
tečností prahnou  vždy  dychtivě  jen  po  zvlášt- 
nostech, napínavých  sensacích,  mají  potřek 
mařiti  čas  utopiemi,  kochati  se  v  samfd 
záhadách,  tajemnostech.  Od  pradávných  éot 
až  do  našich  dnů  zakuklené  podskokv  msgů. 
mystérie  náboženstev,  kouzla  čaroději « renh 
spiritismu,  nepochopené  a  lichovédeckfc 
nátěrem  opentlené  produkce  magnctiseorir 
a  h^pnotiseurů  nacházely  mezi  nimi  nejfacr- 
livější stoupence, fanatismem  zmámené.  Mc?:: 
choromyslní  jsou  nuceni  oddávati  se  dobro- 
družným a  mystickým  domyslům,  kdyi  k 
ocitují  před  podivnými,  dosud  neznáín;^ 
výrobky,  jež  jim  choroba  uvádí  na  mysl.  Na 
př.  vidi  nebývalé  zjevy  a  obrazy,  nad  jicH 
cizotvárností  ustrnou,  slyší  ozývati  se  zvi±t 
a  hlasy,  vycházející  z  nepochopitelného  zdroji. 
To,  čeho  se  dovídají  hallucinatorni  cestou 
různí  se  naprosto  od  posavadních  zkušeno- 
stí, ba  jest  jejich  vychovaným  a  vátípcRtc 
pojmům  zcela  protichůdné.  Není  divu,'se 
začnou  věřiti  v  existenci  tajemných,  dosac 
neznámých  sil  a  vlivů  přírodních  i  nadpři- 
rozených. Další  jiná  kategorie  stává  se  ober. 
mysticismu  následkem  rozkladu  schopnosti 
poznávací.  Octnuvše  se  v  chorobě  stávají  se 
neschopni  chápati  i  nejjednodušší  věci  2 
děje.  Nevycházejí  z  obdivu  nade  vším,  crč- 
koli  patří,  cokoli  se  jim  řekne,  af  cokoH  se 
kolem  nich  odehrává.  Nechápou,  proč  voca 
teče,  proč  lidé  chodí,  proč  se  oblékají,  ac- 
vědí,  jaký  účel  má  lůžko,  neznají  vyzrána 
předmětů  nejvšednějších,  nechápou  smyslr 
slov  mateřské  řeči.  Všecko  jim  připadá  dzi. 
nerozluštitelné.  Počínají  si  tak,  jakoby  « 
octli  ve  zcela  novém  světe,  jich  porozuměc 
naprosto  nepřístupném.  Jsou  ustrnulí,  uias^ 
lekají  a  děsí  se  všeho.  Kfr, 


Mystická  poslední  vůle  —  Myš.  913 

Mystioká  poslední  vůle   (mysticky  do  Prahy  sjezd,  na  kterém  odňali  M-ovi  úřad 

testamenty   nazývá   se  poslední  pořízem, ,  administrátora,  poněvadž  vešel  v  opovržení 

v  némž  si  zustavitel  vyhrazuje,  Že  podstatná '  u  nich  pro  svou  nestálost,  a  zvolili  na  místo 

ustanovení  svžho  testamentu  sepíše  ve  zvi.  jeho  lutherána  Jana  Kolínského.   Také  kon- 

listiné.  —  Srv.  §§  2084  a  2085  saského  obč.  sistoř  obsadili  lidmi  svými.  To  se  opakovalo 

zákona.  po  dvakráte  jcšté:  r.  1559  a  1562.    Ale  král 

Mystický  (řec.) ,   tajemný,   tajfiplný  volby    neschválil    a   sesadiv    faráře    Matěje 

a  proto  záhadný,  nejasný  (tolik  jako  my-  Lounského  z  Nymburka,  nikoho  se  neotázav, 
ster  i  osní).  Viz  ostatně  Nlysticismus.      Jmenoval    sám    opět    administrátorem    M-a 

Myetmkaoe  (řec-lat),  ošálení,  obelstění,  I  (28.  září  1562)  a  zakázal  jakékoli  změny,  če- 

oklamáni;  odtud  my  stí  fiko  vat  i,  šáliti,  kla-  licí  proti  kompaktátům.  V  úřadě  tom  setrval 

máti.  M.  již  do  své  smrti.   Byl  to  muž  sice  vzdě- 

My etika  (řec),  tajemnost;  tajemné  učení,  laný  a  výmluvný,  ale  bezcharakterní,  ješitný, 

ve  které  jsou  jen  málokteří  zasvěceni.  zištný  a  ctižádostivý.   Pochován  byl  v  kapli 

Vyetopol  Jan,  kněz  protestantský  a  ad-  Betlémské, 
ministrátor  konsistoře  (*  v  Praze  —  f  28.  září  Myi  (Mus  L.),  rod  hlodavců  (řádu  Ro- 
1568  t.).  Studoval  na  pražské  akademii,  po-  dentta)  z  čeledi  téhož  jména  (AiuHdae,  viz 
tom  v  Německu,  kde  poznal  učení  Luthe-  Myši);  jest  z  hlodavců  nejznámějších,  stě- 
rovo,  načež,  vysvěcen  byv  na  kněze  podobojí,  huje  se  za  člověkem  po  vŠí  zemi  i  do  nej- 
působil  nejprve  na  venkově.  Přišed  do  Prahy,  pustších  končin  a  touto  nepříjemnou  přítul- 
stal  se  r.  1530  farářem  u  sv.  Mikuláše  na  ností  i  škodlivostí  předčí  všem  ostatním 
Menším  Městě  Pražském,  r.  1531  přijat  byl  ssavcům  svého  řádu.  Všecky  druhy  tohoto 
do  konsistoře  a  r.  1542  důvěrou  a  přízní '  rodu  mají  hlavu  úzkou,  čenich  zašpičatělý, 
stavů  protestantských  zvolen  za  administrá-  <  hořejší  pysk  poněkud  rozpoltěný  a  na  něm 
tóra  této  konsistoře.  Bylť  u  stavů  oblíben  pět  podélných  řad  knírův,  ústa  bez  toreb 
z  tc  příčiny,  že  horlivě  se  přičiňoval  o  roz-  lícních,  boltce  veliké;  ve  chrupu  jest  i  {, 
Síření  učeni  Lutherova,  a  lutheráni  byli  tehdy  c  g,  w  J,  přední  zuby  jsou  hladké,  hořejší 
ve  valné  většině  ve  straně  podobojí.  Rovněž  stoličky  mají  po  3  příčných  řadách  hrbolků 
města  přidala  se  tu  k  pánům  a  rytířům,  proti  Žvýkacích,  z  dolejších  m^  prvá  po  4,  druhá 
kterým  král  Ferdinand  1.  byl  velmi  nialo-  po  3  a  třetí  po  2  takových  řadách.  U  nás 
mocný.  Lutheráni,  nechtíce  se  již  spravovati  zjištěno  posud  6  druhů  rodu  m-í;  dva  větší 
kompaktáty,  doufali  v  M-a,  že  se  přičiní,  aby  (potkana  a  krysu)  se  statnými  nohami  a  řa- 
stranu  pod  obojí  zreformoval  celou  ve  srny- ,  sami  na  patře  uprostřed  nedělenými,  klademe 
slu  učení  Lutherova.  Když  pak  král  Fcrdi-  v  sekci  krys,  ostatní  drobné  druhy  se  štíh- 
nand  I.  r.  1544  svolal  společný  sněm  na  den  lými  končetinami  a  řasami  patrovými  upro- 
1.  května,  na  kterém  od  stavů  všech  zemí  střed  přerušenými  v  podrod  myší.  Největší, 
koruny  České  Žádal  za  podporu  proti  Tur-  nejhltavější  a  nejškodlivější  jest  potkan 
kům,  pozval  administrátor  M.  veškeré  ducho-  {M.  decumanus  Pall.),  neprávem  u  nás  kry- 
venstvo  pod  obojí  z  Čech  i  Moravy  na  po- ,  sou  nazývaný;  tělo  jeho  dorůstá  délky  24  cm 
slední  dny  dubna,  aby  poradili  se  o  otázkách  (bez  ocasu)  a  jest  pokryto  srstí  nahoře  šk- 
víry, o  mši  sv.,  o  mnohých,  zbytečných  ce-  dou,  poněkud  zažloutlou  i  nahnědlou,  na  bo- 
remoniích  a  obřadech.  Většina  se  vyslovila  cích  světlejší,  vezpod  bělavou,  kterážto  barva 
ve  smyslu  luthcránském,  načež  stavové  žá-  jest  od  tmavšího  svršku  dosti  ostře  oddě- 
dali  na  králi,  aby  jim  nová  usnesení  potvrdil  léna.  Boltec  má  délku  asi  Vs  blavy  a  do 
a  dovolil,  zvoliti  si  biskupa.  Král  odepřel,  předu  přiložen  k  oku  nedosahuje ;  kníry  jsou 
M.  musil  na  rozkaz  králův  i  o  Božím  Těle  kratší  boltců.  Zadní  nohy  jsou  trochu  delší 
i  o  jiných  svátcích  staré  obyčeje  strany  pod  předních;  ocas  jest  19  cm  dlouhý,  tedy  kratší 
obojí  zachovávati.  Za  to  odepřeli  stavové  trupu,  silný,  nahoře  šedohnědý,  vezpod  bé- 
králi  pomoc  pro  jeho  bratra  Karla  V.  proti  lavý  a  má  šupinky  ve  200—220  kroužcích  sc- 
Štnalkaldským.  Tak  vznikla  vzpoura,  která  staveny.  Potkan  dostal  se  z  Asie  do  Evropy 
však  po  porážce  Šmalkaldských  r.  1547  zle  teprv  počátkem  XVIII.  století  a  odevšad  tu 
se  jim  vyplatila.  Obnoven  zároveň  tak  zv.  zapudil  slabší  krysu  (iW.  r^ř/i/sL.,  v.  Krysa), 
mandát  proti  Pikartům,  namířený  proti  no-  Jest  u  nás  domovem  ve  sklepích,  stokách, 
vému  učení  a  hlavně  proti  Českým  Bratřím,  skladištích,  stájích  a  jinde  podomech  i  také 
Těchto  se  tehdy  mnoho  z  Čech  vystěhovalo,  kolem  vod.  Z  menších  nn-í  nejznámější  a 
M.  však,  aby  si  získal  důvěry  královy,  od-  ode  dávna  v  příbytcích  člověka  nejhojnější 
padl  náhle  od  svých  dřívějších  názoru,  stal  jest  m.  domácí  (.V.  musculus  L.),  jez  pre- 
se horlivým  kališnikem  a  jal  se  příkře  vy-  bývá  mimo  to  i  na  krajích  lesů,  v  polích  a 
stupovati  proti  Bratřím.  Žádal  také,  aby  mu  zahradách.  Tělo  i  ocas  její  mají  po  9  cm 
Z2L  to  svěřena  byla  koUcj  Všech  Svatých.  Žá-  délky;  srsť  jest  nahoře  šedá,  málo  nažloutlá, 
dosti  té  vyhověno  nebylo,  ježto  akademie  se  uprostřed  hřbetu  tmavší,  na  bocích  a  vezpod 
tomu  opřela.  Dostal  však  přece  kazatelství  i  zase  světlejší,  na  nohách  nejbledší,  nahnědle 
v  kapli  Betlémské  a  děkanství  u  sv.  ApoUi-  šedá.  Známe  také  odrůdy  bílé  (albinismus), 
náře,  kterýž  úřad  zastával  od  r.  1550—68.  Po  Okrouhlý  a  široký  boltec  má  délku  Va  blavy 
příkladě  protestant,  stavů  v  Německu,  kdež  a  do  předu  přiložen  dosahuje  až  na  oko; 
vymohli  si  mírem  augšpurským  r.  1555  nových  kníry  jsou  delší  boltců.  Nožky  jsou  štíhlé, 
svobod  náboženských,  svolali  i  čeští  stavové  zadní  trochu  delší  předních;  ocas  jest  pokryt 


944 


Myšák  —  Myška  ze  Žlunic. 


řídkými  chlupy  nahoře  černohnědými,  ve- 
zpod  trochu  světlejšími  a  má  šupinky  prů- 
měrem ve  180  kroužcích.  Větší,  všech  našich 
m-í  nejhbitější,  m.  lesní  {M,  sylvaticus  L.) 
má  srst  dvojí  barvy:  nahoře  žlutavě  šedou, 
trochu  do  rezavá,  uprostřed  hřbetu  skoro  aŽ 
hnědou,  na  bocích  poněkud  světlejší,  ale  ve- 
zpod  všude  bílou  a  barva  tato  jest  od  tmav- 
šího svršku  ostře  oddělena.  Zadní  nožky  jsou 
delší  předních.  Tělo  mívá  délku  12,  ocas 
11  cm;  tento  jest  porostlý  chlupy  nahoře 
tmavohnědými,  vezpod  bílými  a  má  šupinky 
asi  ve  150  kroužcích.  Tato  m.  jest  u  nás 
dosti  hojna;  Žije  nejen  na  krajích  lesáv,  ale 
i  v  zahradách  a  v  zimě  i  ve  staveních,  ze- 
jména pod  krovy.  Trojbarevnou  srsť  má  m. 
rolní  {M.  agrarius  Pall.),  polapená  u  nás 
v  již.  Čechách  (na  Šumavě),  pod  Ještědem 
a  j.  Tělo  jest  10  cm  dlouhé,  barvy  nahoře 
rudohnědé,  se  zřetelným  tmavým  pruhem 
uprostřed  hřbetu,  na  bocích  světlejší,  vezpod 
bílé;  ocas  má  délku  8  cm,  jest  pokryt  chlupy 
nahoře  rudohnědými,  vezpod  bělavými  a  má 
šupinky  asi  ve  120  kroužcích.  Boltce  mají 
délku  as  Vs  hlavy  a  do  předu  přiloženy  ne- 
dosahují k  oku.  Tato  m.  přebývá  v  polích 
(pod  stohy),  v  houštinách  polních  a  na  kra- 
jích lesů;  v  zimě  i  ve  stájích  bývá  polapena. 
Nejmenší  všech  druhů  jest  m.  drobná  {M. 
minutus  Pall.),  dorůstající  i  s  ocáskem  délky 
úhrnem  13  cnty  z  čehož  asi  Vj  připadá  na 
trup  s  hlavou.  Má  nahoře  srsť  rudohnčdou, 
uprostřed  hřbetu  nejtmavší,  na  bocích  svět- 
lejší, vezpod  bílou,  zřídka  trochu  narezivělou, 
ostře  od  tmavšího  svršku  oddělenou.  Boltce 
mají  délku  asi  Va  hlavy  a  do  předu  přiloženy 
nedosahují  k  očím.  Nožky  jsou  útlé,  zadní 
trochu  delší  předních;  ocas  je  pokryt  nahoře 
chloupky  tmavohnědými,  vezpod  bělavými  a 
má  šupinky  asi  ve  130  kroužcích.  U  nás  na- 
lezeno několikráte  (u  Frydlandu,  Mirešova 
a  j.)  zejm.  pěkně  a  pečlivě  zrobené,  kulaté 
hnízdo  její,  upletené  z  roztrhaných  ostřic  a 
trav,  zavěšené  na  křoví,  na  stéblech  obilí  a 
trav.  Obývá  v  polích,  na  lukách,  na  krajích 
lesův  a  v  zahradách;  na  zimu  ukrývá  se  pod 
stohy  i  do  stájí.  Br, 

M.  polní,  zool.,  v.  Hraboši. 

Myiák,  zool.,  v.  Lacon. 

Myieneo,  far.  ves  v  Čechách  při  Blanici, 
hejtm.  Písek,  okr.  Vodňany,  pš.  Protivín;  35 
d.,  222  obyv.  č.  (1890),  kostel  sv.  Havla  (ve 
XIV.  stol.  far.),  4tř.  šk.,  mlýn.  Vedle  fary 
zříceniny  Misenburku. 

Myši  {Aíuridae),  čeleď  hlodavců  {Ro- 
dentia),  ve  kterou  náležejí  nejmenší,  ale  za  to 
počtem  rodů,  druhův  i  jedinců  nejhojnější 
ssavci  tohoto  řádu.  Všecky  m.  mají  hlavu 
dosti  úzkou,  na  předu  zašpičatělou,  oči  ve- 
liké, boltce  veliké  i  široké;  hořejší  pysk  bývá 
rozpoltěn  a  na  lysém  nose  jest  mezi  oběma 
chřípémi  rýha.  Ve  chrupu  jest  »  1,  c  ^,  m  , 
až  ^  a  stoličky  mají  korunky  od  kořenů  zře- 
telně odděleny.  Štíhlé  tělo  jest  pokryto 
krátkou  a  hebkou  srstí,  ocas  bývá  dlouhý, 
šupinkatý  a  řídkými  chloupky  porostlý  nebo 
zcela  lysý,  útlé  nožky  mají  úzká,  vezpod  lysá 


chodidla  a  po  5  prstech;  jen  palec  předníd 
nožek  jest  v  pouhou  bradavku  zakrnělý.  E 
žijí  po  všem  světě,  na  horách  až  u  čáry  soé- 
hové,  a  jsou  nejhojnější  ve  Ifrajinách  vzdé- 
lávaných;  původní  vlastí  jejich  jest  Asie  i 
Evropa.  Obývají  po  přednosti  v  zemi  a  iifí 
se  zrním,  plod^  a  jinými  částkami  rostlin 
i  hmotami  živočišnými  (tukem,  kozí,  masem, 
hmyzem  atd.),  ale  rozhlodá vají  také  véd  na- 
prosto nezáživné.  Rozmnožují  se  měrou  úžas- 
nou; páří  se  několikráte  do  roka  a  minji 
po  každé  6  až  i  20  mláďat.  Nepřáteli  m-Sí 
člověku  prospěšnými  jsou  především  kockr, 
kolčavy,  sovy,  káně  a  havrani.  K  nejdfilefi- 
tějšim  rodům  této  čeledi  náležejí:  Mus  L 
(v.  Myš),  Acomys  Gcoífr.,  GerbUlus  Dean. 
(v.  t.),  Meriones  Illig.,  Psammomys  Růp|X, 
řfydromys  Geoffr.  :  v.  t.)  a  Sminthus  Keys.  a 
Blas.;  křečky  {Cricetus  Pall.;  v.  Křeček) 
teď  klademe  do  čeledi  zvláštní.  Skrovné  fos- 
silní  zbytky  m-í  nalezeny  v  pliocénu  (např. 
Mus  Donne\anni  Dep.)  a  zvláště  v  diluviu  (na- 
mnoze formy  identické  s  recentními).    Br, 

Myii,  Mniši,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Not} 
Jičín,  okr.  Příbor,  fara  Vlčovice,  pš.  Huk- 
valdy; 73  d.,  390  obyv.  č.  (1890),  ťil.  kostel, 
Itř.  šk.  a  samota  Spružinky.  Ves  založena 
r.  1302  od  mnichů  velehradských  a  příslu- 
šela k  panství  hukvaldskému. 

Myiilov,  zool.,  v.  Káně. 

Myiin  v.  Měšín. 

Myii  véž  v.  Bingen. 

Myika  (frc.  cubitieré),  částka  brnění  kry- 
jící loket,  jakási  číška  na  venek  vypouklá 
neb  i  hrotitá  z  téhož  kovu  co  brnění  celé  a 
dle  tohoto  u  bohatých  obrněnců  i  přiměřeně 
vyzdobená,  na  řemíncích,  které  uvnitř  v  ohybu 
lokte  byly  přezkou  spojeny.  Viz  vyobr.  č.čSi 
při  hesle  Brň.  Mnohdy  m.  byla  doplnčna 
kovovými  plátky  na  vnější  straně  lokte,  ano 
i  plátečky  vhodně  ohnutými  v  samém  obyba 
lokte.  Viz  vyobr.  č.  686.  tamtéž.  FM. 

Myika  ze  Žlonlo,  příjmení  staročeské 
rodiny  vlády cké,  která  se  psala  po  tvrzi  a  vú 
Žlunicích  u  Kr.  Městce.  Erb:  štít  na  příčna 
tři  pole  rozdělený,  v  prostředním  lodička  a 
táž  i  nad  helmou.  Předkové  seděli  na  Hrádka 
(Starém  Stranově),  zejména  bratří  Pavel  a 
Václav  M.  (1407—1437).  Ve  Vtelné  drželi  po- 
tomci (Pavlovi  1)  dvůr  Myškovský  ještě  r.  1594. 
Předek  M-ků  ze  Ž.  snad  byl  Smil  ze  2. 
(1448—1465),  jenž  držel  s  jednotou  Podě- 
bradskou. K  témuž  rodu  snad  náleželi  r.  1431 
Matěj,  r.  1486Smil.  Oldřicha  Jan  dríeU 
před  r.  1510  Přemyšlení,  tento  seděl  později 
(1521)  na  Březí,  onen  držel  Studeněves,  kte- 
rou zase  prodal.  Později  Žili  bratří  Jan  a 
Smil,  synové  Oldřichovi,  skrze  něž  se  rodina 
rozdvojila.  i4)Horosedlská  pošlostjan 
držel  r.  1534  statek  Horosedly  za  Rakovní- 
kem a  r.  1543  zdědil  po  mateři  Lidmile 
z  Řehnic  statek  Tmaň,  který  prodal.  Zemřel 
asi  r.  1568  a  dědili  po  něm  synové  Vác- 
lav a  Jiřík  a  vnuk  Jan  Kryštof,  syn  po 
m.  Oldřichovi.  Jiřík  f  ok.  r.  1586.  Jw 
Kryštof  držel  Velkou  Černoc  a  Keblany,  ale 
v  r.  1595—1598  oboje  prodal.  Po  smrti  Vác- 


Myškov  —  Myškovice. 


945 


lávově  (t  1599)  uvázal  se  ve  statek  Liblín 
(r.  1579  koupený),  ale  prodal  jej  hned.  Od 
r.  1595  držel  Hrádek  Poděhusy,  k  němuž 
drobné  statky  přikoupil.  Synové  jeho  Ru- 
dolf Ferdinand,  Jindřich  Karel  a  Ol- 
dřich Konrád  rozdělili  se  r.  1622,  ale  kon- 
fiskaci přišli  o  statky  a  Oldřich  f  nedlouho 
potom.  Skrovné  náhrady,  které  se  mělo  do- 
stati Rudolfovi  (t  1633),  dostalo  se  Dobřen- 
ským.  On  i  bratr  Jindřich,  jenž  byl  c.  k.  nejv. 
iřachtmistrem,  zemřeli  bez  dědiců.  B)  Hrá- 
decká poálost.  Smil  žil  r.  1532  v  Praze, 
coupil  po  r.  1534  Hrádek  Poděhusy  u  Kou- 
řimě, r.  1543  dvůr  v  Mančicích,  r.  1544  Beč- 
7árky  a  Drahobudice,  r.  1552  Vlastějovice 
3  přip.  statky.  Měl  devět  synův,  kteří  se 
r.  1564  dělili.  1.  Zikmund  dostal  Semen- 
covice,  ale  držel  potom  půl  Hrádku  (f  1577, 
manž.  Eliška  Beřkovská).  2.  Oldřich  měl 
lapřed  Bečvárky,  potom  díl  Hrádku,  který 
r.  1596  prodal,  od  r.  1580  Kamýk  a  r.  1596 
t>yl  hejtmanem  prachen.  kraje.  3.  Jan  držel 
ca  díl  Ostrov,  který  r.  1580  prodal,  a  s  Mar- 
icétou  Robenhápkou  vyženil  statek  Zaječice. 
♦.  Petr  postoupil  díl  svůj  Vlastějovice  r.  1573 
i  seděl  do  r.  1590  na  Ctěnicích.  4.  Kryštof 
dostal  od  bratra  r.  1573  Vlastějovice,  jež 
r.  1580  prodal.  6.  Zdislav  měl  Mančicc  a 
Pučery,  ale  synu  jeho  J  i  n  d  ř  i  ch  o  v  i  r.  1590 
prodány.  7.  Smil  Václav  měl  napřed  Dra- 
hobudice a  r.  1578  koupil  Něnkovice  (f  1597). 
5.  Karel  Častovec  držel  napřed  Bečvárky 
a  později  Obříství  (f  1600).  9.  Jindřich 
't  1596)  měl  polovici  Hrádku,  který  syn  jeho 
[an  Častovec  r.  1595,  Janovi  Kryštofovi 
prodal.  R.  1609  zdědil  Úřiňovice  a  později 
3iěl  Chvatliny,  jeŽ  r.  1629  prodal.  Na  Kamýku 
seděli  potom  Smil  (1599),  Petr  (1600)  a 
Oldřich.  Tento  r.  1623  odsouzen  statku  a 
byv  ožebračen  přešel  k  nepříteli,  kdež  byl 
r.  1631  rytmistrem.  Po  Janovi  zůstali  synové 
Hertvík  a  Jan  Jiří.  Onen  byl  (1607)  hejt- 
manem křivoklátským,  r.  1613  dostal  Bartou- 
Sov,  koupil  r.  1616  Spytice  a  r.  1617  držel 
Barchov  a  Bítovany  (f  1622).  Synovi  Janovi 
Bohuslavovi  statek  Spytice  zabrán.  Jan 
|iří  měl  po  otci  Zaječice,  a  když  je  při  kon- 
fiskaci propadl,  žil  s  manž.  Kateřinou  Ham- 
sinkou  na  dvoře  v  Chrudimi  (+  ok.  1650). 
Smil  měl  čtyři  syny,  Veňka,  Olařicha  Ča- 
stovce,  Jana  Petra  a  Alberta,  kteří 
r.  1597  statek  Něnkovice  prodali.  Od  někte- 
rého z  dotčených  9  bratři  pocházeli  bezpo- 
chyby také  bratří  Jetřich  a  Jaroslav. 
Dnen  byl  napřed  na  Hrádku,  r.  1600  koupil 
Dolní  Královice,  v  1.  1614—1617  držel  Bar- 
chov, potom  byl  na  Jeřicích  (f  1620).  Statek 
ten  držela  po  něm  vdova  Anna  Eliška  Boh- 
danecká.  Jaroslav  seděl  do  r.  1595  na  Vodě- 
radech,  r.  1597  na  Bečvářích  (r.  1628  prod.), 
r.  1603  na  Drahobudicích.  Synové  jeho  byli 
Karel  Častovec  (r.  1629  na  Chvatlinácn), 
Václav  (vystěhoval  se  do  Sas),  Jindřich 
a  Jetřich.  Karel  (f  1654)  odkázal  Chvatliny 
manž.  Anně  Marii  roz.  Karlovně  ze  Svarová. 
Jindřich  neměl  jmění  a  zemřel  ok.  r.  1660 
v  Cešově.  Jetřich  za  své  praetense  obdržel 

OttflT  SloTník  Naučný,  iv.  XVII.  7|s  xgox. 


od  Tana  Oktaviana  Vchynského  (1644)  statek 
Raaikovice  a  držel  nějaký  Čas  řl672)  polo- 
vici Dobřenic  (f  23.  září  1680).  Synovéjeho 
z  manž.  Lidmily  Marie  Haugvičky  byli  Ferd. 
Rudolf,  Jindřich  Šťastný  a  Václav  Je- 
třich, kteří  Radikovice  prodali.  Rudolf  měl 
několik  synů,  kteří  všichni  bez  dědicův  po- 
mřeli,  totiž  Rudolf  zastřelen  v  Uhrách,  Fer- 
dinand zemřel  v  Šoproni  a  Karel  Josef  za- 
střelen u  Freiburka.  Jindřich  měl  nějaké  po- 
zemky u  Vyšehradu.  Přečkav  syny  své  Ber- 
narda a  Adama  f  dne  29.  listopadu  1732  maje 
stáří  88  let  a  jsa  toho  vzácného  rodu  po- 
slední a  pohřben  v  Praze  u  sv.  Jindřicha.  Sčk. 

MyikOT  i  Misko  v,  osacla  v  Čechách, 
hejtm.  Nové  Město,  okr.  Opočno,  fara  a  pš. 
Opočno;  16  d.,  92  ob.  č.  (1890),  tkalcovství 
po  domácku. 

XyikOT&ni,  napodobení  hlasu  (pískání) 
myší  k  přivábení  lišek.  črn. 

Mjrikovloe:  1)  M.,  Myškovice,  Miš- 
kovice,  ves  v  Čechách,  h^jtm.  a  okr.  Kar- 
lín, fara  Třeboratice,  pš.  Čakovice;  38  d., 
452  ob.  č.,  13  n.  (1890),  alod.  statek,  zámeček 
a  dvůr  firmy  Schoeller  a  spol.,  mlýn.  Pův. 
byly  M.  zbožím  duchovním,  r.  1420  dostaly 
se  do  rukou  světských,  král  Jiří  zastavil  je 
Pražanům;  r.  1547  Starému  městu  pražskému 
zabrány  a  prodány  Duchkovi  Chmelíři  ze  Se- 
mechova.  Potom  se  tu  připomíná  Mikuláš 
Trmal  ryt.  z  Toušic,  jemuž  M.  po  bitvě  bě- 
lohorské od  král.  komory  zabrány  a  prodány 
(1623)  klášteru  benediktinskému  v  Emauzích 
v  Praze.  Později  držel  statek  myškovický 
klášter  benediktinský  u  sv.  Mikuláše  na  Sta- 
rém městě  pražském,  po  jehož  zrušení  při- 
padl nábož.  fondu.  Napotom  tu  seděli  hr. 
Klebelsberg,  hr.  Desfours,  hr.  Žofie  Chotková, 
od  r.  1838  Černínové  z  Chudenic,  od  nichž 
jej  koupil  Alexandr  šl.  Schoeller.  —  2)  M., 
Myškovice,  ves  t.,  hejtm.  Kolín,  okr.  Kou- 
řim, fara  a  pŠ.  Plaňany;  31  d.,  205  ob.  č. 
(1890).  —  3)  M.,  Myškovice,  farní  ves  t, 
hejtm.  Tábor,  okr.  Soběslav;  116  d.,  606  ob. 
č.  (1890),  Itř.  šk.,  pš.  (v  místě).  Alod.  sta- 
tek (523*38  ha)  se  zámkem  (při  něm  kaple 
sv.  Antonína),  dvorem  a  Škrobárnou.  — 
R.  1448  připomíná  se  Toman  z  Myškovic. 
Ve  stol.  XVI.  seděli  zde  vladykové  z  Tučap, 
r.  1572  Kuneš  st.  Dvorecký  z  Olbramovic. 
Jeho  vnuk  Mikuláš  r.  1628  statek  M.  prodal 
a  s  rodinou  z  vlasti  se  vystěhoval.  Po  něm 
hospodařil  tu  Jan  Aleš  Konias  z  Vydři  na 
Roudné.  Po  jeno  smrti  r.  1703  nabyl  zboží 
František  Leopold  Voračický  z  Paběnic. 
R.  1726  přešly  M.  na  Jana  Václava  Kinského 
ze  Vchynic  na  Prčicích  a  Kolodějích.  Zemřel 
27.  pros.  1733  a  tu  vdova  po  něm  Sibylla 
Eleonora  roz.  z  Bilehe  provdala  jedinou  dceru 
Marii  Annu  za  hr.  Františka  Karla  Vratislava 
z  Mitrovic.  Syn  jeho  Jan  Rudolf  dne  12.  Čna 
1802  prodal  M.  ryt.  Josefu  Widersperkovi, 
od  něhož  manželka  jeho  Marie  Františka  roz. 
z  Ehrenfeldu  odkoupila  dne  7.  led.  1829  celý 
statek.  Dceru  svou  Antonii  provdala  r.  1831 
za  Tomáše  Neveklovského,  kupce  z  Čes.  Bu- 
dějovic, který  M.  ujal.    Po  jeho  brzké  smrti 

60 


946 


Myšky  kloubní  —  Mythografové. 


přešel  na  vdovu,  která  jej  prodala  r.  1860 
ávakru  svému  Janu  Mayerovi  a  t^Ž  r.  1877 
hr.  E.  Vratislavu  z  Mitrovic.         Fr, Teplý, 

Myiky  kloubní  (lat.  mure%  articulares, 
corpuscula  mobilia)  nazývají  se  pevná  tělíska 
velikosti  rýžového  zrnka  až  lískového  oříšku, 
kteráž  se  vyskytují  buď  jednotlivě  nebo  ve 
shlucích  ve  větších  kloubech  a  pro  svoji  po- 
hyblivost snadno  se  mohou  zaklíniti  mezi 
kloubní  tělesa  kostní,  způsobujíce  takto  zvlášt- 
ní náhlou  a  pronikavou  bolest  v  kloubu.  Jsou 
to  většinou  konkrementy,  jež  povstaly  usa- 
zováním solí  vápenatých  v  drobných  vloč- 
kách fibrinových,  sraženinách  krevních  a  kol 
nich  po  rozmanitých  provleklých  zánětech 
kloubních,  úrazech  a  pod.,  aneb  zvápenatě- 
níra  rozličných  chorobných  výrostků  kloubní 
blány  synoviální  a  pozdějším  utržením  při 
náhlejších  pohybech  aneb  úrazech  kloubních. 
V  řidších  případech  skládají  se  ze  skutečné 
hmoty  kostní  i  chrustavkové.  Radikálně  léčí 
se  ovšem  tím,  Že  se  kloub  za  opatření  asep- 
tických  otevře  a  m.  k.  s  chorobnými  část- 
kami vyjmou.  Jiný  způsob  léčení  nepodává 
pro  nepřístupnost  těchto  tělísek  záruk  ve 
zdárný  výsledek. 

Myilany :  1)  M.,  M  a  1  š  í n,  M  a  1  š  i  n  y,  M  o  l- 
š  i  n  a  (Malsching)^  far.  osada  v  Čechách,  hejtm. 
Kaplice,  okr.  a  pš.  Vyš.  Brod;  50  d.,  326  ob. 
n.  (1890),  kostel  sv.  Markéty  (ve  XIV.  stol. 
far.),  3tř.  šk.,  mlýn  a  na  blízké  hoře  kaple 
P.  Marie  Pomoc.  M.  náležely  do  r.  1350  Rožm- 
berku, ale  podací  kostelní  postoupeno  již 
r.  1677  klášteru  vyšebrodskému.  —  2)  M.,  mě- 
stečko t.,  správně  místo  DvořištěHorní7). 

Myileohovioe  v.  Myslichovice. 

Myšleni,  myšlenka,  v.  Rozum. 

Myilin,  víska  s  pop^l.  dvorem  v  Čechách 
u  Struhařova,  hejtm.  Čes.  Brod,  okr.  Koste- 
lec n.  Č.  L.,  fara  a  pš.  Mnichovice;  4  d ,  25 
ob.  č.  (1890),  Kdysi  stával  zde  hrad,  na  němž 
se  připomínají  Mikuláš  z  Kolovrat  (v  XVI. 
stol.),  v  XV.  stol.  Kostkové  z  Postupic,  poČ. 
XVI.  stol.  Rendlové  z  Úšavy.  Ludvík  Zají- 
mač  z  Kunštátu,  jenž  M.  prodal  (1523  nebo 
1527)  ke  Komor.  Hrádku. 

Myiňany  (Meisetschlag)^  víska  v  Čechách, 
hejtm.  Krumlov,  okr.  a  pš.  Chvalšiny,  fara 
Polná;  9  d.,  73  ob.  n.  (1890). 

MyitěTes,  pův.  Myslčeves,  ves  v  Če- 
chách, hejtm.  a  okr.  Nový  Bydžov,  fara  a  pš. 
Vel.  Petrovice;  100  d.,  646  ob.  č.  (1890\  2tř. 
sk.,  popi.  dvůr,  mlýn,  opodál  poplužní  dvůr 
Blažkov  a  pastvina  >Turina«,  zbytky  starých 
valů.  Ves  náležívala  částečně  ke  Smidarům 
a  na  druhé  části,  kde  stávala  tvrz,  seděli 
v  XV.  stol.  vladykové  z  Myštcvsi,  později 
Petr  Kdulinec  z  Ostroměře,  v  XVI.  stol.  Jan 
Otmar  z  Holohlav.  R.  1563  koupil  M.  Eras- 
mus  Sommcrfeld  a  spojil  ji  se  statkem  skři- 
vanským. 

Myitioe:  1)  M.,  Mi  štice,  ves  v  Čechách, 
h<"jtm.,  okr.  a  pš.  Blatná,  fara  Pohoří;  16  d., 
112  ob.  č.  (1890),  mlýn  na  »Hrázi«.  —  2)  M., 
pův.  Myslčice  {Mich\en),  ves  t.,  hejtm.  a 
okr.  Litoměřice,  íara  Býčkovice,  pš.  Ploško- 
vice;  26  d.,  133  ob.  č.  (1890),  mlýn. 


Mýť,  mýtina,  lesní  pozemek,  na  kteréo 
byl  porost  zporážen  a  který  po  vy  vexeni  zdě- 
laného dříví  opětně  se  zalesňuje.  Dokud  neoí 
zdělané  dříví  odklizeno,  sluje  pozemek  \íz 
paseka,  při  opětném  zalesňování  m.  a  ol^ 
roste-li  tak,  že  nové  zalesnění  začíná  se  a- 
pojovati,  nazývá  se  mlází  nebo   mlazina. 

Mýť,  Mýtě,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Rokycany,  fara  a  pš.  Mirošov;  26  d.,  220  oi 
č.  (1890),  panský  rybník  t.  jména. 

MsrtaoUimiui,  vada  výřečnosti  jevící  se 
tím,  že  souhlásek  m,  b,  p  upotřebeno  bývi 
v  náhradu  jiných,  Mx. 

Mýténi,  z  porážení  čili  vykácení  lesního 
stromoví  a  zdělání  na  dříví  stavební,  nářadsí, 
palivové  atd.  á-n. 

Mythioký,  báječný,  k  mythu  se  vzta- 
hující neb  k  němu  náležející,  protiva  histo- 
rického. Pak  se  mluvívá  o  dobách  m-cb. 
o  recích  m-ch  a  pod.  naproti  dobám  a  re> 
kAm  historickým.  Srv.  Mythologie. 

Mytho,  město,  v.  Mitno. 

Mythografové  řečtí  ařímští  v  širiin 
smysle  slouti  mohou  všichni  spisovatelé  klas- 
si  čti,  kteříž  u  značnější  míře  zasloužili  se 
o  zaznamenání  mythů.  Mezi  tteky  jsou  to 
Homér  a  Hésiod,  z  lyriků  Stéstchoros  a  Pie* 
dar,  z  tragikův  Aischylos  a  Sofoklés.  Za  doby 
Alexandra  Vel.  Nikainetos  Samský  a  Her> 
mesianax  Kolofónský  přidrželi  se  co  do 
formy  Hésioda,  kdežto  Antagoras  svou  Thé- 
baidou,  Apollónios  ve  svých  Argonautikádi 
přiklonili  se  k  Homérovi.  ZvláStní  skupiny 
mythů  obsahovala  Aratova  ^aiv6(ifv€c  «4ri  Jii- 
aij^Lsla,  Eratosthenův  Hermes,  Hegesianakton 
^aivó^íva  a  Nikandrovy  Metamorfosy  (v.  t . 
Ještě  v  V.  stol.  po  Kr.  básnicky  vzdélán  krub 
bájí  Dionysových  Nonncm.  —  Mezi  prosai- 
ckými  spisovateli  řeckými  mythologická  tn- 
dice  jeví  se  u  dějepiscův  a  zeoiěpiscův,  od 
logografů  počínajíc;  z  pozdějších  mythy  hor- 
livě sbírali  m.  v  užším  smysle,  Asklépa- 
dés  z  Tragilu,  žák  Isokratův,  Istros  z  Kj- 
rény  a  Ncanthés  z  Kyziku,  Apollodórós 
Athénský  a  j.  Bohatý  materiál  mythologický 
uložen  též  v  t.  zv.  hypothesích  k  básRÍir.. 
jež  uvádějíce  obsahy  jejich  podávaly  též  va- 
rianty mythův.  MenŠí  sbírky  a  pojednání  po- 
dali Parthenios,  Konón,  Antoninus  Liberalis 
a  j.  Viz  A.  Westermann,  Afuířoypáqpoi.,  Bniošv., 
1843;  nové  vyd.  od  Wagnera  1894.  Římské 
mythy  uloženy  jednak  v  básních  Naeviových 
a  Enniových,  potom  v  dějepisném  dileM. 
Porcia  Catona,  v  pracích  L.  Aelia  Stilonž, 
obzvláště  však  v  dílech  P.  Nigidia  Figula  si 
M.  Tcrentia  Varrona.  Za  Augusta  Verrna 
Flaccus  sepsal  dílo  o  pamětihodnostech  syc 
doby  a  jakýsi  reální  lexikon,  z  něhož  výtib 
učinil  S.  Pompeius  Festus,  z  tohoto  pak  koex 
Paul  US  za  Karla  Velikého.  Bohatý  pramen 
mythů  jsou  básně  Vergiliovy  a  Ovidiovr. 
Z  historiků  Livius  a  Dionysios  z  Halíkar- 
nassu  obsahují  mnohé  mythy;  za  cis.  doby 
pak  Valcrius  Maximus  (za  Tibería),  poton 
díla  Pliniova,  spisy  Plutarchovy,  Tadtos 
Sueton,  Dio  Cassius,  Héródian,  A.  GrcUiusv 
Nonius    Marcellus,    Censorinus,    Macrobius., 


Mythologie. 


947 


konečně  Joannes  Lydos  jsou  bohatým  pra- 
menem pro  mythy  římské.  »Mythographi 
Latinic  vydáni  byli  od  Munckera  ^^1681,  ve 
2  sv.)  a  Stavcrena  (1742,  2  svazky).      klk. 

Mythologie  (řec.)  čili  báje  sloví  jest 
nauka  o  mythech  n.  bájích  národů  po- 
hanských, zejména  starověkých.  Mythus 
(^viiog)  v  klassické  řečtině  znamená  vypra- 
vování smyšlené  vůbec,  v  užSím  smysle  li- 
dový výklad  o  zjevu  neb  věci,  které  člo- 
věka k  přemýšlení  vybízejí,  ni  jsouce  samo- 
zřejmý; má  tedy  mythus  původ  psychický, 
i  člověk  prvotní  snaží  se  dle  svých  dušev- 
ních schopností  a  svého  vzděláni  dobadati 
se  jádra  věcí,  jež  sahají  nad  obzor  jeho  chá- 
pavosti, tedy  ve  sféře  jemu  téměř  metafy- 
sické.  Ježto  pak  praemissy  lidového  úsudku 
takového  bávají  bludný,  téŽ  výsledek  jeho, 
mythus,  jeví  se  opakem  pravdy  vědecké.  Nic- 
méně ani  poblouznění  toto  není  bez  zajíma- 
vosti, ježto  zasahovalo  hluboko  u  všeobecný 
ráz  své  doby,  pročež  se  stalo  předmětem  ba- 
dání vědecké  m.  Mythy  vznikají  arci  nejhoj- 
něji za  doby,  kdy  vzdělání  národa  ještě  ne- 
vyspělo,  a  mohou  se  týkati  rozmanitých  otá- 
zek náboženských,  přírodních,  dějinných, 
slovných  —  odtud  mythy  přírodní,  éthi- 
cké,  historické,  etymologické;  vyví- 
její pak  se  a  trvají,  pokud  nepronikne  po- 
znání lepší.  Lze  tudíž  u  lidu  prostého  a  u  ná- 
rodů nevzdělaných  dosud  stopovati  vznik 
mythů.  Mythy  stýkají  se  arci  v  první  řadě 
s  náboženstvím.  Nezvyklým  zjevům  přírodním 
prvotní  člověk  podkládal  síly,  jež  oživoval, 
dávaje  jim  podobu  svojí,  on  bohy  své  an- 
thropomorfisoval;  podobně  představo- 
val si  později  i  pomysly  éthické.  KdyŽ  pak 
se  ustálila  víra  v  posmrtnost  duší,  rozhoj- 
něny tím  značně  představy  mythické  i  na- 
vodéno  spojení  mythů  s  pověstmi,  jednají- 
cími o  bohatýrech  kmenových.  Zobecněním 
mythů  lokálních  (mnohdy  obdobných),  slu- 
čováním dvou  bytostí  podobných,  jakož  i  na- 
opak odlučováním  bytostí  nových  na  základě 
různých  epithet,  přejímáním  mythů  v  a  kultů 
cizích,  vznikem  legend  sakrálních,  vzájemným 
vlivem  mythu  a  povésti,  jejichž  hranici  mnohdy 
nelze  rozlišiti,  fantasií  básníkův  a  umělců  vý- 
tvarných, kteří  svými  díly  měli  mnohdy  roz- 
hodující vliv  na  vývoj  mythů,  ba  i  podávali 
někdy  mythy  jinak  nedochované,  mohla  ko- 
nečné m.  vyspěti  v  celek  tak  bohatý  a  ladný, 
jaký  vykazuje  m.  národů  staroklassických. 
O  starých  pramenech  jejích  v.  mytho- 
grafové;  co  se  umění  týče,  odkazujeme  na 
díla:  Overbrck,GriechischeKunstmythologie, 
a  na  příslušné  stati  Roschrova  slovníku. 

Již  za  starověku  filosofové  zabývali  se 
výkladem  mythů,  činíce  tak  směrem  trojím: 
fysikálně-allegorickým  ( Epicharmos, 
Anaximenés,  Hérakleitos,  Anaxagoras,  Mé- 
trodóros,  stoická  škola),  éthickým  (Anax- 
agoras, Aristoteles)  a  historickým  neboli 
euémeristickým  dle  zakladatele  £ué- 
mera  (v.  t.).  První  dva  směry  pokládají 
mythy  za  uměle  vzniklé  výtvory  určitých 
badatelů,  kteří  chtěli  zjevy  přírodní  a  ideální 


vlastnosti  vyložiti  allegoriemi.  Středověk 
anovývěkažpoHeynea  přestával  takřka 
na  pouhém  zaznamenaní  bájí.  R.  1760  de 
Brosses  první  vyslovil  mínění,  že  mythy 
vznikly  přirozeně,  a  užíval  methody  srovná- 
vací, dle  něho  Fontenelle,  Meiners.  Stano- 
visko Vossovo  zejména  dlouho  se  zamlou- 
valo Angličanům  (Gladstone,  Paley).  Vlast- 
ním zakladatelem  kritiky  v  m-ii  jest  Chr. 
Heyne,  dbaje  přesnější  kritiky  pramenů  v  a 
vykládaje  mythy  za  přirozený  výraz  prvního 
lidského  vědění.  Oproti  tomu  Jiří  Bedřich 
Creuzer  pokládal  mythus  za  umelou  alle- 
gorii  přejatou  z  orientu.  Theorie  tato  do- 
šla v  nejnovější  době  vřelého  přijetí  zvláště 
u  O.  Gruppea  (Die  griech.  Kulte  und  My- 
then  in  ihren  Beziehungen  zu  den  oriental. 
Religionen,  1887  a  »Griechische  Mythologie 
und  Religionsgeschichte«,  1897,  v  příruční 
knize  Iwana  Miillera),  jenž  zakládaje  svá 
zkoumání  na  etymologické  podobnosti  jmen 
a  stopuje  vývoj  kultů  řeckých  shledává,  že 
valná  čásť  jich  sem  přešla  přes  Krétu  a  Ky- 
pros  z  Orientu.  TéŽ  Arnošt  Curtius  v  po- 
sledním desítiletí  uznává  rozsáhlý  import 
kultů  semitských  v  době  předhistorické  na 
půdu  řeckou,  shledávaje  jakési  kritérion 
v  srozumitelnosti  jmen  a  rázu  obětí;  Otto 
Keller  a  H.  Lewy  hledají  původ  mnohých 
jmen  mythických  v  jazycích  semitských,  po- 
dobné styky  uznávají  Vict.  Bérard,  Phiíippe 
Berger  a  Robert  Brown,  kdežto  C.  Krauth 
vykládá  řecké  mythy  z  Egypta.  Ale  málo  vý- 
vodů této  theorie  lze  pokládati  za  správné 
a  právem  se  již  proti  Creijzerovi  opřel  G. 
Hermann  (1818),  zastávaje  se  přirozeného 
vzniku  mythův  a  zamítaje  původ  řeck(!ho 
mythu  z  Orientu.  Na  to  K.  O.  M  ú  1 1  e  r  první 
poukázal  na  význam  lidového  podání  mythů 
v  lokálních  mythech  historických.  Jednostran- 
nost jeho  theorie  právem  vytkl  Welcker, 
jenž  za  hlavní  mythy  pokládá  mythy  božské^ 
zkoumá  vznik  jejich  a  vývoj;  nesprávné  však 
jest  jeho  mínění,  že  polytheismus  řecký  vznikl 
z  monotheismu.  JiŽ  před  tím  vydal  žák  jeho 
Schwenck  obšírnou  mythologii  v  7  dílech 
a  Heffter.  Fysikálně  většinou  mythy  vy- 
kládá Lauer  (1853),  Eduard  Gerhard  pak 
klonil  se  k  mysticismu.  H.  D.  MůUer  při- 
hlížel k  mú  jednotlivých  kmenů  řeckých. 
Jan  Adam  Hartung  poukázal  první  na  sa- 
mostatnost m.  italské.  Kar.  Bedř.  NcLgels- 
bach  zasloužil  se  o  theologii  homérskou. 
Dosud  nejoblíbenější  dílo  jest  Ludvíka  Prel- 
lera,  Griech.  Mythologie  (2d.,  1854,  3.  vyd. 
od  Plewa  1875,  čtvrté  od  Roberta  1887)  a 
Rómische  Mythologie  (1858,  3.  vyd.  ve  2  díl. 
od  Jordána  1883);  přihlíží  též  k  methodé 
srovnávací.  Petr  Forchhammer  vykládal 
mythy  lokalistickou  theorií  fysikální  málo 
střízlivě.  Z  kritiky  Creuzerova  díla  podané 
Lobeckem  a  V  os  sem  vyvinul  se  pomalu 
jednostranný  směréthický,  jehož  se  drželi 
Lange,  Renan,  Grote  a  jejž  zvláště  vypěstil 
Karel  Lehrs.  S  ním  souhlasí  Eug.  řlew  a 
P.  Stengel.  Historicky  vykládali  mythy 
Kar.  Aug.  Bóttiger  a  E.  Hoffmann.  — 


948 


Mythus  —  Mytiléné 


Tvůrci  sr o  vnávací  m.  jsou  bratří  Grim- 
mové;  jako  řeči  národův  indoevropských, 
tak  i  iejich  m.  prý  jsou  si  příbuzný.  Když 
dospělo  studium  indských  věd,  srovnávací 
methoda  zdokonalena  Ad.  K  u  h  n  e  m ;  za  kri- 
terion  mythu  předhistorického  Kuhn  pokládá 
shodu  jmen  ^DJaus^  Zeus^  Jovis,  Ziu)\  my- 
thus nejstarší  jest  fysický,  éthické  mythy 
jsou  veskrze  pozdější.  Max  Mu  Her  zkoumal 
tím  směrem  vznik  mythů,  liŠe  troje  periody: 
rhématickou,  dialektickou  a  mythopoickou; 
moment  etymologický  (koncovky  rodové,  syn- 
onymie a  homonymie)  jest  prý  vydatným 
pramenem  pro  vznik  mythů;  mythus  tedy 
prý  vzniká  chorobou  řeči,  jež  ztratila  chápa- 
vost pro  zjevy  jednou  vytvořené.  Kdežto 
však  Kuhn  za  jádro  mythův  uznává  perso- 
nifikace mračen  a  zjevů  souvislých,  M.  Miiller 
redukuje  bohy  na  zjevy  světelné,  slunce,  mě- 
síc a  zoři.  I  v  novějších  spisech  drží  se  cel- 
kem svých  starých  zásad,  čině  novým  smě- 
rům jen  málo  ústupkův.  Etymologie  Můlle- 
rovy  však  většinou  padly  novým  jazykozpy- 
tem,  což  omlouvá  Můller  tím,  že  jména 
vlastní  neřídí  se  hláskoslovím  obecným.  Stou- 
penci směru  toho  byli  Pott,  Benfey,  Leo 
Meyer,  Sonne,  systematicky  jej  zpracoval 
Cox,  v  Itálii  Angelo  de  Gubernatis,  Da- 
nesi  a  dal  Lago,  Arnold  Foresti,  v  Ame- 
rice Edw.  W.  Fay,  ve  Francii  Bréal  a  Dar- 
mesteter,  W.  Henry  (1892).  (Srv.  Máhly,  Ober 
vergleichende  Mythologie,  1885.)  Proti  Kuh- 
novi  a  M.  Mullerovi  brojili  zejména  O.  S ch ra- 
dě r,  Pavel  Kretschmer  a  Herm.  Olden- 
berg,  neuznávajíce  shody  v  m-iiindoevropské 
o  bozích  vyšších,  nýbrž  v  m-ii  nižší.  Naproti 
tomu  Arn.  Siecke  směr  srovnávací  hájí.  — 
Jinaký  směr  srovnávací,  daemonologický, 
založil  F.  L.  W.  Schwartz,  jenž  pokládá 
viru  lidu  čili  t.  zv.  nižší  m-ii  za  první,  mythy 
božské  a  hérojské  za  pozdější;  shoda  mythův 
indoevropských  jeví  se  prý  jen  v  m-ii  nižší. 
Myšlénky  Schwartzovy  lépe  odůvodnil  Vilém 
Mannhardt,  jenž  pokládá  daemony  lesní, 
polní  a  domácí  za  společné  bohy  indoevrop- 
ské,  nepřipouštěje  mythu  božského  v  době 
proethnické.  Podobně  soudí  Elard  Hugo 
Meyer.  H.  Usener  pak,  jenž  podobně  zkou- 
mal v  mythech  italských,  dospěl  ve  spise 
»Gfttternamen.  Versuch  einer  Lehre  von  der 
religiósen  Beeriífsbildungc,  1896,  k  mínění, 
ie  vyšší  bozi  (t.  z  v.  osobní)  vznikli  z  jakýchsi 
bohů  nižších  (speciálních)  vlivem  homonymie 
a  synonymie  jmen.  Za  stoupence  směru 
Mannhardtova  pokládán  je  též  W.  H.  Ro- 
scher,  jenž  v  hojných  svých  pracích  užívá 
srovnávací  methody  jen  k  výkladům  o  vzniku 
a  významu  mythův  bytostí  mythických,  ne- 
pátraje  po  době,  kdy  vznikly.  Redakcí  jeho 
vychází  od  r.  1884  v  Lipsku  obšírný  slovník 
»Ausfúhrliches  Lexikon  der  griech.  u.  róm. 
Mythologiec.  Podobný  směr  jeví  se  v  pra- 
cích prof.  Jos.  Krále.  Ještě  dále  šla  me- 
thoda anthropologická,  tvrdící,  že  shoda 
mythů  nesvědčí  o  společném  jejich  původu, 
protože  podobné  mythy  vznikly  týmiž  pod- 
mínkami psychickými  u  národuv  úplně  od- 


dělených ;  tak  hlásali  T  y  1  o r  a  Andrew  Lang, 
kteří  takto  navodili  srovnávací  m-í i  vše- 
obecnou.  —  Jak  již  nahoře   dotčeno,  ně- 
kteří mythologové  obmezují   svůj    úkol  na 
určitou  m-ii,  užívajíce  k  rozřešeni  jeho  všech 
prostředků  filologické  methody  (smér  filo- 
log i  c  k  o-k  r  i  t  i  ck  ý).  Sem  náleiíi  Usener  a  Ro- 
scher.  Lokální  mythy  za  základ  svých  stndií 
vza)i  H.  D.  Můller,  F.  Deneken  (v  článko 
Heros    v    Roschrově   Slovníku),    Wilamo- 
w  i  t  z-M  o  1 1  e  n  d  o  r  f  f,  jenž  vedle  toho  též  hov: 
theorii  historické,  jsa  odpůrcena  výkladů  fy- 
sikálních   a    methody   srovnávací.     Výklado 
historickému  přejítéŽTascher,  Kaibel,  Maxim. 
Mayer,  Wilh.  Miiller.  Příliš  jednostranně  hoví 
výkladu  fysikálnímu  Konrád  Sehrwald  a  Otto 
Gilbert  (Griech.   Gótterlehre,    1898).   Ko- 
nečně vznikla  theorie  animismu,  odvozujíd 
náboženské  názory  mythické  z  víry  duše  ^ 
ctění  předků;   zakladateli  směru  toho  jsoo 
Edw.  B.  Tylor,  Herbert  Spencer  a  Julins 
Lippert,  stoupenci  pak  jeho  Erwin  Rohde, 
u  nás  VI.  Vašátko  (Počátkové  náboženství), 
O.  Fr.  Vaněk  (Animismus,  1898,  a  O  původu 
náboženství  řeckého  v  »Osv.€,   19O0)  a  Fr. 
Krejčí  (Ctění  předků  v  »List.   fil.«,   1889, 
Řeč  a  mythus,  t,  1893,  a  j.),  dále  F.  R  Se- 
vons  (An  introduction  to  the  history  of  re- 
ligion, 1896),  Chantepie  de  la  Saussaye, 
C.  P.  Tiele  (Elements  of  the  science  of  re- 
ligion, 1897, 1899}.  Všecky  tuto  uvedené  me- 
thody výkladu  (fysik.,  éth.-histor.,  lokál.)  a 
theoretické  směry  (srovnávací,  anthropolo- 
gický,  filologicko -kritický,  animistický)  mají 
veliké  zásluhy  o  výklady  mythů;    chyb  pak 
dopustilv  se  tím,  že  jednostranně  chtěly 
vše  vykládati  dle  zásad  svých  vlastních.  Jen 
správné   kritickým   užitím  všech   method  a 
směrů  lze  tu  dojíti  cíle.   Kriticky  roxebrány 
různé  směry  badání  mythol.  v  obšírných  stu- 
diích prof.  Jos.  Krále:  O  nynějších  směrech 
badání  mythol.  f» Listy  íil.«,  1888)   a   O  ny- 
nějším stavu  badáni  mythol.  (t,  1900).     tit 

Xythus  v.  Mythologie. 

Xýti  i  Mýf,  ves  v  Cechách,  hejtm.  Plzeň, 
okr.,  fara  a  pš.  Blovice;  22  d.,  118  obyv.  č. 
(1890). 

XytUéné,  novořecky  Mýtili  ni  anebo  to- 
liko K astro,  hlavni  město  ostrova  Leďsa 
s  20.000  obyv.,  položené  na  vých.  břehn,  na 
úzké  šíji,  která  zátoku  lerskou  od  výdiod. 
břehu  odděluje.  Nad  městem  zdvihá  se  středo- 
věký hrad,  v  němž  sídlí  turecký  mutessari£ 
M.  íná  dva  přístavy,  severní  mělký  a  bezvý- 
znamný, jižní  však  četnými  ol>chodnínii  lo<fiĎi 
oživený.  Rozvoj  města  utěšeně  pokračuje, 
zvláště  za  novějších  dob,  kde  stává  se  oÚi- 
beným  letním  pobytem  obyvatelstva  smyres- 
ského.  Jest  také  sídlem  řeckého  bisknpa  a 
výborně  zařízeného  gymnasia.  V  okolí  jsoc 
teplíce.  —  Ve  starověku  M.  byla  předniis 
městem  maloasijských  Aíolův  a  rozkládala 
se  na  úpatí  Akropole,  kteráž  ovládala  oba 
přístavy  na  úpatí  svém.  Město  záhy  bylo  dě- 
jištěm čilého  života  politického  a  kulturního. 
V  básnictví  vyznamenali  se  lyrikové  A 1  kaios 
a  Sapfo,  z  logografů  Hellanikos,  v  poli- 


Mytilus  —  Mýto. 


949 


tickém  pak  ohledu  aisymnétés  Pittakos 
(v.  t.),  který  na  počátku  Ví.  stol.  učinil  konec 
vládě  aristokratické.  Za  perských  dob  M. 
spravována  tyranny,  z  nichž  Koés  byl  s  Hi- 
stiaiem  Milétským  původcem,  2e  Řekové  ne- 
strhli most  přes  Istros  a  nevydali  tak  Da- 
reia  I.  záhubě.  Za  perských  válek  přistou- 
pila M.  k  Délskému  spolku,  ale  na  počátku 
Eeloponnéské  války  odtrhla  se  od  Athén, 
yla  však  přemožena  a  po  radě  Kleonově 
krutě  ztrestána.  Starověké  zbytky  jsou  řídké. 
Nejdéle  zachován  obloukový  vodovod  u  Mo- 
ři e.  Pšk. 

Mytllni,  zooL,  viz  Slávka. 

Mýtina  v.  Mýt 

lEjrtistraton  v.  Mistretta. 

Mytka,  viska  v  Čechách,  v.  Mejtka. 

Mýtnloe  (Mauthaus),  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Horš.  Týn,  okr.  Ronáperk,  fara  a  pš.  Nema- 
nice;  26  d.,  1  ob.  č.,  232  n.  (1890),  myslivna 
Kapellen,  někdy  poutnička  kaple. 

Kýto  (slovo  germ.  původu;  goth.  mota, 
staroněm.  mufa,  stř.-lat.  tnuta,  rus.  muti*, 
pol.  myto,  lat.  nejčastěji  theloneum  [z  čehož 
něm.  Zoll  a  čes.  clo,  pol.  cio],  téŽ  tributům 
[in  via,  de  ponte],  naulum  [mýto  u  přívozů], 
vectigal)  jest  název  poplatku,  vybíraného  za 
ožívání  silnic  a  mostů,  kdysi  i  přívozů  (od- 
tud něm.  výraz  Wegegeld,  Chausséegeld  a  fr. 
chaussage).  Ve  staré  čeátině  mělo  slovo  to 
význam  širSí;  znamenaloť  platy  nejrůznějšího 
druhu,  na  př.  plat  soudnímu  zřízenci  (ko- 
morníkovi), poplatek  vybíraný  na  trzích  z  bud, 
od  hokyní,  plat  za  mletí  atd.  Mýtem  nazý- 
valo se  také  místo  v  lese  vymýtěné,  mýtina. 
Mýta  —  jakožto  poplatky  vybírané\na  silni- 
cích, mostech  a  přívozech  a  nazývané  též 
cly  —  bývala  ve  středověku  značným  zdro- 
jem vrchnostenských  financí.  Nepohlíželo  se 
na  ně  se  stanoviska  národohospodářského, 
nýbrž  fiskálního.  Účelem  jich  vybírání  mělo 
býti  sice  stavění  a  udržování  cest,  silnic, 
mostův  a  přívozů,  vůbec  péče  o  řádnou 
kommunikaci,  avšak  ve  skutečnosti  zneuží- 
váno jich  bylo  často  jen  k  obohacení  osoby 
oprávněné.  Mýta  byla  ve  středověku  panov- 
nickým regálem.  Jen  panovník  mohl  je  zři- 
zovati (vysazovati,  zarážeti)  a  vybírati  mýtné. 
Šlechta  i  města  zřizovati  mohla  mýta  jen  se 
zvláštní  milosti  panovníkovou.  Záhy  však 
vzdávali  se  panovníci  důchodu  z  mýt  ve  pro- 
spěch vrchností  církevních  i  světsícých  i  ve 
prospěch  měst.  V  Čechách  měla  některá 
města  královská  již  za  krále  Jana  r.  1325  dů- 
chod z  mýt  »ab  antiquissimis  temporibus«. 
Jiným  se  no  dostalo  teprve  za  Karla  a  Vác- 
ava  i  později,  a  to  dílem  za  peníze,  dílem 
i  bezplatně.  Obdarovaná  města  byla  však  za- 
vazována, aby  z  výtěžku  mýt  opravovala  ce- 
sty a  mosty.' Důchod  z  mýt  byl  u  některých 
mést  jediným  pramenem  mimořádných  při- 
jmuv. Ferdinand  I.  odňal  městům,  jež  se 
účastnila  odporu  proti  němu,  z  trestu  mnohé 
důchody  a  statky,  mezi  nimi  i  mýta,  avšak 
již  v  květnu  1549  opět  Starému  i  Novému 
městu  pražskému  a  25  městům  král.  mnohé 
z  oněch  důchodů  vrátil.  —  Některé  osoby 


byly  od  cel  a  mýt  osvobozovány  zvláštními 
královskými  patenty.  Bývali  to  většinou  cizí 
obchodnici,  jako  Norimberští,  kteří  byli  pro- 
sti cel   v  Čechách  a  zvláště  v  Praze,  právě 
tak,  jako  Pražané  v  Norimberce.  Osvobozeni 
od  mýt  dostalo  se   někdy  i  celým   městům. 
Taková  výsada  byla  na  př.  udělena  Plzni  a 
způsobovala  v  pozdějších  dobách  žárlivost 
ostatních  měst  a  stavův.  Tak  stěžovali  si  na 
tuto  výsadu  Plzeňských  čeští  stavové  císaři 
Maximiliánovi  r.  1567.  Osvobození  od  mýt  a 
cel  udělována  bývala  kromě  toho  při  zvlášt- 
ních příležitostech,  běželo-li  o  to,  aby  někam 
bez  obtíží  a  předražení  dováženy  byly  po- 
traviny a  jiné  potřeby.  Tak  učiněno  r.  1544 
sněmovní    usnesení,    Že    potřeby    dovážené 
vojsku  nejsou  podrobeny  třicátku  ani  mý- 
tům.   Podobně  vydal   cis.  Ferdinand  I.  dne 
7  čce  1562  (s  platností  až  do  4.  října  1562) 
mandát,  kterým  osvobodil  od  mýt  potraviny 
dovážené  k  době  sněmování  a  k  slavnostem 
korunovačním  do  Prahy.  Dne  22.  října  1583 
vydal  za  příčinou  pobytu  dvoru  král.  v  mě- 
stech  praž.  podobný   mandát   Rudolf  11.  — 
Moderní  doba  odstraňuje  nsýta  jakožto  pře- 
kážky volné  kommunikace.  Tak  zrušena  byla 
mýta  v  Bavorsku  a  Virtembersku  již  1828, 
v  Badensku  1831,  v  Kurhessích  1865,  v  Pru- 
sku 1875.   Ve  Francii  zrušena  byla  mýta  již 
r.  1806.   Pouze  obce  vybírají  v  jednouivých 
případech  mýto.  Zákon  ze  30.  července  1880 
zapovidá  stavěti   ve   Francii   obecni   mosty 
s  podmínkou,  že  se  vybírati  bude  mostné. 
V  Anglii  až  do  dnes  vybírají  se  mýta.  V  Ra- 
kousku zavedena  jsou  jednak  mýta  státní  č, 
erární,  jednak  mýta  zemská,  okresní  a  obecní, 
jednak  mýta  soukromá.   Tato  vybírána  jsou 
od  soukromých  osob  (korporací,  fondů)  na 
základě  zvláštních  oprávnění  nebo  privilegií. 
Z  mýt  erárních  zrušeno  bylo  zák.  z  26.  pros. 
1892  č.  231  ř.  z.  m.  vodní  a  §  1.  zákona  ze 
26.  srpna  1891  č.  140  ř.  z.  zvláštní  m.  za  uží- 
vání erárních  (státem  vydržovaných)  mostů. 
Jak   erární,   tak   zemské   silnice   podrobeny 
jsou  u  nás  mýtu.    Okresní  silnice  však  jen 
tenkráte,  přispívá-li  země  stálým  příspěvkem 
k  jejich  udržování.  Na  silnicích  obecních  se 
zpravidla  m.  nevybírá.  Výjimečně  může  však 
místodržitelství  v  souhlase  se  zem.  výborem 
uděliti  povolení  k  vybírání  mýta  na  obecni 
silnici,  jsou-li  udržovací  náklady  vysoké  n. 
běží-li  o  delší  nebo  důležitější  trať,  jestliže 
za  to  Žádá  většina  obcí  zavázaných  k  udržo- 
vání řečené  silnice.  ^dlc. 

Kýto  v  českém  válečnictví  starodávném 
při  hrazení  lesním  blíže  pomezí  království 
za  zásekami  a  sruby,  pořízenými  na  obranu 
lesů  pohraničních,  místo,  kde  stromoví  bylo 
vyporáženo,  vymýtěno  (odtud  název),  aby  zí- 
skána byla  volná  prostora  pro  ústřední  po- 
stavení a  tábořiště  zástupů  zemské  hotovosti. 
Z  těchto  shromáždišť  vedly  ku  předu  papr- 
skovitě na  všecky  strany  k  řečeným  záse- 
kám  a  srubům  vysekané  a  upravené  cesty, 
kterými  bývala  spěšně  poskytována  posila 
a  pomoc  tlupám  bojujícím  na  okraji  lesa  a 
obsádkám   oněch   předmětů   ohrazených  na 


950 


Mýto. 


Č.  2855.  Znak  Mýta  Popelová. 


místa  nepřátelským  útokem  nejvíce  ohrožená. 
V  tomto  hrazení  a  bránění  bývali  Čechové 
středověcí  nedostižnými  mistry.  FM. 

Mýto:  1)  M.,  kdysi  M.  Popelovo  {Maut), 
město  v  Čechách  při  Klabavé,  hejtm.  Hořo- 
vice, okr.  Zbiroh;  267  d.,  2159  ob.  č.  (1890), 
far.  kostel  sv.  Jana  Křt.  (ve  XIV.  stol.),  za 
městem  starobylý  kostel  sv.  Štěpána,  pňv. 
farní,  na  návrší  poutnička  kaple  sv.  Vojtěcha, 
radnice,  6tř.  šk.,  četn.  stanice,  pS.,  telegraf 
řv  místě),  stanice  trati  Zbiroh- M.,  sladovna 
(z  býv.  pivovaru),  2  mlýny,  tříslárna,  cvokař- 
ství  (domácí  průmysl)  a  několik  výroČ.  trhů. 
M.  založeno  při  zemské  stezce,  vedoucí  tudy 
k  pomezí  bavorskému.  Krajina  zdejší  nále- 
žela ke  ícrál.  ko- 
moře. Král  Jan  da- 
roval zboží  zbirož- 
ské  i  s  městem 
Mýtem  za  proká- 
zané služby  Pe- 
trovi z  Rožmber- 
ka, odtud  na  dále 
trvalo  při  tomto 
panství.  Rožmber- 
kové potvrdili  Mý- 
tu stará  privilegii 
a  ještě  nová  při- 
dali, vystavěli  ko- 
stel a  změnili  znak 
(v.  vyobr.  č.  2855.) 
městský  za  pětilistou  červenou  růži  v  stří- 
brném poli.  Za  války  30leté  město  od  Ba- 
uera vypáleno  a  v  1.  1869,  1871,  1875,  1888 
a  1900  zuřilv  zde  požáry.  M.  jest  rodiště 
Aug.  V.  Ambrosa  (v.  t.).  —  2)  M.  (Schlag), 
víska  t.  u  Střemil,  hejtm.  Krumlov,  okr., 
fara  a  pŠ.  Chvalšiny;  7  d.,  1  oby  v.  č.,  35  n. 
<1890).  —  3)  M.,  Mejto  { Mauthstadt) ,  ves 
t.,  hejtm,  Krumlov,  okr.  Hor.  Planá,  fara  a 
pš.  Hořice  u  Krumlova;  20  d.,  142  oby  v.  n. 
(1890).  Od  r.  1268  náleželo  M.  ke  klášteru 
zlatokorunskému. 

4)  M.  Vysoké  (Hohenmauth,  lat.  Alta 
Muta),  král.  věnné  město  v  Čechách  nad  ř. 
Loučnou,  290  m  n.  m.,  skládá  se  z  města 
vnitřního  a  ze  tří  předměstí  (Pražského,  Li- 
tomyšlského  a  Choceňského),  má  878  domů, 
9505  obyv.  (bez  vojska  8053),  mimo  Čásť  voj- 
ska skoro  veskrze  národnosti  české.  Vyzná- 
ním jest  9017  katolíků,  333  evangelíci  a  87 
židův.  V  Mýtě  Vysokém  jest  stanice  dráhy 
Choceň-Litomyšl,  okresní  hejtmanství,  okr. 
soud,  berní  úřad,  erární  pošta,  první  prapor 
93.  pluku  řadového,  30.  pluk  pěší  a  2.  pluk 
hulánský  zem.  obrany,  —  první  záložna,  okr. 
záložna  hospodářská  a  záložna  občanská. 
Z  průmysl,  závodů  vyniká  akc.  cukrovar,  tři 
cihelny  (2  parostrojní),  závod  na  zužitkování 
ovoce,  parostr.  pivovar,  továrna  na  zboží  ke- 
ramické a  dva  parostr.  závody  truhlářské. 
Vzdělávací  ústavy  jsou:  c.  k.  gymnasium, 
škola  rolnicko-lukařská,  pokrač.  škola  řeme- 
slnická a  kupecká,  měšťanská  a  obec.  škola 
dívčí  a  chlapecká.  Z  veřejných  budov  a  pro- 
stranství památný  jsou  chrám  sv.  Vavřince, 
věže  hradební  (zvláště  Pražská,  v  níž  jest 


též  museum),  budovy  Školní,  dům  Prvm'  zá- 
ložny, troje  kasárny,  okr.  nemocnice,  roasáhlé 
náměstí  Královské,  sady  Jungmannovy  a  Ra- 
dolfovy,  starý  a  nový  hřbitov  a  j.  —  Dějiny. 
Kde  nyní  M.  V.  stojí,  vedla  od  prastarých 
časů  silnice  zemská,  která  spojovala  hlavní 
hrady  české,  Olomúc  a  Prahu.  Stopy  silnice 
té  dosud  zříti  lze  v  hlubokých  úvozovýcfa 
cestách  od  Džbánova  k  Mýtu  a  od  Mýta 
k  Vraclavi.  Kdy  bylo  M.  V.  založeno,  ncni 
známo  Přemysl  Otakar  II.  vydal  osadu  v  ruce 
německých  kolonistův  a  povýšil  ji  r.  1264  na 
město.  Noví  osadníci  obdrželi  zároveň  všecky 
pozemky  na  hodinu  cesty  kolem  naésta  a 
v  okruhu  tom  dáno  jim  též  výhradné  právo 
ku  provozování  živností.  Odtud  nabylo  M. 
V.  brzo  tvářnosti  docela  nové:  bylo  ohra- 
zeno příkopem  a  náspem  a  obehnáno  zdi  asi 
20  loket  vysokou  s  třemi  branami  a  véiimi, 
které  se  aočkaly  dnešních  dob  (z  bran  jen 
Pražská  a  Litomyšlská),  ovšem  v  podobě  po- 
někud změněné.  Vedlo  východů  hlavních  zří- 
zeny časem  i  některé  vedlejší,  zvláště  i.  zv, 
fortna  na  konci  ulice  nyní  Pivovarské;  od  cí 
se  šlo  krytou  chodbou  až  k  řece.  Také  vni- 
třek Mýta  Vysokého  byl  hned  s  počátku  no- 
vými občany  valně  změněn.  Domy  byly  po 
většině  přestavěny  a  podloubím  opatfeny. 
Na  jihozáp.  straně  při  hradbách  založen  chrám 
sv.  Vavřince;  o  málo  později  položeny  na 
scv.-záp.  straně  města  základy  k  mužskému 
minoritskému  klášteru;  časem  zřízen  k  tomu 
i  klášter  Ženský.  Nové  královské  mésto  za- 
stínilo rostoucí  slávou  svojí  brzo  starodávný 
sousední  župní  hrad  vratislavský  i  stalo  se 
již  od  počátku  XIV.  věku  místo  něho  samo 
sídlem  úřadu  purkrabského  a  vůbec  úřadů 
zemských.  Za  Karla  IV.  nastal  v  Mýtě  Vy- 
sokém znamenitý  ruch.  Při  rostoucím  bla- 
hobytu přibývalo  totiž  značné  obyvatelstva 
i  domův  a  to  nejen  uvnitř  hradeb,  nýbrž 
i  mimo  ně.  Z  dosavadních  několika  osamě- 
lých hospodářských  stavení  vyvinula  se  tři 
podměstí,  Pražské,  Litomyšlské  a  Choceňské; 
v  tu  dobu  rozmáhal  se  i  jazyk  český  a  po- 
sléze následkem  stálého  prouau  přistěhovalců 
z  blízkého  okolí  opanoval  docela.  Jen  několik 
jmen  místních  zachovalo  aŽ  podnes  pamét 
doby  německé,  na  př.  Limperky  (Lindenbcrg\ 
Šnaícov  (Schneckenhof),  Harta  (Hart=»lcs) 
a  Neisbach.  Se  změnami  národnostními  na- 
stal i  převrat  náboženský.  M.  V.  dostalo  se 
r.  1421  v  ruce  Pražanův  a  všechen  lid  při- 
dal se  k  podobojím.  Bohužel  neobešly  se 
změny  ty  pro  město  bez  pohromy.  Mnoho 
lidu  bylo  pobito  a  vedle  četných  domů  sou- 
kromých vypáleny  a  pobořeny  též  oba  klá- 
štery. Jménem  Pražanů  vládl  zde  Orebita 
Diviš  Bořek  z  Miletínka.  Od  smrti  Žižkovy 
(1424)  ocitlo  se  mésto  v  rukou  Sirotkův  i 
bylo  jim  pak  poddáno  aŽ  do  osudné  bitvy 
Lipanské  (1434).  Po  smíru  Jihlavském  r.  1436 
poddalo  se  M.  V.  králi  Šigmundovi  i  do- 
stalo za  to  potvrzení  všech  statkův  a  svo- 
bod. K  Jiříkovi  Poděbradskému  osvědčovali 
Mýtští  hned  od  počátku  přátelství  upfimné: 
r.  1468  měli  příležitost  přivítati  ho  slavnostně 


Mýtov  —  Mýval. 


951 


Č.  2856.  Znak  Mýta  Vysokého. 


také  ve  svých  zdech.  Až  do  těch  dob  mělo 
město  v  erbu  svém  draka;  nástupce  Jiříkův, 
Vladislav,  změnil  to  r.  1471  v  ten  způsob,  že 

odtud  městským 
znakem  byl  sv. 
Jiří  v  červ.  poli, 
sedící  na  koni 
bělouši  a  pro- 
bodávající  draka 
dlouhým  kopím 
(vyobr.  č.  2856.). 
R.  1546  účastnili 
se  někteří  občané 
též  odboje  proti 
kr.  Ferdinando- 
vi, začež  byly  mě- 
stu mnohé  stat- 
ky a  svobody 
odňaty,  uložena 
pokuta  2000  kop 
grošů  v  a  nařízena  nebývalá  dosud  daň  z  piva. 
Po  katastrofě  Bělohorské  musilo  město  slí- 
biti králi  Ferdinandovi  věrnost  a  zaplatiti 
značnou  summu  peněz.  Potom  téměř  po  30 
let  přicházelo  vojsko  za  vojskem  do  ustra- 
šené obce.  Kontribucím  nebylo  konce  a  lid 
týrán  tak,  že  mnozí  raději  z  usedlostí  svých 
prchali.  Většina  občanů  vrátila  se  ke  kato- 
lictví; ostatní,  aby  zachovali  víru  otcův,  rov- 
něž raději  odešli  a  tak  osiřela  a  zpustla  domů 
řada  nová.  R.  1653,  tedy  pět  let  po  Ukončení 
války  třicetileté,  našlo  se  v  městě  měšCanů 
skutečně  usedlých  jenom  54,  domův  úplně 
pustých  napočítáno  145  a  krom  toho  ještě 
26  domů  pohořelých  a  pokažených.  Ale  tím 
míra  neštěstí  pro  M.  V.  nebyla  vyčerpána. 
R.  ITOO  shořelo  v  městě  180  domuv,  brány 
a  věže,  radnice  a  pivovar.  R.  1714  a  1716 
řádil  v  městě  mor.  R.  1774  vyhořelo  město 
znova.  Za  válek  francouz.  táhli  Mýtem  Vys. 
četní  sborové  vojenští.  R.  1799,  1800,  1813  a 
1815  brala  se  tudy  armáda  ruská;  r.  1799, 
1801  a  1813  procházeli  městem  Francouzové, 
r.  1804  vojska  domácí.  M.  V.  spatřilo  v  po- 
hnuté oné  době  Suvorova,  arcikn.  Karla  a 
Jana,  císaře  Františka  a  jiné  osoby  vznešené. 
Brzo  potom  (1816)  shořelo  zase  174  domů, 
mezi  nimi  i  Pražská  věž  a  radnice.  Posléze 
však  ustaly  kruté  rány  osudu.  Nový  duch  ča- 
sový zjednal  znenáhla  zase  náležité  místo  ja- 
zyku domácímu,  hmotné  poměry  města  se 
lepšily  a  sama  tvářnost  jeho  nabývala  rázu 
veselejšího.  Jitro  svobody  občanské  pozdra- 
vili Mýtští  radostně;  první  volby  do  měst. 
zastupitelstva  vykonali  dle  nového  řádu  kon- 
cem října  1849.  R.  1866  bylo  Mýtu  ještě  jed- 
nou zakusiti  starostí  válečných.  Po  bitvě 
u  Král.  Hradce  vidělo  Benedeka  a  hostilo  ve 
svých  zdech  Bismarcka,  Moltkeho,  ba  i  krále 
a  korunního  prince  pruského.  Při  novodobé 
úpravě  města  počalo  se  nejprve  bouráním; 
od  r.  1808  strženy  v  krátké  době  vnější  a 
prostřední  brány,  jakož  i  věžky  na  konci  pod- 
městí  Vraclavského  a  Litomyšlského.  R.  1816 
odstraněny  jsou  z  náměstí  krámec  chlebové 
a  kolna  na  hasičské  nářadí,  r.  1838  zasypán 
také  rybníček  na  náměstí  a  zbořena  vojen- 


ská strážnice;  r.  1844  stržena  brána  u  Cho- 
ceňské věže.  Četné  požáry  měly  v  jistém 
smyslu  i  dobré  následky;  domy  stavěny  to- 
tiž potom  napořád  bytelněji  a  úhledněji.  Od 
rekonstrukce  podsíni  a  namnoze  i  štítů  bylo 
odtud  upouštěno,  čímž  zvláště  náměstí  valně 
změnilo  svou  tvářnost.  R.  1787  byl  získán 
pro  chrám  Bendlův  obraz  nanebevzetí  P.Marie 
z  bývalého  kláštera  sedleckého.  R.  1803  po- 
čalo se  dlážditi;  v  srpnu  1845  otevřeny  sta- 
nice železniční  v  nedaleké  Chocni  a  Janovič- 
kách  na  nově  zřízené  dráze  pražsko -olo- 
múcké.  R.  1879  založeny  školy  gymnasijní 
(r.  1895  postátněny),  r.  1882  otevřena  dráha 
lokální  s  připojením  do  Chocně,  r.  1883  ob- 
novena Pražská  věž.  V  době  nejnovější  zaří- 
zeny nové  sady  Rudolfovy,  veliké  kasárny, 
městské  museum,  nový  hřbitov  a  četné  zá- 
vody průmyslové.  Také  starožitný  chrám  sv. 
Vavřince  s  velikým  nákladem  se  nově  upra- 
vuje. O  vzrůstu  obyvatelstva  v  Mýtě  Vyso- 
kém zachovala  se  určitější  data  jen  z  AIX. 
století:  r.  1830  bylo  tam  4623  ob.,  r.  1843: 
4512,  r.  1857:  5369.  r.  1869:  6018.  r.  1881: 
7019,  r.  1890:  7216  (s  vojskem  7751),  r.  1900: 
8053  (9505).  V  Mýtě  Vys.  narodili  se:  Šem- 
bera  Alois  V.,  Jireček  Jos.  a  Herm.  a  j.  — 
Monografie  o  městě  napsali  Šembťra  a  Herm. 
Jireček;  o  chrámě  sv.  Vavřince  studii  napsal 
Vrat.  Votrubec.  Dr.  Karel  Křemen. 

5)  M.  Grešlovo  (Gróschelmauth),  ves  na 
Moravě,  hejtm.  a  okr.  Znojmo,  fara  Pavlice; 
48  d.,  229  ob.  č.,  2  n.  (1890),  pS.  a  žel.  sta- 
nice Sev.-záp.  dr.  Znojmo-Něm.  Brod,  mlýn. 

MýtOT,  Mi  to  v,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Plzeň,  okr.  Blovice,  fara  Nové  Mitrovice,  pš. 
Spál.  Poříčí;  43  d.,  238  obyv.  č.  (1890),  dva 
mlýny,  pila. 

Myus,  starořecké  mčsto  k  Iónii  počítané, 
u  nyn.  AušarKalessi,  nedaleko  ústí  řeky 
Maiandra.  Xerxés  I.  daroval  je  vedle  Magne- 
sie a  Lampsaka  Themistokleovi,  načež  při- 
stoupilo k  Délskému  spolku.  Zkázu  jeho  způ- 
sobila řeka,  která  při  ústí  se  zabahnila. 

Mýval  {Procyon  Storr.),  rod  medvédovi- 
tých  šelem  (z  čeledi  Ursidae]  viz  Med  vě- 
do vité  šelmy),  jenž  má  na  rozdíl  od  ostat- 
ních plemen  té  skupiny  tělo  nízké,  hlavu 
vzadu  širokou,  krátký,  ale  špičatý  čenich, 
dosti  veliké  boltce,  na  nohách  lysá  chodidla, 
jež  se  celá  dotýkají  země  jen  v  stoje,  ale  ni- 
koli při  chůzi,  prsty  dosti  štíhlé,  přímé, 
ozbrojené  drápy  nepohyblivými,  a  dlouhý 
ocas.  Ve  chrupu  jest  mezerních  zubů  (pm)  |, 
stoliček  (m)  ?.  Z  obou  druhů  r.  Procron  jest 
známější  m.  severní  neboli  šup  "(P.  lotor 
Desm.);  má  tělo  zdéli  65  cm,  zvýSi  35  cm, 
ocas  25  cm  dlouhý  a  srsf  žlutošedou,  s  čer- 
nou pomíšenou  (pesíky  jsou  u  kořene  hnědé, 
výše  nahnědle  žluté  a  mají  černé  konečky). 
Čenich  a  chvosty  při  boltcích  mají  barvu  žlu- 
tavě našedivělou;  kolem  očí  je  skvrna,  na 
Čenichu  podélný  pruh  barvy  černé,  nad  očima 
pruh  žlutavě  bílý.  Nohy  jsou  žlutavě  šedé  a 
delší  srsť  na  holeních  tmavohnědá;  ocas  jest 
do  Šeda  žlutý,  zdoben  6  černohnědými  kroužky 
a  má  konec  téže  barvy.  Živý  a  čiperný  tento 


Mývatn  —  Myxosporidia. 


potravu  dHve  ve  vodě 

pami  myje.  Samice  mívá  v  květnu  4—6  mlá- 
ďat. Liaé  m-y  hoai  a  loví  jednak  pro  péknou 
koiku,  jednajt  i  jen  le  íábavy;  také  v  zajeti  I 
je  zhusta  chovají.  V  Jii.  Americe,  na  vých. 
pobfeíf,  jest  domovem  m.  aguara  neboli 
krabojed  (P.  cancrivorui  Desm,),  jeni  má 
jméno  po  tom,  íe  a  oblibou  si  loví  některé 
druhy  krabfl.  Jest  vySSi  nelli  lup,  má  kratší 
boltce,  srsC  hustií,  ale  kratší  a  barvy  žlutavě  ' 
iedé,  vezpod  bílavé.  Indiáni  masa  jeho  po- 
žívají. Br. 

■ývatn,  jez.  v  sevcrov^ch.  částí  Islandu, . 
as  22  km  dlouhé  a  18  km  Široké,  četnými  [ 
ostrftvky  poseté,  má  dno  lávou  pokryté,  I 
Z  něhoi  vyvěrají  horké  prameny,  pročeí] 
tvoři  se  nad  hladiaou  hustá  mlha  a  na  né- 
kter^ch  místech  jezero  nezamrzá.  Široká 
řeka  Laxaaen  (1300  m)  odvádí  své  vody 
do  fjordu  Skíálfandi.  Četné  krátery  na  bře- 
zích jezera  dodávají  okolí  rázu  krajiny  mé- 

Kyxa  L.,  bot.,  v.  Cordia. 

l^xineL.  (GdítrofrnincAujBl.J.sliznatka, 
rod  obratlovců  kruhoůstých  {Cyciostomata; 
v.  Kruhoústé  ryby),  jenž  a  rodem  Bdtt- 
laitoma  kladen  bývá  také  ve  zvláátní  skupinu 
(čeleď  neb  aí  i  třídu)  téhož  jména  {Myxi- 
nidae,Myxlnoides,  řfyperotreta).  ]ao\i  to  obrat- 
lovci nejniiSi.  Rod  M.  se  od  ostatních  Cy- 
clostomat  liší  hlavně  tím,  že  má  vné  ne  ně- 
kolik, ale  jen  jediný  otvor  iaberní;  vnitřní 
vývody  váčkQ  laberních  (do  roury  zažívací) 
jsou  sice  odděleny,  ale  vnější  se  po  každé 
straně  spojují  v  jediný  o  jediném  ústi,  jež 
ae  nalézá  vezpod  asi  ku  konci  prvé  '/•  délky  ' 
těla.  Váčků  iabemích  jest  fi  párů  (le  7.  zbyl  , 
jen  rudiment).  Liché  ploutve  splývají  v  je- ' 
dinou  ploutevnatou  obrubu  trupu,  vezpod ' 
delií  než  nahoře.  V  ústech,  opatřených  vně 
8  vousky,  jtst  jen  lichý  zub  patrový  a  dvé  ! 
hřebenitých  řad  zubů  na  jazyce;  rtŮ  není.! 
Lichá  nozdra  jest  na  rozdíl  od  mihulí  spo- 1 
jena  vývodem  s  dutinou  ústní;  zakrnělé  oči ' 
jsou  skryty  pod  koíť.  Segmentální  vjvodjr  ■ 
nefridií  zastávají  odděleny.  Sliznatky  žiji 
v  mořicfi,  a  to  v  severních  končinách  mír- 
ného pásma.  Jsou  cizopasníci  jako  mihule, 
ale  vnikají  rybám,  na  př.  platejzům,  treskám, 
jeseterům  a  j.,  i  do  vnitř  těla.  Ve  hlubinách 
evropských  moři  od  průlivu  La  Manche  na 
sever  a  zejména  u  Norska  žije  sliznatka 
slepá  (M,  glutinosa  L.);  má  télo  zdéli  až 
30  cm,  barvy  namodralé.  Br. 

HyxoeAoin  (řec),  celková  choroba,  která 
mimo  st-Slost  organismu,  ubýváni  intellektu 
a  jiné  nervové  příznaky  projevuje  se  ještě 
ivláitnim  tuhým  elastickým  opuchem  po- 
kožky; opuch  ten  nezakládá  se  na  prosáknuti 
podkoinfho  vaziva  syrovatcíninou,  nýbrl 
sliznatou  hmotou.  Jevy  ty  dostavují  se  dílem 
při  atrofii,  dílem  po  vytnuti  žlázy  átítné,  a 
dlužno  tudíž  souditi,  že  povstaly  proto,  íe 
sekrece  žlázy  itítné  ustala,  kterou  v  orga- 


nismu kolující  jedovaté  slouifeniny  paralj*j 
sovány  bývají.  Jť 

Hyxomyoctai  v.  Sliiovky. 

■yzoapoii|:la«,   zool..   houby    měkké 

č.  rosolovité,  řád  hub  (Spongiaría)  s 
lem  gummavitým,  rosolovitým,  hlenovitýn 
a  p.,  nemajícím  pravidlem  žádné  kostry 
(křemeníte,  vápnité  neb  rohovíte),  jen  aiká] 
obsahujícím  roztrouiená  tělíska  IcFementlá. 
Rád  na  tvary  chudý  obsahuje  jedinou  (moř- 
skou) ěeleď  Halisareidaf,  o  jejími  lástupd  ' 
v.  H'alisarca.  '  sT 

XvxoapoTldl&  jsou  skupÍDOu   Sporoiol, 
která  cizopasí  zejména  na  rybách,  a  to  sUd- 


<dl(  Doflcii 

kovodních  i  mořských.  Uostatnfhoživočjistva 
se  uvádějí  ve  svalstvu  želvy  Emy-s  lutaria 
(dle  Danilevakého  a  Ffeiffera',  u  hadfi,  hL 
u  Cotuber  carbonarius  (dle  Vlacoviche),  v  led- 
vinách a  močovém  měchýří  žab  (dle  Leack- 
arta,  Lieberkůhna  a  Lutze,  u  členovců,  ze- 
jména u  hmyzu  (u  bourců  dle  Kulagina),  po- 
tom u  korýŠů,  hl.  u  perlooček,  dále  u  pa- 
vouků, v  epithelu  zažívací  rour  v  sladko  vod- 
ních červů  kroulkovitých  ťdle  Stolce)  a 
v  spermogoniich  mechovek  (ale  Korotnéví). 
U  ptákův  a  ssavců  dosud  dokázány  nebyly. 
Nejhojněji  vůbec  jsou  jimi  napadáv^y  ryby. 
Nejmladší  stadium  M-il  má  podobu  amoebo- 
vitou  nebo  plasmodiovitou  a  v  takovéto 
formě  jednotlivě  i  ve  vétiim  počtu  napadají 
svalové  bui^ky ;  jádra  jejich  rostoo  a  rosmno- 
íují  se  na  útratu  cytoplasmatu  tak,    ie  po- 


Myxotheca  arenilega  —  Myzostomida. 


953 


sléze  vyplní  celou  buňku.  Pak  se  protrhne 
stěna  buněk  svalových,  obsah  jejich  s  cizo- 
pasniky  splyne  a  tímto  způsobem  utvoří 
hlízy.  Když  M-ie  uzrají,  představují  vakovité 
cysty  bez  obalné  blány  a  vývoj  se  v  nich 
děje  směrem  od  centra  k  periferii.  Spory, 
které  se  nejprve  vyskytují  v  centru,  jsou 
ovální  a  mají  dvojchlopní  obal  s  2  i  více 
lesklými  schránkami,  opatřenými  vymrátitel- 
nými  vlákny,  uloženými  v  hořejší  částí,  a 
s  kulatým  plasmatickým  obsahem  v  části  do- 
lejší; tento  se  při  rozstoupení  oněch  dvou 
chlopní  vylévá  ven  v  podobě  amoebo vitého 


Trigon  paesiinaca;  Ceratomyxa  inatqualis  ci- 
zopasí  v  močovodech  a  močovém  měchýři 
Crenilahrus  mediterraneus  a  pavo ;  C,  linospora 
parasituje  v  močovém  měchýři  Labrus  tuť 
dus,  2.  Myxobolidae  jsou  formy  nepohyblivé, 
a  jejich  sporidie  způsobují  difrusní  infiltraci 
v  podobě  cyst  v  různých  tkanivech  hostitele. 
Také  bylo  u  nich  pozorováno  množení  zvlášt- 
ního druhu,  zvané  plastogamie ;  jest  to  jakýsi 
předběžný  způsob  konjugace.  Mjrxobolus  Můl- 
leri  jest  typickým  obyvatelem  cejna  {Abramis 
brama);  M,  Cyprini  parasituje  v  parenchymu 
ledvinovém    kapra;    M,    bicaudatus   cizopasí 


tělesa,  z  něhož  se  vyvine  nový  cizopasník,  v  muskulatuře  Čorregona  a  M,  schi^urus  v  or- 
který  šíří  nákazu  dále  ve  způsobe  diffusní  bitální  muskulatuře  Esox  lucius^  \i,  Pfeifferi 
infiltrace.  Jednotlivá  individua,  zejména  ta,  |  u  rodu  Barbus  a  M.  ovtformis  u  několika  druhů 
která  právě  vycházejí  z  buněk  a  žijí  pak  mimo-  ryb,  hl.  u GobiofluviatUis.  Chloromyxum  Leydigi 
buněčné,  jsou  obyčejně  kulovitá,  v  podobě  jest  značně  veliké  a  cizopasí  u  různých  ryb. 
bílých  nebo  hnědých  kuliček,  majících  ažjMicrosporidia,  kteráž  skupina  5porozoí 
3  mm  v  průměru;  starší  mívají  podobu  ve- ,  dříve  čítána  za  samostatnou,  ale  v  nejnovější 
lice  polymorphní.  Tělo  bývá  buď  obdáno  kož- <  době  stala  se  podřaděnou  M-iím,  cizopasí 
natou  blanou  anebo  jest  nahé  a  v  tomto ,  u  obratlovcův  i  u  bezobratlých,  zejména 
případě  se  pohybuje  amoebovitě.  Je-li  pří-  u  hmyzu.  Již  dříve  byl  spor  o  jejich  posta- 
toíhna  cysta,  bývá  tvořena  z  pojivových  ele-  vení,  Balbiani  a  Leydig  je  zařadili  mezi  Spo- 
mentů  hostitele.  Cytoplasma  jest  složeno  ze .  rozoa  a  Naegeli  je  počítal  k  bakteriím.  Nej- 
2  vrstev:  1.  Ectoplasma  jest  vyvinuto  jakožto  '  známější  jsou  u  bourců  (zejména  u  hedváb- 
samostatná  vrstva,  slouží  za  schránku  a  jest  ného),  kde  způsobují  epidemickou  nemoc, 
sídlem  čilého  pohybu;  2.  endoplasma  jest  zvanou  pebrine  nebo  gattine.  Náležejí  sem 
pěnité,  s  dosti  hrubými  zrníčky  a  vyvíjejí  se    Glugea  bombycis,  G.  lopku^  Henmguya  pso- 


v  něm  spory,  zv.  psorospermie,  v  počtu  ně- 
kdy obrovském.  Tyto  jsou  celkem  malé,  ač 


rospermica.  Dále  sem  čítá  Lithocystis  Schnei- 
deři, která  tvoří  přechod  mezi  Coccidiemi  a 


jest  jejich  velikost  proměnlivá  (jednotlivé  bý- ;  M  iemi.  Nejvyšší  tvary,  nejdokonalejší  orga- 
vají  0'008— 0*02  mm  dl.),  v  rozmanitém  počtu  nisace  jsou  Actinomyxidia,  stanovená 
a  tvaru;  bývají  vřeténkovité,  ovální,  čočko-  Stolcem,  jenž  pokládá  je  za  skupinu  Mesozoí 
vité.  Špičaté,  opatřené  výběžky  někdy  velice  I  příbuznou  M  hm.  Náležejí  sem  rody  a  druhy: 
dlouhými  atd.  Jejich  blána  jest  složena  ze  Synactinomyxon  tubiflcit  Štole,  Triactino- 
2  chlopňovitých  polovin,  z  nichž  každá  má  myxon  ignotum&X,o\c2L  Hexaciinomrxon  psam- 
jedno  jednoduché  jádro  a  2  i  více  váčků  i  moryctis  Stole.  —  Literatura:  O.  Bůtschli, 
s  vymrštitelným  vláknem ,  podobných  ža- 1  Classen  u.  Ordnungen  des  Thierreichs,  Pro- 
hovým  puškám  Cnidarii  (v.  t.),  kteréž  poklá- j  tozoa  (1889);  B.  R.  Gurley,  The  Myxospo- 
dal  Balbiani  za  apparáty  kopulační,  Bútschli  |  ridia  (1892— 1894);  A.  Štole,  Sporozoa  (1893); 
za  orgány  Žahavé  a  Thélohan  je  prohlašuje  ,  P.  Thélohan,  Recherches  sur  les  Myxospo- 
za  apparáty  fixační.  Kromě  pseuoopodií  sel  ridies  (1895);  F.  Doflein,  Studien  zur  Nátur- 
M-ie  pohybují  také  rotací.  Dle  Dofleina  dlužno  ,  geschichte  der  Protozoen  (1896  a  1897);  A. 
odvozovati  M-ie  od  Rhizopodů.  Různí  autoři  |  Labbé,  Sporozoa  (1899);  A.  Štole,  Actino- 
stanovili  pro  M.  a  vůbec  pro  Sporozoa  různé  i  myxidia  (1899);  A.  Lang,  Lehrbuch  der  ver- 
soustavy,  tak  na  př.  Thélohan,  Labbé,  Gur- 1  gleichenden  Anatomie  der  wirbellosen  Thiere^ 
ley  a  Doflein,  z  nichž  se  přidržíme  systému  I  Protozoa  (1901).  M.Bbr, 

Labbéova.  Ten  dělí  Sporozoa  vůbec  na:  {  l^yxotheoa  arenilega  Schaudinn  jest 
L  Cytosporidia  a  II.  Myxosporidia.  velmi  primitivní  mořský  kořenonožec.  Má  po- 
K  těmto  náležejí:   1.  Phaenocyttida  a  2.  Mi-   dobu  shloučku  plasmatického,  který  jest  ob- 


crosporidia.  Phaenocystida  mají  panspo- 
roblast,  který  vytvořuje  nejvýše  2  spory,  ve- 
liké, symmetrické,  s  2  i  vícepolovými  schrán- 
kami. Zahrnují  skupiny:  1.  Myxidiidae,  jejíž 


dán  huspeninovitým  obalem  s  lamellosní  struk- 
turou. Má  rudě  zbarvené  cytoplasma,  granu- 
lované, nerozdělené  v  ecto-  a  endoplasma. 
Jádro  jest  vždy  1,  velmi   veliké,   obyčejně 


zástupci  jsou  pohybliví.  Náležejí  sem  hlavní  kulaté,  a  skládá  se  ze  tří  koncentrických 
rody  a  druhy:  Myxidium  Lieberkúhni  fiiit-  koulí:  silné  jaderné  membrány,  vrstvy  chro- 
schli,  jež  jest  původcem  rybí  nákazy,  zvané   matinové  a  vrstvy  achromatické.  Pseudopo- 


psorospermiasiSf  a  iest  zejména  hojná  v  mo- 
čovém měchýři  štiky.  Rozmnožuje  se  jednak 
sporami,  obvyklými  pro  M.  vůbec,  a  jednak 
jakýmsi  druhem  pučení.  M,  giganteum  žije 
v  žlučovém  měchýři  rejnoka  Raja  asteriaa. 
M,  Danilewshyi  parasituje  v  ledvinách  želvy 
Emys  europaea,  M.  incurvatum  Thél.  má  vej- 


čité  pólové  schránky  s  jemnými  tyčinkami,   dosud  postavení  systematického.  Jsou  III.  řá 
Leptotheca  agilit   žije   v  žlučovém   měchýři   dem  třídy  Annulatů,  někteří  však  počítají  je 


die  jsou  retikulární  a  mohou  vyplynouti  na 
libovolném  místě  povrchu,  zhusta  v  podobě 
chvostečků.  Dle  Schaudinna  jest  možno,  že 
jest  M.  mladým  stadiem  některého  písečného 
druhu  Foraminifer.  MBb^. 

Kyzostomlda.    Malá  skupina  mořských, 
ektoparasiticky  žijících  živočichů  záhadného 


954 


Mzáb  —  Mzda. 


přímo  k  Polychae^ům  (Errantia),  jiní  kladou 
je  jako  zvláštní  skupinu  po  způsobu  Panto- 
podů  k  Arachnoideim.  Tělo  maličké,  ploché, 
destičkovité,  nečlánkované,  opatřené  po  kra- 
jích cirry  nebo  bradavkami.  Na  břišní  straně 
ve  dvou  podélných  řadách  stojí  5  párů 
hrbolků  nožních,  jež  nesou  podpůrnou  ty- 
činku a  háčky.  Mimo  to  4  příssavné  desti- 
čky. Kožní  svalstvo  slabé  vyvinuto  ve  dvou 
smérech:  jedna  vlákna  vyzařují  od  středu 
k  periferii,  druhá  běží  parallclně  s  okraji 
těla.  Pharyngeální  apparát  organisován  po 
způsobu  Rhynchobdellid,  pharynx  na  distál- 
ním  konci  nese  malé,  tykadlovité  výběžky. 
Zažívací  roura  rozvětvuje  se  v  četné  vý- 
běžky, rozprostírá  se  po  celé  břišní  straně 
a  upomíná  velmi  na  rod  Sphincter.  Coelom 
značně  je  redukován;  volná  prostora  vůbec 
neexistuje.  Orgány  ležící  mezi  traktem  zaží- 
vacím a  stěnou  tělní  (gonady)  uloženy  jsou 
v  tělním  parenchymu.  Nervstvo  dokonale 
známo  (Nansen).  Sestává  předně  z  kruhu 
ležícího  na  basi  pharyngu,  jenž  na  dorsální 
straně  naduřuje  a  představuje  tak  jakýsi 
mozek.  Na  přední  části  pharyngu  leží  druhý 
kruh,  pharyngeální,  který  s  předcházejícím 
spojen  je  četnými  commissurami  a  četná 
vlákna  vysílá  do  tykadlovitých  výběžků  na 
distálním  konci  pharyngu.  Do  těla  od  pt^vního 
kruhu  vycházejí  dva  silné  connectivy,  jež 
spojují  se  s  břišní  massou  gangliovou.  Ze 
břišní  massy  vybíhá  11  párů  různě  silných 
ni  rvů,  jež  se  rozvětvují  a  zásobují  výběžky 
nožní,  muskulaturu  a  periferii.  Nefridia  neb 
orgány  jim  odpovídající  dosud  nalezena  ne- 
byla. Také  dýchací  a  cirkulační  orgány  schá- 
zejí. M.  jsou  hermafrodity,  a  to  protandrl- 
ckými  (Wheeler,  1894).  —  Anatomii  zpraco- 
vali: Semper,  Grafif,  Nansen,  Prouho,  vývoj 
vajíčka  i  larvy  hlavně  Beard,  vývoj  vajíčka 
v  poslední  dobé  Wheeler.  —  Žijí  na  comatu- 
lidech,  hlavně  na  Antedon.  Rod  Mysosiomum 
Leuckart  asi  se  70  druhy,  z  těch  pouze  ne- 
patrný počet  v  mořích  evropských,  M.  glab- 
rum  Leuck.,  M.  cirriferum  Leuck.  etc.  Thon. 

Kz4b  v.  Mzábité. 

Mzábité,  Mzábové  (Bení-Mzáb),  ber- 
berský  kmen,  obývající  4  oasy  se  7  městy 
v  alžírské  Sahaře,  mezi  Lagvátem  a  Goleou, 
v  počtu  as  50—60.000  duši.  Skalnaté  území 
jejich  svažuje  se  od  severozáp.  k  jihových., 
kam  směřují  hlavní  Vádí,  jež  v  led.  a  únoru 
pokryv ijí  se  dosti  značnou  vegetací,  ač 
ostatní  čás(  roku  je  půda  vyprahlá.  Leč  5  m 
pod  povrchem  jest  dostatek  výborné  vody, 
s  prudkostí  na  povrch  vyrážející.  Vedle  všech 
druhů  jihoevrop.  stromu  proslulé  jsou  palmy, 
jichž  počet  páčí  se  na  200.000  kusů;  avšak 
ani  tyto,  ani  skrovné  zahradnictví  a  rolnictví 
nestačí  na  výživu  obyvatelstva,  tak  Že  značná 
čásf  jeho  hledá  v  Tcllu  svou  výživu.  Tu  vy- 
dělávají si  svůj  chléb  buď  řeznictvím  neb 
obchodem,  doprovázejíce  karavany  či  dová- 
žejíce do  vlasti  obilí  a  odtud  zpět  datle.  Pro 
svou  střídmost  a  pracovitost  těší  se  dobré 
pověsti.  Žijí  v  monogamii,  pilně  střehou  či 
stotu   krve;   ženy   nesmějí   vlast   opouštěti. 


Co  se  týče  víry,  blíží  se  arab.  Vahábitům, 
opírajíce  učení  své  toliko  o  korán.  Muham- 
medáni,  kteří  nepokládají  je  za  pravé  věřící, 
pronásledovali  vždy  M-ty.  Mnohé  zvyky  je- 
jich zdají  se  býti  původu  křesťanského  nebo 
židovského.  Hlavní  město  jejich  je  Gardája 
ve  Vádí  Mzábu  (v.  t.).  M.  bydlili  dříve  v  se- 
veru kol  Tijáretu,  potom  Súfu,  až  odtud 
byli  vypuzeni.  Každé  město  tvořilo  zvláátni 
republiku.  R.  1850  uznali  svrchovanost  Fran- 
cie,  která  r.  1882  zřídila  v  Gardáji  pevnost 
s  posádkou. 

Mzda  jest  smluvená  cena  práce,  prová- 
děné v  pravidelných  případech  pro  osobu 
třetí,  nehledíme-li  ku  případu,  že  výrobce 
jest  zároveň  spotřebitelem  svého  výrobku. 
Jest  to  jedna  z  částí,  ze  kterých  skládá  se 
důchod,  plynoucí  z  určitého  výrobku.  Právní 
titul,  na  základě  kterého  m.  jest  délníkovi 
vyplácena,  jest  smlouva  mezi  zaměstnavate- 
lem a  dělníkem.  Co  do  způsobu  výplaty  m. 
dělí  sena  naturální  a  peněžní.  M.  natu- 
rální převládá  v  době  starší;  v  době  novější 
zachovala  se  podnes  ještě  aspoň  z  části 
v  platnosti  v  zemědělství  (ve  formě  tak  zv. 
dcputátu,  v.  t.),  kde  pracovní  poměr  byl, 
resp.  jest  stálejší  než  v  novodobém  průmy- 
slu. M.  naturální  záleží  v  tom,  že  dělní- 
kovi za  odměnu  jeho  práce  dostává  se  ji- 
stého množství  přírodnin,  plodův.  Při  tomto 
způsobu  vyplácení  mzdy  dělník  jest  ohrožen 
tím,  že  jednak  nemůže  býti  s  dostatek  chrá- 
něn proti  dodávání  špatné  kvality  n.  kvan- 
tity potravin,  jedna <  i  tím,  že  ceny  těchto 
plodin  značně  kolísají,  tak  Že  dělník,  chce-li 
mzdu  svou  zpeněžiti,  může  po  případě  utr- 
pěti značných  ztrát.  Zaměstnavateli  je  ovšem 
snadnější  vypláceti  mzdu  v  této  formě,  po- 
něvadž přírodniny  jím  samým  vyráběné,  resp. 
pěstěné,  nemají  pro  něho  té  hodnoty,  jako 
summa  peněžitá,  odpovídající  jejich  množ- 
ství. -  Co  do  způsobu  vypočítávání  mzdy 
jest  nejobvyklejší  m.  časová,  při  níž  za 
určitou  jednotku  doby  pracovní  dostane  se 
dělníkovi  jednotky  mzdy  v  určité  výši.  Proti 
mzdě  časové  se  uvádívá,  Že  tato  forma  vy- 
počítávání nejméně  se  shoduje  se  spravedl- 
ností, poněvadž  dělník  nejpilnější  a  nejzruč- 
nější vydělá  zde  právě  tolik  jako  dělník  méně 
pilný  a  méně  zručný.  Mimo  to  jsou  zde  nej- 
zřejmější rozpory  zájmové.  Zaměstnavateli 
přirozeně  záleží  na  tom,  aby  dělník  za  nej- 
menší jednotku  časovou  vyrobil  co  možná 
nejvíce,  poněvadž  jednotlivý  výrobek  potom 
mu  přijde  mnohem  levněji;  dělníkovi  záleží 
na  tom,  aby  co  nejvíce  šetřil  své  pracovní 
síly,  aby  pracoval  co  nejméně.  Proto  do- 
poručuje se  s  mnoha  stran  m.  kusová 
(ukkordní)  jako  m.  nejspravedlivější,  poně- 
vadž určitému  množství  výrobkův  odpovídá 
určitá  výše  mzdy.  Ale  ani  při  mzdě  kusové 
nejsou  jenom  stránky  světlé.  Především 
nelze  jí  ani  užiti  všuoe,  nýbrž  jenom  tam, 
kde  činnost  jednotlivého  dělníka  může  se 
snadno  kontrolovati;  za  druhé  podlamuje  sily 
dělníka,  který,  chtěje  co  nejvíce  vydělati,  pře- 
máhá se  v  práci,  ubírá  práce  nezaměstnaným 


Mzda.  955 

a  přispívá  k  ničení  Žádoucí  solidarity  v  děl-   nitelé  působí  při  určování  této  výše.  Co  se 
nictvu.  —  Aby  píle  dělníkova  byla  vyvrcho-   týče  minimální  výše  mzdy,  tu  jest  možno 
lena,  užívá  se  vedle  mzdy  kusové  ješté  zvlášt- 1  říci,  že  theoreticky  pro  danou  dobu  jest  ne- 
ních  prostředků  v  hlavně  ve  formě  prémií/ obmezena.    M.  jest  totiž  odměnou  za  vyna- 
kterých  dostane  se  dělníkovi  "na  př.  za  uše- ;  ložení  pracovní  síly,  jest  na  trhu  pracovním 
třem  materiálu,  nebo  za  zručnější  provedení !  cenou  za  zboží  a  řídí  se  týmiž  zákony  jako 
nějakého  díla  a  p.  jenže  těchto  prémií  užívá   cena  každého  jiného  zboží,   jen  že   dlužno 
3e  často  k  nadlchčování  některým  dělníkům   přihlédnouti  zde  k  momentům,  kterými  právě 
oblíbeným  a  k  chikanování  dělníkův  neoblí-   síla  pracovní  liší  se  od  jiného  zboží  ve  ve- 
bených,  jak  si  stěžují  zvláště  dělníci  textilní,    liký  neprospěch  dělnictva.   V  pravidelných 
Některé  závody  poskytují  dělnictvu  zvláštní .  případech  pracovní  síla  jest  jediným  majet- 
odměny  ve  formě  podílu  na  zisku,  aby  i  kem   dělníkovým,   kterého  musí  se  zbaviti, 
píle  dělnictva  byla  stupňována  a  zájem  jeho   který  musí  směniti  stůj  co  stůj,  aby  zjednal 
srostl  se  zájmem  podnikatele.   V  některých   si  potřebné  výživy.   Naproti  tomu  prodavač 
málo  případech  pokus  tento  se  zdařil,  ale   každéhojinéhozboží  má  vedle  tohoto  objektu 
většinou  byl  to  pouhý  prostředek  reklamní,  |  směnného  v  zásobě  na  čas  potřeby  právě 
který    měl    za   účel    zachrániti   závod    před ,  ještě  svou  sílu  pracovní.   Velkou  nabídkou 
úpadkem  anebo  odvrátiti  dělnictvo  od  orga- 1  pracovní  síly,  nutností  ji  prodati  a  nastalým 
nisací  odborových.   Nemusí  se  pak  ani  hle- !  jejím  zneholnocenim   klesnouti  může   cena 
děti  k  tomu,  že  dělnictvo  jsouc  neznalé  po- 1  její,  m.,  až  skoro  na  roven  nulle.  Na  tomto 
m^TŮ  tržních  a  neznalé  věd  obchodních  ne- ,  nejnižším  stupni  se  ovšem  v  pravidelných, 
může  ani  kontrolovati  náležitě  knihy  obchodní.  •  spořádaných  poměrech  m.  neoctne,  a  i  když 
To.nuto  účastenství  na  zisku  podobají  se  po-    se  tak  stane,  neudrží  se  dlouho.  Jako  každé 
hyblivéstupnicemzdové,  zvláště  v  An- 1  jiné  zboží,  tak  i  sila  pracovní  musí  býti  to- 
glii  pode  jménem  sliding  scale  známé  a  uží- 1  tiž  reprodukována.    Aby  se  tak  stalo,  musí 
vane.   Tato  forma  mzdy  spočívá  v  tom,  že ,  býti  cena  za  ni  placená  taková,  aby  kryla 
dělnictvu  m.  se  zvyšuje,  po  případě  snižuje  \  náklady  s  reprodukcí  tou  spojené.  Musí  tu- 
dle  výše  cen,  jichž  výrobky  jejich  dosahují   díž  m.  dosáhnouti  nejméně  té  výše,  aby  úži- 
na trhu.  Dělnictvo  s  počátku  horlivé  se  za-    vila  celou  rodinu  dělníkovu  a  udržela  takto 
stávalo  této  pohyblivé  stupnice,  ale  nyní  již   na  živu  potřebný  materiál  ku  práci  další.  Na 
s  ní  nesouhlasí,  jak  ukázala  poslední,  ovšjm ,  tomto  základě  spočívá  theoric  Rícardova,  že 
bezvýsledná  stávka  horníků  waleských  z  roku   těžištěm  mzdy,  jako  u  každé  jiné  ceny  zboží, 
1898.  Odpor  proti  této  formě  mzdy  se  strany   jest    výrobní   náklad    síly    pracovní;    iakoŽ 
dělnictva  je   zcela  pochopitelný.    NeboC  je  |  i  Lassallův  železný  zákon  mzdo  vý,  který 
zde  valná  část  risika  výrobního  svalena  na  i  zní,  že  průměrná  m.  se  redukuje  vždy  na 
bc:dra  dělníkova,  která  jsou  příliš  slabá,  aby   nutnou  životní  potřebu,  které  v  nějakém  ná- 
je  mohla  snésti.  M.  není  nikdy  pevná  a  určitá, '  rodě  v  dané  době  obvykle  k  zachování  exi- 
každou  chvíli  se  mění,  přinášejíc  dnes  velké   stence  dělníkovy  a  k  dalšímu  udržování  rodu 
zvýšení,  zítra  velké  snížení.  Dělník  je  sváděn    je   třeba;    od   tohoto   bodu    m.   nemůže   se 
k  hazardnosti,  nemoha  si  nikdy  pevně  zří-    trvale  odchýliti,  nemůže  se  trvale  zdvihnouti 
díti  domácnost.  A  kromě  toho  tam,  kde  není   nad  něj,  poněvadž  vzrostl  by  počet  porodův 
sároveň  stanovena  m.  minimální,  může  po- :  a  tím  i  nabídka  pracovních  sil,  která  by  sní- 
nyblivá  stupnice   mzdová  vésti  i  k  snížení ;  žila  jejich  cenu;  m.  nemůže  však  také  kles- 
Sivotní  úrovně  dělníkovy,  což  by  znamenalo  '  nouti  trvale  pod  jmenované  minimum,  poně- 
/elikou  sociální  pohromu.  vadž  by  následovalo  potom  vystěhovalství. 

Při  posuzování  výše  mzdy  nesmí  býti  při-  bezženství,  zdržování  se  od  plození,  umíráni 
ilíženo  jediné  ke  mzdě  nominální,  spočí-  z  nedostatku,  tak  že  by  počet  dělnictva  tak 
zajíci  v  penězích,  nýbrž  nutno  dbáti  mzdy  i  se  snížil,  že  by  byla  zvýšena  poptávka  po 
'eální,  totiž  souhrnu  věci,  jež  dělník  jednak  !  sile  pracovní  a  tím  také  m.  Jak  z  toho  vidno, 
sa  nominální  mzdu  mŮže  si  zaopatřiti,  jednak  .  minimální  m.  dle  železného  zákona  mzdo* 
c2  mu  jsou  jaksi   na  účet  mzdy  vydávány,    vého  (ehernes  Lohngesetz)  není  nijak  veli- 


S  toho  stanoviska  musí  se  zahrnouti  do  mzdy 
aké  na  př.  všechno  pojišťování,   na  které 


činou  stálou,  nýbrž  řídí  se  výší  životní  úrovně 
dělníkovy,    která    může    stoupati    i    klesati. 


>uď  z  části,  buď  zcela  zaměstnavatel  připlácí,  Z  toho  by  pak  plynulo,  že  rozřešení  celé 
l€  už  dobrovolně  nebo  jsa  k  tomu  donuco-  i  otázky  a  odvráceni  škodných  následků  že- 
rán  zákonodárstvím ;  rovněž  sem  náležejí  i  lezného  zákona  mzdového  spočívalo  by  z  valné 
ršechna  t.  zv.  zařízení  ve  prospěch  dělnictva.  části  v  moci  a  vůli  dělnictva.  Každéno  trva- 
>  druhé  strany  jest  m.  relativní  nižší  než  m.  j  Icjšího  zvýšení  mzdy  musí  dělnictvo  použiti 
lominální  tenkráte,  když  dělnictvo  jest  za- 1  ke  zvýšeni  své  životní  úrovně,  místo  ke  zvět- 
nčstnavatelem  nuceno  opatřovati  si  svoje  šcní  svého  počtu,  a  m.  se  udrží  na  stupni 
>otřeby  z  určitých  závodův  a  platiti  je  za  vyšším.  Ostatně  železný  zákon  mzdový  pre- 
:eny  vyšší,  resp.  odbírati  zboží  horší  ja- 1  hlíží  ještě  také  jiné  okolnosti.  Zlepšeni  míry 
:osti.  Tento  způsob  snižování  mzdy  děl-  životní  nemá,  jak  zkušenost  učí,  za  následek 
lictvu  —  t.  zv.  truck-system  — jest  nyní  zvětšení  počtu  porodů,  nýbrž  zmenšení  počtu 
'e  všech  moderních  zákonodárstvích  zakázán. '  úmrtí.  (Předpokládá  se  ovŠem  trvalé  zvýšení 
Důležitá  jest  otázka,  jaké  hranice  může  do- ,  mzdy,  poněvadž  chvilkové  změny  mzdy  pů- 
áhnouti  maximální  a  minimální  m.  a  jací  či-   sobí  aC  při  zvýšení  aC  při  sníženi  vlivem  zne- 


956 


Mzda. 


mravňujicím.)  A  i  kdyby  počet  dělnictva  se 
zvětšil,  nemělo  by  to  ještě  následků  předpo- 
kládaných. Vždyť  zvýšila  by  se  přirozeným 
způsobem  spotřeba,  zvýšil  by  se  také  počet 
potřebných  sil  pracovních.  Když  pak  jsou 
vyšší  mzdy,  tu  vytlačeny  jsou  z  továren  ženy 
a  děti,  kdyžtě  muž  vydělá  tolik,  aby  mohl 
uživiti  celou  rodinu.  Mimo  to  dělník  lépe 
placený  jest  vŽdy  průkopníkem  hnutí  pro 
zkrácení  doby  pracovní.  Také  není  správ- 
ným předpoklad,  že  by  snížení  mzdy  mělo 
za  následek  vystěhovalství,  nebof  k  tomuto 
jest  zapotřebí  vždy  jistého  kapitálu  a  jisté 
duševní  síly,  jichž  obou  nedostává  se  dělníku 
deprimovanému  sníženou  mzdou.  Tato  hle- 
diska byla  také  příčinou,  že  německá  soci- 
ální demokracie  vypustila  Lassallovo  učení 
o  železném  zákone  mzdovém  ze  svého  pro- 

frammu.  —  Nejvyšší  měrou  mzdy  již  Adam 
mith  nazval  výrobek  pracovní.  V  organisaci 
společenské  však,  ve  které  dělník  pracuje 
cizím  kapitálem  a  cizími  prostředky  výrob- 
ními, musí  se  dostati  odměny  v  první  řadě 
tomuto  kapitálu ;  i  uznává  Smith,  že  ve  sku- 
tečnosti v  poměru  námezdním  m.  té  výše 
vůbec  dosáhnouti  nemůže.  V  klassické  škole 
nabyla  převahy  theorie  o  fondu  mzdo- 
vém. Fond  mzdový  vyjadřuje  souhrn  všeho 
kapitálu  v  zemi,- který  může  býti  na  mzdu 
vynaložen;   průměrnou  výší  mzdy  jest  pak 
poměr  mezi  tímto  fondem  a  množstvím  děl- 
níků námezdních.  Následkem  toho  jest  mamo 
všechno  snažení  dělnictva,  aby  se  domohlo 
zvýšení  mzdy,  poněvadž  toto  by  mohlo  na- 
stati jenom  buď  snížením  počtu   dělnictva, 
mezi  které  má  býti  fond  mzdový  rozdělen, 
anebo  zvýšením  kapitálu,  jenž  může  býti  roz- 
dělen. (Z  toho  potom  dedukována  společnost 
zájmů  mezi  kapitálem  a  prací  a  operováno 
tak  proti  třídnímu  boji.)   Jest  věru  ku  po- 
divu, jak  dlouho  tato   theorie   dovedla  se 
držeti  na  povrchu,  ačkoli  námitky  proti  ní 
byly  zrovna  po  ruce,  ježto  zkušenost  sama 
jasně  mluvila  proti  ní.   Po  krisích,  v  době, 
kdy  jest  kapitálu  nezaměstnaného  s  dostatek, 
mzdy  jsou  přece  nejnižší,  poněvadž  ochro- 
mena jest   podnikavost.  Jinak   také   kapitál 
nějaké  země  dávno  není   nijakou  veličinou 
stálou,  za  jakou  theorie  o  londu  mzdovém 
jej  pokládá;   mimo  to  mzdy  nejsou  vlastně 
placeny   zaměstnavateli,  nýbrž   konsumenty, 
tak  že  kupní  schopnost  spotřebitelstva  roz- 
hoduje o  výši  mzdy.  —  Dle  mínění  nověj- 
ších, v  theorii  národohospodářské  se  uplat- 
nivších, jest  maximální  hranice  mzdy  určena 
možným  ziskem,  jejž  zaměstnavatel  z  práce 
dělníkovy  může  očekávati. 

Máme-li  takto  dány  nejnižší  a  nejvyšší  hra- 
nici mzdy,  musíme  přihlédnouti  k  činitelům, 
kteří  působí  uvnitř  těchto  hranic  na  skuteč- 
nou výši  mzdy.  Skutečný  stupeň  mzdy  v  urči- 
tém zaměstnáni  závisí  částečně  na  příčinách, 
týkajících  se  jediné  tohoto  zaměstnání  proti 
odborům  jiným,  částečné  pak  na  všeobecných 
podmínkách,  které  určují  poměr  mezi  mzdou 
a  kapitálem  na  celé  té  veliké  prostoře  vý- 
robní, na  které  konají  se  závody  průmyslové. 


Přirozeným  způsobem  působí  na  výŠi  mzdy 
libost  a  nelibost  zaměstnání;  snadnost  a 
láce  nebo  nesnadnost  vyučení  se  tomuto 
zaměstnání;  ^tálost  nebo  nestálost  práce; 
větší  či  menší  důvěra  skládaná  v  dělníka; 
větší  či  menší  naděje  na  zisk  atd.  Mají-li  tito 
přirození  činitelé  rozhodovati,  musí  tvofeoi 
se  výše  mzdy  býti  úplně  volné  mezi  jed- 
notlivým zaměstnavatelem  a  jednotlivým 
dělníkem.  Konkurrence  pak  mezi  zaměstna- 
vateli nutí  je,  aby  svoje  náklady  výrobní, 
do  nichž  jest  vpoČítána  i  mzda,  upravili 
stejně;  s  druhé  strany  konkurrence  meá 
dělníky  snižuje  mzdy  vyšší  na  úroveň  nižší: 
zkrátka  oboustranná  konkurrence  působí 
k  nivellisaci  mzdy.  —  Zde  nutno  také 
zmíniti  se  o  Thůnenově  theorii  přiro- 
zené mzdy.  V  isolovaném  státě  fídily  by 
se  mzdy  všude  výší  mzdy  na  hranicích;  ne- 
bo(,  kdyby  byla  někde  m.  vyšší,  tlačili  by  se 
tam  dělníci,  až  by  velikou  nabídkou  pracov- 
ních sil  mzdu  opét  snížili.  Tato  průmérná  m. 
všude  stejná  pak  dala  by  se  vyjádřiti  formuli 

V^,  ve  které  a  jsou  nutné  existenční  po- 
třeby rodiny  o  dvou  dětech,  p  jest  produkt 
práce.  Potom  jest  m.  přirozená  střední  mě- 
řickou  úměrnou  mezi  potřebou  dělníka  a  vý- 
robkem jeho,  čili:  m.  převyšuje  potřeba 
v  témže  poměru,  ve  kterém  cena  výrobku 
převyšuje  mzdu.  Formule  Thúnenova  nemá 
ovšem  praktické  ceny,  poněvadž  celá  řada 
jejích  předpokladů  vůbec  neexistuje. 

V  dnešní  době  však  stává  se  úplně  volné 
upravení  smlouvy  o  výŠi  mzdy  mezi  jednot- 
livým zaměstnavatelem  a  jednotlivým  dělní- 
kem  vždy  řidší.    Na  jeho  místo    nastupuje 
úmluva  koalicí  dělnicicých  se  strany  jedné, 
kartelů  v  a  podobných  svazů  podnikatelských 
se  strany  druhé.   Systém  tento,  který  v  ze- 
mích s  vyvinutým  průmyslem  je  takřka  vše- 
obecným, u  nás  ovšem  zřejméji  vystupuje 
na  jevo  snad  jenom  v  oboru  knih  tiskařském. 
Organisace  odborové,  hledíce  pak  mzdy  zvý- 
šiti a  udržeti  je  na  výši,  které  jednou  do- 
sáhly, zvyšují  životní  úroveň  dělníkovu,  její- 
muž  snížení  potom  dělník  zuby  nehty  by  se 
bránil.  Jenom  těmto  organisacím  jest  děko- 
vati, že  mzdové  poměry  dělnictva,  v  první  po- 
lovici XIX.  stol.  tak  prekerní,  daleko  se  zlep- 
šily v  polovici  druhé.  Zároveň  stává  se  častěji* 
že  obě  strany,  nemohou-li  se  spolu  dohod- 
nouti, přenechávají  rozhodnutí  své  pře  oso- 
bám nestranným,  které  stanoví  výšku  mzdy  po 
vyšetření  všech  okolností.  Sprvu  se  myslilo, 
že   zájem   podnikatelů   spočívá  v  tom,   aby 
udržoval  mzdy  na  míře  nejnižší,  a  podnika- 
telé  jako    činitel    silnější    při    rozhodování 
o  této  otázce  mínění  toho  také  se  přidržo- 
vali.  Zkušenost  však  naučila  je  v  době  no- 
vější pravému  opaku.    Ukázalo  se  totiž,  že 
průmyslu  vede  se  nejlépe  v  těch  zemích  a 
těch  odborech,  kde  placeny  jsou   mzdy  nej- 
vyšší. Dělnictvo, zvyšujíc  svou  úroveň  životni, 
jest  uzpůsobováno  k  větší  intensitě  v  práci, 
k  větši  zručnosti  a  výrobnosti.  Pro  zaměst- 
navatele snad  se  tím   někdy  zvýší  náklady 
výrobní,  ale  dělnictvo  se  stane  schopnějším 


Mžany  —  Mže. 


957 


konsumpce,  takže  bude  moci  zaměstnavatel 
vyrábéti  ve  větších  rozměrech  pro  trh  do- 
mácí a  nebude  nucen  utíkati  se  na  trhy  cizí. 
Na  místo  výroby  přepychové  rozmnoží  se 
výroba  statků  nutných.  Jest  ovšem  pravda, 
2e  zvýšení  mzdy  má  za  následek  potlačování 
malovýroby  přímo  i  nepřímo:  přímo  tím,  že 
malí  výrobci  upadají  pod  tíhou  vyšší  mzdy; 
nepřímo  tím,  že  zlepšení  mzdy  nutí  zaměst- 
navatele k  úsporám  na  náklaciech  výrobních 
s  jiné  strany,  tedy  k  zlepšení  techniky  vý- 
robní, kterou  zase  jen  mocnější  podniky  do- 
vedou vydržeti.  Ale  tento  úkaz  jest  nezbyt- 
nou, třeba  bolestnou  podmínkou  hospodář- 
ského pokroku.  Naproti  tomu  nízké  mzdy  a 
špatné  podmínky  pracovní  působí  tak  jako 
vysoké  clo  ochranné,  zabraňujíce  každému 
technickému  pokroku,  poněvadž  podnikatel 
se  neobává,  že  by  cizina,  platící  mzdy  vyšší, 
mohla  s  ním  konkurrovati  lepší  jakostí  zboží. 
Jen  že  ten  obor  průmyslový,  který  jen  ta- 
kovým způsobem  dovede  se  ještě  udržeti, 
jest  zralý  k  pádu,  právě  tak  jako  společnost, 
která  chce  dělníka  udržovati  při  nízké  mzdě, 
aby  vyšší  nezneužil,  a  uštédřuje  mu  za  to 
chudinskou  podporu.  M.  musí  dosahovati  té 
výše,  aby  dostačovala  na  výživu  dělníka  a 
jeho  rodiny,  na  přiměřený  náklad  pro  do- 
rost a  na  výživu  ve  chvílích  nezpůsobilosti 
přechodné  i  trvalé. 

Rakouské  zákonodárství  obsahuje  o  mzdě 
tato  ustanovení:  Všt obecný  zákon  občanský 
jenom  málo  sp  zmiňuje  o  mzdě,  poněvadž 
v  době  vzniku  jeho  (byl  vydán  r.  1811)  otázka 
ta  nebyla  vlastně  akutní.  M.  jest  předpoklá- 
danou odměnou  za  práci,  kterou  někdo  po- 
žaduje, a  není-li  mezi  oběma  stranama  přesně 
stanovena,  určí  přiměřenou  výši  její  soudce 
{§  1152.).  M.  jest  splatná  teprve  po  dokon- 
čení práce,  leč  by  se  práce  konala  v  určitých 
oddílech  (§  1156.^,  a  ručí  objednateli  za  škodu, 
kterou  mu  dělník  způsobí  (§  1154.).  —  Tyto 
předpisy  byly  doplněny,  resp.  modifíkovany 
pro  valnou  cásf  dělnictva  řádem  živnosten- 
ským z  r.  1859.  Dle  toho  m.  nevyplácí  se  až 
po  ukončení  díla,  nýbrž  v  nedostatku  jiné 
úmluvy  na  konci  každého  téhodne  (§  77.). 
M.  musí  býti  vyplacena  v  hotových  penězích, 
a  jsou  přípustný  jen  srážky  za  byt,  topivo, 
léky  a  lékařskou  pomoc,  jakož  i  nástroje  a 
látky  k  výrobkům  dělníkovým  v  cenách  pře- 
dem umluvených;  naproti  tomu  na  potraviny 
může  býti  sražena  m.  jen  do  výše  jejích  ná- 
kupních cen,  a  za  lihové  nápoje  vůbec  ne- 
může býti  srážena.  Rovněž  zakázáno  jest  vy- 
|>lácení  mzdy  v  hostinských  místnostech. 
Úmluvy  odporující  těmto  předpisům  (§§  78. 
až  78d)  jsou  neplatný.  Truck  jest  zcela  za- 
kázán. —  M.  požívá  jakéhosi  privilegovaného 
postavení  v  zákonodárství  exekučním  a  v  zá- 
konech s  tím  souvislých.  Byla-li  uvalena  vnu- 


cená správa  na  podnik  zaměstnavatelův,  musí 
b^ti  z  výtěžku  tohoto  podniku  hned  po  ná- 
kladech správy  a  dávkách  veřejných  kryta 
také  dlužná  m.  z  posledního  roku  před  po- 
volením vnucené  správy  (§§  120.,  241.  a  344. 
ex.  ř.).  Byla-li  nemovitost  prodána,  hradí  se 
dlužná  m.  z  výtěžku  tržní  ceny  a  to  při  do- 
lech za  celý  rok  před  udělením  příklcpu 
(§  246.  ex.  ř.^,  při  hospodářství  za  půl  roku 
(§  216.  ex.  ř.).  Podobně  stanoví  §  43.  řádu 
konkursního,  že  m.  dlužná  za  poslední  rok 
od  vyhlášení  konkursu  zpět  počítajíc  má  býti 
zařadéna  mezi  pohledávky  třídy  první.  — 
Pokud  jde  o  exekuci  na  mzdu  pro  pohle- 
dávky proti  dělníkovi,  tu  dlužno  použiti  před- 
pisu §  3.  zákona  ze  dne  29.  dubna  1873  č.  68. 
ř.  z.,  zachovaného  ČI.  IX.  č.  10.  úvoz.  zák. 
k  řádu  exekučnímu,  který  mluví  o  dělnicích, 
jichž  poměr  služební  není  trvalý,  t.  j.  kteří  ne- 
jsou najati  nejméně  na  rok  anebo  nemají  vý- 
povědní lhůtu  čtvrtletní.  M.  může  býti  zaba- 
vena teprve  tenkrát,  když  práce,  za  něž  má 
býti  vyplacena,  byly  již  vykonány  a  když  mi- 
nul již  den,  kterého  měla  býti  dle  úmluvy,  zá- 
kona nebo  zvyku  vydána.  Z  toho  plyne  dů- 
ležitá konsekvence,  že  jest  nepřípustno  dle 
tohoto  zákona  zabaviti  mzdu  jako  nárok  na- 
proti zaměstnavateli  a  dáti  si  ji  přikázati, 
ačkoliv  praxe  zhusta  jinak  postupuje,  a  děl- 
ník, neznalý  předpisů  zákonných,  nečiní  ná- 
mitek. —  DůleŽito  jest  také  sem  spadající 
ustanovení  §  207.  zákona  horního,  dle  něhož 
m.  horníků  nepodléhá  vůbec  exekuci,  za- 
chovaná v  platnosti  ČI.  IX.  č.  11.  úvoz.  zák. 
k  řádu  exek. 

Literatura.  O  mzdě  pojednává  každý 
systém  národního  hospodářství.  Ze  zvláštních 
spisův  uvádíme:  Brát,  Almužna  a  m.;  Horá- 
ček, Nauka  o  mezdním  fondu;  Engel,  Preis 
der  Arbeit;  Menger,  Das  Recht  aut  den  vol- 
len  Arbeitsertrag ;  Brentano,  Das  Arbeitsver- 
hSLltniss  gemáss  dem  heutigen  Rechte,  a  Ar- 
beitslohn  und  Arbeitszeit;  Lassalle,  Offenes 
Antwortschreiben  an  das  Centralcomité  zur 
Berufung  eines  allgemeinen  deutschen  Arbei- 
tercongresses  zuLeipzig;  Marx,  Das  Kapi- 
tál I.;  Thúnen,  Der  isolirte  Staat  II.     LWr. 

Miany,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Kr.  Hra- 
dec, okr.  Nechanice,  fara  Dohaličky,  pš.  Sa- 
dová; 56  d.,  424  ob.  č.  (1890),  popluž.  dvůr 
Jana  hr.  Harracha.  Stávalo  zde  sídlo  vladyčí. 

Mie  jest  název  nejdelšího  přítoku  Vltavy. 

Pramení  se  v  Českéni  lese  za  Tachovem  a 

ústí  pod  Zbraslaví  (v  příčině  toku  jejího  viz 

Čechy,  str.  78).   Až  do  konce  XVII.  století 

užívalo  se  o  celé  řece  jen  jména  M.,  teprve 

na  sklonku  XVII.  stol.  začíná  se  řeka  v  dol- 

I  ním  toku  jmenovati  Berounkou.  V  st.  XVIII. 

'  rozšiřuje  se  některými  spisovateli  název  Be- 

i  rounka  též  na  střední  tok,   tedy   hned   od 

Plzně,  ač  nesprávně. 


H  jest  nosová 
souhláska  zub- 
ná,  vznikající, 
kdyi  znĚjicí 
proud  hlasový, 
jemui  cesta  du- 
tinou ústní  za- 
tarasena jazy- 
kem, opřeném 
jpiíkou  o  zuby 
neb  o  nějakou 
čásCdutinyúsť 
ni  v  jejich  blí- 
ži, vychází  du- 

kom(vč.osm, 
sedm)  mflíe  í 
'~™""-  n  se  objeviti  ve 

fnnkci  samohláskové  (na  pt.  nim,  >eden,  vysl. 
rein).  Podle  podrobnĚjšfch  rozdílů  v  ustro- 
jení mluvidcl  můíc  býti  n  velmi  rozlíenímí 
hláskami,   které    fasto    ae    v    písiné    neliší. 

V  čes.  tenký  jest  nosovkou  zadopatrovou 
(hrdelní),  vznikající  závĚrem  dutiny  ústní  na 
aadnfm  patře;  vlastni  zubné  n  je  v  ř.  tento, 
temný  a  p.;  jiné  n  (se  Spifliou  jazyka  opře- 
nou o  tvrdč  patro)  v  £fin)\  mošna  a  p.; 
jiné  n  {labiodcntální.  se  závěrem  mezi  ho- 
fejjímí  zuby  a  dolním  rtem)  v  si»/onia  a  p. 
Jiné  jest  zase  ň  (při;  do  patrové,  st;  závěrem 
dutiny  ústní  mezí  hřbetem  jazyka  a  pl^cdním 
patrem)    v  i.  mňoukuli,   nic,   nímec.    Atd.  — 

V  índocvr.  jazycích  zubné  n  bylo  hláskou 
velmi  častou  v  kořenech  i  odvozovacich 
slabikách.  V  praslovanStinč  před  souhlás- 
kami změnilo  se  v  nosový  pazvuk  (jAia 
»pnu«,  ale  pfti  »píti,  pnouti")  anebo  snad 
i  úplné  zanikalo  (na  pf.  v-ťon  >druhí« 
z  sntoroi);  rovnčž  na  konci  slova  (na  př. 
kamr  »kámL'nt  z  -moii,  dělaje  »d£laje»  snad 
z  jon).  V  češtině  nosové  samohlásky  tak 
vzniklé  ztratily  nosový  pazvuk  a  všelijak  se 
měnily;  .stec  zůstalo  praslovanské  n  celkem 
beze  změny  (leda  íe  snad  změkčilo  se  za 
jistých  okolností  v  li,  kterého  praslovanšttna 
dle  nčklerých  neměla).  Zlý-. 

H,  chem.  značka  pro  dusík  {nitrogenhim). 
Hft,  chemická  značka  pro  sodík  {natrium). 
Nu.b  v.  Naba. 

Na»rden,  opcvn.  m.  v  nizoi.  prov.  Sev. 
Hollandu,  při  jezeře  Zuiderském,  stan,  trali 


Amsterdam- Amcrsfoort,    spojeno    kanálem 

s  Muidenem  nad  Vechtero,  má  3189  ob.  (1889). 
protest,  a  hatol.  kostel,  továrnu  na  kaliko. 
V  N-u  pochován  22.  list.  1670  Jan  Amos 
Komenský  v  někdejším  chrámku  francouzské 
(valonské)  obce  protestant.,  od  r.  1861  na 
kasárny  přeměněném.  Srovn.  J.  Goll;  Pří- 
spěvky k  Životopisu  Komenského,  ČCM. 
1874,  str,  277.  Su. 

Va&s,  město  v  irském  hrabství  Kildare, 
býv.  sídlo  králů  Leinsterských,  mi  3735  obyv. 

Vaftsanové  byla  gnostická  sekta,  provo- 
zující kult  ofitícký  (v.  Olité).  Své  jméno  od- 
vozovali od  semitského  naas,  had. 

H&b  v.  Naba. 

Kaba  (něm.  Nab,  Naab  a.  Nabe),  levý, 
Ifífi  km  dlouhý  přítok  Dunaje  v  Bavorsku. 
Vzniká  ze  tři  pramenů  (Fichtelnab,  hlavní 
ve  Smríinách  vznikající,  Waldnab,  téi  česká 
N.,  tekoucí  od  hranic  Českých,  a  Heidcnab). 
Ústí  nad  Řezném  u  Mariaortu  jsouc  splavna 
pro  menjt  plavidla  od  Kallmůnzu.  Ve  středo- 
věku bylo  v  poříčí  Naby  mnoho  osad  slo- 
vanských. />, 

Habatajol  (v  Genesi  25,  13  Nabajot,  na 
klínov.  nápisech  Assurbanipalových  z  r.  &bS 
př.  Kr.  Nabaitai),  starověký  semitský  kmen 
v  pelrcjské  Arábií,  kdež  se  usídlil  ve  IV.  stol. 
po  obyvatelstvu  edomskéra.  Říše  jejich  mela 
nejvěiSí  rozlohu  v  1.  Bá— 62  př.  Kr.,  sahajíc 
na  j.  asi  po  mí.ito  Teimán,  na  s.  téměř  po  Da- 
mašek, takže  v  sev,  částí  žilo  mnoho  Aramcjců, 
na  z.  po  moře  Rudé.  U  starověkých  autorů 
setkáváme  se  s  N.  v  době  Diadochfl,  dále 
v  době  Makkabejských,  s  nimiž  N.  válčili. 
Tlí  s  králi  syrskými  vedli  boje.  Z  Římanů 
pronikl  k  nim  Pompejus  (63  př.  Kr.),  říši 
jejich  pokořil  Traian  (105  po  Kr.).  Ve  zprá- 
vách starých  chválí  se  svobodomyslné  mon- 
archické zřízení  N-ců;  včele  říšé  stál  kr-l, 
jemu  po  boku  i  předních  muiů  vyvolený 
(bratr*  jako  spoluvladař.  Lid  miloval  svo- 
bodu, byl  bojovný  a  měl  hojně  stád  vel- 
bloudův a  ovcí.  Zprostředkoval  téŽ  obchod 
mezi  Arábií  a  Indií.  Kmenový  bůh  N-ců  Du- 
sáres  měl  své  sídlo  v  hl.  m  Petře,  na  vy- 
sokém kameni,  nad  nímž  byl  vystavča  chrám. 
Výroční  den  jeho  narození  oslavován  kaldo- 
ročním  průvodem  25.  prosince.  Srv.  Euting, 
.Nahataischc  Inschnften  aus  Arabicn  (Berlin, 
1885,  kdež  jsou  dějiny  N-ců  od  Gutschmída). 


Nabburg  —  Nabiják. 


959 


Nabburg^,  okres,  město  v  bavorském  vlád. 
obv.  bornotalckém,  na  ř.  Nabč;  Žel.  stanice 
trati  Mnichov-Hof ;  2086  ob.  (1890),  dva  katol. 
kostely,  žulové  lomy,  výroba  plechového 
a  zinkového  zboží,  pivovar  a  nedaleko  od- 
tud zříceniny  hradu  Trausnitz. 

Nabdin,  ves  v  Čechách,  v.  Bdín. 

Nabe  v.  Na  ba. 

Nábedmik,  u  brně  (v.  t.)  čásf  kryjící 
rámě  na  místě  nejvyšším. 

Nabél  (Nabeul),  m.  na  pobř.  se  v.  Tunisu, 
již.  od  mysu  Bonu,  spojené  drahou  s  Tuni- 
sem, s  vyvinutým  průmyslem  a  obchodem, 
čítá  as  8000  ob.  Výrobky  četných  jeho  to- 
váren, jako  zboží  vlněné  (čepice,  pláště) 
a  hrnčířské  (džbány,  vásy),  zásobuji  Tunis, 
Tripolsko  i  Alžír.  V  okolí  pěstují  se  olivy 
a  fíkovníky.  Klimatické  lázně.  N.  vystavěn 
byl  ze  zřícenin  ant.  Neapole,  města  nejprve 
foinického,  potom  karthaginského  a  konečně 
římského. 

Nábdl,  náběr,  sluje  na  mor.  Val.  všechen 
užitek  od  krav  (mléko,  máslo,  sýr  a  j.),  ná- 
ležející hospodyni.  Vek. 

Nábélek  František,  Ph.  Dr.,  gymn.  prof. 
(*  1852  v  Cetichovicích  na  Moravě),  stu- 
doval gymnasium  v  Kroměříži,  r.  1874 — 78 
konal  studia  na  universitě  ve  Vídni  pěstuje 
hlavně  mathem.,  fysiku,  hvězdářství,  íilosofíi 
a  češtinu.  Supploval  při  něm.  gymn.  v  Kro- 
měříži (1878-86),  pak  byl  prozat.  učitelem 
na  gymn.  v  Přerově  (1886— 8S),  od  r.  1888 
jest  prof.  při  něm.  gymn.  v  Kroměříži.  Usi- 
luje o  to,  aby  zanedbávané  astronomii  na 
středních  Školách  dopomohl  k  větši  platnosti, 
a  proto  vydal  vlastním  nákladem  mapu  hvězd- 
ného nebe  Hvězdné  nebe  severní  (též  něm. 
a  polsky;  4.  vyd.  se  chystá),  dále  otáčecí 
mapu  Obior  hvězdný-  (též  něm.),  velkou  ná- 
stěnnou mapu  sev.  hvězdného  nebe  (195  X 
1 85  cm)  přispěním  České  akademie  (též  něm.). 
Pojednání  napsal  do  výroční  zprávy  gymn. 
v  Kroměříži  1895/6,  do  »Oesterr.Mittelschule< 
1896,  do  >Věstníku  českých  prof.*  1894,  1895, 
1899,  do  časop.  >Hlídka«  1896  a  j.  Konal 
populární  přednášky  'veřejné  a  ve  spolcích 
z  oboru  astronomie,  fysiky,  české  literatury, 
filosofie.  V  různých  časopisech  jsou  od  něho 
posudky  knih. 

Naber  SamuelAdrian,  klass.  filolog  hol- 
landský  (*  1826  v  Haagu).  Studoval  v  Lcjdě, 
potom  působil  jako  rektor  v  Haarlemě 
a  Zwolle,  od  r.  1871  jest  prof.  jazyka  a  lite- 
ratury řecké  v  Amsterdame.  Opatřil  cenná 
kritická  vydání  slovníku  Fótiova  (Lejda,  1866, 
2  d.),  Frontona  (Lips.,  1867)  a  Josefa  Flavia 
(t.,  1888—96,  6  d.).  Mimo  to  sepsal  Quae- 
stiones  Homerjcae  (Amsterdam,  1877)  a  uve- 
řejnil množství  pojednání  v  časopise  >Mne- 
mosyne«,  jejž  r.  1852  s  Kiehlem  a  Mehlerem 
založil  a  dosud  s  Leeuwenem  a  Valetonem 
rediguje.  vy, 

Nábér  v.  Náběl. 

Nabeul  v.  Nabél. 

Nabídka  čili  offerta  {Anbot,  Anerbieten 
:[Mr  Vertragsschliessung)  jest  návrh  učiněný 
někomu  za  příčinou  uzavření  smlouvy.   Při- 


jme-li  oblát,  t.  j.  ten,  komu  se  činí  návrh, 
offertu,  stává  se  smlouva  perfektní.  Poně- 
vadž však  jak  o  samé  skutečnosti,  že  obě 
strany  se  shodly,  tak  i  o  okamžiku  uzavření 
smlouvy  vzniknouti  mohou  četné  pochybno- 
sti, stanovei^a  jsou  v  právu  jistá  pravidla 
o  náležitostech  n-ky  i  o  dobé,  v  níž  n.  musí 
býti  přijata,  má-li  offerent  (nabízející)  vů- 
bec býti  vázán.  N.  musí  býti  vážná  a  určitá 
a  může  ovšem  vycházeti  jen  od  osob  způ- 
sobilých k  právním  jednáním.  Dle  §  862. 
rak.  ob.  z.  obč.  činí  se  co  do  přijetí  n-ky 
rozdíl  mezi  n  kou  ústní  a  písemní.  N.  ústní 
musí  býti  přijata  bez  procdlení.  Co  se  týče 
n-ky  písemní,  činí  se  další  rozdíl,  zda  se  na- 
lézají obě  strany  (oíTerent  i  oblát)  v  témže 
místě  či  nikoliv.  V  případě  prvém  musí  býti 
n.  přijata  ve  24  hodinách,  v  případě  druhém 
v  době,  které  jest  třeba  ke  dvojí  odpovědi. 
Smlouva  stává  se  perfektní  teprve,  kd^ž 
offerent  byl  zpraven,  že  oblát  n-ku  přijal 
(t.  zv.  theorie  rekogniční).  Podle  obchod- 
ního zák.  nečiní  se  při  n-dce  mezi  nepří- 
tomnými osobami  rozdíl  m^zi  tím,  zda  se 
nalézají  strany  v  témž  místě  či  nikoliv, 
a  platí  pravidlo,  že  offerent  jest  vázán  až  do 
toho  okamžiku,  ve  kterém  při  včasném  ode- 
slání odpovědi  lze  očekávati,  že  odpověď  ta 
řádně  dojde. 

Nabieíak  Ludwik,  spisovatel  polský 
(*  1804  v  Glohově  v  Haliči  —  f  1883  v  Pa- 
říži), již  za  studií  na  universitě  Ivovské, 
kterou  ukončil  r.  1826,  stal  se  duŠí  >Spolku 
přátel  Slovanstvac  a  maje  zálibu  ve  slovan- 
ské filologii,  přeložil  Rukopis  Kralodvorský, 
Slovo  o  pluku  Igorově  a  srbské  písně  ze 
sbírky  Karadžičovy  (>Haliczanin«  Chl^dow- 
ského).  Na  jaře  r.  1830  ocitl  se  ve  Varšavě, 
kam  ho  vábilo  národní  hnutí,  a  stal  se  čle- 
nem redakce  >Dziennika  Powszechného«,  ale 
účastniv  se  vynikající  měrou  povstání  r.  1831 
(byl  z  nejpřednějších  účastníků  přepadnutí 
Belvederu  dne  29.  listop.  r.  1830),  musil 
prchnouti,  načež  uchýlil  se  přes  Uhry  a  Švý- 
cary do  Francie.  I  zde  vyvíjel  horlivou 
činnost  literární  a  politickou,  Žije  v  těsném 
přátelství  s  předními  literáty  polskými. 
R.  1848  meškal  v  Haliči,  ale  později  opř;t 
dlel  v  cizině,  až  od  r.  1863  usadil  se  trvale 
v  Paříži,  sbíraje  materiál  k  polským  dějinám. 
Jeho  výpisky  z  archivů  francouzských  obsa- 
hují 40  svazků.  Vedle  četných  statí  časo- 
piseckých vydal:  Konfederacyja  Barska  (Pa- 
říž, 1835).  O  poctách  polskich  v  XV I L  ii'.; 
Žyciorys  Branickiego  (»Biblioteka«  Ossoliú- 
ských)  a  j.  Srv.  \V.  Zawadzki,  L.  N.  Opo- 
wiesč  historyczna  (Lvov,  1886). 

NablJák,  nástroj  k  nabíjení  starších  střel- 
ných zbraní,  čím  dál,  tím  více  mizejících,  jež 
se  nabíjely  z  předu  (ústím).  Pro  střelné 
zbraně  ruční,  t.  j.  pušky  a  bambitky,  bývaly 
to  pruty  původně  dřevěné,  později  ode 
středu  XVIII.  stol.  u  vojsk  železné,  mimo 
potřebu  chované  ve  žlábku  (drážce)  v  zadní 
straně  pažby.  N-em  náboj  se  do  hlavně 
vtisknul.  U  střeleb  hrubých,  t.  j.  děl,  haubic 
a  pod.,  n.  byl  silnou  tyčí  dřevěnou  na  jednom 


960 


Nabíjeti  —  Nabonassar. 


konci  podle  kalibru  paličatě  sesíleuou  a  na 
druhém  konci  vyté  rakem  opatřenou,  líno- 
vých zbraní,  zadovek,  n-ů  již  se  neuíívá.  FM, 

Nabijetl,  přichystati  střelnou  zbraň  ke 
střelbě,  skály  k  trnání  a  pod,,  t.  j.  vpraviti 
náboj  do  hlavně  neb  do  otvorů  ve  skále 
vyvrtaných.  FM. 

Nabliištd  (něm.  Laderaum),  u  střelných 
zbrani  místo  u  dna  hlavně,  kam  se  klade 
náboj.  N.  jest  buď  zvláště  vyznačené,  proti 
ostatnímu  vývrtu  zúžené,  jako  u  střeleb  ko- 
morových (v.  komora  střelných  zbraní 
str.  647),  nebo  dokonce  i  poněkud  rozšířené, 
jako  u  zadovek  (děl  a  ručních  zbraní  střel- 
ných), nebo  zvláště  neoznačené  vůbec.  FM, 

Nabin,  ves  v  Čerhách,  v.  Bdín. 

Nabis  Latr.,  u soška,  jest  rod  hmyzu  polo- 
křídlého  z  čeledi  Reduviidae,  vyznačený  tě- 
lem protáhlým,  u  samiček  vzadu  rozšířeným, 
hlavou  za  očima  krčkovitě  zúženou,  holeněmi 
ke  konci  stěži  ztlustlými.  U  některých  druhů 
jsou  křidla  zkrácena  nebo  zakrněla.  Žiji  na 
rostlinách  živice  se  drobným  hmyzem.  Z  11 
druhův  evropských  žije  u  nás  8,  z  nichž  nej- 
obecnější N.  ferus  L.,  u.  obecná,  jest  asi 
8  mm  dl.  s  křídly  vždy  vyvinutými ;  jest  žlu- 
tavě šedá  nebo  nahnědla,  na  štítě  se  3  po- 
délnými hnědočernými  proužky.  Kpk. 

Nabis,  náčelník  žoldnéřů  za  válek  aitól- 
ského  spolku  s  Filipem  III.  Makedonským. 
Když  r.  207  př.  Kr.  Filopoimén  tyranna  spart- 
ského  Machanidu  u  Mantineie  porazil  a  vlastní 
rukou  zabil,  zmocnil  se  N.  ve  Spartě  tyran- 
nidy,  ohradil  město  a  jal  se  vládnouti  moc- 
nou rukou,  než  i  bezohledně.  Zvláště  po- 
věstným byl  loupežníkem  na  moři.  Maje 
silné  žoldnéřské  vojsko,  byl  s  to,  aby  zasa- 
hoval i  do  osudů  států  sousedních.  Filip  III. 
snažil  se  získati  jej,  připověděv  mu  panství 
nad  Argem.  N.  Argos  přijal  a  zavedl  v  něm 
hrůzo  vládu,  ale  spojil  se  s  Římany.  Když 
po  bitvě  u  Kynoskefal  Řekové  nabyli  svo- 
body, zdráhal  se  N.  vydati  Argos,  načež 
shromáždění  v  Korinthu  Řekové  za  před- 
sednictví P.  Quinctia  Flaminina  jemu  opo- 
věděli válku.  Flamininus  pronikl  do  Sparty, 
již  N.  zapálil,  a  přinutil  tohoto  k  míru,  jímŽ 
vzdal  se  Arga,  krétských  držav  a  loďstva 
svého.  Také  lakonští  perioikové  nabyli  svo- 
body, čímž  Sparta  od  moře  odtržena.  Když 
nastala  válka  s  Antiochem  III.,  přepadl  N. 
r.  192  př.  Kr.  Gytheion,  ale  byl  od  Filopoi- 
ména  poražen  a  ve  Spartě  obležen.  Pro- 
střednictvím Flamininovým  smluven  mezi 
N-em  a  Achaji  mír,  ale  věrolomný  tyrann 
spojil  se  s  Aitóly,  doufaje  nabýti  ztracené 
moci,  byl  však  vůdcem  jejich  AI examenem 
při  přehlídce  vojska  r.  192  př.  Kr.  zabit.  Psk. 

Nabla,  hebr.  nébel,  strunový  nástroj 
hebrejský  podobný  citeře. 

Nablus,  Nábulus,  Naplus,  hl.  m.  livy 
asijsko-tureckého  vilájetu  Beirutu,  leží  ve 
výši  572  m  na  rozvodí  moře  Středozemního 
a  Mrtvého  v  sedle  mezi  horou  Ébál  (963  m) 
na  sev.  a  Garizím  (868  m)  na  jihu,  v  poloze 
velmi  příhodné,  v  krajině  úrodné,  s  mírným 
podnebím,  hojné  zavlažované  prameny  a  po- 


kryté zahradami.  Má  dlouhé,  rovné  ulice, 
kamenné  domy,  slušné  bázáry,  8  mešit,  z  nichž 
vyniká  džamije  el  Kebir,  původně  vystav^ěná 
od  Justiniana  v  basilikálním  slohu,  2  kostelv 
a  klášter  římsko-katol.,  angl.  missijni  kostel, 
školu  a  hospitál,  řecko-sjednocený  a  pra- 
voslavný kostel.  Ob.  páčí  se  na  13.000  duší, 
z  nich  750  křesfanů,  200  Samaritánů,  200  Židů, 
ostatní  muhammedáni  pověstní  svou  nesná- 
šelivostí  náboženskou.  V  úrodném  okolí  pě- 
stuje se  zejména  pšenice  a  víno.  Průmysl  my- 
dlářský (26  dílen);  čilý  obchod  vlnou,  ko- 
žemi,  bavlnou,  mýdlem,  tkaninami,  zbraněmi 
a  dobytkem  do  Jaffy  a  za  Jordán.  N.  jest 
starověký  Sichem,  jenž  znovu  povznesen 
byl  Vespasianem  a  nazván  Flavia  Neapolh. 
Nyní  má  tureckou  posádku. 

Nabob,  zkomolené  arab.  slovo  navváb 
(plur.  slova  naib),  čestný  titul  správců  pro- 
vincií v  indických  krajích  muhammedánskýcfa, 
pouze  titul  (bez  úřadu)  udělovaný  velkým 
mogulem  denlijským,  posléz  u  Angličanův 
obvyklý  název  těch,  kdo  se  vrátili  oboha- 
ceni z  Indie.  Odtud  n.  tolik  co  boháč. 

Nabodady,  ves  v  Čech.,  v.  NeboČady. 

Nabodany,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Chrudim,  fara  a  pš.  Hroch.  Týnec;  41  d., 
316  ob.  č.  (1890),  zámeček  z  r.  1701  s  popi. 
dvorem,  mlýn.  Býv.  tvrz  stávala  na  louce  zv. 
Parkán,  jejíž  poslední  zbytky  rozvezeny  v  le- 
tech 1825—35.  R.  1715  koupil  N.  Josef  Fr. 
hr.  z  Schonfeldu  a  připojil  je  k  Nasevrkům. 
Nedaleko  odtud  stávala  ves  Kočice  se  dvo- 
rem, zaniklá  v  XV.  stol. 

Náboj :  1)  N.  u  střelných  zbrani  to,  co  se 
vmístí  (nabije)  do  hlavně'  pro  jeden  výstřel, 
tudíž  hnací  hmota:  střelný  prach,  střelná 
bavlna  nebo  jiná  třaskavina  a  střela:  dříve 
u  zbraní  nabíjených  ústím,  předovek,  koule, 
kulka,  u  zbraní  nových,  totiž  zadovek,  střela 
ogi valní,  přihrocená.  Dříve  n.  se  skládal 
z  těchto  částí,  hnací  hmoty  a  střely,  každé 
zvláště,  které  se  vpravovaly  jedna  po  druhé 
do  hlavně,  kdežto  nyní  u  zadovek  ručních 
zaveden  n.  jednotný,  prach  a  střela  v  jedné 
kovové  slupce,  čím  nabíjení  značně  zrychleno. 
U  střeleb  hrubých  posavad  je  prach  zvláště 
v  pytlíku  a  střela  rovněž  zvláště.         FM. 

2)  N.  v  kolářství  v.  Kolo. 

Xíábojnioe  (něm.  Patronentomisttr)  sluje 
tor  ba  na  zásobu  60  patron,  tlumoku  po- 
dobná, ale  menší,  jiŽ  nosí  každý  rak.-uh. 
pěší  vojín  ručnicí  ozbrojený  připevněnon 
k  opasníku  pod  tlumokem.  Menší  schránky 
na  patrony  slují  sumky.  FM. 

Nabonassar  (babyl.  Nabu-násir,  Aa- 
pováaauQog),  král  babylónský,  devétadvacátý 
v  řadě  z  31  králů  dynastie  babylónské,  vládl 
r.  747—731  př.  Kr.  Byl  patrně  předků  svých 
mocnější  i  významnější,  ježto  jím  ode  všech 
letopisců  babylónských  zahajována  nová  aera 
v  dějinách.  Aery  této,  zvané  aerou  N-ovoa, 
bylo  užíváno  nejprve  v  zápisích  kněžských 
při  záznamích  jednotlivých  kralování  a  zjevů 
nebeských.  Učenci  alexandrijští,  potřebujíce 
k  badání  svému  pevné  aery,  jali  se  užívati 
aery  N-ovy  a  to  nepochybně  v  úpravě  Bé- 


Nabonetos  —  Náboženství. 


961 


rossem  pořízené,  a  tak  vznikl  astrono- 
mický kánon  Ptolemaiův,  v  němž  Hip- 
parchos,  Klaudios  Ptolemaios  a  Theon  po- 
kračovali. Nadpis  jeho  původní  byl  dle  Cod. 
Paris,  graec.  čís.  2399  fol.  45  bxtí  puaiXé<ov 
IIbqowv  %<ov  lícoff  'AXi^ávS^ov  xal  avxov  a  také 
končil  původně  nastoupením  Alexandrovým 
v  Babylóně  r.  331  př.  Kr.,  Ptolemaios  jej  do- 
plnil po  dobu  císaře  Antonína  Pia  (138—161 
př.  Kr.),  později  přidáni  byli  i  císařové  římští 
až  do  počátku  VI.  stol.  Zachován  jest  ve 
chronograíii  Synkellově.  Epochou  aery  N-ovy 
i  astronomického  kánona  Ptolemaiova  jest 
1.  den  egypt.  měsíce  Thota  =  26.  únor  747 
př.  Kr.,  od  něhož  počítají  se  léta  egyptského 
slunečného  roku  o  365  dnech,  takže  při  pře- 
počítávání na  léta  kalendáře  lullánského 
každého  následujícího  pátého  roku  dlužno 
epochálný  den  upozaditi  (na  př.  r.  743  př. 
Kr.  25.  února,  739  př.  Kr.  24.  února).  Po- 
ložky aery  N-ovy  i  kánona  jsou  potvrzeny 
výsledky  studia  klínopisného  ve  všech  čá- 
stech. PŠk, 

Nabonetos  v.  Nabonnéd. 

Nabonnéd  (babylonsky  Nabuna'id,  Na- 
fi6wr}8og,  NocpwoiSLoe)^  poslední  samostatný 
král  babylónský.  Pocházel  ze  vznešeného 
rodu  babylónského,  ale  s  předchůdci  svými 
chaldejského  původu  spřízněn  nebyl,  nýbrž 
následkem  reakce,  která  vznikla  proti  krá- 
lům z  chaldejského  rodu  Nabopolassarova, 
povýšen  r.  556  př.  Kr.  skrze  vrahy  krále 
Lábášimarduka  na  trůn.  Otec  jeho  Na- 
biumbalátsuikbi  byl  rubu  imga,  v  čemŽ 
shledává  se  vysoký  úřad  kněžský,  matka 
rovněž  pocházela  z  rodu  urozeného,  přes  to 
však  jmín  byl  N.  za  uchvatitele,  a  jakkoli 
sám  byl  z  kněžského  rodu,  nedovedl  si  přece 
získati  přízně  mocných  kruhů  kněžských, 
jichž  nepřátelské  smýšlení  projevuje  se  jak 
ve  zlomcích  Bérossových,  tak  i  v  soudobých 
klínopisných  letopisícb.  N.  snažil  se  horlivě, 
aby  získal  podpory  panství  svému  konáním 
skutkův  obecně  prospěšných:  ozdobil  ná- 
břežní hradby  v  Babylóně,  obnovoval  chrámy 
tamní  i  v  jiných  městech  země,  při  čemž 
snažně  pátral  po  listinách  zakládacích,  které 
[>ojímal  v  plném  znění  do  listin  svých;  také 
:oho  dbal,  aby  konány  byly  opravy  v  duchu 
staveb  původních.  Válečných  činů  nedbal,  ale 
5  Kgyptem  a  Lydií  smluvil  spolek  proti  vzmá- 
hající se  moci  perské.  Politika  tato  nebyla 
;>o  libosti  předních  vrstev  babylónských ;  ne- 
vůle pak  vzrůstala,  když  král  vzdalovati  se 
30Čal  slavných  novoročních  obřadů  ve  chrá- 
ině  Isagile  a  dával  se  zastupovati  synem 
Bílšarusnrem.  Zatím  již  asi  od  r.  545  př.  Kr. 
rrvaly  potyčky  s  Peršany  na  pomezí,  jež 
^idil  perský  náměstek  v  Assyrii  G  obry  as. 
ECýros  odhodlal  se  těžiti  z  nevůle  mezi  krá- 
lem a  kněžími,  snad  i  z  nadějí  judských  za- 
atcův,  a  r.  539  obrátil  se  náhle  proti  Baby- 
ónu.  Kdesi  na  pr.  břehu  tigridském  N.  po- 
ražen, načež  svěřiv  obranu  hl.  města  synu 
svému,  uchýlil  se  do  nedaleké  Borsippy. 
Me  Babylón  vzdal  se  bez  boje  Gobryovi 
i  po  nějaké  době  jat  i  N.,  jemuž  dostalo  se 

Ottův  Slovník  Naučný,  sv.  XVII.  22/5  1901. 


slušného  pobytu  při  dvoře  Kýrově.  Ještě 
však  před  koncem  r.  539  N.  zemřel.  Nápisy 
N-ovy  vydali  Pinches,  Latrille,  Scheil,  Hagen 
a  Messerschmidt.  Pšk. 

líabopoluisar  (babyl.  Nabu-pal-usur,  Na- 
poTtoXaaáQog)^  zakladatel  poslední  nebo  »chal- 
dejské«  dynastie  v  Babylóně.  Byl  nepochybné 
velmož  chaldejského  původu,  jenž  r.  626 
př.  Kr.,  po  smrti  assyrského  krále  Assur- 
banipafa  (v.  t),  v  Babylóně  Kandala- 
n  e  m  {KívrjXádctvos)  zvaného,  zmocnil  se  pan- 
ství v  Babylóně.  S  počátku  zval  se  toliko 
šakkanakem,  když  však  médský  král  Kyaxá- 
rés  r.  625  př.  Kr.  Assyrii  napadl  a  v  Assyrii 
proti  králi  Ašuritililovi  bratr  jeho  Sinšariškun 
povstal,  spojil  se  N.  s  králem  médským  a  po- 
čal boj  s  assyrským  králem  SinŠanškunem. 
Když  Médové  obléhali  Ninive,  obrátil  N., 
který  mezitím  přijal  i  titul  královský,  zření 
své  k  zemím  západním,  po  pádu  pak  Ninive 
nabyl  r.  606  př.  Kr.  zemí  západně  Tigrida 
až  po  Středozemní  moře  rozložených,  z  nichž 
vítězstvím  syna  svého  Nebukadnezara  u  Kar- 
kemiše  r.  605  př.  Kr.  vypudil  Egypťany.  Té- 
hož syna  svého  zasnoubil  N.  s  Kyaxárovou 
dcerou  Amytou,  V  Babylóně  proslavil  se 
velikými  stavbami,  zbudovav  hradby  Imgur- 
bíl  a  Nimittibíl,  palác  a  opraviv  slavné  tamní 
chrámy.   Zemřel  r.  605  př.  Kr.  FSk. 

Vaboth  Martin,  lékař  něm.  (1675—1721), 
byl  praktickým  lékařem  a  prof.  chemie 
v  Lipsku;  v  děloze  objevil  zvláštní  měchýřky 
z  chorobně  změněných  žlázek,  kteréž  poklá- 
dal mylně  za  vajíčka  {ovula  N-i;  srovn.  Dě- 
loha str.  253  a). 

Habovazy,  Nebovazy  {Nokowitx),  ves 
v  Cechách,  hejtm.  a  okr.  Chomutov,  fara  a 
pš.  Křimov;  24  d.,  143  ob.  n.  (1890),  mlýn. 
N.  připomínaií  se  r.  1281  mezi  zbožím  kři- 
Žovniků  pruských. 

Náboženský  fond  v.  Matice  nábo- 
ženská str.  988  nn. 

líáboienstvi.  O  n.  možno  uvažovati  buď 
se  stanoviska  jednotlivce  jako  o  duševním 
jevu,  anebo  se  stanoviska  společenského 
celku  jako  o  jevu  společenském  (sociálním). 
Analysujeme-li  n.  jakožto  jev  duševní,  shle- 
dáme v  něm  stránku  ideovou  a  citovou. 
Po  stránce  ideové  jeví  se  n.  názorem  o  světě, 
jehož  podstatnou  a  význačnou  známkou  jest 
představa  o  nadpřirozené  bytosti  nebo  nad- 
přirozených bytostech,  jejichž  působením 
vzniká  přírodní  dění  a  podmíněn  jest  osud 
člověka  a  jež  právě  s  náboženského  stano- 
viska nazývají  se  bohy  (božstvem).  V  tom 
smysle  n.  nazývá  se  učením  o  bohu.  Názor 
o  světě,  v  němž  není  boha  osobitého,  ne- 
máme práva  nazývati  n-m,  ačkoli  jsou  zase 
nenáboženské  názory,  které  také  mají  před- 
stavu božstva  (atheismus-pantheismus).  N. 
bez  boha  (Schopenhauer,  Comte)  je  pojem 
v  sobě  sporný. 

Po   stránce   citové  jeví  se   n.  charakteri- 
,  stickou   náladou   zbožnosti,  kteráž  jest  vý- 
slednicí velmi  složených  citů  vyplývajících 
z  poměru  člověka  k  božstvu,  od  jehož  pů- 
sobení člověk  očekává  splnění  svých   nej- 

61 


962 


Náboženství. 


vnitrnějších  tužeb.  Tímto  citem  zbožnosti  liší 
se  náboženský  názor  od  každého  jiného, 
filosofického  1  vědeckého,  a  nikoli  vírou. 
Víra  a  vědéní  jsou  vlastně  jedno  a  totéž; 
oboje  předpokládá  přesvědčení  o  pravdi- 
vosti obsahu,  k  němuž  se  vztahují.  Víra  a  vě- 
dění dostávají  se  do  sporu  teprve,  když  si 
člověk  uvědomil  požadavky  logické  správ- 
nosti, a  tam,  kde  subjektivní  důvody  (auto- 
rita, instinktivní  touha)  staví  se  proti  důvo- 
dům rozumovým.  Vůči  skepsi  činívá  se  poža- 
davkem n.  víra,  nekritické  uznání  pravdivosti 
vět;  avšak  se  stejným  výsledkem  může  se  ná- 
boženský názor  opírati  důvody  rozumovými. 

Vnějším  výrazem  citu  zbožnosti,  tedy  také 
poměru  člověka  k  božstvu,  jest  kult,  kterýž 
jest  nejvýznačnějším  rysem  n.,  hledíme-li 
naň  jako  na  jev  společenský.  Bez  kultu 
žádné  n.  neexistuje,  a  jako  Cicero  řekl,  že 
není  národa  bez  n.,  tak  správně  definuje  n. 
jako  cultus  deorum  a  tak  správně  řekl  Se- 
neca, že  znáti  boha  znamená  klaněti  se  mu; 
cit  zbožnosti  v  společenském  prostředí  od 
kultu  odloučiti  nelze. 

Spojíme-li,  co  bylo  řečeno  o  n.  s  psycho- 
logického i  sociologického  stanoviska,  ob- 
držíme definici:  N.  jest  ctění  (obřadné) 
bytostí  nadpřirozených.  V  definici  té 
n.  jest  vzato  se  stránky  kulturně-historické 
a  shodují  se  v  ní  většinou  srovnávací  my- 
thologové a  ethnologové  (Tylor,  Spencer, 
Lippert).  Jiní,  hlavně  filosofové,  zapomínajíce 
na  kult,  podávají  Jednostrané  definice  pouze 
ideové  stránky  n.  Z  četných  definic  toho  druhu 
stůjtež  zde:  Schleiermacherova:  n.  je  bez- 
prostřední vědomí  o  všeobecném  bytováni 
všeho  konečného  v  nekonečnu,  všeho  časo- 
vého ve  věčnosti;  Heglova:  n.  je  vědomost 
konečného  ducha  o  své  podstatě  jako  ducha 
absolutního;  Kantova:  n.  jest  uvědomění 
si  mravního  zákona  jakožto  příkazu  bož- 
ského; Wundtova:  náboženské  citv  a  před- 
stavy jsou  t)r,  jež  vztahují  se  k  ideálnímu  ži- 
votu, odpovídajícímu  všem  přáním  a  poža- 
davkům; Tolstého:  n.  je  smysl  života, 
neboť  jím  určuje  člověk  svůj  poměr  k  světu ; 
Max  a  Můllera:  n.  je  uvědomění  si  neko- 
nečnosti za  projevů,  které  na  člověka  mravně 
dovedou  působiti. 

Jiná  řada  definicí  jednostraných  vznikla 
zaměňováním  mythu  a  n.,  jejichž  rozdílnost 
vyplývá  z  pojmu  n.  námi  vytčeného.  Mythus 
je  pojem  relativný  a  znamená  myšlenku,  jež 
bvvši  za  pravdivou  pokládána  ukáže  se  lep- 
šímu poznání  nepravdivou.  Jest  to  pojem 
s  n-m  se  křížící;  neboť  n.  vůbec  za  mythus 
pokládati  brání  relativnost  našeho  poznání. 
Naproti  tomu  mohou  celé  systémy  nábo- 
ženské a  jednotlivé  jejich  představy  býti 
mythem;  možno  mluviti  o  mythech  nábo- 
ženských vedle  éthických,  heroických  a  pří- 
rodních. Ale  nikdy  nemožno  mythus  s  n-m 
ztotožňovati,  do  kteréž  chyby  upadají  často 
filologičtí  mythologové,  sváděni  jsouce  ne- 
určitým pojmem  mythologie,  kterým  ozna- 
čována bývají  polytheistická  (pohanská)  n. 
proti  křesťanství. 


Pro  roztřídění  n.  poskytuje  definice  naše 
jen  jediný  znak  za  délidlo;  podle  toho,  jaké 
bytosti  nadpřirozené  byly  a  jsou  ctény,  roze- 
znáváme jednotlivé  druhy,  jež  uvedeny  bu- 
dou při  vývoji  n.  Jakož  je  však  mnoho  de- 
finicí, tak  berou  se  z  nich  i  dělidia  jiná;  tak 
dle  původu  děli  na  př.  M.  Miiller  n.  na  fy- 
sické,  anthropologické,  psycholó- 
gické.  Jiné  rozdělení  jest  na  n.  přiro- 
zené, k  němuž  dospíváme  rozumem,  a  zje- 
vené, jehož  se  lidem  dostává  buď  přímo 
sdělením  autority  božské  anebo  nepřímo 
vnuknutím,  mravním  instinktem.  Jsou  to 
pojmy  sporné,  uznáním  jednoho  vylučuje  se 
druhé;  avšak  jest  možno  zjevené  n.  chtíti 
odůvodniti  rozumově,  což  jest  předměteia 
filosofující  theologie.  Zjevené  n.  nazývá  se 
též  positivníma  přirozené  historickým. 

Vznik  a  vývoj.  Ježto  původ  n.  zjeve- 
ného vymyká  se  vědecké  úvaze,  zní  ve 
smysle  dennice  zde  podané  otázka  psycho- 
logicky: co  vzbudilo  v  člověku  představa 
bytostí  nadpřirozených  ?  Z  různých  odpovědí 
největšímu  uznání  těší  se  výklad  (původně 
Schleiermacherův),  že  n.  vzniklo  z  citu  zá- 
vislosti. Primitivní  člověk  poznal,  ie  cclvm 
bytím  svým  a  zdarem  svého  konání  cílioiio 
k  zajištění  vlastního  blaha  je  závislý  na  pod- 
mínkách, jež  vymykají  se  jeho  moci.  Po- 
něvadž pak  vše  zosobňoval  a  každý  déj  pří- 
rodní pochopoval  jako  výsledek  volné  čin- 
nosti něčí,  připisoval  podmínkv  ony  půso- 
bení bytostí  mocnějších,  než  byl  sám,  a  dtě 
svou  slabotu  vzýval  je,  usmiřoval,  cul.  Nelze 
popříti.  Že  tento  cit  závislosti  vystihuje 
dobře  podstatu  a  počátek  citu  zbožnosti, 
rozhodně  lépe  než  cit  bázně  (Feuerbach, 
Comte),  který  činí  nepochopitelným,  proč 
by  lidé  ctili  jevy,  jeŽ  strachu  nenaháce.y 
(slunce),  a  lépe,  než  tucha  nekonečnosti  (M. 
MůUer),  již  ii  primitivního  člověka  předpo- 
kládati nedovoluje  psychický  vývoj.  Avšak 
cit  závislosti  je  příčina  příliš  abstraktní,  než 
aby  z  ní  vyplýval  nějaký  určitý,  konkrétní 
fakt,  který  by  se  mohl  postaviti  na  počátek 
vývoje  n.;  na  základě  abstraktního  citn 
závislosti  nepochopíme,  které  bytosti  nad- 
přirozené ctil  člověk  nejprve.  To  nelze  jinak 
určiti,  než  představíme-li  si  na  základě  pod- 
mínek, jež  podává  srovnávací  psychologie, 
prvotní  názor  člověka  a  pověřímé-li  jej  in- 
dukcí čerpanou  z  faktův  ethnologických. 
Prvotní  názor  člověka  byl  podmíněn  zo- 
sobňováním přírody  a  představou  o  duši. 
Hned  na  počátku  z  rozdílu  těla  živého 
a  mrtvého,  ze  srovnání  zjevů  spánkových 
a  stínu  člověk  nutně  utvořil  si  představa 
o  duši  hmotné  jakožto  příčině  života,  která 
ve  spaní  a  v  mdlobě  na  čas,  ve  smrti  na  vždy 
tělo  opustí,  aby  dále  žila  ve  styku  s  pozů- 
stalými (očitý  důkaz  toho  podávaly  vidiny 
sna).  Zástup  duší  nadaných  vlastnostmi  no- 
vým poměrům  přiměřenými,  nadpřiroze- 
nými —  nebyly ť  duŠe  zjevujíce  se  a  půso- 
bíce vázány  časem  ani  prostorem  —  délil 
se  přirozeně  na  duše  zemřelých  členů  ro- 
diny a  duše  jiných  rodin.  Ježto  si  je  člověk 


Náboženství. 


963 


nedovedl  jinak  představiti  nežli  v  témž  po- 
měru k  sobě,  v  jakém  byly  za  živa,  tož  duše 
rodin  cizích  byly  mu  nepřátelské,  duše 
předků  mu  přály  a  jej  chránily.  Oněch  se 
bez  podmínky  bál,  k  těmto  poutaly  jej 
svazky  příbuzenské  vděčnosti,  lásky,  úcty, 
čemuž  dával  výraz  starostí  o  jejich  život 
poskytováním  jídla,  nápoje  a  j.  To  bylo 
jeho  povinnosti  a  za  to  mohl  se  nadíti  od 
nich  vzájemných  služeb,  jež  jim  někdy  i  dů- 
tklivě  připomínal,  o  něž  jindy  prosil.  V  tom 
jest  nejpřirozenější  základ  kultu,  jehož  prin- 
cip dOf  ut  des  patrný  jest  i  na  nejvyšších  stup- 
ních. Proto  jest  na  snadě  buď  v  kultu  duší 
(Lippert)  anebo  ještě  pravděpodobněji  v  kul- 
tu předků  (v.  t.)  spatřovati  primitivní  formu 
n.  NeboC  v  kultu  předků  jednak  všechny 
známky  vyvinutějších  idei  náboženskýcn 
(božstvo,  duše  nesmrtelná,  život  záhrobní), 
citu  zbožnosti  i  vyvinutého  kultu  jsou  pa- 
trný v  zárodku,  jednak  lze  z  něho  dokona- 
lejší formy  vyvinouti  postupem  shodným 
s  daty  ethnolo$;ickými,  a  konečně  kult  nej- 
bližších předků  na  všech  stupních  vývoje 
zůstal  vedle  kultu  bytostí  abstraktnějších. 

Z  kultu  předků  vyvinul  se  nejprve  v  ko- 
čovné periodě  lovecké  daemonisraus  (v. 
t.).  Když  upomínka  na  zemřelé,  nemajíc 
podnětu  v  okolnostech,  které  by  ji  živily, 
jako  při  stálých  sídlech  (hrob),  utuchala 
asm  zároveň  příbuzenské  vztahy  citové, 
staly  se  z  duší  předků  dobří  duchové,  nad- 
lidštější, již  se  zástupy  duchů  zlých  bez  urči- 
tého umístění  naplňovali  svět,  řídíce  jeho 
dění.  Někteří  národové  se  za  tento  stupeň 
nedostali  (šaman ismus). 

Z  daemonismu  vyvinul  se  fetišismus 
(v.  t.)  dočasným  nebo  stálým  umístěním 
duchů  v  určité  předměty  živé  i  neživé,  což 
vedlo  ke  ctění  přírodních  jevův  a  zvířat. 
Podnět  k  tomu  dán  byl  ve  všem,  co  na  delší 
dobu  bylo  schopno  vzbuzovati  upomínku  na 
zemřelé,  zvláště  hrob  se  svým  okolím,  a  co 
souviselo  s  představou  o  nadpřirozené  po- 
dobo a  moci  duchů,  na  př.  úkazy  povětrné, 
neobyčejné,  záhadností  svou  hrůzu  budící 
vlastnosti  zvířat,  při  čemž  obrazivost  primi- 
tivního člověka  měla  neobmezené  pole.  Žád- 
ný předmět,  jenŽ  mohl  býti  považován  za 
sídlo  ducha,  nebyl  vyloučen  z  uctívání.  Při 
tom  byla  říše  bytostí  nadpřirozených  orga- 
nisována  dle  vzoru  společnosti  lidské  a  od- 
povídal řád  oné  postupnému  vývoji  této. 
Otec  rodiny,  náčelník  kmene,  král  podrželi 
aequivalent  své  moci  pozemské  i  po  smrti, 
čímž  dán  byl  základ  k  roztřídění  duchů  dle 
moci,  až  se  vyvinula  představa  velikého 
ducha,  nejvyššího  boha,  v  níž  kryje  se  prin- 
cip monotheistický.  Zcela  zřetelně  vidíme 
v  n.  Zulů,  jak  z  prapraotce  stal  se  nejvyšší 
bůh,  stvořitel  světa;  nazývají  jej  Unkuíun- 
kulu,  t.  j.  starý- starý,  a  kmenům  brazil- 
ským sluje  Děd  Tamoi,  první  člověk,  jenž 
je  naučil  vzdělávati  půdu  a  konečně  vstoupil 
na  oblohu,  kde  přijímá  duše  jejich  po  smrti. 
Analogie  s  italským  Saturnem  je  rovněž 
zcela  patrná.  Pokračujícím  vývojem  vzděla- 


nosti, když  příčinnost  a  zákonnost  dění  pří- 
rodního stávala  se  Člověku  patrnější,  když 
společenské  poměry  lidí  utvářily  se  složitěji 
a  mravnost  zušlechtila  představu  o  poměru 
člověka  k  jeho  okolí,  zušlechťovaly  se  také 
představy  o  bytostech  nadpřirozených,  do- 
stávajíce vedle  attributů,  jež  je  činily  schop- 
nými ovládati  přírodu,  vlastnosti  lidí  doko- 
nalých, ideálních.  Duchové  anthropomor- 
fisováni  a  stali  se  z  nich  bohové;  nastalo 
stadium  polytheismu,  v  němž  nad  říši 
bohů  od  přírodních  jevů  odloučených  a  na 
Olympech  sídlících  vládu  měl  bůh  oblohy 
nebo  slunce  nebo  vůbec  toho  zjevu,  který 
pro  národ  měl  největší  význam.  V  tom  světě 
bohů  našly  místo  všechny  představy  ze 
stadií  předchozích,  ale  tak,  aby  nebyly  na 
úkor  představám  pozdějším,  o  jichž  sesou- 
stavnéní,  konsolidování  a  udržení  prostřed- 
nictvím kultu  starali  se  kněží  (v.  Kněžstvo), 
jichž  význam  pro  kulturní  vývoj  vzrostl 
právě  ve  stadii  polytheistickém.  Působením 
kněží,  kteří  představovali  rozumově  nejpo- 
kročilejší vrstvu  společnosti,  za  příhodných 
poměrů  vyvinul  se  monotheismus,  vý- 
lučné ctěni  boha  jediného.  Z  pochopitelných 
příčin  mohl  se  monotheismus  státi  n-m  li- 
dovým jen  v  národech  theokratických,  kdežto 
jinde,  kde  vliv  kněží  vyvážen  byl  jinými  či- 
niteli a  kde  stav  kněžský  nebyl  zcentraliso- 
ván,  zůstalo  pouze  při  tendenci  monothei- 
stické.  V  tomto  přehledu  musíme  se  spoko- 
jiti pouze  konstatováním  faktu,  že  mono- 
theismus vzešel  z  polytheismu.  Bližší  pří- 
činy jeho  vzniku  vystopovati  jest  úkolem 
srovnávací  mythologie  nebo  kulturního  dě- 
jepisu a  musí  se  podnikati  pro  kaŽdý  národ 
zvlášť.  Monotheistická  n.  jsou  židovství,  kře- 
sťanství, islám,  bráhmanismus,  buddhismus, 
učení  Konfuciovo  a  Zoroastrovo,  v  némž 
dualism  zla  a  dobra  jest  ideou  nejvyššího 
boha  nejméně  překonán.  Že  monotheismem 
vývoj  náboženství  není  ukončen,  tomu  na- 
svědčuje náboženské  hnutí  přítomnosti,  které 
směřujíc  k  pantheismu  zříká  se  představy 
boha  osobitého.  Možno  však  prorokovati, 
Že  pokud  v  tomto  hnutí  setrvačností  při- 
rozenou jeví  se  snaha  udržeti  kult,  čistá 
idea  pantheismu  bude  se  odívati  představou 
boha  osobného,  bude  monotheism  trvati  dále, 
jak  to  vidíme  v  novobuddhismu. 

Filosofie  n.  a  věda  náboženská.  Po- 
něvadž na  jedné  straně  filosofie  usiluje  o  cel- 
kový názor  světový,  který  n.  podává  již  ho- 
tový, a  na  druhé  straně  věda,  nejvyšší  in- 
stance v  oboru  poznání,  svými  poznatky  názor 
o  světě  podmiňuje,  jest  důležito  poměr  těchto 
tří  forem  lidského  vědění  přesně  vytknouti. 
Je  to  nutno  subjektivně  v  zájmu  jednotlivce, 
aby  nabyl  rovnováhy  ve  sporu  těchto  tří 
soupeřův  a  aby  tím  společnost  byla  uše- 
třena otřesů,  jež  ze  sporů  takových  vznikají; 
je  to  nutno  objektivně,  aby  člověk  dodělal 
se  pravého  poznání  anebo  spíše,  aby  zvěděl, 
pokud  se  ho  může  dodělati.  K  tomu  cíli 
činí  se  n.  jako  výsledek  snahy  poznávací 
a  jako  jev  sociologický  předmětem  zvláštního 


964 


Nábřeží. 


zkoumání.  Ve  filosofii  n.,  jež  bývá  částí  filo- 
sofického systému,  hledí  se  hlavně  styky 
vědy  a  n.  a  hranice  jejich  oborů  v  určiti  a  upiat- 

Zuje  se  tu  snaha  prostředkovati  mezi  nimi. 
váhy  o  n.  přirozeném  od  Humea  aŽ  po 
Kanta  nesou  se  tím  směrem  a  každý  skoro 
pozoruhodnější  systém  pokantovský  má  svou 
keli^ionsphilosophie  (ač  to  slovo  vlastně ; 
označuje  sporný  pojem).  Novokantism  dnešní ' 
je  také  jen  taková  Religionsphilosophie  (v. 
»Česká  Mysl<  I.  2).  Dějiny  tohoto  směru 
filosofické  spekulace  podává  Pfieiderer  ve 
spise  Religionsphilosophie  auf  gcschichtli- 
cher  Grundlage,  2.  vyd.  1883.  Sr.  též  »Athe- 
naeum«  1892,  O  ňl.  n.  a  či.  KřesCanství. 

Věda  náboženská  jest  vlastně  částí  socio- 
logie č.  ethnologie  č.  psychologie  lidové 
(Vdlkerpsychologie),  pěstuje  se  pode 
jménem  srovnávací  mythologie  samo- 
statně a  zabývá  se  zkoumáním  vzniku  a  vývoje 
n  methodou  vědeckou.  Theologové  poa  tím- 
to názvem  hledí  si  odůvodnění  positivního 
n.  vědeckými  důvody.  Stran  literatury  v.  či. 
Mythologie  a  Člověk.  Kči. 

N.  hrálo  kdysi  v  právním  životě  jednotli- 
vých národů  velikou  úlohu.  Jen  vyznava- 
čům t.  zv.  církve  státní  (od  státu  uznané) 
byla  přístupna  práva  politická.  Naproti  tomu 
byli  přívrženci  ostatních  vyznání,  státem  ne- 
uznaných, vyloučeni  z  práv  veřejných,  ba 
obmezeni  i  v  právech  soukromých  velice. 
Svoboda  svědomí  za  tohoto  stavu  ovšem 
naprosto  nemohla  býti  uznávána.  Krutost 
zásady  cutus  regio,  eius  religio  (v.  t.)  zmír- 
něna byla  poněkud  mírem  Vestfálským  z  r. 
1648.  Vedle  církve  státní  připouštěli  t.  j. 
trpěli  panující  knížata  za  jistých  okolností 
i  vyznání  jiná.  Všeobecně  a  nejdříve  bývalo 
trpěno  vyznání  židovské  a  teprve  později 
a  znenáhla  i  jednotlivá  vyznáni  křesfanská.  • 
V  zemích  rak.  bývalo  n-m  státním  vyznání 
katolické.  Tolerančním  patentem  z  r.  1781 
dovoleno  sice  vyznavačům  augšpurské  a  hel- 
vetské  konřesse  a  pravoslavným  vykonávati 
všude  soukromé  pobožnosti,  avšak  panu- 
jící církví  zůstala  katolická.  Zásadní  rovnost ! 
před  zákonem  přiznána  dotčeným  konfessím 
teprve  v  polovici  tohoto  století.  Cis.  pat. 
ze  4.  března  1849  č.  151.  ř.  z.  a  ze  dne 
31.  pros.  1851  č.  3.  ř.  z.  na  r.  1852  zajištěna 
9 uznaným  církvím  a  náboženským  společno- 
stem* stejná  samostatnost  v  jejich  záleži- 
tostech. Uznané  konfesse  mohly  od  té  doby 
vykonávati  společně  a  veřejné  své  n. 
a  spravovati  samostatně  své  záležitosti.  Pro 
evangelickou  církev  vydán  pak  důležitý  pa- 
tent z  8..  dubna  1861.  Náboženská  práva  za- 
ručena pak  státním  občanům  v  zákl.  zák. 
státním  ze  dne  21.  pros.  1867  č.  142.  ř.  z. 
Jednotlivcům  dovoleno  hlásiti  se  ke  kterému- 
koli vyznání  a  vykonávati  je  v  domácnosti, 
naproti  tomu  přiznáno  jen  zákonem  uznaným 
církvím  a  společnostem  náboženským  právo 
tvořiti  korporace,  vykonávati  společnou  ve- 
řejnou bohoslužbu  a  vůbec  práva  jim  po- 
skytnutá. Uznaná  cirk.  a  náboženská  spo- 
lečenstva jsou  u  nás:   katolické  (římského, 


řeckého  a  arménského  ritu),  evangelické 
(augš.  i  helv.),  pravoslavné  (řecké  a  armén- 
ské orientální),  židovské,  starokatolické  (dle 
nař.  min.  kultu  a  vyuč.  z  18.  října  1877  č.  90. 
ř.  z.)  a  evangelická  církev  bratrská  (dle  nař. 
min.  kultu  a  vyuč.  ze  30.  března  1880  č.  40. 
ř.  z.).  Zákonem  ze  20.  kv.  1874  č.  68.  ř.  z. 
stanoveno,  za  kterých  podmínek  možno  do- 
síci  zákonného  uznáni  náboženských  spo- 
lečností. —  Dle  ČI.  14.  zákl.  zák.  státních  z  21. 
pros.  1867  č.  142.  ř.  z.  může  každý  v  mezích 
zákonných  volně  zvoliti  si  n.,  měniti  je  nebo 
vystoupiti  z  dosavadního  náboženského  spo- 
lečenstva. Zák.  ze  dne  25.  května  1868  č.  49. 
ř.  z.  vydány  pak  zvláštní  předpisy  o  změně 
n.  —  Pokud  má  rozdílné  n.  význam  v  právu 
manželském,  o  tom  srov.  či.  Manželství  str. 
798  a  801.  —  Zvláštní  ochrany  poskytuje  se 
n.  a  spolkům  náboženským  v  rak.  zák.  trest. 
ze  27.  května  1852  č.  117.  ř.  z.  Rušení  n. 
spáchané  za  okolností  uvedených  v  §  122. 
jest  zločinem.  Naproti  tomu  jest  dle  §  302. 
přečinem  popuzování  proti  náboženským 
spolkům  a  dle  §  303.  uraženi  církve  nebo 
společnosti  náboženské  zákonně  uznané. 

líábřeii  (franc.  quai)  značí  ochrannou 
stavbu  na  břehu  řeky  nebo  moře.  Účel  její 
je  regulovati  tok  a  chrániti  sousedních  p>o- 
zemků  proti  zátopám  —  ale  nejčastěji  bývá 
spolu  hledána  možnost  bezpečného  přístupu 
k  vodě.  N.  může  býti  vytvořeno  jako:  a) 
šikmá  plocha  dlážděná,  a  potom  sluje  te- 
rasa; při  této  způsobe  stavby  bývá  základ 
pouhý  široký  kamenný  nához  a  vrchní  plocha 
nad  vodou  zřídí  se  jako  pravidelná  dlažba, 
při  níž  spáry  jsou  vytloukány  pýrem  a  plos- 
kými kameny;  b)  dřevená  stěna  foš- 
nová, jež  se  opírá  o  svislé  piloty  (ků]y); 
tyto  při  značnější  výšce  jsou  uvnitf  násypu 
nábřežního  řádné  zakotveny  a  vrchem  opa- 
třeny hranéným  dřevem,  jež  sluje  stal  i  v  o, 
(//ío/rn).  Provádění  doporučuje  se  jako  pro- 
visorium  tam,  kde  je  nouze  o  kámen  a  pře- 
bytek dříví.  Namnoze  stěna  fošnová  úplně 
se  vynechává;  za  to  jsou  kůly  vedle  sebe 
zaráženy  a  proplétány  vrbovým  proutím  na 
způsob  košatin.  Časem  vrby  se  ujmou,  za- 
koření se,  a  při  častém  řezáni  docílí  se  tak 
mohutných  kořenů,  že  i  stěnu  ochrannou 
samy  vytvořují.  V  obou  uvedených  přípa- 
dech dává  se  za  stěnu  bezprostředně  vy- 
rovnaný lomový  kámen  jako  t.  zv.  suché 
zdivo  —  a  pak  teprv  následuje  obyčejný 
násyp;  c)  železná  stěna  z  litých  kolův 
a  žebrovitých  desek,  jak  provedena  stavba 
nábřeží  v  Blackwallesu  v  Anglii.  Mezi  lité 
koly,  jež  byly  opatřeny  drážkou,  berančoy 
bylý  lité  desky  s  vnitřním  žebrováním.  Ostatní 
úprava  byla  totožná  s  úpravou  popsanou  již 
ad  b).  d)  Nábřežní  zeď  z  lomového  kamene 
nebo  kvádrů  na  maltu.  U  zdí  těchto  k  za- 
mezení podemletí  musí  býti  šetřeno  týchž 
opatrností  jako  u  mostových  pilířů,  l  j. 
musí  se  zříditi  na  dobrý  základ  buď  beto- 
nový neb  roštový  s  pHsIušnou  ochrannou 
štětovnicí  č.  špuntovnicí  —  nebo  se 
provede  jako  souvislý  komplex   za   pomod 


Nabuchodonosor  —  Načerac.  966 

caissonA  (viz  velkolepý  přiklad  v  LivornSJ,  jistá  kvalifikace  co  do  veku  (nejméně  2S  let), 
potom  v  přístavu  (St.  Málo  a  St.  Serván  atd.].  mravni  beiúhonnost  fkandidát  nesmí  býti  na 
OstatnéseodkaiujcnabroSnru  od  K.  Zschok-  př.  pod  kuratelou  pro  marnotratnictvi,  ne- 
ketio:  Luftdruckgrůndungen,I8%.  N.  vysoká .  smi  býti  ínsolventni,  nesmi  býti  ve  vyáetřo- 
zamezují  přistup  k  vodé  a  tvoří  jen  ochranu  váni),  co  do  stavu  (má  náltieti  k  místní  dě- 
prott  záplavám  a  mohou  být  zřizována  jen  diíné  álechté,  v  případe  nouze  mohou  však 
tam  (v  oněch  partiích  regulací  bfehfl),  kde  býti  jmenování  1  neSlechtici  s  vjrááírD  nebo 
nejde  o  přístup  k  vodé.  V  ostatních  par-  středním  vzděláním) ,  co  do  majetkového 
tiích  vedle  vysokých  n.  dlužno  zřizovati  censu  a  koneíně  í  co  do  vzdělanosti.  Výie 
i  podbřcíf  —  k  nimi  vedou  s  vysokých  n.  '  majetkového  censu  méní  se  a  závisí  na  výií 
pohodlné  schody  a  sjízdné  rampy,  by  se  |  censu  vzdělanosti.  Seznamy  osob  vyhovují- 
tnohlo  přijížděti  k  vodé  —  pro  náklady,  jeí  |  cích  zákonným  poiadavk&m  [af  úplné  íi  či- 
še z  lodí  na  pobř>:ži  vykládají.  V  partiích  stečné)  a  rozdělených  podle  toho  na  několik 
vysokých  n.  nacházíme  v  plochách  nábřel-  tříd  vedeny  jsou  v  Újezdu  od  místního  mar- 
ních,  jež  mohou  býti  úplné  svislé  nebo  na-  Šálka  ilechty  (predvodítílj  dvorjanstva).  Na 
kloněné  nebo  vyduté  —,  kruhy  kotevní,  na  kaidé  uprázdněné  místo  z-kého  u-vého  n-a 
néi  se  uvazuji  vory,  lodi,  pramice  a  vůbec   navrhne  (rubernátor  po  úradé  s  eubernským 

Silovoucí  předměty.  Dále  nacházíme  sestupné  a  místním  marSálkem  šlechty  podle  seinamA 
ebřiky  (sestupná  železa),  jei  zřízena  jsou  ve  ,  toho  kterého  Újezdu  po  jednom  kandidátu 
ivláitnicunettě,  aby  nemusilapřefnívati  přes  i  ministrovi  vnitra,  který  rozhoduje  o  potvr- 
povrch   zdi  a  zamezovati   volný  odtok.    Při-    zeni  navrženého  kandidáta.  -dle. 

čina  jest,  aby  se  tonoucím  rychle  mohlo  při-       N4Čelek  v.  Kantár. 
spěti.    Zvláštním   druhem  n.  jaou  přittavni       H46«liiik  (rus.  Ha^sjíbHiiKi,  fr.  ehef,  ítal. 
ochrany,  tak  zvaná  molo  (v.  t.).  Sp.     j  čapo,    angl.    cktef,    něm.    Vontanď),    hlava, 

Vaboolioaoitosor    v.   Nebukadnezar.' správce,   přednosta,  na  př.  ve   vojenství 
Zrabnlsa  v.  Nablus.  n.  generálního  itábu,  dělostřclectvi,  hradťb- 

N4byt«k,  pfiv.  nabyté  jméni.  Nyní  tolik    nictví,  zdravotnictví  a  pod.  FM. 

co  svrchky,  Lj.  domácí  nářadí,  jako  skříně,  N.  jizdy  u  starých  Řekli  v.  Hipparcbos. 
stoly,  lavice,  postele,  prádelníky,  Šatníky,  Ha6«r«o,  Naíeratúv  dvflr,  chybně  Na- 
zrcadla,  obrazy  atd,  Ceradec,    starobylá    městečko   v    Cechách, 

Ha.bxl:  1)  N.,  Bzi,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  Beneáov,  okr.  VlaSím;  201  d.,  1486  ob. 
hejtm.  Semily,  okr.  a  pS.  Žel.  Brod;  80  d.,  i.  (1890),  starožitný  děkan,  kostel  av,  Petra 
661  ob.  Č.  (1890),  kostel  Nejsv.  Trojice  (ve  a  Pavla  (připomínaný  r.  1184),  4tř.  Sk.,  rad- 
XIV.  stol.  far),  4tř.  Sk.  a  obchod  se  sklen,  nice  (r.  1543  založ.),  íetn.  stanice,  pi.,  ipitál 
perlami.  Bývalý  dřevěný  kostel  vystavěn  1  (do  r.  1850  mél  své  vlastni  jméni),  občan,  zá- 
r.  1692  z  kamene  a  ves  sama  byla  od  r.  1538  '  loina,  4  mlýny,  výroč.  trhy,  pěstováni  Inu, 
iřisluinou  k  Malé  Skále.  —  3)  N.,  chybně  samota  HraviJté,  kdysi  ves,  nyní  mlýn,  a 
.abzy  (Labes).  ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Stříbro,  :  popi.  dvůr  Podolí.  Alod,  panství  (684'41  ha) 
fer30Selin,pS.SvojÍin;  17d..96ob.n.  (1890),l  se  zámkem,  dvůr,  pivovar,  lihovar  v  >Po- 
Na&ftlnik  lemský  u5afltkoyý  nazývá  doli<  a  cihelna,  majetek  dra.  Jos.  Lercha. 
se  v  Rusku  soudně  -  administrativní  statní  |  Kdy  N.  zaloleo,  neznámo;  ale  ve  XIII.  stol. 
úředník,  který  vede  dozor  nad  selskou  samo-  jmenují  se  pány  jeho  vladykové  z  Načerace, 
správou.  Instituce  z-ch  u-ch  n-ů  zřízena  z  nichí  r.  1252  jmenuje  se  Vítek  z  Načerace. 
byla  zákonem  ze  12.  (24.)  čce  1889.  Každý  Ve  XIV.  stol.  byly 
djezd   děli   se   na   t.  zv.  zemské   učastky,  je-    zde  dvĚ  lary.  Po- 

1'ichž  pofet  se  stanoví  zákonem.  Z.  u.  n.  vy-  čátkem  XV^  stol. 
:onává  ve  svém  učastku  jednak  funkce  správ-  driel  jednu  část  I 
ni,  jednak  soudcovské.  Vcdeí  dozor  nade  N-e  TomáS  z  Cho- 
viemi  orgány  selské  správy,  a  to  jak  nad  ccnic,  seděnim  na 
činností  volostných  vesnic,  hromad  (schodů),  VlaSimi,  který  u- 
tak  i  nad  činnosti  Úředních  osob  selské  správy  dělil  městu  (1434) 
(potvrzuje  voloatné  stariiny,  přijímá  stižno-  právo,  by  pro  pří- 
sti na  úřední  osoby  volostné  i  vesnické  správy,  pad  smni  o  svých  / 
má  právo  zbaviti  úřadu  vesnické  písaře),  bdi '  statcích  mohli  ři- 
nad  stavem  a  hospodařením  s  mírovým  jmé- '  diti.Tutočástkou- 
rim  jakož  i  nade  všemi  vesnickými  úvĚr-  pil  r.  1442  Miku- 
nimi  ústavy  (záložnami,  spořitelnami  a  pod.),    láS  Trčka  z  Lípy, 

fečuje  o  hospodářský  blahobyt  a  mravni  po-  jcni  také  přikou-    ^  ^^^,^  ^^,  mtiiMtc 

rok  selského  obyvatelstva,  soud!  v  civilních  pil  (1450)  i  druhou 
sporech  týkajících  ae  pachtu  pozemkQv  a  ná-  část  N-e,  a  napotom  přísluSel  N.  celý  ke 
mezdních  poměrů  do  výše  500  rublů,  pro  Vlašimi.  Za  Mikuláše  Triky  z  Lípy  povýšen 
rušeni  driby,  dokud  od  okamilku  rušeni  ne-  N.  na  městečko  s  erbem  máatským  [vyobr. 
uplynulo  6  roésícú.  pro  polni  pych  do  500  i.  2869.):  Modrý  štít,  v  něm  na  zeleném  tráv- 
rublQv  a  v  jiných  sporech  do  300  rublův  niku  stříbrná  věž  s  branou  otevřenou,  vy- 
oinočených  v  zákoně.  Má  také  jistou  juris- '  taženou  mříii;  od  véie  na  právo  a  na  levo 
dikci  trestní  a  ovšem  i  Irestaci  moc  správní,  po  zlatém  klíči.  R.  1546  koupil  N.  Přech 
Pro  funkce  z-kého  u-vého  n-a  vyžaduje  se  .  Dvorecký  z  Olbramovic,  jehož   potomci   se 


C 


966 


Načeratice  —  Nadace. 


tu  připomínají  skoro  celé  století.  R.  1645 
městečko  od  Švéda  vyloupeno  a  zdranco- 
váno.  Potom  seděl  tu  Jan  Smil  z  Nečtin, 
jenž  udělil  městečku  rozličné  svobody  a  jeŠtě 
jinak  mu  byl  přízniv.  R.  1682  jmenuje  se  tu 
Václav  Marek  sv.  p.  Gerard,  po  němž  násle- 
dovala dcera  provd.  za  Dejma  ze  Stříteže. 
R.  1730  přešlo  zboží  načeracké  na  Frant. 
Josefa  hr.  ze  Starhemberka,  jenž  tu  vystavěl 
(1734)  zámek  a  jeho  dcera  Leopoldina  provd. 
za  hr.  z  Tannenberka  ujala  po  něm  N.  Po- 
tom se  tu  vystřídalo  několik  majetnikův,  až 
konečně  r.  1862  koupil  N.  £d.  sv.  p.  z  Widrs- 
perka. 

Naóeratloe,  chybně  Naš etice  (Nasche- 
titi),  íar.  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Znojmo, 
pá.  Strachatice;  90  d.,  458  ob.  n.  (1890),  ko- 
stel P.  Marie  Bolest.,  Itř.  šk. 

líadešioe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Chrudim,  fara  a  pá.  Heřro.  Městec;  55  d., 
448  ob.  č.  (1890),  mlýn. 

líaóetiii:  1)  N.,  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Chomutov,  viz  Vnače.  —  2)  N.  (Natschetin), 
ves  t.,  hejtm.  HorŠ.  Týn,  okr.  a  pš.  Ronš- 
perk,  fara  Hora  sv.  Václava;  27  d.,  166  ob. 
n.  (1890).  Ves  byla  starodávné  dědictví  arci- 
biskupů pražských. 

iraóevió  Grigorij,  bulh.  politik  (*  1845). 
vzdělával  se  v  Cařihradě,  Paříži  a  Vídni,  za 
války  1877  sloužil  v  ruském  gener.  štábě 
a  po  válce  byl  se  Stoilovem  jedním  z  vůdců 
strany  konservativní.  Roku  1879—1880  byl 
ministrem  financí,  r.  1881  účastnil  se  stát- 
ního převratu,  potom  byl  v  1.  1881—1892 
několikráte  ministrem,  r.  1892  přidal  se 
k  opposici.  Politicky  náleží  N.  ke  straně, 
která  se  staví  k  Rusku  nepřátelsky,  přejíc 
Rakousku. 

Náóinek  (lat.  compressa)  v  lék.  je  složený 
kus  měkkého  plátna,  jeŽ  se  přikládá  na  tělo 
buď  suché,  aby  se  některé  místo  chránilo 
před  poškozením,  anebo  se  namáčí  v  roz- 
manitých tekutinách,  jež  potom  mají  půso- 
biti na  určité  části  těla.  N-nky  jsou  velmi 
oblíbeny  v  dom.  lékařství  a  nejčastěji  se  jich 
užívá  se  studenou  vodou  k  obkladům  na 
hlavu,  podvrtnuté  klouby  a  pod.  Jmenovitě 
v  t.  zv.  přírodním  lěčitofství  připadá  rozma- 
nitým n-nkům  důležitý  úkol.  Nutný  požadavek 
n-nků  je  vŽdy,  aby  byly  úplné  cisty,*  dle 
možnosti  aseptické,  zejména  tehdy,  pl^iklá- 
dají-li  se  na  odřeniny  nebo  na  rány  jaké- 
koliv. 

Ná6ini  polni  (nčm.  Feldrequisiten,  Felď 
geráthe)^  jež  se  bére  k  manévrům  a  do  pole, 
skládá  se  ve  vojště  rak.-uh.  u  pěchoty  a  my- 
slivců z  polní  láhve  č.  čutory,  z  vařidla 
s  miskou,  z  potřeb  pro  pušku,  z  četových 
svítilen,  ze  skládacích  stánků,  pěchotních 
rýčků,  z  nářadí  tesařského  a  kopacího  atd.; 
u  jezdectva  z  polní  láhve,  vařidla,  četových 
svítilen,  sekyrek  táborních,  z  pout  na  nohy 
koňské  atd.,  u  dělostřelectva  pod.  U  všech 
druhů  vojska  náležejí  do  n.  p-ho  též  polní 
kuchyně  důstojnické.  FM. 

Nádkovloe  {Naschowiti),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Litoměřice,  okres  Úštěk,  fara  Mukařov, 


pS.  Verneřice;  57  d.,  267  ob.  n.  (1890),  Itř. 
šk.,  mlýn,  Inářství  a  plátennictví. 

VáiOrt,  náčrtek,  skica,  zběžný  -výkres 
podle  přírody  nebo  z  paměti,  vriený  nej- 
snadnějším kreslivem,  jako  uhlem,  tužkou, 
křidou,  nejjednoduššími  barvami,  mnohdy 
pouhými  obrysy,  buď  jako  studie  nebo  jako 
první  myšlénka,  první  rozvrh  pro  obraz.  FM. 

líádáb,  syn  Aaronův,  v.  Abihú. 

IŤadaoe  (nadání)  jest  zřízení,  jímž  se 
uskutečňuje  trvale  věnování  určitého  majetku 
k  nějakému  účelu  společenskému,  jmenovitě 
všeuŽitečnému.  Mnohdy  vyžaduje  účel  na- 
dační zvláštního  zevního,  viditelného  zafi^ 
zení,  hlavně  budovy  s  výpravou,  jak  to  bývá 
při  nemocnicích,  sirotčincích,  obrazárnách. 
Jsou  však  též  n.  bez  takového  zvláštního  za- 
řízení, kde  jest  pouhé  jmění  důchod  posky- 
tující (pozemky,  cenné  papíry,  pohledávky  a 
jiná  práva  požitky  skýtající^  jehož  důchod 
má  obrácen  býti  na  určitý  účel,  hlavně  na 
podporu  jednotlivců,  jako  při  stipendiích  pro 
studující.  I  bývají  proto  často  od  sebe  od- 
lišovány ústavy  (n.  se  zařízením  zevnitřním) 
a  n.  v  užším  smysle,  aniž  však  mezi  nimi 
činěny  právní  rozdíly.  Hodlá-li  kdo  zříditi 
n-ci,  t.  j.  věnovati  jmění  trvale  určitému 
účelu,  může  tak  učiniti  způsobem  dvojím: 
tím,  že  založí  n-ci  nesamostatnou  nebo 
n-ci  samostatnou.  N.  nesamostatná 
uvádí  se  v  život,  když  jmění  nadační  posky- 
tuje se  jiné  osobě  s  příkazem,  aby  toho  jmění 
upotřebila  k  účelu  nadačnímu.  Zpravidla  jest 
osoba,  na  kterou  se  tu  převádí  jmění  nadační, 
osobou  právnickou  (stát,  obec,  kostel,  uni- 
versita). V  případech  takových  nepovstává 
nová  (právnická)  osoba,  nýbrž  přecházejí 
statky  nadační  ve  jmění  osoby  již  stávající, 
a  jest  této  jen  uložena  právní  povinnost  pe- 
čovati o  to,  aby  uskutečněn  byl  účel  nadační. 
Naproti  tomu  zřizuje  se  n.  samostatná 
jako  nová  právnická  osobnost.  Jmění  se  tu 
neuděluje  žádné  jiné  již  stávající  osobě,  nýbri 
ustanovuje  se,  že  má  jako  samostatné  jmění 
sloužiti  přímo  tomu  neb  onomu  účelu  Ta- 
kové samostatné  jmění  účelové,  které  nená- 
leží ani  fysické  osobě  ani  korporaci,  nýbrž 
přímo  a  výhradně  přísluší  k  určitému  účelu, 
pojímáme  za  samostatnou  právnickou 
osobu,  za  subjekt  práv  a  právních  závazků 
příslušejících  k  účelu  nadačnímu.  N.  samo- 
statné stavíme  pak  jako  zvláštní  druh  práv- 
nických osob  vedle  korporace  (v.  t.),  od 
nichž  liší  se  tím,  Že  hmotný  podklad,  »sub- 
strát<,  jejich  jest  soubor  majetkový  (od- 
kud n.  =  uttiversitas  bonorum),  kdežto  hmotný 
podklad  korporace  tvoří  spolek  osob  (odtud 
korporace  =  universitas  personarum).  Co  do 
způsobilosti  k  právům  a  činům  rovnají  se  n. 
celkem  korporacím.  Jsou  iako  tyto  všeobecné 
způsobilé  k  právům  a  právním  závazkům  ma- 
jetkovým. Způsobilosti  k  činům  nemají.  Práv- 
ního obchodu  mohou  se  účastniti  skrze  své 
zástupce.  N.  jsou  však  v  obsáhlé  míře  závislé 
oproti  moci  státní,  které  příslušejí  v  té  pří- 
čině různá  oprávnění,  jichž  souhrn  bývá  zváD 
výsostí  nadační. 


Nadace. 


967 


Má-li  n.  povstati,  jest  předkem  potřebí 
platného  úkonu  zřizovacího.  Namnoze  zřizují 
(zakládají)  se  n.  soukromoprávním  jednáním 
osoby  fysické  nebo  právnické,  které  jest  uči- 
něno mezi  Živými  nebo  na  případ  smrti. 
Právní  účinek  tohoto  úkonu  zřizovacího  zá- 
visí na  jeho  schválení  mocí  státní.  Podle 
rak.  práva  přísluší  úřadům  politickým  (vládě 
zemské)  rozhodovati  o  přijatelnosti  n-cí.  Jak- 
mile jest  uděleno  povolení  státní,  jest  n., 
předpokládajíc,  že  zakladatel  chtěl,  by  byla 
n-cí  samostatnou,  bez  dalšího  právnickou 
osobou.  Zvláštního  státního  propůjčení  práv- 
nické osobnosti  v  Rakousku  potřebí  není. 
Státní  úřadové  bývají  však  při  vzniku  n.  činni 
jeStč  jiným  způsobem,  neŽ  nahoře  dotčeným 
zkoumáním  a  schvalováním  nařízení  nadač- 
ního. Jmenovitě  přísluší  státní  správě  pečo- 
vati o  vnesení  jmenovaného  majetku  za  pří- 
činou ustavení  n.  V  Rakousku  děje  se  do- 
býváni tohoto  majetku  skrze  finanční  proku- 
raturu. Správa  n.  upravena  jest  předkem 
podle  zvláštních  předpisů,  jeŽ  dal  zakladatel, 
podpůrně  předpisy  zákonnými.  Předpisy  těmi 
určuje  se  zejména,  komu  přísluší  zastupo- 
vati n-ci  a  v  jakém  objemu.  Státní  úřady 
mají  všeobecné  vrchní  dozor  nad  správou 
n-cí.  Z  tohoto  státního  dozoru  jsou  však  po- 
dle práva  rak.  vyňaty  ryze  církevní  n.  kato- 
lické, které  zůstaveny  jsou  úplně  správě 
orgánů  církevních  (§  47.  zák.  z  5.  května 
1874,  č.  50.). 

N.  zaniká,  když  pomine  hmotný  podklad 
její,  jmění  nadační,  úplně  nebo  když  ji  zruší 
moc  státní.  Státnímu  dozorčímu  úřadu  pří- 
sluší pak  vysloviti,  že  n.  se  zrušuie,  objeví-li 
se,  Že  provedení  účelu  nadačního  jest  na 
dále  nemožno.  Někdy  lze  tomu  pomoci  pou- 
hou změnou  původního  ustanovení  a  přestává 
tu  státní  moc  na  permutaci  n.  Neustano- 
ví 1-1  i  zakladatel  ničeho  o  tom,  co  by  se  mělo 
státi  s  jměním  nadačním,  když  bude  n.  zru- 
Sena,  připadá  majetek  zrušené  n.  po  způsobu 
odúmrtí  (bona  vacantid)  státu.  Srv.  Regels- 
berger,  Pandekten,  L,  str.  341—356  (1893); 
Gierke,  Dcutsches  Privatrecht,  I.,  str.  635  aŽ 
659  (1895);  rytíř  Herrnritt,  Das  ósterr.  Stiř- 
tungsrecht,  1896.  Hy, 

St&tní  dozor  nad  n-mi  vykonávají  politické 
zemské  úřady,  jimž  náleží  hleděti  k  tomu, 
aby  n.  zřízeny  byly  dle  zákonných  předpisů, 
jmění  nadační  aby  náležitě  bylo  zjištěno, 
uloženo  a  spravováno  a  závazky  nadační 
aby  řádně  byly  plněny.  Nadační  listiny, 
mají-li  nabýti  platnosti,  musí  býti  od  zem- 
ského úřadu  schválenv.  Zemský  úřad  před- 
kládá osnovy  nadačních  listin  finanční  pro- 
kuratuře, aby  se  vyslovila  o  případných  for- 
málných  nebo  věcných  vadách.  Teprve  po 
náležité  opravě  nebo  doplněni  osnovy  může 
zemský  úřad  schváliti  nadační  listinu.  Osnovy 
listin  nadačních  sepisovati  se  máji  dle  for- 
mulářů vydaných  zemským  úřadem.  Listiny 
nadační  sepisuji  se  v  tolika  exemplářích, 
kolik  jest  podle  nadační  listiny  interessentů, 
kteří  mají  při  správě  spolupůsobiti.  Byla-li 
nadace  zřizena  poslední  vůli,  má  pozůstalostní 


soud  zpraviti  o  tom  zemskou  vládu.  Listiny 
o  nadacích  zřízených  testamentem  mají  býti 
sepisovány  nejméně  ve  třech  stejnopisech, 
z  nichž  jeden  určen  jest  pro  pozůstalostní 
soud,  jeden  pro  nadační  správu,  a  jeden  pro 
zemský  úřad.  Co  do  uložení  nadačního  ka- 
pitálu platí  zásada,  že  kapitál  ten  má  býti 
uložen  tak  jako  jmění  sirotčí.  red, 

N.  církevní  (též  duchovní,  zbožné  n., 
causae  piae)  nazývá  se  souhrn  takových  částek 
jmění,  jež  určeny  jsou  k  účelu  bohoslužeb- 
nému nebo  dobročinnému  pro  spásu  duše  a 
v  úmyslu  náboženském.  Spolu  však  v  zákono- 
dárství i  ve  spisech  právnických  slovem  n. 
zbožná  (c.  p,)  vyrozumívají  se  také  úkony 
právní,  jimiž  některé  cenné  předměty  k  účelu 
právě  naznačenému  se  odevzdávají.  Druhy 
zbožných  n  cí  jsou  tak  rozmanité,  že  jich  vy- 
čísti nelze;  jen  na  př.  jmenována  buďte  mešní 
stipendia,  založení  chrámu  neb  obroČí,  dotace 
oltářů,  kaplí,  chrámů,  seminářů,  klášterů,  mis- 
sijních  ústavů,  zakládání  zbožných  bratrstev, 
n.  pro  chudé  panny,  pro  studující,  sirotky, 
slepce,  hluchoněmé,  špitály,  pro  pochovávání 
mrtvých.  Bv^-, 

N.  mešní  (Č.  stipendia  mešní,  též  fun- 
dace mešní)  jsou  n.  věnované  duchovním 
za  sloužení  mší.  Vzhledem  k  tomu,  že  ducho- 
venstvo každé  fary  má  povinnost  sloužiti  do 
roka  jistý  počet  mší  (jmenovitě  o  svátcích  a 
nedělích),  mohou  knězi  za  sloužení  mŠe  v  jisté 
intenci  přijmouti  dar  (stipendium  missae) 
pouze  tenkráte,  když  to  není  mše,  k  níž  jsou 
úřadem  svým  zavázáni.  N.  mešní  mohou  zá- 
ležeti buď  v  penězích  nebo  v  jinoch  věcech, 
jež  jsou  příspěvkem  k  výživě  ouchovního. 
Dle  obyčeje  bývají  n.  mešní  vymčřovány  tak, 
aby  na  jednu  mŠi  připadla  1  K,  ač  bývají 
stanovenv  summy  větší  neb  menší.  Kterému 
duchovnímu  má  stipendium  připadnouti,  zá- 
visí na  vůli  dárcově.  Na  stipendia  zanechaná 
poslední  vůlí  bez  bližšího  určení  může  činiti 
nárok  farář,  k  jehož  farnosti  zesnulý  za  svého 
života  náležel.  Min.  výn.  z  29.  prosince  1851 
č.  169.  stanoveno,  že  příjem  z  mešních  n-cí 
nemá  se  čítati  v  kongruu  farářů.  Později  roz- 
řešena ona  otázka  zákonem  o  kongrui  ze  dne 
19.  dub.  1885  č.  47.  ř.  z.,  k  němuž  vydáno 
prováděcí  nařízení  ze  dne  2.  července  1885, 
a  nověji  zák.  z  9.  září  1898  č.  176  ř.  z.  a 
prováděcím  nař.  min.  kultu  a  vyuč.  a  min. 
fín.  ze  16.  listop.  1898  č.  205.  ř.  i. 

N.  studentské  č.  studijní  (též  nadání 
studijní,  stipendia)  jsou  n.  určené  k  pod- 
poře studia  na  středních  a  vysokých  školách. 
Základ  svůj  mají  v  Čechách  v  t.  zv.  semi- 
nárních nadacích,  jež  byly  zřizovány  hlavně 
od  vynikajících  katol.  rodin  šlechtických 
v  různých  jesuitských  kollejích.  Nejstarší  ta- 
ková nadání  založena  byla  v  Čechách  již  na 
sklonku  XVI.  stol.  Do  správy  veřejné  pře- 
vzaty byly  všechny  n.,  a  tudíž  i  studijní,  te- 
prve za  Marie  Terezie  a  Josefa  II.  Nejv.  re- 
skriptem  z  29.  května  1754  nařízeno,  Že  se 
mají  »veŠkerá  v  německých  dědičných  ze- 
mích pro  chudinu  určená  dobročinná  nadáni 
nejen  co  do  poČtu  zjistiti,  nýbrž  i  co  do  všech 


968 


Nadar  —  Nádasdy-Fogaras. 


jejich  poměrů  důkladně  prozkoumati*.  O  všech 
lundacich  a  ústavech  zřízen  měl  býti  hlavní 
výkaz  a  zároveň  se  mělo  podle  instrukce 
současně  vydané  vyšetřiti  zařízení,  majetek, 
způsob  užívání  i  správy  všech  nadání.  Vý- 
kazy předložené  zemskou  vládou  byly  dle 
resoluce  Marie  Terezie  z  31.  čce  1762  dů- 
kladně prozkoumány  a  zároveň  stanovena 
zásada  vrchního  státního  dohledu  na  všechny 
n.  Zemské  vládě  uloženo  bdíti  nad  řádným 
spravováním  n-cí,  předkládati  roční  výkazy 
o  stavu  jejich  jmění  a  jmenovitě  sebrati  texty 
nadačních  listin.  Ncjv.  rcskriptem  z  24.  března 
1764  stanoveno  pak  dále  mimo  jiné,  Že  fun- 
dační  kapitály  uložené  u  soukromých  osob 
mají  zůstati  na  svém  místě,  jen  požívají*li 
dostatečné  jistoty,  naproti  tomu  však  že  nové 
nadační  kapitály  mají  býti  ukládány  »ad  fun- 
dos  publicos*.  Dekretf^m  dvorské  kommisse 
nad  studiemi  ze  dne  22.  Čce  1784,  vydaným 
na  základě  Nejv.  rozhodnutí,  pak  nařízeno, 
že  při  všech  studentských  n-cích  mají  návrhy 
na  udělení  činěny  býti  vždycky  po  před- 
chozím přísném  zkoumání  žádostí  dvorskou 
studijní  kommissí  a  předkládány  panovníkovi; 
úřady  a  soukromníci,  kterým  náleželo  právo 
zadávati  n  ,  nesměli  uděliti  n-ci  jinému,  než 
koho  dotčená  dvorní  kommisse  uznala  hod- 
ným. Další  pravidla  vydána  pak  dekretem 
dv.  kommisse  nad  studiemi  ze  dne  15.  října 
1784.  Nemajetnost  k  dosažení  n.  vůbec  pře- 
depsaná vyměřena  v  ten  smysl,  Že  tací  jinoši 
>sice  nesmějí  býti  dětmi  zámožných  rodičů 
neb  sami  dobře  postavenými  sirotkv*,  avšak 
ani  taková  chudoba  se  nerozuměla,  že  by 
»rodiče  žadatelovi  neb  on  sám  tak  chudým 
býti  musel,  aby  od  chudinského  ústavu  za- 
opatření žádati  mohu.  Této  zásady  šetří  se 
i  nyní  při  udílení  stipendií.  Dekretem  české 
kanceláře  dv.  ze  dne  27.  září  1785,  svědčícím 
čes.  guberniu,  byly  na  základě  Nejv.  rozkazu 
semináře  a  konvikty  zrušeny  a  ve  stipendia 
v  penězích  vyplácená  přeměněny.  Nařízením 
čes.  zem.  gubernia  z  22.  čna  1786  č.  15.150. 
předepsáno,  že  se  mají  obligace  studentských 
nadání  odevzdati  zem.  guberniu,  a  úroky  že 
se  mají  odváděti  do  c.  k.  komorní  pokladny, 
kde  stipendisté  mají  přijímati  úroky.  Penězi 
hotové  byla  vyplácena  »seminární  nadání* 
až  do  zřízení  Pražského  konviktu,  který  ote- 
vřen na  základě  dvorského  dekretu  z  9.  kv. 
1803  ve  studijním  roce  1830—31.  Původně 
měla  býti  zřízena  jen  42  nadační  místa,  avšak 
v  18  letech,  po  která  konvikt  trval  (bylť 
v  srpnu  1848  zrušen),  vzrostl  jejich  počet  na 
135.  Výnosem  min.  vyuč.  ze  4.  dubna  1849 
č.  1778  vydána  ustanovení,  jak  nakládati  jest 
s  místy  nadačními,  jeŽ  se  uprázdnila  zruše- 
ním konviktův  a  považována  býti  měla  za 
stipendia  peněžní.  Maximálně  vyměřeny  n. 
st.  na  200  zl.  konv.  měny;  udíleti  n.  vzne- 
seno na  místodržitele  a  zíistaveno  jeho  uvá- 
žení, zla  při  n-cích,  jejichž  fond  by  dovo- 
loval vyšší  výměru  stipendií,  zříditi  se  mají 
dva  stupně,  jeden  se  150  zl.  konv.  měny  pro 
studia  gymnasijní,  druhý  se  200  zl.  konv. 
mény  pro  studia  vyšší.    Největší  počet  n-cí 


studentských  ze  všech  zemí  rakouských  jest 
v  Čechách.  Na  konci  r.  1891  bylo  jich  v  Če- 
chách úhrnem  933,  z  nichž  536  spravováDO 
bylo  od  c.  k.  místodržitelství,  kdežto  397  od 
jinÝch  úřadův  a  orgánův.  Koncem  r.  1893 
bylo  jich  už  přes  tisíc.  Texty  listin  studij- 
ních ncí  v  království  Českém  počínajíc  cnd 
nejstarších  dob  uveřejněny  jsou  ve  sbírce 
Studijní  nadání  v  krdl,  Čtském,  vyd.  od  r.  1894 
místodržitelstvím  král.  Českého  (dosud  vyšlo 
8  sv.).  Srv.  předmluvu  k  I.  sv. 

Nadar  (vl.  Felix  Tournachon,  řečený 
N.),  kreslíř,  literát  a  vzduchoplavec  financ. 
(*  1820  v  Paříži).  Studoval  v  Lyone  lékař- 
ství, ale  oddal  se  záhy  žurnalismu  a  spiso- 
vatelství;  po  návratu  do  Paříže  (1842)  přijal 
jméno  N.  Sprvu  psal  do  listů  druhého  řádu. 
potom  byl  tajemníkem  Lesse psovým  a  Gran- 
dinovým  a  při  tom  pěstoval  malířství,  divadlo, 
psal  novelly  a  kreslil  karikatury  do  listů: 
»Charivari<,  »Corsaire<  a  >Journal  pour 
rire<.  Roku  1849  založil  » Revue  comiqae«, 
r.  1852  s  bratrem  fotografický  atelier.  R.  1854 
vydal  Le  Pantheon -Nadar ^  galerii  proslulých 
osobností  pařížských,  dílo,  v  němž  nepokra- 
čováno, ač  mělo  neobyčejný  úspěch  v  ciziné. 
V  násl.  letech  oddal  se  N.  vzduchoplavbé. 
přednášel  o  ní,  organisoval  společnosti  a 
zbudoval  ohromný  ballon  Le  Géant  (prvá 
plavba  r.  1863),  s  nímž  zaletČl  při  2.  plavbě 
(t.  r.)  z  Paříže  do  Hannoveru ;  plavby  baJloDu 
toho  vypsal  v  Mémoires  du  Géant  (1864)  a 
Le  droit  au  vol  (1865).  Vzduchoplavba  píxl- 
kopala  N-a  finančně,  proto  se  chopil  foto- 
grafování a  to  s  neobyčejným,  rostoucím 
úspěchem.  Mimo  literární  práci  při  žurnálech 
uveřejnil  samostatné,  lehce  a  barvitě  psané 
brošury:  La  robe  de  Déjanire  (1841);  Qtiand 
fétais  étudiant  (1857);  Le  miroir  aux  alouettes 
(1858);  Les  ballons  en  1870  (1871),  vztahujíd 
se  k  ballonům,  jež  konstruoval  za  účelem  vá- 
lečným; Histoire  buissonniére  (1877);  L* hotel- 
lerie  des  Coquecigrues  (1880);  La  passion  itf«- 
strée  de  N.  S.  Gambetta  (1882);  Le  générai 
Frtcassier  (1882);  Le  monde  ou  Pan  patauge 
(1883).  —  Syn  jeho  Paul  (*  1856)  vydává 
odborný  list  »Le  Paris-photographe*. 

Nádaidy  -  Fog^ras  [  nádašdy  -  fogaraš  ] , 
šlechtický  rod  uherský,  původu  chorvatského, 
jehož  počátky  sledovati  možno  do  Xll.  stol. 
Hodnosti  hraběcí  dosáhli  r.  1625.  Rod  mel 
dvě  větve  (Nádasdy  a  Fogarasfóldy). 
z  nichž  starší  vymřela  po  meči  polním  pod- 
maršálem  hr.  Tomášem  N-m  r.  1860.  Od  XVÍ. 
stol.  setkáváme  se  s  členy  rodu  v  dějinách 
politických  a  vojenských.  Byli  to:  Tom᧠
N.,  zv.  >velký  palatinc  (♦  1498  —  f  ^562). 
Studoval  ve  St.  Hradci,  v  Bologni  a  Řimč, 
vstoupil  jako  tajemník  do  služeb  Lndvika  U. 
a  po  bitvě  moháčské  do  služeb  Ferdinando- 
vých, o  jehož  zvolení  se  horlivě  pfičinil.  Fer- 
dinand poslal  jej  jako  velitele  předního  voje 
proti  Turkům;  r.  1529,  když  hájil  proti  ním 
Budína,  zrazen  a  vydán  Sulejmánu  IL,  který 
jej  poslal  k  Janu  Zápolskému,  v  jehož  služ- 
bách dostalo  se  N-mu  hojných  důstojenství 
a  statků,  též  Fogarašc  v  Sedmihradsku.  Po 


Nadaud  —  Naděje. 


969 


sporech  se  svým  sokem  Lud.  Grittim  vrátil 
se  N.  do  služeb  Ferdinandových  (1534),  jenž 
ho  jmenoval  palatinem  (1554).  Též  jako  pod- 
porovatel uměni  a  věd  slynul  N.  a  byl  také 
přívržencem  hnutí  reformačního.  V  Buda- 
pešti, v  rodinném  paláci  N  ů,  stojí  jeho  po- 
mník. Pravnuk  jeho,  vnuk  Františka  N  a 
(*  1566  —  t  1603)  a  Alžběty  Báthoriové 
(v.  t.  9)  a  syn  hr.  Pavla  a  Judithy  Révayové, 
byl  státník  František  N.  {*  kol  1625  — 
t  1671  ve  Vídni).  Oddav  se  záhy  službám 
adininistrativným,  stal  se  judex  curiae  r.  1655. 
Zabýval  se  též  literaturou  a  vydal:  Basilio- 
graphia  hungarica,  seu:  Mausoleum  regni  apo- 
stolici  regum  et  primorum  militantis  Hunga- 
riae  ducum  (1664);  Cynosura  juristarum  (1668), 
sbírku  zákonův  uherských,  a  dílo  hr.  Petra 
Révayc:  De  monarchia  et  S.  corona  regni  Hun- 
gariae  (1659).  Pro  účastenství  ve  spiknutí 
Vesselényiho,  Frangipana  a  Zrinjského  ob- 
ležen na  svém  zámku  Pócsfalu,  zajat  a  popra- 
ven N.  na  rozkaz  Leopolda  I.  30.  dubna  1671 
.  ve  Vídni.  Ohromné  jmění  jeho  konfiskováno 
a  11  dětem  dáno  jen  165.000  zl.  a  nařízeno 
jim  změniti  jméno  své  v  »Kreutzberg«.  — 
Vnukem  tohoto  byl  František  Leopold 
N.,  uher.  grenerál  (♦  1708  v  Rad^joně  v  štýr- 
sku  —  t  1783  v  Karlovci).  Byl  jako  husarský 
plukovník  v  Itálii,  Uhrách  a  na  Rýně  (1734-39) 
a  jako  generál  jízdy  účastnil  se  války  o  dě- 
dictví Rakouské.  R.  1741  odňal  Francouzům 
a  Bavorům  Jindř.  Hradec,  r.  1744  vyzname- 
nal se  při  přechodu  Karla  Lotrinského  přes 
Rýn.  Přes  neúspěch  u  Doks  (1745)  kryl  obe- 
zřele ústup  Karla  Lotrinského  a  t  r.  zmocnil 
se  pruského  leženi  za  bitvy  u  Zárova.  Po 
míru  DráŽdknském  poslán  do  Itálie  a  bojoval 
tam  rovněž  s  úspěchem,  porazil  Španěly  na 
Addě  (1746),  zmocnil  se  Piacenzy  a  obsadil 
Janovskou  republiku.  Za  to  jmenován  gener. 
jízdy  a  velitelem  budínským  (1754)  a  dvě 
léta  potom  báném  chorvatským.  S  vojskem 
chorvatským  přitrhl  r.  1757  k  Daunovi,  bo- 
joval u  Kolína,  přemohl  Winterfelda  u  Moysu 
a  dobyl  Svídnice  a  Vratislavi.  Po  válce  vrátil 
se  do  Banátu. —  František  Seraf.  N.-F., 
politik  f*  1801  —  t  1883  ve  Vídni),  syn  Mi- 
chaela N-a  (*  1775  —  t  1864),  byl  v  letech 
1843—46  zatímním  předsedou  sedmihradského 
thesauriátu,  v  1.  1857—60  ministrem  spra- 
vedlnosti; r.  1860  v  rozmnožené  radě  říšské 
byl  předmětem  ostrých  útoků  (»nejnťnávidě- 
nějšim  Uhrem*  nazván  prvně  v  knížce  »Sed- 
mihrady  za  posl.  čtyři  léta<).  Od  r.  1861  do 
1865  byl  dvorským  kancléřem  sedmihrad- 
ským. 

ifadand  F*d6]  Gustave,  chansonnier  a 
hudební  skladatel  francouz.  (*  1820  v  Kou- 
baixu  —  t  1893  v  Paříži).  Rodiči  byl  určen 
obchodu,  záhy  však  oddal  se  hudbě  a  poesii. 
Tak  vznikly  jeho  chansony,  jež  ceněny  sprvu 
jen  v  úzkém  kroužku  přátelském,  později 
však  i  v  salonech,  jichž  oblíbeným  hostem 
N.  býval,  a  ve  veřejnosti.  Řada  jich  zlidověla 
(Les  deux  notaires;  Pandore  ou  les  deux  gen- 
darmes;  Carcassonne ;  Le  voyage  aérien),  N. 
je  v  nich  z  nejlepších  pokračovatelů  Béran- 


gerových;  píseň  jeho  jest  duchaplná,  odmě- 
řená a  pravdivá.  Na  poli  hudebním  byl  N. 
ještě  tvůrcem  několika  operett,  jež  prove- 
deny v  soukromých  salonech;  z  literárních 
prací  N-ových  sluší  uvésti  ještě  mravoličný 
vesnický  román  Une  idylle  (2.  vyd.  1886)  a 
Théátre  inedit  (1893).  Chansony  vydávány 
s  úspěchem  v  1.  1849 — 92,  souborně  vyšly 
o  3  sv.  Chansons  v  1.  1879—80.  U  nás  pře- 
kládal N-a  Vrchlický. 

Nadbřiiek  v.  Epigastrium. 

Nadéje  v  mathematice  jest  1.  naděje  ob- 
jektivní, zvaná  mathematická,  2.  n.  sub- 
jektivní, zvaná  morální.  N-ji  mathematickou 
sluje  součin  z  očekávané  výhry  (výhody)  a 
pravděpodobnosti  {probabilita s)^  že  výhra  na- 
stane. N*ji  mathematickou  aneb  též  očeká- 
vání lze  pro  mnohé  případy  nazvati  průměr- 
nou hodnotou.  Nazveme-li  5j  a  s,  sázky  dvou 
hráčů,  jejichž  pravděpodobnosti.  Že  učiní  vý- 
hru, jsou  pi  ^  Pt,  musí  především 

Pi  i-;'i  =  l. 
Zde  jest  v  platnosti  zásada:  sázkv  jsou  úměrný 
pravděpodobnostem  výhry,  teáy 

h'U=Pi'Pf 
Z  této  úměry  plyne 

«#:(*! +  52)  —  A'i :(/»!+ /'i) 
nebo  *i:>'=/'i'li 

t.  j.  sázka  má  se  k  výhře  jako  příslušná  pravdě- 
podobnost k  jednotce  čili  jistotě.  Z  poslední 
úměry  plyne  s,  =  p,  v  a  podobně  jest  s,  «=•  p^  v, 
tudíž  všeobecně 
(1)  s=:pv. 

V  rozmanitých  hrách,  sázkách,  loteriích, 
pojištěních  a  podobně  sázíme  jistou  summu, 
za  niž,  nastane-li  příznivý  případ,  obdržíme 
určitou  výhru  neb  určitý  zisk.  Má-li  podnik 
takový  spočívati  na  spravedlivém  základě, 
musí  sázka  hráče  s  rovnati  se  jeho  n-ji  ma- 
thematické  pv  ve  výhru,  což  vyjadřuje  rov- 
nice (1).  Jaká  jest  na  př.  n.  mathematická, 
Že  někdo  vyhraje  144  K,  vrhne-li  dvéma  kost- 
kami paš  vůbec,  aneb  součet  5  anebo  paš 
určitý?  N.  mathematická  vrhnouti  paš  vůbec 

jest    — .  144 «» 24,    vrhnouti    součet    5   jest 
o 

— .  144  =  16  a  konečně  vrhnouti  paš  určitý 


1^ 

36 
měru 


.  144  =  4,  proto  jsou  n.  mathematické  v  po- 

i.  .  J_  .  JL      A  •  _1  .  ^ 

6   '  9   •  36  ""  36  *  36  *  36 ' 

t.  j.  vrhne-li  se  součet  5,  jest  vytoužená  vý- 
hra čtyřikrát,  vrhne-li  se  paš  vůbec,  šestkrát 
vetší  než  vytoužená  výhra  pro  vrh  určit<jho 
paše.  Mějme  na  př.  v  osudí  16  lístků,  z  nichž 
8  jest  číslovaných  od  1  do  8,  ostatních  8  však 
prázdných;  vsadí-li  kdosi  3  K,  obdrží  za  ně 
tolik  korun,  jaké  číslo  vytáhl.  Jaké  jest  jeho 
očekávání  ?  Pravděpodobnost,  že  vytažen  bude 

kterýkoliv  lístek,  jest  a  tedy  mathemati- 
cká  n.,   že   vyhraje   1,  2,  3, . . . ,  8   K,  jest 


1 


970 


Naděje. 


^^ .  1,  77  .  2,  —  .  3, . . .,  TT  .  8 ,    tudíž    veškerá 


16 


16 


16 


16 


mathematická    n.    rovná    se    77(14-2  +  3 

1  ^^ 

-}-...-[-  8)  =  2—  K,  pročež  hra  tato  byla  by 

neshodnou. 
Z  rovnice  (1)  vychází 

(2)  V--Í-, 

t.  j.  výhra  rovná  .se  sázce  dčlené  pravděpo- 
dobností, Že  výhra  nastane.  Výhry  mají  se 
vypláceti  dle  vzorce  (2).  Za  příklad  uvedeme 
loterii  (v.  t.)  číslovou  (malou).  Pravděpodob- 
nosti /?,  Že  v  malé  loterii  vyjde  vsazené  ex- 
tráto, nominato,  ambo,  terno,  kvaterno  nebo 

kvinterno.  jsou  ^.  ^.  g^,  ^,  5^, 
— ,  má  tudíž  při  sázce  s  býti  případná  vý- 
hra 185,  905, 400-55, 117485,  5110385,  439492685. 
V  Rakousku  však  vyplácí  se  jenom  145,  675, 
2405,  48005,  192005,  480005,  z  čehož  patrno, 
že  za  kvaterno  a  kvintt  rno  vyplácí  se  4krát 
a  lOkrát  tolik  co  za  terno. 

Konečně  z  (1)  jde 

(3)  P"^, 

t.  j.  pravděpodobnost,  že  se  vyhraje,  rovná 
se  podílu  ze  sázky  a  výhry.  Má-li  hráč  n-ji, 
že  pro  příznivé  pravděpodobnosti  ;'i,;'s«..., 
pn  vyhraje  i^i ,  v^ , . . . ,  v« ,  jaké  jest  jeho  očeká- 
vání? Dle  vzorce  (1)  jest  hledaná  mathema- 
tická n.  „ 

(4)  N=  p^  v,  4-  /'í  Vj  +  . .  .  +l'n  Vn  =  2' Pn  Vn, 

n  —  i 
t.  j.  vsadí-li  hráč,  že  se  splní  několik  na  sobě 
nezávislých  zjevů,  jest  jeho  n.  mathematická 
ve  výhru  rovna  součtu  součinů  z  jednotli- 
vých výher  a  pravděpodobností,  že  jich  získá. 
Tato  hodnota  udává  i  patřičnou  sázku.  I  mů- 
žeme tento  případ  se  stanoviska  hráče  po- 
kládati za  sloučení  tolika  her,  kolik  sázek 
učiněno  bylo,  čili  za  jedinou  hru,  tak  Že 
i  sázky  k  jednotlivým  hrám  spojí  se  v  jedi- 
nou sazku. 

Jsou-li  pro  stejné  výhry  pravděpodobnosti 
sobě  rovny,  jest 

(5)  N^npv. 

Majíli  sázky  hráčů  vzhledem  k  očekávané 
výhře  spočívati  na  správném  základě,  musí 
před  rozhodnutím  hry  n.  mathematické  všech 
hráčů  býti  sobě  rovny,  tedy 

(6)  p,  Vj  =;?,  v,  =  .  .  .=pn  Vn. 

Věta  PiV^=:p^v^  se  nezmění,  pokládámc-li 
jednu  ze  dvou  osob  za  repraesentanta  něko- 
lika účastníků;  v  tom  případě  jest 


n 


(7)    Pi  v^  =  {p^  -f  p,  + . . .  +pn)  V3  =  Vj  2:Pn. 

n  -  --  2 

Všeobecný  vzorce  (4)  lze  přeměniti,  ne- 
jsou-li  dány  pravděpodobnosti,  nýbrž  počet 
případův,  udávajících  výhry.  Dostane-li  se 
nám  výhry  Vj,  v^t . .  .^  vn  v  případech  aj, 
a, , . . .,  a,^  a  nenastane-li  v  případech  aj^  ani 
výhra  ani  ztráta,  jest  n.  mathematická 


^  ai  +  ai  +  ---  +  ««  +  «A:  .^ 

u  —  t 
Na  př.  los  loterie  o  500  losech,  na  které 
připadne  jedna  výhra  1000  K,  čtyři  po  500  T 
a  deset  po  100  K,  má  míti  dle  vzorce  (8) 

cenu  1000 -f  4.500  +  10.100        _   _, 

iV= — -— =^  o   Iv. 

500 

Historickou  důležitost  má  tak  zv.  >Petro- 
hradský  problém*  (Probléme  de  Pétersbourg). 
který  r.  1713  Bernoulli  předložil  Montmor- 
tovi  a  jejž  lze  takto  vysloviti:  Osoba  A  vrhne 
vzhůru  peníz  seznámením  hlava  a  písmo 
a  platí  osobě  B  určitou  sázku,  řekněme  1, 
padne-li  při  prvním  vrhu  písmo,  v  kte- 
rémžto přípaaě  jest  hra  ukončena.  Padne-h 
hlava,  hraje  se  dále,  a  padne-li  při  druhém 
vrhu  písmo,  obdrží  B  2,  v  kterém  případě 
jest  hra  opět  ukončena.  Padne-li  i  při  dru- 
hém VI  hu  hlava,  hraje  se  dále,  zkrátka  hraje 
se  až  k  tomu,  řekněme  Jttému,  vrhu,  při  kte- 
rém se  ponejprv  obi e ví  písmo,  při  čemŽ 
B  obdrží  2'—^^  načež  jest  hra  ukončena. 
Otázka  jest:  jakou  hodnotu  má  mathematická 
n.  osoby  B,  t.  j.  jakou  protisázku  má  B  po- 
ložiti na  začátku  hry,  aby  hra  byla  spraved- 
livou? (Srovnej  A.  Seydler,  Poznámka  k  t.  zv. 
Petrohradskému  problému.  Časopis  pro  pČst 
mathem.  a  fys.,  XIX.,  str.  277— 281."^  Mathe- 
matická n.  ve  výhru  nebo  ztrátu,  když  jii 
sázka  učiněna  byla,  sluje  též  mathematt* 
ckým  risikem  nebo  mathematickon 
odvahou. 

Věty,  které  podává  mathematická  n.,  určují 
očekávání  nehledě  ku  poměrům  osob,  která 
se  podnikův  účastní:  při  podnicích  těch, 
t  nichž  plyne  zisk  nebo  ztráta,  přijímá  se 
za  podmínku,  jak  jsme  již  seznali,  aby  všichni 
účastníci  měli  stejné  výhody.  Ačkoliv  pod- 
mínky jistých  podniků  vůbec  nebo  vzhledem 
k  zevnějším  okolnostem  jsou  tytéž,  přece 
mohou  býti  dle  osobních  (subjektivních)  po- 
měrů rozdílnými.  Osoba,  značným  majetkem 
vládnoucí,  snadněji  vynaloží  na  podnik  ně- 
jaký větší  obnos  než  osoba,  která  disponuje 
menšími  prostředky.  Mathematická  n .  ve  zdar 
podniku  jest  pro  jednu  i  druhou  osobu  til 
Jinak  jest  však,  berou-li  se  v  úvahu  subjek- 
tivní poměry  súčastněných  osob.  Má-li  na 
př.  někdo  1000  K,  snadněji  oželí  ztrátu  10  K, 
než  ten,  kdo  vládne  pouze  100  K.  Jiný  vý- 
znam, jinou  důležitost  čili  jinou  morální 
hodnotu  má  10  K  pro  toho,  jenž  vládne 
100  K,  než  pro  onoho,  jenž  má  1000  K  svého 
jmění.  Rovněž  i  jiný  význam  má  očekávaný 
zisk  10  K  pro  vlastníka  100  K  ncžh  pro  ma- 
jetníka  1000  K. 

Tímto  způsobem  zjednali  jsme  si  pojem 
subjektivního  významu  summy  očekávané. 
Tento  pojem  nazval  Laplace  fortuně  morale, 
espérance  morale  (viz  Théorie  analytique  des 
Probabilités.  Chap.  X.,  pag.  432.  £>e  Tespé- 
rance  morale),  Bernoulli  mensura  sortis  a 
Grunert  erwartetes^  moralisches   VermÓgen  (v 


Nadéje. 


971 


Klúgel,  Mathematisches  Wórterbuch,  V.,  2.  díl, 
Lipsko,  1831),  ač  se  též  může  nazvati  »sab- 
jektivni  nadějí €. 

Nazveme-li  vůbec  jmění  J,  zisk  nebo  ztráta 
or,  lze  důležitost  hodnoty  a  jakožto  ztrátu 
vyjádřiti  poměrem 

načež  důležitost  hodnoty  ziskem  rozmnože- 
ného majetku  bude 

(10)  ^=7T^: 

rozdíl  pak  ze  ztráty  a  zisku 

2  a* 


y»  -  a«  • 

Někdo  má,  dejme  tomu,  jmění  500  K. 
Utrpí-li  ztrátu  100  K,  zbude  mu  400  K,  a 
100  K  představuje  nyní  V4  j^l^o  majetku;  zí- 
ská-Ii  však  100  K,  bude  míti  600  K  jmění  a 

pak  bude  100  K  představovati  -r  jeho  ma- 

111  ^ 

jetku ,  tedy       — —  =  —  jest  v  tomto  pří- 

padě  rozdíl  ztráty  a  zisku.  Z  toho  patrno.  že 
jest  ukládajícímu  peníze  na  zisk  nebo  ztrátu 
opatrnosti  třeba;  platit  zde  věta:  zisk  určité 
velikosti  má  pro  tutéž  osobu  menší  důleži- 
tost nežli  ztráta  stejné  velikosti. 

Srovnáme-li  hodnoty,  které  má  táž  část 
peněz  jakožto  zisk  nebo  ztráta  pro  osoby 
různého  jmění,  obdržíme  úměry 

t.  j.  význam  téže  summy  jako  j  ^trátv  1  ^'^ 
osoby  různého  jmění  jest  v  obráceném  po- 

-«x^„  L.  r«^:^«-i,«  I  ziskem  zvětšenému 
měru  k  majetku  {  ^^^^^^^  zmenšenému. 

Pro  zámožného  má  proto  zisk  nebo  ztráta 
téže  summy  význam  menší  nežli  pro  méně 
zámožného.  Tím  lze  vysvětliti,  Že  stejně  zá- 
možné osoby  spolčují  se  k  dosažení  jistého 
účelu,  něhot  pro  ně  má  zisk  nebo  ztráta  týŽ 
význam.  Chceme-li  vyhledati  velikost  ztráty, 
zvanou  jc,  která  má  rovnou  důležitost  se  zi- 
skem, položme  dle  vzorce  (9)  a  (10) 

jc       _       a 

z  čehož  snadným  řešením  obdržíme 

Jet 

(">  '  =  ^7+2^-- 

(Tuto  hodnotu  uvádí  Buffon  ve  svém  Essais 
ďarlthmétique  mor  ale,) 

Podobně  bude,  pojmenujeme-li  zisk  y^ 
který  má  rovnou  důležitost  se  ztrátou, 

«     ^    y 

z  čehož  plyne  ja 


nebo  ztráty  jakési  osoby,  pak  jest  h.  vzhle- 
dem k  velikosti  ztráty 

a  vzhledem  k  očekávanému  zisku 

a 


Má-li  tedy  někdo   500  K  jmění,   pak   má 
ztráta  100  K  důležitost  ^-  a  zisk  téže  sum- 


my 


6  • 


l(J+x)+C, 


r  = 


J—  2a 


Vývoj  předložených  výpočtů  lze  téŽ  takto 
pojmouti :  Značí-li  J  jmění  a  a  hodnotu  zisku 


Pokládáme-li  dle  Bernoulliho  (viz  Commen^ 
taria  Ácad.  Petrop,  T.  5.  Specimen  iheoriae 
novae  de  mensura  sortis)  veličinu  a  za  velmi 
malou  vzhledem  k  J,  pak  se  zisk  a  ztráta 
k  sobě  blíží. 

Budiž  jmění,  které  se  nepřetržitě  mění, 
f^+^»  potom  jest  proměna  v  majetku  vzhle- 
dem k  zisku         ■-^_     dx 

a  tedy  důležitost  všech  přírůstků  zisku 
i'    dx 

značí-li  C  stálou  integrační. 

Pro  prvopočátečný  stav  V=  O,  je  téŽ  jc  =  O, 
tak  že 

(12)  V^I(J  +  x)-IJ  =  l^-^, 

t.  j.  míra  důležitosti  majetku  x  k  rozmno- 
žení J, 

Podobně  vyjádří  se  proměna  v  majetku 
vzhled (.-m  ke  ztrátě 

J —  X 
a  tedy  důležitost  všech  ztrát 

když  Z=  O,  je  též  x  =0,  tedy  C==IJ,  tak  že 

(13)  Z=/J-/(J-.r)  =  /-^^. 

Má-li  se  určiti  ztráta,  jejíž  důležitost  rovná 
se  zisku,  píšeme  potom  dle  (12)  a  (13) 

z  kteréž  rovnice  obdržíme 

_     Ja 

■*'""  J+a  ' 
(Hodnotu  X  uvádí  Buífon  tak,  jak  ve  vzorci 
[llj  naznačeno,  tedy  menší  než  jest  tato.) 

Podobně  zisk,  který  pro  určitou  ztrátu  při 
určitém  majetku  má  rovnou  důležitost,  jest 
opět  dle  (12)  a  13) 


/^^±^=/ 


J —  a 


Ja 


a  tedy 

^  =  7^7- 
O  užití  vzorce  (12)  dí  Bernoulli:  »Jen  o  člo- 
věku právě  hladem  umírajícím  říci  dlužno 
ve  smysle  morálním,  že  ničeho  nemá,  že 
jmění  jeho  rovná  se  nuUe.  Člověk,  jemuž 
žebrota  ročně  10  K  vynáší,  ani  50  K  nepři- 
jme s  podmínkou,  aby  odřekna  se  žebroty  vy- 


972 


Naděj  kov  —  Naděždin. 


hledával  si  výživu  jiným  způsobem.  Třeba  by 
obyčejně  se  říkalo,  že  ten  nemá  praničeho, 
jiný  ještě  méně  neŽli  nic,  přece  osoby  ta- 
kové postavení  své  jinak  si  cení.  Proto  mu- 
síme řečenému  J  přiřknouti  určitou  hodnotu, 
značící  jmění  jisté  osoby,  které  nikdy  nulle 
se  nerovná.  Vůbec  při  tomto  počtu  necení 
se  jmění  té  které  osoby  dle  majetku,  jímž 
právě  vládne,  nýbrž  dle  všech  prostředků 
výživy  její,  jakož  i  dle  toho,  jak  užívá  své 
sily  a  schopností,  kterých  jí  Život  posky- 
tuje. 

Je-li  n.  příznivá,  že  se  původní  jmění  ně- 
jaké osoby  o  veličinu  oe  zvětší,  a  nazveme>li 
p  pravděpodobnost,  že  se  tento  případ  stane, 
jest  podle  (12) 

COŽ  znamená  morální  n-ji  ve  výhru.  Změn- 
ší-li  se  však  původní  jmění  o  veličinu  a  a 
nazveme-li  příslušnou  pravděpodobnost  ^, 
bude  naopak  dle  (13) 

Jeden  z  těchto  případů  jistě  nastane  a  proto 
jest  hodnota  morální  n. 

při  čemž  /?  -f-  ^  =  1. 

Zdaž  jest  výhodnější  věnovati  k  jednotH- 
vému  podniku  jistou  summu  5,  kterouž  mů- 
žeme v  příznivém  případě  pravděpodobností 
Pi^  získati  a  v  nepříznivém  pravděpodobností 
P2  ztratiti,  či  rozděliti  na  několik  na  sobě  ne- 
závislých podniků  téhož  druhu  za  stejných 
podmínek?  Počtem  poznáváme,  že  není 
radno  jmění  svého  najednou  k  jaké- 
musi podniku  užiti,  nýbrž  znenáhla 
nebo  stejnou  dobou  na  rozličné  způ- 
soby. 

Slavný  Laplace  dokazuje  příkladem,  že  jest 
obchodníku  morálně  výhodnější,  očekává-li 
své  zboží  na  několika  lodích  nežli  na  jedné 
a  že  tedy  výhoda  morální  zvětšuje  se  počtem 
lodí.  AP. 

NaddJkOT,  vlastně  Děj  kov,  městečko 
v  Čechách,  htíjtm.  Sedlčany,  okr.  Sedlec  na 
dr.;  73  d.,  519  ob.  č.  (1890),  far.  kostel  Nojsv. 
Trojice  vystavěný  r.  1670  na  místě  býv.  kaple 
sv.  Anny,  5tř.  škola,  četn.  stanice,  pš.,  dva 
mlýny,  pila  a  několik  výroč.  trhů.  Alod. 
panství  (1 199  ha)  se  zámkem,  dvorem  a  liho- 
varem drží  Karolina  hr.  z  Kokořova.  V  XVI. 
a  XVII.  stol.  seděli  na  zboží  nadéjkovském 
Doudlebští  z  Doudleb,  od  r.  1668  Mikuláš 
z  Germcrsheimu,  od  r.  1681  Martin  Ant.  de 
Lasaga,  od  r.  1686  měšťan  pražský  Jan  Franc, 
od  r.  1702  z  Khumberků,  v  1.  1715—1738 
Kinští  ze  Vchynic  a  Tetova,  do  r.  1753  Vác- 
lav Hynek  Deym  ze  Stříteže,  od  r.  1761  aŽ 
1803  hr.  Feucršteinové,  od  nichž  koupil  N. 
obchodník  pražský  Jan  Tuscany  a  v  minu- 
lém stol.  hr.  Vratislavové  z  Mitrovic.  Roku 
18b4  zemřel  a  jest  zde  pochován  Prokop 
Chochol  o  usek.  Za  starší  doby  stávala 
zde  tvrz. 


NadéJOT,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Jihlava,  fara  a  pš.  Zhoř;  61  d.,  364  obyv.  L 
(1890),  kaple  sv.  Floriána,  Itř.  Sk.,  rolnictn 
Připomíná  se  poprvé  r.  1298  při  proboStstrí 
benediktinského  kláštera  v  Měřiné. 

N&dél,  v  rus.  národ,  hospod.,  v.  Mir,  AOAa. 

Naděždin  (Ha^esAnH-b):  1)  N.  Nikolaj 
Ivanovic,  spisovatel  ruský  (*  1804  —  f  1856), 
jako  syn  kněze  vzdělal  se  v  duchov.  semi- 
náři rjazaňském  a  v  moskevské  duchov.  aka- 
demii, kde  vlivem  F.  A.  Golubinského  osvo- 
jil si  německou  filosofii  a  její  světový  názor. 
Sblíživ  se  s  Kačenovským,  napsal    ma  pro 
>  Věstník  Jevropyc  několik  kritických  studií 
a  stať  o  obchodních  osadách   italských  na 
sev.  pobřeží  Černého  moře.    Roku  1830  byl 
spolupracovníkem  Pogodinova  »Moskevsk&o 
Věstníku*  a  násl.  roku  založil  vlastni  časop. 
•Teleskop «,  k  němuž  přidával  přílohu  »Molva«. 
K  radě  Kačeno vského  sepsal  tcž  dissertad 
o  romantické  poesii,  souvisící  s  jeho   stu- 
diemi kritickými,  a  v  1.  1832—35  pfedDálcJ 
jako  řádný  professor  moskevské  university 
dějiny  krásných  umění,  archaeologii  a  logiko. 
Přednášky  jeho  těšily  su  značné  oblibě  jako 
zdařilé  improvisace.    R.  1836  N.    otiskl  ve 
svém  časopise  »Filosofické  listy«    Caadajc- 
vovy,  načež  byl  vypovězen  do  UsCsysolska 
a  list  jeho  zastaven.  Vyhnanstvi  jeho  trvalo 
pouze  rok.   Z  té  doby  pocházejí  jeho  hojné 
Články  v  encyklopacdii  Pljušarové   a  pojed- 
nání: Ob  istoričeskich   trudach   v   Rossiji;    Op 
istoričeskoj  istiné  i  dostovérnosti ;  Opyt  istori- 
čéskoj  geografii   rus.   mira   r»Bibliotéka   dlja 
čténijac,  1837).  Žije  pak  delší  dobu  v  Oděssc, 
zabýval  se  dějinami  již.  Ruska.  V  1.  1840  ú 
1841  poslán  byl  do  slovanských  zemí  a  r.  1843 
stal  se   redaktorem   >Žurnálu«   ministerstva 
vnitř,  záležitostí,  kde  uveřejnil  mnoho  prad 
z  rus.  národopisu,  zeměpisu  a  statistiky  (iV»- 
vorossijskija  stepi;   Ptemja   russkoje   v  ohičem 
semejstvé  Slavjan;    I\síédovanija    o    gorodack 
russkich  a  j.).   Jako  d&vérník  ministra  L.  A. 
Perovského   zabýval  se   studiem    rozkolu  2 
z  materiálu,  jím  sebraného,  vydáno  Iplédo- 
vanije  o  skopčeskoj  jeresi  (Petrohrad,  1845)  a 
cenné  pojednání  O  \agraničnych  raskoljmikáek 
(1846).  Od  konce  r.  1848  byl  předsedou  ná- 
rodopisného  oddělení   zeměpisného   spolku 
petrohradského  a  redigoval  »GeografíČeskija 
Izvěstija«  a  >EtnografiČeskij  Sborník*.  V  »Zá- 
piskách<  zeměpisného  spolku  načrtal  objem 
národopisné   nauky   a  jejího   rozdělení  dle 
různých  stránek  národního  života  {Ob  etno- 
grafičeskom  i^učeniji  rus.  národa).  Na  počátku 
své  literární  činnosti  psal  též  básné  v  ducha 
Schillerově  a  povídky.  N.  byl  z  nejnadaněj- 
ších rus.  učencův  a  kritikův.  Jsa  důkladné 
obeznámen  s  bohosloveckými,  dějepisnými  a 
literárními  naukami,  vládl  bystrým  umem  a 
vtipem.   V  literární  kritice  mnozí  pokládají 
ho  za  přímého  předchůdce  Bělinského  a  sám 
Puškin,  odbývající  Na  s  počátku  epigrammy. 
později    si   ho   velmi    vážil.     Byl    stoupenec 
Schellingův  a  přičítal  tehdejší  chudobu  ros. 
básnictví  nedostatku   silného   života   spole- 
čenského.   Na  jeho  vynikající  význam  v  dř- 


Nádherný  —  Nád/ršáh. 


973 


*  jinách  rus.  literatury  ukázal  nejprve  Černy- 
'  sevskij  (Očerki  Gogolevskajiro  perioda  rus. 
literatury).  Srovn.  též  stát  Miljukova  (>Ru8. 
-  Mysl«,  1895).  O  jeho  významu  v  rus.  náro- 
dopise  jedná  A.  N.  Pypin  (»Istorija  ras.  etno- 
graíijic).  Viz  ještě  staf  N.  Popova  (>Žumalc 
min.  nár.  osvěty,  1880),  S.  Tnibačeva  (»Istor. 
Véstnik«,  1889)  a  M.  Filippova  (>Ru8.  Bogat- 
stvo€,  1894). 

2)  N.  Aleksandr  Ivanovic,  fysik  ruský 
(*  1858  —  1 1886  ve  Františkových  Lázních), 
byl  professorem  kijevské  university  a  vydal: 
K  voprosu  o  témperaturé  absoljutnago  kipinija 
(idkostéj  (Kijev,  1882);  K  voprosu  o  kritičes- 
koj  témperaturé  i^omerov  i  gomologičeskich  rja- 
dov  (t.,  1883);  O  téplojemkosti  fidkostéj  (t., 
1885);  Etudy  po  sravnitéljmoj  fyiké  (t,,  1886, 
dissertace)  a  j.  M.  Avenarius  vydal  jeho 
Fi:^českija  i^slédovanija  (t.,  1887,  se  životo- 
pisem). 

Hadhemy  Ignaz,  lékař  něm.  {*  1789 
v  Praze  —  f  1868  t.).  Veškera  studia  absol- 
voval v  Praze,  kdež  se  stal  r.  1812  dokto- 
rem. Hned  následujícího  roku  pověřen  byl 
supplovánim  professury  theoretického  lékař- 
ství a  potom  státního  lékařství,  kteroužto 
professuru  zastával  až  do  r.  1819,  kdy  po- 
volán byl  na  místo  Mattuschkovo  za  guber- 
niálního  radu,  protomedika  i  zdravotního  re- 
ferenta pro  Čechy,  čím  se  zároveň  stal  i  ře- 
ditelem lékařsko-chirurgických  studií,  trvalým 
přísedícím  akademického  sonátu  a  praesiden- 
tem  lékařské  fakulty,  úřady,  jež  za  absoluti- 
stické vlády  a  v  rukou  úředníka  tak  energi- 
ckého a  vytrvalého  jako  byl  N.,  znamenaly 
velmi  mnoho.  Za  jeho  úřadováni  provedeny 
byly  zvláště  regulace  krajských  fysikátů,  vše- 
obecné očkováni  proti  neštovicím,  energická 
opatření  proti  šířeni  nakažlivých  nemocí, 
zvelebení  Českých  míst  lázeňských,  dále  roz- 
šíření botanické  zahrady,  pražské  všeobecné 
nemocnice,  porodnice  a  nalezince,  stavba  no- 
vého domu  v  pražském  ústavu  pro  choro- 
myslné,  anatomického  musea  s  pitevnou, 
chemické  laboratoře,  fysiologického,  zooche- 
mického  a  pathologicko-anatomického  ústavu, 
zřízení  některých  klinických  ústavů,  tak  že 
Praha  měla  nčkteré  tyto  ústavy  dříve  nežli 
Vídeň.  Připočte-li  se  k  tomu  většinou  štastná 
volba  nových  učitelských  sil  universitních, 
pochopíme  snadno,  proč  mohla  pražská  škola 
lékařská  v  prostřed  XIX.  stol.  vyniknouti 
měrou  tak  značnou.  R.  1857  stal  se  minister- 
ským radou  a  referentem  pro  medicinsko- 
chirurgická  studia  v  státním  ministerstvě  ve 
Vídni,  kde  činnost  jeho  stala  se  více  admi- 
nistrativní, omezujíc  se  na  vyřizování  dochá- 
zejících akt.  R.  1849  bylo  mu  uděleno  dě- 
dičné rytířství.  Literárně  činný  byl  toliko 
v  prvých  dobách  a  napsal  tyber  die  Ver- 
let\ung§n  in  gerichtlich-medi^inischer  Be\iehung 
(Praha,  1818)  a  Darstellung  des  Physikatwesens 
in  den  osterreichisch-deutschen  Erblanden  mit 
Be^iehung  auf  die  diesfalls  erlassenen  Geset^e 
etc.  (Vídeň.  1821,  2.  vyd.  1831),  spis,  jehož 
se  dlouhou  dobu  užívalo  jako  směrodatné 
pomůcky. 


Vádhemý  z  Borutina,  příjmení  rodiny 
šlechtické,  nyní  z  Části  v  panském  stavu  zů- 
stávající, lan  N.  (*  1766,  syn  mlynáře  v  Bo- 
hutíněj,  od  r.  1799  měšťan  v  Praze  osedlý,  zbo- 
hatl železářstvím  a  v  1. 1799-1829  skoupil  statky 
Kamenici,  Kolinec,  Chotovinv,  Svinaře,  Dub, 
Abršpach  a  Jistebnici,  z  nichž  některé  rodu 
posud  náležejí.  Majestátem  d.  6.  září  1838 
povýšen  jest  do  stavu  šlechtického  a  to  pro 
vzorný  pořádek,  který  všude  na  sv^ch  stat- 
cích zaváděl,  jsa  hospodářem  vzdělaným  a 
důvtipným.  Až  do  94.  roku  svého  věku  řídil 
statky  své  a  poddaným  svým  činil  veliká 
dobrodiní,  f  v  Praze  dne  7.  března  1860.  je- 
diný jeho  syn  Ludvík  (*  1800)  držel  za  Ži- 
vobytí otcova  Abršpach.  R.  1865  povýšen 
v  stav  rytířský  a  obdržel  příjmení  >z  Boru- 
tina«  (t  5.  května  1868).  Syn  jeho  Jan  byl 
účasten  rozličných  běhů  veřejných,  jsa  pod- 
porovatelem našich  snah  státoprávních.  Držel 
Chotoviny,  k  nimž  r.  1880  přikoupil  Měšice, 
a  r.  1882  povýšen  do  panského  stavu.  Sy- 
nové jeho  jsou  JUDr.  Ervin  aJUDr.  Oskar. 
Jiní  členové  rodu  drží  Janovice  Vrchotovy, 
Jistebnici  a  Veseličko.  Sčk. 

NadUavaik  v.  Zenith. 

Nadir  (arab.),  podnožní k,  je  bod,  na 
kterém  tížnice  pod  nohama  pozorovatelovýma 
prodloužená  až  ke  zdánHvé  (neviditelné)  kouli 
nebeské  tuto  protíná. 

Nádiriáh,  Thamasp  Kuli-chán  {*  1688 
v  Kelatu  [Chorásán]  —  1 1747).  Byl  syn  ve- 
litele turkmanského,  vstoupil  do  válečných 
služeb  u  guvernéra  chorásánského  a  s  dru- 
žinou oddaných  dopomohl  na  oko  zákon- 
nému nástupci  trůnu,  šáhu  Thamaspovi,  k  prá- 
vům vladařským,  jež  však  vykonával  sám. 
Svrhnuv  Thamaspa  s  trůnu  (1732)  uchvátil 
regentství  za  nezletilého  Abbása  III.  a  jal  se 
válčiti  s  Turky.  Tři  měsíce  po  n  zdařeném 
útoku  na  Bagdád,  kde  poražen  pomocným 
vojskem  Topala  Osmana  (1733),  porazil  to- 
hoto generála  (seraskýra)  u  Akderbendu,  za- 
čež mu  pasa  bagdádský  odstoupil  Erivaň, 
Georgii  a  Širvaň.  Porta  nepotvrdila  tohoto 
dohodnutí.  N.  potlačiv  v  již.  krajích  perských 
povstání  ve  prospěch  Thamaspův,  porazil 
Abd-ulláha  Kjoprúlůho  u  Erivaně,  dobyl  Ge- 
orgie,  Arménie,  Karsu  a  Erivaně,  získal  od 
Rusů  Derbcnd  a  Baku  a  svěřil  krajiny  ty 
svým  lénnikům.  Potom  shromáždil  zástup  v 
na  stoku  Kury  a  Arasu,  na  stepi  Muganske, 
a  dal  se  prohlásiti  za  šáha  (1736),  ohlásiv  zá- 
roveň, že  mrtev  i  Thamasp  II.  i  Abbás  III., 
jež  dal  oba  utratiti.  Aby  nebyl  rušen  ve 
svých  záměrech,  chtěl  sjednotiti  šiity  i  sun- 
nity  v  sunnitství;  pokus  se  nezdařil.  Přes 
to  měl  N.  úspěchy  válečné  v  zemích  soused- 
ních ;  skvělá,  ale  i  ukrutná  byla  výprava  proti 
velikému  mogulu,  jehož  města  sídelního 
(Dehh)  dobyl  a  pobiti  tu  dal  na  200.000  lidí. 
Příkrým  vystupováním  a  nesnášelivostí  po- 
pudil proti  sobě  zvi.  synovce  Alí  Kuli-chána, 
jehož  podnětem  zavražděn.  Věrní  uchránili 
syna  N-ova  do  Zemunu,  kdeŽ  ho  dala  cis. 
Marie  Terezie  pokřtíti  a  vychovati.  Jako  sv. 
pán  ze  Zemunu  vstoupil  tento  do  služeb  ru- 


974 


Nádivka  —  Nádraží. 


ských,  súčastnil  se  sedmileté  války  a  zemřel 
v  Mddlingu  u  Vidné.  —  Srv.  biografie  Fra- 
serovu  (Lond.,  1742,  4  díly)  a  Maynardovu 
(t,  1885). 

NádlTka  jest  smíšenina  ze  strouhané  hou- 
sky, vajec,  sekaných  mas,  ryb,  hub  s  přísa- 
dou různého  koření,  kterou  se  nadívají  různé 
druhy  mas,  drůbeže,  zvěřiny.  —  N.  ovocná 
dává  se  do  různých  moučných  pokrmův  a 
cukrářských  výrobků  v.  Fd, 

Nadledvlnky  v.  Ledvinky. 

Nadler  Karel  Christian  Gottfried, 
dialekt,  básník  něm.  (*  1809  v  Heidelberku  — 
t  1849  t.),  byl  od  r.  1834  advokátem  v  ro- 
dišti. Napsal  Fróhlich  Pal\,  Gotterhalťt  (1847) 
nářečím  falckým. 

Nadmiiti  v.  Nadýmání. 

Nádor  {tumor^  intumescentia)  nazývali  staří 
lékaři  každé  povšechné  zvětšení  orgánu  z  pří- 
čin jakýchkoliv.  Mluvili  na  příklad  o  n-u  ja- 
ter, když  nalezli  zvětšená  játra,  a€  příčinou 
přibytí  objemu  byla  rakovina  či  amyloid, 
zánět  či  jen  prosté  městnání  krve.  S  po- 
drobným poznáním  jednotlivých  chorobných 
jevů  tento  povšechný  pojem  víc  a  více  se 
oklesťoval  a  ve  své  všeobecnosti  dnes  zů- 
stal omezen  pouze  na  slezinu.  Dnes  mluvíme 
ještě  dosud  o  n-u  sleziny,  ať  zvětšena  jest 
jen  z  městnání  krve,  či  ze  zbytnění  pulpy 
své,  či  z  jiných  ještě  příčin  (v.  Slezina). 
V  užším  smysle  vyrozumíváme  n-em  novo- 
tvořenou  tkáň,  ať  ve  způsobe  útvaru  ohra- 
ničeného, ať  infíltrující  bez  přesných  mezí, 
kteráž  oproti  organismu  nositelovu  jeví  ja- 
kousi samostatnost  a  na  větším  díle  leží 
v  Živoucí  tkáni  zdravé  jako  útvar  cizí,  bez- 
účelný, ba  namnoze  zhoubný  pro  nositele. 
Definice  tato  nepřiléhá  zcela  k  pojmu  n-u, 
a  to  proto,  že  n-y  v  podstatě  své  mají  mnoho 
společného  se  záněty  vleklými,  se  záněty  spe- 
cifickými granulačními  i  s  prostým  zbytněním 
tkáně  (v.  Hypertrofie).  Tato  neurčitost 
v  definici  vyplývá  dále  z  té  okolnosti,  že  ne- 
známe určité  poslední  příčiny  vzniku  n-ův. 
N-y  vznikají  určitě  z  původních  buněk  orga- 
nismu, a  to  tak,  že  tyto  z  neznámého  dosud 
impulsu  čile  pomnožují  se  dělením.  Nově 
vytvořená  tkáň  nádorová  skládá  se  buď  ze 
samých  buněk,  ponejvíce  nediťferencovaných 
v  určitý  typ,  neb  utváří  se,  dále  se  vyví- 
jejíc z  prostého  buněčného  stadia,  ve  tkáně 
složitější  struktury.  Čím  více  blíží  se  skladba 
n-u  ke  známým  typům  tkaní  normálných,  tím 
neškodnějším,  lhostejnějším  pro  nositele,  jest 
n.  (n-y  homologní);  čím  větší  úchylku  sta- 
novíme u  n-u  od  typu  původní  tkáně  mateř- 
ské, tím  bývá  n.  zhoubnějším  (n.  heterologní). 
Klinikové  i  anatomové  používajíce  tohoto 
praktického  stanoviska  dělí  n-y  ve  zhoubné 
(maligní)  a  neškodné  (benigní).  N-y  zhoub- 
né prozrazují  se  těmito  vlastnostmi:  1.  Ro- 
stou poměrně  rychle  a  nepřestávají  růsti, 
dokud  smrť  jimi  způsobená  neukončí  utrpení 
nositelova.  2.  NiČí  dokonale  tkáň  neb  orgán, 
v  němž  vznikly.  Od  zdravé  tkané  pravidlem 
nebývají  přesné  rozhraničeny,  nýbrž  aggres- 
sivně,    mnohonásobnými    cestami  pokračují 


do  obvodu.  3.  Otravují  všechen  organiscas 
jedovatými  látkami,  které  baňky  nádorové 
připravují.  4.  Způsobují  metastasy,  t.  j.  vze> 
kaji  nová  a  nová  ložiska  po  orgánech  m- 
mnoze  i  vzdálených  od  původní  choroby  (t. 
Me  tas  tase).—  N-y  neškodné  naproti  točí 
na  větším  díle  jsou  útvary  přesné  od  zdrafc 
tkané  ohraničené,  vyrůstají  z  pravidla  zvolaa. 
nenápadně,  až  do  určité  velikosti,  pak  be? 
přestanou  růsti,  nebo  rostou  sotva  znatdsé 
dále ;  jsou  pro  nositele  indiiferentními,  pckxíi 
jejich  poloha  i  velikost  není  mechanickou 
překážkou  ve  funkci  or£[ánu  postiženého  neó 
ústrojí  sousedních,  důležitých  pro  trvání  b- 
vota.  Roztříditi  n-y  na  základe  čisté  anato- 
mickém neb  čistě  embryologickém  tak,  abr 
nebylo  při  klassifikaci  žádného  případu  oih 
tíží,  dosud  nepodařilo  se.  Vych^me-li  vsak 
od  fakta,  že  elementy  nádorové  jsou  jen  po- 
tomstvem určitých  buněk  tkaninovýďi  nor 
málného  těla,  přirozeně  dospíváme  k  roztří- 
dění n-ů  dle  jednotlivých  typů  tkanlnovýds, 
a  to  takto:  1.  N-y  vazivových  tkaní:  sarkom. 
myxom,  ílbrom,  chondrom,  osteom,  angioa. 
1  vmfom,  myelom ;  2.  n-y  svalové  tkané:  rhab- 
oomyom,  leiomyom;  3.  n-y  nervových  tkasi: 
gliom,  neurogliom,  fíbroneurom;  4.  n-y  ep> 
theliálné:  papillom,  adenom,  karcinom.  Toto 
rozdělení,  jinak  zcela  prosté  a  praktickr 
snadno  upotřebitelné,  velmi  užitečné  můié 
se  applikovati  pro  n-y  homologní,  ale  neod- 
straiiuje  obtíží  při  n-ech  heterolognídi, 
u  nichž  právě  setkáváme  se  se  strukturoi: 
často  bczvýraznou,  neb  s  několika  typy,  jež 
v  sebe  přecházejí.  Knd. 

N-y  pigmentované  v.  Melanom. 

Vadpaiek  v.  Acromion. 

Nadpoméikj  důstojník  stupné  mezi  po- 
ručíkem a  setníkem  (rytmistrcm).  Srv.  Dft- 
stoj  nik.  FM. 

Nadproména  v.  Hypcrmetamorfósa. 

Nadprsti  v.  Hyperdaktylie. 

Nadrahnle,  nadragula,  bot.,  Arům  macM- 
latum  L.,  ar  on  blamatý,  v.  Arům. 

Nádraží  (něm.  Bahnstation,  Bahnkof,  fr. 
gare)  je  místo  volné  neb  budovami  opa- 
třené, jež  k  trati  železniční  přiléhajíce  neb 
těsně  s  ní  souvisíce,  slouží  ku  přijímáni  osob 
nebo  zboží  určeného  k  dopravě.  Je  tedy  ne- 
zbytně nutno  v  takových  místech  postarat 
se  o  možnost,  by  při  provozování  vozby  ^ak 
mohl  na  malou  chvilku  zastaviti  —  nech( 
již  současně  přijíždí  vlak  se  strany  opačné 
čili  nic.  Tato  okolnost  především  žádá,  bj 
i  v  horských  krajinách  n.  vyvedena  byla  dle 
možnosti  v  horizontále  nebo  ve  sklonu  velmi 
mírném,  by  nové  rozjetí  vlaku  nebylo  sti- 
ženo  překážkami.  Rozloha  n.  řídí  se  dle  toho, 
kde  nádraží  je  položeno  a  jakému  účela  ciá 
býti  určeno.  Jsou  n.,  jež  slouží  pouze  a  je- 
dině jen  pro  dopravu  osob,  a  to  jsou  n. 
druhu  nejjednoduššího  č.  zastávky.  Na  ta- 
kovýchto zastávkách  je  třeba,  by  vedle  ko- 
lejí byl  zřízen  zvýšený  perron,  z  néhoi  se 
vstup  nastupujícím  osobám  do  vlaku  aleb- 
čuje  —  a  aby  byla  po  ruce  krytá  místnost 
k  ochraně  nastupujícího  obecenstva  před  ne- 


Nadrybí  —  Nadržování.  975 

pohodou.  Jakožto  kontrast  k  n.  této  poslední '  potkávati,  nesmi  býti  tedy  kratší  než  260  m. 
kategorie  jeví  se  n.  velkoměstské  —  zejména  {  Koleje  vedlejší  odbočují  při  vstupu  do  n.  od 
při  poloze  v  rovině.  Zde  musí  býti  posta-  kolejí  hlavních  výhybkami  a  slučují  se  po 
ráno  o  to,  by  vlaky  potkávající  se  mohly ,  konci  n.  opět  výhybkami  v  kolej  jedinou, 
se  řádně  a  bezpečně  vyhnouti,  musí  býti  po-  není-li  tu  hlavní  koleje  podvojné.  Stanice, 
staráno  o  dostatečnou  délku  n.  a  o  náležitý ;  kde  zaopatřovány  bývají  stroje  uhlím,  bývají 
počet  kolejí  vedlejších  (jeŽ  dávají  se  asi  |  od  sebe  vzdáleny  asi  na  15—20  km.  Někdy 
na  4*8  m  od  sebe)  vedle  koleje  průběžné  jeví  se  výhodným,  n.  pro  dopravu  osob  od- 


hlavní.  K  ní  připojuji  se  při  koncích  ná- 
draží koleje  vedlejší  pomocí  výhybek.  Na 
hlavním  n.  musí  býti  postaráno  o  přijímací 
budovu  s  čekárnami  a  místností  pokladní  pro 


loučiti  od  n.  určeného  ien  pro  náklady  a  se- 
řaďování  vlaku.  Zvláštní  druh  n.  pro  dopravu 
osob  jsou  n.  čelová  (Kopfstationen),  při 
nichž  rozvětvují  se  koleje  hlavní  v  ramena. 


osoby  nastupující,  o  skladiště  pro  zboží  do-  jeŽ  na  určitém  místě  končí.  Nastupování  do 
šlé  neb  k  dopravě  určené,  o  příslušnou  sta-  vlaku  a  vystupování  děje  se  tu  dle  zcela 
nici  vodní,  o  remisy  pro  lokomotivy  a  vozy,  přesných  pravidel.  Vzor  takového  nádraží 
o  otáčidla  a  posunovadla,  o  úřadovny  pro  jest  ve  Frankfurtě  n.  M.,  v  Mnichově,  v  Ko- 
personál  úřadující  a  o  nutné  byty  pro  tyto  líně  n.  R.  a  do  jisté  míry  i  na  rak.-uher. 
osoby  úřední,  o  váhu   pro  vážení   nákladu   státní  dráze  v  Praze  a  j.  v.  Sp. 

k  dopravě  připraveného,  o  místa  k  vvklá-  Nadrybi,  Ňadry  by,  ves  v  Čechách  při 
dání  popelu  z  lokomotiv,  o  vodní  výtokové  Mži,  hejtm.  a  okr.  Plzeň,  fara  Planá,  pš. 
stojany  k  zásobování  lokomotiv  vodou,  na-JBřasy;  37  d.,  262  ob.  č.  (1890),  Itř.  šk., 
mnoze  i  o  dílny  pro  opravu  porouchaných !  2  mlýny.  R.  1240  jmenuje  se  Šimon  z  Nad- 
lokomotiv  a  vozův,  o  opatření  k  měření  ob- !  rybí. 
rysu  naloženého  vozu  (by  volně  projel  mostní  |     Nádrž,  hrázenádržné,  v.  Hrázvesta- 


konstrukcí  vrchem  zavětrovanou  a  tunnelem 
obmezeného  profilu)  atd.  N.  taková  musí  býti 
položena  v  místech,  kde  přístup  jest  úplně 
bezpečný  —  a  není-li  takového,  musí  býti 
pofízen.  Zároveň  se  žádá,  by  byla  n.  zařízena 


vitelství  vodním,  str.  764—765. 

Nadržováni  znamená  čin  trestný,  záleže- 
jící v  tom,  že  někdo  pachateli  jiného  činu 
tr.  po  jeho  spácháni  poskytuje  pomoci 
k  tomu  konci,  aby  mu  zabezpečil  zisk  činem 


tak,  by  dle  poměrů  služebních  při  nakládání  nabytý  aneb  ho  uchránil  trestního  stíhání  a 
a  skládání  zboží  z  vysunutých  nebo  vypja-  potrestání.  Tímto  způsobem  definuje  n.  (Se- 
tých vozů  doprava  na  trati  nebyla  omezo-  gúnstigung)  zákon  tr.  něm.  (§  257.),  jehož 
vána,  t.  j.  aby  opatřen  byl  dostatečný  počet  i  přidržují  se  také  rakouské  osnovy  z  let  1874 
koleji  vedlejších.  Minimální  délka  takového  až  1893.  Z  n.  stává  se  přechovavačství 
n.  hlavního  v  rovině  podmíněna  je  jedno-  (Hehlerei),  vztahuje-li  se  ku  krádeži,  zprone- 
duchou  kalkulací.  Lokomotivy  nejtěžšího  ka- ;  věře,  loupeži  a  pod.  a  dopustil-li  se  ho  nč- 
libru  jsou  s  to  při  adhaesni  soustavě  pře- !  kdo  pro  svůj  prospěch  (§  258.).  Vedle 
jmouti  a  s  kompletním  vlakem  vozů  dopra-  toho  uvádí  se  přechovavačství  co  do 
viti  největší  váhu  asi  500  t.  Uváží-li  se,  že  věci  (Sachhehlerei,  Partirerei),  jehož  dopou- 
jednotlivé  vozy  při  středním  využitkováni  ští  se  ten,  kdo  pro  svůj  prospěch  věci, 
mohou  přijmouti  asi  průměrný  náklad  brutto  o  nichž  ví  nebo  podle  okolnosti  domnívati 
„,.,  »^  «,.  „,  500  .  se  musí,  že  byly  získány  činem  trestným, 
8  ř,  jcvi  se  počet  vozů  dan  průměrem  —  =  ^^^^ývá,  kupujef  v  zástavu  přijímá  nebo  jinak 

63.  Jednotlivý  vůz  měří  v  délce  asi  8  m.  na  sebe  převádí  nebo  k  jich  odbytí  u  někoho 
Z  toho  délka  vlaku  8  X  63  =  504  m.  Na  pře-  jiného  spolupůsobí  (§  259.).  Všecky  tyto  činy 
chod  s  kolejí  vedlejších  na  kolej  hlavní  jsou,  na  rozdíl  od  spoluviny  a  účastenství, 
2X37  =  74m,  na  výhybky  a  stroj  22  w,  do-  delikty  Samostatnými,  ovšem  potud  zá- 
hromady  asi  600  m.  Při  dopravě  vozů  vojen-  vislými  na  jiném  činu  trestném  (deliktu 
ských  a  částečně  i  vozů  prázdných  možno  >hlavním«),  že  nejsou  možný,  leč  byl-li 
počet  vozů  zavěsiti  cifrou  100.  Z  toho  plyne  spáchán  určitý  takový  delikt  hlavní.  —  Rak. 
potom  délka  hlavního  n.  896  až  900  w.  Prů-  z.  tr.  z  r.  1852  uznává  správně  samostatnou 
měrně  však  možno  říci,  že  u  hlavních  n.  ne-  povahu  těchto  činů  trestných  (§  6.)  a  prohla- 
bývá  volena  délka  menši  než  800  m.  Jiné  po-  ^uje  za  zločin  n.  při  zločinech:  1.  úmyslné 
měryjevíse  v  krajinách  horských.  Dle  spádu  nezabránéní  (§§  212.,  213.),  2.  ukrývání 
trati  průběžných  a  hlavních  drah  možno  říci,  (§§  214.— 216.),  3.  poskytováni  pomoci  ně- 
ze lze  využitkovati  adhaesní  váhu  lokomo-  komu,  kdo  pro  zločin  jest  ve  vazbě  (buďsi 
tivy  poměrem  77X500  =  143  ř,  jindy  vyji- :  trestní  nebo  vyšetřovací,  8§  217.— 219.)  a 
mečně  'U  až  Vn ,  t.  j.  81  f;  dphrom.  224  t,  4-  ukrývání  nebo  jinaké  podporování  voj en- 
'"  ^224  ^  '  "^  ského  sběha  (§§  220.,  221.).  Při  přečinech 
tedy  průměrně  --=112ř.  Při  dopravě  prázd-  a  přestupcích  n.  jest  přestupkem,  to  však 

n^ch  vozů    kde    délka   musí   bÝti   nei větší  J^"   ^   případech  vytčených   pod   č.  2.   a  3. 

nycn  vozu,   koe   oeika   musí    býti   nejvetsi,  (§  307.).  Vedle  toho  prohlášen  jest  za  ú čas t- 

plyne  -—  =  22  vozův.  Z  toho  délka  nádraží,  nika  (ve  zvláštním  smysle)  neboli  za  >po- 

«v/««  ».,         ,,..  dílníka<  ten,  kdo  věc  nějakou,  véda,  Že  po- 

8X22  =  176  m,  na  přechody  u  koleji  70  m,  ^hází  z  krádeže,  zpronevěry  nebo  z  loupeže, 

na  výhybky  a  stroj    15  m,  úhrnem  261  m.  ukrývá,  na  sebe  převádí  nebo  ji  dále  odbývá, 

Stanice  poslední  kategorie,  kde  se  vlaky  mají  kterýžto  skutek  jest  buďsi  zločinem  (§§  185., 


976 


Nadsázka  —  Nadýmání. 


186.,  196.)  nebo  přestupkem  (§§  464.,  465.). 
Přestupku  dopouští  se  i  ten,  kdo  věc  pode- 
zřelou kupuje  nebo  jako  na  zástavu  na  ni 
půjčuje  (§  477.).  Konečně  sem  náleží  i  úča- 
stenství ve  falšování  veřejných  úvěrních 
papírův  a  mincí,  pokud  záleží  v  tom,  že 
někdo  ve  srozumění  s  pachatelem  nebo 
spoluvinnikem  nebo  s  jinými  účastníky  fal- 
šované takové  papíry  nebo  mince  vydává 
(§§109.,  112.,  116.,  120.).  -rch. 

nadsázka  viz  Hvperbola. 

Nadilav,  ves  v  Cechách,  hejtm.,  okr.  a 
pS.  Jičín,  fara  Veh'š;  34  d.,  215  ob.  č.  (1890\ 
fil.  kostel  sv.  Prokopa  (ve  XIV.  stol.  far.), 
Itř.  šk.  Stávalo  zde  panské  sídlo  s  tvrzí. 
V  XVII.  &tol.  zanikla  fara  a  kostel  přifařen 
(1776)  k  Velíši. 

Nadson  Semen  Jakovlevič,  básník  rus. 
(♦  14.  pros.  1862  v  Petrohradě  —  f  19.  led. 
1887  v  Jaltě),  osiřel  v  útlém  mládí  a  žil 
u  strýce,  s  nímž  dobře  se  snášel,  načež  vzdě- 
lal se  ve  vojenském  gymnasii  a  Pavlovské 
vojenské  škole.  Nastudiv  se,  poslán  byl  na 
státní  útraty  do  Tiílisu,  kde  žil  rok,  a  r.  1882 
přidělen  byl  jako  podporučík  ke  kaspickému 
pluku  v  Kronštadté.  Zde  prožil  nejšťastnější 
dobu  svého  života,  našed  u  soudruhů  přá- 
telské přijetí  a  porozumění.  Nicméně  vojen- 
ský život  jej  tísnil,  tak  že  r.  1884  šel  do  vý- 
služby a  po  nějakou  dobu  byl  tajemníkem 
>Nedele«,  avšak  prsní  choroba  přiměla  jeho 
přátele,  že  vypravili  ho  za  pomoci  •Literár- 
ního fondu«  do  Wiesbadenu  a  do  Nizzy.  Pod- 
robiv se  za  hranicemi  dvěma  bolestným  ope- 
racím, nenašel  úlevy,  a  přátelé  odvezli  ho 
r.  1885  v  beznadějném  stavu  zpět  do  Ruska, 
kde  za  poslední  doby  svého  života  těšil  se 
značné  oblibě  a  pozornosti.  V  posledním 
roce  života  psal  feuilletony  pro  kijevskou 
»Zarju<  a  zapletl  se  s  kritikem  »Nového  Vre- 
mene<  V.  P.  Bureninem  do  polemiky,  která 
značně  ztrpčila  mu  poslední  chvíle.  Tělo  jeho 
převezeno  bylo  do  Petrohradu  a  pochováno 
na  Volkově  hřbitově,  kde  později  postaven 
mu  pomník.  Literární  činnost  N.  zahájil 
r.  1878,  otiskuje  od  té  doby  básně  v  časo- 
pisech a  dobývaje  úspěchu  za  úspěchem.  Za 
10  let  sbírka  jeho  básní  dočkala  se  14  vy- 
dání a  vynesla  >Literárnímu  fondu«,  jemuž 
básník  odkázal  svá  práva  v  náhradu  za  pod- 
poru mu  poskytovanou,  přes  50.000  rublů. 
Úspěch  ten,  osamělý  v  rus.  literatuře,  nelze 
vysvětliti  jen  nahodilými  okolnostmi,  nýbrž 
tkví  značnou  měrou  v  povaze  poesie  N-ovy, 
spatřující  svůj  ideál  v  Kristu,  příteli  trpí- 
cích. Básník  pláče  s  plačícími,  trpí  s  trpí- 
cími a  podává  útěchu  znaveným.  Jako  blízký 
stoupenec  poesie  Někrasova  a  Pleščejeva 
N.  vyniká  osobitými  rysy,  vyznačujícími  ner- 
vosní,  zlomené  pokolení  let  70tých  a  počátku 
80tých  XIX.  věku.  Pronáší  tiché  stesky  a  ža- 
loby místo  protestů,  za  to  není  drsný,  ale 
spíše  něžný  a  jemný.  Umělecká  individualita 
jeho  nevyniká  ani  silou,  ani  jiskrností,  ale 
není  prosta  uměleckých  předností  a  krás, 
jako  hudebního,  malebného  verše,  výraznosti 
mluvy  a  vřelého,  upřímného  citu.  Za  nejlepší 


jeho  básně  pokládají  se:  V  glusi;  Sa  kioÁ- 
bišče;  Ottyvok  i^  pisma  k  M.  V.  Vatson;  Zs- 
kralas  v  ugol  moj  tajkom ;  Snová  lunnaja  noč\ 
Sbylosja  vsje;  Vesnoj;  Umerla  moja  mu^aaj. 
Vydal  též  Littratumyje  očerki  (Petrohrad, 
1888).  Srv.  biografii  při  sbírce  jeho  básni, 
vydané  >Lit.  fondemc,  dále  Sborník  statěi, 
posvjaščennych  paměti  Na;  Arsenjev,  Krití- 
Českiie  etudy;  brošuru  N.  A.  Kotijarevského 
(Moskva,  1890)  a  Carevskéfao  (Kazan.  1890). 

Nádndvar:  1)  N.,  okr.  město  v  uherské 
župě  hajducké,  v  krajině  bažinaté,  jihozáp. 
od  Debrecína,  má  římsko-katol.  a  evangel 
kostel,  synagogu,  pš  ,  telegraf  a  7835  ob.  inact 
(1890)  zabývající  se  zemědělstvím,  zejména 
pěstováním  kukuřice  a  vinařstvím.  —  3)  N^ 
městečko  t.,  v  Malé  Kumanii,  opodál  lev. 
bř.  Dunaje,  župa  PešC,  okr.  Kis  (Malý)  Ka- 
ros; 2419  obyv.,  z  nichž  je  2229  ném.  (1890;. 
římsko-katol.  kostel  a  pš. 

Nadval,  nadvali,  v.  Kavalír. 

Nadvarle  {epididymis^  jest  u  Člověka  pro- 
táhlé těleso,  přikládající  se  k  zadní   strané 
varlete.   Rozeznává  se  na  něm   nadořenější 
oddíl  horní  č.  hlava,  na  kterouž  nasedá  slo- 
pečnatá  hydatida  Morgagniova,  protáhlé  těk) 
a  potom  naběhlejší  konec  dolní,  kterýž  ostrým 
ohybem  přechází  v  začátek  chamovodu.  Vět- 
šinou obaleno  je  tíhovou  či  serosní  blanoa, 
v  a  r  1  c  t  n  i  c  í,  kteráž  odtud  přechází  n  a  varle, 
tvoříc  při  tom  chobotky.  Skládá  se  z  vývod- 
ných  rourek  varletních,  velmi  složitě  vinu- 
tých, jež  teprve  k   přechodu    v  chamovod 
stávají  se  jednoddušími.  Choroby,  kteréž  n. 
postihují,  probíhají  obyčejně  zároveň  s  cho- 
robami varlete  (v.  t.).  Ještě  poměrné  nej- 
samostatnější bývá  zánět  n-te  {epididjrmitis), 
podmiňovaný  rozmanitými  příčinami,  zejména 
sem    bývá    zavlečen    zánětíivými     pochody 
z  chamovodu  při  kapavce  (v.  Gonorrhoea). 

Nádvoma  (Nadwórna),  město  v  Halid 
na  úpatí  Karpat  a  nad  Zl.  Bystřicí,  má  7341 
obyv.,  z  nichž  je  2499  rusín.,  1197  pol.,  3617 
něm.  (1890) ;  sídlo  okr.  hejtmanství  a  soudu, 
starý  zámek  rodiny  Potockých,  jejž  často 
marně  obléhali  Turci  a  Tataři,  římsko-  a 
řecko-katol.  far.  kostel,  2  školy,  pš.,  telegraf, 
pily  na  řezání  prken  a  stavebních  potfeb. 
čilý  obchod  s  plátnem  a  dřívím.  Nedaleko 
odtud  slané  prameny.  Okr.  hejtmanství, 
k  němuž  náležejí  okresy  Děla  ty  n  a  N.,  má 
1962-22  km*,  71.496  obyv.,  z  nichž  je  56.254 
rusín.,  9146  pol.,  5794  něm.  (1890). 

NadýmáAi  (flatulence,  flatus,  crepitus 
ventris)  jest  občasné  zvýšení  množství  plynů, 
kteréž  se  v  pásmu  zažívacím  přirozenou  mě- 
rou vždy  vyskytují.  Za  obvyklých  okolnosti 
vtřebávají  se  v  Žaludku  a  v  pásmu  střevním 
zejména  vzduch  a  některé  jiné  součástky 
plynné,  ostatní  pak  odcházejí  buď  s  výkaly 
neb  i  samovolně.  Hromadí-li  se  však  v  břiš- 
ním pásmu  zažívacím,  povstává  n.,  jehd 
zvýšený  stupeň  nazývá  se  všeobecně  me- 
teorismus  (v.  t.).  N.  nastává  zvláště  při 
nedostatečném  trávení  po  hojném  kvaso 
a  potom  po  požiti  nápoj  ův  a  pokrmů  nadý- 
mavých,  jako  jsou  na  př.  nedobře  vyk^ 


Naenia  —  I^aevius. 


977 


Sené  pivo,  mošt,  luštěniny,  dužnaté  zeliny 
a  j.  v.,  jež  při  zažívání  vyvinují  vůbec  mnoho 
plynů.  N.  projevuje  se  zvláštní  svíravou, 
kolikovitou  bolestí  v  životě,  povahy  stěho- 
vavé,  a  je-li  zvláště  rozsáhlé,  působí  zvýšený 
tlak  břišních  útrob  na  bránici,  její  vytisnéní 
do  hrudníku  a  tím  obtížné  dýcíhání,  stísně- 
nost, bušení  srdce,  zaujatost  hlavy,  ano 
i  mdloby.  Odejdou-li  plyny,  přestávají  pří- 
znaky naznačené;  mnohé  osoby  však  trpí 
n-m  ustavičně,  habituelně,  a  tu  ovšem  je 
k  zjištění  příčiny  potřebí  pečlivého  vyšetření 
lékařského.  Proto  ani  léčení  domácí  samo 
vždy  nedostačuje.  Nejprve  ovšem  je  potřebí, 
aby  se  osoba  n-m  stížená  vystříhala  potravy 
nadýmavé,  aby  pečovala  o  pravidelnou  sto- 
lici a  dbala  pilně  pohybů  tělesných.  Roz- 
manité odvary  heřmánkové,  kmínové,  má- 
tové a  pod.  buď  vnitřně  anebo  v  teplých 
obkladech  často  mívají  podivuhodné  ná- 
sledky v  zápětí,  při  těžkých  případech  n. 
nebo  meteorismu  však  je  znalecká  pomoc 
lékařova  nezbytná.  red. 

N.  {tjrmpanitis)  u  dobytka  jest  chorobný 
stav  u  býloŽravcův  způsobený,  který  vysky- 
tuje se  zvláště  hromaděním  plynů  v  útro- 
bách zažívacích.  U  koní  hromadí  se  plyny 
zpravidla  ve  střevě  tlustém  (tračníku  a  střevě 
slepém),  u  přežívavců  v  žaludku  (bachoru). 
Hromadící  se  plyny  roztahují  příliš  útroby, 
což  působí  zvířeti  kruté  bolesti.  Současně 
trpí  přirozený  Červovitý  pohyb  střev,  pravi- 
delné zažívání,  ba  i  oběh  krve  v  plících, 
takže  může  nastati  i  zadušení.  N.  povstává 
náhle  nebo  jest  stálým  příznakem  chorob 
ústrojí  zažívacího.  Příčina  náhlého  n.  jest 
požití  píce  t.  zv.  nadýmavé.  Jsou  to  pícniny 
bohaté  na  uhlohydráty,  jako:  luštěniny,  mla- 
dý, mokrý  nebo  zvadlý  jetel,  lucinka,  buk- 
vice,  vikev,  bujná  tráva,  řepka,  vnať  bram- 
borů, řepy,  zvadlé  listí  stromů,  kvasící  od- 
padky lisované  a  t.  p.  Příznaky  n.  jsou 
různého  stupně.  Zvíře  projevuje  bolesti  ně- 
kdy nepatrným  neklidem,  jindy  až  zuřivě 
sebou  mlátí.  Dech  jest  urychlen,  mnohdy 
až  k  příznakům  dušení.  Studený  pot  vy- 
vstává za  stále  přibývajícího  objemu  břicha. 
Stěny  břišní  jsou  silně  napjaty,  mnohdy  na 
tlak  bolestivý.  Bez  včasné  pomoci  zahyne 
zvíře  udušením.  Léčeni  n.  zakládá  se  na 
tom,  aby  hromadící  se  plyny  zavčas  byly 
vypuštěny  rourou  jícnovou  nebo  nabodnutím 
střeva  nebo  bachoru  t.  zv.  trokárem  č.  bod- 
cem.  Současně  doporučuje  se  podávati  pro- 
středky jímající  plyny,  jako:  vodu  vápen- 
nou, roztok  čpavku  atd.  KKř, 

Vaenia  (též  nenia)  zvala  se  u  Římanů 
žalná  píseň,  jeŽ  se  zpívala  k  poctě  zesnulého 
o  pohřbu  jeho  za  průvodu  flétny  původně 
od  jeho  příbuzných,  potom  od  zen  zvláště 
k  tomu  najatých  {praeficae).  Ježto  v  písních 
těchto  nejednou  chvála  nebožtíka  se  pře- 
háněla a  tento  byl  veleben  i  nejapně  a  proti 
veškeré  pravdě,  přišly  zpěvy  ty  později  tak 
v  opovržení,  že  slovo  n.  nabylo  významu 
řeči  liché  a  nesmyslné.  Srov.  Wehr,  De  Ro- 
mana nenia  (Gotmky  1868,  str.  11).     RN, 

Ottúv  Slovník  Naučný,  sv.  XVII.  23,5  1901. 


Naenia  St.,  sítěnka,  jest  rod  můr  z  če- 
ledi Hadenidae  vyznačený  vysokými,  hlu- 
boce rozčísnutými  chvosty  na  střední  šíji, 
očima  lysýma,  na  čele  chvostem  a  dlouhým, 
nitkovitým  posledním  článkem  makadlovým. 
Jediný  druh,  N.  typica  L.,  s.  kopřivová, 
má  přední  křídla  hnědá  s  dvojitými  černými 
příčnými  proužky,  prostor  mezi  nimi,  pak 
lem  kruhovité  a  ledvinovité  skvrny  a  vlnitá 
čára  jsou  červenavé  líce ;  křídla  zadní  tmavo- 
šedá; rozpj.  40—45  mm\  lítá  v  květnu  až 
červenci.  Housenka  hnědošedá,  na  hřbetě 
se  4  bělavými  proužky,  po  stranách  se  ši- 
rokým čcrvenožlutým  proužkem ;  na  trávách, 
violkách  a  kopřivách  od  srpna  do  dubna. 

Naemp  Kar  1 ,  spisov.  nor.  (*  1864  v  Aale- 
sundu).  Studoval  v  Christiami  a  oddal  se 
spisovatelství.  Přeloživ  Buckleovy  Dějinjr  ci- 
vilisace,  pracoval  pro  revui  >lCringssjaa« 
a  kritiky  literární  pro  »Verdensgang«;  tou 
dobou  rediguje  >Folkebladet«.  VI.  1887—98 
navštívil  Anglii,  Ameriku,  Francii,  Německo 
a  Itálii.  Vydal:  Skildringer  og  Stemninger 
fra  den  yngre  norské  Literatur  fl897). 

Vaeviiui  Gnaeus,  římský  básník  epičký 
a  dramatický  z  III.  stol.  př.  Kr.  Byl  Latin 
z  Kampanie  a  narodil  se  mezi  léty  280—270. 
Ve  vojště  římském  sloužil  za  první  války 
punské,  kfcrou  později  vylíčil  ve  zvláštní 
básni.  Po  službě  vojenské  usadil  se  v  Římě, 
kdež  potom  po  značnou  řadu  let  působil 
jako  básník.  K  básnictví  pudila  jej  pravá 
vloha  poetická,  ne,  jako  předchůdce  jeho 
Livia  Andronika,  potřeba  praktická,  čímŽ 
také  nad  něho  nemálo  vynikl.  Pěstoval  tra- 
gédii, komedii,  epos  a  mimo  to,  jak  se 
zdá,  i  satiru.  Jsa  povahy  vzdorné  a  neohro- 
žené, vystupoval  příkře  proti  vynikajícím 
osobnostem  římským,  zvláště  proti  Metellům, 
jejichž  přičiněním  vsazen  byl  do  žaláře;  od 
tribunů  lidu  sice  vysvobozen,  ale  za  ne- 
dlouho z  Říma  vypuzen.  N.  odebral  se  do 
Afriky  a  tam  r.  200  v  Utice  zemřel.  Prvé 
pokusy  básnické  učinil  N.  v  tragédii,  kde 
po  způsobu  Livia  Andronika  vzdělával  dra- 
mata řecká.  Mimo  sedm  titulův  a  některé 
zlomky  nic  se  nám  z  nich  nedochovalo.  Vi- 
díme odtud,  že  jako  Livius  i  on  složil  tra- 
gédie Equus  Troianus  a  Danaě\  další  kusy 
jsou:  Aesiona,  Hector  proficiscens  (Hector  do 
boje  odcházející),  Iphigenia,  Andromacha,  Ly- 
curgus.  Než  N.  vzdělával  v  tragédiích  svých 
i  národní  látku  samostatně  a  stal  se  tak 
tvůrcem  dramatu  historického  u  Římanů 
{fabula  praetextata  či  praetexta\  kde  byly 
líčeny  osudy  a  činy  králův  a  vojevůdců 
římských.  Tak  jednal  v  tragédii  Romulus 
(jiný  titul  její  jest  Alimonia  Remi  et  Ro- 
muli)  o  mládí  Romulově,  v  kuse  Clastidium 
o  vítězství  Marcellově  nad  Virdumarem, 
králem  keltským,  u  města  tohoto  r.  222. 
Ještě  více,  jak  se  zdá,  činný  byl  v  komedii; 
aspoň  jest  nám  známo  ne  méně  než  30  ná- 
zvů veseloher  jeho.  Podobá  se,  že  byla  to 
zcela  volná  zpracování  kusů  řeckých,  v  nichž 
přidáno  bvlo  leccos  od  N-ia  samého,  zvláště 
různé  útoky  na  vynikající  muže  v  obci  a  sa- 

62 


978 


Naevus  —  Naftalin. 


tirické  poznámky  co  do  tehdejších  poměrů 
politických  a  společenských.  Mnohdy  básník 
i  dva  kusy  ředcé  sloučil  v  jedno,  což  zvalo 
se  contaminatio  a  později  bylo  následováno 
od  jiných.  V  pokročilém  věku  (srvn.  Cic. 
Cat.  m.  14,  50)  věnoval  se  i  básnictví  epi- 
ckému.  Složil  ve  verších  satúrnských  epos 
Bellům  Poenicum^  jednající  O  první  válce  pun- 
ské,  s  úvodem  obsahujícím  prvotiny  dějin 
římských  (útěk  Aeneflv  z  Troje  a  příchod 
jeho  do  Itálie,  z  čehoŽ  později  Vergif  leccos 
v  Aeneidě  napodobil).  Báseň  ta  rozdělena 
byla  od  grammatika  Octavia  Lampadiona 
v  sedm  knih.  Jen  některé  zlomky  jsou  nám 
zachovány,  jel  nevynikají  zvláštní  krásou 
básnickou,  tak  že  se  zdá,  že  báseň  celá  byla 
jen  veršovanou  prosou.  Také  Cicero  (Brut. 
75)  nechválí  hrubě  památky  té  a  za  přednost 
její  vytýká  jen  jasnost.  Tím  mocněji  dojí- 
maly čtenáře  velkolepé  Činy,  jež  tu  došly 
vylíčení.  Uznání,  jehož  básníku  tomuto  se  do- 
stalo, bylo  nemalé.  Jeho  památka  trvala 
dlouho  po  smrti  jeho.  Náhrobní  nápis,  jenž 
byl  složen  k  jeho  poctě,  běduje,  že  Římané 
latinsky  zapomněli  mluviti,  co  N.  do  Orku 
sestoupil.  A  ještě  Horatius  (epist.  2,  1,  53) 
doznává,  že  starý  básník  tento  nalézá  se 
v  rukou  jeho  vrstevníků  a  hojně  jest  čítán. — 
Srvn.  Berchem,  de  Cn.  Naevii  poctae  vita 
et  scriptis  (Múnster,  1861);  L.  Múller,  Livi 
Andronici  et  Cn.  Naevi  fabularum  reliquiac 
(Berl.,  1885J;  týž  Q.  Enni  carminum  reliquiae; 
accedunt  Naevii  belli  Poenici  quae  super- 
šunt  (Petrohrad,  1884).  RN. 

Naevnii  (z  lat.  nativus,  vrozený),  smaha 
(Muttermaí)^'  lidově  znamínko,  sluly  pů- 
vodně skvrny  v  kůži,  vrozené,  barvy  hnědé, 
obyčejně  okrouhlé,  ojedinělé  nebo  četnější, 
ZVÍCÍ  čočky,  zlatníku  i  větši.  Časem  vsak 
pojem  ten  se  měnil,  tu  se  rozšiřoval,  tu  zase 
stával  užším,  až  nabyl  dnešního  významu, 
který  však  posud  není  zcela  určitý,  neboť 
jménem  tím  označuji  se  anomálie  v  podstatě 
různé.  Nejobyčejnější  tvary  jsou:  1.  N. 
pigmentosuSf  ohraničené,  vrozené  nahroma- 
dění pigmentu  hnědého  v  kůži,  v  podobě 
skvrny  ne  vyčnívající  nad  okolí  a  hladké  nebo 
vyvýšené  nad  niveau  okolní  kůže  (bradavko- 
ví té).  Bývají  někdy  pokryty  hustými,  krátký- 
mi chlupy  (n.  pilosus).  Mezi  ně  zaradována 
bývá  smaha  nervová  (n.  neuroticus)^  ohra- 
ničená na  okrsek  určitého  nervu  kožního 
a  vysvětlující  se  poruchou  t.  zv.  čivů  tró- 
fíckých,  nastalou  ovšem  za  života  nitrodě- 
ložního.  Bývají  tvaru  proužkovitého.  Občas 
vyskytuje  se  v  nich  zánět.  Nejednou  vy- 
skytly se  u  osob  duševně  nevyvinutýcn. 
2.  Ohraničeným  rozšířením  a  zmnožením  cev 
v  kůži  vznikají  smahy  cévnaté  (n.  vascu- 
losus).  Bývají  to  skvrny  různé  velikosti, 
často  velmi  rozsáhlé  (^oheňc),  barvy  světle 
rudé,  vínové  až  zamodralé,  které  tlakem 
blednou,  v  niveau  kůŽe  položené,  nebo  jen 
nepatrně  ploše  nad  okolní  kůži  vyvýšené. 
Také  se  sem  zařaďují  cévnaté  nádory  kůže 
vypadající  jako  bradavice  nebo  morušové 
ovoce    (angioma   cavernosum).    Tyto    smahy 


i  větší  náležejí  však  mezi  nádory  (angiomy, 
v.  t.).  —  Smahy  cévnaté,  které  byly  při  na- 
rození malé,  šíří  se  často,  čímž  vzbuzuji  obavy 
a  přivádějí  případ  k  chirurgovi.  —  Vznik 
smah  ode  dávna  vysvětluje  si  lid  t.  zt. 
shlídnutím.  Nervový  vliv  matky  na  utvá- 
ření se  plodu  je  nepopiratelný.  Jak  vysvítá 
z  některých  nových  prací,  není  toto  vysvět- 
leni nepravdčpodobno.  (Choť  lékaře,  tě- 
hotná, uzřela  náhle  manžela  právč,  když  si 
ránu,  již  si  utržil  při  koupání  v  řece,  čistil, 
aby  si  ji  obvázal.  Děcko,  jež  se  potom  na- 
rodilo, mělo  smahu  cévnatou  na  témže  nustě. 
kde  se  otec  poranil.  Takových  případů  jt 
zaznamenána  hojnost.)  Proto  váak  nelie 
ještě  prohlásiti,  že  by  nám  vznik  smah  byl 
jasný.  —  Drobnohledný  obraz  n-vů  je  různý 
dle  toho,  o  jakou  formu  běží.  —  Ačkoli  ně- 
které n-vy  se  zvětšuji  někdy  dosti  rychle, 
zůstává  přece  většina  po  celý  život  stejná 
a  nejsou  nebezpečny.  Ale  některé,  zvláité 
pigmentové,  časem  ve  stáří  zbujejí  v  nádory 
zhoubné  a  proto  hleďme  sprostiti  se  jich 
v  čas.  Obyčejně  jsou  však  jen  závadou  kos- 
metickou. K  jich  odstranění,  jsou-li  malé, 
tečkovité  nebo  čočkovité,  stačí  poleptati 
povrch  dýmavou  kyselinou  dusičnou  (kte- 
rýžto výkon  však  je  věcí  lékaře),  načež  utvoř: 
se  příškvar  hnědočerný,  který  se  odloupne 
a  zůstaví  růžovou  skvrnu,  jež  časem  zmizí 
Větší  n.,  kde  to  poměry  dovolují,  odstra- 
ňuje se  nožem  tím,  že  se  vyřízne  a  rána  se 
sešije.  Veliké  cévnaté  n-vy  hledíme  učiniti 
bledšími  tím,  že  vstřikujíce  do  tkané  lib 
nebo  vpichuiíce  rozžhavenou  jehlu  vyvodíme 
v  tom  místě  zánět,  jenž  má  v  zápětí  jízvo- 
vité  smrštění  a  zblednutí  tkané.  Ponenáhlým 
postupem  lze  tak  i  rozsáhlý  >oheň«  přemě- 
niti v  bledou  tkáň.  Ostatně  dlužno  vhodné 
léčení  voliti  dle  případu  se  zřetelem  na  místo, 
kde  se  n.  rozkládá,  a  na  jeho  rozměry.  Pnrk. 

VaA  v.  Anafi. 

Nafta  v.  Petrolej. 

Naftalin  (chem.  značka  C^^Hf)  byl  nej- 
nápadnější uhlovodík  z  dehtu  kamenoufael- 
ného,  z  jehož  destillátu  (170«— 220»)  ihned 
u  velikých,  tenkých  lupenech  se  vyhlacuje 
V  dehtu  jest  látky  té  mnoho,  tak  že  se  odtad 
dobývá  ročně  kolem  50  tisíců  tun.  V  pří- 
rodě nalezen  jest  v  petroleji  z  Rangúna 
a  chemikové  připravili  jej  též  cestou  umelou; 
odvozeniny  jeho  mnohé  jsou  v  byliostvu. 
N.  taje  při  79«  i  vře  při  217*.  Jeho  studium 
přivedlo  francouzského  chemika  Lau renta 
na  myšlénku  o  místě,  jež  atomy  zaujímají, 
a  kterak  z  toho  místa  svého  jinými  bývají 
vytlačovány  i  nahrazovány.  Asi  1 5  tisíc  tun 
n-u  potřeboval  průmysl  k  výrobě  barviv  a 
rozmanitých  praeparátů,  35  tisíc  tun  zůs^- 
valOy  nebylo  odbytu,  leda  že  by  z  něho  byli 
dělali  čerň,  spálivše  uhlovodík  za  přístupu 
málo  vzduchu  v  uhlík.  Něco  brali  na  nhhky 
do  žilrovek.  Dnes  těch  30 — 35  tisíc  tan  n-n 
vezme  průmysl  umělého  indiga,  vyrobí  z  nich 
pomocí  kysličníku  sírového  kyselinu  ftalo- 
vou  a  odtud  postoupí  methodou  bríllantnoa 
k  výrobě  indigotinu  (továrna  badenská).  Rn, 


Naftalinová  barviva  —  Nágeli. 


979 


NaftalinoTá  barviva  jsou  velmi  oblí- 
bená barviva  azová,  vyráběná  rozmanitými 
kombinacemi  diazolátek  s  naftylaminem,  naf- 
tolem  a  jejich  sulfoderiváty.  Jsou  všech  od- 
stínfiv.  Rn. 

Naftalinová  derveň  v.  Magd  ala. 

Nafteny  jsou  uhlovodíky  petrolejové,  ob- 
jevující se  zvláátč  hojně  v  petroleji  kavkáz- 
ském.  Jsou  to  látky  blízké  terpenům  a  opa- 
třené kruhovými  vazbami 


C//<j — C//2\ 


CH^—CH^ 


yCH^^ 


CH. 


aj. 


Nejdůkladněji  byly  studovány  od  ruských 
chemiků,  zvláště  Markovnikova  i  Oglobfina 
a  j.  Obšírná  monografíe  o  nich  jest  R.  A. 
wischin,  Naphtene  (Vieweg,  Brunsvik,  1901). 

Naftol^  isou  fenoly  naftalinu  C^^H^ .  OH , 
{a  i  /?).  Jejich  vlastnosti  připomínají  poněkud 
kyselinu     karbolovou,    jejich    využitkování 
k  desinfekci  jest  zcela  nepatrné;  něco  barviv 
z  nich  vyrábějí. 

Naftylaminy  jsou  anilinv  od  naflalinu 
CjqÍ/,  .  NT/g.   Vyrábějí  je  za  účelem  barvář- 

ským.   Také  derivátů  jejich  C,of/j  ~ SO^H 

3 

používají. 

Nagapatam  v.  Negápatam. 

Nagar  n.  Bednore,  divise  indobritského 
státu  Majsúru  v  Přední  Indii,  má  na  27.493  km* 
1,272.128   obyv.,  má  podnebí  a  rostlinstvo! 
jako   Malabar;   hojně   pěstuje  se  kávovník. 
V  hl.  m.  t.  jm.  pršívá  po  9  měsíců. 

NagaiaU.  (Nangasaki),  hl.   ro.  japan, 
prov.  Hizenu,  na  záp.  pobř.  ostrova  Kiusiu, 
rozkládá  se  na  konci  krásné  zátoky,  5  km 
dlouhé,  se  všech  stran  vrchy  300 — 400  m  vy- 
sokými chráněné,  jež  uzavřena  jest  ostrovem  ! 
Tabakokcm,  v  dějinách  křesťanství  v  Japanu  i 
smutné  pověstným  a  od  Hollanďanů  Papen- : 
bergem  zvaným.  Poskytuje  lodím  bezpečného  | 
útulku  před  taifunem.  Cizinci,  jichž  poměrně  | 
málo,  a  četněji  zastoupení  Číňané  mají  své , 
zvláštní  čtvrti.  Obchod  a  průmysl  v  posledm' ! 
době  znamenitě  vzkvétá;  počet  obyvatelstva 
z  65.374  v  r.  1894  stoupl  v  r.  1899  na  107.422 
duší.    N.  má  šintský  chrám  0-Suva,  lékař, 
školu,  arsenál,  loděnice,  botan.  zahradu  aj.; 
četné  konsuláty  a  agentury  mnohých  bank; 
dále  je  stanicí  předních  linií  paroplavebních 
(též  Rak.  Lloydu).  Práce  ze  želvoviny  a  imi- 
tace její  jsou  proslulé,  dále  jsou  předmětem 
silného  vývozu  lakované  výrobky,  porculán, 
rýže,  kafr,  pšenice,  sušené  ryby;  především 
jest  N.  důležito  jako  stanice  uhelná,  do  níž 
přichází  z  okolních  dolů  méně  dobré  uhlí, 
lepší  dováží  se  z  Austrálie,  vedle  toho  ba- 
vlna, cukr,  luštěniny,  kovy  a  petrolej.  Roku 
1896  veplulo  do  přístavu  965  lodí  o  1,493.764  /. 
Dovoz   obnášel    33,986.688   korun    a    vývoz 
12,223.776  korun.  N.  bylo  svobodným  příst., 
na  ostrůvku  Dcšimě  byly  faktorie  holland. 
domů  obchodních,  uvnitř  pak  zdí  obehnaná 
čtvrf  čínská,    obě   pečlivě    střežené   japan. 
úřady. 

Nagol  Albrecht  Eduard,  lékař  něm. 
(*  1833  v  Gdaňsku  —  f  1895  v  Tubinkách). 


Vystudoval  v  Královci  a  v  Berlíně  a  věnoval 
se  pak  očnímu  lékařství.  R.  1864  habilitoval 
se  v  Tubinkách,  r.  1867  stal  se  tu  mimoř.  a 
r.  1874  proř.  řádným  a  zároveň  ředitelem 
univ.  kliniky  oČní.  Napsal  zejména:  Das  Se- 
hen  mit  ^wei  Augen  (Lipsko,  1861);  D'>  Re- 
fractionS'  und  Accommodations-Anomalien  des 
'Auges  (Tubinky,  1860  a  Lipsko,  1880);  Die 
Behandlung  der  Amaurosen  und  Amhlyopien 
mit  Strychnin  (Tub.,  1871);  Die  Vorbildung 
lum  medi^.  Studium  und  die  Frage  der  Schul- 
reform  (t.,  1890)  a  j.  v.  Od  r.  1871—78  redi- 

ffoval  výroční  sborník  o  pokrocích  očního 
ékařství  a  od  r.  1880  vydával  >MitlheiIun- 
gen  aus  d.  ophthalm.  Klinik  in  Tiibingenc 
N&gele:  1)  N.  Franz  Karl,  porodník 
něm.  (*  1778  v  Důsseldorfě  —  f  1851  v  Hei- 
delberku).  Působil  od  r.  1807  jako  professor 
porodnictví  v  Heidelberku  a  náleží  k  před- 
ním něm.  porodníkům  a  gynaekologům  z  prvé 
pol.  XIX.  stol.  Napsal  zvláště:  Erfahrungen 
und  Abhandlungen  aus  dem  Gebiete  der  Krank- 
heiten  des  weiblichen  Geschlechtes  (Mannheim, 
1812);  Ober  den  Mechanismus  der  Geburt  (Hei- 
delb.,  1822);  Das  weibliche  Becken  (Karls- 
ruhe,  1825);  Lehrbuch  der  Geburtshilfe  fůr 
Hebammen  (14.  vyd.,  Tubinky,  1889);  Das 
schrágverengte  Becken  etc.  (Mohuč,1839, 2.  vyd. 
1850)  a  j.  v. 

2)  N.  Franz  Josef,  syn  před.,  porodník 
něm.  (*  1810  v  Heidelberku  —  f  ÍS5\  t.). 
R.  1835  habilitoval  se  v  Heidelberku,  r.  1838 
stal  se  tu  prof.  porodnictví  a  napsal  zvláště 
Lehrbuch  der  Geburtshilfe  (8.  vyd.  poř.  Grense- 
rem  v  Mohuči  1871). 

Na^li  Karl  wilhelm,  botanik  něm. 
(*  1817  v  Kilchberku  u  Curichu  —  t  1891 
v  Mnichově),  vystudoval  vědy  přírodní  v  Cu- 
richu, Genevě  a  Berlíně,  habilitoval  se  z  bo- 
taniky r.  1842  v  Curichu,  stal  se  tu  r.  1848 
prof.  mimořádným,  r.  1852  řádným  prof.  ve 
Freiburku  bad.,  r.  1855  v  Curichu  a  posléze 
r.  1858  v  Mnichově.  N.  prací  svou  náleží  mezi 
nejpřednější  botaniky.  Vynikaje  neobyčejnou 
bystrostí,  tvořivostí  i  soustavnosti  badatel- 
skou, přispěl  měrou  nevšední  Iť  nynějšímu 
rozvoji  botaniky,  zejména  pak  fysiologie  rost- 
linné. Badavostí  svou  pronikl  až  k  otázkám 
základním  a  učení  jeho,  ač  někdy  sporná, 
vytkla  nové  dráhy  a  vedla  k  intensivnčjšímu 
pracování  na  poli  záhad  jím  dotčených.  Mezi 
jiným  přispěl  N.  k  pokroku  studia  řas  a  hub, 
k  přesnějšímu  vymezení  pojmu  druhového, 
s  A.  Peterem  zpracoval  soustavné  pro  bota- 
nika nanejvýš  obtížnou  skupinu  jestřábníků 
{Hieracium)^  jest  původcem  zvláštní  důmyslné 
theorie  o  kvašení,  dále  původcem  učení  o  zá- 
kladních součástkách  hmot  bubřivých  a  hmoty 
živé  zvláště  Tv.  Mi  cel  lár  ní  theorie),  učení 
o  zvětšováni  hmot  bubřivých  a  růstu  hmoty 
Živé  (v.  Intussuscepce),  tvůrcem  zvláštní 
theorie  vývojové,  v  níž  vyvrcholilo  snažení 
jeho  přírodovědecké  a  v  níž  na  základě  me- 
chanicko-fysiologickém  vychází  od  idio- 
p  las  my,  nositelky  vlastností  dědičných,  a 
stanoví  osmero  vývojových  zákonů  říše  rost- 
linné.   Hlavní  práce  jeho  jsou:    Die  neueren 


980  Nágelsbach  —  Nagpur. 


Algensysteme  (Curich,  1«47);  Gattungen  ein- 
\elliger  Álgen  (t.,  1849);  Pflanienphysiolo- 
gische  Untersuchungen  (s  Cramerem,  t.,  1855 
až  1858,  4  seš.);  Beitrdge  ^ur  wissenschaftU- 
chen  Botanik  (Lips.,  1858—68,  4  ses.);  Bota- 
nische  Mittheilungen  (»Sitzungsberichte  der 
Múnch.  Akademie*,  1863,  1866,  1881;  3  sv.); 
Entstehung  und  Begriff  der  naturhistorischen 
Art  (t.,  1865);  Das  Mikroskop  (se  Schwende- 
nerem,  t,  1865—67,  2  sv.;  2  vyd.  t.,  1877); 
Die  fiiederen  Pil\e  in  ihren  Be\iehungen  ^u  den 
Infektionskrankheiten  und  der  Gesundheitspflege 
(Mnich.,  1877);  Die  Schranken  der  naturwissen- 
schaftlichen  Erkenntnis  (t.,  1877);  Theorie  der 


Fuchs  Roaner  (1889);  Vocalismus  der  bayr.- 
ósterr,  Mundart  I.  (1895)  a  s  Jak.  Zeidlerem 
Deutsch-ósterr.  Lttteraturgeschichte  (1899). 

Nagler  Georg  Kašpar  (*  1801  —  f  1866). 
Studoval  v  Mnichově  a  oddal  se  knihkupectví 
Pečlivá  sbíral  údaje  biografícké,  jež  snesl 
v  Neues  allgemeines  Kůnstlerlexikon  (Mnich., 
1835—52,  22  sv.;  novéji  vyd.  J.Meyrem  a  f 
v  Lip.,  1870—85,  3  sV.J  a  v  Die  Monogram- 
misten  (1858—80,  5  sv.). 
Naglei,  ves  v  Čechách,  v.  Naklov. 
Nagoja,  hl.  m.  jap.  prov.  Ovarí,  na  ostr. 
Niponu,  při  mělké  zátoce  Ovari,  stanice  trati 
Kioto-Tokio  a  východiátě  tří  odboček,  má 
Gťíri/«^  (t.,  1879);  Untersuchungen  uber  niedere  ,24A,IA5  obyv.  (1899).  Chrám  Buddhův,  jiný 
Pil^e  (t,,lSS2)\  Mechanisch'physiologischeTheo-\  chrám  500  učenníkův  jeho,  palác  daimiův 
rie  der  Abstammungslehre  (t.,  1883);  Die  Hie-  !  proměněný  v  kasárna,  nemocnice,  lékař.  Škola 
racien  Mitteleuropas  (s  A.  Peterem,  t.,  1885  |  a  j.  N.  proslulá  je  svými  výrobky  kerami- 
až  1889);  Ueber  oligodynamische  Erscheinungen  !  ckými,  smaltovanými  pracemi  z  médi  a  por- 
in  lebenden  Zellen  (vydali  Schwendcner  a  |  culánu,  vyšíváním  na  hedvábí  a  sukně. 
Cramer,  Basilej,  1893).  Syn  jeho  Walther  N.  ,  Nagovó  v.  Lohiťané. 
vydal  výbornou  práci  o  škrobu  a  látkách,  NMpur,  Nag.poor,  hl.  m.  divise  britsko- 
příbuzných,  Beitrdge  ^iir  náheren  Kenntnis  ind.  Středních  provincií,  na  21®  9'  s.  š.  a  79* 
der  Stárkegruppe  (Lips.,  1874).  Další  jeho  T  v.  d.,  při  dráze  Bombay-Kalkutta,  nad  ře- 
mnohoslibnou  činnost  vědeckou  přerušila  kou  Nag,  přítokem  Vaingangy.  Ve  středu 
předčasná  smrť.  Životopis  K.  W.  N-ho  vydal  |  města  na  kopci  zdvihá  se  pevnost,  kolem  roz- 
Wunschmann  (Berl.,  1893).  i  kládají  se  rozsáhlá  předměstí,  z  nichž  evrop- 

NasT^llbaoli  Karl  Friedrich,  klass.  íi-   ská  čtvrt  zahradami  obklopená   vyniká   vý- 
lolog  něm.  (♦   1806   ve  Wóhrdu   —   t   1859    stavností.  N.  má  (1891)  117.014  obyv.,  z  nich 


v  Erlankách).  Studoval  v  Elrlankách  a  Ber- 
líně, od  r.  1826  byl  gymn.  prof.  v  Norim- 
berce,  od  r.  1842  řád.  prof.  klassické  filologie 
v  Erlankách.   Získal  si  veliké  zásluhy  svými 


94.459  hindů,  16.388  muhamm.  a  3087  křest, 
starou  residenci,  v  níž  chief  commissioner 
bydlí,  ústřední  trestnici,  nemocnici,  hlavni 
stanici  Scottish  Free  Church  Mission,  několik 


pracemi  z  oboru  exegcse  a  mythologie  ho-  ,  vyšších  a  missijních  škol  a  garnisonu.  Vý- 
mérské;  publikace  jeho  jsou  dosud  cenný.  |  roba  jemných  látek  bavlněných,  hedvábných 
Sepsal:  Ůbungen  des  lat.  Stils  (Norimberk,  |  a  vlněných,  zboží  měděného  a  mosaznJko. 
1829— 37  a  j.,  3  ses.,  první  dva  sešity  zpracoval  obchod  obilím,  solí,  látkami  a  hedvábím.  — 
společně  s  Rothem);  Lateinische  Stilistik  fúr  N.  náležel  do  r.  17  J 6  Deogarhské  říši  Gondfi, 
Deutsche^  ein  sprachvergl.  Vcrsuch  (t.,  1846,  s  niž  připadl  v  moc  dynastie  Bhonsla  viád- 
8.  vyd.  opatřil  Ivan  MiilTer,  t.,  1888);  Anmer- 1  noucí  v  Beráru,  jež  sídlo  své  přenesla  do  N. 
^ungen  ^ur ///d5,  obsahující  výklady  k  prvním  a  založila  mocnou  říši.  R.  1803  dostal  sč 
třem  zpěvům  Iliady  vyjma  katalog  (Erlanky,  radža  nagpurský  poprvé  do  sporu  s  Angli- 
1834,  3.  vyd.  opatřil  Autenrieth,  Norimberk,  čany,  r.  1816  přidal  se  k  povstalým  Mahra- 
1864);  Die  homerische  Theologie  in  ihrem  Zu-  tům,  avšak  r.  1818  Angličané  opanovali  celou 
sammenhange  dargestellt  (t.,  1840,  3.  vyd.  opa-  říši  a  zmenšené  knížectví  odvislé  propůjčili 
třil  Autenrieth,  1884);  Die  n/^chhomerische  ,  nezictilému  radžovi  Ragoji  IIL  R.  1853  zni- 
Theologie  des  griech.  Volksglaubens  bis  auf  i  šili  knížectví  úplně  a  učinili  N.  středem  Cen- 
Alexander  (t.,  1857).   Dále  uvádíme  Emenda-  \  trálních  provincií. 


tiones  et  explicationes  Aeschyleae  (Abhandl. 
d.  bayer.  Akad.  d.  W.,  phil.-hist.  Cl.,  díl  VIII., 
odd.  2.).  Z  pozůstalosti  N-ovy  vydal  Auten- 
rieth Die  Gymnasialpádagogik  (Erlanky,  1862, 
3.   vyd.  1879)  a   List  opatřil   N-ovo   vydání 


Nagpurský  distrikt  má  9805  km-  se 
757.862  ob.  (1891). 

Nagpurská  divise  britsko-ind.  Střed- 
ních provincií  má  62.261  frm*  plochy,  zaujímá 
plateau,  jež  pahorkatina  od  s.  k  j.  se  táhnoucí 


Aischylova  Agamem}.ona  s  úvodem,  pfckldLÚt^m  dělí  v  úvodí  řek  Vardhy,  jež  jest    záp.  hra 

a  výkladem  (t.,  1863).    Srv.  Dóderlein,   Ge-  ničí  proti  Beráru  a  Vaingangy,  které  spojivše 

dáchtnissrede  fúr  F.  N.  (Offentliche  Reden,  se  tvoří  již.  hranici  proti  Haj darábádu  a  ústi 

str.  239   nn.);    Lúbker,   Lebcnsbildcr  aus  d.  se  do  Godávari.  Obyv.  2,982.525  (1891),  z  nich 

letztverflossenen    Jahrh.    (Hamburk,     1862);  2,452.889  hindů,  89.560  muhamm.,  7199  džajnů 

Weidncr,  C.  F.  N-ii  vita  ac  disciplina  (Lips.,  a  5991  křest;   domorodci   náležejí   většinou 

1868);    Iv.  MúUcr,  De  serainarii  Erlangensis  kmeni  Gondův.  Zimnice,  cholera  a  neštovice 

ortu  et  fatis  (Erlanky,  1878).  ^Vý.  vystupují  často  epidemicky.    Hlavní  plodiny 

Nag^l  Hans  W  i  11  i  b  a  1  d,  germanista  něm.  jsou :  rýŽe,  kukuřice,  pšenice,  olejnatá  semena, 

(*  1856  v  Natschbachu),  jest  univers,  doceň-  ,  bavlna,   koření   atd.,   z    nerostů    dobývá   se 

tem  ve  Vídni.    Napsal:  Ueber  den  gegenwár  zlato,  výborné  železo,  měď  a  mramor.    Prň- 

tigen  Stand  der  bayrischósterr-eidiischen  Dia-  mysl  textilní  a  hrnčířství;  vývoz  bavlny,  obilí, 

lektforschung   (1881);    Roanad   /.,    Grammat.  laku  a  vosku.   Divise  rozdělena  jest   na  pět 

Analyse   des    nieder-ósterr.    Dialektes    (1886);  •  distriktů.  di. 


Nagujevskij  —  Nagy-Sándor. 


981 


NagnJeviklJ  Darij  Iljič,  filolog  ruskj^ 
(♦  1845),  jest  professorem  římské  slovesnosti 
a  ředitelem  numismatického  musea  na  uni- 
versitě kazaňské  a  vydal  vedle  četných  učeb- 
nic: Charakter  i  ra\vttije  rimskoj  satiry  (Riga, 
1872J;  De  Juvenalis  vita  observationes  (tamt., 
1883);  O  rukopisjachf  scholijach  i  i^dantjach 
Juvenala  (Petrohrad,  1888);  Iibrannyja  satiry 
Goracija  (2.  vyd.,  Riga,  1885)  a  j.  Zabýval  sg 
též  hudební  kritikou  a  vydal  několik  skladeb 
pro  piano. 

VtLgy  [naďj,  maď.,  veliký,  vyskytuje  se 
obzvláště  v  četných  místních  jménech  ma- 
ďarských, jež  hledej  pod  vlastními  jmény, 
např.:  N.-Abony  v.  Abony;  N.-Bajomv. 
Bajom;  N.-Becskcrek  v.  Becskerek; 
N.-Dorog  v.  Dorog;  N.-Enyed  v.  Enyed; 
N.-KííkůllS  v.  Kokelské  župy;  N.-Selyk 
v.  Marktschelken  atd. 

Na£^[naďj:  1)N.  Pál-Beregszászy,  maď. 
jazykozpytec  z  t.  zv.  školy  debrecínské,  která 
sice  nashromáždila  pro  maďarský  jazykozpvt 
mnoho  cenného  materiálu,  ale  až  do  zasáh- 
nuti Révaiho  pohybovala  se  v  bludech  a 
tmách.  N.  dokazoval  příbuznost  jazyka  maď. 
hlavně  s  jazykem  perským  a  tureckým  a  do- 
pouštěl se  v  této  své  srovnávací  snaze  mno- 
hých násilností  a  chyb.  Z  prací  jeho  sluší 
se  uvésti :  Versuch  einer  magyarischen  Sprach- 
lehre  mit  einiger  fíinsicht  auf  die  túrkische 
u.  andere  morgenlándische  Sprachen  (Erlanky, 
1799);  Ober  die  Áhnlichkeit  der  hungarischen 
Sprache^  mit  den  morgenlándischen  (Lipsko, 
1796).  Účastnil  se  též  velmi  čile  boje  ortho- 
logů  s  neology  a  vydal  r.  1820  brošurku 
Pennaháboru  nem\eti  nyelvúnk  dolgdban  (Pero- 
zápas  ve  věcech  našeho  národního  jazyka). 
Byl  též  činný  jako  spisovatel  stavitelský  a 
vydal:  A^  épités  tudomdnya  (Věda  stavitelství, 
2  sv.,  Debrecín,  1819—24);  A  rajiolds  tudo- 
mdny  ke\dete  (Počátky  v  umění  kreslení,  t., 
1822);  A  Siabad-Ké^eí  való  rajiolds  (Kreslení 
volnou  rukou,  t,  1823). 

2)  N.  Ignác  (*  1810  —  t  1856),  maďař, 
dram.  spisovatel.  Byl  ze  školy  Szigligetiovy 
a  z  nejpřednějších  pěstitelů  lidového  dra- 
matu. V  letech  1838—45  vydal  několik  vese- 
loher, v  nichž  velice  šťastně  vystihl  život  li- 
dový, zejména  v  pohnutých  dobách  zápasů 
volebních.  Vydal  veselohry:  Egyesůljúnk! 
(Sjednoťme  se!  3  jed.,  1839);  Hósók  (Hrdi- 
nové, 1838);  Argyrus  Kyrályfi  (Kralevic  Ar- 

fyrus,  1840);  Vetélytdrs  (Sok,  1842).  Nejvét- 
iho  úspěchu  dosáhl  svou  veselohrou  Tis^tu- 
jitds  (Volby,  1843,  1844,  1846,  nověji  v  Olcsó 
Kónyvtáru,  1877).  kteráž  náleží  k  nejoblíbe- 
nějším hrám  maď.  jeviště.  Ve  hře  této  tropí 
si  autor  posměch  z  »maďarských  voleb*  a  bi- 
čuje v  nich  počínání  si  kortešů.  Sbírka  jeho 
veseloher  vyšla  pod  názvem  N.  /.  Vigjdtékai 
(Pešť,  1852).  Bbk. 

3)  N.  Ivan,  maď.  dějepisec  (♦  1824  v  Ďar- 
motech),  studoval  práva  v  Prešpurku,  r.  1851 
cestoval  v  Itálii,  r.  1853  stal  se  úředníkem 
při  univ.  knihovně  v  Pešti.  Hlavním  jeho  dí- 
lem jest  Magyar-ors\dg  csalddjai  c^imerekkel 
atd.  (Rodiny  maďarské  s  jejich  erby  a  rodo- 


kmeny (Pešť,  1857—67,  13  sv.).  Kromě  toho 
napsal  množství  monografií  dějepisných,  ge- 
nealogických  a  místopisných  do  časopisů. 

Naffyájtai  [naďajtaj]  Cserei  Mihály, 
maď.  historik  (*  1668  —  f  1756).  Byl  pano- 
šem Michala  Telekiho,  později  bojoval  po 
boku  Tókóliově.  Na  sklonku  života  svého 
přidržel  se  císaře  Leopolda  a  po  míru  Szat- 
márském  stal  se  výběrčím  daní.  Vydal  dějiny 
(Erdélyi  fíistoria)  své  doby  (1661— 17ll).  Vy- 
pravuje podrobně  události  půl  staletí,  pří- 
činnou jejich  souvislost  posuzuje  velmi  správné 
se  stanoviska  politického  a  psychologického, 
vyznačuje  se  výbornou  znalostí  poměrův 
i  lidí  své  doby  a,  sám  jsa  reformovaný,  za- 
chovává i  v  náboženském  ohledu  úplnou  ne- 
strannost,  což  jest  na  doby  tehdejší  velice 
pozoruhodno.  Sloh  díla  jeho  jest  jednoduchý, 
jazyk  ušlechtilý,  vypravování  plynné.  Spis 
jeho,  kterýž  velice  přispívá  k  seznání  také 
kulturních  poměrů  tehdejších,  vydal  v  době 
novější  Gabriel  Kazinczy  (1852).  Bbk. 

Nagybáaya [naďbáňa],  král.  svobod,  horní 
město  s  vlastním  magistrátem,  v  uherské 
župě  szatmárské;  žel.  stanice  trati  Szatmár- 
N.,  9838  ob.,  z  nichž  je  7596  maď,  194í  ru- 
mun.,  109  něm.  (1890),  sídlo  horního  hejt- 
manství a  ředitelství,  okr.  soudu  (pro  ven- 
kov, obce),  má  římsko-katol.  a  řecko-katol. 
kostel,  dva  evang.  kostely,  klášter  minorit- 
ský,  vyšší  stát.  gymnasium,  mincovnu,  doly 
na  zlato,  stříbro  a  měď,  hrnčířstvf,  čilý  ob- 
chod s  bavln,  a  Iněn.  zbožím,  lihem,  ovocem 
a  vinařství.  Město  založeno  v  XI.  stol.  hor- 
nickou kolonií  ze  Saska. 

Na^^lak  [naďlak],  rum.  Nagylacu,  okr. 
město  v  uher.  župě  csanádské,  na  pr.  břehu 
Máruše,  má  želez,  stanici  trati  Szegedin-Me- 
zflhegyes,  12.800  ob.,  z  nichž  je  6847  slov., 
4269  rum.,  1106  maď.,  188  n.,  124  rusín.,  215 
srb.  (1890),  římsko-katol.  a  řecko-katol.  a 
řecko-východ.  kostel,  vynikající  rolnictví,  do- 
bytkářství  a  drůbežnictví.  Město  jest  hlav. 
sídlem  stoličních  úřadův  a  bývalo  opevněno 
a  samými  Srby  obýváno. 

de  Nag^y-Sáador  [naď  šándor]  Josef, 
uher.  generál  revoluční  (♦  1804  ve  Vel.  Vara- 
díně  v  Župě  biharské  —  f  1849  v  Aradě). 
Záhy  vstoupil  do  vojska  rakouského  a  jako 
rytmistr  odešel  r.  1843  na  odpočinek.  V  revo- 
luci r.  1848  sloužil  národní  vládě,  jmenován 
majorem  a  velitelem  národní  gardy  jízdecké 
a  bojoval  na  uherském  jihu.  Jako  plukovník 
velel  husarům  hannoverským  a  za  svá  vítěz- 
ství při  výpravě  na  jaře  r.  1849  jmenován 
generálem  a  velitelem  1.  sboru,  v  jehož  čele 
vynikl  v  bitvě  u  Vácova,  při  osvobození  Ko- 
márna a  při  vzetí  Budína.  Ale  16.  čna  t.  r. 
poražen  na  březích  Váhu  od  Rakušanův,  a 
když  Górgei  z  Komárna  odtáhl,  provázel  jej 
N.-S.,  jeho  předvoj  byl  však  poražen  v  čer- 
venci u  Vácova,  brzo  potom  u  Felso  Szugyi. 
Na  začátku  srpna  poslal  jej  Górgei  do  De- 
brecína,  kde  7.  srpna  utkal  se  se  svými  7000 
muži  s  větší  armádou  ruskou  pod  Paskevi- 
čem,  před  níž  musil  ustoupiti.  9.  srpna  do- 
stal se  se  zbytky  své  armády  do  Aradu,  kde 


982 


Naháč  —  Náhlovský. 


se  spojil  s  Górgeiem,  s  nímž  zároveň  musil 
kapitulovati  a  vydán  byv  od  Rusů  Rakuáa- 
nňm  byl  odsouzen  a  oběšen  6.  října  t.  r.  — 
Srv.  Lapinski,  Feldzug  d.  ungarischen  Haupt- 
armee  im  J.  1849  (Hamb.,  1860). 

Vaháó,  ocún,  bot.,  v.  Colchicum. 

Vahajka,  tatarský  bič. 

Vahál,  bot.,  v.  Teesdalia. 

Vaháňka,  způsob  lovu,  při  kterém  se 
zvéř  střelcům  nahání.  Nejobyčejnější  jest 
n.  křídlová,  při  které  honci  v  řadě  roze- 
stavení natlačuji  zvěř  střelcům  na  obou  stra- 
nách (křídlech)  postupujícím.  1  mezi  honci 
po  cestách,  průsekách  neb  i  na  pěšinách 
k  tomu  schválně  upravených  jdou  střelci 
nejméně  na  dostřel  od  sebe  vzdálení  a  od- 
střelují přebíhající  zajíce.  U  konce  léče  se- 
vřou se  obě  křídla  a  zvěř  je  tím  potom  ob- 
stoupena v  předu  a  Částečně  ještě  i  po  stra- 
nách, črn. 

Vaharro  Bartolomé  de  Torres,  dra- 
matik z  nejstarších  ve  Španělsku  (*  koncem 
XV.  stol.  v  Latorre  u  Bajadozu),  žil  za  pa- 
peže Lva  X.  v  Římě,  r.  1517  v  Neapoli,  kdež 
vydal  své  veselohry  (8),  básně  lyrické  a  sa- 
tirické pod  názv.  Propaladia  (krit.  vyd.  Madr., 
1880,  1  sv.).  Z  veseloher  jeho  jsou  nejlepší: 
Soidadesca  a  Th  elaria. 

Vahe,  levá  pobočka  Rýna,  pramení  se 
ve  výši  414  m  n.  m.  u  Selbachu  v  oldenbur. 
knížectví  Birkeníeldu,  teče  směrem  sz.  až  ke 
Kreuznachu,  kde  obrací  se  k  s.  Plyne  krás- 
ným údolím  sledována  jsouc  tratí  Saar- 
brůcken-Bingen  procházející  četnými  tunnely. 
Potom  jest  hranicí  mezi  pruským  Porýním 
a  bav.  Falci,  později  Hcsscnskcm,  a  vlévá 
se  ve  výši  75  m  n.  m.  u  Bingen  do  Rýna. 
Celkem  jest  120  km  dl.,  pro  mělkost  a  skalnaté 
dno  však  není  splavna.  Nu. 

Vahlje  v.  Černá  Hora,  str.  6056. 

Vahlau,  ves  v  Čechách,  v.  Náhlov  1). 

Válilavek  v.  Kantár. 

VálilaTllik,  Ir.  chanfrein,  u  brně  koňské 
čásC  ona,  která  chrám  koňovi  hlavu,  tuto 
buď  zahalujíc  celou  mimo  nozdry  a  hubu,  ve 
kterém  případě  třeba  nechati  otvory  pro  uši 
a  oči,  nebo  pouze  po  Čele.  Vyobrazení  viz 
při  článku  Brň,  str.  721,  č.  686.  F.\í, 

Vahlédnuti  ve  spisy  {inspectio  actorum). 
Dle  rak.  civilního  řádu  soudního  z  r.  1895 
mohou  strany  ve  spisy  soudní,  týkající  se 
jejich  sporu,  volně  nahlížeti  a  opisy  z  nich 
si  opatřovati;  není  jim  pouze  dovokno  na- 
hlížeti v  protokoly  poradní  a  v  návrhy  roz- 
sudkův.  Chcc-li  vŠak  někdo  nahlédnouti  ve 
spisy  týkající  se  sporu  cizího,  musí  žádati  za 
svolení  přednostu  soudu,  který  je  udělí,  jen 
když  žadatel  vykáže  právní  zájem,  který  na 
tom  má  (§  219.  s.  c.  ř.).  Podrobnější  ustano- 
vení chová  soudní  řád  o  nahlížení  v  listiny, 
které  jsou  v  rukou  odpůrce,  a  v  soudní  pro- 
tokoly. —  Dle  exekučního  řádu  mohou  strany, 
jichž  se  exekuce  týká,  nahlížeti  ve  spisy 
exekuční  u  soudu  bez  povoleni  a  omezeni. 
Třetí  osoba  musí  však  žádati  za  povolení 
přednostu  soudu  a  vykázati  mu  právní  zá- 
jem, který  na  nahlédnutí  ve  spisy  má  (§  37. 


c.  ř.).  Totéž  platí  o  nahlížení  v  zájemni  rej- 
střík soudní.  Naproti  tomu  při  nucené  dražbě 
nemovitostí  jsou  všechny  soudní  spisy  dra- 
žební vyloženy  veřejně  k  nahlédnutí.  —  Na- 
hlížení ve  spisy  trestní  jest  dovoleno  stát- 
nímu zastupitelství  bez  omezení.  Stejné  vol- 
nosti požívá  soukromý  a  podpůrný  žalobce; 
ovšem  volnost  ta  vztahuje  se  jen  na  spisy 
týkající  se  jeho  případu.  Vyloučeno  jest  však 
nahlížeti  v  poradní  protokoly.  Třetím  osobám 
povoluje  se  nahlédnouti  v  trestní  spisy  jen 
tehdy,  kdyŽ  prokáží  právní  zájem  (§  83.  tr. 
ř.  s.). 

Nahlédnutí  v  pozemkové  knihy  a 
sbírku  listin  jest  každému  bez  omezení  volno 
(8  7.  kn.  ř.).  Volnost  tato  jest  nutným  ná- 
sledkem veřejnosti  všech  pozemkových  knih. 
Táž  volnost  platí  o  nahlížení  v  obchodní 
rejstřík  a  jeho  přílohy  a  v  rejstřík  spole- 
čenstev. 

Vahles  v.  Náhlov  2). 

Vahlomoznitl  v.  Kolesna. 

HáUov:  1)  N.  (Nahlau),  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Č.  Lípa,  okr.  Mimoň,  fara  Hlavice, 
pš.  Osečna;  38  d.,  184  ob.  n.  U890),  Itř.  šk., 
pískovcové  lomy.  —  2)  N.  (Nachles,  Nahles), 
ves  t.,  hejtm.  Kaplice,  okr.  Vyšší  Brod,  fara 
a  pš.  Frimburk;  25  d.,  167  ob.  n.  (1890);  pří- 
slušela ke  hradu  Rožmberku. 

HáUoTSký:  1)  N.  Frant.  (*  1807  v  Sý- 
kořicích  u  Turnova  —  f  11-  ^na  1853).  Stu- 
doval gymnasium  v  Jičíně,  filosofii  v  Praze 
a  bohosloví  v  Litoměřicích,  kde  r.  1830  po- 
svěcen na  kněze.  Kaplanoval  9  let  v  Čes. 
Dubě,  kde  zasazoval  se  o  zavedení  analogi- 
ckého pravopisu  do  škol  národních,  načež 
r.  1839  stal  se  představeným  (praeses)  luii- 
ckého  semináře  studentského  v  Praze  na 
Malé  Straně.  R.  1848,  účastniv  se  hnutí  poli- 
tického jako  člen  Národního  výboru,  svolal 
také  dvě  porady  duchovenské  a  jednání  je- 
jich uveřejnil  tiskem  pod  názvem:  Versamm- 
lung  von  Geisilichen,  gehalttn  m  Prag  am  i8, 
u.  24,  Mat  1848,  Obsahem  porad  těch  bylo, 
aby  povolaní  veřejně  a  svobodné  mluvili 
o  záležitostech  církevních,  ano  je  to  možno, 
snadno  i  nutno,  ježto  i  věcem  církevním  na- 
stává nové  jejich  uzpůsobování;  zároveň  uve- 
deno, o  kterých  věcech  mělo  by  se  mluviti 
veřejně  a  volně;  tak  zejména  o  náboženství 
vůbec,  o  katolicismu,  o  některém  učení  víry, 
zařízení,  obřadu,  jmění  církevním,  hmotném 
postavení  duchovenstva,  o  rozmnoženi  far 
i  biskupství,  o  svobodné  volbě  představe- 
ných církevních,  o  synodách,  ústavech  cír- 
kevních (školách,  seminářích  i  klášteřích), 
o  církevní  kázni  (postu,  almužnictví,  modlení) 
atd.;  za  prostředky  vedpucí  k  cíli  navrženy: 
konference  a  časopis.  Účastníkův  obou  po- 
rad bylo  na  40  osob  duchovních  (kněží,  ka- 
novníkův a  praelátův),  a  poněvadž  nic  ne- 
mělo se  díti  bez  vůle  a  schválení  arcibiskupa 
pražského,  těšilo  se  duchovenstvo  obou  ná- 
rodností  učiněným  návrhům,  ježto  kde  kdo, 
i  sám  arci  pastýř,  přáli  si  oprav  potřebných. 
Ale  osudní  dnové  svatodušní  r.  1848  uvedli 
vše  v  niveč  a  původci  žádoucích  oprav  při- 


Nahluchlost  -—  Náhoda. 


983 


vodili  drahně  nesnázi  a  protivenství.  N.  byv 
tajně  i  veřejně  osočován  a  jako  politický 
spiklenec  podezfíván,  vězněn  3  týdny  na  hradě 
pražském  a  složen  s  úřadu  praesesa.  Poně- 
vadž lužický  seminář  studentský  podléhal 
církevnímu  úřadu  v  Sasku,  nabídnuto  N-kému 
nejprve  kazatelství  v  Lipsku  a  potom  místo 
učitele  na  katolickém  g3rmnasii  v  Drážďa- 
nech. N.  rozhodnuv  se  konečně,  vida  nezbytí, 
pro  toto,  stěhoval  se  v  únoru  r.  1849  do  ci- 
ziny a  jeden  semestr  učil  v  Dráždanech  po- 
čátkům latiny.  Ale  již  v  červnu  téhož  roku 
jmenován  farářem  v  saském  Freiburku,  od- 
kud, když  v  srpnu  odebral  se  do  českých 
lázní  sedmihorských  na  zotavenou,  praesen- 
tován  jest  od  ryt.  Em.  Tiegla  z  Lindenkronu 
na  faru  sázavskou.  Avšak  již  po  4  letech, 
vážně  ochuravěv,  musil  se  zříci  obtížné  správy 
duchovní  a  jíti  na  odpočinek.  N.,  jsa  od  let 
kaplanských  přítelem  a  šiřitelem  zásad  i  snah 
Bolzanových,  byl  členem  mnohých  ústavů  hu- 
manitních a  duší  kroužku  pražských  »Bolza- 
nistů«,  psával  pilně  do  rozličných  časopisů, 
českých  i  německých,  sbíral  rukopisné  práce 
Bolzanovy,  z  nichž  i  některé,  zpracovav  a 
upraviv,  vydal  tiskem.  Jf. 

2)  N.  Vincenc,  prof.  bohosloví  a  bratr 
předešlého  (♦  21.  ledna  1817  v  Sýkořicích 
u  Turnova  —  t  H-  prosince  1891),   studo- 
val   v    Litoměřicích    a    v    Jičíně,    filosofíi 
v  Praze,  načež  vstoupil  do  semináře  litomě- 
řického  a  r.  1840  posvěcen  jest  na  kněze. 
Kaplanovav  krátce  v  Hodkovicích,  Českém 
Dubě  a  Boskově,  vstoupil  do  ústavu  pro  vyšší 
vzdělání  kněží  u  sv.  Augrustina  ve  Vídni,  kde 
r.  1845  dosáhl  doktorátu  theologického,  na- 
čež byla  mu  ihned  svěřena  professura  dog- 
matiky a  polemiky  při  biskupském  bohoslo- 
veckém učilišti  v  Litoměřicích.  Ale  již  r.  1846 
povolán  jest  na  universitu  pražskou  jako  ná- 
stupce prof.  dra  Jana  Rottra,  jenž  zatím  byl 
zvolen  opatem  v  Břevnově.  Professuru  za- 
stával až  do  r.  1887,  kdy  vstoupil  do  výslužby, 
byl  fakulty  bohoslovecké  několikráte  děka- 
nem  a  jako   rektor   universitní   zasedal   na 
sněme  českém  právě,  když  byla  sněmu  před- 
ložena  žádost  za   zřízení   české   university. 
Vystoupení   N-kého   pro   tento   spravedlivý 
požadavek  čes.  národa  způsobilo  mu  tehdy 
nepřátelství   německé  většiny  universitního 
prořessorstva.  N.  jako  učitel  akademický  byl 
váŽL^n  i  oblíben;  přednášky  jeho  byly  jasný, 
v  vklad  živý.  Mimo  kathedru  působil  i  v  roz- 
ličných  spolcích   lidumilných   a   po   mnohá 
léta  zasedal  ve  výboru  »Svatoboruc.  Články 
dogmaticko-polcmickými  přispíval  pilně  do 
Riegrova  Slovníku  Naučného.   Vyznamenání 
dostalo  se  mu  hojně  jak  od  úřadu  církevního, 
tak  i  od  vlády;  f  jako  infulovaný  probošt  koll. 
kapituly  u  Všech  Svatých.  Jf. 

Vahluohlost  v.  Hluchota. 
VáJilý  soud  (nebo  stanný)  znamená 
v  nynějším  právu  soud  mimořádný,  který  při 
některých  zločinech  obecný  pokoj  měrou 
zvláště  vážnou  ohrožujících  konati  má  řízení 
trestní  dle  práva  náhlého  neboli  stanného. 
Toto  řízení,  jímž  má  býti  dosaženo  účinku 


odstrašujícího,  koná  se  způsobem  svrchovaně 
úsečným,  a  zvláště  trest,  byl-li  obžalovaný 
odsouzen,  bývá  téměř  okamžitě  a  neodvola- 
telně vykonán.  Řád  tr.  rakouský  z  r.  1873 
obsahuje  příslušná  ustanovení  v  §§  429.  aŽ 
446.  Jako  n.  s.  činným  jest  tu  sborový  soud 
první  instance  složený  ze  4  soudcův,  růsob- 
nost  jeho  vztahuje  se  jen  ke  zločinům,  pro 
něž  právo  náhlé  bylo  prohlášeno  (obyčejně 
jen  vzbouření,  toliko  za  zvláštních  podmínek 
také  vražda,  loupež,  žhářství  a  veřejné  násilí 
spáchané  zlomyslným  uškozením  na  cizí  ma- 
jetnosti), rozšiřuje  se  však  i  na  osoby  nále- 
žející jinak  ku  příslušnosti  soudů  tr.  vojen- 
ských. Prohlásiti  (a  rovněž  zase  zrušiti)  právo 
náhlé  přísluší  při  zločinu  vzbouření  náčelníku 
správy  zemské  (při  nebezpečenství  v  pro- 
dlení okresní)  v  dohodnutí  s  předsedou  sbo- 
rového soudu  druhé  instance  a  vrchním 
státním  zástupcem;  při  ostatních  zmíněných 
zločinech  ministru  vnitra  ve  srozumění  s  mi- 
nistrem spravedlnosti.  Řízení  před  n-m  s-em 
zavírá  v  sobě  mimo  některé  nezbytné  pří- 
pravy jen  hlavní  přelíčení  a  výkon;  oprav- 
ných prostředků  není.  Doba  celého  řízení, 
počínajíc  od  okamžiku,  kdy  byl  obviněný 
postaven  před  n.  s.,  nesmi  trvati  déle  tří 
dnů.  Hájení  obžalovaného  jest  závazně  při- 
kázáno. K  rozsudku  odsuzujícímu  jest  třeba 
jednomyslnosti.  Odsouzení  děje  se  obyčejně 
k  trestu  smrti,  výjimkou  k  těžkému  žaláři  od 
5 — 20  let.  Poprava  vykonává  se  za  dvě  ho- 
diny po  vyhlášení  rozsudku;  jen  k  výslovné 
prosbě  odsouzeného  může  se  mu  ještě  ho- 
dina přidati,  aby  se  připravil  na  smrt  -rch, 

Vákoda  jest  po  rozumu  obecném  sběh 
události  vyšlý  z  příčin  nepředvídaných.  Vy- 
loučena jest  tedy  účelnost.  N.  bére  se  za 
opak  nutnosti,  poněvadž  co  n-dou  se  stalo, 
také  jinak  mohlo  se  státi  nebo  vůbec  nestati. 

N.  (v.  též  Casus)  v  právním  smysle 
jest  událost  dotýkající  se  právních  statků 
nebo  poměrů,  která  nastala  buď  nezávisle  na 
činění  příčetného  člověka,  neb  taková,  kterou 
sice  člověk  příčetný  způsobil,  ale  kterou  ne- 
lze započísti  na  vrub  úmyslu  neb  opominutí 
člověka  odpovědného  jinak  za  právní  statek 
nebo  z  právního  poměru.  Hranici  odpověd- 
nosti za  činy  lidí  příčetných  ustanovuje  rak. 
ob.  z.  (§  1297.)  tak,  že  žádá,  aby  každý  člo- 
věk při  svém  jednání  byl  tak  opatrný,  jak 
od  člověka  prostředně  nadaného  očekávati 
lze  a  třeba.  Nczachoval-li  příčetný  člověk  při 
svém  jednání  tuto  průměrnou  opatrnost,  ručí 
za  škodlivé  jeho  následky.  Byla-li  vŠak  opa- 
trnost taková  zachována,  přestává  ručení  a 
událost  i  její  výsledek  pokládají  se  za  n-du. 
Tedy  i  když  jistá  událost  jest  podmíněna 
lidským  Činem,  ale  nelze  člověku  vytýkati 
zanedbání  průměrné  opatrnosti,  nebo  když 
mohla  býti  zamezena  neb  výsledek  její  mohl 
býti  seslaben,  ale  bylo  k  tomu  zapotřebí  du- 
ševní činnosti,  jaké  jest  schopen  jen  nejna- 
danější člověk,  neb  napjetí  sil  na  nemožnost 
hraničícího,  jest  nutno  pokládati  událost 
rovněž  za  n-du.  Rozumí  se  ovšem,  že  prů- 
měr opatrnosti  posuzuje  se  také  dle  povo- 


984 


Náholenka  —  Náhon. 


láni  a  vzdělanosti;  proto  také  obchodní  zá- 
kon rak.  žádá  při  obchodech,  aby  účastníci 
jednali  jako  »dobří,  bedliví  obchodníci*.  Vý- 
znám  n-dy  v  civ.  právu  rak.  jest  ten,  Že  za 
ni  a  její  výsledek  —  rozumí  se  škodu  —  nikdo 
nemůže  býti  odpovědným,  leda  by  přímým 
ustanovením  zákona  byla  předepsána  zodpo- 
vědnost i  za  n-du.  Účinek  n-dy  nese  dle  toho 
zpravidla  ten,  jehož  statků  právních  (jmění 
neb  osoby)  se  účinek  ten  dotkl.  Občanský 
zákon  rak  předpokládaje,  že  každý  pří  četný 
člověk  při  každém  svém  jednání  —  vyjímaje 
jednání  v  obligačním  poměru  —  jest  tak 
opatrný,  jak  to  od  prostředně  nadaného  člo- 
věka očekávati  lze,  vyslovil  v  §§  1296.  do- 
mněnku právní,  že  každá  událost  škodu  způ- 
sobivší jest  n-dou,  z  čehož  plyne,  že  opak 
třeba  dokazovati.  Naproti  tomu  vyloučil  ob- 
čanský zákon  rak.  domněnku  tuto  při  po- 
měrech smluvních  (§  1298.),  kde  smluvník 
tvrdící,  že  nemůže  plniti  pro  n-du,  musí  exi- 
stenci její  dokázati.  Domněnku  tuto  vyloučil 
též  rak.  zákon  z  5.  bř.  1869  č.  27.  ř.  z.  ohledně 
železnic  a  vyslovil  naopak,  když  při  provo- 
zování železnice  byl  člověk  poraíiěn  neb  za- 
bit, předpokládá  se,  že  se  tak  stalo  vinou 
dráhy.  Dráha  může  se  odpovědnosti  tě  zpro- 
stiti jen  tehdy,  když  dokáže,  Že  nehoda  způ- 
sobena byla  událostí,  která  žádnou  lidskou 
silou  nemohla  býti  odvrácena  {vis  major)^  neb 
neodvratným  jednáním  osoby  cizí,  za  kterou 
dráha  neručí,  neb  zaviněním  poškozeného. 
Tímto  zákonem  byla  tedy  odpovědnost  dráhy 
rozšířena  nepřímo  i  na  n-du.  Ručení  za  n-du 
v  tomtéž  smysle  uložil  rak.  obchodní  zákon 
i  povozníkovi  (či.  395.)  a  mimo  to  vysloveno 
je  ručení  takové  i  v  mezinárodní  poštovní 
smlouvě  a  pro  Lloyd  vzhledem  k  poštovním 
zásilkám.  Občanský  zákon  zprošfuje  ručení 
jen  za  n-du  nezaviněnou.  Byla-li  náhoda  při- 
vozena  zaviněním  (casus  mixtus)  člověka, 
byUli  překročc  n  zákon  nebo  předpis  nějaký, 
kterým  má  býti  bráněno  nehodám  určitého 
druhu,  nastává  ručení  i  za  n-du,  a  podobné 
i  cen,  kdo  bez  nutné  potřeby  se  vmísí  do 
cizí  záležitosti,  ručí  za  n-du,  která  by  byla 
jinak  nenastala  (§  1311.).  Hledě  k  této  vše- 
obecné zásadě  bylo  v  rak.  obě.  zákoně  vy- 
sloveno ručení  za  n-du  ve  případech  těohto: 
Obmyslný  držitel  cizí  věci  ručí  za  n-du  věc 
zničivší  tehdy, když  by  n.ta  věc  u  vlastníka  ne- 
byla stihla.  Za  tutéž  n-du  ručí  i  původně  po- 
ctivý držitel,  který  vrácení  věci  zdržoval  své- 
volným sporem  (§  335.  a  338.).  Zástavní  vě- 
řitel, který  movitou  věc  dále  zastavil,  ručí 
rovněž  za  n-du,  která  by  byla  u  něho  věc 
nestihla  (§  460.;.  Uschovatcl  ručí  za  n-du 
stihnuvší  věc,  když  věc  jemu  svěřenou  bez 
•dovolení  užíval,  když  věc  tu  bez  nutné  pří- 
činy nebo  svolení  vlastníkova  dal  jinému 
v  uschování  neb  ji  majiteli  v  čas  nevrátil. 
V  těchto  dvou  posledních  případech  ručí 
však  jen  za  takovou  n-du,  která  by  byla  ne- 
stihla věc  u  něho,  pokud  se  týče  u  vlastníka 
(§  965.).  Podobně  i  vypůjčitel  cizí  věci  (§  979.). 
Podrobné  předpisy  o  ručení  za  n-du  stano- 
veny jsou  též  v  kapitolách  rak.  obč.  zákona 


jednajících  o  smlouvě  směnné,  nájemní  a  ná- 
mezdní, avšak  předpisy  tyto  jsou  důsledkem 
právního  sestrojení  těchto  smluvních  pomérů, 
pYočeŽ  jest  zde  jen  odkázati  k  přísiaSným 
místům.  Hir. 

Vyskytující  se  otázka,  zda  i  za  nahodilé 
změny  lidé  právem  mohou  býti  činěni  zod- 
povědnými, je  předem  důležitá  v  právu 
trestním.  Odpověď  je  kladná,  pokud  n-dě 

f>ři  dostatečné  pozornosti  a  opatrnosti  bylo 
ze  čeliti,  pokud  výsledek  byl  objektivně 
předvídatelný.  Véda  práva  trestního  vychází 
tu  s  tohoto'  stanoviska:  ve  smysle  přísně 
vědeckém  nelze  o  žádném  faktu  řici»  že  by 
byl  nahodilým;  nebof  vycházime-li  z  před- 
pokladu, že  zákon  v  dostatečné  příčině  vše 
ve  světě  ovládá,  že  každou  změnu  předchá- 
zeti musila  určitá  příčina,  která  ji  vyvolala, 
nelze  mluviti  nikdy  o  n-dě,  n^brŽ  vše  je 
pouhou  nutnosti.  Poněvadž  však  poznání 
lidskému  řetěz  kausalitni  v  nekonečnosti  své 
naprosto  uniká,  mluvíváme  o  n-dě  tam,  kde- 
koli objeví  se  nějaká  změna,  s  níŽ  jsnae  ne- 
počítali, jíž  jsme  neočekávali.  Je  tedy  n. 
něčím  naprosto  vztažným;  to,  co  jednomu, 
méně  prozíravému,  je  n-dou,  je  druhému 
člověku,  pozornému  a  opatrnému,  změnou 
předvídatelnou,  očekávatelnou.  Ačkoli  právo 
trestní  předem  proti  úmyslu  pachatelovu  se 
obrací,  v  úmyslném  konání  pachatelově  ne- 
bezpečí individuality  jeho  snaží  se  zjistiti. 
nemůže  přece  úplně  přehlížeti  nezamýšlené 
výsledky  konání  vědomého  a  musí  v  určitých 
případech,  všeobecně  blíže  označených,  toho, 
kdo  je  přivodil,  činiti  právně  zodpovědným. 
Měřítko,  jehož  tu  moderní  věda  právní  užívá, 
je  již  v  právu  římském  se  vyskytující  diti- 
gentia  diligentis  patris  familias,  Nešetfí>lt  kdo 
průměrné  opatrnosti,  jeŽ  se  u  každého  člo- 
věka předpokládá,  je  zodpověděn  i  za  n-dn, 
jež  tím  byla  umožněna.  Každý  zodpovídá  za 
škodlivé  výsledky,  jimž  při  dostatečné  obe- 
zře los  ti  mohl  a  měl  zabrániti,  byt  i  nebyly 
úmyslnými  výsledky  jeho  činnosti  volni. 
Toto  stanovisko  vědy  práva  trestního  nutno 
schvalovati,  neboC  opak  byl  by  privilejem 
všem  lidem  bezstarostným,  kteří  pohodlní 
jsou  starati  se  o  výsledky  činů  svých,  kte- 
rým vše  je  n-dou  nebo  neštastnýmosudem. 
mproti  tomu  nelze  souhlasiti  s  výjimkami, 
jimiž  dle  platných  práv,  předem  však  dle 
nesprávného  vykladu  praxe  prolomeno  jest 
uvedené  námi  pravidlo  všeobecné.  Výjimky 
takové  jsou  zbytky  starších  útvarů  právních, 
jež  přes  velký  pokrok  práva  dnešního  ještě 
se  udržely,  však  dnešním  názorům  vědeckým 
úplně  jsou  cizí.  Srov.  též  články  Úmysl  a 
Nedbalost.  Ptušdk. 

VáJiolenka,  holenka,  u  brně  obměncc 
část  chránící  bérce  celé  napřed  i  vzadu  jako 
u  pánův  a  rytířů,  ve  kterém  případě  se  sklá- 
dala ze  předku  a  ze  zadku  spojených  přez- 
kami nebo  háčky,  nebo  jako  u  oděnců  pod- 
řízených pouze  napřed.  Viz  Brň.  FIC 

Vákomlrsolieii  v.  Nou  měř. 

Náhon,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  fara  a  pš. 
Král.  Hradec;  32  d.,  375  ob.  č.  (1890),  mlýn. 


Nahořánky  —  Náhrada. 


985 


Hahořáaiky  iNahořany,  ves  v  Čechách, 
hejtm.  Sušice,  okr.  a  pš.  Kašperské  Hory, 
fara  Strašín;  15  d.,  133  ob.  č.  (1890),  kaple 
P.  Marie  z  r,  1854. 

Hahořany:  1)  N.  (Hochdorf),  ves  v  Če- 
chách při  lev.  bř.  Vltavy,  hejtm.»  okr.  a  pš. 
Krumlov,  fara  Svéráz;  21  d.,  103  oby  v.  n, 
(1890),  samota  Nová  Hospoda.  —  2)  N.,  ves 
t,  hejtm.,  okr.  a  fara  Nové  Město  n.  Met, 
pš.  Jesenice;  67  d.,  454  ob.  č.  (1890),  2tř.  šk., 
kaple  a  ranhojičský  ústav.  Tři  domy  tvoří- 
valy zde  svobodnický  dvůr.  —  3)  N.,  ves  t., 
hejtm.  Strakonice,  okr.  Volvně,  fara  a  pš. 
Češtíce;  43  d.,  237  ob.  č.  (1890),  2  tř  ák.  — 
4)  N.,  ves  t ,  hejtm.  Tábor^  okr ,  fara  a  pš. 
Ml.  Vožice;  12  d.,  76  ob.  č.  (1890).  —  6)  N., 
ves  t,  v.  Nahořánky. 

Vahořeóloe  (Nahořetit^),  far.  ves  v  Ce- 
chách, hejtm.  a  okr.  Žlutice,  pš.  Lubenec;  27 
d.,  124  ob.  n.  (1890),  kostel  sv.  Václava  (ve 
XIV.  stol.  far.),  2tř.  šk.,  2  ml]^ny.  R.  1604  za- 
loženy zde  matriky.  N.  bývaly  samostatným 
zbožím. 

Vahomby,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Bene- 
šov, okr.  a  pš.  Neveklov,  fara  Křečovice;  52 
d.,  300  obyv.  č.  (1890),  2tř.  šk.,  5  mlýnflv. 
V  1.  1012—37  připomíná  Se  mezi  zbožím  klá- 
štera ostrovského.  Ve  XIV.  stol.  bylo  zde 
vladyčí  seděni  a  v  XVI.  stol.  seděli  zde  Na- 
horubští  z  Nahorub. 

VaJioiemenné  v.  Gymnospcrmae. 

VaJioiloe,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr. 
Horšův  Týn,  fara  a  pš.  Blížejov;  48  d.,  93 
obyv.  č.,  156  n.  (1890),  kaple  sv.  Vavřince 
z  r.  1807,  mlýn.  Alod.  statek  má  315*02  ha 
půdy,  náleží  k  němu  zámek,  dvůr  a  cihelna, 
drží  F.  Fitz.  R.  1115  připomínají  se  při  klá- 
šteru kladrubském,  později  tu  bylo  vladyčí 
seděni,  v  XV.  stol.  Braníšovských  z  Braní- 
áova,  kteří  tu  stále  žili,  po  nich  následoval 
Václav  Henigár  ze  Žeberka  a  jeho  potomci, 
r.  1626  Alena  Saloména  Černínka,  Morl  z  Le- 
lin,  r.  1666  Fr.  Max  Černín  a  jeho  potomci, 
v  XVIII.  stol.  Schirndingové  ze  Schirndingů, 
Ottové  z  Ottenthalu  a  nejjiověji  rodina  Prů- 
saková. 

VaJioiovloe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Ho- 
lešov, okr.  Bystřice  p.  Host.,  fara  a  pš.  Dře- 
vohostice;  49  d.,  273  obyv.  č.  (1890),  kaple 
Nejsv.  Trojice,  rolnictví.  Připomínají  se  po- 
prvé r.  1365. 

Vahozubol,  zool.,  v.  Gymnodontes. 

Vahr  (arab.),  řeka. 

Náhrada  škody  v  právu  obč.  v.  In- 
teresse. 

N.  škody  v  právu  trestním  rozeznává 
se  dvojí:  1.  n.  škody  způsobené  činem  trest- 
fiýra,  2.  n.  škody  způsobené  státem  jako 
vykonavatelem  trestu  nevinné  odsouzenému. 
O  n-dě  škody  způsobené  deliktem  má 
rak.  zákonodárství  trestní  zásadu,  že  nárok 
poškozeného  jest  trvalý,  Že  na  něm  ničeho 
nemění  ani  odsouzení  nebo  přestálý  trest 
ani  smrt  zločincova  (§§  42.,  224.,  527.  tr.  zák.). 
Trest  za  delikt  spáchaný  jest  diktátem  práva 
veřejného.  N  škody  způsobené  deliktem, 
jakožto   nárok   soukromoprávný,  může  býti 


přisouzena  buď  již  soudem  trestním  (§  4. 
tr.  ř.),  nebo  může  tímto  soudem  odkázána 
býti  na  pořad  práva  soukromého,  to  jest 
soudům  civilním.  Poškozenému  přísluší  právo 
navrhnouti,  aby  jeho  náhradní  nároky  uznány 
byly  v  adhacsním  řízení  (v.  t.);  on  může 
se  jako  soukromý  účastník  připojiti  se  svými 
nároky  k  řízení  trestnímu  a  toto  své  roz- 
hodnutí odvolati  kdykoliv,  třeba  mezi  hlav- 
ním líčením  (§  365.  tr.  Ť.\  Pokud  poško- 
zený práva  svého  nepoužije,  musí  soudce 
vyšetřující  z  povinnosti  úřední  jeho  nároky 
náhradní  vyšetřovati  a  o  odškodnění  jeho 
pečovati.  Výši  škody  odhaduje  trestní  soud 
buď  dle  udaní  poškozeného  neb  i  dle  výpo- 
vědi svědků  nebo  znalců  (§  99.  tr.  z.),  a 
jest  zejména  při  zločinech  velezrády,  vzbou- 
ření nebo  pozdvižení  odsouditi  obžalo  P^aného 
také  k  náhradě  všech  nákladů,  spojených 
s  obnovením  pořádku  a  bezpečnosti  (§  370. 
tr.  ř.).  Soud  trestní  může  v  případě  usmrcení, 
poškození  na  těle  neb  obmezování  svobody 
uznati  také  na  placení  renty  poškozenému 
neb  jeho  rodině  [%  407.  civ.  ř.  s.),  ano  může 
naříditi  i  zjištění  příště  splatné  renty.  Trestní 
soud  vysloví  také  neplatnost  právních  jednání 
a  právních  poměrů  zločince  způsobených 
trestným  činem,  vyjímaje  neplatnost  svazku 
manželského,  kteroužto  prohlásiti  zůstaveno 
jest  vždy  soudu  civilnímu  (§  371.  tr.  ř.). 
Ovšem  že  tím,  že  právní  jednání  poškoze- 
ného neplatnými  jsou  prohlášena,  nesmi  státi 
se  újma  právům  osob  třetích,  jež  ncsúčastnily 
se  při  tom  jako  strany  a  nemají  dílu  na  činu 
trestném.  (Rozh.  c.  k.  nejv.  jakožto  kass.  s. 
dv.  z  28.  čna.  1882  sb.  č.  466.)  Také  podle 
zákona  o  lichvě  z  28.  kv.  1881  č.  47.  ř.  z. 
jest  na  soudci  trestním,  aby  právní  jednáni 
z  přečinu  lichvy  pošlé  neplatným  prohlásil 
a  jeho  účinky  navzájem  zrušil  (§§  cit.  zák.). 
Předmět  cizí,  u  pachatele  nalezený,  popíše 
se  a  poškozený  hledá  se  cestou  ediktální. 
Předměty  snadno  zkazitelné  mohou  býti  pro- 
dány a  peníze  stržené  uloženy  pro  poško- 
zeného u  soudu.  Po  marném  uplynutí  roČní 
lhůty  ediktální  vydají  se  předměty  obvině- 
nému, ncvyřkl-li  zatím  soud  trestní,  že  vlast- 
nictví obviněného  ku  předmětům  těm  není 
pravděpodobno,  v  kterémžto  případě  výtěžek 
z  prodeje  těch  předmětů  plyne  do  pokladny 
státní.  Ve  speciálních  novějších  zákonech 
rakouských  jedná  se  o  přisouzení  ndy  škody 
trestnými  činy  způsobené  v  případě  odsou- 
zení :  a)  pro  porušení  výhradného  práva 
ku  známce  (zák.  z  6.  led.  1890  č.  19.  ř.  z. 
§  27.);  b)  pro  přečin  vědomého  porušení 
práva  autora  neb  vědomého  rozšiřování  vý- 
robků literárních  a  uměleckých,  jež  jsou  vý- 
sledkem takového  porušení  (zák.  z  26.  pros. 
1895  č.  197.  říš.  z.  §§  51.  a  57.);  c)  pro 
přečin  vědomého  porušení  práv  z  patentu 
vyplývajících  (zák.  z  11.  led.  1897  čís.  30. 
ř.  z.  §§  97.  a  103.).  Ve  všech  uvedených 
případech  jest  rozsudek  trestního  soudu  při- 
suzující soukromému  účastníku  n-du  ško- 
dy vykonatelným  přímo  u  soudu  civilního, 
bylo-íi  k  žádosti  soukromého  účastníka  trest- 


986 


Náhražky  —  Nahuové. 


nim  soudem  I.  instance  potvrzeno,  Že  roz- 
sudek ten  nabyl  právní  moci  (§§  1.,  4.,  5. 
ex.  ř.,  nař.  c.  k.  min.  sprav,  z  18.  pros.  1897 
č;  285.  ř.  z.).  Ačkoliv  tedy  zákon  o  odškod- 
něni soukromého  účastníka  dle  možnosti 
pečuje,  přece  —  vzhledem  k  faktickým  po- 
měrům —  přečasto  zAstává  škoda,  deliktem 
způsobená,  nenahrazena.  Hlavni  příčina  zá- 
leží v  tom,  že  pachatel  jest  obyčejně  nema- 
jetný a  že  tedy  rozsudky,  pokud  se  při- 
souzení n-dy  škody  týče,  zůstávají  nevy- 
konatelnými.  Tuto  vadu  mají  všecka  zákono- 
dárství a  proto  zabývaly  se  rozřešením  otázky 
odškodnění  trestným  činem  poškozeného  již 
častěji  mezinárodní  kongressy  kriminalistické, 
hlavně  kongress  pařížský  a  poslední  (1900) 
brusselský.  Na  kongressu  pařížském  navrhl 
prof.  Garofalo,  aby  posavadní  nedostatek 
odstraněn  byl  tím,  že  by  se  dostalo  poško- 
zeným přiměřené  n-dy  z  pokladen,  do  nichž 
plynuly  by  pokuty,  odsouzencům  uložené. 
Proti  tomuto  návrhu  vystoupil  prof.  Zucker, 
vytýkaje,  že  by  podobné  instituce  veřejných 
pokladen  jednak  vésti  mohly  k  simulacím 
deliktů,  aby  n-dy  domnělé  škody  na  po- 
kladně vylákány  byly,  jednak  pak  že  by  tím 
jiné  užitečné  účely«  jako  v  Rakousku  po- 
kladny místních  chudých,  připraveny  byly 
o  značné  důchody,  za  něž  by  se  jim  proza- 
tím žádné  iiné  náhrady  nedostalo  Prof. 
Zucker  navrnl,  aby  poškozenému  připadl  za 
n-du  díl  z  odsouzencova  pracovního  výdělku, 
jehož  výši  by  soudce  při  vynesení  rozsudku 
stanovil.  —  Srv.  Actes  du  Congrés  Péniten- 
tiaire  International  de  Bruxelles  Aoút  1900 
(Brussel  a  Bern,  1901),  L.  Tichý: 

N.  škody  způsobené  deliktem,  když  dána 
byla  samým  pachatelem  tohoto  činu,  uznává 
se  výjimečně  při  některých  určitých  činech 
trestných,  pokud  právo  trestní  připouští  při 
nich  účinnou  lítost  (v.  t.)»  za  důvod  po- 
míjení trestnosti.  Jinak  n.  škody  neb  alespoň 
skutkem  osvědčené  přičinění  vinníkovo  škodu 
nahraditi,  jest  toliko  důvodem  pro  umenšeni 
trestu  v  mezích  zákonné  sazby  trestové.  Rak. 
zák.  tr.  z  r.  1852  vedle  toho  promlčení 
trestnosti  činí  závislým  na  tom,  že  vinník, 
pokud  povaha  činu  trestného  dopouští,  škodu 
způsobenou  nahradil  (§§  229  lit.  b  a  531  lit.  b). 

Co  se  týče  n-dy  nevinně  odsouzeným, 
uznává  se  v  novější  době  povinnost  státu 
nahraditi  škodu,  která  někomu  vzešla  tím, 
že  buďsi:  1.  nedůvodně  bylo  proti  němu  za- 
vedeno řízení  trestní,  zejména  pak  na  něho 
byla  uvalena  vazba  vyšetřovací,  nebo  že  2.  ne- 
vinně byl  odsouzen.  V  obojím  tomto  směru 
uznává  tuto  povinnost  řád  tr.  uherský  ze  dne 
4.  pros.  1896  (§§  576—589),  kdežto  podle  ra- 
kouského zákona  ze  dne  16.  bř.  1892  a  ně- 
meckého ze  dne  20.  květ.  1898  n.  poskytuje 
se  toliko  v  druhém  z  obou  uvedených  případů. 
Podstatná  ustanoveni  rakouského  zákona 
jsou:  Stát  poskytuje  jen  přiměřené  (nikoliv 
úplné)  n-dy  za  škodu  majetkovou  nespravedli- 
vým odsouzením  vzešlou.  K  podmínkám  ná- 
leží, že  odsouzeni  stalo  se  pravoplatné  a  že 
odsouzený  dodatečné  (na  př.  způsobem  ob- 


novy) byl  osvobozen  nebo  řízení  proti  němá 
bylo  zastaveno.  Vyloučen  jest  nárok  na  n-do, 
jestliže  odsouzený  sám  úmyslně  způsobil,  ia 
byl  odsouzen,  aneb  opominul-li  proti  odsu- 
zujícímu rozsudku  kontumačnimu  podati  od- 
por. Nárok  přísluší  samému  odsouzenému, 
a  zemřel-li,  v  rozsahu  poněkud  obmezenéo 
jeho  manželu,  dětem  a  rodičům.  Žádost  sluší 
podati  ve  lhůtě  tří  měsíců  při  tom  soudě, 
který  byl  dříve  v  první  instanci  vynesl  roz- 
sudek. Tento  soud  koná  o  věci  vyhledáváni, 
jehož  výsledky,  po  případě  s  vyjádřením 
žadatelovým,  předloží  ministru  spravedlnosti, 
aby  o  Žádosti  rozhodl.  Nechce-li  žadatel  na 
tomto  rozhodnutí  přestati,  může  nároku 
svého  dále  se  domáhati  při  soudě  říš- 
ském, -rch. 

N.  válečná  v.  Indemnita. 

Váhraiky  kávové  v.  Kávové  surro- 
gáty. 

Vahr  Bárada  v.  Chrysorrhoas. 

Váhřbetnik,  u  postroje  koňského  řemen, 
řidčeji  popruh,  běžící  u  koně  jezdeckého 
(kde  sluje  též  přepěna)  přes  sedlo  a  pod 
břicho  na  připjatí  čabraky,  valrapy  nebo 
houně,  u  koně  tahouna  přes  hřbet  a  břicho 
na  upevněné  vedení  oprati  a  postraňků.  ke 
kterémuž  účelu  je  opatřen  náležitými  kroužky, 
přezkami  a  jiným  kováním.  FM. 

Vahr  el  Knkatta,  potok  v  Palestině, 
v.  Kison. 

Vahr  Vaman  v.  Běluš. 

Váhrobek,  náhrobnik,  v.  Hrob. 

V&hradnik  v.  Náprsník. 

Vahuel,  jez.  v  již.  Americe  na  hran.  ar- 
gent.  gubernií  del  Neuquen  a  Ria  Negra, 
nal  41«  30'  j.  š.  a  71»  10'  v.  d.,  na  vých.  svahn 
And,  ve  výši  539  m  n.  m.,  zabírající  as  1260Jtsi^ 
prostory  a  odtékající  ř.  Limayem,  jedním 
z  pramenů  Ria  Negra.  Břehy  porostlé  jsou 
hustými,  staletými  lesy.  Již  r.  1670  založili  tu 
jesuité  missii,  k  níž  r.  1715  přistoupila  nová; 
avšak  r.  1717  obě  byly  vvpáleny  Indiány  a 
pokusy  o  znovuzřízeni  selhaly. 

Vahnm,  hagiograf  isráélský,  přičítaný 
y  kánonu  k  menším  prorokům.  Původištém 
jeho  bylo  el  Koš  v  Assyrii,  byl  tudíž*  po- 
tomkem zajatců  z  říše  Isráélskc.  Dobou  ná- 
leží druhé  polovici  VII.  stol.  př.  Kr,  Spis 
jeho,  mající  podobu  řeči,  jíž  teprve  později 
přisuzován  ráz  věštby,  zahájen  jest  žalmem, 
velebícím  vlastnosti  Jahvovy,  načež  násle- 
duje čásf,  věstící  zkázu  nepřátelům  isráél- 
ským.  Ukázkou  drastickou  jest  líčení  vzetí 
a  zkázy  města  Ninive,  osobní  zkušenost  spi- 
sovatelovu projevující,  které  jest  vzácným 
příspěvkem  k  dějinám  předoasijským ,  ale 
bezdůvodně  za  věštbu  bylo  pokládáno.  Srv. 
Billerbt  ck  a  Jeremiáš,  Bcitráge  zur  Assyrio- 
logie  III.  Pik. 

Vahuové,  Nahuatlakové  též  Nauové 
a  Nauatlakové,  slově  skupina  Indiánů 
severoamerických,  vespolek  příbuzných,  je- 
jichž sídla  táhnou  se  z  již.  Idaha  ve  Spoj. 
obcích  severoamerických  přes  Mexiko  až 
hluboko  do  Střední  Ameriky  a  jež  nabývá 
zvláštní  důležitosti  tím,  že  k  ní  náležejí  téz 


Nahur  —  Náchod. 


987 


Toltckové  a  Aztekové,  dobyvatelé  Mexika. 
U  starých  Mexičanů  rozuměli  se  názveai  tím 
právě  jen  takoví  kmenovéj  s  nimiž  Mexičané 
dovedli  se  dobře  smluviti,  a  proto  užívá  se 
jména  Nahuatl  neb  Nauatl  za  označení 
jazyka,  jinak  zvaného  mexickým  nebo  az- 
teckým.  V  užším  tedy  smysle  značí  N.  ně- 
které kmeny  indiánské  na  vysočině  Ana- 
huacké  v  Mexiku  a  Střední  Americe  (vedle 
Aztckův  a  Toltekfl  náležejí  sem  i  Tepane- 
kové,  Akolhuakové,  Čalkové,  Chočimilkové, 
Huechočimilkovč,  Tlaskalané,  Čololtekové, 
Tlalhuikové,  dále  Pipilové  v  Sokonusku  a 
Guatemale,  Nikaraové  v  Nicaragui,  Tlaskal- 
tekanové  v  S.  Salvadoru  a  j.)i  v  širším  však 
smysle  mohou  do  této  skupiny  býti  zařa- 
zeni i  kmenové  Sonorští  na  pobřeží  jižní 
Kalifornie  a  v  severozáp.  Mexiku  (v  Sonoře, 
Chihuahui,  Durangu,  Guadalajaře)  a  Indiáni 
větve  Šošonské  v  Idahu,  Utah,  Arizoně,  No- 
vém Mexiku  a  sev.-záp.  Texasu.  Jazyk  jejich, 
jímž  mluví  se  podnes  ve  mnohých  konči- 
nách Mexika,  je  libozvučný,  vyniká  zname- 
nitým bohatstvím  slov  i  vyspělostí  po  stránce 
gram  matické  i  syntaktické.  Z  literatury  jeho 
zachovali  missionáři  křesCanští  dávné  tradice 
historické,  zpěvy  obřadní,  povésti  aj.  i  po- 
řídili také  mnohé  překlady  duchovních  sklá- 
dání křesťanských  do  této  řeči.  Nejlepší 
mluvnice  podali  P.  Olmos  (1547;  nové  vy- 
dali ji  Rémi  Siméon  v  Paříži  1875  a  lépe  del 
Paso  y  Provcon  v  >Anales  del  Museo  Nacio- 
nál de  Mexico*  ve  III.  sv.);  slovník  pořídil 
P.  Molina  (Mexiko,  1571;  ve  facsimilu  vydán 
od  J.  Platzmanna  v  Lipsku  1880). 

Vahur  {Ovis  nahoor  Hodgs.),  druh  ovcí 
(rodu  Ovis  L.),  liší  se  od  ostatních  ssavcA 
svého  rodu  tím,  že  mají  i  berani  i  samice 
rohy  téměř  zcela  hladké,  bez  příčných  vrá- 
sek; mimo  to  scházejí  u  očí  slzní  jamky. 
Tělo  mívá  délku  vétši  než  1  m,  výšku  '/*  m 
a  barvu  nahnědle  šedou  až  tmavohnědou; 
ocas  jest  19  cm  dlouhý.  N.  jest  domovem 
v  Nepal u.  Br. 

Vaoh  neboli  purpur  v.  Barvířství 
str.  405  a. 

líaoldóeván:  1)  N.,  újczdní  m.  erivaňské 
fjub.,  ve  výši  934  m  na  již.  svahu  předhoří 
Karabagu  1  km  od  pr.  břehu  Nachičevan- 
čajc,  přítoku  to  Arasu,  jehož  vod  použí- 
váno k  umělému  zavodňování  okolí.  Má  (1896) 
7433  obyv.  (2376  Arménů,  4512  ázerbejdžán- 
ských  Tatarů,  52  Rusů),  1  pra  vosi.  kostel, 
3  arm.-greg.  kostely,  5  mešit,  1  muž.  měst. 
učiliště,  1  muhamm.  měst.  učiliště,  2  arm.- 
greg.  církevní  školy.  Ob.  živí  se  zahradnic- 
tvím, vinařstvím,  řemesly  a  obchodem.  Zalo- 
žení N-u  připisují  domorodí  Arménové  Noe- 
movi,  jehož  náhrobek  tu  ukazují.  N.  jest  Pto- 
ieinaiova  N ax u an a ;  rozbořen  ve  IV, stol.  Per- 
Šany,  vzpamatoval  se  až  v  XI.  stol.  pod  vlá- 
dou seldŽuckých  sultánů,  znovu  ztečen  a  zple- 
nén  Džengiz-chánem,  vystřídal  panství  Tu- 
recka a  Peiiie,  jež  postoupila  jej  r.  1828 
dle  smlouvy  turkmančajské  Rusku.  —  Na- 
chičevanský  Újezd  zaujímá  jiŽ.  svah  Ma- 
lého Kavkazu,  náleží  poříčí  Arasu,  jenž  jest 


hranicí  proti  Persii  a  tvpří  jihových.  čásf 
gub.  erivaňské.  Klima  v  horách  zdravé  a  mírné, 
v  údolí  jest  nezdravé,  v  létě  horké  a  suché. 
Má  na  4365  km*  plochy  (1896)  86.878  ob., 
z  nichž  42**/o  Arménův  a  57 7o  ázerbejdžán- 
ských  Tatarův.  Hlavní  produkty  zemědělské 
jsou  pšenice,  ječmen,  konopí,  picni  rostliny, 
ovoce,  zelenina  a  víno.  Textilní  průmysl. 
Z  nerostů  dobývá  se  sůl  (okolo  45.000  q 
ročně).  Náklad  na  školství  obnáší  21 V2  tis. 
rublů. 

2)  N.  na  Donu,  m.  v  rostovském  okruhu 
oblasti  vojska  donského.  Má  (1896)  32.174  ob. 
(10.965  pravosl.  a  18.895  greg.  arm.),  1  pravosl. 
kostel,  6  kostelův  a  vrchní  správu  církevní 
a  ústa  vy.  arm. -greg.,  nemocnici,  ženské  pro- 
gymnasium  a  4třídní  městské  učiliště.  Ob. 
provozuje  obchod  ovocem,  hedvábnými  lát- 
kami, ocelovými  a  stříbrnými  výrobky;  roční 
obrat  asi  1  milí.  rublů.  R.  1779  založen 
Armény,  kteří  se  vystěhovali  s  Krymu  na 
ruskou  půdu.  dš, 

Vaohlmov  Pavel  Stěpanovič,  ruský 
admirál  (*  1803  v  Gorodku  v  gub.  smolen- 
ské  —  t  1855).  Jakožto  syn  bohatého  šlech- 
tice vstoupil  záhy  do  námoř.  Školy  v  Petro- 
hradě a  pod  Lazarevým  účastnil  se  cesty 
kolem  světa  r.  1822—25.  R.  1827  bojoval 
u  Navarina,  kdež  vyznamenal  se  tak,  že  byl 
jmenován  podkapitánem,  načež  velel  egypt- 
ské korvetě  u  Modonu  zajaté,  súčastnil  se 
blokády  Dardanell  a  r.  1830  připlul  do  Kron- 
štadtu.  V  letech  1831—33  křižoval  po  moři 
Baltickém,  po  té  až  do  r.  1845  na  moři  Čer- 
ném. Téhož  roku  stal  se  contreadmirálem, 
1852  viceadmirálem.  Dne  30.  list.  1853  provedl 
útok  na  loďstvo  turecké,  skládající  se  ze  14 
korábů,  v  Sinopské  rejdě  a  zničil  je  aŽ  na 
jedinou  loď.  Při  obležení  Sebastopolu  byl 
neúnavně  činný  a  u  posádky  ruské  stal  se 
pro  svoji  energii  velice  oblíbeným.  R.  1855 
jmenován  admirálem.  Při  obhlídce  posic  ne- 
přátelských na  baště  Kornilovské  byl  raněn 
nepřátelskou  kuli  do  spánku,  načež  po  dvou 
dnech  zemřel. 

Vaohlazeni  v.  Nastuzení. 

Vaohles  v.  Náhlov  2). 

Váohod:  1)  N.,  okr.  město  v  Cechách  při 
řece  Metuji  a  přítoku  Radechovce,  na  úpatí 
hor  Krkonošských  a  při  výběžcích  hor  Orli- 
ckých, vprůsmyku  při  pomezi  čes.-kladském. 
Stanice  spol.  stát.  dráhy  Choceň-Broumov, 
347*634  m  n.  m.,  má  583  domů,  10.048  obyv. 
(r.  1900),  z  nichž  458  židův  a  89  Němcův, 
Od  1.  říj.  1899  sídlo  hejtmanství,  dále  okr. 
soudu,  kommisaře  finanční  stráže,  četnictva, 
pošty,  telegraf,  a  telefon,  úřadu,  notářství, 
okr.  zastupitelstva,  vikariátu  N.  diécése  kr.- 
hradecké,  administrace  velkostatku  náchod- 
ského. Nad  městem  starobylý  zámek  nále- 
žející princi  Vilémovi  ze  Schaumburg-Lippe. 
Kostely:  Děkanský  chrám  sv.  Vavřmce  z  r. 
1310  uprostřed  náměstí,  původně  v  got.  slohu, 
se  dvěma  velkými  věžemi,  po  požáru  r.  1663 
však  úplně  znesvářen,  věže  sneseny  a  pod- 
sebitím  opatřeny.  V  kostele  krásné  mauso- 
leum Smiřických  z  r.  1614,  gotické  sanctua- 


988 


Náchod. 


rium,    drahocenný    stříbrný    kalich   Smiři- 
ckýcb  z  r.  1567,  památná  cínová  křtitelnice 
2  r.   1503,  víko  její  z  r.  1603.  Kostel  hřbi- 
tovní, got.,  sv.  Jana  Křt.  ve  St.  Městě  s  čet- 
nými pomníky,  mezi  nimi  děkana  pod  obojí 
Jiří  Pyrenea  Žateckého  z  r.  1606.    Zde  odpo- 
čívá  též    archaeolog    František    AI.    Heber 
(t  29.  července  1849).  Kostel  sv.  Michala  na 
předměstí  Krajském  r.  1716  založený,  kaple 
P.  Marie  na  Hrobce  r.  1718  vystavěná  a  kaple 
P.  Marie   na  zámku  se  sochou   P.  Marie   a 
dvěma   anděly   od   K.  Serena  a  hlavou  sv. 
Pruděn tia.   Radnice  —  okr.  soud  —  s  praný- 
řem z  XVř.  věku,  ob.  dům,  okr.  nemocnice, 
synagoga.  Čtyři  obec.  školy  pětitřídní,  2  dívčí, 
2  chl.,  dvě  školy  měŠC,  pro  hochy  a  dívky, 
průmysl,   pokrac.   škola  trojtřídni,  ob.  jub. 
reálka,  c.  k.  odb.  škola  tkalcovská  a  soukr. 
šk.  židovská,  měst.  museum  zal.  r.  1879  J.  K. 
Hrašem,  n^ěst.  a  zám.  bohatý  archiv,  chu- 
dobinec,  okr.  stravovna.  —  Prům.   závody: 
mc^chan.  tkalcovny,  prádelny,  barevny,  parní 
bělidla,  úpravny  a  tiskárny,   slévárna,  stroj. 
zámeČnictví,  měst.  pivovar,  výroba  sodové 
vody  a  ovocné  štóvy,  3  továrny  na  lepenku, 
knihtiskárna  a  akcid.  tiskárna,  knihkupectví, 
veřej  ná  knihovna  lidová,  4  fotogr.  závody ,  parní 
pila  a  truhlářství,  výroba  lihových  nápojů, 
kruhovka,  jatky,   velký   mlýn,    lázně,   měst. 
spořitelna,  obč.  a  živnost,  záložna.   Ve  sta- 
rých dobách  kvetlo  v  N-é  tkalcovství,  obuv- 
nictví, soukennictví  a  rolnictví.   Části  mě- 
sta: N.  město,  předměstí  Krajské  a  Horské, 
Podméstí,  Židovská  ulice.  Nový  Svět,  Plhov, 
Zámek,   měst.   Kramolna   a    čásf  St.  Města. 
Okrasou    města   N-a  jest   starobylý   zámek, 
zdvihající  se  na  se  v.  straně  nad  městem,  na 
kopci    404'9  m    vysokém.    Na   zámek   vede 
z  města  298  schodů.    V  zámku  4  dvory,  ně- 
kolik sálů,  velký  archiv,   knihovna,  obrazy 
z  dob  Piccolominiů.    V  něm    narodil  se  15. 
října    1583    Albrecht   z  Valdšteina,    vévoda 
Fridlandský.   Po  bitvě  na  Bílí^  Hoře  nocoval 
zde  prchající  král  Bedřich  Falcký   se  svojí 
družinou.   Za   zámkem    velký,   v  got.  slohu 
vystavěný  vojenský  hřbitov,  v  němž  odpo- 
čívají vojíni  ranění   v  bitvě  u   N-a,  Skalice 
atd.    r.    1866.  —  Znamení    města:    Podkova 
krále  Bedřicha  v  ulici  Palackého  u  Kutlofu, 
o  níž  se   vypravuje,  že  ji  ztratil  kůň  téhož 
krále  Bedřicha,  když  prchal  r.  1620  Nácho- 
dem do  Slezska.   Naproti  této  podkově  na  | 
domě  č.  102  kamenná  hlava  Elišky  Falcké,  i 
manželky  Bedřicha  krále,  která  prý,  jsouc  na  . 
útěku   1620   N-cm,  zde  slehla.     N.  je  vlast- 
níkem rytíř,  statku  slánského  v  hrab.  Klad- ' 
ském  s  vesnicemi  Slaným,  Březovou  a  částí 
V.  Čcrinné  (166  ha),  koupeného  r.  1600  od 
Tob.  Slánského  z  Doubravice  za  10.385  zl., 
dáie  velkostatku  Černíku  v  M.  Čermné,  získa- 
ného r.  1674  od  Krist,  z  Ullersdorfu,  a  čet- 
ných pozemků  měřicích  přes  895  jiter,  a  lesů: 
Vrabenečníka,  Montace,  Borů,  Homolky,  Ko- 
bylice.  Branky  a  j.   Znak  města,  zaklada- 
telem p.  Hronem  N-u  darovaný,  jest  bílý  lev 
v  červ.  poli,  nalézající  se  nad  polootevřenou, 
stříbrnou  branou  se  zdviženou  mříží,  dvěma 


stříbrnými  věžemi  a  cimbuřím  (vyobr.  č.2S60l;| 
Trhy  výroční  3 :  Na  tučný  čtvrtek,  na  sv.  Vi 
a  sv.  Martina.  Týdenní  ve  čtvrtek.  Blíže  Ik 
I  Bělovecké,    Chu- 
dobskéaDušnické 
lázně.  Na  skále  Do- 
brošovské  622  m  n. 
m.  jest  rozhledna 
náchodských  turi- 
stů, s  níž  rozkošná 
vyhlídka  do  Čech 
i  Kladska. —  Dě- 
jiny. N.  má  jméno 
své  od  vchodu  = 
I  náchodu  do  blíz- 
I  ké  Brány  zemské, 
'  již  stříci  a  souma- 
I  ry  po  stezce  klad-      , 
sko-polské  dopro-     ^'  ^^'  ^"**^  "**^  Nách^fa. 
I  vázeti  bylo  povinností  pův.  osady  N.podBna- 
'  kou  zem.  při  pr.  břehu  Metuje  —  kde  dna 
I  St.  Město  —  rozloženo.   Při  Bráně   zem.  bj 
zároveň  dřevěný  hrad  N.  na  kopci  Homokc 
'  náležející  slavnému  a  mocnému  rodu  Nace- 
I  raticů-Hronoviců,   z  nichž    věhlasný    Hroa. 
I  řídě    se    nařízením    Přemysla    II.,    vystaTČi 
;  r.  1270  nynější  hrad  a  město  N.,  převedl  sez 
;  obyvatelstvo  ze  staré  osady   N-a  a   obdar. 
,  je  vesnicemi:  Roudným,  Viskou,  Bělovcea. 
Brným  a  Poříčím  M.   Město  spojeno  brad 
bami  se  zámkem  a  opatřeno  příkopy  a  áwé- 
ma  branami :  Poličkou  č.  Horskou  a  Hradecko: 
č.  Krajskou,  proto  slulo  dříve  také  pevcoat 
a  sousední  obce  často  sem  dávaly  svůj  mt 
jctek  do  ochrany  před  nepřítelem.    Syn  Hr 
Ješek    ml.  směnil   r.  1316    s  králem   Jacec, 
s  nímž  nežil  přátelsky,  N.  za  Kostelec  n.  Čer- 
nými lesy  a  král  Jan  prodal  N.  r.  1325  Hji- 
kovi  z  Dube,  po  němŽ  (1325)  vládli  jeho  st- 
nové   Hynek  a  Ješek.    R.  1367  přešel  N.  ň 
Anežku  Svídnickou,  1390  na   Putu   z  Čast> 
lovic  a  r.  1420  na  rodinu  pánů  z  Kunštáts. 
V  dobách  husitských  zmocnili   se   Na  jaz 
Holý    z  Nemošic  a  Mikuláš    Trčka   z  lip; 
Od    r.  1437—1456    nalézáme    zde    pověsme 
Koldy  ze  Žampachu,  otce  a  syna,  kteří  vypa- 
dajíce z  N-a  na  kupce  a  sedláky,   byli  po- 
strachem   vší  krajině.    Dne   6.    května  145c 
dobyl  Jiří  z  Poděbrad  N-a  jemu  náležejidbc. 
Rodina  pánů  z  Kunštátu  a  z  Podébr£.d  vládU 
N-em  r.  1456—1497  a  po   té    panovali  lét 
různí  rodové:  z  Prudic,  Žlebův  a  Janovic  oč 
r.  1497—1533.  kdy  N.  za  12.000  kop  koupil 
bohatý  velmož  pan  Vojtěch  z  Pernšteina  a  na 
Helfenšteinč,  jenž  N.  r.  1534  odkázal  braíni 
svému  Janovi   z  P.    Po  tomto   přešel  N.  ci 
slavný  rod  pánů  Smiřických  ze  Smiřic,  kierr 
zde  od  r.  1544—1621  vládl  a  mnohá  dohrc- 
diní   zdejším   občanům   prokázal,    zbaviv  :e 
poddanství  a  přenechav  jim    patronát  cii 
oběma  kostely  a  školou,  potvrdil  téi  vařer^ 
piva,  konání  jarmarků,  vvbírání  cla,  mýta  iti 
R.  1618  súčastnil  .se  Albrecht  Sm.  povsá' 
stavovského    a   proto    bylo    veškeré   jme: 
Smiřických,  ačkoliv  Albrecht  Sm.  jií  r.  1615 
v  ležení  u  Plzně  zemřel,  26.  ledna  1621  ke:- 
fískováno  a  cis.  íisku  přiřknuto.    Roku  1&2 


z  Náchoda  —  Nachtigal. 


989 


koupila  N.  Marie  Magd.  Trčková  z  Lobkovic 
za   205.000  renských,   nle   prodala  jej   1629 
synu  Adam.  Erdm.  Trčkovi  z  Lípy,  po  íehoŽ 
zavražděni  v  Chebu  25.  února  1634  aostal 
r.  1634  N.  Vlach  Octavio  Piccolomini  z  Arra- 
gonu,    vévoda   z  Amalíi,   jenž   o   zavraždění 
Valdšteina  a  Trčky  největší  niěl  zásluhy.  Za 
něho   vykonány  velké  změny  různými  stav- 
bami na  zámku.  Hrdý  rod  ten,  neznající  ja- 
zyka čcs.,  zaváděl  němčinu  i  do  obce,  ome- 
zoval svobodu  měšťanů  přílišně  a  lid  selský 
velice  týral.  R.  1775  vzbouřili  se  na  Náchodsku 
sedláci,  nemohouce  již  týrání  toho  snášeti. 
Povstání  to  však  smutně  pro  ně '  skončilo. 
Po   vymření  tohoto  rodu   1775  vznikla  pře 
o  dědictví  N-a,  jež  skončila  se  r.  1786  tím, 
že  připadl. N.  Josefu  Vojt.  hraběti  Desfour- 
sovi.    Panství  náchodské  bylo  však  dlouho 
trvajícími  soudy  tak  zadluženo,  že  je  r.  1792 
František  hr.  Desfours  prodal  za  1,222.000  zl. 
Petrovi,  knížeti  Kuronskému,  z  kteréhož  rodu 
byla  též  známá  Kateřina,  vévodkyně  Zaháň- 
sicá,  již  lid  nazýval  pouze  »hcrcočkou«  a  o 
níž  B.  Němcová  ve  své  »Babičce«  chvalně  se 
zmiňuje.  Po  ní  vládlo  Nem  1839—1842  různé 
panstvo.   R.  1842  prodal  N.  Karel  Oct.  hrabě 
z  Lippe-Bisterfeldu   za   2,500.000  zl.  Jiřímu 
Vil.  knížeti  ze  Schaumburg-Lippe,  který  N. 
r.  1860  odkázal  synu  Vilému,  princi  ze  Sch.- 
L.,  který  r.  1864  vymohl  si,  že  stalo  se  pan- 
ství N.  svcřenským.  Dcera  Charlotta  jest  krá- 
lovnou Virtemberskou  a  mluví  tcž  jazykem 
čes.  N.,  položen  jsa  při  hranicích  zemských, 
trpěl  velice  ve  válkách  husitských  nájezdy 
Slezanů  —  černých  Němců  —  jakož  i  stálými 
průchody    různých    vojsk    ve    válce    301eté, 
sedmileté,  ve  válkách  francouzských  a  zvláště 
ve  válce  pruské  r.  1866.  —  Rodáci  náchodští: 
Tob.  Štefck  z  Koloděj,  defensor  stavu  měst. 
(popraven  21.  čna  1621),  Ant.  Strnad,  matbe- 
matik  (*  1749),  Josef  Frant.  Hurdálek,  biskup 
litoměřický  (♦  1746),  Josef  Ant.  Šrůtek,  ka- 
novník v  Hradci  Kr.  (*  2.  září  1822).    Lite- 
ratura: Augustin  Sedláček:  Hrady  a  zámky; 
Wcihe-Eimkc:  We^welser  durch  das  Schloss 
N.;  Jos.  M.  Ludvík,  Památky  N-a;  J.K.  Hraše: 
Dějiny  N-a  I.  (—1620.  II.  a  IIT.  díl  v  rukop.). 
Průvodce  N-em,  Tourista  v  N-ě.  ■—  Náchod- 
ský soudní  okres  měří  124  km\  má  3902 
doiny,   37.663  obyv.,  z  nichž   18.336  muž.  a 
19.327  žen.  —  Okresní  hejtmanství  ná- 
chodské měří  225  fcm*  a  skládá  se  ze  soud. 
okresů:  náchodského  a  črs.-skalického  a  má 
6405  d.,  52.855  ob.,   z  nichž  je  25.668   muž., 
27.187  žen.  Z  toho  přítomných:  51.471,  a  to 
24.820  muž.,  26.651  žen.;  51.427  katol.,  2  Ře- 
kové, 2  starokat.,  196  evang.  a.  v.,   529  re- 
form.,  635  Židů,  19  jiného  vyzn.,  46  bez  vy- 
znání.   Dle  řeči:   52.349  Čechů,  248  Němců, 
258  jiné  národnosti,   kteří   mají  domovské 
právo  v  cizině  (1900).  Hše. 

2)  N.,  Záchod,  ves  t.  při  rybníku  Jor- 
dánu, hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Tábor;  28  d., 
221  ob.  č.  (1890),  mlýn. 

z  H&ohoda  pánové  v.Březnický  z  Nach. 

Véloliodlko,  ves  v  Čechách,  hejtm.,  okr., 
fara  a  pš.  Jičín;  18  d.,  129  ob.  č.  (1890). 


V&ohOdský  z  Neudorfu,  příjmení  ry- 
tířské rodiny,  dosud  žijící.  Erb:  štít  polo- 
viČný,  v  pravé  modré  polovici  dva  žaludy, 
pod  tím  třetí  a  nejzpodněji  dubový  list  zlaté 
barvy,  v  levé  pokosné  pruhy,  čtyři  modré 
a  tři  zlaté,  přikryvadla  týchž  barev,  zl.  ko- 
runa, tři  pštrosí  péra,  při  vrchu  poohnutá, 
dvě  modrá  a  prostřední  zlaté.  Majestátem  d. 
3.  září  1612  Jeroným  Bukovský,  Jan  Flo- 
ryan,  Václav  Semilský  a  Adam  Náchodský 
dostali  tento  erb  a  heslo  z  Neudorfu.  Adam 
býval  ve  službách  Smiřických  a  Trčků,  držel 
r.  1630  dvůr  v  LuŽanech,  byl  písařem  při 
stavitelském  úřzidě  knížete  Fridlandského 
a  dosáhl  později  rytířského  stavu.  Potomci 
jeho  byli  v  rozličných  službách  aneb  drželi 
drobné  statky.  Tobiáš  seděl  r.  1652  v  Při- 
stoupimi;  týž  neb  jiný  měl  r.  1674  dvůr  v  Ša- 
rovcově  Lhotě.  Ten  měl  r.  1679  syn  jeho 
Jaroslav  Alexander  a  kromě  toho  držel 
r.  1685  Lipan.  Lhotu  u  Chocně,  již  r.  1690  pro- 
dal. Syn  jeho  Jan  Frant.  Karel  seděl  r.  1735 
v  Chotěticích,  prodal  r.  1733  Žďár  v  Hradecku 
a  r.  1739  koupil  Kbel.  Zemř.  r.  1761  (manž. 

1.  Aloisie   Amchovna   z  Borovnice   f   1743, 

2.  Ludmila  Jestřibská  z  Ryzemburka).  Z  jeho 
mnohých  dětí  zdědil  Kbel  syn  Ignác  Voj- 
těch, jenž  t  r-  1804.  Syn  jeho  Emanuel 
(♦  1789)  držel  Kbel,  byl  c.  k.  majorem  a  f 
r.  1873  (vdova  po  něm  f  1895).  Měl  několik 
synův,  kteří  Kbelu  v  rodě  neudrželi.  Kromě 
těchto  žili  r.  1691  Karel  Antonín  Fer- 
dinand Vilém  (t  1697),  František  Jin- 
dřich (r.  1721  v  Litomyšli,  f  j.  1740),  jehož 
bratrem  byl  Sigmund  Adam,  napřed  vo- 
ják, potom  kněz,  od  r.  1708  děkan  v  Lito- 
myšli (t  21.  října  1756).  Sčk. 

Vaohoveo,  zool.,  v.  Purpura. 

Haohtlg^al  Gustav,  cestovatel  německý 
(*  1834  v  Eichstedtu  u  Stendalu  —  t  1885 
na  válečné  lodi  >M5we<  u  mysu  Palmas 
v  Africe),  vstoupil  po  skončených  studiích 
lékařských  do  vojska,  byl  vojenským  léka- 
řem v  Kolíně  nad  Rýnem,  avšak  r.  1863  ne- 
duhem plicním  donucen  jest  hledati  uzdra- 
vení v  Alžírsku.  Přestěhovav  se  do  Bony 
v  Tunisu  podnikal  odtud  hojné  menší  cesty 
po  sev.-záp.  Africe  a  obeznámil  se  při  tom 
výborně  s  jazykem  i  obyčeji  tamějšího  oby- 
vatelstva. A  poněvadž  mimo  to  vynikal  i  zna- 
menitým taktem  diplomatickým,  byl  nad  jiné 
povolán  k  úloze  od  Rohlfsa  na  něj  vznesené, 
aby  bornuskému  sultánu  Omarovi  dodal  dary 
od  pruského  krált;  Viléma  I.  Odebral  se  tedy 
v  lednu  1869  z  Tripolisu  do  Murzúku  ve  Fe- 
záně,  ale  v  další  cestě  bránily  mu  nepokoje 
v  oasách  Kaváru  a  Bilme.  I  zaměřil  zatím  na 
jih  do  sahar,  hornatiny  Tibesti,  kterou  nena- 
vštívil ani  před  tím  ani  potom  žádný  Evro- 
pan, ale  tam  byl' od  domácích  Tibuův  úplně 
oloupen  a  jen  s  těží  zachránil  útěkem  život. 
Nicméně  výprava  tato  má  velikou  důležitost 
ve  výzkumech  afrických,  poněvadž  zprávy 
N-ovy  o  končinách  oněch  jsou  dosud  zprá- 
vami jedinými.  Z  Murzúku  r.  1870  vydal  se 
za  svým  posláním  a  dorazil  šCastně  do  Kúky. 
Také  odtud  podnikl  vedlejší  výpravy  do  Ká- 


990 


Naiady  —  Nairne. 


němu  a  Bořku,  krajin  sev.-vých.  od  jezera 
Cadského  a  do  Bagirmi  jíhových.  od  téhož 
jezera,  kdež  dorazil  až  do  Gundi;  na  obou 
nespokojil  se  jen  s  vlastními  výzkumy,  nýbrŽ 
hleděl  sebrati  od  domorodců  co  nejvíce 
zpráv  také  o  končinách  vzdálenějších.  Na 
zpáteční  cestu  z  Kúky  vydal  se  r.  1873  přes 
Vadáj,  krajinu  to,  kde  do  té  doby  každý 
Evropan,  jenž  tam  vkročil,  odvážlivost  svou 
zaplatil  životem,  ale  N.  na  štěstí  nalezl  moc- 
ného ochránce  ve  vadáj  ském  sultánu  Alím  a 
ztrávil  nějaký  čas  v  hlavním  městě  Abéšru 
i  na  malých  výpravách.  Přes  Dár-Fdr  a  Kor- 
dofán  dostal  se  k  Nilu  a  přibyl  v  listopadu 
1874  do  Káhiry.  Veliká  tato  výprava,  jedna 
z  největších,  jež  po  Africe  vůbec  byly  vy- 
konány, uvedla  ve  známost  rozsáhlé  kraje 
vnitroafrické,  do  té  doby  neprozkoumané,  a 
poskytla  zeměpisu  velmi  důležité  údaje  o  to- 
pografíckých  i  národopisných  poměrech  oněch 
končin,  N-a  pak  samého  rázem  povznesla  mezi 
přední  cestovatele  výzkumné  a  zjednala  mu 
četné  pocty  od  vědeckých  společností.  R.  1882 
stal  se  generálním  konsulem  v  Tunisu,  ale 
již  r.  1884  vyslán  na  západ,  pobřeží  africké, 
aby  tam  pro  Německo  zabral  některé  kra- 
jiny, jichž  dosud  žádná  moc  evropská  se  ne- 
byla zmocnila;  tam  vztyčil  v  čci  1884  vlajku 
německou  v  Togu  i  Kamerune  a  učinil  četné 
úmluvy  s  domorodými  náčelníky,  navštívil 
potom  Něm.  Jihozáp.  Afriku,  prodlel  nějaký 
cas  na  Kongu,  načež  se  vrátil  do  Kamerunu 
a  podnikl  tam  menší  cestu  do  Mahinu.  Na 
té  však  roznemohl  se  zimnicí  a  na  zpáteční 
cestě  na  lodi  zemřel.  Výsledky  své  výpravy 
saharské  a  súdánské  zpracoval  N.  v  přečet- 
ných pojednáních  po  časopisech  (»Peter- 
mann's  Geogr.  Mittheil.«,  v  >Zeitschrift  d. 
Gcsellschaft  fůr  Erdkundec  v  Berlíně,  »Zeit- 
schrift  f.  Ethnologie*  a  j.)  a  v  obsáhlém  díle 
Sahara  und  Sudan  (Berlín,  1879—81,  2  sv., 
svazek  3.  po  smrti  N-ově  z  pozůstalosti  jeho 
vydal  Groddeck  v  Lipsku,  1889).  Mimo  to 
zůstavil  veliký  poČet  listův,  obsahujících 
mnoho  zpráv  o  jeho  cestách;  vydala  je 
sestra  jeho  Dorothea  Berlinova  pod  názvem 
Erinnerungen  an  Gustav  N.  (Berlín,  1887). 

Vaiady  v.  Nymfy. 

Váib  (arab.),  zástupce  ^duchovních  soudců 
v  Turecku),  místodržící  (ve  východ,  zemích 
islámských)  Z  plurálu  slova  n.  navváb  vzniklo 
slovo  na  bob. 

Valla,  město  v  bavorském  vládním  ob- 
vodu hornofranckém  (záp.  od  Hofu),  želez, 
stanice  trati  Hof-  Marxgrůn  ;  2045  oby  v. 
(1890),  evang.  kostel,  mramorové  lomy,  to- 
várna na  obuv  (300  děl.),  pivovar,  výroba 
pestrých  látek,  přikrývek  a  kobercův  a  ob- 
chod v  dobytku. 

Vájfn:  1)  N.,  ves  na  sev.-záp.  úpatí  Ma- 
lého Hermonu  v  Galilei,  v  starověku  měste- 
čko známé  z  Písma  sv.  (Luk.  7,  11.) 

2)  N.,  missijní  stanice  Ochranovských  na 
sev.-vých.  pobřeží  Labradoru  v  Sev.  Ame- 
rice na  56°  33'  s.  š.  s  270  ob.  ve  velmi  drs- 
ndm  podnebí  (střední  prům,  roční  teplota 
—  3-8<>  C).  Založena  r.  1771,  sídlo  něm.  kon- 


sula,  pravidelné  spojení  parolodí  s  Kor^ 
Foundlandem. 

Váinl  Tál,  klimatické  sanitariam  v  distr. 
Kumáon  brit.-ind.  Sev.-záp.  provincií  na  2?* 
22'  s.  š.  a  79®  30'  v.  d.,  v  předhoří  Himálsjt, 
na  břehu  krásného  jezera  ve  výši  1951  ■, 
s  prům.  teplotou  léta  19®  C  a  ročním  průis. 
srážek  220  cm.  Má  s  posádkou  (1891)  8455 
ob.,  vojenskou  nemocnici  pro  350  Evropaci 
jest  vládním  sanitariem  vojenským  a  v  lété 
sídlem  viceguvernéra  Sev. -západ,  provindl 
Spojení  má  přes  Muradábád  nebo  Bareli.— 
Srovn.  Feistmantel,  Klimatické  stanice  čli 
»Sanitaria«  ve  Vých.  Indii.  >Zemép.  sbornu*. 
1888.  dí. 

Haln^Bin^,  pandit,  t.  j.  vědecky  vzdělaný 
bráhman,  cestovatel  asijský  (♦  ok,  r.  1825  — 
t  1880  v  Morabadu).  Byl  společníkem  cesto- 
vatele Rob.  Schlagintweita,  s  nímž  cestoví 
po  Kašmíru  a  Ladáku,  a  po  jeho  zavražděni 
usadil  se  ve  své  rodné  vesnici  jako  učitd 
R.  1863  provázel  kartografickou  expedici  p'.> 
kovníka  Montgomerie,  r.  1866  bj^l  v  Lhasse. 
1867  ve  zlatých  polích  Thok-Džalongu  a 
r.  1873  provázel  Forsythe  do  Járkandu.  Té- 
hož roku  vydal  se  do  vniterného,  dosud  ne* 
probadaného  Tibetu,  navštívil  hl.  méstc 
Dalaí-lamy  a  probadal  končiny  řeky  Sanpc. 
Pronikl  potom  až  k  Rudocku,  odkudž  dal  se 
na  východ  přes  vysočinu  Tibetskou  k  jezers 
Tengri  Nur  k  91*  30'  v.  d.  Odtud  pak  na  j  t 
přes  Lhassu,  Chetang  a  Tawan^  do  Assama 
a  po  řece  Brahmaputra  zpět  do  Kalkuttj. 
kam  vrátil  se  11.  března  1875.  Royal  Gt^ 
graphical  Society  vyznamenala  jej  medaili 
a  indická  vláda  darovala  mu  za  jeho  výzkumy 
malý  statek,  kdež  zemřel.  Srv.  Geographicíi 
discoveries  in  Tibet  by  N.  (v.  Geographicsl 
Magazíne,  Lond.,  1876). 

Iiaim  [nérnj:  1)  N.,  hrab.  v  sev.  Skotsku, 
na  jižním  pobi^eží  Moray  Firthu,  zabírajíc 
566  km^  s  10.019  obyv.  (1891).  Hornatý  jih 
svažuje  se  k  s.  do  písečné,  nusty  úrodné  ro- 
viny, jež  na  pobřeží  přechází  v  nebezpečné 
mělčiny.  Hlavní  ř.  Nairn  a  Findhom,  tento 
proslulý  svým  romant.  údolím,  přicházej; 
z  Invernessu  a  ústí  do  Moray  Firthu.  Toliko 
malá  čásf  povrchu  (as  Vs)  j^  vzdělána,  osta- 
tek jsou  pastviny  a  lesy.  Pr&mysl  jest  ne- 
patrný. 

2)  N.,  hlav.  m.  hrabství  t.  jm.  při  Moray 
Firthu  a  ústí  Nairnu,  má  4651  obyv.  (1891  i, 
mořské  lázné,  rybářství.  Do  nc^dávné  doby 
obyvatelé  záp.  čiásti  města  mluvili  ^elskr. 
Na  j.  hrad  Cawdor,  do  něhož  klade  legenck 
zavraždění  kr.  Duncana  Macbethem,  ač  hrad 
je  z  doby  pozdéiší.  Su, 

Valme  [némj  Edward  (*  v  Londýně  - 
t  1806  tamŽe),  mechanik  a  iysik  anglický, 
člen  královské  společnosti  od  r.  1776.  Kdyi 
r.  1777  prachař  na  Puríleetská,  zapálená  ble- 
skem, vyhozena  byla  do  povětří,  zavrhovác 
všeobecně  systém  hromosvodu,  jímž  pn- 
chárna  byla  opatřena,  t.  j.  soustava,  při  na 
bylo  použito  zahrocených  tyčí  spojených  se 
zemí;  král  Jiří  III.  nařídil  pak  odstranm 
všechny  hromosvody  tohoto  systému  a  na- 


Nairové  —  Nájem. 


991 


hraditi  jinými.  N.  naproti  tomu  dokázal  před- 
nosti hromosvodů  opatřených  hroty  a  vy- 
světlil katastrofu  Purfleetskou  nedostatečnou 
výškou  tyčí  hromosvodových,  jakož  i  ma- 
lým počtem  jich.  N.  sestrojil  elektriku  a  pře- 
nosný aequatoreál;  nejdůležitější  spisy  jeho 
jsou:  Description  and  use  of  his  patent  elec- 
trical  machine  (Londýn,  1787);  Electrical  ex- 
periments  (t.,  1774);  Experiments  on  Electri- 
city,  being  an  attempt  to  show  the  advantage 
of  elevated  pointed  conductors  (t.,  1778).  nvk, 
Valrové,  vládnoucí  kmen  na  Malabáru, 
jichž  se  čítá  asi  1  milí.  hlav. 

Hais,  rod  sladkovodních  červů  ště- 
tinatých { Oligochaeta),  zástupce  čeledi  Nať- 
domorpha.  Má  hřbetní  štětiny  vlasovité  a  ro- 
zeklané, břišní  pouze  rozeklané.  Varle  a  zá- 
sobárny chámové  má  v  pátém  článku  tělním, 
vaječniky  a  chamovody  v  článku  šestém. 
Množí  se  též  nepohlavně  pučením  v  ose 
tělní  a  oddělováním  se,  při  čemŽ  povstávají 
řetězce  z  jedincův  a  pupenů  složené.  Druh 
N.  elinguis  Múll.  jest  obecným,  však  úhled- 
ným zjevem  našich  vod.  Bývá  8 — 12  mm  dl., 
roura  zažívací  a  cevstvo  tělem  pěkně  prosví- 
tají. Některým  jedincům  oČi  scházejí.  Šc, 
Valsiiui  v.  Niš. 

Valvaia,  jez.  v  angl.  Vých.  Africe,  na  jz. 
od  Kénie,  ve  výŠi  1830  m  n.  m.,  22  km  dl. 
a  16  km  široké,  nemá  odtoku.  V  čerstvé 
jeho  vodě  není  sice  ryb,  ale  na  březích 
zdržují  se  četní  hroŠi  a  divoké  kachny. 

Valimi  (z  lat.  nativus),  přirozený,  nenu- 
cený, nelíčený,  protivou  jest,  co  uměle  bylo 
získáno.  N.  je  výrok,  kterým  z  nezkušeno- 
sti projevujeme,  co  myslíme;  n,  motiv,  to- 
iikjako  nehledaný.  Srv.  Naivnost. 

Valvnost  znamená  přirozenost,  nenuce- 
nost,  nelíčenost,  mnohdy  též  přihlouplost. 
N.  jako  milá  přirozenost  se  libí.  N.  stává  se 
komickou,  jakmile  se  střetne  se  zřeteli,  které 
uloženy  jsou  řádem  společenským  a  určeny 
promyšleností;  přirozenost  hlásí  se  ku  svému 
právu,  a  přece  podle  konvenčních  náhledů 
v  právu  není.  Zb. 

Vaja,  zool.,  v.  B  rej  lovec, 
de  Vajáo  [nažák]  Emile,  hrabě,  spisova- 
tel franc.  (♦  1828  —  f  1889  v  Paříži).  Byl 
právníkem,  úředníkem  v  ministerstvě  a  po- 
tom se  oddal  spisovatelství.  Skládal  kome- 
die, vaudevilly  a  texty  operní.  Hlavní  práce 
jeho  jsou:  La  poule  et  se:  poussins  (1861); 
Les  oiseaux  en  cage  (1863)  ;*  Thédtre  des  gens 
du  monde  (1872);  Madame  est  servie  (1874); 
La  demiere  poupée  (1876).  Se  Scribem  na- 
psal La  fllle  de  trente  ans  (1859);  s  Aboutem 
Capitaine  Bitterlin  (1860),  Un  mariage  de  Pa- 
ris (1861)  a  Gaétana  (1862);  s  Meilhacem 
Nany  (1872);  s  Hennequinem  Bébé  (1877), 
Niniche  (1878),  Nounou  (1879^;  se  Sardouem 
Les  noces  de  Femande  (1878),  Divorcons  (1880); 
8  Millaudem  Le  fiacre  iťj  (1886). 

Vajadaoeae  A.  Rich.,  řečankovité,  če- 
leď rostlin  jednoděložných,  jednoletých. 
Žijících  pod  vodou.  Lodyha  větevnatá  často 
s  roztroušenými  ostenci.  Listy  vstřícné,  čár- 
kovité,  někdy  i  štětinovité,  ostnitě  zoubkované 


na  okraji,  s  pošvou.  Květy  jednopohlavní, 
jedno-  i  dvoudomé,  po  jednom  neb  několika 
v  úžlabí  listův.  Pestíkové  květy  bez  okvětí 
(neb  s  trubkovitým  okvětím),  se  2—3  čněl- 
kami.  Květ  prašný  o  1  tyčince  v  trubkovitém 
okvětí.  Semeno  obklopeno  tvrdou  slupkou. 
Opylení  děje  se  pod  vodou.  Dříve  N.  spo- 
jovány bývaly  s  rdestovitými  (Potamoge- 
tonaceae).  N.  mají  1  rod  Najas  a  rostou  jen  ve 
sladkých  vodách  na  celé  zeměkouli.  N.,  Mag- 
nus  (Engl.  Pflanz.  Fam.,  IL  Th.,  1.  Abth., 
S.  214).  Vm, 

Vajades  (Unionidae),  zool.,  v.  Škeble. 
Vajadita  Buckm.,  otisky  předvěkých  rost- 
lin, řazených  k  čeledi  Najadaceae,  nejistého 
dosud  určení,  objevené  v  liasu.  EBr, 

Vajádka,  bot.,  v.  Najas. 
Vajadonlom    Ettingsh.,   otisky    předvě- 
kých rostlin   nebo  jejich  kořenů,  řazených 
k   čeledi   Najadaceae,   nebo   zpeřenodílných 
listů  vodních  rostlin  dosud  nejistého  určeni. 
VaJadopiU    Heer,    otisky    předvěkých 
úlomků  rostlinných,  řazených  k  čeledi  Na- 
jadaceae,  nejistého  dosud  určení,  objevené 
v  třetihorním  útvaru  (Oeningen).        EBr, 
Najády  (Naíady)  v.  Nymíy. 
Hajas  L.,  řečanka,  jediný  rod  čeledi  Na- 
jadaceae^  rozdělený  ve  2  sekce  podle  podoby 
semen  a  lodyhy.  Rozděluje  se  na  dvě  oddě- 
lení či  sekce.   I.  Eunajas  Aschers.   Sem  ná- 
leží  1  druh  N.  major  All.  (N.  marina  L.),  ř. 
v  ě  t  š  í  (ř.  m  o  ř  s  k  á),  v  Čechách  v  polabských 
kalužích  rostoucí,  jinak  kosmopoliticky   po 
celé  zemi  rozšířená.   Lodyhu  má  vidličnatě 
větevnatou,  často  s  roztroušenými  ostenci. 
Listy  vstřícné,  čárkovité,  ostnitě  zoubkaté, 
neohnuté,  prosvítavé,  s  pošvou  celokrajnou. 
Květy  dvoudomé,  prašník  čtyřpouzdrý.  Plody 
vejčitopodlouhlé,    nepruhaté,    outle  ďubko- 
vané,  3  čnělkami  věnčené.  Kvete  v  srpnu  a 
září.  II.  Caulina  (Wildd.)  A.  Br.  Dosud  známé 
druhy  jednodomé.   V  Cechách  v  Polabí  N. 
minor  All.  (Caulina  fragilis  Willd,),  ř.  menŠí. 
Listy  vstřícné,  čárkovitě  štětinovité,  vykra- 
jovaně   ostnitě    zoubkované,    zpět    zahnuté, 
s  pošvou  brvitě  zoubkovanou.  Prašník  jedno- 
pouzdrý.  Plod  válcovito-kopinatý,  podél  pru- 
hovaný, se  2  čnělkama.  Kvete  v  týž  čas  jako 
předcházející  druh.    Rozšíření  její  sahá   po 
celé  Evropě.   Z  význačnějších   druhů   cizo- 
zemských   uvádíme:     N.    tenuissima    A.    Br. 
v  Čudsku,  N.  Wrightiana  jen  na  Kubě,   N. 
graminea  Del.  v  Asii,  Africe  a  nověji  zavle- 
čena do  Itálie  a  Anglie.   Mimo  to  ještě  jest 
*několik  druhů,  které   mají   menší  rozšíření 
v  jednotlivých  dílech  světa.  —  Celakovský, 
Prodr.  květ.  čes. ;  Bentham  et  Hooker,  Genera 
plantarura  (Loudini,  1883),  Vol.  III.,  Pars  II., 
p.  1009.;  AI.  Braun,  Revision  of  the  genus 
Najas  of  Linnaeus   (»Journal  of  Botany«  II, 
1864,  p.  274);  P.  Magnus,  Beitrage  zur  Kennt- 
nis  der  Gattung  N.  (Berlín,  1870).         Vm. 

Vájem  (locatio  conductio  rei,  v.  Locatio 
co  nd  ucti  o)  jest  smlouva,  kterou  slibuje  je- 
den (pronájemník)  druhému  (nájemní- 
kovi) poskytnouti  užívání  předmětu  nezuži- 
vatelného  na  čas  za  to,  že  se  druhý  jemu 


992  Nájemné  —  Najížděti. 

zavazuje  k  určité  peněžně  úplatě.  Předmě-  •  řády  o  stěhování,  které  jsou  stanoveny  míst- 
tem  nájemným  mohou  býti  nejen  věci,  mo-  nimi  předpisy  nebo  místním  obyčejem,  z. 
vité  i  nemovité,  nýbrž  také  práva  užívací,  není-li  ani  těch,  všeobecným  předpisem  lá- 
na př.  právo  požívací,  práva  živnostenská ,  konným  (|  1116  obě.  z.).  V  některých  při- 
nebo  veřejné  berně.  Smlouva  nájemná  pádech  muže  pronájemník  i  před  uplynutim 
jest  smlouvou  o  n.  v  uŽŠím  smyslu  nebo '  smluvené  doby  nájemní  jednostraně  od 
smlouvou  p  a  ch  t  o  v  n  í  podle  toho,  zdali  ,  smlouvy,  odstoupiti,  jako  když  nájemník  pro- 
lze  užívati  předmětu  nájemního,  aniž  třeba  I  dlévá  po  jistou  dobu  s  placením  nájemného, 
jej  dále  vzdělávati,  čí  zda  lze  ho  upotřebiti  Naopak  může  zase  nájemník  od  smlouvy  po- 
jen jistým  přičiněním  (za  účelem  získání  stiti,  jestliže  věc  najatá  má  takové  vady,  it 
plodu  nebo  jiného  důchodu).  Srv.  §  1090,  se  k  řádnému  užívání  nehodí,  a  z  jiných  po- 
1091,  1093  obč.  zák.  Úplata,  kterou  má  plniti  dobných  důvodů  (§  1117,  1118  obč.  z).  Zd- 
nájemník,  nájemné  n.  pachtovné,  musí  zí-li  pronájemník  věc  pronajatou,  nezruáoje 
záležeti  v  určité  summě  peněžní.  Je-li  smlu-  se  tím  poměr  nájemní,  ale  nový  nabyvatel, 
véno,  Že  úplata  za  užívání  věci  má  záležeti  ■  zvláště  kupitel,  není  vázán  nájemní  smlouvoa 
v  poměrné  částce  těžených  užitkův,  jest  předchůdcovou.  To  bývá  vyjadřováno  reguti 
smlouva  tato  (smlouva  partiárni,  colonia  par-  »Kauf  bricht  Miethe«.  Zásadu  tuto  uznárá 
tiaria)  podle  římského  práva  smlouvou  ná-  též  rak.  občan.  zák.  v  §  1112.,  pozměňuje  j; 
jemní,  podle  rakouského  však  smlouvou  spo-  však  ve  dvojím  směru.  Nájemník  jest  povi- 
lečenskou  (§  1103  obč.  z.).  Ze  smlouvy  ná-  nen  novému  vlastníkovi  ustoupiti  jen  po 
jemné  vycházejí  pro  strany  tyto  vzájemné  náležité  výpovědi,  a  bylo-li  právo  nájemce 
závazky.  Pronájemník  jest  zavázán  věc '  vloženo  do  knih  veřejných,  působí  i  proti 
nájemníkovi  k  užívání  odevzdati  a  ji  jemu  novému  nabyvateli,  leČ  by  tento  byl  věc 
ponechati   po  dobu  nájemní.    S  povinností   koupil  v  dražbě  exekuční.  Hý. 

tou  srovnává  se  právo  nájemcovo  užívati  i  Vájemné  v.  Nájem, 
věci  po  čas  smluvený  náležitým  způsobem.  Vájezdiiá  válka  v.  Drobná  válka. 
Může  jí  sám  užívati  neb  užívání  jinému  pře-  Vajimáničiliverbování  branců  na  vojcc 
pustiti.  Jmenovité  j'est  nájemníkovi  volno  bývalo,  než  byl  zaveden  pravidelný  odvod 
věc  zase  dále  pronajmouti  (v  podnájem  do  služby  vojenské,  a  někde,  jako  v  Anglii, 
dáti),  na  kolik  se  to  může  státi  beze  škody  posud  jest,  přemlouvání  a  najímání  jinocháv 
pronájemníkovy,  nebo  není-li  to  ve  smlouvě  a  muŽů,  aby  dobrovolně  se  dali  na  vojnu  za 
zvláště  zapověděno.  Je-li  smlouva  o  n.  neb  jistý  závdavek  a  na  smluvenou  dobu,  oby- 
o  pacht  zapsána  do  veřejných  knih  pozem-  čejně  jen  na  trvání  války.  Poněvadž  n.  se 
kových,  působí  právo  užívací  nájemcovo  n.  konalo  za  okolnosti  krajné  nemravných  hlavné 
pachtýřovo  nejen  proti  pronájemnikovi,  nýbrž  tím,  že  oběti  byly  opíjeny  a  dotíralo  se  ni 
i  proti  každému  jeho  nástupci  ve  vlastnictví  ně  i  násilně  a  najímači  č.  verbíři  se  dopoa- 
věci  nájemné.  Pronájemník  jest  dále  zavázán  štěli  nejhanebnějších  podvodů  jak  proti  na- 
udržovati  věc  v  dobrém  stavu  na  svůj  vlastní  jatým  námezdníkům  tak  proti  vojen,  mod 
náklad  a  má  nájemníkovi  nahraditi  náklad  která  je  vysílala,  výsledek  n.  býval  velmi  ne- 
od  tohoto  na  věc  učiněný,  byl-li  nezbytně  stejný  a  pochybný  a  že  přiváděl  do  vojsJí2 
potřebný  nebo  k  zjevnému  převládajícímu  živly  velmi  nevázané,  kázni  nepřístupné  ^ 
užitku  nájemcovu.  Nájemník  jest  povinen  jsoucí  na  postrach  mírnému  obyvatelstvu, 
platiti  nájemné,  a  to,  není-li  co  jiného  smlu-  státy  postupem  času  upouštěly  od  n.  a  ži- 
veno, teprve  po  projiti  doby  nájemní,  při  vádely  odvod,  k  tomu  účelu  za  podklad 
nájmu  jednoročním  nebo  delším  po  půlle- '  konskripci  a  konečně  povinnost  bran- 
tich.  Pro  pohledávání  nájemného  nebo  pach-  nou  všeobecnou.  Srv.  Lživerbíř.  FM, 
tovného  přísluší  pronájemníkovi  místnosti  a '  Vajiidéti:  1)  N.  na  nepřítele,  prová- 
propachtovatelovi  pozemku  zákonné  zástavní  děti  vše,  co  náleží  ke  drobné  válce  (v.  t.V.— 
právo,  tomuto  na  dobytku  a  hospodářském  2)  N.  na  pevnost,  nhm.berennen^  sluje  vr- 
nářadí  i  úrodě,  nalézajících  se  na  statku  ná-  sílati  proti  pevnosti,  již  chceme  obléhati  nebo 
jemném,  onomu  na  svršcích  nájemníkových,  jen  sevříti  n.  dokonce  pouze  pozorovati, 
vnesených  do  místnosti.  Nemůže-li  nájemník  rychle  oddíly  jízdní,  aby  obsadily  veškeré 
věci  naprosto  nebo  jen  částečně  užívati,  cesty  do  pevnosti,  aby  přerušeno  bylo  všecko 
osvobozuje  se  úplně  nebo  částečně  od  po-  její  spojení  sokolím  a  tím  zamezeno  sdfieiií 
vinnosti  platiti  nájemné  nebo  pachtovné,  zpráv  a  dovoz  potravin.  —  3)  N.  remonta 
Véci  najaté  má  nájemník  řádně  užívati  a  ji  jest  první  cvičení,  mladého  nesjezděnébo 
bedlivé  opatrovati,  jsa  v  příčině  té  odpově-  koně  v  nošení  jezdce,  když  kůň  jiŽ  předběfeé 
den  za  všeliké  provinění  vlastní  i  podnájem-  byl  přivykl  konírně,  —  byl-li  od  naroieni 
níkovo.  Ze  škody  nahodilé  není  však  práv,  chován  v  zimě  v  létě  pouze  pod  šírým  uc- 
leč  by  byl  nebezpečí  náhody  zvláště  na  se  bem,  —  za  největší  opatrnosti  při  osedlici 
vzal.  Po  skončeném  nájmu  jest  povinen  vrá-  a  s  uzdou  zatím  jen  Stíhlovou.  Mladý  kůň,  re- 
titi  věc  pronájemníkovi,  jaíc  ji  byl  obdržel,  monta,  k  tomu  účelu  se  osedlá,  popruhy  se 
N.  se  končí  zkázou  věci  nájemné,  uplynu-  utáhnou  jen  co  potřebí,  aby  sedlo  drželo. 
tím  smluvené  doby  nájemní  nebo,  jestliže  uzda  o  dvou  otěžích  levých  se  mu  dá  32 
doba  nájemní  určena  není,  výpovědí.  Když  hlavu,  a  potom  zkušený,  pevný  jezdec  opá- 
še dává  výpověď,  třeba  však  zachovati  lhůtu  tmě  naň  vsedne.  Jiný  jezdec  na  starém  kliG- 
výpovědnou,  'jež  jest  smluvena  nebo  určena  I  něm  koni  v  levo  od  mladého  se  uchopí  bc- 


Nakaz  —  Nakladatelské  právo. 


993 


kove  otěže  tohoto  a  vede  jej  vedle  sebe. 
Když  mladý  kůň  úplné  se  uklidnil,  prováděn 
jest  s  jezdcem  na  sobě  do  kola  na  lonži  (v. 
Longe)  mužem  pěŠim.  FM. 

Nakaz  jest  v  Rusku  název  zákonů,  ma- 
jících význam  našich  úředních  instrukcí. 
N-y  upravuje  se  agenda  státních  úřadův.  Ta- 
kový jest  všeobecný  n.  ministerstvům  (uvcř. 
v  I.  díle,  2.  části  Svodu  zák.),  ustanovující 
hranici  a  stupeň  moci  ministrů,  jejich  poměr 
k  vyšším  státním  institucím,  jejich  zodpo- 
vědnost a  p.  Podobný  obsah  má  i  obecná 
instrukce  generálním  prokurátorům.  N-y  vy- 
dávají i  vyšší  úředníci  pro  podřízené  úřady 
a  osoby. 

Nákaza  v.  Infekce. 

N.  zvířecí  viz  Epizóotie  a  doplňky 
k  dílu  VIII. 

Nákazný  v.  Ataman,  str.  941  a. 

Nakaillvina  v.  Contagium  a  Miasma. 

Niike  AugustFerdinand,  klass.  fílolog 
něm.  (♦  1788  ve  Frauensteinu  —  t  1838 
v  Bonnu).  Studoval  klass.  fílologii  v  Lipsku 
pod  G.  Hermannem,  od  r.  1812 — 17  byl  do- 
centem v  Halle,  od  r.  1817  až  do  své  smrti 
řád.  prof.  v  Bonnu.  Sepsal  Schedae  criticae 
de  pleiade  tragicorum  Graecorum  THalle,  1812) 
a  vydal  zlomky  Choirila  samskeho  (Lipsko, 
1817)  a  zlomky  elegií  Kallimachových  (Naekii 
Opuscula  phil.,  díl  II.).  Dále  uveřejnil  řadu 
pojednání  v  programmech  university  bonnské 
a  v  »Rheinisches  Museum  íůr  Philologie«, 
jež  od  r.  1833—39  s  Welckrem  redigoval; 
sbírku  jich  pořídil  Welcker  {Naekii  Opuscula 
philologica^  Bonn,  1842  —  44,  2  d.).  Z  pozůsta- 
losti N-ovy  vydal  Schopen  text  a  poznámky 
k  básním  Lyaia  a  Dirae,  jež  N.  přičítal  Va- 
leriu  Catonovi  (t.,  1846).  Vy, 

Nakel,  město  poznaňské,  v.  Náklo  2). 

Naketendtfrflai  v.  Újezd  Nahý. 

Nakió  Petr  (také  N achich,  ital.  Nachini 
i  Nanchini),  jihoslov.  varhanář  (*  v  Knině 
na  poč.  XVIIÍ.  stol.  —  t  ok.  1760).  Jako 
chlapec  pásával  stáda  a  při  tom  zabýval  se 
řezáním  píšfal;  později  vstoupil  do  františk. 
kláštera  della  Vigna  v  Benátkách,  kde  nabyl 
prvního  svého  vzdělání  a  u  jakéhos  Piaggia 
učil  se  stavěti  varhany.  V  umění  tom  záhy 
tak  vynikl,  že  po  celé  Itálii,  Dalmácii  a  v  Při- 
moři  byl  pokládán  za  nejlepšího  stavitele 
varhan,  jsa  zároveň  zakladatelem  zvláštní 
školy  stavitelů  varhan,  z  níž  vyšli  mistři,  jako 
Francesco  Dazia,  Gaetano  Callidi  a  j.  Již 
první  jeho  dílo,  varhany  v  chrámě  sv.  Ju- 
stiny v  Padově,  prohlásil  Bertoni  za  nejlepší 
v  celé  Itálii,  a  když  pak  N.  vysvěcen  byv  na 
kněžství  z  řádu  vystoupil,  zařídil  si  v  Be- 
nátkách vlastní  dílnu  na  výrobu  varhan  a 
postavil  jich  neméně  než  500,  z  nichž  nej- 
znamenitější jsou  v  kostele  sv.  Filipa  ve 
Spljetě,  v  Zadru  a  j.  300  těchto  nástrojů  do- 
dnes je  zachovaných.  Nabyv  velikého  jmění 
N.  t  na  svém  statku  v  Coneglianu. 

Nakió- Vvjnovió  (také  N  a  ch  i  ch-V  u  i  n  o- 
vich)  Ivan  Nikola,  jihoslovanský  stavitel 
(♦  1763  v  Knině  v  Dalmácii  —  f  1805  v  Pa- 
dově). Studoval  na  vojenské  zeni j ní  škole  ve 

Ottův  Slovník  Naučný,  sv.  XVU.  24/5  1901.     • 


Veroně,  kdež  stal  se  později  professorem 
vyšší  matheraatiky,  hydrauliky  a  hydrosta- 
tiky.  R.  1788  upravoval  na  vyzvání  obce  Be- 
nátské pobřeží  řeky  Brenty,  jež  povodněmi 
způsobovala  veliké  Škody,  a  kdyŽ  r.  1798 
Dalmácie  přivtčlena  byla  k  Rakousku,  stal 
se  N.  professorem  mathematiky  v  Zadru. 
Téhož  roku  vyměřil  N.  silnici  ze  Zadru  do 
Benkovce  a  z  Knina  do  Šibeníku,  kterou  za 
3  léta  vystavěl,  a  r.  1805  opravoval  řečiště 
Dragonje  v  Istrii.  N.  byl  také  literárně  činný 
a  psal  o  hydraulice  a  nautice  a  při  své  čin- 
nosti stavitelské  učinil  i  mnohé  praktické 
vynálezy. 

VakUbdaoi  list  (něm.  Ladeschein,  franc. 
récépissé)  jest  listina,  kterou  vydává  povoz- 
nik  zasílateli  a  kterou  se  zavazuje,  že  zboží 
odevzdané  mu  k  dopravě  vydá  osobě,  jíž 
neb  na  jejížto  řád  zboží  má  býti  dopraveno. 
Listem  tím  upravuje  se  poměr  mezi  povoz- 
níkem  a  tím,  komu  zboží  má  býti  dodáno, 
jako  v  příčině  doby  a  místa  dodání,  dovoz- 
ného atd.  Povozník,  vydav  zasílateli  n.  I., 
musí  vydati  zboží  tomu,  kdo  se  listem  tím 
legitimuje  jako  oprávněný  příjemce,  a  nesmí 
uposlechnouti  ani  příkazu  zasílatele  samého, 
aby  mu  zboží  vrátil  neb  vydal  jinému,  než 
na  koho  zní  list,  leda  by  mu  zároveň  s  pří- 
kazem takovém  byl  n.  I.  vrácen.  Co  se  tkne 
právní  povahy  n-ho  lu,  může  týž  dle  rak. 
obchodního  práva  býti  vydán  buď  na  jméno 
neb  na  řad,  a  v  tomto  případě  může  býti 
rubopisem  na  jiného  převeden.  Hlr. 

Nakladatelské  pr&vo  (něm.  Verlags- 
recht)  jest  částí  práva  autorského  čili  du- 
ševního vlastnictví  (v.  t.)  a  spočívá 
v  právu  rozmnožiti  (násobiti)  tiskem  nebo 
jiným  způsobem,  jakoŽ  i  uveřejniti  literární 
nebo  umělecké  dílo.  Původní  n.  p.,  tojest 
n.  p.,  o  kterém  autor  dosud  nedisponoval, 
jest  výhradní  vtom  smysle,  že  nikdo  jiný 
než  autor,  resp.  jeho  dědic,  nemá  práva  roz- 
množiti a  uveřejniti  jeho  dílo  po  celý  život 
autorův  a  jistou  řadu  let  po  jeho  smrti  (dle 
rak,  zák.  ze  26.  pros.  1895  č.  197  ř.  z.  ještě 
30  let  po  smrti  autorově).  Odvozené  n. 
p.,  to  jest  právo,  které  přešlo  smlouvou 
z  moci  autorovy  do  moci  jiné  osoby,  může 
býti  buď  výhradní  nebo  jen  obmezené. 
Autor  může  totiž  uděliti  někomu  své  n.  p. 
jen  pro  jisté  území  nebo  co  do  jistého  po- 
čtu vydání,  výtiskův  a  p.  Objem  tohoto  pře- 
vodu n-ho  p-va  určuje  se  ve  smlouvě  na- 
kladatelské (něm.  Verlagsvertrag)j  t.  j.  ve 
smlouvě,  kterou  autor  díla  a  jeho  naklada- 
tel upravují  vzájemná  svá  práva  i  povinno- 
sti. Všeobecně  platí  zásada  ve  všech  záko- 
nech o  právu  autorském,  resp.  nakladatel- 
ském, že  obě  strany  mohou  si  vzájemný  svůj 
poměr  upraviti  dle  své  vůle.  Zákon  má  plat- 
nost jen  subsidiární,  t.  j.  ustanovení  jeho 
nastupují  pouze  potud,  pokud  strany  samy 
neustanovily  nic  jiného.  Pouze  výjimečně 
zasahá  zákon  imperativně  do  vzájemného 
poměru  mezi  autorem  a  nakladatelem  a  ne- 
dovoluje, aby  nakladatelská  smlouva  obsa- 
hovala něco,  co  se  příčí  určité  zásadě,  vy- 

63 


994 


Nakladatelské  právo. 


tčené  zákonem.  V  zemích  rakouských  upra- 
vena jest  smlouva  nakladatelská  již  ob.  zák. 
obč.  (§§  1164.— 1171.)  a  částečné  i  v  aut. 
zák.  ze  26.  pros.  1895  č.  197  ř.  zák.  Dle  ob. 
zák.  obč.  r§  1164.)  jest  nakladatel,  smlouva 
taková  smlouva,  kterou  autor  nějakého  díla 
uděluje  jinému  právo  rozmnožiti  (násobiti) 
tiskem  a  prodávati  toto  dílo,  zříkaje  se  tím 
práva  dáti  své  dílo  do  nákladu  kohokoli  tře- 
tího. Autor  jest  dle  této  smlouvy  povinen 
dodati  nakladateli  své  dílo  podle  úmluvy  a 
nakladatel  zase  hned  po  dodání  díla  zapla- 
titi smluvenou  odměnu,  honorář  (%  1165. 
obč.  zák.).  V  případě,  že  by  honorář  v  čas 
nebyl  zaplacen,  stihnou  nakladatele  následky 
prodlení  (§  1333.  obč.  zák.).  Nedodá-li  na- 
proti tomu  autor  dílo  své  v  čas,  byt  i  beze 
své  viny,  má  nakladatel  právo  od  smlouvy 
ustoupiti,  a  kdyby  měl  autor  vinu,  může  žá- 
dati náhradu  škody  (§  1166.).  Velice  nedo- 
konale chráněny  jsou  podle  ob.  zák.  obč. 
autorovy  zájmy  naproti  nakladateli.  Nakla- 
datel má  totiž  pouze  závazek  zaplatiti  smlu- 
venou odměnu,  nikoli  však  závazků  jiných, 
jmenovitě  není  (na  základě  §§  1164.  a  1165.) 
povinen  uveřejniti  dílo  dané  mu  do  nákladu. 
Chce-li  si  tudíž  autor  takový  závazek  nakla- 
datelův pojistiti,  musi  si  jej  výslovně  vyhra- 
diti ve  smlouvě.  Jistá  oprava  zákonodárství 
stala  se  v  této  příčině  §  20.  cit.  zák.  aut. 
z  r.  1895.  Nevydal-li  nakladatel  do  tří  let  bez 
vůle  a  bez  viny  autorovy  dílo  dané  mu  do 
nákladu,  nabývá  autor  svého  původního 
práva  disponovati  dílem  a  má  právo  buď 
dle  obsahu  smlouvy  žádati  splnění,  pokud 
se  týče  náhradu  Škody,  anebo  naložiti  se 
svým  dílem  jinak,  aniž  jest  povinen  vrátiti 
obdržený  honorář.  Toto  ustanovení  zákona 
jest  imperativní  a  nemůže  smlouvou  ani  ve 
věci  samé,  ani  co  do  prodloužení  zmíněné 
tříleté  doby  býti  změněno.  Pokud  při  ujed- 
nání nakladatelské  smlouvy  nebylo  vylou- 
čeno uspořádání  nového  vydání,  platí  do- 
tčená doba  tří  let  i  o  novém  vydání,  tak  Že 
autor  má  právo  naložiti  volně  se  svým  dí- 
lem, jakmile  ve  třech  letech  od  rozebrání 
staršího  vydání  nakladatel  nového  vydání 
neuspořádal.  Na  obsahu  smlouvy  naklada- 
telské záleží,  v  jakém  objemu  náleží  nakla- 
dateli právo  reprodukce  (rozmnožení).  Dle 
§  1167.  obč.  zák.,  >bylo-li  umluveno,  kolik 
exemplářů  se  má  tisknouti,  jest  povinen  na- 
kladatel, chtěl-li  by  spis  znova  vydati,  autora 
za  svolení  Žádati  a  o  výminky  znova  se  smlu- 
viti*. —  V  §  1168.  se  autorovi  dovoluje  po- 
říditi nové  změněné  vydání,  o  němž  má 
nová  smlouva  být  učiněna.  >Pokud  však  pře- 
dešlé vydání  není  rozprodáno,  může  spiso- 
vatel jen  tehda  spis  znova  vydati,  když  jest 
hotov  dáti  nakladateli  přiměřenou  náhradu 
za  výtisky,  které  má  v  zásobě. «  To  jsou 
v  podstatě  všechna  dosud  platná  ustanovení 
obč.  zák.  o  smlouvě  nakladatelské.  Z  cit.  zá- 
kona aut.  z  r.  1895  dodati  sluší  ještě  usta- 
novení §  16.,  že  smlouva,  v  níž  autor  sli- 
buje, že  někomu  udělí  svá  autorská  práva 
t  edy  i  n.  p.)  ke  svým  budoucím  dílům  vů- 


bec anebo  k  jistému  druhu  dél,  inůŽe  býti 
vypověděna  kdykoli.  Právo  výpovédi  ná- 
leží oběma  stranám  a  žádná  se  ho  nesoi 
vzdáti.  Lhůta  výpovědní  činí  jeden  rok,  leda 
by  smluvena  byla  lhůta  kratší.  Vzhledem 
k  tomu.  Že  zákonná  ustanovení  o  n-m  pTu 
jsou  u  nás  nečetná,  jest  radno  k  zame  eni 
neshod  mezi  autory  a  nakladateli,  aby  smlou? j 
nakladatelské  co  nejpečlivěji  byly  sepisovány. 
V  Německu  chystá  se  právě  no^  zákon, 
který  upravuje  vzájemné  poměry  mezi  auto- 
rem a  nakladatelem.  Osnova  tohoto  zákona, 
vypracovaná  v  říšském  justičním  úřadě,  pu- 
blikována byla  dne  14.  čce  1900  v  »Reichsan- 
zeigruc  a  mimo  to  u  J.  Guttentaga  (Berlín, 
1900,  IV.  a  60  str.).  Kritika  osnovy  podána 
jest  v  brošuře  prof.  K.  Birkmeyera,  Die  Ko- 
diřikation  des  Verlagsrechtes  (Mnich.,  19011 
Z  ustanovení  osnovy  uvésti  sluší  zvi.  tato: 
Dokud  trvá  smluvní  poměr  mezi  autorem  a 
nakladatelem,  nesmí  autor  dílo  své  uveřd- 
niti  ani  v  souborném  vydání  svých  spisů? 
ani  ve  sbírce,  sestávající  z  prací  různých 
autorů  (§  2.).  Nakladatel  smí  jednotlivé  dHo, 
k  němuž  má  n.  p.,  uveřejniti  v  souliomém 
vydání  spi  sův  autorových  nebo  v  nějaké 
sbírce  jen  tehdy,  je-li  k  tomu  nakladatelskou 
smlouvou    výslovně   oprávněn.    Totéž    platí 

ř>ro  případ,  že  by  nakladatel  chtěl  jcdnot- 
ivé  části  souborného  vydání  nebo  nějaké 
sbírky  vydati  o  sobě  (§  4.).  Není-li  smluveno 
nic  jinéno,  smí  nakladatel  uspořádati  jen 
jedno  vydání  díla,  a  to  najednou.  Není-li  po- 
čet výtisků  smluven,  může  jej  ustanoviti  na- 
kladatel. Musí  však  o  tom  učuiiti  oznámeni 
autorovi  dříve,  než  počne  s  tiskem.  Opome- 
ne-li  učiniti  toto  oznámení,  nesmi  tisknouti 
více  než  1000  exemplářův.  Má-li  nakladatd 
právo  uspořádati  nové  vydání,  platí  o  něm 
v  případě  pochybnosti  stejná  pravidla  jako 
o  předchozím  vydání  (§  5.).  Tak  iv.  přídav- 
kové výtisky  (Zuschussextmplaré),  jakož  i  vol- 
né výtisky,  pokud  jejich  počet  nepřesahuje 
20.  díl  přípustných  exemplářů,  nezapočítá- 
vají se  do  počtu  výtisků  nákladu.  Přídav- 
kové exempláře,  jichž  se  nepoužije  k  ná- 
hradě nebo  k  doplnění  poškozených  výtiskft, 
nesmějí  od  nakladatele  býti  rozšiřovány  (§  7 ). 
Přijdou-li  na  zmar  výtisky  nalézající  se  na 
skladě,  mohou  býti  nahrazeny  jinými;  nakla- 
datel musí  však  učiniti  o  tom  oznámení  auto- 
rovi (§  8.).  Byla-li  nakladatelská  smlouva  cč.* 
něna  o  díle  již  hotovém,  má  dílo  dodáno 
býti  nakladateli  ihned.  Má-li  však  dílo  teprvt: 
po  uzavřené  smlouvě  býti  sepsáno,  řídi  se 
lhůta  dodání  dle  účelu  smlouvy,  pokud  se 
týče  dle  doby,  v  níž  autor  při  činnosti  od- 
povídající jeho  poměrům  dílo  mUe  sep^ 
(§  12.).  Až  do  skončení  tisku  smi  autor  dik) 
své  měniti,  pokud  se  tím  neporuší  oprávnénf 
zájem  nakladatelův.  Ovšem  jest  autor  povi- 
nen, jakmile  mění  své  dílo  po  započetí  tisku 
nahraditi  náklady  tím  povstalé.  Pouze  ten- 
kráte nemá  této  povinnosti,  kdyi  nastaly 
poměry,  které  odůvodňují  změnu  (§  13.' 
Nakladatel  arci  nesmí  na  díle  konati  žádnfdi 
změn  (§  16.).  Jakmile  došlo  nakladatele  ÍLo 


Nákladnictvo  —  Náklady.  995 

úplné,  má  s  tiskem  započíti  a  bez  průtahu  poplatky  ve  formě  kolkfi  nebo  poplatkův  per- 
iej  provésti  (§  18.).  Nakladatel  může  zpro-  centuálních.  Stranám  chudým  udílí  se  proza- 
stiti  se  povinnosti  vydati  dílo  a  vvpově-  tímní  osvobozeni  od  placení  vlastních  soud- 
déti  nakladatelskou  smlouvu:  1.  oapadl-li  >  nich  n-dů  a  kolků.  Ustanovení  shora  uvedené 
po  ujednáni  smlouvy  účel  vydáni  díla,  nevztahuje  se  váak  na  n.  vzniklé  stranám 
2.  byl-li  předmětem  nakladatelské  smlouvy  ;  samým.  Tyto  musí  prozatím  nésti  strana 
příspěvek  k  néjaďcé  sbírce,  a  k  vydání  sbír- 1  sama.  Strana,  která  ve  sporu  úplně  podlehla, 
ky  nedošla.  Autor  má  však  právo  na  ná-  jest  povinna,  když  odpůrce  její  v  čas  to  ná- 
hradu (§  20).  —  Osnova  cit.  má  celkům  52   vrhl,  zaplatiti  jemu  všechny  nutné  náklady, 

k  nimž  potom  počítají  se  i  n.  soudní,  které 
zvítězivši  odpůrce  sám  dříve  již  nahradil. 
Podlehne-li  každá  ze  stran  ve  sporu  Částečně 
a  částečně  zvítězí,  potom  soud  buď  útraty 


paragrafy.  ~dlc, 

V&klMnlotvo  v.  Těžířstvo. 
Hákladni  ll«t  (něm.  Frachtbritf,   franc. 

lettre  de  voiturey  rus.  HaKJia;|Hafl)  jest  listina, 


kterou  vydává  zasílatel  povoznikovi  na  dů-  ;  navzájem  zruší,  tak  Že  každá  strana  nese 
kaz,  že  smlouva  o  dovoz  určitého  zboží  byla  své  n.  sama,  neb  dle  toho,  jakým  obnosem 
učiněna.  Vedle  jmen  zasílatele,  povozníka  a  strany  podlehly  nebo  zvítězily,  neb  jakých 
příjemce,  popisu  zboží,  místa  dodání,  dohod-  n-dů  hledě  k  obnosu  tomu  bylo  třeba,  útraty 
nutí  se  o  dovozném  mohou  v  n-m  l-ě  býti  poměrně  neb  i  zcela  jedné  ze  stran  přisoudí 
obsažena  též  různá  jiná  ujednáni,  zejména  (§  43.  rak.  civ.  řádu^.  Ale  když  žalovaný  ne- 
o  čase,  kdy  má  býti  zboží  na  určité  místo  zavdal  sv^m  jednáním  podnětu  k  podáni  ža- 
dopraveno,  a  o  pokutě  pro  opožděné  do- ,  loby  a  při  prvém  stáni  uzná  nárok  žalobní, 
dání.    List  ten  povozník  přijme  se  zbožím   může  na  jeho  návrh  zvítězivší  žalobce  býti 


odsouzen  k  zaplaceni  všech  n-dů  soudních 
(§  45^  s.  c.  ř.).  Je-li  žalovaných  neb  žalobců 


a  vydá  jeí  tomu,  komu  zboží  má  býti  do- 
dáno. Dokud  však  listu  toho  nikomu  nevy- 
dal, musí  povozník  uposlechnouti  dalšího  pří-  v  jednom  sporu  súčastněno  více  a  účastníci 
kazu  zasilatele,  že  se  zbožím  má  jinak  býti  ve  věci  hlavní  nejsou  zavázáni  neb  opráv- 
naloženo,  než  jak  v  n-m  l-ě  udáno.  Co  do  ,  něni  solidárně,  rozvrhují  se  n.  sporu  buď 
právní  povahy  jest  n.  I.  listinou  průkazní, ;  dle  hlav  rovným  dílem  aneb  dle  velikosti 
avšak  ke  smlouvě  povoznické  není  ho  nutně  účastenství  ve  sporu.  Je-li  však  na  straně 
zapotřebí.  Naproti  tomu  při  smlouvě  dopravní  účastníků  solidarita,  nese  každý  z  nich  n. 
s  Železnici  —  leda  by  šlo  o  náklad  expressní !  celé,  leda  by  šlo  o  n-ad  na  úkon  soudní, 
neb  dopravu  zavazadel  —  musí  dle  rak.  že- 1  ku  kterému  zavdal  jen  jediný  z  nich  pod- 
lezničniho  řádu  a  dle  mezinárodního  ujednání ,  nět,  ve  kterémžto  případě  nahrazuje  n-ad 
n.  I.  býti  vyhotoven.  Vyhotoví  jej  zasílatel  '  tento  jen  on  sám  (§  46.  s.  c.  ř.). 
a  dodá  zároveň  se  zásilkou  dráze,  kteráž  na  ,  N.  soudní,  které  vzniknou  jen  proviněním 
znamení  přijetí  n.  I.  ve  stanici  výpravní  okol-  |  jedné  ze  stran  neb  jejího  zástupce,  musí  na- 
kuje.  Okolkovaný  n.  I.  železniční  pak  jest  hraditi  strana  neb  její  zástupce,  kterým  za- 
důkazem  o  tom,  že  byla  smlouva  o  dopravu  vinění  lze  přičísti,  a  to  bez  nároku  na  ná- 
učiněna  a  zboží  k  dopravě  dráze  dodáno,  hradu  od  strany  druhé,  ať  spor  dopadne 
K  vyhotovení  n-ch  l-ů  železničních  upotřebiti  jakkoliv.  To  platí  zejména  o  odročení  stání, 
nutno  tištěných  formulářův.  Formuláře  tyto  prodlouženi  lhůt  a  v  řízení  restitučním.  Ze- 
tisknou  se  pro  obyčejnou  dopravu  na  bílém  jména  může  býti  také  zástupcům  strany  ulo- 
papíru,  pro  rychlou  dopravu  mezinárodní  na  <  ženo,  aby  ze  svého  nahradili  n.  vzešlé  roz- 
tmavorůžovém  a  rychlou  vnitrozemní  na  bí-  vláčnosti,  přílišnou  obšírností  neb  i  jiným 
lém  papíru  opatřeném  na  rubu  i  líci  karmí-  I  zaviněním  (§  49.  s.  c.  ř.). 
novými  proužky.  Mezinárodní  n.  1-y  nutno  I  Bylo-li  řízení  soudní  zrušeno  neb  zmateč- 
vypfňovati  v  řeči  francouzské  neb  německé,  ným  uznáno,  nahradí  n.  jeho  strana,  která 
kde  však  jest  úřední  řeč  jiná,  možno  použiti  zavinila  důvod  zrušeni,  nebo  vědouc  o  dů- 
této,  ale  nutno  připojiti  překlad  v  jedné  vodě  tom  neb  zmatečnosti  pokračovala  v  ří- 
z  obou  zmíněných  řečí.  Hir,       zení.    Také   může   v   případě  takovém  býti 

VáJclady   soudní  jsou  veškeré  výlohy,    soud  odsouzen  k  náhradě  všech  n-dů,  kdyŽ 
spojené  se  soudním  řízením.  I  důvodu  zrušovacího  neb  zmatečnosti  z  hrubé 

N.  spojené  se  soudním  řízením  v  záležito-  a  zjevné  nedbalosti  si  nepovšiml.  V  ostat- 
stech  občanských,  sporných  i  nesporných,  nich  případech  se  n.  řízení  zrušeného  nebo 
nahrazuje  dle  rak.  práva  strana,  která  k  ří-  zmatečného  navzájem  zrušují, 
zení  soudnímu  zavdala  podnět.  Když  však  O  náhradě  n-dů  soudních  rozhoduje  soud 
v  řízení  sporném  zavdaly  k  jistému  úkonu  usnesením  neb  rozsudkem,  kterým  se  zále- 
soudnírou  podnět  obě  sporné  strany,  nesou  žitost  sporná  rozhoduje.  Strana,  která  žádá, 
n.  tím  vzniklý  společně.  Ustanovení  toto  aby  jí  n.  řízení  byly  druhou  stranou  nahra- 
platí  však  pouze  co  do  vlastních  n-dů  soud-  zeny,  musí  to  z  pravidla  navrhnouti,  neb 
nich,  k  nimž  náležejí  zejména  diety  soudních  alespoň  předložiti  seznam  útrat, 
úředníků  nebo  zřízenců,  poplatky  výkonným  N.  soudní  řízením  exekučním  vzniklé  na- 
orgánům  exekučním,  platy  soudně  zřízeným  hrazuje  dlužník,  pokud  byly  soudem  uznány 
opatrovníkům,  tlumočníkům,  těsnopiscům,  za  nutné.  Byla-li  však  exekuce  zrušena  pro 
svédečné  a  pod.  Soudní  úkony  samy,  t.  j.  odpor  proti  nároku  nebo  z  jiného  důvodu, 
konání  spravedlnosti,  jsou  zdarma,  ale  u  pří-  který  věřiteli  již  při  početí  exekuce  byl 
ležitosti  jejich  předsevzetí  odvádějí  se  státu   znám,  nese  n.  ty  věřitel.  Rozhodnutí  o  n-dech 


996 


Nákle  —  Nákyp. 


exekučního  řízení  děje  se  zpravidla  usnese- 
ním, výjimkou  téi  rozsudkem.  Hlr, 

N.  řízení  trestního.  Ponévadž  řízení 
trestní  koná  se  vždy  v  prospěchu  veřejném, 
jest  odůvodněno,  aoy  stát  nedomáhal  se  ni- 
jaké náhrady  za  úřední  výkony  svých  or- 
gánfi  v  říz.  tr.  Tuto  zásadu  uznává  §  380. 
rak.  ř.  tr.  z  r.  1873,  který  prohlašuje,  že  vše- 
liká jednání  ve  věcech  trestních,  nechat  dějí 
se  úřady  jakýmíkoliv,  i  všecka  podání  stran 
k  tomu  se  vztahující  jsou  prosta  poplatků 
(jiná  zákonodárství,  na  př.  francouzské  a  ně- 
mecké, činí  výjimku  alespoň  co  do  poplatků 
z  rozsudků)  a  poštovného  atd.  Vedle  toho 
vzcházejí  řízením  tr.  hotové  výdaje  (§  381.), 
jež  má  —  vyjímajíc  platy  za  hájení  a  zastu- 
pování stran  —  předem  založiti  stát  s  vý- 
hradou náhrady  od  osob  k  tomu  povinných. 
Pokud  jde  o  svědečné,  platy  znalcům  a  tlu- 
močníkům, n.  na  výživu  obviněného  ve  vazbě 
vyšetřovací,  cestovné  a  diety  soudních  osob 
a  státních  zástupců  a  n.  za  výkon  rozsudku, 
jsou  podmínky  a  způsob  pro  jejich  vyměřo- 
vání obsaženy  v  §§  382.-388.  a  příslušných 
k  tomu  nařízeních  zvláštních.  Povinnost  na- 
hraditi státu  tyto  n.  stihne  obžalovaného, 
byl- li  odsouzen  (§  389.).  Nebyl-li  obžalovaný 
odsouzen,  mohou  býti  odsouzeni  k  náhradě: 
soukromý  žalobce,  podporný  žalobce  nebo 
ten,  kdo  učinil  vědomě  křivé  oznámení 
(§  390.);  není-li  pak  takových  osob,  stát 
nese  dotčené  n.  trvale.  Zvláštní  ustanovení 
o  n-dech  vzcházejících  z  toho,  že  někdo 
podal  opravný  prostředek  nebo  žádost  za 
obnovu  trestního  řízení,  nebo  že  dal  se  ob- 
hajovati nebo  zastupovati,  obsahují  §§  390. 
odst.  2.  a  393.-395.  Dobývání  náhrady  na 
odsouzeném  má  se  díti  jen  se  slušným  zře- 
telem k  okolnostem  vytčeným  v  §  391.  Po- 
kud výrok  soudní  o  n-dech  nelze  bráti  v  od- 
por opravnými  prostředky  přípustnými  proti 
rozsudku,  lze  na  něj  podávati  zvláštní  stíž- 
nost, o  níž  rozhoduje  sborový  soud  druhé 
instance  (§  392.).  -rch. 

Hakle,  ves  v  Čechách,  hejtm.  a  okr.  Chru- 
dim, fara  Svinčany,  pš.  Herm.  Městec;  13  d., 
94  ob.  č.  (1890),  mlýn. 

Vakléřov,  Nekleřov  {SoUendorf),  farní 
ves  v  Čechách  v  Kruš.  Horách,  na  hranicích 
česko-saských,  700  m  n.  m.,  hejtm.  Ústí  n.  L., 
okr.  Chabařovice,  pš.  Libouchec;  97  d.,  400 
ob.  n.  (1890).  kostel  sv.  Josefa  (ve  XIV.  stol. 
far.),  2tř.  šk.,  mlýn,  krajkářství;  odtud  vede 
do  Saska  >Nakléřovskýprůsmyk«.  Dne  17.  září 
1813  ubytoval  se  na  faře  cis.  Napoleon  I. 

Váklo:  1)  N.,  far.  ves  na  Moravě,  hejtm. 
a  okres  Litovel,  má  135  d.,  892  ob.  č.,  2  n. 
(1890),  kostel  sv.  Jiří,  5tř.  šk.,  poštu  (v  místě), 
zemědělství. 

2)  N.  {Nakeí),  město  v  Poznaňsku,  při  ústí 
Noteče  do  průpla*-u  Bydhošťského,  vlád.  obv. 
Bydhošf,  kraj  Vyřisk,  žel.  stanice  trati  Pila- 
Toruň  a  Hnězdno-N.;  7402  ob.  (1890),  katol. 
a  evang.  kostel,  gymnasium,  vyš.  div.  škola, 
strojírna,  slévárna  železa,  vápenice,  výroba 
mlýnských  kamenů,  cukrovar,  pivovar,  mlýn, 
sýrárna,  mlékárna  a  čilý  obchod  obilím,  mouč- 


nými výrobky  a  dřívím.  N.  bývalo  důležitou 
pevností  a  r.  1772  připadlo  k  Prasku. 

Vaklonéná  ro'vlna  v.  Rovina  naklo- 
něná. 

VaJdOT  (Nagles),  ves  v  Čechách,  hejtm. 
Stříbro,  okr,  Touškov,  fara  Lešfany,  pŠ.Vše- 
ruby;  17  d.,  90  ob.  n.  (1890). 

Vakolesnltl  v.  Kolesna. 

Vákrónik  v.  Kravata. 

Hákři,  far.  ves  v  Čechách,  hejtm.  Č.  Bn* 
dějovice,  okr.  Hluboká,  pš.  Dříteň;  46  d., 
337  ob.  č.  (1890),  kostel  sv.  Petra  a  Pavla 
(ve  XIV.  stol.  far.),  3tř.  Šk.  a  telegraf  a  iélcL 
stanice  N.-Netolice  Rak.  stát.  dráhv.  Od 
r.  1412  drželi  N.  Dívčičtí  ze  Sudoměřc. 

Vakrlt,  též  folerit,  je  nerost  jemně  Supio- 
katý,  složení  stejného  s  kaolinem  H^AJ^Si^O^ 
(46-60  S1O2,  3956^/30,,  13-94 /7t  O).  Šupinky 
n-u  jsou  často  šestiboké,  i  zdá  se  z  analogie 
se  slídami  a  chlority,  že  také  náležejí  sou- 
stavě monosymmetrické  nebo  asymmetrické. 
Ve  zřetelných  krystallech  n.  se  nevyskytuje, 
nýbrž  jen  v  šupinatých  aggregátech  barry 
bílé,  našedlé,  nažloutlé  nebo  nazelenalé,  le- 
sku perleťového.  Jemněji  šupinkaté  n-y  pře- 
cházejí v  odrůdy,  jež  obecně  zoveme  kao- 
linem. Lupénky  n-u  jsou  mČkké  (7'=i;, 
ohebné.  H  =  2*4— 2'6.  Jest  neroztopný,  roz- 
!  kláda  se  kyselinou  sírovou.  Vyskytuje  se 
v  odrůdách  zřetelně  šupinatých  na  n]dm'd3 
žilách,  zejména  cínovcových  (vlastní  n.^  a 
v  lupcích  kamenouhelných  (folerit).  V  Ce- 
chách zejména  pěkný  n.  jest  a  Slavkova, 
dále  v  karbonu  v  okolí  Plzně  á  Slaného  na 
různých  místech;  v  Sasku  u  Freiberka  a 
jinde.  FY.  Si  fc 

ValuikoT,  příst.  m.  na  záp.  pobřeží  dán- 
sk('-ho  ostr.  Laalandu,  při  zátoce  t.  jm.,  spo- 
jeno tratí  s  Nykjfibingem  na  Falstm  a  pra- 
videlnou paroplavbou  s  Kodaní,  Nyborgem 
a  Lubekem,  má  6722  ob.  (1890),  znavný  prů- 
mysl a  čilý  obchod  s  obilím  (hlavní  vývoz 
do  Anglie). 

ValcTasoT,  ves  čcs.,  v.  Nckvasov. 

VakvaJio vloe :  1)  N.,  ves  v  Čech^  hejtm 
Ledeč,  okr.  Dol.  Královice,  fara  Zhoř,  pš.  Čech- 
tice;  22  d.,  161  oby  v.  č.  (1890).  -^  2)  N.  Dol 
a  Horní,  vsi  t,  v.  Nekvas  o  více  D.  a  H. 

Vakwaska  Anna  (rozená  z  K raj e ir- 
ský ch\  spisovatelka  polská  (♦  1781  ve  Var- 
šavě —  t  1851  v  Malé  Vsi  u  Plocka).  na- 
učila se  teprve  v  domě  mužově  polsky,  na- 
čež měla  veliký  vliv  na  výchovu  polských 
dívek.  Dům  její  byl  dlouhou  dobu  stf  ediskeo 
literární  společnosti  varšavské.  Z  její  prací 
nejdůležitější  jsou:  Odwiediinjr  bitbuni  c{//{ 
powiešci  dla  \abawy  f^ec^nych  d\ieci  (Var- 
šava, 1843,  2  d.)  a  Wieciory  nied^telne  stt- 
rego  stolárna  (Lešno,  1843,  2.  vyd.  185S,  po- 
vídka pro  řemeslníky^.  Mimo  to  vydala: 
Aniela  c\yli  šluhna  obrqc\ka  (Varš.,  ISSl*; 
Obra\  warsiawskiego  spolec\eňstii*a  (Poznaá. 
1842).  V  rukopise  zůstavila  zajímavé  a  ceoné 
upomínky  Wspomnienia  ^  c\asóiv  prusktá 
i  ksiestva  warsxawskitgo, 

Vakyp.  lehký  moučník  z  mouky,  vajec, 
ušlehaných  bílků,  cukru,  s  přísadou  ovoccos 


Nai  a  Damajanti  —  Nálevníci, 


při  míméni,  stejnoinSrném  ofani  t  peci  pe- 
fenf,  kteří  podáván  býti  má  hned  po  upe- 
íeni,  nema-li  utrpéti  delším  stáním  na  tvaru 


Vid  a  DamajMitl,  slavná  episoda  z  Ma- 

nibhárata,  vypravující  o  věinú  lásce  krále 
Hala  a  jeho  íeny,  která  přetrvala  i  neStěstí, 


Tjnči  Nal  upadl  váini  koatkáfskou.  Episoda 

jest  niDohokráte  vydána  i  přeložena,  do  če- 

itJny  odAug.Schleicherav  .ČČM.»,  1851.  Ziý. 

MftleliOzevM,   ves  Čes.,   v.   Nelahoie- 

HUep  sluje  jip  napuSténý  jedem, 
jak  ho  užívali  národové  dávnovčd  a  jak  je 
losud  zbraní  střelnou  národ&m  divokým  na 
lejniíSim  stupni  vzdělaností.  Jed  na  n.  brán 
7uď  z  jedovatých  rostlin  nebo  z  had&v  a 
Jtravuje  celou  krev  raněného  n-em  tak.  Že 
QOieni  je  ponejvíce  nemožným.  Fíi. 

HUtTka,  v  anat.,  v.  Infundibulum. 

Hál»vk»  Jan  (pseud,  Vřesnický),  spi- 
sovat el  f  es.  (*  1856  veVřesnfku  u  Miletína), 
'ídici  učitel  v  LiSnéra  u  M.  Skály.  Vedle  prací 


:   povídky:    Z  rokli 
Va  hrubi  hroudi;  Pod  tiélorudým  praporem  a 
iné  knihy  pro  mládeí. 

V&Uvnlol:  1)  N.  brvití  f/n/wor/a)  jsou 
jrvoci  {Proto^oti ,  jejichž  tělo  jest  kryto 
)uď  úplně  nebo  fástečné  brvami  aneb  jest 
>patřeno  saacíini  rourkami.  Pravidelná  mají 
irčitý  otvor  ústní  (cytoatom),  opatřený 
10  případě  t.  IV.  jícnem  icytopbarynx), 
l  otvor  řitní  (cytopyge).  líVniU'  těla  jsou 
iloleny  kontraktilní  čili  pulsující  vacuoly, 
oCiž  organula  dýchací  a  vyměSovací  (exkre 
:orická),  která  u  endoparasitův  a  mořských 
brem  scházejí.  Přicházejí  v  r&zném  počtu 
1  rflzné  poloze  v  těle,  pro  jednotlivé  druhy 
riak  konstantní;  u  Vorticellid  jsou  tyto 
facuoly  opatřeny  zvi.  reservoirem.  Jádra 
sou  dvoju:  velká,  hlavní  (macronucleus), 
i  malá,  vedlejií  (micronucleus).  Mem- 
brána, jci  kryje  tělo  (cuticula,  nebo  lépe 
^elliculaj  přikládá  se  těsně  k  ektoplasmatu 
t  jest  buď  tenká  a  ohebná  a  podoba  těla 
est  velmi  proměnlivá,  anebo  jest  pevná, 
lepodajná,  a  proměnlivost  těla  zadržuje. 
V  prvém  případě  jde  o  n-íky  metabolické, 
í  druhém  o  ametabolické.  Je-li  cuticula  zvláště 
pevná  3  tvrdá,  zovc  se  pancíř  a  její  nositelé 
ti.  pancířovanf.  Někteří  n.  opatřeni  jsou 
ilenovitou  neb  chitinovitou  schránkou.  Ďrvy 
isou  buďto  vSechny  stejné  velikosti  a  jemné 
inebo  jsou  některé  z  nich  deljf  a  hrubSi, 
majíce  podobu  Štětin,  háčkův  atd.  Vykoná- 
vají různé  funkce:  plování,  lezení,  připevňo- 
vání, hmatání,  přihrnováni  potravy  a  sloulí 
při  dýchání,  jsou  důležitým  charakterem  při 
iystematice,  a  zejména  dQleíitou  jest  řada 
brv.  které  se  táhnou  obloukovitě  neb  spi- 
rálné  až  k  ústnímu  otvoru  a  zovou  se  ado- 
rální  zónou  brv.  Jen  SuctoHa  v  dospělém 
stavu  nemají  žádných  brv,  mají  viak  ssací 
rourky;  v  mládí  viak  mívají  brvy,  zejména 
íormy  vzniklé  pučením,  později  vlak  je  ztrá- 
cejí. Jen  výjimečně  mořská  forma  Hypocama, 


která  má  jen  jednu  ssací  rourku,  má  í  v  do- 
spělém stavu  trvalé  brvy  na  břiiní  straně. 
Bičíky  jsou  u  n-Ík&  brvnatých  vzácností  (jen 
Maupasia  a  Monomastix  cUiatus).  Kromě 
osamocených  brv  vyskytuji  se  mcmbranelly 
a  undulujici  membrány,  které  vznikly  sply- 
nutím vétSího  počtu  jednotlivých  brv,  jeí 
různými  reagenciemi  aají  se  v  ně  rozložiti. 
Protoplasma  jest  dvojí:  ektoplasma  a  endo- 
plasma.  Ektoplasma  jest  hustií  a  průbied- 
néjši  a  jest  sídlem  pohybu;  bývají  v  něm 
stažitelná  vlakénka,  zv.  myonemy,  která  jsou 
uspořádánapodleřad  brv  a  probíhají  tělem  po- 
délně; u  Sreníarii  jsou  příčně  pruhována.  Tato 
stažitelná  vlakénka  přecházejí  u  Vorticellid 
„  v  stonkový  pro  v  a- 


žitelný.  U  někte- 
rých n.íkQ,  na  př. 
Paramecium  3.Nat- 
MÍa,  bývají  vekto- 

plasmaté  malá,  ty- 
čínkovitá  tělíska, 
která  jsou  podél- 

nakpovrchuaob- 
čas  vysílají  dlou- 
•,  hé,  vlasovité  vlák- 
no. Jsou  to  tri- 
chocyty,  orea- 
nula  hmatací.  Jím 
podobné  útvary 
jsou  neroatocy- 
ty,  žahavá  orga- 
nula, která  vymr- 
.  f  štují  vlákna  na  u- 

t^^-£!^.  ^V'^*",™';  rčité  podráždění, 
Ehibg.  (K  skupin;   idnobivua-    podobně  jako  Cni- 

iíehníie™íkfi).  i.«4.i.iv.pioiií-  d^ria.  Otvor  Ústní 
pLm«™  '';'m.X;™tr™*Sí;  tývá  nejčastěji  na 
2.bcfbarvim»iprauikj<poiikiit-  přední  části  těla, 
dýd.  1  kon.nAtfioi  fib.iiL=n.yo-  k  němu  se  přiktá- 
rem),  3.  fada  brv.  dává  rflzně  Utváře- 

ný jicen.  Bývá  rovný  neb  lakroucený,  někdy 
cnitinovitý,  hladký  nebo  ryhovaný,  nahý  neb 
obrvený  aneb  opatřený  tyčinkovitými  zonb> 
ky.  Okolí  ústního  otvoru  se  nazývá  perístom. 
Endoplasma  jest  měkči  neŽ  ektoplasma,  jest 
granulované  a  vykazuje  začasto  prouděni. 
Dále  jsou  v  endoplasmatě  hlavni  a  vedlejií 
jádra,  pravidelně  po  [ednom.  Hlavní  jádro 
jest  podoby  rozmanité :  kulaté,  ovální,  podko- 
vovité, pásko  vité,  růienco  vité, rozvětvené  atd, 
Vedlejií  jádro  jest  malé,  svědo  ostře  láma- 
jící, odpovídá  centrosphaeře  metazoí  a  jest 
důležitým  faktorem  při  množení  se  konju- 
gaci. Kde  jest  macronucleus  malý,  tam  jest 
micronucleus  jediný,  kde  viak  jest  onen 
veliký,  jest  těchto  několik.  Jen  Opalina  a 
Maupasia  jsou  výjimkou,  majíce  množství 
jader  morfologicky  i  fysiologicky  rovno- 
cenných. Také  v  endoplasmatě  vyskytuji  se 
vlákna  myonemová  jakožto  retraktory  zóny 
brvnaté.  Pro  odstraňováni  nepotřebnýcn 
látek  jest  na  určitém  místě  povrchu  těla 
otvor  řitní,  který  víak  bývá  patrný  jen  při 
funkci.  Nejčastěji  leží  na  konci  těla,  u  Sten- 


9^98 


Nálevníci. 


toridu  však  na  předu  a  u  Vorticelly  dokonce 
v  peristomu.  U  parasitických  forem  ústa 
i  řiť  scházejí  (Opalina).  Rozmnožováni  se 
déje  pohlavně  i  nepohlavně.  Nepohlavní 
množení  jest  dvojího  druhu:  dělení  a  pu- 
čení. Dělení  se  děje  buď  ve  stavu  klidu  neb 
ve  stavu  pohybu.  Dělení  se  vyskytuje  velmi 
zhusta,  při  něm  dělí  se  macronucleus  di- 
rektně a  micronucleus  mitoticky.  Rovina 
dělení  jest  různá,  podélně  se  dělí  na  př. 
Vorticeliidae  j  příčně  na  př.  Oxytrichidae^ 
Stentor  a  Spirostomum^  šikmě  Lagenophrys, 
Při  pučení  vzniká  nový  jedinec  v  podobě 
pupenu  na  jedinci  mateřském.  Buďto  jest 
pučení  zevnější,  t.  j.  pupen  se  oddělí  od 
vnější  plochy  individua  většího  ( Vorticellidae 
a  některé  z  Acinetid),  anebo  vnitřní,  t.  j. 
pupen  se  oddělí  od  plochy  vnitřní,  ktehL 
se  ve  větším  individuu  jen  k  tomi^to  cíli 
vytvořuje  (někteří  z  Acinetid).  Někdy  vzniká 
současně  větší  počet  pupenu.  U  forem  při- 
sedlých individua  vzniklá  dělením  neb  pu- 
čením pohybuji  se  po  nějaký  čas  volně 
v  podobě  t.  zv.  garaetův  a  teprve  později 
se  usadí.  Nepohlavnímu  množení  předchá- 
zívá  encystace.  Pohlavní  množení  se  děje 
koniugaci,  t.  j.  dočasným  a  trvalým  sply- 
nutím dvou  individuí,  což  se  děje  různými 
způsoby;  buď  se  individua  přikládají  ksobě 
plochami  břišními  (na  př.  Paramecium,  Spi- 
rostomum),  nebo  konci  předními  (na  př.  En- 
chelys,  Halteria,  Coleps),,  nebo  plochami  po- 
stranními (na  př.  OxytrichatStylonychiďj^Tnibo 
jest  jedno  individuum  značně  menší  než 
druhé  a  přiloží  se  k  druhému  ve  způsobe 
pupenu  (na  př.  Vorticella,  Trichodina).  Macro- 
nucleus při  konjugaci  poznenáhlu  degene- 
ruje a  nový  se  vytvoří  z  micronuclea,  který 
se  rozdělí  nejprve  na  4  části,  z  nichž  3  zmizejí 
beze  sledu  a  poslední  čtvrtá  se  opětně  roz- 
dělí a  ji^dna  čásť  zůstane  na  původním  místě 
a  druhá  se  přestěhuje  do  individua  druhého 
a  vždy  nové  přibylá  se  stávající  už  sply- 
nou, načež  se  individua  oddělí  a  nově  po- 
vstalý micronucleus  dá  vznik  macronucleu 
novému.  Dříve  mylně  pokládány  byly  částky 
rozpadajícího  se  macronuclea  za  vajíčka  a 
vlákna  dělícího  se  micronuclea  za  spermata 
a  připisoval  se  tomuto  význam  varlete,  ono- 
mu vajcčníku.  Konjugace  pravidelně  nastává 
tehdy,  když  se  několikrát  opakovalo  dělení 
nepohlavní  a  individuím  ubylo  velikosti  i  síly; 
po  konjugaci  nabývají  zase  velikosti  a  větší 
čilosti.  Střídání  pohlavního  a  nepohlavního 
množení  představuje  jakýsi  process  regene- 
race, která  činí  seslabcná  individua  schop- 
nými nové  síly  životní. 

Kromě  forem  cizopasných  jsou  n.  oby- 
vatelé vod.  Ve  vodě  buď  volně  plovou  nebo 
jsou  upevněni  na  předměty,  a  to  néjčastěji 
na  zvířata,  která  se  čile  pohybují  (na  Crusta- 
cea).  Přisedlé  formy  často  tvoří  kolonie 
(na  př.  Zoothamnium,  Epistylis).  Potravou 
jejich  jsou  malé  organismy,  jako  Diatomaceae 
a  jiné  řasy,  Rotatoři  a  menší  prvoci  atd. 
Formy  cizopasné  se  vyživují  šťávami  hostitele. 
Počet  dosud  známých  n-íků  se  blíží  600  druhů. 


Vétšinoa  žijí  ve  vodě  sladké,  méně  v  moř- 
ské; zeměpisné  jejich  rozšíření  jest  rozsáhlé. 

Co  do  systému  dělí  se  na  I.  Ciliata,  L  j. 
n-íky  brvité  v  užším  smysle  slova,  a  IL  Smc- 
toría,  n.  rourkaté.  Ctliítía  dle  úpravy  brv 
dělí  se  na  několik  skupin:  Holotricha  (n. 
celebrvnatí),  kde  jsou  stejné  brvy  rovno- 
měrně po  celém  těle  uspořádány,  to  jest  lu- 
pina původní,  a  z  ní  se  vyvinuly  skupiny 
ostatní  jednostranným  a  lokálním  vývojem 
brv.  Jsou  to  Heterotricha  (n.  různobrv- 
natí),  Hypotricha  (n.  zpodobrvnatí)  a 
Peritricha  (n.kruhobrvnatí).  Suctoria json 
pravidelně  přisedlá  a  v  dospělém  stavu  bex 
brv.  Přijímání  potravy  děje  se  tykadlo- 
vitými,  často  stažitelnými  rourkami,  jichž 
bývá  1  i  více  a  jeŽ  obyčejně  rozšiřují  se 
knofiíkovitě  na  konci  svém.  Jeví  se  jakožto 
duté  pokračování  těla,  t.  j.  ectoplasmatn, 
a  délka  jejich  bývá  právě  taková  jako  prů- 
měr těla.  Jsou  ojedinělé  neb  ve  skupinách 
néjčastěji  na  přídě  těla,  někdy  též  roztrou- 
šené po  celém  těle.  Vyssávaji  jimi  svoa 
kořist  (hlavně  Ciliata).  Nemají  ústního  ani 
řitního  otvoru.  Tělo  jest  bezbarvé,  často 
obdané  schránkou,  opatřené  pravidelně  ston- 
kem. Macronucleus  kulatý  nebo  páskovitý, 
micronucleus  vŠak  dosud  nebyl  všude  do- 
kázán, 1  i  více  kontrakt ilních  vacuol.  Mno- 
žení děje  se  zřídka  dělením,  néjčastěji  pu- 
čením, vnějším  i  vnitřním,  íednoduchým 
i  složeným,  někdy  též  partiální  konjugací 
{Podophrya,  Sphaerophrya).  Pupeny  se  vyví- 
její v  pohyblivé  zárodky  opatřené  brvami 
podle  všech  typů  Gliat,  ty  však  se  při  usa- 
zení ztratí  a  vytvoří  se  ssací  rourky.  Jsoq 
to  formy  sladkovodní  i  mořské. 

a)N.  bičíkovití  (bičíkovci,  i=7a^«ř/tfí«. 
Mattigophora)  jsou  prvoci  (Protoxoa),  jejichž 
tělo  jest  opatřeno  jedním  neb  několika  bi- 
číky. Bičík  jest  jemný,  průhledný  výběžek 
tělesného  plasmatu  a  jest  schopen  veUni 
rychlého  pohybu.  Otvor  ústní  a  řitní  n. 
tito  buď  mají  nebo  ho  nemají.  Jádro  jest  vždy 
jen  jediné,  kontraktilní  vacuola  1  i  vice, 
k  tomu  druží  se  někdy  i  potravní  vacuo'.a. 
Někdy  jsou  opatřeni  schránkou  ze  substance 
podobné  chitinu.  Množí  se  dělením  nebo 
konjugací.  Bičíky  jejich  slouží  pohybu  i 
k  přivádění  potravy.  Podobné  bičíky  vy- 
skytují se  též  u  spor  některých  kořenonožců 
a  Sporozoí,  jenže  u  těchto  obou  skupin 
v  dospělém  stavu  mizejí,  kdežto  u  bičikovců 
trvají  po  celý  život.  Živí  se  buď  po  způsoha 
rostlin  anebo  po  způsobu  zvířat.  NáleŽqí 
sem  formy,  které  botanikové  čítají  do  řík 
rostlinné,  hlavně  pro  přítomnost  chloro- 
phyllu  a  holophytický  způsob  výživy,  a  jest 
vskutku  často  dosti  obtížno  rozhodnouti 
zda  zástupci  této  skupiny  náležejí  živoa- 
chům  či  rostlinám.  Tato  okolnost  xavdaU 
Haecklovi  podnět  k  zavedení  skupiny  Pr^ 
tísta.  Čítá  se  sem  5  skupin:  1.  Autýiagdlatá, 
2.  Choanoflagellata,  3.  Dinqflagellata,  4.  Cysto- 
flagellata  a  5.  Catallacta. 

1.  Autoflagellata  mají  bičíky  1  až  více. 
vždycky  volné  bez  límce.  Jsou  tvaru  ku!o- 


(Jálevnici  brviti  (Infusopía). 


VorlKella  nebiálifera  Ehibg.   i.  coniiaciilni  y«cuali 


Styhiir  Mamy  /mO  F  M  VI  adoialni 

mcmb  mat     C  on   a      n     a  ud  a    /V  mk^ 

Duceus   Jí   mcnnuctui   A  cy  opyee. 


ProrodoB  ((TvíEhrbg.  l.cyiosiom,  2.cyiophoi-fni,  3.ní- 
levVn,  4.  macroniicleui,  S.  poliByni  vaciinra,  6.  cvtop«:e. 


OTTĎV  SLOVNlK  NAUCnÝ. 


llálevDici  bičiMti  (^asiigophora). 


A  í 


Nálevníci. 


999 


vitého,  vejčitého  nebo  vřetenitého,  po  pří- 
padě jsou  metabolická  (měnlivého  tvaru  těla). 
Pellicula  buď  vůbec  není  anebo  jest  vyvi- 
nuta a  často  zřetelně  a  spirálně  pruhována 
(Euglenoidea),   Zvláště  tuhá  jest   u    Chloro- 
peltiny.  Někdy  jsou  opatřeni  stonkem  (na  př. 
Anthophysa,  v.  t.)  aneb  rosolovitém  oba- 
lem  (na    př.    Spongomonadina)    anebo   sko- 
řápkou   (na    př.   Dinobryon).     Bičíky    jsou 
v  rAzné  velikosti,  pravidlem  na  přídě  těla, 
u  rodu  Paranema  na  př.  velice  dlouhé,  u  rodu 
Dendromas  na  př.  velmi  kratičké.    U  někte- 
rých   forem    parasitujících    (na   př.    Tricho- 
monďs)  jest  vyvinuta  zvláštní  undulující  mem- 
brána.   Potravu    přijímají    ústním   otvorem, 
a    není-li   ho,  oblévají  ji  svým  tělem.    Ně- 
kteří živí  se  po  způsobu  rostlin.  Jsou  pří- 
tomny vacuoly  kontraktilní  i  nekontraktilní. 
Jádro  jest  vždycky  jen  jedno,  centrální  neb 
excentrické,  kulaté,  váčkovité,  s  jasným  ob- 
sahem a  hojnými  pruhy.   Tělo  bývá  různě 
zbarveno,  pigment  jeho  pak  iest  uložen  ve 
zvláštních  chromatoforech  (zelené,  žluté  neb 
hnědé  barvy),  jichž  činnost  jest  tatáž  jako 
u  rostlin.   Dále  se  tu  vyskytují  zrnka  para- 
mylová,  uhlohydrátu  to  podobného  škrobu. 
Na  předním  konci  těla  na  basi  bičíku  bývá 
pigmentová  skvrna  obyčejně  červená,  zvaná 
»GČko«  (příkladem   Euglena),   Množí  se  dě- 
lením, obyčejně   podélným,  a  to  nejčastěji 
ve  stavu  encystace,  který  předcházívá  kon- 
jugace.  Někdy   se   encystují,   aniž   se   děje 
dělení,  jen  k  ochraně.  Většinou  žijí  ve  sladké, 
řidčeji  ve  slané  vodě.   Někteří  žijí  v  kolo- 
niích, někteří  parasitují  u  obratlovců,  hmyzů, 
stonožek   a   měkkýšů.    Čeleď  Autofíagellatů 
se  dělí  na  množství  skupin  s  velmi  četnými 
rody.  —  2.  Choanoflagcllata  jsou  opatřeni 
bičíkem  jen  jediným,  ale  za  to  velmi  dlou- 
hým, obdaným  límcovitým  okrajem  plasma- 
tickým  různé  formy.   U  některých  zástupců 
se  může  tento  límce  vtáhnouti  dovnitř  těla 
a  jeví  vůbec  rozmanité  pohyb  v.    Na  zadním 
konci    těla    bývá   vyvinut    průhledný    nebo 
hnědožlutý  stonek,  sloužící  k  připevnění  těla, 
celo  tělo  pak  bývá  obdáno  rosolovitou  neb 
i  pevnější  schránkou.   Zhusta  tvoří  kolonie. 
Ekto-  a  endoplasma  nebývají  znatelně  od- 
děleny;   není    iu  chromatoforů.    Živí  se  po 
způsobe   živočichů.   Jádro  jest   malé,   kulo- 
vité, opatřené  jadérkem.    Nalézá  se  v  před- 
ní části  těla.    V  zadní  bávají  umístěny  kon- 
traktilní i  nekontraktilní  vacuoly.    Množí  se 
příčným    i    podélným    dělením,    encystace 
jest   řídká.   Jsou   hojní   ve    sladké    i    slané 
vodě.  —  3.  Ďinoflagellata  (Cilioflagel- 
lata)  mají  2  bičíky  různě   uložené,  z  nichž 
jeden  (hlavní)  probíhá  podélně,  obyčejně  na 
zad,  a  druhý  probíhá  vlnovitč  v  rýze  příční, 
párovitě    tělo   objímající.    Téměř   vŽdy  jest 
tělo   obdáno   pancířem   z  látky,   velice   po- 
dobné cellulose  rostlin,  a  to  buď  celistvým 
nebo  složeným  ze  2  víčkovitě  k  sobě  přilé- 
hajících polovin  neb  i  z  více  částí.  Tělo  za- 
časté  vykazuje  rozlišené  ekto-  a  endoplasma, 
jedno  neveliké  jádro  a  jednu  nebo  několik 
nestažitelných  vacuol,  chromatofory  a  zrnka 


paramylová.  Někdy  vysílají  pseudopodie. 
Množení  se  děje  příčným  dělením  neb  kon- 
jugací. Většinou  žijí  v  mořské,  méně  ve 
sladké  vodě,  někteří  zástupci  se  vyživuji 
holophyticky,  někteří  holozoicky.  Několik 
mořských  forem  světélkuje.  Fossilní  jejich 
zástupci  známi  jsou  z  křídy.  —  4.  Cysto- 
flagellata  mají  tělo  poměrně  veliké,  roso- 
lovité, s  nepatrným  zakrsalým  bičíkem,  který 
ztratil  svou  původní  funkci,  a  s  tykadlem 
proužkovaným,  umístěným  poblíže  ^ěrbino- 
vitého  otvoru  ústního.  Uvnitř  těla,  těsně 
při  otvoru  ústním  nalézá  se  hlouček  granu- 
lovaného cytoplasmatu,  jenž  objímá  jádro 
i  t.  zv.  centrosphaeru,  a  od  něho  se  rozvětvují 
k  obvodu  těla  proužky  plasmatické,  uložené 
v  rosolovité  hmotě  vyplňující  tělo.  Nemají 
kontraktilních  vacuol.  Množí  se  dělením, 
tvořením  spor  (íiagellospor),  konjugací  a 
pučením,  které  svou  formou  silně  připomíná 
discoidální  ryhování  telolecithálních  vajíček. 
Jsou  to  obyvatelé  jenom  mořští  a  známy 
jsou  2  tvary:  Noctiluca  miliaris,  způsobující 
nádherné  světélkování  moře,  a  Leptodiscus 
medusoides.  —  5.  Catallacta  tvoři  kulovité 
kolonie  jednotlivých  individuí  podoby  hruš- 
kovité, opatřených  stonky,  které  se  v  centru 
koule  spojují.  Na  vnější  ploše  koule  jest 
větší  počet  bičíků  (Magosphaera). 

Literatura:  O.  Fr.  MůUer,  Animalcula 
infusoria,  fluviatilia  et  marina  (Havniae,  1786); 
Chr.  Fr.  Ehrenberg,  Die  Infusionsthierchen 
als  vollkomm.  Organismen  (Lips.,  1838) ;  F.  Du- 
jardin,  Histoire  naturelle  des  Infusoires  (Pař., 
1841);  Fr.  Stein,  Der  Organismus  d.  Infusions- 
thicre  (Lips.,  1859—1867);  L.Cienkowski,Bei- 
tráge  zur  Kenntniss  d.  Monaden  (Archiv  fúr 
mikr.  Anat.,  1865);  Th.  W.  Engelmann,  Zur 
Naturgesch.  d.  Infusorien  (Zeitschr.  fúr  wiss. 
Zool.,  1870);  E.  Haeckel,  Die  Catallacten,  čine 
ncue  Protozoengruppe  (Jen.  Zeitschr.  fůr  Na- 
turg.,  1874);  O.  Bůtschli,  Studien  uber  die 
ersten  Entwickelungsvorgánge  der  Eizelle, 
die  Zelltheilung  und  die  Coniugation  der 
Infusorien  (Frankfurt,  1876)  a  Beitrage  zur 
Kenntnis  d.  Flagellaten  u.  verwandter  Orga- 
nismen (Zeitschr.  f.  wiss.  Zool.,  1878);  Kont, 
W.  Saville,  A.  O.  Bůtschli,  Manuál  of  the  In- 
fusoria (Londýn,  1880—1882);  Protozoa  ve 
Bronnově  Classen  und  Ordnungen  des  Thier- 
reichs  (1880— 1885);  E.  Maupas,Contributions 
á  Tétude  morphologique  et  anatomique  des 
Infusoires  ciliés  (Arch.  de  zool.  exper.,  1883); 
L.  Rhumblcr,  Die  verschiedenen  Cystenbil- 
dun^en  und  die  Entwickelungsgeschichte 
der  nolotrichen  Infusoriengattung  Colpoda 
(Zeitschr.  fůr  wiss.  Zool.,  1888);  S.  Prowazek, 
Protozoenstudicn  (Arb.  Zool.  Inst.,  Wien, 
1895—1899);  R.  Lauterborn,  Protozoenstu- 
dien  (Zeitschr.  f.  wiss.  Zool.  1899);  C.  Ishi- 
kawa,  Further  observations  on  the  nuclear 
division  of  Noctiluca  (Journ.  of  the  Coll.  of. 
Science  Univ.  Tokyo,  1899);  H.  S.  Jennings, 
Studies  on  rcactions  to  stimuli  in  unicellu- 
larorganisms.  On  the  movements  and  motor 
refiexcs  of  the  Flagellata  and  Ciliata  (Amer. 
Journ.  Physiol.,  1900).  MBbr, 


1000 


Nález  —  Nalezinec. 


Hálex  sluje  v  starém  právu  výpověď  soudu 
v  rozepři  stran  učiněná  a  to  v  dobách,  kdy 
převládalo  právo  obyčejové  a  kdy  soudci  bylo 
Často  nalézati  právo  t.  j.  stanoviti,  co  je  prá- 
vem, a  dle  toho  rozhodovati.  Teprve  když 
právo  bylo  kodifikováno,  vynášeli  soudcově 
na  jeho  základě  rozsudky.  Tak  na  našem 
soudě  zemském  i  na  jiných  vyŠŠích  soudech 
stanovilo  se  právo  zemské  nálezy  zv.  pan- 
skými, jež  proto  měly  také  povahu  pramenů 
zemského  práva  (srv.  Čechy,  str.  459),  a  to 
zejména  obecnými  nálezy  neboli  praeju- 
dikáty,  kterým  na  Moravě  říkali  n-y  na  věč- 
nost. K  vyneseni  n-u  bylo  potřebí  přítom- 
nosti určitého  počtu  soudců,  na  soudě  zem- 
ském v  XV.  stol.  12  pánův  a  8  vladykův 
kromě  nejv.  úředníků  zemských,  kteří  vchá- 
zejíce v  potaz  s  naučením  těchto  úředníků 
vynášeli  n-y.  Stálo-li  v  n-u,  že  strana  dala 
památné,  bylo  důkazem,  že  jí  dal  soud  za 
právo,  a  mohla  druhou  stranu  ze  škod,  t.  j. 
z  útrat  soudních  viniti.  Z  n-ů  soudu  zem- 
ského nebylo  straně  dovoleno  odvolati  se 
ke  králi  neb  jinam  na  jiný  soud.  Dle  Obn. 
zřízení  zemského  z  r.  1627  (či.  D  49.  a  50.) 
měly  výpovědi  soudní  díti  s :  dle  tohoto  zá- 
konníka  a  nikoliv  dle  starších  n-ů  v;  a  mezi 
ortely  nesmělo  se  již  činiti  rozdílu,  nýbrž 
všechny  výpovědi  soudu  zemského  měly 
míti  povahu  rozsudkův,  o  nichž  (dle  či.  J  75. 
a  76.)  povolovalo  s^  stranám  žádati  větším 
dílem  za  revisi  u  krále  pří  české  dvorské 
kanceláři.  J,C, 

N-em  v  nynějším  řízení  soudním  nazý- 
vají se  obyčejné  rozhodnutí  nějaké  právní 
otázky  od  nejvýš,  soudů,  kterážto  rozhod- 
nuti JSOU  pra-judikáty,  normami  pro  nižší 
instance  v  podobných  případech.  Zpravidla 
bývají  tak  nazývána  rozhodnutí  c.  k.  správ- 
ního soudního  dvora  [Erktnntnisse  de$  k,  k. 
Verwaltungsgerichtshofes).  Také  rozhodnutí 
soudů  rozhodčích  nazývána  bývají  n-y.— 
V  užším  slova  smysle  nazývá  se  n-em  pod- 
statná čásť  rozsudku,  t.  zv.  enunciát  {Urtheils- 
spruch).  red, 

N.  v  nynějším  řízení  trestním  znamená 
obyčejně  takové  rozhodnutí  soudní,  k  němuž 
dán  byl  podnět  návrhy  nebo  žádostmi  pro- 
cessních  stran  aneb  opravnými  prostředky 
jimi  podanými,  anebo  jeŽ  soud  činí  po  před- 
chozím jednání  se  stranami.  V  témže  smyslu 
užívá  se  také  slova  »rozhodnutí«.  Srovn. 
§§  114.,  222.,  229.,  244.,  260.,  314.,  493.,  494. 
tr.  ř.  z  r.  1873.  Také  však  slovo  >nález<  vy- 
skytuje se  ve  smyslu  širším,  znamenajíc  roz- 
hodnutí soudní  vůbec  (§§  193.  a  333.).  — 
N,  o  b  j  e  k  t  i  v  n  ý  vydává  soud  trestní,  bylo-li 
řízení  tr.  konané  proti  určité  osobě  pro  čin 
trestný  spáchaný  obsahem  spisu  tištěného 
skončeno  ve  prospěch  obviněného,  t.  j.  buď 
zastavením  nebo  rozsudkem  osvobozujícím. 
Tu  soud  trestní,  shledá-li  v  obsahu  spisu 
tištěného  skutek,  kterýž  objektivně,  t.  j.  ne- 
hledíc k  vinč  pachatelově,  jeví  se  býti  činem 
trestným,  vydává  o  tom  nález,  kterým  zá- 
roveň, pokud  zákon  o  tisku  dopouští  (§§  36. 
a  37.  zák.  o  tisku  z  r.  1862),  nařizuje,  že  tento 


spis  tištěný  má  býti  zničen,  a  zakazuje  dále 

Íej  rozšiřovati  (§  492.  ř.  tr.  z  r.  1873).  Ta- 
:ový  nález  nelze  však  vydati,  kdyŽ  by  (ob- 
jektivně) trestný  obsah  spisu  tištěného  to- 
liko >věrně  podle  pravdy  ve  známost  uváděl 
to,  o  čem  veřejně  bylo  jednáno  v  řiSské  radě 
nebosněmu€.  (§  28.odst.  4.  cit.  zák.  o  tisku.)  — 
N.  znalecký  —  na  rozdíl  od  posudku  ne- 
bo-li  zdání  znaleckého  —  znamená  tu  čásf 
ve  výpovědi  znalců,  kterou  tito  podávají 
zprávu  o  tom,  co  pozorováním  svým  byli 
shledali.  Takovou  zprávu  mohou  ovšem  po- 
dávati jenom  tam,  kde  konáno  bylo  s  nimi 
soudní  ohledání,  nebo  kde  jim  věc  nějaká 
soudem  byla  ku  prozkoumání  zvláštč  ode- 
vzdána. Bližší  viz  v  ČI.  Znalci,  Znalecký 
důkaz.  -rek. 

N.  pokladu  v.  Nález  pokladu  str.  1001. 

N.  sněmovní  v.  Artikule  sněmovní. 

N.  věci  ztracené  v.  níže  Nález  věci 
ztracené  str.  1001. 

Halezineo,  ústav,  ve  kterém  opuštěné 
dítky  nacházejí  útulek.  První  takový  ústav 
založen  byl  r.  787  v  Miláně,  potom  následo- 
valy r.  1070  slavný  klášter  sv.  Ducha  v  Mont- 
pellieru,  později  v  Marseilli,  Besangoné,  ve 
Florencii  (1317),  v  Norimberce  (1331),  Be- 
nátkách (1380)  a  později  i  v  Londýně;  mimo 
to  značné  množství  v  Itálii,  ve  řrancii,  ve 
Španělsku  a  jinde.  Způsob,  kterým  přijímány 
dítky  do  těchto  ústavů,  byl  rozličný.  Oby- 
čejně odkládány  dítky  u  dveří  chrámových 
do  zvláštní  kamenné  mušle  neb  na  okno  opa- 
třené mříží,  skrze  kterou  nemluvně  vloženo. 
Velmi  časté  pak  byly  otáčivé  jesle  (frc.  tour^ 
ital.  ruota)^  hlavně  v  zemích  románských,  kde 
místy  udržely  se  až  po  dnešní  den.  V  Pahii 
teprve  založením  hospitu  Maison  de  Couche 
Vincencem  de  Paul  poměry  nalezinecké  po- 
někud se  zlepšily.  Ale  počet  přijatých  dítek 
velice  stoupl.  V  tomto  ústavě  chovány  dítky 
po  nějaký  Čas,  dávány  potom  na  venek  pé- 
stounkám,  aby  po  několika  letech  (12  vrá- 
ceny byly  do  ústavu  a  z  tohoto  pak  opětně 
jako  odrostlé  až  do  své  zletilosti  pěstounům 
mohly  býti  pronajímány  k  různým  pracím. 
Způsob  tento  zachoval  se  ve  Francii  do  jisté 
míry  až  po  dnes. 

Směrodatnou  reformu  provedl  v  oboru  na- 
lezinectví  cis.  Josef  II.,  který  založil  r.  17S4 
n.  vídeňský,  spojiv  dítky  osiřelé  i  dítky  ne- 
manželské a  vloživ  váhu  na  dočasné  přijetí 
dítěte  do  ústavu  a  to  dítěte,  jež  narodilo 
se  v  porodnici,  má  právo  na  jméno  matčino 
a  jehož  matka  sama  přidržována  jest  potom 
ke  službě  jako  kojná  v  ústavě.  Avšak  i  tuto 
jako  v  jiných  oborech  revoluce  francouzská 
učinila  jistý  převrat,  prohlásivši  dítě  neman- 
želské za  majetek  státu  aŽ  do  jeho  zletilosti. 
Nemanželské  dítky  potom  přijímány  do  všech 
hospitů  francouzských  na  státní  náklad.  Roka 
1811  Napoleon  I.  snaže  se  podporovati  při- 
bývání obyvatelstva  rozmnožil  opětně  počet 
otáčivých  jeslí  u  hospitů  nalezineckých.  Nový 
směr  i  jinde  povzbuzoval  čile  k  budovám 
n-nců,  nemalou  měrou  podporován  i  humán- 
ními snahami  svobodných  zednářův.  Ovšem 


Nálezné  —  Nález  věci  ztracené. 


1001 


2e  mnohé  z  nich  opětně  zanikly,  jako  v  Ně- 
mecku, kdež  jich  nyní  úplně  pohřešujense. 
Lépe  dařilo  se  oběma  velkým  n-ncům  v  Ru- 
sku založ.  Kateřinou  II.  v  Moskvě  r.  1766  a 
v  Petrohradě  r.  1770,  kamž  způsobem  taj- 
ným přijímána  nemluvňata,  aby  až  do  své 
zletilosti  ustaven}  byla  zaopatřena.  V  Anglii 
a  v  Irsku  nalezenci  vychováváni  bývají  buď 
v  sirotčincích  anebo  podporami  chudinskými. 
Mimo  to  jsou  větSí  n-nce  v  Londýně  a  v  Dub- 
lině. Štokholm  ve  Švédsku  má  svůj  velký  n. 
od  r.  1753  a  rovněž  i  Dánsko  v  Kodani.  — 
Lit.:  Epstein,  Studien  zur  Frage  der  Findel- 
anstalten  (Prag,  1882);  Leon  Lallemand,  Hi- 
stoire  des  entants  abandonnés  et  délaissés 
{Paris,  1885). 

N.  pražský.  Počátkem  XVI.  stol.  založili 
Vlaši  v  Praze  usedlí  společně  s  některými 
Čechy  pod  Janským  Vrškem  Menšího  města 
pražského  > Vlašský  špitáU,  t.  j.  útulnu  pro 
sirotky   a   dítky   opuštěné.    Ústav   ten    byl 
v  Praze  dlouho  toho  druhu  jediný,  až  teprve 
r.  1763  z  odkazu  hraběnky  Kinské  ze  Vchy- 
nic  a  Tetova  zakoupeno  k  podobnému  účelu 
několik  domů  v  Soukennické  ulici,  kamž  při- 
jímány i  těhotné  ženy.  R.  1776  sloučeny  oba 
tyto  ústavy   nejdříve  jen   správou,   později 
i  místem  ve  Šporkově  dome  s  roční  dotací 
2000  zl.  R.  1789  císař  Josef  II.  věnoval  k  úče- 
lům porodnice  a  n-nce  budovu  při  kostele 
sv.  Apollináře,  která  již  r.  1363  za  Karla  IV. 
podobnému  účelu  sloužila,  a  těhotné  i  nale- 
zenci přestěhováni  sem  z  >Vlašského  špitálu«. 
W.  a  porodnice  přešly  r.  1864  úplně  do  správy 
a  majetku  zemského.  Poněvadž  ošetřovanců 
stále  přibývalo,  najímány  hlavně  pro  účely 
n-nce  i  některé  domy  sousední;   tak  najaty 
mimo  č.  460  v  části  administrativní  budovy 
blázince  ještě  domy  č.  454. — 456.  v  ulici  na 
Karlově,  které  později  i  s  rozsáhlou  zahra- 
dou koupeny  zemí,  a  vystavěny  na  těchto 
místech   moderní  budovy   zemského   n-nce. 
Vedle  toho  jest  ještě  filiálka  karlínská,  kdež 
dítky  ošetřuje  řád  milosrdných  sester  Karla 
Bor.   Účel  n-nce  jest  nemanželským  dítkám 
nahraditi  pokud  možno  péči  mateřskou ;  nor- 
mální doba  ošetřovací  jest  do  6  let,  v  které 
době  dítky  ošetřovány  jsou  buď  v  ústavě 
samém  neb  u  pěstounu  na  venkově,  po  šesti 
letech  pak  dle  potřeby  v  karlínské  filiálce. 
V  největším   počtu   přicházejí   nemanželské 
dítky,  novorozenci,  s  matkami  svými  z  po- 
rodnice a  obyčejně  bývají  i  těmito   svými 
matkami  kojeny,  dokud  nejsou  schopny,  aby 
vydány  byly  na  venek  k  pěstounům.    Péče 
o  dítky  pak  jest  trojího  druhu:  buď  1.  jako 
normální  bezplatná  pro   dítky   nemanželské 
matek,  jež  v  porodnici  porodily  neb  alespoň 
úmysl  ten  měly  a  které  potom  konaly  službu 
jako  kojné  v  n-nci,  2.  jako  normální  za  pau- 
šální taxu  za  dítky  nemanželské  z  platebního 
oddělení,  která  obnáší  na  I.  a  II.  tř.  400  K, 
na  III.  tř.  240  K  bez  závazku  služby  nalezi- 
necké,  a  3.  péče  dočasná  pro  dítky  mladší 
cizí  tak  zv.  >  z  věnčíc  za  denní  plat  za  dítko 
do  1.  roku  v  ústavě  1  K  82  h,  mimo  ústav 
u  pěstounů  44  h ;  za  dítko  do  2.  roku  v  ústavě 


1 K  12  h,  mimo  ústav  30  h,  a  za  dítko  starší 
v  ústavě  1  K  12  h,  mimo  ústav  24  h.  Mimo 
ústav  ošetřovány  jsou  dítky  buď  u  cizích  pě- 
stounů za  plný  plat  neb  u  vlastních  matek  a 
jejich  příbuzných.  Pěstounka  přijímá  dítko 
v  ústavě,  vykázavši  se  vysvědčením  vydaným 
od  úřadu  farního  a  obecního  a  podrobivši 
se  v  ústavě  lékařské  prohlídce,  že  jest 
zdráva  a  —  jde-li  o  kojence  —  i  ke  kojení 
schopna,  a  bére  pak  na  dítko  do  1.  roku 
12  K,  do  2.  roku  8  K  a  od  3.-6.  roku  6  K 
měsíčního  platu.  Béře-li  si  matka  ať  svo- 
bodná ať  vdova  neb  její  rodičo  toto  neman- 
želské dítko  s  podporou,  obdrží  na  ně  Vs 
platu  výše  jmenovaného  a  to  jen  do  4.  roku 
dítěte,  které  dítky  během  normální  šestiUté 
péče  nebyly  vráceny  buď  pro  nemoc,  špatné 
ošetřování  nebo  že  si  je  matka  dříve  pře- 
vzala, ty  bývají  do  ústavu  dodávány  po 
6.  roce,  aby  odevzdávány  byly  buď  matce 
neb  domovské  její  obci  neb  není-li  to  ihned 
možno,  dočasně  do  karlínské  filiálky.  Každá 
ošetřovanka  má  volnost  vyplatiti  se  ze  služby 
ústavní,  která  dle  potřeby  může  trvati  i  čtyři 
měsíce,  složením  63  K  do  zemské  pokladny. 
Z  ústavu  vydávají  se  i  kojné  do  soukromých 
služeb  za  taxu  40  K  ve  prospěch  země.  Roku 
1886  rozdělen  n.  na  oddělení  české,  kdež 
umístěna  jest  česká  klinika  pro  nemoci  ko- 
jencův a  novorozencův,  a  na  oddělení  ně- 
mecké s  něm.  dětskou  klinikou.  Na  obou  očku- 
je se  bezplatně  v  měsících  letních  a  denně  se 
bezplatně  ordinuje  pro  nemoci  dítek. 

Pražský  n.  skládá  se  ze  čtyř  pavillonů, 
z  nichž  dva  největší  určeny  jsou  pro  české 
a  německé  odaělení,  každé  o  120  dvoj  poste- 
lích a  30  postelích  pro  větší  dítky,  dále  jed- 
notného, ale  na  dvé  rozděleného  pavillonů 
isolačního  o  20  dvoj  postelích  pro  každé  od- 
dělení a  budovy  správní.  V  obou  hlavních 
pavillonech  jest  ústřední  topení  parou  o  níz- 
kém tlaku,  a  ventilace  letní  i  zimní  umožňuji 
proměnu  vzduchu  dvakrát  za  hodinu.  V  ce- 
lém ústavě  zřízena  podlaha  terrazzová  a  veš- 
keré stěny  opatřeny  emailovým  nátěrem. 
Prostory  jsou  takové,  že  na  každou  matku 
a  dítko  připadá  50  m'  vzduchu  a  12  m' 
plochy.  Postavení  a  zařízení  stálo  přes 
1,200.000  K.  Dr.  Pulkrábek. 

Nálezné  v.  Nález  věci  ztracené. 

N&lez  pokládá  jest  odkrytí  peněz  nebo 
jiných  drahocenných  věcí,  skrytých  po  delší 
dobu  v  pozemku,  jejichž  vlastníka  nelze  vypá- 
trati. N-em  p.  samým  nabývají  nálezce  i  vlast- 
ník pozemku  vlastnictví  pokladu  dílem  rov- 
nám. §§  398.— 401.  obč.  zák.;  Randa,  Právo 
vlastnické,  6.  vyd.,  str.  39.— 81.  Hý. 

Nález  vdoi  ztracené  má  pro  nálezce  v  zá- 
pětí jisté  povinnosti  i  práva.  Vědomé  zata- 
jení a  přisvojení  si  věci  nalezené  jest  činenv 
'  trestným,  podle  rak.  práva  podvodem  (§  201. 
;  trest.  zák.).  Nálezce  má  věc  předešlému  vlast- 
níkovi vrátiti,  pozná-li  jej.  Neví-li,  kdo  j«  st 
předešlý  vlastník,  jest  povinen  n.  v.  z.  veřej- 
ně oznámiti  po  případě  i  úřadu  ohlásiti.  Při- 
hlásí-li  se  dřívější  majetník  nebo  vlastník 
věci  nalezené  do  tří  let  a  prokáže-li  náležitě 


1002 


Nálicek  —  Namatianus. 


právo  své,  má  se  mu  vydati  věc  nebo  peníze 
za  ni  utržené.  Avšak  povinen  bude  nálezci 
zaplatiti  n  á  1  e z  n  é  Jež  činí  deset  ze  sta  obecné 
hodno^^  a  dosáhne-li  summy  tisíce  zlatých, 
ve  příčině  přebytku  pouze  pět  ze  sta.  Pro- 
jdou-li  tři  léta  po  tom,  co  n.  byl  oznámen, 
aniž  se  předešlý  vlastník  hlásil,  nabude  ná- 
lezce práva  vlastnického.  Srv.  §§  388.-397. 
obč.  zák.;  Randa,  Právo  vlastnické,  5.  vyd., 
str.  130—133.  Hý. 

VáUoek,  nálicek,  v.  Hledí  1). 

NallviVjkO  (N  a  1  e  v  a  j  k  o)  S  e  m  e  n,  kozáčky 
vůdce  z  konce  XVI.  stol.,  pocházel  z  Ostrohu, 
kde  starší  bratr  jeho  byl  knězem  u  knížete 
Konstantina  Konstantinoviče  Ostrožského. 
N.  byl  rovněž  ve  službách  tohoto  knížete  a 
bojoval  proti  Zaporožcům  i  jejich  vůdci  Ko- 
sinskému.  Když  však  velitel  městečka  Hus- 
jatyna  svévolné  zabil  otce  N-va,  tento  odtrhl 
se  od  magnátů  Polské  říše  a  stal  se  horli- 
vým obhájcem  věci  kozácké.  R.  1594  pod- 
nikl výpravu  pod  Kiliji  a  Ťagin,  násl.  roku 
pak  zdařilou  výpravu  na  Uhry.  Z  Ostrohu 
znepokojoval  často  blízké  šlechtice  polské  a 
duchovenstvo  katolické,  čině  vpády  na  jejich 
statky  a  trestaje  každého  nepřítele  pravo- 
slavné církve,  v  čemž  docházel  podpory  ne- 
jen u  lidu,  ale  i  u  knížete  ostrožského.  Po- 
vzbuzen úspěchem,  zdvihl  záhy  zjevné  po- 
vstání. Pluky  jeho  se  zdvojnásobily,  tak  že 
udeřil  na  město  Luck,  kde  sídlili  stoupenci 
biskupa  Těrleckého,  nejhorlivějšího  hlasatele 
unie,  a  úplně  je  zpustošil.  Z  Volyně  táhl  na 
Bílou  Rus,  znamenaje  cestu  požáry  panských 
statků,  krví  šlechticů  polských  a  knéží  kato- 
lických. Zničiv  Mohilev,  žádal  krále  Sig- 
munda  III.,  aby  dal  kozákům  pozemky  mezi 
Bugem  a  Dněstrem,  zaČež  zaručoval  mu  po- 
moc kozáků  proti  sousedům.  Zatím  povstání 
nabylo  hrozivých  rozměrů.  Král  nucen  byl 
povolati  vojsko  z  Multan  a  poručil  korun- 
nímu hetmanu  Žóikiewskému  potlačit  vzpouru. 
N.  uchýlil  se  na  jih,  kde  neregestroví  ko- 
záci  zdvihli  odboj  pod  hetmancm  Lobodou. 
Oba  vůdcové  kozáčtí  spojili  se  u  Tripolja, 
ale  kozácká  vojska  musila  ustoupiti  přesile 
a  uchýliti  se  na  levý  břeh  Dnčpru.  V  květnu 
r.  1596  byli  kozáci  obklíčení  u  Lubna  a  přes 
dvě  neděle  hájili  se  vozovými  hradbami,  až 
vznikly  mezi  nimi  nešváry  a  N.  s  jinými  vůdci 
byl  vydán  Žólkiewskému,  načež  ve  Varšavě 
sťata  mu  hlava.  O  jeho  smrti  vypravovalo  se, 
že  byl  upálen  v  rozžhaveném  měděném  býku. 
Zpráva  ta,  jakož  i  jiné  podrobnosti  z  jeho 
života  u  kronikářů  polských  i  ruských  jsou 
tendenčně  přibarveny.  Dumy  velebí  jej  jako 
hrdinu  národní  věci  maloruské,  přehlížejíce 
ovšem  stinné  jeho  stránky.  Srovn.  studii  V. 
Antonoviče  (Archiv  Jugo-Zap.  Rossiji,  d.  I., 
čásť  3.);  Kostomarov,  Bohdan  Chmeijnickij; 
článek  v  >Rus.  Starině*  (1895)  a  pojednání 
Bielowského,  toboda  i  Nalevajko  (>Tyg.  II- 
lustrowany*,  1861). 

Naljeikovló  Ni  kola,  básník  dubrovni- 
cký,  v.  Jihoslované,  str.  441^. 

Nallesg^n,  ves  v  Čech.,  hejtm.  Falknov, 
okr.,  fara  a  pš.  Loket;  69  d.,  432  ob.  n.,  2tř.  Šk. 


Halon,  ř.  ve  špan.  pro  v.  oviedské  (sev. 
Španělsko),  vlévající  se  do  Atlant,  okeánii; 
pramení  se  na  hran.  iconsko-asturských  a 
protéká  romant.  krajinou  směrem  od  jiho- 
východu k  severozápadu.  Hlavní  přítok  je 
Naroía.  • 

NaloaČUiy,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Tře- 
bíč, okr.,  fara  a  pš.  Náměšť  u  Brna;  46  d, 
351  ob.  č.  (1890),  fil.  kostel,  2tř.  šk.  a  Čikov 
myslivna  a  2  mlýny. 

jTalieJovioe  v.  Nelžejovice. 

Haliov,  ves  čes.,  v.  Nalžovy. 

Naliovské  Hory  v.  Hory  19). 

Nalioyy,  Nalžov  (Ellischau),  ves  v  Ce- 
chách, hejtm.  Klatovy,  okr.  Planíce,  fara  a 
pš.  Stříbrné  Hory;  61  d.,  548  ob.  n.  (1890), 
četn.  stanice,  mlýn.  Alod.  panství  N.  se  Za- 
mlekovem,  Neprachovem,  Čejkovem  a  Te- 
trašicemi  má  1964'73  ha  půdy;  náleží  k  nému 
zámek  s  kaplí  sv.  Václava  (z  r.  1745),  dvAr, 
pivovar,  lihovar,  rybníkářství  a  drží  je  dě- 
dicové hr.  E.  Taafía.  Ve  XIV.  a  v  XV.  stoL 
seděla  zde  rodina  z  Paběnic,  potom  z  Vil- 
hartic,  Oldřich  Pouzar  z  Michnic,  v  XVI.  sL 
Vchynští,  r.  1591  Karel  Švihovský  z  Ryzem- 
berka,  jehož  potomci  se  tu  připomínají  do 
r.  1718,  načež  koupili  N.  hrab.  z  Pčttingu  a 
od  nich  je  koupili  (1769)  hr.  Taaffové.  Stá- 
vala zde  tvrz. 

Hamán,  řeka,  v.  Belus. 

Namuigan,  újezdní  m.  ve  fergánské  obla- 
sti nedaleko  pr.  břehu  Syr^Darje,  na  sever. 
okraji  fergánské  pánve  pod  úpatím  Thien- 
šanu,  na  41*  sev.  Š.  a  71*  41'  v.  d.,  ve  výši 
520  m.  Skládá  se  ze  čtvrti  ruské  a  tuzem- 
ské, má  střední  prům.  roční  teplotu  13*  C, 
61.906  obyv.  (1896),  z  nichž  45.400  domoro- 
dých muhammedánův  a  734  pra  vosi.  Rusův, 
82  mešit,  11  medress,  nemocnice  a  ruskou 
školu.  Velmi  důležité  obchodní  centrum  pro 
sev.  čásť  Fergány  s  prádelnami  bavlny,  my- 
dlářstvím,  koželužstvím  a  mlynářstvím.  s  vel- 
kými trhy,  na  nichž  prodá  se  ročně  na 
300.000  ovcí,  čilým  obchodem  v  ovoci  a  ko- 
žich, jež  po  vorech  dopravují  se  po  Syr- 
Darji  až  k  Perovsku  a  Kasalinsku.  Nu  vel- 
kou budoucnost  slibují  bohaté  prameny  nafty 
a  uh(.lná  ložiska  v  okolí.  Rusy  obsazen 
r,  1875. —  Namanganský  Újezd  rozkládá 
se  na  již.  úpatí  Thienšanu,  jihových.  a  již. 
hranicí  jsou  mu  řeky  Naryn  a  Syr-Daijá. 
R.  1896  měl  208.940  obyv.,  muhamm.  rolni- 
ckých Sartův  a  kočovných  Kirgizův.  Země- 
dělství, podporované  umělým  zavlažováním, 
poskytuje  obilí,  rýži,  bavlnu,  ovoce,  zeleniny; 
chov  dobytka  a  průmysl  slabý.  dL 

Hamaqaové  n.  Namové  v.  Koi-Koi- 
nové. 

HamatiLanas  Claudius  Rutilius,  řím- 
ský básník  z  poč.  V.  stol.  po  Kr.  Byl  Gall 
původem  a  pohan;  zastával  za  Hon oria  hod- 
nost praefekta  v  Římě.  Odtud  vrátil  se  r.  416 
po  zpustošení  města  Alarichem  do  Gallie, 
jež  tehdy  od  Visigothů  byla  pleněna.  Tuto 
cestu  svou  do  vlasti  vypsal  v  básni  složené 
v  elegickém  rozměru  a  činící  2  knihy;  ná- 
zev její  jest  De  reditu  suo  (O  svém  návratu). 


Namaž  —  Náměsičnost. 


1003 


Báseň  ta  vyniká  živým  a  půvabným  líčením, 
zejména  zla  doby  tehdejší,  mluvou  čistou  a 
správnou;  také  metrická  forma  jest  chvali- 
tebná. Pohříchu  není  celé  dílo  neporušeno, 
jsouc  na  počátku  a  zvláště  na  konci  kusé. 
Vydání  od  A.  W.  Zumpta  (Berlín,  1840).  od 
L.  MQllera  (Lipsko,  1870).  RN, 

Namaž  v.  Ne  máz. 

Haméohe  [-mčš]  Alexandre  Joseph, 
historik  belg.  (*  1811  —  t  1893),  byl  profes- 
sorem  a  posléze  rektorem  katol.  university 
v  Levně  (do  r.  1881).  Napsal:  La  vie  et  les 
écrits  de  Louis  Vivés  (Bruss.,  1854)  a  dějiny 
belgické  po  XIX.  stol.,  Cours  ďhistoire  na- 
tionale  (Levná,  1853—94,  30  sv.). 

N&mel,  bot.,  v.  Claviceps. 

N.  (farmakolog.)  jest  2—3  cm  dlouhý,  vál- 
covitě vřetenovitý,  trochu  zkřivený,  na  prů- 
řezu tupě  trojhraný,  často  podél  ryhovaný, 
barvy  temně  violové,  uvnitř  bledošedé.  Che- 
mické složení,  zejména  co  do  účinných  sou- 
částí, není  ještě  definitivně  vysvětleno.  Ko- 
bert  isoloval  v  posledních  letech  hlavně  dvě 
účinné  součásti,  jednu  kyselinu,  kyselinu 
sphacelinovou,  a  alkaloid  cornutin.  Naproti 
tomu  Jakobv  připisuje  veškerý  účinek  žluté, 
indifferentai ,  prysky  řiČnaté ,  bezdusíkaté 
látce  sphacelotoxinu.  Sphacelotoxin,  vel- 
mi snadno  se  rozkládající,  připojuje  se  snadno 
zejména  zásaditým,  ale  i  neutrálním  anebo 
slabě  kyselým  sloučeninám,  což  byla  příčina, 
že  tyto  látky,  o  sobě  neúčinné,  pokládány 
byly  účinnými.  —  Nejdůležitější  sloučenina 
taková  jest  spojení  s  erythrochrysinem,  chry- 
sotoxin  zvaná,  která  jest  méně  rozkladná 
a  mohlo  by  se  jí  v  praxi  potřebovati.  Dále 
vyskytuje  se  v  n-u  ještě  spojení  neúčinného 
alkaloidu  secalinu  se  sphacelotoxinem  tak  zv. 
secalotoxin.  Z  neúčinných  součástí  obsa- 
huje n.  zejména  mnoho  tuku,  as  33Voi  c^o- 
lesterin,  mycosu,  manit,  methjrlamin,  trime- 
thylamin,  mnohá  barviva,  z  nichž  nejdůleži- 
tější jest  slorerythrin,  různé  alkaloidy,  kvse- 
liny  atd.  Účinné  součásti  n-u  vyvolávají 
především  sněť  periferických  částí  těla;  při 
otravách  bývají  to  zejména  končetiny,  které 
podléhají  sněti.  Experimentálně  lze  sněť  vy- 
volati pouze  u  kohouta  a  prasete.  U  prvého 
gangraeneskujc  hřeben,  u  prasete  uši.  —  Sněť 
předchází  stažení  malých  arterií  a  hyalinní 
jejich  thrombosa.  N.  jest  dále  silný  jed  kře- 
čový a  drážděním  center  křečových  v  mozku 
vzbuzuje  křeče  tonické  a  klonické,  podobné 
epileptickým.  Zvláště  silné  zachváceny  bývají 
ohybače  končetin,  tak  že  mají  končetiny 
zvláštní  charakteristické  zkřivení.  N.  působí 
též  na  hladké  svaly  a  zejména  na  dělohu  tě- 
hotnou i  netěhotnou,  kde  vzbuzuje  silné 
kontrakce.  Konečně  dráždí  n.  centrum  čivu 
bloudivého  a  vasokonstriktorů,  což  má  za 
následek  oblcnční  tepu  a  silné  stoupání  tlaku 
v  cevstvu.  Kobcrt  pokládá  sněť  za  účinek 
kyseliny  sphacelinové  a  křeče  připisuje  cor- 
nutinu. 

Otravy  n-cm  jsou  buď  náhlé  nebo  vleklé. 
Tyto  byly  v  minulých  stoletích  velmi  hojné 
a  velmi  zhoubné.   V  novější  době,  kde  jest 


zemědělství  pokročilejší  a  obilí  dobře  se  čistí, 
vyskytují  se  jen  pořídku  a  nemívají  velikého 
rozsahu.  Otrava  vleklá  objevuje  se  ve  dvou 
tvarech,  buď  jako  forma  snětivá,  ergotismus 
gangraenosuSf  nebo  jako  forma  křečová,  ergotis^ 
mus  convulsivut.  Při  první  formě  pozoruje  se 
na  počátku  závrať,  nepokoj,  bolesti  zejména 
v  končetinách,  svrbění  a  hemžení.  Končetiny, 
prsty,  někdy  i  nos  naduří,  zrudnou;  pak  se 
objeví  sněť  těchto  Částí  a  snětivé  Části  od- 
padají. Ohraničí-li  se  sněť,  může  se  nemocný 
vyléčiti ;  častěji  však  zmírá  sepsí  při  sněti  dále 
postupující.  Otrava  trvá  asi  4—6  neděl.  Kře- 
čová forma  počíná  se  podobně  jako  předešlá, 
hemžení,  bolesti  v  končetinách,  anaesthesie; 
závrať,  dávení  a  průjmy,  žízeň,  někdy  veliký 
hlad;  počátečně  objevují  se  jen  slabé  zá- 
chvaty křečové,  které  se  stupňují  dále  po- 
dobajíce se  křečím  epileptickém,  ale  mohou 
míti  též  povahu  tetanickou.  Konečně  objeví 
se  příznaky  tabetické,  blbost  a  dříve  uvedené 
charakteristické  kontraktury  končetin.  Smrť 
nastane  někdy  již  v  stadiu  křečovém,  někdy 
za  příznaků  postupující  obrny.  Otrava  ta 
trvá  as  8—12  týdnů. 

N-u  v  lékařství  dříve  často  se  užívalo: 
v  porodnictví  k  sesílení  kontrakcí  dělohy, 
při  myomech  a  potom  vůbec,  aby  se  zasta- 
vilo krvácení.  N.  jest  prostředek  nejistý,  po- 
něvadž účinné  součásti  rozkládají  se  v  po- 
měrně krátké  době  i  při  nejpečlivějším  uscho- 
vání, pročež  také  v  novéjší  době  upotřebení 
jeho  ubývá.  Jš. 

Hamen  v.  Namur. 

Néundr  v.  Cíl  1)  a  Míření. 

Namerik  v.  Baringův  ostrov  2). 

HáundfliČnost,  lat.  somnambuHsmus^  \.,']Qst 
bloudění  ze  spánku.  Latiníci  připisovali  mě- 
síci významný  vliv  na  působení  změn  du- 
ševních, pročež  označovali  šílence  jménem 
lunatici.  Podobná  mínění  udržují  se  v  lidu 
až  dos-id.  Nepochybně  opírají  se  o  zkuše- 
nosti tyto:  Především  jest  úkazem  dosti  ča- 
stým, že  u  mnohých  ženštin,  trpících  perio- 
dickou choromyslností,  dostavuje  se  změna 
duševní  nezřídka  v  souvislosti  s  Čmýrou, 
tak  že  se  vracívá  pravidelně  v  obdobích 
měsíčních.  Soudobnost  obměn  duševních 
s  obměnami  měsíce  svádívá  pak  ovšem 
snadno  k  domněnce,  že  mezi  oběma  těmito 
ději  je  příčinný  poměr.  Náměsíčníky  v  už- 
ším smysle  bývají  však  zvány  osoby,  u  kte- 
rých pozorováno,  že  ze  spánku  vlivem  svitu 
měsíčního  mohou  být  uváděny  v  chorobný 
stav  činnosti  neuvědomělé.  Lid  snadno  pře- 
hlédne, že  takovéto  stavy  somnambulis- 
mu  vznikávají  u  týchž  osob,  nejčastěji  u  epi- 
leptických, i  za  noci  tmavé,  aneb  v  místno- 
stech, kam  svit  luny  neměl  přístupu.  Lidové 
názory  vždy  libují  si  v  dobrodružných  domy- 
slech. Vulgárně  připisují  se  náměsíčníkům 
nadlidské  výkony  a  schopnosti:  že  dovedou 
kráčeti  bez  opory  po  římsách,  po  srázných 
střechách,  aniž  sklouznou,  že  mohou  lézti 
po  slabých  větvích  stromů,  aniž  jich  zlomí... 
A  hned  se  věří,  že  to  je  možno  proto,  po- 
něvadž asi  měsíc  magnetickou  silou  tíži  těla 


1004 


Náměšf  —  Námezdní  smlouva. 


zlehčuje,  rovnováhu  udržuje  a  pod.  ZkuSe^ 
Dosti  lékařské  ve  výkonech  somnambulA  ne- 
shledávají  nic  zázračného  nebo  nadpřiroze- 
ného. Nejčastěji  provádějí  somnambulové 
počiny  zcela  všední,  na  snadě  jsoucí:  vstá- 
vají a  přecházejí  neoblečeni,  otvírají  dvéře 
neb  okna,  bloudí  po  schodech,  po  dvoře, 
pouštějí  se  do  obvyklé  práce.  Může  se  ovšem 
přihoditi,  že  podnikají  třeba  i  výkony,  na 
které  by  se  člověk  bdělý  pro  jicli  bezúčel- 
nost  nepouštěl  a  pro  jicn  nebezpečnost  ne- 
odvážil. Zřejmý  klid  a  zdánlivá  jistota,  s  ja- 
kou somnambul  za  svitu  měsíce  snad  vystu- 
puje, vysvětlíme  si  neuvědomělostí  před- 
stav o  nebezpečí  a  netřeba  sahati  k  výkla- 
dům mystickým.  Že  však  v  některých  pří- 
padech světlo  měsíce  přispělo  k  vyrušení 
ze  spánku  klidného  a  k  uvedení  do  stavu 
somnambulového,  nelze  popírati.  Kfr, 

Háméiť:  1)  N.  nad  Oslavou  nebo 
u  Brna,  okr.  městečko  na  Moravě  na  prav. 
bř.  Oslavy,  v  hejtm.  třebíčském,  má  145  d., 
1694  oby  v.  č.,  96  n.,  s  osadami  Častoticemi, 
Jedovcm,  Otradicemi  a  Zahrádkou  224  d., 
2312  ob.  č..  96  n.  (1890),  děkan,  a  íarní  ko- 
stel sv.  Jana  Křtit.  (ze  XVII.  stol."),  5tř.  šk., 
četn.  stanici,  financ,  stráž,  pS.,  telegraf,  žel. 
stanici  Rak.-uher.  sp.  st.  dr.  (Brno-Okříško), 
špitál  s  kaplí  sv.  Anny,  lékárnu,  továrnu  na 
vlněné  zboží,  prádelnu  na  vlnu,  škrobárnu, 
výrobu  dehtu  a  smůly;  přes  Oslavu  kamenný 
most  s  20  sochami;  týdenní  a  výroční  trhy. 
Fid.  panství  má  11.454*83  ha  půdy,  náleží 
k  němu  rozsáhlý  zámek,  iehož  jednotlivé 
částí  pocházejí  ze  XII I.  stol.,  dvůr,  pivovar, 
par.  pila  v  N-i,  mimo  to  14  popluž.  dvorů, 

3  lihovary,  cihelna  a  vápenice  v  Jedově  a 
několik  les.  revírů:  nvní  jest  maje&em  Jin- 
dřicha hr.  Haugvice.  Ve  XIV.  stol.  drželi  N. 
pánové  z  Lomnice,  v  XV.  st.  pánové  z  Kra- 
vař a  v  XVI.  st.  pánové  z  Žerotína,  z  nichž 
Jan  starší  ze  Žerotína  vystavěl  zde  řl578) 
nádherný  zámek  ve  slohu  římském.  Roku 
1530  zřjdil  zde  Václav  Meziřícký  z  Lom- 
nice s  Matiášem  z  Dvořic  bratrskou  knih- 
tiskárnu, v  níž  tištěna  byla  (r.  1533)  první 
česká  grammatika,  sepsaná  Benešem  Optá- 
tem  a  Petrem  Gzelem.  Jan  st.  ze  Žerotína 
přeložil  tuto  tiskárnu  do  Kralic  (v.  t.).  Za 
Karla  st.  ze  Žerotína  byla  N.  útočištěm  Če- 
ských Bratří.  V  N-i  narodili  se  hudeb,  skla- 
datelé Cbmelíčkové.  —  Okr.  soud  náměšť- 
skj  má  2142  d.,  15.787  ob.  č.,  159  n.;  z  15.959 
přít.  ob.  je  89  evang.,  91  židů,  ostatní  kato- 
líci, 7768  muž.,  8991  žen.  (1890).  —  2)  N. 
u  Ólomúce,  městec,  t.  při  Šumici,  v  hejtm. 
a  okr.  olomouckém,  má  129  d  ,  935  obyv.  č., 

4  n.  (1890),  far,  kostel  sv.  Kunhuty  (ve  sto- 
letí XVI.  far.),  4tř.  šk.,  pš.,  telegraf  a  želez, 
stanici  Rak.  stát.  dráhy  (Olomouc-Kostelec), 
mlýn,  týdenní  a  výroč.  trhy  a  jihozáp.  od  mě- 
stečka zbytky  ŽiŽkových  a  švédských  valův. 
Alod.  statky  N.  a  Ludeřov  mají  1369-50  ha 
půdy ;  náleží  k  nim  v  N-i  zámek  s  vel.  zahra- 
dou, dvůr,  sladovna,  pálenka,  pila,  kamenné 
lomy,  majetek  Marie  hr.  Kinské  ze  Vchynic 
a  Tetova.  N.  připomíná  se  již  r.  1107. 


H&méfltka  v.  Zájmeno. 

Haméstnik  byl  ve  staré  Rusi  (od  XIV.  do 
pol.  XVI.  stol.)  knížecí  úředník  (zástupce, 
náměstek  knížete),  který  za  správu  území 
sobě  svěřeného  nedostával  služného  v  pe- 
nězích, nýbrž  byl  odkázán  na  koř  m  len  i  je 
(v.  t.).  N-ici  nastoupili  na  místo  bývalýdi 
posadniků  a  sami  vystřídáni  byli  od  vo- 
je vod.  Prvotně  nazýval  se  n-em  zástupce 
knížete  v  Novgorodě,  když  na  poč.  XIIL  st. 
posadnik  novgorodský  z  knížecího  úřed- 
níka stal  se  úředníkem  novgorodským,  zeir- 
ským.  Od  XIV.  stol.  nazývají  se  místní 
správní  úředníci  knížecí  vesměs  buď  n-y 
nebo  volostěli.  Rozdíl  mezi  nimi  jest  ten,  že 
n-ici  dosazováni  byli  do  měst  a  jejich  Újezdů, 
kdežto  volostělé  do  volostí  (na  venkov)  zi 
jich  Újezdů  v,  a  že  jurisdikce  n-ů  byla  ob- 
sáhlejší než  jurisdikce  volostělů.  Po  připo- 
jení nového  úaělu  (knížectví)  k  státnímu 
území  jmenováni  v  něm  byli  na  místo  dří- 
vějších místních  knížat  n-ici  s  mocí  analogi- 
ckou dřívější  moci  knížecí.  Někdy  dosazo- 
váni byli  za  n-y  v  bývalém  svém  úděle  i  do- 
savadní místní  knížata,  pokud  se  týče  i  slou- 
žící knížata  tatarští.  V  těchto  případech  do- 
sazováni byli  n-ici  dědičně.  Někdy  udíleno 
kormlenije  dědičně  i  v  rodinách  prostýdi 
n  ů.  Ve  většině  případů  jmenován  byl  n.  jen 
na  krátkou  dobu  (do  tři  let).  V  městech »  je2 
náležela  několika  knížatům,  jmenoval  každý 
kníže  svého  vlastního  n-a.  Jurisdikce  n-ova 
vztahovala  se  hlavně  na  nižší  třídy  obyva- 
telstva, t.  zv.  těhlé  černé  lidi  (obyvatelstvo 
platící  daň).  Třídy  vyšší,  t.  zv.  >obélené< 
(osoby  stojící  ve  státní  a  vojenské  službě, 
církevní  ústavy,  soukromé  statky  knížecí], 
bývaly  obyčejně  od  moci  na  osvobozeny. 
Tyto  immunity  nazývaly  se  v  Moskvě  tar- 
chany.  Při  konáni  soudnictví  n-ův  účastnily 
se  i  orgány  samosprávné,  v  jejichž  rukou  byla 
vůbec  správa  daní  a  policie,  tak  že  n-ici  vyko- 
návali místní  správu  jenom  částečně.      -dle. 

N&meKdni  smloava  (Lohnvertrag)  jest 
smlouva,  kterou  se  zavazuje  jedna  strana 
(objednaný)  ke  konání  jistých  prací  za  to, 
že  druhá  strana  (objednatel)  jí  slibuje  úplatu 
penežnou  (mzdu).  N.  s.  může  směřovati  buď 
přímo  k  pracím  samým,  buď  jen  k  výsledku 
jejich,  k  hotovému  dílu.  V  prvém  případě 
mluvíme  o  smlouvě  služební  {Dienstver- 
trag,  locatio  conductio  operarum),  v  druhém 
o  smlouvě  o  dílo  (Werkvertrag^  loc.  cond. 
operis).  Předmětem  smlouvy  služební  mohou 
býti  podle  dnešního  práva  nejen  nejrůznější 
služby  nižšího  druhu,  jako  práce  nádennické, 
řemeslnické  nebo  čeledínské  {operae  illihe- 
rales),  nýbrž  i  vyšší,  duševní  práce,  hlavně 
též  umělecké  a  vědecké  {operae  liberalts). 
Dílo  pak,  k  jehož  provádění  čelí  smlouva 
o  dílo,  může  záležeti  jmenovité  v  tom,  aby 
byla  zřízena  stavba  na  pozemku,  aby  byly 
upraveny  nebo  zpracovány  věci  movité,  které 
objednatel  odevzdal  k  tomu  konci  objedna- 
nému, neb  aby  dopraveny  byly  věci  nebo 
osoby.  Má-li  však  věc  býti  zhotovena  z  látky, 
kterou  dodá  objednaný  sám,  jest  smlouvu  ta 


Námitka  —  Námitky. 


1005 


pokládati  v  pochybnosti  za  smlouvu  trhovou, 
ne  za  8-vu  n.  Z  n.  s-vy  jest  objednaný  po- 
vinen konati  slíbené  služby,  a  to,  není-li 
smlouvou  ustanoveno  jinak,  z  pravidla  sám, 
a  odpovídá  ze  všelikého  nedopatření.  Užije-li 
pomocníků  nebo  svěří-li  i  celou  práci  jinému, 
jest  práv  z  viny  u  volby.  Dílo  má  býti  pro- 
vedeno, jak  bylo  umluveno,  v  čas  a  bezvadně. 
Má-li  provedené  dílo  vady,  může  objednatel 
žádati,  aby  byly  napraveny  nebo  mzda  při- 
měřeně slevena,  je-li  však  vada  podstatná, 
může  též  upustiti  od  smlouvy.  Objednatel 
jest  zavázán  zaplatiti  mzdu,  není-li  jinak 
smluveno,  po  vykonané  práci.  Jestliže  vinou 
objednatelovou  nebo  i  náhodou,  která  se  vy- 
skytla v  jeho  osobě,  práce  nemohly  býti  vy- 
konány, má  objednaný  nárok  na  přiměřenou 
náhradu.  Když  však  objednaný  z  jiných  dů- 
vodů beze  své  viny  nemůže  práce  konati, 
osvobozuje  se  sice  od  svého  závazku,  po- 
zbývá však  nároku  na  mzdu.  Poměr  námezdní 
zaniká  projitím  ustanoveného  času,  odstou- 
pením jedné  nebo  druhé  strany  z  pořádných 
příčin  a,  jde-li  o  práce,  při  nichž  bývá  při- 
hlíženo ke  zvláštní  způsobilosti  práci  kona- 
jícího, smrtí  objednaného.  (§§  1151.— 1163. 
rak.  obč.  zák.)  Hý, 

N&miika  (v.  t.  Excepce)  vrak.  řízení 
soudním  jest  každá  obrana  proti  nároku 
strany  druhé,  který  se  uplatňuje  ve  sporu 
soudním,  pokud  by  nešlo  jen  o  pouhé  po- 
pření neb  jiné  líčeni  skutkových  okolností. 
V  ČI.  Excepce  bylo  pojednáno  o  n-kách 
dle  plativšího  tehdy  cis.  pat.  z  1.  kv.  1781 
č.  13.  a  dodatečných  zákonův  o  soudním  ří- 
zení. Veškeré  tyto  zákony  pozbyly  však 
dnem  1.  led.  1898  platnosti  a  na  jejich  mí- 
sto vstoupil  zákon  z  1.  srp.  1895  č.  ř.  z.  113. 
Íest  tedy  nutno  poukázati  na  tomto  místě 
:  tomu,  jaké  změny  nastaly  v  příčině  n-tek 
čerpaných  z  práva  processuálného.  Dle  cit. 
zák.  z  1.  srp.  1895  (§  239.)  jest  žalovaný  po- 
vinen učiniti  při  >prvém  roku«  n-ky  tyto: 
že  soud  vůbec  není  oprávněn  rozhodovati 
o  právním  poměru,  o  kterém  žaloba  jedná, 
nýbrž  že  povolán  k  tomu  úřad  jiného  druhu, 
zejména  některý  úřad  správní,  neb  že  o  tomto 
právním  poměru  má  býti  rozhodnuto  v  ří- 
zení nesporném,  t.  zv.  n.  nepřípustnosti 
řízení  soudního;  že  žaloba  měla  býti  podána 
u  soudu  jiného,  t.  zv.  n.  nepříslušnosti 
soudu;  že  týž  právní  pomér  mezi  týmiž 
osobami  jest  předmětem  pře  jiné,  u  téhož 
neb  jiného  soudu  již  zahájené,  dosud  ne- 
skončené, t.  zv.  n.  rozepře  zahájené;  že 
o  témž  právním  poměru  bylo  již  rozhodnuto 
mezi  týmiž  osobami  pravoplatným  rozsud- 
kem soudním  neb  nálezem  úřadu  soud  na- 
hrazujícího, t.  zv.  n.  rozepře  rozsou- 
zené. Tento  >prvý  rok<  jest  prvé  stání, 
které  soud  o  žalobě  ustanoví  výhradně  proto, 
aby  se  zjistilo,  zda  jest  pře  vůbec  nutná,  či 
jsou  tu  n-ky  a  otázky  processuální,  které  se 
netýkají  nároku  a  které  by  provedení  pře 
činily  nemožným.  Ncbyl-li  »prvý  rok«  usta- 
noven, což  se  připouští  jen  v  řízení  před 
okr.  soudy,  nutno  n-ky  .shora  uvedené  činiti 


I  již  při  prvém  stání,  které  bylo  o  žalobě  usta- 
noveno, a  to  prve,  než  se  vpustíme  do  pro- 
jednávání věcného. 

Výlučné  při  prvém  roku  nebo  při  prvém 
stání  třeba  učiniti  pouze  n-ku  nepříslušnosti 
soudu,  které  se  může  strana  vzdáti.  Neohlá- 
sí-li  se  n.  ta  v  čas,  pokládá  se  za  to,  že  se 
jí  strana  vzdává,  nebo  podrobuje  se  pravo- 
moci nepříslušného  jinak  soudu.  Následkem 
toho  nedovoluje  zákon,  aby  se  k  n-tce  této 
ještě  hledělo,  když  byla  učiněna  později. 
Ale  když  jde  o  nepříslušnost  soudu,  která 
nemůže  odstraněna  býti  dohodnutím  stran, 
lze  n-ku  tu  činiti  kdykoliv.  Totéž  platí 
o  n-tce  nepřípustnosti  řízení  soudního,  ro- 
zepře zahájené  nebo  rozsouzené.  K  vadám 
těmto,  t.  j.  naprosté  nepříslušnosti,  nepří- 
pustnosti řízení  soudního,  zahájené  n.  roz- 
souzené rozepři,  musí  soud  přihlížeti  sám 
z  úřední  povinnosti  a  kdykoliv.  Následkem 
toho  nemohou  tyto  n-ky  býti  opožděny,  ať 
byly  učiněny  kdykoliv,  neboť  n.  taková  jest 

Í'en  upozorněním  soudu  na  příslušnou  vadu. 
následek  opoždění  takové  n-ky  mohl  by 
býti  nejvýš  ten,  že  by  žalovaný,  který  n-ky 
té  úmyslně  nečinil,  mohl  odsouzen  býti  k  ná- 
hradě zbytečných  nákladů  soudních. 

Vedle  těchto  n-tek  dlužno  se  zmíniti  o  pro- 
cessuálních  úkonech,  které  zákon  o  soud. 
říz.  rak.  rovněž  n-mi  nazývá.  Jsou  to:  n-ky 
proti  soudní  n.  mimosoudní  výpo- 
vědi z  bytu.  N-ky  tyto  dlužno  podati 
v  neprodlužitelné  lhůtě  8denní,  když  lhůta 
výpovědní  trvá  nejméně  14  dní,  jinak  ve 
lhůtě  třídenní.  Nebýly-li  n-ky  podány  v  čas, 
jsoujiž  vůbec  vyloučeny.  N-ky  proti  soud- 
nímu příkazu  k  předání  nebo  převzetí 
předmětu  nájmu.  Podány  býti  musejí  do 
8  dnů,  jinak  jsou  vyloučeny  naprosto.  N-ky 
proti  platebnímu  rozkazu  směneč- 
nému jsou  jediném  prostředkem,  kterým 
platební  rozkaz  může  býti  zvrácen.  Podány 
býti  musejí  v  neprodlužitelné  lhůtě  třídenní, 
jinak  jsou  vyloučeny.  Navráceni  v  předešlý 
stav  pro  omeškání  jest  omezeno.  Účinek 
n-tek  v  čas  podaných  jest  ten,  že  se  o  ža- 
lobě zavede  řádné  řízení  ústní  a  potom  se 
rozsudkem  rozhodne,  zdali  se  platební  roz- 
kaz v  platnosti  ponechává  či  zrušuje.  Totéž 
platí  o  n-kách  proti  platebnímu  rozkazu  v  ří- 
zení mandátním  a  v  řízení  syndikátním  s  tou 
odchylkou,  že  lhůta  k  podání  n  tek  trvá 
14  dní  a  že  navrácení  v  předešlý  stav  pro 
zmeškání  této  lhůty  řídí  se  dle  všeobecných 
zásad.  Hlr, 

H&mliky  neboli  odpor  podle  rak.  řádu 
trestního  z  r.  1873  jsou  zvláštní  právní  pro- 
středky, jež  podává:  1.  obviněný  proti 
spisu  obžalovacímu  k  tomu  konci,  aby 
vymohl  sobě  rozhodnutí  sborového  soudu 
druhé  instance  o  přípustnosti  obžaloby  a 
o  příslušnosti  soudu  v  ní  naznačeného  pro 
hlavní  přelíčení  (§§  208.  a  209.);  2.  obžalo- 
vaný proti  rozsudku  kontumačnímu, 
totiž  takovému,  jenž  byl  vynesen  v  hlav- 
ním přelíčení  provedeném  v  nepřítomnosti 
obžalovaného.   N-kami  obžalovaný  dovolává 


1006 


Nam-Nam  —  Namsko. 


se  toho,  že  nestání  jeho  k  soudu  bylo  ne- 
zaviněné, ježto  mu  pro  neodvratné  překážky 
nebylo  možno  k  hlavnímu  přelíčení  přijíti. 
Směřují-li  n.  proti  rozsudku  soudu  okres- 
ního, rozhoduje  o  nich  zase  soud  okresní; 
o  n-kách  podaných  proti  rozsudku  sboro- 
vého soudu  první  instance  rozhoduje  sbo- 
rový soud  druhé  instance.  Bylo-li  n-kám  vy- 
hoveno a  nepřišel-li  obžalovaný  opět  k  no- 
vému přelíčení,  rozsudek  vynesený  v  prvém 
přelíčení  nabývá  právní  moci  (§§  427.  a  478. 
ř.  tr.).  N.  podati  může  také  3.  obviněný 
proti  trestnímu  příkazu  v  t.  zv.  trest- 
ním řízení  mandátním  (§§  460.— 462.  tr.  ř., 
v.  Mandátní  říz.  tr.);  4.  v  t.  zv.  objek- 
tivnem řízení  tiskovém  každý,  jehož 
se  týče,  proti  nálezu,  kterým  soud  k  žá- 
dosti státního  zástupce  byl  prohlásil,  že 
obsah  spisu  tištěného  zavírá  v  sobě  čin 
trestný  a  že  zapovídá  se  tento  spis  tištěný 
dále  rozšiřovati  (§  493.).  Konečně  může  n. 
podávati  také  5.  svědek  nebo  znalec 
proti  nálezu,  jímžto  proto,  že  nepřišel  ke 
hlavnímu  přelíčení,  byl  odsouzen  k  trestu  a 
náhradě  nákladů  (§  243.),  a  6.  dle  §§  6.  a  7. 
zák.  o  zdělávání  porotu ích  seznamů 
(23.  květ.  1873,  č.  121.  ř.  z.)  každý,  jehož 
se  týče,  proti  tomu,  že  do  seznamu  prvot- 
ního zdělaného  kommissí  obecni  nebyly 
zapsány  osoby,  jež  měly  býti  připuštěny, 
nebo  byly  zapsány  osoby  nezpůsobilé  nebo 
tal^vé,  jež  připuštěny  býti  neměly,      -rch, 

Ham-AAm  (Ňamňamové)  v.  Njam-Nja- 
mové. 

Namnetl,  kdysi  kmen  v  Gallii  keltské,  use- 
dlý v  dnešním  départ.Loire-Intérieure.  Jméno 
jejich  žije  v  názvu  města  Nantes.       /^. 

Namnloe,  Namice,  osada  v  Čechách 
u  Chrasti,  hejtm.  Blatná,  okr.  Březnice,  fara 
Střebsko,  pš.  Tochovice;  12  d.,  83  obyv.  č. 
(1890). 

Hájnořni,  námořský,  často  totožné 
s  mořský  (rus.  Mopcfcoft,  frc.  maritime,  de 
mer,  ital.  marittimo,  di  maře,  angl.  sea-,  něm. 
Meer-,  See-),  vše,  co  se  týče  moře,  co  na 
moři  jest,  se  pohybuje  a  provádí.         FM, 

N.  akademie  v.  Akademie,  str.  606  ď. 

N.  bitVa  v.  N  au  mach  i  e. 

N.  hodiny  v.  Chronometr. 

N.  licence  jest  nezbytný  listinný  výkaz 
lodí  námořních,  které  určeny  jsou  pro  malou 
plavbu;  vydávají  se  v  Terstu  v  jazyku  ital- 
ském a  nadepsány  jsou:  »Licenza  di  naviga- 
zione  pel  piccolo  cabottaggio€.  Licenci  vy- 
dává c.  k.  přístavní  kapitanát.  Šg. 

N.  loupežníctví  viz  Lupičství  ná- 
mořní. 

N.  malba,  která  obrazí  moře  v  nejrůz- 
nějších jeho  podobách  pestře  se  střídajících 
v  klidu  nebo  ve  vSech  stupních  pobouření, 
při  rozličném  světle  denním  a  měsíčném, 
prázdné  neb  oživené  loďmi  i  n-m  bojem, 
kraje  a  přístavy  pomořské,  města  pomoř- 
ská  a  pod.  V  tomto  odvétví  malby,  pěstova- 
ném od  XVII.  stol.,  vynikají  Nizozemci  Bo- 
naventura  a  Jan  Peters,  Petr  Molin  ml.  (zv. 
Tempesta  =  bouře),   Alb.  van  Everdingen, 


Ludolf  Bakhuysen  a  Willem  van  de  Velde, 
Španěl  Henrique  de  las  Marinas  (1620 — 80), 
Francouz  Cl.  J.  Vernet  (1714—89),  Gudin  a 
Le  Poittevin,  Belgičan  Musin,  Rusové  Ajva- 
zovskij,  N.  N.  Dubovskoj,  L  L  Endogurov, 
K.  K.  Pervuchin,  A.  N.  Šilder,  I.  L  ŠiSdn, 
Dán  Melbye,  Švédové  Dahl,  Larson  a  Nor- 
man a  Cechové  Beneš  Knůpfer  a  Jansa.  Srv. 
Malířství  a  Marina  3).  FM. 

N.  oheň  v.  Bengálský  oheň. 

H&mořnioký,  co  náleží  k  námořnictví, 
námořnictvu  a  námořníkům.  —  N-ká  aka- 
demie v.  Akademie,  str.  606 /s.  —  N-ké 
hodiny  v.  Chronometr.  /^J/. 

N&mořniotvi,  rus.  MopcRÍ^  xbs^,  franc 
affaires  de  la  marine,  maríne,  ital.  marineria^ 
marina,  angl.  navai  affairs,  maHne^  navy^ 
něm.  Seewesen^  jest  souhrnem  všeho,  co  se 
týče  ruchu,  plavby,  obchodu,  válčení  a  pod. 
po  moři,  tudíž  i  příslušných  věd,  t.  xiautiky, 
okeanografíe,  námořního  práva,  stavitelství 
a  stroj nict ví  lodí,  manévrů  lodních,  námořcí 
taktiky,  vyučování,  správy  a  vedeni  všeho 
toho.  Ve  státech  se  silným  námořnictvem 
řídí  n.  zvláštní  ministerstvo,  v  Rak.-Uherska 
zvláštní  odbor  při  říšském  ministersťvě  vo- 
jenství (v.  Ministerstvo,  str.  390).  N.  dle 
oboru  svého  je  obchodní,  dopravní  nebo 
válečné.  PM. 

H&mořniotvo  jest  soubor  všech  osob 
zaměstnaných  ve  službě  námořní  a  námoř- 
nické a  dělí  se  na  válečné,  obsahující  veš- 
keré námořníky  od  ministra  námořnictví  a 
admirála  do  posledního  plavčíka  včetně 
osoby  zdravotnické  a  technické,  zaměstnané 
na  moři  a  ve  přístavech  válečných,  na  ob- 
chodní, obsahující  osobstvo  lodi  a  přísta- 
vův  obchodních,  a  přepravní,  sloužící  ce- 
stovnímu spojení  zámořských  krajfi.    FM. 

Namové  v.  Koi-Koinové. 

Hámraz  v.  Led,  str.  766a. 

HanuikO  {Namaland^  Namaqualand)^  kra- 
jina v  již.  Africe  při  záp.  pobřeží  jejím,  do- 
sahuje na  se  v.  po  23^  j.  š.,  na  jihu  po  31* 
j.  š.,  na  záp.  ohraničena  jest  Atlantským  okeá- 
nem,  na  vých.  pak  britským  protektorátem 
bečuanským  a  kapskou  divisí  calvinijskou. 
Rozkládajíc  se  po  obou  stranách  dolního 
toku  řeky  Oraňské,  má  iméno  své  od  koi- 
konského  kmene  Namů  neb  Namaoud 
(v.  Koi-Koinové)  a  dělí  se  ve  Velké 
N.,  sev.  od  řeky  Oraňské,  a  Malé  N.,  jížni 
od  ní.  Politicky  náleží  Velké  N.  až  na  skrovný 
díl  k  Německé  Africe  Jihozápadní,  Malé  řL 
k  britskému  Kapsku.  Hranici  mezi  nimi,  ne- 
jen přirozenou,  nýbrž  i  politickou,  tvoří  Oraň- 
ská  řeka.  Mimo  to  z  Velkého  N-ka  jsou 
državou  britskou  ještě  Velrybí  zátoka  s  oko- 
lím a  četné  ostrůvky  podél  pobřeží  rozlo- 
žené (Hollams  Bird,  Mercury,  Ichaboe,  Pen- 
guin,  Halifax,  Possession,  Pomona,  Plum- 
pudding,  Roast  Beef)-  Malé  N.  tvoří  v  Kap- 
sku zvláštní  divisi,  zabírající  50.405  ibn*  se 
16.809  obyv.  (1890),  z  nichž  jest  3661  bělochů, 
12.886  Koi-Koinův  a  262  Bantů;  hlav.  městem 
jest  Springbokfontein  a  vedle  něho  jistoa 
důležitost  má  několik  stanic  missijních. 


Namslau  —  Nancy. 


1007 


Namslau,  město  pruské,  v.  Namyslov. 

Naniiir  [namýr]:  1)  N.,  belg.  prov.,  sou- 
sedící na  z.  s  prov.  heuegavskou,  na  s.  bra- 
bantskou,  na  sv.  lutiáskou,  na  v.  lucembur- 
skou a  na  j.  s  Francií,  zabírá  3660  km*  roz- 
lohy s  352.271  ob.  (1899).  Celou  prov.  pro- 
stupuje Les  Ardennský,  jenž  dodává  krajině 
v  j.  rázu  romantického,  tak  Že  nazývána 
bývá  >Malým  Švýcarskemc.  Veškeré  vody 
odvádí  ř.  Mósa,  protékající  provincií  od  j. 
k  s.  až  ke  stoku  s  ř.  Sambrou,  hlav.  svým 
přítokem.  Veliké  bohatství  nerostné  (želez. 
rudy,  uhlí,  olovo,  síra,  dále  znamenitá  hlína, 
jmenovitě  kaolin,  mramorové  lomy  a  j.)  vzbu- 
dilo značný  prAmysl  hlavně  v  západ,  části, 
kdežto  úrodná  půda  severu  podporuje  zdárné 
hospodářství.  (Uhlí  vytěžilo  se  [roku  1892] 
637,919  ř,  železné  rudy  54.485  ř.)  Chov  do- 
bytka, zvláště  pak  chov  ovcí  jest  proslulý. 
Vína  však  daří  se  málo.  Celá  prov.  rozpadá 
se  na  3  arrond.:  N.,  Dinant  a  Philippeville. 
N-sko  za  doby  řím.  osazeno  bylo  Aduatuky, 
kteří  dostali  se  pod  vládu  franckou;  avšak 
v  X.  stol.  stal  se  samostatným  pánem  hrab- 
stvi  Béranger  z  Lomme,  jehož  rod  panoval 
tu  do  XIlT  stol.,  kdy  spojeno  N-sko  s  He- 
negavskem.  R.  1263  odstoupil  císař  latinský 
Balduin  N-sko  Jiřímu  Flanderskému,  jehož 
potomek  Jan  III.  prodal  své  panství  r.  1421 
Filippovi  Burgund.  Sňatkem  cis.  Maximiliána 
s  Marií  Burg.  dostalo  se  N-sko  pod  vládu 
rakouskou,  načež  osudy  jeho  s  ostatními 
17  prov.  nizozemskými  jsou  společný  až  do 
r.  1831,  kdy  připojeno  ku  království  Belgi- 
ckému. 

2)  N.  (vlám.  Namen),  hl.  m.  prov.  belgické 
t.  jm.  na  stoku  splavných  řek  MósyseSam- 
brou,  uzel  pěti  tratí,  do  Brusselu,  Lucem- 
burku, Charleroi,  Lu tichu,  Tirlemontu  a  Char- 
levilleu,  má  32.110  ob.  (1899).  Následkem  čet- 
ných obléhání,  jež  N-u  bylo  přetrpěti,  má 
ráz  více  moderní  se  širokými  ulicemi  a  roz- 
lehlými náměstími  a  nevykazuje  mnoho  pa- 
mátných budov.  Kathedrala  St.  Aubin,  znovu 
zřízená  v  1. 1750—72,  chová  hrob  dona  Juana 
ďAustria,  vítěze  lepantského ;  zvláštnosti  N-u 
je  nákladný  chrám  St.  Loup,  zbudovaný 
v  1.  1621—53  jesuity;  krásou  a  pěknou  po- 
lohou vyniká  Notre-Dame.  Citadella  ovláda- 
jící město  a  stojící  na  místě  hradu  býv.  hra- 
bat namurských  zřízena  r.  1691  a  opravena 
v  1.  1794  a  1815.  Nejstarší  jest  ochranná  věž 
(donjon)  z  XI.  st.;  čásť  starého  kláštera  (St. 
Aubin)  přeměněna  v  soudní  palác;  divadlo, 
krásné  kasárny,  radnice,  arsenál,  rozsáhlé 
archaeolog.  museum,  obrazárna,  dále  3  ne- 
mocnice, blázinec,  ústav  pro  hluchoněmé, 
pro  slepce,  káznice  a  j.  Průmysl  je  v  N-u 
velice  vyvinut,  podporován  jsa  blízkými  doly 
kamenouhelnými ;  továrny  na  ocelové  a  že- 
lezné zboží,  nlavně  průmysl  nožířsk^^,  dále 
na  porculánové  nádobí,  na  olej,  mýdlo,  ta- 
bák, kávové  náhražky,  na  Čokoládu,  pivo- 
vary, slévárny,  škrobárny,  papírny  a  mn.  j.; 
hlučné  trhy  na  obilí  a  dobytek.  N.  je  sídlem 
biskupa,  prov.  úřadův,  obchodního  soudu  a 
tribunálu,  několika  učen.  společností.  O  vzdě- 


lání vedle  četných  nižších  škol  pečuje  prů- 
myslová škola,  vzděl.  ústav  pro  učitele,  bisk. 
seminář,   střední   chlapecká   škola   a  j.   — 

V  nejstarší  době  byl  N.  hl.  m.  Aduatukův  a 
sdílel   společné    osudy    s    celou    provincií. 

V  novověku  napaden  byl  několikráte  Fran- 
couzi: po  prvé  r.  1692,  kdy  pod  hradbami 
dlel  sám  Ludvík  XIV.  a  obléháni  řídil  Vau- 
ban,  město  odporovalo  toliko  6  dni,  kdežto 
posádka  v  citadelle  teprv  po  30  dnech  čestně 
kapitulovala.  Ale  již  r.  1695  odňat  N.  zase 
Vilémem  III.  Oraňským,  aby  dle  barriěrního 
traktátu  r.  1715  obsazen  byl  HoUanďany 
trvale.  R.  1746  po  druhé  zmocnili  se  města 
Francouzi,  kteří  mírem  Cášským  vydali  N. 
Rakušanům.  Cis.  Josef  II.  dal  hradby  města 
pobořiti,  citadella  zbořena  však  Francouzi  ve 
Velké  revoluci.  Leč  již  r.  1817  obnovena 
opevnění,  až  r.  1866  hradby  znova  byly  od- 
straněny, začež  k  sesíleni  posice  zřízeno 
v  okolí  několik  pevnůstek. 

Namyslov  (Namslau),  kraj.  město  v  Prus. 
Slezsku,  ve  vlád.  ob  v.  vratislavském,  na  ř. 
Vejde  a  želez,  stanici  trati  Vratislav-Tarno- 
vice  a  Opolí-N.,  má  6328  ob.  (1895),  katol. 
a  evang.  kostel,  sirotčinec,  zámek,  dříve  kom- 
mendu  Něm.  řádu,  strojírnu,  cihelnu,  liho- 
var, pivovarství,  obuvnictví,  Inářstvi  a  četně 
navštěvované  výroč.  trhy. 

Hanalmo,  přístavní  m.  na  vých.  ostrova 
Vancouverova  v  Britské  Columbii,  při  ústi 
řeky  t.  jm.,  má  6512  obyv.,  doly  kameno- 
uhelné. 

N&nás  [nánášj,  Hajdú-N.,  město  v  uher- 
ské župě  hajducké,  stanice  želez.  dr.  Debre- 
cín-Bůd-Szent-Mihály,  má  14.457  obyv.  maď. 
(1890),  reform.  gymnasium,  okr.  soud,  vče- 
lařství, dobytkářstvi,  sadařství. 

HaAa  Báliib  (Naina,  Nena  Sahib), 
vůdce  východoindického  povstání  r.  1857 
(♦  1825).  Byl  z  brahmanské  rodiny  dekkan- 
ské  a  přijat  za  vlastního  od  BadŽi-Raa,  po- 
sledního peišvy  mahratského,  po  jehož  smrti 
domáhal  se  dědictví  processem,  ale  byl  od- 
mítnut Anghčany.  Ze  jmění  vlastního  zbylo 
mu  tolik,  Že  mohl  nádherně  žíti  ve  své  re- 
sidenci bithúrské  (u  Kánpúru).  Za  povstání 
r.  1857  velel  Kánpúrským  a  krutě  řádil  proti 
Evropanům  (v.  KánpúrV  Po  skončení  jeho 
zavezen  do  Nepálu,  kde^  stopa  jeho  mizí. 

Nanoy,  víska  v  Čechách  blíže  Silberba- 
chu,  hejtm.,  okr.  a  fara  Kraslice,  pš.  Silber- 
bach;  3  d.,  22  obyv.  n.  (1890),  obora  a  my- 
sli vna. 

Hanov  [nansij,  hl.  m.  frc.  dep.  Meurthe- 
ct-Moselle,  na  lev.  bř.  Meurthy  a  průplavu 
marnsko-rýnském,  důležitá  stanice  Východ, 
dráhy  s  četnými  odbočkami,  má  96.148  ob. 
(1896).  N.  je  půvabné  město  rázu  moderního, 
ač  vykazuje  se  zajímavými  budovami  ze  starší 
doby;  děli  se  na  Staré  a  Nové  město,  jež 
obklopena  jsou  lidnatými  předměstími.  Staré 
město  s  nepravidelnými  ulicemi  obklíčeno 
jest  příjemnými  promenádami.  Z  hlav.  nám. 
Starého  města  de  la  Carriěre  prochází  se 
vítězným  obloukem,  zbudovaným  kr.  Stani- 
slavem r.  1757,  na  překrásné  nám.  Stanisla- 


1008 


Nan-cang-fu  —  Nanini. 


vovo  {pláce  Stanislas),  utvořené  v  podobě 
rovnoběžníka  nádhernými  budovami  se  stej- 
nou fagadou  (radnicí,  biskupstvím,  divadlem 
a  j.)i  v  rozích  monumentální  fontány.  Střed 
označuje  bronzová  socha  krále  Stanislava. 
Z  četných  chrámů  vynikají:  kathedrála  (No- 
tre  Dante),  zbudov.  1703—42;  moder,  chrám 
v  gotice  ze  XIII.  stol.  provedený,  St.  Epvre; 
kostel  des  Cordeliers  z  XV.  stol.  s  hrob- 
kami vévodskými  v  kapli  ze  XIII.  stol.,  zre- 
staurované společným  nákladem  Francie  a 
Františka  Lotrinského,  manž.  Marie  Terezie ; 
dále  kostel  Bon  Secours  s  hroby  Kat.  Opa- 
littské,  kr.  Stanislava,  Mar.  Leszczyáské  a  j. 
Z  budov  světských  nejzajímavější  je  bývalý 
palác  vévod.  ze  XIV.  stol.,  nyní  museum 
lotrinské,  universita,  býv.  vládni  palác,  nyní 
voj.  velitelství,  akad.  malířská  atd.  N.  honosí 
se  krásnými  branami  (uvádíme  porte  de  la 
Craffe  z  r.  1463)  s  množstvím  pomníkův  za- 
sloužilých mužův,  z  nichž  mnozí  jsou  zdejší 
rodáci,  jako  agronom  Math.  Dombasle,  gen. 
Drouot,  malíř  Claude  Lorrain,  ryjec  J.  Cal- 
lot,  karikaturista  Grandville,  básník  P.  Grin- 
goire  a  mn.  J.  —  Důležité  místo  zaujímá  N. 
ve  franc.  průmyslu  a  obchodě;  po  r.  1870 
přeneseno  sem  ze  Štrasburku  velké  nakla- 
telství  Berger-Levrault,  četné  továrny  na 
fianel,  sukna,  vlněné  čepice,  na  klobouky 
(jm.  slaměné),  hud.  nástroje,  stavbu  strojův, 
umělecké  sklo;  provazárny,  pivovary,  mlýny 
atd.  V  přístave  čilý  obchod  (kol  237.400  ť) 
se  železem,  osadn.  zbožím,  uhlím,  stavebním 
dřívím.  Živé  trhy  na  obilí,  vlnu,  víno,  chmel; 

{)roslulé  výšivky  a  květinářství.  —  O  vzdě- 
ání  postaráno  jest  universitou  (fak.  lékař., 
věd  a  písemnictví,  právnická)  a  školou  lé- 
kárnickou; dále  je  tu  škola  lesnická,  bisk. 
seminář,  ústav  pro  vzdělání  učitelův  a  uči- 
telek, hudební  konservatoř,  umělecká  škola, 
chem.  ústav;  lycea;  veřejná  knihovna  (88.000 
sv.  a  12.000  rukopisů),  universitní  knihovna 
s  37.000  sv.,  museum  malířské  a  sochařské, 
přírodovědecké,  lotrinské  historické,  zahrada 
botan.  a  mn.  j.  Vedle  četných  soukromých 
škol  22  škol  ob.  veřejných.  —  N.  má  několik 
vědeckých  společností  (akad.  Stanislava,  lé- 
kařskou společnost,  spol.  pro  archaeologii 
lotrinskou,  přátel  uměni  atd.).  Te  sídlem  vyš- 
ších úřadův  civilních  i  vojenských,  biskupa, 
2  konsistoří  protestantských,  rady  židovské 
(svnagoga),  appcllačního,  porotního  a  obchod- 
ního soudu,  četných  konsulů,  ňliálek  něko- 
lika bank.  Z  dobročinných  ústavův  uvádíme 
2  nemocnice,  chudobinec,  8  sirotčinců,  ústav 
pro  hluchoněmé,  pro  nevidomé  a  j.  ~  N. 
připomíná  se  jiŽ  v  IX.  stol.;  vzrůstati  po- 
čalo, když  vévodové  lotrinští  r.  1163  pový- 
šili je  na  své  sídelní  město;  trpělo  častými 
útoky  nepřátelskými.  R.  1477  padl  pod  hrad- 
bami jeho  při  druhém  pokuse  o  město  Ka- 
rel Smělý.  Ke  konci  XVI.  stol.  vzrůstá  N. 
znamenitě  založením  Nového  města  a  okraš- 
lováno jest  štědrými  vládci,  tak  že  pro  svou 
krásu  a  nádheru  dvorského  života  stalo  se 
příslovečným.  R.  1633  poprvé  obsazeno  frc. 
vojskem  až  do  r.  1660;    po  druhé  v  1.  1661 


až  1697.  Po  míru  Vídeňském  (1735)  sídlil  tu 
vypuzený  král  polský  Stanislav  Leszcz3rúski, 
jehož  doba  byla  pro  N.  dobou  zlatou.  Po 
smrti  jeho  (r.  1766)  připadlo  trvale  FraDcii. 
Když  r.  1871  stalo  se  pohrán,  městem  Fran- 
cie, značně  vzrůstalo  a  pilně  opevňováno 
bylo  četnými  pevnůstkami  v  okolí.  —  Srov. 
Cayon,  Histoire  physique,  civile  etc.  de  N. 
(N.,  1846);  Courbe,  Les  rucs  de  N.  dn 
XVI«  siěclc  á  nos  jours  (t.,  1886,  3  sv.). 

Nui-6uig-fú,  hl.  město  čínské  provÍBcie 
Kiang-si,  na  28®  37'  s.  S.  a  115®  bTf  v.  d.,  na 
počátku  delty  ř.  Kia-kiangu,  ústící  se  do 
jez.  Pojangu,  má  nyní  toliko  100.000  obyv., 
neboť  v  posledním  století  značné  pokleslo 
ze  sídelního  města  cis.  princů.  Le2í  v  úrodné 
krajině,  je  pravidelně  stavěno  a  vyniká  či- 
stotou. Důležito  je  jako  obchodní  středisko 
pro  porculánové  zboží,  vyráběné  na  ▼.  břehu 
jez.  Pojangu  a  v  údolí  Kia-kiangu  Katolické 
missie. 

Naadalme,  vesnice  v  nicaragujském  dt  p. 
Granadě  s  2500  ob.  V  okolí  pěstuje  se  ká- 
vovník, kakaovník  a  rýže. 

Nuida,  zooL,  v.  Rhea. 

NanebeTStoapeni  v.  Assumptio  a  Je- 
žíš Kristus,  str.  3326. 

Huiebevzetí  v.  Assumptio  a  Marie  1>, 
str.  842  b  a  843  a. 

Naiif^  Parbát,  Dijarmir,  Diamer, 
massiv  na  35«  30'  s.  š.  74*' 30*  v.  d.  na  sev.- 
záp.  hranici  Kašmíru,  jímž  na  záp.  končí  se 
centrální  pásmo  Himaláje,  zdvihá  se  do  výáe 
8120  m  a  ční  strmě  o  2000  m  nad  okolní 
hornatinu.  Nejvyšší  čásť  N.  P-u  jest  pro  pří- 
lišnou sráznost  svahů  téměř  sněhu  prázdna; 
níže  vznikají  ledovce,  z  nichž  Tarčingský 
v  údolí  Astorském  sestupuje  až  k  2865  m. 
Pod  sev.-záp.  svahem  N.  P-u  protéká  v  pro- 
pastném údolí  řeka  Indus,  jež  r.  1841  sřítiv- 
šími  se  massami  skal  byla  zastavena,  leč 
překonavši  mohutnou  hráz  asi  600  milí.  m' 
vlnou  10  m  vysokou  řítila  se  do  roviny 
Atocké,  zničila  množství  vesnic,  zahubila  500 
mužů  z  vojska  Sikhů  a  zadržela  řeku  Kabúl 
32  km  od  jejího  ústí. 

Nans^asald  v.  Nagasaki. 

Nang^s  [nánží],  hl.  m.  arrond.  Provins 
ve  tr.  dep.  Seine-et- Marné,  při  linii  VfdL 
dráhy  Paříž-Troyes,  má  (1891)  2681  {}2ko 
obec  2885)  obyv.  Starý  kostel  z  XIII.  stol^ 
zbytky  hradu  z  XIII.  a  XIV.  stol.  Obchod 
s  obilím  a  dobytkem.  Památné  je  bitvou  dne 
17.  ún.  1814,  v  níž  Rakušané  a  Rusové  po- 
raženi marš.  Neyem. 

Naa-hal  v.  Čínské  moře. 

Hanini:  1)  N.  Giovanni  Maria,  hud. 
skladatel  ital.  (*  kolem  1540  ve  Vallerané  — 
1 11.  března  1607  v  Říme),  zakladatel  mladší 
tak  zv.  římské  školy  hudební  (y.  Itálie, 
str.  924  a).  V  1.  1571—75  byl  v  Římé  kapel- 
níkem v  chrámě  Santa  Maria  Maggiore  a 
otevřel  s  Palestrinou  školu  hudební.  R.  1575 
vyměnil  místo  toto  s  kapelníkem  francouz- 
ského chrámu  sv.  Ludvíka  a  vstoupiv  1577 
do  služeb  papežových  stal  se  kapelníkem 
1604.  N.  i  jako  skladatel  šel  po  stopách  Pa- 


Nanismus  —  Nánosek. 


1009 


lestrinových.  Jeho  šestihlasý  zpěv  vánoční 
Hodie  nobis  coelorum  rex  zpívá  se  při  boho- 
službách papežových  podnes.  Na  poli  cír- 
kevní hudby  má  vůbec  nemalý  význam.  Sklá- 
dal zpěvy  vícehlasé,  osmihlasé  Žalmy,  3-  až 
5hlasá  motetta,  madrigály  a  kanzonetty,  jichž 
se  mnoho  zachovalo  a  v  partiturách  vy- 
dáno. 

2)  N.  Giovanni  Bernardino,  synovec 
před.  (•  1560  —  f  1624},  skladatel  a  kapel- 
ník v  některých  chrámech  římských  (v.  Itá- 
lie, str.  924  a). 

Hanismiu  n.  nanosomie  značí  trpas- 
ličí habitus,  jejž  možno  roztříditi  ve  dvé 
skupin.  V  prvou  skupinu  náležejí  trpaslíci 
proportionálně  vyvinutí,  totiž  takoví,  kteřf 
od  normálního  člověka  liší  se  pouze  tím,  že 
jsou  neobyčeině  malí,  majíce  jinak  vSecky 
údy  a  ústroje  správně  a  souměrné  vyvinuté. 
Druhou  skupinou  jsou  trpaslíci,  u  kterých 
pozorujeme  nápadné  nepoměry  velikosti  jed- 
notlivých části  těla,  na  př.  hlavy  neb  kon- 
četin k  trupu,  při  zakrslém  vzrůstu  povšech- 
ném. Příčina  n-mu  prostého  jest  nám  dosud 
neznáma.  Někteří  autoři  uvádějí  n.  ve  pří- 
činnou souvislost  s  anormálnim  vývojem 
mozku  (mikrocephalie,  anencephalie,  'hydro- 
cephalie,  porencephalie) ;  zdá  se  vŠak,  že  ne- 
právem, spíše  pravděpodobným  jest,  že  ne- 
známá příčina  způsobuje  zároveň  oboji  změny. 
N.  je  též  podstatnou  vlastnosti  celých  trpas- 
ličích národků  v  střed.  Africe.  Příčinou  n*mu 
disproporci onálního  bývají  především  cho- 
robné poruchy  vzrůstu  kostry  (rhachitis, 
chondrodystrophia  foetalis,  cretinismus,  sy- 
filis). Kml. 

Nanldii,  franc.  nanquin,  jest  velmi  hustá 
bavlněná  tkanina  žlutavé  barvy,  původu  čín- 
ského, jež  tká  se  z  nejlepšího  bavlněného 
přediva.  V  r.  1850  a  potom  v  následujících 
letech  užívalo  se  této  látky  na  mužské 
svrchní  zpodky  (kalhoty),  jako  se  nyní  po- 
užívá látek  bavlněných  nebo  lněných  na  so- 
kolské kroje.  V  nejnovější  době  béřeme  n. 
na  postelní  prádlo  a  šijeme  z  něho  tak  zv. 
sypký,  do  nichž  se  peří  nasejpá.  Barva  jejich 
jest  buď  bledě  žlutavá,  modrá,  červená  n.  bílá 
I  co  do  jemnosti,  hustoty  a  stálosti  barvy 
rovná  se  n-u.  Ppp. 

Van-kiiiS^  (t.  j.  »sídelní  město  Jihu«, 
5roti  Pe-kingu  >síci.  m.  Severu«),  hl.  m.  čín- 
ské prov.  Kiang-su,  na  prav.  bř.  Jang-tse- 
ciangu,  210  km  od  ústí  jeho,  bylo  sídelním 
n.  dynastie  Mingů  a  nejlidnatějším  městem 
ivěta.  Přenesením  residence  císař,  do  Pe- 
cingu  značně  pokleslo  a  v  revoluci  Tai- 
>ingů  r.  1853  téměř  úplně  bylo  zničeno. 
Proslulá  porculánová  věž  vedle  četných  mo- 
inmentálních  staveb  zbořena;  obyvatelstvo 
i2  na  několik  tisíc  ubožáků  rozehnáno  nebo 
^ovražděno.  V  poslední  době  opět  se  zdvihá 
se  svého  úpadku  a  má  nyní  asi  130.000  duši. 
M.  je  sídlem  mistokrále  a  prov.  úřadů,  gene- 
"ála  mandžuského  a  mnoha  křest  missii.  Tu 
^zen  státní  arsenál,  státní  námoř.  škola, 
iskáma.  N.  jako  středisko  duševního  života 
čínského  je  navštěvován  četnými  studujícími 

Ottův  Slovník  Naučný,  sv.  XVH.  25/5  1901. 


a  pyšní  se  bohatými  knihovnami.  Památné 
jsou  hroby  čínských  císařů.  V  průmyslu  za- 
ujímá přední  místo  v  oboru  textilním,  po- 
užívaje žlutavé  bavlny  v  okolí  pěstované 
k  výrobě  látky  nazývané  nan kinem  (v.  t.). 

Vaa-koa  (Nan-kao),  vesn.  v  čínské  prov. 
Pe-či-li,  as  100  km  na  severozápad  od  Pe- 
kingu. Dle  ní  nazváno  divoce  romantické 
pohoří,  po  jehož  hřebenu  postupuje  Veliká 
Zeď.  rrůsmykem  t.  jm.  vede  čilá  karavanní 
cesta  z  Pe-kmgu  do  kalganu  a  Ruska.  Cesta 
tato,  jíž  vpadávali  vždy  útočníci,  mezi  nimiž 
i  Džingischán,  do  Čínské  říše,  je  strategicky 
důležitá,  pročež  byla  dobře  opevněna.  Ale 
opevnění,  jmenovitě  tvrz  Chu-jang-kvan,  jsou 
v  malebných  rozvalinách. 

Nui-lui||^  (Nan-šan,  Již.  pohoří),  řada 
horských  hřbetů  v  jižní  Číně,  táhnoucí  se 
obloukem  od  záp.  k  výcb.  a  dosahující  výšky 
800—1000  m.  Jest  předělem  mezi  poříčím 
Jang-tse-kiangu  a  Si-kiangu,  jehož  pobočka 
Kuei-fung  spojena  jest  kanálem  pohoří  pro- 
cházejícím se  Siang-kiangem,  pobočkou 
prvého  veletoku.  Na  sev.  straně  jsou  roz- 
sáhlé pánve  kamenouhelné.  Nu. 

Nannarelll  Fa  bio,  básník  ital.  (*  1825 
v  Římě  —  t  1894).  Studoval  ve  Viterbě  a 
v  Římě,  účastnil  se  hnutí  v  r.  1848,  r.  1860 
stal  se  prof.  aesthetiky  na  milánské  Aka- 
demii a  od  r.  1870  přednášel  o  italské  lite- 
ratuře na  universitě  římské.  Jako  básník 
družil  se  ke  škole  římské,  jež  hleděla  oži- 
viti klassické  tradice  moderním  duchem. 
Uveřejnil:  Poesie  (1853);  Nuove  poesie  {\Zh6)\ 
novelly  Guglielmo,  Giulia  a  Lucia;  biograni 
Giovanni  Torlonia  (1859);  visi  Dante  e  Bea- 
trice  (1865V,  Studi  comparativi  sui  canti  po- 
polari  di  Áriena  (1871);  Nuovi  canti  (1875); 
Nuove  liriche  (1881);  Estetica  del  diavolo 
(1884);  soubor  noveíl  Usca  la  Settimia  (1886) 
a  přeložil  Lenauova  Fausta. 

Nanninl:  1)  N.  Agnolo  viz  Firen- 
zuola.  —  ai  N.  Giovanni  v.  Nanini. 

NanomeUe  neb  mikromelie  jest  cho- 
robné zastavení  neb  omezení  vzrůstu  kostí 
končetinových.  Následkem  toho  končetiny 
zůstávají  nápadně  krátkými,  měkké  části  pak 
celkem  do  normálních  proporcí  vyrůstajíce 
jsou  nepoměrně  veliké  pro  zakrslý  skelet 
končetin  nanomelických.  Kůže  jest  chabá, 
řasnatá;  zpravidla  tuk  podkožní  bývá  velmi 
rozhojněn,  neb  vazivo  podkožní  značně  pro- 
sáklé. Příčinou  jest  choroba  zvaná  chondro- 
dystrophia foetalis,  vyznačující  se  nedosta- 
tečným vzrůstem  chrustavky  budoucích  kostí 
a  časným  zastavením  endochondrálného 
zkostnatění.  Kml. 

Nános,  geol.,  v.  Alluvium  a  Diluvium. 

Nánosek,  též  nosník,  u  přílby  národů 
východních  nebo  jinde  u  přílbic  železný  (ko- 
vový) proutek  nahoře  sesílený  nejČastěji 
srdcovitě,  aby  nemohl  propadnouti,  a  běžící 
otvorem  ve  stínítku  přílby,  ke  které,  ne- 
bylo-li  ho  v  boji  potřebí,  přidržen  nad  stí- 
nítko vyzdvižený  šroubkem,  kdežto  v  boji 
samém  visel  pevně  přede  středem  obličeje, 
nahrazuje  drahé  hledí.  PM. 

64 


1010  Nanosomia  —  Nansen. 


Hanosomla  v.  Nan ismus. 
Hanotras^wi,  zool.,  v.  Antilopy  str.  458  b. 
Hansen:  1)  Peter,  spisov.  dánský  {*  1861 


břehu,  jejž  potom  sledoval  aŽ  po  Umiviks- 
fjord,  a  odtud  nastoupil  15.  srp.  1S88  do 
vnitrozemí.  S  počátku  měl  za  cíl  Christians- 


v  Kodani).  Stal  se  opposičním  žurnalistou,  haab  na  záp.  pobřeží,  zaměřil  však  pozděJL 
redigoval  »Af  Dagens  Kronike«  (1889—90)  více  k  jihozáp.  na  Goodthaab  a  3.  říj.  šťastné 
a  jest  tou  dobou  literárním  rádcem  v  ko- 1  dorazil  k  Ameralikfjordu,  odkudž  již  snadno 
dánském   knihkupectví   Gyldendalově.    Své   dostihl  cíle  svého.  Nezastihnuv  již  lodi  k  ná- 


nehluboké,    smyslné    knihy    napsal    velmi 


vratu  do  vlasti,  ztrávil  zimu  v  Grónsku  a 


obratně  a  slohové  jemně,  leč  právě  této  užil  doby  té  k  zevrubnému  studiu  Života 
přednosti  neměly  překlady,  jimiž  N-ovy  kni-  grónských  Eskvmáků,  načež  v  kvétnn  1^9 
hy  hojně  se  šířily  mimo  Dánsko.  Jsou  to: ,  vrátil  se  do  Cnristianie.  Cesta  tato,  již  N. 
Uhge  Mennesker  (1883);  Kořte  Věje  (1890) ;  I  popsal  v  díle  Paa  ski  over  Gronland  (1890), 
Et  Hjem  (1891);  Fra  Rusaaret  (1892);  «/u/f es  mimo  četná  pozorování  meteorologická,  astro- 
Dagbog  (1893);  Maria  (1894);  Guds  i^reií  j  nomická  a  magnetická  přinesla  jistotu,  že  vni- 
(1895).     Poslední    novelly    N-ovy    vzbudily  |  tro  Grónska,  zdvihající  se  do  výše  2716  w. 


obecnou   ošklivost   (na   př.  Troskabspróven). 
Dramatem    Judits  Agteskab  (1898)   druží  se 


jest  napořád  pokryto  sněhem,  na   okrajích 
pak  lemováno  rozsáhlými  ledovci,  tak  že  p>o- 


N.   k  £.  firandesovi.     Česky   přel.  »Marii«  \  dává  přibližný  obraz  ledové  doby  diluviálm. 
F.  L.  Pavlišta,  »Šfatné  manželství*  Jar.  Distl.  i  Vědecké  výsledky  této  cesty  sneseny  v  díle 
2)  N.  Fridtjof,  cestovatel  norský  (♦  1861 1  vydaném  s  H.  Mohnem  Wissenscha ft liché  Er- 
ve   Store-Fr6en  u   Christianie),  studoval  od    gebnisse  von  Dr,  F.  Nansens  Durchquerung  v. 


r.  1880  na  universitě  Christian ské  vědy  pří 
rodní,  jmenovitě  zoologii,  účastnil  se  1882 
s  lovci  tuleňů  na  lodi  Vikingu  výpravy  do 
Sev.  Ledového  moře  a  stal  se  potom  kon 


GrÓnland  i888  (Ergánzungsheft  k  »PeteraL 
Mitth.«  No.  105,  Gotha,  1892) ;  vedle  toho  se- 
psal ještě  národopisné  dílo  Eskimolio  (1891). 
N.  zamýšlel  vypraviti  se  po  druhé  do  Grón- 


servátorem  v  přírodovědeckém  oddělení  mu-   ska,  avšak  upustil  od  toho  záměru  ve  pro- 
sea  v  Bergách.    Za  účelem  hlubších  studií   spěch  výpravy  k  sever,  točně.    Na  základe 


zoologických  prodlel  r.  1886  v  Pavli  a  v  zoo- 
logické stanici  neapolské,  jíž   byl  tak   na- 


toho,  že  některé  předměty  ze    ztroskotané 
lodi  »Jeanette«,  dále  dříví  sibiřské  a  j.  před- 


dŠen,  že  po  svém  návrate  usiloval  o  zřízení   mety  od  sev.  pobřeží  asijského  objevily  se 
podobných    stanic    v    Norsku.    Výsledkena    v  proudu  při  vých.  pobřeží  grónském,  vy 


těchto  prací,  v  nichž  N.  zabýval  se  hlavně 
červy,  později  i  nejnižšími  obratlovci,  jsou 
mimo  drobné  články  po  časopisech:  Bidrag 


budoval  si  theorii  o  proudu  mořském,  jenž 
od  ostrovů  Novosibirskách  bére  se  severně 
od  země  Frant.  Josefa  do  končin  mezi  Grón- 


til  myiostomernes  anatomi  og  histologi  (Udg.  skem  a  Špicberky,  a  vyslovil  domnění,  že 
af.  Bergens  museum,  1885;  vyznamenáno  zla- ;  by  s  tímto  proudem  bylo  snad  možno  do- 
tou  medaillí  Frielesovou);   Forelobig  medde-  j  sici  sev.  točny.  Soukromými  sbírkami  i  pod 


felse  om  undersógelser  over  centralnervesyste- 
mets  bygning  hos  ascidierne  gamt  hos  myxine 
glutinosa   (Bergens    mus.   aarsberetning    for 


porou  vlády  norské  dostalo  se  mu  hojných 
prostředků,  tak  že  mohl  1893  vydati  se' na 
cestu  na  lodi  »Fram«,  k  této  výpravě  zvlášf 


1885,  1886);  Ňerveelementerne  dereš  structur  pevně  zbudované.  Opustiv  Vardó  22,  čte 
og  sammenháng  i  centralnervesystemet  (Nord.  plul  nejprve  k  pobřeží  sibiřskému,  v  Chaba- 
med.  archiv,  1887);  The  structure  and  combi-  rovu  u  průlivu  Jugorského  přijal  na  paluba 
nation  of  the  histological  elements  of  the  cen-  34  tažných  psů,  potom  bral  se  Karským  mo- 
tral  nervous  systém  (Bergen,  1887);  Lavsta-  řem  k  mysu  čeljuskinovu,  ale  nemoha  pro 
aende  dyrs  og  planters  uaturhistorie  (s  J.  mělké  moře  dostihnouti  ústí  Olenku,  kde 
Brunchorstem,  1887);  A  Protandric  Herm-  chtěl  své  psy  rozmnožiti,  obrátil  se  k  se- 
aphrodite  {Myxine  glutinosa  L.)  amongst  the  věru.  Na  78®  50'  s.  š.  a  133®  37'  v.  d.  uvázla 
Vertebrates  (Bergens  mus.,  1887);  později  za-  loď  v  ledu  a  n«;rsena  k  severozápadu,  v  pro- 
býval  se  též  studiem  o  vývoji  kytův  a  vy-  i  sinci  1894  pak  překročila  největší  sev.  šířku, 
dal  s  Guldbergem  On  the  Development  and  dotud  dostiženou  (83®  24'):  avšak  sev.-záp. 
Structure  of  the  Wale  (Bergens  mus.  V.,  i  směr  proudu  přiměl  N-a,  že  14  bř.  1895  na 
1894).  Výprava  Pearyho  do  vnitrozemí  grón-  83®  59'  sev.  š.  a  102®  27'  v.  d.  opustil  loď  a 
ského  r.  1886  vzbudila  v  něm  neobyčejný  v  průvodu  poručíka  Johansena  hleděl  na  sa- 
zájem  pro  krajiny  polární,  tak  že  r.  1887  nich  dosíci  točny.  Nicméně  obtížná  cesta  po 
odhodlal  se  podniknouti  cestu  napříč  Grón-  nerovném  ledu,  jenž  čím  dále  tím  byl  horši, 
skem,  avšak  od  pobřeží  vých,,  kdežto  vše-  a  vysílenost  psů  donutila  jej  na  86^  14'  s.  i 
cky  ostatní  výpravy  vyšly  směrem  opačným,  k  návratu,  i  dorazil  6.  srp.  1895  k  zemi  cis. 
Jsa  tělesně  neobyčejně  otužilý,  výborný  lo-  Frant.  Josefa.  Přezimovav  tam  na  jihových. 
vec  a  mistr  na  lyžích,  vydal  se  s  podporou  |  pobřeží,  vydal  se  19.  kv.  1896  se  svým  dra- 
kodaňského  velkoobchodníka  Aug.  Gamela  '  hem  v  eskymáckých  kajacích  na  záp.  a  ne- 
v  průvodu  3  Noru  a  2  Laponců  přes  Anglii  nadále  setkal  se  u  mysu  Flora  s  polární  vý- 
na    Island    a    odtud    na    lodi   lasón    přibyl    pravou  Jacksonovou.    Na  její  lodi  vrátil  šc 


k  vých.  pobřeží  grónskému.  Po  dvanáctiden- 
ním  zápasu  s  ledovou  tříští,  do  níž  po  vy- 
stoupení z  lodi   byl  na  2  člunech  vnikl  pod 


13.  srp.  1896  do  Vard5.  Již  30.  srp.  přibyla 
do  norského  přístavu  Skjarvo  za  vedeni  ka- 
pitána Sverdrupa  také  N-ova  loď  úplně  ne- 


65®  30'  sev.  š.,  dostal  se  na  60®  30'  s.  š.  ku '  porušena,  jež   nesena  jsouc  proudem    dále 


Nansouty  —  Nantes. 


1011 


dosáhla  85®  57'  sev.  š.  na  66®  v.  d.  Výprava 
tato,  třeba   nedostihla  točny,   přece   náleží 
k  nejšfastnějšim   a   nejúspěšnějším    cestám 
polárním.    Ziskánoť  ohromné  množství   no- 
vých pozorování  o  směru  a  síle  větru,  o  tep- 
lotě a  slanosti  vody  mořské,  o  mořských 
proudech,  zemském  magnetismu,  polár.  záři 
a  j.,  dále   potvrzena   úplně   N-ova   theorie 
o  mocném  proudu  mořském  v  Sever,  moři 
Ledovém,  který  časem  zvi.  v  létě  (dle  směru 
větru)  mívá  též  směr  opačný,  zjištěno,  že  od 
ostrovů  Novosibirských  a  země  Frant.  Josefa 
na  sev.  snad  až  za  točnu  rozkládá  se  hlu- 
boké moře  (měřeno  do  3800  m),  ovšem  po 
celý  rok  spoustami  ledu  pokryté,  a  poznáno 
konečně    dle   různé  teploty   v  jednotlivých 
vrstvách  vody  mořské,  Že  proud  Golfský  je- 
ště do  těchto  končin  zasahuje;    po  stránce 
topografické  opravena    Payerova  mapa   na 
sev.  Země  cis.  Frant.  Josefa  a  objeveno  ně- 
kolik malých  ostrovův.    Osudy  své  výpravy 
vylíčil  N.  ve  spise  Fram  over  Polhavet  (čes. 
pod  názv.  »Na  severní  točnu«  1898,  u  Otty), 
kdežto   vědecké   výsledky  zpracovává  řada 
učenců  za  redakce  N-ovy  s  názvem  The  Nor- 
wegian  North  Polar  Expedition  iSg3 — i8g6. 
Scientific  Results   (Lipsko,  1900  a  n.),  jehož 
dosud  vyšly  2  díly.  p, 

Hauouty  [nansuti]  Etienne  Antoine 
Marie  Champion  [sanpion],  hrabě,  gene- 
rál franc.  (♦  1768  v  Bordeaux  —  f  15.  ún. 
1815  v  Paříži).  R.  1785  vstoupil  do  vojska  a 
již  r.  1793  stal  se  plukovníkem  jízdy.  Bojo- 
val ve  válkách  republiky  na  Rýnu,  povýšen 
r.  1799  na  generála  brigádního,  válčil  v  Por- 
tugalsku, postoupil  r.  1803  na  divisionáře, 
útočil  u  Slavkova  r.  1805  v  čele  kyrysníků, 
vyznamenal  se  v  bitvách  u  Jílového  {EyUu\ 
Friedlandu  r.  1806—7,  u  Asper  (Esslink)  a 
Vagramu  r.  1809  a  u  Borodina  r.  1812,  kdež 
byl  i  poraněn.  Ve  mnohých  bitvách  jízda 
iím  výtečně  vedená  rozhodla  vítězství.  Po 
bitvě  u  Friedlandu  vyznamenán  řádem  čestné 
legie  a  povýšen  na  hraběte  říšského  a  r.  1813 
jmenován  nejvyšším  generálem  dragounův. 
Znamenitě  potom  N.  si  vedl  r.  1813  v  bit- 
vách u  Drážďan,  Vachavy  (Lipska)  a  Ha- 
navy,  rovněž  r.  1814  u  Brienne,  Montmirailu, 
!3hampaubertu  a  Craonne.  Za  prvního  krát- 
kého panování  Bourbonů  po  vypovězení  Na- 
poleona I.  na  Elbu  učiněn  capitaine-lieute- 
lantem  osobní  stráže  královské.  FM. 

Nan-ian  v.  Nan-ling. 
VanterrB  [nantérj,  m.  ve  franc.  depart. 
5eine,  arrond.  St.  Denis,  na  úpatí  Mont  Va- 
érienu,  příst,  na  Seině,  stan.  Západ,  dráhy, 
ná  (1891)  9093  (jako  obec  10.430)  obyv.  To- 
rárna  na  tužky,  chemikálie,  ocet,  hořčici.  N. 
e  rodištěm  sv.  Genovefy,  na  jejíž  paraět 
:a2doročně  bývá  tu  korunovace  růžové  krá- 
ovny. 

Vantes  [nant],  hl.  m.  franc.  dep.  Loire- 
nférieure,  na  pr.  břehu  Loiry,  jež  se  tu  na 
•  ramen  dělí  a  přijímá  říčky  Erdre  a  Sěvre 
lanť.  skou,  52  km  od  moře,  uzel  Orléanské 
Západní  dráhy  s  četnými  odbočkami,  má 
1896)    123.902  ob.    Krásné  nábřeží  spojeno 


jest  20  mosty,  z  nichž  některé  staré  (pont 
de  Pirmil  ze  XVI.  stol.),  s  ostrovy  a  protěj- 
ším břehem.  Ulice  jsou  nepravidelné,  nej- 
krásnější je  cours  Cambronne,  ozdobená  so- 
chou tohoto  generála,  dále  cours  St.  Pierre 
a  St.  André  a  j.  Z  náměstí  vyniká  pláce 
Royale  z  r.  1790  s  monumentální  fontánou, 
nám.  Ludvíka  XVI.  s  jeho  sochou.  Mohutně 
působí  gotická  kathedrála  sv.  Petra,  založ. 
Janem  v.,  vév.  bretonským,  r.  1434,  na  mí- 
stě, kde  stávala  basilika  ze  VI.  stol.  sv.  Fe- 
lixem zbudovaná;  kathedrála  dokončena  te- 
prve r.  1885.  Chová  náhrobky  vév.  breton- 
ského  Františka  II.  od  M.  Colomba  z  r.  1507, 
gener.  Lamoriciěra  z  r.  1879  a  j.  Ostatní 
chrámy  (St.  Nicolas,  Ste.  Madeleine  atd.) 
jsou  z  doby  moderní.  Z  budov  světských 
zajímavý  jest  hrad  vévodů  bretonských,  zal. 
r.  1466  Františkem  II.,  v  XVII.  a  XVIII.  st. 
restaurovaný;  fagada  provedena  je  v  gotice 
bretonské;  bursa  (1792— 1812)  a  Grand Théá- 
tre  od  Mathurina  Crucy,  radnice,  Palais  de 
justice ;  bohatá  galerie  malířská  a  sochařská, 
museum  archaeologické  a  mnoho  domů  sou- 
kromých ze  XVI.  a  XVII.  stol.,  jednak  z  ka- 
mene, jednak  ze  dřeva.  —  N.  především  jsou 
důležitý  v  ohledu  obchodním,  jakožto  čilý 
přistav  s  rozsáhlým  dovozem  a  středisko 
vývozu  produktů  širého  okolí.  Mají  dva  pří- 
stavy: St.  Nazaire  u  moře  ležící,  jenž  nyní 
se  osamostatňuje,  a  bližší  u  Paimboeufu, 
který  jest  silně  zanášen,  čímž  obchod  od 
r.  1891  jeví  značný  již  úpadek.  Dovoz  ri894: 
46  milí.  K)  skládá  se  hlavně  z  uhlí,  železa  a 
oceli  z  Anglie,  stavebního  dříví  z  Norska, 
kávy  z  Indie  a  franc.  kolonií,  barev,  dřeva, 
rýže,  vanilky,  čaje  atd.  Vyváží  se  (r.  1894  za 
15  milí.  K)  vejce,  máslo,  surový  cukr,  víno, 
ryby,  sklo,  látky  a  j.  N.  mají  pravidelné 
spojení  s  Bordeaux,  Havrem  a  Hamburkem, 
kdežto  poštovní  parníky  do  Španělska,  Kuby 
a  Mexika  vyjíždějí  z  příst.  st.-nazairského ; 
vedle  toho  čilá  doprava  zboží  po  průplave 
nantesko-brestském ,  r.  1842  zbudovaném. 
Obchod  podporuje  bursa,  pobočky  bank, 
obchodní,  plavecké  a  různé  odborné  školy. 
O  vzdělání  pečuje  celá  řada  ústavů,  škol  a 
společností:  městská  knihovna  (200.000  sv.), 
veřej,  knihovna  (30.000  sv.),  lékařská  a  lé- 
kárnická škola,  svobodná  škola  právnická, 
seminář,  botan.  a  přírodovědecká  zahrada, 
lycea,  21  veř.  a  64  soukr.  škol  a  mn.  j.;  sí- 
dlí tu  společnosti:  věd.  akademie,  společnost 
archaeologická,  průmyslová,  krásných  umění, 
zahradnická  a  j.  Z  dobročinných  ústavův 
uvádíme:  ústav  pro  slepce,  hluchoněmé, 
blázinec,  3  sirotčince,  2  velké  nemocnice, 
chudobince  atd.  —  Průmysl  zastoupen  všemi 
svými  odvětvími.  Kvetoucímu  cukrovarnictví, 
spočívajícímu  na  dovozu  cukrové  třtiny,  za- 
sazena smrtelná  rána  výrobou  cukru  z  řípy; 
rýžovny,  jimŽ  dováží  se  rýže  z  Indočíny, 
angl.  Indie  a  Japanu;  továrny  na  trikotové 
látky,  prádelny  na  hedvábí,  koželužny,  tov. 
na  sukna,  prádlo,  šněrovačky,  mýdlo,  chcm. 
produkty,  bricketv,  hnoj.  moučku,  všeliké 
konservy,   čokoládu,   biscuity,  pivovary,  ti- 


1012 


Nanteuil  —  Napa. 


skárny  atd.  —  N.  jsou  sídlem  depart.  úřadA, 
zástupců  mnoha  států  (rak.  konsul),  biskupa, 
konsistoře  reform.  vyznání,  obchodního,  ná- 
mořního a  porotního  soudu,  námořních  a 
voj.  úřadův.  —  N.  byly  hlav.  m.  keltských 
Namnetů,  jež  povstalo  sloučením  osad  Pór- 
tu$  Namnetum  a  Condivincum  ve  III.  nebo 
IV.  stol.  V  následujících  stoletích  N.,  roz- 
kvetší hlavně  zásluhou  svého  biskupa  sv. 
Felixe,  byly  buď  samostatný  nebo  sídlem 
vévodů  bretonských,  kteří  byli  tu  většinou 
pochováni.  Památními  se  staly  ediktem 
nanteským  (v.  Edikt),  který  17.  dubna 
1598  Jindřichem  IV.  vydán  a  23.  října  1685 
Ludvíkem  XIV.  odvolán.  N.  vzrůstaly  za  Lud- 
víka XV.  a  XVI.  obchodem,  hlav.  s  otroky. 
Za  velké  revoluce  zažily  N.  dny  hrůzy  ná- 
sledkem řádění  netvora  Carriera  (v.  t.), 
jenž  pořádal  tu  >republikánské  svatby  a 
lázně«,  kterými  tisíce  životů  lidských  bylo 
utraceno.  V  odboji  proti  revoluční  vladě 
nepostavily  se  N.  po  bok  Vendéjským,  kteří 
byli  dvakráte  pod  hradbami  jejich  pora- 
ženi. N.  jsou  rodištěm  vévod.  Anny  Breton- 
ské,  generála  Lamoriciéra  a  Julia  Vernea 
(*  1828).  —  Srv.  Mellier,  Essai  sur  l'histoire 
de  la  ville  et  du  comté  de  N.  (N.,  1892); 
Maillard,  N.  et  le  departement  au  XIXe  siěcle 
(t.,  1896).  Nu. 

Hanteuil  [nantdj]:  1)  N.  Robert,  franc. 
ryjec  (*  1623  v  Remeši  ~  f  1678  v  Paříži). 
Byl  z  rodiny  kupecké,  vzdělal  se  u  jesuitův 
a  benediktinův  a  v  umění  ryjeckém  u  švakra 
a  krajana  Mik.  Regnessona,  s  nímž  vypraco- 
val společně  Mystický'  sňatek  sv.  Kateřiny ^  a 
po  příchodu  do  Paříže  (1647)  u  Fil.  de  Cham- 
pagne  a  Abrahama  Bossea.  Ludvík  XIV. 
jmenoval  ho  král.  kabině tním  kreslířem  a 
ryjcem.  Děl  N-ových  je  243,  z  nich  216  por- 
traitů,  z  části  dle  vlastních  kreseb,  dílem 
dle  Lebruna,  Du  Chastela  a  j.  Nejlepší  por- 
traity,  neobyčejně  koloristicky  působivé, 
vznifcly  mezi  1.  1658 — 1671.  Jsou  to:  /bm- 
ponne  de  BeUievre\  Maršál  de  Casteinau]  La 
Mothe  le  Vayer;  Ludvik  XIV.;  Colbert  a  vév. 
Orléanský.  Z  jiných  sluší  uvésti  portraity 
Anny  Rakouské ^  Le  Tellierův  a  Ma^arinův. 

2)  N.  Célestin,  malíř  a  lithograf  franc. 
(♦  1813  v  Římě  —  t  1873  v  Marlottě).  Stu- 
doval malířství  v  Paříži  na  škole  krásných 
umění  a  u  Langloise,  ale  záhy  opustil  klas- 
sické  tradice  a  přidružil  se  k  »cénaclu«. 
V  1.  1840—1856  illustroval  Huga,  Dumasa  a 
Gautiera,  jichž  látky  neobyčejně  šťastně  pro- 
nikal a  vystihoval.  Odtud  úspěch  a  shon  po 
jeho  vignettách,  titulech,  jeŽ  staly  se  módou. 
Z  předmětů  kreseb  upoutal  N-a  zvi.  Notre- 
Dameský  chrám,  jejž  obdivuhodně  vykreslil 
v  řadě  obrazů.  Od  něho  jest  též  řada  rytin 
pro  Evangelia  Bidova.  Méně  originální  byl 
N.  jako  malíř  v  obrazech:  Sv.  Rodina  {}^^'s)\ 
Pramen^  Na  vinici^  Paprsek  sluneční  (1848) ;  Po- 
kušeni (1851);  Vinice  (1853);  Phoebe,  Svedeni, 
Zkd\a,  Opilství  (1859) ;  Jaro  přivádí  opětně  lá- 
sku (1863).  R.  1867  stal  se  N.  musejním  kon- 
servátorem a  ředitelem  školy  krás.  umění 
v  Dijonu. 


Hantiikov,  viska  v  Čechách  u  Přibislavi, 
hejtm.  Turnov,  okr.  a  pš.  Č.  Dub,  fara  Hla- 
vice; 8  d.,  49  oby  v.  č.  (1890)  a  samota  Pod- 
hlavice. 

Hanina  [nantyál,  hl.  m.  arrond.  ve  firanc 
dep.  Ain,  ve  franc.  Juře,  při  jezeře  t.  jm.  a 
odbočce  trati  Lyonské  dráhy,  má  (1891)  2528 
ob.  Z  bened.  opatství  z  doby  Meroveovců 
pocházejícího  zbývá  románský  kostel.  Col- 
lége,  továrna  na  hospodář,  nářadí,  sukoa; 
soustružnictví.  Nu. 

Hantnoket  [nent5ket],  hrabství  a  ostrov 
na  vých.  pobřeží  severoamer.  státu  Massa- 
chusetts, na  j.  od  Cape  Cod,  s  přístavem. 
Má  (1890)  3268  ob.,  kteří  živí  se  výhradné 
rybářstvím.  S  úpadkem  velrybo! o vu  před 
r.  1846  klesl  i  N.  a  klesá  stále,  ačkoliv  pro 
příjemné  podnebí  bývá  hojně  vyhledáván  za 
letní  pobyt.  Nu. 

Hantwloli  [nentič],  m.  v  angl.  hrabství 
chesterském,  na  jihových.  od  Chesteru,  při 
průplavu  Liverpool  -  Birminghamském,  má 
(1891)  7412  obyv.,  starý  got.  kostel,  továrny 
na  rukavice,  obuv,  hedvábí,  sklárny.  Příprava 
proslulého  sýra  chesterského.  Nu. 

Hao :  1)  N.,  mys  na  východ,  pobř.  pyren. 
poloostrova,  na  jih  od  Valencie,  proti  Pi- 
ty usám. 

2)  N.  nebo  C.  Co  I  on  ne,  mys  zvaný  dle 
zbytků  chrámu  Junonina,  vybíhá  do  moře 
Iónského,  na  j.  od  Cotronc.  V  ant  době  slul 
Piomont.  Lacinium. 

Háo6niky  u.  klapky  v.  Kantár. 

Haogeorsr^  Thomas  (vl.  Kirchmair), 
latinský  básník  a  protestantský  pamfletista 
(♦  1511  v  Hubelschmcissu  u  Straubingu  — 
t  1563  ve  Wieslochu).  Dle  podání  studoval 
v  Tubinkách,  farářoval  v  Sulze  (1535),  Kable 
(1541),  vzdal  se  tohoto  místa  pro  theologi- 
cké neshody  s  rigorosnějšími  Vitenaberčany 
(1546)  a  po  dvouletém  Životě  potulném  vy- 
střídal fary  v  Kemptenu  (1548—50),  Basileji, 
Štutgartě  a  posléze  v  Badensku.  Byl  vřele 
nadšeným  stoupencem  Lutherovým,  pro  je- 
hož myšlénky  bojoval  latinskými  svými  dra- 
maty, vášnivé  zlobným  Pammachiem  (1538), 
v  němž  zosobňuje  vládychtivé  papežství  a 
kněžstvo,  kusem  Incendia  seu  Pyrgojfoiinices 
(1541  a  1561),  namířeným  proti  vév.  Brunš- 
vickému, Lutherovu  »Hans  Worstovi*,  a  zvi. 
geniálním  Kupcem  {Mercator  seu  Judicium, 
1540),  v  němž  umírajícího  kupce  zbavuje 
posel  Kristův  davidlem  odpustkfi,  poutí,  po- 
stův  a  jiných  dobrých  skutkův.  K  těmto 
pracím  druží  se  rovněž  polemicky  zaostře- 
né, slabší:  Hamanus,  Hieremias  a  Judas  Jsca- 
riotes  a  satirická  báseň  Regnum  papistí- 
cum  (1553).  Dramatické  pamflety  Novy  ší- 
řily se  rychle  v  překladech  německých,  jeŽ 
vznikaly  záhy  po  vydáni  originálů  latinských. 

Haos  fřec.  vaóg,  loď),  hlavní  čásf  řeckého 
chrámu,  kde  byla  zpravidla  socha,  před  m' 
oltář  pro  nekrvavé  oběti  a  vedle  něho  stoly 
pro  dary  obětní.  Vedle  n.  přichází  téi  vý- 
raz ar^Ttog^  lat.  cella. 

Hapa,  m.  v  Kalifornii  nedaleko  San  Fras- 
ciska,  má  4395  ob.  (1890),  vinařství,  sadařství. 


Nápadnické  právo. 


1013 


Hápadnloké  právo  jest  taková  úprava 
zákonné  posloupnosti  dědické  (posloup- 
nosti ah  intestato)  pro  selské  statky,  aby  sta- 
tek po  smrti  zůstavitelovč  převeden  byl  na 
jediného  z  oprávněných  dědiců  za  podmínek, 
za  jakých  by  dědic  ten  mohl  na  statku 
úspěšně  hospodařiti.  Dědic,  který  v  případě 
dědické  posloupnosti  ab  intestato  dle  práva 
nápadnického  povolán  jest  k  převzetí  celého 
statku,  označuje  se  jako  nápadník.  Tako- 
výto převod  selských  statků  v  celistvosti  na 
jediného  z  povolaných  dědiců  odpovídá  zvyk- 
lostem v  stavu  selském  od  starodávna  zacho- 
vávaným; ovládáť  vlastníky  selských  statků 
snaha,  aby  zachovány  byly  statky  neztenčeny 
a  aby  při  dědických  převodech  nebyly  tří- 
štěny. Zda  sluší  tuto  v  stavu  selském  zako- 
řeněnou snahu  přičísti  na  vrub  vnitřním  po- 
třebám z  povahy  a  života  lidu  selského  vy- 
plývajícím, či  byla  tato  snaha  vštípena  stavu 
selskému  teprve  historickým  vývojem  práv- 
ních a  majetkových  poměrů  jeho,  nelze  roz- 
hodnouti s  plnou  bezpečností.  Tolik  je  však 
jisto,  že  právní  poměr  selského  stavu  jakožto 
poddaného  bývalým  vrchnostem  měl  na  vý- 
voj dědického  práva  ve  stavu  selském  vliv 
rozhodující.  Vrchnostem  v  nejvlastnějším 
zájmu  musilo  na  tom  záležeti,  aby  poddané 
statky  ve  všech  případech,  tedy  i  při  dědi- 
ckýcťi  převodech  zachovány  byly  celistvý, 
ježto  jen  tak  mohli  poddaní  sedláci  plniti 
své  povinnosti  (různé  dávky,  hlavně  roboty) 
vůči  vrchnosti.  Státní  zákonodárství,  které 
v  Rakousku  na  sklonku  X Vlil.  stol.  začalo 
zasahovati  v  dědické  poměry  stavu  selského, 
kodifikovalo  toliko  skutečný  stav,  jak  se  byl 
v  stavu  tom  až  do  té  doby  vyvinul.  Proto 
dvorní  dekrety  z  20.  pros.  1770,  z  20.  října 
1783,  z  16.  pros.  1790  a  z  26.  květ.  1791,  kte- 
rými upraveno  bylo  dědické  právo  pro  stav 
Selský  v  Čechách,  ustanovovaly  zásadně, 
le  po  smrti  vlastníka  statek  smi  odevzdán 
bvti  jedinému  toliko  dědici  a  že  spoludědi- 
cům vyplaceny  býti  mají  dědické  podíly 
vyměřené  »dle  pravé  hodnoty  statků«,  čili, 
jak  to  v  patentu  pro  Tyrolsko  z  9.  října 
1795  jasněji  bylo  vyjádřeno,  vyměřené  »tak, 
aby  nastupující  majetník  na  statku  dobře 
mohl  'obstátic.  Takovou  výměrou  spolu- 
dčdických  podílů  mělo  býti  bráněno  tomu, 
aby  selské  statky  při  dědických  převo- 
dech nebyly  spoludědickýrai  podíly  předlu- 
Eovány. 

Tyto  předpisy  o  dědických  převodech  sel- 
ských statků,  k  nimž  pojily  se  ještě  před- 
pisy obmezující  volnou  dělitelnost  statků  za 
iiivota  majetníků,  zachovány  byly  v  platnosti 
i  občanským  zákonníkem  z  r.  1811  (§  761). 
Teprve  zákonem  z  27.  čna  1868  ř.  z.  č.  79. 
Dylo  ustanoveno,  že  zvláštni  předpisy  o  dě- 
dické posloupnosti  v  selské  statky  mají  po- 
zbýti platnosti  v  jednotlivých  zemích,  jak- 
nile  zrušeny  tam  budou  předpisy  obmezu- 
ící  volnou  dělitelnost  pozemkovou.  To  stalo 
le  v  jednotlivých  zemích  rakouských  —  mimo 
Tyrolsko  —  skutkem  v  letech  1868  a  1869, 
:ak  Že  od  této  doby  platí  v  Rakousku  pro 


selské  statky   totéž    právo   dědické,   které 
platí  pro  ostatní  stavy  a  majetek. 

Ne  sice  zcela  stejný,  ale  přece  jen  podobný 
byl  vývoj  právních  poměrů  v  příčině  sel- 
ského majetku  v  Německu.  Tam  již  na  po- 
čátku XIX.  stol.  započato  bylo  s  odstraňo- 
váním zákonných  předpisů  v  obmezujících 
disposiční  volnost  stavu  selského  i  poklá- 
dána byla  plná  svoboda  stavu  toho  v  uve- 
deném směru  za  stav  hospodářsky  nejpro- 
spěšnější. Ale  brzo  potom  počínala  se  ozý- 
vati mínění  odchylná.  Zvláště  v  příčině  dě- 
dického práva  počalo  se  poukazovati  na  to, 
že  všeobecné  předpisy  o  dědickém  právu 
nehodí  se  dobře  pro  stav  selský.  Jako  zvláště 
nebezpečná  označena  byla  ustanovení,  týka- 
jící se  dědického  převodu  ab  intestato.  Ze- 
mře-li  totiž  majitel  selského  statku,  neučiniv 
posledního  pořízení,  náleží  pozůstalý  statek 
všem  spoludědicům.  Poněvadž  jednotná  sprá- 
va statku  všemi  spoludědici  dohromady  není 
dobře  možná,  musí  vzájemné  poměry  mezi 
spoludědici  upraveny  býti  buď  tím  způso- 
bem, že  statek  se  mezi  ně  rozdělí,  anebo  že 
převezme  jeden  z  nich  statek  vypláceje 
ostatním  spoludědicům  peněžité  podíly,  rov- 
nající se  jejich  dědickému  nároku.  Jest  tedy 
v  takovém  případě  selský  statek  vydán  ne- 
bezpečí, že  bude  buď  dělením  roztříštěn, 
anebo  že  bude  sice  zachován  v  celistvosti, 
avšak  ve  stavu  předluženém,  ježto  spoludě- 
dické  podíly,  vyměřené  dle  ceny  statku,  jsou 
pro  přejímajícího  hospodáře  břemenem  ochro- 
mujícím  úspěšné  hospodářství;  břemena  ta 
mohou  v  dobách  jen  trochu  nepříznivějších 
přivésti  statek  do  dražby.  Provede-li  se  tedy 
dědický  převod  selského  statku  ab  intestato 
dle  všeobecných  předpisů  dědických,  hrozí 
celistvosti  jeho  nebezpečí  v  každém  případě. 
Jestliže  účinky  toho  nejeví  se  dosud  zřetelně, 
sluší  přičítati  to  konservativnosti  stavu  sel- 
ského, kter^  v  případě  posloupnosti  ab  in- 
testato neřídí  se  platnými  předpisy,  nýbrž 
uspořádává  převody  majetkové  způsobem, 
jenž  odpovídá  starým  zvyklostem,  t.  j.  tak, 
aby  statek  odevzdán  byl  iedinému  z  dědicův 
a  aby  spoludědické  podíly  vyměřovány  byly 
mírněji  pro  přejímatele  statku. 

Z  těchto  úvah  dovozen  byl  požadavek,  aby 
dědické  právo  pro  stav  selský  bylo  jinak 
upraveno,  než  stalo  se  všeobecným  právem 
dědickým,  a  jmenovitě  aby  navázáno  bylo 
na  zvyklosti  zachovávané  dosud  v  stavu  sel- 
ském a  utvrzené  staršími  dědickými  před- 
pisy. Požadavek  ten  uskutečněn  byl  vybu- 
dováním n-ho  p-va,  jakožto  zvláštního  práva 
dědického  pro  stav  selský.  Počátek  k  tomu 
učiněn  byl  v  Německu.  Tam  totiž  zacho- 
valy se  starší  selské  předpisy  dědické  v  plat- 
nosti v  některých  zemích  až  do  této  doby 
buď  v  nezměněné  formě  (Meklenbursko-Stře- 
licko,  Valdek  s  Pyrmontem,  Lippe-Detmold), 
anebo  ve  formě  jen  nepodstatně  změněné 
(Brunšvicko,  Schaumburg-Lippe).  V  jinoch 
zemích  německých  působily  ve  prospěch  Ko- 
difikace n-ho  p-va  obavy  před  škodlivým 
vlivem  všeobecného  práva  dědického  na  ce- 


1014 


Nápadnické  právo. 


listvost  selských  statkův,  ale  vedle  toho  též 
jiné  ještě  důvody,  jmenovitě  nejistota  a  roz- 
tříštěnost právních  [předpisů  dědických,  aneb 
(jako  v  Hannoversku  Pruskem  annektovaném) 
snaha  chrániti  domácí  půdu  před  vítězným 
uchvatitelem.  Tak  došlo  ke  zvláštním  zákonům, 
zavádějícím  n.  p.  v  Oldenbursku  (1872),  na 
Brémském  území  (1876  se  změnami  z  r.  1885 
a  1890),  v  Lubeku  (1879),  potom  v  pruských 
provinciích :  Hannoversku  (1874  se  změnami 
z  r.  1880  a  1884),  Lauenbursku  (1881),  Vest- 
fálsku C1882),  Braniborsku  (1883),  Slezsku 
(1884V  Šlesvicko-Holštýnsku  (1886),  Kassel- 
sku  (1887).  Zásady,  na  kterých  tyto  zákony 
jsou  zbudovány,  jsou  tyto:  1.  Vlastník  ze- 
mědělského statku  má  na  vůli  ustanoviti,  zda 
statek  má  býti  podroben  n-mu  p-vu  Či  nemá. 
Chce-li  podrobiti  statek  tomuto  právu,  dá 
jej  zapsati  do  zvláštních  desk  statkových 
(HóferoUey  Landgůterrolle  neb  MutterroUé)\ 
kdykoliv  vlastník  za  to  žádá,  můŽc  statek 
z  desk  býti  vymazán  (t.  zv.  dobrovolné  n.  p.). 

2.  Zápis  statku  do  desk  statkových  má  za 
následek,  že  dědická  posloupnost  ohledně 
statku  a  jeho  příslušenství  řídi  se  dle  n-ho 
p-va,  které  platí  jen  pro  případ  posloupnosti 
zákonné  {ab  /nř^sřaío) ;  testamentární  posloup- 
nosti se  právo  to  nedotýká,  i  jest  vlastník 
oprávněn  pořizovati  volně  o  svém  majetku. 

3.  Zemře-li  vlastník  statku  bez  posledního 
pořízení,  odevzdá  se  statek  jedinému  z  dě- 
diců, nápadníkovi,  a  to  nejbližšímu  příbuz- 
nému, při  čemž  v  případě  stejného  stupně 
příbuzenského  přísluší  přednost  starším,  muž- 
ským členům.  4.  Spoludédické  podíly  usta- 
noví se  tak,  že  odhaduje  se  cena  statku  způ- 
sobem nápadníkovi  nadržujícím.  Buď  bére 
se  za  základ  čistý  výnos  berní,  který  jest 
nižší  než  skutečný.  Anebo  odhadne  se  cena 
statku,  ale  odečte  se  od  ní  t.  zv.  přednostní 
podíl  (praecipuum,  něm.  Voraus),  činící  20  až 
407o  ceny,  tak  že  podíly  spoludědiců  vymě- 
řují se  na  základě  ceny  statku  o  přednostní 
podíl  zmenšené  k  patrnému  prospěchu  ná- 
padníkovu. 

Poněvadž  výsledek  těchto  zákonů  byl  jen 
zcela  skrovný  —  vyjímajíc  Hannoversko,  Kde 
působily  politické  příčiny,  rolnictvo  přihla- 
šovalo své  statky  k  zápisu  do  desk  jen  nc- 
pitrným  počtem  —  přistoupilo  se  i  v  po- 
zdějších zákonech  k  modifikaci  n-ho  p-va. 
Jsou  to  nejprve  zákon  z  r.  1896,  kterým 
v  Prusku  zavedeno  bylo  n.  p.  pro  tak  zv. 
statky  rentové  a  osídlené  t.  j.  statky  zřízené 
kolonisační  akcí  pruskou  na  polské  půdě 
v  Poznaňsku,  potom  zákon  pro  Vestfálsko 
z  r.  1898,  kterým  neúčinné  starší  předpisy 
nápadnické  nahrazeny  byly  novými.  Odchylky 
ttíchto  zákonů  v  oproti  dřívějším  jsou  tyto: 
a)  Bez  ohledu  na  vůli  vlastníkovu  musí 
v  knihách  pozemkových  za  nápadnický  za- 
psán býti  každý  statek,  který  úřadem  neb 
úřední  kommissí  za  takový  jest  prohlášen 
(t.  zv.  závazné  n.  p.).  b)  Spoludédické  podíly 
vyměřiti  dlužno  nikoliv  kapitálem,  nýbrž  ren- 
tou, t.  j.  určitým  ročním  důchodem,  který 
nápadník  povinen  jest  spoludědicům  vyplá- 


ceti. Státní  rentová  banka  jest  však  povinna 
rentu  tu  převzíti,  t.  j.  vyplatiti  spoludědici 
kapitál  rentou  představovaný  a  vybírati  po- 
tom rentu  s  kvótou  umořovací  (umořeni  za 
35  neb  37  let)  od  nápadníka,  c)  Nápadník 
nesmí  převzatý  statek  po  15  nebo  20  let 
zciziti  ani  od  něho  odděliti  části;  kdyby  tak 
učinil,  musí  vydati  spoludědicům  přednostní 
podíl,  který  při  projednání  pozůstalosti  z  ceny 
statku  v  jeho  prospěch  byl  odečten. 

Německé  předpisy  o  n-m  p-vu  byly  vzo- 
rem pro  nový  vývoj  n-ho  p-va  v  Rakou- 
sku, který  zah^en  byl  říšským  zákonem 
z  1.  dubna  1889  ř.  z.  č.  52.,  jímž  zavádějí  se 
zvláštní  předpisy  o  rozdělení  dědictví  při 
rolnických  usedlostech  střední  velikosti.  Ob- 
sah tohoto  zákona  jest  tento:  Vlastník  střed- 
ního statku  selského  není  nijak  obmezcn, 
aby  rozhodoval  o  svém  statku  právními  jed- 
náními za  živa  nebo  pro  případ  smrti.  Ne- 
pořídil-li  však  vlastník  o  statku,  nastane  zá- 
konná posloupnost  dle  n-ho  p-va;  statek 
i  s  příslušenstvím  připadne  v  celistvosti 
jedinému  z  dědiců  (>přejateli«,  jak  český 
text  zákona  nápadníka  nehezky  označuje). 
Spoludědicům  příslušejí  nároky  na  dědické 
podíly,  k  jejichž  výměře  jsou  základem  buď 
katastrální  cena  statku  anebo  cena  odhad- 
nutá a  soudem  »dle  slušného  zřetele,  aby  ná- 
padník mohl  obstáti«,  upravená,  anebo  cena 
odhadnutá,  o  přednostní  podíl  zmenSená. 
Zákon  tento  jest  jen  zákonem  rámcovým 
i  závisí  platnost  jeho  v  jednotlivých  zemích 
na  tom,  že  k  jeho  provedení  vydány  budou 
zemské  zákony,  jež  by  obsahovaly  bližší 
ustanovení,  jmenovitě  o  tom:  které  statky 
sluší  pokládati  za  střední  selské  statky ;  kdo 
z  příbuzných  má  býti  povolán  za  nápadníka; 
dle  které  modality  má  určena  býti  cena 
statku,  jsoucí  základem  výměře  spoludědi- 
ckých  podílů ;  jak  má  býti  upravena  posloup- 
nost v  případě,  že  manželé  jsou  spoluvlast- 
níky statku.  Mimo  to  přivedl  říšský  zákon 
n.  p.  ve  spojení  s  obmezenou  dělitelností 
statkův  ustanovením,  že  dědické  převody 
selských  statků  budou  podrobeny  všem  usta- 
novením, kterými  v  zemských  zákonech  na 
základě  říšského  zákona  vydaných  disposični 
volnost  vlastníka  se  statkem  za  živa  bude 
obmczena;  to  má  znamenati,  že  v  případť-. 
obmezí-li  zemský  zákon  některý  volnou  dě- 
litelnost selských  statků,  vlastník  nebude 
oprávněn  pořizovati  o  statku  způsobem,  který 
by  se  příčil  předpisům  obmezujídm  dělitel- 
nost statkův. 

K  uskutečnění  n-ho  p-va  dle  říšského  zá- 
koná  byly  vládou  jednotlivým  zemským  sně- 
mům podány  předlohy  příslušných  zemských 
zákonů;  při  tom  prohlášen  byl  zřejmě  únáysl 
vlády,  že  s  předpisy  o  n-m  p-vu  třeba  ne- 
zbytně sloučiti  zákonné  předpisy  obmezující 
volnou  dělitelnost  statků,  ježto  n.  p.  bez 
těchto  předpisů  bylo  by  bez  jakéhokoliv 
účinku;  vlastník  mohl  by  statek  právními 
jednáními  za  živa  roztříštiti,  tak  že  ochrana 
celistvosti  statku  pro  případ  posloupnosti 
ab  intestato  přišla  by  pozdě.  Ale  na  sněmích 


{Napajedla. 


1015 


zemsKých  setkala  se  snaha  vlády,  aby  obme- 
zena  byla  volná  dělitelnost  statku,  s  odporem 
tak  značným,  že  zmařeno  bylo  tím  i  usku- 
tečněni n-ho  p-va  vládou  s  tím  sloučeného. 
Výjimku  činí  toliko  Tyrolsko.  V  zemi  této 
platí  podnes  předpisy  pocházející  z  XVIU. 
stol.,  kterými  obmezena  jest  dělitelnost  sel- 
ských statkův.  Při  zakládání  knih  pozemko- 
vých v  Tyrolsku  dle  zákona  ze  17.  břez.  1897 
ř.  z.  Č.  77.  byly  statky,  podrobené  obmezené 
dělitelnosti,  zapsány  v  knihách  jako  neděli- 
telné {geschlossene  Hdfe).  Sněmem  tyrolským 
přijat  byl  zákon  ze  dne  12.  čna  1900  z.  z.  č.  47, 
kterým  spojování  několika  statků,  potom  od- 
dělování pozemkův  od  statků  závisí  na  po- 
volení zvláštního  statkového  úřadu,  skláda- 
jícího se  v  první  stolici  ze  zástupců  politi- 
ckého úřadu,  okresního  společenstva  země- 
dělského a  obce,  v  druhé  stolici  ze  zástupců 
místodržitelství,  zemského  výboru  a  země- 
dělské rady.  Pro  tyto  nedělitelné  statky  platí 
n.  p.  Nápadníkem  jest  nejbližší  příbuzný,  při 
čemž  v  případě  stejného  stupně  příbuzen- 
ského přednost  náleží  mužskému  pohlaví  a 
vyššímu  věku.  Cena  statku  ustanovuje  se 
oahadem,  i  má  při  výměře  spoludědických 
podílů  obrácen  býti  zřetel  k  tomu,  aby  ná- 
padník na  statku  dobře  mohl  obstáti.  Zcizí-li 
nápadník  během  6  let  převzatý  statek,  po- 
vinen jest  nahraditi  spoludědicům  tolik,  óč 
odhadem  pro  nápadníka  příznivějším  spolu - 
dědické  podíly  byly  zmenšeny.  V  některých 
směrech  odchyluje  se  tento  tyrolský  zemský 
zákon  od  rámcového  zák.  říš.  z  r.  1889. 

Hospodářský  význam  n-ho  p-va  pro  stav 
zemědělský  jest  v  theorii  i  v  praxi  dosud 
velesporný.  Kdežto  se  strany  jedné  hledí  se 
na  n.  p.  jako  na  prostředek,  kterým  brá- 
niti lze  tříštění  selských  statků,  poukazuje 
se  se  strany  opačné  na  to,  že  n-kým  p-vem, 
nutkajícím  íc  vyměřování  spoludědických  po- 
dílů v  penězích,  podporuje  se  vzrůstající 
zadlužování  selských  statku,  že  nadržuje  se 
nespravedlivě  nápadníkům  na  úkor  ostatních 
sourozencův  a  že  zamezuje  se  tak  nepřímo 
vzrůst  obyvatelstva  na  venkově. 

Literatura  tohoto  předmětu  se  týkající 
je  velice  obsáhlá.  Nejvýznačnější  práce  sem 
spadající  jsou  tyto:  Fiedler,  Zemědělská  po- 
litika, sv.  II.,  1899;  Horáček,  Příspěvek  k  otázce 
agrární,  1894;  Miaskowski,  Das  Erbrecht  und 
die  Grundeigenthumsvertheilung  im  Deut- 
schcn  Reiche,  1882;  Barnreither,  Stammgut- 
system  und  Anerbcnrecht  in  Ďeutschland, 
1882;  Peyrer,  Denkschriftbetreffend  die  Erb- 
folge  in  landwirtschaftliche  Gůter  und  das 
Erbguterrecht,  1884;  Vrrhandlungen  des  Ver- 
eins  fůr  Socialpolitik  iiber  Grundeigenthums- 
vertheilung u.  Erbrechtsreform,  1882;  Fromm- 
hold,  Deutschcs  Anerbenrecht,  1896;  Bren- 
tano,  Agrarreform  in  Preussen,  1897;  t.,  Ge- 
sammeltc  AufsStzc,  I.,  1900;  Block  Maurice, 
Une  crise  de  la  propriété  rurale  en  Alle- 
magne  et  Torganisation  du  crédit  agricole, 
1898;  M.  F.  Le  Play,  La  réforrae  sociále  en 
France  déduite  de  Tobservation  comparée 
dcs  peuples  européens,  1887.  Fr, 


Hapajedla,  Napajedly,  okr.  město  na 
Moravě  na  rozhraní  moravského  Slovácka  a 
Hané,  po  levém  břehu  řeky  Moravy  rozlo- 
žené, má  605  d.,  3769  obyv.,  z  nichž  je 
85  Němců,  2  Poláci,  46  příslušníků  jiných 
států  (1900),  pš.  a  telegr.,  četnická  a  ňnanční 
stráž,  nádraží  Sev.  dr.  cis.  Ferdinanda  a  dr. 
Otrokovice -Vyzovice.  Děkanský  kostel  sv. 
Bartoloměje,  založ.  r.  1712  nad  staveništěm 
býv.  kostela  Františkem  hr.  z  Rotalu,  klášter 
sester  sv.  Kříže,  založ.  1874.  O  vzdělání  pe- 
čuje 5tř.  Šk.  dívčí  a  chlapecká,  měšťan,  šk. 
dívčí  a  chlapecká,  utrakv.  škola  klášterní  se- 
ster sv.  Kříže  a  zimní  hospodářská  škola, 
veřejná  obecní  knihovna.  O  místní  chudé 
pečuje  chudinský  fond  obce,  jakož  i  rozlič. 
nadání:  rytm.  Jahna  a  jeho  choti,  manželů 
Skupil  o  vých  a  j.,  v  obecní  správě  je  fond 
ke  stavbě  nemocnice  (posud  42.000  K),  lé- 
kárna. —  Průmysl  a  obchod:  cukrovar,  par. 
pila,  kruhová  cihelna,  parostr.  pivovar  velko- 
statku A.  a  M.  Baltazziů;  velký  vodní  mlýn, 
elektrárna  pro  osv^ětlování  města  a  bytův 
elektrickým  světlem,  výroba  parketů,  hospo- 
dářských' strojů,  obecní  cihelna,  rolnická  zá- 
ložna, městská  spořitelna,  kontribučenská  zá- 
ložna. Obyvatelstvo  většinou  zabývá  se  země- 
dělstvím (256  hospodářství  rol.)  a  řemeslem 
(164  řem.  živn.),  z  něhož  hlavně  vyniká  spo- 
lečenstvo stolařů,  soustředěné  v  >nábytkové 
tržnici*.  Oblibě  těší  se  řezbářské  práce,  ja- 
kož i  výrobky  umělého  stolařství  zdejších 
mistrů.  Rolnictví  značně  se  povzneslo  pěsto- 
váním dobytka  hovězího  ušlechtilých  plemen, 
napajedelské  trhy  čistokrevných  hříbat  jsou 
známy  v  celé  střední  Evropě  a  bývají  do- 
staveníčkem Vysoké  aristokracie  všech  států 
(v  posledních  4  letech  utržilo  se  na  těchto 
trzích  průměrně  5570  K  za  jedno  hříbě; 
známí  státní  hřebci  Stroncian  a  Machboe  jsou 
1  ve  zdejším  hřebčinci).  Známy  jsou  také  trhy 
;  napajedlského  ječmene,  který  svou  kvalitou 
získal  si  jméno  i  na  pivovarském  trhu  za- 
hraň i  čném.  V  N-lích  bývaly  sirné  lázně,  které 
zanikly,  o  jich  znovuzřízení  se  však  v  po- 
slední době  pracuje.  —  N.  byla  vlastnoruč- 
ním listem  císaře  Františka  Josefa  I.  z  13.  list. 
1898  povýšena  na  město  a  14.  listop.  1899 
I  uděleno  jim  právo  k  užívání  znaku,  jenž  se 
popisuje  takto:  v  červ.  štítu  příčná  zeď  ze 
stříbr.  kvádrů  s  cimbuřím,  z  ní  vynikají  dvě 
stříbrné  věže  se  sedlovými  střechami  bři- 
dlicí krytými  se  zlatými  makovicemi.  V  každé 
věži  jest  trojdílné  okno.  Před  věžemi  jest 
viděti  sv.  Jiří  na  bílém  koni  cválajícího,  ve 
stříbrném  brnění,  pokrytém  bíKm  zbrojným 
rouchem  a  vlajícím  modrým  pláítěm,  an  vráží 
kopí  do  těla  zeleného,  oheň  chrlícího  draka, 
jenž  jest  roztažen  naznak  na  třech  prostřed- 
ních zubech  městské  zdi.  Uprostřed  čela 
štítu  jest  moravský  zemský  znak,  v  otevřené 
bráně  městské  zdi  stojí  stříbrný  srp  se  zla- 
tou rukojetí,  postavený  na  zeleném  trávníku, 
jenž  vystupuje  od  zpodku  štítu.  Na  štítě  zla- 
tou arabeskou  obklopeném  spočívá  stříbrná 
koruna  zděná  s  pěti  zuby.  —  Nejstarší  li- 
stinné památky  připomínají  N.  v  r.  1344,  kdy 


1016  Napájení  —  Napias. 


císař  Karel  IV.  udčlil  obyvatelům  N-del  zna- 
menité výsady.  Ze  zápisa  z  r.  1350  dovídáme 
se,  že  N.  byla  již  městečkem,  a  proto  be- 


jmenovitě  na  rozmanité  otoky  působí  páry 
ze  zahřáté  vody  buď  čisté  anebo  z  rozmani- 
tých   od  varů  v.    Proti   takovjrmto    léčebny 


rouče  v  úvahu  mnohé  archaeologické  nálezy   výkonům  nelze  mnoho  namítati,  omezoji-li 
za  pravdu  míti  můžeme,  že  N.  jiz  před  dáv-  'se  jenom  na  končetiny;  nelze  však  schvalo- 


nými  léty,  nežli  se  dějiny  o  nich  zmiňují, 
byla  prostou  tvrzi,  postavenou  v  tčsné  sou- 
těsce  mezi  Slováckem  nynějším   a   Hanou, 


vati,  zavádí-li  se  takovýto  způsob  léčení  sy- 
stematicky jmenovité  t.  zv.  přírodním  leká- 
řením   též   na  hojení  nejrůznějších   neduhů 


aby  bránila  nepřátelským  vojskům  přístupu  i  nosních,  ušních,  ústních,  hrdelních,  hmdních, 
do  žírných  lánův  úrodné  Hané.  Mínění  to  '  břišních  a  pod.,  při  čemž  prý  se  mají  Škodné 
potvrzuje  i  privilej  daná  Napajedlským  cí-  látky  v  těle  uvolňovati  a  rozháněti.      Sr^. 


sařem  Karlem  IV.  r.  1344,  dle  níž  nesměli 
v  příštích  letech  upadnouti  v  nové  roboty 
a  požívali  volnosti  od  starodávna  vykoná- 
vané, jakož  i  směli  si  pro  potřeby  své  bráti 


Hapata,  starodávné  hlav.  m.  Aethiopie, 
založ.  Thutmesem  III.  nad  Nilem  na  úpatí 
hory  Barkalu,  sídlo  královské,  jehož  některé 
chrámy  byly  vytesány  ve  skále.    V  XI.  stol. 


dříví  z  lesů  Hříběcích.  Privilej  ta,  jakož  ,  pf.  Kr.  založili  zde  kněží  z  Egypta  vypuzcní 
1  právo  volného  nakládám  se  sv^m  statkem  samostatnou  říši,  která  se  udržela  až  do 
byla  Napajedlským  potvrzena  císařem  Sig-   j^  stol.  po  Kr. 

mundem  r.  1421,  králem  Ladislavem  r.  1457  Hapéti  znamená  v  nauce  o  pružnosti  a 
a  Vladislavem  r.  1496.  Tvrz  a  statek  byly  j  pevnosti  sílu  vnitřní,  jež  by  připadla  na  jed- 
majetkem  zeměpanským;  Jošt  r.  1386  s  tvrzi, ;  nicku  čtverečnou.  Mysleme  si  v  tělese,  v  néž 
mýtem  a  mlýnem  i  s  j.  přísl.  dal  je  v  léno  působí  sílv  zevnitřní,  bod  m  a  tímto  bodem 
Janu  Heraltovi  z  Kun in a  města,  avšak  toliko  ,  jakousi  plochu  0;  v  prvku  u  této  plochv. 
po  meči,  tak  že  spadly  zase  na  krále  Vác-  jejž  si  myslíme  při  bodě  m,  působí  v  sebe 


iava  IV.  V  dobách  válek  husitských  a  vpádů 
krále  Matiáše  proti  králi  Jiřímu  na  Moravu 


vzájemně  oba  díly,  v  které  se  těleso  roxkládá 
plochou  d^,  jistou  vnitřní  silou  s  (nekonečné 


N.  byla  mnohokráte  dějištěm  krvavých  pů-  5 

tek.  Za  Albrechta  Rakouského  dostaly  se  do  |  malou) ;  podílem       «-  ff  stanoveno  jest  pak 


čko  pečlivě  nadali  a  statek  znamenitě  roz- I  J^^"^^^°  ^^f "^  PÍ°„^^^^^ 

šířili.*^  N.  byla  tou  dobou   sídlem   velkého   "^^"^"'V^J^S^^^ 

sboru  bratrského.    27.  list.  1581  zemřel  zde  '  "^  P[^^Íy  *'  ^^^íiul™^H?lTSwfH^^^ 

kněz  bratrský,  přítel  a  životopisec  biskupa  ^J±^±h  JlJ^Vyf^^nllŤn^J^  ^i    ' 

Jana  Augusty;  Jakub  Bílek,  a  pohřben  byl  >ve  t^ngf  "C^alné  jest  veličinou  prostou.      Sin. 

sboru*.  Jetřich  st.  z  Žerotina  byl  poslední  Hápěv  ztotožňovali  někteří  theoretikove 
z  rodu  onoho  na  N-lech  a  r.  1580  uvázal  se  s  textem  slovem  zpívaným,  s  kterým 
ve  zboží  Zdeněk  z  Vartenberka.  Vartenber-  ^^sne  splývá  jak  přízvukem  a  rhythmem,  tak 
ští  seděli  tam  do  r.  1599,  potom  držel  N.  I  časomírou,  výškovou  postupností  a  spádem 
Václav  Mol  z  Modřelic  a  po  něm  páni  z  Ro-  '  melodickým,  zvláště  v  národní  pisni,  kd.  n. 
talu,  z  nichž  obzvláště  Jan  krajinu  zubože-  se  slovem  bývá  tvořen  současně.  Téhož  těs- 
nou a  částečně  vypálenou  chtěl  uvésti  do  ného  spojení  n-u  se  slovem  vyžaduje  však 
tuhého  poddanství.  R.  1733  císař  Karel  ma-  4"es  přísně  i  píseň  umělá  a  od  reformy 
jestátem  z  22.  ledna  udělil  N-lům  právo  ke 
konání  4  výročních  trhův.    Poslední  z  rodu 


Gluckovy  a  Wagnerovy  i  hudba  dramatická. 
Od  melodie   dlužno  n.  částečně   rozlišiti. 


hr.  Rotalů  držela  napajedelské  zboží  Marie  ,  Melodií    myslí    s^  .^j^^Y  ^cclá,^samosUtná, 
Anna,  která  r.  1764  počala 
nový  zámek.  Jmění  poručila 


Anna,  která  r.  1764  počala  stavěti   nynější  I  v  určitém  tvaru  vyjádřená  a  ukončená  my- 

~       svému  manželu   šlénka,    kteréžto   uzavřenosti   nebývá    vždy 


Guidobaldovi  z  Dietrichšteina,  ale  do  jeho 
smrti  pouze ;  vlastní  dědičkou  byla  dcera  se- 


V  pojmu  n-u.  Tak  možno  mluviti  o  n-u  urči- 
té skupiny  slov,   třeba  neúplné  věty,  jenž 


stry  její  Marie  Terezie  hr.  Monte  TAnte,  za  i  jest  třeba  jen  částí,  úryvkem  melodie.  bk 
níž  Napajedclští  pro  roboty  a  daň  se  vzbou- '  Hapias  Henri,  lékař  iranc.  (*  1842  v  Še- 
řili, ale  potom  s  vrchnosti  se  smířili  a  pro  zanne),  studoval  v  Paříži  a  věnoval  se  tu 
laskavost  velmi  si  ji  oblíbili.  Po  smrti  její  horlivé  řešení  otázek  zdravotnických.  R.  1877 
statek  přecházel  na  příbuzenstvo,  z  nčhoŽ  po- '  založil  velkou  zdravotnickou  společnost  a  od 
slední  od  r.  1865  držel  jej  Fricdr.  hr.  Stockau,  r.  1898  jest  ředitelem  zdravotnické  instituce 
jenž  povolal  do  N-del  milosrdné  sestry  od  »assist.  publique«.  Napsal  m.  j.:  Des  moyemi 
sv.  Kříže.  Srv.  V.  Prásek,  Paměti  měst.  N-del  |  de  diminuer  les  dangers  qui  résultent  poúr  les 
(Vel.  Meziříčí,  1882).  —  Okr.  soud  napajedel-  travailleurs  des  différentes  industries  de  Vem- 
ský  má  4807  d.,  26.074  ob.  č.,  235  n.;  z  26.392  ploi  des  substances  minérales  toxiques  (1878); 
přitom,  oby  v.  je  26  evang.,  197  žid.,  ostsAxíi  Les  hópitaux  ďisolement  en  Europe{l%ňtí)\  Ma- 
katol.  12  300  muž.,  14.092  len.  (1890).    J.Křeiu   nuel  ď hygieně  industríelle  (1882);  Vassistance 

Hapájeni  v.  Imbibice  a  Impregno-  publique  dans  le  departement  de   Sambre-et- 
vání.  Loiře  (2.  vyd.  1893);    Hygieně  hospitalťere  et 

Hapařováni  je  prostonárodní  způsob  uti-  assistance  publique  (1893  spolu  s  A.  J.  Marti- 
šováni  bolestí,  při  čemž  na  bolestivé  místo,  I  nem). 


Napicn 


1017 


Napler  [népjerj,  hl.  m.  provinciálního  di- 
striktu Hawkesbay  brít.-austral.  kolonie  No- 
irého  Zealandu,  na  již.  bř.  zátoky  Hawkes- 
oay  na  sev.  ostrově.  Má  8341  obyv.  (1891), 
obrovskou  kathedrá.u,  r.  1888  dostavěnou. 
y^ýchodiŠtě  dráhy  do  Wcllingtonu  a  New 
Plymouthu.  Přistav  v  předměsU  Port  Ahu- 
riri  soustřeďuje  v  sobě  námořní  obchod 
provincie;  r.  1893  vyvezeno  zboží  (zeměděl- 
ské produkty,  zejména  vlna)  za  20,038.250 
T.  a  přivezeno  za  5,010.925  fr.  dŠ, 

Napier  ínépjer]:  1)  N.  (také  Neper, 
Ncpper,  Nepair)  baron  of  Merchiston 
[ohn,  mathematik  anghcký,  vynálezce  loga- 
rithmů  (*  1550  v  Merchiston  Castle  u  Edin- 
:>urku  —  f  1617  t.).  Studoval  na  St.  Andrews 
[lollege,  potom  v  Nizozemí,  Francii  a  Itálii, 
načež  vrátil  se  r.  1571  do  Skotska  a  usadil  se 
(r  Gartnes,  kdež  oddal  se  studiím  mathemati- 
:kým  a  astronomickým.  Žil  klidným  životem 
andlorda  a  jen  některé  polemiky  náboženské 
•ušily  tam  klid  tohoto  horlivého  puritána, 
^terý  uveřejnil  také  spis  náboženského  ob- 
sahu A  platné  discovery  of  the  whole  Revela- 
Hon  of  St,  John  (Edinb.,  1594,  přel.  do  hol- 
andštiny, franč.  a  němčiny).  Proti  »nepřáte- 
ům  boha  a  pravého  náboženství*  vynašel 
iokonce  dvě  zrcadla  zapalovací,  dělo  a  ja- 
cousi  mitraiileusu.  Již  asi  r.  1594  nezávisle 
la  Jostu  Búrgim  pojal  myšlenku  loga- 
rithmů  (v.  t.)  a  dvacet  posledních  let  svého 
Hvota  věnoval  jejich  theorii,  zdokonalení  a 
počítání  s  tabulkami  logarithmickými,  jež 
írvní  vydal  pod  názvem  Mirifici  logarithmo- 
^um  canonis  descriptio  (Edinb.,  1614,  přelož, 
io  angl.  1616);  druhému  vydání  r.  1619  při- 
lal  jeho  syn  Robert  starší  spis  N-ův  Mirifici 
ogarithmorum  canonis  constructio.  Mimo  to 
lapsal:  Rahdologiae  seu  numerationis  per  vir- 
Xulas  libri  duo  (1617),  v  nichž  vykládá  o  po- 
četních hůlkách  k  mechanickému  násobeni 
i  dělení,  kterýž  návod  logarithmy  pozbyl  své 
:cny.  Důležitý  zůstávají  pro  astronomii  a 
rigonometrii  t.  zv.  Nepcrovy  analogie 
c  řešení  trojúhelníků,  problém,  který  při- 
sedl N-a  k  vynalezení  logarithmův.  R.  1834 
řydal  jeho  potomek  Marc  N.  Aíemoirs  of  John 
M.  of  Merchiston  a  r.  1839  nevydané  ruko- 
pisy N-ovy,  zvi.  De  arte  logistica  z  r.  1537, 
7  němž  N.  mluví  o  kořenech  imaginárních. 

2)  N.  Sir  Charles  James,  generál  brit- 
sky (*  1782  v  LondÝně  —  f  1853),  po  pře- 
tlici  potomek  N-a  1).  Dvanáctiletý  vstoupil 
lo  vojska  anglického,  r.  1809  účastnil  se 
ř^pravy  do  Spaněl,  potom  bojů  sev.-ame- 
•ických  (1813);  navrátiv  se  odtud  stal  se 
r.  1818)  guvernérem  kefallinským.  R.  1841 
>oslán  do  Indie,  kdež  velel  vojsku  bom- 
aayskému,  a  obdržev  vrchní  velení  v  Sindhu 
i  Belúdžistáně,  zvítězil  u  Mejáni  a  Hai- 
iarábádu  (1843),  čímž  zlomil  moc  emírův 
úndských  a  podmanil  Belúdžistán.  Vítězství 
lad  horaly  při  pravém  břehu  indském  do- 
vršilo jeho  bezohledné  výboje  (1845).  R.  1851 
vrátil  se  do  Anglie.  Vydal  tu:  Lights  and 
thades  of  military  life  (1851);  Letter  on  the 
iefence  of  England  by  corps  of  volunteers  and 


militia  (1852)  a  TTie  colonies,  the  lonian 
Islands  in  particular  (1853).  —  Srv.  biografii 
N-ovu  (Lond.,  1857,  4  sv.)  a  Bruceovu  (t., 
1885). 

3)  N.  George  Thomas,  generál  britský, 
bratr  před.  (♦  1784  —  f  1855).  Účastnil  se 
bojů  ve  Španělsku,  v  nichž  přišel  o  pravici 
(1812),  ale  vrátiv  se  k  vojsku  poslán  jako 
guvernér  do  Kapská  (1837-44).  R.  1854  stal 
se  generálem.  —  Srv.  synem  jeho  vyd.  »Pas- 
sages  in  the  military  liíe  of  General  Sir  G.  T. 
N.,  written  by  himself«  (2.  vyd.  Lond.,  1886). 

4)  N  William  Francis  Patrick,  bratr 
před.  (♦  1785  —  f  1860).  I  on  byl  v  bojích 
na  poloostr.  Pyrenejském  a  dospěv  hodnosti 
generálmajora  (1841)  poslán  rok  na  to  jako 
guvernér  na  Guernsey  (1842—48).  Jako  vo- 
jenský spisovatel  vydal  cenné  6sv.  dílo  Hi' 
stoiy  of  the  war  in  the  Peninsula  (Londýn, 
1828—40,  nově  vyd.  1890).  —  Srv.  2sv.  bio- 
grafii Bruceovu  (Lond.,  1864). 

5)  N.  Charles,  britský  viceadmirál  (*  1786 
ve  Falkirku  ve  Skotsku  — f  1860),  příbuzný 
před.  Roku  1799  vstoupil  do  námořnictva, 
r.  1809  stal  se  kapitánem  a  dobyl  Fort 
Eduardu  na  Martiniqueu.  R.  1811,  když  byl 
rok  před  tím  bojoval  jako  dobrovolník  ve 
Španělích,  stal  se  opět  velitelem  fregatty, 
již  vedl  od  záři  do  list.  proti  Neapolským. 
Za  dobytí  ostrova  Ponzy  dostalo  se  mu  od 
krále  Ferdinanda  Sicilského  čestného  názvu 
Cavaliere  da  Pon^a,  Od  r.  1833  byl  jako  ad- 
mirál ve  službách  portugalských  a  vyzname- 
nán Dom  Pcdrem  za  úspěchy  válečné  proti 
loďstvu  usurpatora  Miguela  sprvu  titulem 
vizconde,  pak  i  conde  de  Cabo  de  S.  Vin- 
cente (dle  předhoří,  u  něhož  zvítězil).  Boje 
tyto  vypsal  v  The  war  in  Portugal  between 
Pedro  and  Miguel  (1836,  2  sv.).  R.  1840  byl 
opět  ve  službách  anglických  a  velel  pod  ad- 
mirálem Stopfordem  výpravě  proti  Mehmedu 
Alímu,  což  vypsal  v  The  war  in  Syria  (1842, 
2  sv.).  Rok  potom  zvolen  do  parlamentu  a 
přidružil  se  k  whigům.  R.  1846  stal  se  pod- 
admirálem  a  zkušenosti  let  1847 — 49  vypsal 
v  řadě  dopisů  v  »Times«  [sebrány  N-em  4) 
v  The  navyy  its  past  and  present  statě,  1850|. 
Hodnosti  viccadmirálské  dosáhl  N.  r.  1853, 
od  násl.  r.  velel  baltickému  loďstvu,  s  nímž 
se  však  ncdodělal  úspěchů.  Vypsání  těchto 
let  podal  v  History  of  the  Baltic  campaign 
(1857).  Admirálem  stal  se  r.  1858.  —  Srovn. 

Životopis  E.  N-ův  (Lond.,  1861,  2  sv.)  a  W. 
F.  Buticrův  (t.,  1890). 

6)  Robert  Cornelis  baron  N.  of  Mag- 
da la,  britský  polní  maršál  (*  1810  na  Ccy 
loně  —  t  1890  v  Londýně).  Výchovy  vojen- 
ské dosáhl  v  Addiscombě  a  vstoupil  k  ben- 
galskému  oddělení  ženijnímu  (1826).  R.  1842 
zřídil  vojenskou  hraniční  stanici  Uniballaž- 
skou  a  vystavěl  tu  kasárny  zv.  Napier-kar- 
racks.  R.  1845  bojoval  proti  Sikhům.  Po  za- 
brání Pendžábu  působil  v  této  krajině  jako 
inženýr  a  provedl  tu  mnoho  silnic  a  drah 
vodních.  R.  1860—61  velel  2.  divisi  v  Číně, 
stal  se  generálmajorem  a  předsedou  vojen- 
ského oddělení  indické  vlády  (1861—65)  a 


1018  Napierskij  —  Nápisy. 

potom  vrchním  velitelem  bombayské  armády,  cký  soustředil  se  ve  veřejnosti  měrou  da- 
R.  1867  poslán  do  Habeše  (v.  t.  str.  690 a)  leko  větší  než  náš.  Proto  nebude  nám  spo- 
proti  cis.  Theodorovi,  kdež  se  vyznamenal  divením  nesmírné  množství  n-sů  řeckých  a 
zvi.  dobytím  Magdaly;  za  to  dostal  N.  velko-  latinských  nám  zachovaných,  které  nad  to 
kříž  bathského  řádu,  roční  pensi  2000  lib.  št.  každým  rokem  znamenitě  se  rozhojňuje.  Po- 
a  jmenován  peerem.  V  1.  1877—83  byl  gu-  čet  pouze  latinských  n-sfi  páčí  se  nyní  na 
vernérem  gibraltarským.  více  neŽ  125.000.  Tomuto  početnému  bohat- 
HaplersklJ:  1)  N.  Karel  Eduard,  hi-  ství  odpovídá  také  veliká  rozmanitost  ob- 
storik  baltických  provincií  ruských  (♦  1793  —  sáhu.  Není  odvětví  veřejného  života  anti- 
t  1864).  Studoval  na  universitě  jurjevské,  ckého,  tím  méně  soukromého,  není  události 
byl  ředitelem  škol  livonské  gubernie  a  čle-  v  lidském  životě,  která  by  se  nezrcadlila 
nem  rižského  censurního  komitétu.  Důleži-  v  n-sech.  Z  toho  vyplývá  také  ohromná  du- 
tější jeho  publikace  jsou:  Fortgeset^te  Ab-  ležitost  n-sů  pro  poznáni  antického  života  a 
handlung  von  livldndischen  Geschichtschreibem  vzdělanosti.  Nesmírná  cena  n-sův  uznávána 
(Riga,  1823);  AUgemeines  Schriftsteller-  und  jest  nyní  všeobecně.  N.  stvrzují  údaje  stz- 
GelehrUn-Lexicon  d.  Provin^en  Livland^  Esth-  rých  spisovatelů,  velmi  často,  je  doplňuji  a 
land  und  Kuríand  (spolu  s  Rekke;  Riga,  také  opravují.  V  některých  případech  jsou 
1826 — 32;  pokrač.  v  1.1859—60  a  potom  po  n.  pramenem  jediným,  který  máme  pro  po- 
smrti  N-kého);  Index  corporis  historico-diplo-  znání  jistých  národův,  period  a  krajin.  Kci 
matici  Livoniae,  Esthoniae  et  Curoniae  (t.,  i  v  těch  případech,  ve  kterých  vedle  pamá- 
1833 — 1835);  Monumenta  Livoniae  antiquae  tek  monumentálních  zachovaly  se  ta^é  pa- 
(Riga  a  Lipsko,  1833—35);  Chronologischer  matky  literární,  jsou  n.  pramenem  nejdůle- 
Conspect  der  lettischen  Literatur  von  rS8y  žitějším,  neboť  jsou  to  prameny  soudobé 
^15  r83o  (Mitava,  1837);    Gramoty  kasajušči-  s  událostmi  a  osobami,  jejichž  památku  hlá- 


jasja  do  snosenij  sévero^apadnoj  Rossiji  s  Ri- 
goju    I    Gan\ejskimi  gorodami   v  XII. — XIV. 


sají,  kteréžto  veliké  přednosti  namnoze  po- 
strádají zprávy  historiků  neb  řečníkův  anti- 


v^/cac/i  (Petrohr.,  1857;  vyd.  Archeogr.  kom.);  ckých.  Bez  epigrafiky  bylo  by  nám  téměř 
Russko-livonskije  akty  (Russisch-livlaendische  úplně  neznámo  celé  odvětví  vědy  historické. 
Urkunden;  Petrohrad,  1868;  vyd.  archeogr.  Řečtí  a  římští  historikové  podávají  nám  ve 
kom.) ;  Beitráge  \ur  Geschichte  der  Kirchen  '  svých  dílech  z  pravidla  výklady  o  dějinách 
und  Prediger  in  Livland  (Riga,  1843—52).        vnéjších  a  tu  zase  o  dějinách  pouze  středisk 


2)  N.  Jakub  Gottlieb  Leonhard  von, 
livonský  právní  historik  (*  1819  —  f  1890). 
Vzdělání  nabyl  v  jurjevé.  Vědeckou  činnost 


moci  nebo  vzdělanosti  antické,  jako  byly 
Atiiény,  Sparta  nebo  Řím.  Na  život  velikých 
vrstev  národa,   které    pracovaly,   myslily  a 


započal  spisem  Morgengabe  des  Rig.  Stadť  •  trpěly,  které  také  měly  své  instituce,  svůj 
rechtes  a  studiem  nejstaršího  riŽského  měst-  život  společenský,  své  zvyky,  jako  by  byU 
ského  statutu.  Hlavní  jeho  publikace,  nevy-  zapomněli.  Znalost  n-sů  vede  nás  za  tyto 
hnutelný  materiál  pro  studium  právních  de-  úzké  hranice,  vymezené  od  starých  históri- 
jin  města  Rigy,  jsou:    htočniki  ri^skago  go- 1  kův.    N.  otvírají  nám  přístup  k  poznání  ži- 


rod.  pravá  do  i6h3  g.  (1876);  Libri  reďituum 
der  Stadt  Riga  (Riga,  1881);  Erbebúcher  der 
Stadt  Riga  (1888).  Kromě  toho  vydal  mnoho 


vota  a  organisace  v  jednotlivých  provinciích, 
municipiích,  ano  i  k  poznáni  života  soukro- 
mého. 


cenných  památek  z  dějin  Rigy.  >     Jedním  z  nejdůležitějších  aktů  Jul.  Caesara 

Hápl0  v.  Epigramm.  >jcst  jeho  zákon  municipální  {lex  Julia  murú- 

Háplsy  (řec.  řntypaqpofí,  lat.  inscriptiones),  cipalis)  z  r.  45  př.  Kr.,  jímž  upravena  bvla 
v  užším  smvsle  písemné  památky,  vryté  jednotná  organisace  municipií  pro  celou  říši. 
zpravidla  ryálem  nebo  dlátem  do  pevné  a  Text  tohoto  zákona  byl  Šťastnou  náhodou 
trvalé  látky',  jako  jest  kov  a  kámen.  Včda, ,  nalezen  v  Heraklei.  O  tomto  tak  důležitim 
která  se  zabývá  studiem  n-sů,  slově  náp i so- !  zákoně  nemáme  u  historiků  římských  ani 
sloví  č.  epigrafika.  Studium  toto  však  I  zmínky;  jest  s  podivením,  jak  faktum  tak 
neomezuje  se  pouze  na  mechanické  přečtení ;  vzácné  mohlo  ujíti  jejich  pozornosti.  Také 
n-sů,  nýbrž  obsahuje  také  védéní  mnohem  dů-  linguistice  prokázala  epigrafika  služby  ne- 
ležitější,  nesnadnější,  totiž  všestraný  vyklad  ocenitelné.  Někteří  národové  starověcí  ne- 
památek,  které  se  podařilo  přečísti.  U  sta-  zůstavili  nám  mimo  n.  žádných  jiných  pa- 
rých  Řekův  a  Římanův  užíváno  bylo  n-sů  mě-  matek  svého  jazyka  a  literatury.  To' platí  na 
rou  daleko  hojnéjší  než  v  době  nynčjší.  Nyní  př.  o  jazyce  starých  Etruskův  a  j.  Podobné 
opatřují  se  n.  obyčejně  jenom  monumentální  některé  dialekty  staré  Hellady  a  Itálie  jsou 
budovy,  pomníky,  díla  umělecká  a  p.  Staří  známy  pouze  z  n-sův.  Než  i  t.  zv.  jazyky 
totiž  neznali  denních  časopisů  v,  úředních  klassické,  jejichž  literatura  jest  zastoupena 
listů  a  proto,  kde  běželo  o  vyhlášení  něja  bohatým  počtem  děl  literárních,  studiem 
kého  aktu  veřejného,  na  př.  zákona,  naří-  n-sů  získaly  velmi  mnoho.  Na  př.  pravopis 
zeni,  smlouvy  mezinárodní,  neb  o  listinné  jednotlivých  dob,  který  v  rukopisech  od  opi- 
uložení  aktu  soukromého,  nemčli  jiného  pro-  sovatelů  jest  často  velmi  znetvořen,  posta- 
středku,  než  vrýti  akty  tohoto  druhu  v  mra-  ven  na  pevný  základ  studiem  a  srovnáním 
mor,  spěž  neb  i  dřevo  a  veřejně  vystaviti,  n-sů  z  doby  souvěké.  Památky  nápisné  pc- 
Nemalou  měrou  přispívala  k  veřejnému  vy-  učily  nás  také,  že  v  Římě  existovaly  vedle 
stavení  n-sů  také  ta  okolnost,  že  život  anti-   sebe  jazyky  dva,  jazyk,  jímž  mluvili  a  psali 


Nápisy. 


1019 


rzdélanci,  t.  j.  jazyk  spisovný,  a  vedle  něho 
azyk,  jímž  mluvily  široké  vrstvy  prostého 
idu,  t.  zv.  s  rmo  plebeius^  z  něhož  vyvinuly 
le  jazyky  románské.  N.  starořecké  a  staro- 
finské  jsou  velmi  dfiležity  pro  poznáni  ži- 
vota nižších  tříd  národa,  řemeslníkův  a  děl- 
líků,  pro  porozumění  římské  správě  císař- 
ské v  ohledu  finančním,  vojenském  a  nábo- 
lenském,  pro  ústavu  měst,  vůbec  pro  vnitřní 
léjiny,  pro  poznáni  práva,  historického  zemé- 
)isu,  řeči,  věd  a  umění,  průmyslu,  řemesel 
i  obchodu.  »Zkrátka  mezi  rozmanitými  od- 
rětvími  filologie  klassické,  která  se  obírá 
)0pisem  všech  fasí  života  materiálního,  in- 
ellektuálního  a  morálního  starých,  není  ani 
ediného,  aby  nenalézalo  v  epigrafice  nových 
:práv  a  podrobností,  které  vysvětlují  pa- 
nátky  literární  nebo  vyplňují  jejich  mlčení.« 
Waltzing.)  —  Antičtí  dějepisci  neužili  ná- 
)isného  materiálu,  jak  by  si  bylo  přáti.  Zná- 
no jest,  že  na  př.  Tacitus  místo,  aby  vložil 
lo  svých  Annálův  originál  řeči  cis.  Claudia 
)  udělení  t.  zv.  ius  honorum  obyvatelům  Gal- 
ie  příjmím  Comata,  jejíž  originál  se  nám  za- 
:hoval  na  bronzové  desce,  která  se  chová 
T  Lyoně,  složil  dle  myšlének  Claudiových 
rolně  řeč  sám. 

Druhy  n-sův.  Antické  n.  možno  nejprve 
ozvrhnouti  v  n.  obsahu  takového,  místo 
lichž  v  době  nynější  uŽívá  se  rozmanitých 
istin  a  ohlášeni  veřejným  tiskem.  Tyto  jsou 
;ase  jednak  rázu  veřejného,  jednak  soukro- 
ného.  K  tomu  přistupuje  druhá  třída  n-sů, 
cde  z  pravidla  i  doba  přítomná  užívá  n-sů, 
L  n.  v  užším  (moderním)  slova  smysle. 
C  n-sům  rázu  veřejného  náležejí  mezi- 
lárodní  smlouvy,  zákony,  usnesení  lidu,  usne- 
lení  senátu,  nařízení  a  vyhlášky  rozličných 
Iředníkův.  K  tomuto  druhu  n*sů  přináleží 
la  př  jeden  z  nejstarších  n-sů  řeckých,  se- 
>saný  v  nářečí  elejském  a  pocházející  bez- 
)ochyby  ze  VI.  stol.  př.  Kr.;  je  to  bronzová 
leska  nalezená  počátkem  XIX.  stol.  v  Olym- 
>ii,  obsahující  smlouvu  spolkovou  na  100  let 
nezi  městy  Eleiou  a  Heraiou  v  Arkadii.  Sem 
padá  také  n-is  známý  jménem  tabula  Ban- 
ina  (v.  Ban  ti  na  tabula).  Ze  zákonův  uvé- 
iti  sluší  n-is  gor týnský  (v.  Gortynské 
;ákony).  Známý  jest  taícé  lex  regia  de  im- 
ferio  Vispasianif  objevený  v  Římě  za  papeže 
Clementa  VI.,  kterýž  obsahuje  práva,  jež  se- 
lat při  nastoupení  císařově  udčloval.  Stna- 
us  consuUum  de  Bacchanalihus  z  r.  186  př. 
Cr.,  nalezený  r.  1640  v  Kalabrii,  obsahuje 
istanovení  v  příčině  slavení  bacchanalií. 
Povšimnutí  zasluhuje  zákon  Julia  Caesara 
)  municipiích  {lex  municipalis)  z  r.  45  př.  Kr., 
svrchu  zmíněný,  dále  n.,  obsahující  části 
nunicipální  ústavy  dvou  hispánských  mčst, 
Salpensy  a  Malaky.  Neméně  zajímavý  jest 
1-is,  obsahující  edikt  cis.  Diokleciána  de 
Tretíis  rerum  venalium  o  nejvyšších  cenách 
Dotravin.  Zvlrl^tním  oddílem  mezi  n.  jsou 
:.  zv.  tabulae  honestae  missionis^  bronzové, 
lalezené  v  celé  říši  Římské  v  počtu  přes  80, 
cž  obsahují  výtah  ze  zákona,  kterým  císai^ 
70jínům,   kteří   ke    spokojenosti    vysloužili. 


udělil  rozličná  privilegia,  na  př.  právo  ob- 
čanské a  snubně,  četné  jsou  také  n.,  obsa- 
hující usnesení  rady  rozličných  obcí,  jimiž 
se  uděluje  právo  občanské,  patronát,  proxe- 
nie,  euergesie  a  jiná  vyznamenáni.  K  poznání 
státního  Dospodářstvi  athénského  důležitý 
jsou  n.,  jichž  obsahem  jest  vydání  počtu 
rozličných  úředníkův;  dále  tributu  i  li^ 
stiny  poučuji  nás  o  výši  příspěvků  členu 
symmachie  athénské,  listiny  námořní 
vykazují  podrobný  seznam  lodí  a  výzbroje 
lodní.  K  n-sům  tohoto  druhu  počítají  mnozí 
také  t.  zv.  Ancyranum  monumentům  (v.  t.), 
v  němž  prý  císař  Augustus  vydává  počet  ze 
své  vlády.  Avšak  tento  veledůležitý  n-is 
(regina  inscriptionum,  král  mezi  n.)  přináleží 
Spiše  k  t.  zv.  elogiím  historickým.  Z  n-sů 
rázu  veřejného  dlužno  ještě  uvésti  rozličné 
seznamy  úředníků,  jako  na  př.  archontů, 
prytanů,  chorégův,  efébů,  konsulů,  seznamy 
rozličných  kollegii  kněžských  a  protokoly 
o  schůzích.  Z  těchto  zasluhují  zmínky  acta 
fratrum  Arvalium  ^v.  Arvalští  bratři), 
v  bohatém  množství  zachovaná,  od  dob  cis. 
Augusta  až  do  Gordiana.  Ze  seznamův  úřed- 
níků jsou  pro  dějiny  římské  důležitý  t.  zv. 
fasti  Capitolini  (v.  Fasti),  jejichž  čásC  zvána 
také  fasti  triumphales. 

Mnohem  četnější  jsou  listiny  soukromé 
a  obsahu  tak  rozmanitého,  že  v  tomto  úzkém 
rámci  lze  stručně  zmíniti  se  pouze  o  někte- 
rých. Z  řeckých  n  sů  zajímavý  jsou  listiny, 
jimiž  se  udělovala  otrokům  svoboda.  N.  to- 
hoto druhu  nalezeny  byly  u  velikém  množ- 
ství v  Delfech  v  sousedství  chrámu  Apolló- 
nova  na  stěnách  divadla.  Zajímavý  jsou  také 
dva  n.,  a  to  t.  z  v.  tabula  Veleias  (nalezený 
r.  1747  v  troskách  města  Veleie)  a  tabula  Li- 
gurum  Baebianorum  (nalez.  r.  1832  u  Bene- 
venta),  na  nichž  jest  seznam  pozemkův,  ob- 
tížených jistou  summou  peněz,  půjčených 
vlastníkům  na  mírný  úrok.  To  zase  jest 
v  souvislosti  s  nadacemi  pro  sirotky  a  dítky 
chudých  rodičů,  kteroužto  humánní  instituci 
provedl  cis. Trajan  (v.  Alimentarii  pueri 
et  puellae).  Také  závěti,  smlouvy  kupní  a 
nájemné,  rozličná  darování  nalézají  se  na 
n-sech.  Důležitý  pro  římské  právo  jest  t.  zv 
testamentům  Dasumii,  nalezený  r.  1820  a  1830 
u  cesty  Appiovy  nedaleko  Říma.  Šťastnou 
náhodou  zachováno  jest  nám  veliké  množ- 
ství kvi tanci,  které  nalezeny  byly  r.  1875 
v  domě  bankéře  L.  Caecilia  Šecunda  v  tro- 
skách Pompejí  a  které  po  horlivém  studiu 
podařilo  se  přečísti  italskému  učenci  Jul.  di 
Petrovi.  Kvitance  tvto  nebyly  vryty  do  ka- 
mene, nýbrž  byly  původně  vyryty  stilem  do 
voskových  desk  (tabulae  ceratae).  Vosk  hor- 
kem se  sice  roztál,  ale  rydlo  zůstavilo  stopy 
písma  na  deskách  dřevěných,  které  byly 
podkladem  vrstvy  voskové.  Sera  počisti 
dlužno  také  t.  zv.  dipinti  pompejské,  n.  nej- 
častěji  barvou  červenou  vyvedené,  kterými 
oživeny  jsou  ulice  zmíněného  města.  Obsah 
jejich  jest  velmi  rozmanitý;  nejčastěji  obsa- 
hují kandidatury  volební,  oznámení  her  gla- 
diátorských a  j. 


1020 


Nápisy. 


Druhá  hlavní  třída,  totiž  n.  v  uŽiím  slova 
smysle,  jsou  hlavně  n.  votivní,  čestné  a 
náhrobní.    Votivní   n.   obsahují   dedikaci 
božstvu  a  umístěny  jsou  z  pravidla  na  před- 
mětu  samém;   byl -li  dedikován   chrám,  na 
jeho   vlysu,   byla-li    dedikována   socha,   na 
podstavci  jejím.    Čestné   n.  nalézaly  se  na 
podstavci  sochy,  představující  slavenou  osob- 
nost.  Tyto  n.  {elogia)  udávají  jméno  osoby, 
úřady,  které  zastávala,  a  slavné  činy,  které 
vykonala.  Důležitý  jsou  zvláště  pro  poznání 
úřednické  karriery,  kteráž  uvedena  jest  v  po- 
řadí buď  vzestupném  neb  sestupném.  Zmínky 
zasluhují   n ,  jež  se  nám  zachovaly  z  basí 
soch,  jimiž  Augustus  ozdobil  sloupoví  svého 
fora  a  které  představovaly  slavné  vojevůdce 
římské  a  triumfátory  od  Aineia  počínajíc  až 
po  dobu  Augustovu.  Sem  můžeme  vřaditi  n. 
na  milnících  (v.  Milliarium),  jimiž  značena 
byla  určitá   vzdálenost  od  jistého  místa,  a 
mezníky  (cippi,  termini),  které  byly  rozhra- 
ním mezi  jistými  pozemky  veřejnými  nebo 
soukromými.   Jeden  takový  mezník  z  doby 
republikánské  vztahuje  se  k  rozmezení  pol- 
stva  obecného,  předsevzatého  C.  Gracchem 
a  ostatními  dvěma  členy  kommisse  k  vyká- 
zání pozemkův.    Nejčetněji  ze  všech  druhů 
n-sů  jsou  zasoupeny   n.  náhrobní   (epita- 
phia),  někdy  až  do  únavy  obšírné,  jindy  ob- 
sahující pouze  jméno  zemřelého.  Veliká  čásť 
jejich  iest  složena  ve  formě  metrické,   ale 
jen  málokterý  má  cenu  v  pravdě  básnickou. 
Mezi  epitafy  svým  ctihodným  stářím  a  důle- 
žitostí vynikají  náhrobní  n.  Scipionů,  nale- 
zené r.  1780  v  hrobce  tohoto  rodu.  Většinou 
jsou  složeny  veršem  saturnským.    Metrické 
n.  latinské  sebral  a  vydal  Fr.  Ďůcheler,  Car- 
mina  lat.  epigraphica  (dva  díly,  Lips.,  1895 
a  1897).    Do   této  třídy  náleží   také   veliké 
množství  n-sů  na  nejrozmanitějších  předmě- 
tech,  které    se   zahrnují   obyčejně  jménem 
»instrumentum«.  Jsou  to  n.  na  mramoro- 
vých balvanech,  prutech  kovových,  na  taš- 
kách a  cihlách,   na  vodovodech  a  troubách 
vodních,  na  nádobách  a  lampách,  na  prste- 
nech, zrcadlech  a  sponkách  (na  zlaté  sponce 
praenestinské  na  př.  jest  nejstarší  n-is  lat. 
ze  VI.  stol.  př.  Kr.:    Manios  med  fhefhaked 
Numasioi,  nehledě  k  archaickému  nápisu,  na- 
lezenému r.  1899  na  foru,  ale  dosud  neroz- 
řešenému),  n.  na  zbraních  a  házecích  olově- 
ných kulkách  {glandes)^  na  vahách  a  mírách, 
na  hračkách,  rozličná  razítka  a  pečeti  (zvi. 
zajímavý  jsou  n.  okulistů),  rozmanité  tes- 
serac    (militares,  theatrales,   convwales,  fru- 
mentariae,   gladiatoriae,   hospitales,   lusoviaé), 
diptychv  konsulské,  dále  rozmanité  věštby, 
zařikání  a  j.  Sem  zařadíme  také  veliké  množ- 
ství n-sů  zcela  nahodilých,  které  ruce  povo- 
lané i  častěji  nepovolané  za  vŠech  dob  hlav. 
na  místech  hlučných  na  památku  po  sobě 
zůstavují,  na  př.  žoldnéřský  n-is  v  Abú  Sim- 
bal  v  Núbii  ze  VII.  stol.  př.  Kr.,  kterýž  vryl 
náčelník  námezdných  vojínů  řeckých  do  nohy 
kolossální  sochy  tam  stojící.  Nemožno  skon- 
čiti   tento   odstavec,  abychom   se    nezmínili 
o  t.  z  v.  grafťiti,  n-sech  veškrabaných  do 


'  omítky  zdí  a  sloupů  špičatým  nástrojem,  které 
n.  psány  jsou  kursivou.  V  Pompejich  se 
jich  nalezlo  veliké  množství  obsahá  rozma* 
nitého  (volební  agitace,  výlevy  láskr,  na- 
dávky, reminiscence  z  básníkAv  atd.,  viz 
Graffito). 

Dějiny  epigrafiky  a  sbírky  n-sŮT. 

1.  Epigrafika  řecsá.  Důležitost  nápis- 
;  ných  památek  k  vědeckým  účelům  byla  po- 
í  znána  od  Řeků  již  ve  staré  dol>é  a  n.  řecké 
'  sbírány  byly  systematicky.  Již  dflo  Aristote- 
lovo ^idaffxaXiaL  spočívalo  docela  na  prame- 
nech nápisných.  Z  doby  pozdější  slaší  uvé- 
sti Filochora,  Kratera,  pcriégéta   Poleména, 
'  jenž   pro   svou    horlivost  dostal    pfexdívkm 
!  >£t>]XoK6nag€.    Mezi  těmito    mnohoslibnými 
I  začátky  a  opětným  probuzením   zájmu  pro 
i  studia  epigraíická  za  doby  humanistů  jest 
'  veliký  prostor  časový  vyplněný  dalekosáh- 
'  lými  převraty.    Obyvatelstvo,  které  se  v  té 
•  době  pokřesfanilo,  nejevilo  ^jma  na  památ- 
I  kách  z  doby  pohanské,  ty  byly    ponechány 
I  zkáze.  Teprve  z  Itálie  vyšel  podnět,  že  sta- 
!  robylé   památkv  docházely  pozornosti  také 
I  na  půdě  řecké.    Známý   kupec    Cyriacus 
'z  Ankony  (y.  výše)   na  svých  obchodních 
cestách   po  Řecku,  ostrovech    a    malé  Asii 
'  sebral  také  značné  množství  n  -sů  řeckých. 
!  Ale  zatím  co  v  Itálii  a  později  i  za  Alpami 
i  v  XV.— XVIII.  stol.  n.  latinské  horlivé  byly 
opisovány  a  ve  sbírkách  vydávány,   v  této 
dlouhé  době  n.  řecké  netěšily  se   daleko  té 
pozornosti,  které  zasluhovaly.  Nemalou  pře- 
kážkou zdárné  činnosti  v  tomto  sméni  bylo 
také  panství  turecké  nad  Řeckem,  za  nebol 
cestovatelům  byl  přístup  velmi  ztížen,  ne-li 
vůbec  nemožný.  Osvobozením  Řecka  z  jařma 
tureckého  r.  1830  nastala  také  příznivá  doba 
řecké  epigrafiky.    Avšak  již   nějakou    dobu 
dříve    ledová    kůra    netečnosti     k    feckÝm 
n-sům  roztála,  horlivá  píle  věnovaná  n-s&m 
latinským  přenesena  také  na  řecké.  Ale  po- 
něvadž n.  řecké  byly  roztroušeny  ve  mno- 
hých spisech  a  sbírkách,  pociťovala  se  čím 
dále  tím  naléhavěji  potřeba  spojiti  je  v  jedno 
veliké  corpus.  Zásluhu  nesmrtelnou  o  usku- 
tečnění této  mvŠlénky  má  Aug.  Bóckh  (v.L). 
tvůrce    a    zakladatel   epigraíické    discipliny, 
jenž  již  r.  1815  předložil  Akademii  berÚnské 
plán  provedení  díla  Corpus  inscríptionum  grae- 
carům  (CIG).  Jeho  vytrvalosti  podařilo  se  od- 
straniti všecky  překážky.  První  svazek  vySel 
r.  1825,  druhý  1843   (n.  vlastní  Hellady,  se- 
veru, ostrovů  moře  Aeg.  a  západního  pobřeží 
Malé  Asie),  III.  sv.  1853  obsahuje  řecké   n. 
Asie,  Afriky  a  záp.  Evropy,  IV.  1856 — 59  n. 
nejistého  původu  a  n.  křesťanské.  S  počátku 
Bóckh   pracoval  sám,  později  přibral   si  za 
spolupracovníky  J.  Franze,  E.  Curtia   a   A. 
Kirchhoffa.  Z  cestovatelův  a  učenců,  kteří  Si 
získali  o  řeckou  epigrafiku  zásluhy,   možno 
zde  uvésti  suŠe  pouze  několik  jmen:  L.  Ross, 
ryt.  Prokeš-Osten,  Hamilton,  Pittakis,  K.  O. 
Miiller,  K.  Keil,  Rangabé,  Le  Bas,  Wadding- 
ton,   Ussing,   Éustratiadis,  Newton,    Mordt- 
mann,   F.   Lenormant,  Wescher,  Foucart  a 
Kumanudis.  Nová  a  nová  látka  nápisná  bo- 


Nápisy. 


1021 


latě  se  hromadila  a  zároveň  jevila  se  po- 
f eba  nového  zpracování  staré  sbírky.  Ini- 
riatíva  vyšla  od  nejlepšího  řeckého  epigra- 
ika  Ad.  Kirchhoifa  (v.  t.),  který  epocnál- 
lim  dílem  Studien  ^ur  Geschichte  d,  griech. 
éJphahets  zjednal  pevný  podklad  studiu  epi- 
rrafickému.  Nejnaléhavějším  jevilo  se  nové 
rydání  nápisů  attických  Corpus  inscriptionum 
ttticarum  (CIA),  kteroužto  práci  obstaral 
^irchhoff  s  U.  Kóhlerem,  jenž  nesmírné 
nnožství  n-sův  attických  sám  kopíroval,  a 
kV.  Dittenbergerem.  N.  attické  vyšly  ve 
^  svazcích  v  1.  1873—95.  R.  1890  vyšly  n. 
'ecké  ze  Sicílie  a  Itálie  od  G.  Kaibeía  a 
*.  1892  n.  ze  severního  Řecka  od  Dittenber- 
jera,  v,  Gártrinprcn  vydal  ostrovní  n.  moře 
\egejského.  Doplněním  jest  sbírka  H.  Róhla, 
Tnscriptiones  graecae  antiquissimae  (Berlin, 
L882)  a  ímagines  inscriptionum  graecarum  an- 
^iquisíimarum  (t.,  1883).  Nové  objevené  n. 
/  evidenci  chovají  rozličné  časopisy,  jako: 
»£ulletin  de  correspondence  hellénique«, 
►Revue  des  études  grecqucsc,  »Mittheilun- 
yen  des  deutschen  arch.  Institutsc,  Atbeni- 
sche  Abtheilung,  >Jahreshefte  d.  dsterreich. 
airch.  Instituts«,  9Eq)rjfjiBQlg  á9;Katoloyix7/«, 
^American  iournal  of  archaeologiac  a  j.  La- 
ty še  v  vydal  r.  1885  a  1890  n.  řecké  krajin 
!^ernomořských,  Collitz  vydává  n.  dialekti- 
cké. Pro  akademickou  potřebu  nejlepší  jest 
Dittenberger,  SyVoge  inscriptionum  graeca- 
rum (Berlín,  1883,  3  svazky;  2.  vyd.  1901); 
dále  Cauer,  Delectus  inscriptionum  graecarum 
C2.  vyd.  1883),  a  Larfeid,  Delectus  inscriptio- 
num graecarum.  Příruční  knihy  řecké  epi- 
grraíiky  složili  Franz,  Elementa  epigraphices 
^aecae  (Berlín,  1840),  S.  Reinach,  Traité 
ďépigraphie  grecque  (Paříž,  1885),  G.  Hin- 
richs  a  W.  Larfcld  v  Múllerovč  »Handb.  d. 
klass.  Alterturaswissenschatt*. 

2.  Epigrafika  římská.  N.  latinské  ne- 
byly za  starověku  sbírány  systematicky  k  vě- 
deckým účelům  jako  řecké.  Jen  tu  a  tam  pří- 
ležitostné uvedeny  jsou  u  historikův  a  řeč- 
níků, jako  u  Cicerona,  Livia,  obou  Pliniův, 
Frontina,  Suetonia  a  Gellia.  Z  řeckých  spi- 
sovatelů zasluhují  zmínku  ti,  kteří  psali  o  dě- 
jinách a  starožitnostech  řím.,  na  př.  Poly- 
bios  a  Dionysios  Halikarnasský.  Zájem  o  n. 
počal  se  v  Itálii  jeviti  od  té  doby,  co  pout- 
níci ze  západu  konali  cesty  do  >věČného« 
města  (od  VI.  stol.  po  Kr.),  kdež  mimo  jiné 
byla  jejich  pozornost  poutána  také  n.  Nej- 
starší rukopisná  sbírka  n-sů  lat.  jest  tak  zv. 
Anonymus  Einsiedlensis  (v.  t.).  Potom  jakoby 
zájem  o  n.  utuchl,  nemáme  totiž  po  několik 
století  žádné  sbírky.  Teprve  ve  XIV.  století 
známý  římský  tribun  Cola  di  Rienzi  (Ni- 
colaus  Laurentii),  nadšený  horlitel  pro  přivá 
národa  římského,  jenŽ  též  do  Prahy  přišel, 
aby  u  císaře  Karla  IV.  hledal  pro  své  cíle 
podpory,  pojal  do  svého  spisu:  DescHptio 
urbis  Romae  eiusque  excellentiae  také  asi  100 
n-sův.  Epigrafika  této  doby  jest  smíšena  se 
skutečným  životem.  Rienzi  na  př.  n-sem  od 
něho  objeveným  >lejc  regia  de  imperio  Vespa- 
$iani€   poučoval   Římany   o  jejich  právech. 


Následující  století  můžeme  nazvati  dobou 
renaissance  epigrafiky  římské.  Mezi  předními 
muži  té  doby  sluší  jmenovati  Poggia  Brac- 
cioliního  (♦  1380  —  t  1459),  papežského 
sekretáře  na  koncilu  kostnickém,  a  Cyriaka 
z  A n kóny  (v.  t.).  K  rukopisným  sbírkám 
těchto  dvou  velmi  činných  pracovníků,  ce- 
stovatelův a  badatelů  pojí  se  sbírky  Ferra- 
riniho,  Fcliciana,  Pomponia  Laeta,  Claudia 
de  Belliévre  a  jiných.  K  manuskriptům  jejich 
stále  jest  třeba  sahati,  poněvadž  mnohé  n. 
od  nich  zaznamenané  od  té  dobv  se  ztratily. 
První  tištěné  dílo  nápisné  jest  áprethovo 
o  starožitnostech  ravennských  (v  Benátkách, 
1489).  Potom  následovaly  sbírky  Peutinge- 
rova  (1605),  Hůttichova  (1520),  Alber- 
tin iho  (1521),  známá  pode  jménem  tiskaře 
Mazocchiho,  a  sbírka  Apianova  (v.  t). 
První  systematická  sbírka  římských  n-sů 
jest  výborné  dílo  Martina  de  Smeth 
(Smetius)  z  roku  1551,  které  však  teprve 
o  30  let  později  vyšlo  tiskem.  V  této  době 
počíná  se  již  vyvíjeti  smysl  pro  studia  epi- 
grafícká,  vědecký  ruch  jest  čilý,  ale  ne- 
methodický.  Zároveň  objevují  se  na  obzoru 
také  falsatoři,  hlavně  stavitel  Pirro  Ligorio 
z  Neapole,  f  15^3  {homo  in  perniciem  ret  epi- 
graphicae  natus),  Portugalec  Luis  de  Re- 
sende,  Francouz  Boissard  a  Němec  Guten- 
stein.  Ve  stol.  XVII.  pojal  geniální  filolog 
[os.  Scaliger  (1540—1609)  myšlenku  spo- 
jiti všecky  dosud  známé  n.  v  jedinou  veli- 
kou sbírku,  v  t.  zv.  Corpus.  V  Janu  Gruy- 
tersovi  (Gruterus,  v.  Gruter)  nalezl  filo- 
loga velmi  přičinlivého  a  svědomitého,  ale 
nikoliv  epigrafika,  odtud  vysvětliti  jest  ne- 
dostatky jeho  díla:  Inscriptiones  antiquae  to- 
tius  orbis  Romani  (Heidelberk,  1603).  Dílem 
tímto  počíná  řada  ^thtsaurů*^  která  sahá  až 
do  XVIII.  stol.  a  zastoupena  jest  hl.  sbír- 
kami Doniho,  Gudia,  Spona,  Řeinesia,  Fa- 
brettiho  (v.  t),  Goriho  (v.  t),  Muratoriho, 
Maifeiho  (1675—1755),  Donatiho  a  Mariniho. 
Přes  veškeren  pokrok  nepopiratelný  epi- 
grafika těchto  dob  nemohla  se  ještě  ustaviti 
jako  věda.  Nesmrtelná  zásluha  toho  přísluší 
teprve  Borghesimu  (1781—1860,  který  však 
v  Maffeim  {Ars  critica  lapidária^  v  doplňku 
k  thesauru  Muratoriho,  v.  t.)  a  v  Marinim 
v.  t.)  měl  zákopníky.  Hrabě  Bart.  B  o  r  g  h  e  s  i 
v.  t.)  prožil  většinu  svého  věku  v  republice 
an  Marino,  oddán  jsa  svým  studiím  a  v  živé 
korrespondenci  se  všemi  soudobými  učenci, 
kteří  se  uchylovali  k  němu  o  radu.  Jeho 
bystrost  a  geniálnost  tehdy  neobyčejná  vy- 
svítá již  z  malého  pojednání  del  console  L. 
Burbuleio,  obsaženého  ve  IV.  díle  sebraných 
jeho  spisův,  o  jichž  vydání  má  velikou  zá- 
sluhu cis.  Napoleon  III.  Jednou  z  ideí  Bor- 
ghesiových  bylo  obsáhlé  Corpus  inscriptionum 
latinarum,  k  jehož  uskutečnění  vybral  si  na- 
daného epigrafístu  dánského  O.  Keller- 
manna  (1805—38).  Po  jeho  předčasné  smrti 
myšlenka  tato  stěhovala  se  do  Francie,  avšak 
ani  zde  nebyla  uskutečněna.  Teprve  král. 
akademie  berlínská  úmysl  tento  provedla, 
hlavně  na  podnět  Th.  Mommsena  (v.  t), 


1022 


Napjetí  —  Náplecník. 


jenž  byl  duši  celého  podniku,  nastínil  plán 
a  provedení  celého  díla  a  řídil  zpraco- 
vání ohromné  spousty  materiálu.  Vydatně 
při  novém  podniku  byl  podporován  zname- 
nitými učenci  Hen  zeném  (v.  t.)  a  Giov. 
Bapt.  de  Rossim  (1822—1892),  výtečným 
znalcem  epigrafiky  a  archaeologie  křesťan- 
ské. Za  základ  uspořádání  nové  sbírky  vzat 
jedině  správný  prmcip,  rozdělení  zeměpisné, 
tak  že  n.  jednoho  města,  jedné  země  jsou 
spojeny.  Co  se  týká  kritiky,  přijata  byla  zá- 
sada, aby  všecky  dosud  zachované  památky 
nápisné  znova  pořízeny  byly  znaleckým  opi- 
sem a  pro  nezachované  n.  aby  nalezeny  byly 
poslední  originální  opisy.  Z  té  příčiny  bylo 
potřebí  prohledat!  všecky  bibliotéky  a  znova 
zpracovati  všecky  sbírky  nápisné,  rukopisné 
i  tištěné,  procestovati  krajiny  chovající  n.  řím- 
ské a  kopírovati  tyto.  Práce  to  zajisté  obrov- 
ská a  úmorná,  která  však  vědeckým  zápalem 
mužů  jmenovaných  a  celé  legie  mladých 
učenců,  vyšlých  z  jejich  škol,  zdárné  byla 
provedena.  Celé  toto  dílo  monumentální 
Corpus  inscriptionum  latinarum  (CIL)  roz- 
vrženo na  15  svazkův  a  jest  již  blízko  svého 
ukončení.  První  svazek  vyšel  r.  1863  od 
Mommsena  a  obsahuje  n.  republikánské,  ve 
II.  sv.  obsaženy  jsou  n.  hispánské  od  Em. 
Húbnera  1869,  svazek  III.  obsahuje  n.  Ori- 
entu a  dunajských  provincii  od  Mommsena 
1873;  sv.  IV.  nástěnné  n.  (dipinti  a  grafíiti) 
pompejské  od  Zangemeistera  1871;  sv.  V.  n. 
hornoitalské  od  Mommsena  1872 — 1877;  ve 
sv.  VI.  obsaženo  veliké  bohatství  n-sů  mě- 
sta Říma  od  Henzena,  Rossiho,  Bormanna  a 
Húlsena  1876—1894;  sv.  VII.  n.  v  Britannii 
nalezené  od  Húbnera  1873;  sv.  VIII.  n.  afri- 
cké od  G.  Wilmannse,  Schmidta  a  Cagnata 
1881  -98;  sv.  IX.  a  X.  n.  jihoitalské,  sicil- 
ské a  sardinské  opěi  od  Mommsena  1883; 
sv.  XI.  n.  střední  Itálie  od  Bormanna  1888; 
sv.  XII.  a  XIII.  n.  z  nyn.  Francie  a  krajin 
porýnských  od  Hirschfelda  a  Zangemeistra, 
sv.  XII.  vyžel  r.  1888;  sv.  XIV.  n.  ze  starého 
Latia  od  Dessaua  1887;  sv.  XV.  n.  na  roz- 
manitých předmětech  {instrumentum)  od  Dres- 
sela  1891—95.  Některé  svazky  vyšly  již  ve 
druhém  vydání,  k  jiným  vydány  byly  do- 
plňky. Doplněním  CIL  jest  dílo  Fr.  Rit- 
schla,  Priscae  latinitatis  monumenta  epigra* 
phica  (Berlín,  1862),  a  E.  Húbnera  Exempla 
scripturae  epigraphicae  latinae  a  Caesaris  dic^ 
tatoris  mořte  ad  aetatem  Justiniani  (t.,  1885', 
kterážto  díla  podávají  poučení  o  písmě  n-sů 
republikánských  a  doby  císařské.  N.  nale- 
zené později  vydávají  se  v  Ephemeris  epi- 
graphica  od  r.  1871,  dosud  vyšlo  8  svazků. 
Podobně  v  »Revue  archéologique*  podává 
R.  Cagnat  od  r.  1888  pod  titulem  Revue  des 
publications  épigraphiques  přehled  n-sů  nově 
objevených  a  seznam  nejnovějších  prací  epi- 
grafíckých  a  shrnuje  vše  na  konci  roku  ve 
zvláštní  knihu  Vannée  épigraphique.  Kromě 
toho  celá  řada  časopisů  doplňuje  a  chová 
v  evidenci  neustále  nové  objevy.  Vytýkáme 
pouze  některé:  »Archaeol.-epigraphische  Mit- 
theilungen  aus  Ósterreichc,  které  vycházely 


redakcí  Benndorfa,  Hirschfelda  a  Bormania 
od  r.  1877—97,  nyní  jsou  nahrazeny  časopi- 
sem »}ahreshefte  des  dsterr.  archaeol.  Insti- 
tuts«,  dále  »Comptes  rendus  desséances  de 
TAcadémie  des  inscriptions  et  belles-lettres*; 
»Mittheilungen  des  deutschen  archaeol.  lo- 
stituts«,  r5m.  Abth.;  »Notizie  degli  scavi  di 
antichitá«;  >Bulletino  della  Commissioiie 
archeologica  comunale  di  Roma«.  Z  meniich 
sbírek  epigrafických  zasluhuji  zmínky:  Orelih 
Henzen,  Inscriptionum  latinarum  atHplisdmá 
collectio  (Curich,  1828—56,  ve  třech  diledi\ 
E.  de  Ruggiero,  Sylloge  epigraphica  orbis  Ro- 
mani (Řím  1892/3}.  Pro  studium  universitní 
hodí  se  Wilmanns,  Exempla  inscriptionum  lati- 
narum (Berlín,  1873,  2  sv.),  Dessau,  Inscriptie- 
nes  latinae  selectae  (t.,  1892)  a  Rushforth,  Latin 
historical  inscriptions  (Oxford,  1893).  Nejlepší 
uČeb.  kniha  epigrafiky  římské  jest  Cagnatova, 
Cours  ďépigraphie  latine  (Paříí,  3.  vyd.  1898). 
Mimo  to  Rómische  Epigraphik  od  Húbnera 
vMůllerově  »Handb.  der  klass.  Altertumswis- 
senschaft<;  Egbcrt,  Introduction  to  the  study 
o/  latin  inscriptions  (Londýn,  1896);  Ricci,£pí- 
grajia  latina  (Milán,  1898).  Zmínky  pro  prak- 
tičnost zasluhuje  Bone,  Anleitung  rum  Lesen 
atd.  róm.  Inschri/ten  (Trevír,  1881).  Od  r.  1886 
vychází  v  Římě  redakcí  £.  de  Ruggiera  ob- 
sáhlý Di\ionario  tpigraphico  di  antiehita  Ro- 
mane, Dějiny  římské  epigrafiky  podali  R.  de 
la  Blanchčre,  Histoire  de  Vépigraphie  romutint 
(Paříž,  1887)  a  J.  P.  Waltzing,  Le  recueil  ge- 
nerál des  inscriptions  latinet  et  Vépigraptue 
latine  depuis  So  ans  (Levná,  1892).  Křesťan- 
ské n.  města  6.íma  vydal  J.  B.  Rossi,  /«- 
scriptiones  christianae  urhis  Romae  (Řím,  1857 
až  1888,  2  d.).  Nově  objevené  n.  uveřejňují 
se  v  Nuovo  Bulletino  di  archeologta  cristiani. 
Křesťanské  n.  v  Gallii  nalezené  vydal  Le 
Blant  r.  1856  67,  hispánské  a  britské  Hnbaer 
r.  1871  a  1876.  N.  oskické  a  dialektické 
středoitalské  a  dolnoitalské  vydal  ruský  uče- 
nec Cvětajev:  Sylloge  inscriptionum  osearwm 
(Petrohrad,  1878);  Inscriptiones  Italiae  mediae 
dialecticae  (Lipsko,  1884);  Inscr,  italiae  i>* 
ferioris  dial,  (Moskva,  1886).  Mimo  něj  Lc- 
psius,  Inscriptiones  umbricae  et  Oscae  (Lipsko, 
1841),  Pauli  vydává  v  Lipsku  od  r.  1S93 
Corpus  inscriptionum  etruscarum,  I\. 

Hapjeti  v.  Napětí. 

Háplast  v.  Emplastrum. 

Háplav  v.  Alluvio. 

Haplavenina  v.  Alluvium;  naplave- 
niny  starší,  t.  j.  Diluvium,  naplaveniny 
mladší  t.  j.  Alluvium. 

Haplavováni  v.  Kol  mace. 

Hápleonidka  (něm.  Achselschnur^  Acksei- 
dragoner)  jest  pouto  z  téže  látky  co  stejno* 
krojní  kabátec  nebo  ze  šňůry,  vnějším  koo- 
cem  přišité  k  nejvyššímu  švu  rukávu  a  dra- 
hým vnitřním  koncem  volným  zapínané  na 
knoflík  přišitý  vedle  límce.  Slouží  k  toicn, 
aby  řemení  přes  plece  zavěšené  se  nesme- 
kalo na  ramena.  FM. 

Hápleonik,  n aram eč nice,  fr.  épanltíte, 
jest  u  stejnokrojů  pruh  velmi  tuhé  látky  nebo 
kovu  na  přikrytí  ramen  mezi  límcem  a  pai- 


Naples  —  Napoleon. 


1023 


iím.  Původně  při  brní  byl  na  ochranu  ramen, 
cterémuž  úkolu  vyhovuje  posud  v  některých 
/ojscích,  zejména  u  jezdectva.  Jinak  jest  nyní 
touhou  ozdobou  neb  odznakem,  bývá  u  muž- 
stva ze  sukna  a  vlněných  prýmů  různých  ba- 
•ev,  u  důstojníků  z  prýmů  zlatých  nebo  stří- 
>rných.  Podstrčí  se  pod  poutko  (bride  ďépau- 
ette)t  připíná  se  ke  knoflíku  přišitému  vedle 
ímce  a  končívá  nad  paždím  okrouhlým  ma* 
lelkem,  s  něhož  visívají  třásně,  dle  stupně 
lodnosti  tenčí  nebo  tlustší.  U  některých 
^ojsk,  na  př.  u  ruského,  označují  hvězdičky 
la  n-u  stupeň  nositele.  V  ozbrojené  moci 
-ak.-uh.  mívali  n-y  pouze  huláni  (do  r.  1868), 
>ak  tělesné  stráže  a  námořnictvo,  kterážto 
>bé  odvětví  je  nosí  posud.  FAÍ. 

Vaples,  franc.  jméno  Neapole  (v.  t.). 

Vapliui  v.  Nahlas. 

Vapo,  řeka  v  Ecuadoru  a  Peru,  důležitý 
evý  přítok  řeky  Amazonské,  prameni  na 
rých,  svazích  Cotopaxi  v  Ecuadoru,  má  v  nej- 
lořejŠím  toku  až  k  vesnici  Napo  ráz  horské 
>ystjfiny  s  četnými  prahy,  avšak  odtud  aŽ 
c  ústí  obnáší  její  spád  jen  300  m,  takže  tok 
ejí  jest  velmi  volný  a  opisuje  četné  záhyby. 
est  to  největší  řeka  Ecuadoru,  dlouhá  do 
.300  Irm,  z  nichž  500  km  jest  splavno  pro 
>arníky,  ač  plavbě  překážejí  četné  »plovoucí 
)strovy«.  Údolí  řeky  jest  sice  velmi  úrodné, 
ivšak  téměř  neobydleno  a  pokryto  většinou 
>hromnými  pralesy,  jimiž  vede  jen  několik 
nálo  cest.  Hlavní  přítoky  jsou  v  levo :  Coca 
i  Aguarico  a  v  právo  Curaray,  stékající  ve- 
směs s  Andův. 

Napooa  v.  Kolozsvár. 

Napodobeni  v.  Imitace. 

Nápoj  má  tělu  lidskému  nahrazovati  vodu, 
cterá  z  něho  uniká  moČí,  potem,  vydýchaným 
rzduchem  (v  menší  míře  slinami,  slzami, 
itřevními  výměty  a  j.).  A  sice  uniká  za  prů- 
něrných  poměru  teploty,  vlhkosti  vzduchu 
i  intensity  práce  za  24  hodin  asi  2V2 '  vody 
při  namáhavé  práci  tělesné,  suchém  vzduchu 
i  vysoké  teplotě  však  třeba  o  litr  a  nad  to 
7Íce)  a  tolik  vody  asi  nutno  tedy  n-em  tělu 
>pět  dodati.  Jako  však  u  všech  svých  potřeb 
-lověk  postupem  kultury  hledí  si  z  potřeb- 
lého  činiti  příjemné,  tak  i  u  n-e.  Již  napití 
je  vody  samo,  má-li  Člověk  žízeň,  jest  zá- 
roveň pochoutkou,  zejména  je-li  voda  kři- 
šťálově čirá,  >bez  chutic  i  zápachu  a  přimě- 
řeně chladná.  Brzy  však  člověk  přišel  i  na 
iné  tekutiny,  které  obsahujíce  ještě  jiné  sou- 
částky poskytovaly  mu  ještě  jiné  chuťové 
Dožitky  (ovocné  šťávy);  konečně  poznal  ve 
iřykvalených  šťávách  ovocných  n-e,  které 
s.  uhašení  žízně  a  požitku  chuťovému  připo- 
jily ještě  účinek  opojný,  podmíněný  lihem 
v  tekutinách  těch  obsaženým  (v.  Lihové 
cáp  oj  e),  a  v  nálevech  některých  látek  rost- 
linných (kávová  zrnka,  čajové  lístky)  poznal 
n-e,  které  účinkem  zvláštních  alkaloidů  při- 
vozují příjemné  podráždění  duševní.  Všechny 
tyto  jednotlivé  druhy  n-ů  mohou  býti  člo- 
věku za  přiměřených  okolností  s  užitkem. 
Avšak  n-e  opojné,  v  menší  míře  pak  n-e 
dráždivé  mají  tu  velikou  závadu,  že  člověk 


častějším  a  hojnějším  jich  užíváním  účinkům 
těm  snadno  na  vyká,  tak  že  se  pak  stane  ná- 
ruživým a  nemírným  poživatelem  jich,  což 
mívá  vždy  —  zejména  to  platí  o  n-ích  opoj- 
ných, lihových  —  zhoubné  následky,  i  pro 
jeho  potomstvo  (v.  Alkoholism).  Není  to 
tedy  opakování  prázdné  frase,  pronášime-li 
zde  s  důrazem  větu,  že,  přihlížíme-li  ke  všem 
okolnostem,  jediným  prospěšným  a  neškod- 
livým  n-em  musíme  prohlásiti  vodu.  Ovšem 
nemáme  všude  —  zejména  ve  velkých  mě- 
stech —  vody  zdravotně  nezávadné.  Proto 
nutno  píti  v  takových  případech  vodu  sva- 
řenou, která  má  po  zchlazení  zcela  dobrou 
a  svěží  chuť,  což  nutno  proti  rozšířenému 
předsudku  s  důrazem  vytknouti.  Zákal  bé- 
la vý,  který  z  vařením  se  dostavuje  u  tvrdších 
vod,  je  zcela  neškodný  (uhličitany  zemin  al- 
kalických vařením  z  dvoj  uhličitanu  povstalé), 
a  necháme-li  vodu  po  zvaření  1—2  dni  státi, 
obyčejně  se  úplně  usadí  na  dno.  Ke  konci 
budiž  podotčeno,  že  některé  tekutiny,  kte- 
rých člověk  požívá,  obsahuji  též  látky  vý- 
živné v  hojné  míře;  sem  náleží  zejména 
mléko.  Pivo,  víno,  rostlinné  šťávy  obsahují 
výživné  látky  jen  v  malém  množství;  neroz- 
umné je  mluviti  o  pivě  jako  >tekutém  chlebě«, 
neboť  při  kvašení  velká  čásť  tohoto  »chleba< 
uniká  do  vzduchu  v  podobě  kyseliny  uhli- 
čité, takže  zbylé  výživné  látky  jsou  velmi 
drahé,  a  mimo  to  je  k  tomuto  chlebu  teku- 
tému přimišen  jed  —  alkohol.  SRka, 

HápoJ  l&sky  v.  Filtron. 

Hapoleon:  1)  N.  1.  Bonaparte,  císař 
Francouzů  (♦  v  Ajacciu  na  ostrově  Korsice 
15.  srpna  1769  z  otce  Karla  Bonaparta 
fv.  t.]  a  matky  Marie  Laetitie  Ramolinovc  — 
t  5.  květ.  1821  na  ostrově  sv.  Heleny).  Dva 
měsíce  před  jeho  narozením  Korsika  stala 
se  příslušenstvím  Francie.  N.  dostal  se  do 
vojenské  školy  v  Brienně,  kde  mathematika 
a  dějepis  byly  jeho  zamilované  předměty. 
Opustiv  r.  1786  Brienne  odebral  se  do  Pa- 
říže na  školu  vojenskou,  aby  doplnil  své  vo- 
jenské vzděláni.  Zde  stala  se  v  chování  jeho 
pronikavá  změna;  byl-li  dříve  milý,  přítulný 
a  podajný,  stal  se  uzavřeným,  úsečným  a 
vzdorovitým.  Předčasná  smrť  otcova  uvrhla 
rodinu  v  citelnou  bídu.  Odkázán  jsa  na  svůj 
skrovný  plat,  byl  přinucen  vésti  život  střídmý 
a  odměřený.  Po  vykonaných  zkouškách  stal 
se  poručíkem  v  pluku  Laíere,  který  byl  po- 
sádkou ve  Valenci.  Spiskem  svým:  Discours 
sur  les  vérités  et  les  sentiments^  qu'il  importe 
le  plus  ďinculquer  aux  hommes  ucházel  se 
o  cenu  akademie  lyonské,  ale  nebyla  mu  prá- 
vem přiznána,  poněvadž  spisek  ten  nevynikal 
ani  formou  ani  obsahem.  Když  vypukla  re- 
voluce, N.  se  pro  ni  prohlásil,  poněvadž  mu 
otvírala  velikou  budoucnost,  ale  nesdílel  s  ní 
ani  jejího  nadšení  ani  nenávisti,  jemu  byla 
pouhým  nástrojem,  ne  však  účelem.  Dosud 
byl  jen  Korsičanem  a  ne  Francouzem,  osud 
Korsiky  ležel  mu  více  na  srdci  než  osud 
Francie.  City  své  vyjádřil  r.  1791  v  listě  svěd- 
čícím Matěji  Buttafuocovi,  jenž  podporoval 
snahy  Francie  po  zabrání  ostrova.  Otevřeně 


1024 


Napoleon. 


a  náruživé  zastával  se  v  něm  samostatnosti 
Korsiky,  ale  podráždil  jim  své  odpůrce,  že 
byl  zbaven  své  hodnosti  důstojnické.  Francie 
byla  tehdáž  až  na  dno  rozbouřena.  Odebrav 
se  r.  1792  do  Paříže  N.  dosáhl  toho  pomoci 
svých  příznivců,  že  byl  opět  přijat  do  svazku 
vojenského  a  povýíen  na  setníka.  V  Paříži 
prožil  katastrofy,  které  stihly  království 
20.  června,  10.  srpna  a  2.  září  1792.  S  revo- 
lucí, která  dopouštěla  se  jak  na  svých  stou- 
pencích, tak  na  svých  protivnících  nejhaneb- 
nějších zločinů,  nemohl  se  spřáteliti,  tomu 
příčil  se  smysl  jeho  pro  právo  a  pořádek; 
zastávati  se  starých  hidův  a  podvráceného 
království,  tomu  příčil  se  smysl  jeho  pro  sku- 
tečnost a  touha  po  vyznamenání.  O  tom  však 
byl  přesvědčen,  že  při  všeobecném  zmatku, 
který  nastal  ve  Francii,  vojsko  bude  čini- 
telem rozhodujícím.  Kdo  bude  míti  na  své 
straně  vojsko,  ten  bude  pánem  Francie.  Mél-li 
ukojiti  roznícenou  ctižádost  svou,  nesměl 
býti  Korsičanem,  nýbrž  musil  se  státi  Fran- 
couzem. Od  té  doby  přilnul  celou  duŠí 
k  Francii,  která  opět  dovedla  oceniti  služby 
jeho.  Aby  dokázal  příchylnost  svou  k  Fran- 
cii, zosnoval  v  Ajacciu  spiknutí,  aby  zmocnil 
se  citadelly  a  zachoval  republice  město  to. 
Pokus  se  nezdařil  a  N.  prohlášen  od  strany 
korsické  za  zrádce  vlasti.  Vrátivše  do  Francie, 
vydal  spisek  le  Souper  de  Beaucaire^  v  němž 
tupí  Paola,  obhájce  samostatnosti  korsické, 
odsuzuje  povstání  jižních  departementů  v, 
schvaluje  zničení  Girondinův  a  prohlašuje 
za  schopna  k  vládě  jen  toho,  kdo  se  neleká 
ni  násilí,  když  toho  žádá  veřejná  potřeba. 
Ve  spisku  tom  odhalil  svou  pravou  podstatu: 
nevážnost  k  vyšším  ideám  a  úctu  k  šťast- 
nému výsledku.  Mezi  městy,  jež  vzbouřila  se 
proti  hrůzovládě  jakobinské,  byl  také  Toulon. 
Royalisté  vidouce.  Že  by  se  neudrželi  vlastní 
silou,  vydali  Angličanům  tento  klíč  k  jižni 
Francii.  Republice  záleželo  na  tom,  aby  brzo 
zmocnila  se  města  toho.  Generál  Dugommier 
řídil  obléhací  práce.  Ve  vojště  obléhacím 
zdržoval  se  N.,  jemuž  se  podařilo  smělým 
činem  obrátiti  na  sebe  pozornost  všeho 
světa.  Poznav  bystrým  okem,  že  dobytí  tvrze 
Mulgravi  a  obsazení  mysu  TAiguiHetty  způ- 
sobí pád  Toulona,  doporučil  vrchnímu  vůdci, 
aby  proti  uvedené  tvrzi  zaměřeno  bylo  veš- 
kero úsilí.  Útok,  který  N.  sám  řídil,  se 
zdařil  a  Angličané,  nechtěli-li  býti  zni- 
čeni, rychle  odpluli.  V  odměnu  za  dobytí 
Toulona  jmenován  byl  N  generálem  u  dělo- 
střelectva.  Pádem  Robespierrovým  válečná 
činnost  jeho  byla  nejen  zastavena,  nýbrž  byl 
také  jako  podezřelý  zajat  a  uvězněn.  Po  de- 
seti dnech  byl  propuštěn,  ale  když  nechtěl 
odebrati  se  k  armádě  vendejské,  k  níž  byl 
přidělen,  byl  ze  svazku  vojenského  vyškrtnut. 
Noví  nastala  doba  trpké  zkoušky,  které  te- 
prve povstání  13.  vendémiairu  (4.  října)  uči- 
nilo konec.  K  doporučení  Barrasovu  svěřeno 
mu  vedení  vojska,  které  mělo  hájiti  konventu. 
N.,  umístiv  na  vhodných  místech  děla,  vy- 
zval zástupy,  když  přitáhly,  aby  se  rozešly, 
a  když  neuposlechly,  způsobil  mezi  nimi  hru- 


bou střelbou  takový  zmatek,  že  v  krátké  době 
rozprchly  se  na  všechny  strany.    Za  čin  ten 
pozdraven   byl  od  konventu  jako  ochránce 
konventu,  republiky  a  vlasti.  Jsa  doma  bez- 
pečen, konvent  obrátil  pozornost   k  věcem 
zahraničným.  Od  jihu  hrozilo  Francii  největií 
nebezpečenství.  V  N-ovi  revoluce  domnívala 
se,   že   nalezne   muže,   jenž    zásadám    jejím 
zjedná  platnost  a  pojistí  její  trvání,  proto 
konvent  jmenoval  ho  vrchním  vAdcem  ital- 
ské armády,  aby  zjednal  Francii  úcta  a  za- 
hraničných  nepřátel.  Než  odebral  se  k  vojsku, 
slavil  způsobem  civilním  sňatek  svůj  s  pani 
Joseíinou  Beauhamaisovou,  vdovou  po  gene- 
rálu Beauharnaisovi,  jejímž  příznivcem  byl 
Barras.  Přišed  do  Nizzy,  ujal  se  26.  bř.  1796 
velení   nad  vojskem.    Zvučným    provoláním 
dovedl  podrážditi  jeho  ctižádost  a  hrabivost 
a  nadchnouti  je  k  nezdolné  zmužilosti  a  vy- 
trvalosti.   Slovům  rovnaly  se  činy.     Poraziv 
u  Millesima  13.  dubna  spojené  vojsko  rakou- 
sko-sardinské  a  roztrhnuv  je  vítězstvím  u  Dega, 
14.  dubna  obrátil  se  proti  Piemonfanům,  jež 
vítězstvími   u  Cévy   20.   dubna    a    Mondovi 
21.  dubna  přinutil  k  příměří,  které  28.  dubna 
podepsáno  bylo  v  Cherascu.  Jsa  s  této  strany 
bezpečen,  obrátil  se  proti  Rakušanům,  po- 
razil je  u  Fombia  a  zmocniv  se  útokem  pře- 
chodu  přes   Addu   u  Lod,  opanoval   celon 
Lombardii.  V  Miláně  uvítán  byl  jako  osvo- 
boditel od  panství  rakouského.  Dovoluje  vo- 
jenským kommissarům,  vůdcům    i    vojínům 
mnohé  přehmaty,  aby  se  mohli  obohatiti  na 
útraty  obyvatelstva,  připoutal  je  k  své  osobě 
věda,  že  budou  na  něm  tím  závislejší,  čím 
větší  bude  provinění  jejich.  Když  způsobem 
tak  nehodným  okolí  jeho  obyvatelstvo  v^^sá- 
valo,  N.,  zůstávaje  anticky  jednoduchý,  vzbu- 
zoval úctu  a  obdiv  u  všech  svých   vrstev- 
níkův. Válečními  kontribucemi,  které  ukládal 
dobytým  kraj  mám  a  které  záležel  v   v  peně- 
zích a  uměleckých  pokladech,  stal  se  miláč- 
kem lidu  a  nezbytnou  podporou  slabé  vlády 
direktorské.   Pojistiv  obsazením  Romagné  a 
vpádem  do  Toskánska  týl  svůj,   vytrhl  ku 
konci  května  proti  Rakušanům  a  zmocniv  se 
Borghetta,  pronásledoval  císařské  tak  prudce, 
že  jim  nezbývalo  než  zavříti  se  v  Mantově. 
Rakousko  napjalo  všecky  síly,  aby  zachránilo 
tuto  důležitou  pevnost.  O  Mantovu  rozpředh 
se  řada  bojů,  které  vesměs  skončily  se  po- 
rážkou vojsk  císařských.   N.  porazil  nejprve 
Kvosdanoviée   u  Lonata,   potom    5.    srpna 
Wurmsera  u  Castiglione  a  zatlačil  ho  do  Ty- 
rolska. Když  Wurmser  zorganisoval  armádn 
v  Inšpruku,  vydal  se  ve  dvou  proudech  na 
pochod  do  Itálie.  N.  nejprve  porazil  oddďení 
slabší  u  Rovereda  pod  Davidovičem,  jež  zatiskl 
do  Tyrolska,  potom  u  Bassana  8.  září  siln^ši 
pod  Wurmserem,  jež  přinutil  hledati  útočiště 
v  Mantově.   Nový  pokus  Rakouska  vybaviti 
Mantovu  N.  zmařil  vítěznými  bitvami  u  Ar- 
cole  15.— 17.  list.  1796  a  u  Rivoli  12.— 14.  led. 
1797,  v  nichž  vojevůdcovské  nadání   N-oto 
zastkvělo  se  v  nejlepším  světle.    Mantova, 
nemajíc    naděje    k    vybavení,    kapitulovat 
2.  února  1797.  Donutiv  papeže  k  míru  v  To- 


Napoleon. 


1026 


entiné,  odvážil  se  toliko  s  35.000  muži  vý- 
}ravy  do  Rakouska,  která  se  mu  nad  o£e- 
cáváni  podařila.  Proniknuv  vítězně  až  k  Se- 
neringu,  způsobil  ve  Vídni  takový  postrach, 
le  ochotně  přijali  jeho  nabídnutí  míru.  V  Lubnu 
ijednán  mír  předběžný,  který  v  Campofor- 
niu  proměněn  byl  18.  října  1797  v  mír  de- 
initivní.  Rakousko  zřeklo  se  Belgie  a  Lom- 
)ardie,  postoupilo  Francii  svých  držebností 
la  levém  břehu  Rýna  a  uznalo  republiku  Cis- 
ilpinskou,  začež  dostalo  se  mu  v  náhradu 
strie,  Dalmácie  a  Benátská.  Ve  válce,  která 
'ozzuřila  se  mezi  Rakouskem  a  Francií,  re- 
>ublika  Benátská  chovala  se  tak  zbaběle,  Že 
lení  s  podivením,  když  Napoleon  násilím 
ičinil  jí  konec  r.  1797  a  území  její  přiznal 
Rakousku. 

N.,  vrátiv  se  do  Paříže,,  choval  se  velice  zdr- 
íelivé.  Věda,  jak  měnivá  jest  přízeň  lidu,  vy- 
lýbal  se  jak  hlučným  projevům  obecného 
louhlasu,  tak  skvělým  obřadům  úředního 
)ředstavováni.  Při  odevzdání  listiny  o  míru 
iirektoři  vystrojili  mu  slavnostní  přijetí 
r  Luxembourgu,  při  němž  Talleyrand  měl 
'eč,  ve  které  slávu,  již  si  dobyl,  nepřipisoval 
ak  jemu,  jako  revoluci,  vojsku  a  národu.  N.  j 
leopominul  připomenouti  Francii,  že  teprv 
ehdy  Evropa  bude  svobodna,  až  blaho  ná- 
'oda  francouzského  založeno  bude  na  lepších 
;ákonech  organických.  Státní  zřízení,  které 
Francie  měla,  mu  nedostačovalo.  Pobyt  v  Pa- 
'íži  stával  se  N-ovi  co  den  nesnesitelnějším. 
Direktoři  při  oblíbenosti  jeho  mohli  se  udr- 
leti  při  vesle  jen  tehdy,  jestliže  zapletli  N-a 
lo  podniku,  v  němž  oy  ztratil,  ne-li  život, 
ispoň  válečnou  slávu  svou.  Pokořiti  vlád- 
cyni  moří,  předepsati  jí  v  Londýně  mír,  jak 
ivŮdná  myšlenka  otvírala  se  před  ním!  Za 
ím  účelem  jmenován  byl  vrchním  vůdcem 
rýpravy,  jež  měla  býti  podniknuta  do  Anglie. 
Přesvědčiv  se  vlastníma  očima,  že  síly  Fran- 
:ie  daleko  nestačí  na  pokoření  Angíie  a  že 
>y  útok  na  ni  nebyl  dífóm  státnické  rozvahy, 
lýbrž  šílenství,  nabídl  direktorům  výpravu 
lo  Egypta,  k  níž  ochotně  svolili,  aby  zbavili 
le  nepohodlného  generála,  který  je  všude 
astiňoval.  Dobýti  této  tajuplné  země,  která 
rládne  dvěma  mořím,  ohroziti  panství  an- 
glické v  Indii,  oslniti  národ  francouzský  no- 
^mi  výboji  a  okázati  mu,  že  on  jediný  můŽe 
ej  převésti  z  revolučního  rozčilení  na  pev- 
lou  půdu  státního  pořádku,  byly  myšlenky, 
:teré  N-a  pudily  k  tomuto  podniku.  Učenci 
ršech  oborů  účastnili  se  této  výpravy,  tak 
e  podobala  se  křížové  výpravě  civilisace 
:vropské  do  východních  krajin.  Za  prudkého 
rětru  loďstvo  francouzské  opustilo  19.  květ. 
798  Toulon  a  zmocnivši  se  překvapením 
ialty  bez  překážky  přistálo   u  Egypta.   N., 

J^sadiv  vojsko  na  pevnou  zemi,  porazil 
ameluky  u  pyramid  21.  července  a  vstoupil 
ako  vítěz  do  Káhiry.  Zatím  podařilo  se  an- 
glickému admirálu  Nelsonovi  úplně  zničiti  loď- 
tvo  francouzské  v  zátoce  Abúkírské,  tak  Že 
I.  se  vším  vojskem  svým  byl  v  Egyptě  blo- 
:ován.  Anglie  jásala,  nebezpečenství,  jež  jí  | 
irozilo,  proměnilo  se  v  její  vítězství,  Francie  i 

Ottův  Slovník  Naučný,  sv.  XVn.  26/5  1901, 


gřestala  býti  ieji  sokyní  na  moři.  Útok  na 
gypt  byl  vládě  turecké  podnětem,  že  vy- 
hlásila Francii  svatou  válku.  Aby  předešel 
útok  Turků  na  Egypt,  N.  vrhl  se  do  Sýrie  a 

{>roniknuv  až  k  Saint  Jeanu  ďAcre  jal  se  ob- 
ěhati pevnost  tu.  Když  však  ve  vojště  jeho 
vypukl    zhoubný    mor,   nezbývalo    mu    než 
rychle  vrátiti  se  do  Egypta.  Poraziv  u  Abú- 
luru  turecké  vojsko,  které  zde  přistálo,  poji- 
stil Egypt  na  delší  dobu  od  dalších  útokův. 
Obdržev  zprávy  o  porážkách  vojsk  francouz- 
ských v  Evropě,  o  vratkém  postavení  direk- 
torů, jakož   i   o  všeobecné   nespokojenosti, 
opustil  s  nejdůvěrnějšími  přáteli  22.  srpna 
1799   na  dvou  f regatách  Egypt  a   propluv 
šťastně  křižujícími  loďmi  anglickými  přistál 
dne  9.  října  u  Francie.    Národ  francouzský 
uvítal  ho  jako  osvoboditele.  Cesta  do  Paříže 
podobala  se  pravému  triumfu.  Situace  byla 
mu  příznivá;  buď  nyní  nebo  nikdy  mohl  pro- 
vésti tajné  své  záměry.  Direktoři  neopovážili 
se  postaviti  ho  před  vojensky  soud,  že  o  své 
úimě  opustil  vojsko.  V  této  kritické  době  N. 
choval  se  velmi  opatrně,  aby  nevzbudil  u  ni- 
koho ani  nejmenšího  podezření.   V  největší 
tichosti  vykonány  přípravy  k  státnímu  pře- 
vratu, do  nichž  zasvěceni  byli  bratří  jeho  Jo- 
sef a  Lucian,  J5\e  Sieyés,  Talleyrand,  Fou- 
ché  a  nejoddanější  jemu  generálové.  Z  usne- 
sení sboru  kmetů  sídlo  sboru  pěti  set  pře- 
loženo bylo  18.  brumaim  (9.  listopadu)  do 
St  Clouaa  a  N-ovi  svěřeno  bylo  vrchní  ve- 
lení nad  vojskem  v  Paříži.  Z  direktorů  Bar- 
ras  na  domluvu  Talleyrandovu  se  poděkoval, 
Sieyés  a  Roger  Ducos  byli   na  straně  pře- 
vratu a  ostatní  dva,  Gohier  a  Moulins,  byli 
od  Moreaua  chováni  v  zajetí.   Dne  19.  bru- 
mairu  sbor  pěti  set  konal  schůzi  v  St.  Cloudu 
v  oranžérii  a  sbor  kmetů  v  paláci.    Město 
bylo  vojskem   a  lidem    přeplnéno,  všechny 
příchody  ke  sněmovně  pěti  set  vojensky  ob- 
sazeny. Sbor  pěti  set  hned  po  zahájení  schůze 
vykonal  přísahu  na  ústavu  r.  III.  s  velikou 
jednomyslností,  čímž  státní  převrat  uveden 
byl  v  nebezpečenství.   N.,  kázav  sešikovati 
vojsko  ve  válečný  šik,  odebral  se  v  průvodě 
svých  pobočníků  do  síně  kmetův,  aby  věc 
skončil.  Válečný  tento  rek,  zvyklý  neobme- 
zené  poslušnosti,  byl  všecek  pomaten,  když 
šlo   o  to,   přesvědčiti   shromáždění,   že   má 
pravdu.  Vnitřní  jeho  nepokoj  jevil  se  v  řeči 
jeho,  sotva  větu  započal,  již  ji  přetrhl.  Když 
vyzýval  kmety,  aby  zachránili  svobodu  a  re- 
publiku, tázal  se  ho  Linglet,  kde  zanechal 
ústavu.  >Ústavu?€  zvolal  N.,  >vy  jste  ji  po- 
rušili 18.  fructidoru,  22.  íloréalu  a  30.  prai- 
rialu.  Ústavu?  všechny  strany  se  jí  dovolávají 
a  všechny  ji  porušily,  ústava  nemůže  nám 
býti  ku  blahu,  když  od  nikoho  není  uznávána.  € 
Řeč  jeho  zanecnala  v  kmetech   doiem  nej- 
trapnější. Opustiv  síň  kmetů,  N.  odebral  se 
do  síně  pěti  set,  provázen  jsa  několika  gra- 
nátníky.  Poslanci,  spatřivše  bodáky  ve  sně- 
movně, povstali  jedním  rázem  ze  svých  se- 
dadel. >Pryč  s  tyrannem,  pryč  s  diktátorem; 
mimo  zákon  s  nímíc  ozývalo  se  na  všech 
stranách.  Poslanci,  takto  křičíce  a  hlučícei 

65 


1026 


Napoleon. 


skupili  se  kolem  něho,  a  jen  úsilí  svých  prů- 
vodců dekoval,  že  bez  pohromy  vyvázl  z  to- 
hoto  zmatku.    Ve  sněmovně   trvala   bouře 
dále,  hlučněji  a  hlučněji  ozývaly  se  hlasy, 
aby  N.  byl  vyzákoněn.   Bratr  jeho  Lucian, 
předseda  sboru  pěti  set,  aby  tomu  zabránil, 
zřekl  se  předsednictví  a  opustil  sněmovnu, 
N.,  vzpamatovav  se  venku  od  svého  leknutí, 
viděl,  2e  jen  čin  násilný  může  ho  zachrániti. 
Bratr  jeho  Lucian,  vsednuv  na  kůň,  ohni- 
vými slovy  líčil  vojínům,  Že  vČtSina  sboru 
utlačována  jest  od  zástupců  dýky,  placených 
Anglií,  a  proto  že  jen  ty  poslance  dlužno  po- 
kládati za  zástupce  lidu,  kteří  k  němu  se  při- 
dají.  Po  řeči  té  vytáhnuv  Šavli  a  zaměřiv  ji 
na  prsa  bratrova  zvolal:  >Přísahám,  že  pro- 
bodnu ňadra  vlastního  bratra,  dotkne-li  se 
kdy  svobody  írancouzské.c   Tu  dal  N.  vojí- 
nům rozkaz,  aby  vyklidili  sněmovnu.  Před  ná- 
silím poslanci  utekli,  státní  převrat  byl  do- 
konán.   Večer   Lucian   shromáždil    značnou 
část  poslanců  kolem  sebe,  kteří  odhlasovali 
adressu  díků  N-ovi  a  vojsku  a  přijali  návrhy, 
jak  jim  byly  předloženy.  Dle  nich  zřízen  pro- 
zatimný  konsulát  z  N-a,  Sieyésa  a  Roger-Du- 
cosa,  sbor  zákonodárný  odročen  do  20.  února, 
57  členů,  kteří  vynikali  svou  opposicí,  zba- 
veno mandátu,  z  obou  sborů  pak   zvoleny 
kommisse,  aby  pomocný  byly  konsulŮm  při 
změnách,  které  zkušenost  uznala  za  nutné. 
Sbor  kmetů  bez  rozmyšlení  návrhy  tyto  schvá- 
lil. Potom  N.  z  konsulů  prvý  přisanal,  že  za- 
chová neporušitelnou  včmost  jedné  a  neroz- 
dílné republice  založené  na  rovnosti,  volno- 
sti a  soustavě  repraesentativní.  Francie  jsouc 
otupena  ke   všem  zjevům  veřejného  života 
mlčky  schválila  státní  převrat.  Ústava  r.  VIIL, 
která  již  v  prosinci  r.  1799  byla  prohlášena, 
ve    všem     hověla     panovačným    choutkám 
N-ovým.  S  titulem  prvního  konsula  na  deset 
let  N.  obdržel  moc,  která  se  úplně  rovnala 
moci  konstitučního  panovníka;   ostatní  dva 
konsulové  byli  pouhým  přívěskem,  majíce 
toliko  poradný  hlas.  Vládu  svou  započal  tím, 
že  propustil  politické  vězně  na  svobodu,  po- 
volal deportované  zpět,  jen  Pichegru  a  Aubry 
byli  vyloučeni,  a  usnadnil  emigrantům  návrat 
do  vlasti.  Sídlo  své  přeložil  z  Luxembourga 
do  Tuilerií,  aby  národ  viděl,  že  vláda  jeho 
bude    pokračováním    království    zahaleného 
ve  zbytky  konstitučnich  forem.  Věrné  své  od- 
měnil vysokými  a  výnosnými  úřady,  aby  osud 
jejich  spojil  s  osudem  svým.    Sloupy  jeho 
soustavy   státní   stali  se    dva   zrádní   kněŽí, 
Talleyrand  a  Fouché,  jejichž  vzpružinou  jed- 
náni byla  hrabivost  a  ctižádost.  Vnitřní  správa 
upravena   byla   způsobem    hierarchickým    a 
vrcholila  v  prvém  konsulu.    Státní   ústrojí, 
jim  podle  jistých  mathematických  formulek 
zavedené,  pracovalo  s  počátku  tak  určitě  a 
bezpečně,  že  pokládáno  za  vrchol  umění  stát- 
nického.   Kdo  však  blíže  přihlédl  ke  zřízení 
tomu,  poznal,  že  jest  to  mrtvý  mechanismus, 
který  se  pohybuje  vnější  silou,  a  ne  živý 
organismus,  který  se  sam  upravuje  a  dopl- 
ňuje. Národ  francouzský,  unaven  jsa  hrůzami 
revoluce,  ochotné  schválil  zřízení,  jež  mu  za- 


bezpečovalo rovnost  před  zákonem,  stejco- 
měrné  rozdělení  dani,  přístup  ke  vSem  áh- 
dům,  pokoj  a  pořádek  uvnitř,  na  veiiek  pak 
rozhodující  postavení  v  Evropě.  K  úspechůn 
vnitřním  přidružily  se  úspěchy  na  poli  ri- 
léčném.  Když  Rakousko  a  Anglie  odmítly  ra- 
bízený  mír,  N.,  překročiv  v  květnu  r.  180C 
Veliký  Sv.  Bernard,  přinutil  Rakušany  14.  ok 
porážkou  u  Marenga  (v.  t.),  aby  astoapili  a 
Mincio.  Prusko  melo  radost  z  porážky  Ra- 
kouska, domnívajíc  se,  že  bude  moci  vystou- 
piti mezi  protivníky  jaíko  moc  rozhodčí  a  ie 
při  konečném  míru  vezme  hojnou  odměniL 
N.  prokazoval  Prusku  všemožnou  pozornost 
aby  je  zdržel  od  kroků  ve  prospěch  Rakoo- 
ska,  což  se  mu  také  podařilo.  Když  generál 
Moreau    porazil    u    Hohenlind    v    Bavorsku 
druhé  vojsko  rakouské,  Rakousko,  opuštěno 
jsouc  od  spojencův,  ujednalo  s  Francií  mír 
,v  Lunéville  9.  ún.  1801,  kterým  připravoval 
se  státní  převrat  v  Německu.    S  Tureckem 
Francie  narovnala  se  1.  října   1801   mířeni, 
jímž  zřekla  se  Egypta,  a  konečně  i  s  Anglii 
mírem  v  Amiensu  ze  27.  března  1802,  jinď 
konečně  nastal  na  chvíli  pokoj    v  celé  £t- 
ropě.  Dobu  klidu  N.  věnoval  záležitostem  do- 
mácím. Založení  Čestné  legie  bylo  ^šem  po- 
kynem, že  zřízení  republikánské  prvému  kon- 
sulu již  nedostačuje.    Dosud  církevní  řády 
byly  v  největším  zmatku,  N-ovi  však  se  po- 
dařilo po  dlouhém  vyjednávání  konkordátem 
z  15.  čna  1801  zjednati  i  zde  nápravu.  Maje 
na  své  straně  církev  a  obecný  lid  N.  dal  se 
obecným  hlasováním  11.  května  1802  prohlá- 
siti za  doživotního  konsula  s  právem  jmeno- 
vati svého  nástupce.   Byl  tedy   panovnikeia 
bez  titulu.  Aby  odňal  opposici  možnost  kri- 
tisovati  jeho  činy,  tribunát  ztcnčeo   byl  k 
100  členů  na  padesát  a  odpůrci  vládní  sou- 
stavy z  něho  vyloučeni,  potom  rozdělen  byl 
na  pět  sekci  a  zbaven  práva  veřejnosti.  Tím 
tribunát  stal  se  pouhým  poradným  sborem 
bez  významu.  Útok  na  život  prvého  konsula. 
jenž  stal  se  14.  prosince  1800  pekelným  stro- 
jem, zavdal  mu  příležitost,  že  devět  Jakobícfi 
bylo  popraveno  a  sto  třicet  republikánů  za- 
vezeno za  moře.  Pod  ochranou  vlády  angli- 
cké zosnováno  bylo  spiknutí,  jehož  účelem 
bylo  přepadnouti  prvého  konsula  a  průvod 
jeho  na  ulici  a  zavražditi  ho  jako  v  otevře- 
ném boji.   Spiknuti  bylo  prozrazeno,   hlavní 
původce  jeho  Cadoudal  byl  jat  a  odpraven, 
generál  Pichegru,  jenž  do  spiknutí   byl  za- 
pleten, zavraždil  se  sám,  a  generál  Moreau^ 
jenž  o  spiknutí  věděl,  ale  ho  neprozradil,  byl 
z  Francie  vyobcován.  Spiknutím  Cadoudaló- 
vým  N.  byl  podrážděn  tou  měrou,  Že  nemči 
jiné  tužby,  než  jak  by  se  pomstil   na  Boor- 
bonech,  a  hrozil  zastřeliti  každého    prince, 
který  mu  padne  do  rukou.  Právě  tou  doboa 
dlel  vévoda  Enghienský  (v.  t.),  vnuk  prince 
Condéa,  poblíž  hranic  francouzských   v  ba- 
denském   městě   Ettenheimě..   Proti    všeraa 
právu  mezinárodnímu  N.  dal  ho  na  cixí  půdé 
zatknouti,  a  ač  na  něm  nebylo   Žádné  visy 
shledáno,  kázal  ho  ve  Vincennech  sastřeliti 
20.  bř.  1804.  Pod  dojmem  této  soudní  vraždy 


Napoleon.  1027 

;enát  navrhl  27.  bř.,  aby  nejvyšší  moc  státní  i  3  císařův  u  Slavkova  2.  prosince  spojené 
ičiněna  byla  dědičnou  v  rode  N-ovč.  Když  |  vojsko  rusko-rakouské  tak  rozhodné,  že  Ru- 
ribunát  a  sbor  zákonodárný  návrh  schválily,  |  sové  vrátili  se  domů  a  císař  František  I. 
>yl  N.  20.  kvčtna  1804  za  císaře  Fran-j  učinil  s  N-em  mír  v  Prešpurce,  jimž  pře- 
:ouzů  vyhlášen.  Při  všeobecném  hlasováni ;  nechal  mu  Itálii  a  Německo,  aby  je  zařídil 
lárod  scnválil  změnu  tu  3,521.675  hlasy, '  dle  své  vflle  a  potřeby.  Z  krajin  v  zemích 
cdežto  proti  ní  vyslovilo  se  jen  asi  30.000  těch  nabytých  utvořil  úděly  k  zaopatřeni 
ilasův.  Korunovace  nového  císaře  ustano- '  svých  bratří,  sester  a  osob  sobě  oddaných, 
rena  byla  na  den  2.  měsíce  prosince.  Papež  Pastorek  jeho  Eugen  stal  se  místokrálem 
?ius  VII.  osobně  odebral  se  do  Paříže,  aby  italským,  bratr  jeho  Joseí  králem  neapolským, 
ilavnostn^  akt  ten  vykonal,  očekávaje,  že  N.  Joachim  Murat,  manžel  sestry  jeho  Karoliny, 
>pět  učiní  mu  ústupky  ve  věcech  církevních.  ,  obdržel  německé  město  Berg  s  okolím  jako 
Den  před  korunovaci  N.  dal  se  oddati  cír-  velkovévodství,  sestra  jeho  Eliška  dostala 
cévně  s  Joscfinou,  ale  učinil  to  proti  vůli  jako  vévodství  Luccu,  Massu  a  Carraru  a 
ivé.  Korunovace  konala  se  v  chrámě  Notre  druhá  sestra  Paulina  Guastallu.  Rodinným  sta- 
Dame  za  neobyčejného  jásotu  lidu.  N.  zacho-  tutěm  ze  dne  31.  března  1806  prohlásil  se  za 
ral  se  nešetrně  k  papeži,  nechav  ho  na  sebe  |  hlavu  rodiny  a  všechny  její  členy  za  své  len- 
relou  hodinu  čekati.  Papež,  pomazav  císaře  !  niky.  V  Německu  snesením  říšské  deputace 
la  čele,  na  ramenou  a  na  rukou,  posvětil  i  z  r.  1803  posavadní  zřízení  jeho  úplně  bylo 
neč,  kterým  jej  opásal,  a  žezlo,  které  mu  '  zvráceno.  Německá  knížata  mrzkým  způsobem 
)odal,  ale  když  stroiil  se  sáhnouti  po  ko-  |  dožebrávala  se  jeho  přízně  a  pomoci.  Aby 
runě,  N.  ho  předešel  a  vzav  korunu  vsadil  \  panství  své  nad  Německem  upevnil,  N.  zřídil 
li  ji  na  hlavu  sám.  Po  tom  okorunoval  i  man- '  r.  1806  Rýnský  spolek  (y*  t),  nad  nímž 
Eelku  korunou  zvláště  pro  ni  zhotovenou. ;  ujal  se  protektorství.  Císař  František  I.  zřekl 
Výstupem  tímto  papež  i  všichni  přítomní  |  se  císařské  koruny  německé,  jež  se  mu  stala 
>yli  trapně  dojati  Papež  vrátil  se  do  Říma,  |  nejen  obtíží,  nýbrž  i  pohanou.  N.,  jsa  pánem 
nedosáhnuv  splnění  svých  žádostí.   R.  1805, !  všech  válečných  sil  Rýnského  spolku,  žádal 


26.  května,  N.  byl  také  korunován  na  krále 
ombardského. 

Zřízení  císařství  znamenalo  utužení  vojen- 
ikého  despotismu,  ne  však  rozvoj  státního 
Bfízení  a  veřejné  svobody.  I  vyučování  se- 
dřeno bylo  těžkými  ponty,  jak  Catéchisme 
imperiál  toho  jest  důkazem.  Co  nesrovná- 
valo se  s  vůlí  císaře  a  jeho  prospěchem, 
;>okládáno  za  obecně  škodlivé  a  zavržení 
lodné.  Co  stal  se  císařem,  panovačnost  jeho 
leznala  mezi.  Dosud  Anglie  byla  nepokořena; 
>roti  ní  císař  zaměřil  ostří  svého  hněvu  a 
lená visti.  V  Boulogni  počal  strojiti  výpravu 
)roti  Anglii  a  nemel  jiného  přání,  než  aby 


na  členech  jeho,  aby  ve  všem  řídili  se  vůlí 
jeho.  Zavedením  řádů  francouzských  získala 
tam  bezpečnost  práva  a  zaveden  v  zemích  těch 
pořádek,  který  prospíval  veřejnému  blaho- 
bytu. Odporu  netrpěl;  kdo  se  proti  panství 
jeho  ozval,  byl  potrestán  i  na  hrdle,  jako 
knihkupec  Palm,  jenž  v  Broumově  nad  Innem 
byl  zastřelen. 

Po  celou  dobu  revoluce  francouzské  Prusko 
chovalo  se  zištně  a  obojetně.  Z  porážek  a 
ztrát  soustátí  Habsburského  mělo  radost,  ale 
když  jemu  zahrozilo  nebezpečenství,  úpěnlivě 
dovolávalo  se  pomoci  rakouské.  N.,  odhaliv 
světu  mrzkou  hrabivost  Pruska,  vypověděl 


Lspoň  čtyřiadvacet  hodin  byl  pánem  moře,  .  mu  válku  dříve,  než  ještě  mohlo  soustřediti 
ale  Prozřetelnost  nesplnila  přání  jeho.  Ač  !  všechny  voje  své.  Rozprášiv  ve  dvoj  bitvě 
aapínal  síly  Francie  měrou  největší,  přece  u  Jeny  a  Auerstedtu  14.  října  1806  armádu 
lemohl  si  zatajiti,  že  námořská  moc  jeho  ne-  pruskou,  vítězně  pronikl  do  Berlína,  jejž 
•ovná  se  moci  anglické.  Ale  také  v  Anglii  27.  října  obsadil.  Prusko  malomocně  svíjelo 
néli  strach  z  této  výpravy,  Podaří-li  se  N-ovi  se  u  nohou  neúprosného  vítěze;  vojska  i  pev- 
Tiimo  vše  nadání  přistáti  u  břehův  anglických,  nosti  jeho  vzdávaly  se  bez  boje.  Z  Berlína 
likdo  nemohl  tušiti,  jaký  obrat  vezmou  věci  vydal  N.  svůj  pověstný  systém  kontinentální, 
T  Anglii,  která  také  měla  mnoho  slabých  aby  zemí  podmanil  moře.  Opatření  toto  na- 
ítránek,  kde  smrtelně  mohla  býti  zraněna,  mířeno  bylo  proti  Anglii,  ale  sám  se  jim 
Vlinistr  Pitt,  aby  odvrátil  nebezpečenství '  smrtelně  zranil,  nebo  všechny  činy,  které  se 
jd  .Anglie,  jež  jí  hrozilo,  sestrojil  r.  1805  no-  mu  měly  státi  osudnými,  měly  přímo  nebo 
70U  koalici,  k  níž  vedle  Anglie  přistoupilo  nepřímo  v  něm  svůj  původ.  Zatím  Rusové 
•rakousko,  Rusko  a  Švédsko,  aby  společným  '  spěchali  Prusku  ku  pomoci.  N.  vytrhl  jim 
isilímzabránilypřehmatům,jichŽN.  dopouštěl  do  Polska  vstříc,  ale  tuhý  odpor,  s  kterým 
le^v  poměrech  evropských.  Koalice  tato  při- 1  se  setkal,  přesvědčil  ho,  ze  narazil  na  jiného 
ila  N-ovi  velice  vhod,  aspoň  nebylo  mu  ve- 1  protivníka,  než  s  jakým  mu  dosud  bylo  či- 
Pejně  se  vyznati,  že  síly  jeho  na  přemožení  .niti.  V  bitvě  u  Jílového  utrpěl  ztráty  tak  ve- 
\nglie  nestačí.  S  vojskem  200.000  mužů,  nad  [  liké,  že  na  chvíli  ocitl  se  i  v  postavení  ne- 
aíraž  sám  ujal  se  velitelství,  vtrhl  do  jižního  bezpečném.  Teprv  když  se  mu  podařilo  dne 
ííěmecka  a  obklíčiv  vojsko  rakouské  pod  14.  června  1807  Rusy  u  Friedlandu  (v.  t.)  na 
Mackem  u  Ulma  přinutil  je,  že  20.  října  ka-  hlavu  poraziti,  stal  se  opět  pánem  situace, 
titulovalo.  Maje  v  moci  své  jižní  Německo,  Při  schůzi,  kterou  N.  měl  s  carem  Alex- 
M.  vtrhl  do  Rakous,  obsadil  12.  listopadu  andrem  na  lodi  uprostřed  řeky  Němanu,  oba 
Vídeň  a  zmocniv  se  neschopností  hraběte  panovníci  dohodli  se  o  podmínkách  míru, 
^uersperka  mostu  přes  Dunaj,  porazil  v  bitvě   který  ujednán  byl  v  Tilži  7.  čce  1807.  Zakro- 


1028 


Napoleon. 


cení  pruské  královny,  aby  na  N-ovi  vymohla 
některých  výhod,  nemělo  úspěchu,  poněvadž 
cisař  francouzský  v  zahraničných  záležitostech 
řídil  se  politickou  rozvahou  a  ne  galantností 
k  paním,  třeba  bvly  původu  královského.  Při 
této  příležitosti  dopustil  se  chyby,  že  Prusko 
úplně  nezničil,  nýbrž  je  toliko  o  polovici 
dřívějšího  území  ztenčil.  Touto  polovičatosti 
učinil  si  z  Pruska  nesmiřitelného  nepřítele, 
který  neměl  jiné  tužby,  než  aby  se  mu  mohl 
za  Jenu  a  Auerstedt  pomstiti.  Dříve,  nežli  se 
mohl  kdo  nadíti,  bylo  přání  Pruska  vyplněno. 
Na  moří  neštěstí  nepřestávalo  pronásledo- 
vati N-a.  U  Trafalgara  bylo  loďstvo  jeho  od 
Nelsona  zničeno.  Panství  N-ovo  nebylo  bez- 
pečno, dokud  Anglie  zůstávala  nepokořena. 
Každý  národ,  který  byl  s  Anglií  v  obchodním 
spojení,  byl  jeho  nepřítelem.  Aby  Anglie  ve 
vlastním  tuku  se  mohla  udusiti,  bylo  třeba, 
aby  celá  pevnina  evropská  pojata  byla  do 
kontinentálního  systému,  a  kdo  by  se  počí- 
nání tomu  příčil,  měl  býti  zničen.  Když  Por- 
tugalsko nechtělo  Anglii  zavříti  přístavů  svých, 
bylo  od  vojska  francouzského  obsazeno.  Také 
Španělsko  mělo  blahobyt  svůj  obětovati  ve 
prospěch  Francie;  když  to  nešlo  po  dobrém, 
mělo  k  tomu  býti  donuceno  násilím.  Roz- 
brojů, které  v  rodině  královské  vypukly  mezi 
králem  Karlem  IV.  a  korunním  princem  Fer- 
dinandem, užil  k  tomu,  že  řadou  podvodův 
a  násilí  přinutil  oba,  aby  zřekli  se  koruny 
v  jeho  prospěch,  načež  udělil  Španělsko  bra- 
trovi svému  Josefovi,  který  za  to  postoupil 
Neapolsko  Muratovi.  Proti  zpupnému  vetřelci 
povstal  národ  španělský  jako  jeden  muž, 
aby  ukázal  světu,  co  zmůže  národ  ve  svých 
citech  tak  krgtě  uražený.  Kapitulace  sboru 
francouzského  u  Bavlena  byla  počátkem  po- 
hrom, které  N-a  ve  Španělsku  měly  stihnouti. 
Angličané  podporovali  vojskem  i  penězi  po- 
vstání španělské,  vědouce,  že  nadvládí  jejich 
na  moři  neodvolatelně  bude  ztraceno,  po- 
daří-li  se  N-ovi  připoutati  poloostrov  pyre- 
nejský k  říši  své.  Pomocí  anglickou  Fran- 
couzové vypuzeni  jsou  z  Portugalska  a  král 
Josef  přinucen  opustiti  Madrid.  Za  těchto 
okolností  N.  obnovil  spolek  s  Alexandrem  I. 
na  schůzi  v  Erfurtě,  jež  konala  se  od  27.  září 
do  14.  října  1808.  Členové  Rýnského  spolku 
účastnili  se  jí  buď  osobně  nebo  svými  zá- 
stupci; i  Rakousko  dalo  se  při  ní  zastupo- 
vati baronem  Vincentem.  Maje  Rusko  na  své 
straně  vtrhl  s  250.000  muži  do  Španělska, 
dosadil  Josefa  za  krále  a  obrátiv  se  proti 
Angličanům  hnal  je  úprkem  k  moři,  když 
náhle  ve  svém  vítězném  postupu  se  zastavil, 
poněvadž  obdržel  zprávy  o  zbrojení  Rakouska, 
jež  věstilo  brzkou  válku.  Rychle  opustil 
Španělsko  a  přikvapiv  do  Paříže  činil  pří- 
pravy k  nové  válce.  V  okolí  jeho  jevila  se 
povážlivá  nechuť  k  podnikům  válečným ;  mar- 
šálové a  generálové  chtěli  v  pohodli  a  klidu 
užívati  ovoce  svého  namáháni  a  národ  fran- 
couzský byl  syt  válek,  které  nebyly  již  ve- 
deny pro  obranu  vlasti,  nýbrž  pro  ukojení 
výboj ných  choutek  císařových.  N.  byl  vál- 
kou překvapen.  Přípravy  k  válce  rychle  byly 


vykonány.    Přikvapiv  13.  dubna   oa   bojišti 
rukou  mistrovskou  ujal  se  řízení  véci  váleč- 
ných.  V  pětidenním  boji   u  Ř.ezna   zatiacL 
vojsko  rakouské  pod  arciknížetem    Karlec 
na  druhý  břeh  dunajský  i  měl  cestu  k  Vídni 
otevřenou.  Arcikníže  Karel  spěchal  oklikoa 
na  Čechy  k  záchraně  Vídně,   ale    pfiŠel  jix 
pozdě,  N.  ho  předešel  a  obsadil   13.  kvčdia 
hlavní  město.  V  krvavé  bitvě  u  Asper  (v.  t) 
N.  vzal  citelnou  porážku,  ale  odčinil  ji  6.  čer- 
vence vítězstvím    u  Vagrama,  jímž   přinutil 
Rakousko  k  míru  Schdnbrunnskému,  ve  kte- 
rém mu  postoupilo  Tyrolska  a  jižních  krajin 
až  k  Sávě.  Vítězství,  jichž  dobyl,  tak  pomáth 
mysl  jeho,  že  zapomněl,  že  jest  dítkem  re- 
voluce a  že  panství  jeho  jen  tehdy  se  může 
zachovati,  když  v  rozsáhlé  své   fiši   zjedná 
platnost  politické  svobodě  a  rovnosti  před 
zákonem.   Místo  toho  autokratické  choutky 
nabyly  u  něho  takové  převahy,  že  národové 
již  podrobení  měli  mu  býti  pouhým  nástro- 
jem k  podrobení  těch,  kteří   dosud   uhájili 
své    samostatnosti.    Práva    jiných     pozby.a 
u  něho  platnosti,  jen  domnělá   práva  jeho 
měla  býti  každému  svatosvatá.    Nemoha  se 
sebe  smýti  skvrnu,  že  narodil  se   z  rodičů 
plebejských,  daleko  od  trůnu,   chtěl   aspoo 
zastíniti  ji  sňatkem  s  princeznou  z  domu  pa- 
novničího    a   tímto    způsobem    panství  své 
opříti   o  nové  přibuzei^stvo,    místo    aby  je 
oořel  o  rozumnou  politiku   a  o  lásku  náro- 
duv.  N.,  nemaje  naděje,  že  by  při  pokročiléic 
věku  své  manželky  Joseíiny  mohl   státi  se 
otcem,  dal  se  s  ni  bez  svolení  papežského 
rozvésti,  a  když  ucházení  se  jeho  o  princemu 
ruskou  nemělo  výsledku,  přiměl  císaře  rakou- 
ského Františka  I.,  že  mu   dal   dceru  svou 
Marii  Ludoviku  za  manželku.  Při  plesu,  jejž  N. 
dával  ke  cti  své  manželky,  uhořela  knčžs2 
Paulina  Schwarzenberková,  a  pověrčivý  lid 
viděl  v  tom    zlé   znamení     KdyŽ    po   roce, 
20.  bř.  1811,  manželka  jeho  porodila  mu  sym, 
jenž  při  svém  narození  obdržel  zvučný  titiL 
krále  římského,  štěstí  jeho  dosáhlo  vrchola, 
s  něhož  brzo  klesnouti  měl  v  pro{>ast. 

Chtěl-li  synu  svému  pojistiti  budoucnost, 
bylo  mu  pečovati  o  to,  aby  státní  soustava 
jeho  se  upevnila  a  s  potřebami  lidu  neroz- 
lučně srostla.  Soustavné  práce  N.  scfa(^)c£ 
nebyl,  co  dnes  stvořil,  zítra  zbořil.  Ktrj- 
prve  zrušil  stát  Papežský,  a  když  papd 
Pius  VII.  proti  násilí  tomu  protestoval,  dii 
jej  zavézti  do  Francie.  Bratr  jeho  Ludvík, 
jsa  králem  hollandským,  raději  zřekl  se  trůnu, 
než  b^  patřil,  jak  hyne  blahobyt  země,  N. 
připojil  Hollandsko  k  Francii,  vydávaje  zenu 
tu  za  naplaveninu  řek  Mósy  a  Rýna.  Aby 
Anglie  nemohla  podloudně  dovážeti  své  zboží 
do  Německa,  zabral  pobřežní  krajiny  ně- 
mecké, tak  že  říše  jeho  sahala  až  k  moř: 
Baltickému.  Panství  N-ovo,  nemajíc  přiroze- 
ných hranic  a  skládajíc  se  z  nejrůzn^'cb 
živlů,  které  ani  hmotnými  a  kulturními  pro- 
spěchy nebyly  k  sobě  poutány,  mohlo  je£ 
hrubou  silou  býti  zachováno,  ale  jakmile  tato 
povolí,  utajené  nepřátelství  propukne  moc 
neodolatelnou  a  umělá  budova  státní  sescfc 


Napoleon. 


1029 


se  s  hrozným  popraskem.  Pokud  byl  ve  shodě 
s  Raskem,  nebylo  se  mu  báti  zášti  národního, 
ale  7ČC  nabyla  povážlivé  tvářnosti,  když  Ru- 
sko přešlo  na  stranu  jeho  nepřátel.   Rusko, 
vstupujíc  s  N-em  ve  spolek,  mělo  jisté  zá- 
měry, které  chtělo  provésti  přispěním  jeho. 
Byl-Ii    N.   pánem   západu,    car   Alexandr  I. 
chtěl  býti  pánem  východu.  Avšak  N  nechtěl 
strpěti  nikoho,  kdo  by  mu  byl  roven.  Proto 
nepřál  Rusku  dobytí  Finska  a  nechtěl  dovo- 
liti, aby  se  rozšířilo  na  útraty  Turecka.  Ne- 
shody  mezi    oběma   spojenci   se   přiostřily, 
když  Rusko  nechtělo  se  zříci  obchodu  s  ne- 
utrálními mocnostmi  a  když  N.  zabral  Olden- 
bursko,  jež  náleželo  příbuzném  carovým.  N. 
zbrojil  okázale  v  celé  říši,  aby  zastrašil  Ru- 
sko. Car  Alexandr  I.,  spoléhaje  na  spraved- 
livou věc,  které  hájil,  statečně  postavil  se 
mu  na  odpor.  Z  jara  r.  1812  vojska  francouz- 
ská postupovala  k  hranicím  ruským.   I  Ra- 
kousko a  Prusko  byly  přinuceny,  aby  vypra- 
vily k  Veliké  armácfě  pomocné  sbory  své. 
Než  N.  vtrhl  na  území  ruské,  vydal  provo- 
lání, v  němž  praví:  >Rusko  zachváceno  jest 
osudem,  nechC  určení  jeho  se  vyplň í«.  Stalo 
se  dle  přání  jeho.   Osud  obou    se  vyplnil, 
ale  opačným  směrem.   Dne  24.  června  1812 
vojska  francouzská  překročila  Něman.    Ru- 
sové, nepouštějíce  se  nik^ie  v  rozhodné  boje, 
povlovně  couvali  do  vnitř  země.  O  Smolensk 
svedli  krvavý  boj,  ale  přerušili  jej,  aby  ne- 
byli poraženi.  Od  té  chvíle,  kdy  vstoupil  na 
pudu  ruskou,  bylo  N-ovi  zápasiti  s  největ- 
šími obtížemi.    Hlad,  nemoci,  namáhavé  po- 
chody, nezvyklé  podnebí  a  vražedné  bitvy 
způsobily  v  řadách  vojska  nebezpečné  me- 
zery, které  nebylo  čím  doplniti.  Také  kázeň 
vojenská  nebezpečnou  měrou  byla  otřesena, 
když  o  tělesné  potřeby  vojska  nemohlo  býti 
postaráno  měrou  dostatečnou.  N.,  místo  aby 
se  zastavil  a  s  Ruskem  se  vyrovnal,  hnal  se 
do  předu,  jsa  toho  domnění,  že  car  s  ním 
ujedná  mír  podle  vůle  jeho,  když  porazí  voj- 
ska jeho  a  obsadí  matičku  Moskvu,  srdce 
vší  Rusi.  Znal  špatně  svého  protivníka.    Na 
svém  pochode  svedl  u  Borodina  (v.  t.)   dne 
7.  září  bitvu,  která  byla  nejkrvavější  devate- 
náctého století.   Rusové  v  dobrém  pořádku 
ucouvli  a  vyklidivše  Moskvu  volným  krokem 
brali  se  k  Rjazani.  N.  obsadil  14.  záři  Moskvu, 
ale  Rusové,  zapálivše  mu  ji  nad  hlavou,  od- 
ňali mu  možnost,  aby  tam  přezimoval.  Čtyři 
neděle  zdržel  se  v  Moskvě,  očekávaje  stále 
nabídnutí  míru,  a  když  nepřišlo,  nastoupil 
19.  října  zpáteční  pochod,  který  brzo  pro- 
měnil se  v  zmatený  útěk.  Každý  nocleh  zna- 
menán  byl  četnými  mrtvolami,  jako  nějaké 
bojiště.  Zima  dosáhla  vysokého  stupně.  Při- 
šed zpět  do  Smolenska,  N.  měl  jiŽ  jen  40.000 
mužův.  Nepodaří-li  se  mu  vybojovati  si  pře- 
chod přes  Berezinu,  stane  se  s  celým  vojskem 
zajatcem  ruským.    S  nadlidským  úsilím  zří- 
zen přes  řeku  most,  po  němž  Francouzové 
počali  přecházeti.   Zatlačivše  Rusy  stranou, 
spěchali  dále  k  Vilnu.  V  Molodečně  N.  vy- 
dal  3.  pros.  pověstný  29.  bulletin,  v   němž 
aspoň    částečně    doznal    neštěstí,   které  ho 


v  Rusku  stihlo.  Hroznou  zprávou  touto  Fran- 
cie byla  ohromena,  ale  ujařmení  národové 
zajásali,  neboť  právem  očekávali  konec  svého 
trápení.  N.,  opustiv  5.  pros.  vojsko,  ujížděl 
na  jednoduchých  saních  Německem  do  Fran- 
cie a  již  18.  prosince  byl  v  Paříži.  Hrozná 
katastrofa,  nemající  příkladu  v  dějinách  lid- 
ských, zůstala  bez  účinku  na  kamenné  srdce 
jeho.  Ne  mír  a  blaho  národů,  nýbrž  válka  a 
panování  bylo  koncem  jeho  snažení.  Válka 
ho  povznesla,  válka  ho  pokořila,  válka  měla 
ho  zahubiti. 

Prusové  se  vztekem  utajeným  bojovali  pod 
prapory  francouzskými  za  věc  sobě  cizí.  Od- 
padnuti sboru  Yorkova  uvítáno  v  Německu 
s  nadšením  jako  čin  vlastenecký.  V  krátké 
době  Prusko  strženo  bylo  do  víru  váleč- 
ného. Rusové,  stíhajíce  Francouze  na  půdu 
německou,  přinutili  je  vykliditi  Braniborsko 
a  Slezsko  a  ustoupiti  až  za  Labe.  N.,  silnými 
odvody  zřídiv  si  novou  armádu,  spěchal 
r.  1813  do  Němec,  aby  rozbil  koalici  a  pře- 
depsal nepřátelům  mír  Francie  důstojný. 
Vítězstvím  u  Grossgórschen  dobyl  zpět  Saska 
a  vítězstvím  u  Budyšína  dne  21.  květ.  za- 
tlačiv spojence  do  Slezska  donutil  je  k  pří- 
měří Pojšvickému.  Prostřednictvím  Rakou- 
ska jednalo  se  mezi  válčícími  stranami  o  mír 
v  Praze,  ale  pro  neústupnost  N-ovu  kon- 
gress  rozešel  se  bez  pořízení.  Ve  válce  se 
pokračovalo.  N.  nemel  jiné  volby  než  bud 
zvítěziti  nebo  zahynouti.  Ještě  jednou  zvítězil 
nad  spojenci  dne  26.  srpna  u  Drážďan,  ale 
když  podvůdcové  jeho  byli  poraženi  nad 
Katzbachem  (v.  t.),  u  Chlumu  a  Denevic,  nezbý- 
valo mu  než  ustoupiti  k  Lipsku,  aby  neztratil 
čáru  svého  ústupu.  Na  rovině  Lipské  došlo 
k  bitvě  16.— 18.  října;  prvý  den  boj  byl  ne- 
rozhodný, druhý  den  jednalo  se  o  přiměří, 
které  nepřišlo  k  místu,  třetí  den  N.  byl  po- 
ražen a  k  ústupu  donucen  (v.  Lipsko). 
Nejsa  dostatečně  pronásledován,  se  zbytky 
vojska  spěchal  k  Rýnu.  U  Hanavy  postavilo 
se  mu  na  odpor  silné  vojsko  rakousko-ba- 
vorské,  ale  N.  novým  vítězstvím  proklestil 
si  cestu  k  domovu. 

Spojenci,  než  překročili  Rýn,  učinili  N-ovi 
nový  návrh  míru,  ale  panovačnost  jeho  ne- 
snesla, že  měl  výjimky  přijímati  a  ne  před- 
pisovati. Když  Francie  zvěděla  o  ztrátách 
na  lidech  a  penězích,  které  ji  stihly,  pojala 
nechuC  k  císaři,  který  vodil  ji  nyní  od  po- 
rážky k  porážce.  N.  byl  líčen  jako  daemon, 
jenž  žízni  po  krvi  lidské  a  libuje  si  uprostřed 
mrtvol  a  ssutin.  Když  sbor  zákonodárný  ne- 
chtěl mu  povoliti  nových  daní,  byl  v  nemi- 
losti  rozpuštěn.  Na  ochranu  Francie  nebylo 
nic  připraveno,  jelikož  N.  rozplýtval  sily  její 
v  dobrodružných  podnicích.  Spojenci  pře- 
kročivše Rýn,  zvolna  brali  se  ku  předu.  Proti 
silám  jejich,  iež  páčily  se  na  230.000  mužů, 
nemohl  postaviti  do  pole  než  50.000  mužův. 
V  bitvě  u  La  Rothiére  vzal  tak  citelnou  po- 
rážku. Že  ocitl  se  v  největším  nebezpečen- 
ství. Spojenci,  neuživše  dobytého  vítězství, 
popřáli  mu  času,  aby  se  zotavil  a  ještě  jed- 
nou  spojence    do   velikých    nesnází    uvedl. 


1030 


Napoleon. 


Místo,  aby  rychle  spěchali  ku  Paříži,  rozdě- 
lili svá  vojSKa  na  dvě  části  a  poskytli  tak 
N-ovi  příležitosti,  že  nad  jednotlivými  oddíly 
dobyl  značných  vítězství.  V  bojích  u  Chám- 
peauberta,  Montmiraila  a  Étoges  porazil 
Blúchera,  u  Montereaua  prince  Virtember- 
berského,  ale  ani  jednoho  neučinil  neschop- 
ným k  dalšímu  boji.  Vítězství  tato  ztenčila  jen 
jeho  obranné  prostředky,  ale  nepřinesla  žádou- 
cího rozhodnutí.  UtokjehonaLaonse  nezdařil 
a  u  Arcis-sur-Aube  (v.  t.)  vzal  citelnou  po- 
rážku. Spásu  svou  N.  viděl  jen  v  provedení 
dávné  své  myšlénky,  aby  se  rychle  přiblížil 
k  východním  pevnostem,  posádkami  jejich 
vojsko  své  zesílil  a  tak  spojence  donutil,  aby 
ustali  od  pochodu  na  Paříž.  Ihned  přistoupil 
k  provedení  svého  záměru,  doufaje,  že  spo- 
jenci potáhnou  za  ním.  Ti  však  ho  dali  jen  sil- 
ným sborem  pozorovati,  s  ostatním  pak  voj- 
skem rychle  postupovali  k  Paříži.  Zpozorovav 
klam  svůj,  N.  zrychlenými  pochody  spěchal 
Paříži  ku  pomoci,  ale  přišel  jíž  pozdě.  Hlavní 
město  kapitulovalo  dne  30.  března,  kdyŽ  voj- 
sko krvavým  bojem  přinuceno  bylo  opustiti 
všechna  místa  obranná.  N.,  ustoupiv  do  Fon- 
tainebleau,  stále  obíral  se  myšlénkou,  jak  by 
spojence  porazil.  Když  však  Marmont  vydal 
jim  čáru  Essonskou  a  senát  jiŽ  1.  dubna  ho 
sesadil,  nezbývalo  N-ovi  neŽ  zříci  se  trůnu. 
Učinil  to  ve  prospěch  syna  svého,  ale  když 
spojenci  k  tomu  nepřistoupili,  zřekl  se  trůnu 
za  sebe  i  za  celý  rod.  Zdrcen  jsa  tak  ohrom- 
ným neštěstím,  ve  slabé  chvilce  pokusil  se 
otráviti  se  opiem,  ale  dávka,  které  požil,  ne- 
účinkovala smrtelně;  zachován  byl  při  životě. 
Po  zdlouhavém  jednáni  ujednána  smlouva 
Fontainebleauská,  jíž  přiznán  mu  ostrov  Elba 
v  plný  majetek,  dovolero  mu  nositi  titul  cí- 
sařský a  zaručen  mu  důchod  dvou  millionů 
franku,  jeho  pak  choti  a  synu  vymíněna  obě 
vévodství  Parma  a  Piacenza  s  Guastallou. 
Konečně  přiblížil  se  den  odchodu.  Rozloučiv 
se  20.  dubna  se  starou  gardou,  odebral  se 
v  průvodě  několika  generálů  do  nového 
svého  domova.  Na  cestě  bylo  mu  snášeti 
mnohé  urážky,  ano  i  životu  jeho  zahrozilo 
nejednou  nebezpečenství.  Dne  3.  května  1814 
přistál  na  anglické  fregattě  v  přístave  Porto- 
Ferraji  na  ostrově  Elbě. 

Elbané  přijali  nového  panovníka  s  na- 
dšením. Aby  získal  si  lásku  jejich,  v  prvé  dobč 
věnoval  se  správě  ostrova,  odstraňuje  pře- 
kážky blahobytu  a  zaváděje  potřebné  opravy. 
Ale  horečné  činnosti  N-ově  malý  ostrov  Elba 
nedostačoval,  pozornost  jeho  obrácena  byla 
k  Francii,  která  vyplňovala  veškero  jeho 
myšlení  i  dychtění.  Bourbonové  dovedli  svými 
nerozvážnými  činy  popuditi  proti  sobč  všechny 
vrstvy  obyvatelstva,  kvašení  bylo  všeobecné, 
bylo  třeba  jen  jiskry,  aby  nastal  výbuch.  Ve 
Vídni  spojenci  nemohli  se  dohodnouti  o  roz- 
dělení Saska  a  Polska  a  napjetí  dosáhlo  tak 
nebezpečné  výše.  že  zdálo  se,  jako  by  pro 
otázku  Saskou  a  polskou  melo  mezi  nimi  do- 
jíti k  válce.  Pobyt  jeho  na  ostrově  Elbě  byl 
spojencům  nepohodlný,  i  mluvilo  se  o  tom, 
aby  zavezen  byl   na  ostrov  Sv.  Heleny,  kde 


by  nebyl  Evropě  nebezpečným.  Tyto  okol- 
nosti pohnuly  N-ona,  aby  vrátil  se  do  Fran- 
cie a  pokusil  se  o  dobytí  ztracené  korun?. 
Najav  tři  obchodní  lodi,  na  nichž  umisůl 
svoji  družinu,  vstoupil  26.  února  1815  na  vá- 
lečnou brigu  a  propluv  Šťastně  křižovacími 
loďmi  anglickými  přistál  1.  března  v  zátoce 
sv.  Jana  u  Antibes.  S  malým  svým  průvodem 
nastoupil  cestu  do  vnitř  Francie.  Lid  byl 
vlídný,  ale  lhostejný.  U  Vizille  silné  oddě- 
lení vojska  královského  zatarasilo  rou  cestu. 
Jen  činem  smělým  mohl  vyjíti  z  těžkého  po- 
stavení. Popošed  ku  předu  a  pozdraviv  zvo- 
lal: >Kdo  chce  zastřeliti  svého  císaře  —  tu 
jsemc  a  s  prsoma  odhalenýma  očekával  osudné 
rozhodnutí.  Vojáci  přidali  se  na  jeho  strano. 
Grenoble  otevřel  mu  brány,  v  Lyonu  ujal 
se  vlády  nad  Francií,  ale  teprv  odpadnutí 
Neyovo  pojistilo  mu  vítězství.  Bourbonové 
po  druhé  stěhovali  se  do  vyhnanstvi. 

Postavení  N-ovo  bylo  od  samého  počátka 
vratké.  Hlavní  věcí  bylo,  jak  zachovají  se 
k  němu  velmoci.  Po  zkušenostech,  které  s  ním 
učinily,  byly  přesvědčeny,  že  s  ním  pokoj 
není  možný.  Proto  dne  13.  bř.  prohlásily  naň 
klatbu  a  jako  rušitele  obecného  míru  vydaly 
ho  veřejné  pomstě.  Sporné  otázky  rychle 
jsou  vvřízeny  a  vojska  jejich  opět  obrácena 
byla  do  Francie.  N.  donucen  byl  k  obraně 
svého  panství.  Ztvrdiv  dne  1.  čna  dodatečnou 
aktu,  vytrhl  v  čele  vojsk  svých  do  Belgie  a 
poraziv  16.  čvna  Blůchera  u  Ligny  (v.  L), 
udeřil  již  18.  čvna  u  Waterloo  na  Welling- 
tona.  V  rozhodném  okamžení,  když  porážka 
Wellingtonova  zdála  se  neodvratná,  vpadl 
mu  Blúcher  v  pravý  bok  a  způsobil  v  řadách 
fraurouzských  nevýslovné  zděšení.  Vítězství 
proměnilo  se  v  úplnou  porážku.  V  divém 
zmatku  vŠe  dalo  se  na  útěíc.  Po  třetí  N.  vrátil 
se  bez  vojska  do  Paříže.  Komory  nejen  ne- 
chtěly o  pokračováni  ve  válce  ani  slyšeti, 
nýbrž  Žádaly,  aby  se  vzdal  trůnu,  a  pohro- 
zily mu  sesazením,  kdyby  tak  neučinil.  Vida 
nezbytí  vzdal  se  trůnu  22.  čna  ve  prospěch 
syna  svého  N-a  II.,  který  tedy  íormálné  na- 
stoupil na  trůn.  K  obstaráváni  státních  véd 
zvolena  vládní  kommissc  a  o  N-ovi  il.  se  jií 
nemluvilo.  Vzdav  se  vlády  N.  I.  odebral  se 
do  Malmaisona,  stále  očekávaje,  že  komory 
ho  povolají  zpět,  aby  zachránil  Francii.  Kdvi 
i  Životu  jeho  zahrozilo  nebezpečenství.  N. 
odebral  se  do  Rocheforta,  chtěje  se  odebrati 
do  Spoj.  Obcí  severo-amerických,  ale  nemohl 
odplouti,  poněvadž  přistav  anglickými  lodbú 
byl  blokován.  Aby  nepadl  v  moc  Bourbonů, 
N.  odebral  se  na  anglickou  loď  >Bellerofon«, 
která  ho  zavezla  do  Plymoutha.  Anglie,  aby 
mohla  hlásati,  že  N.  jest  vězněm  Evropy,  vy- 
mohla si  souhlas  velmocí,  aby  ho  směla  za- 
vézti na  ostrov  Sv.  Heleny.  Protest  jeho  ne- 
byl mu  nic  pláten.  Dne  Í5.  října  N.  přistál 
na  lodi  >Northumberland«  u  ostrova  sv.  Hele- 
ny, kde  měl  dokonati  život  svůj.  Pobyt  jeho  na 
ostrově  byl  řadou  ústrkův  a  strádání.  V  listop. 
vykázán  mu  za  obydlí  statek  Longwood  vydaný 
větrům  a  dešfům.  Žalářník  jeho  Hudson  Love 
přičiňoval  se  všemožně,  aby  mu  ztrpčil  jeho 


Napoleon. 


1031 


neštěstí.  O  útěku  nechtěl  ani  slyšeti,  ale  na- 
děje jehoi  že  bude  propuštěn  na  svobodu, 
se  nesplnila.  Prázdný  svůj  čas  věnoval  dikto- 
vání svých  pamětí  (Mémoi*'es  de  Ste,  Hélene^ 
v.  Las  Ca  ses),  v  nichž  snažil  se  viny  své  vy- 
líčiti tak,  aby  potomstvo  spatřovalo  v  něm 
obhájce  vlasti  a  svobody,  který  razil  cestu 
novým  ideám  a  připravoval  příchod   nové 
doby.  Vlivem  zhoubného  podnebí  a  nedo- 
statkem pohybu   N.  počal  nebezpečně  chu- 
ra  věti ;  polepšeni,  jež  nastalo,  netrvalo  dlouho, 
brzo  choroba  nabyla  nebezpečných  rozměrův, 
až    smrt    učinila    konec   jeho    trápení    dne 
5.  května  1821.  Na  osamělém  skalisku  upro- 
střed okeánu  Atlantského  pohřbeny  tělesné 
pozůstatky  císaře  N-a,  jenž  jako  meteor  na 
krátkou   chvíli   svět    naplnil    leskem   jména 
svého  a,  když  klesl  s  výše  své,  utrpením  svým 
vzbuzoval  soucit  širokých  kruhů  také  mimo 
Francii.  Konečné  r.  1840  tělo  jeho  převezeno 
bylo  princem  Joinvillským  do  Francie  a  k  věč- 
nému odpočinku  uloženo  v  domě  Invalidů. 
Při  všech  nedostatcích   a   mravných   svých 
vadách  N.  I.  náleží  mezi  největší  muže  všech 
věků,  nebo  činy,  které  vykonal,  byly  tak  ne- 
obyčejné a  pronikavé,  že  budily  u  vrstevníků 
strach  a  obdiv  a  že   působením  jejich  celá 
politická  soustava  společnosti  evropské  pod- 
statně se  proměnila.  Nepopiratelnou  zásluhou 
jeho  zůstane,  že,  co  králové  zkazili,  filosofové 
převrátili,  mužové  hrůzy  zničili  nebo  pošpi- 
nili,  opět  obnovil,  napravil  a  očistil.  V  krátké 
době  Francie  těšila  se   pořádku   a   pokoji, 
jako  dávno  ne  před  tím.   Jen  litovati  jest, 
2e    neužíval    bohatých    darů    ducha    svého 
ku  pracím  míru,  nýbrž  k  zhoubným  válkám, 
které  zpustošily  Evropu  od  jednoho  konce 
ke  druhému. 

N.  I.  má  právě  tolik  chvalořečníků  co  tupi- 
telův;  ani  jedni  ani  druzí  nemají  pravdu.  Ne- 
stranný dějepis  nám  okazuje,  že  N.  I.  jest 
dítkem  doby  své  a  že  pochlebníci  dovedli 
skaziti  také  tuto  povahu  tou  měrou,  že  po- 
zbyl smyslu  pro  skutečnost  a  její  síly  a  že 
ve  svém  jednání  řídil  se  výplody  své  obraz- 
nosti a  domnělými  svými  prospěchy.  Nejdů- 
ležitějším pramenem  ku  poznání  N-a  I.  jest 
veliké  dílo,  vydané  na  rozkaz  N-a  III.  s  ná- 
zvem: Correspondance  de  Napoleon  /,  Paříž, 
1858 — 70,  32  svazky;  doplněk  pochází  od 
Ducassea  r.  1887.  Ž  díla  tohoto  sestavena 
icst  od  r.  1876 — 77  Correspondance  militaire 
v  10  sv.  Spisy  N-ovy  vyšly  sebrané  v  5  sv. 
v  Paříži  r.  1821—22.  R.  1887  Martel  obstaral 
17  Paříži  nové  jejich  vydání.  Gourgaud  a  Mon- 
Lholon  vydali  v  8  sv.  Mémoires  de  Ste.  Heléne^ 
Las  Cases:  Memoriál  v  8  sv.  a  Bourriennc 
napsal  Mémoires  sur  Napoleon,  le  Directoire, 
[e  Consulat,  TEmpire  et  la  Restauration, 
10  sv.  O  životě  a  činech  N-ových  psali:  Lau- 
rent,  Thibaudeau,  Norvins,  Jomini,  Bailleul 
i  Walter  Scott.  Dobu  N-ovu  vylíčil  Thiers 
ve  svých  spisech:  Histoire  de  la  révolution 
[ran^aise,  6  sv.,  a  Histoire  du  consulat  et 
de  Tempire,  21  sv.;  Lanfrcy,  Histoire  de 
N.  I,  5  sv. ;  Jung,  Bonaparte  et  son  temps, 
L769 — 99,  3  sv.;   Fournier,  N.  I.;   Schlosser, 


Zur  Beurtheilung  N-s  und  seiner  Tadler; 
Taine,  N.  Buonaparte  v  >Revue  des  Deux 
Mondes€.  Tainovi  odpověděl  princ  N.  spi- 
sem: N.  et  ses  détracteurs.  O  jeho  mládí 
psali:  Libri,  Souvenirs  de  la  jeunesse  de  N.  I, 
Paris,  1841;  Baron  de  Coston,  L'histoire  des 
premiéres  années  de  Bonaparte;  Bóthlingk, 
N.  Bonaparte.  Seině  Jugend  u.  sein  Empor- 
kommcn,  Lips.,  1883,  2  sv.  O  jeho  válečné 
Činnosti  psali:  York  v.  Wartenberg,  N.  als 
Feldherr,  Berlín,  1885—86;  Dr.  J.  Kryštůfek, 
Boj  monarchické  Evropy  s  revolucí  francouz- 
skou, Praha,  2  sv.  (1883  nsl.). 

2)  N.  II.,  syn  před.  a  Marie  Ludoviky  Ra- 
kouské (*  20.  bř.  1811  —  t  22.  čce  1832), 
obdržel  při  svém  narození  zvučný  titul  krále 
římského,  později  po  pádu  otce  svého  na- 
zýval se  vévodou  Zákupským  (v. t.),  kte- 
rýžto titul  udělil  mu  děd  jeho  císař  František  I. 
patentem  z  22.  čce  1818.  Když  N.  I.  po  bitvě 
u  Waterloo  komorami  byl  donucen  vzdáti 
se  trůnu,  učinil  to  ve  prospěch  syna  svého, 
jenž  se  jménem  Na  II.  několik  dní  formálně 
panoval  jako  císař  francouzský  nad  Francií. 
Spojenci,  kteří  nechtěli  N-a  I.,  nemohli  chtíti 
ani  syna  jeho  za  císaře  francouzského.  Život 
svůj  ztrávil  ve  Vídni,  kde  zastihla  ho  i  smrt. 

3)  N.  III.,  syn  Ludvíka  Bonaparta,  krále 
hollandského,  a  Hortensie  Beauharnaisové, 
pastorkyně  N.  I.  (*  20.  dub.  1808  v  Palais- 
Royalu  v  Paříži  —  t  9.  led.  1873  v  Chisle- 
hurstu  v  Anglii),  pokřtěn  byl  na  jméno  K  a- 
rel  Ludvík  N.  Tehdáž  císařství  bylo  na 
vrcholu  své  moci  a  slávy  a  nikdo  nemohl 
tušiti,  že  v  tak  krátké  době  bude  podvrá- 
ceno. Po  druhém  pádu  císařství  Napoleo- 
novci  rozprchli  se  na  všechny  strany.  Krá- 
lovna Hortensie  se  synem  svým  odebrala 
se  do  vyhnanství  nejprve  do  Genevy,  potom 
do  Augšpurka,  kde  syn  její  navštěvoval 
gymnasium,  a  konečně  áo  Arenenberka,  kde 
pravidelně  se  zdržovala.  Když  r.  1831  vy- 
puklo v  Romagni  povstání  proti  světskému 
panství  papežovu,  Ludvík  N.  účastnil  se  ho 
se  svým  starším  bratrem,  který  při  pokusu 
tom  zemřel  osypkami.  Povstání  zakročením 
vojska  rakouského  bylo  udušeno  a  princ 
Ludvík  N.  jen  po  mnohém  dobrodružství 
zachránil  se  do  Švýcarska.  Zde  po  několik 
let  choval  se  tiše,  obíraje  se  vojenskými 
a  politickými  studiemi,  jichž  výsledek  byl 
spis:  Considérations  politiques  et  militaires 
sur  la  Suisse  a  Manuel  sur  rartillerie.  V  ži- 
votě jeho  nastal  důležitý  obrat,  když  r.  1832 
zemřel  N.  II.,  vévoda  Žákupský,  syn  N-a  I., 
a  on  smrtí  jeho  stal  se  hlavou  rodu  N-ova. 
Tehdáž  vydal  spis  *Réveries  politiques*  ^ 
v  němž  vládu  císařskou  prohlašuje  za  ideál 
soustavy  státní.  Nemoha  se  dočkati  podvrá- 
cení panství  Orléanského  ve  Francii,  zesno- 
val r.  1836  spiknutí  Štrasburské,  které  se 
však  nezdařilo,  on  sám  byl  jat,  ale  z  milosti 
krále  Ludvíka  Filipa  vypověděn  do  Ameriky. 
Uslyšev  o  nemoci  matčině  vrátil  se  do 
Evropy  a  po  její  smrti  dne  3.  října  r.  1837 
zdržoval  se  na  Arenenberce,  až  vláda  fran. 
couzská  žádala  za  jeho  vyhoštění.  Ahy  uše. 


1032 


Napoleon. 


třil  hostinnému  Švýcarsku  pokoření  nebo 
porážku,  rozhodl  se,  že  je  dobrovolně  opustí. 
Odebrav  se  do  Anglie,  vydal  tam  r.  1839 
spis  >ldées  Napoléoniennes€^  v  němž  ndzory 
své  politické  blíže  rozvádí.  Když  král  Lud- 
vík Filip  pokládal  panství  své  za  upevněné, 
Rožádal  vlády  anglické  za  vydání  ostatků 
l-a  I.;  vláda  anghcká  ochotně  vyhověla  žá 
dosti  této,  když  mohla  se  zbaviti  slušným 
způsobem  této  nemilé  vzpomínky.  Princ 
Joinvillský  vypraven  na  ostrov  Sv.  Heleny, 
aby  přivezl  do  Francie  tělo  N-ovo,  by  podle 
vůle  jeho  mohlo  býti  pohřbeno  na  březích 
Seiny  uprostřed  národa  francouzského.  Oži- 
vením tradic  Napoleonských  Ludvík  N.  uve- 
den byl  v  blud,  že  národ  francouzský  syt 
jest  vlády  Orléanské  a  že  celá  Francie  oče- 
kává příchodu  jeho,  aby  ji  mohla  se  sebe 
svrhnouti.  Některé  pozornosti  vysoké  diplo- 
macie vykládal  si  za  její  souhlas,  ač  nebyly 
ničím  jiným  než  prostředkem,  aby  způsobily 
vládě  francouzské  nesnáze  a  odvrátily  po- 
zornost její  od  otázky  východní.  Najav  si 
loď,  přistál  se  svými  věrnými  dne  6.  srpna 
r.  1840  u  břehu  francouzského  poblíž  Bou- 
logné  a  pokusil  se  překvapením  zmocniti  se 
města  toho.  Když  však  nikdo  se  nehýbal, 
dal  se  na  útěk,  byl  však  jat  a  jako  vězeň 
přiveden  do  Paříže.  Komora  pairův  odsou- 
dila ho  6.  října  k  doživotnímu  vězení  v  pev- 
nosti Hamu.  Před  soudem  nevedl  si  iako  ob- 
žalovaný, nýbrž  jako  obhájce  národní  svrcho- 
vanosti a  jako  zákonný  dědic  císaře  N-a  L 
Největší  trest,  který  ho  stihl,  byl,  že  stal 
se  v  očích  veřejnosti  francouzské  směšným. 
V  Hamu  ztrávil  pět  let  svého  života  v  mírné 
vazbě,  kterou  s  ním  sdílel  spoluvinník  jeho 
lékař  Conneau.  Francie,  která  na  něho  za- 
pomněla, počala  si  ho  opět  všímati,  když  se 
mu  podařilo  26.  kv.  r.  1846  v  oděvu  zed- 
nickém (v.  Badinguet)  oklamati  stráže  a 
uprchnouti  z  vězení.  Opět  odebral  se  do 
Anglie,  která  ochotně  poskytla  mu  přístřeší. 
Přes  všechny  nehody  nepozbyl  víry,  že  Pro- 
zřetelností vyvolen  jest  k  věcem  velikým. 

Sotva  uslyšel  v  Londýně,  že  ve  Francii 
vypukla  revoluce,  která  podvrátila  trůn 
Orléanský,  ihned  spěchal  do  Paříže,  aby 
vlastníma  očima  pozoroval  rozvoj  události. 
Prozatímná  vláda  dala  mu  pokyn,  aby  bez 
prodlení  opustil  Paříž.  Uposlechl  jí  bez  od- 
poru, ale  v  Paříži  zůstali  jeho  přátelé,  kteří 
opatrně,  ale  účinně  pracovali  v  jeho  pro- 
spěch. Při  volbách  do  sněmu  ústavodárného 
zvolen  byl  za  poslance.  Při  verifikaci  voleb 
prozatímná  vláda  se  zasazovala,  aby  volba 
jeho  byla  zrušena,  ale  sněm  velikou  většinou 
uznal  jí  za  platnou.  Nechtě  popuditi  proti 
sobě  prozatímně  vlády,  zřekl  se  mandátu. 
Tímto  opatrným  jednáním  získal  na  svou 
stranu  třídy  zámožné,  které  přály  si  pokoje 
a  pořádku,  i  třídy  dělnické,  které  chtěly 
míti  výdělek,  což  obé  při  slabosti  mnobo- 
Členné  a  nesvorné  vlády  bylo  nemožno.  Po 
zrušení  národních  dílen  vypuklo  dne  23.  čna 
v  Paříži  povstání,  které  po  velikém  krve- 
prolití  s  napjetím  všech  sil  vojenských  mohlo 


býti  udušeno.  Bouře  tato  připravila  vládu 
Cavaignacovu  o  přízeň  lidu.  Při  doplňova- 
cích volbách  nezvolen  ani  jediný  kandidát 
vládní,  za  to  Ludvík  N.  zvolen  byl  ve  čty- 
řech departementech.  Tentokrát  mandát  při- 
jal. Francie,  jsouc  až  na  dno  stranami  roz- 
ryta, byla  ochotna  postaviti  si  v  čelo  každého, 
kdo  jí  dá  záruku,  že  obnoví  pokoj  a  pořá- 
dek uvnitř  a  rozmnoží  její  slávu  a  vážnost 
na  venek.  Zdaž  N.  L,  jehož  on  byl  dédicem, 
nebyl  všeho  toho  symbolem?  Ludvík  N.,  za- 
ujav místo  poslanecké,  prohlásil,  že  chce 
býti  ve  všem  zákonů  poslušen.  Při  roko- 
vání o  ústavě  sněm  dopustil  se  chyby.  Že 
zřekl  se  práva  voliti  předsedu  republiky  a 
přijal  návrh  ústavní  kommisse  kvalifíko vanou 
většinou,  aby  volba  ta  konala  se  všeobecným 
právem  hlasovacím.  Volba  předsedy  usta- 
novena byla  na  10.  pros.  Hlavními  kandi- 
dáty byli  Cavaignac  a  Ludvik  N.  Při  volbě 
L.  N.  obdržel  5,434.526  hlasů,  kdežto  Cavai- 
gnac obdržel  toliko  1,448.107  hlasů  v.  Jsa 
předsedou  republiky  L.  N.  zakročil  ve  pro- 
spěch světské  moci  papežovy,  která  stranou 
podvratnou  byla  zrušena.  Po  delším  oblé- 
hání podařilo  se  vojsku  francouzskému  fi.íma 
se  zmocniti  a  panství  stolice  papežské  ob- 
noviti. Za  to  získal  si  vděk  celého  světa 
katolického.  Návrh  strany  radikální,  aby 
praesident  republiky  pro  zakročeni  v  Řimě 
dán  byl  v  obžalobu,  velikou  většinou  byl 
zamítnut.  Postavení,  které  mu  ústava  dá- 
vala, L.  N-ovi  nedostačovalo,  i  pracoval 
k  tomu,  aby  moc  jeho  rozšířena  byla  opra- 
vením ústavy.  Všechny  úřady  státní  praco- 
valy v  jeho  prospěch.  Kdo  mu  byl  v  cestě, 
opatrně  odstraňován.  Tak  zbaven  byl  ge- 
nerál Changarnier,  velitel  pařížský,  svého 
úřadu  a  moc  jeho  rozdělena  mezi  stoupence 
presidentovy.  Národní  shromáždění,  jsouc 
rozděleno  na  množství  nevraživých  stran, 
bylo  malomocno,  proto  veřejné  mínění  ne- 
očekávalo upevnění  veřejného  pokoje  a  po- 
řádku od  něho,  nýbrž  oa  praesidenta.  Aby 
národní  shromáždění  v  očích  Francie  při- 
pravil o  vši  úctu,  žádal  za  odvolání  zákona, 
jímž  právo  hlasovací  bylo  obmezcno.  Sněm 
zamítnuv  návrh  ten  sám  podkopal  si  půdu 
pod  nohama.  Brzo  na  to  strana  republikán- 
ská ústy  kvestorů  podala  návrh,  aby  před- 
seda národního  shromáždění  měl  právo  rekvi- 
rovati  vojsko  pro  vnitřní  a  vnější  bezpečnost 
sněmu.  Po  prudkém  rokování  návrh  ten 
propadl  značnou  většinou.  Národní  shro- 
máždění bylo  bez  většiny,  bez  vážnosti,  l>ez 
moci,  jsouc  právě  tak  neschopno  zabrániti 
zlému  Jako  konati  dobré ;  tím  potřeba  stát- 
ního převratu  stávala  se  naléhavější  a  opráv- 
něnější. Když  předseda  republiky  cestou 
zákona  nemohl  se  domoci  prodloužení  své 
moci,  odhodlal  se  sáhnouti  k  násilí.  Přípravy 
k  státnímu  převratu  vykonány  v  největší 
tajnosti.  V  noci  na  2.  pros.  r.  1851  zatčeny 
jsou  nejdůležitější  osoby  republikánské  a 
z  rána  hlásaly  plakáty  PaříŽanům,  že  národní 
shromáždění  jest  zrušeno,  všeobecné  právo 
hlasovací  zavedeno  a  národ  francouzský  po- 


Napoleon. 


1033 


volán,  aby  novým  hlasováním  o  tomto  pře- 
vrate dal  na  jevo  vůli  svou.  Odboj,  který 
republikáni  podnikli  ve  prospěch  ústavy, 
krvavě  byl  pokořen.  Národ  francouzský 
schválil  převrat  státní  7,439.737  hlasy,  kdežto 
proti  němu  vyslovilo  se  toliko  640.737  hla- 
sův.  Dne  14.  led.  r.  1852  vyhlášena  nová 
ústava,  kterou  L.  N.  prohlášen  praesidentem 
republiky  na  dalších  deset  let  s  mocí,  které 
neměli  ani  dřívější  králové  za  nejtužšího 
absolutismu.  Aby  nebyl  v  jednání  svém 
obmezován,  sevřel  tisk  takovými  pouty,  že 
ve  Francii  byl  možný  jen  tisk  vládní,  který 
prospěch  vlády  stotožňoval  s  prospěchem 
Francie.  Sbor  zákonodárný  byl  pouhou  okra- 
sou nového  absolutismu,  nemaje  nic  jiného 
na  starosti,  než  schvalovati,  čeho  vláda  si 
přála.  Na  podzim  konal  L.  N.  cestu  po 
Francii,  která  podobala  se  triumfu.  Kam- 
koliv zavítal,  všude  projevována  touha  po 
obnovení  císařství.  L.  Ň.  byl  ochoten  vy- 
plniti vůli  národa,  vŽdyf  nejtajnější  přání 
jeho  bh'žilo  se  k  svému  uskutečnění.  Aby 
£vropa  neměla  příčiny  k  obavám,  prohlásil 
jlavné  v  Bordeaux:  »Císařství  jest  mír 
T  empire  c'est  la  paix)<.  Když  vrátil  se  do 
Paříže,  učiněn  v  senáte  návrh  na  zavedení 
:ísařství.  Při  hlasování  přijat  všemi  hlasy 
srotí  jednomu  návrh,  aby  Francie  opět  stala 
;e  císařstvím.  Národ  francouzský  7,824.129 
ilasy  proti  253.149  hlasům  schválil  změnu 
:uto.  Dne  2.  pros.  r.  1852,  ve  výroční  den 
ttátního  převratu,  L.  N.  prohlášen  za  císaře 
Francouzův,  od  kteréhož  dne  nazýval  se 
4-em  III. 

Nový  císař  uznán  byl  všemi  státy,  ale 
iádný  panující  rod  nechtěl  s  ním  vstoupiti 
r  příbuzenské  svazky.  Za  tou  příčinou  po- 
al  30.  led.  r.  1853  za  manželku  ^raběnku 
Lugénii  z  Montija,  rodem  Spanělku  iv.  Eugé- 
li  e),  a  Francie  i  Evropa  uvítala  manželství 
Oto  jako  záruku  míru.  Když  pakl6.břez.  1856 
isařovna  porodila  mu  syna,  zdálo  se,  že 
»anstvi  dynastie  jeho  na  nedozírnou  dobu 
Bst  pojištěno.  Mohlo  tak  býti,  ale  věro- 
omnost,  které  dopustil  se  státním  převra- 
em,  pudila  ho  od  nerozvážnosti  k  neroz- 
vážnosti, až  vládní  soustava  jeho  s  hrozným 
»opraskem  se  sesula.   Místo  aby  ve  spolku 

Ruskem  pracoval  na  osvobození  národů 
iřesťanských  ode  jha  tureckého,  užil  sporu 
t  místa  svatá  v  Jerusalemě,  že  sestrojil  ve 
•rospčch  Turecka  koalici,  jíž  po  boku  Fran- 
ie  účastnila  se  Anglie  a  Sardinsko.  Ra- 
ousko  zachovalo  neutralitu,  ale  k  veliké 
vé  škodě  nepřidalo  se  na  stranu  Ruska. 
'orta  opírajíc  se  o  Francii  a  Anglii,  zamítla 
ožadavky    ruské,    z    čehož    doŠlo    r.    1853 

válce,  která  soustředila  se  hlavně  na  polo- 
strově  Krymu.  Dobytím  Sebastopole  válka 
e  skončila.  Smrf  cara  Mikuláše  I.  a  nastou- 
cní  Alexandra  II.  urychlily  mír,  jenž  ujednán 
tyl  v  Paříži  r.  1856.  N-ovi  III.  jakožto  po- 
ýšenci  dostalo  se  dostiučinění,  že  zástup- 
ové všech  velmocí  byli  shromážděni  na 
ongressu  v  Paříži  a  že  mohl  při  této  pří- 
^Žitosti  zahrávati  si  na  rozhodčího  Evropy. 


Na  život  N  a  III.  staly  se  za  tři  roky  tři 
útoky.  Dne  28.  dub.  podnikl  jej  Pianori, 
týž  leště  rok  8.  září  Bellemare  a  konečně 
14.  led.  r.  1858  Orsini,  všichni  tři  rodem 
Vlaši,  ale  všichni  tři  chybili  se  své  oběti. 
Útoky  tyto  byly  příčinou,  že  N.  III.  věno- 
val pozornost  svou  záležitostem  italským. 
Dohodnuv  se  s  Cavourcm  v  Plombiěrech 
o  podmínkách  alliance  Francie  se  Sardin- 
ském, vytrhl  r.  1859  vojensky  do  horní  Itálie 
ku  podpoře  Sardinská,  aby  tam  podvrátil 
panství  rakouské.  Zvítěziv  u  Magenty  a  Sol- 
ferina  ujednal  s  Rakouskem  příměří  ve  Villa- 
francc,  kterým  zřeklo  se  Lombardie  ve  pro- 
spěch Sardinská,  začež  Sardinsko  postoupilo 
Francii  Nizzy  a  Savojska.  N.  III,  byl  na 
vrcholu  moci  a  slávy,  s  něhož  rychle  klefal. 
Aby  dokázal  světu,  že  nemluvil  pravdu,  když 
pravil,  že  císařství  jest  mír,  podnikl  výpravu 
do  Mexika,  které  zmítáno  bylo  domácí  vál- 
kou, jsa  toho  domnění,  že  se  mu  podaří 
lehce  opanovati  zemi  tu  a  založiti  tam  říši 
na  Francii  závislou.  AvŠak  v  Mexiku  na- 
razil na  odpor,  kterého  se  nenadal.  Když 
Severní  obce  přemohly  odboj  Jižních  státuv 
a  proti  obsazení  Mexika  podaly  protest,  ne- 
zbývalo N-ovi  III.,  než  vykliditi  zemi  a  za- 
nechati císaře  Maxmiliána  osudu.  Výprava 
mexická  pohltila  báječné  summy  peněz  a 
vyprázdnila  nebezpečnou  měrou  zásoby  vá- 
lečné. Jsa  zaměstnán  v  Americe,  N  nemohl 
zasahovati  do  zápletkův  evropských.  Rusko 
odmítlo  příkře  jeho  intervenci  ve  prospěch 
Polska  a  Anglie  nepřistoupila  k  návrhu  jeho 
o  svolání  kongressu  evropského,  aby  pří- 
tomnost byla  upravena  a  budoucnost  po- 
jištěna. Když  v  Dánsku  r.  1863  vymřel  Be- 
dřichem VII.  panující  rod,  proti  novému 
králi  Kristiánovi  IX.  prohlásil  se  dědičný 
princ  Bedřich  Augustenburský  za  vévodu 
spojených  vévodství  Slesvického  a  HolŠtýn- 
ského.  To  zavdalo  Rakousku  a  Prusku  pří- 
činu k  válce  dánské,  kterou  přinutily  Dánsko 
zříci  se  polabských  vévodství.  N.  nemohl 
se  ujmouti  Dánska,  a  když  pro  obě  vévod- 
ství mezi  Rakouskem  a  Pruskem  vypukla 
válka,  byl  odsouzen  k  úloze  pouhého  diváka. 
Prusko,  učinivši  s  Rakouskem  v  Praze  laciný 
mír,  zabránilo,  že  N.  nemohl  nalézti  náhrady 
na  levém  břehu  Rýna  a  že  se  mu  nepoda- 
řilo získati  Lucemburk,  ač  veřejné  mínění 
ve  Francii  hlučně  ho  žádalo.  Dokud  N.  pod- 
poroval Itálii  svým  vojskem  a  diplomatickým 
vlivem,  dotud  zahrávala  si  na  jeho  spojence, 
když  však  nechtěl  králi  Viktoru  Emanue- 
lovi II.  dovoliti,  aby  směl  zabrati  Řím,  po- 
savadní  přízeň  její  proměnila  se  v  nenávist, 
ano  i  v  nepřátelství. 

Nezdar  politiky  zahraničně  obrážel  se 
i  v  poměrech  vnitřních.  Kdo  přímo  nebyl 
na  vládě  závislý  a  komu  záleželo  na  tom, 
aby  Francie  mravně  a  hmotně  prospívala, 
těžce  nesl,  že  veškeren  veřejný  život  byl  se- 
vřen. Odtud  lze  vysvětliti  roztrpčenost,  která 
se  objevuje  ve  všech  nezávislých  kruzích 
společenských.  N-ovi  tento  utajený  odpor 
nebyl  neznámý  i  hleděl  usmířiti  jej  ústupky. 


1034  Napoleon. 

které  však  veřejnosti  francouzské  nedostačo- 1  umíněný,  že  vedle  svého  mínění  nepřipostL 
valy.  Když  r.  1867  provedl  reorganisaci !  jiného,  neskonale  ctižádostivý,  2e  byl  od- 
armády,  která  ozbrojena  byla  novou  puškou,  |  hodlán  k  ukojení  své  ctižádosti  obétovati 
chassepotkou,  jejíž  zhoubné  účinky  objevily  |  i  prospěch  vlasti  a  národa,  a  snivé  flegma> 
se  u  Mentany  proti  zástupům  Garibaldiovým,   tický,   že    nedovedl  se    v  ěas  rozhodnouti 


které  táhly  na  Řím,  a  když  domníval  se,  že 
vnitřni  bezpečnost  jest  zabezpečena,  přistou- 
pil vážně  k  opravám  ve  prospěch  svobodv. 
)boru  zákonoaárnému,  jenž  od  r.  1867  mohl 


k  Činu,  který  by  mu  pojistil  šťastný  výsle- 
dek. Svým  zevnějškem  i  svým  nadáním  ne- 
náležel tak  do  rodiny  Bonapartů  jako  Beaa- 
harnaisů.    Státní  převrat  2.  pros.  r.  1851  ti- 


v  adresní  debatě  opět  vysloviti  své  stížnosti,  i  žil  vládu  jeho.  Mužové,  jimž  byly  milé  čest 
vrátil  r.  1869  právo  povolovati  daně,  roz- ,  ctnost  a  právo,  odvrátili  se  od  povýšence, 
šířil  značnou  měrou  svobodu  tisku,  zavedl  tak  že  odkázán  byl  na  lidi  dobrodružné, 
zodpovědnost  ministrův,  obnovil  právo  shro- 1  jimž   poctivost    byl   pojem    Často    neznámý. 


mažďovací,  poskytl   Francii  všech   svobod, 


Tím  se  stalo,  že  korrupce  zahnízdila   se  ve 


kterých  každý  spořádaný  stát  k  svému  roz-  společnosti  francouzské,  že  ji  otravovala  a 
voji  nezbytně  potřebuje.  Ministr  Rouhcr,  k  veřejnému  životu  lhostejnou  činila.  Válka 
neúprosný  zastance  císařského  absolutismu,  s  Pruskem  okázala,  jak  zpuchřelá  uvnitř  byla 
byl  propuštěn  a  na  jeho  místo  povolán  za  vládní  jeho  soustava,  která  po  dvacet  let 
ministra  Emil  Ollivier,  aby  přetvořil  Francii  svým  vnějším  leskem  do  vedla  klamati  Evropu; 
z  říše  absolutní  v  říši  ústavní.    Aby  umlčel  i  i    není    s  podivením,    že    Franconzové    jen 


opposici,  které  opravy  nedostačovaly,  před 
ložil  je  národu,  aby  obecným  hlasováním 
pronesl  o  nich  své  mínění.  Po  skončeném 
sčítání  sedm  a  půl  millionu  hlasů  prohlásilo 
se  pro  opravy,  ale  pozoruhodném  zjevem 
bylo,  že  půldruhého  millionu  hlasu  vyslovilo 
se  proti  nim  na  dŮkaz,  že  jiŽ  nedostačují. 
Ve  Francii  nastalo  ticho,  ale  bylo  to  ticho 
před  bouří,  která  vládě  N-a  III.  měla  učiniti 
konec.  Když  nerozvážně  nechal  se  strhnouti 
ve  válku  s  Pruskem  (v.  Francouzsko- 
něm ceká  válka),  vzala  vojska  jeho  porážku 


s  vnitřním  odporem  mluví  o  vládě  N-a  IIL, 
která  připravila  Francii  o  primát  v  Evropě. 
Jen  Vlachové  mají,  proč  by  si  ho  vážili.  Za 
sjednocení  Itálie  prokázali  mu  vděčnost  svou 
tím,  že  mu  r.  1879  postavili  v  Miláně  pomník. 
Sebrané  spisy  jeho  vyšly  s  názvem  Oeii- 
vres  de  N.  ///  v  Paříži  1854—69.  Drobné 
spisy  jeho  jsou:  Púlitique  de  la  France  en 
Algerie,  Paříž,  1865;  Carte  de  la  situation 
militaire  en  Europe,  Paříž,  1868;  Titres  de  la 
dynastie  Napoléonienne^  Paříž,  1858;  Progres 
de  la  France  souš  le  gouvemement  imperiál. 


za  porážkou.  Maršál  Bazaine  zatlačen  byl  Paříž,  1869;  Forces  militaires  de  la  France, 
do  Met,  k  jehož  vybavení  spěchal  Mac-Mahon,  1872.  Nejdůležitějším  dílem  jeho  jest:  His- 
u  jehož  vojska  zdržoval  se  císař.  Vojsko  totre  de  Jules  César,  Paříž  1865 — 1866,  v  je- 
Mac-Mahonovo  bylo  u  Sedanu  tak  obklíčeno, ,  hož  druhém  díle  uložil  své  důkladné  studie 
že  mu  nezbývalo  než  se  vzdáti.    N.  III.  ne-    o  válce  gallské.    Po  smrti  jeho  vyŠly:     Oeu- 


maje  odvahy,  aby  zemřel  smrtí  vojína,  na- 
bídl dne  1.  září  1870  králi  pruskému  svůj 


vřes  posthumes;  autographes  inédits  etc.  N.  /// 
en  exil,  Paříž  a  Londýn,  1873.  Nejdůleži- 
tější  díla*  o   životě  a  panování  jeho   jsou: 


meč  slovy:  >Jelikož  mi  nebylo  popřáno  ze- 
mříti na  bojišti,  nezbývá  mi  než  odevzdati !  Táxil  Delord,  Histoire  du  second  Empire, 
meč  svůj  Vašemu  Veličenstvu.*  Generál  Wim- ,  Paříž,  1869—75,  6  sv.;  Jerrold,  The  life  of 
pfen  podepsal  dne  2.  září  kapitulaci,  kterou  ,  N.  III.,  Londýn,  1877,  3  sv.;  Gottschall,  N.  III. 
celá  armáda  vzdala  se  v  zajetí.  Z  rozkazu  |  Einebiographische  Studie,  1871;  Sybel,  N.  IIL, 
krále  prus.  N.  IIL  odebral  se  na  zámek  Wil-  {  Bonn,  1873;  Simson,Die  Beziehungen  N-s  ID. 
helmshdhe  u  Kassela,  kde  zdržoval  se  až  do  |  zu  Preussen  und  Deutschland,  Frciburg. 
ujednání  předběžného  míru  ve  Frankfurtě.  1 1882.  —  Dědicem  a  hlavou  rodu  N-ova  stal  se 
Na    zprávu    o   kapitulaci   sedanské    vzniklo   jediný  syn  jeho,  císařský  princ 


v  I^aříŽi  nebezpečné  hnutí  republikánské, 
jež  způsobilo,  že  od  národního  shromáždění 
ve  schůzi   dne   4.  září   k  návrhu  Gambetty 


4)N.  Eugčne  Louis  Jean  Josef  (*  16.  bř. 
1856  —  1. 1.  ína  1879),  jemuž  »říkalo  se  dítě 
Francie*,  jinak  také  >Lulu«.  Rodiče  daU  si 


a  Julesa  Favra  Ludvík  N.  s  celým  rodem  •  na  jeho  vychováni  velice  záležeti,  aby  pro- 
svým  prohlášen  byl  za  zbavena  trůnu.  Po  spíval  tělesně  i  duševně.  Ve  válce  němccko- 
ujednání  míru  Frankfurtského  N.  opustil  francouzské  měl  si  zvykati  krutému  zamést- 
Wilhelmshohe  a  odebral  se  k  rodině  své  do  nání  válečnému.  Ve  srážce  u  Saarbrúckeo 
Chislehurstu  v  Anglii.  Národní  shromáždění,  vypálil  mitrailleusu,  ale  kdyŽ  válka  vzaU 
jež  13.  ún.  r.  1871  sešlo  se  v  Bordeaux,  po-  >  obrat  nešťastný,  uprchl  do  Anglie,  kde 
tvrdilo  1.  bř.  sesazení  Na  III.  a  rodu  jeho,  v  Chislehurstu  matka  jeho  se  ubytovala.  Po 
proti  čemuž  podal  protest  dne  6.  bř.,  který  i  smrti  otce  svého  navštěvoval  dělostřeleckou 
však  zůstal  nepovšimnut.  Operace  kamene, !  školu  ve  Woolwichi,  a  když  dospěl,  byl 
které  se  podrobil,  učinila  životu  jeho  konec,  dne  16.  bř.  1874  od  svých  stoupenců  slav- 
N.  III.  byl  vším  způsobem  muž  zvláštní,  nostným  způsobem  v  Chislehurstu  prohli- 
byť  i  nebyl  muž  veliký.  V  mládí  svém  získal  šen  za  N-a  IV.  Poněvadž  politické  pletichy 
si  mnoht^  vzácné  vědomosti,  které  dovedl  >  se  mu  protivily,  odebral  se  do  Afr/ky,  aby 
uvésti  v  harmonický  celek.  Od  přírody  byl  účastnil  se  války,  kterou  Angličané  vedli  sé 
dobromyslný,  přátelům  věrné  oddaný,  za  Zulu-Kafry.  Při  obhlídce  byl  u  řeky  Ityo- 
služby  sobe  prokázané  vděčný,  ale  při  tom    lyosi  vlákán  do  zálohy  a  od  nepřátel    zabit 


Napoleona  —  Nápravník. 


1035 


lělo  jeho  pochováno  bylo  ve  Farnboroughu 
iredle  téla  jeho  otce.  Život  jeho  vylíčil  Barlee 
ve  spise:  Life  of  prince  imperiál  of  France 
Xondýn,  1889).  K/k. 

5)  N.  Joseph  Charles  Paul  Bona- 
parte, po  otci  též  J  é  r  6  m  e  zvaný,  lidovým 
irtipem  Plon-Plon  (*  9.  září  1822  v  Terstu  — 
I;  18.  bř.  1891  v  Římě),  nejmladáí  syu  vest- 
fálského krále  Jérdma  Bonaparta  a  prin- 
:ezny  Kateřiny  Virtemberské ;  navštěvoval 
vojenský  ústav  ludwigsburský,  opustil  pak 
rirtemb.  služby  a  cestoval  v  Německu,  An- 
glii a  Španělich.  R.  1845  byl  v  Paříži,  že 
7Šak  vyhledával  styky  s  demokratickou  oppo- 
úcí,  musil  opustiti  Francii  do  8  dní.  Do 
Kcmě  povolen  jemu  i  otci  návrat  po  dvou 
etech.  Po  únorové  revoluci  vstoupil  za  Kor- 
dku  do  sněmu  ústavodárného  a  zákonodár- 
lého  a  družil  se  tu  k  demokratům.  R.  1849 
něl' souboj  s  redaktorem  >Corsairea«  a  raněn 
ěžce.  T.  r.  poslán  jako  vyslanec  do  Madridu, 
ile  záhy  zbaven  této  hodnosti.  R.  1852,  dekre- 
;em  z  18.  pros.,  dostal  titul  prince  s  nárokem 
3a  nástupnictví,  rok  na  to  hodnost  divisij- 
lího  generála.  Od  r.  1854  do  poč.  následu- 
icího  léta  účastnil  se  výpravy  krymské. 
Také  v  nově  zřízeném  ministerstvu  pro 
Mžír  a  kolonie  nesetrval  dlouho  (1858).  Po- 
itický  ráz  měl  sňatek  jeho  30.  led.  r.  1859, 
enž  provázel  dohodnutí  N-a  III.  s  Picmon- 
:em.  Chotí  jeho  stala  se  nejstarší  dcera 
trále  Viktora  Emanuela  Klotilda  (*  2.  bř. 
L843).  Z  manželství  jejich  pošlo  tré  děti: 
>rinc  Viktor  (♦  1862),  princ  Ludvík 
*  1864)  a  princezna  Marie  Laetitia(*  1866), 
>d  r.  1888  choť  vév.  z  Aosty  (f  1890).  Ve 
/alce  italské  velel  N.  sboru  armádnímu  a  ob- 
ladil  Toskánsko,  ale  zámysly  Na  III.,  učiniti 
ej-  tam  knížetem,  ztroskotaly  se,  nebof  lidu 
ilo  především  o  jednotu  Itálie  a  ne  o  zřízení 
napoleonského  trůnu.  Ve  Francii  došlo  potom 
c  roztržce  mezi  ním  a  císařem,  zvláště  pro 
iberální  řeči  princovy,  jenž  hleděl  jimi  získati 
>řízně  v  senátu ;  mimo  to  i  císařovna  Eugé- 
lie  naň  nevrazila.  Pobýval  pak  N.  tou  do- 
>ou  střídavě  v  Palais  Royalu  v  Paříži  nebo 
la  zámku  meudonském  u  Paříže,  soustřeďuje 
col  sebe  demokratické  bonapartisty.  Za 
/^álky  německo-řrancouzské  (1870 — 71)  dlel 
/  Itálii,  odkud  se  vrátil  r.  1872  do  Francie, 
ÚG  vypovězen  odtud  na  rozkaz  Thiersův 
12.  října  a  návrat  povolen  mu  r.  1875.  V  té 
lobě  sídlil  na  zámku  Pranginsu  u  Genevy. 
i.  1876  zvolen  v  Ajacciu  do  sněmovny  po- 
slanecké, zasedl  tu  na  levici  a  vystupoval 
>roti  ultramontánům  a  jesuitům,  při  opě- 
:ovné  volbě  násl.  r.  však  propadl.  O  dal- 
ších osudech  jeho  v  1.  1879—86  v.  Bona- 
>artismus.  Po  vydání  zákona,  vypovída- 
ícího  prince,  uchýlil  se  N.  do  Genevy  (1886). 
?roti  Taineovu  mínění  o  N-ovi  I.  vystoupil 
ipisem  Napoleon  et  ses  détracteurs  (Pař., 
1887). 

Napoleona  Pal.-Beauw.  {Belvisia  Desox.), 
'od  rostlin  z  čeledí  Myrtaceae,  zahrnující 
itromovité  druhy  rostoucí  v  západní  tropické 
\frice. 


Hapoléonďor,  zlatý  dvaceti  frank  ra- 
žený za  Napoleona  I.  a  III, 

HapoléonvlUe  v.  Kana  I  a. 

Hapoli,  vlaské  jméno  Neapole  (v.  t.). 

Hapoli  dl  Kalvasla  v.  Malvasia. 

Hapoli  dl  Bomania  v.  Nauplia. 

Vaponiténi  srovn.  Adougování  a  Im- 
pregnování. 

Happ  Cyrill  Fr.  (♦  6.  říj.  1792  v  Jevíčku 
na  Moravě  —  f  H-  ěce  1867),  studoval 
v  Brně,  vstoupil  do  kláštera  augustinián- 
ského, byl  professorem  při  bohosloveckém 
učilišti  v  Brně,  potom  aŽ  do  r.  1848  ředite- 
lem mor.  i  slez.  gymnasií  a  drahně  let  pří- 
sedícím mor.  výboru  zemského.  Vyznamenán 
ryt.  řádem  Leopoldovým  a  cis.  Fránt.  Josefa. 
V  mladších  letech  dopisoval  do  Literárních 
příloh  ^Vídeňských  Novinc,  zejména  r.  1815, 
a  týdenník  »Brůnner  Wochenblattc  r.  1826 
uveřejňoval  z  péra  N-ova  Dějiny  kláštera  augU" 
stiniánského  na  Starém  Brně.  Zemřel  v  hod- 
nosti opata  a  praeláta  zemského.  Po  Mora- 
vě slynul  jako  muž  osvícený,  práv  i  zřízení 
zemských  výborně  znalý,  rozšafný  i  vážný, 
přítel  a  příznivec  mužův  učených  i  vlastenců, 
zejména  Jos.  Dobrovského,  Dominika  Kin- 
ského,  archiváře  Ant.  Bočka,  Pavla  Šafaříka 
a  zvláště  Frant.  Palackého.  •/(. 

Váprava  zvala  se  v  staroč.  právu  ven- 
kovská nemovitost,  obyčejně  dvůr,  odevzdaná 
vlastníkem  v  drženi  a  užívání  osoby  třetí, 
která  (nápravník)  za  to  povinna  bvla  pů- 
vodně k  určitým  službám,  jež  později  na- 
hrazeny byly  dávkami  peněžitými,  ač  dlouho 
ještě  zaměnitelnými  v  původní  služby.  Služby 
ty  byly  pravidelné  vojenské  povahy  k  ochraně 
pána  n-vy  (tak  služba  se  samostřílem,  s  ko- 
něm atd.).  Nedávno  nalezený  fragment  práv. 
spisu  z  poč.  XV.  stol.  definuje  n-vu  quando 
rex  seu  princeps  appropriat  aliqua  bona  alt- 
cui  militi  sub  táli  conditione,  ut  sibi  serviat  tem- 
póre  oportuno  (Věstník  akademie  české,  1901, 
str.  200.).  Nápravník  byl  osobně  jinak  svo- 
boden a  mohl  statek  svěřený  se  svolením 
pána  zciziti.  Místy  se  poměr  tento  zvrhl 
v  tužší  odvislost,  ale  celkem  počítáni  od 
XVI.  stol.  nápravníci  k  svobodníkům 
(v.  t.),  s  nimiž  úplně  splynuli  později,  když 
původní  význam  jejich  byl  zapomenut.  N-vy 
jmenovitě  vyskytují  se  na  statcích  klášter- 
ních neb  zápisních  (klášt<  r  chotěšovský, 
ostrovský,  Třebíč).  Od  XVII.  stol.  udílení 
n-vy  vyšlo  z  obyčeje.  Jméno  n.  vykládalo  se 
již  v  XVI.  st.  za  odvození  od  nápravy  u  vozu 
a  nápravníci  vykládáni  za  formany  (sněmovní 
artikule),  čemuž  i  Tvrdý  přisvědčil.  Brandl 
vidí  v  n-vě  obnovení,  napravení  vlastnictví. 
Spíše  však  zdá  se,  že  jméno  pochodí  odtud, 
že  nápravník  držel  statek  cizí  neb  seděl  na 
právu  jiného.  JTe. 

Nápravník  v.  Náprava. 

Vápravnik:  1)  N.  Eduard,  český  a  ru- 
ský skladatel  (*  24.  srpna  1839  v  Bejšti  u  Par- 
dubic). Jevil  záhy  veliké  hudební  schopnosti. 
Vystudovav  v  Praze  nižší  reálku,  byl  r.  1853 
a  1854  předním  žákem  pražské  varhanické 
školy.  Vedle  toho  učil  se  instrumentaci  u  ře- 


1036 


Nápravníková  —  Náprstek. 


ditele konservatoře,  K.  Kittla,  a  klavíru  u  Petra 
Maydla,  kterýž  vyučoval  mladého  nadaného 
hudebníka  zdarma  a  přijal  ho  později  (1856 
až  1861)  za  učitele  do  svého  ústavu.  R.  1861 
na  doporučení  prof.  Mildnera  a  Em.  Meliše, 
redaktora  >Dalibora«,  přijal  místo  kapelníka 
v  soukromém  orchestru  knížete  jusupova 
v  Petrohradě,  později  místo  druhého  a  od 
r.  1869  prvního  kapelníka  dvorní  opery  pe- 
trohradské, které  zastává  ještě  dnes,  zahrnut 
četnými  vyznamenáními.  Před  odjezdem  na 
Rus,  která  stala  se  N-ovi  druhým  stálým 
domovem,  složil  řadu  sborových  skladeb,  če- 
ských písní,  sonátu  pro  housle  a  klavír,  kla- 
vírní fantasii  na  národní  písně  České  perle, 
op.  3.,  Loučení,  op.  5.,  a  orchestrální  ouver- 
turu Vlasta,  Všechna  ostatní  díla  vokální, 
komorní  i  orchestrální  psal  N.  již  na  ruská 
slova  v  napodobeném  ruském  duchu  a  dlužno 
ho  řaditi  ke  skladatelům  ruským,  kteří  moc- 
ným svým  vlivem  určili  dráhu  celé  jeho  skla- 
datelské  činnosti  na  Rusi.  Sem  náleží  přes 
60  ostatních  děl  N-ových,  3o  rusky^ch  písni, 
skladby  klavírní,  trio,  dvě  kvartetta^  fantasie 
pro  klavír  a  orchestr,  op.  39.,  tance,  ouver- 
tury, vojensky' pochod,  elegie,  symfonická  báseň 
Démon  dle  Lermontova  a  hlavně  tři  velké 
opery:  NHegorodci  (1869).  Harold  (1886)  a 
Dubrovsky  (1895).  V  technice,  formě  a  ovlá- 
dání všech  prostředků  hudebních  jest  N. 
obecně  uznaným,  dokonalým  mistrem.  Jeví 
smysl  pro  krásu,  lahodu  a  rozčleněnou, 
architektonickou  formu.  Nepřekročuje  nikdy 
uznaných  mezí.  Hlavní  jeho  význam  spočívá 
v  činnosti  dirigentské,  v  níž  neobyčejně  vy- 
niká, ať  řídí  jiz  operu  nebo  symfonické  kon- 
certy. Životopisy  N-ovy  přinesl  » Dalibore 
r.  1869  a  >Kalendář  českých  hudebnikůc  za 
rok  1894.  bk. 

2)  N.  Robert  (pseud.  J.  Drn),  spisovatel 
čes.  (*  1840  v  Humpolci  —  t  1877  ve  Vla- 
šimi). R.  1867  dosáhl  hodnosti  doktora  práv 
na  universitě  pražské,  načež  stal  se  advo- 
kátem ve  Vlašimi.  Účastnil  se  velmi  Činně 
>Nár.  Listů*  hned  od  jejich  založeni  a  v  le- 
tech 1866 — 67  byl  jejich  zodpovědným  re- 
daktorem; také  redigoval  týdenník  >Hlas«  a 
odsouzen  několikrát  pro  tiskové  a  politické 
přečiny  do  žaláře,  avšak  později  byl  rehabi- 
litován. Z  frančtiny  a  italštiny  přeložil  ně- 
kolik románů,  veseloher  a  dramat,  zejména 
z  V.  Sardou:  Mnoho  přátel  naše  škoda  (1866); 
z  de  Banville  Th.:  Gňngoire  (1873);  z  Vict. 
Huga:  Mu^,  který  se  směje  (1870);  Námořní 
dělnici  (1868);  z  Laboulaye  Éd. :  Princ  Pudlik 
(1868);  z  Vernea  Jul.:  Cesta  kolem  světa  !(a 
8o  dní  (1873)  a  Pět  neděl  v  baloně  (1884). 

Nápravniková  v.  Libická  Arnošta. 

Váprsni  Jehla  (fr.  hrocht),  dámský  šperk 
náprsní,  sponka  ke  spínání  hořejších  Částí 
šatu  nebo  jen  okrasa,  jež  vyskytuje  se  již 
ve  starověku  jakožto  fibula.  Ve  formě  ny- 
nější, jakožto  jehlice  sknoflíkovitou  příkrasou 
ze  stříbra,  zlata  a  drahokamů,  užívá  se  n.  ]-ly 
od  XVII.  stol.  a  prý  paní  de  Sévigné  nosila 
podobnou  n.  J-lu  na  dvoře  Ludvíka  XIV. 
Římské   fibule   na   způsob   nynějších   jehlic 


bezpečnostních  nalézají  se  všude,  kde  bydlí- 
vali Římané,  a  bývaly  krášleny  velmi  bohati 
smaltem,  drahokamy  a  rytinami.  Potom 
i  ostatní  národové,  jako  gallšti,  slovanšti  i  ger- 
mánští, podobných  spon  užívali.  —  Nověji 
užívá  n.  J-ly  i  móda  panská  jakožto  okras}' 
kravatové,  jež  má  pak  tvar  prosté  jehlice 
s  hlavicí  více  nebo  méně  drahocennou. 

Háprsnik,  náhrudnik,  franc.  poitrail, 
it.  pettorale,  něm.  Brustriemen,  Brustgeschirr^ 
náprsní  řemení  u  postroje  koňského.  U  ta- 
hounů pro  tah  lehčí  n.  nahrazuje  chomout 
a  skládá  se  ze  široké,  velmi  pevné  části  le- 
žící na  hrudi  a  visící  na  slabším  řemeni  přes 
záhřivek  (zátylek,  kohoutek).  Napřed  má  kmh 
na  připevnění  držáku,  na  obou  zadních  kon- 
cích u  lopatek  připevní  se  po  jednom  po- 
stránku.  U  koní  jezdeckých  n.  skládá  se 
znákrčníku,  připřezko  váného  oběma  kond 
ku  předku  sedla,  a  z  podhrudníku,  při- 
pevněného jedním  koncem  ku  prostředku  ná- 
krčníku a  po  proběhnutí  mezi  předníma  no- 
hama druhým  koncem  kličkovitým  navlék- 
nutého na  podpěnu  č.  podpruh.  Sloa- 
žíval  na  připevnění  bambitnica  nyní  slonit 
na  připevnění  torbic  sedel  nich.  Napřed, 
při  spojení  nákrčníku  s  podhrudníkem,  má 
onen  u  jezdců  rak.-uh.  kroužek,  na  nějž  se 
připevní  rozsochatělý  řemen  jakožto  mař- 
tingal  (v.  t.).  FM. 

Aprstek  (Fingerhut):  1)  N.  Vojta, 
vynikající  osobnost  v  celém  kulturním  živote 
doby  znovuzrození  Českého  národa  (*  ▼  Praze 
17.  dub.  1826  —  ti-  z^ří  ^894),  pocházel  íc 
starousedlé  měšťanské  rodiny,  jakoito  syn 
z  druhého  manželství  výtečné  matky  Anny 
Náprstkové  (v.  t.^.  Otci  jeho  Antonínu 
N-tkovi  (t  1832),  když  byl  odveden  k  voj- 
sku, zněmčili  jméno  na  Fingerhut,  a  jméno 
to  přešlo  i  na  právní  listiny  veškeré  rodiny. 
Teprv  později  vrátili  se  oba  synové,  Vojta  a 
Ferdinand,  k  starému  rodinnému  jméno, 
které  sobě  dali  úředně  potvrditi.  Gymnasium 
i  ňlosoíii  studoval  N.  na  Starém  mésté  za 
Jos.  Jungmanna.  Již  jako  rhetor  r.  1843  i^Ldal 
s  Janem  Krejčím  jménem  spolužáků  svých 
stařičkého  Jungmanna  za  svoleni,  aby  místo 
řeči  latinské  a  němc-  ké  užiti  mohl  řeči  české, 
sbíral  Frantovi  Šumavskému  jako  volontér 
slovíčka  pro  slovník,  docházel  k  Preslovi, 
shromažďoval  kolem  sebe  >u  Halánkůc  spolu- 
žáky k  dychánkům,  kde  pěli  písně  národní, 
pořádal  >České  plesy €,  kde  klubala  se  teprv 
myšlenka  vlastenecká  z  poněmčelých  tehdy 
vrstev  měšťanských.  R.  1846  odebral  se  na 
studia  právnická  do  Vídně,  kde  byl  vycho- 
vatelem v  rodině  šlechtické.  Odtud  psával 
do  >Včely<  redigované  Havlíčkem.  Zde  čitsJ 
Saint-Simona,  předchůdce  socialistů  a  filo- 
sofie positivní,  zde  seznámil  se  s  Pfitzmaye* 
rem,  vynikajícím  sinologem,  stal  se  ctitelas 
čínské  kultury,  zvlášť  Konfucia,  a  rorvinul 
i  činnost  politickou  zvlášf  v  »Jednotě  česko- 
moravsko-slezské«  ve  Vídni.  Dne  13.  břesna 
1848  měl  k  lidu  u  stavovského  domu  řeč 
o  rovnoprávnosti  národností  pod  žezlem  ra- 
kouským spojených,  jež  hlučně  byla  akkb- 


Náprstek. 


1037 


nována.  V  Jednotě  řečnil  jiŽ  tehdy  o  eman- 
apaci  žen,  kteréž  otázce  věnoval  potom  po- 
;ornost  po  celý  život  svůj  i  účinně  ji  pod- 
>oroval.  Po  říjnové  revoluci  vídeňské  roznodl 
te  náhle  pro  cestu  do  Ameriky,  byv  pro 
íčastenství  své  v  nepokojích  stíhán  zaty- 
kačem.  —  Stále  snil  sice   o  Asii,  jakožto 

>  budoucím   působišti   Slovanstva,  později 

>  >Nové  Čechii«,  ideální  osadě  na  Amuru, 
)ředem  vábila  jej  však  Amerika,  země  vol- 
losti.  Plavba  do  Ameriky  trvala  60  dni  a 
locí.  N.  octl  se  z  kruhu  ideálního  řečnění 
L  bouření  pojednou  v  nových  poměrech  a 
la  dráze  krušné  v  zemi  praktické  svobody 
nového  světa.  S  počátku  pracoval  jako  ná- 
lenník  v  továrně  na  obálky  v  New- Yorku, 
>ozději  v  Novém  Londýně  a  Connecticutě 
ako  kamenník  a  pokoušel  se  i  o  řemeslo 
ruhlářské;  později  byl  knihkupcem,  papir- 
iíkem,  veřejným  notářem,  agentem  vystěho- 
ralců  z  Čech,  Německa,  Nizozemí,  tlumoč- 
líkem  řečí  slovanských,  vydavatelem   listu 

porotcem.  Původně  jsa  členem  německé 
imigrace  a  maje  v  úmyslu  býti  pouze  po- 
;orovatelem  poměrův  amerických,  byl  záhy 
itržen  i  v  činnost  politickou;  v  Milwaukee 
re  Wiskonsinu  použil  knihkupectví  svého 
z  rozšiřování  spisů  směru  nejliberálnějšího, 
i  byl  činný  i  literárně,  vydávaje  po  dvě  léta 
rasopis  téhož  rázu.  Od  strany  republikánské 
>oslán  byl  r.  1856  do  osad  českých,  aby  pů- 
sobil zde  ve  prospěch  Fremonta,  kandidáta 
>raesidentstvi.  Dne  2.  list.  1856  svolal  první 
reřcjnou  schůzi  Čechův  amerických,  jichž 
sešlo  se  300  hlav  obojího  pohlaví.  Zde  dán 
>odnčt  k  založení  prvního  českého  Časopisu 
r  Americe.  Mezi  prvními  předplatiteli  byl 
:ernoch,  ienž  měl  Češku  za  ženu.  Z  Milwau- 
kee konal  N.  cesty  po  středních  a  východ- 
lích  státech,  jednou  i  jakožto  Člen  výpravy 
ttátem  vyslané  k  dakotským  Indiánům.  Aby 
>řístupnejšími  se  mu  staly  mravy  a  obyčeje 
Dakotů,  studoval  pilně  jejich  řeč  z  gramma- 
iky,  vydané  členy  missie  ve  Washingtone 
'.  1852.  Grammatika  i  ethnograíické  před- 
něty  některé  jsou  dosud  ve  sbírkách  N-tko- 
7ých.  Kořistil  tehdy  též  pro  České  Museum, 
sbíraje  mezi  Američany  přírodniny  a  tisko- 
pisy (v.  >ČČM.€,  1858).  Když  byl  prodal  své 
Knihkupectví,  vydal  se  do  jižních  států,  zdržo- 
7al  se  jmenovitě  v  Chicagu,  Springíieldu,  St. 
Louisů,  Novém  Orleansu,  Mobileu,  Montgo- 
nery,  Charlestoně,  Washingtone.  Všude  zde 
>bracel  zřetel  k  ústavům  dobročinným  a  vzdě- 
ávacím;  je-li  v  Americe  bezohledný  boj  kon- 
surrenčni  patrnější  nežli  kde  jinde,  není  zase 
na  celém  světě  obětavějších  humanistův. 
3elá  řada  jednotlivců  nákladem  millionů  za- 
ložila zde  university,  školy  odborné,  nemoc- 
nice, knihovny,  ústavy  vědecké.  N.  nabyl  tak 
13,  desítiletého  pobytu  svého  ve  Spojených 
Obcích  praktické  idee  o  humanismu,  al- 
truismu, o  moci  průmyslu  a  obchodu,  o  síle, 
jež  spočívá  v  pokroku  řemesel,  o  pokrocích 
v  zařízení  domácnosti,  o  důležitosti  výstav 
a  populárních  přednášek  pro  lid,  o  emanci- 
paci žen,  o  důležitosti  cestování  zvlášt  mlad- 


ších, by  nabyli  samostatného  mínění  o  světě. 
Vraceje  se  s  povolením  rakouské  vlády  do 
Evropy  zdržel  se  po  tři  měsíce  v  Paříži  a 
přijel  do  Prahy  25.  ún.  1858.  Pro  idee  své 
mohl  pak  teprv  doma  veřejně  působiti,  kdyř 
nastal  v  letech  šedesátých  volnější  ruch.  Pra- 
coval ve  svém  závode  »u  Halánků«;  poho- 
stinný dům  N-tkův  stal  se  však  záhy  stře- 
diskem české  intelligence  a  útočištěm  všech 
Čechů  v  cizině  dlí  cích,  kteří  si  přáli  zprávy 
a  posily  ze  staré  své  vlasti.  Byl-li  již  v  Ame- 
rice všem  krajanům  Čechům  vždy  upřímným 
a  nezištným  rádcem,  uvykli  i  potom  všichni 
američtí  Čechové  považovati  dům  N-tkův  za 
svůj  otcovský,  nazývajíce  N-tka  žertem  svým 
Čestným  konsulem.  Nápis,  umístěný  na  uví- 
tání hromadné  návštěvy  Američanů  v  Praze 
(1885)  nad  vchodem  domu  >u  Halánkůc,  hlásá 
trvale:  >Co  srdce  pojí,  moře  nerozdvojí.* 
S  cestovateli  českými  v  cizích  dílech  světa 
udržován  stálý  styk,  a  české  průmyslové  mu- 
seum podává  souhrnně  výsledky  jejich  sbě- 
ratelské činnosti.  Zejména  tu  jsou  zastoupeni: 
dr.  Emil  Holub,  prof.  dr.  O.  Feistmantel, 
dr.  Ant.  Stecker,  E.  St.  Vraz,  dr.  Frt.  Čurda, 
dr.  Pavel  Durdík,  prof.  Wůnsch,  fregatní 
kommissař  Václ.  Stejskal,  řed.  J.  Kořenský, 
botanik  Roezl,  Ant.  Hiibsch,  inž.  Ant.  Sta- 
něk, posledním  odkazem  i  Julius  Zeyer  a  j. 
Snahy  N-tkovy  směřovaly  hlavně  k  povzne- 
seni řemesel,  ku  vzdělání  a  emancipaci  žen 
a  pěstovaní  humanitního  zařízení.  Na  práci 
lidskou  hleděl  jako  prostředek  k  volnosti, 
blahobyt  měl  býti  jen  prostředkem,  nikdy 
cílem  snažení.  Celé  jeho  jednání  svědčilo 
o  ryzí  obětavosti  pro  obecné  blaho.  Prost 
vší  ctižádosti,  prost  vší  malicherné  ješit- 
nosti, prost  vší  ziskuchtivosti  obětoval  vždy 
snahám  svým  všechno  osobni  pohodlí,  od- 
mítal všechno  osobní  uznání.  Byl  sice  zvolen 
též  do  sněmu  za  Lomnici,  Sobotku,  N.  Páku 
jakožto  kandidát  strany  národní  (1864),  čin- 
nosti politické  se  vŠak  záhy  vzdal.  Po  ná- 
vštěvě světové  výstavy  v  Londýně  r.  1862 
uspořádal  s  drem  Ant.  Fricem  na  Střeleckém 
ostrově  výstavu  pomůcek  učebných  a  ná- 
strojů v  domácnosti  užitečných,  a  věci  tyt;o 
byly  zárodkem  k  zaraženi  průmyslového 
musea  na  způsob  musea  Kensingtonského, 
jemuž  N.  v  souhlase  se  svou  šlechetnou 
matkou  věnoval  nejvíce  času  a  prostředků 
svých.  Přednáškami,  které  pořadatelé  spojili 
s  výstavou,  N.  dovedl  pojednou  vzbuditi  ne- 
obyčejný ruch  zvláště  mezi  intelligencí  žen- 
skou; poukazoval  na  potřebu  pokroku  v  du- 
ševním vzdělání  žen,  na  pokrok  v  pracích 
jejich  a  na  zlepšení  jejich  postavení,  dove- 
dou-li  si  opatřiti  vlastní  výživu.  Výsledek 
bezprostřední  těchto  přednášek  bylo  zalo- 
žení >Amerického  klubu  damc,  jenž  vytknul 
si  za  úkol:  vzájemné  vzdělávání,  podporo- 
vání dobročinných  a  blahodárných  ústavů, 
seznání  vědeckých  a  praktických  vynálezů, 
pořádání  dětských  her,  pečování  všemožné 
o  mládež.  Volné  toto  sdružení  dam  vyko- 
nalo mnoho  dobrého,  odevzdalo  již  r.  1885 
30.000  zl.  jako  nadaci  městskému  sirotčinci, 


1038 


Náprstková 


aby  z  úrokův  ošetřovány  byly  osiřelé  dívky 
národnosti  české,  postaven  pomník  Boženě 
Němcové,  r.  1866  poskytl  úlevu  i  ošetřování 
raněným  a  pod.  Obraz  činnosti  své  snesly 
dámy  v  Památník  Soltté  činnosti  bývalého 
amerického  klubu  dam  v  Pra\e^  vydaný  k  uctění 
70.  narozenin  V.  N-tka  (Praha,  1896,  nákl. 
vlastním). 

Průmyslové  museum,  pro  něž  věnoval  N. 
celé  jmění  pilných  rukou  své  matky  Annjr 
Náprstkové  a  její  sestry,  tety  své  paní 
Barbory  Serafínové,  má  působiti  k  povzne- 
sení průmyslové  výroby  předvedením  vzorů 
vyspělé  techniky,  a  znázorniti  postup  výroby 
až  k  výtvorům  průmyslu  uměleckého  různých 
zemí.  růvodní  programm  rozšířen  ethnograňí 
cizokrajnou,  sbírkami  archa eologickými,  kul- 
turně historickými,  lidovým  uměním  a  dia- 
grammy  k  řilanthropii.  R.  1886  ukončena  byla 
první  čásf  nové  budovy,  věnované  sbírkám 
průmyslového  musea,  jež  propůjčována,  do- 
kud sbírky  nebyly  sem  úplně  přeneseny, 
různým  výstavám,  jichž  pořádáno  zde  26. 
K  zabezpečení  zdaru  a  vývoje  musea  věnoval 
Šlechetný  zakladatel  nejen  dům  »u  černého 
orla€  na  Pořiči,  jak  již  matka  v  závěti  mu 
uložila,  ale  i  dům  svůj  >u  Halánků<,  jehož 
užívání  až  do  smrti  odkázal  manželce  své, 
věrné  strážkyni  sbírek.  V  závěti,  kterou  plod 
snahy  a  obětavosti  své  odevzdává  r.  1894 
městu  Praze  ke  spravování,  praví  se:  Sbírky 
dílem  ode  mne,  dílem  choti  mou  zakoupené, 
potom  od  přátel  a  příznivců  z  rozličných 
končin  světa  darované,  pak  bibliotéka  36.000 
svazků  čítající  (nyní  má  svazků  50.531)  mají 
jako  jediný  celek  v  nově  vystavěné  budově 
umístěny  býti.  Sbírky  obsahují  tři  části: 
a)  sbírky  surovin  a  výrobků  průmyslu,  stro- 
jův  a  přístrojů  sloužících  k  výrobě;  b)  sbírky 
před  metů  v  ethnografických,  českých  i  cizo- 
krajných,  průmyslu  domácího;  c)  knihovnu. 
V  knihovně  zastoupeny  jsou  hlavně  bohe- 
mlca,  bibliografíe,  Čina  a  Japan,  ženská  otázka, 
Afrika,  Amerika,  encyklopaedie  a  knihy  pří- 
ručně. Sbírka  fotografií,  umístěná  ve  zvlášt- 
ních zásuvkách,  čítá  13.415  kusů;  stereosko- 
pických  fotografií  4658  kusů.  Kuratorium,  jež 
nad  sbírkami  bdí  a  je  spravuje,  skládá  se 
z  předsedy,  jímž  jest  vždy  starosta  měst 
pražských,  ze  tří  členův  obecních  starších  a 
devíti  členů,  jmenovaných  poslední  vůlí 
N-tkovou.  Obraz  nynějšího  stavu  sbírek  po- 
skytuje »Průvodcc  sbírkami  N-tkova  českého 
průmysl,  musea  v  Praze  1898*,  jejž  sestavil 
vzorně  obětavý  kustos  J.  L.  Kottner.  Z  prů- 
běhu života  N-tkova  budiž  ještě  uvedeno, 
že  25.  ún.  1875  slavil  na  radnici  sňatek  svůj 
s  paní  Josefou  Náprstkovou  (v.  t.),  ja- 
kož i  že  po  22  let  působil  věrně  ku  povzne- 
sení Prahy  v  městském  zastupitelstvu,  11  let 
jako  městský  rada.  Dále  byl  předsedou  spolku 
pro  postavení  pomníku  Husova.  Po  krátké 
nemoci  skončil  N.  blahodárný  život  svůj,  a 
tělo  jeho  převezeno  bylo  dle  přání  jeho  do 
krematoria  v  Gothě  ke  spálení.  Popel  jeho 
uložen  jest  v  budově  Ces.  průmysl,  musea 
v  důstojné  úpravě  monumentální.  Cenné  pří- 


spěvky životopisné  obsahuji  spisy:  Vojta  N. 
Přednáška  Julia  Zeyera  k  70.  jeho  naroze- 
ninám (Praha,  1896);  Vojta  N.,  přednáika 
Vilmy  Škardové  (t.,  1895);  V.  N.,  přítel  české 
mládeže  a  české  školy.  Napsal  J.  Klika  (t, 
1895);  N-tkova  knihovna,  napsala  Ladmila 
Kottnerova;  Časopis  >České  knihovnictví*, 
roč.  1.  č.  2.,  1900.  Bše. 

2)  N.  Ferdinand  Pravoslav,  starší 
bratr  předešl.  (*  24.  května  1824  v  Praze  — 
t  16.  srpna  1887),  byl  téŽ  osobností  známou 
v  kruzích  vlasteneckých  jakožto  osmačtyři- 
cátník  a  příznivec  umění  dramatického,  ko- 
nal po  ukončení  technických  studií  cesty  po 
Německu,  Švýcarsku,  Anglii,  Francii  a  zdr- 
žoval se  nejdéle  v  Paříži,  aby  zdokonalil  se 
v  lihovarnictví.  R.  1848  byl  velitelem  setniny 
národní  gardy  a  měl  pro  své  národní  smý- 
šlení v  době  reakce  mnohé  nepříjemností; 
za  P&umana  byl  i  pod  policejním  dohledem. 
Jsa  nadšen  pro  řeč  a  literaturu  firanconzskou, 
žil  střídavé  v  Paříži  a  v  Praze,  přeložil  též 
dva  kusy,  >Don  Caesar  de  Bazano«  a  >Víra, 
naděje  a  láska«.  R.  1857  založil  cena  na  nej- 
lepší dramata  z  dějin  slovanských.  Akcessity 
spisovatelům  vyplácené  Činily  přes  1200  zl. 
Odkázal  též,  jsa  milovníkem  a  znalcem  dra- 
matického a  hudebního  umění,  3  ceny  za 
nejlepší  práce  dramatické,  vedle  menších 
legátu  >Matici  škclské*,  »Svatoboru«,  praž- 
skému >Sokolu«  a  spolku  sladovníkfl. 

VáprstkOTá:  1)  N.  Anna  {*  24.  dubna 
1788  —  t  12.  říj.  1873),  matka  předešlých, 
proslulá  dobrodttelka  chudých,  jež  přičinli- 
vostí  a  rázností  svou  nabyla  značného  jmění, 
jež  věnovala  po  přání  syna  svého  Vojtědia 
na  založení  českého  průmyslového  musea. 
Byla  dcera  manželů  Homovýcb,  osiřela  jil 
v  8.  roce  a  prodělala  krušnou  dráhn  iivota 
plnou  nedostatku  a  hmotné  namáhavé  práce. 
Když  se  vdávala  za  J.  Nováka,  měla  všeho 
všudy  jmění  svého  80  zl.,  a  když  přičiní:- 
vostí  svou  manželé  Novákovi  dodělali  se 
úspěchů  hmotných,  finanční  patent  z  r.  1811 
zničil  opět  úspory  jejich.  A.  N.  neklesla  však 
na  mysli  a  počala  znova,  i  když  ovdověla. 
R.  1824  získala,  provdána  jsouc  po  druhé  za 
Ant.  Náprstka,  starobylý  dům  >u  Halinkůc, 
kdež  potom  vládla  moudře  a  energicky,  takže 
nejen  závod  zde  zkvétal  a  svou  starosvětskoe 
solidní  důkladností  proslul,  nýbrž  dům  po 
vší  vlasti  znám  byl  též  iako  útočiště  chu- 
dých. Starodávný  tento  dům  na  Betlémském 
náměstí  se  silnými  klenbami  a  různými  pří- 
stavbami býval  někdy  nemocnicí,  později 
v  průčelí  úhledným  příbytkem  patři cijským, 
v  přízemí  byl  hostinec  a  výčep,  v  pozadí 
býval  pivovar  a  lihovar,  za  A.  N-vé  sklady 
a  obchodní  místnosti.  Po  devítiletém  man- 
želství ovdověla  paní  domu  po  druhé,  a 
všechno  vedení  závodu  i  vychování  synů  spo- 
čívalo na  bedrách  jejích,  v  čem  podporována 
byla  jen  sestrou  svou,  paní  Barborou  Se- 
r  a  f  í  n  o  v  o  u,  která  dětem  jejím  byla  druhoo 
matkou  a  jmění  své,  zejména  dům  u  >Čer- 
ného  orla«  na  Pořiči,  odkázala  paní  Anoé 
N-vé,   která  potom  v  intencích   Vojty  Ná- 


Náprstník  —  Náramek. 


1039 


>rstka  věnovala  jej  průmyslovému  museu, 
ilemřela  vroucně  jsouc  ctěna  vŠi  intelligenci 
deskou  a  smrť  její  upřímně  oplakávána  praž- 
ikou  chudinou.  S  velikou  pietou  zachovány 
>okoje  >u  panímaminky«  v  domě  »u  Ha- 
ánků«  se  zařízením  původním.  Životopisný 
>braz:  Anna  Náprstková,  dobrodinka  chu- 
lých  a  zakladatelka  průmyslového  musea 
f  Praze  (1892),  napsala  Žoíie  Podlipská. 

2)  N.  Josefa,  rodem  Křížková  (*  8.  října 

838  v  Praze),  od  r.  1875  provdána  za  Vojtu 
^áprstka,  byla  již  od  mládí  věrnou  pomoc- 
licí    paní  Anny  N-vé  a  vžila  se    v  názory 
:hotě  svého  s  úplnou  oddaností  a  pocho- 
>enim  jeho  snah  a  názorův.  Při  bezpříkladné 
ikromnosti    své    vyvinovala    mravenčí    píli 
ednak  v  závodě  >u  Halánků«,  jenž  svou  so- 
idností  požíval  jména  po  celých  Čechách  co 
lejch valnějšího,  jednak  v  ošetřování  sbírek 
rznikajícího  musea  průmyslového.  Rozsáhlou 
correspondenci  domácí  i  s  cizinou  obstará- 
rala  sama,  majíc  vždy  vlídné  slovo  pro  hojné 
;ákazníky  z  lidu.  Péci  pí.  N-vé  vzniklo  v  mu- 
leu  oddělení  nadepsané  »Práce  našich  ma- 
ek€,   které   náleží   k    nejcennějším  a    nej- 
rázovitějším   oddělením     sbírek,     chovajíc 
:etné  předměty  výroby  lidové,  ruční  práce 
L  vyšívání,  čepce,  šátk}r«  plachetky,  zástěrky, 
Iněrovačky  české,  krajky  ručně  pracované, 
ěrtochy,  koutnice,  límce  vyšívané   a  pod., 
:  různých  krajin  Cech,  Moravy,  Slezska  i  ji- 
lých  zemí  slovanských.  Ukázky  sbírky  této, 
i  to  25  listů  ve  světlostisku  a  kamenotisku, 
ispořádal  J.  Koula  a  vydány  jakožto  Výběr 
tdrodniho  vyšíváni  \  Českého  průmysl,  musea 
Sáprstkových  (Praha,  1893).  Paní  N.  přispěla 
;ak  nemálo  k  poznání  pokladů  české  lidové 
>ráce  v  cizině.   Obětavé   zapůjčovány   celé 
terie  předmětů  z  majetku  musea  pro  výstavy 
loma  i  v  cizině;   tak  zejména  do  Glasgowa 
1888),  do  Paříže  (1892)  a  do  Chicaga  (1893), 
cam  celá  sbírka   v  ceně  3000  zl.  darována 
amějšímu  národopisnému  museu,  které  se 
am  po  výstavě  utvořilo.  Z  výstav  i  od  museí 
rizích  dostalo  se  pí.  N-vé  hojného  uznání  a 
řřelých  dopisů.  Po  úmrtí  manžela  svého  vě- 
luje  vzácná  paní  veškerou  péči  svou  snaze, 
>y  průmyslové  museum  v  duchu  Náprstkově 
;kvétalo,  všechen  čas  svůj   pak   obecnému 
lobru.  Vidíme  ji  dle  sil  podporovati  veškeré 
mahy  ku  povznesení  vzdělání  a  zaopatření 
ienského  pohlaví:   tak  spolupůsobiti  při  za- 
oŽení  kuchařské  Školy  spolku  >Domácnost«, 
>ři  založení  českého  pensionátu,  jako  čkna 
lozorčí  rady    na   pokračovací   dívčí    škole, 
lyní  Škol  měšťanských.   Požívajíc  úcty  vše-  | 
>Decné,  neodepře  nikdy  pomoci,  kde  třeba 
)římluvy  za  věc  dobrou,  kde  přinésti  může  > 
kle  vy  trpícím,  neb  úctu  poslední  prokázati 
nuŽum  a  ženám  o  vlasf  zasloužilém.    Bse. 

Váprstnik,  bot.,  v.  Digitalis. 

Vaquet  [-ké]  Alfred,  učenec  a  politik 
ra«ic.  (♦  1834  v  Carpentrasu ).  Studoval 
r  Paříži  vědy  fysikálnč,  stal  se  doktorem 
ékařství  a  přednášel  od  r.  1863  organickou 
:hemii  na  lékař,  fakultě  pařížské.  Na  ge- 
levském  kongressu    míru    (1867)    vystoupil 


I  proti  císařství  a  uvězněn  za  to  na  15  mě- 
I  sícův  a  hned  potom  (1869)  odsouzen  opět 
!  pro    knihu   Religion^  propriété^  famille,  ale 
.  podařilo  se  mu  prchnouti  do  Španěl.   Tam 
účastnil  se  republikánských  agitací  v  Anda- 
lusii a  posílal  příspěvky  časop.  >Réveil«  a 
>Rappelc.     Po    návratu,  jenž    mu   povolen 
r.  1870,  účastnil  se  revoluce  4.  záři  a  ode- 
bral se   s  delegací  správy  Národní  obrany 
do   Toursu.    Do    nár.  shromáždění   poslán 
r.  1871  a  zasedl  tu  na  krajní  levici;  r.  1876 
zvolen  do  sněmovny  poslanecké  a  agitoval 
tu    prvně    pro    opětné   zavedení    rozvodu; 
;  zákon,  jejž  navrhl,  přijat  teprve  27.  čna.  1884. 
,  R.  1886  přidružil  se  N.  k  boulangistům  a  byl 
I  jim  theoretikem  a  autorem  manifestů.  Senát, 
i  v  němž  zasedal  od  r.  1882  jako  jediný  stou- 
penec  zmíněného  hnutí,   pronásledoval  jej 
a  odsoudil  za   účast  v  >Lize  vlastenecké«. 
N.  vzdal  se  senátorství  r.  1889,  zároveň  však 
ucházel  se  o  mandát  a  dosáhl  ho  v  5.  okrese 
paříž.  při  všeob.  volbách  (t.  r.)  a  ač  jeho 
;  volba  prohlášena  za  neplatnou,  zvolen  rok 
,  potom  opět.   Po  smrti  Boulangerově  pozbyla 
I  jeho  politická  činnost  významu,  ač  i  tu  zvolen 
;  poslancem   za   rodiště  (1893).   Po  processu 
I  panamskem  uprchl  do  Londýna,  odsouzen 
však  za  nepřítomnosti  a  vrátil  se  teprve  po 
sproštěni  spoluobžalovaných.    Spisy  N-ovy 
jsou:  Applications  de  V  analyse  chimtque  a  la 
toxicologie  (1859);  Z>e  Vallotropie  et  de  /'iso- 
mérie  (1860);  Des  sucres  (1863);  Principes  de 
chimie  fondés  sur  les  théories  modernes  (1865) ; 
De  r atomicité  (1B6S);  Le  divorce  (1876);  Ques- 
tions  constitiitionelles  (1883)  a  Socialisme  col- 
lectiviste  et  socialisme  libéral  (1890). 

Hara,  hl.  m.  kenu  v  jap.  prov.  Yamato, 
ve  střed.  Niponu,  má  23.288  ob.  (1887).  N. 
stojící  na  místě  dávné  Asivari  byla  sídlem 
Zimmu,  zakladatele  dynastie  jap.  v  celé  říši 
je  proslulá  svým  božištěm  zasvěceným  zakla- 
dateli rodu  Fu\ivara  (v.  Japan,  str.  75 a). 
Obrovská  socha  Buddhova  (16*8  m  vysoká) 
z  VIII.  stol.  Výroba  znamenité  tuše. 

Váramed,  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr. 
Třebíč,  fara  a  pŠ.  BudiŠov;  Itř.  šk.,  mlýn 
a  popi.  dvory  Obora  a  Topol. 

Háramek  (lat.  armilla,  řec.  ^^íXiov,  franc. 
bracelet  ze  středověké  latiny  brachiale),  žen- 
ský, řidčeji  také  mužský  skvost,  prstenco- 
vitý,  řetízkový  nebo  nošený  na  zápěstí,  někdy 
na  rameni.  Vyskytuje  se  hojně  již  za  staro- 
věku a  podle  nálezů  bývaly  tvarů  velmi 
různých,  nejvíce  však  ellipsovité  náramky 
pro  zápěstí,  kruhovité  pro  rameno,  někdy 
také  spirálovitě  stočené  pro  větŠí  část  ra- 
mene. Při  tom  bývaly  n-mky  buď  otevřené 
nebo  zavřené,  ploské  nebo  kroucené  nebo 
z  několika  drátů  složené.  Nejvíce  u  národů 
orientálských  byly  n-mky  skvostem  oblí- 
beným. Tak  u  Hebraeů  mívali  je  mužové 
i  Ženy,  a  bible  často  o  tom  se  zmiňuje,  u  sta- 
rých Medův  a  Peršanův  počet  a  tvar  n-mků 
označoval  stupně  hodnosti.  Peršané  dnešní 
nosívají  n-mky  tak  Široké,  že  sahají  až  po 
loket.  U  Arabů  jsou  skvostem  výlučně  žen- 
ským; rovněž  u  Řeků  mívaly  je  jen  ženy, 


1040 


Náramnik  —  Narbonne. 


a  hotovily  se  n-mky  nejčastěji  ve  tvaru  stoče- 
ného hada,  tak  jako  u  Assyrfi.  Tamže  mívali 
často  také  n-mky  kruhové,  jeŽ  při  sponce  bý- 
valy zdobeny  proti  sobě  postavenými  hlavami 
býků  nebo  razných  fantastických  zvířat.  Po- 
dobné kruhy  bývají  také  zobrazovány  na 
nohou  válečníka.  U  Římanů  nosili  n-mky 
(v.  Ar  mi  Ha)  i  mužové,  a  zasloužiH  váleč- 
níci dostávali  od  imperátora  n-mky  jako 
čestný  dar  {gaibeus  neb  galbeum).  Nosívaly 
se  většinou  na  pravém  rameni,  odtud  sluly 
také  dextrale.  Také  ve  středověku  udíleny 
byly  n-mky  od  knížat  za  zvláštní  služby  a 
u  Skandinávců  skládala  se  na  n.  přísaha. 
Později  móda  dlouhých  rukávů  zatlačila 
n  mky,  které  teprve  v  XVI.  stol.  zavedením 
kroje  španělského  znova  vešly  v  užívání, 
však  nadále  již  jen  u  Žen,  u  mužů  pak  leda 
jen  jako  dary  z  lásky.  Látky,  z  nichž  n-mky 
bývaly  hotoveny,  byly  přerůzné,  jako  hed- 
vábný atlas,  samet,  vlasy  s  ozdobou  perel 
a  drahokamů,  sklo,  sloň,  želvovina  a  potom 
kovy  rozličné,  z  nichž  stříbro  a  zlato  bylo 
a  jest  dosud  nejčastější.  V  dobách  nejno- 
vějších přepych  při  nošeni  n-mků  je  velký, 
tak  jako  ve  druhé  periodě  řím.  císařství 
a  ve  druhé  pol.  XVI.  stol.,  a  dámy  nosívají 
z  hustá  i  několik  n-mků  najednou;  i  mezi 
pány  vyšších  kruhů  společenských  nošení 
n-mků  jest  módou.  —  Národové  divocí  mí- 
vají n-mky  venkoncem  a  to  šňůry  z  peří, 
mušlí,  kostí  neb  zubů  zvířat  a  pobitých  ne- 
přátel, potom  prsteny  a  řetězy  z  různých 
kovů  nebo  skleněnýcn  perel. 

V&ramnik  v.  Brň. 

Varanovld:  1)  N.  Pavel  Andrejevič, 
lékař  ruský  r*  1801  —  f  1874),  vzdělal  se  ve 
vojenské  med.  akademii  a  působil  jako  hlavní 
chirurg  za  polského  povstání  r.  1830,  potom 
ve  vojenské  nemocnici  v  Petrohradě  a  jako 
professor  chirurgie  lékařství  ve  vojenské 
akademii.  V  1. 1839—46  redigoval  >Vojenno- 
Medicinskij  Žurnál*  a  5.  i  6.  díl  >Trudů« 
rus.  lékařů.  Z  jeho  prací,  uveřejněných  vět- 
šinou v  časopise  jím  redigovaném,  uvádíme: 
Tractatus  de  herniis;  O  radikaljnom  lečeniji 
gryf;  O  bolé{ňach  kostéj  (1845—46);  O  gipno- 
ti%mé\  Zaméčanija  o  sanitarnoj  časti  v  ger- 
mánsko) armiji  v  vojně  Šle^vig  -  Golštejni 
v  1864  g,  (Petrohrad,  1864)  a  j.  Srv.  D.  F. 
Změjev,  Russkije  vrači  pisateli  (1866). 

2)  N.  P  e  tr  A  n  d  r  e  j  e  v  i  č,  lékař  rus.,  bratr 
předešl.  (♦  1805  —  f  1858),  vzdělal  se  ve  voj. 
akademii,  kde  později  byl  professorem.  Od 
r.  1843  přednášel  na  universitě  charkovské, 
kde  byl  též  přednostou  chirurgické  kliniky. 
Vynikl  hlavně  jako  oční  operatér.  Z  jeho 
prací  uvádíme:  Anatomo-fi^iologxčtskojt  opi- 
sanije  or^anov  dvi{enija  čelovéčeshago  těla 
(Charkov,  1850);  Raněnije  štucernqj  pulej 
v  glai  na  výlet  (> Protokoly  Rus.  Vracej*, 
1857 — 1858);  Anatomičeskoje  opisanije  bli^- 
nécov,  srosšichsja  golovami  (>Trudy  Rus.  Vra- 
cej*) a  j. 

Naražed  ve  stavit,  v.  Heurtoir. 

Narážka  v.  Allusio. 

Náxažna  v.  Hornictví  str.  597  6. 


Varbada  (Nerbudda,  sans.  Narmadd), 
mohutná  řeka  v  Přední  Indii,  tekoucí  k  záp. 
mezi  pohořími  Vindhijí  a  Satpárou,  prameni 
se  na  záp.  svahu  vysočiny  Amarkantácké 
na  22<>  41'  s.  š.  a  81*  49*  v.  cí.,  vrhá  se  vodo- 
pádem 21*4  m  vysokým  s  okraje  vysočiny, 
protéká  klikatým  a  prudkým  tokem  hornatou 
a  lesnatou  krajinou  k  Džabalpúru,  pod  nímž 
tvoří  vodopád  9  m  vysoký;  vine  se  hlubokoa, 
úzkou  prorvou  mezi  >Mramorovými  skalami* 
a  vstupuje  v  široké,  veleúrodné  údolí,  v  němi 
u  Hosengábádu  rozkládají  se  výnosné  doly 
na  uhlí  a  železnou  rudu.  Od  74*  v.  d.  pro- 
téká úrodnou  nížinou  Gudžarátskou  a  vlévá 
se  záp.  od  města  Bróče  na  21*  38'  s.  š.  a  72*  3^ 
v.  d.  do  zálivu  Kambajského.  Přítoky  N-dy 
jsou  četné,  ale  bezvýznamné;  délka  její  ob- 
náší 1288  km,  poříčí  má  94.240  km^  plochy, 
průměrný  spád  0*94  m  délky,  množství  vody 
v  době  velké  vody  asi  70.000  m'  za  vteřinu. 
N.  není  splavná  pro  velké  lodi;  prostřední 
plavidla  plují  až  k  Bróči,  velké  članv  až 
177  km  od  moře.  Údolím  N-dy  vede  íelez- 
nice  odKhandvy  vzhůru  až  k  Džabalpúru. 
Koryto  říční  leží  tak  nízko,  že  vody  říční 
nelze  užiti  k  zavodňování.  Jest  vedle  Gangy 
nejpamátnější  řekou  Hindům  a  k  pramenům 
jejím  putuje  množství  poutníkův.  ^5. 

Varbo,  původně  hl.  m.  keltského  kmene 
Volců  Tectosagů,  který  pronikl  hluboko 
mezi  obyvatelstvo  ibersko-ligurské.  R.  118 
př.  Kr.  Římané  upravili  z  kraje  mezi  Alpami, 
Sevennami  a  Pyreneji  provincii,  jejímž  hl 
městem  stala  se  N.  Odtud  zvána  provincie 
GalliaNarbonnensis.  N.  obdržela  řím- 
ské osadníky  a  s  nimi  i  nové  jméno  lulia 
Pater  na,  které  však  nebylo  s  to,  aby  starší 
jméno  zatlačilo.  Po  několik  století  byla  N. 
vedle  Lugduna  nejpřednějším  městem  v  jižní 
Galii  i,  prospívajíc  zvláště  obchodem  a  prů- 
myslem. Významu  počala  pozbývati  za  stě- 
hování národů,  když  písek  zanášel  přístav 
její.  R.  413  a  462  zpleněna  byla  Visigoty.  /%Tk. 

Varbonne  [narbón],  hlavní  město  arron- 
dissementu  (1571  km^  se  112.331  ob.)  ve  fran- 
couzském departementu  Aude  12  km  na  sz. 
od  moře  Středozemního  z  6km  oá  pr.  hř.  ř. 
Aude  na  průplave  Robině  de  N.,  který  spo- 
juje město  s  mořem  Středozemním,  f.  Aude 
a  průplavem  du  Midi,  na  kraji  rozsáhlé  pla- 
niny na  Jižní  dráze  francouzské,  má  (1891} 
29.566  ob.,  3  katol.  farnosti,  2  evang.  kostely, 
býv.  kathedrálu  sv.  Justa  z  r.  1272  s  krás- 
ným kůrem,  četnými  hrobkami  a  staroby- 
lými obrazy,  sochami  a  památkami,  býv.  palác 
arcibiskupský,  jehož  některé  části  pocházejí 
již  z  XI.  st.  a  v  němž  umístěno  jest  mu- 
seum umělecké  a  archaeologické  a  městské 
úřady,  chrám  sv.  Pavla  s  památným  kůrem 
z  r.  1229,  sv.  Sebastiána  s  gotickou  kupoH. 
klášter  Lamourguier  z  XI.  a  XII.  st.,  most 
přes  Robině  ze  XlV.  st,  mnohé  domy  a  pa- 
láce z  dob  renaissance  atd.  V  městě  jest 
5  škol  veřejných  a  10  soukromých,  cOilěgc, 
malý  seminář,  škola  hydrografická,  kniho vaa 
s  15.000  svaz.,  divadlo,  útulna,  sirotčinec 
nemocnice  se  404  lůžky,  věznice,   obchodai 


Narbutt  —  Narcissus 


1041 


soud,  pošta  a  telegraf.  Činnost  průmyslová 
zastoupena  jest  továrnami  naměděnku,  kovo- 
lijnami,  strojírnami,  raffineriemi  síry,  parke- 
tárnami,  vinopalnami,  pilami,  jirchárnami, 
barvírnami,  továrnami  na  sudy,  cihelnami, 
svíčkárnami  a  továrnami  na  klobouky.  Čilý 
jest  obchod  s  výborným  vínem,  lihem,  soli, 
vinným  kamenem,  mandlemi  a  kožemi.  Evrop- 
ské pověsti  pak  požívá  narbonnský  med.  — 
N.  stojí  na  místě  starověkého  města  Narbo. 
Karel  Vel.  zřídil  zde  hrabství,  kdežto  arci- 
biskupství bylo  zde  jiŽ  od  ill.  st.  od  obrá- 
cení města  na  křesťanství  sv.  Pavlem  Scrvá- 
cem.  Později  přijali  hrabata  toulouŠtí  titul 
vévod  z  N.,  až  r.  1507  přeálo  město  výměnou 
v  bezprostřední  držoní  koruny  francouzské. 
Obchodní  rozkvět  města  zanikl  ve  XIV.  st. 
zanesením  přístavu,  arcibiskupství  pak  bylo 
zrušeno  r.  1790  a  biskupství  r.  1802. 

Varbutt:  1)  N.  Kazimierz,  spisovatel 
polský  (*  1738  —  t  1807),  byl  členem  řádu 
piaristského  a  přednášel  ve  Vilně  mathoma- 
tiku.  Hojně  překládal  a  psal  verše.  Mimo 
to  sestavil  první  polskou  logiku  Logika, 
c^yli  ro^wa{ania  i  roxsqd^ania  riec^y  nauka 
(3.  vyd.  Vilno,  1791).  Srv.  životopis  v  >Athe- 
neu«  Kraszewského  (d.  II.,  sv.  4.)  a  v  >Rocz. 
tow.  nauk.  krak.«  (d.  II.,  1843). 

2)  N.  Justýn,  dějepisec  pol.  (♦  1776  — 
•f  1846),  jest  spisovatelem  dvou  vynikajících 
monografií  z  dějin  Polsko-Litevské  říše: 
Bys  permastków  národu  litewskiego  (Grodno, 
1818)  a  D\iejé  w€wn^tr\ne  národu  litewskiego 
\  c\asów  Jana  Sohieskiego  i  Augusta  II.,  kró- 
lów  polskich  (2.  vyd.,  Vilno,  1843,  2  d.). 

3)  N.  Teodor,  dějepisec  pol.  (♦  1784  — 
t  1804  ve  Vilně),  byl  odchovancem  univer- 
sity vilenské  a  od  r.  1803  sloužil  v  rus. 
vojsku  jako  inženýr.  R.  1809  byl  u  m.  Ábo 
ve  Finsku  raněn  do  hlavy,  načež  ohluchl 
a  záhy  šel  do  výslužby  v  hodnosti  kapitána. 
Zabýval  se  horlivě  dějinami  Litvy  a  vydal: 
D^ieje  národu  litewskiego  (Vilno,  1835 — 41); 
Pomniki  do  d^iejów  litewskich  pod  w^gl^dem 
historyc^njrm,  obyc\ajowym  atd.  (t.,  1846); 
Pomniej$\e  pisma  historyc^e  (t.,  1856).  Polští 
kritikové  vyčítají  pracím  těm  přílišnou  ná- 
klonnost ke  starším  dějinám  Litvy  a  nedo- 
statek rozboru  v  používání  pramenů,  kdežto 
ruský  badatel  Bezsonov  vidí  v  N  ovi  děje- 
pisce, směřujícího  k  vyjasnění  samostatného 
Života  Litvy  a  odchylujícího  se  podstatné 
od  výlučných  a  běžných  názorfi  dějepisců 
polských  (Běloruskija  pěsni,  Moskva,  1871). 
Vedle  toho  N.  vydal  ještě  zkráceně  své  D^ieje 
Litwy  (Vilno,  1847)  a  Rys  historyc^ny  ludu 
cygaňskiego  (t.,  1830).  Četné  rukopisy  jeho 
chovají  se  ve  vilenském  museu. 

Haroeln  (chem.)  C^^H^^NO^.^H^O  jest 
alkaloid  opia  (0*1— 0-27o).  Jehličky  nebo 
hranolky  při  170°  tající  (bezvodý  při  140  až 
145°),  jeho  roztoky  jsou  opticky  nečinné. 
Chlorovou  vodou  i  ammoniakem  barví  se 
krvavě  červeně,  roztokem  jódovým  krystallky 
n-u  modrají.  —  Množství  jest  vždy  skrovné, 
Vio— yioVo-  Udání  o  účinku  n-u  velmi  si  od- 
poruji ;  dle  některých  vyvolává  hlavně  křeče 

Ottfiv  Slovník  Naučný,  sv.  XVII.  8^6  1901. 


a  přibližuje  se  co  do  účinku  thebainu,  dle 
jiných  působí  jako  morfium,  jen  slaběji.  V  lé- 
kařství nemá  žádného  významu       Rn.  Jš. 

Varoifl,  narcisek,  bot.,  v.  Narcissus. 

VarolBBUB,  myth.,  v.  Narkissos. 

Varoissus  L.,  narcisek,  rod  z  čeledi 
amarylkovitých  (Amarillideae),  Listy  úzké, 
čárkovité,  někdy  modrozelené,  jakoŽ  i  duté 
květní  stvoly  vyrůstají  z  cibule.  Okvětí  jest 
trubkovité,  jehož  okraj  jest  6dílný.  V  ústí 
trubky  korunka  (také  jinak  zvaná  věnec, 
věneček,  paracoroUa)  zvonkovitá  neb  misko- 
vitá.  Tyčinek  6  na  vnitřní  straně  pukajících, 
do  trubky  vrostlých;  semennik  3pouzdrý, 
podkvětný.  Některé  druhy  byly  od  někte- 
rých botaniků  postaveny  také  do  nových 
rodův.  Celkem  asi  30  druhů  rozděleno  v  5 
oddělení.  I.  odd.  Ajax  Haw.  Tyčinky  dole 
v  trubce  vetknuté;  okvětní  úkrojky  odstá- 
vající. Hojně  u  nás  pěstovaný  v  zahradách, 
místy  i  zdivočilý  N.  pseudonarcissus  L.,  n. 
kadeřavý,  žlutý.  Z  vejčité  cibule  vyni- 
kají 3 — 4  čárkovité  listy  a  mezi  nimi  2řizný 
stvol  okončený  1  květem.  Okvětí  bledožluté; 
korunka  číškovitá,  po  okraji  vlnovitě  zoub- 
katá,  sytě  žlutá,  zdélí  okvětí.  Kvete  časně 
z  jara  v  březnu  a  dubnu.  Sem  náleží  i  N. 
bicolor  L.,  n.  dvoubarevný,  který  má 
bílé  okvětí  a  žlutou  korunku.  —  II.  odd. 
Ganymedes  Hcrb.,  jako  předešlé  odd.  a 
ještě  okvětní  úkrojky  zpět  zahnuté.  Zástupce 
N.  cernuus  Salisb.  —  III.  odd.  Queltia  Herb. 
Tyč.  uprostřed  květ.  trubky  vetknuté;  ko- 
runka Vs  nebo  stejně  dlouhá  jako  okvětní 
úkrojky.  N.  Jonquilla  L.,  žonkyla,  s  úzkými, 
zakulacenými  listy  a  zlatožlutými  květy.  N 
incomparabih's  Curt.  —  IV.  odd.  Genuini 
H.  Tyč.  připojené  uprostřed  trubky  květní. 
Korunka  miskovitá,  mnohem  kratší  než  úkroj- 
ky okvětní.  Nejobyčejnější  u  nás  druh  a 
hojně  pěstovaný  a  na  paloucích  zahradních 
sázený,  na  lukách  a  bývalých  zahradách  di- 
voce rostoucí,  v  květnu  kvetoucí  N.  poěticus 
L.,  n.  b  í  1  ý.  Stvol  květní  okončen  jen  jediným 
květem.  Okvětí  bílé;  korunka  žlutá,  po 
okraji  červená,  vroubkatá.  N.  hifiorus  Curt., 
n.  dvoukvětý.  Stvol  květní  nese  2—4 
květy.  — V.  odd.  Hermione  Herb.  jako 
předcšl.,  trubka  podoby  číško;  i  té.  Z  druhů 
nejhojněji  pěstovaný  N.  Ta^etta  L.,  tazetta, 
v  četných  odrůdách  s  modrozelenými  listy.— 
Uvedené  druhy  pocházejí  hlavně  z  již.  Evropy 
a  z  Orientu  (Asie)  a  snadno  u  nás  zdivočuji. 
Dříve  byly  důležité  zvláště  cibule  některých 
druhů  v  lékařství.  Všechny  téměř  druhy 
jsou  jarní  okrasou  našich  zahrad  a  sadův. 
Lit.:  Čel.,  Prodr.  kv.  čes.,  str.  108;  F.  Pax, 
Amaryllidaceae  v  Engl.  Pflfam.,  II.  Th.,  2  Abth., 
str.  111;  Betham  et  Hooker,  Genera  plant., 
III.  vol.,  pars  II.,  str.  718.  Vm, 

NaroiBSUB  Jakub  Vrchopolský,  český 
bratr  a  historik  Jednoty  (♦  1548  — -  f  27.  ún. 
1611  v  Brandýse  n.  O.).  Stav  se  r.  1574  kně- 
zem v  Boleslavi,  zvolen  r.  1584  ve  Slavkově 
do  úzké  rady,  r.  1592  účastnil  se  synody  v  Ša- 
motulech,  r.  1594  zvolen  za  biskupa  se  sídlem 
v  Evančicích  a  zároveň  uložena  mu  správa 

66 


1042 


Narcotica  —  Nares. 


bratrského  archivu,  tak  významného  pro 
déjiny  Jednoty.  Bohužel  Čásť,  o  niŽ  pra- 
coval N.,  posud  není  známa.  Po  smrti  br. 
Efreima  stal  se  N.  r.  1600  sudím  v  Čechách 
a  usadil  so  v  Brandýse  n.  O.  Viz  Jircčkovu 
Rukověť  II.  49. 

Varootioa  (lat.  z  řec),  narkotické  pro- 
středky, v  širším  smysle  jsou  látky,  které 
činnost  nervů  seslabují  nebo  zastavují;  v  už- 
ším smysle  označují  se  tímto  jménem  látky 
vyvolávající  buď  sen  (hypnotica)  nebo 
bezcitnost  (v.  A  n  a  e  s  t  h  e  t  i  c  a).  Co  do  che- 
mického složení  jsou  n.  buď  sloučeniny  in- 
diíTerentní  z  řady  mastných  sloučenin,  jako 
chloroform,  aether,  chloralhydrát,  alkohol, 
různé  syntheticky  připravené  deriváty  alko- 
holu a  příbuzných  sloučenin,  jako  sulfonál, 
trionál  a  j.,  nebo  sloučeniny  dusíkaté,  zása- 
dité, v  rostlinách  se  vyskytující,  t.  zv.  alka- 
loidy, morfin,  codcin  a  j.,  řidčeji  bezdusí- 
katé  indifferentní  rostlinné  sloučeniny,  jako 
účinné  látky  hašiše,  lactucaria  atd.  Deriváty 
močoviny,  t.  zv.  urethany,  a  konečně  i  ky- 
sličník dusičelý  mají  rovněž  narkotické  vlast- 
nosti. —  Co  se  týče  způsobu  působení  látek 
téch,  má  se  za  to,  že  působí  buď  chemické 
změny  protoplasmy  gangliových  buněk  šedé 
kůry  velkých  hemisfér  mozku  (alkaloidy), 
nebo  změny  fysikální  (látky  indifferentní), 
následkem  kterých  buňky  nemohou  vyko- 
návati svou  normální  funkci.  —  V  lékařství 
potřebují  se  n.  v  nejrozsáhlejší  míře  k  od- 
straňování bolesti  a  křečí,  vyvolání  spánku, 
k  anaesthesování  při  operacích  atd.  Od  nej- 
starších dob  užívají  národové  n.  k  opojo- 
vání.  —  N.  jsou  vesměs  látky  škodné,  když 
se  jich  užívá  po  delší  dobu  nebo  ve  větším 
množství,  a  bývají  přečasto  příčinou  náhlých 
nebo  vleklých  otrav.  (Viz  Alkoholism, 
Morfinismus.)  JŠ. 

Varootin  [-ko-]  (a^H^^NO^),  alkaloid 
v  opiu  se  nalézající,  oa  Derosne  r.  1803  na- 
lezený. —  Množství  jeho  v  opiu  bývá  v  ně- 
kterých druzích  (smyrenském)  1'2— 47o»  ale 
někdy  až  lO^oí  v  perském  bývá  množství 
větší,  asi  97oi  rovněž  tak  v  indickém.  —  N. 
působí  podobně  jako  morfin,  ale  slaběji.  Ně- 
kteří autorové  udávají,  Že  ve  větších  dávkách 
vyvolává  křeče.  V  lékařství  se  nepotře- 
buje. JŠ. 

Narda  v.  Ar  ta  2). 

Nardlni  Pietro  (♦ve  Fibianě  1722 nebo 
1725  —  t  ve  Florencii  1793).  Byl  miláček 
a  žák  Tartiniho  a  výtečný  virtuos  na  housle. 
Zvláště  jeho  kantiléna  byla  horoucí.  Význam 
má  v  hudbě  tím,  že  dualismus  ve  slohu  so- 
náty přivedl  k  výši,  na  jaké  nikdy  před  tím 
nebyla.  Také  jako  skladatel  na  poli  sonáty 
a  houslové  hry  kráčel  po  stopách  Tartiniho. 
1762—67  byl  členem  kapely  knížete  Karla 
Eug.  Virtemberského  ve  Stutgartě  jako  hou- 
slový sólista,  potom  vrátil  se  do  Florencie, 
kde  1770  velkovév.  toskánský  jmenoval  jej 
hudebním  ředitelem  a  kde  setrval  až  do 
smrti.  Hra  jeho  vynikala  čistotou  a  roz- 
machem. Skládal  houslové  koncerty,  smyč- 
cová kvartetta,  houslové  sonáty,  duetta,  tria 


pro   flétnu,   kteréžto  skladby    zvláště    md- 
odičností  se  vyznamenávají. 

Nardo  (dávné  Nerítum),  m.  y  ital.  proT. 
Lecce,  6  km  od  zál.  Tarentského,  při  trati 
Gallipoli-Zollino,  (1801)  8662  Qako  obec 
10.683)  ob.,  sídlo  biskupa;  má  kathedráln, 
starý  hrad  a  opevnění,  gymnasiam;  pěsto- 
váni olivy  a  tabáku;  vinařství.  A«. 

Vardus  L.,  smilka  (Borstengras),  rod  če- 
ledi trav  {Gramiueaé),  zastoupený  toliko 
jedním  druhem,  N.  stricta  L.,  s.  tuhá.  Roste 
nejčastěji  na  křemenaté  i  vlhké  raŠelincč 
půdě,  mimo  to  také  v  suchém  vřesovištnini 
útvaru;  zvlášť  v  hornatějších  krajinách,  ale 
někdy  i  v  nižších  pahorkatinách  (na  př.  a 
Prahy),  rozšířena  po  veškeré  Evropě  a  Se¥. 
Americe.  V  našich  českých  zemích  na  různých 
stanoviskách,  viz  ostatně  Čel.  >Prodr.  kvét 
čes.«  str.  55.  a  Form.  »Květ.  mor.«  Obyčejné 
tvoří  husté  trsy.  Listy  jsou  štětinkovité  a 
tuhé,  z  nichž  bývají  ncjdolejší  rovnovážoč 
odstálé.  Klas  jest  tenký,  vláskovitý,  jedno- 
strany,  špinavé  fialový.  Jednotlivé  klásky 
jsou  jednokvěté,  ponořené  do  výkrojku  osy 
klasové.  Plevy  nejsou  vyvinuty.  Čnělka  I, 
prodloužená,  z  konce  květu  vycházející 
Kvete  v  Čnu  a  čnci.  Pro  tuhost  listů  nehodí 
se  vůbec  za  picni  travinu  a  tudíž  není  nijak 
užitečná.  Lit.:  £.  Hackel  (Gramineae  v  Engl 
Pflfam.,  Th.  II.,  2.  Abth.,  str.  77);  P.  Aschi-r- 
son  (Synopsis  d.  mitteleur.  Fl.,  Gram.).  Pozor 
jest  dáti  na  synonyma:  N.  indica  je  vonný 
oddenek  indické  Nardostachys  Jatamansia, 
N.  celtica  oddenek  rostliny  Valeriana  celtica; 
oba  druhy  byly  dříve  v  lékařství  obecné 
a  náležejí  do  čeledi  kozlikovitých  (Vale- 
rianeaé),  Vm. 

Náředi  v.  Dialekty. 

Narenta:  1)  N.,  řeka  v  Hercefroviné  z 
v  Dalmácii,  v.  Nerctva. 

2)  N.,  obec  v  Dalmácii,  v.  Fortopus. 

Vares  (lat.)  v.  Chřípě. 

Nares  [nérs]  Sir  George  Strong,  brit- 
ský cestovatel  a  mořeplavec  ("*  1831),  studoval 
na  plavecké  škole,  účastnil  se  ▼  1.  1852—54 
Belcherovy  výpravy  arktické,  sloužil  potom 
ve  válce  krymské  a  v  různých  mořích,  ze- 
jména Středozemním,  nějaký  čas  byl  učite- 
lem na  námořní  škole  kadetní  a  instrukto- 
rem na  cvičných  lodích,  v  1.  1866 — 67  řídií 
vyměřování  východ,  břcfiů  Austrálie  a  Tor- 
r  eso  vy  úžiny,  r.  1869  pak  vyměřování  v  zá- 
livu Suezském.  R.  1872  obdržel  velení  vý- 
pravy Challengera  (v.  t.),  kterou  vedl  ái 
do  Hongkongu,  načež  jmenován  velitelera 
polární  výpravy  vystrojené  angl.  vládon,  kte- 
rou podnikl  v  1.  1875—76  s  parníky  »Disco- 
very«  a  »Alert«  (kap.  MarKham).  N.  vyplní 
29.  kvét.  1875  přímo  do  Smithsundu,  pro- 
nikl v  něm  až  k  8272^  sev.  š.,  kde  parník 
>AIert«  přczimoval  u  mysu  Sheridanova, 
kdežto  »Discovery«  zastavil  se  již  při  vjezde 
do  Lady  Franklin  Sundu.  Na  jaře  násled.  r. 
prozkoumány  sáňkovými  výpravami  břeby 
země  Hallovy  a  Grantový,  při  čemž  Mark- 
ham  pronikl  12.  kv.  1876  po  ledě  až  k  83* 
20'  s.  š.  Stav  ledu  znemožnil  však  daláí  lodn; 


Narev  —  Narkissos. 


1043 


plavbu  k  sev.,  a  tak  celá  výprava  vrátila  se 
27.  říj.  1876  do  Evropy.  R.  1878  povýšen 
byl  N.  do  stavu  šlecht,  a  nastoupil  s  »Aler- 
temc  vyměřovací  výpravu  do  j.  části  Tichého 
okeánu,  zejména  na  záp.  břehy  Patagonie. — 
Napsal:  The  naval  cadets  guide,  vydaný  po- 
zději pode  jménem  Seamanship  (6.  vydání 
1882);  Reports  on  Oceán  soundings  and  tem- 
perature  (Lond.,  1874—1875;  6  sv.);  Offidal 
report  of  the  Arctic  expedition  (t.,  1876) ;  Nar- 
rative  of  a  voyage  to  the  Folar  Sea  during 
1875—76  (1.— 4.  vyd.  t.,  1878,  2  sv.). 

Varev:  1)  N.,  pravá,  400 /cm  dl.  pobočka 
Západního  Hugu ;  pramení  se  v  poultině  Bě- 
lovčžské  v  gub.  grodenské,  protéká  gub. 
lomŽskou  a  ústí  u  Serocka  v  guber.  varšav- 
ské; od  Suraže  jest  splavna,  od  ústí  poboč- 
ky Biebrze  nese  lodi;  přístavy  jsou  v  Ty- 
chosiné,  Lomži,  Ostrolence  a  Pultusku.  Ka- 
nálem Augustovským  spojena  jest  s  Něm- 
nem.  Pp. 

2)  N.,  městečko  v  grodenské  guber.,  běl- 
ském  Újezdu  na  levém  vysokém  břehu  řeky 
t.  jm.  Má  3384  obyv.  (1896),  provozujících 
polní  hospodářství,  rybolov  a  obchod  dří- 
vím. Pp. 

Hářez  {nare^,  nares,  nar\a\,  narsa^t  naras) 
nazývá  se  v  latinských  listinách  českého  a 
polského  práva  daň  záležející  v  odvádění 
živého  dobytka  i  masa  na  knížecí  dvůr. 
Četné  doklady  listinné  svědčí  o  tom,  že  není 
správné  mínění,  jako  by  n-em  nazývána  byla 
pouze  daň  týkající  se  dodávání  dobytka  ve- 
přového. Méloť  obyvatelstvo  povinnost  do- 
dávati na  knížecí  dvůr  dobytek  nejrůznějších 
druhů;  výslovně  se  uvádí  exactio  boum 
et  cetero^um  animalium,  quod  vulgariter  dici- 
tur  nare\\  absolvimus  a  solutionihus  omnium 
exactionum  vacca  videlicet^  porco  et  ariete. 
Zpravidla  dodáván  byl  asi  dobytek  živý, 
který  teprve  podle  potřeby  byl  na  knížecím 
dvoře  zabíjen,  výjimečně  vsak  dodáváno 
i  maso,  jai£  svědčí  doklad  omne  nar^ai  in- 
dulgentes  eis  vaccam,  porcum,pemam  (==  kýtu), 
ky^am  et  arietem,  Z  latinských  listin  pochá- 
zejících z  půdy  polské  (nec  poduo^oue  [sol- 
vant]  quod  naras  dicitur,  nara^  seu  podwo- 
rowe)  vysvítá,  že  n.  vybírán  byl  z  jednotli- 
vých selských  dvorův.  -dle, 

HaréinyJ  (Hapt^Hiift)  Vaši  lij  Trofi- 
movič,  spisovatel  ruský  (*  1780  —  f  1826), 
pocházel  z  nižší  šlechty  a  vzdělal  se  v  Moskvě, 
načež  sloužil  v  kance).  Kovalevského,  správce 
Gruzie.  Po  r.  1803  usadil  se  v  Petrohradě 
nejprve  jako  úředník  ministerstva  vnitřních 
záležitostí  a  později  ministerstva  vojenství. 
Ač  povídky  jeho  měly  značný  úspěch,  N.  žil 
mimo  literární  kruhy  petrohradské  a  tvořil 
bez  ohledu  na  tehdejší  vkus  a  směry  panu- 
jící, snaže  se  zachytiti  pouze  hlavní,  vý- 
značné rysy  své  doby,  čímž  stal  se  prvním 
zakladatelem  realistické  školy  ruské  a  pří- 
mým předchůdcem  Gogolovým.  Za  nejlepší 
práci  jeho  pokládá  se  Bursak  (1824),  která 
dosud  nezastarala.  Z  ostatních  uvádíme  ro- 
mán Rossijskij  Žiljblai^  líčící  zajímavé  zjevy 
z  ruské  společnosti  a  zakázaný  censurou  pro 


nepřátelské  stanovisko  vůči  svob.  zednářům, 
těšícím  se  tehdy  z  vládní  přízné;  Čemyj  god 
tli  gorskije  kňa^ja  (satirický  román  ze  života 
kavkázského  úřednictva) ;  Siavenskije  večera ; 
Zamorskij  princ,  podobající  se  poněkud  »Re- 
visoruc  Gogolovu;  Bogatyj  běsňak\  Záporo- 
{ec\  Dva  Ivana  ili  strast  k  ta{bam  (povídka 
shoduje  se  obsahem  s  Gogolovou  prací 
»Kak  posto rilsja  Ivan  Ivanovic  s  Ivanom 
Níkiforovičom«)  a  pod.  Vrstevníci  nazývali 
N-ného  ruským  Tegnérem,  vystihujíce  jeho 
náklonnost  ke  kresbě  negativních  stránek 
života,  nevšímavost  k  běžnému  vkusu,  jakož 
i  smysl  pro  odpuzující  charakteristické  zjevy 
vrstev  lidových.  Romány  a  povídky  jeho 
vydal  Smirdin  (Petrohrad,  1836—36),  »Bur- 
sak«  vydán  o  sobě  Suvorinem.  —  Srov.  N. 
A.  Bělozerskaja,  V.  T.  N.  (2.  vyd.  1896)  a 
K.  N.  Bestužev-Rjumin,  Otčet  o  36-m  pri- 
sužděniji  nagrad  gr.  Uvarova  (1895).     Šnk. 

Vaxyen  (Nargoen,  Nargi),  rus.  ostrov 
v  zálivu  Cuchonském  při  březích  Estonska, 
na  sz.  Ruska,  17  ^rm  na  sev.-záp.  od  Revelu, 
dlouhý  9  km,  šir.  2-3  km  a  velký  12*5 /cm", 
jest  pokryt  lesy  a  má  nepatrný  počet  oby- 
vatel švédského  původu.  Na  severním  jeho 
konci  na  mysu  Virbel  jest  postaven  maják, 
který  označuje  vjezd  do  rejdy  revelské.  Je- 
diná osada  na  ostrově  jest  vesnička  Karep 
na  jz.  N.  jest  obklopen  mčlčinami  a  .skali- 
sky, u  něho  kotvily  v  r.  1864—56  lodi  angl. 
a  franc,  hodlající  bombardovati  Kronštadt 
a  Sveaborg. 

Var^^é,  pers.,  u  Arabů  argile,  také  šišey 
láhev,  jest  vodní  dýmka  perského  původu, 
při  které  dlouhý  ohebný  troubel  vede  se 
nádobou,  jež  naplněna  jest  studenou,  růžo- 
vým olejem  navoněnou  vodou,  aby  kouř  se 
ochladil.  Nádoba  ta  byla  původně  vyhlou- 
bený ořech  kokosový  (persky  ndrgíí),  nyní 
užívá  se  k  tomu  účelu  většinou  skleněných 
láhví,  jež  vyrábějí  se  ve  sklárnách  českých, 
kdežto  troubel  (arab.  narbidf),  špička  a  hla- 
vička z  pálené  hlíny,  často  práce  velmi  jemné 
a  drahocenné  zdobené,  jsou  tovary  domácí, 
turecké  nebo  perské.  Z  n.  kouří  se  zvláštní 
druh  vlhkého  tabáku  perského,  z  v.  tumbe\i, 
smíšený  někdy  s  práškem  hašiše  neb  opiem, 
na  nějž  klade  se  rozžhavené  dřevěné  uhlí. 
N.  rozšířilo  se  z  Persie  po  celém  východě, 
kde  jiných  dýmek  skoro  se  ani  neužívá. 

Varlskové  (též  Variskové  neb  i  Va- 
ristové),  národek  v  Germanii,  jenž  bydlel 
nejspíše  při  jihozápadních  hranicích  českých. 
Tacitus  jmenuje  jakožto  sousedy  N-ků  Her- 
mundury  a  Markomany. 

Narld00O8  dle  mythu  řeckého  byl  krásný 
jinoch,  jenž  spatřiv  svůj  obraz  ve  vodě  ta- 
kou láskou  k  němu  byl  pojat,  že  neukojenou 
touhou  zahynul;  místo  něho  vypučela  ze 
země  květina  téhož  jména.  Dle  óvidia  (Me- 
tám. 3,  339—510)  stalo  se  tak  proto,  že  N. 
pohrdal  láskou  jinochů,  dívek  i  nymf.  N.  jest 
asi  jako  Linos,  Hyakinthos,  Adonis  obra- 
zem brzkého  mizení  krásné  květeny;  květina 
pak  sama  {narcissus),  tak  zvaná  dle  opojné 
vůně  {vagy-áv),  značí  jednak  prudkou  touhu 


1044 


Narkolepsie  —  Narkosa. 


a  opojeni  smyslů,  jednak  má  též  vztah  k  pod- 
světí; zdobilyf  se  jí  hroby.  Velmi  často  N. 
vyobrazen  na  pompejskýcn  malbách,    klk, 

Varkolepsle  v.  Lethargie. 

Varkosa  (i^ec.)  jest  stav  uměle  způsobené 
bezcitnosti  těla,  jehož  používá  umění  lékař- 
ské k  bezbolestnému  provádění  operativních 
výkonů.  Podle  rozsáhlosti  a  způsobu  bezcit- 
nosti rozeznávají  se  dva  hlavní  druhy  pod- 
statně odlišné:  n.  povšechná  č.  n.  v  užším 
smysle  a  n.  místní  č.  chirurgická  an- 
aesthesie  neb  analgesie. 

1.  N.  povšechná  jest  stav  bezvědomí, 
hlubokému  spánku  podobný,  spojený  s  úpl- 
nou bezcitnosti  celého  těla  a  vzbuzený  účin- 
kem zvláštních  omamujících  prostředků  (v. 
Narcotica).  Ježto  narkotický  lék  nejčastěji 
bývá  vpravován  do  těla  vdechováním,  mluví 
se  o  n-se  i  n  ha  lační  na  rozdíl  od  n-sy  ii- 
ným  způsobem  docílené.  Historické  počátky 
n-sy  vyskytují  se  již  ve  starém  věku,  neboť 
dávní  Egypfané  á  Číňané  ve  III.  stol.  př.  Kr. 
používali  k  zmírnění  tělesných  bolestí  oma- 
mujících nápojův,  odvarů  bylin  konopí  (Can- 
nabis  indica)  a  mužíčku  (Atropa  mandragora)) 
knim  připojil  středověk  opojné  šfávy  rulíku, 
makovice  a  oměje,  jimiž  docíleno  bylo  omá- 
mení  nemocného,  nikdy  však  n-sy  v  dneš- 
ním významu  slova.  Prvé  pokusy  skutečné 
n-sy  spojené  s  bezcitnosti  zdařily  se  teprve 
v  XIX.  stol.  pomocí  kysličníku  dus  na- 
tě ho,  opojného  plynu,  jejž  chemik  Davy 
pro  jeho  narkotické  účinky,  veselou  náladu 
vzbuzující,  nazval  laughing  gas  (plyn  vzbuzu- 
jící smích).  Prvé  n-sy  tímto  plynem  docílili 
zubní  lékaři  američtí  r.  1844  a  do  dnešního 
dne  užívá  se  této  n-sy  v  zubní  praxi.  Pro 
operace  déle  trvající  jest  kysličník  dusnatý 
pro  přílišnou  jcdovatost  i  z  jiných  důvodů 
nepotřebný.  Operativní  chirurgii  dostalo  se 
neocenitelného  dobrodiní  n-sy  vaetheru 
sírovém,  a  to  chemikem  Jacksonem  a 
zubním  lékařem  Mortonem  v  Bostonu, 
jimž  přísluší  vděk  trpících.  Na  jejich  podnět 
provedena  byla  v  Americe  r.  1846  první 
operace  při  úplné  bezcitnosti  v  n-se  aethe- 
rové  a  během  několika  měsíců  stala  se  n. 
aetherová  majetkem  chirurgů  celého  světa. 
Slávu  aetheru  však  převzal  v  krátkém  čase 
chloroform,  jenž  podržel  vítězství  i  nad 
ostatními,  časem  se  množícími  novými  pro- 
středky narkotickými,  jako  jsou  aether  bró- 
mový, pental,  aethylidenchlórid  a  j.  N.  aethe- 
rová a  chloroformová  otevřela  teprve  pole 
mohutnému  rozmachu  operativní  chirurgie  a 
stala  se  dobrodiním  velkolepým.  Moderní 
chirurgie  má  dnes  již  celou  řadu  narkoti- 
ckých  prostředků,  z  nichž  nejvíce  užívá  chlo- 
roformu čistého  nebo  některé  směsi  chloro- 
formu a  rozličných  aetherů,  vesměs  tekutin 
příjemného  zápachu,  snadno  se  odpařujících. 
Používá  se  jich  zvláštními  koši čko vitými  pří- 
stroji, t.  zv.  maskami,  z  nichž  vdechuje 
nemocný  páry  narkotické  látky  se  vzduchem 
pomíšené.  Za  příklad  průběhu  n-sy  budiž 
uveden  stručný  obraz  n-sy  chloroformové. 
Dle  postupujícího  účinku   chloroformu  vy- 


značen jest  několika  stadii:  Sladké,  du- 
sivé páry  chloroformu  přicházejí  cestami 
dýchacími  do  sklípků  plicních,  jimiž  vnikají 
do  oběhu  krevního,  který  je  rozváží  po  ce- 
lém organismu.  Po  několika  vdeších  jeví  jix 
účinek  na  nejvyšším  ústroji  nervovém  drái- 
děním  Čivových  buněk  kůry  mozkové,  jei 
působí  příjemné  opojení.  V  ucho  narkotiso- 
vaného  doléhají  zvonivé  neb  šumivé  zvuky, 
a  mezi  tím,  co  přivádějí  čivy  i  jiných  orgánů 
smyslových  různé  klamné  dojmy  ze  zevního 
světa,  vybavují  a  stíhají  se  ve  vzrušené  my- 
sli nejrozmanitější  myšlenky,  jimž  zvolna 
uniká  logická  souvislost.  Představa  času  2 
místa  mizí  a  rozjařená  obrazotvornost  unáší 
nemocného  daleko  z  operačního  sálu  na  mí- 
sta veselejší.  Švitorností,  někdy  zpěvem,  ča- 
sto smíchem  a  živou  gestikulaci  prozrazuje 
narkotisovaný  svou  vzrušenost  rázu  obyčejné 
veselého,  zřídka  melancholického.  Pouenáhlii 
vědomí  usíná,  ale  pod  prahem  vědomí  stále 
ještě  víří  sny  a  myšlenky,  jen  že  volněji  a 
volněji,  ježto  se  ruší  představám  spojitost. 
Toto  stadium  t.  zv.  excitace  vrcholí  na- 
pjetím  veškerého  svalstva,  které  se  stahuje 
k  bezděčným  pohybům,  neboť  chloroform 
dráždí  nejvyšší  motorické  ústředí  v  kůře 
mozkové,  onen  centrální  apparát,  jindy  je- 
diné vůli  podřízený,  který  přijímal  rozkazy 
její  a  přenášel  uvědomělé  popudy  cestami 
nervových  drah  na  svalstvo  těla;  vlivem 
chloroformu  však  zmizela  vůle  a  úplně  již 
shaslo  vědomí.  Dalším  chloroformováním 
posléze  ochrne  kůra  mozková,  sídlo  pocho- 
dův  duševních,  ale  v  těle  dlí  ještě  síla,  ne- 
boť pod  korou  mozkovou  jsou  ještě  v  čin- 
nosti nižší  středy  nervové,  t.  zv.  reflektori- 
cké,  sloužící  pohybům  neuvědomělým,  které 
přijímají  z  drah  sen  šiti  vních  (citových)  čivů 
zevní  podráždění  a  nemohouce  je  sděliti 
duši  nyní  spící,  samy  vyvolávají  neuvědo- 
mělé pohyby  končetin  na  obranu  organismu. 
Dříve  než  může  operace  klidně  počíti,  musí 
nová  dávka  chloroformu  zastaviti  činnost 
i  těchto  mozkových  středů  v  a  odníti  jim 
vládu  nad  tělem  potom  jiŽ  nehybným,  ochab- 
lým a  necitlivým.  Tím  nastane  stadium  hlc- 
boké  n-sy:  nejhlubší  spánek  beze  snů,  bei 
hnutí,  bez  probuzení,  dokud  trvá  vliv  nar- 
kotické látky.  V  této  noci  smyslů  bdi  toliko 
dvě  mocná  nervová  ústředí  nad  životfni 
narkotisovaného:  jsou  to  automatické  stfccy 
pro  dýchání  a  pohyb  srdeční,  uložené  v  pro- 
dloužené míše,  které  doposud  vzdorovaly 
chloroformu  a  samočinné  pracují  v  stáléiĚ 
pravidelném  rhythmu.  Úlohou  zkušen^o 
narkotiséra  jest  sledovati  Činnost  jejich  a  Čk 
určitých  neklamných  známek  stopovati  kaž- 
dou fasi  pokračující  n-sy;  neboť  až  sem  sahá 
velkolepý  blahodárný  účinek  chloroformu, 
kdežto  další  neopatrné  stupňování  n-sy  ru- 
kou nezkušenou  může  přivoditi  záhubu  za- 
stavením srdce  neb  dýcháni!  Když  jest  n.  pře- 
rušena odstraněním  masky  chloroformové, 
vracejí  se  veškeré  funkce  nervové  hmoty  a 
po  krátkém  přirozeném  spánku, a  po  procit- 
nutí nemá  nemocný  ani  potuchy,  co  se  za 


Narkotické  prostředky  —  Náročníci. 


1045 


i-sy  přihodilo,  nemaje  vědomí  o  provede- 
lých  operativních  výkonech.  N-sy  inhalační 
lživá  se  též  ve  zvěrolékařství.  Experimen- 
ální  pathologie  používá  při  pokusech  na 
vířatech  též  jiných  druhův  n-sy,  jako  n-sy 
>piové,  při  níž  vstřikuje  se  opiový  roztok 
íŤítno  do  oběhu  krevního. 

2.  N.  místní  č.  lokální  anaesthesic 
B  stav  bezcitnosti  určitého  ohraničeného 
►krsku  těla,  při  čemŽ  vědomí  jest  zacho- 
váno. Bezcitnost  je  zde  uměle  způsobena  a 
>odle  různých  použitých  prostředků  kratšího 
icb  delšího  trvání,  čímž  liší  se  od  anaesthe- 
ie  některými  chorobami  podmíněné  (viz 
i  n  a  e  s  t  h  e  s  i  e).  Nejstarším  prostředkem  n-sy 
QÍstní  je  používání  mrazu,  jehož  vlivem  po- 
ustává úplná  bezcitnost  místa  značně  ochla- 
;eného.  Toho  lze  dosíci  buď  pomocí  Icdo- 
rých  směsí  (ledu  a  soli)  neb  účinkem  růz- 
lých  aetherů,  tekutin  to  snadno  se  odpařu- 
icích.  Používá  se  jich  zvláštními  rozprašo- 
raČi,  jimiž  vstřikuje  se  aether  v  úzkém  proudu 
la  kůži  místa  k  operaci  připraveného,  jež 
mrzne  následkem  rychlého  vypařování  te- 
kutiny. Necitlivost  takto  docílená  jest  po- 
rrchní  a  trvá  jen  na  krátko.  Bezcitnost  déle 
rvající  dává  druhý  způsob  místní  anaesthe- 
lie,  spočívající  na  zvláštním  působení  někte- 
ých  chemických  praeparátů  ze  řady  léků 
larkotických.  Jsou  to  hlavně  kokain  a  látky 
emu  podobné,  jako  tropakokain,  eukain,  nir- 
ranin  a  celá  řada  jiných,  jichž  počet  stále 
>řibývá.  Roztoků  jejich  užívá  se  buď  vtírá- 
lím  a  vkapáváním  (na  sliznice,  do  spojívky 
>ční),  nebo  přímým  vstřiknutím  (injekcemi) 
lo  tkáně  těla  jemnými  stříkačkami  ozbroje- 
lými  dutými  jehlami.  Po  vstřiknutí  malého 
nnožství  kokainového  roztoku  dostaví  se  ná- 
íledkem  ochrnutí  konečků  nervových  do- 
časná bezcitnost  příslušného  místa  tím  úpl- 
lější  a  trvalejší,  čím  nasycenější  byl  roztok. 
Tato  místní  n.,  vzbuzená  vstřiknutím  malých 
lávek  koncentrovanějších  roztoků  kokainu, 
KOve  se  ana  es  t  hesle  kokainová  na  roz- 
iíl  od  anaesthesie  infiltraČní,  která  po- 
ižívá  většího  množství  roztoku,  avšak  v  kon- 
:entraci  nepatrné,  Čímž  možno  docíliti  bez- 
:itnosti  daleko  rozsáhlejší,  a  to  nepatrnou 
iávkou  kokainu.  Bezcitnost  tímto  způsobem 
Tiístní  n-sy  vyvolaná  jest  dokonalá  a  umož- 
fiujn  nebolestivé  provedení  i  velikých  ope- 
-ací  při  úplném  vědomí  nemocného.  Dlužno 
připomenouti,  že  veškeré  chemické  látky, 
;loužící  k  povšechné  i  místní  n-se,  jsou  ener- 
gické jedy  nervové,  pročež  upotřebení  jejich 
HUSÍ  zůstati  vyhrazeno  zkušenosti  a  znalosti 
ékařově. 

3.  Zajímavým  přechodem  mezi  n-sou  pc- 
/šechnou  a  místní  jest  nová  methoda,  zv.  n. 
Tiíšní  č.  spinální  analgesie,  zvaná  po- 
ile  vynálezců  též  methoai  Corningova 
lebo  Bierova.  Jest  to  stav  naprostého  vy- 
mizení veškerých  bolestí,  jakýmkoli  způso- 
bem vyvolávaných,  ve  velkých  okresech, 
obyčejně  ne  ve  více  než  v  polovině  těla. 
Stav  ten  jest  způsoben  vstřiknutím  roztoků 
kokainových  neb  sloučenin  kokainu  podob- 


ných do  dutiny  páteřní,  do  bezprostřední 
blízkosti  míchy.  Od  n-sy  povšechné  liší  se 
tato  methoda  tím,  že  vědomí  zůstane  netknuto ; 
od  n-sy  místní  liší  se  jednak  velkým  rozsa- 
hem bezbolestnosti,  jednak  způsobem  této. 
Methoda  ta  spočívá  na  této  podstatě :  bolest 
jakož  i  veškeré  pocity  těla  (hmatové,  tepelné 
atd.)  přicházejí  k  našemu  vědomí  cestou 
nervových  vláken,  zvaných  sensitivních. 
Jednotlivé  nervy  sbírají  se  v  mohutnější 
kmeny  a  vcházejí  do  míchy,  uzavřené  v  du- 
tině páteřní,  kterou  probíhají  ve  formě  ner- 
vových provazců  do  uzlin  mozkových  a  od- 
tud do  kůry  mozkové,  kdež  přivádějí  veš- 
keré pocity  k  našemu  vědomí.  Protnutí  ner- 
vového vlákna  na  kterémkoli  místě  jeho  cesty 
má  za  následek  úplnou  bezcitnost  onoho  mí- 
sta těla,  z  něhož  protnuté  nervy  vycházejí. 
Podobné  přerušení  vodivosti  nervu  způso- 
buje kokain,  jestliže  přichází  na  některém 
místě  s  nervem  sensitivním  do  přímého  styku. 
Vstřikne-li  se  roztok  kokainový  na  některý 
kmen  nervový,  povstane  bezbolestnost  místa 
od  vstřiku  úplně  vzdáleného,  totiž  tam,  kde 
se  nejmenší  vlakénka  příslušného  nervu 
ukončují.  Avšak  přerušení  vodivosti  není 
úplné,  týká  se  jen  vedení  pocitů  bolesti- 
vých, kdežto  pocity  ostatní  (dotek,  chlad, 
teplo  atd.)  zůstanou  zachovány.  Stav  tento 
jmenuje  se  analgesie  (bezbolestnost)  na 
rozdíl  od  anaesthesie,  která  znamená  vy- 
mizení pocitů  veškerých  (necitlivost).  Na 
popsaném  principu  spočívá  methoda  anal- 
gesie  míšní.  Kokainové  roztoky  přicházejí 
zde  ve  styk  s  míchou  i  nervy  v  dutině  pá- 
teřní se  nalézajícími  a  tím  vyvolávají  úplnou 
a  naprostou  bezbolestivost  v  rozsáhlé  části 
těla,  v  níž  mohou  býti  vykonány  největší 
operativní  výkony.  Operovaní  zůstávají  při 
plném  vědomí  ve  veselé  míře,  ač  rozeznávají 
I  dotyky  a  jednotlivé  výkony,  které  však  ne- 
I  bolí  a  nepůsobí  ani  nepříjemných  poci- 
tů v.  Jed. 

Varkotioké  prostředky  (omamující  pro* 
středky)  v.  Narcotica. 

Varkotln  v.  Narcotin. 

NarkotlBOváni  v.  Narkosa. 

Vámi,  okres.  m.  v  ital.  pro  v.  perugijskr, 
nad  soutéskou,  jíž  proráží  ř.  Nera,  pr.  pří- 
;  tok  Tiberu,  čítá  (1881)  2850  (jako  obec  11.671) 
obyv.  Jsouc  sídlem  biskupským  má  vedle 
kathedrály  z  XII.  st.  jiných  7  kostelů,  gym- 
nasium, starý  hrad,  zbytky  mostu  a  vodo- 
vodu římského.  N.  (stár.  Namia^  založ,  na 
místě  Star.  Nequinum)  je  rodiště  cis.  Nervy 
a  pap.  Jana  XIII. 

Varo,  m.  v  ital.  prov.  Girgenti  (Sicílie), 
na  v.  od  m.  Girgenti,  ve  výši  593  m  n.  m.^ 
má  (1881)10.395  ob.,  starokřesť.  katakomby. 

Várodnici  {narocxnicy)  nazývali  se  ve 
starém  polském  právu  obyvatelé  nevolnických 
(t.  zv.  nárokových  neb  služebných)  vesni- 
ckých osad,  nalézajících  se  poblíž  hradů  v  a 
majících  za  účel  vyhovovati  potřebám  hrad- 
ského rytířstva  a  úřednictva.  Dle  Piekosiň- 
ského  bylo  osad  takových  ve  starém  Polsku 
něco  přes  400.   Obyvatelé  celé  osady  zabý- 


1046 


Národ  —  Narodničestvo. 


váli  se  vždycky  jednou  a  touž  prací,  tak  že 
dle  ní  nazývána  byla  pak  celá  obec.  Z  názvů 
těch  možno  uvésti:  Koniary,  Kobylniki,  Skot- 
niki,  Stadni^tki,  Krowiary,  Owczary,  áwinia- 
ry  (obyvatelé  jejich  zabývali  se  chovem  koní 
a  dobytka  ustanoveného  k  potřebě  a  k  vý- 
živě hradského  rytířstva  a  úřednictva),  Pie- 
kary,  Kuchary,  Zduny,  Ztotniki,  Lagevtrniki, 
Szczytniki  atd.  (obyvatelé  jejich  připravovali 
rytířstvu  a  úřednictvu  hradskému  stravu  a 
vykonávali  pro  ně  práce  řemeslné).  N.  každé 
jednotlivé  osady  nekonali  služby  své  pro 
hrad  všichni  najednou,  nýbrž  střídali  se  ve 
službě.  Po  jistý  čas  sloužila  hradu  pouze  část 
n-íků,  a  když  pak  si  službu  svou  odbyli,  vy- 
střídáni byli  jinou  částí  osadníkův.  Času  vol- 
ného od  služby  pro  hrad  používali  n.  k  vlastní 
své  výživě,  jmenovitě  ke  vzdělávání  pozem- 
kův.  Výklad  slova  n.  není  jednotný.  Balzer 
na  př.  má  za  to,  že  n-íky  nazývali  se  obyva- 
telé služebných  osad  proto,  že  byli  určeni 
(narok  jako  úrok)  ke  službám  pro  hrad,  kdežto 
Piekosiňski  odvozuje  termin  ten  od  slova 
rok  (lhůta).  N.  jsou  dle  něho  osadníci,  kteří 
konali  služby  své  pro  hrad  pouze  na  rok 
(po  jistou  dobu).  Podobné  názvy  jako  pol- 
ské osady  nárokové  mají  v  zemích  českých 
četné  osady.  Původ  jejich  však  nevykládá 
se  způsobem  shora  uvedeným.  -dle, 

Várod  jest  hromadu]^  název  příslušníkův 
jednoho  plemene,  majících  společný  původ, 
společný  jazyk,  společné  mravy,  zvyky,  tra- 
dice, společnou  literaturu  i  osvětu.  Pojem 
slova  n.  posud  není  přesně  vymezen  ani 
ustálen,  bývat  někdy  širší,  někdy  užší:  v  šir- 
ším smyslu  mluvíme  na  př.  o  n-u  slovan- 
ském jako  celku,  v  užším  smyslu  pak  o  n-u 
ruském,  polském,  českém  atd.  jakožto 
částech  velikého  n-a  slovanského.  Podle 
toho  definuje  se  pak  národnost  jakožto 
soubor  znaků  charakterisujících  n.,  z  nichž 
na  předním  místě  klade  se  jazyk  jakožto 
známka  nejzjevnější.  Proto  každý  uvědomělý 
n.,  který  zápasí  o  svoji  existenci  a  nechce 
se  odnárodniti,  hájí  přede  vším  svého 
jazyka.  Často  užívá  se  slova  n.  i  ve  vý- 
znamu politickém,  na  př.  >uherský  n.c, 
ve  kterémžto  smyslu  zahrnuji  se  názvem 
tím  všechny  n-y  státu  Uher.  Název  tento 
jest  vlastně  nesprávný  a  užívají  ho  rádi  ti, 
kdož  ve  státě  mnohonárodovém  upírají  jed- 
notlivým národnostem  právo  na  samobyt- 
nou  právní  existenci,  osobujíce  právo  takové 
jen  n-u  panujícímu. 

Várodni  barvy  jsou  barvy  určitého  po- 
řadí, sloužící  národu  nebo  státu  za  odznak, 
najmě  politický,  a  užívá  se  jich  pak  zvláště 
na  praporech,  vlajkách,  potom  i  na  vojen- 
ských páskách,  kokardách,  stužkách  řádo- 
vých, šer  pach,  k  natíráni  Šraňků,  ba  i  dveří 
a  různých  dřevěných  částí  státních  budov. 
Z  pravidla  berou  se  k  tomu  barvy  zemských 
znakův  a  dle  toho  jsou  na  př.  n.  b.  české 
bílá  a  červená  (bílý  lev  v  poli  červeném), 
n.  b.  rakouské  černá  a  žlutá  (dle  černého 
orla  v  poli  žlutém).  V  dobách  novějších  ob- 
líbeny jsou  skupiny  tří  barev,  t.  zv.  triko- 


lory,  jež  zhusta  mají  symbolický  význam, 
na  př.  modro-bílo-červená  trikolora  fraE- 
couzská;  vzniklá  za  revoluce,  volena  je  tak, 
že  k  bílé  barvě  Bourbonů  přidány  barvy  mě- 
sta Paříže,  čímž  mělo  býti  označeno  spojem 
království  s  občanstvím.  Z  jiných  n-ch  ba- 
rev uvádíme:  slovanské  modrá,  bílá  a  čer- 
vená, italské  zelená,  bílá  a  červená,  nherské 
červená,  bílá  a  zelená,  německé  černá,  zlatí 
a  červená.  Jakožto  odznak  politický  bývají 
i  n.  b.  od  nepřátelských  vlád  pronásledo- 
vány a  zakazovány,  kdežto  zase  n.  b.  při- 
cházejí k  platnosti  při  slavnostech  národ- 
ních, pb  případě  státních,  a  bývají  demon- 
strovány jakožto  prapory  a  dekorace  na  ba- 
dovách  státních  i  soukromých.  Stržení  pra- 
poru n-ch  barev  v  právu  mezinárodním  je 
pohanou,  za  kterou  dlužno  žádati  dostiuči- 
nění,  a  ve  vojsku  vůbec  těší  se  n.  b.  (nebo 
barvy  státní)  veliké  úctě  a  vážnosti.  N.  b. 
jsou  zhusta  původu  moderního,  byf  i  znaky, 
z  nichž  jsou  odvozeny,  byly  staré.  —  Srov. 
Grenser,  Die  National-  u.  iJandesfarben  von 
130  Staaten  (2.  vyd.  1881);  Heyer  v.  Rosen- 
feld,  Die  Staatswappen  d.  bekanntesten  Lán- 
der  der  Erde  nebst  deren  Landesílaggen  u. 
Kokarden  (10.  vyd.  Frankf.  n.  M.,  1895). 

Varodnldestvo  (HapoAHii^ecTBo).  U  Rusi 
ujal  se  výraz  ten  k  označení  v^Knačného 
společenského  hnutí,  směřujícího  k  poznání 
a  ocenění  mravních  principu  prostého  lidu. 
Vítězství  v  zápase  slavjanofilstva  se  zá- 
padnictvím  sklonilo  se  v  letech  óOtýcfa 
k  tomuto,  ale  vedlo  k  tomu,  že  mnou  zá- 
stupci západnictví  s  výlučného  a  nespráv- 
ného stanoviska  posuzovali  zjevy  samobytné 
domácí  kultury.  Sám  Bělinskij  zaSel  tak  da- 
leko, že  popíral  veškerý  význam  slovesnosti 
národní.  Tak  řečení  >západnici«  vynášeli 
západ  jako  kraj  divův,  odkud  jediné  můze 
přijíti  spása.  Mužové,  kteří  měli  příležitost 
z  blízka  poznati  tento  západ,  jako  Hercen, 
ochladil  ve  svém  zanícení  a  přiznali  ruskéom 
lidu  jakousi  zvláštní,  národní  psychologii 
Toto  doznání  dalo  nový  podnět  ke  zkoumání 
lidu  ve  všech  směrech  a  oborech  jeho  ži- 
vota, ano  objevili  se  i  belletristé,  kteří  za- 
bývali se  výhradně  líčením  mass  lidovýcfc 
a  odtud  dostali  název  >belletristfl  národ- 
níků*, ač  ve  svém  nazírání  na  lid  zásadné 
se  lišili,  jak  vidíme  u  hlavních  zástupců  této 
Školy,  Glěba  Uspenského  a  N.  N.  Zlatovrat- 
ského.  Většina  z  nich  unášela  se  vším, 
co  u  lidu  našla  (Něfedov,  Nauman,  Zasadím- 
skij),  jiní  s  Glěbem  Uspenským  v  čele  sna- 
žili se  kritičtěji  vylíčiti  základní  osnovy  ži- 
vota lidu.  Zároveň  objevily  se  snahy  pro- 
zkoumati základy  života  lidu  se  stano^nska 
vědeckého,  národopisného  i  národohospo- 
dářského, jako  činili  Kavelin,  jefímenko. 
Kapustin,  Jakuškin,  Prugavin  a  j.  V  denních 
zápasech  užíváno  slova  >narodnik«  též  v  ne- 
pěkném významu.  V  nejnovější  době  často 
se  vyskytovalo  v  rozpravách  socialistických. 
Ruští  Marxisté  potírají  zásady  n-va,  nicméné 
i  blízcí  stoupenci  jejich,  jako  N.  K.  Michaj- 
lovskij,   připouštějí,   že  vývoj   lidu   ruského 


Národní  garda  —  Národní  hospodářství. 


1047 


bére  se  jinou  cestou  než  společenský  život 
na  západě.  Stoupencem  n-va  jest  do  jisté 
míry  i  L.  N.  Tolstoj  se  svým  učením  opro- 
stiti se.  Srv.  P.  V.  Voroncov,  Naš  napravle- 
nija  (Petrohrad,  1894);  Stru  ve,  Kritičeskija 
zamětki  (t.,  1894);  Južakov,  Sociologičeskije 
eťudy;  Volgin,  Obosnovanije  N-va  v  trudach 
V.  P.  Voroncova,  a  Juzov-Kablic,  Osnovy 
n-va.  Šnk. 

H&rodni  garda  v.  Národní  obrana. 
H&rodni  hospodářství.  Za  účelem  ob- 
jasnění pojmu  n-ho  h.  třeba  především  uvě- 
domiti si  pojem  hospodářství  vůbec.  Každý 
člověk  pocifuje  potřeby  af  tělesné  af  duševní 
různého   druhu   a  stupně,   z  nichž   některé 
mohou  býti  k  samé  životní  existenci  nezbytně 
nutné   (potřeby  existenční),  kdežto  jiné  vy- 
skytují se  teprve  na  vyšších  stupních  spo- 
lečenského a  osvétného  vývoje  (potřeby  kul- 
turní).  Potřeby  ty   nutno  zpravidla   ukájeti 
buď  bezprostředně   nebo   pomocí   osobních 
služeb  cizích  hmotnými  předměty  zevní  pří- 
rody,   kteréž    ve  smyslu    tom    zoveme    ze- 
vními statky  na  rozdíl  od  statků  vnitř- 
n  ích,  jako  jsou  zdraví,  síla,  nadání,  pile  atd. 
Zevní  statky  mohou  býti  na  snadě  v  množ- 
ství libovolném,  na  př.  vzduch,  voda  a  j., 
a    nazývají    se   potom    statky    volnými, 
anebo  množství  jejich  jest  obmezeno  a  opa- 
tření jich  spojeno  s  jistým   nákladem   neb 
obětí.  Vědouce,  že  na  statcích  takových  zá- 
visí ukojení  určitých  našich  potřeb,  přiklá- 
dáme jim  pro  jejich  všeobecně  známou  uži- 
tečnost a  spolu  i  poměrnou  vzácnost  zvláštní 
význam,  to  jest  hodnotu,  a  statky  takové  zo- 
veme hospodářskými.  Způsob,  jak,  v  které 
{'akosti  a  v  jakém  množství  hospodářské  statky 
ze  opatřovati,  jest  věcí  techniky  v  nejširším 
slova  smyslu,  naproti  tomu  otázka  kvantita- 
tivného poměru,  ve  kterém  jsou  náklady  a 
oběti,  nutné  za  účelem  zjednání  statků  těch, 
ke  skutečnému  jich  množství,  urČitěji  řečeno, 
hodnotě,  jež  jest  konečným  výsledkem  pro- 
cesiu  výrobního,   spadá  v  obor   uvažování 
hospodářského.   V  podstatě  účelnosti  a  roz- 
umové činnosti  lidské  samé  leží,  aby  poměr 
tento  byl  co  nejvýhodnější,  t.  j.,  aby  obětmi 
a  náklady  poměrně  co  nejmenšími  dosaženo 
bylo  výsledků  co  největších.  Řídíce  se  při 
opatřování  hmotných  statků  k  úkoji  svých 
potřeb    touto    snahou    mluvíme    o    zásadě 
úspornosti  neb  hospodárnosti,  činnost 
naše  pak  ve  směru  tom  nazývá  se  hospo- 
dářskou.   Soustavnou   a   záměrnou    Činnost 
lidskou  za  účelem  opatřování  zevních  hmot- 
ných statků,  řízenou  zásadou  hospodárnosti, 
nazýváme  pak  hospodařením,  a  souhrn 
projevův  a  úkonů  sem  spadajících  se  stáno- 
viska  jednotlivého    hospodařícího   subjektu 
hospodářstvím.  Podle  právní  povahy  to- 
hoto  hospodařícího    subjektu    mohou    pak 
ednotlivá    hospodářství    býti    soukromá, 
je-li  hospodařícím  subjektem  jednotlivec  (ho- 
spodářství jedinečné)  nebo  soukromá  právní 
osoba  (hosp.  pospolitá),  aneb  mohou  to 
býti  hosp.  veřejná,  je-li  subjektem  tím  ně- 
jaká korporace  veřejnoprávní,  zejména  však 


stát  (hosp.  státní).  Jednotlivá  hosp.  sou- 
kromá i  veřejná  nejsou  však  pro  sebe  uza- 
vřena a  osamocena,  nýbrž  mezi  nimi  vyvíjí 
se  nepřetržitě  dočasný  i  trvalý  styk,  vzá- 
jemná souvislost  i  závislost,  jež  jest  tím  pro- 
nikavější, spletitější  a  rozvětvenější,  čím  vyš- 
šího stupně  hospodářského  a  osvětného  spo- 
lečnost vůbec  dospívá.  Tento  styk  projevuje 
se  zejména  neustálými  směnami  statku  pře- 
cházejících často  dlouhými  teprv  oklikami 
z  vlastnictví  výrobců  do  vlastnictví  spotře- 
bitelův, ale  i  vzájemnou  závislostí  činitelů 
výrobních,  práce,  kapitálu  a  půdy,  nalézají- 
cích se  obyčejně  v  držení  osob  různých. 
Vzájemná  tato  závislost  a  prostoupenost  jed- 
notlivých hospodářství  soukromých  a  veřej- 
ných jest  nutném  výsledkem  různých  poměrů 
podnebných  (norké  a  mírné  pásmo),  země- 
pisných (pobřeží  mořské),  horopisných  a  vo- 
dopisných  (přirozená  kommunikace,  úrod- 
nost, vodní  síly),  národopisných  (hustota 
obyvatelstva,  různé  národní  vlastnosti),  tech- 
nických (různý  pokrok  techniky  výrobní), 
mravních,  osvětových,  právních  i  politických. 
Různost  ta  má  však  aspoň  v  jistých  směrech 
své  meze  v  určitém  territoriu  státním,  ze- 
jména tam,  kde  v  území  tom  obývá  jeden 
politický  národ,  spravující  se  stejnými  názory 
mravními  a  předpisy  právními.  Všechna  ho- 
spodářství soukromá  i  veřejná  v  hranicích 
takového  jednotného  území  státního,  vzá- 
jemné jejich  závislosti,  vztahy  a  styky  mnoho 
budou  míti  společného  a  osobiténo,  čím 
liší  se  od  hosp.  státu  jiného.  Majíce  na  zře- 
teli tyto  společné  jevy,  znaky  a  poměry  vzá- 
jemných vztahův  a  závislosti  celého  souboru 
všecn  hospodářství  soukromých  i  veřejných 
určitého  státního  území,  mluvíme  pak  o  n-ím 
h.  (ve  smyslu  národa  politického)  nebo  po- 
litickém nebo  společenském  (sociálním). 
Není  tedy  n.  h.  mechanický  součet  všech 
hosp.  soukromých  určitého  státu,  nýbrž  je- 
jich abstraktně  pojatý  svazek  org^anický,  je- 
jich vzájemné  prostupování  a  na  sebe  pů- 
sobení, ústrojné  vyvíjení  a  zdokonalování 
bez  jednotného  hospodářského  subjektu,  ale 
na  jednotném  právně  politickém  podkladě. 
Tím  ovšem  není  řečeno,  že  by  jednotlivá 
hospodářství  soukromá  i  veřejná  i  mimo 
hranice  určitého  státu  nebyla  ve  vzájemných 
stycích  a  závislostech,  jež  pak  dle  obdoby 
pojmu  n-ho  h.  sestrojiti  lze  v  pojem  hospo- 
dářství   světového. 

V  jiném  smyslu  mluvíme  o  n-m  h.,  roz- 
umíme-li  pojmem  tím  určitý,  vyspělejší 
stupeň  národohospodářského  vývoje.  Jako 
v  jiných  oborech  života  společenského,  lze 
i  v  poměrech  hospodářských  stopovati  vý- 
voj od  tvarův  a  způsobů  jednodušších 
k  složitějším  a  dokonalejším.  Tento  ná- 
rodohospodářský vývoj  zachytiti  lze  dle 
zvláštních  charakteristických  příznaků  jed- 
notlivých dějinných  období,  a  mluvíme  po- 
tom dle  Hildebranda  o  t,  zv.  hospodářství 
naturálním,  jakožto  nejnižším  stupni  vý- 
voje hospodářského,  jenž  buď  vůbec  nezná 
směn  mezi  jednotlivými  hospodářstvími  nebo 


1048 


Národní  hospodářství. 


zná  jen  směny  v  přírodninách  bez  pravidelného 
užívání  peněz  jakožto  obecného  měnidla,  pla- 
tidla a  měřidla  hodnot,  potom  o  hospodář- 
ství peněžném.  jež  vyznačuje  se  již  uží- 
váním peněz  při  častějších  směnách,  konečně 
o  hospodářství  úvěrním,  kdy  peníze  na- 
hrazovány jsou  různými  surrogáty  a  jedná- 
ními úvěrními.  Hlubší  jest  a  věc  více  vyčer- 
pává roztřídění  Bůcherovo,  jenŽ  rozeznává 
hosp.  uzavřeně  domácnostní,  vyzna- 
čující se  tím,  Že  z  pravidla  všechny  hospo- 
dářské potřeby  jednotlivého  hospodářského 
okruhu  hradily  se  vlastní  domácí  výrobou, 
aniž  bylo  třeba  směn  statků  z  okruhu  hosp. 
cizích,  jakožto  další  stupeň  hosp.  uzavřeně 
městské,  rozšířené  zejména  vc  věku  střed- 
ním, kde  výrobce  a  spotřebitel  nebyli  již 
týmž  subjektem  hospodářským,  nýbrž  oso- 
bami různými,  takže  výrobce  vyráběl  buď  na 
zakázku  nebo  pro  místní  trh  a  vyrobené 
statky  pomocí  bezprostředních  směn  přechá- 
zely od  výrobce  k  spotřebiteli,  dále  hosp. 
národní,  kdy  trh  místní  rozšíifil  se  na  trh 
celého  území,  kdy  výrobce  vyrábí  již  do  zá- 
soby a  jest  nucen  starati  se  téŽ  o  odbyt 
svých  výrobků,  kdy  mezi  výrobce  a  spotře- 
bitele vsunují  se  obyčejně  další  členové  zpro- 
středkující směny  statků  po  živnostensku, 
obchodníci,  kdy  z  výrobních  činitelů  hlavní 
význam  připadá  kapitálu,  takže  ct  lý  ráz  to- 
hoto hospodářského  období  označován  bývá 
někdy  názvem  kapitalistický,  kdy  technická 
i  hospodářská  dělba  práce,  zdokonalení  ná- 
strojuv  a  strojův,  hustá  síť  prostředků  do- 
pravních, organisacc  úvěru  atd.  přivádí  vý- 
robu, oběh  i  spotřebu  statků  k  značné  výši 
a  dokonalosti,  konečně  hospodářství 
světové,  kde  trh  territorně  obmezený  roz- 
píná se  v  trh  mezinárodní,  kde  výroba  i  spo- 
třeba vymyká  se  z  hranic  určitého  území 
a  poměry  a  vztahy  výrobní,  cenové,  úvěrní 
a  j.  pomocí  zdokonalených  prostředků  do- 
pravních, burs,  mezinárodních  směnečných 
kursův  a  j.  jsou  ve  vzájemné  závislosti 
světové. 

Pod  názvem  n.  h.  rozumí  se  u  nás  konečně 
též  věda  o  n-m  h.,  věda  národohospo- 
dářská č.  politická  ockonomie.  Věda 
tato  spadá  v  obor  věd  duchových  a  jest  spe- 
ciální vědou  společenskou  (sociologickou), 
majíc  za  předmě*:  hospodářskou  stránku  ži- 
vota společenského.  Co  do  cíle  badatelského 
dělí  se  věda  národohospodářská  v  část  theo- 
r etickou  a  praktickou.  Předmětem  ná- 
rodohospodářské theorie  jest  především  čin- 
nost popisná,  t.  j.  vyšetřování  a  zjišťování 
konkrétních  jevů  hospodářských  a  jich  sou- 
vislosti po  stránce  historické  a  statistické. 
Dalším  úkolem  theoretickým  jest  vyhledá- 
vati, co  v  jednotlivých  hospodářských  jevech 
i  vzájemných  jejich  souvislostech  jest  pravi- 
delného a  druhového,  tedy  objevování  typi- 
ckých jevů,  příčinných  souvislostí  a  pravi- 
delností, neboli  t.  zv.  hospodářských  záko- 
nův.  Naproti  tomu  praktická  čásC  vědy  ná- 
rodohospodářské má  za  předmět  stanovení 
všeobecných  pravidel  pro  konání  hospodář- 


ské,  zcjn:éna  pak  úkol.  jtnž  ve  směru  tom 
přísluší  organismům  veřejnoprávním,  zvtišté 
státu,  v  kteréžto  příčině  pak  mluvíme  o  t.ir. 
národohospodářské  politice.  Tato  za- 
bývá se  kritikou  daných  hospodářských  po- 
měrů, vytčením  cíle,  jak  poměry  ty  mají 
býti  upraveny,  a  naznačením  prostředků,  ji- 
miž cíle  toho  lze  dosíci.  S  vědou  národo- 
hospodářskou v  mnohých  bodech  souvisí 
pak  věda  finanční,  obírající  se  hospodář- 
skou činností  státu,  která  má  za  účel  nabývám 
hmotných  prostředků  potřebných  k  prová- 
dění úkolů  státních. 

Co  do  methody  badatelské  Ixe  i  při 
vědě  národohospodářské  rozeznávati  me- 
thodu  deduktivní  vycházející  od  následkův 
a  vracející  se  k  příčinám,  a  methodu  in- 
duktivní, pokračující  naopak  od  příčin 
k  následkům.  Kdežto  některé  školy  národo- 
hospodářské (škola  klassická,  škola  rakouská] 
kladly  hlavní  váhu  na  onu,  opíraly  se  jiné 
(škola  historická)  o  tuto.  Každá  z  obou  má 
své  přednosti  i  vady.  Předností  methody  de- 
duktivní jest  získání  přesných  poznatků  ryze 
logickým  pochodem  na  základě  daných  před- 
pokladů a  možnost  sestrojeni  určitých  zá- 
konů dle  obdoby  věd  exaktních.  Vadou  me- 
thody této  jest,  že  předpoklady,  z  nichž  nutně 
vycházeti  musí,  nejsou  veličinami  pevné 
stanovenými,  nýbrž  jen  hypothetickými, 
ježto  jevy  hospodářské  na  rozdíl  od  přírod- 
ních nejsou  výsledky  sil  vždy  stejně  a  kon- 
stantně působících,  nýbrž  namnoze  na  lid- 
ské vůli  závislých.  Tak  na  př.  předpoklad 
soukromé  zištnosti  jakožto  výhradné  jediného 
motivu  lidského  konání,  předpoklad  úplné  a 
neobmezené  hospodářské  svobody,  soukro- 
mého vlastnictví  atd..  s  nimiž  methoda  tato 
při  sestrojování  svých  hospodářských  záko- 
nův  operuje,  nikde  neobjevují  se  v  plné  své 
ryzosti,  nýbrž  lze  si  je  mysliti  jen  in  abstracto 
isolované  od  jiných  vlivův  a  skutečnostL 
Proto  poznatky  touto  methodou  získané  ne- 
mohou míti  nikdy  ráz  absolutní  pravdy,  nýbri 
platnost  jen  hypothctickou,  po  stránce  me- 
thodologické  ovšem  velmi  cennou.  Naopak 
methoda  induktivní  vyhne  se  ovšem  těmto 
nesnázím,  ježto  buduje  na  skutečnostcdi 
pevně  zjištěných  cestou  empirickou,  avšak 
vada  její  spočívá  opět  v  tom.  Že  jednak  po- 
znatky takto  získané  pro  nedostatečný  počet 
vyšetřených,  konkrétních  skutečností  nemají 
rázu  přesné  jistoty,  nýbrž  jen  pravděpodob- 
nosti, takže  mluviti  lze  jen  o  zákonech  em- 
pirických, o  určitých  tendencích,  postráda- 
jících příčinné  souvislosti,  s  platností  jen 
relativnou,  jednak  že  obrovský  rozsah  ma- 
teriálu, jehož  zevrubné  vyšetření  a  zjištění 
v  době  dohledné  jest  naprosto  nemožno, 
činí  podklad  badání  kusým  a  nedovoluje, 
aby  záhy  přikročeno  býti  mohlo  k  řešení 
problémů  ryze  thcoretických.  Lze  proto  tvr- 
diti, že  ani  methoda  deduktivní  ani  induktivní 
sama  o  sobě  nevystačuje,  nýbrž  že  badáni 
národohospodářské  opírati  se  musi  o  oboji 
způsob  jakožto  vzájemné  se  doplňující  a 
kontrolující. 


Národní  hospodářství 


1049 


Soustava  vČdy  národohospodářské  dána 
est  předmětem  a  úkolem  této  védy.  Nebyla 
>všem  ve  všech  dobách  a  u  všech  Škol  stejná. 
^yni  délí  se  obyčejné  celá  soustava  n-ho  h. 
la  čásf  theoretickou,  jež  dle  pořadí  zavede- 
lého  J.  B.  Sayem  skládá  se  opét  z  nauky 
)  výrobe,  oběhu,  rozvržení  a  spotřebě  statku, 
L  na  čásf  praktickou,  k  niž  dle  jednotlivých 
>borů  čítáme  politiku  zemědělskou,  žtvnostní, 
ržebni,  dopravní,  sociální,  chudinskou  atd. 
akožto  nauka  zvláštní  pěstuje  se  potom  věda 
i  politika  finanční.  Jiné  užívané  rozdělení 
est  na  čásf  všeobecnou  a  zvláštní.  Národo- 
lospodářská  politika,  pokud  obírá  se  vý- 
iradně  působností  státu,  zahrnována  bývá 
aké  po  příkladě  Steinově  do  t.  zv.  vědy 
iprávní,  jakožto  podstatná  jrjí  Čásf. 

Co  do  dějin  vědy  národohospodářské, 
icmůže  se  tato  honositi  velikým  stářím, 
souvisí  to  s  vývojem  poměrů  hospodářských, 
ež  v  období  hospodářství  uzavřeně  domác- 
lostního  a  městského  nedovedly  na  sebe 
eštč  v  té  míře  upoutati  pozornost,  aby  staly 
le  předmětem  soustavného  badání  vědeckého. 
Dvšem  již  filosofové  starověcí  (Aristoteles) 

scholastičtí  obírali  se  jevy  hospodářskými, 
ile  teprve  postup  k  n-mu  h.  a  světovému 
lal  podnět  ke  vzniku  soustavné  vědy  ná- 
'odohospodářské.  Za  pokus  takový  nelze 
aké  ještě  pokládati  t.  z  v.  vědu  policejní 
i  kameralistiku,  která  v  XVII.  a  XVIII. 
ttol.  přednášena  byla  na  vysokých  školách 
aěmeckých  a  rakouských  (Justi,  Sonnenfi  Is), 
lebof  šlo  při  tom  jen  o  mechanickou  snůšku 
•ůzných  praktických  nauk  právních,  finanč- 
lích  a  technických,  pokud  pro  výchovu  ůřed- 
lickou  byly  potřebný.  První  soustavná  škola 
aárodohospodářská,  k  níž  podnět  daly  ovšem 
3pět  otázky  praktické,  vznikla  v  západní 
Evropě  v  XVI.  a  XVII.  stol.  pod  názvem 
merkantilismu  nebo  po  význačném  svém 
představiteli,  známém  ministru  Ludvíka  XIV., 
colbertismu  (v.  Mcrkantilism).  Aby 
vznikající  stát  absolutistický  k  uhrazení  ro- 
stoucích svých  potřeb  nabyl  dostatečných 
[>rostředků,  bylo  snahou  vlád  starati  se  o  zá- 
možnost obyvatelstva  jakožto  poplatnictva. 
Poněvadž  pak  dle  tehdejšího  primitivného 
názoru  bohatství  a  zámožnost  spočívaly  pře- 
devším v  majetku  drahých  kovů,  zlata  a 
stříbra,  zakazován  byl  vývoz  zlata  a  stříbra 
v  zemích,  kde  byly  doly  na  tyto  kovy.  Tam, 
kde  dolů  takových  nebylo,  měl  býti  přítok 
drahých  kovů  z  ciziny  uměle  přitahován.  To 
dělo  se  především  podporou  vývozu  a  zbra- 
ňováním přívozu  zboží.  Neboť,  ježto  každo- 
roční rozdíl  mezi  trhovou  cenou  za  vyvezené 
a  přivezené  zboží  dle  mcrkantilistického  mí- 
nění vyrovnává  se  hotově  penězi,  přitéká 
při  t.  zv.  aktivní  mezinárodni  platební  bi- 
lanci, totiž  byl-li  vývoz  větší  než  přívoz, 
drahý  kov  z  ciziny  do  země.  Poněvadž  pak 
hodnota  výrobků  převyšuje  hodnotu  surovin, 
doporučoval  se  pJ^ívoz  surovin  z  ciziny,  zpra- 
cování jich  ve  fabrikáty  a  vývoz  hotových 
výrobků.  Proto  ochrannou  politikou  celní  a 
prémiovou  povzbuzován  byl  přívoz  surovin 


a  znesnadňován  jejich  vývoz,  podněcován 
vývoz  fabrikátův  a  zabraňován  jejich  přívoz. 
Nlimo  to  však  podporována  byla  všemožně 
domácí  výroba  průmyslová,  manufakturní, 
tovární.  —  Třeba  theoretický  předpoklad 
merkantilismu  byl  mylný,  přece  v  praxi  měl 
za  následek  tam,  kde  i  jinak  podmínky  byly 
příznivý,  mocný  rozvoj  výroby  průmyslové, 
produktivnosti  vůbec,  rozmnožení  národního 
kapitálu  a  všeobecné  zámožnosti.  Reakcí  proti 
merkantilismu  byla  národohospodářská  škola 
fysiokratická  (viz  či.  Fysiokratism), 
rozšířená  zejména  ve  Francii  v  XVIII.  stol. 
Fysiokratism  kotvil  původem  svým  v  anglické 
a  francouzské  filosofii  rationalistické  a  věře 
v  přirozený  řád  (ordre  naturel),  iimž  poměry 
společenské  a  hospodářské  nejlíp  jsou  upra- 
veny, zamítal  jakýkoliv  zásah  moci  veřejné 
v  úpravu  těchto  poměrů.  Vyjádřeno  je  sta- 
novisko toto  nejostřeji  známou  zásadou: 
Laisse^  faire^  laisse^  pas^er^  le  monde  va  de 
lui-méme!  jež  se  stalá  heslem  hospodářského 
liberalismu.  Po  stránce  theoretické  fysiokra- 
tism vypěstoval  mylnou  nauku,  že  jediná  vý- 
roba zemědělská  nese  t.  zv.  čistý  důchod, 
kdežto  ostatní  obory  zaměstnáni  žo  jsou  ne- 
produktivny,  z  čehož  vyvozován  i  finančně- 
politický  požadavek  t.  zv.  jediné  daně  uva- 
lené na  výrobu  zemědělskou.  Nad  vědeckou 
úroveň  merkantilismu  i  fysiokratismu  vysoko 
vyšinul  se  Adam  Smith,  jenž  spisem  svým: 
Inquity  into  the  nature  and  causcs  of  the 
wealth  of  nations  (Šetření  o  povaze  a  příči- 
nách blahobytu  národů),  r.  1776  poprvé  vy- 
daným, položil  vla.<;tní  základ  k  theorii  mo- 
derní vědy  národohospodářské.  Vedle  kri- 
tiky merkantilismu  a  fysiokratismu  jest  hlavní 
zásluhou  jeho  položení  důrazu  na  význam  práce 
jakožto  činitele  výrobního.  Předními  žáky  a 
stoupenci  Smithovými  byli  v  Anglii  Robert 
Malt  hus,  proslavený  zejména  svou  theorii 
populační,  ve  které  vycházel  z  předpokladu, 
že  obyvatelstvo  má  tendenci  rozmnožovati 
se  rychleji  než  prostředky  výživy,  že  pří- 
roda sama  různými,  namnoze  velmi  krutými 
způsoby  tomuto  rychlému  vzrůstu  populace 
zbraňuje  a  Že  tudíž  mamo  i  škodlivo  jest 
jakékoliv  umělé  zasahování  v  tento  přirozený 
průběh,  zejména  i  podporami  chudinskými; 
dále  David  Ricardo,  jenž  formuloval  na- 
uku o  t.  zv.  rentě  pozemkové,  dle  níž  při  stále 
rostoucí  potřebě  obilí  nutno  přikráčeti  ke 
vzdělávání  pozemků  vždy  méně  úrodných 
i  méně  výhodně  položených,  následkem  če- 
hož ceny  obilí  stoupají  a  pozemky  dříve  již 
vzdělávané,  úrodnější  a  výhodněji  položené, 
vlastníkům  svým  vedle  pravidelného  důchodu 
z  práce  a  kapitálu  ještě  zvláštní  přednostní 
rentu  pozemkovou  poskytují,  potom  Mac 
Culloch,  Nassau  Senior,  Tooíce,  John  Stuart 
Milí,  již  zahrnováni  bývají  pod  název  t.  zv. 
klassické  školy  národohospodářské.  Škole 
této,  operující  po  stránce  theoretické  me- 
thodou  deduktivní,  podařilo  se  vybudovati 
velmi  umělou  soustavu  národohospodářské 
theorie,  o  jejíž  systematiku  si  zjednal  zá- 
sluhu zejména  J.  B.  Say  ve   Francii  a  která 


1050 


Národní  konvent  —  Národni  obrana. 


honositi  se  mohla  četnými,  abstraktními  zá- 
kony sestrojenými  sice  logicky,  avšak  zalo- 
ženými na  podklade  jen  hypothetickém.  Toto 
jen  methodologicky  odůvodněné  stanovisko, 
předpokládající  neobmezenou  svobodu  smluv- 
ní a  hospodářskou  a  soukromé  vlastnictví, 
které  vypučelo  z  individualistického  názoru 
světového,  přenášeno  bylo  později  ovšem 
i  do  sféry  hospodářsko-politické  a  ualo  vznik 
t.  zv.  Škole  svobodného  obchodu  neb  man- 
chesterské,  stojící  zcela  na  půdě  hospodář- 
ského liberalismu  a  bránící  se  jakémukoli 
zasahování  státu  v  poměry  hospodářské.  Je- 
jími hlavními  stoupenci  byli  ve  Francii  Ba- 
stiat,  Dunoyer,  Baudrillart,  Molinari,  Leroy 
Beaulieu  a  j.,  v  Německu  Prince,  Smilh, 
Wirth,  Bohmert.  Reakci  proti  krajnímu  ho- 
spodářskému liberalismu  vyvolaly  četné  stinné 
stránky,  jevící  se  v  poměrech  hospodářských 
a  sociálních,  když  hospodářsko-liberální  duch 
pronikl  celým  zákonodárstvím  většiny  státův 
evropských.  Otázka  sociální,  agrární,  živno- 
stenská atd.  byly  jen  souborné  názvy  pro 
různé  tyto  povážlivé  zjevy,  vzniklé  na  pudě 
hospodářského  liberalismu.  Proti  hospodář- 
skému individualismu  a  jeho  důsledkům  po- 
stavil se  Stí  stanoviska  sociálně  éthického 
Sismondi  ve  Francii,  se  stanoviska  celně 
ochranářského,  kladoucího  důraz  na  vývoj 
státu  agrárního  v  průmyslový  a  tržebný, 
Bedřicli  List  v  Německu,  Carey  v  Ame- 
rice, jenž  zároveň  potíral  rentovou  theorii 
Ricardovu.  Zejména  však  pronikavou  působ- 
nost ve  směru  tom  vyvinul  t.  zv.  kathedrově- 
sociální  směr  v  Německu,  po  stránce  theo- 
retické  jednotnou  Školu  ovšem  netvořící,  jenŽ 
proti  soukromo-hospodářskému  hledisku  staví 
zásadu  veřejno-hospodářskou,  klade  důraz 
na  moment  éthický  a  přikládá  státu  důležité 
úkoly  sociálné-politické  zvláště  v  oboru  zá- 
konodárství dělnického.  Mezi  vynikající  stou- 
pence tohoto  směru,  soustředěné  ve  spolku 
>Verein  fůr  Socialpolitik«,  čítati  lze  zejména 
Alberta  Schaffla,  Adolfa  Wagnera,  Gu- 
stava Schmollera,  Lujo  Brentana  a  j.  v.  Co 
do  theoretického  stanoviska  většina  těchto 
spisovatelů  náleží  ke  škole  t.  zv.  historické, 
kladoucí  hlavní  váhu  na  methodu  induktivní 
a  na  činnost  ve  směru  deskriptivním.  Zakla- 
dateli školy  té  byli  Vilém  Roscher,  Bruno 
Hildebrand,  Karel  Kníes,  potom  Gustav 
Schmoller,  Karel  Bůcher  atd.  V  Anglii  hlásí 
se  k  ní  John  Kells  Ingram,  ve  Francii  Karel 
Gide  a  Cauwčs.  Protichůdnou  škole  histo- 
rické jest  škola  rakouská,  zastávající  me- 
thodu především  deduktivnou  a  vracející  se 
aspoň  co  do  theoretického  badání  ke  stano- 
visku školy  klassické.  Hlavní  zásluhou  její 
jest  obzvláště  prohloubení  nauky  o  hodnotě 
a  objevení  t.  zv.  zákona  o  krajním  užitku, 
určujícím  výši  subjektivní  hodnoty.  Zaklada- 
telem školy  této  jest  Karel  Menger,  jejími 
hlavními  stoupenci  Eugen  Bdhm-Bawerk, 
Emil  Sax,  Viktor  Mataja,  Eugen  Philippo- 
vich,  Bedřich  Wieser. 

O  vznik  českého  písemnictví  národohospo- 
dářského   má    zásluhu    František    Ladislav 


Rieger  cennými  monograňemi,  později  vy- 
dal soustavné  dílo  František  Chleborád 
a  j.  Zejména  však  povznesli  českou  litera- 
turu národohospodářskou  na  úroveň  výk 
vědecké  protessoři  této  discipliny  na  ^ké 
universitě  Albín  Bráf  a  Josef  Kaizl 
Onen  přečetnými  spisy  svými  z  obora 
theorie  i  národohospodářské  politiky,  ja- 
kož i  svou  činností  praktickou  a  výdiov- 
nou,  tento  zejména  pracemi  svými  finančnč 
vědeckými. 

Zvláštní  národohospod.,  sociálně  -  politi- 
cký a  ovšem  i  filosofický  směr  představuje 
socialismus  (v.  t.)  a  jeho  odrůdy. 

Literatura.  Co  do  pojmu  a  předrnčta 
n-ho  h.  díla  soustavná  a  učebnice,  zejm.  Kaizl, 
Nár.  hospodářství ;  Gide,  Zásady  n  ho  h.  (přd 
Salaba);  Rau,  Grundsatze  der  Volkswinb- 
schaftslehre ;  Hermann,  Staatswirtschaftiicbe 
Untersuchungen ;  Roscher,  Grundlagen  d.  Na- 
tionalokonomie ;  Scháfllc,  Das  gesellschaftl 
System  d.  menschlichen  Wirtschaft;  Scbon- 
berg,  Handbuch  der  polit.  Oekonomie;  Phi- 
lippovich,  Grundriss  der  politischen  Oeko- 
nomie a  j.  v.  Co  do  vývoje  n-ho  h.:  List 
Das  nationale  System  der  politischen  Oeko- 
nomie; Hildebrand,  Die  National dkonomie 
der  Gegenwart  und  Zukunft;  Bucher,  Vznik 
n-ho  h.  (přel.  Gruber).  Co  do  methodologie: 
Bráf,  Listy  o  studium  národohospodářském; 
Knies,PoIitische  Oekonomie  vomStandpankte 
der  geschichtlichen  Methodc ;  K.  Menger,  Un- 
tersuchungen uber  die  Methode  der  Sozíal- 
wissenschaften ;  Wagncr,  Grundlegung  der 
politischen  Oekonomie;  Dietzel,  Theoretiscbe 
Socialókonomik.  Co  do  dějin  vědy  národo- 
hospodářské: Ingram:  Dějiny  vědy  národo- 
hospodářské (přel.  PclclVi  Blanqui,  Histoire 
de  réconomie  politique;  Kautz,  Die  greschicbt- 
liche  Entwickelung  der  Nationaldkonomik 
und  ihrer  Literatur;  Roscher,  Gescbicbte 
der  Nationaldkonomik  in  Deutschland ;  Duh- 
ring,  Kritische  Geschichte  der  Natioisal- 
dkonomie  und  des  Socialismus;  Kisenhait 
Geschichte  der  Nationaldkonomik;  Cossa, 
Introduzione  allo  studio  dell*  Economia  po- 
litica.  O  české  literatuře  národohospod.:  Ho- 
ráček, Písemnictví  národohospod.  (v  jaifiL 
Památníku  České  Akad.).  CH, 

V&rodni  konvent  v.  Francie,  str.  592 
až  593. 

Várodni  Xilsty  v.  Grégr  Julius. 

N&rodni  Voviny  viz  Havlíček  Kard, 
str.  9STb. 

V&rodnl  obrana,  národní  strái,  oi* 
rodní  garda,  fr.  garde  nationale^  it.  g&tfr^ 
dia  civica^  něm.  Nationalgarde,  jest  jakjiDS 
všeobecným  ozbrojením  občanstva  hlaroé 
pro  službu  vnitřní,  bezpečnostní,  tudíž  oa 
zachování  veřejného  pořádku,  ale  též  nabi* 
jení  občanských  práv  a  svobod  proti  pře- 
hmatům vlády  hlavně  absolutistické  a  despo- 
tismu,  na  kterýž  úkol  vŠak  trvale  nikde  t»- 
stačovala,  vybojujíc  sama  v  menši  káz&i  i 
nedostatečném  výcviku  vůči  stálému  vojsku 
důkladněji  organiso vánému  leda  jen  úspčdi 
okamžitý  a  pomíjející.   N.  o.  měla  svůj  pů- 


Národní  stráž  —  Narragansettsbai. 


1051 


irod  ve  Francii,  kde  národní  shromáždění 
lařídilo  postavení  její  r.  1789;  organisátorem 
i  prvním  vrchním  velitelem  jejím  zvolen  La- 
*ayette.  V  čas  nebezpečí  n.  o.  jakožto 
sáloha  vojska  řadového  hájila  i  hranice  zem- 
ské a  r.  1812  Napol,  poslal  čásť  n.  o-ny  přes 
^ýn  do  Německa,  kde  tvořila  posádky  v  pev- 
lostech.  y  polních  výpravách  r.  1814  a  1815 
ižíváno  ií  mimo  tento  účel  i  ke  službě  v  poli. 
Po  příkladě  francouzském  i  jiné  státy  do- 
ipěvší  Života  ústavního  zařídily  si  n.  o-nu, 
sejména  r.  1848  království  Sardinské  a  k  němu 
iržicí  města  italská  měla  ve  válce  proti  Ra- 
cousku  v  tomto  občanském  vojsku  vydatnou 
>odporu  pro  sardinské  vojsko  řadové.  Hlavní 
přednosti  n.  o-ny  mohlo  býti  zrušení  nebo 
ispoň  zmenšení  stálého  vojska  a  ohromného 
la  ně  nákladu,  jako  ve  Švýcarsku  a  ve  Spo- 
ených  Obcích  severoamerických  z  oné  in- 
stituce se  vytvořila  milice,  která  vŠak  ze- 
mena v  těchto  státech  rozhodně  ustupuje 
lárokům  militarismu.  FM. 

Hárodni  strái  v.  Národní  obrana. 

HáxodopiB  (ethnografie)  jest  nauka, 
ejímž  předmětem  jest  národ  a  veškerá 
jeho  bytnost.  Kdežto  anthropolojjie  (v.  t.) 
^birá  se  člověkem  jakožto  příslušníkem  zoo- 
ogického  rodu  /lomo,  jsouc  tudíž  jakýmsi 
přírodopisem  člověka,  obrací  n.  svoji  po- 
sornost  k  národu  jakožto  společenskému 
:elku,  všímá  soDé  všech  jeho  poměrů  pří- 
rodních, politických,  sociálních,  mravních, 
culturních  i  historických,  všech  jeho  zvláát- 
lostí,  zvykův  i  obyčejů,  jeho  jazyka  i  lite- 
'Etury,  jeho  umění,  jeho  tradicí,  zkrátka 
iršeho,  co  může  přispět!  k  důkladnému  po- 
rn ání  národní  jeho  samobytnosti  (v.  Člověk 
Jtr.  794  si.).  K  n-u  druží  se  národověda 
I  národozpyt  (ethnologie  a  ethno- 
rn  os  i  e)  jakožto  vědecké  badání  a  hlubší 
skoumání  materiálu  sebraného  činností  ná- 
•Odopisnou.  N-u  věnována  teprve  od  1.  pol. 
Dředešlého  století  zvláštní  pozornost  zároveň 
i  anthropologií,  a  literatura  o  tom  vzmáhá  se 
/  době  nejnovější  měrou  utěšenou.  U  nás 
eví  se  počátky  n-u  ve  sbírání  národních 
3Ísní,  pohádek  a  pověstí,  národních  obyčejů, 
crojův  a  p.,  vrcholem  pak  této  činnosti  byla 
!^árodopisná  výstava  Českoslovan- 
iká,  pořádaná  v  Praze  r.  1895,  z  níž  pak 
/yšla  Národopisná  společnost  s  Ná- 
rodopisným museem,  která  kromě  sbí- 
hání materiálu  vytkla  sobě  za  úkol  poříditi 
lárodopisnou  encyklopaedii  čcsko- 
ilovanskou.  Srv.  Dr.  E.  Kovář  v  >Národo- 
3ísném  věstníku  českoslovanském*  (Praha 
1897  sv.  I.  str.  1  si.). 

Hárok  slula  v  staroč.  právu  žaloba  pro 
3ezpráví  (jako  starončm.  mogan,  lat.  ro- 
jare)  ve  formě  úpěnlivé  stížnosti  ^nářku). 
Proto  užíváno  tohoto  významu  v  případech 
:restních,  loupeže,  pychu,  krádeže,  poranění, 
itrhání  na  cti,  a  označovány  tímto  slovem 
pak  i  tyto  přeČiny,  kdežto  žaloba  ve  věcech 
soukromoprávních  slula  půhon,  později 
i  obeslání.  Přes  to  však  někdy  tyto  ter- 
míny zaměňovány  a  slova  n.  užíváno  i  ve 


smyslu    půhon,    z    čehož    povstal    dnešní 
smysl  jeho.  JTe* 

Varova,  73  km  dlouhý  výtok  jezera  Cud- 
ského  (PejpusuV  ústící  do  Narvské  zátoky 
Čuchonského  zálivu.  Nedaleko  nad  městem 
Narvou  tvoří  N.  vodopád  5*5  m  vysoký.  Od 
něho  na  obě  strany  iest  splavna.  Parníky 
plují  od  Usť-Narovy  (Hunf^erburg)  k  Narve. 
Po  rybnaté  N-vč  dopravuje  se  hlavně  dříví. 
Po  celé  své  délce  jest  N.  hranicí  mezi  gu- 
berniemi petrohradskou  a  estonskou.  Poříčí 
N-vy  má  8636  km^.  Pp, 

Varovdat,  új.  město  v  ruské  gub.  pen- 
zenské  na  dráze  vjazaňsko-kazaňské,  má 
fl897)  6268  ob.,  3  pravosl.  chrámy,  mužský 
klášter,  zemskou  nemocnici,  jirchárny,  ci- 
helny, rozsáhlé  zemědělství,  ale  nepatrný  ob- 
chod. —  Narovčatský  Újezd  leží  v  úvodí 
ř.  Mokše  na  ploše  2611*9  km*  půdy  většinou 
rovné  a  má  (1897)  138.214  ob.,  kteří  zabývají 
se  většinou  orbou  (žito,  oves,  hrách,  po- 
hanka, proso,  pšenice,  len,  konopí  atd.), 
kdežto  obchod  a  průmysl  jest  nepatrný. 
V  9  osadách  a  8  vesnicích  žijí  poruštění 
Mordvíni. 

VarovnáAi  (něm.  Ver^leich^  lat.  trans- 
actio)  jest  dle  rak.  obč.  zák.  smlouva,  kterou 
strany  odstraňují  při  n.  pochybnost  o  právu 
nebo  právním  ooméru  mezi  nimi  vzniklou 
tím  způsobem,  že  se  každá  z  nich  navzájem 
zavazuje  něco  plniti,  něco  činiti  neb  něčeho 
se  zdržeti.  Co  do  právní  povahy  je  n.  zvlášt- 
ním druhem  novace.  Strana,  jejíž  nárok  n-m 
byl  upraven,  nemusí  se  jiŽ  odvolávati  na  pů- 
vodní právní  důvod  svého  nároku,  nýbrž  již 
j»'n  na  n.,  které  jest  samo  právním  důvodem. 
Od  vlastní  novaco  liší  se  vSak  n.  dle  rak. 
obč.  zákona  tím,  že  rukojemství  a  právo  zá- 
stavní, zřízené  za  původní  závazek,  trvá  i  po 
narovnání.  Rukojmí  však  a  třetí  zastavitel, 
kteří  s  n-m  nesouhlasili,  mohou  i  po  n.  na- 
mítati proti  nároku  vše  to,  co  mohli  namí- 
tati dříve  proti  původnímu  nároku.  N.  může 
býti  smluveno  v  každém  právu  a  právním 
poměru,  vyjímajíc  platnost  manželství,  o  které 
rozhoduje  vždy  jen  civilní  soud,  a  neprohlá- 
šenou  poslední  vůli.  Poctivě  způsobenému 
n.  nelze  odporovati,  leda  by  se,  kdyŽ  bylo 
umlouváno,  byl  sběhl  omyl  v  osobě  n.  před- 
mětu. N.  činí  strany  zpravidla  proto,  aby 
předešly  soudní  při.  Mají  však  neobmezenou 
volnost  skončiti  n-m  při  na  soud  již  vzne- 
senou, leda  by  šlo,  jak  jiŽ  řečeno,  o  plat- 
nost manželství  a  pak  o  pohledávku  exe- 
kučně k  vybírání  přikázanou.  Soudní  n.  č. 
soudní  smír  má  stejnou  právní  povahu,  jako 
mimosoudní.  ByMi  o  něm  sepsán  protokol, 
požívá  vykonatelnosti  právě  tak  jako  roz- 
sudek. 

V  řízení  soudním  nazývá  se  n-m,  kompro- 
missem  smlouva,  kterou  strany  vznášejí  roz- 
hodnutí právní  pře  na  jednoho  nebo  více 
rozhodčích.  Hlr. 

Varraoe,  lat,  vypravování. 
VarraranBettabal/  ^nerregensetsbé  | ,  zá- 
toka okeánu  Atlantského  na  sv.  Spojených 
Obcí  mezi  vých.  koncem  Long  Island  Sundu 


1052 


Narrata  reíero  —  Náruživost. 


a  zátoky  Buzzardské,  nazvaná  tak  dle  vyhy- 
nulého kmene  indiánského,  zabíhá  40  km  do 
státu  Rhode  Islandu,  jest  dlouhá  44  Irm,  ši- 
roká 5—10  km,  leží  v  ni  ostrovy  Rhode 
Island,  Canonicut  a  Pruděn ce  a  vlévají  se 
do  ni  řeky  Pawtuxet,  Providence,  Pawtu- 
cket  a  Taunton. 

Harrata  ref Mti  (lat),  oznamuji,  co  se 
vypravuje,  t.  j.  opakuji,  co  jíní  říkají. 

Han^fl,  vojevůdce  as.  Justiniána  I.  (asi 
*  472  —  1 568).  Byl  Armén  a  kleštěnec  drob- 
ného těla,  ale  jasné,  energické  a  hrdinné 
duše.  Císař  oblíbil  si  zajatého  N-a  a  učinil 
jej  svým  milostníkem,  a  když  se  vyznamenal 
za  povstání  r.  532  a  v  perské  válce,  poslal 
ho  se  7000  muži  do  Itálie  (538)  na  pomoc 
Belisarovi,  odkud  však  po  roce  povolán  zpět. 
Poznovu  poslán  N.  do  Itálie  r.  552  proti  gót- 
skému králi  Totilovi.  Táhl  od  Salony  podél 
pobřeží  moře  jadt^rského  do  Ravenny  a  od- 
tud k  Římu.  U  Taginy  došlo  v  čci  r.  552 
k  rozhodné  bitvě,  Totilas  raněn  smrtelné  na 
útěku.  Po  té  zmocnil  se  N.  Spoleta,  Narni, 
Perugie  a  kíma  a  obrátil  se  proti  Tejasovi, 
nástupci  Totilovu,  kter^  přispěchal  osvobo- 
dit bratra  obleženého  N  cm  v  Gumách.  N. 
sevřel  Tejasa  u  Nocery  a  bojoval  s  ním  po 
8  neděl.  Když  vůdce  padl,  vojsko  tísněné 
nedostatkem  jalo  se  vyjednávati  s  N-em  a 
on  dovolil  mu  volně  odtáhnouti  z  Itálie. 
R.  654  bojoval  s  Alamany  a  Franky  a  pod- 
manil císaři  celý  poloostrov,  kdež  pak  usta- 
noven exarchou.  Za  nástupce  Justiniánova 
Justina  upadl  v  nemilost,  zbaven  svého  mí- 
sta (567)  a  t  v  Římě.  Nezaručené  podání 
praví,  že  povolal  Langobardy,  kteří  vtrhli 
r.  568  do  Itálie. 

Váxt  (lat.  dorsum  pedlí^),  hřbetní,  vyvý- 
šená část  chodidla  (v.  t.). 

Vartheoimn  Mochr.,  kostilomka,  rod 
rostlin  z  čel.  lilijovitých,  podčel.  Ltlieaez 
tribu  Antliericeae,  obsahující  byliny  plazivého 
oddenku  a  2řadých  mečovitých  jězdivých  li- 
stův. Hroznovité  květy  mají  stálé  kolovité 
mázdřitozelinné  žluté  okvětí  se  6  tyčinkami. 
Podlouhlý  tupě  3hraný  semenník  jest  u  zpo- 
diny  3pouzdrý  a  ku  konci  1  pouzdry,  mnoho- 
vaječný  a  vybíhá  v  krátkou  kuŽelo vitou 
čnčlku.  Tobolka  obsahuje  četná  drobná,  po 
obou  stranách  dlouze  ocasatá  semena.  N.  ro- 
ste 4  druhy  na  sever,  polokouli,  z  nichž  daří 
se  v  Evropě  severně  od  dolního  Rýna  na 
rašcliniŠtícn  N.  ossifragum  Huds.  {Anthericum 
L.),  k.  obecná,  pojmenovaná  tak  odtud,  že 
ve  Švédsku  a  Dánsku  dobytek  nažrav  se  její 
nati  prý  chromne  a  nabývá  křehkých  kostí. 
Dříve  užíváno  jí  bylo  v  lékařství  jménem 
herba  graminis  ossifragi.  Děd. 

Narthex,  bot.,  v.  Ferula. 

Nartoun,  zool.,  v.  Tarsius. 

Nartov:  1)  N.  Andrej  Konstanti- 
novic,  státní  rada  (*  1683  —  t  1756),  byl 
soustružníkcm  Petra  Velikého  a  v  umění 
svém  vzdělal  se  za  hranicemi,  kde  přiučil  se 
též  mechanice  a  mathematice.  R.  1724  po- 
dal Petrovi  návrh  na  založení  umělecké  aka- 
demie.    Později    svěřeno    mu    vypracovati 


triumfální  sloup,  kteréžto  práce  ned<^oii6L 
Byl  též  členem  akademie  nauk  a  ▼ynikl  nc- 
snodami  s  ostatními  členy,  jmenovité  s  Sn- 
macherem  a  Lomonosovem.  N.  zanechal 
sbírku  anekdot  o  Petru  Velikém,  ktcroe 
kriticky  a  úplné  vvdal  L.  N.  Majkov  s  ná- 
zvem Raiska^  N-á  o  Petři  Velikom  (Petro- 
hrad, 1891  a  57.  díl  >Zápisek«  akademie 
petrohradské).  Připisovanému  Dostopamjůi^ 
nyja  povistvovanija  i  réči  Petra  Velikago  Maj- 
kov při&'tá  jeho  synu. 

2)  N.  Andrej  André  je  vič,  spisovatel, 
syn  předešl.  (♦  1736  —  t  1813),  sloužil  ve 
vojště,  později  byl  dlouhou  dobu  tajemníkem 
a  předsedou  hospodářské  společnosti,  jejil 
byl  spoluzakladatel.  R.  1801  stal  se  před- 
sedou ruské  akademie.  Překládal  hojně  z  ci- 
zích jazykAv  a  psal  ódy  a  řeči.  Nějakoo 
dobu  byl  vyn  ka|ícím  členem  petrohradských 
zednářův.  Srv.  P.  A.  Jefremov,  Materiály  dlja 
istoriji  rus.  literatury  (Petrohrad,  1867;. 

Vanuizewiox  Adam  Stanislaw,  bás- 
ník a  dějepisce  polský  (*  1733  —  t  1796\ 
vzdělal  se  u  jesuitft,  do  jejichž  řádu  vstou- 
pil, potom  byl  professorem  na  jesuitské 
kolleji  ve  Vilně  a  ve  varšavském  collegium 
nobili  um.  V  pozdějších  letech  byl  biskupem 
smolcnským  a  hickým.  Ve  svých  básních, 
jež  vyšly  souborně  s  názvem  Diieía  poetyddt 
(Varšava,  1778,  1826,  1882),  není  příliš  hlu- 
bokým, prošla vuje  přehnanými  ódami  nej- 
menší podrobnosti  ze  života  svých  mocných 
přátel,  knížete  Czartoryského  a  Augusta  III. 
Poměrně  nejdůležitější  jsou  jeho  satiry, 
v  nichž  kára  vady  tehdejší  společnosti  pol- 
ské, přispívaje  tak  k  vylíčení  kulturní  vy- 
spělosti vyšších  tříd  v  Polsku.  Hlavní  vý- 
znam jeho  spočívá  v  díle  Historjra  narodit 
polskiego  od  poc\atku  chr^escijaňstwa  (Vari., 
1780—86,  Lip..  1836—37,  Krakov,  1859 -6C;- 
Jsou  to  první  kritické  dějiny  národa  pol- 
ského a  N.  věnoval  jim  6  let  neiimomé 
práce.  Prozkoumav  prameny  systematisoval 
rozsáhlý  materiál  a  podal  hlavní  obrysy  pro 
budoucí  badatele.  Jako  osvícený  demokrat 
byl  politickým  odpůrcem  stavovství  i  šlech- 
tických privilegií  a  dějinami  svými  chtěl  od- 
vrátiti společnost  od  panujícího  egoismu. 
ukázati  všechno  zlo  šlechtické  libo  vlády  a 
svévole.  Odtud  vycházely  jeho  snahy  po 
reformách,  ale  když  viděl,  že  naděje  jeho 
v  nový  pořádek  obracejí  se  v  niveč,  přestal 
psáti  a  uzavřel  se  sám  do  sebe.  Ze  sebra- 
ného jím  materiálu  známv  jsou  ještě  studie 
Historyja  Jana  Karola  Chodkiewicx^  \  Tau- 
ryka\  Dyaryusi  podrody  króla  Stan.  Augusia 
na  Ukráin^  a  j.  Srv.  Pypin  a  Spasovič. 
Historie  literatur  slovanských;  J.  Bartosie- 
wicz,  Znakomity  m^iowie  pólscy  w  XVIII.  w.; 
Chmielowski,  A.  N.  jako  poeta;  Kraszewski, 
N.  iako  poeta  (»Nowa  studya  literackie«). 

VámživOBt  (něm.  Leidenschaft)  jest  žá- 
dost, která  vzniká  tím,  že  jistý  tlum  před- 
stav se  osamotí  a  znenáhla  byv  silen  stane 
se  konečně  tak  pevnou  osvoj  ovací  srostli- 
nou,  že  osvojuje  i  samo  Já  a  mysl  jedno- 
straně  ovládne.    N.  pomalu  se  vyvíjí  a  má 


Narva  —  Naryškin. 


1053 


posily  i  ve  svém  ukájení  i  v  překážkách,  po- 
něvadž tyto  jí  ukazují  předmět  chtění  vŽdy 
lepějším.  Podnětem  bývají  pudy  lejlící  v  po- 
vaze organismu  (n.  jako  obžerství,  labužni- 
ctví)  i  zvyky.  Cím  více  který  tlum  představ 
se  osamotí>  tím  spíše  svým  vlastním  životem 
inůže  žíti,  srostliny  jeho  částí  stávají  se  pev- 
nějšími a  úkonnost  jejich  jest  tím  přesnější. 
S  tím  souvisí  soustředění  pozornosti  k  před- 
mětu n-i,  ale  i  rozptýlenost  na  jiných  stra- 
nách. Předmět  n-i  nemusí  býti  mravně  za- 
vržitelný,  může  býti  mravně  třeba  i  cenný. 
Každý  fanatismus  jest  n.  Náruživec  rozhoduje 
se  proti  maximám,  ač  jejich  význam  zná; 
spor  se  zásadou  jest  u  něho  pevně  dán.  N. 
dělí  se  obyčejně  na  objektivní  a  subjektivní. 
Objektivní  jsou  ty,  kdo  se  klade  uspokojení 
do  věcí  mimo  člověka  ležících  (lakota  chce 
míti  peníze  k  vůli  penězům),  subjektivní, 
kde  člověk  hledá  uspokojení  v  podnětech 
vyvírajících  z  jeho  nitra,  v  uspokojení  vidí 
rozvoj  a  zmohutnění  vlastního  já  a  rozkoše 
užívá  z  vypjatého  takto  sebecitu.  Ušlechtilé 
sebeužívání  a  sebeuctívání  zovou  někteří 
egotismem. 

Varva,  mésto  v  rus.  gubernii  petrohrad- 
ské, krásně  položené  při  řece  Narově,  asi 
13  km  od  jejího  ústí  do  zálivu  Čuchonského; 
stanice  železnice  (trat  Revelj-Petrohrad)  a 
přístaviště.  Má  16.557  obyv.  (Rusů,  Němcův 
a  j.,  r.  1897).  Vlastní  město,  mající  ráz  středo- 
věkých měst  německých,  rozkládá  se  na  le- 
vém břehu  Narovy  a  spojeno  jest  kamen- 
ným mostem  se  starou  ruskou  pohraničnou 
pevností  Ivangorodero,  r.  1492  Ivanem  III. 
vystavěnou  a  dodnes  zachovanou.  Z  budov 
vyniká  radnice  (z  r.  1683^,  městské  museum 
(kdysi  dům  Petra  Velikéno),  Perský  dvorec 
(tea  kasárna);  domy  jsou  většinou  dosud 
dřevěné;  kostelů  je  celkem  9,  z  nich  5  prav., 
hlavní,  zřízený  z  luth.  chrámu,  posvěcen  byl 
v  přítomnosti  Petra  Vel.  r.  1708.  Průmysl 
rozvinul  se  zejména  využitkováním  blízkého, 
ostrovem  Krenholmem  na  dvé  rozděleného 
vodopádu  tcky  Narovy,  jenž  pohání  stroje 
krcnholmských  bavlnářských  závodův  (za- 
městnávají 4700  dělníkův  a  vyrobí  ročně  za 
11  milí.  zboží),  prádelen  lnu,  soukennických 
a  mechanických  továren  a  pil.  Značný  ob- 
chod s  prkny,  obilím,  Inem,  konopím  a  ry- 
bami. —  Město  N.  založeno  bylo  r.  1223  od 
Dánů  (dle  něm.  kronik),  podle  ruských  leto- 
pisů r.  1256,  a  nabylo  brzy  významu  obchod- 
ního. Hanza  mela  tu  svou  faktorii.  Odtud 
obchodováno  se  střední  Rusí.  Mnoho  zaku- 
sila N.  válkami;  již  r.  1294  zpustošili  ji  Nov- 
gorodští.  R.  1347  dostala  se  řádu  Livon- 
skému,  r.  1558  dobyli  jí  Rusové,  od  r.  1581 
příslušela  k  Švédsku.  R.  1700  poraženo  pod 
N-vou  od  Karla  XII.  několikráte  silnější,  ale 
nevycvičené  vojsko  ruské.  Ale  r.  1704  Petr 
Veliký  vzal  město  útokem  a  připojil  je  ke 
své  říši.  Založením  pevností  kronštadtské  a 
sveaborské  pozbyla  N.  významu  pevnosti  a 
rozvojem  nových  přístavů  na  Balt.  moři  klesl 
i  obcnod.  —  Srov.  Hansen,  Geschichte  der 
Stadt  Narwa  (1858).  Pp. 


Varvaez  don  Ramon  Maria,  vév.  Va- 
lencijský,  státník  španěl.  (*  1800  —  f  1868). 
Přidruživ  se  k  Marii  Kristině  bojoval  pod 
Espartercm  v  sev.  armádě  proti  Karlistům 
a  stal  se  brigádníkem  (1836).  Později  však, 
když  chtěl  povstáním  jihošpanélským  přivo- 
diti pád  Esparterův  a  podnik  se  nezdařil, 
musil  prchnouti  do  Francie  (1841),  odkudž 
se  vrátil  1842  do  Madridu  a  pomocí  progres- 
sistův  podařilo  se  mu  zapuditi  Espartcra  a 
státi  se  předsedou  ministerstva  (1844—46). 
Za  svého  úřadování  povolal  Marii  Kristinu, 
která  ho  jmenovala  vév.  Valencijským,  a  na- 
hradil demokratickou  ústavu  z  r.  1837  reak- 
cionářskou  (1845).  Po  pádu  svém  poslán  jako 
vyslanec  do  Paříže.  Poznovu  byl  předsedou 
ministerstva  v  1.  1847 — 51.  Po  revoluční  krisi 
let  1854—56  ještě  několikráte  předsedal  mi- 
nisterstvu (1856,  1864,  1866),  posledně  až  do 
své  smrti.  N.  byl  politik  bez  vzdělání,  ale  za 
to  neohrožený,  pyŠný  a  drsný  voják.  Vystu- 
pováním svým  připravil  revoluci  r.  1868  a 
pád  král.  Isabelly,  jehož  se  nedožil. 

Varval,  zool.,  v.  Jednorožec. 

Varysov  i  Narysyrov,  Narysy,  ves 
v  Čechách,  hejtm.,  okr.  a  pŠ.  Příbram,  fara 
Střebsko;  40  d.,  317  ob.  č.  (1890).  V  XVI.  st. 
byl  N.  samostatným  statkem. 

Varyikin  (HapumicMHi),  jméno  šlechti- 
ckého rodu  ruského,  odvozujícího  původ 
svůj  od  krymského  Tatara  Naryška,  jenž 
r.  1463  vystěhoval  se  do  Moskvy.  Rod  tento 
nabyl  významu,  když  Natálie  Kirillovna 
N-a  stala  se  chotí  cara  Alexeje  Michajloviče 
a  matkou  Petra  Vel.  Od  té  doby  mnozí 
členové  rodu  toho  zaujímali  nejvyšší  hod- 
nosti dvorské  a  státní.  Zejména  vynikli: 

1)  N.  Kirill  Polujektovič,  otec  carevny 
Natálie  Kirillovny  (*  1623  —  f  1691),  sloužil 
jako  kapitán  ve  Smolensku  a  car  Alexej 
Michajlovič  povýšil  ho  za  člena  bojarské 
dumy,  potom  jej  jmenoval  okolničím  a  r.  1673 
bojarem.  Po  smrti  carově  odňaty  mu  všecky 
hodnosti  a  r.  1682  poslán  do  Kirillo-Bělozcr- 
ského  kláštera,  kde  zemřel. 

2)  N.  Lev  Kirillovič,  syn  předešl. 
(*  1668  —  t  1705),  byl  dlouhou  dobu  za 
hranicemi  a  Petr  Vel.  jmenoval  ho  po  kní- 
žeti Romodanovském  prvním  členem  rady, 
spravující  říši. 

3)  N.  Semen  Grigorjevič,  gen.  po- 
bočník Petra  Vel.  (f  1747),  zdržoval  se  rov- 
něž dlouhou  dobu  za  hranicemi,  aby  naučil 
se  jazykům,  načež  zastával  důležitá  poselství 
k  evropským  dvorům.  Tak  r.  1712  vyjedná- 
val u  dánského  dvora  o  válku  proti  Švédům, 
r.  1713  ve  Vídni  o  spolek  proti  Turkům 
a  pod.  R.  1718  poslán  do  vyhnanstvi  pro 
účastenství  ve  věci  careviče  Alexeje  Petro- 
viče.  Za  Alžběty  Petrovny  byl  opět  vyslan- 
cem v  Londýně. 

4)  N.  Aleksandr  Lvovi Č,  bratranec 
Petra  Vel.  (♦  1694  —  f  1745),  jako  jinoch 
13letý  poslán  byl  do  Hollandska  a  proce- 
stoval hlavní  státy  evropské.  Po  13  letech 
vrátil  se  do  Ruska  a  stal  se  r.  1724  ředite- 
lem námořní  akademie   a  potom  ředitelem 


1054 


Narzymski  —  Nasědka. 


dělostřelecké  kanceláře.  Byl  miláčkem  Petra 
Vel.,  ale  jako  nepřítel  A.  D.  Menšíkova  po- 
slán za  Petra  II.  do  vyhnanství,  z  něhož 
vrátil  se  za  Anny  loannovny. 

6)  N.  Semen  Kirilfovič,  generál 
(♦  1710  —  t  1775),  nabyv  vzdělání  za  hra- 
nicemi, byl  vyslancem  v  Anglii,  pak  dvor- 
ním maršálkem  carevičovým  a  konečné  vrch- 
ním náčelníkem  myslivcův.  Pokládán  byl  za 
největšího  šviháka  své  doby,  měl  ve  svém 
domě  skvostné  divadlo,  jeŽ  navštěvovala 
nezřídka  Kateřina  II.,  výborně  secvičený 
sbor  lesních  rohův  a  pod. 

Z  jiných  rodů  vynikli  ještě: 

6)  N.  Semen  Vasiljevič,  spisovatel 
(*  1731  —  t  1807),  slouiil  v  senátě  a  vedle 
četných  překladů  z  frančtiny  napsal  množ- 
ství básní,  jmenovitě  elegií,  jež  uveřejňoval 
v  »JežeměsjaČnych  Sočinenijachc  a  v  »Po- 
leznom  Uveselenijic.  Novikov  připisuje  mu 
ještě  komedii  Istinnoje  drufestvo  a  dvě  po- 
slání ke  Kateřině  II. 

7)  N.  Alekséj  Vasiljevič,  spisovatel 
(♦  1742  —  t  1800),  nalézaje  se  při  hraběti 
Orlovu,  provázel  Kateřinu  II.  na  cestě  po 
Volze.  R.  1775  byl  gubernátorem  pskovským 
a  od  r.  1785  senátorem.  Byl  téŽ  členem 
ruské  akademie.  Psal  ódy,  elcgie,  satiry, 
písně  a  pod.,  jež  uveřejňoval  v  časop.  >Po- 
leznoje  Uveselenijec.  Srv.  Longinov,  N  y 
(»Rus.  Starinac,  1870);  Lobanov-Rostovskij, 
Rus.  rodoslovnaja  kniga  (Petrohrad,  1895). 

8)  N.  Emmanujil  Dmitrijevič,  maece- 
náš  (*  1813),  věnoval  kol  700  tisíc  rub.  na 
povznesení  osvěty  v  tambovské  gub.,  kde 
měl  statky.  Mimo  učitelský  ústav  v  Tambově 
zřízen  k  jeho  podnětu  též  spolek  pro  po- 
řádání lidových  přednášek,  který  nadán  zá- 
kladním kapitálem  250  tisíc  rub.  Ve  vlastní 
budově  tohoto  spolku  nalézá  se  čítárna,  bo- 
hatá knihovna  a  historické  museum. 

Varzymsld  J ó ze f,  dramat,  pol.  (*  1839  — 
t  1872),  zahájiv  činnost  slabšími  komediemi: 
Wielki  c^fowiek  powiatowy\  Niekomic^na  ko^ 
medya  (Poznaň,  1863);  Pan  pre\ydent  miasta 
Krakowa  w  klopotách  (t.,  1871),  vyšvihl  se  pra- 
cemi Epidemia  (Varš.,  1875)  a  Po:{xtywtti  (t., 
1875)  na  předního  zástupec  novější  veselo- 
hry polské.  Znaje  výborné  společnost,  v  níž 
žil,  její  prvky  i  příčiny  morálního  a  hmot- 
ného jejího  úpadku,  zachytil  v  prvnější  práci 
pravdivý  obraz  bursovní  horečky,  jež  zmí- 
tala polskou  společností  před  vídeňským 
krachem  r.  1873,  a  demonstroval  názorně 
účinky  otravného  ovzduší  korrupce  zejména 
na  typu  původně  poctivého  a  řádného  ven- 
kovana (Karwacki),  nejlepším  to  typu  z  celé 
veselohry.  V  poslední  práci,  stojící  ještě  výše 
v  ohledu  uměleckém,  s  nemalým  rozhorle- 
ním obořil  se  proti  hrubému  materialismu 
nynější  doby,  postaviv  proti  sobě  starší  a 
mladší  pokolení,  lišící  se  zásadně  ve  svých 
citech  a  mínění.  Vedle  vesp.loher  napsal  také 
několik  povídek  {Ojc:{xm;  Tr^y  miesiace  a  j.) 
a  rozpravu  Jak  Austrya  ocalič  */§  mo\e 
(1868).  Šnk. 

Nas,  ve  Skandinávii  označení  mv.«ů. 


Vasakov&ni  v.  Imbibice. 
Vasalls  (lat.),  v  mluv.  nosovka;   n.  so- 
nans,   nosovka   samohlásková,    jako  ■ 
v  čes.  sedm^  n  v  něm.  reden,   Srv.  Hláskv, 
str.  340.  Ztý/ 

VajuJiS  larvatus  GeofTr.  {Semnopitheats 
nasicus   Cuv.),   opice    nosatá    neboli    ka- 
han, jediný  druh  svého  rodu  (N.  Geoffr.), 
náleží  ve  skupinu  opic  úzkonosých  (Catar- 
rhini).  Má  jméno  po  dlouhém,  uprostřed  ši- 
rokém a  na  konci  zašpičatělém,  pohybliTém 
nose,  na  němž  se  veliké  nozdry  nalézají  ve- 
zpod.  Štíhlé  tělo  má  délku  70  cm,  končetiny 
jsou  obojí  délky  téměř  rovné,  ocas  je  delŽí 
trupu;  samice  bývají  menší.  Lícní  torby  schá- 
zejí, lysiny  hýžďové  nikoli;  poslední  dolejší 
stolička  má  5  hrbolkův.  Hustá  a  hebká  srst 
má  barvu  rudohnědou  nebo  jasnější,  narudle 
žlutou.  Kahau  jest  opice  hbitá,  mrštná;  žije 
na  ostrově  Borneu  ve  společnostech  a  pře- 
bývá na  stromech,  u  vod.  Br. 
Vasavrky  (Nasavrchy)  v.  Nasevrky. 
do  Vasoimento  [nasimenta]  Francisco 
Manoel,  bás.  portug.  (*  1734  v  Lisabone  — 
t  1819  v  Paříži).  Studoval  theologii  a  hudbu 
a  oddal  se  literatuře.  R.  1778  postaven  před 
svatý  Tribunál  a  obviněn,  že  četl  moderní 
knihy  fílosofické,  učící  naturalistickému  ná- 
boženství. Proto  prchl  z  vlasti  a  žil  v  Pařili 
a  v  Nizozemí.  Jako  básník  stál  mimo  Arca- 
dii,  ač  užíval  též  pastýřského  jména  Ničeno 
a  Filinto  Elysio.  Záhy  seskupil  kol  sebe 
odštěpence  a  založili  společně    » Grupo  da 
Ribeira  das  Naosc.    Vliv  původní  i    překla- 
dové činnosti  N-vy  byl  jednak  formální  (ve 
smyslu  puristickém  směřoval  N.   k  návratu 
k  staré,  národní,  gallicismů   prosté   jedno- 
duchosti), jednak  myšlenkový,  připravovali 
veršovaným  (blankversem^  překladem  Cba- 
teaubriandových  Mučennikův  a  Wielandova 
Oberona  (dle  franc.  překladu   prosaického) 
romantické  hnutí  následujícího  období  lite- 
rárního.   Z  ostatních  prací  sluší  uvésti  pře- 
klad Lafontaina  a  slohově  mistrný    převod 
díla  biskupa  Jeronýma  Osoria:  £>a  vida  e  fei- 
tos  del  Rey  D.  Manoel  (tištěno  1804).  Obras 
completas  N-va  vydána  neúplně  dvakrát  (Pa- 
říž, 1817—19,  11  sv.,  a  Lisabon,   1836—40, 
20  sv.).  —  Srv.  Pereira  da  Silva,  Filinto  Ely- 
sio e  sua  epoca  (Rio,  1891). 

Vaseby  [nézbij,  vesnice  v  angl.  hrabství 
Northamptonu  na  výšině  mezi  prameny  ř. 
Avonu  a  Nenu,  má  (1891)  551  ob.  a  poštu  a 
iest  památná  stkvělým  vítězstvím  vojska  par- 
lamentu pod  Cromwellem  nad  Karlem  L 
(14.  čna  1645),  na  jehoŽ  pamět  postaven  xde 
pomník. 

Vasédka,  jinak  Ševel  Ivan  Vasil- 
jevič, duchov.  spisovatel  rus.  v  X\^L  stol, 
byl  knězem  v  Moskvě  a  obrátil  na  sebe  po- 
zornost mysticko  -  apokalyptickým  spiskem 
o  boji  pravoslavné  církve  s  církvi  latinskou. 
R.  1615  povolán  s  archimandritou  DionisieiD 
a  Arsenijem  Gluchým  k  opravě  církevních 
knih.  Obrati  v  se  k  novému  patriarchovi  Fila- 
retu  pochlebným  listem,  v  němi  obratně 
poukázal  na  svoje  zásluhy  a  vzdělání,  stal  se 


Nasedlnice  —  Nashua. 


1055 


dičnikem  Uspenské  kathedrály  a  osobnosti 
>lízkou  vládé.  Tou  dobou  napsal  dva  pole- 
nické  spisy  proti  mnichu  Antoniovi  Podol- 
skému. K  r.  1642  vztahuje  se  jeho  kompi- 
ační  sborník  I\lo{énije  na  Ijutěry  a  r.  1644 
:>yl  hlavním  účastníkem  sporů,  vyvolaných 
zasnoubením  dánského  prince  Valdemara 
I  Irenou  Michajlovnou.  Akta  o  těchto  spo- 
dech, vydaná  A.  Golubcovem,  náležejí  jeho 
Deru.  Ža  patriarchy  Jošifa  byl  hlavně  čin- 
lým  při  vydávání  církevních  knih.  Napsal 
eště:  Syn  cerkovnyj;  Zercalo  duchovnoje 
\  zápisku  o  životě  Dionisiově  (Moskva, 
1824). 

Hasedlnloe,  Násilnice,  ves  v  Čechách, 
icjtm.  a  okrs  Mnich.  Hradiště,  fara  a  pš.  Ba- 
kov;  27  d.,  202  ob.  ř.  (1890),  2tř.  šk.,  popi. 
dvůr  a  ovčín.  Kdysi  zde  stávala  tvrz  se  sí- 
dlem vladyčím. 

Hasedlovloe,  ves  na  Moravě,  hejtm.  Ky- 
ov,  okr.  Ždánice,  fara  a  pš.  ZaroŠice;  197  d., 
?24  obyv.  č.,  25  n.  (1890),  3tř.  šk.,  popluž. 
dvůr. 

Héiiek,  v  šermu  sečmo  útok  ze  střehu. 

H&iep  v.  Násyp. 

Haieui,  zool.,  v.  Bodloci. 

Hasevrky:  1)  N..  Nasavrky,  Nasa- 
vrchy,  mčstičko  v  Čechách  v  hejtm.  chru- 
dimském, 500  m  n.  m.,  má  89  d.,  844  ob.  č. 
;i890).  Polit,  obce  N.  skládá  se  z  Nrk,  Bře- 
Eovsi,  Drahotic,  Libánó,  Ochoze,  mČH 
7-87  km},  má  168  d.  a  1371  ob.  č.  (1890),  za- 
městnávajících se  hlavně  rolnictvím,  soustru- 
hováním perleti  a  bílým  vyšíváním.  V  N-rcích 
je  5tř.  škola,  kostel  sv.  Jiljí  (1350  far.),  pošta, 
telegr.,  hospod,  záložna,  četnická  závodčí  sta- 
nice, okr.  stravovna,  »Čeňkův  špitál,«  dvůr,  pi- 
vovar a  zámek ;  při  Chrudimce  v  kníž.  oboře 
v  romantickém  údolí  mlýn  Peklo.  Po  bitvě  Bě- 
lohor.  r.  1623  kněží  utrakvističtí  vypuzeni  a 
1626  kostel  připojen  jako  filiální  ke  Skuči,  po- 
zději (1661)  k  Bojanovu  a  1712  k  Trh.  Kam. 
R.  1740  zřízena  tu  stan.  misson.,  kteráž  r.  1786 
přeměněna  v  lokálii  a  r.  1857  povýšena  na 
faru.  Dne  16.  říj.  1820  téměř  polovina  N-rk 
i  s  kostelem  shořela.  Kostel  v  nynější  po- 
době postaven  r.  1821.  Písemné  zmínky 
o  N-kách  činí  se  ve  XIV.  stol.,  kdy  tvořily 
jedno  panství  se  Strado vem  a  náležely  Janu 
biskupu  olomouckému,  kterýž  jim  na  králi 
Karlu  IV.  vyprosil  městské  právo  chrudim- 
ské a  jeden  trh  téhodní.  Když  pak  chrudim- 
ští husité  hrad  Stradov  zpustošili,  vystavěna 
byla  v  N-rcích  tvrz  (zámek),  kteráž  dnes 
obydlena  jsouc  úředníky  má  více  ráz  mo- 
derní než  středověký.  Po  Janu  bisk.  Olom. 
náležela  obě  panství  Lacembokům  z  Chlumu, 
od  nichž  přešla  na  BUhu  z  Lipky  jinak  ze 
Stradova,  R.  1438  přenechal  Jan  ze  Stradova 
celé  zboží  Alšovi  z  Bítovan,  Benešovi  z  Kři- 
vého a  Janu,  synu  Blehovu  z  Lipky,  kteří 
však  1444  je  prodali  Janu  Slonovi  ze  Sesla- 
vec.  V  XVI.  stol.  drželi  N.  Běškovci  z  Běš- 
kovic,  po  nichž  tu  seděl  (1585)  Jan  Kekule 
ze  Stradonic.  Anna  z  rodu  toho  provdala  se 
za  Václava  Zárubu  z  Hustiřan,  pána  na  Žum- 
berce,  a  jemu  před  smrtí  odkázala  N.  Záru- 


bové  vládli  tu  však  jen  do  r.  1615,  kdy 
Albrecht  Kekule  ze  Stradonic  dokázal  nález 
zem.  soudu,  jímž  mu  N.  připadly.  Dědici 
jeho  Vilému  Divišovi  Kekulovi  ze  Stradonic 
r.  1622  král.  komora  polovici  statků  zabavila 
a  prodala  N.  Františkovi  de  Couriers.  Tento 
přikoupil  1628  Seč  a  Bojanov  s  hradem  Vil- 
štejnem.  Po  smrti  jeho  převzala  panství 
vdova  Rosina  roz.  z  Hel  děnu,  která  pro- 
vdavši se  za  Václava  ze  Schonfeldu  celý 
statek  jemu  darovala.  Syn  tohoto  přikoupiv 
okolní  statky  utvořil  nynější  rozsáhlé  pan- 
ství N.,  které  zanechal  své  dceři  Kateřině. 
Tato  provdavši  se  za  Jana  Adama  z  Auers- 
perku  přinesla  mu  je  věnem.  Allodiální  sta- 
tek N.  měří  8967  ha,  má  cenu  2,361.364  K  a 
vynáší  ročně  čistého  katastrálního  výnosu 
180.464*54  K.  —  Okres  nasevrcký  měří 
224-27  ktn^  a  má  19.539  obyv.  (9344  muž., 
10.195  žen.),  z  nichž  je  18.450  kat.,  933  ev., 
150  žid.,  2  jin.  —  Srovn.  Sedláček,  Hrady  a 
zámky  I.;  Sommer,  Kónigr.  Bóhmen  V.;  Far. 
kronika  v  N-rcích.  Ot,  Svoboda.  —  2)  N., 
Nasavrky,  ves  t.,  hejtm.  Čáslav,  okr.  Ha- 
bry, fara  a  pš.  Vilímov;  30  d.,  197  obyv.  č. 
(1890)  a  čásť  obce  Olšinka.  —  3)  N.,  Nasa- 
vrky, ves  t.,  hejtm.  a  okr.  Vys.  Mýto,  fara 
a  pš.  Choceň;  37  d  ,  229  ob.  č.  (1890)  a  sa- 
mota Vorlice.  —  4)  N.,  Nasavrky,  ves  t., 
hejtm.,  okr.,  fara  a  pš.  Tábor;  16  d.,  100  ob. 
č.  (1890).  —  5)  N.,  Nasavrky,  ves  t.,  hejtm. 
Tábor,  okr.  Ml.  Vožice,  fara  Hoštice,  pošta 
Milčín:  14  d.,  89  ob.  č.  (1890). 

Vaih  [neš]  Thomas,  spisovatel  anglický 
(♦  1567  v  Lowcstoftu  —  f  1600  n.  1601). 
Roku  1588  přišel  do  Londýna,  přidružil  se 
k  Rob.  Greenovi  a  Marloweovi  a  oddal  se 
poesii  a  veselému  životu  chudého  literáta. 
Jako  oba  jmenovaní  je  N.  spoluzakladatelem 
angl.  dramatu,  ale  vedle  toho  i  dovedným 
prosaikem.  Debutoval  spisem  Letter  to  the 
gentlemen  Studentt  of  both  universitieSy  útokem 
na  špatné  básníky.  Potom  následovala  žíravá 
satira  společen.  Anatomie  of  absurdities  (lbS9)y 
v  níž  ukázalo  se  neobyčejné  jeho  nadání  pro 
pamflet,  jenž  pronikaje  do  širších  vrstev  při- 
pravoval literární  revoluci  na  konci  pano- 
vání Alžbětina.  Vedle  satir  psal  N.  básně, 
povídky,  novelly  látkově  čerpané  z  no  velí  i- 
stův  italských  a  satirické  komedie.  Hlavni 
spisy  jeho  jsou:  The  retům  of  Pasquil  {15S9)\ 
PasquWs  Apology  {\h9Q)\  dobrodružný  román 
The  unfortunate  travelier^  or  the  life  of  Jack 
Wilton  (1594;  vyd.  s  životopisem  od  E.  Gos- 
sea  1892);  satir,  komedie  Summers'  last  wiU 
and  testament  (tišt.  1600),  v  níž  jest  hlavní 
postavou  Will  Summers,  šašek  Jindřicha  VIII., 
a  The  isle  of  dogs  (1597).  Souborná  jeho  díla 
vyd.  Grosart  v  >Huth  Libraryc  (Lond.,  1883 
až  1885,  6  sv.  s  úvodem). 

Vaihua  [nešjueh  hl.  město  hrab.  Hills- 
borough  ve  státě  New  Hampshire  ve  Spoj, 
Obcích  sev.  amer.,  při  stoku  řeky  Merrimac 
s  ř.  N.,  která  zde  velkým  svým  spádem  do- 
dává ohromnou  vodní  sílu  průmyslovým 
podnikům  města,  má  19.311  ob.  (1890)  a  jest 
jedním  z  nejdůležitějších  průmyslových  míst 


Narzymski  —  Nasědka. 


1054 

délostFelecké  kanceláře.  Byl  miláčkem  Petra 
Vel,,  ale  jako  nepHtel  A.  D.  Meniikova  po- 
alán  za  Petra  II.  do  vyhnanství,  z  něhoí 
vrátil  se  za  Anny  loannovny. 

5)  N.  Semen  Ririllovič,  generál 
(*  1710  -  t  1''5),  nabyv  vzděláni  la  hra- 
nicemi, byl  vyslancem  v  Anglii,  pak  dvor- 
ním mariálkem  carevičovým  a  konefn£  vrch- 
Dini  náčelníkem  myslivcův.  Pokládán  by!  la 
ncjvétilho  iviháka  své  doby.  mři  ve  svém 
domě  skvostné  divadlo,  jeí  navitívova' 
nezřídka  Kateřina  II.,  vJbornĚ  aecviř 
sbor  lesních  robův  a  pod.  „ 

Z  jiných  rodů  vynikli  ieitěr  ^,t, 

6)  N,  Semen  Vasiljevič.  ,„800 
(•  1731  -  i  1807),  slouíil  v  aer  ,  .^^^Ij^h) 
řctných  překladů  z  frančtiny  ^j^  posluch'; 
stvi  basni,  jmenovitě  elegii.        ',■  tícvc    Kisk 

laBom  V,CK)m,,,..    N'       •(.■„„íf  Tenne.- 
jeíte  kon,_éd,i_/«.mq,       ■  ;;j  Í„,(,,io„,  p,j. 
.  ■  •  -i  rozkvÉtu  jest  prů- 
;    „'ódů  jest  120  B  8122 
,  -j',>  14'/,  milí.  doll.,  le- 
., '.'^rní  pily,   8  Železáren  a 
■'(lí  ''*'*¥■  nábyttk  a  zboži 
/■'^sí   dflleiitým    obchodním 
^vlnu,  tabák,  obili,  mouku. 


alánt  ke  Kateřině  II 

7)  N.  AlekBě  = 
{•  1742  —  t  IS*"     . 
Orlovu,  proví 
Volze.  R.  17- 
a   od   r.  V 
ruské    ak 


"rJ' 


>ilie 


1  uhlí. 


.  Naáf. 


Cechách, 
NaČeraticc'. 
,  j,i'',ifin  «■  nacKOVice. 

ÍJí''  - 1,  milostná  báseň,  v.  Gazel. 

>^rfli»,iool..  v.  Nosorožci. 

ýir^Ék,  město  v  ruské   gubernii   var- 

/^/djciJÉ  pultuském,  na  ř.  Nasiclce  a 

.íJ''**'pf'>''sl3"s''^'  ™*  5*86  ob.  (1897),  kat. 

^'■. j  t  XV.  stol.,  evang.  modlitebnu,  Školu, 

'■■'j/nu  3  jirchárnu. 

'•'i^filc,  hl.  m.  distriktu  t.  jra.  v  brit.-índ. 
jésidentstvi  bombajském  po  obou  březích 
&»*'■'•  Pf'  "*ti  Bombay-Alláhábád,  má 
/Vojenskou  stanici  Deolali  24.429  ob,  (1891), 
ninoho  chrámfi.  výrobu  zboži  mědéného,  mo- 
sazného i  bavlněných  látek.  N.  jest  z  ncjalav- 
nĚjáich  poutních  míst  Hindův  a  bývá  navStí- 
vcno  ročně  asi  30.000  poutníky.  Nedaleko 
m<l'sta  17  jeskynních  chrámů  buddhistského 
původu.  N.,  dřivé  hlavni  město  kniiectví 
Mahratův,  dostalo  se  r.  1818  v  moc  Angli- 
řanův.  dl 

n'4illl  je  dle  práva  trestního  zvláitní  forma 
projevu  vůle  iloíinné.  Pojem  jeht 
koncch  trestních  přesně  vymezen;  směřovati 
múie  buď  proti  věci  (poškozeni,  odcizení), 
buď  proti  osobě  (n.  fysické  nebo  psychické) 
Poněvadž  účelem  práva  je  ochrana  interessů 
jim  zaručených,  trestá  zákonodárce  bezprávné 
jich  poruiení;  podle  povahy  útoku  a  hod- 
roiy  práva  ohroženého  řidivá  se  i  velikost 
reakce  státní.  Je  pflrozeno.  že  předem 
bráněno  býti  musí  každému  násilnému  po- 
ruStni  práva,  nemaji-li  právní  statky  občanů 
vydány  býti  zločinné  libovůli  bez  ochrany. 
Z  té  příčiny  pozorujeme,  íe  zákonodárce 
jednak  násilné  útoky  na  řád  prái 


_       .       ,    ,       -  .tlinou  přísně  tresli 

Hubováni  v         ju  I  Douie  pfipoofai, 
HftMUl   (lat    ,      ^jti,  aby  právo  ncmui.io 
iiflw,    nosov  .    /s„_   líutná   obranaj. 

v  čes.  stdif  rim.  politiky   lze  ovíem  iw- 

str    340.  ,  ůplně  správno.  aby  násilnt 

"*•'  .rčitého  zločinu  melo  v  zapěti  j^i 
""*"■  ,t)é  přísnější  trest,  poněvadž  můíc 

"^  .oděno   velikým  vzruáením   pachaic- 

^  ,  jeí  ho  omlouvá  spíáe,  než  vypoříianí, 

j     provedené    poškození     cizích    statků 
^vních.  Správně  lze  řeiiti  otázku  tuto  od 
případu  k   případu  a  je  nizbytno  přihliiiii  1 
k   pohnutce   činu,    k   povaze   pachatelovi-   a   | 
k  poměrům,  z  nichi  čin  byl  spáchán.  j 

Rak.  zákon  tri.-stní  obsahuje  zvláštní  skti-  1 
pinu  zločinů  označenou  záhlavím  »o  veřej- 
ném n  »,  jež  zahrnuje  třináct  rozmanitých  I 
zločinů,  jimi  namnož;  společného  pojmovétio  i 
znaku  >n.(  vůbec  se  nedostává.  Spadají  sem: 
Násilné  jednání  proti  shromáiděním  vlá- 
dou svolaným  ku  projednávání  záležitosti  ve- 
řejných (říšaká  rada,  sněmy  atd.),  proti  sondn 
neb  jinému  veřejnému  úřadu.  2.  Násilué  jed- 
eni proti  korporacím  zákonem  uznanýra 
■ho  proti  shromáždéním.  jež  se  odbývají 
spolučinnoati  nebo  dohledu  úFadu  veřej- 
ného. 3.  Násilné  vztaženi  ruky  na  vrchno- 
stenské osoby  neb  nebezpečné  jim  vyhroio- 
vání  ve  věcech  úředních.  4.  Násilné  vpadruti 
do  cizího  nemovitého  statku.  5.  a  6.  Zlo- 
myslné jednání  neb  opominutí  za  okolnoiií 
ivláště  nebezpečných.  7.  Zlomyslné  poSkozcní 
nebo  přeruSenf  státního  telegraln.  8.  Loupeí 
lidí.  9.  Bezprávné  obmezováni  osobni  sio- 
body.  10.  Nakládáni  s  člověkem  jako  otro- 
kem. 11.  Ďnos.  12.  Vydírání.  13.  Nebezpečné 
vyhrožování.  Pruiák. 

HUlU  nebo  Násile  {Naitiedtl).  far.  <e» 
a  deskový  statek  v  prus.  Slezsku  ve  vlád 
obv.  opofském,  kraji  hlubčickém  a  arcidiéc 
olomoucké,  má  kostel  sv.  Jakuba,  3tř.  obce, 
ik.,  p5.,  telegraf  a  901  obyv.  (1890).  Zde* 
statek  náležel  poč.  XV.  stol.  rytiřftm  i  Sí- 
stlě  a  později  BírkŮm  z  Násile  (v.  t.).  kteří 
jej  drželi  do  r.  1522,  načei  jej  prodali  do 
rodu  z  Vrbna.  Tito  seděli  zde  do  XVIL  »., 
potom  se  tu  připomínají  hrabata  t  Thunm 
a  Sedlničtf  z  Choltic. 

Vá«lliié  imllatvo  jest  zločin  proti  po- 
hlavní svobodě,  proti  pohlavní  lacbovalosc 
ženy.  Předmětem  jeho  je  iena  í  jakém- 
koli věku,  toliko  na  manželce  své  neniŮieic 
muž  n-ho  s  va  dopustiti.  Snbjektcm  ů<r 
činu  tohoto  může  býti  toliko  přičetný  md. 
Rak.  právo  trestní  rozeznává  tři  rozličné 
formy  n-ho  s-va.  I.  Násilné  vynuceni  souloie 
(násilí  fysické  neb  vyhrůžka) ;  se  zřetelem  ni 
zvláitní  povahu  n-ho  s-va  žádá  tu  zákon  d> 
starších  vzorů  alespoň  při  zločinu  dokona- 
ném takový  stupeii  násilí,  že  osoba  napadeiB 
nemohla  se  ubrániti  {vii  abit^uta).  II.  Soulo- 
ženi 3  osobou  Ženskou  mladší  Čtrnácti  let 
Pochybnosti  o  správnosti  tohoto  ustanovi-n: 
vznikají  v  těch  případech,  v  nichi  jde  o  děrčt 
naprosto  jíl  mravně  sešlé,  a  praxe  spokojujc 
se  dolem  eventuálním.  III.  Souloiení  s  oso- 


^ 


Násilnice  —  Násoska. 


1057 


bou  ženskou,  jež  bez  přičinění  pachatelova 
jest  ve  stavu  bezbranném  (na  př.  v  bezvě- 
domí). —  Ve  všech  těchto  případech  nevy- 
žaduje se  dle  názoru  praxe  ku  zločinu  doko- 
nanému fysiologického  oplodnění,  podmiňu- 
jícího konsummaci  soulože.  Výše  trestu  (od 
pěti  let  až  doživotní  těžký  žalář)  řídí  se 
nastalým  výsledkem ;  vždy  však  i  při  tomto 
zločinu  nutno  vyžadovati  objektivní,  adaequ- 
átní  kausalitu.  Prušák, 

VaiUnloe  v.  Nasedl  nice. 

Hasltema,  zooL,  v.  Kakaduové. 

Ha  Bkaloe  (Am  Fels\  osada  v  Čechách, 
hejtm.  a  okr.  Kadaň,  fara  a  pš.  Klášterec 
u  Kadaně;  16  d.,  141  ob.  n.  (1890). 

Haslouoli4tko.  Vnější  příčinou  pocitu 
sluchového  jsou  sluchové  vlny,  které  šíříce 
se  vzduchem  dopadají  částečně  na  boltec 
ušní  a  přicházejíce  do  ucha  vnitřního  způ- 
sobuji podráždění  nervu  sluchového.  Při  ne- 
mocech  nebo  nedokonalosti  orgánu  slucho- 
vého třeba  jest  účinek  vnější  zesíliti.  Děje 
se  to  jednak  zachycením  většího  množství 
akustických  vln,  jednak  zesílením  těchto  vln 
na  základě  resonance  (v.  t).  Nejjednodušší 
n.  připravujeme  si  přiložíce  dlaň  k  uchu  a 
odkloníce  ucho  od  lebky.  K  tomuto  odklonu 
ucha  od  lebky  Banzer  sestrojil  zvi.  svorku. 
Byla  zhotovena  velmi  rozmanitá  n-ka  a  z  růz- 
ných látek.  Resonance  závisí  hlavně  ovšem 
na  velikosti  prostoru  n  kem  obemknutého, 
pro  rozmanité  nedostatky  sluchového  orgánu 
nutno  však  vnitřek  ntek  vykládati  suknem, 
měkkými  látkami  tlumícími  a  p.  N-ka  hotoví 
se  ze  dřeva,  rohoviny,  slonové  kosti  a  pod. 
Stracey  sestrojil  n.,  spojující  vnější  ucho 
s  dutinou  ústní  trubicí  kaučukovou,  která  se 
drží  mezi  zuby.  Zvukové  vlny  vedou  se  při 
tom  nejen  ve  větši  intensitě  n-kem  k  uchu, 
ale  přicházejí  téŽ  dutinou  ústní  a  trubicí 
Eustachovou  do  ucha  vnitřního.  Složitější 
přístroj  sestrojil  Arnemann.  nvk. 

Hásloupi  v.  Arch  i  tra  v. 

H&llOTl  (něm.  Anlaut),  hláska  na  začátku 
slovního  kmene:  na  př.  bráti  má  v  n.  hlá- 
sku h. 

Hasmyth  [nesmydz]  James,  angl.  inže- 
nýr a  soukromý  hvězdář  (♦  1808  v  Edin- 
búrku  —  t  1890  v  Londýně),  studoval 
v  Edinburku,  r.  1829  vstoupil  k  inženýrovi 
H.  Mondslayovi  v  Londýně,  vrátil  se  však 
1831  do  Edinburka.  Založil  r.  1834  továrnu 
na  nástroje  v  Manchesteru,  pak  slévárnu 
v  blízkém  Patricrořtu.  R.  1857  vzdal  se  zá- 
vodu a  Žil  pak  v  Penshurstu  (Kent)  zabývaje 
se  pozorováním  slunce  a  měsíce.  Vynašel 
r.  1839  parní  kladivo,  železnou  naběračku 
pro  slévárny,  ventilátor  pro  doly,  parní  stroj 
pro  šroubové  lodi  atd.  Napsal:  Remarks  on 
tools  and  machinery  (v  Bakerových  >Elements 
of  mechanisme,  1858),  s  J.  Carpenterem  po- 
zoruhodné dílo  o  měsíci  The  moon  conside- 
red  as  a  planet,  a  world  and  a  satellite  fLon- 
dýn,  1874,  3.  vyd.  1885,  něm.  od  H.  J.  Kleina, 
Lipsko,  1876),  potom  vlastní  životopis  vy- 
daný S.  Smilesem  (3.  vyd.  Londýn,  1885). 
Četná  pojednání  hlavně  astron.  uveřejněna 

Ottův  Slovník  Naučný,  sv.  XVII.  9'6  1901. 


jsou  v  » Astron.  Soc.  Month.  Not.«,  » Astron. 
Soc.  Mem.«,  >Edinb.  Journ.  oř.  Sc.«  a  »New 
Phil.  Journ.c,  »Great  Brit.  Inst.  Proc.«,  »Man- 
chester«,  »Phil.  Soc.  Mem.«,  >Brit.  Ass.  Rep.« 
a  v  »Quart.  Journ.  Sc.«.  VRf, 

V&sobeni  fmultiplikace)  v  mathema- 
tice  jest  základní  úkon  početní,  kterým  hle- 
dáme součet  dvou  n.  několika  čísel  stejné 
velikosti.  Sčítanec  a,  který  k  sobě  několikrát 
připočten  býti  má,  slově  násobenec  {mul- 
tiplicandus);  prosté  číslo  n,  udávající,  koli- 
krát se  onen  stejný  sčítanec  k  sobě  připo- 
čísti má,  slově  nás  obi  tel  {multiplicator). 
Proto  násobiti  číslo  a  číslem  n  značí  vyhle- 
dati číslo  bf  jež  skládá  se  z  tolika  sčítancův 
a,  kolik  jednotek  n  má:  a,  n»^a-\-a-^a 
-^a . .,  (wkrát).  Stanovený  součet  stejných 
sčítanců  slově  součin  (productus).  Výkonné 
znaménko  n.  je  X  nebo  .  (teČka),  jež  kladou 
se  mezi  násobcnce  a  násobitele :  ay<  n=sb 
neb  a  ,n^^b.  Jsou-li  násobenec  a  násobitel 
čísla  obecná,  klademe  obě  čísla  prostě  ve- 
dle sebe,  ab,  a  součin  takto  naznačený  ne- 
třeba klásti  do  závorek.  Znaménko  X  zavedl 
Oughtred  (1631),  .  (tečku}  Leibniz  (1672). 
Násobitel  musí  býti  vždy  číslem  nepojmeno- 
vaným absolutním,  kdežto  násobenec  ja- 
kožto sčítanec  mfiže  býti  číslo  pojmenované 
nebo  nepojmenované.  Tolikéž  ovšem  může 
býti  číslo  algebraické.  Jsou-li  násobenec  i  ná- 
sobitel čísla  absolutní,  součin  se  nemění, 
vyměníme-li  násobence  a  násobitele  navzá- 
jem, ab  =^  ba,  násobení  je  tedy  výkonem  zá- 
měnným. Proto  označují  se  také  násobenec 
a  násobitel  společným  jménem  činitelé 
(faktory).  Součin  z  činitelů  stejných  (a  .  a) 
slově  pak  mocnina  (v.  t).  Součin  lze  ob- 
držeti také  z  několika  činitelů  postupným 
n-m  dvou  a  dvou  činitelů,  na  př. 

2.3.4.6=^6.4.5  =  24.5  =  120, 
při  čemž  na  pořádku  činitelů  nesejde,  po- 
něvadž činitelé  v  kterémkoli  pořádku  spolu 
násobeni  jsouce  dají  týž  součin.  Číslo 
zvláštní,  stojící  před  číslem  obecným  v  sou- 
činu, na  př.  4  a,  slově  součinitel  (zde  4) 
a  udává,  kolikrát  číslo  a  za  sčítance  klásti 
dlužno,  tedy  4a^^a-\-a-\--a-\-a.  N.  zkrá- 
cené záleží  v  tom,  že  majíce  v  součinu  vy- 
počítati jednotky  řádu  určitého,  počítáme 
všechny  částečné  součiny  jen  pro  tyto  jed- 
notky, pomíjejíce  jednotky  řádů  nižších,  t.  j. 
nevypočítáváme  součinu  přesně,  nýbrž  jen 
na  jistý  počet  míst;  za  to  jest  n.  takové 
kratší  než  obyčejné. 

Vasobůrky  (Assmerit^),  ves  na  Moravě, 
hejtm.,  okr.  a  pš.  Litovel,  fara  Chudobín; 
77  d.,  457  ob.  č.  (1890),  cihelna. 

Vasomčřioe  v.  Našiměřice. 

Vá4loska  jest  přístroj  fysikální  ku  převá- 
dění nebo  přenášeni  kapaliny  z  jedné  ná- 
doby do  druhé.  N-kou  přímou  jest  každá 
trubice,  na  obou  stranách  otevřená,  s  neve- 
likými otvory.  Příkladem  jsou  četné  skle- 
něné pipetty,  opatřené  uprostřed  širší  částí 
a  vybíhající  v  dolejší  zúžený  otvor  (vyobr. 
č.  2862.).  Takovéto  n-ky  přímé  (pipetty)  ho- 
toví se  pro  určité  objemy   (1,  5,  10,  25,  50, 

67 


1 


1058 


Nasr-eddin  —  Nassau. 


\ 


\6 

"1 
/ 


100  cm^)  a  jest  určitý  onen  objem  vyznačen 
vyrytou  čárkou  na  hořejší  válcové  trubičce. 
Při  přesném  měření  objemu  nutno  udati,  při 
které  temperatuře  pipetta  udává  ob- 
jem stanovený  a  zdali  jest  pipetta 
určena  k  odssáváni  kapaliny  toho  ob- 
jemu či  k  vypouštění.  Chceme-li,  aby 
kapalina  přetékala  z  nádoby  do  ná- 
doby, užíváme  k  tomu  n-ky  ohnuté. 
Jest  to  ohnutá  trubice  (obr.  č.  2863.) 
obyčejné  nestejnoramená,  kterou 
kratším  ramenem  ponoříme  do  nádo- 
by B,  ze  které  má  býti  kapalina  ve- 
dena do  nádoby  C.  Vyssaje-li  se  vzduch 
z  n-ky,  vnikne  kapalina  z  B  tlakem 
vzduchu  do  trubice  A  a  vytéká  otvo- 
rem o.  Výtok  pokračuje,  pokud  hla- 
diny cd  a  ef  nesplynou  v  jedinou  ro- 
vinu vodorovnou,  nebo  pokud  se 
kratší  rameno  nevynoří  z  kapaliny. 
Výška  ohbí  g  nad  rovinou  cd  pod- 
míněna jest  velikostí  tlaku  toho  pro- 
středí, v  němž  jest  n.,  tedv  řídí  se  oby- 
čejně tlakem  vzduchu.  Mezní  hodnota 
této  výšky  záleží  pak  ovšem  na  spe- 
Č.2862  ^^^'  hniot^  kapaliny  v  B;  pro  rtuť  jest 
Násoská  '^^co  přes  70  cm,  pro  vodu  asi  10  m.  - 
pHmá.  Vyssávání  vzduchu  z  n-ky  ohnuté 
děje  se  Často  ústy,  při  tom  ovšem 
kapalina  vniká  do  úst;  nemilou  okolnost 
tuto  můžeme  odstraniti  tím,  že  n-ku  předem 
již  kapalinou  naplníme,  otvor  o  uzavřeme  a 
pak  n-ku  překlopíme  do  nádobj  B.  Při 
menší  výšce  ohbí  g  nad  cd  lze  si  počínati 
také  takto.    Ucpeme  n-ku  u  o  a  potom  po- 


U 


Č.  2864.  Násoska  hexp^čal. 


Č.  2863.  Násoska  ohnutá. 


noříme  kratší  rameno  do  B.  Otevřeme-li  pak 
náhle  otvor  o,  přejde  kapalina  setrvačností 
svou  přes  ohbí  a  počne  vytékati.  Jinak  se 
s  výhodou  užívá  n-ky  bezpečné,  kterou  zná- 
zorňuje vyobr.  č.  2864.    Při  vyssávání  vzdu- 


chu uzavře  se  otvor  o  a  jakmile  kapalina 
vchází  již  do  postranní  trubice  bc,  přestane 
se  ssáti  a  otvor  u  o  se  otevře.  nvk. 

Vasr-eddin  (Nazir  ed  din),  šáh  perský 
(♦  1831  —  1 1896).  Povolán  k  vládé  po  smrti 
otce  svého  Mu- 
hammeda  Šáha 
(15.  října  1848). 
Mládí  jeho  do 
té    doby   bylo 
neblahé,  žilf  N. 
odstrčen  a  po- 
zději v  nepříz- 
nivých   pomé- 
recn  vTebríze. 
I  o  tr&n  bylo 
mu  vésti  spor 
zbraněmi.  Od- 
tud  jeho    bá- 
zeň před  lidmi. 
Nastoupiv    na 
trůn  naučil  se 
teprve    peršti- 
ně  (dotud  znal 
jen  turecky)  a 
frančině  a  ob- 
líbil   si    země- 
pis ,    poesii   a 
kresbu  karika- 
tur. Evropu  na- 
vštívil třikrát  (1873,  1878,  1889)  a  popsal  ná- 
vštěvy své  persky  (prvý  spis  z  r.  1874  přeL 
do  angličiny).  Praktický  výsledek  měly  ccstf 
ten,  že  polepšilo  se  postavení  vyslanců  při 
jeho  dvoře;  jiných  úspěchů,  jako   očekáva- 
ného zlepšeni  nedostatků  správních,   nepři- 
nesly. N.  zastřelen  bábovcem  1.  kv.  1890. 

Vaisa  Lamarck,  rod  přídoiabrýchbři 
ch  o  n  o  ž  c  ů  {Gastropoda  Prosobranchiata)  z  če- 
ledi Natsidae,   Noha  jest  prodloužená,  zatá- 
pěla nebo  na  počátku  oblouUovitá,  s  výbčiky 
po  straně  prodlouženými,  ukončenými  v  zadu 
dvěma  ostrými   přívěsky,   více   nebo    méné 
dlouhými.  Tykadla  jsou  dosti  dlouhá,  nesoud 
oči  ve  třetině  své  délky ;  sipho  úzký*  dlouhý. 
Postranní  zoubky  raduly  mají  obyčejné  dié 
špičky,  od  sebe  oddálené,  přídatné  plošky 
zřejmě  patrné.  Ulita  jest  neprovrtaná,  pevni, 
ovální,    prodloužená    nebo    věžovitá!,    vičko 
ovální  nebo  podkovovité,  obústí  ztlustlé,  ně- 
kdy zoubkované.  Okraj  cívky  jest  na  Ymtřrd 
straně  Široký,  na  počátku  zoubkovaný.  CnriSj 
tupá  a  opatřená  na  basi  šikmým    sáhybeiaJ 
chobot  zakřivený  a  zatočený.    Podrody  oei 
důležitější  jsou:   Cyclonassa,   Naytia^ 
ZeuxiSf  Hima,  Ilyanassa^  Desmouíea  atd.  Yom 
silní  jsou  známjr  tertierní,  nejvíce  mioceas{ 
Jest  přes  200  žijících  druhů,  rozšířených  xÍ 
měř  po  všech  mořích,  zejména  v  Stfedosea* 
ním  moři  a  v  Indickém  okeáně.  Zvláště  t9 
liké    druhy  jsou  v  Arktickém   mofi;  živi 
masem  zdechlin.  Nejdůležitějšími  druhy  j 
N.  arcularia   Lam.   a   N.  reticulaía  L. 

Vassau,  vévodství,  v.  Nassavsko. 

Vassau,   město  v  pruském  vládním 
vodu  wiesbadenském,   nad  Lahnon;   stár 
trati  Koblenc-Wetzlar;  má  reálku.  soud  1. 


Nassau  —  Nassavsko. 


1069 


líce,  vrchní  lesní  úřad,  dva  kostely  (katoK  a 
evang.);  pily;  doly  na  stříbro  a  olovo.  Nad 
městem  na  kopci  zříceniny  hradu  t.  jm.,  ko- 
lébky rodu  Nassavského  (v.  Nassavsko). 

HaMMiu,  hl. město  Bahamských  ostro- 
vů (v.  t.). 

Hassaa.  též  Lydra,  korálový  ostrůvek 
v  polynéssKém  souostroví  Man  i  nik  i  (v.  t.)} 
na  11^32'  j.  š.  a  165«  24'  z.  d.,  plochy  2km\ 
15  m  vj^sok^,  pokrytý  stromovím,  má  něco 
obyv.,  již  pěstují  bavfníky  a  loví  želvy.  Byl 
objeven  kapitánem  Rulem  a  r.  1892  obsazen 
Angličany. 

van  Vaiiau-Dillenbiirif  Lodewijk, 
brabě,  bratr  Viléma  I.  Oraňského  (♦  1538  — 
f  1674).  Stál  v  čele  Geusův  a  poslán  do  vy- 
hnanství  vév.  z  Alby  (1567).  Po  třikráte  po- 
kusil se  o  návrat.  R.  1568  přitrhl  od  Vý- 
chodofríska  do  Gronink,  po  dvou  měs.  však 
poražen  (25.  čce);  druhý  pokus  provedl  po- 
mocí Hugenotů,  jimž  před  tím  pomáhal  ve 
Francii,  r.  1572;  po  čtyřměsíčním  hájení  do- 
[)ytého  města  Monsu  povolil  mu  Alba  volný 
odchod.  Při  třetím  vpádu  poražen  na  Mook- 
ské  pláni  a  padl  tu  (14.  dub.  1574).  Srovn. 
Blok,  L.  van  N.  (Haag,  1889). 

z  Vassau-Blerenn  Jan  Moric,  kníže, 
irojevůdce  a  státník  nízozem.,  zv.  »Brazilský«, 
syn  hrab.  Jana  VIII.  z  Nassau-Dillenburku 
*  1604  v  Dillenburku  —  t  1679  v  Bergen- 
ialu  u  Kle  ve).  Vyniknuv  dvakrát  ve  vojen- 
ských službách  hollandských  pod  princem 
Bedř.  Jindř.  Oraňským  (u  Grolu,  1626,  a 
Maastrichtu,  1632),  stal  se  r.  1636  guvernérem 
brazilských  držav  západoindické  společ- 
losti.  Poraziv  tu  Portugalce,  poslal  r.  1637 
/ýpravu  na  africké  pobřeží,  jež  získala  Hol- 
anďanům pevnost-St.  Georgc  del  Mina.  R.  1638 
>ronikl  na  pobřeží  brazilsRém  po  Bahii.  Pro 
leshody  se  společností  byl  odvolán  a  vrátiv 
;e  do  Hollandska  (1644)  stal  se  gener.  jízdy, 
>o  dvakráte  vrchním  velitelem  všeho  vojska 
1665,  1666)  a  posléz  místodržícím  klevským. 

Hassavsko  (něm.  Nassau),  bývalé  samo- 
itatné  vévodství  v  Německu;  od  r.  1866  ná- 
eží  k  Prusku,  tvoříc  dnes  větši  část  vládního 
okresu  wiesbadenského  provincie  hcssko- 
lassavské  (v.  Hessy-Nassavsko).  V  do- 
>ách  římských  jmenují  se  v  těchto  místech 
cmeny  Mattiaků,  později  Alamanův.  Od  dob 
Zhlodvíkových  příslušel  kraj  tento  k  říši 
Francké,  oa  r.  843  k  Východofrancké  (t.  k  po- 
lomnímu  Německu).  V  X.  stol.  vzpomíná  se 
:u  hrabě  Otto  z  Laurenburka;  jeden  z  vnuků 
eho,  Valram  II.,  stal  se  zakladatelem  větve, 
lež  potom  po  hradě  Nassavě  na  počátku 
Klí.  stol.  vystavěném  nazývala  se  Nassav- 
skou,  druhý  Otto,  získav  sňatkem  Geldry, 
Jest  praotcem  vymřelé  r.  1423  rodiny  Gel- 
iersko-Nassavské(v. Geldry).  Za  synů 
iraběte  Jindřicha  II.  rozděleny  země  nassav- 
iké  r.  1255:  Valram  IV.  dostal  jižní,  Otto  I. 
[zakladatel  větve  Ottonské)  severní  část 
Elrad  Nassau  na  dlouho  byl  majetkem  spo- 
lečným. 1. Z  p r v é  větve  Valramské pochá- 
zel něm.  král  Adolf  (v.  Adolf  3).  Vnukové 
jeho    stali    se    zakladateli    větví    staroid- 


steinské  (vymřelé  r.  1605)  a  staroweil- 
burské.  Od  poslední  oddělila  se  r.  1442  vě- 
tev starosaarbrQcká,  jež  vymřela  r.  1574. 
Synové  Ludvíka  II.  (f  1627),  jenž  všechny 
země  valramské  opět  spojil  v  jedněch  rukou, 
podělili  se  o  země  založivše  nové  stejno- 
jmenné větve.  Po  novoidsteinské  (vy- 
mřelé r.  1721)  dědila  novosaarbrůcká, 
sama  zase  na  tři  větve  rozdělená.  Z  těch 
r.  1728  kvetla  jen  N.Usingenská,  tehdv 
už  (podobně  jako  větev  N.-Wcilburska) 
užívající  titulu  knížecího.  Mírem  v  Luné- 
villu  ztracenou  část  svého  území  nahradila 
si  r.  1803  připojením  některých  statkův  arci- 
biskupství mohučského  a  kolínského  i  jinak. 
R.  1806  přistoupilo  N.  k  Rýnskému  spolku 
a  stalo  se  vévodstvím,  v  němž  po  vymření 
větve  N.-Usingenské  ujal  se  vlády  Vilém  N.- 
Weilburský  (r.  1816).  Poněvadž  pak  již  r.  1815 
výměnou  s  Pruskem  získány  takořka  všechny 
země  větve  Ottonské,  spojeno  zase  staro- 
dávné území  v  jedněch  rukou.  Od  r.  1818 
bylo  vévodství  zemí  konstituční.  R.  1839  na- 
stoupil vévoda  Adolf  (v.  Adolf  7),  jehož 
vláda  pamětihodná  ústavními  spory.  Ve  válce 
rakousko-pruské  stál  vévoda  Adolf  proti  vůli 
sněmu  na  straně  Rakouska,  což  odpykal 
ztrátou  země,  ač  vojsko  nassavské  neúčast- 
nilo se  boje.  Prusové  v  čci  obsadili  N.,  zří- 
dili zatímně  civilní  kommissařstvi  a  krátce 
potom  annektoval  král  pruský  zemi  ^3.  října 
1866).  Na  základě  smlouvy  z  22.  září  1867 
dáno  vévodovi  náhradou  15  milí.  zl.  a  ně- 
které statky.  V  té  době  mělo  N.  4708  km*  a 
456.639  ob.  R.  1890  dosedl  Adolf  na  velkovév. 
stolec  lucemburský  (srv.  Lucembursko). 
2.  Synové  Otty  I.  (druhá  větev)  jsou  pra- 
otci větve  N.-Dillenburské  a  staroha- 
damarské;  tato  vymřela  r.  1394,  kdežto 
od  prvé  znovu  se  oddělila  větev  N.-Beil- 
steinská  (vymřela  r.  1561).  V  XV.  století 
získali  hrabata  Dillenburští  mnoho  statků 
v  Nizozemsku,  v  XVI.  stol.  hrabě  Vilém  Bo- 
hatý (1516—59),  jenž  zavedl  do  země  refor- 
maci, nazývá  se  hrabětem  N.-Katzenelnbo- 
genským.  Jeho  syn  Vilém  I.,  zdědiv  r.  |544 
knížectví  Orange,  nazývá  se  princem  Oraň- 
ským (stará  větev  N.-Oraňská);  potomci 
jeho  byli  dědičnými  místodržiteli  v  Nizozem- 
sku; poslední  dosedl  r.  1688  na  trůn  angli- 
cký, ale  t  již  r.  1702.  Od  nové  větve  N.- 
Dillenburské,  založené  bratrem  Viléma  I., 
Janem  IV.,  oddělily  se  dále  větve  N.-Diez- 
ská,  novohadamarskáa  N.-Siegenská, 
z  nichž  r.  1743  trvala  již  jen  N.-Diezská 
(novooraňská),  od  r.  1654  knížecí  a  spolu  od 
r.  1702  držitelka  všech  panství  staré  větve 
N.-Oraňské  (aŽ  na  některé  části  Prusku  po- 
stoupené). Tehdejší  vladař  Vilém  IV.  spojil 
tedy  všeckny  země  větve  Ottonské  a  byl  od 
r.  1748  dědičným  místodržitelem  v  Nizozemí. 
Ale  již  syn  jeho  Vilém  V.  vzdal  se  této  hod- 
nosti, když  Francouzové  r.  1795  obsadili 
Nizozemsko,  a  obdržel  v  náhradu  mírem  Lu- 
ně villským  opatství  fuldské  a  korvejské.  Syn 
jeho  Vilém  VI.,  odepřev  přistoupiti  k  Rýn- 
skému spolku,  pozbyl  všech  svých  zemí,  ale 


1060 


Nasse  —  Nastuzeni. 


stal  se  r.  1815  králem  v  Nizozemí  (Vilém  I., 
a  byl  za  ztráty  v  Německu  odikodněn  Lu- 
cemburskem, v.  N  i  z  o  z  e  m  s  k  o).  Srv.  Schliep* 
hake,  Gescbichte  von  Nassau.  Pp. 

HasM  Erwin,  národní  hospodář  německý 
(*  1829  v  Bonnu  —  f  1890  t.).  Habilitoval 
se  r.  1854  v  Bonnu,  byl  na  jaře  r.  1856  jme- 
nován professorem  v  Basileji,  na  podzim  té- 
hož roku  prof.  v  Roztokách  v  Mekl.,  odkudž 
povolán  r.  1860  do  svého  rodiště.  V  letech 
1869 — 79  byl  Členem  pruské  sněmovny  po- 
slanecké, v  níž  náležel  ke  svobodné  konser- 
vativní  straně,  r.  1889  jmenován  doživotním 
členem  pruské  panské  sněmovny.  Byl  jedním 
ze  zakladatelů  spolku  pro  sociální  politiku  a 
od  r.  1874  až  do  smrti  jeho  předsedou.  Spisy 
jeho  z  oboru  peněžnictví,  daní  a  z  oboru 
agrárních  dějin  náležejí  k  předním  zjevům 
soudobé  něm.  literatury.  Vedle  četných  roz- 
prav napsal:  Bemerkungen  uber  das  preussi- 
sche  Steuersystem  řBonn,  1861);  Die  Preussi- 
sche  Bank  (t.,  1866);  Uber  die  mittelalterliche 
Feldgemeinschaft  und  die  Einhegungen  det 
XVL  JahrK  in  England  (t,  1869;  přel.  do 
rus.,  Jaroslav,  1878);  Gelď  und  Můn^wesen 
(v  Schfinbergově  Handbuch  der  polit.  Oko- 
nomie,  3.  vyd.,  Tubinky,  1891);  Agrarische 
Zustdnde  in  Ěngland{21.  sv.  publikace  Schriften 
des  Vereines  ftir  Sozialpolitik,  Lipsko,  1884; 
přel.  též  do  rus.). 

Hassella  Thoms.,  m  ř  í  ž  o  v  e  c  (Radiolaria) 
dosti  velkých  rozměrů,  bez  kostry,  s  cen- 
trální bání,  sphaerickou  a  s  plasmatem  hrubě 
alveolárním,  s  hojností  tukových  kapek  a 
zooxanthellami.  N.  thalassicola  a  N.  nassoterna^ 
hojné  zejména  v  Indickém  okeánu. 

Vassendorf  v.  Hely. 

Hassenfius,  ms.  v  Korut.,  v.  Mokro- 
noc^. 

Vasiengmb  (D  o  I  n  i  a  H  o  r  n  í),  ves  v  Če- 
chách, hejtm.,  okr.  a  pš.  Aš,  fara  Niklasberg; 
50  d..  379  ob.  n.  (1890),  Itř.  šk. 

Vassledel,  ves  ve  Slezsku,  v.  Násilí. 

Vaistlial,  krásné  údolí  ř.  Nassy  v  Dol. 
Rakousích,  severně  od  Raxalpy,  hojně  na- 
vštěvované, na  jehož  sev.  konci  leží  evang. 
osada  Nasswald  založ.  r.  1782  dřevaři 
z  údolí  Gosavského  (v.  Gosau). 

Vassola  Ehrbg.,  sladkovodní  nálev- 
ník  steinobrvý,  rozmanité  podoby,  nej- 
častěji  válcovitý  neb  dorsoventrálně  slabě 
sploštělý.  Celé  tělo  jest  stejnoměrně  obr- 
veno  a  kromě  těchto  brv  jest  mohutný 
pás  brv  adorálních,  který  počíná  na  předu 
strany  hřbetní,  táhne  se  na  levo,  otáČí  se  na 
stranu  břišní  a  šikmo  dovnitř  a  do  zadu  až 
k  cytostomu.  Peristom  jest  plochý,  jícen  leží 
na  břišní  straně  s  otvorem  ústním  při  kraji 
těla.  Otvor  řitní  je  zřetelný  jen  při  funkci 
vyměšovací,  na  ventrální  straně  zadního  konce 
těla.  Větší  počet  pulsujících  vacuol.  Celé 
tělo  jest  obaleno  velice  jemnou  hlenovitou 
schránkou.  Nejdůležitější  jsou  druhy  N.  ele- 
gans  a  ornata. 

Vasswald  v.  Nassthal. 

Hástln  v  malířství  výtvor  zběžný,  zcela 
podobný  náčrtu  (v.  t),  jen  přece  poněkud 


propracovanělšf,  podávající  částečným  stíno- 
váním více  plastiky  než  tento.  FM. 

Hastojte  aneb  pomagajte  volávali  naši 
předkové  a  vůbec  Slované,  dopouitěl-li  se 
někdo  proti  nim  trestného  činu,  jmenovité 
násilí  anebo  v  noční  době  krádeže.  Pokřik 
tento  čilí  Úp  (úpění,  úpěti  na  súsédy,  ph- 
úpěti  súsědy,  srv.  Řád  práva  zemského), 
vapaj  (==  Úp,  sr.  zákon  Vinodolský;  vapiti 
=  úpěti,  ve  statutě  Polickém),  klič  (v  zák. 
Vinodolském;  klicati,  tamtéž),  okrzyk  (da- 
mor,  v  právu  polském)  měl  za  účel  svolati 
na  pomoc  a  ke  svědectví  sousedy.  Sousedé 
měli  původně  povinnost  úpění  uposlechnomi 
a,  komu  se  ubližovalo,  přispěti.  V  zemídi 
českých  trvala  ta  povinnost  pouze  do  konce 
XII.  stol.  Bylať  zrušena  §  25.  práv  Konrá- 
dových, dle  něhož  bylo  dobrou  vůlí  každého 
jednotlivce,  chtěl-li  pokřiku  >nastojte«  upo- 
slechnouti, -dle 

Vastoloni  v.  Inthronisace  a  Instal- 
lace.  O  n.  knížat  českých  viz  Čechy, 
str.  476  tf. 

Vastoupeni  Ačdiotri  v.  Aditíohere- 
ditatis. 

VastřlkOTáai  v.  Injekce. 

Vástroje  haAebni  viz  Hudební  ná- 
stroje. 

Vastnraa,  min.,  v.  Uraniu. 

Hastlirtllim Rchb.,  potočnice  (Brimxn- 
kresse),  rostlinný  rod  čeledi  k  ř  í  ž  a  t  ý  ch  ICm- 
cíferae),  mající  as  20  druhů,  z  nichž  mnobé 
od  různých  botaniků  bývají  uměsťovány  pod 
jinými  rody,  nejčastěji  pod  rodem  Řwipa 
(rukev).  Kostlinv  rozličné  vzezřením,  po- 
zemní i  vodní.  V  Cechách  v  potocích,  v  pří- 
kopech a  pramenech  v  čes.  Středohoří  N. 
offlcinale  R.  Br.,  řeřicha  potoční,  má  lo- 
dyhu kořenující,  dutou,  hranatě  rýhovanoiL 
Listy  jsou  zpeřené,  1— 7jařmé;  jednotlivé 
lístky  celokrajné  neb  vykrajované,  postrancl 
vejčité  nebo  vejčito-podlouhlé,  přisedlé;  ko- 
nečný lístek  bývá  větší,  často  srdčitý.  Kor. 
plátky  bílé,  2krát  delší  kališních.  Prašnikr 
jsou  žluté  a  žlázky  postranní  stýkají  se  pó 
2  nad  kratšími  tyčinkami.  Plod  je  Seáule  při- 
oblá,  naduřelá,  namnoze  srpovitě  ohnutá,  na 
stopce  rovnovážné  neb  sehnuté  as  stejné 
dlouhé ;  chlopně  pak  jsou  bezžilné.  Jiné  druhy 
N.  uvedeny  u  rodu  Roripa.  Lit.:  Betham 
ct  Hooker,  Genera  plant,  vol.  I.,  pars  I. 
str.  68;  Čel.,  Prodr.  kv.  čes.,  str.  450.     V«. 

Vastnzeni  neb  nachlazení  není  pojem 
přesně  ustálený  a  vymezený.  O  n.  se  mlan. 
působil -li  chlad  na  tělo  nebo  jen  čásť  jebo. 
a  může  dle  běžného  mínění  povstati  na  př.: 
leží-li  se  na  vlhké  zemi,  promočí-li  se  xBo 
neb  jednotlivé  údy,  vystoupí-li  se  z  teple 
lázně  neb  vyhřáté  místnosti  do  chladného 
prostředí,  ovane-Ii  nás  chladný  vzduch  (prft- 
van),  napijeme-li  se  studeného  nápoje  atd 
N.  pokládalo  se  dříve  za  příčinu  téniéř  všedi 
nemocí  a  i  nyní,  kdy  o  mnohých  chorobách. 
jejichž  vznik  dříve  n.  se  přičítal,  víme.  Že 
povstávají  nákazou,  přidržují  se  přece  lai- 
kové mínění,  že  n.  podmiňuje  vývoj  většmT 
nemocí.  Mínění  to  rozhodně  správným  neci- 


Nástved  —  Násyp 


1061 


Zda-li  však  n.  vůbec  může  státi  se  příčinou 
nějakého  onemocnění,  není  rozhodnuto.  Velká 
většina  lékařů  tvrdí  na  základě  údajů  svých 
nemocných  i  na  základě  pozorování  na  sobě 
samých  učiněných,  Že  některé  choroby  roz- 
hodně jsou  v  jistém  vztahu  k  n.  Tak  rýma, 
průjmy,  záněty  mandh',  sliznic,  dýchacích 
ústrojů,  hostec  kloubový,  bolesti  nervové. 
Přesný  vědecký  důkaz,  Že  n.  skutečně  one- 
mocnění zavinuje,  dosud  podán  nebyl,  tím 
méně  rozhodnuto,  jakým  způsobem  se  to  díti 
může.  Faktum  to  jest  příčinou,  že  někteří 
lékaři  vůbec  existenci  n.  popírají.  (K  těmto 
druží  se  u  nás  na  základě  pokusů  na  svém 
těle  provedených  prof.  Chodounský.)  Exi- 
stuje-li  n.,  paíc  bez  odporu  má  veliký  vliv 
různá  zdolnost  lidí  oproti  němu.  Otázka  n. 
není  tedy  dosud  definitivně  rozhodnuta,  tolik 
však  je  jisto,  že  význam  n.  velmi  se  přehání 
a  pod  vlivem  víry  v  n.  všemožně  se  zabra- 
ňuje v  mnohých  domácnostech  přístupu 
vzduchu  svěžího  do  bytu  a  zvláště  nemocní 
a  děti  chrání  se  úzko.  tlivě  před  čerstvým 
vzduchem  z  věnčí,  což  zajisté  odsouditi  dlužno 
jako  zavržení  hodný  škodlivý  nešvar.     Vích, 

múitved  (Nestved),  město  na  dánském 
ostrově  Sjallandu  v  amtě  Prást6,  na  1.  bř. 
průplavu  ř.  Nasbyaa,  na  dráze  Kodaň- Vor- 
dingborg,  má  5502  ob.  (1890),  přístav  Kar- 
rebáksminde,  poštu,  telegraf,  2  kostely,  vino- 
palny, továrny  na  sukno,  parní  mlýn,  továrny 
na  tabák,  pivovar,  jirchárny  a  čilý  vývoz 
obilí  do  Anglie,  Norska,  Nizozemí,  Belgie, 
Francie  atd.  a  dovoz  soli,  kávy,  vína,  dříví 
atd.  Na  blízku  jest  klášter  Herlufsholm 
se  školou  a  vzdělávacím  ústavem  založen 
r.  1565  dánským  mořeplavcem  Herlufem 
Trollem. 

Hasna  Storr.,  n  o  s  á  1,  rod  Šelem  m  e  d  v  ě- 
d  o  vitých  (v.  t.),  má  jméno  po  dlouhém, 
před  ústy  jako  v  rypák  prodlouženém  če- 
nichu, jenž  má  v  předu  ostře  přehrnutý  okraj. 
Trup  jest  poměrně  štíhlejší  než  u  ostatních 
medvědů,  krk  krátký,  boltce  malé,  zaokrouh- 
lené; ve  chrupu  má  N.  mezerních  zubů  f, 
stoliček  i.  Nohy  jsou  krátké,  tlapy  široké, 
prsty  přímé,  ozbrojené  drápy  nepohyblivými; 
ocas  jest  zdéli  trupu  a  pokryt  hustými  a  ze- 
jména u  kořene  dlouhými  cnlupy.  Nosálové 
žijí  v  jižní  Americe;  o  počtu  druhů  nemáme 
přesných  zpráv,  ježto  se  zdá,  že  nosálové  za 
různé  druhy  vydávaní  jsou  pouhými  míst- 
ními odrůdami.  Nejznámějším  všech  jest  N. 
socialii  Wied.,  koati.  Tělo  mívá  délku  aŽ 
i  60  cm^  výšku  30  cm,  ocas  délku  45  cm. 
Dlouhá  a  hustá  srst  má  barvu  na  hřbetě  šedo- 
hnědou nebo  také  rudohnědou,  vezpod  žlu- 
tavou; čelo  jest  žlutavě  šedé,  rty  jsou  bílé, 
a  také  kolem  očí  a  na  nose  jsou  bílé  skvrny 
a  pruhy.  Na  ocase  jsou  střídavé  kruhy  na- 
hnédle  žluté  a  černohnědé.  Koati  jest  do- 
movem v  Brazilii,  Guianě  a  v  Paraguayi; 
společnosti  (až  i  po  20  kusech)  potulují  se 
tam  v  lesích  a  obratně  po  stromech  lezou; 
v  noci  spávají  v  dutých  stromech  nebo  pod 
kořeny  jejich.  Jen  staří  samci  jsou  samotáři. 
Živí  se  potravou  masitou  i  bylinnou.  Samice 


mívají  v  říjnu  3—5  mláďat.  V  zajetí  se  bez 
valných  obtíží  chovají  a  snadno  krotnou.    Br, 

Vasyp,  násep  (něm.  Aufschůttung,  franc. 
remblai),  značí  opak  toho,  co  nazýváme  vý- 
kop (něm.  Erdaushubf  franc.  déblai),  a  ie  to 
umělý  pohyb  zemin,  jímž  docíliti  se  mini  buď 
vyrovnání  nesrovnalostí  přirozeného  povrchu 
zemského,  neb  se  vytvořuje  umělá  hráz 
(v.  t.,  Damm,  digue),  jež  zřizuje  se  buď  proto, 
aby  se  přepažilo  údolí  a  získala  tak  umělá 
vodní  nádržka,  neb  aby  zřízeno  bylo  těleso 
kommunikační  (silnice  neb  železnice)  nebo 
k  ochraně  proti  nepříteli  (potom  sluje  franc. 
rempart^  něm.  Walí^  při  opevňováni  hradův 
a  pevností,  t.  j.  při  stavbách  fortifikačních, 
anebo  konečně  k  regulaci  řek  (zejména  při 
stavbách  rovnoběžných  (Parallelwerké)  nebo 
výhonech  (Buhnen).  Poněvadž  n-y  ponejvíce 
při  kommunikacích  kříží  místa,  jimiž  proudí 
voda,  nutno  v  nich  právě  v  takových  mí- 
stech zřizovati  průtočné  otvory  č.  propustky 
(Durchlásse).  N-y  č.  hráze,  zřízené  k  dosažení 
umělých  vodnícn  nádržek  nebo  rybníků,  musí 
býti  prováděny  zvláště  pečlivě  s  isolační 
vrstvou  jílovou  a  nebylo  by  ani  tehdy  ne- 
propustnosti  vody  docíleno,  kdyby  zároveň 
dno  nádržky  nebylo  opatřeno  vrstvou  ne- 
propouštějící vody.  K  regulování  odtoku  vod 
zřízena  jsou  v  n-u  (hrázi)  stavidla  {Schut^en), 
Nejvelkolepější  příklad  toho  druhu  je  hráz 
provedená  v  Pyrenejích  v  údolí  zvaném 
Gouffre  ďenfer.  N-y  na  šikmých  stráních 
dlužno  zříditi  proti  sesouváni  s  vodorovnými 
stupni,  aby  n.  za  mokrých  ročních  obcfobí 
nesjíŽděl  —  a  mimo  to  opatřit  patku  n-u 
při  horním  konci  ve  stráni  rigolem  k  odvá- 
dění vody.  Vršek  n-u  sluje  korunou  jeho 
a  oba  svahy  slují  boky.  Pokud  se  týká  sklonu 
boků,  bývá  zřizován  v  poměru  1:17*  až 
IrlVí,  při  čem  se  povrch  osévá.  U  hrází  při 
stavbách  vodních  dáváme  sklon  1:2  čili,  jak 
říkáme,  na  dvě  nohy.  Přes  mírný  tento  sklon 
boky  opatří  se  potom  ještě  dostatečnou  mo- 
hutnou dlažbou  (viz  Nábřeží),  kterážto 
ochrana,  když  potřeba  káŽe,  není  vyloučena 
ani  v  jiných  případech.  Sp. 

N.  ve  vojenství  jest:  1.  s  postranními 
svahy  prostými  beze  zvláštního  profílu  a 
s  vrcholem  čili  korunou  ve  příčném  průřezu 
vodorovným,  tudíž  jako  pouhá  prostá  hráz, 
sloužící  toliko  k  trpnému  krytí  a  nezpůsobilý 
pro  činnou  obranu:  a)  při  střelnicích  a  stří- 
lištích  v.  Kulochyt;  b)  ve  hradbách  v.  Me- 
zi val.  2.  N.  profílovaný  pro  činnou  obranu, 
rus.  Bajii>,  franc.  rempart,  it.  riparo,  baluardo, 
angl.  rampart,  něm.  Wall,  může  býti  a)  jako 
ve  hradebnictví  polním  pouhá  předprseň, 
nebo  b)  jako  ve  hradebnictví  stálém  více 
méně  vysoký  a  široký  pro  kazamáty  a  de- 
fensivni  kasárny  vy  zděný  s  valištěm  a  na 
tomto  s  p  ř  e  d  p  r  s  n  í.  N.  takový  pod  2b)  jest 
buď  jednoduchý  pro  obranu  méně  trvalou 
s  jedinou  čarou  palebnou  pro^  děla  a  pěší 
střelce  zároveň,  kteří  nastoupí  na  banket 
teprve,  když  přestala  střelba  děl  do  dálky  a 
nastal  boj  blízký,  nebo  dvojitý  pro  obranu 
tvrdošíjnějŠí  s  palebnou  Čarou  dvojnásobnou^ 


1062 


Naszód  —  Natal. 


Tu  ovšem  n.  přední,  vnější,  sloužící  spolu 
střelcům  pěším  a  dělům  do  boje  blízkého, 
tudíž  s  kratší  donosností,  musí  býti  nižší, 
aby  s  n-u  zadního,  vyššího,  určeného  jedině 
pro  hrubé  střelby  do  boje  vzdáleného,  tudíž 
dále  nesoucí,  pokud  možná  četné,  mohli  pře- 
střelovati  n.  nižší.  Výše  n-u  2b)  bývá  7—10  m, 
šířka  35—40  m.  FM, 

Vaszód  [nasód]  (rum.  Naseudu),  městečko 
Ha  Velkém  Szamoši  v  stejnojmenném  polit. 
okr.  bystřicko-naszódské  iupy  v  Sedmihra- 
dech;  má  457  d.  a  2697  oby  v.,  z  nichž  je 
2006  Rum.,  491  Něm.  a  170  Maď.  (1890),  řím- 
sko-kat.  a  evang.-luther.  far.  kostel,  synagogu, 
okr.  soud,  stoíiční  úřad,  st.  pS.  a  telegraf., 
řecko-kat.  arcikněžství,  řecko-kat.  vyš.  gym- 
nasium, značný  obchod  s  dřívím  a  pol.  plo- 
dinami; pol.  a  lesní  hospodářství  a  rybolov. 
Až  do  r.  1851  byl  N.  sídlem  štábu  2.  román- 
ského (valašského)  pčš.  pluku  hraničářského ; 
jmění  vojenské  obce  tohoto  pluku  slouží  od 
té  doby  kulturním  účelům  a  spravuje  se  pod 
dohleclem  státním  v  místě.  Někdejší  nászod- 
ský  kraj,  v  jehož  čele  stával  generální  ka- 
pitán, přivtělen  r.  1877  utvořené  župě  by- 
střicko-naszódské. Dkl, 

Haieohleby,  ves  mor.,  v.  Nese  chléb. 

Hašetioe  v.  Načeratice. 

Haši  (Naschau)^  ves  v  Cechách,  hejtm.  a 
okr.  Chomutov,  fara  Něm.  Kralupy  (část. 
Krbice),  pš.  Něm.  Kralupy;  27  d.,  145  oby  v. 
n.  (1890),  ložisko  hned.  uhlí. 

Vašloe,  okr.  město  v  království  Chorvat- 
sko-slavonském,  v  županiji  virovitické,  při 
želez,  dráze  N.-Virovitica-fearcs;  3786  obyv. 
srbochorvatských  (1890),  katol.  farní  kostel, 
synagoga,  pš.,  telegraf,  uhelné  doly,  skelné 
huti  a  továrna  na  tříslovinu.  Okres,  soud 
čítá  29.523  obyv.  srbochorvatských  (1890J. 

Haiimčřioe,  Nasoměřice  {Aschment^j^ 
far.  ves  na  Moravě,  hejtm.  a  okr.  Morav. 
Krumlov,  pš.  Olbramovice;  85  d.,  418  ob.  n. 
(1890),  kostel  sv.  Jiljí,  2tř.  šk. 

Vat&,  též  Santiago  de  los  Caballe- 
ros,  město  v  Columbii,  ve  státě  Panama, 
blízko  břehu  Tichého  okeánu,  15  km  nad  zá- 
tokou Parita,  v  krásné,  úrodné  rovině,  má 
5890  ob.,  kteří  zabývají  se  rozsáhlým  chovem 
dobytka  na  bohatých  pastvinách  okolních, 
výrobou  klobouků  zv.  panamské,  hliněného 
«boží  rozváženého  daleko  na  břehy  tichomoř- 
^ské  a  zpracováním  kozí. 

Vatal,  anglická  korunní  osada  Jižní  Afriky 
na  břehu  jihových.,  leží  mezi  27'*  20'  —  31«  5' 
j.  š.  a  28<'  50'  —  31"  35'  v.  d.  Gr.  a  tvoří  licho- 
'běžník  na  z.  zkomolený  s  plochou  42.920  km^ 
-ohraničený  na  v.  okeánem  Indickým,  na  j. 
britskou  KafTrarií,  na  z.  zemí  Basutů  a  osa- 
dou Oraňskou  a  na  s.  zemí  Zulů  a  Trans- 
vaalcm.  V  prosinci  r.  1897  přivtělena  britská 
"území  na  s.  od  N*u  se  prostírající,  totiž 
'britská  země  Zulův  a  Amatonga  (Tonga), 
Tc  osadě,  která  tím  nabyla  plochy  70.890  km* 
a  sahá  na  s.  až  k  zátoce  Delagojské.  —  Po- 
břeží Nu  táhne  se  v  délce  290  km  celko- 
vým směrem  od  sv.  k  jz.  od  ústí  ř.  Tugely 
k  ústí  ř.  Umtamvuna,  na  s.  jest  nízké  a  za- 


lesněné, k  j.  se  zdvihá,  jest  málo  rozčleněné 
a  tvoří  vlastně  jen  jediné  dobré  přístaviště, 
Port  N.,  širokou  to  zátoku,  bezpečné  chrá- 
něnou, jejíž  vjezd  však  nebývá  vždy  velkýni 
lodím  přístupný.  —  Dračí  hory  (v.  tj 
označují  západní  hranici  N-u,  jehož  území 
prostírá  se  téměř  úplné  na  jejich  svahu 
k  moři,  který  skládá  se  ze  3  teras,  souběž- 
ných a  průměrem  30  km  širokých,  s  pře- 
chodem čím  blíže  k  moři  tím  mírnějším,  až 
posléze  přechází  skoro  neznatelné  v  t>řeh 
mořský.  Tyto  terasy  a  jimi  vytvořená  pla- 
teaux  jsou  vymlcty,  roztrhány  a  rozřezány 
vodami  stékajícími  s  hor  v  hlubokých  pro- 
pastech s  četnými  vodopády,  takže  ve  mno- 
hých končinách  země  setkáváme  se  s  ne- 
pravidelně nakupenými  horami  a  pásy  hor- 
skými, čímž  nabývá  krajina  divokého  rázu.  — 
Všecky  řeky  Nu  mají  téměř  stejný  směr, 
tekouce  od  zsz.  k  vjv.  k  moři.  Největší 
z  nich.  Tu  gel  a,  stéká  se  severových.  svahu 
Cathkin  Peaku  (3157  m)  v  Dračích  horách, 
protéká  sev.  částí  osady  od  z.  k  v.  pode 
jménem  Malá  Tugela,  potom  se  obraci  náhle 
k  jv.  a  tvoří  odtud  až  k  svému  ústí  do  oke- 
ánu Indického  hranici  mezi  N-em  a  zemi 
Zulů,  majíc  jméno  Velká  Tugela.  Hlavní  její 
přítok  jest  na  1.  bř.  Buffalo.  Ostatní  řeky 
N-u  jsou  jen  pobřežní  říčky  (Umvoti,  Um- 
geni,  Umlazi,  Umkomanzi.  Umzinkula  a  Um- 
tamvuna), nesplavné  a  s  ústím  vesmés  pískem 
zaneseným.  Pouze  u  aestuarií  ř.  Umzinkula 
a  Umkomanzi  učiněn  pokus,  proméniti  je 
v  přístavy.  —  Následkem  povrchového  rázu 
země  a  podmíněné  tím  různosti  výšek  mezi 
pobřežím  a  horským  vnitrozemím  vyznačuje 
se  N.  velkou  rozmanitostí  podnebí.  Stří- 
dají se  zde  všecka  klimatická  pásma  od  tro- 
picky horkého  na  břehu  mořském  až  k  mír- 
nému a  mnohdy  i  velmi  studenému  na  ne- 
vyšší terase  (1800—2000  m).  Průměrná  roční 
teplota  vDurbanu  na  pobřeží  obnáší  -f- 19*8*  C, 
v  lednu  +24«C,  v  cci  -|-14-4»C,  v  Pieter- 
maritzburku  ve  výši  639  m  jest  teplota  roku 
4- 17-5«  C,  ledna  -f  21-4«  C,  čce  -f-  11-8*  L 
3  extrémy  +  36*  C  a  —  2"  C,  průměrná 
výška  ročních  srážek  jest  95  cm  i  padá  jich 
nejvíce  v  době  letní  (od  listop.  do  ledna), 
kdy  jsou  časté,  prudké  bouře.  Pfevládajid 
větry  zejména  v  létě  vanou  od  v.,  pouze 
na  podzim  jsou  častější  větry  záp.  a  jiho- 
záp.  r-  Květena  N-u  shoduje  se  ce&etn 
s  florou  Kapská  (v.  t.).  Pobřeží  pokryto 
jest  z  části  tropickým  lesem  a  plodí  všedcy 
tropické  plodiny:  cukrovou  třtinu,  rýži,kávn, 
čaj,  indigo,  tabák,  bavlnu,  ananasy,  banány 
ata.  První  terasa  vys.  500—1200  tn  jest  po- 
kryta bujnými  travinami  a  daří  se  zde  ka- 
kuřice,  oves,  ječmen,  brambory  a  pasoa 
veliká  stáda.  Druhá  terasa  (1500 — 2300  m) 
jest  z  části  husté  zalesněna,  z  části  rovnci 
pokryta  výbornými  pastvinami,  konečně  po- 
slední a  nejvyšší  má  ráz  krajiny  horské.  — 
Zvířena  utrpěla  následkem  kultivovásí 
země  mnohé  změny.  Tak  zejména  vyhubeni 
lvi  a  sloni,  z  velkých  dravců  jest  zde  jenocc 
levhart,   četné  jsou    dosud    druhy    antilop. 


Natálie 


1063 


velmi  rozšířeni  jsou   dosud  jedovati   hadi, 
na   velikou  potíž  jsou  termiti.    Evropským 
domácím  zvířatům  dobře  se  daří  na  8.  země, 
zejména  ovce  dávají  výbornou  vlnu.  —  Oby- 
vatelstvo N-u  páčí  se  h895)  na  584.326  osob, 
t.  j.  14  na  1  km*;  z  nich  jest  37390  bělochův 
a  33.480  indických  kuliů.  Obyvatelstvo  území 
Zulův  a  Amatonga  páčí  se  na  180.370  osob, 
z  nichž  jest  jen  1100  bělochů,  dle  posledních 
pak  údajů  obnáší  počet  obyvatel  celé  osady 
771.891,  t.  j.  11  na  1  km\    Bílý  živel  skládá 
se    z  potomků  hollandských  boerů  a  osad- 
níkův anglických  nebo  německých.    Angli- 
čané soustředíijí  se  většinou  ve  městech  a 
cukrových   plantážích   na  pobřeží,  potomci 
boerů  usazeni  jsou  zvláště   v  okoh  Pieter- 
maritzburku  a  ve  dvorcích  na  s.  země,  ko- 
nečně Němci   kolem  Pinetownu  20  km   od 
Durbana,   kde  již  r.  1848   vykázáno   území 
prvním  německým  přistěhovalcům  z  Brém. 
V  Durbanu  jest  také   osada  francouzských 
kreolů  z  Mauritia  a  Réunionu.  Indičtí  kuliové 
byli  sem  přivezeni  poprvé  r.  1865  jako  děl- 
nici pro  plantáže  na  horkém  pobřeží  a  vět- 
šinou   zůstávají   v   zemi   jako   malostatkáři. 
Domorodci    (Zulukafrové)    provozují    chov 
dobytka  a  trochu  i  orbu,  jsou  dosud  pohani 
oddaní  mnohoženství,  ačkoliv  jest  mezi  nimi 
čin  no  8  missionářských  společností  s  65  sta- 
nicemi,  74  missionáři  a  68  školami   s  3631 
dítkami.  —  Všem  křesťanským  vyznáním  jest 
povolena  svoboda   náboženství,   v  hlav. 
městě  sídlí  anglikánský  a  katolický  biskup.  — 
O  školství  jest  dobře  pečováno   se  znač- 
nou  podporou   vládní.    Osada   má   2  vyšší 
školy  vládní,  4  Školy  vzorné,  2  školy  řeme- 
slnické, 14  šícol  nižších,  42  soukromých  škol 
vládou  podporovaných,  255  vzorných  hospo- 
dářství,  velký  počet   soukromých  škol  ne- 
podporovaných,  vyšší  školu   dívčí   a  ústav 
hluchoněmých.  V  těchto  školách  bylo  r.  1896 
zapsáno  8180  žáků ;  kromě  toho  jest  145  škol 
pro  domorodce   se   7049  žáky.  —   Hlavním 
pramenem  výživy  jest  orba   a  chov  do- 
bytka. Evropskými  osadníky  jest  vzděláno 
asi    92.900   ha    půdy,    která    plodí    zejména 
třtinu  cukrovou  (5660  t  cukru  ročně),  avšak 
i  pěstování  kávy  velmi  se  zvelebuje  (360  i 
ročně).  Domorodci  mají  216.080  ha  vzdělané 
půdy.    Stav   dobytka   v  r.  1896    byl   tento: 
50.456    koní,    736.567    skotu,    807  391    ovcí, 
62.878  koz  angorských  a  308.309  koz  oby- 
čejných. —  Průmysl  jest  dosud  velmi  ne- 
patrný,   ačkoliv  jest   podporován   vládními 
prémiemi.  Důležitější  jest  těžení  uhlí,  kterého 
dobyto   r.    1896  u  Newcastlu:   216.106  t.   — 
Zahraničný  obchod  osady  obnášel  r.  1897: 
77i  milí.  lib.  st,  z  čehož  připadalo  na  dovoz 
5V3  milí.  a  na  vývoz  IV4  milí.  lib.  st.  Hlavní 
předměty  dovozu  jsou:    železo   a  zboží  že- 
lezné,   obilí    a   mouka,    oděvy,    stroje  atd., 
vývozu   pak:    vlna,   zlato,    kůže,   cukr    a  j. 
Z  vývozu    připadá   na  Vel.  Britannii  asi  Vs* 
z  dovozu  však  skoro  "/s-  —   Lodní  ruch 
osady    roku    1897    byl    740   připlulých   lodí 
s  1,071.196  t  a  727  lodí  vyplulých  s  1,063.797  t. 
Na  námořní  styk  s  Kapském  připadá  z  toho 


308  lodí  8  578.348  t.  Důležitá  železniční 
trať  vede  z  Durbana  přes  Ladysmith  do  zlato- 
nosného okrsku  v  Transvaalu  a  do  Harri- 
smithu  v  Oraňské  osadě,  menší  trati  do  New- 
castlca,  Nerulama,  Umlazi  a  j.  Avšak  dosud 
velikou  čásť  dopravy  obstarávají  veliké  vozy 
s  volskými  potahy.  Telegrafní  síť  N-u 
připojuje  se  k  síti  Oraňské  a  Kapské  osady, 
podmořský  kabel  spojuje  Durban  s  Anglií 
přes  Mozambik,  Zanzibar  a  Aden.  —  N.  má 
ústavu  z  r.  1893,  dle  níž  moc  zákonodárná 
přísluší  britské  královně  zastoupené  guver- 
nérem a  radě  i  sněmu  zákonodárnému.  Rada 
skládá  se  z  11  členů  volených  na  10  let, 
sněm  ze  37  členů  volených  na  4  léta.  Voli- 
čem jest  každý  občan  mající  majetku  aspoň 
500  lib.  st.,  nebo  platící  ročně  nájemného 
10  lib.  st,  anebo  mající  roč.  příjmů  100  lib.  st. 
Výkonná  moc  přísluší  ministerstvu  o  6  čle- 
nech. Domorodcům  uložena  jest  zvláštní 
taxa.  —  Rozpočet  na  r.  1895/6  vykazoval 
1.457.447  lib.  st.  přijmuv  a  1,282.484  lib.  st. 
vydání.  Hlavní  položky  příjmů  jsou:  želez- 
nice, cla,  taxy  domorodců,  pošta,  prodej 
vládních  území  osadníkům,  patenty,  po- 
travní daně  a  j.,  vydání  pak:  železnice, 
obrana  země,  veřejné  práce  atd.  Dluh  osady 
činil  roku  1896:  8,054.343  lib.  st.  Službu 
policejní  obstarává  490  zřízencův  evrop- 
ských a  1391  domorodých.  Osada  rozdělena 
jest  na  12  hrabství,  hlav.  město  jest  Pie- 
termaritzburg,  největší  a  nejdůležitější 
město  obchodní  jest  Durban,  ve  vnitro- 
zemí jest  důležit  jako  uzel  železniční  Lady- 
smith. —  Pobřeží  N-u  bylo  objeveno  na  cestě 
Vasca  da  Gama  do  Indie  r.  1497  a  poněvadž 
stalo  se  tak  o  vánocích,  nazváno  N.  R.  1575 
navštívil  je  Portugalec  Perastrello,  avšak 
přes  příznivou  polohu  území  nečiněny  ani 
pokusy  kolonisace.  Teprve  r.  1719  založili 
zde  HoUanďané  osadu,  která  však  brzy  za- 
nikla, a  právě  tak  i  anglická  osada  z  r.  1824. 
Noví  angličtí  osadníci  přišli  sem  r.  1834, 
r.  1835  procestoval  kapitán  Gardiner  zemi 
všemi  směry,  obdržel  od  domorodého  krále 
Dingaana  28.000  km*  země,  založil  Port  Dur- 
ban a  prohlásil  území  za  republiku  Victorii, 
která  však  od  anglické  vlády  nepřevzata  a 
r.  1838  zanikla.  R.  1837  vnikli  sem  z  Kapská 
nespokojení  boerové  a  po  úspěšných  bojích 
s  domorodci  založili  pod  Gert  Maritzem  a 
Ondř.  Pretoriem  osadu  nazvanou  nejprve 
»Batavisch-afrikanisch  Maatschappijc  ar.  1839 
prohlášenou  za  republiku  Natalia.  Osada 
tato  od  kapské  vlády  koloniální  neuznána, 
boerové  přemoženi  a  nová  republika  při- 
pojena r.  1843  ke  Kapsku.  Hollandšti  osad- 
níci opustili  však  většinou  zemi  a  vystěho- 
vali se  za  ř.  Oraň  a  Vaal.  R.  1856  oddělen 
N.  od  Kapská  a  učiněn  samostatnou  k  :runní 
osadou  {Crown  Coloux)^  k  níž  r.  1897  při- 
pojena země  Zulův  a  Tonga.  —  Srv.  Official 
Handbook  of  N.  (Londýn,  1897);  Yearbook 
of  South  Africa  (1896);  R.  Russel,  N.  (Pieter- 
maritzburg,  1897). 

Vatalle,   královna   srbská,    roz.   N.   Pe- 
trovna  Kcškova  (*  14.  kv.  1859),   dcera 


1064  Natálie  —  Náthán. 


zámožného  rus.  plukovníka  a  matk}'  Rumunky, 
zasnoubila  se  r.  1875  s  Milanem  IV.,  s  nímž 


směsí  klihu  (na  1  kg  klihu  8—10  kg  vody) 
a  barvy  a  užívá  se  jich  většinou  k  okrascL 
však  r.  1888  dala  se  rozvésti  (v.  Milan,  3.  Olejové  n-y  jsou  ze  všech  ncjtrvanli- 
str.  328).  Když  pak  Milan  r.  1889  vzdal  se  '  vější,  nejpěknější,  mohou  se  čistiti,  orný- 
trůnu,  N.  vrátila  se  do  Bělehradu  a  hlásila !  váti,  vzdorují  vlhku  a  částečně  do  jisté  míry 
se  ku  svému  právu  jako  královna-matka;  i  ohni.  Stěny  af  zděné  omítnuté  nebo  dřcý 
avšak  skupština  rozhodla  r.  1891 ,  že  rodi-  věné  nejprve  natřou  se  lněnou  fermeií,  k  niž 
čové  královi  nemají  práva  přijeti  do  Srbska ;  přidáno  něco  běloby  nebo  hamburské  béli 
až  do  jeho  zletilosti,  a  dala  H-ii  násilím  |  (v.  Běloba,  str.  700)  neb  okru,  načež  po 
odvézti  za  hranice.  R.  1893  povolil  jí  král  uschnutí  nanese  se  olejová  barva.  Chce-U  se 
Alexandr  I.  opět  návrat  do  Srbska,  ale  když  docíliti  rychlejšího  schnutí  a  větší  trvanlivo- 
se  odhodlal  pojmouti  za  choť  Dragu  Masi- '  sti,  třeba  přidati  více  fermeže.  Af  se  pro- 
novu  a  N.  proti  sňatku  tomu  počala  stro-  vádí  n.  jakýkoliv,  jest  třeba  vždy  povrdi 
jiti  pikle,  byla  znova  ze  Srbska  vyhoštěna ,  předmětu  zbaviti  chemických  i  mechani- 
a  žije  od  té  doby  v  Biarritzi  ve  Francii.  |  ckých  nečistot,  by  n.  pevně  přilnul,  ne- 
Srv.  Mémoires  de  N.,  reine  de  Serbie  (Pař.,  |  odpryskal.  Dále  třeba  vyvarovati  se  též 
1891).  .vlhkosti.    N-y  na  kovy:   krásný  černý  n. 

Vatallo,  planetoida  11.  velikosti,  objevená  dostaneme  roztokem  chloridu  platičitého,  kte- 
Wolfem  a  Schwassmannem  cestou  fotogra-  rým  natíráme  předmět  náležitě  očištěný,  vy- 
íickou  27.  října  1898  v  Heidelberku,  pojme-  |  leštěný  a  mastnoty  zbavený.  N.  tento  jest 
novanáJ.Palisou  ve  Vídni,  označení  ^íiN.      Gs,   matový;  chcemc-li,  aby  byl  lesklý,  třeme  jej 

HatoUi  it.  dies),  narozeniny;  ivláštni  den   ''^.ÍÍ  "/'.'I'^,^"^"  t^Ť^^yr^^V^J^l^'- 
"T"****'  \,        /'  .  .  _"L\.  *     •  \   •     X   leštěná,  lest  velice  trvanlivá.    Barevny  n.: 

fj^í^^rrilllí  n7n  ^  vtčn/^     •^'"^*  ^        ,  5-lOV     simého   květu   dáme    do    horkého 
jest  zrozením  pro  život  věcný.  |  ^j^.^  (^rpentinového  a  řádně  míchajíce  při- 

Vatantia  [-cia],  zool.,  v.  Kytovití.         ■  dáváme  lněného  oleje.  Chce-li  se  n.  černý, 

Vatatores,  typičtí  ptáci  vodní,  mající  plo-   přidá  se  asfalt,  jinak  možno  barviti  různými 

vací  blány  mezi  prsty  a  krátké  běháky.  Jsou-li   barvami.  Ocelový  šedý  n.:  25  g  sazi,  něco 

i  běháky  poměrně  dlouhé,  jako  u  buřňákfi,  |  oleje,  což  se  rozetře,  až  povstane  souvislá 

jsou  přece  velmi  na  zad  pošinuty  a  nozdry   hmota,  načež  se  zředí  dle  libosti  terpenti- 

opatřeny   krátkými  trubičkami;   jsou-li  plo- ,  novým  olejem.  N,  proti  rzi:  kyselina  třís- 

vaci  blány  laločnatě  vykrojeny,  chybějí  úplně   lová  a  nějaké  lepidlo  (gummi  arab.,  dextrín 

tuhá  péra  ocasní.    Pod  krycím   peřím  jest   atd.)  rozpustí  se  ve  vodě  nebo  v  glycerinu. 

hustý,  velmi  jemný  prach,  nad  ocasem  veliké  '  N.  zv.  L  e  o  n  a  r  d  i :  90  dílŮ  dehtu,  rozpuste- 

tukové   žlázy,   z   nichž   ptáci    tuk   vytlačují,   ného  v  oleji  terpentinovém,  a  10  dílfi  kyslič- 

natírajíce  jím  peří.  Na  suchu  chodí  kolébavě,   niku  železitého;  nanese  se  na  předmět  a  po 

dobře  však  plovou  a  mnozí  jsou  nejlepšími   uschnutí  natírá  se  za  tepla  směsí  10  d.  chlo- 

letouny.    N.  nazývá  Reichenow  ve  své  sou-   ridu  ammonatého,  10  dílů  bílého  arseniku, 

stavě  řadu  zahrnující  pět  řádů;    tyto  jsou:    25  d.  kysličníku  železitého  a  55  d.  prvého 

Potápěči  fí/rfTwřores),  Trubkonozdří(7MW?ifl-   n-u.    Schne  rychle,   nepuká.—-  N-y    proti 

res),  dlouhokřídlí  {Longipennes)^  veslaři  {Ste- ^  kyselinám  dle  Boivina:  n.  vzdorující  ky- 

ganopodes)  2i  vTubozobí  (Lamillirostres),   BŠe.    selině    sírové    a    dusičné:    vodní   sklo    (30* 

Hatdez  v.  Natchez.  Baumé)  s  práškem  pemzovým,  neb  2  d.  praš- 

V&tdr,   smíšenina  látek   vazných    s   růz- '  ku   asbestového,  1  d.  síranu  barytového  a 

nými  barvami,  která  ve  stavu  tekutém  na-   2  d.  vodního  skla  (50®  Bé.).    Vzdoruje  i  ky- 

náší   se  štětcem  na  povrch  předmětu,  aby   selině  solné.    Proti  horké  kyselině  dusičné: 

tento  po  uschnutí  trvale  chránila  proti  hni-   2  d.  vodního  skla,  3  d.  písku  a   1  d.  asbe- 

lobč,  okysličení,  škodným  vlivům  atmosféry,  |  stu.  —  Ohnivzdorné  n-y  nejsou  absolutní, 

neb  aby  jej  zdobila,  dodávajíc  mu  vzhledu  lá-   t.  j.  aby  byly  nespalitelný,  ony  toliko  chyt- 

tek  dražších,  vzácnějších.    N.  jest  buď  prů-    nutí  předmětu  zpožďují.  Nejlepší  jest  néko- 

h ledny,  je-li  pod  ním  viděti  předmět  ve   likeré  natření  vodním  sklem  neb  směs  obar- 

pravé  jeho  podobě,  třeba  poněkud  v  barvě   veného  mastku  s  vodním  sklem,  asbestem. 

pozměněný,  nebo  krycí,   pod  nímž  pravé    N-y  nepromokavé:   n.  kaučukový,  gutta- 

povahy    předmětu    nelze    poznati.     Každý   perčový,   nebo  pro  dřevo  dehet  s  vápnem, 

z  obou  může  bjti  buď  lesklý  (docílí  se  buď  cihlovou   moučkou   a   smolou.  —  Svítivé 

n-em,  neb  neni-li  tento  lesklý,  přetře  sela-   n-y:   ke  3  dílům  bílé  gelatiny  prosté  kysc- 

kem),  mdlý,   matový  (opět  buď  n.  nebo  i  liny  a  rozpuštěné  v  100  d.  vody  přidají  se 

přetře  se   lakem  matovým).    Nejobyčejnější ;  3  d.  nějaké  chromové  soli,  10  d.  fermeže  a 

n-y  jsou:   1.  Vápenné  n-y,  zv.  též  ze dn  i- 1  běloby  olověné  nebo  zinkové.    Po  uhněteni 

cké.  Jest  to  buď  vápenné  mléko  samo  nebo '  přidá  se  15  dílů  fosforového  prášku  a  ve 

s  barvami,  které  tlumí  přílišnou  ostrost  bílé  i  tmě  se  náležitě  promísí.    N-y  tyto  ve  tmé 

barvy  vápenném    užívá  se:    anglické  zeleni,   svítí. 

kolínské  hlinky,  írankíurtské  zeleni,  umbry,  i      VatOS  (lat.)  v.  Hýždě.    . 

sazí  atd.  N-y  tohoto  druhu  jsou  nejlacinější'     V&thán  (iVaO-av,  hebr.,  t.  j.  daný,  rozumí 

a  hodí  se  na  stěny  hliněné,  dřevěné,  zděné    se.  Bohem,  tedy  asi  naše  Bohdan),  jméno 

menší  důležitosti.  2.  Klihové  n-y  na  vnitřní   několika  osob  starozákonních,  z  nichž  nej- 

stčny  budov  a  na  dřevěné   předměty  jsou  ivíce  vynikl  prorok  N.   Žil  za  času   krále 


Náthán  ben  Jechiel  —  Natrium. 


1065 


Davida,  jemuž  oznámil  z  rozkazu  Božího,  ie 
potvrdí  Jehóvákrálovství  v  jeho  rodě  navždy, 
jakož  i  že  nikoliv  David,  ale  jeho  nástupce 
vystaví  »dům  Božic.  (2.  Sam.  7,  13,  1.  Kron. 
17,  1—15.)  N-ovi  náleží  biblická  parabola 
o  boháži,  jenž  chtěje  uctiti  hosta  oloupil 
chuďasa  o  iehňátko,  jediný  jeho  majetek.  N. 
káral  ji  Davida,  jenž  prese  všecky  dary  a 
milosti,  jichž  se  mu  od  Boha  dostalo,  zabil 
hethítského  Uriáše,  by  zmocnil  se  jeho  choti 
Batšéby.  (Sr.  Žalm  51.)  N.  oznámil  Davidovi 
mimo  jiné  i  nastávající  úmrtí  jeho  syna 
z  Batšéby.  (2.  Sam.  12;  1—14.)  Dle  téhož 
místa  (2.  Sam.  12,  25)  svěřil  Dávíd  proroku 
N'Ovi  péči  o  svého  syna  Šalomouna,  N.  pak 
staral  se  dle  I.  Král,  1,  8.  svědomitě  o  to, 
by  Šalomoun  Davidem  za  nástupce  ustano- 
vený (tamže  v.  30.)  nepodlehl  úkladům  Adó 
nijjovým.  Nejen  že  nepřidal  se  k  Adónijjovi 
(I.  Kr.  1,  8.),  který  ho  proto  také  nepozval 
dle  v.  9.  k  oběti,  ale  radil  i  matce  Šalomou- 
nově Batšébě,  kterak  by  zachránila  sebe  i  Ša- 
lomouna (v.  11.  a  n.).  Po  rozkaze  Davidově 
pomazal  pak  s  knězem  Sádókem  Šalomouna 
v  Gihónu  a  králem  jej  provolal  (t.,  34.  a  38. 
n.).  2.  Chron.  9,  29.  mluví  o  slovech  N-a 
proroka  (dibré  Nathan  hannábí)^  pojednáva- 
jících o  dějinách  Šalomounových,  1.  Chron.  29, 
29.  o  slovech  N-ových  o  dějinách  Davido- 
vých; 2.  Chron.  29,  25.  uvádí  proroka  N-a  jako 
autoritu,  dle  níž  král  Chizkijjáh  vedle  jiných 
pořádal  hudbu  chrámovou.  Dk, 

V&thán  ben  Jeohlel  v.  Jechiellides. 

von  Vathusluji  Marie,  spisov.  německá 
(♦  1817  v  Magdeburce  —  f  1^57  v  Nein- 
stedtu).  Byla  dcera  magdeburského  duchov- 
ního Scheela  a  provázejíc  otce  svého  na  ce- 
stách visitačních  seznala  život  své  domoviny. 
R.  1840  zasnoubila  se  s  Filipem  Engel- 
hardcm  Nathusiem  (♦  1815  —  f  1872), 
bohatým  synem  továrníkovým,  jenž  po  re- 
voluci řídil  konservativní  list  »Volksblatt  fúr 
Stadt  und  Land«,  kam  psala  N-iová  dětské 
povídky,  báchorky  a  vypravování  pro  dívky, 
z  nichž  nejpěknější,  umělecky  zaokrouhlené 
a  prodchnuté  upřímnou  věrou  jest  Tagebuch 
eines  armen  Fráuleins  {1S53),  Z  ostatních  prací 
uvádíme  poslední  její  dílo  Elisabeth  (1858)  a 
z  pozůstalosti  uveřejněné  Hundtrt  Lieder, 
Sebrané  spisy  její  vyšly  v  Halle  (1858—59, 
15  sv  s  životopisem  a  1889,  9  sv.).  Srv.  M. 
N.,  ein  Lebensbild,  in  neuer  Darstellung  von 
E.  G.  (Gotha,  1894\ 

Vatohez  [načež],  hl.  m.  hrabství  Adams 
v  severoamerickém  státě  Mississippi,  na  1. 
bř.  ř.  Mississippi,  na  dráze  N.-Jackson,  má 
10.101  ob.  (1890)  a  skládá  se  ze  2  částí:  N. 
on  the  Hill,  ležící  ve  výši  50—60  m  na  pa- 
horcích nad  řekou,  s  ulicemi  širokými  a  rov- 
nými, zdobenými  stromořadím  a  četnými  bu- 
dovami (katol.  kathedrála,  soudní  dvůr,  školy, 
továrny,  veř.  budovy  atd.),  a  N.  under  the 
Hill,  obchodní  čtvrť  u  řeky,  s  uličkami  úzkými, 
avšak  s  výborným  přístavem  spojeným  denně 
parníky  s  Novým  Orleansem  a  Memphiscm. 
Hlavním  předmětem  obchodu  jest  bavlna,  pro 
niž  jest  N.  druhým  městem  státu. 


H&tohové  kořeni,  obecný  název  sto- 
říšku  (čističe,  klinopádu),  Calamintha  clino- 
pódium  Spenn.,  v.  Calamintha. 

Hati  v.  Bajadéra. 

Hationalita  [-cio-]  (z  lat.),  národnost. 

Vativlsmas  (z  lat.  nativus,  urozený)  jest 
theorie  o  vrozených  ideách  a  představách. 
Pokud  se  tkne  tvrzeni,  že  i  nazíráni  prosto- 
rové jest  dáno  intellektu  jako  hotové,  viz 
Prostor.  —  Též  přirozené,  neumělkované 
chování  lidu  a  jeho  názory  slovem  tím  bý- 
vají označovány. 

HatlTita  (z  lat.)  je  sestavení  planet  pro 
určitý  obzor  a  pro  určitý  okamžik  (narozeni), 
z  něhož  dle  určitých  pravidel  soudilo  se  na 
osudy  novorozence.  VizHvězdopravectví, 
str.  970*. 

Vatolle  (Anatolie)  v.  Malá  Asie. 

Hatorp  PaulGerhard,  filosof  německý 
(*  1854  v  Důsseldorfu),  nyní  prof.  filosofie 
na  univ.  v  Marburku,  náleží  k  t.  zv.  směru 
novokantovskému ;  všímá  si  tolikéž  problémů 
sociálních.  Z  jeho  prací  uvádíme:  Descartes* 
Erkenntnistheorie  (1882) ;  Einleitung  in  die  Psy- 
chologie nach  kritischer  Methode  (1888);  Reli- 
gion innerhalb  der  Gren^en  der  Humanitdt; 
Ein  Capi  tel  ^uv  Grundlegung  der  Socialpae- 
dagogik  (1894);  Pestalo:{\is  Jdeen  uber  Arbei- 
terbildung  u,  sociále  Frage  (1894) ;  Platos  Staat 
u.  die  Jdee  der  Socialpaedagogik  (1895). 

Vatrilim  a  jeho  sloučeniny.  N.,  Čes. 
sodík,  jest  kov  jednomocný  náležející  mezi 
kovy  alkalické,  jeho  značka  Mz,  atomová 
váha  2305  (O « 16).  V  přírodě  nenachází  se 
nikde  ryzí,  ale  v  různých  sloučeninách  jest 
hojně  rozšířen,  jmenovitě  n. -chlorid  (ka- 
menná sůl)  tvoří  mocná  ložiska,  jest  sou- 
částkou mořské  vody,  slaných  zřídel.  Četných 
minerálních  a  pramenitých  vod.  N.-nitrát 
(ledck  chilský)  nachází  se  v  ložiskách  jižní 
Ameriky.  N.-silikát  jest  součástkou  četných 
minerálův  a  hornin,  z  těohto  přechází  zvě- 
tráním do  půdy  a  z  půdy  do  rostlin.  Nejhoj- 
něji nalézá  se  n.  v  přímořských  a  mořských 
rostlinách.  Pro  výživu  rostlin  zdá  se,  že  jest 
n.  méně  důleŽito  než  kalium.  V  říši  živočišné 
jsou  soli  n-ia  všeobecně  rozšířeny;  v  pev- 
ných částech  těla  Živočišného  převládají  soli 
kalia,  v  tekutých  soli  n-ia.  N.  objevil  r.  1807 
H.  Davy  elektrolytickým  rozkladem  n.-hydr- 
oxydu.  Nedlouho  potom  Gay  Lussac  aThé- 
nard  (1808)  našli,  že  v  bílém  žáru  n.-hydr- 
oxyd  železem  lze  rozložiti.  H.  S.  Claire  De- 
ville  doporučil  redukci  n.-karbonátu  uhlím 
za  přidání  křídy,  kljerážto  mcthoda  v  průmyslu 
se  udržela.  Castner  redukuje  n.-hydroxyd 
karbidem  železa.  V  poslední  době  nabývá 
půdy  výroba  n-ia  elektrolysou  n.-hydroxydu. 
Borchers,  Grabau  a  jiní  sestavili  přístroje 
k  elektrolyse  n.- chloridu.  Grabauův  pří- 
stroj sestaven  takto:  Nádoba  A,  ve  které 
rozklad  se  provádí,  umístěna  jest  ve  vzdu- 
chové lázni  By  která  vytápí  se  plyny  z  gene- 
rátoru vedenými  v  C.  Za  positivní  elektrody 
používá  se  roubíků  uhlí  uspořádaných  kolem 
zvonu  /),  jenž  v  hořejší  části  souvisí  s  ne- 
gativním pólem,  který  tyčí  a  vodivě  jest  spo- 


1066  Nat 

jen  9  roztaveným  chldridem.  PFfstroj  E  slouíí  i 

k  odstranění  náhodou  soad  vzniklého  ucpání ' 
vyloučeným  n-iem.  Vyloučený  kov,  jení  mi 
menáfspecifickou  hmotu  nef  li  tavenina,  stoupá 
ve  zvonĚ  nahoru  a  odtéká  rourou  b  a  nádo- 


Č.  28£S.  Cubiufiv  pKiiroj. 


bou  H,  která  naplněna  jest   indifTerentním 
plynem,  do  petroleje  (vyobr.  t.  2865.). 

N.  jest  kov  bílý  jako  cín,  la  chladu  křehký, 
v  teple  mékký  jako  voak.  Hutnota  při  15'^ 
0-972.  Bod  tání  96-t'-9r6'.  Roztavené  při 
zvolném  vychladnutí  krystalluje.  Vře  při  861° 
aí  954°.  V  suchém  vzduchu  xa  obyčejné  tep- 
loty se  nemční,  v  obyčejné  atmosféře  rychle 
pozbývá  kovového  lesku  a  méní  ae  zvolna 
v  hydroxyd  a  karbonát,  proto  uschovává  se 

Rod  petrolejem  nebo  paraffinovým  olejem. 
1.  zapaluje  se  na  vzduchu  mnohem  tíie  nci 
kalium,  teprv  al  při  temperaturách,  při  nichž 
jii  značné  se  vypařuje.  Za  nepřístupu  vzduchu 
rozpouStť  se  n.  ve  vodÉ  rychle  v  hydroxyd. 


B  vodu  taie  v  kuličku,  která  na  po- 

ile  krouží,  aŽ  za  slabé  exsňoae 

zmizí,  zároveň  vyvíjí  se  vodík  a  tvoří  se  hydr- 


oxyd ve  vodě  rozpustný.  Na  vodě  nad  40* 
teplé  neb  roztoku  gummi,  také  na  mokrém 
papíře  zapaluje  se  samovolně.  Jako  kalium, 
ale  pří  vySšfch  temperaturách,  rozkládá  četné 
kysličníky,  takže  možno  ho  použiti  ku 
přípravě  četných  jiných  prvků  jako:  bóru, 
silicia,  magnesia,  aluminia  atd.  V  plynném 
chlóru  při  obyčejné  temperatuře  za  bouřlivé 
reakce  shoří  na  chlorid,  v  tekutém  chlóru 
při  —  80°  zachovává  svdj  kovový  lesk.  S  bró- 
mem slučuje  se  za  vy£áí  temp.  neúplné, 
s  iódem  možno  jej  ataviti,  aniž  ae  mění.  Se 
sirou,  fosforem  prudce  se  slučuje. 

N.-oxyd,  kysličník  sodnatý,  JVa,0, 
tvoří  se  spalováním  n-ia  a  iihánim.  Spalo- 
váním v  suchém  vzduchu  anebo  v  kyslíku 
tvoří  se  téiký  ílutý  prášek  Na,Of,  který  jeví 
reakce  kysličnika  vodičitého.  Roztok  per- 
oxydu  toho   slouíi  zejména   k  bílení  tkaniv, 

N.-hydroxyd.  hydrát  sodnatý,  žíra- 
vé  natron.  NaOH,  dřivé  výhradní  vyráběl 
se  rozkladem  n. 'karbonátu  vápnem  nebo  po- 
mocí kysličníku  želczitého,  nyní  připravuje 
e  dektrolyaou  n. -chloridu.  Castnerova 
elektrolytická  výroba  provádí  se  takto:  V  ná- 


době aB  vyložené  břidlicí  nachází  se  na  dní 
vrstva  rtuti,  v  ní  stoji  v  zářezu  JV  pevná 
sténá  a,  která,  nesahajíc  oa  dno,  přec  úplné 
dělí  roztoky  nalézající  se  v  ^  a  B.  Proud 
prochází  od  anody  b  (uhlí)  rtutí  ke  kathodě 
c  (železo],  tím  stává  se  rtuC  jaksi  elcktrodoo 
o  obou  pólech,  v  A  jakožto  kathoda  přijímá 
n.  a  tvoří  amalgam,  v  B  jako  anoda  ihned 
n.  přeponStí  vodě,  čím  tvoří  se  NaOH;  li- 
roveň  v  A  vyvíjí  se  chlór,  v  B  vodík.  Aby 
amalgam  rychle  dostal  se  z  A  do  A  a  re^ 
nerovaná  rtuť  zpět  do  A,  celý  přístroj  kolísá 
a  se  otáčí  (vyobr.  č.  2866.).  N.-hydroxyd  jest 
hmota  bílá,  křehká,  na  vlhkém  vzduďia  se 
rozplývá,  avšak  brzy  opět  absorpcí  kyslič- 
níku uhličitého  tuhne.  Ve  vodě  velmi  snadno 
8crozpouití(ž;ravýlouh  aodnatýl.  Užívá 
se  ho  hojně  v  laboratořích  a  v  prilmyslu: 
v  mydlářatvi,  v  papírnách,  ku  přípravě  čet- 
ných organických  sloučenin;  kyselina  oxa- 
lová,  alizarin,  resorcin.  —  Z  koncentrovaného 
roztoku  n-ia  ve  vodě  za  chladu  vylučaje  se 
hydrát  2N<jOH.1  H^O. 

N.-chlórid,  chlorid  sodnatý,  kuchyň- 
ská neboli  kamenná  sAI,  NaCt,  jes:  ncj- 
rozSířenSjSí  sloučenina  n-ia,  nacháií  ac  v  moc- 
ných ložiskách  téměř  ve  vjech  zemích,  jako 
efilorescence  pokrývá  půdu  stepi  (střední 
Asie)  a  jest  hlavni  součástkou  četných  sla- 
ných pramenův  a  mořské  vody.  Nachází  se 
v  popelu  rostlin  a  v  těle  živočiiném  icjména 
v  krvi  a  moči.  Kamenná  sůl  dobývá  se  hor- 
nicky, z  vody  mořské  dobývá  se  sůl  samo- 


Č.2S66.  Cutnciav  ptíHroj. 


volným  odpařováním  v  ploských  t 
na  větru  a  slunci,  slané  prameny  nejdříve  le 
gradují,  t.  j.  zvolna  pouitějf  vysoký-mi  stí- 
pak  se  odpařuji    na  niělkýdi 


pánvích.  Prodejná  kuchyňská  sill  obsahuje  ! 
vyjma  NaCl  obyčejně  soli  magnesia  a  kalca  I 
MgCl,,  MgSO^,  Na,50„  CaSO^.  Čistý  chlorid 


tvoří  bezbarvé  průhledné  krychle  snadno 
Stípatelné.  Hutnota  =  2-15.  Při  775*  taje  t 
zároveň  značně  prchá.  Ve  vodě  snadno  se 
rozpouiti.  Nasycený  roztok  za  obyčejné  leic- 
peratury  obsahuje  na  100  č.  vody  36  č.  50£. 
Z  nasyceného  roztoku  okolo  —  10*  kjrstil- 
luje  monoklinický  hydrát  NaCl  .2  H^Ó,  ff. 
—  23'  hvéidovité  jehlice  NaCl .  10  H^O.  Snš- 
chán  se  sněhem  neb  ledem  tvoK  chladin 
směsi.   NejniiSí  možná  temperatura  —  21T 


Natrium. 


1067 


N.-chlórid  jest  východiskem  při  přípravě  slou- 
čenin n-a,  chlóru;  hojně  jest  ho  užíváno  v  my- 
dlářstvf,  hrnčířství,  koželužstvi,  ke  konservo- 
vání  pokrmů,  za  přísadu  k  pokrmům  atd. 

N.-brómid,  bromid  s odňatý,  NaBr^ 
připravuje  se  buď  redukcí  brómičnanu  uhlím 
neb  rozkladem  bromidu  železnatého  n. -kar- 
bonátem. Bezbarvé  průhledné  krychle,  za 
tepla  tající  a  prchající,  ve  vodě  snadno  roz- 
pustné. Užívá  se  ho  v  lékařství. 

N.-iódid,  iódid  sodnatý,  Nal,  připra- 
vuje se  obdobně  jako  bromid,  krystalluie 
v  bezbarvých  průhledných  krychlích,  za  tepla 
taje  a  prchá,  ve  vodě  snadno  se  rozpouští. 
Užívá  se  ho  v  lékařství. 

N. -fluor id,  fluorid  sodnatý,  NaF^ 
tvoří  se  účinkem  fluorovodíku  v  n.,  n.-hydr- 
oxyd,  n. -karbonát,  anebo  připravuje  se  z  n.- 
fluorosilikátu  SiF^Na^,  z kryolithu  Al^F^eNaF, 
z  kazivce  CaF^.  Bez  vody  tvoří  jasné,  často 
opalisující  krychle,  ve  vodě  těžko  rozpustné. 

N.-hyp  o  chlorit,  chlórnatan  sodnatý, 
NaClO,  Roztok  {Eau  de  Labarraqué)  připra- 
vuje se  elektrolysou  roztoku  n.- chloridu  nebo 
zaváděním  chlóru  do  roztoku  n.-hydronydu 
neb  n.-karbonátu.  Používá  se  ho  k  desinfekci 
a  k  bílení  tkanin. 

N.-nitrát,  dusičnan  sodnatý,  ledek 
ch  i  1  s  k  ý,  NaNOf,  tvoří  mocná  ložiska  v  Chile 
v  prov.  Tarapaca  a  Atacama.  Surový  ledek 
•Calichec  bývá  znečištěn  solemi  chlóru,  bró- 
mu, iódu,  z  nichž  zejména  o  chlóristanu  v  po- 
slední době  hojně  jest  pojednáváno  pro  škod- 
livý účinek  na  rostlinstvo.  Čistí  se  překry- 
stallo váním,  z  matečných  louhů  získává  se 
iód.  Tvoří  velké  rhomboědry,  ve  vodě  jme- 
novitě teplé  snadno  rozpustné,  mírným  žá- 
rem taje,  vyšším  se  rozkládá.  Slouží  za  nej- 
důležitější dusíkaté  umělé  hnojivo,  k  přípravě 
kyseliny  dusičné,  kaliumnitrátu.  K  přípravě 
střelného  prachu  přímo  nelze  ho  pro  hygro- 
skopiČnost  upotřebiti.  Redukcí  uhlím  neb 
železem  mění  se  v  n.-nitrit,  dusán  sod- 
natý,  NaNO^,  kterého  se  hojně  používá 
v   organické  chemii. 

N.-sulfát,  síran  sodnatý,  Na^SO^,  Na- 
chází se  v  některých  pramenech  (Karlovy 
Vary,  Mariánské  Lázně),  v  rapách  a  v  moř- 
ské vodě.  V  industrii  hraje  důležitou  roli 
jako  meziprodukt  a  vedlejší  produkt.  Ve- 
dlejším produktem  jest  při  výrobě  kyseliny 
chlorovodíkové  z  n.-chlóridu,  při  výrobě  ky- 
seliny dusičné  z  n.-nitrátu;  meziproduktem 
při  výrobě  n. -karbonátu.  Ve  Stassfurtě  při- 
pravuje se  obměnou  z  magnesiumsulfátu  n- 
chlóridem.  Též  lze  jej  získati  tím,  že  přes 
rozpálený  n.-chlórid  vede  se  kysličník  siři- 
čitý, vzduch  a  vodní  pára.  Ncjznámčjší  jest 
sůl  Na^SO^,  10  H.O.sňl  Glauberova,  která 
tvoří  bezbarvé  krystally  na  suchém  vzduchu 
rychle  zvětrávající.  Ve  vodě  rozpouští  se 
snadno.  Maximum  rozpustnosti  }est  při  32^ 
při  této  teraperatuře  přechází  v  sůl  bez- 
vodou  Na^So^.  Roztok  při  32**  obsahuje  ve 
100  č.  vody  326  č.  krystallované  soli  a  jeví 
přesycení.  Z  přesyceného  roztoku  až  na  5*^ 
ochlazeného   krystalluje  sůl  Na^SO^,!  H^O. 


Slouží  v  lékařství.  Za  mírné  temperatury 
účinkem  kyseliny  sírové  v  n.-chlórid  povstává 
kyselý  n.-sulfát  NaHSO^. 

N-sulfit,  siřiČitan  sodnatý,  Na^SO^ 
7  ff^Of  vzniká  zaváděním  kysličníku  siřičitého 
do  roztoku  n.-hydroxydu  neb  n.-karbonátu. 
Jest  silné  redukční  činidlo,  užívá  se  ho  ve 
fotografování.  Kyselá  sůl  =  NaFISO^. 

N.-thiosulfát,  sirnatan  sodnatý, 
Mi, 5", Oj,  jest  nejrozšířenější  sůl  kyseliny 
thiosírové.  Připravuje  se  zahříváním  roztoku 
Na^SO^  se  sírou.  Z  filtrovaného  roztoku  po 
odpaření  krystallují  monoklinické  hranoly 
Ntfj^jOj  .5/fjO.  Technicky  vyrábí  se  ze  sir- 
níku  vápenatého.  Ve  vodě  rozpouští  se  velmi 
snadno  a  roztok  rozpouští  chlorid,  bromid, 
iódid  stfíbrmtý  v  Na AgS^O^.  Užívá  sebo  hojně 
ve  fotografii.  Jako  antichlór  (v.  t.)  slouží 
k  odstranění  zbytků  chlóru  ze  tkanin,  papírů 
chlórem  bílených.  V  odměrné  analyse  po- 
užívá se  ho  k  stanovení  volného  iódu. 

N. -sulfid,  sirník  sodnatý,  Na^S,  při- 
pravuje se  redukcí  n. -sulfátu  uhlím.  Ve  vodě 
snadno  se  rozpouští  a  krystalluje  s  9  H^O, 
Z  nasyceného  roztoku  n.-hydroxydu  sirovo- 
díkem krystalluje  n.-hydrosulíid  NaHS,  jejž 
lze  též  připravit  z  kalciumsulfidu  a  kyselého 
n.-sulfátu.  Vařením  Na^S  se  sírou  tvoří  se 
polysulfidy  Na^S^f  Na^S^,  Na^S^,  Směs 
těchto  polysulfidů  lze  též  obdržeti  tavením 
n.-karbonátu  se  sírou.  Taveniny  barvy  zele- 
navěhnědé  užívá  se  pod  názvem  sirná 
játra  (v.  Hepar).  Kyselinami  polysulfidy 
se  rozkládají  za  vývoje  sirovodíku  a  vylou- 
čené síry.  Slouží  k  umělým  sirným  lázním 
k  černění  (oxydování)  stříbra. 

N. -karbonát,  uhličitan  sodnatý,  so- 
da. iVfljCO,,  nachází  se  ve  vodě  některých 
jezer  (Egypt,  Kalifornie,  Venezuela.  Marokko). 
V  Indii,  v  Egyptě,  v  Uhrách  tvoří  na  mnoha 
místech  značné  efřiorcscence.  Popel  četných 
přímořských  a  mořských  rostlin  {Salicornia, 
Salsola)  býval  dříve  východiskem  jeho  pří- 
pravy. V  přítomné  době  jest  přirozený  kar- 
bonát z  obchodu  úplně  vytlačen  umělým  a 
zdá  se,  že  ani  »Owen  Lake«  v  Kalifornii, 
jehož  množství  sody  na  50  millionů  t  se  od- 
haduje, nejeví  dosud  žádného  vlivu  na  změnu 
tohoto  stavu.  Příprava  n.-karbonátu  děje  se 
hlavně  dle  tří  method:  1.  Leblancův  pro- 
cess  (1794)  zakládá  se  na  těchto  pochodech: 
a)  kuchyňská  sůl  zahřívá  se  s  kyselinou  sí- 
rovou (aneb  přes  rozehřátou  sůl  vede  se 
kysličník  siřičitý,  vzduch  a  vodní  pára),  při 
čemž  tvoří  se  n.-sulfát  a  chlorovodík;  b)  n.- 
sulfát  smíchán  s  křídou  a  uhlím  se  taví,  tím 
redukuje  se  na  n.-sulfát  v  n.-sulfid,  jenž  ob- 
měnou s  kalcium-karbonátem  tvoři  n. -kar- 
bonát a  kalciumsulfíd.  Tavenina  obsahuje  30 
až  45 Vo  n.-karbonátu,  30 V©  kalciumsulfidu  a 
znečištěniny.  Vyluhováním  taveniny  vzniklé 
louhy  se  odpaří.  Vyloučený  n.-karbonát  se  vy- 
pálí a  přichází  do  obchodu  jakožto  kalcino  váná 
soda  (85— 957o  ^^2^0^)^  nebo  překrystallo- 
váním  vyčištěná  jakožto  soda  krystallová. 
Z  nerozpustných  zbytků  hlavně  kalciumsulfid 
obsahujících   různými    methodami   (Chance- 


1068 


Natrolith  —  Natronová  jezera. 


Claus)  připravuje  se  opět  kyselina  sírová. 
2.  Solvayův,  ammoniakálný  process 
(1863).  Tento  způsob,  jenž  překonal  četné 
s  počátku  obtíže  technické,  jest  nyní  tak  zdo- 
konalen, že  zatlačuje  methodu  Leblancovu. 
Do  studeného  koncentrovaného  roztoku  ku- 
chyňské soli  zavádí  se  pod  tlakem  ammo- 
niak  a  kysličník  uhličitý.  Povstalý  kyselý  n.- 
karbonát  se  vyloučí  a  zahříváním  přemění 
se  v  sůl  normálnou.  Ze  zbylého  ammonium- 
chlóridu  zahříváním  s  vápnem  aneb  raagne- 
siumoxydem  opět  uvolní  se  ammoniak  a  ko- 
nečně jako  vedlejší  produkt  z  kalciumchló- 
ridu  vyrábí  se  chlór.  3.  Elektrolytická 
výroba  spočívá  vlastně  v  tom,  že  do  roz- 
toku n.-hydroxydu  připraveného  z  n.-chló- 
ridu  elektrolysou  zavádí  se  kysličník  uhli- 
čitý. N.-karbonát  krystalluje  monoklinicky 
za  obyčejné  temperatury  s  10  H^O,  na  vzduchu 
rychle  z  větrá  vá.  Taje  při  60®  ve  vlastní  vodě 
krystallové.  Ve  vodě  rozpouští  se  snadno, 
roztok  reaguje  alkalicky,  při  38*  ve  100  č. 
vody  rozpouští  se  138  č.  n.-karbonátu.  Při 
50°  vylučuje  se  iVa, CO3 .  7 //, O,  při  100<> 
iVťijjCOj.  i/,0.  Slouží  v  mydlářství,  sklářství, 
barvířství  a  v  četných  jiných  odvětvích  prů- 
myslu. 

N.-karbonát  kyselý,  dvojuhličitan 
s  o d  n  a  t  ý,  n.  bicarbonicum,  Na HCO^ ,  nachází 
se  v  alkalických  kyselkách.  Při  Solvayově 
processu  získán  jest  jako  první  produkt.  Mo- 
noklinické  desky  nebo  prášek  bílý  krystal- 
lický,  ve  vodé  méně  rozpustný  (ve  12  č.). 
Mírným  teplem  rozpadá  se  v  kysličník  uhli- 
čitý, vodu  a  n.-karbonát.  Užívá  se  ho  v  lé- 
kařství a  ku  přípravě  šumivých  nápojův.  Po- 
dvojný karbonát,  Na^CO^ .  2  NaHCO^ .  2  //3O, 
nachází  se  samorodý  v  severní  Africe  a  cen- 
trální Americe,  přichází  do  obchodu  pod  ná- 
zvem trona  a  urao. 

N.-fosfáty,  fosforečnany  sodnaté. 
Nejdůležitější  jest  střední  ortho fosfát, 
Na^H PO ^ .12  H^O,  nachází  se  v  krvi  obrat- 
lovců, v  moči  býloŽravců.  Ve  velkém  při- 
pravuje se  nasycením  kyseliny  fosforečné 
n. -karbonátem  až  k  slabě  alkalické  reakci  a 
odpařením  filtrátu  ke  krystallisaci.  Tvoří  mo- 
nokiinické  bezbarvé  krystally,  na  vzduchu 
zvětrávající,  slabě  alkalicky  reagující.  Žíháním 
přechází  v  pyro fosfát  Na^P^O^.  Kromě 
středního  orthofosfátu  znám  jest  n  ormál  ný 
ortho  fosfát  Na^PO^  .12  H^O,  reaguje  alka- 
licky;kyselýorthofosfát,iVť2/fj/>0<.//j,0 
reaguje  kysele.  Tento  při  100**  ztrácí  krystal- 
lovou  vodu  a  mění  se  vkyselý  pyro  fos- 
fát Na^H^P^O^  a  konečné  při  300^  v  meta- 
fosfát  NaPO^y  jehož  perličky  jako  boraxu 
slouží  k  poznávání  četných  kovů  v  analy- 
tické chemii. 

N.-tetraborát,  tetrabóran  sodnatý, 
v.  Borax. 

N. -silikát,  křemičitan  sodnatý,  vodní 
sklo  sodnaté,  připravuje  se  tavením  písku, 
Glauberovy  soli  a  uhlí.  Jest  hmota  tvrdá, 
sTtlovitá,  obyčejně  poněkud  nazelenalá.  V  hor- 
ké vodé  zvolna  se  rozpouští,  koncentrovaný 
roztok    má    hustou    konsistenci,   v   tenkých 


vrstvách  vysýchá  na  tvrdou,  průhlednou  kům. 
Slouží  za  tmel  na  sklo,  porculán,  k  ohni- 
vzdornému nátěru,  v  tiskařství,  v  mydlářství 
atd. 

N.  slučuje  se  s  četnými  kovy  na  slitiny,  na 
př.:  s  vodíkem,  kaliem,  lithiem,  kalciem, 
magnesiem,  aluminiem,  rtutí  atd.  Ku  po- 
znaní sloučenin  n-ia  slouží  hlavně  spek- 
trální analysa,  nesvítivému  plameni  udili  in- 
tensivní žluté  zabarvení,  ve  spektru  jeví  dvo- 
jitou čáru  D.  Kyselý  pyroantiroonicnan  dra- 
selnatý  poskytuje  se  solemi  n-ia  bílou  krj- 
stallickou  sraženinu  Na^H^Sb^O.^.  Kvantita- 
tivní stanovení  n-ia  děje  se  se  ve  formě  sul- 
fátu nebo  chloridu.  B.  Kupná. 

Vatrolith,  nerost  ze  skupiny  tak  zv. 
zeolithů.  Krystalluje  velmi  často  v  indi- 
viduích si  oupco  vitých,  jehli  co  vitých  nebo 
vláskovitých  kosočtverečných,  leč  blízkých 
symmetrii  tttragonální.  Mimo  krystally  vy- 
skytují se  též  aggregáty  vláknité.  N.  jest  drý 
nebo  bílý,  řidčeji  zbarven  narůžovéle,  na- 
žloutle nebo  našedle;  skelně  neb  skoro  hed- 
vábné lesklý.  Štípatelnost  dle  hranolu  základ- 
ního jest  dokonalá  tvrd.  =  5— 5Vs,  bust.  =  2^ 
až  2'5.  Jest  vodnatý  křemičitan  hlinito-sod- 
natý  NatAl^Si^O^Q  .  2  H^O  se  47*367o  -^'^í* 
26-86  i4/a(?„  16*32  iVťi,0,  9'46  N^O,  leč  obsa- 
huje z  pravidla  téŽ  něco  vápna  (isomorfně 
přimíšená  hmota  skolecitová).  Taje  klidné 
již  v  obyčejném  plameni  svíčky,  kyselinami 
snadno  se  rozkládá.  N.  vzniká  druhotné 
v  horninách  obsahujících  mnoho  kysličníku 
sodnatého,  i  bývá  pak  často  v  dutinách  je- 
jich pěkně  vykrystallován ;  nejčastěji  v  če- 
dičích a  znělcích,  na  př.  v  českém  Středo- 
hoří  velmi  ho^ně:  u  České  Lípy,  na  Marián- 
ské hoře  u  Ústí  n.  L.,  u  Záležel  n.  L.,  na 
Kunětické  Hoře  u  Pardubic;  též  na  trhlinách 
diabasu  chuchelského.  Na  Moravě  vyskytuje 
se  n.  hlavně  u  Palácová  blíže  Nového  Jičína. 
Jiná  známá  naleziště  jeho  jsou  Puy  de  Mar- 
man  v  Auvergni,  Hohentwiel  v  Badensko, 
Antrim  v  Irsku,  fjord  Langesundský  v  Nor- 
sku. K  n-u  náleží  též  bergmannit,  jako 
produkt  rozkladu  různých  minerálů,  hlavné 
elaeolithu,  jemně  vláknité  aggregáty,  známé 
z  nefelinických  syenitů  již.  Norska  (»SpreQ- 
steinc),  Fr,  Sř-ir. 

Vatronová  Jezera  (Vádí  el  natrúo), 
skupina  jezírek,  roztroušených  v  Dolníin 
Egyptě  v  údolí  vzdáleném  do  70  km  na  z. 
od  Nilu,  jež  probíhá  rovnoběžně  s  vyprah- 
lým korytem  Libyjské  pouště  Bahr-bilá-má, 
jsouc  od  něho  odděleno  písečným  hřbetem, 
v  délce  33  km  a  šířce  3—8  km.  Dno  tohoto 
údolí  jest  pokryto  asi  10  mělkými  jezírk?, 
z  nichž  2—3  dodávají  natron,  které  sbírá  se 
také  v  okolní  planině.  Hladina  těchto  je^r 
během  roku  značné  kolísá,  největší  hloubky 
(1— iVs  m)  dosahují  v  prosinci,  načei  jejich 
vody  ubývá,  až  některá  z  nich  úplně  vysý- 
chají. Dobývati  natronu  začíná  se  v  březnu, 
nejlepší  druh,  t.  zv.  >bílé  natron«,  sbírá  se 
na  suchu  v  okolí  jezírek.  Pravidelné  kara- 
vany odvážejí  natron  do  Terraneh  na  1.  bř. 
Nilu,  odkudž  vyváží  se  buď  přes  Alexandrii 


Natron  žíravé  —  Naturalisace. 


1069 


0  Evropy,  buď  do  Káhiry.  V  údolí  je  také 
ékolik  pramenů  sladkovodních,  u  nichž 
držuje  se  chudičká  vegetace  středozemní 
ory.  Jedinými  obyvateli  údoh'  jsou  koptičtí 
iniši  čtyř  pevně  proti  Beduínům  ohrazených 
láSterů,  které  jsou  zbytkem  četných  mona- 
týrův  a  pousteven,  založených  zde  ve  sto- 
stí  IV.  po  Kr.  Ve  3  klášteřích  jsou  nevy- 
ýchající  studny,  které  dovolují  pěstování 
tromův  a  zeleniny;  klášterní  sbírky  knih 
.rabských  a  koptických  byly  r.  1842  zakou- 
leny M.  Tattamem  a  odvezeny  do  Anglie, 
ak  Že  zbývají  tu  ien  knihy  liturgické. 

Hatron  iirave  v.  Natři  um. 
H&trtnik,    botan.,    Potentilla    tormentilla 
Schrank,  v.  Potentilla. 
Hatsohetin  v.  Načetín. 
Hatsohnns^  v.  Vnače. 
Hatt.,  zkratek  zoologický,  jímž  značen  jest 

1  oh.  Natterer  (v.  t.). 

Hatter:  1)  N.  Johann  Lorenz,  něm. 
ryjec  (♦  1705  v  Biberachu  —  f  1763  v  Pe- 
trohradě). Vyučiv  se  zlatnictví  odebral  se 
do  Švýcarska  a  potom  do  Itálie,  kde  vynikl 
přímo  virtuosní  imitací  antických  gemm, 
tak  že  právem  pravil  o  něm  Lippert,  že  ze 
všech  ryjců  přiblížil  se  nejvíce  k  slohu  sta- 
rých glyptů  (Justi,  Winckelmann,  2.  vyd.,  I., 
334  \  Přes  to,  že  N.  gemmy  své  opatřoval 
signaturou  "^TítQov  (=  Natter),  zakoupeny 
byly  některé  za  pravé  originály  starověké. 
Od  r.  1732—35  byl  ve  službě  velkovévody 
toskánského,  potom  odebral  se  do  Anglie, 
později  do  Hollandska,  Dánska,  Ruska  a 
Švédska.  Sepsal  dobré  dílo  Traité  de  la 
méthode  antique  dt  graver  en  pierres  fines, 
comparée  avec  la  méthode  modeme  (Londýn, 
1781;  anglický  originál  vyšel  t.  již  r.  1754), 
jehož  vyšel  tiskem  pouze  první  díl;  díl  druhý 
chová  se  rukopisně  v  Petrohradě.        Vý. 

2)    N.    Heinrich,    sochař   něm.   (*   1846 
v  Tyrolsku  —  f  1892  ve  Vídni).  V  Meranu 
se    učil    kreslit,    načež    studoval    techniku 
v   AufTŠpurku   a   na   akademii   v   Mnichově, 
zvláště  u  prof.  Widnmanna.  Potom  cestoval 
do  Rivy  a  Benátek.   Po  válce  r.  1866  usadil 
se  opět  v  Mnichově,   kde  vykonal   mnoho 
pěkných  prací  {Hlava  spícího  satyra,  obrov- 
ská socha   boha   Wuotana^  náhrobní  pomníky 
a  j.)-   Odtud  přesídlil  do  Vídně,  kde  jiŽ  zů- 
stal až  do  své  smrti.  Zde  vykonal  práce  mi- 
strovské:   bronzovou   sochu   Zwingliho   pro 
Curich  (1885),  mramorovou  sochu  Haydnovu 
pro  Vídeň  (1887),  sochy  Laubovu  a  Dingel- 
stedtovu  pro  vídeňské  dvorní  divadlo  a  po- 
mník  Waltera  v.   d.   Vogelweide  pro  Bolzano 
(1889).  Hlavní  prací  jeho  jest  obrovský,  po 
smrti  jeho  odhalený  pomník  Hoferův  na  hoře 
Istíl  u  Inšpruku.  Byl  umělec  jemně  vnímavý 
a  svědomitý. 

Natterer:  1)  N.  Johann,  rak.  přírodník 
a  cestovatel  (♦  1787  v  Laxenburgu  u  Vídně  — 
t  1843  ve  Vídni),  vystudoval  ve  Vídni  a 
vzdělán  byl  otcem  prakticky  ve  vědách  pří- 
rodních, átal  se  aspirantem,  potom  assisten- 
tem  při  dvorním  přírodopisném  kabinetě  ve 
Vídni,  podnikl  pak  tou  dobou  několik  cest 


studijních  po  zemích  rak.,  do  Itálie  a  Fran- 
cie. R.  1817  účastnil  se  s  jinými  rak.  vý- 
pravy do  Brazílie,  prodléval  tu  až  do  r.  1836 
i  konal  tu  Četné  cesty  výzkumné,  nashro- 
máždil přebohatý  materiál  a  nalezl  proslulou 
rybu  dvojdyŠnou,  Lepidosiren  paradoxa.  Vrá- 
tiv se  do  vlasti  stal  se  kustodem-adjunktem 
dvorního  přírodopisného  kabinetu  a  jal  se 
zpracovávati  obsáhlý  materiál,  týkající  se 
jmenovitě  ptactva  brazilského.  Požárem  ka- 
binetu r.  1848  zničeny  byly  rukopisy  jeho  a 
materiál  jím  nashromážděný  jen  částečně 
zpracován  některými  přírodopise!,  tak  He- 
ckelem  (ryby)  a  Aug.  v.  Pelzeln  (ptáci).  Po- 
chází od  něno  několik  pojednáni  v  »Anna- 
lech«  musea  vídeňského,  mezi  nimi  společně 
s  Fitzingerem  zpracované  a  jednající  o  Lepi- 
dosirenu. 

2)  N.Johann  August  (♦1821  ve  Vídni  — 
t  1900  t.)  byl  praktickým  lékařem  v  II.  okr. 
vídeňském,  r.  1862  stal  se  obecním  radou. 
N.  náleží  mezi  první  badatele,  kterým  se  po- 
dařilo zkapalniti  některé  plyny.  Faraday 
zkapalnil  chlór,  Thilorier  kysličník  uhli- 
čitý, N.  pak  kysličník  dusnatý.  N.  sestrojil 
zvláštní  přístroj  zhušťovací  pro  plyny  a  dal 
zhotoviti  válce  z  kovaného  železa,  ve  kte- 
rých mohl  býti  plyn  pod  vysokým  tlakem 
bezpečně  uzavřen.  R.  1841  konal  s  bratrem 
svým  Josefem  zajímavé  pokusy  fotografi- 
cké, nvk. 

Vatnkajol,  kmen  čerkeský,  v.  Kavkaz, 
str.  110  í^. 

Vatana,  skupina  ostrovů  v  Malajském 
archipelu,  sev. -západně  od  Bornea,  plochy 
1723  km*  s  8000  ob.  Dělí  se  ve  tři  skupiny 
menší,  ve  střední  leží  největší  a  nejdůleži- 
tější ostrov  Bunguran  č.  Velký  N.  (1450  km* 
s  4000  ob.).  Ostrovy  jsou  vysoké  a  porostlé 
většinou  lesem.  Obyvatelé  jsou  většinou  Ma- 
lajci,  kteří  vyvážejí  kokosové  ořechy,  ságo 
a  rohože  do  Ria  a  Singapuru.  Náleží  k  nizo- 
zemskému residentstvi  v  Riu,  leč  jen  dle 
jména.  dš. 

Vataralia  non  šunt  tarpla  (lat.),  co 
jest  přirozené,  není  ošklivé,  hanebné,  t.  j. 
za  to,  co  jest  přirozené,  není  třeba  se  han- 
biti. 

Vaturalie  (z  lat.),  přírodniny. 

Vataralieaoe  jest  v  právu  ten  akt,  kte- 
rým se  cizinci  udílí  státní  příslušnost  čili 
státní  občanství  aneb,  jak  dříve  se  říkalo, 
indigenát  (v.  t),  inkolát  (v.  t.).  Teprve 
v  XIX.  st.  uznalo  právo  jednotlivých  států, 
že  každý  státní  občan  můŽe  se  ze  státního 
území  vystěhovati  a  přijmouti  občanství  ji- 
ného státu.  Dokud  tato  svoboda  expatriace 
uznána  nebyla,  ten,  kdo  se  z  vlasti  vystěho- 
val, dopouštěl  se  zemězrady.  Nyní  se  právo 
volného  vystěhování  z  vlasti  obmezuje  z  pra- 
vidla jen  vojenskou  povinností.  Pouze  Ru- 
sko stojí  ještě  na  stanovisku,  dle  něhož  se 
expatriace  nedovoluje.  Podmínky  n.  stano- 
veny bývají  v  jednotlivých  státech  rozličným 
způsobem.  Z  pravidla  se  vyžaduje,  aby  ten, 
kdo  se  o  n-ci  uchází,  byl  po  jistou  řadu  let 
trvale  usazen  na  státním  území.   Výjimečně 


1070 


Naturalismus  —  Nauck. 


se  n.  neudili  příslušnikům  jistých  národů  v 
nebo  náboženských  vyznáni.  Podobně  jako 
kdysi  v  zemích  uherských  zakázáno  přijí- 
mati do  státního  svazku  Poláky  a  Benátčany, 
odvěké  prý  nepřátele  Uherska,  tal^  ještě  dnes 
neudili  se  n.  v  Sev.  Americe  Číňanům,  v  Ru- 
sku dervišům  a  židům.  Dle  popisního  pa- 
tentu z  25.  říj.  1804  bylo  možno  naturaliso- 
váti  se  na  některém  místě  v  zemích  rakou- 
ských pouhým  desítiletým  pobytem  v  kon- 
skribovaných  dědičných  zemích  nebo  naby- 
tím nemovitosti,  nastoupením  občanského 
nebo  mistrovského  práva,  služby,  úřadu  n. 
jiného  trvalého  zaopatření.  N.  tato  nazývá 
se  ve  zmíněném  patentu  nacionalisací 
(Nationalisirung),  Ob.  zák.  obč.  z  roku  1811 
(§§  29.  a  30.)  zná  čtverý  způsob  nabyti  stát- 
ního občanství  se  strany  cizinců:  nastoupe- 
ním veřejné  služby,  uvázáním  se  v  živnost, 
desítiletým  pobytem  a  výslovným  přijetím 
ve  státní  svazek.  Pozdějším  zákonodárstvím 
byly  tyto  předpisy  změněny.  První  odstavec 
§  29.  obč.  zák.,  dle  něhoŽ  cizinci  naturaliso- 
váli  se  v  zemích  rak.  vstoupením  do  veřejné 
služby,  zrušen  byl  či.  3.  zákl.  zákona  stát.  ze 
21.  pros.  1867  c.  142  ř.  z.,  který  naopak 
vstoupení  do  veřejné  služby  rak.  činí  závis- 
lým na  dřívějším  nabytí  stát.  občanství.  Ani 
uvázáním  se  v  živnost  nemůže  se  dnes  na- 
býti-stát.  občanství  rak.  Bylť  odst.  2.  §  29. 
výslovně  zrušen  cis  nař.  z  27.  dubna  1860 
č.  108  ř.  z.  Rovněž  tak  třetí  odstavec  §  29. 
(o  nabytí  stát.  občanství  nepřetržitým  lOle- 
tým  pobytem)  byl  zrušen,  a  sice  dv.  dekr. 
z  1.  bř.  1833  č.  2597  sb.  z.  s.  Podle  dneš- 
ního práva  možno  nabýti  rakouského  ob- 
čanství státního  —  země  uherské  mají  své 
vlastní  státní  občanství  —  výslovným  pro- 
půjčením (dle  §  30.  ob.  zák.  občan.),  při 
čemž  jest  nezbyt^nou  podmínkou,  aby  cizinci 
bylo  dříve  v  některé  tuzemské  obci  uděleno 
právo  domovské  pod  výminkou  nabytí  ob- 
čanství státního.  Státní  občanství  rak.  udě- 
luje místodržitelství  a  v  pochybných  přípa- 
dech min.  vnitra  (min.  nař.  z  27.  října  1859 
č.  196  ř.  z.).  Uvedený  způsob  nabytí  občan- 
ství státního,  při  němž  se  naturalisuje  cizi- 
nec, nazývám»í  původním  způsobem  nabý- 
vacím. Naproti  tomu  jest  odvozeným  způ- 
sobem nabytí  občanství  státního  takový  způ- 
sob, kde  nabyvatel  sdílí  státní  občanství 
osoby  jiné.  Ženy  cizozemky  na  př.  nabývají 
občanství  státního  provdáním  za  rak.  občana 
(dv.  dekret  ze  23.  án.  1833  č.  2595  sb.  z.  s.). 
Déti  rak.  občanů  státních  nabývají  rak.  ob- 
čanství státního  narozením  (§  28.  obč.  zák.), 
nechť  se  narodí  v  Rakousku  nebo  v  ci- 
zině, -dle, 

Vatoralismas  znamená  v  uměleckém  tvo- 
ření snahu  co  možná  skutečnosti  se  sblížiti, 
výtvor  má  býti  jejím  odleskem.  Předností 
směru  toho  by  byla  účinná  působivost,  po- 
něvadž chce  pravdy  dostihnouti,  jen  že  pří- 
lišné přiblížení  se  ke  skutečnosti  má  za  ná- 
sledek její  kopii,  tím  však  se  ničí  illuse,  na 
niž  jedině  jest  založen  umělecký  účin.  Po- 
žadavky komposiční  ustupují  u   n-mu  stra- 


nou. Látkově  umožnil  n.  uvedeni  i  nekrás- 
ného  v  koncepce  umělecké  (v  malířství  tak 
na  př.  učinil  Caravaggio)  a  otevřen  tak  širý 
obor  látek  posud  za  inferiorni  platících.  Nei 
i  nekrásno  a  drsná  skutečnost  schopna  jest 
stilisování  a  uměleckého  propracováni,  t.  j. 
ideallsování  směrem  pravdivosti,  a  potom 
přechází  n.  v  realismus  a  verismus. 
V  malířství  vedl  n.  po  stránce  technické 
k  rozboru  hodnot  světelných  a  atmosféri- 
ckých a  vyvolán  takto  směr  imprcssionisti- 
cký  a  pleinair.  V  umění  slovesném  za  nej- 
většího naturalistu  soudobého  pokládán  jest 
Zola.  N.  znamená  též  provádění  umění  ně- 
jakého bez  školení  a  bez  znalosti  pravidel  a 
zásad  uměleckých,  jen  z  pouhého  přiroze- 
ného nadání,  které  šCastně  napodobí  a  ne 
ne  vtipně  vymýšlí.  —  Jako  termín  íilosoňcký 
značí  n.  proti  náboženským  rozvahám  popí- 
rání předmětů  víry,  leč  bychom  sami  o  nich 
přesvědčiti  se  monli.  Zb, 

Vatnrálni  byt  jest  byt  někomu  sku- 
tečně in  nátura  poskytovaný,  naproti  pří- 
by tečnému,  t.  j.  penězům  poskytovaným 
na  zaopatření  bytu. 

Vatnrálni  uvky  jsou  dávky  plněné 
nikoli  v  penězích,  v  hotovosti,  nýbrž  v  pří- 
rodninách, in  nátura,  —  Srv.  či.  Břemena 
reální,  Desátek,  Finance  české,  Ná- 
řez atd. 

Vatnram  ezpellas  fiiroa,tamen  uqiie 
roourret  (lat.),  citát  z  Horatiových  Listů  I. 
10,  24;  přirozenost  vyžeň  třeba  vidlicí,  přece 
vždy  zase  se  vrátí,  t.  j.  přirozenost  nedá  se 
násilím  potlačiti. 

Vatnra natnrans  a  nátura  naturata, 
významy  scholastické,  z  nichž  prvaim  roz- 
uměn bůh,  jako  tvůrčí  prapřičina  věci  ko- 
nečných, druhým  souhra  tvorstva  koneč- 
ného. 

Vatura  non  faolt  saltum  Qat.),  příroda 
nečiní  skoku,  t.  j.  v  přírodě  vyvíjí  se  všechno 
přirozeným  postupem. 

Vatnrel  č.  přirozenost  znamená  sou- 
hrn fysiologických  podmínek  pro  celkový 
duševní  ráz  Člověka.  Liší  se  takto  dost  zna- 
telně jednotlivci  mezi  sebou,  majíce  rozličné 
podmmky  svého  vzniku  (dědičnost)  i  trváni, 
liší  se  i  celé  skupiny  ^rodiny,  rody,  kmeny}. 
Na  tvoření  rozdílů  působí  výživa,  pohlaví, 
věk,  vlivy  klimatické,  geolojs^ické  útvary 
půdy  a  j. 

Vatarphllosophie  jest  typ.  význam  pro 
filosofii  přírodovědy,  jak  byla  svým  časem 
prováděna  německými  filosofy  směru  Schel- 
lingovskoHeglovského.  Z  českých  myslitelfi 
hlavně  k  směru  tomu  přilnnh  Amerling  a 
Purkyně  (srovn.  £m.  Rádi,  O  české  filosofii 
přírodní.  »Česká  Mysl*,  1900). 

Vaaallakové  v.  Nahuové. 

VauarohOB  (řec),  u  Sparfanů  velitel  vá- 
lečného loďstva. 

Vauok  August,  klass.  filolog  německý 
(♦  1822  v  Auerstedtu  —  f  1892  v  Terijoki 
u  Petrohradu).  Studoval  na  univ.  v  Halk, 
1853—1859  působil  jako  gymn.  učitel  v  Ber- 
líně, 1859  přestěhoval  se  do  Petrohradu,  kde 


Nauclea  —  Naudin. 


1071 


menován  byl  1861  řád.  členem  císařské  aka- 
lemie  véd,  od  r.  1869—83  byl  zároyeň  řád. 
»rof.  řecké  literatury  na  historicko-íilologi- 
kém  ústave  petrohradském.  Náležeje  k  nej- 
spším  znalcům  mluvy  řeckých  tragikův  zí- 
kal  si  N.  o  text  a  exegesi  jich  zásluhy  ne- 
lynoucí.  I  těm  konjckturám  jeho,  jez  jsou 
bytečny  nebo  dokonce  pochybeny,  nelze 
ipříti  auchaplnosti  a  jemného  porozumění 
>ro  zvláštnosti  mluvy  tragické.  Jako  smělý, 
Ic  geniální  kritik  získal  si  téŽ  zásluhy  o  text 
lomérův  a  některých  řec.  filosofů,  lexiko- 
rafův  a  grammatikův.  N.  opatřil  textové 
ydání  Euripida  (Lipsko,  1854—69,  3  díly, 
.  vyd.  1871),  kritické  vydání  zlomků  řec. 
ragiků  (Tragicorum  Graecorum  fragmenta, 
.,  1856,  2.  vyd.  1889,  k  tomu:  Tragicae  dic- 
tonis  index  spectans  ad  Frag,  tragic,  Graec,^ 
*etrohrad,  1892),  textové  vydání  Sofoklea 
Berlín,  1867),  dále:  Aristophanis  By^antii 
rammatici  Alexandrini  fragmentu  (Halle, 
848),  Púrphyrli  philosophi  Platonici  opuscula 
na  (Lipsko,  1860,  2.  vyd.  vyšlo  t.  r.  1886 
•od  titulem  Porphyrii  phil,  Platonici  opuscula 
electa)^  Lexicon  Vindobonense,  accedit  appen- 
ix  duas  Photii  homilias  et  alta  opuscula  com- 
lectens  (Petrohrad,  1867),  lamblichi  de  vita 
ythagorica  liber  (t.,  1884),  lohannis  Damas- 
eni  Canones  iambici  (t.,  1894).  Dále  uvésti 
5St  kritické  vydání  Odysseie  (Berlín,  1874, 
;  d.)  a  Iliady  (t.,  1877—79,  2  d.),  Eurípidei- 
che  Studien  (Petrohrad,  1859—1862,  2  d.)  a 
lánky  v  odborných  časopisech  filologických 
.  v  publikacích  petrohradské  akademie  věd. 
)d  smrti  Schneidewinovy  opatřoval  N.  kom- 
aentovaná  vydání  Sofoklea  Schneidewinova, 
Lterýžto  úkol  po  smrti  N-ově  převzal  E. 
(ruhn,  a  pak  opatřil  3.  vyd.  Dindorfova  So- 
oklea  (r.  1862).  Srov.  Biographisches  Jahr- 
»uch,  1893,  str.  1—65.  Vý, 

Vaaolea  [-klea]  Lam.,  řemdihák,  rod 
ostlin  z  čel.  mořenovitých  {Rubiaceae) 
»odčel.  Naucleeae^  obsahující  stromy  n.  kře 

listy  vstřícnými  n.  po  3—4  přesleněnými, 

padavými  palisty  a  s  květy  buď  koneč- 
lými  n.  úžlabíčkovými  v  kulovatých  hustých 
trboulech.  Kalich  má  trubku  prodlouženou 

krajem  buď  uťatým  n.  5dílným,  uštů  čár- 
:ovitých.  Koruna  jest  nálevkovitá  trubky 
izké  a  úkrojků  vejčitopodlouhlých  odstálých. 
^rašníky  jsou  buď  uzavřené  nebo  čnéjící  a 
cmenník  2pouzdrý  s  čnéjící  čnělkou  a  na- 
mchlou  nerozdělenou  bliznou.  Ve  2pouzdré 
obolce,  někdy  na  15  cm  dlouhé,  jest  mnoho 
:řídlatých- semen.  N.  roste  několika  užiteč- 
lými   druhy  v  Orientu,  zvi.  ve  Vých.  Indii, 

nichž  nejdůležitější  jest  N.  Gambir  Hunt., 
.  trpký,  a  N.  acida  Hunt.,  ř.  kyselý.  Z  li- 
tů ř.  trpkého  upravují  Malajci  extrakt 
váný  gambir  n.  gamber,  známý  v  Evropě 
ménem  rudky  žapanské  n.  katechu,  ob- 
lahující  mnoho  třísloviny.  Výtažek  tento, 
míchaný  s  betelem  a  pinangem  (v.  Areca), 
ivýkají  Malajci  téměř  neustale.  Dříve  bývalo 
iambíru  i  u  nás  v  lékařství  užíváno.  Také  li- 
;ty  řemdiháku  kyselého  s  vápnem  a  j.  smí- 
hané  Žvýkají  tuzemci,  užívajíce  jich  i  k  bar- 


vení na  červeno.  Duznatou  dření  téhož  keře 
ukojují  si  na  cestách  žízeň.  Déd. 

liauoorls  [-ko-l  Geoífr.,  b  o  dávka,  jest 
rod  plošti  c  vodnícn  těla  plochého,  vejčitého; 
má  tykadla  4člená  s  2.  a  3.  článkem  ztlust- 
lým, chodidla  přední  jednočlcná;  bez  dráp- 
kův;  nohy  střední  a  zadní  jsou  úzké,  obr- 
vené.  Žije  pod  kameny  a  mezi  vodními  rost- 
linami a  bodá  velmi  citelně.  Ze  2  druhův 
evropských  u  nás  obecná  N.  cimicoides  L., 
vodní  včela,  má  hlavu  a  štít  zelenavé 
žluté,  tento  se  2  velkými,  hnědě  tečková, 
nými  skvrnami,  štítek  černý,  žlutě  lemovaný 
polokrovky  zelenohnědé,  nohy  zelenavé.  Dél. 
15  mm.  Kpk. 

Vauorates  [-kra-]  ductorC.V.,lodivod 
neb  pilot  pruhovaný,  jestryba  ostno- 
ploutvá  z  čeledi  kranasů  {Carangidae\ 
v.  CaranxJ  a  jediný  druh  svého  rodu.  Tělo 
má  podlounlé,  vřetenovité,  zdéli  20—30  cm^ 
hlavu  na  předu  tupou;  místo  prvé  hřbetní 
ploutve  má  jen  3—4  krátké,  volné  ostny 
před  dlouhou  druhou  hřbetní  ploutví  a  také 
před  řitní  ploutví  jsou  dva  ostny  podobné. 
Po  obou  stranách  ocasu  jsou  vyniklé  hrany. 
V  ústech  jsou  drobné  a  štíhlé  zoubky  neien 
v  čelistech  a  na  patře,  ale  i  na  jazyce.  Šu- 
piny mají  barvu  stříbrošedou,  dole  stříbro- 
bílou  a  trup  jest  zdoben  pěti  širokými  pruhy 
příčnými  barvy  tmavomodré.  Pilot  jest  do- 
movem v  mořích  mírného  pásma  i  v  tro- 
pech. Již  staří  vypravovali.  Že  vytrvale  po- 
blíž korábů  plove,  ano  přítomností  svou  jim 
zvěstuje,  že  na  blízku  pevnina.  Jisto  jest,  že 
tyto  ryby  ve  společnosti  žraloků  za  koráby 
plovou,  živíce  se  nejen  rybami,  ale  i  odpadky 
potravy  z  lodí;  byl  arci  pozorován  vŽdy  pi- 
lot u  žraloka  jediného  a  nikdy  u  hejna  těchto 
vodních  dravcův.  Podivno,  že  žralok  svému 
průvodci  neublíží.  Maso  prý  má  pilot  velmi 
chutné.  Br. 

Vaad.,  zkratek  botanický,  jímž  značí  se 
Ch.  V.  Naudin  (v.  t). 

Vaadem,  okr.  ves  v  Tyrolsku,  v  hejtm. 
landeckém;  1233  oby  v.  něm.  (1890),  far.  ko- 
stel, pš.,  telegraf,  výroba  šidel,  hřebíků,  kos, 
srpův  a  chov  hovězího  dobytka.  Okr.  soud 
má  5078  ob.  n.  (1890). 

Vaudet  [nódč]  Joseph,  učenec  franc. 
(♦  1786  v  Paříži  —  f  1878  t.).  Byl  professo- 
rem  latin,  básnictví  na  Collége  de  France 
(od  r.  1821),  vrchním  inspektorem  universit- 
ním (1830—40)  a  ředitelem  král.  knihovny 
(1840—1860);  potom  vstoupil  do  výslužby. 
Akademie  des  inscriptions  a  des  sciences 
morales  jmenovaly  jej  členem.  Mimo  dobrý 
překlad  Planta  (1833,  9  sv.)  vydal:  Histoire 
de  la  guerre  des  esclaves  en  Sicile  (1807) ;  His- 
toire de  la  monarchie  des  Goths  en  Itálie 
(1811);  Essai  de  rhétorique  (1813);  Conjura- 
tion  ď*Etienne  Marcel  (1815);  Changements 
opérés  dans  V administration  de  Vempire  Ro- 
main  fOus  Dioclétien  et  Constantin  (1817,  dva 
sv.)  a  De  V  administration  des  postes  che^  les 
Romains  (1863), 

Vaudln  [nóden]  Charles  Victor,  botan. 
franc.  (*   1815  v  Autunu),  vystud.  v  Paříži, 


1072 


Naue  —  Naukydés. 


stal  se  pomocníkem  při  Museu,  r.  1863  zvolen 
za  člena  akademie  věd,  r.  1872  založil  vý- 
zkumnou zahradu  v  Pyrenejich,  1876  stal  se 
ředitelem  botan.  zahrady  výzkumné  a  akkli- 
matační  v  Antibes,  založené  Thuretem  a  vě- 
nované státu.  Konal  studia  soustavná,  stu- 
dia o  míšencích  a  rostlinách  pěstovaných. 
Ze  spisův  uvádíme:  Etudes  sur  la  végétation 
des  Solanées  (Paříž,  1842);  Melastomacearum 
monographicae  descriptionis  tentamen  (t.,  1849 
až  1853,  s  27  tab.);  Nouvelles  recherches  sur 
les  characteres  spéciflques  des  plantes  du  genre 
Cucurhita  (t,  1856,  s  3  tab.);  Afémoire  sur  les 
hybrides  du  régne  végétml  (t.,  1862);  Manuel 
de  Vacclimateur  (t.,  1888). 

Vaue:  1)  N.  Johann  Friedrich,  hudeb- 
ník něm.  {♦  1787  —  f  1858),  byl  hudebním 
ředitelem  na  universitě  a  varhaníkem  ve 
svém  rodném  městě  Halle,  kde  pořádal  ve- 
likolepé  hudební  slavnosti.  Vydal  několik 
spisů  z  oboru  hudby  a  zpěvu  církevního. 

2)  N.  Julius,  malíř  a  archaeolog  něm. 
(♦  1835  v  Kothenu),  žák  Krelingův  (v  No- 
rimberce)  a  Schwindův  (v  Mnichově  1861 
až  1866).  vytvořil  v  1.  1862—79  řadu  cykli- 
ckých prací  k  výzdobě  zámků  v  a  soukro- 
mých budov,  z  nicnž  uvádíme:  Pohádka  o  Jin- 
dřichu I,  a  princezně  lise  (akvarell);  15  kar- 
tonů k  Dějinám  stehováni  národův  (vydány 
svétlotiskem) ;  Prometheus\  Schwindova  Po- 
pelka (taneční  síň  tak  zv.  řím.  domu  v  Lip- 
sku); Bohové  germánští  (soukr.  dům  v  Ham- 
burku); Helgi  a  Sigriin  (alla  tempera;  zámek 
v  Mecklenburku).  Mimo  to  ryl  a  kreslil  pro 
dřevoryt.  Další  část  života  věnoval  N.  prae- 
historii;  sem  spadají  jeho  práce:  Die  pra- 
historischen  ScAwerter  (1885);  Die  Hůgelgrá- 
ber  iwischen  Ammer-  und  Staffelsee  (1887, 
s  52  tab.);  Die  Bronie\eit  in  Oberbayem 
(1894,  se  49  tab.).  N.  rediguje  od  r.  1889 
»Prahistorische  Blátterc. 

Vaueii,  kraj.  město  v  Braniborsku  ve  vl. 
obv.  postupimském,  na  želez,  dráze  Berlín- 
N.  a  N.-Hamburk;  8434  obyv.  (1895),  obv. 
soud,  katol.  a  evang.  kostel,  nová  radnice, 
reál.  progymnasium,  vyšší  div.  šk.,  továrna 
na  stroje  a  tabák,  vápenice,  cukrovar,  pivo- 
var, lihovar,  par.  pily,  obchod,  zahradnictví, 
chov  dobytka  a  vynikající  zemědělství.  Při- 
pomíná se  po  prvé  r.  1186. 

Vau^ard  (t.  j.  Novohrad,  pol.  Nowo- 
gród),  kraj.  město  v  prus.  Pomoří,  ve  vlád. 
obv.  štětínském,  na  želez,  dráze  Golinowo- 
Kolobřeh;  má  obvod,  soud,  evang.  kostel, 
mužskou  trestnici,  cihlářství,  chov  dobytka, 
zemědělství  a  5110  ob.  (1895). 

Vanheim,  Bad-N.,  město  v  Hor.  Hessích, 
v  kraji  friedberském,  na  žel.  dráze  Kassel- 
Frankfurt  n.  M.;  3398  ob.  (1895),  obv.  soud, 
katol.  a  evang.  kostel,  staré  doly  na  sůl,  vý- 
roba dvoj  uhličitanu  horečnatého,  ohnivzdor- 
ných kamenův  a  četně  navštěvované  solné 
lázně. 

Vaňka  jest  soubor  stejnorodých  poznat- 
kův  určitého,  látkově  vymezeného  oboru, 
které  mezi  sebou  jsou  spořádány  tak,  že  se 
přechází  od  prostšího  k  složitějšímu,  od  zjev- 


ného k  méně  patrnému.  Kde  jde  o  soubor 
poznatků  pojmových,  jest  spojení  určeno  rá- 
sadouí-^říčinnosti.  (Ostatně  v.  Věda). 

Vaukrarie  (řec).  Celá  Attika  dle  organi- 
sace  Solónovy  byla  rozdělena  ve  4  fyly, 
každá  fyla  ve  3  trittye,  každá  tríttye  ve  4  n. 
Bylo  tedy  celkem  48  n-ií.  N.  byly  místní 
okresy  a  zároveň  svazy  zámožnějších  občanů 
v  určitém  okrese  usedlých.  Jméno  pochodí 
odtud,  že  každá  n.  měla  za  povinnost  dodati 
státu  válečnou  loď  a  mimo  to  dva  jezdce. 
V  čele  n.  stál  naukraros,  který  taiké  byl 
asi  velitelem  dodané  lodi.  TéŽ  se  činí  zmínka 
o  prytanech  (předsedách)  naukrarů.  N.  měla 
svou  vlastní  pokladnu,  do  které  plynula  daň 
příslušníků  n.  stanovená  dle  výše  jejich 
jmění  a  ze  které  se  zapravovaly  její  vý- 
lohy. Pk. 

Vaukratis,  nejstarší  řec.  osada  v  £g3rptě, 
založená  Milééiny  za  panování  Araásiova  (570 
až  526  př.  Kr.),  a  sice  na  místě  starší  domo- 
rodé osady.  Jsouc  nadána  četnými  výsadami 
obchodními  a  spravujíc  se  samostatně  dle 
vzorů  řeckých,  rozkvetla  N.  záhy  a  byla  po- 
kládána až  do  perských  dob  za  středisko 
Řekův  egyptských.  Velice  přispělo  rozkvétá 
jejímu,  že  vedle  Řekův  obývali  v  ní  i  domo- 
rodci, odkudž  mnozí  z  Řeků  s  jazykem  a 
písmem  egyptským  se  seznámili.  Za  nověj- 
ších dob  hledána  N.  severně  Saie  a  opodál 
pravého  břehu  Bolbitského  hrdla,  ale  r.  1885 
zjistil  Flinders  Petrie  výkopy  svými,  že  mě- 
stiŠtě  N-ta  repraesentuje  nynější  Nebí  re 
u  Damanhura,  kdeŽ  objeveny  i  hojné  drobné 
památky  umělecké  z  doby  předperské  a  ně- 
které nápisy.  —  Srv.  E.  A.  Gardner,  N.  I.  II. 
v  Memoir  of  the  Egypt  Exploration  Found. 

Vankydés  argivský,  syn  Patroklův,  bratr 
staršího  Polykleita,  řec.  sochař  a  kovolijec. 
Činnost  jeho   spadá  v  dobu  asi   od  r.  448 
do  400  př.  Kr.    Vytvořil  chryselefanti novou 
sochu   Héby  (vlastně  mladistvé   Héry,  "řípa 
nalg)y  jež  stála  v  Héraiu  argivském    vedle 
Polykleitovy  Héry  (Robert  klade  sochu  tu 
asi  do  r.  417),  dále  bronzovou  sochu  Hekaty 
v  Argu,  Herma ^  bronzovou  portraitni  sochn 
básnířky  Erinny,  dvě  sochy  argivského  ví- 
těze v  dolichu  Cheimóna,  z  nichž  socha  umí- 
stěná v  Olympii  vytvořena   byla  dle  nově 
objeveného  zlomku  papyrového  r.  448,  druhá 
socha  byla  původně  v  Argu  a  byla  pak  pře- 
vezena do  Říma,  sochu  zápasníka  Baukida 
z  Troizény  a  sochu  pěstníka  Euklta   s  rodu 
Diagorova     (Loewy,    Inschr.    griechischer 
Bildhauer,   č.   86.,    Dittenberger,    Inschr.  v. 
Olympia,  č.  159.,  socha  pochází  asi  z  r.  420 
až  410).  Dále  vytvořil  sochu  diskobola  a  sou- 
soší  zobrazující   člověka,  jeni[  obětuje  berana 
{immolans  arietem).    Toto  poslední    sousoší 
jest  snad  identické  s  Frixem,  zabivším  be- 
rana a  zkoumajícím  hořící  jeho  kýty  a  Pau- 
sania  I,  24,  2  (Loewy,  Inschr.  griech.  Bild- 
hauer, č.  87,).  Domněnku  Habichovu,  Ic  sto- 
jící diskobol  v  sála  della  liga  musea  vatikán- 
ského jest   prý   N-dův   Hermes   diskobolos 
(Jahrb.  d.  Instituts,  1898,  str.  57  nn.,  Journal 
international  d*archéologie  numismatique,  n, 


Naum  —  Naumann. 


1073 


141  nn.)t  odmítl  právem  Mícbaelis  (Jabrb.  d. 
[nstituts,  1898,  str.  175  nn.)  —  Srov.  Over- 
t>eck,  Gesch.  d.  griech.  Plastik.  4.  wd.,  I., 
380,  510,  531  Dn.,  Hermes,  1900,  str.  189, 
L90— 193  (Robert);  Furtw&ngler,  Sammlung 
Somzée,  str.  10.  ly-. 

Vaum  sv.,  jeden  ze  sedmi  spoludělnikův 
IV.  Metboděje,  po  jeboŽ  smrti  přišel  r.  885  se 
IV.  Klimentem  a  Ágelavem  do  Bulbar,  kdež 
le  laskavé  přijal  car  Boris.  Když  pak  sv.  Kli- 
nent  poslán  byl  do  záp.  Bulharska,  N.  jej 
>rovázel  a  strávil  ostatek  života  na  výcbod. 
>řeha  jezera  Ocbridskébo  mezi  Ocbridem  a 
Dévoli,  kdež  se  nalézá  starobylý,  jeho  jménu 
sasvěcený  klášter,  v  kterém  se  chovají  jeho 
>statky.  Památka  jeho  světí  se  20.  čce. 

Vaum.,  zkratek  zoologický,  jímž  jsou  ozna- 
mování Johann  Andreas  Naumann  a  Jo- 
lann  řriedrich  Naumann  ^v.  t). 

Vaunutolile  (řec.\ námořní  bitva;  uŘí- 
nanft  slulo  tak  provádění  námořní  bitvy  jako 
iry  k  zábavě  divákův.  Místo  pro  takovou 
iru  slulo  rovněž  n.  a  bylo  jezero  vykopané 
la  místě  příhodném  a  napuštěné  vodou  oby- 
lejně  z  Tiberu.  Později  stavěny  byly  zvláštní 
mdovy;  uprostřed  byla  obrovská  nádržka 
la  vodu,  jež  mohla  býti  napuštěna  a  opět 
vypuštěna,  kolkolem  pak  jako  v  cirku  nebo 
'  amíitheatru  byla  sedadla.  Vedle  toho  k  n-ii 
ižito  mnohdy  i  přirozených  jezer  nebo  zá- 
ívů  mořských.  K  provozování  hry  tak  ne- 
•ezpečné  bývali  najímáni  gladiátoři  neb  užito 
ajatcův  a  zločincův  k  smrti  odsouzených; 
eprve  později  nastoupili  dobrovolníci.  Lidé 
i  sluli  naumachiarii.  —  Neobyčejné  di- 
adlo  n.  poskytl  Římanům  první  C.  Julius 
*aesar,  jenž  r.  46  př.  Kr.  dal  pro  n-ii  zříditi 
szero  na  poli  Martově;  z  něho  voda  potom 
y puštěna  a  vystavěn  tam  chrám  Marto  vi. 
'ompeius  užil  k  n-ii  zálivu  Sicilského  záp. 
d  města  Rhegia.  Římští  panovníci  pak  dle 
vědectví  spisovatelů  často  dávali  provozo- 
ati  n.;  tak  Augustus  v  jezeře  šir.  66  m  a 
ilouhém  600  m,  Claudius  v  jezeře  Fucin- 
kém,  Nero  v  amíitheatru,  jejž  dal  k  tomu 
praviti,  Heliogabalus  v  Eurjpu;  zvláště  nád- 
ernou  n  ii  vypravil  Domitian.  Vva. 

Vaiimaii  Ludvík  Florian,  pomolog če- 
ký  (♦  1845  v  Praze).  Absolvovav  reál.  školy, 
avštěvoval  pomologický  kurs  při  technice 

botanické  přednášky  na  universitě  v  Praze, 
racoval  jako  praktický  zahradník  v  Čechách 

za  hranicemi,  podnikl  studijní  cestu  po 
rancii,  Belgii  a  Německu,  1870  jmenován 
čitelem  zahradnictví  při  hospodářské  škole 

Chrudimi,  odkud  po  4  letech  povolán  na 
omolog.  ústav  do  Troje,  kde  se  konečně 
tal  ředitelem  ústavu.  Nyní  žije  ve  výslužbě 

Královicích  u  Brandýsa  n.  L.  Psalodbor. 
lánky  do  časopisů,  zejména  >Hosp.  Listů«, 
ydával  »Zahradnickou  bibliotéku*,  do  níž 
a  psal:  Stručný  návod  k  seře\ováni  stromů  ^ 
v.  lí.  (Karlín,  1877);  Pěstováni  a  ro^mnofo- 
iní  stromův  a  křovin,  sv.  III.  (t.,  1877);  Kol- 
íne tvary  stromův  a  jich  pČÁtováni,  sv.  IV. 
.,  1878);  Pomologie,  sv.  VI.  (t.,  1888);  Zeli- 
iřstvi  Či  pěstování  všech  druhů  \elin,  sv.  Vlí. 

Oitův  Slovník  Naučný,  sv.  XVII.  10/6  1901. 


(t,  1888),  a  vydal  Zahradnické  tabulky  (Praha, 
1882);  dále  vydal  Deset  ná\wmjrch  lahradni- 
cký-ch  tabulek  a  r.  1875  založil  »Zahradnické 
Listy«,  které  změnil  v  »Listy  Pomologické*, 
jež  do  roč.  XX.  redigoval  a  svým  nákladem 
vydával.  N.  získal  si  platné  zásluhy  o  po- 
vznesení čes.  zahradnictví. 

Vanmann:  1)  N.  Johann  Gottlieb 
(Amadeus),  hudební  skladatel  německý 
(♦  1741  —  1 1801  v  Drážďanech).  Odveden  za 
zvláštních  okolností  jistým  švédským  hudeb- 
níkem do  Itálie,  kde  studoval  v  Neapoli  a 
Benátkách.  Náleží  mezi  žáky  a  miláčky  Tar- 
tiniho.  Napsav  první  svoji  operu,  jež  došla 
veliké  obliby,  jmenován  byl  r.  1764  dvorním 
komponistou  a  r.  1768  prvním  kapelníkem 
v  Drážďanech.  Psal  množství  oper,  z  nichž 
největší  obliby  došla  opera  buíia  La  dáma 
soldato,  a  jeho  církevní  skladby  provozují  se 
I  někde  i  za  dnů  našich  (mše  As-dur  a  A-moll 
a  Klopstockem  zbásněný  Otčenáš). 

2)  N.  Johann  Andreas,  orniťnolog  něm. 
(*  1744  v  Ziebigku  u  KSthenu  —  t  1826  t.). 
byl  lesníkem,  zabýval  se  studiem  ptactva 
německého,  nashromáždil  bohatou  sbírku 
jeho  a  vydal  o  něm  důkladné  dílo  (Nátur- 
geschichte  der  Vdgel  Deutschlands), 

3)  N.  Johann  Friedrich,  ornithol.  něm. 
(♦  1780  v  Ziebigku  u  Kóthenu  —  +  1857  t), 
syn  předešlého.  Zabýval  se  rovněž  obsáhle 
a  důkladně  studiem  ptactva  něm.  a  byl  prof. 
a  ředitelem  ornithologického  musea  vévody 
z  Anhalt-Kdthenu.  Vydal:  druhé  vyd.  otcova 
díla  (Lips.,  1822—44,  12  sv.  s  četnými  kres- 
bami autorem  provedenými  a  s  dodatky  od 
Blasiusa,  Baldamusa  a  Sturma,  1851<— 1860); 
Taxidermie  (Halle,  1815;  2.  vyd.  t.,  1848); 
Ober  den  Haushalt  der  nórdlichen  Seevógel 
Europas  (Lips.,  1824);  Die  Eier  der  Včgel 
Deutschlands  und  der  benachbarten  Lánder 
(s  Buhlera,  Halle,  1819-1828,  5  seš.).  Něm. 
společnost  ornithologická  pojmenovala  po 
ném  Časopis  svůj  »Naumannia«  a  v  Kdthenu 
postaven  mu  r.  1880  pomník. 

4)  N.  Karl  Friedrich,  mineralog  a  geo- 
log ném.  (*  1797  v  Drážďanech  —  t  1873 
t).  Působil  od  r.  1826  na  horní  akad.  frei- 
berské,  potom  30  let  (1842--1872)  jako  pro- 
fcssor  mineralogie  a  geologie  na  universitě 
lipské  a  vychoval  celou  školu  odborníkův. 
Původní  badání  N-ovo  bylo  směrodatným 
jak  v  krystallograřii  (monografické  zpraco- 
vání soustavy  hexagonální  a  četné  práco  spe- 
ciální), tak  v  geologii,  zvláště  prahor;  řídil 
též  s  B.  Cottou  geologický  výzkum  králov- 
ství Saského,  jehož  výsledky  uveřejnili  oba 
v  letech  1834—45  {Geognostische  Kartě  des 
Kónigreichs  Sachsen  mit  Erláuterungen),  Ve- 
likou zásluhu  získal  si  N.  svými  výtečnými 
učebnicemi,  které  částečně  v  nových  vydá- 
ních podnes  vycházejí  a  stojí  na  prvém  mí- 
stě mezi  německými  kompendii:  Lehrbuch  d, 
Krystallographie  (2sv.,1830);  Anfangsgrůnde 
der  Krystallographie  (2.  vyd.  1854);  Elemente 
der  theoretischen  Krystallographie  (1856) ;  Ele^ 
mentě  der  Aíineralogie  (1846,  13.  vyd.,  poří- 
zené Ferd.  Zirkelem,  1898)  a   Lehrbuch  der 

68 


1074  Naumburk  —  Naumburgia. 

Geognosie  (2  sv.,  1850—54,  2.  vyd.  1857—72    benlose  SoíhUemokratie?  (Lipsko,  1889);  Das 
nedokončeno).  Fr.  Sl-k.      ■  sociále    Proi;ramm    Jer    evangelischen     Kirche 

6)  N.  Moritz  Ernst,  lékař  něm.  (♦  1798  !  (t.,  1890);  Was  heisst  Christlichso^iai?  (ses.  1., 
v  Drážďanech  —  t  1871  v  Bonnu).  Lékař- 1 1.  1894,  2.  vyd.  1896;  2.  seš.  1896);  Soiiale 
ství  studoval  v  Lipsku,  r.  1825  stal  se  prof.  I  Briefe  an  reiche  Leute  (Gotinky,  1894) ;  Jesvs 
v  Berlíně  a  r.  1828  v  Bonnu,  později  psk  als  Volksmann  {t,lS94);  Naiional-socialer  Kji- 
ředitelem- klinického  ústavu  tamtéž.    Napsal   techismus  (Berlín,  1896).  N.  jest  vydavatelem 


zvláště:  Handbuch  der  mediiinischen  Klinik 
(Berlín,  1829—39);  Pathogenie  (t.,  1840—44); 
Allgemeine  Patkologie  und  Tlierapie  (t.,  1851). 


knih.  zv  Góttinger  ArheiterbibUothek  (Gotinky, 
od  r.  1894)  a  týdenníku  Die  Hilfe  (od  r.  1896) 
a  vydával  též  zaniklý  list  Die  Zeit, 


6)  N.  Christian,  švédský  právní  historik'  aaiimbiirk:  1)  N.  (něm.  Naumburg  an 
(^  1810  v  Malm6  —  f  1888  v  Štokholmě).  der  Saale),  krajské  město  v  prus.  vládním 
Studoval  práva  v  Lundu.  V  1.  1836—52  vě-  ;  obvodu  mczibofském,  v  pěkné  poloze  na 
noval  se  úřední  službě.    R.  1852  jmenován   pravém  břehu  řeky  Sály;  stan.  tratí  Bebra- 


professorem  na  právnické  fakultě  v  Lundu, 
r.  1860  členem  nejvyššího  soudu.  Ve  švéd- 
ské právní  literatuře  zaujímá  N.  přední  mí- 
sto. Velice  se  cení  jeho  práce  z  mládí:  Om 
edsóret  eniigt  landskapsiagarne  (Lund,  1843); 
Om  landskóp  eniigt  Sveriges  lag  (t.,  1838); 
De   delictis  publicis,  praecipua  juris  patriae 


Halle,  N.-Arterh  a  N.-Deuben.  Má  5  evang. 
a  1  katol.  kostel.  Dóm,  v  přechodníai  slohu 
románsko-gotickém  vystavěný,  založen  byl 
v  XII.  stol.  a  chová  mnohé  památky  umění. 
Z  jiných  budov  vyniká  zámek  čili  residenci , 
radnice  s  kotci  a  jatky.  Obyvatelův  (i  s  po- 
sádkou) jest  21.202  (558  kat.,  13  židů;  1895). 


publicae  et  criminalis  ratione  habita  (t.,1845);  Značný  průmysl  (zboží  stávkové,  štětkárství, 
Om  straffráttstheorien  och  penitentiársystemet  zpracování  slonoviny  a  kůže,  výroba  cheir.i- 
(t.,  1849;  něm.  od  C.N.Davida,  Lips.,  1850).  kalií,  octářství,  výroba  šumivého  vina,  sia- 
Velmi  záslužné,  byť  už  poněkud  zastaralé,  i  dovnictví  a  pivovarství)  a  obchod  s  vínem 
jest  hlavní  jeho  dílo  Sveriges  statsfórfatť  (jež  v  okolí  se  pěstuje)  a  se  dřívím.  Trhy. 
ningsrátt  (Štokholm,  1844—74,  4  sv.;  2.  roz- i  N.  Jest  sídlem  vrchního  zemského  soudu, 
množ.  vyd.  1876—84).  N-ovo  kritické  vydání  soudu  zemského  a  obvodního,  hlavního  bcr- 
základnich  zákonů  švédských  (3.  vyd.  Stok-  ního  úřadu  a  kapitoly;  má  gymnasium,  reálku 
holm,  1866)  došlo  velikého  rozšíření  a  rov-  j  a  různé  ústavy  dobročinné.  Od  XV.  století 
něž  tak  přepracování  historického  úvodu  ;  koná  mládež  zdejších  škol  a  s  ni  občanstvo 
k  onomu  vydání:  Svenska  statsfórfattningens  zvláštní  slavnost  (zvanou  slavnost  husitských 
historiska  utveckling  (t.,  1864).  Ód  r.  1864  re-  třešní,  Husiten-  oder  Kirschfesť),  jakožto  "pa- 
digoval  Tidskrift  fór  lagstiftning,  lagskipning  matku  na  osvobození  N-a  od  husitského  ob- 
och  fórvaltning.  ležení  r.  1432.  Uprosilyť,  prý,  děti  naumbur- 

7)  N.  Emil,  hudební  skladatel  a  spisová-  ské,  v  slavném  průvodu  v  bílých  šatech 
tel  něm.  (♦  8.  září  1827  v  Berlíně  —  f  23.  čna  z  města  vyšedší,  Prokopa  Holého,  že  města 
1888  v  Drážďanech).  V  Lipsku  vyučil  se  na  ušetřil.  (Palacký,  Dějiny,  IIL,  str.  105.)  Mé- 
konservatoři  pod  Mendelssohnem  a  Haupt-  sto  N.  leŽí  v  kraji  původně  slovanském 
mannem  hudbě  a  po  prvé  představil  se  ve-  (v  okolí  hojnost  slov.  jmen  osadních);  nále- 
řejnosti  r.  1848  oratoriem  Kristus,  posel  míru  žíval  markrabím  míšeňským;  r.  1029  přclo- 
V  Drážďanech.  Za  svůj  spis  Ueber  Einfůhrung  ženo  sem  ze  Žiče  {Zeit^)  biskupství;  25.  čna 
des  Psalmengesanges  in  die  evaugelische  Kir-    1486  dokončeno  tu  jednání  o  rozdělení  Ve- 


che  byl  r.  1856  jmenován   ředitelem   chóru 
dvorního  chrámu.   Tou  dobou  napsal  něko- 


tínských  zemí;  jinou  smlouvou  v  Nu  r.  1554 
ujednanou  skončeny  spory  mezi  Janem  Be- 


lik  spisův  z  historie  hudby  vůbec.  R.  1880  dřichem  Velkomyslným  a  kurfirštem  Angu 
až  1885  vydal  ve  Štutgartě  svou  pěknou  lilu-  stem.  Po  smrti  posledního  biskupa  r.  1554 
strierte  Musikgeschichte.  Od  roku  1874  žil  připadl  N.  ke  kurfirštství  Saskému.  Za  války 
v  Drážďanech  jako  učitel  dějin  hudby  na  30leté  dobyl  N-a  Tilly  (r.  1631)  a  rok  potom 
tamní  konservatoři.  Z  jeho  hudeb,  pozůsta-  Gustav  Adolf.  Marně  však  Švédové  město 
losti  provozována  opera  Loreley  roku  1889  obléhali  r.  1642.  V  letech  1650—1718  spra- 
V  Drážďanech.  vováno   bývalé   biskupství  pobočnou  vétvi 

8)  N.  Friedrich,  sociální  politik  něm.  kurfirštského  rodu  sas.kého.  Od  r.  1815  ph- 
(♦  1860  ve  Stórmthalu  u  Lipska).  Vystudo-  sluŠí  N.  k  Prusku.  —  Okres  naumburský 
vav  v  Lipsku  a  Erlankách  vstoupil  do  du-  má  na  162  km}  33.220  obyv.  (1890).  Pp. 
chovní  služby.  V  1.  1886—90  byl  pastorem  2)  N.  {Naumburg  am  Bober)^  průmyslo?t' 
v  Langenberku  u  Gluchova,  v  1.  1890—1894  městečko  v  pruském  vládním  obvodě  Itíini- 
spolkovým  duchovním  pro  vnitřní  missii  ve  ckém,  v  kraji  zahaňském  {Sagan\  při  vtoku 
Frankfurtě  n.  M.,  od  té  doby  jest  spolko-  Březnice  do  Bobry.  Má  841  ob. 
vým  duchovním  u  jihozápadní  německé  kon-  3)  N.  (něm.  Naumburg  am  Queiss),  město 
fcrence  pro  vnitřní  missii.  V  životě  i  spi-  v  pruském  vlád.  obvodě  lehnickém.  v  kraji 
šech  svých  bojuje  N.  pro  křesťansk*ý  a  ná-  boleslaveckém  (Bunilau);  má  1962  ob.  Mé- 
rodní  socialismus.  Profjramm  tento  uskuteč-  sto  známo  bitvou  mezi  Prusy  a  Rakušany 
Ďujc  i  v  tak  zv.  Národně  sociálním  spolku,  roku  1745;  klášter  benediktinský  zrušen 
založ,  od  něho  r.  1896   společné  s  Góhrcm,    r.  1810.  Pp. 

Sohmcm    a    j.    Napsal:     Arbeiterkatechismus       Waumburg^aMónch.,  bazano  vec,  nékd? 
(Kalw,  1888);    Was  thun  wir  gegen  die  glau-  jako  samostatně  oddělovaný  rostlinný  roď 


Naumenko  —  Nauplia. 


1075 


čeledi  prvosenkovitých  (^Piimulaceaé).  Je- 
den druh  obyčejně  uvádí  se  v  rodě  Lysima- 
chia.  N.  thyrsiflora  Rchb.  {Lysimachia  thyrsU 
flora  L.),  b.  kytko  vitý  popsán  již  v  rodě 
Lysini.ichia  (v.  t.). 

ITaumenko  Vladimir  Pavlovic,  spiso- 
vatel ruský  (♦  1852),  od  r.  1893  redaktor  mě- 
síčníku >Kijevskaja  Starinac,  jest  autorem 
četných  statí  z  oboru  jihoruského  národo- 
pisu,  uveřejňovaných  v  různých  odborných 
listech,  a  cenné  monografie  Obiot  fonétičes- 
kich  osobennostéj  malorusskoj  réči  (Kijev,  1889). 
Nalezl  sborník  písní  Chodakowského. 

ITaumov  (HMyMOB^)  Nikolaj  Ivanovic, 
spisovatel  ruský  (*  1838),  vzdčlav  se  v  tam- 
Dovském  gymnasii,  sloužil  nějakou  dobu 
LI  vojska,  ale  r.  1860  usadil  se  v  Petrohradě 
1  navštěvoval  universitní  přednášky,  učast- 
lil  se  tcŽ  studentských  výtržností  a  byl  ně- 
jakou dobu  vězněn,  pozdt  ji  sloužil  při  mini- 
sterstvě  vojenství  a  byl  zemědělským  kom- 
nissařcm  v  Sibiři.  Lib  rární  činnost  zahájil 
■.  1858,  uveřejniv  v  časop.  >Vo]ennyJ  Sbor- 
iik«  povídku  Slučaj  ť{  soldatskoj  fiini  s  pseud- 
onymem Kcrsunov.  Hlavní  činnost  jeho 
jpadá  do  let  70tých,  kdy  uveřejnil  množství 
>ovídek  ze  selského  života  v  »Otěčestven- 
lých  zápiskách*  a  v  >Děle*.  Práce  ty  vydal 
jak  ve  sbornících  Sila  solomu  lomit  (Petro 
irad,  1874);  V tichom  onsuié  (t.,  1881);  V  ^a- 
fyíom  krajů  (t.,  1882);  Pantina  (t.,  18801 
Šl.  náleží  ke  škole  tak  řečených  národníku, 
íče  život  sibiřských  sedláků  s  ideální  stránky 
L  útoče  prudce  na  živly  jim  nepřátelské, 
^řes  tuto  tendenci  práce  jeho  poutají  zna- 
ostí  líčených  poměrův  a  barvitostí  slohu. 
>ebrané  spisy  jeho  vyšly  s  názvem  Sočiněnija 
t.,  1897). 

Vaumovld  loann  Grigorjcvič,  spiso- 
vatel a  křisitel  maloruský  (♦  1826  --  f  1891 
r  Novorossijsku),  pocházel  z  popolŠtěné  ro- 
h'ny  venkovského  učitele  a  byl  s  počátku 
lakloněn  Polákům.  Ukončiv  studia  ve  Ivov- 
kém  duch.  semináři,  stal  se  uniatským  kně- 
cm  a  ve  svých  působištích  usiloval  po- 
znésti  hmotně  i  duchovně  venkovský  lid, 
(oučujc  jej  ústně  i  tiskem.  R.  1861  vydal 
bírku  povídek  a  básní,  jež  byly  přeloženy 
io  velikoruštiny.  Líčil  sesympathickéhosta- 
oviska  především  poměr  duchovenstva  k  se- 
[lákům.  Organisoval  též  lidové  čítárny  a 
pořitclny  a  byl  hlavním  zakladatelem  fite- 
árně- vydavatelské  .společnosti  jména  Kač- 
ovského.  Vedle  toho  založil  časopisy  »Rus- 
kaja  Rada«  a  >Nauka<,  určené  pro  nejširší 
rstvy  lidové.  Juko  stoupenec  staroruské 
onservativní  čili  >moskalofilské«  strany  hájil 
ouževnatě  na  říšské  radě  práva  haličských 
Lusův  a  jejich  církve,  ale  r.  1882  obviněn 
yl  z  velezrády  a  odsouzen  k  8měsíčnímu 
aláři.  Od  té  doby  úřady  rakouské  i  církevní 
hovaly  se  k  němu  podezřele,  N.  zbaven 
odnosti  přes  protest,  v  němž  vyličoval  své 
isluhy  a  práva  haličsko-ruské  církve,  načež 
řestoupil   ve  Lvově  k  pravoslaví  (r.  1885) 

vystěhoval  se  do  Kijeva,  odkud  řídil  svůj 
asopis  >Nauka«,  vydávaný  ve  Vídni.  V  po- 


slední době  svého  života  věnoval  se  cele 
literárním  pracím,  snaže  se  šířiti  osvětu  v  lidu. 
Mezi  jiným  sestavil  populární  kalendáře  na 
r.  1890  a  1891.  O  sobě  vydal  knížky:  Kak 
v  prostotě  fjudi  fiviit  (1889);  Chnstianskija 
dobrodétěli  (1889);  Istoričeskij  očerk  uniji  (Ki- 
jev, 1889);  Červonnaj a  Rus f  jeja  prostoje  i  na- 
stojaščeje  (t.,  1890)  a  j.  Chtěje  haličským  vy- 
stěhovalcům  dáti  směr  na  Kavkaz,  podnikl 
sem  cestu,  ale  vraceje  se  t  a  byl  pohřben 
v  Kijevě  v  Nikolajevském  klášteře,  kde  pe- 
trohradský Slovanský  spolek  postavil  mu 
pomník.  Srv.  I.  Solovjev,  Otec  protoijerej 
í.  G.  N.  (Moskva,  1893). 

Vanndorf,  domnělý  syn  franc.  krále  Lud- 
vika XVL,  viz  Ludvik  XVIL 

Vannhof,  město  v  sas.  kraji  lipském,  na 
žel.  dráze  Lipsko-Drážďany;  2348  ob.  (1890^ 
ev.  kostel,  prádelna  vlny,  výroba  doutníku, 
obchod  s  dřívím  a  nedaleko  výletní  místo 
Lindhardt. 

VaxLújn  Bernhard.  lékař  něm.  (*  1839 
v  Berlíně).  Vzdělal  se  v  lékařství  v  Berlíně, 
od  r.  1869  byl  po  sobě  klinickým  professo- 
rem  v  Jurjevě,  Bernu  a  v  Královci,  od  r.  1888 
pak  působí  v  Štrasburce.  Čelné  práce  jeho 
týkají  se  echinokokků,  rakoviny  jaterní,  žlou- 
tenky, srážení  krve,  horečky,  diabetů,  afasie 
a  rozmanitých  klinických  themat  vůbec. 
Z  velkých  samostatných  prací  jeho  sluší 
uvésti  zvláště  Klinik  der  Cholelithiasis  (Lip- 
sko, 1888).  Roku  1872  založil  s  Klebsem  a 
Schraiedebťrgem  sborník  > Archiv  f.  experi- 
inentelle  Pathologie  u.  Pharmakologie*,  od 
r.  1896  pak  vydává  s  Mikuliczem  sborník 
»Mittheiltingen  aus  den  Grenzgebieten  der 
Medizin  und  Chirurgie*,  věnovaný  přede- 
vším těm  oborům  lékařským,  kteréž  na  zá- 
kladě moderních  pokroků  lékařských  pře- 
cházejí z  lékařství  interního  v  léčení  chirur- 
gické. 

Vanové  (Nauallahové)  v.  Nahuové. 

Vaupaktos  v.  Lepán  to. 

Vaupara,  klášter  a  vesnice  v  srbském 
kraji  kruševacském  pod  planinou  jastreb- 
skou,  postavený  carem  Lazarem,  zpustošený 
Turky  a  obnovený  r.  1835  bratry  Stojanem 
a  Alexou  Simiči. 

Vaaplia,  NavpNon  (ital.  Na  poli  di  Ro- 
mania),  hl.  m.  řeckého  nomu  Argolis  a  Ko- 
rinth  při  zálivu  Argolidském  č.  Nauplijském, 
rozkládá  se  na  skalnatém  poloostrově,  jedi- 
nou branou  po  úzkém  isthmu  z  pevniny  pří- 
stupném. Město  obchodně  velmi  důležité  jest 
po  evropská  vystavěno,  jen  někoHk  domův 
upomíná  ještě  na  dobu  tureckou,  má  pro- 
stranný, bezpečný  přístav,  opatřený  nábře- 
žím; nade  městem  i  zálivem  strmí 'na  skal- 
naté výšině  zámek  I č -kale  na  místě  staré 
akropole  a  na  příkré  skále  ve  výši  216  m 
tvrz  Palamidi  (nyn.  trestnice).  Přístav 
chrání  pevnůstka  na  ostrově  Bursi.  N.  má 
5955  ob.  (1896;  obec  10.907  ob.),  7  kostelů, 
gymnasium,  kasárny,  arsenál,  žeíezn.  spojení 
;s  Argem  a  Korinthem;  je  sídlem  nomarchy, 
arcibiskupa,  appellačního  soudu  a  rak.  vice- 
konsula.  —  N.  jest  nepochybně  původu  foi- 


1076 


Nauplios  —  Náušnice 


nického,  což  dokazuji  pověsti  o  Palamedovi; 
v  VII.  stol.  př.  Kr.  stalo  se  přístavním  mě- 
stem pro  Argos,  v  II.  stol.  po  Kr.  Pausanias 
našelje  v  úpadku.  R.  1204  padla  N.  do  ru- 
kou Franků,  pod  jejichž  vládou  tvořila  s  Ar- 
gem  zvláštní  knížectví.  R.  1383  připadla  Be- 
nátkám, r.  1539  dobyli  jí  Turci,  jimž  nále- 
žela s  přestávkou  let  1689— 1715,  kdy  drželi 
ji  Benátčané,  aŽ  do  války  za  svobodu.  Po 
obleženi  trvajícím  IVa  roku  vzdána  Turky 
v  pros.  1822.  Dne  30.  dub.  1823  sešel  se  tu 
první  kongress  hellenského  národa.  Od 
r.  1829  sídlil  tu  praesident  Kapodistrias  a 
později  král  Otto  až  do  r.  1835,  kdy  se  pře- 
sídlil do  Athén.  13.  ún.  1862  vypuklo  v  N-ii 
vojenské  povstání,  jež  svrhlo  krále  Ottu  Ba- 
vorského. 

Vaupllos,   v  řeckém  mythu  syn  Klyto- 
neův,  účastník  výpravy   Argonautův,    otce 
Palamédův,  hérós  Poseidonský,  jenž  reprae- 
sentuje  nebezpečnou  povahu  moře,  připra 
vuje  jiným  plavcům  záhubu.  klk, 

Vaupllas  sluje  larvové  stadium  po  opu- 
štění vaječného  obalu  u  korýšů.  Stadium 
to  jest  pro  korýše  charakteristické.  Tělo 
n-ia  jest  většinou  ovální,  s  předním  širo- 
kým, zadním  zúženým  krajem,  opatřené  třemi 
páry  okončin:  pozdějšími  prvými  tykadly, 
druhými  tykadly  a  mandibulemi  či  kusadfy 
I.  patra.  Tělo  ve  valné  většině  případů  nemá 
dorsální  duplikatury  kožní,  tato  zakládá  se 
většinou  později,  zřídka  bývá  už  záhy  pa- 
trná (Cirripedia),  Zadní  konec  těla  postrádá 
výběžků  furkálnich,  za  to  nalézáme  tu  silné 
párovité,  t.  zv.  furkální  štětiny.  První  tyka- 
dla mají  pouze  jednu  větev,  z  pravidla  málo 
článků,  slouží  k  lokomoci  a  nesou  smyslové 
orgány.  Druhé  dva  páry  okončin  mají  dvě 
větve  a  slouží  za  nohy  veslovací.  Otvor  ústní 
přikryt  Širokým  hprním  pyskem.  Zažívací 
kanál  jednoduchý;  řif  bývá  na  dorsální 
straně  (Cirripedia^  Oadocery\  neb  i  schází 
{Cetochilus,  Cyclops),  Nervstvo  leží  dosud 
v  ektodermu,  skládá  se  z  horního  ganglia, 
commissur  a  prvních  gangiií  břišního  pásma. 
Na  čele  leží  veliké,  ze  tří  dílů  složené  oko 
n-iové,  obyčejně  červeně  zbarvené,  s  mo- 
hutnou čočkou.  Srdce  schází;  u  base  dru- 
hých tykadel  ústí  tykadlová  žláza,  zastá- 
vající funkci  nefridia.  Podle  okončin  ro- 
zeznáváme na  těle  N-ia  4  nebo  5  segmentů: 
pracorální,  2  nebo  3  segmenty  telni  a  seg- 
ment anální.  —  Právě  lícené  poměry  podlé- 
hají značné  variaci,  hlavně  co  do  zevnější 
formy  u  různých  skupin.  N-iu  přičítala  se 
veliká  cena  fylogenetická,  ježto  mnozí  spa- 
třovali v  něm  základní  typ  korýšův  a  odvo- 
zovali jej  přímo  od  rotatorů  (Haeckel).  Ale 
když  se  ukázala  příbuznost  korýšů  s  anno- 
lidy  (Hatschck)  a  bylo  vidno,  že  pratypem 
korýšů  musí  býti  forma  segmentovaná  po 
způsobu  červů,  vykládá  se  N.  za  zjev  caeno- 
genetický,  adaptativní  (Dohrn).  Další  vývoj 
N-ia  děje  se  častým  svlékáním,  zvětšováním 
objemu  těla  a  zmnožením  tělních  segmentův. 
Jmenujeme  pak  toto  stadium  Metanauplius, 
U  našich  drobných  korýšů  děje  se  pak  vý- 


voj přímo,  u  většiny  mořských  forem  vsu- 
nují se  různá  stadia  nejrozmanitějších  forem, 
různými  jmény  pojmenovaná.  Thon, 

Vaum,  Nawodo,  Pleasant  Island, 
osamělý  korálový  ostrůvek  na  4*  30'  s.  š.  a 
168^  46'  v.  d.,  patřící  k  MarsfaallovýiD 
ostrovům,  vystupuje  do  výše  50 — óOm, 
jest  porostlý  hojnou  vegetací,  ale  trpí  nedo- 
statkem dešfů.  R.  1893  měl  1377  ob.,  z  nichž 
bvlo  8  Evropanův,  ostatní  domorodci,  od 
obyv.  ostrovů  Marshallových  rozdílní.  Z  pro- 
duktů vyváží  se  kopra,  r.  1893—94  421.000 
lib.,  r.  1894—95  31.509  lib.;  obchodní  stanid 
má  tu  společnost  jaluitská.  N.  prohlášen  ma- 
jetkem Německa  r.  1888.  ds. 

Vaasea  (zřec),  ošklivení,  nevůle  ža- 
lude ční,  je  řada  nepříjemných  pocitů,  jez 
provázejí  rozmanité  neduhy  žaludečni  nebo 
se  vyskytují  u  lidi  jinak  zdravých  za  zvlášt- 
nějších okolností,  jako  jsou  na  př.  velké  po- 
hyby kývavé,  zvláště  kymácení  lodí.  Tu  ob- 
jevují se  příznaky  n-ey:  závrat  nevůle,  vrh- 
nutí, průjmy,  zmalátnělost,  vysílení  a  napro- 
sté zošklivení  všeho  ve  stupni  nejŤyšším. 
tak  že  v  běžném  slova  smyslu  znamená  n. 
vůbec  jenom  tak  zv.  nemoc  mořskou,  ji- 
nak imenuje  se  n.  také  jen  pouhé  nutkáni 
k  vrhnutí  a  prostředky  zvracení  vzbuzujid 
nauseosa. 

Vauilkaa,  planetoida  objevená  17.  ún. 
1879  Palisou.  Střední  jasnost  v  opposici  9*3, 
průměr  v  km  110,  označení  (^  Gs. 

Vaasikaa,  dle  řecké  báje  dcera  krále 
Faiakův  Alkinoa  a  Aréty  (Hom.  Od,  XlX 
Když  Odysseus  se  zachránil  na  ostrov  Faia- 
kův, N.  perouc  se  služkami  svými  u  řeky 
prádlo  nalezla  jej,  opatřila  šatem  i  jídlem  a 
dovedla  do  domu  otcovského,  kdež  byl  při- 
jat pohostinsky.  Pozdější  pověst  (u  He*la- 
nika)  slučuje  N-kau  s  Télemachem;  synem 
jejich  prý  byl  Perseptolis.  Sofoklés  napsl 
tragédii  »Nausikaa«,  veselohru  t.  jm.  zhásnů 
Philyllios.  kik. 

Váninloe,  stkvost,  zavěšovaný  na  lalůček 
ušního  boltce,  po  výtce  ženský,  ač  také  mu- 
žové, zvláště  tříd  nižších,  jako  lednici,  ven- 
kované, p^istevci,  nosívají  n.,  nikoli  věatk  pro 
ozdobu,  nýbrž  jako  domnělý  prostředek  hy- 
gienický na  ochranu  proti  nemocem  očm'nL 
N.  jakožto  stkvost  vyskytují  se  již  od  pra- 
dávna u  Indů,  Babyloňanů,  Medů,  Persanův. 
Arabů,  Hebraeů,  starých  Gallů,  GermanŮT 
a  Slovanů.  Většina  těchto  národů  přikládala 
n-cím  jakousi  kouzelnou  sílu,  která  dovedla 
odvrátiti  od  ucha  různé  čarodějné  zvuky.  N. 
bývaly  u  nich  deskovité  nebo  kruhovité, 
nebo  tvořily  přívěsky,  a  to  z  různých  koví, 
zvláště  ze  zlata  a  stříbra,  Jako  u  E^pfarů, 
kdežto  v  Přední  Asii  a  u  Reků,  kde  jich  uží- 
valy jenom  ženy,  bývaly  n.  zdobeny  plíšky. 
drahokamy,  perlami,  koraly  a  t.  p.  a  vyni- 
kaly ušlechtilými,  uměleckými  formami,  zná- 
zorňujíce i  podoby  lidské  i  zvířecí  (hadvX 
Zvlášť  etruské  a  později  čínské  vynikají  pak 
po  této  stránce  velikým  přepychem.  Bron- 
zové n.  nalezeny  byly  v  kolových  stavbách 


Nauta  —  Navarra. 


1077 


ivýcarsk^ch  a  vůbec  ve  starších  hrobech 
1  různýcn  formách,  buď  jen  jako  bronzové 
cruhové  dráty,  nebo  desky  tvaru  hruško- 
ntého.  U  divochův  amerických,  u  různých 
cmenův  indiánských,  černošských,  u  Papua- 
lův  na  Nové  Guinei,  v  jižní  Indii  a  Persii 
>ropichování  ucha  dítěti  spojeno  bývá  se 
ilavnostními  obřady.  N.  u  nich  jsou  buď 
s  kovu,  z  kosti,  mušh',  zhusta  neforemné,  ve- 
iké  kruhy,  ba  i  válcovité  kusy  dřev,  korále 
I  t.  p.  —  Ve  středověku  a  v  dobách  nových 
1.  staly  se  skoro  výlučné  stkvostem  zen- 
ikým  (tu  a  tam,  jako  na  př.  při  dvoře  Jin- 
Iřicha  III.  francouzského,  také  mužové  uží- 
irali  n-ic,  nehledě  ku  případům  hned  svrchu 
7ytčeným),  jako  dřív  jemně  a  úhledně  pra- 
:o váným  ponejvíce  ze  zlata  a  stříbra  a  s  ozdo- 
bou drahých  kamenů,  perel,  korálů,  mušlí  a 
Dod.  Zvlášť  veliký  přepych  v  n-cích  panuje 
aa  Východě  a  tam,  kde  zachoval  se  národní 
croj,  jako  na  př.  ve  Švýcarsku,  ve  Švédsku, 
7  sev.  Portugalsku  a  j.  Ostatek  napodobují 
le  tak  jako  v  Římě  i  jinde  staré  vzory  a 
"ormy  lidové. 

Vauta,  město  v  peruánském  departem. 
Loreto  na  1.  bř.  Maraňonu,  který  zde  spo- 
uje  se  s  Ucayalim  a  nazývá  se  odtud  řeka 
^mazonská,  má  3210  ob.,  svobodný  přístav 
Fič.  s  čilým  ruchem  lodním  a  navštěvovaný 
i  parníky  a  rozsáhlý  obchod  s  rybami,  sas- 
saparillou  a  voskem.  N.  byla  založ.  r.  1830 
1  nabyla  rychle  veliké  obchodní  důležitosti 
irýhodnou  svoji  polohou,  jíž  ovládá  dvě  velké 
irodní  cesty  peruánské. 

Vaatioal  Almanao  v.  Efémerida. 

Vautika  (z  řec).  plavectví. 

VautUas  L.  (loděnka),  rod  hlavonož- 
cAv  (Cephalopoda),  jediný  žijící  zástupce 
/  dobách  geologických  kvetoucí  skupiny 
blavonožců  čtyřžabrých  (Tetrabranchia- 
ta),  Hlavnější  znaky  jeho  soustavné  jsou: 
schránka  v  rovině  navinutá,  s  otočkami  do- 
týkajícími i  obejímajicími  se,  sifo  probíhá 
středem  nebo  hřbetně  v  dutině  komor,  ob- 
iny  či  rourky  sifonální  na  zad  namířené, 
^řehrádky  komor  na  zad  vyklenuté,  komora 
i)bývaná  veliká,  ústí  její  na  straně  břišní  vy- 
krojené, po  stranách  úzce  laločnaté.  Známo 
3ět  druhů.  Žijících  v  okeáně  Indickém  a  Ti- 
:hém.  Nejznámější  jest  N.  pompilius  L.  se 
ichránkou  mající  15 — 25  cm  v  průměru,  ze- 
jné  mléčně  bílou  a  hnědoČerveně  žíhanou, 
ivnitř  perleťově  se  lesknoucí.  Hojný  v  okeá- 
lu  Indickém;  schránka,  někdy  všelijak  upra 
yená,  slouží  za  ozdobu.  Druhy  vyhynulé  ob- 
evují  se  již  v  útvarech  nejstarších,  silurským 
počínaje.  V  druhohorách  vyskytují  se  četně 
Eobákovité  jejich  Čelisti  (Rhyncholithes  hi- 
rundo  F.,  Conchorhynchus  avirostris  Blv.).  Viz 
též  Hlavonožci.  Šc. 

Vaavoo  fnavúj.  město  v  sev.-amer.  státě 
Illinois,  zal.  r.  1840  Mormony  (v.  t.)f  mělo 
r.  1846  asi  15.000  ob.,  po  zavraždění  Jos.  Smi- 
tha  a  vy  puzení  jeho  přívrženců  zůstalo  opu- 
štěno, až  je  r.  1848  koupil  franc.  kommunista 
Et.  Cabet  (v.  t),  po  jehož  úpadku  opét 
zpustlo  tak,  ze  jest  nyní  nepatrnou  vesnicí. 


Vavajové,  Navajos  [-chosj,  větev  in- 
diánská, náležející  k  Apačům,  bývali  loupe- 
ži ví  kočovníci,  nyní  jsou  usedlí  v  reservaci 
v  Novém  Mexiku,  zabývajíce  se  chovem  ovcí. 
R.  1890  bylo  jich  17.000  hlav. 

Vavan,  město  v  irském  hrabstvi  Meath 
na  stoku  ř.  Boyne  a  Black water  v  uzlu  ně- 
kolika železničních  tratí,  má  3963  ob.  (1891), 
nemocnici,  katol.  seminář,  biskupské  sídlo, 
prádelny  vlny,  mlýny  a  velký  obchod  s  plo- 
dinami zemědělskými. 

Vavanagar.  Nawanuggur,  domácí  stát 
na  již.  břehu  zal.  Kačského  v  brit.-indickém 
Bombajském  praesidentství,  mezi  21*  44'  a 
22®  54'  sev.  š.  a  68®  58'  a  71®  v.  d.,  má  na 
8790  km*  316.147  oby  v.  (1881).  Státu  vládne 
poplatný  Angličanům  kníže  >Jám«  s  neob- 
mezenou  soudní  pravomocí.  Nejdůležit.  pro- 
dukty obilí,  bavlna,  železo;  průmysl  textilní. 
Hl.  m.  Navanagar  jest  kvetoucí  přístavní  m. 
se  značným  obchodem  a  48.530  obyvateli 
(1891).  ^^' 

BTavarlno,  úředně  Pyl  os  (v.  t.). 

Vavarov,  ves  v  Čechách,  hejtm.  Jilem- 
nice, okr.  a  pš.  Vysoké  n.Tiz.,  fara  Drštkov ; 
16  d.,  65  ob.  č.,  6  n.  (1890),  želez,  zastávka 
Rak.  sev.-záp.  dráhy  (Žel.  Brod-Tannwald), 
broušení  skla.  Alod.  statek  N.  s  Lastiboří 
má  408*91  ha;  náleŽi  mu  zámek  s  kaplí  P. 
Marie,  dvůr,  pivovar,  lomy  na  křidlici,  vápe- 
nice a  drží  jejJUDr.  Vaniček.  Sev.-vých.  od 
N-a  při  vtoku  Oiešnického  potoka  do  Ka- 
menice rozvaliny  kdysi  pevného  hradu  N-a, 
jejž  držel  ve  XÍV.  stol.  Jindř.  z  Valdšteina, 
v  XV.  stol.  Čouchové  ze  Zásady,  Jiří  z  Po- 
děbrad (1452).  Potom  koupil  N.  Mikuláš  Za- 
jíc z  Hasenburka,  po  němž  následovali  po- 
tomci, dále  bratří  z  Valdšteina  (do  r.  1515), 
Sigmund  Smiřický  ze  Smiřic,  za  něhož  při- 
pojen N.  ke  Hrubé  Skále.  Od  r.  1627  držela 
N.  rodina  Lamotte,  za  níž  Švédové  (1643) 
hrad  zpustošili,  a  r.  1644  hrad  úplně  zbořen. 
Poslední  dědička  N-a  z  rodiny  Lamotte  pro- 
vdala se  (r.  1665)  za  ryt.  z  Ehrenburka  a  N. 
přinesla  mu  věnem.  Potomci  z  manželství  to- 
hoto seděli  zde  ještě  dlouho  v  minulém  sto- 
letí. N.  jest  rodištěm  Václ.  AI.  Svobodv. 

Vavarra,  provincie  v  severozápad.  Špa- 
nělsku mezi  410  53/  __  430  18'  s.  š.  a  0^  45' 
až  2*  30'  záp.  d.  Gr.,  ohraničená  na  s.  fran- 
couzským departementem  Basses  Pyrenées, 
na  ostatních  pak  stranách  španělskými  pro- 
vinciemi, totiž  na  z.  provincií  Guipuzcoa  a 
Alava,  na  j.  Logrofto,  na  jv.  a  v.  Zaragoza 
na  sv.  Huesca,  má  tvar  rovnoběžníku  s  plo- 
chou 10.506  km\  Jest  to  krajina  hornatá,  ze- 
jména spver,  zvaný  odtud  montaňa^  kdežto 
jih,  zvaný  ribera,  jest  rovnější.  Hory  N-rry 
připojují  se  k  Pyrenejím,  nejvyšší  bod  jest 
Pie  ďAnie  (2504  m)  a  Orhy  (2016  m),  kdežto 
ostatní  hory  jsou  mnohem  nižŠí.  Sníh  udr- 
žuje se  na  vrcholcích  jen  v  zimě,  svahy  po- 
kryty jsou  namnoze  rozsáhlými  lesy,  které 
se  však  nerozumně  mýtí,  zejména  pro  pálení 
uhlí.  Četná  říční  údolí  této  hornatiny  obrá- 
cena jsou  vesměs  k  jihu.  Střední  čásť  země 
tvoří   bezlesá   planina   Pamplonská,  kdežto 


1078 


Navarra  —  Navarrete. 


jihovýchodní  území  mezi  řek.  Aragonem  a 
Ebrem  ležící  náleží  k  pusté  slané  stepi  Las 
Bardenas.  Nejúrodnější  kraj  provincie  jest 
ribera  hraničící  na  ř.  Ebro.  ríejvétáí  díl  pro- 
vincie náleží  k  úvodí  této  řeky,  jež  jest  hra- 
nicí proti  pro  v.  Logrofio  a  přijímá  zde  dů- 
ležité přítoky  Odron,  Ega  a  Aragon  (s  příl. 
Ezca,  Irati,  Židaco  a  Arga)  na  lev.  bř.  a  Al- 
hama  i  Oueiles  na  pr.  břehu.  Kromě  úvodí 
Ebra  důležitá  jest  ještě  ř.  Bidassoa.  Řeky 
tyto  ženou  četné  mlýny  a  slouží  k  umělému 
zavlažování,  ač  dosud  jen  měrou  nedosta- 
tečnou. Podnebí  horské  části  N-rry  jest 
deštnaté  a  dosti  studené,  v  údolích  všaK 
ani  v  zimě  neklesá  teplota  pod  —  5^  C,  jižní 
roviny  pak  Jsou  suché  a  v  létě  velmi  horké 
(do  -f  ^^^  Q.  Obyvatelstva  jest  (r.  1897) 
302.978  osob,  t.  j.  29  na  1  km*  proti  304.051 
r.  1887  a  304.184  r.  1877,  kterážto  stagnace 
při  velkém  počtu  porodů  vysvětluje  se  sil- 
ným stěhováním  do  Madridu  a  jiných  vel- 
kých měst  španělských,  do  Francie  a  jižní 
Ameriky.  Obyvatelé  rozdělují  se  na  severní 
horské  Basky,  jejichž  řeč  však  ustupuje  špa- 
nělštině, a  na  obyvatele  pobřeží  Ebra,  kteří 
jsou  rázu  ryze  španělského.  Na  s.  jest  země 
zalesněná,  pokrytá  pastvinami  a  bohatá  ne- 
rosty. Jest  to  krajina  pastýřů,  dřevařův  a 
malorolníků,  kdežto  minerálního  bohatství 
jejího  dosud  málo  se  těží.  Na  j.  pak  úrodná 
půda  plodí  hojně  obilí,  vína,  oliv  a  ovoce, 
avšak  pozemky  jsou  většinou  v  rukou  velko- 
statkářův a  špatně  zavlažovány,  takže  oby- 
vatelstvo jest  chudší  než  na  severu.  Z  uži- 
tečných nerostů  vyskytuje  se  v  zemi  železo, 
olovo,  měď,  uhlí,  sůl  kamenná,  hrnčířská 
hlína,  mramor,  břidlice,  žula,  vápenec,  sá- 
drovec atd.,  na  mnohých  místech  pak  prýští 
minerální  prameny.  Průmysl  jest  dosud 
celkem  nepatrný  a  vykazuje  především  četné 
mlýny,  pak  tavirny,  kovárny,  prádelny,  my- 
dlárny,  továrny  na  čokoládu,  čalouny  atd. 
Prosí ulÝ  jest  sýr  z  údolí  Roncalu.  Obchod 
jest  veledůležitý  a  děje  se  především  s  Fran- 
cií, potom  s  baskickými  provinciemi  a  ko- 
nečně s  Aragonem  a  Madridem,  i  skládá  se 
z  dovozu  zboži  koloniálního,  tkanin  a  růz- 
ných výrobků  průmyslových  a  z  vývozu  vína 
a  obilí.  Železnice  měří  jen  146  km  i  jest  hl. 
tratí  dráha  z  Alsasuy  do  Zaragozy,  avšak 
celá  řada  jiných  tratí  jest  projektována  a 
z  části  již  ve  stavbě  (Pamplona-San  Seba- 
stian, Pamplona-Logroňo,  Pamplona-Victoria 
a  j.).  N.  rozděluje  se  na  6  partidos  judiciales 


nebo  merindades  (okresy)  s  269  ayuntamien' 
tos  (obce).  Hlav.  město  jest  Pamplona.  — 
Ve  starověku  byla  N.  částí  římské  provin dc 
Hispania  Tarragonensis,  avšak  nikdy  nebyla 
úplně  podmaněna,  nebof  Baskové  vzdorovali 
vítězné  Římanům  právě  tak  jako  později  M- 
sigothům  a  Maurům.    R.  778  připojil  Karel 
Vel.  N-rru  na  krátký  čas  ke  své  říši,  avšak 
již  r.  858  byla  opět  samostatným  královstvím, 
jehož  král  Sancho  Vel.  spojil  na  poč.  XI.  st. 
pod  svým  žezlem  i  Kastilii  s  Aragonem  V  r. 
1234  stal  se  sňatkem  navař.  král.  Thibaut  IV. 
z  Champagně,  r.  1285  Filip  Krásný  francouz- 
sky, r.  1328  Filip  hrabě  Evreux,  r.  1479  hr. 
Foix  a  po  něm  Jan  ďAlbret,  r.  1584  pak  ro- 
dina Bourbonská,  z  níž  druhý  král  navarr- 
ský,  Jindřich,  stal  se  francouzským  králem 
jako  Jindřich  IV.  Od  té  doby  až  do  Karla  X. 
užívali  všichni  králové  francouzští  titulu  krále 
navarrského. 

Vavarra,  zámek,  v.  Evreux. 

Vavarrete  f-éte]:  1)  N.  Juan  Fernan- 
dez,  špan.  malíř,  zvaný  El  Mudo  (hlucho- 
němý) (*  1526  v  Logrofiu  —  t  28.  bř.  1579 
v  Toledě).  O  životě  jeho  málo  máme  uda- 
jův.  Víme  jen,  že  pobyv  určitou  dobu  v  Itá- 
lii a  vrátiv  se  do  Madridu  r.  1568  zalíbil  se 
Filipovi  II.  obrazem  svým  Křtst  Kristův,  za- 
čež zaměstnán  byl  od  krále  pracemi  v  Esco- 
rialu,  kde  vidíme  dnes  množství  jeho  nejlep- 
ších obrazův.  Hlavní  jeho  prací  jest  z  r.  1569 
5v.  Hieronymus  na  poušti.  První  jeho  práce 
nevynikaly,  za  to  poznav  Tiziana  stal  se  mi- 
strem v  jeho  technice  a  hlavou  madridské 
školy.  Obrazy  N-tovy  mají  většinou  sujety 
náboženské. 

2)  de  N.  Martin  Fernandez,  učenec 
španél.  (♦  1765  —  t  1844),  byl  přednostou 
hydrografického  ústavu  (1813)  a  ředit,  aka- 
demie historické  (1836).  Vydal:  CoUcciondt 
los  viajes  jr  descubrimientos  que  hicieron  los 
Espafioles  dtsde  el  fin  del  siglo  XV  (Madrid, 
1826—1837,  5  sv.),  biografíi  Cervanteso?u 
(1849)  a  po  jeho  smrti  vyšly  Biblioteca  ma- 
ntima  espaňola  (1851,  2  sv.)  a  Disertacion  s> 
bre  la  historia  de  la  nautica  (1846). 

3)  de  N.  Ramon,  současný  dramatik  špa- 
nělský, známější  pod  pseudonymem  A  srno- 
deo  (*  1830  v  Madridě).  Z  dél  jeho  vyni- 
kají: Emilia;  Don  Rodrigo  Calderon\  Caprí- 
chos  de  la  fortuna]  Un  matrimonio  a  la  modj: 
Verdades  y  ficciones  (1874);  Sueňos  v  rM- 
dades  (1877);  El  duqtte  de  Alcira  (1890);  Lw 
dominós  blancos  a  j. 


205 

> 

1 

.     21 

313 

» 

2 

»     37 

427 

> 

1 

>       7 

442 

> 

2 

>    18 

Doplňky  a  opravy. 

86  str.,  1  si.,  10  řád.  zdola,   přidej:   S.  Friedberg-Mírohorský  uveřejnil  ve  »Voj.  listech« 
r.  1890—93  čásť  svých  >PamětÍ€  od  r.  1840—1848. 

104  str.,  2  si.,  15  řád.  shora,  místo  ves  v  Čechách  čti:  městečko  na  Moravě. 

187    >     l'>     8    >     shora,  za  slovo  svalstvo,  vlož:  podstatně  činnost  rozmnožovací  (žlázy 
pohlavní)  a 

187  str.,  1  si.,  13  řád.  shora,  mezi  slova  zpodní  a  činnost  vlož:  podstatně. 

>     shora,  místo  J.  Mareš  čti:  F.  Mareš. 
»     shora,  místo  Wirumgianus  čti:  Wirsungianus. 
»     zdola,  místo  Tombogbee  čti:  Tombigbee. 

»  shora,  za  tento  řádek  vlož:  Mltrovský  z  Vemyile,  příjmení  staro- 
žitné rodiny  české,  napřed  vladyckého  a  potom  panského  stavu,  jejíž  původiště 
byla  tvrz  Nemyšl  u  Tábora.  Erb:  červený  štít  a  na  něm  stříbrný  kul,  korunovaná 
helma  s  přikry vadly  stříbrnými  a  červenými,  dva  rohy,  .levý  svrchu  stříbrný,  ze 
zpodu  červený,  pravý  obráceně  zbarvený,  u  každého  rohu  6  hrotů  oštěpových, 
barvy  stříbrné  při  Červených  rozích  a  červené  při  stříbrných  rozích.  Tento  prvotní 
erb  r.  1767  a  1769  polepšen  a  rozšířen.  Rodina  nyní  obyčejně  užívá  prostého 
štítu,  který  drží  dva  lvi  a  jenž  jest  pod  hranostajovým  pláštěm  spiatým  na  vrchu 
hraběcí  korunou.  Pod  štítem  jest  stuha  a  nápis:  Aetemus^  quia  purus.  Předek  jich 
Litvín  z  Nemysle  připomíná  se  v  1.  1373—1383.  Synové  jeho  byli  Litvin 
(1390,  t  c.  1407,  1396  z  Bukové;.  Beneš  (1390,  f  1414.  1396  farář  v  Hostících,  1407 
v  Pacově,  1408  zase  v  Hostících),  Bohuslav  (1390  atd.,  1414  na  Nemysli,  1416  na 
Opatové  na  Moravě).  Ondřej  (1390—1435,  1412  na  Nemysli,  1414  na  Radeníně,  1428 
na  Hrádku),  Volkéř  (1390)  a  Jindřich  (1390—1409,  na  Prudících).  Rozrození  těchto 
pozdější  jest  nejisté.  Jisto  jest,  že  na  Bukové  seděl  r.  1437  Litvin,  jenž  před  r.  1454 
zemřel,  a  že  na  Prudících  následovali  r.  1452  Bohuslav  a  r.  1466  Jan.  Kromě  nich 
vyskytují  se  v  XV.  století  dvě  pošlosti:  A)  Vladyky  z  Nemysle:  Ondřej  z  N.  na 
Radeníně  (t  1452)  měl  z  manž.  Alžběty  z  Dubného  čtyři  syny.  Litvin  nejstarší  byl 
r.  1439  purkrabí  na  Choustníce,  r.  1447  na  Hradci  a  držel  potom  Chotěmice  (f  1474). 
Druhý,  Zachař,  byl  r.  1439  purkrabí  na  Velešíně,  od  r.  1455—1459  purkrabí  na 
Krumlově  (f  1474).  Ostatní  dva  synové,  Mikuláš  (1453—1480)  a  Bohuslav  (1453  až 
1481J,  byli  němí,  král  Vladislav  jim  proto  povolil  (1476),  aby  statek  svůj  skrze  zna- 
mení mohli  odkázati  synovcům.  Zachař  měl  syny  Ondřeje  (1475 — 1484).  Jana  a  Za- 
chaře.  Ti  všichni  prodali  r.  1475  Lhotku  obci  krumlovské  a  drželi  statek  Rovný, 
který  později  Ondřej  (f  1487)  sám  ujal.  Protože  týž  statek  pro  syna  Jana  udržen 
býti  nemohl,  prodán  r.  1487.  Zachař  držel  Močerady  a  zůstavil  z  manŽ.  Alžběty 
z 'Větrní  dceru  Dorotu,  která  Močerady  r.  1492  prodala  a  r.  1494  ještě  žila.  B)  Mi- 
trovští.  Bohuslav,  vnuk  nebo  pravnuk  prvního  Litvína,  nabyl  ok.  r.  1454  statku 
Mi^trovic  (nyní  Staré  Mitrovice  u  Sedlce  a  Prčice)  a  kromě  toho  držel  Bukovany 
a  Újezdec  v  okolí  Nemysle.  Syn  jeho  Mikuláš  držel  tyto  dva  statky  (1465)  a  kromě 
toho  polovici  Mitrovic,  odkudž  lze  znáti,  že  druhou  polovici  držel  bratr  jeho.  V  XVL 
stol.  ještě  zachováno  bylo  několik  listův,  jimiž  král  Vladislav  zval  Mikuláše  ke  sně- 
mům a  vojenským  výpravám.  Týž  Mikuláš  zemřel  ok.  r.  1488  zůstaviv  nezletilé  syny 
Hynka  a  Jana,  jichž  poručníci  polovici  Mitrovic  prodali  Bohuslavovi  z  N.  Ten 
bezpochyby  byl  bratr  Mikulášův  a  držitel  druhé  polovice  Mitrovic.  Snad  byl  třetí 
bratr  Jan,  jenž  se  připomíná  v  1.  1473—1496  a  purkraboval  v  1. 1482—1483  na  Choust- 
níce. Hynek  žil  r.  1512  a  tehda  strýni  Alžbětě  vyplatil  její  díl,  r.  1524  seděl  na  Vy- 
soké, kterou  dědila  Markéta,  dcera,  r.  1556  manž.  Jindřicha  ze  Chmelíc.  Na  Nemysli 
seděl  v  1.  1506—1511  jeden  Jan,  ale  není  zřejmo,  který  z  obou  svrchu  jmenovaných. 


Ok.  r.  1522  žili  dva  Bohuslavové;  starsi  držel  Mitrovice  a  mladší  NemySl.  Onen 
zemřel  r.  1531,  tento  nedlouho  po  r.  1545.  Bohuslav  mladší  držel  také  Milhostice, 
Střezmíř  a  Vísku,  které  n.  Jan,  otec  jeho,  byl  koupil,  a  z  manželky  Mandalény  t  Chlumu 
zůstavil  jedinou  dceru  Kuňku,  vdanou  za  Mikuláše  Kosoře  z  Malovic.  Skrze  ni  dostala 
se  pak  Nemyšl  v  držení  Malovců.  Po  Bohuslavovi  starším  zůstali  čtyři  synové,  kteří 
se  r.  1539  dělili.  Jan  dostal  polovici  Mitrovic,  Jindřich  Kvašfov,  Petr  Jetřichovice 
a  Jiřík  půl  Mitrovic.  Jindřich  držel  ještě  r.  1575  Přestavlky  a,  pokud  vědomo,  neměl 
mužských  potomků  (manž.  Anna  z  Vísky).  Jiřík  koupil  r.  1548  polovici  bratra  svého 
a  držel  potom  celé  Mitrovice  ještě  r.  1575,  kdež  koupil  část  Přestavlk  a  Vísku,  nazý- 
vaje se  starším.  Poněvadž  se  Mitrovice  dostaly  po  něm  do  rodu  Velemysk^ch,  lze 
za  to  míti,  že  ani  on  neměl  mužského  potomstva  a)  Starší  pošlost  pocházela  od 
Jana,  který  se  vyprodal  z  rodného  kraje,  zdědiv  r.  1547  statek  Struhy  v  Boleslavská 
po  Johance  z  Chrastu.  Žil  ještě  r.  1558  (manž.  Anna  ze  Chcebuze).  Měl  syny  Bohu- 
slava Ctibora,  Adama  a  Karla.  Adam  ujal  dvůr  Starý  dům  ve  Struhách,  ale  že 
záhy  zemřel,  spadl  týž  statek  na  jeho  bratří;  kteří  jej  r.  1566  prodali.  Zbjrtek  Struh 
držel  Bohuslav  ještě  r.  1581.  Jeho  (z  m,  Anny  z  Přezletic)  syn  byl  Pavel,  jenž  držel 
od  r.  1584  Šaplavu,  kromě  toho  Struhy,  jež  r.  1592  prodal,  r.  1593  koupil  Jitkov, 
r.  1594  Smilov  (f  30.  března  1605,  manž.  Johanka  Bílská  z  Kafišova).  Syn  jeho  Jiřík 
starší,  ač  katolík,  sloužil  r.  1619  ve  vojště  stavovském  pod  generálem  z  Bubna, 
začež  r.  1629  k  peněžité  pokutě  odsouzen.  Statek  jeho  zdědila  manž.  Dorota  Pešíčka 
z  Komárova  a  po  ní  ok.  r.  1638  dcera  Marie  Eliška  (manželka  1.  Viléma  Boryné  ze 
Lhoty  t  1650  a  2.  Václava  Rudolfa  z  Věžnik  f  1666).  b)  Mladší  pošlost  pocházela 
od  Petra,  jenž  čásť  Jetřichovic  přikoupil  a  žil  ještě  r.  1571  (manž.  Dorota  z  Brloha). 
Synové  jeho  byli  Bohuslav,  Jiřík,  Václav,  Litvin,  Karel  Vilém  a  Burjan, 
z  nichž  někteří  záhy  zanikli,  nezůstavivše  pamětí  po  sobě.  Bohuslav  prodal  r.  1578 
Vyšetice  a  získal  potom  mansky  statek  Stěžov,  na  němž  hospodařil  ještě  r.  1603.  Týž 
statek  měl  po  něm  ^1605)  syn  Jiří  mladší,  jenž  s  manŽ.  Esterou  Lažanskou  z  Bo- 
kové vyženil  statky  Záběhhce  a  Manětinu.  Byl  r.  1615  nejv.  bcrníkem,  r.  1622  a  1623 
místopísařem,  r.  1623—1628  purkrabím  hradu  pražského  a  hejtmanem  malostranským 
a  r.  1629  soudcem  zemským.  Václav  (třetí  syn  Petrův)  držel  r.  1575  drobné  statky 
ve  Vltavsku,  potom  seděl  v  Potlištíně,  v  1.  1588—1591  držel  Božešice,  do  r.  1592  také 
Lhotu  (f  1599).  Vilém,  bratr  jeho,  držel  Jetřichovice  (t  c.  1599)  a  zůstavil  syna  Petra, 
jenž  r.  1607  došel  let.  Týž  bavil  se  hospodářstvím  a  r.  1617  dal  si  přepsati  knihy 
koňských  lékařství.  Za  své  účastenství  ve  vzpouře  r.  1619  zaplatil  pokutu  (f  1656). 
Syn  jeho  Vilém  Jindřich  koupil  r.  1659  s  manž.  Annou  Kateřinou  roz.  z  Doudleb 
statek  Vrchotice  a  býval  hejtmanem  vltavského  kraje,  kr.  radou  a  úředníkem  pod- 
komořího (t  24.  září  1682).  Měl  čtyři  syny.  Nejstarší  Václav  byl  jesuitou  a  zemřel 
v  Olomouci.  Druhý  Jan  František  vstoupil  mezi  kajetány  a  nazýval  se  potom 
P.  Bonifác.  Ze  dvou  nejmladších,  Leopolda  Františka  a  Františka  Sezimy,  -f  onen 
na  počátku  r.  1690,  a  tento  díl  jeho  zdědil.  František,  oženiv  se  r.  1692  s  Kateřinou 
Hložkovnou  ze  Žampachu  (f  1710),  stal  se  potom  král.  radou,  r.  1709  místopísařem 
a  r.  1712  místosudím.  f  v  Praze  dne  7.  dub.  1720,  zůstaviv  kromě  dcer  syny  z  prvního 
manželství  Jana  Václava,  Ferdinanda  a  Jana  Josefa,  kteří  Jetřichovice  a  Vrcho- 
tice prodali  (1721)  maceše  M.  Eleonoře  roz.  hrab.  z  Clary  a  Sparbersbacho. 
Nemajíce  jmění  zanikli  brzo  bez  paměti;  nejmladší,  Jan,  který  byl  rytířem  malt.  řádu 
a  c.  k.  nařízeným  nejvyšším,  f  v  říjnu  1737  v  srbském  Bělehradě,  tak  že  potom  nikoho 
toho  jména  v  Čechách  nebylo.  —  Kromě  jmenovaných  Žili  v  Čechách  ještě  členové, 
kteréž  nesnadno  do  vývodu  vřaditi,  jako  J  á  ch  y  m  (t  1614,  manž.  Žofie  Vfkovna  z  Kvít- 
ková), jehož  synové  byli  Přech  (1614,  r.  1624  koupil  Dušníky),  Jan  a  Jiří.  Jiný  Jiří 
Václav  držel  Kulišov  a  f  i  s  dětmi  svými  před  r.  1614.  —  c)  Moravská  pošlost 
rozrodila  se  po  Václavovi,  jehož  genealogové  pokládají  za  nejmladšího  syna  Jana, 
jenž  držel  od  r.  1547  Struhy.  Jisto  jest,  že  držel  Václav  starŠi  r.  1603  část  Struh 
a  r.  1605  bydlel  na  Novém  městě  pražském,  ale  Václav,  předek  nynějších  M-ch  z  N., 
již  před  tím  se  byl  přestěhoval  na  Moravu,  kdež  s  Mandalénou  Donátovnou  z  Velké 
Polome  (+  c.  1614)  vyženil  statek  Deštný,  a  byv  soudcem  zemským  a  sudím  o\om. 
biskupství,  ke  konci  XVL  stol.  zemřel.  Děti  jeho,  Jindřich  (1607  na  Rychvaldé 
v  Těšinsku,  t  1614),  Bedřich,  Petr,  Anna  (vd.  Moravická  z  Roudnice)  a  Kateřina, 
prodali  statek  mateřský  Jiříkovi  Eisakovi  z  Rychnova,  manželu  Kateřininu.  Bcdřicb 
seděl  napřed  na  dvoře  v  Kylešovicích  u  Opavy,  později  držel  Jestkovice  (f  c.  1619, 
manž.  Barbora  Mošavská  z  Moravčína).  Týž  měl  pět  dítek,  z  nichž  dcera  Alena  statek 
Jestkovice  po  mateři  ujala  a  r.  1645  s  manž.  Václavem  hrab.  z  Oprštorfu  prodala. 
Petr,  syn  Václavův,  držel  Střítěž  v  Těšinsku  a  z  manž.  Evy  Laryšovny  ze  Lhoty 
zůstavil  syna  Karla,  jenž  si  najal  statek  Dobroslavice  v  Opavsku  (manž.  Alena  Jitka 
Sobkovna  z  Kornic).  Synové  jeho  byli  Jiří  Rudolf  (na  dvoře  při  Opavě,  t  1693, 
manž.  Angela  Zuzana  Mošovna  z  Bitndorfu),  Maximilián,  Ludvík  Josef  (1685  i2 
1696  na  svob.  dvoře  v  Mokrých  Lazcích)  a  Arnošt  Matiáš.  Maximilián  držel  napřed 
v  Loděnici  Malou  stranu  a  r.  1687  koupil  Hrabyni,  kterou  prodal  bratru  Arnoštovi. 


Byl  napřed  písařem,  potom  sudím  a  pak  komorníkem  menšího  práva  opavského, 
pozdéii  soudcem  xemským  tudíž  a  naposled  kr.  radou  kom.  a  hejtmanem  hrabství 
Kladského.  Majestátem  d.  20.  čna  1705  povýšen  do  panského  stavu  starož.  rodů 
v  kr.  Č.  (t  1714,  manž.  Zuzana  Terezie  Mosovna  s  Bitndorfu).  Jediný  jeho  syn  Karel 
Maxim ilián  sloužil  ve  vojště.  Arnošt  Matiáš  (*  v  Opavě  1676?  1677?)  byl  v  L  1703 
až  1711  komorníkem  menšího  práva  a  potom  zemským  komorníkem  v  Opavsku  (1726 
až  1740)  a  r.  1742  zemským  hejtmanem  tudíž  a  kníž.  opavského  radou.  Maiestátem 
dne  12.  března  1716  povýšen  do  panského  stavu  a  erb  jeho  polepšen.  Držel  od 
r.  1711  Hrabyni,  koupil  r.  1713  Vikštein  a  r.  1731  Bystřici  s  Rozinkou  (f  5.  března 
1748  v  Brně).  První  jeho  manž.  byla  Helena  Konstancie  z  Frei,  druhá  Marie  Terezie 
Lhotská  ze  Lhoty  koupila  r.  1747  VikŠtein  od  manžela,  jejž  zase  (1754),  vdavši  se  za 
Antonína  hrab.  Serenyiho,  prodala  (f  13.  srpna  1759).  Synové  Arnoštovi  byli:  Bohu- 
mír (řeholník  u  praemonstrátů  kl.  sv.  Vincenta  ve  Vratislavi),  Jan  Ncp.,  Arnošt, 
Josef  Benjamin  (♦  1706),  Maximilián  Josef  (♦  1709)  z  prvního  a  Jan  B.  (*  1726) 
z  druhého  manželství.  Arnošt  zdědiv  Hrabyni  byl  (1749)  starším  zemským  v  Opavě, 
potom  radou  kr.  úřadu  v  Opavě  a  f  29.  led.  1774  z  manž.  Marie  Terezie  Jokayové 
dědicův  nepozůstaviv.  Hrabyně  dostala  se  po  něm  synovci  Josefovi.  Skrze  ieho  bratří 
se  rod  rozvětvil,  ad)  Panská  neb  uherská  pošlost.  Jan  Nep.  byl  (1738)  nejv.  ko- 
morním hrabětem  v  Dolních  Uhřích,  r.  1747  ředitelem  hor  na  Moravě,  1.  srpna  1748 
jmenován  správcem  mincmistrovství  v  Čechách,  potom  byl  kr.  tajným  radou  a  asses- 
sorem  při  kr.  repraesentaci  a  komoře  v  Praze  (f  3.  čna  1760  v  Rozince,  manž.  M.  Ka- 
zimíra sv.  p.  Blankovská  f  1781).  Synové  jeho  byli:  1.  J  ose f  Antonín  Frant.  (*  28.  pros. 
1733  v  Kosici  v  Uhrách),  c.  k.  FZM.  (od  r.  1789)  a  majetník  pluku  č.  40.  Majestátem 
d.  16.  března  1767  povýšen  na  hrabství.  Zdědil  Hrabyni,  koupil  r.  1778  Paskov,  r.  1803 
Smolkov,  r.  1807  Chabičov.  f  bezdětek  v  Paskově  dne  2.  března  1808  (manž.  Karo- 
lina hr.  Kohary  f  1801).  2.  Antonín  Arnošt  (*  ve  Štávnici  16.  čna  1735).  c.  k.  kom., 
GM.  a  rytíř  řádu  Alžbětina,  t  bezdětek  v  Brně  30.  list.  1813.  3.  Karel  (*  ve  Sťávnici 
3.  srpna 
1816  ve 
Sťávnici] 

bratrem  Janem  povýšeni  dne  9.  srpna  1769  na  hrabata.  Byl  c.  k.  radou,  komořím, 
generálem  jízdy,  velitelem  v  Temešském  Banátě  a  držel  Bystřici  s  Rozinkou,  f  v  Brně 
18.  ledna  1782  (manž.  1.  Marie  Terezie  hr.  Heuslerova  z  Heitersheimu  f  1759,  2.  Marie 
Josefa  ovd.  hr.  Halveilová  roz.  Choryňská  f  1770).  Jediný  jeho  syn  Jan  Nep.  (♦v  Brně 
20.  ledna  1757)  držel  Bystřici  a  Rozinku,  vyznal  se  ve  vědách  přírodních,  zejména 


lovnou  z  Mansberka  (1813,  f  1834)  vyženil  Pernštein  na  Moravě  a  Šarvaš  v  Uhrách, 
t  7.  čna  1857.  Vilémův  syn  Vladimír  (♦  17.  června  1814),  držitel  Pernšteina,  By- 
střice s  Rozinkou  a  Branšovem,  Sokolnic,  Šlapanic  a  Tuřán,  c.  k.  kom.  tajný  rada, 
major  v.  v.,  doživotní  Člen  panské  sněmovny,  místopředseda  spolku  mor.  lesnické 
školy  a  průmysl,  musea  v  Brně  a  kromě  toho  praesident,  kurátor  a  člen  mnohých 
spolků,  byl  věhlasný  lidumil  a  dobrodinec  chudiny,  f  6.  dubna  1899  v  Sokolnicích 
(manž.  1.  Antonie  hrab.  z  Dietrichšteina  a  Pruskova,  *1821,  vd.  1844,  f  1847;  2.  Julie 
hrab.  Salis-Zizers,  *  1832,  vd.  1850,  f  1895).  Oba  synové  z  prvního  manželství  zemřeli. 
Z  druhého  manželství  bylo  5  dítek,  z  nichž  žijí:  1.  Vladimír  (•  27.  čce  1864),  c.  k. 
komoří,  držitel  všech  statků  po  otci  (manž.  1.  Eliška  hrab.  ze  Salmu  a  Reifferscheidu, 
vd.  17.  čna  1885,  f  19.  led.  1888;  2.  Marie  hrab.  Bavorovská  z  Bavorova,  vd.  23.  čce  1895; 
dcery:  Marie,  Julie,  Eliška).  2.  Marie  (♦  6.  ledna  1867),  manž.  Marka  hrab.  Bombellesa. 
3.  Julie  (*  23.  října  1871),  manž.  Huberta  de  la  Fointagne,  hrab.  Harnoncour-Unver- 
zagt.  cc)  Mladší  hraběcí  pošlost.  Jan  R.,  nejmladší  syn  Arnošta  Matiáše,  od  r.  1796 
hrabě,  byl  c.  k.  tajným  radou,  komořím,  předsedou  nad  appellacími  v  Brně,  od  r.  1776 
nejv.  sudí  a  od  r.  1783  nejv.  komorník  mark.  Mor.  Doslouživ  r.  1808  padesáte  let 
vyznamenán  velkokřížem  Leopoldova  řádu.  Byl  podporovatel  přírodních  věd,  zejména 
botaniky  a  dobře  se  v  nich  vyznal  (f  18.  ledna  1811  v  Brně,  manž.  1.  Josefa  hr.  Pergcn, 
vd.  1764,  1 1796,  2.  M.  Anna  hr.  Ugarte  ovdov.  Hansporská,  vd.  1797,  1 1798).  Synové 
jeho  byli  Alois  (♦  1765  —  f  13.  září  1824  ve  Vídni  bezdětek,  držitel  Žadlovic,  r.  1764 
od  otce  koupených,  jež  r.  1815  prodal)  a  Antonín  Bedřich  (♦  20.  květ.  1770  v  Brně). 
Tento  vychodil  terezian.  akademii  ve  Vídni,  vstoupil  r.  1790  do  státní  služby,  stal  se 
r.  1792  kraj.  kommissařem  v  Brně,  r.  1796  prvním  kraj.  komm.  v  Krakově,  t.  r.  kraj. 
hejtmanem  v  Jihlavě,  r.  1797  týmž  ve  Znojmě,  r.  1799  vládním  radou  v  Dol.  Rak. 
a  měst.  hejtmanem  ve  Vídni,  r.  1801  radou  dvorského  policej.  úřadu,  r.  1802  vice- 
praesidentem  dolnorak.  vlády  a  tajným  radou,  r.  1804  týmž  u  gubernia  v  Praze, 
r.  1805  správcem  policej.  ředitelství  tudíž,  ale  r.  1806  odstoupil.  R.  1815  stal  se  gu- 
vernérem na  Moravě  a  ve  Slezsku,  r.  1827  dvorským  a  r.  1830  nejv.  kancléřem  spo- 
jené kanceláře  dvorské.   Dovršil  r.  1851  padesáte  let  služby,  což  oslaveno  krásnou 


medaillí.  Jeho  blahodárné  působení  na  Moravě  dlouho  pamatováno  a  r.  1836  ozdoben 
zlatým  rounem.  Po  strýci  Josefovi  zdědil  Paskov,  Hrabyni,  Smolo  v  a  Chabičov,  jež 
v  1.  1809-1832  prodal;  kromě  toho  držel  r.  1803—1809  statek  Kněhnice,  r.  1820  ai 
1834  Moravec  a  Mitrov  a  od  r.  1833  Viesenberk  (f  1.  září  1842  ve  Vídni,  maní.  Leo- 
poldina  hrab.  z  Klebolsberka,  vd.  1797,  f  1831).  Synové  jeho  byli:  1.  Antonín  Bedřich 
{*  ve  Vídni  16.  dubna  1801),  c.  k.  kom.  tajný  rada  a  od  r.  1823  auskultant  u  zem. 
práva  v  Brně,  r.  1826  u  zem.  práva  v  Lublani,  r.  1808  protokollistou  u  zem.  právi 
v  Terstu,  r.  1829  rada  u  soudu  v  Rovini,  r.  1831  týmž  u  dolnorak.  a  r.  1832  u  českého 
soudu  zemského,  r.  1835  tudíž  appellač.  radou,  r.  1837  vicepraesidentem  tribunáln 
v  Miláně,  r.  1838  praes.  zemského  soudu  v  Praze  a  nejv.  sudí  zemským,  též  tajným 
radou,  r.  1847  praesidentem  appellaČního  soudu  tudíž.  R.  1849  zřizoval  vrchní  sond 
zemský,  r.  1854  přeložen  do  Štýrského  Hradce.  Dav  se  r.  1864  na  odpočinek  chorá- 
věl  na  zámku  Kunštátě,  kdež  dne  19.  srpna  1865  zemřel.  Prodav  Viesenberk  koupil 
Velké  Heraltice  a  prodav  Je,  získal  statek  Myšovou  v  Haliči  (manž.  1.  Adéla  hrab. 
Clam-Gallasova  f  1836,  2.  Terezie  hr.  Bruntálská  z  Vrbna,  vd.  4.  září  1839,  t  12.  bř. 
1890).  2.  Josef  (*  14.  čna  1802),  rytíř  a  komendor  malt.  řádu,  c.  k.  kom.,  tajný  rada 
a  GM.  Dítky  Ant.  Bedřicha:  1.  Leopoldína  vd.  sv.  p.  Simbschova,  2.  Antonín 
Bedřich  (*  14.  čna  1840),  c.  k.  komoří,  podplukovník  ve  výslužbě  v  Praze.  3.  Fran- 
tiška (♦  8.  list.  1846),  manž.  Karla  hraběte  Choryňského  (t  10.  čce  1897).        Sek, 

713  str.,  2  si.,  28  řád.  zdola,  místo  Sčk.  polož:  S-čk. 

807     >     2    »      9    >      zdola,  vedle  Bs  přidej:  FM. 

912    »     2   »    30    »     zdola,  na  konec  přidej:  Fkf. 

Opravy  k  dílu  XVI. 

866  str.,  1  si.,  31  řád.  shora,  místo  XV.  stol.  čti:  XVL  stol. 

970     >     2    >    11     »      zdola,  místo   darováno   do   Bělehradu   čti:   darováno  do  Velehradu 


Přílohy. 


Strana 

Medusy  polypovité 12 

Mechovky  zkamenělé 28 

Mechy 32 

Mésíc 152 

Meteority 190 

Mexiko  a  Střední  Amerika  (mapa,  barvotisk) 216 

Mikroskop 304 

Mincovnictví 376 

České  miniatury  I.  (barvotisk) 386 

»  »  II 388 

Vnitřek  mlékárny,  zařízené  na  úplnou  výrobu    .....  456 

Mlynářství 468 

Mlži 470 

Mnichov  (plán,  barvotisk) 474 

Mnohonožky 478 

Nejstarší  mapa  Moravy  od  Pavla  Fabricia  z  r.  1575  ....  601 
Mapa  výšek  s  vrstvami  markrabstvi  Moravského  a  vévod. 

Slezského  (barvotisk) 608 

Přehledná  geologická  mapa  markrabstvi  Moravského  a  vé- 

vodství  Slezského  (barvotisk) 616 

Moravské  kroje  národní  (barvotisk) 640 

Markrabstvi  Moravské  a  vévodstvi  Slezské  (polit,  přehled, 

barvotisk)     688 

Mořské  proudy  (barvotisk) 720 

Moskva  (plán,  barvotisk) 764 

Mosty 768,  772 

Motolico    . 479 

Mřižovci 820 

Nálevníci 998 


'\ 


JiMii 


This  book  should  be  returned  to 
the  Ubrary  on  or  before  thc  last  dáte 
stamped  below.  .   .       ,♦ 

A  fine  is  incurred  by  retaimng  it 
beyond  the  specified  time. 

Please  return  promptly. 


»5    659  186