Skip to main content

Full text of "Ottův slovník naučný: Illustrovaná encyklopædie obecných vědomostí"

See other formats


Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



;/si/ 730 lí-/" 



I 



HARVARD 
COLLEGE 
LIBRARY 



OTTŮV '^- ^- "^"^^^'^ 



New y 



SLOVNÍK NAUCNÝ. 



ILLUSTROVANA 



ENCYKLOPiEDIE OBECNÝCH VĚDOMOSTI. 






PÁTÝ DÍL. 



C — Čeohůvky. 



S 8 PŘÍLOHAMI A 186 VYOBRAZENÍMI V TEXTU. 



iji' 



1892. 



VYDAVATEL A NAKLADATEL J. OTTO V PRAZE. 

tisícem vlastní knihtiskárny. 



aA^^ 






\\JJ 









HARVARD COLLEGE L»BRARY 
COOLIDGE FUNP 

Jl"« 17 1943 



VEŠKERA PRÁVA SE VYHRAZUJÍ. 



'A .•■ I 



Nově přibylí spolupracovníci. 



Dr. Beneš Karel, praktický lékař na Vino- 
hradech Be. 

čapek Jos., sen., professor v Praze . . Čap, 
Dr. Havrda Frant, koncipista zemského 

výboni v Praze hda, 

Hofmann M., professor v Hradci Králové Hof, 
Konrád Karel, gymn. professor v Táboře Kd, 



Purkyně Jan, inženýr v Berlíně . . , . pě. 
Rezek Václav, c. k. nadporučík a prof. 

v Hranicích Rk, 

Smolař Gothard, professor v Praze . • GS. 
Vodák Jindřich, kandidát professury . . Vd, 
Sediva Václav, notářský koncipient 

v Turnově Sd, 



Zemřelí spolupracovníci. 



Wolf Achill, civilní inženýr v Praze. 



c. 

Slova zd« scházející hledati jeet pod K. 




O jest třetí 
písmé v la- 
tinské abe- 
cedě; vznik- 
lo z řecké- 
ho r, y a 
označovalo 
v latine hlás- 
ky^a^(Cn. 
= Gnaeius, 
C^Gaius). 
V klassícké 
dobé se vy- 
slovovalo 
veskrze ja- 
ko k (Cicero 

C. 7«7. Inidalka O i kodexu VyJehrad- ^y^*' ^*K^: 

ského s XII st.,kte ýi chová univ. knihovna FO). PozdějI 

praiská pod i^ign. Ms. XVII. A. 13. lni- vživémluvč 

dálka tato jakož i její ornamemika malo- 1; j,. „j-Jt^u 

v4aa jest zlntem s konturováDÍm miniovým "°" uarzeia 

aa p&d£ iedorelené a m droiedé se výslov- 

nost k jen 
před a, o, u, před i, e, ae, oe změnila se tatáž 
v dentálni (v alveolární, v cacuminálnf) affri- 
catu a tato výslovnost udržela se pak v jazy- 
cích románských. V italštině c před ť, e se vy* 
slovuje jako č,ve frančině jako s, podobné vpro- 
ven9aUtině a portugalštině (dial. jako c). Ve 
Španělštině jest před t\ e linguodentálnf fricati- 
vou; jazyk totiž položf se mezi zuby a dech 
se tře mezi ním a hořeními zuby. V rumun- 
štině se vyslovuje jako č, v nářečí (na jihu) 
jako c. Před a, o, u vyslovuje se všude jako k. 
Má-li se před nimi vysloviti jako před t, e, 
pí5e italština a rumunStina cia, cío, ciu, fran- 
čina a portugalština ^, proven^alština ^, f, ss^ 
Španělština \. Má-li se naopak vysloviti k před 
], ď, píše italština a rumunStina c/z, ostatní ja- 
zyky románské qu. V češtině značí c dentálni 
affrícatu ts. Mluvidla totiž nastrojí se na t 
(temnou okamžitou souhláskou zubnou). Kdyl 
jazyk od zubfi se odtrhne a proud dechu vy- 
razí, zazni ovšem t; ale jazyk vzdálí se oď 
zubO tak nepatrně, že bezprostředně za zvu- 
kem vyraženým následuje zvuk třivý s a oba 
se pojí v souhlásku jedinou. Jako máme rfizné 
druhy f, 5 (dentálni, alveolární, cacuminální), 
tak máme i rázné druhy c. Stará čeština měla 
dentálni c, cacuminální č, palatální č; c, Č do- 
sud udržela. Polština má všecky druhy (c, č, cf), 
ruština c a c. dial. též č; podobně bulharStina. 
V chorvátští ně a srbští ně jest c & č. České c 
dvojího jest pAvodu: i, z k před e, ť =: pův. e; 



na př. rak ~ plur. raci ; ruka — dat. lok. ruce 
{=: *rucé); 2. =z tj; na příklad platiti — placen 
(=: *platjen). V pravopise českém značívalo c 
druhdy po lat. způsobu též /r, kterýž význam 
se dosud udržel v spřežce ch (vlastně kh), Kř. 

C. značka pro slovo condemno, odsuzuji. 
Tímto písmenem poznačenou tabulku hlaso- 
vací odevzdával římský trestní soudce, jenž 
hlasoval pro odsouzení obviněného. Srov. 
A(bsolvo). Čk, 

C v právu rakouském jest název tře- 
tího listu v knihách pozemkových, listu zá- 
vad, kamž se zapisují závady na statku váz- 
noucí, pokud knihovní zákon připouští, tedy 
práva věcná, jakož emfyteuse, superficies, slu- 
žebností, hypothéky; superkondikce; břemena 
reálná; právo koupě zpátečně, právo před- 
kupní; právo pachtovní a nájemné, pak ob- 
mezení vlastníka v nakládání nemovitým stat- 
kem (svazek lenní, fídeikommissní, obmezení 
časem, podmínkou a substituce íideikommis- 
sární). Tato obmezení mají býti naznačena 
i v listu vlastnickém (B). Prvá rubrika listu O 
obsahuje číslo položky, druhá vklad (záznam, 
poznámku), třetí částku peněžitou (zl., kr.^ 
Srv. §§. 6., 10. zák. z 5. pros. 1874 č. 92. zem. 
zák. a §. 38—39. nař. min. sprav, z 8. února 
1875, č. 13. z. z. Star^ závady váznoucí na 
knihovním tělesu, jež před zakládáním nových 
knih pozemkových nebylo zapsáno, mají se 
zanésti na zvláštní list »starých závad* před 
listem C, upravený jako list O. ^si- 

O v hudbě jest základní tón dnešní sou- 
stavy tónové. V prvotinách hud. písma liter- 
ního (stol. X. ?) odpovídá písmě O našemu e, 
než záhy posunutím abecedy nabylo význa- 
mu c. Vlaši užívají pro ně názvu dOy Fran- 
couzi ut; ve staré solmisaci Guidonské (XI. st.) 
objevuje se jakožto C-fattt, c-solfaut a ^-solfa 
(viz Sol mí sace). NejhlubSi v hudební praxi 
užívané C jest Subcontra C (C.) varhanní, vzni- 
kající 16,16582 kmity za sekundu, nejvyšší C 
pětičárkované (c'') pikoly se 4138,4508 kmity; 
ve varhanech přichází ještě c* s 8276,9016 
kmity. — Od X. stol. užíváno písmena C též 
jako klíče na počátku přísluSné linie, kteráž ve 
stol. XL— XIII. označována žlutou barvou, na 
rozdíl od červené F-linie. Z této písmeny pře- 
chodními tvary vyvinul se náš 0-klíč íjf). — 
Písmě C (}^) jest krom toho v hudbě značkou 
taktovou, udávajíc takt Ví-ový (J^) nebo Vj-ový 
(É ^If^f^revé). Jest zbytkem staré hudby men. 

1 



C — Cabaletta. 



surálnf (od stol. XII počínaje), kdež Q (polo- 
kruh) značilo dvoudobé délení noty zv. >bre 
vis« {tempus imperfectum\ kdežto Q (kruh 
celý) značil d Členi tříd obé {tempus perfec- 
tum), — c, zkratka hudební, značí druhdy 
co;i, colj colla^ colle, na př. con sordini (s du- 
sítky), colV areo (smyčcem), coV legno (smyč- 
cem obráceným), coir ottava (v oktávách), 
colia parte atd ; jindy značí cantus, na př. 
cantus firmus (c. /, stálý, nezměnitelný zpěv), 
jindy opět capo^ na př. da čapo (d. c , od za- 
čátku) a t. p. Str. 

C v námořnictví má v návěstních vlaj 
kových soustavách různou podobu: 

v rakouské v mezinárodní 
válečné a v pruské v americké 






v dánské v portugalské v ruské 





ve švédské. 





C v návěstní soustavě užívané 
při signalisování na velké vzdá- 
lenosti, kde barvy vlajky nelze 
rozeznati, vyznačuje skupina 
koule, čtverce a trojhranu. C 
v meteorologickém denníku na lodi značí 
sníh. Význam čísel u C a čar pod C týž 
jako u B (v. t.). Sg. 

C v geologii znamená v Čechách dle roz- 
dělení Barrandeova třetí stupeň silurského 
útvaru, který dle obdobných uloženin v Anglii 
pokládá^ se teď za útvar kambrický. Původně 
byly Barrandem nazvány tak břidlice jinecké 
a skrejské, celistvé, chloritické, barvy temno- 
zelené, slohu Často lupenatého neb i kulovi- 
tého, které v sobě chovaly první zkameněliny, 
zvířenu primordiálni. Později v^k byly na- 
lezeny zkameněliny i ve slepencích pod bři- 
dlicemi těmito souhlasně položených, tak že 
se nyní dělí souvrství C dle návrhu Kuš ty 
a PoSepného na C.w vrstvy žítecké, tmavé 
slepence bez zkamenělin; C,/? vrstvy bohu- 
tínské, tmavé pískovce s první zvířenou v Če- 
chách. Jsou to ramenonožec Orthis Romin- 
geri, trilobiti Couocephalites striatuSf Ellipso- 
cephalus Ger maň, Sao hirsuta a Paradoxidei 
rugulosus. C^y vrstvy březohorské, světlé 
pískovce, jež ze zkamenělin dosud jen Orthis 
Romin^eri poskytly; C vlastní břidlice skrej- 
ské a jinecké, ve kterých se objevuje hlavní 
rozšířeni primordiálni zvířeny. Nejhojněji se 
zde vyskytují Agnostus integeTf Paradoxides 
bohemicus a spinosus, Sao hirsuta v rozličných 
stupních vývoje, Couocephalites striatus a Sul- 



\erit Eilipsocephalus Hoffi, některé druhy hyo- 
lithfi, cystoid a ramenonožci Orthis Homin- 
geri a Obolus bohemicus. Rozšíření prvních 
tří oddělení není dosud dobře určeno; spočí- 
vají na archaických břidlicích pásma A a B 
(v. t.), a to v odchylném uložení, tvoří vyso- 
činu brdskou, jakož i výšinu třemošenskou, 
dle které pojmenovány byly od Krejčího sle- 
penci třemoŠenskými. Břidlice jinecké a skrej- 
ské vystupují jen na dvou místech pod pánví 
vlastního siluru a sice na jižní straně v údolí 
Litavky kolem Jince, na severní straně při 
ústí potoka zbiroVdkého do Berounky poblíže 
Skrej. Pa. 

Ze skratkfi Častěji se vyskytujících uvá- 
díme: O. v římských nápisech, rukopisech a 
na mincích =: Caesar, Caius, Cassius, Claudius 
nebo Consul, Censor, Comitia, Colonia, Civi- 
tas, Centuria, Cohors, Conscriptus, Coniux atd. ; 
dále znamená v řím. číslech centům (sto). — 
V mincovnictvf značí C. v Rakousku =: Praha, 
v Německu ■=: Frankfurt n. M., ve Francii ^ 
Lilie. — V chemii značí C. prvek uhlík (lat. 
Carbonium). — V obchodních knihách C. :=z 
Capital, Courant, Conto. 

C. v přírodopisu jest skratka, jíž znaČl se 
Georgcs Cuvier. 

Oa, v chemii značka pro prvek vápník 
(lat. Calcium), 

O* A., t.j. cro wn agency [kraun édžency], 
korunní agentura i poštovné) v Anglii. Hda. 

Oaaoati [kaakáty], město v sev.-východní 
Argentině, v prov. corrientské, mezi Malay- 
skou a Ibérskou lagunou, se 4000 rolnického 
obyvatelstva. Kraj caacatský jest velmi úrodný 
maje asi 10.000 oby v. 

Oab., zoologická skratka, jíž označen Jean 
Louis Cabanis. 

Oab [kheb], angl., drožka o čtyřech se- 
dadlech; původně lehký povoz o dvou kolech, 
s kozlíkem vzadu vyzdviženým, t. zv. cabrio- 
let, skráceně c. 

Gabalj Cabala (Kabala) slulo minister- 
stvo Karla II. anglického, jež vládlo od r. 1670 
do r. 1674, a to dle začátečních písmen mi- 
nistrů (CÍifford, Arlington Bennett, vizIII.,764.), 
Buckingham, Ashley (Shaftesbury). Lauder- 
dale, a pro intriky, jimiž podporovalo absolu- 
tistické a katolické snahy a zahraniční poli- 
tiku královu proti lidu a parlamentu. Členové 
ministerstva toho vynikali sice v mnohém 
ohlede, zvláště jako řečníci, neměli však pev- 
ných zásad, nebyli také ve všem svorní, ježto 
někteří, jako Buckingham, nepřáli katolictví, 
nebo byii vášnivými nepřátely (jako Arling- 
ton a Lauderdale). Následkem toho někteří 
členové jednotlivě vystupovali; celé minister- 
stvo pak odstoupilo následkem přijetí test- 
akty. Nejvíce vynikl z něho Anthony Ashley 
Cooper, jenž se roku 1672 stal lordem Shaf- 
tesburym a později k protivné straně se 
přidal. fís^. 

Gabaloata [kabalUáta] viz Caballaria. 

Cabaletta [kab-]. ital., v hudbě krátká, 
lehká, melodická myšlénka v árii, duettu a j. 
se vyskytující, obyčejně dvakráte: poprvé. pro- 
stě, po druhé s okrasami a volností v tempu, 



Cabalka — Cabanel. 



ivláixé ve iinalech oper italských a to po vě- 
tách andantnich v tempu zrychleném. Vysky- 
tuje se i samostatně jako krátký popěvek. 
JaJco vzor uvésti mfižeme Amenaidinu árii 
z &dur v 3. jedn. Rossiniova >Tancreda«. 

Cabalka čili tvaroh syrovátkový nebo 
žinčiČný (druhý tvaroh) sráží se ze syrovátky 
nebo žmčice mírným teplem (v již. Čechách), 
zvláště pak snadno po přimísení kyselého mléka, 
podmásH a pod. Sražená bílkovina nechá se 
ustáti, po té se nabéře do tvořítek čili kadlubů, 
osolí se a kadlubovaná ukládá se ku zraní. ly. 

CSaballaria [kab-] slul ve Francii a Špa- 
nělsku statek, s nímž byla spojena povinnost 
konati vojenskou službu jízdnou {cabalcata)^ 
nebo který udělen za služby voj^^nské. 

OabaUeria [ka v-1 čiCavalleria, stará po- 
zemková míra kastilská, obnášející 60 fanegas 
čili 552 960 varas čtverečných a zz 38*637 ha. 
Dosud užívá se jí ve španělské Americe, kdt 
(na ostrově Kubě) obnáší jen 20*25 fanegas 
Čili 186.624 varas čtver. a = 13-41 ha^ pak ve 
střední Americe, kde jest zase mnohem větší 
a sice obnáší 64 manzanas čili 640.000 varas 
čtver. a z= 4472 ha a 1*1574 cie kastilské. 
Jméno c. odvozuje se z té okolnosti, že jme- 
novaly se tak pozemky, které králové španělští 
udělovali svým poddaným, kteří účastnili se 
vítězných výprav do Záp. Indie. 

Caballero [kavaljéro], španělský jezdec 
(z caballo, kAň), pak Šlechtic, rytíř. Jméno to 
souvisí s povinností šlechty l::nní konati službu 
válečnou koňmo. Z románských názvfi rytíře 
(ital. cavaliere^ franc. cavalier) povstalo naše 
kavalír (Šlechtic). 

Caballero [kavaljěro]: 1) C. Fernan, 
Cecilia de Arrom viz Bbhl von Faber. 

2) C. Manuel Fernandez, skladatel 
Spané!., žák konservatoře madridské ('^' 1735 
v Murcii). Psal četné skladby světské i cír- 
kevní, významu však jest předem jeho tvorba 
operetní. Str. 

3) C. Don Fermin Agosto, Španělský 
spisov. a politik (* 1800 v Barajasu de Melo — 
\ 1875 v Madridě). R. 1823 přijat mezi advo- 
káty madridské, ale za Ferdinanda VII. musil 
jsa liberálem Madrid opustiti a tráviti život 
na venkově. Teprve po smrti Ferdinandově 
vrátil se do hl. města (1833), kde založil list 
»Boletin de comercioc, a když tento byl potla- 
čen, >Eco del comercio«. R. 1834 zvolen do 
kortes&, kde hájil obnovení ústavy z r. 181 2, a 
když strana jeho nabyla vrchu, C. jmenován 
dvakráte ministrem vnitra. C. vyniká též jako 
geograf a statistik. Důležitější spisy jeho jsou: 
řisionomia natural y politico de los disputa- 
do5 á Cortes (1836); El Gobierno r las Cor- 
tes del Rstatutu (1S37); Diccionario manuál 
geográjíco administrativo de la Monarquia espa- 
ňola (1844); Memoria sobre el fomento de la 
poblacion rural (186?); Conquenses ilustres 
(1875). *" Hr7[. 

4) C. Berná rdino, president republiky 
Paraguayské (* 1831 vibicuyi'. Vstoupil do 
vojska jako prostý vojín r. 1864, když vypukla 
válka s Brazílií; osvědčil se záhy tak, že dik- 
tátor Lopez svěřil mu r. 1867 velení nad ve- 



škerou jízdou. C-vi bylo stále bojovati proti 
přesile a proto často i ustupovati ; tak r. 1868 
v prosinci podstoupil boj u Avahy v šírém poli 
s 5000 muži proti 16.000 brazilských. Po smrti 
Lopezově musil vzdáti se, načež poslán do 
Ria-de-Janeiro. Vrátiv se r. 187 1 do vlasti, stal 
se ministrem vojenství a v 1. 1880 -86 byl pre- 
sidentem republiky. C. z generálů Lopezových 
jediný neměl účastenství v ukrutnostech tohoto 
diktátora a proto obecně jest oblíben. Hr^, 

Gabalové ministerstvo viz Ca bal. 

Caban Ondřej, slovenský spisovatel a 
vlastenec (* 1813 v Selcích ve zvoleňské sto- 
lici — f 1860). Vystudovav v Báňské Bystřici 
a v Trnavě, byl r. 1837 vysvěcen na kněžství 
a poslán za kaplana do Komjatic, kdež se 
stal r. 1844 farářem. V osadě své působil velmi 
blahodárně jako lidomil a vlastenec. R. 1846 
spolu s farářem Jiřím HolČkem hájil u vysoké 
rady král. v Budíne práv svého národa. Skut- 
kem tím přivodil si nepřátelství strany ma- 
ďarské a byl r. 1848 ze své fary vyhnán, načež 
vykonával správu duchovní ve vojsku. Po roce 
1848 vrátil se do Komjatic, kdež r. 1860 ze- 
mřel, odkázav jmění své národním a lidomil- 
ným účelům. — Psal do slov. časopisův a 
přeložil z maďarštiny Prostonárodní výchovo- 
slov{ Štěp. Mayera (Budín, 1847). 

Gabaňas [kabáňas], město na severozáp. 
pobřeží ostr. Kuby, záp. od Havanny na stejno- 
jmenném zálivu; opevněný přístav, vývoz 
tabáku. 

Cabane [kabán], fr., chýže, chatrč, také ka- 
juta na lodi nebo malá krytá loď, jež ve Francii 
k dopravě po řekách slouží. 

Cabanel fkab-l Alexandre, malíř franc. 
(* 1823 v Montpeílieru — f 1889 v Paříži). 
R. 1839 přišel do Paříže a vstoupil do ate- 
lieru Picotova, jehož tradicím vždy zůstával 
věren, přimykaje se ke klassické Škole Davidově, 
zejména v prvních svých obrazech nábožen- 
ských. Později maloval genrové obrazy z mo- 
derního života Největší však úspěch měl v obra- 
zech znázorňujících sujety mytholog., v nichž 
přicházelo k platnosti nahé tělo, jehož bujné 
rysy a jistý růžový nádech při C-ovi jest cha- 
rakteristickým. Také jako portraitista byl ob- 
líben, zvláště ve vznešených kruzích dám- 
ských; mužské podobizny (Napoleona III.) da- 
řily se mu méně. Jako výborný kreslič, zna- 
menitý kolorista jemných dušených tónů, 
komponující své obrazy vždy rozvážlivou me- 
thodou, stal se záhy náčelníkem celé Školy a 
měl mnoho žákův a napodobitelův, ale také 
mnoho protivníků svého směru. Z přečetných 
jeho obrazů v uvádíme: Smrt Mojžíšova (1852); 
Sv. Ludvík (1855); A^lae (iS$y) ; Vdova kapel- 
níkova a Faun undíiející Nymfu (1855); pak 
hlavní jeho dílo Narození Venuše (1860, oba 
poslední obrazy zničeny požárem ; Ztracený 
rdjt kolossální obraz pro krále bavorského, 
nyní v Mnichově (na výstavě pařížské 1867); 
Smrť Franc, ^ Rimini (18701 ; Vytržení sv. Jana 
Křtitele; Phaedra (i88o) a j.; za nejlepší po- 
kládá se genrový obraz Florenťmský básník 
z r. 1861. Pro Tuilerie zhotovil nástropní obraz 
ovální Triumf Flory a pro Pantheon tři fresky 



Cabanis — Cabarrus. 



z historie sv. Ludvíka. R. 1845 O. dostal dru- 
hou cenu římskou a cestoval po Itálii; od 
r. 1863 byl professorem na Ecole de beaux arts 
a od r. 1864 členem Institutu. 

Oabania [kab-l : 1) C. P i erre Je an Ge or- 
ges, lékař a nlosot franc. (* 1757 vCosnacu — 
1 1808 vMeulanu). Studoval v Paříži filosofii a po 
návrate svém z Varšavy r. 1775 medicínu, ne- 
zanedbávaje studia klassického, jak jeho pře- 
klad lliady dokazuje. Byl horlivým stoupen- 
cem Mirabeauovým, jemuž sbíral materiál 
k jeho řečem o vychování; r. 1794 stal se 
professorem na klinice pařížské, a r. 1795 
členem rady pěti set a senátu. Spisy jeho 
lékařské, jako: Du degré de certitvde de la 
médicine (1797); Coup ďoeil sur les révolutions 
et la reformě de la médicine (1804) a j. jsou 
menší důležitosti. Slavného jména nabyl svými 
pracemi filosofickými. — O. byl stoupencem 
sensualistické nauky Condillacovy a vůdcem 
oné větve školy jeho, která se zove fysiolo- 
gickou, kdežto v čele ideologické stál Destut 
ďe Tracy. Psychologickou nauku svou uložil 
ve spise Rapports du physique ct du moral 
(v Mém. de la V, classe de Tlnst, 1798 — 1802, 

sobě 1812), ve kterém líčí vznik stavů du- 
ševních a naprostou jejich závislost na orga- 
nisaci tělesné. C-ovi ani počátek není faktem 
prvotným, nýbrž vyvozuje jej z pojmu původ- 
néjSího — organisace vůbec, jež v nejširším 
smysle jest podrobena nesčetným vlivům vněj- 
ším i vnitřním, Z vnitřních příčin vznikají jevy 
instinktivně, u živoků převládající, kdežto jevy 
intellektuálné původ mají v příčinách vněj- 
ších — počátcích. Mozek jest orgán, jímž po- 
čátek přeměňuje se v myšlénku, podobně jako 
žaludek spodobuje přijatou potravu. Různost 
povahy duševní děcka, mladíka, muže i starce 
vysvětluje ze změn tělesných. Mistrně popi- 
suje vývoj pohlavní, jemné rozdíly duševní 
u různých pohlaví již v dětství se jevící, rŮzný 
obor působnosti a zaměstnání muže i ženy. 

1 nemoci mají veliký dosah v povahu duševní, 
a zvláště potrava značně působí. O. jest pří- 
vržencem potravy živočišné a dovozuje, že 
národové masem se živící vynikali nad kmeny 
byliny pojídající. Práci ruční vřele doporoučí, 
jež i ducha bystří a občerstvuje. Velkého vý- 
znamu pro povahu duševní jest posléze i pod- 
nebí. C. však nepopírá vlivu, jež mohou míti 
naopak stavy duševní na povahu tělesnou. 
Tak zvláště práce rozumová, vášeň, náruži- 
vost způsobují často podstatné změny v orgá- 
nech tělesných. C. jevy tyto vysvětluje jako 
působení mozku v orgány pocjřízené. Takto 
duševnost vlastně zcela mizí jsouc jen zvláštní 
funkcí úkonů fysických. Dílo C-ovo jest do- 
sud bohatým nalezištěm pozoruhodných fakt, 
avšak theorie jeho jsou namnoze zastaralé a 
duch celkem pronikající jest materialistický. 
Přes to však O. nedovedl úplně zříci se vyš- 
šího principu samočinného, duševního, jenž 
podmiňuje a umožňuje jevy fysické. V listě, 
jejž tři léta před smrtí Faurielovi napsal [Lettre 
s«r les causei premieres, uvěř. llérard r. i824\ 
vyznává, že třeba připustiti životný princip 
všeho pohybu, vládnoucí svrchovaným roz- 



umem a neomezenou vůlí. C-ův názor svě- 
tový končí se v jakémsi neurčitém animismu 
neboli stoickém pantheismu. Proto netřeba se 
smrti báti, v životě pak možno si zachovati 
pevnou důvěru, že v konání ctnosti jest zá- 
ruka pravé a trvalé blaženosti. — Nejlepší vy- 
dání spisu Rapports a uvedeného listu ob- 
staral L. Peisse (Paříž, 1844). Dna. 

2) C* Jean Louis, něm. ornithotog (* 18x6 
v Berlíně), studoval na berlínské universitě, 
v 1. 1839—41 cestoval po jižní Karolíně za 
účelem přírodovědeckým. Po návratu stal se 
kustodem ornithologického oddělení zoologi- 
ckého musea berlínského. C. má značné zá- 
sluhy na poli ornithologie, zejména vzhledem 
k soustavě ptáků. Důležitý jsou v tom ohledu 
jeho Ornithologische Xoti^en (Archiv f. Natur- 
geschichte, 1847) a Museum Heineanum (Hal- 
berstadt, 1851 — 64, 4 sv.). Zpracoval také vě- 
decky některé důležité sbírky ptáků, jež na-, 
shromážděny byly od různých cestovatelů. 
R. 1853 založil Journal fůr Ontitholofrie a 
r. 1868 německou ornithoíogickou společnost, 
jejíž jest generálním sekretářem. 

Oabannas [kav-], jemný druh tabáku 
z ostrova Kuby. 

Oabanové [kab-] čili cambalové dřevo 
v obchodu anglickém pochází z amerického 
stromu Baphia nitida Afz. (v. t.). 

Oabaret [kabaret], fr., krčma, hospůdka; 
kávový nebo čajový podnos a náčiní, také roz- 
dělená mísa na zavařeniny. — Oabaretier 
[kabaretié], krčmář, hospodský. 

Oabareza [kab-], hl. město prov. cacayan- 
ské, na ostrově Luzonu (Filipíny), s 15.000 ob. 
Hlavním zaměstnáním obyvatelstva jest pěsto- 
vání a spracování tabáku. 

Oabar§^OS, jemný druh tabáku z ostr. Kuby. 

Oabarrus [kabarý] F r a n 9 o i s, hrabej 
špan. státník (* 1752 v Bayonně — \ x8io v Se- 
ville), dostal se jako obchodník do Madridu, 
nabyl znenáhla vlivu v kruzích iinančních,, 
přičinil se o vydání papírových peněz, zva- 
ných vales^ r. 1782 založil banku sv. Karla^ 
r. 1785 obchodní společnost pro ostrovy Fili 
povy a stal se potom státním radou v mini- 
sterstvě financí, avšak r. 1790 pozbyl všech 
hodností a držán do r. 1794 ve vazbě násled- 
kem obvinění, že zpronevěřil státní peníze. 
Nabyv r. 1794 svobody a náhiady v bohaté 
dotaci stal se dvorním bankéřem, gener. inten- 
dantem silnic i průplavů, gener. ředitelem krá- 
lovských továren, nabyl po míru basilejskéno 
značného vlivu i na vnitřní politiku, zastupo- 
poval r. 1797 a 1798 Španělsko na kongres- 
šech v Lilie a Rastadtč a jmenován potom 
vyslancem v Paříži; nicméně direktorium jej 
odmítlo jako rodilého Francouze. Když pak 
liberální směr na dvoře královském vzal za 
své, přišel i C. o veškeru moc a ministr Godoy 
jej docela vypověděl do Burgosu; avšak po 
odstoupení krále Karla IV. r. 1808 byl Ferdi- 
nandem VII. povolán za ministra financí, pro- 
vázel krále do Bayonne a přidav se po na- 
stoupení Josefa Bonaparta ke straně francouz- 
ské, zůstal ministrtm financí, jsa zároveň ře- 
ditelem banky sv. Karla. 



Cabassutius — Cabet. 



r> 



CalMUisntLiui [kab-] Jan, kněz fr. oratoria 
(* 1604 v Aixu — 1 1685 t.,), proslul jako učenec 
v oboru církevní historie, kan. práva a mravo- 
védy. Hlavní jeho spisy jsou: Notitia Conci- 
iiorum Lugduni, 1667), které dílo později roz- 
množeno bylo a vydáno s názvem: Notitia 
Eccles, Historiarum, Conciliorum et Canonum 
invicem collatorum (Lugduni, 1680, posléze 
v PaHži, 1838); luris Canonici Theoria et pra- 
xis (Lugduni, 1675^ Min)o to zanechal pojed- 
nání o lichvě {Traité de ťUsure) Ksl, 

Oabat [kabal Louis, franc. krajinář [* 181 2 
v Paříži). Vzdělal se četnými studijními ce- 
stami po Francii a Itálii. Maloval většinou 
kraje z franc. poříčí, z okolí Paříže a kraje 
italské. C. stal se z prvních stoupenců roman- 
tiky v kraji nomalbé. Jeho starší obrazy při- 
mykají se úzce ke skutečnosti, jsouce při tom 
proniknuty výrazem melancholické nálady 
umělci vlastní. — Italské krajiny C-ovy vy- 
znamenávat' se proti jeho starším, francouz- 
ským, přesnější kresbou, nesenějším předne- 
sem, jsou však za to méně jednotné v náladě 
a nikoli prosty jisté akademické chladnosti. 
V létech pozdějších vracel se C. se záli- 
bou ku krajině sev.-francouzské. Tu pozbývá 
barva jeho té těžkosti, technika tvrdosti, jež 
účinku stylisovaných krajin jižních jsou na 
újmu. Nálada barevná j? pravdě bližší, přednes 
lehčí a ovzduší melancholie celek pronikající 
dává prostým motiv&m zvláštní zajímavosti. 
Přečetné jeho obrazy jsou nejvíce ve Francii ; 
uvádíme z nich: Zahrada Beaitjon; Krčma 
v Montsouris (1834); Gorge aux Lonps (1835); 
Cesta v údolí Sami ; Údolí Nery {1S4S); Učenníci 
emauiítí (1851); Okolí Pařiče s Croissy (1857); 
Sa jezeře Semi 1864) a j. Od r. 1867 jest čle- 
nem Institutu a v 1. 1877 a 1885 byl ředitelem 
Academie de France v Římě. Tá» 

Crabatiuui [kab-], město na ostrově Panay 
(Filipíny), v prov. iloilské, nad ř. Tiguinem, 
nebezpečným pro množství krokodilAv a velké 
povodně. Založeno r. 1732, má asi 23.000 ob., 
zabývajících se hlavně pěstováním rýŽe a vý- 
robou oleje kakaového. 

Oabftova ty6 [kab-], nástroj na přímé mě- 
ření průměrné rychlosti vody ve svislici při ře- 
kách, jest vlastně plovoun ve zpfisobě plechové 
trubky, po délce rozdílené, na jednom konci 
nepromokavě t^zavřené a broky obtížené, tak že 
ponořen do vody zaujme polohu stojatou, a 
to ve vodě netekoucí svisnou, ve vodě tekoucí 
nakloněnou horním koncem po vodě, protože 
teče voda při hladině rychleji nežli u dna. 
Délka C vy t-e řídí se hloubkou vody na těch 
místech, kde se rychlost měřiti má, a upraví 
se tak, aby zpodní konec odestával o několik 
centimetrflv ode dna, a horní konec aby čněl 
nad vodu několik centimetrfiv; onoho třeba, 
aby plovoun neuvázl na dně, a tohoto, aby 
se pohyb mohl pozorovati; proto také třeba 
0*vých t-{ rflzně dlouhých, má li se měřiti 
r\'chlo8t při různých hloubkách vody; kdyby 
\iak nástroj přece počal váznouti na dně, spo- 
zoruje se to po rychlém nachýlení nebo po- 
topeni konce nad vodu vyčnívajícího, a pří- 
slušné měření vyloučí se z počtu. Rychlost 



se vypočte z délky dráhy, kterou O. t. vy 
konala v čase určitém, o Čemž viz Plo- 
voun. Plk. 

Oabestaing [kabestéB], též Cabestanh, 
Ca be stany, Guilhem, proven9alský trouba- 
dour z XIII. století. Připomíná se mezi rytíři, 
kteří se súČastnili r. 12 12 nešťastné bitvv 
u Las Navas proti Maurům. Básně jeho, které 
vynikají velmi vřelou a vášnivou dikcí, vydal 
Huffer v Berlíně r. 1869 (Der Trobador Guil- 
hem de C). Ke jménu C-ovu pojí se pověst. 
že manžel dámy básníkem opěvané, Raimond 
de Cháteau-Roussillon, dal ho usmrtiti a srdce 
jeho předložiti k jídlu manželce své, která pak 
skočila s balkonu. Jest to ovšem jen verse 
staré pověsti o >snědeném srdci «. Srovn. B^- 
schnítt, Die Biographie des Trobadors C. und 
ihr historischer Wert (Marburg, 1879). Hr\ 

Gabet [kabé] Etienne, kom mu nista franc. 
(* 1788 v Dijoně — + 1866 v St. Louis, Mis- 
souri). Stal se advokátem a po revoluci r. 1830 
gener. prokurátorem na Korsice, odvolán však 
pro radikalismus svůj. R. 183 1 zvolen poslan- 
cem, přidal se ke krajní levici a založil časo 
pis >Populaire«, kde bojoval proti ministerstvu 
Thiersovu a Guizotovu a pro Polsko, tak že 
musil, odsouzen byv do vězení, prchnouti do 
Anglie, kde se seznámil s kommunistou Owe- 
nem. Vrátiv se roku 1839 vydal román so- 
ciální Voyage en Jcarie (1840) spracovaný dle 
F. Adamsa, kde vyložil svůj systém kommu- 
nistický, připouštěje vlastnictví jako formu 
přechodní, volnost práce, osvobození od cla 
pro nezbytné potřeby a nástroje, daně pře 
pychové, upravení mzdy a podporování děl 
níkův a chudých státem. Zásady své hájil 
v časop. »Populairec proti straně Dezamyove 
a získal četné přívržence zvané Ikarovci 
(Icariens), Ž příspěvků stranníků svých za- 
koupil million akrů půdy v Texasu a r. 1848 
vypravil tam 69 přívrženců, kteří založili osadu 
ve Fanin County, musili však ji opustiti pí o 
zimnici, a na zpáteční cestě mnoho jich za- 
hynulo. Druhá výprava 280 mužův usadila 
se v Nauvoo (Illinois) pod vedením C-ovým. 
C. obžalován nespokojenými přívrženci ze 
zpronevěření, odsouzen v Paříži na dvě léta. 
osvobozen však, když se sám k soudu dosta- 
vil. R. 1851 vrátil se do Ameriky; osada dosti 
prospívala, a chtěla se r. 1855 přesídliti do 
lowy, avšak spory v ní vypuklé zabránily tomu 
a C. musil s menšinou 200 mužův osadu opu 
stiti. R. 1859 P^ smrti C-ově odešel zbytek 
osadníků do Adama County v lowě, kde osada 
čítající 75 duší trvala ještě r. 1886, patřilo 
k ní 2000 akrů. Na rozdíl od podobných pod- 
niků jsou Ikarovci bez náboženství, zřízení 
jejich jest naprosto demokratické, manželství 
obligatorní, ženy účastní se shromáždění, 
avšak nehlasují. O. sepsal: Vémigration dc 
M. Gui\ot a Gand; Le proces du communismc 
a Toulouse; Histoire populaire de ta Révolu- 
tion (1789 — 1830); Réalisation de la commu- 
nauté ďlcarie; La colonie Icarienne (185Č) 
a j. spisy kommunistické, dále vydal Alma 
nach Icarien (1843—48). Srovn. Semler. Ge- 
schichte d. Sociál, u. Communismus in Nord- 



Cabeza del Buey — Cabo-Frio. 



amerika (Lipsko, 1880); Sudre, Histoire du 
comm. (Paříž, 1849). Hs^, 

Oabeza del Bney [kab-J, město ve Spán. 
prov. badajozské (Estremadura^ v okr. castuer- 
ském, na sev. úbočí Sierry del Pedroso a na 
dráze ciudadreal-badajozské ; 7322 obyv. (1878); 
značné soukenictví, obchod s dobytkem a pol- 
ními plodinami. 

Oabesade Vaoa [ka- vaka] AI var Nu- 
ňez, cestovatel Spán. (^ v Xerez de la Fron- 
tera — f v Seville). R. 1528 vydal se s Panfilem 
de Narváez do Floridy; ale loďstvo u samé 
Ameriky se ztroskotalo, O. s několika účast- 
níky unikl, a stavě se lékařem procestoval 
za 9 let jižní čásf Sev. Ameriky a přes Me- 
xiko vrátil se do vlasti (1536). Jmenován byv 
adelentadem (vladařem) paraguajským, vydal 
se s 500 ozbrojenci na 5 lodích do Jižní Ame- 
riky a přistál u Sv. Kateřiny v Brazílii. Od- 
tud po souši dostal se do Asuncionu a rozSířil 
známost krajin směrem k Peru; španělští 
osadníci však naň nevrazili, zajali ho (1543) 
a poslali do vlasti, kde odsouzen k vyhnanství 
do Oránu, ale odvolav se sproStén viny, ano 
odměněn ročn>m důchodem 2000 dukátů. O. zů- 
stavil popisy svých dobrodružství v Sev. Ame- 
rice (Naufragios) i svého pobytu v Jižní Ame- 
rice {Comentarios y sucesos de su gobierno en 
el Rio de la Plata), jež nejnověji vydal E. de 
Vedia v >Historiadores primitivos de Indiasc, 
díl I. (Madrid, 1863). Hr^. 

Oabioarové zUbiteina viz Zedtwit- 
zové, 

Oabildo [ka-J, špan., kapitula metropolitní; 
poradní síň a také poradní sbor, senát zvláště 
v Ji/ní Americe. 

GabUloniim viz Chálon-sur-Sáon. 

Gabinet [ka-l šlovou nejjemnější vína čer- 
vená a bílá, získaná z téhož druhu hroznů 
vedle vína horší jakosti. Tak na př. naše 
vinné sklepy připravují červené víno burgund- 
ské c, pak burgundské I. jakosti a burgund- 
ské II. jakostí; mimo to též bílé víno, bílý c, 
bílé I. a bílé II. druhu. Porýní zasílá do ob- 
chodu červený c. assmannshausenský, bílý c. 
johannisberský atd. Každý větší sklep vinný 
má svá cabinetní vína, za něž bývají až bá 
ječné ceny žádány. iy. 

Gabinet oonnoll [kabinet kaunsil] jest 
v angl. ústavním právu zvláštní důležitý výbor 
tajné rady (iV/vy Couucil), který od doby dy- 
nastie Stuartů vede skutečnou běžnou správu 
státní v hlavních oborech jakožto >dočasná 
vláda J.Velič.«. S četnými jinými úřady vyššími 
tvoří pak C. c. ministerstvo, tak že nejsou 
všichni členové ministerstva zároveň členy 
kabinetu. O složení kabinetu a jeho postavení 
v ústavní praxi anglické viz Britannie Ve- 
liká, ústava IV. a VIL Tkl. 

Gabinet nolr [kabině noar], franc, černý 
kabinet slulo ve Francii tajné oddělení po- 
štovní, určené k otevírání soukromých do- 
pisů, jež pak opět zavírány a doručovány 
ddressátům. Nazváno tak nejspíše za restau- 
race, kde bylo umístěno v podzemí poštovní 
budovy; avšak začátky zřízení toho lze sto- 
povati již za Ludvíka XL, jenž nařídil, by 



listy doručované kurýry a posly byly prohlí- 
ženy. Podobného zřízení užívali Kichelieu a 
Mazarin, zvláště Madame de Sevigné stěžuje 
si na to, že listy její otvírány. Zsl Ludvíka XV. 
zřízeno zvláštní oddělení (cabinet du secret 
des postes)t jež obdrželo potřebné přístroje 
k otvírání a opětnému zavírání listův a jehož 
zřízenci měli plat 50.000 zl. Za Ludvíka XVI. 
zakázáno otvírání listů pro veliké přehmaty 
oddělením tím prováděné, avšak zákaz ten ne- 
měl účinku a v národním shromáždění zvláště 
Mirabeau prudce vystoupil proti černému ka- 
binetu; r. 1790 zastaven plat 400.000 lir na 
kabinet ten. Ža doby konventu otvírány listy 
zahraničně, zvláště emigrantské, a komitét 
pro blaho obecné zřídil k účelu tomu dvě kom- 
misse. Napoleon I. dal otvírati listy svých dvo- 
řanův a ministrů, c. n. stál za něho 600.000 fr. 
R. 1806 otevíral Bignon v bureaii de révisiott 
de lettres k jeho rozkazu v Berlíně 6000 listů 
denně. Za restaurace mělo 22 zřízenců čer 
ného kabinetu roční plat 360.000 fr. R. 1828 
prohlásilo sice ministerstvo, že cabinet du se- 
cret des lettres neexistuje, avšak kabinet ten 
přestěhován pouze do jiné místnosti. Jména 
osob, jichž korrespondenci král znáti chtěl, 
psány na zvláštní seznam, listy jejich oddě- 
leny a odevzdány do c. n., kde opsány, opět 
zavřeny a dodány adressátu s malým jen opo- 
žděním, na pohled neporušeny. Roku 184S 
Etienne Arago chtěl potlačiti c. n., avšak 
Napoleon III. zavedl jej opět. I v jiných ze- 
mích, zvláště německých, zaváděna podobná 
zřízení, hlavně za doby reakce a tuhého ab- 
solutismu >v zájmu státním <, na př. ministrem 
Briihlem v Drážcfanech, jenž užíval k tomu 
dvorního rady Siepmanna. Veliké rozmnožení 
korrespondence a dopravy poštovní v době 
moderní přispělo vedle ústavních zřízení a zá- 
konů k ochraně listovního tajemství nejvíce 
k odstranění * černých kabinetů«. Hs:(. 

Gablsoola [kabiskolaj, ital., slul ve středo- 
věku v církvi křesťanské zpěvák, jenž v chrá- 
mě předzpěvoval nebo sbor řídil. 

Gable [khébl] George Washington^ 
spisovatel amer. (* 1844 v New Orleansu — 
žije tamtéž). V devatenácti létech vstoupil do 
vojska Jižních státův a po ukončení války 
stal se zpravodajem časopisu »New Orleans 
Picayune*. První své povídky uveřejnil v Scrib- 
ner's Magazíne a Aplcton's Journal a později 
sebral ve svazek Old Ocole Days (1879). Po 
těch následovaly romány Grandissimes (1880); 
Madame Delphine (1881); Dr, Sevier {1844) a^ 
ne Creolesof Loulsana Í1844), v nichž vzletné 
líčí Kreoly Louisiany. Krom toho napsal dě- 
jiny svého rodiště a The Silent South, dílo 
jednající o černoších jihu. 

GabO [kabo] (špan.), předhoří, mys, C, blan- 
co, Bílé předhoří; C. verde. Zelené předhoří. 

Gabo-Frio (Studený mys), mys při po- 
břeží brazilském v prov. Rio de Janeiro na 
23* j. S,, s majákem. Blíže něho město C.-F., 
založené r. 1575, s pěkným přístavem při ústí 
průplavu z jezera Araruamaského do moře a 
4500 obyv., provozujícími čilý obchod s plodi- 
nami a rybami. 



Caboga — Cabra. 



Cabog^a [ka] B er nh ar d, hrabě, rak. ge- 
nerál ('* 1785 v Dubrovníce — 4 I^'55 ve Vídni), 
pocházel ze starobylé patricijské rodiny du- 
brovnické, která po připojení Dubrovníka k Ra- 
kousku r. 1814 nabyla titulu hrabécího, vzdělá^ 
se na inženýrské akademii ve Vídni, účastni! 
se od r. 1803 při méřičských pracech vojen- 
ských v Tyrolsku, Korutanech i v Krajině, od 
r. 1806 při opevňování pobřeží kolem Terstu 
a ve válce r. 1809 přidělen jsa ke sboru pol- 
ního maršálka Jelačiče vyznamenal se při há- 
jení prfismyku luežského v Solnohradsku proti 
spojeným Francouzfim a Bavorům. Později ve 
vojštč arciknížete Jana vynikl v bitvě u Rábu, 
kdež byl poraněn, r. 1S13 účastnil se bojů 
s Napoleonem pod Schwarzenberkem, dostal 
se potům se sborem generála Wallmodena 
k armádě korunního prince švédského, účast- 
nil se bitvy u Seestádtu a zbudoval k útoku 
na Kendsburg rychle a obratně dva mostv 
pfes Ejdoru, začež vyznamenán švédským řá- 
dem mečovým. Po skončené válce byl ženij- 
ním ředitelem v Dubrovníce i Zadru, odkudž 
vypraven dvakráte s diplomatickým posláním 
jednou na Iónské ostrovy, podruhé do Černé 
Hory a Albánie, potom odeslán do Benátek, 
účastnil se výpravy rak. vojska do Neapolska, 
vl. 1828—29 a 1830—31 vyslán byl do hlav- 
ního stanu ruského vojska, r. 1836 povolán 
za vychovatele (ajo) synův arciknížete Fran- 
tiška z £?te a r. 1837 jmenován nejvyšším 
hofmistrem jejich. Přidělen byv r. 1839 jako 
generalmajor opět generálnímu ředitelství zá- 
kopnictva, stal se r. 1846 polním podmaršál- 
kem, r. 1849 odebral se s diplomatickým po 
slaním do Varšavy, za jehož zdar vyzname- 
nán kommandérským křížem řádu Leopoldova 
i ruským řádem sv. Anny I. třídy v brilian- 
tech a r. 1854 jmenován polním zbroj mistrem. 

Oaboobe [kabóš] Simon Lecoustel- 
lier, řezník pařížský. Neznámo, kdy se na- 
rodil a kdy zemřel. Vynikl jako stranník bur- 
gundský v bojích Bourguignonů s Armag- 
naky v I. 1411— 13, zvláště r. 1413, kdy strana 
řezníků zvaná dle něho Cabochiensse zmoc- 
nila bastilly, paláce dauphinova, pak celé Pa- 
říže a provedla změnu osob ve správě veřejné, 
hlavné finanční {ordonnance cabochienne)^ avšak 
pro drancování, nepořádky a nedostatek orga- 
nisace poražena měšťany a dauphinem. Vůd- 
cové prchli do Flander a Burgundu; sem uchýlil 
5e i C. a byl ve službách vévodových ; od roku 
1415 není však o něm zpráv. Někteří z vůdců, 
jako synovci C-ovi, oběšeni; všichni vyňati 
z amnestie a teprve r. 14 18 někteří přijati na 
milost. Hsx^ 

Craboohon [kabošonj, franc, nazývá se 
zvláštní druh obrusu dranokamů, jenž tím od 
jin>ch druhů obrusu se liší. že jest vždy úse- 
kem nějakého sferoTdu, tedy nejčastěji koule 
aneb ellipsoidu. Svršek jeho jest tedy vždy 
vypouklý a základna jeho jest plochou rovnou, 
ale někdy také vydutou; v nř kterých přípa- 
dech jest na obrubě ozdoben broušenými plo- 
skami fa9rttamí. V obrusu tomto docházejí 
plné platnosti vynikající vlastnosti některých 
drahokamův a polodrahokamů, jako opálu dra- 



hého, tyrkýzu, kočičího oka, aduláru, karneolu, 
chalcedonu a j.; v době novější i granát český 
se brousí >en c.«. Blk. 

OBliOmbiL aquaiica W. Vodní bylina v Ca- 
rolině a Guayaně domácí (viz Cabombeae). 

Oabombeae, čeleď rostlin řádu lekní- 
n o vitých (Nytnphaeaceae). Jen 3 druhy o dvou 
rodech {Cabombaj Brasenia) domácích v Ame- 
rice střední, Vých Indii a Austrálii. Vodní by- 
liny se štítovitými, splývajícími, ponořenými, 
v ni f ovité úkrojky rozdělenými listy. Květy 
poměrně malé v úžlabí listů, s okvětím tří- 
četným ve dvou kruzích, s 3—6 nebo Četnými 
tyčinkami. Semenníky 3 volné nebo četné. 
Semena s endospermem i perispermem. Vský', 

Oabot víz Cáhoto. 

Oabotage [kabotáž] v.Plavbapobřežní. 

Oaboto(Cabot):lj)C. Giovanni(John), 
krajan a současník Colurabův, nar. někde po- 
blíže Janova. R. 1461 odebral se do Benátek, 
kdež r. 1476 nabyl práva občanského. Asi 
r. 1490 odstěhoval se do Anglie sa syny Lud- 
víkem, Sebastiánem a Sanktem, i usadil se 
v Bristolu. Odtud konal plavby na západ i na 
sever a za pomoci kupců tamních, opatřen 
též zvláštním k tomu privilejem krále Jindři- 
cha VIL, hledal cestu do Číny a do Indie 
směrem severozápadním. R. 14^7 objevil (rok 
před Columbem) pevninu americkou, nejspíše 
nynější Labrador (nazvaný tak teprv od Cor- 
tereala, v. t.), kteroužto zemi pojmenoval Terra 
de príma vista. Zemřel prý, domnívaje se, že 
objevil zemi >velikého chána*. — 2) C. Se- 
bas ti ano, syn před. {^ 1472 v Benátkách — 
I kol 1557 ^ Londýně). Súčastnil se plaveb 
otcových a první samostatnou plavbu pod- 
nikl r. 1503 do Labradoru, odkudž s sebou 
přivedl několik Eskimáků. Byl sice muž nad 
míru nadaný, byl z nejlepších kosmograřův a 
kartografů své doby, avšak povahy byl tě- 
kavé, i sloužil brzy Angličanům brzy Španě- 
lům, ano nabízel služby své i BenátČanům 
slibuje, že jim ukáže nejkratší cestu do Číny 
(směrem sev.-záp.). R. 1526 vedl výpravu špa- 
nělskou, jež kolem Jižní Ameriky vyplouti 
měla k Molukkám, avšak dojel jen Íc La Platě. 
Za to byl zatčen a vypověděn do Oránu, 
avšak r. 1533 obdržel milost. R. 1547 vrátil 
se do Anglie, kdež r. 1555 založil společnost 
za příčinou plavby kolem Severního mysu do 
Ruska. Působením jeho Angličané jali se pod- 
nikati větší výpravy zámořské, i jest tudy 
S. C. jedním ze zakladatelů námořní moci 
jejich. Srv. H. Harisse, Jean et Sébastícn C. 
(Paříž, 1883); S. Ruge, Gesch. des Zeitalters 
der Entdeckungen (Berlín, i88i — 83^. Šra, 

Gabotova úžina nazvána r. 1886 na po- 
čest svého objevitele úžina mořská, spojující 
mezi New-Foundlandem a Cap Bretonem záliv 
Sv. Vavřince s Atlantským okeánem. 

Oabours fkabúr j, lázeňské místo ve franc. 
dep. calvadoském, arrond. caenském, na prů- 
livu La Manche při ústí ř. Dives; mořské 
lázně hojně navštěvované, pěkné villy, rybolov, 
1090 oby v. (1886 . 

Oabra [kábra], pékné, výstavné okr. mě- 
sto ve špan. pro v. cordovské, nad řekou Ca- 



Cabral — Cabrera. 



brarou, přítokem Geníla, má několik chrámftv 
a kláštetů, zámek, kollej (colegio de fíumani- 
dades) a 13.741 oby v. (1S84), živících se vý- 
robou oleje a mýdla, vyděláváním kozí a 
zvláště pěstováním vína. 

Cal>ral|kab-]:1)C. PedroAlvarez (""ok. 
1460 — \ ok. 1526). Král Emanuel jmenoval 
ho admirálem loďstva (13 korábů s 1200 muži), 
jež po návratu Vaška de Gama (přítele 0-ova) 
vypraveno bylo do Východní Indie k ochraně 
portugalského obchodu. C. vyplul z Lisabonu 
9. bř. 1500. Od pobřeží ^uinejského pustil se 
směrem jihozáp. chtěje se vyhnouti bezvětří, 
jež dále na jih panuje u východ, břehův afri- 
ckých. Ale příčinou proudu rovníkového do- 
stal se dále k západu, než vlastně zamýšlel, 
i přistál dne 21. (24.) dubna k zemi, již nazval 
Terra da S. Cruz. Krajané jeho váak pojm.e- 
novali ji Brazílií (Terra de Brazil), dle dříví 
hojně tam rostoucího, jehož barva žhavé uhlí 
(port. braiil) připomíná. Potom plul O. do 
Indie. Poblíže mysu Dobré Naděje přepadla 
ho bouře, ve které ztratil bez mála polovici 
loďstva i mužstva. Tam zahynul i objevitel 
řeč. mysu, Bartolomeo Diaz. Konečně C. do- 
stal se přes Mozambik a Melindu do Indie, 
do Kalikutu. Kníže tamní (samudrin) přijal ho 
sice zdvořile, avšak obyvatelé, od kupcfiv arab- 
ských popichováni, chovali se k Portugalcům 
s nedůvěrou. I došlo ke srážce a C. dal Ka- 
Itkut bombardovati. Lépe pochodil v KoČínč, 
kam ho radža tamní pozval žárliv jsa na kní- 
žete kalikutského. Tam a v Kananoře O. na- 
koupil koření, perel a drahokamův, i vrátil se 
do Lisabonu, kamž konečně přibyl 31. čce 
1 501. Cesty jeho popsány jsou v díle Ramu- 
siově »Navigazioni e viaggi« (Benátky, 1563, 
nové vyd. 1^35). Sra. 

2) C. Antonio Bernardo da Costa, 
hrabě Thomar, státník portugalský (* 1803 
ve Formas de Algostra v Beiřě — f 1889 
v S. Juan de Flor.). Byl původně advokátem 
v Oportě, potom soudním úředníkem a zvolen 
byv roku 1835 do sněmovny náležel nejprve 
k opposici, avšak rd r. 1838 k absolutistické 
straně dvorské, v níž záhy se ocitl v popředí. 
R. 1838 jmenován guvernérem v Lisabone a 
r. 1839 ministrem spravedlnosti a kultu, v kte- 
rémžto úřadě hleděl moc královskou vymaniti 
z mezí ústavy. Byv r. 1842 hlavou povstání 
oportského, kterým obnovena méně liberální 
ústava krále Petra z r. 1826, byl sice sesazen, 
ale brzo na to povolán s vévodou Terceirou 
jako ministr vnitra v Čelo vlády a udržel se 
do r. 1846, vládna zcela neobmezeně; zavedl 
sice mnohé řády prospěšné, jimiž v zemi za- 
chován pokoj a pořádek, avšak zároveň hospo- 
dařil zcela libovolně a nesvědomitě mrhaje 
státní jmění, ukládaje těžké daně a nedbaje 
neodvislosti soudů, tak že v jednotlivých kra- 
jinách vznikaly vzpoury a konečně povstáním 
v Oportě r. 1846 donucen C. k útěku do Anglie. 
Přes to nabyl po návratu svéiifi nového vlivu 
a r. 1849 povolán byv opět do ministerstva 
hospodařil jako dříve na zkáxu stát. financí, 
až jej r. 1851 opposice, v jejíž čele stáli C ův 
bratr Joáo Silva C. a vév. Saldanha, donutila 



vojenskou vzpourou k odstoupení. Od té doby 
nedostal se již ku vládě, byl v I. 1859—61 
portug. vyslancem v Brazílii, r. 1862 povolán 
do státní rady a jmenován zároveň předsedou 
správního soudu. 

Oabral y A^^uado [ka-] Manuel, sou- 
véký malíř Spán. Vzdělal se u svého otce 0-a 
Bejerano, professcra perspektivy na malířské 
akademii v Seville, kde sám se stal učitelem 
kreslení. R. 1858 vystavil v Madridě svůj obraz 
Bo^i tělo v Seville, r. 1862 Velký pátek v Se- 
ville, obrazy značné ceny. Nejlepší prací 
C-ovou jest Pád Muviliuv s lešení v chrámě 
kapucínském v Cadixn (nyní v museu sevill- 
ském) C. jest též znamenitý portraitista. 

Oabrera fkabréra], ostrov balearský, 17 km 
jižně od Mallorky ležící, 20 A-w' velký, hor- 
natý a skalnatý, nevzdělávaný, pokrytý křovi- 
námi, divokými olivovými strom)' a pastvi- 
nami, na nichž živí se množství koz (odtud 
jméno C. = Kozí ostrov). Dosahuje výše i20om 
a má dva dobré přístavy (jinak pro okolní 
úskalí nesnadno jest přístupen), tvrz a malou 
rybářskou ves. Vláda špan. užívá ostrova k in- 
ternování vypovězenců; r. 1808 zavezeno tam 
8000 Francouzův u Baylenu zajatých, z nichž 
polovice zahynula bídou. 

Cabrera [kabréra]: 1) C. de Córdoba 
Luis, historik Špan. ('•• 1559 ^ Madridě — 
j- 1623). Vstoupiv do státní služby byl r. 15S4 
jednatelem vévody Osunského, místokrále nea- 
poUkého, při dvoře římském. Svěřeno mu 
též poselství k Filippovi II., aby mu podal 
zprávu o stavu věcí v Neapolsku. Později po- 
slán do Flanderska k vévodovi Parmskému a 
po smrti krále Filippa stal se tajemníkem Mar- 
kéty rakouské, později tajemníkem královským. 
V jaké vážnosti C. byl u svých vrstevníků, do- 
svědčuje Cervantes nazývaje ho »el gran Luis 
C*. C. sepsal dějiny Filippa II. {Felipe se 
fritndo řev de Espaha, Madrid, 1619), velmi 
bohaté na správné jednotlivosti, náležející 
k nejdůležitějším pramenům španělských dějin 
v XVI. stol C. vydal pouze první čásC (do 
r. 1583), další vydání až do r. 1591 pozdrženo 
zvláštní král. kommissí, která na C rovi vy- 
máhala mnohých oprav. Čásť tato vydána te- 
prve r. 1876 ve 4 svaz. podlé rukopisu paříž- 
ského. C. zanechal také značný materiál k dě- 
jinám Filippa III., který vydán pod titulem 
Relaciones dc las cosas succesidas en la corte 
de Espana iSQf)—i6r4 (Mad.. 1857). Hr^. 

2) C Don Ramon, hrabě Morellský, 
vůdce španěl. Karlistů (* 1810 v Tortose — 
f 1877 ve Wentworthu) Vstoupil r. 1834 do 
vojska karlistického, v němž dovedl z nezří 
zených tlup utvořiti řádné vojsko. Vyzná 
menav se v 1. 1834 - 36 jako vůdce menších 
oddílů zmocnil se záhy dolní Aragonie se sou- 
sedními končinami katalonskými a valencij- 
skými, avšak poskvrnil povčst svou ukrut- 
nostmi, které nabyly jeStě větších rozměrů, 
když generál Mma r. 1836 dal matku C-rovu 
popraviti. Po porážce u Rincon del Soto ob- 
jevil se r. 1837 opět na bojišti, zvítězil nad 
vojskem královny Marie Kristiny u BuAolu a 
Buryasotu a zachránil Dona Carlosa po po- 



Cabretta — Cacciatore. 



rážce jeho u Barbastra, avšak nemoha rádce 
Carlosovy pohnouti ani k útoku na Valencii, 
ani k pochodu na Madrid jal se od r. 1838 
válčiti samostatné. R. 1839 zmocnil se pev- 
nosti Morelly, začei jmenován generallieute- 
nantem. guvernérem Valencie, Murcie i Ara- 
gonie, i poctén titulem hrabete Moreliského 
a dobyl četných úspéchfi, nicméné vSe to zma- 
řeno r. 1839 zradou Marotovou, jenž vydal 
Vergani vojsku královskému. Po odchodu prae* 
tendentové ze Španél pokračoval C. ve válce 
na vlastní vrub a bránil se hrdinsky v horách 
katalonských i aragonských, až od Espartera 
r. 1840 donucen ustoupiti na půdu francouz- 
skou, kde v Lyone se usadil. Mezi tím roz- 
dvojil se 8 Donem Carlosem, jenž ho za to 
zbavil vSech hodností, a přidal se k hraběti 
Montemolinovi, synu Carlosovu, za nimž se 
r. 1846 odebral do Anglie. R. 1848 snažil se 
na novo roznítiti ve Španělsku povstání, ale 
poražen jest u Pastorálu; kd^ž pak r. 1850 
t poslední pokus jeho, zjednati hraběti Monte- 
molinovi pomoci u dvora neapolského. se ne- 
zdařil, uchýlil se C. úplné v soukromí a žil 
dílem v Londýne, dílem v Paříži. p, 

3) C, zakladatel s anglikánskou církví 
spřízněné, osm sborů Čítající prot. církve ve 
Španělsku, zvané »Iglesia Espaňola*, bývalý 
řím.-katol. kněz. od r. 1868 evangel. kazatel 
v Seville a Madridě, kdež roku 1S80 anglo 
amer. biskupem Rileyem z Mexika za biskupa 
zřízen byl. — šp, 

Oainretta [ka-J, cabreta, středověký hu- 
dební nástroj salmajový. 

(hibllel [ka-], levý přítok ř. Júcaru, zoo km 
dlouhý, ve .^pan pro v. Cuence, temeni se na 
již. svahu pohoří Montes Universales, smě- 
řuje celkem k jihových. a vlévá se u města 
Cofrentes do Júcaru. Větší pobočky: v právo 
Guadazaon, v levo Moya. 

CalMTOT viz Ve stec. 

Oabliya [ka-] (špan.), trvalá látka z vláken 
rostliny Agáve Utberosa, ze kteréž látky se vyrá- 
béjí předměty provaznické, visuté rohože a t. p. 

Oaoa [káká], staroitalská bohyně, jejímž 
bratrem prý byl syn Vulcanův Cacus, význa- 
mem i kultem podobná Vestě, od níž byla záhy 
skoro úplně zatlačena. Svatyně její připomíná 
se v ftíroě. klk. 

Oa^adores [kas-], oddělení 600 mužů por- 
tugalski^ lehké pěchoty, myslivců; dle nich 
byli ve Španél ích zřízení ca^adores, 

Caoalia L., háve z, rod rostlin z řádu 
spolu ložných {Compositae Vaill.) a čeledi 
ch o ch c 1 i č n a t ý ch ( Corymbiferae Juss.), v no- 
vějších spisech z pravidla pod jménem Ádeno 
siylex Cass. uváděný. Úbory malé, jednou řa 
dou lístků zákrovních obdané, úzce válcovité, 
až zvonečkovité, obsahují nečetné, častěji na- 
chové, obojaké a trubkovité, čtyř- až pétiklané 
květy; bezzobanné, desítižebré nažky zakon- 
čeny hojným chlupovitým chmýrem. Byliny 
\'ytrvalé s velikými listy přízemními, střídavé 
stojícími, lodyžními a úbory v bohaté, cho- 
choličnaté laty sestavenými. Na horských lu 
Čínách Evropy a Malé Asie domovem jest 
pét druhů, z nichž nejznámější jest h. bělo- 



listá (C. alpina L. tf. =: Adenostyles albida 
Cass.), také v Krkonoších domácí, mající listy 
ledvinitě tříhranné, přišpiČatělé, nestejně ostře 
zubaté a vezpod tence pavučinatoplstnaté. — 
Dioskoridem uváděná noíxocUa jest C. verbasď 
folia Sibth., druh na Parnassu domácí. Vs. 

Oaoapon [kéképnj, přítok Potomaka ve 
Spoj. Obcích sev.-amer., 235 Arm dl.; na jeho 
březích mohutná ložiska železa a uhlí. 

Oaoatua [kaká-] viz Kakadu. 

Oaoatnldae [kaka-J viz Kakaduové. 

Oaooamo [kakamoj, okr. město sicilské 
v prov. palermské, kraji terminském, pod ho- 
rou Monte San-Calogero (1325 m), s níž jest 
znamenitá rozhiídka; normanský kastell, doly 
achátové, beryliové, jaspisové a porfyrové, 
obchod s mandlemi a lekořicí; 8201 ob. (1883). 

Oaooianisra [kaČianyga] Antonio, ital- 
ský spisovatel (* 18/3 v Trevise), studoval na 
univ. padovské, řídil pak v Miláně humoristický 
čas. >Lo spirito folletto*, odkudž se odebral 
do Paříže, když rakouské vojsko znovu vtrhlo 
do Lombardie. Tam napsal svůj román // pro- 
scritto (1853), nevynikající sice nad prostřed- 
nost, ale podávající velmi pěkný popis mravů 
franc. Vrátiv se do vlasti, vstoupil do veřej- 
ných služeb, jež opět za nedlouho opustil a 
uchýlil se na svůj statek v Saltore. Tou do- 
bou napsal: // dolce far niente (1869), kde po- 
dává krásné líčení života benátského v době 
úpadku. Nejlepší z jeho románů jest // bacio 
della contessa Saviua; příznivě přijaty i ro- 
mány : Villa Ortensia (1877), vyrovnávající se 
nejlepším plodům Erckmanna a Chatriana 
a Ročcolo dl Sanť Alipio; dále sluší jmenovati 
knihu Soito i ligustri (i88i\ plnou zajímavých 
drobností, duchaplných rad benátsk^^m hospo 
dářům a konečně delší úryvek autobiografický, f 
který jest z nejzajímavějších prací podobných. 
Zvlá.štní původností vynikají C-govy pnpulari- 
sující Bo^ietti morali eJ economici, kde sati- 
ricky ostře hledí napraviti chyby svých kra- 
janů Účelu svého dosáhl C. ještě lépe sbír- 
kou Cronache del Villaggio, jejíž 44 kapitol 
jest tolikéž studií o nejvýznačnějších přího- 
dách života rolnického se směsí příjemných 
epigramů a zdravých rad. Podobným spisem 
jest i Vita campestre, kde spisovatel v řadě 
procházek hledí vštípiti svému čtenáři chuf 
ku práci rolnické. Do češtiny z něho přeloženo 
•Obrácení bratra Martina* (Lumír, 1882) a 
•Strýček ministr* (Domácí přítel, 1882). P. 

Caooiatore fkačátore]: 1) C. Nicolo. 
italský hvězdář (* 1780 v Castel Termini 
u Girgenti — f 1841 v Palermu). Byl učite- 
lem zeměpisu na normální Škole v Palermu, 
kdež seznámiv se s Piazzim súčastnil se od 
r. 1800 hvězdářských prací jako jeho pomoc- 
ník, načež jmenován byl jejfio nástupcem. — 
Po jeho smrti převzal řízení hvězdárny syn 
jeho 2) C. Gaetano (* 1814 v Palermu — 
\ 18S9 tam.), byl však pro své účastenství v re- 
voluci úřadu toho zbaven. C. G. uveřejnil 
četná pozorování oběžnic, vlasatice 11. 1864 
a pojednání o zatmění slunce: Sni fenomeni 
osservati in occasione delV eclisse solare del 
6 Mar\o i86y íPalermo, 1867). Vrn. 



10 



Caccini — Cactaceae. 



Oaooinl [kačíny] Giulio, zván též Giu 
lio Romano, z nejprvnějších skladatelů oper- 
ních i* 1550 v Římě, žil asi od r. 1565 ve 
Florencii, kdež zemfel kol r. 16 15). Byl sice 
své doby proslulým zpěvákem, než jména 
světového získal subé jako reformátor na poli 
hiid. dramatu. V domě hraběte G. Bardiho 
(da Vernio) a později v domě mecenáte J. Cor- 
siho ve Florencii scházela se tak zv. »Came- 
rata« (společnost učenců a umělců), jež toužíc 
na nesrozumitelnost slov, poruSování metra a 
rhythmu v tehdejší polyfonní skladbě horovala 
pro vzkříšeni monodie, t. j. zavedení hudební 
recitace ve smyslu antických dramat. Po prvém 
pokusu, jejž v tom směru učinil Vincenzo Ga- 
lilei uvedením v hudbu jedné scény z Danteova 
>Pekla<, jež však nám se nedochovala, jest 
to C., jenž současně s Perim učinil s úspě- 
chem vážný pokus o vzkříšení dramatu staro- 
řeckého. Prvé jeho dílo jest // combattimento 
ďÁpoUine col serpente (1590) na text Bar- 
diův; po té následovala Dafne (1594), Euridice 
fi6oo) na text Rinucciniův a // rapimento di 
Cefalo (1600) na text Chiabrerův. Tím způso- 
bem sluší pokládati C-ho za tvůrce recitativ- 
ního zpěvu, zpěvu deklamatorního v našem 
smyslu. Zpěv nachází se veskrze nad poČíslo- 
vaným basem, jenž však není po způsobu 
tehdáž obvyklém pouhým výtahem nějaké 
vícehlasé skladby kontrapunktické, nýbrž hla- 
sem samostatným, jenž ve svém počíslování 
chová harmonický výklad tónů zpěvních. Ve- 
dle zmíněných prací dramatických vydal C. 
sbírku zpěvů Le nitove musiche (160 1\- obsahu- 
jící »madrigaly a arie<; madrigaly jsou však 
na rozdíl od staršího stylu madrigalovskojedno- 
hlase s průvodem počíslovaného basu a liší se 
od árií tím, že jsou prokomponovány, kdežto 
árie jsou tu písně strofové. C-ho >Euridice< 
vydána v publikacích berlínské »GeseIlschaft 
fíir Musikforschungc (1881} s průvodem již 
úplně pro klavír vypracovaným. Str. 

Oaoeres [káseres]: 1) C., hlavní město 
soujmenné provincie špan., v úrodné krajině 
vysočiny středoestremadurske, na ř. Caceres 
a na želez, trati aroysko-meridské, sídlo vrch- 
ního soudu (audieucia) estremadurského se 
14.172 oby v. (1886), provozujícími zahradnictví, 
pi úmysl (provaznictví, výroba majoliku, vydě- 
lávání kozí) a obchod s hrubou vlnou a plo- 
dinami bohatého okolí. Staré město s hrad- 
bami a věžemi rozkládá se na návrší, jehož 
svah zaujímá město novější s ulicemi neméně 
úzkými a příkrými. Zachovaly se zde památky 
římské i maurské, z paláců vyniká godoyský. 
C. založen r. 74 př. Kr. jako Castra CaecUia,-- 
Provincie cacereská hraničíc s provin- 
ciemi badajozskou, toledskou, avilskou u sala- 
manckou a na západě s Portugalskem, zajímá 
sev. polovinu španělské Estremadury, jest na 
severu hornatá (Sierra de Grados, S. de Gata) 
a lesnatá, na jihu vysočina vřesovisky a past- 
vinami pokrytá, z níž zvedají se Sierry San 
Pedro, de Montanches a de Guadelupe, kdežto 
uprostřed táhne se údolí Taja, nejméně zalid 
něná čásť provincie s nekonečnými lesy du- 
bovými (zvi. dub korkový) i borovými a čet- 



nými stády hlavně prasat domácích i divokých. 
Půda provincie jest celkem úrodná a bohatá 
na kovy, ale dosud těží se z ní jen málo. 
Hlavní produkty: kaštany, ořechy, ovoce, obilí, 
dříví; značný chov dobytka. Obchod a prů- 
mysl nepatrný. Obyvatelstva má provincie 
pořídku: na 19.863 /rm* ve 13 soudních okre- 
sech a 223 obcích 339.793 duší (1887). — 2) C. 
(Nueva), město na ostrově Luzonu (Filipíny), 
uprostřed poloostr. Camarines s 12000 obyv. 

04omres [kase-] A n d r e s, generál pe- 
ruvský. Bojoval proti Chili (1879—83), pak vedl 
občanskou válku proti presidentu peruvskému 
Iglesiasovi až do r. 1886, kde jej zahnal a sám 
dal se zvoliti za presidenta republiky na dobu 
od r. 1886 do srpna 1890. 

OaoosmaiithlUl macrophyllusUssV.^ strom 
na Jávě domácí, z něhož dobývá se také guta- 
perča. Vský. 

Oaotaoeae, kaktovité n. nopálovité, 
řád rostlin prostoplátečných (Choňpetalae) 
z příbuzenstva řádů Passifloraceae, Crassula- 
ceae, Ribesaceae, Mesembryanthemaceae. Tvary 
kře vité, stromovité, řidčeji bylinné. Kmen a 
větve jsou brzo kulovité, válcovité, sploštilé, 
brázdité a hranaté, jednoduché nebo větvité 
a pak jako Článkované. Celá rostlina jest ze- 
lená a nenese obyčejně žádných listů, jež jsou 
až na malé hrboulky docela zakrnělé, jedinou 
výjimku činí rod Pereskia, jenž má kmen 
větvitý a na větvích zelené obyčejné listy. 
Na celém těle rostliny nalézají se bradavičnaté 
hrboly v různém pořádku sestavené, zakrnělé 
to osy postranní, na nichž vyrůstají ostny nej- 
rozmanitěji vytvořené. Hmota kmene jest 
velmi dužná obsahujíc hojnost slizké šťávy a 
jen u některých spojují se uvnitř svazky cévní 
v pevné, dřevnaté pletivo (tak u stromovitých 
druhů rodu Cereus). Dřeň z pravidla se ne- 
vyvinuje. Květy sedí obyčejně jednotlivě (u Pe- 
reskií často v latách), jsou pravidelné a obo- 
jaké. Semenník jest zpodní, jednopouzdrý, 
s přečetnými vajíčky, jež sedí na třech až 
mnohých nástěnných semenicích. KaliŠní i ko- 
runní lístky jsou volné, četné, spirální a sotva 
od sebe přísně rozdílné. Tyto jsou u jedněch 
(Echinocacteae) srostlé v dlouhou, tenkou trubku 
ukončující semenník, nebo přisedají volně na 
semenníku netvoříce trubky {Opunticae). Čnělka 
niťovitá až válcovitá, třemi až mnohými bliz- 
nami okonČená. Plod jest bobule mnohose- 
menná, semena bílečnatá nebo bezbílečná. 

Kaktovité rostliny čítají asi 1000 druhů, 
jež JSOU skoro výhradními obyvateli horké 
Ameriky, jen jediný rod s jedním druhem 
Rhipsalis roste v jižní Africe. Hojným pěsto- 
váním zaneseny byly i do jiných zemí, kde 
některé i zdomácněly. Tak známe ve Středo- 
moří Opuntie. jež tu jsou stálou dekorací rum- 
ných míst a pustin. Kaktovité rostliny svou 
podobou podivnou tvoří ostře vymezený typ 
v rostlinstvu. Neobyčejné jejich kulovité, vál- 
covité, ozdobně brázdité a hrbolaté a prapo- 
divně Často ostnité tvary bez zelených listů 
dodávají krajinám zvláštního rázu. Zvlášté 
v Mexiku a jinde v horké Americe nacházíme 
v množství tyto divné zjevy rostlinné a to ve 



Cacuminales — Cadahalso, 



n 



vyprahlých pustinách, na rumištích, v plotech, 
mnohdy na takovýcii místech, kde pro úpal 
a vyprahlost pfidy žádná jiná rostlina žíti ne- 
mfiŽe. Velikosti jsou rozličné a nékteré do- 
sahuji i nékolika metrů výšky podobajíce se 
spíše ramenaté rozvětveným sloupům (Cereus 
giganteus) než nějakému stromu. Jiné jsou 
vzrůstu kfovitého majíce bodlinaté větve sple- 
teny v neproniknutelné houští; sázejí se proto 
také v domovině kolem zahrad a plantáži jako 
živé ploty. Jak vzpomenuto, rostou kaktovité 
rostliny na půdě, kde po dlouhou dobu není 
žádné vody. Fysiologický úkaz tento má svou 
příčinu jako u našich rodů Sedům, S^mp&r- 
vivum a p. v tom, že rostlina spíše celým po- 
vrchem pf ijímá vodu, páry a rosu než kořenem 
a přijatou vodu zvlášť zařízenými průduchy 
i v nejpalčivějším žáru slunečním nepropouští. 
Proto jsou kaktovité rostliny na vysočinách 
mexických v měsících, kdy země jest vyprahlá 
a dešťů se nedostává, pravým dobrodiním oby- 
vatelům i stádům jejich napájejíce je šťávou 
v dužnině lodyh obsaženou. 

Kaktovité rostliny jsou ode dávna pro svůj 
bizarrní tvar oblíbenými rostlinami ozdobnými. 
I květy jejich bývají veliké, barev ohnivých; 
tak památným jest Cereus grandtflorus, > krá- 
lovna noci«, jehož vonné květy jen v noci se 
rozvíjejí. Cereus flagelliformis L., Phyllocactus 
phyUanthoídes DC , Epiphyllum a j. jsou oby- 
čejným zjevem v domácnostech. Kultura kaktů 
jest 1 tím usnadněna, že rostlina jest utužilou 
a vytrvalou snášejíc mnohdy i nepozornost a 
nedbalost pěstitelovu. 

Bobulnatých, obyčejně červených a roz- 
ličné velikých plodů lze požívati jako ovoce. 
Drobné bobule z Opuntií jsou potravou chu- 
dému lidu v Portugalsku, na Sicílii, ve Špa- 
nělsku, v teplé Itálii a Záp. Indii jedí se i jiné 
druhy jako denní ovoce. Červené bobule jako 
hrušky veliké nese zde Cereus triangularis. 
Zvláštním úkazem, jinak neškodným, ale pro 
neznalce leknutí vzbuzujícím při požívání ovoce 
kaktového jest zbarvení moči na červeno. 

Obrovských kmenů Cereův a Opuntií, jež 
mají pevné dřevo, užívá se v Chile, Peru, 
Mexiku a j., kde jest nedostatek jiného dříví, 
k rozličným nářadím. I ze starých kmenův 
evropských Opuntií lze robiti nábytek. jenŽ 
zdá se jako upleten ze ztuhlého dřevěného 
tkaniva. Starých, seschlých a dužniny zba- 
vených kmenů kaktových, v oleji namáčených, 
užívají Američané jako pochodní při nočních 
pochodech. Slizovité, rozmělněné dužniny upo- 
třebují Indiáni jako obkladů na rány a při ji- 
ných nemocech. Na St. Domingu dělají z vy- 
močeného pletiva svazků cévních lehké, pružné 
Čepice a v Peru nahrazují veliké trny mnohých 
kaktů jehly, jehlice a p. Pro obchod a prů- 
mysl nabyly však největšího významu Opuntie, 
na nichž žije a odchovává se červec nopá- 
lový ( koseni 1), který nám dává vzácná bar- 
viva, jmenovitě kar min. Viz Opuntia. 

Nejznámější rody kaktovitých jsou : Opun- 
tia, Rhipsalis, Cereus, Echinocactus, Melocactus, 
Mammillaria, Epiphyllum, Phyllocactus, Pe- 
reskia, Vský, 



CaouminalMi [kak-] či cerebrales šlo- 
vou souhlásky t, tji, rf, dhy h, s, x, r, /, které 
od zubných t, d atd. liší se tím, že při jejich 
článkování špička jazyku se zvedá a ohýbá do 
zadu k patru. Správný jest jejich angl. název 
invertedf též M. Mullerův c. obstojí. Indové 
chybně si je vykládali, že v mozku se tvoří a 
podlé toho je i múrdhanjás nazvali, čehož pře- 
kladem jest latin, cerebrales. Jsou význačný 
v jaz. dravidských, od nichž přešly do ind- 
Štiny, vyskytují se i ve švédských nářečích; 
v angliČiné je r. Kř, 

OaoaJi [kákus], v řím. mythologii syn Vulca- 
nův, pastýř-loupezník těla obrovského, síly nad- 
obyČejné, vzezření hrůzného, sídlící v jeskyni 
hory Aventinské za doby, kdy těm místům 
vládl Euandros z Arkadie přistěhovalý. Když 
Hercules tudy hnal Geryonovo stádo do i^ecka, 
popřál sobě i skotu delšího odpočinku na luči- 
natých pahorcích pozdějšího Říma. Tu v noci 
C. několik dobytčat zatáhl do své jeskyně po 
zpátku, by krádež tím spíše se zatajila. I byl 
by Hercules se ztrátou odtud odtáhl, kdyby 
ho ukradený skot bučením na pravou stopu 
nebyl uvedl. C. obávaje se pomsty zatarasil 
jeskyni balvanem ; Hercules však, prolomiv si 
8 hůry průchod do jeskyně, C-a, aČ oheft 
chrlícího, udolal a usmrtil ku spáse celého 
okolí. Až posud jest jádro báje zajisté Čistě 
italské : C, bůh podzemního (bydlíť v jeskyni) 
ohně zhoubného, jeví se zde v zápase s Her- 
culem, bohem světelným, jenž časem v tom 
mythu dosazen místo italského Genia, jak 
svědčí zprávy uvádějící zaA jakéhosi Garana. 
Další čásť mythu o oběti Herculově Jovovi, 
o přivítání Buandrem a o zřízení kultu Her- 
culova v Římě přidána, když kult řeckého He- 
raklea dostal se do Říma a Hercules v té báji 
nastoupil místo božství italského. V Římě při- 
pomínají se scalae Caci na Palat) nu a atrium 
Caci na forum boarium. Viz Peterův článek 
v Roscherově Lex. d. griech. u. rom. Mytho- 
logie, I., str. 2270. . klk. 

Cadahalso [ka-](téžCadalso) Don José, 
spis. špan. (=- 1741 v Cadizu — \ 1782 v Gibral- 
taru). Vzdělání nabyv u jesuitů, pak v Paříži 
a na cestách po Anglii, Německu a Itálii, (io 
svém návratu do Madridu velice přispíval ku 
pěstování směrů franc.-klass<ckého v kroužku 
Moratinově. I když vstoupil do rytířského řádu 
sv. Jakuba a do vojska královského, udržoval 
styky s vynikajícími literáty, pracuje takto na 
obrození literatury; jeho vliv jeví se zvláště 
na Juanu Melendezu Valdésovi. Při obléháni 
Gibraltaru C. padl jsa plukovníkem. Nejzná- 
mější spis C-sův jest satira, kterak lze všem 
vědám v osmi dnech se přiučiti {Eruditos á la 
violeta, curso completo de todas las ciencias), 
kterou vydal r. 1772 pod pseud. J. Valesquez. 
K této řadí se sbírka lyrických básní Ocios 
de mi juventud (1773 pod týmŽ pseudonymem). 
Jeho drama Sancho Garcia, jímž pode jmé- 
nem Juan de Valle počal svou činnost lite- 
rární r. 177 1, jest psáno zcela podlé vzoru 
francouzského, ale že psáno veršem jedenácti- 
slabičným a rýmy sdruženými, zdálo se Špa- 
nělům, uvyklým na Časté změny metra, příliš 



12 



Cadalen — Cadenct. 



suchoparným. Po smrti C-sově vydány jeSté 
jeho Cartas Marruecas, napodobení Montes- 
quieuových ^^Lettres persanesc a Goldschmi- 
thova »Cosmopolite«, satiry na vady spole- 
čenské a dosti ostré kritiky literární. Báseň 
Sochea lúgubres jest slabé napodobení Younga. 
Nejlepší vydání spisfl C-sových s jeho životo- 
pisem pořídil Naverrete v MadridČ r. i8i8 ve 
3 dílech. Výbor podal Wolf ve >Floresta de 
rimas mod. castell.c. Lyrické básně vyšly též 
v »Hibl. de los aut. espaňoles«, díl 6i.). Hr\, 

Cadalen (kadaláhj, hl. m. kant. ve franc. 
dep. tarnském, arrond. gaillackém; 1791 oby v. 
(1886), obchod se dřívím. V XVIII. stol. zváno 
Pierrebourg, 

Cadalo (Cadalud) Pietro viz Hono- 
rius II. (vzdoropapež). 

Oadalona fka-] fCadalus, Cadolaus), 
biskup parmský a vzdoropapež (1061-1069); 
byl na snémé v Basileji 26. říj. 1061 vlivem 
něm. dvora za vzdoropapeže zvolen jako H o- 
norius II. proti papeži Alexandru II., jenž 
30. září 106 1 zvolen byl. Biskup Benzo z Alby 
táhl s velikými penězi do Říma, aby tam 
vzdoropapeži stoupence zjednal. C. přišel za 
ním, načež 14. dub. 1062 vypukl mezi oběma 
stranama boj, ve kterém stoupenci Alexandra II. 
byli poraženi, a C. mohl se na krátký čas v čá- 
sti města u sv. Petra usaditi. Brzo potom ode- 
bral se do Tuskula. Alexander II vydal v dub. 
1063 v Římě na synodě klatbu na C-a, který 
mu ji na svém lichosněmu v Parmě oplatil; 
pak táhl s vojskem do Říma a zmocnil se 
Leonské čtvrti s Andělským hradem a chrá- 
mem sv. Petra. Alexander II. držel město na 
druhé straně Tibery C. nedosáhl od něme- 
ckého dvoru vydatné podpory, opustil Anděl- 
ský hrad, ušel do Parmy a setrval při svých 
nárocích k apoštolskému stolci až do své 
smrti r. 1072. Dr, Kr. 

OadalflO viz Cadahalso. 

da Čada Mosto, Cademosto Aloys, 
plavec italský (* kolem 1432 v Benátkách — 
f t. ok. 1480), nabyl na cestách po Středozem- 
ním moři zkušenosti plaveckých a dostav se 
do služeb portugal. infanta Jindřicha Plavce 
vyslán r. 1455 na výzkumné cesty k pobřeží 
africkému. Navštívil ostrovy Kanárské, obe- 
plul mys Hojadorský i Cabo bianco, prozkou 
mal ústí Senegalu a dostihl řeky Gambie, 
odkudž nepřátelstvím domorodců donucen k ná- 
vratu. Na druhé cestě r. 1456 s Antoniem 
Usem objevil Kapverdy a plavil se po Gambii 
vzhůru až k ústí řeky Rio Grande. R. 1463 
navrátil se do vlasti. Obšírný denník jeho jest 
nejstarší původní zprávou o výzkumech por- 
tugalských a vydán s názvem El libro de la 
prima naviga\ione per VOceano alle terre de 
Negri della Bassa Etiopia (Vicenza, 1507). 
C. také prvý z Evropanů vědecky pozoroval 
souhvězdí na jižní polokouli. 

Cadavál [ka-] PereiradeMello, vévoda, 
státník portug. (* 1799 v Lisabone — - + 1838 
v Paříži), povolán od Jana VII. do státní rady, 
r. 1826 stal se Členem vladařstva a když Dom 
Pedro propůjčil zemi novou ústavu, jmenován 
členem horní sněmovny, jejíž byl i předsedou. 



Po odstoupení Pedrově ve prospěch Marie da 
Gloria stal se C. doživotním členem státní 
rady, avšak kolísaje neustále mezi stranou 
konstituční a absolutistickou přidal se posléze 
na stranu Doma Miguela a jnr»enován od něho 
ministrem, způsobil zvrácení ústavy, rozpu- 
štění kortesův i uznání krále od starých tří 
stavů. Nicméně stavě se proti pronásledování 
liberálů pozbyl důvěry Miguelovy a musil roku 
1830 odstoupiti z úřadu. R. 1833 povstal ještě 
jednou proti straně konstituční, ale po vítěz- 
ství Jejím odešel do vyhnanství. 

Oadav«r [ka-], lat., mrtvola, mrcha. 

Oadaverln [ka-l, Q H, , .v,, ptomain (v. tyto) 
Bríegerem isolovaný z hnijícího masa lidského, 
koňského a rybího. Týž isolován též Briege- 
rem z kultur cholerových bacillův a jest pravdě- 
podobno, že právě c. způsobuje nekrosu epi- 
thelu střevního v choleře. Podkožně a v krev 
v tělo zvířat vpraven otravuje slabé a to jen 
v dávkách velkých. Landenburgem seřízený 
pentamethylendiamin jest totožný s c-em z hni- 
jícího masa isolovaným. ch 

Oade [kéd] John, dobrodruh anglický 
(* v Irsku — f 1450). Přijav jméno Mortimer 
zosnoval vKentu proti Jindřichu VI. povstání, 
porazil krále u Blackheatu a opanoval Lon- 
dýn; byl však pro výstřednosti svých vojáků 
vypuzen a na útěku zabit. 

Oadeáo [kadeak], oblíbené lázeňské místo 
se 4 studenými sirnými prameny ve franc. 
dep. hornopyrenejském, arrond. bagnércském, 
na ř. Neste ďAure, s 305 oby v. (1886); v blíz- 
kém Moudangu též pramen železitý. U C-u 
jsou lomy mramorové. 

Cadeaa [kadó], franc, dar. 

Oadell [kedel] Franc i s, cestovatel angl. 
(* 1822 v Cockanzmu ve Skotsku — | 1879), 
vydal se v mladém ještě věku do Vých. Indie, 
účastnil se v 1. 1840 42 války čínské, navští- 
vil Jižní Ameriku, kde přeplul značnou část 
řeky Amazonské a odebrav ^e roku 1848 do 
Austrálie, prozkoumal r. 1851 v člunu horní 
tok Murraye v délce 2400 km, proplul potom 
se strany mořské poprvé na parníku nebez- 
pečným ústím této řeky a zjistil úplnou splav- 
nost Murraye, což pro rozvoj obchodu austral- 
ského mělo ohromný význam, a následkem 
toho otevřeny plavbě také Darling a Murrum- 
bidgee. K žádosti jihoaustralské vlády prozkou- 
mal potom vých. pobřeží Severního teriitoria, 
objevil řeku Blyth a zjistil splavnost Roperu. 
Zabývaje se pak obchodem s ostrovany Ti- 
chého okeánu byl zavražděn na souostroví 
Bandaském, nejspíše na Ceramu. 

Oadenabbla [kad-], rozkošné klimatické 
místo na záp. břehu Comského jezera, paro- 
plavební zastávka s krásnými letohrady, mezi 
nimiž vyniká villa CaHotta (dříve Sommarivá) 
vévody Sasko-Meiningenského s velkým par- 
kem a mnohými uměleckými výtvory Thor- 
waldsena (Alexandrův vjezd do Babylona), Ca- 
novy a j. 

Cadenet fkadne], hl. m. kant. ve franc. 
dep. vaucluseslcém, arrond. aptském, na po- 
bočním irrigačním průplavu Durance, bývalé 
sídlo vévodství, rodiště skladatele Fél. Davida, 



Cade-oil — Cádiz. 



13 



želez, stanice; chrám ze XIV. stol., výroba 
výborného oleje, v kantonč rozsáhlé hedváb- 
nictvf (502 q r. 1887). Staré Cetanetum leželo 
2 km odtud na vrchu Castellaru, kde nalezeno 
mnoho římských starožitností. 

Cade-oil [kéd-ojl] neb oleum cadae nazývá 
se nečistá silice (aetherický olej)* již připravují 
v jižní Francii překapováhím (pálením) bobulí 
jalovcových. Jest barvy žlutavé, na vzduchu 
houstne a barví se temněji. Pro její účinek 
dráždivý užívá se jí ve zvčrolékařství, jinak 
také k lihovinám. Py-. 

Caderas [ka-] Jean Frédéric, básník 
eogadinský (^ 1830 v Modeně z rodičů švý- 
carských), notář ve švýc. Samadenu. Získal si 
zásluhy o rozvoj nářečí engadinského (rhaeto- 
románského) jako nejlepší básník a romano- 
pisec svého kmene, pak jako zakladatel listfi 
Fófíl ďEngiadina a Ptogress, C. píše povídky, 
veselohry a básně, většinou lyrické. R. 1864 
debutoval veselohrou // harmacist a písněmi, 
které i do němčiny a frančiny přeloženy byly 
a C-ovi zajišťují čestné místo mezi básníky 
v&bec. Sebral je v Rimas (1865); Nuevas rimas 
(1879); Fluors Alptnas (1883); Sorirs e Lar- 
mas (1887). Mimo to zasluhují ještě zmínky 
jeho veselohry Redacteur Patufla (1866) a Ba- 
vania (1868). Hr^. 

CadereitayCadereyta [kadí: 1)C., mě- 
sto státu Queretara, sev.-výcn. od města Que- 
retara, na úpatí Sierry Gordy, ve výši 2224 m 
nad mořem, se 4000 obyv. (obec 14.800), pro- 
vozujících polní hospodářství; hlavní místo 
kraje majícího 24.000 ob. — 2) C.-Jimenez, 
město v mex. státu Nuevo Leon, v kraji orient- 
ském, nedaleko 1. bř. Ria San Juan, na želez, 
trati monterey-linareské, s 9400 obyv. 

Cad0t [kadě], franc, mladší syn, zváni 
tak synové následující po prvorozeném, často 
jen též nejmladší syn ; platila pro ně často 
zvláštní posloupnost dědická a lenní. Co do 
významu vojskového a válečně námořního 
viz Kadet. 

O&dot á% Vaiiz [kadě d Vó] AntoineAle- 
xis Fran9ois, farmaceut a agronom íranc. 
(* 1743 v Paříži — + 1828 v Nogent les Vierges), 
byl lékárníkem, později zabýval se zemědělstvím 
a zdravotnictvím. Zavedl mnohá zlepšení ve 
vinařství a zahradnictví, nabádal k pěstování 
bramborů řadou publikací, zlepšil přípravu 
chleba a založil s Parmentierem Školu pekař- 
skou. Jsa inspektorem zdravotním, učinil se 
zasloužilým o zdravotnictví pařížské. R. 1777 
založil Journal de Paris, byl hlavním spolu- 
pracovníkem při > Journal ďéconomie rurale 
ct domestique« a při >Cours complet ďagri- 
culture pratíque*. Četné jeho spisy přeloženy 
byly do němčiny. 21a své zásluhy volen Čest- 
ným členem akademie lékařské. 

Cadlllao [kadjak], hl. m. vinorodého kan- 
tonu ve franc dep. girondeském, arrond. bor- 
deauxském, nad Garonnou; pěkný zámek ze 
XVI. stol. (nyní káznice pro ženyi, blázinec, 
železný most nad Garonnou, přístav, vývoz 
vína, ovoce a kaštanového dříví, 2872 obyv. 
a886). 

Oadio [ka-j Noe mi viz \'^ignon 



O&dlz [kádíz], hl. město špan. prov. t. jm.. 
pevnost prvního řádu, rozkládá se při jíhozáp. 
pobřeží Pyrenejského poloostrova na skalnaté 
vysočině, jež tvoří severozáp. cíp Lvího ostrova 
{hla de Leon), souvisíc s hlavní částí jeho 
úzkou písčitou převlakou. Náměstí, mezi ni- 
miž vyniká Plaza de San Antonio, i ulice, 
zvláště Callc Ancha, jsou pravidelně založeny, 
dlážděny mramorem a slynou vzácnou čisto- 
tou, jenom nejstarší díl města zachoval dosud 
ulice klikaté a tmavé; domy z pravidla čistě 
obílené, s plochými střechami, výhlednými 
vížkami {miradorer) a četnými pavlány ve 
všech poschodích dodávají městu rázu afri- 
ckého. Citelný jest nedostatek pitné vody, 
kterau dovážejí z Puerto Santa Maria na pev- 
nině, ačkoli každý dům jest opatřen cisternou, 
ve kteréž se shromažďuje voda dešťová. Upro- 
střed města vypíná se pozorovací věž (Torre 
da vigia), jež poskytuje krásný rozhled po 
městě, zálivu Cadizském, okeáně a pevnině. 
Z veřejných budov pamětihodný jsou 2 kathe- 
draly, stará pocházející v nynější podobě z roku 
1597, a nová z 1. 1720 — 69, uvnitř bohatě vy- 
zdobená a chovající v podzemí kobku, kdež 
se nachází jediná studna s dobrou pitnou vo- 
dou v celém C-u (pročež chrám tento sluje 
Santa O-u^ sobre las aquas , dále chrám býva- 
lého kláštera kapucínského s malbami Muril- 
lovými, 7 jiných chrámfiv, arsenál, celnice, 
bursa, 2 divadla, královská nemocnice a j. ; 
za hradbami nachází se chrám San José a pod 
ním na pobřeží mořské lázně, solnice a vino- 
hrady. Podél břehu mořského u přístavu i na 
hradbách a na náměstích zřízeny jsou pro- 
menády a sady s tropickým rostlinstvem. Pod- 
nebí města jest sice horké (až 35* C). ale 
zdravé. Jako pevnost náleží C. mezi nejdůle- 
žitější místa ve Španělsku; poloha jeho již od 
přírody pevná, sesílena jest hradbou 3 m zvýší, 
a celek chráněn tvrzemi S. Sebastian na zá- 
padě, Santa Catalina na severu na pevnině, 
Trocadero na východě, na jihu pak tvrz San 
Fernando ovládá převlaku a chrání železniční 
trať ze Sevilly do C u vedoucí. Z ústavů vzdě- 
lávacích a humanitních má C. kromě četných 
Škol nižších lékařskochirur^ický ústav, kněž- 
ský seminář, akademii krásných umění, Školu 
kreslířskou a malířskou, mathematickou, ob- 
chodní, plaveckou, znamenitou hvězdárnu, 
umělecké museum, veřejnou knihovnu, bota- 
nickou zahradu, několik nemocnic, sirotčinec, 
chudobinec, ústav pro choromyslné, vzorný 
ústav vychová vací se školami i pracovnami a j. ; 
dále jest sídlem biskupa, úřadů provinciálních 
i námořních, tribunálu pro spory koloniální a 
cizích konsulů. Počet obyvatelstva, který ne- 
ustále klesá, r. 1887 obnášel 62.531 duší.. Prů- 
myslová činnost nemá významu, za to však 
obchodním významem svým C. stojí mezi 
prvými městy Španělska, udržuje pravidelné 
spojení s Anř;lií, Francií, Německem, přístavy 
středomořskými. Západní Indií, Kanárskými 
ostrovy i Jižní Amerikou a jest zároveň sta- 
nicí válečných lodí evropských^ plujících do 
Středozemního moře. Roční vývoz jeho činí 
64—70 milí. peset (21 — 23 milí. zl.), dovoz pak 



14 



Cádizský záliv — Cadmium. 



na 25 milí. peset; nejvíce vyviží se xerezské 
víno (r. 1883: 315.000 /i/), potom následují sfil, 
jež se téží na pobřeží a vyváží hlavně do 
Jižní Ameriky (r. 1883: 235 milí. A-g), olivový 
olej, jižní ovoce, korek, olovo, rtuť, lihoviny, 
a za to přijímá C. hlavně uhlí, dříví, železné 
zboží a tuk. Obchod nynějSí, jenž jest pou- 
hým zbytkem světového někdy obchodu ca- 
dizského, trpí z velké části tím, že město 
nemá průmyslového pozadí se splavnými ře- 
kami a dobrou sítí železniční. Přístav obsa- 
huje skoro celou zátoku cadizskou {Balňa 
de Cddii) mezi pobř^ížím provincie a Lvím 
ostrovem, jest velmi prostranný a skládá se 
z přístavu obchodního na severu, ve kterém 
vSak pro mělkost nemohou velké lodi mořské 
přistáti, a přístavu válečného neboli zálivu 
Puntaleského, chráněného tvrzemi Puntales, 
Matagorda a S. Luiz; náplavem řeky Guada- 
lete zanáší se přístav neustále, tak že pro 
snazSí přístup lodí zřízena jest u tvrze Tro- 
cadera hráz 300 km zdélí a od r. 1881 pra- 
cuje se na prohloubení přístavu. Válečný pří- 
stav souvisí s Atlantským okeánem také na 
jihu pr&livem sv. Petra. C. jest osada foini- 
cká a založen byl kol r. ixoo před Kr. pode 
jménem Gdddir, Řekové zvali jej Gadeira, 
Římané Gades, Po prvé púnské válce dostal 
se v moc Karthag^incfl, za druhé války pún- 
ské r. 206 před Kr. v držení ŘímanO, načež 
Caesar propůjčil všemu obyvatelstvu právo 
občanské a přezval město Augusta urbs lulia 
Gaditana, Pod panstvím Římským nabyl záhy 
velké moci, byl hlavním tržištěm pro jantar 
z Baltického moře a britanský cín, avšak záro- 
veň s Římem předstižen jest vzrůstajícím Caři- 
hradem. Byv na to posloupné v moci Vandalů, 
Visigotův, Arabův (od r. 711), a od r. 1252 
králů kastilských, nabyl po objevení Ameriky 
nového rozkvětu a netušené moci, jsa stře- 
dem obchodních styků mezi starým a novým 
světem. Ačkoli r. 1596 hrozně popleněn od 
Angličanů pod Essexem a Raleighem, povznesl 
se opět a teprve od té doby, co Angličané 
r. 1704 zabrali Gibraltar a město ztratilo mo- 
nopol amerického obchodu, počal klesati, a 
odpadnutí Jižní Ameriky od panství španěl- 
ského zasadilo mu těžkou ránu, tak že počet 
obyv. od počátku XIX. stol. klesl na polovici. 
Za franc. panství ve Španělsku byl útulkem 
ústřední junty a uhájil se v 1. 1810— 12 proti 
vojsku franc, r. 1820 vypuklo tu povstání voj- 
ska, určeného pro Jižní Ameriku, Čímž dán 
podnět ke Španělské revoluci, r. 1823 uchý- 
lila se sem vláda kortesů se zajatým králem 
Ferdinandem, avšak brzy na to musil se C. 
vzdáti vévodě Angoulěmskému. R. 1868 vy- 
dali odtud admirál Topete a generál Prim 
provolání k národu, po němž vypuzena krá- 
lovna Isabela II. ze země, a r. 1873 zmocnili 
se města socialističtí radikálové, avšak byli 
od generála Pavie a části posádky přemoženi. 
Cadizská provincie zaujímá nejjižnější 
končiny království a Evropy, hraničí na se- 
veru s prov. Sevillou, na vých. s Malagou a 
mořem Středozemním, na jihu s úžinou gibral- 
tarskou, na záp. s Atlantským okeánem i pro- 



vincií Huelvou, zaujfmajíc sCeutou na pobřeží 
africkém 7342 /rm'. Od plochého bažinatého 
pobřeží na západě zdvihá se půda do vnitra 
země v pahorkatinu a přechází na východě 
v hornatinu, jež pohořím Sierra Pinar (1650 m) 
a temenem Cerro de San Cristobal (17 16 m) 
dosahuje největší výšky. Nejdůležitější řekou 
jest Guadalete, vnímající Salado a Majaceite, 
dále Barbate a Guadiaro, kdežto Guadalquivir 
provincie se pouze dotýká. Podnebí jest pří- 
jemné, avšak v létě bývá příliš horké. Hory 
obsahují značné bohatství rudné a minerální 
prameny, avšak z obojího se dosud málo téží, 
půda pak rodí obilí, luštěniny, jižní ovoce, 
olivy, proslulé víno (Xeres, San Lúcar) a j. 
Obyvatelstvo, jež vzděláním vyniká nad jiné 
Španěly, čítá 429 381 duší (1887), živí se hlavně 
orbou, chovem dobytka, včelařstvím, rybář 
stvím, dobýváním soli a plavbou, ve mí^stech 
pak obchodem a průmyslem. Průmysl pak po- 
skytuje plátno, sukno, klobouky, kůže, provaz- 
nické zboží, lihoviny, mýdlo a j., obchod pak 
zanáší se nejvíce vývozem plodin domácích. 
Provincie dělí se ve 14 okresů. p. 

OádiZflký záliv sluje čásť Atlantského 
okeánu při jihozápad, pobřeží Pyrenejského 
poloostrova mezi mysem Trafalgarským a my- 
sem Santa Maria. 

Oadmia (vftďfiEÍa), zemina, kterou staří 
s mědnatými rudami spracovali, když měď 
v mosaz proměniti chtěli. Jméno to přichází 
u Dioskorida i Plinia a odvozeno jest od 
Kadma, jenž dle pověsti Řeky metallurgii vy- 
učil. Rn. 

Cadmlam [ka], dříve též Melinium, Juno- 
nium a Klaprothium/]est kov dvojmocný, zinku 
podobný, jejž objevil r. 1817 Stromeyer a udělil 
jemu jméno dle řeckého názvu rud zinkových 
naS^iHu (lat. cadmia, ruda Kadmova). Vysky- 
tuje se totiž v malém množství v rudách zin- 
kových (v příbramském blejně paprskovém 
2—3 Vo* v kalamínu slezském s", *^ více) a na- 
lézá se proto v t. řeč. výlomcích hutních (Oftn- 
bruchy lat. cadmia fornachm\ jež sbírají se při 
roztápění rud železných a olověných v hořejší 
části pecí a drží nečistý kysličník zinečnatý. 
Jediný nerost, složený ze sloučeniny tohoto 
kovu, jest Greenockit, vzácné blejno, vyskytu- 
jící se jako oranžový nálet na sfaleritu také 
v Příbrami; jest sirník jeho. C. strojí se z pra- 
chu nahnědlého. jenž sbírá se při překapování 
zinku na počátku, poněvadž jest těkavější zinku. 
Prach tento, obsahující někdy až 30 V,, kyslič- 
níku a uhličitanu kademnatého, míchá se 
s uhlím dřevěným a překapuje se mírným žá- 
rem červeným z malých válců litinových, opa- 
třených kuželovitým jimadlem plechovým, 
v němž sbírá se prášek těkavějšího c-ia. Aby 
se vyčistilo, překapuje se opět, roztápí se pak 
pod parafíinem a lijí se z něho hůlky nebo 
roubíčky. Prostočistého c-ia nabývá se, roz- 
pustí-li se kov prodejný ve chlorovodíku a vy- 
loučí-li se z tohoto roztoku zinkem. C-ia vy- 
rábí se ročně v Belgii asi 5 ctů, v Prusku i ct. 
C. má znak Ci, váhu atomovou 11 17. Jest 
kov bílý jako cín, ale poněkud tvrdší, velmi 
lesklý; ohnut vrzá jako cín. Může se krájeti. 



Cadmium: sloučeniny — Cadoudal 



15 



kouti (malým přímčskem zinku zkřehne) a ve 
drát vytahovati. Krystaluje v osmistěnech. 
Hustotu má 8*694. Roztápí se při 320", vře 
při 860", čímž mění se ve tmavožluté páry a 
může se ve skleněných nádobách překapovati. 
Pára jeho složena z mclekul, obsahujících pouze 
po jednom atomu jeho Na vzduchu se téměř ani 
nemění, páleno však shoří ve hnědý kyslič- 
ník. V kyselině solné a sírové rozpouští se 
znenáhla, nejlépe v kyselině dusičné, čímž 
různí se od podobného cínu. Se rtutí mísí se 
v amalgamu měkkou jako máslo, jíž vyplňují 
se duté zuby, poněvadž brzy ztvrdne. S ně- 
kterými kovy slévá se ve slitiny snadno roz- 
topitelné, z nichž nejznámější jest stříbrolesklý 
kov Wood&v, složený z 3 částí c-ia, 8 Částí 
oliwa, 4 Částí cínu a 15 částí vismutu; taje 
při 60*5* a slouží ku spájení pod vřelou vo- 
dou, k odlikování rytin, desek stereotypných, 
ku plombování zubů v atd. K odlikování rytin 
bére se nověji též 'slitina z 50 částí olova, 
36 částí cínu a 22*5 částí c-ia. Tuhnou-li roz- 
topené slitiny takové, roztahují se poněkud, 
čímž možno jimi nabyti otisků velice ostrých. — 
Ze sloučenin cadmiových zasluhují zmínky 
následující: Kysličník kademnatý, G/O, 
jest jediná sloučenina c ia s kyslíkem. Strojí 
se spálením kovu nebo pálením jeho- uhliči- 
tanu nebo dusičnanu jako rudohnědý, ve vodě 
nerozpustný prášek, jenž v kyselinách rozpouští 
se na bezbarvé; jedovaté, dávení způsobující 
soli kademnaté. Z roztoku solí těchto vy- 
lučuji žíraviny bílý hydrát kademnatý, 
Gf O, //,, nadbytkem žíraviny nerozpustný. Siro- 
vodíkem vzniká v roztocích solí těchto sraze- 
aina krásně ohnivě žlutá sirníku kadem- 
natého, CdS^ jenž skládá také vzácný ne- 
rost skotský Greenockit. Sloučenina tato má 
vlastnosti tak význačné, že lze proto její po- 
mocí přítomnost c-ia v roztocích zjistiti. Od 
podobného sirníku arsenového rozezná se 
snadno, že jest netěkava a Čpavkem se neroz- 
pouští. Stroji vá se zhusta jako stálá barva 
roaHřská, žluf kadmiová (franc. jaune bril- 
lont), jíž potřebuje se nejen ve vodě, oleji a 
na vápně, nýbrŽ také k barvení mýdel, též 
v ohněstrůjství na modré plameny. Ze solí 
kaderonatých slouží síran, 3 Ci50« -f 8//, O, 
jako lék očí, bromidu (v. t), CdBr, -i-^H^O, 
a iódidu kademnatého, G//,, ježto roz- 
pouštějí se v líhu a aetheruv užívá se ve foto- 
grafii k brómování a íódování kollodia. ZJn, 

Cadmiiun : sloučeniny viz K a d e m n a t é 
sloučeniny. 

OaAol [kadól] Victor Bdouard, dra- 
matik a romanopisec franc. (* 1831 v Paříži). 
Byl úředníkem u dráhy, ale pak věnoval se 
žurnalistice. Vlastní jeho debut padá do r. 1864, 
kde pod protektorátem George Sandové se- 
hrána jeho veselohra Germahte. Další veselo- 
hra Ijcs ambitiom de M, Faiivelle (1867) bylo 
mu krutě hájiti proti censuře. Nejlepší jest 
jeho veselohra Les inutiles (1868), ve4Jedn.; 
z ostatních zasluhují zmínky: La belle affaire 
(1869); La fau&se monnaie (1869); Le spectre 
de Patrick (1872); La comtesse Berthe (1880). 
Více proslul svými novellami a romány, z nichž 



některé také dramatisoval a z nichž nejlepší 
jsou: Coutes gais (1867); Le moude galant 
(1873); Rose, splendeurs et miseres de la vie 
théátrale (1874); La grand vie (1879^; Hortense 
Maillot (1885). Své články v listech podpisuje 
anagramem 0'Clad a mnohé práce dram. 
pseud. Paul de Margaliers. Hr\. 

Oadore [kadóre] viz Pieve di Cadore. 

Oadore Jean Baptisté Nompére, vé- 
voda de Champagny, víz Champagny. 

Oadoma [ka-] : 1) C. C a r 1 o s, hrabě, státník 
itai. {*^ 1809 v Pallanze). Stal se advokátem, 
r. 1848 zvolen do sněmovny, kde zastával 
konstituční monarchii a směr liberální, načež 
povolán do minist. Giobertiho jako ministr 
vyučování. R. 1849 súčastnil se jednání o pří- 
měří po bitvě u Novarry. Odstoupiv pak při 
dal se ku straně Rattazziho a Cavourově. Od 
r. 1850—55 byl předsedou sněmovny posla^ 
necké, r. 1858 povclán do senátu, byl od r. 1858 
až 1859 opět ministrem vyučování, r. 1864 
prefektem turinským, r. 1868 ministrem vnitra. 
Od r. 1869-75 byl vyslancem v Londýně, pak 
předsedou státní rady. Jest vynikajícím řeč- 
níkem a spisovatelem politickým. Sepsal: Le 
riforme administi'ative (Flor., 1868;; La poli- 
tica del conte di Cavour (fiím, 1862}; La tri- 
plice allean\a e i pencoli intenii ed ester i delV 
Italia (Flor., 1883); // potere temporale dei 
papi, la legge delle garancie (tam., 1884); Del 
primo priucipio del diritto pubbl, clericale a j. 
C. náleží k liberální straně pravice. * i/57. 

2) C. Raffaele, bratr před., generál ital. 
(* 1815 v Miláně). Sloužil v ženijním sboru 
sardinském, r. 1848 odebral se do Milána, kdež 
mu prozatímní vláda svěřila organisování zá- 
kopnictva, a r. 1849 byl tajemníkem v mini- 
sterstvě války. Po katastrofě sardinské armády 
u Novarry odebral se do Alžírská, účastnil se 
tam ve štábu Saint-Arnaudově druhé výpravy 
proti Kabílům a r. 1854—55 vyznamenal se 
na Krymu, tak že r. 1860 byl již generálem 
a ředitelem vojenské organisace v Toscaně. 
R. 1866 velel za války rakouskoitalské ve sboru 
Cialdiniově a t. r. potlačil bourbonskou vzpouru 
v Palermč. R. 1870 osadil 20. září po krátkém 
boji Řím a zůstal guvernérem jeho až do jeho 
při vtělení ku království Italskému. R. 1873 
jmenován velitelem v Turíně a r. 1877 vy- 
stoupil z Činné služby. 

Oadoniega [ka-] Antonio de Oliveira, 
spisovatel portug. (* asi 1610 ve Ville VÍ90se — 
f asi 1690). Jako vojín pobyl přes 30 let v An- 
gole účastně se všech bojův a zkušeností své 
uložil v zajímavé Historia das guerras ango- 
lanas (1680). Vedle toho sepsal Compendio da 
expugnacáo do reino de Bengala, Hr\. 

Oadóadal [kadudál] George, vůdce bre- 
tonských Chouanů (* 1771 v Brechu u Auray — 
f 1804 v Paříži). Vstoupil r. 1793 do řad po- 
vstalých Vendéanův a zřídiv si z podloudníků, 
námořníků, sedlákův a uprchlíků četné vojsko 
bojoval ve sboru Stoffletově až do bitvy u Sa- 
venay. Byv zajat r. 1794 a uprchnuv nepři- 
stoupil r. 1795 ku příměří uzavřenému s re- 
publikou od ostatních vůdců vendéjských a 
válčil dále na vlastní vrub, avšak r. 1796 se- 



16 



Cadouin — Caecilía Didia lex. 



vřel jej generál Hoche tak, že se musil podro- 
biti. R. 1799 roznítil na novo v Bretagni po- 
vstání, ale porážky povstalcův u Grandchampu 
a Elvenu pfimély jej roku 1800 k odchodu 
z Francie. Ačkoli Napoleon hleděl C-a získati 
pro svou věc a nabízel mu hodnost generála, 
zůstal tento věren rodině královské, odebral 
se do Anglie a pi4cházel odtud potají do Francie 
pokoušeje se roznítiti nové povstání proti re- 
publice. R. 1803 spojil se s Pichegruem ku 
svržení Napoleona. Pozorován jsa bedlivě 
policií přistál 21. srp. 1803 v Béville v Nor- 
mandii, vpuštěn bez překážky do Paříže a te- 
prve, když všickni spiklenci tam byli shromáž- 
děni, zajat jest 9. bř. 1804 a odsouzen na smrt. 
Poněvadž pak viny své nezapíral a nechtěl při- 
jmouti milosti, skončil s 11 soudruhy pod guillo- 
tinou. Rodina jeho byla po restauraci pový- 
šena do stavu šlechtického. 

Oadoulll [kaduth], hlavní město kant. ve 
franc. dep. Dordogne, arr. bergerackém, má 
632 oby v. (1886) a zbytky slavného opatství 
cisterciáckého s krásným románským chrá- 
mem z XII. stol. a bohatě zdobeným goti- 
ckým ochozem klášterním. 

Cadre [kádr], franc, vlastně rám, rámec, 
obruba; ve vojenské mluvě důstojnictvo a 
poddůstojnictvo s málo jen prostými vojíny 
neb i bez nich nějakého zástupu určené, aby 
zůstalo ve zbrani i v čas míru, když propou- 
štění k vůli Setření peněz prostí vojáci. Tvo- 
ří-li 8<^ zástupy nové, postaví se ponejprv c. 
jakožto rámec z důstojníkův a poddůstojníkův 
a doplňuje dostavivšími se dovolenci, založ- 
niky nebo nováčky. Tudíž tolik jako kmen 
vojska. Způsob ten, při němž nákladem po- 
měrně nepatrným se zachovává zkušené dů- 
stojnictvo, aby mohlo býti svoláno a vycvi- 
čeno vojsko v případu potřeby v krátkém čase, 
pěstuje se zvláště a měrou nejrozsáhlejší ve 
Švýcarsku. FM. 

Oadry [kadri] Jean B a p t., jansenista 
franc. <* 1680 v Tretzu — f 1756). Získal si 
veliké oblíbenosti jako kazatel paříž. chrámu 
sv. Pavla, byl pak kanovníkem v Laoně, ale 
sesazen pro odpor proti bulle >Unigenitusc. 
Na to žil v zátiší pode jménem Darcy, až 
r. 1748 biskup auxerreský jej přijal k sobě. 
Spisy jeho jsou cennými prameny pro dějiny 
jansenismu, jako: Apologie pour les Chartreux 
(Amsterdam, 1724); Defense des Chartreux fu- 
giiifs (1726); La cause dc VEtat abandonnée 
par le clergé de France (1730) a j. " Důležité 
jest též C-ovo pokračování v díle Louailově 
Histoire du livre des réflexions morales sur 
le nouveau testament (tam., 1726 — 1734, díl 
2—4.). Hr^, 

CadaOA (membrána) viz Decidua. 

Oadaoa [kaduka]. Star oři mské accrescendi 
ius (v. t.) mělo, jak leges lulia et Papia Poppaea 
(4 a 9 po Kr.) ustanovily, ve prospěch spolu- 
dědiců testamentárních a spoluodkazníků prů- 
chod, jen když zůstavení podílu uprázdněného 
bylo pokládati pro non scripto, t. j. když bylo 
hned od původu neplatným. Ale pakli jmeno- 
vání dědice neb odkazníka bylo platné v době 
pořízení a teprve později se stalo neúčinným, 



byl uprázdněný podíl caducum, nebo když ne- 
účinnost nařízení nastala již za živcbytí zů- 
staví telova, til causa caducu Strany podílu, 
který jest caducum^ nebo ín causa caduci, 
platí ius antiquum, t. j. starobylé ius accres- 
cendi, pouze ve prospěch ascendentův a de- 
scendentů zůstavitelových až do třetího stupně. 
Jinak vzchází ius caduca vindicandi: uprázd- 
něný podíl spadá na patres, qui in eo těsta- 
mento liberos habent, t. j. na muže v témž te- 
stamentu za dědice neb odkazníky ustanovené, 
kteří mají manželské děti nebo vnuky ze synův, 
a nejsou-li tu patres, na aerarium populi Ro- 
mani, dle konstituce Caracallovy na íiscus. 
C. spadají na osoby jmenované sice bez je- 
jich vůle, ale ne proti jejich vůli. Při tom 
platilo caduca cum suo onere flunt, t. j. na 
nabyvatele přecházela břemena uložená uprázd- 
něnému podílu. — Justinianem byla (534) ca- 
ducorum vindicatio odstraněna a ius antiquum 
zase zavedeno. Hý. 

Oadaoeati nammi, antické řím. mince, 
které berlu Merkuriovu (caduceus) mají vy- 
raženu Pk. 

Oadaoeiia viz Kerykeion. 

Cadaoibranohiata viz S a 1 a m a n d r i n a. 

Caduonm viz Odúmrf. 

Oadnroi (Kadurkové), národek Galii e Cel- 
tické, vzpomenutý Caesarem, Strabonem, Pli- 
niem, Ptolemaiem. Sídlil při středním toku 
řeky Oltis řnyní Lot, přítok Garonny), v po- 
zdějším Le Quercy, dnešním depart. »Lotc. 
Hlavní město Kadurků slulo Divnna, v jehož 
dnešním názvu »Cahors« snad skryto jméno 
národa. Pp. 

Cadaa [ka-] (xá^op), u Římanů objemná ná- 
doba džbánovitá, dvojuchá, s úzkým hrdlem 
v Širší poněkud otvor vybíhajícím, dole zúžená, 
někdy 1 ve hrot k zabodnutí do země zakončená ; 
bávala obyčejně hliněná, řidčeji kovová. Slou- 
žila především k uchovávání vína, ale i oleje 
a jiných tekutin, medu, ba i masa U Řeků 
vádoíí byl největší mírou tekutin jsa jiným 
označením metrétu a tudíž rovnaje se našim 
39*39 litru. Římané užívali názvu c. hlavně při 
vínech řeckých, při italských pak výrazu am- 
phora, jež se rovná '3 cadu. Mda. 

Oae-, Články zde scházející hledej pod Ce. 

Caeoilla Didia lex, zákon z r. 656 ab 
u. c. obsahující různá ustanoveni o navrho- 
vání a hlasování p osnovách zákonů, zejména, 
aby den hlasováni a obsah každého návrhu 
zákona ohlášen byl nejméně po mezidobí tří 
dnů tržních, trinum nundinum (27 dní), a ze- 
jména, aby o každém předmětu podáván byl 
zvláštní návrh zákona. Dle práv. řádu římského 
bylo možno buď celý návrh přijmouti nebo 
celý zamítnouti. Částečné zamítnutí nebo při 
jetí se nepřipouštělo. Toho zneužíváno v ten 
způsob od vládnoucích stran, že k osnově zá- 
kona žádoucího připojována byla ustanovení 
o jiných věcech naprosto neoblíbená a stran- 
nicka, která přece druhdy bývala přijata, aby 
žádoucí Čásť osnovy nemusila pospolu býti 
zmařena. Tomu čelila C. D. I. ustanovujíc : 
ne quid per saturam ferretur (aby různé véci 
nebyly pospolu navrhovány). Čk. 



Caecilia Metella — Caecubus ager. 



17 



OaeoUia Metalla, dcera Q. Caecilia Me- 
tella Cretica a choť jakéhosi Crassa. Známý 
jest pomnik této Cie M-ly na silnici Appiové, 
3*5 ^m jižné od Říma. Jest to největší a nej- 
lépe zachovaný pomník ze všech, co se jich 
zde nalézá. Pomník sám jest mohutná, kulatá 
véž, mající 29*5 m v průfezu. Na straně obrá- 
cené k silnici nalézá se deska s nápisem: 

CAECILIAE 
Q • CRETICI • F 
METELLAE • CRASSI 
(t j. Caecilie Metelly, dcery Q. Cretica, man- 
želky Crassa). Nad nápisem zobrazeny jsou 
v reliéfu trofeje, k nimž připojuje se vlys utvo- 
řený hlavami býěími a festony. Od tohoto 
vlysu dáno pomníku a celé krajině jméno 
hlava býčí {Čapo di bove). Ve středověku 
ulito bylo pomníku jako bašty; za té doby 
byla původní, zajisté kuželovitá střecha od- 
straněna a nahrazena cimbuřím. Za papeže 
Pavla III. nalezena zde mramorová rakev ze- 
mřelé, jež chová se nyní v palazzo Farnese. — 
Reber, Die Ruinen Roms und der Campagna, 
Btr. 607. vy. 

OaeolliaiKiui viz Donatisté. 

Oa^oiUe, sv. panna a mučedlnice, žila 
v Římě za císaře Marka Aurelia, vynikala krá- 
sou těla i ducha, byla křesťankou a zaslíbila 
se Kristu slibem Čistoty. Byla od svých ro- 
díčft pohanskému vzneSenému jinochu Vale- 
ríánovi zasnoubena, kterému u večer sňatku 
oznámila, že se jí dotknouti nesmí, poněvadž 
se Kristu zaslíbila a anděla ke své ochraně 
má. Valerius přál si anděla viděti, což mu C. 
slíbila, když se pokřtíti dá, a odkázala jej na 
biskupa Urbana, kterýž jej pokřtil. Tento Ur- 
ban nebyl papež Urban I. (223—230.), ale jiný 
biskup téhož jména v úkrytě v Římě žijící. 
Navrátiv se domŮ, spatřil u C. anděla s dvěma 
věnci z růží a lilií, z nichž jeden anděl C-ii 
a druhý Valeriánovi podal a zmizel. Pro tento 
zázrak získal Valeríán i svého bratra Tiburtia 
pro nauku křesťanskou. V pronásledování kře- 
sfanfi za Marka Aurelia dal praefekt Alma- 
chius oba bratry po velikých útrapách mečem 
stíti a C-ii do lázeňské jizby uvrhnouti, aby 
se horkem udusila; poněvadž zůstala zdravou, 
ruzkázal praefekt katovi ji stíti. Kat zasadil 
C-íi mečem tři rány a nechal ji v krvi živou 
ležeti; žila ještě tři dni. Skonala r. 178 (Rossi, 
Róma sotter. II. 147 — 199). Byla pochována 
v cypřišové rakvi na novém hřbitově při sil- 
nici Appiové. Její hřbitov stal se pohřebním 
místem papežfi III. století. Papež Paschal I. 
(817—824) nalezl její tělo, jakož i tělo jejího 
manžela Valeríán a a svaka Tiburtia, dal je 
přenésti do f^íma a pochoval v chrámě sv. C. 
V první antifoně jejího církevního offícia praví 
se, když při jejím sňatku na hudební nástroje 
hráli, že ona ve svém srdci Bohu pěla (» Om- 
túntibus orgatiis, Caecilia virgo in corde suo 
ioli Domino decantabat, dicens: Fiat, Domine, 
cor meum et corpus meum immaculatum*) 
Toto místo dalo podnět, že malíři, obzvláStě 
cd XV. stolerí, ji s hudebními nástroji, jmeno- 
vitě Rafael s varhanami vyobrazovali; ano 
i vynález samých varhan připisoval se jí. Ctí 

mu* SlovniJc Naniiiý, tr. V. 10 4 Í89i. 



se za patronku hudby a hudebníkův, a její 
památka koná se 22. listopadu. Dr. Kr. 

Oaeoilliui AMoaniui viz A f r i c a n u s i). 

OaeciUiui Metelliui viz M e t e 1 1 u s. 

Oaeollias Statiiui, komický básník řím- 
ský z první pol. II. stol. před Kr. Pocházel 
z horní Itálie z keltského kmene Insubrův, 
odkud v mládí jako zajatec přiveden byl do 
Říma. Tam stal se otrokem některého Cae- 
cilia, jehož jméno na svobodu byv propuštěn 
přijal. Jsa občanem svobodným jal se dle vzoru 
nové komedie attické pěstovati jazykem latin- 
ským básnictví komické, při čemž docházel 
poučení od básníka Ennia, s nímž v důvěrném 
styku žil. Prvé pokusy jeho, s nimiž na je- 
viště se odvá/il, nedošly vlídného t>řijetí u obe- 
censtva, snad že jiným směrem se braly, než 
veselohry znamenitého předchůdce jeho Plauta. 
Ale časem podařilo se mu přece přízně lidu 
římského si dobyti, ba i za předního skladatele 
komedií se povznésti. Počet jeho veseloher 
není skrovný; známe názvy 40 jeho kusův. 
Avšak pramálo z nich jest zachováno; větši- 
nou jednotlivé verše, z nichž nelze nijak názor 
si učiniti o jich osnově a průběhu děje. Jak 
se podobá, nejvíce napodobil Stati us Menandra, 
ale z Gelliova vypravování (2, 23) souditi mů- 
žeme, že nebylo napodobení to otrocké. Nej- 
větší obliby docházely komedie jeho Syne* 
phebi a Piocium. Zlomky Statiovy sebrány 
v Ribbeckové díle Comicorum Romanorum 
fragmenta (2. vyd. Lipsko, 1873). RN. 

Oa«0ina: 1) C. Aulus Severus, voje- 
vůdce řím., jenž náleží k nejlepším polním 
hejtmanům doby Augustovy a Tiberiovy, byl 
r. 6 po Kr. místodržitelem v Moesii, kdež 
značnou měrou přispěl k pokoření povstalých 
Pannonův i Dalmatův, a r. 14 — ib byl legátem 
Germanikovým v Germanii. Mezi tím, co cí- 
sařovic r. 15 podnikl hlavně po moíi výpravu 
proti Chattůni, vytáhl C. do území Cheruskův 
a popleniv je vrátil se zase mistrným pochodem 
za neustálých bojů s Germány k Rýnu. Na 
ústupu tomto podařilo se mu způsobiti Armi- 
niovi v Teutoburském lese citelnou porážku. 

2) C. Gaius neb Aulus Alienus, voje- 
vůdce řím., byl r. 68 po Kr. quaestorem v Hi- 
spanii, přidal se tam ku straně Galbově, když 
se tento proti Neronovi pozdvihl, avšak obá- 
vaje se žaloby pro zpronevěření státních peněz 
odebral se ku germánskému místodržiteli Vi- 
telliovi a popuzoval jej proti Galbovi, který 
mezi tím byl od Othona svržen. I vyslán jest 
od Vitellia s vojskem do Itálie, zvítězil ve 
spojení s legátem Valentem nad Othonem 
u Bedriaca a vypraven potom na východ proti 
Vespasianovi, který taktéž se domáhal hod- 
nosti císařské. Vrtkavý C. vyzval vojsko své 
k odpadnutí od Vitellia, avšak byl od něho 
držán v zajetí a teprve od stoupenců Vespa- 
stanových vysvobozen. Nový císař přijal jej 
milostivě, nicméně r. 75 C. pro účastenství 
na jakémsi spiknutí proti Vespasianovi k roz- 
kazu císařovice Tita zavražděn. 

OaeoitaJi notorna viz Hemeralopía. 

Oaeonbns BjfWt (Ca e c u b u m), úzký prou- 
žek země v Latii při zálivu Gaietském, u je- 

2 



18 



Caeculus — Caen. 



žera Fundanského (mezi Gaietou a Terraci- 
nou), proslulý vínem ohnivým {vinum Caecu- 
bum), při tom vŠak i zvIáStní jemností vyni- 
kajícím, jež od básníků Nm., zvláSté Horatia 
a Martiala, nadSené bylo opčváno. Nejjemnější 
réva dařila se na bažinatém ostrůvku, topoli 
porostlém, jenž mořskou vodou do země vni- 
kající byl obklopen. Celý ten proužek zemský 
držel sotva 0*3 km'. Císař Nero průlivem ne- 
japně založeným plodnosti kraje toho ublížil, 
později sláva jeho zašla úplně. Mda. 

Oaeoaliui, v řím. myth. zakladatel latin- 
ského města Praeneste. Před tím přebývali 
piý tam bratři pastevci, zvaní divi fratres 
Depidii. Sestra jejich, počavši z jiskry ohně 
krbového, pcA-odila chlapce, jejž odložila. Na- 
lezly jej dívky pro vodu jdoucí u ohně jaké- 
hosi, pročež pokládán za syna Vulcanova. 
Chlapec, původně Depidius, později pro malá 
svá očka C. zvaný, vychován od bratří De- 
pidiův a žil mezi pastýři život loupežnický. 
Konečně vystavěl město Praeneste; když okolní 
obyvatele sezvané vyzývpl, aby se usadili ve 
městě dokládaje se svým božským původem, 
mnozí tomu nechtěli věřili. Tu zástupy lidu 
obklopeny plameny ze země náhle vzniklými, 
kterýmžto božským znamením teprve zalid- 
nění města zajištěno. Od C-Ia odvozovala svůj 
původ římská gens Caecilia. klk. 

OaedillOXI [kedmon]. domnělý básník anglo- 
saský, o němžto jediný zprávu podává Běda 
Venerabilis v díle »Historia ecclesiastica gen- 
tis Anglorumc IV. 24. Byl prý čeledínem na 
blízku kláštera Streaneshaalhu, pak ze vnuk- 
nutí božího, jež jej zároveň učinilo básníkem, 
vstoupil do tohoto kláštera a zemřel r 680. 
Jemu dle svědectví Bedova přičítaly se do 
nedávná tyto básně: Hymnus velebící Stvo- 
řitele světa; Genesis, Exodus^ poetické vzdě- 
lání kusů dějin starozákonních; Daniel, volné 
vzdělání knihy Danielovy po kap. V. 22.; Krt* 
stus a satan, o padlých andělech, sestoupení 
Spasitelově do pekel a pokoušení jeho ďáblem; 
Judith, zlomek známého děje starozákonního. 
Skoro o všech těchto básních téměř na jisto 
dokázáno jest, že nepocházejí od nijakého 
C-a; některé slátány jsou z písní zcela růz- 
ných. Rovně neprávem C-ovi přičítá se také 
Viděni o /fř/fí, jež částečně zachováno jest 
nápisem runovým na starobylém kříži kamen- 
ném u Ruthwellu v Northumberlandě. VM. 

Caelatnra, slovo odvozené od lat. caelum 
(cilio f dlátka, po případě Špičatého želízka; 
znamená někdy čekanění (ciseluru), někdy rytí, 
avšak nejčistěji uměleckou práci v kovu vůbec. 

OaellOB M. Rufus, řečník řím., narozen 
r. 82 př. Kr., zavražděn v 'Ihuriích v již. Itálii 
r. 48 v nepokojích, jež zároveň s Milonem způ- 
sobil. Cicero, jenž byl jeho přítelem a jaksi 
učitelem v řeČnictví, označuje jej ve svém 
Brutu za řečníka skvělého a vtipného, jenž 
se vyznamenával zvláště v žalobách a řečech 
k lidu. Též Quintilián s chválou připomíná 
jeho výmluvnosti. Až na některé zlomky (se- 
stavené v díle Meyerově, Orátorům Romano- 
rum fragmenta, 2. vyd. str. 458.) řeči jeho 
jsou ztraceny; ale ukázkou slohu jeho může 



býti sbírka dopisů jeho k Ciceronovi, obsažená 
v 8. knize Ciceronových listův ad familiares. — 
Srov. H. Wischhólter, de M. Caelio Rufo ora- 
toře (Lipsko, 1886); F. Burg. de M. Caelii Rufi 
genere dicendi (Freiburg, 1888)- RN. 

OaelllUl Apicius viz Apicius M. Gavius. 

Oaelliui Aurelianus ze Sikky numid- 
ské, lékař římský z poč. V. stol. po Kr. Spisy 
jeho jsou spracováním nebo překladem ztra- 
cených nyní děl Soranových a jsou téměř 
jediným pramenem k seznání školy methodické. 
Jsou to: De morbis acutis et chronici s; Inter- 
rogationes et responsa; Ubrl medicaminum a 
Genetia, Peč. 

Oaelliui moiu viz Řím. 

OaelllS, v řím. myth. personifikace oblohy 
nebeské, provedená asi dosti pozdě (I. stol. 
př. Kr.) na základě řeckém, když již byl za- 
temněn podobný význam jiných božstev ital- 
ských; tak dle Varrona C. a Terra Mater jsou 
sice nejstarší božstva, v Latiu však rovnají se 
jim prý Saturnus a Ops nebo Jupiter a Juno. 
U pozdějších uváděna jeho genealogie různě. 
Naň pak přenášeny řecké báje o Uranovi. 
O kultu a chrámech (prý hypaethrálních) víme 
rovněž jen z pozdní doby. V umění býval 
zobrazován jako vousatý muž se šatem v ob- 
louku nad hlavou rozestřeným, někdy ve spolku 
s Terrou. klk. 

Oaen fkán], hl. město franc. depart. Cal- 
vados v Normandii a pevnost 3. řádu, roz- 
kládá se při stoku řek Odonu a Orné, 13 km 
od pobřeží mořského, na křižovatce drah mezi 
Paříží, Cherbourgem, CourseuUes, Flers de 
rOrne a Aunay, jest velmi pěkně stavěno se 
širokými ulicemi a prostrannými náměstími, 
z nichž vyniká zvláště Pláce royale s bron- 
zovou sochou Ludvíka XIV. a kromě toho má 
hojné sady i promenády podél řeky a na ná- 
břeží u přístavu. Řeka Orné je tu přepásána 
4 mosty. Z pevnostních staveb pozoruhodná 
jest citadella, obsahující bývalý hrad Viléma 
Dobyvatele, který jest z větší Části ještě v pů- 
vodní podobě zachován. Mezi 15 chrámy vy- 
nikají románský chrám a opatství sv. Štěpána, 
jenž náleží k nejkrásnějším kostelům v celf' 
Normandii, a zbudován byv r. 1066 — 77 má 
2 věže 80 m zvýší i náhrobek svého zakla- 
datele, dále chrám sv. Trojice, pocházející 
rovněž z r. 1066, a gotický chrám sv. Petra 
z r. 1308 s věží 70 m vysokou ; ze světských 
budov pamětihodný jsou universita, před níž 
se vypínají sochy Malherbova a Laplaceova, 
preíektura ve slohu italské renaissance, jus- 
tiční palác, pocházející ze XIII. stol., bursa ze 
XVI. stol., radnice, divadlo a j. Pro četné 
ústavy vědecké a vzdělávací požívá C. pověsti 
města učeného ; máf universitu o 3 fakultách, 
založenou r. 143 1 od Jindřicha VI. anglického, 
lékařskou Školu, lyceum, učitelský ústav, školu 
1'laveckou i hydrografickou, stavitelskou, so- 
chařskou, kreslířskou i průmyslovou, hudební 
konservatoř a j., dále akademii věd i umění, 
obrazárnu, ústav přírodovědecký a fysikální, 
společnost pro normandské starožitnosti, pří- 
rodovědeckou, lékařskou, veřejnou knihovnu 
čítající přes 100.000 svazků, botanickou za- 



Caenina — Caerularius. 



19 



hradu a j.; z humanítnich ústavů vynikají 
velký ústav pro choromyslné, nemocnice a 
polepšovna. Konečně je C. sídlem prefekta, 
úfadA departementních i arrondissementních, 
appellačního, obchodního a 2 smírčích sou- 
dů v, obchodní komory, filiálky franc. banky 
t několika cizích konsulův. Obyvatelstvo po- 
čtem 43.809 dui^í (1886) živí se zahradnictvím, 
ovocnářstvím, chovem dobytka, hlavně vSak 
průmyslem a obchodem, které se v O-u těší 
značnému rozkvětu. Průmyslová činnost ob- 
sahuje zejména továrny na krajky, punčochy, 
Čalouny, provazy, mýdlo, olej, slévárny a pa- 
pírny, obchod pak, podporovaný 5 výr. trhy, 
mezi nimiž jarní trh trvá 15 dní, \'yváží olej, 
žulové kvádry, stavební kámen, stroje, zele- 
ninu, drůbež, máslo, ovoce a j., a přijímá za 
to dříví, uhlí, krmný dobytek, obilí, mouku, 
sůl, železné a ocelové zboží, víno, lihoviny, 
koloniální zboží a j. Velmi rozsáhlé jsou trhy 
na dobytek, zvL na koně, a neméně důležit 
též rybolov, jehož roční výnos činí 1,200.000 
franků. Přístav caenský poskytuje menším lo- 
dím pohodlné kotvi Stě, a poněvadž řeka Orné 
není dobře splavna, zřízen byl od města k pří- 
mořskému přístavu Quistreharau v délce i^km 
průplav caenský, 50 m Sir. asm hluboký; 
r. 1883 kotvilo v přístave 1413 lodi o 217.000 tun 
se 3,37aooo q zboží. V C-u narodili se Pierre 
Gringoire, Daniel Huet, Malherbe, Segrais a 
Aaber, jemuž tu postaven pomník. C. (lat. Ca- 
domům nebo Civitas X^ducassium) trval již ve 
starém věku, zbořen od Sašův, avšak obnoven 
byv zveleben jest velice v XI. stol. od nor- 
mandského vévody Viléma Dobyvatele, tak že 
náležel mezi první města v Normandii a býval 
sídlem vévod. R. 1091 uzavřen tu mír mezi 
Robertem normandským a Angličany, ve XII., 
XIII. a XIV. stol. trpěl velice válkami anglo- 
francouzskými a v 1. 1417 — 49 byl v držení 
Angličanův. — Arrondissement caenský 
má na 1082 km* 121.065 oby v. 

Caenliia, starolatinské město, které po 
únosu Sabinek ve spolku s Crustumeríem a 
Antemnami počalo válku proti Římanům; 
avšak král caeninský Acrun byl od Romula 
přemožen a obyvatelstvo nře vedeno do Říma. 
Z toho, že C. byla od Římanů nejdříve na- 
padena, možno souditi, že ležela nejblíže Říma, 
ostatně však jest poloha její nejistá a také 
jméno města se v pozdějších dějinách nevy- 
skytuje. 

Cjtenls viz Jepice. 

Oftennms viz Coenurus. 

Oaeoma, rod parasitických hub z če- 
ledi rezfl {Aecidiaceae čili Uredineae) O. pini- 
torquum A. Br. napadá větévky mladých bo- 
rovic a tvoří na nich obdélné, až 2'/s cm dlouhé, 
oranžové, ploské puchýřky. Působí nesmírné 
škody v mladých borech a zvláště ve škol- 
kách tím, že nejmladší (až desítileté) stromky 
usmrtí a na starších větve napadené, zvláště 
hořejší, znetvoří anebo zničí. Zmrzačené větve 
bývají pak skrouceny a stočeny jako houžev 
(odtud název pinitorquum). Příčinou nákazy 
jest pletivo houbové v kůře se rozrůstající, 
které místy pod pokožkou vytvoří souvislou 



rouSku {hymenium)t jejíž stopky výtrusorodné 
(basidie) odčlánkují výtrusy jako u Aecidium, 
totiž růžencovitě. Výtrusy protrhnou vzedmu- 
tou pokožku a provalí se na venek v podobě 
rezavého prášku, jenž bezpochyby listy osiky 
nakaziti může, na nichž se objeví potom zimní 
výtrusy čili teleutospory. /. č, 

Caere, pův. Agyila, náleželo ke 12 mě- 
stům jednoty etrurské. R. 358 př. Kr. Římané 
podmanili je, zbavili samosprávy a vnutili 
obyvatelům občanství římské, však bez práv 
politických (viz Caerites). Přístav města 
C. slul Pyrgi (nyní Palo), tam přijížděly ko- 
ráby foinické, řecké, karthaginské. C. bylo 
před podmaněním od Římanů velmi bohato, 
i vedlo obchod najmě s Korinthem, jakož 
dokazují nádoby a jiné starožitnosti nalezené 
v okolí. Za Trajana zdvihlo se poněkud opět, 
a to hlavně příčinou teplých lázní, jež dosud 
bývají navštěvovány {Bagni del Sasso]^ a za 
doby křesťanské bylo sídlem biskupa. Ve 
stol. XI. však počalo klesati, a počátkem sto- 
letí XIII. čásť obyvatelstva se vystěhovala i za- 
ložila město nové, C. novum (Ceri nuovo), vedle 
něhož město původní se nazývalo starým, C. 
vetus — Cervetri. Toto má 1887 obyv. (1883). 
V okolí všudy plno jest staroetrurských hro- 
bův, ale hlavní pohřebisko starověkého C. pro- 
stírá se na pahorku řeč. La Bandi taceta. Na- 
vštěvovatele především zajímá hrobka rodu 
Tarchna, t. j. rodu Tarquiniova. Sra. 

Oaerltefl, obyvatelé starobylého města 
Caere v Etrurii Po válce gallské bylo s nimi 
učiněno hospitíum a uděleno jim občanství 
římské, ale bez práva volebního, jak aktivního 
tak passivního (civitas sine suffragió). Gellius 
N. A. 16. 13. 7. In tabulas Caeritum re- 
ferre značí ve státních starožitnostech řím- 
ských zařaditi někoho v seznam takových 
občanů. Z pravidla pak užívalo se toho obratu 
o občanech, kteří původně byli plnoprávni« 
ale výtkou (nota) censorskou politických práv 
byli zbaveni. Viz též A erár i i. Pk, 

Oaerleon [khar-], starobylé městečko 
montmouthského hrabství v Anglii, na Usku, 
3 km sev.-vých. od Newportu, s 1500 obyv., 
zabývajícími se hlavně výrobou cínových plátů. 
Římané nazývali je Isca Silurům. V městě 
i v okolí nalezeny četné římské starožitnosti, 
jako vodovody, lázně, dlažby, cihly, nápisy, 
sochv a zbytky amfitheatru. 

Caermarthen viz Carmarthen. 

OaenuMrvon viz Camarvon. 

Oaemlariiui Michal {KriQovláQiog = ob- 
chodník s voskem), patriarcha konstantinopol- 
ský, který rozkol Fotiův úplně provedl. Jako 
laik súčastnil se spiknutí proti cis. Michalu IV. 
a byl za to do kláštera zavřen a mnichem uči- 
něn. Ale císař Konstantin Monomachus, jeho 
druh ve vyhnanství, učinil jej v květnu 1043 
patriarchou. C. jsa zuřivým nepřítelem lati- 
níků, dal okolo r. 1053 všechny latinské ko- 
stely v Cařihradě zavříti a odíral latinským 
opatům jejich kláštery. Po té vydal s bulhar- 
ským arcibiskupem Lvem zOchridy list kapul- 
skému biskupu Janu z Trana, který k jeho 
patriarchátu náležel. V tomto listu vinil latin- 



20 



Caerwys — Caesalpíniaceae. 



skou církev ze čtyř bludů: i. Že k Večeři 
Páné nekvašeného chleba užívá; 2. že po ži- 
dovsku sobot v čtyřicetídenntm posté zacho- 
vává; 3. že udáveného požívati dovoluje, a 
4. v postě alleluja nepěje. Papež Ley IX. vy- 
vrátil tento list obšírnou odpovědí a naučil 
se řecky, aby sám všechno mohl zkoumati. 
Poněvadž císař Konstantin Monomachus po- 
moci papežovy proti Normanům potřeboval, 
projevovali on i patriarcha C. ochotu k cír- 
kevnímu smíru, a papež poslal do Cařihradu 
legáty kardinála Humberta, kancléře církve 
římské Fridricha (pozdějšího pap. Štěpána X.) 
a amalfského arcibiskupa Petra s listy k císaři 
a patriarchovi. Legáti přišli v červnu 1054 
do Cařihradu, byli od císaře přátelsky, ale od 
patriarchy chladné přijati a počínali si jako 
zástupcové hlavy církve, což bylo právě C-iovi, 
zvyklému na otrockou poddanost řeckých bi- 
skupů, nejprotivnější. Chtěje legáty pokořiti, 
prohlásil, že s nimi jenom tenkráte na syn- 
odě bude vyjednávati, jestliže za řeckými 
arcibiskupy zasednou, což ovšem papežští le- 
gáti zamítli. Po té přerušil s nimi C. všechno 
obcování a vystupoval se vší rozhodností proti 
smírčím záměrům císařovým. Legáti vidouce 
marnost svého namáhání, položili 16. Čce 1054 
na oltář v chrámě sv. Soíie listinu, mocí kteréž 
vyobcován patriarcha C. z církve, a nastou- 
pili 18. čcc zpáteční cestu. Po jejich odchodu 
ukazoval C. ochotu s nimi vyjednávati, vlastně 
však chtěl vydati je zuřivosti lidu, který po- 
drážditi mínil. Císař povolal legáty nazpět, 
ale zvěděv o úmyslu patriarchově, radil jim 
sám k rychlému odchodu. C. svolal synodu, 
na níž průběh událostí zpitvořil a klatbu na 
leřjáty vydal, poněvadž prý se za římské le- 
gáty vydávali, ač jimi nebyli a podvržené pa- 
pežské listy přinesli. Listinu legátů, kteráž 
klatbu proti němu vyslovila, dal C. 24. čce 
spáliti. Císař Konstantin Monomachus snažil 
se i na dále rozkol odstraniti, ale nemohl 
vzniknouti proti patriarchovi, který se udržel 
i za jeho švakrové Theodory, která se trůnu 
zmocnila, i za císaře Michala VI., při jehož 
sesazení r. 1057 ^ dosazení na císařský trůn 
Isáka Komnena byl z hlavních původců. Ve 
své zpupnosti pokročil tak daleko, že odznaky 
císařské důstojnosti začal nositi. Konečně po- 
slal jej císař do vyhnanství do Prokonnesu, 
kde r. 1059 zemřel. Jeho nástupcové neobco- 
vali více s Římem a rozkol zachvacoval další 
a další kruhy, aŽ veškerou východní církev 
obsáhl. Dt\ Kr. 

Oaerwys [kharuisj, starobylá ves flint- 
ského hrabství, v angl. knížectví Waleském, 
s 1500 oby v., známá proslulými shromáždě- 
ními waleských bardů, již zde zápolili o cenu 
svého umění. 

Caesalplnla L., sapan, rod zrádu sa- 
p a n o v i t ý ch (Caesalpiniaceaé). Stromy a keře 
trnité nebo beztrnné, s listy dvakrát zpere- 
nými, s četnými lístky. Květy žluté nebo Čer- 
vené, v úžlabních nebo na konci větví náhlou- 
čených hroznech; kalich pětidílný, miskovitý, 
koruna splátečná. Tyčinek 10 prostých s nit- 
kami nahoru zahnutými, semenník přisedlý. 



raálovaječný, lusk rozličné podoby, smaČklý 
nebo nafouklý, bezkřídlý. Celkem asi 40 druhů 
po tropech rozšířených. C. BonduceÚa Roxb. 
(Guilandina Bond, L.), popínavý keř s měkce 
pýřitými a velmi ostnitými větévkami, řapíky 
a květenstvím. Listy až 60 cm dlouhé, 4- až 
6jařmé, lístky úkrojků vejčitopodlouhlé. Palísty 
laločnaté neoo trojdílné, lusk Široký, ostnitý, 
semena i — 2 kulovitá, co kámen tvrdá, asi 
2 cm, modravě nebo zelenavě Sedá, znamenaná 
málo vyniklými, vodorovnými, temnějšími 
kroužky. Roste v tropické Asii, Africe a Ame- 
rice. V Indii užívá se semen v lékařství, jme- 
novitě proti střídavé zimnici. Také k různým 
hrám (v Brazílii mates slují) se jich opotře- 
buje. Příbuzný druh C. Bonduc, Roxb., na An- 
tillách a v horké Asii domácí, liší se od přede- 
šlého lysostí, nedostatkem palistů, žlutými a 
menšími semeny. Také semen těchto ke hře 
používají (cjonga), ale nikoli v lékařství. Sází 
se v Indii do plotův a zahrad. C. echinata 
Lam. a příbuzné druhy C. brasiliensis Sw., 
C. crístB. L., C. bijuga Sw. v Brazílii a na 
Antillách rozšířené jsou stromy, z nichž do ob- 
chodu přichází známé Červeně barvivé dřevo 
brazilské, fernambuk nebo pryzila, je- 
hož dříve také v lékařství bylo upotřebováno. 
Červené dřevo toto skládá tvrdé jádro kmenů ; 
barvivo jeho nazývá se brasilin. C. sappan L. 
ve Východní Indii poskytuje podobné červeně 
barvivé dřevo sapanové. C. obovata Wlld. 
z Brazílie jest prý mimo jiné stromem, z ně- 
hož pochází v obchodu známé dřevo růžové, 
a C. ferrea Mart. (Brazílie) dává dřevo yuca 
nebo pao ferro. O. coriaria Wlld. v Západní 
Indii a Jižní Americe rostoucí má lusky do 
S zatočené, hladké, suché, jež obsahují mnoho 
třísloviny, pro kterou rozvážejí se v obchodu 
(z Haiti) pod jménem dividivi nebo libí- 
dibi. Vský. 

Oaesalpinlaoeae, sapanovité, řád 
rostlin prostoplátečných (Oioripetalae)^ 
z blízkého příbuzenstva motýlokvětých 
(PapUionaceae)y od nichž liší se podstatně jen 
málo rozdílně vytvořenými >nemotýlovitými« 
květy. Zjev a vegetativní znaky stejné jako 
u motýlokvětých. Kalich buď pětilistý nebo 
dvoupyský, koruna splátečná, plátků nestej- 
ných, tyčinek 10 nebo méně veskrze prostých, 
mezi sebou nesrostlých. Ostatně jsou listy pa- 
listnaté, rozličně zpeřené, květenství hrozno- 
vitá, plod lusk různé podoby; semeno s rov- 
ným klíčkem. — Sapanovité rostou výhradné 
v teplých zemích všech dílů světa. Čítá se 
jich asi na 1500 druhů, z nichž přemnohé užit- 
kem svým nabyly velké důležitosti. Nejzná- 
mější rody jsou: Haematoxylon, Parkinsonia^ 
Caesalpinia, Coulteria, Tamarindus, Ceratonla^ 
Cas^ia^ Copalfera, Hymenaea, Bauhiuia Gymno- 
claduSy Gleditschia, Arachis, Dip/erix, Geof- 
froyay Voand^íia. Swart^ťa, Baphia, Bocoa, 
Erythrophoeum. Sapanovité zdají se býti mno- 
hem starším typem než motýlokvěté, nebot 
vyskytují se již s prvními dvouděložnými v bo- 
haté rozmanitosti v mladší i starší křídě. Po- 
něvadž však máme vždy jen oddělené od sebe 
otisky lusků, lístkův (ani ne souvislých listův) a 



Caesalpinus — Caesar. 



21 



jiných Části, jest nesnadno z nich přesně určiti 
rody. I dále v třetihorách jsou sapannvité dosti 
častým zjevem i v Evropě. V době novější zbyly 
z nich jen v teplém Středomoří zbytky, ostatní 
uchýlily se dále do zemí teplejších. Přibližně 
souditi se dá z otisků křídových a třetihorních 
na rody : Caesalpinia, Cassia, Copaíferat Hymt 
naea, Cercis, Gleditschia a j. Vskf; 

OaMialpiniui (Cesalpino) Andreas 
('^ 15 19 — f 1603), filosof perípatetický a lékař. 
Nauku Aristotelovu snažil se vykládati objek- 
tivně na základě spisOv authentických. Přišel 
tím přirozeně ve mnohý rozpor s požadavky 
dogmatickými, ba i z atheismu byl obviňován, 
zvláště v Německu, kde proti němu vystoupil 
Mik. Taurellus. Názory C-novy klonily se 
valně k výkladům arabských kommentátorů, 
zvláště pak byl to averroismus, jejž ve smysle 
pantheistickém upravil. Přidržuje se základ- 
ného rflznění Aristotelova mezi formou a lát- 
kou, prohlašuje Čistou formu za jediné, pravé 
a všeobecné jsoucno. Duše jsouc tělu princi- 
pem pohybu je takováto forma. Sídlíc v srdci 
odtud tělem pohýbá a je oživuje. Bůh jest 
netoliko příčina, nýbrž podstata všeho jsoucna, 
bytost s duší světovou totožná (anima untyer- 
salis\, čistě duchová, nekonečná, myslící. Úče- 
lem člověka jest pochopiti Boha v projevech 
jeho a dojíti tak plné blaženosti v životě po- 
smrtn6m, věčném, i pout tělesných prostém. 
C. narodil se v Arezzu v Toskánsku, žil hlavně 
v Pise, cestoval po Německu a horlivě účast- 
nil se boje proti zastaralé scholastice. Na 
sklonku života svého stal ae tělesným léka- 
řem papeže Klimenta VIII. Zemřel v Římě. 
Spisy: Quaestiones peripateticae (Benátky, 
1571). Sepsal též dílo De metallids či nerosto- 
pis (1596); De plantis libri XVL (1598). O. po* 
kusil se první od doby Theofrastovy o systema- 
tické uspořádání rostlin na základě filosofického 
u\'ažováni o bytosti rostlinné, zcela dle pojmuv 
arístotelských.Alesystémjeho,aČ měl býti přiro* 
zeným, zůstal velmi nepřirozeným. Pohlavnost 
rostlin popírá a vznik semen považuje pouze za 
ušlechtilejší, ale ne v podstatě rozdílný způsob 
rozmnožování pupeny. C. měl již představu 
o pohybu S(av v rostlinách a vyslovil i náhled 
o postaveni listů na větévkách dle geometri- 
ckých pravidel. Cokoli v XVH. století v Ně- 
mecku, Anglii, ve Francii aj. na poli morfo- 
lo^e a systematiky botanické se dalo, při- 
léhalo těsně k zásadám C-novým, ano ještě 
i y Linnéa jest patrný Cnův způsob názoru. 
Dále sepsal Daemonum investifcatio (1580), 
v kterémžto díle čelí proti pověrám; seznal, 
ač ještě neúplně, oběh krve, jenž později Har- 
veyovými zkouškami byl potvrzen. Jemu ke 
cti nazval Plumier rod rostlin brazilských 
Caesalpinia, Životopis jeho podal Puchs, An- 
dreas C. (Marburgi, 1798) a rozbor jeho filo- 
sofie Stockl, Geschichte der Philosophíe des 
Mittelalters, sv. IIL 

CUMSar, řecky iCaiďap, jest příjmení (cog- 
nomtn) rodu lulského {f[ens Julia), ze kteréhož 
nejslavnější byl diktátor C. lulius Caesar a 
adoptovaný jeho syn, C. lulíus Caesar Octa- 
vianus, kterýž budovu monarchickou od otce 



počatou dokonal. Příjmení toto podrželi po- 
stupně všichni císařové, i ti, kteří nepochá- 
zeli z rodu lulského, a kladli je ve své úřední 
titulatuře hned na místě vykázaném jménu 
gentilnímu, t. j. hned po praenominu impe- 
rator a před označením filiace. Na př. úřední 
titulatura císaře Traiana jest.* Imp(erator) 
Caesar, divi Nervae f(ilius), Nerva Traianus 
Aug(ustus) atd. (srv. C.I. Lat. IIL, str. 868). Také 
všichni mužští členové rodiny císařské pří- 
jmení toho užívali. Tak na příklad synové 
M. Agrippy adoptováni byvše od Augusta 
sluli C. a L. Caesares. Avšak od doby císaře 
Hadriána příslušelo cognomen toto výhradně 
jen císaři a osobě ustanovené za jeho ná- 
stupce, v kterémžto případě položeno jest na 
konci za všemi příjmeními. Pk, 

Caesar, rodinné jméno, jímž označovala 
se jedna větev starořímského rodu lulského, 
z níž vynikli: 1) C. Lucius lulius, konsuí 
r. 90 před Kr., bojoval se štěstím nestejným 
ve válce spojenecké proti Samnitům, vida pak, 
že bojovné síly Italů mohly by býti římské 
moci nebezpečny, navrhl zákon (lex Julia de 
civitate sociorum\ jímž propuštěno občanské 
právo v osmi tribuích všem spojencům ital- 
ským^ kteří dotud Římu věrni zůstalí anebo 
před navržením zákona tohoto zbraně složili. 
Když r. 87 př. Kr. Marius a Cinna zmocnili 
se Říma, byl C. jako stoupenec optimátů 
Fimbríou zavražděn. — 2) C. Gaius lulius 
Strabo, bratr předešlého, slavený řečník a 
obhájce soudní, aedilis curuHs r. 90 př. Kr., 
ucházel se r. 88 proti znění Villiova zákona 
o konsulát, avšak strana Mariova, vedena jsouc 
P. Sulpiciem Rufem, dovedla bouřlivými vý- 
stupy volbu jeho překaziti. Když Marius a 
Cinna zmocnili se Říma, prchl O. do Etrurie, 
byl však dostižen a zavražděn. — 3) C. Ga- 
ius lulius, největší státník a vojevůdce řím- 
ský, původce monarchické státní formy v Římě 
(* 12. Čce 100 př. Kr. — f 15. bř. 44 př. Kr.). 

V G. luliu C-ovi soustředily se řídké vlast- 
nosti ducha: přednost urozenství a ušlechtilé 
chování, které uchvacovalo současníky, po- 
jily se ku vzácnému důvtipu státnickému 
i vojevůdcovskému a ke vkusu literárnímu, nej- 
jemněji vytříbenému. Duševní převahu C-ovu 
pocítil každý, kdož se s ním stýkal, on pak sám 
byl si jí zcela vědom, ale nestavěl jí na odiv. 
Již jako jinoch pojal úmysl, že zařídí své pan- 
ství v Římě na troskách republikánského zří- 
zení. C. sám vyrostl za událostí, které otřásaly 
základy řím. státu. Ježto pak republikánské řády 
měly hlavni oporu v nobilitě, ovládající senát 
a úřady kurulské, přidal se C. proti tradici 
rodu lulského k lidu, skrze nějž doufal, že 
získá úřadův a s úřady prostředků k do- 
sažení samovlády. Proto od prvých svých 
kroků v životě veřejném stál na straně lidu, 
hledaje u něho oblíbenosti, avšak nenápadně 
a ne obvyklou cestou demagogických snaživců. 

V tom právě spatřuje se velikost C-ova, že 
po dlouhé doby, ani když již proslavil se vý- 
boji gallskými a stál v Čele výborného a sobě 
oddaného vojska, netušil nikdo, jaké jsou 
vlastně jeho úmysly. A, Mládí C-ovo bylo 



22 



Caesar. 



bouřlivé. Péčí matčinou C. nabyl výtečného 
vzdělání zvláštČ v déjinách, ve vědách politi- 
. ckých i vojenských, avAak i ve ňlosofii a v rhé- 
toríce. Za vítězství Sullova následující potom 
jeho diktatury ohrožen byl i mladistvý C, 
nebof diktátor SuUa upozorněn byl, že sestra 
C-ova otce lulia byla chotí Mariovou, a že 
mladý C. požíval přízně ujcovy. Nad to pro- 
jevil C. smýšlení demokratické i sňatkem 
svým; zapudiv totiž chof Cossutii, poilou ze 
zámožné rodiny equitské, zasnoubil se r. 83 
8 Cornelií, dcerou Mariovce Cinny, a byv 
Sullou vyzván, aby zapudil chof svou, rázně 
odepřel. Tu Sulla prohlásiv, že v C-ovi skrý- 
vá se ne jeden Marius, zbavil C-a hodnosti 
Flamina Jovova, vzal jmění jeho v plen a do- 
nutil C-a k útěku z Říma. Konečně obdržel C. 
milost na přímluvu Vestálek a některých pří- 
buzných. Po té odebral se C. do provincie Asie 
v povinnosti vojenské a vyznamenal se při vzetí 
města Mitylény. R. 79 účastnil se výpravy proti 
isaurským a kilickým loupežníkům námoř- 
ským, avSak na zprávu o smrti Sullové vrátil 
se do Říma a ihned postavil se v popředí de- 
mokratické strany. Vida. že doba k rozhod- 
ným útokům proti optimátům jeStě nena- 
stala, odebral se na Rhodos a mezi plavbou 
blíže Miléta upadl v moc námořských loupež- 
níků, }\mf však zjev jeho tak imponoval, že 
jej po 38 dnech za náhradu 50 tal. zlata pro- 
pustili. Mezí vazbou hrozil C. loupežníkům, 
že je dá na kříž přibiti ; když pak dosáhl svo- 
body, vypravil se proti nim, pochytal je a dal 
je v Pergamu odpraviti, jakkoli neměl žádné 
pravomoci úřední. Mezi tím přijat byl C. do 
sboru pontifikův a — nepochybně r. 73 př. Kr, — 
zvolen za tribuna vojenského, kteroužto vol- 
bou přicházíme k^. mužnému věku C-ovu. 
K tribunství vojenskému zvolen byl C. přízní 
lidu, který v něm spatřoval příští svou naději. 
Hlavou nespokojených stal se M. Licinius 
Crassus, největší římský boháč té doby, k ně- 
muž nyní C. se přivinul. Když vítězný Gn. 
Pompejus vrátiv se z Hispanie, spojil se s Cras- 
sem a hotovil se k útoku na vládu SuUovu, byl 
C. z nejpřednějších pomocníků jejich. Společ- 
ným úsilím Crassa, Pompeja a C-a r. 70 ústava 
demokratická obnovena, načež r. 68 př. Kr. 
zvolil lid svého miláčka Ca za quaestora. Ja- 
kožto quaestor přikázán byl losem do provincie 
Zadní Hispanie, kdež v soudní správě se vy- 
znamenal a získal důvěru domorodých Ibérů. 
K. 65 př. Kr. zvolen za aedila kurulského, ve 
kterémžto úřadě vystrojil lidu velíkolepé hry 
a svým nákladem opravil skvěle cestu Appiovu; 
tím ovšem jmění Covo bylo pohlceno a on 
sám upadl i v dluhy ohromné (dle našich pe- 
něz asi 4,000.000 zl.). C. také ze svých pe- 
něz ozdoboval město a věnoval zvláště ve- 
liké sumy na hry šermířské. Takto maje pří- 
zeň lidu všestranné pojištěnu, odvážil se z ne- 
nadání vztyčiti vítězná znamení Mariova, hlá- 
sající vítězství jeho nad Jugurthou a nad Cim- 
bry i Teutony, která zvláštním zákonem Sul- 
lovým byla pobořena. V kruzích senátor- 
ských čin tento vzbudil rozhořčení, ale ni- 
kdo netroufal si žádati, aby zákon v plat- 



nosti své zachován byl. Odtud počal se senát 
C-a obávati a zabraňoval jemu přístup k úřa- 
dům, v nichž by mohl znova nabyti jmění 
ztraceného. Proto zmařil Covo poslání do 
Egypta, jejž chtěl C. v provincii proměniti, 
a vypověděl z Říma všechny provinciály, čímž 
C. zbaven věrně oddaných svých stoupenců 
z Gallie zaalpské. C. zvolen jsa za přísedícího ve 
quaestiich, jal se za to soudně stíhati původce 
SuUových proskripcí a navrhl celou řadu zá- 
konů, jimiž jednak na úkor senátu byla zvý- 
šena moc tribunů lidu, jednak v důležitých 
věcech, jako ve volbě sborů kněžských, roz- 
hodčí právo comitiím navráceno, načež po 
smrti Q. Metella Pia zvolen C. za pontiíika 
maxima. K hojným rozpravám dala již ve staro- 
věku podnět otázka, byl-li C. účastníkem spik- 
nutí Catilinova. Se strany senátorské byl ovšem 
obviňován a na Cicerona naléháno, aby vznesl 
naň obžalobu, zjištěno však toliko, že C. pů- 
sobil proti volbě Ciceronově do konsulátu a 
že v senátě nehlasoval pro trest smrti sou- 
spiklenců Catilinových, nýbrž pro konfiskaci 
statkův a pro doživotní vyhnanství. Roku 62 
zvolen C. za praetora, načež spolu s tribu- 
nem lidu Q. Metellem Nepotem jal se pod- 
porovati požadavky Pompeja, právě z ví- 
tězné války proti Mithradatovi se vracejí- 
cího. Stnát za to násilně překazil C-ovo úřa- 
dování, avšak lid bouřně uvedl miláčka svého 
do curie; dal tedy senát skrze dva optimáty 
Q. Curia a L. Vettia vznésti znova obžalobu 
na C-a ve příčině účastenství v piklích Catili- 
nových, avšak hrozivé chování lidu zmařilo 
opět nástrahy tyto. Když uplynul C-ův rok 
praetorský, byla mu losem přidělena opét 
Zadní Hispanie, avšak C. mohl teprve tehdy 
odebrati se do své provincie, když zaručil se 
Crassus za jeho dluhy. V Hispunii C. vyzna- 
menal se, povaliv vzpouru horských kmenCkv 
a upraviv veřejný řád ; ovšem obohatil i sebe 
a s čestným názvem imperátora vrátil se do 
Říma, maje již pověst výborného vojevůdce. 
Teď ucházel se C. o konsulát, poněvadž v§ak 
senát velikými úplatky volbu jeho zmařiti 
usiloval, spojil se s Pompejem, slíbil jemu, 
že zjedná návrhům jeho zákonného schvá- 
lení, načež přispěním Pompejovým -a Craaso- 
vým r. 60 př. Kr. spolu s optimátem M. Bi- 
bulem za konsula pro r. 59 zvolen. — C Pří- 
pravy k samo vládě. Ihned smířil C. Crassa 
s Pompejem, načež všichni tři mužové spojili 
se ve zjevný spolek, zvaný prvým trluip- 
virátem, jímž každému z nich mělo býti 
dopomoženo k dosažení osobních jejich zá- 
měrů. Po té ujal se tužeb Pompejových a 
navrhl v senátě zákon, aby kampanské po- 
zemky rozděleny byly veteránům Pompejo- 
vým, spolu vSak navrhl, aby i 20.000 chudých 
občanů poděleno bylo pozemky státními. Zá- 
kon tento přijat byl pro mistrnou formu svou 
i v senátě, jakkoli optimáti obsahu jeho od- 
por kladli. S pomocí Pompejovou a přes odpor 
Bibulův přijat návrh C-ův i v comitiích. Bibu 
lus nejsa jist před rozzuřeným lidem, po celý 
rok konsulský z domu nevycházel a toliko malo- 
mocnou intercesst mařiti hleděl odvážné a pro- 



Caesar. 



23 



mySIcné činy svého kollegy, načež C« sám po 
celý rok Hdil otčže státní. Získav si lid zjednal 
si C. podporu equitO, když navrhl zákon o sní- 
ženi nájemného ze stát. dAchodů v provinciích; 
také Pompejova zařízení asijská schválena. 
Ještč jiné zákony navrhl C, jimiž zejména 
odstraněna býti mela vydčračná správa opti- 
mátů v provinciích a zlepšeno soudnictví. 
Zvláště sluší vytknouti, že nafídil C., aby se- 
pisována a uveřejňována byla acta senatus et 
populi Romani, prvý to případ parlam^ntár- 
ního zpravodajství. Když docházel rok konsul 
ský, dal si C. comitiemi tributními přikázati 
na 5 let správu předalpské Gallie a Ulyrika, na- 
čež zastrašený senát udélil jemu i správu Gallie 
narbonnské, s právem vydržovati čtyři legie voj- 
ska. Po té zvoleni na r. 58 konsulové triumvi- 
rům oddaní, C. zasnoubil na utvrzenou trium- 
\'irátu Pompejovi dceru svou Julii, a odebral se 
do provincie, kdež šťastnými válkami nabyl 
penéz i slavného jména a odchoval si vojsko 
věrné oddané. Průběhem sedmi let podrobil 
C. veškeren ohromný prostor mezi Pyrenejemi, 
Rýnem a kanálem La Manche. R. 58 porazil 
Helvetie u Bibrakty, r. 57 poražen germán- 
ský náčelník Ariovist a podrobeni Belgové, 
současně podrobil legát C-ův P. Crassus Aqui- 
tanii. R. 56 položen odboj přímořských Ve- 
netfl, r. 55 vtrhl C. i do Germanie zarýnské, 
načež v zimě v 1. 55 -54 přešel i do Britannie, 
ač ani v Germanii, ani v Britannii na výboje 
nepomýšlel. Po všechen ten čas nespustil 
s mysli událostí římských. Zbaviv se před 
odchodem do Gallie Cicerona a Catona, opa- 
třoval zájmy své v Římě skrze najaté jed- 
natele, zejména tribuny lidu, kteří neúnavně 
vynášeli slávu jeho vítězství a gallské zlato 
vrhali mezi lid. C. obyčejně sám v zimě do 
Říma docházel. R. 54 podnikl druhou výpravu 
do Britannie. Poměr jeho k Pompejovi a Cras- 
sovi zůstával nezměněn, ba C. snažil se růz- 
nými návrhy, jako návrhem, aby Pompejovi 
svěřeno bylo podílení italského obyvatelstva 
obilím, Pompeja v dobré míře udržeti. Když 
vrátil se Cicero z vyhnanství a strojil se 
K útoku proti triumvirům, sešli se tito r. 56 
v Lucce, kdež za přítomnosti velikého množ- 
ství senátorův a equitův ujednáno, že na r. 55 
zvoleni budou Pompejus a Crassus za kon- 
suly, prokonsulství pak C-ovo že o dalších 
pět let bude prodlouženo, což také k návrhu 
samého Cicerona ustanoveno. Opatřiv v Římě 
zájmy své, spěchal C. opět do Gallie, kdež 
hrozila vzpoura národů podmaněných. Pokusy 
jednotlivé (jako Trevirů) byly snadno překo- 
nány, germánští pak kmenové, kteří povstalé 
kmeny podporovali, druhým vpádem do za- 
rýnských končin (r. 53) strestáni. Nebezpeč- 
nější byla vzpoura, kterou zahájili Carnutové 
nad středním Loirem. Veliká část kmenů gall- 
ských k nim se připojila, načež přejal velení 
Vercingetoríx, náčelník Arvernů, jenž Ca 
u Gergovie porazil. Avšak nedlouho potom 
obležen Vercingetoríx v Alesii a ve veliké 
bitvě poražen, načež sám se vzdav byl po- 
zději v Římě odpraven, podmanění GalUe pak 
porážkou jeho dovršeno (r. 52). Zatím změnil 



se poměr triumvirů. Pompejus totiž toužil 
zjevně po diktatuře a sám zůstav v Římě tajné 
rozdmychoval nepořádky, k jejichž utišení by 
diktatury bylo třeba. Tu zemřela choť jeho 
Julia a v Sýrii zahynul Crassus, načež Pom- 
pejus počal se zřejmě kloniti k optimátům. 
Zavraždění Clodia skrze Milona konečně způ- 
sobilo, že jmenován Pompejus konsulem sine 
coUega, čímž spolek jeho s C-em zrušen. Proti 
C-cvi namířen byl především zákon, ab^ nikdo 
za nepřítomnosti své nesměl se ucházeti o kon- 
sulát, avšak C získav tajné penězi tribuna lidu 
Curiona, vystoupil zřejmě jako uchazeč o kon- 
sulát, chtěje při tom i provincie i vojsko po- 
držeti. Senát na návrh konsula Marcella žádaly 
aby C. vojska svá rozpustil, k čemuž C. při- 
voloval, když by i Pompejus tak učinil Zatím 
stále C. vojska svá stahoval do Gallie před- 
pádské, kdež zvěděl, že návrhy jeho v senátě 
zamítnuty (přes odpor Ciceronův), on pak sám 
za nepřítele vlasti prohlášen. — D. Druhá 
válka občanská. Na odvetu překročil C. 
I. bř. r. 49 hraniční řeku Rubikon se dvěma 
legiemi, a když pokus o vyjednávání s Pom- 
pejem zmařen byl, spěchal k Římu, odkudž 
Pompejus a optimáti chvatem do Řecka prchli. 
Itálie upadla v moc C-ovu i se státní poklad- 
nicí, načež spěchal C. do Hispanie proti legiím 
Pompejovým, k nimž přidal se i někdejší tri- 
bun jeho T. Labienus. U Herdy poraženi Pom- 
pejovi legáti Afranius a Petrejus, načež voj- 
sko Pompejovo rozpuštěno, důstojníkům pak 
do Řecka odebrati se dovoleno. Při návratu 
C-ovu vzdala se vzdorná Massalia, kdež ob- 
držel C. zprávu o volbě sv^ za diktátora. Po- 
volav vyhnance a uděliv Galium zapádským 
římské občanství, vzdal se diktatury a vytrhl 
do Řecka proti Pompejovi, kterýzThessaloniky 
řídil správu krajin optimátům věrných. Když po 
dlouhém prodléváni Antonius přeplul s ostat- 
kem, utrpěl sice C. od Pompeja u Dyrrhachia 
porážku, avšak ustoupil obratně do Thessalie, 
kdež 8 22 000 muži porazil u Farsala 46.000 
mužů vojska Pompejova na hlavu (9. srpna 48). 
Skrze Asii spěchal C. za Pompejem do Egypta, 
kdež před Alexandrií jemu podána hlava za- 
vražděného soupeře. Splakav nad osudem ně- 
kdejšího přítele, osadil Alexandrii, když však 
města neopouštěl, vznikaly vzpoury obyvatel- 
stva, až konečně C. v Brucheii obležen. Po 
kolik měsíců hájil se C. proti přemoci, až 
dostal posilu z Asie. U Pélusia poražen král 
Ptolemaios, načež C. nastolil sestru jeho Kleo- 
patru, s níž zplodil syna Caesariona, spěchal 
pak do Asie, kdež porazil bosporského krále 
Famaka u Zely ír. 47, >veni. vidi, vici«) a vrátil 
se po dvou letech do Říma. Jakkoli po bitvě 
farsalské vznesena na C-a diktatura na rok a 
tríbunát lidu doživotně s právem rozhodovati 
o válce a míru, přece vznikaly v Římě za ne- 
přítomnosti C-ovy bouřlivé poměry. Legie 
se bouřily, v Římě pak tribun Dolabella roz- 
něcoval lid návrhy na zrušení dluhův. C. 
však rychle zjednal pokoj, dal se zvoliti 
znova za diktátora, osadil úřady svými přá- 
teli, doplnil senát znenáhla až na 900 členův 
a konečně vytrhl do Afriky, kdež soustře- 



24 



Caesar. 



děné zbytky optimátův u Thapsa poraženy 
na hlavu a jen trosky se syny Pompejo- 
vými zachránily se do Hispanie (r. ^6). Scipio, 
Cato, nun)idský král Juba zahynuli sebevraž- 
dou. Vrátiv se C, zvolen za diktátora na 
I o let a praefectem morům s působnosti cen- 
sorskou na 3 léta, načež povolen jemu čtverý 
triumf, pfi némž nesmírná kořist (90.000 tal. 
zlata a 2822 zlatých korun) na odiv vystavěna 
a vojsko i lid při 22.000 stoHch častováni. 
Uprostřed velikolepých slavnosti a podílení 
lidu obilím, olejem a pozemky vydána celá 
řada nařízení povahy administrativné, z nichž 
nejdůležitější jest oprava kalendáře. Než zbyt- 
kové optimátů, vedení Gn. Pompejem, získali 
legie hispánské a hrozili vpádem do Itálie. 
C. tudíž nucen spěchati do Hispanie, kdež 
u Mundy (18. bř. 45) ve hrozné seči jen s na- 
sazením svého života zvítězil. Mezi padlými 
nalézali se Labienus a Attius Varus; Gn. Pom- 
pejus zabit na útěku. — £. C-ova samovláda. 
Vítězný C. vrátiv se do Říma, prohlášen za 
boha, zvolen diktátorem doživotním a poda- 
řen dědičným titulem imperátora s neobyčej- 
nou působností a s právem osobní nedotknu 
telnosti; také právo raziti mince s poprsím 
svým a odívati se odznaky královskými bylo 
jemu propůjčeno. Veřejné modlitby za Covo 
blaho nařízeny, měsíc Quintilis, v němž se 
narodil, Juliem přezván, ano i osobní stráž 
jemu povolena, kteréž však odmítl. Tím do- 
sáhl C. úplné samovlády, nepatrně toliko ome- 
zované účastenstvím poddajného senátu. Proti 
bývalým odpůrcům choval se C. šetrně a 
mnohé z nich zahrnoval hodnostmi i velikými 
dary; také Cicerona hleděl získati pro nové 
poměry. Zvláští však důležitá byla jeho péče 
o splynutí provincií s Itdlií. Za C-a počíná 
překotné latinisování provincií, zejména řím- 
skými osadami (Korinth, Karthago), jemuž prů- 
během tří století podlehly provincie západní. 
Také o povznesení říše stavbami nákladnými 
a podniky všeužitečnými péči měl. Vedle toho 
horlivě zbrojil k válce s Parthy. která mu 
měla dle jednostranného výkladu knih Sibyl- 
liných zjednati důstojenství královské, avšak 
čtyři dni před odjezdem k vojsku (15. bř. 44) 
zavražděn C. v kurii Pompejově skrze opti- 
mátské spi klence, v jejichž čele stáli G. Cas- 
sius a I Brutus. C-em odešel z dějiště zjev 
z nejpřednějších, s nímž toliko Alexander a 
Napoleon mohou býti přirovnáni, pravý za- 
kladatel císařské světovlády a obdivuhodného 
zřízení jejího. — Z přečetných novějších spisů: 
Drumann, Geschichte von Rom seit dem Uber- 
gang von der Republik zum Kais. III.; Napo- 
leon I., Précis des guerres de César (vyd. 
Marchand, Štutgart, 1836); Napoleon III., Hi- 
stoire de Jules César (Paříž, I. 1865, také 
v českém překl. 11. 1866). Pšk 

Literární Činnost C-ova byla velmi 
rozsáhlá a všestranná. Seznam spisů C-ových 
podává Suetonius (C, kap. 55. a 56.). Nám 
se zachovala dvě nejdůležitější díla, a sice 
historická: i. Paměti o válce gallské 
{Commentarii bell i ((allici, de bello gr.), 2. Pa- 
měti o válce občanské (Commentarii de\ 



bello civili). První spis jest o sedmi knihách 
a vykládají se v něm boje, kteréž C. jako 
místodržitel (proconsul) obou Gallii a lllyríka 
s Gally a Ger many vedl a je národu římskému 
podrobil. Správa C-ova trvala od r. 58 — 50 
př. Kr. Paměti jeho však obsahují výklad jen 
o sedmi letech správy (od r. 58—52 př. Kr.), 
a sice tak, že každá kniha obsahuje dobu jed- 
noho roku. Osmá kniha, která obsahuje vý- 
klad o událostech r. 51 a 50 až do vypuknutí 
války občanské, sepsána jest od legáta C-ova 
Aula Hirtia. Paměti o válce gallské zpra- 
coval C. velmi rychle a vydal najednou nej- 
spíše r. 51 př. Kr. 

Paměti o válce občanské, kteréž byly 
sepsány po válce samé, čítají tři knihy, z nichž 
první dvě jednají o událostech r. 49, třetí r. 48. 
Na konci nalézá se výklad o počátku války 
alexandrijské. Účel obou spisů můžeme určiti 
dle okolností, za kterých byly sepsány. Spi- 
sem prvním chtěl C. v rozhodné chvíli získati 
pro sebe Římany; chtěl jim připomenouti, co 
pro národ římský vykonal a čeho od něho 
v budoucnosti Římané mohou se ještě nadíti. 
C. nepíše tu jako historik, nýbrŽ jako místo- 
držitel. Tendence spisu o válce občanské byla 
ta, aby dokázal, že vše vynaložil, jen aby vzpla- 
nutí války občanské zažehnal. Byl tedy účel 
sepsání obou spisů politický. Dle toho také 
musí se posuzovati hodnověrnost spisů 
těch. C. ledacos zamlčel, některé události ve 
svůj prospěch vylíčil. Abstrahujeme-li však 
od toho, jest výklad jeho celkem objektivní. 
C. dovedl si zachovati nepředpojatost úsudku, 
zvláště ve spise o válce gallské. Sám o sobě 
mluví vždy jako cizí pozorovatel v třetí osobě,. 
Sloh vyniká jasností a poutavou jednodu- 
chostí, kteráž zhrdá hledanou ozdobou a čte- 
náře nikdy neunavuje. Právě to svědčí o ne- 
obyčejném talentu, že prostředky jednodu- 
chými a nehledanými dovedl vytvořiti díla 
mistrovská. — Vydání zápisků C-ov^ch o válce 
gallské a občanské: Ed. princeps (Řím, 14691, 
Scaligerovo íLejda, 1606), Oudendorpovo (t.. 
1737', Nipperdeyovo (Lipsko, 1847), Kranerovo 
«t., 1861), Diibnerovo (Paříž, 1867). Zápisky 
o válce gallské vydal mimo to kriticky Hol- 
der (Freiburg, 1882), von Whitte (Kodaň, 1887). 

Nezachované spisy: i. V mladistvém 
věku sepsal epickou báseň chvála Herku- 
lova {laudes Herculis) ; 2. tragédii O e d i p u s ; 
3. také učinil sbírku důmyslných průpo- 
vědí (dieta collectanea, ánn(pt^éY(iat€e). Všecky 
tyto spisy zakázal Augustus uveřejniti. 4. Gram- 
matické dílo o analogii, dvě knihy. Spisem 
tímto, kterýž byl dedikován Ciceronovi, C. za- 
sáhl ve spor, kterýž tehda mezi gram matiky 
byl veden, vládne-li totiž v jazyku analog^ie 
(obdoba, pravidelnost) Či anomálie (nepravidel- 
nost). C. rozhodl se pro analogii. 5. Anti- 
cařones. Polemický tento spis byl odpovědí 
na Ciceronův panegyrikus na Catona Utického. 
Sep-án byl v táboře vojenském u Mundy r. 45 
př. Kr. 6. Báseň nadepsaná »cesta« (iter). 
Popsal tu poeticky cestu, kterou r. 46 z Ří- 
ma do Zadní Hispanie ve 24 dnech vykonal. 
7. Astronomické dílo {de astris)^ v němž 



Caesar ad Rubiconem — Caesarius. 



25 



snad vykládal reformu kalendáfe. Někteří z té 
okolnosti, že Sueton díla toho neuvádí, soudí, 
že spis ten nebyl složen od C-a, nýbrž od 
někoho jiného, ale na jeho podnět. 8. Také 
činnost jeho v oboru řečnickém byla velmi 
cenná. Od znalců starověkých zvi. se chválí 
přesnost a elegance slohu. Řeči jeho byly vy- 
dány ve zvláštních sbírkách. 9. Byly také 
hojné sbírky list A jeho. — Fragmenty neza- 
chovaných spisA C-ových sestaveny jsou ve 
velkém vydání Nipperdeyově, str. 747, nebo 
ve 3. svazku vydání Dinterova. Pk. 

CtaMMur ad BaMooBtm, Caesar u Ru- 
bíc on a, lat. pořekadlo, jehož smysl jest: na- 
stal okamžik, v němž nutno se rozhodnouti, 
učiniti rozhodný krok. 

Caesarea: 1) C, hl. město kappadocké, 
viz Kaisarije. — 2) C. Palaestinae, dříve 
Stratonis turris, nyní Kaisarije, město v Pa- 
lestině mezi Joppem a mysem Karmelem. 
Herodes město to r. 13 př. Kr. nemálo zve- 
lebil a císaři Augustovi ke cti pojmenoval C. 
Založil tam i přístav a C. stala se z největ- 
š ch ročst v Judsku a sídlem římských místo- 
držitelfi. V C-ei Vespasianus prohláSen za cí- 
saře. Křižáci dobyli jí r. iioi. Později zmocnil 
sc jí Saladin. Ludvík IX. opět ji odňal Mo- 
slemflm, ale r. 1265 ztroskotána sultánem Bi- 
bareem. — 3) C. Mauretaniae, nyn. Šer- 
Šel u moře v Algerii. Původně to byla osada 
foinickokartha^inská i slula Jol. Juba II. do- 
sazen byv od Augusta za krále mauretanského 
učinil ji svou residencí a císaři na počest 
jméno jí dal Itdia Caesarea, Z doby křesťanské 
ukazují se dosud zříceniny basiliky, ve které 
sv. Augustin hádání konal s donatistou Kme- 
ntem. Sra, 

Oaasareopaplraiiui jest politíckocírke vn í 
soustava, v které vladař si osobuje právo, býti 
nejenom císařem v říši, nýbrž i papežem 
v církvi. V c-mu jest všecka cirk. moc pohlcena 
politickou, veškerá církev po stránce vnější 
i vniterní státem ovládána a všecka církevní 
politika na státních důvodech a zájmech za- 
ložena. Srstátněním církve za Konstantina Ve- 
likého objevilo se nejprve nebezpečí c-mu, 
který potom v Byzanci nejdůsledněji ku plat- 
ností jest přiveden byzantskými císaři a tu 
dovršen v byzantinismus, v němž osobní ná- 
boženské přesvědčení vladaře jako nejvyš- 
šího činitele rozhoduje v otázkách vnitrocír- 
kevních, z*íjména i dogmatických. Ryzí c. 
až podnes panuje v Rusku, kde car jest spolu 
hlavou pravoslavné církve. I v zemích evangel. 
nalezl c. místa, nastoupiv na místo hierarchie. 
Reformace rozmnožila již existující moc vla- 
dařů v církvi; okolnostmi jest stát postaven 
v Čelo hnuti reformačního, zejména ve Švý- 
carsku a Německu, za schvalování reformá- 
torů, z nichž někteří (Zwingli, Luther) přímo 
vrchnost světskou jako křesťanskou ku pro- 
vádění reformace vyzvali. Vladařům dáno a 
uzákoněno právo reformace {jus reformandi) 
podlé zásady cujus regio, ejus reli^ío prová- 
děné i při reformaci i protireformaci ; na ně 
přenesena pravomoc biskupská (jus episcopaUi 
a do jejich rukou vložena všecka správa církve. 



což teprve později vědecky odůvodněno růz- 
nými theoriemi (soustavami): episkopální, ter- 
ritoríální a kollegiální. C. poškodil samostat- 
nost církve. V lutherské církvi veskrz byl za- 
veden. Reformovaní se od něho emancipovali 
a většinou nebezpečí jeho se vyhnuli zavede- 
ním zřízení presbytero-synodálního. Až po- 
dnes vykonávají zeměpánové (státy) svými 
orgány toto zeměpanské právo c-mu v církvi 
evangel. i v tom případě, když jsou katolíky 
(v Bavorsku, Sasku). Ano všudy, kde církev 
více nebo méně jest odvislá od státu, zasa- 
hujícího mocí svou nejen do vnějších záleži- 
tostí církve {circa sacra), nýbrž i do vnitř- 
ních {in saa*a) a nezkrácené autonomie ne- 
užívá, panuje více nebo méně c. BM. 

OaeflBXini, domnělá strana v řádu franti- 
škánském, jejíž hlavou prý byl Caesarius ze 
ápýru. Historická kritika z důležitých důvodů 
bývalou jsoucnost její popírá. Ksl. 

Caesarion, syn CaesarŮv a Kleopatřin, 
nar. r. 47 př. Kr., brzy po odchodu Caesarově 
z Egypta. C. vlastně slul Ptolemaios a nazván 
C. s dovolením prý otcovým (r. 46). M. Anto- 
nius jmenoval ho spoluvládcem v Egyptě a ve- 
řejně ho prohlásil za syna Caesarova, k veliké 
ovšem nelibosti Oktavianově. Když pak mezi 
Antoniem a Oktavianem vypukla válka, Kleo- 
patra poslala C-a do Indie, avšak zrádný vy- 
chovatel jeho Rhodon přemluvil ho k návratu 
naději v něm vzbudiv, že ho Oktavianus 
v Egyptě králem ustanoví. Místo toho však 
C. po smrtí matčině k rozkazu Oktavianovu 
sprovoděn se světa. šra, 

Oaesarlmnns sluje způsob monarchické 
vlády 8 nátěrem konstitučním a demokrati- 
ckým, opírající se o vojsko, úřednictvo a massy 
lidu. Forma ta, zavedená luliem Caesarem a 
jeho nástupci, hledí zachovati předešlé zřízení 
státní aspoů na oko ; ve všem rozhoduje však 
vůle vládcova nebo vyššího úřednictva. V mo- 
derní době obdivovatelé a životopise i lulia Cae- 
sara Napoleon I. a III. prováděli c. ve formě 
imperialismu, přizpůsobené době novější. 

Caesarlnji: 1) C- sv., jáhen a mučenník 
v Terracině v Kampanii, zdráhal se v chrámu 
Apollinově obětovati, začež byl žalařován, do 
pytle zašit a do moře asi roku 300 vhozen. 
Mnich Eusebius pochoval tělo jeho u Terra- 
cíny. Památka jeho koná se i. listop. V Římě 
byl k poctě jeho zbudován chrám s kardin. ti- 
*tulem. — 2) C. Arelatský, sv., opat a bi- 
skup (* 469 v krajině Chalonské v Gallii). Vy- 
svěcen byv na kněžství obdržel od r. 499 od 
biskupa arelatského Eonia správu kláštera na 
ostrově Rhonském. Po smrti biskupa Eonia 
povýšen byl r. 502 na biskup, prestol v Are- 
latě. Působil jako pravý apoštol, staraje se 
o nemocné, pro které založil ústav, pečuje 
o chudé, pro které zřídil zvláštní útulnu; za- 
jaté křesťany vykupoval, a k tomu konci ne- 
šetřil ani drahocenných nádob kostelních. 
Proslul jako kazatel tou měrou, že psaná jeho 
kázání byla posílána po Gallii, Španělsku a 
Itálii, aby se knéží jimi spravovali na kaza- 
telnách. Při tomto horlivém působení byl od 
špatných lidí obžalován, žalařován a vypoví- 



Caesar non supra grammaticos — Caesura. 



26 



din ze zemi, avSak vidy opít 
uznán. Papež Symmach ozdobil jej arcibiskup- 
eMm palljem. C> zemfel r. 342, zůstaviv po 
sobi výklady kazatelské, listy k papežQiii, ře- 
hole pro mnichy a jeptišky. Památka jeho 
koni ae zj. srpna. — 3) C. ze Špyru, první 
provinciAl fAdu minorítskfho vNCmecku, na- 
rozen ke konci XII. století ve Špýru, konal 
studia svá v Paflži, oiikud se při pátém kři- 
žáckém taienl do sv. zemé odebral. Tam vstou- 
pil do fádu minoritskí ho, avISak ji^ r 1220 vrátil 
se z Palestiny do Itálie. Po lé byl vyslán s ní- 
kterjmi bratřimi do Nfmecka, aby v fISi roz- 
fiffil řád františkánský, coi! se mu skvíle po- 
dařila. Ustanoviv za svého nástupce TomáSe 
z Celana aloiil jii r. 1233 úřad provinciála a 
íil od té doby v Itálii, kde po r. 1238 zemřel. 
Co o jeho iivotř Angelus Clarenus vypravuje, 
íe proti generálu řádu františkánského Eliá- 
lovi povstal a od tohoto žalařován a ai do 
smrti suiován byl, nezakládá se na pravdé. Kil. 

OaflSftr noB nipra giKoatuMoom, cí- 
sař nestojí nad gra mm atiky, grammatika 
nepodléhá moci, vQli císařové; lat. přísloví, jež 
prý vzniklo tím, ie kterýsi císař némecký |dle 
některých Sigmund) uživ chybní subiitantiva 
schisma ve femininu dal prý rozkaz, aby chyba 
jeho stala se pravidletn grammaiickým. 

Oasc^roAnniuii viz Tours. 

OaSBATOnUlglIK viz Beauvais. 

C««Hurop«plamna viz C a e s a r c o p a- 

Čaeriam jest vzácný, jednomocný kov 
alkalický, jenž byl objeven r. 1660 Bunsenem 
pomoci rozboru spektrálného v solance diirk- 
heimaké a jest prvým kovem novým, jenž 
zjiStén byl spektroskopem. Bunsnn nazval jej 
dle dvou modrých řar (lat. caesiiis. blankytný), 
jimii vidmo jeho vyniká, a udélil jemu znak 
O; váha at. ^ I327' Vyskytuje se velmi roz- 
šířen, ale vSude v množství pranepatrném. Tak 
jest průvodcem druhých kovův alkalických ve 
slide lithiové, petalilu. triphylinu, živci, car- 
nallitu, v čelných solankách (v 5 milliont. g so- 
lanky dijrkheimské jest i g chloridu caesna- 
tého) a minerálných vodách, v popele rost- 
linném a proto též v salaice. Bývá provázeno 
témér vSude rubidiem a thalltem, ale objevuje 
ae v množství mnohem meníím než tyto kovy. 
Nejvíce jest ho ve vzácném nerostu polluxu 
z ostrova Etby, jenž jest hlavné vodnatý 
křemičitan hlinitocaesnatý, zavírající v aobf- 
30*62 ° o kysliéníku caesnatého. Melo ae za to, 
že nerost tento drži draslík, ale později shle- 
dalo se, že chová v aobé prvému velice po- 
dobné o. Výroba jeho jest pro neobyčejnou 
podobnost jeho s rubidiem a draslíkem, od 
nichž dlužno jej prve oddéliti, neobyčejní ob- 
tížná. Nabývá ae ho z roztopeného kyanidu 
proudem elektrickým v podobí kovu stříbro- 
lesklého, mřkkého, o husluté i'8S: taje při 
26*5, zapaluje se na vodí a ve vzduchu; jest 
vůbec ze vSech kovů nejkladnřjSi a nejsluíi 
víjSÍ. Oddílování jeho zakládá se na zkuše- 
nosti, že uhliíitan jeho rozpouští se v bez- 
vodném líhu, nic viak se nerozpouiStí uhlifiian 
rubidnalý a chlóroplatičitan jeho rozpouSti se 



nesnadníji z podobných solí druelnatých a ru- 
bidnatých. Kamenec hlinitocaesnatý jest rov- 
níž méné rozpustný než rubidnatý a drasel- 
natý. SlouCeníny jeho podobají se slouCeninám 
draselnatým a barví jako tyto plamen lialové. 
Nejlépe poznává ae vidmemsvým.vyznaíeným 
dvéma modrými čarami, ježto se již objevuji, 
di-li se do plamene jen 0-00005 mg chlúridu 
caesnatého, CiCI. ZJn. 

OftMtas |lat., řec. Ifuie), pletivo z řemeni, 
jež ve starovéku klaasickém pístnlct t 



byly řemeny ty probity jeStě kovovými pukli- 
cemi, hroty nebo jinak upraveny, by zasa- 
zené rány byly tím prudcí. Jest samozřejmo. 



J. 76,. C..1.B1. 

že přístroj ten řinil boj pístní, jenž již sán) 
o sobí byl dosti nebezpečný, jeSté hroznéj- 
iim. Zejména trpíly u£i, tváře a zuby, jakkoli 
obratní zápasnici dovedli úderům protivníko- 
vým se uhýbali. (Viz vyobr. č. 769.) C/e. 

OftMIím {Cec. lo^Tj): 1) C. jest v rhythrai- 
ckém postupu veric ukončení slova uprostřed 
stopy, na pf. v daktylu : 

•Tak II vece. = -'!-'—. 

C. jest důležitou podmínkou vSech dobrých 
verSO. ponívadž poskytuje jakéhosi oddechu 
pfi zpívu nebo přednášce, ale přímo nezbyt- 
ným jest požadavkem ve verSich, které pře- 
sahuji míru počtu slabik, jejž jedním dechem 
lze proslovili (při vercích daktylských a ana- 
paeslických nejvýše dob 16, pM trochajských 
a iambických nejvýše dob iS). Takovým ze 
dvou rhythmických ClánkŮ složeným veríem 
jest henametr daktylský a proto zvliStí při 
tomto v antickém básnictví veledůležitém vcrSi 
nejčastíji o C-uře se mluví, a rozeznává se c 
mužská, jež nastupuje po první dlouhé sla- 
bice v daktylu: — 11^-^ — , a c. ženská po 
první slabice krátké: — ^ j| — . Zaiímavo jest, 
že Římané více libovali si v c-uře mužské, ke- 
kove v c uře ženské. Samo sebou ae rozumf, 
že by ludii mohlo býti v hexametru Šest c-r 
muŽ.ikých a pít ženských, avšak z nich dů- 
ležitý JSOU ovšem jen ty, kteié jsouce upro- 
střed verše (ve stopí třeti a čtvrté, v níž hlas 
již jest unaven) potřebného oddechu posky- 
tují, totiž; I. c. po první slabice dlouhé ve 
stopí iřetí, zvaná pe o thémim erés, na př. 
• kapka dutí kámen ^ ne sílou, ale často p:L- 
dárím"; z. po první slabice krátké ve stopí 
třetí, 2 váná po tře lim trochaji, na př.: .Než 
mezi tím Aurora 1 opustila hlubinu mořskou*; 
3. po první slabice dlouhé ve stopě čtvrté. 



Caf ~ Caffarelli. 



27 




zvaná hefthémimerés, na př.: »SpíŠe jelen 
bude lehkonohý li ve vetru se pásti*. Hexa- 
metry bez fádných c r jsou Špatné, jakým 
jest na př. schválné od Horatia utvořený verS: 
»Non quivis vidět | immodulata po i émata iu- 
dez«, v némž slovo immodulata nepřipustilo 
iádnou ze tři c-r svrchu označených. Knr, 

2) C. v hudebním vétosloví značí spád 
rhythmický uprostřed periody, jakýsi moment 
oddechu, délfci od seoe jednotlivé melodické 
fráse a úryvky jak ve předvčtí tak v závětí. 
Zpravidla padá c. na těžkou dobu taktovou; 
než i případy cry na lehké době, jakkoli 
zřídka se objevují, nejsou vyloučeny. Charakte- 
ristický přiklad c-ry posléze uvedené skýtá 
rhythmus polonézový. Analogicky s c-rou 
v poetice mohli bychom i v hudbě c*ru v těžké 
době nazvati mužskou a naopak ženskou. 
Stůjž zde příklad útvaru rhythmického s »muž- 
skou« {á) a s >ženskou< (b) c-rou: 



p\ m\0 0\ f\f0 I 0\ 

I I M I LJ-U 1 1 I L^ Ij 

000000 0\[ 00000 0U0f0000yi 

Str. 
Caf O r o s 1 a v, jazykozpytec slovin. (* 1814 
ve Sv. Trojici v Dol. Štýrsku — f 1874 ve 
Ptujl). Vysvěcen r. 1837 ^^ kněžství, kapla- 
noval v Lebríngu a od roku 1839 ^^ Framu 
u Slivnice. Zanášel se od mládí jazykozpy- 
tem. Roku 1857 usiloval Šafařík s Hankou, 
aby C. povolán byl na stolici srovnávacího 
jazykozpyto na universitu pražskou, on však 
nabídky té nepřijal a nerad potom převzal 
ku přání biskupa SlomŠka úřad professora 
a mtstoředitele semináře v Maríboru, kde i na- 
dále linguistíku pěstoval. Klesaje na mysli 
zamítl nabídnuté sobě kanovnictví v Marí- 
boru i universitní professuru v Petrohradě a 
odstěhoval se jako beneíiciát do Ptuje, kde 
stižen nevyléčitelnou zádumčivostí bídně ze- 
mřel. C. byl z nejdůkladnějších znalců ja- 
zykA slovanských. Seznal sanskrt a zend- 
Stínu, konal studie o nářečích slovinských, 
zejména o prekmurském a rezjanském, skládal 
véeslovanský slovník a srovnávací mluvnici 
slovinskou, sbíral nár. písně a pořekadla a spi- 
soval i řeckolatinský slovník; pohříchu zů- 
staly však tyto práce nedokončeny a ohromný 
rukopisný materiál jeho přišel téměř úplně na- 
zmar. Miklošié maje již velkou část svého vše- 
slovan. slovníku napsánu navrhoval r. 1856 
C-ovi mamě, aby dílo to oba společně vydá- 
vali. Tiskem vyšly od něho Robinson mlajši, 
přel. z čest. U^S^)* Romaraka palica, z něm., 
oékolik článků v Bleiweisových »Novicách« 
(1845, 1^48), Svetodenski red, životy svatých 
oa mésíc duben ve sbírce SlomŠkově (1853), 
staroslovanským jazykem psaná stať O glcgdlé 
v Razlagově »Zoře« (1854), příspěvky etymo- 
logické v Trstenjakově »Vestniku< (1873—74), 
rozbor dél Miklošičových (česky v Praze 1853). 
Za mladších let skládal téŽ písně a dopi- 
soval do lipských »Slaw. Jahrbúcher*. Pode- 
pisoval se též Cafov, Belan, Belankin, Belanin 
a Belaničié. — Srv. Život jeho od Božidara 



Raiče v Letop. Matice slov. 1878 a dodatky 
dra Glasera v životop. Raičově v témž Letop* 
1888, Mamův Jezičnik XXIV. a životopis C-ův 
v Književné Zgodovině Slov. Štajerja od Iv. Ma* 
cuna (1883). Et. 

Cafard [kafár], franc, licoměrník, sva- 
toušek; catarderie l/dríl, licoměrnictví. 

Caflkglolo [kafadzoloj, místo ve střední 
Itálii, v prov. a distriktu florentském, sev. od 
Florencie, pamětihodno jest majolikovými mi- 
sami, které tu na poč. XVI. stol. byly hoto- 
veny. Obraz ve středu lemován jest pravidelně 
obrubou, provedenou ve slohu renaissančním. 
U sběratelů jsou tyto mísy právě tak váženy 
jako pesarské. 

Oallkrelll [ka-] (* 1703 v Bari — + 1783 
v Neapoli), vedle Farinelliho nejslavnější zpě- 
vák z dob kastrátů, kteří v XVIII. stol. slavili 
nejskvělejší triumfy a zahrnováni byli poctami 
v pravdě božskými. Sloul vlastně Gaetano 
Majora no a přijal jméno C. z vděčnosti 
k učiteli svému Caffaroví. Vzdělání pěveckého 
nabyl nejprve v neapolské Škole Caífarově, 
po té v Porporově. Vynikl jmenovitě ve zpěvu 
knloraturním. Hlas C-ův plný a mohutný vy- 
značoval se zvláštní lahodou a objemným roz- 
sahem. Technika jeho byla báječná; zpívalf 
chromatickou stupnici několika oktávami v sa- 
mých trilcích. Byl nesmírně lakotný a vystu- 
pováním svým hlavně ve Francii a Anglii na- 
hromadil sobě jmění tak ohromné, že koupil 
si vévodstvi Santo Dorato s ročním důcho- 
dem 45.000 franků. Nezměrná jeho chtivost 
mammonu připravila ho o přízeň franc. krále 
Ludvíka XV., i musil v 10 dnech na rozkaz 
králův opustiti Francii. Str, 

Caífarelll, rodina ital., jejíž jedna větev 
usadila se ve Francii za Ludvíka XIIL Někteří 
členové její zvali se Falga dle rodného zámku 
v Languedoku. 1) C. du Falga Louis M. J. 
Maxi mi li en. generál franc. (* 1756 na Falze — 
f 1799 u Akky). R. 1792 byl setníkem ženijním 
v armádě rýnské, degradován však a uvězněn, 
protože nesouhlasil s popravou Ludvíka XVI. 
R. 1795 propuštěn z vězení, sloužil u výboru 
vojenského, pak v armádě rýnské jako prostý 
vojín, vyznamenal se u Dússeldorfu a ztratil 
u Kreuznachu nohu r. 1765. Súčastnil se však 
výpravy egyptské jako přednosta sboru ženij- 
nfho v hodnosti brigádního generála a povýšen 
na generála divisního. Zvláště vynikl při pra- 
cích opevňovacich ^ po káhirském povstání. 
U Akky roztříštěna mu ruka i zemřel násled- 
kem amputace. C. byl členem Institutu pro 
své studie vědecké, zvi. o veřejném vyučování, 
pak mathematické a filosoíické. — 2) C. du 
Falga Marie Fr. Auguste, bratr předeSl. 
(* 1766 — I 1849 v Léchelle). Přestoupil ze 
služeb sardinských do vojska franc. jako dra- 
goun. R. 1793 vyznamenal se v Pyrenejích a 
postupoval rychle až na generála brigády. 
Napoleon I. jmenoval ho guvernérem Tuilerií 
a generálem divisním pro zdařené poslání 
k papeži za příčinou korunovace. C. vyzna- 
menal se u Slavkova a stal se r. 1806 mini- 
strem války v král. italském. R. 1810— 14 vy- 
nikl ve Španělsku a r. 1814 provázel Marii 



28 



Cafíaro — Cagliostro. 



Louisů do Vidné. Přidal se k Bourbonům, 
r. T815 opét k Napoleonovi, jenž jej jmenoval 
velitelem v Metách. Uchýlil se pak do sou- 
kromí a r. 1 83 1 jmenoval jej Ludvík Filip 
pairem. Hs\, 

Caílkro [ka]: 1) C, téžTaschifellone, 
státník a historik janovský (* kol. r. 1081 — 
f po r. 1 163). R. 1 100 odebral se do Palestiny 
8 loďstvem janovským, vypraveným na pomoc 
Gottfriedovi z Bouillonu a vynikl pak při ob- 
léhání Caesaree. Jako konsul janovský bo- 
joval s úspěchem proti Pise, dobyl Minorky 
na Sarac^ech, uhájil práva Janova ke Kor- 
sice r. 1 122 a byl pak dvakráte vyslancem 
u Bedřicha I. a r. 1154 na sněmu ronkalském. 
Sepsal Annales fcenuenses (i 100— 1 163), důležité 
proto, 7e byl svědkem událostí v nich vypsa- 
ných. Pokračovali pak v nich jiní. Vydal je 
Muratori v »Rerum ital. 8cript.« (sv. 6., 1725) 
a Pertz v »Monum. Germ. hist.c (sv. 18., 1863). 
Čásť kroniky té Cronaca della príma Crociata 
vyd. v vAtti della societa ligure« 1858. Hs^, 

2) C. Pasquale, též Cafaro, skladatel 
ital. (* 1708 v San Pietru v Neapolsku — 
í 1787 v Neapoli). Byl žákem Leonovým na 
konservatoři »della Pieta* v Neapoli, později 
učitelem tamže. Z děl C-vých uvésti sluší 
opery, oratoria, i kantátu, 106 žalmů, cenné 
Stahat mater a j. Str, 

Caffl [ka-]: 1) C. Francesco, hudební 
spisovatel ital. (* 1786 v Benátkách — f 1874 
tamže), byl delší dobu soudním radou v Mi- 
láně a ostatní léta trávil ve výslužbě v Benát- 
kách až do své smrti. Nejcennější jest dílo 
jeho dějepisné Stoná della musica sacra nella 
giá capella ducale di San Marco in Vene^ia 
dal i3iS al IJQJ, Vedle toho napsal četné 
menší studie o Furnalettovi, Zarlinovi, B. Mar- 
cellovi, Lottiovi, Asolovi a j. Str, 

2) C. Ip poli to Cavaliere, architektumí 
malíř ital. (* 1814 v Bellimě — + 1866). Stud. na 
akademii benátské, kde za svou Křifovou cestu 
obdržel cenu, načež odebral se do Říma, kde 
dlouho se živil jako učitel kreslení a zabýval 
se malbou antických architektur; v Římě na- 
psal také spis o perspektivě. Cestoval potom 
po Itálii, Řecku a zemích východních, ze kte- 
rých cest přinesl si veliké množství náčrtků. 
Súčastnil se pak revoluce r. 1848 a byl již 
od Rakušanův odsouzen k smrti, avšak útěkem 
do Piemontu se zachránil. R. 1866 zahynul 
v námořní bitvě u Visu na palubě válečné lodi 
Red' Italia, na níž se nalézal chtěje bitvu po- 
zději malovati. Hlavní jeho obraz jest Kar- 
neval na Pia\etté v Benátkách, vystavený roku 
1846 v Paří7i; z ostatních dlužno uvésti: AVn 
s Aíonte Maria, Karneval v Římě a U^ina 
Sue\ká. C. dovedl zvláště dobře podati zvláštní 
světelné effekty, avšak provedení jeho obrazů 
je poněkud povrchní. 

Cafl0o[ka-], téžcafissn,cafiso ne, starší 
sicilská míra, vl. váha olejová, rozdílná na roz- 
dílných místech. — C. je také ital. název pro 
obilní míru, cahiz nebo cafiss v Tunisu 
užívanou, která dělí se na 16 dílů, zvaných 
uiba po 12 saá = 496 /. jinde 590, 599, 600, 
640 /. 



OaftUMM [ka-], název míšenou indiánsko* 
negerských v Brazílii. Charakteristickým zna- 
kem jich jsou jejich neobyčejně bohaté, kuče- 
ravé, klubkovitě načechrané vlasy. Vzezření 
jejich není nehezké, povaha jejich líčí se jako 
příjemná. Počtem jsou nejslabSi mezi všemi 
míšenci i nezdá se, že udrží dlouho svou in- 
dividualitu. Dk» 

Oa§^li [kalji], okr. město ve středoitalské 
prov. pesarskourbinské,' nad soutokem Can- 
tiana s Bussem, 20 km jižně od Urbina, 
staré sabinské Callium, sídlo biskupské, má 
4066 obyv. (1883, obec 10.676) a průmysl hed- 
vábnický. 

fffigllfirfl [kaljári], hlavní město provincie 
a kraje na jižním pobřeží ostrova Sardinie, 
při zátoce téhož jména a dvou pobřežních 
jezerech, v krajině málo úrodné, trpící nedo- 
statkem pitné vody, jest sídlem arcibiskupa, 
prefekta, konsulův, obchodního a appellačního 
soudu; má 38.598 obyv. (188 1), opevněný pří- 
stav, starou tvrz, krásnou kathedrálu, 38 ko- 
stelů, palác královský z r. 1217, velmi krásný 
palác hraběte Boyla, universitu o 3 fakultách 
z r. 1596, arcib. seminář, technickou a pla- 
veckou Školu, 2 gymnasia, lyceum, starožit- 
nické a přírodovědecké museum, veř. knihovnu 
(22.000 sv.), arsenál, karanténní nemocnici, 
továrny na zbraně a bavlněné látky. Čilý ob- 
chod 8 jižním ovocem, olivami, Inem, vínem, 
sýrem, rybami, kovy, kožemi a koraly. C. jest 
staré Caralis původu karthagtnského, jež za 
panství římského utěšeně zkvétalo, jak do- 
svědčují zbytky amíitheatru. cisteren, ulic, 
vodovodu a j. Ve středověku trpělo velice 
nájezdy Vandalů (r. 445), Saiacenů (720) a za 
sporů Janovských s Pisou. R. 1326 dostalo se 
pod moc králův aragonských; r. 1355 svolán 
sem první parlament, potom sdílelo osud 
s ostrovem Sardinií a bylo r 1800 — 15 resi- 
dencí králů sardinských. 

Cagliarská provincie, zaujímající střed 
a jih Sardinie, má na 13.615 km^ ve 4 krajích 
(Iglesias, Lanusci, Oristana a C.) 440.992 obyv. 
(1881), jest hornatá iMte di S. Vittoria 1202 m. 
M. di Linas 1243 m), rázu divokého, a chová 
zvi v kraji iglesiaském množství mi*amoru, 
železné rudy, stříbra, olova, zinku a minerál- 
ních pramenů (Villasor). Od zálivu Oristan- 
ského postupuje na jihovýchod k zátoce Cagli- 
arské dlouhá, dosti široká a řekou Caralito 
zavlažovaná nížina Campidano, úrodná a bo> 
hatá, poskytující obilí, víno, olivu a již. ovoce. 
Jí vedena jest hlavní trať želez, z Oristana 
do C. Větší řeky jsou: Plurnendosa, Suxerrt 
a Tirso. Obyvatelstvo živí se polním hospo* 
dářstvím, chovem dobytka, zví. ovcí, rybář- 
stvím, výrobou sýra a těžením mořské soli. 

Cagttart Paolo viz Veronese Paolo. 
* Oa§:llostro [kalí] Alessandro, hrabe, 
pravým jménem Giuseppe Bal samo, po- 
věstný dobrodruh (* 1743 v Palermě — f I795 
v Římě). Pocházel z chudobné rodiny, nabyl 
v klášteře milosrdných bratří v Caltagironé 
některých vědomostí lékařských i fysikálních, 
avšak pro Špatné chování byl z kláštera vy- 
loučen. I ociesed do Palerma mámil tam lehko- 



Cagna — Cagnoli. 



29 



vérné lidi Čarodéjstvím, hledáním pokladů v 
i podobnými kejkly a vedl při tom život 
tak prostopášný, že vzbudil podezření úřadO; 
následkem toho vydal se na cestu po Egypte, 
Sýrii, Turecku a Řecku, kdež všady se vy- 
dával za lékaře. Alchymistickými pokusy získal 
si přtzeft velmistra řádu johanitského na Malté, 
tak že na doporučení jeho nabyl přístupu do 
nejvyšších kruhů. Jako hrabě C. odebral se 
r. 1770 do ftima, kdež pojal za manželku 
krásnou, ale prohnanou Lorenzu Felicianu, 
r. 177 1 vydal se do Anglie, potom do Francie, 
r. 1779 dlel v KuronsKU, Petrohradě a Var- 
Savě, r. 1780 v jižní Francii, r. 1785 objevil 
ae opět v Paříži, kdež zapleten jsa ve známý 
skandál s náhrdelníkem královny Marie An- 
toiaetty poseděl si některý čas v bastille a 
jest z Francie vypověděn, a žil potom do 
r. 1787 opét v Anglii. Spoléhaje na lehko- 
věroost své doby a vynikaje jinak vzácnými 
schopnostmi, obratností i uhlazen ostí v obco- 
váni dobýval všady neobyčejných úspěchů 
jako alchymista a čarodějný lékař; i učil hle- 
dati kámen mudrců, vyráběti zlato, prodával 
prostředky, jimiž možno nabyti krásy a mla- 
dosti atd., zkrátka provozoval podvody vše- 
liké, kdežto manželka jeho prodávajíc vnady 
své zjednávala mu přízeň vynikajících osob a 
opatřovala zdroj hojných příjmů. V Anglii 
přijat byl C. do lóže svobodných zednářů, 
smyslil si zvláštní novou soustavu zednářskou, 
kterou nazval egyptskou, vydával se konečně 
i za osoby polonadpřirozené, a ve všem mu 
věřeno. Teprve po uvedeném skandálu paříž- 
ském a po otevřeném vyznání hraběnky Elišky 
VOD der Recke, která v Kuronsku náležela 
k nejhorlivějším stoupencům C-vým, byly 
šmejdy jeho poněkud odhaleny. C. odebral 
se z Anglie do Říma, ale tam r. 1789 zatčen, 
odsouzen pro kacířství na smrf, ale rozsudek 
změněn v doživotní žalář na tvrzi San Leon. 
Manželka C-va zavřena do kláštera. R. 1785 
vytel spis Mémoires pour servir á Vhistoire 
du comte de C, který byl Cvi přičítán, avšak 
jest podvržen. 

Cag;]!* r kana] Achille Giovanni, spiso- 
\'atel ital. {^ 1847 ve Vercelle). Ze spisů jeho, 
vyznamenávajících se zvláštním dechem rodné 
krajiny, jsou nejhlavnější: Serenate; Púvera 
Cetra; drama Maria; Tempesira suifiori; Rac- 
conti amoristici; román Un bel sogno a ko- 
nečné iYovinciali (Milán, 1887), náležející k nej- 
lepším knihám jednajícím o společnosti sou- 
časné. P, 

Cas>^* [kaň], hl. m. kantonu ve franc. 
dep. Alpes Marítimes, arr. grasseském neda- 
leko Středozemního moře nad soutokem Mal- 
vanu a Cagné a na dráze lyonské; památný 
zámek Grimaldů z XV— XVII. stol., výroba 
oleje a bylinných voňavek, bednářstvi, naklá- 
dání anšovek a sardinek, víno, římské staro- 
žitnosti, 3057 oby v. (1886). 

Oasnlard de la Tour [kanár ď la túr], 
též Cagniard-Latour, fraiic. fysik ('''1777 
v Paříži - f 1859 t). Byl zeměpisným inže- 
nýrem, později v ministerstvu vnitra a členem 
akademie franc. Zasloužilým stal se hlavně zdo- 



konalením sirény (1819), fysikálního to nástroje 
ku přesnému určování kmitočtů jednotlivých 
tónů v hudbě. Vyšetřoval tóny vyvozované 
podélným vlněním sloupů kapalin, určoval 
rychlost zvuku ve vodě, a konal pokusy o pruž- 
nosti strun. Oproti siréně Seebeckově vyzna- 
čuje se siréna C-ova plným, okrouhlým tó- 
nem. ~ Velicedůležité jsou jeho pokusy o pře- 
chodu ze stavu kapalného do stavu plynného 
r. 1822 a 1823 vykonané. Pozoroval, že při 
jisté teplotě tekutiny, ve skleněných rourkách 
uzavřené, které dosud byly dílem kapalné, 
dílem plynné, pojednou tvořily látku jedno- 
tvárnou, z čehož soudil, že při této teplotě 
pojednou celá kapalina se v páry proměnila, 
a nazval ji »teplotou úplného odpařování*. 
Pozorování jeho bylo později potvrzeno Fara- 
dayem (1826) a Mendélejevým (i86z), podrob- 
něji vyšetřováno Andrewsem, který pro onu te- 
plotu zavedl jméno »kritický bod*. C. již roku 
1809 udal též princip strojů kalorických. Dů- 
ležitější jeho práce jsou obsaženy v »Annales 
de Chim. et de Phys.«: Sur la siréně (1819); 
Considérations diverses sur la vibration sonore 
des liquides (1834); Exposé des quelques ré- 
sultats obtenus par Vaction combinée de la cha- 
leur et de la compression sur quelques liquides 
(1822 a 1823). Pka. Str. 

Cag^nlardella viz Dmychadlo. 

Cagnola < kaňóla L u i g i M a r ch e s e, archi- 
tekt ital. (* 1762 v Miláně — f 1833 v Imurigu). 
Na vyznání Napoleona I. dal se do stavby 
dvou vítězných bran v Miláně, které jsou jeho 
hlavním a nejlepším dílem: první z nich, teď 
Areo della páce, dříve Areo del Sempiore, jest 
všecka z bílého mramoru, ve slohu antickém 
o 8 sloupech korintských, byla dokončena te- 
prve r. 1835 od Peverelliho a patří k nejkrás- 
nějším stavitel, pomníkům italským vůbec; 
druhá je brána tessinskd. Kromě toho vystavěl 
villu Ji/r/ď v Creniascu s krásným iónským peri- 
stylem, kapli sv. Marcelliny v kostele sv. Am- 
brože v Miláně, \vonici v Urgnanu u Per- 
zamu a j. 

Oa^n^oli [kaňólij: 1) C. Antonio ("^1743 
na ostrově Zante — f 18 16 v Modeně). Žil po 
delší Čas jako attaché benátského vyslanectva 
v Paříži, kdež si zřídil soukromou hvězdárnu; 
později zdržoval se ve Veroně, kdež taktóž 
pozoroval, a byl r. 1797 od Napoleona povolán 
za professora astronomie v Modeně. Sepsal 
výtečnou Trigonometria piana et sferica (Paříž, 
1786); Méthode pour calculer les longiludes 
géographiques ďaprés íobservation ďeclipses 
de Soleil ou ďoccultation ďétoiles (Verona, 
1789) byla vyznamenána cenou společnosti 
kodaňské. Různé články astr. vyšly v >Mem. 
Soc. Ital.«, kteréžto společnosti C. po smrtí 
Lorgna byl předsedou. Šestnácte svazkův al- 
manachů s astr. poznámkami vyšlo od něho 
v 1. 1787— 1801, 1805 * 1806. Gs, 

2) C. Agostino, básník italský (* 1810 
v Reggiu v Emilii — \ 1846). Žil výhradně 
studiím klassickým a poesii v úplné odlou- 
čenosti od svéta. Básně jeho, psané pod vli- 
vem nezhojitelné choroby i pod vlivem Musy 
Leopardiho, jemu i jinak dost příbuzné, vy- 



30 



Cagnoni — Cahera. 



nikají zvláštní melancholií, něžnosti citu a 
antickou elegancí formální. — cký-, 

Oagrnonl [kaňóni] Alberto, hud. skla- 
datel ital. {"^ 1828 v Qodiasku). Vzdělal se na 
konservatoři milánské a jest kapelníkem ve 
Vigevaně. Z jeho prvních operních prací kromě 
Bucefala (1847) žádná neměla úspěchu trva- 
lého, načež od r. 1856 oddal se hudbě cír- 
kevní. Z té doby pochází jeho Requiem, slo- 
žené na počest krále Karla Alberta. Roku 
1863 vystoupil v milánské Scale opět s ope- 
rou // Vecchio della Montagna, ale teprve ná- 
sledujícího roku získal si rozhodnou přízeň 
obecenstva ital. komickou zpěvohrou Michele 
Pei-rin. Z ostatních jeho skladeb uvádíme ještě: 
Claudio (1866); Papá Martino (1871); II Ducá 
di Tapigliatio (1874). 

de Cag^ny, Caigny [kafti] Parceval, 
kronikář franc. (* 1377 — + 1438). Byl ve 
službách vévodův Alen^onských a složil Chro- 
uique des ducs d*Alencon, kde jeví znalost věci 
a samostatnost mínění. Kromě dějů domu vé- 
vodského zmiňuje se i o válkách franc, ze- 
jména za Karla Vil. Kronika jeho počíná 
sv. Ludvíkem a končí dobytím Saint-Ger- 
maina-en-Laye Angličany. Vydána jen čásť 

Jeanne ďArc v Ribl. de Técole des Chartes 
(1845 — 46) a J. Quicherat, Proces de Jeanne 
ďArc (Paříž, 1841—49). 

Cac^Ot [kagó], franc, potmě&ilec, sva- 
toušek; cagotaríe [kagotrí], potměšilost, 
svatoušství. 

Cag^OtOVé {Cagots [kagó]) slově zvláštní 
plémě lidí ve Francii, které se nalézá hlavně 
v krajinách pyrenejských a mimo to též na 
pobřeží okeánu Atlantského a to až i v Bre- 
taAsku. C. jsou větším dílem velcí a s/alnatí, 
modroocí a rusovlasí. Jsou tudy bezpochyby 
původu severního, nejspíše potomci Visigothů, 
kteří někdy panovali ve Španělích a v jižní 
Francii až po Loiru. Někteří mají C-ty za 
potomky Saracénův, Alanův, Albigenských a j. 

1 jsou to lidé plemene ovšem cizího a naprosto 
rozdílní od krajanů svých francouzských, kteří 
se k nim také až dosud chovají 8 nedůvěrou 
a s opovržením (as jako k cikánům). Za dob 
dřívějších C. musili nositi nápadný oděv (ka- 
zajku červenou, na níž vyšita byla husí noha), 
aby se jim lidé z daleka mohli vyhýbati, by- 
dleli stranou na samotách, v kostelích vyká- 
záno jim bylo zvláštní místo a sňatky s nimi 
pokládány za největší hanbu a ponížení. Po- 
vídalo se o nich, že jsou nečistí, že ošklivě 
zapáchají, že podrobeni jsou rozličným še- 
redným nemocem, že provozují kouzla a čáry 
a nejhorších vůbec neřestí že se dopouštějí. 
Předsudků proti nim nezmohli ani panovníci, 
ba ani veliká revoluce a vzdělanost doby nej- 
novější. Jméno jejich odvozuje se od lat. ca- 
nis golhus zz gothský pes. V Pyrenejích šlo- 
vou i Transgots a Cagoux, v depart. gi- 
rondském Gahets a Gaffets. v Blaye Gava- 
ches a jinde také Gavets a GavotvS. V Bre- 
taňsku říká se jim Caqueux a Caquins, a 
v Dolním Poitou lidé podobní nazývají se Col- 
liberts. — Srovn. Francisque Michel, Histoire 
des races maudites (Paříž, 1847). Šra. 



Cahalflfle [kaesj Henri Alexis, publi- 
cista franc. (* 1755 v Paříži — \ 1828 tam.). 
R. 1782 byl v bastille pro pamflet Les fripons 
parvenus ou L*histoire du sieur Del^enne, za 
revoluce redigoval časopisy »L'Argusdu Palais- 
RoyaU (později změněný v »LeThermométre«), 
»Le Babillard* a »Le Cercle<, a r. 1802 opét 
byl zavřen pro Histoire ďun perro<juetf namí- 
řenou proti konsulátu. Na to vydával v Ko- 
líně »Mercure du departement de la Roer< a 
vrátil se do Paříže r. 1815. Vystupoval po- 
stupně proti revoluci, pak proti direktoriu a 
císařství, za restaurace proti Boursault-Mal- 
herbovi. Ze spisů jeho vydaných anonymně 
a pseudonym ně stůjtež zde: Dix titres pour 
un, les effets du fatalisme, les erreurs de la 
justice (Paříž, 1801); // était temps ou les mé- 
moires du marquis de Blinval (1808); Le pri- 
sonnier de Spandaw (1809); ^'irginie de Beau- 
fort (1809); Les deux Boursault (1819); Les 
ministres anciens et ceux de Vépoque actuelle 
(1826). 

Oáhen: 1) C. Samuel, hebraista franc. 
(* 1796 v Mettách — f 1862 v Paříži). Proslavil 
se do jisté míry svým překladem bible s hoj- 
nými poznámkami a výklady, ovšem nekri- 
ticky vybranými z rabbínské literatury středo- 
věké La bible, traduction nouvelle avec Vhébreu 
en regard (Paříž, 1831—39, 18 sv,). R. 1840 
založil posud vycházející časopis ^Archives 
Israélites*. Od něho pochází i židovský kate- 
chism Precis ďinstruction religieuse (Metty, 
1829 a opětovně). Dk, 

a) o. Meyer, lékař pařížský (* 1823 — 
f 1866), poukázal svou thesí De la néphrite 
albumineuse che\ les femmes enceintes (1846) 
na souvislost božce těhotných s albuminurii 
či s chorobami ledvin. Spisem o vasomoto- 
rických neurosách (1863) obrátil pozornost na 
význam učení Clauda Bernarda o vasomo- 
torcch v pathologii. Peč. 

Oáhera Havel, administrátor pod obojí. 
Narozen v Žatci z chudých rodičů, maje otce 
řezníka, studoval na universitě pražské a stal 
se r. 1 5 16 bakalářem. Na kněžství byv po- 
svěcen vedl duchovní správu v Lounech; roku 
15 18 stal se mistrem svob. umění a brzy na 
to zvolen farářem v Litoměřicích. Tam však 
rozséval různice a rozvadiv měšťany jedny 
proti druhým musil r. 1522 s nechvalnou po- 
věstí odejíti z města. I odebral se do Vitem- 
berka, kdež si získal přízeň Lutherovu, tak 
že týž C-ru vřele doporučil Pražanům. Na 
základě doporučení toho stal se C. admini- 
strátorem strany pod obojí a farářem týn- 
ským v Praze r. 1523 a byl po nějakou dobu 
hlavním šiřitelem nauky Lutherovy. Zpozo- 
rovav, že Pražané novotnému řádu nepřejí, 
a že také král Ludvík přísně proti lutheránfim 
zakročuje, obrátil C. a stavěl se býti upřím- 
ným kališníkem, i pronásledoval lutherány a 
spojil se s Paškem a Zikou Vaníčkovic k ob- 
novení starého utrakvismu. Sepsal artikule, 
jichž se strana kališná drŽí o svátostech a ži- 
votě křesťanském. I odebral se C. r. 1525 
spolu s Korambem a jinými posly do Budína, 
aby tam vyjednával s legátem papežským Va- 



Cahier — Cahun. 



31 



vfincem z Campe^gia o stvrzeni kompaktát. 
Jelikož vSak legát bezvýminečného poslušen- 
ství žádal, nebylo ani tenkráte smífenf do- 
cíleno. Navrátiv se do Prahy dal C. uvězniti 
svého hlavního odpůrce bratra Matéje Pou- 
stevníka a pracoval o upevnění své strany, 
jak o tom svědči artikulové kněžstvu i lidu 
kališnému v Praze vydaní r. 1526. Roku 1527 
zvolen C. rektorem university pražské. Na 
kázáních svých C. i proti samému králi Fer- 
dinandovi I.' vystupoval. R. 1528 nařídil král, 
aby se stala úplná obnova konsistoře; leč C. 
byl c>d stavů dožádán, aby až do pfíštího 
sjezdu na místě svém setrval. Když pak C. 
mnohem více boufil než prve, doSla krále 
trpělivost i rozkázal listem z 5. srpna 15291 
aby se C. do slunce západu z Prahy, v Šesti 
dnech z Čech a ve čtrnácti dnech ze všech 
zemi královských vystěhoval. I obrátil se C. 
nejprv do Míšně, ale sotva přišed byl od kní- 
žete Jiřího vypověděn. Sel do Norimberka, 
ale když jal se kazatele tamější tupiti, byl od 
rady městské vypověděn a usadil se ve Schwa- 
bachu. Konečně odešel do Ansbachu, stal se 
opět lutheránem, oženil se, živil se dosti bídně 
co hospodský a zemřel 11, dubna 1545. Bvý. 

Oftbler [kaje], franc, sešit k písemným 
poznámkám. V administračni praxi franc. 
úřadfi dfiležity jsou c-s des charges [kaje 
de SarŽ], obsahující podmínky nějaké icon- 
cesse, nějakého prodeje a p. 

Oáhiers des états générauz [kaje de- 
zetá ženeró] sluly ve Francii seznamy přání 
a stížnosti podaných generálním stavům občan- 
stvem (třetím stavem), pak kněžstvem a Šlech- 
tou jednotlivých okresů {bailliage). Někdy po- 
dávsJy všechny tři stavy společný seznam. 
Většinou žádá se v nich spolupůsobení lidu 
při vydávání zákonů, dědičnost koruny, jíž 
přísluší moc výkonná, zodpovědnost vládních 
orgánů, dále odstranění nerovnosti stavů, de* 
sátkfiv a zbytků zřízení feudálního, upravení 
vyučování, chudinství, práva honebního a p. 
Petice ty jsou důležitý pro posouzení velké 
revoluce franc. Velká čásf jich uveřejněna 
r. 1789 a pak v »Archives parlamentairesc 
(Mavidalem a Laurentem). Hs^. 

Cfih**, cafiz, cafis, obilná míra Spán., 
různá dle jednotlivých míst; na př. ve Valencii 
2 hl (2SOI /)« v Alicante 249 /, ale v Cadixu 654 / 
a v Kastílii až 666 /. Rozpadá se na 12 Fanega 
(někde i méně) á 12 Celemin. Viz Cafis o. 

Cahl^Ma, Cafizáda, ve Španělsku plo- 
cha země, již lze ošiti cahizem obilí. 

OahllkV {něm. Freistadt), okr. město v Hor. 
Rakousich na Polní Aistě {Feldaist), stanice 
dráhy Alžbětiny, sídlo c. k. hejtmanství, má 
vy^i gymnasium, pěkný farní chrám, starý 
zámek, nyní v kasárny přeměněný, pivovar- 
nictví, obchod s plodinami a Inem, 3 171 oby v. 
<i88o), mezi nimi 35 Čechů. 

Oálinov (něm. Hohenau), městys v Dol. 
Rakousich, hejtm. mistlelbašském, okr. zister- 
doriském, na ř. Moravě, stanice sev. Ferdi- 
nandovy dráhy, má veliký hřebčinec knížete 
LiechtenŠteina, 3213 obyv. (1880), z nich 680 
slovanských. 



Cáhors [kaór], hl. město franc. depart. 
Lot, na poloostrově ř. Lotu a na dráze orlé- 
anské, sídlo biskupa, depart. a arrond úřadů, 
ředitelství 3. subdivise 17. arm. sboru, spo- 
lečností literárně umělecké a hospodáfskoprů- 
myslové, má velký seminář, několik klášterních 
domů, lyceum Gambettovo, dívčí koUej, ústavy 
pro vzdělání učitelův a učitelek, museum 
v městské radnici, hlavní sklad tabáku, ne- 
mocnici, několik sirotčinců, filiálku banky 
franc, věznici (v »král. zámku «\ doly kameno- 
uhelné, velké trhy obilní, obchod s vínem, la- 
nýži, ořechy, ořechovým olejem a tabákem, 
značný průmysl (výroba zátek, prádla, plstě- 
ných klobouků, zboží majolikcvého, lihovin, 
jirchárny) a 12.057 obyv. (1886. obec 15.622). 
Památnosti města: kathedrála sv. Štěpána 
z XII. a XIII. stol., několik pozoruhodných 
domů z XIII— XVII. stol. (»dům Jindřicha IV... 
massivni palác Jana XXII., Collěge Pěllegri 
a j.), zachovalé zbytky hradeb {Bavbacane), 
římská brána Díanina, Chartreuxská fontána, 
40 m hluboká, již Římanům nevšední vydat- 
ností pramene pod jménem Divona známá, 
již Ausonius opěval, dále sloup Fénelonův, 
památník národní obrany r. 1870 — 71, krásný 
pomník Gambettův (od Falguiěrea a Pujola), 
v prefektuře (býv. biskupství) sochy Joachima 
Murata a maršálka Bessiěresa, jakož i sbírka 
zajímavých obrazův a poprsí, 3 mosty, z nichž 
dva ze XIV. stol. a z těch nedávno obnovený 
pont Valentré, vzor opevněného mostu středo- 
věkého. — C, zvaný za středověku Divona 
Cadurcorum, později prostě jen Cadurcum, 
hlavní město Kadurků, slynul ode dávna vý- 
robou látek plátěných, až do Říma vyváže- 
ných, a byl již ve IV. stol. sídlem biskupským. 
Za středověku náležel k hlavním sídlům penězo- 
měnců jihofrancouzských (Cahorsini). Ve sto- 
letí XVI. podřízen byl pánům Béarnským a 
jsa přísně katolický vzbouřil se proti Jindřichu 
Navarrskému (pozd. Jindřichu IV.), jenž pak 
r. 1580 města dobyl útokem. V 1. 1331 — 1751 
byl C. sídlem university, již založil rodák ca- 
horský papež Jan XXII. (Jaques Deuze). Jest 
též rodištěm státníka Leona Gambetty. — 
Arrond. cahorský má ve 12 kant. 132 obce 
se 106.446 obyv. na 2178 km\ f. 

Cahonrs [kaúr,. Auguste André Tho- 
mas, chemik franc. (* 1813 — | i8gi), byl ně- 
jaký čas důstojníkem ve vojště, věnovav se pak 
chemii působil jako assistent Chevreulův, byl 
po dlouhý čas professorem na škole polytech- 
nické a na centrální škole uměleckoprůmy- 
slové. Byl členem Institutu a kommandeurem 
čestné legie. Zjednal si jméno znamenitého 
chemika řadou prací uveřejněných hlavně 
v Annales de chimie et de phynque a pojedná- 
vajících o hustotě par, o alkoholech, aethe- 
rech. silicích, sloučeninách sírnatych a fosfor- 
natých, amidech kyselin, radikálech organo- 
metallických a j. 

Cáhunkaén David Leon, spisov. franc. 
(* 1841 v Hagenavě). Přispíval články země- 
pisnými a j. do časopisův, a v 1. 1865 — 66 ce- 
stoval do Egypta a zemí sousedních, r. 1876 
přidělen knihovně Mazarově v Paříži, pro niž 



32 



Cache — Cáchy. 



podnikl rOzná posláni do Orientu, hlavně Sýrie 
( 1878 a 1880—81). O cestách svých podal 
zprávu ve Voyage dans la montagne des An- 
sariés (»Tour du Monde«, 1879) a Excursions 
sur les bords deV Euphrate (1882). Napsal 
i řadu vědeckých pojednání z oboru filologie 
turecké a mongolské. Hlavní činnost jeho ná- 
leží však románfim z minulosti Orientu. Jme- 
nujeme: Les aventures du capitaiue Afagon 

(1875) z minulosti fointcké; La banniére bleue 

(1876) z doby válek křížových a výbojů mon- 
golských; Les piloies d*Ango (1878); Voyage 
aitx iles feroě{iSjg); Les Á/ercenavies (1882); 
La vie Juive (1885); Les Rois de mer (1887). 

Caohe [kaš], franc, vlast skrýš; odtud 
cacha-nez [kašnéj, šátek na krk, chránící 
zároveň ústa a nos. 

Caohelot, Catodon macrocephalus Lac, 
viz Vorvani. 

Caoheo fkašeu], stará osada v portug. Se- 
negambii, v levo při ústí řeky San-Dominga 
(Rio C.)« 15 ^m od Atlantského moře, sídlo 
viceguvernéra, má tvrz z r. 1588, klášter ka- 
pucínský, přístav a 15.000 obyv., velkou vět- 
šinou domorodce. Čilý obchod zlatý prach, 
slonovina), v okolí hojnost stavebního dříví. 

Oaohet [kaše], franc, pečeť, pečetidlo, 
razítko, kolek, známka. 

Caohezla viz Kachexia. — C. strumi- 
priva viz Vole. 

Caohibon [kašibú], pryskyřice ze stromu 
Bursera gummiferra Jcq. (v. t.). 

Caohoeira [kašuéra], práh, vodopád, 
jméno několika měst v Brazílii, z nichž nej- 
větší jest na řece t. jm, v prov. Bahii, výcho- 
diště žel. trati bahijské; má asi 13.000 obyv., 
kteří pěstují a vyvážejí tabák, bavlnu, kávu 
a ovoce. 

Caohot [kašo] slula ve Francii úzká, oby 
čejně vlhká a temná vězení ve věžích nebo 
pod zemí, kde vězněni zločinci a provinilci 
političtí neb osoby nepohodlné. V XVII. stol. 
nařízeny některé úlevy, zvláště obmezení tem- 
nic, navštěvování vězňů strážci a péče o ne- 
mocné, návštěva bohoslužby, výměna slámy, 
na níž vězňové leželi, a c. stal se trestem 
disciplinárním. Za velké revoluce usilováno 
o zrušení c-ův, užíváno jich však přece pro 
přeplněnost jiných vězení. Nyní sluje C. jizba 
určená pro samovazbu nebo temné vězení 
jako trest disciplinární; c-y podzemní zrušeny. 
V soudnictví vojenském zachoval se c. déle : 
v námořnictvu jako trest, ve vojště pozemním 
jako pokuta disciplinární s některým obmeze- 
ní m, ale r. 1865 i tu zrušen. Hs^, 

Caohotterie [kašotríj, franc, taj n úst 
kářství. 

Caohuoha [kačuča], špan., andaluský ná- 
rodní (anec jednotlivé osoby, se zpěvem a 
kastagnettami, rázu bolerového, živé nálady, 
třídílný (I. ze 2 repris 8—12 taktových, II. trio 
a III. opakování i. dílu). Tanečnice Pepita de 
Oliva a F. Elslerová rozšířily tanec tento po 
Evropě. Sti\ 

Cáchy (něm. Aachen, lat. Aquisgrauum 
čili Aquae Granty franc. Aix-la-Chapelle), něm. 
město v Porýnsku se 103.140 obyv. (1S90, bez 



vojska) a velmi živým průmyslem. Na 15.000 
dělníků jest zaměstnáno v četných továr- 
nách na sukno, jehly, rukavice, lučebniny, 
piana, doutníky, parní kotly a železniční, dále 
v barvírnách, prádelnách, slévárnách, válcov- 
nách, dílnách zlatnických, sochařských a j. 
Pozoruhodnější budovy: gotická radnice ze 
XIV. stol., stojící na místě bývalého paláce 
král. z r. 788, s velkým, r. 1847 <jbnoveným 
sálem korunovačním (císařským); hlavní chrán*, 
jehož nejstarší částí jest byzantinský osmihraa 
(kaple císařská, vyobr. Č. 770.) z doby káro- 
linské, v němž uschováno jest množství umě- 
leckých i starožitných památek (mimo jiné 
i relikvie ze Svaté země, pokaždé za sedm 
let veřejně vystavované) a v němž pohřben 
Karel xeliký; chrám sv. Foilana z XII. stol., 
sv. Pavla, P. Marie a j., Karlův dům, měst- 
ské museum, divadlo, polytechnika, léčební 

dům, Marián- 
ská nemocnice. 
Co do školství 
mají C. vysoké 
Školy techni- 
cké, reální ško* 
ly» 3 gymnasia. 
Školu hudební 
a průmyslovou. 
C. byly oblibě 
ným městem 
cis. Karla Vel., 
jenž 8Í zde vy- 
stavěl palác a 
učiniv C.>před- 
ním sídlem ří- 
še* jemu přímo 
poddaným, na- 
dal je mnohý- 
mi výsadami a 
svobodami. By- 
ly pak »svobod 
ným městem 
sv. říše řím- 
ské* a zároveň korunovačním místem králů 
německých až do r. 1531, mívaly až 100.000 
obyv. a kvetl v nich zejména průmysl souke- 
nický, avšak náboženskými spory a ještě více 
velikým ohněm r. 1656 valné poklesly. V lé- 
tech 1794 — 1814 byly C. přivtěleny k Francii 
a od r. 1815 patří k Prusku. — CáSská horká 
vřídla sírná (45— SS^^C.) známa byla již Ří- 
manům a dosud lázně zdejší na předměstí 
Burtscheidském hojně jsou navštěvovány. 
Hlavními lučebnými součástkami pramenů 
jsou: chlorid i uhličitan sodnatý, pak síran 
draselnatý i sodnatý a uhličitan vápenatý, 
mimo to obsahuje voda něco volné kyseliny 
uhličité. Pití vod těchto působí co lehké pro- 
jímadlo a zvyšuje vyměšování kyseliny močové 
i močoviny. Koupeli užívají nemocní dnou, 
rheumatismem, různými kožními chorcbami 
i příjicí. — V dějinách jsou C. několikráte za- 
znamenány ; dvakráte zde ukončeny jsou krvavé 
války, poprvé 2. kv, 1668 prvním mírem cá§- 
ským válka zvaná »devoluČní« mezi Ludví. 
kem XIV. a Španělskem, kterýmžto mírem 
dostalo se Francii části Fianderska (města 




Č. 770. Půdorys Icaple cfsařstké v hl 
chrímS cáiském. 



Caicos — Cailletet. 



33 



Cbarleroi, Ath, Oudenarde, Douai, Tournay a 
Lilie), kdežto Spanélám vrácena Franche- 
Comté. Druhý mír cášský, jímž ukončena 
válka o posloupnost v Rakousku, uzavřen 
18. října 1748 a hlavním jeho ustanovením 
bylo uznání pragmatické sankce Karla VI. a 
konečné postoupení Slezska a hrabství Klad- 
ského Prusku, dále též postoupení italského 
vévodstvi Parmy, Fiacenzy a Guastally španěl- 
skému infantu Filipovi. — R. 1818 od 30. září 
do 21. listop. konal se kongress cášský; 
na ném Francie přistoupila k »sVaté alliancu, 
která nyní znova jest stvrzena, začež vojsko 
okkupaČní bez odkladu (místo teprve r. 1820) 
melo býti odvoláno z Francie. Sjezdu přítomni 
byli císařové rakouský a ruský, král pruský, 
pak jako splnomocněnci : za Rakousko Met- 
temich, za Anglii Castlereagh a Wellington, 
za Rusko Nesselrode a Čapo ďlstria, za Francii 
Kichelieu a za Prusko Hardenberg a Berns- 
torf. — Vládní okres cášský jest co do 
rozlohy téměř totožný s úvodím Ruhry a má 
na 4154 km^ 544*55^ obyv. (1885). 

Caicos [kajkos] v. Bahamské ostrovy. 

Oaleta viz Gaéta. 

Cals^iez [kaňié] Louis Charles, dram. 
spisovatel franc. (* 1762 v Arrasu — f 1842 
v Bellevilie). Byl advokátem stavův artoiských 
a přiSel r. 1798 do Paříže, kde se brzy pro- 
slavil svými melodramaty, jaká tehdy byla 
v módě, tak že byl zván Racinem melodra- 
matu. Z nich: Le juf(ement de Salomon (1802) 
a La pie volettse (18 15) měly největší úspěch. 
Jemný vtip osvědčil také v komediích, jako 
Levolage (1807); La méprise de diligence (18x9) 
a j. Do češtiny přel. J. Štěpánek »^alomou- 
nflv rozsudek* (*Divadlo v Praze«, 8 sv.). 

Oall [kajj Jean Fran90is, franc. technik 
(* 1804 v Che^Boutonne, dep. Deux-Sěvres — 
f 1871), vstoupil jako dělník do závodu, jehož 
byl naaji tělem Charles Derosne. PíH a talen- 
tem svým docílil, že stal se společníkem zá- 
vodu, kterýž brzy zvelebil a rozšířil na velko- 
lepou strojírnu. V Čas obležení Paříže (1870 
až 187 i) učinil se známým rychlém a vhod- 
ným zařízením, jímž mohl dodati v krátkém 
čase velké zásoby mouky a zbrojiva. Závod 
jeho trvá dosud, majitelem jest zvláštní společ- 
nost- Vyrábějí se v ném všechny druhy strojů, 
zejména stroje cukrovarnické. Zaměstnáno 
jest při tom na 3000 dělníků. 

CaXloedra, dřevo stromu Swietema seně- 
galensis Dcsn. 

Call]iavad*Estandoux [kajavádestáHdú] 
Jean-Fran90Í8, franc. spisov. (* 1730 v Tou- 
louse ~ t 1813 v Sceaux). Po úspěchu men- 
iiho kusu na divadle v Toulouse obrátil se do 
Paříže, kde se mu v ThéátreFran9ais s po- 
čátku nehrubě dařilo, až mu komedie La mai- 
ion á deux pories hraná před dvorem ve Fon- 
tainebleau zabezpečila přízeň obecenstva. Z dal- 
iích veseloher významná jest pětiaktovka 
Légoíste (1777) jaio ne příliš zdařilý pokus 
o moliěrovskou komedii charakterní a Les 
joutiialistes anglais (1778), satira na kritiky, 
zejména proti La Harpovi namířená. Nepřá- 
telství Moléovo přinutilo ho uchýliti se do 



Théátre-Italien, pro něž mezi jinými napsal 
La bonne fille (1771), kde napodobí Goldoniho. 
Až dosud cenné jsou jeho Etudes sur Moliére 
(1802), kdežto jiné úvahy o divadle jsou za- 
pomenuty. R. 1797 byl jmenován členem In- 
stitutu a pak znovuzřizeiié akademie. Své ko- 
medie vydal ve 3 sv., menší své básně a po- 
vídky pod titulem Coutes en verš et en prose 
de íí, Vabbé Colibri a v Oeuvres badines. Ne- 
tištény zůstaly jeho mémoiry. 

Caillanz [kajó] Alexandre Eugěne, 
franc. politik 1* 1822 v Orleansu), byl původně 
inženýrem při západní dráze franc, r. 1871 
zvolen jest za depart. Sarthe do národního 
shromáždění, přidružil se tam ke středu a ná- 
ležel ke skupině Targetově, která svým hla- 
sováním rozhodla o pádu Thiersově. V létech 
1874—76 spravoval v ministerstvě Cisseyové 
obor veřejných prací, a zvolen byv r. 1876 
do senátu náležel tam k předním Členům mon- 
archické pravice i odpůrcům republikánské 
vlády. V ministerstvě vévody z Broglie r. 1877 
byl C. ministrem financí, avšak musil ještě 
téhož r. odstoupiti a r. 1882 pozbyl i mandátu 
v senátě. 

Caille [kaj], lázeňské místo s 5 sirnatými 
prameny ve franc. depart. hornosavojském, 
kant. allonzierském. Cailleský železný most 
(též most Karla Alberta) z r. 1830, pnoucí 
se v déli 194 m nad úžlabím bystřiny Usses 
ve výši 147 m, jest velkolepé dílo inženýrské. 

de la Caille [kaj] Nicolas Louis, viz 
Lacaille. 

Caillean [kajó] André Charles, franc. 
spisovatel a knihkupec (* 1734 — f 1798 v Pa- 
říži). Jeho spisy jsou dosti četné, mezi jinými: 
Les philosophes mangués, parodie Filosofů Pa- 
lissotových; Osaureurs^ parodie Rousseauovy 
»Nouvelle Héloíse«; Le Vauxhall populairet 
žertovná báseň o 5 zpěvech (1769); La juive 
errante au salon (1771). Též vydal mnoho 
almanachův: Almanach folisson (1759, nové 
vydání s titulem Almanach poissard, 1760); 
Almanach des halles et des ports (1770); Al- 
manach coiileur de rose (177 1); Etrennes hi- 
storiques (1774 — 75). Jeho parodie a jiné žer- 
tovné skladby sloučeny jsou v Tliéátre sáti- 
rique et bouffón (1761). Z knih u něho vyšlých 
nejdůležitější je »Dictionnaire bibliographique, 
historique et critique des livres rares< (1790) 
složený abbéem Duclosem s dodatkem od Bru- 
neta, což byl zárodek k »Manuel du libraire«. 

Caillet [kaje] Guillaume. zvaný též 
Jacques Bonhomme, náčelník selského 
vzbouření v severní Francii r. 1358, známého 
pode jménem jacquerie, byl od navarrského 
krále Karla Zlého zajat a r. 1359 v Meauxu 
oběšen. 

Cailletet [kajete] Louis Paule, fysik 
franc. (* 1832 v Chatillon-sur-Seintí). Ukončiv 
přípravná studia stal se ve svém rodišti ře- 
ditelem hutí, náležejících otci jeho; při tom 
obrácena pozornost jeho ku prozkoumání ně- 
kterých s hutnictvím souvisících otázek chemi- 
ckých, jak o tom svědčí četná pojednání jeho 
v >Comptes Rendus*. Později zabýval se 
otázkou prostupnosti kovů za vysoké teploty 



u 



Caillette — Cailly. 



pro plyny, při Čemž zastával názor, že pro- 
stupování ono déje se skrze průlinky za- 
hřátého kovu. Největší slávy získal jménu 
svému tím, že stužil r. 1877—78 všecky známé 
plyny v kapaliny, ano i v télesa tuhá, čímž 
odstranil do té doby platný rozdíl plynfi 
t. zv. permanentních a par. Stužení plýnQ 
těch vtotiž kyslíku, dusíku, kysličníku dusiče* 
lého. vodíku, kysličníku uhelnatého a ethy- 
lenu) dosáhl C. značným zvýšením tlaku a 
současným snížením teploty (na př. při ethy- 
lenu až na —136' C). R. 1880 potvrdil Jami- 
novu theoríi o výkladu Andrewsova kritického 
bodu, stuživ směs jednoho dílu vzduchu s 5 díly 
kysličníku uhličitého. Pro své zásluhy o vědu 
jmenován r. 1877 dopisujícím, r. 1884 skuteč- 
ným členem akademie francouzské. Trr. 

Oadllette [kájet], šašek neznámého šlech- 
tice franc. ze XVI. st., mylně pokládaný za 
nástupce Tríbouleta, blázna na dvoře Fran- 
tiška I. Tomuto nevyrovnal se nikterak jem- 
ností a řízností vtipu, tak že Des Pěriers cha- 
raktcrisuje ho jako » ubohého blbce«, jehož 
prostoduchosti až kruté bylo zneužíváno. Jeho 
jméno sloužilo později protestantům za pře- 
zdívku pro Antonína bourbonského, krále na- 
varrského (f 1562). 

Caillette de rHervilliere [delervilier] 
Edmond, franc. spisovatel (* 1825 v Com- 
piégne). Zastával důležité místo v minister- 
stvě financí a vydal značný počet studií 
archaeologických, mezi nimi: La féte des rois 
et ses usages (1863); La bibliotheque des cata- 
comhes de Home (1865); Compiégne, sa forét, 
ses alentours (1869). Od něho jsou také veselo- 
hry: Mieux vaut tenir que courir (1868); Com- 
ment le dire á madame (1871) a j. 

Callliaild [kajó] Préderic, franc. cesto- 
vatel (* 1757 v Nantech — + 1869 t), byl zlat- 
níkem, ale Zjednal si značné vědomosti archaeo- 
logické i přírodovědecké a procestovav od 
r. 1813 Hollandsko, Bel.E^ii. Itálii a Sicilii vy- 
dal se roku 181 5 přes Řecko a Cařihrad do 
Egypta. Tam nejprve provázel Drovettihp po 
Nilu a obdržev potom od Mehmeda Álího 
úkol, aby prozkoumal Egypt mineralogicky, 
plavil se po Nilu vzhůru k velkým peřejům 
u Vádí Haify, zabývaje se pilně starožitnostmi 
v údolí nilském, navštívil oasu Chargu, kdež 
objevil chrám boha Ammona, a na cestě 
k Rudému moři nalezl v pohoří Zamárském 
nedaleko moře doly smaragdové, již ve sta- 
rém věku opuštěné. Nabyv r. i8ig od franc. 
vlády prostředků k nové cestě navštívil v prů- 
vodu námořního důstojníka Letorzeka oasu 
Sívu, která na zprávu jeho od Egypťanů hned 
byla vojensky osazena, sledoval odtud pásmo 
libyckých oás Faráfru, Dachel i Chargu a při- 
byl r. 1820 v Sijútě opět k Nilu. Cesta tato 
poprvé poskytla zevrubnější zprávy o Libycké 
poušti a jejích oasách. V 1. 1820—22 provázel 
vojenskou výpravu Ibráhíma paše, jenž do- 
býval mamlúckého státu Dongoly, pronikl na 
jih do Núbie, navštívil Dongolu i Sendi, ob- 
jevil r. 1821 rozvaliny města Meroe jižně od 
ústí Atbary, dostihl stoku Modrého i Bílého 
Nilu, prohlásil Hahr-el-Abiad za hlavní tok 



nilský, a pronikl pod ochranou egypt. vojska 
až do Sennáru a Fazoqlu. Na cestě této zji- 
štěn přesně tok Nílu a nasbíráno hojně z^práv 
přírodovědeckých i národopisných o krajinách 
oněch dotud neznámých. Po návratu do vlasti 
byl C. konservátorem přírodovědeckého musea 
ve svém rodišti. Popis prvých dvou cest vy- 
dal dle zápisků C-ových zeměpisec Jomard 
s názvem Voycge a ťoasis de Thebes (Paříž, 
1 82 1 — 22, 2 8 v.) a Voyage a Voasis de Syouah 
(t., 1828), C. pak sám kromě některých po- 
jednání přírodopisných uveřejnil Voyage á Mé- 
roé au Fleuve Blanc, au de Id du Fa^oql dans 
lemidi du royaume de Sennár á Syouah atd. 
(t., 1823 — 26, 4 sv., s atlantem) a Recherches 
sur les arts et métiers, les usages de la vie civile 
et domestique des anciens peuples de V Egypte, 
de la Ntíbie et de VÉthiopie (tam., 1831—37, 
2 svazky), p, 

CaiUié neb C a i 1 1 é [kaje] R e n é, cesto- 
vatel franc. (* 1799 v Mauzé v Poitou — \ 1838 
v Lobaderre u Paříže), vydal se již r. 181^ 
do Senegambie, avšak musil se odtud uchýliti 
na ostrov Quadeloupe, přibyl r. 1818 opět do 
St. Louisů, odkudž zimnicí vypuzen do Fran- 
cie, a teprve r. 1824 podnikl cestu k maur- 
skému kmeni Braknův. Na zprávu. Že pařížská 
zeměpisná společnost vypsala cenu 10.000 fr. 
pro cestovatele, kterýž by nejdříve dorazil do 
Timbuktu, vydal se C. přestrojen za Egypťana 
r. 1827 od řeky Nunezu na jihových., prošel 
pěšky s karavanou mandinžských kupců kraje 
Evropanům dosud úplně neznámé a stihl do 
města Time v krajině Vasulu. Zdržán byv ne- 
mocí v tomto místě až do poč. r. 1828, obrátil 
se potom na sever územím Bambárův a do- 
razil do Dženne na Nigiru, odkudž se plavil 
po řece do Timbuktu. Tam připojil se opět 
ke kupecké karavaně, proputoval ža nekoneč- 
ných útrap Saharu a přibyl přes Táfilet a Fés 
v srpnu 1828 do Tandže, jsa prvý Evropan, 
jenž prošel poušť tímto směrem. Pomocí franc. 
konsula dostal se odtud do Paříže, kdež mu 
nejen vypsaná cena přisouzena, nýbrž vykázán 
i roční plat 1000 franků. Zápisky jeho, jež 
urovnané a vlastními poznámkami opatřené, 
vydal Jomard s názvem Journal ďun voyage 
á Temboiíctou et á Jenné dans VAfrique cen- 
trále (Paříž, 1830; 3 sv.), mají velikou cenu, 
neboť C. jsa muž bez odborného vzdělání, 
ale také beze všech předsudků, zaznamenával 
prostě a pravdivě vŠe, co viděl nebo Čeho od 
jiných se dověděl. p, 

Oá^llly [kaji]: 1) de C. Jacques, pán 
z Ruilly, známý pod jménem rytíře ďAce i lly 
(* 1604 v Orleansu — f 1673). Byl komorní- 
kem královým a rytířem řádu sv. Michaela; 
požíval dobré pověsti v salonech a dámských 
kruzích XVII. stol. Jeho Diverses petites poé- 
sies du chevalier d^Áceilly obsahují dvorné bás- 
ničky a epigramy s pěknými obraty, z nichž 
některé se udržely. Otištěno v Collection de 
petits clasiques Ch. Nodiera {1825). — 2) C. 
Andrien-Guillaume, francouzský spisovatel 
(* 1727 — f i8oo\ Napsal několik librett oper- 
ních, jako Doii Alvar et Mincio; Le temple de 
Gnidét ale hlavně znám jest svými roztomi- 



Cain — Cairns. 



3S 



lými Contes en verš, chansons et pieces fup- 
ti ves <X798). 

CSaln [kaén] Auguste Nicolas, franc. 
sochař (* 182Z v Paříži). Upozornil na sebe 
skupinou Konopky, hájici hní\do proti kryse, 
vystavenou v Salone r. 1846 a později opět 
skupinami malých zvířat jako Žáby ^ddajici 
svého krále. Potom pracoval zvířata větší, zvi. 
divoká, jako lvy, tygry a j.; z nichž mnohá 
J!eou v Paříži, jako Lev v \ahradé Luxembur- 
ská, By-k u fontány Trocadera^ Lvice v TuHe- 
riich a j. R. 1875 modeloval sochu a dva lvy 
k pomníku vévody Karla Brunšvického v Ge- 
nevé. Zvířata C-ova vynikají buď majestátním 
klidem nebo živostí, pokud jsou jako spolu zá- 
pasící znázorněna. 

Oalnoa [kaínka], kořen rostliny Chiococca 
racemosa Jacq, {Rubiaceae) rostoucí v Ame- 
rice Jižní a v Mexiku, jenž pod názvem Radix 
Caincae slouží v lékařství, ač jen skrovné. 
V kořeně nalezen byl glykosid Caincin (má 
povahu kyseliny) a tříslovina kávová. Jd, 

^% [sa] Ira, fr. = půj de to, vedle marseil- 
laisy nejproslulejší revoluční píseň francouz- 
ská 2 r. 1789 8 refrénem: Ah! ^a ira^ ^ ira! 
Les aristoa-ats á la lanterne! Text jest od 
Ladréa, pouličního zpěváka, melodie od Bé- 
courta. Byla z nejoblíbenějších písní královny 
Marie Antoinetty. R. 1797 současné s mar- 
řeillaisou zapovězena. Začíná následovně: 




Ah! 9a i - ra, 9a i - ra, 9a i • 

ra! Lepeupleencejoursanscesse répéte atd. 

Str. 
Calraseo [kairasko] (Cay rase o) de Bár- 
to lo m é, básník špan. (* 1540 — + 1610 v Pal- 
roasu). Dosáhl hodnosti probošta při hl. chrámu 
palmaském a proslavil se jako básník, o němž 
Cervantes sám s pochvalou se zmiňuje. Pro 
svou velikolepou báseň Templo militante, triům 
pkos de viríudes, festividades y vidas de san- 
tos (4 díly, 1602—1615), kde v 15.000 oktá- 
vách vypravuje životopisy svatých, nazýván 
byl zhusta »el divino«. Přeložil také 'Osvo- 
bozený Jerusaleme mnohem lépe než Sedeňo 
a Sarmiento. Jiné rukopisné básně jsou v Ná- 
rodní knihovně madridské. Výbor z jeho verŠQ 
8 titulem Dejíniciones poeticas, morales y aH- 
stianas vyšel ve 42. svaz. sbírky >fiiblioteca 
Rivadeneyrac. 

C*krd [kérd] John (* 1820), prof. bohosloví 
na universitě v Glasgowě, nejslavnější ze žijí- 
cích kazateltt státní církve skotské. Napsal 
Úvod do filosofie náboženství. Přednášku jeho : 
Xábofenstvf ve všedním {ivotě přel. a vydal J. 
Váňa (Praha, 1882). Sp. 

Callliut, rod kachen vyznačující se lysý- 
ma tvářema a u -^ masitým hrbolem na Čele. 
Jediný druh C. moschata Flem. nazývá se ne- 
právem kachnou tureckou. Dle historických 
pramenft jest pfi vodní její vlasti Sev. Amerika 



od ástí řeky Laplaty a střední Amerika. Di- 
voce žije v Brazílii, ParaguajM, Peru, Guyaně 
a j. Ač miluje blízkost vod, obstojí v zajetí 
i bez vody. Bývá barvy celkem Černé se ze- 
lenavým třpytem kovovým; péra krycí v kří- 
dlech jsou částečně bílá. Jest větší než oby- 
čejná kachna. (5 vylučuje na jaře ze žlázy 
tukové silně páchnoucí pižmo. Původně jsouc 
v Peru ptákem domácím, rozšířila se v XVI st. 
od moře Středozemního po Evropě, a tehdy 
vše cizí nazýváno tureckým (kukuřice, pes, 
krocan a pod.); maso jest chutné a prodá- 
váno již r. 1555 v Paříži k slavnostním ta- 
bulím. Bše, 

Calrn [khern], keltské slovo znamenající 
vyvýSeninu, hromadu. V tom smyslu vysky- 
tuje se ve jménech hor (Ve Skotsku, Irsku, 
Walesu a Cornwallu). Arcnaeologicky značí 
umělé, homolovité hromady netesaných ka- 
menfi, jež pocházejí z doby předhistorícké a 
nalézají se ve Velké Britannii. Sloužily k ozna- 
čování hranic mezi zeměmi, nejčastéjí však 
byly pohřebišti. Některé mají až 270 m v ob- 
jemu (u Minnigaffu v Galoway^ a vykazují 
uvnitř sloupové chodby (u Culloaenu ve Skot- 
sku). C. blíže Droghedy v Irsku jest 24 m 
vysoký a jeho kamenná spousta páčí se na 
180.000 tun. V mnohých britských krajinách, 
najmě v Anglii, kde jest nedostatek kamene, 
vyskytují se c-y v podobě hliněných mohyl. 
Srv.: Wakeman, Archaeologica Hibernia (Du- 
blin. 1848); W. R. Wilde, Boyne and Black- 
water (Dublin, 1850). 

Calmfts fkhérns] John Elliot, národní 
hospodář angf. (* 1824 v Droghedě y Irsku — 
+ 1875 v Blackheathu u Londýna). Š počátku 
byl zaměstnán v pivovaře svého otce, načež 
(od r. 1848) studoval práva v Dublině. Roku 
1857 stal se professorem národního hospodář- 
ství při universitě dublinské, r. 1862 na 
Queen's College v Galway a později na Univer- 
sity College v Londýně, musil však pro chatrné 
zdraví vzdáti se vyučování. C. jest z před- 
ních žákA Johna Stuarta Milla, proti jehož ná- 
zorům však často prudce polemisoval. Ze spisů 
jeho jsou důležitější: The Character and Logi- 
cal Method of Pólitical Economy (Lond., 1857; 
2. vyd. 1875); Essay s in Pólitical Economy 
(1873); Pólitical Essays (1873^ zvláště pak 
Some Leading Principles of Pólitical Economy 
(1873; 2. vyd. 1883), dále The Slavě Power 
(1862) a University Education in Ireland (1866). 
Důležitou jest zví. jeho theorie mzdy, v níž 
kloní se k Thorntonu a Millovi. 

Oalřn^orm [khérng-], skupina vrchů gram- 
pianského pohoří ve Skotsku, v níž vyvěrají 
ř. Avon a Dee. Z vrcholků jejích jest nejvyšší 
Ben Macdhu (1309 m) a z jezer Loch Avon 
(762). 

Cairns [kherns] Hugh Mac Calmont, 
hrabě, angl. státník (* 1819 — + 1885). Stal 
se • 1844 advokátem, r. 1852 zvolen do sně- 
movny poslanců za Belfast, přidal se k stranč 
konservativní, za minist. Derby ho jmenován 
gener. solicitorem a rytířem (1858). Za novéhc 
ministerstva Derbyho stal se r. 1S66 generál 
ním attorneyem, peerem, a za Disraeliho roku 



36 



Cairo — Caisse des dépóts et consignations. 



1868 a opět r. 1874 lordem kanci/řem. Roku 
1878 povýšen za víscounta of Garmoyle a 
earla of C. Pro chatrné zdraví stranil se pak 
politické činnosti a nepřijal po smrti Beacons- 
íieldové vedení strany konservativní. C. byl 
vynikajícím řečníkem a bystrým právníkem, 
zvi. v otázkách práva církevního. //sp 

Calro [kaj-]: 1) C. viz Káhira. 

2) C, mésto sev.-amer. státu Illinois, na 
stoku ř. Ohio a Mississippi, vede značný ob- 
chod (s obilím) po souši a moři a má 901 1 ob. 
(1880). Utrpčlo mnoho povodněmi, před nimiž 
jest nyní chráněno hrázemi. 

Cairoll [kaj-] Benedetto, ital. státník 
(* 1826 v Pavii — 1 1889 na ville Čapo di Monte 
u Neapole), účastnil se r. 1848—49 milán- 
ského povstání i války s Rakouskem, r. 1859 
byl na bOjišti v dobrovolnic kém sboru Gari- 
baldiho, r. 1860 bvl opét ve vojštč Garibal- 
diho na Sicílii, kdež byl u Calatafími lehce 
a při útoku na Palermo téžce poraněn, r. 1866 
bojoval v již. Tyrolsku a r. 1867 účastnil se 
nešťastnic bitvy u Mentany. Zvolen byl r. 1860 
do italské sněmovny, byl v 1. 1867 — 70 místo- 
předsedou jejím i vůdcem krajní levice a 
r. 1878 zvolen za předsedu. Když pak mini- 
sterstvo Depietisovo následkem toho podalo 
za propuštěnou, sestavil C. nové ministerstvo, 
v němž nejprve předsednictví, později však 
i zahraniční záležitosti a prozatímně též orbu, 
průmysl i obchod přejal. Zachytiv při vjezdu 
krále Humberta do Neapole vlastním tělem 
dýku útočníka Passanante, při čemž byl téžce 
raněn, nabyl v lidu značné popularity, ale 
přes to musil záhy odstoupiti. R. 1879 povo- 
lán po druhé k řízení vlády a zahraničních 
záležitostí, odstranil některé neoblíbené daně, 
avšak netaje se náklonnosti k Itálii irredentě 
popudil na se Rakousko a překvapen byv franc. 
osazením Tunisu pozbyl všeho vlivu v ná- 
rodě. Když pak návrh jeho, aby tunisko-franc. 
smlouva byla zkoumána kommissí evropských 
velmocí, byl zamítnut, odstoupil z úřadu a byl 
od té doby zase vůdcem strany radikální. — 
Bratří jeho veskrze padli pro svobodu Itálie: 
C. Ernesto byl r. 1859 ve Varese zastřelen, 
C. Luigi podlehl ránám, jež utrpěl r. 1860 na 
výpravě proti neapolským Bourbonům, C. En- 
rico ;ahynul na Villa Glori u Říma r. 1867, 
C. Giovanni podlehl ránám r. 1869; na 
Monte Pincio v Římě postaven jim r. 1883 
pomník. 

Calron [keron] Claude-Antoine-Jules, 
spisovatel franc, známý pode jménem Jules 
Noriac (* 1827 v Limoges - - f 1882 v Pa- 
říži). Býval oblíbeným feuilletonistou »Figara< 
a redigoval pak sám některé Časopisy. V lé- 
tech 1862—70 byl ředitelem divadla Variétéa 
a Bouffes parisieones. Nejvíce proslul svými 
humoreskami Le centunieme regiment (1860) 
a Im bétise humaine (1860), z pozdějších jeho 
spisů zasluhují zmínky Legvain desable (186 1); 
Les mémoires ďurt baiser (1863); Le joiirnal 
ďunjldneur (1865); Le capitaine sa uvage {iS66) ; 
La maison verte a La grande vcuve (1876). 
Pro divadlo mimo frašku La boite au lait za 
pomoci E. Grangéa napsal operettu Le cim- 



bále ďargent (hudba od Vasseura), pak s Gil- 
leem jinou Pierrette et Jacquot (hudba od 
Offenbacha) a j. Do češtiny byly jeho kratší 
humoresky hojně překládány. 

Caifle [kéz] Louis-Albert, spisovatel 
franc. (* 1840 v Oyonnaxu v dep. Ain). Ob- 
držev místo finančního úředníka, neustal obí- 
rati se literaturou. Roku 1866 založil v Paříži 
Journal des femtiies, rok na to vydal dějepisný 
spisek Histoire de Saint- Vallier a jako do- 
plněk r. 1870 Cartulaire de Sainť Vallier. Mezi 
ně spadá román Le jeunesse ďune femme (1869) 
a Les victimes de mariage (1870). Účastnil se 
v hodnosti kapitána boje při obležení r. 1870 
a, když vojsko německé vstupovalo do Elisej- 
skVxh polí, vydal plakát, jímž mohutně po- 
vzbudil lid pařížský. Pro zásady, jež rozvíjel 
v knize Pi^emier livre du Jeune républicain a 
v petici k Assemblée za odstranění veřejné 
prostituce, byl přeložen do provincie, a proto 
vzdal se úřadu. Od r. 1873 byl sekretářem 
v redakci listu »L'avenir militaire« a zároveň 
pokoušel se o veselohru i drama. Dramatem 
Ixí famille du conscrit vzbudil živou polemiku 
způsobem, jakým vylíčil novinářského zpravo- 
daje. Vydal také několik brožur o opravách 
ve vojenství. Usadiv se r. 1877 v Alžírsku od- 
dal se pracím archaeologickým a v Bufariku 
založil radikální týdenník Le Boufaricois, Jako 
spolupracovník v »Bulletin de la société des 
gens de lettres« uveřejnil řadu poutavých no- 
vell jako Fréres et soldats; Cent Seddik a j. 
Z pozdější doby pocházejí romány La jeu^ 
nesse ďune femme au quartier latin (1879) a 
Teurkia (1888). 

Oais0e [kes], franc, skříň, kassa; 
c. d^amortissement, pokladnice k umořo- 
vání dluhů; c. ďépargne, spořitelna. 

CM«a9 dlefloompte dn oommeroe [kes 
deskont dy koměrsj viz Banka V. i. 

CalBse des depdts et conrignattoBs 
[kes de depo e konsiňasion], franc. státní de- 
positní pokladna, založená zákonem z 28. dubna 
1816, jenž pokladnu tuto oddělil ud pokladny 
pro umoření dluhu státního, s kterou dříve 
byla spojena, a učinil ji neodvislým ústavem 
veřejným. Pokladna tato přijímá se zárukou 
státu veškerá deposita soudní i jiná {consi- 
gnations), zabezpečujíc deponentům úrok 3 '/o ; 
uschovává i cenné papíry a obstarává incasso 
z nich za poplatek; spravuje též pensijní fondy 
departementů, měst a různých ústavů. K těmto 
původním funkcím vloženy byly na ni během 
času četné další úkoly, jež nyní staví téměř 
do pozadí původní účel. Tak ukládají do ní 
soukromé spořitelny své přebytečné fondy na 
úrok 4 "o (zák. z 31. března 1837), podobné 
státní spořitelna poštovní (zák. z 9. dub. 188 1). 
C. d. d. spravuje dále fondy spolků k vzá- 
jemné podpoře (sociétés de secours mutuels; 
zák. z 15. čce 1850), a to jak běžné kapitály 
(se súročením 4'/, 7o)i tak i kapitály zajišťu- 
jící pense členům a dotaci, z níž za podpory 
státní dostává se spolkům těm subvencí; vede 
správu státní pokladny pro podporu v stáří 
{caisse nationale des retraites pour la vieillesse ; 
zák. z 20. čce 1886) a pojišťoven státních pro 



Caisse des retraites pour la vieillesse — de Caix de Saint-Aymour. 37 



případ úmrtí a úrazu (caisses nattonaks ďas- 
surances en cas de déces et en cas d*accidents; 
zák. z II. čce 1868). Kroroé toho vede správu 
nékolika jiných menších fondů. Jest dále pro- 
střednikem 'mezi státem a departementy a 
obcemi, jimž stát poskytuje podpory nebo 
levné pfljčky k stavbŽ silnic a škol. Fondy 
svěřené ukládá hlavně v rentách a papírech 
státních a jen z malé části v obligacích želez 
nic ; vystupuje jako věřitelka státu poskytujíc 
mu běžný účet neb i zálohy k rfizným úče- 
Ifim správy vefejné; dává konečně pfijčky de 
partementfim, obcím a veřejným ústavům. To, 
co z výnosu tčchto způsobfiv uložení zbývá 
po zúročení vkladúv a zapravení správních 
výloh pokladny, tvoří čistý výtěžek plynoucí 
do státní pokladny (r. 1888: 2,227.635 ir. 85 c). 
Veškeré operace této pokladny činily dle bi- 
lance za r. 1888 sumu 3.856,609.777 fr. 12 c. — 
Vrchní správu má generální ředitel jmenovaný 
presidentem republiky, a múze býti sesazen 
jen k žádosti zvláštní stálé dohlédací kom- 
misse, která se skládá ze zástupců parlamentu, 
státní rady, účetního dvoru, banky francouz- 
ské, obchodní komory pařížské a ministerstva 
financí: kommisse tato zkoumá pokladny a 
účty, činí usnesení o důležitých otázkách a 
podává oběma sněmovnám roČni zprávu o čin< 
nosti a stavu pokladny a rozpočet. Práce po- 
kladny depositní obstarává v Paříži zvláštní 
úřad (ředitelství generální), v departementech 
úřady finanční. Vk. 

Oalase des retraites pour la vlell- 

lene [kes de retrét púr la vjejes], franc státní 
pojišťovna pro případ stáří, založená zákonem 
z 18. čna 1850. Nynější její organisace spo- 
čívá na zákonu z 20. čce 1886, jímž starší 
předpisy byly zrušeny. Správu této státem ga- 
rantované pokladny vede caisse des depot s et 
consignations, která hiadí z příjmů svých celý 
správní náklad. Zvláštní i6členná kommisse 
skládající se ze zástupců parlamentu, stát. rady, 
spolkfi pro vzájemnou podporu {soc, de secours 
triutuels), předsedy obchodní komory pařížské 
a několika vyšších úředníků státních má do- 
hled k pokladně a radí se o některých důležitěj- 
ších záležitostech jejích. Pojistiti si lze rentu 
doživotní nejmenší 2 fr., největší 1200 fr. ročně, 
která nemůže býti postoupena ani zabavena 
do samy 360 fr.; počátek požitku renty může 
si pojištěný ustanoviti od 50. do 65. roku věku 
svého. Nastane-li předčasně neschopnost ku 
práci, lze poukázati i před 50. rokem rentu 
v}'počtcnou na základě vkladů posud učině- 
ných : renta tato může býti až do sumy 360 fr. 
zvýšena {honification) ze zvláštní ročně povolo- 
vané dotace státní. Vklady, jež lze činiti pro 
osoby nejméně 3 roky staré, jsou úplně volné, 
nejmenší i frank, největší 1000 fr. ročně na 
osobu; vklady větší nebo přesahující kapitál 
potřebný k utvoření renty 1200 fr., vracejí 
se bez úroků; vklady pod i frank lze Činiti 
známkami poštovními. Rentu lze si pojistiti 
bttcf se ztrátou kapitálu vloženého (a capital 
aliéné), buď se zachováním jeho {á capital re- 
servě); v posledním případě vrátí se po smrti 
pojištěného suma vkladů v učiněných bez úroků 



tomu, kdo k tomu právo má (na př. pozůstalí 
nebo ten, jenž činil vklady ve prospěch ze- 
mřelého). Renty vypočítávají se od r. 1888 dle 
tabulek úmrtnosti sestavených dle zkušeností 
nabytých vlastními pojištěnci, kteří jsou vět- 
šinou dělníci. Vklady lze činiti též u všech 
poštovních a berních úřadů, pak prostředni- 
ctvím spořitelen a spolků pro vzájemnou pod- 
poru [soc. de secours mutuels)*, často zejména 
pojišťují velké závody hromadně své dělnictvo. 
Finanční stav pokladny byl koncem r. 1887: 
aktiva: 657,839.517 fr. 8 c; passiva: 637.091.388 
franků 76 c; přebytek aktiv: 20,748.128 fr. 
32 c. Roku 1888 došlo 712.453 vkladů v sumě 
24,198.328 fr. 41 c, a na úrocích 3I1375.386 fr. 
32 c, což spolu se zbytkem z r. 1887 v sum^ 
41,530.853 franků 20 c, činí příjem úhrnný 
97,104.567 fr. 93 c. Vydáno pak r. 1888 na 
splátkách kapitálů vyhrazených 11,433.759 fr. 
7 c, na rentách doživotních 29,207.748 fr. 38 c. 
Zbytek uložen v rentách a v běžném účtu 
s pokladnou státní. Podobné zřízení s jistými 
změnami jest v Belgii. Vk. 

CafMOn [kesón] viz Zakládání. 

CaithneM [kétnes], nejsevernější hrabství 
skotské pevniny s 1806 km^ a 38.865 obyv. 
(1881). Vyjma západ a jih, kde pohoří dělicí 
C. od Sutherlandu, dostupuje výše 700 m (Mor- 
ven), je povrch hrabství z větší Části stromů 
prostou rovinou a jen pobřeží mořské je skal- 
nato tvoříc mnohé zátoky a jeskyně. C. ne- 
má splavných řek, ani důležitějších jezer. Pod* 
nebi přes severní polohu hrabství je dosti 
mírné, půda pak přes svoji pustotu ne zcela 
neúrodná. Hlavní plodiny jsou oves, brukev 
a brambory. Důležitější jest lov ryb (tresek, 
lososů), zvláště pak sledí, jichž do roka vy- 
váží se přes 200.000 soudků. Kromě toho se 
vyváží dobytek, oves, vlna, břidlice a stavební 
kámen. Hrabství je zastoupeno v parlamentě 
dvěma poslanci. 

Calns víz Gaius. 

Calvano [kajváno], město v prov. nea- 
polské, kraji casorijském, 12 km severně od 
Neapole, má 11.480 obyv. (1883, obec), provo- 
zujících obchod s ovocem, obilím, konopím a 
vínem. Ve středověku bývalo značnou pev- 
ností, z niž dosud se spatřují mnohé zbytky 
hradeb a věží. 

Calz [ké| Napoleone, vynikající ital. ba- 
datel na poli jazykův i literatur román. (^' 1845 
v Bozzolu t 1882). Od r. 1869 byl učite- 
lem gymn. v Parmě, od r. 1873 jest prot. román- 
ského a srovnávacího jazykozpytu ve Florenci. 
Vydal : Studi di etimologia ital. e rom. (Flor., 
1870); Saggio delta storia dei dialetti in Jtalia 
(Parma, 1872); Sul pronome ital. (Řím, 1874); 
Le al1era\ioni generále della lirtgua ital. (tam., 
1875); Ciallo ďAlcamo e gli autoři delle ro- 
mauie e pastorelle ital. e rom. (Flor., 1875); 
Origini della lingua poetica ital, (tam., 1879); 
Suir etimologia spagn, (ftím, 1879). Ztý-, 

de Calz de Salnt-Aymonr [ké desente- 
murj Amédée, francouz. spisovatel a cesto- 
vatel (* 1843 v Senlisu). S počátku zanášel su 
srovnávacím jazykozpytem a uložil své ná- 
zory linguistické ve velikém díle La langue 



38 



Cajabamba — Cajetanus. 



latine étudiée dam Vuníté indoůuropéenne (Pa- 
říž, 1867). Později oddal se archaeologii, redi- 
goval »Indicateurderarchéologie«, pak 9Museé 
archéologique* a byv r. 1879 poslán ke stu- 
diím archaeologickým do Bosny a Hercego- 
viny, uveřejnit r. 1883 zprávu o. své cesté Les 
pays suďslopes de V AustroHongrie, Napsal 
mimo jiné: Les iutéréts fran^ais dans le Sou- 
dan étitiopien (1884); La France en Eth topte, 
histoire de la France avec VAbyssime chré- 
tienne souš les régnes de Louis XI IL et de 
Louis XIV. {1886'. 

Cajabamlm [Icaclv] : 1) C, hlavní mésto 
prov. v peruánském depart. cajamarckém, na 
malém přítoku horního Maraňonu, jihových. 
od Cajamarky, má 4200 obyvatelů; provincie 
19.000 obyv. 2) Cm hl. m. prov. Chimbo- 
raza v Ecuadoru, jihových, od hory Chimbo- 
raza, ve výši 2890 m n. m., asi se 16.000 obyv., 
pčkným hlavním chrámem^ 5 kliStery, koUejí 
8v. FiUpa Neri a výrobou hrubého plátna agá- 
vového a zboží vlněného, zvláště přikrývek. 
C. stojí na místě staré Riobamby, jež země- 
třesením dne 4. ún. 1797 téměř docela byla 
zničena. 

Cajamaroa [kachamárkaj, hl. m. depart. 
t. jm., v severním Peru, na vysočině andské 
(2736 m n. m.}» nad Rio Criznejas, má pěkné 
chrámy (8), z nichž kosttl sv. Františka jest 
prvním katol. chrámem v Peru, několik klá- 
šterů^ kollej, věznici, mnoho staroperuánských 
památek a 14.600 obyv., velkou většinou indi- 
ánských míšencú (c/10/05), živících se obcho- 
dem a spracováním kovů, zvL oceli. Nedaleko 
města jsou staré lázně s horkými, sirnými 
zřídly zv. Baňos del Inca. C. byla sídlem po- 
sledního inky peruánského Atahualpy, jejž Pi- 
zarro r. 1533 dal zardousiti. Dep. caja- 
roarcký, zřízený r. 1854, zaujímá hornatou 
vysočinu andskou mezi pobřežním řetězem a 
horním Maraňonem, kraj zdravý, na planinách 
chladný, v údolích horký. Tato nalézají se 
hlavně v provincii Jaenu, kdežto ostatní pro- 
vincie (C. s 35.000 obyv., Cajabamba, Chota, 
Hualgayoc, Contumaza, Calentin) mají prů- 
měrnou výši 2000 m. Pěstuje se obilí, kuku- 
řice a brambory ; jinak zabývá se obyvatelstvo, 
jehož se na 45.897 /cm* čítá na 245.000 duší 
('/,.. cholůi, chovem dobytka, těžením kovů, 
tkalcovstvím a výrobou slaměných klobouků. 

Cajanl viz Kainité 

CaJaAiul indicus Spr. (C. Jlavus DC, Cy- 
tisus Cajan L., Dolichos Catjang L.), rod z řá- 
du motýlokvětých {Papilionaceae), blízký zná- 
mému rodu Phaseolus nebo ještě více rodu 
Erythrina L. Keř aksamitově pýřitý, s listy 
trojčetnými lístků kopinatých, s úžlabnými, 
žlutými květy hroznovitými. Keř 2 — 3 m vy- 
itoký, ve Východní Indii domácí a zde jakož 
i v teplé Americe a sem tam ve Středozemí 
pěstovaný. Semena ze smačklých, Černohně- 
dých luskův (angola, catjang) vaří a jedí se 
jako u nás hrách, ačkoliv nejsou tak chutná. 
Mladé lusky, listy a větévky slouží /,a salát 
nebo za prostředky léčivé v domovině. \'sj{ý, 

Cajaputový strem a olej [kaj v. Mela- 
leuca. 



CSaJasso [ka-], starověká Caiatia, obec 
v ital. prov. casertské, kraji piedimontském, 
nad. ř. Volturnem, 38 km sev.-sev.-vých. od 
Neapole, sídlo biskupské, se 6125 obyv. (1883); 
zbytky kyklopských zdi, výborné víno, chov 
dobytka. 

OaJetam[ka-J:l) C.Jakub Stefaneschí, 
kardinál-jahen ("^ 1343 v Římě). Studoval v Pa- 
říži filosofii, kde dosáhl hodnosti mistrovské 
a veřejně vyučoval. Navrátiv se do Itálie, vě- 
noval se studiu práv. Papež Bonifaciua VIII. 
učinil jej r. 1295 kardinálem-jahnem. Sepsal 
metricky dějiny, z nichž I. díl ve třech kni- 
hách: De electione, vita et abdicatione Coele- 
stini V,; II. díl ve dvou knihách: De electioiie 
et coronatione Bonifatii VIIL; líL díl opět ve 
třech knihách: De canoni^atione 5. Petři Coe- 
lestini (ap. Bolland. Acta SS. Maji IV. 437*)- 
Od něho jest bezpochyby též: Ordinarium 
5. R. £... které uveřejnil Mabillon v Museum 
Ital., II., 243.-443. 

2) C. (Gaetani) Konstantin, opat u sva- 
tého Barontia v diécést pistojské (* 1560 v Sy- 
rakusách — f 1650 v Římě), vstoupil do řádu be- 
nediktinského v klášteře sv. Mikuláše de Are- 
nis v Catanei r. 1586. Pro jeho učenost povolal 
jej papež Klement VIII. do Říma a svěřil mu 
vydání děl sv. Petra Damiani. C. provedl svůj 
úkol a prozkoumal rozličné archivy, v nichž 
nalezl mnohé důležité listiny a prokázal tak 
veliké služby Baroniovi. Jeho hlavní práce 
jsou: Vydání děl sv. Petra Damiani o Čtyřech 
svazcích F. (Řím, 1606, i6o3, i6i5» 1640); 
Vita Amalarii Fortunati O. 5. B. archiep. 
Trevir, (Řím, 16 12); De & Gregoňi M mo- 
nachatu benedictino, Libb. //. {Salisb., 1620; 
t, 1620; Augustae, 1621). C. tvrdil, že spiso- 
vatelem knížky >0 následování Krista* není 
Tomáš Kempenský, ale opat Jan Gersen. />/•. Kr» 

Oajetanua !ka-], kardinál. Tak slul po svém 
rodišti učený doroinikán Jakub, nebo klášter- 
ním jménem Thomas de Vio (* 1469 v Gaé- 
*é — t 1534 v Římě). Vstoupil r. 1484 do řádu 
dominikánského, stal se doktorem a profes- 
sorem filosofie a theologie v rozličných lom- 
bardských klášteřích svého řádu a při univer- 
sitě pavijské, byl r. 1500 za professora filo- 
sofie a Písma při Sapienze (římské universitě) 
povolán a spolu generálním prokurátorem řádu 
učiněn. R. 1508 byl za generála řádu zvolen. 
Papež Lev X. povýšil jej r. 1517 za kardinála- 
kněze a udělil mu r. 1518 palermské arci- 
biskupství, jehož však C. pro odpor rady si- 
cilské se vzdal a za to od Karla V. biskup- 
ství svého rodiště (i 519) obdržel. Proti větám 
(thesím) Lutherovým sepsal C. důkladnou roz- 
pravu o odpustcích a byl v dubnu 1518 od 
papeže Lva X. do Německa poslán, aby cí- 
saře Maximilíána I. a krále tří skandinávských 
říší ku spolku proti Turkům pohnul; později 
23. srpna dostal rozkaz Luthera obeslati a do 
Říma poslati, kd>by neodvolal. Jsa na říšském 
sněme v Aug;špurku, obeslal Luthera, který 
tam 7. říj. 15 18 přišel. Legát přijal jej 12. říj. 
přívětivé, disputoval s ním. ale vida, že dispu- 
tace zůstávají bez výsledku, žádal konečné 
na něm, aby svých bludův o odpustcích a 



Cajon — Calabrese. 



39 



ospravedlněni odvolal a spolu aby slíbil, že 
se váeho zdrží, co by zmatek působilo. Luther 
zdráhal se zprva to učiniti, ale konečné pod- 
robil se jakémusi odvolání. Zároveň v$ak po- 
dal odvolání »od nejsvčtéjšího pána našeho 
Lva X. špatni zpraveného k onomu, který 
bude lépe zpraven* (a sanctissimo Domino 
nostro Leoně X. male informato ad melius 
inforroandum), a odešel 20. října tajně z Augš- 
purku. Legát obrátil se 25. října na saského 
kuriíršta Fridricha, aby Luthera do Říma po- 
slal aneb ze svých zemi vypověděl, ale ne- 
dosáhl toho. Mezí tím vydal papež. 9. listo- 
padu 1518 bullu o odpustcích a hrozil všem 
odpůrcům klatbou. Legát dostal bullu v Linci 
s rozkazem, aby ji německým biskupům ode- 
vzdal, by podlé ní své chování zařídili. C. na- 
vrátil se do Říma, způsobil zvolení Hadriána VI. 
za papeže a byl od tohoto r. 1523 za legáta 
do Uher poslán, aby tam válku proti Turkům 
podporovali. Papež Klement VIL povolal jej 
r. 1534 nazpět do Říma a užíval ve všech dů- 
ležitých věcech jeho rady. C. byl při dobytí 
Říma vojvodou z Bourbonu r. 1527 jat a mu- 
sil svou svobodu 5000 dukáty vyplatiti. C. byl 
též plodným, výtečným spisovatelem, z jehož 
spisů jest nejznamenitější Commentarius in 
Sutnmam s, Thomae Aquin.f první to kommen- 
tář k celé Summě sv. Tomáše, který nesčíslně- 
kráte se Summou vydán byl; jiné spisy jsou: 
Tractalus de auctoritate Fapae et consilii (Ro- 
caberti. Blbl. Maxima Pontiíicia XIX., 446. 
až 561.); 80 rozprav vyšlo tiskem roku 1581 
v Lyoně a r. 16x2 v Antverpách; vydal vý- 
klady téměř ku všem knihám Písma sv., které 
vyšly tiskem pospolu v Lyoně r, 1539 o pěti 
svazcích. Ďr. Kr, 

Oldou, chilská váha =: 64 quintales čili 
6400 liber á 460 g. 

Oajopluira Presl (Rel. Haenkeanae), sekce 
rostlinného rodu Blumenbachia Schrad. (v. t.), 
význačná 5, z předu kápovitými a na híbetě 
kýlnatými plátky, dvourohými, medníkovými 
šupinami a spirálné svinutými chlopnémi plod- 
ními. C. obsahuje několik v Peru a v Chili 
domácích, otáčivých a žahavkami po- 
rostlých, jednoletých i vytrvalých rostlin, 
z nichž pěstuje se u nás často C. laterit ia 
Presl s květy suříkově neb oranžově čer- 
venými v domácnosti i venku; v tomto pifí- 
padu však vyžaduje přezimování v teplém 
domě. Sluje tak od barvy květů {Fackel- 
traegei). Děd, 

Oajnola, Caxuela [kachuelal, středo- 
americká mba na obilí, luštěniny, brambory 

= 2*22 /. 

Cajiui (ka-|: 1) C. sv., papež (283—296). 
Zprávy o životě a skutcích jeho nemají plné ji- 
stoty. Jak se za to má, byl rodem Dalmat a pří- 
buzný císaře Diokletiána. Za pronásledování 
křesťanstva uchýlil se na čas do katakomb, 
odkudž řídil obec věřících, získávaje jt nové 
cleny. Jemu připisuje se ustanovení, aby jen 
ti docházeli biskupského svěcení, kdož prve 
postupně v nižších a vyšších řádech (od ostia- 
riátu až do kněžství) Bohu slou/.ili. Také prý 
odradil sv. Susanu od sňatku s Galeriem Ma 



ximiánem, jejž císař Diokletián schvaloval, 
začež dostalo se mu smrti muČennické a po- 
hřbu v coemeteriu sv. Kallista. V jiných pra- 
menech sluje C> toliko vyznavačem. Paměf 
jeho zvelebil papež Urban VIII., obnoviv v Ří- 
mě r. 1631 zašlý chrám světcův. 

8) C, církevní spisovatel IIL století, ne- 
známého původu. Za papeže Zefyrina (202-218) 
přebýval v Římě, kdež výmluvně disputoval 
s Montanistou Proklem a sepsal o tom ^lá- 
knyo^ ngóg ílQÓytkov, Církevní dějepisec Euse- 
bius přivádí některá místa ztraceného dia- 
logu> z nichž nejdůležitější jest zmínka o »za- 
kladatelích římské církve « sv. Petru a Pavlu, 
a 'Vítězných znameních jejich na Vatikánu 
a cestě ostijské*. (Histor. eccl. II. 28. [25.]) 
Druhdy přikládaly se mu spisy: Aapv^tvxřDs; 
ÍIsQÍ trjg xov navtds ovaiug; ^f,KQ0O(povfíBva, 
kteréž jsou dílem sv. Hippolyta. Vac, 

Oakile [ka-] maritima Scop., bylina z řádu 
kříž atých (Cruciferae\ jež roste na písčitých 
březích Severního a Baltického moře. Vský; 

Cakonl, obyvatelé dřevní Kynurie na po- 
břežních horách mezi Monembasií a Nauplií 
v Řecku, byli původně Slované. V jedné be- 
nátské listině z r. 1293 Cakonie jmenuje se 
prostě »Sclavonia de Moreac Obyvatelé tito, 
pořečtělí, mluví zvláštním, ostatním Řekům 
málo srozumitelným nářečím. Ostatně srov. 
Šafařík, Slovanské starožitnosti, 1862, str. 246. 
a JireČek, Dějiny národa Bulharského, str. loi. 

Calt, skratka pro Calendae (Kalendae) 
a pro severoamer. stát Californii. 

Oalabar [ka-] Domingos Fernandez, 
brazil. mulat (* 1600 v Porto Calvo — f 1635). 
Sloužil s počátku ve vojště brazil. proti Hol- 
landanům, ale z hněvu, že nebyl povýšen, pře- 
běhl r. 1632 k vojsku hollandskému. Svou zna- 
losti země, neohrožeností a vynalézavostí ve 
lsti válečné prokázal i . ollanďanů m veliké služby 
a byl záhy jmenován plukovníkem. Jeho při- 
činěním padly v ruce hollandské Rio Formoso, 
Itamaraca. Kio Grande do Nořte, mys sv. Augu- 
stina, Arraial a Porto Calvo. Ale r. 1635 do- 
byl generál brazilský Mattias ďAlbuquerque 
znova Porto* Calva, zajal C-a a dal ho pově- 
siti a rozčtvrtiti. Osudy C-ovy líčí krásný ro- 
mán portugalský Mendesa Leala. 

Calabozo [kalabódzo], město v jihoamer. 
lepublice Venezuele, státu Guzman Blanco, 
na 1. bř. ř. Guarica, ve velmi horkém podnebí, 
má 5618 oby v. a na Uanech rozsáhlý chov 
dobytka. Dne 24. čna 1821 byl tu špan. ge- 
nerál La Torre poražen od BoHvara. 

Calabrese [kalabrézej: 1) C. jest nejsil- 
nější a nejjemnější vino jižní Itálie, jsoucí do- 
movem v okolí Syrakus. Poněvadž se vyváží 
a jako jižní vína vůbec není trvanlivé a kro- 
mě toho nepříliš opatrně se připravuje, při- 
dávají k vínu sádry, aniž však docilují přimě- 
řené jeho trvanlivosti. Fý, 

2) C, měkký, plstěný klobouk se širokou 
střechou, jenž nahoru se zužuje. Roku 1848 
platil za odznak smýšlení republikánského 
zvláště v Itálii. 

Oalabrese, vlastně M a 1 1 i a P r e 1 1 i, zvaný 
il C, malíř italský (* 1613 v Taverně v Cala- 



40 



Calabría — Calais. 



brii — f 1699 na Malté). Vedl život nespo- 
řádaný a dobrodružný zdržuje se v Benát- 
kách, Miláně, Paříži a Antverpách, kdež spřá- 
telil se s Rubensem, Vrátiv se do ftíma maloval 
v různých kostelích fresky, jež dosud jsou za- 
chovány. R. 1657 zhotovil hlavní svoje malby 
v kostele Sant Andrea della Valle, předsta- 
vující Život sv. Ondřeje. Také kathedrálu na 
na ostrově Maltě ozdobil freskami. Do Nea 
pole se vraceje byl odsouzen k smrti, že za- 
vraždil vojína zabraňujícího mu vstup do města 
stíženého morem; ale byla mu dána milost a 
odsouzen zadarmo vymalovati brány města; 
jedna z těch maleb na bráně San Spirito patří 
k nejlepSím jeho obrazům. Kromě velmi čet- 
ných fresek maloval C. také obrazy olejové, 
jež dosti jsou rozšířeny po galleríích evrop- 
ských. Jsou malovány slohem neapolských 
naturalistfi, v nichž kresba jest povrchní, za 
to dekorativní Části věnována veliká péče. 

Oalabria viz Kalabrie. 

Oalaonoola [kalakůča], hl. m. kantonu na 
Korsice, arr. cortském, uprostřed hájův oře- 
chových a kaštanových; plátenictví, výroba 
sukna z kozích chlupů, 964 oby v. (1886). 

Oalade [kalád], franc , svah na jízdné 
dráze nebo na jezdišti, po němž kůň jezdí dolů 
v krátkém cvalu, aby naučil se prohýbati sla- 
biny a ve cvalu se zastavovati. 

Caladinm Vent [ka-|, užovník, rostlinný 
rod ze řádu palicokvětých, čeledi aronovi- 
tých a tribu Caladieí. Vyniká přímým, člun- 
kovitým, dole svinutým a různobarevným toul- 
cem, jenž obaluje palici, dole pestíkovými 
květy, po té Žlázami a pak až ke konci praS- 
nými květy obrostlou. Směstnané pestíky mají 
na širším konci terČovitou bliznu; tyčinky 
mají po obvodu široce uťatého, tlustého spo- 
jidia jednopouzdré, na konci štěrbinou se otví- 
rající praSníky. Bobule i — 2pouzdré obsahují 
několik hranatých semen a opadávají zároveň 
s uvadlým toulcem. C. má hlízovitý oddenek, 
z něhož vyrůstá květní stvol a několik dlouze 
řapíkatých, štít o vitých, Šípovitých anebo 
srdčitostřelovitých listů, jejichž ouška jsou 
zaokrouhlena. Barva těchto jest u různých 
druhů, jichž asi 30 známo, rozmanitá a oby 
čejně dvojí: jiná uprostřed okolo konce řa- 
píku a jiná po kraji; nebo jiná na svrchní 
nežli na zpodní straně a zhusta i kovově třpy- 
tivá. Nejvíce převládá na listech (často i na 
stvolech) rozličná růžová barva; jsou však též 
listy tečkované. Pro tuto vděčnou pestrost 
lupenů zavedeny mnohé druhy z Jižní Ame- 
riky a Záp. Indie do teplých skleníků, kde 
oblíbeny jsou též pro líbeznou vůni v době 
květní a kde odchováno i mnoho odrůd. 
K oněm náleží: C. argyrites Lem. s listy ze- 
lenými, stříbrobíle skvrnitými a tečkovanými; 
C. bicolor W. s listy uprostřed červenými, po 
kraji do zelena přecházejícími nebo u roz- 
ličných odrůd jeho různě zbarvenými; C. mar- 
moratum L. Math. Cat. s listy na líci žluto- 
zelenými. Sedě a perleťově bíle skvrnitými, na 
rubu mramorovanými a v. j. C-ia vyžadují 
v době bujného vzrůstu hojně vláhy a svět- 
lého místa; jakmile však počínají listy vad- 



nouti, kladou se do stínu a nezalévajf se. — 
C. esciilentum a v. j. pod jm. C-ia dříve uvá- 
děných rostlin náleží bud k rodu Colocasia 
nebo k rodům příbuzným. Déd. 

Oalag^nrxls Ika-J viz Calahorra. 

Oalahorra [ka-J, hl. město okr. ve Spán. 
prov. logroňské, nad říčkou Cidacos, jež ne- 
daleko odtud splývá do Ebra, stanice dráhy 
bilbao-tudelské, již od V. stol. sídlo biskupské, 
důležité, ale velmi sešlé město úrodné Rioje, 
má krásné chrámy zvi. kathedrálu, Čilý obchod 
8 polními plodinami a 8134 obyv. (1878). Zde 
za starověku stála Calagu^ris Sassica, proslulá 
hrdinnou, ale marnou ol3ranou proti Afraniovi, 
Pompejovu legátu, r. 78 př. Kr., pak také jako 
rodiště řím. řečníka Quintiliána. 

Oalain íka-], slitina čínská, obsahující olova 
126 Č., cínu 17-5 Č., mědi i'25 č. a zinká 
sledy; tenkými lišty ze slitiny této vyvále- 
nými vykládají Číňané bedny, v nichž vyvá- 
žejí čaj, B/Ar. 

Oalaifl [kaléj: 1) C., hl. m. kant. ve franc. 
depart. Pas-de-C., arr. boulogneském, na nej- 
užším místě průlivu La Manche, zvaném Pas- 
de-C. a na Severní dráze. Byvr. 1885 spojen 
se sousední obcí Saint-Pierre a opásán no- 
vými hradbami 16 km zdélí, jest C. pevností 
prvního řádu; má též citadellu, 4 tvrze a 
4 batterie, dále dráhu přímořskou a ústřední 
a vybíhají z něho želez, čáry do Boulogně, Pa- 
říže, Saint-Omeru a Dunquerque. Odtud do 
Doveru (39 km) jest nejkratší spojení mezi 
Francií a Anglií, kamž z C. denně 4 parníky 
odjíždějí (247.874 cestovatelé r. 1888); tud^' 
jde též pošta angl.-indická a mezi C. a Do- 
verem položen r. 1851 kabel, první podmořské 
telegr. spojení vůbec. C. jest sídlem obchod- 
ního soudu a komory, několika námořních 
úřadův a četných konsulů. Kdežto původní 
(Sev.) C. zachoval svůj bývalý ráz jsa hlavně 
bydliíttm rybářů, rozkvetl Jižní C. čili Saint- 
Pierre v pěkné nové město obchodní a prů- 
myslové. Zajímavé starší budovy města jsou 
chrám P. Marie z XIII. století s velkolepým 
hlav. oltářem, stará radnice, věž zvaná Tour 
du Giiet (dříve maják), hotel de Guise, bývalé 
skladiště vlny z r. 1389; dále pozoruhodný 
jsou náměstí, promenády na valech, bursa a 
lázeňské kasino. Vzdělávací ústavy: kollej, 
školy obchodní, uměleckoprůmyslová, pla- 
vecká a větroplavecká, knihovna obecní a pro 
lid, dva sirotčince. Hlavním výrobkem prů- 
myslu calaiského jsou tyl a krajky, zhotovo- 
vané v části saint-pierreské, ročně v cené 
100 milí. fr. Vedle toho má C. 12 strojíren, 2 slé- 
várny, parní pily, továrny na angl. biscuity, 
kartáče, vlasy k udicím, rukavice a mýdlo, 
obrovská skladiště stavebního dříví ze Švédska 
a Norska, loděnice, cukrovary, olejny a jiné. 
Značný jest též výtěžek rybolovu (1,097.488 fr. 
r. 1885). Mořské lázně hojně jsou navštěvo- 
vány. Co do obchodní důležitosti C. jest 8. pří- 
stavním městem Francie. Přístav se 3 majáky 
jest velmi rozsáhlý. R. 1887 jeví se plavební 
ruch takto: připlulo 2036 lodí o 522.450 tunách, 
mezi nimi 1562 cizích, hlavně anglických, vy- 
plulo 2042 1. o 517.181 t. (1551 ciz.). Od té 



Calaíský průplav — Calame. 



41 



doby však přístav zařízen tak velkolepé, že 
maje 5000 m nábřeží pojati m&že současné lodí 
o i»50o.ooo tunách. Téhož roku dovoz (nej- 
více z Anglie) páčen na 83 8 milí. fr., vývoz 
na 102 milí. fr. Obyvatelstva má C. 58.969 
(1886), mezi nimi mnoho Vlámův i značné 
Angličanů. — C. stal se dédicem blízkého pří- 
stavu Itius /\>rtu5, z nčhoŽ Caesar podnikl 
svou druhou výpravu britannskou. Do XIII. st. 
slul Scalus náležeje k hrabství Boulogneskému, 
a již tehdy byl východištém přepravy do Anglie 
a městem opevnéným, k Hanse náležejícím. 
R. 1259 dostav se hrabatům z Artois C. uté- 
šené rozkvétal, když r. 1346 po bitvě u Kreš- 
čáku (Crecy) Eduard III. angl. jej oblehl a te- 
prve po II měsících donutil ku vzdání, načež 
sera zavedl osadníky anglické. Za panství 
anglického obchod města prospíval tak zna- 
menitě, že clo z vlny tudy do Flander dová- 
žené náleželo k nejtučnějším příjmům králův 
anglických. R. 1520 konán u C. slavný sjezd 
Jindřicha VIII. angl. s Františkem I. franc. 
<viz Camp du Dráp ďor). R. 1558 vévoda 
František Geusský dobyl C, v 1. 1596 98 
drželi jej Španělé, načež králové franc. k tomu 
hleděli, by z něho učinili pevnost nedobytnou. 
Později C. poněkud zanedbáván ve prospěch 
Dunquerku, ale zavedením tylové fabríkace a 
otevISením želez, tratí z C. a Doveru vychá- 
zejících nabylo město znova bývalé důleži- 
tosti. U C. svedeny tři námořní bitvy: dne 
29. čce Z588 poražena » nepřemožitelná ar- 
máda* špan. od loďstva angl.; pak 16. září a 
21. října holi. admirál Tromp zničil »stříbrné 
loďstvo « Španělské. — 2) Saint-C. [sén k.], 
hl. m. kant. ve franc. dep. Sarthe, na dráze 
Orléanské a státní, má soud první inst., go- 
tický chrám, továrny na látky lněné a bavl- 
něné a 2982 oby v. (obec 3671). — 3) C, město 
v sev.-amer. státu Maine, na řece Sv. Kříže 
{St. Croíjr), jež zde přepásána ^ mosty, pří- 
staviště vystěhovalců; parní pily, loděnice, 
obchod s dřívím, 6173 obyv. (1880). /. 

C«lalský průplav, spojující Calais se 
St.-Omerem. skládá se z hlavní trati, stavěné 
před XVIL stoletím, 30 km dl., pak z poboč- 
ních tratí: ardreské, 5 km, a guíneské 6 km dl., 
má hloubku zrna plavidlo komorové o Šířce 
5-2 m; vozí se po něm zejména uhlí a dříví 
(r. 1887 146.000 /). fík. 

CalamagrostUi Roth., mi láva, trest Či 
třtina, rod rostlin z řádu trav {Gramineae 
Juss.), rodu Aprostis L. nejpříbuznější, lišící 
se od téhož svazečky zřetelných chloupků se- 
dícími na zpodu pluch různě osinatých, bia 
nítých anebo bylinných a posléze z malých 
jednokvětých klásků vyčnívajícími. Traviny 
vytrvale, statné, vzezření často rákosovitého, 
asi ve 130 druzích po veškerém mírném 
i studeném pásmu a také na horách krajin 
tropických rozšířené, z nichž také 7 druhů 
v Cechách známo. Ve stinných lesích obec- 
ná jest C. ariindinacea Roth (milava rá- 
kosoví tá), počítaná do zvláštní skupiny 
Deyeuxia (Beauv ) pro pastopečku (zákrsek 
osy) na zpodu pluchy patrnou ; travina na 
i m vysoká s latou úzkou, dlouhou, složenou I 



z malých klásků s pluchami pod prostředkem 
dlouze osinatými. Na písčinách, vřesovinách 
a světlých, sušších místech lesních zhusta 
roste C. epigeos Roth (milava křovištní), 
statný druh s listy Širšími, nasivělými, latou 
Širší, přímou a poněkud laiočnatou, s klásky 
bez pastopečky Na mokrých lukách a u vod 
vzácnější jest C. lanceolata Roth (milava 
kop i na tá), význačná svazečky listovými, vy- 
nikajícími z paždí listův. Obou poslednějších 
druhův užívá se tak jako rákosu ke stlaní, pokrý- 
vání střech a p. Na lukách jsou všechny druhy 
obtížným plevelem, Škodlivým dobytku svými 
tvrdými, drsnými a ostřicovitými listy. Ks. 

Calamandrové fka-] nebo cor o m anděl- 
ské dřevo ze stromu Diospyrus hirsuta L. 
na Ceyloně domácího. Vský, 

Calamatta |ka-] Luigi, mědiryjec ital. 
(* 1802 v Civitě Vecchii — f 1869 v Mi- 
láne). Vyučil se v l^ímě a r. 1824 přišel do 
Paříže, kde se v umění svém zdokonalil. Vy- 
stoupli poprvé rytinou Baja^et a pastýř dle De- 
dreux-Dorcyho, pak reprodukoval některé ob- 
razy Ingresovy, s nímž ve Florencii se byl 
spřátelil (zejména Slib Ludvíka XIII.), a ryl 
podobizny, z nichž nejznámější jest posmrtní 
podobizna Napoleona 1. dle sádrového otisku. 
Delší dobu zdržoval se pak v Haagu a r. 1837 
byl povolán do Brusselu, by zařídil ryjeckou 
ŠkolU; jejímž ředitelem se stal, a ryl tam po- 
dobizny slavných mužů belgických a některé 
obrazy dle belgických mistrů (Stevensa, Ma- 
doua a j.). Roku 1866 stal se professorem na 
akademii milánské, která zařízena byla po 
při vtělení Lombardie a Benátská. — C. patří 
k nejlepším ryjcům nové doby vynikaje sil- 
ným slohem a výtečnou kresbou. Zvláště ba- 
revné effekty originálů dovedl reprodukovati. 
Rytin jeho jest veliké množství, mezi nimi 
mimo již zmíněné obrazy Raífaelovy, Leonarda 
da Vinci, Giulia Romana a j. — Jeho man- 
želka Josef i na C, dcera archaeologa Ro- 
chetta, jest dovednou malířkou podobizen a 
náboženských obrazů. 

Calambao |kk|, jiný název dřeva aloo- 
vého. 

Oalame [kalám] Alexandre, krajinář 
švýcarský (* 1810 ve Vevcy - -f 1864 v Men- 
tóně). Cestoval po Německu, Anglii a Itálii, 
načež usadil se v Genevě. Jeho krajiny, ze- 
jména Švýcarské, nabyly záh}' obliby zvláště 
v Německu. Kresba C-ova jest přesná a správná, 
provedení pečlivé, dovedné, včrně dle přírody, 
třeba že nevyniká svéráznosti; kolorit často 
jest chabý. Přes to patří C. ke klassickým 
malířům prahorních krajin. Nejraději maloval 
krajiny nálady poetické Velmi četné obrazy 
jeho jsou roztroušeny po galleriích evropských, 
zvláště v Drážďanech, IBerlíně, Amsterdame. 
Za nejlepší z jeho prací pokládá se cyklus 
Čtyř ročních a denních počasí, znázorněný 
krajinami Monte Rosa při východe slunce, 
Bouře v lese a Údolí Hasli. Ještě oblíbenějším 
stal se C. pracemi menšími, jako lithograíiemi 
a rytinami, z nichž 18 studií z Lauterbrunnen 
a Méringen a 24 listů krajin alpských dosud 
užívá se jako předloh ku kreslení. Srv. Ram- 



42 



Calamiany — ' Calampelis. 



bert, Alex. C, sa vie et son oeuvre (Paříž, 
1864). 

Calamiaay [ka-j, skupina špan.ostrovd ve 
východoindickém archipelu, počítaná obyčejné 
k souostroví Filipovu, rozkládá se mezi 10' 20' 
až 12" 30' 8. S. i 119" 16* až 120" 46* v. d., ob- 
klopena jest ostrovy Mindórem, Panayem a 
Palavanem a obsahuje na rozloze 457 km ■ velký 
počet ostrovův a útesů, z nichž největší jsou 
Busuanga, Calamian neb Barragon a Linaka- 
pan. Úrodná půda rodí kokosové palmy, rýži, 
kakao, cukrovou třtinu, bavlník, pepř, indych, 
kávu, tabák, ovoce a j., a mimo to poskytují 
ostrovy tyto med, vosk, želvy, salanganní hní- 
zda i perly, sousední moře a průlivy oplývají 
rybami, z nerostného pak bohatství zjištěno 
tu zlato a železo. Obyvatelstvo počtem na 
20.000 duší skládá se hlavně z Tagalá, Ma- 
lajcův a Číňanů, k nim pak druží se něco Spa- 
nělův a někteří kmenové negritští ve vnitro- 
zemí. Kromě Číňanů zabývají se lidé tito nej- 
více jen rybolovem, Štítíce se orby, španělská 
pak vláda o ostrovy tyto téměř se nestará. 
PolitickoadministrativnS tvoří O. s východní 
částí Palavanu zvláštní provincii C. obsa- 
hující 3900 Am^ s 21.200 obyv.; hlavním mě- 
stem jejím jest Taitai na Palavanu se 3000 
obyv. a přístavem. 

OaUunttttiia Monch. [ka-<. inarulka, rod 
rostlin z řádu p y s k a t ý ch {Labiata^ Juss.). s ka 
lichý dvoupyskými, pyskem hořením tfízubým, 
korunami dvoupyskými, 4 tyčinkami oddále- 
nými, na konci k sobě skloněnými a z koruny 
nevyčnívajícími. Byliny, polokře i keře s ma- 
lými celokrajnýrai anebo většími zubatými 
listy, z nichž hořejší, v úžlabí svém svazečky 
květů nesoucí, bývají listcnovité. Známo asi 
40 druhů v mírném pásmu severní polokoule 
domácích. Na výslunných stráních, skalách 
i úhorech roste u nás C. acinos Clairv. (pa- 
mětník), jednoletý nebo vytrvalý druh s listy 
vejčitými, napřed pilovitými, vrcholíky tří až 
pětikvětými, listeny jich krátkými, kalichy 
Štětinkatými, dole břichatými, za plodu pod 
šídlovitými, skloněnými zuby zaŠkrcenými, 
uvnitř věncem chlupů zavřenými a korunami 
malými, fialově nachovými. Na podobných 
místech roste stoříšek, čističe, klinopád 
(C. clinopodiitm Speoa či Clinopodium vul- 
gare L.), vytrvalý, statnější druh, mající listy 
vejčité, drobně zubaté a huňaté. Vrcholíky 
mnohokvěté, krátce stopkaté, tvoří kulaté licho- 
přesleny ; listeny jich kol huňatých, nezaškrce- 
ných a uvnitř lysých kalichův obal tvořící, jsou 
dlouhé, štětinovité, huňaté, koruny nachové. 
Listy obou druhů silně aromaticky páchnoucí 
bývaly dříve offícinální. Listy poslednějšího 
doporučovaly se pro svou příjemně kořennou 
příchuf jaJco nejlepší surrogát čínského čaje. 
Na horách alpských a balkánských rostoucí 
C. alpina L. (marulka alpská), význačná 
lodyžkami poléhavými a velikými, nachovými 
květy , poskytuje horalům důležitou sou- 
částku thé, švýcarským zvaného, jež zvláště 
proti neduhům prsním se doporučuje. Ně- 
které druhy pěstují se také v zahradách pro 
ozdobu. \'s. 



Oalamlstranii calaraister [ka-], duté, 
rákosovité (calamus) Želízko k napalování a 
kudrnění vlasů, jímž římským paním i mu- 
žům otroci, zvaní cinerarii nebo cinijlotíes, 
účes upravovali. Obrazné užíváno výrazu toho 
i o řeči plné ozdůbek a uméidstek. Aida. 

Calamltas [ka-j, lat, nehoda, pohroma. 

Oalamlteae (viz vy obr. č. 771.), vyhynulý 
řád rostlin cévnatých tajnosnubných, 
jenž těsně se řadí k nynějším přesličkám 
{Equisetaceae\ s jediným rodem Equisetum. 
Vzrůstu byly kalamity vysokého, stromovi- 
tého; oddenek, pokud známo, byl položený, 
válcovitý, s dlouhými, tenkými kořeny. Hlavni 
kmen rovný, přímý, sloupovitý, nahoře více 
méně rozvětvený. Na povrchu jeho nalézají 
se husté souběžné brázdy, jež střídají se 
s podobnými brázdami v pravidelné oddále- 
ných článcích. Na těchto článcích sedí pře- 
sleny volných, čárkovitých, jednožilných 
listů. V úžlabí těchto listů dalo se rozvětvo- 
vání. Známo, že nynéjši přesličky mají listy 
srostlé v pochvy, a že větve vyrůstají pod 
pochvou. Větve i kmen jsou duté a jako pře- 
sličky na článcích přehrádkované. Sva/.ky 
cévní celkem podobné přesličkovým, ale jsou 
známy stromovité kmeny, jejtclii svazky cévní 
tvoří kompaktní tlusté dřevo primárními i se- 
kundárními paprsky dřeňovými jemně klíno- 
vttě dělené (Calamodettdi-on). I složení tako- 
výchto svazků cevných jest více analogické 
s anatomií kmene nahosemenných než cévna- 
tých tajnosnubných. — Sporangie sestaveny 
byly do hustých klasův, a to tak, že se pře- 
slen sporangií střídá s přeslenem ste- 
rilních lístků, což u přesliček neznánno. 
Ostatně jsou sporangie docela podobně vy- 
tvořeny jako u přesličky. Plodní klasy vyrů- 
stají přeslenitě na větvích nebo sc<lt oa po- 
stranních větvích, skládajíce latnaté květen- 
ství. Variace složení plodních klasů jsou velmi 
roizličné a svědčí patrně více rodům, a po- 
něvadž ne>sou ve spojení se sterilními větvemi 
a kmeny kalamitu, popisují je palaeontologové 
pod zvláštními rody {Calamostachys^ Palaeo- 
stachya atd-). — Tak jako ve fytopalaponto- 
logii vůbec i zde mnoho jest zmatených udání 
v rozeznávání rodů v a druhů kalamitu v, a 
místy se zdá, že některé popsané zbytky ne 
ke kalamitům, nýbrž ku jiným cevnatýnn tajno- 
snubným nebo nahosemenným náležejí. Cel- 
kem však ze všeho jistě vysvítá, že kalamity 
byly řádem rozsáhlým o četných rodech a 
druzích, vyplňujícím mezeru, kterou máme 
nyní mezi osamoceným rodem Equhetum a 
ostatními cévnatými, tajnosnubnými. Sprová- 
zejí veskrze usazeniny útvaru kamenouhel- 
ného po celém světě a z hojného jejich 
objevování nutno se domnívati, že skládaly 
s Lepidodendry, Sigillariemi a stromovitými 
kapradinami tajuplné lesy dávné této doby. Vský, 

Calajn&tes |ka-], kmeny kalamitu z řádů 
Calamiteae (v. t ). 

Calamode&droii í ka-] viz Calamiteae. 

Calamotta [ka-j viz Kol o čep. 

Calampelis (ka-{ Don. (z řec. -AuXóg = 
krásný, a^Liakog 1= hrozen), sekce rostlin- 



Calamus. 4 3 

něho rodu Ectretnocarpuf R. et Pav,, vynikají- j aevcrových. Austrálii. V tropické lip. Africe 
cihu korunou nad zúženou zpodinau bfic halí roste v lesích jen jeden druh. Kolik vQbec 
nadmutou. J»ou tet pnivé lustlíny chilské se druhů ttcbk poíítati, nclie pícsní udati, po- 
ílyHirannýml stonky a vilvcmi. advouJafmj>mi něvadž posud mnotié nedokonale jsou inimy. 
litty, jichž iiU v rozeklanou pííponku se roz- ano i druhy ubchodiií snad ani popsány ne- 
bihá, a s boKaiyrai hrozny Sarlaluvých nebo | jsou. Žije jich jiaie loo - loo druhů, Rotanová 
ilatofervených kvitů. Nejznáméjíí, na zdech j lodyha jest celistvá, nikoliv dutá. na podél 



ptstovaný druh jest 
C- teabra Don. Děd. 
CaUuBSa L. |ka-{: 
1) C, rotan nebo 
palma rákosová, 
rod palem z oddá- 
leni Lepidocwyiiii": 
KvÉly polyuainické, 
jedno- neb dvuudomé, 
po dvou nebo jednot- 
livé na Stihlých, db.u- 
hých vflvich dvou- 
řadé, metlaté rozvět- 
veného kvétenst ví 'pji- 
licc). Okvétí z 3 vít- 
iich a 3 meniich plát- 
ků 8loÍcn& Semennik 
jednoduchý, irojra- 
mennoubliznouokon 
řetiý. TyCinek 6 oby- 
fejné prostých. Plod 
bobule sotva kdy vf t< 
ti lískového ořechu, 
avnitf duíná, na po- 
vrchu krunýřem lu- 
jpét tupinatým oba- 
lená. Semeno jediné, 
jamkaténebobrázdité, 
zřídka hladké, v polo- 
vici výSe « prohlube- 
ným pupkem. - Ko- 
tany svými kvétními 
ústroji náleřeji k pal- 
mám, ale fástmi ve- 
getalivnými připomi- 
najf nám velké ráko 
(ovité Irávy. Kmen 
jejich jest totiž tenký 
(sotva přes a cm), ale 
předlouhý, dosahuie 
mnohdy ai 150 m. Po 
celé délce jest jako 
u trav oddálené li!;t- : 
nalý a v tčch odstav- ; 
cích také flánkova- 3 
ny. Listy jsou dlouhé, | 
Jednoduše zpeřené a 
na í<-bru, jakož i na 
Biné ú ponk ovité pro- 
dloulené ípifcc ost- 
nité. Témito biíovitými líponkami 
le na vétvfch a kmenech stromQí 
rotanová proplitá se tak v pralesích jako při 
pevné provazy. Tím stávají Ke mnohé Iropi 
cké lesy v horké Asii a na ostrovech Sund- 
ikych a j- Clovíku naprosto nepřístupnými. Ko- 
tany jsou domovem po vSÍ teplé Asii od Hi- 
miíaje pofínajic na víech přiléhajících ostro- 
vech, zvláMé na ostrovech Sundských, na 
oMrjivech záp. Tichého okeánu, na severní a 



nitá a porosní, na 

Eovrchu kamennými 
uřikami jako přetvr- 
d£nalakovaná.Lodyh 
téchto u potře buje se 
k iiíelAm mnohoná- 
sobným vlivotě. Roz- 
řezávají se na hole, 
plete se z nich pleti- 
vo nábytkové, splítajf 
te provazy, lana. hru- 
bé látky, pokrývky aj. 
Proto vysekávají se 

vážeJL u velkém mnoŽ- 
•tvl do obchodu po 
celém svélé. C.i-otaag 
Wlld. z Vých. Indie 
poskytuje hlavné hole, 
hůlky > ilpanélský 
rákot. Vyváíl ae 
hlavněz Jávy. C. vtrut 
W.rovnéi z Vých. In- 
die, dává rákos, z né- 
hoí mimo hole i ple- 
tiva se spracovávajf. 
í. druhu C, viminalit 
W. pochází tak zvaný 
jávský rákos, z dru- 
hu C. fcipionum Lour. 
malacký rákos. Mimo 
to vSe proslulým stal 
se druh O, draco W. 
ve Vých. Indii domácí, 
Jenž poskytuje v ob- 
chodu důlužilou a no)- 
rozšiřentjSl prysky- 
fiínou hmolu 'draí i 
krev< zvanou. Tato 
se vylufuje v podobfi 
kapek z kflry na plo- 
dech rotanových. Do- 
morodci sbírají proto 
zralé plody a v nádo- 
bách nad ohnfm je 
slabé praží, aby pry- 
skyřice lim usilovníji 
ř .., r.T....ii.. í plodu sť vyiuíovala, 

C.„, CUbíi... jjJ:^^| krve tiiivá se 

chycujl I hlavné k připravování barev a také v Ukař- 

lodyha ' štvi. Vyváží se hlavné z vých. Sumatry a již. 
Kortiea. Ostatní draíi krev pochází také z ji- 
ných rostlin. Vsky. 

al C. L. viz Acorus. 

Oftlumns |ka-] (lat.): 1) C. vůbec stéblo, 
řvláSté třtina, rákos a předméty i ného zho- 
tovené, jako šíp. prut k lapání ryb a zejména 
péro. Římané toliŽ psali i na pergamenu i na 
papíru obyf ejné pérem třtinovým, ku kterémui 



41 

účelu třtina musik nollkem pFítiodní se roz- 
štípnouti a sf iznouli jako ná!i brk (vyobr. č. 772.). 
NejlepSÍ tftlnu ku psáni dodával dulni Egypt a 
Knidos. Per brkových Římané v klaasické dobr 
neznali ; teprve Isidorus ze VII. st. pu Kr. prvnf 



Calamus scriploHus — Calandrelli. 




o nich mluví. Naproti tomu nebyla kovová péra 
neznáma, jak rozliíné nálezy potvrzuji. iSrov. 
vyobrazeni u Baiimeislial Denkmaler des 
klass. Alt., Btr. 1586.) Cfi: 

a) C. calamellus. calamelU. třtinová 
pii(ala u Římanů. Francouzský název .chalu- 
meau> a naSe iSalmaj' pochází od slova c. 

OalUBM Boriptorlna [kal- skr-j je zadní, 
přiostfený konec dna ítvrlé komory mozkové 
s podobá se Spifce psacího péra. St. 

Cftlutea [kalanka], Val-C., údolí v Alpách 
Rriaonských, 27 km dl., protékané divokou Ca- 
lancascou, která se pod Gronem vlévá do 
Moesy, přítoku Ticina; jest velmi divoké, sté- 
namí looo — 3000 m vys. sevřené a mú 1 1 dé- 
din, jejichi muiské obyvatelstvo v létč vyhle- 
dává v cizině výíivj'. 

Oalandft (kalá-], vých. íásC glam^kých 
Alp mezi Rýnem a jeho přítokem 'laminou, 
sev.-západ. od Churu, s horami Weibersattel 
i8o8 m a Mannersattel 2684 m. 

Oilutdo [kala-], ital, též skrácenč cal, 
značka hudebního přednesu, uiíuje nenáhlé 
zmirňováni jak pohybu tak tónové sily; znaíí 
tudíž tolik, jako ritenuto a decrescendo 
společné. 

OalftnOr* j;ka-J, pilous, rod noaatců 
s podlouhle vejčitým posledním článkem bičíku, 
ry.iáčkem tenkým, nitkovitým, ponékud ohnu- 
tým. C. fcranaria, p, Černj\ k nám bezpo- 
chyby z Asie 3 obilím přivlečen; žije hlavné 
víitč, ječmeni i pienici. Dos při ý jest bez ry- 
páčku 3-75 mm dl. a i'5 mm Sir, barvy černo- 
hnédé. 1 ykadla i nohy bývají svétlejiií. Potře- 
buj* k celému vývoji 5 6 nedél a objevuje 
se ve dvou generacích roČné První líhne se 
v červenci; za 14 dní snáSÍ samička vajíčka 
na zrna obilná, dn nichí bilé, červovité larvy 
vnikajíce až na slupku je vyžíraji. Druhá gene- 
race lihne se na začátku podzimku a přezi- 
muje v skulinách na sýpkách. Působí někdy 
veliké Škody. NejlepSím prostředkem jest či- 
stota a vítráni sýpek; obilí nutno často pře- 
hazovati a veSkeré smetl odstraňovali. Vý- 



borní se osvídCily roury provCtrdvacf, jimii 
se udržuje v hromadách obilných stejná te- 
plota jako venku a odslrafluje pařeni, jež velmí 
podporuje množeni se pilousů. Podobný jest 
c. orfTjf, p. rýžový, jenž podobně ničí rýži 
a u náx pouze ve skladech rýžových a kupe- 
ckých krámech se objevuje. Klp. 

'OalMiar&|ka-]Giovann{Bat..mallřamo- 
saisla ital. (^^ 1586 veVercelli ~ ti644 v ŘimČ). 
Byl žákem proslulého učitele mosaiky Mař* 
zella Provenzale, a brzy byly mu svěřeny 
důležité práce v kathedrále sv. Petra, kde 
ntél mosaikou nahraditi malby olejové, vlh- 
kostí značné trpící. Přes velikou opposici 
tehdejších malířů provedl své dílo znamenitě 
a zhotovil obrazy sv. Michala dle Arpinata, pak 
kopie dle Komanettiho, Lafranca, Sacchiho, 
Pelpfrriniho a j. Pro královnu švédskou iho- 
liiťil mosaiku zvláMě proslulou. Madon nu dle 
Kuiriiela. C. povznesl umíní své na nebývalou 
výi\ a zdokonalil je technicky vynaleznuv 
zvláítní tmel. 

OaUndreUi [kal-]: 1) O. Giuseppe, 
hvřzdáf ital. (* 1749 v Zagarote — f 1827 
v Říme). Stal se knězem a přiSel r. 1773 jako 
profesB^r malhcmatiky na Collef!'um romá- 
nům do Říma, kdež přičinil se o stavbu nové 
hvězdárny, jejíž ředitelem byl do r. 1824. Byl 
též kanovníkem lateránským- Mimo několik 
pojednání mathe matických (o převádění oblou- 
ků kruhových) a h'sikálnich, měně důlcíttých, 
napsal: Mereuríi In/ra sólem transeuniis obser- 
vaih habita die 4 Maii rjS6; s A. Contim 
vydal 8 sv. díla: Opiiscotí astron. (Řim, 1803 
až 1824) obsahujících výtah pozorováni me- 
teorol- od r. 1782 -1801, o kometách z r 1807, 
1811 a 1S13, popis nového iároměru pro kovy, 
o llakomérném vzorci v mechanice nebeské, 
o trvání soumraku a j. Také pokouSel se 
určiti parallaxu hvězdy r Lyrae. Irn. 

9) C Ignazio, synovec před., hvězdář 
italský (* 1792 v Římě — + 1866 t.). Dosáhl 
r. 1S14 professury mathematiky na Collegium 
románům, později při semináři u sv. Apolli- 
nále. Místo toto zastával přes 40 let. R. 1839 
ustanoven byl prof. optiky a hvězdářství při 
univ. římské a oddal se praktické astronomii. 
H 1R45 propůjčena mu stolice hvězdářská a ře- 
dilelstvi hvězdárny v Bologni. R. 1848 vrátil 
se na své místo při unív. římské a jmenován 
ředitelem noví založené hvězdárny univer- 
sitní. Práce Cho uveřejněny jsou v íAtti dell' 
Acad. dei Nuovi LÍneei«, v »Raccolta scient. 
díl Palomba< a j. Zabývai se pozorováním 
vlasatic, oběžnic a stálic, jakož i přisluSn^mi 
výpočty. Zvláštní zmínky zasluhuji práce jeho 
o pohybu stálic: Sul movimento proprío di 
Sbio (Řím, 1858 -59); Nuave ňcerche sul molo 
propiio delle Stelle (Řim, 1863). Pozoroval a 
popsal také zatmění slunce r. 1851 a 1860 a 
vydal pojednání o refrakci sluneční: Sulla 
rť/i-a;ť.jntr solare (ftim. 1857). Sepsal také 
úplnou učebnici nižSÍ mathem. (3 sv.) a zá- 
pisky nové hvězdárny univers, z let 1851 a 
;ři53, kterouž popsal ve spise Pontificio nuovo 
líseivalorio ďella Romana univertiiá (Řím. 

.8531- v>-»- 



Calandrinia — Calas. 



45 



3) C. Alexander, sochař ném. (* 1834 
v Berlíně — j 1^52 t.). Byl synem proslulého 
brusiYe drahokamů Giovanniho C., který 
r. 1832 z Říma příSel do Berlina, a od r. 1848 
navštěvoval akademii bedínskou, jsa žákem 
Dankbeyovým, Drakeovým a Fischerovým, 
u nichž i později pracoval. V Německu a ze- 
jména v Berlíně je mnoho jeho prací, soch 
a reliefA, z nichž uvedeny buďtež : socha Cor- 
neliova v museu berlínském, socha generála 
Yorka na pomníku Bedř. Viléma IIL v Kohně 
n. Rýnem, pomník vojínů na Priedrichshainu 

▼ Berlíně, reliéfy na vítězném pomníku tamže 
a jízdecká socha Bedř. Viléma IV. pro scho- 
diště berl. nár. gallerie. Zvláště portraitní sochy 
C-ovy jeví zdravý realismus. 

CaLandrlnia [ ka-] H. B. K., dle J a n a L. C a- 
landrintho, syndika janovského a botanika, 
zemř. r. 1758 {Calandrinia Lehm.), bylina 
nebo polokeř z čel. Portulacacei 8 zlistým 
stálým kalichem, 5listou korunou a 5 až i čet- 
nějšími tyčinkami srostlými nebo volnými. 
Volný, nadokvětný, mnohovaječný, 3klanou 
bliznou ukončený pestík dorůstá ve 3chlopní 
ipouzdrou tobolku. Rostliny (zvláště jiho- 
americké, chilské) s květy buď jednotlivými, 
dlouze stopkatými a úžlabními, nebo v koneč- 
ných hroznech a strboulech. Bývají v zahra- 
dách v několika druzích, jako: C. discolor 
Schrad., C. umbellata DC, C. speciosa Lindl 
aj., jež vůbec mají květy purpurové, ale pouze 

▼ době květní pozorovatele upoutati dovedou. 
Množí se semeny, jež třeba záhy sbírati, do- 
kud se plody neotevřely. Déd, 

Oalaadrone [ka-], itaL, nástroj Sal májový, 
po ítal. venkově užívaný, bručivého zvuku, 
opatřený 2 klapkami. 

Calanldae [ka-de], čeleď volně žijících 
klanonohých koř ý éú (Copepoda gnathosto- 
■M/ii), jichž význačné znaky jsou: Tělo táhlé, 
normálně článkované, z předních tykadel pravé 
neb levé proměněno v chapadlo, zadní ty- 
kadla s velkou vedlejší větví. První pár noh 
namnoze slabě vyvinut, pátý pár u samečků 
proměněn v chápavé orgány. Význačná jest 
přítomnost srdce. Samičky mají nepárovitý 
vak vaječný. Velký počet rodů v i druhů žije 
ve vodách slaných i sladkých. Namnoze ob- 
jevují se ve velkých massách, že i vodu těly 
svými daleko zbarvují. Obecnější rody mořské 
jsou Cetochilus a Calanus, Zástupcem sladko- 
vodním jest rod Diaptomus, jenž i v našich 
?odách žije. Význačnější druhy jeho jsou />. 
autor Jur. a D. gracilis G. O. Sars. Zajímavo 
jest, že franc. přírodozpytec R. Blanchard na- 
lezl v barvivu těla rodu Diaptomus látku pří- 
buznou carotinu. Se, 

de Calanflon rkalaBsoD] Giraud, trou- 
badour gaskoňský (f 1226). Žil na dvoře králů 
kastilských a aragonských a u Marie de Ven 
taidour. Zachovalo se od něho 12 básní lyri- 
ckých a ensenhamen napodobený dle stejno- 
jmenné básně Girauta de Cabrera. Přes ne- 
jasncst myšlének vyznačuje se ohněm a jem- 
ným vkusem. J'jho ensenhamen otištěn v Bart- 
schové sbírce »Denkmáler der prov. Litera- 
tjr« (Stutgart, 1857), výbor z jeho verSů na- 



lézá se v Raynouardově »Choix de poésies 
originales des troubadours« (1816— 21). Srovn. 
L'abbé Mil lot, Histoire littéraire des trou- 
badours. 

Oalanthe [ka-] veratrífolia R. Br., exotická 
orchidea, na Molukkách domácí. Sněhobílé 
květy obsahuji jako mnohé jiné vstavačovité 
druhy bezbarvou látku (indican\ jíž za sušení 
a rozmačkání zbarvují se na modro a obsa- 
hují pak indych. Vský, 

Oalantioa!ka-tika], oalvatica, závojovitá 
přikrývka a ozdoba hlavy, kterou si paní římské 
širokou stuhou kolem hlavy připevňovaly tak, 
že cípy z ní po obou tvářích a i níže po ra- 
menou splývaly, jimiž po případě i tvář úplně 
se mohla zahaliti; také celá hlava mohla se 
jí pokryti tak, že vlasy z ní jako ze sítě vi- 
sely. Zhotovovala se z hedvábí, ze zlatých 
třásní, z byssu eleiského a j. Mda, ^ 

Oalappa [ka-] nebo culappa jest název 
ořechu kokosového u obyvatelů Amboíny (viz 
Co cos). Vsicý. 

Calas [kalá] Jean žil v pol. XVIII. stol. 
jako váženy obchodník v Toulousů, až r. 1761 
uvalen byl na něj. Čítajícího již 63 léta, trestní 
process pro domnělé zavraždění nejstaršího 
syna, který byl nalezen ve skladišti oběšen. 
Podezření proti C-ovi vzniklo hlavně z toho, 
že C. byl kalvinistou, o zmíněném pak jeho 
synu, jemuž vyznání kalvinské vadilo, že ne- 
mohl, jak zamýšlel, státi se advokátem, mčlo 
se za to, že přestoupil k víře katolické, ale- 
spoň bylo o něm známo, že navštěvoval chrá- 
my katolické. Záhy bylo tudíž uvěřeno, že 
syn C-ův zahynul rukou vlastního otce ja- 
kožto oběf svého přesvědčt:ni náboženského. 
Obecnému zjítření a předpojatosti podněco* 
váné fanatiky náboženskými neubránili se ani 
soudcové C-ovi. Jakkoliv přímý důkaz o vině 
C-ově proveden nebyl, o jeho synu pak bylo 
známo, že byl v poslední době chování zá- 
dumČivého a sebevražda tedy velice pravdě- 
podobnou: většina trestní komory {chambre 
criminelle) parlamentu toulouského shledala 
jej vinným a odsoudila k smrti lámáním ko- 
lem. Rozsudek tento vykonán 9. března 1762 ; 
zároveň zabaveno jmění odsouzeného, synové 
jeho vypověděni ze země, dcery pak zavřeny 
do kláštera. Ostatní spoluobžalovaní : C-ova 
žena, jedna služka a jakýsi Lavayasse, přítel 
synů C-ových, bylí z obžaloby propuštěni. 
Vdova usadila se potom v Genevě, kdež na- 
šla horlivého zastánce své věci ve Voltairovi, 
jehož přičinění a hlavně spisu >Sur la tole- 
rance* přísluší zásluha, že král a státní rada 
povolili obnovu processu C-ova. Nové řízení 
skončilo se úplnou rehabilitací nevinně odsou- 
zeného i jeho rodiny, kteréž také navráceno 
jmění dříve konfiskované. — Process C-ův 
má svou důležitost v dějinách kulturních a 
zvláště právních; ukázalf se jím v nejostřej- 
ším světle v pravdě žalostný stav tehdejšího 
zákonodárství trestního a zejména řízení trest- 
ního, jehož inkvisiční ráz vylučující zároveň 
kontrolu veřejnosti zbavoval obviněného téměř 
úplně právní ochrany a choval tak v sobě nej- 
vážnější nebezpečenství pro každého, na něhoi 



46 



z Calasanzy — Calatrava la Vieja. 



snad jen nešťastnou shodou okolností anebo 
do konce cizí zlomyslností uvaleno podezření 
spáchaného Činu trestního. V řade události, 
které ke konci minulého století přivodily ve 
Francii pronikavou reformu zákonodárství, 
kteráž zejména v oboru řízení trestního v pol. 
XIX. stol. došla následování ve většině ostat- 
ních států v evropských, processu C-ovu a 
obecnému vzrušení jím způsobenému přísluší 
místo neposlední. — Srv. Michaud, Biogra- 
phie universelle, Calas Jean. — rek, 

z Cal&Jiansy Josef viz Josef sv. a Pia- 
risté. 

Calaseibetta [kalašibeta], okr. město si- 
cilské, v prov. caltanissettské, kraji piazza- 
armerinském, na dráze girgentsko-catanské, 
která zde prochází prAsmykem, oddělujícím 
Ctu od m. Castrogiovanni; doly sirné, hed* 
Plbnictví, 6615 oby v. (1881), 

Oalasolone [kalašóne], ital. coíascionc, 
franc. colachon, nastroj hud., rozšířený v jižní 
Itálii, tvaru loutny a mandoliny, se dvěma ve 
kvintě laděnými strunami. Je-li původu no- 
vějšího nebo staroegyptského, není dokázáno; 
shoda jeho s nástroji ve starém Egyptě uží- 
vanými zdála by se nasvědčovati i původu 
nástroje. Hraje se naň plektrem. 

Calata [kaláta], tanec italský živého rázu, 
v taktu V^ovém neb i '/govém. 

Calataflmi [kal], město v záp. Sicilii, 
prov. trepanské, kraji alcamském, 13 km jiho- 
záp. od Alcama, malebně rozložené na pří- 
krém svahu horském, s maurskou tvrzí a 
9785 ob. (i 88 i). Lomy mramorové a sádrové. 
Nedaleko zbytky starověké Segesty. U C. 
15. kv. 1860 Garibaldi zvítězil nad vojskem 
neapolským. 

Calataňazor |ka-] (z arab. kálat an-nusúr:^. 
tvrz orlů), vesnička Špan. v prov. sorijské, na 
dráz« valladolidské. V bitvě zde svedené roku 
icx>2 poražen vladař Mansúr vojsky křesťan- 
skými, čímž počíná kvapný úpadek chalifátu 
Omajjovců ve Španělích. Dk, 

Calataytid [kal-], okr. město ve Špan. 
prov. zaragozské (Aragon), na levém břehu 
Jalonu a na dráze pampelunsko-madridské, 
sídlo biskupské a zemědělský i obchodní střed 
bohaté krajiny na Jiloce a Jalonu (Nil ara- 
gonský), plodící výborné ovoce, víno, olivy, 
zvláště pak znamenité konopí a Šafrán. Vlastní 
moderní město rozkládá se na svahu vršiny 
pod bývalým maurským městem {Mořena) se 
starými zdmi a hradem, kde bydlí chudina 
calatayudská namnoze ve skalních bytech. Ze 
13 kostelů města vyniká chrám P. Marie, 
z II klášterů dominikánský, dále 9 bran, di- 
vadlo, krásné promenády a j. Obyvatelstvo 
(i 1. 512 r. 1878J zabývá se obchodem a vý- 
robou mýdla, plátna, sukna, kozí a j. Nedaleko 
u vsi Bamboly stopy starověkého města Bil- 
btlis, rodiště Marciálova. C. založen v VIII. st. 
od Arabův a slul Kálat Ajub (hrad Ajubův) 
jsa městem velmi pevným až do r. 1118, kdy 
ho dobyl král Alfons I. 

Calathea | ka- 1 G. J. Mey., podčešulka, 
rostlinný rod z řádu Scitamineí, čel. Ma- 
rantaceí a skup. Canneí (dosnovitých). Její 



3dílná koruna má prohnutý, jednozubý p3'sk 
a obsahuje i plátkovitou tyčinku s pobočným 
prašníkem a plátkovitý pestík s 3bokou bliznou. 
C. čítá asi 10 druhů jihoamerických, vláhy- 
milovných bylin se zpodinovými, ojíněnými, 
širokými a dlouhými fisty a s vysokým, květo- 
nosným stvolem. Dílem pro bílé nebo žluté 
květy, dílem pro pestré, aksamitové nebo ko- 
vově lesklé, statné listy pěstují se v teplých 
domech se zálibou: C. lutea Spreng., C. \e- 
briiia Lindl., C. pardina Planch. et Lindl. 
a jiné. Déd. 

Calator [ka-], vyvolavafi (raWtv), sluha 
zvi. pontifikův a flaminů (Serv. k Verg. Georg. I. 
268.); chodíval před nimi, měli-li obětovati, a 
přisluhoval jim při výkonech posvátných, po 
případě zastavoval na ulici práce, jimiž by 
obřady bohoslužebné o svátcích mohly se zne- 
světiti. Dále užíváno ho ku svolávání lidu ve 
hromady. Postavení jeho u kněží bylo asi totéř, 
které měl viatov úředníků civilních, yfda. 

Calatrava |ka-| Don José Maria, stát- 
ník Špan, (* 1781 v Meridě — \ 1846 v Madridě). 
Byl od roku 1805 advokátem v Badajozu, 
vstoupil za franc. okkupace do polit, života, 
zvolen r. 1808 do provinciální junty estrema- 
durské a r. 1810 vyslán za Estremaduru do 
ústřední junty. Po návratu Ferdinanda VII. 
r. 1814 pykal za liberální smýšlení své šesti- 
letým vyhnanstvím vMelille vMarokku,odkudž 
vysvobozen revolucí r. 1820, přidal se ve sně 
movně k nejrozhodnějším radikálům a přispěl 
značnou měrou k pádu umírněného mmister- 
stva Arguellesova, ačkoli chování jeho bylo 
mnohdy obojetné, zejména při poradách o opa- 
třeních proti snahám anarchistickým. Když 
kortesové byli rozpuštěni, žil do roku 1823 
v ústraní, ale r. 1823 účastnil se činně revo- 
luce, stal se ministrem vnitra, potom sprave- 
dlnosti, způsobil, že král byl s kortesy od- 
veden do Cadizu, a vida, kterak revoluční 
strana nemůže odolati franc. vojsku, vypra- 
coval ještě listinu, kterou král slíbil amnestii. 
Poněvadž pak král slibu nedodržel, unikl C. 
do Anglie, potom do Francie a pokusil se 
odtud marně o převrat ve Španělsku. Teprve 
r. 1834 byv povolán do vlasti postavil se opět 
v čelo strany radikální, a když královna r. 1836 
donucena vzpourou v San Ildefonso obnoviti 
ústavu z r. 18 12, povolán k vládě, při níž si 
počínal umírněné a provedl revisi ústavy. Nic- 
méně ani jeKo ministerstvo nedovedlo odpo- 
moci zmatkům ve správě, finanční nouzi a 
skončiti válku s Karlisty. R. 1837 svržen byl 
C. vojenskou vzpourou a jako senátor neměl 
již později bývalého vlivu na záležitosti poli- 
tické. 

Calatrava la Vif^a |ka-], druhdy pevný 
hrad ve Špan. prov. Ciudad Reál, z něhož nyní 
jen nepatrné trosky jsou zachovány, vypínal 
se na lev. bř. Guadiany, 6 km sev. od Ciudad 
Keal, náležel ve středověku k nejlepším pev- 
nostem novokastilským a pokládán za klíč ku 
prňsmykům v Sieře Mořeně. Zde bývalo hlavní 
sídlo rytířského řádu calatravského. — Cam po 
de Calatrava nazývá se pahorkatina podél 
řeky Jabíilonu ve středu prov. Ciudad Real a 



Calatravský řád — Calceolaria. 



dosahuje na v^ch. 3» místo Valdepfňas, na 
sev. h mi^stům Ciudad Krti a Manzannres, 
na zip. k Almodóvaru del Campo a na jih 
k sev. odnoiem Sierry Mořeny. 

0«lJltnvikýř4dlka1-;,rytlFsky fád 9pan., 
udoiený r. 115S proti Matirfim v místí Cala- 
travC T království Novokaatilskím od ciíterc. 
opata Ratmunda. Řád ten skládal se z rytlfúv 
a mnichů, kteřížto poslední nosili červený. 
liliový kHi na bílém ikapulífi, později na bílém 
pláíli. Papeí Alenander lil. potvrdil fád ten 
r, 1164. Rytífi míli povinnost neustále bojo- 
vati s nevířícími. Již r. 1177 dobyli Cordovy, 
byli vSak spolu s královském vojskem r. 1195 
v Andalusii od MaurQ poraženi, nafeŽ sídlo 
jejich I Calatravy do Cilv-rosu a r. iigS do 
pevního hradu Salvaticiry přeloženo. R, iiiS 
usadil se řád trvale v Nov* Calatraví, 8 mil 
od původního mista vzdálení. Stastnými vál- 
kami E Maury nabyli CalalravStí rozsáhlj^ch 
statkův a velmistr jejich moci a bohatstvím 
králQm se rovnal maje veliký vliv na politickí 
zileiitoati království Kastilského. S povolením 
papežským byla hodnost velmistra r. 1513 
trvale spojena b korunou. Po úplním zapu- 
;ní Maurů ze Španíl sloužily kommendy řádu 



bylo rytířům dovoleno ženiti se. R. 180S byly 
statky řádu zabrány a nyní udíluje se odznak 
jeho jen jako fád záslužný. — Byl též ženský 
C. r., jejž založil velmistr Goniales Yanes. 
Jeptišky nosily cisterciácký Jat majíce na 
tkapulifi červený řádový kříí. Ve spojení 
s cm r-em byli fádové aviský, alcantarský, 
monle-giojaký, tnutillský, montesíjaký a fád 
Kristův. Ksl. 

Oalo* [kalka], hl. místo prov. v peruán- 
ském dep. Cuzco, v právo od f. Urubamby; 
6800 obyv , znamenitý cukr. 

OaloAlrs erroaslar [kalkír grosié], hrubý 
vápenec, v geologii vrstva ve středním fran-. 
couzském cocčnu, hlavní v okolí Paříže vy- 
vinutá a velice bohatá na zkameněliny. Je (o 
vápenec tu písčitý, tu jilovitý neb i glaukoni- 
lický (chovající v sobí zrnka gla--''-onilu) a 
obyčejně mocný asi 10— 30 ni. Zpodnl poloha 
jeho jest plna velikých foraminifer, zv. numu- 
lilQ, pak i ústfic. jelovck a zvláStí význačného 
bfichonožce Cerílhiuin fiiganteum. Střední po- 
loha chová v hojnosti jinou čeled foraniinifer, 
miliolidy. pak množství význačných mlžů, jako 
Ojrbis, Citrdiiim poriilosum, Cardila plíinicosta, 
Oassalella for.deroja, břichonoŽcc TuriileUa 
imbricalaria, Finm bntbiformis, Conus deyer- 
áilus a j. NejvyfiSi poloha chová v sobí opít 
množ siví ulit druhu Cf lithium giganltum. 
Hlavní nalezišti vrstvy této, skýtajíc! Paříži 
slavivo, jest u Grignonu. Pa. 

OftloaaaiUI [kalká-], kost patní, nejvítSÍ 
a nejzadnčjSí z kostí chodidlových v podobí 
itiTbokého hranolu. Horní plocha je íipoje 
s koatí hlezennou {asiragcilus). Mezi obři 
bo!tmi je prQchod zanártní s tuhým vaze 
Přední plocha jest určena pru kloubní spoji 
skosli kostkovou; dolní aobí postranní plochy 
mají hrbolky pro ijpon tuhých vazQv i s\ " 



47 

hrboly jsou pak plochá mista a brázdy 
pro prObíh cev, nervflv i Šlach. Zadní třetina 
kosti přečnívá bérce a tvoří tak patu (c^lx), 
a níž upíná se Šlacha Achillova. Se soused- 
ími kosími je c. spojen tuhými vazy zvláilí 
plosce. Mezi třmi tvoří mohutný vaz palo- 
ijkový físí pušky kloubní pro hlavici kosti 
hlezenné. SI. 

van Oaloar [kalk] Johann Stephan, 
lalif (* i4gg v Kalkaru — \ 1546 v Neapoli). 
Od r. 1536 iil v Henátkách, kde byl žákem 
Tizianovým, jehož velmi dovedně umfl na- 
podobiti. Pozdřji také RafTaela se přidržel. 
Obrazy jeho, zvláStí portraity, vynikají siloUi 
harmonií barev a Širokým provedením. Nej. 
lepii jeho dílo jest podobizna lékaře Vesala 
(v Louvrů), do jehož spisu >Dc humani cor- 
poris fabrica> C. zhotovil mnoho kreseb. 
a»loar ftTla viz Mozek. 
Oalourla lkalk-| viz Vápno. 
OftloArlaa [kalk-}. rod foraminifer 
Čeledi rotalid, zajímavý svou vnéjsí po- 



.. Sp«,l«i. 

dobou. Skořápka skládá se z komůrek ve spi- 
rálu zatočených a jest po jedné straní ploSSÍ 
než na druhé. Ústí jest skulinovité. Přídavná 
hmola jest u tohoto rodu mohutně vyvinuta, 
vyplňuje veSkeré prázdné prostory i Částeíně 
komůrky, tvoři na obvodu silné trny a klíny, 
které do skořápky kolmo vnikají a na po- 
vrchu bradavkoviiou hlavici jsou opatřeny (vy- 
obr. č. 773.). V přídavné hmotí probíhá slo- 
žitá soustava rozvětvených chodeb. — C. vy- 
skytuje se poprvé v křídovém útvaru a Žije 
podnes v mořích. Nej- 
hojněji přichází v nej- 
mladSim stupni křído- 
vého útvaru (danien) 
u Maestrichlu. Pa. 
Caloeolft [kalc-1, 
vymřelý rod korálb 
viCkatých z čeledi R«- 

fiisa. který býval po- 
ládán za mlže. — 
C. saiidalina (vyobr. 
č. 774,) jest význač- 
nou zkamenělinou pro 
zpodní odděleni střed- 
ní niho útvaru devon- 
ského, kteréř sluje 
(eifelie 



kalceolo^^vm stupněn 

Oi.toéolKrlft I.. Ikaicco-j, d t 
stfevičník, Pjrrlo/WHi.me. rostlinný r 
ledi krti C niko vitýchí.SVi'Oí>/ř»írti-řuM 



.d z ěe- 



18 



Calceus — Calcium. 



ce Calceolariff, domácí v Jii. Americe 
Nov. Zeatandu. Jsou to byliny, polokre j tc 
íiky 9 listy vstřícnými, přeslenítjřmi nebo ro 
trouSenými a s kvfty v paidi listQ po i — 
nebo v konečných vrcholících. Ve 4dílném 
kalichu sedí nápadná, zpyská koruna, jcjií 
■ ■ vydmutý (stfevicovitý) 



tvaru odvozena jsou i jména rostliny. Ty- 
činky 2. plod zpouzdrá, zchlopní, mnoho- 
semenná tobolka; barva kvitu ílutá, bílá nebo 
nachová jest u pístovan;ích druhOv a odrfld 
velmi pestrá, odkud tak6 ujednal 3Í tento rod 



ivláSti C. co-jmbosa R. et P. z Chile, s kvíly 
ílutými a na zpodním pysku krvaví akvmr 
tými : C. crenalijlora Cav. z ostrova Chiloe, 
ilulokvjtá a hnédé tcfkovaná; C- avaclinoidea 
Grah. z Chile, s kvity tmavofialovýnii a j. 
Kromč IČchlo Jsou hojné v zahradách C, ker- 
bacea Hoit., C. rugosa R. et P., kefik, C. pla.i- 




Č. 7iC Clil 



.Fejrtýcl. 



taginea Srn. a j. NcjvřlSi a nejpestřejší kvřly 
mají miSenci a odrůdv druhu C. crenaiijlara. 
které hodi se pro nízký vzrůst zvláStč do 
kvaiináčflv i do volné pGdy, kdež vlhkého sta- 
noviska vyžadují. Níkleré druhy jsou též lé- 
čivé, jako: Q.piiianíct L. pro prfljem, C. Re- 
seJa R. et P. proti iimnici a C. cof;-«ifv).<n R, 
et P. ku hnáni na moč. " Děd. 

Oftloeu |kalc-| (lat.), stFevic, jení nohu 
více méné kryje, náležel pravé tak jako topa 
k obleku římského občana u veřejnosti. Stře- 
více ty byly dle lednotlivých stavů rozliCné. 
Střevíc patricijský (c- palricius, miilleus, vy- 
obr. i. 775.) byl z červené kilie, s vysokou po- 



deívi. Šněrovaný eernjímí řeménky a spanou 
ze slonovinj' v podobč pfllmíalcc zdobený. 
Dále jmenuje se tak řečený pero, sprostý to 
střevfc na zpQanb boty, jenž až ku kotnikdm 
sahal a tam svázán byl. NoSen byl zejména 
od rolníkův a pracovníků na venkove, ve snéhu, 
v blálí atd. (vyobr. č. 776.). Koneční připomíná 
ae od doby Ciceronovy střevíc senátorský (c. 
senalonus). Podobaje se patricijakému, ale jsii 
beze spony a bezpochyby barvy černé, noSen 
byl od senátorů, jií nebyli oprávnfni nositi 
stlevic patricijský. — Srovn. Daremberg et 
Saglio, Diction. dcs antiquilés Grecques ct lío- 
maincs I., atr. St;. C/í. 

Cftlolflkafla |ka-] viz Vápnéni. 



vých. od Brescie Í1419 obyv.), památné bitvou 
svedenou za války o posloupnost Spán., v nlf 
KakuSané pod dánským hr. Reventlovem po- 
raženi byli od Francouzů, jimž velel Vendůme 
(16. dub. 1706). 

Caloln* [ka-| je smés kysličníků, jež vzniká 
okysličováním slitiny z olova a cínu; C. se 
užívá na emailové glasury pro výrobky kera- 
mické. Blk. 

Calolo [kalčo], italská hra mlfím, pfi 
slavnostech oblíbená, podobná angl. foot ballu, 
při niž veliký mič nohama se odkopivá. 

Oalolaponglaa [kalcis-]. houby vápnité, 
jejichž kostra skládá se z jehlic vápnitých, 
jedno-, dvou- až čtýřpaprsči- 
tých. Žijí buď ojedinčle, buď 
tvoři trsy. Tvaru jsou válcovi- 
tého, vřetenitého nebo vakovi- 
lého. Vnilfni dutina oinaíujc 
se jakožto žaludková. otvor na 
svrchnim pólu jeat vyvrhovacl, 
kdežto celý povrch steny tíles- 
ně icst provrtiin otvCrkv men- 
jími, vedoucími do kanálků, jež 

1 spojeny s dutinou žaludko- 

I. Kanálky tyto jsou pro sy- 
stematické rozdílení hub vápni- 
tých velmi důležité, neboí dle 
jejich dĚlime C- na 3 sku- 
piny; Arcones (s jednoduchými > - j 
poty bez vlastních slčn), Leuco- cÍhVu. kluniu 
zvélvenými kanálky) a oici'.pgi.BÍ«. 
(s jednoduchými, papr- 
skovití od stíny žaludkové ku sténí tílni bčži- 
clmi kanálky). Jehlice, veskrze jen z Čistého 
uhličitanu vápenatého seskládajíci.n^ají zřejmé 
osni kanálky a splývají jen u fossilních Phare- 
tronů v síCovIté shluky. NejznámíjSi rody C-if 
jsou: SycanJra {vyobr. čfs. 777.), Uiicandra, 
Aícaiidra, Afcella a j. Sycandra raphanuu }est 
nejobyčejnější druh v zálivu Teratském pokrý- 
vajíc! husté předmíty vodní. Praktického vý- 
znamu C, nemají. K 

Catolt lkal I viz Vápenec. 

Calolam [kale], vápník, jeat dvojmocný 
lehký kov ze skupiny kovil zemin žiravých, 
jehož znak Ca a váha atom. ^ 39.9'' V pří- 
rodě jest z prvků nejrozSiřenijSích, ale nevy- 
skytuje se nikde volný. Některé sloučeniny 
jeho jsou tak hojny, že tvoři veliké části kůry 



Calculus — Caldas. 



49 



zemské. Nejhojnější jest uhličitan vápenatý, 
skládající nerosty vápenec a ara^onit. Vápe- 
nec tvoří celá rozsáhlá pohoří. Uhličitan vápe- 
natý jest též rozpuštěn ve vodě pramenité, říčné 
a mořské, činí podstatnou čásf korálů, lastur 
a ulit četných nižSích tvorův a skládá téměř 
sám skořepiny vajec. Velmi hojný jest též 
síran vápenatý, z něhož jsou nerosty sádrovec 
a anhydrit. Fosforečnan vápenatý obsažen 
v apatitu a fosforitu, pak tvoří hlavní součástku 
kostí. Fluorid vápenatý tvoří kaziveC, chlorid 
vápenatý rozpuštěn v četných vodách; také 
jest vápník součástkou mnohých křemiČitanů 
iživců, ^ranátóv, amfibolu, augitu a j.). Váp- 
ník nachází se též v rostlinách veškerých, kde 
hromadí se sloučeniny jeho zvláště v listech, 
a také hojné rozšířen ve zvířatech. Poprvé 
připraven Davym r. 1808 pomocí proudu elek- 
trického. Strojí se elektrolysí roztopeného 
chloridu nebo roztápěním jódidu se sodíkem 
v kelímku železném, úplně uzavřeném. Jest 
kov bledě žlutý, asi jako zvonovina, silně lesklý, 
velíce tažný, o hustotě i'5778. Jest tvrdší cínu, 
ale měkčí zinku. V suchu jest dosti stálý, ale 
vzduchem vlhkým okysličuje se rychle. Vodu 
bouřlivé rozkládá, vylučuje z ní vodík. Do čer- 
veného žáru rozpálen taje a spaluje se svě- 
tlem žlutým. Vůbec jest prvkem velice sluči- 
vým. — Sloučeniny calciové jsou velmi 
Četný. Víz o nich Vápenaté sloučeniny. 
O nékterých viz také články rVápnopálené, 
chlórové, Sádra, Superfosfát, Apatit, 
Fosforit, Vápenec a j. ZJn, 

Praeparáty c-ia v lékařství potřebo- 
vané jsou: kysličník vápenaitý (c. oxy datum }y 
uhličitan vápenatý (c. carbonicnm)^ chlornatan 
vápenatý (c. hypochlorosum), fosforečnan vápe- 
natý (c. phosphoricum), fosfornatan vápenatý > c. 
hypophosphorosum\ pálený síran vápenatý (c. 
sitifuricum ustum)^ tento na obvazy v chirurgii ; 
oxysuliid vápenatý (c. oxysulfuratum), Jd. 

Calouliui jkalk-j (lat.), kamének, zvláště 
pak: 1. Kaménky, jichž užívalo se k počítání 
na početní desce (abakus). — Srv. Marquardt, 
Privatleben der RÓmer, str. 98. — 2. Ka- 
ménky', jichž užívalo se při hře vrhcábní. Hra 
ta známa byla v Římě zejména ve dvou způ- 
sobech a často hrána na též vrhcábnici, jenže 
na obou stranách rozličně upravené. První 
způsob slul ludus latrunculorum ; byla to hra 
obléhací a podobala se dcsti našim šachům. 
Kaménky byly obyčejně ze skla a rozličné 
barvy (nejvíce Černé a bílé). Byly rozestaveny 
na desce podobné šachovnici; dělily se na 
sedláky a důstojníky a pohybovaly se buď pří- 
mvm směrem nebo skákavě. Umění hráčovo 
záleželo v tom, aby buď kameny protivníkovy 
porazil nebo zajal; čím méně kamenů vítěz 
ztratil, tím slavnější bylo vítězství. Druhý 
způsob zván byl ludus duodecim scnptorum; 
ii této hře vSak třeba bylo též kostek. Na 
desce dvanácti čarami ozaačené a v prostřed 
rozdělené (tudíž bylo 24 polí) šoupány byly 
kameny (15 černých a 15 bílých), a vítězem 
byl bezpochyby ten, kdo nejprve své kameny 
vidy po dvou na konec přivedl. Postupování 
kamenů řídilo se sice vrhy kostek, ale v moci 

Otlir blomik M«a£Bý, ar. V. W;4 l89l. 



obratného hráče bylo vypočítati si, kterými 
kameny a z jakého místa má hnouti. Srov. 
Becker-Goll, Gallus lil , strana 470—477. — 
3. Kamének hlasovací a to buď černý, jenž 
odsuzoval, nebo bílý, jenž obžalovaného za 
nevinna prohlašoval. Rovnost hlasů měla plat- 
nost osvobozovací a slula c. Mitiervae, poně- 
vadž prý Athéna, když Orestes pro zabití 
matky Klytaimnéstry souzen byl, vrhla bílý 
kamének v osudí a tím rovnost hlasův i pro- 
puštění Orestovo z obžaloby provedla. Cfe. 

Ze slova c. povstalo moderní (franc.) kal- 
kulovati (calciifer) = vypočítávati, dohado- 
vati se. calcul [kalkyl], výpočet, známka. 

Caloulas nasalis, vesicalis, renalis 
viz Kámen. 

Calda]ii,kal-j:l)C. Leop. Marc. Anton. 
(* 1725 — t 1813), anatom ital., professor v Bo- 
logni a od r. 1771 — 1805 v Padově. Vedle 
anatomie popisné pěstoval i přednášel o theo- 
retickém lékařství, semiotice a chorobozpytu, 
i byl rozhodným přívržencem nauk Hallero- 
vych. Vydal se svým synovcem Florianem Cal- 
danim sbírku nejlepších obrazŮv anatomických 
ícoues auatomicae quotquot šunt celebňores (Be- 
nátky, t8oi až 1814, 4 ^^ly obrazův a 5 dílů 
vysvětlivek). Kromě toho: luíttitutiones yatho- 
lof^icae (1772"); Tnst, anatomicae (1787); lust, 
semioticae (1808) a Inst. physiologkae. Peč. 

2) C. Petronio Maria, vynikající mathe- 
matik ital. (* 1735 v Bologni — | 1808 v Pa- 
dově), bratr anatoma Caldaniho. Ve svém 
rodišti byl jmenován roku 1763 prof. mathe- 
matiky při universitě, později tajemníkem bo- 
lognského vyslanectví u římského dvora; od 
r. 1795—99 zastupoval zde sám své rodiště, 
pak žil v soukromí v Padově. Jeho spis Della 
propor^xone BernoulUana fra il Diametro e la 
circonferetf{a del circnlo (Bologna, 1782! je ta- 
kové ceny, že d*Alembert nazval C-ho prvním 
geometrem a algebraistou italským. Sepsal 
mnohé články matliem. uveřejněné v »Anto- 
logia di Roma« (1783, 1784 a 1787), pak vy- 
dal Riflessioni sopra un opusculo del Padre 
franceschini Baniabita dei logaritmi de^ nu- 
meri ne^ativi (Modena, 1791) a j. AP, 

Caldaraíkal-J: 1) C.Antonio, proslulý a 
nad míru plodný skladatel ital. (* 1670 v Be- 
nátkách — f 1736 . Byl zprvu zpěvákem u sv. 
Marka v Benátkách, po té při dvoře v Mantově; 
r. 1716 jmenován druhým kapelníkem a komor- 
ním skladatelem císaře Karla VI. ve Vídni, ve 
kterémž úřadě setrval do své smrti. Jakkoli 
tvorba jeho operní byla úžasná (napsalť v 66 
létech svého věku 66 oper), nevyrovnají se 
opery C-rovy jeho současníkům ze školy nea- 
polské. Za to klassické ceny jsou díla jeho 
církevní, v nichž stojí na stejné skoro výši se 
slavným svým vrstevníkem A. Lottim. Vyhlá- 
šeno jest jeho i6hlasé Crucifixus. Vedle toho 
napsal 29 oratorií (známa jsou Tobia, Davidde, 
Mořte e sepoltuva di Cristo a j.), kantáty, 
hymny, mše, motetta atp. Str, 

2) C. Polidovo viz Caravaggio. 

Caldarlum (lat) viz Balneae. 

Caldas [ka-] (= teplá vřídla), jméno četných 
lázeňských míst ve Španělsku, Portugalsku a 

4 



50 



Caldas — Calderon. 



Brazilii: 1) C. de Mombuy, nejoblíbenéjš{ 
lázeřiské místo Spán., v prov. barcelonské, se- 
verně od Barcelony, s níž spojeno jest želez- 
nou drahou, má sirnaté prameny 67* C. — 
2) C. da Rainha v portug. prov. Estrema* 
duře, distriktu leirijském, s 2689 oby v., ktefí 
vyrábějí též zboží fayencové; lázně velmi 
navštěvované s prameny 34* C. — 3) C. do 
Vizella v portug. prov. MiAho, dist. Braga, 
na ř. V i zeli e, jíhových. od Bragy, velmi 
n^ivštěvovány pro 55 sirnatých, 29—60" C. 
teplých pramenů. — 4) C, město a lázně 
v brazil. prov. Minas Geraéz s 2200 obyv. 

CaldM [kal-1: 1) C. Barboza Domin- 
gos, brazilský básník (* 1740 — f 1800 . Na- 
rodiv se v Riu de Janeiro z otrokyně černošské, 
nemohl se pro pflvod svOj domoci ve vlasti po- 
stavení přiměřeného svým vlohám a vzdělání 
nabytému na koUeji jesuitské. Odebral se do 
Lisabona, kde přízní hraběte dc Pombeiro a 
markýza de Castello Melhor dostal místo ka- 
plana v Casa de šupli ^ao a dosáhl přístupu 
do vznesené společnosti lisabonské. Byl oblí- 
ben pro dovednost, s jakou ke hře na violu 
improvisoval písně. Jeho Cantigas (2 sv.) ob- 
sahují improvisované básně a glossy na dané 
látky psané lahodně, lehce a vtipně, ale leckde 
i triviální a naivní. Za to jeho Quintilhas^ so- 
netty, jeví mistra formy a překvapují hloub- 
kou citu a melancholickou náladou. Od zá- 
vistníká byl nazýván »o fulo C.« Srovn. Pe- 
reira de Silva, Os varocs illustres de Brazil 
1858. — 2) O. Antonio Pereira de Souza, 
básník brazilský, bratr před. (* 1762 — f 18 14). 
Cestoval v Portugalsku a ve Francii, byl v Kí- 
mě vysvěcen na kněze a usadil se posléze 
v Kiu de Janeiro, svém rodiSti, kde proslul jako 
výborný kazatel. Lyrické jeho básně vySly ve 
2 8 v. Poesias sagrada^ e pro f anas {\S20 — ^i)\ 
první obsahuje překlad žalmů, druhý básně 
původní. Rozkošná jest malá báseň As avcs^ 
vydaná s poznámkami od Gar9rio Stoklera. 
Jeho verše jsou libozvučné, prodchnuté du- 
chem křesťanským a působí znamenitou pro- 
stotou. Srovn. Sylvio Romero, Historia da lit- 
teratura brazileira 1888. 

Caldera [kaldéra], přístavní město v chil- 
ské prov. Atacamě, v krajině pusté, bezvodé, 
ale bohaté na rudy a guano, založeno r. 1850 
jako přístav města Copiapa, se kterým spo- 
jeno jest od r. 185 1 železnou drahou. Vyvážejí 
se kovy a cihly, dováží se uhlí; 3082 obyv. 

Oalderarl [kalderári ), kotláři, tajný, 
politický spolek ital., jenž na poČ. XIX. stol. 
po rozpuštěni cechů utvořil se v Palermě a Nea- 
poli, aby Itálie byla sjednocena v jeden stát; 
zanikl r. 1820, nevykonav nic důležitějšího. 

Calderlno [Ual-] Jan z Bologny (f 1365) 
byl výtečný kaiionista XIV. včku, přisvojenec 
(dle jiných zeť) proslulého učitele cirk. práva 
Jana Andreae. C. stal se r. 1326 doktorem 
práva kanonického, jemuž na universitě v Bo- 
iogni až do r. 1359 vyučoval. Vyznamenán 
od císaře názvem >Comes palatinus*. Napsal 
kommentáry o dekretálech klementinských, 
Casus a Repetitioues, Consilia z práva církev- 
ního a lenního. Bvý. 



CUklderon | kal-| : 1) C, plným jménem don 
Pedro C. de la Barca, Goazales deHe- 
nao, Ruíz de Blasco y Riaňo, slavný dram. 
básník špan. {* 1600 v Madridě — | 1681 t). 
Otec jeho byl tajemníkem král. pokladny. Pr\'- 
ního vychování dostalo se Pedrovi na Školách 
jesuitských. Universitu studoval v Salamance 
a již zde si získal jméno básnické; sepsalf sotva 
Čtrnáctiletý drama El carro del cielo, R. 1620 
dostal cenu při básnických závodech pořá- 
daných k poctě kanonisace svatého Isidora, 
získav nad to i pochvalu Lope de Vegy. Čtyři- 
advacetiletý vstoupil do král. vojska a sloužil 
částečně v Miláně, částečně ve Flandřích. Po 
12 létech se vrátil a věnoval se cele litera- 
tuře. R. 1636 jmenoval jej Filip IV. dvorním 
básníkem a již po roce rytířem řádu sv. Ja- 
kuba. Když v Katalonii vypukla vzpoura. C. 
odebral se tam a účastnil se boje přes odpor 
králův, který, aby jej od účastenství ve válce 
zdržel, jej zasypával zakázkami nových her. 
Po utišení vzpoury ujal se C. opět vedení 
dvorního divadla na zámku Buen Retiro a 
jmenován pořadatelem dvoř. slavností. Stár 
50 let vstoupil C. do stavu kněžského, stu- 
doval theologii a byl jmenován kaplanem v To- 
ledě a r. 1663 dvorním kaplanem v Madridě. 
Posledních 15 let svého života stál v Čele du- 
chovního bratrstva sv. Petra, kongregace to 
ku pořádání slavných průvodův o Božím Těle, 
kteréž i své jmění odkázal. Ačkoliv se u ná- 
stupce Filipova, Karla II., netěšil tak velké 
přízni dvorské jako prve, přece sotva stačil 
zakázkám na posvátné hry (autos)^ kteréž se 
mu ze všech čelných měst španělských jen 
hrnuly. Pochován byl v chrámě sv. Salva- 
dora v Madridě. Roícu 1840 přeneseny jeho 
kosti do kathedrály sv. Mikuláše před branou 
Atošskou, roku 1880 postavena mu bronzová 
socha na náměstí sv. Anny v Madridě. C. byl 
prý muž sličné postavy, jiskrného zraku a la- 
hodného hlasu. Povaha jeho vyznamenávala 
se líbezností, ušlechtilostí a vroucí zbožností 
bez fanatismu. Jako spisovatel byl C. vše- 
stranně činný, psal básně lyrické i epické, také 
díla theologická, která se ztratila. Největší 
slávy získal však na poli dramatickém. Sám 
sestavil seznam her svých. Celkem bylo asi 
108 her světských a 73 her posvátných. Roz- 
děliti lze je nejlépe na zo skupin, i. Hry zá- 
pletky, hlavně veselohry (comedias de capa 
y espada), 26 kusů, z nichž nejlepší jest La 
dáma duende (Dáma skřítek); Peor estd que 
estava (Hůře je než bylo); Casa con dos puertas 
(Dům s dvojím vchodem); El escondido y la 
topada (Ukrytý a zakuklená); Los empeňos del 
acaso (Zápletky náhody); El astrologo fingido 
(Falešný astrolog); Quardate del aqua mansa 
(Pozor před tichou vodou); Antes que todo es 
mi dáma (Má milenka nade všecko). 2. Čino- 
hry bohatýrské, většinou dramata s oso- 
bami vymyšlenými. Jmenujeme jen nejkrás- 
nější: El pintor de su deshonra (Malíř své 
hanby), vynikající démonickou, skoro Shakes- 
pearovskou silou; La seňora y la criada (Paní 
a služka) ; Bašta callar (Mlčeni dostačí). 3. H r y 
historické, v nichž slaví se nejčastěji věr- 



Calderon, 



fil 



nost k osobé krále a rytířská česf: Las třes 
jiísticias en una (Tři odplaty v jediné); El al- 
valdť de Zalamea (Sudí zalamejský, jejž také 
nékteří Lop. de Vega připisují); La niňa de 
Gome\ Arias (Milenka Gom. Ariaze); El me- 
dico de su honra (Lékař své cti); El mayor 
mottstruo los \elos (Žárlivost neřest největší); 
A secreto agravio secreta vengau^a (Tajné hanbé 
tajná pomsta); Los cabellos de Absalon (Vlasy 
Absolonovy); Gran Zenobia (Velká Zenobie), 
vynikající orientální nádherou koloritu. 4. Hry 
ze starých podání nebo ze starých ro- 
mánův a básní zpracované, vynikající 
zvláště mistrovským veršem a harmonickou 
řečí, po stránce technické patří rovněž jako 
5. hry mythologické ke slabším dílům 
C-ovým. Stačí jmenovati : La puente de Man- 
tith. Hada y divisa de Leonido y Marfisa 
(Osud a rozsudek L. a M.); poslední dílo C-ovo, 
básnéné v 81. věku jeho života, Ecco y Nar- 
r/.vxo (Ohlas a Narciss)» jeden z nejkouzelněj- 
ších výtvorů poesie; Monstruo de los jardines 
(Obluda zahradní); El mayor encanto amor 
(Největší kouzlo láska); La purpura de la rosa, 
hra, která se celá zpívala. 6. Hry symbo- 
lické, obsahující filosofické myšlénky. Z těch 
jjcou nejslavnější : La vida es sueňo (Život sen), 
skladba úchvatné poesie a hluboké myšlénky; 
La hija del aire (Dcera vzduchu), dvoudílné 
drama, pravá orgie obraznosti v první, tragické 
síly v části druhé. 7. Hry duchovní, zvláštní 
druh abychom řekli >katolické« poesie, již C. 
vypěstoval k nejvyššímu stupni dokonalosti: 
La devocion de la Crw^ (Pobožnost kříže); El 
principe constante (Vytrvalý princ), z něhož 
Gocthe chtěl obnoviti veškerou poesii světa, 
kdyby se měla ztratiti; La exaltation de la 
Cru\ (Vztyčení kříže); La cisma de Inglaterra 
(Rozkol v Anglii, táž látka, jako v Shakes- 
pearově Jindřichu VIII.); La aurora en Copa- 
cabana, oslavující vítězství křesťanství v Ame- 
rice; El magico prodigioso (Divotvorný má- 
gus), spracování legendy faustovské, jeden 
z nejvýtečnějších kusů C-ových; El Pttrgatorio 
de San Patricia (Očistec sv. Patricia); Los dos 
amantes del cielo (Dva milenci nebes); El Josef 
de las mugeres (Josef mezi ženami), hloubkou 
k Mágovi se družící. 8. Aut os (hry posvátné), 
dramata, na kterých si C. nejvíce zakládal, 
opěvující posvátné taje víry, hluboké pravdy 
theologické, rozkoše rajského opojení. Často 
jsou ovšem podivnou směsí poesie, scholastiky, 
theosofie a symboliky, vždy však plny vroucí 
zbožné poesie a podivuhodné síly ve výrazu 
slovním. Nejnádhernější z nich jest La cena 
de Baltasar (Kvas Baltasarův) a Éi vencnoy la 
triaca ^Jed a protijed). 9. Sainetes (mezihry), 
celkem bylo asi 100 žertovných her, z nichž 
se však žádná nezachovala. 10. Loas, přede- 
hry ku hrám posvátným počtem 73. — K řád- 
nému ocenění Ca třeba hiedóti v první řadě 
k době, ve které žil, a k okolí jeho. On sám 
spojoval v sobě chladný, vypočítavý rozum 
I žhoucí, nádhernou obraznost, kteréž velkým 
umřním technickým ovládal dle vůle a roz- 
maru. Nad své předchůdce vyniká vysoko 
uméleckou stránkou svých dramat, jejich éthi- 



ckou myšlénkou, psychologickou prohloube- 
ností, umělým postupem scén, lahodnou, blý- 
skavou i úchvatnou dikcí, vyhlazenou do nej- 
menších záhybů. Místy ovšem hřeší bom- 
bastem a pravým hýřením v obrazech, ne- 
chutnou symbolikou a rhétorikou a personifi- 
kací abstraktních pojmů, kudrlinkami přebrou- 
šeného stylu. Ohromná populárnost C-ova ve 
Španělsku kotvila v tom, že byl básníkem 
své doby. Hry jeho kolovaly v nesčetných 
patiscích a opisech, pouze »Autos< byly vý- 
sadním majetkem města Madridu. Z čet- 
ných, celkem neúplných vydání jmenujeme: 
Juan de Věra Tassis (Madrid, 1685 — 94, 9 sv.); 
Fern. de Apontes (1760—63, 11 sv.); J. G. Keil 
(Lipsko, 1827—30, 4 sv.); Hartzenbusch posud 
nejúplněji (1848—50, 4 sv., obsahující 122 her). 
Autos zvlášť vydal r. 1717 v 6 sv. de Apontes. 
Lyriku C-ovu sebral a vydal de Castro (Poe- 
sias de O. Cadiz, 1848) a nověji Poesias in- 
editas (Madrid, 1881), obsahující věci posud 
neznámé. Biografii C-ovu psal první Věra 
Tassis. Němci zásluhou Goetha a Schlegela 
se horlivě zabývali C-em; stačí uvésti jména 
Schmidt Valent., Raumer, Immerroann, Schack, 
Dorer, Klein v XI. dílu svého díla »Gesch. 
d. Dram.« a nejnověji Fastenrath ve velkém 
dvousvazkovém díle. Z domácích psali o C-ovi 
Lassó de la Vega (1881) a Pelayo. Česky 
psal o něm V. B. Nebeský (»Čas. Č. Musea* 
1848). Přeloženo jest z originálu posud velmi 
málo. Prof. Jos. Král má v rukopise zdařilý 
překlad »Divotvorného Maga«, dvě duchovní 
hry přeložil Císař (1868). Dále uveřejněny: 
»Láska v nárožním domě< (J. K. Tyl, Divad. 
ochotník, sv, 35.); »Lékař své ctic (J. Stan- 
kovský, Výbor spisů dramat, 187 1); »Sudi 
Zalamejský« (E. Zíingel); »Život pouhý sen« 
(J. Stankovský, Div. bibl., 100). - ckjř. 

2) C. D. Serafin Este baně z, básník a 
spisovatel Špan. * 1801 — f 1867). Byl nej- 
prve professorem poesie a rhétoriky v Gra- 
nadě, pak advokátem ve svém rodném městě 
Malaze, r. 1834 generálním auditorem severní 
armády, r. 1836 stal se guvernérem Logrona 
a posléze Sevilly, kde učinil mnoho ve pro- 
spěch krásných umění. Jako spisovatel užíval 
pseudonymu El Solitario. Jeho Poesias < po- 
slední vydání 1888) nesoucí se starým khssi- 
ckým vkusem nedošly velké obliby. Rozkošná 
jest novella Cristianosy Moriscos (1838), ducha- 
plné jsou studie Eicenas andaluias (poslední 
vyd. 18S3) Napsal také historické dílo De la 
conqiiista y perdida de Portugal (1885, 2 sv.). 
Srv. D. A. Canovas, El Solitario y su ticmpo 
1883. 

3) C. Philip Hermogenes, malíř ('•' 1S33 
v Poitiersu, jako syn špan. vystěhovalce). Od 
r. 1846 žil v Anglii, kde zdomácněl. Maloval 
nejvíce genry, pak obrazy historické, a také 
zabýval se malbou dekorační maluje zejména 
květiny a ovoce. Vystavoval své Četné práce 
pravidelně od r. 1867 v Royal Academy, je- 
jímž jest Členem ; nejčelnější z nich jsou : Malá 
princezna kráčející řadou dvořanů; Lord Ham- 
let; Vévodkyné \ Aíontpensieru přemlouvající 
Jakuba element a ke kralovra\dě; Léto; Krď 



52 



Caldiero — Calendula. 



lovná turnajů; Panna Orlednská; Po bitvě; 
Brítické vyslanectvo při noci • baríoloméjské. 
Způsob malby Covy v Anglii již zastaral, ač 
svého času sentimentální scény jeho nalézaly 
veliké obliby. R. 1867 C. vyznamenán byl na 
výstave pařížské zlatou medaillí, jediný zangl. 
umělců. 

Caldiero íkaldiéro], městečko v hornoital. 
prov. veronske, kr. sanbonifackém, na dráze 
veronsko-vicenzské, se 2494 obyv. (1885), staro- 
věké Caldarium^ slyne svými sirnými prameny 
(Balnea Junonis, nyní Bagni di Junoue), které 
již za dob Augustových hojné byly navštěvo- 
vány. Majíc důležitou polohu na silnici ve- 
ronsko-vicenzské, bylo C. několikráte jevištěm 
krvavých bojů, zejména 12. list. 1796, kdy 
Bonaparte, učiniv marný útok na Rakušany 
pod gen. Alvinczym, musil ustoupiti k Ve- 
roně, pak 29. a 30. Hj. 1805 boje Francouzů 
pod Massénou s Rakušany pod arciknížetem 
Karlem, načež následovala kapitulace Verony. 
Také 16. list. 1813 sveden zde celodenní boj, 
v němž princ Eugen (Beauharnais) C-ra dobyl. 

Caldonazzl [kaldonaci] Konstanti n 
* 1692 v Tridentě — f 177 1 v Praze) vstou- 
pil do řádu jesuitův a byl od r. 17 10 členem 
české provincie téhož tovaryšstva. Vyučoval 
grammatice a poesii a zastával úřad italského 
kazatele při kapli italské kongregace v Kle- 
mentině na Starém městě pražském; později 
stal se dvorním kazatelem v Drážďanech. Vy- 
dal r. 1727 spis: Wahrhaftes Ebenbild Gottes 
durch eine neue Geburt im hl, Aloysio Gon- 
\aga und hl, Stanislao Kostka, Bvy. 

Caldonazzo [ka ácco], ves v již. Tyrolsku, 
hejtm. Borgo, okr. Levico, 2005 obyv. ital. 
(1880); scv. odtud v překrásném okolí jezero 
téhož jména, 18 m hluboké, bohato na ryby; 
vzniká v něm řeka Brenta. 

CalebaMe [kalebás], franc. název plodů 
a rostliny Cucurbita laf^enaria L, 

Caledonlt [ka] R^{OH),SO^ . R — PbXu, 
zásaditý síran měďnatoolovnatý 

\^PbSO, . 2Pb(Oř1), . iCu{OH).]. 
Velmi vzácný minerál významu toliko věde- 
ckého; krystaluje ve tvarech hranolovitých 
nebo jehlicovitých, jež náleží soustavě rhombi- 
cké. Tzn 25—3 . //iz 6*4. Má barvu plístovou, 
po případě poněkud světlejší, vryp bělozelený, 
lesk mastný. Bývá nezřídka pomíšen uhliči 
taný, z kteréžto příčiny v kyselinách šumí. 
Naleziště: Rezbanya v Uhrách, Leadhills ve 
Skotsku. Eii. 

Calegarl Ika-j: 1) C. Franqesco An- 
tonio, františkán, skladatel a spisovatel ital- 
ský (•'•' ve 2. pol. XVII. stol v Padově), od 
r. 1702 kapelník u minoritu v Benátkách, 
v 1. 1724 — 1740 kapelník v Padově. Ze skla- 
deb jeho málo se zachovalo; zničil je sám, 
any nevyhovovaly jeho ideám o vzkříšení 
chrom. -enharmonické soustavy starořecké. Na- 
psal též spis Ampia dimostr avione degli armo- 
niali musicali tuoni, 

2) C. Antonio (- 1758 v Padově — 
t 1828 t.). Žil zprvu střídavě v Paříži, Mo- 
deně a Benátkách, později trvale v Padově 



jako varhaník a kapelník. Vydal spis Gioco 
pittagorico (1801), též franc. pod názvem Vart 
de composer (1802). Po jeho smrti vydány ještě 
Trattato del sistema armnnico (1829) a Módi 
generali del cantn (1836). Str, 

Calembonr, calembourg [kaláhbúr], 
franc, žertovná hříčka slovní zakládající se 
na stejném znění slov majících různý význam, 
po případě i různý pravopis. Říkalo se na př. 
o Napoleonovi III. po bitvě u Sedanu: »Il a 
perdu Sedan« (ztratil Sedan) a myslilo se 
při tom »il a perdu ses dents« (přišel o zuby, 
již nekouše). Z českých »louskáčků« znám 
jest c. : vNapoIeon Šel, sekal, mlátil a přece 
nešel na pole on«. Pojmenování c-u vzato 
dle jedněch ze jména lékárníka, jenž v Paříži 
na poč. XVIII. stol. takovými hříčkami byl 
znám, dle jiných od vestfálského hraběte 
Calemberga, který u dvora Ludvíka XV. špat- 
nou výslovností mnoho žertu natropil. Chasles 
v »Études sur Allemagne* odkazuje na žertov- 
ného německého faráře Viganda, hrdinu známé 
básně »Pfaff von Kalemberg«. Viz Larchey, 
Les joueurs de mots a La Pointe et Le Gai, 
dictionnaire des calembourgs et des jeux de 
mots (1884). 

Calemes [ka-] jest ve Čtvrté figuře způsoba 
závěru, ve kterém svrchní návésf všeobecné 
kladná, zpodní pak všeobecně záporná a úsu- 
dek rovněž záporný jest, podle vzorce 

P—M 

s ^>; 

na př.: každý pravý básník jest umělec, umé- 
lec nemůže býti bez ideálů — tedy, kdo může 
býti bez ideálů, není pravý básník. Dd. 

Calendaiio [ka-] Filippo, znám. sochař 
a stavitel v Benátkách (- ? — + 1355). ' ra- 
coval současně s mistrem Pavlem Bassegiem 
na fa9adě paláce dožecího v Benátkách. Po- 
zději vystavěl gallerie, které roubí náměstí 
sv. Marka. Fka. 

Calendula L. [ka-], měsíček, krusíček, 
pampalík, rod rosthn z řádu spolulož- 
ných {Compositae\2i\\\.) a čeledi krusíčko- 
vitých (Calenduleae Cass.) se 2 řadami skoro 
stejných lístků zákrovních, květy paprsku jazy- 
kovitými, 5 a plodnými, terčovými trubkovi- 
tými, (5 a vesměs neplodnými, plody oblou- 
kovitě nebo skoro kruhovitě zakřivenými, 
ostnitými a křídlatými, bezchmýrnými. Z ne- 
mnohých, hlavně v sev, Africe a záp. .Asii 
domácích druhů objevuje se na rolích a ve 
vinicích Evropy jižní i střední C. arvensis L. 
(m. polní), jenž také u nás m.ísty zdivočuje. 
Bylina jednoletá mající lodyhu poléhavou a 
větevnatou, listy veskrze podlouhle kopinaté, 
hoření poloobjímavé, plody vnější čárkovité, 
zobanité a na hřbetě ostnité, vnitřní kroužko- 
vitě točené. Úbory malé, zlatožluté. Kvete od 
července do října. Dioskorides nazýval tuto 
druhdy officinální bylinu ylvutvnv, Květu této 
rostliny, vlastně lihového výtažku květního, 
užívají máslaři k barvení másla, v poslední 
době však velmi zřídka. V zahradách pěstuje 
se zhusta podobný m. zahradní (C. offici- 



Calendulae flores — Calhoun. 



53 



Ma/i5 L.), mající úbory vétší s kvéty oranžo- 
vými, lodyliu statnéjSí, přímou, odstále větev 
natou, listy dolcní kopisfovité, hoření po- 
dlouhlé nebo kopinaté, poloobjímavé, plody 
v5ecky člunkovité, křídlaté, na hřbete ostnitě 
hrbolaté a rýhované, bezzobanné. Původem 
z jižní Evrupy. Za čerstva páchne celá rost- 
lina (/lerba et Jlorcs calendulae) zvláště ne- 
příjemné i doporučuje se proti rakovině. 
Vnati užívá se k barvení mávsia na zlato- 
žluté, květy pak padčlávají šafrán. C. pluvia- 
lis L., kapský druh, v zahradách pěstovaný, 
zajímavý jest tím, že, má-li pršeti, nerozevírá 
svých úborá. Vs. 

Calendulae flores, lat., květ měsíčkový, 
viz Ca! en dula (měsíček). 

Calenduleae Cass. [ka-lée], krusíčko- 
vité, čeleď složnokvětých {Compositae 
Vaill.\ zhusta s čeledí bodlákovitých {Cy- 
nareae Cass.) spojovaná pro čnělky pod ra- 
meny ztlustlé a tu nejčastěji štětičkou chlupů 
brvité, od níž se liší krajními kvéty paprskují- 
cími, jazj^kovitými, 5 * plodnými, terčovými 
trubkovitými, (J a neplodnými, řidčeji ý. 
Lůžko rovné nebo jamkovité, zřídka i plev- 
naté, prašníky krátce ocasaté. Patří sem 
hlavně rod Calendula L. (v. t.). Vs. 

Calenzana [ka-cána], přímořské město 
korsické, hl. m. kant. v arrond. calvském, 
středisko dolování na olovo; značné včelař- 
ství, 2868 oby v. (1886). 

CaleiiKoíi [kalenc-] Giuseppe,ital. dram. 
spisov. (* 18 15 ve Florencii — f 1883 v Janové), 
pronikl teprve po mnoha nezdařených poku- 
sech r. 1852 veselohrou Ricerca ďun marito, 
po níž následovala řada jiných jednoaktovek, 
z nichž nejlepší jsou : Dne padri alV autica 
(1S53); Commedia e iragedia (1854); // vec- 
clilo ccJibc € la serva (iSsó^i; // Sottoscola 
Í1863 ; La spadá di Damocle; Vappígionasi 
(1S76). Všecky tyto kusy vynikají pěkným po- 
zorovatelským nadáním, jemnou povahopis- 
nou kresbou a zvláštním duchaplným vtipem. 
Mimo to napsal C. řadu her pro děti s ná- 
zvem: Dialoghi e commedine per fauciulli 
(1S74), pro něž přepracoval i veselohry: La 
festa della nonna a Le orfauelie. P. 

CaleplniiB'ka-j(též Calepinas) Ambro- 
sius (Ambrogio da Calepio), ital. humanista 
(' 1435 v Bergamu - f 1511). C. vstoupil r. 145 1 
do řádu augustiniánského; po celý život obíral 
se hlavně studiem jazyků klassických a he 
brejštiny, tak že následkem namáhavých studií 
na konec života oslepl. Hlavní dílo C-novo 
jest veliký slovník sedmijazyČný {Dictionarium 
septem Ihtguarum: hebrejský, řecký, latinský, 
německý. Španělský, francouzský a anglický), 
jehož první vydání vy Šlo r. 1502 v Reggiu, 
druhé v Benátkách r. 1509. Slovník tento byl 
^vého času nejpřednějším dílem toho druhu, 
zván jsa po původci svém Calepinus. Ná- 
kladem Aldovým vyšlo v 1. 1542—92 osmnáct 
vydání tohoto díla; nová spracování a doplnění 
jeho pocházejí od Gessnera, Passeratia a Fac- 
ciolatiho (vydání Facciolatovo vyšlo r. 1758 
v Padově). A. Salvini, Di A. C. e del suo di- 
zionario. Bergamo, 1839; Míiller, Handbuch 



d. klass. Alterthums- Wissenschaft, II. díl, 2. vyd. 
str. 612. vy. 

Caleti |ka-], Caletes, Gale ti, KáktroL 
(Kaletové), národek armorický v Gallii bel- 
gické; sídlili na pobřeží sev. od ústí Sekvany 
v nynějším départ. Seine-Inférieure. Město Ca- 
lais snad podlé nich sluje. Pp. 

Calhoan [kelún] JohnCaldwelI, severo- 
americký státník (* 1782 v Abbevillu v Jižní 
Carolině — | 1850 ve Washingtone), usadil se 
r. 1807 po skončených studiích právnických 
v Abbevillu jako advokát, vyslán r. 181 1 do 
kongressu Spoj. Obcí sev.-amer, přiČii^oval se 
tam horlivě o vypovědění války Anglii r. x8i2, 
a nabyl jako náčelník válečné strany takového 
vlivu, že povolán za předsedu výboru pro za- 
hraniční záležitosti. Spravovav v 1. 1817 — 24 
velmi obratně ministerstvo války, zvolen jest 
s předsedou Adamsem za místopředsedu re- 
publiky a podržel toto místo i po r. 1828 za 
předsednictví Jacksonova. Tehdy stal se C. 
rozhodným a vášnivým zastáncem jižních stá- 
tův a působením svým položil základ k po- 
zdějšímu odpadnutí oněch krajin a k válce 
občanské. Když při vzrůstajícím průmyslovém 
rozvoji sev. států kongress r. 1828 usnesl se 
na ochranných clech, jimiž byly poškozeny 
zájmy plantážnických států jižních, vystoupil 
C. rozhodně proti zákonu, a nemoha vymoci 
na předsedovi Jacksonovi, aby provedení zá- 
kona svým vetem zamezil, odebral se do Jižní 
Caroliny, kdež r. 1829 způsobil tak zvané nulli- 
fíkační usnesení, k němuž také Georgie, Vir- 
ginie a Alabama přistoupily. Podlé toho byla 
nová celní sazba prohlášena za překročení 
pravomoci kongressu příslušné, a přiznáno 
jednotlivým státům právo, aby takovéto usne 
sení prohlásily za neplatné; zároveň dohodly 
se súčastněné státy k návrhu C-ovu opříti se 
zvýšení cel i brannou mocí. Nicméně rázné 
ale přece smířlivé vystoupení předsedy Jack- 
sona, který vydav ostré prohlášení proti od- 
padlickým státům vyslal zároveň vojsko do 
Charlestownu, zamezeno jest nepřátelství a 
kompromissem Clayovým r. 1833 záležitost 
tato urovnána. C. složiv před uplynutím zá- 
konné lhůty hodnost místopředsedy, vyslán 
jest od Jižní Caroliny do spolkového senátu 
a hájil tam neúnavně zájmy jižních států. 
Tentokráte ujal se hlavně otázky otrocké, po- 
koušeje se, aby rozmnožením států v otrokář- 
ských nabyla strana jeho převahy nad proti- 
otrokářskými státy severními. Jsa za předsed- 
nictví Tylerova v 1. 1841—45 státním tajem- 
níkem, podporoval výbojnou politiku zahra- 
niční, způsobil osazení Texasu a přičinil se 
značnou měrou o válku s Mexikem v 1. 1846 
až 1848. Po vystoupení svém z ministerstva 
byl C. opět zástupcem Jižní Caroliny v se- 
nátě a snažil se vším úsilím, aby území válkou 
nabyté dostalo zřízení po způsobu států otro- 
kářských, avšak nedočkal se konce jednání, 
zachvácen byv mezi tím smrtí. Jakkoli C. 
z velké části zavinil pozdější odštěpení jižních 
států v i válku občanskou, přece byly pozdější 
úsudky o něm nespravedlivý, nebof snahou 
jeho bylo vždy povznesení států jižních, kte- 



54 

réž r&znostf hospodářských zájmO meii se 
rem a. jihem i protiotrokárskýmí zámíry 
věru bylo v základech ohroíeno; jinak byl 
mui ctihodný i neiiStný, jemuž nebylo lze 
vytknouti úhony, a řeCník výmluvný, který 
v kongressu jen málo sobe rovných mél. Řečí 
a spisy jeho, mezi nimiž vyniká hlavně Dis- 
quhllion o/ govemment, vydal Crallí (Nový 
York, 1853—54, 6 8V.). 

Oftlohaqnl [kalíágui], údolí 320 km dl., 
v jihoam-r. republice Argentinské, v scv.^záp. 
jejl části, počíná se ve výSi 3500 m u Ccrra 
ďAcay a táhne se na jih až k ústí f. Santa- 
Maria jaouc celou délkou protékáno Juramen- 
tem. Horské jeho boky jsou pusté, v údoli 
vSak daFí se výborné obili ílrigo de los VnlUs), 
ovoce i vIno[ mezi přičinlivým obyvatelstvem 
jsou velmi spolehliví průvodcové po Andech. 



Calchaqui — Caligula. 



na 1. bř. ř. Cauky, spojeno íel. drahou s pFistav- 
nim méstem Buenaventuroti, založeno r. 1556, 
slynulo obchodem s dobytkem achininovou kQ- 
rou, nyni sklesl pořel obyv. z 12.743 "* 5000. 

CftUul, Cagliaii IkaliáriJ, malíř, viz 
Veronese Paolo. 

Oallban (ka1-| (snad znetvořeno z caniii- 
bal), nestvůra stojící mezi človíkcm a tuleném 
v Shakespearové »Boufi«, naproti Arielovi; 
odtud vDbcc nejapný tvor. 

OaUootalkalikoj aneb Indiennes(Fr.) na- 
zývají se jemníjSi druhy kartounu obyčejní 
pestrými vzorky potisknuté. Původnč ac vyrá- 
bély vindii britské, odkud se (najme z Kalkutty) 
k nám přivážely. Nyní se upravuji ve v£ec:h 
zemích evropských v jakosti výtečné a za ceny 
velice levné. Z českého zboíi proslulo v ciziné 
jmenovití kosmonoské a smíchovské. Blk. 

O&Udlns (ka-j Marcus. řím. fefník doby 
Ciceronovy, Byl r. 57 praetorem, deset let 
potom správcem přcdalpské Gallie, vt kterémž 
úřadě zemřel. V feínčni nedržel se bujn.^ho 
a květnatého slohu asijského, nýbrž následo- 
val prosté mluvy atlického řečníka Lysia i by! 
z předních představitelův attického řečnéní 
v ííímě a tím odpůrcem Ci- 
cerona, jfní střízlivého směru 
toho neschvaloval. Tento líče 
v >Bn]tu< (79 a n.) povahu vý- 
mluvnosti C-diovy, chválí peč- 
livost, klidnost a průhlednost 
mluvy jeho, vytýká vSak s ha- 
nou jakousi lhostejnost a ne- 
dbalost v přednesu řečí. Zlom- 
ky u Meyera, Pragmenta orá- 
torům Romanorum {2. vyd,), 
str. 434. ItSk. 

Oaitga Ika-j, střevíc vo- 
jínů fimských (vyobr. č. 778.) 
až po setníka, liSicí se hrubSi 
látkou i útvarem svým od jiné ^MUti ^líi.r'. 
obuvi římské. O podobě jeho (nfeik: Toitniký) 
poučuji nás zobrazení na pa- 
mátkách římských i zachované exempláře na- 
lezené zvi *4tí v Mohuíi. Se silnými podeSvy, 
jež podbity jsou hřeby, souvisí svrSek podoby 
sandálovité polobúly dvojdílné nebo plné, v pr- 



stech vSak otevfené, sahá obyčejně nad kot- 
níky jsa středem nártu od prxtů ke kotníkům 
zařízen k Šněrování. V malebnějším a jeranéj- 
ilm tvaru objevuje se nám sandálovitý střevíc 
při některých postavách imperátorflv. Vyiií 
důstojnictvo římské užívalo plného, hladkého 
calceu. Od O-gy nazýván prostý vojín cali- 
galus; califata mililia značí za doby císařské 
prosté vojsko s nižSim důstojníctvem naproti 
důstojníkům vySSím: mililia tquesiris. C. zobec- 
něla prodlením času jakožto obuv nižfiích tříd 

OftllgldM |ka ], čeleď cizopainých ko- 

rýjů klanonohých (Copepoda liphonoslo- 
matn). Druhy sem náležející mají tíln Stítovité, 
zřetelné, víak neúplně článkované, nikdy kfídlo 
vitými přívěsky (elytrami) opatřené. Základy 
předních tykadel srůstají s okrajem čelním, 
zadní tykadla jsou hákovitá. Oba páry kusa.- 
dlových nožek jsou mocně vyvinuty a háko- 
vitými spínadly ozbroieny. Pátý pár nnh za- 
kri^uje neb úplně schází. Samičky nusi dvé 
dlouhých Šňůr vaječných. Zástupcem čeledi 
jest rod Calif^iis s velkým počtem druhů. 
C. rapax M. Edw. cizopasi obyčejně na tře 
skách a platejsech. Se. 

OftUŠnlft [ka-] Gajus Caesar, třetí 
císař římský, nejmladSí syn Germaníkův, nar. 
r. iz po Kr. v Ambiatinu, dle néklerých víak 
v Tiburu nebo v Antiu. Jméno C, obdrřel 
v mláiíi svém, ježto žil s otcem v táboře na 
hranicích germánských a nosil obuv vojen- 
skou (caligae). Nedbaje, že otec, matka i bratří 
jeho návodem Tiberíovým zahynulí, hledél 
si lichocenim a přetvářkou získati přízeři ne- 
dověrného císaře a tajné spojil se s Macro- 
nem, nástupcem Scjanovým, při čemž Ennia 
Naevia. choř Macronova, byla nepoí^estnou 
prostřednicí. Od r. 31. pobýval O. na Capreích 
při dvoře Tiberiově, a tu již rozvinul hrozné 
své vlastnosti. Zálibu jizvil toliko v divadel- 
ních hrách, zpěvu, dostizích, v bojích gladiátor- 
ských, v tanci a j. Nad to předčasně stižen 
byl epilepsií a bezsennnstí následkem života 
hýřivého. Když r. 37 po Kr. Tiberius byl udu- 
šen, senát ihned potvrdil C-lu v hodnosti císař- 
ské a lid vítal nového císaře nadSeně, který 
také prvými Cíny svými zdál se býti vií dO- 
véry hoden. Veliká část krutých daní Tiberio- 
vých odstraněna, lidu dávky obilné tímíř za- 
darmo rozdíleny, pře pro urážku cisaíe zru- 
šeny, udavači z ftíma vypověděni, comitiím 
právo volili úředníky navráceno a pro zábavu 
lidu hry veřejné nákladem dosud neslýchaným 
pořádány. Pii osmi mísících stižen byl viSak 
O. návalem epileptickým, načež uzdraviv se, 
upadl v zuřivost beztneznou. Několik vzneie- 
ných osob, mezi nimi Drusův syn Tiberius, 
úícladn^ na rozkaz C-lův zavraídénn. Macra 
k sebevraždě donucen a rodina jeho zahubena 
ahýřenim bezpříkladným průbí-hem necelého 
roku státní poklad {7io.o00.0o0 scsterciůi pro- 
mrhán. C. jediné zaměstnával se hrami gladiá- 
torskými a zápasy v cirku, při nichž sám před- 
jížděl, když pak peníz nebylo, počal vražditi 
nejzámožnější ftímany, poháněje je z malicher- 
ných příčin před mimořádný hrdelní soud. 



Calichon — Calla. 



55 



Statky odsouzených a popravených zabíral 
a nesmyslným způsobem promarňoval. Když 
Řim a Itálie byly vypleněny, odebral se C. 
r. 39 do Gallie, kdež totéž se opakovalo. Ko- 
nečné uvedl vojsko v Šiku bitevním ku břehu 
mořskému a kázal tam vojínflm sbírati lastury, 
začež přinucen senát jemu povoliti triumf. 
Vrátiv se do Říma, dopouštčl se nejkrajněj- 
ších svévolí: diváky při Štvanicích, když ne- 
bylo dosti zločincó, vrhal v pospasy dravé 
zvěři, poručiv jim napřed jazyk vyříznouti, 
stavěl sobě chrámy, vydával se za rfizné bohy 
a bohyně, jmenoval sama sebe i koně svého 
knězem, chtěl již učiniti svého koně konsu- 
lem a konal přečetné jiné neřesti. Když ně- 
která spiknutí se nezdařila, spikli se konečně 
praetor praetorianA Cassius Chaerea s Corne- 
iicm Salinem i jinými, načež 24. led. 41 C. ve 
svém paláci zavražděn. Pšk. 

OlUlohoa [kaliSon], franc, zastaralý ná- 
stroj strunový, tvaru loutnového, s 5 stru- 
nami {G, c, /, a, <í'). 

ffŤiHwf^ |ka-| (též callina, Spán., z calido, 
lat. calidus = horký) jest suchá mlha, která 
za horkých letních měsíců vjižním,jihovýchod- 
ním a středním Španělsku se vyskytuje. Za 
trvalého sucha, jak to i u nás v menší míře 
bývá, kalí se ovzduší, nejprve při obzoru, 
stává se méně průhledným a nabývá nahněd- 
Ičho nádechu; znenáhla halí se celá obloha 
v neprůhledný závoj, skvoucí jindy modř ne- 
beH ustupuje sinale šedé barvě. Jest, jako by 
celý obzor zastřen byl mlhavou záslonou, za 
níž všecky vzdálenější předměty mizejí, čímž 
krajina nabývá trudné jednotvárnosti. Pocházíf 
zajisté úkaz ten od přejemného prachu, jímž 
se vzduch při déle trvajícím suchu naplňuje. 
kiáké deště v době letní, kdy po týdny, ano 
po mcsíce nepršívá, nejsou s to, aby prach 
z ovzduší splákly, i trvá c. po celé léto, 
zvláště v červenci a srpnu, až v září a v říjnu 
kolem doby rovnodennosti se vyskytující 
bouře a lijáky s prachem zároveů cnu od- 
straňují. V Itálii podobný úkaz jmenují ca- 
ligine. Pka. 

Oallnioli Robert H. J. (* 1834 — + 1883), 
od r. 1872 evang. farář v Hamburku, napsal 
historické spisy: Kampf ». Untergang d, Me- 
lanchthouismus tn Kursachsen (1866); Zwei šách' 
sische Kan\ler {1S6&); Der Saumburger Fúrsten- 
tag {i8yo) a sbírku kázání : Der alte Glaube. — $p. 

Oftliaayaa oortez [ka- ko-], china krá- 
lovská, viz Chinae cortex a Cinchona. 

C>íltrift [ka-J ( KaUaic^^ město na prastaré 
obchodní cestě od moře Baltického k Adrij- 
skérau. Jméno i poloha její (dle Ptolemaia na 
43* 45* ^M 52* ^' ^'^ dobře shoduje se s jmé- 
nem i polohou dnešní Kališe nad Prosnou, 
Čímž zárovefk starobylost tohoto města do- 
svědčena a spolu, poněvadž jméno — dle úsudku 
nejpřednějších badatelů — jediné ze slovan- 
štiny možno vyložiti (kal, kalisko), důkaz po- 
dán, jak dávno již bydlí v tamních krajích lid 
slovanský. W. Boguslawski, Dzieje SIow. I. 
125, 159; 11.300. Viz též Kalisz. Pp, 

OflJlMlOllolllO (kalisončíno', ital., druh 
mandoliny s neobyčejně dlouhým hmatníkem. 



Califltogra íl^a*Jt lázeňsko místo v severo- 
amer. státě Kalifornii, 80 km sev. od S. Fran- 
ci ska.v údolí ř. Napy a při želez, trati C.-Valle- 
joské, má vřelé prameny sirnaté a 467 obyv. 
(1880); na blízku jeho nachází se zkamenělý les. 

CaUz [ka-J (lat.), kalich; v ohledu boho- 
služebném viz Kalich; bot. viz Květ. - 
C (kalíšek) v anatomii značí pohárkovitě 
rozšířený počátek vývodu některé žlázy. 
Stálý jest tento název u ledviny (calices renis), 
kdež začátek moČovodu sbírá se z několika 
takových kalíšků, do nichž moč z hmoty ledvi- 
nové stéká. SI, 

Callxt[ka] (Callisen) Jiří, evang. luther. 
bohoslovec směru melanchtonského, unioni- 
stického (* 1586 v Medelbye šlesvickém — 
■f 1656). Po čtyřleté vědecké cestě byl r. 16 14 
ustanoven proťessorem na helmstaedské uni- 
versitě, kde setrval až do smrti. Jako boho- 
slovec osvědčil vědeckou důkladnost, upřím- 
nou zbožnost a náboženskou snášenlivost. 
V různosti konfessíjní hledal všem společné 
a vytknul učení prvních pěti století, složené 
v starých, oekumenických symbolech za ne- 
dotknutelnou půdu všech křesfanů, na níž 
s vyhrazením svobody konfessionální sblížení 
jest možné. Jeho theologie byla irenická, zpro- 
středkující. Ale snahy jeho nenalezly právě 
v době 3oIeté války porozumění a podpory. 
Pio spis De praecipuis religionis christianae 
capitibus (161 1) jest obviněn z tajného papismu; 
pro spisy Epitome theologiae moralis (1634) a 
De tolerantia reformátorům (1658) opět z taj- 
ného kalvinismu; pro činné účastenství v ná- 
boženském sjezde v Polské Toruni (1645), 
kterýž měl způsobiti sblížení všech konfessí, 
jest obviněn z >míchání náboženstvíc, čímž se 
dostalo podnětu t. zv. sporům synkretistickým. 
Neučinil zadost centrálním učením reformace 
o ospravedlnění a smíření, ale snaha jeho 
o smír byla poctivá. V užší vlasti své byl vážen 
i u knížete. Školu jeho dále vedl syn jeho 
Fridrich, tamže professor bohosloví, horlivý 
obhájce názorů svého otce a vydavatel jeho 
spisů. Hlavní spis jeho: Epitome theologiae 
(1619); významné jsou učené, důkladné, dog- 
matické monografie jeho. Viz Henke, Georg C. 
und seine Zeit, 2 sv. 1853. BM, 

CaUztlu, papež, viz Kalixt. 

Crf^^^^y* [l^^'{« město v belgické pro v. Vých. 
Flander, vých. od Gentu, na lev. bfehu Šeldy, 
s 5100 obyv., kteří provozují obchod s olejem. 

Calla [kalia], palustrisL,, cfáblík bahní, 
bylina z řádu aronovitých (Aroideaé), Odde- 
nek v bahně dlouze plazivý, s prst tlustý, na 
konci dlouze řapíkaté listy a stvol květní vy- 
hánějící. Listy světle zelené, lesklé, celokrajné, 
srdčité, ostře zakončíte. Stvol asi zdélí listů, 
toulec bílý, ploše rozevřený. Široce vejČitý. 
Palice až ku špičce kvčty bezokvětnými posá- 
zená a v Čas zralosti pokrytá bobulkami co 
hrách velikými. Rozšířen jest v rašelinných 
bažinách po celé střední a severní Evropě, 
v Sibiři a Sev. Americe. Kvete v Červenci a 
srpnu. Oddenek jest při požití palčivě ostrý 
a způsobuje závraf, dávení, otok údův a jiné 
škodné následky. Uvařen však ztrácí těkavou 



56 



Callabra — Callet. 



jedovatou látku úplnČ, tak Že ve Švédsku, 
Laponsku a Rusku, kde ďáblík v množství 
roste, jej obyvatelé vaří a rozemletý s moukou 
míchají. V lékařství se ho již neužívá. Vský. 

Callabra [ka-J, italská hra v karty (franc), 
nejspíše z Kalabne pocházející, jež poněkud 
se podobá známé u nás hře »á la guerre«. 
Hrají 2 — 3 osoby majíce po 3 kartách, a na 
stůl položí se 5 odkrytých karet. Král platí 
13, dáma 12, chlapec 11, ostatní karty dle 
počtu ok. Hra záleží ve výméné karet; účast- 
níci totiž po řadě za některou ze tří karet 
vybírají si z listů na stole ležících karty se 
stejným počtem ok, na př. za krále dámu a 
eso nebo 7, 4 a 2 atd. Nemůže-li hráč mč- 
niti, položí jednu ze svých karet na stůl. Hra 
se končí, jsou li vSecky karty na stole roze- 
brány nebo má-li někdo 6 (při hře ve dvou), 
po případě 8 karet (ve třech), a vyhrává, kdo 
má nejvíce karet. 

Callao [kalák], hl. m. kant. ve franc. dep. 
Cótes du-Nord, arrond. guigampském; prů 
mysl mlynářský a koželužský, 3372 oby v. (1886). 

CaUaoeae, Čeleď rostlin aronovitých 
(AroideaCy v. t.). 

Callandův 61&nek viz Články galva- 
nické. 

Callao [kal jao], C.-de-Lima, nejdůleži- 
tější místo Peruánské republiky, přístavní mí- 
sto Limy, 8 níž spojeno jest železnicí 9 km 
dlouhou, pod 12* j. Š., při ústí řeky Rimaku, 
vtékajícího do bezpečného, ostrovem San Lo- 
renzo (416 m vys.) chráněného Callaoského 
zálivu. Má 3 katol. a i anglikánský kostel, 
divadlo, celnici (bývalá tvrz Castillo del Rcal 
Filipe z r. 1775), 2 nemocnice, cukrovary, slé- 
várny a 32.502 oby v. (1876), většinou barev- 
ných. Přístav (210 ha) jest znamenité dílo vod- 
ního stavitelství r. 1875 dokončené, jest chrá- 
něn battcriemi, má pohodlné rejdy i loděnice 
(jednn plovoucí pro lodi 7 m ponoru) a ob- 
chod jeho jest velmi rozsáhlý přes to, že od- 
poslední války chilskopcruánské valně po- 
klesl. Vyváží se zlato, stříbro, měď, guano. 
vlna. bavlna, cukr, sůl, tříslo a koze; dová/í 
se uhlí, vlněné a plátěné zboží, pivo a jiné. 
Cena dovozu a vývozu páčí se ročně na 
50 milí. zl. R. 1886 přibylo do přístavu 494 
lodí o 366.808 ř, vyplulo 501 loď o 374.641 /, 
v čemž nejsou zahrnuty menší lodi provozu- 
jící plavbu pobřežní. C, původně zvané Ciu- 
dad de los Reyes, založeno bylo od ^pa- 
nčlů poněkud jižněji, ale bylo zemětřesením 
pobořeno a mořem pohlceno; nynější město 
počalo se stavěti r. 1746. Dne 5. listop. 1820 
poraženo zde loďstvo španělské od chilského. 
C. bývalo nejlepší pevností peruánskou a Spa- 
nělé drželi je až do r. 182G. Za války chilsko- 
peruánské (1879 — 81) bylo po dlouhé blokádě 
vojskem chilským obsazeno a zbaveno všech 
svých opevnění. — Departement callao- 
ský (město s okoHm) r. 1876 měl 34.492 
obyv. 

Callas [kalá], hlavní místo kant. ve franc. 
dep. varském, arrond. draguignanském, neda- 
leko ř. Douce; kamenné uhlí, olejny, hedváb- 
nictví, 1468 obyv. (1886). 



CaUcott íkólkotj: 1) C. John Wall, re- 
nommovaný skladatel a spisovatel angl. (* 1766 
v Kensingtonu — + 1821 v Londýně). Byl od 
r. 1783 varhaníkem při různých chrámech 
londýnských, r, 1786 jmenován universitou 
oxfordskou bakalářem a doktorem hudby; od 
r. 1806 byl učitelem na »Royal Institution*^. 
Váha činnosti C-ovy leží v dílech biografických 
a theorctických. Vydal S/usical grammar {iSof)). 
K vydání velkého slovníku a jiného dila životo- 
pisného, k nimž rozsáhlý nastřádal materiál, 
pro chorobu nedošlo. Jako skladatel pěstoval 
C. četné specificky anglické formy; vydalf 
sbírku fugovaných catchů, kantátových an- 
themů, prostých sólových gleeů, lyrických 
ód a j. Sir, 

2) C. Sir Augustus Wall, angl. malíf 
{<• 1779 v Kensingtonu — f 1844 t.). Vzdělá- 
val se na král. akademii v Londýně. Když 
první jeho obrazy podobizna a pohled na 0.\'- 
ford r. 1799 došly úspěchu, věnoval se ma- 
lířství docela. R. 1830 podnikl velkou cestu 
po pevnině, z níž přinesl si studie k četným 
obrazům, z nichž nejznámější jsou pohledy na 
Escaut, Gand, Dordrechí, pak Fisa, Pobřeží 
hoUandské, Ze španělského severu. Mimo kra- 
jiny maloval obrazy Raffael a Fornarina a Mil- 
ion diktuje své verše svým dcerám (1837;. 
C. byl malíř velmi svědomitý, jeho obrazy, 
připomínající zároveň Claude Lorraina a Bo- 
ningtona, vynikají jemností a přesností, zvláStě 
obrazy menších rozměrů; jsou opatřeny vždy 
případnou staíTáží a charakteristickými fif^u- 
rami nebažícími nijak po cffektu. Kolorit jest 
bohatý a čistý. Většinou nacházejí se práce 
C-ovy v salonech anglické šlechty, u níž byl 
oblíben. C. byl členem královské akademie a 
od r. 1837 konservátorem král. gallcrie obrazů. 

Calleoalle |kalekale|, řeka v jihoamerické 
republice Chile, v prov. Valdivii, temeni .se 
na území argentinském, v horách andsk>ch, 
zachovává v toku svém, na němž se vine 
několika jezery, celkem směr západní, obrací 
se 25 km před ústím k jihozápadu a vlévá se 
pod Valdivii do Tichého okeánu. Na dolním 
toku svém bývá obyčejně zvána Rio Vali- 
divia. Délka její obnáší na 140 /rm, z Čehož 
téměř 100 km jest splavno. 

Callenberg^ Jan Jindřich, protestantský 
theolog (• 1694 v Gothě — f 1760 v Halle). 
Hlavní snahou svojí C. propůjčil se ku pod- 
poře missií protestantských mezi židy a mu- 
hammedány. Znaje se totiž výborně v jazycích 
východních, v nich spisy missionářům po- 
třebné vydával; též r. 1728 založil v Halle 
ústav na výchovu missionářův a k vydávání 
protestantských knih. Mezi spisy Covými 
druhu zmíněného uvésti sluší překlady Luthe- 
rova malého katechismu a Tomáše Kemp. 
zlaté knížky o následováni Krista. Da, 

Callet [kalé] Jean Fran9ois, mathe- 
matik franc. i* 1744 ve Versaillech — t ^798 
v Paříži), zabýval se většinou soukromým vy- 
učováním v Paříži, požívaje pověsti výteč- 
ného učitele mathematiky. Roku 1779 dosáhl 
ceny, vypsané společností umění v Genevé 
za nejlepší práci, týkající se échappementu 



Callianassa — Callistephus. 



57 



u hodin. V 1. 1788 až 1796 byl professorem 
hydrografie ve Vannesu, pak v Dunkerku a 
od r. 1792 na École des ingénieurs géogra- 
phes při Depot de la Guerre v Pafíži. C. jest 
znám vydáním svých tabulek logarithmických 
(Paříž, 17S3), pro které Firmin Didot pak nalezl 
zvláštní zpÁsob stereotypie. R. 1797 předložil 
národnímu Institutu v Paříži návrh nového 
telegrafu a mluvy telegrafické, jíž by se mohlo 
užívati až do 12.000 slov franc. Roku 1798 
vydal Supplément á la Trigonometrie sphérique 
et á la Navigation Je Bé\out, kde vykládá, jak 
stanoviti geografické délky na moři. AP. 

CrallianaJNia |ka-| jest rod raků de sít i no- 
hy ch z čeledi Thalassinid, s měkkou pokož- 
kou, až na klepeta, jež jsou tvrdá. V evrop- 
ských mořích žijí dva druhy, z nichž C. sub- 
terranea v moři Středozemním a Severním dosti 
pořídku se vyskytuje. Rod C. jinak jest vý- 
znamný pro své stáří; znám jest již z jur- 
ského útvaru, v Čechách pak z jizerských a 
chlomeckých vrstev útvaru křídového, zvláště 
C. antiqua^l^Yxz zkamenělá klepeta dosti hojné 
se objevují. Z příbuzných rodů jest z evropských 
moří nejznámější Gebia iitoraiis. Pa. 

CalUano |ka-|, ves v Tyrolsku, v hejtm. 
a okr. roveredskčm, na 1. bř. adižském a želez, 
trati brennerské, sev. od Rovereda; 811 oby v. 
(iSSo, obec 903} národ, ital., zabývajících S3 
hedvábníctvím ; 4. srpna 1487 zvítězil tu tri- 
dentský městský hejtman Friedrich v. Kappel 
nad iienátčany a 4. září 1796 Napoleon nad 
Rakušany. 

Calller Edmund, spisov. polský, redaktor 
časopisu »Tygodnik Wielkopolski« v Poznani. 
Z jeho spisů jsou důležitější: Tr^y ústupy 
{ fowsíania polskiego ^ r. r863 — 64 (Poznaň, 
1867); Slów kilka o legionach polskich (tam že, 
1877;; Bibliografia dotyc^aca Košciusiki Ta- 
deus^a i c\asów jego (t., 1878); S^kice geogra- 
fic{no-hisžoryc{ne {t., 1888); Akta grod^kie po- 
\Haitskie ^ lat 1386— ()() pod w^gledem geogra- 
fic\nym (tam., 1889). Mimo to psal historické 
monografie do Časopisu »Kwartalnik hist.« a 
r 1870 počal vydávati Encyklopedyji imion 
wtasnyclt, 

CálliolithyB [kal-] L., rod ryb z čeledi 
&umcQ (Siluridae), žijící ve vodách jihoamer. 
a význačný pancéřovaným tělem. Hlava kryta 
jest deskami a ostatní tělo velikými štíty stře* 
chovitě se kryjícími a seřaděnými ve dvou 
řadách po každé straně tělní. Koutky ústní 
nesou na každé straně dvé u základu spoje- 
ných vláken vousních. Známe 12 druhů tohoto 
rixlu, mezí nimi C. asper Quoy et Gaim., 
10 cm dl , žijící v řekách Brazílie a Guiany. 
Sameček staví jako koljuška (Gastrosteus) 
hDÍzdo pro vajíčka a střeží je. Nade vše jest 
zajfmavo, že pulec jihoafrické žáby dráp- 
katé {Dactylethra capeusis Cuv.), který i jinak 
okazuje jisté znaky rybí, podobá se zevnějším 
tvarem těla nápadně rodu C. Se. 

Callimorphalkal-] Latr., rod přástevníků 
{Arctiidae), jichž znaky vytčeny u rodu A re t i a 
(v. t). C. liší se od této křídly širokými, jichž 
obruba jest širší než polovina vnitřního okraje. 
Přástevníci tito poletují i za dne. V Čechách 



žijí dva ozdobné druhy, totiž C. hera a C. domi- 
nula, prvá v Červenci a srpnu, druhá v Červnu 
a červenci, zvláště v lesích. Housenky jsou 
černé s 3 žlutými, bíle tečkovanými, podél- 
nými čarami a modrými bradavkami. Od pod- 
zimku až do května žijí na hluchavkách atd. 
Příbuzný rod Emydia s úzkými křídly má 
u nás rovněž 2 zástupce, E, eribrum a E, 
grammica. V, 

Calllna viz Galina. 

Calllopsls [ka | bicolor Rchb. {Coreopsis 
tinctoria DG.), sev.-amer. bylina z řádu s 1 o ž n o- 
k v ě t ý ch ( Compositae) z Čeledi Corymbiferae, 
z příbuzenstva rodu Ziunia a Helianthus. Pě- 
stuje se často v zahradách pro úhledné, velké, 
žlutě a hnědě pestré úbory květní. Vský. 

Calllpslttaoiui viz Kakadu o vé. 

Čalllrhoe |ka-J Nuth. (chybně Gallirhoea), 
rostlinná sekce rodu sléz \Malva\, splodolisty 
na konci v krátký, dutý zoban zúženými, jehož 
dutina jest oddělena od pouzdra vaječného 
rovnovážnou stěnou. Z několika severoamer. 
druhů pěstuje se u nás zvláště C. pedata Nuth. 
jako letní bylina. Dčd, 

Caillroe [ka] Link, sekce rostlinného rodu 
A m a r y 1 1 i s, pěstovaná u nás zejména druhem 
C. Belladonna L., jenž pochází z Mysu Dobré 
naděje a vyniká v různých svých odrůdách 
růžovými květy, v jejichž nálevkovitém okvětí 
skláni se 3laločná čnělka. Děd, 

CallUtemoa |ka-j speciosus DG., vysoký 
australský keř z řádu myrtovitých {ííyrta- 
ceae)y má úzké, kožovité listy a květy v hustých 
klasech na konci větví přisedlé, z nichž vy- 
niká množství dlouhých, krvavých tyčinek. 
Po odkvětu roste dále větev nesouc listy, 
kdežto dřevnaté tobolky po několik let dole 
na větvi vytrvávají. Pěstuje se u nás obecně 
ve sklenících pro ozdobu. Vský. 

CallUitephiM [kalistefus] Gass. Bylina 
složnokvětá (Compositae), rodu Aster nej- 
blíž příbuzná; liší se od tohoto pouze vícera- 
dými zelenými zákrovními lístky a i — 2 řadami 
vnitřních blanitých lístků zákrovních, jakož 
i dvouřadým chmýrem. C. chinensi^ Nees, 
známá astra zahradní, původně ve východní 
Asii domácí. Pěstuje se v rozličných odrůdách 
s květy pestře barvenými a obyčejně plnými. 
Pěstováním docíleny dvě řady plnokvětých 
odrůd: i.Páskovité {Band- Aster) s korunami 
jazykovitými a 2. trubkovité (Róhren- Aster) 
s korunami jen trubkovitými. Na této dvojí po- 
vaze a zároveů na statnosti vzrůstu stonků a 
větví rozeznávají se odrůdy tyto :íi)jehlanco- 
vitý (Pyramiden-A.), vysoký, velkokvětý a pá- 
skovitý; b) koulovitojehlancovitý {Kugel- 
Fyramiden-A.), velmi úhledný, s květy trubko- 
vitými; c) pivoňkovitý {Paeonien-A,), s ve- 
hnutými jazykovitými korunami; d) zakrslý 
bouquettový (Zíverg-BouqetťA.), nízký, s hoj- 
nými, jako v kytici směstnanými úbory trubko- 
květými : ejpryskyřníkovitý {Ranunkel-A.)smsí' 
lými úbory ale nápadným zákrovem; /) ko- 
pretinovitý (Chrysanthemum-A.), nízký, ale 
velkokvětý; g) obrovský císařský (Riesen- 
KaiserA,), s úbory až 6" v průměru, azuro- 
vými, a s tlustým stonkem a j. — C. seje se 



f)8 



Callithrix — Callot. 



doma v dubnu, do zahrady v květnu. Povy- 
rostlý přesazuje se i po 2 sazenicích pospolu, 
vyžaduje však při sychravém poča&í jamim 
pfikrova. Milnie tnfinoa, k3rpn>a pAdn a hoj- 
nou vláhu, a hodí se zvláSf do hustých ob- 
rub záhonků nebo do samostatných skupin. 
Semeno sbírati se má pouze z úborů nejplněj- 
ších a nejpravidelnéji vyvinutých. Vsky-. Děd. 

Callithrix [ka- J Erxl., k o t u 1 č. o p i c e s k á- 
kavá, rod opic ploskonosých (fíatyrrhim), 
štíhlého téla s ocasem tenkým, nikoli chá- 
pavým. Holtce dosti veliké, řezací zuby svismo 
postaveny, kly malé a kuželnvité. Nečetní dru- 
hové tohoto rodu žijí u větších společnostech; 
loví se pro chutné maso. Nejznámější z nich 
jest kotul zakuklený (O. per sonát a Geoffr.). 
l^čkná opice tato žije po březích řek ve vý- 
chodní Hrazilii. Br. 

Callitriehaceae [ka-], řád rostlin, jej^ jedni 
řadí k bez korunným {Apetalae), druzí ku 
prostoplátečným {Choripetalae), Obsahuje 
jediný rod Callitriche h,j žabí vlas n. hvěz- 
doS zvaný. Druhy sem náležející jsou útlé by- 
liny vodní s tenkou, útlou lodyžkou, jež nese 
oddálené páry listů na dolejší části ve vodě po- 
nořené, podoby čárkovité. Na konci lodyhy 
shloučeny jsou listy namnoze tvaru elliptičného 
v plochou růžici, jež splývá na vodě. Nepatrň*^ 
kvítky sedí jednotlivě v úžlabí listů, samicí 
dole, samčí výše na lodyze. SamiČí sestává 
z jednoduchého semenníka o čtyřech oddě- 
lených, jednovaječných pouzdrech, a okončen 
jest dvěma nitovitými čnělkami. Ve zralosti 
rozpadává se ve 4 tvrdky. Samčí květ, obsa- 
hující pouze I tyčinku, obdán jest jako sa- 
micí pouze 2 srpovitými listenci beze všeho 
okvětí. Čítá se celkem asi 25 druhů r. Calli- 
tr klíc. jez }sou z velké části kosmcpolity. V Če- 
chách rostou 3 druhy, jež jsou si dosti po- 
dobny. Ve vodách rostou obyčejné u velkém 
množství pokrývajíce hladinu svými úhled- 
nými, zelenými růžicemi listů. Velmi dobře 
hodí se do umělých akvárií. Vskj\ 

Callitriohe [ka-J viz Callitriehaceae. 

Callitrla [ka-j quadrivalvis Vent. (Thuja 
articulata Vahl.), chvojkasandaraková, vy- 
soký (5 — 9 m), velmi větvitý keř z řádu Coni- 
feraCf čeledi Cupressineae. Větve a jmenovitě 
s-labSí vétevkv mnohonásobně vidličnaté dě- 
lene a v delších odstavcích Článkovité, dosti 
sploštilé. Každý článek končí čtyřmi kosnfko- 
vitými, přitisklými šupinkami zelenými a velkou 
žlázkou opatřenými, jež po Článku podél sbí- 
hají. Šišky asi jako ořech lískový veliké jsou 
kulovitě čtyřhranné a posléze ve 4 velmi dřev- 
naté, na hřbetě Spičkaté šupiny, chlopnitě se 
rozevírající. Za dvěma z nich sedí 2 — 3 malá, 
blanitě křídlatá semena. Chvojka sand. rozší- 
řena jest v sev. Africe dosti hojně. Z kmene 
prýští pryskyřice, zvaná sandarak, jíž se 
užívá v lékařství nebo upotřebuje k dělání 
laků, siličnatých olejů, k vykuřování a p. Již 
staří Egypťané balsamovali jí mrtvoly. Dříví 
užitečné jako palivo a stavivo. V jižní Au- 
strálii roste podobná sandaraková chvojka 
C. Freisii Miq. Vský, 

Callositas (lat.), mozolina. 



Callosnm íkalózum], iotíi corpus, tě- 
leso sval kove, moiratná spojka hemisfer 
vďkčho jBockii. O vzniku a vláknční jeho viz 
Mozek. SI, 

Callot [kalo]: 1) C. Jacques, kreslič, 
ryjec a malíř franc. ('!* 1592 v Nancy — + 1635 
tam.). C. jako izletý chlapec utekl s tlupou 
cikánů z domova a dostal se až do Florence, 
kde jakýsi důstojník, potom malíř Canta Gal- 
ii na se ho ujali. Pomocí Gallinovou dostal se do 
Říma, odkud s kupci nancyskými zpět do svého 
rodiště se vrátil, ale po 2 létech utekl znova, 
až^posléze se svolením rodičů začal se učiti 
v Římě kreslení u malíře Giulia Parigiho, pak 
ryjectví u Filipa Thomassina ve Florenci. 
První jeho rytiny získaly mu přízeň velko- 
vévody Cosima II., a kdyŽ r. 1622 do Nancy 
se vrátil, byl již slaveným umělcem evrop- 
ského jména. Z pobytu florentinského jsou 
jeho nejlepší rytiny: Madonna dle Del Sarto, 
rytiny představující boje a vítězství knížat 
medicejských, pak různé obrazy skvostných 
dvorních slavností, turnajův a balletů, posléze 
několik větších děl, jako: Smrt nevinňdtek^ Trh 
florenckýy Pokušeni sv, Antonína a j. v. V Nancy 
opět vévoda Jindřich Lothrinský velice mu byl 
přízniv. V té době zhotovil asi 400 rytin, 
k nimž náleží jeho nejlepší Veliký karoussel 
na široké ulici, pak sbírky: 25 listů pod ti- 
tulem Capi táno de Baroni y a 18 velkých a 
7 malých listů Mi sér es de la guerre^ obrazy 
to ze života vojenského. Roku 1625 infantka 
Klára Eugenie rakouská, místodržitelka v Nizo- 
zemsku, povolala Ca do Brusselu, aby tam 
kreslil a ryl obležení Bredy. Podobně zobrazil 
obležení La Rochelle a Port St. Martin pro 
Ludvíka XIII. Po dobytí Nancy od Francouzů 
nepřijal lákavé nabídky Ludvíka XIII., vstou- 
piti do jeho služeb, a z vlasteneckých ohledfiv 
odmítl kresliti obležení Nancy. Chtěl .se ode- 
brati na dobro do Itálie, avšak ještě před na- 
stoupením cesty zemřel. C. byl velmi činný 
a plodný a zhotovil přes tisíc obrazů v a ry- 
tin, větším dílem malého formátu. Všecky ne- 
sly se k tomu, věrně znázorňovati přírodu 
tak, jaká jest, ale při tom uměleckého stano- 
viska neopouštěl. Větši cenu než jeho obrazy 
náboženské, často manýrované, mají jeho 
kr.^sby světské ze života lidového a vojen- 
ského, jež jsou jeho vlastním oborem; všude 
v nich vyniká humor, rázovitý rozmar a ironie, 
často bizarrní a strašidelný jakýsi nádech, 
stopy to dobrodružného mládí. Prozrazují mi- 
mo to čerstvost a původnost, a i nejprostší 
scény z obyčejného života líčeny jsou jistou 
romantikou. Kromě kreseb již zmíněných patfí 
k nejproslulejším jeho listům: Supplicium sce- 
leri frenum, Sif. Mikuláš kd^e v lese. Ohňostroj 
v Arnu, Pohled na Louvre, Pohled na Pont- 
Neuf a Zázrak sv, Mansveta. Kritický seznam 
jeho děl vydal S. Meaume, Recherches sur la 
vie et les ouvrages de J. C. (Nancy, 1860); 
Thausing, Le livre ďesquisses de J. C. (Ví- 
deň, 1887). Životopisy vydali m. j. Dumast 
(Nancy, 1875), Houssaye (Paříž, 1875), Maríus 
Vachon (t, 1886) a Henri Bouchot, J. C. sa 
vie, son oeuvre et ses continuateurs (t., 1889). 



Caliuna — Calmet. 



59 



2) C. Jan, svob. pán, rak. plukovník dělo- 
střelecký (* J763 v Kutné Hoře — } 1809 ve 
VaraždínČ). Obdržel za statečnost svou u Ce- 
lina proti Turkům rytíř, řád Marie Terezie, 
vyznamenal se v Itálii r. 1799—1809 zvláště 
u Fontána Freddo a zemřel poraněním. — 
3) C- Karel, generál rak., strýc před. (* 171 1 
X- Praze — \ 1781 ve Vídni). Přispěl ku zdo- 
konalení dělostřelectva zavedením zvláštního 
přístroje ku měření. 

CaUuna | ka- J vulgans Salsb. ( Erica vulf^, L.), 
vřes obecný, vytrvalá rostlina z řádu Erica- 
iieae. Nízké polokříČky, hned od dola ve vzpří- 
irené, metlaté větve rozvětvené. Čárkovité, 
trojboké, malé, zelené lístky vstřícné kryjí 
husté a střechovité větévky ve 4 řadách. 
Kvéty rítóové, lesklé, dlouho vytrvávající tvoří 
na větvích konečné hrozny nebo složité laty. 
Kalich čtyřdílný, korunovitě zbarvený a vlast- 
ní červenou, hluboce 4dílnou korunu přesa- 
hující. Tyčinek 8 volných na podplodním 
terči. Právníky dole dlouze ocasaté, podél pu- 
kavé. Tobolka suchá, čtyřpouzdrá, posléze na 
přehrádkách pukající, kterýmžto posledním 
znakem podstatně se li^í od rodu Erica, Pod 
květem dva malé listence. Kvete od července 
do září. Koste na pustých, světlých místecli 
lesních, na rašelinné a písčité půdě a pokrývá 
mnohdy veliká prostranství, zvaná v ře so- 
ví no u. Rozsáhlé vřesoviny prostírají se v Ně- 
mecku {Heide. Lúncburgcr Heidc) po mnoha 
čtverečných mílích, označujíce tak pustou, 
neúrodnou krajinu. Čítají v Německu samém 
cn na 500 čtv. mil vřesovin. Vřes sprovázejí 
jako věrní soudruzi nékteré druhy vaccinií a 
jmenovité borovice. Rostlina vřesová jest ži- 
vota přetuhého a málo vybčravého, nebof 
pevně se zakořeftujc a při sebe pečlivějším 
plenéní opět a opět v nové trsíčky vyhání. 
Jest proto v lese nejobtížnější buření, ačkoliv 
les borový vřesem spíSe získává, neboť činí 
ttnto sypkou nebo písčitou pQdu pevnější. 
hamosnějAi a vlhčí; ale smrčí a jiné stromoví 
vřesu nesnesou. Pískové a buližníkové skály 
a stráně pokryty jsou na světlinách vesměs 
vřesem, v raŠelinách tvoří vřes důležitou sou- 
část raScIiny. Vřes jde z rovin až do hor 
(v Alpách 2OO0 m) a rozSířen jest po celé 
Evropě, dosahuje na severu až poloostrova 
Koly a Samojedska. na jihu hor španělských, 
italských, korsických, azorských, řeckých. Na 
poloostrove Balkánském z velké části za- 
stoupen jest (na horách) úhlednou Brucken- 
thalií. Vřes může býti nazván erbovní rost- 
linou Evropy, neboť charakteristický rod ten 
o jediném druhu neměnlivcm daleko Široko a 
u velikém množství pokrývá Evropu ; do Asie, 
vyjma vých. úklony Uralu, nevniká, v jižním 
Grónsku již jest pochybný a v Sev. Americe 
jťn jako vzácnost a jediný representant Eri- 
caceí vyskytuje se na březích atlantských; 
jinde na zemi neroste. Užitku valného vřeso- 
^ína nepřináší, leda ten, že v čas pozdě letní 
a podzimní nádherně rozkvetlá vřesovina hoj- 
nou poskytuje pastvu včelám, jimiž i jiným 
hmj-zem za dnů slunečných hemží se na plá- 
ních vřesových. Vský, 



Callns [ka-] (lat), svale k, svale c, 
svalina. Přeřízne-li se na přič šťavnatý sto- 
nek některých rostlin nebo žebro listové ano 
i kořen a ponoří-li se místo takto obnažené 
do vody nebo do vlhké půdy, zbují šťav- 
naté pletivo pokožky, korového parenchymu, 
kambia atd., vyroste ven z plochy řezu a 
utvoří tak odulinu složenou veskrze ze šťav- 
natých, rychle se dělících buněk, zvanou c. 
Odulina řečená vyniká také tou znamenitou 
vlastností, že v ní mohou vzniknouti \\^.\é 
vegetační vrcholky prýtové nebo kořenové. 
Velmi snadno získáme c-u, když na podzim 
uříznuté silné větve topolové přeneseme do 
teplého a vlhkého prostoru a ponecháme v něm 
přes zimu. Tu vypučí na rozhraní mezi korou 
a dřevem z pletiva kambiovéh;) naduřelý, kru- 
hovitý val, c. Velmi nápadně se jeví tento úkaz 
na pařezech listnatých stromů nedávno pora- 
žených, ve kterémžto případě z mohutného 
cu později mnoho, někdy i na sta nových 
větví (prýtů) vynikne. Kmeny po straně odřené 
nebo místem až ku dřevu oloupané někdy tvo- 
řením c-u úplně zarostou, v čemŽ spočívá je- 
jich záchrana. Každým způsobem dává pora- 
nění, na př. říznutí, první podnět ku tvoření 
c-u, kdežto zakládání nových prýtů v něm 
jest již zjevem druhotným. Ič, 

Calmato [ka-], ital., klidně, mírně 
(značka hud. přednesu). 

Calmet [kalme] Augustin, učený bene- 
diktin a exeget (* 1672 v Mesnil la Horgue — 
f 1757 v Paříži). Vynikal spíše rozsáhlými 
vědomostmi než bystrostí své kritiky. Lite- 
rární činnost jeho týká se hlavně správného 
porozumění bibli se zřetelem na stanovisko 
koncilia tridentského. Hlavním dílem jest tu 
jeho Commentaire littérai Sfir touš les livres 
deV Áncien et du Nouveau Testament (Paříž, 
1707—16, 23 sv.; nejlepší vyd. t., 1724, g sv.). 
Jest to přesně grammatický překlad bible, 
jemuž hlavní ceny dodavaií chronologické, 
dějepisné a j. exkursy, jež vyšly později i o sobě 
Dissertations, qui peuvent servir de prolego 
mhies á rEcriture Sainte (Avignon, 1715, též 
pod tit. Tresor ď'antiqmtés sacrées et profanes, 
Paříž, 1722, 3 sv.). Výsledky studií C-ových 
na poli exegese obsahuje druhý hlavní spis 
C-ův Diclionnaire historigue, géoffraphique, 
critiquc, chronologique et littérai de la Bible 
(Paříž, 1720, 2 sv. s rytinami, první dílo svého 
způsobu). Třetím hlavním dílem C-ovým jest 
jeho fíistoire Sainte deCAncicn et du Nouv, test. 
ct dfsjuifs, pour servir d*introdnction áVhistoirc 
ecclésiastiquc dcVabbé Fleury (t., 1718, 2 sv. . 
Všecka tři díla přeložena do různých jazykův 
evropských. Mimo činnost exegetickou vynikl 
C. i jako historik, i zde spíše jako sběratel 
než kritik. Hlavním jeho dílem jest tu fíistoire 
ecclésiastiquc et civile de la Lorraine (Nancy, 
1728, 4 sv., později censurováno). Čtvrtý díl 
vyšel r. 175 1 pod vlastním tit. Bibliotheque 
lorraine on fíistoire des hommes illustres qui 
se sont distingués dans la Lorraine et dans 
les Trois-Evéchés a obsahuje i vlastní životo- 
pis C-ův. Srv. Digot, Notice biogr. et liter, 
sur A. C. (Nancy, 1861). Dk, 



60 



Calmon — Calonne. 



O«lmon [kalmónl: 1) C. Dupin el AI- 
meida Miguel. martýz d-Abrantes, braiil. 
Btátnik {•■ 1794 v Santo Amaro v prov. Bahii — 
t 1865 v Uiu dejaneiro)- Byl v Cas války za 
neodviiilost r. 1822—25 hlenem prozat. vlády 
v prov. Bahii, v 1. 1826—33 a 1835—40 na- 
sedal v ústavodárném shromáídíni í ve sní- 



t. m. Cilotpx nicobiriu. 

movné poslancQ a r. 1S40 povolán do senáta. 
Za Pedra I. náleiel ku předním Fef níkům oppo- 
sice. v I. 1S27 — 2g spravoval minister. linancí. 
potom do r. 1830 obor záležitosti zahraniil- 
nfch. potíral po odstoupeni cisafoví správu 
vladařstva, v I. 1837—39 a 1841-43 byl na 
novo ministrem financi a v I. 1844- 46 dlel 
za diplomatickém posláním ve Francii. Anglii 
a Nřmecku. kdeí vymohl brann-: zakroíeni 
Francie a Anglie proti přehmatům argentin- 
skčho předsedy Rcisasa. V 1. 1862-64 S^^" 
ministr zahraničních záležitosti hájil s velkým 
důrazem zájmy brazilské proti AnRlii, která 
pro zatCenI th důstojníků anjilidíých zajala 
násilní nftcolik lodi brazilských v přistaví hl. 
mésta, a přcrui^il z té přiíiny i spojeni diplo- 
matické. C. byl také literárně finným a vydal 
nik 'l'k brožur o otázkách kolon i sač nich a ho- 
spodiifakých. 

2) C-Marc A ntoi ne. franc. politik (-1815 
v Tamniěsu v Dordoftni — f 1S90 v Paříži', 
stal se r. 1836 auditorem při statni radf. 
r. 1S43 zpravodajem {M.iiire dí requéles) tam- 
téí, avSak po stiinim převratu r. 1852 ne- 
chtéje složiti přísahu novému panovníku, mu- 
sil se vzdáti úřadu. I zabýval se v soukromí 
studiemi národohospodářskými a finaníními. 
až r. 1S71 jmenován od přítele svého Thiersa 
podta;einnikem v ministerstva vnitra, aviak 
na íáilost monarchickí pravice rr.usil odstou' 
piti a stal se r. 1872 prefektem dcpait. seine- 
skčho. Odstoupiv r. 1R73 po pádu Thiersové 
zvolen jest do národního shromáždění, v němž 
zasL'd:tl již v 1. 18413-4^. přistoupil tam k le- 
vému středu, mři vynikající účastenství při 
jednáni o ústave r, 1875 a zvolen potom za 
doíivomiho eiena senátu, v němi n^il-ií k vůd- 
cům levice. Z vědeckých práci jeho, za něž 
r. 1S72 byl přijat do akademie, vynikají: U'ří- 
liam Pili; Émde Jiiiaiiciěre et parlaineiilaire 
(Pafii, 1865); Us impůts avanl ijf)8 it., 1865); 
//isloire parlameniaiie des fiaaiičes de la Re- 



staitration (t., 186S— 70 vc 2 8V,). a Ětude des 
fiiiaiices de ÍAnglelerre depuis la reformě de 
Robert Ped jiisqíťen iSS") (t., 1870). Kromč 
toho vydalThiersovy D/scours ;Hi/iřííiifs (tam., 
1670 — 83) a opatřil je důleřitým úvodem. 

C«l0 [ka-J, ilal., vlastně: klesáni, úby- 
tek na zboži, způsobený dopravou, vysychá- 
vytékáním a jinak. C- d i 



iánl 



srážka 



ichodek na vázi 



ně. C. ■ 



[kaičnas] jest skvostný rod 
zvláštní čeledi holubů se silným zobákem, 
před Cclem na ozobí se zvláštní voskovltou, 
koulovitou bradavkou. Jediný druh O.'1'Ota- 
lie ' (vyobr. í, 779.) v jihozáp. Asii a okol- 
ních ostrovech vvskytuje se ojediněle, hnízdí 
se u země. ' Bše. 

Oalomards [ka-] Don Fraocisco Ta- 
deu. hrabě, vévoda de Santa Isabel, hrabe 
/, Almeidy, Spán. státník {' 1775 ve Villelú 
v AraRnnii — \ 1843 v Toulouse), pocházel 
z nízkého rodu, ale oženiv se Jako advokát 
s neteři královského lékaře Bergy, dostal se 
do ministerstva spravedlnosti, nabyl za bojů 
proti franc. okkupaci v I. 1808—12 dosti znač- 
ného vlivu a maje na zřeteli vždy jen osobni 
svíij prosiiÉch přidával se bez okolků vidy 
ke střílně panující, tak že se po drahnou dobu 
udržel ve vynikajícím postavení. Udebrav se 
r. tSoS s ústřední juntou z Aranjuezu do Se- 
villy a Cádizu, byl mezi prvními, kteří ve 
Valencii holdovali absolutistickému králi Ferdi- 
nandu Vil., začež odmínčn výnosným mislcm 
v ísfaáĚ iSecretaria j^eneral de Indlast; při 
jav pak značný úplatek za osazení biskupství 
v Americe, byl r. i8i5 vypovedín do Toleda, 
potom do Pampluny, po obnovení ústavy 
r. iSjo pokoušel se bez úspěchu nabyti vli%'u 
ve strané liberální, naproti tomu vSak mil 
Slčstí u strany re akcionářské, která v nĚm 
nalezla velmi příhodný nástroj pro záměry 
své. I stal se tajemníkem vladařstva dosaze- 
ného vévodou z An{;ouIému, potom tajemní- 
kem úludu >Cámura del reál patroiiato* a 
r. 1824 jmenován ministrem spravedlnosti. 
v ktcrémžtii úřade hAjil absolutní moc králov- 
skou, pronásledoval a potlačoval bezohledná 
každé hnutí liberální. Jsa bezpečen přízní sla- 
bého krále, který mu plnou zvůli ponechával, 
ridržťl se tento bezcharakterní ministr bez- 
charakterniho Ferdinanda po 8'/, roku v úfadi 
a natropiv svými intrikami po zemi plno 
zmatků, livržcn konečné pro náklonnost svou 
lie [\arhstům. Za nemoci královy r. 1S32 po- 
zdravil Dona Carlosii jako krále a přiměl Ferdi- 
nanda k obnoveni siiiického zákona stran po- 
sloupnosti, aviak p.i uzdravení svém zru£il 
král ustanoveni ono. jakožto iJskokem vylá- 
kané, a vypovědfl C-da, který obávaje se za- 
tčení unikl do Francie. 

Oaloime fkalon]: l) C. Charles Alex- 
andre, markýz, fr. státník (" 1724 vDouay — 
f 1802 v Paříži), bvl pQvudnč advokátem v Ar- 
lois. r. 1783 píičiníním hrabete z Artoís a 
ministra Verben nesa jmenován generálním kon- 
trolorem pokladu (ministrem tinancí). ačkoli 
nepožíval dobré pověsti. Kdežto předchůdci 



de Calonne — Calorescence. 



01 



jeho Neckcr a ďOrmesson hleděli co nejvíce 
spořiti, zavedl C. bezpříkladné marnotratni- 
ctví, popíral finanční bídu Francie, líčil králi 
vSe co nejskvěleji a poskytoval dvoru ohromné 
sumy na marnotratný přepych, nebof dle mí- 
něni jeho bylo zdánlivé bohatství nejlepším 
prostředkem k udržení úvěru; jsa bezpečen 
svolením královým hromadil půjčku na půjčku, 
vymáhal daně s největší přísností a vybíral 
je na několik let napřed, odkládal povinné vý- 
daje atd., vůbec žádný kejklíř nebyl by tak 
ne svědomí tě pracoval k úpadku říše, jako C, 
a jemu přísluší veliká Čásf viny, že vypukla 
revoluce. Když Necker ve spise »De ladmini- 
stration des finances« vystoupil proti hospo- 
dářství tomuto, byl z Paříže vypověděn. Ko- 
nečné však, když všecky prameny byly vy- 
čerpány, musil C. Ludvíkovi XVI. prohlásiti, 
ze se Francie nachází před bankrotem, a na- 
vrhl králi svolání notáblův. odstranění V5^sad 
stavovských, zavedení všeobecné daně pozem- 
kové, zrúí^ení robot i cechů, snížení ceny za 
sůl atd- Ve shromáždění notáblů r. 1787 mu- 
sil doznati, že roční schodek obnáSí 115 mil- 
lionů, státní dluh pak 5 milliard. hleděl se 
ospravedlniti snižováním svých předchůdců, 
což ho zapletlo v boj s Neckerem, a žádal, 
aby mohl uvaliti daně i na Šlechtu a ducho- 
venstvo. Notáblové vystoupili proti němu s ve- 
likoa rozhodností a vymohli, že byl C. pro- 
puštěn z úřadu a vypověděn nejprve do Berry, 
potom do Flander a Lotrinska. Obávaje se 
obžaloby uprchl do Anglie, podnikal odtud 
v tiskopisech nájezdy na Neck'*ra, a oženiv 
se s kopuletou, ale bohatou Angličankou, agi- 
toval pro Bourbony pérem i penězi, konal pro 
ně cesty po Německu, Itálii a Kusku, při čemž 
utratil ohromné jmění své manželky, konečně 
r. 1791 provázel hraběte z Artois na sjezd 
pilníčky. R. 1792 byl od národního shromáž- 
děni odsouzen jako odbojník i velezrádce a 
tepr\'c r. 1802 povolil mu první konsul Bona- 
parte návrat do Francie. Ze spisů jeho za- 
jímavý jest dosud Tableau de VEurope en no- 
vembre rjoS, ve kterém se netajil obdivem 
nad republikánskou správou finanční a pro 
itterý upadl v nemilost Bourbonů. p, 

2) C. Alphonse Bernard, vicomte, firanc. 
publicista (* 1818 v Béthune), zastával po re- 
voloci r- 1848 v různých brošurách i Časo- 
pisu »Lampton« zásady legitimistické a když 
po potlačení tohoto časopisu se mu nepoda- 
řilo obnoviti jej pod titulem >La Bouche de 
íer«, ani roku 1850 udržeti týdenník »Le 
Hcnri IV., journal de la réconciliation«, věno- 
val se kritice umění. Teprve po státním pře- 
vratu r. 1852 účastnil se opět při vydávání 
reakcionářské »Revue contemporaine«, stal 
se r. 1S55 majitelem jejím, a přestoupiv od 
fmém orleanistickoklerikálního k bonaparti- 
^fim učinil časopis svůj pod ochranou vlády 
a vynikaíících spolupracovníků z vysokých 
kruhá důležitým orgánem vládním. Kromě 
r. iiS59 — 61 požíval plné přízně vlády až do 
r, 1S6S, kdy jí pozbyl pro Kératryovy stati 
proti výpravě mexické. Po pádu císařství časo- 
pis jeho zanikl. Z četných spisů jeho, jež čá- 



stečně vydány pod pseudonymy A. du Ber- 
nard neb To i s on d'Or, vynikají: Bérangere, 
novella 1 Paříž, 1852); Voyage au pays de Bo- 
héme ; mendiants et Jlibustiers littéraires (tam., 
1852); La Minervě de Phidias restaurée atd. 
(t., 1855); Pauvre Sfathieu (t, 1855); Le frais 
de la guerre (t., 1856); Le portratt de la mar- 
quise (t., 1858); La defense des cótes en An- 
gleterre (t., 1859); La Pologne devant les con- 
séquences des traitésde Vienne{t,, 1861); M, Ra- 
taji et la crise italicnne (t., 1862); La poli- 
tique de la France dans les affaires d AUemagne 
et d^ Itálie (t, 1866); Le role de la Prussie et 
de r AUemagne du Nord dans réquilibre euro- 
péen (t., 1866). Později dopisoval C. do Časo- 
pisův anglických; teprve r. 1880 vystoupil 
opět větší prací Vie municipale au XI L siécle 
dans le Nord de la France, na to vydal Les 
chemins de fer de létat (tam., 1883) a četné 
práce o Časových otázkách politických. 

de Calonne [kal on J Ernest, spisovatel 
franc. {* 1822 v Paříži). Studoval na Collěge 
Henri IV, oddal se vyučování a stal se r. 1850 
professorem rheroriky v Alžíru. Uveřejniv bá- 
seň Amour et Psýché (1842), četl brzy potom 
v Odeonu jednoaktovku Docteur amoureux, 
již vydával za neznámé dosud dílo Moliěrovo. 
Ale rukopis nedovedl přesvědčiti pochybovače, 
kteří viděli v tom duchaplnou mystifikaci. Od 
té doby vydal několik kusů divadelních; nej- 
nověji: V amour et Vargent (1877); F.ntre deux 
femmes (1878); Le gentilhomme citoyen (1879); 
La dispense (1879^ ale žádný nevyniká nad 
prostřednost. Z drobnějších prací jeho přelo- 
ženy některé do češtiny. 

de Calonne d*Ave8ne [kaloň davén] 
Louis Marie Albérique, baron, dějepisec 
franc. (* 1845). Uveřejnil: Histoire des abbayes 
de Dommartin et de Saint-André-au Bois (1875), 
V alimentation de la ville ďAmiens au XVe 
siécle (1880), La vie agr:cole souš Vancien ré- 
gime en Picardie et en Artois (2. vyd. 1885) a 
četná pojednání v »Mém. de la Société des 
antiq. de Picardiec Pracovník svědomitý a 
bystrý. 

Calopeltis viz Aesculapův had. 

Calophyllnm [ka-; inophyllum L. ve Vých. 
Indii a Kočinříně, C. tacamahaca Wll. na 
Madagaskaru, C. calaba Wll. v Záp. Indii do- 
mácí, veliké stromy, náležející do řádu Clu- 
siaceae. Z prvých dvou, nařízne-li se kmen, 
prýští se zvláštní pryskyřice takamahak, jež 
byla dříve také běžnou v lékařství. Ze semen 
všech jmenovaných druhů tlačí se tučný olej 
a dříví užívá se k různým účelům. Vskjr, 

Caloptenas viz Acridiidae. 

Calopteryx víc Motýlice. 

Calor [kalorl, lat., teplo. 

Calore [kalórej, ital. vřelost; přichází 
v hudebním písmě jako značka přednesu, con 
calore, t. j. s vřelostí, s vroucností. Str, 

Caloresc enoe [ka- ](č calcescence) jest 
optický úkaz, jenž jest opakem fluorescence. 
Kdežto při této dle pozorování Stokesových 
mění se světlo dopadající ve všech látkách 
fluorujících ve světlo menší, nanejvýše stejné 
lomivosti, jest c. úkazem opačným, tedy ja- 



(J2 



Calorifére — Calpurnius. 



kouši zápornou fluorescencí (jak také nazval 
ziev tento Emsmann, jenž jej r. 1859 poprvé 
objevil). Jméno c. pochází od Tyndalla, jenž 
dovozoval ji tím, že infračervenými, neviditel- 
nými paprsky v ohnisku čoček a zrcadel roz- 
žhavil a tedy viditelným učinil proužek plati- 
nový. Proti názoru Tyndallovu, že se tu mění 
paprsky méné lomivé v lomivějSí, vystoupil 
r. 1867 Bohn dokazuje, že rozžhavení platiny 
až k tomu stupni, kdy vysíl p prsky světelné, 
není přímou proměnou papiskú, jak jest to 
při fluorescenci, nýbrž že jest to pouze ná- 
sledkem zvýšen'' teploty. V novějSích dílech, 
jednajících o experimentální fysice, se proto 
o c-.ci šíře nemluvívá. Ostatně viz Fluores- 
cence. 7>-r. 

Calorifére viz Topení. 

Calosoma f^a-], krajník, rod brouků 
z čeledi střevlíků (Carabidae). Žije hlavně 
na stromech, kde slídí po housenkách a jiném 
hmyzu. Celkem známo jest as 80 druhů. U nás 
žijí 4 druhy, C. sycopltanta, krajník piž- 
mový, 24 — 30 wm dlouhý, s krovkami zlato- 
zelenými, po stranách s pruhem purpurově 
zlatým. Žije v lesích listnatých i jehličnatých 
a pronásleduje hmyz, zvláště housenky bou- 
rovce borového a tažného, bekyně sosnové, 
a vyskytuje se zvláště hojně, když se hou- 
senky tyto silně rozmnožily. Larva podobá se 
larvě střevlíkův a žije rovněž na stromech pro- 
následujíc housenky, jež vyssává. Larvy do- 
spělé zahrabují se do zemČ, kde na okrouhlém 
lůžku koncem léta se zakuklují. Za několik 
neděl již líhne se brouk dospělý, který se 
příštího jara páří. G.iiiquisitot\ krajník hně- 
dý, jest jen 15— 20 mm dlouhý, nahoře bron- 
zově hnědý, někdy nazelenalý. Žije toliko 
v lesích listnatých, někdy i v zahradách. Klp» 

Calotes viz Aga my. 

Caloto fka], město jihoamer. republiky 
Columbie v depart. cauckém, na západ, úpatí 
Kordillery Granadské v údolí horní Cauky, se 
4000 obyv. a zlatými doly. 

Calotragus, rod antilop, viz A n t i 1 o p y. 

Calotropls i ka- i f^igantea R. Br., k e ř z řádu 
A<clepiadeae, 2 — 3 m vysoký, na Ceyloně, ve 
Vých. Indii a na Molukkách domácí. Má opak 
vejčité, vezpod chlupaté listy a veliké, světle 
nachové květy, jež sestaveny jsou do postran- 
ních vrcholíků. Kořenů (mudar) užívá se ve 
Vých. Indii v lékařství. Chlupů ze semen lze 
upotřebovati jako bylinného hedvábí a 
lýčí z lodyh k rozličným pletivům. Z naříznu- 
tých částí prýští se hoinost mléka, z něhož 
připravuje se kaučuk. Příbuzný druh C. pro- 
cera R. Br. (C. Hamillonii Wjíht.), jenž roz- 
šířen jest ve Vých. Indii, Persii, Arábii a tro- 
pické Africe, poskytuje rovněž mudar a dobr^ 
pletivo verkům zvané. l'5/n''. 

Calbtte [kalótj, franc, při železnicích 
podklad kolejní z litiny železné ve způsobe 
mísy, obrácené dutinou dolů, jehož užili při 
svých soustavách Greave, Griffin a Richard- 
son. /V/i. 

CalOV(Kalau) Abraham, evanpj. luther. 
učenec, přední polemik XVII. století (■•= 1612 
v Morungách východopruských — f 1C86), po- 



sléze professor na universitě vitemberské, 
jakož i generální superintendent a primáři us 
theologie. Byl bystrý, učený, pilný. Všecka 
literární činnost jeho byla polemická v zájmu 
tehdejší lutherské orthodoxie; hlavní boj jeho 
platil Calixtovi (v. t.), a heimstaedskému syn- 
kretismu. Jako exeget (Biblia lUustrata, 4 sv., 
1672, chce býti vyvrácením kommentáfů Gro- 
tiových) jest na stanovisku nejpřísnější slovní 
inspirační theorie. Jako dogmatik {Systema 
locnrum theologicorum^ 1655, 12 sv.) klade za 
základ bibl. důkaz, a počíná si scholasticky. 
Napsal: proti synkretismu Cottsensus repeiitus 
Jidei verae Lutheranae (1665) a Historia sy7i- 
crctistica (1682); proti jezo\itům Mataeologia 
papistica (1647) a Tlieologia apostolica romana 
(1648); proti reformovaným Discussio contro- 
versiarum (1665); proti socinianům Socinianis* 
mus projligatus (1652): proti J. a K. Bóhmeovi 
AutiBoehmius, Viz Tholuck, Die Wittenber- 
ger Theologen, 1852. B.\f. 

CalprMtéde, spisov. franc, viz La Cal- 
preněde. 

Calpnmla I ka-], dcera L. Calpumia Pisona 
Caesonina, stala se r. 59 čtvrtou manželkou 
Caesarovou. V osudný den 15. bř. r. 44 př. Kr. 
hleděla trápena jsouc zlými sny a neblahým 
tušením zdržeti manžela svého od chůze do 
senátu. Když byl Caesar zavražděn, dala se 
v ochranu Antoniovi a odevzdala mu Caesa- 
rovy peníze a všecky listiny. 

Calpumia lez de repetnndls z r. 149 
př. Kr., první zákon římský proti vyděračstvi 
spáchanému od magistrátů římských na pod- 
daných provinciálných. Navrhovatelem jejím 
byl tribun lidu L. Calpurnius Piso Frugi. Zá- 
konem tím byla pro řečený zločin zavedena 
nová forma processu trestního, řízení před 
stálým sborem porotním a praetorem tomuto 
předsedajícím {qiiaestio perpetua), při čemž 
měla platnost zásada obžalovací. Tím zahá- 
jena pro trestní právo římské nová doba vý- 
voje. Srv. Zumpt, Das Criminalrecht d. rom. 
Republik II. Í1S68), str. 6. násl. //r. 

CalparniaJi [ka-J, jméno plebejského rodu 
starořím., z něhož pocházely rodiny Piso nes, 
Bestiae. Bibuli. Nejznámější členové lodu 
toho jsou: 1) Lucius C. Piso Frugi, tribun 
lidu r. 749 př. Kr. Příjmení Frugi dostal pro 
svou poctivost a rozšafnost. On první navrhl 
zákon de pecuuiis repetnndis. R. 133 jsa kon- 
sulem porazil otroky sicilské. Byl protivníkem 
T. S. Graccha. Sepsal annály, ze kterých 
čerpal i Livius. — 2) Lucius C. Bestiaviz 
Bestia. — 3) L. C. Piso Caesoninus, otec 
Calpurnie, manželky Caesarovy. Přičiněním 
zetě svého byl r. 58 př. Kr. zvolen za konsula, 
^ f- 57 * 56 byl správcem provincie Mace- 
donské. S Ciceronem žil v nepřátelství. Za 
války mezi Caesarem a Pompejem nepřidržoval 
se ni toho ni onoho. Po smrti Caesarově byl 
po některou dobu protivníkem M. Antonia, ale 
později přestoupil na jeho stranu. — 4) M. C- 
I^ibulus, protivník a kollega Caesarův v kon- 
siilátě r. 59 př. Kr., muž slabý a nevalně nadaný. 
Proti Caesarovi ovšem nedovedl ničeho. Proto 
také vtipkovalo se, že konsuly r. 59 jsou Ju- 



Calque — Caltové z Kamenné Hory. 



63 



lius a Caesar. Roku 52 M. C. B. přičinil se, 
aby Pompejus jmenován byl konsulem bez 
kotlegy. ^ra. — 5) C. T. Siculus, básník 
fím.. od néhož zachováno 7 bukolských básní 
či eklog. Dříve kladen věk jeho v 2. polovici 
III. stol. po Kr., nyní však soudí se jedno- 
myslné, že žil a básnil za doby císaře Nero na, 
neboť k té ukazuje nejen mluva a metrika 
básni onéch» nýbrž i některá jejich místa, 
jimiž na Nernna se naráží i na poměry poli- 
tické s počátku vlády jeho. O životě Ciově 
dovídáme se jen tolik, že byl chůd a že do- 
cházel podpory u některého velmože římského, 
jenž přístup měl k samému císaři. Vzory, 
jimiž C. se řídil, jsou Theokrit a Vergil, po- 
tom menší měrou Ovid. Po tehdejším zvyku 
rhetorický živel v básních jeho převládá, tech- 
nika veršová jest přísná a správná. Eklo^y 
C-iovy byly od r. 147 1 častěji vydán)', nejnověji 
od E, Baehrensa v díle Poetae latini minores 
Lipsko, iS8x, 3 svaz.) a od Jindř. Schenkla 
zároveň s eklogami Nemesianovými (Praha, 
i^iSs). RNk. 

Calque [kalk], franc, ob křes. kresba, 
ktrrou obdržíme tím, že kreslíme obrysy ori- 
.^inálu na průsvitnou látku nějakou, obyčejně 
průsvitný papír naň položený. Takového ob- 
kreslení musí užívati na př. ryjec a vůbec 
umělec, kde běží o identickou reprodukci 
triginálu; zejména však v atelierech archi- 
tektův a strojníkův obkresů je třeba, ab}' dle 
nich jednotlivé části strojů nebo staveb přesně 
a souhlasně mohly býti provedeny. Nověji 
obkresy zhusta nahrazují se příslušnými foto- 
grafiemi, které jsou přesnější a rychleji a laci- 
něji je lze provésti. 

CallUt ikalza', jméno rostliny u Plinia 
značící dílem aroňrvitý rod Gi//úř, dílem drsno- 
listou rostlinu Auchusa tmcioria L., jak auktoři 
mnnzí vykládají. Vský. 

Calta (ital. cialda — oplatek), moučné pe- 
čivo, polský koláč, placka, vdolek nemazaný, 
jenž se láme a mlékem paří; také vánočce 
iméno toto dáváno. Dále c. na mor. Valaš- 
sku jméno bochníku (pečínku) ovčího sýra 
(br3'nzy). 

Caítabellotta [kal-], město sicil. v prov. 
girgentské, kraji sciacckém, nad řekou t. jm., 
na vysoké, strmé skále, má starý hrad sara- 
censky, chrám Nanebevz. P. Marie z doby 
normanské, značný průmysl zvi. hrnčířský, 
nbchod se sušenými fíky a 7125 oby v. (1883). 
Jest původu arabského (z IX. stol.) a zvala 
se Kalaťd-BaUút (tvrz dubová). V tomto místě 
stála starověká Triocala, 

Caltafl^iroae [kaltadŽíróne], kraj. město 
sicilské, v prov. catanské, nad říčkou t. jm., 
6oirm jíhoz. od Catanie; rozkládajíc se na dvou 
vrcholech mostem spojených, pro svou pů- 
vabnou polohu v kraji velmi ún>dném'(fimské 
Campi Geloií má příjmení >Gratissima< (nej- 
milejf^f). Sídlo biskupské s akademií, lyceem, 
koUejí, přírodověd, museem, divadlem, něko- 
lika pěknými paláci, čilým obchodem (obilí) 
a 33.093 obyv. (18S3). Značné jest zde hed- 
vábnictví a hrnČířství, zvláště dobrou pověst 
maii zdejší terracottové figuríny. — Kraj 



caltagironský mana 1654 ^rm^ ve 12 obcích 
110.776 obyv. 

Caltanlietta [kal], město sicilské, hlavní 
místo prov. a kraje t. jm., nad malým pří- 
tokem Salsa a na dráze girgentsko-catanské, 
na šíré a úrodné vysočině, sídlo biskupské 
pěkně výstavné a pevnost hájená tvrzí, má 
pěknou kathedrálu, několik klášterů, zámek, 
seminář, lyceum, gymnasium, techn. Školu, 
čilý obchod s obilím a ovocem a 31.238 obyv. 
(1883, obec). U C ty zvítězil dne 2. září ge- 
nerál Florestano Pepe nad palermskými vzbou- 
řenci. — Provincie caltanisettská jest 
kraj hornatý, hojně zvlažovaný (hl. řeka Salso) 
a úrodný, plodící zvláště víno, olivy, pistacie, 
mandle, obilí, len a j., a bohatý na síru, sádru, 
hrnčířskou hlínu, kamennou sůl, petrolej a 
vody minerální. Značný chov dobytka. Pro- 
vincie má na 3769 frm' 274.289 obyv. (1883) 
a rozdělena ve 3 kraje: caltanisettský (114.945 
obyv.), piazza-amerinský a terranuovský. 

Caltavutnro [kal túro], město sicilské 
v prov. palermské, kraji termini-imereském, 
nad říčkou Grande; 5587 obyv. Í1883), zříce- 
niny starého chrámu a pevnosti saracenské, 
zv. Kálat Abi-Túr (odtud jméno C). 

Caltepeo [ka-ek], město a municipio v me- 
xickém státě Pueble, 28 km již. od kraj. města 
Tehuacanu se 4800 obyv. 

Calthafka-j L., blatouch, koňské kopy- 
to, boleočk o, máslenk a, žlutá tolit a, mě- 
síček, Červi lák, žlufák, rod rostlin z řádu 
p r y s k y ř n í k o v i t ý ch (Ranunculaccae Juss.), 
s kalichem 5- i vícelistým, barevným, žlutým 
nebo bílým a opadavým, korunou scházející, 
četnými, spirálně stojícími tyčinkami as— lo 
volnými, měchýřkovitými, hojnosemennými 
plody. Známo asi 16 druhů, z nichž nejrozší- 
řenější a také u nás na bažinách a vlhkých 
lukách hojný jest C. palustris L. (b. b a h e n n í), 
vytrvalá bylina s listy doleními srdci tookrouh* 
lými, hořeními lodyžními led vinkovitými, vroub- 
kovanými nebo zubatými, květy zlatožlutými- 
Kvete od dubna do Června. Celá rostlina 
chutná ostře a hořce, a čerstvá šfáva její pů- 
sobí interně jako prudký jed; zavřená poupata 
podobají se kaprlatům a nakládaná do octa 
se také jako tato pojídají. Mladší rostlinky 
požírají ovce, krávy i kozy velmi rády, ježto 
jim málo škodí, ale po starších nabývají krvavé 
moči. Proto počítá se blatouch k rostlinám 
podezřelým, jež škodí lepším lukám tím, že 
zatlačují a moří jiné picni rostlin)'. V se- 
verní Evropě prý užívají jeho kořenů k pečení 
chleba. Vs, 

CaltOV (nřm. Zaltaii), ves v Čechách, 
hejtm., okr. a pošta Planá (4*5 km vých.), býv. 
panství Planá a Kocov, fara Otín, mlýn; 12 d., 
53 nčm. obyv. (i8áo'. 

Caltové z Kamenné Hory byli rodinou 
vladyckou, která pocházela ze vsi Kamenné 
Hory v okrese ir.anclínském, a měli jméno 
své po erbu mluvícím *caltě« (calta červená 
v pcli stfibrném, vyobr. č. 780.). Než nabyli 
Kamenné Hory, psali se vlády kove tito »z VI ko- 
šová*, jako BuSek a Vilém z V. v 1. 1379 
až 1387, kteří od r. 1390 nazývali se »z Ka- 



61 



Caluire-ct-Cuire — di Caluso. 



mennéHory«. R. i399dríel Buiek Siědrou a 
byl kamermistrem králové řeské, ale r. 1406 
jii zemřel zanechav vdovu Dorotu a tři syny: 
Bul^ka, Jana a Jánka, kteíi r. 1406 provo- 
zovali palronátní právo v Krakově a ve Stídré. 
BuSek sídlil r. 14'? v Prohofi a driel od 
r. 1427 pevný hrad Rabitein sloje vírnř ku 
katolické strané až do r. 1433, kdy zemřel a 
v líabJteiní pochován jest, kde posud krásny 
hrobový kámen jeho v kostele ae zachoval. 
Bratr jeho Jan připomíná se s nim r. 1427. 
PoruČnik BuSkových sirotků Burian z Gut- 
Sleina ujal k rukám jejich hrad RabStein, na 
némž téí Jan C-ta e K. se zdržoval, ponř- 
vadi oba spolu r. 1450 proti Saskému do pnie 
vytáhli. Když BuSkův syn Jan Cta z K. do- 
sáhl dnspétých let, vydal mu král Jiří list 
zvláštní na Chomutov a Rabítein r. 1459. Ani 
otec Burian z GutSleina (f 1462) ani syn jeho 
stejného jména nechlíl navrátiti Caltovi líab- 
Steina: mladý Burian radéji k Zelenohnriiké 
jednotí přistoupil a králi jiřimu odpovédřl, 
než by byl nálezu panského soudu uposlechl. 
Nic také neprospílo, že r. 146J sám krále Ji- 
fiho syn Jindřich před RabStein vojenskou 
moci ae položil a mocní hradu toho dobfva), 
nemohl ho nikterak ve svou moc připraviti. 
Pan Jan Calta. příbuzným jsa pana lifiho 
z Podíbrad, jeni ho milým Švagrem svým 



C.7S-. 



k OliS 



KhomdI Hor; 



r. 1450 nazy^vat. nejednou poslání důleíitá na 
sobe mil. Již r- 1456 vyslal ho správce zemé 
České spolu se Zdeňkem ze Šternberka, Aplem 
z Victumu a Jindřichem ze Stráže do Vidné, 
aby mír mezi králem Ladislavem a císařem 
Bedřichem zprostředkovali. R. 1459 byl plno- 
mocnikem krále Jiřího na s>zdu vunsiedel- 
ském, provázel krále do Chebu k jednáni s kní- 
žaty riSskvmi a roku 1460 zjednal přátelský 
svazek mezi Ludvíkem, vévodou bavorským, 
a králem Jiřím. Umře! jako nejwšSí minc- 
mistr král. Českého r. 1465 od samtho krále 
jsa opkik.Ťn. Potomků mužských nezfislalo po 
nim žádných a ze dcer známe Hnnuii, za 
HeneSc z Vejtmile provdanou, EliSku, man- 
želku Marie ze Svamberka, která ješté r. 1490 



na živu byla, a Alžbétu, provdanou za Bočka 
Kunu z KunŠtatu r. 1495- Kíř. 

CfttntT«>et-Calre ikalylr e kyfr], obec ve 
franc. dep. rhůneském, arr. lyonském, kant. 
neuvilleskím. vlastní severní pokrafováni 
lyonského předměstí Croix Rousse, na dráze 
lyonské a nad Sadnou, chráníná tvrzi caluí- 
reskou, má destillerie, slévárny bronzu a médi, 
strojírny, barvírny, hrniírny a 7751 oby v. 
(1886, obec 9854). 

Oalnmetíkaiymé], franc, slavnostní dýmka 
Indiánů. Skládá ae z troubele rá- 




kosového délky asi I m a velké hlavičky z Čer- 
veného nebo bílého mramoru, nikdy i ka- 
menné nebo terracottové. Troubel o/diiben 
jest na hoření své íásti píry. skleněnými ko- 
rálky, pletivem neb i renskými vlasy (vyobr. 
t. 781. J. Rozeznává se dýmka válečná a 
dýmka míru. Dýmku míru kouřili střídavé 
náčelníci sm'ouvu uzavírající. Nabídnuta ci- 
zinci, jest výrazem pohostinství, a odmít- 
nouti ji považuje 5C za nepřátelství. Slovu 
C. (z calamus) jest původu francouzského 
(XVI. stol ). Dfc. 

O&lniniila fka.]. V technickém smyslu 
znaíi c. v právu římském pořeli neb upuStční 
od nespravetllivého processu civilního nebo 
trestního za majetkovou výhodu. Nestává-li 
se, kdož tak činí (at žalobce nebo žalovaný 1, 
vinným trestným činem, přisluSÍ aspoň ohro- 
ženému proti nčmu do roka od spáchání c ae 
Žaloba na čtyřnásobný obnos sporu ni^bo po- 
kuty činu, z níhož druhá strana nespravedlivé 
vinéna jest, po roce a proti dídicům calurn- 
niatora jde Žaloba pouze na to, co posud mají 
v ruknu. DídicŮm ohroženého nárok ten ne- 
přísluší. Žaloba o tyto obnosy actio calumaiae 
konkurruje a žalobou z obohaceni ob lurpem 
causám. V pozdřjíím římském právu zave- 
dena ve velečetných případech pro obé pro- 
cesné strany i zástupce jeho přísaha thisin- 
raiidiim o<i/um»íai"i. že domnívají se vésti spor 
spravedlivý, kterou složiti bylo před početint 
sporu. Přísahal-li kdo křivé, trestán byl po- 
kutou rovnou obnosu sporu a útrat soudních. 
linst. !V. 16. DlECsl. 111, 5. Cad IX, 46.) Srov. 
dále Juramentum calumniae. ,.k. 

Cjilnnmlare andacter viz Audacter 
cahin-nlare. 

di CaloBO (ka-l Tomaso, comte Ma- 
šino Valpurga(í 1737 vTurinč - f ,S,=, t.). 
učený abbé a spisovalel italský. Vstoupil dt> 
řádu nralnriánů v Neapoli. Cestoval po Itálii, 
Spanilích a Portugalsku. Vrátiv se opft do 
Turína, vyučoval na universitě orientálním 
íečem a jazyku řeckému. Psal italsky, fran- 
couzsky a latiníiky: jeho práce svřdči o pře- 
rozsáhlých vědomostech a hluboké učenosti 
jeho, a jsou trojí: i. včdecké, hlavně z, oboru 
malhematiky a astronomie, uveřejnění ve zprá- 



Calva — Calvaria. 



65 



vách učených společností, jichž byl členem; 

2. spisy o fecké a orientálních řečech, jež 
vydal pod jménem Didymus Túuriuensis^ a 

3. díla poetická, jež uveřejnil pod jménem 
IXEuforbo Melesigenio, Z posledních uvádíme: 
Litteraturae copticae rudimentům (Parma, 1783); 
Omaggto poetico a S. A. Giuseppina Teresa dl 
Lorena (t,, 1792); Prime le\ioni di gramma- 
tica ebraica (Turin, 1805); Della poesia libri 
(t., 1806); Versi italiani (t, 1807/; Latina car- 
mina, cum specimine graecorum (t., 1807); Afa- 
sího, scher\o epico (2. vyd. v Brescii, 1808); 
Principii di filosofia per gVini^iati nelle mate- 
maíiche (Turin, 181 1); Galleria di poeti ita 
liani (t., 1814). Uveřejnil též některá díla Alfie- 
rova. Mél bohatou sbírku hebrejských a arab 
ikých rukopis&v a vzácné příspěvky k studiu 
XV. století, jež jsou v turinské knihovně.. Pour, 

Cttlva r^a-J, calvaria, fornix cranii 
[-kránii], leb iv užším smyslu) jest horní 
cásf hlavy kostěné či lebky (v širSím smyslu) 
až po periferii, která jde hranami nadočnico- 
▼ymi a hrbolem týlním. Cvu skládají i. obě 
kosti temenní {os parietale dext. a .ti;i.) spojené 
Svém Šípovým (sutura sagittalis), 2. skořepa 
čelní a 3. týl ní {squama frontaiis a occipitalis)^ 
které se s kostmi temenními spojuji, první 
5vem korunovým (sutura coronaria), druhá 
Svém lambdo vitým {sutura lambdoidea), 4. část- 
ky skořepy skráňové a 5. částky velkého křídla 
kolkového. Jména těchto kostí řídí se podlé 
krajin c-vy, z nichž napřed jest čelo (/rows), 
po obou stranách skráně Či spánky {tem- 
fora), vzadu týl (occiput) a uprostřed nich nej- 
vySe temeno (vertex). Zevně kryje c-vu kOže 
na čele holá, ostatně vlasatá a svaly : ve skrá 
nich sval skráňový pravý a levý {musculus 
temporalis) a mezi oběma sval přilehni 
(m. epicranius) s kozí pevně srostlý. Skalp 
s c-vy stažená kQže) obsahuje kůži a sval 
přilehni. Uvnitř dutiny lebečné povl6ká c-vu 
tvrdá plena mozková (důra mater), z niž, 
v prostřední čáře c-vy velký srp {falx major) 
dolů vniká mezi pravou a levou polokouli 
velkého mozku {hemisphaeras cerebri). Při- 
léhající laloky hemisféry jsou podlé krajin 
C-V3' nazvány: lalok čelní (lobus frontaiis)^ la- 
lok temenní {lobus paňetalis\ lalok týlní {lobus 
occipitalis) a lalok skráňový (/. temporalis), SL 
Calvados ^kalvádos], úskalí v průlivu 
La Manche, zálivu Seineském, táhnoucí se 
podél pobřeží normandského mezi ústími Orný 
a Viry, asi 40 km zdélí. Před ústím ř. Seulles 
zove se planinou (Plateau du C.) a nad vodu 
vyčnívají z něho jen po rfiznu značnější ska- 
liny, zejména Roches-du-Lion, Essarts de La- 
grune, Ues de Berniěres, Roches-du-Ver a 
skála le C. Jsou to místa plavbě velmi nebez- 
pečná a proto osvětlena 3 majáky v Cour- 
ceulles, Věru a Port-en-Bessin. Dle tohoto 
úskalí, na němž nalézá se množství ústřic, 
zove se sousední departement franc, jenž 
dříve byl Částí dolní Normandie skládaje se 
z krajin Lieuvin, Pays ďAuge, Hiémois, Cam- 
p2gne de Caěn, Bessin a Bocage. Hraničí na 
severu s průlivem La Manche, na vých. s dep. 
£ure, na jihu s dep. Orné a na záp. s dep. 

Ottftv Slovnik Muéný, ar. V. 1 ft 1891. 



Manche. Jest to pahorkatina na jihu prostou- 
pená površími (nejvyšší bod Mont Pin9on, 
359 m), k moři se sklánějící a mající místy 
hluboká údolí se žímými pastvinami (zvi. Bo- 
cage, údolí Auge a Aury); východ departe- 
mentu jest tu i tam lesnatý, severozápad 
plochý a pasty. Tekoucí vodou jest depart. 
velmi bohat. Jen malá čásf vod odtéká k Seině, 
ostatní spojují se v 5 větších řek do průlivu 
spějících: Touques, Dives, Orné, Seulles a 
Vire. Pobřeží příkře spadá a jest málo roz- 
členěno majíc délku 110 km. Pftda jest úrodná, 
ale více k chovu dobytka než k orbě způso- 
bilá; plodí hojně obilí, nejvíce pšenice (r. 1888 
1,748.720 /í/), len, zeleninu, rostliny olejné a 
ovoce, hlavně jablka a hrušk)', z nichž vyrábí 
se cidr (534.452 hl v ceně 11 míli. fr. r. 1888). 
Značný jest chov dobytka hovězího (208.540 
kusů r. 1888), ovcí a dob. vepřového. Vysocí 
a silní koně, zvi. z roviny caěnské, velmi se 
cení. Čilé jest též včelařství, drůbežnictví a 
chov ryb, humrův a ústřic (ročně 25 mill.). 
Dobrou pověst má sýr z Livarotu a z Pont 
ďEvéque. Minerální produkty depart. jsou že- 
lezo, kamenné uhlí (Littry), žula, mramor, 
vápno, břidla, znám. stavební kámen caenský 
a sůl. Průmysl velmi čilý; zvláště důležito jest 
papírnictví, pak výroba krajek (Bayeux), tylu 
(Caěn), plátna (Bocage), sukna, látek bavlně- 
ných, punčochářství, kloboučnictví, barvířství, 
provaznictví, slévání železa, nožířství a stavba 
lodí: vyváží se krmný dobyť^k, nakládané 
maso, drůbež, cerealie a cidr, dováží uhlí, 
bavlna, káva, rýže, olejová semena, sál, su- 
rové koze a j. Dep. skládá se ze 6 arrond. 
(Bayeux, Caěn, Falaise, Lisieux, Pont d*Evéque, 
Vire) a 38 kantonů se 763 obcemi a má na 
5520 A-w' 437.267 oby v. Obyvatelstva stále 
ubývá (479.529 r. 1866) hlavně stěhováním se 
lidu při rozmnožování nedostatečném. Hlavní 
místo dep. Caěn, kde také jest vrchní soud a 
akademie. Církevně tvoří dep. diécési bayeux- 
skou, vojensky náleží 3. arm. sboru (Rouen). 
Volí 3 senátory a 7 poslanců. 

Calvaer^ [kalvartj, také Caluwaert 
Dionysius, zvaný Dionisio Fiammingo, 
malíř nizozem. (* ok. 1550 v Antverpách — 
f 1619 v Bologni). Přišed záhy do Itálie vstou- 
pil do atelieru Prospera Fontány v Bologni a 
učil se také malířství u Sabbatianiho, jemuž 
ve Vatikáne pomáhal. V Bologni — první z ma- 
lířů flámských — založil školu velmi hojně 
navštěvovanou, a mezi žáky jeho byli kromě 
jiných i Albani, Domenichino a Quido Reni. 
Hlavní jeho díla, kostelní to obrazj', jsou do- 
sud v Bologni (jako sv. Michael v kostele San 
Petronio, Očistec v alle Grazie, Rdj v ai Servi), 
v Reggiu, pak menší obrazy malované na 
mědi, sujety většinou biblické, v galleriích ví- 
deňské, petrohradské, londýnské i jinde. Těžké, 
kulaté formy, prozrazující vkus školy flámské, 
druží se ve pracích C-ových s manýrovanostt 
italskou tehdejší doby; komposice jejich je 
trochu theatrální, ale jinak jsou půvabný a ži- 
vého koloritu. 

Calvaria [ka-I, tré řeholí téhož jména. 
I. Kněží hory Calvarské byli zal. r. 1633 od 

5 



66 



Calvert — Calvin 



Huberta Charpentiera (* 1565 — f 1650 v Pa- 
říži) na hoře Betharamu (v diécési lascarské) 
a v Notre-Damede-Geraisonu (v diéc. auAské). 
Úkolem jim byla úcta utrpení Kristova a roz- 
šiřování katol. víry v Béarnu, kde protestan- 
tismus zapustil kořeny. Jeden jejich klášter 
byl též na Mont-Valeríenu u Paříže, který se 
proto vrchem Calvarským nazýval. R. 163S 
spojili se s jednotou od kapucína Hyacintha 
v Paříži za příčinou rozšiřování pravé víry 
mezi protestanty založenou a byli r. 1650 ud 
vlády královské potvrzeni. — 2. Benedik- 
tinky Calvarské, řád kontemplativní, za- 
ložený od abatyše Antonie Orléanské» dcery 
Leonora Orléanského, vév. Longuevillského. 
Táž vstoupila po smrti svého mnnžela do klá- 
štera v Tolose, avšak k rad^ státníka kapu- 
cína P. Josefa přestoupila do řádu fonte vraud- 
ského, o jehož kázeň si získala nemalé zá- 
sluhy. Aby řehole sv. Benedikta v celé přís- 
nosti zachována b>ti mohla, byl založen pod 
dozorem abatyše Antonie klášter v Poitiersu, 
jemuž získal P. Josef neodvislost od Fonté- 
vraudu. Zakladatelka zemřela r. 1618. Papež 
Řehoř XV. potvrdil novou kongregaci bene- 
diktinskou, která se brzy valné rozšířila. Jepti- 
šky nosily hnědý Šat s černým škapulířem. 
Ačkoli franc. revoluce jim škodila, přece aŽ 
dosud jest několik klášterů tohoto přísného 
řádu ve Francii. — 3. Dcery hory Calvar- 
ské, které založila r. 1619 dcera doze janov- 
ského Virginia Centurione. Za času moru byla 
andělem lásky obyvatelům janovsl«ým. Pro 
opuštěné sirotky založila dům P. Marie z Hory 
Calvarské. K ní přidružily se paní, které si 
zvolily třetí řád sv. Františka a zavázaly se, 
že v nemocnicích posluhovati budou. Zakla- 
datelka zemřela r. 165 1. Jeptišky nosí Černý 
šat a Černý závoj. Ksl. 

Calvert [khělvrtj : 1)C. George Henry, 
lord Baltimore, spisov. amer. (* 1803 v Balti- 
more — žije od r. 1843 v Newportu, Rhode 
Island). Studoval na Harvard College, pak na 
universitě v Gotinkách a vrátiv se do Mary- 
landu stal se redaktorem »The Baltimore 
American*. Vydal řadu dél básnických {Ca- 
biro, 1840; Elleiit 1869; A Sation*s Birtli, 
1876; Mirabeauy 1883 a j.) a literárně histo- 
rických (Goethe, 1872; Wo^dsworih, 1S78; 
Shakespeare, 1879; Colcvid^e, Shelley and 
Goethe, 1880). Jeho filosof.-aesth. pojednání 
lUttstrations of Phrenclogy (1832) bylo prvním 
toho druhu spisem v Americe. Nejoblíbenčj- 
Sími jsou Sceties and TliougUts in Europe 
(2 svaz., 1846, 1852, 1865) a Tlie Gentlemen 
(1S63). svědčící o vzácné učenosti. 

2) C. James, vynikající missionář angl. 
(1S38 — 72). Povoláním svým knihtiskař, oddal 
se později úřadu missionářskému na ostrovech 
Fidžijských, na jejichž jazyk i bibli přeložil. 
O svých zkušenostech na ostrovech napsal 
fiji and the Fijians (Londýn, 1858, 2 svazj. 
R. 1S72 odebral se za stejným účelem do jižní 
Afriky. Nyní žije v Anglii. 

Calvete de Estrella [ka-] Juan Chri- 
stobal, spisovatel Špan. (+ ok. 1593). Vyzna- 
menav se záhy na dvoře Karla V. byl od jeho 



nástupce Filipa II. jmenován historíografem 
indickým. Mimo dvě enkomia napsal De Aphro- 
disio expu^nato, quod vulgo Aphricam vocant, 
commentarius (1551, posl. vyd. 177 1), El tu- 
mulo imperiál adornado de historia y letreros 
y epitaphios en prosa y versos latinos (1559) 
a popsal cestu Filippa II. do Německa, Flander 
a Brabantu. 

Calvi [kal-]: 1) C, přístavní město kor- 
sické, hl. místo arrond. a kantonu, pevnost 
I. řádu (tvrz Muzello;, 75 km sev. od Ajaccia, 
na žulovém ostrohu (Punta ReveUata\ jenž 
vnikaje do moře odděluje záliv Calvský od 
Revellatského. Přístav jest rozsáhlý a bez- 
pečný, ale obchod není valný; dováží se nej- 
více uhlí a zboží rukodílné, vyváží víno, oli- 
vový olej, ovoce, vosk, koze, ryby a j. C. jest 
sídlem soudu i. inst. a námořního syndikátu, 
má obecní kollej, maják na konci ostrohu 
88 m vysoký a 1987 oby v. (1886), zabývajících 
se výrobou likérův, oleje, sucharův a j. — 
Arrond. calvský má na 11 15 km"* v 6 kan- 
tonech a 35 obcích 25.118 obyv. — 2^ C- 
Ri sorta, město v jihoital. prov. a kraji ca- 
sertském, sídlo biskupské, má seminář a 2942 
obyv. (1885). Jest to starověké město ausofiské 
Cales, již tehdáž pověstné pro znamenité své 
víno a výrobu nádob hliněných. Zachovaly se 
zde zříceniny chrámu, divadla, amfítheatru a j. 

Calvi [kalvi] : 1) C. Pompeo, malíř ital. 
{;'•' 1806 v Miláně). Byl žákem Giov. Migliary 
a maloval obrazy pittoreskní a fantastické; 
lépe vSak vynikl v pohledech kostelův a klá- 
šterů. Ve vídeňském Belvederu jest jeho Vtii- 
třek kathedrdly v Mon^e a Pohled na katíte- 
drálu milánskou. red. 

2) C. Felice, hrabě, spisov. ital. {* 1822 
v Miláně). Vystoupil velmi záhy s několika 
romány, vydal r. 1870 La filosofia contempo- 
ranea e le legioni di Ausonio Franchi (2. vyd, 
1887), načež následovaly důležité dějepisné 
studie: JI Patri^iato milanese {iSj6); Curiositá 
storiche e diplomatické del secolo XVII. Car- 
risponden^e segrete di grandi personags;i (1878) 
kromě řady pojednání literárních. Velikou zá- 
sluhu získal si C- velikým Čtyřsvazkovým dílem 
Famiglie notabili milanesi (1875 a n ). P. 

3) C. Pietro, sochař ital. (-•' 1833 v Mi- 
láně - t 1S84 t.). Byl v Paříži, pak r. 1S66 
usadil se docela v Miláně, kde nabyl jména 
svými portrétními sochami a poprsími. Kromé 
toho pracoval půvabné genry a sochy chrá- 
mové i dekorativní. Z jeho soch uvádíme: 
Ophelia (majetek král. rodiny italské), poprsí 
Othello a Selika z mramoru a bronzu a Ditě 
s miskou, red, 

Calvillo [ka-], město v mex. státě Aguas 
Calientes, zszáp. od hl. města; 7265 obyv. (1880, 
s okolím). 

Calvin [kalvin] Jan, vlastně Cauvin či 
Caulvin, věhlasný evang. bohoslovec a refor- 
mátor (* 10. čce 1509 v Noyonu v Pikardii 
franc. — f 27. kv. 1564). Hned v útlém mládf 
jevil vážnost povahy a přísnou pobožnost i při- 
jal pečlivé vychování. Maje 14 let poČal v Paříži 
studovati bohosloví v kollej i de la Marche a 
v kolleji Montaigu. Prostředky k dalším stu- 



Calvin. 



67 



dlím poskytíy mu příjmy fary, kterou v osm- 
náctém roce již byl obdržel. Po pfání otce 
svého věnoval se nyní C. studiu právnickému 
v Orleansu a v Bourges, kde se od humanisty 
Volmara přiučil řečtiné. Tehdy stala se v jeho 
předčasné zralém duchu veliká a náhlá zména; 
dosavadní náboženství jeho, k némuž lnul, 
nedovedlo ho více ukojiti, a hrůzy pfed přís- 
ným soudem IJož m nedovedl se zbaviti žád- 
ným tělesným pokáním; tehdy náhlým obra- 
tem nabyl jiných názorů náboženských, totiž 
evangelických. Po smrti otcově r. 1532 oddal 
í^ v Paříži výhradně studiu b^hoslovnému, 
v době, kdy tu právě hnutí reformační se při- 
pravovalo. Tehdy hopsal duchem evangeli- 
ckým prodchnutou řeČ, kterou universitní rek- 
tor r. 1533 podlé staré obvyklosti před krá- 
lem přednesl. C. musil prchnouti, avšak opu- 
stil trvale Francii teprv za všeobecného pro- 
následování evangelíků r. 1534 a uchýlil se 
do Basileje. Tu sepsal a r. 1536 latinsky vy- 
dat svůj proslulý spis, později doplněný a roz- 
šířený, v pěti rychle po sobě jdoucích vydá- 
ních: histitutio chví^tiaime reli^ioiús (Naučení 
o křesťanském náboženství), s věnováním králi 
Františkovi I. na důkaz, že franc. reformovaní. 
tak krutě pronásledovaní, nejsou novotáři ani 
buřiči podvracující stát i náboženství, jak byli 
křivé nařknuti. C. pobyv krátký čas na dvoře 
vévodkyně z Ferrary a ve svém rodném mě- 
6té, vracel se do Basileje, kdy? na cestě v Ge- 
nevě r. 1536 Farclcni jest zadržen, aby jako 
spolukazatel reformaci ohroženou upevnil. Tu 
konal úřad kazatele a učitele bohosloví s nej- 
větší svědomitostí, zavázal občanstvo k držení 
vyznání reformačního a zorganisoval církev, 
stíhaje bezohledně všechno, co mravnost a 
zbožnost ohrožovati se zdálo. Přívrženci jeho 
byli hlavně francouzští přistěhovalci, kdežto 
značná Čásf domácích, tak zvaní Libertini 
čili svobodníci (političtí i náboženští) mu od- 
porovali. Spor se v té míře přiostřil, že C. 
s Farelem a ještě jedním farářem r. 1538 z Ge- 
nevy jsou vypověděni. C. odešel do Štras- 
burku pln radosti, že nyní klidně bez veřej- 
ného úřadu bude se moci oddati svému stu- 
diu. Ale i zde opětně musil se uvázati v du- 
chovní správu nově založeného sboru franc. 
reformovaných emigrantův a v přednášení na 
akademii; tu pěstoval také přátelské styky 
s evang. bohoslovci německými, zejména Me- 
lanchthonem, a pokračoval v činnosti spisova- 
tc:ské. Ale již r. 1541 jest opětně naléhají- 
cími Genevskými po delším odpírání zpět do 
Gene vy povolán. Nyní nastala mu doba ne- 
přetržené činnosti, v níž soustavně postupo- 
val. Hned r. 1542 předložil plán k napravení 
neutěšených poměrů v Genevě, který rada 
schválila, a navrhl zákony, které ještě téhož 
roku od veškerého občanstva byly přijaty a ji- 
miž jsou uspořádány: Volba a působiště farářů, 
zfizcní pomocného církev, staršinstva, zřízení 
konsistoře záležející ze šesti farářův a dva- 
nácti starších, nejvyššího to církevního úřadu 
8 mocí zákonodárnou a disciplinární. Správa 
mésta brzo nabyla rázu theokratického. Li- 
bertini, kteří C-a z té duše nenáviděli a ne- 



jednou i život jeho ohrožovali, ponenáhlu jsou 
úplně potlačeni. Ovšem proti nim jest zakro- 
čováno s největší přísností, ba některým z nich 
i na život jest sáhnuto. C. neúnavně kázal a 
cvičil mládež; velikou péči věnoval Školství; 
r. 1559 založil bohoslovnou, velice vzkvétající 
akademii, první to reformovanou universitu; 
do bohoslužby zavedl zpěv sboru, zejména 
žalmový; dokonal náboženskomravní obnovu 
Genevy, učiniv ji středem reformované církve. 
Rozloučiv se dojemně s městskou radou, du- 
chovenstvem a jinými mnohými, zesnul roku 
1564 po neúnavné, v mnoholeté chorobě až 
do úpadku konané práci. 

C. byl vždycky přímý a ryzí, nejednal 
podlé výpočtů v, ale z přesvědčení; o přízeň 
lidskou nestál; světských požitkův a zábav, 
o nichž myslil, že ruší ctnosf a pobožnost, 
byl nepřítelem neúprosným. Přirozeností svou 
byl měkčím a ostýchavějším, nežli by se zdálo, 
ale vírou nabyl neohroženosti a ducha oceli- 
vého. Přirozená vážnost jeho studiem práv* 
níckým sesílila a cit pro právo Boží a spra- 
vedlnost značně zmohutněl, tak že se stal 
osou jeho smýšlení a snah. Sám se od prvo- 
počátku bez reptání poddával kázni a auto- 
ritě otcově a vždy i proti sobě osvědčoval 
přísnost, kterou od jiných požadoval. V po- 
vaze jeho bázeň před velebností soudícího 
Boha vstoupila do popředí, jí se podroboval 
v překonání své vlastní vůle, jí chtěl podro 
beny míti i ostatní. V jednání svém proti Ser- 
vetovi, kterýž sám hrdelní trest na C-a žádal, 
a kterýž byl radou genevskou k smrti odsou- 
zen a upálen, nebyl C. horší svých součas- 
níků. jeStě se nebyl vymanil z předsudků středo- 
věkých a jednal podle názorů tehdy všeobecně 
platných ; také viděl celé dílo reformační pod- 
vratným učením ohroženo a musil podati dů- 
kazu, že evang. církev bludů v sobě trpěti 
nechce; konečně rada genevská, stíhající při 
Servetovi zločin státní, postupovala neodvisle, 
a C. sám navrhoval mírnější způsob smrti. 
Jinak byl C. nejpřednějším dogmatikem ve- 
škeré evang. církve, učeným, jasným, v uČení 
jednotným, mužem pevných zásad, při tom 
skromným a nezištným, jenž při osobních uráž- 
kách osvědčil častokráte smířlivost. Veliké 
chyby jeho byly toliko nadmírou jeho ctností, 
kterýmiž dílo své konal. 

Ž Četných spisů jeho jsou: Instttutio atd. 
v mnoha vydáních, z nichž 3. vydání r. 1559 
přepracované jest nejzralejším plodem jeho 
velikého ducha; do Češtiny přel. )iří Strejc 
r. 1595, nový překlad obstarává Fr. Šebesta 
u Hoblíka v Pardubicích, i8go 1. díl. Consen- 
sus f^euevensis r. 1552 pojednává o praedesti- 
naci. Znamenité a trvalé ceny jsou výklady 
jeho blbl. knih Commeuíarii in líbros N. T 
Množství spisů polemických, z nichž: Acta 
synodi Tridentinae r. 1547. Také korrespon- 
díence jeho velíce rozsáhlá. Souborné vydání 
spisů jeho mimo zastaralé (Geneva, 1Ó17 a 
Amsterdam, 167 1) pořídili Baum, Reuss a Cu- 
nitz ve sbírce: >Corpus reformátorům*, 1863 
až 1881, sv. 1—23. Životopis C-ův sepsali: 
z nepřátelské strany Bolsec r. 1577, nové vy- 



68 



Calvinia — Calvo. 



daný Chastelem r. 1875; se strany přátelské 
Th. Beza, Histoire de la vie et de la mort 
de Jean C. r. 1564, Henry r. 1835, Bungener 
2. vyd. r. 1863, Stáhelin r. 1863. Se stanovi- 
ska katolického: Audin 6. vyd. r. 1873. Ve- 
lice nestranné psal katoL učenec Kampschulte 
v nedokončeném spise »)ohann C seine Kirche 
u. sein Staat in Genf<, I. sv. 1869. BM. 

2) C. Justus, konvertita, syn kazatele kal- 
vinského (* as 1570 ve Xantech vévodstvf Klev- 
ského), studoval theologii v Heidelberku a jsa 
ducha mírného a šlechetného znechutil sobě 
brzo jak vespolné hádky protestantů mezi 
sebou, tak jejich zášf proti katolíkům. Studo- 
val též díla katolická, zejména spisy sv. Augu- 
stina a Cypriana, a tak učení katolickému se 
naklonil. Aby je lépe poznal, odebral se do 
Říma, kdež kardinálové Bellarmin a Baroni us 
ochotně se ho ujali; učenými jejich spisy na 
dobro byl utvrzen, tak že navrátiv se do vlasti 
přestoupil do církve katolické a přijal jméno 
Justus Baronius z vděčnosti k tomuto kardi- 
nálu. O dalších jeho osudech ničeho není 
známo, ani kdy a kde zemřel. — Hlavní jeho 
dílo jest Praescríptionum adversus haereticos 
perpetuarum ex ss. orthodoxis potissimum pa- 
tribus tractatus IV (Mohuč, 1602); mimo to 
Justi Calviní Veterocastrensis pro s. cathoU Ro- 
mana Ecclesia, proque sua ad eam transmigra- 
tione apologia; epistohirum catholicarum liber 
uttus; Delatitudinc Ecciesi^e Dei et moderata 
coéxercitione haereticonim sl}.^ viz RásZj Con- 
vertiten, III. Šo. 

Calvinia |ka-|, divíse v britském Kapsku, 
mezi ř. Oranje a pohořím Boggevellským. má na 
67.552 km* 7392 obyv., z nichž 2752 bělochů ; 
hlavní město téhož jména. 

Calvlnlsmas |ka| v užším dogmatickém) 
smyslu jest souhrn všech názorů v církevním 
učení, které Calvin projevil, zejména v Instituci, 
podávající úplnou soustavu křesťanské víry, 
založené na evangel. zásadách, zvlášť oněch 
o Písmu svatém jako nejvyšší autoritě h 
o ospravedlnění člověka beze vší vlastní zá- 
sluhy z pouhé toliko milosti Boži skrze víru. 
Středem jeho jest evangelický augustinismus. 
Vycházeje od Boží svrchovanosti, velebnosti 
a moci a od naprosté závislosti Člověka, jeho 
nehodnosti, neschopnosti k dobrému, a jeho 
nesvobodné vůle a bezzáslužnosti, tvrdí c., 
že Bůh podlé věčné rady své jedny k spasení 
stvořil a druhé při stejné vině k zahynutí 
f absolutní praedestinace). Od učení Zwingliho 
a Luthera, kteří také absolutnímu předurčeni 
učili, liší se v té příčině c. tím, že v jeho 
soustavě toto učení se stalo principem, Čehož 
při oněch obou nebylo. V učení o večeři Páně 
zaujímá c. místo mezi učením Zwingliho a 
Luthera zprostředkující a stanoví, že toliko 
věřící tělo Kristovo na pravici Boží povýšené 
duchovně, ale skutečně požívají. Poněvadž od 
prvopočátku Calvin sledoval praktický cíl, jeví 
se c. v širším smyslu býti souhrnem všech 
názorův a snah čelících k methodickému zá- 
konnému uspořádání života jednotlivcův i celé 
společnosti (církevní) přičiněním Calvinovým, 
zejména v otázkách církevního zřízení, vý- 



slovně ráz presbyterianismu na sebe berou- 
cího. C. jak v učení, tak i zřízení má ráz ve- 
lice vážný, ba přísný. C. v nejširším smyslu 
pak jsou všechny ty útvary a zjevy v učení 
i zřízení, jež se vyvinuly na jiných místech 
dříve nebo později, přímo nebo nepřímo pod 
vlivem Calvinových názorů. To platí nejpřed- 
něji o Hugenottech. Ale jeho názory opano- 
valy evang. církev v celém Švýcarsku, v Itálii, 
zvlášť ve Skotsku (Jan Knox), Hollandsku, 
Polsku i Uhrách. I bratrská Jednota česká 
oblíbila si spisy Calvinovy a měla v obapol- 
ném vědomí souhlasu s ním styky, osvědčené 
zvlášť poselstvím bratří Matěje Červenky ke 
Calvinovi r. 1540 a Petra Herberta r. 1560. 
Ve všech církvích, které zahrnuty jsou ve 
jménu >církve reformovaném, vliv c-mu jest 
patrný a všechny reformované symbolické 
knihy od polovice XVI. století jsou jím více 
nebo méně prodchnuty, ovšem z příčin ná- 
rodních a historických zvláštností všelijak mo- 
difikované. BM, 

Calvlnliui [kal-] Caius Sextius, konsul 
zároveň s C. Cassiem Longinem r. 124 př. Kr. Jsa 
prokonsulem, porazil r. 122 v Gallii transalpin- 
ské Salluvie, proti nimž Massiliané dovolá- 
vali se římské pomoci, a založil kolonii dle 
něho řeč. Aquae Sextiae, nyn. Aix v Pro- 
venci. Šra, 

Calvislna [kal-] Sethus (vlastně Seth 
Kalwitz), něm. skladatel hud. a chronolog 
(•:- 1556 v Gorschleben v Durynsku — f 1615 
v Lipsku). Studoval mathematiku na universi- 
tách v Helmstedtu a Lipsku, vedle toho konal 
důkladná studia hudební. R. 1580 stal se ře- 
ditelem hudby při chrámu sv. Pavlíny v Lip- 
sku, r. 1582 kantorem v Schulpfortě, r. 1594 
kantorem při Tomášské Škole v Lipsku. Hlavní 
jeho zásluhou jest sloučení mathematické chro- 
nologie s historickou. Literární činnost C-ova 
byla rozsáhlá: p^^stovalť hudbu, astronomii, 
chronologii a filologii. V obor chronologie a 
astronomie spadají spisy: Opus chronologicum 
(Lipsko, 1605; 2. vyd. 1620 a později ještě ve 
mnoha vydáních otištěné), nejdůležitější to 
spis C-ův; For mula calendarii »ovi (t., 161 3) 
a Elenchua calendarii Gregoriani (t., 1613). 
V obor theorie hudby spadají díla: Melopoeia 
setí melodiae condendae ratio (Erfurt, 1582 a 
1592); Compendium musicae practicae pro in- 
cipientibus (Lipsko, 1594; 3. vyd. vyšlo 1612 
pod titulem: Musicae artis praecepta nova et 
facillima); Exercitationea musicae 11. (t., 1600 
o 16 10); Exercitatio musica 1 1 1, (t., 16 n). 
Ze samostatných skladeb C-ových uvésti jest: 
Teutsche Tricinia (1603); Biciuiorum lib, II. 
(i 612); Harmonia cantionum ecclesiasticarum 
(1596) a j. V obor lat. lexikografie náležejí 
spisy: Tliesanrus latini sermonis (1614, 1653); 
Euchiridion lexici iatino-germanid (Quedlin- 
burg, 1650; Brunšvik, 1679 a j.). Srv. Allgem. 
deut. Biographie, III., str. 716. sld. red, 

Calvltles viz Alopecia. 

Calvo [kal-] Caři os (* 1824 v Buenos- 
Ayres), z nejlepších badatelův a spisovatelův 
o mezinárodním právu, vyslanec Argentinské 
republiky v Paříži, Londýně a Berlíně, spolu- 



CaIvo'Aseosio — Calyptra. 



zakladatel Institutu de droit internát., vzbudit 
poiornost vSeobecnou svým spisem Le Jroit 
iaternationaf tliéoiique rl pialique (Pafii, 1868; 
+. vyd. v PafíJi a Berliiié. 18S8-B9. 4 sv.). 
i jmenován byl dopisujícím členem piiHžskéhu 
ústavu historicltthn, r. 1869 dopisujicim řlenem 
franc. akademie vid moral a poiititkých a dU- 
slojnikem řesini; legie. Z oslalnich, vfsmĚs 
francouzsky psanj-ch spisů vynikají: Rccutií 
tomplel dei Traiies, CriHvetitioiis eli:, de rAmé- 
rique latine (PaHí, iSfiz -dg; 11 hv.); AniiaUs 
hisioriques de ia Révolulion de V Amérique la- 
tine (t., 1864—75; S "iv-); í-'"« pajf* dli droii 
internát, de CAmériqiie dii Sud devant le droit 
des gem moderně (t., 1864); Manuel de dvoil 
iiilenjařioiioJ (um., 1881— S2); Diclionnaire de 
droit iiiieinat. public et přivé (Berlín, 1885) a 
výtah z díla tohoto Diclionnaire manuel de 
diplomalie tt de droit inlernational (1.. 1635), 

Calvo-ASMUlo ri<a-] Pedrn, spisovatel 
řpan. (* 1811 — \ 1863)- Vystoupiv beze znač- 
néjSíhu úspéchu nčkolika venclohrami (La 
flccioH de ViUarar, 1844; Lon disfraces. 1844: 
£.11 escala de Ia fortuna. 1848 a j.;, zaloiil vé- 
deck>' Časopis >EI restaurador farmaceutico' 
a sbírku literární >EI cinife-. Pak se oddal 
činné politice a jeho žurnál >l.a Iberia- stal 
SE důležitým orcáncm strany pokrokové a m£l 
nemalý podíl na revoluci r. i8<;4, C. byl po- 
zdĚji svolen za poslance Vallaďolidu a svým 
c^b^úhlýni í praktickým duchem hrál význam- 
nou úlohu ve strané liberální. 

Oftlvu f ka- ] (holohlavý, ipnía^fňc), jmí- 
no znÁmč záludy (u starověkých dialektika): 
Mi človtk pleS, když mu schází jeden vlas? — 
Nemá. Když mu scházejí dva vlasy? Takí 
ne. Když tfií Taků ne ... a tak dále, až ko- 
nečné pleS nastane pFece. i jest otázka. pH 
kolik.-Slém vlase. Tent vlasiní prý pak tu 
pleí způsobil. Podobná záluda, kdež opčtova- 
ným (tutazovánim po nciiríilém Čísle čhvflta 
v rozpaky uvádíme, jesl hromada. Kolik zm 
ůé\i hromadu? Jedno zajisté ne, dví, IH takč 
n=- - . Viz Acervus. Dd. 

Oalx IkalksJ slul star£ím chemikem každý 
produkt praienL kovfl i rud zevnfjSkem kovům 
podobných. C. nezfidka byla jedincem, ky- 
sliCníkcin, jindy smčsí různých látek. Tak jest 
c. g r i Si e a produkt nedokonalého pražení 
surmy. tudil smíš kysličníku i sirniku anti- 
monového. Rn. 

C»lyflUttbfte«&« Ika-], rád rostlin prost o- 
pláicčných {Choripcialne). Obsahují celkem 
Jen dva rody o 3 druzích, ale jsou dosti zajíma- 
vým a moríologicky osamoceným typem rost- 
linným. Jedni je kladou do pfíbuzensiva řádu 
Hotaceae a Cranateae, druzí k íádu Magno- 
liaeeae, Berbtridtae a Monimiaccae. Kefe se 
vstřfcnými. bezjialistnými, jednoduchými listy, 
kvity velké, jednotlivé z úžlabí Iónských listů. 
Korunní plátky a lístky kaliSni čelné a v sou. 
visté spirále do sebe zvolna přecházející a zá- 
rnveň se spirálními, čelnými tyčinkami srostlé 
v čiiku, která objímá četné volné a rovniŽ 
spirálnf BCmenníky. Jest tudíž celý kvit ůplnč 
acyklický. PIQdky jednosemenné, suché, sedí 
v čiice sotva idužnatélé asi jako u r. Rma. 



69 

Kožený i kůra voní siJné aramatichy. — Caly- 
canthus Jloridus L. a C. occidentalis Hook. sem 
náležející jsou kefe seveToamerické, a Širo- 
kými listy a rudohnídými kvity, jež zvláStí 
uvadajlce pfelibezní voní po jahodách. Pí- 
stuji se často v zahradách pod Sirým ne* 
bem; aviak zimy naSí nesnese japanský pH- 
buzný kef Cliimonanllifs fragrant Ldl., jeni 
má ieítí vonní j£( žluté kvity. Víky. 

Oftlyoosoa viz Lucernaria. 
C^ymena lkal-), rod trilobitů ze silur- 
ského útvaru ; tĚla jest vejčítého, s hnidihlavou 
polokruhovilou, témíř třikrát Sir6I 
než dlouhou. Valy oční na lících 
ku předu poiinuté. Trup skládá 
■e ze 13 Širokých článků, s nimiž 
Iřsni souvisí 6— 11 článků Slitu 
ocasního. Ze 60 as druhO rodu 
toho objevuje se u nás it druhů. 
C. Btnmenbacbi, jedna Z nejrol- 
MfenijSích z kamení lín na své ti, 
^ vyskylá se ve zpodnim i svrch- 

Cly^^rA... "'"> "'"^"' C. declinata jesl vý- 
»o Birr. značným druhem pro břidlice 
lejskovské {d^). C. Arafo pro 
koule voaecké (rf,) (vyobr. C. 781.). C. diade- 
mata pro pismo budftanské le,), Pa. 

Calypag»U [ka-J Raddi. kloři kalíSek, 
mech jairovkovitý. z tribu křížitkovitých 
{Jun^ei-inanniaceae), skupiny Geocalycef, 
rozprostřený dvouřadí listnatou lodyhou po 
skalách (pískovcíchi. pafezích a j., k nimí jest 
přičepen hojným vláscním. Listy jsou nadsa- 
zené, tísné se kryjící, okrouhlovejčité a často 
sivozclené. Vak zňrodeCnikový, do kyprého 
substrátu zabořený jest na povrchu chloup- 
katý. Tobolka jesl úzce válcovitá. Níkteré 
včtve nesou klubka žlutozelených rozmnožo- 
vacích pupenův. U nás jest hojná C. Tricho- 
manis Corda. kloňkallSek Supinolistý, 
zvlá£té v hornatých krajinách a tu i na raSeli- 
niilich. Děd. 

0«Jypto1llMlt«K [ka-]. skupina altmýSŮ 
mořských tHydrtiidea) tím se vyznaíujicf, 
že jednotnici na trsu nejsou nazí. nýbií sedl 
v chiiinovilých pohárcích. Slimýai sem nále- 
žející jsou po vílSiní nepohlavni generaci 
medus, skupiny Leplomedusac. Si. 

Oalyptorhynohnfl viz Kakaduové. 
Calypt<MporK(ka'] r.ÚPpertianaKiihn ni- 
le/ik režim (.4e.7rfíaíeaí čili í/i-«rdinřae) a působ! 
obecnou nemoc brusnice, jeŽ se jevf tím, fe 
lodyhy skoro po celé délce a nejvíce upro- 
střed ztlouSti brka naduřl a zhnídnuu, My- 
celium této rezi prorůstá lodyhu a tvoři v buřl- 
kách pokožky trvalé výtrusy (teleutospory). 
'1 yto vyženou na jaře promycehum a na nim 
výtrusky čili sporidie. kteréžto nikoli zase do 
brusnice, ale do jehlic jedlových vrůstají a 
vznik dají nové generaci aecidiové, jel pomoci 
svých výtrusů zase na brusinkách C-ru mŮže 
zploditi. Krom toho přezimuje Často též my- 
cclium v odumřelých lodyhách a nakazí pří- 
ítim jarem sousední mladé výhonky brusnice. 
C- objevuje se tudíž po celý rok na brusin- 
k.ich. nejhojnfji ovSem na podzim, li. 

Calyptra Ika-J, čepička, vii Mechy. 



70 



Calyptraeidae — Camarao. 



Calyptraeidae [ka-], p o k 1 i c o v k y, čeleď 

plž A deskojazyČných se skořápkou misce 
nebo noční Čepici podobnou, jen malinko za- 
vinutou, s ústím objemným. Plž nemá vička; 
žábry visí na patře dutiny žaberní jako řada 
jemných nitek. Sem patří Pileopsia liuuga- 
rica L., se skořápkou nízce homolitou, na 
vrcholu k zadu trochu zavinutou. Žije v moři 
Středozemním Příbuzný rod Capulus hojný 
v silurském útvaru českém. — Calyptraea 
equestris L. zakrývá ústí do póla ř^irokou, 
tenkou deskou. V moři Středozemním a kolem 
Anglie. Ul. 

Cam [kán{ Diego(portug.DiogoCao), pla- 
vec portug. K. 1484 vyslán králem Janem 11. 
v prÓvodu astronoma a kosmografa Norim- 
berčana Martina Behaima na výzkumnou cestu 
na záp. pobřeží africké. Počal pod rovníkem, 
objevil Kongo Q'ejž nazval Rio de Padráo) a 
pronikl až k i5"4o'j. Š.. prozkoumav více než 
200 mil neznámého potud pobřeží, načež vrátil 
se po igmčsícíchdomfi. Víceo něm není známo. 

Camaoo |ka-koJ, angl. délková míra pole, 
ploch nebo vod, užívaná na ostrovech ión- 
ských, a obnáší 5*5 yardu nebo 16*5 angl. stop 
čili 5-029155 m. 

Camaoho fkamačo] Juan Vicente, spi- 
sovatel a básník venezuelský {^ 1829 v Cara- 
čase — f 1872 v Paříži). Obíral se nejprve 
obchodem, byl pak sekretářem venezuelského 
vyslanectva v Peru, a redigovav nějaký čas 
časopis »£1 heraldo de Lima< vstoupil r. 1860 
do státní služby peruvské jako překladatel 
v ministerstvě zahr. záležitostí. Zflstavil čelné 
práce verSované i prósaické, povídky, romány, 
dramata, jež vesměs jeví nadání a vytříbený 
vkus. R. 1871 jmenován dopisujícím Členem 
akademie špan. Sbírka jeho Póesias vy^la 
v Paříži r. 1872. — Srv. J. M. Rojas, Biblio- 
teca de escritores venezolanos contempora- 
ncos. 1875. 

Camail [kamáj], franc, z provenc. cap- 
malh, capmail, pokrývka hlavy, jest lehký 
až po lokte sahající pláStík s okrasnou kapuci, 
napřed s řadou malých knoflíků, jejž nosí- 
vají biskupové a kanovníci. Bývá z černého 
nebo fialového sukna nebo hedvábí; c. pa- 
pežský jest z červeného sametu nebo z hed- 
vábí slabě rOžového. C. také znamená přikry- 
vadlo na znacích, také čásť pokrývky koňské 
na hlavu a krk, posléze krátký pláštík dámský. 

Camajore [kamadž-], staré, ohrazené okr. 
město v ital. prov. a kraji luckém, na říčce 
t. jm., 10 km od Ligurského moře; obrovský 
chrám ze XIÍI. stol., římská vítězná brána, 
hojně oiiv, soukenictví a hedvábnictvi, 16.946 
oby v. (1883, obec). 

Camaldoli [kam-], hora s kartusiánským 
klášterem ve velkolepé, lesnaté končině apen- 
ninské v ital. prov. arezzské, u Ribbieny (obec 
Poppi), na hoiním Arně. Na blízku poustevna 
// Sacro Eremo, kolébka řádu k a m a 1 d u I- 
ských mnichů, založeného zde roku 1018 
sv. Romualdem. Odtud zove se C. i mnoho 
jiných klášterních míst s mnichy kamaldul- 
skýmt," jako u Frascati, na svahu Vesuvu, 
v Castelamare, u Ancony a j., z nichž nejpro- 



slulejší jest klášter Camaldoli nad Neapolí, 
s jehož belvederu (434 m n. m.) jest rozkošná 
vyhlídka po zálivu Neapolském. 

Camaldoli, řád, viz Kamaldulský řád. 

Camana |ka'\ pobř. město v Peru, depart. 
Arequipa, při ústí ř. Mages, v úrodné krajiné. 
ve které daří se oliva; má 2 kostely, vyšši 
Školu, nemocnici a 4658 obyv. (1876). 

Camara ika-| José Antonio Correa, ví- 
comte de Pel o tas, generál, brazil. (^ kol. 1820 
v prov. Kio Grande do Sul ). Účastnil ser. 1842 až 
1845 ve vojStě marSálka Caxiasa bojů proti po- 
vstalcům v prov. Rio Grande do Sul, r. 1851 - 52 
a 1864 — 65 války s Uruguayem a postoupil do 
r. 1867 za plukovníka Ve válce poraguayské 
r, 1865 — 70 vyznamenal se r. 1868 v bitvé 
u Avahy, tak že povýSen za brígádního gene- 
rála a vypraven s oddílem 5000 mužů do se- 
verní Paraguaye; tam zvítězil r. 1S69 nad vojsky 
diktátora Lopeza u Tupiumu a Tupitangue, 
r. 1870 u Cambaceugue a Lamarugue a vyslán 
byv stíhat poraženého Lopeza zničil trosky 
vojska jeh'^ ve vražedném boji u Aquidalanu, 
kdež diktátor paraguayský zahynul Odměněn 
byv hodností divisijního generála, titulem vi- 
comta i doživotním platem, zastával ješté 
r. 1 880 ~ 81 úřad ministra války v liberálním 
ministerstvě Saraivově. 

Oamara-Coatlnlio fkamara kautiňo] Ga- 
stao-Pausto da, básník a dram. spisovatel 
portug. C'' 1772 — t 1852). Byl kapitánem vá- 
lečné lodi a pak knihovníkem v ministerstvě 
námořnictví. Mimo duchaplnou parafrasi Ho- 
ratiova listu k Pisonům a Četné skladby ver- 
šované napsal značný počet divadelních kusů, 
z nichž vytištěny allegorické drama O jura- 
mento dos numex (1813); veselohra Leonide a 
rodinné drama O chale (1824). Náležel k bás- 
nické škole Bocageově a vynikal uhlazenosti 
i lehkostí slohu, veršem správným a lahodným. 

Camaraoum |kakum| viz Cambrai. 

Camarade [kamarádi, franc, druh, to- 
varyš, důvěrný přítel, obyčejně stejného 
stáří a stejného zaměstnání; z toho České vul- 
gární kamarád, platící zvláStě o mládeži vy- 
chovávané za stejných okolností. -- Cama- 
raderie [kamaradrí {, kamarádství, dů 
věrné přátelství či spíše jeho počátek; ve 
věcech literárních a politických koterie. 

Caiiiarao'karár)| Dom Antonio Felipe, 
válečník brazil. (" kol. 1580 v prov. Rio Grande 
do Nořte — f 1648 v táboře u Arraial Novo 
v prov. Pernambuku). Byl původně náčelníkem 
indiánského kmene Petiguarův, osedlého v po- 
říčí ř. Kio Grande do Nořte, ale přestoupiv 
.r. 161 2 ku křesťanství a přijav jméno C. vřaděn 
jest do portug. vojska a vyslán proti Fran- 
couzům, obleženým na ostrově S. Luiz de 
Maranhfio. Koku 1630 velel pluku složenému 
z Indiánů, bojoval vítězně s Hollanďany, dobyl 
r. 1636 Guayany, zvítězil u San Louren9a, 
vyznamenal se r, 1638 v bitvě u Matta Re- 
donda i při obraně Bahie r. 1639, a r. 1648 
dobyl rozhodného vítězství nad Hollanďany 
u Guajú. Za služby své obdržel titul Dom, 
stal se šlechticem a r. 1639 vyznamenán kom- 
mandérským křížem řádu Kristova. 



Camarés — Cambacérés. 



71 



Camarés [kamare], hl. m. kant. ve franc. 
depart. aveyronském, arrond. saint-affrickémi 
nad ř. Dourdou, má velmi starý most, 2 žele- 
zité prameny, médéné doly, břidlové lomy, 
pi^mysl soukenický a kotlářský a 2332 obyv. 
(1886). 

Cfiunargft Ika-', město v mexickém státč 
Tamaulipas, při vtoku řeky Pesquerta do Rio 
Grande del Nořte, se 6000 obyv.; v okolí 
doly inčdéné a kámenouhelné. 

de Camarg^O Marie Anně Cupis, taneč- 
nice frafic. (* 1710 v Brusselu — f 1770 v Pa- 
říži). Již r. 1726 byla přijata do svazku velké 
opery pařížské; tam zůstala až do r. 1751, 
kdy odeSla na odpočinek. C. byla z nejpro- 
slnlejších tanečnic pař. opery a svého času 
nad jiné slaveným miláčkem obecenstva; sám 
Voltaire byl ctitelem jejího umění. C. provedla 
některé opravy v tanci scénickém. 

Camargro Y Bas^aldo [ka-], Hernando 
de, spis. Spán. z I. poT XVII. stol. Byl členem 
a historiografem řádu augustiniánského. Na- 
psal a z portug. přeložil veliký počet spisQ 
theolog, bez zvlá.^tního významu, ale vyniká 
na svou dobu hcroickou básní o 20 zpčvích 
El santo milagroso auguatiniano. S, Nicolas de 
Tolrntino (1628) pro kterou ho Lope de Vega 
zove >divinoc. AČ vážnost předmětu brání mu 
povznésti se k fikci básnické, pfece místy roze- 
hřívá se vzletem a pravou poesií; verS jest 
zvučný a bezvadný. 

Camarg^e, la [kamárg] viz Bouch e du 
Rhóne. 

Camaiina [kam-], špan., komflrka; pře- 
nesené nazváno tak dvořanstvo, služebnictvo 
s osobou panující v jedné domácnosti žijící. 
A ježto dvořanstvo takovéto dovedlo si na 
panovníka nezřídka velmi záva/ný a pronikavý 
vliv zjednati, dáváno od časQ Ferdinanda Vil. 
Španělského jméno c. straně dvorní, koterii 
milcfi panovníkových, kteří moci a vlivu svého 
užívali na újmu blaha veřejného. 

Camarlna fka], starověké město foinické 
a potom (ok. r. 600 př. Kr.) řecké na jižním po- 
břeží Sicilie. C. r. 564 pobořena od Syraku- 
sanfi, když obyvatelé byli vysušili bahno po- 
blíže města se prostírající a tak sami nepřá- 
telům k otČině své cestu proklestili. Odtud 
také přísloví: fif} xirti KayíctQivav, Camarinam 
ne movcas zz Věcí nebezpečnou nehýbej. R. 495 
C. od tyrana gelského Hippokrata opět obno- 
vena, avšak zbořena byvši potom ještě něko- 
likrát od rozličných nepřátel zůstala povždy 
městem nepatrným. Sra. 

Camarllniro viz Camerlengo. 

Camaura |ka-J, čásf oděvu papeže řím- 
ského, jest červena Čepička na hlavu, zhoto- 
vená z jemného aksamitu, obroubená bílým 
herroeHnem. Na podobiznách papežů římských 
spatřujeme obyčejné c-ru na hlavě papežově, 
ač jinak mívá papež obyčejně solideo Čili če- 
pičku bílé barvy; kdežto však solideo pouze 
temeno hlavy kryje, přikrývá c. celou hlavu 
úplné, sahajíc od čela až na samou šíji. Bi'X' 

OamazUl |ka-], též Mexcoatl neb Ye- 
maz ti i, mexický bůh lovu a válk}'. Zobrazován 
▼ podobě lidské, ale trojnásobných rozměrů. 



maje po boku jinou menší postavu, repraesentu- 
jící jeho vtělení na zemi. Odznakem jeho byl 
luk, střely, košik a králík. Mři velkolepé chrámy, 
v nichž o slavnosti, každý 4. rok se opětující, 
obětováno mu sta lidí. O obyčejných svátcích 
(v 14. a 17. měsíci mexickém), jež mu byly 
zasvěceny, obětována mu zvěř. Z doby starší 
připisován mu velký úkol při stvoření lidí, 
jehož se třemi svými bratry se účastnil. Stvo- 
řiltě prý v 8. nebi 4 lidi a ženu, a dále vy- 
táhl ze skály 400 Indiánů kmene Chichunec 
čili Otomi, jichž byl bohem ochranným a 
v jednoho z nichž se i vtělil. Dk. 

Camliaoérés [ kánbaseréj Jeanjacques 
Régis, vévoda z Parmy, franc. státník 
(* 1753 v Montpellieru — -f 1824 v Taříži), 
vstoupil r. 1772 do státní služby, stal se r. 1791 
ve svém rodiSti předsedou trestního soudu a 
vyslán r. 1792 do národního konventu, kdež 
si vedl umírněně, vymohl králi a rodině jeho 
rozmanité svobody, upíral konventu právo sou- 
diti krále a žádal r. 1793, aby poprava jeho 
byla vykonána teprve tehdy, kdyby cizina jej 
chtěla vysvoboditi mocí a ohrožovala repu- 
bliku. Jsa členem výboru pro obecné blaho 
obžaloval Dumourieza z velezrády, vypracoval 
po svržení Robespierra provolání k národu 
a přičiAoval se r. 1794 o zavření míru s Pru- 
skem a Španělskem. Ačkoliv se skvěle očistil 
7. podezření, že touží po diktatuře, přece ne- 
byl zvolen do direktoria, za to však stal se 
r. 1796 v radě pěti set předsedou jejím. Tu 
získal si nehynoucích zásluh o rozvoj fránc. 
práva i opravu soudnictví, jakož vůbec ná- 
leží k nemnohým mužům revoluce, jejichž 
Činnost byla skutečně plodná a blahodárná. 
Obdržev r. 1793 úkol vypracovati příslušné 
návrhy opravné, předložil a vydal r. 1796 
Projet de Code civil et discours préliminaire, 
kterážto práce byla základem pozdějšího zá- 
konníka >Code Napoleon*, který také od C-a 
byl redigován; na to uloženo C ovi a Merli- 
novi de Douajr, aby revidovali veškery zá- 
kony ve Francii platné a snesli je ve sbírku, 
a plodem této obsáhlé práce byl r. 1797 Code 
fraucais oii coUection par ordre de matiěres 
des lois de la république. Na žádost direktoria 
musil se r. 1797 vzdáti hodnosti předsednické 
v radě pčti set, ale brzo na to jmenován mi- 
nistrem spravedlnosti a podržev toto místo 
i po státním převratu dne 18. brumairu r. 1^99 
nabádal Napoleona, aby z Francie opět učmil 
monarchii. Jako druhý konsul republiky při- 
měl senát r. 1802 k usnesení, aby konsulové 
Bonaparte, C. a Lebrun podrželi hodnosti své 
doživotně; po prohlášení císařství r. 1804 stal 
se arcikancltřem říše se stálým předsedni- 
ctvím v senátě, r. 1808 povýšen za vévodu 
z Parmy, rozhodoval u Napoleona ve vSech 
důležitých otázkách vnitřní politiky a vzpíral 
se rozvodu s císařovnou Josefinou i výpravě 
na Rus. R. 1812 — 13 byl za nepřítomnosti 
Napoleonovy správcem říše, r. 1S14 byl rádcem 
císařovny-vladařky Marie Ludoviky, od níž 
jmenován předsedou vladařské rady a r. i8i.«> 
po návratu Napoleonově ujal se k výslovné 
žádosti císaře opět ministerstva spravedlnosti 



72 



Cambalové dřevo — Cambista. 



i předsednictví ve sněmovně pairfl Od Lud- 
víka XVIII. byl r. 1816 jako kralovrah vypo- 
věděn a teprve r. 18 18 vráceny mu všecky 
hodnosti a povolen návrat do Francie. 

Camlialové dřevo v.Cabanovédřevo. 

Camliay (Khambat, Kambája): 1) C, 
malý muhammedánský odvislý stát předoindi- 
cký (v prov. guzcratské, v pres. bombájském), 
na zálivu stejného jména, mezi řekami Sa- 
barmati a Mahi, 910 km* s 86.074 obyv. (1881, 
82 7q hindové, ostatek muslimové). Má svého 
muslimského navvába, který piatí Anglii tribut 
ročních 26.000 rupií. Státní důchody 426.000 
rupií. Řeč panující Guzerátí. — Hlavní město 
2) C. na sev. konci zálivu Cambayského, při 
vtoku ř. Mahi, 36.000, druhdy až 200.000 obyv., 
jest obklopeno zdí s 52 věžemi, má zacho- 
valý, ač nevkusný palác vladařův a pěknou 
mešitu. Jinak jest v úpadku a toliko Četné roz- 
valiny jižně nynějšího města svědčí o jeho 
bývalé slávě. Druhdy bylo důležitým sídlem 
obchodu, z něhož posud zbyl vývoz obilí, ba- 
vlny a slonové kosti. Příčina úpadku jest po- 
vlovné zanášení přístavu pískem. Čímž stává se 
tento pro větší lodi nepřístupným. Z průmyslu 
vyniká broušení achátů, karneolův a onyxů, 
jež prve po dvě léta na slunci praženy tma- 
vější barvy nabyly. Druhdy tkány zde draho- 
cenné látky bavlněné a hedvábné. Ve stol. V. 
byla residencí západohindských císařů, r. 1803 
postoupena mírem definitivně Angličanům. Dk. 

Camliert |kánber] Robert, tvůrce franc. 
opery, virtuos na klavír a varhany (* kol. 1628 
v Paříži — t 1^77 v Londýně). Byl zprvu 
varhaníkem při chrámě St. Honoré, později 
vedle toho hudebním intendantem královny 
Anny rakouské, matky Ludvíka XIV. R. 1673 
intrikami vyštván z Paříže, odebral se do Lon- 
dýna, kdež v úřadě kapelníka krále Karla 11. 
zemřel. Když byla italská operní společnost, 
povolaná do Paříže r. 1645 kardinálem Maza- 
rinem za tím účelem, aby získal přízeň panu- 
jící královny, připravila opeře ve Francii půdu, 
napsal opat Pierre Perrin text k první opeře 
franc, k níž hudbu napsal C. {Pastorále, pre- 
miére comédie francaise en musique, r. 1659). 
Úspěchem jejím povzbuzeni postavili Perrin 
a C. za pomoci markýze Sourdéaca a j. stálé 
operní divadlo, jež otevřeno bylo roku 167 1 
C-ovou operou Pomone, jež po plných 8 mě- 
síců s nevídaným úspěchem byla provozována. 
Z opery té zachovaly se nám pouhé zlomky, 
tak že nelze nám dnes učiniti si o ní náležitý 
úsudek. Sotva však představení v novém ná- 
rodním divadle francouzském dostala se do 
proudu, bylo tvůrcům jejím kabinetním vý- 
nosem krále Ludvíka XIV. právo pořádati 
další představení odňato a přeneseno na Lul- 
lyho. Roztrpčen opustil C. Francii na vždy. 
Z ostatních oper C-ových uvésti sluši : Aríane, 
ou le mariage de Bacchus (ittí)\ Adonis (i(í6z)\ 
Les peines et les plaisirs de Vamour (1672). 
Vedle oper psal C. motetta, Airs de cour, 
Airs á boire a jiná díla vokální. Str, 

Camberwell [khěmbr-), druhdy víska, 
nyní předměstí londýnské, na jižní straně 
Temže. 



Oambiajio íka-] Luca, také Luchetto 
da Genová nebo Cangiaci, ital. malíř hi- 
storický (* 1527 v Moneglii — f 1585 vEscu- 
ríalu). Vzdělával se nejprve u svého otce a 
nabyl nad míru veliké zručnosti, zejména 
v malbě dekorativních fresek, jež tehda byly 
v oblibě na okrasu paláců v a kostelů. Později 
však zanechal tohoto způsobu malby spíše 
mechanického a studoval hprlivě díla Rafiae- 
lova a Michel-Angelova. Maloval četné obrazy 
v Bologni, v Neapoli a v Římě, kde darmo se 
u papeže Řehoře XIII. zasazoval o sňatek se 
svojí švekruŠÍ; neúspěch ten neblaze pak účin- 
koval na jeho duševní stav, kterýž zlepšil se 
poněkud, když C. dostal pozvání od Filipa II. 
dokončiti některé Castellovy malby v Escu- 
rialu. Mimo ty maloval C. velké obrazy do- 
sud v Escuríaíu; jsou to zejména: Svatí a 
Blahoslaveni ve slávě nebeské; Zvěstování Panny 
Marie; Sv» Vavřinec; Sv, Jeremiáš; Ctnosti 
bohoslovné a kardinálshé a j., pak různé fresky. 
Oltářní obraz MuČennictvi sv. Vavřince nalézá 
se nyní v kapli koUeje v Escurialu. Zručnost 
dřívější zachoval si C. i při těchto pracích 
uměleckých, tak že se všemi obrazy v Escu- 
rialu byl hotov za dvě léta, jen že právě ta 
zručnost byla později příčinou zběžné jakési 
manýry, kterou poslední obrazy jeho vynikají. 
Ze žalosti, že ani Filip II. nevymohl mu svo- 
lení papežova ke zmíněnému sňatku, C. ze- 
mřel. Z ostatních obrazů C-vých ještě uvésti 
dlužno krásný obraz Pieta ; MuČennictvi sv. Jiří; 
MuČennictvi sv. Bartoloměje (v Janově); Podo- 
bi^na mladého Řeka (v Karlsruhe); Caritas 
(v Berlíně) a j. C. vynikal bohatou fantasií a 
byl nad míru plodný, pojímal své předměty 
naivně realisticky, čímž prospěšně liší se — 
jen poslední práce vyjímaje — ode všech ostat- 
ních malířů své doby, vesměs velice manýro- 
vaných. 

Camblata [ka-l, nota cambiata, italský, 
u starších theoretiků pojmenování druhu not 
střídavý ch. V moderní nauce o skladbě 
však jest všecek výklad c-ty a rozmanitých 
druhů not střídavých (lehkých, těžkých, opu- 
štěných, následných akkordických tónů atd.) 
bezúčelným, any pod pojmem >noty pomocné« 
všechny tyto druhy jsou zahrnuty a daleko 
snáze a prostěji se vysvětlují. Str, 

Cambler [kam] Ernest, cestovatel belg. 
(* 1844 v Athu) Vstoupil do vojska a jako 
důstojník účastnil se prvé výpravy belgické 
mezinárodní Společnosti pro výzkum Afriky, 
jejíž vedení r. 1878 i sám převzal. Ze dvou 
jeho průvodčí zemřel Wautier cestou a Du- 
trieux se vrátil, tak že jen C. sám dostal se 
z Bagamoya po vých. pobřeží do Unjamvezi, 
kde několik měsíců prodlev, dále do Tábory 
a Karcmy na vých. břehu jezera Tanganjiky 
pronikl a zde roku 1879 založil prvou stanici 
Společnosti mezinárodní. O své cestě napsal 
Rapports sur les marches de la premiére ex- 
pédition de VAssociation International iSjg, Dk, 

Camblo [ka-] viz Cambium. 

di Camblo Arn.,vizArnolfo diCambio. 

CambUta [kam], italsky, směneční k, 
bankéř. 



Cambium — Cambrai. 



73 



OmmMiím [ka-]: 1) C, středolat., ttal. cam- 
Ho [ka*], značí směnu, výměnu, pak směnku 
(litterae cambiiy cambialis iitteva, cambiale, leť 
terč di cambio) a udrželo se až do moderního 
zákonodárství směnečného v mluvě právnické 
i v obchodní (cambio conto zrúČet směneč- 
ný), camblale 1115 iz právo směnečné. 

2) C. v užším smyslu nazývá se měkké 
pletivo mezi lýčím a dřevem stromů v a 
keřft dvouděložných a nahosemcnných. Jeho 
působením tloustne lýčí i dřevo, Čímž hlav- 
ně kmenům a větvím stářím na objemu při- 
bývá. C. skládá se z buněk protáhlých, hoj- 
nou plasmou vyplněných, jež rychle rostou a 
se délí. Zvláště na jaře obsahuje c. mnoho 
Sfávj' či mízy, která z poraněných míst kmene 
(javoru atd.") vytéká, i mohlo by se tudíž c. 
nazývati vrstvou mízovou. Tam, kde c. 
sousedí se dřevem, vytváří nové elementy 
dřevní, tam kde s lýčím hranič', dává vznik 
novým součástem lýkovým. V našich kraji- 
nách zimního času odpočívá c. a počíná zase 
na jaře pracovati. Každým rokem vytvoří se 
tudíž od jara až do podzimku z cia nová 
vrstva dřeva do vnitř a nová vrstva lýka na 
venek. C. jakožto souvislý, dutý válec mezi 
lýkem a dřevem neexistuje od počátku v rost- 
linách řečených. Mladé rostlinky dfevnatých 
rostlin nahosemenných a dvojděložných cho- 
vají se jako byliny týchže skupin, majíce svazky 
cévní ve pni do kruhu postavené a základním 
pletivem od sebe oddělené. V každém svazku 
cévním, mezi dřevní a lýkovou částí, zůstane 
však od počátku měkké pletivo (fascikulární 
c.)f schopné dělení. V základním pletivu mezi 
svazky cévními posléze některé buňky počnou 
se hojně děliti přihrádkami tangentiálními a 
poskytnou tak c. i nterfasci kulami, zcela po- 
dobné onomu fascikulárnímu, s nímž dohro- 
mady tvoří souvislý kruh, vlastně válec, pravé 
to c, z něhož se tvoří roční kruhy dřeva a 
lýka. S pravým kruhem kambiálním nesmí se 
pomíchati ztlušfovací kruh, jehož pomocí tloust- 
nou kmeny některých jednoděložných stromů, 
na př. draČince a jiných lilijovitých rostlin, 
což se stává tím, že v kůře povstane meriste- 
matické pletivo, jež tvoří nové a nové svazky 
cévní. Ič. 

Cambluin res^inm v. H a n k a, III. str. 236. 

Camblak viz Cam vlak. 

Cambo [ka-], lázeňské místo ve franc. 
dep, dolnopyrenejském, arrond. bayonneském, 
kant espeletteském, na ř. Nivě, má prameny 
sirný a železitý, elegantní ústav lázeňský, 
4 továrny na čokoládu, vápencové lomy a 
1879 oby v. (1886). Pro pěknou polohu a zdravé 
podnebí již v XVI. století navštěvováno. 

Cftmbodl [ká- i, v hudbě pojmenování jedné 
z četných stupnic indských, dle Mendela asi 
tohoto útvaru : a, b, cis, d. e, fls, a. Intervaly 
mezi jednotlivými stupni ovšem s našimi co 
do velikosti se neshodují, poněvadž ve stup- 
nicích indských jest dělení v t. zv. »strutti« 
(intervaly asi čtvrťtónové', tak že jednotlivé 
stupně cambodíové vzhledem k našim jsou brzy 
o strutti vyšší; brzy nižší. 5řr. 

Oambodmram [ka-] viz Kemp ten. 



Cambogia gutta L. viz Garcinia cam- 
bogia Desv. 

Cambogimn siamense viz Garcinia. 

Cambon [kambóh] Joseph, franc. politik 
(* 1754 v Montpellieru — f 1854 v St. Joise en 
Node u Brusselu). Jako předseda zákonodárného 
shromáždění franc. vystoupil proti moci krá- 
lovské, předložil všecky papíry, ze kterých se 
mohlo souditi o vině králově, učinil návrh, 
aby statky emigrantů byly zabaveny; v kon- 
vente hlasoval pro smrť krále, ale opíral se 
zřízení revolučního tribunálu a výstřednostem 
strany jakobínské, ujímal se girondistů, před- 
ložil r. 1794 podrobnou zprávu o financích 
francouzských, stíhal nesprávné úředníky a 
přispěl k pádu Robespierrovu. Popudiv proti 
sobě r. 1795 Falliena, byl od téhož obžalován, 
ale zachránil se útěkem. R. 1815 učinil návrh, 
aby byli Bourbonové prohlášeni za neschopné 
k vládě, a byl za to po restauraci bourbonské 
jako kralovrah ze země vypověděn. 

Cambome fkem-], město Comwallu v An- 
glii, 21 km sev.-záp. od Palmouthu, s 13. 607 ob. 
(i 88 i). Okolí velmi bohaté, přes 300 m hlu- 
boké doly na cín, olovo a měď. 

Camboyské dřevo [ka-l viz Acona. 

Cambrai, Cambray [kárlbréj, něm. Ca- 
merik, hlavní město arrond. a 2 kanlonů ve 
franc. depart. Nord, na řece Skaldě, průplavu 
St.-Quentinském a dvou tratích sev. dráhy, 
pevnost 2. řádu, sídlo arcibiskupa, správy 
3. subdivise i. armád, sboru, obchodní ko- 
mory, filiálky franc. banky, geograf, společ- 
nosti a j., má velký a malý seminář, několik 
klášterův, obecné kolleje pro chlapce a pro 
divky, malířskou akademii, hudební školu, di- 
vadlo, bibliotéku o 40.000 sv. s množstvím 
rukopisů, katol. knihovnu o 10.000 sv., velmi 
bohatý obecní archiv, museum (starožitnosti, 
malby a mince), sirotčinec, 3 nemocnice a 
14.483 oby v. (1886, obec 23.881), provozujících 
čilý obchod s obilím, chmelem, Inem, olej- 
nými semeny, vlnou, dobytkem, máslem a ka- 
menným uhlím. Velmi značný jest průmysl 
cambraiský, zvláště výroba jemných látek 
(linon, kment, tyl a bavlněné krajky), pak stol- 
ního prádla, kartáčů, železných kotlův a hře- 
bíků, cichorie, cukru, lihovin, oleje, hořčice a j. 
Na vých. straně města zvedá se na výšině 
citadella dílo Vaubanovo) a mezi ni a mě- 
stem jest hlavní promenáda cambraiská Es- 
rlijnade. Haštované hradby (rovněž od Vau- 
bana) s 5 branami zavíraií v sobě ještě ně- 
které části opevnění ze XIII.— XVII. století, 
jako Selleský hrad, bránu Valencienneskou a 
bránu Božího hrobu. Kathedrála P. Marie, 
krásná budova r. 1870 dostavěná, a chrám 
St.Géry s věží 76 m vysokou obsahují mnohé 
památky umění sochařského a malířského (po- 
mník arcibiskupa Fénelona, obraz »Kristus 
v hrobě* od Rubensa). Na velkém náměstí 
zvedá se imposantní městská radnice z r. 1634. 
Pozoruhodný jsou též palác arcibiskupský, 
věž (Beffrof) sv. Martina a pomník rodáků 
cambraiských r. 1870 zhynulých na náměstí 
Sv. Kříže. — C, staré Camaracitm Narviů, 
bylo pod panstvím franckým za krále Ragna- 



74 



Cambrai — Cambridge. 



chara (481 — 509) sídlem královským a tchdář 
také (499) zřízeno zde biskupství. Hiskapové 
nadáni brzy také světskou mocí nad C. a od 
císaře Jindřicha II. r. 1017 povýšeni na hra- 
bata Německé říše, od Maximiliána r. 1510 
na vévody. Zásluhou císaře Karla V. r. 1559 
povýšeno biskupství cambraiské na arcibiskup- 
ství. Francouzským stalo se město az r. 1677, 
byvši dobyto Ludvíkem XIV. C. známo jest 
v dějinách několika smlouvami, jež zde byly 
sjednány, zvi. ligou cambraisknu (to. pros. 
1508) císaře Maximiliána a krále franc. Lud- 
víka XII. proti Benátkám, k níž následujícího 
roku přistoupili také papež Julius II. a Ferdi- 
nand Aragonský. Dne 5. srpna 1529 zj)cčetěn 
v C. »Dámský mír« mezi Francií a Španěl- 
skem, jejž sjednaly Louisa Savojská, matka 
krále Františka I., a Markéta Rakouská, teta 
císaře Karla V. a jímž Francie nabyla sice 
Burgundska, za to však mnohých ztrát utrpěla 
ve Flandřích a v Itálii. R. 1724 konán v C. 
evropský kongress, ale následujícího roku roze- 
šli se plnomocníci vlád bez výsledku. R. 1793 
Rakušané pod Clairfaitem marně pevnost oblé- 
b.ali, za to r. 1815 Angličané dobj^Ii jí útokem. 
C. jest rodištěm gener. Dumourieza a spiso- 
vatele S. H. Berthouda. — Arrondissement 
cambraiský má v 7 kant. a 118 obcích na 
893 km* 197.026 obyv. (1886 . 

Camliral [kánbré], též Cambray, anebo 
Cambríc. něm. Kammevtuch^ česky kment 
bavlněný, jest hladká tkanina bavlněná, kte- 
rou lze považovati za odrůdu bíléh.^ kartounu. 
Nyní však se tkají takó pruhované, kostko- 
vané a vzorkované látky téhož jména; po pří- 
padě se též drobnými vzorky potiskují aneb 
vyšívají. Druh c-e slově dykytou bavlněnou. 
C. se původně vyráběl ve ťranc. méstě Cam- 
brai ve způsobe pěkné hladké tkaniny lněné, 
jež se nazývala kmentem pravým. Po/ději 
se látka ta počala padělávati z příze bavlněné 
a když nalezla obliby značné, zavedla se vý 
roba její na veliko. S nejlepšími bavlněnými 
kmenty franc, angl. a něm. s úspěchem sou- 
těží zboží ze zemí českých. Blk. 

Camliray IM^rny [kShbrédyňiJ Luigi 
Guglielmo, hrabě, ital. státník {^ 1820 ve Flo- 
rencii), vstoupil do služeb toskánského velko- 
vévody Leopolda II. a stav se důvěrníkem 
jeho, pokoušel se marně nakloniti ho k libe- 
rálním opravám a zrušení spolku s Rakouskem. 
Po spojení Toskany s královstvím Italským 
povolán r. iSóo do italského senátu, v němž 
v 1. 1871—72 byl místopředsedou, a r. 1867 
jmenován ministrem financí v ministerstvě 
Menabreově. Maje vtflmi obtížné postavení při 
rozervaných financích státních, jejichž scho- 
dek činil 630 millionů, chtěl tento uhraditi 
tím, že zavedl daí^ z meliva a pronajal tabá- 
kový monopol na 20 let. Avšak zařízení tato 
způsobila v lidu velkou nevoli, tak že C. po- 
zbyv vší popularity, musil r. 1869 odstoupiti. 
Ve sněmovně náleží ke straně mírně libe- 
rální a jest rozhodným přívržencem Francie. 
Ze spisů jeho vyniká zvláště Ricordi della 
Commissiofie Govemativa toítcana del i84r) 
t^Florencie, 1853). 



Cambria '^ka-'. starý název knížectví wale- 
ského ve V>lké Britannii. 

CambridiT^ l^khémbridž] : 1) C, hl. město 
Cambridgeského hrabství v Anglii, 72 /cm ssrých. 
od Londýna, na splavném Camu, který jest 
zde překlenut 10 mosty, leží v rovině stromo- 
vím bohaté a má 40.800 obyv. Z 30 kostel & 
jest nejstarší kaple Sv. Hrobu (z roku iioi) 
s okrouhlou věží; z náměstí jest nejvýstavnější 
tržiště s kašnou (1614). Nejvíce lesícu a rázu 
dodává městu universita, vedle oxfordské nej- 
starší v Kritannii. V nejprvnějsích dobách pře- 
bývali studující v soukromých bytech; od roku 
1257 začali se usazovati ve společných by- 
dlištích {hostels)^ z nichžto každé stálo pod 
správou vlastního představeného. R. 1280 bylo 
jich v C-i 34, a některá měla 20 až 40 ba- 
kalářů; avšak studentské ty »hospodyc braly 
ponenáhlu za své, když od zbožných vel- 
možů, duchovních i světských, zakládány pra- 
videlné studentské obce icolleges). Všechny 
tyto kolleje, povstavSe mezi druhou polovinou 
XIII. a koncem XVI. století (St. Peter's Col- 
lege, založ. 1257; Clare C, 1326; Pembroke 
C, 1347; Gonvill a Caius C, 1348; Trinily 
Halí, 1350; Corpus Christi College, 1351; 
King's C., 1441; Queen's C, 1448; St. Catha- 
rine's C, 1496; Jesus C, 1505; St. John's C, 
151 1 ; Magdalen C, 15 19; Trinity C, 1546; 
Emmanuel C, 1584; Sidney Sussex C, 1598), 
tvoří s Di)wning College, založ. r. 1800, ny- 
nější cambridgeskou universitu. Každá z těchto 
koUejí má svou knihovnu, kapli, společnou jí- 
delnu (//.7//) a zahradu a spravuje se vlastními 
zákony. Hlavou její jest správce {master, pro- 
vostf president); poruČník kolleje {tiitor) za- 
stupuje jaksi otce naproti svým žákům; dě- 
kan (dean) bdí nad mravností a náboženstvím; 
a učitelé ilectitrers) udílejí vyučování. Profes- 
soři, jichž jest na celé universitě 37 krom 
assistentův a lektorů, nepřináležejí k žádné 
zvláštní koUeji a přednášejí o speciálních před- 
mětech. Správu celé university vede senát ; 
avšak předlohy, jež mají se státi zákonem, 
musí dříve býti schváleny 22Člennou radou: 
sborem voleným ode všech v městě přítom- 
ných doktorův a magistrů (členů senátu). 
Nejvyšším hodnostářem university jest kan- 
cléř {chancellor\ jenž volí se na doživotí, a 
výkonnou mocí jeho jest oděn mís'.okancléf 
(vicechancellor)^ který se volí roČně ze správě ft 
všech 17 koUejí; jiní úřadníci jsou: vrchní soudce 
ve věcech trestních {hi^h-steward)^ mluvčí se- 
nátu o veřejných příležitostech {oratoř), dva 
proktoři, vykonávající dozor nad kázní všech 
osob in státu pupillari, archivář (rř/j^ísřrar^jatd. 
Studující přijímají se ve věku od 17. do 20. let, 
obyčejně na základě vysvědčení o předběž- 
ném vzdělání, vystaveného některým magi- 
strem cambridgeské neb oxfordské university ; 
u některých kollejí rozhoduje přijímací zkou- 
ška. Zápisné obnáší 15 lib. sterl. a musí zá- 
roveň s průkazem o způsobilosti býti zasláno 
poručníkovi kolleje. Mezi studujícími roze- 
znávají se 4 třídy: i. Fellow commouers jsou 
synové Šlechty nebo zámožnýxh měšťanů, již 
platí vyšší kollejné a smějí jísti u stolu koU 



Cambridge — Cambridgeshire. 



75 



lejníkCk (fellows); 2. f»e>isío;ws (stra vnfci) platí 
si stravu a byt a tvoří valnou většinu student- 
stva; 3. zi\ars jsou chudší studující, kteří 
dostávají stravu a peněžité podpory, začež 
druhdy podléhali výkonům čelechií práce: 
4. scholarx, pokročilejší studenti, již zkou- 
škami vycházejí ze strávníkAv a chudších 
studujících a požívají nadací (až 80 lib. sterl. 
FOČné). Společným krojem studujících jest 
dbuhý svrchní Šat (pláSf, gown) a čtyřrohá 
čepice (cap; bez Štítu. Čásť jich pro nedosta- 
tek místa obývá v soukrcmých bytech, pod- 
léhá viak rovnéž univ. kázni a jest podrobena 
správě kolleje, ku které přináleží. Ód r. 1869 
počítací se k universitě i non attacheJ-studeuts, 
t j. takoví, kteří k žádné (univ.) koUeji ne- 
přináležejí; bj^dlí částečně v Cavendish Col 
jege (zal. 1876) a Selwyn College (1882) a na 
lézají se pod dohledem censora. Z univer- 
sitních velkých stipendií jsou nejčetnější (asi 
400) feUoivships; kdo jich požívají, šlovou 
feScms (koUejníci). Tyto čestné ceny, od nichž 
nejsou již vyloučeni ani ženatí, ani duchovní, 
v\TiáKejí ročně 250 až 750 lib. sterl. a uděluji 
ic na dobu Šesti let, na tak dlouho ovšem 
jen tém, kdo v témže čase nezastávají nějaký 
universitní nebo kollejní úřad. Universita má 
na 400.000 lib. sterl. ročních příjmů. Skládá se 
'1SS3) z 11.470 členů: 8870 graduovaných 
(doktoril, magistrův a bakalářův) a kolem 
3000 studujících (ostatně srovn. Anglie: škol- 
ství, str. 344—346.). Hlavní přitažlivostí O. 
jsou universitní a kollejní budovy, spojené 
mezi sebou stromořadími a zahradami, jež 
malebné se rozkládají na obou březích Camu. 
Zonéch jspu to hlavné: senátní palác, v němž 
se odbývají zkoušky a udělují ceny, bohaté 
Fitzwilliamovo museum, veliká knihovna (ve- 
řejná) o 500.000 svazcích, dále tiskárna Tlic 
Píti Press, botanická zahrada, geologické a 
snatomické museum a hvězdárna. Z kollej- 
nich budov vyniká King's College svým go- 
tckym chrámem, jenž jest z nejkrásnějších 
v Anglii C. má také dvě žen.ské kolleje 
Girton College a Newnham College), dále 
dvě latinské školy a ústav pro řemeslníky. 
Město jest spravováno 10 aldermeny a 30 rady 
a v parlamentě jest zastoupeno (od roku 
18S5) jedním poslancem, místo dřívějších 
dvou. Universita volí do sněmovny dva své 
éfcny. Srovn- Ackerman, History oť the Uni- 
versity of C (1815); Cooper, Memorials of 
C. (1860); C. Wordsworth, Sociál Life at 
the English Universities in the Eighteenth 
Century (1874). Ve příčině nejnovějších zpráv 
o studiích universitních atd. srovn. C. Ca* 
lendar. 

2} C, město sev.-amer. státu Massachusetts, 
Ba Charles Riveru, proti Bostonu, s nímž je spo- 
jeno nékolika mosty. Bylo založ. r. 163 1 a má 
52.740 ob. (1 880). V nejstarší části města Old 
C^ pův. Ncwtown) nalézá se Harvard College, 
nejproslulejší vysoká škola celého soustátí, 
zaL r. 1636 a nazvaná po kazateli Harvardovi, 
jenž jí odkázal 700 lib. st. Je spravována pre- 
sidentem, pěti kollejníky (fellows) a sborem 
dozorců, vládne kapitálem i milí. doUarův a 



čítá 47 prof., 73 učitele a 13.000 studujících. 
K vlastní kolleji čili universitě přináleží sed- 
mero odborných ústavů (pro práva, boho- 
sloví, lékařství všeobecné a zubní, přírodovědy, 
hor.nictví a zemědělství). Z 18 univ. budov 
vynikají zvi. musea (zoologické a biologické) 
a knihovna (o 150.000 sv.), které Thomas Car- 
lyle odkázal veškerá díla. jichž užil k sepsání 
svého Cromwella a Bedřicha Velikého. 

Cambrldg^e khéir.bridž : : 1) C. A d o 1 p h u s 
Frederick, vévoda z C, hrabě zTippe- 
rary, baron z Culí ode nu, polní maršálek 
angl., nejmladší syn krále Jiřího III. C^ 1774 
v Londýně — ] 1850 tamtéž). Vstoupil záhy 
do vojska. R. 1793 účastnil se války proti franc. 
republice, při Čemž před bitvou u Hondschoote 
byl zajat, ale brzy na to vyproštěn. R. 1794 
byl jmenován plukovníkem a vévodou z C; 
zároveň vstoupil do panské sněmovny, kde 
stranil Foxovi, ale později podporoval Pitta. 
R. 1801 zdržoval se v diplomatickém poslání 
v Berlíně, ale že nedovedl odvrátiti obsazení 
Hannoverská, odebral se (1803) do Hannoveru,, 
aby řídil obranu proti Francouzům, vzdal se 
však záhy vrchního velení a vrátil se do Anglie, 
kde vystupoval v parlamentě jako zřejmý od- 
půrce Francouzů. Po pádu Napoleonově stal 
se (18 16) náměstníkem a po nepokojích v Go- 
tinkách (183 1) místokrálem hannoverským, 
kterýžto úřad zastával až do nastolení krále 
Arnošta Augusta, vévody z Cumberlandu. 

2) C. George Frederick William 
Charles, vévoda z C, syn před., vrchní 
velitel britského vojska (* 1819 v Hannoveru). 
Po smrti svého otce zdědil titul vévodský 
i peerství v sněmovně lordů. V krymské válce 
bojoval (jako podmaršáltk) v bitvách u Almy, 
Inkermanu a před Sebastopolem, ale již r. 1855 
musil se pro chatrné zdraví vrátiti do Anglie. 
Od r. 1855 jest vrchním velitelem britské 
armády. C. odstranil z vojska trestání bičem 
a zavedl důstojnické zkoušky, jakož i lehkou 
výzbroj pro polní službu. 

Cambridgeský z&liv sluje úzká, hlu- 
boká zátoka, jež z Timorského moře vniká 
do pevniny australské na sev -záp. pobřeží je- 
jím a zatarasena jest ostrovem Lacrosse. kdežto 
v zálivu samém ostrov Aďjlphus se rozkládá. 
Od jihu vlévá se do něho řeka Ord. Nejdůle- 
žitějším přístavním místem u C-ského z-u jest 
Wyndham. V Širším slova smyslu rozumí se 
C-m z-em čásf Timorského moře mezi mysy 
Londonderry a Ford, tak že potom Králov- 
nina zátoka {Queen^s Chanuel) také k němu 
nálež í. 

Camliridg^eslilre 'khémbridžšir\ Cam- 
bridgeské hrabství, v nitrozemí Anglie, 
čítá na 2124 Jem 185.594 obyv. (1881). Povrch 
ze tří Čtvrtin skládá se z polí a pastvin, osta- 
tek jsou bažiny. Půda vyjma na jihu jest mo- 
čálovitá, plochá a řídce zalesněná. Řeky Ouse 
s přítokem Camem, Nenem a Larkem. Na 
jihu daří se boby a pšenice; v krajinách baži- 
natých, když se půda náležitě odvodní a spálí, 
také oves, žito, brambory a len. Chov koní 
a dobytka; cam&ké údolí jest známo svým 
máslem a smetanovým sýrem. Průmysl jest 



7tí 



Cambriels — Camelina. 



zastoupen papírnictvím a hrnčířstvím. Pozů- 
statky římských víU a táborů; také se zde 
nalézá několik britských náspů, táhnoucích 
se míle daleko v éíři 30 m a výSi 8 — 15 w. 

Cambriels TkahbriělJ Albert, franc. ge- 
nerál (* 1816 v Lagrasse, dep. Aude), vystou- 
pil r. 1836 z vojenské Školy v St. Cyru do 
armády, účastnil se nékterých výprav v Al- 
žírsku, r. 1854 války krimské, r. 1859 války 
8 Rakouskem, kdež za udatnost povýšen na 
plukovníka, a r. 1863 jmenován brigndním ge- 
nerálem. Ve válce ném. franc. velel brigádé 
v armádě Mac Mahonové, byl u Sedanu po- 
raněn a zajat, ale uprchnuv nabídl služby své 
vládě v Toursu, od níž ustanoven velitelem 
nad vých. armádou u Chalónsu. Chtěje za- 
držeti armádu Werderovu postupující od do- 
bytého Štrasburka, byl od ní u Etuz, Auson- 
dessus a Chátillon de Duc poražen a zatlačen 
k Besan9onu, složil brzo potom pro nemoc 
a neshody s Garibaldim velitelství, ale r. 1871 
velel opět armádnímu sboru ve Vierzonu, kdež 
měl odvrátiti pozornost Němcův od armády 
Bourbakiho. Po válce byl sborovým velitelem 
X. i XIII. armádního sboru a r. 1879 vystoupil 
z činné služby. 

Cambrlitm viz Kambrický útvar. 

Cambronne [káhbron] Pierre Jacques 
Etienne, hrabě, generál francouzský (* 1770 
v St. Sébastien u Nant — f 1842 v Nan- 
tech). Bojoval jako prostý voják v armádě 
Hocheově proti Vendéjským, r. 1799 vyzna- 
menal se v bitvě u Curíchu, účastnil se po- 
tom všech válek Napoleonových v Rakousku, 
Prusku, Španělsku i Rusku, po bitvě u Jeny 
r. 1806 povýSen na plukovníka a na ústupu 
od Lipska r. 1813 za generála. Na to provázel 
Napoleona se 400 muži staré gardy na Mbu, 
velel po návratu císařově do Francie předvoji 
jeho, stal se hrabětem i divisijním generálem 
a byl v bitvě u Waterloo těžce poraněn a za- 
jat; známý výrok La ^arde meiirt et ne se 
rend pas, který se mu obyčejně přičítá, učinil 
jméno jeho po Francii velmi populárním. Po 
restauraci dáno jmíno C-ovo na proskripční 
listinu, ale vojenský soud r. 1816 dvakráte ho 
uznal nevinným, poněvadž nikdy králi nepří- 
sahal věrnosti, načež r. 1820 jmenován veli- 
telem pevnosti Liliu, avšak r. 1824 vystoupil 
z činné služby a jenom r. 1830 na krátký Čas 
se vrátil k armádě. S neobyčejnou chrabrostí 
osobní spojoval C. vzácnou skromnost, tak že 
nepřijal ani čestného názvu »prvního granát- 
níka Francie«, který mu po smrti Latoura 
ďAuvergne b}'! nabídnut. V Nantech postaven 
mu pomník. 

Camdeboo Ikhémdebn] či stinkwood 
[stinkuúdj sluje dřevo z jihoafrického stromu 
Cdth rhamnoides Wlld. Vskv. 

Oamden fkhčmdn]: 1) C., hlavní město 
Camdenského hrabstvi 1700 A-m*, 76.6S3 obyv.), 
v stív.-amer. státě New Jersey, na 1. bř. řeky 
Delaware, naproti Filadelfii, s níž je spojeno 
4 parními převozy, důležitá železniční stanice, 
vede značný obchod, má 15 chrámů, loděnice, 
železárny, četné továrny a 52.884 ob. (1S851. — 
2) C, hl. město kershawského hrabstvi v sev.- 



amer. státě Jižní Caroliné, vede obchod s ba- 
vlnou a rýží a má 1780 obyv. Zde svedeny 
dvě důležité bitvy (1780, 1781) mezi vojskem 
a-nerickým a britským, v nichž toto sice zví- 
tězilo, ale vítězství svých na prospěch Ame- 
ričanů vy užitkovati nedovedlo. — 3) C, město 
v Sev. Americe (hrabstvi Knox, stát Maine), 
s loděnicemi a 4386 obyv. 

Camden William, dějepisec angl. (* 1551 
v Londýně — f 1623 v Chiselhurstu v hrab. 
Kentském). R. 1573 stal se druhým správcem 
westminsterské Školy v Londýně, r. 1593 stal 
se ředitelem jejím a stráviv poslední léta 
v Chiselhurstu pohrben jest v opatství west- 
minsterském. Vynikaje vzácným nadáním a 
neúmornou pílí získal si svými spisy nehy- 
noucích zás.uh o dějepis a archaeologii své 
vlasti ; hlavní dílo jeho Britannia sivé floven- 
tiífsimorum regnontm Atts(líae, Scotiac, Hiber- 
niae et insulantm adiacetitium ex infima anti* 
quitate chorographica descriptio (hondýrif 1586 
až 1605) bylo po dvé století nejlepším i nej- 
důkladnějším spisem svého druhu a zůstává 
podnes ještě důležitým pramenem pro topo- 
grafii a archaeologii Velké Brítannie; do roku 
1600 vyšly hotové části již v 5 vyd. a celé 
dílo rozšířeno byvši četnými doplňky vydáno 
anglicky od Gibsona (Londýn, 1772. ve 2 sv.) 
a Gougha (t., 1789, ve 3 sv.). K »Brítannii< 
důstojně se řadí Annales rerum Anglicarum 
et Hlberuicarum rcf^uante Elisahetha regina 
ad annum salutis iSSf), z nichž prvý díl vy- 
dán r. 1615 (v Londýně), druhý však vyšel 
teprve po smrti C-ově r. 1625 (v Lejdě); nej- 
lepší úplnó vydání »Annalů< obstaral Thomas 
Hearne (v Oxforde r. 1717 ve 3 sv.); také toto 
dílo bylo někclikráte přeloženo do angl. jazyka. 
K rozkazu krále Jakuba I. sepsdl dějiny pra- 
chového spiknutí {Guupowder Piot)^ vydané 
později 3 názvem Actio in Henricum Garnetum 
societatis Jesuiticae iu Anglia superiorem et 
ceteros (Londýn, 1607) a kromě toho uveřejnil 
Anglica, Normannica, Hibernica a veteribus 
scri pt a yShWVu to starých dějepiscův anglických 
(Asser, Walsingham, de la More, Cambrenis 
a j.), Institutio graecae grammaticae compen- 
diaria (t., 1597), kterážto kniha skoro veskrze 
uvedena do škol. R. 1620 založil C. stolici 
dějepisu při universitě oxfordské a nadai ji 
statkem Hcxleyským. Podlé jména jeho sluje 
vědecká společnost Camden Society, zalo- 
žená r. 1838 k vydávání starých památek 
historických i literárních, jež obstarala přes 
100 důležitých publikací vědeckých; dům jeho 
v Chiselhurstu {Camdeuhonse) nabyl v nejno- 
vější době opět historické povésti jako obydli 
a úmrtní dům císaře Napoleona III. 

Camelina ^ka-l Crantz., lnice čilnička, 
rod rostlin z ří'idu křížokvětých {Crticiferae 
Jiiss.\ se šešulkami širokopřehrádečnými, vej- 
čitými nebo hruStičkovitými, naduřelými a na 
okrajích smačklými, s chlopněmi jednožilnými, 
nahoře náhle vyb hájícími v čárkovitou špičku 
ku čnělce pfirostlou. Čnělka odpadá s jednou 
chlopní po rozevření pouzder ve dvou řadách 
četná malá semena nesoucích. Jednoleté, lysé, 
hvézdovitými chlupy pokryté byliny, mající 



Cameline — Camena. 



77 



listy dolenf často zpeřcně zastřihované, hoření 
celokrajné a ouškatým zpodem srdčité objí- 
mavé. Kvéty malé, žlutavé, kališní lístky 
krátké, na zpodu všechny stejné ; na dolejšku 
krátkých tyčinek nalézá se vné po veliké 
ilázce, jež je také po stranách obdává. Kul- 
turné důležitou je 1. setá (C. sativa Crantz.), 
bylina aŽ '/^ m vysoká; má listy prostředni 
podlouhle kopinaté, celokrajné nebo trochu 
zubaté a tak jako lodyha roztroušenými, při- 
tisklýnii chloupky pýřité. ŠeSulka záhy ztvrdlá, 
opakVejčitá nebo hruškovitá, s pouzdry nej- 
Častěji Ssemennými, semen 3hranně válcovi- 
tých, stejných, jemně zrnkovitě tečkovaných 
a světle Červenohnédých. Kvete v červnu a 
červenci. Na polích, zvláště Inem osetých, 
jest často obtížnou plevelí. Místy pěstuje se 
na polích pro semena, z nichž se tlačí olej 
velmi dobrý, sladce chutnající a dobrotou oleji 
olivovému se rovnající. Di^íve užívali ho také 
v lékařství {oleum se.^ami vulgaris). Zvláště pro 
pftdy písčité hcdí se lnice velmi dobře posky- 
tujíc dobrou a jistou sklizeň a netrpíc sama 
přílišně hmyzem. Včely nalézají na ní za 
Lvétu hojné pastvy, semeny pak krmívají se 
ptáci jako semencem. — Průměrem obdrží se 
po hektaru 15 hl zrna a 18 ^ slámy a plev. 
Pokrutiny jsou barvy žluté a rovnají se v mno- 
hém ohledu pokrutinám lněným, jsou snáze 
stravitelný, ale nemají dobrého účinku jako 
pokrutiny lněné. Naopak má se za to, že 
mléku a máslu dodávají nepříjemné chuti. 
Za to poskytují jadrné krmivo pro žírný do- 
bytek. Plevy jsou dobrou pící pro koně a 
ovce, — Mnohem hojnější plevelí polní jest 
I maloplodá (C. microcarpa Andrz.), by- 
lina silněji chlupatá se šešulkami o polo- 
vinu menšími a semeny tmavé Červenohně- 
dými. Hlavně ve lnu vyskytuje se 1. smr- 
dutá {O. foetida Fr.), s listy světle zelenými. 
roztrouScné chlupatými nebo Ij^sými, celo- 
krajnými a drobně zoubkovanými, nebo dolej- 
šími chobotnatě zubatými až protisečnými 
■C. dentata Pcrs.), Šešulkami zprvu tenkoblan- 
nymi, později ztvrdlými, si4nč naduřelymi a 
^koro kulovatými, obsahujícími semena silněji 
^mkovaná, dvojtvárná, dílem trojboká, dílem 
ploše přiokrouhlá. Oba tyto druhy poskytují 
taktéž dobrý olej. Vs, 

Camoline [kamlín] či Camelotine [kam 
lotín"', lehčí druh Camelotu, viz Camelots. 

Camellla J<7;7o;}rV^ L., kam elie japon- 
ská, keř z řádu Camelliaceae. Listy široce 
clliptičné, krátce řapíkaté, pilovité, špičaté, 
<ilné kožovité, lesklé a lysé. Květy veliké, s 5 
-třechovitými lístky a menšími listenci a na- 
mnoze s 5 velkými, červenými plátky korun- 
ními, jež jsou dole mezi sebou i s četnj^mi, 
dole srostlými tyčinkami spojeny a proto spo- 
lečné s nimi také opadavé. Čnělka se 3 bliz- 
nami, tobolka 3pouzdrá, 3semenná. Kvete od 
prosince do kvélna. Původně v Japanu do- 
:iúcí, ale í zde jakož i v Číně hojně pěsto- 
vaná. Do Evropy zanesena z }apanu v polo- 
vici před. stol. a je zde podnes z nejoblíbeněj- 
ších rostlin ozdobných. Pěstuje se v několika 
-drůdách bélo- i červenokvětých. Obyčejně 



jest plnokvětá, iffdčeji vídáme u nás planý, 
jednoduchý, ač nejvýš ozdobný květ. Ze semen 
málo větších hrachu tlačí se v domovině ka- 
melie také olej. Kamelie jest nejbližší pří- 
buznou pravému čajovníku (Thea). — C. sa- 
sanqua Thnbg., také v Japanu a Číně domácí, 
má bílé, příjemně vonné květy, které Číňané 
přidávají k čaji, aby mu dodaly příjemné 
vůně VskÝ. 

Oamelllaoeae či Ternstroemiaceae, 
řád rostlin prostoplátečných( Choripetalae), 
Stromy a keře s listy střídavými, kožovitými, 
jednoduchými, vždy zelenými, květy jednotlivé, 
velké, úhledné, obojaké. kališní lístky 5—7, 
korunní plátky 5 — 7, tyčinek z největší Části 
volných mnoho. Semenník svrchní jediný, 
trojpouzdrý, s vajíčky na vnitřním úhlu. Plod 
suchá tobolka trojpouzdrá. Náleží sem asi 260 
druhů, domácích v teplých zemích (jmenovité 
v okrsku japansko-čínskémi. Nejznámější rody 
jsou: Camclliii. '^lica. Coclilospermum. Ks/fř. 

Camelopardalls ka-j viz Žirafa. 

Camelopardalifl (Žirafa^ souhvězdí na 
nebi severním, prostírající se skoro až k se- 
verní točně mezi Malým medvědem, Cepheem, 
Cassiopeou, Perseem, Vozkou, Rysem a Vel- 
kým medvědem. Obsahuje samé menší hvězdy, 
mezi nimiž udává Heis 138 hvězd pouhým 
okem viditelných. Blízko ohonu nalézá se dosti 
jasná planetární mlhovina, již objevil W. Her- 
schil 3. list. 1787; asi i'5® sev. od ní kupa 
hvězd pouhým okem viditelná Vnt, 

OamelOts [knmlo], též Camelottes 
fkamlót], husté, hladké a jemné tkaniny se 
skvělým leskem hedvábným, vyráběné ze srsti 
kozy anji;orské v Malé Asii, Sýrii, Persii a j. 
Původně tkaly se jen v městě Angoře a okolí 
z příze ruční. Jsou buď bílé nebo barevné 
pruhované, nebo prostobarevné, a ačkoli se 
v Evropě padělávaji (v Brusselu a v Londýně), 
nemohou tyto napodobeniny co do krásy sou- 
těžiti s výrobky orientálskými. V novější dobé 
tkají se c-ty z nejrozmanitějších přediv; tak 
z Jkedvábí, podobajíce se lehkému grosde- 
Náplesu, z hedvábí a vlny (c.-demisoie), z vlny 
ovčí (z příze česané), z osnovy bavlněné nebo 
lněné a outku vlněného, jež jsou velmi levné 
a j. Všechny tyto padělky, jež neobsahují vlny 
angorské, srovnávajíce se s pravými c-ty toliko 
způsobem tkaní, jsou buď prostobarevné nebo 
barevně pruhované, nebo melírované. Ostatně 
tkají se také již c-ty vzorkované. Blk, 

Camelus íkamé-| viz Velbloud. 

Camena [kamé-', název staroitalských bo- 
hyň, rovnajících se řeckým Musám. C-ny, pů- 
vodně jako Musy jsouce nymfami pramenitých 
vod, nabyly svého vztahu k básnictví na základě 
antického názoru, že pití jistých prameni- 
tých vod pftsobí nadšení věštecké i básnické. 
V Římě prý král Numa Pompilius na radu 
nymfy Egerie, s níž C-ny patrně byly ve 
velmi úzkém spojení, zasvětil jim před branou 
Copenskou háj a pramen a založil kovovou 
svatyni, později jinam přenesenou; tam se 
jim obětovaly voda a mléko. Římští básníci, 
hlavně starší, vzývají C-ny, jako řečtí Musy. 
Kult jejich v Římě záhy skoro úplně zatlačen 



78 



Camera — Camerarius. 



zavedením kultu řeckých Mus (zač. II. stol. 
před Kr.). Jméno samo již staří odvozovali 
a carminíbus; jestif starší jeho tvar Car měna 
nebo Casmena. klk. 

Camora [kaj. ital., komora. Slovo to 
vyskytuje se zhusta v hudbě ve spojení: Can- 
tata da c, Sonáta da c, Concerto da c. 
a p., vztahujíc se tu ke skladbám, jež hodí se 
ku provozování v menších místnostech a salo- 
nech, na rozdíl od hudby chrámové, diva- 
delní a p. Viz Komorní hudba, Komorní 
koncert, Kom orní sonát a, Komorní kan- 
tát a atd. Str. 

Camera v. Finanční úřady a Komora. 

Camera Apostollca čili pontlflola (ko 
mora apoštolská čili papežská) s přídavkem 
reverenda jest centrální úřad pro nejvyŠSi 
finanční správu církve a státu církevního. 
Přednostou papežské komory {camera thesaii- 
ravia) jest od stol. XI., zejména pak XII. ca- 
merarius Čili camerlengo di Santa Romana 
Chiesa (komoří č. pokladník svaté církve řím- 
ské), papežem pravidelně z řady kardinálů 
zvláště ustanovený. On soustředil ve své osobě 
funkce kardinála arcijahna, avšak více ještě 
funkce vestararia a vicedomina, hodnostářů to 
ustanovených pravidelné při dvorech světských, 
neboť spravovaljednak finance papežské, jednak 
vykonával soudnictví nad veškerým úředni- 
ctvem kuriálním, pak soudnictví civilní a trestní, 
pokud souviselo s komorou řečenou^ a vedl 
hlavní správu církve římské, uprázdni 1-li se 
stolec papežský, jakož měl i obstarávání ve- 
škerých obřadft spojených s pohřbem papež- 
ským a nastávající volbou papeže nového. Ježto 
takto příslušel kameráriovi přespříliš veliký 
obor působnosti, postoupil jednotlivé funkce 
zvláštním hodnostářům, později papežem sa- 
mým jmenovaným, kteří však samostatnosti 
oproti němu nabyli, čímž ovšem pravomoc 
jeho se obmezila, i zůstala mu v činnosti ko- 
morní na dále pouze práva Čestná; i před- 
sednictvo přešlo na děkana, t. j. nejstaršího 
z kleriků komorních. Kamerárius byl též až do 
vpádu Piemonťanů praefektem řím. university 
{sapieni(a). Pomocníky kameráriovými byli cle- 
rici Camerae, jichž měnivý počet Lvem XII. 
r. 1826 na devět byl stanoven; mezi ně byla 
kameráiiem celá správa finanční rozdělena, již 
jakožto přednostové odborní (praesides) vyko- 
návali; v novější době státu církevního přešly 
úřady jejich na jednotlivá ministerstva. Vedle 
těchto kleriků vyvinuli se ještě zvláštní úřed- 
níci komorní, a sice thesaurář {tesoriere gene- 
rále) jakožto vlastní správce íisku, jehožto 
úřad splynul v novější době státu církevního 
s úřadem ministra ifmanci, pak t. zv. Came- 
rales, kteří při správě finanční svým hlasem, 
pravidelně jen poradným, napomáhali. Mezi 
těmito opětně vynikl auditor Camerae (viz 
sv. II., str. 1016), pak gubernator Urbis, který 
jako zástupce kameráriův řvicecamerarius) vy- 
konával správu, pak soudnictví kriminální a 
civilní nad městem Římem, jehožto úřad 
splynul pak s generálním policejním ředitel- 
stvím v Římě; dále advocatus fisci, právní zá- 
stupce fisku, advocatus pauperum, který za- 



stával chudé před soudem, praesidens camerae, 
;enž předsedal odboru účetnickému a revidoval 
ročně účty; commissarius camerae, zástupce 
a pomocník thesauráře, mající hlavně dozor 
nad veřejnými dávkami, a procurator fiscalis 
generalis Urbis, který ve věcech kriminálních 
komoru zastupoval. Veškeré úřady, jejichž pro- 
dejnost Innocenc XII. r. 1692 odstranil, sply- 
nuly v novějších dobách státu církevního 
s úřady ministerstva finančního, pokud obsta- 
rávaly záležitosti rázu ryze finančního. Po 
zániku státu církevního ubyla kameře největší 
čásf působnosti admtnistrační, nebof odpadly 
příjmy státní, a velká Čásf příjmů církevních 
odvádí se přímo příslušným úřadům kuríálnim. 
Vedle těchto funkcí vytčených měla však c- a. 
icstě funkce soudní, které nyní po zániku cír- 
kevního státu nemají ovšem takového významu, 
jaký dříve měly. I příslušelo rozhodovati ka- 
meře v různém složení jako instanci první, 
pokud se týče druhé o veškerých. sporech fis- 
kálních a ve všech přeČinech spáchaných proti 
eráru. — Literatura udána jest u Hinschia, 
System d. kath. K. R. I., str. 405. a n. Hnr. 

in oamera oaritatis f-karitátis], v sou- 
kromí, při zavřených dveřích, mezi čtyřma 
očima, důvěrné, přátelské sdělení, třeba nemi- 
lého obsahu. 

Camera olara [-klára viz Temnice. 

Camera laolda viz Světlice. 

Camera obsonra |-skúra viz T e m n i c e. 

Camerae nmitli í-ncii viz K o m o r n í c i. 

Camerana fkamerána G i o v a n n i, básník 
ital. C"'' 1845 vTurině). S Arrif^eni Boitem a Bmi- 
liem Pragou tvořil C v mládí svém trojici bás- 
níků, kteří pěstovali hlavně pod vlivem franc. 
parnassistův umění své dle hesla Vart pour fart. 
Básní C-nových není mnoho, vynikají však 
vzácnou dokonalostí a Čistotou formy. C. za- 
býval se mnoho studiemi o umění a provázel 
textem rytiny a kresby nákladné rozhledové 
publikace >Arte in Italia«. Později oddal se 
studiu práv, vstoupil k soudu a úřadoval v růz- 
ných městech; nyní jest náměstkem státního 
zástupce v Turiňé. — cký, 

Camerarius [ka-] viz Komorník, Ko- 
moří a Camerlengo. 

Camerarlua: 1) C. Joachim, vlastně 
Li ebhard, zvaný Kammermeister, huma- 
nista něm. (* 1500 v Bamberku — f i574 
v Lipsku). Byl od r. 1526 professorem v No- 
rimberce, od r. 1535 v Tubinkách a od r. 1541 
v Lipsku. Jako výtečný filolog a polyhistor 
čítá se k předním učencům svého věku. Již 
r. 15 18 jsa bakalářem v Erfurté čile účastnil 
se hnutí reformačního a r. 152 1 při návštěvě 
ve Vitemberku vešel s Melanchthonem v přá- 
telství. R, 1530 měl jako poslanec města No- 
rimberka značné účastenství v jednání říš- 
ského sněmu v AugŠpurku, kdež Melanchtho* 
novi nápomocen byl při sepsání augšpurské 
konfessí. V Tubinkách i v Lipskti podstatně 
přispěl k reorganisaci tamních universit a vů- 
bec k povznesení školství. R. 1555 účastnil 
se jako poslanec university říšského sněmu 
nugšpurského. Pozván od cis. Maximiliána II., 
jenž se s ním chtěl poraditi o náboženském 



Camerata — Cameron. 



79 



sjednocení, podnikl r. 1568 cestu do Vidné, 
ale zůstati tam cisafským radou odepřel. — 
Rozsáhlými a hlubokými vědomostmi v oboru 
jazyků a literatur klassických, kritickým ostro- 
vtipem a skvělým talentem exegetickým C. 
dobyl si místa prvního německého iilologa 
stol- XVI. Z filologických prací jeho uvésti 
jest vydání Sofokiea (Hagenau, 1534, kom- 
roentář k Sofokleovi vydal C. v Basileji 1556); 
tak zvaného Alma^esta Ptolemaiova s kom- 
mentářem Theonovým (Basilej, 1538); Aisó- 
poyých bajek (Tubinky, 1538); Theonových a 
Afthonioyých Pro<íymnasmat (Basilej, 1540, 
Lipsko, 1570); Hérodota (Basilej, 1540 a 1557); 
'fíiukydida se starými scholiemi (t., 1540); 
Homéra s tak zv. scholiemi Didymovými (tam., 
1541 a j.); 71ieofrasta (t., 1541*; TTieokrita se 
starými scholiemi K^lliergovými a vlastními 
scholiemi (Frankfurt, 1545); řeckých elegiků 
s fec. kommentáfem pod tit. Libellus schola- 
síicus (Basilej, 1550 a j.) a spisu pod jménem 
Archytovým zachovaného o 10 kategoriích 
(Lipsko, 1564). Z římských auktorů děkuje 
C-iovi nejvíce fíautus, jehož text upravil C. na 
rákladč tak zv. vetus codex Camerarii, jenž 
teprve poslední dobou náležitého ocenění došel, 
a tak zv. codex decurtatus z bibliotéky klá- 
štera St. Corbinian ve Frisinkách (Basilej, 
1552 a 1558). Méně váhy mají C iova vydání 
Cicerona (Basilej, 1540), Quintiliana (posledně 
v Basileji, 1543) a Terentia (Lipsko, 1546). Po- 
někud důležitější jest vydání Macrobia (r>asilej, 
1535). Kromě toho přeložil C. mnoho spisú 
řeckých do latiny, napsal velké množství listův 
a básní jazykem latinským a řeckým {Epistolac 
familiares vyd. ve Frankf., 1583—95, 3 díly), 
řečí, spisů historických, biografických tna př. 
biografie Eobana Hessa, Lipsko, 1553, Me 
lanchthona, t., 1566, nově vydal Strobel, Halle, 
1777), theologických, astronomických, arithme- 
tických atd. Konečně vytknouti jest, že C. 
obstaral vydáni důležitých listů Melanchtho 
nových (Lipsko, 1569). Vydal také Histnrica 
narratio de fratrum orthodoxorum ccclesiis iii 
Bohemia, Moravia et Polonia. C. byl horlivým 
příznivcem tělesných cvičení a v knize své 
Lebensreffeht fur Knaben (1574 vydané) vý- 
mluvné vykládá význam tělocviku ve vycho- 
vatelství a popisuje různá cvičení jako hru 
R míČenit běh, skok, zápas a různé hry. — 
Srv. AH^em. deutsche Biographic IlI.. str. 720. 
a n.; Bursian, Gesch. d. class. Piiilologie, 
str. 185 — 189 --s>. Ir. 

2} C. Rudolph Jacob, botanik německý 
\r 1665 v Tubinkách — f 1721 t,). Procestoval 
v 1. 1685 — 87 Německo, Nizozemsko, /.nglii, 
Francii a Itálii, r. 1688 stal se proť. a ředi- 
telem botan. zahrady v Tubinkách, r. 1689 
prof. fysiky (do r. 1695) a konečně jako ná- 
stupce otce svého Eliáše Rudolfa C-ia prvním 
professorem při universitě. C. byl první, jenž 
přesnými pokusy dokázal pohlavnost rostlin 
{1691 — 94). Spis jednající o předmětu tomto má 
název De sexu plantarum epištola, J. Ch. Mi- 
kanovi, proL botaniky při pražské univ., náleží 
zásluha, ze sebral roztroušené a málo znáiné 
spisy C-iovy, jež vydal s názvem R. J. Came- 



rarii opnscula botanici argumenti (Praha, 1797). 
I ostatní, nejen o pohlavnosti rostlin jednající 
pojednání C-iova vyznačují se před jinými 
z téže doby velmi duchaplným a jasným lí- 
čením. Pé, 

Camerata [ka-áta], ital., slula soukromá 
společnost mužň nadšených pro vědu a umění, 
namnoze z rodin šlechtických, jež sestoupila 
se r. 1580 ve Florencii, v domě hrab. Giov. 
Bardiho da Vernio, k pěstěni zábavy druhu 
nejušlechtilejšího. Povzbuzena totiž zřízením 
Akademie Platónské ve Florencii (1574) horo- 
vala společnost tato pro obrození uměni anti- 
ckého a jmenovitě zabývala se otázkou, jakým 
způsobem bylo by lze vzkřísiti hudební drama 
starořecké, o jehož báječných úspěších sou- 
hlasně s nadšením vyslovovali se spisovatelé 
starověcí. (Viz o tom bližší pod hesly Cac- 
cini, Peri, Opera a j.) Str, 

Cameri |ka-], městys v ital. prov. a kraji 
novarském s 5284 obyv. (18S5). 

Camerlno |ka-|, staré Camevinum, nyní 
krajské mčsto v ital. prov. maceratské, 65 km 
jihozáp. od Ancony, sídlo arcibiskupa a uni- 
versity, nejmenší v celé Itálii, má nový dóm, 
seminář, mnoho pěkných budov a klášterů, 
11.774 obyv. (1883) a slyne jirchářstvím a 
hedvábnictvím. Starověcí »Camertes« byli spo- 
jenci Říma proti Etrurii. Křesťanství zavedeno 
tu již ok. r. 250, a zároveň zřízeno tu také 
biskupství. C. bylo střediskem marky, jež pod- 
řízena byla vévodovi spoletskému. Ve XIII. st. 
zmocnil se tam vlády rod dei Varani. U. 1520 
Giammaria dei Varani od Lva X. jmenován 
vévodou. R. 1589 C. připadla Ottaviu Farne- 
sovi, a když tento se stal vévodou parmským, 
přivtěleno ke státu pape/skému. V C-ně na- 
rodil se malíř Carlo Marutta. Šra. 

CamerlengO |ka- 1, ital., lat. camerarius, ko- 
moří, titul některých úředníků v církvi římské, 
a sice: 1) C. di Santa Romana Chiesa 
{camerarius S. romanae Ecclesiae, komoří 
sv. církve římské), přednosta komory apoštol; 
ské (viz Camera apostolica). — 2) C. 
čili camerarius sacri Collegii, poklad- 
ník sboru kardinálského, který se volí kaž- 
dého roku vedle starešinství postupně z kar- 
dinálů biskupů, kněží a jahnŮv; spravuje spo- 
lečné jmění sboru kardinálského a vyřizuje 
záležitosti s tím spojené, jakož má i dozor 
nad sepisováním protokolů v tajných sezeních 
konsistoriálních, o nichž rejstřík vede sekre- 
t.lř kollegia kardinálského. — 3) C. kléru 
římského, dříve rektor bratrstva, skládajícího 
se z kanovníkův a farářů města Říma, nyní 
repraesentant kléru římského, volený každého 
roku duchovními jmenovanými z jejich středu; 
úřad jeho jest pouze čestným. Hnr, 

Cameron íkemeren;: 1) C. Arch i bald, 
presb. kazatel ve Skotsku, hájil naproti episko- 
palismu králem angl. Karlem II. vnucovanému 
zřízení presbyterní a upíral mocnáři právo vmě- 
šovati se do věcí církevních. S přítelem svým 
Cargillem a jinými přívrženci prohlásil r. 1680 
Karla II. za zbaveného trůnu, ale padl brzo 
na to v potyčce s vojskem královským. Stou- 
penci jeho trvali v příkré opposici i po ob- 



80 



Cameroniáni — Camillus. 



novení presb. soustavy r. i6go a protivili se 
r. 1709 unii Skotska s Anglií. R. 1743 sestou- 
pili se ve zvláštní nábož. společnost, »refor- 
movanouc církev, bčžně Cameroniány na- 
zývanou, která r. 1876 splynula se svobodnou 
církví skotskou. —Šp, 

2) C. Simon, severoamer. politik ('''1799 
v Lancasteru v Pennsylvanii — \ 1889 v Nov. 
Yorku), byl od r. 1816 knihtiskařem a žurna- 
listou, při čemž se pilné zabýval studiem 
bankovnictví a záležitostí železničních, r. 1832 
stal se inspektorem vojenské školy ve West- 
Pointu a r. 1845 zvolen za Pennsylvanii do 
spolkového senátu. Kloniv se tam z počátku 
ke strané otrokářské, přidal se r. 1854 roz 
hodné k republikánům a jmenován r. 1S61 na 
poČ. války občanské od Lincolna státním ta- 
jemníkem vojenství, avšak když sněmovna 
neschválila jeho návrhu na bezodkladnou 
emancipaci a ozbrojení otroků, odstoupil a býl 
r. 1862 — 63 vyslancem v Rusku. V 1. 1866—77 
zasedal opét v senátě, r. 1872 byl předsedou 
výboru pro záležitosti zahraniční a r. 1877 
odstoupil z veřejného života; vliv jeho byl 
velmi mocný, ale C. užíval ho zhusta ku pod* 
poře korrupce ve straně republikánské, tak 
že jej kongress za to musil i veřejně pokárati. 

3) C. Charles Duncan, angl. cestovatel, 
účastnil se r. 1846—37 války s Kaňry, r. 1S54 
války krymské, r. 1860 stal se konsulem 
v Masávě a r. 1862 provázel vévodu ArnoSta 
Koburského na cestě do Ponílí. Brzo na to 
přijal od habe^ského krále Theodora poslání 
ke královně Victorii, ale vyřídiv záležitost 
tuto ledabyle vrátil se r. 1863 ke králi bez 
odpovědi, načež od ného s jinými Evropany 
držán v Ma^dale v zajetí. K vyproštění jeho 
podnikli Angličané r. i£67 — 68 vojenskou vý- 
pravu do HabeSe. C. žil potom v Ženevě, 
kdež r. 1870 zemřel. 

4) C. Verney Lovett, angl. cestovatel 
( =* 1^44 v Raipole v hrab. Dorsetském), vstou- 
pil r. 1857 do námořnictva, zjednal si cestami 
ve Středozemním moři, Rudomoří i Západní 
Indii obsáhlé vědomosti plavecké i zeměpisné 
a r. 1872 ustanoven na doporučení Bartle- 
Frerea vůdcem výpravy, vyslané na pomoc 
Livingstonovi od zeměp. společnosti londýn- 
ské. V průvodu lékaře Dillona, poručíka Mur- 
phyho a Livingstonova synovce Rob. Moífata 
vydal se r. 1873 z Kikoky u Bagamoja do 
nitra země, avšak v Táboře setkal se s dru- 
žinou Livingstonovou, která již mrtvolu slav- 
ného cestovatele dopravovala do Zanzibáru. 
Poněvadž pak z průvodců Cových Moffat 
zemřel v Usagaře, Murphy v záchvatu zim- 
nice se zastřelil a Dillon chtčl mrtvolu Living- 
stonovu provázeti do Evropy, vydal se C. sám 
na západ, stihl do Udžidži na vých. břehu 
jez. Tanganjiky, obeplul toto jezero, vyměřil 
jeho pobřeží i výšku a objeviv výtok jeho 
Lukugu, prohlásil jej za pramenisko Konga. 
Odtud dorazil do Njangve na Kongu a ne- 
moha se pro nedostatek člunů plaviti po něm 
dolů, ani pro nejistotu cest se vrátiti, zaměřil 
k jihozáp. ; táhna neustále po předělu mezi 
souříčím řek Lualaby, Lomami a Zambezi, 



dorazil v říj. 1874 do Kilemby v Urue, odkudž 
objevil jezera Kasali, Kikondžu i Mohrju, a 
bera se dále krajinami Usambi, Lunda, Lo- 
vale a Bihé, přibyl r. 1875 v Katumbele sev. 
od Benguely na pobřeží Atlantského okeánu, 
prošed takto celou Afrikou na přič a to nej- 
více krajinami dotud úplně neznámými. Ač- 
koli C. na této cestě nedodělal se takových 
výsledků jako nedlouho po něm Stanley, přece 
astronomické, topografické a horopisné práce 
jeho mají pro zeměpis ohromnou cenu, a zemé- 
pisné společnosti v Londýně i Paříži vyzna- 
menaly jej zlatou medaillí. Popis cesty své 
uveřejnil s názvem Ácross Africa (Londýn, 
1876, ve 2 sv.), kdežto již r. 1875 vydal Mark- 
ham podlé zápisků jeho Examination of the 
southern half of the lake Tanganyika compi- 
led cliiefly from Lt. Camerons Diary v »Journ. 
of the royal Geogr. S(Jc. of Londone. Roku 
1878—79 procestoval C. ostrov Cypr, potom 
Malou Asii, Sýrii, poříčí Eufratu i Tigridu a 
Persii, zkoumaje krajiny ony za příčinou za- 
mýšlené stavby železniční do Indie a r. 1882 
podnikl s Burtonem cestu do anglické osady 
na Zlatém pobřeží v horní Guinei. Plodem 
těchto cest bylo kromě četných článků o po- 
litice koloniální dílo Ourfuture highway (Lonó., 
1880, ve 2 sv.), a mimo to napsal C. hojné po- 
vídek rázu cestopisného. 

Cameroniáni viz Cameron Archibald. 

Camestres |ka-] jest závěr druhé figury, ve 
kterém svrchní návěst všeobecné kladná, zpodní 
návěst i úsudek sám všeobecné záporné jsou, 
podlé vzorce: p—\f 

5nV, tedy 

S ^ P, 

na př.: Hmota se rozestírá prostorem; co jest 
v pravdě jednoduché, nerozestírá se prosto- 
rem, tedy, co jest v pravdě jednoduché, není 
hmota Dd, 

Camet& íka], město v brazil. prov. Grao 
Para, na 1. bř. dol.toku Tokantinsu, pod 2® 1 1' j. S., 
sídlo municipálního soudu, má asi 6000 obyv. 
provozujících značný obchod (vyváží se kau- 
čuk, kakao, ořechy, barevná dřeva), zemé- 
dělství a plavbu. 

Camilla |ka-],planetoida, objev. Pogsonem 
v Madrasu, 17. list. 1868. Střední jasnost v op- 
posici 11-2. Průměr 121 km. Označeni {^ Gs. 

Camllliui I ka-] (pův. c a s m i 1 1 u s), mladistvý 
přisluhovač, Camilla, mladistvá přisluhovačka 
kněží, hlavně flaminů, při obětech a jiných 
výkonech bohoslužebných (ministrant); zvláSté 
flamen Dialis užíval jejich přísluhy. Vybíráni 
byli z rodin vznešených a jen, byli-li oba ro- 
diče dosud na živu (patrimi et matrimi). Varro, 
De lingua Latina, 7., 34. dí, že Casmillus slul 
jinoch, jenž při sňatku {yáfiofí, yafírjkiog) nesl 
košíček určený pro potřeby nevěstiny, yfda, 

Camlllna [ka-] Marcus Furius, repu- 
blikánský vojevůdce a státník starořímský, 
pošlý z urozeného rodu Furiů (* kol. r. 430 
př. kr.). Byl nejprve censorem roku blíže ne- 
známého, v létech pak 401, 399 a 396 př. Kr. 
tribunem vojenským, při čemž vyznamenal se 



Camillus de Lellis — de Camoéns. 



81 



ve válce s Falisky a s Vejenty. Pověst praví, 
že za války s Věji zavedl žold vojínům a tím 
araožnil obléhání i za doby zimní, načež r. 396, 
v desátém roce války, Věji vzal. R. 394, když 
Vejenté opět se vzbouřili, zvolen za diktátora. 
Avšak tribun lidu, L. Apuleius, vznesl naň ža- 
lobu, že kofist vejskou nestejně rozdělil, načež 
C, pokládaje za nedůstojné, aby se obhajoval 
proti křivé žalobě, uchýlil se dobrovolně do 
vyhnanství. Když však po bitvě na řece Allii 
Gallové vzali Řím a oblehli Capitolium, pro- 
volali Římané vr Vejích shromáždění Cla za 
diktátora, což senát na Capitoliu schválil. 
C. skutečně Capitolium i Řím osvobodil, ne- 
pochybně smlouvou, načež obdržel čestné 
příjmení » pater patriae«. C-lově domluvě bylo 
také děkovati, že Římané z Vejů do Říma se 
navrátili a spálené město znova vystavěli. Za 
třetí své diktatury roku 387 porazil spolčené 
kmeny latinské a r. 384 Etrusky. Za sporů v 
o zákony Liciniovy a Sextiovy bojoval sVolsky, 
byl zvolen po Čtvrté za diktátora, vida však, 
že nemá dostatečné moci proti snahám ple- 
bejským, vzdal se úřadu tohoto. Již však r. 365, 
když znova vypukla válka s Gally, zvolen byl 
za diktátora po páté a zvítězil nad Gally v roz- 
hodné bitvě u jezera Regillského. Vcdlé názvu 
•pater patriae« obdržel v pozdním věku svém 
ještě čestný název secunďus a Romulo urbis 
Romae conditor (druhý po Romulovi zakla- 
datel města Říma). Psk, 

Camillna |ka-I de Lellis, zakladatel ře- 
holních kleriků k obsluze nemocnvch Či Otců 
šťastné smrti C^' 1550 vBucchianicu v Abruz- 
zech — f 1614). Dvakráte vstoupil do kláštera, 
ke kapucínům a františkánům, ale byl vždy 
propuštěn pro nezhojitelnou nemoc. Hyv pak 
přijat do nemocnice sv. Jakuba v Římě, ač 
sám nemocen, posluhoval nemocným s obdivu- 
hodnou horlivostí a stal se později předsta- 
veným nemocnice. Pomýšleje na zřízení zvlášt- 
ního bratrstva k obsluze nemocných, začal 
v 32. roce věku svého studia a byv již roku 
1584 vysvěcen na kněze, založil bratrstvo, 
jehož členové vázali se jednoduchými sliby 
zachovávati chudobu, čistotu i poslušnost a 
obsluhovati nemocné i v čas moru. Ře- 
hoř XIV. prohlásil sliby jejich za slavné a 
proměnil tak bratrstvo to v řád řeholní. O. 
byl prvním generálem jejich. Ale chtěje se 
oddati zcela službě nemocných, vzdal se té 
hodnosti. Benedikt X. prohlásil jej za sva- 
tého. Řád jeho rozšířil se po Itálii a Španěl- 
sku. Ze Španělska byl však za královny matky 
Kristiny vypověděn. Sa. 

de Camlnha íkamíňa' Pedro Vaz, cesto- 
vatel portugal. z konce XV^. stol S výpravou Ca- 
bralovou, jejíž účelem bylo založiti portugalské 
obchodní stanice v Indii, zanesen byl do Brazí- 
lie, odkud dne i. kv. 1500 z Porta Segura na- 
psal králi Emanuelovi podrobný list, obsahující 
takřka officielní zprávu o objevech Cabralo- 
vVch. Více o osudu jeho není známo. List 
jeho nalezen koncem XVIII. stol. historikem 
Muňozem a uveřejněn opětovn?, nejlépe ve 
Vamhagenově Historia geral do Brazil. Jest 
velice cennou listinou zeměpisnou. Dk, 



Camisade [kamizád], franc, slulo v XVI. 
a XVII. věku noční přepadení nepřátel, při 
němž bojovníci převlékli přes brnění košile 
{camisa\ aby se v temnotě snáze poznali. Po- 
prvé užito způsobu toho r. 1419 při vzetí 
Pontoise. Podobně začata bitva u Pavie. 

Camlsardl [ka-J sluli protestantští po- 
vstalci v Cevennách v Languedoku v 1. 1702 
až 1705. Zrušením nanteského ediktu r. 1685 
za krále Ludvíka XIV. ztratili protestante ve 
Francii právo veřejných i soukromých služeb 
Božích. Proto konali své služby v noci na od- 
lehlých místech, jsouce v tom posilňováni 
blouznivci, kteří se za proroky vydávali. Na 
vyzvání tří proroků přepadl 24. Čce 1702 zá- 
stup asi 50 osob dům Abbého de Chaila, do- 
zorce missií v Cevennách, v Pont de Mont- 
verte, a zabil ho s některými osobami. Vzpoura 
rostla, a hlavními náčelníky byli : Roland, Ca- 
stanet a Jan Cavalier, pekařský tovaryš. Po- 
vstalci dostali jméno c-dů, které se odvozuje 
od »camisade« (noční přepadení) neb od »ca- 
mis« (cesta, tedy lupiči na cestách 1, neb od 
»camise« ni chemise (košile), poněvadž prý o. 
při prvních přepadnutích košili přes svůj oděv 
přehodili, aby nebyli poznáni. Ani provinciální 
úřady, ani maršálek Montrevel, který v únoru 
1703 na bojiště se dostavil, nemohli vzpouru 
zmoci. Povstalci spálili as 200 kostelů. Teprv 
maršálek Villars, který r. 1704 velení převzal, 
nabízel povstalcům odpuštění a učinil s hlav- 
ním vůdcem a takřka hlavou c-dů smlouvu, 
kterou týž nabyl důstojnosti plukovníka v krá- 
lovském vojště, a jeho spoluvěrci svobody svě- 
domí a práva vystěhovati se. Poněvadž však 
vláda jim práva veřejného vyznávání nábo- 
ženství propůjčiti nechtěla, pokračovali c. ve 
válce, která úplnou záhubou jejich skončila. 
Jejich vůdcové Ravanel a Catinat byli 22. dubna 
1705 upáleni. Povstání, které r. 1709 působe- 
ním proroka Abrahama Mazela vzniklo, bylo 
rychle potlačeno. Di\ Kr. 

CamUda fka-j, ze středověké lat., košile, 
obzvláště rocheta nebo komže, již nosí kněží 
a klerikové při úkonech církevních; jest kratší 
než alba. Bvý, 

Cammamm (xá^ifitK^oi/), název starých pro 
některé druhy jedovaté rodu Aconitum, Vský. 

CammeUl [ka-] A n t o n i o, zv. 1 1 P i s t o j a 
(* 1440 v Pistoji — \ 1502 ve Ferraře), byl 
r. 1487 kapitánem v Reggiu. R. 1499 dal provo- 
zovati v Mantově svou truchlohru Fanfila (dle 
Decamerona). Jeho znělky politické na 
stav Itálie, o tažení Karla VIII. a Ludvíka XII., 
o římské pokáze, jsou působivý svou trpkostí 
a satirickou silou. Jeho Rime vydali A. Cap- 
pelli a S. Ferrari (Livorno, 1884). Jeho Son- 
netti, vydané poprvé po jeho smrti pro Isa- 
bellu Gonzagovnu, vydal podruhé R. Renier 
(Turin, 1885) P. 

Cammerhof íka-] Bedřich, biskup česko- 
bratrský (f 1751 v Betlémě amer.), vystěhoval 
se r. 1746 do Ameriky a rozšiřoval zdárně kře- 
sťanství mezi Indiány 

de Camoene [kamuinšj L u i z, slavný 
básník portug. (•"' 1524 v Lisabone z rodiny 
šlechtické — f 1580 t.:. Studoval v Coimbře 

6 



82 



Camoghé — Camorra. 



hlavně dčjiny a klassickou literaturu; pak 
vstoupil do služby dvorní, kde svou tělesnou 
krásou i duševní převahou záhy vynikl. Proti 
fádům etikety zamiloval se do palácové dámy 
Cathariny de Attaide a byl ze služby pro- 
puštěn. Odebral se ku příbuzným do Santa- 
remu, kde opěval svou lásku v procítěných 
elegiích a načrtl první plán své hrdinské básně 
Lusiadé. Na to účastnil se výpravy proti Ma- 
rokku a bojoval u Ceuty, kde ztratil pravé 
oko. Navrátiv se do Lisabonu a nemoha na- 
jíti nikde zaměstnání vstoupil v březnu 1553 
na loď admirála Pernanda Alvareza Cabrala 
a podstoupil výpravu do Vých. Indie, kam 
v září po zlých bouřích se doplavil Po krát- 
kém pobyté v Goi, kde ve své básni pokra- 
čoval, účastnil se nových výprav a bojů, zne- 
přátelil si satirickými básněmi portugalskou 
správu Indie, tak že byl r. 1556 vypověděn 
do Makaa na pobřeží čínské, kde v podřízené 
službě úřednické strávil plných 5 roků. Zde 
dokončil svou epopej. Když pak nastoupil nový 
místokrál, C. dostal amnestii ; vraceje se přestál 
na pobřeží cambodžském před ústím řeky Me- 
kongu ztroskotání lodi, při Čemž báseň svou 
zachránil pouze s nasazením vlastního života 
(X. zpěv Lusiadův). Ačkoliv byl nový místo- 
král příznivě mu nakloněn, provedli staří ne- 
přátelé básníkovi, že byl obžalován a pro dluhy 
zatčen a vězněn. Po mnohých dobrodružstvích 
vrátil se C. po 17 létech do své otčiny (1569), 
avšak ani tenkrát nedostalo se mu zaslouženého 
ocenění. Epos jeho vyšlo teprve r. 1572, uvítáno 
bylo sice s nadšením, ale, ačkoli král Don Se- 
bastian přijal dedikaci, nedostalo se autorovi 
mimo nepatrnou roční pensi jiného uznání. 
Sedm let strádal v bídě, a věrný sluha jeho, 
černoch Antonio žebral dle pověsti v ulicích 
lisabonských pro pána svého, který neměl ani 
na nejpotřebnější lék}'. Dne 10. Června 1580 
C. zemřel ve špitále a pochován v klášteře 
sv. Anny v Lisabone. Hrob jeho smeten byl 
velkým zemětřesením r. 1755. Hlavním dílem 
Covým jest hrdinská básci^ Os Lusiadas (po 
tomci Lusa, praděda Portugalcův), opěvující 
obeplutí Afriky Vasco de Gamou a první za- 
ložení portugalského obchodu s Malabarským 
pobřežím, oslavující v episodách svých celé 
starší dějiny portugalské a ve formě básnických 
visí a věšteb pozdější námořní objevy a hrdinské 
skutky Portugalců v Indii. Hlavní těžisko básně 
jest v nádherných partiích popisných, zde jest 
C. vskutku prvním pravým moderním poetou 
okeánu. Háseň jest psána v stáncích a obsa- 
huje 10 zpěvů v 1 102 slokách. Vydání dočkala 
se daleko přes 100 a přeložena byla více než 
do 45 cizích jazyků. Mimo Lusiady psal C. 
též různé básně (celkem as 600 skladeb), zvláště 
ódy, sonetty, idylly, satiry a elegie, dále tři 
dramata: Os Ámphytrídnes, El Ret Seleuco a 
FUodemo. Sebrané spisy vyšly v Paříži r. 1759 
ve 3 sv. a několikrát v Lisabone (1772, 1779, 
1783), v Německu (znám. vydání hamburské) 
r. 1834 a v Oportě r. 1874, nejlépe však od 
Visconde de Juromenha s důkladným životo- 
pisem básníkovým (Lisabon, 1860 -71, v 6 sv.). 
Literatura o C-ovi jest velmi rozsáhlá. Psali 



o něm Adamson, oba Schlegelové, Mordani, 
Braga, Reinhardstottner, Lamarre, Avé-Lalle- 
mant, Burton, Storck, Vasconcellos. C. jest 
básník vlohy geniální, stejně velký v lyrice 
jako v epu, stojící ve všem na výši své doby, 
obraznosti ohnivé a vzletu neobyčejného v lí- 
čení epickém, pln něhy a vroucí intimnosti 
v lyrice. OvSem krása nejhlavnější skladby 
jeho zůstane aspoň z větší části tajemstvím 
jeho rodáků. Jeť mnoho v kouzlu a síle a 
hudbě jazyka, jeř mnoho i v národních po- 
dáních, v hrdosti a velkoleposti vlasteneckého 
citu, co se ztrácí i v překlade sebe lepším a 
svědomitějším. Ačkoliv hlavní skladba C ova 
v lecčems hřeší proti zásadním zákonům pravé 
epopeje, neváháme ji klásti vedle největších 
básnických Činů románských kmenův, a dvě 
episody (zpěv III. a IX ) patří k nejkrásnějším, 
co se vůbec vytvořilo na poli básnictví heroi- 
ckého. Zvláštní ozdobou celku jsou mohutná a 
úchvatná místa lyrická, v nichž proudí ryzí 
subjektivismus básníkův a propukává vřelý cit 
vlastenecký a duch opravdu orlího rozletu. My- 
šlénkou převodu básně C-ovy zabýval se ve 
své mlado.sti Frant. Palacký. R. 1836 podal 
v »Musejníku« J. B. Pichl episodu těchto zpěvů 
o Inez de Castro. Z lyriky podal něco prof. 
J. Král v »Lumíru«. —clcý, 

Camogr^é [ka] M o n t e, alpská hora, 2226 m 
vysoká, ve švýcarském kantoně ticinském, 
mezi Bellinzonou a jezerem Luganským, zá- 
padně od Mte Ceneri, poskytuje krásnou vy- 
hlídku na Alpy a na nížinu lombardskou. 

Camog^Ufkamolji], městečko italské, v pro- 
vincii a kraji janovském, na Rivieře di Po- 
nente, má pěkný hlavní chrám s přebohatými 
okrasami, domy 07—8 patrech (pro nedosta- 
tečnost místa), rejdu, malý přístav a 7900 oby v. 
(1S81, obec 10.325), zaměstnaných při loďstvu 
obchodním, zemědělstvím a lovem ryb, zvláště 
sardelí. 

Camonloa [kamónika', Val C, údolí alp- 
ské v ital. prov. Brescii, záp. od Mte Adameilo, 
protékané ř. Ogliem, od Ponte di Legno až k je- 
zeru Iseo; s počátku jest úzké a divoké, po- 
zději 3 — 4/í-m Široké, s tučnými pastvinami, 
lesy kaštanovými, četnými doly* na železo, 
měď a olovo a s lomy mramorovými a vápen- 
nými. Obyvatelstvo žije v 55 obcích v počtu 
asi 60.000 duší a živí se chovem dobytka, do- 
lováním na nerosty, průmyslem železářským 
a hedvábnictvím a vývozem nerostů, kasta- 
níiv a vína. Hlavní místo jest Breno (v. t.). 
Údolí bylo a dosud jest v-lmi důležito pro 
cestu od Ponte di Legno přes Tonale do Ty- 
rolska. V dobách Caesarových žili tu Camu- 
nes, po nichž údolí obdrželo své jméno. 

Camorra [l<a-], tajný spolek v býv. král. N ea- 
polském, založ. r. 1520 původně proti šlechtě 
a vydéračným úředníkům královským; později 
proměnil se ve spolek výdělkářský, který vše- 
možnými prostředky, i podloudnictvím a hru- 
bým násilím zaopatřil si stálé příjmy, uklá- 
daje přímo daně obyvatelstvu. Moc jeho byla 
veliká: v každé třídě obyvatelstva měli své 
členy a vyzvědače, i mezi ministry a v nej- 
bližším okoh' královském. Členové jeho (c^rmor- 



Camoty — Campagnola. 



83 



riiiti musili zavázati se přísahou k mlčenli- 
vosti a poslušnosti a obdrželi, když osvědčili 
se za doby přípravy, dva nože za znak. Z ohledů 
politických vláda královská nevystupovala proti 
spolku, teprve František II. počal členy stí- 
hati a přísnč trestati; proto podporovali účinné 
Garibaidiho při sjednocení Itálie, ale pfisobíli 
viá<ié Viktora Emanuela stálé nesnáze. Když 
pak loupežniclví v jižní Itálii spolkem pod- 
porováno se vzmáhalo, vystoupeno r. 1874 
proti nim se vší rozhodností a na 200 členů 
potrestáno deportací. Viz Monnier, La C., no- 
tizie storiche (Florenc, 1863). 

Camoty [ka-J tolik co bataty, viz Ipo- 
moca batatas. 

Camp [kam], Franc, pole, tábor, vojen- 
ské cvičiště. 

Campa^na Girolamo, zv. da Vergna, 
italsky sochař (* 1552 ve Veroně — f okolo 
1625 v Benátkách). Pracemi svými, velmi Čet- 
m'mí. zaplavoval všecka větší města severní 
Itálie, zejména Padovu, Veronu a Benátky, 
kde nalézají se jeho nejlepší díla: bron- 
zová oltářní skupina v San Giorgio Maggiore, 
Kristus ua kri^i v San Redentore; Afadomia 
< dítětem v San Salvátore; Sv, Rochus; Jan 
Křtitel: Sv. Sebastian a dva proroci ve Scuola 
di San Rocco, pak náhrobní socha dóže Cicogni 
v koste Iw- jesuitův a j.; vynikají naivním pů- 
vabem a jsou prosta vší manýry. 

Campagna [kampáňa], jméno asi 30 osad 
italských, z nichž největší jest C, hl. město 
kraje téhož jména, v italské prov. salernské, 
v byv. Neapolsku, na ř. Tenze a želez, trati 
Eboli-Metaponto, původu řeckého, v hornaté 
a lesnaté, ale velmi úrodné krajině; jest sí- 
dlem arcibiskupa, podprefekta, má hudební 
skniu, háje olivové a morušové, výrobu oleje 
olivového, víno, obilí, pěstování zeleniny a 
0263 oby v. (1883). - V kraji campagnském 
íijc ve "35 obcích 105.671 oby v. (1883). 

Campag^a dl Boma sluje v širším slo- 
va smyslu větší čásť italské provincie řím- 
ské od Terraciny až ke hranici toskánské 
a umbrijské, majíc takto 185 km délky a 
70 km šířky, kdežto v užším smyslu označuje 
se jménem tímto jen nejbližší okolí Říma 
^i^ro Romano), kteréž administrativně pod- 
léhá správě římské obce a dosahuje na sever 
k jezeru Braccianskému, na východ do hor 
Sabinských, na jih do pohoří Albánského, na 
západ pak ohraničeno jest mořem ; v této roz- 
loze zaujímá 2043*5 km-. Tvářností půdy jest 
krajina tato vlnitá pahorkatina, jež směrem 
na východ znenáhla se zdvihá a ^zavlažována 
jest velikým počtem řek a potoků, z nichž 
vynikají Cupino, Cascate, Arrone, Tiber i přítoky 
jeho Pantanelle, Valchetta, Galéra, Teverone 
a Decimo. Až na nepatrné výjimky patrný 
jsou všude stopy Činnosti sopečné a převlá- 
dající horninou jest vulkanický tuf, vyvržený 
sopkami sabinskými v době, kdy třeti horní 
moře znenáhla ustupovalo na západ a celá C. 
byia mělkou bažinou, potom následovaly z hor 
Albánských proudy lávy, dosahující až k Římu 
i Ardei, a posléze velký vliv na nynější tvář- 
nost krajiny měla výmolná činnost vodstva. 



jejíž následkem jsou hluboké rokliny podél řek 
a potoků. Podnebí jest následkem nedostateč- 
ného odtoku vodstva i Špatného vzdělání země 
nezdravé a malaria i bahenní zimnice jsou tu 
domovem. Na pobřeží vyskytují se piniové 
háje, ostatně však jest C. větším dílem pusta, 
porostlá vřesem, kapradím, místy též jalovcem 
a kručinkou, jenom za chladné doby roční po- 
krývá se travou a láká v obvod svůj stáda 
z hor Abruzzských a Umbrie. Proto také chov 
dobytka, hlavně ovcí, rok co rok pro lepší vý- 
nosnost se vzmáhá, kdežto orba provozovaná 
s dlouholetým úhořením bez mrvení jest ve- 
lice zanedbána. Většina půdy náleží dílem 
římské šlechtě, dílem státu a pronajímá sť 
obyčejně podnikatelům (mercanti di Campagiia ;, 
kteří jen z nepatrné části ji vzdělávají; dél- 
nictvo přichází z okolních provincií pouze 
v době žní a tu bývá po C-gni poněkud živo, 
kdežto stálé obyvatelstvo venkovské skládá 
se hlavně jen z pastevcův a hlídačů dvorců. — 
Za panství římského měla O. zcela jiné vze- 
zření, ačkoli již Livius ji nazývá nezdravou; 
rozvaliny měst a četných letohradů svědčí, 
že byla druhdy dobře vzdělána, ačkoli dovo- 
zem cizího obilí do Říma byl odtud svobodný 
stav selský vypuzen. Když však lesk Říma ná- 
sledkem přeložení sídla císařského zanikal a 
nastaly nájezdy Gotů, Langobardův a Sa- 
racenů, proměněna jest C. skoro v pustinu. 
Mezi tím dostala se krajina tato většinou v ma- 
jetek duchovenstva nebo klášterův a tito vzdě- 
lávali částečně půdu buď vlastními Členy nebo 
cizími osadníky. Za útoků saracenských dala 
většina duchovenstva statky své v ochranu 
světských baronů, kteří však snažili se dosíci 
nad nimi neobmezeného panství a za sporův 
odtud vzniklých i za boje papežů s císaři vy- 
puzen odtud poslední zbytek pracovitého oby- 
vatelstva. V XV. stol. byla C. již úplnou pu- 
stinou, jako jest podnes, a marný byly snahy 
papežů Zachariáše, Hadriánal., PiaVI.i PiaVIÍ. 
o zalidnění C-gně cizími osadníky, neboť všecky 
projekty zmařeny namnoze odporem majitelův 
i nájemců. Za franc. panství získal si guver- 
nér generál Míollis velikých zásluh zakládá- 
ním rolí a vysušováním bažin, a po něm sjedno- 
cená Itálie ujala se rázně okolí římského; 
melioračním zákonem z r. 1878 ustanoveno 
vysušiti bažiny Pontinské a regulovati řeky, 
a zákon z roku 1883 ponechává sice pro- 
vedení melioračních prací soukromým vlast- 
níkům, avšak stanoví, aby se zakročilo i vy- 
vážením proti tomu, kdo by oněch prací pod- 
nikati nechtěl. Giordano, Cenni sulle condi- 
zioni fisico-economiche di Róma e suo terri- 
torio (Řím, 1847); Gsell-Fels, Rom und die 
Campagna (Lipsko, 1887). 

Campag^e kampaň franc, venkov; doba, 
po kterou nepřetržitě provádí se nějaké řemeslo, 
na př. stavební; po kterou továrna (cukro varní », 
pec v hutích atd. pracuje. 

Campa§paola fkampaňóla^ Domenico, 
italský malíř a mědiryjec, žil v první p.-lovici 
XVI. věku v Benátkách. S Tizianem pracoval 
o freskách ve Scuole del Santo a ve Scuole 
del Carmine v Padově. Malby Olovy jsou velmi 



84 



Campan — Campanella. 



vzácný a mimo Štědrost v gallerii drážďanské 
zdají se ostatní býti podvrženy; za to kresby 
jsou četněji zachovány; jsou to většinou kra- 
jiny slohem Tizianovým. Rytiny, jež zanechal, 
jsou z let 1517 a 15 18; nejlepší z nich Jupiter 
a Calisto; Zatopený Pharao; Dvanáct tančí- 
cích dětí; Nanebevzetí P, Marie. 

Campan Ikáhpáilj, hl. m. kant. ve franc. 
dep. Hautes Pyrenées, arrond. bagněreském, 
nad Adourem, má mnoho mlýnův a pil, ob- 
chod se dřívím a 2974 oby v. (t8S6). Krásné 
Campanské údolí jest známo výbornými 
pastvinami a množstvím pěkného mramoru. 

Oampana lkampána\ lat. a ital , zvon 
zvonková hra, objevující se poprvé ve sto- 
letí IX. v církvi západní. Campanella, zvo- 
neček. 

Campana [kam-] Fabrice, operní skla- 
datel itaU (••* 1819 v Livorně — f 1882 v Lon- 
dýně). Starší jeho opery {Caterina di Guísa, 
Luisa di francia a j.) nesetkaly se s úspě- 
chem. Příznivěji přijata byla opera Esmeralda, 
provedená r. 1869 v Petrohradě. Vedle oper 
napsal C. ballet, canzonetty, duetta a j. Sir. 

Campaňa Pedro, vlastně Pieter van 
Kempe neer, malíř vlámský ('•' 1503 v Brus 
selu — -I- 1580 t.). R. 1530 odebral se do Itálie 
za studiemi ; tam také provedl některá díla, 
zejména dekoraci triumfální brány při koru- 
novaci Karla V. v Bologni. Okolo r- 1548 usa- 
dil se v Seville, kde veliké obliby došel. Mnohé 
z jeho obrazů jsou dosud v sevillských klášte- 
řích a kostelích. V sakristii dómu jest Snětí 
skřite, nejlepší to C-nův obraz. Mimo to jsou 
v kaplích sevillské kathedrály ještě Vzkříšení 
Páně; Kristus na kří*i; S. Ja^o de Compo- 
Stella; Sv. Dominik a j. V obrazích C-ňových 
proniká více ráz seveřanský než italský, třeba 
že C. v Itálii školou Raffaelovou byl umělecky 
odchován, obrysy jsou tvrdý, ale kresba pro- 
pracovaná, duševny výraz osob drsný, ale ko- 
lorit měkký a účinný. K r. 1560 vrátil se do 
Brusselu, kdež zůstal až do své smrti. 

Campana ze Spliig^enberka Antonín, 
rakouský generál a kartograf r-' 1776 v Portici 
v Neapolsku — \ 1841 ve Vídni). Povolán roku 
1804 za ředitele kartograííckého ústavu v Mi- 
láně, řídil ústav ten i po připojení Lombardie 
k Rakousku tak obezřele a správně, že byl 
povolán do generálního štábu a svěřena mu 
byla stavba silnice přes průsmyk splužský 
(1818 — 25), začež obdržel řád železné koruny 
3. třídy a praedikát šlechtický; r. 1834 jmeno- 
ván byl generalmajorem a řídil ústav karto 
grafický ve Vídni. Dokonale provedeny jsou 
mapy: Das lombard,-venet, Kóni^reicli, 4 listy; 
Die Administrativkarte vom Kónigr. ítalien; 
Die Administrativkarte v. Illyrien: D. Kúuig- 
reich Etrurien und Furstenthum Lucca; Ober- 
ítalien nach Bacler ďAble; Die grosse Kartě 
des lombard.-venet. KúuigreicUs in ^7 Bláttern ; 
Das Hcr:{ogthum Parma^ Piacen';;a u. Guastalla; 
D. Her^ogthum Modena: výtečná D, Umgebtmg 
v Mailand ; Post- u. Marschkartc v, ítalien ; 
Strassenkartc d. ivcstl. Alpcn : Hydrographische 
Cbersichtskarte; silniční mapy: ihterreicli ob 
u, unter d. Ens; Die Lombardci; Venedig. Na- 



psal Hannibals Feld\itge in ítalien; Geodátische 
u. astronom. Messungen in Piemont atd. 

Campanella ikam-], Punta della, skal- 
naté a příkré předhoří v jižní Itálii, na polo- 
ostrově sorrentském, proti ostrovu Capri, na- 
zváno tak po zavěšeném tu zvonu, kterým dá- 
valo se výstražné znamení, že se blíží mořští 
loupežníci. Za starověku slulo Promontoriutn 
Minervae po chrámu, této bohyni zasvěceném. 

Campanella |kam-J Tomáš (-:■ 1568 — 
f 1639), filosof a mnich dominikánský. V ná- 
zorech svých vynikal cdporem proti nauce 
Aristotelově, jsa namnoze závislý na Giord. 
Brunovi a Telesiovi. Dle nauky C-lovy jsou 
dva prameny poznání lidského: věda a vira. 
Bůh zjevil se dvakráte, poprvé v živé knize 
přírody {codex- vivus)y po druhé v Písmě sva- 
tém {code.v scriptus). Toto vyklad ti náleží 
theologii, filosofie naproti tomu má výklady 
své čísti v živé knize přírody a nikoli ve spi- 
sech Aristotelových. Sám v theologii přidržuj,-, 
se sv. Tomáše Aquinského, ve filosofii pak 
pokouší se především o řádné třídění jedno- 
tlivých věd. Rozeznává přípravnou čásř 
(mathematikualogiku; povahy formální, kdežto 
fysika a ethika jsou obsahu reálného a vý- 
klad o posledních příčinách všeho jsoucna 
(proprincipia) podává metafysika. Zajímavý 
jsou C-lovy názory noétické. Je sensua- 
listou, vyvozuje všechno poznání lidské ze 
zkušenosti smyslné. Člověku sice popřáno je 
poznati jen nepatrnou čásť všeho jsoucna 
a poznání to samo není nijak jisto ani objek- 
tivno, udávajíc toliko, jak příroda na smysly 
naše působí, přes to však nemáme upadati ve 
skepticismus. Ve smyslových vjemech jediné 
spatřuje pevný základ všeho poznání (sentire 
est scire), ano podlé této sensualistické theorie 
vědění samo prohlašuje jen za sloučení jedno- 
tlivých vjemů a ze smyslové činností vykládá 
jednotlivé formy poznávací, jako pojmy, soudy 
a závěry. Vjem sám není povahy jednoduché, 
nýbrž výsledek složitého pochodu, v němž 
lišiti náleží mezi činitelem passivním 'čitín'^) 
a aktivním (pojímáním změny, iež v naš<-nn 
vědomí vnějším popudtm je způsobena). Tato 
činnost smyslová je základem sebe vědom í 
našeho a toto je Človi východištém pro po- 
znání světa i jsoucnosti boží. Sebevědomí za- 
ručuje nám nejen nepochybnou jistotu o vlastní 
existenci, nýbrž poučuje níls i o povaze při- 
rozenosti naší, kterou vyznačují tři schopnosti, 
jež C. ^prtmalitamift nazývá: moci {pos.<tf)^ 
poznávati (cognoscere) a chtíti {vclle). 
Vlastnosti tyto při všem jsoucnu přirozeném 
jeví se smyslům našim v míře konečné a ome- 
zené, jsouce s nejsoucnem smíšeny a. objevu- 
jíce proto v rázných odstínech i své protivy : 
malomocnost, nevědomost a Špatnost. 
Pro tuto nedostatečnost svou nemůže člověk 
sám býti původcem představy o Bohu jakožto 
svrchované dokonalosti; byla mu proto zje- 
vena bezprostředně. V představě o Bohu jsou 
zajisté zmíněné primality povzneseny na do- 
konalost svrchovanou jevíce se jakožto boží 
všemohoucnost, vševědoucnost a vše- 
láska {potentia^ sapientia, amor) a tvoříce 



Campanetta — Campanula. 



85 



takto •proprincipia* všeho jsoucna — Celkový 
C-lů v názor světový je m o n i s t i c k 3''. Vesmír 
cely jest oduševnén, vše je plno života, citu 
a touhy, rostlina vadnouc cítí bol a po vláze 
příjemné osvěžení, hmota přitažlivostí a od- 
pudí vostí projevuje vnitřní život svůj, velká 
téia vesmírná kolotají v nedohledných kruzích 
volným prostorem, ba i prostor sám je živ a 
tou/í po naplnění (horror vacui). V éthice 
přiznává C. každému individuu dvě snahy, 
jednak egoismus jímž sebe samo zachovati hledí, 
jednak sociabilitu, kterou ve styk s jinými 
v^-hází. Z této druhé přirozené potřeby vy- 
kládá i vznik státu. I u státu oba činitele tyto 
dlu/no rozeznávati. Stát má jednak pečovati 
o scbezachování, jednak všechny státy ke 
společnému cíli mají spěti a jednotné středi- 
sko nalézati ve státu slunečním (W • itas 
^oli-K jenž má zobrazovati království boží na 
zemi. Má býti jedno stádo a jeden pastýř, 
loto soustfedéní vidí C. v moci papežské a 
důsledně z toho dovozuje svrchovanost papež- 
ství nad císařstvím a mocí světskou vůbec, 
r^pořádání tohoto velestátu představuje si po 
/púsobé platónském: ruSí majetek i život ro 
Jinný, a místo vlády filosofů vládu kněžskou 
zaváděje, chce založiti všeobecnou theo 
kra ti i. - C. důrazné po reformě filosofie 
na základě zkušeností volá a v některých na- 
ukách předchůdcem Descarta i Leibnize se 
jeví. — Rodištěm C-lovým bylo město Stilo 
v Calabrií. Vstoupiv do řádu dominikánského 
a \ vnikaje bystrostí a původností ducha i roz- 
sáhlým vzděláním nad vrstevníky své, byl 
záhy podezříván, že pomocí zlého ducha »zná, 
čemu se nikdy neučiU, obviňován a proná- 
sledován. R. 1599 obžalován jsa ze vzpoury 
proti vládě španělské byl jat, mučen a k do- 
životnímu žaláři odsouzen. Teprve r. 1626 
nabyv svobody, hledal útulku proti úkladům 
nepřátel svých v Marseillu. Sklonek života 
svcho od r. 1634 strávil v Paříži, kde zemřel 
r. 1639. - Z četných spisů C-lových jsou 
zvláště důležitý: De sensu rerum ct magia a 
(Jvitas solis. Souborné vydání spisů C-lových 
obstaral Alessandro d*Ancona (Opere di Tom- 
masn C., Turin, 1854). Dna. 

Campanetta [ka-J viz Carillon. 

Campanha kampanja;, munícipium a mě- 
sto v brazil. prov. Minas Geraěs, na 21^42' j. S., 
"vstavěné od zlatokopů v krajině, hodící se 
velmi k chovu dobytka; má 4 kostely, nemoc- 
nici, na 6000 obyv. 

Campanl ikampánij Giuseppe, hotovi 
tel výtečných (na tehdejší dobu) astronomi- 
ckých strojů, hlavně velikých a dlouhých 
vCak neachromatických) teleskopů pro hvěz- 
dárny v Paříži, Římě, Petrohradu a j. O jeho 
/ivoté se žádných bližších zpráv neucho- 
val« , nežli že žil v 2. pol. XVII. století 
v Římě. Teleskopy C-ho měly délku ohni- 
skovou 8c, 100—130 stop. C. napsal: liag- 
fiaíflio di dne nitove osser vadlou i, una ce- 
Ifstc ist ordhie íiUa siella di Sattinw, e ter- 
restre Vaítra ht orJiue a ^^riustntmenti (Kím. 
1664, 1665); Lettera httnrno alle ombrc delle 
Stelle Medicee *i€J volto di (iinve ad altri 



nuom fenomeni celesti scoperti co sitot occhiali 
(t., 1665). Gs. 

Campanien fkamp-j jest střední oddíl bílé 
křidy (senon) v jižní Francii vyvinutý s vý- 
značnými zkamenělinami Belemnitella mucro- 
uata a Actinocamax qucdratus. Pa. 

Campanilio oknlár viz H u y g h e n s ů v 
o k u I á r. 

Campanile ikampaníle] (ital.), zvonice 
volně stojící, v Itálii najmě zvonice kostelní, 
obyčejně Štíhlá věž, od kostela však odloučená, 
jako proslulá c. náměstí sv. Marka v Benátkách 
od Buona, vysoká q8 m, šikmá věž pisanská, 
pak překrásná c. při chrámu P. Marie ve Flo- 
renci od Giotta. C. vyskytuje se nejpi*ve při 
starokřesťanských basilikách, pak v době první 
renaissance. 

Oampano [kampáno] (Campanus) Gio- 
van ni, mathenratik XIII. stol., nar. v Navaře, 
převezl z Arábie mezi jinými důležitými ruko- 
pisy též Euklida, jejž do latiny přeložil. C. do- 
končil r. 1354 z textu arab. překlad, v němž 
mnoho slov technickýxh jest v pův. znění 
arabském. Tento první tištěný překlad Euklida 
vyšel v Benátkách r. 1482. Kromě toho na- 
psal C. : De quadratura circuli; De computo 
ecclesia^itico Calendarum ; De composittone qua- 
drantis, sphaera et theoricis planetaritm ; Brevi- 
lo^ium XII síg7iorum Zodiaci. AP, 

Campanová |káBpánová; Jeanne Louise 
Henriette, franc. vychovatelka a důvěrnice 
královny Marie Antoinetty ('•' 1752 v Paříži — 
\ 1822 v Nantechj. Dostala se již r. 1766 ke 
dvoru a stavši se první komoří královny Marie 
Antoinetty setrvávala za revoluce i v největším 
nebezpečenství věrně při rodině královské. Za 
to byla od lidu nenáviděna, tak že r. 1792 při 
útoku na Tuiilerie nebyla ani životem jista, 
musila potom prchnouti z Paříže a žila v Com- 
bertinu v údolí Chevreuském. Teprve po pádu 
Robespieriově zřídila si v St. Germainu dívčí 
pensionát, který záhy proslul, tak že mu i cí- 
sařovna Josefina svěřila svou dceru Hortertsii 
na vychování, Napoleon pak jmenoval C ovou 
ředitelkou vychovávacího ústavu pro dcery 
rytířů čtstné legie v Ecouenu, který za správy 
její znamenitě se povznesl, ale hned po restau- 
raci byl zrušen. Kromě paedagogických spisů 
De rÉducation, suiifi des Conseils aux jeunes 
filles (Paříž, 1824, ve 2 sv.) a Lettres de deux 
jeunes amies, éléves ďEcoueu (t., 1824) sepsala 
Mémoires stir la vie privée de Marie Antoinette, 
reine de France et Savarre (t, 1822, ve 3 sv.), 
dílo, ve kterém podán věrný obraz skvělého 
i lehkomyslného, později však žalostného ži- 
vota na dvoře Ludvíka XVI., dále Journal 
anecdotique ou Conversations rccueillies dans 
ses entretiens (t., 1825) a vydala Correspondence 
iuédite avec la reine Hortense (t., 1835 ve 2 sv.). 
Campanula ' ka] L , z v o n e c, bylina z řádu 
z v o n ko v i t ý ch {Campanulaceae). Listy jedno- 
duché, rozličného tvaru. Lodyha jednoduchá 
nebo větvitá, listnatá. Květy jednotlivé nebo 
v hroznech a latách sestavené, koruna nej- 
častě i zvonkovitá, 5klaná. Tyčinek 5 volných, 
s nitkami dole rozšířenými a semenník zakrý* 
valícími. Zpodní semenník 3 — 5pouzdrý, čnělka 



86 



Cainpanulaceae — Canipanus. 



prodloužená se 3—5 brvitými bliznami. Plod 
tobolka vejčitá nebo kulovitá, přisedlým ka- 
lichem okončená, postranními 3 — 5 dérami se 
otvírající. Úhledné byliny jedno- nebo dvouleté 
neb i vytrvalé, s modrými, řidčeji bílými, vel- 
kými květy. Čítá se asi 230 druhů, rozSířených 
v mírném pásmu severním, nejvíce ve Středo- 
moří a na horách evropských. Jeden druh 
roste na ostrovech Kapverdských, 2 v Habeši, 
I v Nubii a Egyptě, i na Sokotoře. Kořeny 
druhů C. rapunculus, C. vapttnculoides a C. 
Trachelium mohou se na jaře a na podzim 
jísti s octem jako salát a listí jejich upotře- 
buje se také jako zeleniny, ku kterémuž účelu 
se C. rapuuculoides také místy pěstuje. C. ra- 
punculoides rozlézá se svými hlubokými pod- 
zemními oddenky tak silně, že jest na polích 
a zvláště v zahradách neumořitelnou pleveli. 
C. pyramidalis L. z jižnější Evropy pro svou 
vysokou, jehlancovitou, bohatou latu květní 
jest oblíbenou ozdobnou rostlinou. C. Me- 
diittn L. s velikými květy zvoncovitými vídáme 
zhusta v zahradách. V Evropě roste celkem 
94 zvonců, v Čechách toliko 10. Rozdělení 
Českých druhů : A, Květy stopkaté v hroznech 
nebo latách, i. Tobolky přímé, nahoře neb 
uprostřed se otvírající, a) Kališní lístky kopi- 
naté: C. persicifolia L., zvonek broskvo- 
listý, má veliké květy a jest hojný na tra- 
vinách v lesích, b) Kališní lístky Štětinkovitě 
čárkovité: C. patula L., z v. rozkladitý, 
hojný na lukách. 2. Tobolky převislé, na do- 
lejšku se otvírající, a) Lodyžní listy čárkovité, 
přízemní srdčité: C. rotimdifolia L., zvonek 
okrouhlolistý, na suchých místech hojný. 
b) Lodyžní listy široké, a) Lodyha hranatá. 
-::- Květní hrozen jednostranný: C. rapnnctt- 
loides L., z v. řepko vitý, ve vzdělávané 
půdě, v plotech. -::- -::- Květní hrozen všestranný: 
C. trachelium L., z v. kopr i voli stý, hrubě 
chlupatý, listy dolejAí dlouze řapíkaté, hoření 
přisedlé ; v plotech, na pasekách cbecný. C. lati- 
foliah.t zv. širo koli stý, měkce chlupatý, listy 
krátce řapíkaté; v horách, /ď) Lodyha oblá: 
C. bonouiensis L., z v. b o n o n s k ý, na teplých 
pahorcích. B. Květy přisedlé, v konečných 
a postranních hlavičkách: C. cervicaria L., 
z v. hadincovitý; lodyha hrubě štětinatě 
chlupatá, roste v lesích. C. glomerala L., 
z v. klub katy, s lodyhou krátce chlupatou 
nebo lysou; na travinách hojný. Kromě těchto 
roste na Kladském Sněžníku C. barbata L., 
jež mezi cípy kaliSními má přívěsky zpět 
ohrnuté. VsUv. 

Oampamilaoeae, z v o n k o v i t é , řád 

rostlin srostloplátečných ( Sympetalae). 
Mléčnaté byliny s jednoduchými, bezpalist- 
nými, střídavými listy. Květy obojaké, mnohdy 
veliké a pěkně barevné, pravidelné, buď jedno 
tlivé, buď do květenství hroznovitého, latna- 
tého nebo strboulkovitého a klasnatého sesta 
vené. Na zpodním semenniku sedí pěticípý 
kalich, jenž i za plodu vytrvává. Koruna zvon- 
kovitá, trubkovitá nebo kolovitá, pětilaločná; 
tyčinek 5 s korunními cípy střídavých, někdy 
pohromady slepených, s prašníky přímými, 
dvoupouzdrými, podél pukajícími. Semenník 



2— Spouzdrý, s četnými vajíčky na vnitřním 
úhlu. Čnělka prodloužená a v semenniku 
okončená tolika bliznami, kolik pouzder. Plod 
tobolka chlopněmi nebo děrami se otvírající. 
Semena bílečnatá s rovným klíčkem. - Ku 
zvonkovitým náleží asi 500 druhů, rozSířenjxh 
po celé zemi, nejhojnějších ale v mírném 
pásmu. Mnohé z nich jsou obyvateli hor. Vět- 
šina jich jsou krásné, květnaté byliny a proto 
také pro ozdobu zhusta pěstovány. Všechny 
zvonkovité odkázány jsou na zúrodňování 
hmyzem, neboť jsou silně proterandrické. Vy- 
vinuje se totiž blizna teprv, když již byly se 
tyčinky dávno vyprášily a sl^ro již poschly. 
Nejznámější rody jsou : Campamila, Srmphy- 
andta, Adenophora, Specularia^ Michauxia, 
Trachelium, Phyteuma, Prismatocarpus, \\'ahlen- 
bergia, Hedracanthus, Jasione, Musschia, I 's/rr. 

Oampaniilarla[ka- .rodslimýšů(//)-^/-Ó7- 

dea) ze stejnojmenné čeledi {Campauulariidae}^ 
tvořící jednoduché nebo rozvětvené trsy, jež 
nesou na stopkách zvonovité nebo pohárovité 
schránky. V menších a četnějších schránkách 
vězí polypové výživní, vyznačující se velkým, 
trubkovitým rypákem, pod nímž umístěn věnec 
tykadel. Ve větších schránkách, obyčejné 
v úžlabí větévek, vězí polypové zvonorodí, pu- 
čící zvonce pohlavní, jež se buď neoddélují 
od trsu matečního, nebo oddělují. Tak ncoď- 
dělují se u rodu C., kde mají podobu vako- 
vitou a rovněž u rodu Gonothyraea, kde mají 
již podobu medusovitou. U rodův Obelariar 
Campanuliua a j. mají zvonce podobu typicky 
medusovitou, oď trsu se oddělují, a klademe 
je v soustavě mezi medusy čeledi Eucopidae, 
Oampanns [kampánusj: 1) C. Jan z Vod- 
ftan, spisov. a humanista Čes. (/''• kol. r. 1550 — 
f 1622). Studoval v Praze na universitě, r. 1592 
stal se bakalářem a pak učitelem při škole 
jihlavské, r. 1596 mistrem učení pražského a 
učitelem v Král. Hradci. V 1. 1598 - 1600 byl 
učitelem u sv. Jindřicha v Praze, r. 1600 — 03 
správcem Škol kutnohorských. K. 1603 povolán 
byl za professora do kolleje Karlovy, kdež 
přednášel o klassicích řeckých a římských, 
ob Čas též o dějinách českých. Několikráte 
byl zvolen děkanem fakulty filosofické a dva- 
kráte rektorem. Když dvě léta po bitvě bělo- 
horské koUej Karlova měla býti odevzdána do 
správy jesuitů, přestoupil ku katolictví, načež 
brzo zemřel. — Složil mnoho básní latinských, 
jimiž proslul doma i v cizině; jest mezi nimt 
mnoho chvalozpěvů, jakých dočítáme se skoro 
ve všech knihách čínských, vyšlých v I. 1550 
až 1620, a kterýmiž někteří humanisté tehdejší, 
hlavně C., Petr Capella z Elbinku a Jiří Ca- 
rolides z Karlsperka, projevovali vřelou účasf 
s literární produkcí českou. Mimo roztroušené 
básně zmínky zasluhují 2 knihy ód posvátných* 
z nichž první spracována dle žalmů, básně 
to mistrné i co do ryzosti latiny i co do vzne- 
šenosti myšlének. Latině napsal také život 
cis. tureckých až po Muhammeda III. (veršem 
herojským i elegickým). Česky napsal jediné 
dramatickou hru Břetislav a Jitka, Provozo- 
vání hry této od professorův a žáků bylo od 
nejv. kancléře Zdeňka z Lobkovic zapověděno- 



Campardon — Campbtll. 



87 



IIÓ04). jvlikož prý představuje skvrnu v živote 
kni/at českých, svatokrádež i pohanění císaře 
římského. C. musil dílo své před očima kanclé- 
řovýma do ohne hoditi. — Viz Jireček, Staro- 
české divadelní hry. AH. 

2; C. Jan, bludař XVI. století, studoval 
v Kolíně n. R., odkud se r. 1520 do Vitém- 
berka odebral, kdež příznivě přijat byl. Chtěje 
v učeni o svátosti oltářní reformátory Švýcar- 
ské s Lutherem spojiti, marně dovolával se 
přístupu k rozhovoru náboženskému v Mar- 
burce r. 1529 a v Torgavč r. 1530. Rozdvojiv 
se proto s Lutherem musil utéci do Julichu, 
kde r. 1532 nový systém theolog, vypracoval, 
popíraje v něm osobnost Ducha sv. a rovno- 
bytnost Syna Božího s Otcem. Melanchthon 
vyzýval vévodu Clevského, aby C-na pro toto 
učení dal oběsiti. Poněvadž C také rolníky 
chtěl pobouřiti, byl v Cleve r. 1553 do žaláře 
uvržen, ve kterém po dlouhých létech poma- 
ten jsa na rozumu zemřel. Ksl. 

CAmpftrdoa [káiipardoh] Louis Emile, 
dějepisec franc. (* 1834 v Paříži). Jest nyní odbor- 
ným přednostou ve správě národních archivů. 
Maje po ruce hojný materiál listinný užíval ho 
svědomitě k obsáhlým pracím, jež vynikají jak 
novými zprávami, tak důkladným i pečlivým 
spracováním; ze spisů jeho, jež pojednávají 
hlavně o politických i kulturních dějinách 
franc. v XVIU. stol., vynikají: Histoire du tri- 
bunal révolutionnairc de Paris lO mars lygS 
au 3t mai r/f)2 (Paříž, 1861, ve 2 sv.; 2 vyd. 
1S66 vytištěno s názvem Le tribunál révolu- 
tionnaire de Paris)\ Marie Antoinette á la Con- 
dergerie (tam., 1862); Marie Antoinette ei le 
Frocés du Collier (t., 1863 k Madame de Fom- 
padour et la cour de Louis XV (tam., 1867); 
Documents inédits sur J. B. l^quelin Moliere 
(t., 187 1, ve 2 sv.); Voltaire, Documents inédits 
recueWis au^r Archives nationales (t,, 1880); 
Journal děla Régence ijiS—SS opatřený po- 
známkami (t., 1865, ve 2 sv.); společně s Bou- 
tarikem Mémoires de fréderic 11., Roi de 
Pi-usse (tam., 1866, ve 2 sv.) a j. 

Campliell [kéml,, též Ramonsita, brit- 
ský ostrov jižně od Nov. Zealandu na 52" 34' 
j. á. a 169" v. d. od Gr., 220 km \ objevený 
r. 1810, hornatý, útvaru sopečnatého, neoby- 
dlený; jen velrybáři zastavují se v jeho jiho- 
^•ých. zátoce Port Perseverance. R. 1874 byla 
tu stanice ku pozorování průchodu Venuáina. 

Cailip1>oll: 1) C. John, missionář skotský 
( = 1766 — + 1840). Povoláním svým obchodník, 
věnoval se filanthropii a zvláště štědře podpo- 
roval missie protestantské v Jižní Africe, již 
i dvakráte navštívil (1812 a 1819). Popisy svých 
cest: Journey in South Africa (Londýn, 1815) 
a Second Journey (t., 1822, 2 sv.) zjednal si 
i zásluhu o geogr. prozkoumání Jižní Afriky. 
Srv. Robert Philipp, Life, Time and Missionary 
Enterprises of Rev. J. C. (Lond., 1841;. Dk. 

2) C. Thomas, básník angl. (•' 1777 — 
^ 1844"). S počátku jako vychovatel a pro knih- 
kupce skládaje všeliké literární práce na zakázku 
živil se dosti nuzně, až r. 1799 poučnou básní The 
řleasures of Hope dobyl si slávy i prostředků 
hmotných tak, že úplně mohl se oddati na 



spisovatelství. Cestoval pak po stř,.*(l ní Evropě 
za francouzské války a na cestě a po návratu 
složil několik menších básní {LochieCsWarning, 
Hohenlinden, Tlie Exile of Erin) a zvláště vla- 
stenecké písně The Battlc of the Baltic, Ye 
Mariners of England, kter^ mu zjednaly od 
vlády výroční plat. Roku 1809 vydal druhou 
větší zdařilou báseň Gertrude of Wyoming^ a 
Pennsylvanian Tale. Co cd té doby veršem 
složil (The Last Man. Tlieodric and other 
PoemSy The Pilgrim of Glencoé) nepřimnožilo 
mu slávy básnické. C. též sestavil Aunals of 
Great Britain from the Accession of George II L 
to the PeaceofAmiens, vydal Specimens (ukázky) 
of the British Poets se zdařilými přímětky 
životopisnými a kritickými, složil život slavné 
herečky Siddonsové, život Petrarkův a 10 let 
(1820—30) vydával Časpis »New Monthly Ma- 
gazíne*. Vykonal také jeStě cesty do Paříže 
a Alžíru, jež zajímavě popsal. Zemřel v Bou- 
logni a pochován jest s velikou slávou v opat- 
ství westminstcrském v Londýně. Největší 
cenu mají jeho písně vlastenecké, z nichžto 
zvláště Ye Mariners of England dosud jest 
takořka hymnou angl. plavců. VM, 

3) C. John, lord, právník a státník angl. 
(" 1779 ve Springfieldu u Cuparu — f 1S61). 
Byl zpravodajem Časop. »Morning Chronicle« 
v Londýně, r. 1806 stal se advokátem, získal 
si veliké pověsti, zvláště uveřejňováním důle- 
žitých processů. R. 1830 zvolen do parlamentu, 
přidal se k Whigům, stal se r. 1832 sollici- 
torem gener., r. 1834 attorneyem gener. Dů- 
ležitou byla akta jeho v příčině urážek spá- 
chaných tiskem, jíž Časopisům značně uleveno. 
Roku 1 84 1 stal se lordem-kancléřem irským a 
peerem. musil však s ministerstvem odstou- 
piti. Roku 1846 stal se v Russellově kabinetu 
kancléřem vévodství Lancasterského a r. 1850 
lordem-soudcem. Sepsal: Lives of the Lord 
Chancellors of EngL (1845—48, 7 sv.; 8. vyd. 
1873); Li»es of the Chief-Justices of E. (1849 
až 1857, 3 sv.; 3. vyd. 1874, 4 sv.); Speeches 
at the Bar and in the House 0/ Co mm. (1842); 
Reports of cases determined at Nisi Piins in 
the courts of King's Bench . . . (1809—16, 4 sv.); 
Shakespeare's legal Acquirements considered 

(1859). //5T. 

4) C. Sir A r ch i b a 1 d, generál britský 
{* ok. 1780 — f 1843 v Edinburku). Bojoval 
nejprve v Indii, potom ve Španělsku pod Wel- 
lingtonem. načež usadil se v Lisabonu. Vstou- 
piv (1820) znova do vojska vedl výpravu proti 
Birmě (1824) a porazil Ašanty (1826) Posléze 
stal se náměstkem a velitelem vojska v Novém 
Brunšvicku. Do stavu rytířského byl povýšen 
po ukončení biremské války. — Srov. Snod- 
gras, Narrative of the Burmese War 1824—26 
(Londýn, 1827). 

5) C. Sir Co li n. Lord Cly de, vynikající 
generál britský (* 1792 v Glasgowě — f 1863 
v Chathamu). Vstoupil k vojsku jako prapo- 
rečník (1808), prodělal španělskou válku proti 
Napoleonovi a účastnil se výpravy proti sev.- 
amer. soustátí. R. 1842 stal se plukovníkem 
a sloužil v Číně a Indii. V krymské válce vy- 
znamenal se v bitvách u Almy a Balaklavy, 



S8 



Campbelton — Campeche. 



začež byl povýšen na generál-nrjajora a jme- 
nován rytířem bathského fádu. R. 1857 utlumil 
povstání v Indii a rok na to obdržel peerství 
s příjmením »Iord Clyde«. Krátce před svou 
smrtí stal se polním maršálkem. Pochován 
jest ve Westminsteru. — Viz Shadwell, Life 
of C. (1881 >. 

6) C. A 1 e X a n d e r (* 1788 v Irsku — f 1866), 
odebral se r. 1809 do Pennsylvanie, kdež za- 
ložil (181 i) společnost {Christian Association), 
kteráž všeliké zvláštní konfesse, jakožto prý 
příčinu všech roztržek odstraniti a věřící pouze 
na základě víry v Písmo sv. sjednotiti chtěla. 
R. 1827 ustavili se stoupenci jeho, campb el- 
lité, nazývajíce se zprvu prostě Christians, 
později Disciples of Christ, jako zvláštní církev, 
kteráž v poslední době značně vzrostla, čítajíc 
dle posledních údajů 4050 kazatelův a 5700 
sborů se 631.000 dospělých členů. S baptisty 
srovnávají se campbellité v tom, že zavrhují 
křest dítek. — Memoir of A. C. (Filadelfie, 
1868). —šp. 

Oampbelton [khěmbltn], nejdůležitější 
město Ars^yleského hrabství ve Skotsku, na 
jižním pobřeží poloostrova Cantire, 100 km 
zjzáp. od Glasgowa, na zátoce campbeltonské, 
má dobrý přístav a 7712 oby v., živících se 
hlavně vyráběním kořalky (jest zde 30 vino- 
palen) a lovením ryb, zvláště sledí. Vyváží se 
také dobytek a ovce. R. 1880 opustilo přístav 
920 lodí o 85.748 /, a připlulo 937 lodí a 86.390 t. 

Camp dn Dráp d*or |kán dy dra dór], 
Pole zlatohlavové, jméno roviny severo- 
francouzské, mezi Ardres a Guines, 12 km 
jižně od Calais, kde v Červnu 1520 konala se 
schůze angl. krále Jindřicha VIII. s Franti- 
škem I., králem francouzským. Oba mocná- 
řové a šlechta je provázející závodili zde nád- 
herou. Na 300 stanů z drahých látek po- 
krývaly rovinu, mezi nimi stany královské ze 
zlatohlavu. Oba králové měli roucha perlami 
a drahokamy posetá, a hrdá jejich Šlechta je- 
vila takový přepych, že dle slov kronikáře 
Bellaye, » mnohý z nich zde na ramenech no- 
sil své lesy, louky a mlýny své«. Po 3 neděle 
střídaly se plesy, hostiny, slavnosti a turnaje. 
Účelem sjezdu bylo sjednati spolek Francie 
s Anglií, ale výsledek byl právě opačný, neboť 
Jindřich VIII., těžce prý nesa, že od krále 
francouzského přemožen byl nejen nádherou, 
ale i v osobním zápase obou, odejel odtud do 
Gravelin a zde v přátelství vešel s císařem 
Karlem V. 

Campe Jo ach. Heinr., spisovatel a paed- 
agog něm. (*-'' 1746 v Deensenu — -j- 18 18 
v BrunšvikuV Vystudovav theologii a filosofii 
v Halle stal se r. 1773 polním kazatelem v Po- 
stupimi, r. 1777 učitelem a za nedlouho ředi- 
telem na filanthropinu v Dessavě. Založiv po 
nějakém čase svůj ústav vychovatelský v Ham- 
burku řídil jej až do r. 1783. Od té doby žil 
v soukromí až do r. 1787, kdy svěřena mu 
organisace Školství brunšvického dle zásad 
filanthropických. R. 1805 jmenován děkanem 
na ústavě cyriackém, ale záhy potom vzdal 
se vší veřejné činnosti a věnoval se literárním 
pracím. Spisovatelská činnost jeho byla velmi 



rozsáhlá; pracoval ve slovníkářství, ve vycho- 
vatelství, v belletristice i ve filosofii. Z čet- 
ných jeho spisův a pojednám i za hranice 
Německa pronikly povídky a spisy pro mládež, 
z nichž největšího rozšíření došel '1874 vyšlo 
v Brunšviku 85. vydání) a do různých jazyků 
cizích (též do če^íkého) překládán Robinson Cru- 
soe, vzdělání to (dosti nejapné) Defoeova >Ro- 
binsona Crusoe«, jehož příběhů použil jen jako 
prostředku, kterým vštěpoval dětem rozmanité 
vědomosti. Co se týče jeho názorů paedago- 
gických, potíral v duchu Rousseauově a Loc- 
keově tehdejší předsudky ve výchově a v učbé; 
jeho ideálem jest člověk, všemi praktickými, 
pro život potřebnými, zejména průmyslnými 
vědomostmi a obratnostmi opatřený, jenž 
v každém postavení životním i za nejtrud- 
nějších poměrů dovede si pomoci sám. PD. 

Campeador [kamj (špan.j> vynikající, 
udatný bojovník, hrdina, zvláště příjmení slav- 
ného Cida. 

Campeg^g^ [kampédži]: 1) C. Lorenzo. 
kardinál »^' 1472 v Bologni — f 1539 v Římě). 
Učil zprvu s otcem svým Janem světskému 
právu v Padově a Bologni. Ovdověv rozhodl 
se pro stav duchovní. R. 1512 jmenován bi- 
skupem města Feltri a auditorem při rotě řím 
ské. V odměnu za poselství konané na dvoře 
císaře Maximiliána I. r. 15 17 povýšil jej pa- 
pež Lev X. k hodnosti kardinálské. R. 15 18 
vypraven byv do Anglie pro peněžitou pomoc 
proti Turkům, získal sobě biskupství v Salis- 
burech. Stal se též správcem římské signa- 
tury, pak biskupem v Bologni a v Praenestě. 
Jakožto papežský legát obcoval říšskému sně- 
mu v Norimberce r. 1524, kdež zasazoval se 
o plnění wormského ediktu proti Lutherovi; 
způsobil spolek arciknížete Ferdinanda s vé- 
vody a biskupy bavorskými v Řezně (1524) a 
pracoval tam o zvelebení kázně něm. ducho- 
venstva. C. sepsal některá pojednání právnická. 
Zachovalé listy jeho jsou důležitým příspěvkem 
k dějinám hnutí reformačního. Vac. 

2) C. Tomaso, církev, spisovatel, bratr 
a průvodčí před. (-•' 1500 — f 1564 v Římě). 
R. 1540 stal se biskupem feltrijským a cesto- 
val do Němec ke schůzce katolických a prote- 
stantských bohoslovců,jež konána ve Wormsu 
(1541). V prvních seděních sněmu tridentského 
(1546 — 47) účastnil se platně rokování o ná- 
pravu kázně duchovenské, působil pro návrat 
sněmujících z Bologně (1548) do Tridentu a 
složil četné spisy právnické, zejména De aucto- 
ritate s, conciliorum (vydáno v Benátkách, 
1 561). Vac. 

Campeohe [kampečej: 1) C, mexický 
stát v záp. částech poloostrova Yucatanu, při 
Campe cheské zátoce, s pobřežím plochým, 
které kromě laguny de Terminos při městu 
Carmen nemá větších zátok a příhodných pří- 
stavů. C. jest nížina řekami málo zavlažo- 
vaná, přecházející uvnitř v pahorkatinu veli- 
kými lesy porostlou. Větší řeky Usumacinta 
a Candelaria vlévají se do laguny de Termi- 
nos. Podnebí jest horké, ale mírněno bývá 
chladným větrem od moře vanoucím ; půda na 
mnohých místech plodí cukrovou třtinu, rýži, 



Campell — Camper. 



89 



ananas, kukuřici, tabák, dřevo mahagonové a 
campechové; vyvážejí se všecky tyto plodiny, 
zvláště barevné dřevo, vosk a sůl. Rozděluje 
se v 5 krajův a 34 municipií a má 56462 km"* 
s 91.1S0 obyv. (1889), vétšinou Indiánů kmene 
Maya. — 2) C, hlavní město státu s mělkým 
přístavem na zátoce Campecheské, založené 
r. 154OJ chráněné citadellou; má 18.739 obyv. 
^iSSq), několik kostelúv, universitu o 3 fakul- 
tách, lyceum, plaveckou školu, museum, hlavní 
celní úřad, výrobu doutníků, dřevěného nářadí 
a silný vývoz barevného dřeva. Obchod pod- 
poruje i železná dráha do Meridy. R. 1678 a 
16S5 bylo vypleněno od flybustýrův, ale za 
krátko zase se vzmohlo obchodem. 

Campell [ka-] Durich (Oldřichy spiso- 
vatel Svýc. (* 1510 v SiJsse v Grisonsku — 
•f 1582 t. jako kazatel). C. je znám svým topo- 
grafickým a dějepisným dílem Historia Rhae- 
tica něm. překlad v Mohrové Archive), dů- 
ležitým to pramenem pro dějiny Grisonska 
za jeho dob, a pojednává poprvé o původě 
Rhaetův a jejich jazyka. Povzbuzen svým 
otcem Casparem C-em zbásnil dle příkladu 
reformátorů na 100 církevních zpěvů z části 
dle žalmů, jež nad jiné podobné písně vynikají 
myšlenkovým obsahem, básnickým vzletem, 
ohnivou řečí a úpravnou formou. C. sebral 
tyto básnd (sepsané nářečím dolnoengadin- 
ským) pro náboženské dílo, které zachovalo 
jeho jméno celá století v ústech lidu. Jako zá- 
věrek ku sbírce sepsal obšírný katechismus. 
Tato kniha je třetí tištěnou knihou rhaeto- 
románskou s názvem Vucudesch dit Psalms 
(Basilej. 1562; Lindava, 1606 a j.\ Mimo to 
napsal C. dramata: Judith a Holofenies s polit. 
narážkami a Zbožný patriarcha Josef, P 

Campement f^ká?)pmánj, franc, táboření 
vojska, ať se děje v stanech a barácích nebo 
pod šírým nebem. 

van 'Campen íka-1 Jakob, malíř a archi- 
tekt holland. (■-' konc. XVI. věku v Haarlemu - 
* 1657). Zprvu obíral se malířstvím, potom 
když do Říma se odebral, oddal se architek- 
tuře. Hlavní jeho díla jsou: Mausoleum admi- 
rálů Galena a Trompa, pak proslulá radnice 
v Amsterdame Cnyní královský palác), vysta- 
věná na 13.655 pilotách. Vyniká bohatostí de- 
korace architektonické a pravidelností. 

Campenhausen íka-|, švábská rodina 
v Livonsku usedlá a do stavu svobodných pánů 
pový^ná: 1) C. Johan n Balthazari-' 1689 
v Štokholmu f 1758 v Petrohradě) prová- 
zel švédského Karla XII. na jeho výpravách 
í na ústupa do Bender r. 1709, přešel r. 171 1 
d.o 5;lužeb ruských, spravoval jako generální 
^ouvernér Čuchonsko k obecné spokojenosti 
a obdržel od Alžběty za odměnu některé statky 
v Livonsku, kde získal si veliké zásluhy o Škol- 
ství. — 2) C Pierre Balt, vnuk předešlého 
■r 1746 v Rize — f 1808 t.). Vystudoval v Go- 
tínkách, bojoval pod Potemkinem proti Tur- 
kům, později v Polsku a vynikl svými pra- 
cemi : Essai sur la lUterature francaisc; lie- 
mevkungeJi uber Russland (Lip., 1807): Kur^e 
Geschíchtc der dent. Búhne in Riga ; Die Be- 
hgerung von Wenden. drama (Ris^^- 1801). — 



3) C. Balthazar, bratr předešlého [y- 1772 
v Lenř^enhofu — \ 1823 v Petrohradě), oddal 
•e diplomacii, působil při vyslanectvu ve Stok- 
holmě; zkoumal a prohlížel r. 1802 jihoruské 
karanténní stanice, stal se r. 1810 ministrem 
financí a r. 1823 ministrem vnitra. Napsal: 
Entwúrfe 7// phys. Vúlker-, Religions- u. Kultur^ 
kartcn des russ, Reichs; Elemente des russ, 
Staatsrechfes (Gotinky, 1792); Versuch eiuer 
^eograph. Beschreibímg der russ. Statthalter- 
schaften{X.^i^o;^)\ Genealog. -chronol. Geschichte 
des Hauses Romanov (Lip., 1805). 

Oampenon [kánpnonj Jean Baptisté 
Marie Edouard, franc generál ('•' 1819 vTon- 
nerre — t 1891 v Paříži), vzdělal se na vo- 
jenské Škole v St. Cyru a na akademii gene- 
rálního štábu, ale odepřev po státním pře- 
vratu přísahu novému císaři, byl uvězněn a 
teprve po delší době propuštěn, načež vyslán 
do Tunisu, aby po evropském způsobu ta- 
mější vojsko zorganisoval. tičastniv se r. 1854 
války krymské, v 1. 1856—59 bojů v Alžírsku, 
r. 1859 ve štábu Mac-Mahonové války s Ra 
kouskem, byl r. 1860 štábním náčelníkem ge- 
nerála Cousin Montaubana v Číně a r. 1870 
přidělen jsa armádě Bazainově poraněn těžce 
v bitvě u Vionvillu, načež po kapitulaci Met 
internován v Cáchách. Po návratu do činné 
služby jmenován r. 1875 brigádním generálem, 
r. 1880 generálem divisijním a byl potom tři- 
kráte ministrem války, v 1. 18S1-82 v mini- 
sterstvě Gambettově, v 1. 1883 85 v minister- 
stvě Ferryově, a v 1 1885 - 86 v kabinetě Bris- 
sonově; v úřadě tomto zreorganisoval důkladně 
dělostřelectvo, zvláště pevnostní, zřídil nej- 
vyšší radu válečnou, která však neměla dlou- 
hého trvání a usiloval o zavedení tříleté služby 
vojenské, jež však přijata teprve roku 1887. 
C. náležel mezi nejschopnější generály franc. 
a byl též doživotním členem senátu. 

Camper íkamprl Petr. lékař (" 1722 — 
f 1789 v Lejdě), povýšen r. 1746 na doktora filo- 
sofie i lékařství, cestoval po Anglii i Francii, 
stal se r. 1749 profes, ve Franekeru, později 
v Amsterdamu a od r. 1764 v Gronink^ch. Ku 
konci života žil v Haagu jsa členem státní 
rady. Učenec všestranný a badatel velmi pilný. 
V anatomii objevil výčnělek vaginální peri 
tonea a vydal znamenitou topografii paže, 
pánve i třiselného průniku se skvostnými ob- 
razy. Dokázal, že čočka oční skládá se z vláken. 
Ve srovnávací pitvě objevil vzdušnost ptačí 
kostry a psal o sluchovém ústrojí ryb, anatomii 
soba, nosorožce i slona. Jsa výtečným kresli- 
čem i pozorovatelem udal různost lícního úhlu 
různých lebek iCamperův úhel). Při moru 
dobytčím, jenž r. 1768 zuřil, usiloval o očko- 
vání dobytka. Byl chirurgem i porodníkem na 
slovo vzatým, psal o kamenořezu, o kýlných 
páscích, o zlomenině čéšky i o fysiologii chůze. 
Založil roku 1764 v Groninkách chirurgickou 
polikliniku. Vedle toho péstoval i soudní i vnitřní 
lékařství. Spis jeho o nejlepším tvaru bnt (1782) 
vznikl následkem tvrzení C-ova, ze lze i o nej- 
nepatrnějším předmětu napsati knihu a náho- 
dou s,pis týž ještě roku tS6i a 187 1 v Anglii 
znovu byl vydán. Peč. 



90 



Camperduin — Camphora. 



Camperdllln [kemprdajnl, též Campcr- 
down nebo Kamp. ves v Sev. Hollandsku, 
památná vítězstvím angl. viceadmirála Dun- 
cana nad lodstvem batavskym pod adminilem 
Wintrem n. října 1797. 

Camperio [kaj Manfredo, cestovatel a 
gcoi^raí ital. (* 1826 v Miláne). Vzdélal se doma 
a v Drážďanech, načež účastnil se bojů proti 
Rakousku (1847-48) v Itálii i Uhrách. Byv 
v boji poraněn vydal se na cestu do Turecka 
a později přes Londýn do Austrálie, kde hledal 
zlato. U. 1859 vrátil se do Itálie a na novo 
válčil proti Rakušanům r. 1859 a 1866. Roku 
1867 odešel do Egypta a navštívil i Suez, 
k jehož otevření vyslán jako delegát obchod- 
ních komor a drah jihoitalských. Tenkráte 
plavil se až do Assuánu, načež navštívil Vý- 
chodní Indii, Ceylon a Jávu. Vrátiv se zvolen 
do obecní rady milánské a do parlamentu. 
V 1. 1878 — 80 poslán Společností pro obchodní 
výzkum Afriky, jejíž byl zakladatelem, do Tu- 
nisu a Tri pole a r. 188 1 do I^engází R. 1876 
založil zeměpisný sborník Esploratove, v němž, 
jakož i v »Petermannových Mitthcilungen* a 
dříve v »Perseveranze« uveřejňoval zprávy 
o svých cestách. O sobě vydal: Da Aaab a Do- 
gali (1887). 

Camphaosen [ka-]: 1) C.Ludolf, stát- 
ník pruský ('•' 1803 — I 1890 . Věnoval se nei 
dříve obchodu a založil se starším bratrem 
v Kolíně n. R. bankovní závod, vedle toho byl 
literárné činným a v publikacích svých pod- 
poroval vznik podnikův obecně prospěšných 
(zejména železnic). R. 1842 zvolen byl do rýn- 
ského provinciálního sněmu, r. 1847 do spo- 
jeného sněmu. V březnu r. 1848 povolán byl 
do prus. ministerstva Arnimova a po brzkém 
odstoupení tohoto stal se ministerským před- 
sedou. Však již v červnu téhož roku odstou- 
pil. Jmenován pak plnomocníkem Pruska při 
říš. ústřední správě ve Frankfurtě. Již v dubnu 
1849 vzdal se též tohot:) úřadu. Byl pak na 
počátku let padesátých činným v parlamentu. 
Opustiv službu státní stal se opět společní- 
kem založeného jím bankovního závodu; po- 
sléze odebral se zcela v soukromí a věnoval se 
studiu (astronomickému . C. byl bystrého du- 
cha a velice energický. Co do politické barvy byl 
mírným liberálem. Na rýnském sněmu v 1. 1842 
až 1847 navrhoval svobodu tisku, zřízení zastu- 
pitelstva lidu. Ve sněmu spojeném zasazoval 
se o rozšíření práva petičního, o zrušení % vět- 
šiny. Jako plnomocník Pruska při ústřední 
správě říšské pracoval pmti obnově Něme- 
ckého císařství, jemuž nepřál, a jeho popudem 
napsáno bylo společné prohlášení 31 vlád ně- 
meckých, toutéž snahou vedených. Byl též 
původcem pruské cirkulární noty z 23. ledna 
1849, dle které zříditi se měl stát spolkový 
s vedením pruským. Když však král pruský 
nastoupil politiku s tím nesouhlasící, vzdal s^ 
C. funkce plnomocníka. hda. 

2) C. Otto, bratr před., pruský finanční 
ministr í'-' 181 2 v Húnshavenu). R. 1845 při- 
dělen ministeriu financí. VI. 1849— 52 byl čin- 
ným v parlamentu náležeje straně mírné libé 
rální. R. 1S53 jmenován tajným vrch. financ. 



radou, r. 1854 stal se presidentem bankovního 
ústavu zvaného vSeehandlung*. R. 1869 svě- 
řeno mu po v. d. Heydtovi ministerium financí. 
Správu financí stát. převzal za okolností nikoliv 
příznivých; deficit státní obnášel 5,400 000 tol. 
Navrhl sněmu zjednání rovnováhy ve finan- 
cích státních konversí dosavadních dluhů 4'/^ 
a4 " ., ve dluh rentový 4'/, 7o- Konverse provésti 
se měla dobrovolně ; věřitelům státním nabíd- 
nuta prémie až do i V„, neměli však býti nuceni. 
Ještě téhož roku přijaly obě sněmovny návrh 
jeho. Po skončení války něm.-franc. nastala 
doba pro finanční správu velmi příznivá. V lé- 
tech nejbližších byl v každoročním budgetu 
značný přebytek a po návrzích Ca zrušena 
třídní daň při osobách majících příjmů jen 
Z40 tol. (420 mk) či méně; zrušena i dále státní 
daří z meliva i masa (Schlachi- u. .\falilsteuer). 
Po odstoupení Roonově stal se C. místopřed- 
sedou státního ministeria pruského. Po r. 1S73 
bylo mu vždy více bojovati s opposicí. Agrár- 
níci a ochranáři vytýkali mu, že zavinil ne- 
blahý ho.spodářský stav příliš rychlým splá- 
cením dluhů státních, že podporoval speku- 
lace bursovní a zakladatelské. C. byl přívržen- 
cem svobodné tržby. Následkem toho zvětšo- 
val se stále nesouhlas mezi ním a Bismar- 
ckem, ačkoliv C. podporoval některé záměry 
Hismarckovy (zavádění nových daní nepří- 
mých, přeměnu železnic ve dráhy říšské . Též 
liberáiové vystupovali proti C-ovi. Když pak 
roku 1S78 C. a Bismarck za příčinou předlohy 
o dani tabákové ostře proti sobě vystoupili, 
požádal C. za propuštěnou a obdržel ji. Od 
té doby byl činným v panské sněmovně, jejíž 
členem byl od r. 1860. R. 1S81 dostal se do 
parlamentárního konfliktu s Bismarckem, a 
když vládní předloha, proti které C. byl vy- 
stoupil, přijata byla, vzdal se nadále politické 
činnosti. hda. 

3) C. VVilhelm. malíř něm. (- 1S18 v Dus- 
seldorfu — f 1885 t.). Vstoupiv r. 1834 na aka- 
demii diisseldorfskou, měl Rethela za učitele, 
pak pracoval pod vedením Sohnovým. Hned 
prvními obrazy svými nastoupil dráhu malíře 
vojenského. Byly to zprvu hlavně výjevy 
z války třicetil^.té, později z dob Bedřicha Vel- 
kého a z válek napoleonských, jež si obíral 
za podněty svých episodních líčení. Za vý- 
pravy šlesvickcholštýnsUé provázel armádu 
pruskou na sever, r. 1S66 i do Čech a r. 1870 
též do Francie. Všude nastřádal hojně mate- 
riálu, kterýž pak v četných obrazech zužitko- 
val. Z nich buďtež uvedeny: /najeti Biuchera; 
Bliicheruv přechod přes Hýu : Útok ua Aisett ; 
Dobrti d *ppelské bašty; Setkáni korunního 
prince pruského s princem Karlem u Chlumu; 
Král Vilém 11 Hradce Králové: Cisař \apo- 
leon lil. u Sedanu; \ itčptý vjeýd cisaře Vi- 
léma do Berlina. V obrazech bitevních daří 
se Covi nejlépe líčení drobných potyček. 
Velmi oblíbeny jsou v Německu jeho por- 
traity jezdecké (císař Vilém, Moltke, Bis- 
marck a j.). C. byl professorem na akademii 
dússeldorfské a členem akademie berlínské 
a vídeňské. 7a. 

Camphora viz Kafr. 



Camphuisen — Campine. 



91 



Camjhlllaen [kamphaižn] D i r k R a- 
faelsz, nizozem. básník f"^' 1586 v Gorkumč — 
•*• 1627 v Dokkumě). Navštěvoval universitu 
lejdskou, kde se stal přívržencem professora 
Arminia, vstoupil do stavu kněžského a stal 
sf? konečně kazatelem nedaleko Utrechtu. Byv 
však pro odchylné učení Arminiovo s úřadu 
složen, vedl život nestálý, jsa pro přesvědčení 
své pronásledován, tak že i cena 500 zl. byla 
na hlavu jeho vysazena, až se mu konečně 
dostalo bezpečného útulku v Dokkumě. Bápně 
jeho Sticiitelijke Rijmen jsou namnoze obsahu 
nábožného, rozjímavóho, vynikají však přiro- 
zenou pravdivostí původností, hlubokým ci- 
tem, formální dokonalostí a řečí prostou, ale 
jadrnou a k srdci mluvící. Jedna z písní této 
sbírky MayFche Mors;enstond byla tak popu 
lárni. že vyšed.^i s illustrací zdobila stěny skon> 
každého domku hollandskeho. Z ostatních prací 
C-ových zasluhuje jcStě zmínky zdařilá para- 
frase žalmů Davidových. Pit, 

Campl [ka- , rod umělcův ital. v XVI. sto- 
letí v Cremoně. Vynikající členové jeho jsou: 
1) C- Galeazzo, malíř (* 1475 | 1536'. 
Z dél jeho jen málo se dochovalo v kostelícli 
cremonských a něco ve sbírkách privátních. 
Svého času byl velmi slaven, avšak prováděl 
svoje umění příliš řemeslně. Hlavní jeho práce 
jsou: P.iuua Maria st sv. Janem Křtitelem; 
Sv, Kristo/ a sv. Katďina Sienská; Panna 
Maiia, sv, Sebastian a sv. Rochus. — 2) C. 
Giulio, malíř, nejstarší ze tří synů Galeaz- 
zovych \''- ok. 1502 v Cremoně — \ 1572 t •. 
S počátku maloval dle vzoru Školy benátské. 
v pracích pozdějších přimkl se ke škole řím- 
ské. Byl velmi činný a četná díla jeho dosud 
jsou v Mantové a Cremoně. Dekoroval skoro 
celý chrám sv. Markéty v Cremoně, pak ma 
loval fresky u sv. Pavla v Miláně, v Brescii 
v zámku Soragno a j. Nejle-pší jest jeho oltářní 
obraz v Sant* Abondio v Cremoně: P. Maria 
se sv. Celsem a Xa^arem. — 3) C. Antonio, 
architekt a uměl. spisovatel, druhý syn Ga- 
leazzúv. Byl žákem Costovým v Mantovc, kclt* 
studoval pilně Titiana a Corregjjia, jehož taué 
mnoho napodoboval, tak že brzy stal se jed 
ním z nejváženějších umělců své doby v sev. 
Itálii, a Mantova, Farma, Modena i Milán za- 
hrnovaly ho zakázkami. Pak byl ve Španělsku. 
kde maloval pro Escurial Sv Jeronýma, nyní 
v Pradu v Madridě. Vydal letopisy svého rodiště : 
O-emnia ňdelissima cittá illustrata .1585). 
4) C. Vincenzo, malíř t = - okolo 1530 v Cre 
mon^ — t 1591 t.), třetí syn Galeazziiv. Málo 
val také veliké obrazy oltářní, z nichž nej- 
lepší jest Sněti s kři^e v kathedrúle cremon- 
skc. vynikající mistrným skrácením mrtvoly 
JežíŠov}'. Koloritem vyrovná se svým bratrům; 
nikoli v$ak kresbou. Lepší všaíc jsou jeh<> 
menší obrazy (z nichž mnohé jsou malovány 
na břidlici), portrai ty a květiny. 6) C Ber- 
nard i no, malíř a ryjec (* 1525 v Cremoně — 
* 1590), bezpochyby příbuzný předešlých. Do- 
vedl tak zručně napodobiti Titiana, že jtho 
kopie od originálů jen nesnadno jest rozeznati ; 
přes to však zachovával vlastní svůj ráz. Nej 
více jeho prací jest v Cremoně, pak v .Man 



tově; jsou to zejména Naroseni Páně a Na' 
nebev^eti P, Marie. Z jeho rytin jest nejlepší 
Lazarovo ^ mrtvých vstání. Vydal také spis 
// parere sopra la pittura (Cremona, (1584). 
Oampi Antonie, z nejproslulejších zpě- 
vaček své doby (* 1773 v Lublině v Polsku — 
f 1822 v Mnichové). Rodné jméno její jest 
Ant. Michalowiczova. Působila delší dobu 
v Praze, kteráž doba jest vrcholem její slávy. 
Zde též provdala se r. 1791 za zpěváka Campiho. 
Roku 1 801 dostala se k divadlu na Vídefice, 
r. 1805 ku dvorní opeře vídeňské, později ku 
dvorní opeře mnichovské, kdež zakončila svoji 
dráhu uměleckou. C. honosila se zvučným, 
plným hlasem a ohromnou technikou kolora- 
turní, tak že Mozart zvlášť pro ni napsal vel- 
kou koloraturní árii, kterou zpívala C. ve 



»Svatbč FÍ£:arově«, 



Str. 



Camplan [kamj Edmund, první mučen- 
nik z řádu Ježíšova ('■= 1540 v Londýně — 
I 1 58 1 t.). Po studiích v Oxforde přijav r. 1569 
svěcení na jáhna od rozkolnického biskupa 
v Gloucestru, želel kroku toho i zabral se do 
Říma, kdež r. 1573 vstoupil do řádu Ježíšova. 
Noviciát odbýval v Praze a v Brně. R. 1574 
vrátiv se do Prahy, posvěcen byl na kněze 
od arcibiskupa Antonína hrusa a po šest let 
účinkoval tu jako professor, kazatel a spiso- 
vatel. Z té doby pocházejí spisky jeho: Chro- 
nologia universalis: Orationes et epistolac; De 
imitatione rhetorices. R. 1580 zavolán do Říma 
a odtud vypraven do Anglie, kamž potají při- 
byl 24. června. Ve hnutí zpCisobeném přícho- 
dem jeho mezi učenci a kazateli církve angli- 
kánské sepsal: Rationes decem, quibns fretus 
certamen an^licanae ccclesiae ministr is obtulit 
in causa fidei, pohmický spi.sek obsahu velmi 
jadrného, jenž záhy přeložen byl do všech 
téměř jazykův evropských. Český překlad po- 
řídil P. Ondřej Mcdestin, rektor kolleje kle- 
mentské ťvyd. v Praze r. 1601) a nověji P. Ant. 
Rejzek: ^Desatero důvodův o pravosti víry 
katolické proti sektám novověkým* (vydáno 
v Praze, r. 1888 ve Spisech katol. spolku ti- 
skového, 4.'. C. byl po tuhých zápasech řeč- 
nických odsouzen k smrti a umučen. Vac. 

Cainpfgl^»^Arittima[kampilja], městys 
v býv. Toskánsku, prov. Pi.sa, kraj Volterra, 
na jižním svahu Monte Calvi (646 mi) a na 
želez, trati z Pisy do Říma, v okolí nezdravém, 
ale úrodném, ve kterém daří se oliva, obilí a 
sladké dřevo; na blízku veliké doly na olovo, 
měď a žel*'Zo, lomy na mramor a minerální 
prameny; 5074 oby v. (1886). 

CampilEiaJl Tcampínas], město v brazilské 
prov. Sil o Paulo, severozáp. od města Sao 
Paulo, s nímž spojeno jest železnou drahou, 
která se tu rozvětvuje vt dvě křídla. Založeno 
bylo r. 1797 pod jménem Sao Carlo v krajině 
úrodné a zkvétá stále obchodem a pěstová- 
ním kávovníku, tak že čítá 18.000 ob. (1889). 

Campine Ikampín též Kempe n. krajina 
na hranici belgickonizozem., v prov. antverp- 
ské, limburské a sev. brabantské, písčitá, na- 
mnoze bažinatá pláň, která odvodiSováním, 
zvláště vystavěním Severního průplavu 
(Campinskéhoj r. 1859 od Zuid-Willems 






Campion — Campoamor y Canipoasorio. 



kanálu do Antverp, v délce 895 km, prome- 
nuje se znenáhla v půdu lučinatou. Obyvatel- 
stvo národnosti vlámské vyniká zvláštním rá- 
zem a žije ve skrovných dědinách, z nichž 
největší jsou Turnhout, Gheel a VVcert, a živí 
se nejvíce chovem dobytka. V bažinách těch 
vznikají Velká a Malá Nethe, Dommel a pří- 
toky Demeru. 

Campion fkánpion]: 1) C. Fran90Ís, 
virtuos na theorbu a kytaru v XVIII. století, 
v 1. 1703 — 19 theorbista velké opery pafížské, 
vydal 3 spisy: Xouvelles découvertes sur la Giti- 
íarre atd. (Paříž, 1705); Tvaité ďaccompa^ne- 
ment poiiv la Théorbe (1710); Traité de composi- 
tion atd. (1714). — 2) C. [khempien] Thomas, 
an/rlický lékař, vedié toho básník, skladatel 
a spisovatel hudební. Žil v XVII. stol. Vydal 
3 knihy Airs of 2, 3 and 4 Parts (1610 a 
1612), mnoho skladeb příležitostných a též 
jeden theoretický spis o skladbě hudební. Str. 

de Campion jkáripionl Alexandre, spi- 
sovatel franc. p 16 10 ~ f 1670). Účastnil se 
ve službách hrab. de Soissons bitvy u Corbie 
Í1636) a byl pak jeho vyjednavatelem u dvora, 
když hrabě pro svou účast na spiknutí proti 
Richelieuovi musil uchýliti se do Sedanu. Po 
jeho smrti dostal se do domu vévody de Ven- 
dóme a měl podíl na intrikách prcti Mazari- 
novi. Za Frondy stranil vévodovi de Longue- 
ville, jenž ho za tn odměnil hodností majora 
rouenského. Jeho La vie de plusieurs hommes 
illnsfres (1657) obsahuje životopisy Chlodvika, 
Konstantina, Cida, Karla Vel., Viléma Doby- 
vatele a j. Důležitější je Recueil de lettres qui 
pcuvent servir a Vhhtoire (1657;, podávající 
listy psané vévodům de Vendóme, de Retz, 
vévodkyním de Chevreuse, de Longueville atd.; 
otií^téno znova v Afémoires ďHcnri de Cam- 
pion od Moreana. Ke sbírce listů připojeny 
také různé básně nevalné ceny. 

de Campistron ikánpistrun] Jean Gal- 
bert, dram. básník franc. ('•' 1656 — \ 1723). 
Z rodiště svého Toulouse byl nucen jako 
mladík sedmnáctiletý pro souboj odebrati se 
do Paříže, kde vystoupil s tragédií Virginie 
(i 683) Kacine doporučil ho vévodovi de Ven- 
dóme, jenž mu svěřil skladbu operního libretta 
(Acis ct Galatéc) pro slavnost na svém zámku. 
Jeho přispěním stal se C. generálním sekre- 
tářem galejním a měl tak příležitost osvědčiti 
svou statečnost v boji. Vévoda vymohl mu 
následkem toho od vévodv mantovského mar- 
kyzství Penango a od krále Špan. řád sv. Ja- 
kuba. C. navrátil se později zase do Toulouse, 
kde se oženil a zemřel. Složil 9 tragédií ( Vir- 
ííinie; Arminius. 1684; Andronic, 16S5; Pliraaíe, 
i6.Sř); Phocion, 1688; Adrien, 1690; Tiridate, 
1691: Aétius, 1693; Pomp'ia), dvě komedie 
(L'amante amant, 1684: Le jaloHX désabusé, 
1709), menší práce veršované a Mémoires sur 
Sil vie ; nejlepší vydání Ocuvres, 1750. Ve svých 
tragédiích chce napodobiti Kacina. ale nemůže 
se mu z daleka rovnati ani dramatickou stavbou 
kusňv, ani určitou kresbou povah, ani silou 
situací, tím méně vzletem verSe. Rozplývaje 
se v galantních sladkostech dle vzoru slečny 
de Sciidéry, odpuzuje přehnanou milostností 



a nadbytkem Šroubovaných epithet. Ve ver- 
šování může se postaviti po bok veršotepci 
Pradonovi. 

Camp-moetlng^ [kamp míting], polní tá- 
bory, šlovou shromáždění lidu, americkými 
methodisty zavedená, jež pod šírým nebem 
pořádají za účelem nábožen. přednášek. Šp. 

Campo [ka], z lat. campus, ital., špan. a 
portug., pole, pozemek, pláň, ležení, bo- 
jiště 

Campo, Valdi C. viz Maggía. 

Campoamor y Campoasorio [kam-<, 
don Ramon, básník špan. ('■• 24. září 18 17 
v asturské Navii). Studoval v Madridě medi- 
cínu, ale záhy oddal se filosofii a literatuře. 
Pocházeje z rodiny vznešené a bohaté, osvěd- 
čil své royalistické smýšlení jednak ódami na 
královnu Kristinu, jednak jako poslanec ve 
shromáždění kortesů, kde vystupoval se znač- 
ným úspěchem řečnickým proti demokracii, 
zejména proti hlavnímu jejímu zastánci Ca- 
stelarovi. Vedl s ním i polemiku v »E1 Estado« 
články sebranými pak v Polemicas con la de- 
mocracia r. 1862. Za Alfonsa XII. b}l povýšen 
za státního radu. Ale C. jest především veli- 
kým básníkem. První jeho sbírka Temena s y 
flores (1840) dýSe jarní svěžestí lásky a roz- 
koše. V Aves del alma (1842). ač něžných, pro- 
niká již vážná reflexe filosofická, a fabulas 
morales v politicas (1842; 9. vyd. 1866), psané 
prostým přirozeným slohem, jeví předčasné 
ochlazení. Od té doby zůstal i ve tvorbě bás- 
nické výlučně filosofem. Jeho Doloras a Pc- 
queňos poemas (1846, 18. vyd. 1888) zavedly 
dvě nové formy básnické. V prvních úsečnost 
výrazu pojí se k závažnosti idee filosofické, 
břitká ironie a lahodná melancholie k po- 
chmurnému ro/jímání, tak že připomíná Hy- 
rona, Heina, Musseta, V. Huga. V^t druhých 
na poutavé vypravování prostého děje zapíná 
malou dávku filosofie, často vysokou záhadu 
sociální nebo psychologickou. Méně šfasten 
byl C. ve skladbách více epických {Colon, 
1853, 16 zpěvů a El drama universal, ohromná 
báseň, rozdělená na 8 dní) a dramatických 
(z posledních: Dies irae, 1873; Asi sescribe 
la historia, 1875; (ilorias humanas, 1885; ve- 
selohry Cuerdos y locos^ 4. vyd. 1887, El honor 
1874), neboť vnější svět jest mu jen rámcem 
pro vyjádření vlastních ideí. Základem jeho 
básnické filosofie jest nesmiřitelný skepticis- 
mus. Theoretický uložil své zásady ve Filo- 
sofia de las leves (1S46); El pcrsnnalismo ca- 
puntes para una filosofia (1855): Lo absolutf) 
(1865) a v El idealismo (1883). Poslední jeho 
práce jsou Poetica (iSS^); Humoradas (2. vyd. 
1SS8) a El licenciado Voralba (1888 1 v 8 zpě- 
vích, jakýsi špan. Faust upomínající na Sully- 
Prudhommea. C. měl ohromný vliv na znovu- 
zrození poesie Špan. a jest zakladatelem velkr 
školy ve Španělsku, Portugalsku a za Oken- 
ném. Výbor z jeho básní Obras escogidas vy- 
šel u Hrockhause v Lipsku v 1. 18S3 — 1886 
o 3 sv. Srov. L. A. Clarin, Los poetas en 
el Ateneo (»E1 dia*, duben, 1884); Melchor 
de Palau, Acontecimientos literarios (1889, 
3 sv.). 



Campobasso — Campomanes. 



\y^ 



Campobasso ka-, : 1) C, ital. pro v v com- 
parti mentu Abruzzi e Molise, dfive Moiise 
zvaná, hornatá, zavlažovaná ř. Bifernem, Trig- 
nem. Volturnem a přítoky ř. Fcrtore, dosti 
úrodná, plodící obilí, kukuřici, víno a olivu. 
Obyvatelstvo zabývá se polním hospodářstvín), 
chovem dob3'tka, zvlášté ovcí a vývozem vína 
a olivového oleje; má 45S7 km^ s 386062 ob. 
(18S6) a Hélí se ve tři kraje: Isernia, Larino 
a C. — 2) C, hlavní město provincie a kra e 
téhož jména, na želez trati z Termoli do Be- 
neventu, má mnoho kostelů, divadlo, veliké 
vézr:nú výrobu nožů, zboží ocelového, oleje 
olivového a 14.842 obyv. {1886). 

Campobello jka-|: 1) C. di Licata. 
mésto na Sicílii, pro v. girgentské, na želez, trati 
z Canicattí do Licaty, uprostřed úrodných polí 
a tučných pastvin; má 7693 ob. (1885), kteří 
péstují a vyvážejí obilí, víno a olivy; na bltzku 
ložiska síry. — 2) C. di Maz zař a, město na 
Sicílii, v prov. trapanské. v kr. mazzarském, 
na želez, trati z Mazzary do Castelvetrana, 
s 6627 obyv. (1885I, kteří péstují révu a olivu. 
Na blízku pověstné, již od Selinuntských uží- 
vané lomy Ca ve di C. nebo Kocca di Cusa. 

Campodea ka-i Westw., nejnižší zástupce 
supinusek {T/nsauura), tvořící spolu s jinými 
přibuznými rody podřád rybeně k {Tliysanitra 
s. str. '. Télo táhlé připomíná zevní podobou 
některé larvy hmyzu. Má polokruhovitou hlavu, 
jclánkovou hrucf a ločlánkový zadek. Hlava 
má dvé dlouhých, 20 24Členných tykadel, 
dlouhc; nohy zakončují 2 drápky, zadek končí 
sr 2 Štětinami ii — i4Člennými Na článcích 
zadku umístěny jsou zakrnělé přívěsky nožní 
d zvláAtní vychlipitelné váčky. Přítomnost za- 
krsalých přívěsků nožních- i váčkft dodává 
tomuto rodu rázu veliké prímitivnosti. C. sta 
pln lt'iiis Westw. jest po Čechách vSude roz- 
šířena žijíc ve vlhké půdě pod kameny a 
*!p»Klalvm listím. Z mládí bílá, později žlutá 
K>. pomerančová, čile běhá a pří chytání snadno 
ztrácí části křehkých tykadel i přivěskdv 
ocasních. Šc. 

Campo de Calatrava viz Almagro. 

Campodaniun viz Almondbury. 

Campo Formio I ka- 1 nebo Campo F o r- 
mido. ves v italské prov videmské, 7 km jiho- 
zig. od Videmu, s 805 obyv. (1881, obec 2269!, 
známa jest mírem, který tu uzavřen r. 1797 
mezi Rakouskem, které zastupoval hrabě Co- 
benzl. a republikou Francouzskou, jejíž plno- 
mocníkem byl generál Bonaparte. Po před- 
běžné úmluvě v Lubně činily obě strany ve- 
liké požadavky a teprve když Bonaparte hro- 
zil obnoviti nepřátelství, byl mír v noci dne 
17. — 18. října podepsán. Rakousko postoupilo 
svou čásf Nizozemska Francii, nové republice 
CÍ5;alpské Milán s Mantovou, vzdalo se všeqh 
dřívějších práv v těchto zemích a uznalo re- 
publiku Cisalpskou za samostatný stát; za to 
nabylo území zrušené republiky Benátské až 
po Adiži s městem Benátkami, potom Istrii a 
Dalmácii, kdežto Benátské državy v Albánii 
a Iónské ostrovy připadly FYancii. Tajným 
Článkem této smlouvy ustanoveno, aby levý 
břeh Rýna byl připojen k Francii, k čemuž 



císař František II. svým vlivem slíbil půso- 
biti; stavům říí^ským tím poškozeným mělo 
se dostati náhrady na pravém břehu rýnském, 
vévodovi Modenskému určen rakouský Breis- 
gau, začež Rakousku přislíbeno arcibiskupství 
salcpurské a iihových. čásť Bavorska až po 
Inn. K upravení říšských záležitostí německých 
smluven nový říšský sněm, který se r. 1797 
v Rastadtě sestoupil 

Oampo Malor, město a důležitá pevnost 
v portugal. prov. Alem Tejo, distr. Porta- 
legre, na hranicích španěl., v krajině úrodné 
a vinorodé, s 5673 obyv. (i88g), kteří vedou čilý 
obchod s vínem a vlnou. R. 1709 zvítězili tu 
Španělové nad anglickoportugal. vojskem. 

Campomanes {ka-| Don Pedro Rodri- 
guez, hrabě, státník a polit, oekonom španěl. 
('•* 1723 v Santa Eulalia de Sorriba, Asturie — 
+ 1802). Již v 23. roku byl samostatným advo- 
kátem a svěřovány mu důležité věci. R. 1747 vy- 
dal své dílo o řádu templářském a r. 1756 uve- 
řejnil dílo o períplu Hannonově. Karlem III. 
jmenován přísedícím poštovního departemen- 
tu; pojednal statisticky o po.^tovnictvu, zavedl 
opravy v mapách a učinil reformy, aby do- 
prava levnější se stala. R. 1762 stal se físká- 
lem vysoké rady kastilské (finančním mini- 
strem), později předsedou jejím. R. 1768 jme 
nován kamaristou královské komory a byl 
skutečným předsedou téže. Spisem Trataďo 
de la re*íaiia de la amorti^acion dokazoval 
právo vlády, aby mohla obmezovati nabývání 
pozemků k mrtvé ruce, shledávaje hlavní pří- 
činu, pro kterou Španělsko hospodářsky roz- 
vinouti se nemohlo, ve přílišném nahromadění 
pozemkového maj'?tku v rukou církve. Růz- 
nými reformami zmenšil počet mnichů, odřial 
jim úřady světské a potlačil kláštery žebravé; 
za to zvýšil platy sekulárních správců duchov- 
ních. Velikých zásluh zjednal si C. svými 
pracemi z oboru správy národohospodářské. 
Jsou to jmenovitě: Discurso aobre el fomento 
de la industvia popidar; Discurso sobre la 
educacioH popular de los artesatios y su fo- 
mento; Apeiidice a la educacion popular. Vy- 
kládaje v nich příčiny úpadku průmyslu španěl- 
ského a prostředky, jakými zjednati se měla 
náprava, pojednal o vychování lidu a bojo- 
val proti předsudkům, s jakými ve Spanělích 
pohlíženo na činnost řemeslnou a uměleckou. 
Opravy, jaké ve Španělsku buď přímo jako 
člen vlády, nebo nepřímo, literární svou čin- 
ností, způsobil, jsou velice četné. Sluší uvésti: 
reformu studia universitního, opravu správy 
obecní, chudinství, zdravotnictví; zlepšení 
zemědělství a chovu dobytka; obmezení veli- 
kých, rolnictvu škodlivých privilegií » městy* 
(společenstva majitelů stád); kolonisaci Sierry 
Mořeny; úpravu daní; svobodný obchod s obi- 
lím; zřízení banky národní, zakládání národo- 
hospodářských společností; potlačení cikánQv 
a tulákťi. Všechny reformy zaváděl velice 
opatrně; nechtěje vyvolati odpor snažil se 
všude navazovati opravy své k dosavadnímu 
vývoji a dokazovati oprávnění jich starším 
zákonodárstvím. Vlastenectví i nezištnost jeho 
byly všeobecně uznávány. R. 1780 povýšen 



94 



Campomanesia — Camprodon. 



do stavu hrabécího, r. 1791 jmenován státním 
radou. Byl ředitelem akademie právnické a 
historické, a vyznamenán i cizími panov- 
níky, hda, 

Campontanesia [ka-| R. & Pav. (Abbevillea 
O. Berg), o bobe 1, rostlinný rod ze řádu myrto* 
kvétých, čeledi myrto vitých {Mvrtaceae)^ 
s kalichem, jenž dělí se při rozvíjení ve 4 — 6 
nepravidelných laloků, s korunou 4— ópláteČ- 
nou a s mnohými tyčinkami. Pestík 4-10- 
pouzdrý ukončen Štitnatohlavatou bliznou a 
přř^chovává ve vnitřním úhlu každého pouzdra 

4 řady hojných vajíček. Malvice skrývá se- 
mena s dlouhým spirálním klíčkem a dlou- 
hým kořínkem. C. obsahuje asi 60 tropických 
stromů nebo keřfl amerických s listy vstříc- 
nými a květy úžlabními. Z těch roste na 
teplejších Andech v Peruvii C- Hneatifolia 
R. & Pav.. o. úzko li stý, tam pallllo zvaný, 
a v Nové Granadě ve výši 1200 m n. m. 
C. corni folia H. B. K., o. šírolistý, tam 
Guyavo de Anselmo zvaný, jehož malvice až 
I '5" tlusté podobně jako plody jiných druhů 
C-sie pro lahodnou chuf jsou oblíbeny Děd, 

Oamponotai fka-' Mayr. rod mravenců 
jednouzlých (Formicidae) : od ostatních rodů 
mravenčích liší se tykadly v podobě písmene 

5 dvojnásobně prohnutými. V našich lesích 
všude obecný jest C. ligniperda Latr., mra- 
venec dřevokaz, hnízdící se pod zemí, nej- 
raději u paty starých pařezů nebo stromů 
jehličnatých, v jejichž kmenech si často roz- 
sáhlé hnízdo vyhlodává a tím nemálo škodí. 
Samci (10—12 mm velicí) jsou Černí s břichem 
lesklým, samice '16 18 mm) jsou leskle černé 
na hrudi, křídla mají silně zahnědlá; dělnice 
(7 — 14 mm) jsou bezkřídlé, černé, očka na te- 
meni jim scházejí. Podobný a stejné veliký 
mravenec obrovský (C. herculaueits Lin.) 
jest u nás mnohem vzácnější, a to hlavně 
v krajinách hornatějších; liší se od přede- 
šlého tělem nelesklým, více černým a křídly 
mnohem světlejšími. L. D, 

Oamporl [kampórij : 1) C. Ce sar e, historik 
ilal. r- 1814 v Modeně — + 1880 v Miláně). Za- 
býval se kromě básnictví studiem dějin moden- 
ských a napsal několik pěkných a důkladných 
monografií, jako: Statuta civitatis Mutinae anno 
CCCXXXVII reformata (Parma, 1864): Del 
Gnvento a Comune di Modena (t., 1864); Ri 
cordi dello scnltore G. Obicl (Modena, 1865); 
Sotiiie biograf, di L. Poletti (t., 1865); Cri 
stina di Sve^ia e gli Estensi (t., 1877); hlavní 
jeho dílo jest Raimondo Montecuccoli i suoi 
tempi; Barbarossa Ariadeno, drama (Turin, 
1850) a E^^elino da Romano (t., 1851). Sebrané 
spisy jeho vydány v Modeně r. 1882 (Memorie 
patrie. storiche e biografické). red. 

2) C. Giuseppe, marchese, spisov. ital. 
(- 1 82 1 v Modeně — + 1887 t.). Konal časté 
cesty po Rakousku, Francii, Anglii a Skotsku, 
r. 1860 zvolen poslancem do sněmu italského a 
nedlouho na to stal se syndikem v Modeně. 
Badání jeho podařilo se objasniti mnohé zá- 
hady ze života předních italských básníkův 
a umělců, jako: Ariosta, Tassa, Raífaela, Cor- 
reggia a j. Ze spisů jeho uvádíme: Gli artisti 



i taliáni e stranieri negli Stati Estensi (Modena, 
1S55); Lettere artistické (tam., 1866); \femor:e 
biografické degli scultori, architetti, yittori di 
Carrara (t., 1873); Lettere di scrittori italiani 
del Secoln XVI. {I>ologna, 1S77): Centotre Let- 
tere inedite di Sommi Pnntefici (Modena, 1878); 
Memorie a j. Vydal tež 3 sv. pov*dek Rac- 
conti artistici. P. 

Oampos [ka-1, portug. (pole), nesmírné 
travnaté nivy uvjíitř Brazílie; liší se od llanův 
a pamp větší rozmanitostí povrchu a vege 
táce. Jsou-li pokryty hustým, travnatým kober- 
cem, slují c. mitnosas, ale c. agre.<tes, rostc-li 
na nich tráva v cliomáčích. Naprosto beze 
stromů nejsou nikde; hustší hájs se zovou catn- 
poes, carrascos, ccMngas. Rozeznávají se jefttě 
C. geráes, nivy vlnovité s vlasinatými trávami ; 
taboleiras, jich místa výše položená a suŠŠí 
(venezuelská mesas); chapadas jsou taboleiry 
povahy ještě zřejměji planinovité a slují Sďtáos 
(jindy vůbec lidoprázdné pustiny), vymře-li 
při delším suchu jejich rostlinný život na del*í 
čásť roku 

CampOS: 1) C, město ve špan. pro v. 
balearské, na jihu ostrova Mallorky, se 4500 
obyv. Íi88q); v okolí minerální prameny San 
Juan de C a 12 frm od města přístav Puerto 
dc C. a těžení mořské soli. — 2) C. dos 
Cioytacazes, dříve Silo Salvador dos C, 
municipium a město v brazil. prov. Rio de 
Janeiro, na pr. bř. Parahyby, uzel žel. drah, 
spojeno dvěma průplavy s mořem, v úrodné 
nížině, střed obchodu a průmyslu, má 12 ko- 
stelů, pěkný most, nemocnici, nalezinec, koň- 
skou dráhu, dvě banky, více obchodních spo- 
lečností, vývoz kávy, cukru, rumu a dříví; 
22,000 obyv. (1889). 

Oampo San Pietro, městečko v italské 
prov. padovské, sev.-záp. od Padovy, hlavní 
místo kraje (na 242 /rm- 41.715 obyv., 1S85): 
hedvábnictví, plátenictví, 3769 obyv. 

Campra [kánpra] André, skladatel franc. 
r" 1660 v Aixu prov. — f 1744 ve Versaillech). 
Byl kapelníkem, posléze v Notre-Dame v Pa- 
risi, ale pojednou oddal se divadlu a složiv 
zpěvohry VEurope galante (1697) a Le Car- 
naval de Venise (1699), z nichž onou zahájil 
nový druh zpěvohry, zvaný »opéra-ballet«, 
nabyl velké vážnosti, tak že r. 1722 jmenován 
kapelníkem prince Contiho a r. 1742 ředitelem 
král. kapely. Z četných ostatních jeho oper 
uvedeny buďtež : Tancréde (1702); Iphigénie en 
Tauride (spolu s Desmaretsem) ; Télémaqite 
(1705); Alcine {i-jo^); Hi ppodamie (ijoS); Ido- 
ménée '1712); Achille et Deidamie (1735). 
Pozoruhodný jsou 3 sv. jeho kantát a 5 sv. 
motet. 

Oamprodon [kam-l don Franci SCO, 
dram. spisov. špan. (••*• 1870 cestou na Kubu). 
Nejlepší úspěch mělo jehn drama flor de un 
dia (1851, nejnov. vyd. Lipsko, 1872), psané 
krásnými verši, jehož druhá čásf Espinas de 
lina flor jest menší ceny. Četné jsou jeho ko- 
medie a frašky se zpěvy El domino a^al; Juan 
Lanas: Una niňai Una vieja; El diablo del 
carga; Los siiicidas; El relampago; Marina; 
El pan de la bodá. Také psal operní libretta. 



Camps y Soler — Camus. 



95 



Dialektem katalonským napsal na počest ví- 
tězné výprav}- do Marokka báseň La tornáda 
den Tito. 

Camps y 8ol«r 'ka-J O se ar, klavírní vir- 
tuos a theoretik Spán. nové doby C*' 1837 v Alex- 
andrii). Konal studia ve hře klavírní ve Flo- 
renci a v Neapoli, podnikl umělecké cesty po 
svété a usídlil se po té v Madridě. Vydal písně, 
skladby klavírní, i kantátu a j. v. Krom toho 
spiyy theoretické (Metodo de solfeo, Estudios 
ýio^nficos sobre la musica, španělský překlad 
llerliozovy »Instrumentace« a j.). Str, 

Oamptotheoinm !ka-j Schpr., rod mechů 
listnatých, bokoplodých, z tribii Hypna- 
ceae (rok y to vitých) a habituelně podobný 
k Homalothecium a Brachythecium. Tvoří 
husté povlaky s větvemi vidličnatými, od 
nichž ve dvou řadách rozložené nebo vzty- 
čené větévky vybíhají. List}' jsou podlouhle 
kopinaté, dlouze zakončíte a od hojných po- 
délných brázd hedvábitě lesklé, pletiva úzce 
cárkovitého nebo červovitého. Válcovitá to- 
bolka jest podlouhlá a za sucha obloukem 
ohnuta. U nás roste z nížiny až do předhoří 
mezi travou C. lutcscens Br. et Schpr. a na 
vlhkých lukách C. niteus Schpr. V již. Evropě 
přebývá na suchých skalnatých místech C. au- 
rtům Schpr. Déd. 

Cftiníms [ka- , lat., pole, rovina. — C. M a r- 
ti as, pole Martovo, viz Řím. 

Cajnpyloliatryfl [ka-] Lem., synon. rostlin- 
ného rodu Hoffmannia. 

CampylopilS |ka-| Brid., rod mechfi list- 
natých, vrcholoplodých, z čel. Dicraneae 
a iríbu Weissiaceae. Roste v trsech, často po- 
cuHkovitých, rezavým vlásením zhusta sple- 
tených. Listy jsou na vSecky strany ohnuté, 
kopínatošídlovité a tlustožilné. Štět jest jako 
labutí krk nazpět a ke straně ohnutý s to- 
bolkou přímou, obyčejně rýhovanou a v sídlo- 
vitý zoban prodlouženou. Kápovitá Čepička 
jest po kraji brvitá. Z 12 evropských druhů 
rostou u nás bezpečně zvláStě na pískovcích 
abršpašských a jiných severočeských skalách 
O. fragilís Dicks. a O. flexuosus Br. et Schpr., 
;ichž třeba jest dobře rozeznávati od podob- 
ného Dicranodontium. Děd, 

Campylosperma^, oddělení rostlin oko- 

ličnatých. Viz Umbelliferae. 

Cftmiicollll l^kamučíni] Vincenzo, malíř 
ital. (* 1775 v Římě — \ 1844 t.). Vzdělal se 
v Římě zvláště na základě pilného studia ob- 
razĎ Raffaelových, Domenichinových a Del 
Sartových a stal se z hlavních představitelů 
pseadoklassického slohu; potom francouzskou 
íkolu směru Davidova sobě oblíbil. Z prvních 
dob jeho tvoření jsou nejlepší obrazy Smrt 
Caesarova a Smrť Virginie. Potom maloval 
obrazy kostelní a obrazy z dějin římských a 
středověkých, jako zejména: Nevéřicí Tomdšy 
provedeno v kostele svatopetrském mosaikou; 
Horacius Cocles; Romulus a Remus; Kladení 
ve hrob Jeriše Krista pro Karla IV. Spaněl.; 
Obrácení šavla v kostele sv. apoštolů v Římě; 
pro krasoumnou jednotu pro Čechy maloval 
Zjeveni Páně v předpeklí, S Landim provedl 
nástropné malby v paláci Torlonia v Římě. 



Také jako portrétista proslul, zvláště malbami 
krále Ferdinanda I., královny Karoliny neapol- 
ské, Pia VII. (v gallerii vídeňské) a j. S bra- 
trem Pietrem ff r. 1833) restauroval v Římě 
mnoho starých obrazů. C. byl generálním 
inspektorem papežské gallerie a mosaikové 
továrny, pak členem mnoha uměleckých spo- 
lečností. C. byl mistrem skladby i kresby, ně- 
kdy však jeho pathos jest příliš theaťrální a 
kolorit chladný; práce jeho svědčí spíše o zna- 
menité technice a dovednosti než o mistrovské 
originálnosti. 

Caumnilllll [ka-j japonense Rmph., synon. 
Chalcas paniculata L., strom na Ambcíně do- 
mácí, jenž poskytuje vzácné dřevo camuneng 
zvané Viz Chalcas. Vský. 

OamiUl [kamyl : 1) C.Jean Pierre, franc. 
spis. (* 1582 — + 1652). R. 1608 byl sv. Fran- 
tiškem saleským vysvěcen za biskupa v Bel- 
ley, po jeho smrti (1628) přijal opatství v Aul- 
nay a později hodnost gener. vikáře u arci* 
biskupa rouenského. Posléze uchýlil se do Pa- 
říže, kde v domě Nevyhojitelných [les Incura- 
bles) věnoval se chudým. Zemřel byv právě 
jmenován biskupem arraským. R. 1614 byl 
poslancem v Generálních stavech. Jeho spisů 
čítá se málem na dvě stě. Psal horlivě proti 
žcbravým mnichům: Rabat-joie du triomphe 
monacal; La pauvreté évangelique ; Uantimoine 
bien préparé ; Les deux hermites jsou plny pi- 
kantních anekdot. Jako protijed proti romá- 
nům světským složil značný počet románů 
duchovních, tak: Dorothée; Alexis; Spiridion, 
Alcime; Daphnide; Hyacinthe; Amphithedtre 
dliorreur; Palombe ou la femme honorable a j ; 
mají cenu jen literární, ač byl C. pro ně na- 
zván »Lukiánem mezi biskupy*. Nejlepší dvě 
jeho díla jsou : L" esprit de st. Francois de Sal- 
les (1641) a L'avoisinement des protestants de 
réglise romaine (1640). 

2) C. Štěpán, arcibiskup a kardinál 
(* 1632 — f 1707). Již roku 1650 stal se dok- 
torem bohosloví, r. 167 1 arcibiskupem v Gre- 
noble s r. 1686 kardinálem. Jako arcibiskup 
vystupoval rozhodně proti všem nepořádkům, 
ale kloně se k jansenismu, počítal k nim i pro- 
babilismus a »volnou morálku* jesuitů. Pro 
rigorismus svůj upadl v podezření jansenismu 
a musil se proto zodpovídati před vévodou 
Savojským i před papežem (1678). V Grenoble 
založil seminář kněžský, na venkově chlape- 
cký. Sepsal pojednání o ustavičném panenství 
Panny Marie a uveřejnil stanovy pro Gre- 
noble. Sa. 

3) C. Charles Etienne Louis, mathe- 
matik franc. ('^' 1699 ^ Cressy — -f 1768 v Pa- 
říži). Již r. 1727 jmenován členem pařížské 
akademie věd, súčastnil se r. 1736 expedice 
laponské k měření délky stupně poledníko- 
vého, potom s Bouguerem, Cassinim a Pin- 
gréem určil oblouk poledníkový mezi Paříží 
a Amiensem. Působil pak na Škole ženijní a 
dělostřelecké a byl stálým tajemníkem aka- 
demie architektury. Napsal Traité sur Vhy- 
draulique (Pař.. 1739); Cours de mathématiques 
d Vusage des écoles du génie et de Vartillerie 
(t., 1749 a 1766, 4 sv.); Opérations faites pour 



96 



Camuset — Canale. 



mesurer le degré dc méridiev.ne eutre t^arís et 
Amiens (1757) a j. Z jeho pojednání, jež vy- 
dala paříž. akademie, pozoruhodný jsou: Sitr 
les forces vives des corps en mouvement (1728) 
a Sur la figuře des dents des roues et des ailes 
des pifínonSf pour rendre les horloges plus par- 
faites (1733). AP. 

4) C. Armand Gaston, franc. právník 
a politik (''' 1740 v Paříži — j- 1804 tam.). 
P»yl generálním advokátem kněžstva v parla- 
mentu pafíž. a radou kurfiršta trevírského pro 
svou znalost práva církevního. R. 1783 zvolen 
do generál, stavů, horlil proti annátám papež- 
ským, přičinil se o připojení hrabství Venais- 
sinu, náležejícího papeži a o novou organi- 
saci církevní. R. 1790 vydal »Červenou knihu» 
o vydáních dvorských, vystupoval prcti Mira- 
beauovi, obžaloval tohoto, Lafayetta Baillyho 
a krále po útěku králově ze zrady a působil 
ku zrušení privilegií stavovských. Jako se- 
kretář konventu žádal za vydání ministrů 
v obžalobu a za prodej statků klášterních a 
emigrantských. R. ijgz vyslán za kommissaře 
k vojsku do Belgie a hlasoval odsud písemně 
pro smrť královu beze vSeho odvolání. R. 1793 
vydal Dumouriez jej a ostatní kommissaře 
Rakušanům a C. vězněn v Mastrichtu, Ko 
blenci, Hradci Král. a Olomouci do r. 1795, 
kdy vyměněn za Terezii, vévodkyni z Angou- 
lěmu, dceru Ludvíka XVI. Byl pak členem a 
předsedou rady 500; r. 1797 vystoupil a vě- 
noval se pouze studiím a činnosti v Archivu 
národním, kde spořádal listiny parlanientární 
z doby revoluce. Napoleon nechal jej v úřadě, 
ač byl hlasoval proti doživotnímu konsulátu 
jeho. Byl členem Akademie nápisův od r. 1783 
pro překlad díla Aristotelova Histolre des ani- 
maux ďA. avec la traductiou francaise. Se- 
psal : Code matrimonial (1770); Lettres sur la 
professiou ď avocat (1772, 5. vyd. 1832); Bi- 
bliotheque choisie des livres de droit ' 1777) ; Code 
judiciare (1792, 4 sv.); \oyaire dans les dépar- 
tements nouvellement réunis (1803, 2 sv.). Hs\, 

Camuset (kamyzéj Georges, lékař a 
básník franc. (- 1841 — \ 1885). V Dijonč, kdf- 
se usadil, mČl pověst znamenitého lékaře 
očního. Byl spolupracovníkem Fořtovým při 
Manuel de pathologie et de clinique chirur- 
gicale (1870) a vydal sám Manuel de ophtalmo- 
logie (1877) a četné brožury l»*kařské. Vážná 
práce vědecká nebránila mu pěstovati poesii 
a jeho Les sonnels du docteur (1885) jsou roz- 
tomilým plodem nadaného specialisty, vyzna- 
čujícího se jemným vtipem a světlou náladou. 
Zůstavil ještě Contes en verš nesoucí se du- 
chem rabelaisovským. 

Camvlak Řehoř (též Camblak, Zim- 
blak, Semivlak a j.), metropolita kijevský 
(•• v Trnově v Bulharsku -- \ 1419, dle jiných 
1432). Bývá počítán k spisovatelům ruským, 
bulharským i srl)ským Zil nějakou dobu na 
hoře Athonu. pak byl igumenem (převorem) 
srbského kláštera v Dečanech, knězem v Su- 
čavě v Bukovině a později odešel na Rus, kde 
získal si takovou vážnost, že r. 1414 zvolen 
od litevskoruskych knčží metropolitou nové. 
od Moskvy oddělené diécése kijovské. Pracoval 



pak ve prospěch unie s církví římskou a na- 
vštívil za tím účelem Řím, Cařihrad a sněm 
kostnický. Sepsal mnoho chvalořeČí, kázání 
a několik církevních životopisů, jmenfvitě 
trnovského patriarchy Euthyroia, jehož byl 
žákem a pokračovatelem (otištěn v »Glasniku« 
srb. učeného družstva, 187 «). Ruští církevní 
historikové chválí jeho »čistou slovanskou 
řeč«, ač zavádí dle byzantských vzorů sloh 
poněkud strojený a nesrozumitelný. Ruských 
jeho spisů dosud je známo 25. Srbské litera- 
tuře náleží též životopisem cara Štěpána De- 
čanského. C. byl výtečným kazatelem a Ma- 
karij počítá ho k největším mužům své doby. 
Viz Makarij, O Grigorič Camblakě, mitropo- 
litě kijevskom. Šnk, 

Oamwoodovó |kěmvud-| dřevo, též ga- 
búnové dřevo je druh červených dřev, jež 
se vyvážejí ze zemí při západním pobřeží afri- 
ckém. Srvn. Baphía. Blk. 

Cán (něm. der Zain), pruh kovový, ze- 
jména ploché pruhy, které připraveny jsou 
k ražení peněz. 

Cana [kana] viz Canna. 

Canadian Blver [khenédien rivr], též 
Gualpa, řeka v Sev. Americe, vyvěrá v No- 
vém Mexiku na vých. úbočí Bílých hor (VVhite 
Mountains), protéká sev. čásť Texasu a po běhu 
1450 km vlévá se v území indiánském (Indián 
Territory) do Arkansasu. 

Oanadol ika- , směs sloučenin (po výtce 
uhlovodíků), jež se vylučuje z petroleje suro- 
vého destillací při 60° C. C-u užívá se k extrakci 
tukův a k jiným účelům. Blk. 

Canallle Ikanáj], franc. výraz opovrženi 
o luze a vůbec o osobě opovržení i nenávisti 
hodné; odtud vulgární nadávka kanálie, to> 
lik co luza, holota. 

Canal Ika-] José de La, učenec Španěl- 
ský (•'= 1768 — \ 184S), od r. 1820 převor augu- 
stiniánského kláštera sv. Filipa v Madride. 
Přednášel také nějaký čas filosofii na univer- 
sitě madridské. Hlavní zásluha jeho jest po- 
kračování důležitého díla histor. Espaňa sa- 
graduj počatého Florezem, psaného na zá- 
kladě množství pramenův a obsahujícího dě- 
jiny církve ve Španělsku. C. vydal sv. XLUI. 
až XLVII. Byl členem a krátce před smrtí 
ředitelem Akademie dějepisné. Pořídil četné 
překlady theolog, děl francouz. a složil satiru 
Pintura de un jansenista. Badatel neúnavný, 
učenec důmyslný. 

Canal hrabě z Malabaily Josef viz z Ma- 
labaily. 

Canal dnMidi [kanál dy midij viz Lan- 
guedocký průplav, 

Canale |kanále{: 1) C. Antonio viz Ca- 
nal etto. 

2) C Michele Giuseppe, italský děje- 
pisec (''''■ 180S v Janově — f 1890 t.)i od Ca- 
voura jmenován professorem dějepisu a země- 
pisu na technickém ústavě v Janově, zastá- 
vaje zároveň úřad bibliotékáře při knihovně 
berianské. Původně zabýval se krásnou litera- 
turou a uveřejnil historickou truchlohru Simo- 
nio Boccauegra (Capolago, 1833); La Battaglia 
di Montaperti [}ainoVf 1^5361; potom historické 



Canalejas — Canandaigua. 



97 



romány II Castello di Ricolfago (Chiavarí, 
1^37); Paolo da Novi (Janov, 1838); Girolamo 
Adomo (t«, 1846), av§ak později oddal se vý- 
hradné studiím historickým a zeměpisným. 
Hlavním jeho dílem jest Storia civile commer- 
dala et letteraria dei Genovesi (Janov, 1844 
ai 1854 v 9 8v.) obsah ujicí dějiny janovské 
do r. 1400; později vyšel spis tento přepra- 
cován a roziířen do r. 1528 s názvem Nuova 
Storia della Repubblica di Genová^ dél suo 
Commercio e della sua Letteratura dalle ori- 
sini alTanno 17^7, illitstrata con Notě e Do- 
cttntenti (Florencie, 1862 — 64 ve 4 sv.). DalSím 
pak pokračováním Jest Storia dell Repubblica 
di Genová dal 1S20 al iSSo ossia la congiura 
di Fieschi e di Cibo con nuovi documenti (Ja- 
nov, 1874). Kromě toho sepsal C. Della Cri- 
mea e dei suoi dominatori dalle sue origini 
si no al Trattato di Parigi (t., 1861 ve 3 sv.); 
Storia dei Commercio dei Viaggi, delle Sco- 
perte e Carte nautiche degV Jtaliani (^Tanov, 
1S66); Storia antica e greca (t., 1878); Tenta- 
thi dei Navigatori e Scopritori Genovesi per 
riuscire alV India (t., 1882) a j, v. 

Caaal^as [kanalechas] DonFrancisco 
de Paula, filosof a kritik španěl. (* 1830 — 
1 1883). Jako professor literatury ve Vaílado- 
lidu osvědčil značné nadání kritické, tak že 
mu svěřeno vedení časopisu »Revista ibericac, 
jenž měl veliký úspěch. C. stal se později 
professorem na univ. madrídské. Ve filosofii 
držel se >panentheistických< nauk Krauseo- 
vých, v politice demokratických zásad Caste- 
larových, s nímž napsal román Don Alfonso 
cl Sabio (1856). Hlavní jeho díla jsou: Las 
doctrinas dei doctor illuminado Raimundo Lulio 
(1870); Doctrinas religiosas dei racionalismo 
contemporaneo (1875); Introduccion al estudio 
de la Jllosofia platonica (1875); De la poesia 
heroico-popuíar castellana (1876); La poesia 
moderna (1877), jež vzbudila ostré polemiky; 
Las poemas caballerescos >' los libros de ca- 
ballerias (1878). 

Oanaletto [ka-], vlastně Ca n ale nebo da 
Canal: 1) C. Antonio, italský malíř {^ 1697 
v Benátkách — + 1768 t.). Studoval v Římě 
zvláště prospekty starých staveb. V prvních 
létech svého učení naučil se dobře perspek- 
tivě, která výborně mu sloužila. Dvakráte ce- 
stoval do Londýna, kde byly jeho práce velmi 
oblíbeny. Také pro dvfir rakouský pracoval 
a sice pohledy na Schonbrunn. partie z mě- 
sta Vídně a j. Všecky obrazy C-vy jsou peč- 
livě provedeny a výtečně kresleny a vynikají 
jasným koloritem. Staffáži maloval do nich 
ftbyčejně přítel C-ttffv Tiepolo. C. prý první 
užíval camery obscury. Mnohé z jeho obrazů 
byly ryty, některé i od C-tta samého a vyšly 
sebrány od A. Visentiniho Urbis Venetiarum 
prospectus celebriores. — Jeho synovec 2) C. 
Bernardo Bel o t to, zvaný C, viz Belotto. 

OaaaUoull SMnloIroiilarefl [kanalíkuli 
-kuláres], obloučky bludišfové jsou pod- 
statnou částí bludiště (v. t.), jehož zevní a 
zároveň zadní i horní oddíl tvoří. Jsou tři: 
oblouček přední, zadní a vodorovný .Čili zevní. 
Roviny obloučkfi stojí na sobě téměř kolmo 

OuIt Slovaik Haote/, bt. Y. ll/ft iMt. 



a oblouček přední je kolmý na osu pyramidy 
kostí skráňové, rovina zadního Qbloučku jest 
rovnoběžná s touže osou, oblouček zevní leží 
na rovině horizontální. C. 8. jeví se zhruba 
jako nestejné kruhovité trubinky zakonču- 
jící dvěma ústími v síni bludiště. Jeden ko- 
nec obloučkový jest při ústí rozšířen a tvoří 
baňku {ampulla), druhý rozšířen není. má 
ústí prosté. Prostá ústí hořeního a zadního 
oblouku spojují se ve společné rámě. Na 
hořeni ploše pyramidy vyznačen jest prů- 
běh obloučku předního vyvýŠeninou. Oblouček 
zevní tvoří dobře vyznačený hrbolek v horní 
části vnitřní stěny dutiny bubínkové. Příčný 
prfiřez obloučkAv i baněk jest elliptický. Vnitřní 
plocha kostěných obloučků pokryta jemnou 
okosticí na volném povrchu endothelem opa- 
třenou. Obloučky bludiště blánitého (c. s. mem- 
branacei) uloženy jsou v obloucích kostěných, 
jimž jsou podobny, které však úplně nevy- 
plňují. Poněvadž průměr obloučku blánitého 
jest třikráte menší než průměr ampuUy blá- 
nité, jest tato lépe vyvinuta, ostřeji ohrani- 
čena, než vidíme u oblouku kostěného, a vy- 
plňuje tudíž svůj prostor úplněji než ostatní 
blánité oblouky. Na zevní, méně vyklenuté 
straně opatřena jest každá baňka blánitá příč- 
nou brázd ičkou {sulcus transversus)^ do níž 
vstupuje ampuUární větévka čivu sluchového. 
Uvnitř baňky shoduje se s touto brázdičkou 
příčně probíhající hřebínek sluchový {crista 
acustica)j v níž zmíněná větévka čivová za- 
končuje. Histologicky skládá se stěna oblouků 
blánitých z vrstvy jemného vaziva. Zevní, do 
prostory perilymfatické hledící povrch této 
vrstvy pokryt jest endothelem. Po té sleduje 
vrstva úplně homogenní (blanka sklovitá), na 
níž spočívá jednovrstevný epithel plochých 
mnohohranných buněk. Hřebínek sluchový 
opatřen jest zvláštní poblánicí (nervový epithel 
skládající se z buněk podpůrných^ dlouhých, 
úzkých a z buněk sluchových, válcovitých, 
jež na konci do baňky hledícím opatřeny 
dlouhou štětinkou). Buňky tyto jsou přímo 
spojeny s vlákny čivu sluchového. SI. 

Oanalis [kaná-], v anatomii vůbec průchod 
tkaní některého ústroje buď pro cévy, nervy, 
útroby nebo i svaly. Tak na př. v kosti skalné 
c. caroticus pro tepnu, c. Fallopiae pro nerv 
lícní, c* musctilotubarius^ pro svalík a trubici 
Eustachovu, c. Hunieri jest průchod tepny ste- 
henní skrze sval, velký přitahovač stehna, 
c. inguinalis pro postup provazce chámo- 
vého skrze stěny břišní atd. často zaměňuje 
se jméno za poruš, hiatus, foramen a p. SL 

Oanamaq;a6 [kaňamake] D. Francisco, 
spisov. a publicista špan. (^ 1851). Uveřejnil 
zajímavé studie o ostrovech Filipových Re- 
cuerdos de Filipinas (1877) a Las islas Fili- 
pinas (1880), rozpravy o mužích politicky vý- 
znamných po revoluci r. 1868 Los oradores 
de i8og (2. vydání 1887), pak populární spis 
právnický Manuel de derecho administrativo 
popular (1880). Roku 188 1 založil denník La 
Espaňa. 

Oanandai^aa [ka-], město sev.-amer. státu 
New York, hrabství Ontario, na sev. straně 



98 



Cananga — Cancionero. 



jezera téhož jména a křižovatce dvou drah, 
má krásnou polohu a 5726 oby v. (1S80). 

Caaan^a |ka-J odorata Hoo\^. {Uvavia odor. 
L.)i strom z řádu Anouaceae, ve Vých. Indii do- 
mácí. Jeho kvčtfi užívají Malajové co vonidla 
(ylang-ylang). Často se ve vlasti pěstuje. Vský. 

Canano[ka] Giambattista, lékař ferrar- 
ský (* 1 515 — f 1579)1 počal vydávati kol 
r. 1543 dílo o svalstvu hojné illustrované, jež 
však neukončeno. Pamčtihodno jest, že r. 1547, 
jak Amatus Lusitanus vypráví, objevil chlopně 
v žíle lidské a učinil pokusy o významu jich. Peč. 

Oafiar [kaňar], město v jihoamer. repu- 
blice Ecuadoru, prov. azuaj^ské, severně od 
Cuence, na staré, od inkQ vystavené, ale od 
ŠpanělŮ zbořené silnici Via reál, se zbytky 
staveb z dob inků, zvláště palácem Tupac Yu 
panqui a Inca pirca, 1200 oby v.; na blízku 
doly zlaté a stříbrné a prAsmyk Azuayský 
(4424 m). 

Canarla |ka-] val, alp. údolí ve Švýc. kant. 
ticinském, vbíhá u Airola do Val Levantina. 

Oanarle [kanarí] franc, Canarlo [kaná-] 
ital., starofrancouzský tanec na zpOsob gigy, 
rychlého pohybu, v taktu % neb %. Slouží-li 
účelům tanečním, skládá se z krátkých, sou- 
měrných period; k účelům koncertním díly 
jeho arci značně rozšířeny. Objevuje se též 
druhdy ve formách cyklických. Str. 

Oaaarlmn |ka-J commune L., vysoký strom 
z řádu Burseraceae, na Molukkách domácí a 
ve Vých. Indii vůbec pastovaný. Plody jeho 
(peckovice) jedí se, jmenovitě olejnatá jádra. 
V pozdějším věku vytéká z kmene pryskyřice, 
kteráž se u velkém množství sbírá a zvláště 
z ostrova Luzonu co manilské elemi do 
světového obchodu rozváží. Doma užívají této 
pryskyřice na pochodně a k jiným praktickým 
potřebám. Tvrdí se však, že pryskyřice jmeno- 
vaná pochází z několika druhů rodu Canarium, 
tak na př. z C. album L., C. rostratum Zipp. 
a jiných, neb i ze zcela jiných stromů, Vský. 

Canáth viz Kenáth. 

CanbyjkhénbiJEdwardRichardSprigg, 
generál amer. (* 1817 v Kentucky — f 1873). 
Účastnil se různých bojů proti Indiánům, slou- 
žil v mexické válce pod gen. Scottem, v ob- 
čanské válce bránil statečně tvrz Craig v No- 
vém Mexiku a přiměl město Mobile ku vzdání 
spolkovému vojsku. Po ukončeni války svě- 
řovány mu důležité a obtížné misse. Posledně 
odebral se do severní Kalifornie, aby utišil 
jitřící se modocké Indiány, byl však, vyjedná- 
vaje s nimi, od jednoho z náčelníků zrádně 
zastřelen. 

Caaoale [kankál], hl. místo kant. ve franc. 
depart. Ille-et-Vilaine, arrond. saint-maloském, 
na průlivu La Manche, jenž zde mezi Gran- 
villem a Pointe de Groiiin tvoří prostorný 
Cancalský záliv (Bai de St. Michel). Město 
samo rozkládá se na skalnaté výšině, pod ní 
u přístavu jest čtvrť rybářská z v. La Houle. 
C. jest hájen tvrzí a batterií a má přístav, na- 
vštěvovaný jen pobřežními loďmi, mořské lázně, 
maják, hřebČinec a 6721 oby v. (1886), kteří 
valnou částí zabývají se plavbou, stavbou lodí 
a lovem ryb (r. 1887 za 978.500 fr.) a ústřic 



(za 410.170 fr.). Ústřice vyvážejí se hlavně do 
Paříže a máji pověst nejchvalnějSí. Pěstují se 
zvláště ve přístave a pak opodál v moři kolem 
Cancalské skály {Rocker de C), na níž 
jsou též kamenné lomy. 

Oaaoaa | kankán], tanec původu francouz- 
ského, prý kolem r. 1830 ve čtvrti latinské 
vzniklý, podobný čtvcrylce a provázený ne- 
slušnými, ano necudnými posuAky. 

Canoella [ka-j, lat., mi^ižina varhannf. 

Oaaoellarla viz Kancelář. 

Oanoellaria apoatolioa viz Kancelář 
apoštolská. 

Oanoellarliui viz Kancléř. 

Canoelled (kensldj, angl., na poštovních 
známkách angl. tištěno znamená, že známky 
ty již nemají platnosti. Hda. 

Canoer IkancerI viz Rak. 

Canoer L., rod krabů kruhočelních 
(Cyclometopa\ s prvním párem noh mohutné 
vyvinutých, se zadkem u samců 5Článkovým, 
u samiček 7Článkovým. Druh C. pagurus L , 
(krab Široký) náleží mezi nejobecnější a nej- 
větší kraby. Barva těla hnědá, vezpod svět- 
lejší, klepeta prvního páru noh černá. Žije 
v mořích evropských, jest jedlý, hlavnč 
v Anglii. Šc, 

Oánoer, oanorold viz Rakovina. 

de Oanoer y Velasoo jkanser -ko] Ge- 
ro nim o, básník Spán. (* 1598 — f 1654). Žil 
u dvora Filipa IV. a tčšil se přízni vévody 
Mediny Sidonie. Vynikl jako básník drama- 
tický, jenž proti nabubřelosti svých předchůd- 
cův a současníků vyznačuje se fraSkovitostí, 
někdy i triviálnostf. Sám složil burlesky Muerte 
de Baldovinos a Los mocedades dei Cid a mezi- 
hru El pleito de Carapiiia; mimo to mnoho 
jiných komedií za pomoci různých spolupra- 
covníků, jako Pelicano y Raton, připisovanou 
Calderonovi, Enfermar con el remedio a j. 
Lyrické jeho básně jsou skoro zapomenuty 
(42. sv. Biblioteca Bibadeneyra). Souborné vy- 
dání Obras varias poeticas (176 1). 

Oanolonero [kansi-], jméno španělských 
sbírek básnických, hlavně středověkých, pro 
literární historii velmi důležitých. Původní 
C-s obsahovaly canzony, glossy, tenzony a p. 
od různých básníků žijících současně při 
dvoře některého panovníka. Nejstarší z nich 
C. de Baena, snesený od Juana Alfonsa de 
Baena, pokřtěného žida, podává plody 55 bás 
níků dvorských z doby Jana I , Jindřicha III., 
Jana II.; nejvíce kusů poskytl Alvarez ds 
Villasandino (vydán od Gayangosa a Pídala 
r. 183 1 a od Michela r. 1860 v Lipsku). Stej- 
ně důležitý je C. de Lope de Stuhiga v ná- 
rodní bibliotéce madridské, pak C. de Mar- 
tinex Je Burgos (1464) 9^ G. de Uabia (vyt. 
1492) zahrnující básníky u dvora Jana II. ka- 
stilského. Pozdější c-s neomezovaly se na je- 
diný kruh básnický, ani na určitou dobu, 
nýbrž podávaly napořád, co kdy a kde se vy- 
skytlo lepšího. Mezi takové c-s lze počítati 
C. generál počatý od Juana Fernandeza de 
Constantina a ukončený Fernandem del Ca- 
stillo (vyt. 1551, 2. Část 1552). Jsou také os 
obsahující básně jediného autora; takové slo- 



von Cancrin — Candamo. 



iili na pf. Euzina, Monlezino, Lnpez MaldO' 
nads, Juan de Luzonaj. TotčŽ jméno dávalo 
se sbírkám básni od rQzn^ch básnikO, vztahu- 
jících se k témuž předmřtu, jako C. de lia 
mon ndlaria '1489! a liííi Chrisli 11493). 
Pro nářečí katalinské významný jest Canqoaer 
ďamor v knihovní pnf í/ské a zaragoz»ké. Také 
literatura portug. má své cancioneiros, mez' 
nimi O cancioiieiro i;eial od Garcia lícsrndi 
z doby krále Jana II. a Emanuela (1516, nové 
vydal Kausler. átutgart, 1850 -51). Cancioneiro 
diat iiobret, c. vřvody Lafoens; z novíjsích 
tyddní: Varnhasen, CanciontirMin de Irovaf 
júíi"ir^i(iS7o); \{nT\Ac\,IUaa-,ioiiiereporioghcse 
Jílía tibliolkcca Valívaná I1S76); Canciomiro 
portiigiiei da Vaíicana (1878) a Cnlocci-iiran- 
cutli, Caiiioitiere partoghese (18S0). — Srovn. 
Itellermann, Die áltesten Liedcrbiicher der 
Portugieser {Berlfn, 1840); Wolf. Keitriige 
Z.1 Bibliographie der C (Vfdeí^, 1853)1 Diez, 
Cber die erste port. Kunat- und Hofpoesie. 

von Ouorln [kankrín] : 1) C. F ran z L ud 
wig, hornik (* 1738 v IJrdlenbachu hessko- 
darinitadtskÉm - t 1816 v Petrohrade). Byl 
v hesských službách v Hanaví, r. 1783 po- 
volán na Rus k fizeni solných dolit jako ko- 
legiálni rada. Sepsal ; Ábbandtung vom Nut\en 
der Bergbelehuiinn (1787); Abhandtuiig von rfeiii 
WoMerreckte {\^Áq — 1800); Has deulsdie fíerg- 
Uaattrecht (Frankf., 1790); (irund\ůgeder Beig- 
und Sjl-jivei-hskunde (L, 1773—91, 13 sv.) a j. 
praktické spisy hornická ; pak Vermischtt 
Schri/leii iiber Land- und Staalstviííhschaft 
(1786-87). 

a) C. Georg. hrabř, ruský nár. hospodář 
a finanínik, syn předeSI. (* 1774 v Hanavi — 
f 1845 v Pavlovsku). llyl assessorem v Hes- 
(ka, pak přirufím ctce svého ve správé dolQ 
v Staré Rossiji. Pro spis Die ierpjirgimg 
Jer Truppen jmenován přiručim generálního 
mistra proviantního, r, 181 1 stal se atitním 
radou, r. iSiz F;cnerál majorem a generál, inlen- 
dantemarmádyzáp. ar. 1813 vicho vojska. Roku 
iSlspovýSen zagenerallieutcnanta pro úspéiné 
jednáni stran odSkodnSní válečného. R, iSío 
stal se Členem rady v ministerstvu války a 
hlenem říSské rady, pro své práce v oboru 
nírodohosp. a správy vojenské povolán pak 
r. 1613 za ministra financi a r. 1819 jmeno- 
ván hrabítem. K. 1844 propuítfn, zůstal viak 
Členem říiské rady. Sepsal : Ober die iíHllár. 
nekonomie . . (1820— 23, 3 SV.); Oekonomie der 
inentciil. Gesellsdiaft {1845. rus. pFekl. 1868); 
Wellreichthum, Natíoualreidilbmn und Staatt- 
wirthidiaft (1814-46), Pak Reisetagebricher. 
V mládi svém sepsal román Daí^obert, ten- 
dence demokratické. Korrespondence jeho 
K Alexandrem Humboldtem vyd. r- i86g: /ni 
Cral u. Allai, Bríefiiiechiel. Spi.iy jeho národo- 
hospodář, postrádaji často včdecké přesnosti; 
v mnohých otázkách kritlsuje případné ná- 
zory Smithovy, připouSti mnohé výjimky pří 
zasadí volné soutíže a svobody živnosti, horlí 
proti nerovnosti sociální a stinným stránkám 
kultvry. omlouvá merkantilismus, hájí ochranná 
cla vývozní. C. byl nepřítelem konstituciona- 
lismu, zvi. ústavy anglické, doporučoval zří- 



zení stavovské, nepřál bankám, ieleznicfm a 
vQbec novotám. Jako finanční ministr hledí! 
upraviti zmatené poměry mincovní, osamot- 
niti Rusko ochrannými cly, zvýiiti příjmy 
státní, zvi. podniky průmyslovými. Srovn. 
.Russische Revue-. VII., 37. //i;. 

C&]iorlnmkév«rl«lkankr-;v.Palindrom. 

C&nonzKRm«nte [ka-]. ital., raíím způ- 
sobem, obrácené, opačným smírem, 
vyskytuje se nékdy v hudbé a značí, íc na př. 
melodii nijakou sluii čísti smírem zpátečným, 
od poslední noty k prvé. Sir. 

Canoroma fkankr-j eockU-aria L., pták z fel. 
volavek s nápadným tvarem zobáku, jehož 



íia^J' 



Ó.tBj Cín. 



chnf CáB( jest obráceně Ižicovitá a na konci 
hákovití zahnutá, zpodnf čáat rovná a kožni 
blanou opatřená. Nohy jsou pfimífení vysoké, 
křídla silná, ocas krátký a rovný, peří na zá- 
hlaví a v týle prodlouženo v delSI chochol. 
Barva peří jest na čele a hrdle bílá, na břiSe 
rezavohnídá, na hřbetí Sedá. Sameček jest 
58 cm vya., samička jest menši. Žije v houfiti- 
nach pf I březích řek jihoamerických a živí ae 
menSimi zvířaty vodními. O způsobtj Života 
' :ho dosud málo jest známo. (Vyobr. č. 783.) 
Srov. £1. llalaenicepa. 

Oandamo {knn j Franciaco Antonio 
de Bancěs, dram básník Spán. (* 1662 — 
t 1709). Ffiznl, jií si získal u dvora Karla n., 
zptlsobil si mnoho záviytníkQ, přijal místo 
linanCniho úfedníka v Cabře a zastával pak 
iné ilfileíilé úfady. Ze 33 dramatických 
skladeb C vych byly néktcré s látkami báječ- 
nými a al kalorickými uri!eny pro nákladné 
dekorace a siroie v divadle Buen-Iietito (Or- 
la'ido fiiriano, Mesas de la fortuna, Piedra 
ýlosofal, Et priiner duelo del mundo. San Ber- 
narda abadj; jiné jsou historické (Jarretiera 
de Ingletcrra, El sastrt de Campillo, Eí 



100 



Candarin — Canella. 



Austria en Jerusalem ^ Por su rcy y por su 
dama^ nejlepšf jeho dílo). Stavba kusCk jest 
dobrá, charaktery dosti přesné kresleny, ale 
sloh vodnatý. Mimo to skládal frašky a mezihry, 
jež vyšly v Poesias comicas^ obras postumas{ij22t 
2 8v.); básně lyrické, idylly, romance a 3 zpěvy 
heroické básně o Karlu V. nevalné ceny 
v Obras liricas ^1729). 

Oandarin [kan-J, angl. název nepatrné vá- 
hy, čín./ť« a japonsky pun zvané, jíž i na Su- 
matře se užívá -zz 0,37573 gr\ i c. má 10 li 
Čínských, japonských rin (angl. cťis/i \ 10 c. 1= 
Čínskému tsien nebo činskojap. me (angl. mace)\ 
100 c. = čínskému liangu či talit (angl. tale), 
japon. rh, O. jest také peníz iz: 2 — 3 kr. Dle, 

Candát neboli lupiče (Lucioperca sandra 
Cuv., u nás také nesprávně z něm. >§íl«, v již. 
Čechách i »morěák« anebo » mořský okoun«i, 
ryba tvrdoploutvá z čeledi okounovitých (Per- 
cidae). Má hlavu do předu prodlouženou, víčko 
žaberní opatřené v zadu tupou špičkou, jazyk 
hladký a tlamu ozbrojenu hustými zoubky 
drobnými. Ploutve hřbetní jsou dvě; v prvé jest 
14 paprskO tvrdých, ve druhé i tvrdý a 20 22 
měkkých. Podlouhlé tělo pokryto šupinami 
drobnými. Nahoře a na bocích jest c. zelenavě 
Šedý, po stranách hřbetu zdoben nahnědlými 
skvrnami, ve příčných řadách sestavenými, ně- 
kdj' ve příčné pruhy splynulými; břicho jest 
lesklé, bělavé. Délka těla 50 cm až i i m, váha až 
12—15 ^K' C"' ^'Jí v řekách a jezerech střední 
a scverových. Evropy; i v rybnících je cho- 
vají. Z řek střední Evropy jsou domovem 
tí^chto ryb zejména Labe, Odra a Dunaj se 
svými pifítoky (/ogof:^ vlastně candát uher- 
ský a vfibec dunajský); jen vodám prudko 
tekoucím se vyhýbají. Jsou dravci živící se 
rybami po přednosti měkkoploutvými a jinými 
živočichy vodními. Trou se v měsících dubnu, 
květnu neb až červnu; u nás přikázáno jich 
šetřiti od I. dubna až do 15. července. Mají 
maso výborné. V Čechách chov c-fi provádí 
se se zdarem v rybnících na Třeboňsku. Br, 

Oandé [kándej, hl. m. kant. ve franc. dep. 
Maine-et-Loire, arr. segréském, na záp. dráze; 
břidlové lomy, 2199 obyv. (i886>. 

Candellle [kánděi]: 1) C. Pierre Joseph, 
operní skladatel franc. (* 1744 v Estaires — 
t 1827 v Chantilly). Byl zaměstnán v 1. 1767 
až 1805 při velké opeře pařížské v různých 
úřadech. Z četných jeho oper obliby došly: 
Danaě, Castor et Polliix ; La mort de Beaure- 
paire, Brutus a j. — Dcera jeho 2) C. A m él i e 
Julie, proslulá zpěvačka, herečka, skladatelka 
a virtuoska na klavír a harfu (* 1767 v Pa- 
říži — + 1834 t.). Byla v 1. 1782-83 přední 
silou velké opery pařížské, r. 1783—96 při 
Théátre fran9ais. R. 1708 provdána za továr- 
níka Simona v BrusFcl 1, r. 1802 rozvedena 
s ním a zabývala se po té soukromým vyučo- 
váním hudebním v Paříži. Napsala zpěvohry: 
Cathérine ou la belle fermi ér e ; Ida, rorpheline 
de Berlin ; skladby komorní, klavírní a j. Str. 

Chkndela [kandéla], okr. město yjihoital. 
prov. fog^ijské, kraji bovinském, stanice želez, 
trati foggia-potenzské; obchod s obilím, ovocem 
a vínem, chov dobytka; 6286 obyv. (1885). 



Candelae [ka-1 (sQ,fumale$\ lat., františky, 
kominičky, přípravky tvaru jehlancovitého nebo 
kuželovitého z uhlí, aromatických přísad a 
dusičnanu draselnatého. Byvše zapáleny oby- 
čejně potřebují se jen k naplnění vzduchu 
vůní; někdy však vpravují se i hmoty léčivé 
do formy františkův a nemocní pak vdychují 
přidané hmoty léčivé ve stavu plynném. Jd» 

Gandla !ka-] viz Kréta. 

Candloantia oorpora | kandikáncia kór-] 
viz Mozek. 

Candldatna fkan-], lat., viz Kandidát. 

Candidua |ka-]: 1) C. Sixt, spisov. čes. 
(* ok. 1533 v Praze — + 1593 v Pelhřimově). Jsa 
knězem pod obojí za Ferdinanda I. vypověděn 
byl z Čech pro rozmíšky náboženské a usadil se 
ve Velikém Meziříčí, kdež usiloval, jsa ducha 
nepokojného a novotám náchylného, o zklo- 
žení zvláštní jednoty náboženské. Pobyv po- 
tom na krátko jako děkan v Litomyšli a Par- 
dubicích, stal se r. 1586 arciděkanem v Kutné 
Hoře. Oženil se jako stařec šedesátiletý brzo 
po smrti manželčině s dívkou služebnou a 
tepav v kázáních zlořády Mikuláše Vodňan- 
ského, rychtáře, a Sigmunda Kozla, způsobil 
v městě obecné pohoršení, tak že musil vy- 
stěhovati se do Pelhřimova, kde brzo potom 
zemřel. (Viz DaČického Paměti 11., 41., 44.) 
Napsal: Výkladna modlitbu Pan^ (Praha, 1573); 
Kákáni o ^emétřeseni (t., 1588); Výklad na ^ivot 
ro/>/flse(t., 1588); k tomu připojen Diurndl, jinak 
celodenní učedlníka s mistrem rozmlouvání po- 
bočné, kdež ve verších jedenáctislabičných, rý- 
movaných podán návod k pořádku na celý den, 

2) C. Vincenc, dominikán (* 1573 
z rodu vznešeného v Syrakusách — + 1654), 
vstoupil r. 1593 do kláštera P. Marie sopra 
Minerva v Římě. Roku 16x7 stal se poeni- 
tentiářem apoštolským při chrámě S. Maria 
Maggiore, kterýžto úřad s velikou horlivostí 
zastával. Třikráte zvolen převorem, čtyřikráte 
provinciálem v různých krajinách a třikráte 
vedl dočasně správu celého řádu Innocenc X. 
jmenoval C-da magistrem sacri palatii r. 1645, 
v kterémžto úřadě setrval až do své smrti. Psal 
v duchu probabilismu dílo kasuistické: lUustrio- 
rum disquisitionum moralium (4 sv., Řím, 1637, 
Lyon, 1638, Benátky, 1639, Řím, 1643). Bvý, 

CandUi Ika-I viz Kandys. 

Candltea |káhdyt], franc, viz K and i ty. 

Candle ^vrood fkhendl uudj čili bois 
flambeau 'boa flahbó , dřevo z jihoamer. 
stromu Toulicia guianensis Aubl. (řád Sapin- 
daceae), Vský. 

Candolle Aug. Pyr. viz Decandolle. 

Candy jkendij, velká váha východoindická 
n: 20 angl. muns. Není všude stejná a v Bom- 
baji zz 5 angl. centům zz 254 kg, v Madrasu 
=: 226*8 kg, 

Canella [ka-] alba Murr., strom záp.-indick}' 
z řádu Clusiaceae. Kůra z mladých větví slou- 
paná, tvrdá, křehká, v kusech trubkovitých 
nebo žlábkovitých, korkovité vrstvy zbavených, 
žlutých nebo narůžovělých, na vnitřní strano 
bílých, 2—4 mm tlustých, lomu rovného, vůně 
skořici podobné, chuti kořenité, přichází v ob- 
chodu pod jménem bílé nebo winterské 



Canello — du Cange. 



101 



skořice, jíž dříve také v lékařství se upotře- 
bovalo. — Obsahuje silici a aromatickou prysky- 
řici mimo jiné chemické součástky. V domo- 
vině přidává se k jídlům jako koření. Jeř. Vský. 
Canello ika-| Ugo Angelo, spisov. ital. 
í* 1848 v Guii v Tre visku — + 1883 v Padově). 
Studoval universitu v Padově a Bonne, kde se 
oddal studiu jazykO románských. R. 1872 stal 
docentem v Padově, r. 1875 v Miláně, pak 
opět v Padově, kde krátce před smrtí stal se 
prof. literatur románských. Z prací jeho jsou 
cIAležity: SuUa rtoria della linf^ua italiana 
(Padova, 1872); / saggí di critica letterana, 
ictteratura generále, letteraittra neolatina,.lette- 
ratura iedesca (Bologna, 1877); La fiorita di 
liriche proveniaii (1881); La vita e le opere 
del trovatore Arnaldo Daniello, spis vyzname- 
naný cenou mezinárodního kongressu v Mont- 
pellieru (Halle, 1883), jakož i výtečná Storia 
letteraría italiana nel secolo XVI, (Milán, 1880). 
Srv. Fr. Torraca, Saggi e rassegne (Florencie, 

1885). ^^ 

Canelones [ka-] : 1) C, pobř. depart. jiho- 
amer. státu Uruguaye, 4752 /»w* se 70.162 oby v. 
(188S), kteří se živí polním hospodářstvím, 
zvi. pěstováním pšenice, kukuřice, bramborů, 
zeleniny, a chovem ovcí. — 2) C. (Guade- 
lupe de C.)* hlavní město tamže, zal. r. 1781, 
má 3000 oby v. 

Canemi njnnpha [kanens nymfa], to jest 
zpěvná víla, v římské mythologii dle Ovidia 
(Metám. XIV.. 320—440.) půvabná, libohlasá 
dcera boha lana a Venilie, chof laurentského 
krále Pika. Circe, dcera boha SoIa, spatřila 
jej kdysi na lovu; vzplanuvši k němu láskou, 
vlákala jej přízrakem kance v houští, kdež 
mlhou obestřevši kraj z lásky své se mu vy- 
znala. Když však Picus jí pohrdl, proměnila 
jej z pomsty v datla (lat. picus,, soudruhy pak 
jeho v různá zvířata. C. n. hledajíc chotě, po 
6 dní a 6 nocí bloudila, až konečně zemdlena 
sklesla na břehu Tibera; tam zapěvši jako 
labuť naposledy tichou píseň, rozplynula se 
v pouhý vánek. — C. n. jest v té báji patrně 
personifikací hlaholů v přírodě vyznívajících. 
Místo ní jmenuje se též jako chof Picova Circe 
nebo Pomona; i není vyloučeno, že celá ta 
báje jest smyšlenkou Ovidiovou dle podobných 
mythů jiných. klk. 

Canepin [kánpěB], franc, jirchářsky vydě- 
laná bílá beránčí nebo kozí kůže na rukavice 

Canea jkánes] venatioi viz Psi honicí. 

Caňete [kané-] Don Manuel, básník a 
kritik Špan. (^ 1822). Studoval v Cadixu, stal 
se úředníkem v ministerstvě vnitra a posléze 
sekretářem gener. rady pro veřejnou dobro- 
činnost a komorníkem královským. Vydal 
verše lyrické Púesias (Madrid, 1859), pak se 
obrátil k divadlu a došel značn'^ho úspěchu 
kusy Un rebato en Granada, El duque de Alba 
(1S45); ^^ ^^^ foscaris (1846); La esperanta 
de la patria, Bertran y la Pompadour a jiné. 
Vynikl jako kritik dramatický publikacemi 
Farsas y eglogas de Lucas Feniandei a La 
tragedia llamada Josefina, zejména vsak pozoru- 
hodné jsou práce Escritores espanoles é hi- 
ipano-americanos (1884) a Teatro espaiiol del 



siglo ^V7(i885). Prvá obsahuje kritickou bio- 
grafii vévody de Rivas a básníka amer. J. J. 
de Olmedo. 

Canetille | kan-1 viz B o u i 1 1 o n. 

Canevaa neboli Cannevas [kanvá]^, k a n a- 
fas, společné jméno různých drunů tkamn hlad- 
kých, hustých i řídkých, lněných, pololněných 
anebo bavlněných, bílých nebo barevných. Tak 
slově c. druh pevného plátna, z kterého se ho- 
toví prádlo, dále plátno si Ině appretované a lesklé 
na podšívku atd. Též řídká, jemné mřížce po- 
dobná tkanina buď bavlněná noího polovlněná 
nebo polohedvábná, jíž se užívá k vyšívání, 
slově c; odrůda tohoto c-u se nazýváš tramí- 
nem. Jinak i cvilinky ajiné keprované tkaniny 
bavlněné, barevně pruhované nebo vzorkované 
(na rolety a p.) jménem c. se označují. Blk, 

Canovesl [kanevézi] Hieronim, sochař 
a řezbář polský {\ 1657). Pocházel z rodiny 
milánské, odedávna v Krakově usedlé. Ku 
přání krále Sigmunda III. vytesal z kamene 
12 apoštolův obrovských rozměrů, nalézajících 
se dosud v kostele sv. Petra v Krakově. Mimo 
to pracoval ^o soch pro jesuitský kostel v Jaro- 
slawi, z nichž jen několik se zachovalo. 

Canga-Argúellea [kanga-argueljes] Don 
José Maria, státník Špan (* 1770 v Asturii — 
f 1843 v Madridě). PoČal veřejnou činnost jako 
zástupce Valencic ve sněmovně r. 1812, vy- 
nikal tam horlivou snahou o zavedení ústavy 
a r. 1 8 14 od vrátivšího se krále Ferdinanda Vil. 
vypověděn jest do Penniscoly jakožto vŮdce 
strany konstituČní. Obdržev r. 1816 povolení 
k návratu a jmenován byv po revoluci r. 1820 
i obnovení ústavv z r 182 1 ministrem financí, 
předložiř kortesům obsáhlou zprávu o stavu 
financí Memoria sobre el crédito público (Madrid, 
1S20), ve které sice zevrubně vyložil neblahý 
stav financí, avšak způsob, jak by jim mělo 
býti pomoženo, odbyl zcela krátce. K zapla- 
cení stát. dluhu, který činil již 16.201 million, 
a uhrazení obrovského ročního schodku na- 
vrhoval zabrání církevních statkův a prodej 
statků státních i řádových; návrhy tyto se- 
tkaly se s tuhým odporem a C. r. 1821 od- 
stoupil. Potom stál ve sněmovně na straně 
umírněných liberálů (\íoderados\ po obnovení 
absolutní moci královské r. 1823 musil prch- 
nouti do Anglie a zasedl po návratu r. 1829 
opět v kortesech, ale nenabyl již dřívějšího 
vlivu. Kromě zmíněného díla sepsal ještě: Ele- 
mentes de la ciencia de hacienda (Lond., 1825); 
Diccionario de hacienda para et o uso de la su- 
prema direccion de ella (t, 1827 — 28, v 5 sv.) 
a Observaciones sobre la historia de la guerra 
de Espana atd (Madrid, 1833). 

Oangas [ka-| de Onis, Špan. m. na ř. Selle, 
přes niž zde vede velkolepý starý most, v pro- 
vincii oviedské, 60 km vých. od Ovieda, má 
asi 800 obyv. Založeno Pelagiem (Pelayo), za- 
kladatelem království Asturského, který sebral 
zde křesťany k obraně proti Maurům, nad ni- 
miž dobyl zde i skvělého vítězství f7i8). Po- 
sud zf\Q stojí klášter Santa Cruz, jím zřízený. 
V okolí hojně pomníků slávy Pelagiovy a králův 
asturských, jichž C. bylo městem sídelním. 

du Can^e [kánž] viz Du cange. 



102 



Cangucha — Canisius. 



Cangn^oha [kanp:u^a] čiconchonga nebo 
commini sluje druh falešného Čaje z brazil- 
ského keře Ilex poni^ouha Lamb (v. t.). Vskjr. 

Canohe [kahšj, feka franc. v dep. Pas 
de Caldis, 97 km dlouhá, vzniká jihových. od 
St. Pólu a u Etaples vlévá se do průlivu La 
Manche. 

Canioattl [kanikkti], okr. město sicilské, 
v provincii a kraji girgentském, v úrodném 
údolí Mazzarském, blízko řeky Nara, stanice 
dráhy cataniagir/rentské, jež odtud vysílá od- 
bočku do Licaty; má technickou školu, sírové 
doly a 19.678 obyv. (1885, obec 20.785), za- 
bývajících se pěstováním vína a ovoce, zvláště 
oliv a hospodářstvím vůbec. 

Canldliui |ka] CrassusPublius, římský 
vojevůdce, byl r. 43 př. Kr. legátem Lepido- 
vým a přiměl jej, aby se spojil s M. Antoniem 
u Mutiny poraženým. Na to přidružil se k An- 
toniovi, bojoval jako podřízený vůdce jeho 
v 1. 37—36 př. Kr. vítězně s Ibery a Albany 
na Kavkaze a obdržel v občanské válce mezi 
Antoniem a Octavlánem velení nad pozem- 
ským vojskem Antoniovým vedle Statilia 
Taura. Když však sbory jeho po nešťastné 
bitvě u Aktia r. 31 přešly k vítězi, odebral 
se C. za Antoniem do Egypta, kdež roku 30 
k rozkazu Octaviánovu byl zavražděn. 

CanigOTi rkanigúj, slehlá žulová hora ve 
franc. depart. Pyrenées Orientales, asi 12 km 
jižně od Prades, v horském řetěze, jenž od 
od Vých. Pyrenejí na sever odbočuje a oddě- 
luje údolí řek Techa a Tetu. C. dosahuje výše 
2785 m (Signál de C, 2763 m, Pie dc Trctze 
Vents, 2748 m Serre de Roc-Něgre, 2700 Pie 
de Rougeaut) a mohutná jeho mas^ ovládá 
všechen Roussillon. Osamělý zvedaje z roviny 
vysoká svá temena, po větší čásť roku sně- 
hem pokrytá, poskytuje zdola pohled velko- 
lepý, shora pak Široký rozhled po březích 
Středtjzemního nioře od Bézieisu až k Bar- 
celoně. Vrchol C, znamenité to místo geo 
daetické, kde zřízeny chaty pro turisty a pro 
magnetická pozorování, jest přístupný bez ob 
tíží, zvláStA od severu údolím Cadiským z Ver- 
netu. Ve výši 1500 - 1600 m jsou na C. že- 
lezné doly. Na sev. jeho svahu nad Vernetem 
nalézá se opatství St. Martin de d založené 
v XI. století. 

Canina [kanína] Luigí, ital. architekt 
a archaeolog (* 1795 v Casale — + 1856 ve 
Florencii). Studoval v Turíně, kde stal se prof. 
architektury na akademii, pozdčji byl architek- 
tem v Římě, od r. 1839 řídil výkopy v Tusculu, 
r. 1848 výkopy na silnici appijské a na foru řím- 
ském. Rozsáhlá liter. Činnost C-nova vztahovala 
se k topografií Itálie a zviáStě Říma, k architek- 
tuře a etruskému umění. Spisy jeho o topo- 
grafii Říma berou se směrem prací Runseno- 
vých a A. W, Beckerových. Sem patří : Indi 
caiione topografica di Róma antica (Řím, 1831, 
k potřebě jest dnes pouze 4. vyd. z r. 1850); 
Pianta topografica della parte media di Róma 
antica (t,, 1832 — 50); Descri^ione storica e tojro 
grafica del foro romano e sue adiaccn^e (tam.. 
1834); Edifi\i di Róma antica (t., iS48-:-56). 
V obor architektury iipadají díla: L architettura 



antica descritta e dimostrata coi monumenti 
(2. vyd. 1839 — 46); Ricerche sulC architettura 
piíi propria dei tempi cristiani (2. vyd. 1846); 
V architettura domestica di svelte formě dei 
pili rinomati popoli aniichi con applica^ioni 
íille opere modeme (tam., 1852). O etruském 
uměni jednají spisy: Dcscriiione di Cere an- 
tica (t., 1834-36); V antica cittá di Věji (tam., 
1847); Vantica Etruria marittima (t , 1847 až 
1850). O výkopech v Tusculu a na silnici ap- 
pijské podal výklad v nádherných dílech: De- 
scri\ione dělí amico Tuscolo (t., 1841) a La 
prima parte della via Appia dalla porta Ca' 
pěna a Boville (tam., 1851—53). Srovn. Raggi, 
Della vita e delle opere di L. C. (Casal-Mon- 
ferrato, 1857). 

z Oanina viz Bonaparte. 

Canlnl |kaníni] Mař co Antonio, básník, 
filolog a politický agitátor ital. (* 1822 v Be- 
nátkách, kde posud žije). Záhy účastnil se 
ruchu politického, získal si jako bojovník i pu- 
blicista značných zásluh o sjednocení Itálie, 
byv po r. 1849 stihán, žalařován a vyhnán. 
Dvacet \cX. strávil ve vyhnanství, kde zažil na 
Východě evropském i asijském mnohé dobro- 
družství, jež vypsal francouzsky v knize své 
Vingt anis ďexil. Roku 1852 vydal v Athénách 
sbírku svých básní s názvem Mentě, fantasia 
e ciiore, R. 1865 vystoupil s velkým dílem filo- 
logickým Diiionario etimologico dei vocaboti 
iialiani devivati del greco, které vznítilo velké 
a vášnivé polemiky. Vedle prací žurnalisti- 
ckých, filologických a překladatelských byl C. 
stále činným na poli poetickém. R. 1S66 bo- 
joval ve vojsku Garibaldiho, pak žil delší dobu 
v Paříži, r. 1873 vrátil se do vlasti a pozvedal 
v brožurách i politických básních hlasu svého 
v otázce řecké, rumunské a srbské i v mno- 
hých záležitostech domácích. Jako korrespon- 
dcnt novin účastnil se r. 1876 války v rus. tá- 
boře válečném. Od té doby žije v Benátkách 
hlavně studiím poetickým. Vydal r. 1879 vel- 
kou sbírku svých básní Amore e dolore^ r. 1882 
Etiides éiymologijues. V 1. 1885-90 kompilo- 
val obrovskou anthologii // libro dell' amore, 
obsahující básnické překlady ze 140 jazykfi 
S50 básníků, 1760 skladeb (mimo italské), 
celkem 64.000 veršův od C-ho přeložených ; 
básníkův italských jest mimo to ve sbírce za- 
stoupeno 240 o 750 básních. Národních písni 
obsahuje sbírka 1400, z nichž 200 italských. 
Jako básník původní vyniká C. hlavně v ódé 
a sonetu hloubavým duchem, prudkou vášni- 
vostí citu a energií výrazu. C. p«Se stejné 
francouzsky, srbsky, rumunsky a novořecky. 
Nékteré básně jeho přeložil do Češtiny Jaro- 
slav Vrchlický (Poesie ital. nové doby) —cký. 

Canino |ka|, město v ital. prov. římské, 
v kraji viterbském, na ř. Timone, jihozáp. od 
Lago di Bolsena, s 2684 obyv. (1883), v kra- 
jině úrodné, rcdišté papeže l'avla III. R. 1814 
zřídil tu Pius VIL zvláštní knížectví pro Lu- 
ciána Bonaparta, jenž tu nalezl mnoho etru- 
ských vas a starožitností. V chrámě jest Lu- 
ciánův pomník od Pampeloniho. 

CanlaliUi|kan-J : 1) C. Petr, blahosk, člen 
a -šiřitel řádu Ježíšova v Německu a Rakousku 



Canities — Canitz u. Dallwitz. 



103 



(* 1521 v Nymvegách — f 1597 ve Švýcarském 
Freiburku). Studoval na universitě v Kolíně 
n. R., kdež dosáhl r. 1540 mistrovství ve filo- 
sofii. Po slavných slibech v í<ímě r. 1549 vy- 
hlédl jej sv. Ignatius L. za reformátora cír- 
kevního života v Německu. Na cestě do Ba- 
vor povýšen C. za doktora theologie v Bo- 
logni. načež dvě léta učil dogmatice na uni- 
versitě v Ingolstadte. V 1. 1552—56 meškal po 
vAli Ferdinanda I. ve Vídni, osvěžil tam ži- 
vot náboženský, sepsal chvalnč známý kate- 
chismus: Sitmma doctrinae chrisíianae (x554)» 
založil kollej vídeňskou a uvedl r. 1556 jesuity 
ke sv. Klementu v Praze. Vrátiv se do Ba- 
vorska vyzdvihl kollej v Ingolstadte, přijal úřad 
provinciála jesiútA v horním Německu a Ra- 
kousku, byl kazatelem v Aezně a péči veda 
o vědecké vzdělání bavorských katoHkOv, po- 
vzbuzoval je, aby čileji hájili zájmA svého ná- 
boženství. R. 1557 cestoval do Porýnska, kdež 
jednáno o úpravu kolleje v městě Kolíně a 
zřízení dalších ústavA řádových. Z Říma pro- 
vázel r. 1558 papežského nuntia Kamila Men- 
toata do Polska. R. 1559 činně obcoval říš- 
skému sněmu v Augšpurku a navedl mnohé 
protestanty ke katol. vyznání. Na sněmu tri- 
dentském, k němuž zvláště byl přizván r. 1562, 
užívali otcové rady jeho ve příčinC podávání 
pod obojí. R. 1563 pomáhal C. zakládati kol- 
leje v Inšpruku a Dillingách. Po volbě sva- 
tého Františka B. za generála řádu r. 1565 
uloženo O-iovi jednati o promulgaci úchval 
sněmu tridentského v Německu. Papež Pius V. 
přidal mu r. 1567 úlohu, aby učeným dílem 
čelil proti centuriím magdeburským, načcž C. 
vzdal se r. 1569 úřadu provinciála v horním 
Německu a vydal: Commeutariorum de verbi 
Dei corruptelis Uber prímus (1571); De Mana 
virgÍHe incomparabili et Dei genitríce sacro- 
5. met a 11. K (1577). ^- 157^ provázel kardinála 
Morona k říšskému sněmu v Řezně, r. 1580 
nuntia Buonuoma z Vercell do Freiburku ve 
Švýcařích, kdež C. i kollej založil a úřad 
kazatelský zastával do roku 1588. V témž 
městě trávil poslední léta života v pracích 
literárních. C. byl rádcem papež A v, po- 
kud se tkne záležitosti Německé říše, měl 
styky s nejznamenitějšími osobami své doby 
a požíval důvěry, přízně a úcty jejich pro 
vroucí zbožnost, mírnou povahu, bystrou mysl 
a velikou učenost. Papež Pius IX. prohlásil 
jej r. 1864 za blahoslaveného. Spisy C-iovy 
rozvrhnouti lze dle obsahu na díla katecheti- 
cká, homiletická, polemická, asketi ':ká. Vydá- 
val také spisy sv. Otcův : Cyrilla alexandrijského, 
Lva Velikého, Jeronýma. Mimo katechismus, 
jenž téměř do všech řečí byl přeložen a často 
vydáván, sestavil C. stručnější rukovět: Par- 
rus catechismus catholicoritm (1561). Modlitební 
knihy a rozjímání psal na větším díle ně- 
mecky. 1 ác. 

2) C. Jindřich, synovec před., kanonista 
a sběratel pramenů historických, nar. v 50. lé- 
tech stoU XVL v Nymvegách, od r. 1590 učitel 
práva kanonického v Ingolstadte, kde zemřel 
r. 1610. O činnosti jeho sběratelské svědčí: 
Antiquae lectiones seu antiqua monumenta ad 



historiam mediae aetatis illustrandam nunquam 
edita v 6. sv. (Ingolstadt, 1601 — 1604), k nimž 
jako sv. 7. připojeno : Promptuarium ecclesia' 
sticttm (1608); sbírku tuto nepřehledně sesta- 
venou uspořádal a vydal znovu Basnage pod 
názvem: Thesaurus monumentorum ecclesiasti' 
corww (Antverpy, 1725, 7 sv.); Chronica Victoris 
episcopi Tttnmmensis et Joannh episcopi Bicla- 
rieusis; Legatio Luitprandi (1600); Historiae 
mhceiiae Pauli Diacont (160.3). Spisy kanoni- 
cké, které svědčí o smýšlení kuríálném a psány 
jsou raethodou scholastickou, vydány byly ně- 
které jednotlivě a po smrti autorové souborně 
pod názvem Opera iuris canonici C-íi Henrici 
;Levno, 1649; Kolín, 1662), z nichž hlavně vy- 
tknouti sluší: Summa iuris canonici (1594 a 
později často); Praelecíiones academicae (1609); 
De sponsalibus et matrimouio (1613); Commen^ 
tarius in 1. tertium decretalium (1629). Hnr, 

Oanlties ikanícies], lat., šedivěni (vlasů). 

Canitz íkánic] Friedrich Rud. Ludwig, 
svob.pán,něm. básník (* 1654 v Berlíně — f 1699 
tamže'. Studovav v Lejdě a v Lipsku, r. 1675 
vydal se na cesty po Itálii. Francii, Anglii 
a Nizozemí. Roku 168 1 ve službách kurfirštu 
braniborského stav se dvorním a legaČním, 
později též tajným radou, zase konal mnoho 
cest v diplomatických záležitostech a r. 1698 
povýšen za říšského svob. pána. Na cestách 
obcuje s nejuhlazenější společností, zejména 
pařížskou C. naučil se odporu proti vládnou- 
címu tehdáž v německé poesii nadutému a 
nemravnému nevkusu lohensteinskému (druhé 
školy slezské) a podlé vzorů franc. (hlavně 
Boileaua) dbal slohu lehkého a mluvy ne sice 
vzletné, poněvadž měl jen skrovné básnické 
nadání, ale umírněné a veskrze slušné. Sklá- 
dal duchovní písně a didaktické básně, z nichžto 
nejlepší ještě jsou satiry (z těch zvláště satiry 
O poesii). Za živobytí svého C. ostatně pů- 
sobil literárně jen v úzkém kroužku přátel, po- 
něvadž prací svých neuveřejňoval pokládaje 
poesii jen za vlastní zábavu, ale hned po smrti 
jeho pozůstalost básnická vydána jest 'poprvé 
roku 1770 a pak v krátké době několikrát na 
novo) a příčinu dala ke vzniku poesie řečené 
dvorské, která spolu s jinými snahami sou- 
časnými zdárně přičinila se o zahájení lepších 
směrů literárních. VM. 

Oanlts u. Ballwits Karl Wilh. Ernst, 
svob. pán, pruský generál a ministr (••' 1787 
v Kasselu — f 1850 v Berlíně). Po odbytých 
právnických studiích vstoupil do prus. vojska, 
stal se r. 1821 pobočníkem prince Viléma a 
učitelem na vŠeob. vojenské škole v Berlíně; 
r. 1828 poslán byl v diplomatickém řízení do 
Cařihradu, r. 183 1 za povstání polského jako 
kommissař do ruského hlavního stanu, r. 1S42 
do Vídně; řídil od r. 1846 po Biilowu mini- 
sterstvo zahraniční ve smyslu svaté alliance, 
odstoupil r. 1848 a vyjednával s nezdarem 
r. 1849 ve Vídni o souhlas Rakouska se za- 
mýšleným od Pruska upravením spolkového 
státu Německého. Zanechal cenné dílo: Nach- 
richten u, Betrachtungen uber die Títaten und 
Schicksale der Reiterei in d, neueren Zeit (Ber- 
lín, 1823-24; 2 svaz.). Připisuje se mu též 



Á 



104 



de CaSizarés — Cannabich. 



dílo: Beiraclitung ehies luzien uber d, Leben 
Jesu von Straitss (Gotinky, 1837). Z pozQsta- 
losti jeho vydány byly: Des Freihcrrn K, W. E, 
von C. u. D. . . . Denkschriften (Berlín, 1889, 
2 svazky). 

deCaňizarés 'kaňitsa-] J os é.dram. básník 
Špan. (* 1676 — f 1750)' Začal psáti ve veku 
14 let. Jeho dramatických prací Čítá se na 
80. Tragédie El asombro de la Francia, Marta 
la Romorantina, Don Juan de Espina jeŠtČ 
v tomto století těšily se oblibě lidu. Zajímavá 
jsou také historická dramata Las cuentas de! 
gran Capitany Carlos V sobre Tunely ElpUitú 
de Herman Corte\. Postrádá však původnosti, 
Čerpav mnoho z Lope de Vega, Calderona 
a j. NejoriginálnéjŠí je v comedias de figuron, 
zavedených Moretem a Rojasem; ač někdy 
karikuje, povznáší se jindy k dobré komedii 
charakterní. Nad jiné vynikají La mas illustre 
freí^ona^ El montanés en la corte a zvláště El 
domine Lucas, satirická kresba pokleslé šlechty. 
Sloh jeho je často hledaný a pedantický. Vy- 
dání porůznu v »Comedias escogidas« (Madrid, 
1829 -34); »Biblioteca Rivadeneira«, 49. sv. a j. 

Cankov: 1) C. Dragan, státník bulh. 
Nar. ok. r. 1830 ve SviStově, věnoval se ob- 
chodu a r. 1852 jako kupec ve Vídni usazený 
vydal s bratrem svým Andonem první bul- 
harskou mluvnici pro cizince (německy). Po 
krymské válce odebral se do Caři hradu jako 
žurnalista, zastával na počátku církevního 
boje s řeckým patriarchátem ve své Bslgarii 
myšlénku unie s Římem, vedl r. 1861 o to bul- 
harskou deputaci do Říma k papeži Piovi IX., 
ale pro veliký odpor v celé zemi toho směru, 
podporovaného od politiky Napoleona III., brzo 
docela zanechal. Vstoupil do turecké služby 
a byl jako »Dragan eífendic křesťanským ad- 
junktem (muavin) pašovým ve Vidině a Niši. 
Zdárně působil později jsa učitelem na bul- 
harských školách v Ruščuku. Od r. 1873 žil 
zase v Cařihradě jako professor bulharštiny 
na >lycée impéria! ottomanc, zároveň jsa cen- 
sorem bulh. novin a členem exarchiální rady. 
Po krvavém potlačení bulh. hnutí r. 1876 vy- 
slán od Bulharů cařihradských spolu s Bala- 
banovem tajně k velmocem s prosbou o udě- 
lení autonomie zemím Bulharským, i vrátil se 
do vlasti r. 1877 s ruskými vojsky. Byl za 
války prvním civilním guvernérem bulharským, 
nejdříve ve SviŠtově, později v Trnově. Na 
ústavodárném sněmu r. 1879 založil s Kara- 
velovem stranu >Iiberální« a stal se pak prvním 
diplomatickým zástupcem nového knížectví 
v Cařihradě. S knížetem Alexandrem se ne- 
snášel. R. 1880 byl předsedou ministerstva a 
ministrem zahraničních záležitostí, ale musil 
odstoupiti pro spory s knížetem a s Rakou- 
skem. Po převratu dal jej Alexander od února 
1882 do srpna 1883 internovati ve Vraci. Po 
svém propuštění odtud stal se C. ihned před- 
sedou koaličního ministerstva, ale svými kom- 
promissy rychle popudil proti sobě valnou čásť 
bývalých svých stoupencův a musil již r. 1884 
odstoupiti před Karavelovem. Od té doby vedl 
tuhou opposici proti Karavelovu a proti sa- 
mému knížeti. Po pádu Alexandra r. 1S86 byl 



nucen vystěhovati se do ciziny. Žije nyní 
v Petrohradě. C. jest muž značných zásluh 
o Bulharsko, povahy energické, ale nedůsledný, 
bez hlubších vědomostí a dle výroku svých pro- 
tivníků v politice muž Školy turecké. — 2) C, 
Kyriak, synovec před., byl před r. 1877 že- 
lezničním úředníkem v Rumunsku, později 
diplomatickým agentem knížectví Bulharského 
v Cařihradě a v HukureŠti, a r. 1883 jeden Čas 
i ministrem zahraničních záležitostí. 

Canlassi fkan-] Guido, příjmením Ca- 
gnacci jkařiáČi , hist. malíř ital. (^' 1601 v San 
Arcanglo u Rimini, dle jiných v Castelduran- 
te — ] 1681 ve Vídni). Byl žákem Guida Reniho, 
jehož manýru sobě oblíbil. Proti jiným žákům 
téhož mistra prováděl svoje obrazy velmi peč- 
livě a v malebném temnosvitu, jenž je zvláSté 
charakterisuje. Z Itálie C. přestěhoval se do 
Vídně, kdež se usadil. Proto ve Vídni dosud 
nalézá se většina jeho děl, jako: Mater Dolo- 
rosa, Smrť Kleopatřina, Sv. Jeroným (v cí- 
sařské gallerii), K nusina loiletta (v Ambraské 
sbírce); kromě toho některé jsou ve Florenci, 
v Mnichově {Apotheosa sv, Magdaleny)^ Drá- 
žďanech {Kající Magdalena) a v Paříži. 

Cánna |ka-{ (vl. rákos), stará délková míra 
španělská, jíž se posud užívá v sev.-vých Špa- 
nělsku (Katalonii) a na Balearech, hodnoty ne- 
mnoho měnivé: v Barceloně zz 1*55 m, na 
Menorce :=. 1*604 '"» ^^ Mallorce m i'564 m. 
Má 8 palmos po 4 Cuartos (Cuartillos). — V Itálii 
obnášela kolem 2 m, v Neapoli = 2*6455 m, 
dělíc se na 10 palmi. Také v jižní Francii té 
míry se užívalo pod názvem canne; v Mar- 
seilli =12*0127 m dělíc se na 8 pans Či 72 pouces. 

Canna |ka-| L., dosna, jediný rod z řádu 
Cannaceae. Byliny i — 2 m vys., v teplé Americe 
domácí. V Evropě obecné pěstuji se ve sku- 
pinách na záhonech k ozdobě, pro četné 
široké, veliké listy a živé barvené koruny, 
jež se v pozdním létě a na podzim rozvíjejí. 
Nejobyčejnějším druhem jest C. indica L., 
s nachovými kvčty, do Evropy dovezená asi 
r. 1570 ze Záp. Indie. Kromě této však pěstuje 
se nyní mnoho jiných druhův i s květy žlu- 
tými a žíhanými, mezi nimiž také umělé mí- 
šence vychovávají. Všech asi 40 neb 30 druhft 
rozděliti možno na tři skupiny: a) zevní 3 pa- 
tyČinky mezi sebou odděleny, málo nestejné; 

b) zevní dvě patyČinky srostlé, třetí volná; 

c) zevní patyČinky scházejí. Hlízovité oddenky 
se na zimu vykopávají a pro příští léto před 
mrazem uschovávají. Černá, jako hrách velká, 
přetvrdá semena se navrtávají a spojují v rů- 
žence a Šňůry. - C. edulis Ker. a některé 
jiné druhy se v Záp. Indii a v jiných teplých 
zemích sázejí k vůlí oddenkům, jež jsou velmi 
moučnaté, obsahujíce mnoho Škrobu a jedí se 
tudíž jako brambory a p. Také část ameri- 
ckého arrow-rootu z těchto oddenků po- 
chází. Vský-, 

Gannabioh [ka-]: 1) C. Christian, vir- 
tuos na housle a skladatel {^ 173 1 v Mann- 
heime — f 1798 ve Frankfurtě n. M.). Od- 
chován zprvu v mannheimské hudební Škole 
Čecha J. Stamitze, po té na útraty kurfir^ta 
mannheimského v Římě u K. Jommelliho, stal 



Cannabineae — Cannabis. 



105 



*e r. 1765 koncertním mistrem a r. 1775 pro- 
sialým kapelníkem italské opery v Mannheime, 
r. 1778 kapelníkem v Mnichové. C složil: 
houslové koncerty, skladby komorní, symfonie, 
ballety, opery {La croisée, Electra, Angel ica) 
a j. — Syn a nástupce jeho v úřade kapel- 
níka v Mnichové, C. Karl (* 1769 — f 1805) 
zdédil veškery pfednosti svého otce jako vir- 
tuos i dirigent. Str. 

2) C. Johann Gtinther Friedrich, 
zemépisec něm. (* 1777 v Sondershausenu — 
t 1859 t.). Studoval pávodné theologii, byl od 
r. 1807 ředitelem městské Školy v Greussen, 
potom působil na rflzných místech ve správě 
duchovní a od r. 1848 Žil ve svém rodišti. 
V Čelných spisech svých jeví se C. žákem 
školy Hitlerovy a jemu přísluší zásluha, že 
novou soustavu zeměpisnou uvedl i do Škol, 
ačkoli mnohdy nedovedl spracovati látku jed- 
notně a roethodicky. Jeho Lehrbuch der Geo- 
p-aphie (Sondershausen, 1816, 2 sv.) je první 
kniha, která o zeměpisu pojednává na základě 
terrítoriálních změn z r. 181 5 i přihlíží be- 
dlivé též ku přírodním poměrům jednotlivých 
zemí; dočkala se iS. vydání (Výmar, 1871); 
rovněž výtah z předešlého díla, zvaný Kleine 
Schul'^eographie (Sondershausen, 181 8) vyšel 
r. 1870 ve 20. vydání. Ve spojení s Gasparim, 
Ukertem, Hasselem a Gutsmuthsem jal se vy- 
dávati Vollsiándiges Handbuch der Geographie 
(Výmar, 1819—27, ve 23 sv), do něhož spra- 
coval stati o Francii, Nizozemsku, Iónských 
ostrovech, republice Krakovské, Záp. Indii a 
některých státech německých, a se Streitem 
založil zeměp. časopis Globus (t, 1822—26). 
Kromě toho sepsal: Statistisch-geographische 
Beschreibung des Kúnigreiches Preussen (Drá- 
žďany , 1827 — 28); Statistische Beschreibung des 
Kúnigreiches Wúríemberg (t., 1828, ve 2 sv.); 
Seuestes Gemálde von Frankreich (t., 1831—32, 
ve 2 sv.); Seuestes Gemálde des europáischen 
Russlands und des Kúnigreiches Polen (t., 1833, 
ve 2 sv.), jež tvoří 19. a 26. sv. Schutzovy >All- 
gemeine Erdkunde«; Hilfsbuch beim Unterricht 
in der Geographie (Eisleben, 1833—38, ve 3 sv.) 
a Leitjaden \um methodischen Unterricht in der 
Geographie (t, 1836) a přeložil některá cizo- 
jazyčná díla zeměpisná do němčiny. 

Cannaliliieae | kan- 1, konopnat<^, řád rost- 
finbezkorunných (Apetalae), z příbuzenstva 
ř. Crticaceae, byliny nemléČnaté s listy dlanito- 
žilnými, laloČnatými nebo dělenými, paiistna- 
lymi, vstřícnými nebo střídavými. Květenství 
vrcholičnaté, buď latnatě větvité nebo v šištice 
shloučené. Květy dvoudomé, samčí s pěti- 
dílným okvětím a 5 tyčinkami, sanr.ičí s okvětím 
jednolistým. Semenník jednopouzdrý, s dvěma 
bliznami a jedním visutým vajíčkem, holénka 
okvětím zastřená, semeno bezbílečné se za- 
křiveným klíčkem. Náležejí sem jen dva rody: 
Cannabis, Humulus. Vský, 

Oannabinimi [kan-|, pryskyřice z konopí 
indického, které hlavně účinek narkotický 
se připisuje ; chemicky nedostatečně prozkou- 
mána. Jd. 

Oaimabifl fka-] sativah.,, konopě setá, 
jediný druh svého rodu z řádu Cannabineae, by- 



lina jednoletá, krátce, drsně chlupatá a žlaznatá, 
s Iod3'hou přímou, zpříma větevnatou, slí 2m 
vysokou. Listy dlouze řapíkaté, dlanité 5- až 
7četné, s úkrojky dlouze kopinatými, hrubé 
pilovitými. Nejhořejší listy Často toliko troj- 
četné, palísty volné, květenství samČí konečné, 
bohatě latnaté, dole listnaté Jednotlivé větve 
květenství jsou vícekráte vidli Čnaté, vrcho- 
líČky ve vijany přecházející. Květenství samiČÍ 
více stažené, listnaté, pohledu více chvostna- 
tého. Okvětí květů samčích sdílné, nebarevné, 
s 5 tyčinkami zákorunnými, okvětí květů sa- 
micích blanité, pohárkovité, zpod semenníka 
objímající a i s tímto uzavřené v zavřeném, 
na jedné straně rozčíslém listenu. Semenník 
s 2 dlouhými, niťovitými bliznami a jedním 
visutým vajíčkem. Plod holénka kruchým, 
skořápkovitým okvětím úplně uzavřená. Kvete 
v létě. 

Konopě roste divoce ve Vých. Indii, Persii, 
Egyptě, Malé Asii a ve všech zemích pont- 
ských, tak na Krymu, v Rumunsku, Bulharsku, 
Thrakii na rumných, kamenitých místech a 
v roštinách velmi hojně. Již H ér od o t správně 
kladl vlasf konopí do Skythie na Černém moři. 
Nyní však jest kulturní rostlinou ve všech 
vzdělaných zemích. V Evropě nejlepší a nej- 
větší měrou pěstuje se na Rusi, kdež látek a 
pletiv konopných obecně užíváno v rybářství 
a plavectví. Ž Ruska také nejvíce konopné 
příze se vyváží. Tkanivo konopné skládá se 
jako u lnu z pevného lýčí a hodí se jmeno- 
vitě výborně na provazy, síti, vůbec hrubší 
a pevnější látky. Připravování konopného ple- 
tiva děje se stejně jako u lnu: syrové rostliny 
se na slunci prostírají, v pecích suší, močí ve 
vodě, mědlují atd. Konopí známo a upotře- 
bováno od nepamětných dob v zemích vý- 
chodních. Hiero Syrakuský dal plésti pro- 
vazy konopné, a obyvatelé thráčtí dle Hé- 
rodota zhotovovali si šaty z konopí. Pli- 
n i u s zná však konopě jen jako léčivou rostlinu. 

Celá rostlina konopná páchne silně a oma- 
muje. Proto při vytrhávání na polích ko- 
nopných bývají venkované při práci zmámeni 
a jako opilí. Ale ještě mnohem účinlivější v té 
příčině jest orientálská, jmenovitě indická od- 
růda C. indica Lam. Podobnou odrůdou jest 
obrovská, až přes 3 m vysoká konopě čínská 
C. chinensis nebo gigantea, v Číně pěstovaná 
(»loma< Číňanův) a u nás často v sadech ve 
skupinách pro ozdobu vysazovaná. Všechny 
části rostliny, ať v jakékoliv ^podobě požity, 
působí podobně jako opium. Hašiš nebo mo- 
lak z konopí upravený jest obecně užívaná 
látka opojná od millionů národů v Africe, 
Indii, Persii, Turecku, Arábii a celém vůbec 
Orientě. Hašišem se opíjeli dle Hérodota již 
staří Skythové. Hašiš dělají ze sušených 
vrcholků samicí rostliny před uzráním uřeza- 
ných. Sám chutná velmi odporně hořce a 
proto se směšuje s rozličnými sladkými nebo 
kořennými přísadami. Hlavní působivou sou- 
částí hašiše jest pryskyřice cannabin Čili 
hašiši n zvaná a těkavá. silice. Hašiš zjevuje 
se v obchodu v rozličné podobě: Bhang ve 
Vých. Indii běžný jsou sušené listy a nezralé 



106 



Cannaceae — Canning. 



plodní tobolky, jež se buď koufi nebo s cu- 
krovím spečeny jedí. Gunjah jsou hned po 
odkvetu uřezané vrcholky, v snůpky svázané 
a sušené, jež se kouří. Churrus nebo char- 
ras nebo tšers jest pak vlastní Čistá, žlutavá 
pryskyřice, jež se jen na orientálské rostlině 
vylučuje (evropským schází). Tato se buď 
opatrně sbírá s rostlin nebo dělníci v kožené 
Aaty oblečení v konopí na poli sem tam bě- 
hají, tak že se jim pryskyřice na §aty nalepí, 
jíž pak seškrabují. Pryskyřice tato pak při- 
chází do obchodu v malých kuličkách. Narko- 
tický účinek haSiše v těle jest dle velikosti 
dávky požité a dle individua jej požívajícího 
rozličný, ale v malém požit působí nejčastěji 
s počátku pocit blaha, veselosti, rozčiluje a 
rozpoutává vášně. Často požíván nebo požit 
ve velkém množství působí jako krutý jed, 
nervy se jím otupují a jedením hašiše Člověk 
blbne jako požíváním opia. 

Plody konopné, známý semenec (xemiua 
caivmbis), obsahují v jádru hojnost oleje a slizu 
Slouží buď o sobě, buď z nich vytlačený olej 
často v lékařství. Jinak upotřebuje se oleje 
konopného k technickým účelům, a semenec 
syrový jest potravou ptáků. Také pokrutiny 
konopné jsou výborným krmivem pro domácí 
zvířata, zejména pro dojnice, mladý skot, žírný 
dobytek, koně. Dávajíf krmivo jadrné, velnr.i 
výživné a snadno stravitelné. Vskýi 

Cannaoeae [ka-], dosno vité, řád rostlin 
jednoděložných, z příbuzenstva Zin^ibera- 
ceae a Síarantaceae. Vytrvala, značně veliké, 
úhledné byliny s peřenožilnými, velkými listy, 
s klasnatým, velkokvětým květenslvím stvol 
okončujícím. Květy obojaké, nesouměrné, ka- 
lich trojlistečný, koruna trojplátečná, živě bar- 
vená, dole srostlá. Z tyčinek jest toliko jedna 
plodná a to jen jedna její polovice nese jedno- 
pouzdry prašník, druhá polovice jest sterilní, 
plátkovitě porozšířená. Ostatní tyčinky mají 
tvar plátkovitých staminodií, jedna z nich jako 
pysk stojí proti plodné tyčince. Semenník 
zpodní, trojpouzdrý, pouzder vícevaječných, 
čnělka dosti rovná, prodloužená, tlustá, plát- 
kovitá, tobolka 3pouzdrá, vícesemenná, zevně 
bradavkatá, semena s rovným klíčkem v hoj- 
ném perispermu ležícím. Náleží sem jediný 
rod Canna, v tropické a subtropické Americe 
rozšířený. Vskjr, 

Oannae [kane], nyn. Canne, staré italské 
město v Apulii, na pravém bř. Aufidu (nyn. 
Ofanto), sev.-vých. od Canusia (nyn. Canosa). 
R. 216 př. Kr. Hannibal uživ příhodné polohy 
krajiny pro četnou jízdu svou, udeřil na voj- 
sko římské, 80.000 pěších a 6000 jezdců Číta- 
jící, právě když vrchní velení měl konsul C. 
Terentius Varro, a způsobil Římanům hroz- 
nou porážku. Dle Polybia padlo 70.000 Říma- 
nův a 10.000 jich zajato; dle Livia bylo 47.000 
padlých a 20.000 zajatých, mezi nimi 80 osob 
senátorských. Ztráta Hannibalova udává se 
na 6000 mužů. Město udrželo se do r 1083, 
kdy normanský vévoda Robert Guiscard je 
úpmé" vyvrátil. 

Oannelon [kanloi)], trubička z křehkého 
těsta, naplněná far9Í buď masovou neb ovoc- 



nou. — C. á la fran9aise [-nsés], smíše- 
nina šunky, hovězího masa, koření a různých 
zelenin, z které se utvoří šišky a smaži se« 
Slouží ku gárnirování zeleniny nebo za před- 
krm. — C. álapoulette [ — pulět], sekanina 
z kuřat a šunky, zabalená v omeletce. — C-v 
sladké, omelety plněné marmeládou, Čokolá- 
dovým nebo mandlovým crémem. Fd, 

Cannes [kan |, lázeňské a klimatické lé- 
čební místo, ni. m. kant. ve franc. dep. Alpes 
Maritimes, arr. grasseském, na středomořském 
zálivu Napouleském a na lyonské dráze (Toulon- 
Nizza), má 2 katol. a 2 prot. kostely, chrám 
anglikánský, měst. knihovnu, přírodovědecký 
kabinet, museum starožitností, obrazárnu, ob- 
servatoř, divadlo, množství velkých hotelů, 
botanickou zahradu, mořské, pískové a aro- 
matické lázně, 3 sirotčince, asyl pro starce 
a 14.262 obyv. (1886, obec 19.959). Pozoru- 
hodný jsou: věž a zbytky opatského zámku 
na vrchu Chevalieru, kde stávalo římské Ca- 
stnim yfarcellinnm, most Riouský ze XIII. stol., 
kassino, pomník lorda Broughama a j. C. jest 
sídlem obchodního soudu, řeckého konsula, 
rakouského a jiných vicekonsulů, filiálky franc. 
banky a celního úřadu. Průmysl značný: 9 de- 
stillerií, hojná výroba voňavek, mýdla, skla a 
těstového zboží, loděnice, pivovary, tiskárny, 
uzdářství. Rovněž obchod čilý; dováží se uhlí 
a dříví, vyváží se parfumerie, olej, anšovky, 
sardiny, fíky, pomoranče a j. Do bezpečného 
přístavu r. 18S7 připlulo 78 lodí o 8693 tunách, 
vyplulo 55 lodí o 5106 t. Krásnou polohou 
uprostřed rozkošných zahrad a letohradů na 
jižním úpatí hřbetů Estrelských, jež chrání 
je proti větrům severním, a mírným, vždy 
stejným podnebím náleží C. k nejoblíbenějším 
klimatickým místům a zvláště jako zimní by- 
dliště chorých (v zimě na 5000 cizinců) nemá 
sobě rovně na Středomoří. 

Cannetllle [kantij] viz Bouillon. 

Canning [ke-]: 1) C. George, státník 
angl. ('•• 1770 v Londýně — f 1827 v Chis- 
wicku u Londýna). Studoval v Etoně, Oxforde 
a Londýně práva, vydával se svými spolužáky 
čapopis »The Microcosm«, vynikal v debattním 
klubu jako obratný řečník a vstoupil v onen 
čas ve přátelský svazek s Jenkinsonem (pozd. 
lordem Liverpoolem), i seznámil se s Pittem. 
Hyv původně přívržencem strany whigův a 
ctitelem Foxovým i Sheridanovým, získán jest 
Burkem pro činnost politickou, Pittem pro 
stranu toryŮv a zvolen r. 1793 za Newport 
do parlamentu, kdež ohnivě se zasazoval 
o válku s Francií, mluvil za odstranění ob- 
chodu s otroky i emancipaci katolíků. Roku 
1796 jmenován státním podtajemníkem v mi- 
nisterstvě zahraničních záležitostí, byl věrným 
pomocníkem Pittovým, hájil správu jeho slo- 
vem i pérem, zastával su parlamentární unie 
s Irskem, ale zároveň působil k odstranění zá- 
konů proti katolíkům vydaných; současné 
v 1. 1797—98 vydával Časopis TIte Anti-Jacobin 
or Weekly Ex.aminer, v nčmž bičoval poměry 
francouzské, ale stíhal také členy angl. oppo- 
sice bezohledným sarkasmem. Po pádu Pit- 
tově r. 1801 odstoupiv z ministerstva, jal se 



Cannizzaro. 



107 



v parlamentě prováděti tuhou opposici mini- 
Mcrstvu Addingtoncvu, šířil v lidu nespoko- 
jenost s vládou a snažil se všemožné dostati 
iipét Pitta v čelo vlády, což roku 1804 se 
stalo. Byv potom finančním správcem námoř- 
nických záležitostí, odstoupil po smrli Pitto\é, 
a odmítaje účastenství v ministerstvo liberál- 
r.'m, byl ve sněmovně vůdcem strany Pittovy. 
i eprve r. 1807 přijal obor zahraničních zále- 
žitostí v torystickém kabinetě Portlandovč a 
fiJil jej s velikou rozhodností neštítě se ani 
prostředků násilných. Když mírem v Ty lži 
byio Prusko povaleno, Rusko stalo se spo- 
.enccm Napoleonovým a Dánsko i Švédsko 
klonily se k Francii, C. obávaje se, aby Na- 
piMeon neužil dánského locfstva proti Anglii, 
dal proti všemu -mezinárodnímu právu bom- 
bardovati Kodaň a odvésti tamější loďstvo, za- 
mítl nabízené prostřednictví cara Alexandra i. 
ks smíru s Francií a přijal radéji válku s Ru- 
skem, provedl blokádu franc. pobřeží, podpo- 
roval neustálými výpravami odpor pyrenej- 
ského poloostrova proti panství franc. a na- 
I'vhal r. 1809 na vydatnou podporu Rakouska. 
Av$ak výprava vyslaná pod lordem Chathamem 
na hollandský ostrov Walcheren skončila ne- 
$'.astné, C. dostal se proto ve spor s ministrem 
vojenství lordem Castlereaghem a odstoupil, 
načež mezi oběma následoval souboj, v němž 
C. byl poraněn. R. 1S12 pokoušel se marně 
s Wellingtonem zříditi vládu, brzo na to ode- 
přel vstoupiti do ministerstva Liverpoolova, 
aby nepozbyl vůdcovství v dolní sněmovně, 
av*V< odeSel na některý čas za poslance do 
Lisabonu a r. 1S14 přijal předsednictví indi- 
ckého úřadu dozorčího v ministerstvě Castle- 
rcaghové, ačkoli jinak náležel k odpůrcům 
jeho. Nicméně již r. 1820 nesouhlase s usne- 
sením kabinetu proti královně Karolíně, o jejíž 
neviny byl přesvědčen a za niž se marně při- 
mlouval u Jiřího IV , odešel za vyslance do 
Bernu a vystoupil po návratu svém z kabi- 
'■ etu. což mu zjednalo u krále nenávisf, ale 
u lidu popularitu. Od východoindické společ- 
nosti pjvolán byl r. 1822 za guvernéra Indie, 
avšak přial raději k žádosti lorda Liverpoola 
ministerstvo zahraničních záležitostí a zabočil 
svou poličkou na dráhu rozhodně liberální; 
i odepřel účastenství při branném zakročení 
ve Španělsku, upíraje Svaté allianci právo 
vreé^o\'ati se do vnitřních záležitostí státův, 
opřel se i^pan. zakročení v Portugalsku, kdež 
chránil stranu konstituČní proti reakci a vy- 
pudil Doma Miguela, uznal r. 1825 neodvislost 
Brazílie, Mexika i Columbie, podporoval v Hri- 
tannií filhellénismus, uzavřel r. 1826 s Ruskem 
protokoll londýnský a r. 1827 londýnský traktát, 
který byl předchůdcem bitvy u Navarina a 
vysvobození Řecka. Po smrti Liverpoolově 
stal se r. 1827 prvým lordem pokladu a opuštěn 
byv znenáhla od svých konservativních stou- 
penců, zřídil vládu z umírněných whigů; ve 
vnitřní politice prorazil konečně v dolní sně- 
movně návrhem na emancipaci katolíkův a 
pokoušel se o odstranění obilních cel i ochra- 
nářské soustavy celní. C. vyšel sice z tory ů v 
a byl rozhodným odpůrcem franc. revoluce, 



avšak přes to jest původcem moderního libe- 
ralismu v Anglii. Jakkoli s počátku zahájil 
liberální směr v zahraniční politice jen z osobní 
nechuti ku Castlereaghovi, shledal v ní potom 
znamenitou oporu proti spolku panovníků na 
pevnině, který přilnutím bourbonské Francie 
ku Svaté allianci, schůzemi v Opavě, Lublani 
i Veroně a zakročením franc. ve Španělsku 
se utužoval. Ochranou liberálních snah v lidu 
hleděl oslabiti mrc panovnickou, podporováním 
jednoho vladaře na úkor druhého na vzájem 
je znepřáteliti a takto neshodami na pevnině 
utužiti velmocenské postavení Anglie. Výborné 
provedl tento zpósob ve východní otázce, kdež 
podporou ruských nároků vzbudil žárlivost 
Rakouska i Francie a roztříštil Svatou alli- 
anci. Že pak zahraniční politika Cova nezů 
stala bez vlivu i na vnitřní poměry, jest při- 
rozeno, a Rus.sel i Palmcr.ston uvedli i tyto na 
dráhu moderního liberalismu Řeči a paměti 
jeho {Syeeches and memoirs of Geors^e C.) vy- 
dal Therry (Londýn, 1845, 6 sv.). Šrv. Stap- 
leton, The political life of C. (Londýn, 1831, 
3 sv.); Hill. Life of C (t., 1887). p. 

2) C Charles John, viscount, syn před., 
státník ansrl. (* 1S12 v IJromptoně — f 1862 
v Londýně). Zvolen byl již r. 1836 do parla- 
mentu, avšak r. 1837 povolán jako dědičný 
peer do horní sněmovny, kdeŽ náležel ku 
straně mírně konservativní, r. 1841 — 46 byl 
podtajemníkem v ministerstvo zahraničních 
záležitostí, brzo na to stal se vrchním kom- 
missařem nad lesy a hvozdy, r. 1852 přijal 
v ministerstvě Aberdeenové hodnost nejvyš- 
šího poštmistra, v kterémžto úřadě projevil 
vzácné nadání administrační, r. 1855 povolán 
do tajné rady pro obecné školství a t. r. na- 
vržen Palmerstonem za guvernéra Britské 
Indie a předsedu suverénní rady bengalské. 
Nastoupiv r. 1856 úřad svůj vedl si hned od 
počátku velmi obratně, snažil se zlepšiti po- 
měry domorodého obyvatelstva a s knížaty 
zachovávati přátelství, nicméně r. 1857—58 
zuřilo po Indii velké povstání sipojů, při jehoŽ 
potlačení C. choval se rázně sice, avšak smíř- 
livě a přičiAoval se po skončených bojích, aby 
zhojil rány zemi válkou zasazené. Když Vý- 
chodoind. společnost r. 1858 byla rozpuštěna 
a Indie podřízena přímo koruně, stal se C. 
mí.stokrálem a povýšen do stavu hraběcího. 
V Kalkuttě postaven mu pomník. 

3) C. Sir Samuel, inženýr angl. (* 1823 
v St Andrew na Wiltsku^ Největší zásluhu 
získal si kabelem spojujícím Anglii s Ame- 
rikou, jejž položil v 1. 1865- 66. Byl za to od 
královny angl. do stavu rytířského povýšen a 
od americké obchodní komory v Liverpoolu 
zlatou medaillí vyznamenán. Nyní jest vrch- 
ním inženýrem Telegraph Construction and 
Maintenance Company. 

4)C. Sir Stratford viz Stratford de 
Redcliffe. 

Oannlszaro fkanicáro] : 1} C. Stan i si a o, 
nestor chemiků ital., senátor římský, člen aka- 
demie »Dei Lincei', profesšor chemie na uni- 
versitě v Římě (* 1826 v Palermu) Byl profes- 
sorem. v Pise, pak v Palermu, kdež založil 



108 



Cannebio — Canon. 



velké chemické laboratoríum. Vystoupil roku 
1853 s první prací svou o alkoholu benzylo- 
vém, který ponejprv připravil v čistém stavu. 
Další práce jeho jsou: O přeméné toluolu 
v alkohol ben\Ylový i v kyselinu; O dissociaci 
sloučenin horkem; O kondensaci par; O ekvi' 
Valentech prvku; Srovnáni benzolu x kyselin 
salicylové a benioové; O kyselině alfatoluové 
i aldehydu ; O radikálech alkoholu ben^ylového, 
kumylového a auisového (s Rossim); O účinku 
jodovodika na kyselinu santonovou atd. Hlavní 
zásluhou jeho jest, že ve svém klassickém 
spise Šunt o di un cors'i di Filosofia chimica 
(uveřejnéném r. 1S58 jakožto dopis na prof. 
S. De Luca) dokázal na základe prací Ger- 
hardta, RegnViulta i Rose, že mezi zákony 
Avoí^adrovým i Dulonj^Pttitovym neexistuje 
onoho odporu, jejž veliká čásť chemiků po 
40 let mezi obéma viděti se domnívala, nýbrž 
že zákon první vztahuje se ku váze moleku- 
iárné prvků i sloučenin a jen nepřímo k váze 
atomové prvků, kdežto druhý zákon o ato- 
mové váze prvků rozhoduje. (Viz »Chemické 
Listy II., 32.) V souhlase s oběma zákony sta- 
novil C. z různých sobe odporujících čísel 
nynčjší pravé »atomové váhy« prvků, o nichž 
se názor náS nejspíše udrží nezměněn, i kdyby 
se mnohé jiné theoretické náhledy chemiků 
pozměnily. Tím se stal C. z hlavních zakla- 
datelů moderních našich názorů chemických. 
C. vjxhoval skoro celou nynější generaci che- 
miků italských. Bnr, 

2) C. Tommaso, básník italský (* 1838 
v Messinč, kde posud žije výhradně literatuře, 
poesii a svým studiím). V mládí podnikl veliké 
cesty po Evropě, na nichž seznámil se s V. 
Hugem na Guernseyi. První sbírky básnické 
vydával pouze v skrovném počtu pro přátele, 
teprve r. 1883 dostal se výbor jeho poesii 
s předmluvou L. Capuany na trh knihkupecký. 
C. básní stejně obratně italsky, francouzsky 
a německy. Vydal Ore segrete (1861); Ai caři 
lontani; In so/iVwJmř (1872) dva velké svazky; 
Fiori ďoltra Alpe, velkou to sbírku překladů 
poesií cizojazyčných; Epines et roses, knihu 
svých básní francouzských; Cianfrusaglie, bás- 
ně Ital. s přídavkem básní španělských. V ruko- 
pise má překlad romancera o Cidovi a veliké 
sbírky národních písní sicilských, jichž jest 
horlivým sběratelem. Původní básně italské 
C-vy vynikají vřelostí citu a lahodou verše 
a zvláštní směsí jižního žáru snordickou takřka 
příkrostí a hloubavou melancholií. Zrovna jako 
snad všecky jazyky evropské ovládá C. i vše- 
cky formy básnické se stejným mistrovstvím. 
Výbor jeho básní vydal česky Jaroslav Vrchli- 
cký (1884). —cký, 

Cannoblo, Canobbio [ka-], velmi staré a 
zámožné městečko v hornoital. prov. novarské, 
kraji pallanzském, na konci rozkošného údolí, 
kde říčka II Fiume vtéká do Laj^o Ma^^giore 
(záp. břeh). Krásný chrám P. Marie s kupolí 
dle návrhu Bramantova a obrazem »Nesení 
křížec od Gaud. Ferrariho, pěkné náměstí 
s arkádami, meteorologická observatoř, přístav 
s paroplavební stanicí, Četné koželužny, značné 
hedvábnictvf a vinařství, výroba krajek a pa- 



píru, výtečné víno, obchod se dřívím, dřeve- 
ným uhlím, dubovou kůrou a sýrem, 2574 ob. 
(1883 >. V býv. opatství 2 km odtud oblíbený 
vodoléčitelský ústav La Salute. 

Cannook [khénok], město staffordského 
hrabství v Anglii, se 17.127 obyv. (1881). Četné 
uhelny. Na blízku vřesoviště zvané C. Chase. 

Cajmovýikrob I ka-] , z v. též q u e e n 5 1 a n d- 
ský arrowroot, nebo fécule de Toloman, 
dobývá se z oddenků rostliny Canna edulis; 
prášek to slabě nažloutlý, zrnitý. Pod drobno- 
hledem jeví se. býti složen ze zrn jednoduchých, 
tvaru okrouhlého až vejČitého, nebo mnoho- 
branného, s rohy otupenými. Zrnka mají prů- 
měr o'oi až 0*106 mm a jsou sploštěna. Jádro 
leží mimo střed a vrstvení jest odstředivé. 
Združená zrnka zhusta se vyskytují. Škrobu 
toho užívá se v zemích přímořských jako 
u nás škrobu bramborového. Blk. 

Cano [káno] Alonso, malíř, sochař a 
architekt Spán. í* 1601 v Granadě — f 1667 t.). 
V sochařství byl mu učitelem Montaňes, v ma- 
lířství Pachera a Juan de Castillo. Přesídliv 
r. 1637 do Madridu, stal se po různých dobro- 
družstvích na konec mnichem (1652). Jeho čin- 
nost stavitelská obmezovala se nejvíce na deko- 
raci vnitřní; r 1650 zvolen do dozorčí rady nad 
stavbou dómu madridského. C-vy práce řez- 
bářské náležejí k oněm pomalovaným dřeve- 
ným sochám živého, někdy až příšerné reál- 
ného účinku, jež jsou charakteristické pro re- 
naissanční skulpturu Španělskou. Avšak O. 
měl živý cit pro půvab a míru a nikdy ne- 
upadal do příkrého naturalismu. Mezi nejvíce 
charakteristické výtvory jeho dláta náleží socha 
Sv. Františka ^ Assissi, proniknutá výrazem 
askese a vytržení náboženského. C. byl ho- 
roucím katolíkem a též jeho obrazy nábožen- 
ské jsou naskrze hluboce procítěny. Lépe než 
kterýkoli z malířů španělských znal se v ana- 
tomii a byl přesným kresličem, jakkoli obrazy 
jeho jsou malebně traktovány. Tabulových 
obrazů jeho jest hojně rozptýleno po kostelích 
španělských. Mnoho z nich má za předmět 
Madonnu, zvláště pak vynikající Madonny jsou 
v hlavních chrámech granadském amalažském. 
Z ostatních budtež uvedeny: Naroseni Krista, 
pro Porta Coeli ve Valencii, Bičováni Krista 
v museu madridském, Sv. Antonín Padovánský- 
v Pinakothéce mnichovské, Sv, Anežka, mučedl- 
nice v obrazárně berlínské. 

Oanobbio viz Cannobio. 

Oanoeizoa [ka-] (lod loupežníci), loupežné 
tlupy indiánské v Brazílii. Jednotlivci náležejf 
často ke kmenům rozmanitým, ač nejČastěji 
jsou to Tupiové. Jsou postrachem brazilských 
řek a osadníků na pobřeží. Kř. 

Canon 'ká]:l)C. v mathematice starší 
doby značil obecné pravidlo neb obecný vzorec, 
nebo také methodu řešeni úloh geometrických 
a algebraických. Vedle toho značila se slovem 
tím tabulka vypočítaných funkcí goniometri- 
ckých a logarithmů jejich, jakož i tabulka 
logarithmů čísel přirozených. Tak na přiklad 
Johna Neppera »Mirifici logarithmorum cano- 
nis descriptio« (1614). téhož »Mirífici canonis 
descriptio« (161S). Ve Vietově spise »Varia 



Canon — Canov. 



109 



opsra mathematica« jest podrobná tabulka pro 
irojúhelniky pravoúhlé s rationálnými stranami 
nazvaná canoníon, kdežto tabulka pro sin., 
tang. a sec. má název c. Hoene-Wrónského 
>Canony logarithmA^ viz >Časopis pro pěsto- 
vání mathematiky a fysiky« ročník XX. Brof. 

2) C. {emphyteuticaria pensio) slově roční 
plat, který platili ti, kdož ve Východořímské 
říši najaty měli v dědičný násed pozemky 
císařské, soukromé nebo kostelní. Čk. 

3) C. ve středověku sluly opětující se dáv- 
ky při děleném vlastnictví, zvláStě dávky va- 
salla, dědičného pachtéře pánu lennímu nebo 
vlastníku. red, 

Cafion [ká-], Špan., roura, dělo, tak jme- 
novali Španélé úzké, dlouhé a hluboké průrvy 
říční v severním Mexiku pro jejich podobnost 
k délu- Nejznámější jest velký caňon ř. Colo- 
rada. Slovo to zobecnělo pro podobné prorvy 
a mluví se teď na př. o c-ech v severní Číně, 
v Auvergni a j. Dle toho jsou i rozličné jich pří- 
činy, nejčastěji erose ve větSích puklinách. Pý, 

Ccuiones apostolomm [ka-j v. A p o š t o 1- 
ské sbírky. 

Caaonioa ďAdda [kanónika], obec v ital 
ské prov. bergamské, kr. treviglionském, při 
ústí Brennba a průplavu Martezana do Addy, 
má 1638 obyv. (1883); 8. Čce 1859 zvítězil tu 
Garíbaldi nad rak. gen. Urbanem. 

Ganonioiui viz Kanovník. 

Canon-Strailrybka íka-j Jan, malíř 
(* 13. bř. 1829 ve Vídni z rodičů pfivoda Čes. — 
\ 12. září 1885 t.). Nastoupil dráhu uměleckou 
vedením Waldmiillera, Živá letora a povaha 
k dobrodružnosti se klonící svedly jej na čas 
s dráhy umělecké. SloužiK v 1. 1848-55 v ra- 
kouském vojStě, na konec jako důstojník u ky- 
rysníků. Mezi tím hospitoval však u Kahla, 
tak že, když stejnokroj vojenský odložil, byl 
úplné mocen technických prostředků umění 
malířského. Vydal se na cestu po Francii, Hel- 
pii a Anglii, pobýval střídavě v různých uměle- 
ckých střediskách Německa (v 1. 1861—1869 
v karlsruhe), V3'pravil se do Alžírská, pak do 
Ameriky, cestovatel po Orientě, jsa h vcem, 
umélcem, sběratelem a badatelem zároveň. 
V posledních létech zvolil si za bydliStě Vídeň. 
C. nepřilnul k žádnému souvěkému mistru, 
nebyl stoupencem žádného z moderních směrů 
uméleckj'ch. O jeho uměn! možno říci, že 
bylo osobitým, aniž bylo původním, že bylo 
napodobením, aniž bylo bezduchým opleskem. 
C-ova technika byla virtuosní, vědomosti jeho 
odborné nevšední. Scházela mu však bezpro- 
střednost tvoření, jeho dílo jest cele výronem 
reflexe. Již na prvních cestách svých jal se 
studovati staré mistry, zprvu Benátčany, po- 
zdéjí napořád výhradněji Rubensa. Umění Ku- 
bensovo obral si za předmět zvláštního studia 
a na konec se stal jeho věrným napodobiťe- 
Icm. Užíval týchže tónů barevných, stejným 
způsobem jak Rubens je sdružoval, tutéž mluvu 
formovou si oblíbil a dovedl prima malovat, 
jako by sám Rubens ruku jeho vedl. Starší 
práce O-ovy jsou samostatněji pojaty, tak 
Cromvpell u mrtvoly Karlovy, též reminiscence 
orientální jako Prodavač \brani; Bajadeva; 



Honba na plamendče. Na souhře barev a virtuo- 
sitě práce jest ponejvíce založen účinek jeho 
motivů genrových, kdež nejčastěji zobrazuje 
jedinou osobu v lhostejné situaci. Náleží k nim 
Rybářka (se znamenitě malovanou zásobou 
rybí; Pd{e; Afodemí Diof^enes; Ohařnik; Ovoc- 
ndřka, jež zdobí gallerii Vlasteneckých přátel 
umění v pražském Rudolfinu. C. byl portrai- 
tistou nejvyššími kruhy vídeňské aristokraci*? 
vyhledávaným. Portraity jeho jsou vždy ži- 
votné, ušlechtilé, vzácně zajímavé. Z jeho ob- 
razů náboženských sluší uvésti tak zv. Lóff 
5v, Jana, oltářní obraz korunním princem Ru- 
dolfem císaři k stříbrné svatbě věnovaný, a 
půvabný votivní obraz pro hr. Wilczka. Vir- 
tuosním Štětcem a sytou paletou provedl C. 
četné soukromé práce dekorativní ve Vídni, 
New-Yorku a j. V lúirlsruhe maloval cyklus 
obrazů ve velkovév. čekárně na nádraží. Td. 

CanopiU ' ka-j =1 a Argo uavis, stálice i. ve- 
likosti v jižním tomto souhvězdí, u nás nevidi- 
telná. Rektascense: 6' 2i"'3i*'85' (1891)^1 i'32g t, 
deklinace: — 52''38' 10" 64 (1891) ^^ i*"88 1 (ř po- 
čet rokův od 1891). Gs, 

Ganosa: 1) C. di Puglia [kanóza di 
pulja], starověké Canusium, město v jižní Itálii, 
nedaleko Barletty. na pravém břehu Ofanta, 
s 18.422 obyv. (1885). C. založena prý byla 
od Diomeda Za prvé války samnitské vzavši 
pohromu, podrobila se (318) Římanům. Do 
Csy uchýlily se po bitvě canenské (216) zbytky 
vojska římského. Za doby císařské C. byla 
kvetoucím munici piem. Ve středověku strá- 
dala válkami mezi I^eky a Saraceny a klesala 
vždy hloub a hlouběji. Ze starověku zacho- 
valy se v C-se zbytky hradeb, zříceniny veli- 
kého amfítheatru, brána řečená Porta Var- 
rense, vítězný prý oblouk Terrentia Varrona aj. 
Ze středověku pocházejí rozvaliny hradu, jenž 
založen byl od Karla I. Anjouského. Hlavní 
chrám zbudován jest částečně ze zbytků sta- 
veb starořímských. U něho hrobka knížete 
antiošského Hohemunda, syna Guiskardova 
(zemřelého r. iiii). — 2) C., hrad dávno již 
zbořený, u městečka téhož jména (1500 obyv.-, 
v ital. prov. Reggio nell' Emilia, 19 km jiho- 
západně od Reggia. Do toho utekla se r. 951 
královna Adelaida, potomní manželka císaře 
Oty L, před Berengarem. Tam v lednu r. 1077 
císař Jindřich IV., pokořiv se jako kajicník, 
přiměl pap. Řehoře VII.. aby ho vyňal z klatby. 
Tehdy hrad náležel markraběnce toskánské 
Mathildě. Šra, 

Ganonrs^e [kanůrg], hl. m. kantonu ve 
franc. depart. lozěreském, arrond. marvejol- 
skdm, na Urugni; starý chrám někdy kolle- 
giátní, výroba hřebíků, vlněného prádla a dře- 
věnků, 1838 obyv. (1886). 

Canov 1 1 i j a, bulharský politik, rodilý z Vi- 
dina. Byl v turecké službě ředitelem vládní 
továrny na sukna pro vojsko v Báli Eífendi 
u Sofie. R. 1876 hájil před tureckým soudem 
v Ruščuku obžalované zajaté bojovníky legie 
Botjova. Po založení knížectví stal se velmi 
užitečným ve stycích s Turky, v kommissi va- 
kufské a jmenovitě jako diplomatický agent 
v Cařihradě. V druhém ministerstvu Karave- 



110 



Canova — Cánovas dcl Castillo. 



n zahraniínich 



lova ví. i884-&6byl 

záleiitosU. právě za rumciske icvoiuce a za 

srbské války. Od ciiincQ íaslo maten a Can- 

Cutova {kanóval Antonio, sochaf ilal. 
('^ly-lÍBt. 1757 vPossaenu — i 13 říj.iSzzvUe- 
nátkách]. Olcc jeho byl knmcnníkem. Osifev 
C. byl vychován u slrVce, s kterými do villy 
senátora Faliera se do»liil. 'lento, objeviv ná- 



£.7(4. Canovi: Híhe (■ niuicu b»lliitk«m). 
iiodou nadání mlndélm hocha, ujal se h>> ,1 
dal jej do učeni k benátskému sochaři Tnrttl 
timu. R. 1779 C. vypraven jako stipendisla 
do ftíma. kde pod vlivem památek anlické 
skulptury nadání jeho rychle se rozvinulo. 
Záhy dobyl si tu tolik uznáni, íe svífeno mu 
provedení velkého náhrobku pro papeie Kle- 
menta IV. v chrámě SS. Apostoli (1783). Když 
pak na sklonku století vypravil se na cestu 
po Nímecku, bylo jméno jeho proslulé po 
Evropí. Z Benátek, kdež se na čas byl usídlil, 
povolal jej r. 1802 Napoleon do Pafiie, by vy- 



: modeloval soi 
božstva. — N 
r. 1816 v l^ímé, načež' v ISen/ilkácíi se' usadil. 
Díla C-VDva jsou čerpána i-StSinou z antického 
mythu. Souhlasí to s celým jeho způsobem 
koncepce a 9 povahou jeho uméiii o antické 
sochařství se opírajícího. Ve starSích výtvo- 
rech C-vovýth — jako jsou niiJ.ilns a Ikaros, 
Theítut 1 Kttilaiirem \apasici (Vídcfi) a j. — 
jest formová mluva Cvova ry/i, pohyb iivjř 
a přirozený, komposice ovládána jemnj^m ci- 
tem pro rhythmus linii. Napodobeni antiky lp( 
spISe jen na povrchu pii vítíinč jeho postav 
ženských, jež svoji zmčkčilou néhou, pfislád- 
lou koketnosli a. vyumélflslkovanou grácii 
přece jeSté pončkud připomínají dobu copovou, 
právč překonanou. Sem náležejí jeho Čelné Ve- 
nuše, kusy. Grade. Hebe (vyobr. č. 784.), Pa- 
ris, Amor a Psyche a mn. j.; virtuosnl práce 
dláta a mékká modelace jest jim vlSem spo- 
lečná. Kde předmět vyiJadoval přimknutí kreál- 
né Bkutečnosti (na př. Athictovi, Kriiigas a 
Damoxeiios), C. nerozpakoval se užiti též tvarfi 
sprostých. bH brutálních. Že C. byl znameni- 
tým pozorovatelem tváře lidské, dosvédčují 
četné piirtraity, z nichž tu zvláSté uvádíme 
krásné poprsí Napoleona. Komposicí slohu mo- 
numcnlálniho vynikl s lispéchcm v nékterých 
náhrobcích, mezi nimiž zvláSté uvésti sluSf 
náhrobky papežů Klementa /!'. (již výSe uve- 
dený) a Klementa XIIJ. (v S. Pietrol. pak po- 
mník arcivévodkynř Kristiny ve Vídni (ve 
chrámč augustiniánském) a vlastní jeho ná- 
hrobek, její pQvodné navrhl pro 'lizianu. Td. 
Oanoval [ka-j Stanislao, historik a ma 
thematik ital. (■■ 1740 ve Florencii — t tSii t.). 
Učil pres půl století filosofii, theologii, fysice 
a mathematice v kláStefích svého řádu piari- 
slickfho. pozdíji v Cortoní, Pavii a od r. 1786 
ve řlorencii. Jako spisovatel zasahal do rňz- 
ných oborů. Jeho historický důkaz, ie Ame- 
rika odkryla byla Amcrigem (Alberigem) Ve- 
spucciem o rok dříve než Columbem, vzbudil 
čilou polemiku, a poctěn byl cenou akademie 
cortonské; o témž předmétu napsal: .Monu- 
ment! relativi ai KÍiidí\Ío pronun^iato dálí Aca- 
demia Elrusca líi Cortona di un elogio ďAme- 
rigo Vapucci (Flor., 1787); Elogio di Amerigo 
Vespucci (t., 1788) ; Disseriayoiie sopra il primo 
viaggio di Amerigo Vespucci alle Jndie occi- 
dentali (t.. 1S09) a j. Uveřejnil řadu Článků 
mathematickf ch v .Atti de Fisiocr. di Siennac, 
spracoval a Gactancm del Riccio Elementi di 
ňsico-malematica (t„ 1788), vydal Gardinerovy 
logarithmické tabulky (1811) a j. PMir. 

CánovM dal Cutlllo [kanóvas det ka- 
sliljo] Don Antonio. Spán. státník {•■ 183S 
v Malaze), vínoval se po skončených studiích 
filosofických i právnických literatuře a Žurna- 
listice, r. 1851 ujal se redakce Časop. >Patria*, 
r. 1854 vypracoval liberální program manza- 
nareský a zvolen byv v rodiSli svém za po- 
slance, připojil se ve snémovně ke straní mír- 
ných liberálů {inoderadoi). Brzo na tn povo- 
lán do ministerstva zahraníčných záležitostí, 
v 1. 1855 — 57 1=1'' správcem vyslanectva v ftímS, 
r. 1S63 stal se generálním tajemníkem v mini- 



Canquoin — Canso. 



111 



sterstvé vnitra za vlády 0*Donnellovy, a roku 
1864 přejal v liberálně konservativním mini- 
sterstvu Monové obor vnitra, který brzo za- 
měnil za ministerstvo osad, avšak r. 1S66 byl 
od Narvaěza s jinými liberály vypověděn. Po 
návratu bojoval ve sněmovně proti demokra- 
tické ústavě z r. 1869, háje mírně konserva- 
tívnt monarchii, stal se záhy vQdcem strany, 
která se domáhala restaurace mladší větve 
bourbonské, a způsobil usnesení kortesfi, kte- 
rým Alfons XII. byl opět do země povolán. 
I byl potom r. 1874 předsedou vladařského 
ministerstva, zQstal jím i po plnoletosti krá- 
lové a získal si velikých zásluh o upevnění 
nové monarchie v zemi, avšak nemoha splniti 
žádost římské kurie po obnovení konkordátu 
z r. 1854, musil r. 1875 odstoupiti. Nicméně 
již po třech měsících ujal se opět vlády, pro- 
vedl r. 1876 novou ústavu, která poněkud po- 
volovala požadavkům kléru, ale nestavěla se 
proti zásadám liberálním, skončil druhou válku 
8 Karlisty i povstání na Kubě, ale nechtěje 
povoliti ústupků, ktfré generál Martinez Cam- 
pos smlouvou Zanjonskou povstalcům přislíbil, 
odstoupil r. 1879 a teprve r. 1884 jsa na novo 
předsedou ministerstva obnovil na ostrově po- 
koj a pořádek. Když však v ministerstvě jeho 
počaly se vzmáhati snahy reakcionářské a C. 
sám nechtěl povoliti králi, aby nejstarší jeho 
dcera Maria Mercedes obdržela titul princezny 
Asturské a tím byla ustanovena za dědičku 
říše, vzdal se úřadu roku 1885 brzo po smrti 
krále Alfonsa XII. a pomáhal kifál o vně- vladaře e 
zříditi liberální ministerstvo Sa<:;astovo. Od 
r. 1S86 byl předsedou kortesů, způsobil r. i88^> 
velikou bouři vystoupením proti všeobecnému 
hlasovacímu právu a r. 1890 povolán zase 
k vládě a sestavil ministerstvo mírně konser- 
vativni. Také v literatuře španělské zaujímá 
C. hlavně jako dějepisec místo vynikající. Za- 
bývaje se původně krásnou literaturou napsal 
hojné básní, jež vyšly souborně s názvem 
Obros poéticas (Madrid, 1887) i historický ro- 
mán La Campana de Huesca (t., 1852); po- 
zději však věnoval se výhradně studiím histo- 
rickým i literárním ; z těchto děl vynikají Del 
principto y fin que titvó la supremacia militar 
de los Espaňoles en Europa con una relacion 
Y algunas particularidades de la batalla de Ro- 
croy (t., 1860), začež přijat do historické aka- 
demie, Etudios literarios (t., 1868, ve 2 sv.), 
sbírka to menších prací literárně historických ; 
Matias de Novoa, monografia de un Mstoria- 
dor desconocido (t, 1875); dále znamenité po- 
jednání o počátcích a vývoji národního dra- 
matu Španělského, jež otištěno jako úvod 
k velké sbírce »Autores dramáticos contem- 
poráncosc (t., 1881—86, 2 sv.); El Solitano 
biografia de D. Serafln Estébane^ Calderon 
v critica de sus obras (t., 1883, 2 sv.); Pt-o- 
blemas contempordneos (t, 1884, 2 sv.) a Estu- 
dios del reinando de Felipe IV, (t., 1888- 89, 
sv. I — 2.). Za řízení jeho vydávají členové hi- 
storické akademie monumentální dílo >Historia 
fi^eneral de Espaňa*. C. jest také členem špa- 
nělské akademie a předsedou madridského 
Athenaea. 



Canquoin [kankoěn] Alexandre, lékař 
paříž., r. 1823 promovovaný, vydal v 1. 1835 a 
1838 spisy, kdež míní, že rakoviny hojiti lze radi- 
kálně jeho pastou bez krvavé operace. Toho 
sice nedosáhl, avšak C-ovy pasty užívá se 
jako dobrého leptadla v lékařství dosud. Jest 
to směs chloridu zinečnatého s moukou v růz- 
ném množství a s vodou. Peč. 

Canrobert [kár^robér] Fran9ois Cer- 
tain, maršál franc.(*i8o9vSt.Céré vdep. Lot). 
Vstoupil r. 1828 z vojen školy v St. Cyru do 
armády, odebral se r. 1835 dobrovolně do Alžír- 
ská, vyznamenal se tam v Četných bojích a 
odměněn za chrabrost řádem čestné legie. 
Vrátiv se r. 1839 do Francie sepsal k rozkazu 
vévody Orléanského příruční knihu pro službu 
lehkých sborův a roku 1841 vyslán opět do 
Alžírská, zlomil v 1. 1845—46 moc Bú-Mázy 
zvláště bitvou u Sídí-Chalífy, začež r. 1847 po- 
výšen na plukovníka, r. 1848 podrobil horaly 
v Džebel-Auresu a Džerdžeře a r. 1849 dobyl 
oasy Zaádže. Za skutky tyto obdržel komman- 
dérský kříž řádu čestné legie a hodnost bri- 
gádního generála. R. 1851 stal se pobočníkem 
předsedy Ludvíka Napoleona, přidal se po ně- 
kterém váhání rozhodně k jeho straně, účastnil 
se činně v státním převratu 2. pros. 1851 
zejména při boji v ulicích dne 4. pros., agi- 
toval potom po Francii pro novčho císaře a 
projevil při tom značné nadání diplomatické. 
Ve válce krymské účastnil se jako divisijní 
generál bitvy na Almě a přejal r. 1854 po ne- 
mocném Saint-Arnaudovi vrchní velení nad 
franc. sbory, avšak pro neshody s anglickým 
velitelem lordem Raglanem odstoupil a vyslán 
brzo na to do Štokholma, aby tam získal 
Švédsko pro spolek se záp. velmocmi a při- 
pravil odtud útok na ruské Čuchonsko. Jsa 
od r. 1856 maršálkem velel ve válce s Rakou- 
skem r. 1859 armádnímu sboru a vyznamenal 
se u Magenty, r. 1862 jmenován velitelem tá- 
bora u Chalonsu, r. 1864 sborovým velitelem 
v Lyoně a r. 1865 v Paříži, kdež zároveň byl 
vojenským guvernérem. Ve válce francouzsko- 
německé ustanoven byl velitelem mobilních 
gard u Chalonsu, přidělen později k armádě 
Hazainově, bil se znamenitě v bitvě u Mars- 
la-Tour i při výpadech z Met, po kapitulaci 
pevnosti internován nejprve v Kasselu, potom 
ve Štutgartě, a navrátiv se po míru r. 1871 
měl vynikající účastenství při organisaci ver- 
sailleské armády a potlačení pařížské kom- 
muny. V processu Bazaínově vypovídal v ne- 
prospěch .obžalovaného. Vzdav se velení 
ar.mádního sboru v Bourges byl do r. 1873 
předsedou nejvyšší vojenské rady. V senátě, 
do něhož vstoupil r. 1865 a po druhé byl 
zvolen r. 1879, náležel k předním vůdcům 
bonapartistů. 

Canso [kanzo\ Gut of C, úzký průliv na 
sev.-vých. pobřeží Nového Skotska, v sev.-ame- 
rické Kanadě, spojuje záliv Chedabuctoský na 
vých. se zálivem sv. Jiří na záp. a odděluje 
ostrov Cape Breton od pevniny. §ířka průlivu 
obnáší pouze i'6 km. Na nejseverových. cípu 
poloostrova Nového Skotska vypíná se téŽ 
mys C. 



112 



Canstatt — Cantal. 



Canstattíka-jKarl Prie dři chjékařném. 
v Řezné (1807 — 1850), napsal několik mono- 
grafií z očního lékařství a vydal větší dílo 
Haudbuch der medicín. Klinik (1841). T. r. po- 
čaly vycházeli jeho znamenité roční zprávy 
Jahresbericht uber die Fovtschritte der f^e- 
sammten Medi^in in allen Lándeni, do r. 1865 
s jeho jménem. Od té doby, rediř^ovány Vir- 
chowem a Hirschem, jsou z nejdůležitějších 
pomocných knih lékařských. Peč, 

Canstein fkanštain]: 1) C. Karl Hilde- 
b r a n d, svob. pán, zakladatel ústavu pro rozšiřo- 
vání biblí v Halle n. S. (* 1667 v Lindenberku — 
+ 17 19 v Berlíně). Studoval práva ve Frank- 
furtě n. O., procestoval záp. Evropu a Itálii, 
sloužil pak kurfírštu braniborskému v Berlí- 
néf ale znechutiv sobě dvorský život odešel 
ku braniborskému vojsku do Flander, kdež 
těžce onemocněv učinil slib, že »pozdraví-li 
jej Bůh, po celý život mu věrně sloužiti bude«. 
Uzdraviv se navrátil se do Berlína, kdež se- 
známil se se Spenerem a s A. H. Frankem a 
byl v úmyslu svém tím více utvrzen. Žil pak 
jako soukromník lidumilným křesf. snahám 
cele oddán až do smrti. Hlavní památku po 
sobě zůstavil založiv ústav biblický, po něm 
Cansteinským nazývaný. Roku 17 10 vydal 
spis Ohnmassgebender Vorschlag, wie Gottes 
Wort den Armén ^ur Erbauung um einen gC' 
ringen Preis in die fíaende \u bringen sei a 
učinil provolání ku sbírkám, aby opatřením 
stereotypů Písmo svaté levně se prodávalo. 
Návrh jeho došel souhlasu a již r. 1712 vy- 
šel Lutherův něm. překlad Nového zákona, 
bedlivě přehlédnutý, jehož výtisky po dvou 
groších byly prodávány. C. sám dočkal se 
28. vydání Nového zákona a 8. vydání celé 
bible. Po jeho smrti převzal správu ústavu 
A. H. Franke a přenesl jej do Halle n. S., 
kdež k ostatním nadacím Frankovým jsa při- 
pojen, ve zvláštní r. 1727 vystavěné budově 
dosud se nachází. Později pořízena také vy- 
dání Písma sv. v jazycích českém (poprvé 
r. 1722 nákladem hrab. H. £. Henkela, s před- 
mluvou Daniele Krmana a Matěje Béla), pol- 
ském, luž. a litevském. Od r. 1712 — 1876 roz- 
šířeno odtud 4,383.285 výtisků biblí a 1,337.058 
výt. Nových zákonů C. též sepsal Harmonie 
und Auslegung der lieil. vier Eimngelien (171 8). 
Srv. C. H. Plath, C. H. C. (t.. 1861), — s>. 

2) C. Raban, svob. pán {"^ 1845). Studo- 
val práva ve Lvově a po krátké službě soudní 
stal se professorem práva obchodního a ří- 
zení soudního v Černovicích. později ve Štýr- 
ském Hradci. Jest velmi pilný spisovatel, jehož 
práce však pro snahu po nových konstruk- 
cích i neobvyklé názvosloví a z části také pro 
nepříhodnou soustavu i místy zatmělost došly 
vedle pochvaly i trpkých posudků Čelné spisy 
jeho něm. p«5ané jsou: Příručná kniha (1880) a 
Učebnice (1885) o rak. říz. soudním a podobné 
dvě práce o směnečném právu (1889 a 1890), 
v nichž také k histor. vývoji přihlíží, použiv 
ohledně řízení soudního materiálií zvěčnělého 
dv. r. Fil. z Harrasovských. Sepsal četné články 
v časopisech právn.. nejnověji (1891) obsáhlejší 
pojednání o základech práva kontumačního. 



Oant [kent], anglicky, hantýrka, řeč 
sprostá, pokrytecká. 

Oantabile [ka-J, it., v hudbě: s výrazem, 
8 výrazným přednesem melodie oproti ostat- 
ním hlasům provázejícím. Str. 

Oantabri [kant-], iberský kmen v Hí- 
spanii; drželi krajinu později Cantabria na- 
zývanou, prostírající se mezi řekou Ebrem a 
zálivem Biskajským a za ujímající asi dnešní 
provincie Santander, Viscaya, Guipuzcoa, Alava 
a nejbližší krajiny sousední k záp. a jihozápadu. 
Byli národ bojovný, jejž Římané teprve v létech 
dvacátých úplně př. Kr. podmanili a kolonii 
v území jeho založenou, J u 1 i o b r i g u, na uzd6 
drželi. Poslední zoufalý pokus C-rů vysvobo- 
diti se ze jha římského, potlačen Agrippou. Pp, 

Cantadours [kantadúrj, proven9al, po- 
uliční a potulní pěvci. 

Oanta^allo ! ka-], municipium a městečko 
v brazil. prov. Rio de Janeiro, na želez, trati 
z Nietheroy do Areasu, střed plantáží kávo- 
vých; má 4000 obyv. (1889) a doly na zlato. 

Oantal [kái^tálj, MontagneduC, staro- 
věký Mons Celtorum, mohutné vulkanické hor- 
stvo ve střední Francii, Horní (jižní) Auvergni, 
jež dosahujíc největší své výše v pěkném ku- 
želu Plomb du C. (1858 m), hvězdovitě se 
rozvětvuje a hlubokými úžlabími vysílá by- 
střiny na všecky strany. Oddělujíc úvodí 
Allieru od úvodí Dordogně, zavírá v sob6 
velkolepé alpské scenerie s pěknými buko- 
vými a smrkovými lesy, a vrcholy jeho, přea 
půl roku pokryté sněhem, náležejí k nejvyŠSínn 
bodům vnitřní Francie; jsou to ještě: Puy 
Brunet (1806 m), Puy Mary (1787 w), Puy Cha- 
varoche (1744 m), Puy Griou (1694 m) a j. 

Dle tohoto pohoří zove se departement 
Cm jehož střed ono vyplňuje a jenž sousedí 
s departementy Puy de Dóme, Haute Loiře, 
Lozére, Aveyron, Lot a Corrěze. Pro vysokou 
polohu svou má departement podnebí neho- 
stinné, studené a bouřlivé, půda (čedič, láva» 
trachyt) jest větší částí chudá a pustá, avšak 
při řekách a v údolích jest dobrá půda, plo- 
dící obilí, len, zemčata a mnoho kaštanů. 
Úrodná cerealiemi jest bezestromá vysočina 
Planěze v arrond. saint-flourském, zvaná proto 
•obilnicí Horní Auvergně«. Na vysočinách* 
stráních i v údolích jsou tuČné pastviny, ži- 
vící množství skotu, ovcí, cenných koňů, kor 
a oslů, zvláště na prériích salerské a mau-^ 
riacké pase se nejpěknější plemeno dob^^tka 
auvergneského. Hospodářská statistika z roku 
1888 podává tato data: sklizeno 661.67S hl 
žita, 1 12.125 /i/ pšenice, 105.060/1/ pohanky, 
kaštanů za 644.000 fr., zemáků 280.200(7; se- 
čteno 218.498 kusů skotu, 350.520 ovcí, 20.650" 
koz, 10.202 koní, 2362 oslů. VětŠÍ řeky depar- 
tementu jsou Truyěre. Alagnon, Dordogně, 
Maronne a Cěre, jejichž všecky přítoky splý- 
vají 8 Cantalských hor; pro příliš bystrý tok 
a množství vodopádů žádná není splavná. Co 
do minerálií departement zásoben jest olovem, 
železem, antimonem, mramorem, čedičem a 
kamenným uhlím; zlato nalézá se v písku 
ř. Jourdanny. Minerální prameny četné. Flora 
táž jako na Alpách a na Pyrenejích; hojnost 



Cantalupy — Cantemirú. 



113 



divoké zvěře a v horách ohromné množství 
dravého ptactva. Obyvatelstvo (241.742 duši 
r. 1886) živi se hlavně hospodářstvím , zvláště 
vyrábí výborný sýr, v kterémžto hospod, od- 
větví dep. C. zaujímá přední místo mezi de- 
partementy franc. Připravuje se hlavně na 
horách v salaších {burons), kamž na léto do- 
bytek se vyhání, kdežto v zimě mnoho oby- 
vatelů mimo domov hledá výživu. Průmysl ne- 
patrný, rovněž vzdělání lidu zanedbané. Roz- 
dělen jest ve 4 arrond. (Aurillac, Mauriac, 
Murat, SL-FIour) a 23 kant. a má na 5740^01* 
267 obcL Hlavní město Aurillac. /. 

Oantalupy ika-] viz Cucumis. 

CantaxeUa [kačla], ital., chanterelle [Šái)- 
trel]. firanc, u Italův a Francouzů jméno nej- 
vyšší struny nástrojů smyčcových a drnkacích, 
na př. houslí, citery, kytary a p. Str, 

Caatazilll [kantaríni, Simoně, zvaný II 
Pesarese nebo Simoně da Pesaro, malíř 
a ryjec ítal. (* 16 12 v Oropezze — | 1648 ve 
Veroně). Byl z nejlepších žáků Guida Reniho, 
jehož velmi dovedně uměl napodobiti. Když 
s učitelem svým se znesvářil, odebral se do 
Říma, kde studoval RafTaela a vzory antické. 
Potom v Bologni zařídil svou školu, načež 
za nedlouhý čas vstoupil do služeb vévody 
mantovského. Rozmrzen nad nepodařenou po- 
dobiznou vévody a nelibostí svého pána z toho 
vzniklou, odebral se do Verony, kde v krátce 
zemřel; prý se otrávil. Obrazy jeho nalézají 
se v Bologni (Madonna a podobizna Guida 
Reniho), v Miláně {Zjeveni Pdné), v Modeně 
t Večeře Páni), v Pesaru {sv. Majdalena), v Cagli 
(5v. Antonín), v Rimini (sv. Jakub), pak ve Frank- 
furtě, Drážďanech, Mnichově, Vídni a Louvrů. 
Jsou to větším dílem obrazy oltářní, vynikající 
pevnou, jistou kresbou a dobrou modelací, ale 
chladným koloritem; Reniho jemnosti a půvabu 
nikdy nedostihl. Zanechal také několik rytin. 

Caataro (kantáro|, z arab. kintdr, váha = 
100 lib., cent. Původně arabská váha rozšířena 
byla nejen v Turecku, Sýrii, Egyptě a severní 
Africe, nýbrž i ve Španělích a Itálii. Netoliko dle 
zemi, ale i v jednotlivých zemích dle různých 
míst byla hodnota c-ra různá: v Cařihradě a 
Alexandrii 56*1 kg, ve Smyrně a Kahíře 57-3 kg, 
v Trípolisu 48*8 kg, v Tunisu 507 kg, v Ma- 
rokku 46 kg, v Sardinii 40-58 kg, v Neapoli 
lehčí c. 32 kg, těžší 89 kg, na Sicílii 79-3 kg 
atd. Rozpadal se na 100 rotoli (libbra). Dk. 

Cantata, ital., viz Kantáta. 

Cantate [kantátě], název Čtvrté neděle po 
velikonoci, jejíž introit začíná slovy: C. Do- 
mino canticum novum (pějte Hospodinu píseň 
novou). Zdá se, že název ten asi ve XII. věku 
se ustálil. V starších listinách českých název 
ten zhusta se vyskytuje. Byý, 

Oaatatore, cantatríce fkantatóre, -ríče], 
ital., pěvec, pěvky ně, v Itálii název umělcův 
a umělkyň na poli zpěvním. Rovněž franc. 
cantatríce rkantatrísl značí pěvkyni. 

Cantatorinm [kan-], kniha zpěvů, ná- 
zev knihy, z níŽto za starších dob po přečtení 
epištoly zpívalo se graduale. Bvy: 

Oaatelen [kantlé], městečko ve franc. 
dep. Seine-Inféneure, arr. rouenském, na pra- 

, sv. v. M.S IWl. 



vém břehu Seiny; starý chrám, znamenitý 
zámek ze XVII. stol., lomy křídové, výroba 
vlněného zboží a lučebnin, 2 velké destillerie, 
čilý obchod s ovocem; 3714 obyv. (1886). 

Oantemim [ka-]: í) C. Dimitrie, spi- 
sovatel rum. (* 1673 — I 1723). Jsa synem 
hospodara multanského Konstantina C. byl 
po smrti svého otce (r. 1693) zvolen hospo- 
dářem, ale již po 3 nedělích svržen s trůnu 
a uchýlil se do Caři hradu, kde se zabýval 
literaturou a jazyky. R. 1700 oženil se s Ka- 
sandrou, dcerou Serbana II. Cantacuzina. Roku 
17 1 1 poslala ho Porta za vladaře do Multanska, 
ale když za Petra Vel. došlo mezi Rusy a 
Turky ke sporu, přešel C. k Rusům a musil 
proto po míru opustiti trůn a utéci se do 
Ruska. Petr ho obdaroval statky a výsadami. 
R. 17 17 C. oženil se po druhé s dcerou kní- 
žete Trubeckého a stal se tak důvěrným rád- 
cem carovým. C. byl muž velmi vzdělaný; 
znal turecky, arabsky, latinsky, italsky a slo- 
vansky. R. 17 14 jmenován Členem Akademie 
berlínské. Psal o mnohých věcech, ale po- 
vrchně a bez soustavy. Dějepisecké nestran- 
nosti překážela jeho vášnivá povaha. Řeč jeho 
spisů je nepřirozená a hemží se latinismy a 
nesrozumitelnými latinskými periodami. Uvá- 
díme : Cronica RomanoMoldo- Vlachiloru, v níž 
dokazuje, že Rumuni v Dacii žijí od pradávna 
nepřetržitě; Historia tmperíi ot tománi; De- 
scriptio Moldoviae (Bukurešf, 1872); Istoria 
ieroglifica, spis o životě společenském a ro- 
dinném ve stol. XVII. a počátku stol. XVIII. 
v zemích Rumunských; Evenimentele Canta- 
cu\iniloru; Vita Constantini Cantemyrii ; Carte 
de musica turcésca; Introductiune ia studiirfú 
musiceí turcésct; Logica (lat.). P. 

2) C. (rus. Kantemir) Antioch Dirt- 
trijeviČ, syn před., básník a diplomat ru&ký 
(* 1708 v Cařihradě — | 1744 v Paříži). Do 
Ruska dostal se s otcem jako tříletý chlapec. 
Vzdělával se v Charkově, pak v moskevské 
duchov. akademii a přidělen byv k tělesné 
stráži carově poslouchal od r. 1725 přednášky 
o mathematice, fysice a filosofii v petrohradské 
akademii nauk. První tištěnou prací jeho byla 
Simfonija na Psaltyr (1727), načež po dvou 
létech následovala první satira K umu mo- 
jemu, která způsobila nemalý rozruch ve vyš- 
ším světě petrohradském. C. těžce nesl, že 
musil při dvoře postoupiti část vlivu Dolgo- 
rukovým, pročež napsal carevně Anně loa- 
novně proslulou prosbu od nejvyšších hodno- 
stářů ruských, kterou vymohl, že carevna opět 
ujala se plně svých práv, aristokratickou stra- 
nou obmezených. V náhradu za to C. odměněn 
hojnými statky a jmenován residentem v Lon- 
dýně, kde působil šťastně ku sblížení Anglie 
s Ruskem, načež jmenován plnomocným mi- 
nistrem, později vyslancem a tajným radou 
v Paříži. Setkav se zde s obtížemi a jsa stále 
osočován správcem zahraničn. departementu 
Ostermanem přál si, aby byl odvolán a jme- 
nován předsedou akademie nauk, avšak než 
k tomu došlo, zemřel. V literatuře největší 
zásluhu získal si svými 9 satirami. Jimi C. 
zahajuje v ruském básnictví novou dobu, která 

8 



114 



Cantenac — Canticum. 



dostala název pseudoklassicismu. Satiry jeho 
tepajíce odpor protivnflcAv opravných snah 
Petrových vynikají svobodomyslností, odhodla- 
ností a zároveň zdravým realismem, upomí- 
najícím na Teniersa. Ve formé jsou poněkud 
těžkopádné a nyní zastaralé. C. je žákem Ho- 
ráce, Juvenala a Boileaua. Vedle toho C. na- 
psal několik filosofických ód, žalmů, bajek, 
epigramů, listův a epos Petr Veliký, které 
v^ak nemají značné ceny. Z několika soubor- 
ných vydání jeho spisů jmenujeme Sočinenija, 
pisma i i\brannyje perevody (Petrohrad, 1867), 
redakcí P. A. Jefremova, dosud nejlepší a nej- 
úplnější. Sitk, 

Cantenao [kántnák], výborné červené 
víno z okolí Bordeaux. 

CanterliiiTy [khěntrberi], starobylé město 
k^ntského hrabství v Anglii, na ramenech a 
kanálech ř. Stouru, 89 km vjvých. od Londýna, 
s 21.704 ob. (1881), vedoucími obchod s obilím, 
vlnou a chmelem. V parlamentě jest zastou- 
peno, místo dřívějších dvou, jedním poslancem 
(od r. 1885). Blíže zbytků starých hradeb na- 
lézá se yelký umělý násep (Donjon) a ve spo- 
jení s tímto jsou veřejné sady založ, v XVIII. st., 
8 krásným výhledem na město a okolí. Slávou 
města jest kathedrála, založená r. 597, z nej- 
krásnějších v Anglii. Jednotlivé části pochá- 
zejí z různých dob (740, 940, 1070, 1093) a 
vykazují různé slohy, od nejstaršího norman- 
ského do pozdního anglického. Po požáru 
r. 1174 byl hlavním stavitelem Francouz Vi- 
lém ze Sensu. Prostřední věž (Angel Steeple), 
vystavěná vl. 1486— -1504, jest 72 m vysoká; 
vnější délka kathedrály obnáší 166 m. Ve středo- 
věku nalézaly se zde četné ostatky svatých; 
nyní jsou zde pomníky arcib. Th. á Becketa, 
jenž na stupních oltáře byl zavražděn (1170), 
Černého prince a mn. j. Arcibiskup canter- 
burský jest metropolitou angl. a prvním pee- 
rem království; sídlí však v Lambethu a Ad- 
dington Parku. Krom kathedrály nalézá se 
v C. 14 starých kostelů ; z těch Martin's Church 
jest vystavěn ze starých římských cihel. V po- 
blíží kathedrály jsou trosky benediktinského 
kláštera sv. Augustina, a blíže hradeb zříce- 
niny normanského hradu. V římských dobách 
stával C. na křižovatce dvou římských silnic, 
vedoucích z Doveru a Lympne, hlavních pří- 
stavů římských. C. byl hl. městem Kentu a 
středem pokřesťanování Anglie. Sv. Augustin, 
apoštol anglický, byl prvním arcibiskupem a po- 
křtil krále Ethelberta Kentského. Město slulo 
původně Caer Cant (město Kentu): u Ří- 
manů Durovernum, Viz Stanley, Historical 
Memorials of C. 

Canterzanl [kantercáni] Sebestiano, 
mathematik ital. (* 1734 v Bologni — | 1819 t.), 
prof. na univ.bolognské, později r. 1766 sekretář 
a od r. 1817 president Institutu bolognského. Ve 
spisech učených společností italských uveřejnil 
četné a velmi cenné práce mathematické. Při- 
pravil publikaci o rovnicích, z níž však podal 
jen některé stati pod názvem Della riduci- 
bilita ďogni quantita imagiuaría alla forma 
Á -\- Bi w memoirech Společnosti italské (1784 
až i8o9Svkommentářích Institutu bolognského 



(1767— 1783) a memoirech Nár. Institutu ital. 
(1806 — 10). Z ostatních prací uvádíme: De pro- 
blemate ad conicas sectiones pertinente (Bo- 
logna, 1762); Sopra Vintegra\ione delle equa- 
^íoni Uneari a due variabili (Modena, 1799); 
Tnstrit^ione intorno al calcolo de fraiioni deci* 
mali (Bologna, 1803) a j. Pour. 

Cantharellns Adans. [ka-], liš ka, rod hub 
z čeledi Cantharellaceae, ze řádu Agaricini^ s lu- 
peny nízkými, tlustými a tupými, stejné pod- 
staty jako klobouk, masitě %voskovitými, cel- 
kem dichotomicky rozvětvenými a po třeni 
sbíhavými. Nejobyčejnější jest liška obecná 
neboli stroček(C. cibarius Fr.), barvy pěkné 
svělložluté, zřídka bělavé (uvnitř tolikéž). Klo- 
bouk její z mládí vyklenutý, sploSťuje a pro- 
hlubuje se posléze, přecházeje ponenáhlu do 
třeně. Třen uvnitř plný a uprostřed klobouku 
postavený, znenáhla přechází v klobouk, pod 
ním jsa nejtlustší a dolů se zužuje. V létě i na 
podzim v lesích jehličnatých i listnatých pře- 
hojná. Požívá se i dává obyčejně do polévek. 
Liška pomorančová (C. aurantiactis Fr.) 
jest podobna předešlé, ale klobouk její jest 
měkký a zvláště na okraji jemně plstitý. Lu- 
peny jsou Četnější než u předešlé a těs- 
nější, klobouk na okraji jest ohrnut, třen vál- 
covitý. Barvy jest červenavě žluté, lupeny bý- 
vají tmavší, třeft na zpodu bývá hnědý 1 čer- 
venavý. Tu i tam v lesích jehličnatých a na 
starých pařezech. Podezřelá. Bd. 

Cantharldln [kan-J, účinná, ostrá hmota 
v mouchách španělských, která táhne na kůži 
puchýře; má chem. povahu kyseliny. C. byl 
od Liebreicha jako lék proti tuberkulose do- 
poručen. Jd. 

Cantharis a i/ř , Ly tta Fab r. v. P u ch ý ř n í k. 

Canthoplastika [ka-], rozšíření štěr- 
biny oční, jest operace zavedená Ammonem, 
mající za účel proříznutím vnějšího koutku roz- 
šířiti štěrbinu oční. Řez vykonává se buď nůž- 
kami nebo srpovitým nožíkem a ke krajům 
rány přišije se spojivka. Stellwag oznámil v no- 
vější době modifikaci téže operace v tom zá- 
ležející, že prořezává vnější koutek šikmo a 
neupotřebuje žádných stehů. C. provozuje se 
při zúžení štěrbiny oční, totiž při blepharo- 
phimose a ankyloblepharonu, Stellwagova ope- 
race pak při tvrdošíjných případech křeče ví- 
čkové, zvláště když se k ní přidruží vchlípení 
víčka. Schl, 

CanthuJi [ka-], lat., xavd-o?, řec, koutek 
oční, hluzek. 

Canti oamasolalesolil [kanti karnaša- 
leski], zpěvy a písně, zpívané při maškarních 
pochodech a tancích karnevalových ve Flo- 
rencii. Lorenzo di Medici vypěstoval z nich 
jakýsi druh umělecké lyriky, a zpěvy předná- 
šívalí maskovaní Šlechtici. Příkladem Loren- 
zovým řídili se i jiní, a tak vznikly celé sbírky 
podobných básní. Ráz jejich jest rozpustilá 
veselost a smyslnost, při tom však jeví i ja- 
kousi ušlechtilost. Nejlepší ze sebraných c. c. 
jsou Trionfí, cani, mascherate o c. c. (Florencie, 
1559^ a C* c. cosmopol. (Lucca, 1750, 2 sv.) 

Cantictun [kantikum]: 1) C. lat., zpěvné 
části v římských dramatech naproti partiím 



Cantii — Cantonův fosfor. 



115 



mluveným (diverbia nebo deverbia). Kdežto 
diverbia byla deklamována, ovšem ve spojenf 
s pohyby tělesnými, byla c-ka zpívána s prů- 
vodem flétny a více méně s tancem spojována. 
V o-ku zobrazena byla silná vášeň ; proto byly 
i rhythmy živé a metra rozmanitá. Ježto pak 
představování těchto zpěvných Částí žádalo 
mnoho mimiky a námahy, stávalo se nejed- 
nou, že přísluSný výstup herec jen hrál, kdežto 
zpěvák, vedle stojící, případný text zpíval, flét- 
naferr jsa provázen. VII. stol. po Kr., kdy často 
nedávaly ss celé tragédie, zpívána cka, jak se 
zdá, i sama o sobě. Konečně označoval se c-kem, 
v širším smyslu slova ten zpfisob přednesu, 
jenž, jsa mezi prostým mluvením a zpěvem, 
řecky parakatalogé se nazýval. Parakatalogé 
provázena byla mimo pohyby těla též hrou 
na flétnu a často i tancem. Srovn. Ritschl, 
Rhein. Mus. 26. a 27., Bergk, Philol. 31.; Rib- 
btck. Kom. Trag. 63/., a o c-kách v tragédiích 
Senekových; F. Leo, De Senecac tragoediis 
observationes críticae str. 1 11— 116.). Cfe, 

2) C, cantico [kantiko], ital., duchovní 
chvalozpěv, hymnus, žalm. Starozákon- 
ních (c-ca minorá) jest sedm, novozákonní Čili 
evangelická (c-ca majora) jsou tři: a) C. Ma- 
riae č. Magnificat, b) C. Zachariae (Be- 
nedictus Dominus Deus Israěl), c) O. Simeo- 
nis (Nunc dimittis servum tutím). — 3) C. 
canticorum, píseň písní, slově chvalozpěv 
Salomounův. — 4) C-ca graduum viz Gra- 
duále. Str, 

Oai&tll (kanciij viz Cantium. 

CUu&tlleiia [kantiléna], ital., širší melodie 
útvaru písňového v hudbě vokální a instru- 
mentální. 

Oaatlleiia Bolandl [kant-], oblíbená pí- 
leň válečná, zpívaná již za Karla Vel. před 
bitvou ke vzpružení mysli a statečnosti. 

Cantlllatio |ka-], lat., čtení liturgického 
textu před oltářem ve zpfisobě hudební reci- 
tace na jednom tónu. Tak Čtou se kollekty, 
epištoly, antifony, responsoria atd. Str, 

Cantlne [kantínj, franc, po če9. kant i na, 
místnost, kde prodává se za laciný peníz pivo 
a jiné nápoje, tabák a potraviny dělníkňm 
v továrnách a j., vojákflm v kasárnách, také 
vézňfim ve věznicích. Kantiny v kasárnách 
podrobeny jsou dozoru vojenskému, a prodej 
svěřuje se ženatým podd&stojníkflm nebo vy- 
sloužilcům. 

Oantlre [kentájr], též Kintyre [kintýrel, 
poloostrov argyleského hrabství v sev.-západ. 
Skotsku, 8 nímž jest spojen úzkou převlakou 
tarbetskou (na severu). Jest 89 km dlouhý, 
průměrně 13 km široký a má 18.000 obyv. 
Povrch skládá se z četných jezírek a močá- 
lovitých pahrbkfi. Nejvyšší z těchto jest Ben- 
near (460 m). Mezi Campbeltownem (v. t.) a 
západním pobřežím vyskytuje se uhlí. Canti- 
re^ké přcdhoří (Mull of O.) jest opatřeno ma- 
jákem a jen 21 km od Irska vzdáleno. 

Caatlilin [kancium], kraj v staré Britannii 
(dnešní hrabství Kent), podlé něhož i obyva 
tele (nejmírnější z Britannfi, jak Caesar svfclcíi 
Cantii sluli. Viz též Kent. Pp. 

OantilUi [kancius] Jan viz Kanty Jan. 



Oanto [ka-], ital., zpěv. Viz Cantus. — 
C. parlando, zpěv mluvený, nejnižší druh 
seccorecitativu ve staré opeře italské, od pouhé 
deklamace málo se lišící. Viz Recitativ. — 
C. ripieno slove v hudbě druhdy soprán, jenž 
jen v plném sboru se účastňuje, na rozdíl od 
sopránu sólového. Str, 

Canton [khěntn], jméno několika měst 
v Sev. Americe, z nichž jsou nejdůležitější: 
1) C. ve státě Ohio, hl. m. starckého hrab- 
ství, železn. stanice, má tkalcovny a továrny 
na stroje a 13 000 obyv. (1885). V okolí vino- 
hrady, uhelné doly a kamenné lomy. — 2) C. 
ve státě New York, hl. m. hrabství St. Law- 
rence, se 6275 obyv., má několik sléváren a 
St. Lawrence University. — 3) O. ve státě 
Massachusetts a hrabství Norfolk, se 4380 
obyv. (1885). 

Canton [khěntn] John, fysik angl. {* 17 18 
ve Stroudu — | 1772 v Londýně). Z učenníka 
soukenického jako samouk stal se učitelem sou- 
kromé školy r. 1738, pak jejím správcem, jímž 
zůstal do své smrti. Byl činným se zdarem 
ve všech skoro odvětvích fysiky, najmě v elek- 
třině. R. 1750 byl za pojednání o magnetování 
zemskou magnetičností přijat za člena krá- 
lovské společnosti nauk v Londýně. Zabýval 
se variacemi magnetické deklinace, ukázal 
nepravidelné změny v ní za severní záře; tuto 
vykládal za úkaz elektrický, v čemž byl před- 
chůdcem Lemstromov>^m. Vynalezl elektro- 
skop s kuličkami z bezové duše, potvrdil 
v Anglii první pokusem pravdivost Franklinova 
náhledu o identitě blesku a elektrické jiskry; 
vynalezl rtuťový amalgam pro elektriku, ob- 
jevil influenci elektrickou, nalezl pyroelektrič- 
nost topasu. Dále dokázal (1762), že voda a 
jiné kapaliny jsou stlačitelný. Zabýval se též 
astronomií, podal theorii létavic, pozoroval 
přechod Venuše. Jeho jméno jest dále známo 
vynalezením fosforescenční látky, již obdržel 
pražením ' roztlučených skořápek ústřicových 
se sírovým práškem. (Viz Cantonův fosfor.) 
C-ovy liter, práce jsou obsaženy ponejvíce ve 
»PhiIos. Transactions of the R. Society«. Pka, 

Cantonl [kan-] Carlo, filosof ital. {* 1840 
v Gropellu). Od r. 1878 je professorem filo- 
sofie na universitě v Pavii. Propaguje filosofii 
německou a z té největší pozornost věnuje 
psychologii. Napsal: Giov, Battista Vico (Turín, 
1867); Mamiani e Lo/^e (rozprava zvi. pozoru- 
hodná, v »Nuova Antologia« 1869); Letture 
sulť intelligettia umana (t., 1870—71); Corso 
elemcntare di Jilosofia (Milán, 1870); Appunti 
stilla fthsofia di Kant (t., 1873); La Questiont 
iiuiversitaria (1874); G. M. Bertini (1878); 
Emanuele /TaMf (tam., 1879— 84); La Riforma 
universitaría (1881); Professori e studenti nelle 
Universita italiane e nelle tedesche (Pavia, 
1887) a j. 

Cantonnement [kantonmáB], franc, vy- 
rozumívá se v první řadě vložení vojska do 
příbytků ; dále okres, v němž vojsko po jistý 
čas leží, jest ubytováno; a konečně nazývá se 
tak i čas takového ubytování. 

Cantonův foifor, simík vápenatý fos- 
foreskující, jehož nabyl r. 1768 Canton za* 



116 



Cantor — Cantů. 



hřívaje ostře 3 d. v5'pálených Škeblí ústřico* 
vých a I d. prášku sirného. Nyní pálíme sádru 
8 uhlíkem nebo lépe s moukou. Kn. 

Oantor |kan-j v cirk. právu byl název 
onoho kanovníka při kathedrálním neb koUe- 
giátním chrámě* kterýž řídil zpěv při služ- 
bách božích a hodinkách cirk., intonoval anti- 
fony, žalmy a hymny a žáky ve zpěvu kfiro- 
vém cvičil; nazýván též episcopus chori^ ře- 
ditel kfiru nebo praecentor, C. sobě z vikářů 
vybral jednoho nebo více pomocníků, již sluli : 
succentores. Později stal se úřad c-a hodností 
či personátemkapitolním, jemuž přísluSí vrchní 
dozor na řádné vykonávání zpěvu a hudby 
chrámové. Biiv, 

Cantor [kan-]: 1) C. Mořit z, současný 
něm. dějepisec mathematický {^ 1829 v Mann- 
heimě)« Pochází ze židovské rodiny portu- 
galské, vystěhovalé do Dánska, jejíž jedna 
větev se usadila v Amsterdame, kde se narodil 
otec Moritzův ; jiná větev, z níž pochází Georg 
(v. t.), usadila se v Rusku. Universitu studoval 
v Heidelberku, pak v Gotinkách a r. 185 1 po- 
výšen v Heidelberce na doktora filosofie. Na 
to r. 1853 stal se priv. docentem a r. 1863 
professorem university heidelberské. Vydal 
algebru s názvem Grund^ůge ehier Elemetitar- 
Arithmetik (Heidelberk, 1855); r. 1858 počal 
s jinými redigovati >Kritische Zeitschrift fur 
Chemie, Physik u Mathematik*, vyd. v Erlan- 
kách. Ód IV. roč. jest spoluredaktorem Schló- 
milchova »Zeitschrift f. Math. u. Physik «, kde 
řídí část historickou. O historii mathematiky 
vydal : Maihematische Beitráge \um Kulturleben 
der Vúlker (Halle, 1863); Die rómischen Agri- 
mensoren und ihre SteUung in der Geschichte 
der Feldmesskunst (Lipsko, 1875) a r. 1880 vy- 
šel I. svazek velikého díla Vorlestnigen uber 
Geschichte der Afat hematik (Lipsko)^ obsahující 
dějiny mathematiky od dávnověku až do roku 
1200 po Kr.; pokračování má se končiti La- 
grangem. Je to nejlepší spis německý toho 
druhu, i lze tvrditi, že C. jest nyní prvním 
badatelem o historii mathematické v Německu, 
vynikaje přesností a zevrubností nevšední. Dále 
vydal Das Geset^ im Zufall (Berlín, r. 1877). 
C. uveřejnil v různých zprávách a časopisech 
značný počet článků, týkajících se historie 
mathematiky, a rediguje biografie mathema- 
tiků něm. ve velikém díle, vyd. od r. 1875 
Dunckerem a Humblotem v Lipsku. AP, 

2) C. Georg, současný mathematik něm. 
(* 1845 v Petrohradě). Universitní studia konal 
v Curichu a v Berlíně, kde dosáhl hodnosti 
doktora filosofie na základě spisu De Aequa- 
tiotíibus secundi gradus indeterminatis (Berlín, 
1867). R. 1869 stal se soukr. docentem (spis 
habilitační De Transformatione formarum ter- 
uariarum quadraticarum, Halle, 1869) a r. 1872 
professorem při universitě v Halle. C-ova po- 
jednání jsou vytištěna v časopisech: »Mathe- 
matische Annalen«, »Journal f. reine u. ange- 
wandte Mathematik«, »Acta Mathematica«, 
•Zeitschrift fur Philosophie und phil. Kritik*, 
•Zeitschrift f. Math. u. Physik*, Práce Ccvy 
jsou zajímavý s hlediska t. zv. filosofie mathe- 
matiky, i jeví se autor jakožto zvláštní zjev 



naší doby. Zejména jeho slavné úvahy z oboru 
theorie množin (soustav bodových), jíž jest 
zakladatelem, učinily jeho jméno nesmrtelným. 
Při těchto pracích ukázalo se nutným zavésti ' 
tak zv« čísla trans finitní, která mají také 
v theoríi funkcí jednoznačných (práce Mittag- 
Lefťierovy) svoji důležitost. Viz o tom zvlášť 
jeho Grundlagen einer allgemeinen Mannich- 
faltigkeitslehre (Lipsko, 1883' a vydané r. 1887 
Mitteilungen \iir Lehre vom Trausfiniten Halie). 
O theoríi množin vyšel v české literatuře ná- 
črtek z péra M. Lercha (»Čas. pro pěst. math. 
a fys.« XV., str. 178.). AP, 

Cantů [ka-]: 1) C. Césare, dějepisec ital. 
f* 1807 v Briviu u Coma). Studoval původně 
bohosloví, ale věnoval se potom povolání uči- 
telskému, v létech 1823—74 byl professorem 
v Sondriu, Comu i Miláně a r. 1874 jmenován 
vrchním ředitelem archivů v Miláně. Ačkoli 
politické smýšlení jeho bylo velmi umírněné, 
přece bylo mu od rakouské vlády zakoušeti 
rozmanitých útisků, tak že r. 1833 držán byl 
po celý rok ve vězení a r. 1848 musil prch- 
nouti z Milána do Turína. Po spojení Lom- 
bardie 8 Piemontem zvolen jest r. 1859 do 
parlamentu, avšak po sjednocení Itálie od 
stoupil a oddal se úplně studiím. Literární 
činnost jeho jest velmi obsáhlá a počet spisů 
jeho obnáší více než 230. Vzbudiv již r. 1825 
pozornost básní Algiso o a lega lombarda (Milán) 
a potom výborným spisem Storia della cittá 
e diocesi di Como (Como, 1829, 2 sv.) nabyl 
slavného jména svým všeobecným dějepisem 
Storia universale (Turin, 1836 a násl., 35 sv.), 
který se dočkal několika vydání a byl pře- 
ložen do cizích jazyků; směr jeho jest kleri- 
kální a idea sloučiti církev se státem i odpor 
proti opravám svobodomyslným všady se jeví. 
Stejné názory a politický ideál C-ův, jenž 
vrcholil ve spolku italských států, ve kterém 
by se nacházeli i papež a císař rakouský jako 
držitel Lombardie a Benátská, uloženy jsou 
v díle Storia degli Italiani (Turin, 1854, 6 sv.). 
Vůbec smýšlení rozhodně konservativní a 
římskokatolické pronikají i ostatní historické 
a literární spisy C-ovy, z nichž vynikají: 
Storia lombarda del secolo XVII, (Milán, 1832 
až 1833), pro kterýž byl uvězněn; Parini e la 
Lombardia e il stto secolo (t., 1854); La lette- 
ratura italiana per via ďesempii (Florencie, 
1850); Beccaria e il diritto penále (t., 1864); 
Del diritto nella storia 'Turin, 1861); Storia 
dei cenťanni lySo — /55o (Flor., 1864); Storia 
della letteratura greca (t., 1863); Storia della 
leiteratura latina (t., 1864); Storia della lette- 
ratura italiana (t., 1865); Storie minori (Turin, 
1865, 2 sv.); Gli eretici ďltalia (t, 1865—68, 
3 sv.); Vité páral lele di Mirabeau e Washington 
(Milán, 1868); Italiani illustri rítratti (t., 1S70 
až 1872, 3 sv.); Milano, storia del popolo e pel 
popolo (t., 1872); Della indipenden^a ďltalia 
(Turin, 1872 a n.) ; Ei^elino da Romano (Milán, 
1879); Monti e Veta che fu sa (t., 1879); Com- 
pendio della storia universale {t.^ 1880); Nuove 
esigen\e di una storia universale (tam., 1882); 
Caratteri storici (tam., 1882); Aleš, Man\oni 
(t., 1883, 2 sv.); Diplomatici della Repubblica 



Cantua — Canus. 



117 



e del Regno ďltalia ijgS—iSid (tam., 1885). 
Ve všech těchto spisech, hlavně ve všeobec- 
ných dějinách jeví se neobyčejná sečtělost 
spisovatelova i obsáhlé vzdělání povšechné, 
k tomu pak druží se bujná obrazotvornost, 
pojetí v pravdě umělecké a duchaplné vypra- 
vování, avšak mnohdy zabíhá C. v rozvláčnost. 
Vlastnosti tyto povznesly ho mezi nejobtíbe 
nější spisovatele italské, avšak přílišná konser- 
vativnost a tvrdošíjné velebení dřívějších po- 
měrů v době, kdy sjednocení Itálie již bylo 
provedeno, odcizily mu mysli krajanft jeho. 
Z Mtletri^tických^lél jeho vyrTHcá román Aíar- 
f^herita Fusterla (40. vyd. Milán, 1883) a jeho 
spisy pro lid a pro mládež, kteréž veskrze 
nabyly velké obliby a vyšly ve mnoha vydá- 
ních, zvláště : Letture giovaniii (48 vyd. Milán, 
1874,, 4 sv.); // giovwetto dirt\\ato alla bonta 
1^22. vyd. t., 1870); // galautuomo (25. vyd. t., 
1880); Carlambrogio da Xfontevecchio (16. vyd. 
t., 1S68) a j. Sebrané básně C-ovy vyšly s ná- 
zvem Poesie (Florencie. 1870). C. jest též za- 
kladatelem společnosti > Societa Storica Lom- 
barda* a členem franc. Institutu. 

Cantua [ka-] : 1) C, dle Juss. rostlinný rod 
z řádu trubkokvětých, čel. jimicovitých 
(Polemoniaceaé)y s Cobaeon příbuzný a od Presla 
žlutobýlem nazvaný, jest stromem nebo 
keřem s listy roztroušenými, celokrajnými 
nebo zubatými a s úhlednými 5ltstými květy 
v paždích listů nebo v konečných vrcholících. 
Roste asi 7 druhy v Peru a Bolivii, z nichž 
pěstuje se častěji v teplých domech C. bi- 
color Lem. a C. dependens Pers s květy z části 
žlutými a z části červenými, a C. pyrifolia Juss. 
spolu s C. quercifolia Juss. s květy bílými. — 
2) C, synon. od Bronnia H. B. K. Déd, 

CantiiB [ká-], lat., canto, ital., značí slovně 
zpěv; v dalším významu tolik jako melodie, 
hlas nesoucí melodii, soprán, diskant. V době 
vývoje zpěvu vícehlasého a kontrapunktu 
^ hlavně ve stol. XV. a XVI ) přidělována mel- 
odie (C. firmu s) z pravidla tenoru; nad te- 
norem nalézal se discantus, pod tenorem 
contratenor. Než nedlouho po té vyškytá se 
místo názvu »discantus« název c, což zřejmě 
nasvědčuje, kterak záhy již uznána důležitost 
hlasu vrchního pro melodii u přirovnání s hlasy 
středními a v té době především tenorem. — 
C. durus viz Solroisace. — C. firmus, 
ital. caftto fermo, -atálý, neměnitelnýzpěv, 
jednoduchý, neozdobený zpěv, namnoze chorál, 
přidělovaný v době vývoje umění kontrapunk- 
tického pravidlem tenoru. Melodie jeho větši- 
nou vyhaty byly z chorálu gregoriánského 
(c. plánus). Opakem jeho jest c. fig urát US, 
zpěv ozdobný, jímž nesly se ostatní hlasy 
nad tenorem a pod tenorem. — C. mol lis; 
C. naturalis viz Solmísace. — C- plá- 
nus viz Gregoriánský chorál. — C. ro- 
manus viz Gregoriánský zpěv. 

Canule [kanýl], franc, viz Kanyla. 

Oaavleia lez |ka-]. zákon z r. 309 ab u. c. 
Zákonem tímto, nazvaným po navrhovateli, tri- 
bunu Gaiovi Canuleiovi, zavedena byla rovnost 
mezi Patricii a plebeji ohledně connubií, t. j. 
způsobilosti vejiti v manželství s pravou mocí 



nad ženou a dětmi (manus a patria potestas) 
spojené {matrimonium iustuntf legitimum). Až 
do tohoto zákona byl onen stavovský rozdíl 
překážkou řádného manželství. Čk, 

Canus [ka-] M e 1 ch i o r, slavný boho- 
slovec řádu dominikánského; nar. kol r. 1509 
v Taranconu ve Španělích, studoval bohosloví 
v Salamance a stal se r. 1546 professorem 
bohosloví tamtéž. Jelikož velice uČený byl a 
ostrovtipný, poslal jej Karel V. jako zástupce 
university na sněm tridentský, kdež velmi 
pilně pracoval v poradách o svátosti oltářní, 
o pokání a o oběti mše svaté, a svou doved- 
ností a zvláště znalostí písem nad jiné vynikal; 
obzvláště hájil transsubstantiaci proti novo- 
tářům. Při poradách těch vždy na to upozor- 
ňoval, že třeba jest, by dobře se roze- 
znával článek víry od mínění theologického 
(sententia theol.): článek víry jest nám za- 
ručen Písmem sv. a ústním podáním, a protož 
každý jej přijati má, kdežto mínění jednotli- 
vých bohoslovcův, a byť i největších, jako 
sv. Augustina a sv. Tomáše, křesťana tak ne- 
váže, a protož každému volno jest hájiti 
i opačné mínění, dokud by papežská stolice 
nerozhodla. Po svém návratu ze sněmu stal 
se biskupem na ostrovech Kanárských, ale 
brzo se uchýlil nazpět do kláštera, aby na svém 
hlavním díle mohl pracovati; zemřel r. 1560 
jako provinciál. — Vzdálen jsa co do místa 
tehdejšího zápasu katolíků s protestanty, zkou- 
mal klidnou myslí ne tak spory o jednotlivých 
článcích víry, nýbrž hlavní příčinu a základ 
těchto sporů. Nehájil jednotlivých článků víry, 
nýbrž autoritu církve jakožto nejvyšší strážky ně 
a učitelky ve věcech víry, kterouž protestante 
úplně zavrhovali ; za tímto účelem napsal své 
dílo De locis theologicis Čili o místech průkaz- 
ných víry katolické, jichž jest deset, a sice 
sedm hlavních a z vědy theologické vzatých, 
a tři vedlejší a nápomocné, z jiných věd 
vzaté: i. Písmo sv.; 2. ústní podání, totiž to, 
co Kristus Pán apoštolům a tito věřícím ústně 
toliko podali; 3. církev všeobecná, v nížto 
ústní podání jest uloženo jako společná víra 
všech údův; 4. sněmy církevní, obzvláště vše- 
obecné, na nichž se biskupové sešli ku po- 
radě o vzniklých novotách, uchylujících se od 
víry obecné; 5. římští papežové, kteří mocí 
svého úřadu petroapoštolského o víře rozho- 
dují; 6. sv. Otcové jakožto svědkové a učite- 
lové této víry v prvých stoletích ; 7. bohoslovci 
na slovo vzatí (hlavně scholastikové) a kano- 
nisté, kteří v učení církevním a zřízení jejím 
nad jiné se vyznali; 8. zdravý rozum lidský, 
pokud pravdu víry, shodu její a užitečnost 
pro člověka vůbec poznati může; 9. filosofie 
čili důkazy učené a 10. doklady z dějin cír- 
kevních a světských. Jest to téměř jediný spis 
svého druhu a bude důležitý po dlouhé časy; 
i ve formálně stránce vyniká, nebof spisovatel 
zanechav drsnou řeč pozdějších scholastiků 
psal čistou a skoro klassickou latinou. Spis 
ten byl vydán poprvé r. 1562 v Salamance a 
pak alespoň 27krát na různých místech, jako 
v Benátkách, ve Vídni atd., mimo to vydal 
C některé drobnější spisy, o svátostech, o po- 



118 



Canusium — Cape Breton Island. 



kání a j. C. byl horkokrevný a popudlivý, 
někdy i nesnášeli vý, což hlavně ukázal proti 
Carranzovi, soku svému z prvních let učitel- 
ských, a proti novému řádu jesuitskému; ale 
měl hlubokou a pevnou víru, bystrý rozum, 
jasný a široký rozhled ve věcech, o nichž se 
v oněch dobách reformace hlavně jednalo. — 
Život jeho důkladné vypsal Ferm. Caballero, 
Vida del Fray Melchor Cano (Madrid, 1871); 
Vincente de la Fuente, Hist. ecles. de Espaňa 
(Madrid, 1874U Šo, 

Oaiiiuliiim |ka-] viz Canosa di Puglia. 

Oftnnti [kanuti] D omenico Maria, mal íř 
italský (* 1620 v Bologni — + 1684 t.). Byl 
z nejlepších žáků Quida Reni^ho a dekoroval 
mnoho klášterův a kostelů v l^ímé, Padově a 
Bologni, kde nalézá se jeho nejlepší obraz 
Snéti s kři^e při pochodních, známý jménem Noc 
txtnutova, O. dovedl zvláště virtuosně skraco- 
váti a fresky toho způsobu jsou zvláště v pa 
lazzo Pepoli v Bologni, ve vévodském paláci 
mantovském, v paláci Colonna v Římě a j. 
Také v malbě olejové se znal a kopíroval k ne- 
poznání Quida Reniho. 

de Canvero fka-] Didaco {* 1628 ve 
Španělsku — f 1709 ve Vídni) vstoupil do řádu 
sv. Benedikta a r. 1674 stal se doktorem na univer- 
sitě v Salamance. V průvodu infantky Markéty, 
zasnoubené s císařem Leopoldem I., jel C. do 
Vídně a navštívil odtud i Prahu. R. 1678 byl 
C. povolán za opata kláštera na Slovanech 
v Praze, kdež záslužně působil a zejména též 
o kolonii benediktinskou na Bezdězi se staral. 
R. 1699 resignoval na své opatství a odebral 
se do Vídně jakožto zpovědník císaře Leo- 
polda I. Psal lat. i španělským jazykem; ob- 
zvláště: Orpheus sacer (Praha, d. I. 1686, d. II. 
1688, d. III. 1692, d. IV. 1694); Colofsits Bene- 
dictino-Seraphicus (1700); Sertitm ma^nalium 
ordinis S. Benedicti. C. byl poslední opat 
emauský z národa Španělského. Bvjr. 

Oany-Barvllle [káni barvil], hl. m. kant. 
ve franc. dep. Seine-Inférieure, arrond. yvetot- 
ském, stanice záp. dráhy, má pěkný renais- 
sančnf chrám, v Barvilleu poutní kostel sv. Ši- 
mona, výrobu zboží bavlněného, značný ob- 
chod s dobytkem a 1824 oby v. (1883). Rodiště 
básníka L. H. Bouilheta. 

Caorle [kaórlej, obec v ital. prov. benátské, 
kraji portogruavském, v laguně mezi ústími Li- 
venze a Lemena, 47 km sev.-vých. od Bená- 
tek, někdy sídlo biskupa a patriarchy benát- 
ského, má přístav, tvrz a 3359 oby v. (1883). 

Cap [kapj (z lat. caput), angl. cape, špan. 
cabo^ ital. čapo, holi. kaap zn mys, předhoří. 

Capaoolo [kapáčo|, starověké Calpatium, 
okr. město ital. v prov. salernské, kraji cam- 
pagnském, stanice dráhy vallo-battipaglijské, 
v kraji bohatém na víno a ovoce, sídlo biskup- 
ské (C.-Vecchio), s 2162 obyv. (1885, obec 
401 i). Minerální prameny, na blízku zbytky 
starověkého Paesta. 

Oapaoltas ka- \ (lat. capax od capio, j ímavý), 
kapacita, schopnost něco pojmouti, přijímati. 
Ve smyslu duševním označuje se výrazem 
tímto chápavost, schopnost něčemu rychle a 
dobře porozuměti, pak ve smyslu praegnant- 



ním označuje se výrazem c. vynikající uče* 
nec, badatel, odborník atd. 

C. ve smysle práva římského jest způ- 
sobilost nabyti dědictví zůstaveného testamen- 
tem. Jest ji lišiti od způsobilosti býti ustano- 
venu dědicem, zvané u našich testamenti factio 
passiva. Nebo nedostatek prvé způsobilosti 
(incapacítas) brání těsta mentámimu dědicovi 
nabyti dědictví, jen když jest tu v době nab>*tí, 
a co pro nedostatek ten nebylo nabyto, stává se 
caducum, kdežto nezpůsobilost býti ustanovenu 
dědicem vylučuje platné povolání k dědictví, již 
když tu jest v době zřízeni testamentu, a co bylo 
zůstaveno osobě TítTn2L]\Q\ testamenti factionem, 
pokládá se pro non scripto, C. jest požadav- 
kem pro nabytí dědictví zavedeným teprve 
v době císařství. Bylat to předkem lex lulia 
et Papia Poppaea (r. 4 a 9 po Kr.), která, chtě- 
jte čeliti vzmáhající se nechuti k manželství 
a výchově dětí, ustanovila, že coelibes, t. j. ne- 
ženatí a nevdané, leč že by do 100 dní stav 
svůj změnili, jsou úplně incapaces, orbi pak, 
t. j. nemající dětí na živě, mohou pouze z polo- 
vice nabyti, co jim bylo posledním pořízením 
zůstaveno. Dle zákona lunia Norbana (r. 19 
po Kr.) jsou incapaces Latini luniani (v. t.). 
Incapacítas na uvedených zákonech se zaklá- 
dající nepřešla do práva lustinianova, z jehož 
nečetných případů incapacítas má v dnešním 
právu obecném nepopřenou platnost prakti- 
ckou jen tu, že vstoupili kdo v opětné man- 
želství, nemůže z jeho posledního pořízeni 
nový manžel nabyti více, nežli jednotlivé dítě 
z dřívějšího manželství. Hý. 

Capadose [kapadóze] Abraham, žid. pro- 
selyta, lékař (* 1795 z rodičů portug.-židov. — 
t 1874 v Haagu). Stal se r. 1822 z přesvědčení 
křesťanem a působil pak jako vůdce ortho- 
doxni strany v hoUandské reformované církvi 
pro obnovení přísného kalvinismu a pro roz- 
šíření křesťanské víry mezi židy. Ze spisů 
jeho v něm. překlade vyšly: Die Kraft des 
Glaubens (1863); Erinnentngen aus Spanien a 
autobiografie (4. vyd., 1859). —sp. 

Capartloe (něm. Nepomuk), ves v Čechách, 
hejtm. a okr. Domažlice (10 km záp.), býv. 
panství Kouty a Trhanov, fara a pošta Kle- 
nec, 20 d., 8 čes., 158 něm. obyv. (1880). 

Cap Bláno Ika-nkj viz Blanco. 

Cap Bon viz Bon. 

Capeadores |ka-J, Špan., zápasníci s býky, 
kteří býka dráždí barevným Šatem, také chu- 
los. Viz Býčí zápasy. 

Cape Breton Island (kép bretn ajlend], 
ostrov při britské Americe, prov. Nové Skot- 
sko, na 46'' s. š., úžinou Gut of Canso oddě- 
lený od N. Skotska, s pobřežím příkrým, skal- 
natým a mnohými fjordy rozervaným, z nichž 
Bras d*Or na 80 km hluboko do vnitř sahaje 
ostrov ve dvě části dělí. Má 8094 km^ 
s 85.500 obyv. (1881). Podnebí vlhké, z jara 
velmi studené, tak že daří se jen ječmen, 
oves a brambory. Obyvatelé, Akaďané a Sko- 
tové, živí se kromě hospodářství polního též 
chovem ovcí a koní, rybolovem, stavěním lodí, 
dolováním na uhlí a petrolej. Hlavní město 
jest Sydney. 



Capecelatro — CapcUa. 



119 



Capeo^latro [kapěče-] Alfonso, spisov. 
ital. f^ 1824 v Marsilii). Vstoupiv r. 1866 do 
sboru oratoriánů v Neapoli, postupoval v dfi- 
stojnostech až na arcibiskupa v Capui a na 
kardinála. Výtečné jest jeho dílo Storia di 
Santa Caterína e del Papá to del suo tempo 
(1856), vydané několikráte a přeložené do fran- 
Činy a němčiny. Podobně vynikají jeho spisy 
La storia di San Pier Damiani (2 sv.); La 
vita di Gesu. Cristo (2 sv.); Scritti varii re- 
ligiosi e sociali; Sermoni a j. P. 

Cape Coast Oastle [kép kost kasl|, angl. 
osada na Zlatonosném pobřeží v Horní Guinei 
v Africe, založena byla pode jménem Cabo 
Corso od Portugalcfi jako tvrz otrokářská a 
obchodní faktorie, r. 1641 dostala se v moc 
HoUanďanft, r. 1Č65 dobyta od Angličanů, byla 
od r. 1672 v drženi britskoafrických společ- 
ností a r. 1844 přejata ve správu státní. Mezi 
špinavými chatrčemi domorodců vynikají dŮm 
guvernérův, úřad poštovní a koloniální, ne- 
mocnice, justiční pavillon a domy některých 
Evropanův, ostatně pak město toto Čítající 
na 16.000 duší obydleno jest od Fantů v; čtvrť 
domorodců nazývají Angličané obyč. Egwa. 
Proti nepřátelům chráněno jest město třemi 
mocnými tvrzemi (Macarthy, William a Vic- 
toría) a posádkou Černošských vojáků pod 
anglickými důstojníky. Kromě vládní školy 
pečuje missie a škola Wesleyanův o vzdělání 
obyvatelův. Obchod spočívající nejvíce v rukou 
Evropanů poskytuje pro vývoz zlato, slonovinu 
a palmový olej, kdežto evropské zboží rozváží 
se odtud až do Sokota a poříčí Nigiru. S An- 
glii trvá pravidelné spojení paroplavební a do 
Kumasi v území Ašantů zřízena jest dobrá 
silnice. Do r. 1876 sídlil v C. guvernér, avšak 
pro nezdravé podnebí přeloženo sídlo jeho 
do Akry. 

Cape Ced [kép kod], poloostrov na vý- 
chodním pobřeží Spoj. Obcí severoamer., ve 
státě Massachusetts, 150 km dl. a 4 — 12 km Ši- 
roký, končí nad 42" s. S. srázným mysem Cap e 
Cod, zvaným též Raca-Point. Tvoře vý- 
chodní a jižní pobřeží zálivu Cape-Codského 
Čítá poloostrov tento 31.945 obyv. (18S0) v Čet- 
ných osadách, z nichž největší jsou Province- 
town se 4345 obyv. (1880) a Barnstable se 
4242 obyv. (1880). Úzká šíje jeho jest proťata 
průplavem. C. objeven r. 1602 od Gosnolda, 
pojmenován dle velkého množství tresek (cod- 
fish) zde nalezeného a r. 1620 obdržel z Anglie 
první osadníky. 

Cape Fear Blyer |kép fír rivr], řeka 
Scv. Karoliny v Americe, vzniká spojením řek 
Haw a Deep River (u Haywoodu) a nazývá 
se tak po mysu Cape Fear (na Smithové 
ostrovu), proti němuž po běhu 180 km vlévá 
se do Atlantského okeánu, jsouc pro parníky 
splavna 180 km od svého ústí (k Fayetteville) 
Nedaleko její ústi do moře leží Wilmington, 
nejdůležitější přístavní město Severní Karolíny. 

Capefl^e [kapfíg] Baptisté Honoré 
Ray m ond, franc. dějepisec (* 1801 — f 1872), 
Redigoval »Quotidienne« ve službách royalistŮ 
za restaurace a úřední list >Messager des 
chambresc až do červencové revoluce, načež 



žil v ústraní. Jeho monarchistické smýšlení 
zjednalo mu přístup do archivů ministerstva 
vnitra, které mu poskytly hojnost důležitých 
pramenů historických, ač i o authentičnosti 
těchto vysloveny pochybnosti. Z jeho četných 
prací stůjtež zde i Histoire de Philippe- Auguste 
(1829), jediná svědčící o vážných studiích; 
Histoire constitutionelie et administrativě de la 
France depuis la mort de Philippe- Auguste 
jusqu* á la fin du régne de Louis XI (1831 — 
1833); Histoire de la reformě^ de la ligue et 
du rěgne de Henvi IV (1834 — 35); Richeliu, 
Ma\arin, la Fronde et le régne de Louis XIV 
(1835-36); Loi/15 ^/V (1837— 38); L^Europe 
pendant le consulat et Vempire de Napoleon 
(1839—41); Louis XV et la société du XVIIIe 
siecle (1842); Louis -X" V/ (1844); Les diplomates 
europeens (1845) ; VEurope depuis Vavenement 
de Pltilippe-Auguste (1845 — 46); Le congrés de 
Vienne (1847); Histoire de grandes opéi ations 
ňnanciéres (1855—57). Většina je psána spěšně 
a nevalně kriticky. 

Cape Ginurdean |kép žirardó], město 
sev.-amer. státu Missouri, na řece Mississippi, 
60 km nad ústím ř. Ohio, má římskokatolickou 
kollej (1844), 8 chrámů, 3 týdenníky (i něm.), 
několik továren a 3889 obyv., většinou ně- 
meckého původu. 

Capel [ka-] Pietro, právník ital. (* 1796 
v Lucignaně — f 1868), univ. professor insti- 
tucí občanských v Sienně, pak v Pise, kde po- 
zději četl Pandekty. Přidal se k historické 
Škole Savignyho, jehož dílo kommentoval ve 
Storia del lus romano nel medio evo, práci vý- 
tečné. V rukopise zanechal Istitu\ioni civili 
trattate secondo il metodo storico. Pojednáním 
Sui transfugi podal cenný příspěvek k ději- 
nám právnictví římského. Uveřejnil také řadu 
pojednání o římských dějinách Momsenových 
v »Arch. storico ital.«. P. 

Capella [ka-], ital., v hudbě, kapela (v.t.). 

Capella (koza) = a Aurigae jest stálice 
I. velikosti v souhvězdí Vozky. Rektascense: 
5''8"38',2i(i89i) l4'-425t; deklinace: +45*53' 
io*"7o(i89i):í:4'"o32 t (ř počet roků od roku 
1891). Gs. 

Capella [ka-]: 1) C. Marti anus Min- 
ne US Felix, římský básník a filolog, žil nej- 
spíše v I. pol. V. stol. po Kr., před vpádem 
Vandalů do Afriky; narodil se (dle Cassio- 
dora) v Madauře v Numidii a byl vychován 
v Karthagině, kde také, jak se podobá, žil ve 
skrovných poměrech jako obhájce; jinak o jeho 
životě nevíme ničeho. Od něho jest Satira 
de iiuptiis Philologiae et Aíercuni o 9 knihách, 
sepsaná po způsobe Varronových satir Menipp- 
ských dílem prosou, dílem verši rozmanitými. 
První dvě knihy obsahující allegorii onoho 
sňatku jsou jakousi mythickou předehrou ná- 
sledujícím sedmi knihám, v nichž encyklo- 
paedie sedmi svobodných uméní jest obsa- 
žena. Mercuriovi hledajícímu nevřstu d. kn.) 
Apollo radí učenou, ale z lidí poSlou Filolo.!;ii; 
nevěsta (2. kn.) vše zemské od sebe odvrh- 
nouc obětuje lunoně, ochránkyni sňatkův. a 
vznáší se až ke dráze mléčné, kde na snčmč 
bohů sňatek platně se koná. V dalších kní- 



120 



Capella z Elbinku — Capello. 



hách vystupují jako členové svatební družiny 
Mercuriovy za sebou Grammatika (3. kn.)» Dia- 
lektika (4. kn.)t Rhetorika (5. kn.), Geometria 
(6. kn.), Arithmetika (7. kn.)f Astronomia (8. kn.) 
a konečné Harmonia (9. kn.); vSecky činí ob- 
sáhlé výklady ze svých oborfi, načež uvádějí 
nevěstu do komnaty svatební. Ve středověku 
bylo dílo toto u veliké vážnosti a základem 
všeho vyššího uČení školského i vzdělání vů- 
bec ; bylo proto také Často v celku i v částech 
kommentováno. Vědeckou exposici jeho podal 
Joannes Scotus Erigena (v IX. stol.), kommen- 
tář sepsal též Remigius z Auxerre aj. Editiu 
princeps pořízena od Frant. Vitalisa Bodiana 
(Vicenza, 1499), další vydání jsou modeYiské 
(1500), vídeňské od Jana Dubravia, biskupa 
olomúckého (z r. 1516, s poznámkami), basilej- 
ské (1532 a 1577); z novějších vydání za- 
sluhují zmínky vyd. U. F. Koppa (Frankfurt, 
1836) a Fr. Eyssenhardta (Lipsko, 1866). Mda. 

Oapella xEllilnka |ka-| Petr, humanista 
Čes. (* kol r. 1550 v Hostinném — | 1599). Byl 
úředníkem při král. komoře české a prázdný 
Čas svůj věnoval po příkladu mnohých mužů 
tehdejších lat. básnictví a řeČnictví. R. 1581 
dostalo se mu erbovního titulu »z Elbinkuc 
Kromě mnohých básní v knihách latinských 
i českých, za doby té vydaných, jest napsána 
od něho epická báseň o Českých knížatech a 
králích, látka to velmi oblíbená u básníků 
tehdejších. Dvě díla zůstavil nedokončena, a 
to veršované popsání dolů kutnohorských a 
veršované životopisy některých znamenitých 
humanistů Českých. 

CapellanuJi viz Kaplan. 

Capelle-en-Thiérache [kapel án tieráš], 
hl. m. kant. ve franc. dep. Aisne, arrond. ver- 
vinském, na severní dráze ; cihlářství, výroba 
cichorie, přádelnictví, 2603 obyv. (1886). 

van de Oapelle [ka-| Jan, malíř holí , nar. 
ok. r. 1630 v Amsterdame, kde žil do r. 1680. 
Později byl činným bezpochyby v Haarlemě. 
Maloval výhradně klidné scény námořní a 
říční s bohatou staíTáží. Hlavní obrazy jeho, 
vynikající jemným světlem slunečním ve vo- 
dách se odrážejícím, jsou v Londýně (Mořský 
břehy Lodi na řece\ ve vídeňském Belvederu 
{Klidný mořský břeh), v museu berlínském 
(Mořská tišina při světle večerním)^ v Kolíně 
nad Rýnem a j. 

van der OapeUen |ka-]: 1) C. Theodo- 
rus Frederik, baron, hoUandský admirál 
(* 1762 v Nymvegách — | 1824 v Brusselu), 
vstoupil velmi záhy do námořnictva, vyzna- 
menal se ve Středozemním moři proti Angli- 
čanům a alžírským pirátům r. 1792 a r. 1793 
hájil Hollandschediep proti Francouzům a vy- 
stoupil po zřízení republiky Batavské z činné 
služby. Přijav r. 1798 opět velení nad oddí- 
lem loďstva pod admirálem Storym přešel 
r. 1799 k Angličanům a byv proto odsouzen 
k smrti zdržoval se v Anglii. Teprve po ná- 
vratu rodu Oranienského do Nizozemska ob- 
držel milost a jmenován místoadmirálem, velel 
loďstvu, jež přejímalo hoUandské osady zabrané 
od Angličanův a r. 1816 byl velitelem loďstva, 
které ve spojení s Angličany pod lordem Ex- 



mouthem bombardovalo i spálilo Alžír a zni- 
čilo v přístave jeho loďstvo lupičského deye. 
Potom byl dvorním maršálkem prince Oranien- 
ského. 

2) van C. Godard Gérard Alex. Phi- 
lippe, baron, státník hollandský {^ 1778 — 
f 1848). Za krále Ludvíka Napoleona byl roku 
1808 prefektem ve Vých. Friescch, pak mini- 
strem vnitra a státním radou. K radě jeho 
Ludvík Napoleon se poděkoval, načež C. žil 
v ústraní v Německu. Od krále Viléma I. jme- 
nován r. 1815 ministrem osad, r. 1819 gener. 
guvernérem Batavie, kde reorganísoval správu 
po mnohých svízelích, jež působilo povstání 
domorodcův a finanční obtíže. R. 1825 odvo- 
lán, a stal se r. 1828 kurátorem university 
utrechtské. R. 1838 byl mimořádným vyslan- 
cem při korunovaci královny Viktorie v Lon- 
dýně. 

Capelll [kapélil Marco Antonio, spis. 
bohoslovecký z řádu františkánského (* v pol. 
XVI. stol. v Este u Padovy — f 1625 v Římě). 
Když papež Pavel V. vedl spor s republikou 
Benátskou o výsady církve, napsal C. dva 
spisy ve prospěch Benátčanův; ale brzy od- 
volal je, a potom hájil vždy práv církve. Vy- 
nikal znalostí starých jazyků v a starožitností 
a zastával ve svém řádě různé vyšší úřady. 
K předním spisům jeho patří: Adversus prae- 
tensum regis Angliae primátům liber (Bologna, 
16 10); Disputationes duae de Summo Po-ttifice 
(Kolín, 1621), z nichž prvý hájí primátu sv. Petra, 
druhý dokazuje, že papežové římští jsou ná- 
stupci sv. Petra; De appellationibus ecdesiae 
Africanae ad Romanám sedem (Paříž, 1622, 
3. V5'd. Řím, 1722); De coena Christi suprema 
(Paříž, 1825). Sa. 

Capelllni [ka-íni] Gi ován ni, geolog ital. 
(* 1833 ve Spezii), od r. 1861 professor geo- 
logie a palaeontologie na univ. bolognské. 
Uvedl v život mezinárodní sjezdy geologické, 
podnikl vědecké cesty po Evropě a severní 
Americe, zařídil v Bologni bohaté museum 
geologické a uveřejnil Četné práce odborné, 
týkající se zejména okolí Spezie a Bologně. 

Oapello Bianca [ka-]: 1) O. (* 1548 — 
I 1587), Benátčanka, vévodkynč toskánská, 
proslula svou krásou a dobrodružným životem. 
R. 1563 uprchlá s mladým obchodníkem Pie- 
trem Buonaventurim z domu otcovského do 
Florencie, kde krásou svou vzbudila ve vé- 
vodovi Františkovi medicejském takovou vá- 
šeň, že ji po zavraždění Buonaventuriho a po 
smrti manželky své Johanny rakouské r. 1578 
pojal za manželku a když ji republika Benát- 
ská adoptovala za dceru >republiky sv. Marka«, 
prohlásil veřejně za vévodkyni. U lidu byla 
velmi neoblíbena; i vidouc, že pod vrženému 
synu svému nemůže zjednati nástupnictví, 
chtěla smířiti se s pravým nástupcem kardi- 
nálem Ferdinandem, s nímž sešla se na zámku 
Poggio di Cajano; ale několik dní po schůzi 
té zemřela i s manželem svým zimnicí neb 
otrávením, jak se mnozí domnívali. 

2; C. Hermcnegildo Augusto Brito, 
portug. cestovatel po Africe {'•' 1839 v Lisa- 
bone), vstoupil r. 185S do námořnictva, účast- 



Caper — Capistrano. 



121 



nil se r. 1860 výpravy v Angole, a v 1. 1877 
až 1879 s krajanem svým Robertem Iven- 
sem vydal se z Bihe, kamž byl Serpa Pintu 
provázel, na výzkumnou cestu podél řeky 
Kvanga, kterýžto úkol proveden tím způso- 
bem, že C. prozkoumal krajiny na pr. břehu, 
Ivens pak na levém břehu téméř k 6** j. š.. 
odkudž nepřátelstvím Bangaífi donuceni k ná- 
vratu. Velikého úspěchu a množství nových 
zpráv zeměpisných nabyli na druhé cestě pod- 
niknuté v 1, 1884—85 na přič pevninou afri- 
ckou» Vydavše se s Mossamedesu na východ, 
zjistili Částečně horní tok řek Kunene, Ku- 
ban.^a i Kvanda, protáhli potom ohromnými 
bažinami při horním Zambezi, zvané zde 
Liambai, prozkoumali levý přítok zambezij- 
ský Kabompu a pokračujíce v cestě po pře- 
dělu mezi souříčím řek Konga i Zambezi do- 
razili k jezeru Bangveolu a na vrchovisko Lua- 
laby Odtud pochodem na jih zjistili, že Luenge 
a Kaíve jsou táž řeka a stihnuvše k Zambezi 
přibyli podél toku jejího k Indickému okeánu. 
Zeměpisná společnost pařížská vyznamenala 
jí r. 1S86 zlatou medaillí. Výzkumy své po- 
psali ve společných cestopisech De Ben<íuella 
ás ierras de Jacca (Lisabon, 1881, 2 sv.) a De 
Angola d Contra-Costa (t., 1886, 2 sv.). 

Caper [kaper] Flavius, římský gramma- 
tik v době Traianově, jenž zvláště k staré la- 
tině svou pozornost obracel. Pod jeho jménem 
dochovaly se dva spisky: De ortbop-aphia a 
De verbU dubihy avšak zdají se býti pouhými, 
chatrnými výtahy z původních spisů jeho. 
Srovn. Tcuffel-Schwabe, Geschichte der ro- 
mischen Literatur, 5. vyd. str. 862. Cfe, 

Cape-Baoe [kép rés]. předhoří na jiho- 
vých. konci poloostrova Avalonu (v. t.) při 
příkrém svahu, na němž strmí maják a tele- 
grafní dům. 

Capem [khéprn] Edward, národní básník 
angl. ('•' 18 19 na Devonsku — žije v Harbourne 
u Bírminghamu). Byl mnoho let poštovním 
poslíčkem v Bidefordu a vydal nékolilc básni- 
ckých sbírek, jako Poems (1856); Ballads aytd 
Songs (1858); Wayside Warbles (1865, 1870); 
Sun Gleams and Shadow Pearls (1880), jež 
vyznamenávají se vřelostí citu a jistou, někdy 
až smělou stavbou veršů. První jeho básně 
došly velkého rozšíření a vynesly mu vládní 
podporu 60 lib. st. ročně. 

Caperolo, Caperolus [ka-] Pietro, za- 
kladatel Caperolanů v řádě františkánském 
(f 14S0). Za války mezi Benátkami a Milánem 
v 2. pol. XV. stol. vypukly spory ve franti- 
ikánské řeholní provincii milánské, která měla 
několik klášterů v Benátsku. Někteří benátští 
kláštemíci v Brescii chtěli se učiniti samo- 
statný 1 i, a v čelo nespokojenců postavil se 
C., muž učený a oblíbený kazatel, a dovedl 
toho, že kláštery v Brescii, Bergamě, Cre- 
moně a jinde od přísné observance se odtrhly 
a k obedienci konventuálů se připojily. Kapi- 
tola observantů v Neapoli r. 1475 konaná po- 
volila zvláštní vikarii brescijskou, k níž jme- 
nované kláštery měly náležeti. C. dodělal se 
i toho a pomocí benátského doze, že vikarie 
brescijaká proměněna ve zvláštní kongregaci 



konventuálů m podrobenou, a volila si vlast- 
ního provinciálního vikáře. Členové této quasi 
provincie sluli Caperolani. Po smrti C-vě 
navrátily se všechny jejich kláštery opět k po- 
slušnosti observantů, ale tvořily vlastní, od 
milánské oddělenou provincii. Dr. Kr, 

Oapestang [kaptaTi], hl. m. kant. ve franc. 
dep. Hérault, arr. bézierském, na velkém ryb- 
níku t. jm. i8/fm-); výroba líhu a oleje, bed- 
nářství, 3519 oby v. (1886). 

Capet Hugo viz Kapetovci. 

CapatoWA [képtaun] viz Kapské Mě sto. 

Oaps^mnml viz Kapská klovatina. 

Oap Haiti [kap-], špan. Guarico, město 
republiky Haiti na záp.-indickém ostrově téhož 
jména, ve zdravé poloze s pěkným přístavem, 
ze kterého r. 1887 vyplulo 217 lodí o 211.360 
tunách s nákladem kávy, mahagonového a ba- 
revného dřeva. Založeno bylo r. 1670 jako 
hlav. město franc. kolonie; v povstání černo- 
chů r. 1793 bylo skoro úplně zničeno; obno- 
vené město zastiženo bylo r. 1812 strašným 
zemětřesením, od které doby dosud se ne- 
vzmohlo k dřívějšímu rozkvětu Jest sídlem 
rak.-uher. konsula a má 29.000 oby v. (1887) 

CapUlarls [ka-], lat., vlásečný. Viz 
Cévy. 

Oapillotade [kapilotád], ragoůt z kuřat 
nebo zvěřiny. Fd, 

CaplUiis Venerlfl [ka-] viz Adiantum. 

Capistrano [ka-] G i o v a n n i, sv., kazatel, 
(• 23. čna 1385 v Neapolsku — f 23. října 1456 
v Iloku srěmském). Nabyv hodnosti mistra 
práv byl od neapolského krále Ladislava usta- 
noven správcem Perugie. Po smrti Ladisla- 
vově byl však vzpourou města svržen a uvěz- 
něn, načež dosáhnuv opět svobody r. 1416 
vstoupil do řádu františkánského a studoval 
theologii ve Fiesole poslouchaje sv. Bernar- 
dina Sienského. Doprovázel pak svého učitele 
na jehu missijních cestách. Sám vystoupil 
r. 1425 jako kajicní kazatel s neslýchaným 
úspěchem ; zástupové spěchali, kde se objevil, 
aby ho poslouchali a káli se. Jako kazatel 
působil 40 let, a to v Itálii proti fratricellům, 
v zemích koruny České proti husitům, v Ně- 
mecku a konečně v Uhrách proti Turkům. 
Po Šest roků byl gener vikářem svého řádu 
a pracoval v něm o přesnou kázeň. K žádosti 
císaře Bedřicha III. r. 145 1 ustanoven za pa- 
pežského legáta v Německu a v Čechách, aby 
mocným slovem působil proti husitům. Na 
cestě Korutanskem, Štýrském a Rakouskem 
všude kázal a přišel do Vídně, kde měl na 
100.000 posluchačů pod šírým nebem. Zástu- 
pové v mocném rozechvění slzeli, ačkoliv jeho 
slovům nerozuměli, nebof mluvil latinsky a 
a tlumočník překládal jeho kázání. Téhož 
roku odebral se C. do Čech, ale do vnitra 
země a do Prahy nedovolil mu vkročiti král 
Jiří. Po několik roků obcházel Českou zemi 
a 16.000 husitův obrátil na víru katolickou. 
Kázal v Brně r. 1453, v Olomouci, Chebu, 
Durinkách, Sasku, Míšensku, Norimberce, 
Řezně, Magdeburce, Vratislavi a j., také v Pol- 
sku na žádost krále Kazimíra. ÍCdyž po pádu 
Cařihradu Turci ohrožovali Uhry, povolán tam 



122 



Capistrum — Capito. 



C, sešel se v Petrovaradiné s uherskvin vfid- 
cem Janem Korvinem Hunyadym, a tito dva 
Janové porazili Turky na hlavu u Bělohradu 
22. července r. 1456. Brzo potom zemřeli oba, 
C v Iloku, kde i pohřben. Papež Alexander VIII. 
prohlásil ho r. 1694 za svatého, ale teprve 
Benedikt XIIL vydal r. 1724 o tom bullu. 
Jeho památka koná se 23. října. C. sepsal 
několik bohosloveckých spisů, jeden proti 
Rokycanovi. Srv. životopis sv. Jana Kapistrana 
od Fr. Valoucha (Brno, 1858). Dr. Kr. 

Capistmm [ka-J, lat., (poQftfuí č. Tr^giaró- 
pLLfiv, řec. slul u starých ŘekA a AímanQ 
zvláštní obvaz lícní, jakási maska, již nasazo- 
vali si pískajíce na aulos aulétové, aby jím 
jednak bránili přílišnému, namáhavému nadý- 
mání lící a jednak zakryli nastalé tím způso- 
bem znetvoření obličeje. Zdokonalováním 
techniky nástrojové c. znenáhla zcela vymi- 
zelo; již na sklonku starověku jsou zmínky 
o něm velmi řídké. Str, 

Capltaln [kapitén], franc, viz Kapitán 
a Setník. 

Capltanata [ka-áta], provincie ital., viz 
Foggia. 

Capltanens [ka-] viz Hejtman zemský, 
Starosta. 

Capitano [kapitánoi,itaI. vůdce, velitel. 
V středověku slul v republikách ital. c. dčl popolo 
vůdce najatý z ciziny; zvi. v XIII. věku měl 
býti protiváhou proti náčelníkům správy měst- 
ské. C. di campagna byl úředník, jemuž svě- 
řeno bylo vykonávání spravedlnosti a policie 
v ležení; odznakem jeho byla hůl. C< di 
guerra byl v XIII. století vůdce vojsk v re- 
publikách. C. di parte {gonfalomeró) byl ná- 
čelník strany v třenicích občanských. Dále 
slul c. vasall biskupský, jenž měl pravomoc 
soudní v menším okrsku. V Řecku byl c. 
vůdce armatolů, palikarův a kleftů (zvaný po 
revoluci GXQaxf]y6^), 

Capltanulú [ka-] Constantinu (Fili- 
pe se ulu), kronikář rumunský XVII. stol. Kro- 
nika Clova byla uveřejněna v »Magaz. Ist.« 
(I , II.), počíná Radu-Negruem (1290) a sahá 
po r. 1688. O událostech let 1665 — 1668 píše 
spisovatel jako současník a svědek očitý. Dílo 
to je důležité; jednáf o dějinách všech Ru- 
munů z Dacie Traianovy a dotýká se i udá- 
lostí cizích. Sloh jest lehký, jasný a bez ar- 
chaismů. Srv. A Densu^ian, Istoria limbei 
|i literaturei románe (Jassy, 1885). P. 

Capltanns [kapitánusl v. Dvorský sudí. 

Caplta papaverla [kap-], nedozralé ma- 
kovice máku snodárného {Papaver somiiiferum), 
slouží, byvše semena sproštěny, co mírně 
účinkující narkoticum v lékařství Jd. 

Capitato [ka-], ital, došlo, dodáno 
(v obchodě). 

Capltay [ka-], krajina ve franc. Seně- 
gambii na záp. pobřeží africkém mezi řekami 
Dembií na sev. a Dubrekou na jihu, náleží 
k distriktu Riviěres du Sud a má na rozloze 
1650 /cm' na 20.000 obyv., již náleží většinou 
kmeni Šusu. R. 1885 pojata pod protektorát 
německý, avšak ještě téhož roku berlínskou 
smlouvou stran ohraničení držav franc. a něm. 



v Africe i Oceánii postoupilo Německo C. 
v obor zájmů francouzských. 

Oaplte oensl [ka-], lat., kdo nic jiného 
než svou osobu {caput) při censu neohlašují 
a jen svou osobou do Tstin censovních jsou 
zapsáni, u Římanů poslední centurie v ústav- 
ním zřízení Serviově, do které vřaděni byli 
občané, kteří nemohli se vykázati minimálním 
censem páté třídy, 11.000 assů. Byli cd daně 
z majetku osvobozeni a ze služby vojenské vy- 
loučeni. Občanská tato třída slula také prole- 
táři i. Později vyvinul se mezi oběma výrazy 
rozdíl ten, že proletarii zváni byli ti, kdož 
měli census aspoň 375 assů (za starších dob 
nejnižší míra byla vyšší 4000 a 1500 assů), a 
ti v případě nutné potřeby byli povoláváni ke 
službě vojenské, c. C. pak zváni, kdož měli 
menši census než 375 assů, a ti byli od služby 
vojenské vyloučeni. Teprve Marius poprvé 
i tuto třídu obyvatelstva učinil účastnou služby 
vojenské, (Sall. Jug. 86, 2.) Pk, 

CapltoUldae íka-de|, čeleď mořských 
červůStětinatých( Púlychaeta), s hlavou ne- 
zřetelnou, nesoucí namnoze ústrojí tykadlové 
a skvrny oční; komolce nožní mají podobu za- 
krnělých hrbolků, nesoucích štětiny vlasovité 
a rozeklané. Počet článků na části thora- 
kální, tvar a rozdělení štětin na těle, přítom- 
nost či nepřítomnost žaberních vláken a je- 
jich tvar charakterisují neČetné rody: Noto- 
mastttSy Dasybranchiis Mastobranchus, Hetero- 
masius, Capitella, Capitomastus. Známější jest 
z nich rod Capitella 3 druhem C. capitata van 
Ben., 5 — locm dl., žijícím zvláště v moři Středo- 
zemním a Severním. Důkladnou monografii 
napsal o této čeledi Eisig (Fauna und Flora 
des Golfes von Neapel), jenž soudí, že C. jsou 
vnější i vnitřní ústrojností úzce příbuzni se 
sladkovodními červy štětinatými. Šc, 

Capltls demlnntio [ka-úcio] viz Capu t, 

Capltliim [kapíciumj, lat., obvaz hlavy 
šátkem buďtrojstranným (c. triangulare) nebo 
čtyrstranným (c. quadrangulave). 

Caplto [ka-]: 1) C. Jan viz Kap i ta. 

2) C. C. Ateius, konsul r. 5 po Kr., ze- 
mřel r. 22, byl za doby Augustovy jako práv 
nik vedle Labeona u vážnosti největší. Oproti 
Labeonovi, příkrému to republikánovi a pů 
vodci mnohých názorů a nauk právních po 
savadnímu učení odporujících, hájil C, přívr 
ženec císařství, autoritu posavadního učení 
S touto protivou mezi oběma právníky uvá 
dějí římští zpravodajové ve spojení vznik dvou 
protivných vědeckých stran, Prokulejanů a 
Sabinianů (v. t.), prohlašujíce Cna za první 
hlavu Sabinianů. Přes to není dosvědčeno 
rozhodnější působení C-na v pravovědu po- 
zdější. Srv. Karlow, Rbm. Rechtsgesch. I, 
683—685; Lenel, Paling. I, 105., 106. Hý, 

3) C. Wolfgang Fabricius, vlastně 
Koepfel, učenec (* 1478 v Hagenavě v El- 
sasku — \ 1541), doktor lékařství, práv i boho- 
sloví, stal se roku 15 12 farářem v Bruchsale, 
t. 1515 v Basileji, kdež vydal hebr. mluvnici 
a žaltář, r. 1516 vešel ve styk s Zwinglim a 
r. 1517 sLutherem; r. 1520 za kancléře arci- 
biskupa Albrechta do Mohuče povolán, při- 



Capitolinus — Capitutaria episcoporum. 



mlouval ee u obou stran za mírni vyrovnáni 
vzniklj^ch náboj. EpoiQ; cíe. Karlem V. na 
Slech tictvipovýSen. obdržel proboStatvI v Štras- 
burku. I ide snažil se po nějaký fas mezi 
občma stranami prostfed kovati, potom viak 
I Buccrem, Hcdiem a J. bllie tc seznámiv, 
rozhodl le pro reformaci a usilovní jí napo- 
máhal, aC vždy v duchu smírném a snáíeli- 
vém. Jednotí íeskobratrskévelmi byl nakloněn, 
C. mél důležitý podil v sepsání konfeasí etyf 
mést {Confeísio lelrapoUlana) a Kcrnskřho 
•ynodu. Mimo to nap.tal Životopis Oekolam- 
padiQv a několik exegetických spisů. Srv. J. 
W. Baum, C.u. ButzerfElberfeld, 1860), —ip. 

4) C. Rnbert viz Greathcad R. 

ÓápitoUinu Ika-ínus]: 1) C. Julius viz 
Augusta historia. 

gC. Manlius viz Manlius. 
Lpltollniu mona viz Kapitol a Řím. 

Oapltolo [ka-]. básnická forma, záleieíici 
vřadí tercin, v XVI. stol. v Itálii velmi oblí- 
bená, jíž zvlASté užíval Berní a jeho následov- 
níci. Zakládá se pfivodní na parodováni >Bož- 
ské komedic«, jako u Finiguerria a u Berního 
(Lorenza de' Medicil. Za předmět Ola brána 
níkterá konvcncionálnl themata, íástefné i ze 
Btředovíku, na nichž se pokouSeli rozmanití 
básníci míníce je dle sví dovednosti. U 1'erniho 
vyskytují se už v dokonale podobě, jednajíce 
o nejvšednějších víccch a záležejice Často 
v komickí obraní nejpodivnějších paradox, 
jakož jsou jeho c-la ke chvále broskvi, úhofú, 
moru, dluhů atd. BližSiviz: Gasparv. Ge^ch. 
d. iUi. Lit. (1880). I'. 

Oai^tonUae 'ka-', vousáci, eeleď tropi- 
ckých ptáků iplhavých(5cflníoreí). vyznač- 



6. tSj. CmpltMiilac : MEinIaeml fliviluU (vODlik i'alý). 

ných delMmi, vousovitými ítítinami na koření 
zobáku, jenž jest silný a kuželovitý. Kfídía 
obyčejně krátká, ocas krátký rebo Helfii s 10 
píf}'rýdovacími, nohy Blatní s druhým a třetím 
pratem ku předu, s prvním a čtvrtým do zadu 
aamírrným. Známe véthi počat rodů zahrnu- 
jicích asi 80 druhů. Žijí v krajinách písma 
teplého, vAuslralii se neobjevují. Jsou to ne- 
velcí ptáci, jejichž peří často zrfobcno jest 
tkvouclmi barvami. Jsou býložravci a hmyzo- 
Iravci. Ze zástupců jejich sluií uvésti: Ca- 
fiiQ VieiU. ■ vítiím počtem druhů, žijící v tro- 



123 

pickí Americe, FogúHorhynehut v. d. Hoev. 

a Trachrphoiiits Ranz., obývajíc! tropickou 
Afriku, Aíegtúaeina Gray. (vyobr. č. 765-), za- 
hrnující asi 30 namnoze krásně zbarvených 
druhů, jež vesl(rze žijí v teplé Asii. Se. 

Oftpltalft ;ka-] viz Capitularia. 

OapltnlA AnšUramnl, C. Hadriani viz 
Angilram. 

OapltnUu-M |ka-láres] viz Kapitola. 

Oapltnlaiia ika-j nazývají se od dob 
Karolingů nařízeni panovníků franckých, kte- 
rými se měly upravovali právní poměry, jeŽ 
v národních právech národůgermánshých, vřlii 
francké spojených, upraveny nebyly. NeJvěCáí 
jich část vydal Karel Vel, Dle významu jejich 
lisí se c. tefibus adíleiida od c. per se scribenda, 
1 nichžto ona přcdldádaia se národním shro- 
mážděním ke schválení a tím pak atavie se 
součástmi práva národního podržovala trvalou 
platnost, kdežto tato vydávána jsou od panov- 
níkův o sví újmě, míla viak téi platnost 
pouze pro dobu života panovníka, který je 
byl vydal. C- leg. add- týkala se ponejvíce 
poměrů církevních, dále práva trestního 
I soukromího, jakož i řízení soudního, kdežto 
C, p. H. ser, vztahují se ke spraví říiské, po- 
stavení král. úředníků, veřejní bezpečnosti, 
záležitostem hospodářským a pod. Jako zvi, 
druh jeví se nafizeni zvaná c. missomm, ob- 
sahující budto úřadní instrukce král. úřadnlkův 
anebo poznámky, jež sobí >missi dominicíi na 
objíždkách svých učinili, o potřebách veřejné 
správy, vyžadujících zvláštních opatřeni se 
strany panovníka. Obvod platností c. 
prvního ze tří těchto druhův určoval se ob- 
vodem platnosti práv národních, ke kterým 
C. byla připojena; c. p. s. ser. platila vSak 
pro celou fíií, nebyla-li vydána pouze pro 
určitý obvod. Psána jsou vlečka c. latinsky; 
povaha zásad v nich obsažených (až na ne- 
patrní výjimky) jest Čistí germánská. Záhy 
pořizovány jsou i sbírky C-ií, z nichžto nej- 
důležitější c. nazývají se po původcích svých 
AnHcgisu (II.. sir, 415) i Benedictu Levi- 
tovi (Ili., str. 74Z). Srv. o vydáních i literatuFe 
C-ií: Haněl, Římské i práv. děj. ním., stránka 
208. - i. 

OapltnIarlA eplaaopomia '-skopó-| Čili 
Capitula ep., sbírky ustanovení církevních, 
které někteří biskupové pořídili pro zvláSlnl po- 
třeby svých diécésí. Látka jejich čerpána buď 
Z ustanovení synodálních {excerpta, excerp- 
lione.'), bud jest pomérfim iJiécésním přizpů- 
sobena z předpisflv obecných. Sbírky tyto vy- 
skvtují se nice již záhj-, jako na př. ve Špa- 
nělsku Capitula Martini Bracarensis 
(biskupa brasaského, + 580), která schválena 
byla na z. ^boru bragaském (572)- přešla se 
sbírkou Hispana zvanou do sbírky Ižiisidorskí 
a odtud do sbírek jiných a nepr.-ivera druhdy 
citována jsou jako Concilium Mailini papae. 
(Text u Brunsa, Canones Aposliilur m et Con- 
ciliorum II., 43 sq-) V Anglii vyskytují se 
Capitula Theodoři, biskupa' cantcrbur- 
skího (f 6(K>I, která tvoři základ pro isbírky 
Theodorovi později připisované, (Wasserschle- 
ben, BuMordnungen, 1S2.) Aváak hlavní vy- 



12i 



Capitulum — Caporali. 



skytují se sbírky takové teprve v VTII. a IX. 
stol. a nejvíce v říši Francké, což se vysvě- 
tluje asi tím, že biskupové po příkladu králů 
franckých v mezkh své působnosti upraviti 
chtěli poměry církevní. Capitula, jež sestavili 
Theodulph Orleánský (797), Hatto basilejský 
(822), Herard Tourský (858) a Hinkmar Re- 
mešský (852 — 874), jsou i částečným prame- 
nem Graciánova dekretu. Podobné sbírky c-ií 
pořídili Rodulph Bourgeský (850), Walter 
Orleánský (871) a Atto Vercellský (945-960). 
Sbírka zvaná Capitula Bonifacii tf 755), 
pochází, není-li vůbec nepravá, z doby pozdější. 
O kapítulech Angilramových viz Angilram. 
Srv. De Capitularibus Diatribe auctore erudito 
saec. XVIŮ, Scriptorum veterum nova Col- 
lectio VI, 1032, App. 146. Text c-ií těchto 
otištěn ponejvíce ve sbírkách konciliárních 
Hardouina a Mansiho. Hnr, 

Capitulum [ka-], lat: 1) C. v archi- 
tektuře viz Hlavice. — 2) C, strboulči 
hlávka, viz Květenství. — 3) O. viz Ka- 
pitola. 

4) C. v řím.-katol. liturgii kratičké čtení 
z bible o nešporách, recitované na jednom 
tónu se stereotypní ozdobou na poslední sla- 
bice (malou tercii a velkou sekundu dolů a 
opět velkou sekundu nahoru). Po každém c. 
následuje odpověď »Deo gratías* sborem, 
s touže ozdobou při slově >gratias«. Str, 

6) C. (ossis) viz Caput. 

Caplz, Capis [ka-], hl. město prov. nafili- 
pinském ostrově Panay, na sev. břehu, má hojně 
navštěvovaný přístav, z něhož vyváží se rýže, 
barevná dřeva a zlatý prach ; loděnice, tvrz a 
na 15.000 obyv. — Prov. capizská má na 
4025 /cm' 243.244 obyv. 

de Oapmany y de Uoiitpalan [ka-] 

Don Antonio, učenec Spán. (* 1742 v Bar- 
celoně — I 1813 v Cádizu), oddal se původně 
povolání vojenskému, později stal se kom- 
missařem při kolonisaci Sierr)' Mořeny a od 
r. 1790 žil v Mad;'idě jsa tajemníkem histor. 
akademie. Před okkupačnim vojskem franc. 
r. 180S odebral se do Sevilly a podněcoval 
odtud slovem i písmem národ k odporu, roku 
1812— 1813 byl členem kortesů. Z četných 
jeho spisů historických Síemorias históricas 
s^.bre la mariiia^ comercio y artes de la 
antií^iia ciudad de Barcelona (Madrid, 1779 — 
1792, 4 sv.') a Código de las costumbres mari- 
tima^ de Barcelona (t., 1791, 2 sv.), obsahují 
vzácné zprávy o obchodě, průmyslu i ná- 
mořním právu středověkém ; k nim pak řadí se 
Ordenan\as de las armadas navales de la co- 
rona Aragon (t, 1787); Antiguos tratados de 
pačes y alian^as entre algunos Reyes de Ara- 
gon (t., 1786) a Citestiones criticas sobres varios 
puntox de historia económica, politica y militar 
(t., 1807). Neméně důležitý jsou jeho spisy 
literární a filologické, zejména Teatro histórico 
de la elocuencia castellena (tam , 1786 — 1794, 
5 sv.), 2. rozmn. vyd. 8 názvem Tesoro de 
prosadores espaňoles (Pař., 1841); Filosofia de 
la elocuencia (Madrid, 1777); Arte de tradttcir 
del idioma frances al castellano (t., 1776) a 
Diccionario francesespaňol (t., 1805). Spisy 



C-ovy vynikají vzácnou čistotou mluvy a jsou 
vzorem správného nářečí kastilského. 

Capo [kápo], ital., hlava, v hudbě za- 
čátek věty; odtud často užívané da capo 
(D. C), od začátku, naznačující, že sluší 
s ladbu opakovati od začátku až k závěru 
opatřenému slovem »íinec. Sir. 

Oapoool [kapoči] Ernesto, hvězdář ital. 
(* 1798 v Picinisku — I 1864 v Capodimonte). 
Byv v Neapoli vychován od svého ujce astro- 
noma Zuccariho stal se r. 18 19 druhým astro- 
nomem a roku 1833 ředitelem na hvězdárně 
capodimontské, za Ferdinanda II. byl členem 
parlamentu a po zrušení konstituce musil, jsa 
smýšlení liberálního, vzdáti se úřadu, který 
pak nastoupil a? r. 1860. Stal se potom i sená- 
torem a vyznamenán kommandérským řádem 
sv. Mauritia a Lazara. Již v 18. roce uveřejnil 
pozorování hvězdářská v »Giornale encycl. di 
Napoli« a později v Záchově »Corresp. astron. 
et géogr.«. Pozorované vlasatice také počítal. 
Dále zabýval se skvrnami slunečními, a ně- 
která jeho pozorování jsou velmi důležitá. 
Spracoval hodinu (Hora) XVIII. berlin, map 
hvězdních, pro množství hvězd velmi obtížnou. 
Jeho Dialoghi sulle Comete jsou vzorem slohu 
klassického a jiná četná jeho pojednání obsa- 
žena jsou ve spisech akademie neapolské, 
v »Annali civilic a j., svědčíce o jeho vše- 
stranném vzdělání a bohatství myšlének. Roku 
1838 vydal pojednání Snr un photometrc, a 
v době strádání, kdy vzdal se úřadu, napsal 
Kommentář ke kosmografii Boi^ské Komedie ve 
způsobe rozmluvy. — Viz >Astron. Nachr.« 
sv. LXI. Vrn, 

Capo dl Monte viz Neapol. 

Capo ďlstrla viz Koper. 

Capon [kapon], franc, zchytralý člo- 
věk, podvodný hráČ, sketa. 

Caponnlére [kaponiér]. franc, ve hradeb- 
nictví kryté proti nepřátelské střelbě spojení 
příční ve příkopě mezi poternou (v. t.) a 
vnější hradbou, nejčastéji ra.velínem (v. t.). 
Bývá to cesta za úplným násypem, způso- 
bilým k obraně a vyvrženým na oné straně, 
odkud oblehateli lze stříleti na obránce do při- 
kopu, jednostranná c. Lze-li stříleti s dvou 
stran, naveze se c. dvojitá nebo dvojstranná 
a cesta jde pak mezi dvěma násypy. FM. 

Caporal [kaporál], franc, viz Desátník. 
Le petit c, přezdívka císaři Napoleonu I. 
dávaná celým jeho vojskem, protože byl malé 
postavy a obyčejně nosil prostý oděv. 

Caporali [ka]: 1) C. Césare, básník 
ital. (* 153 1 v Perugii — + 1601 t.). Pocházel 
ze staré rodiny Šlechtické, stal se kanovníkem 
a byl pak ve službách různých kardinálův, 
až posléze jmenován guvernérem atrijským. 
C- napodobuje velmi šfastně Berniho ve své 
Poesia burlesca, vynikající zvláštním vkusem 
a jakousi ušlechtilostí. Básně jeho (/?imď) vyšly 
r. 1770 v Perugii a ve Florencii r. 1820. P. 

2) C Enrico, filosof ital. {^ 1841 vComé). 
Studoval práva a podnikl několik větších cest 
po cizině. Od r. 1883 vydává a rediguje filo- 
sofický Čas. >Scienza Nuova«, v němž s ne- 
všední učeností podává zvláště rozbory děl 



Capot — Capparis. 



filosofických doby noví. V Jt3i jeho, v«lmi atibní 
dilo Enciclopedfa geografica (1873) jůstalo ne- 
dnkonfenD. P. 

Oftpot [kapó], franc, svrchnfk, pláSC s ka- 
pací nebo tak£ kapuce sama; zkaienč v jazyku 
íeskím kaput. 

OapotastO Ika-], ital., čapo ďaatro. Spán., 
též ponímřené Kapodafler, znáči ve slovném 
pfckladé asi začátek hmatniku. C. jest 
u nástrojů strunných, opatřených na pfiC hmat- 
niku tenkými drátínými praíci uzlovými, po- 
lední z tfchto praícA, nalézající se bezpro- 
středné u lomené hlavice; u nástrojů houslo- 



vých nejzazií konec hmalníku u vinuté hla- 
vice ponékud vysedlý, na nímž opřeny leží 
(tmny. Též slově c. malý dřevĚný nebo mo- 
uzný pfístroj skobový, jenž nasazen na prvé 
uvedené nástroje v místech, kde leít drálřné 
příčky, zvySuje ladíní o jeden nebo více půl- 
tůnO. Tolikéž jmenuji ctem nasazeni palce 
na struny violoncella za libovolným skrácenim 
itnin a zvýienfm ladíní, kdež tedy vlaatné 
raka nahrazuje přistroj capotastový; oznaíuje 
se v (lísmí slovy far il O. Posléze i silný ko- 
1'ový pražec, k nčmuž struny klavíru na konci 
přiléhají, má název c. Str. 

Oaponoh viz Sopouch. 

Caponl[kapúl]JoBeph A médée Victor, 
lenorista franc. (- 1839 v Tculouset. Vzdřlal 
le na konservatoři v Paříži a byl roku 1S61 
engažován při komické opeře v Paříži, kde 
zůstal až do r. 1872. Od tich ías zpíval po- 



135 

hostinsku v felníjSích místech evrop. a ainer. 
s velikým úspíchem. Vynikl zvIáStí v úloze Ga- 
stoná de Meíllargé v Auberoví opeře >Premicr 
jour de bonheuf". Ponévadž poíal ztráceti hlas, 
převzal r.iS76 ředitelství divadla Ventadour.ale 
přece vydal se znova na cesty do Ameriky. Teď 
žije ve Francii ; dosud ob íaa vystupuje. 

Oappa [kapa], řásný háv s kápí, jenž ze 
Sátu vSednlho i aválečniho stal se znenáhla 
obřadním rouchem kardinálů, biskupů, prae< 
látův a kanovníků, jimž práva toho od sv. Sto- 
lice se dostalo. Skvostná c sluje c. magna; 
splývá napřed léměř k zemi a vzadu aestro- 
jcna v dlouhou vlečku (jj-rma, {im- 
bria. caudai, již kardinálům a bisku- 
pům neae klerik, tak zv. caudata- 
rius, kanovníci avinutou a sepjatou 
stuhami nesou si sami. C. kardinálů 
jest barvy purpurové, ostatních hod- 
noatářů. vyjma biskupy řeholniky, 
barvy fialové. líápé {ciifnUus), kryjící 
prsa, ramena a &iji, opatřena v zimé 
kožešinou hranostajovou, v letí hed- 
vábím barvy červené- Biskupové uží- 
vají cpy toliko ve své diícési a v Rí- 
mš za přisluhy papeži nebo kollegiu 
kardinilskému konané. Da. 

Oapparidsas, kaparovité, řád 
rostlin prostnplátečných(C/ior/- 
, petalae), z příbuzenstva křlžalých 
• ICruciferat). Byliny neb keře s jedno- 
duchými nebo dlanité délenými listy 
střídavými, bezpalistnými nebo s pa- 
listytrnovitými.Obojaké, velké květy 
bud jednotlivé, buď ve hrozny aeata- 
vené. KaliSni lístky 4 opadavé, ko- 
runní plátky 4. tyčinky 4 aí mnohé. 
Semennik často dlouze stop katy, 
Často ze dvou plodulistův a jedno- 
pouzdrý, s jednoduchou čnílkou. 
Plod toijolka nebo bobule, semena 
ledvinko vitá, bezbílečná, se zakřive- 
ným klíčkem. Asi 300 druhů, nejvíce 
v tropických zemích. NejznimĚjSI 
rody: Oeome, Cristalella, Isomerls, 
Gynandrúpsis, Moringa, ďalaeva, 
Capparis. Vský. 

OapparU spinosa L. (obr. i. 7S6.), 
Ihapara obecná, keř ai přes i m vys., s vit- 
vemi dlouhými, křivolakými. Listy vejčitó 
neb okrouhlovejřité, celé, na konci vykrojení, 
'z mládí pýřité, pak lysé, s nervem středním 
I ve hrot vybíhajícím. Paliaty trnovité, žlutavé, 
'kvity úžlabní, jednotlivé, stopkaté, list přesa- 
hující, veliké, ozdobné. KaliSní lístky vejčité, 
tupé, z mládí pýřité. kožnaté, dva zevní, dva 
vnitřní. Korunní plátky obvejčité. bílé nebo 
bledí růžové. 4. a kaliSnfmi lístky střídavé. 
Tyčinky četné, nitek korunu přesahujících, Čer- 
vených. Semennik obvejíitý na tenké stopce 
zdélí tyčinek, blízna hlavatá, skoro přisedlá, 
plod hruškovitá bobule. Roste na skalách, 
zdech, suchých pisfinách jižní Evropy a Ori- 
entu. Kvete v červenci, srpnu. Nerozvité pu- 
peny květní (kaprlata) nakládají se do octa a 
slouží jako přísada k pokrmům v kuchařstvl. 
Na jihu Činí tak také 8 bobulnatými plody. 



126 



Cappel — Capraja. 



Jiných 120 druhů často stromovitých roste 
v tropech. Vský, 

Cappel [ka-] : 1) C. J a c q u e s III. C^ 1 570 
v Rennes — + 1624 v Sedaně). Byl od r. 1599 
professorem biblické archaeologie a hebrejštiny 
v Sedaně. Vynikl jako biblický archaeolog a 
exeget. Z prací jeho vynikají: Epocharum 
illiistnum thematismi cum explicatione selec- 
tonim aliquot difficUium scripturae locorum 
(Sedan, 1601); De ponderibus et nummis (2 kn., 
Frankfurt, 1606); De mensuris (3 kn., t., 1607); 
fíistoria sacra et exotica ab Adamo iisqtte ad 
Augustům (t., 1613); Observatioues in Epištolám 
ad Hebraeos (tf 1624); Observationes in N, T. 
exceptis Actibus apostolorum d Apocalypsi 
D. Joamiis (Saumur). Jiné práce týkají se 
protestantismu, který C. hájil. Dk, 

2) C. Louis (* 1585 — + 1658). biblický 
kritik kalvinský a professor hebrejské řeči a 
bohosloví na akademii v Saumuru. Konal 
kritická studia o hebrejském textu starozákon- 
ního Písma sv. a opíral se mylnému náhledu 
hájenému i Buxtorfy, že by Písmo sv. i co 
do jednotlivých slov od Ducha sv. bylo vnuk- 
nuto (slovní inspirace), jakož i přeceňování 
původního textu hebrejského na újmu pře- 
kladů Písem sv. Hlavně provedl i důkaz 
masóreťického původu (VI. st. po Kr) voka- 
lisace hebrejské, jakož i důkaz, že nynější 
čtvercové písmo hebrejské jest pozdější sama- 
ritánského. Z jeho v tomto směru vyda- 
ných spisů jest nejznamenitější: Critica sacra, 
sivé de variis quae in sacris Veteris Těsta- 
tnenti libris occurrunt lectionibus (Paříž, 1650), 
plod práce třicetileté; Diatriba de veris et 
antiquis Hebr. litteris (Amsterdam, 1645); Ar- 
canum punctationis revelatum (Lejda, 1624); 
Chronologia sacra (P., 1655); Templi HierosoL 
delineatio triplex a j. Jrk, 

Cappelletti [ka-] Licurgo, spisov. ital. 
C'^ 1842 v Piombiné), professor dějin na tech- 
nickém ústavě v Livorně. Z prací jeho vyjí- 
máme: Dell' industria e del commercio dei 
Vene\iani (Benátky, 1867); Lucre\ia Borgia 
e la sua storia (Pisa, 1875); Studii sul Deca 
merone (Messina, 1879); Nuovi studii sul De- 
camerone (Parma, 1880); Bibliograjia Leopar- 
diana (t., 1882) a j. P. 

CappeUo [ka-J Bernard o, básník ital. 
(* 1504 v Benátkách — + 1565 v Římě), žák 
Beniův. Účastnil se státních záležitostí a byl 
r. 1540 pro urážku desíti vypověděn na ostrov 
Ráb, ale násl. r. uprchl do Říma, kde v kar- 
dinálu Alex. Parnese našel mocného příznivce, 
byl pak v 1. 1543—49 guvernérem různých 
měst církevního státu, provázel kardinála do 
Florencie a r. 1552 do Francie, kde pobyl tři 
léta, načež v 1. 1557—59 ^*^ ^^ dvoře urbin- 
ském. Jeho Rime s životopisem vydal Serassi 
(Bergamo, 1753)- ^• 

Oapperoni viz Kapary. 

Capponi [ka-1 : 1) C. G i n o, markýz, státník 
a dějepisec ital. ("' 1792 ve Florencii — f 1876 
t. jako poslední potomek velmi staré rodiny 
ital.). Žil v mládí delší dobu v Paříži, cestoval 
Flandry, Hollandskem, Německem, Anglií a 
usadil se ve Florencii, kde založil Archivio 



storico italiano, povznesl » Antologii c a pod- 
poroval umění, vzdělání lidu a studium děje- 
pisu, tak že řadí se k mužům, kteří připra- 
vovali italské znovuzrození. R. 1844 oslepl 
téměř zcela; přes to vŠak r. 1847 povolán do 
rady státní a brzy potom i do senátu. R. 1848 
stal se předsedou nového ministerstva toskán- 
ského, avšak úřad ten podržel jen dva měsíce, 
za kteroužto dobu hleděl upevniti svobodu a 
uspořádati spolek mezi státy italskými. Proživ 
pak delší čas v soukromí zvolen po revoluci 
r. 1859 Členem sněmu toskánského, kde hla- 
soval pro spojení velkovévodství s královstvím 
podalpským a stal se pak senátorem italským. 
C. byl po půl století středem duševního života 
v Itálii, byl smýšlení liberálního a požíval úcty 
obecné. Prací jeho není mnoho, ale vynikají 
jakousi klassičností, ač nedostává se jim lehké 
a jasné exposice. Více nežli jeho spisy pro- 
slavily ho styky se znamenitými spisovateli 
(Foscolem, Niccolinim, Giordanim, Leopardim 
a j.), které povzbuzoval ku pracím. Své děje- 
pisné práce uveřejňoval v >Arch. storicoc a 
» Antologii*. Nejlepší jeho dílo jest Storia della 
republica di Fireu^e (Florencie, 1875; něm. od 
Diitschke, Lipsko, 1877, 2 sv.), v němž si tak 
osvojil sloh kronikářský, že se zdá, jako by 
dílo to napsáno bylo v jiném století. Jeho 
slávu jako dějepisce a mistra řeči založily 
jeho Lettere sopra i Lougobardi, v nichž do- 
kazuje, že dnešní politická zřízení italská jsou 
dílem staré vzdělanosti latinské a nikoli pan- 
ství německého. V Le^ioni sulla lingua po- 
vznáší se C. vysoko nad stanovisko obyčejné. 
Jeho Memorie economiche dokazují, jak dobrý, 
praktický smysl starých Toskáncův o dlouhou 
dobu předešel mnohé theorie zdánlivě nové; 
závažné jsou jeho Pensieri sulla educa^ione. 
Vedle toho vydal Collettovu » Storia del reame 
di Napolic a »Documenti di storia italiana« 
(1806—07). C-ovy Scritti editi et inediti vydal 
M. Tabarrini (1877, 2 sv.). Psal o něm Reu- 
mont (1880), Tabarrini a j., a sebrané listy 
jeho vydal A. Carraresi (Flor., 1889, 6 sv.). P. 

2) C. Ser afin, učený dominikán a spi- 
sovatel, kterýž po rodném městě svém slově 
též a Porecta nebo dtlla Poretta (* 1536 
v Porcttě u Bologně — f 1614 v pověsti sva- 
tosti). Dokonav studia přednášel filosofii a theo- 
logii v různých klášterech, pak stal se pro- 
fessorem metafysiky na universitě v Bologni. 
Vzdav se pak místa toho oddal se učitelství 
a kazatelství. Mimo výklady některých knih 
Písma sv. vydal Elncidationes formales in Sum- 
mam theologiam S, TTiomae de Aquino (Be- 
nátky, 1588, 5 sv.). Sa, 

Capra [ka-], koza; C. ibex L., kozo- 
rožec; C. hircus L. kozel domácí. Viz 
Kozel a Kozorožec. 

Capraja [kaprája], ostrov Ligurského mrře, 
náležející k prov. a kraji janovskému, 35 ^fm 
sev.-záp. od Elby, pod 43® s. Š., hornatý (nej- 
vyšší vrchol 447 m), málo úrodný, chudý vo- 
dou, ale bohatý na víno, med a kozí stáda. 
Přístup k němu jest jen se strany sev.-vých., 
kde leží městečko Capraja s tvrzí, přístavem 
a majákem. Má na 16*5 /rm* 800 obyv., ry- 



Capranica — Capri. 



127 



bářfiv a námořníků. Římané zvali jej Capraria, 
Řekové Aigilion. 

Capranloa |ka-nika] Luigi, markýz, ital. 
spisovatel (* 1821 v Římě — | i8gi), studoval 
v koUeji de Propaganda iide, vstoupil r. 1844 
do tělesné stráže papežovy, súčastnil se ná* 
rodního hnutí r. 1848 a proto po restaurací 
vystěhoval se do Benátek, kde vydal sbírku 
básní VegUe ďamore, S několika dramaty 
svými La congiura dei Fieschí; Franeesco Fe- 
ruccio; Vittoria Accoramboni neměl valného 
Štěstí i obrátil se k historickému románu. 
R. 1858 vydal román Giovanni dalle Bandě 
Sere SL když vy puzen z Benátek rakouskou 
policií, přesídlil se do Milána, napsal ro- 
mány: / misteři del biscottino; La contessa 
di Sfel\o; Papá Sisto (1877); Donna Olimpia 
Paw/ili; Le Manfredi (1882); Le donne di Ne- 
roně (1889) a j. A 

Oapnura [ka], stará rodina 8enátors|cá 
v Bologni. Vynikající členové její jsou : 1) C. 
Alberto, hrabě, rakouský generál a diplomat 
(* 1630 v Bologni — I 1690), syn senátora Mi- 
koláSe C-ry a synovec Oktavia Piccolomina, 
bojoval proti Turkům, ale lépe osvědčil se 
v diplomatickém poslání r. 1682 a 1685 k Portě 
turecké. ZvláStě r. 1682 poznal záhy pravé 
smýMení Porty, varoval dvůr vídeňský a na- 
pomínal ke zbrojení. Vynikal učeností, přelo- 
žil několik spisů, zvláště Seneku ml. a sesta- 
vil paměti svého diplomatického poslání, které 
vydal tajemník jeho G. Benaglia pod titulem : 
Rela^ione del viaggio fatto a Constantinopoli 
e ritomo in Germania (Bologna, 1684). 

2) C. Enea Si lvi o, rak. generál {* 163 1 
v Bologni — + 170 1 ve Vídni), bratr před., 
sloužil pod příbuzným svým generálem Monte- 
cuculim proti Turkům a Francouzům, bojo- 
val r. 1683 u Vídně, r. 1684 u Budína, zmocnil 
se r. 1688 Bělehradu Stoličného, r. 1691 přeSel 
přes Rýn u Sandhofena, r. 1694 velel samo- 
statně v Uhrách a odrazil šfastně u Petrova- 
radína útoky turecké. Později stal se vice- 
presidentem vojen, rady dvoř. a náležel k od- 
půrcům Eugena Savojského. 

3) C. Giambattista, arcibiskup milán- 
ský (* 1733 v Bologně z hraběcí rodinj' Mon- 
tecuculi — + 1 8 10 v Paříži). Roku 1758 stal 
<e vic^legátem v Ravenně a později byl po- 
slán ve věcech diplomatických do Kolína n. R., 
Lucernu a r. 1785 do Vídně, kdež naklonil si 
i Kaunice i císaře Josefa II. a zabránil úplné 
roztržce mezi císařem a papežem. Proto po- 
výšil jej Pius VI. na kardinála. Pius VII. dal 
mu biskupství v Jesi a učinil jej r. 1801 legá- 
tem a latere u republiky francouzské, s kterou 
uzavřel konkordát r. 1802. Stav se po kon- 
kordátu italském arcibiskupem v Miláně, po- 
žehnal korunu železnou, kterou se Napoleon 
sám korunoval na krále italského. Ve sporu 
mezi Napoleonem a papežem byl příliš po- 
volný Napoleonovi. Sa, 

Oaprúria [ka-], ostrov, viz Capraja. 

Capnurola fka-J, obec v ital. pro v. řím- 
ské, kraji viterbském, má krásný zámek v re- 
naissančním slohu >Palazzo Farnesec z roku 
1550 8 fireakami od bratří Zaccheriův, velikou 



zahradu, v ní rozkoSný letohrádek (Palazzuolo), 
5575 oby v. (1883). 

Cayrtlla [ka-] Lam., rod hrdlonohých 
korýAů (Laemodipodá)^ s pěti páry noh 
hradních, dvěma páry váčků žabemích na 
3. a 4. článku hrudním, jednočlánkovým zad- 
kem, opatřeným u samečků párem zakrnělých 
noh. Rod tento zahrnuje mnoho druhů, 
jež v mořích obecným jsou zjevem. Z evrop- 
ských druhů v sev. mořích evropských hojný 
jest C. Unearis Bate, hrdlonožec čárko- 
vitý, až 17 mm dh, červený. Zdržuje se při 
povrchu i v hloubce na zvířatech a rostlinách 
mořských, jako polypech, řasách a j. Se, 

Capraolaa |ka-] Jan, pnnceps Tliomi- 
startim zvaný (f 1444), pocházel z Languedoku 
ve Francii, vstoupil do řádu dominikánského 
a stal se r. 1409 učitelem bohosloví v Paříži, 
pak se vrátil r. 1426 do kláštera, kdež do- 
končil r. 1433 své dílo v Paříži začaté Libri 
IV defensionum theologiae diví doctoris Thp- 
mae de Aquino\ jest to nejlepší dílo středo- 
věké, školy thomistické, v němž na základě 
spisu Petra Lombarda (libri IV. sententiarum) 
hájí a odůvodňuje theologickou nauku sv. To- 
máše proti Skotistům, Nominalistům a jiným, 
kteří od zásad a mínění sv. Tomáše se uchylo- 
vali ve věcech, jež nejsou články víry, nýbrž 
jen vývody a závěry z nich učiněné. Spis ten 
byl vydán r. 1483 a pak brzo po sobě ještě 
třikráte v Benátkách v 4. foliových svazcích; 
výtah z něho spracovali Pav. Soncinas (vy- 
daný r. 1522) a Sylv. Prierias (1497). Viz Kar. 
Werner, Geschichte des Thomismus (Řezno, 
1859). So. 

Oaprmra [kaprera], divoce romantický 
ostrov v souostroví Buccinarském, na severo- 
východní straně Sardinie, náležející ke pro- 
vincii sassarské, kr. tempijskému a obci mad- 
dalenské, 16/fm' velkj'', balvany pískovcovými 
a žulovými posetý a jen místy trochu úiodné 
půdy mající. Býval dříve zcela pustý, neoby- 
dlený, jsa rejdištěm divokých koz fC. = kozí 
ostrov) a králíků, jen časem přibývali sem 
pastýři se svými stády. Obecně známým uči- 
nil jej teprve stálý pobyt G. Garibaldiho, jenž 
r. 1854 zřídil si zde hospodářství a spravoval 
je až do své smrti r. 1882, opouštěje ostrov 
jen na čas válečných svých výprav a zase- 
dání sněmovny italské. C. má asi 80 obyv. 

Oaprl [ka-], ostrov ohraničující na jihu 
záliv Neapolský, 30 km jižně od Neapole a 
6 km od mysu Punta della Campanella, má 
pobřeží skalnaté a srázné, tak že pouze na 
nemnohých místech jest přístupný, a zaujímá 
16 /rm^ Skalnatý hřbet, táhnoucí se ostrovem 
od severu k jihu a dosahující v Monte Solaro 
610 m výše, dělí C. v část západní s místem 
Anacapri, jež bývalo přístupno pouze po 
schodišti o 784 stupních a čítá 2081 oby v. 
(1881), a v Čásf východní, kde leží přístaviště 
Marina di Capri a město C, sídlo biskup- 
ské, se 2283 oby v. (1881, obec 2827). Jakkoli 
povrch ostrova jest skalnatý, přece na něm 
píle obyvatelstva zřídila vinohrady, sady oli- 
vové a zahrady, a za našich dnů rodí půda 
tam^jší jižní ovoce a znamenité víno. Z jara 



128 



Capri — Caprivi. 



a na podzim přilétá každoročně množství kře- 
pelek, jichž obyvatelstvo schytá na 40 — 70.000 
kusův a které náleží k hlavním důchodům bi- 
skupským. Mírné, zdravé podnebí učinilo 
z ostrova oblíbenou villegiaturu a četné krásy 
přírodní vábí sem množství navStčvovatelů ; 
Punta Tragara na jihovýchod, cípu ostrova, 
Villa di Tiberio na vých. pobřeží i Forte di 
Bruto na Hoře Monte Solaro poskytují pře- 
krásné vyhlídky, k nim pak druží se proslulá 
Modrá jeskyně {Grotta ťi^^wrrťi), na sever- 
ním pobřeží 2 km záp. od přístaviště, která 
jsouc 36 m dlouhá, 30 m Široká a 6 — 9 m vy- 
soká má na zadní stěně krásné krápníky a 
zvláštním odleskem světelným vše do modra 
zbar vuje, dále Zelenájeskyně ( Grotta verdé) 
na jižním pobřeží, Grotta di Mitromania, staro- 
bylá to svatyně Mithrova, a skalní brána ne- 
daleko letohradu Tiberiowi. Obyvatelstvo, čí- 
tající i s osobami, které větší čásť roku se tu 
zdržují, na 90C0 duší, živí se hlavně vinař- 
stvím, sadařstvím, chytáním křepelek a rybář- 
stvím, aviak vyjíždí také na svých bárkách 
až ke břehům sicilským a africkým lovit ko- 
rálů. C. náleží k italské provincii neapolské, 
distriktu Castellamare di Stabia. Ve starověku 
sloul ostrov tento Capreae a jsa majetkem 
města Neapole měl obyvatelstvo řecké, které 
až dlouho do doby císařské zachovalo pů- 
vodní jazyk i obyčeje. Císař Augustus rád zde 
prodléval, nástupce pak jeho, Tiberius, ozdobil 
ostrov 12 krásnými letohrady, jejichž trosky 
dosud na některých místech jsou zachovány, 
a strávil tu posledních 10 let svého života. 
Ve středověku býval ostrov majetkem brzo 
toho, brzo onoho panovníka italského. R. 1803 
vzal angl. admirál Sidney Smith C. a mocně 
je opevnil, avšak r. 180S franc. generál La- 
marque vypudil odtud Angličany a spojil ostrov 
s královstvím neapolským. 

Capri bianco a C. rosso jsou vína 
ohnivá (zvláště červené) a poněkud přisládlá, 
chuti upomínající na malaga, a pocházející 
z ostrova C, rozvážejí se z Neapole. Fjr, 

Oaprlata Ika-áta], lehké, sladké nebo za- 
kyslé víno sicilské; bílé i červené. Fy. 

Caprlooio [kapričo], ital., caprice [ka- 
prís], franc, v hudbě jest skladba, která stojí 
vlastně mimo obor určitých forem hudebních, 
jakkoli není zcela bez formy. Forma vzniká 
zde z okamžité nálady, z okamžitého rozmaru 
skladatelova; není provedena důsledně, není 
produktem plánu předem přesně stanoveného, 
jak děje se při formách jiných, nýbrž jest 
volna, prosta pout forem ostatních, těžíc za 
to libovolně ze kterékoli z nich. V té příčině 
podobá se ve mnohém fantasii. Co týče se 
celkové nálady, blíží se c. nejvíce scherzu. 
Vypracováno bývá obyčejně z menšího mo- 
tivu, jenž objevuje se v rozmanitém rouše 
rhythmickém a harmonickém, s originálními, 
začasté velmi vtipnými obraty v modulaci a 
především rhythmu. Časté střídání tempa bývá 
též známkou c-ia. C. jest formou starou; již 
Frescobaldi na zač. XVII. stol. vydal sbírku 
o ií pro varhany, jež ovšem od c-ia moder- 
ního již přísnou polyfonií značně se liší. Str. 



Oaprlooioso, capricciosamente [ka- 
príčózoj, italsky, rozmarně, libovolným 
přednesem, objevuje se v hudbě často při 
skladbách, jež rázem a celým svým založe- 
ním nevymáhají přísného dodržování taktu a 
tempa. Str. 

Oaprioe [kaprísl, fr., rozmar, svévole. 

Oaprioomas [kaprik-], souhvězdí, viz 
Kozorožec 

Oáprloornns [kaprik-], vlastně Bocks- 
horn Samuel, renommovaný sklad. {^ i629)» 
byl zprvu chrámovým kapelníkem v Prešpurku, 
od r. 1659 virtemberským vévodským kapel- 
níkem ve Štutgartě až do své smrti (1669). 
Vydal mše, motetta, i kantátu, mnoho tanců 
v polyfonním stylu své doby a j. Str. 

Oaprlfioatlo [ka-kácio] v. Blastophaga. 

Oaprlřollaoeae ika-], zimolézovité, 
řád rostlin srostloplátečných (Sympetalae) 
z příbuzenstva Rubiacei. Keře nebo stromy 
s listy vstřícnými. Palisty obyčejně žádné 
nebo v podobě žlázek nebo štětinkovité, za- 
krnělé. Květy pravidelné nebo nepravidelné, 
buď jednotlivé, buď po dvou opřeny listenci 
v úžlabí listů, nebo shlouČeny v květenství 
svazečkovitc až i strboulkaté. Kalich vrchní 
5klaný nebo 5zubý, často velmi nepatrný. 
Koruna trubkovitá, nálevkovitá nebo kolovitá, 
4— 5cípá, pravidelná nebo nepravidelná; cípy 
její kryjí se střechovitě. Tyčinek tolik, co 
cípů korunních a s těmito střídavých, stejných 
nebo nestejných, v korunní trubku vetknutých. 
Prašníky volné, dvojpouzdré, introrsní, podél 
pukavé. Semenník dokonale zpodní, dvoj- až 
pětipouzdrý, čnělka konečná, nitovitá, s bliž- 
nou hlavatou, neb skoro žádná s 3 neb 5 bliz- 
nami. Plod bobule vícesemenná, někdy jedno- 
pouzdrá zakrněním ostatních pouzder. Semena 
bílečnatá, s rovným klíčkem. Náleží sem asi 
200 druhů, rozšířených hlavně v mírném pásmě 
severní polokoule Největší počet jest jich ve 
střední Asii, sev. Indii a se v. Americe. Málo 
které jsou meziobratníkové, a ty rostou vý- 
hradně v horách. Bez, Sambucus^ jest kosmo- 
politický, neboť mimo severní polokouli má 
také na jižní polokouli několik druhů. V Evropě 
jest 26 druhův o 4 rodech. Zimolézovité mají 
po většině pěkné velké květy. Od příbuzného 
řádu Rubiaceae v podstatě se liší jen střecho- 
vitým krytím koruny a nedostatkem palistů. 
Veškeré rody rozdělují se ve dvě skupiny: 
A, Koruna trubkovitá, často dvojpyská, Čnělka 
nitovitá: Lonicera^ Weigelia, Symphoricarpus, 
Abelia, Linnaea, B. Koruna kolovitá, pravidelná, 
blizny 3 přisedlé: Sambucus, Viburnttm. Vsí^^ 

Caprlmnlgldae [ka-j viz Lelkové. 

Oaprlmnlg^iui europaeus L., lelek k o z o- 
doj, viz Lelkové. 

Caprlna |kaprína], rod vymřelé čeledi ru- 
dí stů. jenž má silný zámek a vyznamenává 
se zvláště četnými chodbami ve vnější vrstvě 
obou skořápek. Z korycanskych vrstev českého- 
křídového útvaru popsány tři druhy. Pa, 

Caprivi |ka-| de Caprara de Montecu- 
cul i, rod nyní něm., avšak původu jihoslovan- 
ského, jehož prvý předek úplně zjištěný jest 
Ondřej Kopřiva; tento povýšen byl od cí- 



Capromys — Capsella. 



■afe Ferdinanda III. r. 1653 do stavu rytlf- 
alcého s pffdomkem >von Reichaberg und Ncí' 
•ellhal* a r. 1666 nabyl hodnosti svobodných 



C. 787. C.p: 



'1 pilorldťi 



U. tU. CíprDiJi 
niuu yet., „ 



pánů, nafei vnuk jeho Julius Leopold (1Ď93 
ai 1768) vychován byv od matky po itaUku, 
zmínil jméno sví v Capriva, potom C. a 
pfijal přídomek .de Caprara dc Montecuculi«. 
Synové jehn vstoupili vesměs do služeb pru- 
ských a z potomstva jejich vyniká Georg Leo 
C. pruský generál a kanclíř řfie Nímecké 
{" 1831 vBerlIní). Vstou- 
piv r. 1849 do armády, 
úíastnil se r. 1866 jako 
major generálního itábu 
války s Rakouskem, byl 
r. 1870 v hodnosti pod- 
plukovnlka Štáb. náčelní- 
kem to. armádního sboru, 
bojoval kolem Met i na vy- 
praví proti armádfi loire- 
ské a r. 1883 jako generál 
lieulenant povolán k vrch- 
nímu f lze ni nímeckího 
nimofnictva, obdržev zárovei^ hodnost mlsto- 
admirála. V tomto úřadč získal si znařných 
záslah o rozvoj nímeckého námofnictva, 
zviáltí rozmnojcním pof tu válefných korábOv 
i torpédových todic, a lepSlm výcvikem takti- 
ckým, avSuk po opraví 
administrativního zHzeni I 

námohiiho jmenován r. 
i3S8 velitelem armádního ' 

i^boru v Hannoveru a po- 
výien byv za generála 
pich Oty, povolán jeat r. I 
i8go po odstoupení Bis- 
marckoví za kancléfí fi- 
lé Nímcckí a předsedu 
pruského ministerstva. 

Ospr omys 'kapromya! 
Desm., rod hlodavců 
z íeledi p o 1 o m y il 
(Octodoiilidae, Murifor- 
mn). Jsou to dosti ve- . . ^ 
liká (45-60 cm dl.) zvi- "p^J^.^r.wlťŮ" 
'ita, krátkého, zavalitého 

tíla. s tlustým krkem a širokou hlavou, s no- 
I ami pítiprstými, s uSíma krátkýma a skoro ly- 
sýma; stoličky s tfemi záhyby emailovými, srst 
huatá a lesklá, ocas £upinkatý a fídce srstnatý. 



129 

Druhy O. pilorides Desm. (vyobr. č. 787.) a C. 
piehensilii Poepp. jsou omezeny na Kubu, kdež 
zdržuji se na stromech a kfovinách, Epihajicc 
obratní a užívajíce při tom i ocasu. Zívl se 
plody. Pro chutní maso jsou pronásledováni; 
lze je třž ochočiti. Se 

Captotliia ka<), rod vymřelé čeledi ru- 
dista, který ve zpodní části českého křído- 
vého útvaru (v t. IV korycanských vrstvách) 
zhusta se vyskytuje a nikde, jako u Radoves- 
nic a Zibohlav u Kolína, tvoH mocné útesy. 
Zpodni skořápka <viz vyobr. č. 789.) jest ku- 
Želovitá, svrchni pak iviz vyobr. t. ^38. J ví- 
čkovitá. málo vypouklá, s z mocnými zuby a 
s níkolika zvláštními chodbičkami, které snad 
sloužily k tomu, aby svrchní skořápka stala 
se lehkou a snáze se pohybovala. V české kfidí 
nalezeno bylo množství jedincQ v rozličných 
přechodních tvarech, jež tížko jest rozhSiti 
v druhy. Celkem popsáno 13 typů. Srv. Počta, 
O rudiatecti, vymřelé čeledi mlžQ z Českého 
křídového útvaru (1689). Pa. 

Oapxa (kapsa], lal., pouzdro. 

Oapsftrll jkapsá-]: 1) C, zhotovovatelé 
skříní, pouzder (capia, icrinium). — 2) C 



otroci v lázních obecních i soukromých, kteří 
Kat hosti lázeňských uschovávali, aby od zlo- 
déjQ nebyl ukraden. — 3) C, otroci, kteří dětem 
pánQ svých knihy a potřeby ákolské v pouzdře 
\capsa, viz vyobr. i. 790.) nosili, Mda. 

OftpseUaíka jVent.kokoSkaČipastuSI 
tobolka, rod rosthn z řádu křižokvétých 
irMfci/EraeJuss.),se3eSulkamiplo£eBmačklými, 
3hrannými, k dolejSku zúženými, t předu ufa- 
tými nebo velmi tupí vykrojenými, s pře- 
hrudkou úzkou, pouzdry mnohosemennými, 
chtopními na hřbeií zaoblými a nekřidlatými. 
Uurunnf lístky jsou stejné, pořidku mini se 
v tyčinky, ano i zcela zakrňujl. Tyčinky ne- 
mají příviskfi. Byliny jednoletí, lysé i pýlité, 
a lodyžkami vítviiými. listy přízemními v rů- 
žici sestavenými, celoktajnými, různi laloč- 
natými ař zpeřenými, lodyžními menSimi, stří- 
davými. Hrozny kvítní složeny z drobnvch, 
btMavých, útle stopkaiých kvítkův. Chríiem 
známo 6 druhů, z nichž pravým sviioobča- 
nem jest vlude po Evropi rozvířená pastuíí 
tobolka {C. Bursa pastoris M6nch), bylina 
I — 3 Jm vysoká, mající listy růžice peřeno- 
dílné, často kracovité i nedilení, celokrajné 
nibo zubatí, iodyini kopinaté, zpod střelo- 



130 



Capsicum — Captiosae quaestiones. 



vitý, přisedavý, Šešule3hrannéobsrdčité. Kvete 
od jara do pozdního podzimku, rostouc ncj- 
radéji na rumištích, úhorech i podél cest. 

V zahradách bývá obtížnou pleveh'. Dříve po- 
třebovala se v lékařství. V okolí Moskvy uží- 
vají prý venkované pastuší tobolky proti stří- 
davé zimnici. Semena obsahují asi 20 7« do- 
brého oleje, hořícího bez nepříjemného zá- 
pachu. Vs. 

Capsiomn L. !kakum], paprika, byliny a 
keře z ř. 1 i 1 k o v i t ý ch (Solanaceae), Listy jed no- 
duché, střídavé, pod květy často po 2—3 sblí- 
žené. Květy jednotlivé, řidčeji po 2—3 vedle 
úžlabí, stopkaté, více méně ničí, bílé, žluté 
nebo íialové. Kalich široce zvonkovitý nebo 
skoro pohárkovitý, s okrajem 5— ózubým nebo 
ufatý, vytrvalý, za plodu sotva zveličelý. Ko- 
runa skoro kolovitá, hluboce 5cípá, s cípy 
v pupenu chlopnitými. Tyčinek 5—6 v trubku 
korunní vetknutých, s nitkami prodlouženými 
a praSníky vzpřímenými, podél pukajícími. 
Semenník dvojpouzdrý, mnohovaječný, čnélka 
nitovitá, ke konci zvolna ztenčená, s kulovi- 
tou bliznou. Plod bobule málo šťavnatá, na- 
fouklá, často podlouhlá nebo kuželovitá, ne- 
dokonale 2— 3pouzdrá (přehrádky totiž nahoře 
mi/^ejí), mnohosemenná. Asi 50 v tropech Asie 
a Ameriky domácích druhů. — C. anmwm L., 
bylina 30 — 60 cm vysoká, lysá, s listy elliptič- 
nými, vejčitými nebo kopinatými, špičatými, 
celokrajnými. Květy bílé, obyčejně jednotlivé, 
na stopkách zvolna ztluštélých ničí. Plod 
přímý, hladký, kuželovitý, dole rozšířeným 
kalichem podepřený, posléze nachový, žlutý 
nebo bílý, 3 — 7 cm dlouhý a 2'/, — 3 cm tlustý. 
Domovem jest v horké Americe, ale pěstuje 
se v teplejších zemích po celém světě ve velmi 
rozličných odrůdách. Od tohoto druhu sotva 
d(íbře speciálně rozeznati jest rovněž rozšířený 
pěstovaný druh C. lontům Fugch., jenž má 
plody podlouhlejší, často zakřivené a více 
méně selinuté. — Plody vSech pěstovaných 
odrůd slují paprika, turecký nebo španěl- 
ský pepř. a užívá se jich k pokrmům způso- 
bem nejrozmanitějším. V ústech pálí velmi 
a již pouhé aroma působí palčivě. Palčivosti 
této původem jest ostrý, v bílých krystalkách 
hranící se alkaloid (capsicin), obsažený v zevní 
slupce plodů. Jmenovitě v Americe teplé, Vých. 
Indii a v Evropě ve Španělsku, v Uhrách, Srb- 
sku, Bulharsku, Turecku a v Orientě jest pa- 
prika téměř nezbytnou součástí všech skoro 
masitých pokrmů. Podlé odrůd různé se pe- 
kou, vaří, smaží a jsou vybranou lahůdkou. 

V Orientě zvlášf pozoruhodná jest odrůda 
s plody velkými, zelenými, aromaticky na- 
sládlými a skoro nepalčivými (sladká paprika). 
Keřovité druhy C. fa^titíiatum Bl. (C. mini- 
mum Roxb ) a C. frutescens L. pčstují se obecně 
v tropických zemích, zvláště ve Vých. Indii 
a Americe. Mají plody menší, ale mnohem 
palči vějící než předešlé; v obchodě známy jsou 
pod jménem cayennského pepře. Vsk}^. 

Capsidae Ika-dei. drobnočky, nejnižší, 
ale nejrozsáhlejší čel. ploštic zemních (Geo- 
corisaé), těla velmi měkkého a útlCho, začasté 
zdobeného pěknými, ale velice pomíjivými bar- 



vami. C. žijí na rostlinách nejrozmanitějších, 
živíce se jednak Šťávami jejich, jednak také ji- 
ným drobnějším hmyzem a to zvláště mšicemi; 
jsou tudíž spíše užitečný než Škodlivý. V oblastí 
palaearktické známo výše 750 druhů, v Če- 
chách zjištěno dosud přes 180 druhů. (Viz 
L. Duda, Beitr. z. Kennt. d. Hemipteren Fauna 
Bohmens, »Wiener Entomoloj°:ische Zeitungc, 
IV.— V.. 1885— 86.) Důležitější rody domácí: 
Miris Fabr., trávnice, žijí ve trávě a na roz- 
ličných nízkých bylinách. Druhy rodu Pliyto- 
coris FalL, žijící na různých stromech a keřích, 
zajímavý jsou barvou i kresbou svou, jíž se ve- 
lice podobají kůře porostlé drobnými, šupina- 
tými lišejníky. Četné druhy k lopuše k {Caloco- 
tis Fieb.) oživují v létě travnaté meze a lučiny 
8 podobnými, ale menšími druhy rodu Lygus 
Hahn. Zvláště na vrbách, topolech a dubech 
nalézáme druhy rodu Pilophorus Hahn, jejichž 
larvy se neobyčejně podobají mravencům, právě 
tak jako dospělé, ale vždy bezkřidlé sumičky 
druhu Systellonotus triguttatus Lin. Četné druhy 
rodu Orthotylus Fieb., nejčastéji pěkně zelené, 
žijí na stromech a keřích. Některé rody. jako 
na př. Halticus Burm., Labops Burm. {Ortho- 
cephalus Fieb.), Psallus Fieb. a Chlamydatus 
Curt. mají zadní nohy skákavé, se stehny silné 
ztlustlými. VizO.M. Keuter,HemipteraGymno- 
cerata Buropae, s překrásnými tabulemi v mědi 
rytými a malovanými dle originálu F. X. Fie- 
bera. LD. 

Oapalr, Capctr fka-jf krajina pyrenejská 
franc. dep. Pyrénées-Orientales, v arr. prade- 
ském, v údolí horní Audy, jest drsná a chudá 
a má v 6 obcích 2735 obyv. (1886), mluvících 
nářečím languedockým a živících se valnou 
Částí v cizině 

Capsnla [ka-], lat, pouzdro. — C, to- 
bolka, viz Plod. - C. articuli viz Kloub. - 
C. lentis viz Oko. ~ C. Glissoni viz Játra. 

Capsnlltll [ka-], lat., zastaralé pojmeno- 
vání zánětu blány Descemetovy, která zvána 
byla capsula agtiac, dle tehdejšího mínění, že 
vylučuje komorní vodu. D. 

Oaptat (též Cavtat), ital. Ragusa Vecchia, 
okr. méstys dalmatský, 11 km jihových. od Du- 
brovníka, s pěkným přístavem a 675 obyv. 
(1880). Bývalo zde starořecké město Epidaurus, 
které r. 223 př. Kr. vzdalo se Kímu. Okolo 
r. 176 bylo poddáno illyrskému králi Gentiu, 
ale Římané podrobivše je založili zde osadu 
Cnlonia Maria, Později bylo město rozbořeno. 
V nové době utrpělo vpádem Francouzův a 
výpady Černohorců. Na slavnou minulost upo- 
mínají některé zříceniny, starožitnosti, nápisy 
a mince, jež v okolí se nalézají. 

Captatio [kaptácio', lat., shánění, pachtění 
se za něčím; c. benevolentiae, úsilí zjed- 
nati si přízeň, náklonnost něČí, na př. poslu- 
chačů lichotivým apostrofovánfm. 

Captiosae qaaestioiies fkapcióse kvést-] 
íotázky kaptiosní, úskočné) nazývají se v řízení 
trestním otázky, které schválně dány jsou tak, 
aby vyslýchaný (svědek nebo obviněný) pravého 
jejich smyslu nebo jejich souvislosti s linými 
otázkami nepoznal a tak byl sveden, přiznati 
nevědomky okolnosti, které by jinak byl »e- 



Capua — Capuciati. 



131 



přiznal. Dávání takovýchto otázek, v nichž 
libovala si zvláště starší praxe inkvisiční, no- 
vější doktrína i zákonodárství vším právem 
zavrhují. Jednak zajisté nikdy nemůže srov- 
návati se 8 důstojností scudu, aby utíkal se 
k prostředkům úskočným, jednak také sama 
odpověď daná k takové otázce neposkytuje 
dostatečné záruky plnó pravdivosti. Rakouský 
řád trestní proto výslovně v §. 200. zakazuje 
užívati otázek úskočných při výslechu obvi- 
něného; při tom pak zvláště vytýká onen 
jejich způsob, kde okolnost některá, ku kteréž 
obviněný posud se nepřiznal, uvádí se tak, 
jako by se k ní již byl přiznal. — rch. 

Capna [ka-l, pevnost v ital. prov. CasertS, 
29 km sev. od Neapole, na ř. Volturnu a při 
dráze římsko-neapolské, má kathedrálu zbudo- 
vanou kolem r. 860 s množstvím antických 
sloupů, středověkými malbami, antickým sarko- 
fágem, na němž zobrazena honba Meleag^rova, 
a sochou »Pietá« od Bernmiho, dále 17 jiných 
chrámů, mezi nimiž vynikají delPAnnunziata 
a St. Marcello, bývalý to cúrám korunovační, 
most z dob římských, seminář, kollej, vojen- 
skou školu, několik nemocnic a jest sídlem 
arcibiskupa. >Museo Campano< obsahuje staro- 
žitnosti z rozvalin starověké C-ue, zvi. reliéfy, 
sarkofágy, náhrobky aj. Obyvatelstvo (12.504 
r. 1881, obec 13.806) zabývá se nejvíce ob- 
chodem. Okolí města náleží k nejúrodnějším 
končinám Itálie. C. nynější leží na místě staro- 
věkého Casilina, kdežto stará C. rozkládala 
se 4 km dále k jihových , kde nyní jest město 
SantaMariaCapuavetere. Založena by vši 
od Etrusků pode jménem Volturnum, dostala 
se kolem r. 420 př. Kr. v moc Samnitův a 
r* 343 obyvatelstvo tísněno jsouc od pohor- 
Rkych soukmenovců svých dalo se pod ochranu 
Rísnanův. Úrodnó a výborně vzdělané okolí 
podporovalo rychle rozkvět města a C. záso- 
bo\'aIa obilím velikou čásť Itálie i dodávala jí 
nejlepší vína; obyvatelstvo vynikalo zejména 
vjTobou nachových látek, voňavek, koženého 
zboží a hrnčířstvím (vásy z červené hlíny, 
známé obyč. jménem vás etrurských a zdo- 
bené kresbami pocházejí prý z C ue), a majíc 
po silnici Applové výborné spojení s celou 
Itálií provozovalo rozsáhlý obchod s obilím, 
vínem, olejem, voňavkami, hrnčířskými vý- 
robky a dobytkem, zvi. koftstvem. Neméně 
proslulé byly též zdejší školy S<:rmířské. Zá- 
roveň vsak pověstno bylo obyvatelstvo změk- 
čilostí a rozmařilostí. Ó. byla po ÍÍ\mu prvým 
městem Itálie, měla zvláštní zřízení, svŮj vlastní 
senát i konsuly; avšak ve druhé válce púnské 
spojivši se po bitvě u Canen r. 216 s Hanni- 
bálem, jest r. 211 od Římanů dobyta, občan* 
stvo prodáno do otroctví, samospráva města 
zrušena a řízení obecní odevzdáno římskému 
praefekta, zbylému pak obyvatelstvu dovoleno 
pouze provozovati orbu a řemesla, při Čemž 
nebylo vlastníkem pfidy, nýbrž jen doživotním 
nájemcem. Obchod byl úplně zapověděn. Te- 
prve SuUa uvedl r. 85 opět osadníky do města, 
po něm r. 58 vyslal tam Caesar kolonii 20.000 
občanův a Nero usídlil tu část veteránů, tak 
že C- nabyvši zároveň dřívějších výsad na 



novo se vzmohla a udržela si blahobyt, ačkoli 
r. 69 po Kr. byla od Vespasiana krutě ztre- 
stána za věrnost k císaři Vitelliovi. R. 389 
konán v C-ui koncil k odstranění rozkolu 
v církvi antiochijské. Zpustošena byvši několi- 
kráte za stěhování národů, zvláště r. 456 od 
Vandalů pod Gíserichem, r. 840 stala se samo- 
statným hrabstvím a r. 841 zpustošena od 
Saracénů. Když pak i nové město r. 856 sho- 
řelo, zbudoval hrabě Lando I. Novou Cui 
na místě antického Casilina; po volbě hraběte 
Athenulfa za knížete beneventského stala se 
C. hlav. městem knížectví a r. 968 obdržela 
arcibiskupství. R. 1062 zmocnil se města hrabě 
Richard z Aversy, jemuž je papež Mikuláš II. 
udělil v léno, r. 1135 připadlo Rogerovi sicil- 
skému, r 1252 vzal je císař Konrád IV. a strhl 
hradby jeho a r. 1501 Cáesar Borgia strašlivě 
je poplenil, dav na 5000 lidí zrubati. Za války 
o posloupnost španělskou zmocnili se C-ue 
Rakušané a drželi ji do r. 1734, r. 1799 opa- 
noval ji franc. generál Championet, ale t. r. 
odňali ji Francouzem Angličané; r. 182 1 uči- 
něno tu příměří mezi Rakušany i Nrapolskými, 
a roku 1860 vedtny v okolí města tuhé boje 
mezi vojskem nenpolským a Garibaldim, jež 
skončily kapitulaci C-ue a úplným dobytím 
království Neapolského. — Z budov starověké 
C-ue, mezi nimiž vynikaly zvláště obrovský 
amiitheatr (vešlo se do něho 60.000 divákův 
a sochařskou ozdobou vyrovnal se římskému 
kolosseu), chrámy Jovův, Mercurův, Junonin, 
Dianin (nyní kaple S. Angelo in Formio) a j., 
náhrobky, vodovod}', gymnasia atd., zacho- 
vány jsou značné trosky amfitheatru, Čásť ví- 
tězného oblouku, zbytky cirkův a dva římské 
náhrobky. 

Oajmana [kapuána] Luigi, kritik a no- 
vellista ital. ^* 1839 v Mineu). Psal první své 
pokusy pod pseudonymem »Faunus«. Po ukon- 
čených studiích oddal se nejdříve životu sou- 
kromému a byl zvolen syndikem rodiště svého, 
r. 1877 odešel do Milána a věnoval se žurnali- 
stice. Napsal: Garibaldi a Vanitatum vavitas: 
studie // tenlro italiano contemporanea; Profili 
di donne; natural. román Giacinta; IJn bacio ad 
altri racconti ; sbírku pohádek Cera una vol fa ; 
Studii stilla letteratiira contemporanea (2 sv.); 
satiru na Rapisardiho báseň »Lucifero« a nej- 
lepší svou knihu sbírku drobných realistických 
novell Homo. C. je duch hluboký a samo- 
rostlý, bystrý pozorovatel, pln vzletu a bás- 
nické síly. Zajímavý jest jeho pokus básní 
v prose s názvem Semiritmi. V literárních 
svých studiích, v nichž klestí cestu natura- 
lismu, neleká se paradoxův a překvapuje často 
břitkým úsudkem. Za to se nepotkaly se zdarem 
jeho pokusy naturalistického dramatu. — c/fr. 

Capaolati [ka-l jest název přívrženců 
sekty náboženskopolitické, která koncem XII. 
věku na jevo v3'stoupila v krajíiiě Auxerre a 
Burgesu až do Burgundska. Název obdrželi 
od kapuce, jížto hlavu svou kryli. O původu 
sekty jsou různé správy; dle jedněch zjevila 
se roku 11 82 Maria Panna tesaři Durandovi 
v Auvergni a dala mu peníz či medailli, na 
hřž Syn Boží byl vy|)odobhěn a nápis se na' 



132 



Capuchon — Caput mortuum. 



lézal: »Beránku Boží, který snímáit hfíchy 
svéta, udél nám pokoje.« Takovéto medaille 
i jiní prý sobČ zhotoviti dali a nosili je upev- 
něné na svých čapkách bílé barvy. Dle hodno- 
věrnější zprávy však má se věc takto: Mnozí 
mezi obyvatelstvem přísahou se vespolek za- 
vázali, radou i skutkem sobě nápomocnými býti; 
ale při tom ani o církevní ani světské vrch- 
nosti ničeho věděti nechtěli; cílem jejich sna- 
žení byla jakási kommunistická volnost a rov- 
nost a odznakem jejich bílá čapka s olově- 
nými medaillemi mariánskými. Ježto na vážné 
výstrahy dbáti nechtěli, podnikl auxerreský 
biskup Hugo proti nim výpravu válečnou a 
bliž Oiacu skoro všecky zajal a pokutoval je 
na penězích i dal jim uřezati kapuce (bezpo- 
chyby k oděvu přišité) nařídiv, že po celý rok 
při vedru slunečném i ve mraze s hlavou ne- 
pokrytou choditi mají; teprv ku přímluvě arci- 
biskupa senského byla doba toho pokání skrá- 
cena. Tím spkta úplpě vyhynula. . Dujr, 

Oapnohon íkapyšon , franc. kápě mniš- 
ská; dámský plášť s kápí; také dámský teplý 
čepec, jenž i šíji pokrýval. 

Oapnliui íka-j jest rod břich onožcA 
přídožábrých, který vyškytá se zkame- 
nělý hojně v kambrickém, silur- 
ském, devonském akamenouhel- 
ném útvaru, řidčeji v mladších 
útvarech. Skořápka jeho jest 
nepravidelná, kuželovitá neb 
i kápovitá. Vrchol jest na zad 
pošinut a zatočen tu zřejměji, 
tu slaběji do spirály. Český si- 
lurský útvar chová Četné druhy, 
které již ve zpodním stupni Cd) 
se vyskytují a s malými pře- 
stávkami až do vápencA bra- 
Č. 791. Capulus nických (g,) pokračují. Nejčet- 
asguU Barr. něji vyskytují se ve vápenci 
* ""t^iS^^ budftanském (e ), z něhož uve- 

den budiz c. anguis Barr. (viz 
vyobraz, čís. 791.). ^"a. 

Capat [ka-r, lat., hlava, hlavice, v širším, 
více chirurgickém smyslu větší, acapitulum 
(hlavička), menší naduřený konec kosti, jehož 
trojí dimense jest asi stejná, z hrubá kulovitá; 
v užším, více anatomickém smyslu kloubové 
těleso konvexní. SI. 

C. gallinaginis, slučí hlávka, řasa na 
zpodní stěně prostatické části roury močové, 
na níž ústí vývody prostaty, míšícA chámo- 
vých a dutiny prostatické. — C. obstipum, 
hlava schýlená, stav, kdy nemocný nemůže 
hlavu přímo postaviti tak, aby střední její Čára 
od obou ramen stejně byla vzdálena. Osa hlavy 
nestojí kolmo na příčné ploše rameny polo- 
žené. C. o. bývá způsobeno buď jizevným 
smrStěním kůže nebo svalstva krku, neb obrnou 
či křečí schylovače krku. Při obrně schýlena 
bývá hlava ve směru druhého schylovače, při 
křeči kloní se ke svalu chorobnému. — C. suc- 
cedaneumvizCefalhaematom. — C. pro- 
genaeum viz Cefalometria. Peč, 

C. v právu římském znamená právní 
osobnost občana římského. Podmíněno a indi- 
viduálně určeno jest c. jednotlivcovo tím, že 




on jest svobodným (liber), občanem římským 
(civis romanns) a členem rodiny (familia). Od- 
padne-li jedna z těchto tří podmínek, nastává 
c a p i t i s d e m i n u t i o, t. j. zrušení právní osob- 
ností občana. Rozeznávají se pak tři stupně 
její: c. d. maxima, minor (neboli media) 
a minima. C. d. maxima bývá způsobena 
ztrátou svobody, upadnutím v otroctví. C. d. 
minor nastává, pozbude-li kdo pouze občan- 
ství římského, podržuje svobodu, jako když 
se stane občanem latinské nebo jiné cizí obce. 
C. d. minima pak přihází se, kd3'koli občan 
zvláštním soukromoprávním aktem, jako adop- 
tíone, emancípatione (v. t.) vystupuje z agnát- 
ské rodiny, ku které byl posud náležel, čímž 
on sice pozbývá též posavadní právní osob- 
nosti své, ale zároveň obdržuje o. nové. Vše* 
liká c. d. má za následek, že capite demi- 
nutus pozbývá z pravidla posavadních svých 
práv a právních závazků. Práva majetková, 
spojená výhradně s osobou jeho (na př. slu- 
žebnosti osobní) zanikají naprosto, ostatní práva 
majetková přecházejí z pravidla na jiné osoby, 
dluhy pak pomíjejí dle práva civilního na- 
prosto, jen že tu časem byla ediktem praetor- 
ským věřitelům poskytnuta náležitá pomoc. 
Pro dnešní právo obecné nemá římská capitis 
deminutio již žádné platnosti. Srv. M. Cohn, 
Beitráge z. Bearbeit. d. rom. R. 2, str. 41—404. 
(i88o); H. Kriiger, Geschichte der c. d. L, 
1887. fí)\ 

Capat [ka-1 Salvátore, básník ital. O*" 1829 
v Cagliari), doktor práv a advokát. Vydal sbírku 
krásných básní Versi e prose (2. vyd. Florencie, 
1874), z nichž zasluhuje obdivu zvláště delší 
báseň VartOt & sbírku dvou set myšlének mo- 
ralisujících I miei spallini di quattro mest, 
v níž mu patrně byl vzorem La Rochefou* 
cauld. P. 

Capnt ant návin viz Alea (I., str. 762.). 
Capat mortaom (lat. mrtvá hlava) nebo 
kolkothar (od.hebr. Qolgatha Či popravišté) 
jsou názvy z doby alchemikŮv užívané dosud 
v hutích a průmyslu. Označuje se jimi čer- 
vený zbytek fabnkace dýmavé Či české kyse- 
liny sírové. Kyselina ta dobývá se z kamene 
vitriolového, který jest pojstatou síran želez- 
natý a vzniká okysíičením břidlice vitriolové. 
Žárem rozkládá se na kysličník sírový SO^ a 
na kysličník železitý Fe.O,. Kysličník sírový 
prchá do jimadel, zbytek jest c. m. Měl s po< 
Čátku malý odbyt k leštění nebo prosetý jako 
sprostá barva natěrači. Proto hromadil se 
jako odpadek při zmáhající se v\^robé české 
kyseliny sírové. Nyní upravuje se v továrně 
na Braších na barvy rozličných odstínů v, od 
žluté až ku hnědé, od purpurové až ku tmavo- 
fialové. Prodává se jich 41 druhů. — Barva 
z baněk vyškrabaná rozemílá se francouz- 
skými kameny a pálí se s přísadou kuchyňské 
soli v různém poměru při určitých teplotách, 
aby nabylo se rozličných odstínů. Žluté barvy 
na př. nabývá se pálením se 2% soli as ho- 
dinu a znenáhlým chlazením v prostoře uza- 
vřené; hnědá barva tvoří se, žíháme-li se 4% 
soli, fialová se 6"/. soli celých 6 hodin teplotou 
znenáhla stoupající a chlazením náhlým. — « 



Caput porcinum — Caracalla. 



133 



Kromě za barvu známou též jménem červeň 
anglická slouží kolkothar též jako červené 
leštidlo v zrcadlárnách (rouge), ku broušení 
a Icšténí kovftv a drahých kamenů. (Zevrubný 
popis výroby kblkotharu viz v Jahnově Kro- 
nice práce, díl IV.) Hfn. 

Capnt poroinum [ka-], svinská hlava, 
nazýván ve vojenství římském bojovný Šik 
na způsob klínu z předu seseknutého uspo- 
řádaný. Klín takovýto tvoříván, aby střed 
vojska nepřátelského jpohl býti rozražen. 

OapUtlatl ' kapuci- j víz Capu ci a ti. 

Oaqae [kak], franc, soudek s 500 sla- 
nečky nebo 1000 sardellemi; také soudek 
prachu nebo loje. 

Oaqaetá [kake-]: 1) Territorio del 
C, býv. territorium, nyní okres státu Cauca 
jihoamer. republiky Columbie, pokryt jest vět- 
šinou lesy a pastvisky, a protékán ř. Yapurou 
a Icou; z 505.854 obyv. jest jen 5854 civili- 
sováno. — 2) C. jméno horního toku řeky 
Yapury (v. t.). 

Cac|Tieza ^kakeza], město v jihoamer. re- 
publice Columbii ve spolkovém území {Di- 
strittn fcderal) Cundinamarce, na vých. svahu 
pásma CordilleraOriental,má67nobyv.(i87o) 
a je hl. městem okresu, jenž Čitá 35.664 obyv. 

Crr irus. u«rb). Slovo to vzniklo skrácením 
ze staroslovanského césar (H"tc:ipb, i^T>capb). 
Skutečný význam jeho možno objasniti je- 
nom historicky. Podlé středověkého názoiu 
v Čele křesťanského světa měl státi svět- 
sky panovník, imperator, paGiXivg^ ktertmu 
méJi býti poddáni knížata, králové, země- 
pánové atd. Dle mínění pravoslavné církve pa- 
novník byl zároveň ochráncem čistoty pravo- 
slaví. Když byzantští panovníci ze strachu 
před Turky uzavřeli florenckou unii, celá 
pravoslavná církev zůstala věrnou starým zá- 
sadám a počala znenáhla přenášeli pojem o jed- 
notě panovnické moci nad celým pravoslav- 
ným světem s byzantských panovníků na 
knížata moskevská. Pád Cařihradu jeStě více 
sesílil tento směr. Proto v Rusku titul c a 
počat se ujímati od XV. stol. a nejprve byl 
uznán západořímskými panovníky (1514) a 
papeži, kteří hledali spojenství s moskevskými 
knížaty proti Turkům. Nadobro tento titul 
ustálil se od doby korunovace Ivana Hrozného 
r. 1 561 (synodální listina cařihradského patri- 
archy z r. 1561) a ponenáhlu byl uznán všemi 
říšemi. Ve slově o. tají se tudíž myšlénka 
o jediné moci nad celým pravoslavným svá- 
tém, moci, která je povinna bdíti nad Čisto- 
tou pravoslavné víry. V nynější době v titule 
ruských panovníků slovo c. změnilo původní 
význam, neboť užívá se ho Částečně ve smysle 
krále (C. polskij). Nejlepší studií o původu 
carského titulu v Rusku je spis M. Djako- 
nova Vlasť moskevskich gosudarej , Petrohrad, 
iSSq). Z/íxd. 

Oar Lazar, přírodozpytec chorvátský 
í" 1860 ve sv. Ivaně u Záhřebu). Studoval na 
universitě záhřebské a vídeňské, konečně i 
v Jeně. Tam také r. 1S81 povýšen na doktora 
f.Iosofíe. Téhož roku jmenován adjunktem při 
zoologickém museu v Záhřebe, kde r. 18SS 



habilitoval se za docenta zoologie na univer- 
sitě. Nyní svěřena mu supplentura zoologické 
stolice na téže vysoké škole. Vědecké jeho 
práce jsou : Die Sauropsidentheorie, doktorská 
dissertace; Acanthametra hemicompressa (Zool. 
Anzeiger, Lipsko, 1884); Ein Beitrag i{ur Cope- 
podcH-Fautta des Adríatischen Meeres (Archiv 
fiir Naturgeschichte, Berlín, 1884); Kako po- 
stane pile od jajet (Glasnik hrv. národ, druž- 
stva, 1 888); Ein Beitrag lur Kenntniss der 
Copcpoden vnn Triest (tam., i8go); Ein neues 
Copepoden-Genus, Sapphir (\Tchiv fiir Naturg., 
Berlín, 1890). Zk. 

Carabane [karaban\ ostrov a obchodní 
osada s tvrzí ve franc. Senegambii, jižné od 
vtoku ř. Casemanze do Atlant, okeánu, pod 
12® 35' s. š. 

Carabobo fka-], nejúrodnější a nejlidna- 
tější stát jihoamer. republiky Venezuely mezi 
Karibským mořem a státy Lara, Zámora a 
Guzman Blanco. Má na 7732 frm* 170.948 ob. 
(18S8), kteří zabývají se hlavně orbou, plan- 
tážnictvím a chovem dobytka; ale i průmyslu 
si hledí a obchod provozují zvi. na pobřeží 
a na jezeře Valencijském (Tacurigua), o něž 
se dělí se státem Guzman Blanco a jež jest 
původem úrodnosti okolní roviny, jinak vel- 
kým vedrem trpící. C. plodí znamenité kakao, 
kukuřici, kávu, cukrovou třtinu, tabák a ba- 
vlnu. Hlavní město Valencia, přístavní místo 
Puerto Cabello. 

Carabnji [ka-] viz Střevlíci. 

La Caraoa [karáka', město na ostrůvku 
Cadizského přístavu s námořním arsenálem, 
velkými loděnicemi, Četnými skladišti, továr- 
nou na plachtovinu a 6000 obyv. 

Caraoalla íkarakala\ c. minor, palla 
galii ca f oděv gallský. jenž přiléhaje k životu 
sahal nad kolena, měl rukávy, na dolení Části 
v předu i zadu opatřen byl až po kyČle roz- 
parky, a tak se podobal poněkud našim ka- 
bátům se Sosy. — Císař Aurelius Antoninus 
Bassianus, jemuž dostalo se příjmí Caracally, 
zavedl v Římě podobný šat, ale mnohem delší, 
tak že až ke kotníkům sahal. Byla to tak 
zvaná C. major^ Antoniana^ talaris, již nosil 
prostší lid za drsného počasí místo dřívější 
dalmatiky. Pozdější římští kněží užívali tohoto 
oděvu. Čap, 

Caraoalla [karak-] Bassianus M. Aure- 
lius Antoninus, římský císař (211— 217). 
nar. v Lugdunu r. 188 po Kr., syn a nástupce 
císaře Septimia Severa a vzdělané choti jeho 
Julie Domny, původně zvaný Bassianus, jako 
císař jakož i ve starých .spisích Antoninus, 
lid však z.val jej posměšně C-lou, poněvadž 
zavedl v Římě dlouhé gallské roucho. V mládí 
svém byl C. jinochem mravů spořádaných 
a chování laskavého, později však bezohledný, 
krvelačný despota, který záměry své prová- 
děl s krajní energií a namnoze chtěl napodo- 
bovati ve svých činech Alexandra Velikého. 
R. 212 dal zavražditi mladšího bratra a spolu* 
vladaře svého Getu za přítomnosti matčiny 
a s nim dal zahubiti několik mužů vynikají- 
cích, jimž nedůvěřoval, mezi nimi i věhlas- 
ného právníka Papiniana. Vykoupiv si od prae- 



134 



Carácas — Caraccioli. 



toríánA schválení vraždy velikými penézi, jichž 
získal zabráním statkQv osob zavraždéných, 
hledal oporu panství svého ve vojšté, v gladia- 
torech a v zápasnicích z cirku, lid bavil 
hrami a dary, zejména rouch gallských, pod- 
nikl rozsáhlé stavby v Říme rporticus Septi- 
mia Severa, chrám Isidy a Serapida, velkolepé 
thermy Caracallovy [Tepidarium jejich viz 
Architektura tab. VJ, nádherná Via nova mezi 
cirkem a Caracallovými thermami) a udělil 
r. 212 po Kr. všem svobodným obyvatelům 
říše občanské právo římské, začež ovšem kaž 
dému novému občanu uložen byl značný po- 
platek. Tím vyrovnán právní rozdíl mezi ítalií 
a dosavadními provinciemi. Tyto novoty po- 
pudily proti C-lovi vznešené třídy římské ve- 
lice, a císař, obávaje se spiknutí, opustil s po- 
čátku r. 213 Řím a zdržoval se mezi vojskem 
na Rýně a Dunaji rozloženým, jež hleděl 
udržeti při věrnosti velikými dary a dvojitým 
žoldem. Otočiv se osobní stráží batavských 
jezdcQ, C. toužil po slávě válečné, bojovní 
r. 213 s Alemany na římské území vpadlými, 
pak v Dakii a vytrhl konečně proti Parthům 
Z M.akedonie vybrána falanx 16.000 jinochů, 
C. sám odčl se zbroji, podobnou zbroji Alex- 
andra Vel., a s velikou mocí již se strojil 
překročiti Eufrat, když Vologésés V. nabídl 
příznivý mír. C. zanechal války a spěchal 
do egyptské Alexandrie, jejíž obyvatelstvo za 
vtipkování o své osobě krvavě pokutoval (viz 
Alexandři a 5). Potom obrátil ss znovu proti 
Parthům, zajal úkladné krále arménského a 
osroénského, pfipojil území jejich k říši řím- 
ské, přešel Tigris, vzal útokem Arbélu a stroje 
se k útoku následujícího jara, přezimoval s voj- 
skem v Mesopotamii. Zatím však vzniklo spik- 
nutí v táboře, v jehož čele byl náčelník osobní 
stráže Macrinus, a 8. dubna 217 C. na stepi 
mezi Karrhami a Edessou úklad ně zavraž- 
děn. Životopis jeho ve starověku napsal Spař- 
tianus. Pšk, 

Oaráoas íkarákas], hl. město Spoj. Obcí 
Venezuelských na lo* 31' jiŽ. šíř. a 67" 3* 
záp. délky při řece Rio Guaire, 15 /rm od po- 
břeží mořského na úpatí pohoří SiHa de Ca- 
rdcas (2801 m), bylo po velkém zemětřesení 
r. 1812 zcela pravidelně vystavěno, takže má 
nyní krásné, široké ulice, jež se křižují v pra- 
vém úhlu a posázeny jsou většinou stromo- 
řadím, i prostranná náměstí s pomníky slav- 
ných Američanů, např. Bolivara, Washingtona, 
Guzmana Blanka a j. Z veřejných budov vy- 
nikají kathedrála, těžkopádná to stavba s mo- 
hutnou věží na vých. straně Bolivarova ná- 
městí {Plaia de Bolivar), na němž se nachá- 
zejí také vládní palác se sněmovnami a 
úřadovnami ministerstev, justiční palác a uni- 
versita, dále 16 jiných chrámů, mezi nimi 
basilika sv. Anny a kaple »KaIvaríe< záp. od 
města, 9 klášterů, »Žlutý dům<, příbytek to 
předsedy republiky, kapitol, palác pro umění 
a průmysl (Palach de a rtes y oficios), budova 
poStovní, mincovna, divadlo a jiné. Vodovod 
zdélí 45 km zásobuje město pitnou vodou. 
Z ústavů vzdělávacích a dobročinných má C. 
universitu zal. r. 1722 s knihovnou o 40.000 1 



svazků, malířskou akademii, zvláštní ústavy 
lékařský, právnický i mathematický, poly- 
techniku, telegrafickou školu, školu řemeslni- 
ckou, učitelský ústav, velký počet škol obec- 
ných, národní museum s bohatou sbírkou pří- 
rodnin a starožitností, několik společností vě- 
deckých, 5 nemocnic, chudobinec, sirotčinec 
a veřejné lázně pro lid; dále jest sídlem vlády, 
národního shromáždění, arcibiskupa, nejvyš- 
šího soudního dvoru a zástupců cizích moc- 
ností. Obyvatelstvo počtem 70.466 duší (1888) 
obsahuje též některý pročet černochův i Indi- 
ánův a živí se hlavně zemědělstvím, řemesly 
a obchodem; průmyslová čirtnosf, dosud ne- 
hrubě vyvinutá, vzmáhá se stáíř, zvláště hrn- 
čířství, výroba mýdla i svíček, tabáku a dout- 
níků, knihtiskařství, papírnictví, pivovarství, 
obchod pak shromažďuje pro vývoz plodiny 
z nitrozemí, zejména kakao, kávu i tabák a 
dodává za ně zboží z Evropy přivábené. Pří- 
stavním místem C-u jest La Guaira, k níž 
vede železnice 88 km dlouhá. — Brzo po ob- 
jevení pobřeží jihoamer. Columbem založil 
Francisco Fajardo na místě nynějšího C-u 
osadu jménem Vall« de San Francisco, kterou 
později Diego Lozada rozšířil a přezval Sant- 
iago de Leon de C.; Karel V. propůjčil roku 
1526 C. s okolím Welserům augSpurským jako 
dědičné léno koruny kastilské, avšak němečtí 
žoldnéři tam vyslaní uvedli kolonii svou hrabi- 
vostí na mizinu, takže r. 1546 císaři vrácena; 
nicméně příznivá poloha podporovala rychle 
nový rozkvět města, které později učiněno 
hlavn. městem špan. kapitanie a sídlem guver- 
néra. R. 1800 povstal C. proti Josefu Bona- 
partovi, opřel se brzo potom i vládě Špan., 
náležel po konečném osvobození l^olivarem 
r. 182 1 k republice Columbii a po zřízení re- 
publiky Venezuelské stal se hl. městem jejím. 
Velmi často trpěl zemětřesením, zv". r. 1812, 
kdy celý byl zničen a pohřbil v ssutinách na 
12.000 lidí. 

Caraoaský sállv Tkarákaský —1, špan. 
Bahia Caracas^ na pobřeží ecuadorskem v jiř 
Americe pod o" 40* již. Šíř. a 80° 30' záp. dél., 
tvoří pohodlný i bezpečný přístav a vnímá od 
vých. řeky Rio Chones a Rio Tosagua. 

Caraoci [karáči] viz Carracci. 

Caraoeio jkaráčo] Giovanni, skladatel 
XVI. věku (* 1550 v Bergamu — f 1626 
v Římě), byl zpěvákem při dvoře mnichovském, 
po té chrámovým kapelníkem nejprve v Ber- 
gamě, pak v Římě. Dochovaly se nám od 
něho skladby církevní (žalmy, rekviem, magni- 
ficaty), kanzony, madrigaly a j. Str. 

Caracdoli též Carracciolo [karačo-], 
stará rodina neapolská, kvetoucí dosud ve 
3 větvích knížat z Avellina, z Fořti a vévod 
ze San-Teodora. Zakladatelem moci rodové 
jest: 1) C. Ser Gianni, jenž se stal r. 1415 
tajemníkem a milcem johanny neapolské. 
Postavení svého vykořistil hojně; nabyl mno- 
hých stalkův a stal se konnetáblem, velkým 
senešalem, hrabětem z Avellina a vévodou 
z Melíi; popudil však proti sobě královnu a 
byl r. 1432 z jejího návodu zavražděn. — 
2) C. Marino, kardinál a státník ("^ 1469 



Caracciolo — Carafa. 



135 



v Neapoli — ■(■ 1538 v Miláne). Jako nuntius 
papežský poslán byl r. 1518 do Némcc, aby 
působil proti Lutherovi, vstoupil tu do služeb 
Karla V. a uzavřel v jeho jméné s milánským 
Františkem Sforzou smlouvu ve prospěch cí- 
safe. Pavel III. jmenoval ho r. 1555 kardiná- 
lem a Karel V. po smrti Sforzově místodržite- 
lem milánským. — 3) C. Giovanni, kníže 
z Melfi a vévoda z Venosa, franc. maršálek 
(* 1480 v Neapoli — + 1550 v Suše). Hájil 
r. 152S Melfi proti Lautrecovi, byl odveden 
jako' zajatec do Francie, ale František I. při- 
jav ho do své služby jmenoval ho za statečné 
hájení Lucemburka r. 1543 maršálkem a roku 
1545 místodržitelem piemontským. — 4) C. 
Doinenico, marchese, ministr a spisovatel 
(•' 1715 v Neapoli — f 1789). Působil jako 
vyslanec neapolský na různých dvorech, zvi. 
v Paříži, kde vstoupil ve styky s Diderotem, 
ďAlembertem a encyklopédisty franc; byl 
ducha šlechetného, což dokázal zrušiv torturu 
při soudech, když r. 1781 stal se místokrálem 
sicilským; napsal Rijlessioni suW economia 
c 1'esti avione dei frumenti della Sicilia . . . 
(17S4, 1785). — 6) C. Francesco (* 1748 
v Neapoli — f 1799^* Velel s velikou obezře- 
losti loďstvu neapolskému před Toulonem 
r. i793t přešel, byv od dvoru uražen, do služeb 
republiky Parthenopské, odrazil útok loďstva 
anj;íickosicilského, byl však roku 1799, když 
kardinál KufTo Neapole dobyl, prohlášen za 
zrádce a oběšen na stožáru frcgatty Minervy. 

Oaxaeololo [karačólo] viz Caraccioli. 

Caraool [karakól], název jedlých plžů 
líelix alonensis a fíelix lactea ve Španělsku. 

Caraoole [karakól], franc, rejdování ko- 
něm, rychlý poloviční nebo celý obrat mimo 
jízdní dráhu v jízdárně, někdy s přeměnou 
polohy udidel. 

Garaooles [karakólesj v. Antofagasta. 

Garaoolovati íkarakol-', z íranc, sluje 
T šermu nebo v boji po různu pohybovati se 
v polokruzích a v poloobratech na ubránění 
se proti dorážeči. C. může vojín pěší a jezdec, 
ale častéji se užívá výrazu toho o pohybech 
jezdcových. F, M, 

CaraotaoiUl [karaktakus] viz C a r a t a c u s. 

Caraornu nebo carajurcu [kurakuru, 
karachurkul sluje barvivo ze stromu Bignonia 
Otica Humb. Viz Bignonia. 

CaradOO [karadók] značí stupeň zpodního 
FÍlurského útvaru v Anglii dle staršího rozdě- 
lení, který nyní se rovná oddělení Bála po- 
menovanému. Dosud užívá se jména toho 
k označení mohutných, až 12.000 stop moc- 
ných vrstev pískovcových, které, pokud se 
uío/ení týče. zaujímají střed souvrství Bála 
a mimo četné graptolithy v sobě chovají ještě 
bohatou zvířenu trilobitův a ramenonožců. 
Dle stáří staví se vrstvy tyto na roven asi 
našemu pásmu zahořanskému (dj. Pa, 

Caradosso [ka-J, zlatník, viz Foppo 

Carafa [karafa]: 1) C, také Caraffa, 
slavný rod neapolský, který za nejstar. předka 
svého pokládá Člena pisanského rodu Sis- 
mondí, jenž prý císaři Jindřichovi VI. v bitvě 
život zachránil. Mnozí členové rodu toho, 



který již ve XIV. století se ro^adl na dvě 
hlavní větve, podlé znaku nazvané della Spina 
(s trnem) a della Staiera (s váhou), vynikli 
jako státníci a vojevůdci; církvi dali C*ťové 
jednoho papeže (Pavla IV.), 14 kardinálův a 
množství arcibiskupů, biskupů a jiných hodno- 
stářů. Již r. 1467 ozdoben purpurem Oliviero 
C. (* 1406 — í i49i)» nadšený přítel umění, 
arcibiskup neapolský, jehož služeb papež Six- 
tus IV. užíval při důležitých posláních diplo- 
matických a jenž r. 1472 jako admirál lodstva 
papežského na Turcích dobyl Smyrny a pří- 
stavu Satalského v Africe. K veliké moci po- 
vznesl se rod C, když člen jeho kardinál 
Giampietro C. dne 23. května 1555 jako 
Pavel IV. dosedl na stolec sv. Petra. Papež 
ten měrou neobyčejnou hověl nepotismu. Tři 
syny bratra svého Alfonsa C-fy hraběte de 
Montorio takovým způsobem zahrnoval mi- 
lostmi všeho druhu, že budilo to obecné po- 
horšení. Jeden z nich Carlo C. (* 1519 — 
\ 1561), ícterý byl rytířem řádu maltánského 
a bojoval ve vojště Španělském v Nizozemí, 
stal se kardinálem; druhý, Giovanni (f 1561), 
dostal vévodství Palliánské, bezprávně odi^até 
rodu Colonna, a jmenován generálním kapi- 
tánem církve; třetí, Antonio, dostal markcsat 
Montebello, pod lichými záminkami odňatý 
rodu Guidi. Když zpupnost synovců tak vy- 
rostla, že dopouštěli se i všelikých bezpráví 
a tím proti sobě obecnou nevoli šlechty i lidu 
vzbudili, papež sám viděl se konečně (1559) 
nucena zbaviti je všech hodností a vypově- 
děti je ze státu svého, ba i v konsistoriu kar- 
dinálů veřejně vyslovil své politování, že spra- 
voval se tak dlouho radami nehodných svých 
příbuzných. Když téhož roku (18. srpna) ze 
mřel, pustil lid římský uzdu své nenávisti 
proti rodu C-fů, zničil jméno a znak jeho na 
všech veřeiných pomnících a vybavil ze ža- 
lářů uvězněné nepřátele C-fů, senát pak řím- 
ský zvláštním dekretem zahladil památku ce- 
lého rodu a konklave za papeže zvolilo kar- 
dinála Medici, úhlavního nepřítele C-fů, který 
nazval se Piem IV. Nový papež 7. čna 1560 
dal zatknouti kardinála Carla C-fu, bratra 
jeho Giovanniho, vévodu Palliánského, a 
synovce jejich Alfonsa, mladého kardinála- 
arcibiskupa neapolského, kteří po smrti papeže 
Pavla IV. vzdor všemu, co se udalo, odvážili 
se vrátiti se do Říma. Vyšetřování svěřeno 
Alessandrovi Pallentierovi, který svědky vý- 
vodné dal mučiti, 3. bř. 1561 přečten rozsudek 
v konsistoriu kardinálův a v noci po tom kar- 
dinál Carlo zbaven svého důstojenství a v ža- 
láři zardoušen, Giovanni C, který byl obviněn 
ze zavraždění své manželky, následujícího 
dne veřejně sřat, kardinál Alfonso C. zaplatil 
100.000 skudů pokuty a odebral se jako arci- 
biskup do Neapole, kde zemřel r. 1565 u věku 
25 let. Avšak nástupce Pia IV., Pius V., který 
od Pavla IV. byl ozdoben purpurem, dosednuv 
na trůn r. 1566, dal obnoviti při Cfů, načež 
rozsudek nad nimi pronesený prohlášen za 
nespravedlivý, soudce jejich AI. Pallentiero 
sfat, rod C. rehabilitován a dosazen do všech 
hodností, jichž druhdy požíval. Antonio C. 



136 



Carafa. 



(* 1538 — f 1591), který, když rod jeho stihla 
pohroma, ztrativ kanonikát, utekl se do Paduy, 
kde horlivé oddal se studiím, r. 1586 pi4jat 
do sboru kardinálův a učiněn předsedou 
kongregace pro nápravu textu bible a výklad 
sneseni koncilia tridentského. Byl muž velmi 
učený, sebral dekretalíe papežů (3 sv.) a ze- 
mřel jako bibliotékář vatikánský. 

Pro nás ze všech členů rodu C. největší 
důležitost má jako hlavní strůjce reformace 
katolické Carlo C, biskup averský (f 1644), 
druhý z osmi synŮ Pabricia C-ly, r. 1594 
králem špan. Filipem IV. povýSeného na kní- 
žete della Roccella a r. 1621 Ferdinandem II. 
poctěného hodností knižete říšského. Carlo 
C. v útlém mládí odebral se z rodiště svého 
Neapole do Říma, kde studoval práva a po- 
výšen byv na doktora stal se referendářem 
obojí signatury. Papež Pavel V. dne 18. čce 
1 616 udělil mu biskupský stolec v Averse, 
kamž C. hned se odebral a oddal se s horli- 
vostí pastýřskému svému úřadu, o Čemž svědčí 
synoda diécésní konaná v červnu 1619, je- 
jíž snesení vytištěna v Olomouci r. 1621 pod 
titulem; »Constitutiones diocesanae sýnodi ab 
Ilimo et Rmo Dno D. Carolo Carafa dei et apost. 
sedis gratia Aversanae ecclesiae episcopo cele- 
bratae IVIdus Junii MDCXIX. Olmitz in Mora- 
via. Anno i62i.< (V bibl. Casanatenské v Rímé: 
QQ. VI., I.) Papež Řehoř XV. krátce po svém 
nastoupení vypravil energického biskupa jako 
nuntia s hodností legáta a latere ke dvoru cis. 
Ferdinanda II., v kterémžto důležitém a v teh- 
dejší době zvláště nesnadném postavení setrval 
C. také za nástupce Řehořova Urbana VIII. 
až do konce r. 1628. Z obšírné instrukce dané 
C-fovi dne 12. dub. 1621 dovídáme se, že papeži 
v té době nejvíce záleželo na utvrzení moci 
císařské v rukou panovníka katolického a na 
rozšíření náboženství katolického K dosaženi 
prvního úČelu zdálo se nejvhodnějším prostřed- 
kem rozmnožení katolických hlasů ve sboru 
kurňrštů; proto měl nuntius zasaditi se o to, 
aby hodnost kurfiršta falckého odůatá Prídri 
chovi V. udělena byla osvědčenému Maxmi- 
liánovi, vévodovi bavorskému, pokud druhého 
cíle se týká, měl hleděti k napravení pokleslé 
kázně katolického duchovenstva hlavně přís- 
ným donucováním k zachování usnesení kon- 
cilia tridentského a pečovati o rozšíření ná- 
boženství katolického mezi protestanty, k če- 
muž vedle prostředků donucovacích doporučo- 
váno zakládání katolických universit, Škol, 
seminářů pro chudé žáky, potlačování kacíř- 
ských knih a přísný dohled na knihtiskárny, 
konečně měl nuntius přičiniti se, aby církvi 
vráceny byly statky, jichž druhdy užívala. 
C. v květnu r. 1621 přijel ke dvoru císař- 
skému do Vídně a s horlivostí nevšední a 
zdarem prováděl, co mu bylo uloženo. Přiči- 
nění jeho podařilo se nakloniti aspoň katoli- 
cká knížata říšská k souhlasu s propůjčením 
kurfirštství Maxmiliánovi a spřáteliti konečně 
také dvůr španělský, který pro zamýšlený sňa- 
tek infantky Marie s korunním princem angli- 
ckým nejdéle odporoval, se záměry kurie, a 
dne 25. ún. 1623 při říšském sněmu v Řezně 



hodnost kuríirštská vévodovi bavorskému ko- 
nečně udělena. Ač C-fově pozornosti nic ne- 
ušlo, co dělo se tou dobou v celé říAi, přece 
hlavní svou píli věnoval obnovení náboženství 
katolického v zemích koruny České a jemu 
jedině sluší přičítati, že v málo létech poda- 
řilo se obyvatelstvo Čech a Moravy aspoři 
zevně příměti k návratu k náboženství kato- 
lickému. Vše, co v prvních létech po kata- 
strofě bělohorské v zemích našich se udalo, 
stalo se s jeho souhlasem a namnoze k jeho 
radě. Celý program reformace katolické byl 
jeho dílem a C. nepovolil, až se všemi dů 
sledky až do krajnosti byl proveden. Jsa 
hluboce přesvědčen o bohulibosti vytknutého 
cíle nelekal se prostředkův i sebe krutěj- 
ších, jež k němu vedly, a stál neústupné na 
tom, aby, co bylo usneseno, bylo ihned pro- 
vedeno i tenkráte, když sám císař a rádcové 
jeho hledíce k okolnostem vnějším byli pro 
odklad. Avšak činnost C-fova neostala obme- 
zena jen na dědičné země Ferdinandovy; 
i v samém Německu podařilo se mu získati 
náboženství katolickému mnohé znamenité 
úspěchy, ba i pověstný restituční edikt, vyhlá- 
šený dne 6. bř. 1629, sluší pokládati za jeho 
dílo. Tím více jest se diviti, že C. v říjnu 
1628 uprostřed Činnosti provázené tolikerým 
zdarem nucen byl ustoupiti novému nuntiovi 
Giambattistovi Pallottovi, arcibiskupu soluň- 
skému, který brzo potom stal se kardinálem. 
Jisto jest, že i u papeže Urbana VIII. upadl 
v nemilost, neboť po 81eté Činnosti jako nun- 
tius nebyl odměněn, jak jinak bylo pravidlem, 
ani hodností arcibiskupskou, tím méně klobou- 
kem kardinálským, ale vrátil se do své diécése 
a zemřel jako biskup averský r. 1644. Příčinou 
odvolání C-fy byl v první řadě nový směr 
politiky papeže Urbana VIII. ke dvoru španěl- 
skému a k císaři. Kdežto papež po příkladě 
svého předchůdce byl do konce r. 1627 ^pa- 
nelům aspoň zevně nakloněn, nastal v té pří- 
čině obrat, když úmrtím posledního vévody 
mantovského a montferratského Vincence II. 
Španělé a císař nastoupení vévody neverského 
(manžela dcery jeho bratra), který pod ochra- 
nou francouzskou v držení obou vévcdství se 
uvázal a přízni papežově se těšil, se vzpírali 
tou měrou, že až i k válce došlo. Tu ovšem 
nemohl ostati na svém místě nuntius, který 
vévodovi neverskému nepřál, za to však byl 
nadšeným ctitelem předního rádce císařova 
Iggenberka i dvora španělského. Avšak také 
jiná okolnost Činila pobyt C-fův při dvoře ne- 
snadným a konečné nemožným. Do Vídně přišel 
C.jako ctitel a obdivovatel jesuitů a slovy nadše- 
nými v prvních létech velebí jejich působnost, 
ale když mocný řád a hlavnč všemohoucí 
při dvoře císařském člen jeho, zpovědník cí- 
sařův Lamormain do práv nuntiovi vyhraze- 
ných zasáhati se neostýchal, ctižádostivý C. 
těžce to nesl a v listu ze dne 25. list. 1626 
na jesuity u kardinála Barberiniho, bratra pa- 
pežova, a kongregace de Propaganda fide 
zřejmě si stěžoval, v dlouholetých sporech 
pak kardinála Harracha s jesuity stál při něm 
a rádci jeho Valerianu de Magni, kapucínu 



Carafa. 



137 



a úhlavním nepříteli jesuitů, jejichž přičině- 
ním vedié svrchu zmíněného obratu politiky 
papežské odvolání C-fy přičítati sluší. Podrob- 
nou známost působení C-fy jako nuntia dě- 
kujeme jemu samému. Po celý Čas pobytu 
svého pří dvoře císařském každý týden jednou 
referoval do f<íma nové (6. ledna 1622) zří- 
zené kongregaci de Propaganda iide o své 
činnosti a podával zprávu o vSem, co při 
dvoře se udalo. Listy jeho z prvních let v opi- 
sech jsou roztroušeny po vSerh bibliotékách 
římských, z let 162.5—28 zachovány jsou úplně 
ve dvou svazcích bibliotéky Barberinské 
(LXX. 46 a 47). Ob Čas, když poměry toho 
vyžadovaly, vypracoval obšírnou zprávu o ně- 
kte;-ém předměte a předeslav historický úvod 
vylTcil. jak si počínal v otázce, o níž jednal. 
Takovýchto obšírných, dosud netištěných re- 
lací jeho známe celou řadu. Pro nás nejdfi- 
IciitéjSí jsou: Ra^f^uaglio dello stato di Reli- 
liioue ncl regno di Boemia et sue provincie 
incorpnvate ^e dne 8. října 1622 (v archivu 
Vatik.-Miscell. arm. 3. nro. 72 f. 85—131 ; v bibl. 
Corsin. Cod. 677 135. B. 6j f. 1—48 a poněkud 
změněno tam že f. 49 - 71) a Relatione della 
Ri forma dei res^no di Bohemia di Carlo ves- 
covo ďAnersa ^e dne 2S. ^áři 1624 (v archivu 
Valik. Miscell. arm. 3. nro. 72 f. 147—175). 
Po návratu svém sepsal obšírnou relaci o ve- 
škeré své činnosti, již rozvrhl na 4 díly: 
v prvním jedná o příčinách nepokojů v Ně- 
mecku a podává přehled událostí politických 
až do r. 1628; v druhém o přítomném stavu 
říše. císaři, jeho vlastnostech, zemích, moci 
a přátelských i nepřátelských stycích s kní- 
žaty říSskvmi i cizími : v třetím o desíti kra- 
jích říše německé, o knížatech německých 
světských i duchovních, o jejich državách, 
náboženství a zájmech; ve Čtvrtém o spolcích 
knížat říšských, o německé Hanse, r3'^nském 
a švábském spolku měst. Tuto velmi zajímá 
vou a pro dějiny války 3oleté důležitou relaci 
C-fovu vydal a úvodem opatřil J. G. Muller 
v »Árchiv fur Kunde osterr. Geschichts- 
quellcn« XXIII. (1860), str. 118—449 P^^ titu- 
lem: Relatione dello stato delV Imperio e della 
Germania fatta dopo il ritorno delli sna nun- 
tiatura appresso Vimperatore 1628. — Konečně 
odhodlal se C. k sepsání díla, které vždy po 
kládáno mezi nejdůležitější prameny dějin 
války 3oleté. Je to spis opatřený titulem: 
Caroli Carafae episcopi Aversani commentaria 
de Germania sacra restaurata, jehož známe 
4 vydání, z nichž i. vyšlo v A verse r. 1630, 
2. v Kolíně n. R. r. 1639, 3* ^* Frankfurtě n. 
M. r. 1 641, 4. ve Vídni r. 1748. První tři vy- 
dání opatřena jsou důležitým dodatkem: 
Decreta, diplomata^ privilegia aliqua^ ex multis 
quae in Javorem Religionis Catholicae et Catho- 
licorum emanaruntf ab anno 162O mqtie ad an- 
num i62(). Ex Cancellaňa aulica imperii, nec 
non ex Ca>fcellariis Regni Ungariae, Bohemiae, 
Archiducatiis Austriae^ Stiriae, Carinthiae, 
Carniolae, et aliarum provinciarum, quae šunt 
heviditariae Domus Austriacae, et ex Cancel- 
laria Camerae Aulicae, K vydání frankfurt- 
skému připojeno: Caroli Carafae episcopi Aver- 



sani Commentariorum de Germania sacra re- 
stauraía continnatiOy sivé Pars secunda, usque 
ad annum r64r, kterážto pokračování na vzdor 
titulu sahá jen po rok 1635 a jest kompilaci 
neznámého spisovatele. Srv. : Anthieny, De 
Carolo C. (Berlín, 1864) a téhož Der pabst- 
lich*» Nuntius Carl C. (t, 1S69). O rodě C tů: 
Biagio Aldimarí, Historía gcnealogica della 
famiglia C. (Neapol, 1691). V knize té nachá- 
zíme podobiznu a znak nuntia CaiKi C-fy. Nk. 
2) C. Antonio, císařský polní marSálek 
(* v Neapoli — f 1693 ve V'ídni): vstoupil 
r. 1665 do služeb cis. Leopolda í. a svými 
vlohami, bezohlednou enerříií, lstivostí, *Rle 
také věrnou oddaností nabyl velikfího vlivu 
na dvoře vídeňském. R. 1683 vyslán byl k Janu 
Sobieskému vyjednávat o pomoc proti Turkům ; 
po té bojoval v Uhrách, dobyl r. 1685 Prešova 
a stav se r. 1687 zemským velitelem proná- 
sledoval stranu Tókdliho tak bezohledně a 
krutě, že jeho jména bylo od lidu jako nej- 
těžší kletby [karafíafia] užíváno. Ku potlačení 
strany tdkdlovské zřídil r. 1687 v Prešově 
zvláštní vojenský soud, který na pouhé udání 
a podezření dal mnoho osob ukrutně zmučiti 
a popraviti, tak že ho lid jinak nenazýval než 
»krvavým tribunálem prešovským« aneb »pre- 
šovskými jatkami*. Řádění tomu téhož roku 
byl učiněn konec, tribunál zrušen, ale C. za 
svou horlivost, zvláště když dobyl v pros. 

1687 důležitého Jageru, odměněn řádem zla- 
tého rouna a panstvím vuČínským. V lednu 

1688 vzdalo se mu MukaČevo a C. poslán do 
Sedmihradska jako plnomocník císařův. Tu 
počínal sobě jako pravý diplomat, jemně, 
opatrně a lstivě, a dokázal, že stavové sedmi- 
hradští 10. kv. t. r. na sněmu fogárašském 
uznali císaře za svého vrchního pána. Stav 
se r. 16S9 nejvyšším kommissařem vojenským, 
předložil po smrti ApaíTyho I. r. 1690 dvoru 
cis. pamětní spis, ve kterém dokazoval strate- 
gickou důležitost Sedmihradska a.,nutnost, aby 
»římsko-císařský dominát« v Sedmihradsku byl 
zaveden. Radil však, protože lid nebyl panství 
tomu, kromě Sasů, přízniv, aby postupováno 
bylo velmi mírně, bez utiskování protestantů, 
podporoval vyslance stavů sedmihradských ve 
Vídni, MiUuláSe Bethléna a přispěl platně ku 
známému >díploma Leopoldinum« z r. 1691. 
Ke konci svého života prokázal císaři platné 
služby na bojišti italském podporuje savoj- 
ského Viktora Amadea proti Ludviku XIV. Bka. 

Carafa [karáfaj Michele, hud. skladatel 
ital. ('•' 1787 v Neapoli — f 1872 v Paříži). 
Vstoupiv do vojska neapolského, vyznamenal 
se na Sicílii, r. 1812 na výpravě ruské byl 
ordonnančnim důstojníkem Muratovým, stal se 
velitelem eskadrony a od Napoleona vyzna- 
menán rytířským řádem Čestné le.e:ie. Po jeho 
pádu (1814) oddal se zcela hudbě, v níž po- 
sledního vzdělání nabvl v Paříži u Cherubi- 
niho. Skládal hlavně pro divadlo a v Paříži, 
kde se r. 1827 trvale usadil, zaujal jako dra- 
matický skladatel Čestné místo přes to, že 
tam v plné slávě působili Rossini, Mayerbeer, 
Bellini, Auber a j. Zpěvohry jeho (přes ^o) 
jsou zpěvné a graciosní, ale nedostává se jim 



138 



Caraffa — Caramuel. 



hloubky citové a pečlivého propracování, a 
jsou nyní již zapomenuty. Uvádíme z nich: 
Gabriella di Vergy {iS 16} ; Jftgema in 7aunde 
(1817); Jeanne ďArc (18S2); // Pária (1825); 
Masauiclln. hl. jtho dílo (1827); La ýancée de 
Lammermoor(ih^i); La Grande- DucItesseiiS^^); 
Hiérése (1838). Kromé toho složil : Messa di Glo- 
ria, Mesxa di Requiem, Stabat Mater a j. Od r. 
1837 byl C. členem akademie franc.a v 1. 1839-70 
učitelem komposice na konservatoři pařížské. 

Carafíil. |ka-] (ital., franc. carafft Apan. 
garrafa, z arab. garrdfa). Arabské garrdfa 
(Čerpadlo/ značilo pA vodné kolo vodní hnané 
voly nebo koni, by čerpala se jím voda z řeky 
ke svlažování polí a zahrad. V moderní mluvě 
značí ve formě garuff ózbán návodu, podoby 
etruské vásy, z něhož leje se po hostině voda 
na ruce. V této podobě jest základem slova 
španělského, jež přešlo puk do ostatních ja 
zykův evropských i k nám (karafinka) ve 
smyslu lahvičky skleněné nebo křišťálové, 
dole široké a nahoře úzké, jíž užívá se na 
vodu, víno a j. tekutiny. Jako míra vinná zz 
na Sicílii 0-429 /, v Neapoli 0*727 /. Dk. 

Carag^ana |ka-l Lam., či m 1 š n í k, stromy a 
keře zrádu motýlokvětých (fVi^'i7/o;face<7e), 
ze sekce Galegeae. Listy sudozpeřené, květy 
obyčejně žluté, na krátkých větévkách skoro 
svazčité, kalich krátce trubkovitý, malounce 
5zubý. Plátky člunku srostlé, hořejší tyčinka 
docela volná, Čnělka lysá, lusk dlouze čárko- 
vitý, skoro oblý. Čítá se asi 16 druhů, hlavně 
v Sibiři a ve střední Asii, — C. arborescens 
Lam., u nás známý keř v umělých sadech, 
domovem v Sibiři, má listy 4 - ójařmé, měkké, 
vezpod pýřité. Květe v květnu. Tvrdé, žluté 
dříví tohoto druhu hodí se dobře soustružní- 
kům. Z listí dobývá se modrá barva; semena 
jsou dobrou pící dobytku. C. frutescens DC, 
druh jihoruský a sibiřský, má listy zjařmé, 
lysé a květy jednotlivé. Také pro ozdobu pě- 
stován. Vský. 

Carag^ate [karagátel, pletivo žíním podob- 
né, připravované ze vzdušných kořenův amer. 
tropické rostliny Tillandria usnoides L. Vsky, 

Carag^Uo [karáljo] Giovanni Jacopo, 
ital. ryjec (* zač. XVI. věku ve Veroně nebo 
v Parmě — f kol 1570 v okolí Parmy). K nej- 
lepším jeho dílům náleží Svatá Rodina a Zd- 
pas římského rytíře s barbarem. Rytiny C-vy 
jsou správně kresleny a jemně provedeny (ne- 
dost ihují však prací Marca Aurelia). C. po- 
zději obíral se rytím medaillí, kameí a tvrdých 
kamenů. Roku 1539 byl povolán na dvůr pol- 
ského krále Sigmunda L, kde strávil plných 
dvacet let; odtud pak vrátiv se do Itálie, usa- 
dil se v Parmě. 

Caraman [karamán], hl. m. kant. ve franc. 
depjirt. Haute-Garonne, arrond. villefranche- 
ském; cihelny, 1960 obyv. (1886). 

Carambolag^e [kalážl viz Karambol. 

Caramael [ka-J: 1) C. Vavřinec, nizo- 
zemský šlechtic, žil při dvoře krále Rudolfa II. 
v Praze. Vedle hvězdáJ^tví a mathematiky 
věnoval se válečnictví, zejména dělostřelectví, 
maje na zřeteli opravení a zdokonalení hru- 
bých kusů v, o Čemž r. 1594 vydal v Praze 



zvláštní spis. Okolo r. 1600 dostal se ke dvoru 
krále Filipa II. do Madridu, kde vedle svého 
povolání dvořanského pokračoval v pěstování 
hvězdářství a sestavil r. 1634 efemeridy pro 
poledník madridský; rovněž se chválí jeho vý- 
zkumy o měrné váze pramenité vody. Man- 
želka jeho byla Kateřina z Friesu. 

2) C. Jan zLobkovic, syn před., prelát, 
válečník, učenec a spisovatel špan. (^ 13. kv. 
1606 v Madridě - f 1682 ve Vigevaně). Dle 
báby své Reginy z Lobkovic, dcery Jana ml. 
z Lobkovic na Zbiroze a Točníku {\ 1590), 
psával se z Lobkovic. Od otce svého při- 
učil se nadaný Jan počátkům věd mathema- 
tických, tak že již jako laletý jinoch přišel 
na akademii v Alcale, kde studoval filologii a 
filosofii, načež vstoupil do řádu cisterciáckého, 
theologii oddal se pak na universitě salaman- 
cké a byl posvěcen na kněžství. Asi r. 1630 
stal se prof. theologie v Alcale, kde přiučil se 
za krátko téměř všem jazykům evropským a 
některým východním, i čínskému. R. 1632 byl 
poslán do Nizozemí, kde v Levně jako uni- 
versitní professor sepsal první svoje dílo Ste- 
ganographia, ar$ orthographica (vyd. r. 1636 
vBrusselu). Když r. 1635 francouzské vojsko 
ohrožovalo Levnu a Rrussel, naskytla se C-ovi 
příležitost, aby svých válečných vědomostí 
výhodně zužitkoval. Kromě toho působil C- 
v Nizozemí jako výmluvný kazatel a missio- 
nář. R 1638 dosáhl v Levně hodnosti doktor- 
ské a stal se opatem dissenberským ve Falcku, 
hned pak r. 1640 jmenován opatem v Melrose ve 
Skotsku a spolu gener. vikářem řádu cisterciá- 
ckého v Anglii, Skotsku a Irsku; avšak do zemí 
těch sotva přišel, ježto hned r. 1642 učinil 
jej mohučský arcibiskup Anselm Kazimír svým 
suffraganem. V Mohuči C. prováděl horlivě 
katol. reformaci a proslavil se výmluvností, 
vrátil se na Čas do Nizozemí, složil professor- 
ský úřad svůj a vstoupil r. 1644 ve Falcku 
do vojska katolického, jemuž prokazoval jako 
inženýr a vojín ve Špýru a v pevnosti Fran- 
kenthalu platné služby. I za válečného ryku / 
zanášel se studiemi a napsal obšírný španěl- 
ský spis Arte militar, jejž potom vydal roku 
1648 v Praze. Sleduje bedlivě události ve své 
vlasti, byl C. v rozepři o trůn portugalský na 
straně králů Španělských. Roku 1639 vydal 
v Antverpách polemický spis Philippus pru- 
dens, Caroli V. filius^ Lusitauiae, Algarbiae, 
Indiae etc, legitimus rex demonstratus, a když 
konečně Jan z Braganzy na trůn portugalský 
dosedl, povstal proti němu C. spisem Jcauttcs 
Bragantimts, Lusitaniae etc. illegitimus rex de- 
monstratiis (Levná, 1643 ». Tím uvedl se u vel- 
kou přízeň dvora Španělského, a Filip IV. 
jmenoval ho r. 1645 svým vyslancem ve Vídni. 
Tu pak C. svou učeností, všestrannou věcí 
politických i válečných znalostí a úchvatnou 
výmluvností získal si záhy náklonnost císaře 
Ferdinanda líL, jenž chtěje ho upoutati k říši 
své, jmenoval ho r. 1647 opatem klášterů řádu 
sv. Benedikta kongregace montserratské ve 
Vídni (Černých Španělův) a v Praze (na Slo- 
vanech). Kromě toho svěřil mu císař dozor 
na všecka pevná místa v Čechách s ročním 



Caramuru — Garanti. 



139 



dfichodem 4000 zl R. 1648 C. byl při hájení 
Starého a Nového města pražského vydatné 
činným. Vedle zderazského probošta Dona 
I Ici ia z Cremony a staroboleslavského děkana 
Kudoifa Rodera sestavil z několika sst fchol- 
níkú z khu^terň pražských tii setniny obhájců, 
z nichž jedna čásť u mostu, druhá na hrad- 
bách mezi branami Horskou a Koňskou proti 
Švédům statečně bojovala. C. sám byl velite- 
lem setniny. R. 1650 jmenován od kardinála 
Harracha gener. viícáfem arcidiécése pražské 
a vrchním dozorcem duchovenstva, a spolu 
dostalo se mu titulu biskupa míšeňského. 

V hodnosti této C. působil jako rádce a spolu- 
pracovník arcibiskupův a zejména byl ne- 
únavným v provádění katol. reformace. Jsa 
povahcu ohnivý, chtěl oproti mírnému Harra- 
th-ni prováděti reformaci bezohledně, ale ná- 

VI hy jeho neosvědčily se. Roku 1654 odebral 
se C. do Říma vyjednávat o založení biskup- 
ství v Král. Hradci, kde sám dle vůle císaře 
I**erdinanda III. měl státi se prvním biskupem. 
Papež Alexander VII. udělil mu však biskup- 
ství campagnské a sutrijské, aby jej připoutal 
k Itálii. C. přál si raději vrátiti se do Čech 
a Ferdinand III. jmenoval jej před smrtí svou 
r. 1657 biskupem v Král. Hradci. Leopold I. 
potvrdil jej v této hodnosti sice, avšak nerad, 
ď když jal se jednati s kardinálem Harrachem, 
aby C. podržel svoje biskupství v Itálii, vzdal 
se tento rozmrzen r. 1659 biskupství králové- 
hradeckého. Od té doby C' z Itálie neodešel, 
ač dle jména zůstal do r. 1658 generálním 
vikářem v Praze. R. 1659 trávil v Benátkách, 
r 1664 v Neapoli, kde spory právnické vy- 
řizoval. Zatím naléhali mniši na Slovanech 
v Praze, aby pro stálou nepřítomnost C-ovu, 
z čehož v klášteře kázeň poklesla, byl jim dán 
opat, pročež C. k žádosti dvora r. 1662 vzdal 
se opatstvi v Praze, ve Vídni a v Dissenberku. 
Ještě r. 1670 poslal arcibiskupu pražskému 
list přímluvný na prospěch židů. Roku 1673 
udělil mu papež Klement X. biskupství vige- 
vanské v Milánsku, kde C. zemřel 8. září 1682. 
Po celý život obíral se C. studiemi o nejrůzněj- 
ších odvětvích lidského vědění a dopisoval si 
s učenci a státníky. Bernardu Ign. Bořitovi z Mar- 
ti nic dedikoval C. pojednání Perpendiculorum 
hconstantia examtnata et falsa reperta. Spisy 
jťho vyšly v Antverpách, Brusselu, Bruggách, 
Benátkách, Frankenthalu, Frankfurtě, Levně, 
Lyoně, Kolíně n. R., Praze, Římě a j., dílem 
v jazyku španělském (8), dílem latinském. Do 
r, 1670 vydal jich 53, z nichž některé jsou 
o několika svazcích. Psal básně a učená díla 
z oboru mathematiky, fysiky, astronomie, gram- 
matiky, logiky, metafysiky, theologie, hudby, 
politiky, právnictví, historie a vojenství. Roku 
1670 dal do tisku spis Philosophía iiatnralis^ 
a r. 1672 vydal polemické dílo Ilaplodes de 
restriciiombus mentalibus disputans. Veliký ruch 
vzbudily zvláště jeho Dubia theologica a 7rac- 
tatus de templo Salomonis. O mathematice a 
fysice vydal následující díla: Nova Musica, 
Ut, Re, Mi, Fa, Sol, La, Bi (Vídeň, 1645), 
jedná o akustice ; De perpendiculorum inconstan- 
tia (Levná, 1643); Mathesis audax (t, 1642) po- 



jednává o závažných a velmi nesnadných po- 
učkách z logiky, fysiky a bohosloví, o nichž 
učenci všech věků se přeli a spory vedli. 
C. je odůvodňuje a objasňuje »per numercs 
et lineasc ; Solis et artis adultevia (t., 1644) 
o sestrojováni slunečních hodin; Dp novem 
sideribus circa Jovem visis {t.t 1643); Sublimium 
ingeniorum crux (t, 1642), o pádu prostém; 
Coelestes metamorphoses (Brussel, 1639), o běhu 
oběžnic; Cursus mathematicus byl původně 
vyměřen na čtyři díly, avšak tiskem vydány 
pouze dva s názvem Mathesis biceps, vetwi et 
nova. Jest to dílo encyklopaedické věd mathe- 
matických a jejich odborů, vydané v Cam- 
pagni v I. 1667 a 1669 s velmi pěknými a hoj- 
nými tabulkami ve dvou objemných folian- 
tech. (Zevrubný rozbor od Jos. Smolíka ve 
zprávě obecného reál. gymnasia v Praze v lé- 
tech 1872, 1873.) jednotlivé oddíly jeho jsou: 
I. Arithmetika. 2. Algebra. 3. Geometria ge- 
neralis. 4. Cosmographia. 5. Geodaesia. 6. Geo- 
graphia. 7. Centroscopia. 8. Orometria. 9. Hy- 
drographia. 10. Histiodromica. 11. Hypotha- 
latica. 12. Nectica. 13. Nautica sublunaris. 
14. Nautica aetherea. 15. Potamographia. 
16. Hydraulica. 17. Aérogniphia. 18. Anemo- 
metria. 19. Ptetica. 20. Sciographia. 21. Loga- 
rithmica fluens. 22. Logarithmica refluens. 
23. Combinatoria. 24. Kybeia. 25. Arithmo- 
mantica. 26. Trigonometria generalis. 27. Tri 
gonometria recurrens. 28. Trigonometria astro- 
nomica. 29. Aethereus rectangulus. 30. Jí/4- 
BHrH£ zzCircinus. 31. Architectura milita- 
ris. 32. Musica. 33. Metallaria. 34. Pedarrica. 
35. Statica. 36. Hj^drostatica. 37. Meteorologia. 
38. Sphaerica. 39. Oscillatoriae. 40. Rectili- 
neae (poslední tři části co hypotheses planeta- 
rum), C. náležel mezi nejznamenitější muže 
své doby; sami odpůrcové uznávali, že byl 
neobyčejně duchaplný, ač mu upírali kriti- 
ckého důvtipu. Skvělých darů ducha svého 
užíval však namnoze k věcem neužitečným, 
nemožným a ku titěrnostem, zanášeje se i kab- 
balistikou a uměním řečeným Lulliovým. Ještě 
na konci života vydal ve Vigevaně tímto smě- 
rem rozdivnou knihu s nadpisem Ainrótať^Q 
(subtilissimus). Při tom jest pozoruhodno, že 
zavrhoval alchymií. Et, Sm, 

Caramura [ka-] viz Lepid osiřen. 

Oaranó sluli v Bessarabií rolníci žijící 
na pozemcích buď vlastních nebo státních, 
hlavně však kostelních, klášterních a šlechti- 
ckých, začež byli zavázáni k různým povin- 
nostem nebo robotě. Název ten odvozuje se 
od místního slova cara = země. 

Oaraneho [karanšo] vizPolyborusbra- 
siliensis Swams. 

Caranna [ka-|, pryskyřice ze stromu Icica 
caranna H. B., na Orinoku rostoucího, jíž domo- 
rodci užívají jako léku. Vský, 

Carantanla [ka-], lat., Korutany (v. t.). 

Garanti [ka-'j Biagio, z největších finanč- 
níkův italských, ředitel banky tiberské (* 1836 
v Sezze — f 1891), vzbudil pozornost Cavou- 
rovu a jiných vynikajících politiků r. 1859 
svým Catechismo del contadino italiano. Za 
prodiktatury markýza Giorgia Pallavicina byl 



140 



Carantonus — Caravaggio. 



r. 1860 jeho sekretářem v Neapoli, odkud se 
za ním odebral později do Palerma. Po roce 
1860 byl C. přednostou v niinisterstvé orby. 
C. sepsal celou řadu prací, pojednávajících 
o politice, literatuře a financích, jež byly se- 
brány v díle Pagine raccolte (Turin, 1879) a 
jsou velmi důležitými příspěvky k dějinám 
italského znovuzrození. P. 

Oaxantoniui [ka] viz Charente. 

CaranzCuv. [ka j, kranas, nejčelnější rod 
čeledi kra n as A (Caravgidae), dravých moř- 
ských ryb tvrdo ploutvých. VSecky její rody 
a druhy (nad 170) mají tělo se stran smačklé, 
z pravidla podlouhlé, ač také někdy vysoké, 
buď lysé, buď drobnými šupinami pokryté. 
Prvá (tvrdá) hřbetní ploutev jest krátká, druhá 
(měkká) velmi dlouhá. Oba nejznámější rody 
kranasfl, Caranx Cuv. a Trachurus C. V. jen 
tím se od sebe lišt. že tento po celé postranní 
čáře má veliké šupiny trnem opatřené, onen 
pak jen po zadní části Čáry ozbrojen jest po- 
dobnými šupinami. Nejznámějším z četných 
(více než 70) druhů prvého rodu jest kra n as 
zelenavý (C. deutex C. V.) z moře Středo- 
zemního a okeánu Atlantského, ryba zdélí asi 
o"5 m. Loví se pro chutné maso. fív. 

Carapa [ka-] guianensis Aubl. a C. Tohu- 
cana Perct, stromy Záp. Indie a Jižní Ameriky, 
z řádu Meliaceae, Ix/q'-. 

Carapový tuk [ka-] je za teploty obecné 
látka kašovitá. jež se skládá ze smí^eniny obsa- 
hující olej a bílý tuk tuhý, tento buď ve způ- 
sobe tvarů kulovitých a hroznovitých slohu 
krystalického nebo ve způsobe zrnek a ojedi- 
nělých jehlic krystalových. V etheru se roz- 
pouští tuk rychle a dokonale, v alkoholu jen 
v podíle malém. V louzích snadně se zmy- 
deiní. Voní nakysle ale nikoli nepříjemně a 
chutná hořce. Této hořce chutnající látky 
(dle Cadeta jest to prý strychnin) lze jej zba- 
viti, vyvaří-li se několikráte vodou. Tuk ten 
se dobývá lisováním za tepla ze semen (zvící 
ořechu) rostliny Carapa guiauensis (v. t.), 
v nichž se ho tají více nežli 7o"/„. Nechali 
se teplota při lisování semen těch jen zne- 
náhla stoupati za tlaku rovněž nenáhle vzrů- 
stajícího, možno vyloučiti řadu frakcí onoho 
tuku, z nichž prvé za teploty obecné již ka- 
palní, poslední však teprve při 40—50' C. 
C-vého t-u užívá se netoliko v Americe 
na výrobu mýdel, nýbrž i v Evropě, najmě 
v Anglii, ve Francii a v Německu. Blk. 

Carasoosa [karaskóza], CarrascosaMi- 
chele, baron, neapolský generál (* 1750), byl 
ze zakladatelů parthenopské republiky, r. 1798 
válčil ve Španělích, r. 1815 u Toíentina a 
podepsal 20. kv. 18x5 s r^^* generálem Hian- 
chim smlouvu v Casalanze. Za Ferdinanda 1. 
jako ministr války chtěl potlačiti hnutí kar- 
bonárské, ale donucen od nich přešel ke straně 
revoluční a po porážce své u Sulmona uprchl 
před Raku.šany do Anglie, kde vydal své pa- 
měti Mémoires snr la révolution du voyaume 
de Naples en 182O (Londýn, 1823). 

Carassías [ka-] viz Karas. 

Carataons [kakust, též Caractacus, 
král Silurů v nynějším jižním Walesu ve Velké 



Britannii, odpíral dlouho Římanům, až r. 51 
po Kr. od propraetora P. Ostoria přemožen, 
uprchl ke Brjgantům, od nichž byl Aímanům 
vydán a do Říma odveden. Smířiv se s Clau- 
diem navrátil se do země své, ale zemřel 

r. 54. 

Carataoh i^kárač] Simeon, prostonárodní 

básník engadinský, jenž r. 1865 v Turíně uve- 
řejnil /'oesias umonst:cas e populeras in Ro- 
manutsch ďEnfsiadin^ota, padesát větších básní 
v čistém nářečí hornoengadinském, věrně líčí- 
cích život rhaetakého lidu nové doby s ne- 
všedním uměním a humorem. P. 

Oaraaaliui [ka-j M. Aurelius Valerius, 
rodem Gall, vyznamenal se v bojích s Bagaudy. 
Za císařů Diokleciána a Maximiána jmenován 
velitelem loďstva, jež brániti mělo pobřeží 
Galiie a Batavie proti mořským loupežníkům 
germánským, předchůdcům Vikingův a Nor- 
manů. R. 287 dni se v Britannii provolati za 
císaře a poněvadž tehdy v říši Římské pano- 
val)' veliké zmatky, utvrdil se ve vládě. K. 292 
Constantius učinil na něj výpravu, ale ničeho 
nedokázav, zjednal s ním mír a uznal ho za 
spoluvládce (292) Vkrátce potom však C. za- 
hynul rukou vraha, svého sluhy (293). Šra 

Caravaoa [karaváka], okr. město špan. 
prov. murcijské, na řece C., přítoku Segury, 
63 km zszáp. od Murcie, v okolí úrodném, plo- 
dícím znamenité Červené víno, má krásný 
chrám dle plánu Herrerova, kollej, starý zá- 
mek a 15.000 oby v., provozujících Čilý prů- 
mysl lněné a vlněné zboží, papír, mýdlo, 
koze). Na blízku krápníková sluj Harquilla. 

Caravag^o íkaravádžoj, město horno- 
italské v prov. bergamské, kr. traviglijském, 
na dráze milílnsko-cremonské, má pozoruhodný 
hlavní chrám s obrazy B. Campiho, technickou 
Školu, nemocnici a 7051 oby v. (1S85, obec 
8042). Na blízku krásný, hojně navštěvovaný 
poutní chrám P. Marie. C. jest rodištěm ma- 
lířů Polidora Caldary a Mičhelangela Ameri- 
ghiho da Caravaggio. Dne 15. srpna 1448 Mi- 
lánští pod Franciskem Sforzou zde rozhodně 
zvítězili nad Benátčany. 

Caravag^g^o [karavádžo] P o 1 i d o r o, zvaný 
Caldara, malíř italský i* 1495 v Caravaggiu, 
odkudž i jeho příjmení — \ 1543 v Messině). 
V Římě stud. velmi horlivě antiku a súČastnil 
se již při dekorativních pracích ve Vatikánu. 
S malířem Maturinem maloval fa9ady různých 
domů římských, jak tehdy bylo zvykem. Roku 
1527 odebral se do Neapole a odtud do Mes- 
siny, kdež od svého sluhy byl oloupen a za- 
vražděn. Malby C-vy zhotovené s Maturinem 
během času zanikly a z maleb uvnitř chrámů 
zbylo jen málo; zejména je to freska ze ži- 
vota Maří Magdaleny u sv. Sylvestra na Monte 
Cavallo. Z obrazův olejových v museu capi- 
tolském zachoval se Meieaíjer, v Miláně Pi-e- 
clind přes Rudé Moře, v Neapoli Kristus pod 
křikem a nejlepší práce jeho Psýché v Olympu 
v pařížském Louvrů. Důležité jsou C-vy práce 
sgrařfitové, pak práce dekorativní, jež ryti- 
nami rozšířeny jsouce velmi působily na rozvoj 
všech uměn dekorativních, zejména na zlat- 
nictví a keramiku. 



de Caravaggio — Carbonado. 



141 



de Oaravagglo Michelangelo Merisi 
(A m e r i g h i), malíř ital. ("^ 1 569 v Caravaggíu 
u Bergama — f i6og v Porto Ercole). Ze se- 
verní Itálie uchýlil se do Říma, kde del§í dobu 
pracoval; pro krvavý přečin uprchl do Neapole 
a žil pak nějaký čas na MaltČ a Sicílii. Čin- 
nost jeho poměrně krátkého života byla velmi 
plodná; neklidná a náruživá povaha jeho zračí 
se namnoze i v jeho obrazech. Oproti many- 
ristfim rftzných škol čelil jako novotář a jako 
hlavní zástupce směru naturalistického. Ob- 
razy jeho první doby, větSinou postavy z lidu 
a genrové scény životní velikosti, oplývají ja- 
rým koloritem jasných tónA; Čím dále více 
ztemňuje se však jeho barvitost, modelace 
stává se tvrdší a stíny houstnou v nepronik- 
nutelné temno, které zahaluje celé pozadí. 
Označení krajiny, prostory mizí a děje jako by 
se odehrávaly v uzavřeném sklepení jen z jed- 
noho bodu osvětleném. Vše malováno s ne- 
obyčejnou energií, která nese mnohdy velko- 
lepý ráz (Kladeni Krista v hrob v^ Vatikáne). 
Genrové scény druhé doby jeho se zálibou 
předvádějí nejnižší vrstvy společnosti, na př. 
podvodné hráče (galerie drážďanská). Vliv C-ifiv 
na pozdější generace byl značný, jmenovitě na 
některé mistry francouzské a nizozemské, kteří 
v r<ímč a Itálii vfibec konali studia. Gif. 

CaravelhaSy Caravellas [karavěljasi. 
město brazilské v prov. bahijské, blízko ústí 
řeky Caravelhas, vlévající se do Atlantského 
okeánu naproti Abrolhoským skalínám; má 
bezpečný přístav, čilý obchod s plodinami 
zemskými a na 5000 obyv. a jest východištěm 
železnice bahijsko-minaské. Nedaleko německo- 
francouzská osada Leopoldina. 

Caraya [ka-j, Mycetes niger Wagn., vře- 
Sfan černý, viz Vřešťani. 

Oarayon [kárej dhj Auguste, dějepisec 
franc. (* 18 13 v Saumuru — + 1874 ^ P^i' 
tiersu), čten řádu, Ježíšova, vydal několik za- 
jím -ivých a důležitých děl, zejména: Docu- 
ment.-t iitédits concernant la Compagnie de Jésus 
(Poitiers, 1863 — 75, 18 sv.); Bibliographie hi- 
storique děla Compaf(nU de Jésus (Paříž, 1864); 
Les prisons du marquis de Pómbal, jourual 
(1865); Relations inédites des tnissions de la 
Comp. d. J, a Constattthiople et dans le Levant 
au XVI L siecle ,1864) a j. 

Oarballo [karbáljo], Banos de C, okresní 
a lázeňské město ve Špan. prov. coruňské (Ga- 
licie), na řece Bergantině, s miner. prameny 
(25— 36') a 11.449 ot>yv. (1878). 

OarliMi (ka-l Viktor (* 1423 — f 1515)- 
Pocházeje z rodičfl židovských stal se r. 1472 
katolíkem a opuštěn byv proto ženou i dít- 
kami, později též knězem; prvé však podstoupil 
k povelu kuriiršta kolínského náboženskou 
hádku s učenci Židovskými, jež tou měrou 
usvědčil ze zaslepenosti talmudem pěstované, 
že arciUskup vypověděl židy ze svého území. 
Hlavní památkou spisovatelské činnosti C-ovy 
jest spis, později na latinský jazyk přeložený 
a nadepsaný Opus aureum ac novum in quo 
omneš Judeorum errores manifestantur, qui 
hactenus nobis ignoti fuere atd. (Kolín n. R., 
1509). O vážností, jaké C. se těšil u svých 



vrstevníků, svědčí nejeden pomník ve vele- 
chrámu kolínském. Da. 

Oarbo llgni depuratus [ka-]. uhlí dře- 
věné, dříve lipové, nyní dle farmakopoee rak. ze 
stromů sosnovitých Čisté a dokonale vypálené. 
Účinnost uhlí dřevěného jako prostředku léči- 
vého záleží v jeho vlastnosti, že přijímá do 
svých pór plyny nepříjemně páchnoucí a je 
zadržuje, také i příčinu zápachu odstraňuje, 
poněvadž kyslík vzdušný, také v jeho pórách 
zadržený, mocí svou okysličující organické 
hmoty, které při rozkladu vyvinují odporně 
páchnoucí plyny, přeměňuje, jinak řečeno, 
zničuje. Používá se ho také v laboratoři jako 
prostředku redukujícího při různých předmě- 
tech chemických a reakcích. Dále má ještě 
tu vlastnost, že odejímá barviva a různé hmoty 
tekutinám, v nichž jsou rozpuštěny. K to- 
muto účelu slouží a potřebuje se častěji uhlí 
zvířecí. Jd. 

C. ottium (spodium) připravuje se ve 
velkém pálením kostí; ještě účinnější jest 
uhlí zvířecí, připravené pálením směsi krve 
a potaše. Jd, 

C. tponglae, spongia ústa, pálená 
mořská houba, lék více jen od lidu žá- 
daný, účinkující nepatrnou částkou jodových 
sloučenin, které jsou v něm obsaženy. Jd, 

CarboleYn |ka*|: 1) C. č. Carbolineum 
jest směs lehkých i těžkých olejů destillací vy- 
loučených z dehtu kamenouhelného, jež při- 
chází do obchodu ve způsobe kapaniny černo- 
hnědé ve světle odraženém, silné po dehtu 
čpící, které se upotřebuje k natírání a na- 
pájení dřeva (trámců, pražců, polštářů, ^pa- 
iíků ku dláždění a j.), aby déle vzdorovalo 
rušivému vlivu vzduchu, vody a mikroorganis- 
mů. — 2) C. slově též palivo připravené vydat- 
ným lisováním prachu kamenouhelného, hnědo- 
uhelného nebo rašelinného promíseného s ma- 
lou dávkou dehtu kamenouhelného. V obchodě 
se objevuje palivo to ve způsobe ploských cihel 
čili placek. C. dlužno tudíž považovati za druh 
briket (viz Briketa). Blk, 

CarboUiia Ika-] slově roztok naftalinu 
v aetheru petrolejovém či v lehkém oleji z dehtu 
kamenouhelného, jehož se uživá k osvětlování. 
Spaluje se v kahanu (lampa carboxygenová) 
zvláštní konstrukce; do plamene se uvádí proud 
kyslíka. lilk, 

Oarbollnanxn [ka-] viz Carboleín. 

Oarbon [ka-] v. Kamenouhelný útvar. 

Oarboaado fkaj. Asi před 40 lety byijr 
nalezeny v Brazilii, jmenovitě v kraji Bahii, 
démanty černé, jednak krystalované, jed- 
nak celistvé a jednak smíšeniny obsahující 
uhlíkovou hmotu krystalickou i beztvárnou. 
Těmto »démantům« dostalo se názvů carbo- 
nados. carbouates^ démanty beztvaré či černé 
a j. — C-dů krystalovaných užívá se ve způ- 
sobe broušené a hlazené jakožto drahokamů, 
poněvadž vynikají též vzácným leskem a mo- 
hutností roztrušovati paprsky světelné. Kry- 
stalických a beztvarných odrůd poměrné 
velmi levných upotřebuje se k nejrozmanitěj- 
ším účelům technickým všude, kde jde o brou- 
šení, hlazení, vrtání, řezání, rytí a p. Zvlášté 



142 



Carbonari — Carcassonne. 



se jich užívá na výrobu nebozezfi vdémanto- 
vých« k vrtání skal, při stavbě tunnelů, zakládání 
studní artéských, při vrtání na uhlí atd. Blk. 

Caxbonarl [ka-ári] viz Karbonáří. 

Oarbonat |ka-| viz Diamant. 

Carbondale [karbondél], město ve Spoj. 
Obcích severoamcr.. v severový ch. části Penn- 
sylvanie, hrabstvi lackawannském, na křížo* 
válce drah, středisko bohaté těžby kameno- 
uhelné, se 7714 oby v. (iSSo). 

Carbone [karbónej Domenico, básník 
ital. (* 1823 v Carbonaře — | 1883 ve Flo- 
rencii), doktor lékařství. Súčastnil se hnutí 
národního r. 1848 jako dobrovolník, načež 
obrátiv se ku školství byl dozorcem v rAz- 
ných městech ital., posléze dozorcem Dantova 
lycea ve Florencii. Z básní jeho pozornosti 
zasluhují zvláště: satira Re Tentenna (1847), 
namířená proti Karlu Albertovi; La carabina 
del bersčígliere (1851); Gaetanino a j. Mimo 
to vydal mnohé klass. spisovatele ital. a uve- 
řejnil Rlme inedite di Fr. Petravca (1874). 
Básně C-ovy (Poesie) vydal syn jeho ve Flo- 
rencii, 1885. P. 

Carbontannin adiatmn |ka-iktum] usta- 
novovalo: popírá-lt kdo zákonné nebo těsta- 
mentami právo dědické nedospělého dítěte 
zfistavitelova, k pozůstalosti se hlásícího, z toho 
důvodu, že není dítkem zQstavi tělovým, od- 
loží se rozhodnutí sporu o tom až do dospělosti 
toho dítka, není-li ze stručného vyšetření věci 
vidno, že tu jde o nárok patrné nespravedlivý. 
Dítě pokládá se zatím za dědice (missio in 
bona ex edicto carboniano), a dá-li poruče n- 
stvo jeho kauci, že svého času dědictví řádně 
vydá, odevzdá se mu též správa dědictví a 
může z důchodů bráti výživné a výchovné. 
Nedá-li kauce ani dílko, ani jeho odpůrci, zřídí 
se společný správce pozůstalosti a dítku dá- 
vají se z důchodu alimenty jen, je-li nuzné. — 
Dig. XXX VII, 10. Cod. VI, 17; Bachofen, 
Pfandrecht L, str. 334.; Leist, Bonorum pos- 
sessio, II., I. str. 98., II., 2. 341. Čk. 

Carbonlnm >ka-| viz Uhlík. 

Carbonne [karbon], hl. m. kantonu ve 
franc. dep. Haute Garonne, arr. muretském, 
na Garonně a jižní dráze (Toulouse-Tarbes); 
slévárna, tov. výroba pilníkův a ocelového 
zboží, barvířství, obchod s olejem, 2548 oby v. 
(1SS6).. 

Carbonóváni [ka-], carbonování vlny, 
viz Předení vlny. 

Carbanoolas [kar-kulus] : 1) C. v miner. 
viz Korund. 

2) C. v lékařství viz Anthrax. 

Caroag^ante nebo Carcajente íkarka- 
chénte], město ve Spán. prov. Valencii, okr. 
alcirském, na pr. bř. Júcaru a na želez, trati 
z Valencie do Alicante, ve velrr.i úrodné kra- 
jině, ve které daří se rýže, réva, jižní ovoce, 
f;ra:iAtová jablka a moruše. Město má krásný 
kostel, značný průmysl zvi. mydlářský a hed- 
vábnický, vývoz vína, rýže a jižního ovoce; 
12.102 oby v. (1882). 

Oaroanléres fkarkaňiér], víska v depart. 
Ariěge, arr. foieskero, nad Audou, asi 700 m 
n. m., má 13 teplic sirných 25 — 59*0 a 5 lá- 



zeňských ústavův. Asi 2 km odtud v Escou- 
loubru podobné sirné teplíce 29—45' C a 
koupelna. Peč. 

Caroano [karkáno] Giulio, básník ital. 
(* 18 12 v Miláně ->— + 1884). Již za svých práv- 
nických studií v Pavii vystoupil s veršovanou 
povídkou Ida della Torre (1834) a hned na to 
získal veliký úspěch melancholickým románem 
CAtifiioIa Maria (1839). íaké jeho lyrické 
básně Prime poesie potkaly se s pochvalou. 
V Hčení rodinných poměrů pokračoval C. 
v Racconti semplici, kde zvláště jeví mistrov- 
ství v drobnomalbě. R. 1844 stal se knihov- 
níkem v Breře v Miláně, ale kompromittovav 
se politicky roku 1848 uchýlil se na Čas do 
Svýcar. Na to vydal román Damiano Gabrio 
e Camiila (1851); zvlášť přijaty jeho Dodici 
novelle s rozhodnou pochvalou. Do doby té 
spadají i jeho dramata: Spartacco (1857), '^''' 
^1/1720 (1860) a Valentino, trpící přílišnou ly- 
rikou. Veliké zásluhy získal si C. překladem 
dramat Shakespearových (Milán, 1874). R. 1859 
jmenován C tajemníkem a professorem na 
akademii krásných umění v Miláně, později 
obec. starším tamže a členem ministerstva 
vyučování a r. 1876 senátorem říše. Kromě 
spisů jmenovaných vydal C, jenž byl i obrat- 
ným žurnalistou v otázkách aesthetických, kri- 
tických a historických : Racconti camp^gnuoli 
(1869); Poesie (i 861 — 70); Memorie di grandi 
(1870, 2 8v.); Poesie varie (1875) a j P. 

Oaroanova pnika [kárk-*|, zadovka za- 
vedená r. 1868 ve vojStě italském dle vzoru 
pruské jehlovky dreysovky, kalibru 17*8 mm. 
Dle soustavy Carcanovy předělány dřívější pře- 
dovky a užíváno jich až do r. 1870. FM. 

CaroaJWe [karkás], franc, kostra drůbeže 
masa prostá. 

Oareassonna [karkasón], hl. město franc. 
dep. Aude na Jižním průplavu (C dit Áfidi) a 
na jižní dráze, sídlo biskupa, dcpart. úřadů, 
soudu I. inst. a obchodního, obchodní a hospo- 
dářsko komor}', správy 7. divise 16. armád, 
sboru, má velký a malý seminář, několik klá- 
šterů, lyceum, ústavy pro učitele a učitelky, 
12 veřejn. Škol, luČfbní laboratoř, bibliotéku 
o 23.000 svaz., museum se vzácnými obrazy 
zvi. od Gamelina, rodáka care, dále divadlu, 
bursu, tržnici, přístav, bohatý archiv depart. 
audeského a 23.004 obyv. (1886, obec 29.330), 
provozujících obchod s vínem, jižním ovocem, 
olejem a obilím. Ode dávna kvetlo zde sou- 
kenictví a dosud vyrábí se sukna pro vývoz 
za 4 milí. fr. ročně; dále značná jest fabri- 
kace vlněných pokrývek. Škrobu, zboží mydlář- 
ského a truhlářského, likérů, nářadí hospo- 
dářského, papíru na cig^aretty a j. Jsou zde 
také slévárny, parní pily a bednárny. C. leží 
nii obou březích Audy, na pr. bř. Staré město 
(Čité), nálevem moderní Dolní město, kteréžto 
má pěkný Square Gambettův, Šíře boulevardy 
a promenády a dva rozsáhlostí a slohem vy- 
nikající got. chrámy sv. Michala (kathedrální) 
a sv. Vincence, kdežto Čité, zvedajíc se na 
kopci asi 60 m nad Dolním městem, se svými 
starobylými hradbami a množstvím bašt i věží 
podobá se obrovské citadelle. Čité opásána jest 



Cancavelhos — Cardamine. 



143 



dvoj: hradbou (iioo m a 1500 m) a jest zname- 
nitou ukázkou siredovikčho opevAovánf. NĚ- 
které jeho íásli sahaji až do IV. st. po Kr., celek 
vf^ak pochází z í. pol. XIII. atol., a zvi. brána 
Narbonneská jest vzorem vojenského stavi- 
telství doby tehdejší. K památnostem Slarího 
místa náleží mohutný hrad z XU -XIV. stol. 
a bývalá kalhedrála Si. Nazaice (z téže doby) 
se starými památkami skulplurnimi a zname- 
nitými malbami na skle. Nad Audou klenou 
se dva kamenné mosty: Slaiý ze Xlll. víku 
a Nový ze Čtyficáiých let tohoto stol. — Čité 
carcassonneská pQvodtm svým sahá ai do 
starovíku iherského; jest to Civusn VnlkQ 
TektosagÚ. za výprav Caesarových zbrojíSIi 
a skladišti vojenské, za Plinia st. (Guvasiim) 
obec se svob. zfízenim municipálním. Sídlem 
biskupi^kým slalseC. v VI stol. Tehdy drželi 
jej Visiguiové, jejíchž král Rekkared r. 589 
porazil Franky o m£sto se pokouSejíci. lito 
zmocnili se ho ai r. 759 vyrvavSe je z rukou 
saracénských. Od IX. stol. do r. 1247 mil C. 
SV4 zvláítni hrabata, později vikomty (bézier- 
ski-), ktefí vynikli za války albigenské. Uoku 
1209 vzdal s- C. kNiákŮm, i nastali mu dnové 
hrOzy, kdyi pánem místa stal se Simon Mont- 
fnrtský, jenž 450 heretiků za iiva dal opáliti. 
Kdyi pak r. 1240 poslední vikomt Raimund 
pokusil se dobyti místa, zabráníno mu v lom 
vojskem královským, naíei obyvatelstvo stra- 
nivSi Ralmondovi vypovřdéno z místa; r. 1247 
s dovolením královským zfidilo si na protéjSim 
bfehu Audy novou osadu, jei pflznivé jsouc po- 
ložena brzy rozkvetla v filé místo obchodní. — 
Arrond. care Ksso n neský má na 2022 Arni ' 
ve IX kant. a 140 obcích 106.525 obyv. /. 

Oaroa.v«lho« [karkaveljosi, ves v portu^.. 
prov. Estremadufe, dislr. lisabonském, okrese 
céiraském, má rozsáhlé vinohrady, poshytujici 
výteíné sladké víno avftlé barvy, 

Car«*r Ika-J, lat., vízení, zvi. tak slul 
disciplinární trest vízení na středních a vy. 
sokych ikolich. .- Carcararlus, žalářník. 
barolnoma [karci-] viz Rakovina. 
OaxolnOBlM fkarcindsis], rozvíření karci- 
nomu (rakoviny) z mista prvotního jednak do 
okolí, jednak do vzdáleníjSich orgánů v, a sice 
tak cnaíné, ie skoro ve vSech íástech tíla 
nalézají se rakovinné nádorky bud miliárn! 
imalé jako proso) nebo vítŠí. Viz Rako- 

Oarolou [karcí-J Leach., rod krabů 
kruhoíelních I Cfir/oinefo;'!!) s jediným dru- 
hem C. maeiias Leach [krab obecný); jest 
nejobyíejnřjiím krabem evropským. Bývá 4 cm 
dlouhý, tmavozelený, na klepetech prvního 
páru noh hrudních svůtlejSí. Jest obecný v mo- 
tich evropských. Rychle bíhi a neobratní 
plove. Jest jedlý, zvláStí v Itálii. Se. 

OardK KPstrovle, jméno staroíeské ro- 
diny vladycké, jejížto eib na pefetích tak se 
vyskytuje, jako iesl vyobr. 1. 792. Které Pc- 
trovíce jsou jejich původiálím, není známo. 
Václav C. přidržel se horliví kaliínikQ, ^aCež 
ma odevzdán hrad Okof. K. 1426 koupil UStík 
B držel také Hoitku; v 1. 142S drže věrné 
s Pražany, mil mnohé boje s pány kraje lito- 



měřického. Žil jeStí r. 1470 (manlelka Ofka 
z Radenlna, dcera luSim Ofka, manželka Zik- 
munda z Vartem- 
berkaazBeiitei- 
na, zemřela roku 
1481). Syn jeho 
Václav koupil 
r. 1453 s otcem 
, Bryskovice a vy. 
prosil si s ním 
I Vrapice, avSak, 
' jak se zdi, ze- 
mřel jeítí před 
otcem. S man- 
želkoL 



ikoi 



z Poslupic, 



kteráž dostala 

1463 od tchána 

I svého ves Try- 

4 íkovice, zplodil 

jedinoudceruKa- 

teřinu, již vdal 

děd j^i r. 1463 za Sezimu z Ostí a odevzdal 

mu pfi lom USték. Václav starit pak odbyv 

r. 1466 boje s Lužičany, obdaroval r. 1470 

Štědře Špitál v Cstku a zemřel nedlouho 



po t 



Sčk. 



0&rdsmlB*L.|ka<l.řeřiinicečiřericha, 
rod rostlin z řádu křiiokvítých (Crudferae 
Juss), s Sefiulemí fárkovítými, plochými, chlop- 
ním! jich bezžitnými nebo jen na zpodu sla- 
bou iilkou opatřenými a při odpadávání zpru' 
žinovité se zkrucujicimi, přihrádkou Širokou 

dvou- i víceleté byliny nejíastiji lysí, mající 
listy jednoduché i peřenosečné, nikdy i vstřícné, 
i po třech v přeslenu stojící. Kvity bílé, na- 
žloutlé i růžové, nikdy kleistogamlcké (pod- 
zimní kv. C. Itirsiiia Lk.]. s kaliSnimt lístky 
na zpodu stejnými, korunními nehetnatymi, 
tyiinkamí výjimkou jen 4 (C. hirtula Lk ). 
Známo así 60 druhů, z nichž domovem u nás 
jest g. Na bažinatých a raSelinných lukách, 
na okraji tůní i přlkopův obecná jest liláko. 
vými kvity nápadná řeřicha luční či žabí 
kvit (C. pralemh L.), vytrvalá, od dubna 
do Června kvetoucí bylina s listy ítyř' až vlce- 
jařmými, peřenoseinými, lodyhami oblými, du- 
tými a nasivílými. prašniky žlutými, SeSulemi 
krátce přiSpífatělými. Pro hořkou, zažívání 
podporující příchut považuje se za zdravou. 
dosti dobrou píci luční, ale označuje vždy 
půdu tpainíjSí a bažinatější. Na okrajích po- 
toků lesních i luín-ch méně hojnou bývá ře- 
řicha hořká (C. amara L.), vytrvalý druh 
fl lodyhou plnou, jhrannou, aiví neojlnínou, 
listy 3 — HjBřmými, prafiniky fialovými, SeSu- 
lemi v dlouhou, tenkou Čnilku s malou bliz- 
nou Sídloviti přiSpičatinými. Určuje se zhusta 
za řeřichu potoční (Nasturliiím officinaU 
Br.), jei se od ní Ii9l lodyhou kořenující, du- 
tou, prainíky žlutými a Sei^ulemi prohnutými. 
skoro dvoulat_očnou a přisedlou bliznou za- 
končenými. r<eřichy hořké užívá ae beze 
Škody jako řcFichy potoční co léku; mladé 
listy prodávají se tu a tam na trzích jako ze- 
lenina. ». 



144 



Cardamomum — Cardanův zivés. 



Oardamomnm [ka-] v ohledu botan. viz 
Elettaria. — C, plod rostliny Elettaria carda- 
momum Matt. rostoucí v jižní a Přední Indii. 
Tobolky obsahují semena červenohnédá, která 
i sama o sobě do obchodu přicházejí; mají 
vflni a chuť příjemné a siln6 kořenitou. Plody 
ty šlovou obyčejně Kardamomy malabar- 
s k é. Odrfida rostliny na Ceylonu rostoucí dává 
kard. ceylonskése semeny bledšími a méné 
kořenitě chutnajícími. Potřebují se jako koření 
a v lékařství. Jd. 

Osrdano (Cardanus) [ka-] Geronimo, 
mathematik, lékař a filosof (* 1501 v Miláně — 
I 1576 v Římě). Byl synem advokáta milán- 
ského, studoval na universitách v Pavii a Pa- 
dově, r. 1543 jmenován professorem lékařství 
v Miláně, r. 1559 v Pavii a r. 1562 v Bologni, 
kdo pftsobil až do jara r. 1570. Konec života 
svého strávil v Římě, kde od pap. Rehóře XIII. 
pravidelnou pensi dostával. Spisy C-vy: Ars 
magna s, de regulis algebraicis (1545); Oe sub- 
íilitate (1552); De varietatt rerum (1556); 
Arcatta aeteniitatis (vyšlo po smrti). Souhrnné 
vydání: Hier. Cardani Mediolanensis opera 
omnia, cura Cárali Sponii (Lyon, 1663). Ná- 
zory C-vy byly pestrou směsí vědeckých 
nauk s fantastickými podivnůstkami. Pravdy 
nedovede každý pochopiti. Lidstvo skládá se 
z těch, kdo jsou klamáni, z těch, kdo klamáni 
jsouce jiné klamou, a z těch, kdo ani nejsou 
klamáni ani jiných neklamou. Toliko poslední 
jsou vědoucí a jim proto ve společnosti lid- 
ské náleží vůdčí postavení. Náboženství v ru- 
kou jejich budiž jakýmsi prostředkem policej- 
ním, jímž by zástupy neuvědomělého lidu na 
uzdě byly drženy v naději a bázni. Lid má 
se dogmatům podrobovati, mudrce však před- 
ním úkolem jest pravdy hledati a hájiti. V ma- 
thematice připisuje se C-vi formule pro 
řešení rovnic 3. stupně, která po něm jméno 
má, ač vlastními nálezci před ním byli Scipio 
Ferro a Nicola Tartaglia. Ve fysice přidržo- 
val se dualismu Aristotelského a rozeznával 
princip trpný, k němuž počítal vodu, zemi a 
vzduch, a formu činnou, světlo a teplo, sto- 
tožňuje tuto s duší světovou, která všímmírem 
proniká a vše v jednotu pojí. Takto jeví se 
C-vi ve světě vše oduSevněným, i rostliny 
a nerosty jakožto nedokonalé složeniny jme- 
novaných dvou principů. Všechny jevy chce 
vysvětliti přirozeným mechanismem a uvésti 
na formule mathematické. Ježto však tkvěl 
v pověrečných názorech své doby, přemýšlel 
na př. i o zákonech přírodních, jimž úkazy 
duchů jsou podrobeny, a horoskopickými vý- 
počty snažil se dovoditi nutnost Kristova na- 
rození, života a utrpení. Člověk jest prostřed- 
níkem mezi Bohem a nižššími tvory. Má ducha 
{mens), jímž božské věci poznává a k božstvu 
se povznáší, a duSi, v níž jsou všecky nuM 
síly člověka a i rozum {ratio), jímž nad ostatní 
přírodu se povznášeje, ve svou služebnost ji 
uvádí. Duše vzniká a zaniká s tělem, duch 
však, jelikož nehmotný a umný, jest ne- 
smrtelný; duše jest zvláštní v každém Člo- 
věku, ale duch jeden toliko jest ve všech li- 
dech (jako dříve Averroes uČilj, jest božstvu 



podoben a má sním také v jedno splynouti; 
duch se má povznésti k nazírání božstva, coř 
v ekstasi se stává; v této duch odlučuje fc 
ode vSech nižších stupňů života lidského, 
zhlíží se na světle božím, stává se jedno s Bo- 
hem, předpovídá budoucí věci a činí zázraky. 
K tomuto vysokému stupni života nedostane 
se člověk pouze svou silou, nýbrž potřebuje 
k tomu milosti boží, ale musí se k tomu při- 
pravovati, pohrdaje vším pozemským, lituje 
hříchův a obraceje úplně mysl svou k Bohu; 
pak sám se stane pochodní boží, a nemůže 
více odloučen býti od Boha. Toto mystické 
poznání vSak nehodí se pro všechny lidi, a 
proto prý Kristus P. učení toto svěřil jen apo- 
štolům a některým uČenníkům. Stav ekstatický 
jest vlastně víra {fides\ a podobá se spánku: 
jako ve snu lidský duch odpočívá, tak i v ek- 
stasi odpočívá v Bohu, a protože v ekstasi 
činnost rozumu přestává, tudíž platí, že čím 
více má člověk rozumu, tím méně víry a na- 
opak; rozumování tedy škodí víře, a místo 
rozumování má nastoupiti magie a astro- 
logie. — V připomenutém díle Ars maíria se- 
tkáváme se se slavným řešením kubických 
rovnic (viz Cardanovo pravidlo), jímž ote- 
vřena byla algebře cesta k dalšímu rozkvětu 
C. prvý se zmiňuje i o negativných kořenech 
rovnice, ale zove je »aestimationes falsae« 
čili »fictae«. C. též prvý seznal, že kvadra- 
tická rovnice má dva kořeny i v případě, že 
jeden z nich je negativní; rovněž i prvý uvá- 
žil imaginární kořen}', označuje však je co 
»vere sophistica* a připomíná že imaginární 
kořeny podvojně se vyskytují. — O životě 
C-vě dovídáme se z jeho autobiografie (Ba- 
silej. 1542 a 1575). Dna. Šo, Zk. 

Oardaaovo pravidlo [ka-]. Jméno toto 
nosí vzorec 

*' 2 v 4 27 V * \l ^ ^1 

jímž vyjadřujeme kořeny kubické rovnice 

x'-]rpxz=iq, 

kdež jsou p i q veličiny nezávislé na .r. Hod- 
noty kořenů třetích třeba tak voliti, by sou- 
čin jejich rovnal se ~* Pravidlo toto na- 

.3 
značil r. 1539 Tartaglia Cardanovi důvěrné, 

jenž je ve své »Ars magna< uveřejnil a též 

Tartagliovi připsal. Zk. 

Oardaaiu [ka-] viz Cardano. 

Oardanův závěs I kar-] čili C. kru h, v}-- 
nalezený od Cardana, jest způsob zavěšení ně- 
jakého tělesa tak, aby jeho poloha co nej- 
méně závisela na pohybech podkladu a aby 
byla neustále svislou. Těleso visí na dvou 
diametrálně protilehlých bodech (nýtech) 
kruhu, který sám jest zavěšen na jiných bo- 
dech, rovněž diametrálně protilehlých tak, 
že průměry obou párŮ závěsných bodů čili 
osy, kolem kterých těleso se točí, stojí na 
na sobě kolmo. Těžisko tělesa leží při tom 
co možná nejhlouběji pod průsekem obou os. 
C-nova zu užívá se zejména na lodích k za- 
věšení kompasů a vůbec nástrojů, jež po- 



Cardea — Cardiola. 



145 



třebují relativního klidu, jako lamp atd. Při 
tom průměr jednoho páru bodů závěsných 
má směr Icdi podélný, druhého páru směr 
příčný; roá-li se pak zjednati klid i pro ky- 
mácení ve směrech jiných, třeba kruh za- 
věsiti do kruhu nového tak, aby průměr oběma 
nýty určený měl žádaný směr. 

Oardea [kar-], v řím. mythologii bohyně 
chránící stězeje dveřní (lat. cardo). Funkci 
tuto přikládá Ovidius (Fast. VI., loi n.) chybně 
bohyni Carné (v. t.), kterýžto omyl má základ 
etymologický {Cania od caro a cor, xa^ď^a, 
srovn. cardiacus, pamatující na Cardea), klk. 

Oárdenaa |ka-], hl. město správního ob- 
vodu t. jm., na Apan. ostrově Kubě, ve střední 
Americe, leží na severním pobřeží, při zálive 
t jm., 65 km vých. od Havany, jest pravi 
dělné stavěno se širokými, přímými ulicemi, 
má pomník Columbův, dobrý přístav a 13.400 ob. 
(1881), z nichž dvě třetiny tvoří běloši. Od 
r. 1844, kdy bylo město toto prohlášeno za 
svobodný přístav, vzmáhá se obchod jeho bez 
přestáni a obsahuje hlavně vývoz cukru; s Ha- 
vannóu na záp. a krajinami na jihu, jež nej- 
více cukru vyrábějí, má dobré spojení že- 
lezniční. 

Oardenas [ka-] Juan, slavný moralista 
španél. (* 1613 v Seville — f i684)» vstoupil 
do řádu jesuitského, v němž i nejvyšších hod- 
nosti té provincie zastával. Mimo drobnější 
spisy asketické a některé životopisy sepsal 
hlavní dílo Crisis theologica, jehož i. a 2. díl 
čelí proti Caramuelovi a laxismu jeho, 3. díl 
háji mírný probabilismus proti přísným ná- 
hledům jiných (Fagnani, Baron, Gonet a j.); 
4. díl vydán až po jeho smrti. Otázky mravo- 
védy projednává důkladně a jasné, ale vyvrací 
rozvláčné náhledy opačné, a necituje vždy 
spolehlivě; spis ten byl několikrát vydán v Be- 
nátkách a v Kolíně n. R. šo, 

da Cardl Lodovico, viz Cigoli. 

Oardlaous [kardiakusj : i. k srdci se vzta- 
hující: Arteriae o-cae a Nervi o-ci, viz Srdce; 
2« k žaludku se vztahující. Peč, 

Oardlff či Caer-Taff íkártefj, přístavní 
město glamorganského hrabství ve Walesu 
v Anglii, na řece Taffé, má přes 40 chrámů, 
nemocnici, knihovnu pro lid, museum, blázi- 
nec, lázně, divadlo, veřejné sady, koUej a 
108.570 oby v. (1888) proti 2000 z roku 1801 
(s předměstími Roath a Canton). S bohatými 
hutěmi a doly vMerthyr-Tydvilu, Rhymney a j., 
jest spojeno železnicemi a kanálem glamor- 
ganským. Obrovské loděnice (Bute Docks), za- 
bírající 40 ha vodní plochy, byly vystavěny 
(1834 — 39) nákladem i milí. lib. sterl. a jsou 
majetkem markýza of Bute. Do přístavu ve- 
plolo r. 1880 13.331 lodí o 4 milí. tunách a 
13.479 1^^^ ^ 4,140.000 t jej opustilo. Téhož 
roku činil vývoz (uhlí 5'/, milí. ^ železa 
V, min. ' a j.) 4 milí. lib. sterl.; přívoz 'do- 
bytek, ovoce, obilí atd.) 2*4 milí. lib. sterl 
Vlastních lodí má C. 200 o 150.488 f. Páro- 
plavbou jest spojen s New- Yorkem, Londý- 
nem, Liverpoolem, Glasgowem, Bristolem, 
Corkem a j. v. Cardiffský hrad (z XI. stol.), 
v němž zemřel Robert, vévoda Normandský, 

OuAv Slovnik NauÓDy, av. Y. 81/6 ]69l. 



bratr Jindřicha I., po 281eté vazbě, tvoří 
z Části zámek markýza Buteského. 

Oardic^an |kár-!, hlav. a přístavní město 
hrabství téhož jména ve Walesu v Anglii, na 
pr. bř. ř. Teify, vlévající se 4% km odtud do 
Cardiganské zátoky, má úzké, příkré ulic^, 
domy vystavěné z břidlice, přístav pro lodi 
do 400 tun a 3633 obyv. (1881), živících se 
hlavně lovem ryb (lososův a sleďů), pak vý- 
robou cihel a zboží hrnčířského. R. 1880 opu- 
stilo přístav 1635 lodí s nákladem 57.780 tun. — 
Cardiganshire (hrabství cardiganské) za- 
bírá 1794 km* hornaté, málo zalesněné pŮdy 
a jest prostoupeno úrodnými údoly. Hlavní 
řeky jsou Teify, Claerwen, Ystwith a Rhei- 
dol ; tvoří romantické vodopády a přes 20 men- 
ších jezer (//vw), známých svojí divokou krá- 
sou. Bohatá ložiska mědi, olova, zinku a stříbra. 
Podnebí vlhké, na pobřeží mírné. Obyvatelé 
(70.270 r. i88i) jsou většinou rolníci a chov 
dobytka hlavni jejich zaměstnání. R. 1884 na- 
počteno 63.351 kusů dobytka, 201.005 ovcí a 
21.561 prasat. Vyváží se oves, žito, dobytek, 
ovce, břidlice a hrubé vlněné látky. V hrab- 
ství nalézají se četné .starožitnosti britské a 
římské. 

Oaxdlnal [ka-] Peire, slavný troubadour 
XIII. stol., jenž přes to, že ostrými satirami {sir- 
ventes) tepal zkaženost a znemravnělost všech 
stavů, nevyjímaje duchovenstvo a šlechtu, téSil 
se veliké oblibě velmožů, zvláště aragonského 
krále Jakuba I. 

Oaxdlnal v. Wlddem [ka-drn] Georg, 
pruský podplukovník a vojen, spisovatel (''•' 1841 
ve Wollsteinu), od r. 1882 ředitel vojenské 
školy v Nise, napsal : Der Rliein u. d. Rhein- 
feld^úge (Berlín, i86g); Belgien, Nord-Frank- 
reich, Siederrhein nud HoUand als Kriegsfeld 
(t., 1870); Stratég, Kavalleriemanóver (Gera, 
1881, 2. vyd.); Die russisch. Kavalleriedivisionen 
im Balkaufeldxiige iS-jj—jS (Berlín, 1878); 
Handhuch fúr Truppenfúhriiug 11, Stabsdienst 
(Gera, 1884—85, 4 díly); Handbiich fur Trup- 
penfúhrung nud Befehlsabfassung (tam , 188 1, 
5 dílů); Marsch-, Vorposten- u. Gefechtstaktik 
(Mety, 188 1, 2. vyd.); Die Jnfanterie im Ge- 
fecht (t., 1888). 

Oárdlnalla [ka-], kardinál, jest rod zpě- 
vá vých ptáků z čeledi pěnkav, původem 
z Ameriky, u nás v kleci často vídaný. Celé 
tělo jest skvěle Červeně zbarveno, vztyčitelná 
chocholka na hiavč jest šarlatová, zobák ru- 
měný, jako u dlaska silný, jest lehce za- 
hnutý. Běhák jest delší středního prstu. C. vir- 
ginianus s brky temně červenými, ipá délku 
20 cm, křídla 7 cm, <^ jest na svrchu olivové 
hnědá. Jest ozdobou lesů na jihu Sev. Ame- 
riky. Mexika, Kalifornie. Zpěv jeho na svo- 
bodě se velebí, a nazývají jej virginským sla- 
víkem ; méně příjemný jest zpév jeho v za- 
jetí. Russ popisuje deset rozličných druhů 
kardinálů, které v klecích se chovají. Bše, 

Oardlnalls, cirk. hodnosta viz Kardi nál. 

Oardlola [ka-] jest vymřelý rod mlžů 
dvojsvalných z příbuzenstva návek {Arcaceae), 
v silurském a devonském útvaru po všem 
světě rozšířený. liarrande vyobrazuje 73 druhy, 

10 



146 



Carditové vrstvy — Carducho. 



z nichž se nejčastéji v^^skytujf C. interrupta 
a gibbosa. Fa. 

Oarditové vrstvy [ka-], pojmenované 
dle hojné zkameněliny Cardita Gůmbeli, tvoří 
pásmo v karnickém stupni triasového útvaru 
a lze je sledovati v bavorských Alpách. Pa, 

Oardlum L. [ka-j. srdcovka, rod .mlž& 
z Čeledi Cardiidae. Živočich má kolenovité 
zlomenou nohu, jíž může plavati a skákati. 
Lastury jsou přiokrouhlé, pfi pohledu z předu 
srdcovitě nadmuté, mají veliké k sobě sklo- 
něné vrcholy a svaz zevnitř patrný; povrch 
jest od vrcholů paprskovitě žebernatý. C. 
edule L., s. j e d 1 á, n;)zvaná v Terstu a v Be- 
nátkách capa tonda, velmi obecná v Jader- 
ském moři, kde se do písku nohou svou za- 
hrabává, odtud se loví a pojídá. Z lastur 
pálí se vápno. Taktéž jedlé jest C. tubercu- 
latum L. Lastur jeho užívalo se ke tření tu&e 
a barev. Velmi hojná v moři Středozemním. Ul, 

Cardo [ka-], lat., s těže je; odtud kardi- 
nální, stěžejný, hlavní. 

OÚrdol [ka-], ostrý olej z plodfl stromu 
Anacardium occidentale. Viz Anacardium. 

Oardona Ikardóna], opevněné město ve 
špan. prov. Barceloně, distr. Berga na Cardo- 
neru, přítoku Llobregatu, v hornaté krajině, 
původu římského, ve středověku pevnost proti 
Maurům, má 4500 oby v. (1882), kteří provo- 
zuji plátenictví, soukenictví a hedvábnictví; 
2 km od města jest skála kamenné soli, 80 m 
vysoká a 5 km v objemu mající, jejíž obsah 
páčí se na 300 milí. a. 

de Oardona |kar-J don Ramon, Španél. 
vůdce v Itálii, stal se za Ferdinanda Katol. 
r. 1509 místokrálem neapolským, r. 151 1 vrch- 
ním velitelem vojska Svaté hgy, zvítězil roku 
1512 u Ravenny nad Francouzi, využiv smrti 
Gastona de Foix, r. 15 13 u Vicenze, dobyl 
města, zpustošil Lombardii a Benátsko, dobyl 
r. 1515 poznovu Vicenze a stal se po zajetí 
Františka I. opět místokrálem neapolským. 

OardOBO [kardósoj Jorge, spisov. portug. 
(* 1606 — f 1669). Byl knězem a napsal mimo 
jmá menší dílka obsáhlý spis Agiologio Lusi- 
táno dos santos e vardes illustres em virtude 
do re i no de Portugal, kde vypisuje životy 
portugalských svatých připadajících na prv- 
ních šest měsíců roku. Ač se má za klassika 
portugalského, jest spis jeho významný spfše 
pro geografická a historická data, než pro 
cenu literární. 

Oarducol [kardůči] Giosué, básník ital. 
(* 1836 ve Valdicastelle v Toskáně). Studoval 
ve Florencii a v Pise, r. 1860 jmenován pro- 
fessorem italské literatury na universitě bologn- 
ské, kde posud působí. První své básně vy- 
dával pod pseudonymem Enotrio Romano. 
R. 1857 vydal Rime, r. 1868 Levia gravia pak 
Decennalia; roku 1865 vyšla pověstná Hymna 
Satanovi j která ho v krát ku učinila slavným, 
avSak vzbudila též bouřlivé polemiky. Starší 
své skladby vydal ve vydání souborném roku 
1871 a 1880 ve Florencii, k těm se přidružily 
Nuove poesie T. 1881 juž ve 4. vydání, následo- 
valy pak satirické G/amWeí/ epodi r. 1882. Pravé 
výše dostoupila však poesie C-ho v Ódách 



barbarských (1877, 18S2, 1889), třech to sbír- 
kách lyrik}', ve kterých geniálním způsobem 
a s velikou erudicí klassickou staré metrické 
prvky ód Horaciových zpracovány jsou v no- 
vou ryze moderní poesii, plnou síly a ohně 
jakož i hlubokých citových akcentů. K těmto 
druží se i nejnovější óda jeho Pietffonte, ve 
které C. zdokonalil ódu historicko-politickou. 
Vedle skladeb básnických jest C. neúnavným 
badatelem na poli domácí historie literární a 
znamenitým vydavatelem a kommentátorem 
starých klassických děl domácí literatury. 
Z četných spisů těchto uvádíme pouze : Studii 
Ittterarii (1881. 2 sv.); La poesia barbara nei 
secoli XV e XVI (1881); Confessioni e bcttaglie 
(1882—83, 3 sv.); Conversationi cntiche{iS8^)\ 
Vité e ritratti (1895). Sebrané jeho básnické 
spisy začal vydávati Zanichelli vBologni r. 1880 
(posud vySlo 7 svazků), prosaické r. 1889 (po- 
sud 3 sv.). Velké důležitosti jsou jeho kom- 
mentáře k Petrarkovi a starším lyrikům ital- 
ským. R. 18^0 jmenován C. říšským senáto- 
rem, spolu jest Členem ministerstva vyučo- 
vání. Zvláštní jest v povaze C-ho, že vzlet a 
sila lyrika prvního řádu se slučuje s tichou 
povahou učence a badatele v harmonický 
celek. Výbor básní jeho do češtiny upravil 
a vydal roku z8^o Jaroslav Vrchlický připojiv 
k Aěmu obšírnější studii u spisech a poesii 
C-ově. — cký, 

Oardneae [ka-ee] Sch. bip., podčeleď b o- 
dlákovitých {Cynareae Cass.), mající květy 
všecky trubkovité, zpravidla ó. zákrov stře- 
chovitý, lůžko se Štětinkovitými plevami, prai- 
níky nejČastěji bezocasé, nažky smačklé s pup- 
kem basalním a krajem zaobleným, chmýrem 
víceřadým, na spodu kroužkovité srostlým a 
společně 8 kroužkem tímto odpadávajícím. 
Listy zhusta ostnitě zubaté, lístky zákrovní 
často s pichlavou Špičkou. Ze známějších rodů 
počítáme sem: Caiduus L., Cirsium Tourn., 
Cynara Vaill., Silybum Vaill. (v. t.) Vs. 

Carduoho [karduko] nebo Cardu cci 
'— uči|: 1) C. Bartolommeo, ital. malíř 
* 1560 ve Florencii — \ 1608 v Madridě,. 
Studoval sochařství a stavitelství u Ammanata, 
pak malířství u Federíga Zuccheriho, s nímŽ 
později do Španělska se odebral. Filip IL velmi 
si ho vážil. C. pracoval najmě pro Escurial: 
osm obrazů ze života sv. Vavřince, ně- 
kolik obrazů oltářních, a najmě fresky 
v bibliotéce klášterní. Práce, které vy- 
konal se svým žákem Fr. Lopezem pro kostel 
San Felipe el Reál v Madride, byly zničeny 
ohněm až na obraz Snéti s kří^e (nyní v Pradu 
v Madridě). C.měl až do Velasqueza rozhodný 
vliv na vývoj umění ve Španělsku, pobádaje 
četné své žáky k studiím antiky, přesnosti 
kresby, velikoleposti komposice a ušlechtilosti 
výrazu, kterou práce jeho se vyznamenávají. 
Kolorit obrazů Cvých je vSak někdy temný 
a chladný. 

2) C. Vincenzio, malíř, bratr a žák 
před. (* 1585 ve Florenci — + 1658 v Madridě). 
Do Španělska přišel se svým bratrem a zprvu 
mu pomáhaje maloval předměty vojenské a 
různé perspektivy. Po smrti bratrově stal se 



Carduus — Carcntonien. 



147 



sám dvorním malířem a maloval fresky v kapli 
Parda a dokončil práce Bartolommeovy v krá- 
lovském zámku. S Cajesim provedl fresky 
v kathedrále toledské, pro kaple a kostely 
madridské zhotovil množství obrazQv oItářn'ch 
a po r. 1626 podjal se hlavního svého díla, 
dekorace kláStera kartusiánského de Paulas 
v Madridě, kde vymaloval 55 obrazQ předsta- 
vujících dílem život sv. Brunona, dílem zá- 
zraky a muČennictví mnichfl kartus. Mimo to 
v Prad(> jest ještě několik jeho obrazů, zejména 
Bitva u Fleurus, Dobyti Rheinfeldu, Křtst Je- 
riše Krista, Po\draveni andélské, Savo\em P. 
Marie a j. Vydal také Dialogos de la Piutnra 
(Madrid, 1633 — 34), výborné theoretické dílo 
o malířství. C. tvořil nad míru rychle a do- 
vedné a působil jako učitel velmi v rozvoj 
malířství Španělského. 

Oardniis L. [ka- 1 , b o d 1 á k, rod rostlin z řádu 
složnokvětých (Compositae Vaill.) a Čeledi 
bodlákovitých (Cvnareae Cass.). Byliny 
dvouleté, řidčeji vytrvalé, statné, mající lo- 
dyhu přímou, jednoduchou i vétevnatou, listy 
střídavé, pilovité, chobotnatě zubaté nebo 
peřenodílné a Často sbíhavé, úbory veliké, 
vejčité nebo koulovité s lístky zákrovními 
ostnem zakončenými, přímými i zpět zahnu- 
tými, nitky tyčinek volné, chmýr mnohořadý, 
z jednoduchých draslavých (ne pérovitých) 
chlupů složený, na zpodu v kroužek srostlý, 
a s tímto odpadávající, nažky smáčknuté při- 
oblé, 5 — ložebré nebo hladké a lysé, lůžko 
Stětinkovité, chloupky posázené. Známo 60 
druhů po Evropě, Asii i sev. Africe domácích, 
z nichž také 4 v Čechách se vyskytují. Na 
suchých stráních, rumištích i podlé cest roste 
často b. ničí (C. nutans L.) znatelný dle ve- 
likých, zploštěle kulatých a ničích úborů, je- 
jichžto kopinaté lístky zákrovní jsou lomené 
a nazpět ohrnuté. Společné s ním nalézáme 
Často b. obecný (C. acattthoides h.) 8 úbory 
přímými, zákrovními lístky užšími a přímo 
odstálymi. Oba druhy bývají nemilou plevelí, 
jíž se snadno zbavujeme, požínajíce tyto dvou- 
leté byliny v létě před uzráním semen. Užívá 
se obou k dobývání potaše ; mladistvý bodlák 
ničí je dobrou pící vepřovému dobytku. — 
Jako heraldický odznak nalézáme bodlák ve 
Štítu skotském. Vs, 

Oardwell [kár Gel |, přístavní město v brit- 
ské kolonii Queenslandé v Austrálii v distriktu 
North-Kennedy na vých. pobřeží pevniny při 
zálivu Rockinghamském a naproti severnímu 
konci ostrova Hinchinbrooku, jest obchodním 
střediskem krajin na horním toku Burdekinu; 
každoročně shromažďují se tu ve značném 
počtu lovci dugongů, jejichž tuk vyškvařují po 
skončeném lovu v závodech cardwellských. 
Velký prospěch kyne městu z projektované 
železnice na zÁp, k zálivu Carpentarskému. 

Oaxdwell [kárliélj Edward, politik angl. 
(* 1813 v Liverpoolu). R. 1842 vstoupil do 
parlamentu, r. 1852 — 66 zastával různé úřady 
v různých ministerstvech a r. 1868 stal se 
v Gladstoneově kabinetu ministrem války. 
Roku 1871 podal sněmovně a přes mnohou 
opposici prosadil předlohu o reorganisaci angl. 



vojska, kterou milice a dobrovolnictvo pod- 
řizují se ministerstvu války. Po pádu GUd- 
stonea (1874) byl jako viscount C. povýšen 
do sněmovny lordů. Vydal Memoirs of the 
Right Honorable Sir Robert Peel (Londýn, 
1856—57, 2 sv.). 

Car6me [karem], franc, z lat. quadrage- 
sima (čtyřicátý den), značí půst vůbec a ze- 
jména čtyřicetidenní půst velikonoční. V litera- 
tuře církevní označuje řadu kázání proslove- 
ných v čas postní a potom vytištěnou sbírku 
takových kázání. Nejznámější c. jest Massil- 
lonův Petit Caréme, napsaný pro krále Luď 
víka XV., a téhož Grand Caréme, 

Oaréme [karem] Marie Antoine, spiso- 
vatel franc. (* 1784 — \ 1833). Byl kuchařem 
předních knížat a panovníků své doby, strojil 
také pro kongressy v Aix-la-Chapelle, ve Vídni 
a v Lublani. Praktickou dovednost podporo- 
val vzděláním a zabýval se dlouho studiem 
kuchařství římského. Své zkušenosti uložil 
v Četných spisech: Le pdtissier pittoresque; 
l.e maitre ďhótel franqais, kde moderní ku- 
chyni přirovnává k antické; Le cuisinier pa- 
lisien; Le pdtissier royal parisien (vytištěno 
ještě r. 1879); Vart de ta cuisine franqaise 
au XlXe siecle a j. 

Oarena [ka-] Či carrina |ka-J nazývána 
ve středověku čtyřicetidenní doba, po kterou 
biskup nebo představený církevní někomu za 
těžké přečiny přísný půst a jiné skutky ka- 
jicí uložil. Nezřídka i 50, 100 a více c-n za 
pokání ukládáno. Slovo to od quadragena se 
odvozuje (dle Du Cange glossarium). Bvý, 

Oarena [ka-] Giacinto, italský učenec 
(* 1778 — t 1859), pocházel z Tuři na, stal se 
professorem fysiky na universitě ve svém ro- 
dišti. Jako tajemník společnosti véd a j. byl 
C. ve stycích s nejrůznějšími učenci své doby 
a vydal řadu prací z oborů fysiky, přírodo- 
vědy a filosofie, z nichŽ nejdůležitější jest 
dílo mnoholeté práce Prontuario di vocaboli 
attenenti a parecchie arti atd , ve dvou částech 
Vocabolario domeatico (1851) a Vocaholario 
metod ico di arti e mestieri (1853, 2 sv.), do- 
plňující slovník Akademie della Crusca. Ve- 
liká Čásf pojednání jeho jest otištěna v »Me- 
morie della regia Acad. delle scienze di To- 
rino« a j. P, 

Oarentan [karárltar^l, hl. město kantonu 
ve franc. dep. Manche, arrond st.-lóském, na 
ř. Tautě, na průplavu vire-tautcském a na 
Záp. dráze (Bayeux Cherbourg), uprostřed ba- 
žinaté roviny, má velmi ozdobný got. chrám 
z XII. až XIV. stol., zbytky starého hradu 
a opevnění, obec. koUej, školu brusičskou, 
námořní syndikát a švédský konsulát, znač- 
ný vývoz másla, vajec, vína, líhu, drůbeže a 
dobytka (zvi. do Anglie\ přístav nesnadno 
přístupný, paroplavební spojení s Havrem a 
3232 obyv. (i886\ 

Oarantia [karěncia], lat, strádání, 
újma. Viz Annus c-ae a Karenční doba. 

Oarentonlen (karárltoniái)], stupeA ve 
svrchním křídovém útvaru v jižní Francii, 
tvořící nejvyšší oddělení pásma zvaného Ce- 
noman. Jsou to jíly a měkké opuky se zkamo' 



148 



Carestini — Caretto de Millesimo. 



nflinami Belemniies plenus, Exogj-ra columba 
» četnými rudisty. " P<i. 

OarMtlnl [karestíni] Giovanni, slavný 
kastrát XVllI. stol., kontraallista ohromného 
objemu hlasového a bijeíné techniky {* kol 
1705 v Munle Filalrano — f 1760 t.). Vycvif en 
ve zpévu od proslitlího kaslráta Bcrnacchiho. 
Znám jest obecnĚ pod jmínem Cuaaninc, 
jež přijal z vdéCnosti k ilechlici milái skérau 
Cusaniov], svému podporovateli. Vystoupil 
s velikým úspéchem skoro ve vSech mřslcch 
evropských; r. 1730 povolán Haendlem do 
Londýna /a Člena jeho opery na místo ba- 
strála Senesina (vlaatné Francesca Bernardího), 
jenž pfeSel k Bononcinimu. R. 1735 vrátil ae 
do Itálie, po té angažován v Drážďanech a 
Berllnř, r. 1754—58 v Petrohradř. Str. 

OarettO d« BUUeBlmo [ka- . Jméno ro 
diny hrabíci, která z rodu svobodných mark- 
rabí ze Savony, Finále, Spigna, Grana, No- 
vella. Zuccarella a Clavesany v markrabství 
MonCferralském v Horní Itálii pocházela n 
jmenovaná panství 
jako léna císařská 
držela. Markrabími 
ze Savony byli C-vé 
od r. 1345, hrabaty 
z Millesima od r. 
1440 a obdrželi in- 
kolát v Dol. Raknu- 
slch r. 1636 a v Ce- 
chách r. 1657. Znak 
jejich byl 5tit Červe- 
ný a píti pokosný- 
mi pruhy zlatými, 
. , . „ ... jenž pod korunou 

'■'"■ U:™ TOkritakoa .|.oei. 

val na prsou cisaf- 
■kého orla (vvobr. í. 793.), stojícího na llatém 
voze, dvfma korunovanými Ivy taženém tak, 
že levá noha orlova na voze, pravá na koninř 
předního lva byla. Rodina tato doSla velké 
slávy důstojnostmi knéžskými ve své vlasti, 
kde v místě Albé čtyři biskupové rodu tohn 
bvli a krom6 nich také v Savooř a Casale 
členové rodu toho biskupovali, v liemeSi pak 
arcibiskupem byl Karel Dominik C. roku 
1505 a v Jerusaleme velmistrem jotianítského 
řádu Fabricius C. v 1. 1513-ai. —Fran- 
tišek C. di Savona c Finále e Grano atd. 
byl cia. komořím, FML. a za cfsaře Ferdi' 
nanda III. GFM., od r. 1641 poslancem u král. 
Ipanélakého dvora a r. 1648 plnomocným mi> 
nistrem v Polsku při nove volbé králnvf. 
V Čechách sloužil ve voj£tí pod prapory Vald- 
Steina, vévody Frídlandského, ale záhy k jeho 
odpArcQm se přidal a z konfiskace statků 
ValdUeinových koupil sobí panstvj Bílou. — 
Štípán C., markrabí ze Savony a hrabě 
X Millesima, jenž také byl odpůrcem Vald- 
fiteinovým, měl a Majdalenou Kostomlalskou 
ze Vfesovic dceru Sylvii Kateřinu, prosla- 
venou krásu svého víku, která r. 1633 pojala 
la manžela Heřmana Václava Černína hrubíte 
1 Chudenic, zakladatele nové slávy čtrninův 
a po jeho smrti roku 1651 Leopolda Viléma 
markrabího Badenského a zemřela roku 1664 



zanechavii bratru svému KarluLeopoldovi, 
který reku 1657 inkolátu v Cechách dosáhl, 
100.000 zl. jako fideikommias rodinný, za které 
peníze od nčho koupeno panství Vilémovské 
v Čáslavsko. Karel Leopold se svou manžel- 
kou 1'ranli^kou Hyzriovnou z Chodův, paní 
na Ccslicich, Peruci a Chodovi (f 166b;, 
zplodil tři syny: Štípána, Cesata a Vá- 
clava Ferdinanda, ze kterých první di'a 
brzo zemřeli. Jako vdovec oženil se podruhé 
s Johanou liarbnrou Eusebii roz. hraběnkou 
7.C Zdaru, vdovou po Sjí^mundu Myslikovi 
zHyrSova, sniž měl tři syny: Jana Josefa, 
Jana Bernarta a Jana Ignáce. Kromí 
panství Jenikovského držel statek Vlachovo 
Hfezi, k nímuž přikoupil Želibořice, Tvrsice, 
Budkov a Lhotu Chocholatou a celý atatek 
takto zvítSený prodal Mat i Si i svob. pánu 
z VunSvic. Zemřel nikdy r. 1690 a fideikcm- 
miss po něm držel syn Václav, jenž měl za 
manželku Marii Alžbětu KustoSku ze Zubřího. 
Ze dvou synů jeho staríí Antonín zemřel 
r. 1728 před otcem bez mužských potomkův 
a didic svífenstvi Ignác Václav zem/el asi 
r. 1746 bezdétek, odkázav zpupný statek Mo- 
ravany v Čáslavsko manželce Marii Dorotí 
baronce Věrni erce. Fideíkommisa dostal se 
Janu Václavovi, jedinému synu Jana Jo- 
sela, c. k. appellačniho rady a pána na MčSi- 
cích u Tábora (f 1716). Jan Václav, c. k. 
komoří a rytíf sv. Václava, zasnoubil se 
s Eleonorou Kořenskou z Terciová s držel 
Kardašovu í^ečici, Budislav a Záluží na Tá- 
boráku a na Cáslavsku Ronov a Třemoinici, 
kteréž statky i s Hdcikommisscm po ním zdí- 
dil syn jeho lan Josef, jení jako c. k. tajný 
rada r. iSoo liezdilek zemřel, odkázav statky 



mfel. 

ve svém kSaftu opatření učinil, panst 
s Třemoinici připadlo fundaci .Millesimovské 
od něho pro chudé Šlechtíce založené. Ber- 
nart, syn Karla Leopolda z druhého 
manželství, dostal se s manželkou Terezií 
Hrobíickou z HrobCic. ovdovělou Franchi- 
montovou z Frankenfeldu, na Petrovice a 
NemySl u Tábora, kde po nim syn Václav 
František následoval, jenž r. 17Ď0 zemřel. 
Dcera jeho Marie Terezie provdavSi se za 
Leopolda hr. Krakovského z Kolovrat do- 
stala věnem Kaděn i n u Tábora, který od 
té doby Kolovratům zůstal; syn jeho Fer- 
dinand, jenž po matce Terezii hr. Des- 
foursové zdědil panství Semily, prodat Ne- 
mySl r. 1765 a zemřel jako G.\l. jízdy r. 1778 
odkázav .Semily mladSímu synu Josefovi 
(+1790;. StarSÍ syn Václav dostal fidcikommiss 
Vilémovský po smrti hrabftc Jana Josefa 
a hezdílek zemřev jej zanechal synu bratra 
Josefa též Josefovi, kterým vyhasl rod 
Millesimovský v Čechách r. 1852. NejmladSi 
syn Karla Leopolda Ignác spolu s man- 
želkou Marií Barborou ovdovělou svobodnou 
pani Heisslernvnu z Hertersheimu drželi t>i, 
roku 1706 statek 1'ravonln, který směnil po 



Carev — Carex, 



149 



smrti manželky své r. 1733 za Mladějov, jenž 
mu pro dluhy prodán jest. Klř. 

Oarev, újezdné město astrachanské gu- 
bernie na levém bř. Achtuby, ramene dolní 
Volhy. Za povodní rovné okolí se zatopuje, 
tak že mésto tvoří ostrov. Na 20 verst vůkol 
proryta krajina umélými průplavy, jezery a 
kurgany; jsou to chudé zbytky hlavního města 
Zlaté Ordy. Nalézají se tam zlaté prsteny, 
náušnice, mramorové sloupy, velké kamenné 
desky, měděné, stříbrné a zlaté peníze, zbraně, 
náramky a j. Město C. založeno r. 1805 od 
Malorusův, Obyvatelstvo (6881 r. 1889) pro- 
vozuje rolnictví, chov dobytka a rybolov. — 
Cjczd carevský má 152.941 obyv. (1889) 
na 28.697 km ', z čehož připadá na jezera 
239 frm', V zahradách pěstují se okurky, 
kdyně, tykve, arbuzy. Mimo řeku Volhu, 
Achtubu a zavodňovací průplavy jest step, 
v jejímž středu leží Hořké jezero (77 km^) a 
Eitonské 159 frm'. Obyvatelstvo jest z 527^ 
nr,aloruské, ostatní jsou Tataři a Mordvini. 
R. 1881 napočteno koní 31.700, skotu 107.100, 
ovcí 336.000. Z jezera Eltonského dobývá se 
sůl. ft. 

Oareva vrata viz Trajanova brána. 

Oarevl6, syn carův. Úřední název ná- 
sledníka trůnu jest cesarevič a manželky 
jeho cesarevna. Titul ten může být udělen 
carem i jiným členům carské rodiny. 

Carev iaz, bojiště na Černé Hoře, kde 
Černohorci 29. čce 1712 slavně zvítězili nad 
Turky. Tito táhli na ně od Podgorice pod Ach- 
metem pašou. Nedaleko ř. Maršulje udeřili 
na ně nenadále Černohorci, které vedl sám 
vladyka Daniel Petrovič NěgoS, Janko Gju- 
raškovič a Vuk Mičunovió. Turci ztratili 
86 praporův a 20.000 hlav. Bojiště podobalo 
se pokácenému lesu a dostalo odtud název 
» carova paseka*. 

Oarevna, manželka carova, na Rusi sluje 
caři ca, kdežto slova c. užívá se o velko- 
kněžnách. 

Oarevo-Alezandrovskij : 1) C, zlaté 
doly v orenburské gubernii, trojickém Újezdě, 
175 km od új. města po říčce Taškutarganu. 
Známy jsou od r. 1824 a nalezeny zde kusy 
zlata neobyčejné velikosti, jako r. 1843 kus 
vážící přes 42 kg. V upomínku na návštěvu 
Alexandra I. postaven zde pomník. — 2) C, 
platinové doly v permské gub., verchoturském 
Újezdě, v údolí řeky Uralichy, i'6 km od jejího 
vtoku do BaranČe. Jsou to první platinové doly 
v Evropě objevené (1S24). 

Oarevokokiajskyújezdní město kazaňské 
sub., sev.-záp. od Kázaně, na pr. bř. ř. Kok- 
šagu, má 5 kamenných kostelův a 1538 obyv. 
(1889), většinou Rusův a Čeremisů. Vyváží se 
hlavně dříví na Volhu. — Újezd carev o- 
kokšajský na levé straně Volhy, rovina 
z V« lesnatá s mnohými jezírky a bažinami, 
má na 7200 Arm^ 100.000 obyv., hlavně Rusů, 
Čcrcmisův a Tatarů, hledajících výživu v rol- 
nictví, chovu dobytka, v lesnictví, Čeremisové 
pak provozují včelařství. /■'.*. 

Ciarevo-Kiirffaiullulja Sloboda, obec 
v gub. a Újezdě samařském, 37 km od Újezd. 



města, při vtoku řeky Soku do Volhy. Leží 
na úpatí Careva-Kurgana, majícího v ob- 
vodě 1*5 frm a výšky přes 42 m. Místo to ná- 
leží k nejkrásnějším na Volze. 

Oarevo-NikolaJevBkiJ : 1) C , zlaté doly 
v orenburské gub., trojickém új., od Carevo- 
Alexandrovských oddělené vysokou horou. — 
2) C, zlaté dol}' v tomské gub., kuzněckém 
okruhu, 189 km jihových. od Kuzněcka, známé 
od r. 1836 a nejbohatší v Altaji. Pochází z nich 
skoro polovice všeho zlata, dobývaného v tomto 
pohoří. Dělí se na dvě části, z nichž Pedo- 
rovka má kolem 1852 a Veselovskaja asi 
1388 obyv. Zlato vyskytuje se zde též v kusech 
vážících několik kilogramů. 

Oarevo-Zajmiiče, ves gub. smolenské, 
nejednou vzpomenutá ve staré i nové historii 
ruské. Jsouc na cestě mezi městem Možajskem 
a Vjazmou památná je jmenovitě bitvou r. 1610 
mezi Valujevem a Žólkiewským a r. 18 12 ústu- 
pem Barclaye de Tolly. 

Oarew [kherú|: 1) C. Thomas, básník 
angl. (* 1589 — t 1639). Vzdělav se v Oxforde 
a cestami po cizině obrátil na se pozornost 
krále Karla I. a v jeho soukromé službě vedl 
život uhlazeného, vtipného, ale mravně ne- 
velmi vážného dvořana. Týmž duchem sklá- 
dal nejvíce lehké hříčky lyrické, hlavně la- 
hodné písně, které svou dobou velmi byly 
oblíbeny. VSÍ. 

2) C. John Edward, sochař angl. ("^ 1785 
ve Waterřordu v Irsku — + 1868). Žil v Brigh- 
tonu a Londýně, kde od r. 1830 vystavoval 
své práce a několik let dekoroval Petworth 
House, sídlo lorda Egremonta. Hlavní jeho 
díla jsou : Milosrdný' Samaritán, reliéf určený 
pro Nelsonův pomník, Kean jako Hamlet ve 
Westminsteni, Arethusa se psem a Whittington 
naslouchajici londýnským \vonům, 

Oarex [ka-]L., ostřice (vyobr. č. 794.^ rod 
z řádu Sáchorovitých {Cyperaceae). Byliny 
vesměs vytrvalé, buď trsnató, tvořící mnohdy 
kompaktní mohutné trsy, buď s podzemními, 
daleko plazivými Šlahouny, jež jsou tenké, oblé, 
oddálené šupinaté a jež v pravidelných od- 
stavcích vyhánějí nad zem svazečky listův a 
stébel (C. arenaria, C. hri^oides). Stébla vzpří- 
mená jen těsně nad zemí článkovaná a zde 
také listnatá, ostatně bezlistá, trojhranná, na 
hranách Často drsná, jedním nebo několika 
klásky květními okončená. Listy čárkovité, 
dlouhé, ve středním nervu kýlnaté a zde a 
na okraji zvláště ostře drsné. Kde přecházejí 
v pochvu lodyhu objímající, nalézá se často 
dvojuSetný, blánitý jazýček. Listy jsou nejdo- 
leji obaleny pochvami bezčepelnými, jež se 
mnohdy sífnatě nebo vláknitě třepí a jsou ne- 
zřídka význačně zbarveny. Květy samčí i sa- 
micí tvoří husté válcovité nebo skoro hranaté 
klásky, jež jsou buďpřisedlé,buďdlouzestopkaté 
a sedí v úžlabí šlélinkovitých nebo listovitČ pro- 
dloužených listenů. Klásky ty jsou buď jedno- 
pohlavně, čisté samčí nebo cistě samicí, buď 
z polovice nebo z části samčí a z části vsamičí. 
Skoro zpravidla bývá konečný klásek samčí 
Řídce jest stéblo okončeno jediným kláskem 
(C. dioica a j.), obyčejně bývá ještě více po- 



150 Cai 

stranních (C. acula), nebo ;sou dokonce četné 
klclshy na posltanních vitvích shlouíeny ve 
sIožilÉ kla^natí nebo slrboulkovilí kvítenství 
(C- i-ypcoidís. O. viilpiiia). Jednotlivý klásek 
skUdá ac z blánítých pluch (gliimae). slFccho- 
viié se kryjících, za nimii tísní vijilabisedí 
jeden kv«t. Kvit samČi skládi se toliko ze tfi 
dlouze nitkovitích tyčinek; kvítsamiČf tvořen 
jest pfedeviim z jednoduchého semenníku 



v tenkou Špičku (C. pulicaris a j.) nebo do- 
knnce v tenkou, dlouhou StCtinu z míchýfku 
vyčnívající (C. micropliKhyn). Nejen limito 
případy se význam méchýfku objasňuje, ale 
I kvéty příbuzného rodu Élyna. kdež úilabí 
pluchy vyrQstá malá osa, na níí d.ile sedí za 
listencem květ namičf a nad nim kvft samíí. 
Ostatní vyrflslá v abnormní vzrostlých klás- 
cích ostfic zakrnílá osa méchýfku Často v nový 
klásek dcefinný. Má-iÍ semennik dvě blizny, 
I pfíiné k mediáni, má li 
i k OKe klásku obrácena. 
)byčejně mnohotvárný či- 
rozi5ířených i ' ' 



v tehkou Čnílku přeohizcjíclho a 2-3 niCo- 
vilými bliznami okončeního. Semennik celý 
obalen jest zvláštním míchýfkem (utrieulus), 
který i za plodu vytrvává skrývaje uvnitř 
nažku; jest buď tvrdý nebo blánitý, rozhfní 
podél žilkovaný, vejfitý, trojboký, kuíelo- 
vitý a na konci často v dlouhý, dvojzubý zo- 
ban zúiený. Za kvitu mezi zoubky zobanu 
vynikají blizny semenníku. Morfologicky jest 
míchýfek tento vlastně přeméněným listen- 
cem, sedícím na úplně zakrnílé ose z úžlabí 
pluchy vynikající a jest úplnř dle zákona jedno- 
děloíných adossován k ose klásku. Zakrnílá 
osa úžfabní končí obyčejní semenníkem, zdán- 
liví tedy konečným; jen u některých druhův 
ostřic vyrůstá skuteční zakrnílá asa popsaná 



celť j 



jen 



epiém. Sama Evropa n 
I jest. Že, afkoliv béhem 
věkO tolik druhA se 
vytvořilo, přece druhy 
ostřic jsou typy ustále- 
nými vyvinujíce sotva 
kde mezi sebou pře- 
chodní formy a odrůdy. 

pásmu, na horách, v ra- 
Šelinách a bažinách, na 
lukách a písíinách ro- 
stou mnohdy u velikém 
. množství skládajíce jed- 
notvárnou formaci rost- 
linnou (viz ostatně Cj'- 
peraceae). Mohutné 
trsy níklerých druhO 
(C. paradoxa, C. rae- 
spUosa, C. ítrkla) činí 
schůdnými močály a 
raSeliny. Jiné druhy (C. 
aciila, C. dhticha. C. 

vitými Slahoutiy upev- 
ňuji břehy, tvoří pevné 
drny a palouky, jiné ko- 
nečně Slahouny svými 
proměňuji sypké pisti- 
ny v pevnou pOdu prstí 
se pokrývající a pak i 
úrodnou (C. bri\oides, 
C. praecax, C. supina, 
C. hirta). Za tím také 
účelem seje se ostíicre 
písečná (C. arenaria) 
v Hollandsku na umrlé hráze. Ale všechny 
ostřice skýtají píci Spatnou jsouce velmi tvrdé. 
ostré a plny kyseliny křsmiCité. Užitek ;inak 
nepřinášejí žádný. Jedině Slahounů podzemních 
druhu C. arenaria v lékařství upotřebuváno 
pod jménem Radix SaisaparHlae pcrmanicae. 
Českých 60 druhův ostřic rozděluje se 
takto; I. Jediný konečný klásek ,'Psyllophora 
Lois.); O- paudfíora Lght., C. pulicaůi^ L., 
C. liaratliana Srn., C. dfofca L, — II. Klá- 
sky četně, dvojpohlavné, sestaveně v složitý 
klas, staženou latu nebo sirboulek. Blizny z 
{Vigitea K.): C. pamculata I, , C. v(,/;-riía L., 
O. cyreroidei L., C. briioides L. a j. - III. Klá- 
sků více. konečný skoro pravidlem samčí, po- 
stranní samicí {Eucarex Neib.): C. acula L., 



Carey — Careya. 



151 



C. dif^itata L., C. praecox Jcq., C. Jlacca 
Schreb., C. distans L., C. riparia Curt , 
C. hirta L. atd. 

Druhy jednotlivé třeba určovati zvláště 
v stavu plodném, poněvadž tvar měchýřku 
bývá nejvíce rozhodujícím. Mimo to bére se 
ohled na části klásků, listeny, pošvy a přede- 
vším na oddenky, jsou-li tyto trsnaté, krátce 
nebo dlouze plazivé a jak přecházejí v osy 
nadzemní. Vsý, 

Oarey [kéril: 1) C. Henry, básník a skla- 
datel anglický, levoboček markýza Georgcsa 
Savilea (* kol 1690 v Londýně — \ 1773 t.). 
Pokládán jest za autora anglické nár. hymny 
God savé the king; autorství to bylo mu sice 
později Clarkem upíráno, avšak dle novějších 
zpráv dělo se tak neprávem. Následkem ne- 
zřízeného života upadl v krutou bídu a skonal 
sebevraždou. Napsal četné baltady (sbírka The 
musical ceittury atd. z r. 1740 obsahuje sto 
anglických ballad), kantáty, operetty, operní 
libretta a j. Str. 

2) C. William, missionář a indolog angl. 
(* 1761 v Paulersbury v Northamptonshiru - 
f 1834 v Serampuru^. Přiučil se řemeslu šev- 
covskému, studoval však současné i jazykj' a 
připravoval ss k úřadu kazatelskému. Hlavně 
jeho působením utvořila se baptistická mis- 
sijní společnost, jíž vyslán C. r. 1793 do Ben- 
gálska. Zde působil až do své smrti, od roku 
iSoi — 30 jako professor v Kalkuttě. R. 1800 za- 
ložil v Serámpuru knihtiskárnu, r. 1820 se- 
minář. Vedle vlastního překladu Písma sv. na 
jazyk bengalský, mahrattský, hindský a sans- 
krtský převedl z části za cizí pomoci bibli do 
četných jazykův indických, kteréž překlady 
do r. 1832 ve 200.000 výt. rozšířeny. Vedle 
této činnosti missijní C. vynikl však i jako 
důkladný znalec jaz. indických. Jeho Bcn^ali- 
Grammar (Serámpur, 1804), Sanscrit- Grammar 
(t., 1806) a Bengali dictionnary (t., 1825 27) 
jsou díla velmi cenná. S Marshamem vydal 
3 knihy Rdmdyany s angl. překladem a vý- 
kladem (t, 1806 — 10). Vydal i několik prací 
jiných auktorů (Flora indica, Hitopidésa, prvý 
spis tištěný kovovými literami devánagari 
a j.). Ve své zahradě shromáždil na 2000 ne- 
obyčejných rostlin. Založil i hospodářskou a 
zahradnickou společnost v Indii, vlastní to- 
várnu na papír v Serámpuru a j. Zásluhou 
C-ovou stala se bengálština řeči spisovnou. 
Memoir C ův vyšel v Londýně r. 1836. — 
Srovn. G. Smith, Life of W. C. (Londvn, 
1884^ D/f. 

3) C. Henry Charles, polit, oekonom 
amer. •* 1793 — f 1879 ve Filadelfii). Byl 
synem a společníkem knihkupce, vystěhova- 
lého Irčana, později chéfem firmy. R. 1835 
vzdal se obchodu a věnoval se činnosti spi 
sovatelské. Byl nejprve přívržencem svobodné 
tržby, záhy však přešel v tábor ochranářů 
ma:c hlavně na zřeteli poměry severoamer., 
jejichž vliv na jeho vědecké názory byl vůbec 
velmi značný, tak že se mu vytýká, že způ- 
sobem nedosti vědeckým dovozuje obecnou 
platnost mnohého, co právě jen za okeánem 
platilo vzhledem k zvláštním tamním poměrům. 



Ochrannými cly mají býti po jeho náhledu 
před cizí soutěží chráněny domácí rozvíjející 
se průmysl, polní hospodářství a vůbec vý- 
roba prvotní; připouští však, že nadejde jednou 
doba svobodné tržby, a aby se tak daleko 
dospělo, jest ochranné clo výhodným pro- 
středkem. Ze zásad jím hájených sluší vy- 
tknouti decentralisaci a associaci ná- 
rodohospodářskou. Associací nemíní však ja- 
kési sdružování se jednotlivců k dosažení 
nějakého účelu, nýbrž co možná největší místní 
sblížení se producenta a konsumenta. Tako- 
výmto sblížením stává se prostřed kování ob- 
chodníka v užším smyslu víc a více zbyteč- 
ným, uspoří se tím hospodářské síly. Kromě 
toho umenSuje se rozdíl v cenách tovarův a 
surovin, což jest známkou vzmáhající se civi- 
lisace. V této i v jiných otázkách byl velikým 
odpůrcem Anglie a anglických národních ho- 
spodářů. Hospodářská a obchodní centralisace, 
jejíž rozkvět jeví se právě nejvíce v Anglii se 
středem v Londýně, poškozuje prý polní hospo- 
dářství, činí nemožným rationální jeho rozvoj 
a má za následek, že odnímají se půdě bez 
náhrady cenné součásti. Velmi horlivě potíral 
náhledy Malthusovy a.Ricardovy, zvláště Ri- 
cardem hájený železný zákon o mzdě a 
nauku téhož o rentě pozemkové a Malthu- 
sovu theorii populační. Neuznával mož- 
nost přelidnění tvrdě, že vyšší rozvoj soustavy 
nervové má za následek zmenšení plodnosti; 
čím lidstvo pokročilejší, tím prý méně se roz- 
plozuje. Naproti Ricardově nauce o rentě po- 
zemkové dokazuje, že lidstvo nepočalo vzdě- 
lávati nejprve půdu nejlepší a přecházelo pak 
postupné k půdě horSí; process prvý byl 
opačný. Ovšem důkazem tímto nevyvrací ná- 
hledu Ricardova o rentě. Hodnota statků 
podmíněna jest nikoliv nákladem výrobním, 
nýbrž nákladem reprodukce. Zmíniti se sluší 
dále o jeho náhledu v rozdělení výsledků vý- 
roby. Po jeho náhledu podílu dělníkova na 
výsledku výroby přibývá absolutně i relativně, 
podílu kapitálu přibývá sice absolutné, avšak 
ubývá relativně. Tohoto optimistického zákona 
užíváno často v boji proti socialismu. -— C. byl 
téměř jen samoukem a spisy svými vždy více 
sledoval úČely praktické; tím vysvětliti lze, že 
spisy jeho nesnesou vědeckého měřítka. Byl 
však bystrým a originálním myslitelem a mezi 
politickými oekonomy náleží mu Čestné místo. 
Psal mnoho. Kromě Článků novinářských uvésti 
sluší: Pi'htciples of polit ical economy (Filadelfia, 
1837—40, 3 sv.); Tiie past, the present and the 
future (tam., 1848); TTie harmony of interests 
(t., 1850); Principles of sociál science (t., 1858 
a 1859, 3 sv.^i; The Unity of law (t., 1873). — 
Srov. Bruderův Článek v Gbrresově »Staats- 
lexikon«; článek Lexisův v »Handworterbuch 
der Staatswissenschaftenc, vydávaném Con- 
radem, Elsterem a j., a Miss Keanovou pod do- 
zorem C-ovým na základě jeho zásad spravo- 
vaný »Manual of Sociál Science* (něm. pře- 
klad od Adlera). hda. 

Oareya íkareja' arborea Rxb., strom z řádu 
yfyrtaceae, domovem ve Vých. Indii. Z lýka 
jeho dělá se pletivo. Vský» 



152 



Carez — Cariama. 



Oarez [karé] J o s e p h, knihtiskař franc. 
(* 1753 v Toulu — f 1801 tam), jenŽ r. 1785 
vynalezl nový způsob opleskování {clichaífe)^ 
jímž dodělal se velmi pčkných tisků. Byv 
r. 1791 v dep. Meurthe zvolen do zákonodár- 
ného shromáždění, byl i politicky Činným a 
stal se posléze podprefektem v Toulu. Sepsal: 
Alphabct républicain (1793) a Ami de jeunes 
républicains (t. r.). 

Oarezsando, carez ze vole [karec-], ital., 
něžně, přítulné, lichotivě, značka hudeb 
ního přednesu; často ve spojení se slovenr. 
naznačujícím tempo, na př. lento C-, an- 
dantc c. a j. Str, 

Oars^a |ka-] (§pan. a port, ital. Cďr/c^, franc. 
charf^ezzhfimé. náklad), stará španěl. míra 
a váha. hlavně pro víno, oleje a obilí, různá dle 
jednotlivých krajů, na př. v Katalonii pro víno 
a podobné t20'56 /, pro olej I20'36 /, ve Va- 
lencii pro olej 13778 /, pro víno 172*23 /. jako 
váha 128*16 kg, v Peru pro rýži 172*535 kg^ 
jinak v Peru a Chile jako váha 69*014 kg. 
v Mexiku dokonce 666 / atd. 

Carg^ador Ika-], špan., franc. cargadeur, 
též supercar^o, zasilatel, sluje zmocněnec, 
provázející náklad lodní (cargo). aby jej na 
místě určení zpeněžil, začež obdrží odměnu, 
vyměřenou obyčejně procenty ceny zboží, 
nebo částí zisku, nebo má stálé služné. Někdy 
vy.sílají se dva c oři. vrchní c. a c jemu pod- 
řízený. Velké firmy mají c-y usazené v důle- 
žitých přístavech. O právním postavení c-a 
platí ustanovení o zmocnění; dle práva ně- 
meckého neručí pojistitel za Škodu zaviněnou 
c-em. V Hollandsku užívá se jména c. pro 
dohodce lodní. 

Carsko [kergo]. angl. (špan. carga, ital. 
carco, carico, franc. cargue, cargaisun\ náklad, 
zvláště lodní, značí souhrn zboží na lodi, pak 
seznam jeho, v němž udány bližší okolnosti, 
jako jméno zasilatelovo, adressátovo a pod. 

Oarhais |karé{. starověké Vorgiuntf hlavní 
m. kant. ve franc. dep. Finistěre, arrond. chá- 
teaulinském. na ř. Hieře. má dva architekto- 
nicky velmi zajímavé staré chrámy (gotický 
a románský), zbytky římského vodovodu, rodný 
dům hrdiny Théophila Mála Correta de La- 
tour ďAuvergne (* 1743) a téhož kovový po- 
mník, čilý obchod s krmným dobytkem zvlášt- 
ního plemene, a 2889 oby v. (1886). 

OarohariaJi [ka] Cuv., ž r a 1 o u n, pověstný 
rod žraloků z čeledi zralou nů {Carchariidae). 
Všecky její rody mají hlavu poněkud splošté- 
lou, čenich do předu prodloužený, v oku vždy 
blánu mrkavou a na zpodní Části hlavy obrov- 
skoUy zakřivenou tlamu v podobě půlměsíce. 
Četnými řadami zubův ozbrojenou. Hřbetní 
ploutve jsou dvě. Konečník nemá dokonale 
uzavřené spirálné dutiny, nýbrž jen po vnitřní 
stěně své závitkovitě dolů sbíhající záhyb sliz- 
nice. Rod C. liší se od jiných žralounů zejména 
velikými trojhrannými a břitkými zuby a nedo- 
statkem otvorů střtkacích; před ocasní ploutví 
jest příčná prohlubina. V mořích mírného 
i horkého pásma žije 3^ druhů tohoto rodu, 
náležejících k nejhltavějším a i člověku nej- 
nebezpečnějším žralokům. Přebývají všickni 



poblíž břehův a pod hladinou slídí po ko- 
řisti. Jsou jako i jiní rodové své Čeledi pa- 
mátní tím, že rodí mláďata živá. K nejzná- 
mějším ze 35 druhů rodu C. počítáme zra- 
lou na modravého (C. glaucus Cuv., délky 
3 — 4*5»i) a žralouna hltavého (C. lamia 
Risso, 2*5 m dl.). Oba mají zuby na okra- 
jích vroubkované. Žijí v moři Středozemním 
a v okeánu Atlantském, zejména i podél záp. 
břehův evrop. až asi po jižní Anglii. Br, 

Oaroharodon [ka-|M.H..obroun, nejzná- 
mější ze Šesti rodů žraloků z Čeledi Lamnidae 
jižto na rozdíl od žralounů nemají v oku blány 
mrkavé a u nichžto chřípě i vně spojeny jsou 
s obrovskou tlamou. Rod C má druhou hřbetní 
i řitní ploutev malou a nahoře na ocase před 
ploutví jamku. Veliké trojhranné zuby jsou na 
okraji pilovité. Jediný druh toho rodu, obroun 
největší (C. RoudeletíiU. H ). náleží k nej- 
větším rybám, nyní žijícím ; dorůstáf jeho tělo 
délky i 23 m. Žije ve hlubinách moří fplej- 
ších (v moři Středozemním, v okeánč Indi- 
ckém i v mořích kolem Austrálie a j.) a jest 
i člověku velmi nebezpečným. Br. 

Caroheslum fka-] Stein. rod nále vniků 
kruhobrvnatých (Peritncha), tvoří rozvět- 
vené kolonie, každá pak větévka, na níž sedí 
jednotník, má samostatný sval stahovací, tak 
že jednotník může se sám o sobě stáhnouti. 
Obyčejným zjevem ve vodách sladkých, někdy 
i v moři (Severním a Baltickém) jest C. poIy- 
pinum Ehrbg., tvořící plísAovité povlaky na 
rostlinách a předmětech vodních. C. epistylis 
Ehrbg. porůstá častěji mrtvoly drobných zví- 
řat vodních, C. spectabile Ehrbg. jest hostem 
vod zahnívajících. ale i v pitných, na pří- 
klad ve studnách pražských. Šc. 

Oaroheslns [ka-J Martin, jinak Kraus 
z Krausenthalu, spisov. čes, (* před 1550 — 
f po 16 12). V 1. 1564 — 1602 zastával rozličné 
menší úřady, až r. 1602 stal se v sešlém jiŽ 
věku radním písařem St. města Pražského. 
Spisovati začal ve věku pozdějším a napsal: 
Knifka, obsahující stav méstský, kterak by 
v trvanlivé podstatě fackován bý-ti mohl (Praha, 
1602). Balbín nazývá dílo to knihou zname- 
nitou a četby velmi hodnou. — Arnošta Fer- 
dinanda Hessa Flagellum Juda^orum, Bič fť- 
dovský, t. j. nové, velmi užitečné dokázání, 
že Ježíš Kristus jest boží a blahosl. P. Marie 
Syn (tam., 1604); Život doktora Jana Fausta 
(t., 161 1). 

Oariaoo [ka-ko] dříve San Felipe de 
Au stři a, město jihoamerické republiky Vene- 
zuely, ve státě Bermudez, při zátoce téhož 
jména, v krajině úrodné, ale nezdravé, má 
7000 oby v., kteří pěstují bavlník a kakao. 

Oariama |ka-] Btíbs, (Dicholophus Ulg.), rod 
ptáků ji hoamerických řáděných kbahňákům. 
Tvarem zobáku a noh upomínají na dravce, 
zejména na sekretáře {Gypogeranus serpen- 
tarius), jemuž se podobají postavou a velikostí, 
avšak vnitřní organisací řadí se po bok chřá- 
stalům a jeřábům. Mají Štíhlé tělo, na hlavě 
čelní péra dvojřadě, v chocholku vztyčena, 
zobák rovný, na konci zahnutý, nohy vysoké, 
krátkoprsté, zakončené statnými zakřivenými 



''j^|fTf V "\^ 


< % ' 


^\ 


/ \ 


^^^\^. 1 \ V\ 


^>0*"^ 


^ \ \ 


v 


^- /''li'*" 




k/XA 


\ yC-^ 










^ >^^í^, li 


t fc^ 


Xjl 


>_jl. 


o l^^r^V/^ 


p/ Jf\ 


sV^d 


SgSij^^ 


*^ l^ÉBeť^^^S^ 


J^'S' t^ 


5^*A 


f ^^^s 




M 


1^ v 




% "* "^^^^^ 


^ 




^ř "V*^^^ 


^^* 




»! 


^>^fck * ^. ■ 






«; 










alL/'' 






1: 


í 1 


it 












ig^feat iTWť^fi^^^ 


t|WMB 


Sfe. 


<i: 


^^^^^^Q 


ii^ 


M 


% 


^w^^^^^^B 


, iS^I^ 


"^S 




^BtjjP^yy^Sji^^cy 


***JS-«yS 


I iWi 




y^SM^^^y 


4^^ 


yM 


>< 


;^2ÉÍ^®Í' ^i'^^ 


^ ^S2 


sílí 


'«; 


p^cis^^íři ; ^^^ y 


^^°^raVf 


jj!* 


(i 


C^7'W^^' ^/^IT^OS, 


^OCi^í> 


V^í Jf 




^S^^^Hl-řlT^^P^ 


^^^^ 


-V||/ 


% 


^^^J^^::^^ 


/^^V 


^§^ 




'']á^li'-^í^^3 


^S^7£ 


íV|f| 




/ecám^ySTRS ' 3 !^^T"^yi^J' 


'^Íb/av 


iVial ' 




|S^5^i^^^ 


^^Wr 


^s 


^^ 1 


^^^r^^wf^J^g 


/^Q^ 


■^^ 


>^^l 


a^^^ vi^Wy 


^^r^ 


^^ 


^^^ 



"i" 43 



lii;i| 



1 






íillli 



Cariani — Caricyn, 



drápy, C. crislata L. (viz vyobr. Č. 795.)i její* 
télo jest barvy převážně Šedé, oči žluté, nohy 
hnédofervené a zobák Červený, žije na cam- 
pech brazilských Pobíhá po párech neb v ma- 
lých hejnech, běh její jest liiasnř lychlý, po- 
letuje jen zfídka a nízko. Jest velmi plachá, 
dovede se ukrytí pozorovateli, prozrazuje se 
vSak kHkem hlasným, nepfjjemni pronikavým. 
V noci odpočívá na BlTomech nebo v kfovf. 
Živi se hmyzem, v5ak i plazy, malými ptáky 
a hlodavci, V únoru svádijí samci urputní 
boje o samice. Samička snáií do jednoduchého 



C Tíi Círiimj crí>tat> L. 

hni2da. nízko na stromf upraveného, dví bí- 
lých, rezavě kropenatých vajtČek. C. má chutné 
ma<>o, osadnici víak ji Setfi pro chytáni Ško- 
dlivých zvířat, spISe pak ji lov( k ochočení, 
bucf pomocí lassa, nebo ie ptáka jízdou na 
koni uStvou a pak rukou chytají. Chycení 
ptáci a mláďata snadno se ochoCují, zvykají 
dvoru a ovládají ostatní drfibeí. V Argentině 
íije meníí druh C. Burmeisterí Hartl. Se. 

Oarlanl [karíání], vlastně Qiovani di 
Buši, malif ital. (* mezi r. 14A0-90 ve Fui- 
pianě — + po r. 1541). Napodobil dovedně své 
mistry Palmu, Vecchia, LoKa a Giorgiona, 
od nichí pfejal i pQvab a teplý kolorit. Málo. 
val několik Madonn (v Sonné, v Bergamu aj.), 
portraity a fresky. Museum glasgowské má 
jeho Žiiiit břiínici. Brera milánská Sv. Rodinu. 

C&rlfttl [kariatij. mésto v ital. provincii 
Consenze (Calabríal. v okr. rossanském na zá- 
livu Tarentikěm a na íelez. trati corigliano- 
cotronské, jest sídlem biskupským, má semi. 
nář a 3817 obyv, (1883); hedvábniclví. sbí- 
ráni manny. 

Cftriboo [kheribúl. krajina britské Ko- 
lumbie v Severní Americe, již protéká hornf 
Fraver: zabírá na 10.000 koť' a má 7550 ob., 
živicích se hlavně dobýváním uhli.mídi a zlata. 

Calli Juraj. spisovatel chorv. V-^ 1854 ve 
Srírči). Vzdělal s: v námofnícké Škole splitské. 



153 

sloužil pak dvé léta na moři a cestoval po 
Anglii, Francii. Rusku, Turecku a Americe. 
Po ti vyučoval malhemalice, {ysice a astro- 
nomii ve St. Hradci, od roku 1882 v Terstu, 
naíež jmenován professorem námořnické Školy 
v Bakru. Psal vědecké a politické Články, Čá- 
stečně též do italskj^ch novin, pěstuje p(i tom 
se zdarem í belletríi. Matice chorvátská vydala 
jeho Slike i\ pomorsko/ia ^ivota (1884 — 1S85. 
2 dily), v nichí krásným slohem líčeny obrazy 
z námořního života, poučné zároveň, pokud 
Re týče vícl námořnických. Rovnřž ccnnó 
jsou i ostatní jeho spisy, i nichž jmenujeme 
vídcckoastronoinickou rozpravu Nfíto o mje- 
^eínim distancima (1883); Nautika; Pripoviedke 
i\ narodiiof! fivola iia dalmaťmskih olocih, a 
i/atfmaliČna geogrnfija ili vvod u naiiličkn 

Oarloft [karika], Papaya L., Papaya vul- 
garis DC.BtTom meloun o vý, strom z fidu 
Papayaceae. Kmen jednoduchý, sloupovitj, 
přímý, 5—8 in vvsoký, na konci s korunou ve- 
likých listQ. l^aplky listQ přes metr dlouhí, 
Čepel listová dlanitě laločnatá. lalokQ opět vy- 
krajovaně laloínatých- Dužnaté plody, melou- 
nům velikosti i tvarem podobné, sedí mezi 
listy po 50 — 60. Strom tento jest domovem 
v Brazílii, Záp. Indii, kdeí se, jakož i jinde 
v tropických zemích pěstuje. Ovoce jeho sy- 
rové, vaření a jinak upravované jest dOlezi* 
tou potravinou domácím obyvatelflm. Obecně 
se jako zelenina nakládá do octa. Semena 
slouží za koření. Ve vSech ěáslech stromu, 
hlavně víak v kmenu, jení jest tak měkkjř, 
že noiem lze jej rozřezati, obsaženo jest hoj- 
nost mléčné Sfávy (kctah), již užívají jako lé- 
čiva proti hlislům nebo proti kožním nemo- 
cem, V mlíčné ítávě obsaiena jest pepsino- 
vitá látka papayacin, jejíí působením maso 
zvířecí, zaobaleiíé do listtl papayových nebo 
namočeno do mléčné Sřávy, stává se kruchým. 
V cukrovarech čisti se mléčnou Stavou cukr 
jako zvířecí bílkovinou. Stromy melounoví 
pěstují se ze semen a již druhým rokem vzrů- 
stají mohutně, třetím pak již přináSejí ovoce; 
za to vSak již v pátém roce počínají hy- 
nouti. l'ilrř. 

OariOAto íkarikáto}, ital.. karikujícím 
přednesem, přehnaně, vztahuje se ke způ- 
sobu přednesu v hudbě. 5/r. 

Ooilayn, újezdné město ruské v saratov. 
ské gubernii, na pr. bř. Volhy, při úžlahině, 
kterou teče řeka Carica. Město skládá se 
z Kremlu ibývalí pevnosti) a tří předměstí, 
mí 35'997 obyv (1689), 7 pravoslavných ko- 
stelů, synagogu a mečetu. 6tř. chlapecké a 
4tř. dívíí progymnasium a provozuje rolnictví, 
sadařství, rybářství, průmysl mydlářský, ko- 
želužský, lihovarnický, pivovarnictví a výrobu 
hořčice. Vposledních litech zřízeny tu ohromní 
nádržky na petrolej z Baku dovážený Obchod 
velmi filý. hlavní sobillm dřívím a rybami. - 
Caricynsky Újezd jest nejjižnější částí gu- 
bernie, většinou step, a r. 1881 žilo v ní mimo 
město C- 77.412 obyv. na 7616 frm'. Němci 
mají četné osady u Sareply, Malorusů jest 



154 



Caricyn lug — Cařihrad. 



Oarloyn lug viz Petrohrad. 

Carlc3nE^8ká Unie, příkopy a náspy 60 km 
dlouhé mezi řekami Volhou a Donem, kde se obé 
řeky nejvíce přibližují, k ochraně severní ní- 
žiny před nájezdy Kalmykfl, NohajcŮ, dílem 
i proti nepokojným živlQm kozáckým, kteří 
nejednou zbraně své obrátili proti vládcům 
moskevským. Byly opatřeny palisádami a mimo 
četné strážnice zřízeny Čtyři pevnosti, Donská, 
Sokor, GraČi a Mečotná. Nejvíce kozáckých 
stanic založeno bylo r. 1732. Když Záporožci 
byli rozehnáni ze své Síče, nezapomenuto i na 
eskou l-ii a kozácké její mužstvo převedeno 
k severnímu svahu Kavkazu, kde prokázalo 
výtečné služby proti horalům. Ft. 

Carleskostllka-], hniloba kosti. Názvu 
toho užívá se k označení chorobného stavu 
kosti, při němž kosf se rozpadá, rozpouští a 
mizí; tím ovšem trpí struktura kosti; kosf 
jest rarefakovaná, mnohdy rozhlodána a zvře 
dovatělá a to buď v povrchních vrstvách nebo 
v celé své tlouštce. Příčinou počasného cho- 
robného stavu toho, jenž hnisáním provázen 
bývá, jest nejČastéji tuberkulosa kosti, někdy 
příjice, někdy záněty kosti neb jejího okolí. -cfil. 

Carlg^an (kariňán], hl. m. kant. ve franc. 
depart. ardenneském, arrond. sedanském, na 
Chiersu a na vých. dráze (Méziěres-Montmédy), 
má značný průmysl (železářství, pivovarství, 
předení vlny, parní pily), obchod s dřívím a 
semeny a 2149 obyv. (1866). C. zval se dříve 
Ivo i a nynější jméno přijal teprve po r. 1662, 
kdy povýšen byv na vévodství, dostal se po- 
stranní linii domu Savojského, od níž pochází 
nynější panující rod italský. 

Cariig^aiio [kariíSánoj, m.ěsto v italské 
prov. a kr. turinském, jižně od Turina, s nímž 
spojeno jest parní tramwayí, na I, bř. pád- 
ském, v úrodné nížině, má pěkné náměstí 
s podloubím a 7739 obyv. (1885), kteří provo- 
zují obchod a hedvábnictví. Karel Emanuel 
Veliký odevzdal r. 1630 město s titulem kní- 
žecím svému synu Tomášovi, který stal se 
zakladatelem větve savojskocarignanské, z níž 
vyšel princ Eugen Savojský a nynější panu- 
jící rod italský. 

Cařihrad (lat. Constantinopolis. řec. Ktov- 
axccvxLvrvnnXLc, tur. Stambul neb htambul\s\á[o 
tureckých sultánů, položen jest překrásně na 
místě, kde splývá průliv Cařihradský s mořem 
Marmarským (viz přiložený plán). Nejvýchod- 
nější cíp poloostrova Balkánského mezi Mar- 
marou a Bosporem rozdělen jest chobotem 
7 km dlouhým. Zlatým Rohem zvaným, na 
dvě polovice: jižní, zakončená na rozhraní 
.Marmary a Bosporu iviz plán č. 796.) tupým 
mysem Seráj Burunem, skládá se z řady 
ckrouhlých pahorků, severní pak z mírných 
výšin se smavými údolíčky se střídajících, 
jichž nejvýchodnější se končí okrouhlým pa- 
hrbkem galatským, naproti Seráj Burunu. 
K obvodu cařihradskému počítají se však 
i jižní čásf evropského pobřeží bosporského, 
a protější Čásf asijského pobřeží bosporského 
s částí pobřežní níž ny marmarské, s bospor- 
ským ostrůvkem Kyz Kullesi Fenerem a s ostro- 
vy Princovými v Marmaře. Území cařihrad- 



ské jest ovlaženo dostatečně. Do Zlatého Rohu 
vtékají na konci jeho říčky Kjágadcháne-su 
(starověká Kydarís), jejíž rozkošné údolí zve 
se Sladkými vodami (evropskými), a Alíbej-su 
(Barbysés), poloostrov stambulský sám ovla- 
žen jest Lýkem, na dolním toku překlenutým 
a vlévajícím se do Propontidy u někdejšího 
přístaviště Vlanga Bostány. Přes to byla již 
ve starověku potřeba vody pitné veliká, pročež 
císař Hadrián založil vodovod, napájený z vý- 
vařisk u Belgradžika (sev. C-u), jejž později 
císař Valens rozšířil; vodovod ten, nyní Boz- 
dogán Kemer zvaný, podnes C. vodou zásobuje. 
Od dob Justiniánových až do dnů našich 
dělil se C. ve 14 okresů. Ježto C. našich dnů 
v sobě zahrnuje i osady podél Bosporu roz- 
ložené, rozdělen ve 20 okresův autonomně ne- 
závislých, jichž Čtvero skládá starý C. nebo 
Stambul, po jednom pak osady Galata a Pera 
na severní straně Zlatého Rohu, pak bospor- 
ské osady Therapia, Jenikjój, Beikos, Skutari, 
ostrovy Princů a Kádíkjój. Osady při Propon- 
tidě položené nebyly ještě r. 188Ó zorganiso- 
vány. Starší rozdělení ve Stambul a čtvrti ře- 
ckou, arménskou a židovskou přestalo a oby- 
vatelstvu všech vyznání dovoleno kdekolivěk 
v městě se usazovati; toliko předměstí Ejjúb, 
na nejzazší západní straně Zlatého Rohu, vy- 
hrazeno muhammedánúm. Než rozdělení toto 
nevžilo se jeStě a obvyklé i přirozené rozdě- 
lení na Stambul, Peru a pobřeží maloasijské 
podnes užíváno. A. Stambulem nazývá se 
původní C. Konstantinův, zabírající poloostrov 
mezi Marmarou a Zlatým Rohem, jehož ši- 
roká' západní strana přepásána jest středo- 
věkou hradbou. Na jižním jejím konci, v okresu 
Jedi Kulle, železná dráha vchází do města a 
podél celé jižní a východní strany zabíhá do 
nádraží při Zlatém Rohu proti Galatě polože- 
ného. Stambul takto ohraničený rozkládá se 
na sedmi pahorcích, označených Novým Se- 
rájem sv. Sofií, a t. zv. »císařskýmic džámiemi : 
Ahmedovou, Núri Osmánijjí, Hájezídovou, So- 
límánovou a Muhammeda Výbojce; sedmý pa- 
horek Ejjri Kapu zdvihá se osaměle na se- 
verozápadě. K Zlatému Rohu spadají pahorky 
tyto dosti příkře, volněji však k Marmaře. Po 
vzetí m^sta skrze Turky zůstavena východní 
vznešenější Čásf Stambula výhradně Turkům; 
ftekům zbvla sev. čásf Fanar, Židům, hlavně 
ze Spaněl za Solímána II. přistěhovalým, vy- 
kázány příbytky ve čtvrti Psammatii při Mar- 
maře, Arménům rovněž při Marmaře čtvrť 
Vlanga Bostány. Mezi Psammatii a Fanarem 
zabírala celou záp. čásf města čtvrf Janičarů. 
Rozdělení toto přísně zachováváno a domy 
nemuslimské dle různých vyznání i různými 
barvami označovány. Dnes rozdíl ten odstra- 
něn a za zřejmého ubývání tureckého živlu 
počínají se Řekové i Arménové houfně usazo- 
vati ve dřevních tureckých částech. V létech 
sedmdesátých energický velkovezír Fuád pro- 
vedl pojmenování ulic a číslování domů, vedle 
Čehož však posud lid užívá označování dle 
velikých, zejména dle »císařských< džámií a 
dle bran. Až do nedávná mimo pustý Atmei- 
dán a některá menŠí prostranství neměl Stam- 



Cařihrad. 155 

bul ani vítSiho namésti ani sluínjjíich ulic; níkdrjíí státní rady a audleníni. Na sev.-záp. 
teprve za nejnovíjSich dob, když stavena tram- straní serájak* jest palác velkého vedra, po 
way hlavními smíry mista, vínikla nutnost úpravné své renaissančni brání ivaný VysO' 
upraviti Siřití a del.íi ulice, které chaos tis- kou Portou (Báb Ali), vedle ního ministerstvo 
nich a úzkých ulifek na Čelných místech pře- vící vnČjSIch. Na záp. stiané nevelikým pro- 
tfnajf. stranstvím Seráj Mejdanem, které zdobí nád- 

Nejdfileiltéjíí íáslkou Stambula jest Nový herny vodojem Ahmeda III., od Nového Seráje 
nebo Zahradní Seráj, pokrývající tímé a svahy jsa oddílen, zdvihá se chrám sv. Sofie {^Ayut 
tupého mysu Serájského a zabírající místo ní- Eoipia), zbudovaný Konstantinem I. a po ohni 
kdejíího píiláce císařského i níkterých staro- r. 532 jusliniáncm I. skrze Isidora Milétského 
křesťanských chrámů, z nichž nejpředníjSÍ by! a Anthemia Trallského velikolepým zpĎsoberr. 
chrám Matky Boží Hodégélrie (iCestu uka- 1 přestavený (pfldorys jeho viz v příloze ke článku 

Architektura, lab. VI-). Před- 
ní památkou jeho jest slavná ku- 
pole, 67 ni nad pcdlahou se vzná- 
Sejici, co do smřlosti a myšlén- 
ky převyíujici i kupoli chrámu 
svatopetrského v Římí. Pohří- 
chu jest vnéjSek zneSvařen 4 
minarety a četnými přístavky 
tak íe toliko apsis volní povy 
Blupuje. S prostranstvím svato- 
sotijským souvisí na jihozápade 
Atmcidán staroslavný hippo- 
drom, pošlý jefití z dob staro- 
byzantských, naCeí Konstanli' 
nem a jeho nástupci byl nád- 
herné upraven. Dnes jest to- 
liko podélná jeho osa znalá, 
z niž posud zdvihají se obelisk 
nékdy 'íhulmcsem lil. v Thé- 
biích egyptských vztyčený a 
'Iheoiiosiem II. na hippodrom 
přenésti)^, a »odraný 5loiip« 
KonslanlinQv, skrze křižáky 
svých ozdob bronzových zba- 
vený, mezi obfma pak >hadí 
sloup* z Delf, památník to ví- 
tizslvi platajského r. +79 pf. 
Kr. Východní stranu hippodro- 
tnu zabírá dnes z nejvftSi části 
džámie Ahmeda 1. s hrobkami 
Ahmeda I., Osmina II. a Mu- 
ráda IV. UliCka na záp, slrani 
vede z hippodromu k cislerní 
nooi sloupů- {Bin bir dirtk), 

r. í I- lil j a r- lafizcné Filoxenem pod z^mí 

O. ,s6. c.fiht.d . Boipoto^ ^ jf^j.jj ^^ patrech, kteréž 

zujlcli). Ai do Mahmúda II. byl Seráj sídlem účelem bylo zaopatřovati C. vodou za oble- 
aultánským, po zhoubném požáru r. 18Ď5 byl zeni nepřátelského. Severné od cisterny táhne 
vlak tpuitín. Vnitro jeho jest sice nádherné, se nová třída »divánová<, na jejíž ssvernf 
neposkytuje viak umíleckých zvláštnosti; straní jest nákladná tíirbe regenerátora fiSe 
Lnihoma jiho nepodává rovníí vídám klassi- Turecké, sultána Mahmúda II.. chovající i tí- 
ckým tuScného obohacení. V zahradách seráj- lesné zůstatky neStastného sultána Abdul 
»kj'ch vynikají kiosky bágdádský, fayencový, Aziza, a nedaleko ní vysoký sloup porfyrový, 
Oíilcháne a j. i výpravou umileckou i význa- zvaný ■spálený sloup* i^D^emberíi Tas), jcjž 
mcm historickým; ze starobylých památek za- vztyčil Konstantin I. uprostřed nékdejSího 
chován toliko igothský sloupí z doby císaře Forum Constanlíní. Nedaleko odtud jest veliký 
Claudia II. VeSkeren Seráj ohraničen středo- bázár (Be\htán), středisko obchodu stambul- 
víkou hradbou s cirabuřovitými baStami; do ského, ohrazené a branami opatřené, v nímŽ 
okresu palácového vede hlavni brána Bábi Hu- zejména vykládáno drahocenné zboži východní 
májún, za níž Síří se prvé nádvoří, >janiČ3rské', Na záp. straní přiléhá k bázáru krásná džá- 
a na severní slrané tohoto zdvihá se starobylý mie sultána Bájezída IL založená již na pQdí 
chrám sv. Irény, nyní vojenské museum s čet- j Starého Serije. NíkdejSI tento suítánský pa^ 
nými trofeji dřevních vítízslví. Brána Orta , lác zalořen byl ve středu města a v nejvy;,Si 
Kapusi vede na druhý dvůr, brána Bábi Seá- piiloze jeho Sluhammedcm II. r. 145J, když 
det na třetí dvOr, do nčhož otvírají se siné , víak zbudován r. 1467 Nový Seráj, stal se 



156 



Cařihrad. 



Starý Seráj sfdlem vdov sultánových. Za no- 
vějších dob ustoupil Starý Seráj paláci seraske- 
rovu a některým jiným stavbám účelu vo- 
jenského, mezi nimiž zdvihá se podivná věž 
hlásná, nejvyšší bod cařihradský, s níž na- 
skytuje se okouzlující výhled na město a kraj 
okolní. Severní čásf někdejšího Capitolia za- 
bírá rozsáhlý okres džámie Solímána II., která 
jest nejskvělejší cařihradskou památkou doby 
turecké. V záp. Čtvrtech stambulských uvésti 
sluší z římských dob toliko vodovod císaře 
Valenta, jehož smělé oblouky dlouhou řadou 
se vznášejí a podnes C-u výtečné pramenité 
vody dodávají, pak osamělý sloup císařem 
Marciánem založený (Aiy^- Tas, »dívčí kámen*); 
turecké doby proslavily se toliko džámiemi 
sultánů Muhammeda I., která zaujímá místo 
někdejší byzantské kathedrály sv. Apoštolův, 
a sultána Selíma I. Na nejzazším jižním cípu 
města nalézá se pochmurná tvrz Sedmi věží 
(to Í7CTanv(fyLov, Jedí Ktdle), za císařských 
dob státní vězení, v němž později turečtí sul- 
tánové věznili vyslance státův evropských 
(Vratislav z Mitrovic). Řecký živel uhostěn 
jest hlavně Ve čtvrti Fanaru, podél Zlatého 
Rohu rozložené a již úpravnou výstavností od 
ostatních Částí se lišící. Zde vynikají palác 
oekumenického patriarchy a patriarch, chrám 
sv. Jiří se vzácnými památkami umění staro- 
byzantského, palác patriarchy jerusalemského 
(kterýž však od r. 1846 sídlí opět v Jerusa- 
lemě) a veliká národní Škola v imponující 
poloze hostící ve svém prostoru jediné vyšší 
učiliště cařihradské, kteréž upraveno jest dle 
způsobů západních. Okresy Aiván Seráj a 
Egri Kapu na nejzazším sev. cípku města po- 
ložené zabírají okres někdejšího císařského 
paláce Ulachernského, v němž měli sídlo své 
poslední Palaiologové. Dnes zbývá toliko po- 
svátný pramen (to áyCaaíM), městiStě někdej- 
šího palácového chrámu označující; na jižním 
pokraji blachernského okresu podnes však za- 
chovaly se vclikolepé trosky nádherného ně- 
kdy paláce, jež Řekové zovou palácem Běli- 
žárovým, Turci pak Tele fúr- Seráj. 

Ve Stambulu nalézají se Četné medressy, 
podobné asi našim Školám středním, jejichž 
chovanci sluií softy. Vyučování děje se vý- 
hradně na základě náboženském. Vyšším po 
třebám vědeckým mají sloužiti vysoké učení 
{Ddr lil ylm\ r. 1846 založené, a 40 knihoven, 
které převážně v sobě chovají díla arabská, 
perská a turecká. Zvláštnosti života tureckého 
projevují se přečetnými bázáry, chány nebo 
karavánseráji, kavárnami a směsí imámá, chód- 
žův a softů. Počet obyvatelstva stambulského 
nesnadno jest udpti. Úředních zpráv není, konsu- 
lární zprávy páčí je na 250.000 -450 000. z nichž 
asi 80.000 Řeků, Židův a Arménů. Na severu se 
Stambulem splývají turecká předměstí Čatak- 
džilar a Ejjúb, kteréžto honosí se největší po- 
svátností a to džámií Ejjúhovou, dosud nemusli- 
mům nepřístupnou, kdež sultánové při nastou- 
pení svém opásáni bývají šavlí Osmánovou; na 
jihu pak počítá se k Stambulu »Předměstí sedmi 
věží« {Jedi Kulle Kjój). Počet obyvatelstva před- 
městí těchto jest rovněž 40—50.000 duší. 



Zlatý Roh odděluje Stambul od čtvrti Ga- 
laty, Pery a předměstí jejich. Na březích jeho 
soustřeďuje se velikolepý život námořský, jenŽ 
vedle významu politického učinil hlavně z C*u 
město světové. Jestif Zlatý Roh nejpohodlněj- 
ším a největším přístavem evropským, maje 
7 km d^lky, o*6 — i km Síře a všudy hloubku 
velikou, tak že i lodi s nejhlubším ponorem 
při samém břehu mohou kotviti. Dělí se ve 
tři části : v Čásf pro parolodi, končící se no- 
vým mostem, v čásť obchodní mezi starým 
a novým mostem a ve válečný přístav, který 
zabírá vnitřní čásf jeho. Tři mosty (starý ga- 
latský z r. 1837, nový galatský z r. 1845 a 
haskjÓjský) spojují Stambul se sev. břehem Zla- 
tého Rohu. 

Pera, Galata a předměstí Topcháne, Ai 
Dimitri a Kásim paša, Ters Cháne, Haskjoj 
a Siidludže Čítají asi 150 — 180.000 oby v., z části 
tureckých a židovských, převahou však ře- 
ckých, »levantskýchc a evropských. Levan- 
tinci JSOU potomky někdejších italských osad- 
níků. Evropští osadníci, za úřadem aneb za 
obchodem v těchto částech meškající, tvoří 
mezi sebou osady dle státního příslušenství 
se dělící, mezi nimiž osada rakouskouherská 
zabírá místo nejpřednější. V Pere mají sídlo 
své vyslanci evropských států, sídlíce namnoze 
v nádherných palácích, jako velvyslanec ra- 
kouský, německý, anglický, ruský atd.; toliko 
v letní době přebývají zástupci evropských 
mocností v letohrádcích v Therapii a Bujuk- 
dere. Některé státy (Rakousko, Německo, An- 
glie, Francie, Řecko, Itálie a Rusko) mají 
v Pere a Galatě i své pošty; toliko turecká a 
egyptská pošta umístčny ve Stambulu. Také 
evropsky zařízené hotely, evropské společ- 
nosti povahy klubovní (Cercle du Sport Oríen- 
tal, Club commercial et maritime), divadla 
(Concordia, Palais de Crystal) a banka Otto- 
manská mají sídlo své na břehu perotském. 

Topcháne, od Galaty oddělené toliko oby- 
čejným přístavištěm lodí s celnicí, honosí se 
velikolepou zbrojnicí, dělolijnami a dvěma 
nádhernými džámiemi. Západně, při břehu 
Zlatého Rohu a po úbočích pahorku, rozkládá 
se Galata, obývaná téměř výhradně Armény, 
Řeky a Levantinci. Jest nejživější Částkou 
C-u, má úzké, klikaté ulice, domy po italském 
způsobu stavěné, obrovské sklady zboží všeli- 
kého. Podzemní dráha (od r. 1873) spojuje 
Galatu s Perou, tramway pak od nového mostu 
galatskčho počínajíc, probíhá Galatou, při- 
držuje se dále břehu a končí v Ortakjoji. V Ga- 
latě jsou také četné křesťanské chrámy a mis- 
sionářské Školy (katolické franc. benediktinův 
a jesuitů, protestantská Moravských bratří, 
chrám anglikánský a \.\ nejpřednější pak pa- 
mátkou Galaty jest hlásná věž Bujuk Kulle, 
na nejvyšším temeni pahorku s překrásnou 
vyhlídkou. Táhlý hřbet pahorku, který klíno- 
vitě vbíhá mezi Zlatý Roh a Bosporos a jehož 
nejzazší svahy zabírá Galata, pokrývá Pera, 
nyní nejskvělejší čásf C u, sídlo vznešeného 
světa západního a řeckého, jakož i velko- 
obchodu, způsobem západním provozovaného. 
Hlavní tepna města Grande rue de Péra, po- 



Cařihrad. 



157 



£(ná se blíže věže galatské, protíná náměstí 
Tekke a zabíhá na náměstí taksímské, kdež 
spatřují se velikolepé kasárny dělostřelcfi, ar- 
ménský hřbitov, městské sady, řecké lyceum 
a nový krásný chrám f<ek&v Aja Triada, prvý 
křesťanský chrám v C-ě, jenž užívati smízvonfi. 
Středem Pery jest nepravidelné prostranství, 
v jehož pozadí rozkládá se veliká vládní bu- 
dova Galata Seráj. V Pefe nalézají se nadto 
četné chrámy různých vyznání křesťanských, 
policejní ředitelství, četné školy, jako rakousko- 
uherská obecná škola, řecká škola Pallas a j., 
kavárny, hotely, knihkupectví, tiskárny atd., 
po evropsku zařízené. Ráz města po velikém 
požáru r. 1S70 jest naskrze moderní, spojení 
se Stambulem urychleno podzemní drahou. 
Na severu přiléhají k Pere veliká řecká před- 
městí Pankaldi a Ai Dimitri, toto po jistou 
míru jsouc ghettem cařihradským, na západe 
v údolí a při Zlatém Rohu rozkládá se před- 
městí Kásimpaša s velikolepými stavbami ná- 
mořního ministerstva, jako zbrojnicí, dílnami, 
mlýny a pekárnami pro vojsko, kasárny ná- 
mořníkův atd. Proti Fanaru rozkládá se před- 
městí Haskjoj, z veliké části židy obývané, 
severně pak od něho střídají se malebná údo- 
líčka s pažity, háji, hřbitovy cypřiši zastíně- 
nými, zvaná hromadně »evropskými sladkými 
vodami«, Alíbej suju a Kjágadcháne suju. 

K Pere sluší počítati i rozptýlená před- 
městí na evropské straně bosporské, sídla vy- 
braného pohodlí prostřed překrásné přírody, 
kamž utíká se rád z velkoměstské tísné vzne- 
iený svět cařihradský. Zde řadí se palác k pa- 
láci, letohrádek k letohrádku, jedny v dlouhé 
řadě podél břehu průlivu, jiné v nejrozmani- 
tějších skupinách na návrších, uprostřťd sadů 
platanových a cypřišových. Fyndykly sousedí 
na jihu s Topchánc, na sev. pak hraničí s nád- 
herným sultánským palácem Dolma Bágče, 
kdež od dob Mahmúda II. až po Abdul Azíza 
sídlo své měli turečtí sultánové. Předměstí 
BeŠiktaš odděluje ock paláce Dolma bágčc 
druhý, ještě nádhernější okres palácový, kdež 
při Bosporu rozkládá se sultánský palác Či- 
rágán, nejskvostnější perla moderního stavi- 
telství orientálského, a v polouvrší, prostřed 
přerozkošného sadu, palác Jildiz Kiosk, sídlo 
nynějšího sultána Abdul Hamída II. Odtud 
počínají předměstí více méně od sebe oddělená 
Kuručesme, OstakjÓj, Arnautkjoj, Bebek, načež 
ponurou tvrzí Kúmili-Hisárem vlastní C- na 
této straně se končí, jakkoli v policejní okres 
hlavního města ještě i další osad}' Stenia, 
Jenikjój, Therapia a Bujukdere se počítají. 

Asijská strana Bosporu, tvrzí Anadoli Hí- 
sárem počínajíc, ruvněž pokládá se za příslu- 
šenství cařihradské. Na úpatí tvrze, rozkoš- 
ným kioskem sultánovým počíná .se před- 
městí Kandilli, obývané i s předměstími ná- 
sledujícími obyvatelstvem po výtce tureckým. 
Jižněji rozkládá se táhlé předměstí Bejlerbej, 
se sultánským milohrádkem na břehu moř- 
ském, v němž vznešení hosté sultánovi bý- 
vají ubytováni. Jižněji, na úklonech hory Bul- 
^urlu, rozkládají se dvě předměstí spolu splý- 
vající, Kuzgundžik a Skutari (starověká Chry- 



sopolis^ tur. Cskiidar). Skutari čítá 70 — 80.000 
obyv., veskrze Turkův, a zachovalo si až do 
strašného požáru r. 1888 ráz úplné turecký, 
projevující se v tichých a zdánlivě opuštěných 
ulicích, četných džámiích a zejména v hoj- 
ných hřbitovech, na nichž i drahná Čásť stam- 
bulských Turků se ukládá. Na jižním konci 
skutarském nalézají se obrovské kasárny Se- 
límije se 4 věžemi, dílo evropských spolčenců 
Turecka za krymské války. Na malém polo- 
ostrově mezi Bosporem a Marmarou spatřuje 
se úpravné předmostí Kádíkjój (starověký 
Kalchédón) s rázem čistě evropským, sídlo bo- 
hatých obchodníků cařihradských, zejména 
Arménů, kteří tu nedávno zbudovali nádher- 
nou kathedrálu. Mezi Kádíkjojem a Selímijí, 
při malé zátoce, končí se v nádraží Haidar- 
pašovč anadolská dráha. Jižněji Kádíkjoje, 
již uprostřed Marmary, vynořuje se z moře 
sedmero půvabných ostrovů Princů s četnými 
kláštery a letohrádky. 

Při úředním popisu města i s předměstími 
r. 1873 napočítáno celkem 113.328 budov a 
sice 483 budov sultánských, vládních a ve- 
řejných, 3764 džámií, kaplí náhrobních (turbe), 
chrámů, synagog a škol, 44.614 lázní, chánů, 
karavánserájí a skladův obchodních a 64.563 
domů, z nichž však turecké v sobě hostí jen 
vždy po jedné rodině. R. 1885 napočteno 
i s předměstími 873.565 ob., z Čehož připadá 
asi polovice na vlastní město. Z obyvatelů 
bylo 384,910 Turků, 152.741 Řeků, 156.032 
Arméni, 44.361 Židů, 129.243 cizí poddaní. 
V čele muslimů jest Šeich ul islám, jinak každá 
džámie má své duchovenstvo. Četné jsou klá- 
štery dervíšů, mezi nimi i vřeštících. Hlavou 
orthodoxní církve řecké jest patriarcha oeku- 
menický. Celkem mají Řekové asi 35 chrámů, 
kaplí a škol. Exarcha, hlava církve bulharské, 
sídlí v Ostakjóji na evropském břehu Bosporu. 
Také Arménové mají svého patriarchu, katolíci 
pak arcibiskupa v Pere, jemuž podřízeno 10 ka- 
tolických chrámů a 5 klášterův. Anglikáni mají 
2 chrámy, po jednom pak Rusové a lutheráni. 
Židé po španělsk<^m způsobe spravují se auto- 
nomně sanhedrínem, složeným ze tří cháchám- 
baši (^z nadrabínŮv) a 7 přísedících; sanhe- 
drínu přísluší nižší občanské i trestní soud- 
nictví a policie náboženská. Také zaměstná- 
ním liší se příslušníci jednotlivých vyznání. 
Turci jsou důstojníky, úředníky, právníky, 
duchovními a hledí si některých řemesel, ze- 
jména obuvnictví a koželužství; Arménové za- 
městnávají se velkoobchodem, hlavně doda- 
vatelským a zasilatelským, jsou státními úřed- 
níky, konají služby dragomanův, obchodních 
jednatelů, dozorců, Řekové jsou obchodníky 
a průmyslníky, plavci, peněžníky; židé poři- 
zují namno^^e jen těžké práce, židovky pak 
obsluhují v harémech. 

Podnebí jest mírné, zvláště v zimě a v létě, 
avšak pro náhlé změny povětrnosti, pro ne- 
dostatek kanalisace a nečistotu (zejména v Ga- 
latě: velice nezdravé. Za nedostatku zdravotní 
policie jeví se veliká potřeba ústavů humán- 
ních pro nemocné a neduživé, k nimž pojí se 
i ústavy pro chudé. Nákladem státním anebo 



158 



Cařihrad. 



náboženským vydržují se velmi četné nemoc- 
nice, útulny, chorobince, veřejné kuchyné, 
avšak toliko vojenské nemocnice zafízeny jsou 
podlé požadavků doby. Velmi důležitý jsou 
Iiuspitály rakouský, anglický a francouzský. 
Také četné turecké a mořské lázné stav zdra- 
votní dle možnosti zlepšují. Vyučování jest 
doposud tříděno přísné dle konfessí, které též 
veškeren náklad na Školy konají; výjimku činí 
evropské školy klášterní a missionářské. které 
přijímají dítky bez rozdílu vyznání. Největší 
z nich je americký Robert College v nádherné 
budově u Rumili-Hisáru. Skolv řecké a armén- 
ské jsou bedlivě spravovány, furci mají mimo 
školy výše již uvedené akademii námořnickou 
a asi looo Škol počátečných, ač velmi nedo- 
statečně zařízených. Státní turecká tiskárna, 
založená r. 1727, jest důležitá i v dějinách 
písemnictví tureckého, arabského a perského; 
vedle ní jsou již Četné tiskárny řecké, arménské 
a evropské, v nichž se tiskne asi go časopisů, 
nejvíce řeckých a tureckých. Průmysl caři- 
hradský, mimo některá řemeslná odvětví, jest 
nepatrný, a namnoze vyhovuje toliko nutné 
místní potřebě; vývoz děje se nejvíce z čet- 
ných parních mlýnův a pekáren při Zlatém 
Rohu, které zásobují moukou a chlebem ve- 
likou čásf Turecka. Za to velikolepý jest ob- 
chod, jakkoli dovoz (v ceně asi 350 milí. fr.) 
daleko překonává vývoz (sotva 120 milí. fr.). 
V dovozu zastoupeny jsou téměř všechny 
evropské země a Spojené státy svými fabrikáty, 
také DamaSk a Persie, Egypt bavlnou, Rusko 
obilím. Vyváží se mouka, chléb, jižní ovoce, 
mořská pěna, vlna, olej olivový atd. Celkem 
kotví v C-ě ročně 38.000 až 40.000 lodí s ná- 
kladem 5,000.000 tun. Pravidelnou dopravu 
parolodmi obstarávají turecká a egyptská spo- 
lečnost parolodní, pak četné společnosti cizí, 
jako rakouskouherský Lloyd (od Oděssy, Kon- 
stance, Varny, Smyrny, Peiraiea a Solunu), 
různé společnosti řecké, italské, francouzské, 
anglické a ruské. Železná dráha spojuje ^od 
r. 1888) C. 8 Vídní a vedlejšími směry s De- 
deagačem, Jambolem a Burgasem. Spojení 
C-u se Solunem na půdě turecké není pro- 
vedeno. Na břehu asijském se dráha do Niko- 
medie nyní prodlužuje k Angoře. C. jest také 
sídlem generálního ředitelství východních že- 
leznic, četných agentur paroplavebních a banky 
Ottomanské; v Galatě jest bursa, četní trape- 
žité (majitelé směnáren) obchodují na ulicích. 
Dějiny. Konstantin I. Veliký, zvítěziv nad 
soupeřem svým Liciniem, odhodlal se říši řím- 
skou reformovati všestranně, a tu vidělo se mu 
založiti nové sídlo císařské pro východ na roz- 
hraní Evropy a Asie. I ustanovil k tomu město 
Byzantion (v. t.). K. 330 sám Konstantin, oděn 
jsa ornátem císařským a kopím v ruce mávaje, 
v čele skvělé družiny ustanovil směr hradeb 
nového města kterédle jména jeho Konstan- 
tin o p o 1 í ( Constantinopolis, Kmvatctvuvov- 
TcoUc, Róma nova) nazýváno. Nové město, 
kteréž dle jihoslovanského zvyku i nám Če 
chům C-em sluje, zabralo vedle městiště 
starobyzantského ještě pět pahorků, západně 
odtud v řadě se pnoucích; konec jeho při 



přístavu označoval chrám sv. Antonína ne- 
známé již polohy; hradby západní, mezi pří- 
stavem a Propontidou, vzdáleny byly 27 km 
od západních hradeb starobyzantských. Když 
však ani tento obrovský prostor nevyhovoval 
potřebám stále rostoucího počtu obyvatelstva, 
vznikla nová předměstí před hradbami, která 
pokryla pahorek sedmý, načež císařem Theo* 
dosiem I. i tato Čásf do objemu městského 
pojata. Konečně za císaře Héraklia I. pfipo- 
jeno k městu i předměstí Blacherny(B/.á;jj^ota) 
nejzáze při Zlatém Rohu položené. Původní 
město Konstantinovo mělo zdélí 14.075' řec. 
(4467 m). Již však za nástupců Konstarítino 
vých vznikla nová předměstí na sev. straně 
Zlatého Rohu.Sykai (od pěstování smokovnice) 
zvaná, na někdejším starobyzantském pohře- 
bišti, 8 nimiž největší rozsah Cařihradu císař- 
ského činil III stadií (zz 19.650 m). S přimě- 
řeným vzhledem k poměrům půdy rozděleno 
městiště v četná prostranství, Širokými a rov- 
nými ulicemi spojená. Výšina na druhém pa- 
horku (od východu čítajíc), kde Konstantin 
obléhaje Byzantion r. 323 po Kr. stan svůj 
měl, ustanoveno za Forum Constantini ; dvěma 
proti sobě položenými branami vcházelo se 
na forum, které zdobeno bylo na podélných 
stranách nádhernými síněmi sloupovými. Střed 
fora značí podnes »Spálený sloup«, zdobenf 
někdy na vrchole svém kovovou sochou Apoí- 
lónovou, která za výtvor Feidiův pokládána. 
Na jihových. straně družil se k foru circus. po- 
zději hippodromem zvaný, jehož hlavní ozdo- 
bou stalo se platajské anathema z Apollónova 
chrámu v Deliech (nyní »hadí sloup «). Mezi 
hippodromem a chrámem sv. Sofie, jenž rovněž 
Konstantinem založen, rozkládalo se v obrov- 
ských rozměrech prostranství Augusteum a na 
něm palác císařský, Bukoleon, Chalké a Dafné 
v jednotlivých částech zvaný, nádherou a roz- 
měry převyšující někdejší cis. palác v Římě; 
na jihu, kdesi v sousedství nynější džámie 
Ahmedovy, doléhalo Augusteum k Propontidě, 
při níž byl u paláce Bukolea malý skrytý 
přístav, toliko pro císařský dvůr určený a za 
pozdějších častých bouří velmi důležitý. Zá- 
padně od fora Konstantinova bylo forum Arto- 
polion (trh chlebný), s nímž na západní straně 
souviselo náměstí, zvané později forum Theo- 
dosii, na severu pak bylo Capitalium v poloze 
celému městu vévodící. Z jiných prostran- 
ství uvádíme ještě forum Amastrianorum, jižně 
od dnešní džamie Muhammeda Výbojného a 
forum Arcadianum při Marmaře, v jihozáp. 
části města. Notitia dignitatum vyčítají v Kon* 
stantinopoli 322 ulic, 52 síní sloupových, 2 di- 
vadla, 8 vodovodův a 4388 domů. Největší 
čásf těchto budov založena rovněž Konstanti- 
nem, který prý celkem věnoval 60 000 liber 
zlata na výzdobu sídelního města svého. Štědrý 
císař udělil i městu svému rozsáhlé přednosti. 
Zařídilf v něm senát, jehož moc závodila s mocí 
senátu římského, kterýž však později stal se 
prostou institucí městskou, a daroval obyvatel- 
stvu obilní desátek egyptský. Obchod a stavba 
podporovány byly vedle Zlatého Rohu Četnými 
menšími přístavy (Sigma) a přístavišti (Skala), 



Cařihradský průliv — Carik. 



159 



z nichž nejznamenitější byl Eleutherfiv také 
Theodosifiv (nyní Vlanga Bostány), věžemi a 
hradbami na všech stranách obehnaný. 

Jsa sídelním městem, stal se C. i sídlem 
městského prefekta a patriarchy, kterýž ihned 
počal o prvé místo v církvi zápoliti s papeži 
římskými. C. hned za prvých dob svých stal 
se dějištěm bouřlivých scén příčinou sporúv 
o vyznání náboženské a ohrožován častéji od 
barbarů, pročež Theodosios II. město znova 
ohradil zdí, posud z veliké části zachovanou, 
která jest vzorem starořímského způsobu 
opevňovacího. Při povstáních za Justiniána I. 
lehly velké Části města popelem a téže doby 
C. trpěl častým morem, jmenovitě r. 541, kde 
prý denně mřelo 4000—10.000 lidí. Za to zří- 
zeny v tom čase chrám sv. Sofie (532—537) a 
sv. Apoštolů (550). R. 553 zasedal tu sněm cír- 
kevní a zfí/eny tu prádelny na hedvábí; r. 559 
a 626 obléhán byl od Avarů, r. 672 — 678 a 
717 — 718 od Arabů, kteří ohněm řeckým byli 
zahnáni. Za císaře Lva III. trpěl C. velmi 
sporem mezi ikonoklasty a ikonoduly, později 
obleženími od Rusův a Bulharů, jakož i v bo- 
jích od rozličných nápadníků trůnu. Ve vál- 
kách křižáckých začali se v C-ě usazovati 
hojně Italové a obyvatelstvo cařihradské těžilo 
hojnou měrou z tohoto hnutí; ale r. 1203 a po 
druhé 1204 dobyli C-u křižáci, vedeni jsouce 
Jindřichem Dandolem, dožem benátským. l>n- 
kráte popleněny strašně palác Augusteum, hip- 
podrom a okolí jejich a ohni při obou obléhá- 
ních vzniklými i jiné části města; od sv. Sofie 
vypuzen patriarcha, Benátčan Tomáš Moro- 
sini stal se prvním latinským patriarchou a 
po 57 let byl C. sídlem latinského císařství, 
až císař nikajský Michal Palaiologos města se 
pomoci řeckého obyvatelstva zmocnil, panství 
císařství latinského konec učinil a sídlo své 
do C-u přenesl. Ještě 192 let zůstal C. sídlem 
císařů v^^chodořímských, ale celá ta doba po- 
dobá se neustálé obrané proti osmanským 
Turkům, jimž konečně město za cis. Konstan- 
tina XI. do rukou se dostalo. Muhammed II., 
jehož vedením se Turci C-u zmocnili (29. kv. 
1453)1 s^in učinil ze sv. Sofie džámii, město vy- 
kázal za byt rodinám tureckým, sobě pak dal 
zbudovati na místě někdejšího Konstantinova 
Aogustea seráj umělci italskými Řekům po- 
nechána s počátku záp. Čásf města s chrámem 
sv. Apoštolů, než r. 1464 chrám shořen a na 
jeho místě zbudována nákladná džámie Mu- 
hammeda Výbojného. Patriarcha řecký se 
zbjtkem lidu byzantského stísnili se v před- 
městí Fanaru při Zlatém Rohu, v sousedství 
zpuštěného tehdy cis. paláce Blachern, odkudž 
Byzantinci nadále Fanarioty zváni. Jan ovanu m 
v Galaté privilegia jen z části potvrzena. Pů- 
vodní C, jejž Turci zvali Stambul anebo 
Istambul, rychle pozbyl svého rázu a stal 
se městem naprosto orientálským, s Četnými 
džámiemi, lázněmi a budovami vládními. Ně- 
kdejší byzantinské stavby zmizely až na řídké 
výjimky, k Čemuž z velké části přispěly časté 
požáry dřevených domů tureckých v úzkých 
i těsných ulicích. Velící sultánové snažili se 
BÍdlo své ozdobiti nákladnými budovami, zvláště 



džámiemi. Již tyto chrámy svými mohutnými 
kupolemi a bohatě zlacenými poloumésíct, 
Stihlými minarety a rozsáhlými nádvořími, je- 
jichž předními ozdobami jsou malebné tiirbe 
neboli kaple pohřební a vodojemy, změnily 
ráz města křesťanského; přípočteme-li pak 
četné ty paláce členů rodiny panovnické, ovdo- 
vělých sultánek, pašův a vysokých hodnostářů 
státních, které rychle a u velikém počtu vznikly 
na místě někdejších palácův a domů byzant- 
ských, nad to pak i všeliké bazary a chány 
obchodnické, není se diviti, že nynější C. tak 
málo vykazuje památek z jedenáctistoleté své 
byzantské minulosti. Konečně veliké změny 
způsobeny i přečastými požáry, podporová 
nými oblibou Turků stavěti vysoké dřevěné 
domy v úzkých a zpletitých ulicích, z nichž 
nejhrozněji řádily požáry r. 1714, 1755 a 1808. 
Městský způsob a řády západoevropské po- 
čaly nabývati průchodu do Stambula teprve 
v nynějším století, hlavně po zničení janičárů 
r. 1826 za sultána Mahmúda II. Tehdy roz- 
sáhlé stavby janičárské v sousedství Vysoké 
Porty se zemí srovnány a zastavěny, vedle 
toho pak na různých místech stavěny nové 
budovy způsobem Čistě evropským, zejména 
všeliké školy, úřadovny i kasárny. Hradby za 
sultána Muráda IV. nákladně opravené nevy- 
hovují už účelu svému a proto na mnohých 
místech rozpadají se, bran však dosud se užívá. 
Největší změny způsobila stavba dráhy, která 
prochází sady a zahradami novoserájskými a 
končí se v nádraží blíže nového galatského 
mostu položeném. 

Naproti Stambulu zachovaly si Galata a 
Pera vždy ráz křesťanskoevropsícý, Galata jako 
sídlo italského živlu kupeckého, který pro- 
dlením dob s domorodými Řeky se pomísil. 
Pera pak jsouc od XVI. stol. sídlem evrop- 
ských vyslancův a družiny jejich. Až do po- 
čátku nyn. stol. byla Galata obezděna hrad- 
bami původu janovského; Pera naproti tomu 
stala se sídlem přistěhovalého živlu evropského 
a nabývá zvláště po ohni r. 1870 rázu západo- 
evropského velkoměsta. — Srov. Du Cange, 
B3»zantii veteris origines (XIV. díl benátského 
vydání historiků Byzantských); Gyllius, De 
topographia Constant. et de illius antiquita- 
tibus (častéji vydáno, nejlépe v Thesauru Gro- 
noviovu); Hammer, Konstantinopel und der 
Bosporus (Pešf, 1822); ČikaČev, Le Bospore 
et Constantinople (Paříž, 1864); Fallmerayer, 
Neue Fragmente aus dem Orient, I.; Stark, 
Nach dem griechischen Osten (Heidelberk, 
1874); de Amicis, Constantinopoli (Milán, 1879); 
Mordtmann, Guide de Constantinopole (Caři- 
hrad, 1881, s výborným plánem); Wunsch, 
Z blízka i z dáli; Prášek, »Zlatá Praha* iS.^^ď, 
1887. ^^^• 

GařihraOský pr&liir viz Bosporos. 

Garlhualrazo [ka-j, sopka v záp. pásmu 
ecuadorských And v jiz. Americe, 7 km sev.- 
vých od Chimboraza spojena jest horským 
hřbetem s touto horou a měří 4735 m. 

Garik, kozák, který r. 1665 prohlásil se 
samovolně hetmanem kozáků za Dněprem. 
DoroŠenko s pomocí krymského chána jej zajal 



160 



Carillo — Carisch. 



spolu a jiným hetmanem, samozvancem Opa- 
rou a vydal králi polskému Janu Kazimírovi, 
načež C. usmrcen pod Kadomskem. 

Garillo ika-] Braulio, diktátor středo- 
amer. republiky Costariky (* 1800 — zavraž- 
děn 1845). Přičiněním jeho odtrhla se roku 
1838 Costarica od unie středoamer. a zkvétala 
za jeho vlády velmi utěšeně, neb C. vydal 
sbírky zákonů, dbal o pořádek, zmenšil státní 
dluh, stavěl silnice, podporoval obchod a zve- 
lebil zemědělství zvláště zavedením pěstování 
kávovníku. R. 1842 podlehl Morazanovi, ge- 
nerálu konfederace středoamer. a odsouzen 
od něho k vyhnanství. 

Garillon i^karijoT^], franc, zvonkováhra, 
vyskytující se zhusta na věžích. Skládá se 
z mnoha zvonUfi (hamburský c. čítá přes 40', 
v určitou řadu tónovou sladěných (v rozsahu 
až 3 oktáv), spojených buď s válcem po způ- 
sobu kolovrátků nebo s klaviaturou. Pražské 
loretánské zvonky (27) jsou takovýmto c-em. 
Rozšířeny byly cy ode dávna nejvíce v Hol- 
landsku, odkudž ve známost vešly po všem 
světě. Původu však jsou staršího; do zemí 
západních dostaly se z východu. C-em zuve 
se též hudební nástroj, oblíbený v kapelách 
vojenských; má tvar lýry s laděnými ocelo- 
vými tyčkami jasného zvuku, jež kladívkem 
uvádějí se ve znění. — Též na pole hudby 
klavírní a instrumentální přenesen c. jakožto 
samostatná forma; tak stůjž zde jen nahodile 
známý »c. de Cythěre* Couperinův pro klavír, 
ze zač. XVU. stol., Bizetův orchestrový C. 
v »Arelatce< a j. — C. national viz Qa 
i r a. Str, 

Galina z&vou se v jihoslovanských ze- 
mích osady a místa, kde se druhdy clo, po- 
platek cisaiřský vybíraly. 

Garlna íka-j, Člunek viz Motýlokvěté. 

Garinaxla fka-' viz Kýlonožci. 

Carlnatae [ ka te] jest název velikého oddě- 
lení ptáků, jejichž prsní kosř jest opatřena více 
méně vyvinutým hřebenem čili kýltm [crista 
stenů č. cavitia), na němž se nasazují svaly 
prsní, zvláště u dobrých letounů. Zakrsalý jest 
hřeben novozealandského papouška {Striu\^- 
ops\ jenž vůbec žije na zemi a hnízdí v dě- 
rách. Schází pak prsní hřeben docela ptákům 
pštrosovitým, odkudž se tito oproti C. zovou 
Ratitae. V. 

Garinena [kariňéna], město ve španělské 
prov. zaragozské, okr. darockém, jihových. 
od Zaragozy, se zbytky staveb gótských a 
maurských a 3045 obyv. {187ÍÍ); v okolí daří 
se olivy a výtečné červené víno {^aniacha). 

Garinl [karínij, město v ital. prov. a kr. 
palermském na Sicílii, na žel. trati partinicko 
palermské, má 12.401 obyv. '1883), kteří pě- 
stují obilí, víno a provozují rybářství. Asi 
G km severně od mčsta bylo město sikulské 
II yk kára, rodiště hetaery Lais. 

Garinl [^karínij Isidor, spisovatel ital. 
('■' 1845 v Palermě), byl ve svcm rodi^ii vy- 
svěcen na kněžství, načež jmenován profes- 
sorem palaeografie v Palermě, kanovníkem a 
posléze mistoarchivářem vatikánským- Z jeho 
spisův uvádíme: La Sicilia e s^li studii orien- 



táli (Palermo, 187 1); Sulle materie scrittorie 
adoperaíe in Sicilia (tam., 1879); Manuále di 
sigle ed abbrevia\ioni delt epigrajia classica 
(1886); Ptolusiofie al corso di paleograjia 
e critica storica (Řím, 1886). Zásluhy o děje- 
pis italský získal si založiv r. 1872 s Cusou 
^Historický archiv italský« a r. 1873 Sicil- 
skou společnost pro vlastenecké dějiny. F. 

Garlnthia, středověký název Korutan. 

Garinilfl [ka-] Marcus Aurelius, syn 
císaře Cara, byl spolu s bratrem svým Nume- 
rianem od otce jmenován caesarem. Když 
otec odešel do Asie válčit s Parthy, C. spra- 
voval země západní, sídlo maje v Římě. Život 
vedl prostopášný, a dopouštěje se též mnohých 
ukrutností, velmi byl nenáviděn. Když pak 
otec jeho v Asii skonal, vojsko tam císařem 
provdalo Diokleciána C. vytáhl proti němu, 
avšak poražen v bitvě u Murtia v Moesii 
(v Bulharsku) a potom zabit (284). Šra. 

Garion [ka-J Johan n, dějepisec a mathe- 
matik něm. (* 1499 v Bietigheimu ve Virtem- 
bersku — f 1538 v Berlíně), prof. mathematiky 
ve Frankfurtě n. O. Mimo 2 astrologické spisy 
Ephemerides a Practicae astrologicae napsal 
chronologicky dějiny všeobecné se zvláštním 
roztříděním. Kronika ta jde až do r. 1532 a 
sepsána německy. Melanchthon přepracovav a 
opatřiv kroniku tu přehojným kommentářem a 
vzácnými dodatky, vydal ji pod jménem Ca- 
rionis chronicon. Těšila se z veliké obliby, a 
proroctvím v ní obsaženým věřilo se obecnč, 
čímž vysvětliti lze, že mnozí spisovatelé doby 
tehdejší, jako na př. Veleslavín v ^Kalendáři 
hist.«, psali »léta posledního věku«. Později 
přeložena do latiny také spolupůsobením 
Mílanchthonovým. Do češtiny převedena od 
Buriana Sobka z Kornic, kancléře Starého 
M. Pražského, a vydána s názvem Kniha 
kronik o všelikých znamenitých věcech od po- 
čátkit světa \běhlých (Litomyšl, 1541). Daniel 
Adam z Veleslavína vydal ji podruhé zároveů 
s kronikou Kuthenovou r. 1584, poopraviv 
překlad a prodlouživ dějiny do smrti Maximi- 
liána II. Po třetí vydána od dědiců Velesla- 
vínových r. 1602. Nový překlad od Ondřeje 
Moravka, kvardiána františkánského kláštera 
ve Slaném, zůstal rukopisem. 

Garipe kaj, město ve venezuelském státu 
Bermudez na říčce stejného jména, v krásném 
údolí horském, ve kterém daří se jemný tabák 
(tabaco de Gitdcharn); má asi 500 obyv. indi- 
ánského kmene Chaymasů, mnoho jeskyň 
zvi. Cuéva de Guácharo\ ve kterých hnízdí 
množství lelků jeskynních č. guacharů [Steať 
oniis caripensis), 

Garisoh |káriš| Otto, rhaetorománský 
jazykozpytec '•= kol 1865), professor na evang. 
škole kantonské v Churu. Pro Školy grisonské 
napsal Libro di lettura; Storie bibliche; Cate- 
chismo e Ora^ioni a Rhaeto-románsko-italský 
slovník (1848), jenž vyniká nad slovník Con- 
radiho, podávaje skoro úplné sestavení slov 
hornolándského dialektu s příslušnými formami 
dialektův ostatních. Větší zásluhu však získal 
si C. dodatkem ku slovníku, v němž podává 
mimo slova z nářečí engadinského i zastaralá 



Carissa — Carl. 



161 



slova rhaetská. Přidána jest ke knize té 
Pfiloha o rhaetoromanské mluv- 
nici, dílo to cenné, podávající jasně vývoj 
hláskosloví 8 ukázkami rhaetoromanské prosy 
a poesie. P. 

Carissa L. [ka-], kasanda, rostlinný rod 
ze řádu svinutokvětých, čel. toješťovi- 
tý ch {Apocynaceae) s kalichem 5laloČným, la- 
lokfiv ostrých, ob3*Čejněbezžlázných a 8 korunou 
řepicovitou, v ústi nahou, pod ním s trubkou 
rozvířenou a tam 5 tyčinek uzavírající. Terč 
schází. Ze 3pouzdrého, nit