Skip to main content

Full text of "Palaeontographica Bohemiae."

See other formats


FOR THE PEOPLE 
FOR EDVCATION 
FOR. SCIENCE 



LIBRARY 

OF 

THE AMERICAN MUSEUM 

OF 

NATURAL HISTORY 



OF 

THE AMERICAN MUSEUM OF NATURAL HISTORY 

OSBORN LIBRARY OF YERTEBRATE PALEONTOLOGY 



PALAE ONT OGRAPHIC A 



BOHEIvIIAE 



Nos. 1 , 2, 3, 4, 5, 1892 - 1900 



Prague 



The parts used in ijsaking Part 3 
are probably trans lat i cns 
intended for use as indicated 
on the title page. Others 
are originals 



I 



ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 

PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMÉNÍ V PRAZE. 



T Řll) A II. 

FORAMINIFERÝ 

Českého cenomanu. 

PODÁVÁ 

JAROSLAV PERNER, 

ASSISTENT MUSEA KRÁL. ČESKÉHO. 

iS TABULEMI l—X. A 6 VYOBRAZENÍMI V TEXTU.) 

(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE NR. I.) 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JÓSEFA PRO VÉDY, SLOVF.SNOST A UMĚNÍ. 

1892. 



ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 

PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNI V PRAZE. 



TR 1 DA II. 

FORAMINIFERY 

ČESKÉHO CENOMANU. 

PODÁVÁ 

JAROSLAV PERNER, 

ASSISTENT MUSEA KRÁL. ČESKÉHO. 

(S TABULEMI L — X. A 6 VYOBRAZENÍMI V TEXTU.) 

(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE NR. I.) 

(PŘEDLOŽENO DNE 16. ŘÍJNA 1891.) 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÍ NL 

1892. 



TISKEM J. OTTY V PRAZE. 



PŘ1-DM1 UVA. 



.A.si před 3 roky byl mi svěřen laskavostí mého učitele prof. Dra. Ant. Frice vzácný 
materiál foraminifer z celého českého útvaru křídového ku vědeckému zpracování, za tím účelem, 
by tím vyplněna byla citelná mezera v palaeontologii Čech. Již skoro všechny skupiny zkamenělého 
tvorstva v českém útvaru křídovém se naskytujicího byly nově buď monograficky zpracován) neb 
existují o nich předběžné studie, které podávají o něm jasný obraz; pouze foraminifery dosud 
činily výjimku, ač bylo mnoho důvodů, by se vzhledem ku velkolepým pokrokům, jež se staly v této 
skupině tvorstva během posledních dvou desítiletí, veškerá neúplná Reussova ') badání o českých 
foraminiferách znovu provedla se zvláštním zřetelem k nyní panujícím náhledům. I podjal jsem se 
té práce, a orientovav se povšechně a zvláště v křídových foraminiferách, rozhodl jsem se, že 
pokusím se o jich seznání systematicky a sice dle vrstev od zpoda vzhůru. Vedly mne k tomu 
různé příčiny; jednak že dosud byly foraminifery z korycanských vrstev skoro úplně neznámy 
(Reuss uvádí z těchto vrstev pouze větší 4 druhy: Cristellaria rotulata Lamck., Flabellina elliptica 
Nils., Frondicularia angusta Nils. sp., Globigerina cretacea d'Orb., kteréž všude v celém útvaru se 
vyskytují), jednak že pouze tímto způsobem lze rychle seznati geologické rozšíření jednotlivých 
druhů a proměny, jakých některý druh během celé doby křídové doznal. Dosud se mi podařilo 
v korycanských vrstvách zjistiti 50 druhů foraminifer, jež v celku souhlasí s foraminiferami ze Ceno- 
manu jiných zemí; značný jest počet nových druhů, jež se podstatně liší ode všech již známých 
foraminifer. 

Co se týče nalezišť, tu jsem se omezil pouze na dvě: Kamajk u Čáslavi a Kaňk u Kutné 
Hory, a sice z toho důvodu, že na jiných místech, kde korycanské vrstvy vyvinuty jsou ; jejich 
různá mineralogická povaha 2 ) nikterak nepřipouští, by se tam tak útlé skořápky těchto drobných 
prvoků zachovaly. 

Nemíním tuto pouštčti se do obšírnějších výkladů, nýbrž toliko chci o důležitém nalezišti 
Kamajku připomenouti, že jest to zátoka křídového moře, jež tam na rulový břeh vyvrhovalo 

') Reuss, Die Versteinerungen der bohmischen Kreideformation. Stuttgart. L846. 

'-) Bližší objasnění těchto geologických a palaeontologických poměrů nachází se v důkladné monografii prof. Dra. Friče o ceno- 
manských vrstvách křidových. uveřejněné v Archivu pro výzkum Čech. I. svazek. 

1 



4 



odumřelé živočichy, jichž skořápky tam nyní ve slojích ruly nacházíme. Zkusil jsem sice též, zdali by 
se nezachovaly aspoň stopy po foraminiferách v glaukonitickém písku 1 ) z okolí Prosíka a Hloubě- 

tína, leč bez výsledku. 

Co se týče rozšíření foraminifer v korycanských vrst- 
/ \ vách směrem horizontálním, tu jest toto dosti skrovné, po- 

j rovnáme-li je rozšířením jich v jiných vrstvách. Nejlépe to 
\ ■ ~\ ukazuje tenký výbrus horniny (fig. č. 1. v textu), kdež vidíme 

- '--Z/ nej častější zjev v takovém výbruse, osamělé komůrky Globi- 
{ t ']:■... / gerin, a průřezy ostny Cidaritů. 

Při popisu druhů hleděl jsem vždy předeslati u každého 
/ -i rodu všeobecný charakter, a pokud možno i jemnou struk- 

' T "~~V~~" / turu, o které jsem se přesvědčil vždy na exemplářích jen 

^i^j^^jfsP' z těchto vrstev pocházejících. Jen v málo případech, kde 

< 6 I3 \ s nedostatek materiálu z těchto vrstev tomu bránil, použil 

„ y , „ „. , . jsem foraminifer z vrstev vyšších k průřezům, vnitřní struk- 

Fig. č. 1. Průřez opuky z Kamajku. 1. Osten Cidanta. J 3 r 

2. Globigerina cretacea ďOrbigny. 3. Bulimina sp. turu objasňujícím. 

4. Discorbina sp. 5. Žíla krystalinického vápence. T , „ « ■ ■, . . .... • i • • 

6. Osamělé komůrky Globigeriny. - Zvětšení 20/1. Konečné mi zbyva uciniti milou povinnost vyslovit! 

vřelý dík všem, kdož mi byli v této práci nápomocni, 
zvláště pak prof. Dru. Ant. Fricovi, jenž mě radou i skutkem při mnohém podporoval, dále 
p. Dru. F. Poetovi za laskavé přenechání drobného plaveného materiálu z Kaňku, a p. Fr. Blažkovi 
za jeho ochotné přispění při kreslení některých obtížných objektů. 

V Labské Týnici, v září 1891. 

Spisovatel. 



') Jak známo, nalezl Ehrenberg v glaukonitickém písku silurského stáří z okolí Petrohradu glaukonitová jádra, vyplňující 
dutiny komůrek foraminifer. V našich březenských vrstvách lze na průřezech opukou dobře pozorovati, kterak glaukonit vyplňuje 
komůrky foraminifer. 



ÚVOD.) 



Slovo foraminifera bylo původně navrženo ďOrbignym pro všechny drobné, komůrkaté 
živočichy, jež se za jeho času stavěly k Cephalopodum ") jakožto mikroskopické mollusky. A roz- 
děloval ďOrbigny Ceplialopody na 3 řády: I. Cryptodibrancliia, II. Siphonifera, III. Foraminifera. 
Poslední dvě skupiny se rozeznávaly tím, že Siphonifera měla komůrky spojené rourkou, siphonem, 
jako Nautilus, kdežto u Foraminifer byly komůrky spojeny pouhým otvorem (foramen). Později 
když Dujardin' 1 ) seznal pravou povahu jich jakožto prvoků, zůstal název ten v platnosti, a do dnes 
většina přírodozpytců ho užívá. Bylo sice navrženo po tomto objevu Dujardinově, jenž navrhl 
název RJiizopoda, množství názvů jiných, jako : Rhizostomes, Trcmatophorcs, Asiplionidcs, Polytha- 
lamnia (tohoto posledního zvláště Max Schultze a Ehrenberg hojně užívali), leč neudržely se 
trvale; taktéž i správný název RJiizopoda reticulosa neb Rcticularia, přijatý Carpentrem a mnohými 
jinými badateli 

Avšak již dávno před ďOrbignym mnozí se zabývali foraminiferami, ovšem pod jiným 
názvem, nejvíce za drobné mollusky neb červy je považujíce, jako ku př. na počátku 18. století 
Beccarius 4 ), Breyn a ) (jenž již tenkráte navrhoval jméno Polythalamnia), Plancus (1 > (Bianchi), jenž 
první výkresy jich uveřejnil, Gualtieri 7 ), Ledermuller*). Ovšem kdybychom chtěli jiti do starověku, 
musili bychom jmenovati obligátního Plinia aneb Strabona u ), jenž skutečně již skořápky nummulitidů 
znal; leč spisy jich všech mají jen historickou cenu. Náhled ďOrbignyho shledáváme též ještě 
u Linnéa 10 ), Gmelina, Spenglera n ), Schródera l2 ), Gronovia ,3 ). 

Popisy a výkresy uvedených spisovatelů jsou velmi chatrné, tak že ani se nedá určiti někdy 
rod. Mnohem důležitější jsou popisy a vyobrazení spisovatelů pozdější doby, jako byli: Boys 

') V následujících řádcích opomíjím vypisovati dobře již známé všeobecné vlastnosti ťoraminiťer, jich struktury a život, odkazuje 
na hojnost příručních knih, kdež to vše obšírně jest vylíčeno. Podávám zde jen více historický úvod, pokud to sloužiti může k posou- 
zení popsaných foraminifer, v němž uvádím toliko některé zajímavější nové zjevy u foraminifer vůbec. 

'-) Tableau méthodique de la classe des Cephalopodes. An. d. sc. nat. T. VII. L826. p. 26, 246. 

3 ) Dujardin, Observations nouvelles s. 1. prětend. Cephalopodes microscop. Ann. d. sc. nat. Zool. 2. emer. Ser. T. III. p. 106, 312. 

*) Beccarius, De Bonnonensi aréna quodam 17:31. Commentarii de Bonnon scient. et art. institute T. I. p. 68. 

r ') Breyn J. P., Dissertacio physica de Polythalamniis, nova testac. classe. Gedani 1782, 

u ) Plancus Jan., D. conchis minutis notis. 1 ed. Venetiis 17:$!». 2. ed. Romae L760. 

') Gualtieri Nic, Index Testarum. — Conchyl. quae adversant. in mus. suo. Florentinae 1742. 

s ) Ledermůller M. F., Mikroskop. Augen- u. Gemůthsergotzungen. Nůrnberg 1 T' :: ">. 

'•') Viz D. Archiac et Haine Descript. des anim. foss. d. grouppe Nummulitique de 1' Inde. Paris 1858. 
'") Linné, Systema naturae etc. edit. XII. reform. Holmiae i 766 — 68. T. I. 

") Spengler Lor., Beskrivelser ov. nagle i Havsand nyl op dag. Kohilier. Nye Sami of de kong. Danske Vidensk. Selsk. Skrifter. 
Kjobcnhavn. Vol I. 1781. 

,J ) Schroder, Einleitung in die Conchyliologie. Halle 17s:i— 86. I. Th. 

'*) Gronovius L. Th., Zoophylacium Gronovianum. Fasc. III. LugH. Batavor. 1781, 



6 



a Walker '), kteři popsali celou řadu druhů z anglického pobřeží, Batsch 2 ), jenž mnoho výborných 
výkresů podal, Soldani 3 ), jenž 228 tabulí (mědirytin) výborně provedených uveřejnil, z jehož pře- 
mnohé výkresy a popisy druhů italských tertiérních foraminifer jsou dosud platný k jich studium ; 
pak Fichtel a Moll 4 ), Montagu 5 ), Lamarck 6 ), kterýžto se pokusil o jich systematiku, ovšem 
nešťastnou, rozděliv je mezi korále a Cephalopody, a nové dosud stávající rody utvořil. Méně 
šťastni byli Denis de Montfort, Blainville a Defrance, jichž nové rody a druhy se jen z malé 
části udržely 

Alcide ďOrbigny byl prvý, jenž svou třídu Foraminifer se pokusil dčliti systematicky 
a sice dle způsobu vzrůstu skořápky, hlavně jen vícekomůrkatých druhů, při čemž struktura sko- 
řápky nečinila žádného rozdílu, a rozdělil je v 7 oddělení: 

1. Monostegia s jednou komůrkou. 

2. Stichostegia, s komůrkami v 1 čáře (ne spinálně) sestavenými (representant: Nodosaria). 

3. Enallostegia, s komůrkami, ve dvou neb třech osách se střídajícími (representant: Texiularia). 

4. Helicostcgia, s komůrkami seřaděnými ve spirále (Cristellaria, Rotalia). 

5. Agathistegia (naše Miliolidy), s komůrkami objímavými dle 1 osy. 

6. Entomostcgia (naše Nummulitidy), s komůrkami, rozdělenými na menší komůrky. 

7. Cyclostegia , kruhovité formy v dřívějších odděleních nepopsané (Orbitolites , Orbitoides 
a Orbitolina). 

Tento systém založený na takových nestálých, nepodstatných znacích udržel se dosti dlouho 
z nedostatku známosti vnitřní struktury skořápky, jež byla zanedbávána rovněž tak jako měkké 
součásti zvířete. I slavný Ehrenberg 7 ), jenž na základě rozsáhlých zkoumání hájil povahu foraminifer 
jako mechovek s ), nepřihlížel ku struktuře skořápky; až teprve Carpenter 9 ), Williamson 10 ) a Carter") 
pomocí tenkých mikroskopických výbrusů seznali tu velkou rozmanitost ve stavbě skořápky 
a Carpenter první na vědeckých základech založený systém zbudoval. On rozdělil veškeré fora- 
minifery na 2 oddělení: I Pcrforata se skořápkou porovitou, II. Imperforata se skořápkou bez 
porů. Perforata rozdělil na: a) Lagenidae, jemně dírkované, b) Globigerinidac, hrubě dírkované, 
c) Nummulinidae s komplikovaným kanalsystemem. Imperforata dělil na Miliolidae se skořápkou 
vápnitou a Lituolidae se skořápkou písčitou. Jeho systém velmi dlouho se udržel a dosud jest 
vedle Bradyho systému nejvíce v platnosti; jednak že rozdělení toto vyhovovalo zoologům i pa- 
laeontologům, bylo snadno prakticky použitelné, a po něm málo badatelů pokračovalo v jeho 
směru. Byly ovšem jiné systémy navrženy, jako: Schultzův, Hertwigův, Wallichův, Biitschliho, ale 
ty měly většinou ohled jen na povahu protoplasmy. Jiná rozděleni podali Reuss, Schwager, Zittel, 



') Ws. Boys et G. Walker, Testacea minuta rariora nnp. defecta in aréna littor. Sandvicensis. London 1784. (Analysu druhů 
viz: Parker, Jones, Brady on the Nomenclature of Foram.) 

2 ) A. J. Batsch, Sechs Kupfertafeln mit Conchylien des Seesandes. Jena 1791. (Analysu druhů viz: Parker and Janes i. c.) 

'■') Amb. Soldani : a) Saggio orittografico overa osservazioni sopra le terre nautiliche della Foscana. Siennae 1780. — b) Testaceo- 
graphiae ac zoophyticae parvae et microscopicae. Senis 1789—98. (Analysu druhů viz Parker a Janes 1. c.) 

4 ) Fichtel at Moll. Testacea microscopica alique minuta etc. Wien 1803. 

•') G. Montague, Testacea brittanica. London 1803—8. Suppl. 1808. 

6 ) Lamark J. B. de, Suitě des Memoires sur les Coquilles fossiles des environ de Faris. Annales du Museum. Tom V.— IX. 1804—7. 

') C. G. Ehrenberg, Die Infusionsthierchen als vollkommene Organismen. Leipzig 1838 — Týž. Mikrogeologie. Das Wirken 
des unsichtbaren kl. Lebens auf die Erde. Leipzig 1854. 

8 ) Týž. Ober jetzt noch zahlreich lebende Thierarten der Kreidebildung und den Organismus d. Polythalamnien. Abh. d. berl. 
Akad. 1839, pg. 81—174. 4 Tafeln. 

"j W. B. Carpenter assisted by Parker and Jones, Introduction to the study of Foraminifera Roy Soc. London 18G2. 

10 ) C. W. Williamson, On the stucture of the shell and roft animal of Polystomolla etc. Trans, of microscop. Soc. 1 ser. Vol II. 

") H. C. Carter, Descript. of s. of the langer forms of fossil Foraminifera in Scinde etc. Ann. Mag. nat. hist. 2. s. Vol. XI. 1853. 



kteří zase více ku fossilním formám přihlíželi, ale většinou se zakládá jejich rozdělení v hlavních 
rysech jen na jednom znaku, bud jen na chemickém složení skořápky, neb jen na struktuře; tím 
leckdy byly přirozené skupiny roztrhávány a docela heterogenní typy byly slučovány v jednej. 

Mimo to během času nové výzkumy přiváděly systematiky do velikých rozpaků, přinášejíce 
formy, jež nebylo možná s dobrým svědomím ve stávající, charakterisované již skupiny vřaditi. 
Tak na př. nalezeny recentní formy se skořápkou chitinésní, v níž byla zatmelena zrnka písku 
(Diaýhoradon, Shcpcardclla), neb formy podivného tvaru, jichž skořápka jen z písku složena byla 
(bez jakéhokoliv cementu) velmi jemného, neb zase velmi hrubého (Botellina, Jacullela, Astrorhiza, 
Pclosina, Marsipclla, Aschemonella, Rhizammina, Sagenella, Rliabdamina), neb docela formy, jichž 
skořápka stavěna z diatomaceí neb jehlic hub (PUlulina, Rathysiphon), ano byly zcela určitě 
nalezeny Milioly, Quinqueloculiny, jež dosud byly jako čistě vápenité známy, neb nanejvýše 
drobným pískem pokryté, žijící ve velkých hloubkách až přes 6000 m. se skořápkou čisté kře- 
mitou (Ophthahuidmni) ; a týž úkaz shledán u rodů vápnitých Noniouiua, Diocorbhia, Rotalina. 
O těchto faktech praví Schlumberger že mají ten velký význam, že nám podávají možnost 
viděti, ,, kterak týž rod modifikuje vnitřní složeni skořápky chemicky, dle hloubky moře a okolností 
míst, která obývá". 

Mimo to seznány formy, které dříve stavěny byly do téhož rodu, z nichž některé per- 
forovány, jiné zase nikoliv, ano že v mládí komůrky mají pory a v stáří že je ztrácejí (Bradyina, 
Endothyra). Vůči těmto faktům stává se Carpentrovo oddělení Lituolidae neudržitelné, ježto v něm 
jsou sloučeny zcela různé typy, a jest zjevno nyní, že se i ostatní jeho oddělení musejí jinak 
uspořádati a jinak charakterisovati, by přirozené skupiny byly sjednoceny. Tomuto požada\ ku 
z největší části vyhovuje systém nedávno zvěčnělého, slavného badatele anglického, B. Bradyho, 
jehož systém ze všech dosud známých systému nejlépe dosud vyplňuje požadavky vědecké a při 
tom prakticky použitelné klassifikace. 

Systém Bradyho. 

Jak z předešlého vysvítá, přihlíželi systematikové při foraminiferách obyčejně k jednomu 
znaku, dle něhož dělili tyto tak proměnlivé organismy, aneb vzali-li za základ několik kriterií, tu 
precese později seznávalo, že nové objevy činí dosavadní způsob systematiky nemožným; některé 
iormy nebylo možná dobře vřaditi do žádného oddělení, ano některé druhy téhož rodu by náležely 
dle dřívějších systémů do velice různých skupin. Takovémuto tříštění přirozených skupin odpomohl 
Brady rozděliv všechny foraminifery v 10 čeledí, a to na základě více znaků; jak chemickéíio 
složení skořápky tak i dle její jemné struktury, tak že přirozené skupiny se tím neruší, a zároveň 
toto rozdělení i prakticky i u fossilních druhů jest použitelné, což vše o jiných systémech říci 
se nedalo. 

V následujících řádcích podávám toto rozdělení se stručnými charakteristikami čeledí a pod- 
čeledí, i těch, jež v našem cenomanu nepřicházejí, by tak rozdíly tohoto systému, jimiž se od 
jiných liší, tím patrněji vynikly. Zvláště výhodným se toto rozdělení stává tím, že lze v ně dobře 
zařaditi ony různé čistě písčité a částečně porovité agglutinující formy fossilních i recentnich 
foraminifer, jež v posavadnich systémech v jedno oddělení Lituolidae byly směšovány, ač zjevy 
poukazovaly k naprosté jich rozdílnosti. Všechny rody uvedené pod jednotlivými čeledmi a pod- 



') Schlumberger, Les foraminiferes (Note extraite de la Feuille des jeunes Naturalistes IJme année. p. 12. 



8 



čeledmi charakterisovati pokládal jsem na tomto místě za nepříležité, ale uvedl jsem při každém rodu 
číslo stránky díla Bradyho, kdež se podrobná charakteristika nachází. Ostatně všechny rody v korycan- 
ských vrstvách se objevující jsou v popisné části taktéž hlavně dle Bradyho systému charakterisovány. 

I. Čeled: Gromidae. 

Skořápka chitinésní, hladká neb pokrytá cizími tělesy s otvorem pro pseudopodie bud jen 
na jednom neb na obou koncích ; pseudopodie dlouhé a rozvětvené. 
Lieberkuehnia, Clap. et Lachman. 
Gromia, Dujardin. 
Microgromia, Hertwig. 
Diaphorodon, Archer 
Spepheardella, Siddal. 

II. Čeled: Miliolidae. 

Skořápka bez porů, obyčejně vápnitá, vzhledu porcelánovitého, někdy pískem pokrytá, za 
zvláštních okolností (ku př. v brakických vodách) stává se chitinésní neb chitinésně písčitou ; 
formy ve velkých hloubkách žijící mají skořápku sestávající z tenké, homogenní, neporovité 
křemité blanky. 

A. Podčeled: Nubccularinae. 

Skořápka volná neb častěji přirostlá, velmi různého nepravidelného tvaru a otvoru. 
Squammulina, Schultze. 
Nubecularia, Defrance. 

B. Podčeled: Miliolinae. 

Komůrky vzájemně se objímající, seřaděné v jedné rovině dle 1 osy symetricky na 
každé straně. Ústí střídavé na obou koncích skořápky. 
Biloculina, ďOrbigny. 
Fabularia, Defrance. 
Spiroloculina, ďOrbigny. 
Miliolina, Wiiiamson. 

III. Čeled: Astrorhizae. 

Skořápka stálého tvaru, složená obyčejně z jedné veliké komůrky, jež bývá rozvětvena 
neb paprskovitá, někdy zúžením stěn segmentovaná, nikdy v pravá septa nerozdělená. Formy 
z více komůrek složené jsou vždy nesymetrické, tlustostěnné. 

A. Podčeled: Astrorhizinae. 

Skořápka složená z volných zrnek písku neb bláta, slabě cementem spojených. 

Astrorhiza, Sandahl. 

Pelosina, Brady. 

Stortosphaera, Brady. 

Dendrophrya, Sir. Wright. 

Syringamina Brady. 

B. Podčeled : Pillulinae. 

Skořápka složená z 1 komůrky tlustostěnné, složené z úlomků jehlic, hub a jemného 
písku bez cementu spojovacího. 
Pillulina, Carpenter. 
Technitella, Norman 
Bathysiphon, Sars. 



9 



ek písku, spojených hojným 



C. Podčeled: Saccaminidae. 

Komůrky skoro kulaté, tlustostěnné, složené ze zrn 
cementem. 

Psammosphaera, Schultze. 
Sorosphaera, Brady. 
Saccamina, M. Sars. 

D. Podčeled: Rhabdaviininae. 

Skořápky ze zrnek písku, promíchaného jehlicemi hub, spojených hojným cementem ; 
volné neb přisedlé, rourovité neb paprskovité, nepravidelné, s dvéma neb více otvory, 
zřídka segmentované. 

Jaccullela, Brady. Rhizammina, Brady. 

Hyperamina, Brady. Sagenella, Brady. 

Marsipella, Norman. Botellina, Carpenter. 

Rhabdamina, Sars. Haliphysema. Bowerbank. 

Aschemonella, Brady. 

E. Podčeled: Hauerinae. 

Skořápka dimorfní ; komůrky částečné střídavé jako u Milioly, částečně spirální aneb 
přímo seřaděné. 

Articulina, ďOrbigny. 
Vertebralina, ďOrbigny. 
Ophthalmidium, Kiibler. 
Hauerina, ďOrbigny. 
Planispirillina, Sequenza. 

F. Podčeled: Pcitcroplidac. 

Skořápky spirální neb kruhovité, v jedné rovině vinuté, někdy skřižené, bilaterálně 
symetrické. 



Cornuspira, Schultze. 
Peneroplis, Montfort. 



kol ní stočená, komůrky rozdělené 



Subgenera: Archiacina . 

Broeckina I Munier Chalmas. 
Broeckella | 

Orbiculina, Lamarck 
Orbitolites, Lamarck. 

G. Podčeled: Alveolininae. 

Skořápka spirální, dle jedné osy prodloužená a 
na menší přihrádky. 
Alveolina, ďOrbigny. 

H. Podčeled : Kcramosphacrinac. 

Skořápka kulovitá, komůrky ve sous 
Keramosphaera, Brady. 

IV. Čeleď: Lituolidae. 

Skořápka písčitá, obyčejně pravidelných obrysů ; septa u mnohokomůrkatých forem často 
nedokonalá; komůrky často labyrintické. Zahrnuje též písčité isomorphní typy s jednoduchými, 
porcelanovitými a hyalinními skořápkami a několik přisedlých druhů. 

Jar. Perner: Foraminifery českého cenomanu. 



třednvch vrstvách uložené 



III 



A. Podčeleď : Lituolinac. (Challenger p. 65, 289.) 

Skořápka složená z hrubých zrnek písku, na povrchu hrbolatá. 

1 . Komůrky bez 1 a b y r i n t i c k ý ch záhybů. 
Reophax, Montf. 
Haplophragmium, Reuss. 
Coscinolina, Stache. 
Placopsilina, ďOrb. p. 315. 

2. Komůrky labyrintické. 
Haplostische, Reuss. p. 317. 
Lituola, Lamarck. p. 289. 
Bdelloidina, Carpenter. 

B. Podčeleď: Trochamininac. (Challenger p. 66, 321.) 

Skořápka tenkostěnná, složená z jemných písečných zrnek, setmelených vápnitým neb 
jiným anorganickým cementem, neb vložených do chitinésní blány, vně jemné a hladké, 
uvnitř buď hladké neb zřídka síťovité. 

Thurammina, Brady 

(et subgenus Thuraminopsis Haeusler). 

Hippocrepina, Parker 

Hormosina, Brady. 

Ammodiscus, Reuss. 

Trochammina, Parker and Jones, p. 386. 
Carterina, Brady. 
Webbina, ďOrbigny. 

C. Podčeleď: Endothyrinae 1 ) (Challenger p. 66, 550.) 

Skořápka většinou vápnitá, z menší části písčitá, někdy pory opatřená; se zřetel- 
nými příčkami. 

Nodosinella, Brady. Endothyra, Phillips. 

Polyphragma, Reuss. p. 66. Bradyina, Móller. 

Involutina, Terquem. Stacheia, Brady. 

D. Podčeleď: Loftusinae. 

Skořápka značných rozměrů, čočkovitě kulovitá neb vřetenovitá, v jedné rovině spi- 
rálně neb v koncentrických kruzích točená. Veliká dutina uvnitř skořápky, opatřená 
písčitými mřížovité prolamovanými stěnami. 
Cyclammina, Brady. 
Loftusia. Brady. 
Parkeria, Carpenter. 
V.. Čeleď: Textularidae. (Challenger p. 67, 354.) 

Skořápka větších forem písčitá, buď se základní hmotou porovitou nebo bez pórů, menší 
formy mají skořápku hyalinní, hrubě dírkovanou. Komůrky seřaděny ve dvou neb více řadách 
alternujících, někdy spirálných nebo spletených ; často dimorfní. 

') V této podčeledi jsou zahrnuty rody, zajímavé tím, že některé druhy jich v mládí jsou porovité, více vápnité, v stáří však 
jen písčité, bez porú; ano u rodu Bradyina každá jednotlivá komůrka svůj začátek má porovitý, ostatní část ale bez porů. O těchto 
zvláštních poměrech byla vedena prudká polemika mezi Schvvagerem a Mollerem, z nichž jeden dokazoval přítomnost porů, druhý 
však ji upíral. 



1 1 



A. Podčeled: Tcxlularidac. 

Typicky dvoj- až trojřadé; s častým dimorphismem neb trimorphismem. 
Textularia, Defr. p. 355. Pavonia, ďOrbigny. 

Cuneolina ďOrbigny. Spiroplecta, Ehbg. 

Verneuillina, ďOrbigny. Gaudryína, ďOrbigny. 

Tritaxia, Reuss. Valvulina, ďOrbigny. 

Chrysalidina, ďOrbigny. Clavulina, ďOrbigny. 

Bigenerina, ďOrbigny. 

B. Podčeled 1 ; Bulimiwinae. 

Typicky spirální, starší formy více méně pravidelné dvouřadé. 
Bulimina, ďOrbigny p. 397. 
Virgulina, ďOrbigny p. 405. 
Biťarina, Parker and Jones. 
Bolivina, ďOrbigny. 
Pleurostomella, Reuss. 

C. Podčeled: Cassidulihac. 

Skořápka jako u Textularidae, se střídajícími se segmenty, více méně kol sebe vinutá. 
Cassidulina ďOrbigny. 
Ehrenbergina Reuss. 

Čeled: Chillostomellidae. 

Skořápka vápnitá, jemně porovitá, vícekomůrkatá, segment)' následují přímo za sebou neb 
střídavě z dvou konců, neb v cyklech po třech komůrkách. 
Ellipsoidina, Sequenza. 
Chillostomella, Reuss. 
Allomorphina, Reuss. 

Čeleď: Lagenidae. 

Skořápka vápnitá, velmi jemně porovitá jednokomůrkatá aneb mnohokomůrkatá; v tomto 
případu jsou komůrky seřaděny bud v přímce, buď ve více méně involutní spirále. Otvor 
jednoduchý neb paprskovitý na konci. Žádná přídavná hmota aniž kanálový systém. 

A. Podčeled: Lagcninae. 

Skořápka o jedné komůrce. 
Lagena, Walker and Boys p. 440. 

B. Podčeled: Nodosarinac, p. 488. 

Skořápka vícekomůrkatá, rovná neb spirálnč zakřivená v 1. rovině. 

1. Formy unimorfní. 2. Formy dimorfni. 

Nodosaria, Lamarck p. 488. Amphicoryne, Schlumberger. 

Lingfulina. ďOrbigny. T . .. D 

& . f r Lingulinopsis, Reuss. 



Frondicularia, Defr. 518 
Rhabdogonium, Reuss. 
Marginulina, ďOrbigny p. 534 



Flabellina, Reuss p. 520. 
Amphimorphina, Neugelb. 



Vaginulina, ďOrbigny p. 529. Dentahnopsis, Reuss. 

Rimulina, ďOrbigny. 
Cristellaria. Lamarck p. 534. 



12 



C. PodčelecI : Polymorphininae. 

Segmenty seřaděny spirálně aneb nepravidelně, kol dlouhé osy; zřídka dvouřadé 
neb střídavé. 

Polymorphina, ďOrbigny p. 557. 
Dimorphina, ďOrbigny. 
Uvigerina, ďOrbigny. 
Sagraina, Parker and Jones. 

D. Podčelecf: Ramulinac. 

Skořápka jemně porovitá, nepravidelně rozvětvená. 
Ramulina, R. Jones. 

VIII. Čeleď: Globigerinidae. 

Skořápka vápnitá, porovitá, o málo vypuklých komůrkách, seřaděných ve šroubovité spirále. 

Ústí jednoduché neb mnohonásobné. Přídavná hmota a soustava chodeb schází. (Všechny 
velké formy jsou výhradně pelagické.) 

Globigerina, ďOrbigny pag. 589. Pullenis, Parker and Jones. 

Orbulina, ďOrbigny. Sphaeroidina, ďOrbigny. 

Hastigerina, W. Thompson. Candeina, ďOrbigny. 

IX. Čeleď: Rotalidae. 

Skořápka vápnitá, porovitá, spirální (buď úplně evolutní neb na jedné straně úplně involutní), 
tak že na jedné ploše (svrchní) všechny segmenty jsou patrny, na druhé spodní jen poslední 
závitek (rotaliform), jenž bývá někdy konkávní, někdy konvexní. U některých bývají komůrky 
pouze nakupené (acervulineform) neb i nepravidelné. Stěny komůrek jsou dvojité, samo- 
statné, mají přídavnou hmotu a soustavu chodeb (canalsystem). 

A. Podčeleď: Spirillinidae. 

Skořápka spirální, bez segmentovaných komůrek. 
Spirillina, Ehbg. 

B. Podčeleď: Rotalinae. (Challenger pag. 72.) 

Skořápka spirální, obyčejně jen na jedné straně involutní, na druhé evolutní (rotali- 
form) velmi zřídka nepravidelná. 

Patellina, Williamson. Carpenteria, Gray. 

Cymbalopora, Hagenow. Rupertia, Wallich. 

Discorbina, Parker and Jones p. 640. Pulvinulina Parker and Jones. 

Planorbulina ďOrbigny. Rotalia, Lamarck. 

Truncatulina, ďOrbigny. Calcarina ďOrbigny. 
Anomalina, Parker and Jones. 

C. Podčeleď: Tinoporidac. 

Skořápka sestavená z nepravidelných nakupených komůrek, počáteční části bývají 
někdy spirální; hlavní otvor schází. 
Tinoporus, Carpenter. 
Gypsoina, Carpenter. 
Aphrosina, Carpenter. 
Thalamopora, Roemer. 
Polvtrema, Rtsso. 



X. Čelecf: Nummulitidae. 

Skořápka vápnitá, jemnými trubičkami prostoupená, volná, mnohokomůrkatá, spirální; vyšší 
formy mají přídavnou hmotu a soustavou chodeb více méně složitou. 

A. Podčeled: Fusulinidac. 

Skořápka bilaterálně symetrická, komůrky od jednoho polu k druhému se rozšiřuji. 
Fusulina, Fischer. 
Fusulinella, Móller. 
Hemifusulina, Móller. 
Schwagerina, Móller. 

B. Podčeled' : PolystomcUidac. 

Skořápka bilaterálně symetrická, nautiloidická (= úplně involutní), nižší formy bez 
přídavné hmoty a soustavy chodeb v prostoře mezi příčkami ; vyšší se soustavou 
chodeb v pravidelných intervallech podél vnějších zářezů. 

Nonionina, ďOrbigny. 

Polystomella, Lamarck. 

Faujasina, ďOrbigny. 

C. Podčeled: Nummulitidae. 

Skořápka čočkovitá, stlačené nižší formy s jemné rourkovitým, komůrkovaným valem 
okrajním bez intermiatní kostry, se složitou soustavou chodeb, 

Archaediscus, Brady. Heterostegina, ďOrbigny. 

Amphistegina, ďOrbigny. Nummulites, Lamarck. 

Operculina, ďOrbigny. Assilina, ďOrbigny. 

D. Podčeled: Cyclodypidae. 

Mnohokomůrkaté, z počátku spirálně, později cyklicky rostoucí. Septa primerní i sekun- 
derní s vlastními stěnami a složitou soustavou chodeb. 
Cyclodypeus, Carpenter. 
Orbitoides, ďOrbigny et subgenera. 

E. Podčeled: Eozonina (?). 

Skořápka tvořící nepravidelné, přirostlé, nahromaděné trsy. 
Eozoon (?), Dawson. 



Druhové a rodové poměry u foraminifer. 

Bylo již velice mnoho o tom psáno, zdali vůbec existují u foraminifer druhy (species) v tom 
smyslu, jak se toho slova užívá u ostatních živočichů, a vysloveno tu mnoho náhledů od různých 
čelných badatelů v tomto oboru, jež se shodovaly v tom, že u foraminifer smysl slova species musí 
byti valně pozměněn, s ohledem na nesmírnou proměnlivost foraminifer, ne-li zrušen. U foraminifer 
dá se nejlépe provésti applikace výroku Huxleyova, jenž mluvě o klassifikaci Invertebrat '> pravil: 
,.The progress of knoledge will eventually break down all sharp demarcations, and substitute series 
for divisions." A skutečně bylo nalezeno v nejnovější době při zkoumání velkých hlubin mořských 
na výpravě korvetty Challengera 2 ) takové množství zvláštních, spojovacích, přechodních typu. rodů 

') Journal of Linnean Society. Vol. XII. Zoology p. 226. 

-) Report on the scientific results of H. M. S. Challenger. Vol. IX. Foraminifera. By H. B. Brady. With Plates. 



14 



a forem, že tu nemůže ani vzniknouti pochybnost, že bedlivým a systematickým zkoumáním podaří 
se nalezti přechody mezi všemi rody a druhy, jak recentními tak i fossilními. 

Uvažujeme-li toto vše, naskýtá se nám tedy mimovolně otázka o původu a významu slova druh. 
Vedlo by nás příliš daleko, kdybychom tuto otázku již tak dlouho a důkladné — a v mnohém 
ohledu dosud bezúspěšně — ventilovanou dále zde rozpřádali. V našem případu podáme kritický 
přehled čelnějších náhledů, jaké v těch poměrech u foraminifer panují, pokud to ovšem nevybočuje 
z úzkého rámce této práce, a pokud by to mohlo sloužiti za podklad k posuzování popsaných 
v této práci druhů. Nebudeme se šířiti o zastaralých náhledech v té věci u autorů, kteří dříve 
každou nepatrnou odchylku jako samostatný druh uváděli, nýbrž přihlížeti budeme pouze k novějším, 
na rozsáhlém pozorování se zakládajícím náhledům, jež nejdříve byly vysloveny slavným znatelem 
foraminifer Carpenterem a jež později jeho krajany Parkerem, Jonesem, Bradym a též značnou 
měrou Schlumbergerem, Terquemem ') a Móllerem byly opraveny a rozšířen}'. 

První, kdo seznal ohromnou proměnlivost foraminifer, nestálost specifických a generických znaků, 
byl Angličan Carpenter, jenž také rozeznávání druhů v obyčejném slova smyslu úplně zavrhnul, dav 
svému náhledu výraz ve svém základním díle o foraminiferách výrokem : „The ordinary notion of spe- 
cies as assemblages of individuals marked out from each other by definite charakters, that have been 
genetically transmitted from originál prototypes similarely distinguished is quite inapplicable 
in this group; since even if the limits of such assemblages were extended so as to include 
what would elsewhere be accounted genera, they would still be found so intimately connected by 
gradational links that definite lineš of demarcation could not be drawn between them." 

Náhledy Carpenterovy došly u mnohých badatelů ohlasu, byvše novými nálezy dotvrzovány ; 
zejména když se shledalo, že mnohé druhy, známé posud jen fossilní, z křídového a třetihorního 
útvaru, též v nynějších mořích byly nalezeny, čímž padla dosud vážná námitka proti takovým 
náhledům, že prý každý druh jest na určitý geologický horizont omezen. Ovšem bylo tím zase 
s druhé strany konstatováno faktum, dosud nevysvětlené theorií descendenční, kterak zase právě 
ten druh mohl se po tak ohromně dlouhou dobu zachovati téměř beze změny, kdežto ostatní 
bud zanikly neb se značně změnily. 

To bylo příčinou, že se nyní se strany některých badatelů počaly fossilní druhy, popsané 
od starších autorů, kteří tenkráte neznali té proměnlivosti foraminifer, stahovati v jeden druh, jenž 
se po dnes prý nachází v nynějších mořích, aneb se identifikovaly starší méně charakteristické 
formy s druhy, jež byly popsány od Linnéa a jeho vrstevníků, ano někteří upadli i v extrém tvrdíce, 
že se nesmí žádný nový druh utvořiti, nýbrž že dlužno přiřaditi každou odchylnou formu k někte- 
rému popsanému již druhu. 

Nelze upříti, že ve velmi mnohých případech se takové slučování druhů dělo právem; neboť 
formy, jež jsou si velmi podobny a zároveň na určitý horizont geologický omezeny, neb poněkud 
rozdílné formy, jež žijí na stejném místě za podobných podmínek, vzbuzují v nás důvodné pode- 
zření, že náležejí k jednomu druhu; a jest s dostatek známo, jak u těchto tvorů povaha naleziště 
jich v každém ohledu může způsobiti dosti značné úchylky ve tvaru, velikosti, ano i chemickém 
složení jich skořápky. 

Kladu zde případný výrok dobrého znatele těchto poměrů u fossilních foraminifer, Terquema, 
,,< ) foraminiferách z Liasu" 3 ): ,,Nous avons evité autant qu' il nous a été possible ď établir des 

') Introduction to the study of Foraminifera, pag. X. Preface. Podobná znění přicházejí v témž díle ještě na str. XI., 5G a jinde. 
-') Terquem, Remarks on the Foraminifera, with speciál reference to their variability of form illustrated by the Cristellariar.s. 
The Monthly microscopical Journal. February 1876. 

; ) Terquem, Recherches sur les foraminifčres du Lias, du departement de la Moselle, p. 471. 



15 

éspěces nouvels, et á cet effet nous avons procluit des nombreuses variétés que nous auríons pu 
multiplier pour ainsi dire á 1'infini; nous n' aurions eu qu' á dessiner les modifications (ju' une esp< cc 
subit en passant dans ďune assise dans une autre. Nos nombreuses recherches et 1'éxpérience que nous 
avons aequise en dessinant nous-méme tous nos fossiles nous ont démontré que jamais les foraminiféres 
ne se présentent avec une identitě absolue dans deux localités différentes; leur rapporc n'est que 
relatif, et les modifications sont plus ou moins profondes. Si done nous ne nous étions imposé 
des limites trěs étroites, le nombre de nos éspěces en aurait été plus que decuplé; et au lieu de 
pres des 500 éspěces que nous avous publiěs, nous en aurions comptě plus de 5000." Jako malou 
ukázku k předcházejícím řádkům podávají četná vyobrazení od druhu Nodosaria mutabilis z oolithu 
u Fontenoy, jež velmi poučným způsobem znázorňuje různé variace téhož druhu ze stejneho nale- 
ziště. Podobné případy vyskytují se u velmi mnoha rodů a jsou pádnými doklady ku náhledu C ir 
penterovu ; avšak jen potud, že jsou mezi foraminiferami některé formy, u kterých jest pojem slova 
species velmi elastický, tak že o nich platí rovnou měrou to, co vyřkl slavný Woodward o trilo- 
bitech: ,,Nous pouvons comparer leur inděfinis modifications de formes á ces amusantes faces 
humaines en caoutchouc, que les enfants se plaisent a comprimer." 

Provedli tedy v tomto ohledu zkušení angličtí badatelé Parker, Jones a Brady') velmi záslužnou 
práci, uvedše ono množství nepatrných odchylek od starších autorů za dobré druhy vydávaných 
na pravou míru, a zároveň ukázavše, že typy, kol nichž se více forem řadí, až po dnešní dobu se 
zachovaly. 2 ) I projevují náhled, odůvodněný mnohými doklady jak z recentních, tak i z fossilních 
foraminifer, že nejlepší a jediné možný způsob systematického skupování jest tvoření jakýchsi řad, 
jichž členy by byly celé skupiny tvarů, kol jedné, význačné formy se řadících, kteréžto skupiny by 
měly význam slova species v běžném slova smyslu. Při tom nikterak nezavrhují binomické pojmeno- 
vání, nýbrž považují je za praktické k označení jisté odchylné formy jakožto variety. Neboť tun, 
že se od času Linnéova valně změnily náhledy přírodozpytců o tom, co jest druh a rod (a zajisté 
ještě měniti se budou), tím se nikterak nezměnila výhoda binerního pojmenovaní, které v našem 
případu usnadní orientaci ve varietách. 

Tyto náhledy anglických badatelů nedošly všude souhlasu, zejména u palaeontologů, kteří 
se s velkou pílí studiem zkamenělých schránek foraminifer zabývali, jako: Reuss, Gumbell, Schwager 
a j., ti houževnatě drželi se dřívějších náhledů o rozeznávání druhů. Tu jest ovšem lehko k po- 
chopení, že za takové rozdílnosti náhledů stává se systematické zpracování jak recentních tak 
fossilních rhizopodů velice obtížné; neboť od některého badatele celá řada forem za samostatné 
druhy se vydává, kdežto jiný je sotva na výši variet klade, aneb jiný stahuje všechny v jeden 
druh ve smyslu anglických badatelů. 

To sice předvídali tito badatelé a hleděli napřed tomu pomocí subgenerických oddělení 
předejiti takovým poměrům; leč užívá se jich tak libovolně, že spletitost synonymiky a nejistota 
v přesném stanovení tak zvaných druhů dosáhla takových rozměrů, jaké jsou sotva v jiných třídách 
živočišstva. Že za takových poměrů zjištění geografického a geologického rozšíření druhů naráží 
na nepřekonatelné téměř překážky a velmi problematickou cenu má, leží na bíle dni. 



') Parker, Jones and Brady: On the Nomenclature of Foraminifera. Annals Magazíne of the natural history. Part. I.— IX. 
Jsou to zajímavé kritiky fossilních a recentních druhu, popsaných hlavně od starších autoři od r. až po nasc časy, ve kterých 

jmenovaní odborníci i v pochybných případech druhy jednotlivé buď lépe charakterisují neb jak toho třeba bylo, různé druhy 
v jeden slučuji. 

-) Důkazem toho jsou mnohé druhy posud jen jako fossilní známé, které nalezeny byly při výpravč Challengerovč. Takow ch 
druhů jest dosud známo asi ku 120. 



16 



Nemíním tímto kritisovati náhledy uvedené, nýbrž chtěl jsem toliko osvětliti poměry, v jakých 
se nalézá každý, kdo najde několik forem, jež nesouhlasí se žádnou již známou; vůbec hleděl jsem 
při své práci, dovoloval-li tomu materiál, nalézti takové znaky, jež by dávaly záruku jistého opět- 
poznání toho druhu. Ovšem mnohdy bylo těžko z méně příznivě zachovalých několika málo 
exemplářů učiniti diagnosu druhu tak, by určitě všechny podstatné znaky vyčerpávala. V tom pří- 
padě jakož vůbec při celé práci jsem se řídil heslem každého svědomitého palaeontologa, heslem 
Barrandovým : „Cest, que j'ai vu." 

Literatura. 

Pod tímto záhlavím uvádím spisy, jež se týkají buď foraminifer křídových neb foraminifer též 
z jiných útvarů, jež se však u nás vyskytují. Z ostatních spisů uvedeny jsou zde pouze ty nejhlavnější, 
jichž při práci bylo použito k vůli srovnání druhů. Vyloučil jsem však při tom ony spisy, které, 
pojednávajíce o těchže foraminiferách, mají buď jen historickou cenu aneb uvádějí pouhý nekritický 
výčet druhů v jisté lokalitě nalezených, aneb popisujíce druhy nově nalezené nepodávají žádných 
výkresů, a jež se tudíž vším právem od ostatních autorů prostě ignorují. Necituji na tomto místě 
též ono velké množství spisů, jednajících všeobecně o foraminiferách, zvláště o jejich struktuře, 
a potom spisy o foraminiferách recentních a fossilních, které přímo křídových foraminifer se netýkají. 
Kde však toho potřeba vyžadovala, jest v textu dotyčný spis uveden pod čarou. Ostatně ty, kdož 
by se zajímali o bližší poznání obrovské literatury foraminifer, odkazuji na výbornou pomůcku v tom 
ohledu, na obšírnou bibliografii od Sherborna, 1 ) kdež jest veškerá literatura též i recentních fora- 
minifer obsažena. Vůbec pro studium fossilních foraminifer jest nutno seznámiti se i s recentními 
foraminiferami, ježto jest mnoho druhů, které jsou fossilní a recentní zároveň. 

1827. S. Nilsson: Petrefacta Suecanea formaticnis cretaceae descripta et iconibus illustrata. Lund. 
1840. ďOrbigny: Mémoires sur les Foraminifěres de la Craie blanche du Bassin de Paris Mémoires 

de la Societě Géologique de France. Vol. IV. Plates. 
1840 — 1841. Fried. A. Roemer: Die Versteinerungen des norddeutschen Kreidegebirges. Hannover. 
1842. F. A. Roemer: Neue Kreide-Foraminiferen. Neues Jahrbuch fiir Mineralogie etc. 
1842. Fr. von Hagenov: Monografie der Riigenischen Kreideversteinerungen. III. Abtheilung. Neues 

Jahrbuch fiir Mineralogie etc. Bd. XV. 
1845. A. E. Reuss: Die Versteinerungen der bóhmischen Kreideformation. Stuttgart. 
1845 — 46. H. B. Geinitz: Grundriss der Versteinerungskunde. Leipzig. 

1850. H. B. Geinitz: Charakteristik der Schichten und Petrefacten des sáchsischen bóhmischen 
Kreidegebirges. Leipzig. 

1851. Aug. Em. Reuss: Foraminiferen und Entomostracen des Kreidemergels von Lemberg. 
Haidingers Naturwissenschaftl. Abhandlungen. Vol. IV. 

1860. A. E. Reuss: Die Foraminiferen der westfaelischen Kreideformation. Sitzungsberichte der 
kaiserlichen Akademie der Wissenschaften in Wien. Vol. XI. Mit Abbildungen. 



') A Bibliography of the Foraminifera Recent and Fossil from 15G5— 1891. With. Notes explanatory of some of the rare and 
little known publications. By. Ch. D. Sherborn. Vyšla u Dulau and Co. v Londýně. Jsou tam zahrnuty veškeré i sebe menší práce, 
roztroušené v nejrúznějších časopisech v přehledný celek v alfabetickém pořádku dle autorů. Jiný velmi obšírný seznam jest v cito- 
vaném díle o Challengerově výpravě. Vol. IX. Bibliography str. 1—42, uspořádaný dle chronologického pořádku až do roku 1881. Menší 
seznam viz: Bronn, Klassen und Ordnungen des Thierreichs. I. Bd. 1. Abth., pag. 10 — 14, p. 250. 



1861. Reuss: Palaeontologische Beitriige: Die Foraminiferen des Kreidetuffes von Mastri lil 

Sitzungsberichte der kaiserlichtn Akademie der Wissenschaften in Wien. Vol. XI A'. 
1861. Reuss: Foraminiferen der Schreibkreide von Riigen. Tamuž. 

1862 — 63. Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils und Gault. Tamtéž. Vol. XLVI. 
I. Abtheilung. 

1863. Reuss: Die l ; oraminiferen-Familie der Lageniden. Tamtéž. 

1865—66. Reuss: Die Foraminiferen und Ostracoden der Kreide ani Kanara-See bei Kiistendže. 

Tamtéž. Vol. LIL 1. Abtheilung. 
1870. B. Brady, Th. Parker, R. Jones: A monograph of the genus Polymorphina. Transactions 

oí Linnean Societ)'. Vol. XXVII. 

1870. T. Kairer: Uber ein neues Vorkommen von oberer Kreideformation in Leitzersdorf bei 
Stokerau und deren Foraminiferen-Fauna. Jahrbuch d. geolog. Reichsanstalt. Bd. XX. W ien. 

1871. R Jones and Parker: On the Foraminifera of the Chalk of Gravesend and Meudon ; figured 
by prof. Dr. Carpenter. Geological Magazíne. Vol. VIII. 

1872. T. R. Jones and W. R. Parker: On the family Rotalinae found in the Cretaceous Formation 
with the Notes of their Teriiery and Recent Representatives. Ouaterly Journal of the Geolo- 
gical Society in London. Vol. XXVIII. 

1873. T. R. Jones: On some Foraminifera in the Chalk of the North of Ireland. Journal of the 
Geological Society of Ireland. Vol. III. Dublin. 

1873 — 74. H. Bruno Geinitz : Das Elbthalgebirge in Sachsen. II. Theil. 

1875. St. Olszevski : Otwornice marglu krédovégo kotliny lwowskiej. Sprawozd. Kom. Fizys. Aka- 
demie Umiej. Krakowie. Vol. IX. 

1879. E. v. Dunikovski: Nowé Foraminifery kredowého marglu lwowskiego. Kosmos. (Lwow.) Vol. IV. 

1859—79. Parker and Jones (z části ve spojení s Bradym a Kirbyem): On the nomenclature of 
F"oraminifera. Ann mag. nat. history. 



a) Part. I. 


On the species enumerated by Linnaeus and Gmelin. 3 ser. Vol. III. 1869. 


b) 


II. 


On the species enumerated by Fichtel and Moll. 3 ser. Vol. V. 1860. 


c) 


n III. 


On the sp. enum. b. Walker and Montagu. 3 ser. Vol. IV. 1859. 


d) 




The species enum. by Lamarck. 3 s. Vol. V. 1860 a Vol. VI. 1860. 


< 


\ v. 


The sp. enum. by Denis de Montfort. 3 s. Vol. VI. 1860. 


1 


VI. 


Alveolina. 3 s. Vol. VIII. 


g) 


„ VII. 


Operculina Nummulina. 3 s. Vol. VIII. 


ty 


VIII. 


Textularia. 3 s. Vol. XI. 


i) 


n IX 


The species enumerated by Blainville and Defrance. 3 s. Vol. XII. 


j) 


„ X. 


The species enum. by ďOrbigny (viz Ann. des sciences naturelles. Vol. VIL 






1826). 3 s. Vol. XII. 


kj 


„ XI. 


The species enum. by Batsch in 1791. 3 s. Vol. XV. 


l) 


„ XII. 


The species illustrated by Models ďOrbigny. 3 s. Vol. XVI. 


m) 


XIII. 


The permian Trochamina and its allies. 4 s. Vol. IV. 


71) 


XIV. 


The species founded by ďOrbigny (Annals des sciences naturelles lSL J o) 






upon the figures in Soldani's Testaceografia et Zoophytografia. 4 s. Vol. VIII. 


o) 


„ XV. 


The spec. figured by Ehrenberg (Abhandl. d. berl. Akad. 183S — 47, and 






Mikrogeologie). 4 s. Vol. IX, X. 


1884. Report 


on the 


scientiťic results of H. M. S. Challenger during the year 1872—76. Vol. IX 



Foraminifera By. H. Bowman Bridy. With Atlas. 

Jar. Perner: Foraminifery českého cenomami. 



18 



Část popisná. 

Čeleď Lituolidae. 

Podčeleď Endothyrinae Brady. (Challenger pag. 350.) 
Rod Polyphragma Reuss. 
Synonyma: Lichcuopora Defr. (Bryozoa). 

Charakteristika rodu: Skořápka válcovitá, na spodním konci přirostlá, sestávající 
z řady velmi krátkých válcovitých segmentů, za sebou seřadéných. Vnitřek komůrek labyrintický. 
Ústí terminální, síťovité. (Brady, Challenger, p. 350.) 

Struktura skořápky jest obšírně vylíčena při jediném druhu toho rodu. 

Geologické rozšíření. Posud jen z korycanských vrstev z Čech a Saska známa. 

Polyphragma cribrosum Reuss. 
Tab. I. Fig. 1.— 14. Výkresy v textu č. 2. a 3. 

Literatura a synonyma. 
1846. Lichenopora cribrosa Reuss. Versteinerungen der bohmischen Kreideformation. II. Theil, 
pag. 60, 123; Taf. XIV. Fig. 10. Taf. XXIV. Fig. 3.-5. 

1871. PolypJiragma cribrosum Reuss. Vorláufige Notiz iiber zwei neue fossile Foraminiferen-Gat- 
tungen. Sitzungsberichte der bohmischen Gesellschaft der Wissenschaften. Prag 1871, pag. 277. 

1872. Polyphragrama cribrosum Reuss. Das Elbthalgebirge in Sachsen von Dr. H. B. Geinitz. 
I. Theil. Der untere Ouader. IV. Abtheilung. von Reuss, pag. 139. Taf. XXXIII. Fig. 8.— 10. 
Palaeontographica. Bd. XX, 1. 

1884. H. B. Brady: Report on the voyage of H. M. S. Challenger. Vol. IX. pag. 66. 

Tato forma byla nejdříve Reussem nalezena ve spodní opuce u Schillingen 
blíže Biliny, a pak v témž geologickém horizontě u Bílé Církvice (Weisskirchlitz) 
...'r^v^-^^ blíže Teplic; byla popsána jako bryozoa a vřaděna do rodu Lichenopora Defrance. 
SR S^- : J€-.$ Později nalezl ji Reuss ve větším množství u Plavná v Sasku a při podrobnějším 
,.' ' j\ ohledáni do.v-1 k úsudku, ž<: ji dlužno čítati k foraminiferám, a sice do čeledi 

Lituolidae, a podotýká, že prý struktura její úplně se shoduje se strukturou pří- 
buzného rodu Lituola (Placopsilina ďOrb.), jen prý poněkud tvarem se liší. Tento 
ovšem mylný náhled byl zaviněn nedostatečnou methodou zkoumací, jakž v ná- 
sledujících řádcích ukáži. 

Skořápka se nalézá nejčastěji volná, řidčeji přirostlá na cizích předmětech, 
v tomto případě to bývají misky různých ústřic (Ostrea), neb ostny mořských 
ježků z rodu Cidaris, ve velmi málo případech nalezl jsem ji přirostlou na rule 
májku. Spodek skořápky, (viz Tab. I. fig. 5.), jež jest v Kamajku podkladem korycanských vrstev, jež 
11Z by sen7-í i' 3 dutiny její vyplňují. Tu pak bývá plocha, kterou skořápka přirostlá, velice 

nerovná, namnoze zprohýbaná. (Viz vyobr. v textu č. 2.) Exempláře volné jeví 
vždy tvar válcovitý, více méně pravidelný, jenž bývá často nepravidelně ohnut, neb blíže k ústí 
zploštělý (viz fig. 2., 4.). 




lít 




V některých případech se skořápka rozděluje ve 2 větve, zřídka ve více, jež na koncích 
nesou charakteristické ústí. Celá skořápka jest rozdělena zevně mělkými ale dobře znatelnými (při 
zachovalých exemplářích") zářezy, neb švy na množství prstencovitých segmentů, jež jsou rovno- 
běžný mezi sebou, rostly-li komůrky pravidelně; jinak jsou švy nepravidelného 
průběhu. Švy nám naznačují meze komůrek, jichž bývá při dospělých individuích 
až 22 ; šířka jich přesahuje 4 — 6kráte výšku. Poslední komůrka nese na konci 
ústí, jež se skládá dle stáří z 9 — 35 otvorů, jež bývají ve 2 — 3 více méně 
zřetelné kruhy sestaveny, někdy však jsou neurčitě rozestaveny. Mezi jednotli- 
vými otvory jest řada příčných brazdek. Plocha ústní (na které se otvory 
nacházejí) jest slabě klenutá a obdána kolkolem rovnou, páskovitou, hladkou ^^ítí^^^' 
plochou. 

. Fig. Č. 3. Polyphragtna 

Povrch skořápky pozorován za mírného zvětšení (viz Tab. I. fig. 6.) jeví eribrosum Reuss. Neprá- 
še jako složený z drobných lupénků křemene, setmelených žlutohnědým hnč- videinč ztočený exemplář 
dělem. Jednotlivé lupénky, neb zrnéčka křemene nevynikají však jako hrbolky 

z povrchu (viz fig. 12.), tak že tento nabývá hladkosti a sklovitého lesku; zdá se však, že tato 
hladkost povrchu jest původu sekundárního, zvláště povážíme-li, za jakých okolností ty usazeniny 
na Kamajku tvořily, že totiž asi příboj mořský ty skořápky na pobřeží ležící stálým zmítáním jich 
takto uhladil. 

Co se týče vnitřní struktury skořápky, přesvědčíme se o její povaze jednak příčnými (hori- 
zontálními) a podélnými (vertikálními) tenkými výbrusy, jinak cestou chemickou. 

Na průřezu podélním, vedeném pravě středem skořápky (fig. 8.), vidíme nepravidelné 
ostrůvky temně šedé hmoty, jež jsou ku předu, k ústí v řady konvexní sestaveny, a jež jsou 
průřezy výběžků stěn skořápky, jež takto tvoři příčky v celé skořápce, tak že tu lze mluviti o ja- 
kýchsi komůrkách; tyto výběžky odpovídají také zevně záhybům neb švům skořápky, jakž to lze 
dobře pozorovali na řezu vedeném poněkud excentricky, blíže ku povrchu skořápky (fig. 9.). 
Krásně se dají tyto labyrintické záhyby stěn skořápky pozorovati, brousíme-li skořápku stále 
s jedné strany; tu se neustále jiný a jiný obraz objevuje, brzy převládá hmota výběžků, brzy 
zase vápenec vyplňující dutin)- záhybů, a komůrky se nám jeví spojen)' rourkami neb otvory podobně 
asi jako se nám jeví ústí zevně. O tomto spojení komůrek se lehce přesvědčíme odlamováním 
jednotlivých segmentů. Pozorujeme-li takový podélní průřez za silnějšího zvětšení (viz fig. 12., 13.), 
shledáme, že se skořápka skládá ze zrnek písku, ostrohranných, různé velikosti (O04 — O01 mm), 
spojených mezi sebou vápnitým cementem, jenž bývá zvláště na pokraji zbarven železem do žluto- 
hnědá ; blíže ke středu jest šedý. Mimo tuto vrstvu písečnou pozorujeme na velmi jemných prů- 
řezech ještě tenkou vrstvu jasnou hyalinní, vápnitou, jež jest prostoupena pory, vždy kolmo na 
stěnu komůrky probíhajícími, někdy i nálevkovitě na 1 konci rozšířenými (fig. 13. e). 

Jelikož pak stěny komůrek bývají přerozmanitě zprohýbané, obdržíme často na témž řezu 
pory podélně i příčně zasažené. Tato porovitá hyalinní vrstva jest dosti zřetelně od vrstvy písečné 
oddělena a obaluje jaksi všechny vnitřní stěny a výběžky skořápky. 

Velikost porů 0*001 1— 0*0008 mm. 

Učiníme-li si průřez příční (vertikální), tu shledáme poměr) - podobné (viz fig. 11. a 14.). 
Opětně tu uzříme vrstvu písčitou, převládající, vnitř pak k ní se druží ona jasná porovitá, tenká 
vrstva vápnitá. Pozorujeme li jemný takovýto příční průřez za silného zvětšeni, tu se nám zejména 
krásně objeví pory v jasné vrstvě, jež se ztrácejí v šedé hmotě cementové vrstvy písčité. 

Co se týče významu těchto vrstev, tu jest těžko rozhodnouti, k jakému účelu byly. Neboť 
tyto poměry obou vrstev nejsou nijak analogické poměrům, jaké shledáváme u některých, jak 

8* 



20 



ťossilních tak i recentních foraminiferách, jež svoji zřejmě porovitou skořápku pokrývají zrnéčky 
písku, jež pak dalším přibýváním hmoty porovité zdají se tvořiti podstatnou část skořápky. Mimo 
to, pustivše mimo sebe ohled na to, k jakému účelu u těch foraminifer ona zrnka písečná jsou, 
jest z prací Moebiových l ) vidno, že zvíře může na venek i skrz vrstvu zrnek písečných vyslati 
své pseudopodie. Něco podobného však není u Polyphragmy možno, neboť hustý cement zevnější 
vrstvy křemité úplně zabraňuje průchodu pseudopodií; nelze tedy význam těchto dvou, ostře od 
sebe oddělených vrstev ztotožňovati s významem písčité a porovité vrstvy některých foraminifer, 
jako jsou Textularia gibbosa z tertieru, Textularia agglutinans recentní, z Atlantického oceánu, 
některé Buliminy s povrchem písčitým, a jiné. Spíše se zdá, že zvíře Polyphragmy nejprve vy- 
tvořilo si vrstvu porovitou, jež, dokud bylo zvíře malé, mohla odolávati různým vlivům, a pak, 
když zvíře rostlo, k vůli jejímu upevnění, mezi jednotlivé záhyby té tenké vrstvy a na vnějšek 
skořápky ukládalo onu písčitou vrstvu s cementem. Tomu mimo jiné nasvědčuje ta okolnost, 
že se u Polyphragmy nalézají zrnka písku rozdělená stejnoměrně hustě všude ve veškeré hmotě 
cementové na povrchu i uvnitř (viz fig. 11.), což u jiných písčitých foraminifer nepřichází, naopak 
u těch bývá nejvíce zrníček na povrchu, uvnitř buď jen samý cement, neb spoře tu a tam drobné 
zrnko písku v základní vápenné hmotě uloženo. Ze by s houbami Pharetronami měla Polyphragma 
příbuznost, jak Steinman (Zeitschrift f. Min. 1888.) tvrdí, ale nedokazuje, jest nanejvýš pochybno, 
neboť podobnou strukturu žádná i sebe odchylnější houba neukazuje. 

Velikost: Délka skořápky 2 — 18 mm\ průměr (šířka) 1 — 15 mm. — Naleziště: Kamajk, 
velmi hojně v slínovitých usazeninách ve slojích ruly ; zřídka v bryozových vrstvách na Kaňku 
u Kutné Kory. 

Lituola. Lamarck emend. Brady. 
S y non y m a : Placopsilina d'Orb. p. p. 

Charakteristika: Skořápka písčitá, na povrchu drsná, vícekomůrkatá, spirálně (aspoň 
ze začátku) vinutá. Komůrky uvnitř labyrintické. Ústí nepravidelné, dendritické neb síťovité. .(Brady, 
Challenger.) 

Struktura jemnější jest obšírně vylíčena při popisu druhů. 

Geologické rozšíření: Rod tento počíná již v kamenouhelném útvaru a dochoval se 
až po naše doby ; známo jest asi 10 (?) fossilních a dva recentní druhy. V Českém křídovém 
útvaru jest zastoupen třemi druhy; vesměs jen v cenomanu se naskytujícími. 

Lituola cenomana ďOrbigny. 
Tab. II. fig. 1. — li. Tab. IV. fig. 15. Vyobrazení v textu č. 4. a 5. 

Literatura a synonyma: 
1840. Placopsilina cenomana d'Orb. Cornuel. Oeufs des Mollusques Mém. Soc. Géol. de France. 

Ser. II. Vol. 3. pag. 259. Tab. II. fig. 36. 
1850. Placopsilina cornncliana ďOrb. Prodrome de palaeont stratigraf. Vol. II. p. 111. Nr. 791. 

1850. Placopsilina cenomana idem ibidem p. 185. Nr. 758. 

1851. Placopsilina cenomana Reuss. Denkschrift d. kais. Akademie d. Wissensch. Bd. VII. p. 71. 
Pl. 28, fig. 4, 5. 

L860. Lituola cenomana Parker and Jones. Quaterly Journ. of Geolog. Soc. Vol. 16. pag. 302. 
Nr. 182. 



') Moebius, Cber die Struktur einiger weniger bekannten Foraminiferen aus St. Mauritius. Kiel 1890. 



21 

1862. Lituola Placopsilinc form) cenomana Carp. Introduction to the study of Foraminifera, p. 14.1. 
Pl. XI. gg. LI. — 14. 

1866. Placopsilina prolij era Ťerquem. Foraminileres du Lias. 6me Mém., p. 4'J.'!, pl. XX, fig, 24. 

1866. Placopsilina hybrida idem ibid. Pl. XX. fig. 25, 2'",. 

1867. Lituola cenomana ďOrb. Brady. Proc. Somerset. Arch. and Nat. History Soc. Vol. XXIII., 
p. 105. Pl. I., fig. 1. 

1884. Placopsilina cenomana d'Orb ; Brad\-. Report of Challenger. Vol. IX., p. 315. Pl. 36, fig. 1 — 3. 

Skořápka skoro vždy přirostlá, nejčastěji na skořápkách ústřic (Ostrea) neb zubech žraloku 
aneb na štítkách Pollicipodů, na rourkách červů (Serpula), velmi zřídka volná, a to bývají jen 
fragmenty mladších částí skořápky, spirálni část bývá vždy přirostlá. Strana, kterou skořápka 
přirůstá, jest vždy hladká, o čemž se lehce můžeme přesvědčiti, odloupnuvše 
ji od předmětu, na němž lpi ; tu pak býva na té straně pozorovati i příčky 
a strukturu vnitřní (viz vyobrazení v textu č. 4. a 5.). Na straně protější, zevní, 
jest skořápka mírně klenutá neb zploštělá, někdy i nepravidelně prohnutá. 
Komůrky počtem 6 — 18 z počátku se vinou spirálně, mnohdy velmi pravidelně 
(Tab. II. fig. 4.), později počínaje asi sedmou neb až desátou komůrkou, řadí 
se k sobě v jedné čáře, přímce, jež v některých případech i kolmo vzhůru 
směřuje (viz fig. 3.). Tím způsobem povstává známy tvar biskupské hole, 
odkudž též jméno rodové pochází. Často však komůrky, ale pouze u velmi 
starých individuí, nezachovávají směr přímky, nýbrž se i hadovitč a nepravi- 
delným směrem k sobě přikládají, tak že habitus téhož druhu bývá velice * ' s- ^ " . 
rozmanitý. Jednotlivé komůrky jsou nízko válcovité, více meně klenuté, oddě- řápky, kterou byla při- 
leny švy, jež u mladších stadií bývají velice hluboké a patrné, u starších stadií sedlá, 
stávají se nezřetelnými tak, až skoro mizejí. 

Ústí kruhovité; na některých exemplářích zda se míti náchylnost tvořiti výběžky (jako 
Dendritina). 

Struktura skořápky. Pozorujeme-li povrch zachovalé skořápky, tu se nám jeví jako 
složený ze samých jemných lupénků, velice drobných, často lesklých, připomínajících i na destičky 
slíd) - , jež jsou spojeny rezavým cementem, jehož barva pochází, jakž jsem se chemickou reakcí ') 
přesvědčil, od kysličníku železitého. Tento zrnitý povrch skořápky jest však velmi jemný, zrněčka 
jsou mnohem menší než u podobného na pohled rodu Polyphragma, tak že v mnohých případech, 
kde máme před sebou jen část skořápky a nevíme, náleží-li do rodu Polyphragma neb Lituola 
aneb Haplostiche, tu již bedlivější pozorování povrchu stačí k rozeznání rodu. Vnitřní strukturu 
seznáme z tenkých výbrusů vedených příčně a podélně skořápkou. 

Na průřezu podélném (Tab. II. fig. 5.) pozorujeme na zevní straně vrstvu složenou z písečků d 
spojených rezavým cementem, jež jest dosti určitě ohraničena od vrstvy b, jež se skládá taktéž 
z křemitých úlomků, ale o mnoho menších, a ve kteréž šedá hmota cementová převládá, kdežto 
ve vrstvě d mají zrnka písku převahu. Vrstva d, pro kterouž bych navrhoval název vrstvy korové, 
zabíhá, jak z průřezu toho vidno, i ve příčky, což patrně asi souvisí se vzrůstem skořápky; že totiž 
byla skořápka dejme tomu složena z 9 komůrek, tedy obalovala korovu vrstva všechny zevní 
stěny skořápky; když ale zvíře vytvořilo následující komůrku desátou, tu pokrylo tu stěnu opětně 




') Rozpustil jsem totiž několik fragmentů skořápek v kyseliné solné, načež do roztoku toho jsem přidal několik kapek ferro- 
kyanidu draselnatého (žluté krevní soli), čímž okamžitě vzniklo modré zbarveni vytvofiváf se berlínskou modří, což jest charakteristické 
pro sloučeniny železité. 



i s druhé strany vrstvou b s převládajícím vápnitým cementem, a tak vidíme na průřezech (ovšem 
dosti tenkých) vybíhati korovou vrstvu ve příčky dělící komůrky, ale rezavého zbarvení značné 
ubývá. Příčky a stěny komůrek mají prstovité z jich vnitřního obvodu vyčnívající výběžky (viz 
fig. 6.), jež jsou na svém konci ovální neb také špičaté a jsou velmi charakteristické pro Lituolu ; 

tyto jsou složeny výhradně z droboulinkých sem tam roztroušených zrníček 
~ křemitých, jež se skoro ztrácejí v převládajícím cementu vápnitém. Na průřezu 

&^C^^^"1*í?, příčném (viz vyobrazení v textu č. 5.) nacházíme podobné poměry; opětně 
rezavou vrstvu korovou, skoro pásk ovité se na pokraji skořápky táhnoucí 
«SHMBBraSe!š •' a vrstvu drobně písčitou s cementem vápnitým. 

Naše české exempláře Lituoly úplné se shodují s popisy a vyobraze- 
ními Reusse a Carpentera ; avšak jsou značně menší než francouzské, jež jsem 
obdržel od znamenitého badatele v tomto oboru Schlumbergera z Le Mans, 
jež také zbarvením a povrchem i tvarem se dosti uchylují od typických vý- 
kresů téhož druhu u anglických badatelů. Ovšem co se týče různých forem a jich správného 
určení, panuje dosud, a to u velmi mnoha rodů písčitých foraminifer, velký zmatek, zaviněný 
nejen malou znalostí struktury ale i velikou proměnlivostí, jež u loraminifer jest tak značná, že 
zkušení angličtí badatelé v tomto oboru druhy u některých vůbec neuznávají, aneb nových ne- 
připouštějí. 

Velikost: 0"4 — 11 mm. — Naleziště: Velmi hojně na Kamajku; zřídka v Kolíně, Kory- 
canech a Kaňku. 



Fig. č. 5. Lituola cenomana 
ďOrb. Příčný řez skořáp- 
kou přirostlou na ústřici. 
Zvětš. 50/1. 



Lituola cylindrica n. sp. 

Tab. II. fig. 7. — 12. Vyobrazení v textu č. 6. 

Skořápka volná, válcovitá, rovná neb slabě zahnutá, složená z většího počtu komůrek 
(největší pozorovaný počet jest 15), jež jsou od sebe odděleny hlubokými, zřetelnými švy, které mají 
někdy nepravidelný průběh, celkem ale rovnoběžně mezi sebou probíhají. Komůrky 
v stářím jen velmi pozvolna se zvětšují a jsou silně klenuté. Ústí na ulomených 

'? \ if' ; exemplářích se jeví jako nepravidelné, sem tam na přední stěně roztroušené 

^ K\ otvory. Povrch jest velice význačný. Skládá se z hrubých písečků, slepených inten- 
SĚBpÉBp^k sivně hnědožlutým cementem, čímž se ve sporných případech, kde máme jen malý 
%M^I fragment, jejž nechceme broušením porušiti, lehce od podobných forem jiných 
fty ' Jék rozezná. Mimo to zajímaví- rozdíly jsou ve vnitřní struktuře skořápky. Na prů- 
fj^lv&Bk řezech podélných (Tab. II. fig. 9., 10., 11.) vidíme velmi přesně ohraničenou zevní 
W vrstvu korovou, s níž jdou výběžky i do jednotlivých příček komůrkových, 1 ) a na 
'š^J^ff ni následuje vrstva téměř jen ze samého šedého, jen místy rezavého a drobounkými 

písečnými zrnky promíšeného cementu, jenž u mladých individuí převládá. Prsto- 
vitých výběžků z vnitřní vrstvy jest mnohem méně a mimo to dobrým znakem 
tohoto druhu jest, že jsou vždy příčky komůrek konkavní směrem ku předu. Na 
průřezu příčném, vertikálním (fig. 12.), objevují se poměry vrstev jednotlivých po- 
dobně jako na podélném. 
Velikost: 15 — 8 mm. — Naleziště: Kamajk, dosti hojně. 



^ e.k. 

Lituola 



cylindrica nov. sp. 
Průřez podélní e. k 
= embryonální ko- 
můrka. Zvětš. 45/1 



\ Výklad toho viz u předešlého druhu Lituola cenomana ďOrb. 



Lituola globigerrinoides n. sp. 1 ) 
Ta!). II. fig. 15.— 17. 



Skořápka nepravidelné ve spirále vinutá, jež se skládá asi ze 2 závitků. S horní strany 
lze pozorovati 7 zřetelných komůrek, hlubokými, ale ne ostrými švy od sebe oddělených, jež jsou 
však velice nestejného tvaru, kulovité až i protáhle válcovité. Ze spodní strany bezpečné lze 
10 komůrek rozeznati, taktéž velmi nestejných a silně klenutých. Postavíme-li si skořápku na hřbet, 
tu vidíme, že komůrky jdou nepravidelně ve 2 řadách, což u druhů tohoto rodu nebývá. Ústí ne- 
zřetelné. Povrch jest velice hrubě písčitý, z velkých, ostrohranných křeménků složený, čímž poněkud 
upomíná na povrch Polyphragmy. 

Velikost: 15 mm. — Naleziště: Kamajk (unicum). 

Haplostiche Reuss. 
Synonyma: Nodosaria p. p., Lituola p. p., Dentalina p. p. 

Charakteristika: Skořápka volná, úplně písčitá, složená z většího počtu komůrek neb 
segmentů, spojených vespolek v rovné neb zahnuté čáře. Komůrky labyrintické. Otvor terminální, 
obyčejně jednoduchý, zřídka rozvětvený (jako Dentritina) neb mnohonásobný. 

Struktura rodu toho neliší se nijak od struktury Lituoly, leč že komůrky jsou skoro 
vyplněny výběžky ze stěn, přerozmanitého tvaru. 

Geologické rozšíření: Rod tento počíná již snad v triasu, a dosud žijí jeho zástup- 
cové v nynějších mořích. Nejvíce jest rozšířen v útvaru křídovém. V Čechách jest asi 6 druhů 
rodu toho, z nichž nejvíce jest jich v Senonu ; jeden v korycanských vrstvách. 

Haplostiche oligostegia n. sp. 

Tab. II. fig. 13., 14. 

Skořápka na průřezu elliptičná, složená ze 3 komůrek velmi nestejných. Spodní komůrka 
dole zaokrouhlená, po stranách smačklá ; střední jest nízce válcovitá, oddělená ode všech mělkými, 
skoro rovnoběžnými švy; poslední jest nepravidelně kuželovitá, končící v tupou špičku, nesoucí 
poněkud excentrické ústí. Povrch jest velmi jemné písčitý. 

Velikost: 022 mm. — Naleziště: Kank, unicum. 

Podčelecl Trochammininae. (Challenger p. 66; 321.) 
Trochammina Parker and Jones. 

Synonyma: Webbina ďOrb. p. p., Trochammina Carp. p. p. 

Ch ar a k t e r i s t i k a rodu : „Skořápka volná, zřídka přirostlá, různého tvaru nepravidelného, 
neb spirálního na způsob Rotalie. Segmentace více méně úplná. Stěny tenké, složené z malých, dro- 

') Přidělení této formy k rodu Lituola nepovažuji za definitivní, jelikož nedostatek materiálu (.dosud jedinký exemplář nalezen) 
brání zhotovení průřezu, jenž jest nezbytným ku správnému a jistému určení rodu. Béfu tedy rodové jméno v tomto specielním pří- 
padu v tak širokém významu, jaký mu dávají angličtí badatelé, spojujíce v tom rodě velmi různé formy, jichž struktura jest buď 
velmi nedostatečně známa, neb jež se nedají pro svoji proměnlivost v některý jiný rod zařaditi. Uosti podobná forma jest popsána 
jako Haplophragmium globigeriniforme P. J. .Challenger p. 81ař. Pl. 35. fig. LQ., LU, ale nezřetelné ústi na jediném exempláři, a ne- 
známost struktury nepřipouští určitého stanovení. Že formu tu jsem přiřadil k rodu Lituola, stalo se pro jejl na Lituolu upominajici 
povrch a pro geologické rozšíření Haplophragmia, které počíná v Senonu, kdežto rod Lituola posud u nás jen v Cenomanu. 



L>4 



bounkých zrnek, vložených do vápnitého cementu, neb zatmeleny v chitinovitou membránu. Zevní 
skořápka hladká, často lesklá; vnitřek hladký, zřídka mřížovitý, nikdy labyrintický." (Chállenger 
p. 336.) 

Tento rod obsahuje velké množství různých forem, jež se shodují (prý) strukturou. Brady 
rozdělil jej v podrody: Ammodiscus Reuss, Trochammina s. str., Hormosina, Webbina ďOrb. 
Subgenus Trochammina s. str., by pak obsahoval formy spirálné vinuté, více komůrkaté, ,,jež prý 
by se." jak míní Biitschli, ..měly sta\éti ke Globigerinidám !" Tento Butschliho náhled ovšem není 
strukturou oněch forem nikterak ještě dokázán, a zajisté jako u více podobných rodů se stalo, 
ukáže se, že podobné na nepatrných neb žádných faktech se zakládající rozumování jest neoprávněné. 
Kdyby se mělo jen ku tvaru skořápky a složení jejímu přihlížeti, tu bychom se mohli zase vrátiti 
k časům ďOrbignyho. Zde musí rozhodovati struktura skořápky a ta jest u velmi málo forem 
známa. Jest to skutečně velmi podivno, jak forma tak obecná, jako v našem případě Tr. irregularis, 
dosud strukturou svou úplně neznáma byla a za imperforovanou se považovati mohla, a přece při 
systematice často se s ní setkáváme a na jejím dosud takřka neznámém charakteru příbuznost 
generická a resultáty pro descendenční theorii mají se zakládati. 

Jest dosti pochybno, zdali všechny formy rodu Trochammina s. str. mají tutéž strukturu jako 
Troch, irregularis P. J. ; pročež strukturu skořápky našeho druhu při popisu jejím vylíčíme. 1 ) 

Geologické rozšíření: Rod tento začíná v kamenouhelném útvaru a největšího rozší- 
ření dochází v nynějších mořích. 

V českém křídovém útvaru jest rozšířen, ač ne všude hojně, jediný druh: Tr. irregularis 
(P. J.) Carp. p. p. 

Trochammina irregularis (P. J.) Carp. 
Tab. IX. fig. 1.— 6. 

Synonyma a literatura. 
Carpenter. Trochammina irregularis. Introduction to the study of Foraminifera Plate X. hg. 6. — 10. 
Webbina irregularis ďOrb. Prodrome de Palaeontologie 1850. Vol II. p. 111, Nr."782, 783. 
Nubecularia irregularis ďOrb. Reuss, Sitzungsber. d. W. Akad. d. Wiss. Bd. 46. 1863. p. 30. 

Skořápka vždy přirostlá na cizích předmětech, nepravidelně elliptičná, neb kruhovitá, více 
méně klenutá. Obyčejně bývá více (3 — 6) komůrek pospolu řetězovitě spojeno pomocí úzkých, 
hrdélkovitých výběžků na obou koncích komůrky. Na straně spodní, kterou jest přirostlá, nema 
skořápka žádné stěn)-. Povrch jest mastně lesklý, malými, nepravidelně roztroušenými dolíčky 
posázený. 

Struktura. Na průřezu venikálnč vedeném (fig. 3., 5.) vidíme, kterak se stěna skořápky 
skládá z poměrně tenké, obloukovité lamelly, na koncích, kde se blíží k podložce okrouhle zakončené ; 
je-li průřez náležitě tenký, vidíme již za mírného zvětšení pory, jež, jak se můžeme i horizontálně 
neb jinak libovolně vedeným řezem přesvědčiti, směřují vždy kolmo k povrchu skořápky. Průměr 
jich obnáší 006 — 0*003, tedy dosti hrubé pory. 

Velikost jedné komůrky 03 — 0'7 mm. — Naleziště: Kamajk. Velmi hojně na štítcích 
Pollicipodů, zřídka na mladých Ostreách. Jest rozšířena v celém svrchním útvaru křídovém. 



') Poněvadž Carpenter ve svém základním díle označuje naši formu pouze jako „Placopsiline form of Trochammina irregu- 
laris", přidržel jsem se jeho náhledu; neboť o jemnější struktuře rodu Placopsilina, jako vůbec to dosud i u několika velmi obecných 
rodů foraminifer obyčejným zjevem jest, skoro nic známo není a srovnávací materiál nebyl po ruce. A přece dle souhlasných výroků 
všech čelných badatelů studium foraminifer bez jích průřezů jest illusorní! 



Celerf Textularidae Brad v 



Podčeled Textularinae Hrady. 
Rod T e x t u I a r i a Def r. 1828. 

Synonyma: Polymorpbium Sold. p.p. Loxostomum Clidostomum, Rhynchoplecta, Proro- 
porus p. p. Ehbg. 

Charakteristika- Skořápka vápnitá neb písčitá z pravidelně dvojřadých komůrek alter- 
nujících složená, s poloměsíčitým ústím na basi osní plochy komůrek. 

Struktura: V tomto rodu dosud se mísí formy se skořápkou vápnitou, hrubé dírkovanou, 
s formami, jež mají jen základní hmotu vápnitou, perforovanou a ta jest čím blíže k povrchu tím 
více promísena písečnými zrnky, aneb i docela s písčitými formami. Dosud se o tom různí náhledy, 
mají-li se formy se skořápkou tak různého složení v jediný rod stavětí. Vedeme-li si průřez sko- 
řápkou čisté vápnitou, tu vidíme první komůrku kulatou, a na ni s obou stran pak se přikládají 
2 komůrky, jedna větší (mladší) a jedna menší (starší), jež všechny dobře hrubou dírkovatost 
ukazují. Velikost porů u českých Textularií obnáší O0065 — 0*0090 mm. 

Geologické rozšíření. Rod tento počíná v kamenouhelném útvaru, nejvčtšího rozšíření 
dochází v tertiéru a v nynějších mořích, čítaje asi 28 recentních druhů. V českém útvaru křídovém 
vyskýtá se 1 1 druhů, z nichž 3 připadají na korvcanské vrstvy. 

Textularia globulosa Reuss (non Ehbg.). 
Tab. IX. fig. 11. Zvětšeno 300/1. 

Literatura. 

Textularia globulosa Reuss, Verst. I. p. 39. Taf. XII. fig. 23. 
Reuss, Sitzungsber. Bd. 40. pag. 232. Taf. XIII. fig. 7., 8. 

Fric, Teplitzer Schichten. Archiv f. naturw. Durchforschung Bóhmens. Bd. VII. Nr. 2. pag 116. 
fig. 163. 

Skořápka mírně se rozšiřující, čítající na každé straně 5 — 7 komůrek, jež hlubokými, šikmými 
švy odděleny jsou. Alternace komůrek je středová, to jest, že místo, kde se horní šev pravé 
komůrky stýká s postranním švem levé komůrky, leží právě uprostřed. 

Velikost: 0*1 — 0*25 mm. — Naleziště: Kamajk, Kank; zřídka. 

Druh tento nalézá se již ve spodním útvaru křídovém; nej většího rozšíření dochází v Senonu; 
v Cechách v teplických vrstvách činí kromě Globigerinu na mnohých místech největší procento 
z foraminifer. 

Textularia brevicona n sp. 

Tab IX. fig. 12. 

Skořápka velice rychle se rozšiřující, komůrky silněji nadmuté než u předešlého druhu 
T. globulosa Reuss, oddělené velice hlubokými, šikmými švy. Po každé straně skořápky 3 — 5 
komůrek, z nichž poslední bývá kulovitě nadmutá. 

Alternace komůrek středová. 

Velikost: 0T7 mm. — Naležiště. Kamajk. Dosti hojně; mnohem vzácněji na Kaňku. 



Jar. Perner: Fotaminifery českého cenomanu. 



4 



26 



Textularia parallela n. sp. 

Tab. IX. fig. 13 f 

Skořápka z počátku velmi mírně se rozšiřující, později skoro stejnou šířku zachovávající, 
v celku poněkud zahnutá. Velmi četné ponenáhlu se zvětšující komůrky, po každé straně 9 — 13, 
jsou odděleny mělkými, velice šikmými, na místech styku zahnutými švy. Alternace komůrek 
v jedné třetině. 

Velikost: 03 — 5 mm. — Naleziště: Kamajk; dosti hojně. 

Podčelecf Bulimininae. 
Bulimina ďOrb. 1826. Chall. p. 397. 

Synonyma: Robertina ďOrb., Ataxophragmium Reuss. 

Charakteristika: Skořápka volná, vápnitá neb písčitá, vinutá ve příkré šroubovité spi- 
rále; nejméně 3 komůrky připadají na 1 závitek. Ustí rovnoběžně k ose vykrojeno, buď štěrbino- 
vité neb pyskovitč rozšířeno. 

Struktura jemnější tohoto rodu velmi málo známa. 1 ) Zdá se, že bude lépe písčité formy, 
neperforované, odděliti ve bývaly Reussův rod Ataxophragmium. 

Geologické rozšíření velmi veliké; počíná již triasem a jde i do nynějších moří. 
V Cechách jest asi 15 druhů tohoto rodu, nejvíce v Senonu rozšířených. V korycanských vrstvách 
nalezeno posud 5 druhů. 

Bulimina brevicona n. sp. 

Tab. III. fig. 1 (?, Zvětšeno 110/1; orig. č. 74. Kamajk. 

Skořápka obráceně vejčitá, dole tupě špičatá, velice rychle se rozšiřující, tak že výška sko- 
řápky se rovná téměř šířce její. 3 — 4 spirálovité závitky, vždy o třech komůrkách, jemnými švy 
od sebe oddělenými; poslední 3 komůrky značně vyklenuté, širšími, ale mělkými švy od sebe od- 
děleny, ve středu v hlubokou jamku se sklánějící. Otvor nezřetelný v trojboké dutině, tvořené středem 
3 posledních komůrek. Povrch jemnými zrníčky písku pokryt. 

Velikost: 0'5 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 

Bulimina variabilis ďOrb. 
Tab. III. fig. 2a, ó, 6, 7. Zvětš. 45/1; orig. č. 109. Kank. 

Literatura: 

Bulimina variabilis ďOrb. Mém. 1. c. p. 40. Taf. IV. 'fig. 9.— 12. 
Bulimina Variabilis ďOrb. Reuss, Verst. I. p. 37. Taf. VIII. fig. 56, 76, 77. 
Ataxophragmium variabile ďOrb. sp. Geinitz Elbth. p. 124. 

Charakteristika: Skořápka skoro kulovitá, nepravidelně spirální, někdy jedním směrem 
protáhlá, více méně involutní, někdy skoro úplně zakrývají poslední komůrky předešlé závitky, někdy 
jsou všechny patrny; hořejší strana poněkud zploštěla. Četné komůrky (až 10) jsou od sebe od- 
děleny tlustými švy. Poslední komůrka široce podkovovitá, kryjící předchozí komůrky. Povrch písčitý. 



') Pokud mi toho čas a materiál dovoloval, snažil jsem se alespoň na četnějším korycanském druhu Bul. variabilis ďOrb. 
strukturu skořápky blíže seznati, jakž při popisu téhož druhu uvedeno též jest. Ježto složení skořápky u jednotlivých druhů tohoto rodu 
jest různé, tedy dlužno činiti průřezy od více druhů, což u malých a vzácných forem jest velmi obtížno. 



21 



Struktura tohoto druhu, jejž snad právem Reuss v nové utvořený rod chtěl vřaditi, 
neukazují; ani stopy po pórech, nýbrž průřez jeví, že jest složena z jemného písku, promíseného 
vápnitým cementem, neboť po vyleptaní nám zbudou křemitá zrnka. Příčky komůrek jeví za sil- 
nějšího zvětšení na povrchu hyalinní, jasnou, vápnitou vrstvu, jež i do vnitř skořápky s příčkou 
pokračuje, a na povrchu modrošedé pruhy, švy komůrkové tvoří. Jiné druhy Bulimin písčité 
na povrchu asi podobnou strukturu jeví,' kdežto ony vápnitý vzhled mající budou jeviti asi porésní 
stěn)'. Podivno jest, že jsem dosud nikde nenašel vyobrazení průřezu jak písčité tak i vápnité 
Bliliminy, ač přece jsou to formy dosti velké, někdy velikosti až 1 mm dosahující. 

Velikost: 0*3 — 0*9 mm. — Naleziště: Velmi hojně v Kamajku, Kaňku. Mimo to jest známa 
z celého svrchního křídového útvaru ; zvláště v teplických vrstvách jest přehojná. 

Bulimina depressa ne p 

Tab. III. fig. Ba, b. Zvčtš. 90/1; orig. č. 18. Kamajk. 

Skořápka polokoulovitá, na spodní straně skoro rovně smáčklá. Komůrky jsou sestaveny 
v nepravidelné spirále o 1 neb l ! /a závitku a rychle na šíři přibývají. Jednotlivé komůrky jsou 
prstencovité, od sebe odděleny značně hlubokými, ostrými švy; poslední komůrka se velice ploše 
rozšiřuje, tak že při pohledu s hora zakrývá předešlé závitky a jest vejčitě vykrojena. V tomto 
výkrojku nalézá se podlouhlý otvor ústní. 

Velikost: 0"4 — 07 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 

Bulimina inflata nov. 
Tab. III. fig. 4(7, b, c. Zvětš. 70/1; orig. č. 71. Kamajk. 

Skořápka krátce a široce obrácené kuželovitá na dolením konci tupě špičatá, se 4 — 5 spi- 
rálními závitky, z nichž první dva jsou velice malé a nezřetelnými švy od sebe oddělené; ostatní 
závitky rychle na šířce přibývají a poslední jsou silné klenuté. Ctyry komůrky posledního závitku 
jsou silně nadmuté a hlubokými švy oddělené. Ústí jest podlouhlá, na jednom konci jazykovitě 
vykrojená štěrbina, stojící uprostřed mezi sbíhajícími se švy posledních čtyř komůrek. Povrch sklo- 
vitě lesklý s velmi jemnou granulací. 

Velikost : 0*8 mm. — Naleziště: Kamajk; dosti hojně. 

Bulimina conoidea nov. sp. 
Tab. III. fig. ba, b. Zvetš. 110/1; orig. č. 70. Kamajk. 

Skořápka obráceně kuželovitá, dosti zvolna se rozšiřující, dole oblou špičkou končící, nahoře 
silně zploštělá (tak že při pohledu se hřbetní strany vypadá jako uťata). Komůrky sestaven) 
v šesti závitcích, dobře znatelnými, ale mělkými švy od sebe oddělených. Stěny komůrek jeví se 
jako tlusté, modrošedé čary. Poslední 4 komůrky mírně klenuté, ku středu značně dolů se sklánějící. 
Ústí podlouhle ovální štěrbina. Povrch jemně zrnitý. 

Velikost 6 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 

V i r g u I i n a ? 

Tab. IV. fig. 14. Zvčtš. 150/1; orig. č. 61. 

Skořápka kuželovitá, oblá, dolní komůrky (počtem 3) v 1. řadě horní ve dvou řadách, 
silně klenuté, oddělené hlubokými švy. Dolní komůrka konči tupou špičkou. Ježto jenom jediný 
fragment jest zachovalý, jenž stěží připouští určeni rodu, nečiním z něho nového druhu. 

Velikost: 0'0S mm. — Naleziště: Kamajk; unicum. 

i 



28 



Čelecf Lagenidae. 

Podčelecí Lageninae, Brady. 
Lagena Walker et Jakobs 1784. *) 

Synonyma rodová: Scrpula \Y. et J. ; Vermiculum Montagu ; Scrpula Maton et Rackett, 
Pennaut, Turton; Lagenula Monfort, Flemming etc. ; (Dolina ďOrb., Reuss etc. ; Miliola, Cenchri- 
dium Ehbg. ; Entosolenia Ehbg., Will ; Ovuliua Ehbg. etc; Apiopteriua p. p. Zborz ; Fissurina 
Reuss etc; Amphorina ďOrb, etc; Amygdalina, Phialina, Costa Sequenza ; Tctragonulina, Tri- 
gonulina Obliquina Sequenza. 

Charakteristika: Skořápka volná, jednokomůrkatá, vejčitá, až vřeténkovitá, obyčejně 
jen s 1 polárním, kulatým ústím, které bývá někdy v rourku do vnitř skořápky vnikající proměněno, 
neb jest štěrbinovité, je-li skořápka silně zploštělá. 

Struktura velmi jednoduchá; celá skořápka jest velice jemně porovitá (průměr poru 
0*0006 — 0*001, nejmenší to vůbec známé pory). Na okraji skořápky u některých druhů, opatřeném 
bezporovitým kýlem, nalézají se někdy od cizopasníků vyhloubené hruškovité dutinky. Povrch 
bývá velmi rozmanitě trny neb páskami ozdoben. 

Rod tento čítá množství druhů ; asi 52 recentních a asi 20 fossilních (hlavně tertiérních), 
z nichž v naší křídě jsou 2 druhy zastoupeny. 

Lagena tuberculata n. sp. 

Tab. V. fig. 19a, b. Zvětšeno 70/1; orig. č. 58. 

Skořápka nepravidelně elliptičná, mírně klenutá, v táhlou rourku znenáhla protažená. Povrch 
skořápky jest pokryt hrubými, tupě špičatými hrbolky, jež se částečně i na rource jeví. Ústí jest 
centrální, kulaté, na konci hrdélka rourky zúžené zvláštním, massivním prsténcem. 2 ) 

Velikost: 0*6 mm. — Naleziště: Kamajk (jen 2 exempláře dosud nalezeny). 

Podčeleď Nodosarinae, Brady. Chall. pag. 448. 
Nodosaria Lamarck 181tí. 

Synonyma rodová: Nautilus Linné etc. ; Orthoceras Gualtieri etc. ; Orthoccra Lamarck etc 
Charakteristika rodu: Skořápka válcovitá, nebo (nejčastěji) slabě kuželovitá, skládající 
se z více komůrek za sebou seřadčných, jež se neobjímají, a jsou krátkými rourkami vespolek 
spojeny. Ústí centrální. 

Co se jemné struktury týče, jest tato zřejmá z podélných a příčných průřezů (Tab. VI. 
fig. 8, 10^, 14 tf, /;). Na podélném řezu již při mírném zvětšení vidíme hustě porovité stěny 
komůrek, kteréž se skládají z dvou vrstev (fig. 14 a), a sice z vrstvy vnitřní a vrstvy obvodové, 
kteráž při dalším vzrůstu na způsob obalu komůrky pokrývá a ozdoby na povrchu, jako : neporo- 
vitá žebra, rýhy atd. tvoří (fig. 10/;). V této obvodní vrstvě (fig. \\b) často nacházíme dutinky 
po cizopasnících, snad flagellatech, jež jsou vyplněny rezavou neb tmavě hnědou hmotou. Ze to 

') Nejdůležitější monografie o Lagenách viz: Reuss, Monografie der Familie der Lageniden. Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss. 
Wien. 1863.; Parker and Jones: A monograph of the Foraminifera of the crag. Part I. Palaeontogr. society. Vol. f. 1S65. 

•) Takovéto zúžení jest u Laj. en velmi obyčejné; zhusta tu bývá i dlouhá, do vnitř sahající nálevka přítomna. 



2ÍI 



nejsou nějaké nahodilé příměsky, jež by suad zvíře při stavbě skořápky své tvořilo, nasvědčuje 
ta okolnost, že zachovávají vždy týž tvar, totiž hruškovitý, s krátkým vývodem na venek, dále že 
nalézají se jen ve vrstvě povrchu nej bližší, a to u individuí dospělých, kdež obvodová vrstva 
poněkud zrušena jest. Tyto dutiny nevznikají snad teprve po smrti zvířete, neboť nacházejí se 
u recentních, živoucích druhů, jako ku př. u Lagen v postranním kýlu, u Globigerin s tlustou sko- 
řápkou. Ovšem zjev ten vysvětlen není; Butschli sám je zove „ráthselhařte Aushóhlungen", aniž 
by se nějak blíže o tom vyslovoval. Ostatně tento zjev našel jsem u několika rodů našich fora- 
minifer křídových, zejména u Cristellarie a Flabelliny, o čemž na příslušných místech jest podrobné 
jednáno.' 

Tento fossilními druhy velice bohatý rod má několik subgener (jako Dentalina ďOrb., jejíž 
komůrky jsou v zahnuté čáře seřaděny a ústí excentrické), jež však pro veliké množství přechodů 
nelze rozeznavati. 

Geologicky rozšířen jest tento rod od Dyasu (a snad již i kamenouhelného útvaru) 
až po naše časy, čítaje asi 14 recentních a více než 40 fossilních druhů, z nichž v českém křídovém 
útvaru jest více než 20 druhy zastoupen. V korycanských vrstvách jest mi posud 11 druhů známo. 

Nodosaria obsolescens Reuss. 
Tab VI. fig. 1., a, b. 

Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 83. Taf. II. 20. fig. 14. 

Skořápka poměrně krátká, složená ze šesti komůrek válcovitých, z nichž starší komůrky od 
sebe jen nezřetelnými záhyby odděleny jsou ; mladší však mělkými, táhlými švy. Přes všechny 
komůrky táhne se 4 — 6 žeber, silně vysedlých, jež však přes jednotlivé záhyby komůrek nepo- 
kračují. Dolní komůrka obyčejně končí tupě; poslední komůrka jest protažena ve 4laločnou špičku, 
jejíž každý lalok ještě 2 záhyby má, 

Velikost: 1*5 mm. — Naleziště; Kamajk; zřídka. 

Nodosaria cryptostegia n. sp. 

Tab. VI. fig. 2. Zvětšeno 50/1 ; orig. č. 38. 

Skořápka podlouhle kopinatá, rychle se rozšiřující, složená z pěti komůrek, jež jsou nepatr- 
nými, mělkými zah) by naznačeny, jež šikmo ku ose skořápky probíhají. Spodní komůrka konči 
ostrou, krátkou špičkou; poslední komůrka jest velmi protažená a končí tupě. 

Velikost: 1*2 mm. — Naleziště: Kamajk; unicum. 

Nodosaria siliqua Reuss [Dentalina siliqua Reuss). 
Tab. VI. fig. 2. Zvětšeno 60/1 : orig. č. 55. Kaňk. 

Reuss, Die Foraminiferen der norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsb. d. k. Akad. d. Wissensch. 

Bd. 46. Jahrg. 1862, pag. 40. Taf. II. fig. 11. 
Skořápka mírně zahnutá na obou koncích špičatá, dolů se jen ponenáhlu zužující, v krátkou, 
zahnutou ku předu špičku, sestava z 5 — 6 komůrek, skoro stejně vysokých jako širokých, se švy 
šikmo probíhajícími, malo jen vyhloubenými. Poslední komůrka končí v krátkou špičku. 

Velikost: 60 mm, — Naleziště: Kaňk (unicum), mimo to je tež známa z Hilsu a Gaultu. 



Nodosaria clavata n. sp. 

Tab. VI. fig. 4. Zvětšení 20 1 ; orig. č. 48. 

Skořápka kyjovitá, bez záhybů označujících komůrky, po délce brázdami počtem 5 (na 
jedné straně) opatřená. Brázdy jsou nepravidelné, vlnitě zprohýbané, nahoře před zúžením skořápky 
(čímž snad je komůrka poslední naznačena) přestávají Na obou koncích vybíhá skořápka v krát- 
kou špičku. 

Velikost: 2'6 mm. — Naleziště: Kamajk; velmi zřídka. 

Nodosaria subnodosa n. sp. 

Tab. VI. fig. 5. Zvětšení 50/1 ; orig. č. 54. 

Skořápka skoro rovná, složená z 5 komůrek, jež jsou švy nestejným směrem probíhajícími, 
velmi hlubokými, odděleny. První komůrka polokoulovitá, ostatní více méně válcovité, širší než 
delší, značně vyduté. Poslední komůrka vybíhá v táhlou, tupou špičku. 

Tento druh jest nesnadno s jistotou považovati za nový, neboť jest mnoho tak velice po- 
dobných forem od Reusse a ďOrbignyho popsaných, že v opačném případě, kdybychom jej 
nechtěli za nový považovati, jsme na rozpacích, ku které formě již popsané jej máme přiřaditi. 
Jen pro případ, že by se vyskytla častěji tato forma, zachovával bych jakožto nový druh; dosud 
jedinký exemplář byl nalezen. 

Velikost: 1 mm. — Naleziště: Kamajk; unicum. 

Nodosaria pseudaffinis n. sp. 

Tab. VI. fig. 6. a, /;; 11, 12. Zvětšení 20/1. 

Skořápka dosud jen na úlomcích zachovalá; složená z mnoha (přes 11) komůrek, jež jsou 
mělkými, táhlými švy od sebe odděleny. Přes všechny komůrky táhne se 10 žeber, oblých, málo 
vyniklých, jež i přes záhyby komůrek pokračují. Komůrky směrem dolů stávají se menší a zároveň 
záhyby jich nezřetelnější. 

Velikost: 2 ;;/;;/. — Naleziště: Kamajk: zřídka. 

Nodosaria (Dentalina) bohemica nov. sp. 
Tab. VI. fig. la. Zvětš. 45/1 ; orig č. 19. Kamajk. 

Skořápka zahnutá, ze 7 — 10 komůrek složená, jež jsou o 1 třetinu širší než delší, oddělené 
nezřetelně mělkými záhyby. Přese všechny komůrky táhne se nepřetržitě i přes švy velké množství 
(až 24) jemných brázdiček, kterýchž co do počtu se stářím komůrek přibývá. Přibývání děje se 
tím způsobem, že se náhle 1 brázda ukončí, ale co pokračování její těsně za ní 2 nové povstávají. 
Na poslední komůrce jsou brázdičky jen na basi její. První komůrka jest oblá, bez ostnu Poslední 
komůrka jest silně klenutá, prodloužená, a vybíhá v tupou, excentrickou špičku. 

Velikost: 5 mm. — Naleziště: Kamajk; hojně. 



Nodosaria affinis Ri u 1 

Tah. VI. fig. 10. Zvětš. 40/1; orig. č. 2(5. Kamajk. 

1845. Reuss: Verstein. d. Bohm. Kreide. p. 26. Taf. 13. fig. 5 —9, 16. 
1874. Geinitz: Elbth. II. p. 83, Taf. II. 20, fig. 12. 

Skořápka velmi dlouhá, dole jen velmi málo se zužující, složená z 8—10 úzkých, elliptičných 
komůrek, mělkými záhyby oddělených. Přes všechny nepřetržitě táhne se 4 — 5 vysokých, křídlo- 
vitých žeber, jež zakrývají více méně švy. Spodní komůrka vybíhá v krátkou špičku; poslední 
komůrka jest prodloužena v krátký zobák. 

Velikost: 2 — 3 mm. — Naleziště: Kamajk; dosti hojně, ale vždy jen v úlomcích. Mimo to 
je hojnou ve všech vrstvách mladších. 

Nodosaria divergens no\ 

Tab. VI. fig. 11. Zvětš. 20/1; orig. č. 45. Kamajk. 

Skořápka protáhlá, slabě zahnutá, skládající se z 5 komůrek, mírně klenutých, nestejné 
velikosti, oddělených mělkými, rozbíhavými švy, jež v hoření části skořápky šikmé probíhají. 
Komůrky jsou dvakráte tak dlouhé jako široké. Ústí ozdobeno jemnými rýhami. 

Velikost: 2 mm. — Naleziště: Kamajk; velmi zřídka. 

Nodosaria pseudochrysalis Reuss. 
Tab. VI. fig. 13. Zvětš. 35/1 ; orig. č. 50. Kank. 

Reuss: Foram. d. norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsber. Bd. 46. p. 40. Taf. II. fig. 12. 

Skořápka silně zahnutá, dolů ponenáhlu se zúžující a tupě končící, složená z 5-- 6 komůrek, 
jež, vyjma poslední, vesměs mnohem širší než vyšší jsou a odděleny jsou mělkými záhyby. Poslední 
komůrka jest značně vysoká, dvakráte vyšší jak šířka její, v krátkou tupou špičku protažená. Tento 
druh jest dosti přibuzen (nedi totožný) s N. chrysalis Cornuel, 2 ) ale pro nedostatek srovnávacího 
materiálu jest to nejisto. Ostatně mnoho podobných Reussových druhů ze spodní křídy popsaných 
bude asi jen varieta druhu Nodosaria siliqua Reuss. 

Velikost: 0*69 mm. — Naleziště: Kank; zřídka. Mimo to jest známa z Hilsu a Gaultu. 

Nodosaria (Dentalina) Hilseana Reuss. 
Tab. VI. fig. 14. Zvětš. 50/1; orig. č. 37. Kamajk. 

Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils und Gault. Sitzungsbericht. Bd. 46. pag. 41. 
Taf. II. fig. 14. 

Skořápka velmi nepatrné zahnutá, slabě dolů se zúžující, složená ze 4 komůrek, které jsou 
odděleny nezřetelnými šikmými švy. První komůrka vybíhá v jemnou krátkou špičku, druhé dvě 
jsou válcovité, lV-krát vyšší než širší; poslední komůrka končí tupou excentrickou špičkou. Jinak 
tento druh jest velice podoben druhu Dentalina distincta Reuss (Sitzungsb. 46. 1. c. p. 184. Ial. II. 
fig. 5.), jsa snad jen jeho varietou. 

Velikost: 0*86 mm. — Naleziště: Kamajk; unicum. 

') Má prioritu před Nod. affinis ďOrb. Foram. clu bassin tertiaire de Wienne, 1846. p. 39. Taf. I. fig. :«'>-«■. jejíž jméno 
dlužno zmčniti. Mimo jiné formy, Keussem z jiných zemí popsané, čítám k tomuto druhu též české druhy Nod. obscura Keuss a Nod 
tenuicosta Keuss. 

•) Cornuel. Mém. de la Soc. géol. de France. série, III. 1., p. 251. Taf. I. fig. 21. 



32 



Frondicularia Defr. 

Charakteristika rodu. Skořápka rovná, listovitá, silně smáčkla. Komůrky stojí v přímce 
nad sebou, střechovitě ohnuty, neb v ostrém úhlu lomeny, více méně se z jedné strany objímající. 
Ústí vždy kulaté, umístěné na centrální špičce poslední komůrky. (Reuss.) 

Struktura skořápky. Na průřezu podélném, horizontálném, vedeném právě středem 
skořápky (Tab. VII. fig. 12.), vidíme příčky, jež na povrchu jako šikmo probíhající lištny vystupují: 
tyto příčky dle různých druhů bývají různé délky a tvaru, vždy ale u všech druhů objevují se jich 
konce na průřezu poněkud ztlustlé u ústí, vespolek se zevně sice nedotýkají, ale na průřezu poněkud 
šikmo vedeném (fig. 11.) se přesvědčíme o opaku toho, neboť se na povrchu, když se mají setkati, 
do stěn komůrek ztrácejí, a tam se stýkajíce, tvoří ústí s kulatým otvorem. Příčky ty jsou 
porovite, nikoliv jako u Flabelliny z přídavné, neporovité hmoty tvořené, a probíhají kolmo na 
průběh porů. Na průřezu příčném, vertikálním (fig. 14.), objevují se nam pory příček jako body 
(e), a stěna komůrek prostoupena taktéž pory, jež probíhají kolmo ku povrchu skořápky; ještě 
lepe ty poměry vynikají na řezu vertikálním, podélném (fig. 13.), kdež jest viděti, jak směr porů 
příček jest kolmý na směr porů stěn skořápky, čímž se velice tento rod liší od úzce příbuzného 
prý rodu Flabellina. 

Co se týče geologického rozšíření tohoto rodu, tož jest znám ze spodní křídy a jde 
až do tertiéru. 

Z rodu tohoto známe z korycanských vrstev 10 druhů, z nichž jeden druh se objevuje též 
ve vyšších vrstvách křídových; ostatní druhy, vesměs nové, se omezují jen na korycanské vrstvy. 

Frondicularia Fritschi n. sp. 

Tab. VII. fig. 1., a, b, c. Orig. č. 24, č. 93. 

Skořápka silně protáhlá, dlouze kopinatá, do předu ponenáhlu se rozšiřující, ostrým hrotem 
zakončená; největší šíře nabývá na basi poslední komůrky. Na pokrajích tvoří četné (počtem až 17) 
komůrky nepatrné záhyby na postranním kýlu neb lemu skořápky. 

Jednotlivé komůrky jsou zevně odděleny oblými lištnami, jež mezi sebou tvoří mírně ostrý 
úhel a jsou přerušeny v průběhu svém dvěma velmi vysokými lištnami, jež se nepřetržitě středem 
skořápky táhnou. Mohutnosti těchto dvou středních lišten značně přibývá stářím, tak že u dospělých 
individuí výška jich dosahuje téměř třetiny šíře skořápky, tak že v tom případě velmi hluboká 
rýha mezi nimi se táhne. Na počátečních komůrkách i u dospělých exemplářů jest však výška 
těch lišten nepatrná, jak vidno z příčného (vertikálního) průřezu (Tab. VII. fig. 14.). Lištny, jež 
oddělují zevně jednotlivé komůrky, jsou od sebe značně vzdáleny a v prostorách mezi nimi, tedy po 
povrchu stěn komůrek táhne se z každé strany 3 — 6 drobných, nepatrně z povrchu vynikajících lišten. 

Embryonální komůrka u tohoto druhu neznáma. 

Velikost: 2 — 3 mm. — Naleziště: Kamajk u Čáslavi. Mezi ostatními dosti spoře se vysky- 
tujícími Frondiculariemi jest tento druh poměrně nejhojnější a pro korycanské vrstvy charakteristický. 

Poprvé jsem byl na její ode všech druhů toho rodu rozdílný charakter upozorněn svým 
učitelem prof. Drem. Ant. Fričem, k jehož cti tento druh jsem nazval. 

Frondicularia coronata n. sp. 

Tab. VII. fig. 2., a, b. Zvětšeno 40/1; orig. č. 53. 

Skořápka od spodu velmi zvolna se rozšiřující, po stranách se značnými záhyby komůrek, 
největší šířky na začátku poslední třetiny nabývající. Komůrky nečetné (7 — 9), naznačené švy 



33 



v ostrém úhlu k sobě se sklánějícími, přímočarými, jež u mladších komůrek jsou nezřetelné 
a naznačeny jen konci žeber, jež jsou ve spodní části skořápky hojné, počtem asi G na jedné 
komůrce. Tato žebra však nikdy nepokračují přes švy komůrek a málo jen z povrchu vynikají. 
Embryonální komůrka jest nadmutá, na dolním kraji malým zářezem s jemnou špičkou uprostřed 
opatřená. Poslední komůrka jest silně protáhlá a ve 3 drobné laloky rozdělená. 
Velikost: 2 mm. — Naleziště: Kank; velmi zřídka. 

Frondicularia linea n. sp. 

Tah. VII. fig. 3. a. b. Zvětš. 40/1 ; orig. č. 99. 

Skořápka čárkovitá, ve svém průběhu stále touž šířku zachovávající, po stranách s nepatr- 
nými záhyby komůrek, dole špičkou ukončená. Komůrky značně vysoké (přes polovici své délky), 
oddělené od sebe hlubokými, přímočarými švy, jež se ve středu skořápky nestýkají. Embryonální 
komůrka kulovitá. 

Velikost: 1 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 

Frondicularia bohemica nov. sp. 
Tab. VII. fig. 4. Zvětš. 20/1; orig. č. 22. Kamajk. 

Skořápka se velice pozvolna z počátku rozšiřuje, v druhé a poslední třetině jdou kraje jej 
již rovnoběžně mezi sebou s nepatrnými záhyby komůrek. Komůrky přikládají se velice hustě 
vedle sebe, jsou obloukovitč na konci svém zahnuté, opatřeny přečetnými, tlustými, hustě vedle 
sebe stojícími žebry, jež jsou značně z povrchu skořápky vyniklé, ale nepokračují přese švy 
komůrek, jež, čím jsou doleji, tím stávají se mělčími a nezřetelnějšími. Embryonální komůrka 
u všech nalezených exemplářů nezachovalá. 

Velikost: 2—4 min. — Naleziště: Kamajk; dosti hojně. 

Frondicularia parallela nov. sp. 
Tab. VII. fig. 5tf, b. Zvětš. 30/1 ; orig. č. 34. Kamajk. 

Skořápka velmi nepatrně se rozšiřující, po stranách skoro rovnoběžná, s malými záhyby 
komůrek. Komůrky nečetné, počtem 5 — 6, oddělené dobře znatelnými švy, jež v mírně ostrém 
úhlu k sobě přikloněny jsou. Konce švů se nestýkají, na svém průběhu jsou prohnuté a v části 
k sobě rovnoběžné ukončeny. Embryonální komůrka, jež nese 2 silněji vysedlé, poloměsičité lištny, 
na spodu je přišpičatělá. 

Velikost: 1*3 mm. — Naleziště: Kamajk; velmi zřídka. 

Frondicularia obsoleta nov. sp. 
Tab. VII. fig. 6a, b Zvětš. 20/1; orig. č. 27. Kamajk. 

Skořápka 3 exemplářů, jež se mi podařilo najiti, špatně zachovalá, leč nicméně nedá se 
se žádnou formou dosud popsanou identifikovat!'. Ona se ponenáhlu rozšiřuje, na pokraji jest 
rovná a nabývá největší šířky asi v hořejší třetině na začátku ; konec skořápky u všech schází ; 
embryonální komůrka značně vynikající z obvodu skořápky jest na povrchu opatřena dvěma silnými, 
vysedlými, poloměsíčitými žebry, a dole nese tupou, málo vyniklou špičku. Ostatní komůrky při- 
bližuj! se k sobě hustě, a pokud to stav zachováni připouští, opatřeny jsou jemnými, čárkovitými 

Jar. Perncr: For.iminifery Českého cenomanu. 



34 



rýhami, jež se však jen na vysedlé švy omezují. Švy jsou velmi tlusté, ku konci naduřelé, nestý- 
kající se na povrchu, u prvních komůrek konvexně, u starších konkávně probíhající, na konci 
poněkud souběžně mezi sebou protáhlé. 

Velikost 1*5 — 3 mm. — Naleziště Kamajk; velmi zřídka. 

Frondicularia conica nov. sp. 
Tab. VII. fig. la, b. Zvětš. 30/1; orig. č. 36. 

Skořápka krátce kopinatá, nej větší šířky ku konci prvé třetiny dosahující, odkudž se rychle 
v ostrou špičku zužuje, na pokraji s nepatrně naznačenými záhyby komůrek. Nečetné (3 — 5) 
komůrky, z nichž embryonální komůrka, dole v tupou špičku prodloužená, nese 3 silně vyznačené 
lištny, jsou odděleny od sebe jemnými švy, jež jsou k sobě v ostrém úhlu ukloněny, na průběhu 
svém poněkud prohnuté a vespolek se nestýkají, nechávajíce ve středu značný prostor mezi oběma 
konci. Kraj poslední komůrky v ústí ztlustlý. 

Velikost: 1*2 mm. — Naleziště: Kamajk ; velice zřídka. 

Frondicularia quadrigona nov. sp. 
Tab. VII. fig. 8. a, b. Zvětš. 55/1; orig. č. 97. 

Skořápka mírně rychle se rozšiřující, největší šíře na basi poslední komůrky dosahující, 
téměř čtyřhranná, nahoře v tupou táhlou špičku vybíhající, dole krátce a ostře zakončená. Komůrky 
(počtem 5) v nestejných intervalech od sebe vzdálené z pokraje skořápky nepatrně vybočující, od 
sebe oddělené lištnami nepatrně prohnutými, v mírně osirém úhlu k sobě ukloněnými, ve středu 
nestýkavými. Embryonální komůrka kulovitá. 

Velikost: 08 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 

Frondicularia incerta nov. sp.? 1 ) 
Tab. VII. fig. 10. a, b. Zvětš. 30/1 ; orig. č. 104. 

Skořápka čárkovitá, velmi málo se rozšiřující, složená z komůrek, na pokraji vydutých, 
nízkými (švy) lištami od sebe oddělených, jež se uprostřed nestýkají a z malé části rovnoběžně 
mezi sebou pokračují. Embryonální komůrka podlouhle čočkovitá, mírně nadmutá. 

Velikost: 1 mm. — Naleziště: Kamajk, pouze 2 exempláře. 

Frondicularia inversa Reuss. 
Tab. VII. fig. 9. Zvětš. 40/1 ; orig. č. 35. Kamajk. 

Literatura: 

1845. Reuss: Verstein. d. bóhm. Kreideform. I. pag. 31. Taf. VIII. fig. 15.— 19. Taf. XIII. fig. 42. 

1860. Reuss: Die Foram. d. W estfálischer Kreideform. Sitzungsb. d. kais. Akad. d. Wissensch. 
Wien. Vol. XI. Bd. 40. pag. 194. 

1861. Reuss: Foram. d. Schreibkreide von Rugen. Sitzungsbericht d. kais. Akad. Wien. Bd. 44. 
pag. 307. 

1870. Giimbei: Sitzungsber. d. k. baierischen Akad. d. Wissensch. pag. 283. 

1874. Geinitz: Das Elbthalgebirge in Sachsen. I. 4. p. 136; II. 4. p. 94. Taf. II. 21. fig. 5.-7. 



') Nemaje po ruce dobře zachovalého materiálu srovnávacího, nemohl jsem určiti s jistotou prozatím, ku kterému druhu tato 
nedospělá forma náleží. 



Skořápka vždy velice tenká, stejnoměrně stlačená, v obrysu velice měnivá, obyčejně vejčitě 
kopinatá, řidčeji vejčitá neb rhombická. Komůrky velmi četné (počtem 6 — .'50), úzké, táhlé, jemnými 
brázdami neb švy oddělené, nahoře ponenáhlu vybíhající v tupou špičku, dole rychle ostrým hrotem 
končící. Brázdy oddělující jednotlivé komůrky táhnou se velmi šikmě v málo vypuklém oblouku, 
blíže konce svého poněkud jsou dolů prohnuty a konce jich ve svém průběhu jsou rovnoběžný. 
V hořejší části skořápky táhne se ve středu mezi těmito brázdami slabě vyvýšená lištna, jež však 
v dolení části skořápky přechází v rýhu. Mezi jednotlivými brázdami jest na každé straně komůrky 
více (5 — 9) jemných ryh, jež však přes brázdy, značící rozhraní komůrek, nepokračují. Embryonální 
komůrka podlouhle vejčitá, u forem protáhlých jest dolů posunutá, u forem vejčitých více clo vnitř. 

Velikost: 1*5 — 6 mm. — Naleziště: Kamajk ; Kank; velmi zřídka. Mimo to jest známa též 
z vyšších křidových vrstev z Cech, z Německa a Anglie. 

Frondicularia gracilis nov. sp. 
Tab. VIII. fig. 9. Zvětš. 45/1 : orig. č. 20. 

Skořápka znenáhla se rozšiřující, se značnými záhyb) - komůrek po stranách, jež doleji 
však splývají v jemnou obrubu ; největší šíře dosahuje skořápka blízko konce, o něco výše, než 
jest basis poslední komůrky. Švy jsou značně široké, na svém průběhu ohnuté a blíže středu se 
nestýkají, nýbrž jdou rovnoběžně, daleko přes polovici průběhu mladších švů. Přes komůrky táhnou 
se jemná, z plochy komůrky málo vyčnívající trochu ohnutá žebra, jež však přes švy nepokračují. 
Vrchol poslední komůrky není protažen a končí třemi laloky. Embryonální komůrka neznáma. 

Velikost: 1*5 mm. — Naleziště: Kamajk ; zřídka. 

Frondicularia lanceolata nov. sp. 
Tab. VII. fig. 12. a, b. Zvětš. 20/1; orig. č. 98. 

Skořápka úzce kopinatá, velmi ponenáhlu se rozšiřující, největší šířky v poslední třetině 
nabývající, po stranách s mírnými záhyby komůrek. Jednotlivé komůrky (počtem 7 — 11) odděleny 
jsou od sebe silně vyznačenými švy, jež ve velmi ostrém úhlu jsou k sobě nakloněny, ale uprostřed 
se nestýkají, na průběhu svém prohnuty jsou a blíže svého konce z malé části paralelně mezi 
sebou pokračují. Embryonální komůrka silně nadmutá, třemi vysedlými, obloukovitými žebry 
ozdobená. 

Velikost: 2*5 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 

Frondicularia foliacea nov. sp. 
Tab. VII. fig. 13, a. b. Zvětš. 15/1 ; orig. č. 96. 

Skořápka velmi tenká, listovitá, rychle do šířky přibývající, na pokrajích bez ztlustlého pasu. 
Komůrky velmi četné (15 — 20) oddělené od sebe vyčnívajícími, v mírně ostrém úhlu se sbíhajícími 
švy, jež na svém průběhu slabě vyduté jsou a ve středu se nedotýkají, čímž povstává mělká střední 
rýha. Embryonální komůrka čočkovitá, mírně nadmutá. 

Velikost: 3"6 mm. - Naleziště: Kamajk; velmi zřídka. 

Frondicularia acutiangula n. sp. 

Tab. VII. fig. 11. Zvětš. 30/1; orig. č. 28. 

Skořápka ponenáhlu se rozšiřující, se značnými záhyby po .stranách, největší šiře dosahující 
na basi poslední komůrky. Vrchol skořápky jest rozdělen ve dva tupé lalok\ . Četné komůrky 



(počtem 8 — 10) jsou naznačeny silně vysedlými, v ostrém úhlu k sobě se sbíhajícími švy, jež 
v prostřed skořápky se vespolek nedotýkají, nýbrž zanechávají střední mělkou rýhu. Embryonální 
komůrka u všech exemplářů schází. 

Velikost: 1*5 — 2 mm. — Naleziště: Kamajk ; méně hojně. 

Marginulina ďOrb. 1826. 

Synonyma rodová: Nautilus, Orthoceras, Orthocera Aut., Cristcllaria ďOrbigny p.p., 
Hemicristellaria Stache, Hemirobulina Stache. 

Charakteristika rodu: Skořápka více méně spirálně zatočená, někdy až skoro rovná; 
na hřbetě oblá neb slabě smačklá ; ústí blíže konvexní strany. 

Tento rod tvoří přechod mezi Dentalinou a Cristellarií, a bývá proto pro četné přechody 
obyčejně co subgenus Cristellarie uváděn. 

Co se struktury týče, tedy souhlasí s Cristellarií 

Geologické rozšíření jeho jest od Triasu až po dnešní dobu, kteráž vykazuje asi 
11 druhů, žijících nejvíce ve velkých hloubkách. 

V našem křidovém útvaru nalézá se asi 5 druhů tohoto rodu, z nichž na korycanské vrstvy 
připadají 2 druhy. 

Marginulina oligostegia n. sp. 

Tab. V. fig. 11., 12. Orig. čís. 21. 

Skořápka skoro rovná, jenom na hřbetní (ústní) straně nepatrně zahnutá, na průřezu skoro 
kruhovitá, ze čtyř komůrek složená, jež od sebe jen mělkými nepatrnými záhyby jsou odděleny. 
Ustí okrouhlé, na konci zobákovitě protáhlé poslední komůrky, se šesti silnými, hvězdovitě roze- 
stavenými lištnami. 

Velikost: 2 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 

Marginulina elongata ďOrb. 
Tab. V. fig. 13., 14. Zvětš. 70/1; orig. č. 57. 

Literatura: 
ďOrbigny: Mém. 1. c. p. 17. Taf. I. fig. 20—22. 

Reuss: Verst. I. p. 29. Taf. XIII. fig. 28—32, Taf. XXIV. fig. 31—36. 
Reuss: Foram. und Entomostr. p. 12. Taf. I. fig. 17. 

Skořápka mírně zahnutá, skoro kruhovitá, skládající se z 5 — 9 oblých, silně klenutých 
komůrek, jež jsou hlubokými švy od sebe odděleny a mezi sebou nestejné, zvláště poslední bývá 
silně nadmutá a zobánkovitě protažená ; ústí kulaté na špičce poslední komůrky. 

Velikost: 0'6 mm. — Naleziště: Kamajk, Kank; dosti zřídka. Mimo to jest dosti hojnou 
ve vyšších vrstvách křídového útvaru, zvláště v teplických a březenských vrstvách, a ve francouzské 
a anglické bílé psací křídě. 

Marginulina incerta n. sp. 

Tab. V. fig. 15., 16. Zvětš. 30/1; orig. č. 69. 

Skořápka slabě zahnutá, na hřbetní (konvexní) straně smačklá, na průřezu oble trojhranná. 
Četné komůrky naznačeny jsou rovnými, velmi šikmo probíhajícími švy. Ústí nezachovalé. 



Tento druh, jakkoliv neúplné zachovalý, nelze pro tvar a jmenovité šikmo probíhající švy 
se žádným známým druhem identifikovati. 
Velikost: 2*6 mm. 

Marginulina arcuata n 

Tab. V. fig. 20., 21. Zvětš. 20/1; orig. č. 33. 

Skořápka silnéji než u předešlého druhu zahnutá, protáhlá, na průřezu skoro kruhovitá, 
složená z četných, stejných, nízkých .komůrek, jež nezřetelnými švy skoro vodorovně probíhajícími 
jsou odděleny. Starší komůrky bývají vydutější mladších. Ústí nezachovalé. 

Tento druh jest habitem dosti příbuzný druhu Marg. ensis Reuss z březenských vrstev, ale 
kulatý jeho průřez činí jej úplně rozdílným. 

Velikost 2 — 4 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 

Vaginulina ďOrb. 1826. 

Synonyma rodová: Orthoccras, Nautilus, Orthoccra Aut., Dentalina Will. p.p., Spiro- 
lina Brown, Cithariiia ďOrb., Marginulina Reuss p. p. 

Charakteristika rodu: Skořápka silně stlačená, listovitá, na obrysu opak vejčitá neb 
kopinatá, slabě zahnutá neb rovná. Komůrky vždy šikmé. Ústí excentrické. 

Struktura tohoto rodu neliší se podstatně od struktury Dentaliny neb Marginuliny. 

Rod tento čítá asi 30 druhů, z nichž asi 8 jest recentních a ostatní jsou fossilní, počínaje 
stupněm rhaetickým. Největšího rozšíření dosahuje ve spodní křídě. V českém útvaru křidovém 
jsou 4 druhy tohoto rodu, z nichž dva se nacházejí v korycanských, druhé dva v teplických a bře- 
zenských vrstvách. 

Vaginulina cenomana n. sp. 

Tab. V. fig. 18. Zvětš. 45/1 ; orig. č. 23. 

Skořápka z počátku rychle se rozšiřující, později s rovnoběžně rostoucími okraji. Zebra 
a pokraj skořápky velice tlusté; žebra velmi málo zahnutá, skoro přímá, mírné šikmo probíhající, 
blíže konkavního (ústního) okraje přerušená, na kterémžto místě jest ústní otvor každé komůrky, 
zúžený s druhé strany ztluštěním pokraje skořápky. Hmbryonální komůrka silně nadmutá, kulovitá, 
ozdobená 4 zahnutými, silně vyčnívajícími lištnami. 

Velikost 1*3 mm. — Naleziště: Kamajk. 

Vaginulina recta Reuss. 
Tab. V. fig. 17. Zvětš. 50/1 ; orig. č. 56. 

Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsber. d. k. Akademie d. Wiss. 
Bd. XLVI. I. Abth. pag. 48. Taf. III. fig. 14., 15. 

Skořápka jen v úlomcích zachovaná; mírně prohnutá se záhyby komůrek na hřbctní (konvexní! 
straně značně vyniklými, na břišní straně jen slabě konkavní ; žebra nízkých komůrek slabě zahnuta, 
ve velmi šikmém oblouku dolů probíhající. Postranní okraj o málo tlustší než žebra komůrek. 

Velikost: 0*9 mm. Naleziště: Kaíik ; velmi zřídka. 



;;s 



Cristellaria Lamarck. 1816. 

Synonyma rodová: Nautilus Aut. p. p M Lenticulites , Lcnticulina Lamarck et alii, Polysto- 
mella Lamarck, Nummularia p. p. Sorby; Nummulina p. p. ďOrbigny, Sar acenaria Defr., ďOrb., 
Montfort, Robulina ďOrb., Planularia Defr., ďOrb., Henu 'cristellaria Stache, Hemirobulina Stache. 
(Mimo to asi 18 rozličných bezvýznamných rodových jmen u Montforta, Linného a Gmelina.) 

Charakteristika rodu: Skořápka spirální, symetricky involutní, s příčkami komůrek 
konvexními k ústí. Ústí blíže obvodu skořápky, vejčité neb trojhranné neb štěrbinovité, zhusta 
hvězdovitě rozloženými lištnami opatřené. Často bývá vyvinut kýl neb pupek. 

Co se týče struktury, jest tato vylíčena při popisu druhu Cristellaria rotulata Lamarck. 
Tento druhý velmi bohatý rod jest již znám ze svrchního Triasu a udržel se po všechny geolo- 
gické doby až na naše časy. Mnohé jeho druhy, méně spirálně zatočené, tvoří přechod k rodu 
Marginulina. Dosud, možno-li to vůbec přibližně určiti, jest známo z tohoto rodu kolem 25 druhů 
recentních a asi 60 fossilních, z nichž asi 20 druhů připadá na český křídový útvar. V korycan- 
ských vrstvách z tohoto rodu vyskytují se 4 dobré druhy, z nichž Cristellaria rotulata mimo 
typickou formu ještě 3 vedlejší nové formy vykazuje. 

Cristellaria rotulata Lamarck sp. 
Tab. IV. fig. 1.— 10. 

Literatura a synonyma: 
1804. Lenticulites rotulata Lamarck. Annals du mus. pag. 188. VIII. Tab. 62. fig. 11. 
1821. Lcnticulina rotulata Blainwille. Malacolog. pag. 380. 

1826. Nautilus Comptoni Sowerby. Min. Conchology Tab. 121. 

1827. Lenticulites Comptoni Nilsson. Petrefacta suecanea formát, cretaceae, p. 7. Taf. II. fig. 3. A. — D 
1827. Lenticulites cristella Nilsson. L. c. pag. 7. Tab. II. fig. 4. A. — B. 

1839. Cristellaria rotula ďOrbigny. Foramin. de la eraie blanche. Mém. de la Soc. géolog. de 
France IV. 1., pag. 26. Tab. II. fig. 15. — 18. 

1840. Lenticulites Comptoni Geinitz. Charakteristik der Schichten und Petrefacten d. sáchs. Kreide- 
gebirge. II. pag. 43. 

1841. Robulina Comptoni Rómer. Versteinerungen der norddeutschen Kreidegebilde, pag. 99. 
Taf. XV. fig. 34. 

1841. Robulina erassa Rómer. L. c. pag. 98. Taf. XV. fig. 32. 

1841. Cristellaria Mcncnstcri Roemer. 1. c. pag. 98. Taf. XV. fig. 30. 

1845 — 46. Reuss: Cristellaria rotulata ďOrb. Versteinerungen der bóhm. Kreideformation. I. p. 34. 

Taf. VIII. fig. 50, 70; Taf. XII. fig. 25; II. Abth. pag. 109. Taf. XXIV. fig. 48, 49. 
1846. Geinitz: Grundriss der Versteinerungskunde, pag. 663. Taf, XXIV. fig. 30. 
1854. Reuss: Denkschriften d. kais. Akad. der Wiss. in Wien. Bd. 7., p. 68. Taf. XXV. fig. 12. 
1854. Cristellaria orbicula Reuss. Denkschr. d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 7. pag. 68. 

Taf. XXV. fig. 7. 

1859. Cristellaria secans Reuss. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wissensch. Bd. 40., pag. 214. 
Taf. IX. fig. 7. 

1863. Cristellaria Roenicri Reuss. Sitzungsberichte d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 46., 

pag. 75. Taf. VIII. fig. 9. 
1870. Cristellaria rotulata Lamarck sp. Parker and Jones. On some Foraminifera of the North- 

Atlantic and Arctic Oceán, pag. 345. Tab. XXIII. fig. 19. 



Ostatní literaturu, sem spadající, kde se však jen pouhá zmínka děje o vyskytování se tohoto 
druhu v některých vrstvách, aniž by vyobrazení bylo podáno, viz Geinitz : Elbthalgebirge. II. Theil, 
korycanské pag. 104. 

K tomuto druhu čítám kromě typické formy ještě 3 formy nové, jež klada v řadu Cristell. 
rotulata nikterak" nechci za nové druhy považovali, ale poněvadž se nezdá, že by se v jiných 
vrstvách vyskytovaly, pokládal jsem za nutno jim jméno dáti, pro případ staly- li by se později pro 
vrstvy význačnými. 

A. Forma typ i ca. 

Skořápka spirálně vinutá, úplně involutní, tak že zevně jen 10 — 12 komůrek posledního 
závitku jest viděti, na obvodu kruhovitá, více méně vypuklá, nejčastěji čočkovitá, uprostřed opatřena 
bud plochým neb značně z povrchu vystupujícím pupkem. Velikost pupku jakož i vydutost sko- 
řápky velice se mění jak stářím, tak i nalezištěm. Na obvodu bývá skořápka bud prostě ostrou 
hranou omezena, neb vybíhá tato hrana ve více méně vyvinutý tenký kýl, jenž bývá někdy i křídlo- 
vky. Celá skořápka skládá se ze 2 — 3 závitků, jež jsou omezeny četnými (až 24) tenkými, na zad 
poloobloukovitě zahnutými příčkami, jichž hmota na povrchu skořápky jako temnější, šedé modrý 
pruh vystupuje, neb vynikají jako příčky z povrchu jako slabě vyvýšená žebra. U exemplářů, jež 
ležely asi dlouho na pobřeží mořském, jeví celá skořápka silné korrose, tak že žebra mnohdy 
velice silně z povrchu a obvodu vynikají (viz Tab. IV. fig. 2). Žebra se směrem k pupku mírně 
rozšiřují a ponenáhlu v něj přecházejí. Ústí (viz fig. 3.) nachází se na vrchole poslední trojhranné, 
křídlovitě šikmo dolů rozšířené komůrky. Tvar jeho se velice mění dle stáří individua. V mladí 
jest zcela okrouhlé, jednoduché; u starších podlouhlé ano i čárkovité; v těchto případech sedí na 
malém tříbokém výstupku a jest obklopeno velmi jemnými, paprskovitými, hvčzdovitě seřadénými 
lištnami. 

/>. Formy vedlejší. 
1. Cristellaria erecta mihi. Tab. IV. fig. 12., 13. Zvětš. 25/1; oři-, č. 29. 

Skořápka úplně involutní, po stranách silně smačklá, slabě kýlnatá, uprostřed velkým, z po- 
vrchu vystupujícím pupkem opatřená. Na posledním závitku se účastní 12 tlustých, silně zahnutých 
z povrchu vyčnívajících žeber. Ústí nezachovalé. 

Velikost 1 9 mm. — Naleziště: Kamajk ; velmi zřídka. 

% Cristellaria glabra mihi. Tab. V. fig. 1., 2. 

Obrysem se neliší příliš od typické formy, ale neobyčejná klenutost skořápky a pupku 
a hlavně malá křídlovitě hluboko vykrojená přední (ústní) plocha činí tuto formu velmi nápadnou. 
Ústí jest kruhovité, zcela jemnými brázdami obklopené. 

Velikost: 1*6 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 

3. Cristellaria polygona mihi. Tab. V. fig. 3., L 

Skořápka na obvodu oble kýlnatá, tupé 7 — 9hranná, s rozsáhlým pupkem (zaujímajícím asi 
jednu třetinu průměru skořápky). Žebra jsou slabé zahnutá, všude stejně tlustá. Ustni plocha 
poslední komůrky slabě vydutá a oble předcházejícím závitkem vykrojená. Ustí ovální na nepatrném 
hrbolku, velmi jemnými čárkami ozdobené. 

Velikost: 1 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 



40 



Struktura: Učiníme-li si podélný (horizontální) průřez (viz Tab. IV. fig. 4., 5.), tu vidíme 
při pozorování za slabšího zvětšení, že se skládá skořápka ze 2 — 27a závitků rozdělených příčkami na 
množství komůrek. První komůrka embryonální jest úplně kruhovitá, u největšího množství exemplářů 
kulovitá, řidčeji čočkovitá neb poněkud smačklá, tenkostěnná. K této se přikládají ostatní komůrky, 
z nichž počáteční jsou o mnoho menší, podoby sférických trojúhelníků; později* se však velikostí 
mnoho od sebe neliší. Vedeme-li podélný řez právě středem, tu spatříme, kterak jednotlivé komůrky 
spolu komunikují. Jest totiž každá příčka na jednom konci kyjovitč rozšířena a proti rozšířenému 
jejímu konci nalézá se zubovitý výběžek ze stěny závitku, tak že ponechává komunikaci prostoru 
dosti nepatrnou, asi 7e průměru celé komůrky. Spodní část každé příčky, kterou přisedá ku stěně 
závitku, jest též rozšířena a ve dva malé výběžky rozdělena (fig. 7.). 

Použijeme-li silnějšího zvětšení, vidíme pory, jež probíhají vždy kolmo ku stěnám. Vyjma 
příčky (žebra na povrchu) jest celá skořápka porovitá; velikost porů (průměr) 0*002 mm. Na mno- 
hých exemplářích pozorujeme na zevním pokraji stěn jednotlivých komůrek zvláštní útvary, totiž 
dutinky podoby hruškovité neb kulovité s vývodem, jež jsou vyplněny jemně zrnitou šedohnědou 
hmotou. Dosud není tento zvláštní zjev nijak vysvětlen, ač se nachází leckdy i u recentních fora- 
minifer, ku př. v postranním kýlu Lagen, v exogenní vrstvě tlustostěnných Globigerin (z velkých 
hloubek); mimo to jsem tentýž zjev shledal u fossilních foraminifer \) z naší křídy, jmenovitě na 
Nodosariích, Flabellinách, Frondiculariích a Marginulinách z teplických- a bělohorských vrstev. Zdá 
se, že tyto zjevy pocházejí od cizopasníků, kteří byli na obvodě skořápky usazeni, nejspíše asi 
rlagellatů, čemuž by i velikost jich (0'006 — - 009 mm) nasvědčovala. Ze to nejsou nějaké křemité 
elementy vrtavých hub, tomu odporuje okolnost, že, leptáme-li opatrně slabou kyselinou takový 
výbrus, mizejí tyto dutinky stejnoměrné se skořápkou. 

Pozorujeme-li průřez příčný (vertikální, fig. 7.), jest nápadným neobyčejná tlouštka stěn 
komůrek a pupku, na nichž jest dobře znáti přirůstací vrstvy. Pory těchto vrstev prostupují 
nepřetržené celou stěnou. Světlá místa na průřezu takovém, neporovitá, na klíny přídavné 
hmoty u Nummulitidů velice připomínající, jsou průřezy žeber. Blíže místa, kde se asi ústí jedné 
komůrky nalézalo, lze na jednom průřezu pozorovati dvě zahnuté, zrnitou hmotou vyplněné rourky 
uvnitř porovité hmoty, které zasahují až do neporovité hmoty kýlu. Jaký by asi význam měly, jest 
velmi nesnadno říci ; snad je tu analogon dělící lištny trematoforu, s jakou se setkáváme u ně- 
kterých Miliol. 2 ) 

Srovnáváme-li velikost kulovité embryonální komůrky (jež jen v málo případech jest poněkud 
čočkovitá, jak za to Reuss měl), jak se na průřezích jeví, podaří se nám někdy nalézti exemplář, 
jenž má neobyčejně velikou embryonální komůrku, mnohdy až osmkráte větší, nežli stejně veliký 
exemplář; zajimavo při tom jest, že exempláře s velkou embryonální komůrkou mají malý počet 
komůrek, kdežto exempláře s malou embryonální komůrkou mají velmi veliký počet komůrek (až 
přes 20). Tento zjev jest již znám u Miliolid 3 ) a u Nummulitidů u nazván byl Schlumbergerem 
embryonálním dimorfismem. 

Velikost: 0*8 — 5 mm. — Naleziště: Velmi hojně na Kamajku, řidčeji v bryozových vrstvách 
na Kaňku. Ostatně jest tento velmi proměnlivý druh znám již ze spodní křídy a ze všech vyšších 
vrstev; i v nynějších mořích, zvláště v severní části Atlantického oceánu nalézají se typické exem- 
pláře tohoto druhu a přemnoho jeho variet. 

') O týchž zjevech u recentních foraminifer viz: Alcock, Mem. of litt. and philosoph. Society of Manchester. T. III Wallich: 
North atlantic sea bed. 

') Etudes sur les Miliolides trematoforěs. Par. M. Schlumberger. 

3 ) Ze ony 2 rourky u ústí Cristellarie s velkou embryonální komůrkou (fig. 6) poukazují k analogii s ústím Miliolid dimorfních, 
jest toho důkazem to, že jsem je shledal jen u takových exemplářů. 



1 1 



Cristellaria umbilicata n. sp. 

Tab. V. fig. 5, G. Zvětš. 65/1 ; orig. č. (34. 

Skořápka spirální, čočkovitá, na hřbetě oblá. Žebra (5 — 6) slabé zahnutá, rozšiřují se náhle 
v rozsáhlý pupek, zaují mající více než 1 třetinu průměru skořápky, jenž jest až k samému kraji 
posunut. Plocha poslední komůrky vypuklá, podlouhle trojhranná. Ústí v samém rohu ústní plochy, 
obklopené jemnými, čárkovitými brázdami. 

Velikost 0-4 mm. — Naleziště: Kamajk; velmi zřídka. 

Cristellaria obsoleta n. sp. 

Tab. V. fig. 7., 8. Zvětš. 25/1; orig. č. 81. 

Skořápka úplně involutní o 1 — 1 závitku, silně vypuklá, blíže kraje vyčnívajícím pupkem 
opatřená. Ústní plocha poslední komůrky vypuklá, tupým kýlem vykrojená, po stranách silnými 
lištnami opatřená. Žebra velmi mírně zahnutá, jen slabými čarami naznačená. Ústi čtyřhranné, nad 
ústní plochu ku hřbetu posunuté. Povrch skořápky vždy rudohnědý. 

Velikost: 0'6 — 1*5 mm. — Naleziště: Kamajk; dosti hojně. 

Cristellaria similis n. sp. 

Tab. V. fig. 9., 10. Zvětš. 15/1; orig. č. 107. 

Skořápka habitem upomíná velice na podobný druh Crist. lepida Reuss, ale méně zahnuté 
švy komůrkové, malý, do středu posunutý pupek a hlavně úzká, vejčitá ústní plocha poslední 
komůrky, jež není předešlým závitkem vykrojena, činí ji rozdílnou. Ustí jest kulaté, na prodlou- 
ženém konci ústní plošky téměř na samém hřbetě skořápky. 

Velikost: 2 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 

Flabellina ďOrb. 1839. 
Synonyma: Planularia Defr., Frondicularia Delr. atd. 

Charakteristika rodu: Skořápka silně stlačená, listovitá, z počátku spirálně vinutá, 
později v přímce rostoucí, složená z více nízkých komůrek, jež střechovité nad sebou sestaveny 
skoro úplně se z předu a po stranách objímají. Ústí jednoduché, terminální. 

Struktura skořápky: (viz Tab. Vílí., fig. 2.— 8.). Učiníme-li si průřez horizontální (fig. 2,3.), 
pozorujeme embryonální komůrku, jež se jeví co kulovitá bublina tenkostčnná, všude pory dosti 
hrubými a kolmo ku středu směřujícími prostoupená. K ní se přikládá druhá komůrka podoby 
sférického trojúhelníka, jejíž stěny jsou o mnoho tlustší. K této se řadí ve spirále ostatní (3—5) 
komůrky podoby nepravidelných lichoběžníků, které se jednou stranou dotýkají embryonální ko- 
můrky. Všechny ostatní komůrky v přímce za sebou následují, střechovité jsouce uspořádány. Kraj 
skořápky jest stlustlý. Použijeme-li silnějšího zvětšení, pozorujeme na takovém průřezu, jak příčky 
komůrek na vrchole oblouku svého se ukončují, kyjovitě naduřujíce, a nechávají mezi sebou okrouhlý 
otvor (fig. 4.), jenž jest třemi laločnatými výrůstky stěn komůrek obklopen. Vedeme-li takový hori- 
zontální řez blíže povrchu, tu uvidíme pory na příčném řezu mezi žebrami. kteráž jsou sama 
neporovitá. 1 ) Při silném zvětšení, byl-li řez dosti jemný (fig o.), ukazují, že jest vlastně sténá 
komůrky složena ze samých sloupečků óhranných. v nichž se kulaté otvory (pory) nacházejí Tento 
zajímavý zjev jest ostatně znám již u mnoha rodů Nummulitidú (Operculina), Globigerm (Globige- 

') Tím jest dokázána příbuznost tohoto rodu ku Cristellarii, jejíž příčky komůrek rovněž neporovité jsou. 

Jar. Perner : Foraminifery českého cenomanu. 



42 



rina, Pulvinulina) u Lagen, Rotalid (Heterosteginy Cycloclypea, Rotalie), a potvrzuje oprávněnost 
jednoho z četných a dosud sporných náhledů o vzrůstu skořápky, že totiž každá pseudopodie vy- 
tvořila kol sebe takový sloupek, jenž pak splynul s ostatními dohromady a jen ono síťkování 
šestihranné naznačuje meze těch sloupků. Zajisté že velmi jemnými, dobře vedenými řezy by se 
to dalo dokázati u všech Lagenid. 1 ) Průměr těch porů obnáší O008 mm. 

Ještě jasněji vysvítá poměr neporovité hmoty k porovité na řezu vertikálním podélném 
(lig. 6.), kdež nám jasná, klínovitá místa naznačují průřezy žeber; na takovém průřezu (fig. 3, 6.) 
vidíme též kol embryonální komůrky ještě průřez dutinou dvou komůrek, jež ve spirále (někdy 
nepravidelné) jsou kol ní seřaděny. Za silnějšího zvětšení vidíme někdy na pokraji skořápky ony 
dutinky podoby hruškovité, jež jsou téhož tvaru a velikosti, jako jsem je shledal u Cristellarie 2 ) 
a u jiných křídových rodů. 

Na průřezech vertikálních lze výborně sledovali přirůstací vrstvy a kterak pory nepřetržitě 
i skrze velmi tlusté stěny procházejí. Zhusta se nám podaří na velmi jemných místech řezu do- 
hlédnouti, kterak jsou pory jakoby ryhované příčně, neb sestavené ze samých prsténků, což sou- 
visí se vzrůstem skořápky. 

Flabellina elliptica Nils. sp. 
Tab. VIII. fig. 1.— 8. 

Literatura a synonyma: 
1827. Planidaria elliptica Nilsson. Petref. suec. íbrm. cret. pag. 11* Taf. 9. fig. 21. 

1840. Frondicularia ovata Geinitz. Charakt. d. Schichten und Petrafacten der sáchsisch. Kreidef. 
II. pag. 43. Taf. 16. fig. 9., 10. 

1841. Frondicularia ovata Roemer. Verstein. d. nordd. Kreidegeb. pag. 96 Taf. 15. fig. 9. 
1845. Flabellina cordata Reuss. Verstein. d. bóhm. Kreidef. I. pag. 32. Taf. 8, fig. 37. — 46., 78. 
1854. Flab. cordata Reuss. Denkschrift d. kais. Akademie d. Wissensch. Bd. VII. p. 67. Taf. 25. 

fig. 6.-8. 

1860. Flab. cordata Reuss. Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss. Bd. 40, p. 216. 

1861. Flab. cordata Reuss. Sitzungsber. d. k. Akademie d. Wissensch. Bd. 41, pag. 335. 
1872. Flab. cordata Geinitz. D. Elbthalgeb. in Sachsen. I. 4. pag. 136. 

1874. Flab. cordata Geinitz. Elbthalgeb. II., pag. 97. 

Skořápka plochá, vejčitá neb elliptičná, na konci v tupou špičku vybíhající, zřídka za- 
okrouhlená. Komůrky, počtem 5 — 20, úzké, z počátku skoro zcela objímající se, obloukovité, 
sestavené v spirále, která vyniká poněkud z obvodu skořápky ; pozdější komůrky jsou sestaveny 
v přimce a kryjí se střechovitě. Jednotlivé komůrky odděleny jsou švy, které na mladších zacho- 
vaných exemplářích jsou jen temně neb modrošedě prosvítajícími čarami naznačeny ; na starších, 
otřených exemplářích vystupují jako lištny z povrchu skořápky. 

Celkem lze dle tvaru skořápky rozeznávati dvoji formu. Jedna se vyznačuje tím, že má 
první komůrky sestaveny ve spirále, jež silně vybočuje z elliptičného obvodu skořápky, tak že 
nabývá tato tvaru rhomboedrického, stěny ostatních komůrek se sbíhají pod ostrým úhlem, tak že 
skořápka končí ostrou špičkou a největší šířky nabývá blíže středu skořápky. Druhá forma má 
první komůrky sestaveny ve spirále, jež jest uvnitř asi v jedné (spodní) čtvrtině elliptičného obvodu 



l J Poněkud rozdílně jsou tvořeny podobné sloupky u Globigerinid, a Carter se domnívá, že takové sloupky u Rotalid (Planor- 
bulina) souvisí s kanalsystemem a že všechny skořápky všech perforovaných foraminifer vlastně jsou složeny ze samých sloupků. 
z Viz strukturu Cristellaria rotulata Lamarck. 



43 



skořápky, z něhož jen nepatrně první komůrky vynikají. Ostatní komůrky se sbíhají pod tupým 
úhlem a jsou obloukovité, čímž se otvor skořápky velice blíží tvaru srdčitému, jehož největší šířka 
je na basi skořápky. 

Velikost: 2 — 6 mm. — Naleziště: Kamajk, Kank; velmi hojné. Jest to kosmopolitická forma, 
jež se všude v celém křídovém útvaru (i spodním) nachází. 

Flabellina ornata R< 

Tab. VIII. fig. 8. Zvětš. 25/1; orig. č. 95. 

Literatura a synonyma. 
Flabellina rugosa ďOrb. Mém. 1. c. p. 23, 24, Tab. IV. fig. 4, 5, 7. 

Flabellina rugosa ďOrb. Reuss, Verst. p. 33. Tab. VIII. fig. 31—34, 68; Tab. XIII. fig. 49—53. 
Flabellina rugosa ďOrb. Foram. du bass. tertiaire, p. 93. T. 21. fig. 13. 
Flabellina Baudouiniana ďOrb. Reuss, Verst. p. 32. Taf. VIII. fig. 36. 

Flabellina Baudouiniana ďOrb. Geinitz : Elbthalgeb. p. 99. (viz tam ostatní literaturu této variety). 
Flabellina ornata Reuss. Verstein. I. p. 32. Taf. XIII. fig. 48. Taf. XXIV. fig. 43. 
Flabellina ornata Reuss. Geinitz, Elbthalgeb. p. 99. Taf II. 22. fig. 1. 

Tento druh jest velice proměnlivý a jednotlivé variety, za druhy samostatné vydávané, tak 
četnými přechody spojeny jsou mezi sebou, že nelze mnohdy určiti, k jaké varietě některý exemplář 
náleží. Mimo to není nikterak na určitý geologický horizont omezen, čímž se dřívější náhled 
podporuje. 

Skořápka jest bud rhombická neb podlouhle elliptičná, nahoře vždy tupou špičkou ukončená, 
dole okrouhlá. Komůrky z počátku se vinou ve spirále, jež jest někdy více (Flabellina Bau- 
douiniana) někdy méně zavinutá (Flab. rugosa) a bývají žebra (švy) komůrek jemně zrnitá, tak že 
spirála se stává nezřetelnou. Zebra ostatních komůrek bud tupě se stýkají neb jsou (zvláště 
u štíhlejších forem) obloukovitá, nikdy zrnitá. Stlustlý okraj bývá jen na dolní části skořápky 
vyvinut a někdy bývají po jeho stranách jemné ostny vyvinuty; u prostřed něho se táhne více 
méně patrná rýha. 

Velikost: 1 — 2 mm. — Naleziště: Tento druh jest rozšířen po celém křídovém a tertierním 
útvaru ; u nás zvláště v teplických vrstvách. Na Kamajku zřídka se vyškytá. 

Podčeleď Polymorphinidae Brady. Chall. p. 557. 
Polymorphina ďOrb. (Emend. Br., P., J.) ') 

Synonyma rodová: Polymorphium Soldani p. p., SerpulaWlU et J., Anthusa, Cantharus 
Misilus Montf., Renoidea Brown p. p., Auloslomella Alth., Rap/ianuliua , Apiopterina p p. Zborz , 
Prosoporus, Grammostomum, Strophoconus , Bigcnerina, Vaginuliua , Pleurites, Sagri%a } Sphaeroidina 
p. p. Ehbg., Globuliua, Guttulina, Pyruliua ďOrb., Rostroliua, Atractolina v. Schlicht. 

Charakteristika rodu: Skořápka volná, symetrická, s komůrkami šikmo ku hlavni ose 
postavenými ve dvou řadách, jež se kryjí. Ústí kulaté neb štěrbinovité. 

K tomuto rodu čítají se ještě od některých autorů formy neperforovanr, písčité z důvodu 
toho, že jest struktura mnohých forem, které úplné se sem dle výše uvedené charakteristiky hodí, 

') Nejdůležitčjší monografie tohoto rodu: Brady, Parker and Jones: Transactions of Linncan Society. VoL XXVII. Alcock: 
Quaterly Journal microsc. science. Vol. VII. Mem. of litterat. and philosoph. soc. oř Manchester. III. 



44 



neznáma a skutečně prý rozdílná, ano některé formy vápnité nejsou prý též perforovány. Pro 
nedostatek materiálu nemohl jsem se přesvědčiti, pokud to vše u našich druhů platí. 

Rod tento velice rozšířen jest již od Triasu spodního až na naše časy; dle nezaručených 
udání též i v siluru. Čítá asi 25 recentních a přes 50 fossilních druhů, z nichž 6 druhů jest za- 
stoupeno v českém křídovém útvaru. 

Polymorphina compressa n. sp. 

Tab. III. fig. 8. a. Zvětš. 90/1; orig. č. 59. Kank. 

Skořápka nepravidelně vejčitá, po stranách silně smačklá, na příčném průřezu skoro čtyř- 
hranná, dole přišpičatělá. Zevně jsou viditelný a jen nepatrně naznačeny 4 komůrky sotva znatel- 
nými čarami. Komůrky ploché, rychle na velikosti přibývající. Povrch matně lesklý. 

Velikost: 065 mm. ■ — Naleziště: Kank; velmi zřídka. 

Polymorphina ovata n. sp. 

Tab. VIII. fig. 14.— lij. Zvětš. 45/1 ; orig. č. 66. 

Skořápka pravidelně vejčitá, na průřezu elliptičná, k ústí jen ponenáhlu se zužující v tupou 
špičku, dole úplně kulatá. Zevně viděti jsou jen 3 komůrky, naznačené velmi jemnými švy. Ostí 
ellipticné, obklopené paprskovitě seřaděnými lištnami. 

Druh tento stojí uprostřed mezi P. lacrima v. M. a P. globosa Rss., od nichž se nejen 
velikostí, ale i formou ústí a oblejším tvarem liší. 

Velikost: 0'6 mm. — Naleziště: Kaňk ; velmi zřídka. 

Čeleď Globigerinidae Brady. 

Globigerina ďOrb. 1826. (Challenger pag. 589.) 

Synonyma: Polydexia Ehbg., Rhynchospira Ehbg., Coscinospira Stuart. 

Charakteristika rodu: Skořápka volná, vápnitá, z více kulovitých komůrek složená, 
jež v conchospirále jsou vinuty. Ústí jest poloměsíčité, na vnitřní straně dutiny pupeční; zřídka 
bývají vedlejší ústí na povrchu. 

Struktura: Skořápka jest všude prostoupena hrubými (0-0127 — 0-0025 mm) pory (jen 
někdy bývají též jemné pory přítomny) a skládá se (aspoň u některých recentních) vlastně z množství 
4bokých hranolů neb jehlanů ; hlavně jsou tyto vyvinuty na zevní vrstvě exogenní, 1 ) která pokrývá 
původní, hrubě dírkovanou, jednoduchou skořápku (proper wall). Povrch bývá nejčastěji pokryt 
ostny, jež se při velkém zvětšení jako velmi ozdobné trny jeví a jsou massivní, bez porů. 

Rod tento nejvíce jest v nynějších mořích rozšířen, čítaje asi 15 druhů; fossilní druhy jsou 
známy již z Triasu. Z českého křídového útvaru jsou jen 3 druhy známy, z nichž nejobyčejnější 
druh (dosud žijící) Globigerina cretacea ďOrb. též v korycanských vrstvách přichází. 



'j V této vrstvě právě se našly u recentních Globigerin ony záhadné dutiny, jaké jsem vylíčil při jiných popsaných rodech 
z čeledi Lagenidae. Viz: Wallich, Deep sea researches. London 1876. 



45 



Globigerina cretacea <!' 

Tab. IX. fig. 7.— 10. a, b. Zvčtš. 1G0/1 ; orig. č. 73. 

Literatura: 
1839. ďOrbigny, 1. c. pag. 34. Taf. 3. fig. 12.— 14. 
1845. Reuss, Verstein. d. bohm. Kreideform., pag. 36. Taf. 8. fig. 55. 

1860. Reuss, Sitzungsberichte der kaiserlichen Akademie der Wissenschaften. Bd. 40. p. 225. 
1862. Reuss, tamtéž. Bd. 62. pag. 88. 

1870. Giimbel, Sitzungsber. d. k. baier. Akad. d. Wiss. p. 283, 287. 
1874. Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 112. 
1886. Brady, Challenger, pag. 589. 

Skořápka skoro kruhovitá, silně stlačená, se třemi spirálně, slabě do výše vinutými závitky, 
jež rychle na velikosti přibývají a dole hluboký pupek tvoří. Počet komůrek všech bývá u do- 
spělých exemplářů (se 3 závitky) 13 — 16, z nichž obyčejně jen 5 na poslední závitek připadá; avšak 
mnohdy připadají jen 4, a tu bývají komůrky skoro pravidelně kulaté (majíce vzhled jako recentní 
skořápky téhož druhu), nebo též, ač řidčeji, 6 komůrek připadá na poslední závitek; tím se však 
komůrky stávají stlačenější (viz Tab. IX., fig. 10, a, b). Poslední komůrka nese podlouhlé ústí v du- 
tině pupeční. 

Velikost: 0'2 — 0*6 mm. — Naleziště: Kamajk, Kank; hojně. 

Tento druh jest velmi obecný již ve spodním křidovém útvaru a zachoval se až do naši 
doby. Někteří jej vydávají za totožný s tertierním a recentním druhem Glob. bulloides ďOrbigny, 
který by se nelišil leč větší vydutostí komůrek, kteréž jen zcela málo s sebou souvisí. 

Celed Rotalidae. 

Podčeled Rotalinae Brady. (Challenger p. 72, 640.) 

Discorbina Lamarck. 1804. (emend. Park. and Jon.) 

Synonyma: Discorbitcs, Rotalia, Rosaliua } Rotalina, Valvulina, Asterigerina , Anomalina, 
Globigerina ďOrb. p. p.. Rotalia Will. p. p. 

Charakteristika: Skořápka volná, vápnitá, dosti hrubě porovitá, se stranou vrcholovou 
(svrchní, apikalní), více vyklenutou než spodní, basální. Komůrky kulovité. Ústi excentrické, oby- 
čejně na basální straně štěrbinovité. Basální strana někdy bývá vyplněna nedirkovanou. přídavnou 
hmotou, která někdy i pupek tvoří. 

Struktura mnohých forem do tohoto rodu seřadéných jest neúplně známa, zvláště 
studium fossilních drobných forem jest veleobtížné. Jich příbuznost s Rotalií dokazuje okolnost, že 
má každá komůrka své vlastní stěny (Tab. X. fig. 7 b, c), schází však jim soustav.i chodeb. Průměr 
porů 0'004 — 007. Příčky i stěny jsou perforovány. Jinak se průřez tohoto rodu neliší ničím od 
průřezu rodu Cristellaria. 

Rod tento složený z mnoha podrodů, jež se dříve hleděly přesně rozeznávati, ač nadarmo, 
počíná křídovým útvarem; největšího rozšíření dochází v tertieru. Recentnicii druhů čitá se nyní 
kol 22; v českém křidovém útvaru jest asi devět druhů, z nichž v korycanských vrstvách šest 
druhů přichází. 



46 



Discorbina ammonoides Reuss. 
Tab. X. fig. 1, a, b, c. Zvětš. 90/1 ; orig. č. 52. 

Synonyma a literatura: 
1845. Rosalina ammonoides Reuss. Verstein. d. bóhm. Kreideform. I. pag. 36. Taf. 13. fig. 66. 
1851. Rosalina ammonoides Reuss. Foram. und Entomostr. d. Kreidemergel von Lemberg, p. 36. 

Taf. 3. fig. 2. 

1860. Rosalina itmmonoides Reuss. Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss. Bd. 40. p. 223. 

1861. Rosalina ammonoides Reuss. Tamtéž. Bd. 44. pag. 316, 330, 337. 
1865. Discorbina ammonoides Reuss. Tamtéž. Bd. 52. pag. 12. 

1870. Rotalia ammonoides Gůmbel. Sitzungsb. d. k. baier. Akad. d. Wissensch. p. 283. 
1872. Truncatulina ammonoides J. Parker and R. Jones. Quaterly Journal of the Geolog. Soc. 
28. May. Nro. 110. 

1874. Planorbulina ammonoides Reuss. Geinitz, Elbthalgeb. II/II. pag. 114. Taf. II. 23. fig. 9. 

Skořápka kruhovitá, z obou stran smačklá, deskovitá, na okraji zakulacená, skládající se 
ze 3 spiralních, rychle na šířce přibývajících závitků; poslední závitek s 8 — 10 komůrkami. Spi- 
rální strana málo klenutá, v prostřed slabě vyhloubená; komůrky na této straně jsou méně vypuklé 
než na spodní, a švy jejich jsou zahnuté ; na straně spodní jsou vypuklejší, nechávají jen poslední 
závitek, švy dosti hluboké probíhají rovně ku středu skořápky. 

Velikost: 0*4 mm. ■ — Naleziště: Kank, Kamajk ; zřídka. Mimo to je známa z Gaultu, Tú- 
rami a Senonu. 

Discorbina erassisepta n. sp. 

Tab. X. fig. 2. a, b, c. Zvětš. 110/1; orig. č. 39. Kamajk. 

Skořápka na obou stranách ku středu skoro stejně silně vypuklá, k obvodu nepatrně 
smáčkla, na hřbetě tupě zaokrouhlená, na straně spirální ve středu slabě vyhloubená ; zevně 
ze strany spirální patrny jsou 3 závitky (ze strany spodní jen poslední), rychle na šířce přibývající, 
z nichž na poslední 9 komůrek připadá. Komůrky odděleny jsou mělkými, tlustými švy, silně na 
zad zahnutými. Poslední komůrka silně ku předu klenutá. 

Velikost: 0*27 mm. ■ — Naleziště: Kamajk; ne zřídka. 

Discorbina lenticula Reuss. 
Tab. X. fig. 3. a, b. Zvětš. 100/1 ; orig. č. 42. 

Synonyma a literatura: 
1845. Rotalia lenticula Reuss. Verst. pag. 35. Taf. XII. fig. 17. 

1860. Rotalia lenticula Reuss. Sitzungsber. d. kais. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 40. p. 221. 

1861. Rotalia lenticula Reuss. Ibid. Bd. 46. p. 82. Taf. 10. fig. 3. 

1874. Planorbulina lenticula Reuss. Geinitz, Elbthalgeb. p. 115. Taf. II. fig. 11. 

Skořápka kruhovitá, na obvodě tupě zašpičatělá, na obou stranách, basální i apikální, skoro 
stejně klenutá, uprostřed slabě prohloubená. Závitky nejčastěji (2 — 27a) skoro cele se objímající; 
na poslední závitek připadá 6 komůrek, jež na svrchní (spirální) straně oble 4hranné, na spodní 
(pupeční) oble 3hranné jsou. Švy mezi komůrkami velmi mělké, mnohdy nezřetelné, slabě oblouko- 
vité. Poslední komůrka silněji předešlých nadmutá, objímající částečně předchozí závitek, jímž jest 
její přední ústní plocha silně vykrojena. 

Velikost: 0'3 mm. — Naleziště: Kamajk, Kank; zřídka. Mimo to jest známa z Gaultu, 
Turonu a Senonu. 



-17 



Discorbina inflata n. sp. 

Tab. X. fig. A.n, b, c. Zvětš. 1G0/L; orig. č. 47. Kamajk. 

Skořápka spirálně zatočená, se závitky úplné se objímajícími, na jedné straně silně při- 
ostřená, na druhé straně pravidelně okrouhlá. Poslední závitek jeví 7 komůrek, silně vydutých, 
hlubokými, ostrými švy od sebe oddělených. Švy na svrchní straně (fig. 4-c.) málo zahnuté, radiálně 
do středu pupku směřující ; na spodní straně (fig. 4 b) silně zahnuté, tangentiálné se dotýkající 
dutiny skořápkové. Poslední komůrka velice vydutá. Otvor jest poloměsícovitá štěrbina, těsně 
ku předcházejícímu závitku přiléhající. 

Velikost: 0"15 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 

Discorbina oligostegia n sp. 

Tab. X. fig. -i. a, b. Zvětš. 90/1; orig. č. 51. Kaňk. 

Skořápka skoro kruhovitá, silně na obě strany pravidelně vyklenutá, na hřbetě poněkud 
plochá. Závitky se úplně kryjí a tvoří hluboké, po obou stranách stejné pupky. Na posledním 
závitku 5 — (5 komůrek slabě naznačenými švy. Plocha poslední komůrky silné v před vyklenutá 
Otvor velmi uzounká, zahnutá štěrbina na dolejší straně přední plochy poslední komůrky. 

Velikost: 0'2 mm. — Naleziště: Kaňk; velmi zřídka. 

Discorbina regularis n. sp. 

Tab. X. fig. 6 a, b. Zvětš. 100/1; orig. č. 40. Kamajk. 

Skořápka pravidelně okrouhlá, na obě strany stejně silné vyklenutá, na obvodu smáčkla, 
tak že se zdá, jako by kýlem byla opatřena. Závitky se úplně kryjí; poslední závitek nese 7 ko- 
můrek, kteréž jsou silně vyduté, jemnými, ale ostrými, mírně zahnutými švy od sebe odděleny. 
Ústí jest poloměsíčná skulina, přiléhající těsně na předešlý závitek. 

Velikost: 5 mm. — Naleziště: Kamajk; zřídka. 



Geologické rozšíření. 

Úkolem následujících řádek jest podati stručný přehled geologického rozšířeni popsaných 
foraminifer po stránce druhové; nevděčný to úkol, vyžadující největší svědomitosti a pilné orien- 
tační práce po veškerém' křídovém útvaru českém, by nám byl spolehlivým vodítkem při srovnávání 
naší fauny s faunou týchž vrstev v jiných zemích, kterýžto úkol nad míru stížen jest neustálenými, 
sobě přečasto odporujícími náhledy o hodnotě mnohých druhů, ba i rodů. (Bližší viz: /' Pemer: 
Předběžný kritický seznam foraminifer z březenských vrstev. „Věstník kral. české společnosti nauk". 
Ročník 1892, pag. 34 — 36.) Celkem lze s jistotou tvrditi, že íoraminifery korycanských vrstev, 
pokud se týče rodů, souhlasí s foraminiferami z cenomanu zemí cizích, zvláště z Francie. 1 ) Co se 
týče jednotlivých druhů popsaných (celkem 61, z nichž jest 40 nových druhů), tu zjistil jsem. že 
rozšíření jednotlivých druhů jest mnohem větší, než jak by se dalo souditi dle prací Reussových, 
jakž připojený tabelární seznam ukazuje. Že jest tak velký počet nových druhů, dá se lehce vy- 

') Při té příležitosti podotýkám, že jest se s velkou opatrností držeti d Orbignyho seznamu V jeho Paleontologie Stratigrafiquc. 
kterýž obsahuje pouze velmi chatrné a krátké popisy nových druhu, je/ nikde vyobrazeny nejsou. 



48 



světliti geologickou povahou naleziště, jakož i tím, že foraminifery cenomanu vůbec velmi málo 
byly studovány (Reuss znal z Cech jen 4 druhy!). 

Připojený tabelární seznam umožňuje snadný přehled rozšíření popsaných druhů ve všech 
vrstvách českého křídového útvaro, pokud se to dle mých předběžných studií provésti dalo. 









c 
















c 














> 
O 




•O 
-z 


■o 


i 


> 




> 


1 




■o 




c 
> 




> 








1 




á 


o 


•4) 
M 


•o 


o 








a 
a 


o 


-o 




•o 

JSŮ 


K 

>c 






_o 




o 
>, 
o 


J= 
_c 
53 


'c 


-f 










u 
C 
c 






t 


"B. 


g 






KJ 






m 


1 


N 


H 




<J 






M 


1 


.s 


0) 


m 






1 


Polyphragma cribrosum Reuss . 


+ 












31 


Marginulina elongata Rss. . . 


+ 


4- 


? 


? 


+ 


4- 






2 


Liťuola cenomana ďOrb. . . 


4- 












32 


„ arcuata n. sp. . . . 


















3 


„ cylindrica n. sp. . . . 


+ 












33 


„ incerta n. sp. . . . 


+ 
















4 


,, globigerinoides n. sp. 


4- 












34 


Vaginulina recta Rss 


4- 


+ 






+ 








5 


Haplostiche oligostegia n. sp. . 


+ 












35 


„ cenomana n. sp. . . 


+ 
















6 


Trochammina irregularis P. J. . 




+ 




? 




+ 


36 


Flabellina elliptica Nilss. . . . 


+ 


4- 


+ 


+ 


4- 


+ 






7 


Bulimina brevicona n. sp. . . 


4- 












37 


„ ornata Reuss . . . 


■f 


+ 


? 




4- 


4- 






8 


„ variabilis ďOrb. . . . 


+ 


+ 


+ 


-I- 
l 




+ 


38 


Frondicularia Fritschi n. sp. . 


+ 
















9 


„ depressa n. sp. ... 


4- 












39 


„ gracilis n. sp. . . . 


+ 
















10 


„ inflata n. sp 


4- 












40 


„ conica n. sp. . . . 


+ 
















11 


„ conoidea n. sp. ... 


4- 












41 


„ inversa Reuss . . . 


+ 


+ 


+ 


+ 


4" 


+ 






12 


Polymorphina compressa n. sp. 


+ 












42 


,, coronata n. sp. . . 


+ 














13 


„ ovata n. sp. . . 


-h 












43 


„ linea n. sp 


+ 














14 


Lagena tuberculata n. sp. 














44 


„ bohemica n. sp. . 


















15 


Nodosaria obsolescens Reuss 


+ 


+ 




? 


j_ 




45 


„ parallela n. sp. . . 


+ 
















16 


„ cryptostegia n. sp. . . 


+ 












46 


„ obsoleta n. sp. . . 


+ 
















17 


„ siliqua Rss 


+ 












47 


„ quadrigona n. sp. 


+ 
















18 


„ clavata n. sp 


+ 












48 


„ acutangula n. sp. 


+ 
















19 


„ subnodosa n. sp. . . . 


4- 












49 


„ lanceolata n. sp. . . 


+ 
















20 


„ pseudaffinis n. sp. . . 


4- 












50 


„ foliacea n. sp. . . . 


+ 
















21 


„ bohemica n. sp. . . . 


+ 












51 


Textularia globulosa Rss. . . . 


4- 


+ 


4- 


+ 


+ 


+ 






22 


„ affinis Rss 














52 


„ brevicona n. sp. . . 


4- 
















23 


„ Hilseana Rss 


+ 












53 


„ parallela n. sp. 


4- 


+ 






4- 








24 


„ pseudochiysalis Rss. : . 


4- 












54 


Globigerina cretacea ďOrb. . . 


4-14- 


4- 


+ 


+ 








25 


„ divergens n. sp. ... 


4- 












55 


Discorbina ammonoides Rss. 


4- 


+ 


+ 


+ 


+ 








26 


Cristellaria rotulata Lamarck 


-f 


+ 






+ 


+ 


56 


,, crassisepta n. sp. . . 


+ 








27 


„ umbilicata n. sp. . . . 


+ 












57 


,. lenticula Rss. . 


+ 


4- 






4- 








28 


„ obsoleta n. sp 


+ 












58 


„ inflata n. sp. . . . 


















29 


„ similis n. sp 


+ 












59 


„ oligostegia n. sp. 


4- 
















30 


Marginulina oligostegia n. sp. . 


4- 












60 


„ regularis n. sp. . . 


+ 















Oprava. Na str. 9. omylem přišly podčeledi R, F., G., H. do čeledi III. Astrorhizac místo do čeledi II. 

Miliolidae na str. 8. 



Uher die Foraminiferen des bóhmischen Cenomans. 

Von 

JAR. PERNÉ R, 

Assistenten an der palaeontologischen Abtheilung des konici- bóhm. Museums in Prag. 

(Resumé des bbhmischen Textes ) 



Vořrede. 

Vor ungefáhr 4 Jahren regte in mir mein hochgeehrter Lehrer, Prof. Dr. A. Frii, das 
Interesse an, die Foraminiferen der bóhmischen Kreideformation zu studieren, als durch die 
Erweiterung der Kenntnisse uber dieselben das Bild unserer fossilen Fauna, uber die wir bereits 
zahlreiche werthvolle Arbeiten besitzen, noch vervollstándigt werden kónnte. Vor allem zeigte 
sich hier die Nothwendigkeit einer neuen Bearbeitung der bóhmischen Kreideforaminiferen vom 
Standpunkte der bei der neuen systematischen Durchforschung der bóhmischen Kreideformation 
gesammelten Erfahrungen und herrschenden Ansichten. Trotz der bedemenden Fortschritte. welche 
im Studium der Foraminiferen in den letzten Decennien zu verzeichnen sind, lag, seit Reuss s Zeiten, 
dieses Gebiet bei uns brach, als námlich die Foraminiferen ganz unberucksichtigt blieben. 

Mich zu dieser Arbeit entschliessend. fasste ich den Pian, dieselbe so auszufuhren. dass ich 
die geologischen Horizonte von unten nach obén verfolge, damit zugleich auch die geologische 
Verbreitung der Foraminiferen, deren Zahl in den jiingeren Schichten zunimmt, 1 ) rascher und sich< rer 
festgestellt werde. 

Doch musste ich mich in Verfolgung meines Zweckes nur auť zwei Fundorte, Kamajk bei 
Časlau und Gangberg bei Kuttenberg, beschrrinken, weil die mineralogische Beschaifenlx i;-i diéser 
Schichten auf anderen Fundorten die Erhaltung der Foraminiferen nicht zulásst. 

') Den vorláufigen Untersuchungen nach sind die Korycaner Schichten (bóhm. Cenoman) die ármsten an Arten. daRCRcn die 
dem Senon entsprechenden (Teplitzer, Priesner) die artcnreichsten. Yergl. J Perner, KritiscIuN VeTteicbniss der Foraminiferen aus den 
Priesener Schichten der bóhm. Kreideformation. „Věstník král. české Společnosti nauk' 1 , 18 |Mg, '■'<' 5 

2 ) Eine náhere Erórterung dieser Verháltnisse findet sich in der gediegenen Monografie von Friči „Pie Korycaner Schichten" 
im Archiv fiir naturwiss. Durchforschung von Bohmen. Bá I 

Jar. Perner: Foraminiferj' íeskeho cenomanu. < 



50 



Beziiglich des an Foraminiferen reichsten Fundortes, Kamajk, sei bemerkt, dass derselbe 
eine Bucht des Kreidemeeres darstellt, an deren Gneissufer das Wasser die abgestorbenen Thiere 
auswarf. 

Bei der Bearbeitung des speciellen Theiles meiner Arbeit ricHtete ich mich nach dem Vor- 
gange der englischen Forscher; die Beschreibungen der feinen Structur bei den einzelnen Gattungen 
basiren jedoch auf Dunnschliffen bohmischer Exempláre und, soweit móglich, wurden auch von 
einzelnen Arten Querschnitte angefertigt. 

Fiir die systém atische Anordnung wáhlte ich das System Brady, da es z. Z. wohl als die 
einzige wissenschaftliche und praktisch brauchbarste Classification der Foraminiferen betrachtet 
werden muss. 



Der descriptive Theil. 

Lituolidae Brady. 

Aus dieser Familie sind im bóhmischen Cenoman vertreten die Gattungen : Polyphragma, 
Lituola, Haplostiche und Trochammina. 

Polyphragma Reuss. (Lichenopora Defrance.) 

Die Diagnose dieser Gattung siehe Brady: Challenger Foraminiťera, pag. 350. 
Die einzige, bisher nur aus dem bóhmischen und sáchsischen Cenoman bekannte Art dieser 
Gattung ist 

Polyphragma cribrostim Reuss (Taf. I. fig. 1 — 14. Textfigur Nr. 2 u. 3). 

Literatur und Synonyma: 
1846. Lichenopora cribrosum Reuss. Versteinerungen der bohm. Kreideformation. II. Th., pag. 60, 

123, Taf. XIV. Fig. 10. Taf: XXIV. Fig. 3—5. 
1871. Polyphragma cribrosum Reuss. Vorláufige Notiz uber zwei neue fossile Foraminiferen-Gat- 

tungen. Sitzungsberichte der bohm. Gesellschaft d. Wissenschaften. Prag 1871, pag. 277. 
1872 — 75. Polyphragma cribrosum Reuss. Das Elbthalgebirge in Sachsen von Dr. H. B. Geinitz. 

I. Th. Der untere Ouader. IV. Abtheilung, von Reuss, pag. 139. Taf. XXXIII. Fig. 8—10. 

Palaeontographica Bd. XX. 1. 
1884. H. B. Brady: Report on the voyage of H. M. S. Challenger. Vol. IX. pag. 66. 

Die ursprunglich an anderen Gegenstánden ; Ostrea, Cidarisstacheln etc. haftende Schale 
ist walzeníórmig, zumeist unregelmássig verbogen, oft in zwei Aeste sich theilend, aus zahlreichen 
Segmenten (bis 22), die mitunter durch unregelmássig durchlaufende Einschnitte von einander abge- 
theilt sind, zusammengesetzt. An der letzten Kammer befindet sich die convexe Miindung, bestehend 
je nach der Ausbildung des Individuums aus 9 — 35 runden Oeffnungen, die in zwei oder drei, 
rr.ehr oder weniger deutliche Kreise angeordnet sind. Die Oberfláche der Schale erscheint, bei 
mássiger Vergrosserung, aus feinen, mit einem gelbbraunen Cement verbundenen Kieselbláttchen 
zusammengesetzt, sonst ist sie, wahrscheinlich in Folge des langen Hin- und Herwálzens am 
Meeresgrunde, glatt und glasartig glánzend (Fig. 12). Am Langsschnitt durch die Schale (Fig. 8 



51 



bis 10) ist schon bei schwacher Vergrósserung wahrzunehmen, ciass die ganze Schale durch die 
labyrinthartigen , unregelmássigen Einbiegungen der Wánde in Queríacher, die áusserlich den 
Segmenten entsprechen, getheilt ist. Bei starker Vergrósserung und an einem sehr feinen Schliffe 
(siehe Fig. 13 u. 14) sehen wir, dass die Schale aus zwei Schichten besteht, u. zw. einer áusseren, 
grobsandigén, und einer inneren, hyalinen, kalkigen und zugleich porosen, die eigentlich das Innere 
der Schale auskleidet. Die Poren verlaufen oft unregelmássig und pííegen trichterfórmig erweitert 
zu sein. Die Grosse derselben schwankt zwischen - 0011 — 0008 mm. Dass die Kammern mit 
einander di:rch rundě Oeffnungeu communiciren, Uberzeugen wir uns durch Entfernung der ein- 
zelnen Segmente, oder auch an einem Querschliffe, an dem dann auch die innere hyaline Schichte 
zum Vorschein kommt. 

Uber die Bedeutung dieser beiden Schichten, welchen Zwecken sie angepasst sein mochten, 
ist schwer sich ein Urtheil zu bilden, denn man findet zur Erklárung hiefiir weder bei den ubrigen 
ťossilen noch recenten Foraminiferen irgend eine Analogie, da deren deutlich poróse Schale mit 
Sandkornern bedeckt ist, die dann mit Zunahme der porosen Masse einen wesentlichen Bestand- 
theil der Schale selbst zu bilden scheinen. Abgesehen davon , welchen Zwecken diese Sand 
kórner den Foraminiferen dienen, wissen wir aus den Arbeiten von Móbius, 1 ) dass das Thier 
durch diese Schichte von Sandkornern seine Pseudopodien ausstrecken kann. Bei Polyphragma 
durfte dies wohl nicht móglich gewesen sein, da durch die feste Cementmasse der áusseren Kiesel- 
schichte die Pseudopodien unmoglich durehdringen konnten. Es ist daher die Bedeutung dieser 
zwei scharf von einander getrennten Schichten nicht mit dem Zwecke der sandigen, porosen 
Schichte einiger Foraminiferen, wie sie z. B. bei Textularia gibbosa aus dem Tertiár. der recenten 
Textularia agglutinans aus dem atlantischen Oceán, einigen Buliminen mit sandiger Oberlláche u. a. 
zu identificiren. Nur bei Climacammina Móller aus der Steinkohlenformation herrschen áhnliche 
Structurverháltnisse der Schale wie bei Polyphragma vor. Es scheint, dass das Polyphragma-Thier 
im Jugendzustande nur von der porosen Hiille umgeben war und erst spáter in Folge verschie- 
dener Einťliisse, namentlich aber um sich an andere Gegenstánde zu befestigen, die Einkerbungen 
der diinnen Schichte oberfláchlich mit der Sandmasse ausfullte und diese mit Cement verband. 
Fur diese Annahme scheint der Umstand zu sprechen, als sich in der Cementmasse die ein/.elnen 
Sandkórner ganz gleichfórmig vertheilt finden, sowohl in den oberen, als in den tieferen Lagen 
(Fig. 11), was aber bei anderen sandigen Foraminiferen nicht vorkommt, indem sich bei diesen die 
grósste Anzahl der Sandkórner an der Oberfláche findet und tiefer entweder nur Cement ist oder, 
es finden sich spárliche Sandkórner nur einzeln in der ursprunglichen Kalksubstanz eingebettet. 

Dass Polyphragma mit den Schwámmen Pharetrones verwandt wáre, wie Steinmann (Zeitschr. 
f. Minerál. 1888) behauptet, ohne aber Beweise hiefiir zu erbringen, ist sehr in Zweifel zu ziehen, 
denn eine derartige Structur hat man bisher noch bei keinem Schwamme wahr^enommen. 

Masse: Lánge der Schale 2 — 18 mm. Durchmesser (Breite) 1 — 1*5 mm. Fundort: Kamajk ; 
sehr háufig in. den lehmigen Ablagerungcn ; selten in den Bryozoenschichten am Gangberg bei 
Kuttenberg. 

Lituola Lamarck, emend. Brady. 
(Placopsilina ďOrb. p. p.) 

Diagnose der Gattung siehe Brady: Challenger Foraminifera, pag. 315. 
Diese Gattung ist in der bóhm. Kreideformation durch 3, nur aut den Cenoman besciirankte 
Arten reprásentirt. 

') Móbius: Ober die Structur einiger weniger bekannlen Foraminiferen aus St. Mauritius. Kiel L890, 

7* 



52 



Littiola cenomana ďOrbigny. (Taf. II. Fig. 1 — 6. Taf. IV. Fig. 15.) 
Literatur u. Synonymik siehe: Brady, 1. c. Pl. 36, Fig. 1 — 3. 

Die stets (am háufigsten an den Schildem der Pollicipoden) angewachsene Schale ist anfangs 
spirali;^' gewunden, dann — von der 7 — 9 Kammer etwa angefangen — gerade, oder auch gekrummt ; 
am Durchschnitt erscheint sie niedrig gewólbt, an der Seite, mit der sie angewachsen war, glatt 
und gerade (Textfig. Nr. 4 u. 5), durch tiefe Náhte ist sie in 6 — 18 Kammern getheilt, von denen 
die letzte die Mundung trágt; dieselbe ist kreisfórmig und stellt mitunter auch dendritisch ver- 
zweigte Einbiegungen dar. Bei geringer Vergrósserung erscheint die Schale an ihrer Oberřláche aus 
lauter feinen Kieselbláttchen aufgebaut, die mit einem rostgelben Kalkcement zusammengefugt 
sind. An feinen Schliffen zeigt es sich, dass jede Kammer nahé der Oberřláche eine dunkle, grob- 
sandige Schichte trágt und innwendig die Wánde mit einem grauen Kalkcement ausgewólbt sind ; 
in demselben befindet sich nur eine ganz kleine Anzahl jener Kieselkorperchen, die als finger- 
formige Fortsátze die Gattung Lituola so besonders charakterisiren (siehe Taí. II. Fig. 6.). 

Die bohmischen Exempláre der Lituola cenomana stimmen mit den englischen Abbildungen 
vollig iiberein, doch von den franzósiscben Exemplaren, die ich von dem hervorragenden Kenner 
der franzosischen Foraminiferen Schlumberger erhielt, weichen sie in der Grosse und in der Form 
der Mundung bedeutend ab. 

Grosse: 04- — 11 mm.-- Fundort: Sehr zahlreich am Kamajk, spárlich in Kolin, Korycan 
und Gangberg. 

Lituola cylindrica n. sp. (Taf. II. Fig. 7 — 12, Textfig. 5.) 

Schale frei, walzenfórmig, aus mehreren — bis 15 — stark gewólbten Kammern, die durch 
parallele tiefe Náhte von einander getrennt sind, zusammengesetzt ; die letzte Kammer trágt die 
aus mehreren ungleich zerstreuten Offnungen bestehende Mundung. Die Oberseite besteht aus 
sehr groben, mit einem róthlichen Cement verbundenen Sandkornen. Der Querschnitt zeigt eine 
áhnliche Structur wie bei der vorigen Art, doch sind hier viel wenigere fingerfórmige Fortsátze 
und die Ouerwánde sind in der Richtung nach vorne concav und deutlicher hervortretend. 

Grosse: 1*5 — 8 min. — Fundort: Kamajk, zahlreich. 

Lituola globigerinoidcs n. sp.') (Taf. II. Fig. 15 — 17.) 

Schale in unregelmássiger Spirále gewunden und aus zwei Windungen bestehend. Von der 
oberen Seite sind 7, von der unteren 10 ungleich grosse, gewólbte, kugelige bis walzenfórmige 
Kammern wahrnehmbar ; Mundung undeutlich; Oberřláche grobsandig, aus grossen Kieselkornern 
bestehend. 

Grosse : 1'5 mm. 

Haplostiche Reuss 
(Nodosaria pp. Lituola pp. Dentalina pp.) 

Die Charakteristik der Gattung s. Brady: Challenger Foraminifera pag. 317. 
Diese Gattung kommt in Bóhmen durch sechs Arten vertreten vor, von denen sich nur 
1 Art in den Korycaner Schichten findet. 

') Die Unterbringung dieser Form in der Gattung Lituola betrachte ich nicht als definitiv, da die undeutliche Mundung und 
namentlich das fur die Anfertigung eines Schliffes nicht hinreichende Materiál die Sicherstellung der Gattung nicht zulassen. Ich 
fasse daher die Gattung Lituola vorderhand im Sinne der englischen Autoren auf, die zu dieser Gattung alle jene sandigen Formen 
einreihen, deren innere Structur nicht bekannt ist und sie sonst zu einer anderen Gattung sich nicht sicher einreihen lassen. 



53 

Haplostiche oligostcgia n. sp. (Tah. II. Fig. 13, 14.) 

Schale im Durchschnitt elliptisch, aus drei sehr ungleichen Kammern bestehend ; die unterste 
Kammer ist unten abgerundet, an den Seiten zusammengedrUckt, die mittlere ist gedrungen walzen- 
fórmig, von den ubrigen durch sehr seichte, fast parallele Náhte abgetheilt, die letzte ist unregel- 
mássig kegelfórmig und endigt in eine stumpfe, die etwas excentrische Miindung tragende Spitze. 
Die Oberfláche ist sehr fein sandig. 

Grosse: 0'22 mm. — Fundorf Gangberg (Unicum). 

Trochammina Parker and Jones. 
(Webbina ďOrb. p. p. Trochammiha Carp. p. p.) 

Charakteristik der Gattung in Brady's Challenger Foraminifera p. 336. 

Diese Gattung umfasst eine Menge Formen, deren Structur nur sehr ungenau bekannt ist. 
Uber die systematische Stellung der einzelnen Arten aus der ganzen Untergattnng Trochammina 
Brady herrschen oft die entgegengtsetzten Ansichten. Wie sehr irrig dieselben sein konnen, beweist, 
dass unsere Trochammina irregularis zu den Imperforatae gezáhlt wurde, obzwar sie ganz 
deutlich perforirt 1 ) ist. Ubrigens ist zweifelhaft, ob auch die anderen Arten imperforirt sind, und ob 
unsere Exempláre, von Carpenter als „placopsiline Form of Troch, irregularis" bestimmt. zu dieser 
Gattung iiberhaupt gehoren. 

Trochammina irregularis (P. J.) Carpenter. (Taf. IX. Fig. 1 — 6.) 
(Trochammina irregularis. Introduction to the study of Foraminifera. Plate X. Fig. 6 — 10. Webbina 
irreg. ďOrb. Prodrome de Palaeont. Vol. II. p. 111. Nubecularia irreg. ďOrb. Reuss, Sitzungsber. 
d. kais. Akad. d. Wissen. VVien. Bd. 46, 1863, pag. 30.) 

Schale stets angewachsen, ungleich elliptisch oder kreisfórmig, mássig gewolbt ; regelmássig 
finden sich mehrere (3 — 6), mittels kleiner Hálschen oder Róhrchen kettenartig verbundene Kammern"; 
an der Unterseite, mit der die Schale angewachsen ist, finden sich keine VVánde; die Oberfláche 
der durchaus kalkigen Schale ist fettglánzend und mit unregelmássig zerstreuten Grubchen besetzt. 

Ein Vertikalschnitt (Fig. 3 — 5) zeigt, dass die Wánde, hier bogenfórmige Lamellen darstellend, 
mit Poren durchsetzt sind, dieselben sind auch bei mássiger Vergrósserung sichtbar und stehen 
zur Oberfláche senkrecht. Die Grosse der Poren schwankt zwischen 0*006 — 0'0003 mm. 

Fundort: Sehr zahlrtich bei Kamajk an den Schildern der Pollicipoden sitzend und sonst 
in der ganzen oberen Kreideformation verbreitet. 

Textularidae Brady. 

Subfamilie Textularinae Brady. 
Tcxtularia Defrance. 

(Polymorphium Soldani p. p. Loxostomum Clidostomum, Rhynchoplecta, Proroporus Ehbg. p. p.) 

Die Charakteristik der Gattung siehe Brady, Challenger Foraminifera p. 355, 
Von dieser Gattung záhlen wir in der bóhm. Kreideformation 11 Arten. 3 finden sich in 
den Korycaner Schichten. 

') Es ist eigenthiimlich, dass bei dieser Form und anderen sehr gewóhnlichen Gattungen, so Bulimina, Cristellaria, Frondi- 
cularia u. a., die Structur auf ihre Feinheiten hit) fast gar nicht bekannt ist und, obzwar die bcdeutendsten Kenner der Foraminikrcn 
darin ubereinstimmen, dass das Studium der Foraminiferen, ohne die Structur (mittels Dunnschlitrt ) kennen zu lerncn, illusorisch blcibt. 
so werden doch nur der oberfláchlichen Kenntnisse dieser Formen nach Schliisse gezogen. die fúr die Desccndenztheoric. n.mv 
fúr die palaeontologische Entvvickelung der Lebewesen wichtig sein sollen. 



54 



Textularia globulosa Reuss (non Ehrbg.) (Taf. IX. Fig. 11.) 
Literatur: 

Reuss, Versteinerungen d. bóhm. Kreideform. I. p. 39. Taf. XII. fig. 23. 

Reuss, Sitzungsber. d. kais. Akad. d. Wissensch. VVien Bd. 40. p. 232. Taf. XIII. fig. 7., 8. 
Fric, Teplitzer Schichten. Archiv f. naturvv. Durchforschung v. Bóhmen. Bd. VII. Nr. 2. p. 116 

Fig. 163. 

Schale stumpf kegelformig, sich mássig erweiternd, auf jeder Seite 5—7 Kammern záhlend, 
die von einander durch tiefe, schiefe Náhte getrennt sind. Die Alternation der Kammern ist 
centrál, námlich, es liegt die Stelle, wo sich die obere Nalit der rechten Kammer mit der Seiten- 
naht der linken Kammer beriihrt, gerade in der Mitte. 

Grosse: Ol — 0*25 mm. — Fundort: Kamajk und Ganberg, selten. 

Diese Art findet sich bereits in der unteren Kreideformation, doch ihre grósste Verbreitung 
weist sie im Senon auf; in den Teplitzer Schichten bildet ihre Anzahl den gróssten Percentsatz 
unter allen iibrigen Foraminiferen. 

Textularia brevicona n. sp. (Taf. IX. Fig. 12.) 

Schale sehr stark kegelformig, sich jáh erweiternd, die Kammern sind stark gednnsen, durch 
tiefe, schiefe Náhte abgetheilt. An jeder Seite befinden sich 5—7 Kammern, von denen die letztere 
kugelig gewolbt zu sein pflegt. Die Alternation der Kammern centrál. 

Grosse: 0'17 mm. ■ — Fundort: Kamajk (háufig), Gangberg (selten). 

Textularia parallela n. sp. (Taf. IX. Fig. 13.) 

Schale anfangs sich nur mássig erweiternd, dann fast die gleiche Breite behaltend, im 
Ganzen etwas gekrummt ; an jeder Seite 9—13 allmáhlich sich vergróssernde Kammern, die 
durch seichte, sehr schiefe, an der Beruhrungsstelle eingebogene Náhte abgetheilt sind. Die Alter- 
nation der Kammern im ersten Drittel. 

Grosse: 0-8— 0*5 mm. — Fundort: Kamajk, zahlreich. 

Unterfamilie Bulimininae Brady. 
Bulimina ďOrbigny. 

Die Charakteristik der Gattung in Brady: Challenger, Foraminifera, pag. 397. 

(Wegen der sehr mangelhaften Kenntniss der feinen Structur aller hieher gezáhlten Arten 
wáre besser, alle sandigen, nicht perforirten Formen in die Reusssche Untergattung Ataxophrag- 
mium unterzubringen ; an unseren Exemplaren war es mir nur von Bulim. variabilis moglich sich 
Querschnitte anzufertigen und so die Structur dieser Art kennen zu lernen.) 

Aus dieser Gattung haben wir in Bóhmen circa 15 Arten, von denen in Cenoman sich 
5 finden. 

Bulimina brevicona n. sp. (Taf. IV. Fig. 1, a, b. Vergr. 110/1, Orig.-Nr. 74.) 

Schale verkehrt eifórmig, so dass ihre Hóhe fast ihrer Breite gleich kommt, im Ganzen 
besitzt sie 3 — 4 spiralfórmige Windungen, jede aus 3, durch feine Náhte von einander getrennte 
Kammern bestehend; die drei auf die letzte Windung fallenden Kammern sind stark gewolbt, 
durch breitere, aber seichtere Náhte von einander getrennt und in der Mitte griibchenartig vertieft. 
Die Offnung, in einer dreiseitigen, durch das Centrum der drei letzten Kammern gebildeten Hohlung, 
undeutlich. Grosse: 0'5 mm. — Fundort: Kamajk, selten. 



55 



Bulimina variabilis ďOrb. (Taf. III. Fig. 2 a, b. 6, 7. Orig.-Nr. 109. Vergr. 45/1. Gangberg. 
Literatur: 

Bulimina variabilis ďOrb. Mém. 1. c. p. 40. Taf. IV. Fig. 9—12. 

Bulimina variabilis ďOrb. Reuss, Verst. I., p. 37. Taf VIII. Fig. 56, 76, 77. 

Ataxophragma variabile ďOrb. sp. Geinitz, Elbthalgeb. p. 124. 

Die Structur dieser von Reuss vielleicht nicht mit Unrecht als eine neue Gattung vor- 
geschlagenen Art (siehe Fig. 6 und 7) zeigt nicht eine Spur von Poren ; an dem Querschnitt ist 
jedoch ersichtlich, dass die Schale aus feinem Sand, untermischt mit kalkigem Cement, aufgebaut 
ist, da nach der Ausátzung nur die Kieselkórner ůbrig blieben. Die Querwánde der Kammern 
erscheinen bei stárkerer Vergrosserung infolge eines hellen kalkigen Uberzuges an der Obertláche 
hyalin, diese feine Kalkschichte erweitert sich auch an das Innere der Schale und die Náhte der 
Kammern erscheinen an ihrer Oberfláche als blaugraue Streifen. 

Grosse: 0'3 — 09 mm. — Fundort: Sehr háufig bei Kamajk und Gangberg. 

Bulimina inflata n. sp. (Taf. III. Fig. 4 a, b, c. Orig.-Nr. 71. Vergr. 70/1. Kamajk.) 

Schale kurz und breit, kegelfórmig oder veskehrt eifórmig, am unteren Ende stumpfspitzig, 
4 — 5 spiralfórmige Windungen bildend, die ersten zwei derselben sind sehr klein und nur durch 
undeutliche Náhte getrennt, die Iibrigen Windungen nehmen an Umfang rasch zu und die letzten 
sind stark erweitert. Die vier Kammern der letzten Windung sind stark gewólbt und durch tiefe 
Náhte getrennt. Die Miindung ist eine, an einem Ende zungenformig ausgeschnittene, in der 
Mitte zwischen den zusammenlaufenden Náhten der letzten 4 Kammern sich befindliche Spalte. 
Die Oberfláche ist glasartig glánzend, sehr fein granulirt. 

Grosse: 0*8 mm. Fundort: Kamajk, recht zahlreich. 

Bulimina conoidca n. sp. (Taf. III. Fig. 5 a, b. Orig.-Nr. 70. Vergr. 110/1. Loc. Kamajk.) 

Schale verkehrt kegelfórmig, allmáhlich sich erweiternd, unten in eine stumpfe Spitze endigend, 
oben stark verflacht (vom Riicken her wie abgestutzt erscheinend) ; die Kammern, in sechs Win- 
dungen stehend, sind durch seichte, doch gut wahrnehmbare Náhte von einander getrennt. Die 
Wánde der Kammern erscheinen als dicke, blaugraue Streifen ; die letzten 4 Kammern sind mássig 
gewólbt, gegen die Mitte stark nach unten geneigt. Die Miindung ist eine lánglich ovále Spalte. 
Die Oberfláche fein granulirt. 

Grosse: 0*6 mm. Fundort: Kamajk, selten. 

Bulimina dcprcssa n. sp. (Taf. III. Fig 3 a, b. Orig.-Nr. 18. Vergr. 15/1. Loc. Kamajk.) 

Schale halbrund, an der Unterseite flach geuruckt; die Kammern stehen in einer Spirále, 
die eine oder anderihalb sich rasch verbrekende Windungen beschreibt; die einzelnen Kammern 
sind ringfórmig, von einander durch scharfe, tiefe Náhte getrennt, die letzte Kammer breitet sich 
sehr flach aus, so dass sie, von oben be.sehen, die vor ihr liegenden W indungen vt rdeckt, und 
ist eifórmig ausgeschnitten. In diesem Ausschnitt befindet sich die lángliche Mundoffnung. 

Grosse: 04 — 07 mm. — Fundort: Kamajk, spárlich. 



56 



Virgulina? sp. (Taf. III. Fig. 9. Orig.-Nr. 61. Vergr 150/1.) 

Schale kegelfórmig, am Durchschnitt abgerundet, die untere 3 Kammern lehnen sich in 
einer Reihe an einander an, die oberen bilden zwei Reihen ; dieselben sind stark gewólbt und 
durch tiefe Náhte von einander getrennt. 

Von dieser Art ist nur ein einziges und noch dazu unentwickeltes Exemplár vorhanden, 
daher nicht sicher zu bestimmen. 

Grosse: 088 mm. — Fundort: Kamajk (unicum). 

Lagenidae Brady. 

U n t e r f a m i 1 i e : Lageninae. 

Lagena Walker et Jakobs. 

Charakteristik und Synonyma der Gattung siehe Brady: Challenger Foraminifera. 
In der bóhm. Kreideformation finden sich 3 Arten, eine davon im Cenoman. 

Lagena tuberculata n. sp. (Taf. V. Fig. 19 a, b. Vergr. 70/1. Orig.-Nr. 58.) 

Schale unregelmássig elliptisch, mássig gewolbt, sich allmáhlich in eine dunne Róhre 
verlángernd; die Oberfláche ist mit groben Hockern bedeckt ; die Miindung durch einen massiven 
Ring verschmálert. 

Grosse: 0*6 mm. — Fundort: Kamajk (2 Exempl.) 

Unterfamilie Nodosarinae, Brady. 
iVodosaria Lamarck. 

Charakteristik und Synonyma der Gattung siehe Brady: Challenger, Foraminifera p. 448. 

Nodosaria obsolescens Reuss. (Taf. VI. Fig. \ a, b.) 

Die Beschreibung der Art siehe : Geinitz, Elbthalgebirge II., pag. 83. Taf. II. 20. Fig. 14. 
Grosse: 15 mm. — Fundort: Kamajk, selten. 

Nodosaria cryptostegia n. sp. (Taf. VI. Fig. 2. Orig.-Nr. 38. Vergr. 50/1.) 

Schale lánglich lanzettlich, aus 5, durch seichte, schiefe Einbiegungen von einander getrennten 
Kammern bestehend ; die untere Kammer eiformig spitzig, die letzte ausgezogen und in eine 
stumpfe Spitze endigend. 

Grosse: 1*2 mm. — Fundort: Kamajk (unicum). 

Nodosaria siliqua Reuss. (Taf. VI. Fig. 8. Orig.-Nr. 55. Vergr. 60/1.) 

Beschreibung in Reuss: Die Foraminiferen der norddeutschen Hils u. Gault. Sitzungsbericht 
d. k. Akad. d. Wissensch. Wien. Bd. 46. Jahrg. 1862, pag. 40. Taf. II. Fig. 11. 
Grosse : 0*6 mm. — Fundort : Gangberg. 

Nodosaria clavata n. sp. (Taf. VI. Fig. 4. Orig.-Nr. 48. Vergr. 20/1.) 
Schale keulenfórmig, nahtlos, mit 5 Furchen versehen, dieselben -sind wellenfórmig verbogen 
und endigen vor der fiinften Kammer; an beiden Enden lauft die Schale in eine kurze Spitze aus. 
Grosse: 2-6 mm. — Fundort: Kamajk; sehr selten. 



57 



Nodosaria subnodosa n. sp. (Taf. VI. Fig. 5. Orig.-Nr. 54. Vergr. 50/1.) 

Schale fast gerade, funfkammerig, durch tiefe Nalité abgetheilt. Die erste Kammer ist halb- 
kugelig, die ubrigen sind walzenfórmig, etwas breiter als lang, stark gewólbt ; die letíte lauft in 
eine gedehnte, doch stumpfe Spitze aus. 

Grosse 1 mm. — Fundort ; Kamajk. 

Nodosaria pscudafjiiiis n. sp. (Taf. VI. Fig. 6 a, b; 11, 12. Vergr. 20/1.) 

Von der Schale sind nur Bruchstiicke erhalten; dieselbe besteht aus etwa 14. durch seichte 
Náhte getreunte Kammern, uber dieselben ziehen sich 10 rundliche, wenig hervortretende, auch 
uber die Einschnitte der Schale fortlaufende Rippen. 

Grosse: 'lunu. — Fundort: Kamajk; selten. 

Nodosaria bohcmica n. sp. (Taf. VI. Fig. 7 — 9. Orig.-Nr. 19. Vergr. 45/1.) 

Schale gebogen, aus 7 — 10 Kammern bestehend, die um ein Drittel breiter als lánger 
und durch seichte, wenig deutliche Einschnitte gekennzeichnet sind. Uber dieselben ziehen sich zahl- 
reiche (bis 24), nirgends unterbrochene, feine Rippen, deren Anzahl mit dem Alter des Individuums 
in der Weise zunimmt, dass eine Rippe jáh endigt, und in der Fortsetzung derselben zwei neue 
Rippen, in gleicher Richtung verlaufend, entstehen. Die letzte Kammer ist stark gewólbt und lauft 
in eine excentrische, eingesenkte Múndung aus. 

Grosse : 2 mm — Fundort : Kamajk, selten. 

Nodosaria affinis Reuss (non ďOrb. Taf. VI. Fig. 10, 14 a, b.) 

Reuss. Verstein. der bohm. Kreideform. I., pag. 26. Taf. 13. Fig. 5 — 9, 16. 
Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 33. Taf. II. Fig. 12. 

Bei dieser Art und, soweit es mein Materiál zuliess, bei einigen kalkigen Gattungen 
bemerkte ich (an feinen Schliffen) die bei einigen Foraminiferen schon wahrgenommene Erschei- 
nung, dass sich in der porosen exogenen Schicht, die auch die inneren Wánde der Kammern 
auskleidet, retortenartige oder birnfórmige Aushóhlungen, angefullt mit einer rostfarbigen oder 
dunklen Masse befinden und nach aussen miinden. Ich vermuthe, dass diese „ráthselhaften Aus- 
hóhlungen", wie sie Blitschli bezeichnete, die Spuren von parasitischen Flagellaten oder anderen 
Protozoěn sein durften (siehe Taf. VI. Fig. 14 b). Diese Aushóhlungen findet man in der Regel 
nur an erwachsenen Individuen, deren dicke Schalen an der Oberfláche z. Th. schon zerstórt sind. 
Diese Erscheinung konnte ich an allen kalkigen Gattungen, so namentlich bei Cristellaria. Flabellina 
und Frondicularia constatiren. 

Grosse: 2 — 3 mm. — Fundort: Kamajk, háufig. 

Nodosaria divergens n. sp. (Taf. VI. Fig. 11. Orig.-Nr. 45. Vergr. 20 1.) 
Schale schwach gebogen, funfkammerig ; Kammernáhte seicht und aus einander laufend, 
Kammern zweimal so lang als breit; die letzte Kammer trágt eine durch feine Rippen gezierte 
Múndung. Grosse: 2 mm. — Fundort: Kamajk; sehr selten. 

Nodosaria pscudochrysalis Reuss. (Taf. VI. Fig. 13. Orig.-Nr. 50. Vergr. 35 1.) 
Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils u Gault. Sitzungsber. der Wien, Akademie der 
Wissensch. Bd. 46, pag. 40. Taf. II. Fig. 12. 
Grosse: 0'69 mm. — Fundort: Gangberg, selten. 

Jar. Perner: Foraminifcry českého cenomanu. S 



58 



Nodosaria Hilscana Reuss. (Taf. VI. Fig. 14. Orig.-Nr. 37. Vergr. 50/1.) 

Reuss: Die Foraminiferen des norddeutschen Hils und Gault. Sitzungsber. 1. c. pag, 41.. Taf. II. 
Fig. 14. 

Grosse 0"86. — Fundort: Kamajk. 

Frondicularia Defrance. 
Charakteristik der Gattung siehe : Challenger, Foraminifera pag. 448. 

Was die feinere, bisher wenig gekannte Structur dieser Gattung anbelangt, so sehen wir 
an einem Lángsschnitt (siehe Taf. VII. Fig. 12), dass die Querwánde poros sind (bei Flabellina 
sind sie nicht poros); auf einem Ouerschnitt (Fig. 14) erscheinen diese Poren als Punkte. 

Aus dieser Gattung kommen im bóhm. Cenoman 10, zumeist neue Arten, vor. 

Frondicularia Fritschi n. sp. (Taf. VII. Fig. 1 a, b, c. Orig.-Nr. 24 und 93.) 

Schale stark ausgezogen, verlángert lanzettlich, nach vorne sich allmáhlich erweiternd, in 
eine scharfe kurze Spitze endigend ; die grósste Breite misst die Schale an der Basis der letzten 
Kammer. Am Rande bildet sie zahlreiche (etwa 17 Kammern), unbedeutende Einbiegungen am 
Seitenkiele oder am Schalenrande. Die einzelnen Kammern sind nach aussen durch rundliche 
Leisten abgegrenzt, dieselben bilden unter einander einen mássig scharfen Winkel und sind in ihrem 
Verlaufe durch zwei sehr hohe Leisten, die sich durch die Mitte der Schale entlang ziehen, unter - 
brochen. Mit dem Alter des Individuums nimmt auch die Máchtigkeit der zwei Mittelleisten sehr zu, 
so dass bei entwickelten Exemplaren die Hohe derselben fast ein Drittel der Schalenbreite erreicht 
und so zwischen denselben dann eine sehr tiefe Furche entsteht. An den am Anfang sich befin- 
denden Kammern, auch bei erwachsenen Exemplaren, sind diese Leisten nur wenig erhaben, wie 
dies am Querschnitt (Fig. 14) zu ersehen ist. Die, die einzelnen Kammern áusserlich trennenden 
Náhte, sind von einander ziemlich entfernt, und an den zwischen ihnen sich befindenden Fláchen 
ziehen sich 3 — (5 feine Leisten, die sich nur wenig uber die Oberfláche erheben. 

Die Embryonalkammer bei dieser Art kenne ich nicht. 

Grosse: 2 — 3 mm. — Fundort: Kamajk bei Cáslau. Unter den anderen, ziemlich spárlich 
auftretenden Frondicularien ist diese Art verháltnissmássig die háufigste. 

Auf den von allen verwandten Arten verschiedenen Charakter dieser Art wurde ich zuerst 
von Herrn Prof. Dr. A. Fric aufmerksam gemacht und ich erlaubte mir daher dieselbe ihm zu 
Ehren zu benennen. 

Frondicularia coronata n. sp. (Taf. VII. Fig. 2, a, b. Orig.-Nr. 53. Vergr. 40/1.) 

Schale von der Basis sich nur sehr langsam erweiternd, an den Seiten mit bedeutenden 
Kammereinbiegungen, die grósste Breite am Anfang des letzten Drittels erreichend. Kammern nicht 
zahlreich (7 — 9) angedeutet durch geradlinige Náhte, die im scharfen Winkel sich gegen einander 
neigen : an jungen Kammern sind sie undeutlich und nur durch die Enden der an der Unterseite 
der Schale sich befindlichen zahlreichen Rippen, etwa 6 an jeder Kammer, angedeutet. Diese 
Rippen setzen sich nie uber die Náhte der Kammern fort und erheben sich nur wenig uber die 
Oberfláche. Die Embryonalkammer stark gewolbt, am unteren Rande mit einem kleinen Einschnitt 
und mit einer kleinen Spitze in der Mitte desselben versehen. Letzte Kammer stark verlángert, 
in drei Lappen getheilt. 

Grosse: 2 mm. — Fundort: Gangberg, sehr seiten. 



Frondicularia linea n. sp. (Taf. VIL Fig. 3 a, b. Orig.-Nr. 99. Vergr. 4-0/1.) 

Schale linienfórmig, ihrer ganzen Lánge nach die gleiche Breite behaltend, an den Seiten 
mit unbedeutenden Kammereinbiegungen, unten in eine Spitze endigend. Kammern sehr hoch 
(uber die Hálfte ihrer Lánge) durch tiefe, geradlinige Náhte, die sich in der Mitte der Schale 
nicht beriihren, abgetlieilt. Embryonalkammer kugelig. 

Grosse: 1 ;/////. — Fundort: Kamajk, seiten. 

Frondicularia parallcla n. sp. (Taf. VII. Fig. 5 a, b. Vergr. 30/1. Orig.-Nr. 34.) 

Schale nur ganz unbedeutend sich erweiternd, an den Seiten fast parallel. mit kleinen 
Kammereinbiegungen; Kammern nicht zahlreich, 5—6, durch deutliche Náhte, die im mássig scharfen 
Winkel zu einander neigen, abgetheilt; die Enden der Náhte beriihren sich nicht, in ihrem Verlauf 
sind sie verbogen, doch gegen das Ende zu laufen sie zu einander parallel. Embryonalkammer 
mit zwei stárker hervortretenden, halbmondfórmig-en Leisten, am Ende stumpf zugespitzt. 

Grosse: 1*3 mm. — Fundort: Kamajk, sehr seiten. 

Frondicularia obsoleta n. sp. (Taf. VII. Fig-. 6 a, b. Vergr. 20/1. Orig.-Nr. 27.) 

Die Schalen der drei Exempláre, die ich im Ganzen finden konnte, sind zwar schlecht 
erhalten, doch lassen sich dieselben mit keiner der bisher beschriebenen Formen identificiren. 
Schale allmáhlich sich erweiternd, am Rande gerade, am Anfang des oberen Drittels ani breitesten. 
(Das Ende der Schale fehlt bei allen Stiicken ) Die Embryonalkammer tritt aus der Peripherie 
der Schale stark hervor, ihre Oberfláche ist durch zwei stark hervortretende, halbmondformige 
Rippen ausgezeichnet und unten ist sie mit einer stumpfen, wenig hervorragenden Spitze versehen. 
Die ubrigen Kammern stehen dicht an einander und, soweit man aus dem mangelhaften Materiál 
schliessen kann, sind dieselben fein gerippt, doch nur auf den stark hervortretenden Náhten. 1 >ie 
Náhte sind sehr dick, gegen das Ende zu verdickt, an der Oberfláche sich nicht beriihrend, auf 
den ersten Kammern convex, auf den álteren concav verlaufend, am Ende etwas parallel. 

Grosse: 1*5 — 3 mm. — Fundort: Kamajk, sehr seiten. 

Frondicularia inversa Reuss. (Taf. VII. Fig. 8. Orig.-Nr. 35. Vergr. 4() 1.) 

Literatur: 1845. Reuss: Verstein. I. pag. 31. Taf. 8. Fig. 15 — 19. Taf. Li. Fig. 42. — 
1874. Geinitz; Elbthalgeb. II. pag. 97. Taf. II. 21. Fig. 5—7. 
Grosse: 1'5 — 6 mm. — Fundort: Kamajk und Gangberg. 

Frondicularia conica n. sp. (Taf. VII. Fig. 7 a, b. Orig.-Nr. 36. Vergr. 30/1.) 

Schale kurz lanzettlich, gegen das Ende des ersten Drittels zu am breitesten und von da 
rasch in eine scharfe Spitze sich verjungend, am Rande nur mit wenig angedeuteten Kammer- 
einbiegungen. Kammern 3 — 5, durch feine Náhte getrennt; dieselben neigen im scharfen Winkel 
zu einander, sind in ihrem Verlaufe etwas gebogen und sich nicht beriihrend, lassen sie in ihrer 
Mitte einen ziemlich grossen Raum zwischen beiden Enden frei. Embryonalkammer unten in eine 
stumpfe Spitze verlángert, 3 stark hervortretende Leisten tragend. Die Mundung befindet sich 
am verdickten Rande der letzten Kammer. 

Grosse: L2 mm. — Fundort: Kamajk, sehr seiten. 
• 



GO 



Frondicularia bohemica n. sp. (Taf. VII. Fig. 4. Orig.-Nr. 22. Vergr. 20/1.) 

Schale anfangs sich nur sehr langsam erweiternd, spáter laufen clann ihre Ránder, bis auf 
die sehr unbedeutenden Kammereinbiegungen. parallel. Kammern sehr dicht aneinander gedrángt, 
an ihren Enden eingebogen, mit zahlreichen, starken, dicht beisammen stehenden Rippen versehen ; 
dieselben treten an der Oberřláche der Schale stark hervor, setzen sich aber nicht iiber die 
Kammernáhte, die je tiefer, desto seichter und undeutlicher werden, fort. Die Embryonalkammer 
fand ich bei allen Exemplaren zerstórt. 

Grosse: 2 — 4 mm. — Fundort: Kamajk, ziemlich háufig. 

Frondicularia quadrigona n. sp. (Taf. VIL Fig\ 8 a, b. Orig.-Nr. 97. Vergr. 55/1.) 

Schale nur allmáhlich sich erweiternd, an der Basis der letzten Kammer die grosste Breite 
erreichend, fast viereckig, oben in eine stumpfe, gedehnte Spitze auslaufend. unten kurz und scharf 
abgeschlossen ; die Kammern, im Ganzen 5, in ungleichen Intervallen von einander entfernt, aus 
dem Schalenrande nur schwach hervortretend, von einander durch schwach gebogene, in einem 
mássig scharfen Winkel zu einander geneigte und in der Mitte sich nicht beruhrende Leisten 
getrennt. Embryonalkammer kugelig: 

Grosse: 0'8 mm. — Fundort: Kamajk, selten. 

Frond. incerta n. sp.? (Taf. VII. Fig. 10 a, b. Orig.-Nr. 104. Vergr. 30/1.) 

Schale linienformig nur sehr mássig sich verbreitend, sechskammerig ; die Kammern sind 
am Rande gewólbt, durch niedrige Leisten (Náhte) von einander getrennt, in der Mitte sich nicht 
beruhrend und zum kleinen Theil parallel neben einander laufend; Embryonalkammer lánglich linsen- 
fórmig', schwach convex. 

Grosse: 1 mm. — Fundort: Kamajk. (Bloss 2 Exempláre.) 

Frond. gracilis n. sp. (Taf. VIII. Fig. 9. Orig.-Nr. 20. Vergr. 45/1.) 

Schale lanzettlich, an den Seiten mit deutlichen Kammereinbiegungen, an der Basis der 
letzten Kainmer die grosste Breite erreichend. Die Kammernáhte sind sehr breit, gebogen, sich 
nicht beruhrend, náchst der Mitte der Kammer fast parallellaufend. Uber die einzelnen Kammern 
ziehen sich 4—6, liber die Náhte sich nicht fortsetzenden Rippen. Der Zipfel der letzten Kammer 
endigt mit einer dreilappigen Spitze. Embryonalkammer mir nicht bekannt. 

Grosse 15 mm. — Fundort: Kamajk, selten 

Frond. Lanceolata n. sp. (Taf. VII. Fig. 12 a, b. Orig. 98. Vergr. 20/8.) 

Schale schmallanzettlich, sehr langsam sich erweiternd, im letzten Drittel am breitesten, an 
den Seiten mit mássigen Kammereinbiegungen. Kammern 7 — 11, von einander durch sehr kennt- 
liche Náhte abgetheilt ; die in ihrem Yerlauf etwas bogigen Náhte neigen im scharfen Winkel zu 
einander, ohne sich in der Mitte zu beruhren. Embryonalkammer stark gewolbt, mit drei stark 
hervortretenden bogenfórmigen Rippen versehen. 

Grosse: 25 mm. — Fundort: Kamajk, selten. 



Frond. folia cca n. sp. (Taf. VII. Fig. 13 a, b. Orig.-Nr. ( X>. Vergr. 15/1.) 

Schale sehr diinn, lánglich eiformig, rasch an Breite zunehmend. Kammern sehr zahlreich 
(15 — 20) durch hervortretende, in einem mássig scharfen Winkel zusammen laufende Náhte von 
einander getrennt; da sich die Náhte in der Mitte nicht beruhren, so entsteht dadurch eine fein<- 
Mittelrinne. Embryonalkammer linsenfórmig, wenig gewólbt. 

Grosse: 3*6 mm. — Fundort: Kamajk, sehr selten. 

Frond. acutangula n. sp (Taf. VII. Fig-. 11. Orig.-Nr. 28. Vergr. 30 1.) 

Schale sich allmáhlich verbreitend, mit seichten Kammcreinbiegungen, an der Basis der 
letzten Kammer am breitesten. Der Zipfel der Schale ist in zwei stumpfe Lappen getheilt. 
Kammern zahlreich, 8 — 10, durch stark hervortretende, im scharfen Winkel sich zu einander nei- 
gende Náhte getrennt ; letztere berůhren sich auf der Mitte der Schale nicht und bilden so eine 
seichte Mittelfurche. Embryonalkammer bei allen Exemplaren fehlend. 

Grosse: 1*5 — 2 ?mn. Fundort: Kamajk; nicht háufig. 

Marginulina ďOrbigny. 

Gattungscharakter und Synonyma siehe: Challenger, Foramin. pag. 534. 
In' den Korycaner Schichten ist diese Gattung durch 4 Arten vertrettm. 

Marg. arcuata n. sp. (Taf. V. Fig. 20, 21. Vergr. 20/1. Orig.-Nr. 33.) 

Schale sehr verbogen, ausgezogen, am Durchschnitt fast kreisfórmig, aus zahlreichen niedrigen 
Kammern, die durch undeutliche horizontále Náhte getrennt sind, zusammengesetzt. Áltere Kammern 
mehr gewólbt als die júngeren. 

Grosse: 2 — 4 mm. Fundort: Kamajk, ziemlich selten. 

Marg. elongata ďOrb. (Taf. V. Fig. 13, 14. Vergr. 70/1. Orig.-Nr. 57.) 

Literatur und Beschreibung siehe in Reuss, Foramin. u. Entomostraca p. 12. T. I. Fig. 17. 
Grosse: 0'6 mm. Fundort Kamajk, selten. 

Marg. oiigostcgia n. sp. (Taf. V. Fig. 11, 12. Orig.-Nr. 21.) 

Schale fast gerade. nur an der Rucken-(Mundungs-)Seite etwas gebogen, am Durchschnitt 
fast kreisrund, aus 4 durch seichte, unbedeutende Einbiegungen getrennte Kammern zusammen- 
gesetzt. Mundung rund', am Ende der schnabelartig ausgezogenen letzten Kammer sitzend und mit 
6 sternformig gestellten Leisten gekennzeichnet. 

Grosse : 2 mm. Fundort : Kamajk, selten. 

Marg. inccrta n. sp. (Taf. V. Fig./ 15. 16. Orig.-Nr. 69. Vergr. 30/1.) 

Schale schwach gebogen. an der Ruckenseite flachgedruckt. am Durchschnitt rundlich drei 
eckig. Die vielen Kammern sind durch zahlreiche, gerade. sehr schief durchlaufende Náhte ange- 
deutet. Diese Art, obzwar nicht vollstándig erhalten. ist ihrer Form nach und namentlich wegen 
der schief durchlaufenden Náhte zu keiner bekannten l ; oraminiferen- Art zu ziehen. 

Grosse: 2 6 mm. 



62 



Vaginulina ďOrb. 

Charakteristik der Gattung und Synonyma siehe: Challenger, Foraminifera pag. 529. 
Im bohmischen Cenoman ist diese Gattung durch zwei Arten vertreten. 

Vaginulina recta Reuss. (Taf. V. Fig. 17. Vergr. 50/1. Orig.-Nr. 56.) 

Reuss: Die Foraminifera d. nordd. Hils und Gault. Sitzungsber. der kais. Akad. der Wissensch. 
Wien. Bd. 46, pag. 48. Taf. III. Fig. 14, 15. 
Grosse: - 9 mm. Fundort: Gangberg, sehr selten. 

Vaginulina cenomana n. sp. (Taf. V. Fig. 18. Vergr. 45/1. Orig.-Nr. 23.) 

Schale nur allmáhlich sich erweiternd, spáter fast parallel, mit sehr dickem Rande, aus 
mehreren, etwa 10 Kammern bestehend. Rippen sehwach gebogen, stark verdickt, die Míindung 
der Kammern hart an dem concaven Rande der Schale. Embryonalkammer kugelig, mit vier 
gebogenen Leisten. 

Grosse: 1*3 mm. Fundort: Kamajk, selten. 

Cristellaria Lamarck. 
Gattungscharakter und Synonyma siehe : Challenger, Foraminifera pag. 534. 

Cristellaria rotulata Lam. (Taf. IV. Fig. 1 — 11.) 
(Vergleiche: Geinitz, Elbthalgebirge II. Theil, pag. 104.) 

Auf mehreren feinen Schliffen, die ich von dieser Art anfertigte, kamen einige Details zum 
Vorschein, die ich, da sie nirgends beschrieben und abgebildet sind, kurz anfúhre: 

Die kugelige, dunnwandige Embryonalkammur ist bei grossen Individuen, die aus zahlreichen 
Kammern zusammengesetzt sind, klein, bei anderen, fast ebenso grossen, aber weniger Kammern 
záhlenden Individuen ist sie verháltnissmássig gross. (Vergl. Schlumberger, Dimorphisme embryonal 
bei den Milioliden) Taf. IV. Fig. 4, 5, 6. Die Querwánde der Kammern sitzen mit verbreiteter 
Basis an der Windung ; an der Seite, wo sich die Míindung befindet, sind sie keulenformig verdickt, 
ihnen gegenuber befindet sich ein der Windung entspringender zahnformiger Fortsatz. An der 
Schalenrandung findet man sehr oft kukelige oder eiformige, nach aussen miindende Aushohlungen, 
verursacht von Parasiten (vielleicht Flagellaten), wie ich dies auch bei anderen fossilen Foramini- 
feren vorfand und an anderer Stelle schon hervorhob.') (Fig. 9, 10.) 

Zu der Reihe der Cristellaria rotulata-Formen fuge ich noch drei neue an, die, wenn sich 
dieselben fiir die Korycaner Schichten als charakteristisch erweisen wiirden, ich als selbstándige 
Arten aufzufassen geneigt wáre. 

Cristellaria glabra m. (Taf. V. Fig. 1, 2.) 

Schale stark gewolbt; Nabel ein Drittel des Schalendurchschnittes einnehmend, an der Ober- 
fiáche keine Rippen, Mundungsfláche spitz ausgeschnitten, Miindung mit feinen Furchen umgeben. 
Grosse 1*6 mm. 

') Ober dieselbe Erscheinung bei recenten Foraminiferen siehe: Alcock, Mem. of litt. aríd philosoph. Society of Manchester. 
Tome III ; Wallich, North atlantic sea bed. 



Cristellaria polygon a m. (Taf. V. Fig. 3, 4.) 

Schale abgerundet gekielt, an der Peripherie 7 — 9kantig, mit grossem Nabel. Oberfláche 
mit 6 — 9 durchwegs gleich starken, schwach gebogenen Rippen; Miindungsfláche rundlicii aus- 
geschnitten, versehen mit einem kleinen Hocker, an dessen Gipfel sich die mit feioen Rippen 
umgebene Miindung befindet. 

Grosse 1 mm. 

Cristellaria erecťa m. (Taf. IV. Fig. 12.) 

Schale an den Seiten zusammengedriickt, schwach gekielt, mit stark hervortretendem Nabel, 
an der Oberfláche mit 12 dicken, stark gebogenen Rippen. 
Grosse 1*9 mm. 

Cristellaria umbilicata n. sp. (Taf. V. Fig. 5, 6. Orig.-Nr. 64. Vergr. 65/1.) 

Schale spiralig, linsenformig, am Riicken abgerundet. Rippen 5 — 6, schwach gebogen, sich 
jáh in einen máchtigen, ein Drittel der Schale einnehmenden, bis an den Rand geriickten Nab< 1 
erweiternd. Fláche der letzten Kammer convex, lánglich-dreiseitig ; Miindung im Winkel der Mund- 
fláche, mit feinen, streifenartigen Furchen umgeben. 

Grosse 0*4 mm. Fundort: Kamajk, sehr seiten. 

Cristellaria obsolcta n. sp. (Taf. V. Fig. 7, 8. Orig.-xNr. 31. Vergr. 25/1.) 

Schale vollstándig involut, 1 — l '/•• Windungen beschreibend, in der Náhe des Randes mit 
einem hervortretenden Nabel versehen. Mundlláche der letzten Kammer convex, stumpf gekielt, 
ausgeschnitten, an den Seiten mit starken Leister. versehen. Rippen sehr mássig gebogen, nur 
durch schwache Streifen angedeutet. Miindung vierkantig, oberhalb der Mundfláche gegen den 
Riicken zu verschoben. Oberfláche der Schale stets rothbraun. 

Grosse: - 6 — 1*5 mm. Fundort: Kamajk; ziemlich háufig. 

Cristellaria similis n. sp. (Taf. V. Fig. 9, 10. Orig.-Nr. 107. Vergr. 15/1.) 

Schale habituell der Cristell. lepida Reuss sehr áhnlich, doch begriinden ihre specifische 
Verschiedenheit die weniger eingebogenen Kammernáhte, der kleine in die Mitte geriickte Nabel. 
namentlich aber die schmale, eifórmige Mundlláche der letzten, durch die vorangehende Windung 
nicht ausgeschnittenen Kammer. Miindung rund, fast auf dem Riicken der Schale. 

Grosse: 2 mm. Fundort: Kamajk, seiten. 

Flabellina ďOrbigny. 

Gattungsdiagnose und Synonyma siehe: Challenger, Foraminifera pag 520. 

Die Schale auf ihre feine Structur untersuchend, fand ich, dass die porosen Theile derselben 
aus sechsseitigen Sáulchen bestehen u. zw. durchsetzt mit Poren (siehe Taf. VIII. Fig. 5), an deren 
Verlauf (beim verticalen Schnitt) sich ihre Fortsatzstreifen als Querlinien darstellen (siehe Fig. 6). 
Am Schalenrande finden sich die schon erwáhnten von Parasiten herriihrenden Aushóhlungen. 

Im bóhmischen Cenoman besitzen wir zwei Arten aus dieser Gattung. 

Flabellina elliptica Nilss. sp. (Taf. VIII. Fig. 1—7.) 
Vergl. Geinitz, Flbthalgeb. II. pag. 97. 

Grosse: 2 — 6 mm. Fundort: Háufig. am Kamajk. seltener am Ganglx-r-. 



64 



Flabellina ornata Reuss. (Taf. VIII. Fig. 8.) 

Vergl. Geirýtz, Elbthalgeb. pag. 99. — Die von Reuss als Arten aufgefassten Flab. Bau- 
douiniana und Flab. rugosa ďOrb. betrachte ich nur als Varietáten dieser Art. 
Grosse: 1 — 2 mm. Fundort: Kamajk, selten. 

Polymorphinidae Brady. 

Polymorpha d 1 Orb. 
Charakteristik der Gattung siehe : Challenger, Foraminiť. pag. 557. 

Po/v///, compressa n. sp. (Taf. III. Fig. 8 a. Vergr. 90/1. Orig.-Nr. 59.) 

Schale unregelmássig eiformig, an den Seiten stark zusammengedrúckt, unten stumf spitzig. 
Áusserlich sind durch 4 undeutliche Náhte getrennte Kammern wahrnehmbar. 
Grosse: 0'65 ww. Fundort: Kamajk, sehr selten. 

Polym. ovata n. sp. (Taf. VIII. Fig. 14-16. Vergr. 45/1. Orig.-Nr. 66.) 

Schale regelmássig eiformig, am Durchschnitt elliptisch, allmáhlich in eine gedehnte Spitze 
sich verjiingend, unten vollkommen rund. Áusserlich sind nur 3 Kammern zu erkennen. Muncking 
elliptisch, von strahlenformigen Furchen umgeben 

Grosse: 0*6 mm. Fundort: Gangberg, sehr selten. 

Globigerinidae Brady. 

Globigerina ďOrbigny. 

Charakteristik der Gattung siehe: Challenger, Foraminifera pag. 589. 
Im bohmischen Cenoman kommt nur 1 Art vor, u. zw. : 

Globigerina cretacea ďOrb. (Taf. IX. Fig. 7, 10. Vergr. 160/1. Orig.-Nr. 73.) 

Beschreibung und Literatur siehe: Geinitz, Elbthalgeb. II. pag. 112. 
Fundort: Sehr zahlreich bei Kamajk und am Gangberg. 

Rotalidae Brady, Challenger p. 72, 640. 

Discorbina Lamarck. 

Charakteristik und Synonyma siehe: Challenger pag. 640. 

Von dieser Gattung kommen im bohmischen Cenoman 6 Arten vor. 

Discorbina ammonoides Reuss. (Taf. X. Fig. 1 a, b, c. Vergr. 90/1. Orig.-Nr. 52.) 

Literatur und Synonyma siehe: Geinitz, Elbthalgeb. II. p. 114. 
Fundort: Gangberg, Kamajk, selten. 

Discorbina lenticulata Reuss. (Taf. X. Fig. 3 a, b. Vergr. 100/1. Orig.-Nr. 42.) 

Synonyma und Literatur siehe: Geinitz, Elbthalgeb. II pag. 115. 
Fundort: Kamajk, Gangberg, selten. 



66 



Discorbina oligostegia n. sp. (Taf. X. Fig. 5 0, í. Vergr. 90/1. Orig.-Nr. 51.) 

Schale an beiden Seiten stark gewSlbt, am Riicken verflacht, die Windungen decken sich 
vollkommtn und bilden an beiden Seiten tiefe Nábel. Auf die letzte Windung entfallen fiinf bis 
sechs Kammern, die durch undeutliche Náhte von einander getrennt sind. Die Miindung ist eine 
schmale, eingebogene Spalte an der Unterseite der letzten stark gewólbten Kammer. 

Grosse: - 2 mm. Fundort: Gangberg, sehr seiten. 

Discorbina inflata n. sp. (Taf. X. Fig. 4 a, b, c. Vergr. 160/1. Orig.-Nr. 47.) 

Schale an der Unterseite ílach, an der Oberseite abgerundet. Die letzte Kammer záhlt 
sieben, stark gewolbte, durch tiefe scharfe Náhte abgetrennte Kammern. Náhte an der Oberseite 
schwach, an der Unterseite stark gebogen. Miindung eine halbmondfórmige, an die vorangehende 
Windung stark vorgeschobene Spalte. 

Grosse: 0*15 mm. Fundort: Kamajk. seiten. 

Discorbina crassisepta n. sp. (Taf. X. Fig. 2 a, b, c. Vergr. 110/1. Orig.-Nr. 39.) 

Schale an beiden Seiten gleichmássig stark gewolbt, am Riicken abgerundet. An der Spirál - 
seite drei Windungen, an der Unterseite eine, auf die letzte Windung entfallen 9, durch seichte, 
gebogene, doch dicke Náhte getrennte Kammern. 

Grosse: 0*27 mm. Fundort: Kamajk, recht zahlreich. 

Discorbina rcgnlaris n. sp. (Taf. X. Fig. 6 a, b. Vergr. 100/1. Orig.-Nr. 40.) 

Schale an beiden Seiten gleichmássig stark gewolbt, an der Peripherie scharikantig, die 
Windungen verdecken sich gegenseitig, die letzte Windung trágt 7 stark gewolbte, durch feine. 
scharfe, wenig gebogene Náhte getrennte Kammern. 

Grosse: 0*5 mm. Fundort: Kamajk, seiten. 




Jar. Pemer: Fornminifcry ítskího ccnomanu. 



Vysvětlivky k tabulím. 



Tabule I. 
Polyphragma cribrosum Reuss. 

Ze slínovitých usazenin ve slojích ruly na Kamajku u Čáslavi. 
Text. pag. 18. 

Fig. 1. Dvě individua v přirozené velikosti; a) normální tvar, b) rozvětvený. 
„ 2. Individuum tvaru nepravidelně válcovitého. Zvětšení 10/1, originál číslo li. 1 ) 

„ 3 Individuum nepravidelně ve 4 výběžky rozvětvené, z nichž dvě hořejší ; zřetelné ústí jeví. Zvětšení 7/1, 
orig. č. 44. 

4. Individuum na předním rozšířeném konci sploštělé. Zvětš. 7/1, orig. č. 43. 
,. 5. Mladé individuum, narostlé na kousku ruly, s ústím. Zvětš. 10/1, orig. č. 17. 
., (i. Část staršího individua, rozvětvující se ve dva válcovité výběžky. Zvětš. 12/1, orig. č. 7. 
„ 7. Ústí při pohledu s hora, jevící kruhovité uspořádání qtvorů. Zvětš. 20/1, orig. č. 8. 

„ 8. Podélný (horizontální) průřez mladým individuem, jevící částečné průřez)' labyrintických příček, uspořádané 

v řady. Zvětš. 8/1, orig. č. 14. 
„ 9. Podélný průřez dospělým individuem, vedený blíže povrchu. Zvětš. 15/1, orig. č. 82. Preparát č. 51. 
,. 10. Podélný průřez dospělým individuem, nepravidelně příčky nasazujícím, vedený středem skořápky. Zvětš. 20/1, 

orig. č. 83. Prep. č. 58. 

., 11. Podélný průřez dospělým individuem, poněkud šikmo vedený, dole jevící kruhovité otvory ústní, a v hořej-í 
části částečně i výběžky vnitřních stěn, které již jeví dvojí vrstvu: a) písčitou, jejížto elementy jsou 
spojeny šedým cementem vápnitým; b) jasnou, hyalinní, vápnitou, velmi tenkou, jemné porovitou. 
Zvětš. 32/1, orig. č. 13. Prep. č. 90. 

,, 12. Silně zvětšený, podélný průřez zevnější stěny skořápky: a) křemitá zrnka, b) vápnitý, šedý, neprůhledný. 

jemně granulovaný cement; c) rezavý cement, obyčejně jen blíže povrchu skořápky se vyskytující; 
d) hyalinní vrstva s tečkami, kteréž jsou příčně zasažené pory; é) krystalinický vápenec. Zvětš. 250/1, 
orig. č. 81. Prep. č. 74. 

„ 13. Silně zvětšený, podélný řez vnitřními stěnami dvou komůrek: a) vnitřní písčitá vrstva, složená z křemitých 
zrnek setmelených šedým cementem; a) vrstva hyalinní, jasná, vápnitá, prostoupená pory; někdy d) ne- 
pravidelně probíhajícími neb é) pory na svých ústích rozšířenými ; c) krystalinický vápenec, vyplňující 
prostory komůrek. Zvětš. 335, orig. č. 14. Prep. č. 07. 
(Výkres naznačuje střední část skořápky.) 

,. 14. Velmi silně zvětšená část příčného řezu, jevící uložení křemitých částí v cementové vrstvě a, a průběh 
porů na hyalinní vrstvě Zvětš. . 000/ 1 . 



') Originály jakožto doklady k této práci jsou uloženy ve sbírkách Musea. 



JarPerner Foraminifery česk cenomanu 



Tabl 




b 



Aut ad nat del Blažka sc 



CakdvhloqrAHMsevPra;* 



Tabule II. 
Lituola cenomana ďOrbigny. 
Text. pag. 20. 

Fig. \a. Normální dospělé individuum, narostlé na skořápce korýše (Pollicipes), v přirozené velikosti. 

íb. Totéž individuum zvětšené, ukazující spirálně sestavené počáteční komůrky. Z Kamajku u Čáslavi. Zvět- 
šení 15/1, orig. č. 5. 

,. 2. Individuum, nepravidelně komůrky nasazující, přirostlé na ostnu ježka Cidaris. Z Kamajku u Čáslavi. 
Zvětš. 7/1, orig. č. 15. 

„ 3. Individuum spirálně vinuté, přirostlé na skořápce ústřice (Ostrea) ; poslední komůrky pnou se do výše, tak 

že jest viděti kulatý ústní otvor. Z Kamajku u Čáslavi. Zvětš. 20/1, orig. č. 16. 
„ 4. Mladé individuum, přirostlé na úlomku ústřice (Ostrea), se skořápkou, velmi pravidelně vinutou. Z Kaňku 

u Kutné Hory. Zvětš. 35/1, orig. č. 72. 
„ 5. Fodélný průřez skořápkou, jevící, jak zrnka písku d) se nalézají ponejvíce blíže povrchu neb uprostřed mezi 

příčkami, ostatní část skořápky b) skládá se z vápnité hmoty. Zvětš. 40 1, orig. č. 78. Prep. č. 11. 
„ 6. Malá část 1 komůrky, jevící charakteristické pro Lituolu prstovité výběžky příček d j, složené skoro výhradně 
ze šedého vápnitého cementu; ostatní část skořápky b) ukazuje uložení křemitých zrnek, spojených 
místy rezavým cementem c). Zvětš. 235/1, orig. č. 20. Prep. č. 40. 

Lituola cylindrica n. sp. 

Z Kamajku u Čáslavi. 
Text. pag. 22. 

Část skořápky dospělého individua. Zvětš. 20/1, orig. č. 91. 

Ústí při pohledu s hora, složené z otvorů nepravidelně uspořádaných. Zvětš. 20/1, orig. č. 01. 
Podélný průřez úlomku staršího individua, se zřetelným ohraničením jednotlivých komůrek pomocí příček, 

jichž stěny jsou písečnými zrnky (/ z) prostoupeny. Zvětšení 20/1, origin. čís. 88. Prep. č. 30. 
Podélný průřez mladého individua, vedený blíže povrchu skořápky, jevící převahu vápnité vrstvy, složené 

z neporovité hmoty nad písčitou vrstvou. Zvětš. 25/1, orig. č. 85. Prep. č. 58. 
Silně zvětšený podélný průřez, na místě blíže k okraji skořápky, d) zrnéčka písku; b) rezavý cement je 
pojící; c) vnitřní vápnitá vrstva, bez křemitých zrnek; d) krystalinický vápenec, vyplňující dutiny ko- 
můrek ; e) hranice mezi dvěma komůrkami. Zvětš. 1 80, orig. č. 89. Prep. č. 93. 
Mírně zvětšený, příčný průřez: a) vrstva písčitá s rezavým cementem; b) šedá vrstva vápnitá; c) průřezy 
výběžků 1 komůrky. Zvětš. 45/1, orig. č. 90. Prep. č. 92. 

Haplostiche oligostegia n. sp. 

Z Kaňku u Kutné Hory. 
Text. pag. 23. 

Fig. 13. Exemplář se třemi komůrkami. Pohled se strany. Zvětš. 80/1. 
„ 14. Ústí téhož exempláře při pohledu s hora. Zvětš. 80/1, orig. č. 67. 

Lituola globigerinoides n. sp. 

Z Kamajku u Čáslavi. 
Text. pag. 23. 

Fig. 15. Exemplář při pohledu se svrchní strany (kde se nalézají první komůrky). Zvětš. 20/1, orig. č. 10. 
„ 16. Týž exemplář se spodní strany. Zvětš. 20/1. 
„ 17. Týž exemplář při pohledu ze hřbetu. Zvětš. 20/1. 



Fig. 7. 
.. 8. 
„ 9. 

„ 10. 

„ 11. 

„ 12. 



Tabule III. 



Bulimina. 

Text. pag. 26 — 27. 

Fig. la, b. Bulimina brevicona n. sp. Zvětš. 110/1, orig. č. 74. Kamajk. 
„ 2a, b. „ variabilis ďOrb- Zvětš. 115/1, orig. č. 109. Kank. 

„ 3a, b. ., depressa n. sp. Zvětš. 45/1, orig. č. 18. Kamajk. 

., 4 a, b, c. „ inflata n. sp. Zvětš. 70/1, orig. č. 71. Kamajk. 
„ ba, b. „ conoidea n. sp. Zvětš. 110/1, orig. č. 70. Kamajk. 

,, 6. Horizontální průřez Bulimina variabilis z Kamajku. Zvětš. 45/1, orig. č. 78. Prep. č. 1. 

7. Týž průřez, silněji zvětšen: a) vrstva hyalinní, vápnitá; b) vrstva písečná, cementová; c) vápenec 
krystalinický. Zvětš. 235/1. 

Polymorphina. 

Text. pag. 43. 

Fig. b. Polymorphina compressa n. sp. Zvětš. 90/1, orig. č. 5S). 





Aut ad nat del Blažka sc 



Caha* iitogr A Haas* * f<»i* 



Tabule IV. 



Cristellaria rotulata Lamarck sp. 

Z Kamajku. 
Text. pag. 38—39. 

Fig. I. Typický exemplář. Zvětš. 40/1, orig. číslo 46. 
„ 2. Exemplář s vystupujícími žebry (následek korrose). Zvětš. 20/1, orig, č. 2. 
„ 3. Typický exemplář se strany ústní. Zvětš. 20/1, orig č. 3. 

„ 4. Průřez směrem horizontálním, vedený poněkud výše než střed (exemplář s četnými komůrkami a malou 

embryonální komůrkou). Zvětš. 25/1, orig. č. 1. 
„ 5. Část horizontálního průřezu, vedeného přesně středem, by se ukázal způsob přisedání příček a jich skutečná 

forma. Zvětš. 50/1, orig. č. 76. Prep. č. 7. 
„ 6. Průřez vertikální individuem s velkou embryonální komůrkou a jedním pouze závitkem. Zvětš. 45/1, orig. 

č. 87. Prep. č. 23. 

„ 7. Týž průřez, vedený individuem s mnoha závitky a malou embryonální komůrkou: a) = průřezy nepo- 
rovitých žeber; b) — vrstvy přirůstací; c) = vápenec dutiny komůrek vyplňující. Zvětš. 20/1, orig. č. 60. 
Prep. č. 88. 

„ 8. Pory, na příčném řezu se jevící (z místa blíže středu povrchu). Zvětš. 600/1, orig. č. 77. Prep. č. 37. 

„ 9. Část zevhí strany jedné komůrky na zevním obvodu skořápky, s vyplněnými dutinkami po cizopasnících 

(flagellatech ř), podélný řez. Zvětš. 235/1, orig. č. 1. Prep. č. 31. 
„ 10. Týž zjev z průřezu příčného. Zvětš. 235/1. Prep. č. 46. 

LI. Část průřezu skrze individuum s velkou embryonální komůrkou blíže ústí, kdež se nalézají 2 rourky 

zahnuté, záhadného významu. Zvětš. 180/1, orig. č. 87. Prep. č. 23. 
„ 12. Cristellaria crecta mihi, vedlejší nová forma z řady Cristellaria rotulata Lamarck. Zvětš. 25/1, orig. č. 20. 
,. 13. Týž druh se strany. 

Virgulina? (Text. pag. 27.) 
Fig. 14. Virgulina sp.? Zvětš. 150/1, orig. č. 61. Kamajk, unicum. 

Lituola cenomana ďOrb. (Text. pag. 20.) 
Fig. 15. Lituola cenomana. Spodek skořápky, kterýmž byla usedlá na zubu žraloka. 



Tabule V. 
Cristellaria Lamárck. 
Text. pag. 39. 

Fig. 1. Cristellaria glabra n. sp. Zvětš. 25/1, orig. č. 1)4. Kamajk. 
., 2. Týž exemplář při pohledu se hřbetní strany. 

„ 3, 4. Cristellaria polygona n. sp. Zvětš. 40/1, orig. č. 30. Kamajk. 
„ 5. G. „ umbilicata n. sp. Zvětš. 65/1, orig. č. 64. Kamajk. 

7, S. obsoleta n. sp. Zvětš. 25/1, orig. č. 31. Kank. 

„ '.i, „ similis n. sp. Zvětš. 15/1, orig. č. 107. Kamajk. 

Marginulina ďOrbigny. 
Text. pag. 36 — 37. 

Fig. 11, 12. Marginulina oligostegia n. sp. Zvětš. 25/1, orig. č. 21. Kamajk 
„ 13, 14. „ elongata Reuss. Zvětš. 70/1, orig. č. 57. Kamajk. 

„ 15, 10. „ incerta n. sp. Zvětš. 30/1; orig. č. 69. Kamajk. 

Vaginulina ďOrbigny. 
Text. pag. 37. 

Fig. 17. Vaginulina recta Reuss. Zvětšení 50/1 ; originál č. 56. Kank. 
„ 18. „ cenomana n. sp. Zvětš. 45/1, orig. č. 23. Kamajk. 

Lagena Walker et Jakobs. 
Text. pag. 28. 

Fig. 1ÍW, b. Lagena tuberculata n. sp. Zvětšení 70/1, orig. č. 58. Kamajk. 

Marginulina ďOrb. (Text. p. 37.) 
Fig. 2t>, 21. Marginulina arcuata n. sp. Zvětš. 20/1; orig. č. 33. Kamajk. 



Tabule VI. 



Nodosaria Lamarck. 
Text. p. 28—31. 

Fig. [a, b. Nodosaria obsolescens Reuss. Zvětšení 20/1, orig. č. 25. 
„ 2. „ cryptostegia n. sp. Zvětš. 50/1, orig. č. 38. 

„ 3. „ siliqua Reuss. Zvětš. GO/1, orig. č. 55. 

„ 4. „ clavata n. sp. Zvětš. 20/1, orig. č. 48. 

„ 5. „ sttbnodosa n sp. Zvětš. 50/1, orig. č. 54. 

„ 6. „ pscudaffÍ7iis n. sp. Zvětš. 30/1, orig. č. 110. 

la, b. „ bohem ka n. sp. Zvětš. 55/1, orig. č. 19. 
„ 8. Podélný řez předešlým druhem. Zvětš. 90/1, orig. č. 120. Prep. č. 4. 
„ í). Dolní část skořápky předešlého druhu. Zvětš. 20/1, orig. č. 19. 
„ 10. Nodosaria affinis Reuss. Zvětš. 40/1; orig. č. 26. Kamajk. 
„ 11. „ divergens n. sp. Zvětš. 201, orig. č. 45. 

„ 12. „ Hilseana Reuss. Zvětš. 50/1, orig. č. 37. 

„ 13. „ pscudoclirysalis Reuss. Zvětš. 35/1, orig. č. 50. 

., 14<7. Podélní průřez skořápkou Nod. pseudaffinis. Zvětš. 30/1, orig. č. 106. Prep. č. 55. 
„ 14^. Týž průřez, silněji zvětšen, s dutinkami po cizopasnících na pokraji; a) vnitřní stěna skořápky; 
b) vrstva obvodová; e) cizopasníci. 



Tabule VII. 



Frondicularia Defí . 
Text. pag. 32—35. 

Fig. 1. Frondicularia Fritschi n. sp. Zvětšení 20/1 ; orig. č. 24. Kamajk. 
a) pohled z předu ; 

/;) průřez příčný středem: a) dutina komůrky, pory žeber příčně zasáhnuté, 7) pory lišten středních ; 
orig. č. 93; 

c) průřez skořápky na širším (mladším) konci; orig. č. 24; 

d) průřez skořápky na užším (starším) konci; orig. č. 24. 
„ 2. Frondicularia coronata n. sp. Zvětš. 40/1 ; orig. č. 53. Kank. 

a) pohled z předu; l>) pohled se strany. 
„ 3. Frondicularia linea n. sp. Zvětš. 40/1, prig. č. 99. Kamajk. 



4. „ bohemica n. sp. Zvětš. 20/1, orig. č. 22. Kamajk. 

5. „ parallela n. sp. Zvětš. 30/1, orig. č. 34. Kamajk. 

6. „ obsoleta n. sp. ? Zvětš. 20/1, orig. č. 27. Kamajk. 

7. „ conica n. sp. Zvětš. 30/1, orig. č. 36. Kamajk. 

8. „ quadrigona n. sp. Zvětš. 55/1, orig. č. 97. Kamajk. 
'.». „ i?iversa Reuss. Zvětš. 49/1, orig. č. 35. Kamajk. 

10. „ incerta n. sp. Zvětš. 30/1, orig. č. 104. Kamajk. 

11. „ acutiangula n. sp. Zvětš. 20/1, orig. č. 28. Kamajk. 

12. „ hmceolata n. sp. Zvětš. 20/1, orig. č. 98. Kamajk. 

13. „ foliacea n. sp. Zvětš. 15/1, orig. č. 96. Kamajk. 



Tabule VIII. 
Flabellina Reuss. 
Fig. 1-8. Text. pag. 41. 

Fig. I. Flabellina elliptica Nilss. sp. Zvětšení 10/1, orig. č. 6. Kamajk. 

n) forma rhombická; b) forma srdčitá. 
„ 2. Flabellina elliptica Nilss. sp. Podélný (horizontální) řez. Zvětš. 12/1, orig. č. 75. Prep. č. 75. 
„ .">. Část kolem embryonální komůrky z průřezu podélného, vertikálního. 

a) primární lamella (původní komůrka, proper wall); b), d) exogenní vrstvy s dutinkami po cizopas- 

nících (b) ; c) průřez dutinou komůrek kol embryonální komůrky ve spirále se vinoucích. Zvětš. 235/1, 

orig. č. (38. Prep. č. 60. 
„ 4. Horizontální řez, vedený blíže povrchu (střední část skořápky). 

a) pory stěn skořápky; 6) žebra (příčky) neporovitá; c) ústí jedné komůrky. Zvětš. 235/1, orig. č. 75. 

Prep. č. 61. 

5. Pory stěn, ukazující stavbu jich ze 6hranných hranolků, z nichž každý jest prostoupen jedním pórem. 

Zvětš. 700/1, orig. č. 75. Prep. č. 61. 

6. Průřez vertikální, podélný. 

a) žebra (neporovitá); b) porovité stěny skořápky. Zvětš. 35/1, orig. č. 68. 
., 7. Průřez vertikální příčný. Zvětš. 20/1, orig. č. 62. Prep č. 62. 

„ la. Část průřezu vertikálního s dutinkami po cizopasnících a čarami přírůstkovými, jimiž pory nepřetržitě pro- 
stupují, jsouce následkem vzrůstu skořápky kroužkovány. Zvětš. 450/1. Prep. č. 60. 
„ 8. Flabellina ornata Reuss. Zvětš. 25/1, orig. č. 95. Kamajk. 

Frondicularia Defr. 
Fig. 9 — 13. Text. pag. 35. 

Fig. 9. Frondicularia grácii 'is n. sp. Zvětšení 45/1, orig. č. 20. Kamajk. 
„ 10. „ „ Průřez podélný (horizontální). Zvětš. 25/1, orig. č. 86. Prep. č. 24. Kamajk. 

., 11. Podélný řez (střední část) poněkud šikmo vedený, tak že v dolní části a) jeví se tvar příček, jak tvoří 

ústí a jak v horní části b) nechávají malý otvor mezi sebou; c) pory příček (žeber); d) krystalinický 

vápenec. Zvětš. 180, orig. č. 91. Prep. č. 95. 

Frondicularia Fritschi n. sp. 

Text. pag. 32. 

Fig. 12. Frondicularia Fritschi n. sp. Průřez vertikální (příčný), vedený horní částí skořápky. 

a) pory žeber (lišten) povrchových; /;) pory stěn komůrek. Zvětš. 200/1, orig. č. 105. Prep. č. 96. 
„ 13. Příčný vertikální průřez. Zvětš. 45/1, orig. č. 105. Prep. č. 96. 

Polymorphina ďOrbigny. 
Text. pag. 43. 

Fig. 14, 15. Polymorphina ovála n. sp. Pohled s dvou protivných stran. Zvětš. 45/1, orig. č. 66. Kaňk. 
.. 16. „ ,, „ Týž exemplář; pohled na ústí. Zvětš. 45/1. 



Tabule IX. 

Trochammina irregularis Parker and Jones. 
Text. p. 23—24. 

y. \a. Pět spojených komůrek, přirostlých na štítu Pollicipes. sp. Zvětš. 20/1, orig. č. 14. Kamajk. 
\b. Čtyry komůrky, přirostlé na štítu korýše Pollicipes. 

2. Isolovaná 1 komůrka. Zvětš. 50/1, orig. č. 101. 

3. Průřez vertikální skořápkou přirostlou na podkladu (Ostrea). Zvětš. 55, orig. č. 63. 

4. Průřez horizontální, vedený asi polovinou výšky skořápky. Zvětš. 45/1, orig. č. 12. Prep. č. 72. 

5. Část průřezu horizontálního stěnou, za silnějšího zvětšení. Zvětš. 600/1, orig. č. 12. Prep. č. 72. 
(J. Část řezu, vedeného na povrchu skořápky. Zvětš. 000/1. 

Globigerina cretacea ďOrb. 
Text. pag. 45. 

Fig. 7—9. Globigerina cretacea ďOrb. Exemplář se 3 stran. Zvětšení 170/1, orig. č. 73. 
.. 10«. Exemplář v rychle rostoucí spirále, ze spodu; 4 kulovité komůrky viditelný. 
„ \S)b. Exemplář v spirále mírně rostoucí, s téže strany; 6 komůrek více stlačených viditelno. 

Textularia Defrance. 
Text. pag. 25. 

Fig. 11. Textularia globulosa Reuss. Zvětšení 300/1. 
., 12. „ brevicona n. sp. Zvětš. 300/1. 

„ 13. „ páral lei a n. sp. Zvětš. 300/1. 



Tabule X. 



Discorbina Parker et Jones. 
Text. pag. 46. 



1<7. /'. c. Discorbina ammonoides Reuss. Zvětšení 90/1, orig. č. 52. Kaňk. 

2a, b, c. crassisepta n. sp. Zvětš. 110/1, orig. č. 80. Kamajk. 

3a, b. „ lenticula Reuss. Zvětš. 100/1, orig. č. 42. Kamajk. 

Aa, b, c. „ inflata n. sp. Zvětš. 160/1. orig. č. 47. Kamajk. 

ort, b, c. „ oligostcgia n. sp. Zvětš. 90/1, orig. č. 51. Kaňk. 

6a. b, „ regularis n. sp. Zvětš. 100/1, orig. č. 40. Kamajk. 

la. Průřez horizontální, skořápkou Discorbina ammonoides Reuss. Zvětš. 60/1, orig. č. 

jest veden poněkud šikmo.) 
7b. Týž průřez silněji zvětšený, část skořápky s povy. Zvětšení 350/1. 
1(\ Část téhož průřezu, jevící, jak každá komůrka má své zvláštní stěny. Zvětš. 560/1. 



106. Prep. 



(Rez 




ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 

PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. 



TŘÍDA II 



MECHOVKÁCH 

Z KORYCANSKÝCH VRSTEV 



POD KANKEM U KUTNÉ HORY 



PODÁVÁ 



D" K FILIP POCTA, 



DOCENT PAEAEONTOLOGIE PŘI C. K. ČESKÉ UNIVERSITĚ 



S TABULEMI I.— IV. A if> VYOBRAZENÍMI V TKX IT 

(PALAEONTOGRAPHICA BOHÉMI AE Nk. 2.) 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMÉNl 

1892. 



/ 



ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 

PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. 

TŘ ÍDA II. 

MECHOVKÁCH 

Z KORYCANS KÝC H VRSTEV 

POD KANKEM U KUTNÉ HORY. 

PODÁVÁ 

D° K FILIP POČTA. 

DOCENT PALAEONTOLOGIE PŘI C. K. ČESKÉ UNIVERSITĚ. 

S TABULEMI I.— IV. A 16 VYOBRAZENÍMI V TEXTU. 

(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE Nf. 2.) 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, 



SLOVESNOST A (JMENL 



TISKEM J. OTTY V PRAZE. 



1 Úvod. 



Pan učitel Alois Horáček, horlivý sběratel zkamenělin v Kutné Hoře, zaslal mi asi před 2 léty 
k určení zkameněliny dobyté z hlíny korycanského stáří pod Kankem u Kutné Hory. Po 
několika ukázkách zaslal p. A. Horáček geologickému ústavu c. k. české university veliký pytel 
surové hlíny této, která byvši v ústavu vyplavena, poskytla velice bohatý materiál zkamenělin 
z velké části dosud nepopsaných a neznámých, v němž zejména mechovky přečetně byly zastoupeny. 
Brzy seznal jsem, že zvířena hlíny kaňkovské chová v sobě nejen množství velice zajímavých 
a dosud neznámých tvarů, nýbrž že i stav zachování jest ponejvíce tak příznivý, že dobře hoditi 
se bude ke zkoumání. Pěkné ukázky, plavením hlíny této získané, pan A. Horáček vystavil r. 1891 
v zemské jubilejní výstavě a sice v oddělení pro školy obecné. 

Více než 40 % zkamenělin náleží zbytkům mechovek, a poněvadž mezi nimi nalezl jsem 
většinou tvary nové, dosud neznámé, ano i v pojednáních odborných, zvláště pak ve výtečné práci 
prof. Nováka: Beitráge zur Kenntniss der Bryozoen der bóhm. Kreideformation, Denkschriften der 
kais. Akad. d. Wissenschaften, Wien. Mathem. Natunviss. Classe XXXVII 1877 nepopsané, od- 
hodlal jsem se mechovky tohoto naleziště na zbytky této třídy živočišné nejbohatšího popsati. 

Při tom jsem měl na zřeteli zjev, že zkamenělé mechovky z hlíny této jsou poměrně velice 
dobře zachované a že tudíž hodí se výtečně ku dělání výbrusů, jimiž by snad dal se objasniti 
některý z mnohých dosud temných bodů morfologie mechovek. Více než sto výbrusů a řezů roz- 
ličným směrem trsy vedených podrobil jsem v té příčině důkladnému prohlížení a uvádím výsledky 
tohoto svého zkoumání před podrobným popisem jednotlivých druhů. 

Vyobrazení pohledů zvětšených pod mikroskopem na přiložených tabulích, jakož i v textu 
kreslil jsem sám pomocí světlé komory. Při kreslení komorou světlou třeba dbáti na výšku pod- 
ložky, na které kreslíme, neboť ta souvisí úzce s mírou zvětšení, tak že se často vyskytují značné 
rozdíly mezi udanou mírou zvětšení na tabulce a mezi mírou na nákresu. Vyšetřil jsem všude 
zvětšení přesně a kreslil v mírách 6, 13 a 26. Rovněž přesně jsou měřeny předměty kreslené, 
zvláště menší rozměry jejich. 

Naleziště hlíny té jest velmi zajímavé nejen bohatstvím na zkameněliny, nýbrž i geologickou 
polohou svou a budiž proto v krátkosti tuto popsáno. 

Okolí Hory Kutné jest v ohledu geologickém význačno tím, že jsou tam poslední výběžky 
mocného pohoří rulového, které jihovýchodní čásť Čech skládá. Až ku městu samému tvoříc jeho 
podklad vybíhá od Poličan a Malešova špice rulového horstva, která jest již částečně oddělena 
od hlavní spousty rulové uloženinami diluviálními, ji pokrývajícími. Za městem Horou Kutnou 
jsou potom ještě rulové ostrůvky, které volně do výše čnějí, nejsouce pokryty diluviem. Ostrovy 

i 



4 



tyto jsou pro geologa tím zajímavější, poněvadž jsou na místech, kde byl kdysi břeh moře křído- 
vého, které se rozprostíralo odsud daleko na severozápad, sever a východ. Jest pravdě podobno, 
že tyto ostrůvky rulové byly v podobě ne příliš změněné také u břehu moře křídového. Tím si 
vysvětlujeme, že kol nich a pak také v dutinách a rozsedlinách v rule povstalých nalézáme ulože- 

niny vrstev korycanských, které v sobě chovají 
zbytky zvířeny převážně pobřežní. Jedním tako- 
vým nalezištěm jest vrch Kaňkovský (viz vyobr. 
č. 1.), položený na sever něco více než 1 km cesty 
od Kutné Hory, známý svými prastarými doly 
na stříbro, nyní vesměs již dávno opuštěnými. 
Kaňkovský vrch, který do výše 352 m se zdvihá, 
skládá se z ruly, která jest pokryta kolkolem 
dílem mocnými uloženinami diluviální hlíny, dílem 
pak i ohromnými haldami, pocházejícími z dolů 
hornických. 

Jen na jihovýchodní straně směrem ku Ma- 
linu objat jest ostrov rulový pásem korycanských 
vrstev, které vnikají do trhlin a puklin v rule 
a nesou vesměs ráz pobřežní na sobě. Přístupný 
jest útvar křídový v několika lomech. Nej větší 
lom jest nad cihelnou na pozemcích knížete 
Schwarzenberga při cestě ze Sedlice do Hlízová, 
z něhož souditi se dá na toto uložení křídového 
útvaru. Na jižní straně skládají se korycanské 
vrstvy z písčitého vápence, který úplně se podobá 
onomu, jenž u Miskovic vychází na den a pak 
i v Hoře Kutné se láme ve velikých lomech, za 
kostelem sv. panny Barbory. Zkameněliny jsou 
i zde řídké a podobně nepřístupné jako na místech 
shora uvedených, neboť, jak známo jest, s velikými obtížemi jest spojeno dobývání nejobyčejnějších 
zkamenělin, jako: Exogyra columba, Radiolites Sanctae Barbarae, vápenných hub a jiných ze zdra- 
vého kamene, kdežto ze zrušeného samy se vylupují. Více na jihovýchod proměňuje se písčitý 
vápenec ve vápenitoslinitou hmotu, hlíně podobnou, která v lomu výše vzpomenutém vyplňuje 
prohlubiny a rozsedliny v rule v mocnosti 0*5 až 5 m. V hlíně této hojny jsou ohlazené valouny 
rulové v průměru O02 až 1*5 m, jež zajisté zaokrouhlil a ohladil za dob moře křídového mocný 
pobřežní příboj vln. Hlína chová v sobě množství zkamenělin, kteréž vesměs náležejí zvířeně pobřežní, 
a poskytla velice bohatou zásobu drobnohledných mechovek, pak i vápenitých hub ramenonožců 
mlžů, ježovek a j. 

Na sever v lomech rulových nad Hlízovém bývají korycanské vrstvy málo přístupny a jsou 
zde zastoupeny slabými slojemi hlíny, hořeji popsané. 

Naleziště toto jest svým typickým pobřežním rázem velice zajímavé a poskytlo mnohé nové 
zkameněliny, dosud neznámé, o nichž snad bude později ještě bližší zpráva podána. 

Jest pravdě podobno, že i ostatní rulové ostrovy v záplavě hlíny diluviálné podobné usazeniny 
křídové lemují, a jest záhodno na tyto rulové ostrůvky pozornost: místních sběratelů obrátiti. 




Vyobr. č. 1. Mapka vrchu kaňkovského u Kutné Hory. 



5 



Z literatury uvádím jen spisy o zkamenělých mechovkách jednající a vyšlé po základní prací 
prof. Nováka : Beitráge zur Kenntniss der Bryozoen der bóhm. Kreideformation. Denkschriften der 
kais. Akad. der Wissensch. Wien, Mathem. Naturwiss. Classe. Díl XXXVII., ve které starší literatura 
sestavena. 

(Bucailíe E., Liste des Bryozoaires observés dans les étages cretacés du depart. de la Seině Inferieure. 

Soc. des Amis de Scienc. Nat. Rouen 1889. 
Hamm H., Die Bryozoen des Mastrichter Ober Senon. Inaugural-Dissertation. Berlin 1881. 
Koschinsky C, Die Bryozoenfauna der álteren Tertiárschichten des súdlichen Bayern. 

Palaeontographica sv. XXXII., 1885. 
Marsson 77;., Die Bryozoen der weissen Schreibkreide der Insel Riigen. Dames VV. & Kayser E. 

Palaeontologische Abhandlungen sv. IV., 1887. 
JJoetling Fr. } Die Fauna des samlándischen Tertiárs. II. Theil. Abhandlungen der geolog. Special- 

karte Preussens, sv. VI. čís. 4. 
(Pergens E., Revision des bryozoaires du cretacé figurés par ďOrbiny. I. Partie, Cyclostomata. 

Memoires de Soc. belge de Geolog. & Hydrologie, sv. III. 1890. 

— Les Bryozoaires du Tasmajdan á Belgrade. 

Proces verb. de Soc. Malacozool. Belgique, sv. XVI. 

— Notes supplementaires sur les Bryozoaires du Tasmajdan. 
Ibidem sv. XVI. 

— Notes praeliminaires sur les Bryozoaires fossiles de Kolosvar. 
Proces verb. de Soc. Malacozool. Belgique, sv. XVI. 

— Zur fossilen Bryozoenfauna von Wola Luzanska. Bulletin d. Soc. belge de Geologie, d. Pa- 
laeontologie & Hydrologie, sv. III. 1889. 

— Pliocáne Bryozoen von Rhodos. Annalen des k. k. naturhist. Hofmuseums. 1887. 

— & Menieur, Notes sur les Bryozoaires de 1'étage Garumnien de Faxe. 
Annales Soc. Roy. Malac. de Belgique, XXI. 

Sacco F. t Catalogo palaeontologico del basino tertiario del Piemonte. 

Bolletino de Soc. geol. italiana, sv. VIII. 
Tenison- IVoous, Corals and Bryozoa of the Neozoic Period in New Zealand. 

Colon. Mus & geol. Survey depart. 1880. 
Vine G. f R., A monograph of the Polyzoa of the Red Chalk of Hunstanton. 

Ouart. Journal geol. Soc, svaz. 46. 

— Notes on british eocene Polyzoa. 

Proceed. Yorksh. geolog. & polytech. Soc, sv. 1 1 

— A monograph of Yorkshire carboniferous and permian pulyzoa. 
Ibidem sv. 11. 

— Further notes on the Polyzoa oí the Lower Greensand and the Upper Greensand of Cambridge. 
Ibidem sv. 1 1 . 

— The Polyzoa of the Hunstanton Red Chalk. British Association New Castle Meeting. 

— Notes on a species of Entalophora from Neocomian Clay of Lincolnshire. 
Annales & Magazine of nátur history, série 5. sv. 19. 

— Notes on the Palaeontology of the Wenlock Shales of Shropshire. 
Proceed. Yorkshire geolog. & polytech. Soc, sv. 9. 

— Notes on the Polyzoa and other Organisms from the Gayton Boring Northamptonshire. 
Journal of the Northamptonshire Nat. hist. Soc & Field Club, sv. IV. 



G 



Vine G. (R., Notes on Polyzoa of Caen and Ranville now preserved in the Northampton Museum. 
Ibidem sv. V. 

— Notes on the Classification of Cyclostomatous Polyzoa old and new. 
Proceed Yorkshire geolog. & polytech. Soc, sv. IX. 

— Notes on the Classification of palaeozoic Polyzoa. 
Ibidem sv. XI. 

Víaiers A. IV., North Italian Bryozoa. 
Ouart. Journal geol. Soc, sv. 46. 

— On Tertiary Chilostomatous Bryozoa from New Zealand. 
Ibidem sv. 43. 

— On Tertiary Cyclostomatous Bryozoa from New Zealand. 

Ibidem sv. 43. 

Ubaghs J. C, Description géologique et palaeontologique du sol de Limbourg, 1879. 

Konečně jest mi vysloviti díky panu prof. Dru. Ant. Fricovi za laskavé zapůjčení originálů 
křídových mechovek českých, panu prof. Dru. Ot. JVovákovi za mnohou cennou radu, panu prof. 
Dru. Fr. Vejdovskému za zapůjčení odborných spisů o mechovkách žijících, a panu učiteli AI. Horáčkovi 
za mnohou zprávu a přátelskou službu. 



2. Příspěvky ku morfologii. 

Při prohlížení četných průřezů mechovek z hlíny kaňkovské objeveny některé znaky, které 
snad by mohly přispěli ku lepšímu poznání morfologickému těchto živočichů. Zmíním se proto 
ve stručnosti o poměrech, jež mohl jsem pozorovati na výbrusech těchto, při čemž ovšem nebudu 
opakovati základní věty obsažené v popisech, které podali (Busk, (Pergens, Zittel, Vine a j., nýbrž 
spíše chci předpokládati, že jsou všeobecně známy. Nejen číselným poměrem, nýbrž i přirozenou 
povahou lze vysvětliti, že více pozorovati jsem mohl mechovky kruhoústé než oružnaté. 

pórech. Jedním z důležitých znaků při popisování zkamenělých mechovek jsou póry, to 
jest malé dutinky na rozličných místech v kostrách mechovek se vyskytující. (Pergens rozeznává 
následující druhy pór: 

1. (Dutinky kosterně (cavités interscelettiques). Na některých druzích mechovek možno pozo- 
rovati, že vápenná stěna buňky poblíže ústí chová v sobě tu větší tu menší množství dutinek roz- 
měrů as 0'045 až 01)54 mm (Eschara), aneb také jen 0*003 (Actaea), které za živa vyplněny jsou 
pletivem epidermickým. Zcela podobný zjev možno pozorovati u rodu Heteropora, jak o tom později 
bude mluveno. Uzná-li se příbuznost dutinek u Heteropora s těmito dutinkami kosternými, pak 
ovšem ztratí tento tvar, (Pergensem za základní typ pór považovaný, na významu svém. 

2. (Póry spojovací (pores de communication), kterými sousedící buňky spolu spojeny jsou. 

O pórech těchto domnívá se (Pergens, že snad jsou jen 
druhem dutinek kosterných. Póry takové mohl jsem 

| pozorovati u rodu Ditaxia, kde však nejsou podivným 
způsobem po celém trsu rozděleny, nýbrž omezují se jen 
Vyobr. č. 2 .Stěna buněčná druhu Ditaxia Useriata Poč. na buňky některé. (Vyobr. č. 2.) Stěny některých buněk 

(Čís. praep. 26.) Zvětšena ISOkráte. . . , .. .... 

byly tak hojnými pory proděraveny, ze prurez jejich při 

větším zvětšení měl podobu lamelly růžencovitě zaškrcené. 

3. Póry, které spojují vnitřek buňky se středem a nalezeny byly u rodu Microporella. 




7 




Vyobr. č. 3. Příčný průřez prsem druhu Osculi- 
pora plebeja Nov., zvětšen 2tikrát. (Č. praep. 2.) 



4. Vniterné dutinky (pores intermediaires) pozorované u žijícího druhu Diastopora obelia John. 
Podobně pojmenovány byly dutinky u rodu Lichenopora, které povstaly tím, že jednotlivé buňky 
jsou o sobě, nikoli zasazené do společné hmoty, nýbrž spojené spolu výběžky. (Tab. IV. vyobr. 
č. 2.) Mezery mezi těmito výběžky tvoří právě vniterné dutinky. 

5. Chodby sesilovací (canaux de renforcement) u rodu Idmonea slouží k tomu, aby sesílily 
trs a nejsou následkem toho také ve stejném počtu po celém trsu rozloženy, nýbrž dole poblíže 
základné jest jich více než nahoře. Pergen% našel dole až 40, nahoře pak jen as 4. 

U našich druhů (tab. II. vyobr. č. 5., 9. a 11.) jest takových chodeb vždy jen menší počet 
4 — 6 i také na části dolení, což by se dalo snad vysvětliti tím, že druhy naše tvoří vesměs malé 
trsy, kterým netřeba přílišného sesilování. Dle mého mínění 

patří sem i sesilovací chodby u rodu Osculipora. Na příčném ,, : , . 

průřezu druhu Osculipora plebeja (vyobr. v textu č. 3.) vidíme 
přečetné buňky seřadčné tím způsobem, že větší jsou na přední 
straně, která nese ústí, kdežto směrem do zadu jsou buňky 
stále menšími. Sestavení toto dokazuje, že buňky berou svůj 
počátek na zadní straně trsu a kloní se na venek do předu. 
Po stranách proříznuty jsou výběžky, na jichž koncích umí- 
stěna jsou i ústí. Zadní čásť trsu obdána jest přídavnou 
hmotou na průřezu půlměsíčitou, ve které roztroušeny jsou 
hojné buňky. Tato přídavná hmota liší se ostře od hmoty 
s hlavními buňkami a sesilovací chodby nejsou v průřezu 
kruhovité, nýbrž elliptické a neměly zajisté jiného účelu, než podobné chodby u rodu Idmonea. 

6. Přídavné buňky (tubes accessoires) u rodů Heteropora, Ceriopora. Na povrchu těchto 
rodů otevírají se ústí dvojího druhu. Jedna ústí jsou veliká, kruhovitá a otevírají se jimi hlavní 
buňky, druhá jsou menší a náležejí buňkám přídavným. (Tab. III. vyobr. č. 6., tab. IV. vyobr. č. 3.) 
U Heteropora costata ďOrb (vyobr. v textu 
č. 4.) povstávají buňky ty teprve u povrchu 
a tvoří proto na průřezu příčném tmavý 
lem. (Tab. III. vyobr. č. 8.) Vznikají tím, 
že se stěn hlavních buněk oddělují se la- 
melly, které rovněž několikráte se dělí a 
tím dávají vznik četným malým dutinkám. 
Dělení to jest ovšem nepravidelné, buňky 
přídavné nejsou sobě stejné a rovněž i stěny 
mezi nimi nejsou stejně široké. Na někte- 
rých buňkách rodu Ditaxia pozorujeme zvláštní zjev (vyobr. v textu č. 5.). 

"Stěny mezi buňkami hlavními na venek ústícími nejsou zde vyplněny pletivem buněk pří 
dávných, nýbrž stěny ty jsou naopak téměř úplně celistvé, mohutné a jen tu a tam objevuji se 
v nich nepravidelné otvory, které na průřezu podélném bývají kruhovité neb všelijak protažené. 
Význam zjevu toho nesnadno se dá vysvětliti. Jest zřejmo, že typickým tvarem přídavných buněk 
jest onen, jaký seznali jsme u druhu Heteropora costata ďOrb (vyobr. v textu č. 4.), a že zjev 
popsaný u Ditaxia biseriata jest jaksi anormální. Ovšem nelze rozhodnouti, ukazuje-li nám zjev t< ;i 
počátek buněk přídavných, aneb je-li to zbytnělé pletivo přídavných dutinek, časť mocným přibí- 
ráním vápenatých uloženin přeměněná. A v této anormální podobě rovnají se přídavné buňky 
dutinám kosterným, jak Pergensem pod čís. 1. byly ustanoveny, a nelze mezi nimi najiti rozdílu. 




Vyobr. č. 4. Přídavné buňky u 
druhu Heteropora costata ďOrb. 
26kr. zvětšené. (Čís. praep. 9.) 



Vyobr. č. ó Čásť podélného průřezu 
u druhu Ditaxia biseriata Poč. 2tíkr. 
zvětšena (Čís. praep. 25.) 



8 




Ovicelly. Buňky, v nichž uchovávají se produkty pohlavní u mechovek kruhoústých, povstaly 
zvětšením některé normální buňky. To jest sice již dávno známo, pokud ale vím, dosud nevy- 
obrazeno ani u tvarů žijících a tím méně ovšem u zkamenělých. Podávám tudíž vyobrazení dvou 
průřezů trsem mechovky Entalophora soror Poč., na kterých ovicelly byly 
narostlé. (Vyobr. v textu č. 6.) Již ze vnitřku počíná se buňka, která pro- 
mčniti se má v ovicellu, značně šířiti. Ovicelly mají vnější obal poměrně 
velice mocný, který jeví při značnějším zvětšení pod mikroskopem trojí 
strukturu. Uvnitř a zevně jest vrstva, sestávající z tenkých lamell rovno- 
běžných, uprostřed zdá se pak složena býti ze sloupků na ovicellu kolmo 
postavených. Buňky v bezprostředním sousedství ovicelly chovají se rozličně. 
Někdy bývá jedna z nej bližších buněk uzavřena a zůstává v ovicelle sa- 
Vyobr. č. 6. Ovicelly u druhu motné, což by vysvětlili se mohlo tím, že snad nevyspěla v normální buňku, 
ntaiophora soror Poč. I3kr. n ýb r £ pr ávě následkem tohoto sousedství zakrněla. 

zvětšené. (Cis. praep. 13.) , 

koncových pupencích. Růst mechovek kruhoústých děje se pupenci 
na konci větévek. V četných výbrusech, které jsem pořídil končinami terminálními u rozličných 
druhů mechovek, mohl jsem pozorovati asi tento pochod: 

Po straně jedné neb i dvou vedle sebe sousedících buněk (vyobr. v textu č. 7. a 8. a, b) 
povstane slabá a malá příčka, která utvoří jedince nového Pokračuje-li růst dále, objeví se po čase 

v téže buňce mladé opět nová příčka a později zase jiná 
a tak to pokračuje dále, až výsledek je 4 neb až 7 mla- 
dých, od okolí svého se lišících buněk. Jakým pořadem 
se buňky dělí, jest na zkamenělých velice těžko ustano- 
viti ; soudíme-li však dle délky stěn na stáří buňky, tu 
můžeme pozorovati, že prvotní buňka pupencová sama 
stále se dělí, to jest ona odloučí po straně buňku dle 
stáří 2., dále dá ze sebe vypučeti buňce 3., pak buňce 
4., 5. atd. 

Aspoň na vyobrazení v textu č. 9. viděti sestavení 
buněk dle stáří 2, 3, 4, 5, 1, které odpovídá právě líče- 
nému pochodu. 

Tyto odloučené buňky tvoří na průřezech zvláštní typický tvar (vyobr. 
v textu č. 10.), který podobá se jakémusi klínu, sestávajícímu ze 2 až 7 
buněk, jenž jest mezi buňky normální, obyčejně poněkud na straně jaksi 
vražen. I navrhuji ku označení tohoto typického zjevu jméno klín pupencový 
(německy Knospenkeil). 

Podoba, postavení, jakož i počet buněk tohoto klínu 
pupencového jest pak u rozličných druhů rozličná. Chci se 
zmíniti o nejhlavnějších tvarech. 

Jednoduchý klín pupencový nalezen byl u Entalophora 
fecunda (vyobr. v textu č. 10.), vyčníval poněkud nad povrch a se- 
Yyobr. č. li. stával zetří buněk mnohem menších než obě, které po jeho stra- 




Yyobr. č. 7. a 8. Konce trsu druhu 

Spiropora verticillata Goldf sp., 
a, b, mladé pupence. (Č. praep. 5.) 



Vyobr. č. 9. Prů- 
řez koncem trsu 
Heter opora lepida 
Nov. I3kr. zvětš. 
(Čís. praep. 7.) 





to^ofbr^růřez nách jsou. Buňky klínu seřaděny jsou pokud se stáří týče 2, 3, 1. 
k Hkr m zvěSený' Zcela podobný útvar nalézáme u Heteropora costata 

(čís. praep. 4.) ďOrb. (vyobr. v textu č. 11.), kde klín pukový sestává asi ze šesti 
buněk, které jsou nad obyčej pravidelné a téměř souměrné, to jest podél hlavní osy kmene sobě rovny. 



Vyobr. č. 10. Průřez koncem 
větévky Entalophora fecunda 
2Gkr. zvětšený. (Č. praep. 4.) 



9 




Vyobr. č. 12. HeUropora costata 
ďOrb., průřez kusem rozvětve- 
ným, zvětšen 13kr. (Č. praep. 9.) 

které nerostou pouze do 
kde na průřezu jediným 



U Heteropora lepida Nov. (vyobr. č. 9.) složen pupencový klín z 5 buněk, seřa děných 
pravidelně dle schématu nahoře uvedeného. 

U Heteropora costata ďOrb. na kuse rozvětveném (vyobr. v textu č. 12.), pozorujeme na 
obou koncích klíny pupencové, sestávající ze 5 a 7 buněk. Seřadéní zde 
není jasně zříti. 

Dosud jednáno bylo o tom, kdy povstala při jediné buňce příčka 
a po ní nový pupenec. Někdy však povstávají při dvou (vyobr. v textu 
č. 8. a), neb i při více buňkách příčky, takže se vytvoří více klínů pu- 
pencových. 

Dva klíny pupencové pozorovati možno tam, kde se později kmen 
rozdvojí. Oba klíny původně poblíže sebe mění stále více svůj směr, 
původně rovnoběžný, a roztahujíce buňku, která mezi oběma leží, obracejí 
se na strany rozličné. Později kmen se rozdvojí a každý klín pupencový 
obstarává růst ve svém směru. 

Více než dva klíny pupencové můžeme pozorovati ve zvláštních 
případech u tvarů palicovitě naduřelých, ktr-ré přibírají nové buňky nikoliv 
pouze v jediném směru, nýbrž na celém obvodu svém, čili takových, 
délky, nýbrž zároveň také i do tlouštky. 

To bylo možno pozorovati u druhu Entalophora juvenis Počta, 
trsem nalezeny tři klíny pupencové. (Vyobr. v textu č. 13, a, b, c.) Dva 
z nich jsou vedle sebe, třetí na druhé straně kmene. Pokud se seřadéní 
týče, souhlasí buňky těchto klínů pupencových s pravidlem výše na- 
značeným. 

Jak se dále s těmito klíny děje, nebylo možno pozorovati, poně- 
vadž, jak z popisu druhu toho zřejmým bude, chová v sobě mladá 
stadia, která ve stavu dospělém posud poznána 
nebyla. 

větévkách rozvětvených. V úhlu, který 
povstává rozvětvením kmene u mechovek kruho- 
ústých, objevují se někdy zajímavé poměry. <Per- 
gens (Revis. des Bryoz. du cretacé, str. 364) na- 
lezl u druhu Spiropora verticillata Goldf. spec. 
v úhlu takovém velikou buňku, jejíž původ a 
účel vysvětliti nevěděl. 

U druhu Entalophora fecunda Novák (vy- 
obr. v textu č. 14.) jest v úhlu, kde větévky se 
rozbíhají buňka obrysu srdcovitého, která uprostřed krátkou a tenkou příčkou rozdělena jest na 
dvě nestejné části. Jedna čásť, na vyobrazení pravá, je mnohem menší než druhá na vyobrazeni 
levá, která jest nepoměrně značněji prodloužená. U druhu Ent. fecunda jsou uprostřed trsu nad- 
obyčej prodloužené buňky ve svazku (tab. 111. vyobr. é. 14.), a tu jest ona větší časť ze srdco- 
vitého útvaru v úhlu rozvětvení posledním výběžkem těchto prodloužených buněk, tak že ji 
končí svazek prodloužených buněk, které tvoři u druhu Entalophora fecunda Nov. v hlavním pni 
jakousi dřeň. 

Nazývám buňky ve středním svazku buňkami dřeňovými (něm. Markzelleh a jest tudíž výše 
popsaná buňka poslední dřeňovou. Je-li dřeň vyvinuta také i ve větvích, tu tvoři pro každou větev 

Dr. F. Počta: O mechovkach z Kor\ canských vrstev. -J 





Vyobr. č. 13. Průřez koncem 
větévky druhu Entalophora 
juvenis Poč. 13kr. zvětšený. 
(Čís. praep. 22.) 



Vyobraz, č 14. Entalophora fecunda 
Novák. Průřez místem, kde větévky 
se rozdělují, zvětšen 26kráte. 
(Čís. praep. 16.) 



10 



samostatný celek, se dření hlavního kmene nespojený. Dřeň postranních větévek počíná stranou 
v jakési vzdálenosti od dřeně kmene hlavního. 

U jiných druhů má pak tato konečná buňka dřeňová tvar jiný. 
U Heteropora lepida Nov. (vyobr. v textu čís. 15.) jest podobného 
obrysu, ale rozděluje se v hojný počet buněk menších, které také mají 
ještě hojné pletivo buněk přídavných. Zcela podobný tvar konečné buňky 
dřeňové vidíme u Heteropora costata ďOrb. (Vyobr. v textu č. 12.) 

Původ těchto konečných buněk dřeňových dá se, trvám, vysvětliti 
snadno. Má-li hlavní kmen některé mechovky na svém vrcholu dva klíny 
pupencové, tu bude zajisté kmen takový znenáhla se děliti ve dví. Buňky 
starší, položené mezi oběma klíny, budou napínány, svrchní stěna jejich 
bude spojenou silou obou klínu protahována. Následkem toho bude ovšem 
buňka deformována a sice, poněvadž síly obou klínů pupencových působí 
ve směru opačném, bude buňka deformována do šíře, t. j. bude širší než 
všecky ostatní buňky. V široké buňce takové povstanou pak novými 
příčkami nové buňky, jak tomu nasvědčují poměrně tenké stěny buněk, 
poblíže konečných buněk dřeňových ležících. 




Vyobr. č. 15. Heteropora lepida 
Novák. Řez místem, kde větévky 
se dělí, 26krát zvětšený. 
(Čís. praep. 7.) 



3. Popis druhů. 



Soustava mechovek není dosud celá přesně ustanovena. Pokud se týče mechovek kruho- 
ústých, tu vyhovuje ovšem soustava navržená Marssonem a opravená r Pergensem úplně všem 
požadavkům. Jinak se to ale má u mechovek oružnatých, které pro velikou rozmanitosť nepodařilo 
se roztříditi ve větší oddělení, tak že ohraničují se jen jednotlivé čeledi. U mechovek kruhoústýcli 
přidržím se soustavy hořeji uvedené a odkazuji na spisy obou navrhovatelů, kde důvody a výhody 
této soustavy blíže jsou vyloženy. 

Dle této soustavy dělí se mechovky kruhoústé na: 



I. Soleno 



po 



II. C 



Melicertitina. 



I. oddělení: 

Solenoporina. 

Buňky se rozšiřují nepatrně k ústí svému. Ústí zaokrouhleno, zaujímá celý průměr buňky. 
Ovicelly tvoří sáčky, které otevírají se na venek jedním neb více otvory. 

Čeleď: Diastoporidae. 

Trsy plíživé z buněk rourovitých a na konci vyzdvižených. Ovicelly v podobě váčků s jedním 
neb s více otvorů na povrchu trsu. 



Rod Stomatopora, Bronn 1825. 

Trsy jsou plíživé, přirůstají na předměty cizí a sestávají z buněk protáhlých aneb vejčitých ; 
které pojí se k sobě v řadě pouze jediné aneb i ve více řadách souběžných. Pučení jest koncové 
(terminální). 



11 

Dříve čítaly se do rodu tohoto tvar)', jejichž buňky jsou v řadě pouze jediné, kdežto pro 
trsy víceřadé ustanoven byl zvláštní rod Proboscina Audouin. 

f Pergens (Bryoz. du cretacé str. 327.) navrhuje, aby poslednější rod byl vymítén, a odůvod- 
ňuje počínání své tím, že oba rody přecházejí znenáhla, avšak zúplna do sebe. On uveřejňuje 
zajímavý nález mechovky pocházející z virtemberského liasu, jejíž trs počíná v podobě, jakou vidíme 
u rodu Diastopora, rozděluje se ve větve hlavní, sestavené z více řad, jako u rodu Proboscina, 
a dále ve větve druhotné, jednořadé, jako rod Stomatopora. 

Hamm (Bryoz. Mastr. Ober-Senon, str. 24. a 26.) ponechává rodu Stomatopora rozsah 
dřívější, přičítá však rod Proboscina ku rodu Diastopora bez udání důvodů. 

Hlavním důvodem, že přidržel jsem se názoru (Pergensova, byl mi druh Stomatopora diva- 
ricata Roem. sp., který oba hlavní znaky rodů Stomatopora i Proboscina na trsu jedném spolu 
spojuje, jak možno viděti z vyobr. č. 1. na tabuli I. 

Stomatopora divaricata Roem. sp. 

Tab I. vyobr. č. 1.— 4. 

1871. H. B. Gcinitz. Das Elbethalgebirge in Sachsen. I. díl str. 112. Tab. 28. obr. č. 1, 2. 

Základ rozložitého trsu tvořen jest širokým povlakem, na němž jest několik ústí. Z něho 
vybíhají pak četné větve, z nichž slabší mají buňky v řadě jediné, silnější pak v řadách dvou až 
třech. Postranní větvičky od těchto silnějších větví vybíhající mají buňky opět jen v řadě jediné. 

Jednotlivé buňky jsou většinou elliptické, široké, zaškrceninu mívají znáti nejlépe na hlavním 
svém podkladu který tvoří po obou stranách jednořadých větví lem. Tento základní lem nalézáme 
u všech druhů, které vykazují znaky rodů Proboscina i Stomatopora zároveň, a zdá se proto býti 
nejlepším důkazem toho ; že trs za příhodných okolností může míti i větévky s více než jedinou 
řadou buněk. Rozměry jednotlivých buněk jsou: délka 05 — 0'65 mm, šířka 0"4 — 0*5 mm. Některé 
trsy mají však buňky poněkud delší a útlejší, nikoliv tak uprostřed naduřelé, které jinak úplně sou- 
hlasí s buňkami elliptickými. Rozměry protáhlejších buněk jsou podobné; délka obnáší - 5 — U - 7 mm, 
šířka 0*3 — 0'4 mm. U předu jsou buňky dosti mohutně povytaženy v kruhovité ústí, které měří 
as 0*08 — 0*12 mm ve vnitřním průměru. Rady buněk rozvětvují se bez pravidla, jednou nová větev 
tvoří ostrý, jindy tupý úhel, rovněž i počet buněk v jednotlivých větvích jest nestálý. Často větve 
splývají do sebe aneb se křižují, aneb i nad sebou leží. Na povrchu některých, zvlášť dobře zacho- 
vaných buněk vidíme jemné a dosti pravidelně seřaděné vynikající tečky čili velice nepatrná zrnka, 
u většiny jest však povrch, snad odřením, hladký. 

Výše vzpomenutý jedinec chová znaky rodů Stomatopora i Proboscina zároveň. Široký 
povlak s více otvory čili ústími buněk upominá na rod Proboscina; podobně i víceřadé větve. 
Druhotné větve sestávají však již jen z jediné řady buněk a jsou, zvláště od základního povlaku 
vzdálenější, již úplně rovné jiným trsům druhu toho, které vidíme na jiných jedincích někdy 
v malých útržcích. Na společném kmeni, kde ještě buničky jsou postaveny ve více řadách, nejsou 
ještě pravidelné, nýbrž pozměněny tím, že nejsou pravidelně postaveny, aniž dobře ohraničeny 
a i ústí jejich nejsou stejných rozměrů. Teprve ve větvích s jedinou řadou buněk počíná pravi- 
delnost. Druh tento vyskytuje se dosti zhusta na rozličných miskách mlžů, na stromovitých trsech 
jiných mechovek a p. Xa svrchní ploché misce ústřicové nalezeno bylo množství trsů v chomáči 
seskupených, které i na druhou stranu misky přecházely a zde tvořily nepravidelné shluky. Tái 



12 



miska chová na sobě i silně rozvětvený trs se společným víceřadým základem, jak vyobrazen 
č. 1. tab. I. 

Podobný, však mnohem pravidelnější a užšími ústími opatřený druh, vyobrazuje ďOrbigny 
(Palaeont. franc. tab. 629. č. 5. — 8.) pod jménem Stom. linearis. 

Stomatopora minuscula nov. spec. 

Tab. I. vyobr. č. 5., 6. 

Trs velice jemný, plíživý, sestává většinou ze dvou, k sobě v pravém úhlu postavených 
ramen, která někdy se ještě podvojují. Buňky jsou velice jemné, prodloužené a úzké. Ústí jejich 
protaženo v dlouhou rourku, která ale bývá obyčejně uražena Na jednom trsu zachovalo se ústí 
pouze jediné, kdežto ostatní buňky ukazují na místě, kde vynikala rourka s ústím, vylomený otvor; 
na druhém trsu téhož druhu jest rovněž naznačeno ústí jediné, kdežto místa ústí druhých jsou bud 
jen slabě naznačena aneb vůbec nezřejma. Někdy i svrchní stěna buňky bývá proražena, tak že 
viděti úzký vnitřek. Rozměry buněk jsou velice nepatrný; délka obnáší 0"5 — 0'6 mm, často však 
setkáváme se mimořádně s buňkou zvláště dlouhou, šířka 013 — 015 mm, ústí měří ve svém 
vnitřním průměru až O06 mm. 

Svou útlostí liší se tento druh ode všech dosud známých. Domněnce, že je to snad mladé 
stadium jiného druhu, odporuje silné vytažené ústí. 

Na skořápce mlže Exogyra, zároveň s druhem Stom. divaricata a pak i na jiných zkame- 
nělinách, většinou ale špatně zachován s ústím uraženým, tak že určení jest velice obtížno. 

Stomatopora constricta nov. spec. 

Tab. I. vyobr. č. 7., 8. 

Trs velice zajímavého druhu tohoto sestává z řady buněk, která na obou koncích se roz- 
dvojuje a v mírných obloucích probíhá. Buňky jsou protáhlé a pokud se šířky týče nestejné, 
počátek jejich bývá značně užší než naduřelý konec přední poblíže ústí. A tak podobají se vnější 
podobou svou buňkám rodu Hippothoa z oddělení oružnatých. Ústí jest kruhovité, dosti mocně 
povytaženo a sedí na svrchní stěně buňky. Rozměry buněk jsou: délka 0*6 — 08 mm, šířka u před- 
ního konce 02 mm, u zadního 0'08 — Ol mm, ústí ve vnitřním průměru O05 —0*07 mm. 

Dosud nalezen pouze jediný exemplář, který není příliš dobře zachován, poněvadž ústí 
buněk nejsou někde dobře viditelná. 

Podobá se poněkud rodu Stom. gracilis u a Orbignyao. (Palaeont. franc. str. 843. tab. 758. 
č. vyobr. 17.— 18.) 

Stomatopora Suessi Novák sp. 

Proboscina Suessi Novák, Beitr. zur Kenntn. d. Bryoz. bohm. Kreidef., str. 27, tab. V. vyobr. č. 14 — 19., 

tab. IV. vyobr. č. 25—26. 

V hlíně z Kaňku nalezeno as 5 jedinců tohoto druhu rozličné podoby a rozličných rozměrů, 
které celkem souhlasí s popisem i vyobrazením v základním spise prof. JVováka, zvláště pokud se 
týče velikosti buněk a vnějšího úzce listového obrysu. Druh tento tvoří zřejmý přechod ku rodu 
Diastopora (viz Novák, Beitr. z. Kenntn. Bryoz. b. Kreidef., tab. IV. vyobr. č. 26.). 



13 



Stomatopora intermedia Novák sp. 
Tab L vyobr č. 24. 

Proboscina intermedia Novák, Beitr. zur Kenntn. d. Bryoss. bdhm. Kreidef.,. str. 2ú, tab. V. vyobr. č. 1.— 13. 

V materiálu, jenž mi byl po ruce, nalezeno několik málo jedinců. 

Zajímavý jest malý trs se 2 větvemi, z nichž levá má buňku vejčitč naduřelou a malou 
tečkou opatřenou. Rozměry této nad obyčej zveličené buňky jsou v mr,i: největší délka - 5, nej- 
větší šíře 0*28. 

Možno domýšleti se, že zjev tento souvisí s rozmnožováním a že naduřelá buňka jest 
vlastně ovicellou. 

Waters (On tertiary cyclostom. Bryozoa from New Zealand str. 342) stotožňuje druh tento 
se žijícím dosud tvarem Stomat. major a přisuzuje mu tudíž značné stáří. O správnosti tohoto 
úsudku, který by vrhal zajímavé světlo na malou proměnlivost ve vývoji mechovek, bude lze 
vysloviti se teprve porovnáním recentního druhu s našimi exempláry. 

Stomatopora disjecta nov. spec. 

Tab. I. vyobr. č. 19. 

Trs veliký, na pět větví rozdělený, které vycházejí ze společného kmene. Plíží se po kuse 
skořápky ústřicové provrtané a rozbité a to nikoliv ve ploše jediné, nýbrž spíše na místč ; které 
jest následkem rozrušení hmoty skořápkové nerovné, tak že plocha, na níž se rozprostírá jedna 
čásť trsu , která vyznamenává se vyvstávajícími konci buněk, tvoři s plochou, na které se roz- 
kládá ostatní čásť trsu, téměř pravý úhel. Prve vzpomenutá čásť trsu jde do prohlubiny, která 
jest vytvořena ve hmotě skořápky ústřicové, tak že se zdá, jakoby vnikala do skořápky. Buňky 
nejsou stejně hustě po povrchu rozdělené, na dvou vodorovných větvích jsou hustší než na ostatních 
třech. Jednotlivé buňky jsou rourovité, končí kruhovitým ústím a jejich konec zvláště na některých 
místech zdvihá se do značné výše, tak na krátké postranní větvi, která sestupuje dolů po ploše 
skloněné. 

Pokud se rozměrů týče, tu jsou buňky rozličné délky, šíře měří 0T3 — 0*15 mm a ústí má 
vnitřní průměr na 09 — 1 mm. Konce větví všech jsou palicovitč naduřelé a mají větší počet 
pupenových buněk, které jsou sice od sebe oddělené, ale přece ztrácejí na samostatnosti. 

V jakém poměru jest nový druh tento ku množství dosud popsaných a také nčkdy i jemu 
podobných druhů ; nesnadno lze určití, poněvadž až dosud každý téměř dobře zachovaný exemplář 
byl popisován u rodu Stomatopora za druh nový a poněvadž nebyly udávány ve starších popisech 
rozměry buněk, ano ani u vyobrazení uváděno nebylo, při jakém zvětšení byly kresleny. 

Od Stom. Suessi Novák sp. liší se mocným svým rozvětvením a pak i značnějšími rozměry. 

Rod Diastopora, Lamouroux 1821. 

Trsy jsou plíživé, tu více, tu méně přirostlé, obrysu ledvinovitého, listovitého, kruhovitého, 
aneb jsou i v podobě nepravidelných povlaků. Buňky, jež mají ústí protažená, tu více tu méně 
volná, střídají se bez pravidla. Ovicelly tvoří váčky mčchýřkovité, na povrchu trsu, s jedním neb 
i více otvory. 

fPergens (Bryoz. du cretacé str. 327) připojil k rodu tomuto i rod Berenicea, který .i \ ; . 
utvořil pro mladá, ještě terčovitě kruhovitá stadia. 



Hamm (Bryoz. Mastr. Ober Senon str. 24) ve svém velice stručném popisu rovněž staví 
rod Berenicea mezi »nej důležitější synonyma « rodu Diastopora, aniž by slovem počínání toto 
odůvodnil. 

Sem dle mého mínění dlužno i počítati trsy v podobě neurčitě omezených plátů, na nichž 
kruhovitá ústí leží nepravidelně aneb v nezřetelných pětičetách (Quincunx). Na tvarech takových 
jen výjimkou lze pozorovati shora hranice jednotlivých buněk. Na průřezu vidíme (tab. II. vyobr. 
č. 12., 13.) buňky často ve více řadách nad sebou a jen některé otevírati se na venek. 

Podobné tvary seřadil Marsson (Bryoz. Schreibkr. Rúgen str. 16) do nového rodu Crypto- 
glena, jehož diagnosa*) provázená ne příliš zřetelným obrazem (tab. I. vyobr. č. 3.), nehodí se však 
na tvary výše vzpomenuté. 

Rod Stomatopora má trsy stromovitě rozvětvené z jediné neb i z více řad buněčných 
sestávající ; rod Diastopora však má trsy plátovité, na nichž buňky jsou rozloženy bud paprskovitě 
směřujíce zadním koncem svým ku bodu počátečnímu aneb nepravidelně, často v nezřetelných pěti- 
četách. Oba tyto rody spojuje tvar Stom. Suessi Novákem vyobrazený, kde řady buněk přecházejí 
z polohy rovnoběžné do paprskovitě rozložené. 

Ze druhů rodu Diastopora příslušících, které v korycanské hlíně pod Kaňkem byly nalezeny, 
náležejí do oddělení, jež má buňky paprskovitě seřaděné, druhy tyto: 

circularis Počta foliům Novák spec. 

concreta Počta pilosa Novák spec. 

Druhy, které tvoří nepravidelné platy s ústími nepravidelně roztroušenými, jsou : 
angulus Počta echinata Počta 

bacca Počta exigua Počta 

difluens Novák spec. procera Počta, 
protracta Počta. 

Mimo dospělé trsy možno nalézti v hlíně kaňkovské ještě dosti četná mladá stadia, která 
mají teprve několik málo buněk úplně vyvinutých, za to ale tlustý obvodní val, ve kterém, jak 
známo, jsou pupeny. Podávám vyobrazení těchto stadií na tab. I. vyobr. 9. — 12., ježto bližší určení 
není možno, ač lze rozeznati 2 typy, jeden s buňkami menšími a užšími, druhý s buňkami většími 
a širšími. 

Diastopora circularis nov. spec. 

Tab. I vyobr. č. 13, tab. III. vyobr. č. 31. 

i rsy jsou malé, kruhovitého aneb vejčitého obrysu a sestávají z malých buněk, které spořá- 
dány jsou paprskovitě od středu trsu. Buňky jen málo vynikají předními konci svými nad povrch, 
měří as 0'08 — 0*1 mm v šíři a nestojí v pravidelném uspořádání, nýbrž jen směr jejich jest papr- 
skovitý. Ústí je kruhovité aneb vejčité a měřívá ve svém vnitřním průměru 0'04 — - 05 mm. Trs 
sám bývá tlustý a má, zvláště u některých jedinců, kol do kola množství pupenů ; které se po stranách 
jednoduchým otvorem otevírají aneb i po straně odřeny bývají, tak že lze vnitřek buněk viděti. 
Rourovité buňky, předním koncem málo pozdvižené, bývají stejné, jak u jedinců větších, tak i menších, 
někdy se zdá, jakoby větší jedinci měli menší buňky, než trsy menší. 



*) Diagnosa tato zní: »Stock aus blattfórmigen, einschicbtigen Lappen bestehend, nur auf einer Seite mit Zellen und 
geschlossenen Nebenzellen. Hauptzellen auf der Oberfláche undeutlich quincuncial ausmundend. Nebenzellen aus sehr verdiinnter, 
fast stielformiger Basis sich allmahlich erweiternd, rosenkranzfórmig eingeschniirt, bis zur Oberfláche fortlaufend, aber geschlossen 
bleibend.* 



15 



Na jednom trsu nalezena ovicella v podobě malého as 065 mm dlouhého váčku, který byl 
až na samém obvodu a na svém povrchu opatřen byl několika malými otvor)'. 

Nade vši pochybu jsou však tvary zde popisované, mladými stupni ve vývoji a jen proto 
byly ustanoveny za nový druh, že dílem jsou význačným typem a dílem že nebylo možno najiti 
druh, jehož by snad byly mladým stadiem. 

Diastopora concreta nov. 
Tab. I. vyobr. č. 20. 

Pokud z úlomků možno souditi, tvoří trsy polokruhovité neb ledvinité, 1 — 1*25 široké 
a 0*76 — 1 mm dlouhé povlaky a rozeznávají se od všech dosud známých tvarů svými značnými rozměry. 
Buňky vybíhají ve směru od středu na všecky strany paprskovitě, nejsou ale v pravidelných řadách, 
nýbrž kupí se nepravidelně. Ony jsou krátké a široké, obzvláště na obvodu trsu. Buňky uprostřed 
trsu měří as 06 mm v délce, u obvodu jsou kratší 0*3 — 0*5 mm a jsou uprostřed trsu as 0*23 mm, 
dále u obvodu až 0*4 mm široké. 

Předním svým koncem pozdvihují se nad povrch a to zvláště u buněk středních, kdežto 
buňky na obvodu jen malou částí se vyzdvihují. Ustí je kruhovité a měří u buněk ve středu trsu 
as 0*08 mm, dále u obvodu až Olo mm ve vnitřním průměru. 

Diastopora foliům Novák sp. 
Berenicca foliům Novák, Beitr. z. Kennt. d. Bryoz. bóhm. Kreidet. str. 20. tab. IV. vyobr. č. 11. — 14. 

Diastopora pilosa Novák sp. 
Berenicea pilosa Novák, Bcitr. z. Kennt. d. Bryoz. bohm. Kreidef. str. 21. tab. IV. vyobr. č. 1. — 10. 

S druhem předešlým nalezen v několika exemplářích, často nepříznivě zachovaných a proto 
též nesnadno určitelných. 

Diastopora angulus nov. spec. 

Tab. II. vyobr. č. 31. 32. 

Malý a jediný trs nalezen na úlomku jakési skořápky. Jest v podobě tlustého a protáhlého 
plátu uprostřed zvýšeného, tak že má podélnou uprostřed probíhající hranu, na které jsou postavena 
v řadě ústí buněk. Následkem toho středního zvýšení a hrany dosti ostré, je průřez trsu trojhranný. 
Na obou bocích jsou ústí buněk kruhovitá, nepravidelné roztroušena, jen místy zdá se, že stoji 
v pčtičetách. Hranice jednotlivých buněk nelze při pohledu shora rozeznati. Ustí buněk jsou po- 
měrně velice nepatrná, měříce O03 — O04 mm ve vnitřním průměru, a jsou ohraničena pouze 
slabým valem. 

Diastopora bacca nov. 
Tab. I. vyobr. č. 17. — 18. 

Jest velice typický a snadno rozeznatelný druh. Trs v mládí naduřuje palicovitě (tab. I. 
vyobr. č. 16.) a má v ten čas kruhovitá ústí dosti řídce roztroušena a jen ku konci jsou ústi 
hustší a kupí se tu také i k buňkám pupencovým. Později proměňuje se trs ve platy, tu větší tu 
menší, na nichž ústí jsou již dosti stejnoměrně roztříděna. (Tab. I. vyobr. č. 27.) Na některých 
místech zdá se, jakoby ústí stála v pětičetách, než rozvržení to není ani stálé aniž zřetelné. Hranice 
jednotlivých buněk, při pohledu shora, znáti buď jen slabě, anebo vůbec nejsou naznačeny. I stí 



LC 



buněk jsou poměrně veliká a vynikají na povrch v podobě bradavek. Bradavky ty děkují původ 
svůj poměrně tlusté stěně buněčné, jak to již také z mír jednotlivých částí buněčných vysvítá. Ústí 
ve vnějším průměru svém měří 013 — 0T6 mm, ve vnitřním O06 — 0*09 mm, tak že na stěnu 
buněčnou více než 0"03 mm vypadá. Povrch nebývá dostatečně zachován, zdá se, že byl zrněn. 

Podobné však větší tvary vyobrazuje ďOrbigny (Palaeontolog. franc. tab. 760. vyobr. č. 1. — 3.) 
pod jménem Reptotubigera elevata, kterýž druh liší se hlavně pravidelným postavením ústí do řad. 
Mimo to přichází v podobě silně naduřelých palic, kdežto náš druh jen z mládí jest palicovitý 
a ve stáří šíří se do plochy. 

Diastopora diffluens Novák sp. 

Tab. II. vyobr. č. 12 , 13. 

Proboscina diffluens Novák, Beitr. z. Kenntn. d. Bryoz. d. bóhm. Kreidef. str. 26, tab. V. vyobr. č. 10. — 13. 

Druhu toho nalezeno bylo několik kousků, jichž bylo použito ku zdělání průřezů příčných. 
Na průřezích těch objevují se nám buňky nestejné velikosti dle toho, kterou částí buňky řez veden 
byl, a vidíme dále, že buňky nejsou pouze ve vrstvě jediné, nýbrž někdy i ve vrstvách 2, tak že 
tudíž pod sebe zasahují. Některé z nich na průřezu přímo otevírají se na venek. 

Pokud se popisu druhu toho týče, odkazuji na pojednání uvedené. 

Diastopora protracta nov. spec. 

Tab. I. vyobr. č. 15.— 16. 

Trsy jsou malých rozměrů a mají podobu nepravidelných povlaků. Na povrchu buňky 
předním koncem svým mocně do výše pozdviženy, tak že 05 — 0"9 mm nad povrch vynikají. Ústí 
jest kruhovité a jest na konci rourky, kteráž měří ve vnějším průměru 0"2 — 0*3 mm. Vnitřní 
průměr ústí jest Ol — 14 mm. Ústí jsou na povrchu nepravidelně roztroušena, někdy v jakýchsi 
nezřetelných řadách seskupena. Hranice jednotlivých buněk bývají shora dobře zřetelný. Rourky, 
ve které buňky na předním konci svém vybíhají, bývají někdy odřeny, a pak naznačuje jen ne- 
zřetelně omezená jamka neb díra místo, kde rourka s ústím vynikala. 

<U0rbigny (Palaeontol. franc. tab. 760. vyobr. č. 4. — 6.) vyobrazuje podobný tvar pod jménem 
Proboscina alternata, který však liší se od našeho nového druhu rozměry svými a pak i tím znakem, 
že jest vícevrstevnatý. Poslední znak přiměl (Pergense (Bryoz. du cretacé str. 338.), že považuje 
tvar Proboscina alternata za plíživý typ druhu Entalophora proboscidea. Zde popsané jednovrstevné 
povlaky nedají se ovšem k rodu Entalophora ni'<terak přirovnati. 

Diastopora echinata nov. spec. 
Tab. I. vyobr. č. 21.-22. 

Trs tvoří povlak cizího předmětu, který částečně byl zrušen, tak že je na jedné straně 
prázdný vnitřek, kdežto druhý konec kamením jest vyplněn. Buňky na povrchu povlaku jsou velice 
četné a hustě k sobě seskupeny, tak že prostor mezi dvěma buňkami jest asi 0'2 mm. Přední 
konec buněk jest silně vyzdvižen, tak že trs nabývá vnějšího vzhledu trnitého. Buňky jsou bez 
pořádku seskupeny, nelze pozorovati žádné pravidlo, jsou ale namířeny jedním směrem vzhůru. 
V délce měří as 03 — 0*5 mm a jsou poměrně velice úzké, neboť měří průměr vnějšího ústí as 
08 mm, průměr vnitřního ústí 0"04 — - 06 ;::m. Po jedné straně povlaku jest ovicella, zcela 
podobná oněm, které u plochých ledvinitých neb kruhovitých druhů shledáváme. Jest to naduřelý 



váček nepravidelné, laločnaté podoby, který měří as (H5 mm v jedné a 011 mm v druhé ose 
a má as 6 malých otvorů. 

Mimo vyobrazený a popsaný exemplář nalezen byl ještě ploský tvar téchže znaků. 

Druh tento podobá se druhu Diast. tubulosa, k němuž čítá se i Berenicea megapora popsaná 
ďOrbignym. (Falaeont. franc. tab. 635. vyobr. č. 1. — 5., tab. 641. vyobr. č. 9., 10. a tab. 758. 
vyobr. č. 13.) Francouzský druh jest však mnohem větších rozměrů, buňky jeho jsou na povrchu 
od sebe na 05 mm vzdáleny, as 0*2 — 0*26 mm široké a mají ústí ve vnitřním průměru 0'08 až 
0*1 mm široké. 

Diastopora exigua nov. spec. 
Tab. I. vyobr. č. 23. 

Trs tvoří povlak cizího předmětu, který jest rozrušen, tak že vnitřek zaokrouhleného trsu 
jest bud prázdný, aneb jest vyplněn kamením. Buňky jsou na povrchu dosti neurčité, nejsou po celé 
délce své zřetelně naznačeny, nýbrž jen přední konec jejich poblíže ústí bývá zřetelně ohraničen. 
Ústí jsou kruhovitá, vynikají v podobě as 0*1 — 0*2 mm dlouhé rourky nad povrch a leží bez 
pravidla dosti roztroušeně, někdy jakoby do neurčitých řad seskupeny. Vnější průměr jejich jest 
as 0*14 — 0*16 mm, vnitřní 0*06 — 0*08 mm. Jediný exemplář, který je vyobrazen. 

Druhu tomu poněkud se podobají Diast. protracta a Diast. echinata, jež ale liší se jinými 
rozměry, jak to zřejmo bude ze značných rozdílů měr udaných, jež se při srovnávání vyskytnou. 

Diastopora procera nov. spec. 
Tab. IV. vyobr. č. 23., 24. 

Na skořápkách ústřic, ramenonožců a j. plíží se protáhlé tlusté trsy, které již pouhému oku 
bývají nápadný svou hrubou dirkovaností. Jednotlivé buňky nejsou dobře ohraničen) - , ústí jejich 
jest téměř vždy poškozeno, tak že na venek vystupují buňky obyčejně celým svým průměrem, který 
bývá elliptický, poněvadž buňky leží šikmo na plochu, ve které odření povstalo. Dá se předpo- 
kladati, že ústí buněk byla jinak zařízena, a že stav, ve kterém se nalézají nyní, povstal odřením, 
ač jest ku podivu, že as na 10 jedincích nebyl nalezen jiný způsob zachování, kdežto u jiných 
zkamenělin z téhož naleziště zachovány bývají často i nejjemnější ostny. 

Při tomto stavu nerozhoduje ovšem míra ústí, kteráž také kolísá dosti značně. Obyčejně 
měří ústí v kratší ose as 08 mm, v delší 0'12 — 0*16 mm. Některé exempláře jsou zvlášť odřené, 
tak že i svrchní stěna buněk chybi, a že zřetelný bývá vnitřek buněk, jakož i jich šikmý směr. 

Celkovým pohledem podobá se druh tento tvaru Semielea plana u a Orbignyho (Palaeontol. 
franc. tab. 738. vyobr. č. 12. — 14.), který však nejen že vnitřní ústrojností svou náleží do jiného 
oddělení, jak o tom později zmínka bude učiněna, nýbrž i má zřetelná ústí. 

Čeleď Idmoneidae. 

Trsy rozvětvené, smačklé, bud plíživé neb i volné, maji ústí na dvou předních stranách, 
které splývají někdy v jedinou plochu. Na zadní straně není ústí; trsy jsou hladké a maji sesilo- 
vací buňky přídavné. Ovicelly mají podobu váčku, který otevírá se jediným ústím. 

Rod Idmonea Lamouroux 1821 



Trsy jsou stromovitě rozvětvené, obyčejně se tří stran smačklé, tak že průřez příčný jest 
trojhranný. Buňky otevírají se na dvou předních bočných plochách, kdežto třetí zadní plocha jest 

Dr. F. Pocta: O mechovkách z Korycanských vrstev. 3 



18 



hladká, rovná aneb vypouklá bez ústí a někdy pokryta zvláštní epithekou. Přední dvě bočné 
plochy splývají někdy v jedinou, tak že trs jest pak se 2 stran smáčkly. Vzadu probíhají trsem 
přídavné chodby sesilovací (canaux de renforcement u r Pergense), které mimořádně otevírají se 
na zadní hladké ploše malými otvory. Ovicelly v podobě váčku nemají stálého místa, někdy jsou 
na zadní ploše, jindy na některé z bočných ploch. 

Idmonea prima nov. spec. 

Tab. II. vyobr. č. 7.-11. 

Trsy stromovité, jemné a proto snadno rozrušitelné, podvojmo rozdělené a se tří stran 
smačklé, tak že příčný průřez jest trojhranný. Napřed vyniká hrana proti zadní ploše postavená 
a obě bočné plochy po obou stranách této hrany mají ústí buněk kruhovitá a od sebe nestejně 
v řadách šikmých oddálená. Jen výjimkou obnáší mezera mezi oběma sousedními buňkami průměr 
vnějšího ústí, a rovněž výjimkou sousedí dvě buňky těsně vedle sebe. V jedné řadě bývají oby- 
čejné ústí tři vedle sebe, zřídka jsou 4, aneb schází jedno a jsou pak 2. Pokud se týče vzájem- 
ného poměru mezi řadami obou ploch bočných, tu pozorujeme, že se navzájem řady ty střídají. 

Nikoliv všecky trsy vyznačují se však takovou pravidelností. Často celý trs bývá tu více, 
tu méně stočený, tak že hrana přední rovněž se zatáčí, a při pohledu ze předu objevuje se brzy 
jedna, brzy druhá bočná plocha. Zvláštním úkazem jsou zde obloukovitě zahnuté trsy (tab. II. 
vyobr. č 10.), které někdy uprostřed zbytek matečného kmene ještě nesou, a tak dokazují, že 
vlastně ze 2 větviček povstaly, a které jsou typickým a následkem této své zvláštní vnější podoby 
snadno rozeznatelným zjevem. 

Zadní plocha, která leží naproti přední hraně (tab. II. vyobr. č. 8.), jest rovná a podélně 
rýhovaná. 

Ústí vynikají málo nad povrch a jen poblíže přední hrany bývají na značnější vyvýšenině, 
jsou kruhovitá a měří ve vnitřním svém průměru 0'04 — 0'06 mm. 

Na průřezu podélném (tab. II. vyobr. č. 11.) vidíme buňky ze zadní části trsu vynikati 
a ku předu obloukovitě se kloniti. Ony jsou téměř stejně široké ; mladší či vyšší na trsu bývají 
delší starších či zpodnějších. Za těmi vzadu probíhají pak přídavné buňky sesilovací (canaux de 
renforcement, Nebenzellen) v počtu 3 — 5, které od zpodu přímo aneb jen v nepatrných záhybech 
do výše vynikají. Stěny těchto přídavných buněk sesilovacích objevují se pak na hladké zadní 
ploše trsu jakožto podélné čáry. Na žádném jedinci, jež jsem zkoumati mohl, neotevírají se tyto 
přídavné buňky na venek. 

Na příčném průřezu, který jest obrysu trojhranného (tab. II. vyobr. č. 9.), vidíme elliptické 
průřezy buněk nestejných rozměrů tak rozestavené, že od zadní plochy ku přední hraně přibírají 
na šíři. Řez zasáhl 2 ústí, která buňkami na obvodu otevřenými naznačena jsou. U zadní plochy 
probíhají pak úzké, v průřezu kruhovité, přídavné buňky sesilovací. 

Idmonea decurrens nov. spec. 

Tab. II vyobr. č. 3.-6. 

Trs má podobu úzkého listu, přední hrana jeho jest slabě naznačena, tak že obě bočné 
plochy do sebe přecházejí. Kruhovitá ústí buněk rozestavena jsou poněkud nepravidelně v řadách 
šikmých, uprostřed se sbíhajících. Toto roztřídění buněk nejlépe si představíme, myslíme-li si, že 
hořeji popsaný druh Idm. prima jest shora tak smačklý, že střední hrana téměř vymizí. Hranice 



19 



jednotlivých buněk nejsou vždycky zřetelné, ústí jejich uprostřed trsu málo vyvstávající, na stranách 
však často až v rourku vytažena, měří as O05 mm ve vnitřním průměru. 

Zadní plocha (tab. II. vyobr. č. 3.) jest slabě klenutá, hladká a ryhovaná podélně stěnami 
buněk přídavných. Buňky tyto pouze na 2 místech nepatrnými otvory na exempláři vyobrazeném 
otevírají se na venek. Druh ten velice vzácný — nalezen byl pouze ve 2 vyobrazených exem- 
plářích — ukazuje na příčném průřezu (tab. II. vyobr. č. 5.) souměrné uspořádání buněk podobné 
jako u druhu předešlého sestavených. Přídavné buňky sesilovací jen asi 4. Kolmý průřez, pro 
vzácnosť druhu, zhotoven býti nemohl. 

Zevnějškem úplně podobný trs vyobrazuje a popisuje Marsson (Bryoz. Schreibkreide Rúgen 
str. 33. tab. III. vyobr. č. 4.), pod jménem Phormopora nov. genus, a staví jej do příbuzenstva 
rodu Hornera. 

Idmonea plana nov. spec. 
Tab. II vyobr. č. 1., 2. 

Trs jest podoby listovité, dole silně zúžený, nahoře pak rozšířený, tak že se zdá jakoby 
se na 2 větve rozděliti chtěl. Přední hrana téměř nenaznačena, tak že trs jest vlastně ze dvou 
stran, z předu a ze zadu smačklý. Buňky na přední straně nezřetelné, ústí jejich jsou kruhovitá 
a měří ve vnitřním průměru O05 — 0*06 -.nm. Ona jsou sestavena do dvojích šikmých a poněkud 
obloukovitě prohnutých řad, které se sbíhají ve středu trsu. Buňky jsou většinou jen málo předním 
koncem svým vyvýšeny nad povrch, vyjma buňky po obou stranách, jejichž ústí jsou někdy až 
rourovitě protažena. Zadní plocha (tab. II. vyobr. č. 1 ) jest slabě klenutá, hladká a podélnými 
rýhami pokryta, které naznačují hranice přídavných buněk sesilovacích. Nikdy na povrchu této 
zadní plochy nelze nalézti otvor buněk přídavných. 

Nalezen pouze jediný exemplář, který byl také vyobrazen, a následkem toho nebylo možno 
poříditi řezu ani kolmého, ani příčného. 

Čeleď Entalophoridae. 

Trsy stromovitě rozvětvené, po všem povrchu ústími pokryté. Mimo hlavní buňky často 
též buňky vedlejší. 

Rod Entalophora Lamouroux 1821. 

Trsy stromovitě rozdělené mají větve volné a v průřezu příčném kruhovité. Buňky jsou 
rozestaveny kol střední myšlené osy, kde také berou svůj počátek a otevírají se po celém povrchu. 
Ústí kruhovitá jsou bez pravidla roztroušena, vynikají obyčejně nad povrch a jsou někdy i v rourky 
protažena. Konce větví mají puky. Ovicelly jsou váčky jednoduché, které povstávají na rozličných 
místech kmene a jsou opatřeny několika malými otvory. 

Rod tento obsahuje v sobě veliké množství druhů, které však spojeny jsou mezi sebou 
nepřetržitými přechody, tak že nelze ustanoviti jednotlivým druhům určité meze. Obzvláště při 
popisu poměrně malé zvířeny, ve které jest sice hojně zástupců tohoto rodu, ve které se však 
přece vyskytují typy jen některé, jest velice obtížno jednotlivé vzory vystihnouti a ustaliti. Dle 
mého mínění jest veškeré rozdělování rodu toho v druhy umělým, poněvadž extrémy typů se sice 
od sebe značně liší, ale spojeny jsou úplnými řadami spolu, kteréž ovšem déliti se nedají. 

Zajimavo jest, že rod tento, jak proí. J^ovák dokázal Beitr. z. Kenntn. Bryoz. bóhm. Kreidef. 
str. 30, tab. VIL vyobr. č. 21. — 25.), přechází do rodu Discosparsa a sice druhem Ent. anoma* 
lissima, jak o tom pojednáno bude. 

3* 



22 



Entalophora proboscidea Edwards. 

Tab. II. vyobr. č. 23., 24. 

Entalophora raripora Novák, Beitr. z. Kenntn. d. Bryoz. d. bohm. Kreidef. str. 32, tab. VIII. vyobr. č. 1.— 5.; 

tab. X. vyobr. č. 1. — 2. 

Druh tento, po celé Evropě velice hojný, označován byl dosud více než 20 synonymy, jež 
uvedeny jsou mimo v pojednání uvedeném ještě v Marsson (Bryozoen Schreibkreide Riigen str. 20), 
(Pergens (Bryoz. du cretacé str. 359) a j. Já řídil jsem se v té příčině názory (Pergense (1. c). 
Podávám vyobrazení dvou největších trsů tohoto, v hlíně z Kaňku velice hojného druhu. 

Rod DÍSCOSparsa ďOrbigny 1852. 

Trsy mají podobu kruhovité desky, která jakýmsi stvolem přisedá. Buňky vycházejí z pro- 
střední části stvolu a otevírají se na povrchu desky, seřaděny nezřetelně paprskovitě. Na okraji 
desky vznikají mladé puky a zde i nové trsy berou počátek. 

Discosparsa extranea nov. spec. 

Tab. III. vyobr. č. 32.-36. 

Entalophora anomalissima Novák pars. Beitr. z. Kenntn. d. Bryoz. d. bohm. Kreidef. str. 29, tab. VII vyobr. 21. — 23. 

Trsy jsou veliké a mají podobu nálevek, zpodním užším koncem přirůstajících a nahoře se 
pojednou v desku rozšiřujících. Na svrchní ploše desky otevírají se buňky kruhovitým ústím na 
venek. Ostí měří ve vnějším průměru 0*3 mm, ve vnitřním 0*15 — 0'2 mm. Buňky vycházejíce 
ze středu stvolu a jsouce předním svým koncem jen slabě nadzdviženy nad povrch desky, kladou 
se odstředivě bez veškerého pořádku. Nejmladší buňky jsou na vnějšku, kdež kolem desky tvoří 
lem menších a hustě k sobě seřaděných buněk, které jsou co do vývoje nejmladší. 

Zpodní čásť, kterou možno per analogiam nazvati stvolem, nemá budto žádné, aneb jen 
málo otvorů buněčných a jest obyčejně pokryta jakousi hladkou epithekou. Po stvolu probíhají 
na zevnějšku buňky ku desce, z nichž silnější vynikají v podobě žeber. Bývá jich 5 neb 6. To jest 
tvar, který úplně odpovídá diagnose rodu Discosparsa a jen svými značnějšími rozměry od po- 
dobných druhů francouzských se liší, neboť měří některé exempláry až i 8 mm v průměru, kdežto 
největší francouzské druhy průměr až do 6 mm mají. Často však nalézáme poměněné trsy, které 
blíží se rodu Entalophora. Znaky takovýchto přechodů ku rodu Entalophora jsou hlavně tyto: 

1. Stvol má četnější ústí, tak že rovná se trsu druhu Entalophora anomalissima Novák; 
rovněž není kryt zvláštní epithekou. Poučný takový exemplář vyobrazuje prof. JVuvák (Beitr. Kennt. 
Bryoz. bohm. Kreidef. tab. VII. vyobr. č. 22. b). 

2. Svrchní deska jest nepatrně rozšířená a spíše jen vyvinuta jako mocnější naduřenina. 

Nedá se upříti, že spojí-li se tyto 2 znaky na trsu jediném, povstane tvar, o jehož příbuz- 
nosti k Entalophora anomalissima nelze pochybovati. A tak zde máme zajímavý případ, že dva 
rody tak vzdálené od sebe a dosud kladené v systematice do zcela jiných čeledí přecházejí přímo 
v sebe. Rod Discosparsa kladen byl do čeledi Diastoporid, toto jeho postavení ovšem jest tím, 
co řečeno bylo, otřeseno a nemůže dále setrvati, poněvadž rodu tomu, ač má na vrchu desky 
buňky podobně odstředivě seřaděné jako Diastopora, přece schází hlavní znak, to jest on neplíží 
se a nepřirůstá celým spodkem svým, nýbrž jen jakýmsi stvolem, tedy podobně jako všecky strom- 
kovité tvary. 



23 



Průřez podélný ukazuje (tab. III. obr. 32.), že druh ten má poměrně málo buněk, které 
ve stvolu rovnoběžně pokračují, a že teprv nahoře se postranní z nich zatáčejí, kdežto střední 
přímo na venek se otevírají. 

Na průřezích příčných, vedených dolení částí stvolu (tab. III. obr. 36.), vidéti četné mnoho- 
hranné buňky, sobě téměř stejné. Jen buňky na obvodu jsou větší a širší. Vedeme-li však řez 
hoření častí stvolu, pozorujeme pravý opak, to jest buňky ve středu mají větší rozměry než 
buňky na obvodu, což tedy zdá se odporovati známému pravidlu u mechovek kruhoústých. Příčina 
zjevu toho jest ta, že na hoření části stvolu vede řez buňkami středními, poblíže jejich konce, 
kterým se na venek otevírají, kdežto buňky na obvodu proříznuty jsou ve vzdálenosti od ústí 
dosti značné. 

Red Spiropora Lamouroux 1821. 

Trsy stromkovité, rozvětvené s buňkami rourovitými, jejichž ústí seřaděna jsou na povrchu 
do řad, probíhajících v podobě prsténeúv kol kmene aneb do řad, vinutých kol kmene spirálnč. 

Spiropora verticillata Goldi spec. 
Novák Beitr. z. Kennt. d. Bryoz. d. buhm. Kreidef. str. 34, tab. VIII. vyobr. č. 7. — 12. 

Pod Kaňkem hojný druh, který úplně odpovídá popisům dosud podaným. Hojná zásoba 
odsud pocházející, potvrdila názor prof. JNováka, že nelze druh Spirop. cenomana ďOrb.*) odlišovati. 

Většinou jsou trsy ulomené, výjimkou jen trsy se zachovaným koncem, který pak bývá silně 
naduřelý a chová 2 — 3 řady ústí k sobě přiblížené a větší počet buněk obsahující než kruhy ostatní. 
O těchto pucích mluveno bylo již dříve. Průřezy jsou velmi pravidelné a souměrné, a zvláště příčný 
průřez poskytuje souměrný obraz roztřídění buněk u mechovek kruhoústých. Zajímavý jest poměr 
číselný, v jakém se rozvětvené kmeny vyskytují. Všickni autoři uvádějí, že rozvětvené kusy jsou 
velice vzácné; ve velkých zásobách, jež po ruce měli, našli 4 — 5 kusů rozvětvených. Jinak se to 
má ale v zásobách z hlíny kaňkovské. V jedné láhvičce, kde bylo celkem 265 trsů druhu toho, 
nalezeno 115 rozvětvených, tedy 44%. a ještě dlužno upozorniti na to, že mezi nerozvětvené snadno 
mohou se čítati i úlomky z trsů rozvětvených. 

Rod Heteropora Blainville 1834. 

Trsy jsou stromovitě rozvětvené a příčný průřez jejich jest kruhovitý. Buňky jsou nepravi- 
delné aneb v podélných řadách střídavých roztříděné. 

Mimo tyto hlavní buňky jsou ještě buňky vedlejší (cavités interscelettiques u Pergense), které 
jsou zhusta rozvětvené a tvoří kol kmene vnější vrstvu a otevírají se na venek otvory rozličné 
velikosti. Někdy bývají ústí těchto buněk vedlejších přikryta jemnými destičkami vápennými. 

Na povrchu trsu jsou někdy ozdoby v podobě podélných žeber. 

Heteropora costata ďOrbigny. 

Tab. III. vyobr. č. 7. a 8. 

Petalopora Dumonti Novák pars. Beitr. z. Kenntn. d. Bryoz. d. bóhm. Kreidef. str. 40, tab. IX. vyobr. č. 29. — 33. 
(non 34., 35.!) — Pergens Revis. d. Bryozoaires du cretacé str. 370. 

Trsy stromovitě rozvětvené, jednotlivé větévky válcovité. Po trsu sbíhá podél 12 až 15 
lišten vynikajících, rovných aneb i rozličně prohnutých, mezi nimiž otevírají se ústí buněk v řadách 

*) Jako na př. činř i Marsson (Bryoz. Schreibkreide Rii^en str. 23). 



24 



střídavých, tak že ústí postavena jsou místy v pětičetách. Ústí buněk hlavních mají vnější průměr 
018 mm, vnitřní pak O09 mm a jsou od sebe, v jedné řadě počítáno, vzdáleny 035 — 04 mm. 
Místo mezi ústími buněk hlavních vyplněno jest 10 až 14 otvory buněk vedlejších. Ve stáří obruba 
ústí jakož i podélné lišty stávají se mohutnějšími. 

Na podélném průřezu (tab. III. vyobr. č. 7.) kmenem viděti četné buňky hlavní, které 
počínají ve středu trsu, jdou příkře vzhůru a po té teprve vybíhají na venek téměř vodorovně. 
Na obvodu jest hustý lem vedlejších buněk (cavités interscelettiques), které se zde hojně rozvětvují. 

Příčný průřez (tab. III. vyobr. č. 8.) ukazuje zvláštní sestavení buněk. Poněvadž buňky 
jdou z počátku téměř kolmo vzhůru a pak teprve pojednou se vodorovně ohýbají, není v průřezu 
příčném viděti na obvodu buněk, nýbrž jen ve středu. Na obvodu nejvýše bývají některé buňky 
po délce řezem otevřeny. Hmota trsu sestává z lamell paprskovitě seřaděných a často se dělících. 

Druh ten, jehož typické vzory prof. JNovák vyobrazil na místě výše udaném, jest dosti hojný. 

Heteropora ramosa nov. spec. 

Tab. III. vyobr. č. 1.-6. 

Trsy veliké, 2 až více cm dlouhé a vysoké, nepravidelně rozvětvené a zase spolu často 
spojené, tak že tvoří jakousi hrubou mřížovinu, jejíž jednotlivé dílce nejsou stejné tlouštky. Větší 
kusy trsu rozlamují se snadno podle ploch buněk a proto i většina zásoby sestává z úlomků větších 
či menších. Na zlomených plochách jsou hluboké prohlubiny, které povstaly bezpochyby vylomením 
buněk. Někdy jsou zlomené plochy až trojhranné, tak že se trs podobá až korovitému povlaku 
se třemi záhyby. Na povrchu trsu jsou otvory hlavních buněk bez obruby, měří as 028 mm 
v průměru a jsou různě roztroušeny, místy bez pravidla k sobě skupeny, jindy od sebe vzdále- 
nější. Vedlejší buňky mají otvory rozličné velikosti, as od O06 až téměř do šíře buněk hlavních. 

Podélný průřez (tab. III. vyobr. č. 1.) má hlavní buňky poměrně široké, které volně se 
kloní na venek. Na obvodu jest lem ne příliš hustý buněk vedlejších. 

Na průřezu příčném (tab. III. vyobr. č. 2.) jest uprostřed několik buněk menších, na obvodu 
jsou pak větší buňky šikmo až i podélně proříznuty. Stěny buněk sestávají z lamell, které paprsko- 
vitě jsou seřaděny. 

Heteropora lepida Novák. 

Tab. IV. vyobr. č. 21 , 22 
Beitrage z. Kenntn. d. Bryoz. d. bóhm. Kreidef. str. 39, tab. VIII. vyobr. č. 21. — 23. 

Druh v kaňkovské hlíně velice hojný a zároveň velice proměnlivý. Stonky poblíže rozšířené 
základné a pak i základní plocha sama mívají jiný vzhled než hořejší kmen. Ústí hlavních buněk 
bývají zde někdy řídce roztroušená a nepoměrně malá; otvory přídavných buněk jsou četné a oby- 
čejně malé. Jindy jsou ústí v obyčejné velikosti a pravidelné sestavená, tak že zpodní čásť některých 
kmenů není nepodobná povrchu, jejž na druhu Het. costata vidáme. 

Jiné palicovité tvary s povrchem úplně normálním jsou téměř identické s druhem Heter. 
clava ďOrbigny, jak jest vyobrazený na tab. 620 vyobr. č. 4. — 6. (Palaeont. franc.) pod jménem 
Claviclausa clava. Pokud se rozměrů týče, tu jsou některé části na kmeni, které mají ústí hlavních 
buněk 0'092 mm, vedlejší otvory 0'04, jiné exempláry mají ústí hlavních buněk 0*07 mm a otvory 
vedlejších buněk protáhlé v podobě štěrbin O - 11 dlouhých a - 03 širokých. Normální míry velkých 
ústí jsou 0'19 — - 2, otvorů buněk vedlejších 0'04 — - 05. 



25 



Heteropora variabilis ďOrb. 
Novák Bcitr. z. Kcnntn. d. Bryoz. d. bohm. Kreidcf. str. 40. Tab. IX. vyobr. č. 10.— 20. 

Druhu toho nalezeno bylo několik málo kusů rozvětvených, které s vyobrazením prof. Nováka 
Tab. IX. vyobr. č. 14. souhlasí. 

Rud Ditaxia v. Hagenow 1851. 

Trs v podobě plátů neb větévek volných neb i plíživých sestává ze dvou neb více vrstev 
buněk k sobě srostlých. Mezi vrstvami těmi jest pupencová lišta (lame germinale), z níž buňky 
vynikají (vyobr. v textu č. 16.). Na obvodu četné buňky přídavné. Povrch rovná 
se onomu, jejž u rodu Heteropora pozorujeme. Kromě kruhovitých ústí buněk 
hlavních, která jsou bez obruby, zříti ještě možno množství menších otvorů buněk 
přídavných. 

Rod tento shrnuje znaky dvou rodů a sice Mesenteripora a Heteropora. 
Mesenteripora sestává ze dvou vrstev se střední lištou pupencovou, má však 
jedině buňky hlavní, které otevírají se na venek ústím v rourku protaženým. 
Z této příbuznosti zřejmě vysvítá, že nelze rod tento zařaditi do čeledi Diasto- 
porid, jak dosud se dělo (viz na př. Pergens na uv. místě str. 337) za rod Disco- 
sparsa, nýbrž že místo jeho je v čeledi Entalophorid poblíže rodu Heteropora. 
Podélný průřez poprvé podal nám vysvětlení lišty pupencové, kteráž není nic 
jiného než svazek dřenních buněk. 

D'Orbionym uvedené druhy : anomalopora, nodosa, papularia, ramosa, tubu- 

& 3 3 r > r r > Vyobr. č. 16. Ditaxia 

losa a variabilis neposkytují jasného názoru o složení trsu, neboť jsou to kmeny useriata Poč. Podélný 

vesměs vícevrstevnaté , kdežto rod Ditaxia ustanoven byl původně pro kmeny průřez lSkrát zvětšený, 

dvouvrstevné. Náš druh, jehož popis následuje, jest typem rodu Ditaxia a poskytl (< ~ 1S ' praep ' 26 '^ 

přehledný obraz o vnitřní ústrojnosti a následkem toho snad bude třeba druhy ďOrbignym uve- 
dené odloučiti. 

Ditaxia biseriata nov. spec. 

Tab. IV. vyobr. č. 3., 4., 4a., vyobr. v textu č. 16. 

Trs má podobu nepravidelné zohýbaného plátu, as na 1 mm tlustého, a skládá se na pohled 
ze dvou k sobě přirostlých vrstev buněčných. Mezi oběma vrstvami probíhá na zlomech často velice 
patrná lišta pupencová (lame germinale), kteráž není nic jiného, než svazek dřenních buněk, jak je 
na př. u rodu Melicertites shledáváme. Ze svazku toho vznikající buňky kloní se dvojím směrem 
na zevnějšek. Pod povrchem jest pak husté pletivo přídavných buněk, které dává vznik menším 
otvorům. 

Podélný průřez spojuje znaky rodu Heteropora a Melicertites, pokud se dotýče dřeňo- 
vých buněk. 

Buňky hlavní otevírají se na venek ústím kruhovitým bez obruby a mají mezi sebou množství 
otvorů buněk přídavných, rovněž kruhovitých. Průměr ústí buněk hlavních měří as 0*2 mm. Usti 
buněk přídavných jsou průměru velice různého. 

Dosud nalezen jediný exemplář. 




Dr. F. Počta: O mechovkách z Korycanských vrstev. 



4 



26 



Čeleď: Fascigeridae. 

Trsy volné aneb plíživé sestávají z buněk do skupin shluklých. Ovicelly neznámé. 

Rod Filifascigera ďOrbigny 1852. 

Trs plíživý, přirůstající na předměty cizí, sestává z jednotlivých skupin buněk, které roz- 
děleny bývají ve větve. 

Filifascigera bohemica nov. spec. 

Tab. I. vyobr. č. 14. 

Na kousku ústřice jest trs, který sestává ze šesti zřetelných skupin buněk, kdežto uprostřed 
jest prázdné místo, kde bezpochyby byla skupina ještě jedna, která během zkamenění zmizela. 
Jednotlivé skupiny sestávají ze 5 až 8 buněk, úplně rovnoběžně k sobě postavených a plíží se po 
ploše skořápky ústřicové, jsouce rozličně šikmo nakloněné, to jest jednotlivé skupiny tvoří s plochou 
skořápky rozličné úhly. Jedna skupina jest téměř kolmo postavena, jiné více položeny a asi 3 při- 
léhají postranní stěnou svou úplně na skořápku. Pokud se rozměru týče, tu jsou jednotlivé skupiny 
téměř až 1 mm dlouhé a měří při ústí buněk 05 — 0*65 v delší ose a 0*3 — 0*48 v kratší ose. 
Ústí buněk jsou jednoduché otvory bez zvláštní obruby, tak že se zdá, jakoby byla ulomena a měří 
0'01 mm v průměru. 

Rodu toho zná se z Francie jediný druh Fil. megaera Londsdale = Fil. dichotoma ďOrbigny 
(Palaeont. franc. tab. 744 vyobr. č. 1. — 3.), který podobá se celkem velikým buňkám Stomatopory 
jednořadé, které jsou však složené z více menších. Náš jediný exemplář ukazuje větší samostatnost 
jednotlivých buněk, jichž hranice po celé délce skupiny jsou zřetelné. 

Zajisté vedlejším znakem pro určování bez ceny jest nahodilá okolnosť, že čím skupiny od 
základu jsou vzdálenější, tím více mají buněk. To pozorovati můžeme také i u našeho jedince, 
přijmeme-li střední, nyní již zničenou skupinu za hlavní kmen a střed, od něhož pak obě postranní 
větve se odlučují. 

Rod Osculipora ďOrbigny 1852. 

Trsy stromovité, širší základnou přirůstající s volnými větvemi, na jichž konci seřaděna jsou 
ústí buněk. Větve tyto postaveny jsou souměrně k sobě na jedné (přední) části trsu, kdežto čásť 
zadní tvořena jest buňkami sesilovacími. 

Osculipora plebeja Novák. 
Beitr. z. Kennt. d. Brynz. bohm. Kreidef. str. 36. tab. X. vyobr. č. 16. — 34 

Druh na místě uvedeném obšírně popsaný vyskjtuje se v hlíně kaňkovské hojně a to po- 
nejvíce v úlomcích. Některé z četných kmenů použity byly k řezům, které přispěly ku vysvětlení 
zadní hladké části trsu (viz vyobr. v textu čís. 3.). 

Rod FasciCUlipora ďOrbigny 1852. 

Trsy palicovité spodem přirostlé a často rozvětvené. Průřez příčný kmenem jest kruhovitý 
aneb elliptický. Každá větev má na konci svém síto otvorů buněk kolmých. 



27 



Od tohoto rodu oddělil ďOrbigny tvary, které po stranách mají malé otvory buněk a mezi 
buňkami hlavními také nečetné buňky vedlejší pod jménem Corymbosa. Vůbec viz o historii rodu 
toho ďOrbigny Palaeont. franc. str. 667 a 689, pak Pergens Bryoz. du Cretacé str. 376. 

Fasciculipora bohemica nov. spec. 
Tab. III. vyobr. č. 21.— 30. 

Trsy palicovité, stonkem dolů se zužujícím přirostlé, nahoře někdy v terč se rozšiřující. Na 
povrchu hořením buňky ústí otvory jednoduchými, hustě k sobě sblíženými. Ústí jsou jednoduchá, 
měří v průměru obyčejně O08 mm a bývají poblíže obvodu terče větší než ústí uprostřed terče. 
Je-li však trs palicovitý, bývají ústí na vrcholu větší oněch, která jsou po stranách. Vedle ústí 
hlavních buněk možno pozorovati někdy i otvory vedlejších buněk, které však jsou vždy v počtu 
nepatrném. Na stonku pod terčem jsou řídké a dosti pravidelně rozestavené tečkovité otvůrky 
v prohlubeninach. 

Podélný průřez (tab. III. vyobr. č. 27.) má hlavní buňky ze stvolu rovně nahoru probíhající 
a při tom se v nové buňky dělící. Po stranách se buňky jen málo kloní, ale mají ústí větší než 
buňky uprostřed, poněvadž jsou delší. Děli li se buňky již blízko v ústí, dávají vznik vedlejším buňkám. 

Na průřezu příčném (tab. III. vyobr. č. 28.) vidíme četné buňky soustředně seřaděné a pokud 
rozměrů se týče, téměř sobě rovné. Vedeme-li však řez poněkud výše, tedy stvolem širším 
obdržíme průřez, který má uprostřed buňky větší než na obvodu. Vysvětlení tohoto u mechovek 
kruhoústých nezvyklého zjevu jest podobné jako u rodu Discosparsa. 

Rez hořeji stvolem vedený protíná buňky u středu poblíže jejich ústí, tedy tam, kde jsou 
již značně široké, buňky po straně položené protíná však řez takový ještě značný kus před ústím, 
tudíž v šířce dosud nepatrné. 

Druh tento jest poměrně dosti řídký ; známo asi 20 exemplářů. 

Čeleď Lichenoporidae. 

Trsy v podobě terčů jednoduchých aneb složených, které přirůstají bud celou zpodní plochou 
aneb střední částí této plochy. Buňky seřadčny jsou paprskovitě. Ovicelly v podobě naduřelého 
vaku na povrchu aneb i uvnitř trsů. 

Rod Lichenopora Defrance 1823. 

Trsy v podobě kruhovitých, ku středu se zvyšujících plátů, které mají buňky seřadčny. 
Ve středu trsu jest obyčejně místo buněk prázdné. Trsy přirůstají celou zpodní plochou, aneb 
výminečně jen nízkým stvolem. Mezi buňkami jsou hojné vniterné dutinky, povstalé tím, že buňky 
spojeny jsou spolu příčnými výběžky, které mezi sebou nechávají mezery. 

Pojímám rod tento v rozsahu, v jakém jej ustavil Pergens. (Bryoz. d. cretacé, str. 382.) 

Lichenopora discus nov. spec. 

Tab. IV. vyobr. č. 1.— 2. 

Trsy přirůstají celou zpodinou svou, v podobě 4 — 7 mm v průměru měřících platů kruho- 
vitých, uprostřed zvýšených a sestávají z buněk rourovitých, které k sobě paprskovitě se řadí. 
Buňky jsou z počátku na zadním konci svém úzké, rozšiřují se znenáhla ku předu a jsou mezi 

4* 



28 



sebou příčkami spojeny. Mezery, které povstávají mezi příčnými výběžky, jimiž buňky spolu se 
spojují, dávají vznik vniterným dutinkám. Zpodní strana trsu, jež přirůstá, jest plochá a hladká; má 
paprskovité čáry, které naznačují stěny buněčné na druhé svrchní straně. 

Rozměry jsou v mm, délka buněk as 05 mm, průměr ústí 019 mm. Nový druh tento 
není příliš řídký a byl již znám z jiných nalezišť křídových; obyčejně ale bývá dosti nepříznivě 
zachován a mezery mezi buňkami a příčkami bývají zaneseny kamením, tak že nesnadno lze je 
pozorovati. 

II. oddělení: 

C e i n a. 

Buňky se poněkud rozšiřují k ústí ; vápenné stěny buněčné mohutní směrem k ústí a zužují 
tak vnitřek buněk. Na povrchu ústí leží na dně prohlubiny, jejíž valy tvoří hlavní součásť stěn 
buněčných. Ovicelly u oddělení tohoto nejsou známy. Některé buňky jsou delší druhých a jest 
možno, že zastupovaly funkci ovicell. 

Čeleď: Ceidae. 

Jediná čeleď vyznačuje se znaky uvedenými při popisu druhého oddělení. 

Rod Cea ďOrbigny 1852. 

Trsy stromkovitě rozvětvené, ploché, tak že průřez příčný jest ploše elliptický, mají buňky 
k ústí zúžené, kolem celého kmene roztroušené. 

Cea modesta nov. spec. 

Tab. IV. vyobr. č. 13—17. 

Tvoří trsy stromkovitě, obyčejně jen jednou rozdělené; hlavní peň bývá méně, postranní 
větve pak silně smačklé. Někdy větve rozšiřují se do plochy. Na všem povrchu jsou podlouhlé 
prohlubiny 023 — 03 mm dlouhé a 0T8 — 025 mm široké, obyčejně bez pravidla roztroušené. 
Na některých místech zdá se, jakoby prohlubiny ty byly v řadách šikmých anebo jakoby tvořily 
pětičety. Mezi jednotlivými prohlubinami jest pak síť do valu zdviženého povrchu, která zvláště 
vyniká na jedincích dobře zachovalých. Na dně takových prohlubin leží obyčejně v hoření části 
aneb zřídka asi uprostřed ústí. Ústí jsou nepatrná, měří O05 — 0-08 mm v průměru. Často bývá 
svrchní stěna buňky rozlomena, tak že objevuje se na dně prohlubiny díra značné velikosti, která 
ovšem nesouvisí nikterak s ústím. 

Průřez příčný (tab. IV. vyobr. č. 14.) ukazuje, že trs sestává pouze ze dvou ; zadem k sobě 
přirostlých řad buněk, které mají, zvláště směrem k ústí, stěny silné. Průřez podélný (tab. IV. 
vyobr. č. 13.) rovněž dává zříti mohutné sesílení stěn buněčných ku obvodu, tak že jednotlivé 
buňky založeny jsou do pně v podobě pytlíčku a ústí na venek jakýmsi užším hrdlem. 

Výjimku tvoří jen buňky terminální, které z počátku mají ústí širší než prostor buňky uvnitř 
a teprve později, až přibude růstem nová buňka, jaksi stlačeny bývají a nabývají potom podoby 
stejné. Na průřezu podélném konečně pozorujeme, že se buňky v obou plátech jaksi, ovšem dosti 
nepravidelně, střídají. 

Druh ten jest dosti hojný. 



29 



III. oddělení: 

Melicertitina. 

Buňky šíří se směrem k ústí, tak že přijímají na sebe podobu nálevkovitou. Ústí zaujímá 
pouze čásť příčného průměru buněk a jest umístěno na distálním konci buněk. Ovicelly jsou uvnitř 
trsu mezi buňkami a otevírají st: trojhranným ústím na venek. 

Čeleď: Melicertitidae. 

Jediná čeleď má znaky uvedené při popisu tohoto třetího oddělení. 

Rod Semielea ďOrbigny 1852. 

Trsy volné aneb plíživé v podobě jednoduchých plátů aneb i plátů vícevrstevných, které 
mají ústí buněčná pouze na jedné straně trsu. 

Sem dlužno klásti nyní mnohé tvary s trsy plátovitými, které dříve v rod Diastopora 
zahrnovány byly, a které vyznačovaly se poměrně malými ústími buněk. 

Semielea acupunctata Novák sp. 

Tab. II. vyobr. č. 16. 

Diastopora acupunctata Novák, Beitr. z. Kenntn. d. Bryoz. d. bóhm. Kreidef. str. 23, tab. VI. vyobr. č. 1. — 14. 

Druh tento nezřídka v hlíně z Kaňku nalezen bývá. Pokud se popisu jeho týká, odkazuji 
na pojednání prof. Nováka. Podélný průřez trsem bylo velice obtížno zhotoviti, poněvadž trs sestává 
ze soustředěných a dosti nepravidelných kruhů buněk, a poněvadž nepodaří se tak snadno řez po 
délce buňkami vésti. Poněvadž dále buňky neleží rovnoběžně, nelze najednou více buněk podél 
proříznouti. Po delších marných pokusech podařilo se mi řezem zachytiti 3 celé a čásť čtvrté buňky, 
jak zobrazeno to jest na tab. II. vyobr. č. 16. Na jedné straně tohoto průřezu vidíme tři buňky 
(a, b, c) počínající velmi úzkým počátkem a rozšiřující se pak nálevkovitě. 

Ostatní buňky na průřezu jsou protknuty jiným směrem než podélně a jsou proto průřezy 
jejich čtyřhranné neb vůbec hranaté. 

Semielea velamen nov. spec. 

Tab. II. vyobr. č. 14.— 15,; tab. III. vyobr. č. 16.— 20 

Trsy v podobě tenkých povlaků, které obepínaly bezpochyby části nějakých rostlin, nyní 
již zcela zrušených. Vnější podoba těchto povlaků jest podivuhodným způsobem sobě dosti stejná 
a jest pohárovitá, nahoře poněkud sploštělá aneb i jaksi ve dvě větve se rozdělující. Zpodní čásť 
v podobě jakési přirůstací plochy poněkud rozšířená. Někdy bývá pohárek takový s jedné strany 
na podél otevřený, jindy má trs podobu mísovitou. Na vnějším povrchu jsou malé a prodloužené 
buňky, jichž obrysy jsou nezřetelný a jejichž přední konec s ústím se nepozdvihuje nikterak nad 
povrch. Ostí jest vejčité bez obruby a měří as 0'08 mm. Obyčejně bývá vnější povrch odřen 
a jen ústí buněk bývají zřetelná. Vnitřní povrch plátu (tab. III. vyobr. č. 20) jest hladký, tvořen 
jakousi epithekou, která má soustředné mělké rýhy a husté podélné čárkování. Na průřezu příčném 



30 



(tab. III. vyobr. 16.) vidět, že trs na jednu stranu jest otevřen, a že buňky jsou vícehranné, někdy 
'1 — 3 nad sebou. 

Průřez podélný (tab. Ii. vyobr. č. 14. — 15.) ukazuje nám buňky z počátku velice úzké 
a později se silně rozšiřující. Zvláštností zde jest, že na některých místech nad ústím takové roz- 
šířené buňky, jest ještě vždy jedna buňka vedlejší (tab. II. vyobr. č. 15. a), jejíž význam není znám. 

Rod Melicertites, Roemer 1840. 

Trsy jsou stromkovitě rozvětvené, příčný průřez jednotlivých větví kruhovitý. Obyčejně troj- 
neb čtyrboká ústí otevírají se po celém kmenu kol do kola. Buňky povstávají ze středního svazku 
prodloužených buněk a rozšiřují se mocně k obvodu. 

Melicertites docens Novák sp. 
Tab IV. vyobr č. 25. 

Beitr. zur Kenntn. d. Bryoz. bóhm. Kreidef., str. 34, tab. VIII. vyobr. č. 13. — 20. 

Druh tento byl proí. JJovákem na místě uvedeném obšírně popsán a zbývá protož zde jen 
na podélný průřez (tab. IV. vyobr. č. 25.) kmenem upozorniti, který podává typický vzor buněk 
z oddělení tohoto. 

Uprostřed táhne se svazek prodloužených buněk a z toho na průřezu s obou stran vybíhají 
buňky z počátku úzké, pak ale pojednou na šíři přijímající. 
Druh ten není příliš hojný v hlíně pod Kaňkem. 

Pokud se týče mechovek oružnatých, tu umístil jsem nepatrný počet v hlíně kaňkovské se 
vyskytujících tvarů v soustavě Marssonově, dle které dělí se mechovky oružnaté v 10 čeledí. 

Čeleď: Flustridea. 

Trs rohovitý (u žijících) aneb částečně neb úplně zvápenatělý, podoby válcovité, hranolovité 
neb stlačené v pláty, aneb konečně v podobě jednovrstevných povlaků. Přední stěny buněk neúplně 
zvápenatělé s ústím buněčným. Avicularie chybějí aneb jsou vyvinuty. 

Rod Membranipora, Blainville 1834. 

Trsy složeny z jediné vrstvy buněk, která bud tvoří povlaky aneb také vzpřimuje se 
v samostatné laločnaté pláty, které někdy kroutí se v rouru. Buňky seřaděny do řad podélných, 
tak že tvoří na povrchu pětičety. Uspořádání toto místy stává se nepravidelným, proto že vsu- 
nují se buňky nové. Svrchní stěna buněk někdy rohovitá, nezúplna zvápenatělá a proto nezacho- 
vaná, okraj silný. 

Membranipora elliptica v. Hag. sp. 
Novák, Beitr. z. Kennt. d. Bryoz. d. bóhm. Kreidef. str. 13. tab. II. vyobr. č. 11.-16. 

V hlíně pod Kaňkem nalezeno několik jedinců, které nejlépe souhlasí s vyobrazením (keussovým. 
(V Geinitz. Das Elbthalgeb. in Sachsen I. díl tab. XXIV. vyobr. č. 4.) 



31 



Membranipora cribellum nov. spec. 

Tab. IV. vyobr. £. 9. 

Svrchní stěny buněk u druhu tohoto jsou zničeny, tak že zbyly pouze okraje v podobě 
naduřelých valů, které tvoří pravidelnou síť. Otvory povstalé zničením svrchních stěn buněčných, 
jsou šestihranné aneb i elliptické. Na místech, kde se valy tyto křižují, to jest nad každou buňkou, 
zřejmý jsou zbytky ovicell v podobě půlměsíčité naduřeniny. Pokud se rozměrů týče, tu měří 
v mm: délka buněk 0*4 — 06, šířka (>25— 035, šířka valů 0'15 a šířka ovicell 02 — (>25. 

Membranipora Koninckiana von Hagenow sp. 
Tab. IV. vyobr. č. 5. 

Bryozoen d. Maastrichter Kreidebildung str. 95. tab. XI. vyobr. č. 10. — 11. 

Trsy jsou jednoduché, přirostlé na úlomcích skořápek. Buňky elliptické ku zpodnímu konci 
zúžené, často nepravidelně jedním neb druhým směrem protáhlé, tak že nabývají podoby hruško- 
vité a jsou vysokým valem omezeny. Pokud se rozměrů týče, měří v délce 0'5 — 0*7 mm, v šířce 
02 — 04 mm. Ustí jejich jest půlkruhovité, někdy po stranách poněkud vykrojené, tak že zpodní 
střední čásť tvoří jakýsi pysk. Vysoké bývá ústí 0*15 — - 2 mm Zvláštním typickým zjevem jsou 
řady otvorů buněk přídavných, které střídají se se řadami buněk hlavních. Tam ovšem, kde vsu- 
nutím nových buněk povstala v uspořádání buněk nepravidelnosť, nejsou ani vedlejší buňky rovno- 
měrně rozděleny. 

Hagenow na místě uvedeném popisuje druh tento ze svrchní křídy z Maastrichtu. 
Membranipora depressa von Hagenow sp. 

Tab. IV. vyobr. č. 18. 

Novák, Beitr. zur Kenntn. d. Bryoz. bóhm. Kreidef., str. 12, tab. II. vyobr. č. 9. — 10. 

V hlíně Kaňkovské nalezeny plat) v roury stočené, které nejvíce přibližují se tomuto druhu. 
Hagenow (Bryoz. d. Maastrichter Kreidebildung vyobr. č. 13. tab. XI.) vyobrazuje trsy s nízkými 
buňkami a s ústími polokruhovitými. prof. Novák na místě uvedeném popisuje z teplických vrstev 
trsy s buňkami poněkud prodlouženými. Naše exempláře, pokud se délky buněk týče, jsou jaksi 
ve středu mezi oběma vyobrazenými tvary. Rozměry buněk jsou v mm: délka 0'3 — 0*4, šířka 
0-25—0-35, průměr ústí O l 7. 

Membranipora subtilis nov. spec. 
Tab IV. vyobr. č. 12. 

Trsy plíživé mají buňky velice jednoduché, šestihranné, s oblými rohy a s ústím poměrně 
malým. Okraje buněk povždy zřetelně naznačené, tvoří kol buněk, poněkud naduřelých, lem. Roz- 
měry buněk jsou v mm: délka 0"5 — 0'6, šířka as 0-4. průměr ústí 01 — 12. Svrchní stěna buněčná 
často se rozdrtí a pak zbývají jen okraje v podobě prázdných šestihranů, které tvoří síť. Zcela 
podobné tvary povstávají však, jak známo, také rozbitím svrchní stěny u jiných druhů rodu toho. 

Čeleď: Escharidea. 

Trsy rozličné podoby, válcovité neb hranolovité a pak jsou buňky kol střední osy seřadčny, 
aneb smačklé ze dvou vrstev složené, a pak jsou buňky zadní svou stěnou srostlé. Buňky maji 
okraj, přední stěna jejich tu značněji, tu nepatrněji stlačená, všecka zvápenatěla s ústím pod 
předním koncem. 



32 



Rod Eschara, Lamouroux 1821. 

Trs jest vzpřímený, laločnatě rozvětvený, sploštěný, někdy také v podobě ploských plátů, 
a sestává ze dvou, zadní stranou k sobě přirostlých vrstev buněčných. Buňky kolem kmene v po- 
délných řadách střídavých, tak že vzniká postavení v pětičetách, jehož pravidelnosť často rušena 
bývá tím, že vsunují se buňky nové. Ústí obyčejně pod vrcholem buňky. 

Eschara labiata nov. spec. 

Tab. IV. vyobr. č. 6.-8. 

Trsy v podobě plátů až i 1 cm v průměru měřících a ze dvou vrstev buněčných zadem 
k sobě srostlých. Jindy jest trs ploský, laločnatě větevnatý. Buňky po obou stranách stejné a četné, 
růstem velice se měnící. Stojí v podélných řadách, velice zřetelně ohraničených, kteréžto řady se 
střídají, tak že vzniká postavení v pětičetách. Celkem možno, pokud se tvaru buněk týče, rozeznati 
tři stupně, jež všechny aneb aspoň dva z nich možno pozorovati často na trsu jediném, na důkaz, 
že jsou to stadia růstu. 

1. Buňky jsou naduřelé, protáhlé, v řadách podélných. (Tab. IV. vyobr. č. 6.) Podélné 
ohraničení jest ostré, příčné nezřetelné. Ústí polokruhovité poměrně veliké, často však rozbitím 
svrchní stěny buněčně nepřirozeně zvětšeno. Rozměry buněk v mm jsou tyto : délka obnáší 0*4 — 05, 
šířka 0-25 — 035 a průměr ústí 0-15. Tento stupeň zdá se býti nejmladším a vznikají z něho stupně 
ostatní tím, že stěna buněčná mohutní, zejména kolem ústí. 

2. Kolem ústí buněčného, které stává se kruhovitým aneb elliptickým, mohutní stěna buňky 
hlavně na zpodu, tak že vytvořuje pysk, který někdy mívá soustředné záhyby. (Tab. IV. vyobr. č. 7.) 
Podélné ohraničení buněk ostré, příčné nezřetelné. Rozměry buněk v mm : délka 0*5, šířka 0'4, 
průměr ústí 017. 

3. Pod ústím kruhovitým vytvořil se mohutný a zvláště na zpodu mocně vynikající pysk, který 
má obrys téměř kosočtverečný. (Tab. IV. vyobr. č. 8.) Buňky se zveličily a jsou do podélných) 
zřetelně omezených řad sestaveny, napříč jsou však nezřetelně odděleny. Rozměry buněk tohoto 
stupně v mm jsou: délka 07 — 0*74, šířka 05— 052 a průměr ústí 013. 

(keuss vyobrazuje (Geinitz, Das Elbthalgebirge in Sachsen Palaeontographica díl I. str. 105. 
tab. 25. vyobr. č. 9.) malý úlomek druhu Eschara latilabris, který, zdá se, rovná se druhému stupni 
zde popsaného tvaru. 

Eschara mumia nov. spec. 

Tab. IV. vyobr. č. 10.— 11. 

Známy mi byly nepatrné dva kousky trsu, na povrchu dosti odřené, a proto ne příliš zřetelné. 
Zvláštní podoba buněk a pak průřez, který přímo dosvědčuje hlavní znak tohoto rodu, že totiž 
sestává ze dvou, zadní stranou k sobě přirostlých vrstev buněčných, přiměly mne, abych se zmínil 
blíže o tvaru tom. Buňky jsou protáhlé, nahoře jaksi palicovité, tak že obrys jejich jaksi schránky 
mumiové připomíná. Ústí je polokruhovité, silným valem obdáno, zřídka však dobře zachováno. 
Na svrchní ploše buněk jest množství příčných ryh, které probíhají od krajů ke středu, aniž by 
střední čáry buněk dosahovaly. Rozměry jsou v mm ; délka buněk 0"8 — 1 mm, největší šíře jejich 
0'3 — 0*35 mm, ústí - 18 mm. 



33 



4 Koncové úvahy. 

Zkoumáním korycanské hlíny z úpatí vrchu Kaňku rozšířena značně znalost mechovek 
českého křídového útvaru. Nových druhů, dosud nikde z Cech neuvedených, popsáno zde 31 
a mezi nimi nejzajímavější jest čelecí Idmoneidae, třemi tvary zastoupená, která zvláště hojně se 
vyškytá ve vyšších uloženinách křídových jiných zemí. Veliká většina zkamenělých mechovek z Cech 
známých přichází v korycanských vrstvách, jakož vůbec poloha tato velice jest bohatá na zbytky 
zvířeny pobřežní. 

Přehled nových a v tomto pojednání popsaných tvarů nejlépe získán býti může přirovnáním 
seznamu mechovek z jiných nalezišť korycanských ku seznamu mechovek nalezených v hlíně kaňkovské. 





Kaňk 


Jiné 




Kaňk 


Jiné 




X 






X 


X 


disjecta Poč 


x 




foraminulenta Nov 




x 


divaricata Roem. sp. ... 


X 




korycanensis Nov 




X 


intermedia Nov. sp 


X 


X 


lepida Nov 


X 


X 


minuscula Poč 


x 




ramosa Poč 


x 




simplicissima Nov 




x 


variabilis ďOrb 


x 


x 


Suessi Nov. sp 


x 


x 


Ditaxia bisciiata Poč 


x 






X 




Filifascigera bohemica Poč 


X 




bacca Poč 


x 




Osculipora plebeja Nov 


x 


x 


circularis Poč 


x 




Fasciculipora bohemica Poč 


x 




concreta Poč 


X 




Lichenopora discus Poč 


x 




confluens Roem. sp 




x 


Cea modesta Poč 


x 




diffluens Nov. sp 


X 


X 


Semielea acupunctata Nov. sp 


X 


X 


echinata Poč 


X 




Semielea velamen Poč 


X 






X 




Melicertites docens Nov 


X 


X 


foliům Nov. sp 


X 


X 


Multelca orphanus Nov 




X 


lacrimopora Nov. sp. ... 




X 


Hippothoa labiata Nov 




X 


linguata Nov. sp 




X 


Membranipora confluens Reuss .... 




X 




X 


X 


cribellum Poč 


X 




procera Poč 


X 




curta Nov 




x 


protracta Poč 


X 






X 


X 


radians Nov. sp 




X 


elliptica Hag. sp 


X 


X 


Idmonea decunens Poč 


X 




irregularis Hag. sp 




x 




X 




Koninckiana Hag. sp. . . . 


X 




prima Poč 


X 




perisparsa Nov 




x 


Entalophora anomalissima Nov 


X 


X 


subovata Nov 




X 


fecunda Nov 


X 


X 


subtilis Poč 


X 




heros Poč 


X 




tuberosa Nov 




X 


juvenis Poč 


x 




Lepralia euglypha Nov 




X 


kolinensis Nov 




X 


Eschara labiata Poč 


X 




proboscidea M. Edv. . . . 


X 


X 


mumia Poč 


v 






X 




pupoides Reuss 




x 




X 




Biflustra solea Nov 






Spiropora verticillata Gldf. sp 


X 


X 









Dr. F. Pocta : O mechovkach z Korycanských vrstev. fj 



34 



Celkem tudíž známo z korycanských vrstev 68 druhů mechovek, z nichž 48 přichází v hlíně 
kaňkovské a 37 druhů nalezeno bylo také na jiných nalezištích. Pod Kankem nalezeno nebylo 20 
druhů z jiných nalezišť korycanských známých, za to ale čítá hlína tato 31 druhů jí vlastních 
a nikde jinde dosud nenalezených, po případě z jiného naleziště dosud neuvedených. 

Všeobecné závěry o vývoji mechovek dosud nelze si utvořiti na základě nynějšího našeho 
vědění. Známe sice množství tvarů z rozličných vrstev, důkladně a přesně popsaných, avšak spojení 
nějakého mezi nimi marně dosud snažíme se vypátrati. Jisto jest jen, že kruhoústé mechovky jsou 
původním typem, jehož nej větší rozvoj spadá do útvarů starších, kdežto oružnaté mechovky počí- 
nají se vyskytovati teprve ve zpodním křídovém útvaru, jsou zde ještě nepatrným počtem zastou- 
peny a dostupují teprve v nejsvrchnější křídě stejného s mechovkami kruhoústými rozšíření. 
S poměrem tím souhlasí i počet zástupců obou hlavních oddělení v naší křídě, jak zřejmě vysvítá 
ze seznamy prof. Novákem uvedeného, tak i ze seznamu druhů z hlíny kaňkovské. Prof. Novák 
popsal z českého křídového útvaru r. 1877 celkem 44 druhy mechovek, z nichž připadá na kruho- 
ústé 28 druhů, na oružnaté pak jen 16 druhů. Z 48, z hlíny kaňkovské popsaných druhů, je 30 
kruhoústých a 18 oružnatých. 

Nejjednodušším tvarem jest rod Stomatopora, jehož některé druhy sestávají z nečetných, 
na cizí předměty přirostlých buněk k sobě seřaděných. Prastarý typ tento můžeme proto se vší 
pravděpodobností za původní považovati, ač třeba tu připomenouti jednak, že podivným způsobem 
dosud v mořích žije, jednak že vedle něho vyskytují se již v uloženinách prastarých tvary velice 
složité (Fenestella, Archimedes a j.). 

Přece však možno snad počíti porovnaní vzorem tím, ve kterém jednoduché rourovité 
buňky na cizích předmětech přirostlé, do řad se kladou. Jsou-li nyní buňky v řadách jednotlivých 
aneb v několika rovnoběžných, tvoří-li včjířovité aneb terčovité desky aneb i povlaky (Diastopora), 
to považovati můžeme za výsledky změn poměrně nepatrných. 

V důsledcích závažnější jest však proměna, povstavší tím, že trs původně plíživý, přirostlý 
se vzpřímil a do výše rostl. Myslíme-li si rod Stomatopora takto změněný, nabýváme vzoru, který 
podává čeleď Entalophoridae. Zde jsou buňky na trsu volném buď nepravidelně aneb jen zdánlivě 
pravidelně seskupeny (Entalophora) (< aneb řadí se pravidlem k sobě tak, že ústí jejich jsou v čarách 
vodorovných, kruhovitých (Spiropora) aneb i jinak točených. Růst vzoru, který poskytuje čeleď 
Entalophoridae jest konečný terminální, a v pojednání tomto učiněn byl pokus zákony vzrůstu 
toho vyšetřiti. 

Není-li však z příčin jakýchkoli, nyní nám ovšem neznámých, vzrůst konečný, nýbrž smě- 
řuje-li spíše do šíře, povstává rod Discosparsa, který velice úzce s rodem Entalophora souvisí, ač 
dosud mylně kladen byl pro nahodilou vnější podobu svou, která nejzřejměji vyniká při pohledu 
shora, ku rodu Diastopora. 

Mezi těmito zde vytčenými rody a pak jich příbuznými jeví se tudíž spojení dosti zřejmě. 
K nim řadí se dalšími změnami povstalé typy jiné, tak jsou-li rourovité buňky ve svazky dohro- 
mady seskupeny, vyplývají rody Filifascigera. Fasciculipora a jiné, rozdčlují-li se stěny buněk 
v podružné buničky menší, resultuje rod Heteropora, staví-li se dvě vrstvy takových buněk k sobě, 
rod Ditaxia atd. 

Tyto dosud jmenované rody i se svými příbuznými, které zde uváděti nemíníme, omezujíce 
se zúmyslně na tvary vyskytující se v našem křidovém útvaru, mají dosud původní tvar buněk 
rourovitý. 



Rozšiřují-li se nyní tyto buňky ku přednímu konci svému značněji, povstává typ odděleni 
Ceina a Melicertitina, která zároveň jsou spojkou mechovek kruhoústých s oružnatými. Obě tyto 
čeledi mají totiž buňky z počátku rouro vité, na konci předním však značně naduřelé, s ústím již 
značně menším než je průměr této naduté části a podobají se tím buňkám mechovek oružnatých. 

Odmyslíme-li si róurovitý počátek buněk u rodu Melicertites, zbývá nám buňka oružnatých. 
Chybí-li tento počátek róurovitý, ze středu trsu vycházející, mění se tím ovšem i vzrůst a vnější 
tvar trsu, neboť buňky nevycházejí pak ze společného středu v partiích, které nejvíce kornoutu 
se podobají, nýbrž musí jednoduše vedle sebe se klásti , což také, jak známo, pozorujeme 
u mechovek oružnatých. 



Uber Bryozoen aus dem Cenoman am Fusse des Gangberges 

bei Kuttenberg-. 

Von 

D r. philipp ZE=>OaT_^. 



(Inhaltsangabe.) 

In den cenomanen Lehmablagerungen, welche den 352 m hohen Gangberg bei Kuttenberg 
umranden, fand sich eine reiche Bryozoenfauna, deren Beschreibung den Gegenstand des vor- 
stehenden Aufsatzes bildet. Nicht nur die grosse Anzahl vieler bisher unbekannter Formen, sondern 
vielmehr der grósstentheils sehr gúnstige Erhaltungszustand der Fossilien, welcher manch interessante 
Beobachtung versprach, bewog den Verfasser besagte Fauna zum Gegenstand seiner Studien zu 
wáhlen. Es wurde eine grosse Anzahl von Schnitten in verschiedenen Richtungen durch die Kolo- 
nien und Stámme verfertigt, sorgfáltigst untersucht und als Resultat einige Beobachtungen beschrieben, 
welche in moglichster Kurze auch hier vorgefiihrt werden sollen. 

(Die Teren bei Bryozoen hat f Pergens (Revision des Bryozoaires du cretacé figurés par ďOr- 
bigny I. P.) in 6 verschiedene (?) Gruppen getheilt, von denen einige auch in dem vorliegenden 
Materiále beobachtet werden konnten. Es waren das vorerst die Verbindungsporen (pores de commu- 
nication), welche die nachbarlichen Zellen mit einander verbinden und in guter Entwickelung bei 
Ditaxia biseriata Poč. (Abbild. im Texte Fig. 2.) vorhanden sind. Die Verstárkungszellen (canaux 
de renforcement), welche bei der Familie der Idmoneidae so entwickelt sind, wurden auch bei 
Osculipora plebeja Novák (Abbild. im Texte Fig. 3 ) gefunden, wo sie dieselbe Form, Stelle und 
physiologische Aufgabe haben. Die Nebenzellen (tubes accessoires) bei den Gattungen Heteropora 
(Abbild. im Texte Fig. 4.) und Ditaxia wurden vielfach beobachtet und scheinen in Modifikationen 
zu ubergehen, welche von (Pergens cavités interscelettiques genannt werden. Es kommen námlich in 
den Wánden der Zoěcien kleine unregelmássige Hohlungen vor (Abbild. im Texte Fig. 5.), welche 
vielleicht die Stelle der Nebenzellen vertreten oder vielmehr den Anfang, oder aber Spuren solcher 
Nebenzellenbildung in der Entwickelung der Bryozoen vorstellen. 

Einige OviceUen bei Entalophora wurden durchgeschnitten (Abbild. im Texte Fig. 6.) und 
der Durchschnitt zeigte, dass eine Zelle aus dem Centrum des Stammes langsam sich in die durch 
dicke Wand gegen Aussen abgeschlossene Ovicelle erweitert. 



37 

In Belreff des Wachsthumes bei den cyclostomen Bryozoen konnte ich an den Enden der 
Zweige nachstehenden Vorgang beobachten. An der Seite einer erwachsenen Zelle entsteht eine 
neue, bedeutend kleinere (Abbild. im Texte Fig. 7.); — zuweilen geschieht dies zugleich an 
mehreren Stellen des Zweiges (Abbild. im Texte Fig. 8.) — diese neue Zelle gibt durch neuer- 
liche Theilung weitere Zellen von sich und zwar in der Reihenfolge, dass, wenn wir die Zellen dem 
Alter nach mit 1, 2 etc. bezeichnen wollen, dieselben in der Reihe 2, 3, 4, 5, 1 (Abbild. im Texte 
Fig. 9.) stehen. Dieser aus 5 — 9 Zellen bestehende Keim am Scheitel des Zweiges, aus welchem 
das Wachsen des Stockes erfolgt, bildet in den Dunnschliffen ein sehr typisches Gebilde, welches 
ich zur Bezeichnung seiner immer wiederkehrenden Form »Knospenkeil« benannt habe. (Abbild. im 
Texte Fig. 10. und 11 ) Im Durchschnitte verzweigter Stámme (Abbild. im Texte Fig. 12.) sieht 
man am Scheitel jedeš Zweiges einen Knospenkeil. Gewóhnlich befindet sich am Scheitel eines 
Zweiges nur ein Knospenkeil; sind zwei vorhanden, so ist damit die Verzweigung des Stammes 
angesagt; es gibt jedoch Stámme, welche 3 und mehrere Knospenkeile im Scheitel eines Zweiges 
haben. (Abbild. im Texte Fig. 13.) Bei solchen Formen geschieht das Wachsen nicht nur in die 
Hóhe, sondern auch zugleich in die Breite, das ist, der Zweig wird lánger, zugleich aber keulen- 
fórmig verdickt. 

Ueber Verzweigung. In dem durch Verzweigung des Stammes entstandenen Winkel sind 
gewóhnlich zwei ungleich lange Zellen ersichtlich (Abbild. im Texte Fig. 14.), deren eine bedeutend 
lánger und mehr oder weniger deutlich im Centrum des ganzen Stammes verláuft. Sie kommen 
demnach aus dem Centrum des Stammes und endigen in dem Winkel der Verzweigung durch ein 
Gebilde von herzfórmigen Umrissen, das dann gewóhnlich durch 1 oder mehrere Wánde in 2 oder 
mehrere Zellen getheilt wird. Ich habe diese Zellen »Markzellen« benannt. Bei der Gattung Hetero- 
pora (Abbild. im Texte Fig. 15.) sind ganz áhnliche Markzellen, aber ihr herzfórmig gestaltetes 
Ende ist in eine Anzahl kleinerer Zellen getheilt, zu denen sich dann noch die reichlichen Neben- 
zellen gesellen. Die Form des letzten herzfórmigen Ausláufers der Markzellen lásst sich durch den 
Wachsthumfortšchritt leicht erkláren. Am Scheitel eines jungen Stammes entstehen zwei Knospen- 
keile, wodurch die Zweitheilung ihren Anfang nimmt. Die beiden Knospenkeile wachsen im diver- 
girenden Sinne; es entstehen Zweige und die Zellen in der Mitte zwischen beiden Knospenkeilen 
werden durch die divergirende Kraft in die Breite gezerrt und die Schlussmarkzelle herzfórmig 
ausgezogen. 

Die Systematik der cyclostomen Bryozoen ist im Grossen und Ganzen durch Marsson und 
'Pergens festgestellt und es lassen sich die Cyclostomen in drei Abtheilungen zerlegen. 

Aus der formenreichsten ersten Abtheilung Solenoporina ist es zunáchst die Gattung: 

Stoniatůpora Bronn. die in den cenomanen Ablagerungen Bóhmens ófters vorkommt. 'Proboi- 
cina wurden aus mehreren Rtihen von Zellen bestehende Kolonien genannt, es ist jedoch dieser 
Name als Synonymum zu betrachten. wie dies am besten die náchstfolgende Art beweist. 

Stomat. áivaricata Roem. sp. (Taf. I. Fig. 1. Eine Kolonie, an welcher der Úbergang der 
mehrzeiligen Zweige in einzeilige ersichtlich ist; Fig. 2. Einige breitere Zellen; Fig. 3 Einige 
schmálere Zellen ; Fig. 4. Seitenansicht zweier Zoécien.) Die Basis der Kolonie wird durch einen 
breiten Uberzug gebildet, aus welchem zwei- oder mehrzeilige dickere Aste und von diesen 
wieder diinnere einzeilige Zweige entspringen. Lánge der Zellen*) 0"5 — () - 7 mm, Breite 03 — 0*5 
Mundung 0"08— 0'12 mm. 



'■) Alle Masse sind in Millimitern anjregeben und unter Mundung wird der Durchmesser der innertn Zellenoflnung verstanden. 



•5S 



Stomat, minuscula Poč. (Taf. I. Fig. 5. Eine Kolonie mit ungúnstig erhaltenen Zoěcien; 
Fig. 6. Eine Kolonie mit éinigen deutlichen Zellen.) Einzeilige Kolonien mit sehr feinen schmaleu 
und verlángerten Zellen. Lánge der Zellen 0*5 — 0*6 mm, Breite 0*13 — 0.15 mm, Miindung 

- 06 mm. 

Stomat. constricta Poč. (Taf. I. Fig. 7. Die ganze Kolonie 13mal vergróssert ; Fig. 8. Zwei 
Zellen 26mal vergr ) Einzeilige Kolonie mit kreiselfórmigen Zellen, welche der áusseren Form nach 
an jene der Chilostomengattung Hippothoa erinnern. Lánge der Zellen 06 — 0'8 mm, Breite vorne 
0*2 mm, hinten O08 — 0-1 mm, Mundung O05— 0*07 mm. 

Stomat. Suessi Novák sp. 

Stomat. intermedia Novák sp. (Taf. I. Fig. 24. Eine Partie mit aufgeblasener Zelle 26mal, 
vergr.) Einige Exempláre vorhanden, darunter eins mit bedeutend vergrósserter Zelle (? Ovicelle). 

Stomat. disjecta Poč. (Taf. I. Fig. 19. Die ganze Kolonie in ófacher Vergr.) Kolonie in 5 
keulenfórmig verdickte Aste verzweigt, mit Zellen verschiedener Lánge; Breite 0T3 — 0T5 mm, 
Mundung O09 — Ol mm. 

(Diastopora Lamx. Zu dieser Gattung rechne ich nicht nur die scheiben- oder fácherartigen 
Formen, die frůher als besondere Gattung (Berenicea abgesondert wurden, sondern auch dicke 
Platten und Uberziige von unregelmássigen Umrissen, an welchen die Contouren einzelner Zellen 
am unteren, der Mundung gegenuber stehenden Ende undeutlich sind. Áhnliche Formen hat Mars- 
son (1. c. pag. 16.) in eine neue Gattung Cryptoglena zusammengefasst, die jedoch eine abwei- 
chende innere Struktur zeigt Neben erwachsenen Kolonien findet man im Lehme vom Gangberg 
nicht náher bestimmbare Jugendstadien. (Taf. I. Fig. 9. — 12.) 

(Diast. circularis Poč. (Taf. I. Fig. 13. Eine Kolonie; Taf. III. Fig. 31. Eine andere Kolonie, 
beide 13mal vergr.) Jugendstadien einer bisher unbekannten Art im Umrisse rundlich mit kleinen, 
O08 — Ol mm breiten und wenig emporragenden Zellen. Mundung 0*04 — O05 mm. 

(Diast. concreta Poč. (Taf. I. Fig. 20. Die mittlere Partie der Kolonie 13mal vergr.) Grosse, 
im Umrisse halbkreisfórmige oder nierenfórmige Platten von 1 — 1*25 mm Breite und 0*75 — 1 mm 
Lánge. Die Zellen in der Mitte 0'6 mm lang, die an der Peripherie liegenden etwas kiirzer, Breite 
bei den mittleren - 3 — 0*5 mm, bei den an der Peripherie - 23, Mundung 04 mm. 

(Diastop. foliům Novák sp. 

'Diastop. pilosa Novák sp. 

^Diastop. anguLus Poč. (Taf. II. Fig. 31. Ouerschnitt durch die Kolonie, Fig. 32. Kolonie 
von oben.) Eine dicke, im Durchschnitte dreieckige Kolonie, in der Mitte mit emporragender Kante, 
welche die kleinen Miindungen 0'03 — 0'04 mm in der Reihe geordnet trágt. Auf der iibrigen 
Oberrláche Miindungen unregelmássig vertheilt. 

r Diast. bačca Poč. (Taf. I. Fig. 17. Eine junge Kolonie mit keulenfórmig verdicktem Ende; 
Fig. 18. Alteres Stadium unregelmássig plattfórmig.) Eine typische Art in der Jugend keulenfórmig 
verdickt, spáter plattfórmig mit warzenartig hervorragenden Miindungen. (0'06 — 0*09 mm.) Die 
Dicke der Umrandung der Miindungen betrágt 0'03 mm. 

(Diast. difjluens Novák sp. (Taf. II. Fig. 12. und 13. Durchschnitte der platten Kolonien 
in 13facher Vergr.) 

(Diast. protracta Poč. (Taf. I. Fig. 15. Kolonie von oben gesehen; Fig. 16. Kolonie von 
der Seite. Beide 13mal vergr.) Kleine Kolonien in der Form unregelmássiger Uberziige. Die 
Zellen vorne hoch emporgerichtet, 0'5 — 0*9 mm uber die Oberrláche erhaben. Mundung 0T - 0T4 mm. 



39 

Ahnlich der Proboscina alternata ďOrbigny (Palaeontolog. franc. Taf. 760. Fig. 4. — 6.), welche 
'Pergens (1. c. pag. 338.) fur eine kriechende Entalophora hált. 

(D/ast. echinata Poč. (Taf I. Fig. 21. Uurchschnitt durch das untere Ende ; Fig. 22 Seiten- 
ansicht der Kolonie.) Kolonie Úberzuge bildend mit sehr zahlreichen und dichten Zellenmiindungen. 
Zwischenráume zwischen einzelnen Zellen 0*2 mm. Vorderes Zellenende emporgehoben. Miindung 
0-04-0-06 mm. 

(Diast. exigua Poč. (Taf. I. Fig. 23. Seitenansicht der Kolonie 13mal vergr.) Kolonie Uber- 
ziige bildend, Zellen verháltnissmássig gross, nicht zahlreich und unregelmássig zerstreut, ihr vor- 
deres Ende 0*1 — - 2 mm emporgehoben, Miindung 0*06 — 0"08 mm. 

(Diast. procera Poč. (Taf. IV. Fig. 23. und 24. Zwei Kolonien 13mal vergr.) Wulstfórmige 
Kolonien mit zahlreichen, schrág gestellten Zellen, deren Miindungen oval sind und demnach OU8 und 
0-12 — 16 mm messen. Ahnlich in der áusseren Form der Semielea plana ďOrbigny (loco cit. 
Taf. 738. Fig. 12.— 14.). 

Die Familie der Idmoneidae, welche bisher aus der bóhm. Kreide nicht bekannt war, záhlt 
3 Arten. 

Idmonea prima Poč. (Taf. II. Fig. 7. Eine verzweigte Kolonie von der Vorderseite; Fig. 8. 
Dieselbe von hinten ; Fig. 9. Querschnitt; Fig. 10. Kniefórmig gebogene Kolonie; Fig. 11. Lángs- 
durchschnitt. Fig. 9. in 26facher Vergr. die iibrigen 13mal vergr.) Kolonie baumartig, dichotomisch 
getheilt, fein, auf der Vorderseite mit kleinen O04 — 0*06 mm im Durchmesser habenden Miindun- 
gen besetz, die zu 3 oder 4 in schrágen Reihen gestellt sind. Hintere Fláche glatt mit Lángs- 
rinnen bedeckt. 

Idmonea decurrens Poč. (Taf. II. Fig. 3. Eine Kolonie von hinten; Fig. 4. Dieselbe von 
vorne; Fig. 5. Querschnitt; Fig. 6. Eine andere Kolonie. Fig. 5 26mal vergrossert, die iibrigen 
13mal.) Kolonie in der Form eines engen Blattes mit kleinen (O05 mm) Miindungen in schrágen 
Reihen bedeckt. Ahnlich der Gattung Phormopora Marss., jedoch von ganz abweichender innerer 
Struktur. 

Idmonea plana Poč. (Taf. II Fig. 1. Kolonie von hinten; Fig. 2. Kolonie von vorne 13mal 
vergr.) Blattfórmig oben ausgebreitet, mit schrágen Reihen kleiner Miindungen 0*05 — 0'06 mm, 
welche insbesondere dem Rande zu róhrenformig ausgezogen sind. Hintere Fláche mit Lángsrinnen 
bedeckt. 

Entalophora feeunda Novák. (Taf. II Fig. 17. Eine Kolonie mit in schraubenfórmig ge- 
kriimmte Reihen gestellten Zellen; Fig. 18. Kolonie mit unregelmássig ausstrahlenden Zellen; 
Taf. III. Fig. 14. Lángsdurchschnitt ; Fig 15. Querdurchschnitt ; Fig. 15. 26mal vergr., die iibrigen 
13mal.) Sehr háufig im Lehme vom Gangberg, lásst sich hauptsáchlich in 2, in einander iibergehende 
Typen theilen. 1. Die Zellen stehen in schraubenfórmig gestellten Reihen. 2. Die Zellen sind 
róhrenformig ausgezogen und strahlen auf alle Seiten unregelmássig aus. 

Entalophora her os Poč. (Taf. II. Fig. 25. Eine Kolonie 6mal vergr. ; Fig. 26. Kolonien in 
nat. Grosse: F"ig. 27. und 28. Jugendstadien ; Fig. 29. Querschnitt. Die letzten 3 Fig. 13mal 
vergr. Fig. 30. Lángsschnitt 6mal vergr.) Stámme bis 15 mm gross und dick, in der Jugend am 
Scheitel kugelrund, mit sehr zahlreichen Miindungen, die in undeutliche Reihen geordnet sind, 
welche um den Stamm schraubenfórmig sich drehen. Die Lánge und Breite der Zellen nicht 
messbar, nachdem dieselben in den Stamm eingesenkt sind; Miindung 0*1 mm, die Dicke der 
Umrandung 0*5— - 57 mm. 



40 



Enialophora anomalissima Novák. (Taf. II. Fig. 19. Ein schwach keulenfórmiges Exemplár; 
Fig. 20. Eine andere Kolonie oben ausgebreitet ; Fig. 21. Ein oben ausgebreiteter Stamm ; Fig 22. 
Eine kleine, an beiden Enden verbreitete Kolonie. Alles 13mal vergrossert.) Walzenformige, nie 
verzweigte Stámme, welche nach oben immer sich ausbreiten. Von den von Prof. Novák (1. c.) 
erschopfend beschriebenen und trefflich abgebildeten Formen záhle ich hieher Taf VII. Fig 14. 
bis 20, 24. bis 26. 

EnialopJwra soror Poč (Taf. III. Fig. 9. Ouerschnitt 26mal vergr.; Fig. 10. Lángsschnitt ; 
Fig. 11. Stamm mit einer Ovicelle; Fig. 12. Grosse verzweigte Kolonie mit Zellen in Gruppen; 
Fig. 13. Ein Stamm mit zerstreuten Miindungen. Alles in 13fach. Vergr.) Kolonien stammfórmig, 
mit kleinen 03 — 0'04 mm, entweder in Gruppen zu 2 — 3 geháuften oder unregelmássig zer- 
streuten Miindungen Ovicellen in Form eines Sáckchens am Stamme angeheftet. 

Enialophora juvenis Poč. (Taf IV. Fig. 19. und 20. Zwei Kolonien 13mal vergr) Jugend- 
zustánde bisher unbekannter Formen. Gross, keulenfórmig mit grossen Miindungen, 0T3 mm, 
bedeckt. 

Enialophora proboscidea Edw. (Taf. II Fig. 23. und 24. Zwei Stámme 13mal vergr) Eine 
sehr gemeine Art in allen Kreideablagerungen, welche iiber 20 Synonyme aufweist. Bei uns wurde 
sie unter dem Namen Ent. raripora angefúhrt. 

(Discosparsa extranea Poč. (Taf. III. Fig. 32. Lángsschnitt; Fig. 33. Kolonie von unten; 
Fig. 34 Kolonie von der Seite; Fig. 35. Kolonie von oben. Alle in ófach. Vergr. Fig. 36 Ouer- 
schnitt 13mal vergr.) Die schirmfórmig oben ausgebreiteten Kolonien, die Prof. Novák zu Entalo 
phora anomalissima (1. c. Taf. VII. Fig. 21 — 23.) rechnete, entsprechen vollkommen der Gattungs- 
diagnose. Es bestehen jedoch zwischen Discosparsa und der genannten Art Ent. anom. sehr innige 
Beziehungen. 

Spiropora verticiUata Goldf sp. Eine sehr gemeine Art durch viele verzweigte Stámme 
vertreten. 

Heteropora cosiaia ďOrbigny. (Taf. III. Fig. 7. Lángsschnitt; Fig 8. Ouerschnitt 13mal 
vergr.). Ist gleich der Art Petalopora Dumonti Novák. 

Heteropora ramosa Poč. (Taf. III. Fig. 1. Partie des Lángsschnittes , Fig. 2. Querschnitt; 
beide 13mal vergr. Fig. 3. — 5. Verschiedene Kolonien in naturl. Grosse; Fig. 6. Oberfláche 13mal 
vergr.) Grosse Kolonien iiber 20 mm lang und breit unregelmássig, netzfórmig verzweigt. Die 
Miindungen der Hauptzellen zerstreut, 0"28 mm \ die Miindungen der Nebenzellen - 06 mm. 

Heteropora lepida Novák. (Taf. IV. Fig. 21. Lángsschnitt, 13mal vergr.) Miindungen der 
Hauptzellen 0T9 — 0'2 mm, der Nebenzellen 0*04— 0'05 mm. 

Heteropora variabilit ďOrb. sp 

(Ditaxia biseriata Poč. (Abbildung im Texte Fig. 16. ; Taf. IV. Fig. 3. Oberfláche 13mal 
vergr.; Fig. 4. Kolonie in nat. Grosse; Fig. 4-a. Kolonie von der Seite.) Kolonie in der Form 
einer unregelmássigen, gebogenen Platte, aus 2 Zellenschichten bestehend und zwischen ihnen das 
Keimblatt (lame germinale), welches aus Markzellen zusammengesetzt ist. Nebenzellen entwickelt 
wie bei Heteropora, darům auch die Verwandtschaft eine sehr bedeutende. Miindungen der Haupt- 
zellen 0*02 mm. 

Filifascigera bohemica Poč. (Taf. I. Fig. 14. Sechs Zellenbiindeln 13mal vergr.) Eine Kolonie 
aus 6, in verschiedenen Lagen auf einer Schale angehefteten Biindeln von Zellen bestehend. Die 
Lánge der Biindel 1 mm; die Miindungen oval 0*5 — 0'65 und 03 — 0'48 messend. 

Osculipora plebeja Novák. 



II 



FascicuHpora bohemica Poč. (Taf. III. Fig. 21. u. 22. Kolonien vun oben gesehen ; Fig. 23. 
bis 26. Kolonien von der Seite. Alles 6mal vergr. Fig. 27. Lángsschnitt ; Fig. 28. Querschnitt ; 
Fig. 29. Partie der Oberfláche am Scheitel ; Fig. 30. Partie der Oberfláche am Stiele. Alles 13mal 
vergr.) Kolonien in der Jugend keulentormig, spáter oben sich in eine Platte verbreitend, welche 
mit einem diinneren Stiele aufsitzt. Die Miindungen sind oben auf dem flachen oder schwach 
ausgehóhlten Scheitel 0*08 mm und haben zuweilen zwischen einander spárliche Miindungen der 
Nebenzellen. 

Lichenopora discus Poč. (Taf. IV. Fig. 1. Kolonie von oben 13fach vergr.; Fig. 2. Einige 
Zellen durch Fortsátze mit einander verbunden, in 26fach. Vergr.) Bildet 4 — 7 m?/i messende 
Háuflein von róhrenformigen Zellen. die radiál ausstromen und mit stolonenartigen Ausláufern mit 
einander verbunden sind. Lánge der Zellen 0"5, Miindung 0*19. 

Die zweite Abtheilung Ceina ist im beschriebenen Materiále nur durch eine einzige Art 
vertreten. 

Cea modesta Poč. (Taf. IV. Fig. 13. Langsschnitt; Fig. 14. Querschnitt; Fig. 15. Kolonie 
von der engen Kante gesehen; Fig. 16. und 17. Seitenansichten zweier Kolonien. Alles in 13fach. 
Vergrósserung.) Plattgedruckte verzweigte Stámme mit tromp^tenfórmig sich verengenden Miin- 
dungen. 

Aus der dritten und letzten Abtheilung der cyclostomen Bryozoen, námlich aus Melicertitina, 
wurden am Gangberge nachstehende Formen gefunden : 

Semieíea acupunctata Novák sp. (Taf. II. Fig. 16. Durchschnitt 13mal vergr. a), b) und i ) 
einzelne trompetenartig erweiterte Zellen.) 

Semieíea velamen Poč. (Taf. II. Fig. 14. und 15. Durchschnitte, bei <i) Nebenzellen; Taf. III. 
Fig. 16. Querschnitt; Fig. 17. und 18. Seitenansichten der Kolonien. Alles 13mal vergr.; Fig. 19. 
Aussere Oberrláche; Fig. 20. Innere Oberfláche. Beide 26mal vergr.) Kolonie Úberziige bildend, 
der áusseren Form nach ziemlich gleichmássig becherfórmig. Zellen verlángert mit kleinen Miin- 
dungen - 08 mm. Zuweilen Nebenzellen. 

Meiicertices docens. Novák. (Taf. IV. Fig. 25. Langsschnitt, 13mal vergr.) 

Die chilostomen Bryozoen záhlen nur wenige Vertreter. 

Membranipora elliplica v. Hag. sp. 

Membranipora cribellum Poč. (Taf. IV. Fig. 9. Partie der Oberrláche 26mal vergr.) Die 
Vorderwánde sind vernichtet, so dass nur die dicken Lmrandungen verblieben. Diese sind sechs- 
eckig und tragen deutliche Spuren der Ovicellen oberhalb jeder Zelle. 

Membranipora Koninckiana v. Hag. spec. (Taf. IV. Fig. 5. Partie der Oberfláche 26mal 
vergróssert.) 

Membr. defressa v. Hag. spec. (Taf. IV. Fig. 18. Partie in 26facher Vergr.) 

Membr. subtihs, Poč. (Taf. IV. Fig. 12. Partie der Oberfláche 26mal vergr.) Einfache Zellen 
mit abgerundeten Ecken und flach gewólbten vorderen Wánden Lánge der Zellen 0*5—0*6 mm, 
Breite 0-4 mm, Miindung 04 — 0-2 mm. 

Eschara labiata Poč. (Taf. IV. Fig. 6. Erstes Stadium mit aufgeblasenen Zellen; Fig. 7. 
Zweites Stadium mit breiten Zellen; Fig. 8. Drittes Stadium mit Miindungen, die von breiter 
Wulst umgeben werden. Alles 26mal vergr.) Die Zellen verándern sich mit dem Alter und werden 
immer mit stárkerer Umrandung der Miindungen versehen. Masse I. Stad. Lánge der Zellen 
0*4 — 0'5 Breite 0'25 — 35 mm\ II. Stad. Lánge 0*5 mm, Breite 0*4 mm, Miindung 017 mm; 
III. Stad. Lánge 0*7 — 74 mm, Breite 0-5 — 0*52 mm, Miindung 0*13 mm. 

Dr. F. Počta : O mechovkách z KorycanskVch vrstev. 6 



4l> 



Esch. mumia Poč. (Taf. IV. Fig. 10. Partie der Oberfláche 26mal vergr.; Fig. 11. Durch- 
schnitt 13mal vergr.) Kolonie aus verlángerten, mit kurzen Rinnen versehenen Zellen, deren Miin- 
dung an dem keulenfórmig erweiterten Ende sich befindet. Lánge der Zellen 0*8 — 1 mm, grósste 
Breite 03 — 035 mm, Mundung 0*18 mm. 



Bisher wurden aus den cenomanen Ablagerungen Bóhmens zusammen 37 Arten bekannt 
gegeben, zu denen jetzt noch die hier beschriebenen 48 Formen aus dem Lehme von Gangberg 
zuzuzáhlen sind, so dass sich die Ziffer der Brvozoen aus dem Cenoman Bóhmens auf 68 erhóht. 



Vysvětlivky k tabuli I. 



Vyobr. čís. 1. — 4. Stomatopora divaricata Roem. sp. (Čís. originálu 1.) 

1. Trs, na němž přechod větévek víceřadých do větévek s buňkami v jedné řadě možno 
pozorovati. 

2. Několik buněk naduřelých. 

3. Několik buněk úzkých. 

4. Pohled na buňky se strany. 

„ „ 5. — (5. Stomatopora minuscula Počta. Zvětšeno 13kráte. 

5. Trs s buňkami nepříznivě zachovanými. (Cis. orig. 2.) 

6. Trs s několika zřetelnými buňkami. (Čís. orig. 3.) 

„ „ 7 — 8. Stomatopora constricta Počta. (Cis. orig. 15.) 

7. Celý trs zvětšen 13kráte. 

8. Dvě buňky zvětšeny 26kráte. 

„ 9.— 12. Diastopora sp. Mladá, blíže neurčitelná stadia, 13kráte zvětšena. (Čís. orig. 16. — 19.) 
„ „ 13. Diastopora circularis Počta (viz ještě tab. III. vyobr. č. 31), zvětšeno 13kráte. (Čís. orig. 20.) 

„ „ 14. Filifascigera boliemica Počta. (Čís. orig. 72.) Trs zvětšený 13kráte. 

„ „ 15. — 16. Diastopora protracta Počta. Zvětšeno 13kráte. 

15. Trs při pohledu shora. (Čís. orig. 23.) 

16. Trs při pohledu se strany (Čís. orig. 22.) 

„ „ 17. — 18. Diastopora bacca Počta. Zvětšeno 13kráte. 

17. Mladý trs s palicovitým koncem. (Čís. orig. 25.) 

18. Starší trs v podobě nepravidelného plátu. (Čís. orig. 24.) 

„ „ 19. Stomatopora disjecta Počta. Celý trs, zvětšen Okráte. (Čís. orig. 26.) 

„ „ 20. Diastopora conereta Počta. Čásť trsu, zvětšena lokráte. (Čís. orig. 27.) 

„ „ 21. — 22. Diastopora echinata Počta. (Čís. orig. 28.) 

21. Průřez dolením koncem, na němž zříti prázdnou dutinu. 

22. Trs se strany. 

„ „ 23. Diastopora exigua Počta. Trs se strany zvětšen 13kráte. (Čís. orig. 29.) 

„ „ 24. Stomatopora intermedia Novák sp. (Čís. orig. 30.) 

Čásť trsu s naduřelou buňkou, 26kráte zvětšena. 



44 



Vysvětlivky k tabuli II. 

Vyobr. čís. 1.— 2. Idmonea plana Počta. Zvětšeno 13kráte. (Čís. orig. 31.) 

1. Trs se zadní strany. 

2. Trs s přední strany. 
„ „ 3. — 6. Idmonea dccurnns Počta. 

3. Trs se zadní strany, zvětšen 13kráte. (Čís. orig. 32.) 

4. Týž trs s přední strany, zvětšen 13kráte. 

5. Příčný průřez trsem, zvětšený 26kráte. (Čís. praep. 30.) 
ii. Jiný trs s přední strany, zvětšen I3kráte. (Čís. orig. 33.) 

„ „ 7. — 11. Idmonea prima Počta. Až na vyobr. č. 9. zvětšeno 13kráte. 

7. Rozvětvený trs se předu. (Čís. orig. 13.) 

8. Týž trs se zadní strany. (Čís. orig. 13.) 

9. Příčný průřez trsem, zvětšen 26kráte. (Cis. praep. 11.) 

10. Kolénkovitě zahnutý trs. (Čís. orig. 14.) 

11. Podélný průřez trsem. (Čís. praep. 12.) 

„ „ 12. — 13. Diastopora diffluens Novák sp. * 

Průřezy plátů, 13kráte zvětšené. (Čís. praep. 15.) 
„ „ 14. — 15. Semielea velamen Počta, zvětšeno 13kráte. 

14. Průřez stěnou. (Čís. praep. 18.) 

15. Rovněž; při a vidčti přídavné buňky. (Čís. praep. 18.) 
„ „ 16. Semielea acupunetata Novák sp. 

Průřez trsem 13kráte zvětšený, a b c jsou tři zachované buňky, které ku povrchu mocně se 
rozšiřují. (Čís. praep. 24.) 
„ „ 17. — 18. Entalopliora feeunda Novák lokrát zvětšeno. . 

1 7. Typ tvaru s buňkami, postavenými do řad příčných či šroubovitě točených. (Č. orig. 34 ) 

18. Typ tvaru nepravidelného s rourovitě prodlouženými buňkami. (Cis. orig. 35.) 
„ ., 19. — 22. Entalopliora anomalissima Novák, zvětšeno 13kráte. 

19. Trs mírně palicovitý. (Čís. orig. 36.) 

20. Jiný trs, jenž ukončen jest palicovitou rozšířeninou. (Čís. orig. 37.) 

21. Malý trs, nahoře slabě naduřelý. (Čís. orig. 39.) 

22. Malý trs dole i nahoře rozšířený. (Čís. orig. 40.) 
„ ., 23. — 24. Entalopliora proboscidea Edwards, zvětšeno 13kráte. 

Dva trsy při pohledu se strany. (Čís. orig. 38. a 41.) 
„ „ 25. — 30. Entalopliora heros Počta. 

25- Veliký trs 6krát zvětšen. (Čís. orig. 5.) 

26. Tři trsy ve skutečné velikosti. (Čís. orig. 6., 7. a 8.) 

27. Mladý trs, 13krát zvětšen. (Čís. orig. 4.) 

28. Mladý, kulovitý trs, 13krát zvětšen. (Čís. orig. 9.) 

29. Příčný průřez trsem, 13krát zvětšen. (Čís. praep. 27.) 

30. Podélný průřez trsem, zvětšen Okráte. (Čís. praep. 27.) 
„ 31. — '32. Diastopora angidus Počta, zvětšeno 13kráte. (Čís. orig. 42.) 

31. Příčný průřez trsem. 

32. Pohled svrchu. 



45 



Vysvětlivky k tabuli III. 

Vyobr. čís. 1. — (5. Hetcropora raviosa Počta. 

1. Čásť průřezu podélného, zvětšena 13kráte. (Cis. pracp. 31.) 

2. Příčný průřez, zvětšen 13kráte. (Cis. praep. 29.) 

3. — 5. Rozličné trsy ve skutečné velikosti. (Cis. orig. 43, 44. a 45.) 

6. Povrch vnější, 13kráte zvětšen. 
„ „ 7.-8. Heteropora costata ďOrb. 

7. Podélný průřez trsem, zvětšený 13kráte. (Čís. praep. 28.) 

8. Příčný průřez trsem, zvětšený 13kráte. (Čís. praep. 28.) 
„ „ 9. — 13. Entalopliora soror Počta. Mimo vyobr. č. 9. zvětšeno 13kráte. 

9. Příčný průřez trsem, 26kráte zvětšený. (Čís. praep. 14.) 

10. Podélný průřez trsem. (Čís. praep. 14.) 

11. Jedinec s ovicellou po straně. (Čís. orig. 10.) 

12. Veliký trs rozvětvený s buňkami ve skupinách. (Čís. orig. 11.) 

13. Trs s buňkami nepravidelně roztroušenými. (Čís. orig. 12.) 
„ „ 14. — 15. lititalopliora fecunda Novák. 

14. Podélný průřez, zvětšený I3kráte. (Čís. praep. 1G.) 

15. Příčný průřez, zvětšený 20kráte. (Čís. praep. 16.) 
„ 16. — 20. Semielea velamen Počta. 

16. Příčný průřez zvětšen 13kráte. (Čís. praep. 17.) 

17. — 18. Trsy se strany v 13nás. zvětšení. (Čís. orig. 46. a 47.) 

19. Vnější povrch, 26kráte zvětšený. 

20. Vnitřní povrch, 26kráte zvětšený. 
„ „ 21. — 30. Fasciculipora bohemica Počta. 

21. — 22. Trsy při pohledu na hořejší plochu v 6nás. zvětšení. (Čís. orig. 48. a 49.) 
23. — _:6. Trsy při pohledu se strany; 6kráte zvětšeno. (Čís. orig. 4H., 50, 51 a 52.) 

27. Podélný průřez trsem, 13kráte zvětšený. (Čís. praep. 20.) 

28. Příčný průřez trsem, 13kráte zvětšený. (Čís. praep. 20.) 
2'.'. Čásť povrchu na hořejší ploše, 13kráte zvětšená. 

30. Čásť povrchu na stonku, 13kráte zvětšená. 
„ ., 31. Diastopora circularis Počta (viz ještě tab. I. vyobr. č. 13, 13kráte zvětšeno. Čís. orig. 

n n 32. — 36. Discosparsa extranea Počta. Mimo vyobr. č. 36. vesrriěs 6kráte zvětšenu 

32. Podélný průřez trsem. (Čís. praep. 19.) 

33. Pohled na trs ze spodu. (Čís. orig. 53.) 

34. Pohled se strany na trs jiný. (Čís. orig. 54.) 

35. Pohled shora rovněž na trs jiný. (Čís. orig. 55.) 

36. Příčný průřez trsem, 13krátc zvětšený. (Čís. praep. 19.) 



Ca 



Vysvětlivky k tabuli IV. 



Vyobr. čís. 1., 2. Lichenopora discus Počta. 

1. Trs při pohledu shora, 13kráte zvětšen. (Cis. orig. 5G.) 

2. Několik buněk ve spojení vzájemném, 26kráte zvětšené. 

„ „ 3.-4. Ditaxia biseriata Počta. 

3. Čásť povrchu, I3kráte zvětšená. 

4. Trs ve skutečné velikosti. (Čís. orig. 57.) 
4<7. Týž trs se strany. 

„ „ 5. Membranipora Koninckiana v. Mag. sp., 2llkráte zvětšeno. (Cis. orig. 58.) 

„ „ 6. — 8. Eschara labiata Počta. 26kráte zvětšeno. 

6. První stadium s buňkami nafouklými. (Čís. orig. 59.) 

7. Druhý stupeň s buňkami širokými. (Cis. orig. 00.) 

8. Třetí stupeň s buňkami, širokým pyskem obdanými. (Čís. orig. 61.) 

„ „ 9. Membranipora cribellum Počta. Čásť povrchu 26kráte zvětšená. (Čís. orig. G2 ) 

„ „ 10. — 11. Eschara mumia Počta. 

10. Čásť povrchu, 26kráte zvětšená. (Čís. orig. 63.) 

11. Průřez trsem, 13kráte zvětšený. 

12. Membranipora subtilis Počta. Čásť povrchu 26kráte zvětšená. (Čís. orig. 64.) 

„ ., 13. — 17. Cea modesta Počta. Vesměs 13kráte zvětšeno. 

13. Podélný průřez trsem. (Čís. praep. 21.) 

14. Příčný průřez trsem. (Čís. praep. 21.) 
1 15. Trs s úzké hrany. (Čís. orig. 65.) 

16. — 17. Trsy při pohledu se strany. (Čís. orig. 66.) 

, „ 18. Membranipora depressa v. Hag. Čásť povrchu 26kráte zvětšená. (Čís. orig. 67.) 

„ „ 19.— 20. Entalopliora juvenis Počta. Trsy 13kráte zvětšené. (Čís. orig. 68. a 69.) 

„ „ 21. Heteropora lepida Novák. 13kráte zvětšeno. 

21. Průřez podélný. (Čís. praep. 1.) 

„ „ 23. — 24. Diastopora procera Počta. Dva trsy, 13kráte zvětšené. (Čís. orig. 70. a 71.) 

25. Melicertites docens Novák. Podélný průřez trsem, 13kráte zvětšený. (Cis. praep. 8.) 




D or F Počta, mechovkách z koryc vrstev 




Autorad natdelm langhans hth Ca kdv litogr A HaasevPraze 

Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy.slovesnost a umění v Praze 



D or F Pocta, mechovkách i kon/c vrstev 




; — ; : ~~ " — Cakdvhtoqr 

Autor ad nat delin Langhans lith 



Česká akademie císaře Františka Josefa pro védy.slovesnost a umění v Praze 



> 




Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy slovesnost a umění v Praze 




Česká akademie císaře Františka Josefa pro védy.slovesnost a umění v Praze 



ETUDES 

SUR LES 



GRAPTOLITES DE BOHÉME 

PAR LE 

D i; JAROSLAV PERNER, 

ASS1STANT AU MCSEE D'HISTOIRE NATCHELLE, A PRAGUE. 

jěue p A RTIE: 
ST KU OTU lv E MICROSCOPIQUE DES GENRES 

MONOGRAPTUS ET RETIOLITES 

AVEC 3 PLANCHES LITHOCHKOMIQUES ET 8 CTIKMIGRAPHIKS. 
ST JITE DE L'OUVEAGE; 

SYSTÉME SILURIEN DU CENTRE DE LA BOHÉME, par JOACHIM BARRANDE. 

Kom i aux frais ni BARRANOE-FONDS. 
TRADUIT PAR A. S. OUDIN, ANT. SECRÉTAIRE DE .1. BARRANDE. 

PRAGUE. 

EN COMMISSION CHEZ RAIMUND GERHARD, LEIPSIC. 



IMPRIMKKIK DE CHARLES BELLMANN A PRAGUE. 



INTRODUCTION. 



Durant les 20 années qui viennent de s'écouler, 1'étude des Graptolites, poursuivie avec beaucoup de 
zěle en Angleterre et en Scandinavie, a donné des résultats trěs intéressants et ďune haute importance pour la 
géologie comparative des forrnations siluriennes, et pour la détermination précise des horizons en particulier. 
En Bohéme, au contraire, 1'étude détailléc de ces fossiles a été longtemps négligée. 

Depuis 1'époque oú J. Barrande, * le Nestor de la Paléontologie du Silurien de la Bohéme, en publiant 
son ouvrage classique Graptolites de Bohéme, a posé les bases qui, suivant ropinion de Lapworth Tun des 
nieilleurs graptolitologues, scrvent a 1'étude des Graptolites dans les contrées étrangěres, ces fossiles n'ont été, 
á part la puhlication de Suess, ** 1'objet de 1'attention des savants qu'autant qu'ils étaient en rapport avec la 
question encore non résolue des colonies. 

Dans les derniěres années de sa vie, J. Barrande, tres occupé qu il était par ďautres travaux paléontolo- 
giques trěs importants, ne pouvait se livrer a de nouvelles recherches sur les Graptolites et consacrer son temps, 
comme Lapworth, á 1'étude de leur succession géologique, en Bohéme, afin de répondre, comme il convenait, aux 
attaques de ses adversaires, qui mettaient en doute ses Colonies au point de vue paléontologique, en se basant 
sur la succession géologique égale des Graptolites, en Bohéme et dans les autres contrées. 

Sans vouloir critiquer les opinions que l'on a émises sur les Colonies, nous considérons ici comme aotre 
devoir, de mettre en évidencc que, chaque fois qu'une declaration a été publiée sur la faune graptolitique des 
Colonies. elle a été faite . 

1. aprés un trěs court séjour sur le terrain, et méme sans aucune recherche sur les lieux. 

2. ďaprěs des matériaux recueillis en quantité insuftisante, et aussi par des mains étrangěres, ce qui en 
atténue considérablement la valeur. • 

3. aprěs une étude comparative incomplěte, entre les Graptolites des étages D — d 5. et E — cl. avec 
la faune graptolitique des Colonies et des forrnations contemporaines des autres pays. , 

Si l'on considěre en outre que plusieurs savants n'ont pas consacré a 1'étude sérieuse des Colonies autant 
ďheures que Barrande ďannées, tout géologue qui est au courant des faits, reconnaitra que ce iťétait pas le \ rai 
procédé qiťil fallait employer pour résoudre cette question si difficilc á expliquer. qui exige des travaux com- 
paratifs complexes et de longue durée. 

Comme les attaques se renouvellent depuis la mort de Tauteur, il devient nécessaire de mettre un frein 
a ces procédés et de créer une base réelle et solide pour 1'étude ultérieure et objective des Colonies, aujourďhui 
sans défense. Cette base ne peut étre établie que par une nouvelle étude approfondie de tous les Graptolites 
de la Bohéme. 

Cest a 1'instigation de notre trěs honoré maitre, le Prof. Doct. Ant. Fritsch, que nous avons osé entre- 
prendre ce travail. Nous le diviserons en 4 parties. 

La premiére, que nous présentnns aujnurďhui aux savants. contieiit nos observations sur les Graptolites 
de Bohéme. La seconde partie contiendra une Monographie des Graptolites du Silurien inferieur. 



*) J. Barrande: Graptolites de Hohi-me Prague. 1850. 

*) Ed. Suess: Ueber bohmische Graritolitben. Haidinirers Xaturwissenscli. Abhandl. IV. Bd. t. Abth. 



1 



2 



La troisiěme partie comprendra une etudě détaillée des Graptolites de 1'étage E, des Colonies et de 
1'étage F — f 1. 

Dans la quatriěme et derniěre partie, nous exposerons une etudě générale comparative sur la distribution 
verticale el la succession des graptolites décrits en Bohéme et dans les autres pays. 

Tous ces travaux se basent sur des matériaux trěs nombreux et trěs bien conservés, recueillis dans toutes 
les localités. Outre les originaux de Barrande. qui, dessinés a nouveau, rendent possible une détermination plus 
précise de certaines espěees. nous avons consulté la collection des Graptolites du Musée, laquelle a été mise 
a notre disposition. En passant en revue ces fossiles, nous avons trouvé non seulement beaucoup ďespěces 
associées ensemble dans la ínéme roche schisteuse et connues jusqiťici uniquement en Angleterre et en Suěde, 
mais au>si plusieurs formes entiěrement nouvelles. 

Les acquisitions successives et récentes du Musée de Bohéme nous ont offert également ďexcellents maté- 
riaux provenant des ealeaires de e 1 et c 2, qui ont servi á la preparation des coupes minces contenues dans 
cette publication. La collection de Graptolites de feu le Prof. Dr. Novák, laquelle est devenue la propriété du 
Mušce, nous a également été d*un grand secours. Elle contient tous les Graptolites, y compris quelques formes 
nouvelles, que le Prof. Novák a rassemblés lui-méme et munis ďune indication précise de la zone et de quel- 
ques localités inconnues jusqiťalors. 

Nous avons visitě plusieurs fois toutes ces localités, afin ďaugmenter le nombre de nos spécimens, et 
aussi pour nous rendre compte des preuves de la succession des espěees et nous persuader de Texactitude de 
renchainement des zones. 

Nous devons, en outre, a la complaisance de M. M. les Directeurs et Conservateurs des musées de TAlle- 
magne, ďavoir pu étudier, pendant notre voyage. les Graptolites etrangers et leurs associations ; nous adressons 
ici a ces Messieurs nos bien sincěres remerciements. Nous remercions aussi sincěrement M. le Prof. A. S. Oudin, 
qui s'est chargé de traduire en fran^ais le présent travail. 

Enfin, nous regardons comme un devoir d^xprimer á notre maitre, M. le Prof. Dr. Ant. Fritsch, les 
sentiments de notre plus vive gratitude pour Tappiii efficace qu'il nous préte avec la plus grande bienveillance. 



PRAGUE. — Juin 1894. 




Apereu historique. 



Le premiér sávaní qui s'est occupé de la structure des Graptolites, c'est M. R. Richter. Les Grapto- 
lites de T.huringe Lul ont donné matiěre aux observations suivantes, soit par leur état de conservation, soit par le 
détachement des cellules ou par 1'examen des parties constitutives de ces derniěres. 

„Le squelette (Gerúste) du polypier graptolitique, qui s'élěve de 1'organe ďattache ou pied (sicule)^ du 
eanal et des cellules. se compose ďune peau formée par 2 feuillets, laquelle, outre une certaine solidite, doit 
avoir possédé une souplesse non moindre, parce qiťil existe des individus courbés et enroulés." 

„Le feuillet intérieur est ďune grande épaisseur, et, la plupart du temps, orné de rides transverses pln- 
ou moins larges ou étroites, qui s'étendent obliquement du cóté dorsal au cóté ventral, se rejoignent en se super- 
posant sur les eňtés supérieur et inférieur des cellules. de sortě qu'il en résulte une suture en zigzag, comme 
dans la carapace des ophidiens." 

„Dans les espěces Monograptus distans PortL, Mon. Sedgwicki Portl., Mon. convolutus His.. Mnu. turri- 
culatus Barr., M<>n. proteus Barr., Mon. triangulatus Harkn., et Mon. pectinatus Richt., la peau est complětemenl 
lisse, tandis qíťelle montre une fine granulation dans Mon. crenatus." 

„Le feuillet extérieur consiste dans 2 minces laraelles, dout 1'épaisseur totale n'atteint pas celle du 
feuillet intérieur. Klles sout si comprimées sur ce dernier, qu elles montrent les mémes ornements ou la méme 
surfacc lisse. D'ailleurs, le feuillet extérieur se distingue trěs rarement a cause de la compression subie. Dans 
les belles pétrifications, changées en pyrite, de la carriěre Morasina, pres de Grafenthal, le feuillet intérieur esl 
seul changé en pyrite, tandis que le feuillet extérieur est remplacé par une enveloppe de pyrophyllite blanc 
argenté ou gris clair. qui entoure le fossile.' - 

Plus tard. C. W. Giimbel** s*est appliqué a étudier la coinposition des (iraptolites. Aprěs avoir poli les 
spécimens bien conservés et les avoir soumis á 1'action corrosive des acides, il a trouvé que Taxe solide saille un 
peu, dans la cavité, comme une corde épaissie, cylindrique, et que la paroi principále avec laquelle cbaque cellule 
se joint au eanal principál et latéralement a Paxe, est tout particuliěrement compacte. et paraíl étre renforcée par 
un renflement qui se présente comme un epaississement, dans les sections transverses, et qu"un épaississemen! 
semblable s'observe a 1'orifice des cellules, ainsi qu'a 1'endroit ou celles-ci se séparent. 

Cest aussi (liimbel qui a étudié le premiér la véritable composition chimique de la substance dout se 
compose le squelette, et qui y a constate la presence de la méme substance chitineuse que celle des Sertulaires. 

Les indications deja anciennes de Richter et de Giimbel, sout les seules qui existent, jusqu a ce jour, sur 
le genre Monograptus, bien qtfelles laissent a désirer sous le rapport de la clarté et de la justesse, comme aussi 
de 1'exactitude des de>sin>. On les retrouve non seulement dans tous les traités de Paléontologie, mais aussi 
dans les monographies les plus recentes et. bien que beaucoup de paléontologues se soient livrés a 1'étude des 
(iraptolites, ils sout encore k)in de s'accorder sur la pláce que ces etres doivent oceuper dan- le systéme zoolo- 
gique. Cela provient de ce qu'on ne les a étudiés qu'au point de vue de la faune et de la géologie. 



* 11. Richter: Aus dera Tbúringischeii Schiefergebirge. Zeitschr. d. deutschen Geolog. Gesellschafl 1871. p. 231. mu i Tafel 
** C. W. Giimbel: Einise Bemerkungen ťilicr Graptoliten. Xeues Jabrbuch tur Miner. a. CJeol. 187S. Mittbeilang an Prof. 
Geinitz. pag. 

1 



4 



Dans ccs derniers temps, quelques savants ont principalement dirigé leur attention sur les genres Mono- 
graptus et Retiolites, mais leurs études iťont eu pour but que la conformation générale de ces genres, et non la 
structure microscopique. * 

Les matériaux trěs bien conservés, que nous avons eus a notre disposition, nous ont permis de préparer 
plus de 100 coupes minces diversement orientées. Nous espérons avoir obtenu des résultats capables non seule- 
ment de contribuer a la connaissance plus approfondie de la structure des Graptolites, mais encore ďassigner 
á ces étres, dans le systéme, une pláce plus exacte que celle qu'ils ont occupée jusqu'á présent. 

Les planches de ce travail venaient ďétre acbevées, quand nous avons re<ju le numero de décembre 1893 
du Geol. Magazíne, dans lequel le Prof. Sollas** publie une communication sur la structure de Monog. priodon. 
Comme. en dehors des indications sur la dimension de cbaque couche en particulier, il ne se trouve aucune 
figuře ni aucune remarque nouvelle, et que Fauteur ne laisse nullement prévoir s'il publiera une description plus 
détaillée, nous n'avons pu tarder plus longtemps a faire paraitre ce travail. 

Remarques sur la conformation du genre Monograptus^ Geinitz. 

La conformation générale de ce genre se trouve suffisamment décrite dans de nombreuses monogra- 
phies ; *** nous n'en ferons done pas mention, et nous appellerons 1'attention sur les grands contrastes qui existent 
dans la conformation de chacune des espéces du genre Monograptus, et qui jusquici n'ont pas encore été appré- 
ciés a leur juste valeur. Nous voulons parler de ces contrastes que M. le Doct. O. Jaeckel f a observés, en 
1889, dans la conformation des orifices des cellules, et auxquels plusieurs savants n'ont attaché, mais á tort, 
aucune importance. 

L'étude de la structure des Graptolites nous a conduit aux mémes résultats que le Doct. Jaeckel; nous 
partageons done entiěrement ses opinions sous ce rapport. Bien que nous ayons 1'occasion de revenir sur ce 
sujet, nous exposerons ici les particularités remarquables que présente cette structure, afin ďoffrir une orien- 
tation plus facile. 

Le Doct. O. Jaeckel croit devoir diviser le genre Monograptus Geinitz en deux groupes. Les contrastes 
sont fournis, en premiér lieu, par la position différente de 1'orifice externě et du prolongement des cellules. On 
sait que celles-ci s'élěvent toujours plus ou moins obliquement á partir de Taxe, qu'elles sont placées dans un 
méme pian, et qu'elles sont plus ou moins contiguěs. 

Dans le premiér de ces groupes, Forifice des cellules sacciformes se trouve á Fextrémité supérieure du 
ciitc externě, et oceupe souvent toute la lumiěre de la cellule. 

On distingue ici deux cas: 

1. Au-dessous de Forifice externě, il existe généralement un prolongement spiniforme. 

2. Le bord de Forifice est lisse et ne possěde aucun prolongement. 

Dans le second groupe, se trouve. au-dessus de Forifice, á Fextrémité supérieure des cellules, un prolonge- 
ment en formě ďopercule, arrondi en haut, élargi latéralement. L'orifice externě n'occupe jamais la lumiěre 
entiěre, qui est plus ou moins cacbée par le prolongement. 

Le Doct. Jaeckel réunit, sous le nom de Pristiograptus, les formes qu'il comprend dans le premiér 
groupe. Ce sont, pour les espéces du genre Monograptus: 



* S. L. Tórnquist: Studier ófver Retiolites. Geol. Fórenings i Stockholm Forhandlingar. 1880. N r ° 63. Bd. V. pag. 292. 

O. Jaeckel: Ueber das Alter des sogen. Graptoliten-Gesteins mit besonderer Berúcksichtigung der in demselben ent- 
haltenen Graptoliten. Zeitschr. d. deut. geol. Gesellsch. 1889. p. 653. 

Gerh. Holm: Gotlands Graptoliter. Bihang till Kongl. Svenska Akad. Handlingar. Bd. 16. Afd. IV. N«> 7. Stockholm 1890. 
** Sollas J. W.: On the minuté Structure of the Skeleton of Monogr. priodon. Geol. Magaz. December 1893. p. 551. 
*** Joach. Barrande: Graptolites de Bohéme. Prague. 1850. 

H. AI. Nicholson: A Monograph of the British Graptolitidae. Edinburg & London. 1872. 

Sv. Leonh. Tórnquist: Undersókningar ofver Siljausomradets Graptoliter Lands. Univers. Arsskrift. Tome XXVIII. 2. 
Monograptidae. 

f T)r. O. Jaeckel: Ueber das Alter des sogen. Graptoliten-Gesteins, mit besonderer Berúcksichtigung der in demselben enthal- 
tenen Graptoliten. Zeitschr. d. deutschen geolog. Gesellsch. 1889. 



5 



Monograptus Nilssoni Barr. 

„ bohemicus Barr. 

„.. Roemeri Barr. 

„ colonus Barr. 

„ testis Barr. 

„ frequens Jaeckel. 

Les formes qui appartiennent au dcuxiéme groupe sont réunies par Jaeckel sous le noin de Pomato- 
graptus. Ce groupe compreud les espěces suivantes du genre Monograptus: 

Monograptus priodon Broun. 

„ Becki Barr. 

„ Barrandei Suess. 

„ micropoma Jaeckel. 

„ scanicus Tullb. 

„ Próteus Barr. (?) 

D'aprěs les opinions de Jaeckel, qui viennent ďétre rapportées, on remarquera qu'il íťest guěre possible 
de ranger toutcs les espěces de Monograptus dans les deux groupes cités. Sv. Leonli. Tornquist a déja fait 
observer qu'il s'y trouve des formes de structure différente, qui ne s'accordent avec aucun des deux types de 
Jaeckel. Les assertions de ce dernier ne sont pas non plus exactes, lorsqiťil prétend que, dans les exeraplaires 
aux cellules recourbées vers le cóté concave, celles-ci sont toujours confoimes aux cellules du type Pristiograptus ; 
et de plus, que les exemplaires aux cellules tournées du cóté convexe, appartiennent au type Pomatograptus. 

Mais á lui revient le mérite ďavoir déinontré le premiér que les cellules de Monograptus priodon Broun, 
sont formées ďaprěs un principe différent de celui que 1'on avait accepté jusque-la. 

Tornquist* figuře trěs exactement, dans son travail, le mode de formation de 1'orifice pour Monograptus 
priodon, cultdlus, crenulatus, Sedgivicki, Becki, etc. On voit que la prétendue lěvre (Lippc) íťest pas autre 
chose que la continuation de la méme paroi cellulaire, mais aussi que la paroi de la cellule inférieure, plus 
ancienne, s'appuie sur une paroi particuliěre qui rétrécit l'orifice externě. Cette disposition s'observe également 
dans chaque cellule, chez les Biplograptidae. 

Au premiér coup ďceil, on voit, réunies dans le premiér groupe Pristiograptus Jaeckel, des formes aux 
cellules cylindriques, placées contre Taxe en formant avec lui un angle aigu, et se touchant jusqu^i leur extrémité. 

Au contraire, dans le deuxiěme groupe Pomatograptus, les cellules se rétrécissent vers 1'extérieur, leur 
extrémité externě est libře, l'orifice externě est petit et situé sous un prolongement élargi en formě ďopercule 
qui occupe 1'extrémité supérieure de la cellule. 

Nous croyons que les deux figures demi-schématiques ci-jointes élucident la question. La fig. 1 (dans le 
texte) montre Monograptus priodon Br. comme représentant du groupe Pomatograptus. La partie supérieure du 
polypier est échancrée de maniěre á permettre de voir dans Pintérieur. La fig. 2 montre Monograptus Roemeri, 
des lentilles calcaires de Butowitz, comme représentant du groupe Pristiograptus. 

Dans Monograptus Poemeri Barr., toute la paroi cellulaire est toujours commune a deux cellules voisines. 
L^rifice externě, ainsi que Torifice interně, occupent presque toute la lumiěre de la cellule. Les deux extrémités 
de la paroi commune offrent un épaississement claviforme, aigu, car, ďun cóté, la coucbe interně principále, que 
nous nommons couche noirc, (c. n.) gagne ici considérablement en épaisseur, et de 1'autre cóté, les autres couches 
qui revétent comme une doublure les parois intérieures du polypier, se gontlent a ces mémes endroits. 

Dans Monograptus priodon Bronn, une partie seule de la paroi est commune entre deux cellules voisines. 
Sur la paroi recourbée de la cellule inférieure vient s'appuyer une paroi droite, particuliěre, qui rétrécit Porifice 
de la cellule supérieure, et se gonfle en formě de massue prěs du bord de 1'orifice externě {<>. ,.). 



* Voir quelques détails chez Sv. Leonh. Tornquist: Undersókuiugar ófver Siljansomradets Graptoliter. II. Monograptidať p. ř< 
etc. Lunds. Univers. Arsskrift. Tom. XXVIII. 

Le meme: Observations on the Structure of some Diprionidae (Kongl. 1'isiografiska Handlingar. Nv 1'oljd 1?92— 3. • 
Sártryck) Lunds-Univers. Arsskrift. Tom. XXIX. 



(i 



Nous considérons cette paroi comme partie intégrante de chaque cellule, et, á ce point de vue, nous ne 
partageons pas 1'opinion du Doct. Jaeckel, qui prétend que la partie supérieure de la cellule formě, dans le 
groupe Pomatograptus, un opercule particulier. La paroi supérieure (p. s.) doit étre regardée, dans son cours 
continuel, comme une piěce dont 1'extrémité est épaissie et recourbée verš le bas, tandis que la partie inférieure, 
(p. i.) pres du bord de Torifice externě, (o. c.) est formée par une paroi speciále, droite ou třes peu courbée, 





Fig. 1. Monograptus priodon, Bronn. 
Figuře schématique grossie 40 fois. 

c. n. couche noire. 
o. i. orifice interně. 
p. s. paroi supérieure. 
o. e. orifice externě. 
p. i. partie inférieure. 



Fig. 2. Monograptus Roemeri, Barr. 
Figuře schématique grossie 35 ťois. 

c. n. couche noire. 
o. i. orifice interně. 
o. e. orifice externě. 



qui est soudce latéralement avec la partie supérieure, et s'appuie sur la paroi supérieure de la cellule infé- 
rieure plus ancienne, recourbée en formě de hache. 

Bien que nous n'ayons pas la méme maniére de voir que M. le Doct. Jaeckel, en ce qui toucbe la con- 
ťormation de Torifice, nous nous associons entiérement aux raisons qui Font amené ;i ranger les espěces de 
Monograptus dans les deux groupes cités, savoir: Pristio<p-aptas et Pomatograptus. 

En effet, si, dans les essais de classifications que Ton a présentés pour ďautres (iraptolites, Tou met tant 
ďimportance ;i la formě et a 1'arrangement des cellules, pourquoi ne ferait-on pas la méme cbose pour ceux de 
la famille des Monograptklae? Un seul coup ďo2Íl jeté sur les deux figures schématiques (1 et 2), dans le texte, 
suffit pour montrer ces contrastes frappants á chaque paléontologue, méme nou spécialiste, et chacun se deman- 
dera: Comment se peut-il que des types si hétérogénes soient rangés dans un méme genre? 



\ 



II cst évident que l'organisation interně <le 1'animal, la position et la formě de ses organes, dépend de la 
formation de Torifice externě, et que la division de ces fossiles en deux groupes étail complětement justifiée. 

Nous trouvons trěs étrange que plusieurs savants, et príncipalement ceux de la Suéde, fassenl un accueil 
dédaigneux aux excellentcs opinions de Jaeckel, et les déclarent méme inacceptables, quoique pas un seul ďentre 
eux n'ait essayé de se convainere de la vérité et n'ait opposé, que nous sachions, d*autres motifs que des phrases. 
Nous avons vu et étudié tous les originaux qui ont servi de base au traité de Jaeckel, et nous pouvons affirmer 
que ses dessins sont conformes a la vérité, que les matériaux sont assez bit u conservés et que les résultats 
de ses observations concordent avec les nótres. S'il a omis quelques détails, cela vient de ce que ses spécimens 
ne se prétaient pas a la préparation de coupes minces. 




Fig. 3. Fragment dli polypicr, vu ďcn bas 
ot inontrant la face inférieure de la paroi 

cellulaire coininune. 
r. d rainure dorsale. 

c. c. canal comman, remj>li tle calcaire eri- 
stallin. 
b. 3 bourrelets obliques. 



Monograptus priodon, Hronu. 

Fig. 4. Polypier vu ďen face. Les extró- 
mitčs libres des cellules sont brisées. Sur 
la face inférieure de la paroi commune. on 
voit un bourrelct oblique (b). 



Fig. 5. Face supérieure de la paroi cellu- 
laire commune, vue d en haut. 
r. t. excavation dans le milieu de la face 

interně, 
r. d. rainure dorsale. 

c. c. canal comniun rempli de calcaire < ris- 
tallin. 



Nous íťavons pas Tintention ďexposer. dans le présent travail . les diverses particularités que nous 
avons observées et qui u'ont qu une valeur secondaire pour la descrijition de la structure, <iui va suivre. Nous 
les réservons pour un travail spécial, et nous appellerons 1'attention sur les tíiiures insérées dans le texte; 
elles nous offrent de la conformation des Monograptidae un tableau plus instructif que la deseription la 
plus détaillée. 

On remarquera qu'il existe une grande diťierence entre les figures schématiques inexactes des anciens 
auteurs et celles qui sont dessinees ďaprěs nature sur des exemplaires nombreux, trěs bien conservés en reliéf, 
détachés de la roche calcaire, tantdt p<dis et tantót brisés. 



8 



On voit, sur la surface interně de la paroi commune, de petites cavités ou sillons, tandis que la surface 
externě porte de petits tubercules ou bourrelets. Ces deux sortes ďornementation suivent généralement un cours 
rectiligne, au milieu de la paroi cellulaire; quelquefois, elles sont obliques, courbées et convergentes. L'extrémité 
interně de la paroi commune est médiocrement échancrée vers la rainure dorsale, et cette paroi est plus forte 
sur les deux bords qu'au milieu. 

Xous pensons que ces renflements remarquables, aux deux oriíices des cellules, servaient á renforcer les 
parois, afin de fournir un appui a certains organes. Toutefois, Tanatomie comparée nous fait ici défaut, si nous 
cherchons. dans le rěgne animal de notre époque, des particularités qui puissent expliquer celles que nous trouvons 
ici, méme quand nous adopterions Fopinion répandue aujourďhui, que les Graptolites doivent étre considérés 
comme un groupe spécial des Hydrozoaires, détaché prématurément, et probablement rapproché des Plumularia. 

Malgré tout, nous espérons que 1'étude approfondie des anciens types de Graptolites, comparés avec les 
Monograptidae et les formes recentes apparentées, nous conduira au but par la bonne voie; car, par la compa- 
raison et les recherches pratiquées avec méthode sur des matériaux bien conservés, l'on a toujours atteint de 
brillants résultats dans la Paléontologie. 



Structure du genre Monograptu*, Geinitz. 



La substance constitutive du squelette (périderme, périsarque) consiste dans 4 couches. Leur super- 
position, en allant de 1'extérieur a l'intérieur, se reconnait trěs bien sur une section transverse prise a travers le 
dos du polypier. (Voir Pl. 1, fig. 1.) 

L'enveloppe externě a) est une peau trěs délicate qui recouvre la surface entiěre du polypier, et qui, se 
dirigeant sur les bords de Forifice externě de chacune des cellules, passe a la surface interně des cellules et du 
canal commun, et formě ainsi une doublure dans laquelle les autres couches sont enfermées. 

Sur les coupes minces faites sur des exemplaires bien conservés, cette couche externě, que nous nom- 
merons couche épidermique, apparaít, au moyen ďun fort grossissement, comme une ligne brun foncé, de T o 3 TO 
de mm. — Elle est séparée de la couche suivante par une couche de calcaire crypto-cristallin incolore de T ^ 
a de mm ďépaisseur. 

La seconde couche se compose ďune masse compacte, noire, charbonneuse et opaque. Nous la regar- 
dons comme la substance qui constitue le polypier; elle est toujours bien conservée. Dans les coupes minces, 
méme dans les plus fines, elle se montre comme une ligne noire de T f ^ de mm ďépaisseur, 
fréquemment interrompue, recourbée et opaque. Ces interruptions sont causées par les fen- 
tes de la surface du polypier, qui, sur quelques spécimens, ont 1'apparence ďun fin réseau. 

Cette seconde couche, que nous désignons sous le nom de couche noire et qui est 
toujours indiquée sur nos dessins par la lettre 6, se courbe fréquemment et quitte plusieurs 
fois sa pláce naturelle pour passer dans la troisiěme couche, fig. 2 et 4. La succession des 
couches se trouve ainsi quelquefois intervertie, de sortě que la couche épidermique a est 
suivie de la troisiěme couche ou couche á coins c, aprěs quoi vient la couche noire 
l>. Cette disposition est visible sur les fig. 3 et 5. 

Nous ne pouvons attribuer ce déplacement qu'á des causes survenues pendant la 
fossilisation, et cette opinion nous est suggérée par les circonstances suivantes. 

En général, nous ne trouvons ce déplacement de couches que sur le cóté dorsal 
convexe du polypier, dans la proximité de la rainure dorsale. Si l'on pense que la mem- 
bráně, originairement chitineuse et élastique, était le plus tendue a la partie dorsale; que, 
durant sa carbonisation leňte sur le fond de la mer, elle se contractait vers 1'intérieur, 
et qďelle était fendillée de toutes parts, il sera alors facile ďexpliquer comment cette couche 
noire, massive, a pu pénétrer dans la couche a coins, moins résistante, ďautant plus que 
la structure de cette derniěre couche paraít étre un reste de tissu cellulaire, mou, ainsi que nous le démontrons 
plus loin. 

Les coupes minces transverses, Pl. 1, fig. 3, 4, nous connrment dans cette opinion. La couche noire se 
trouve derriěre la couche a coins dans le cóté dorsal fortement recourbé du polypier; elle pénětre au milieu 




Fig. 6. Monograptus 
priodon 

a. partie de la couche 

épidermique, lisse. 
L'autre partie de la sur- 
face est dépourvue de 
Pépiderme et montre les 
fentes de la couche noire. 
Vue latérale. 



de la troisiěme couche, sur les cótés faiblement mais distinctement courbés, et reprend sa position normále dans 
le voisinage du cóté frontal, droit. 

II est remarquable que ce déplacement s'observe presque uniquement dans les spécimens de Tachlowitz, 
ou les Graptolites, étagés en eouches serrées, forment jusqu'á 90% du calcaire schisteux, tandis que ee phéno- 
niěne est beaucoup plus rare dans les cxemplaires provenant du calcaire á Céphalopodes de Vyskočilka, e 1, oo 
ils sont ]>lus dispersés. [)'aprěs cela, les roches, et, par conséquent, les circonstances qui, dans ces sédiments, 
ont présidé á la fossilisatíon, exereeraient anssi leur inHuence. 




Fig. 7. Fig. 9. 

Monograptus Roemeri, Barrande. 

Fig. 7. Section longitudinale, montrant la forniation des cellules toute différente de celle de Mon. priodon, Bronn. La lumíčre des 

cellules reste presqne la méme; la paroi rétrécissant 1'oritice externě n'y est pas développée. Grossissrínent «/,. 
Fig. 8. Renforcement claviťorme de 1'orifice externě ^ rossissement no / 

Fig. !•. Renforcement pyriforme de 1'orifice interně | 

a. conclie épidermique. 

b. conclie noire. 

c. conché ii coins. 

La couche noire formě une enveloppe solide qni entoure tout le polypier. Son épaisseur varie consi- 
dérablement. Pres de la rainure dorsale, elle atteint de mm. Sur les cótés, elle diminue peu a peu el 

se réduit, dans les pavois des cellules, de -~ ( 'í, & ílP V de mm. Kile s'épaissit beaucoup dans le voisinage des 
denx orifices des cellules, mais cet épaississenient augmente plus réguliěrement dan- la paroi supérieure, fig. 2 b\ 
que dans la paroi inférieure de 1'orifice (&")• ^es autres couches, qui sont revétues par la doublure de la couche 
épidermique, se renforcent uniformément. ("est de la que naissent ces formations claviformes el piriformes, que 
nous observons sur les coupes longitudinales. Outre les renforcements de la couche noire el des autu'-, il faul 
encore noter celui des parois des cellules au point oů la paroi inférieure de 1'orifice de la cellule supérieure plus 
jeune, se fixe sur la paroi supérieure de 1'orifice de la cellule inférieure plus agée, Pl. I, fig. 2a?. Nous pensons 



10 



que cette disposition a pour but de fixer solidement la paroi inférieure de la cellule en voie de formation á la 
paroi supérieure de Fancienne cellule. 

La troisiěme couche ou couche a coins 1'emporte en épaisseur sur toutes les autres. Elle est marquée 
sur nos figures par la lettre c. Elle s'observe dans les coupes longitudinales, Pl. 1, fig. 2 — 5 — 6, sous la formě 
ďime bandě continue, jaune brun. Elle se compose de petits coins triangulaires, étagés et alternants entre 
eux. La hauteur ou axe de ces coins est perpendiculaire a la longueuv de la couche, dont elle indique en 
méme temps Fépaisseur. 

II n'existe seulement qďune série de coins, et elle se joint immédiatement á la couche noire voisine. 

A la lumiěre par transparence, la couche a coins parait jaune brun, et quelquefois rouge brun; au 
contraire, elle est brun foncé á la lumiére réfléchie. 

Quand nous examinons á 1'aide ďun fort grossissement la substance de cette couche, nous voyons, sur 
les coupes minces, Pl. 1, fig. 6, quc chaque coin sc compose ďun grand nombre de fibres fines transverses qui 
sont reliées ensemble en plusieurs points et forment ainsi un réseau épais. 

La puissance de cette couche, en moyenne de T ~ de mm pres de la rainure dorsale, varie beaucoup en 
quelques endroits du polypier. Ainsi, sur les parois externes des eellules, elle se réduit a t Hq, c'est-a-dire 
a \; mais elle augmente en se rapprochant des orifices externes des eellules et atteint jusqu'á de mm. 
Dans les renflements piriformes, aux extrémités de 1'orifice interně de la cellule, elle va méme jusqiťá T ~ de mm. 
Elle reste a de mm dans les parois du canal commun. 

Comme nous 1'avons déja fait observer, le sinus de chacune des couches formě ce que l'on appelle la 
rainure dorsale. Dans cette rainure dorsale, Barrande a cru voir la pláce de Faxe solide, ainsi que le montrent 
les figures qu'il a données, et, dans les chapitres consaerés a Fétude de 1'organisation des Graptolites, il ajoute 
que 1'épaisseur de cet axe (vir gula) est de T l 6 de millimětre. (JBarr. Grapt. Pl. 1, fig. 5, p. 4.) 

Nous avons pu nous convainere, en examinant les originaux, que cela iťest pas exact. Dans la rainure 
dorsale de ses spécimens figurés, provenant du calcaire a gros grain de Vyslcočilha, il iťy a que des lamelles 
détachées de la couche noire; le véritable axe solide est trěs mince, á peine visible á 1'oeil nu, et se trouve dans 
la couche á coins, ťest-á-dire sous la couche noire. Voir les sections transverses Pl. 1, fig. 1, 3, 4, et Pl. 2, 
fig. 2, et les coupes longitudinales, Pl. 2, fig. 3, 7 oíi la couche noire oceupe sa pláce normále. 

II est étrange que, parmi tous les savants qui ont étudié jusqiťa présent la structure et 1'organisation 
des Graptolites, il n'y en ait aucun qui ait montré la pláce qu'occupe cet axe solide, qui joue un role important 
dans les critiques auxquelles on s'est livré au sujet de la pláce zoologique a assigner aux Graptolites. Personne 
ne l'a vu, excepté dans les spécimens aplatis, reeueillis dans les schistes! 

L'axe solide est un bátonnet élastique de de mm ďépaisseur. II ne perd presque jamais sa conti- 

nuité, méme dans un état défavorable de conservation. Dans les coupes minces, il se distingue done trěs bien de 
la couche noire fréquemment interrompue. Par conséquent, sa composition devrait différer de celle de la couche 
noire. Dans le voisinage, la couche a coins s'épaissit considerableinent, la couche noire beaucoup moins, et 
celle-la formě avec la quatriěme couche, qui suit, une saillie pénétrant dans Fintérieur du canal commun. Voir 
les sections, Pl. 1, fig. 1, 3, 4, Pl. 2, fig. 1, 2. 

A cause de son peu ďépaisseur et de son cours serpentant, Faxe ne s'observe que rarement dans toute 
sa longueur sur les coupes longitudinales. 

La quatriěme couche, que nous désignons sur nos figures par la lettre (/, est la couche á colonnettes. 
Elle apparait dans les coupes longitudinales, Pl. 1, fig. 2, 5, G, comme une bandě mince, brun foncé a la lumiére 
par transparence, et toujours jaune orange a la lumiěre réfléchie. Pour faciliter Forientation, Fon a indiqué 
cette couche par cette méme couleur jaune. Sur les plus fines couches minces, on remarque, au moyen ďun fort 
grossissement, qíťelle se compose de colonnettes fortement serrées, perpendiculaires a Faxe, qui, ďun cóté, 
s'appuient immédiatement a la couche a coins, et, de Fautre, á la doublure de la couche péridermique, vers 
Fintérieur du canal commun. Son épaisseur, sur les sections transverses, est de T -^„ á j^fa de mm. Cest 
done une peau trěs mince, qui tapisse la paroi interně, sous la doublure du périderme. Sa présence ne peut 
étre démontrée que sur des coupes extrémement minces, et la structure en colonnettes est surtout visible sur les 
renflements piriformes des orifices, Pl. 1, fig. 8. 



1 1 

Cette couche, ainsi que lit couche péridermique qui la recouvre, sont, par suitě de leur extréme 

ténuité trěs rarement bien conservées. Ainsi, par ex., il psí prosipie impossiblp de coi^taírr lpur présence 

sur les coupes polies des spécimens provenant du calcaire a gros grain de Vyskočilka. Les diíférences offertes 

par la couknír et la composition de la roche, surtout pres de 1'orifice, indiquent les limites de ces couches. 

(Voir Pl. 2, fig. ( J, 10.) Elles sont au contraire presque toujours bien reconnaissables sur les coupes minces 
des spécimens du calcaire a grain fin, et presque compacte de Tachlowitz. 

Retiolilcs f*einiiziaiiu#, Barrande. 
Structure générale. 

L'étude de la conformation générale' de ce genre, intéressant a plusieurs poinls de vue, a occupé un 
grand nombre de paléontologues des plus éminenís; nous citerons ici Barrande, *) Hall,**) Nicholson, ***) Lap- 
worth.****) Malheureusement, 1'éíat défectueux des matériaux, ou plutót la méthode que ces savants ont suivie, 
ont nou seulement laissé beaucoup de détails inapercus, mais ont eu pour résultat des opinions contraires sur la 
formě extérieure du polypier entier et sur la situation des deux axes. 

Les travaux de Tornquist,f) de Tullbergft) et de Jaeckelftt) annoncent déja un grand progres vers la 
counaissance du polypier de Bdiolites. 

La description la plus exacte et, en méme temps, la hgure la plus instructive nous ont été fournies par 
Gerh. Holm. Nous croyons qiťil sera trěs uíile pour faciliter au lecteur la compréhension de notre description 
ultérieure, de citer ici celle de Holm, ttff) parce que les résultats auxquels nous sommes parvenus au moyen <lc nom- 
brpusps coupes minces, faiíes sur des spécimens en reliéf, tirés du calcaire, concordent entiěrement avec les siens. 

„II serait peut-étre a propos de communiquer quelques observations concernant la structure du polypier. 
et que j'ai faites sur quelques spécimens de sphéroídes calcaires, dans les schistes a Rctiolitcs. Dans la plupart 
des cas, les sphéroídes consistent en un calcaire si fortement argileux, que, aprěs les avoir írailés par 1'acide, il 
reste une masse argileuse compacte. Dans deux cas seuls, parmi les différents procédés de dissolution que j'ai 
einployés, j'ai réussi, aprěs avoir dissous lc calcaire par l'acide, a débarrasser de la roche des fragments de 
squelette chitineux de cette espěce. Un bloc de roche calcaire que j'ai írouvé, il y a quelques années, a Motala, 
consistait en un calcaire si pur, qiťil s'est dissous tout entier, en ne laissant qu'une fine vaše argileuse avec les 
fragments de Retiolitcs qui y étaient renfermés. Le specimen ainsi conservé offrit 1'heureux hasard que, a travers 
le réseau mince et transparent, on pouvait voir immédiatement la structure interně du polypier et. par la. obtenir 
de celui-ci une image bien plus distincte et plus sůre que celle a laquelle on a pu parvenir jusqu'ici par 1p 
poliment." 

La peau membraneuse du périderme, aussi bien que toute trace de cloisons de cellules, ont disparu; les 
parties conservées consistent done en un réseau, et en un squelette qui est composé de cótes (Leisten) chitineuses, 
grossiěres, et qui donne au polypier une forme en méme temps qu'un appui solide. 

La fig. 1 de notre Pl. 3 est destinée a représenter la structure du squelette. Elle montre 1'exemplaire 
le plus complet sur la partie proximale du polypier, dont la pointe n'cst pas tout a fait distincte. Afin de mott re 
autant que possiblc en évidence la structure du squelette interně, le réseau est supposé enlevé sur les deux sur- 
faces latérales. La virgula droite est placce sur lc coté opposé a 1'observateur, la virgula courbét rigeag, 
sur le cóté tourné vers 1'observateur. 



*) Joach. Barrande: Graptolites de Bohěme. Prague 1S50. 

**) James Halí: Graptolithes of the Quebec Group. Geological Survey of Canada Dec. II. 1865. 
***) H. AI. Nicholson: Monograph of the british Graptolitidae. London 1872. 
♦***) Ch. Lapworth: On the Classification of Rhabdofora. Geological Magazíne. 1873. Vol. X. N» 11—12. 

f) Sv. Leonh. Tórnquist: Studier ofver Retiolites. Geologiska Fórenini;3 i Stockholm Forhandlingar 18SO. N™ 63. Bd. V. X™ 7. 
ff) Sv. Axel Tullberg: Skiines Graptolitcr II. Sveriges Geologiska Undersokning. Ser. C. N r0 65. 
fit) Otto Jaecíel: Ueber das Alter des sogen. Graptoliten-Gesteins, mit besonderer Berůcksichtigung der in dcmselben entha!- 
tenen Graptoliten. Zeitschrift der deutschen Geolog. Gesellschaft 18S9. 
t+tt) Gerhard Holm: Gotlands Graptoliter. Bihang till K. Svenska Vetensk. Akademiens Handlingar. Bd. 16. Afd. IV V" 7. 
2. Taflor. Stockholm 1890. 



12 



De chaque angle de la virgula recourbée en zigzag, se dirige vers l'extéfieur une cóte pariétale qui 
formě la ligne de séparation entre les deux cellules. Cette cóte se dirige ďabord faiblement vers le bas, se 
recourbe subitement á angle obtns, de sortě que sa direction continue faiblement vers le haut. Plusieurs cótes 
pariétales correspondantes se dirigent également vers les orifices des cellules. Elles partent, a la méme hauteur, 
de la virgula droite et de celle en zigzag, en alternant a droite et á gauche. Ces derniěres cótes sont, 
comme sur le cóté opposé, ďabord dirigées faiblement vers le bas, ensuite faiblement vers le haut, et forment 
ainsi un angle obtns. Cet angle est naturellement plus rapproché de la ligne mediáne de la surface que 1'angle 
du cóté opposé. 

Pres de 1'orifice des cellules, les deux cótes se replient a angle droit vers 1'intérieur, et passent Tuně 
dans 1'autre, en se reliant par la cóte chitineuse qui séparé 1'orifice de deux hydrothěques contiguěs. {Cótes de 
Vorifke, fig. 4.) 

De 1'angle en zigzag de la virgula part, outre la cóte pariétale qui vient ďétre décrite, encore une cóte 
chitineuse (cóte transverse interně). Celle-ci est á peu pres anguleuse, dirigée vers 1'intérieur; elle s'étend vers 
la cóte pariétale, sur le cóté opposé du polypier, sur quel cóté elle est insérée a peu pres au milieu de sa cour- 
bure á angle obtus et de la virgula droite. La cóte chitineuse qui se dirige dans la ligne externě de séparation 
de la cellule, est ainsi changée en un anneau fermé, de formě trapézoidale. 

Toutes les cótes chitineuses, y compris celles qui sont rompues, ainsi que les virgula, sont a peu pres 
de méme épaisseur, et forment, en se réunissant entre elles, un tout cohérent, un squelette intérieur donnant une 
formě et un appui. 

La fig. 3 montre, en projection et ďen haut, rentrelacement des cótes des deux hydrothěques les plus 
élevées, sur le méme specimen représenté dans la figuře précédente, afin de faire voir distinctement le rapport qui 
existe entre le réseau et le squelette, entre les canaux communs et la formě des cótes de séparation. 

L'aréte tournée vers le haut est formée par la section transverse de la surface latérale avec la virgula 
droite ; Parete tournée vers le bas est formée par la surface latérale et la virgula en zigzag. 

A 1'intérieur, tout pres de la premiére aréte, l'on voit, dans la ligne médiane, la section rondě de la 
virgula droite fig. 3 v 1, et, un peu plus loin de cette derniěre, a gauche de la ligne médiane, la section égale- 
ment rondě de la virgula en zigzag fig. 3 v 2. 

Le cóté gauche des figures montre les cótes de séparation pres des cellules supérieures de gauche; le 
cóté droit montre les mémes cótes pres des cellules complětes et supérieures de droite. Ces derniěres sont natu- 
rellement plus bas, parce que les cellules alternent ensemble. Par suitě de cela. la cóte pariétale qui se trouve 
a gauche de la virgula droite est située, ainsi que la cóte interně transverse, sur un niveau plus élevé que les 
mémes parties de droite; la virgula en zigzag, visible sur la projection, s'abaisse de gauche a droite. 

Le profil transverse du polypier a la formě ďune lentille réguliěre aux bords obtus. Le réseau de la 
face latérale est soudé au cóté externě de la cóte pariétale, avec la partie de celle-ci, qui est située en dehors 
de la flexion, et de telle maniěre que le réseau, quoique ses fibres partent des cótes pariétales, ne parait que 
toucher ces derniěres dans toute leur longueur. 

Dans la face verticale, la courbure de la cóte pariétale á angle faiblement obtus, dépeinte dans la descrip- 
tion des figures précédentes, accompagne une autre courbure semblable dans la face horizontále, vers le centre 
du polypier. Pres de la cóte pariétale, vers le cóté de la virgula droite, cette direction se continue dans 1'inté- 
rieur jusqiťau point de sortie de la cóte transverse interně, tandis que la portion la plus interně de la cóte 
pariétale, prěs de la virgula droite, se penche de nouveau faiblement vers Pextérieur, bien qu'elle n'atteigne pas 
le réseau. Par lá, il se produit, en dehors de la ligne médiane de la face latérale, un canal étroit, ouvert, longi- 
tudinal, horné á 1'extérieur par le réseau, a 1'intérieur, par la virgula droite et la portion interně de la cóte 
pariétale qui part de la virgula droite. 

Sur le cóté de la virgula en zigzag, les cótes pariétales forment également, outre la flexion faiblement 
obtuse de la face verticale, un canal semblable a celui de la face horizontále, et, par la, la partie interně est un 
peu dirigée en dedans. II en résulte aussi de ce cóté un canal longitudinal, bomé á l'extérieur par le réseau, 
et a Pintérieur par la virgula en zigzag et la partie interně des cótes pariétales. 

Le long de 1'axe centrál du polypier, s'étend un espace vide: c'est le canal commun. II est limitě par 
les cótes transverses internes, par les virgula en zigzag et droite, en méme temps que par la partie interně des 



cótes pariétales <iui partent de la virgula droite, e1 il ne présente aucun point de contact avec le cóté externě du 
polypier. Les cótes transverses internes, en divergeant un peu verš la virgula en zigzag, causent de eóté-lá un 
élargissement du canal. Oette sectipn transverse a done, en faisant abstraction de la faible courbure en arriěre 
du plus petit cóté, la formě (run trapěze, dont la hauteur atteint á peu pres le double de la largeur médiane. 

La présence des canaux latéraux explique facilement pourquoi les virgula et les parties des cótes parié- 
tales qui les environnent, ne sont pas visibles sur le cóté externě du polypier, dans les spécimens <|iii oni con- 
servé leur reliéf. Cest précisément le cas pour 1'exemplaire de Gothland. que Linnarssou a figuré.*) 

Dans les spécimens comprimés dans les schistes. les virgula et les cótes pariétales sout saillantos. parce 
qu'elles sont fortenient pressées contre le réseau. Quelquefois, les deux virgula peuvenl saillir en méme temps 
sur le méme cóté. Dans ce dernier cas, (dles sont souvent 1'une sur l'autre, et les faces latérales du polypier 
se ferment par suitě de la compression, de sortě que les orifices de chaque rangée de cellules sout disposés dans 
le méme pian que les faces latérales. Les cótes pariétales se présentent aussi la comme des Iignes doubles. Si. 
comme c'est le cas dans les spécimens renfermés dans les schistes, les polypiers se fendent en deux parties 
égales, de maniěre que le cóté interně reste visible, alors on voit saillir, soit la partie externě seule des cótes 
pariétales, soit les cótes pariétales complétes avec les virgula, sous la formě ďun til en reliéf, suivant que la 
surface de fente se trouve en dedans ou en dehors des virgula. La lig. 13, Pl. 1, que donne Tullberg dans sa 
publication intitulee Skaiirs (iniptolitcr 2. représente un spécimen excellent sur lequel ces deux cas sont bien 
visibles. Quelquefois, on croit remarquer, sur le cóté interně, une trace des cótes transverses internes, comme 
dans la figuře de Bctiolitcs venosus, Hall. **) 

La fig. 4, Pl. 3, montre les orifices de deux cellules. La formě est a angle droit, et la longueur atteint 
le double de la largeur. Les cotes qui séparent les cellules sont reliées entre elles par de fines fibres cbitineuses, 
qui composent également les bords latéraux des orifices. Ces bords ne forment pas le squelette proprement dit. 
mais ils doivent étre considérés comme des parties du réseau. Celui-ci permet de distinguer des mailles parfois 
disposées entre les cótes pariétales. 

Dans les spécimens que nous venons de décrire, quoique l'on ne puisse observer. malgré leur etat favo- 
rable, aucune trace de paroi extérieure et intérieure, il est cependant certain que ces parois ont existé, qu'elles 
aient disparu ou laissé exčeptiónnellement de rares vestiges, par suitě de leur extréme fragilitě. 

Zittel ***) mentionne que le réseau de Bctiolitcs est couvert ďune simple couche épidermique. 

Barrande et Geinitzý) ont vu entre les cellules des cloisons de séparation, et Tóřnquistft) a étudié et 
décrit leur formo aprěs avoir poli des cxemplaires remplis de pyrite. 

A en juger par la fig. 1 de sa Pl. 10, Tórnquist parait avoir eu aussi a sa disposition un specimen de 
Stowatot/rapttts Tornquisti Holm, dont les cloisons étaient directement visibles entre les cellules. On reconnait. 
sur cette figuře, la presence indubitable de ces cloisons, á la partie distale fortenient comprimée du specimen. 
II est remarquable que Tórnquist n'en fasse aucune mention dans le texte. La diagnose de Bctiolitcs que donne 
Tullberg, dans son ouvrage SMnes Grqptóliter II, porte que les canaux communs sont entourés de cloisons. dans 
lesquelles sont enfermées les deux virgula, avec les fibres chitineuses qui en partent, et de plus que. parmi 
ces cloisons, ceiles qui limitent les cellules sont munies de fentes étroites par lesquelles les Hydroídes qui 
vivaient dans les cellules étaient en communication directe avec la masse du coenosarque dans les canaux communs. 

D'aprěs Jaeckel, 1'orifice externě des cellules de Bctiolitcs Gcinitziunus n'est pas formě par 1'ouverture 
entiěre comprise entre les cótes de 1'orificc et les arétes latérales du réseau, mais cet orifice est fermé a peu 
pres jusqu'á la moitié, par une membráně mince qui ne laisse ouvert que vers le haut un orifice ovále. 

Nous n'avons jamais rien observé de semblable; mais, sur un spécimen extrémement bien conservé de 
Stomatoijraptus Tornquisti, ftt)i nous avons trouvé que, pres des extrémités proximales. les pores de.- cellules et 

") Linnarsson: Om Gotland Graptoliter fig. 13. Óťversigt of Vetenskaps-Akademiens. FdrhandlÍDgar 1879. » 5. Stockholm. 
**) J. Hall: Graptolites of tlie Quebec Group. Pl. B. fig. 21. 
***) K. Zittel: Handbuch. 

f) H. B. Geinitz: Die Versteinerungen d GrnuwnckcDÍormation in Sachsen I. LeipziL' 1852. 
t|) S. L. Tórnquist: Studier Ofver lietiolites. Geologiska Forening FSrhandliogar. Bd. 6, pag. 292. L880. 
+ft) Stomatograptus apparait également a Vyskočilka, prěs Prague, et a Iiatinka, pres Beranu, dans la zone des Monogr. priodon 
et des Retiol. Geinitzii, de sortě qu'on a pu facilement coufondre ces formes ďapparence Bemblable, qaoique de structure 
diftérente. 



14 



des canaux latéraux étaient fermés par une mince peau péridermique uniformě, sans aucune fente ni ouvertuře 
quelconque. 

On ne distingue également sur les spécimens de la Suěde ni cóté concave, ni convexe, mais les deux 
rangées de cellules sont placées dans le méme pian, et la section transverse est symétrique dans les deux sens 
de l'axe. La seule différence que montrent les deux moitiés latérales du polypier, consiste dans la structure inté- 
rieure et inégale, qu'offrent les virgida et les cótes qui en dépendent." 

Par cette description détaillée et accompagnée de figures trěs instructives, G. Holm a corrigé les opinions 
des anciens savants, et nous nous sommes contenté de ne figurer que deux spécimens poliš de la Bohéme, pour 
montrer qiťil n'existe aucune différence entre les véritables Retiolites de la Bohéme et ceux de la Suěde. 

Les matériaux dont nous nous sommes servis pour nos coupes minces proviennent de Listic, nord-est de 
Bcraun. Le calcaire appartient au niveau élevé de la bandě e 1 et renferme, outre Retiolites, Cyrtograptus Mur- 
chisoni Corr., Monograptus priodon, Cardiola interrupta Sow. et beaucoup ďautres bivalves et de Céphalopodes. 



Tous les éléments du squelette chitineux de Retiolites Geinitzianus : virgula, cótes, fibres du réseau, 
possédent la méme structure; ils se composent de 3 couches. La couche externě, qui recouvre chaque fibre, 
est 1'enveloppe que nous désignons constamment dans nos figures par la lettre a. 

Sur les coupes minces, elle apparaít comme une bandě jaune foncé et ridée, de a de mm 

ďépaisseur. Nous la considérons comme le produit de la couche médiane suivante a', qui est une peau mince, 
jaune pále, uniformě et continue. Son épaisseur varie, suivant le diamětre des fibres, du bourrelet ou de la 
virgula, de a T ^ de mm. La troisiěme couche, que nous nommons couche noire, á cause de sa couleur, 
est analogue a celle des Monograptidae. Son épaisseur varie de T \ á de mm. Dans les fibres les plus 
fines du réseau, elle s'abaisse jusqu'á y-g^ de mm. 

Les particularités de cette structure, qui ne trouvent presque pas ďanalogie dans les Monograptidae, 
contírment de nouveau cette opinion que les Retiolitidae forment un groupe a part, entiěrement différent de tous 
les a utřes Graptolites. 



Structure. 




Pl. 



KXPLICATION DES F1GURES. 



ig. Ktige 

Monograptus priotion. Bronn. . . E — el 

1. Coupe verticale transverse á travers la partie dorsale 
de 1'hydrosome, montrant la pláce normále de chacune 
des coucbes. 

N° de la préparation microsc. = 348. — Grossisse- 
ment: A. I. 45 , . — Tachlovitz. 

a. Couche épidermique. 

b. Couche noire. 
C. Couche á coins. 

d. Couche á colonnettes. 
as. Axe solide. 

a'. Doublure de la couche épidermique. 

2. Coupe horizontále longitudinale á travers le polypier. 

N° de la préparation = 174. — Grossissement : 45 ,. 
— Tachlovitz. 

a. Couche épidermique. 

b. Couche noire, qui pénětre dans la couche á coins 
C, et occupe derriěre celle ci la position anor- 
male pres du point X. 

d. Couche striée. 
oř. Orifice extérieur de cellule. 
CC. Canal commun, rempli de calcaire cristallin. 
a'. Couche épidermique de la paroi supérieure de 1'ori- 
fice. Elle sert de doublure á 1'intérieur, passe sur 
le bord de 1'orifice et revět les cellules internes 
et les parois du canal. 
b'. Couche noire. Elle s'épaissit lentement. 
c'. Couche á coins. 

a". Couche épidermique de la paroi inférieure de 1'ori- 
fice, formant également une doublure. 

b". Couche noire, de la paroi rétrécissant 1'ouverture 
externě et s'épaississant rapidement. 

d". Couche á colonnettes. 
y. Point de la couche noire oú elle est épaissie, et 
oii la paroi inférieure de l'orifice de la cellule plus 
jeune se fixe sur la paroi supérieure de l'orifice 
de la cellule inférieure, plus ancienne. 
Z. Parois communes des cellules. 

p. Renfiements piriformes á 1'extrémité des ouvertures 

internes : 

a. Couche épidermique. 

b. Couche noire. 

d. Couche ii colonnettes. 
La coupe n'étant pas faite exactement dans le pian 
symétrique, mais un peu obliquement, la couche á coins 
C est moins visible dans le voisinage des orifices des 
cellules. notamment dans le ťaible grossissementde 45 /i ■ 



Eig. Étage 

3. Coupe verticale transverse á travers la partie dorsale 
de l'hydrosome, montrant la position normále de chaque 
couche. 

N° de la préparation = 343. — Grossissement — luo /, . 
Les couches sont désignées comme dans les fig. 1 et 2, 
qui precedent. — Tachlovitz. 

4. Autre coupe verticale transverse á transvers un spéci- 
men comprimé de Tachlovitz. La couche noire b 2 
passe de la position anormale qu'elle occupe dans la 
partie dorsale comprimée, dans la position normále sur 
les cótés b 1. 

N° de la préparation — 178. — Grossissement = 45 /, . 
Désignation des autres couches, comme dans les figu- 
res précédentes. 

5. Coupe longitudinale horizontále, prise dans le voisinage 
de la rainure dorsale, montrant la position anormale de 
la couche noire b. Couche á colonnettes d, visible dans 
la paroi du canal ainsi que dans le renforcement piri- 
forme aux extrémités des ouvertures internes des cel- 
lules p. 

N" de la préparation = 174. — Grossissement rr 311 , . 

— Tachlovitz. 

6. id. partie dorsale fortement grossie. La couche a coins 
C montre une striation transverse dans chacune des 
lamelles. La couche d est composée de colonnet- 
tes trěs denses. La teinte en jaune orange n'est visible 
qu'á la lumiěre réfléchie; cette couche est gris foncé 
de sépia, á la lumiěre par transparence. Les colon- 
nettes ne se distinguent que sur des coupes trěs min- 
ces. — Grossissement = 2 50 /i • — Préparation N" 174. 

— Tachlovitz. 

7. Coupe longitudinale a travers le bord de 1'ouverture 
externě de Monograptus Roemeri, Barr. (représentant 
du sous - genre Pristiograptus , Jaeckel. Les parois 
supérieure et inférieure de la bouche sont également 
formées. 

La couche noire b est ondulée pres de son épaissis- 
sement; c'est un phénoměne constant chez ce groupe. 
Grossissement = G0 / 1 . — Préparation N° 358. — Buto- 
ivitz, lentilles de calcaire. 

8. Renflement piriforme de la paroi cellulaire pres de 1'ori- 
fice interně ; fortement grossi Mon. priodon, Br. 

La coupe a été faite a dessein un peu obliquement, 
plus pres de la surface, et non au milieu du renfle- 
ment, afin de prouver que la couche á colonnettes d 
vient immédiatement aprěs la doublure de la couche 
épidermique a', et formě une enveloppe sur la capsule 
piriforme. Aprěs la couche d suit la couche á coins 
C, et la couche noire b formě le centre de la capsule. — 
Grossissement — 3UU , . — Préparation N' J 17-J. — 
Tachlovitz. 




Auf.ad naf.del 



AHaase Prague 



Pl. 1 



EXPLICATION DES FIGURES. 



Fig. Etage 

Mono^rsiplus priodon. Broun. . . E— el 

1. Coupe verticale transverse á travers le polypier. 
as. Axe solide. 

b. Couclie noire de la paroi cellulaire. 

2. id. partie dorsale ťortement grossie. 

L'axe solide as. est situé dans le sinus de la couche 
á coins. 

3. Coupe verticale longitudinale, prise dans le voisinage 
de la surťace du sillon dorsal. La couche épidermique 
a est enlevée sur les bords de la préparation. 

!», Couche noire. 

C. Couche á coins (section transverse). 
cc. Calcaire cristallin. 

as. Axe solide, placé dans la couclie a coins du sil- 
lon dorsal. 

Préparation = N° 328. — Grossissement = O0 /i • — 
VysJcoěi/Jca. 

4. id. Zone marginale ťortement grossie. 

b. Couche noire. 

C. Couche a coins. 

e. Calcaire cristallin, intercalé. 

5. Coupe verticale longitudinale á travers la partie libře 
de la cellule. 

b. Couche noire, épaissie au point de contact oú se 

rencontrent les parois cellulaires libres. 
C. Couche á coins. 
Préparation N° 349. — Grossissement — 45 ,. 

6. Partie fortement grossie du renflement piriforme au bord 
de ťorifice interně. 

a. Couche épidermique, (sa doublure). 

C. Couche a coins avec une striation transverse 
fibreuse, composée de colonnettes prismatiques, con- 
vergentes. 

b. Couche noire. (Voir fig. 11 et Pl. 1, fig. 8.) 
Préparation N° 348. — Grossissement = 350 /i- 



Fig. Étage 

7. Coupe horizontále longitudinale, á travers le sillon dorsal. 

b. Couche noire. 
C. Couche a coins. 
as. Axe solide. 

Préparation N° 348. — Grossissement := 80 /,. 

8. Coupe analogue á travers ťorifice externě des cellules. 
Paroi supérieure, fortement grossie. Préparation N° 339. 
— Grossissement 300 /i • 

9. Coupe analogue k travers la paroi inférieure de l'ori- 
fice. La couche noire b est plus renflée que dans le 
cas précédent, elle se rencontre au point y avec la 
couche noire de la paroi supérieure de la couche infé- 
rieure, plus ancienne bl. Ces deux couches soudées 
ensemble y et p 1 forment la paroi mince commune 
de 1'intérieur de la colonie. (Voir Pl. 1, fig. 2.) La 
couche á coins C est trés fortement développée ; la 
couche périclermique est dans ce cas tres mal conservée. 
Ce fait ne se produit que dans dans les spécimens du 
calcaire á Céphalopodes de la bandě e 1, de VyskočilTca. 

Préparation N u 155. — Grossissement — 90 /, . — 
Vysliořilka. 

10. id. fortement grossie. La couche á coins C montre 
la structure fibreuse. Meme préparation. Grossisse- 
ment' = :iU0 /i • 

Désignation des couches comme dans les figures pré- 

cédentes. 

11. Coupe á travers le renforcement pyriforme de 1'orifice 
interně. Meme préparation et méme désignation. Gros- 
sissement — 80 /, . 



KXPLICATION DES FIGURES. 



Fig. Étage 

Retiolites Ueinilzii. Barr E— el 

1. Extrémité proximale du polypier, á demi détachée du 
calcaire au móyen do L'acide, montrant la structure in- 
terně. Le réseau épais est en partie omis de chaque 

cóté. 

v 1. Virgula droite. 
V 2. Virgula en zigzag. 
p. Cótes pariétales. 

Grossissement = 18 .,. — (Copie ďaprěs Holm.) 

2. id. -in táce du polypier. Grossissement = is /i • 

3. id. section idéale á travers le polypier. 

Désignation des éléments, comme fig. 1. — Gros- 
sissement = 1 8 /i • 

4. id. vue latérale ďun exemplaire entiěrement détaché 
au moyen de 1'acide. Grossissement =: ls /i- 

5. Coupe longitudinale horizontále, plus rapprochée de la 
surface. 

a. Couehe jaune enveloppante et intercalaire des nceuds 
alternants et coupés de la virgula en zigzag. 

b. Masse noire des cotes pariétales. 
Grossissement = 12 , . Préparation N° 322. 

6. Coupe analogue, prise á travers la virgule droite as., 
et dessinée á la lumiére. 

Préparation N° 321. — Grossissement .— 10 /, . 

7. Méme préparation,. vue de 1'autre cóté. 

r. Empreintes et traces du réseau de la surface. 

8. Coupe horizontále, prise pres de la surface, pour mon- 
trer la structure du réseau entre les cotes pariétales. 

a. Couche jaune enveloppante. 

b. Couche noire, principále. 

Préparation N° 306. — Grossissement = 45 /, . 

9. Coupe analogue á travers la virgula droite. 

Désignation des couches, comme dans la figuře pré- 
cédente. — Préparation N u 304. — Grossissement = 45 /i • 

10. Virgula droite, fortement grossie. 

Préparation N u 305. — Grossissement = * 80 /] • 

11. Coupe longitudinale horizontále á travers la virgula 
droite v 1, les fibres du réseau et les cotes. 

Préparation X" 305. — Grossissement l0 j 1 . 

12. Section transverse a travers le nceud de la virgula en 
zigzag. 

a. Couche enveloppante. 
a 1. Couche intercalaire. 

b. Couehe noire. 

N° de la préparation = 322. — Grossissement = :i50 / : . 



Fig. Étage 

MonograptuM priodon. Bronn. 

13. Spécimen provenant de la méme couche que Retiolites 
Geinitzii et figuré pour montrer la teinte de ses 3 
couches, qui est dans ce cas la méme que dans Retio- 
lites. Voir les planches précédentes. 

Section du renflement piriforme sur 1'orifice interně. — 
Préparation N° 310. — Grossissement = ! ' ,,. 

Cette figuře, destinée primitivement a la Pl. 2, a été 
placée ici á cause de sa couleur jaune. 



ETUDES 

SUR LES 

GRAPTOLITES DE BOHÉME 

PAR LE 

D K JAROSLAV PERNER, 

ASSISTANT AU MUSKE DHISTOIRE NATURELT-E, Á PRAGUE. 



jj.kmi: p ARTIE . 

MONOGRAPHIE DES GRAPTOLITES DE LÍTAGE II 

AVEC 5 PLANCIIES LITHOGRAPHIQUES. 

STTITE 1)K forVKAGK: 

SYSTÉME SILURIEN DU CENTRE DE LA BOHÉME, par JOACHIM BARRANDE. 

Edu kk ai x frais do BARRANDE-FONDS. 



TRADUIT PAR A. S. OUDIN, AXC. SECRÉTAIRE DE J. BARRANDE. 



PRAGUE. 

EN COMMISSION CHEZ RAIMUND GERHARD, LEIPSIC. 

1895. 



IMPRIMERIE DE CHARLES BELLMANN A PRAGUE. 



Avant-propos. 



.Le travail que nous présentons aujourďhui aux savants formě la deuxiěme partie de nos Etudes sur les 
Graptolites de Bohéme. Conforniénient au programme que uous avons fait connaitre dans la premiére partie, nous 
décrivons ici les Graptolites de 1'étage D = Ordovician, Lapworth, faune seconde de Barrande, a 1'exception de ceux 
des Colonies. 

Tout ďabord, nous dressons par ordre chronologique une liste des ouvrages qui se rapportent au sujet 
que nous traitons. Chacun ďeux est accompagné ďun numéro que nous indiquons dans le texte, au lieu de répéter 
le titre en entier. Les nuuiéros marqués ďun astérisque signifient que nous íťavons pas pu consulter 1'ouvrage. 

Nous croyons que beaucoup de nos confreres auraient avantage a employer cette méthode. lis épargneraient 
beaucoup de temps et de peine dans la recherche des nombreuses publications qui composent la bibliographie déja 
si riche des Graptolites; ďautant plus que les anciennes listes dressées par Hall, Nicholson et Hermanu sont 
défectueuses, et qiťil n'existe, que nous sachions, aucune liste des publications parues dans le courant des 20 
derniěres années, si fécondes cependant en ouvrages importants. 

Nous faisons suivre cette liste chronologique ďun Apergu historique des ouvrages consacrés entiérement 
ou en partie a 1'étude des Graptolites de Bohéme. Nous avons soin ďen reproduire succinctement le contenu et 
de l'accompagner de remarques sur les résultats obtenus. 

Ces deux listes renferment tous les ouvrages qui traitent des Graptolites; c'est pourquoi nous aurons 
occasion de les citer dans la III e et IV e partie de nos Etudes. 

Ensuite nous présentons dans un Tableau toutes les espěces de Graptolites de la Bohéme, qui smít citées 
dans les travaux de nos prédécesseurs. Chacune ďelles est accompagnée du nom de l'auteur qui la signále pour 
la premiére fois. 

Enfin, nous abordons la description des espéces, pour laquelle nous adoptons le systéme de Tullberg. 

Nous prenons la liberté ďexprimer ici notre plus vive gratitude a notre maítre, M. le Prof. Dr. Ant. Fritsch, 
qui a contribué par ses conseils et ses secours a la présente publication; ;i M. M. les Mémbres de la section 
ďHistoire naturelle de l'Académie bohéme, pour la bienveillante subvention qu'ils nous ont accordée afin de nous 
faciliter nos voyages ďexplorations, a M. le Prof. Lapworth de Birmingham qui, nou content de consacrer sea 
moments de loisir á nous montrer sa magnifique collection de Graptolites au Masson College, a poussé 1'amabilité 
jusqďá vouloir entreprendre avec nous plusieurs excursions, afin de nous indiquer, sur le terrain typique do 
Graptolites, la succession des zones dans 1'Ordovicien et le Silurien de 1'Angleterre, et nous a prété son précieux 
concours dans la détermination des espěces douteuses. Nous adressons egalenient ims remerciements a M. M. R. 1!. 
Newton et C. D. Sherborn pour les services qu'ils nous ont rendus pendant les études que nous avons faites dans 
plusieurs collections géologiques de Londres. 

PBAGUE. — -íiiin 1895. 




1 



INTRODUCTION. 



N, 



hus exposerons ici quelques observations générales sur 1'ordre ďapparition des Graptolites dans 1'étage D 



de la Bohéme. 



Dans cette division de notre terrain, les Graptolites sont beaucoup plus rares que les fossiles des autres 
classes. II convient ďattribuér la cause de cette pénurie au caractěre pétrographique de ces couches. 

En premiére ligne dominent les grauwackes et les quartzites. Ensuite viennent les schistes argileux et 
a gros grain, dont se compose une grande partie de cet étage. Les rares empreintes de Graptolites que ces 
schistes renferment, sont trěs difficiles á déterminer. Les schistes argileux a grain fin forment des horizons géné- 
ralement peu puissants, mais bien définis, oíi les Graptolites apparaissent plus fréquemment. Malheureusement, 
1'accés de quelques-uns de ces horizons offre aujourďhui beaucoup de difficultés. Ainsi, p. ex. dans les endroits 
díl la bandě dl est riche en minerai de fer, l'on rencontre plusieurs couches de schistes argileux, talco-micacés 
(dl /3), qui sont enclavées dans des couches isolées de minerai (Chamoisite, minerai de fer oxydé, etc.) et renfer- 
ment souvent des Graptolites bien conservés. Mais 1'exploitation ayant cessé depuis de longues années dans la 
plupart de ces localités, les galeries abandonnées, comblées ou envahies par les eaux, sont devenues inaccessibles. 
La difficulté de rassembler des matériaux augmente encore celle que Ton éprouve, quand il s*agit ďétablir 
1'association des Graptolites et leur distribution dans les différentes zones, ďaprěs 1'ordre stratigraphique. 

La présente étude est basée sur l'examen des nombreux spécimens que nous ont fournis les riches collec- 
tions du Musée de Bohéme, y compris la collection Barrande. En outre, nous avons trouvé, dans la collection de 
1'Université tchěque, des matériaux trěs bien conservés, que le Prof. O. Novák avait recueillis a différentes reprises 
et dans des occasions favorables, telles que le percement de galeries, etc. 

Enfin, quelques notes manuscrites de Barrande et du Prof. Novák, ainsi que les nombreux matériaux 
que nous avons rassemblés personnellement dans les bandes dl etd5, nous fournissent un grand nombre de faits 
qui nous permettent de niettre en évidence les contrastes que présente sous le rapport stratigraphique la faune 
de chaque zone des bandes mentionnées. 

Ces documents seront utilisés dans la quatriěme partie de nos études, c'est-á-dire dans celle oii nous nous 
proposons de comparer la distribution géolo^ique des Graptolites de Bohéme avec celle des dépóts des contrées 
étrangěres. 

II nous arrive assez fréquemment de rencontrer, parmi nos Graptolites de 1'étage D, des spécimens con- 
servés en reliéf: ce sont en général des individus qui ont subi une compression latérale, et qui, a cause de cela, 
ne se laissent pas déterminer avec autant de précision que les empreintes. 

Dans les nodules de Rokycan, bandě dl — y, Bidymograptus ne se présente guěre que sous formě de 
roche compacte. Ces nodules sont des concrétions siliceuses, sphéroídes et ovoides, mélaňgées ďoxyde de fer. 
Leur diamětre varie de 4 cm á 2 don. Ils gisent dans les schistes noirs micacéš ďOsek. Souvent ils ont etc 
entrainés par les eaux et, en dehors des Graptolites, ils renferment beaucoup ďautres fossiles admirablement con- 
servés en reliéf on comme moules internes. 




Liste des ouvrages publiés sur les Graptolites. 



1727. Magnus von Bromell. Lithographiae Suecanae specimen primům et secundum (Acta literaria 

Sueciae Upsaliae publicata. Vol. I. & II. 1 720.— 1729.). 1* 

1735. Linné. Systema naturae. Editio I. Regnum lapideum. 2 

1751. Linné. Skíinska resa. 3 

1768. Linné. Systema naturae. Editio XII. Tomus III. 4 

1821. G. Wahhnbery. Petritícata telluris Suecanae. (Nova Acta Regiae Societatis Seientiar. Upsal. Vol. VIII.) 5 

1822. Schlothcim. Petrefacteukunde. 6 

1828. Ad. Brongniart. Histoire (les Végétaux fossiles. 7 

1829. Friedr. lh,U. Handbuch der Petrefacten. II. 8 
1835. Bronn. Lethaea Geognostica I. 9 
1837. Hisinger. Lethaea Sueciea. Supplementum I. K> 

1839. Bod. Murchison. Silurian System. 11 

1840. Eichwáld. Silurian System in Esthland. 12 
Hisinger. Lethaea Sueciea Supplementum II. 13 
Quenstedt. Nenes Jahrbuch fur Mineralogie p. 275. 14 

1842. Alcide D'Orbigny.. Voyage dans l'Amérique Méridionale. III. Pl. 2. fig. 1., 2. 15 
H. B. Geinitz. Uber Graptolithen. Nenes Jahrbuch fur Minerál, etc. Pl. X. 16 
Vanuxem. Geological Report of the 3 rd - Distr. New-York. 17 

1843. Portlock. Geolog. Report on Londonderry etc. 1S 
W. Mather et Emmons. Geol. Rep. of the l sí Distr. New- York. 19 

dto. „ „ „ „ 2 nd „ „ „ 20 

James Hnil. Geol. Rep. 4 ,h Dist. New-York p. 72. fig. 12. 21 
1845. B. J. Murchison. De Verneuil, Count Kayscrliny. Geology of Russia and the Ural Mountains. 

Vol. II. p. 382. 22 
Boubée. Sur les graptolites des Pyrénées. Bullet. de la Soc. géol. de France. 2 iemc Sér. t. 2. 1845, p. 401. 23 

1840. Geinitz. Grundriss der Versteinerungskunde p. 310. TI. X. 24 

E. Emmons. Natural History of New-York. Agriculture Vol. I. J."> 

1847. James Halí. Palaeontology of New-York. Vol. I. Graptolites of the inferior strata of the New-York 

System. (Albany.) 26 

Murchison. Silurian Rocks of Sweden. -!7 

1848. Scd<ju.i(k. On the Skiddaw-Slates of North-England. Quarterly Journal of the Geological Societ] 

of London. Vol. IY. p. 223. 28 
Phillips. Memoirs of the Geol. Survey of England. Vol. II. p. 1. 

Salter. Quart. Journ. Geol. Soc. London. Vol. V. :;n 

1849. Bronn. Geschichte der Nátur. Vol. 3. part. 2. Index palaeontologicus. .".1 
James Nicól. Quart. Journ. Geol. Soc. of London. Vol. VI. 32 
J. Halí. Proceedings of the Americ. Association for Advancement of Sciences. 33* 
Sharpc. Geology of the Neighbourhood of Oporto. Quart. Journ. Geol. Soc. Vol. 5. p. 147. 34 

1* 



4 



1850. R. Richter. Aus der Thuringischen Grauwacke. Zeitschrift der deutschen geologischen Gesell- 

schaft. Bd. II. 35 

MCoy. Annals Magazín of Nahnal History. Vol. VI. 2" d Scries. 36 

J. Barrande. Graptolites de Bohéme, 37 
Harhness. Description of the Graptolites found in the black shales of Dumfriesshire. Quart. Journ. 

Geol. Soc. Vol. 7. 38 

1851. R. Richter. Erláuterungen zur geognostischen Ůbersichtskarte des Ostthúringischen Grauwacken- 

gehietes. Zeitschr. d. deutsch. geol. Gesellsch. 1851. 39 

R. Richter. Uber Thuringisehe Graptolithen. Zeitscbr. d. deutscb. geol. Gesellsch. 1851. 40 

MGoy. British Palaeozoic Fossils. 41 

Ghrist. Boeck. Bemaerkninger angaaende Graptolitherne. Christiania. 1851. 42 

Ed. Suess. Uber bolím. Graptolithen. Haidingers naturwissensch. Abhandl. 4. Abth. 43 
Scharenberg. Uber Graptolithen, mit besonderer Beriicksichtigung der bei Christiania vorkommenden 

Arten. Bresíau. 44 

Dr. H. A. Prout. American Journal of Science. Vol. IX. 45* 

Salter-Murchison. Silurian Rocks of Scotland. Quart. Journ. of the Geol. Soc. Vol. 7. 4G 

1852. J. Halí. Palaeontology of New- York. Vol. II. 47 
J. W. Salter. Description of Graptolites from the south of Scotland. Quart. Journ. Geol. Soc. Vol. VIII. 48 

1852. Geinitz. Die Versteinerungen der Grauwackenformation. Heft I. Die Graptolithen. 4!) 
J. Barrande Einige Bemerkungen uber die Abhandlung des H. Ed. Suess. Jahrbuch der k. k. 

geolog. Reichsanstalt 1852. p. 13!). 50 

1853. R. Richter. Thuringisehe Graptoliten. Zeitschr. d. deut. geol. Gesellsch. 1853. p. 430. 51 
J. Salter. Description of a new Species of < Iraptolite. Quart, Journ. Geol. Soc, Vol. IX. p. 87. 52 
Carlos Ribeiro. On the carboniferous and silurian formations of the neighbourhood of Bussaco. 

Quart, Journ. Geol. Soc, Vol. IX. 53 

1854. Fournet. Sur les terrains anciens de Neťtíez (Languedoc). Bulletins de la Société Géologique de 

France. 2 me Ser. Vol. 11. p. 169. 54 

1855. Emmons. American Geology. I. 55 
Harkness. Quart. Journ. Geol. Soc. Vol. XI. p. 475. 56* 
De Vemen i I et Joach. Barrande. Description des fossiles trouvés dans les terrains silurien et 

dévonien ďAlmaden, ďune partie de la Sierra Mořena et des montagnes de Tolěde. Bull. Soc. 

Géol. France. Sér. 2. T. 12. 1*55. p. 964.— 1025. 57 
De Verneuil. Communication ďune lettre de M. le prof. Roemer sur la découverte des Graptolites 

dans le Harz etc. Bull. Soc Géol. de Fr. ibid. p. 685—686. 58 

1856. Gasiano de Prado. Sur la géologie ďAlmaden ďune partie de la Sierra Mořena et des montagnes 

de Tolěde. Bull. Soc. Géol. de France. Ser. 2. p. XII. T. 182. 59 

1857. Meneghini. Paleontologie de Tile Sardaigne. (Voyage en Sardaigne par A. Lamarmora. Partie III. 

Description géologique.) 60 

J. Halí. Report of Progress of (řeological Survey of Canada 1857. 61 

— Canadian Naturalist and Geologist. Vol. 3. 62* 

1858. Friedr. Schmidt. Untersuchungen uber die Silurformation von Esthland, Nord-Livland u. Oesel. 

Archiv fur die Naturkunde Liv-, Esth- nud Kurlands. Ser. 1. Bd. II. Dorpat. 63 a) 

W. Carruthers. Transactions Roy. Phys. Soc. Edinburg. 63/3)* 

1859. J. Hnil. Notes upon the genus Graptolithus. Twelth Report an the State Cabinet. Albany. 64 

— Note upon the genus Graptolithus and Descriptions of some remarkable new forms the Hudson 

Kiver Group etc. Palaeontol. of New- York. Vol. III. Supplem. 65 

Carruthers. Annals Magazíne of Natural Sciences 3 rd Ser. Vol. 3. Nro. 13. 66 

1860. '-/. Halí. Thirteenth Report of the State Cabinet. pp. 55. 67 
J. litin ami, . Colonies dans le liassin silurien de la Bohéme. Bull. Soc. Géol. Franc. S. 2. T. 17. p. 602. 68 
Michel. Coupe du terrain silurien aux environs de Domfront (Orne). Ibid. p. 698. 



18G1. Billmgs. On the Occurence of Graptolites in the Iiase of the Lower Silurian. Canadian Naturalisl 

and Geologist. Vol. 6. p. 344—348. 70 

Salter. Geologist. Vol. I. 71 

Paul Dalimier. Stratigraphie des terrains primaires dans la presqiťile dn Cotentin. 72 
J. Barrande. Documents anciens et nonveaux sur la faune primordiale et le Systéme Taconique 

en Amérique. Bull. de la Soc. Géol. France. 2. ser. T. XVIII. 73 

1861. — 62. M. V. Lippold. Uher H. J. Barrandes Colonien in der Silurformation Bdhmens. Jahrbuch der 

k. k. geolog. Reichsanstalt. Bd. 12. Heft l. 74 

1862. Krejčí. Bericht uber die im Jahre 1859 ausgefiihrten geologischen Aufnahmen bei Prag und Beraun. 

Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanst. 1862. p. 223. 75 

— Essai sur la geologie comparée du plateau méridional de la Bretagne. Ibid. T. 20. p. 126. 76 
J. Barrande Représentation des colonies de Bohéme dans le bassin silurien du nord-ouesl de la 

France et en Espagne. Ibid. T. 20. p. 489. 77 

Baily. Graptolites of Meath etc. Geolog. Soc. of Dublin. 1862. 78 

1863. M. V. Lippold. Die Eisensteinlager der sihnischen Grauwackenforination in Bohmen. Jahrb. d. 

k. k. geol. Reichsanst, Bd. 13. 79 

G. Dewalque. Xote sur les fossiles siluriens de Grand-Manil pres Gemblaux (Belgique). Bull. 

Soc. Géol. France. Ser. II. T. 20. p. 230.— 238. 80 

W. E. Logan. Geology of Canada p. 200. SI 

— Graptolites of the Quebec-Group. p. 226. et 228. 82 

— Catalogue of Fossils. p. 942. 83 
-7". W. Salter. Xote an Skiddaw Slate Fossils. Quart. Journ. of the Geolog. Soc. London. Vol. XIX. 

p. 135— 140. 84 a) 

Billings. Parallelisme of the Quebec-Group etc. Geolog. Survey of Canada. 84 /3> 

1865. J. Halí. Graptolites of the Quebec-Group. (Geological Survey of Canada, Figures and Descrip- 

tions of Canadian Organic Remains. Decade II.) 

Kjendf. Veiviser ved geolog, excursioner i Christiania omegu. S7* 

Sv. L. Tórnquist. Geologiska Jakttagelser ofver Fágelsángstraktens undersiluriska Lager. I. Lund. 88 

J. Barrande. Defense des Colonies. III. 89 
C. Malaise. Xote sur quelques fossiles du massif silurien du Brabant. Bull. couronés de 1'Acad. 

R. de Belgique 2. T. XX. p. 871. 90 

1866. H. AI. Nichólson. Geol. Magazíne. Vol. 3. p. 448— 9. 91 

— Memoirs of the Geolog. Survey. Vol. 3. p. 328.-333. 92 

— Brit. Assoc. Rep.* Nottingham. 93 

H. B. Gremitz. Bemerkungen Uber Hall's Graptolites of the Quebec-Group. Neues Jahrb. f. Min. 

1866. p. 121. i»4 

1867. W. Carruthers. On the systematic position of Graptolites and on their supposed Ovarian-Vesicles. 

Geol. Mag. Vol. IV. p. IV. 70. 95a) 

Carruthers. Graptolites Geolog. Mag. Vol. IV. p. 187. 95 6) 

— Graptolites. Ibid. p. 336. 95 i | 
Nichólson. On a new genus of Graptolites with notes on reproductive hodies. Ibid. p. 256. 95d) 

— Graptolites. Ibid. p. 238.— 231). !'•"> c) 

— On some Fossils from the Lower-Silurian Rocks of the South of Scotland. Geol. Mag. Vol. IV. 

p. 107.— 113. 95 f) 

W. II. Baily. Figures of Charakteristic British Fossils. Part. I. ^6 
W. Carruthers. On the structure and afrinities of Graptolites. Intellectual Observer. May- June. 

p. 2S3. et 365. ' 97 

Murchison. Siluria IV. Edit. Appendix p. 53S. 

Nichólson. Brit, Assoc. Rep. Dundee. 1867. 90* 



6 



1868. De Rouville. Compte rendu <le la course á Roujan-Cabriěres. Bull. Soc. géol. de France. Ser. II. 

T. 25. 1868. p. 959. etc. 100 

W. Carruthers. Revision of British Graptolitidae. Geol. Mag. Vol. V. Nr. 44. et 45. 101 

H. A. Nichólson. The Graptolites of the Skiddaw-Series. Quart. Journ. Geol. Soc. Vol. 24. p. 125. 102 

— On the Graptolites of the Coniston-Flags with notes on the British species of the genus 

Graptolites. Quart. Journ. Geol. Sol. Vol. 24. p. 521. 103 

R. HarJcness et Nichólson. On the Coniston. Group. Quart. Journ. Geol. Soc. Vol. 24. p. 296. 104 
Nichólson. On the geological Distribution of Graptolites. Annals Mag. Nat. Hist. Vol. 4. Ser. 2. 

p. 347.-357. 105 

— On the Occurence of Ptilograptus etc. Annals Mag. Nat. Hist. ibid. p. 238. — 41. 106 

— On Helicograpsus. Ibid. p. 23. 107 
J. Hall. Introduction to the Study of the Graptolitidae. Twentieth Annual Rep. on the State 

Cabinet. Albany. 108 
Zeuschncr. Briefliche Mittheilung Uber Graptoliten aus Polnischem Úbergangsgebirge. Zeitschr. d. 

deut. geol. Ges. Bd. 20. p. 207. 109 

1869. W. H Baily. Notes on Graptolites and allied Fossils occuring in Ireland. Quart. Journ. Geol. 

Soc. London. Vol. 25. p. 158.— 162. 110 

J. Hopkinson. Journ. Quekett. Microscopical Club. Vol. 1. Nro. 6. 111* 

F. Heidenhayn. Uber graptolithenfuhrende Diluvial-Geschiebe der norddeutschen Ebene. Zeitschr. 

d. deut. geol. Oes. Vol. XXI. p. 143. 112 

Zeuschner. Uber den silurischen Thonschiefer von Zbrza bei Warschau. Ibid. Vol. 21. p. 569. 113 
H. A. Nichólson. On sonie new species of Graptolites. Annals Magaz. Nátur. Hist, Ser. 4. 

Vol. IV. p. 231—242. 114 

1870. Ch, Lapworth. On the Lower Silurian Rocks of Galashiels. Geolog. Mag. p. 204 et 279. 115 a) 

— On the discovery of Upper Silurian Rocks in Roxbourgh and Dumfries. Report British Asso- 

ciation. p. 78. 115/i) 
H. A. Xichohon. On the British Species of Didymograpsus. Ann. Mag. Nat. Hist. Ser. 4. Vol. 5. 

p. 337. Pl. VII. 116 
J. Hopkinson. On the Structure and Aftinities of the genus Dicranograptus. Geol. Mag. Vol. VII. 

Nr. 8. 117 

Nichólson. On Climacograptus. Annals Mag. Nat. Hist, November. 118 

J. Barrande. Defense des Colonies. IV. 119 

D. Lucas Mallada. Sinopsis de las especies fossiles que se han encontrada en Espagna. 120 

1871. John Hopkinson. On a specimen of Diplograptus pristis with Reproductive Capsules. Ann. Mag. 

Nat, Hist. Vol. 7. Ser. 4. p. 317. 121 

(Voir: Journal of Quekett Microscopical Club. 1871. March.) 

— On Dicellograptus, a new Genus of Graptolites. Geol. Mag. Vol. 8. Nr. 1. 122 

— Notes on Diplograptus. Geol. Mag. 1871. Vol. 8. Nr. 7. p. 335. 123 

G. Linnarson. Oni nágra fórsteningar frám Sveriges och Norges Priniordialzon. Ófersigt Kongl. 

Vetenskaps Akaden^ens Fórhandlingar. Nr. 6. p. 789. 124 

B. Richter. Aus dem thuringischen Schiefergebiete. Zeitschr. der deutsch. geol. Gesellsch. Bd. 23. 125 
Ch. Lapworth and J. Wilson. On the Silurian rocks of the counties of Roxburgh and Selkirk. 

Geol. Mag. Vol. 8. p. 456. 126 a) 

Ch. Lapworth. On the Graptolites of the Gala Group. Report, British Association. p. 104. 126/3) 

1872. H. AI. Nichólson, Migrations of Graptolites. Quart. Journ. Geol. Soc, London. Febr. Vol. 28. 

p. 185. et Geolog. Mag. Vol. IX. p. 232. 127 

J. Hopkinson. On the' Occurence of a reniarkable Group of Graptolites in the Arenig Rocks of 

St. Daviďs South Wales. Geol. Mag. p. 467. 128 

— On some new Species of Graptolites from the South of Scotland. Ibid. p. 501. 129 



7 



1872. Ch. Lapworth. Noto on the Results of some Recent Researches among the graptolitic Black-shales 

of the South of Scotland. Geol. Mag. p. 533—4. 130 a) 

— On the Silurian Rocks of the South of Scotland. Transactions Geol. Soc. Glasgow, p. 164—175. 130/3) 
Z?. L. Jack. Hopkinson's new Species of Graptolites froni the South of Scotland. Ibid. p. 575. 131 
//. A. Nichoísan. Monograph oť the British Graptolitidae. Part. 1. 132 

1873. Hopkinson. On the Occurence of numerous species of Graptolites in the Ludlow Rocks oť 

Shropshire. Geol. Map. Vol. \. Nr. 11. p. 51!). 133 

— On some Graptolites froni the Upper-Arenig Rocks of Ramsey-Island. Iltid. pag. 518. 134 

(Voir: Proceedings oť the Liver] 1 Geological Society. 1874.) 

— On some Fossils from the Quebec-Group of Point-Lévis. Annals Mag. Xat. I list . Ser. 4. 

Vol. II. p. 133. 135 
C/i. Lapworth. Notes an British Graptolites. An Improved Classitication oť the Ilhabdoťora. Geol. 

Map. Vol. X. Nr. 11—12. p. 500, et 555. 136 a) 

— On the Diprionida. oť the Moffat Shales. Proceedings, Geolog. Association. p. 165 — 168. 136/J) 

— On Graptolites from the Pentland Hills. Transactions, Edinbourgh Geological Soc. p. 375—377 I36y) 
E. Erdmann. Graptoliter delvis omslutten of en svafvelkisboll. Geologiska Forcnings i Stockholm 

Fórhandlingar. Bd. 1. Nr. 11. 137 
Linnarsson. Derettelse afgifven tí 11 Kongi. Velenskaps Akademia ora en vetenskaplig resa i Bdhmen 
och Ryska Óstersjoproviuserna. Ófversigt of Kongl. Akad. Fdrh. Arg. 30. 138 

— Jeforelse mellan den Kambrisk siluriska lagenfolden i Sverige, Bdhmen och Ryska Ósterprovin- 

serna. Forh. vid. de skand. Naturforsk. 11. Kjóbenhaven. p. 269. 139 
Dr. Farge. Mémoire sur les progres de la geologie, dans le Maine et Loiře 1873. (Assises scien- 

titiques (PAngers 1871.) 140 
M. E. Malaise. Note sur la descriptiou du terrain silurien du centre de la Belgique. Ann. Soc. 

malacologique du Belgique. T. 8. 1873. 14] 

— Descriptiou du terrain silurien du centre de la Belgique. Mém. couronnes et Mém. des savants 

étrangers de PAcad. Roy. des sc. etc. de Belgique. T. XXXVII. Ser. 2. 142 
Linnarsson. Uber eine Reise nach Bohmen und den russischen Ostseeprovinzen im Sommer 1872. 

Zeitschriťt der deutschen geologischen Gesellschaťt. Bd. 25. p. 675. 1 13 

Stache. Der Graptolitenschiefer ani Osternig-Berge in Karuthen und seine Bedeutung fůr die Kenntniss 

und Gliederung der palaeozoischen Schichtenreihe in den Alpen. Jahrbuch der k. k. geolog. 

Reichsanstalt. Bd. XXIII. ■ 144 

Tromclin et Lehesconte. Catalogue des Fossiles siluriens. 1 i "> 

1874. R. Ethridge. Observation on a few Graptolites from the Lower Silurian rocks of Victoria (Australia). 

Annals Mag. Nat. Hist. Ser. 4. Vol. XIV. p. 1. L46 
MGoy. Prodromus of the Palaeontology of Victoria. Decade I. Geological Survey oť Victoria. 

Melbourne-London. 1 1 7 

Hicks. On the Succession oť the ancient Rocks in the vicinity oť St. Daviďs etc. Quart.-Journ. 

Geol. Soc. Vol. XXX. p. Ki7. 1 
AI. v. Alťh. Uber die palaeozoischen Gebilde Podobena und deren Versteinerungen. Abhandlung 

der k. k. geologischen Reichsanstalt. Bd. 7. 1 19 

1875. MGoy. Prodromus of the Palaeont. of Victoria. Dec. II. Geolog. Survey oť Victoria. Melbourne-London. !.">'» 
R. Richter. Aus dem thiiringischen Schieťergebirge. Zeitschr. der deutsch. geolog, (iesellsch. Pul. 27. 2. 151 
J. Hopkinson and Lapworth. On the Graptolites oť the Arenig- and Llandeilo-rock of St. Daviďs. 

Quart-Journ. Geol. Soc. Vol. 31. p. 631. 152 
//. AI. Nicholson. On a new Genus and some species oť Graptolites from the Skiddaw-Slates. 

Annals Mag. Xat, Hist. Ser. 4. Vol. XVI. p. 2ii'.)— 273. 153 
.V. \\li((h;r. Report upon geogr. and geological Exploration and Surveys west of the l"l Meridian. 

Washington. 1 5 1 



8 



1875. K. A. Losscn. Uber das Auffinden von Graptoliten im Harze. Zeitschrift der deutschen geolo- 

gischen Gesellschaft. Bd. XXVII. p. 448. 155 
Fr. Schmidt. Einige Bemerkungen uber die Podolisch-Galizische Silurformation und deren Petrefacten. 15G 
G. Tromelin-P. Lebesconte. Observations sur les Terrains primaires du Nord, du departement ďllle 
et Vilaine et quelques autres parties du massif breton. Bulletins de la Soeiété Géologique de 
France. 3. Sér. T. IV. p. 46. 157 

— Essai ďun Catalogue raisonné des fossiles siluriens des départements de 1'ouest de la France. 

Associat. Franc, pour 1'avancement des Sciences. Nantes. 1875. p. 601. 158 

1876. G. IAnnarsson. On the Vertical Range of Graptolites in Sweden. Geolog. Mag. Dec. 2. Vol. III. 

Nr. 6. p. 241. 160 

A. Nicholson. Correlation of the Graptolitic Deposits of Sweden with those of Britain. Ibid. p. 244. 161 
Ch. Barrois. Note préliminaire sur le terrain silurien de 1'ouest de la Bretagne. Ann. Soc. géol. 

Nord. 1876. 162 

Ch. Lapworth. On the Scottish Monograptidae. Geol. Mag. Dec. 2. Vol. III. Nr. 7—9. 163 a) 

— The Silurian System in South-Scotland : Catalogue of West-Scotlands fossils. Glasgow. Pl. 1 — 4. 163/3) 

— On the Llandovery Rocks of the Lake District: Geolog. Magaz. p. 477 — 80. 163 y) 
J. F. N. Delgado. Terrenos palaeozoicos de Portugal : Sobre a existencia de terreno siluriano no 

Baixo Alemtejo. Lisboa. 164 

1877. J. Vála-B. Hélmhacker. Das Eisenstein-Vorkommen in der Gegend zwischen Prag und Beraun. 

Archiv fíir naturwissenschaftliche Durchforschung von Bohmen. II. Bd. 1. Abtheilung. 165 a) 

— Voir le méme ouvrage en tchěque: Rudy železné v krajině mezi Prahou a Berounem. Archiv 

pro přírod, výzkum ('ech. Sv. II. Odděl. 1. 165 6) 

Ch. Lapworth. On the Graptolites of County Down. Proceedings Belfast Nat. Field. Club. Appendix 

p. 125—144. (Publié 1878.) 166 
G. Linnarsson. Om graptolitskiffern vid Kongslena i Vestergótland. Geolog. Fóren. Forhandl. 

Nr. 41. Bd. III. Nr. 13. p. 402—410. 167 a) 

— Voir aussi: On the graptolite schistes of Kongslena in Westrogothia, Sweden. Geolog. Mag. 

1878. Vol. V. p. 278- 282. 167 6) 

1878. H. Kuss. Mémoire sur les mineš et usines ďAlmaden. Annales des mineš. Ser. 7. T. XIII. p. 39. 168 

B. Bichter. Notize uber die Graptoliten d. H. Giimbels. Neues Jahrb. f. Min. etc. 1878. 169 
L. N. Monreal. Datos geologicos acerca de la provincia de Leon recogidos durante la campagna 

de 187S. Bol. map. geol. T. V. 1878. 170 

Ch. Lapivorth. The Moffat-Series. Quart. Journ. Geol. Soc. Vol. 34. p. 240. 171 

J. V. Spencer. Graptolites of the Niagara-Foiination. Canadian Naturalist p. 457. 172 

M'Coy. Prodromus of the Palaeontology of Victoria. Dec, V. 173 

J. E. M<i, r. on Mime well defined Life-Zones in the lower part of the Silurian of the Lake- 

District. Quart, Journ. Geol. Soc. Vol. 34. p. 871—885. 174 

C. W. Gumbel. Einige Bemerkungen uber Graptolithen. Neues Jahrbuch fur Miner., Geol. und 

Palaeont. p. 293. 175 
K. Haupt. Die Fauna des Graptolitengesteines. Neues Lausitzisches Magazín. Bd. LIV. 176 
E. Kayser. Fauna der áltesten Devonablagerungen des Harzes. Abhandl. zur geol. Spezialkarte 

von Preussen und den Thůringischen Staaten. Bd. II. Heft IV. 177 
C. Feistmantel. Uber die Lagerungsverhaltnisse der Eisensteine in der Unterabtheilung D-í^ des 
bohm. Silurgeldrges. Sitzungsberichte der konigl. bohmisch. Gesellschaft der Wissenschaften 
1878. p. 12. 178 
Joaq. Gonzalo y Tarin. Nota acerca de la existencia de la tercera fauna siluriana en la provincia 
de Huelva. Boletin de la Comision del Mapa geolog. T. X. Madrid. (Voir la critique au 
Neues Jahrb. f. Miner. 1879. p. 933.) 179 



1879. S. L. Tómquist. Berattelse oni en med understód of allmánna mede] utfórd vetenskaplig resa 

i England Wales och Scotland, 
Ófversigt of Vetensk.-Akad. Fórhandl. 1879. 1-0 

C. W. Gumbd. (leognostische Beschreibung des Fiehtelgebirges niit tleni Frankenwalde und dem 

westlichen Vorlande. Kap. IX. Silurformation. L81a) 

G. Linnarsson. Jakttagelser ofver- de graptolitfórande skiťfarne i Skane. Geolog. Fčren i Stock- 
holm Fórhandl. Bd. IV. Nr. 50. 

Totéž ve Sveriges Geolog. Undersókning. Ser. C Nr. 31. 182 

— Om Gotlands graptoliter. Ófversigt of kongl. Vetensk. Akadem. Fórhandl. Nr. 5. Sveriges 

geol. Unders. Ser. C Nr. 37. 183 
S. L. Tftrnquist. Nágra iakttagelser ofver Dalarne graptolit skiffar. Geol. FÓren. Fórhandl. Nr. 50. 

Bd. II. Nr. 14. 184 
C. Feistmantel. Zwei Profile durch die Basis der bóhmischen Etage I) an den entgegengesetzten 

Beckenrándern. Sitzungsberichte der bóhm. Gesellschaft der Wissenschaften. 1879. p. 12. 185 
J. Krejčí u. B. Hélmhacker. Erlauterungen zur geol. Kartě der Umgebungen von Prag. Archů 

fůr naturwissensch. Durchforschungen v. Bóhmen. Bd. IN'. Nr. 2. 186a) 

Le íiiéme ouvrage en langue tchěque: Archiv pro přírodovědecký výzkum Cech. Sv. 4. Číslo 2. 186 b) 
J. T. N. Delgado. Correspondance relative ;i la classification des schistes siluriens á Nereites, 

découverts dans le sud du Portugal. Journ. de Scientias niath.. phys. e aaturaes. Lisboa. 

Nr. 26. p. 7. 187 
1879—80. Ch. Lapworth. On the Geological Distribution of Ehabdofora. Annals Magaz. Nat. IIi>t. 

Ser. 5. Vol. III.— VI. 188a) 

— On the tripartitě Classification of the Lower Palaeozoic Rocks. Geolog. Mag. 1870. p. 1 — 15. 188/3) 

— Recent Discoveries aniong the South Scottish Silurians. Transactions, Geol. Soc. Glasgow. L879. 

p. 78 — 84. 188 y) 

1880. J. E. Marr. On the Cambrian an Silurian Beds of the Del Valey as compared with those of the 

Lake-District. Quart. Journ. Geol. Soc. Vol. 36. 189 
Ch. Lapworth. On new British Graptolites. Annals Mag. Nat. Hist. Ser. 5. Vol. V. pag. 149. 100 
S. A. Tullberg. Om lagerfóljden i de kambriska och siluriska aflagringarne vid Rostanga. Sveriges 

Geol. Undersokn. Ser. C. Nr. 41.; Geolog. Foren. Fórhandl. Nr. 5!). Bd. \'. 3. 1!»1 

— Tvenne nya graptolitslágten. (ieologiska Forenings i Stockholm Fťirhandlingar Nr. 03. Bd. V. 

Nr. 7. ' 102 

— Nágra Didymograptus-arter i undre graptolitskiffar vid Kiviks-Esperod. Ibid. Nr. 58. Bd. V. 

Nr. 2. 103 
S. L. Tómquist. Studier ofver Retiolites. Ibid. Nr. 63. Bd. V. Nr. 7. 194 
J. Marr. On the predevonian Rocks of Bohemia. Quart. Journ. Geol. Soc. Nov. p. 591. 195 
Ch. Barrois. Sur le terrain silurien supérieur de la presqu'ile de Crozon. Annales de La Soc. 

géol. du Nord. 1880. T. VII. p. 258. 196 
Amalio Gil y Maestre. Descriptione geologica de la proviňcia de Salamanca. Mem. de comit. map. 

geol. de Espagna 1880. p. 127 etc. 107 
7J. de Cortaear. Descriptione geologica de Ciudad-Real. Bolet, de commis. map. geol. de Espagna 

T. VII. p. 20. 198 

— Reseňa fisica y geologica de Ciudad-Real. Ibid. p. 12. 199 

1881. IV. Keepmg. The geology of Central Wales. Quart. Jottrn. (ieol. Soc. Vol. 37. p. 141. 'i"" 
S. L. Tómquist. Om nágra graptolitarter frám Dalarne. (ieol. Fóren. Forh. Nr. 66. Bd. V. Nr. 10. 201 
G. Hoh)>. Twenne nya slagten of famifjen Dichograpti dal Lapw. Bidrag till kannedomen oni 

Skandinav. Graptoliter. II. Ófversigt Kongl. Vetensk. Akad. Handl. Nr. 9. 202 

— Pterograptus ett nytt graptolitslagte. Ibid. Nr. 4. 203 
G. Li)marsson. Graptolitskiffar med Monograptus tuniculatus vid Klubudden míra Motala. Geol. 

Foren. Fórh. Nr. 68. Bd. V. Nr. 12. 204 



10 



1881. Joach. Barrande. Defense des Colonies. V. 205 
G. Bomemann. Sur la classification des formations stratifiées anciennes de Tile de Sardaigne. 

Compte rendu du Congrěs géologique international 1881. Bologna. 206 

Leymerie. Deseription géologique des Pyrénées de la Haute-Garonne. Toulouse. 207 

1882. Cli. Lapworth. On the Girvan-Succession. Quart. Journ. of the Geol. Soc. London. Vol. XXXVIII. 

p. 537— 6GG. 208 
J. Hopkinson. On some Points in the Morfology of the Rhabdofora or true Graptolites. Ann. Mag. 

Nat. Hist. p. 54—57. 209 
W. C. Brogger. Die silurischen Etagen 2 und 3 im Christianiagebiet. 210 
S. A. Tullberg. On the graptolites described by Hisinger and the older Svedish Authors. Kongl. 

Svenska. Vet Akad. Fórh. Vol. 7. II. 2. 211 

— Skaneš Gřraptoliter I. Allman ofversigt ofver de siluriska bildningare i Skane och jemfórelse 

med óforiga kande sámtidiga afflagringar. Sveriges Geol. Unders. Ser. G. Nr. 50. Le niéine 

ouvrage publié en allemand: „Zeitschrift der deutschen geol. Gesellschaft," 1883. 212 
M. O. Eerrmann. Vorlaufige Notiz uher eine neue Graptolitenart. Nyt. Mag. for Naturvid. Bd. 27. 213 
C. Koni-. Nágra nya graptolitarter frám skane. Geol. Fóren. i Stockholm Fórhandl. Nr. 77. 

Bd. VI. Nr. 7. 214 
J. E. Man-. On the Cambrian and Silurian Rocks of Scandinavia. Quart. Journ. geol. Soc. 1882. 

Vol. 38. Aug. 215 
Fr. Schmidt. On the Silurian and Cambrian Strata of the Baltic Provinces of Russia as compared 

with those of Skandinavia and British Isles. Quart, Jour. Geol. Soc, Vol. 38. 216 
Gh. Barrois. Recherches sur les terrains anciens des Asturies et de la Galice. Mém. Soc. géol. 

Nord. T. 2. Nr. 1. 217 

1883. S. L. Tóřnquist. Nágra komparativt-geologiska anteckningar frán en resa i Vestergotlands silu- 

romráda sommaren 1883. Geol. Fórh. Nr. 84. Bd. VI. H. 14. p. 681— 692. 218 

— Ofversigt ofver bergbygnaden inom Siljansomrádet i Dalarne. Sveriges Geol. Undersókn. Ser. G. 

Nr. 57. 219 
S. A. Tullberg. Skaneš Graptoliter II. Sveriges geol. Unders. Ser. G. Nr. 55. 220 a) 

— Le niéme en allemand : Uber die Schichtenfolge des Silurs in Schouen nebst einem Vergleiche 

mit anderen gleichartigen Bildungen. Zeitschrift der deutschen geologischen Gesellsch. 1883. 2. 220 b) 

A. de Laparent. Traité de Géologie. 221 
G. Malaise. Etudes sur les terrains silurien et cambrien de la Belgique. Sur la constitution du 

massif du Brabant. Bull. Acad. I!. de Belgique. 3 me ser. T. 5. Nr. 1. 2221. 

Gh. Lapworth. The Secret of the Highland. Geolog. Magaz. p. 120, 193, 337. 222 II. 

1884. K. Th. Liebe. Ůbersicht Uber den Schiehtenaufbau Ostthuringens. Berlin. Abhandlungen zur geol. 

Spezialkarte von Preussen und den Thuringen. Bd. V. H. IV. 223 
G. Staehe. Uber die Silurbildungen der Ostalpen etc, Zutschr. der deutschen geol. Gesellschaft. 

B. 36. p. 22G— 284. 224 
K. Kayser. ('ber die Grenxe zwischen Silur und Devon (Hercyn) in Bohmen, Thuringen und 

einigen anderen Gegenden. Neues Jahrb. f. Min. etc. Bd. II. p. 82. 225 

1885. J. E. Marr and J. Roberts. The lower palaeozoic rocks of the neighbourhood of Haverfordwest, 

Quart. Journ. Geol. Soc. Vol. 41. p. 47(1 — 490. 22G 

.1/. <>. Herrmann. Dii- Graptolithenfamilie Dichograptidae Lapw. Inauguraldissertation. Kristiania, 227 
J. Krejčí und K. Feistmantel. Orographisch-geotektonischer Ůberblick des silurischen Gebietes im 

mittleren Bohmen. Archiv fůr naturw. Landesdurchforschungen von Bohmen. Bd. V. Abth. 5. 228 a) 

(Voir le méme en tchěque: Archiv pro přírodov. prozkoumání Čech.) 228 6) 

1886. Gh. Barrois. Apercu de la structure géologique du Finistěre. Bull. Soc. géol. de Fr. 3. Ser. 

T. XIV. p. 655. 229 

— Apercu de la constitution de la rade de Brest, Ibid. p. G78. 230 



1887. Al.Getz. Graptolitfórende skiferzoner i det trondhjesmke. Nyt Mag. for Naturvid. Christiania. Bd. 31. 231 
8. L. Tornqwist. Anteckningar om de aldre palaeozoiska leden i Osthuringcn och \ oitzt Jaml . <ieolo». 

Fóren. i. Stockholm Fdrhandl. Bd. IX. H. 7. 232 
Fr. Frech. ( T ber das Devon der Ostalpen nebst Iíenierkungen uber das Silur und einein palaeonto- 

logischen Anhang. Zeitschrift der deulschen geologischen (íesellschaft. Bd. :;:>. p. i;5!i. 
— Die palaeozoischen Bildungen von Cabriěres (Languedoc). Zeitschr. der deutscheu geologischen 

Gesellschaft. Bd. 39. p. 300. 234 

G. De Bouville. Monographie géologique de la commune de Cabriěres (Herault). Mém. de 1'Acad. 

de Montpellier. 1887. 235 
Ch. Lapworth. Preliminary Report on some Graptolites from the Lower Palaeozoic Rocks on the 

soutli side of the S* Lawrence. Transactions of Poval Soc. Canada. Séct. IV. 1886. p. 1G7 — 184. 2.".(j 

1888. J. E. Man: The Stockdale Shales. Quart. Journ. Geol. Soc. Vol. 44. p. 654— 732. 237 
Maur i re Gordon. Contributions a la Géologie des Pyrénées centrales. Bagněres. 238 
Caralp. Hauts massifs des Pyrénées. Toulouse. 239 
Gossclet. LWrdenne. Paris. 240 
Ch. Barrois. Sur la constitution géologique de 1'ouest de la Bretagne. Ann. Soc. géol. du Nbrd. 

Taf. XVI. p. 1. 241 

1889. 5. L. Tornquist. Nágra anmarkningar oni vestra Europas kambriska och siluriska korologi. Geol. 

Foren. F6rh. B. 11. H. 0. 242 
J. E. Marr. Notes on the Lower Palaeozoic Rocks of the Fichtelgebirge, Frankenwald and Thii- 

ringerwald. Geolog. Mag. Dec. 3. Vol. VI. p. 441. 243 
0. Jaeckél. ( ber das Alter des sog. Graptolithengesteins, mit besonderer Rucksicht auf die in dem- 

selben enthaltenen Graptolithen. Zeitschr. der deutscb. geol. Gesellschaft. Bd. 41. p. 653— 716. 244 
J. Bergerm. Etudě géologique du massif ancien situé au Sud du Plateau centrál. Paris. (Masson ed.) 24ó 
Ch. Barrois. Mémoire sur les éruptions diabasiques du Menez-Holm. Bulletins de la carte géologique 

de France. Nr. 7. j>. 45. 246 
De Bouville. Note sur la présence du Pleurodictyum problematicum dans le Dévonien de Cabriěres, 

et sur un nouvel horizon de Graptolites dans le Silurien de Cabriěres. Bull. Soc. geol. Fr. 

T. 18. p. 196—197. 247 
J. Bergeron. Sur la présence dans le Languedoc de certaines espěces de 1'étage K — e, du Silurien 

supérieur de Bohéme. Bull. Soc. géol. France. 3. Ser. T. XVIII. p. 171. 248 
Ch. Barrois. Faune de calcaire ďErbray (Loiře inférieur). Mem. Soc. géol. du Nord. T. 3. 24'» I. 

Ch. Lapworth. On the Ballantrae Rocks of South Scotland and their Pláce in the Upland Sequence. 

Geol. Magaz. Dec. III. Vol. 6. Nr. p. 20- 69. I. Pl. 240II. 

1890. II. O. Nicholson. Note on the Occurence of Trigonograptus ensiformis Ilall sp. and of a variety 

of Didymograptus V.-fractus Salter in the Skiddaw-Slates. Geol. Mag. Dec. 3. Vol. VII. 

p. 340. 250 

H. li. Geinitz. Die Graptolithen des k. mineralogischen Museums in Dresden. Mittheilungen des 

kón. min.-geol.-praehist. Museums in Dresden. !». Heft. Cassel. 251 
Malaisc. Sur les graptolites de Belgique. Bull. Acad. Royale de Belgique. '! e ser. T. 20. Nr. II. 

p. 440. 252 
E. L. Bureau. Carte géologique de France. Feuille ďAncenis. Paris. 253 
W. W. Dodge. Some Silurian graptolites from Northern Maine. Amer. Journal of Scienc. Vol. 10. 

pag. 153 — 155. 254 

1891. Sv. Leonhard Tornquist. Undersákningar 6fver Siljansom-rldets Graptoliter I. Lunds Univ. Ársskrift. 

Tom. XXVI. 

Dr. J. Weneél. Uber die Beziehungen der Barrandeschen Etagen <\ 1> u. E zuna britischen Silur. 

Jahr. der geol. Reichsanstalt. Bd. 41. 1. Heft p. 117—170. 256 
Biyot. Esquisse géologique de la Basse-Normandie. Bulletins du laborat. geol. de Caen. p. 17<». 2">7 
R. R. Gurley. Some recent graptolitic litterature. The Amer. Geologist. Vol. 8. Nr. l. 258 



12 



1892. J. E. Man-. The Coniston-Limestone Series. Geol. Mag. Dec. 3. Vol. IX. pag. 07 et 443. 259 

— On the Wenlock and Ludlow Strata of the Lake-District. Ibidem. p. 534. 260 
Sv. Leonhard Tdmquist. Undersokningar ófver Siljansomrádets Graptoliter. II. Lunds Univers. 

Ársskrift. Tom. XXVIII. 201 

G. Gúrich. Schlesische Gesellsch. fiir vaterlándische Kultur. Naturw. Classe. 262 
Charles Barrois. Mémoire sur la distribution des Graptolites en France. Annales de Soc. géol. 

du Nord. T. XX. 1892. p. 75. 263 
J. O. Móberg. Om nágra nya graptoliter frán Skaneš undre graptolitsskiffer. Geol. Foren. Forh. 

Bd. 14. p. 339. 264 

1893. S. L. Tdmquist. Observations on the Structure of some Diprionidae Kong]. Fysiografiska Salls- 

kapets Handl. Ny Fold. Bd. IV. Lunds Univ. Ársskrift. T. XXIX. 265 

J. Chr. Móberg. En Monograptus fórssed med discus. Geolog. Foren. Forh. Bd. 15. H. 2. 266 
C. Wiman. Uber die Silurformation in Jemtland. Bullet. of the geolog. Instit. of Upsala. Nr. 2. 

Vol. I. 267 

— Uber Diplograptidae Lapw. Ibidem. 268 

— Uber Monograptus Gein. Ibidem. 269 

1894. J. E. Man: Notes on the Skiddaw-Slates. Geol. Mag. 1894. p. 112. 270 
Ph. Lake aial Th. T. Groom. The Llandovery and Associated Rocks of the neighbourhood of 

Corwen. Quart. Journ. Geol. Soc, 1894. Vol. 50. p. 426. 271 

//. Jíicks. Life-Zones in British Palaeozoic rocks. Geol. Mag. Vol. 13. p. 399. 272 
S. L. Tdmquist. Níigra anmarkningar om graptoliternas terminologi. Geol. Foren. Forh. Bd. 16. 

p. 375. 273 
S. S. Halí. Note on the Distribution of the Graptolitidae in the Rocks of Castlemaine. Rep. Aust. 

Assoc. Adv. Sci. 1893. i». 374. 274 

1895. Ph. Láke. The Denltigshire Series of South Denbigshire. Quart, Journ. Geol. Soc. Vol. 51. p. 9. 275 
G. Holm. Om Didymograptus, Tetragraptus och Phyllograptus. Geol. Foren. Forh. Bd. 17. H. 3. 

p. 319—359. (avec 6 Planches.) 276 



Aperpu historique sur les Graptolites, en Bohéme. 



Graptólitt 



spirális (ieinitz 

turriculatus Barr. 

proteus „ 



Rastritt s 



1S35. Les Graptolites de Bohéme sout mentionnés pour la premiére fois par Bronn, dans sa Lethea 
gcoguostica. Ce savant cite et figuře sous le nom de Lomntoceras priodon Tespěce commune Monograptus priodon. 

1850. Joach. Barrande est le premiér qui ait entrepris Tétude détaillée des Graptolites. Sa publica- 
tion, Graptolites de Bohéme, est la pierre fondamentale qui Bert de base aux travaux que 1'on a faits depuis 
dans les contrées étrangěres. Barrande décrit 21 espéces, nouvelles pour la plupart, et les répartit dans 
3 genres, savoir: 

1. Graptolithus (avec les sous-genres Monoprion et Diprion). 

2. Rastr it es. 

3. Gladiolites (= Betiólites). 
Voici la liste de ces 21 espěces: 

Graptolites priodon Bronn 

„ bohemicus Barr. 

„ Roemeri - „ 

„ cólonus 

„ tectus n 

„ nuntius „ 

„ Halli „ 

Becki 

n Nilssoni , 

„ Chimaera „ 

testis 

Nous constatons que los formes que Barrande a désignées par 1'expression ďimpressions scalariformes 
n'appartionnont pas toutes exclusivement au gonre Climacograptus, mais qiril s'en trouve quelques-unes que Tmi 
doit ranger dans le genre Diplograptus et móme dans Monograptus. Parmí los individus enroulés, associés par 
Barrande ii 1'espěce Monograptus priodon, plusieurs sont des espěces du genre Cyrtograptus ; ďautres, des 
Monog. spiralis et convolutus. Sous la dénomination de Monograptus Nilssoni et do Mono;/, cólonus se trouvent 
réunies au moins 7 formes diverses, appartenant á des époques différentes. 

Grapt. tectus, que Barrande cite comme provenant des bandes d3 et d5, contient deux formes spécifiques 
distinctes de Climacograptus. 

Notre táche étant de décrire les Graptolites do IV ta 1:0 I) de la Bohéme, nous no pouvons nou- appesantir 
sur des questions de detail qui nous éloigneraient du sujet que nous traitons ici. 

Nous avons 1'intention de passer on revue, dans la HI ,émc partie do nos Ktudes. toutes | s espěces 
établies par Barrande. Dans cet ouvrage, nous suivrons 1'exemple de Tullberg, c'est-a-dire que nous reproduirons 
iruno maniěre précise et nouvelle tous ceux des originaux de la collectiou Barrande que nous avons eus a notre 
disposition, et que trěs peu de savants ont eu Poccasion ďexaminer. Cette etudo aura pour résultat, nous 1'espé- 
rons, de prévenir beaucoup ďerreurs dans la détermination des espěces, et de jeter nne lumiěre nouvelle >ui la 
distribution géologique des Graptolites, en Bohéme. 



palmeus . . 
ovatus . . 
L in naci . . 
„ fugax . . . 
,, gemmatus . 
„ peregrinus . 
(rhidiolifis <l, ■iitit.:iunu> 



14 



De ce que Barrande a réuni sous un méme nom plusieurs forines distinctes, il s'en fant de beaucoup 
que SM publication ait perdu de sa valeur; au contraire, elle restera, selon 1'opinion du Prof. Lapworth, un ouvrage 
classique qui fera toujours autoritě parmi les travaux publiés sur les Graptolites. Barrande est le premiér qui 
se soit occupé en détail de 1'organisation de ces fossiles; le premiér qui ait exposé leur distribution géologique, 
et fait accompagner de beaux dessins les descriptions de tant de formes nouvelles. 

1851. Quelque temps aprěs la publication des Graptolites de Bohéme, Suess fit paraítre un travail 
intitulé: Ueber bóhmische Graptoliten, dans lequel 1'auteur prenait á táche de rectifier quelques opinions de 
Barrande sur l'organisation de ces fossiles. Ses efforts n'eurent guěre de succěs. Aux espěces que Barrande 
a introduites, Sness en ajouta plusieurs autres entiěrement nouvelles, et cita pour la premiére fois quelques 
formes étrangěres a la Bohéme, et dont voici la liste: 



Betiólites 


grandis 


. . n. sp. 


Graptolithus 


dubius . . . 


. n. sp. 


Petalolithus 


parallelocostalus . 


. . n. sp. 




taenia . . . 


. Sow. et 






His 




Sed gui clii . . 


. Hark. 


Graptolithus 




Schloth 




fah ; . . . 


. n. sp. 




testis 


. . n. sp. 




convolutus . . 


. His 




ferrugineus . . . 


. . n. sp. 




armatus . . . 


. n. sp. 






Hall 




Barrandei 


. n. sp. 



Quant aux espěces nouvelles mentionnées par Suess, des savants suédois ont démontré que Betiolites 
grandis Suess appartient á Stomatograptus, c'est-a-dire a un genre entiěrement différent. La plupart des autres 
formes introduites par ce savant sout représentées par des spécimens défectueux ďespěces déja connues, ou bien 
si imparfaitement íigurées qu'il est impossible de les déterminer avec súreté. 

D'ailleurs, Barrande a soumis le travail de Suess á une sévěre critique dans une notice qiťil publie, 
en 18"'l, et dans laquelle il prouve que la plupart des formes indiquées par Suess comme nouvelles, sont en 
realito des espěces déjá connues, ou fondées sur des spécimens mal conservés. 

Les ouvrages que nous venous de citer sont les seuls qui, jusqíťen 1851, contiennent une description 
détaillée des (iraptolites cle Bohéme. 

1851 — 1879. Ces fossiles se trouvent uniquement mentionnés dans les travaux de Lippold, de Krejčí 
et de Barrande. Ces savants ne s'occupent que de la question des Colonies, ou, comme on sait, les Graptolites 
représentent 90 # de la totalité des pétriíications. 

Dans sa Defense des Colonies IV. 1870, Barrande cite les quatre espěces suivantes, sans description 
ni figuře. 

Graptolites floridus. 
„ nodulosus, 
„ tenuissimus, 
quadrans. 

Nous étudierons minutieusement, dans la révision que nous avons annoncée ci-dessus p. 13, toutes ces 
formes, qui ne sont autres que cles Monograptus déja connus dans les contrées étrangěres et provenant des zones 
a Bastrites. 

Lippold,*) Krejčí,**) Helmhacker,***) Feistmantelf ) ont cité, dans le méme espace de temps, un certain 
nombre de Graptolites, qui semblent n'avoir été pourvus que de noms manuscrits, c'est-a-dire nou publiés, car 
toutes nos recherches pour en trouver une description ou une illustration quelconque, sont restées infructueuses. 
Mais en nous guidant sur les nombreuses observations manuscrites qui accompagnaient les fossiles de la collection 
Barrande, nous avons pu établir l'identité cle ces formes encore inédites, et les présenter, dans la description des 
espěces, comme des équivalents ďautres individus. Tels sont les Graptolites : 

*) Lippold: Lit 79, p. 391, 416, 423, 438, 441. 
**) Krejčí: Lit. 186. 

***) Helmhacker: Lit. 178, p. 12, Lit. 165. 
f) K. Feistmantel: Lit. 185, p. 12. 



15 

Graptolites avus Barr. wí litt. = Didymograptus Murchisoni. Beck. 

„ . Snesši ,, » = pairtim Didymograptus V fractus. Salter. 
„ militans „ » = p<wí« Dicellograptus anceps. Nich. 
„ íem „ n — Diplograptus teres Barr. sp. in litt. 

Nous ferons aussi observer que Carruthers signále la presence, en Bohéme de Cyrtograptus Murchisoni 
Carr., qu'il a trouvé parmí les fossíles que Barrande lui avait envoyés. (Lit. 101, p. 127). 

1!. Richter cite la méme espěce, qui, suivant les indications de M. le Doct. Stelzner, provient de Vysko- 
čilka, el. (Lit. 109). 

Enfin, 1'apparition de Diplograptus pristis His. dans la bandě d5 se trouve mentionnée pour la premiére 
fois par Linnarsson. En méme temps, exprimant son opinion sur les Colonies qiťil a visitées lors de sou 
excursion géologique, il prétend également que ces phénoměnes ne sauraient nulleinent s'expliquer au moyen de 
la stratigraphie. Seulement, il s'écarte de la théorie de Barrande, en tant qu'il suppose que les Colonies sont 
plus anciennes que tous les dépóts ďArigleterre et de Suěde, dans lesquels la méme faune fail smi apparition; il 
en arrive a conclure que la migration des espěces s'est effectuée dans la direction inverse de celle que 1'on croit. 

1S79. John Marr est le premiér qui se soit appliqué a 1'étude détaillée de la distribution géologique 
des Graptolites, en Bohéme. Aprěs un court séjour sur notre terrain, ce savant publia, comme résultat de ses 
observations et de ses études, un parallěle entre les dépóts siluriens de la Bohéme et ceux de l'Angleterre. 
Dans ce travail, il s'efforca, en se basant sur les zones a Graptolites, ďexpliquer les Colonies comme des phéno- 
měnes stratigraphiques. 

La oíi les études de J. Marr paraissent supcrficielles , ťest lorsquMl compare la bandě í'2 et tout 
1'étage G avec Ludlow. Car il n'v a presque pas une seule espěce commune aux horizons compárés : l'on ne 
rencontre aucune trace de Graptolites ni dans f"2, ni dans 1'étage G, horizons que Kayser et ďautres s'acharnent 
á annexer au dévonien, et Monograptus Nilssoni, si fréquent dans les couches de Ludlow, apparaít dans la 
bandě e 1 . en Bohéme. 

J. Marr distingue, dans 1'étage E, trois couches a Graptolites: 

1. La couche inférieure — zone á Diplograptus — contient les espěces suivantes: 



Rastrites Linnaei Barr. 

„ peregrinus Barr. 

Diplograptus foliům His. 

„ Lamariscus His. 

Ghi/maeograptus scalaris His. 

Retiolites sp. 



Monograptus cyphus Lapw. 

„ Becki Barr. 

„ tenuis Portl. 

„ protcus Barr. 

., spinigerus Nich. 

„ triangulatus Harkn. 

„ turriculatus Barr. 

Ce savant pense que la zone a Diplograptus pourrait étre subdivisée en plusieurs zones secondaires. Le 
temps lui ayant manqué pour caractériser plus nettement ces horizons, il ne cite que déux zones secondaires. savoir: 

a) Zone secondaire inférieure avec Rastrites peregrinus et Climacograptus scalaris. 

b) Zone secondaire supérieure, renfermant en grande partie 1'espěce Monograptus turriculatus. 

2. Au-dessus de la zone á Diplograptus se trouve la zone a Monograptus priodon, dans laquelle appa- 
raissent les espěces suivantes: 

Monograptus priodon ' Br. 

„ vomerinus Nich. 

Cyrtograptus Murchisoni Carr. 

Retiolites Geinitzianus Barr. 

3. La troisiěme zone, la plus élevée, est la zone a Monograptus colonus, de laquelle J. Marr cite les 
formes qui suivent : 

Monograptus colonus Barr. 

„ bohemicns „ 

„ Roemeri „ 

„ Fleming i i (?) 

testis Barr. 



16 



Quant a 1'apparition des Graptolites dans les bandes e2 et ťl, J. Marr ne s'en inquiěte nullement. II 
passe égaleinent souš silence des espěces comme Diplograptus palmeus, Monograptus spiralis, Monograptus Nil- 
sonni, qui ne sont pas rares dans la bandě el. Malgré cela, se basant sur 1'analogie que paraissent offrir Tasso- 
ciation et la succession des Graptolites des Colonies et de la bandě e 1, il déclare, sans autre formě de proces, 
que les Colonies sont des plis de la bandě el, et il ne tient aucun conipte de leur position stratigraphique. 

Les deux grands adversaires des Colonies, le Prof. Krejčí et Lipold. avaient cependant rejeté cette méme 
opinion, en acquérant la conviction que les Colonies ne sont pas un phénoměne stratigraphique. 

Les procédés de J. Marr ont été suffisaminent relevés par Barrande dans sa Defense des Colonies, I'., pour 
que nous songions á entrer ici dans une étude critique sur les opinions émises pour ou contre les Colonies. 

J. Marr a en outre attiré 1'attention sur la presence de Graptolites dans 1'étage D. 

II cite les formes: 

Climacograptus de la bandě d3, 

Dicéllograptus „ „ „ d5, 

Didymoy raptus „ „ „ dl. 

Se trouvent encore ínentionnées pour la premiére fois les espěces suivantes dn Silurien de la Bohéme: 

Diplograptus Hughesii, Nich. I 

„ cometa, Gein. I . , . . . TT . ,. 

, ] toutes de la colonie Haidmger. 
„ smuatus, Nich. I 

Rastrites capillaris, Carr. j 

L'exemple de J. Marr fut imité par S. A. Tullberg (Lit. 220). Ce géologue, sans méme prendre la peine 
de s'assurer de visu de la situation exacte des Colonies, essaya á son tour de les expliquer comme un phénoměne 
stratigraphique, en les considérant comme des débris de la bandě el, enclavés dans la bandě d5. Cette assertion 
est basée sur les matériaux qui proviennent de trois Colonies et qui lni ont été procurés par le Prof. O. Novák. 

L'examen de ces fossiles a permis á S. A. Tullberg de reconnaítre les 6 Zones suivantes : 

1. Zone a Monograptus gregarius Lapw. 

2. „ „ leptotheca Lapw. 

3. „ „ runcinatus ... .... Lapw. 

4. „ „ spiralis Gein. 

5. „ „ Murchisoni Car. 

6. „ á Cardiola interrupta et Monogr. colonus Barr. 

Dans son ouvrage sont citées pour la premiére fois les espěces suivantes de la Bohéme : 
Monograptus leptotheca . . Lapw. j 

gregarius . • La P w - l ^ E — e 1 
„ communis . . Lapw. I 
Cgrtograptus flaccidus . . . Tulil), j 
Didymograptus Murchisoni I 
Diplograptus jiristis \ de D. 

Lasiograptus sp. J 
II est tře- regrettable qíťen expliquant les Colonies par des dislocations et par la situation stratigraphique, 
1'od ait |ias^c smis silence les travaux de Lipold et de Krejčí, ainsi que leurs déclarations. ■ (Déf. d. Colonies, IV., 
p. 80—82—83). 

Nous ne, pouvons également comprendre sur quels documents S. A. Tullberg s'appuie, quand il associe, 
dans la zone des Monograptus runcinatus, les espěces Monograptus priodon et Diplograptus palmeus, et quand 
il déclare ensuite que la succession et 1'association des formes typiques que Tou trouve dans les Colonies et la 
bandě el. sont les mémes qu'en Scandinavie! 

Malgré cela, l'on invoque, comme preuves convaincantes, les recherches de Lapworth sur la distribution 
géologique des Graptolites, et les indications de J. Marr, quoique ni run ni 1'autre de ces savants ne signále 
Tassociatioii de Diplograptus palmeus avec Monograptus priodon. 



De plus, il est inexact que Monograptus vonieri-nus et Monogr. testis apparaissent chez nous en méme 
tt nips, comme J. Marr 1'annonce en citant les espěces de la zone a Priodon. Au contraire, ces types, que Tullberg 
dit provenir de Schonen, apparaissent en Bohéme dans des horizons complětemenl séparés, et, suivanl le Bchéma 
de Lapworth, appartiennent á des zones tout a fait distinctes. 

Nous nous trouvons done in en présence ďun dilemne. Ou bien les indications de Tullberg sur cette 
curieuse association dans les couches de Schonen sout exactes, et alors nous pouvons dire: 1", qu'il tťexiste pas 
ďanalogie sensible entre la succession et 1'association des types de la Bohéme et ceux de Schonen; 2°, qu'il résulte 
de la. qu'on ne saurait admettre de telles argumentations comme des preuves contre les Colonies; el 3°, qu'il se 
présenterait pourtant des exceptions dans la distribution géologique des Graptolites, telle qu'elle est généralement 
adoptée jusqiťa ce jour, ainsi que l'éminent Prof. Lapworth en a constaté aprěs beaucoup de recherches laborieuses. 

Ou bien les indications de Tullberg sur cette association ne sout pas conformes a la réalité; dan- ce cas, 
il aurait été commis une erreur bien regrettable, qui doit étre ii tout prix évitée. quand il s'agit ďétudes compara- 
tives ďoů l'on tire des arguments contre les Colonies. 

Nous sommes nous-méme convaincu qiťil s'est glissé quelque erreur dans la détermination des espěces de 
Schonen. Quoi qiťil en soit, il reste un fait certain, c'est que les Colonies ne sout pas du tout expliquées par 
ces assertions. 

Une notice objective de Wentzel (Lit. 256) confirme, á nos yeux, 1'exactitude de ce que nous venons de 
dire au sujet des deux ouvrages précédents. Dans ce travail, Wentzel étudie les rapports qui peuvent exister 
entre les étages C — D — E de Barrande et le Silurien en Angleterre; il consacre une attention toute particuliére 
aux recherches de Lapworth et au travail de J. Marr. Voi< i ce (prii dit : 

„Si nous nous en tenons strictement aux faits que Marr nous fournit, nous pouvons bien distinguer, en 
Bohéme, 1'horizon de Birkhill, de Lower-Gala et de Wenlock, mais ses opinions se trouvent sur plusieurs points 
en complete contradiction avec celles de Barrande et de Lapworth .... Marr n'a pas du tmít tenu compte de 
1'apparition des Graptolites dans la bandě e2. De plus, ce savant a oublié de mentionner la présence de 
Monograpt. Nilssoni et Monogr. spiralis Gein. dans la bandě el . . . — J'ai trouvé, pres de Konieprus, Monogr. 
spiralis associé a des types de la zone á Cyrtograptus Murchisoni, tels que Monogr. vomerinus, Retiolites 
Geinitzianus, mais, pres de Malkov, il était associé avec Rastrites peregrinus, subdivision de la zone a grega- 
riasl etc. ... II résulte de ces constatations. que les limites assignées aux zones graptolitiques de Marr entre 
Llandovery et Tarannon. entre Tarannon et Wenlock, sout considérablement infirmées, car Monograptus Nilssoni 
a été trouvé en Bohéme associé sur le méme morceau de roche avec des types de Birkhill, et Mon. spiralis avec 
des formes typiques de Birkhill et de Wenlock." 

Nous sommes de 1'avis de Wentzel, qui fait observer que la faune de notre bandě el se trouve condensée 
dans des couches de peu ďépaisseur, mais ce serait une grande erreur de penser que cet horizon u'est susceptible 
ďaucune subdivision. Seulement pour arriver a marquer les subdivisions, il ne faudrait pas s en tenir aux 
indications déja données: il faudrait ďabord reeueillir soi-méme les fossiles zone par zone. et surtout apporter 
une grande précision a la détermination de chaque espěce. Pour cela. il est nécessaire de savoir quelles sout le> 
formes que Barrande a réunies sous un méme nom, et qui sont distinctes entre elles morphologiquement et 
géologiquement. Barrande avait associé. sous le nom de Monograpt Nilssoni, au moins trois espěces trěs sem- 
blables, dout 1'une n'apparaít qu'avec Monogr. lobiferus (= BecM), la deuxiěme, dans un niveau plus élevé, avec 
Monogr. priodon, et la troisiěme, exclusivement avec Monogr. Roemeri et Monog. colonus; ce sont done, dans 
trois horizons différents, trois formes differentes, quoiqiťa un degré trés minime. 

Un autre obstacle consiste dans la difficulté qui se présente, méme pour un géologue expérimenté, ďassigner 
la limite exacte qui séparé el et e2, á cause du passage successif et insensible de ces bandes l uně dans ['autre. 

Dans les couches supérieures de la bandě el commence Papparition des sphéroYdes calcaires, ďabord trěs 
clair-semés. A mesure que l'on s'élěve, ils deviennent de plus en plus nombreux et finissent par former des 
banes de calcaire compacts, paralléles, qui alternent avec des Bchistes a Graptolites. Comme la faune de ces 
spheroides et de ces banes de calcaire est la méme que celle des schistes environnants, on ne peut pas juger au 
premiér coup ďceil, ďaprěs la composition pétrographique, si un morceau de calcaire provenant de 1'étage E appar- 
tient a la bandě el ou a la bandě e2. On voit par lá que la faune a Graptolites esl encore celle qui donne les 
indications les plus súres. 



ls 



Barrande avait, clans ses premiěres puhlications, rapporté a la bandě c 2 les caleaires de ces couches de 
transition. Plus tard, il avait cni devoir les réunir á la bandě el. Le calcaire de transition íťoffre pas de con- 
trastes assez grands pour que l'on puisse le distinguer exactement de la bandě e2, si l'on ne connait pas trěs 
bien 1'horizon on la faune á Graptolites des scbistes environnants. Puisque les Graptolites nous fournissent un 
excellent moyen de distinguer les petits horizons géologiques, pourquoi ne pas nous appuyer sur les zones grapto- 
lithiques pour marquer les subdivisions de 1'étage E? Nous étudierons ce cas dans la IV e partie de nos études, 
oíi nous exposerons la distribution géologique des Graptolites, en Bohéme. 

En dehors des publications que nous venons de mentionner ci-dessus, nous íťen connaissons pas ďautres 
oú les Graptolites de Bohéme soient étudiés en détail. Les travaux ou l'on compare entre elles plusieurs faunes 
siluriennes, sont a peu pres les seuls oú il soit tenu compte des Graptolites de la Bohéme; encore s'y appuie-t-on 
sur les opinions exposées par les auteurs que nous avons nommés. On les cite principalement dans les ouvrages 
de Lapworth (Lit, 188), Nicholson (127), O. Novák*), Linnarsson (167), Frech (233), Tornquist (242). 

Le tableau suivant contient touš les Graptolites de Bohéme nommés par nos prédécesseurs. Chaque 
formě spécifique est accompagnée du nom du savant qui l'a citée pour la premiére ibis. 



Tableau des formes graptolitipes eitées jusqiťa ce jour, en Bohéme. 



E s p o o e s 


A u t e u r 


Bibliographie 


Étage 


Monograptus (Graptolites) priodon, Bronn. . 


Bronn 


Lit. 9. 


E 




„ bohemicus, Barr. 


Barrande 








r> 


„ Roemeri, Barr. . 












„ colonus, Barr. . . 










n 


., nuntius „ . . 










n 


Halli „ . . 












„ Becki „ . . 






Lit. 37. 




n 


Nilssoni „ . . 








n 


„ Chimaera „ . . 












„ testis „ . . 












„ spiralis, Geinitz . 












„ turriculatus, Barr. 












„ Próteus, Barr. 












quadrans, Barr 


















Lit. 119. p. 48. 




n 


nodolosus „ 


?) 














Lit, 119. p. 133. 




n 














Suess 








































Lit. 43. 






taenia, Sow & Salt 












Sedguicki, Harkn 












falx, Suess 











*) Beitráge zur Kenntniss der Fauna der Etage F — f 1. — Sitzungsbericht der bohm. Gesellsch. d. Wiss. Prag. 



19 




Monograptus ornatus, Suess . . 

„ Barrandei, Suess . 

„ vomerinus, Nich. . 

„ cyphus, Lapw. . . 

„ triangulatus, Harkn. 

„ spinigerus, Nich. . 

„ tenuis, Portl. . . 

„ Flemingii, Salt. (?) 

„ gregarius, Lapw. . 

„ leptotheca „ 

„ fimbriatus, Nich. . 

„ communis, Lapw. . 

„ sp. (colonus??) . . 

Rastrites peregrinus, Barr. . . 
„ gemmatus „ . . 
„ Linnaei, Barr. . . . 
fugax „ ... 
Cyrtograptus Murchisoni, Carr. 

flaccidus, Tullh. . 
Graptolithus flaccidus, Hall(?) . 
Ketiolites Geinitzianus, Barr. . 

sp 

Stomatograptus grandis, Suess . 
Diplograptus palmeus, Barr. . . 
„ ovatus „ . . 

„ foliům, His. . . . 

„ tamariscus, Nich. . 

„ pristis. His. . . . 

Climacograptus scalaris, L. . . 

sp 

tectus, Barr. . . 



(Graptolites) sp. 



Lasiograptus sp 

Dicellograptus (anceps, Nich.'.-') . . . . 
Didymograptus Murchisoni, Beck . . . . 

„ (Graptolites) avus, Barr. . 

„ „ Suessi, Barr. 
Tetragraptus sp 



Suess } 



Marr 



Tullbers 



O. Novák *) 
Barrande 



Carruthers 
Tullberg 
Jahn **) 
Barrande 
Marr 
Suess 
Barrande 

Marr 

Linnarsson 
Marr 

Barrande 
[Vála-Helmhacker 

Krejčí 

Tullberg 
Marr 
Gaudry ***) 
Lippold 

Tornquist 



Lit. 43. 



Lit. 195. 



Lit. 220. 



Lit, 37. 

Lit. 101. p. 127. 
Lit. 220. 

p. 438. 

Lit. 37. 
Lit. 195. 

Lit. 43. 

Lit. 37. 

Lit. 195. 

Lit. 143. p. 685. 
Lit. 195. 

Lit. 37. 
Lit. 105. p. 200. 
Geol.2 nd ed.p.420 
(en langue tchěque). 
Lit. 220. 
Lit. 195. 
p. 05. 
Lit. 79. p. 416. 

Lit. 242. p. 323. 



D — d 5 
E — e, 
D-d 3 
D, I) 3 

D 5 
I>; 
I>, 

D, 
D, 



*) O. Novák: Zuř Kenntniss der Fauna F — /\ in der palaeozoischen Bchichtengruppe Bdhmens. Sitzongsberiehte dor kónigl. 
bohm. Gesellsch. d. Wiss. Prag 1886. p. 660. 

**) J. Jahn: Beitrage zur Stratigraphie und Tektonik der mittelbOHmischen Silurťormatiou. Jahrbuch der k. k. geolog. 
Reichsanstalt. Wien 1892. Bd. 42. Heft 3. p. 397—462. 

***) Alb. Gaudrv: Les enchaineinents du monde animal dans les temps géologiques. Fossiles primaires. 1883. 

3* 



20 



Description des espěces. 

Famille DlcllOgTaptidae. Lapworth. 

Genre DichO(jrai>lu#, Salter. 

Dichograptus (?) leptotheca, n. sp. 
Pl. 6, fig. 1G — 17. 

Nous sommes obligé ďassocier provisoirement á ce genre une formě de Bichograptidae, que nous trouvons 
malheureuseinent toujours isolée et incomplěte, bien qíťelle soit assez fréquente. 

Les branches atteignent jusqiťa 4 cm de longueur et 0.3 á \ mm de largeur; elles sout rectilignes ou faible- 
ment courbées. Hydrothěques trěs étroites, 14 a 16 par \ cm , courbées dans toute leur longueur, soudées ensemble; 
elles forment avec Taxe de la branche un angle ďenviron 30". 

Les parois cellulaires communes se voient a la loupe en formě de stries trěs fines, et se terminent par 
un renforcement ovoíde, comme c'est le cas pour ďautres Graptolites. 

Gisement et local. Nous avons trouvé ce fossile á Krušná Hora, dans une coucbe trěs étroite et ďun 
accěs trěs difťicile, composée de schistes brun rouge, imprégnés de chamoisite et bleuátres á la surface. Cette 
couche est enclavée dans la couche la plus basse des minerais de fer. — Bandě d 1 (5. 



Genre Tetragrnplus. Salter. 

Tetragraptus caduceus. Salter. 
Pl. 6, fig. 9 á 12. 

Bibliographie: 
1853. Bidymograptus caduceus, Salter. Lit. 52. p. 87. fig. 1. 
1859. Phyllograptus similis, Hafl. Lit, 65. p. 140. 
1863. Bidymograptus caduceus, Salter. Lit. 84. p. 137. 
1865. Graptolithus Bigsbyi, Hall. Lit. 85. p. 86. 
1868. Bidymograptus caduceus, Nicholson. Lit. 102. p. 133. 

1874. Tetragraptus bryonoides, Hall. sp. R. Etheridge jun. Lit. 146. Pl. 3. fig. 3, 4. 

1875. Graptolites (Bidymograptus) caduceus, M'Coy. Lit, 150. p. 30. Pl. XX. fig. 3 — 5. 

1879. Tetragraptus Bigsbyi, Linnarsson. Lit. 182. p. 229. 

1880. „ Bigsbyi, Lapworth. Lit, 188. Vol. V. pag. 275. 
1882. „ caduceus, Brógger. Lit. 208. pag. 39. 

Longueur des branches, 1 em ; largeur, 2 a 3 mm . L'angle de divergence formé par les deux branches est 
dr :;0 á 40". Le nombre des hydrothěques varie de 12 a 16 par 1"*; quelques-unes sont 3 a 4 fois plus 
longues que larges, médiocrement courbées, et echancrées en demi-cercle pres de 1'orifice extérieur. 

Gisement et local. Bandě D — d 1 /? Klabava. Mineš de Aloisia. Couche des minerais de fer, N° 2. — 
L'original, qui fait partie de la collection de 1'Université tchěque, a été donné au Prof. Krejčí. A en juger par 
les notes manuserites que son successeur, le Prof. Novák, a faites pendant le séjour de M. Tornquist a Prague, 
ce specimen est le méme que ce dernier a cité dans sa Chorologie ďEurope. (Lit. 242). 



Genre i0i<if/tii ogruptus. Mc. Coy. 



A. Groupe #>#7/t/mo<r/'*"/""* bifiihts. Hall. 

Ďidymograptus Murchisoni. Beck. Didym. avus Barr.). 

Pl. 4, fig. 9 a h. 

Pl. 5, fig. 1 — lab. 

Pl. 7, fig. 3-4. 

Bibliographie: 

1839. Graptolithus Murchisoni, Beck. Lit. 11. Tab. 26. tig. 4. 

1840. Prionotus geminus, His. Lit. 13. 

1851. Graptolithus Murchisoni, Boeck. Lit. 42. fig. 24, 26. 



1851. „ geminus, Scharenbcnr. Lit. 44. Tab. I. fig. 1 — 4. 

1858. „ „ Kjerulf. Geol. des siidl. Norwegen. p. 92. 

1861. Ďidymograptus Murchisoni, Baily. Lit. 78. Pl. 4. fig. 1 abc. 

1863. Graptolitcs avus, Barr. Lippold. Lit. 79. pag. 416. 

1865. „ Murchisoni, Beck. Tórnquist. Lit. 88. p. 17. fig. 11. 

1869. „ „ „ Hopkinson. Lit. 111. Pl. 8. fig. 6 db. 

1869. „ „ „ Nicholson. Lit. 114. Pl. 7. Fig. 7 db. 

1875. „ „ „ Tromelin et Lebesconte. Lit. 158. p. 46. 

1875. „ „ „ Hopkinson et Lapworth. Lit. 152. p. 648. Pl. 35. fig. 2 a— f. 

1875. Ďidymograptus furcillatus, Hopkinson et Lapworth ibid. 

1880. „ Murchisoni, var. furcillatus, et var. geminus. Lapworth. Lit. 188. Vol. VI. p. 19. 

1882. „ Murchisoni, Tullberg. Lit. 211. p. 16. 

1883. „ u Herrmann. Lit. 227. p. 60. 

1892. „ „ Barrois. Lit. 263. p. 132, 141, 185. 

1892. „ „ Gaudry. Enchainements etc. p. 65. 



Comrae il existe déja un grand nombre de descriptions de cette formě si fréquente dans ďautres pay>. 
nous nous contenterons de constater qu'en effet cette espěce est extrémement variable, que le nom de Did. 
(Grapt.) avus trouvé dans les notes manuscrites de Barrande, se rapporte aux exemplaires en reliéf, et que 
ceux-ci ne différent nullement des individus que nous avons eus sous les yeux en Angleterre. La différence de 
conservation aměue, bien entendu, une modification dans les apparences des spécimens en reliéf et des spécimens 
aplatis. Nos dessins montrent en effet que les hydrothěques des spécimens en reliéf ne sont que 3 fois aussi 
longues que larges. 

Gisement et local. Cette formě a été recueillie dans la bando dly, a Osek, Šárka, Mýto, Rokycan. (Voir 
riutroduction.) 

Ďidymograptus dtnticidatus, n. sp. 
Pl. 4, fin. 1 — 2. 

Par son aspect generál, cette formě ressemble fort a la precedente ; toutefois, les branches sont beaucoup 
plus étroites, et la formě bien conservée des cellules est tmíte particuliěre. En effet, elles ne sont que trois fois 
plus longues que larges; 18 occupent Pespace de 1 cm , et leurs prolongements libres présenteut la formo de dents 
réguliěres, larges et recourbées vers le bas, ce que nous n'avons observe dans aucune autre espece. Les parois 
cellulaires řorment un angle de 60° avec Paxe solide de la branche. 

Gisement et local. Cette espéce, trěs rare, a été trouvée dans la bandě d 1 y. a Šárka, prěs Prague. 



22 



Didymograptus oligotheca, n. sp. 
Pl. 4, fig. 5—6. 

Les deux branches sont courtes, larges, ďabord parallěles et plus tard convergentes, pourvues de quelques 
cellules, dont le nombre atteiut 8 á 10 par l m . L'orifice externě est médiocrement échancré; les cellules, aussi 
larges que longues, recourbées, forment avec Taxe solide un angle de 30". 

Gisement et local. Bandě dly: Osek. Cette formě se rencontre fréquemment. 

Didymograptus indentus, var. nanus Hopk. et Lapw. 

Pl. 4, fig. 3—4. 
Pl. 5, fig. 7 ob. 
Pl. 6, fig. 3—4. 

Bibliographie: 

1875. Did. indentus, var. nanus, Hopkinson et Lapworth. Lit, 152. pag. 647. Pl. 33. fig. 7 d; Pl. 35. fig. 4 a— c. 
1880. Did. indentus. var. nanus, Lapworth. Lit. 188. pag. l'J. Vol. VI. 

Cette espěce, relativement commune chez nous, est toujours mal conservée. Malgré cela, elle ne differe 
nullement des spécimens ďAngleterre, en ce qui concerne la formě et les dimensions. 

Gisement et local. Bandě dl, Osek. 

Didymograptus spinulosus, n. sp. 
Pl. 5, fig. 9-10. 

Les deux branches conservent la méme largeur sur toute leur longueur. EUes sont ďabord faiblement 
recourbées; elles deviennent ensuite parallěles, aprěs quoi elles se terminent en convergeant 1'une vers Tautre. 
Les hydrothěques, trěs courtes, sont au nombre de 16 par l cm ; leur longueur ne dépasse la largeur que de la 
moitié; elles forment avec Taxe solide un angle de 35 u . 

Les parois cellulaires sont visibles jusqďau milieu de la largeur de la branche, et, pres de 1'orifice externě, 
elles finissent en une pointe fine. 

ďiscmmt et local. Cette formě, trěs rare, a été recueillie a Osek, bandě dl y. 

Didymograptus clavulus, n. sp. 

Pl. 4, fig. 15—16. 
Pl. 5, fig. 11 — 12. 

Espěce trěs caractéristique, a branches courtes dont la largeur atteint jusqu'á 5 mm , et qui, formant 
ďabord entre elles un angle de 60 a 70 u , convergent ensuite en formě ďarc. Hydrothěques, longues et trěs 
étroites, courbées seulement á la partie inférieure de la branche ; á la partie supérieure de la branche, elles sont 
droites, et leur longueur est 6 fois plus grande que la largeur. Le nombre des hydrothěques est de 16 par 1 cm . 
L'angle ďinclinaison atteint 60°. Sicula, trěs courte. 

Gisement et local. Bandě d 1 y. Šárka. Cette espěce iťest pas rare. 

Didymograptus Barrandei, n. sp. 
Pl. 4, fig. 11- 12. 

Les deux branches sont rectilignes et forment entre elles un angle de 20°. Elles s'élargissent rapidement 
jusqďa atteindre 6 mm . 



23 



Les bydrotběques, nombreuses, sont extrčmement longues et étroites, et leur nombre est de 12 — 14 par 
1 c "'. — Les parois cellulaires, droites, ne se recourbent que dans la proximité de 1'orifice externě; elles formenl 
de longs prolongements horizontaux. 

Gisement et local. Cette espěce se trouve dans la bandě d 1 /J, a Krušná Hora, dans la couche des 
schistes argileux, gris cendré et bitumineux, qui est située sous la coucbe N" III; en outre a Liběšow, 
dans le méme horizon. 

Didymograptus Lajpworthi, n. sp. 

Pl. 4, lig. 13—14. 
Pl. 5, fig. 13—14. 
Fig. 1—2 dans le texte. 




Fig. 1. Fig. 2. 

Didymograptus Partie inférieure du měme spé- 

Lapworthi, n. sp. cimeu, montrant la sicule et 

Krušná Hora D— d 1 /?. grossie G ťois. 
grossi 3 fois. 



La divergence des brancbes est ici a peu prěs la 
niéme que dans 1'espěce précédente; toutefois, elles sont 
bien plus étroites, car leur largeur ne dépasse pas 3 ram , 
et elles suivent un cours parallěle. La longueur des 
bydrotběques n'est que 3 a 4 fois plus grande que leur 
laigeur. Les hydrothěques sont ďabord fořt courbées, 
mais plus loin cette courbure diminue, et pres de Fori- 
fice externě, elles se dirigent obliquement vers le baut, 
tandis que leur direction est horizontále dans 1'espěce 
"Didym. Barrandei. 

Les parois cellulaires atteignent jusqu'aux trois 
quarts de la largeur des brancbes; leur angle ďincli- 
naison est de 60°, et le nombre des cellules, de 16—18 
par 1 cm . 

Gisement et local. Cette espěce se rencontre avec 
la précédente dans la bandě dl/3, a Krušná Hora. 



Didymograptus bifidus. Hall, var. incertus mih/. 

Pl. 5, fig. 5—6—8. 
Pl. (i, fig. 1—2. 

Dans le voisinage de leur naissance, les branches forment un angle de 35"; aprěs quoi, elles suivent une 
direction plus ou moins parallěle. Leur longueur atteint 3 m , et leur largeur, de 1 mm a P/s"" Malheureusement, 
la formě des hydrothěques est mal conservée; elles sont inclinées C>0" par rapport a la branche; lem longueur 
atteint le double de leur largeur, et la sicule est remarquablement longue (environ 4 mm ). 

Gisement et local. Cette espěce, assez commune, a été recueillie á Osek, bando d 1 y. 

Didymograptus vaciUanoides. n. sp. 
Pl. 5, fig. 3—4. 

L'aspect général de cette formě ressemble fort a Tespěce de Scandinavie , Didym. vacUlans Tullberg. 
Mais les bydrotběques, dout le nombre est de 14 par 1 em . ont une longueur au moins 3 fois aussi grande que 
leur largeur," et le diamětre de ces éléments parait rester le méme dans toute leur étendue. 

Gisement et local. Mýto, bandě d 1 y. 



24 



B. Groupe Didymograptus* V-fraclus. Salter. 

Didymograptus V-fractus. Salt. (= Did. Suessi Barr. manuscr.). 
Pl. 5, fig. 15—16; Pl. 7, lig. 1—2. 

Bibliographie: 
1863. Didymograptus V.-fractus, Salt, Lit. 84 «, p. 137. lig. 13e. 
1863. Graptolites Suessi (?) Barr. Lippold. Lit. 79. p. 438. 
1868. „ V-fractus, Nicholson, Lit, 102. p. 134. 

1876. „ sp., Nich. Lit, 161. p. 247. 

18 78. Diplograptus Suessi, Feistmantel. Lit, 178. p. 12. 
18 79. Didymograptus Suessi, Feistmantel. Lit, 185. pag. 12. 
1880. „ V-fractus, Lapworth. Lit. 188. Vol. VI. p. 19. 

1882. „ „ Broeger. Lit. 210. p. 40. 

1883. „ „ Tullberg. Lit. 220. p. 246. 
1885. „ „ Herrmaun. Lit, 227. p. 65. 

1890. „ „ var. volucer, Nicholson. Lit. 250. p. 342. 

1892. „ „ Barrois. Lit, 263. p. 186. 

Gisement et local. Osek, dly. (Rare). 

D'aprěs les étiquettes que nous avons trouvées dans la collection de Graptolites de Barrande, nous serions 
porté á croire que ce savant avait réuni plusieurs espěces sous le nom de Didymograptus Suessi. Cette espěce 
se trouve souvent confondue par Barrande, Helmhacker, Lippold et Feistmantel avec ďautres formes de Didymo- 
graptus qui apparaissent dans dl, et appartienuent pour la plupart a Didymogr. V-fractus, Salt. 

Parmi les nombreux spécimens qui, dans la collection de Barrande, sont désignés par le nom cle Didym. 
Suessi, et représentent le yrai Didym. V-fractus, il y en a encore ďautres qui appartiennent á différentes espěces, 
telles que Didym. Murchisoni, Didym. Barrandei, n. sp., etc Nous avons conservé pour plusieurs ďentre elles 
le nom de D. Suessi comme synonyme. 



C. Groupe Biflytnoffraptus pennfttulus. Hall 

Didymograptus Knguatus, n. sp. 
Pl. 4, fig. 7-8. 

Branches atteignant jusqiťa 4 mm de largeur. Hydrothěques rectilignes et 10 fois aussi Iongues que larges, 
formant un angle de 30" avec 1'axe solide. Nombre des hydrothěques, 8 a 10 par l cm . Les parois cellulaires 
des hydrothěques oceupent les :; 4 de la largeur de la branche. 

Gisement et local. Šárka, d 1 y. (Rare). 



Didymograptus lonchotlieca, n. sp. 
Pl. 6, lig. 7—8. 

L'extrémité externě et bien conservěe des hydrothěques présente un aspect tout particulier. La paroi 
cellulaire saille obliquement comme un prolongement semblable a une lancette. Les hydrothěques forment avec 
Taxe de la branche un angle de 30", et leur nombre s'élěve a 12 par \ cm . Leurs parois communes s'étendent 
jusqu'aux 3 / 4 de la largeur de la branche. Par ses autres particularités, cette espěce se rapproche de 1'espěce 
ďAmérique, Didym. constrictus, Hall. 

Gisement et local. Krušná Hora, d 1 (i. Schistes gris vert clair de la couche la plus élevée des mine- 
rais de fer. 



Didymograptus pennatulus Hall, var. hamatus mihi. 
Pl. 7, fig. 5—6. 



Hydrothěques třes dévelopées, rectilignes et trěs longues. On en compte 10 par 1 cm . Les parois cellu- 
laires conimunes s'étendent jusqu'aux */ s de la largeur de la branche. Třes de rorifice externě, ellea sont libres 
et se terminent par un prolongement aigu et horizontál. 

Nous pensons qne Hall tígnre plnsieurs fonnes dittérentes sons le nom de Didym. pennatulus, et nous ne 
ponvons concevoir pourquoi 1'on attache, dans cette espěce. si peu ďiniportance a la formě et aux dimensions des 
cellules, tandis qu'au eontraire la conformation de ces derniěres joue un si grand róle dans ďautres espěces. 

Gisement et local. Krušná Hora, bandě dl/3. Schistes gris jaunátre de la couebe la plus élevée des 
minerais, N" III. 

Didymograptus retroflexus, n. sp. 
Pl. 6, fig. 5—6. 

Les cellules sont courbées en demi-cercle, profondément échancrées et trěs évasées á l'orifice externě. 
Leur longueur est 3 fois plus grande que leur largeur. 

Les parois cellulaires communes. qui forment avec 1'axe solide un angle de 45", s'étendent jusqďaux 2 ^ 
de la largeur de la branche. 

Le bord postérieur de 1'orifice externě porte une échancrure profonde, et les prolongeiuents saillants des 
cellules se recourbent verš 1'intérieur du polypier. Le nombre des cellules est de 10 par 1 cm . 

Quant au reste, cette espěce est trěs rapprochée de Didym. patulus Hall. mais elle en diffěre par la 
direction de l'orifice externě des cellules. 

Gisement et local. Šárka, d 1 y. 

Famille des IfloilOdipriOllidae. Hopkinson. 

Genre fíicellogrfijttutt, Hopkinson. 

Dicellograptus anceps. Nicholson. 




Dicellograptus anceps, Nicholson, D— d 5. 

Fig. S. a grand nat. Fig. 4. Impression Fig. 6. Spécimen entior. partiellemenl Fig. <!. Spécimen entier mon- 

b) grossi 6 fois ; mon- scalariforme, conscrvé on reliéf, montrant le rap- tr.int la position oormale des 

trant le sicule. Grossi 12 fois. prochement irrégiilier des br&nches. branches. (Coll.daMusée de Bohéme.) 



4 



26 



Bibliographie: 

1807. Didymograptus anceps, Nicholson. Lit. 95. p. 110. Pl. 7. fig. 18 — 20. 

1870. „ „ „ Lit. 116. p. 351. Pl. 7. fig. 5. Text fig. 8*. 

1871. Dicellograptus anceps, Hopkinson. Lit. 122. p. 26. Pl. 1. fig. 5. 

1876. „ „ Lapworth. Lit, 163/3. Pl. IV. fig. 82. 

1877. „ „ „ Lit. 166. Pl. 7. fig. 5. 
1880. „ sp., Marr. Lit. 195. p. 609. 

1882. „ sp., Tullberg. Lit. 220 h. pag. 262. 

1891. „ anceps, Tornquist. Lit. 255. p. 21. Taf. II. fig. 16—19. 



Gisement et local. Kosov, Koniginhof, bandě d5. (Commim.) Le specimen lig. 3 dans le texte, se 
trou ve dans la Collect. de Vuniversité bohéme. .V" ďinvent. 5175. 



Famille des DipriOIliflae. Hopkinson. 

Genre €ryp1ograp1ns> Lapworth. 

Cryptograptus (Idiograptus) tricomis. Carruthers. 
Pl. 7, fig. 7—10. 

Bibliographie: 

1858. Diplograptus tricomis, Carruthers. Lit, 63/3. p. 468. fig. 2. 

1859. Graptolithus marcidus, Hall. Lit. 65. p. 515. fig. 1—3. 

1868. Diplograptus tricomis, Carruthers. Lit. 101. p. 131. Pl. 5. fig. \l áb. 
1872. Diplograptus Etheridgii, Hopkinson. Lit. 129. p. 504. Pl. 12. fig. 5. 
1880. Idiograptus (Cryptograptus) tricomis, Lapworth. Lit. 190. p. 171. Pl. 5. fig. 27 a — 27 e. 

Les spécimens de Bohéme qui représentent cette formě singuliěre et intéressante, ne contrastent avec les 
spécimens ďAngleterre que quand ils sont conservés en reliéf. La fig. 10 montre la conťormation véritable du 
polypier; les cellules font avec Faxe solide un angle de 60 degrés, et répondent au type de Monograptus. 

Gisement cl local. Bandě d 1 y. St. Benigna. Cette espěce est trěs fréquente par places. 



Genre Climacograplus. J. Hall. 

Climacograptus Nováki, n. sp. 
Pl. 7, fig. 12 a— 12 b. 

Hydrothěques grandes, au milieu faiblement courbées vers l'extérieur; 9 par 1 cm . Le bord supérieur des 
cellules est horizontál; le bord inférieur, oblique. Les échancrures qui séparent les cellules sont étroites, et occu- 
pent de ! / 4 a % de la longueur de la paroi latérale; leur profondeur atteint jusqďá 1 :! de la largeur totale de 
Phydrosome. 

Cette espěce se rapproche de Glyptograptus confertus Lapworth, (Quart. Journ. Geol. Soc. 1875. Pl. 34, 
fig. 4 a — f.), mais elle en diffěre par ses cellules bien plus grandes et ses échancrures moins larges. 

Gisement et local. Na Selátku, pres de la briqueterie de Jenerálka, Vallée de Šárka, bandě dly. 




Fig. 7. Spécimen de grande 
taille, comprimé latéralement, 
et montrant á gauche la 
formě des cellules ; grand. nat. 
Fig. 8. id. grossi 6 fois. 



Climacograptus tectus. Barr. sp. 
Pl. 7, fig. 11. (Fig. du texte 7—8.) 

1850. J. Barrande. Gnqttolitcs tectus. Lit. 37. VI. i, fig. 19. 

Barramle avait réuni sous cette dénomination spécifique deux formes de Cl nim,-,,, 
graptus, qui provenaient de d 5 et de d3, et dont il ne connaissait que les impressions 
scalari formes. 

Nous avons réussi a retrouver sur un specimen la fonne véritable des hydro- 
thěques, qui nous sert de base pour 1'identification de cette espěce avec quelques formes 
třes ressemblantes de d3. 

Quant aux spécimens de d 5, ils appartiennent sans aucun doute a une autre 
espěce, et nous ne pouvons leur conserver le nom de Climacograptus tectus, Barr. que 
comme synonyme. 

Gisement ei local. Bandě d3, Trubín. 



Genre MptograiitHft. Mc. Coy. 

Diplograptus (Glyptog raptus) Truhinevsis, n. sj). 
Pl. 7, fig. 13. 



Les hydrothěques sout étroites, recourbées, et en contact les unes avec les autres dans le tiers inférieur. 
Elles forment avec Taxe de 1'lrydrosoine un angle de 25". Leur longueur dépasse de 3 a 4 fois leur largeur, e1 
reste constante dans toute leur étendue. A 1'extrémité distale de 1'hydrosome, les hydrothěques sout moins rappro- 
chées, et la partie supérieure de 1'hydrothěque est alors presque parallěle ii Taxe de 1'hydrosome. Cest cette parti- 
cularité qui différencie notre espěce des deux formes analogues: Climac. pusillus, Halí, et Dipl. tčretiusculus, Hi-. 

Gisement et lomí. Bandě d3. Trubín. 



Fig. 9. Spécimen 
comprimé latérale- 
ment, grand. nat. 



Diplograptus /nistis. His. 

Pl. 8, tig. 10—12. 

Bibliographie: 
1837. Frionotus prisHs, Hisinger. Lit. 10. p. 114. Tab. 
1873. „ „ Limarsson. Lit. 143. p. 685. 

1881. Diplograptus pristis, Tórnquist. Lit. 201. p. 443. Tab 

1882. „ „ Tullberg. Lit. 211. p. 10. Tab. 1 

1883. „ „ Tullberg. Lit. 220. pag. 262. 
1891. „ „ Tórnquist. Lit. 255. p. 26. Pl. 1. 



f. 5. 



17. f. 8 a, g. 
fis. 1 — 11. 



f. 18—22. 

Gisement <t local. Cette espěce n'est pas rare dans la bandě d5. 



Gross- Kuřin I. 



Diplograptus (Ghjptograjitus) euglyphus. Laworth. var. angustus mihi. 
Pl. 8, fiíí. 14 ab. 



1880. Lapworth. Lit. t90, />. 166. Pl. i. fig. 14a — e. 
Longueur de PhydroSome: 1 r "" s : largeur: 1""". Nombre des eellule 
des hydrothěques est échaneré et atteint tout au plus 1 , de la largeur de la 



par l**: 12. Le bord supérieui 
idlule. Au dernier tiers supeném 
4* 



28 



de la cellule, les parois externes sont paralléles á 1'axe de 1'hydrosome; celles des deux autres tiers sont 
recourbées a 30 degrés vers 1'intérieur. 

Cette formě offre beaucoup ďanalogie avec 1'espěce JJipl. englyphus Lapworth, mais elle est bien plus 
étroite, et les cellules sont plus longues par rapport á la largeur de 1'hydrosome. 

Gisement et local. Bandě (15. Kóniginhof. 

Diplograptus (Glyptograptus) lobatus, n. sp. 
PÍ. 7, fig. 15; Pl. 8, fig. 15. 

L'hydrosome atteint jusqiťa 2 cm de long, et 1 á \ mm 2 de large. Le nombre des hydrothěques est le 
méme que dans 1'espěce précédente. La longueur de 1'échancrure entre 2 cellules voisines atteint la moitié de la 
hauteur des cellules et 1 4 de la largeur du polypier. Les parois latérales sont presque paralléles á 1'hydrosome, 
et se recourbent vers 1'extérieur dans leur partie inférieure, de sortě que la cellule est plus large en bas qíťen 
haut. Cette derniěre particularité décide en faveur de Findépendance de cette formě, malgré sa ressemblance avec 
1'espěce Diplog. minutus, Carruthers. 

Gisement et local. Bandě (15. Kóniginhof. 

Diplograptus Ungulitlieca, n. sp. 
Pl. 8, lig. 6. 

Hydrosome atteignant jusqiťá 2 <"' de longueur et 3 mm de largeur. Hydrothěques étroites et longues. 
Cette derniěre dimension dépasse de 2 fois la largeur. La direction des hydrothěques fait un angle de 45° avec 
1'axe de Thydrosome, et leurs parois latérales sont presque verticales ou inclinées tres légěrement par rapport 
á 1'axe. Les échancrures qui séparent les hydrothěques sont á angles trěs aigus. 

Gisement et local. Bandě d5. Gross-Kuchel . 

Diplograptus (Glyptograptus) teres. Barr. (in Utt.). 
Pl. 8, fig. 13 a et b. 

L'hydrosome présente une longueur de l - 8 cm , et une largeur de 1*5 a 2 mm . Le nombre des cellules 
s'élěve a 10 par 1 cm . Les parois latérales externes des cellules sont a leur tiers supérieur presque paralléles 
a 1'axe de 1'hydrosome ; dans le reste de leur étendue, elles sont fortement recourbées en dedans, de sortě qíťelles 
forment une échanerure pro fonde dans 1'hydrosome. Cette échanerure atteint le 1 4 de la largeur du polypier. 
La longueur de la paroi cellulaire supérieure, fortement échanerée, égale la moitié de la largeur de la cellule. 

Cette espěce est trěs rapprochée de Glyptograptus euglyphus Lapworth, dout elle diffěre par son hydro- 
some plus large et par la hauteur proportionnellement plus grande de la cellule. ( Voir Lapworth, Lit. 190, Pl. 4, 
fig. 14 a — e). 

Gisement et local. Cette formě n'a été reeueillie jusqiťici que dans la localité de Lejskov, bandě d5. 

Diplograptus insculptus, n. sp. 
Pl. 8, fig 9. 

L'hydrosome atteint une longueur de 3 m , et une largeur de 3 Mm . Les hydrothěques sont étroites et trěs 
longues, car leur longueur est quatre fois plus -rande que leur largeur. Leur angle ďinclinaison est de 45°. 



29 



Nous n'avons pu distinguer la véritable conformation des cellules que sur un trěs petit aombre de spéci- 
mens partiellement conservés en reliéf, car tous ces individus proviennent (Funě couche de schistes argileux 
a gros grain. sur lesquels les contours seuls des cellules apparaissent en formě <le stries légěrcs. 

Les exemplaires bien conservés montrent que la partie libře et élargie des hydrothěques affecte la formě 
ďune massue, et que les échancrures situées entre les hydrothěques sont trěs petites et a angles trěs aigus par 
rapport a la largeur de 1'hydrosome. 

Gisement et local. Zahoržan, bandě (14. Cette formě est assez commune. 

Diplograptus rugosus. Emmons, var. Fritschi mihi. 
Pl. 8, fig. 7 a b.. 

Bibli o gr aphie: 
Diplograptus rugosus, Emmons. American Geology pl. I. tíg. 20. 
„ laciniatus, Emmons, ibid. tig. 24. 
„ pristis, Hall. Pal. New- York. Vol. I. pl. 72. fig. 1. etc. 

„ hypniformis, White. Geol. Kep. 100 th Merid. 

., rugosus, Lapworth. Lit. l'.»<). p. 168. 

Longueur de Fhydrosome, 1*5 rm ; largeur, 22 mm . Nombre des hydrothěques, 8 par 1 m . Angle ďincli- 
naison des cellules, 30". La longueur des parois cellulaires est le double de la largeur. Les parois latérales 
extérieures de rorifice externě portent une profonde échancrure située au premiér tiers de la hauteur. 

Gisement et hn al. Kosov, Koniginhof', bandě d .">. 

Diplograptus truncatus. Lapworth. 
Pl. 8, fig. 8. 

1! i 1) Iiograp hie: 

187G. Diplograptus pristis, His. var. truncatus, Lapworth. Lit. 163/3, Pl. I. fig. 28. 

1877. „ truncatus, Lapworth. Lit. 166. Pl. VI. fig. 17. 

1891. „ „ Tornquist, Lit. 255. Pl. I. tíg. 23., 24., pag. 27. 

La formě de Bohéme possěde tous les caractěres typiques de 1'espéce ďAngleterre. 

Gisement et local. Zahoržan, <14. 

Diplograptus foliaceus. Murchison, var. vulgatus. Lapworth. 
Pl. 8, tíg. 5 a b c. 

Bibliographie: 
1839. Graptolites foliaceus, Murchisoni. Lit. 11. Pl. XXVI. tíg. 3. 
1847. „ pristis, Hall. Lit. 26. Pl. LXXII. tíg. \ d— r. 
1847. „ secal/nus (Eaton), Hall. Ibid. fig. «, b, c. 

1850. Diprion foliaceus, Harkuess. Lit. 38. p. íi4. LI. I. fig. 13 a, b, c. 
1852. Diplograpsus foliaceus, Geinitz. Lit. 49. LI. I. fig. 29, 30. 
1859. Graptolithus pristis, Hall. Lit. 65. p. 516. 

1806. Diplograptus barbatulus, Salter. Mem. Geol. Surv. LI. XI. A. tíg. 1 e, d. 

18<iS. u pristis, Carruthers. Lit. 101. LI. V. tíg. \3 a, b, c, d. 

1869. „ || Hopkinson. Lit. 111. LI. VIII. tíg. 11a. 

1872. „ „ Nicholson. Lit. 127. LI. I. tíg. 22, 26, 50. 

1875. „ foliaceus, Lapworth. Lit. 166. p. 656. LI. WXY. tíg. 7 a — g. 

Gisement et local. Gross-Kuchel, bandě d5. Cette espěce est fréquente. 



:;<> 



Appendice. 

Sur la Pl. 6. fig. 13 — 15, nous íigurons un specimen qui provient de la bandě dl /3, et que nous avons 
ďabord associé aux Rhabdophora. Dans le cours de nos études. nous avons acquis la conviction que cette forrae 
appartient plutót aux Gladophora, et que, par sa conformation générale, elle se rapproche de Dendrograptus lentus 
Carruthers, ou bien de Dichograptus tenčil us Linnarsson, qui, selon Tullberg, représente un Bryograptus, un Clono- 
graptus selon Herman, et un Trichograptus selon Nicholson. Mais comme le peu de matériaux que nous possé- 
dons ne nous permettant pas ďobserver bien distinctement le mode de ramification, nous avons rangé provisoire- 
ment cette formě dans le genre Dendrograptus. D'ailleurs, nous ne faisons en cela que suivre 1'exemple des 
graptolithologues qui rangent beaucoup de formes analogues, soi-disaut Bichograptidae, dans les genres Clado- 
graptus, Dichograptus et Dendrograptus. 

La formě en question ne répondant exactement a aucune des espěces décrites, nous lui donnons le nom 
de Dendrograptus constrictus. 

Dendrograptus constrictus, n. sp. 

Cellules fortement échancrées, de grosseur inégale. Leur longueur varie entre 0-8 et i-8 mm ; elles se 
terminent en une pointe trěs aiguě. Les branches se divisent dichotomiquement ; leur cóté sans cellules est 
recourbé et présente des ondulations, de maniěre que la largeur de la branche atteint sou minimum au point oú 
la cellule est le plus écbancrée. 

Gisement et local. Krušná Hora, d 1 (i. Dendrograptus constrictus, est associé dans cet horizon avec 
Dichograptus (O leptotheca, n. sp. 

Tableau indiquant la distribution des Graptolites dans les subdivisions de 1'étage D. 





D, 








Genres et espěces 






D 3 




D 5 




Y 














Tetragraptus caduceus, Salter 


+ 












+ 


+ 












+ 








„ denticulatus, n. sp 




+ 












+ 












+ 




















„ Barrandei „ 


+ 










„ bifidus, Hall. var. incertus mihi . . . 


+ 


+ 








„ vacillanoides, n. sp 




+ 












+ 








,, Y-fractus Salt. var. volucer, Nich. . . 




+ 








„ pennatulus, Hall. var. Hamatus mihi . 












„ loncbotheca, n. sp 


+ 












4- 


+ 










6 


10 







31 



Genres et es|)oees 


D, 








/3 


y 


1>:, 




D 




G 


10 




— 


— 


Didymograptus linguatus, n. sp 




_l_ 








Cryptograptus (Idiograptus) tricornis, Carr 






















+ 


Climacograptus Nováki, q. sp 


















+ 
















+ 


„ (Glyptograptus) trubinensis, n. sp. . . . 






+ 






„ „ euglyphus, Lapw. var. an- 












gustus mihi 












„ „ teres Barr. (m litteris) . 










+ 


„ ,, lobatus, n. sp 






















+ 










+ 




„ rugosus, Emmons var. Fritsclii niilii . . 










+ 














foliaceus, Murch. var. vulgatus, Lapw. . 










+ 


Total des espěces par bandě . 


6 


13 


2 


2 


8 



En résumé lc nombre des espěces de Graptolites, qui font leur apparition dans 1'étagc D, en Bohéme, 
s'élěve a 31. Huit de ces formes sont connnes dans les contrées étrangěres. Des 23 espěces qui n'apparaissenl 
qu'en Bohéme, 2 ont ěté introduites par Barrande; les autres sont nouvelles. A 1'exemple du Prof. Lapworth, 
nous avons cité qnelques-unes de ces formes conime des variétés, parce qne 1'état défectueux des spécimeus ne 
nous permettait pas de reconnaitre en toute súreté leur indépendance. II est fort probable qne les recherches 
ultérieures fourniront des preuves de 1'indépendance siiécitique de ces fossiles qui pourront servir alors h caracté- 
riser certains horizons. 



EXPLICATION DES FIGURES. 



Kig. Étage 

IHdvino" rapiu* fttirrltisoni. Beck sp.D 
Var. 

1. Spécimen complet, conservé partielleraent en reliéf. Les 
cellules initiales manquent pres de la sicula. Grand, 
nat. — Nodule siliceux de Šárka, d 1 y. — Collection 
géologique de V Universitě bohéme. — TV" ď inven- 
taire, 5182. — N" de V originál, 49. 

2. id. fragment de la branche, grossi 7 fois. 

Didyiiiograptus na mix, Lapw. . . . D 

3. Spécimen complet, montrant quelques cellules en plein 
ou comme empreinte negative mais mal conservées. Grand, 
nat. — Nodule siliceux de Šárka, dly. — Coll. 
géol. de V Univ. boh. — X 1 ' ďinv., 5176. — N" de 
Vorig , 51. 

4. id. partie inférieure, grossie 7 fois. 

IHdymograptiis oliffothecn n. sp. . D 

5. Trěs petit spécimen. L'empreinte négative de la branche 
gauche est trés bien conservée ; la branche droite n'est 
que faiblement indiquée. Grand. nat. — Nodule sili- 
ceux ďOsek, dly. — Collect. Barrande; N" de 
Vorig., 39. 

6. id. grossi G fois pour montrer la formě des cellules. 

Iřitf v ni o^ruplii m linguulus n. sp. . . D 

7. Branche horizontále, dont les cellules, de formě parti- 
culiere, sont bien conservées. Grand. nat. — Nodule 
siliceux de Šárka, (Líy. — Coll. géol. V Univ. boh. — 
N" ďinvent. 5180. — N" de Vorig., 40. 

8. id. plusieurs cellules grossies 6 fois. 

IHdyiiiograplus Murchisoni. Beck sp. D 

9 a. Grand spécimen, montrant en quelques endroits des 
ouvertures distales de cellules trés bien conservées. 
Grand. nat. — Nodule siliceux de Šárka, dly. — 
Coll. géol. de V Univ. boh. — N° ďinvent., 5193. — 
N" de Vorig., 52. 

9 b. id. partie inférieure (proximale) grossie 8 fois. 

10. id. quelques cellules avec leurs prolongements ; grossies 
8 fois. 



Kig. Ktage 

Didyiiiogrstpfus Rnrrutulei n. sp. . D 

11. Grand spécimen, trěs bien conservé jusqu'aux cellules 
initiales. Grand. nat. — Schistes gris argileux de 
Krušná Hora, d 1 /3. — Coll. du Musée bohéme. — 
N" de Vorig., 58 a. 

12. id. partie terminále de la branche, grossie 8 fois. 

DidymograptUM Lwpworthi n. sp. . D 

13. Petit spécimen, montrant la sicula et les cellules initiales 
bien conservées. Grand. nat. — Meme fragment de 
roche que le précédent; N" de Vorig. 58 b. 

14. id. grossi 8 fois. 

Didyuiograplas clavttlus n. sp. . . D 

15. Spécimen montrant ses deux branches trěs divergentes. 
Nodule siliceux de Šárka, dly. — Coll. de V Univ. 
boh. — N" ďinvent., 5179. — JV° de Vorig., 47. 

16. id. fragment ďune branche, grossi 8 fois. 

Didymograptus Murchisoni. Beck = D. 
avus. Barr I) 

17. Partie horizontále ďune branche, conservée en plein. 
Grand. nat. — Nodule siliceux ďOsek. dly. — Collect. 
du Musée bohéme. — iV° de Vorig. 8. 



EXPLICATION DES FIGURES. 



rig. Étage 

Didymograptas JMurchisoni, Beck sp. 1) 

1. Spécimen conservé en reliéf; grossi 8 fois. 

Les renflements pyriformes aux extrémités des parois 
cellulaires sont trěs visibles. — Nodule siliceux ďOsek, 
d 1 y. — Collect. Barrande. — iV de V originál, 46. 
2 a. Empreinte montrant trěs visiblement les prolongements 

des cellules. 
2 b. id. fragment de branche; grossi 7 fois. 

Nodule siliceux ďOsek, dly. A cóté du spécimen 
figuré se trouvent un grand nombre de branches serrées, 
appartenaut á la méme espěce. — Coll. Barrande. — 
Ň" de Vorig., 44. 

II id vino*: raptu* vacillanoides n. sp. D 

3. Specimen de grandeur naturelle. — Nodule siliceux de 
Mýto, étang de St. Etienne, dly. — Collect. géol. 
de V Univ. boh. — JV ďinvent., 5192. — N" de 
Vorig., 43. 

4. id. grossi 7 fois. 

Didymo{£i*aptus hifitltis. Halí. var.incertus 

mihi D 

5. Empreinte négative montrant une sicula trěs longue. 
Nodule siliceux de Šárka, dly. — Collect. géol. de 
V Univ. bohéme. — 2V° ďinvent. 5181. — N° de 
Vorigin., 41. 

6. id. grossi 8 fois. 

Didyniograplus nanus. Lapworth (?) . D 

7 a. Partie terminále ďune branche avec cellules trěs bien 
conservées. Osek, dly. — Coll. Barrande. — N" 
de Vorigin., 38. 

7 b. id. partie initiale. 



Tig. Ktage 

IHdymograptas hifitlus. Halí. var. incertus 
mihi D 

8. Spécimen grossi 7 fois. Nodule siliceux ďOsek, dly. — 
Collect. Barrande. — N" de 1'orig., 42. 

Didymograptas spinulosus n. sp. . D 

9. Spécimen complet ; grand. nat. Osek, dly. — Collect. 
Barrande. — JV U de Vorigin., 37. 

10. id. branche latérale montrant un orifice distal bien 
conservé; grossi 6 fois. 

IHdynio" raptu* ciaviilug n. sp. . . D 

11. Deux branches appartenant au méme specimen,^ sans 
sicula. Grand. nat. — Nodule siliceux de Šárka 
dly. — Collect. géol. de V Univ. boh. — N" ďinvent., 
5178. — JV° de Vorig., 50. 

12. id. une des branches, grossie 8 fois. 

Didyniograptus Lapworthi n. sp. . D 

13. Partie inférieure ďun polypier, montrant la sicula bien 
conservée ; grossie 8 fois. Schistes argileux gris cendré 
de Krušná Hora, (1 1 /3. — Collect. du Musée bo- 
héme. — iV de Vorigin., 60. 

14. id. Partie terminále ďune branche, grossie 8 fois. 

Didyniog;raptas M-fractus. Salt. (= D 
Snesši Barr.) . . . D 

15. Spécimen entier. Grand, nat, — Nodule siliceux ďOsek, 
dly. — Coll. Barrande. — JV° de Vorigin., 14. 

16. id. partie verticale ďune branche; grossie 8 fois. 



P| # (j EXPLICATION DES FIGURES. 



Fig. . Ktage 

Didymograptus hifidus. Hafl. var. incertus 
mihi D 

1. Spéeimen entier montrant la sicula trěs bien conservée ; 
les orifices des cellules sont indistincts. Nodule siliceux 
ďOsék, díy. — Coll. Barrande. — N" de Vori- 
ginal, 20. 

2. id. grossi 7 fois. 

DidymograptiiK minus. Lapw. . . D 

3. Spécimeu entier montrant la sicula. Orifices des cel- 
lules bien conservés dans la partie supérieure ďune 
branche. Nodule siliceux ďOsek, dly. — Coll. Bar- 
rande. — N u de Vorig., 45. 

4. id. grossi 7 fois. 

Didymograpf us relraflexus n. sp. . D 

5. Partie horizontále ďune branche ; cellules trěs bien 
conservées. Grand. nat. Nodule siliceux ďOsek, d 1 y. — 
Collcct. géol. de V Univers, holt. — N° ďinvent. 
5177. — iV° de Vorig., 53. 

6. id. plusieurs cellules, grossies 7 fois. 

Didymog raptus lonchotlieca u. sp. . D 

7. Deux spécimens de grand. nat. — Schiste argileux 
jaunatres de Krušná Hora, d 1 /3. — Coll. du Mušce 
bohéme. — N" de Vorig., 59. 

8. id. plusieurs cellules, grossies 7 fois. 

Telragrapl us catluceu*. Salter (= T. 
Bigsbyi) D 

9. Deux branches montrant quelques cellules bien con- 
servées. Schiste argileux grisátre et micacé de Klabava, 
dl/3. — Collect. Géol. de V Univers, bohéme. — N» 
ďinvent., 5197. — N° de Vorigin., 56. 

10. id. grossi 6 fois. 

11. Deux autres branches, appartenant peut-étre á l'exem- 
plaire precedent, et se trouvant sur le méme fragment 
de roche ; grossies 8 fois. Méme local. — Collcct. 
géol. de V Univ. boh. — N u ďinvent., 5198. — N° 
de Vorig., 54. 

12. Fragment isolé ďune branche, grossi 8 fois. — Méme 
provenance. — N° de Vorigin., 56. 



Fig. Étage 

Dendrograptus ? constrictu* n. sp. . D 

13. Partie du polypier, divisée dichotomiquement et mon- 
trant des cellules trěs bien conservées. Schiste noi- 
ratre et rougeatre de Krušná Hora, d 1 /3. Couche 
N° 1. — Collect. du Mušce boh. — N° de Vorig., 61. 

14. id. partie supérieure du polypier, grossie 6 fois, pour 
montrer le mode de bifurcation. 

15. id. partie inférieure et simple du polypier. 

Dicliograptus? leptolhecn n. sp. . . D 

16. Deux spécimens dans lesquels les parois cellulaires sont 
seules conservées. — Méme localité que le spéeimen 
fig. 13, dl/3. — Collect. du Musée boh. — N° de 
Vorig., 62. 

17. id. fragment grossi 12 fois. 



EXPLICATION DES FIGURES. 



Fig. Htage 

IHdyiiiograpiuM V-frnctus. Salt. var. 
volucer. Nickolson. 

1. Vue latérale ďun fragment de branche en reliéf. Osek, 
D — dl y. — N° de Vorig. 11. — Collect. du Musée 
de Bohéme. 

2. id. . . . vu du coté dorsal. 

IHdyiuograptus Murcltisoni = Di- 
<l> mograpf iim aru*. Barr. 

3 — 4. Deux fragments de branches conservées en reliéf, 
grossis 6 fois. — Nodules ďOsék, d 1 y. — Collect. 
Barrande. — iV de Vorig. 8 et 29. 

Didyiiio»raptuN pennatulus. Hall. var. 
hamfttus utihi. 

5. Branche, grand. nat. — Krušná Hora, (l 1 /3. 

6. Autre fragment, grossi 6 fois. — Méme local. — 
Collect. du Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 35. 

ťryptograptus (Idiograptus) tri- 
rttrnis. Carr. 

7a. Empreinte ďun spécimen comprimé latéralement. — 
S ta Bcnigna, d 1 y. — Collection Barrande. — N° de 
Vorig. 69. 

7b. id. . . . grossi G fois. 

8a. Empreinte, grand. nat. — Collection de V Univers. 

bohéme. — N° ďinvent. 5196. — N° cVorig. 70. 
8b. id. . . . grossi 6 fois. 

9. Fragment de spécimen conservé en reliéf, grossi 6 fois. — 
Une rangée de cellules est détachée. 

10. Autre spécimen semblable, vu du coté opposé au précé- 
dent ; grossi 6 fois. — S ta Benigna, ilíy. — Coll. 
Barrande. — N° de Vorig. 73. 

Cliiiiucogruplus tectus. Barr. 

11. Specimen de.já figuré par Barrande. Impression scalari- 
forme. Associé avec Trinucleus ornatus. Trubin, d 3. 
— Collect. Barrande. — N" de Vorig. 72. 



Fig. Ktage 

Clliuacograptus Xttrúkť n. sp. 

12. a. grand. nat. 

b. id. grossi 6 fois. 

Na selátku, pres de la briqueterie de Jenerálka, 
vallée de Šárka, ály. — Collect. du Musée de 
Bohéme. — N° de Vorig. — . 

Diplograptus (Glyplograpf us) Tru- 
hiitt ttxix n. sp. 

13. Spécimen bien conservé. Trubin, d 3. — Collect. de 
V Universitě bohéme. — K° de Vorig. 80. — X" de 
Vinvent. 5155. 

Diplograplus sp. 

14a. Spécimen de trěs grande taille, conservé en reliéf. 

Grand. nat. Hředl, d4. — Collect. Barrande. — 

N° de Vorig. 30. 
14b. id. . . . grossi 6 fois. 

Diplograptus lohatus n. sp. 

15. Impression scalariforme. Koniginhof, d5. — Collect. 
du Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 67. 

Dicello«;rsip1iis tmceps. Nicholson. 

17. Partie inférieure ďun spécimen partiellement conservé 
en reliéf, grossie 7 fois. Méme local ité, dó. — Collect. 
du Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 64. 

N. B. La fig. 9 a été figurée en sens inverse ; elle aurait 
dú ctre orientée et ombrée comme la fig. 10. 




Pernerad nai del 



EXPLICATION DES FIGURES. 



Fig. Étage 

Diccllograptiis anceps. Nicholson, voir 
Pl. 7. 

1. Fragment ďune branche partiellement conservée en 
reliéf. Grossi 6 fois. Koniginhof, d5. — Coll. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 27. 

2. Autre spéci men montrant les parois cellulaires bien con- 
servées, aux extrémités desquelles on distingue des ren- 
ťorcements pyriformes analogues k ceux qui sont visibles 
chez ďautres Rhabdophores. Méme locál, d5. — Coll. 
du Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 31. 

3. Extrémité inférieure ďun polypier, montrant les prolon- 
gements des cellules. Méme local, d5. — Coll. de 
V Univers, bohéme. — N° ďinvent. 5173. 

4. Autre specimen, empreinte négative, montrant une branche 
principále bifurquée. Méme local, d 5. — Coll. du 
Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 63. 

IHplog ruplti* folinveus. Murchison, var. 
Višlí/atus. Lapworth. 

5a. Spécimen grand. nat. Gross-Kuchel, d 5. — Coll. 
de V Univers, bohéme. — Inv. N° 5167. — N° de 
Vorig. 776. 

5b. id. . . . extrémité supérieure, grossie 8 fois. 
5c. id. . . . extrémité inférieure, grossie 8 fois. 

Diplog-raptus Ungulithecu n. sp. 

6. Partie médiane de 1'hydrosome, grossie 6 fois. Gross- 
Kuchel, d5. — Coll. Barrande. — N° de Vorig. 33. 

Diplo^rstptiis rugosus. Em., var. 
Frilschi tni li i. 

7a. Spécimen grand. nat. Koniginhof, d5. — Coll. du 

Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 75. 
7b. id. . . . grossi 6 fois. 



Fig. Ktage 

DfplograpliiK truncatug. Lapworth. 

8a. Spécimen, grand. nat. Zahoržan, d4. — Coll. du 

Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 76. 
8b. id. . . . grossi 6 fois. 

Diplograptus insctšlptus n. sp. 

9. Extrémité inférieure de 1'hydrosome, grossie 6 fois. 
Zahoržan, d 4. — Collect. Barrande. — N° de 
Vorig. 34. 

Diplograptus pristis. His. 

10. Spécimen comprimé latéralement, grossi 6 fois. Gross- 
Kuchel, d5. 

11 — 12. Deux spécimens trés bien conservés en reliéf, 
grossis 6 fois. Méme local, d5. — Coll. du Musée 
de Bohéme. — K° des origin. 78 et 79. 

Diplo»;raptiis (Glyptograptus) íeres. 

Barr. (in litt.) 

13a. Spécimen grand. nat. Lejskov , d 5. — Collect. 

Barrande — i\ T ° de Vorig. 71. 
13b. id. . . . grossi 8 fois. 

Diplograptus (Glypíograptus) eu- 

glyphuSo Lapw., var. anguslus mih i. 

14a. Spécimen grand. nat. Koniginhof, d5. — Collect. 

Barrande. — N° de Vorig. 67. 
14b. id. . . . grossi G fois. 

Diplograpltis f Glyplograptus) lo- 
híttus n. sp. 

15. Spécimen grossi 6 fois. Koniginhof, d5. — Coll. du 

Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 74. 



Correcture 

pour étre attachée aux explications des figures de la 
planche 8 iéme de nos „Etudes sut les Graptolites de 
Bohéme. ir ěmc Partie. 

Par une erreur de la lithografie trois numéros 
des figures sur cette planche ont été changés. On doit 
inserire sur la planche 8 iéme au lieu de 

6 | 10 

7 | 11 

8 I 12 

et vice versa au lieu de 

10 | 6 

11 7 



/ 



i 




ETUDES 

SUR LES 



GRAPTOLITES DE BOHÉME 

PAK LE 

D R JAROSLAV PERNER, 

ASS1STANT Ať MťSKK D'HIST01RE NATIKELLE, A PRAGUE. 

,,Ost ce f|ue j'aí vu." Barrande. 

III 11 " PARTIE: 

MONOGRAPHIE DES GRAPTOLITES DE L'ÉTAGE E 

AVEC 5 PLANCHES LITHOGRAPHIQUES ET 28 FIGURES DANS LE TEXTE. 
SECTION a. 

SUITĚ DE L'OUVRAGE : 

SYSTÉME SILURIEN DU CENTRE DE LA BOHÉME, par JOACHIM BARRANDE. 

Editke ai\ rRAis i.i BARRANDE-FONDS. 



TRADUIT PAK A. S. OUDIN, ANC. SECRÉTAIRE DE .1. BARRANDE. 



PRAGUE. 

EN COMMISSION CHEZ RAIMUND GERHARD, LEIPSIC. 



IMPKIMERIE DE CHARLES BELLMANN A 1'RAGUE. 



Avant-propos. 



La troisiěme partie de nos Etudes sur les Graptolites cle Bohéme est divisée en deux sections. La pre- 
miére, que nous présentons aujourďhui aux savants, contient la deseription de 50 espěces et variétés de Grapto- 
lites qui apparaissent dans les couches inférieures de la bandě e 1, c'est-a-dire dans celles qui s'étendent depuis 
la base jusqu'aux schistes a Cyrtograpttts exclusivement. Cet horizon correspond a peu pres an groupe de 
Llandovery-Tarannon. en Angleterre, ou anx schistes a Bastrites, en Sucde. Nous avons également compris dans 
cette section 1'étude des formes graptolitiques renfermées dans les mémes couches des Colonies. 

Parmi les espěces que nous décrivons ici, il en est plusieurs que Barrande a mentionnées, děs 1850, dans 
sa brochure Graptolites de Bohéme. Quelques-unes ont donné lieu, plus tard, a des controverses et. a des malen- 
tendus trěs fácheux, qu'il convient ďattribuer a ce que les tigures de Barrande ne montrent pas toujours la vraie 
conformation, ainsi que les proportions des hydrothěques et de Phydrosome, particularités auxquelles, gr&ce 
a l'emploi du microscope, on attache aujourďhui la plus grande importance. De plus, le grand paléontologue avait 
quelquefois associé sous un méme nom deux ou méme plusieurs formes trěs ressemblantes, reconnues dans la suitě 
comme des espěces entiěrement distinctes, apparaissant dans des horizons séparés, et appartenant méme á des 
genres tout a fait différents. Tel est le cas. p. ex. pour les formes réunies sous le nom de Monograptus príodon, 
Nilssoni, cólonus; Diplograptus palmeus, etc. 

En outre, plusieurs spécimens de Barrande ayant été figurés sans aucun grossissement, il est impossible 
de décider sůrement, ďaprěs les opinions actuelles des savants, quelle espěce Barrande avait 1'intention de re- 
présenter. II en est résulté que les savants, ignorant a laquelle de ces formes appartenait exclusivement la 
dénomination déja donnée, signalěrent, run, la présence ďune espěce de Barrande dans une zone tout a fait 
différente de celle indiquée par un autre. qui, a smi tour, donne le méme nom a une espěce différente, en 
regardant les autres formes comme des espěces nouvelles. 

Cette incertitude sur la détermination exacte des individus, et la trop grande latitude a ranger sous le 
méme nom générique ou spécifique un certain nombre de formes, ont amené chez Barrande et Wentzel ropinion 
erronée qu'il íťexisterait en Bohéme aucune distribution de Graptolites par zones, parce que la faune de- schistes 
á Graptolites serait si fortement condensée que 1'on trouverait associées ensemble les especes qui, dans ďautres 
pays, apparaissent dans des horizons distincts, et qu'ainsi il serait impossible ďétablir pour le Siluiien de la 
Bohéme une division par zones qui eút quelque valeur pratique. Nous prenous á táche de démontrer que cette 
conception est loin répondre a la realitě. 

A 1'exemple de Tullberg, qui a rendu a la science un service signalé en reproduisant les spécimens décrits 
par Hisinger et ceux ďautres auteurs anciens, nous avons refiguré les originaux de Barrande, ainsi que ceux de 
ses exemplaires doubles qu'il avait accompagnés de notes autographes. Nous avons déterminé, & l'aide de ces 
nouveaux dessins, la formě a laquelle il convient ďappliquer le nom primitif. Nous pensons avoir contribué 
de la sortě a élucider cette question et comble une lacune dout on a ressenti longtemps les inconvénients. 

l 



Les auteurs auglais et suédois estiraent qu'un dessin exact, qui représente clairement la formě des hydro- 
thěques, offre uu moyen súr pour reconnaitre 1'identité des espěces et les contrastes qui les différencient ; nous 
sommes entiěrement de cet avis. En conséquence, nous avons employé pour la reproduction des dessins le procédé 
suivant. Les spécimens, grossis de 6 a 20 fois, et dessinés au moyen de la camera lucida, ont été réduits par 
la photographie, a 1'éclielle de 4/1 ou 6/1, et transportés directement sur la pierre. Les polypiers entiers repré- 
sentés dans le texte en grandeur naturelle, (il est trěs difncile, méme pour un dessinateur habile, de rendre 
exactement les dimensions, la formě et les proportions des hydrothěques,) ont été également dessinés á ťaide de 
la runu r<t lucida, ramenés a leur grandeur naturelle par le procédé photographique et enfin reproduits par la 
photozincographie. De cette maniěre, nous croyons avoir évité les inexactitudes que l'on peut commettre en 
redessinant les objets. En effet, il arrive frequemment que les cellules des hydrosomes, qui sont représentées 
en grandeur naturelle, montrent des proportions toutes différentes de celles qui sont grossies et dessinées 
isolément, ce qui cause des erreurs regrettables, et donne lieu á des discussions au sujet de 1'identité des formes. 

Parmi les 50 espěces et variétés décrites dans ce travail, il s'en trouve 16 nouvelles, et 15 dont la presence 
rťavait pas encore été signalée en Bohéme jusqiťá ce jour. Les paléontologues que la question des colonies 
intéresse particuliěrement pourront trouver dans nos études des documents utiles et importants pour la solution 
qiťils cherchent. 

Nous adressons ici nos bien sincěres remerciements a M. le Prof. Ch. Lapworth, qui nous a facilité notre 
táche en nous aidant a déterminer nos spécimens; nous offrons á notre cher maitre et protecteur, M. le Prof. 
Ant. Fritsch, ainsi qu'á M elle A. Girardeau, Fhommage de notre profonde gratitude en reconnaissance du vif et 
bienveillant intérét qu'ils ne cessent de nous témoigner. 

PRAGUE, le 15 avril 1897. 



Dr. Perner. 




Description des espěces. 



Dans la description suivante des formes spécifiques et des variétés, nous adoptons en général 1'ordre proposé 

par Tullberg. 

Famille des Díprionidae. 

Genre Hiptograptus. M c Coy. 

Diplograptus palmeus, Barrande. 
Pl. 9, fig. 1—8. 

1850.? Graptolithus foliům, Richter. Lit. 35, p. 203. Pl. VIII, fig. 15—17. 



1850. 5 „ (Diprion) palmeus, Barrande. Lit. 37, p 59. Pl. III. fig. 1 — 4. 

1851. Petalolithus pahneus, Suess. Lit. 43, p. 20. (104). Pl. VIII, fig. 1. 

1851. „ parallelo-costatus, Suess. Lit. 43, p. 21. (105). Pl. VIII, fig. 2. 

1852. Diplograptus palmeus, Geinitz. Lit. 49, p. 21. Pl. 1, fig. 5— 14. 
1852. „ „ Richter. Lit. 51, p. 455. Pl. XII, fig. 8—10. 
1868.? „ „ ex p., Nicholson. Lit. 103. p. 523. Pl. XIX. fig. 3. 
1868. „ foliům ex p., „ „ „ p. 527. Pl. XIX, fig. 4, 5. 
1872. „ palmeus, Xicholson. Lit. 132, p. 43, fig. 11. 

1870. „ „ Lapworth. Lit. 163/5. Pl. I. fig. 27. 

1881. „ „ Linnarsson. Lit. 204, p. 522. Pl. XXIII, fig. 20—28. 

1891. , . Tornquist. Lit. 255, p. 29 Pl. I, fig. 30, 31 ; Pl. II, fig. 1 — 3. 

1893. „ „ „ Lit, 264, p. 9. Pl. I, fig. 29-35. 



Nous représentons, sur notre Pl. 9, fig. 5 — 6, les originaux de Barrande. La varieté lata, Barr., Pl. 9, fig. 1. 
est caractéristique pour les schistes gris verdátre de Zelkovitz, oíi elle est associée avec Bastrites Linruu • ■; 
Diplogr. ovatus. 

La varieté tenwis, Barr., Pl. 9, fig. 3—5, est identique avec Pespěce Dipl. parallelocostatus, Suess. La 
fig. 6 représente la varieté ovato-elongatus, Kurck. et la fig. 4, la varieté ó (Tornquist), déja timirce par 
Linnarsson, /. c. 

Toutes ces variétés nous semblent si étroiteinent mneš ensemble par des formes iutennédiaires, que uous 
ne les désignerons plus désonnais que par le nom de Diplograptus palmeus. Au moment oii uotre travail est 
sous presse, il vient de paraitre dans le Quart. Jmou. Qeól. Soc. 1897. May, />. /< s '- — 9 planches, une 
étude intitulée: The Subrjeiicra Pctalograptus and Cephalograptus, par Miss (>. L. EUes. 1/auteur publie ses 
observations sur 1'espěce Diplogr. palmeus, ainsi que sur plusieurs autres formes apparentées. Le lecteur trouvera 
dans cette étude ce qui se rapporte aux varietes de cette espěce. 

1* 



6 



1877. Cephalograptus cometa, Lapworth. Lit. 163 a, p. 132. Pl. 6, fig. 4. 



1890. „ „ Geinitz. Lit. 251, p. 27. T. A, fig. 47. 

1891. „ „ Tórnquist, Lit, 255, p. 32. T. II, tig. G. 7. 
1891. „ „ „ Lit. 264. p. 11, fig. 36— 41. 

Nos exemplaires offrent ime complěte analogie avec ceux tle 1'Allemagne. 

Local. — Cólonie Haidinger, „ďArchiac," „Karlík" etc. — Litohlav. Spécimens rares, mais associés aux 



mémes formes que dans les autres contrées. 

Cephalograptus foliům, Hisinger. 
Pl. 10, fig. 14. 

1828. „Xappeligen en GraptoMth" , Hisinger. Anteckn. i Physik o. Geognosi h. 4, p. 169. Tab. IV, fig. 2 a. 
1837. Prionotus foliům, Hisinger. Lit. 10, p. 114. T. XXXV, fig. 8 a, b. 

1881. Diplograptus foliům, Tórnquist. Lit, 201, pag. 442. T. 17, fig. 7. 

1882. Cephalograptus foliům, Tullberg. Lit. 211, p. 15. T. I, fig. 15—19. 

1890. „ .. Geinitz. Lit. 251. Taf. A, fig. 44—46. 

1891. „ „ Tórnquist, Lit, 255, p. 31. T. II, fig. 4, 5. 

Les spécimens de la Bohéme sont tout a fait semblables a ceux de FAngleterre et de la Suěde. Voir 
la notice publiée par Miss G. L. Elles, (Quart. Journ. Geol. Soc. 1897. May, que nous avons citée plus 
haut, p. 3). 

Local. — Colonies ďArchiac, Haidinger, spécimens rares; plus fréquents dans les schistes a Bastrites 
a Litohlav; peu nombreux dans ďautres localités. Ils sont associés aux mémes individus que dans les autres 
contrées. 

Genre Climacograptus, Hall. 

Climacograptus pforygionius, Tórnquist. 
Pl. 10, fig. 17. 

1891. Climacograptus phrggionius, Tórnquist. Lit, 255, p. 26. Pl. II, fig. 10— 1 1. 
L'espece que nous figurons est identique avec celle que Tórnquist décrit /. c. 

Localité. — Cette forrae n'a été recueillie jusqiťá ce jour que dans la Colonie Haidinger, oii elle apparait 
trěs fréquemment avec Climacograptus scalaris, Bastrites peregrinus, etc. II est fort probable que ce soit cette 
espéce que J. Marr signále sous le noni de Dipl. Hughesii, dans la Colonie Haidinger, et dont 1'espěce Dipl. 
i ni* mé. i:us est fort rapprochée. Elle offre également beaucoup ďanalogie avec Climac. undulatus décrit par Kurck, 
(Lit. 214, p. 303. Pl. 1 í, fig. 11). 

Climacograptus bohemicus, n. sp. 
Pl. 10, fig. 7 a, h. 

L'hydrosome atteint une longueur de I2" ,m , et une largeur de 1 a \ mm l. Le prolongement de la virgnla 
est ordinairement de 3 — 4"'™. Les hydrothěques sont au nombre de 12 par cm. La partie distale des parois 
externes est paralléle a Faxe. La partie proximale des parois internes formě entre les hydrothéqnes une échancrure 
oblique, inclinée a environ 55° sur la virgula. Les hydrothěques sont trěs courtes, petites, non a angle aigu, 
mais arrondies du cóté interně, et á angle droit du cóté externě. 

Localité. — Les exemplaires proviennent des schistes noirs a Bastrites, á Litohlav, oíi ils sont souvent 

associés avec Bastr. peregrinus. 



Climacograptus scalaris, Linné. 
Pl. 10, tig. i_g. 



Tórnquist, Lit. 255, p. 25. Pl. II. fig. s— <j. 

Dans les spécimens tigurés, nous reproduisons, tip. l et 3, les originaux que Barrande rangeait parmí les 
impressions scalariformes de Dipfograptnx /xi/meus. LMiydrosome fragmentaire, que uous avons pro^i, po>M'de des 
cellules analogues a celles des spécimens de Glimacog. scalaris, auquel nous 1'associons. Les autres dessins de 
Barrande sont exacts et entiěrement conformes aux originaux. 

Plusieurs savants ont considéré avec raison comine des formes indépendantes certaines variétés de cette 
espéce, et surtout deux, savoir: 

Cl. scalaris, var. normalis Lapw. — Pl. 10, fig. 1, 
„ „ „ rcctangularis M c Coy. — Pl. 10, fig. 6, 
qui sont assez fréquentes en Bohéme. Toutefois il est ditíícile de déterminer nos nombreux spécimens ďaprěs 
les figures trop défectueuses qui représentent les autres variétés ou espěces, et qui ne permettent pas de recon- 
naitre la formě exacte des cellules. Ces déterminations ne doivent done étre regardées que comme pr<>vi>oires. 

Lapworth cite la variété tectus Barr. sp. (Lit. 166, p. 138). Nous avons démontré dans la II í,me panic de 
ces études (Grapt. de Vétage D), que Barrande avait employé cette dénomination pour diverses formes de d 3 et 
d 5 (Glgptogr. lobatus, Per.), mais principalement pour des individus de la bandě d 3, ainsi qu'on le trouve 
mentionné dans ses collections. Nous avons done conservé ce nom pour celles de ces formes qui proviennent 
de la bandě d 3. 

Local. — Colonies Haidinger, ďArchiac, Karlík. — Litomyšl, Radotin, etc. 



Genre Kftsfrite*. Barr. 



Kastrites Linnaei, Barr. (— R. fugax Barr.) 



Pl. 13, lig. 27—31. 
Fig. 4 — 5 dans le texte. 

1850. R. Linnaei Barrande. Lit. 37, p. 65. Pl. 4, tíg. 2—4. 
S. fugax „ „ 37, p. 66. Pl. 4, lig. 1. 

1851. R. Linnaei Suess. Lit. 43, p. 126. Pl. IX, fig. 14. 

1852. Geinitz. Lit. 4!>. Pl. V, fig. 10. 

1881. R. Linnaei, Linnarsson. Lit. 204, p. 520. Pl. 23, tíg. 22, 23. 

Barrande avait distingué dans cette formě deux espěces indépendantes : 11. Linnaei 
et B. fugax. Quelques exemplaires complets, que nous avons découverts, nous ont 
montré la moditication que subissent petit a petit sur le méme liydrosome les cellules 
pourtant si différentes des deux espěces citées. (Voir tíg. ."> dans le texte, et la tíg. 29, 
Pl. 13.) II fant done voir dans 11. fugax 1'extréinite proximale de la formě adulte 
R. Linnaei. D'ailleurs, excepté en Allemagne, on n'a cité dans aucune contrée, B. 
fugax comme espěce indépendante. 

Les originaux que Barrande figuře sous le nom de R. fugax et dont Tun est 
copié sur notre Pl. 13, fig. 27, 28, montrent une extrémité proximale arquée, ďune 
longueur atteignant jusqiťa 2™, plusieurs fois tordue et recourbée. Les hydrothě- 
ques, élargies a la base dans les fragments des hydrosomes les plus jeuues, sont 
distantes de 0"""8 a l mm 2, obliques par rapport á Taxe. et ďune longueur de 1"""2 
euviron. Nous n^avons pu constater 1'élargissement des oritíces sur les originaux figurés 
par Barrande, mais, sur plusieurs doubles bien conservés, il y a quelques cellules ou 
on distingué cette particularité. Le canal commun, trěs mince, a une largeur maximum 




Fig. 4. 

Rastrites Linnaei. Barr. 

Želkovitz. Orig. No. 2ó(>. 
Grossi Spécimen montrant 
la ťonne de 1'oritice externě, 
et des hydrothěques. 



Fig. 5. 

Rastrites Linnaei, Barr. 
Želkovitz. Oři;:. No. 2ti 1. 
Grandeur natnreUe. Partie 
inoycnne ďun spóťimen mon- 
trant la ťonnexion avec la 
]>artie proximale décrite par 
Barrande sous le nom tle Ií. 
fnfOXf Barr. 



8 



de mm 15. Chez quelques spéciraens moins bien conservés, fig. 27, il ne reste plus que la virgula, visible sous formě 
de fil ténu et briliant. Dans le premiér stade de croissance, la lumiěre des hydrothěques est invisible. Ce n'est 
que dans la partie médiane de 1'hydrosome que Poii apen;oit au milieu des cellules un canal creux (fig. 29). 
A cet endroit, les hydrothěques ont une longueur de 1"""8 a 4""", et la distance qui les séparé varie de l mm 5 
a 3 toutefois leur formě ne diffěre pas de celle des hydrothěques proximales, (fig. 4 et 5 dans le texte). Les 
cellules de la partie distale ont 7 á 15""" de longueur, et sont situées a des distances inégales variant de 3 
a 6 mm . Leur orifice externě est élargi, ainsi que leur base. Sur le cóté distal, les cellules passent insensi- 
blement dans le canal commun, tandis que, sur le cóté opposé, elles portent une échancrure profonde et a angle 
aigu. Leur lumiěre va en se rapetissant en formě de cóne á partir de Pělargissement de Porifice jusqu'a la base, 
de sortě qiťil iťexiste en bas qiťun canal étroit muni de fortes parois. La disposition des hydrothěques par 
rapport a Taxe est la méme que dans la partie proximale. Cependant le canal commun, trop étroit, est plusieurs 
foiš turín, et les hydrothěques se trouvent alors tantót ďun cóté du canal, tantót de 1'autre. 

D'aprěs 1'explication que nous venons de donner, on tťhésitera pas á rapporter a 1'espěce R. Linnaei plusieurs 
spécimens dans le stade moyen de croissance, que Geinitz a figurés. et pour lesquels Lapworth avait proposé le 
nom de var. abbreviatus. 

Le manque de matériaux a comparer nous empéche pour le moment de décider si les parties distales, 
aux cellules longues de 10 a 15""", sont identiques avec R. maximus, Carruťhers. Mais c'est fort probable, car 
le dessin de Carruthers ne présente aucun contraste avec nos exemplaires de R. Linnaei, qui sont également 
munis ďhydrothěques de méme longueur. 

Local. — Želkovltz, oii cette espěce se trouve fréquemment avec Diplog. palmeus, Monogr. Bečici etc. 
Prěs de LitoMav, (Pl. 13, fig. 47 — 49), elle apparait associée avec Retiolites óbesus, que Barrande avait con- 
fondu avec Retiolites G-einitzianus, et qui servait a démontrer rimpossibilité ďune division par zones dans 
la bandě e 1. 



Piastrites peregrinus, Barr. 

Pl. 13, fig. 33, 34. 
Fig. 6 daus le texte. 



1850. 


Rastrites 


peregrinus, 


Barrande. 


Lit. 


37, pag. 67. Pl. 4, fig. 6. 




1850. 




Linnaei 




Lit. 


37, pag. 65. Pl. 4, fig. 3. 




1851. 




peregrinus, 


Harkness. 


Lit 


38, pag. 59. Pl. 1, fig. 1. 




1852. 






Geinitz. 


Lit. 4! 


), pag. 48. Pl. V, fig. 11, 12. 


Fig. 6. 


1868. 






Nicholson 


Lit. 


103, p 531. Pl. XIX, fig. 23, 24. 


Rastrites peregrinus. 


1872. 








Lit. 


132, p. 115, fig. 57 A, D. 


Barr. Bikosch. No. de 


1876. 






Lapworth 


Lit. 


163 a, p. 6. Pl. X, fig. 1. 


1'orig. 259. Grandem- 
naturelle. Originál de 
Barrande montrant la 


1876. 








Lit. 


763 /3, p. 6. Pl. I, fig. 3. 


1877. 








Lit. 


166, p. 129. Pl. 5, fig. 1. 


skula. 


1892. 






Tornquist 


Lit. 


261, p. 2. Pl. I, fig. 1. 





Les savants ont cité et décrit sous ce nom des formes qui nou settlement different entre elles. mais encore 
contrastent avec les figures et la description que Barrande donne dans son ouvrage, et qui sont cependant třes 
claires, surtout la fig. 6. 

L'original que Barrande représente, fig. 6 (spécimen de droite), provient ďun schiste gris rougeátre de Bikoš ; 
il est associé avec Monogr. mirus, Barr. (rnanuser. sp.). Son extremitě proximale avec la sicula est courte, enroulée 
en ellipse; la partie médiane et la distale sont médiocrement arquées. Les hydrothěques sont obliques par rapport 
a la direction de Thydrosome; leur longueur atteint 2 mm au plus, et la distance qui les séparé, mesurée au milieu 
de la base des cellules, est juste de 1 nm . Nous ne faisons pas mention du nombre des hydrothěques par 
centimětre de longueur, parce que, dans les spécimens enroulés, on ne petit guěre constater que la distance qui 
séparé les cellules. 



9 




, •• i ,., n ., ni ip ficr r, řá eauehV) provient ďun schiste noir de LibomySl. Les hydrothěques 

Bon , , r , r^-:* . .... *. *«,».., «. .... 

id « tt"i est nussi d, --, et lenr longueur, de 2 i 2-3. Le S obsemfons que nou 

avou ai u es inLdus entierement développés, nous auterisent k eonsidérer « se«m -e 

ta oartie distale de la meme formě représentée á droite, (Barr. /. «.), ct dans notre texte, fig. 6. 

' Z se ne espeee les hydrothéques so„t e.argies a leur orifiee externě, mais les sptameos Bar lesque ta on 
peut Walter ce fait sont trěs rares, car les orifices des eellu.es sont indistmcts dana ta pluparl des Ttastrttea 

JC ^Ufome déerite et tigurée par Barrande représente, seloa nous, le type de 1'espeoo, ef se dtatingue de presujte 
tou.es es e Q out été figurées sous le nom de Sast. feregrinus. En effet, on ne saumt MenUfier ave 
r ,* » I, (l. .,), qui moutre des hydrothěques longues de 4", ni avee ta formě figuree par 1, um,,,,, 

%T£ tr^dretWes, Qnoique plus eourtes, sont distantes de 1-5. Cest tont au plus ■ .on pourra.1 
lni associer la formě que Geinitz figuře l. c. VI. V, fig. 13, fig. 3, jo. 4. 

En dehors de eette formě typique, nons en connaissons en Bohéme deuz aut.es tres caracténsUques, 
apparaissent dans des zones différentes, cc sont : 

A. Var. longisplnus milá. 
PL 13, fig. 32 et 35. 

Fig. 7 dans le texte. 

L'hydrosome de cette varieté atteint environ 8- de longueur dans la partie proxi- 
male- il présente a peu pres la formě ďun demi-cercle. La partie distale est presque 

rectiligne. Les hydrothěques ont partout une longueur de 3 Elles sont toujours pere g rinU s. 

perpendiculaires a la direction du polypier, et rétrécies a leur base. La distance qui B arr. var. longispinus mihi 

séoare varie de 1-2 a 1-5. Par son habitus, cette formě ressemble a celle que KoSQV 0rig . No . 26 0. 

Lapwrth figuře l. c, mais ses cellules sont plus fortes et plus distantes les unes Grand éur aaturelle. 

(leS . c olir ln pí v fi- 11-12 de 1'ouvrage de Geinitz (Rastr, peregrinus, Barr.) représentent 

Itubridufs, Lapworth. 

jr 0C(ř ^ _ LitoMav, spécimens assez fréquents. 

B. Var. approxhnatus míhi. 
Pl. 13, fig. 3G— 40, 42, 43. 

Dans la partie proximale, Phydrosome a la formě ďun eerc.e presque ento, don. le diamétre atteu.t 

leur base! atteint 0-6 a 0-8; elles sont done plus rapprochees que dans la form, typique. 

Local. - Loden**, Bikoš, Radotin; associé avec Artr. Jfaj- W££ e £ ffa| . 

Les spécimens de la formě typiqne se rencontrent frequemment pres de U ohlav et dans ta - 
l*«r* fJidm OAyM, etc; Us sont rares pres de AU et d< L^ř. 

Rastrites Richteři, n. sp. 
Pl. 13, fig. 24 a 6. 

i i„ ii 19 n«.v e.vlindriaues, de méme largem que le 
Hydrosome court. arqué. Cellules au nombre de 1 la p u < M 1 ^ 
canal commun, et recourbées a angle droit a leur extremitě, de sortě qu, Lonte 
parallěle á la direction de 1'hydrosome 



10 



. — Cette formě, trěs rapprochée de Husti: urceolus, Richter, se rencontre avec la précédente pres de 
Bikoš et de Lodenitz, mais les spécimens sont rares. 

Genre MoHOf/mplus. Greinitz. 

I" gronpe: L,oi>Io|mmI<**. 

Monograptus argutus, Lapw. 
Pl. 13, fig. 16. 

Lapworth. Lit. 163 a, p. 11. Pl. X, fig. 13 a— c. 
Lit, 166, p. 131. Pl. V, fig. 5. 

Les seuls contrastes a signaler entre les spécimens de la Bohéme et ceux que Lapworth figuře, consistent 
en ce que, dans les premiers, les orifices portent une échancrure moins profonde et qiťils ont tout au plus 1""" 
de largeur. 

Local. — Želkovitz, associé avec Rastrites Linnaei et Mon. palmeus (var. de Mon. Próteus, Barr.) 

Monograptus attenuatus, Hopkinson (Grapt. Próteus.) 

Pl. 11, fig. 30-3'i. 

1850. Barrande. Lit. 37, p. 58. Pl. 4, fig. 13. 
1872. Hopkinson. Lit. 129, p. 3. Pl. XII, fig. 3. 
1876. Lapworth. Lit. 163a, p. 10. Pl. X. fig. 9a— d. 
1876 7. „ Lit, 166, p. 130. Pl. V, fig. 3 a, b. 

Nos spécimens montrent une parfaite analogie avec ceux que figurent les savants anglais. Barrande avait 
cru voir dans cette formě une partie proximale rectiligne de Mon. proteus, Barr. Mais, en comparant les parties 
proximales de la formě typique M<>n. proteus avec celles M. attenuatus, on remarque le contraste qui existe dans 
la conformation des hydrothěques de ces deux especes. Voir notre Pl. 11. 

L'aspect extérieur de cette espěce ressemble, en ce qui concerne les autres particularités, \\ Mon. (Rastrites) 
gemmatus, Barr., qui possěde toutefois un autre type ďhydrothěques. 

Local. — Žeíkovitz, Litohlav, V//sJiočiUca. Spécimens tres communs. 

Monograptus Umatulus, Tornquist. 
Pl. 13, fig. 9. 

1892. Monogr. Umatulus, Tornquist, Lit, 265, p. 9. Pl. I, fig. 6—7?, 8. 

Cette espěce trěs caractéristique, qui n'était jusqiťá ce jour connue qu'en Suede, apparaít dans les scliistes 
á Rastrites, prěs de Kosov, mais elle y est rare. 

Monograptus cyphus, Lapworth 

Pl. 13, fig. 7—8. 

Fig. 8 dans le texte. 

Monograptus nuntius, Geinitz. Lit. 49, Pl. II, fig. 26—27. 
Graptolites sagittarius, Nicholson. Lit, 103, Pl. XX, fig. 25—26. 
Monograptus cyphus, Lapw. Lit 163 a, p. 17. Pl. XII, fig. 3 a — d 

Loca/itř. — Litohlav, spécimens trěs rares. Colonie Haidinger, oů 1< 
fréquents. 



Monograptus cyphus, 

js mdividus sont Lapw . Colonio wH aidinger.« 

Orig. No. 257. Grossi */i s 



Monograptus tubiferus, n. sp. 

Pl. 11, fig. 34, 37, 38; 35? 30? 

llydrosome arqué ou presque rectiligne, ďune longueur atteignant jusqu'á í m et de 1""" ďépaisseur, pourvu 
ďhydrothéques sur le coté concave. On compte dans la partie proximale 10 hydrothěques par centimetre de 
longueur. Elles ne se touchent pas, mais présentent 1'aspect de tubes contigus, plus ou raoins longs, formant un 
angle de 70 á 80" avec la direction de Phydrosome. Les orifices ont le méme diamětre que les cellules. 

Dans les spécimens comprimés latéralemcnt, les parois proximales des cellules sout concaves. <-t les oritico- 
saillent en formě de tubercules arrondis. 

Nous avons trouvé dans la Collection Barrandc des exemplaires dont les hydrothěques sout de méme formě, 
mais beaucoup moins nombreuses. On ne saurait affirmer que ces spécimens appartiennent a cette espěce, ďautant 
plus qu'ils ont été recueillis dans un endroit situé entre Lislice et Hostin, et dont nous ne pouvons, pour le moment, 
indiquer Phorizon exact. 

Les exemplaires typiques proviennent tous de la Colonie Haidinger, ou ils sout associés avec Mon. lobiferus, 
circonstance qui nous a amené ďabord a penser que les représentants de cette espěce étaient de jeunes spécimens 
comprimés de Mon. lobiferus ou distans. Mais nous ífavons trouvé nulle part ďhydrothěques montranl les 
particularités caractéristiques que Pon observe sur les spécimens de Monogr. lobiferus figurés par Tórnquist. 
(Lit. 261). Quant a Mon. distans, notre espěce s'eu distingue facilement par sou hydrosome beaucoup plus mince. 

Gist. — Colonie Haidinger. Individus associés avec Rastr ites peregrinus. 



jjiěmo g r oupe: Orf liopotlCM. 

Monograptus leptolheca, Lapworth. 

Pl. 13, fig. 1. 

1821. Graptolithi sagittarii, Wahlenberg. Lit. 5, pag. 00. 

1837. Prionotus sagittarius, Hisinger. Lit. 10, pag. 111. Tah. XXXV. fig. 6. 

1873. Monograptus leptotheea, Lapworth. Lit. 103 a, pag. 17. Pl. XII, fig. 4. 



1870. „ „ „ Lit. 163/3, Pl. I, fig. 14. 

1877. ., „ „ Lit. 100, pag. 130. Pl. 5, fig. 22. 

1882. „ „ Tullberg. Lit. 211, pag. 14. Pl. II. fig. 8—12. 

1882. „ „ * •„ Lit. 212, pag. 11. 

1883. „ „ „ Lit. 220 b, pag. 11. 

1890. „ sagittarius ex y>., Geinitz. Lit, 251. pag. 12. T. A. fig. 1. 

lší)2. „ leptotheca, Tórnquist, Lit. 201. pag. 11. Pl. I, fig. 9—11. 

Les exemplaires de la P>ohérae sont identiques avec ceux du Silurien des contrecs étrangěres. 

Local. — Colonie Haidinger, Litohlav; spécimens rares. 



Monograptus fíisinr/eri, Carr. (= sagittarius His.) 
Pl. 13, lig. 2— (i. 

Prionotus sagittarius, Hisinger. Lit. 13. Pl. 3S, tig. 0. 
Monograptus sagittarius, Geinitz. Lit. 4!). Pl. II. fig. 2 — 4, 0, 11. 

Iíichter. Lit, 53. Pl. XII, fig. 19. 
Eisingeri, Carruthers. Lit. 101, p. 72, 120. 
,, Gricstoncnsis, Nicol. Lit. 32, p. 04. 

Hisingeri, Lapworth. Lit. 103 a, p. 15. Pl. XII. fig. ) a—f. 
„ jaculuni, Linnarsson. Lit. 204, p. 508. Pl. 22, tig. l. 



12 



Le seul contraste qui cxiste entre les spécimens de FAngleterre et ceux de la Bohéme, ťest que ces derniers 
possědent un hydrosome 1111 peu plus large. Cette formě apparait dans la zone á Diplograptus de J. Marr. 
Barrande. la considérant corame un véritable Mon. colonus, concluait de sa presence qu'íl íťexiste en Bohéme 
aucune zone a Graptolites. 

Local. — Litohlav, avec Monograptus densus n. sp., Bastr. Linnaei. 

Monograptus jaculum. Lapw., var. variabilis mih/. 
Pl. 13, tig. 10, 11—15. 

L'hydrosome atteint une longueur de 10™; il est rcctiligne ou faiblement courbé, et, dans ce dernier cas, 
les hydrothěqnes se trouvent sur le cóté concave. Nous possédons dans notre colleetion un specimen dont la 
partie proximale est faiblement courbée du coté ventral, et la partie distale, du cóté dorsal. On compte 11 a 12 
hydrothěques par centimetre de longueur; elles sont longues, coniques, et font avec la virgula un angle de 30 a 35°. 
Les parois proximales des hydrothěques, droites ou deux fois recourbées, atteignent une longueur triple du 
diamětre de Porifice. Ce dernier porte une échancrure droite ou concave, et formě avec Taxe principál un angle 
de 70" environ. Les échancrures qui séparent les cellules sont a angle aigu dans les spécimens a parois latérales 
convexes; elles sont arrondies dans les individus a parois latérales droites. 

Nous avons cru ďabord étre en présence de deux espěces, mais plus tard, ayant observé sur le méme 
hydrosome des cellules aux parois convexes et droites, nous avons reconnu que cette formě présente des aspects 
différents provenant peut-étre de la compression latérale. 

Notre varieté se distingue de Mon. jaculum (Lapw., Lit. 163 a] p. 1G, Pl. XII, fig. 2 a — cl) par son 
hydrosome plus étroit, ses cellules plus nombreuses et sa formě variable. Par le grand nombre de ses cellules, 
notre varieté contraste encore avec la formě trěs analogue, Mon. concinnus, Lapw. (Lapw., Lit. 166, Pl. V, 
fig. ', n. b). avec Mon. intermedius et ďautres du méme groupe. 

3Ion. iaculum figuré par Linnarssou (Lit. 204) diťiere de la var. variabilis par sa trěs grande largeur. II se 
rapprocherait plutót de Mon. Hisingeri, Carr., tel que Lapworth le figuře, et qui apparait dans le méme horizon 
que notre variété. (Lit 163 a, Pl. XII, fig. i e.) 

Les individus de la var. variabilis se rencontrent a Zelkovitz avec Sastrites Linnaei et Diplograptus palmeus. 
Barrande et ^Yentzel les considěrent comme des représentants de 1'espěce Mon. Nilssoni, et de la prétendue 

associati Ir cette formě avec celles que nous venons de nommer, ils en tirent un argument de plus pour 

prouver Fimpossibilité de distinguer des sones á Graptoiitcs en Bohéme. 

Local. — Želliovitz, spécimens assez fréquents. 

Monograptus crenulatus, Tórnq. 
Pl. 13, fig. 13—14. 
1881. Tornquist. Lit. 201, p. 438. Pl. 17, tig. 4. 

1883. Tullberg. Lit. 220, p. 1!». Pl. II, fig. 1—4. (Mon. personatus.) 
1892. Tornquist. Lit. 261, p. 11. Pl I, tig. 12— 1G. 

Cette espěce, ainsi que la formě Cyrtogr. cfr. flaccidus? (PJ. 13, ftg. 12), appartiennent a la deuxiěme 
Section de la Hp éme partie de ces études. 

Local. — Koněprus. 

Monograptus SedgwicVi. Port. 

Pl. 12, fig. 10, 17. 
Fig. 9 dans le texte. 



1843. Portlock. Lit. 18, p. 318. Pl. XIX, fig. 1—3; ?G. 
1851. Harkness. Lit. 38, p. 60. Pl. I, fig. 4. 



13 



1852. Geinitz. Lit. 49, p. 40. PÍ. III, fig. 1—4. 

1852. ,. „ „ » i. PL In - &g. n - (Monogr. Muémeri). 

1868. Nicholson. "lit. 105, p. 535. Pl. XIX, fig. 32. (var. spmigerus.) 

1872. „ Lit. 132, p. 23. fig. 5. (var. spmigerus.) 

1876. Lapworth. Lit. 163«, p. 22. Pl. XIII, fig. 3. 

1876. „ Lit. 163 /J. Pl. I, fig. 17. 

1877. „ Lit. 166, p. 128. Pl. V, fig. 15. 
1890. Geinitz. Lit. 251, p. 19. Pl. A, fig. 23. 

1892. Tornquist. Lit. 261, p. 28. Pl. II, fig. 31—34. Pl. III, fig. 1—4. 
Loca l _ Colmies: Haidinger, Karlík. — Spécimens trěs rares. 



Fig. 9. 

Monograptus 
Sedgwickii, Portl. ( olonie 
„Haidinger." Orig. Nr. 251. 
Grossi '/i> Partie du rhabdo- 
some montrant la formě 

des hvdrothěques. 



Monograptus Halli, Barr. 
Pl. 13, fig. 19—20. 



1850. Barrande. Lit. 37, p. 48. Pl. 2, fig. 12-13: 14? (non 16). 
1852. Geinitz. Lit. 49, p. 41. Pl. III, fig. 2-8 (Sedgwickii et Halh.) 
1876. Lapworth, Lit. 163 a, p. 19. Pl. XIII. fig. I a—d. 
1880 Lit. 190. o. 154. Pl. IV. fig. 9a? 

Les spécimens que Barrande a figurés, et dont Tun est reproduit surnotre Pl. 13 fig- 20, sont confome 
au dessin et a la description. Uimpression scalariforme de Mou, Halli (Barrande Pl 2, fig. W, représent 
trěs probablement 1'espěce LHplograpt. palmeus. Le specimen figuré par Barrande, l. c. fig. 14, quoique dessme 
trěs exacteraent, est indéterminable. nilí p(d 

Les dessins de Lapworth représentent des individus extrémement larges, inconnus en Bol. n e. ce est 
aussi le cas pour nn grand nombre ďautres formes. L'exe.nplaire, fuj. .9, PL IV, Lapw. LU. 190 V™**™ 
hýdrosome ďune largeur extraordinaire. et ses hydrothěques ont une dřrection différente de celle que Ion obsen. 
dans les spécimens de la Bohéme. 

l oca l t _ Litohlav, Želkovits, Colmie ďArchiac; associé avec Bastr. Linnaei, etc. 




jjpěme groupe: llplicopotlťM. 

Monograptus amvolutus, His. 
PL 12, fig. 26-30, PL 13, fig. 43. 
Fig. 10 dans le texte. 

1828. Krokta graptolUer fram Furundal. Hisinger, Antekningar i Physik och Geognosi ^^J*^ convo . 

h. 4, pag. 169. Pl. IV, fig. 1 c. lutus, His. I olonie „Hai 

1837 Prionotus corwohitus, Hisinger. Lit. 10. p. 114. Pl. XXXV. fig. 7. fflnger." Orig. No. 234. 

1868. Graptolitus Sedgwickii (= GrapL spiralis), Nicholson. Lit. 103, p. ..33. Pl. W. Gross, % 

fig. 28. . 
1876 Monograptus convolutus, var. spiralis, Lapworth. Lit. 163 a. p. 24. Pl. XIII. fig. 4 g. b. 

1876 V ■ »■ * • - Lit 163/1 rL *' S ' 

1 877 '. " spiralis, Lapworth. Lit. 166, p. 128. Pl. V, fig. 12. 

1882 eonvótutus, Tullberg. Lit. 211, p. 19. PL H, fig- 13 ~ l6 - 
1890 . r „ Geinitz. Lit. 251, p. 19. Pl. A. fig. 24. 

1 8Í)2 . " „ Tornquist. Lit. 261, p. 30. PL I. fig. 5—11. 



11 



Nos spócimens s'accordant parfaitement avec les originaux dc Hisinger refigurés par Tullberg, et les 
observations récentes de Tórnquist, nous n'avons pas cru devoir faire une nouvelle description de cette formě. 

Loru/. — Exemplaires trěs nombreux dans la Colonie Haidinger; rares pres de Litohlav. 



Monograptus planus, Barr., ( = resurgens, Linnars.) 

Pl. 12, fig. 11, 12, 14 — 19—24-31. 
Fig. 11 dans le texte. 



Fig. 11. 

Monograptus planus. Barr. 
var. ~ M. resurgens Linnars. Zel- 
kovitz. Orig. Nr. 228. Grossi fy. 
Originál cle Barrande. (Barr. 1. c. 
Pl. IV, fig. 15.) 



1850. Graptolithus Próteus var. plana, Barrande. Lit. 37, p. 58. Pl. 4, lig. 15. 
?1852. „ „ ex. p., Geinitz. Lit. 40, p. 44. Pl. 4, fig. 23, 25. 

? 1852. Monograptus millipeda ex. p., Geinitz. Lit. 49, p. 43. Pl. 4, fig. 1—3, 
5, 21, 22. 

? 1852. Monograptus príodon ex. p., Geinitz. Lit. 49, p. 42. Pl. 4, fig. 27. 
1881. „ resurgens, Linnarsson. Lit. 204, p. 515. Pl. 23, fig. 13—21. 

Barrande considérait cette formě comme une variété de Mon. Próteus. En 1881, 
Linnarsson a fait, sous le nom de Mon. resurgens, la description détaillée de cette 
espěce, que nous prions le lecteur de consulter. 

Une variété de cette espéce nous montre la partie distale enroulée en une spirále conique, peu élevée, pou- 
vant atteindre une longueur de 10 cm . avec 10 hydrothéques par cm de longueur. Sur les rares exemplaires bieu 
conservés, les hydrothéques de la partie distale, au lieu ďétre recourbées en arriěre, ont les pointes presque 
perpendículaires a la direction de 1'axe solide. 

La variété représentée par notre dessin, fig. 24, Pl. 12, a la partie proximale peu courbée; elle s^nroule 
ensuite immédiatement en spirále, et les hydrothéques, hautes a la base, deviennent plus courtes et se rappro- 
chent davantage les unes des autres. Nous donnons á cette variété le nom de var. contorta. 

Gis*, et local. Les spécimens sont trěs fréquents pres de Želkovits et de Litoldav, oii ils sont associés 
avec Diplogr. palmeus, Tíastritcs Linnaei. 

Monograptus triangulatus, Harkness sp. 

Pl. 12, fig. 1G; 30? 
Fig. 12 dans le texte. 

Rastrites triangulatus, Harkness. Lit. 38. Pl. I, fig. 3a — d. 

Monograptus „ Geinitz. Lit. 49, p. 47, Pl. V, fig. 5 — 8. 

Lapworth. Lit. 163 a, p. 24. Pl. XIII, fig. 5. 

Les spécimens qui sont le plus conformes aux figures de Harkness, se 
trouvent a Litohlav, avec Glimacograptus cfr. scalaris; ils sont rares dans la 
Colonie Haidinger. 

Monograptus Próteus, Barr. 

Pl. 12, fig. 21 — 23. 

Fig. 13 dans le texte. 

1850. Graptolithus Próteus, Barrande. Lit. 37, p. 58. Pl. IV, fig. 12, 14 (nou 13). /\/i4ViAj^ _ 

1851. „ „ Suess. Lit. 43, p. 39. Pl. IX, fig. 23. 

1852. Monograptus „ Geinitz. Lit. 49, p. 41. Pl. IV, fig. 6, 14 (? 11, 12, 

15—19). 

1853. Graptolithus Próteus, Richter. Lit. 51, p. 460. 
1890. „ „ Geinitz. Lit. 251, p. 21. Pl. A, fig. 28. 
1892. „ „ Tórnquist. Lit. 2G1, p. 40. Pl. III, fig. 29, 30. 




Fig. 12. 

Monograptus triangulatus, 

Harkn. Litohlav. Orig. Nr. 187 6. 
Grossi 



Fig. 13. 

Monograptus Próteus, Barr. 
Litohlav. Orig. No.263. Grossi fy. 
Partie ďun specimen montrant 
la formě des hydrothěques dans 
la partie mediáne. 



15 



Nous avons refiguré tous les originaux que Barrande a réunis sous ce DOm spécifique. Les exemplaires 
typiques raontrent a leur partie proximale des hydrothěques allongées et contigues. Le spécimen, ii^ r . 13 de 
1'ouvrage de Barrande, est reproduit sur notre Pl. 11, fig. 31; il appartient a Mon. attenuatus, Hopk. L'original 
des fig. 23 et 25 Barr., est une espěce indépendante que Barrande avait désignée sous le noni de var. plana, 
et que Linnarsson décrit en detail, beaucoup plus tard, sous le noni de Mou. resurgens. Conformément á la l<i 
de la prioritě, le noni de resurgens doit étre considéré comme synonyme. 

Local. — Zel Lorit ~, Litóhlav. 

Monograptus turriculatus, Bari-. 
Pl. 12, fig. 34—38. 

1850. Graptolites turriculatus, Barrande. Lit. 37, p. 56. Pl. 4, fig. 7—11. 

1851. „ „ Suess. Lit. 43, p. 38. Pl. IX, fig. 1. 

1852. Monogiaptus turriculatus, Geinitz. Lit. 49, p. 37. 

1853. „ „ Richter. Lit. 51, p. 460. Pl. XII, fig. 28. 

18G8. Graptolites „ Nicholson. Lit. 103. p. 542. Pl. XX, fig. 29, 30. 

1876. Monograptus „ Lapworth. Lit. 163 «, p. 24. Pl. XIII, fig. 6 a, c (non fig. 6 b). 

1876. „ „ „ Lit, 163/3. Pl. I, fig. 2.-!. 

1881. „ „ Linnarsson. Lit. 204, p. 518. Pl. 22, fig. 13—18. 

1890. „ „ Geinitz. Lit. 251, p. 20. Pl. A, fig. 26, 27. 

1892. „ „ Tornquist. Lit. 261, p. 38. Pl. III, fig. 24—26. 

Quoique la formě extérieure de tout le polypier ait été de la part des auteurs ancieus et récents 1'objet 
ďétudes trěs détaillées, il est cependant curieux de constater que la véritable fonne des hydrotběques n'a jamais 
été exactement décrite. La cause doit en étre attribuée a Pétat défectueux des spécimens. D'aprěs la figuře qne 
Barrande exposé sur la Pl. 4, fig. 11, les hydrothěques auraient une formě vésiculaire, ou plutót triangulaire, el 
finiraient iusensiblement en un prolongement pointu, spiniforme, recourbé a angle obtus. Ce dessin ne s'accorde 
pas avec les originaux dout Barrande s'est servi, car tous les exemplaires que nous avons examinés, ainsi que 
tous nos spécimens bien conservés de Mou. turriculatus, moutreut les hydrothěques en fonne de vésicules, 
debouchant dans un petit tube un peu recourbé, dout la longueur égale le diamětre des cellules, et duquel sort 
un long prolongement filifonne. Le prolongement le plus long que nous ayons observé avait 2""" de long, mais 
Tornquist en a figuře qui attcignent 3 OT "'5 de longueur, (Lit. 261, J'L III. fig. 26). 

Barrande compte 16 a 18 hydrothěques par centimetre de longueur. Xous iťavons constaté ce chiffre que 
dans des cas trěs rares. La plupart de nos spécimens possědent 14 a 16 cellules par centimetre de longueur: 
ceux de la Suěde et de 1'Angleterre n'en ont que 12 á 14. 

Gis 1 , et local. — Cette espěce est trěs fréquente en Bohéme, surtout dans les schiste> a Graptolites de 
Želkovitz et de Litóhlav, ou certains banes en sont remplis. Elle est plus rare dans ďautres localités, telle> que: 
Kuchelbad, Vonoldas, et dans les colonies ďArchiac, Lapworth. Dans la localité de Želkovite, elle est associée 
a Bastrites Linnaei— Bašt. fugax, Barr., Mon. Próteus, Barr., etc. 



Monograptus communis, Lapworth. 

Pl. 11, fig. 1S a b; 

Pl. 12, fig. 5—9; 20. 
Fig. 14 dans le texte. 

1876. — Lapworth. Lit. 163 a, p. 23. Pl. XIII, lig- i <> b. 

Nous associons a cette espěce quelques formes étroites qui présentent une tran- 
sition entre Mon. gregarius et le type Mon. communis, mais, vu Pétat défectueux de la 
plupart des exemplaires, il nous est impossible pour le moment de définir les particu- 



Fig. 14. 
Monograptus 
communis. Lapw. Litó- 
hlav. Orig. No. 130. Gran- 
deur uaturelle. Exemplaire 
provenant de la zone ave- 
Rastrites peregriniis Harr. 
et Retiolitea (Nenrograptas) 
perlatus Nich. 



larités qui permettraient ďétablir des variétés. Lapworth figuře également sous le nom de comnmnis une formě 
étroite. Tous ces individus apparaissent ensemble dans les schistes infévieurs a Rastrites. Quelques fragments 
contrastent avec Mon. mirus, Barr., sp. manuscr. par les échancrures a angle aigu qui séparent les hydrothěques. 

Local. — Colonie Haidinger; Litohlav. Les spécimens sont associés avec ceux de Monogr. lobiferus. 

Monógraptus mirus, Barr., sp. manuscr. 
Pl. 12. fig. 1—3; 4? 

L'hydrosome est ďabord enroulé en hélice conique, peu élevée; dans la partie distale, il est droit on courbé 
irréguliěrement, et sa longueur dépasse 4"". Nous comptons 10 cellules par cm dans la partie distale. Elles sont 
presque triangulaires, fortement convexes sur la paroi proximale, presque droites, allongées horizontalement pres 
de 1'orifice. Les parois distales sont faiblement convexes, dirigées obliquement vers le bas. Les échancrures 
entre les cellules sont semi-circulaires. 

Les hydrothěques de la partie enroulée présentent la méme formě; elles ne sont pas contiguěs. Le canal 
commun, extrémement ténu, íťatteint une certaine largeur qu'á 1'extrémité de la partie distale. Nous avons 
examiné plusieurs parties distales isolées dout le canal est plus fort, et qui ressemblent aux formes minces de 
Mon. communis, mais celles-ci diffěrent des premiěres par réchancrure á angle aigu des cellules. Quelques autres 
fragments que nous désignons avec doute, fig. 49, se rapprochent Ae*Mon. Nilssoni, var. major, Nich. {Nicholson 
Lit. 103, Pl. XX, fig. 20—21). 

Local. — Litohlav, Bikoš, Colonie Haidinger ; associé avec Rastrites peregrinus, la formě typique. 



IV iěme grcmpe : Opisotlť*. 

Monógraptus Beclá, Barr. 

Pl. 10, fig. 23— '25. 
Fig. 15 dans le texte. 

Barrande. Lit. 37, p. 50. Pl. 3, fig. 14—15, 16? (non 17—18). 
Suess. Lit, 43. Pl. IX. fig. 4 c? 
Geinitz. Lit. 49. Pl. IV, fig. 19? 
Lapworth. Lit, 163 a. Pl. XX, fig. 2 a b. 

Barrande a réuni et figuré sous le nom de Graptolites (Monogr.) BecJci trois formes 
distinctes qui apparaissent dans des zones différentes, et qiťil a considérées comme les 
différents stades de croissance ďune seule et méme espěce. Aprěs bien des méprises 
dues en partie a ce que le grossissement des hydrothěques íťétait pas exécuté avec exacti- 
tude et que les caractěres spécifiques íťont pas été clairement définis jusqiťá ce jour, 
nous croyons enfin reconnaitre que ces formes peuvent bien étre distinguées. 

l ěre fornie: (Monógraptus Beclá, Barr. s. str.) 

Nous reproduisons sur notre Pl. 10, fig. 24, le grossissement de la partie inférieure du spécimen que 
Barrande a figuré sur la Pl. 3, fig. 14 de sa brochure, et dont le dessin représente assez exactement 1'habitus 
général. Nous ferons seulement observer que cette formě, qui atteint jusqu'á 25™ de longueur, n'est jamais aussi 
large que pourraient le faire supposer les fig. 16 a 18 de Barrande. Au contraire, les exemplaires de cette 
longueur ne possědent guere que la largeur indiquée sur sa fig. 16. Nous avons vérifié sur Toriginal le nombre 
des hydrothěques. II est de 12 a 13 par cm dans la partie proximale et de 9 — 11 sur Fextrémité distale. 




Fig. 15. 
Monógraptus Eecki, 

Barr. Želkovitz. Origin. 
No. 173. Grossi '/i- Orig. 
cle Barrande (Barr. 1. c. 
Pl. III, fig. 15.) conservi' 1 
dans reliéf. 



17 



La Hg. 15 de notre texte montre la vérítable forine des hydrothěques; elle a été dessinée ďaprěs uo double 
bien conservé en reliéf, appartenant á la Collection Barrande. Les fig. 23 <i et 24 de notre PÍ. 10 représentent 
la formě des empreintes. La plupart des originaux de Barrande ont subi une compression latérale * j n i a déformé 
les hydrothěques, ainsi qiťon peut s'en assurer en examinant nos fig. 1!) et 25. La fig. 23//, PI. 10, représente 
la sictila avec les 3 premiěres hydrothěques. Nous conservons a cette formě le nom de Mou. (Gr.) Becki, que 
Barrande lni a donné. Jusqu'á ce jour, elle n'a été figurée nulle part. Les spécimens sont fréquents á Želkovite, 
ou ils sont associés avec Diplograptus palmeus, var. lata; Ttastrites Linnaei, etc. 



2 iémo formě : (Mon. lobiferus, M c Coy.) 

Fig. 16 dans le texte. 

Sous le nom de Grapt. Becki, Barrande figuře, Pl. 3, tig. 17, un spécimen qui 
est renfermé dans un schiste rose brun provenant de Bikoš, et appartenant a une zone 
inférieure a celle des spécimens, fig. 14 et 15. qui ont été recueillis a Želkovitz. Le 
morceau de roche porte la remarque suivante de la main de Barrande: 3 iimt áge <le crois- 
sance, fig. í7. Sur la fig. 20 de notre Pl. 10, nous tigurons plusieurs hydrothěques 

aplaties de ce spécimen, et la fig. 1G dans notre texte montre la formě de quelques autres 
bydrothěques conservées partiellement en reliéf. Dans cette espěce, on compte 8 a !) hydro- 
thěques par cm. La largeur de 1'hydrosome est de l mm 3, et sa longueur dépasse (i cm . II est 
facile de distinguer le contraste qui existe entre cette formě et la précédente. Nous 
sommes ďavis que le spécimen en question appartient a 1'espece Mon. lobiferus, M c Coy. 
II offre surtout une grande analogie avec la formě figurée par Tórnquist (Lit. 261, Pl. II, 
fig. 2) sous le nom de Mon. lobiferus. Les dessins de Lapworth, (principalement la fig. 16, 
Pl. XX, de son ouvrage: On Scotish Monogr.) s'accordent sur ce point avec ceux de 
Tórnquist. (Nous avons trouvé dans la Coll. Barrande un autre spécimen, portant égale- 
ment la remarque, 3 Ume áge de croissancc. Mais cet exemplaire appartient indubitablement 
a Mon. Bechi; il provient de Želkovite.) 



Monograptus lobi- 
ferus, JME* Coy. Bikoš. 
Orig. No. 126 a. Grossi •/,. 
Originál ile Barrande jiour 
sa figuře de la partie plus 
ágée de M. Becki. (Barr. 

1. c. Pl. III. fig. 17.) 



giěme f orme • (Mon. lobiferus, var. Lapworthi mihi.) 

Fig. 17 dans le texte. 

L'original figuré par Barrande sur sa Pl. 3, fig. 18, provient du schiste blanchátre de 
Libomyšl. La plupart des hydrothěques, ayant perdu leur forme primitive par suitě de 
la compression et par la conversion de la couche chitineuse en une masse ferrugineuse, 
sont telles que les représente notre fig. 19, PL 10. Mais nous avons réussi a découvrir 
sur le měme spécimen la continuation de l'hydrosome, dont les hydrothěques, bien 
conservées, ont échappé á 1'action des agents atmosphéríques. Nous reproduisons quel- 
ques-unes de ces hydrothěques sur la tig. 17 de notre texte. Cette forme, dont 1'hydro- 
soine est un peu recourbé, possěde une largeur de l ,nm 6 et une longueur de plus de 5 C ". 
Kile est identique avec Mon. lobiferus, M c Coy, var. Lapworthi mihi, que nous décrivons 
ci-aprěs. 

II résulte de ce que nous venons de dire, que les spécimens de Barrande, fig. 17 
et 18, appartiennent a 1'espěce Mou. lobiferus, et (pie le nom de Mon. Becki ne doit 
étre appliqué qu'a la premiére forme représentée par les fig. 14 — 16 de Barrande. II est 
done possible de prévenir les confusions amenées par la synonymie et de préciser la zone 
dans laquelle apparait le véritable Mou. Becki, ainsi que nous le ferons voii dans la 
IV'ěme p ar tie de ce travail. Dorénavant, nous n'emploierons plus le nom de Mo>. Becki 



Fig. 17. 

Monograptus lobi- 
ferus. M c Coy.. par. J.aji- 

wortM mihi. Libomyšl. 
Orig. No. 127 a. Grossi s ,. 
Originál de Barrande pour 
sa figuře de la partie la 
plus agée de Mon. Becki. 
(Barr. I. c. Pl. III. fig. 18.) 



18 



que pour designér la premiére formě citée par Bárrande, qui est associée avec Bastriteš Lmnaei et Diplograptus 
palmeus, et dout 1'habitus des hydrothěques, pris sur le premiér specimen de Barrande, est exposé sur la Pl. 10, 
fig. 23 — 25 et fig. 15 de notre texte. D'ailleurs la plupart des savants se servent aujourďhui du nom spéci- 
fique Becki pour designér cette formě. 

Monograptus lobiferus, M r Coy. 
Pl. 10, fig. 20. 
Pl. 11, fig. 1—3. 
Fig. lfi dans le texte. 



1850. Graptolites lobiferus, M c Coy. Lit. 36, pag. 270. 

1850. „ Bécki, Barrande ex parte. Lit. 37, pag. 50. Pl. 3, fig. 17. 

1851. „ Becki, Harkness. Lit. 38, p. 60. Pl. I, fig. 6 (eorr.) 
1851. „ Nicoli, „ „ 38, „ 60. Pl. I, fig. 5. 

1851. Diprion nodosus, . „ „ 38, „ 63. Pl. I, fig. 10. 

1852. ? Monograpsus Becki, Geinitz (ex parte !) Lit. 49, p. 41. Pl. III, fig. 14. 15. 

1852. ? „ miUipeda, Geinitz {ex parteX) Lit, 49, p. 43. Pl. IV, fig. 5. 

1853. „ Becki, Richter. Lit. 51, p, 459. Pl. XII, fig. 23. 
1855. Graptolites lobiferus, M c Coy. Lit, 41, p. 4. Pl. I B, fig. 3. 

1868. „ „ Niclmlson ex p. Lit. 103, p. 532. Pl. XXX. fig. 30. 

1876. Monograptus lobiferus, Lapvorth. Lit. 163 a, p. 26. Pl. XX, fig. 1. 

1876. „ „ „ Lit. 163/3. Pl. I, fig. 25. 

1877. „ „ „ Lit. 166, p. 129. Pl. 5, fig. 6. 
1890. „ Becki, Geinitz. Lit. 251, p. 18. Pl. A, fig. 17, 18. 

1892. „ lobiferus, Tórnquist. Lit, 261, p. 18. Pl. I, fig. 36, 37. T. II. fig. 1—5. 



II nous semhle saperilu de faire une nouvelle description de cette formě, qui a été étudiée en détail par 
plusieurs savants. Nous nous bornons á figurer les spécimens de la Bohéme, afin de montrer qu'ils ne présentent 
aucun contraste avec ceux de la Scandinavie et de FAngleterre. 

Barrande considérait les exemplaires de Mon. lobiferus comme des représentants adultes de Mou. Becki. 
Comme nous avons reproduit trěs correctement les originaux de Barrande, il suffira de jeter un coup ďceil sur 
les figures nouvelles pour constater 1'identité de quelques-uns ďentre eux avec Monograptus lobiferus. Le 
specimen de Barrande, Pl. 3, fig. 18 de sa brochure, appartient á une varieté nouvelle, a laquelle nous avons 
donné le nom de 1'éminent Prof. Lapworth. Nous avons en outre reconnu une autre varieté, que nous appelons 
var. undulatus. 

Monograptus lobiferus, var. Lapworthi, mílii . 
Pl. 10, fig. 19, 21. 
Fig. 17 dans le texte. 

Hydrosorae arqué, ďune longueur de 10' m et ďune largeur de l" w 6 á 2"™. Le nombre des hydrothěques 
est de 8 par cm. Celles-ci sont trěs grandes, toujours situées sur le coté concave de Fhydrosome. et se touchent 
presque par le bord externě de leur orifice. Les parois latérales externes des hydrothěques sont a peu prěs droites, 
ou bien médiocrement bombées. Les parois supérieures sont convexes, et forment, avec les parois inférieures des 
hydrothěques précédentes, une longue échanerure dont 1'extrémité arrondie est oblique par rapport a Faxe. 

Les extrémités libres des hydrothěques sont plus larges dans leur partie externě que dans leur partie interně, 
en quoi cette espěce se distingue des autres du méme groupe. Comme nous íťavons jamais rencontré ďexemplaires 
de dimensions plus exigués que celles citées plus haut, nous ne pouvons considérer cette formě comme representant 
l'áge adulte de Mon. lobiferus. 

Nous avons déja dit plus haut p. 17, que Barrande regardait les spécimens de cette variété comme des 
individus adultes de Mon. Becki. 



19 



Le grossissement, que Barrande représente tig. 18 a, Pl. 3, íťest pas tout a fait 
exact, car il a été pris sur des exemplaires dont le reliéf est déformé par 1'action 
des agents atmosphériques. La continuation de 1'hydrosome, que nous avons dé- 
couvert, nous a perinis de reproduire la vraie formě des liydrothěques, fig. 17 dans 
le texte. 

Gis 1 , ct local. — Colonie „Lapworth", prěs de Zditz\ LjbomyŠl. 



Monograptus lobiferus, M c Coy, var. undulatus, mihi. 

Pl. 10, fig. 18 a 6, 22. 
Fig. 18 dans le texte. 

Eíydrosome atteignaiit une largeur maximum de 0" ,m 8 a l"" n 2. Cóté dorsal a cour- 
bures onduleuses, de sortě que 1'hydrosome est plus large vers 1'orifice externě qu'a 
1'endroit oíi les hydrothěques se touchent par la base. Les extrémités libres des hydro- 
thěques offrent la formě ďun crochet recourbé vers le bas. Ces extrémités s'appuient 
souvent a la paroi proximale des cellules, et, dans ce cas, elles présentent une saillie 
globuleuse munie ďune pointe sur le bord externě. 

Local. — Colonie „Lapworth", prěs de Zditz. Les spécimens de cette variété sont 
associés avec ceux de la formě typique. 

Monograptus rancinatas, Lapworth. 

Fig. 19 dans le texte. 

1876. Monograptus runcinatus, Lapworth. Lit. 163 «, p. 28. Pl. XX. fig. 4. 

1876. „ „ „ Lit 163 jS. Pl. I, fig, 26. 

1877. „ ., || Lit. 166, p. 128. Pl. 5, fig. 7. 
1881. „ u Linnarssou. Lit. 204, p. 513. Pl. 23, fig. 8— 12. 
1802. „ „ Tórnquist. Lit. 261, p. 27. Pl. II, fig. 29, 31. 

Cette espěce trěs intéressante se rencontre assez fréquemment a Želkovite. Elle 
est associée avec Monogr. densus n. sj)., J\fon. retusus n. sj>., etc. 

Monograptus crispus, Lapw. 
Fig. 20 dans le texte. 

Lapworth. Lit. 163 a, p. 30. Pl. XX, fig. 7. 

Local. — Colonie „Lapworth". Spécimens trěs rares. 

Monograptus dextrorsus, Linnarssou. 

Fig. 21 dans le texte. 

1881. Monograptus dextrorsus, Linnarssou. Lit. 204, p. 511. PL 23, fig. 1 — 7. 
1892. „ cfr. dextrorsus, Tórnquist. Lit. 261, p. 24. Pl. II, fig. 18—21. 

Les représentants de cette espěce apparaissent dans la localité de Želkovite, oů 
ils sont assez rares. 




Fig. is. 

Monograptus lóbi- 
ferus, M c Coy, var. undu- 
latua mihi. Colonie „Lap- 
worth". Orig. No. 129 «. 
Grossi Quelquea hydro- 
thěques bien conservěes du 
méme exemplaire qui est 

figuře sur notre Pl. 1<», 
fig. 18. 



n 




Fig. 19. 
Monograptus runcinatus, 

Lapw. Želkovitz. Orig. 255. 
Grossi 8 ',. 

« — partie proximale avec les 
hydrothěques compriměes ; 

b — partie distale avec les 
hydrothěques bien conser- 
věes. 



3* 



20 



Nous avons en outre découvert dans un horizoú plus bas une varieté que 
nous désignons par le nom de var. incisus m. Elle se distingue par 1'obliquité de 
ses parois cellulaires proximales, par les échancrures bien marquées que forment 
les hydrothěques dans 1'hvdrosome. De plus, ses parois cellulaires distales sont 
également obliqúes et fortement voútées, de sortě que les extrémités libres des 
hydrothěques sont trěs fortes. Cette varieté est ťigurée sur notre Pl. 11, fig. 27. 

Monograptus distans, Portl. 
Pl. 10, fig. 26—30. 

II est trěs difficile de déterminer la véritable formě des hydrothěques sur les 
spécimens que nous possédons. Nous associons a cette espěce les exemplaíres 
figurés, en nous basant uniquement sur le norabre des hydrothěques qui est de 
9 a 10 par cm, et sur les diinensions du polypier entier, dont la longueur dépasse 
12 c "', et la largeur varie entre mm 6 á l mm 2. 

( !ette espěce n'est connue jusqiťá ce jour que par la description et la figuře 
incomplětes qíťen donne Portlock. Les hydrothěques, généralement situées'sur le 
cóte concave, sont représentées, dans les spécimens les mieux conservés, par de 
petites saillies arrondies qui s'élěvent du canal commun, et sont également distantes 
les unes des autres. Dans la partie distale des exemplaires adultes, 1'intervalle 
qui séparé les hydrothěques est plus étroit, en revanche, celles-ci sont plus larges 
et plus grandes. 

Nous avons ďabord pensé que les spécimens comprimés appartenaient a lion, 
lobiferus, mais nous avons reconnu que ce íťest pas le cas. Les spécimens com- 
primés que nous représentons, fig. 26 — 30, montrent une formě que Tou íťobserve 
jamais chez Mon. lobiferus. La largeur relativement considérable de 1'hydrosome 
ne permet pas nou plus de les identifier avec certaines espěces du groupe de 
M<n>. dextrorsus, Linnarsson, décrites par Tornquist, telles que Mon. nodifer, ansu- 
losus, scanicus. De plus, les spécimens de la Bohéme ne montrent aucune trace 
de la conformation si caractéristique de la partie libře des hydrothěques des 
représentants de ce groupe, en Scandinavie, qui sont considérés par Geinitz (Lit. 251, 
ji. comme de jeunes stades de Mon. BecJci ou lobiferus. 

Local. — Colonie Haidinger, Les exemplaires se trouvent dans la méme zone 
que Mon. lobiferus et Rastrites peregrinus, 

Monograptus retusus, n. sp. 

Pl. 11, fig. 4. 

Fig. 22 dans le texte. 

Hydrosome rectiligne, atteignant une longueur de 15 cm et une largeur de 2"""5. 
Nombre des hydrothěques : 7 a 8 par cm. 

Parois distales recourbées vers le bas en demi-cercle; parois proximales trěs 
courtes, presque rectilignes. Orifice externě trěs large, droit, non échancré et 
dirigé vers le bas. Les parois communes sont faiblement arquées, presque horizon- 
tales, et atteignent a peine la moitié de la largeur de rhydrosome. La partie 
libře des hydrothěques est tellement rapprochée de 1'hydrosome par sa paroi in- 
terne, que, la plupart du temps, c'est a peine si l'on distingue la limite de sépa- 
ration. (Voir fig. 22 dans le texte.) 

Local. Les spécimens se rencontrent fréquemment á Žélkovite, ou ils sont 
associés avec Mon. densus n. sp. et Mon. runcinatus. 




Fig. 20. 

Monograptus crispus, Lapw 
Litohlav. Orig. No. 258. 
Grossi 




Fig. 21. 

Monograptus dextrorsus, 

Linnarsson. Zelkovitz. Orig. 
No. 145. Grossi "/i- Partie 
distale de 1'exemplaire figuré 
sur notre Pl. 11, íig. 29, avec 
des hydrothěques bien 
conservées. 




Fig. 22. 

Monograptus retusus, n. sp. 

Želkovitz. Orig. 1396. Grossi s/,. 
Partie ďun exemplaire dont les 
hydrothěques ont conservé 
leurs contours. 



21 





Fig. 23. 
Monograptus Marri, 

n. sp. Želkovitz. Orig. 
No. 167. Grossi »/,. Partie 
distale de 1'exemplaire dont 
la partie proximale est 
figurée sur notre Pl. 11, 
fis. 10. 



Monograptus Marri, 

a. sp. Želkovitz. Orig. 
No. 121/3. Grossi »/,. Partie 
proximale de 1'exemplaire 
figuře sur notre Pl. 1 1, fig. 5. 
(parois presque 
liori/oiitales.) 



Monograptus Marri. 

n. sp. Litohlav. Orig. 
No. 166. Grossi 8 ',. Partie 
distale de 1'exemplaire fjui 
est figaré sur notre Pl. 11. 
nV 11. 



Monograptus Marri, n. sp. 

Pl. 11, fig. 5, 6, 10, 11. 
Fig. 23—25 dans le texte. 

Cette espěce est trěs rapprochée 
de Mon. priodon, dont elle se distingue 
par son hydrosome de peu ďétendue. 
Gelui-ci atteint une longueur de 4 a 6 cm , 
et une largeur de l"* 2 a l" ,m 7. On 
compte 10 hydrothéques par on, tant 
dans la partie distale que dans la partie 
proximale. Les extrémités libres des 
hydrothéques sout cylindriques, beaucoup 
plus longues que dans Mon. priodon, 
recourbées vers le bas en formě de 
crocliet; elles ne s'ainineissent pas vers 
1'oritice. comme c'est le cas chez les 
spécimens de Mon. priodon. Les parois 
communes sont courtes, indistiuctes chez 
la plupart des exemplaires, et forment 
avec la virgula un angle de 75 a 80", 
particularité caractéristique. 

L'espěce Mon. Marri est trěs analogue, sinon identique, a celle que Linnarssou a figurée sous le nom de 
Mon. cfr. lobiferus, M c Coy (Lit. 204, Pl. 22, fig. 11 — 12). ft^ais les hydrothéques de cette derniěre sont élargies 
a l'orifice externě, ce que nous ďavons pas encore observé chez les formes de la Bohéme. L'espěce Mon. priodon, 
que Linnarsson figuře sur la Pl. 22, fig. 5 — 6 de son ouvrage cité ci-dessus, présente un type intermédiaire entre 
nos espěces Mon. Marri et Mon. Holmi. Cette formě, dont les parois communes sont également peu inclinées, 
pourrait bien ne pas appartenir a Mon priodon, qui, a notre avis, n'apparait pas dans les mémes couches que 
Mox. turriculatus, du moins en Bohéme. 

L'exemplaire muni de la sicula, représenté sur notre fig. 11, a été employé en partie par Barrande pour le 
dessin de son Mon. priodon, Pl. 1, fig. 13. Sur la méme roche, on trouve encore associées les espěces suivantes 
Diplograpt. palmeus, var. parallclo-costatas et Rastr ites fagax — R. Linnaei, que J. Marr cite comme provenant 
exclusivement de la zone a Diplograptus. Barrande voyait dans la présence de cette formě, qifil considérail 
comme un véritable Mon. priodon, une preuve en faveur de son opinion sur 1'absence de zones a Graptolites en 
Bohéme. B s'appuyait en méme temps sur ťexistence de cette espěce pour combattre les arguments de J. Marr, 
qui prétend que la succession et 1'association des espěces, dans les Colonies et la bandě e 1, sont les mémes que 
dans les autres contrées. Nous avons signalé dans la II ÍLme partie de ces études, une erreur semblable commise 
plus tard par Wentzel (Lit. 256). 

Nous aurons encore 1'occasion. en faisant la description ďun certain nombre ďespěces de Barrande, de 
signaler les fautes causées par la détermination inexacte des formes. ainsi que la confusion, amenée par 1'incerti- 
tude ou l'on se trouvait de dire au juste quelle espěce Barrande avait voulu représenter. 

Local. — Les spécimens, assez rares, ont été recueillis ii Želkovitz et \\ Litohlav. 



Monogr. Holmi, n. sp. 
Pl. 11, fig. 7—9. 

Cette espěce se distingue de Mon. priodon et Mon. Marri par les extrémités libro, trěs courtes, de ses 
hydrothéques. Elle uatteint que 6 rm de longueur: sa largeur est de 1"""S, et le nombre de ses hydrothéques, 
de 8 par cm. 



22 



Les extrémités libres des hydrothěques sont relativément trěs larges, et se recourbent subitement vers le 
bas; leur orince externě n'est ni aigu, ni arrondi, mais il montre une échancrure concave et des arétes vives. 
Le bord de 1'orifice est incliné obliquement vers la direction de la virgula. Les parois coramunes sont convexes, 
obliques et plus longues que dans Pespěce precedente. 

Loru/. — . Los exemplaires de cette espěce sont assez rares. Ils proviennent de LitoJdav. 

Monogr. densus, n. sp. 
Pl. 11, fig. 12—13. 

Monogr. priodon. Barr. Lit. 37. Pl. 1, fig. 12. 

L'hydrosome, rectiligne, atteint jusqiťa 1S "" de longueur; sa largeur a la partie distale est de 2 mm 3. 
Le nombre des hydrothěques par cm s'élěve á 8 dans la partie proximale, a 9 dans la partie distale. Les 
extrémités libres des hydrothěques, larges. courtes, quadrangulaires, arrondies, se dirigent obliquement vers 
le bas. La paroi cellulaire (proximale) formě, en se recourbant vers le bas, une échancrure dirigée vers le cóté 
interně, ce qui rétrécit les extrémités libres des hydrothěques a la naissance de leur courbure. Les parois proxi- 
males des cellules deviennent plus courtes et obliques á mesure qíťelles se rapprochent de 1'extrémité distale de 
Phydrosome. Elles finissent par former une petite échancrure étroite entre les larges hydrothěques, dont les bords 
des oritices externes sont presque contigus. Les parois communes n'atteignent, dans la partie proximale, que la 
moitié de la largeur de Phydrosome ; mais, dans la partie distale, elles s'étendent jusqu'aux % de la largeur, et 
finissent toujours par uu trěs gros renflement pyriforme. 

Le spécimen représenté sur notre Pl. 12, fig. 12, a été ďabord figuré par Barrande sur sa Pl. 1, fig. 12, 
sous le nom de Mon. priodon. 

II ressort des observations de ce savant que cette espěce lui fournissait une preuve de plus contre la division 
par zones de la bandě el, telle que J. Marr la propose, parce que Texemplaire provient de la zone á Diplo- 
graptus a Žélkovitz, horizon que J. Marr distingue nettement de la zone a Mon. priodon,. 

Loeal. — Želkovitz. Les spécimens se rencontrent fréquemment; ils sont associés avec Mon. Hisingeri 
(— sagittarms), que Barrande considěre comme Mon. colonus. 

Monograptus Nicholsoni, n. sp. 
Pl. 11, fig. 22—23. 

Hydrosome atteignaut une longueur de plus de 8™, et une largeur de 1"""8. Le nombre des hydrothěques 
s'élěve á !> par cm. Elles appartiennent au type priodon, ou plutót au type lobifcrus. Leurs extrémités libres 
sont trěs courtes, larges, et se dirigent vers le bas en formant un angle de 45" environ. Les parois inférieures 
(proximales) des hydrothěques sont obliques, presque rectilignes, et se recourbent subitement, ainsi que les parois 
supérieures; leur longueur dépasse que de iy s la largeur de l'orifice. 

Cette espěce, qui rappelle en quelque sortě Mon. tortilis, Linnars. (Linnars. Lit. 204, p. 514, Pl. 22, 
fig. 19, 20), diffěre de la formě scandinave par lYxiguité de sou canal commun et par les parties libres, nou 
rétrécies, de ses hydrothěques. 

Local. — Vallée de Radotin. Les spécimens se trouvent associés avec Rastrites peregrinus, Richteři, et 
Climacograptus cfr. scalaris. 

Moiiograptus Clingani, Carr. 
Pl. 11, fig. 14—17, 21. 

Nicholson. Lit. 103. Pl. XIX, fig. 29. (Mon. lobifcrus). 

Carruthers. Lit. 101. Pl. V, fig. 19. (Mon. Clingani). 

Lapworth. Lit. 163 a, p. 28. Pl. XIX, fig. Sa b c. (Mon. Clingani). 



23 



La formě typique, telle quo Lapworth la figuro /. c. est trěs rare en Bohéme. Nous pensons que les spéci- 
niens figurés sur ootre Pl. 11, fig. 15 — 17, montrent les caractéres propres a cette espěce. 

Nous avous trouvé eu outre, dans différentes zones, des formes qui offrent quelques Iégers con- 
trastes avec 1'espěce typique, et que nous considérons comme des variétés. Ce sont: var. tenera et var. 
Hopkinsoni. 

Var. tenera niihi. 
Pl. 11, fig. 14, 21. 

La formě générale extérieure est analogue a celle de l'espěce typique, mais les hydrothěques smít oioins 
hautes; 1'hydrosome est plus mince, méme dans la partie distale. 

Les hydrothěques, situées sur le cóté convexe. sont cylindriques et subitement recourbées vers le bas. Les 
parois latérales proximales sont parallěles au cóté dorsal de l'hydrosome. 

Local. — Colonie Haidinger; Badotin, Kosov. Les exemplaires apparaissent dans les zones inférieures 
a Bastrites. 

Var. Hopkinsoni mihi. 
Pl. 11, fig. 24—26. 

Cette variété se distingue de la premiére en ce que les hydrothěques sont sur le 
cóté concave tle 1'hydrosome. Les parois latérales des hydrothěques sont obliques, 1 1 
les cellules offrent 1'apparence de triangles recourbés. 

L'orifice, qui est droit, se dirige obliquement vers le bas, et sa largeur dépasse 
celle de l'hydrosome, (dimension prise a la base des cellules). Pour les autres particu- 
larités, cette formě est analogue a Mon. Nichólsoni. 

Local. — Želkovits. 

Monograptus (Rastrites) genmatus, Barr. sp. 

Pl. 11, fig. 33. 
Fig. 26 dans le texte. 

Barrande. Lit. 37, p. (i8. Pl. 4, fig. 5. (Rastr, gemmaůus). 

Hydrosome dépassant 3 C ™ de longueuv, linéaire, ďune largeur maximum de 0™"2, 
médiocrement courbé. Hydrothěques situées sur le cóté convexe de 1 'hydrosome. EUes 
Ont la formě ďun crochet, et sont dirigées vers le bas, de sortě que leur orifice esl 
parallěle á la direction de 1 "hydrosome. On en compte 7 par cm. Aux endroits oíi les 
hydrothěques saillent de 1'hydrosome et se recourbent vers le bas. la largeur de 1'hydro- 
some est quelquefois plus grande. Les parois eommunes sout trěs courtes. 

Barrande range cette espěce dans le genre Bastrites; mais la fig. 26 dans notre 
texte montre qíťelle appartient au genre Monograptus. 

L'original avait été représenté par Barrande comme si les hydrothěques étaient diri- 
gées vers le haut, ce qui iťest pas le cas. 

Local. — Želkovite, Litohlav. 



Fin. 2li. 
Monograptus (Rast- 
rites) gemmatus. Bari 
Bp. Želkovitz. Orig. No. 
146-/. Grossi ',. Exem- 
plaire provenant de la zone 
ii DiplograptuB palnieu> 
var. parallelocostatus. Rast- 
rites Linnaei, Monograptus 
Marri etc. 



2 I 



V iěme grcmpe: < amplopodc*. 



1850. 
1852. 



Monograptus nuntius. Barr. 

Pl. 13, fig. Hal; 18? 
Fig. 27 dans le texte. 

Barrande. Lit. 37, p. 45. TI. 2, lig. 6, (non 7, 8.) 

Geinitz. Lit. 49, p. 34. Pl. 2, fig. 16? 22, 23, 26, 27, (non 8, 

L'livdrosome des originaux de Barrande atteint 



1.) 




une longueur de 12 cm , et une 
largeur de 1"""5. Le nombre des hydrothěques est de 10 a 11 par cm. Celles-ci se 
trouvent sur le cóté convexe de 1'hydrosorae, qui est arqué, et sont inclinées a 30" 
environ par rapport a Taxe. La fig. 27 dans le texte montre que Fon est en présence 
ďun type tout particulier, reconnaissable au premiér coup ďceil a la formě de ses hydro- 
thěques et a la largeur exceptionnelle du canal commun. 

Notre fig. 17 a, Pl. 13, montre 1'aspect que présentent les spécimens comprimés. La 
fig. 17 6 représente une partie de 1'original employé par Barrande pour la fig. 6 de sa Pí. 2. 
Nous avons cru ďabord que Forifice externě des cellules était dirigé vers le bas, mais nous 
avons reconnu notre méprise, car Geinitz figuře la méme formě avec la partie proximale enroulée. 

Nous ne savons s'il convient ďassocier á cette espěce le specimen représenté par la 
fig. 18, Pl. 11. 

Les hydrothěques sont situées sur le cóté concave; on en compte 12 a 13 par cm. 
les cellules sont arrondies, et Forifice externě, concave. Ces particularités ne peuvent guěre s expliquer par Feffet 
de la compression de Fhydrosome, c'est pourquoi nous proposons pour cette formě, qui est peut-étre une varieté, 
le nom de var. expectans mihi. 

Nous Favons trouvée dans la zone a Diplogr. palméus, a Ždhovitz. 

La formě typique apparait dans une zone située plus bas que celle de la variété. 



Fig. 27. 
Monograptus nuntius, 

Barr. Libomyšl. Orig. No. 
176 6. Grossi Partie de 
Texemplaire montrant la 
vraie formě des 
hydrothěques. 



Les échancrures entre 



Famille des RetiOlitidae Lapworth. 

Genre Retioliles Barr. 

Retiol. perlatus, Nichol. 

Pl. 13, fig. 44—45. 

1868. Nicholson. Lit. 103, p. 530. Pl. XIX, fig. 21—22. 
?1881. Linnarsson. Lit. 204, p. 523. Pl. 23, fig. 2!). 
1891. Tórnquist. Lit. 255, p. 11. Pl. II, fig. 26. 

Dans la détermination de cette espěce, il convient de s'en tenir a la description de Nicholson plutót qu'a 
son dessin, qui est trěs imparfait. Les savants suédois figurent sous ce nom une formě qui répond trěs bien 
aux caractěres exposés par Nicholson dans sa description, et avec laquelle nos spécimens montrent beaucoup 
(Fanalogie. 

La longueur du polypier atteint jusqu'a 8"". La partie proximale, qui était inconnue auparavant, se termine 
en une pointe obtuse. Sur les cótés, le réseau ne formě pas de mailles pointues, les bords sont droits et ne 
porte nt que de trěs petites échancrures. Les hydrothěques sont inclinées a 45" par rapport a Faxe. La virgula 
est toujours bien visible; elle présente Faspect ďun fil raide, rectiligne ou bien légěrement courbé. 



25 



L'espěce Bet. fibratus, Lapw. ne différe de cette formě que par son réseau, rjui est épaissi au milieu de 
rhydrosome. 

Lomí. — Litohlav. Les spécimens apparaissent dans la méme zone que les espěces Bašt. peregrinus, 
Monogr. lobiferus, Glimacograptus bohemicus, Cephalograptus cfr. cometa, etc. 




Etetiolites obesus, Lapw. 

Pl. 13, fig. 46-49. 
Fig. 28 dans le texte. 

1876. Lapworth. Lit. 163. Pl. III, fig. 61. (7,'. perlatus). 

1877. „ Lit. 163. p. 137. Pl. VI, fig. 29. 
1888. Linnarsson. Lit. 204, p. 523. Pl. 23, fig. 29. (/.'. perlatus). 
1891. Tórnquist. Lit. 255, p. 1(>. Pl. II. hg. 24, 25. 

Le polypier a une longueur de 4 fm et une largeur de 6""". Le réseau, 
trěs fin et épais, se termine de chaque cóté par des pointes dont les extrémités 
sont réunies entre elles par des fibres. Les parois forment avec Paxe un angle 
de 60° environ. Elles sont indiquées par de larges bandes alternantes. tínement 
ponctuées. La virgula saille souvent de plus de l em hors de Phydrosoine, et 
devient alors trěs forte. 

Cette formě était bien connue de Barrande, qui la considérait comme appartenant á 1'espěce Retiol. Geiniteia- 
nus. Sur le méme morceau de rocbe se trouve aussi Toriginal que Barrande a figuré sous le nom de Basi rites 
fxujax. S'appuyant sur Passociation de ces deux types, qui, dans ďautres contrées siluriennes. se trouvent dans 
des horizons trěs distants, Barrande en concluait que les zones a Graptolites, telles que J. Marr les présente. 
íťexistent pas en Bohéme. Barrande était ďavis que les arguments mis en avant par J. Marr contre les Colonies 
en se basant sur la succession et Passociation des espěces, n'ont aucune valeur, puisque Tou voyait. selon lui. 
associées ensemble des formes de la zone a Diplograptus et de la zone á JI/, priodon. 

Local. — Litohlav. Les individus sont associés a Monogr. cfr. rmcinatus, 3Ion. attenuátus, Moři. Bastrites 
fngax = Linnaei. 



Fig. 28. 

Retiolites obesus. Lapworth. 
Litohlav. Grossi T /i- Partie du poly- 
pier montrant les saillies latéraJes 
du réseau. 



Errata et Corrigenda. 



Pag« 


Ligne 


au lieu de 


lisez 


12 


6 ; 


i partir du hatit 


fig- 


1 1—15 


fig- 


11 


„ 


13 


13 


i partir du bas 


fig. 


43 


fig- 


41 




14 


5 i 


i partir du haut 


fig- 


14—19—24—31 


fig- 


1 1 


19, 24, 31. 


16 


17 




fig- 




fig. 


14 


-16. 



4 




Perner ad nai del 



A Haase. Prague 



EXPLICATION DES FIGURES |>| i) 



Ti* 

DiplogrsiptiiM palmeus. Barr. 

1. Specimen montrant les parois cellulaires bien conser- 
vées et le prolongement de 1'axe. Sicula faiblement 
marquée, avec un prolongement en formě de pointe. 
Grossi 3 fois. Želkovite, e 1. — Collection du 
Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 98. 

2. Jeane specimen montrant la sicula bien conservée. 
Grossi 4 fois. Mhne loralité. — CoUcct. du Musée 
de Bohéme. — N° de Vorig. 100. 



DiplograpliiM imlmetis. Bai 

rallelocostatus. Suess. 

3. Eztrémité distale ďun individu adulte. Le prolonge- 
ment de 1'axe est tordu 3 fois et aplati. Grossi 
4 fois. Litohlav, t* 1. — Collect. Barrande. — 2V* d< 
Vorig. 96. 

(Nous continnons ďemployer la terminologie acceptée 
généralement depuis un grand nombre ďannóes, 1 1 
nous nous servons du terme d i stal pour designér .-.tt. 
partie du polypier qoi, ďaprěs les recherches de lí 
Ruedeman, devrait étre appelée pro.rinialc.) 

(Voir B. Ruedemann. Synopsis of the Mód* of 
Grotrth and Developement of the Graptolitic Gentti 
Diplograptus. State Geologist. — N. York. t894. 



PI. í). (suitě.) 



EXPLICATTON DES FIGUŘE S. 



ne. 

IHpIo»;rupf us palmeus. Barr. 

4. Extrémité proximale ďun jeune individu montrant la 
sicula bien conservóe. Grossi 4 fois. Želhovitz, e 1. — 
Collect. Bar rande. — N° de Vorig. 95 b. 

Diplo@;raplus palmeus. Barr., var. pa- 
rallelocostatus. Suess. 

5. Fragment de l'extrémité distale ďun specimen adulte, 
montrant une partie de 1'axe tordu représenté sur la 
fig. 3. Grossi 4 fois. Litohlav, e 1. — Collection 
Barrande. — N° de Vorig. 96. 

ti. Autre spécimen grossi 4 fois. Želhovitz, e 1. — 
Collect. du Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 97. 

IH plo^rupliiK palmeus. Barr., var. tenuis. 

7. Specimen possédant un axe élargi ; grossi 4 fois. Lito- 
hlav, el. — Collect. du Musée de Bohéme. — 
N° de Vorig. 99. 

IHplogruptus palmeus. Barr., var. ovato- 
elongatus. Kurck. 

8. Partie mediáne ďun polypier adulte ; grossie 3 fois. 
Želhovitz, el. — Collect. Barrande. — N" de 
Vorig. 95 a. 

Diplo» raptus (Glyptograptus) 
siauaius. Nich. 

9. Specimen grossi 6 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
Barrande. — N° de Vorig. 119. 

10. Autre spécimen appartenant tres probablement a la 
méme espěce ; grossi 6 fois. LibomyŠl. — Collect. 
du Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 91. 

11. Autre spécimen appartenant probablement á la méme 
espéce ; grossi 6 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
Barrande. — N° de Vorig. 120. 

12. Autre spécimen grossi 4 fois. Colonie Haidinger. — 
Coll. Novák. — N° de Vorig. 116. 

IHplo«:rapfus (Glypfojfrnpf iik) 

vesiculosus. Nich. 



Iliplogruptus helullus. Tornq. 

14. Spécimen grossi 4 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
du Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 111. 

15. Autre spécimen grossi 4 fois. Litohlav, el. — Coll. 
du Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 117. 

II i pl o "raptus (€«lypto<»-ruptus ) 

lamariscus. Nich. 

10. Spécimen grossi (i fois. Želhovitz, e 1. — Collect. 
du Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 25. 

Diplo»raptus ovulus. Barr. 

17. Spécimen figuré dans la brochure de Barrande. (Grapt. 
Pl. 3, fig. 8). Grossi 4 fois. Želhovitz, e l. — Coll. 
Barrande. — ^V de Vorig. 106. 

18. Spécimen adulte, grossi 4 fois. Želhovitz, el. — 
Collect. Barrande. — N° de Vorig. 107. 

19. Spécimen peu étendu, grossi 4 fois. Méme local. — 
Collect. du Musée. — N° de Vorig. 103. 

20. Spécimen long, grossi 4 fois. Méme local. — Coll. 
du Musée. — N° de Vorig. 104. 

21. Autre spécimen de formě allongée ; grossi 4 fois. 
Dvorshj mlýn. — Collect. du Musée. — N° de 
Vorig. 103. 

22. Autre spécimen trés agé et Ir plus long qui ait été 
observé jusqďá ce jour. II porte une rangée de 1S 
cellules. Grossi 4 fois. Želhovitz. — Collect. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 1<>5. 

Diplograptus (Glyplogruptus) 
íamuriscus. Nich., var. Unearis mihi. 

23. Spécimen grossi 6 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
Barr. — N° de Vorig. 121. 

Cet exemplaire se rapproclie beaucoup par sou 
aspect de Diplog. eugh/phus, Lapw., var. angustus, 
Perner, de la bandě d 5. 



13. Spécimen grossi 4 fois. Belč. — Coll. Barrande. — 
X° de Vorig. 108 b. 



D r Jar Perner, Eiudes sur les Graploliíes de Bohéme Pari HI a 




30 22 28 27 25 23a 



A Haase Prague 



KXN.ICATIO.N DKS FIGUHKS. 



VI III. 



Fig. 

í limacograpluM sculnris. Ili- (Linné). 

1. Plusieurs cellules bioii conservées, et prises au milieu 
ďun polypier adulte. Grossies 6 fois. Colonie Hai- 
dinger. — Collect. Barrande. — N° de Vorig. 91. 

Ce specimen a été employé partiellement par Bar- 
rande pour tígurer Diplograptus palmeus, Barr. (Grapt. 
de Bohéme, VI. 3, fig. a, impressions scálariformes.) 
Voir notre lig. 3. 

2. Polypier étroit, comprimé latéralement, grossi 3 fois. 
Valíce de Radotin. — Coll. du Musée de Bohéme. 
N° de Vorig. 92. 

3. Specimen bien conservé, dont Barrande s"est servi pour 
la fig. 6 de sa Pl. 3, et qu'il considéraít comme une 
impression scalariforme de Graptolites palmeus, Barr. 
Grossi fois. Libomyšl. — Collect. Barr. — N ů de 
Vorig. ?><). 

4. Specimen contourné, grossi 3 ťois. Méme locál. — 
Collect. du Jlusře. — N° de Vorig. 93. 

5. Spécimen comprimé latéralement et traverse par on 
polypier bien conservé. Grossi 4 fois. ( 'olonie Karlík. — 
Collect. Barrande. — N° de Vorig. 13. 



f liiiiacojřrupliis 8Caluris, var. 
laris. M c Coy. 

(>. Partie distale ďun spécimen trěs bien conservé. Grossie 
6 fois. Colonie Haidinger. — Collect. Barrande. — 
N° de Vorig. 118. 

riiímtcojfrapf um holtemicus n. sp. 

7a. Spécimen montrant les parois et Taxe centrál. Grossi 
6 fois. Litohlav. — Coll. Barrande. — A'' de 
Vorig. 220. 

7b. Jeune spécimen comprimé, grossi 4 ťois. M< 'm< hn al. — 
Coll. Barrande. — N* de Vorig. 219. 

iři ph»- 1 apms (Glyptograptiis ) 
imnff *fu*. Lapw. 

S. Partie distale ďun jeune polypier. La sicula émet un 
long prolongement filiforme de son extrémité pln- largei 
Gross. 6 fois. Méme locál. — Coll- Barrande. — 
N ů de Vorig. 221. 



Pl. 10. (suitě.) 



EXPLICATION DES FIGURES. 



Fig. 

IHplog raptu* (Glyplo^raptus) vesi- 
culosus. Nich. 

9. Spécimen comprimé obliquement dans le sens de la 
longueur, grossi 4 fois. Bele. — Co!/. Barrande. — 
N° 108 a. 

Diplograpf us vesiculosus. Nich., var. 
filiferus. Lapw. (manuscr.) 

10. Partie ďun spécimen adulte, comprimé latéralement 
dans le sens de la longueur. Gross. 3 fois. Belč. — 
Coll. Barrande. — N° de Vorig. 110. 

11. Spécimen aplati dans le sens de la longueur. Méme 
loeal. — Coll. Barrande. — N° de Vorly. 109. 

12. Partie médiane ďun polypier adulte montrant des 
cellules bien conservées. Les contours des cellules 
ressemblent beaucoup á eeux que ťon observe á la 
partie inférieure de la fig. 10. Gross. 3 fois. Libo- 
myši. — Collect. du Musée de Bohéme. — N° de 
Vorig. 113. 

I)iplo»;i*aptus modeslus. Lapw. 

13. Partie médiane ďun polypier; grossie 4 fois. Colonie 
Eaidinger. — Coll. Novák. — Ň" de Vorig. 114. 

ťeplialograptus foliům. His. 

14. Spécimen montrant des cellules aux contours bien con- 
servés ; grossi 4 fois. Colonie ďArchiac. — Coll. 
Barrande. — N° de Vorig. 115. 

Ceplialo»;rap1ns vmneta. Gem. 

15. Partie inférieure du polypier ; grossie 3 fois. Colonie 
Haidinger. — Coll. Barrande. — N° de Vorig. 9. 

16. Autre spécimen, grossi 4 fois. Litóhlav. — Coll. 
Barrande. — N°. de Vorig. 26. 

CliiuacojřraptiiM phryyionitis. Tornq. 

17. Spécimen grossi i; fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
du Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 112. 

.Mono»:raplUM lobifrm*. M Coy, var. 
undulatus mihi. 

18a. Partie médiane ďun exemplaire adulte. Grossie 6 fois. 
Colonie Lapworth. — N° de Vorig. 129. 

18b. id. ... 2 cellules comprimées, grossies 6 fois. 

22. Spécimen jcune, conservé partiellement en reliéf et 
grossi 7 fois. Colonie Haidinger. — Coll. Novák. — 
N° de Vorig. 125 a. 



Fig. 

HIonogrraptiiM lohiferng. M c Coy., rar. 
Lapivorthi mihi. 

19. Spécimen ayant servi partiellement a la composition 
de la fig. 18, Pl. III de Barrande, sous le nom de 
Graptolites Bečici. Grossi 4 fois. Les hydrothěques 
ont perdu leur formě primitive par suitě de la méta- 
morphose de la c.ouche chitineuse. Libomysl. — Coll. 
Barrande. — N° de Vorig. 127 a. 

21. Autre spécimen grossi 4 fois. Colonie Lapworth. — 
Coll. Barrande. — N de Vorig. 127 b. 

Ifoiiograptus lobiferus. M c Coy. 

20. Spécimen comprimé, figuré sur la Pl. III, fig. 17 de 
la brochure, Grapt. de Bohéme, sous le nom de 
Graptolites Bečici, Barr. Grossi 5 fois. Libomysl. — 
Coll. Barrande. — N° de Vorig. 126 d. 

IlonograptiiK Becki. Barr. 

23a. Spécimen grossi 7 fois. Zelicovitz. — Coll. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 127 b. 

23b. id. . . . sicula et 3 cellules, grossies 4 fois. 

24. Spécimen déjá figuré par Bai rande, Pl. 3, fig. 14, 
sous le nom de Graptolites Bečici. Grossi 4 fois. 
Želkovitz. — Collect. Barrande. — N° de Vorig. 124. 

25. Autre spécimen également figuré par Barrande, Pl. 3, 
fig. 16. Grossi 4 fois. Méme local. — Collect. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 173. 

MonograptUN rtigfans. Portl. 

26. Spécimen grossi 6 fois. Výskočilka. — Coll. Bar- 
rande. — N" de Vorig. 3. 

27. Partie proximale ďun spécimen comprimé. Grossi 4 
fois. Colonie Haidinger. — Coll. du Musée de 
Bohéme. — N° de Vorig. 156. 

28. Spécimen montrant la conservation typique dans la- 
quelle cette formě apparait généralement. Grossi 4 fois. 
Colonie Haidinger. — Coll. Novák. — N° de 
Vorig. 127c. 

29. Spécimen comprimé obliquement et latéralement. Partie 
distale. Grossi 4 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
Novák. — N° de Vorig. 128 a. 

30. Spécimen comprimé, vu du coté dorsal. Grossi 4 fois. 
Colonie Haidinger. — Coll. Novák. — N° de 
Vorig. 12Gb. 



D r Jar Perner, Etudes surles Grapíolites de Bohéme Paří Dl a Pl 11 




A haase. Prague 



EXPLICATION DES FIGUEES. 



Pl. II. 



Fig. Tig. 

iloiiog-ruptiis lobiferu*. M c Coy. 

1. Spécimen grossi 4 fois. Colonie Haidinger, — Cóll. 10. 
Novák. — N° de Vorig. 169. 

2. Autre spécimen, grossi I fois. Méme local. — Cóll. 11. 
Novák. — N° de Vorig. 247. 

3. Spécimen grossi 4 fois. — Colonie Tullberg. — Coll. 
Barrcmde. — N° de Vorig. 128 b. 

HIoi]o»-rupliiM retusn* n. sp. 

4. Spécimen grossi 4 fois. ZeTkovitz. — Cóllect. du jg. 
Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 140. 

>Iono<> raptus fĚarri n. sp. 

5. Spécimen grossi 6 fois. Želkovitz. — Collect. du 
Musée de Bohéme. — N° de Vorig. 121. 

(>. /'(/. . . . autre spécimen grossi (i fois. Méme locdl. — 
Collect. Barrande. — N v de Vorig. 147. 

'Joii(»:rii|»lus ĚĚolmi n sp. 

7. Jeane stade de croissance. Grossi 4 fois. 

13 

8. Stade plus agé. Grossi 6 fois. 

9. Spécimen adulte. Grossi 6 fois. 

Ces exemplaires proviennent de Litohlav. — Coll. 
du Musée de Bohéme. — N° des orig. 159 a, b, c. 



Moiio<> rnpliiM .fĚarri n. sp. 

Spécimen grossi 4 fois. Želkovitz. — Coll. du 
Musée de Bohéme. — N° de V 'orig. 167. 

Autre spécimen irrossi 6 fois. Litohlav. — Coll. 
Barrande. — N° de Vorig. mu. 

Barrande a figuré ce spécimen, Pl. 1. fig. 12, sous 
le nom de Monograptus priodon. 

Ilono*; raptu* densus a. sp. 

Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Coll. Barrande. — 
Ň° de Vorig. 168. 

Cet exemplaire, tiguré par Barrande sur sa Pl. 1, 
tig. 12, lni a servi de tyjte pour Monogr. priodon. 
Sur le méme morceau de roche se trouvent Iiust- 
rites Linnaei, Monograptus Becki et Dipl. sp. 
Barrande a joint a ee spéeinion mie note autograplie. 
(voir l<< Distribution tle Lapworth, etc), qui montre 
qu'il a bien eonnu eette association. Mais ayant iden- 
titié cette formě avec Mon. priodon, il en arrive 
naturellement a nier 1'existence dea zonea a Graptolitea 
de Lapworth dana le Silorien de la Bohéme. 

Empreinte ďun >pécimen adulte, montrant tréa distinc- 
tement les renflementa pyriformea anx extrémités in- 
ternea des parois cellulaires. Grossie 4 fois. Zélko- 
vitz. — Coll. du Musée de Bohénn . — A 
Vorig. 139. 



Pl. ||. (suitě.) EXPLICATION DES FIGURES. 



.Ilonog raptus Clingani. Carruth var. 
tenera mihi. 



14. 
21. 

15. 

16a. 

16b. 
17. 

18a. 
18b. 
19. 

20a. 
20b. 

22. 
23. 



24. 
25. 

26. 



Specimen grossi G fois. Kose 
Coll Novák. — N° de Vor 



(versant méridional). 
171. 



Partie proxima 
Klutschitz et 
N° 172. 



; d'un spécimen grossie 6 fois. Entre 
Třcbaň, — Collect. du Musée. — 



tlouo<;rupfu* Clingani. Cárr. 

Specimen grossi 6 fois. Lodenitz. — Coll. du Mu- 
sée. — N° de Vorig. 184. 

id. . . . extremitě distale ďunj Gross. 4 fois. Želkovitz. 
spécimen adulte. \ Coll. du Musée.— N° de 

id. . . . extremitě proximale.J Vorig. 121. 

id. . . . autre spécimen, grossi 4 fois. Kosov (versant 
méridional). — Coll. Novák. — N° de Vorig. 186. 

llono^raptus communis, Lapw. 



specimen gn 
ran de. — N 



ú 4 

de l\ 



bis. Litohlav. 
iq. 204. 



Coll. Bar 



Autre spécimen, grossi 4 fois. Colonie Lapworth. — 
Coll. Barrande. — N° de Vorig. 240. 

id.? . . spécimen grossi 4 fois. Vallée de Badotin. — 
Coll. du Musée. — N° de Vorig. 183. 

Huuo<> raptu* ftagellaris. Tórnq. 

Spécimen grossi 4 fois. Méme loc. — Coll. du 
Musée. — N° de Vorig. 202 a. 

Autre spécimen également grossi 4 fois. Máme local. — 
Collect. du Musée. — N de Vorig. 202b. 

Moiiogrupfus ]%'ichol«o»ii n. sp. 

Spécimen grossi 4 fois. Vallé de Badotin. — Coll. 
du Musée. — N° 182 a. 

Autre spécimen, grossi 4 fois provenant de la méme 
localité. Collect du Musée. — N° 182b. 

11 o ti o ^ rapi um flint/fini. Carruth., var. 
I lupiči n soni mihi. 

Spécimen grossi 6 fois. Želkovitz. — Collect. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 188. 

id. . . exemplaire adultc. Partie inťérieure, grossie 6 fois. 
Želkovitz. — Collect. Barrande. — N" de Vorig* 
140 a. 

id. . . autre exemplaire adulte. Partie supérieure, grossie 
4 fois. Želkovitz. — Coll. Barrande. — N° de 
Vorig. 14Gb. 



IMonograpliiK de.rlrorsus. Linnars., var. 
incisus mihi. 

27. Spécimen grossi 6 fois. Kosov. — Coll. du Musée. — 
N° de Vorig. 154. 

MouograpluK de.rtrorsus. Linnars. 

28. Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Coll. du Mu- 
sée. — N° 21. 

29. id. . . . autre spécimen, grossi 6 fois. Želkovitz. — 
N° de Vorig. 145. 

Mouo^rupf us uttenuntu*. Hopkinson. 

30. Spécimen grossi G fois. Litohlav. — Collect. Bar- 
rande. — JV" de Vorig. 23. 

31. id. . . . autre spécimen, grossi 5 fois. Želkovitz. — 
Collect. Barrande. — N° de Vorig. 213. 

Le méme exemplaire a été figuré par Barrande. 
(Pl. 4, fig. 13. Monogr. proteus extremitě inférieure.) 

32. id. . . . autre spécimen, grossi 5 fois. Litohlav. — 
Collect. Barrande. — N° de Vorig. 223. 

Jtlonogruptus gemmatus, Barr., sp. 

33. Spécimen grossi 5 fois. Želkovitz. — Collect. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 212. — Barrande a figuré 
cet exemplaire sous le nom de Bastrites gemmatus 
(Pl, 4, f,g. 1). 

Hlouo;>-raptus tuhiferu* n. sp. 

34. Spécimen grossi 6 fois. Colonie Haidinger. — Collect. 
Novák, — N° de Vorig. 151. 

35. id. ? . . . autre spécimen, grossi 4 fois. Entre Listitz 
et Hostin. — Collect, Barrande. — N de Vorig. 5 a. 

36. id.? . . . autre spécimen, grossi 4 fois. Méme local. — 
Méme collect. — N 5b. 

37. id. . . . autre spécimen, grossi 4 fois. Colonie Hai- 
dinger. — Collect. Novák. — N de Vorig. 152. 

38. id. . . . autre spécimen, grossi 6 fois. Méme local. — 
Méme collection. — N" 148. 

jtloiiograplus fimhriatus. Nich. 

39. Spécimen grossi 4 fois. Colonie ďArchiac. — N° de 
Vorig. 252. 



D r Jar Perner, Eíudes sur les Grapíoliies de Bohéme, Pari ffl a 




EXPLICATION DES FIGURES. |»| # |>. 



13oiio<» rapf u* miru*. Barr., manuscr. 

1 . Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Collect. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 144. 

2. id. . . autre spécimen, grossi 4 fois, montrant quel- 
(|iu's cellules bien conservées de la partie distale 
droite de ťliydrosome. Gólonie Haidinger. — Coll. 
Novák. — X de Vorig. 19. 

3. id. . . autre spécimen, grossi 6 fois. Litohlav. — 
Collect. Barrande. — N" de Vorig. 2. 

4. id. ? . . Spécimen grossi 6 fois, representant probable- 
ment la partie distale et paraissant appartenir á la 
méme espěce. Gólonie Karlík. — Goll. Barrande. — 
N* de Vorig. 250. 

3Iou<><> rup( um communis. Lapw. 

5. Spécimen grossi 4 fois. Gólonie Haidinger. — Coll. 
Barrande. — N" de Vorig. 21. 

6a. id. . . autre spécimen, grossi 4 fois. Colonie Hai- 
dinger. — Coll. Novák. — N° do Vorig. 243. 

6b. id. . . autre spécimen, grossi 6 fois. Méme local. — 
Collect. du Musée. — N° dc Vorig. 158. 

7. id. . . autre specimen, grossi 4 fois. Méme local. — 
Collect. Novák. — N° de Vorig. 246. 

8. id. . . spécimen grossi 4 fois. Méme local. — Coll. 
du Musée. — X dc Vorig. 157. 

í). id. . . autre specimen, grossi 4 fois. Vállée de 
Badotin. — Cnllrrj. du Musée. — N° dc Vorig. 170. 

Monog;i'it|>f iin Sedffwicki. Portl. 

10. Spécimen grossi 4 fois. Gólonie Haidinger. — Coll. 
Novák. — N° dc Vorig. 251. 



Fig. 

Mono;; raptu* ptnmm. Barr., var. {Mon. 
Próteus) — Mou. resurgens. Linnars. 

11. Spécimen, grossi 4 fois. Zclkovitz. — Collect. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 164. 

12. id... autre spécimen grossi 4 fois. Zelkovitz. — Coll. 
Barrande — N° de Vorig. 168. 

13. id.? . . autre spécimen. Partie proximale montrant des 
hydrotheques ďune formě différente. (irossi 4 fois. — 
Colonie de Hodkovička. — Collect. Barrande. — 
N° de Vorig. 241. 

14. id. . . autre spécimen. grossi 4 fois. Zelkovite. — 
Collect. Barrande. — X' de Vorig. ! '<■',. 

15. id. ? . . spécimen grossi 4 fois. Zelkovitz. — Coll. 
Barrande. — N" de Vorig. 137. 

IIoiio<;'i*upluM trianf/iilfitti*. I laiku. 

16. Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Collect. du 
Musée. — N° de Vorig. 1^7. 

tloiiojfrapf um Sedffwicki. Portl. 

17. Spécimen grossi 4 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
Barrande. — N° de Vorig. 2<>1. 

Monograptui convoluius. His.? 

18. Spécimen grossi -1 fois. Colonit Haidinger. — Coll. 
Novák. — N° dc Vorig. 215. 



P|. |2 # ( su it e .) EXPLICATION DES FIGURES. 



Monograplus platius. Barr. var. = (Mon. 
resurgens, Linnars.) 

19. Specimen déjá figuré par Barrande, Pl. 4, fig. 15, 
sous le nom de Chrapt. Próteus. — Grossi 4 fois. 
Žélhovitz. — Collect. Barrande. — N° de Vorig. 228. 

lloiiogrrstptiiM communis. Lapw. 

20. Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Collection 
Barrande. — N° de Vorig. 130. 

M on o<; raptus Proieus, Barr. 

21. Spécimen grossi 4 fois, et montrant quelques cellules 
qui permettent de distinguer les parois sous formě de 
bandes de couleur ťoncée. Litohlav. — Coll. Barr. — 
N° de Vorig. 232. 

Barrande a figuré cet exemplaire sur la J'l. 4, fig. 14 
de sa brochure. 

22a. id. . . partie distale grossie 4 fois. Litohlav. — 
Collect. Barrande. — N° de Vorig. 230. 

22b. id. . . méme spécimen; partie médiane grossie 4 fois. 

23. id. . . spécimen figuré par Barrande, Pl. 4, fig. 12. 
Grossi 4 fois. Litohlav. — Collect. Barrande. — 
N° de Vorig. 231. 

llonograpl us phtnus. Barr. var. con- 
corta mihi. 

24. Spécimen montranl trěs distinctement l'axe solide, 
qui saille en formě de bourrelet. Žélhovitz. — Coll. 
du Musée. — N" de Vorig. 248. 

Hono»ra|»tus sp. 

25. Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Collect. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 161. 

(La deseription sera faite dans la deuxiěme section 
de la IIP partie.) 

lIoiiojfraptiiN convoiutus. His;. 

26. id. . . autre specimen, grossi 4 fois. Colonie Hai- 
dinger. — Collect. Novák. — N de Vorig. 235. 

27. id. . . spécimen complet, dout les hydrotheques de la 
partie proxiinale sont identiqucs avec celles du genre 
Rastrites. Grossi 4 fois. Koněprus. — Collect. 
Barrande. — N° de Vorig. 15. 

28. id. . . autre spécimen, grossi 4 fois. Colonie Hai- 
dinger. — Collect. Barrande. — N° de Vorig. 234. 

29. id. . . autre spécimen, grossi 4 fois. Méme local. — 
Collect. Novák. — iV" de Vorig. 253. 



Fig. 

MonograptiiN irianffitlatus. Harkn. 

30. Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Collect. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 206. 

lIonograptiiM platin*. Bari., var. 

31. Spécimen grossi 4 fois. Colonie Lipold. — Collect. 
Barrande. — N° de Vorig. 131. 

32. id. ? . . autre spécimen, grossi 6 fois. Želkovitz. — 
Coll. Barrande. — N° de Vorig. 175. 

(Sera décrit dans la deuxiěme section de la 
III e partie.) 

Moiio£i*apl us vesiculosus n. sp. 

33. Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Collect. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 165. 

MonograptuK turriculatus. Bari. 

34. Individu tres jeune, figuré par Barrande, Pl. 4. fig. 7. 
Grossi 5 fois. Litohlav. — Coll. Barrande. — 
N° de Vorig. 237 . 

35. id. . . partie proximale ďun individu adulte irrégu- 
liěrement comprimé. Grossie 4 fois. On croit distin- 
guer la sicula. Želkovitz. — Coll. Barrande. — 
N° de Vorig. 239. 

36a. id. . . autre spécimen ; grand. nat. Cet exemplaire 
est figuré sur la Pl. 4, fig. 10 de la brochure de 
Barrande. Méme local. — Méme Collect. — N° de 
Vorig. 233. 

36b. Méme spécimen ; partie proximale grossie 4 fois et 
montrant de longs prolongements filiformes qui partent 
d un coté de 1'orifice cellulaire. 

37. id. . . spécimen grossi 4 fois. Vonóldas. — Coll. 
Barrande. — N° de Vorig. 236. 

Barrande s'est servi de cet exemplaire pour repré- 
senter la formě des cellules de l'espěce Grapt. turricu- 
latus, (Pl /, fig. 11.) 

38. id. . . spécimen grossi 8 fois, montrant la véritable 
formě des cellules, qui est bien différente de celle que 
l'on voit sur le dessin de Barrande. 

(Les spécimens de Barrande, fig. 9 — 10, Pl. 4 

montrent également les cellules telles que nous les 

représentons ici.) Litohlav. — Coll. du Musée. — 
N° de Vorig. 238. 



D r Jar Perner, Etudes sur les Grapíoliies de Bohéme. Pari Dl a 




KXPLICATION DES FIGURES. |>| |J 



Mono» raptus leptotheca. Lapw. 

1. Spécimen grossi 4 fois. Cólonie Haidinger. — Co//. 
Novák. — N" de Vorig. 136. 

llonograpf u« Ěii*itif/eri. Carruth. 
(= sagittarius His.) 

2. Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Coll. Barrande. — 
N° de Vorig. 141. 

Cet exemplaire est désigné par Barrande sous le 
Dom de Monog. colonus. II est associó sur la méme 
roche avec Rastrites et Biplograptus, et Barrande 
voit dans cette association I'impossibilité de distinguer 
des zones a Graptolites dans le Silurien de la Bohéme. 
Sur le méme morceau de roche se trouve aussi Monogr. 
densus n. sp., que Barrande avait déterminé conimo 
Monogr. priodon. 

3. id. . . partie proximale ďun polypiér. Grossie 4 ťois. 
Litohlav. — Coll. Barrande. — X" de Vorig. 149 b. 

4. id. . . partie distale ďun polypier. Grossie 4 fois. 
Méme local. — Méme eollect. — X° de Vorig. 

5. id. . . Spécimen grossi C ťois. Métne local. — Coll. 
Novák. — X" de Vorig. 13ti. 

f>. id. . . spécimen grossi 4 fois. Yallée de Radotin. — 
Collect. da Musée. — N" de Vorig. 203. 

Moiiojfrapl \is vi/uhus. Lapw. 

7. Partie proximale ďun spécimen ; grossie 4 fois. Lito- 
hlav. — Coll. Barrande. — X° de Vorig. 132. 

8. id. . ■ partie distale ďun autre spécimen, grossie 
6 ťois. Méme local. — Méme collect. — N° de 
Vorig. i. 

II o ii o <; rapi \\s limalulus. Tórnq. 

9. Spécimen grossi (i fois. Kosov. — Collect. dn Musée. — 
X° de Vorig. 135. 

HIouojjr,rapliiN jaculuiit. Lapw. var. 
viriabilis mihi. 

10. Spécimen montrant des parois cellulaires droites. Grossi 
4 fois. Zelkovitz. — Coll. Barrande. — N° de 
Vorig. 1">3. 

11. id. . . autre spécimen, iíro<-i B fois. Zelkovitz. — 
Collect. Barrande. — N" de Vorig. 150. 

15. id. . . autre spécimen montrant des parois courbées. 
Grossi 6 fois. Méme local. — Méme coll. — X J 163, 

€yrío<> raplu* cfr. flaccirtus, Tullb. 

12. Specimen grossi 4 fois. Lito/dur. — Coll. Bar- 
rande. — X" de Vorig. 162 a. 

(Sera décrit dans la deuxiěme section de la 
IIP partie.) 



Kig. 

M ono^i pln* crenuiníu*. Tullb. 

13. Spécimen grossi 4 ťois. Litohlav. — Collect. Bar- 
rande. — X" 162 c. 

14. id. . . autre spécimen, grossi 4 ťois. Litohlav. — 
Coll. Barrande. — X" de Vorig. 162 1>. 

(Décrit dans la deuxiěme section.) 

Hloiio«;rapf iin nrijulux. Lapw. 

16. Spécimen grossi 6 fois. Zelkovitz. - — Coll. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 1 Í2. 

II on (>{£i*ap( \\% nu ni i u*. Lan 

17a. Spécimen un pcu compriiné latéralement, grossi 4 ťoi<. 
Libomyšl. — Coll. Barrande. — X u de Vorig. 176 o. 

17b. id. . . autre spécimen, figuré sur la PI. 2. fig. 6 de 
la brochure de Barrande. et grossi 4 ťois. II montre 
la formě bien conservée dos cellules. Cet exemplaire 
se trouve sur le méme mórceau de roche que le pre- 
cedent. Libomyšl. — Coll. Barrande. — N° de 
Vorig. 176 b. 

Les fig. 7 — 8 de Barrande (Impressions scalari- 
formes de Mon. nuntius) sout des empreintes com- 
primées de Climacograptus ou de Viplograptus. 

Ilon. nuntiux. Barr., var. expectans mihi. 

18. Specimen grossi 4 fois. Zelkovitz. — Collect. Bar- 
rande. — X" de Vorig. 143. 

MonograpliiM Ěiulli. Lan. 

19. Spécimen grossi 4 fois. Zelkovitz. — Collect. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 122. 

20. Spécimen déjá figuré par Barrande, Pl. 2, ti- r . 12. 
Grossi 4 fois. Zelkovitz. — Coll. Barrande. — 
X° de Vorig. 174. 

Les impressions scalarifortnes <lc Mon. Hal/i, 
fig. 14 — 15 de la brochure de Barrande, sont des 
empreintes de Climacograptus et de Diplograptus, 
qui sont comprimés latéralement. 

Mono£i v aptu« fimhriiUu*. Nich. 

21. Partie distale ďun individu. Grossie A ťois. — ColonU 
Hodkovička. — Coll. Barrande. — X" 133. 

j 22. id. . . autre spécimen. grossi 4 fois. ('uhnil, Solo- 
pisky. — Coll. Barrande. — N 9 / s "-. 

; 23. id. . . partie proximale ďun autre spécimen. Grossi 
4 fois. Colonie Haidinger. — Coll. Novák. — X ď 
Vorig. 12'.). 



Pl. 13. 



(suito.) 



EXPLICATION DES FIGUŘE S. 



Fig. 

Raslrites Richteři n. sp. 

21a. Spécimen grossi 4 fois. Bikoš. — Cóll. du Musée. — 
N° de Vorig. 180. 

24b. id. . . . autre spécimen. Méme local. — Méme 
cóllect. — N° 179. 

Sur lo méme morceau de roche se trouve Bastrites 
peregrinus figuré plus loin. 

IYIoiiog;raptus fimhriatus. Nich. ? 

25. Spécimen montrant les hydrothěques sur le cóté con- 
cave. Grossi 4 fois. Colonie Haidinger. — Coll. 
Novák. — N° de Vorig. 244. 

Mouo<£rapf us vonroluíus. His. 

26. spécimen grossi 4 fois. Ynllé<> de Badotin? — Coll. 
du Musée. — N° de Vorig. 200. 

Raslrites Linnaei. Barr. ýewwe síacže. — Jžasí. 
fugax. Barr., 

27. Spécimen figuré par Barrande sur sa Pl. 4, fig. 1 
(á gauche). Les ccllules et 1'axe sont seuls conservés. 
Grossi 4 fois. Zelkovitz. — Coll. Barrande. — N° de 
Vorig. 222. 

28. id. . . autre specimen, montrant un canal commun 
trés fort. Grossi 5 fois. Zelkovitz. — Cóllect. 
Barrande. — iV"" de Vorig. 214. 

21). id. . . Fragment ďun exemplaire plus ágé montrant 
distinctement le canal commun et la lumiére des hydro- 
thěques. Celles-ci sont semblablos aux cellules de 
Bastrites Linnaei (jeune stade), Barrande (Pl. 4, 
fig. 3.) Grossi ř> fois. Zelkovitz. — Coll. ^Bar- 
rande. — N° de Vorig. 215. 

Raslrites Linnaei. Barr. 

30. Partie du spécimen que Barrande figuře sur sa Pl. 4, 
fig. 2. Grossie 4 fois. Zelkovitz. — Coll. Bar- 
rande. — N° 209. 

31. id. . . 2 cellules figurées par Barrande sur sa Pl. 4, 
fig. 4. Grossies 5 fois. Méme local. — Méme 
cóllect. — N° de Vorig. 210. 

Nous íťavons pu trouver 1'original que Barrande 
figuře Pl. 4, fig. 3. 

Raslrites peregrinus* Barr., var. longi- 
spinus mihi. 

32. Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Cóllect. Bar- 
rande. — N° de Vorig. 210. 

Rs&Nf ril es peregrinus. Barr. 

33. Partie distale ďun exemplaire figuré par Barrande, 
Pl. 4, fig. 6. Grossi 5 fois. IÁbomyšl. — Cóllect. 
Barrande. — i\ r ° de Vorig. 211. 

34. id. . . partie médiane ďun exemplaire typique. Grossie 
4 fois. Litohlav. — Cóllect. du Musée. — N° 208. 

RitsírifeN peregrinus. Barr.. var. longi- 



Rsisf riles peregrinus. Barr., var. appro- 
ximatus mihi. 

36. Partie distale, grossie 4 fois. Bikoš. — Cóllect. clu 
Musée. — N° de Vorig. 177. 

37. Spécimen grossi 4 fois. Méme local. — Mému 
čollect. — N" 179. 

38. id. . . partie proximale, grossie 4 fois. Bikoš. — 
Coll. du Musée. — N' 181. 

39. id. . . partie proximale, grossie 4 fois. Méme local. — 
Coll. Barrande. — N° 178. 

Exemplaire désigné par Barrande comme spécimen 
auxiliaire pour la fig. 6, Pl. 4. (Bastrites peregrinus.) 

40. id. . . Spécimen grossi 4 fois. Litohlav. — Coll. 
du Musée. — N° de Vorig. 207. 

lloiiograptus eonvotulus. His. 

41. Partie proximale grossie 4 fois et offrant beaucoup 
ďanalogie avec le genre Bastrites. Litohlav. — Coll. 
Barrande. — N" de Vorig. 205. 

Rasi rif es peregrinus. Barr., var. appro- 
ximatus mihi. 

42. Spécimen grossi 4 fois et montrant la sicula. Lito- 
hlav. — Coll. Barrande. — N° 218. 

43. id. ? . . autre spécimen, grossi 4 fois. Colonie Hai- 
dinger. — Coll. Novák. — N° 242. 

Ref íolites ( Neurograpf us) perlulus. 

Nich. 

44. Extrémité distale ďun polypier montrant l'axe centrál. 
Grossie 4 fois. Litohlav. — Cóllect. Barrande. — 
N° de Vorig. 221. 

45. id. . . partie médiane ďun polypier montrant l'axe 
central. Grossie 4 fois. Les mailles latérales sont 
faiblement marquées. Litohlav. — Coll. Barrande. — 
N° de Vorig. 127. 

Retioliles ohesus. Lapw. 

46. Partie proximale ďun polypier adulte, montrant des 
mailles latérales dentelées. Grossie 4 fois. L'axe est 
épaissi. Litohlav. — Coll. Barrande. — N° cle 
Vorig. 220. 

47. id. . . partie médiane ďun polypier; grossie 4 fois. 
Litohlav. — Coll. Barrande. — N° de Vorig. 229. 

Le réseau qui couvrait tout le polypier est presque 
entiěrement effacé entre les parois obliques. II n'on 
reste qu'au hord des parois et au milieu. Les con- 
tours du polypier sont bien distinets. 

Barrande considére ce spécimen comme un repré- 
sentant de Lietiol. GeinUzianus. 11 se trouve sur 
le méme morceau de roche que ťoriginal de Bastr. 
fugax, figuré dans la brochure Grapt. de Bohéme. 
Barrande voyait dans cette association une preuve de 
plus contre la division par zones ii Graptolites, en 
Bohéme. 

48. id. . . autre spécimen, montrant entre les parois un 
réseau á mailles grossiéres et larges. Grossi 4 fois. 
LJtohlav. — Coll. Barrande. — N° 225 a. 

4}). id. . . nolvnier situé sur le méme morceau de roche 



ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘI' FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. 



TŘÍDA II 

FORAMINIFERY 

VRSTEV BĚLOHORSKÝCH. 

SEPSAL 

DR JAROSLAV PERNER, 

ASSISTENT ČESKÉHO MUSEA. 

SE VII LITOGRAFO VÁNÝMI TABULEMI A 21 VYOBRAZENÍM V TEXTU. 

(.['ALAEONTOGR APHICA BOHÉMI AE NRO. IV. 

(PŘEDLOŽENO DNE 11. PROSINCE 1896.) 



NÁKLADEM ČESKL 



V PRAZE. 

AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, 
1897. 



SLOVESNOST A UMĚNÍ. 



ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 

PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. 
TŘÍDA II. 

FORAMINIFERY 

V RSTEV BĚLOHORSK VCH. 

SEPSAL 

Dr JAROSLAV PERNER, 

ASSISTENT ČESKÉHO MUSEA. 

bE VII LITOGRAFOVANÝMI TABULEMJ A 21 VYOBRAZENÍM V TEXTU. 

i PAL AliONTOGRAPHICA UOHEMIAE NRO. IV.) 

(PŘEDLOŽENO DNE 11. PROSINCE 1896.) 

V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VÉDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 

1897. 



TISKEM ALOISA WIESNERA V PRAZE. 



PR E DM LUVA. 



Práce tato jest pokračováním systematického zpracování toraininifer z českého křídového útvaru. 
Materiál k této monografii, kteráž v připojení ku monografii foraminifer Českého Cenomanu 1 ) zabývá 
se jenom formami přicházejícími v bělohorských vrstvách, poskytly hlavně vzorky hornin vrstev těch 
po drahná léta komitétem pro přírodovědecký výzkum Cech íponejvíce prof. Dr. A. FričenV střádané. 

Ačkoliv prozkoumána byla veškerá typická naleziště bělohorských vrstev s ohledem na 
foraminifery, přece se brzy ukázalo, že jen některé facie a horizont)' poskytují hojnějšího materiálu, 
jmenovitě horizont semických slinu poskytl takové množství torem, že proti 1 1 druhům větších 
toraminiter, jež se dosud z bělohorských vrstev uváděly, počet jich vzrostl na 88. A to ještě dodati 
dlužno, že by nám bylo lehko číslo to ztrojnásobni, kdybychom se drželi názoru většiny kontinen- 
tálních badatelů, následujíce je v přísném rozeznávání druhu u toraminiter. Majíce příležiu>si za 
svého pobytu v Anglii osobně seznati mínění několika na slovo vzatých odborníku v té věci, jakož 
i prohlédnouti si značnou část materiálu Challengerova a některé privátní sbírky, a majíce nyní 
přehled skoro o veškeré literatuře a » druzích « foraminifer, přesvědčili jsme se o nemožnosti přísného 
rozeznávání druhu u toraminifer, a proto jsme se ještě ve větší míře než v prvé monografii přidrželi 
náhledů anglických autorit, aniž bychom ale všude jich slepě následovali; naopak na více místech 
poukázavše na nesrovnalosti v náhledech o příslušnosti jistých forem k některým typům odchylné 
mínění své jsme vytkli. 

Z konstatovaných 88 druhů jest pro Čechy .'51 nových, a 12 forem ukázalo se býti úplně 
novými varietami a druhy. Největší kořist poskytly tato naleziště: Přemyšlany. Semice, Dřínov, 
Lžovice, Manderscheid a Stradouň, o jichž geologicko-palaentologických poměrech bližší se lze do- 
čisti ve záslužné Fričově studii v archivu pro přírodovědecký výzkum Čech. Sv. IV č. 1 Bělo- 
horské a Malnické vrstvy. 

Geologické poměry posledně jmenovaného naleziště, jež také později bylo prozkoumáno, vy- 
líčeny jsou v témž archivu Sv. V. č. 2. (Jizerské vrstvy). Ve výzkum náš pojata nebyla foramini- 
ferová vrstvička (nyní nepřístupná! na Bílé Hoře, spočívající přímo na bělohorské opuce, ježto jest 
nejistého stáří. 

Jako v prvé monografii tak i zde přijat systém Brady-ho. 

Při popisu všech druhů uvedena jsou i synonyma; u druhu, jež se vyskytují již v korycanskýcli 
vrstvách a v prvé monografii popsány byly, popis případně i výkres vynechán, a jen se citují. 

') Česká Akademie císaře Františka Josefa. Tř. II. Palaeontographica Bohemiae. Nro. I. 1892. 



4 



Jenom v tom případě, že nalezeny formy trochu odchylné od popsaných korycanských, nicméně do 
řady téhož druhu náležející, podán i výkres. Charakteristika rodu rovněž podána jen u těch, které 
se v těchto vrstvách poprvé vyškytají, neb nebyly dříve jako takové charakter isovány. Synonyma 
hlavně uvedena jsou dle prací Parkera, Jonese a Brady-ho o nomenklatuře foraminifer (Viz seznam 
literatury v citované mé monografii p. 17.) z části dle Brady-ho díla o foraminiferách Challengerových, 
a Jonesova díla o foraminiferách z cragu. Literatura druhů (ovšem jen důležitější) sestavena dle obsáhlého 
a velecenného Sherbornova spisu Index to the genera and species of the Foraminifera. Part I., II. — 
a několika nejnovějších publikací. 

Při identifikaci druhů vyobrazených s velkou ochotou mi nápomocni byli moji přátelé C. Davies 
Sherborn a Fred. Chapman, kteří obdivuhodnou znalostí obrovské literatury foraminifer u nás sotva 
s třetiny přístupné a poskytnutím srovnávacího materiálu neocenitelných služeb nám prokázali, začež 
jim vřelé díky vzdávám. Rovněž k díkům jsem zavázán mému učiteli prof. Dru. A. Fričovi, jenž 
radou i skutkem umožnil brzké vydání monografie této, a na mnohá bohatá naleziště mne upozornil, 
a sl. Baborové za ochotné poskytnutí krásně zachovalého materiálu ze Stradouně, sbíraného od 
bratří Hanušů po vyjití Fričovy studie o Bělohorských vrstvách. 



5 



Seznam literatury použité. 

V tomto seznamu uvádíme jen ony důležitější publikace od r. 1 88S, které hlavně sloužil) 
k identifikaci druhů a vyšetření synonymiky, jež v literárních odkazech při popisu druhů skráceně, 
s udáním roku a časopisu, kde vyšly, uvádíme. 

Ostatní publikace týkající se foraminifer křídových uvedeny jsou v seznamu literatur)- v mono- 
grafii cenomanských foraminifer (Perner 1. c. p. 16.). 

Podrobnější data bibliografická nacházejí se jednak v Bradyho seznamu (srovnaném chrono- 
logicky i uveřejněném v jeho zprávě o foraminiferách Challengerových, a hlavně ve veleobsáhlém 
spise Sherbornově : A bibliography of foraminifera recent and fossil from 1565 — 1888, kdež jest 
úplná literatura všech foraminifer dle autoru alfabeticky srovnána, s poznámkami o vzácných neb 
málo známých publikacích. K ní se jako důstojný doplněk připojuje neméně důležité a pro každého, 
kdo se studiem foraminifer zabývati míní, nezbytné dílo : An Index to the genera and species of 
the foraminifera Part I. A — Xon. 1893. Part II. Non. — Z. 1896. (Smithsonian Miscelaneous 
Collections), kdež jest veškerá litteratura (ovšem bez synonymiky) u každého druhu až do r. 1888 
uvedena, takže pomocí těchto dvou Sherbornových děl veškerá ohromná literatura foraminifer až 
do r. 1888 da se tak ovladati, jako u žádné jiné skupiny tvorstva, 

ígn. Beissel. Die Foraminiferen der Aachener Kreide. Abhandl. d. kbnigl. preuss. geolog. Landes- 

anstalt. Xeue Folge. Melt 3. 1891. Mit Atlas (13 tabulí. 
G. Berthelin. Mémoire sur les Foraminifěres de 1' étagc Albicn de Moncley Doubs . M<m. Soc 

géol. de France ser. 3. Vol. I. Nro 5. p. 1—84. Pl. XXIV.— XXVII. 
/'>. Ckapmann, The Foraminifera of the Gault oť Folkestone. 

Part I. Journ. of Microscop. Soc. 1891. p. 565. Pl. IX. (Miliolidae). 

II. Ibid. 1892. p. 319. Pl. V. VI. (Lituolidae). 

» III. Ibid. 1892- p. 749. Pl. XI, XII. (Textillaridae). 

» IV. Ibid. 1893. p. 579. Pl. VIII., IX. (Lagenidaej. 

V. Ibid. 1893. p. 153. Pl. III., IV. 

» VI. Ibid. 1894- p. 421. Pl. VIII. 

» VII. Ibid. 1894. p. 645. Pl. IX., X. 

» VIII. Ibid. 1895. p. 1.14- Pl. I., II. 

R. Jones. A Monograph of the Foraminifera of the Crag. Part II. — III, Palaeontogr. Soc. [893— iSoo. 
Plates 

Fr. Matouschck. Mikroskopische Fauna des Baculiten-Mergels von Teschen. Beitráge zur Palaeonto- 

logie des bohmischen Mittelgebirges II.). — Lotos 1894 — 5. 
L. Rhumbler. Entwurl eines naturlichen Systems der Thalamophoren. Xachrichten d. k. (iesellsch. 

d. Wissensch. zu GSttingen. Math. — phys. Classe. 1895. Heft 1. 
J. G. Bgger. Foraminiferen aus Meeresgrundproben gelothet von 1874 — 76 von S. M Sch. Gazelle 

Abhandl. d. k. baver. Akad. d. Wiss. 1893. II. lid. XVIII. Abth II 



6 



Čásf popisná. 

Celed Lituolidae Carpenter (emend. Brady). 

Charakteristiky rodů, pokud se uchylují od charakteristik Bradyho (Challenger-Report 
p. 289) jsou zvlášť uveden)-; v ostatních případech odkazuji na Bradyho (1. c.) a můj přehled rodů 
íPerner l. c. p. 16). 

P o z n á m k a : 

V nejnovější době pokusil se L. Rhumbler ') o nový systém foraminifer. kdež ponejvíce na 
základě úvah phyllogenetických a výsledku, jež podala zkoumání rozmnožování a studium sarkody 
foraminifer, t. zv. přirozený systém navrhuje, kdež se nehledí ani ke struktuře ani ku chemickému 
složení skořápky, při rozeznávání čeledí, formy jednokomůrkaté od forem vícekomůrkatých se úplně 
oddělují, a více se hledí ku spusobu stavby celé skořápky, čili v mnohých případech vrací se 
k systému D' Orbigny-ovu, založenému ovšem jen na zevním tvaru skořápky. Že porovitosť nebo 
neporovitosť skořápky nemůže býti fundamentálním přirozeným znakem, to již Brady ve svém novém 
systému ukázal, kde na př. slučuje všechny Textillarie, ať jsou porovitc ať jsou písčité, v jednu 
čeleď; dále pak ukazuje podrobnější úvaha, že týž způsob ve stavbě skořápky lze sledovat u různých 
forem, které jinak strukturou úplně jsou si cizí, tak že na př. náleží jedna k Lituolidám, jiná 
k Miliolidám, a jiná na př. ke Globigerrinidám (t. zv. isomorfismusi. Mimo to jsou formy, které 
embryonální komůrku (jako Peneroplis pertusus Forsk.) neb první závitky (Kamenouhělné formy) 
mají perforované a druhé nikoliv, fakta to, jež systematiku foraminifer nadobyčejně složitou činí. 

Haplophragmium Reuss 

S y n o n y m a : 
Spirolinites Northampton, Mantell. 
Spirolina (pars) Roemer, Reuss, D' Orbigny, Karrer. 
Orbignyna Hagenow. 
Placopsilina Reuss, Parker-Jones. 

Nonionina (pars) Borneman, Schultze, Williamson, Terquem. 
Proteonina (pars) Williamson. 

Lituola (pars) Parker Jones, Carpenter, Brady, Sars, Berthelin, Terrigi. 
Endothyra (pars i Moller. 
Rh aph id oh elix , M o eb i u s . 

Charakteristika: Skořápka z počátku spiralně vinutá, písčitá. Komůrky prosté, nikdy 
labyrinthické. 

Rod tento jest analogní rodu Lituola, která má komůrky labyrintické. Jinak však ústí bývá 
jednoduché terminalní, často ve špičku protažené, aneb nepravidelně větevnaté, štěrbinovité neb 

') Dr. R. Rhumbler. Entwurf eines natiirlichen Systems der Thal amophoren. Nachrichten d. k. Gesellsch. d. \\ issensch. 
zu Gottingen. 1895. Heft 1. 

-) Dle Rhumblera náleží rod Ilaplophragmiurn do čeledi Kndothyridae, podčeledi Endothyrinae, v sousedství rodů 
Placopsilina D' Orb, Bradyinn, Trochammina P. et. J. (v omezení udaném u Neumayra : Stámme des Thierreichs). 



i síťovité. Frao-menty pocházející od torem s komůrkami vinutými z počátku spiralně a později 
rovně v 1 čáře (přímé neb málo prohnuté) byly často již zaměněny s volnými rovnými konci rodu 
Lituola a Haplostiche. Od úlomku rodu Rheophax nelze je však ani nabroušením rozcznati. 

Z rodu toho objevují se v bělohorských vrstvách 4 druhy, z nichž 2 přicházejí též v te- 
plických vrstvách. 

Haplophragmium bullatum n. sp. 
Tab. I. obr. 6 a, b, c, 8. — 11. Vyobrazení v textu č. 1 a, b. 

Skořápka z počátku nepravidelně spiralní. Prvé komůrky jsou seskupeny jako u rodu Acer- 
vulina,'jsou kulovité, hlubokými záhyby oddělené; pozdější komůrky jeví zřetelněji spiralní seřadění, 
jsou sice též silně vyduté, ale jen čarkovitými, hlubokými 
švy oddělené, a nebývají kulovité, nýbrž stlačené, mnoho- 
hrané. Na spiralní části účastní se nejméně 8 komůrek, na 
rovné části 3 — 5. Komůrky na rovné časti jsou nízce vál- 
covité, silně vypuklé, nepravidelně křivolakými švy od- 
dělené. Poslední komůrka jest polokoulovita a nese jedno- 
duché velké ústí. 

Velikost : 1 — 2 mm. 

Od známých mesozoických druhu z tohoto rodu liší 
se jednak neobyčejně mohutnými komůrkami v rovné části, 
jednak kulovitostí prvých komůrek. Přítomností jamky na 
spodní straně přibližuje se ku druhu H. irregulare a širo- 
kými komůrkami v rovné části podobá se druhu li. (Lituola) 
aquisgranensis Beissel, 1 ) ale liší se od něho smáčklou, ostro- 
hranou zřejmě spiralní částí. (Vedle vyobrazený exemplář 
ukazuje, že ony rovné úlomky vyobrazené na tab. I. obr. S. 
náležejí k tomuto druhu 

Naleziště: Lžovice, zřídka. 

Haplophragmium irreiíulare Roem. 
Tab. I. obr. \2a, b. Vyobrazení v textu č. 2a, b. 

Roemer. Verst, norddeutsch. Kreide. 1840.— 41. p. 98. T. XV. fig. 29. (Spirolina irregularis). 
Reuss. Verst. 1. p. 35. T. Vlil. fig. 62.— 66.; 75. (Spirolina inaequalis). 
» Ibid. 11. pag. 109. (Spirolina irregularis). 

Sitzungsber! k. Akad. Wiss. Wien. NL. 1860. p. 219. T. X. fig. 9a, b\ T. NI. fig. 1. 
Zittel. Handbuch. Palaeont. I. 1876 p. 66. fig. 4.; p. 76. fig. 9. 
Hoernes. Elem. Palaeont. 1884. p. 32. fig 24. 

Schwager. Boll. R. Com. Geol. Ital. Vol. Vlil. 1877. p. 26. Pl. I. fig. 85. 

Gúmbel. Geol. Bayern 1. 1885. p. 266. fig-. 3. 

Frič. Arch. Sv. VII. 1889. Teplické vrstvy, fig. 165. 

i) Ig. Beissel. Die Foramin. der Aachener Kreide. Ahhand. .1. k. preuss. I.andesanstalt. Neuč FolgC 1891. p. 12. T. 
fi». l.— 54. 




llaplophra^mium bullatum n. sil \ r yohr. 1. a) Ori^. 
č. 1. Lžovice. Zvětš. 20/1. b) Tenký průřez krajem 
jedné komůrky ze spiralní části. Velká ostroh ranná 
světlá tělíska jsou úlomky křemene a jsou obklo- 
pena rezavým cementem. Zvětš. 85/1. 



8 

t 

Skořápka dosahuje délky až 5 mm a šířky '2.5 mm\ ve tvaru jest velmi proměnlivá. Obyčejně 
jest podoby biskupské hole, neb baňaté láhve. Nejstarších zevních 8—10 hustě spiralně seřaděných 
komůrek jest podoby klínovité a tvoří dohromady kouličku, uprostřed trochu prohloubenou, ostatní 
komůrky, počtem až 6, jsou seřadčny v rovné neb jen málo prohnuté řadě, jsou obyčejně válcovité, 
zřídka stlačené, mezi sebou nestejně velké a odděleny bývají někde šikmo probíhajícími úzkými 
švy takže na jedné straně komůrka jest značně vyšší než na druhé. Ústí se skládá z 2 — 6 kru- 
hovitých otvorů, více měně v pravidelném kruhu sestavených. 

Odrůdu, jež se vyznačuje malými úzkými komůrkami v rovné části, jež vybíhají z prostředku 
spirály, nazval Reuss Spiroliua lagenalis. 

Další synonyma dle Reusse l ) jsou : 
Spirolinites Stokesi North. 
» Murchisoni » 
Mantelli » 
Bucklandi 
» Comptoni Mant. 
Rovněž sem náleží Hapl. grande Reuss., 2 ) jmenovitě exempláře vyobrazené Beisselem (lit. /. c. 

T. IV. fig. 31. — 40.) úplně odpovídají jak našim tak 
i Reussovým pozdějším výkresům druhu Hapl. irregulare. 

Průřez ukazuje, že na spiralní části se účastní 12 
až 23 komůrek; embryonální komůrka u exemplářů s mnoha 
komůrkami ve spiralní části bývá malá, a u exemplářů 
o nepatrném počtu komůrek ve spiralní části bývá značně 
větší, což poukazuje na dimorfismus. Ostatně Beissel (l. c.) 
vyobrazuje 2 takové průřezy ve své málo známé, ale velmi 
podrobné a záslužné práci, kde se ten rozdíl ve velikosti 
embryonálních komůrek dobře jeví. 

Struktura skořápky neposkytuje vůči jiným 
Lituolidám nic zvláštního. Stěny sestávají z drobounkých, 
ale poměrně hrubých úlomků křemene, velikosti až 0-18 mm, 
někdy i sem tam vtroušen jest pyrit, a jehlice hub. Blíže do 
vnitř jest skořápka z jemnějších úlomků složena, a vnitřní 
stěny jsou pokryty zvláštním hustým tmelem vápnitým. 

Velikost: délka 1'5 — 4 mm, šířka ve spiralní části 
21 — 3 mm. 

Naleziště: Stradoun. dosti hojně, jinde pořídku. 
Dříve bylo uváděno jako význačná zkamenělina pro Te- 
plické vrstvy; objevení její v bělohorských (turonských) vrstvách podporuje náhled, že Teplické 
vrstvy (spodní čásť) náleží ještě k turonu. 



1 ) Sitzungsber. Akad. Wiss. 1860. p. 219. 

2 ) Ibid. 1854. 1>. 69. T. XXV. lig. 14. 




a 



Ilaplúphragmiiim irregulare Roem. sp. Vyobraz. 

a) Exemplář s prohloubeným středem spiralní části 
dli: Reusse strana břišní). Stradouň. Orig. č. 103. a. 

b) Tenký průřez spiralní části skořápky. Stěny ko- 
můrek vnitř jsou pokryty hustým vápnitým cementem 
a zevně nemají na povrchu svém hrubá zrna písečná 
jako jiné druhy, nýbrž písčité součástky stejnoměrně 
všude jsou rozděleny, a sem tam jsou vtroušeny 
dlouhé zahnuté křemité lamelly, (snad spiculae hub). 

Prep. č. 108. ZvČtš. 85/1. 



9 



Haplophragmium aequale Roem. sp. 
Tab. [. obr. 7 o, />, c. 

Lite r a i u r :i : 

Spirolina aequalis Roemer. Verst d. nordd. Kreklegeb. p. 98. T. 15. fig. 27. 
Lituola aequalis D' Orbigny. Proelr. de palaeont. stratigr. II. p. 95. 

Haplophragmium aequale Reuss. Foram. d. westfal. Kreideform. Sitz. Ak. Wiss. Wien 1860. Bd. XL. 
p. 74. T. XI. fig. 2., 3. 

Haplophragmium aequale Reuss. Sitzungsber. k. Ak. Wiss. W ien. Vol XJLVI. p 29. T. 1. hg. 1. — 7. 
Haplophragmium acqtiale Chapinan. Journ. R. Micr. Soc. 1X92. p. 5. Pl. VI. fig. I, 2, .'!. 

Skořápka mnohem menší než u předešlého druhu, bez prohlubiny pupeční ve spiralní části. 
Tato čásť jest silně na všechny strany klenutá, není smáčklá jako u jiných druhu, a ve tvaru 
komůrek velmi proměnlivá. Rada komůrek za sebou seřaděných jest vždy rovná; komůrky ty jsou 
válcovité, nesmáčklé. Začáteční komůrky (počtem až 7) jsou rozloženy v 1 závitku a embryonální 
komůrka jest velmi veliká. Tato okolnost', která ovšem vyžaduje dalšího studia na hojném srovná- 
vacím materiálu z cizích zemí a vrstev, zela se poukazovali na dimorfismus a sice tím spůsobem, že 
by u Hapl. aequale byla forma megasphaerická s malým počtem závitků a komůrek, a též forma 
s mnoha závitky a komůrkami, čili forma mikrosphaerická. Obě přicházejí skoro všude v týchž 
vrstvách, jen že forma megasphaerická jest řidší, jakož to bývá u dimorfních forem pravidlem. 

Velikost: 08 — 2 mm. — Naleziště: Stradouň, velmi hojně. 

Haplophragmium (?) asperum n. sp. 
Výkres v textu č. 3. 

Spiralní čásť složena jest ze 6 — S zevně viditelných komůrek oddělených od sebe mělkými 
nezřetelnými švy. Komůrky z počátku jsou nepravidelně klínovité neb válcovité^ 
protáhlé, nikdy kulovité, v další rovné, krátké části jen válcovité a pokryty 
jsou velmi hrubými zrny písku. V rovné části jen 2 — 3 komůrky dosud pozo- 
rovány; ůs,tí poslední komůrky, která jest do oble špičky protáhlá, jest jedno- 
duchý okrouhlý otvor. 

Oboustrannou vydutostí na spiralní části a velkými válcovitými komůr- 
kami liší se tento druh od Hapl. irregulare, a oblým hřbetem liší se od 
několika podobných druhů ze skupiny obsahující formy pouze spiralně vinuté 
bez rovné části skořápky, u nichž spiralní část buď bývá uprostřed prohloubena 
aneb na každé straně jinak utvářena a má všechny komůrky patrny, kdežto 
u našeho druhu lze čítati jen 6— S zevních, které kryjí vnitřní (Starší komůrky 
Přidělení této formy k rodu I laplophragmium jest prozatímní-, ježto pro ne- 
dostatek materiálu nebylo možno učiniti průřez, jedině v té věci rozhodující. 

Velikost: 1'3 mm. — Naleziště: Lžovice (2 exempláře). Vyobr. 3 - 

gniiuiiiQ)as/>erum n.sp. Lžo- 
vice. Zvčtš. 4". l.Orig. č. 5*}. 

Rod: Reophax Montfort. 

S y n o n y m a (novější : 
Xodosaria partim (D' Orbigny. Terquem). 
Protconina p. Williamson. 

Lituola p. Parker Jones, Brady, Sars, Robertson <'tc 

Jar. Pfcrner: Koraininifcry vrstev bilohorských. 




10 



Haplostiche p. (Schwager [1865]). 
Dentalina pars (Terquem). 
Nodulina Rhumbler. 

Charakteristika: Skořápka volná, písčitá, složená z jedné vykuté komůrky neb z jedno- 
duché řady komůrek seřaděných v přímce neb klikaté čáře f nikdy spiralně). Komůrky nemají 
labyrintických záhybů. 

Tento rod jest blízko příbuzný ku rodu Haplophragmium, s nímž nemá společno jen to, že 
jest rovný; jinak komůrky obou se úplně shodují. Často se zaměňuje s rodem Haplostiche, který 
má komůrky labyrintické neb aspoň záhyby a prstovitými výběžky význačné, anebo zaměňuje se s úlomky 
horních rovných konců spiralně (ze začátku) točených Litulol ; tu se lze jen nabroušením přesvědčit! formy 
o příslušnosti takových fragmentů k dotýčnému rodu. Tvar ústí nerozhoduje; u rodu Reophax mnohé 
mají ústí jednoduché (jako Haplostiche], jiné zase síťovite jako některé Lituoly a Haplophragmia. 1 ) 
Rhumbler (Lit. 1. c. p. 82) čítá ku rodu Reophax pouze formy o jedné komůrce; formy vícekomůrkaté 
řadí v nový rod Nodulina, z čeledi Nodosinellidae. 

Rod Reophax zastoupen jest v bělohorských vrstvách, kdež se v českém křídovém útvaru poprvé 

objevuje, 2 druhy. Zda-li některé teplické a březenské 
jÉÉSjfev druhy rodu Haplostiche k němu skutečně náležejí, 

musí býti příštímu zkoumání zůstaveno. 

Reophax bohemicum n. sp. 

Výkres v textu č. 4 a —d. 

Skořápka složena jest z rovné neb slabě zpro- 
hýbané řady komůrek buď nízkých neb stejně jak 
šířka jich vysokých, válcovitých, nestlačených, jež 
sou od sebe odděleny velmi hlubokými širokými 
švy, a jsou silně vyduté. Poslední komůrka jest 
prodloužena v střední neb prostranní zobanek s jedno- 
duchým ústím. Povrch velmi hrubě písčitý. Dutiny 
komůrek jsou na průřezu dole rovné, nahoře oblé-. 
Svou výškou komůrek liší se náš druh od druhu 
R. cylindrica Chapmann, a blíží se ku R. bacillaris 
Brady (Challenger, p. 293. Pl. XXX. fig. 23, 24.). 

Od některých druhů z rodu Haplostiche pouze 
nabroušením lze jej rozeznati. 

Velikost: 15 — 54 mm. 

Naleziště: Stradouň; velmi hojně. 

l ) Poznámkami těmito uchyluji se v charakteristice rodu Haplophragmium, Lituola, Reophax a Haplostiche od Bradyho, 
Parkera, Jonese a Reusse, a jest mi jen mým přátelům Chapmannovi a Shcrbornovi co děkovati, že mi laskavě napřed sdělili hlavní 
body ze své studie o Lituolidách, která teprve bude uveřejněna, a přivede bohdá žádoucí pořádek ve velký zmatek, který právě 
v těchto rodech a zejména fossilních formách vládne, a který ani Brady-ho obsáhlým dílem o foraminiferách Challengerových 
odstraněn nelni. 




a b </ 

Vyobr. č. 4. Reophax bohemicum n. sp. a) Rovný exemplář. 
Stradouň. Zvětš. 20/1. Orig. č. 93 <>. />) Zprohybaný exemplář se 
zachovalým ústím (čásť). Stradouň. Zvětš. 20/1. Orig. č. 93 /?. 
c) Pohled na ústí téhož kusu. d) Nabroušený exemplář, jevící 
tlusté stěny a jednoduché komůrky, bez labyrintických záhybů, 
které souvisí mezi sebou jen jedním kanálkem a jsou oblouko- 
vitě zahnuty. Stradouň. Zvětš. 20/1. Pracparat č. 123. Orig. č. 100. 



1 1 



Rheophax deforme n. sp. 
Tab. I. obr. A a, b. Výkres v textu č. 2a, b. 



Liší se od předcházejícího druhu rychlým rozšířením skořápky, nízkými komůrkami, a čárko- 
vitými zcela mělkými švy, nepravidelností komůrek, a klikatým vzrůstem. Komůrky na průřezu 
jsou více méně 4hranné, velmi tlusté, tlustší než u předešlého druhu. 
Skořápka někdy bývá stlačena. Ustí malá terminalní štěrbina. 

Velikost: l- — 3 mm. 

Naleziště: Stradouň, Lžovice. 

Rod: Lituola. Lamck. 




Vyobr. ó. Rheophax deforme n. sp. a) Ne- 
pravidelné rostlý exemplář. .Stradouň. Zvět- 
šení 2.0/1. Orig. č. 112. h) Podélný průřez, 
jevící 4hranné dutiny komůrek. Stradouň. 
Zvetš. 20/1. Prep. č. 124. Orig. č. 101. 



Skořápka zpočátku spiralně vinutá, později rovná neb jen 
více méně zprohýbaná. Komůrky mají labyrintické záhyby, tvo- 
řené prstovitymi výběžky vnitřních stěn, složenými většinou jen 
z cementu vápnitého. 

Touto charakteristikou odlučuje se přesně rod Lituola od 
Haplophragmia, které nemá labyrintické- komůrky, podobně jako 
též jen přítomností labyrintických záhybů liší se rod Haplostiche 
od rodu Reophax. Tvar ústí nerozhoduje, neboť při této čeledi 
jsou rody, u nichž jednotlivé druhy mají ústí jednoduché neb 
síťovité, terminalní neb štěrbinovite ; jako ku př. recentní 
a některá fossilní Haplophragmia nápodobí tvarem skořápky a ústím 
Xonioniny a Rotalie isomorfní řady). 

Rod Lituola objevuje se v českem křídovém útvaru již ve vrstvách korycanských ; z bělo- 
horských vrstev jest 1 druh znám; ovšem jest přidělení druhu toho k rodu Lituola prozatímně, 
anto při jedinkém exempláři nemohl býti zhotoven průřez, který jedině by mohl dokázati příslušnost 
buď k rodu Lituola nebo Haplophragmium. 

Lituola (?) cfr. nautiloidea Lamck. 
Tab. I. obr. 1. 

Poněvadž vyobrazený exemplář neodpovídá úplně původním výkresům teto formy, neuvádíme 
zde obsáhlou literaturu (viz Sherborn Index I. p. 1S'_ ; 183), nýbrž jen popis. 

Xa spiralní časti účastní se 4 komůrky; další komůrky jsou nízké, se strany přední smáčklé, 
nerovnými hlubokými švy oddělené a seřaděné v křivé čáře: jsou stejně široké, čímž se liší od 
původních výkresů druhu Lit. nautiloidea Lmck. Ježto však u jiných druhu se na to nehledí, proto 
jsme nepokládali za nutné z této formy utvořili nový druh při tak skrovném materiálu. 

Naleziště: Lžovice; jediný exemplář. 



Rod: Haplosticbc Reuss. 
Charakter i ti ku viz Hrady 1. c. p. .'!17. a 1'erner 1. c. pa^-. 23. 

Ku charakteristikám citovaným dodáváme jen, že na tvar ústí, zda-li jest terminalní. jedno 
duche, neb mnohonásobné, síťovité, nebéře se v nejnovějších publikacích zřetel Žádný, nýbrž hledí 

2* 



se jen k tomu, zda-li vnitřní stěny komůrek mají prstovité výběžky a labyríntické záhyby , což jest 
jediný rozdíl od rodu Reophax (Montf). Ježto spodní čásť skořápky jen u velmi málo forem známa 
jest, jest možno, že některé, zejména Reussovy druhy náležejí v rod Lituola, od nějž se rod Haplostiche 
liší tím, že nemá první komůrky ve spirále sestaveny. 

Z rodu toho přicházejí v bělohorských vrstvách pouze '1 druhy. 

Haplostiche lžovicensis n. sp, 
Tab. [. Obr. 2.-3. 



Skořápka skládá se z 5- 
■lnymi švy od sebe oddělených 




Vyobr. 6. Haplostiche lioviceu 
tlený velkou terminalní komurl 
jeví mnoho velkých křemennýc 
ných ve vápnitokřemitý cement, 
výběžky uvnitř komůrky, výplně 
vápencem. 



10 komůrek válcovitých neb pr stěno vitých, mělkými nepravi- 
zřídka v 1 přímce k sobě se nasazujících, nýbrž obyčejně 
v nepravidelně zprohýbané čáře seřaděných. Výška komůrek 
nepřevyšuje jich šířku, a většinou jest šířka dvakráte větší 
výšky. Směrem k embryonální komůrce šířky a velikosti po- 
nenáhlu ubývá. Poslední komůrka u nesploštělých jedinců jest 
protáhla v tupou špičku, končící jednoduchým ústím (nezřetelně 
zachovaným). 

Průřez (vyobr. čís. 6) jeví charakteristické znaky rodu 
Haplostiche. 

Povrch pokryt jest drobnými lesklými v cement zatme- 
lenými zrnky křemene, jež z povrchu nevynikají, takže jest 
povrch jen velmi málo drsným. 

Druh tento podoben jest poněkud druhu Haplostiche 
dentalinoides Reuss, vyskytujícímu se v teplických a březen- 
ských vrstvách, než komůrky Reussova druhu jsou nejméně 
dvakráte tak vysoké jako jich šířka a jsou velmi pravidelné. 
Sploštělé exempláře našeho druhu blíží se poněkud druhu 
Hapl. clavulina Rss., který vyskytuje se v Senonu českém 
a německém, liší se však od našeho druhu svou nepatrnou 
výškou komůrek, a zejména tvarem poslední komůrky, jež 



n. sp. Rez ve- 
ovrch stěn 
v, zatmele- 

' pí tovité u druhu Haplostiche clavulina nikdy nebývá ve zobánek pro- 

stalinickým . v 

tažena. 

spolu více 



Od tohoto druhu dlužno rozeznávati rovné úlomky 
otvory (o o x ) a jsou nasazeny na s.ebe jako posledních komůrek Haplophragmia, jež v témž horizontě 
u Nodosarie c 2 ), což ze seskupení zrnek kře- přichází. Tyto jsou menší, všechny komůrky mají stejné, 
mene a tmavší barvy na povrchu stěn komůrek . . v . v > 

patrno. Zvětš. 45/] Naleziště Lžovice. a jsou na povrchu vrstvou mnohem jemnějších zrnek pokryty; 

ovšem v pochybných případech též podobají se. někdy zevně 
rodu Reophax, což jedině průřez nebo pouhé nabroušení rozhodne. 

Naleziště: Lžovice u Labské Týnice, Stradouň, Manderscheid u Kounic (vesměs horizont 
semických slínů). Dosti hojně. 

Haplostiche annulata n. sp. 

Vyobrazení v textu č. 7 a — d. 



Skořápka rovná neb zahnuta, válcovitá, směrem dolů se ponenahlu sužující, složená z mnoha nízkých 
prsténcovitých komůrek, jež jsou různě zprohýbanými, hlubokými úzkými švy od sebe odděleny. Ustí jest 



13 




síťovitéj uložené v mělké jamce, a složené z více otvorů v 
Tento druh blíží se nízkostí komůrek teplickému a březenskému 
ale liší se od něho pravidelně válcovi- 
tými komůrkami a složeným ústím. 
Zevně se podobají úlomky až k ne- 
rozeznání větévkám od Polyphragma 
cribrosum Reuss; na průřezu však ihned 
se přesvědčíme, že hyalinní porovita 
vrstva, tak význačná pro Polyphragmu, 
jim chybí; též ústí u Polyphragmy 
jest složeno z pravidelně kruhovitých 
otvorů rozestavených po celé vypukl'' 
ploše poslední komůrky, ale u tohoto 
druhu nalézají se ústní otvor)- jen na 
mál'- prohloubené střední časti. Liší 
se na průřezu značně od Lituola Ha- 
plostiche f eylindrica Perner z ko- 
rycanských vrstev, nemajíc komůrky 
vrstvou písečných zrn zřetelně oddě- 
len)-, a majíc v celé tlouštce stěn 
stejnoměrně zrna písečná ve vápnitém 
cementu zatmelena, a nikoliv jen na 
povrchu komůrek. 

Velikost: 1 — 5 mm. — Nale- 
ziště : Stradouň. 



nepravidelných 
Iruhu kcussovu 



kruzích sestavených. 
Hnplostiche clavulina, 




Vyobr. 7. Ilaplostiche auiilata n. sp. á) Rovný exemplář. Stradouň. Zvětš. 20 I. 
Ori<j. č. 94 /?. b) Pohled na ústí téhož exempláře. Zvětš. 'jo 1. c) Nepravidelné 
rostlý exemplář. Stradouň. Zvětš. 20 1. Orig. č. 94 a. rf) Podélný průřez jevící 
pro rod Haplostiche charakteristické komůrky lahyrintické. Stradouň. Zvětš. 20 1. 
Praeparat č. 125. 



Celed Textularidae Bradv. 1 



Textillaria globulosa Ehrenberg. 
Tab. VII. obr. 21. 



Ehrenberg-. Abhandl. Preuss. Akad. Wiss. 1838. p. L35. T. IV. fig. /j. 

Bailey. in 1 litchcook Reports [., II., III. Assoc. Amer. Geol. and Nat. 1843. p. 357. Pl. XV 

fig. 1., 3.-5., 7. 
Reuss. Verstem. I. p. 39. T. XII. lig. 23. 

» in Geinitz. Grundriss etc. p. 681. T. XXIV. lig. 74. 
Williamson. Mem. Lit. Phil. Soc. Manchester. 1 S 4 7 . Vol. VIII. p. 7(">. Pl. IV. fig. 61. 
Harting. Magt van het Kleine. 1849. p. 11'.). lig. 5., S. 
Hronn. Lethaea. ed. III. Vol. III. p. 235. T. XXXV. fig. 32. a />. 

Kley. Geology in the Garden. 1859. p. 194., 201. Pl. II. fig. 9.; Pl. VII. lig. 39., 39. c; Pl. IX. fig. 9. < 
Heer. Urwelt Schweiz. 1863. Vol. I. p. 197. lig. 109. 



Charakteristiku čeledi a rodu sem náležejících viz Brady, Challenger-Report |). <>;. 69. a Perner I. c. p 



1-1 



Hartwig. The Sea 1866. p. 381. fig. / 

Brady. Ann. Mag. Nat. Hist. L870. Vol. VI. p. 300. Pl. XII. fig. 4. a b. 

Green. Manuál Protozoa. 1871. p. 15. fig. 3.f. 

Dawson. Canad. Nátur. 1874. Vol. VII. p. 253. fig. 1 . a. 

» Proceed. Amer. Assoc. for 1875. p. 103. fig. 4. a. 
Schwager. Boll. Comit. geol. Ital. 1877. Vol. VIII. p. 26. Pl. O. fig. 60. 

Andreae. Abhandl. geol. Specialkarte. ElsassT.othringen. 1884. Vol. II. H. 3. p. 23)5. T. VIII. lig. V. 
Woodword & Thomas. 13che Rep. Minnesota. 18S5. p. 166- Pl. III. fig. 1. — 6. 
Frič. Archiv VII. 2. Tepl. Schichten. p. 116. fig. 163. 
Perner. Palaeontogr. Bohemiae I. 1892. p. 25. T. IX. fig. 11. 
Jones. Palaeont. Soc. 1895. p. 156. Pl. VI. fig. 18. a b c. 

Skořápka složena jest z více kulovitých komůrek, které se více méně rychle rozšiřují, čímž 
skořápka stává se nízce neb dlouze kuželovitou ípři témž počtu komůrek). Komůrky jsou silně 
klenuté, hlubokými úzkými švy od sebe odděleni*. Svy tyto nejsou rovné, nýbrž prohnuté a stejnoměrné. 

Omeziti tento druh \íce se nedá, anto znaky, které se dříve uváděly jako: jakost povrchu, 
velikost a vypuklost komůrek, forma ustí, jsou tak nestále a těžko při tom vylíčitelné, že nelze 
rozeznávati od sebe formy s více a méně vypuklými komůrkami, s povrchem více méně drsným. 

Synonyma jsou: 
Textillaria globifera Reuss. 

gigas Kiibler et Zwingli. 

inacquilatcralis » 
» globigerina » 

striatopunctata Egcr. 
» gtbboici var. globulosa Dawson. 

gracillima Andreae. 

gibbosa p. p. íMalagoli, Williamson'. 
» clongata Cornuel. 

Tento druh rozšířen jest ve všech vrstvách křídových více méně hojně. Některé odrůdy 
odpovídající formě Reussově T. globifera, vyznačující se kulovitými, jakoby přilepenými komůrkami 
jsou hojnější teprve ve vyšších vrstvách. 

Textillariíi brevicona Perner. 
Fab. VII. obr. 1S-20. 

Perner. Palaeontogr. Bohemiae I. 1892. p. 2.'!. T. IX lig. 12. 

Skořápka velice rychle se rozšiřuje, a skládá se z malého počtu komůrek, po každé straně 
3 — 6, oddělených hlubokými švy ; poslední komůrka jest neobyčejně velká, tak že velikostí (u menších 
individuí) zaujímá skoro polovinu velikosti skořápky. Svy jsou šikmé. 

K tomuto druhu as patří čast oněch krátkých forem od Text. globifera Reuss, z nichž 
Reuss jednu pod tím jménem vyobrazil (Die Forani. d. wesphál. Kreideform. Sitz. K. Akad. 
Wien. 1860. T. XIII. fig. 8.; nou 7.!). Forma námi vyobrazená blíží se tvarem k Text. Partschi 
Rss. ibid. fig. 5. a); její povrch jest však sklovitý, vápnitý, a při postranním pohledu komůrky 



15 



nejsou do šíře stlačené, nýbrž kulovit<'\ l\. fones (Foram. oi Crag. II. 1 p. 156. pokládá však 
Reussovu formu T. globifera, vyobrazenou jako fig. 8., za T. globulosa, a formu vyobrazenou jako fig. 7 
považuje za jinou, neuvádí však jméno. Tím cítíme se býti utvrzenu vdomněnce, že tento druh, vyznačující se 
při rychle rozšiřující se skořápce též šikmými a prohnutými švy, čehož u pravé T. globulosa není 
jest úplně rozdílným druhem. Podivilo jest, že Reuss, jenž i nepatrné odchylky za nové druh)- po- 
pisoval, tento druh mezi svými českými druhy nevyobrazujc- 

Ostatně srovnávají-li se výkresy těch bezpočetných druhu Textillarií, nelze se ubrániti my- 
šlénce, že tyto formy z poloviny daly by se redukovati na známé obyčejné druhy, a jr^t podivno, 
že angličtí badatelé, kteří odvolávajíce se na proměnlivost druhu, u jiných rodu foraminifer stahuji 
takové množství forem v jednu, nečiní tak u Textillarií. 

Naleziště: Všude v bělohorských vrstvách hojna. 

Textillaria turris D' Orbigny (?) 
Výkres v textu č. 8. 

D* Orbigny. Mém. Soc. géol. France. 1840. Vol. IV. p. 46. PÍ. IV. fig. 27., 2S. 
Parker and Jones Ann. Mag. Xai. 1 list. ser. 8. Vol. XI. 1863. p. 97. 
Reuss. Verst. I. p. 89. T. XIII. fig. 76. 
Brady Challenger Rep. IX. p. 366. Pl. XLIV. fig. 4., 5. 

Skořápka kuželovitá, na průřezu elliptičně okrouhlá, na povrchu písčitá, slo- 
žená z mnoha nízkých, širokých komůrek. Ustí nalézá se ve výkrojku poslední 
komůrky. V r ýška ech- skořápky rovná se skoro průměru skořápky na širokém konci. 

Velikost: 1 mm. — Naleziště: Stradouň. 

Textillaria trochus D' Orb. (?) 
Tab. VII. obr. 22. 

D* Orbigny. Mém: Soc. géol. France. 1840. Vol. IV. p. 45. Pl. I\'. fig. 25., 26. 
Reuss. Geinitz) Grundr. Verst. 1845—46. p. 681. T. XXIV. fig. 76. 
Jones. Geologist 1868. Vol. VI. p. 294. Pl. XV. ho-. 3. 

Jones, Parker and Brady. Monogr. Poram. Crag. App. II 1866. T. Xro. 62. 
Van den Broeck. Ann. Soc. Malac. Belg. Micr. Vol. II. 1876. p. 182. Pl. III. fig. 11.. 12. 
Hrady. Challenger. Vol IX. p. 366. Pl. XLIII. fig. 15.— 19. Pl. XLIV. fig. 1. — :). 
Agassiz. Cruises »Blake«. Vol. II. p. 165. fig. 501. 
Terrigi. Atti Lincei Mem. 1889. Ser. 4. Vol. VI. p. 18. Pl. V. fig 4. 
Burrows, Sherborn and Bailey. Journ. R. Micr. Soc. 1890. p. 553. Pl. VIII. fig. 14. 
Haeusler. Abh. Schweiz. Pal. Ges. 1890. p. 72. Pl. XI. fig. 48.. 44. 
Chapmann. Journ. Micr. Soc. 1892. p. 828. Pl. VI. fig. 18 

Egger. Abhandl. k. Ak. Bayeru. 1893. Vol. XXVIII. 2. p. 278. Pl. VI. fig. 37., 38. 

Jones. Foram. of Crag. II. Palaeont. Soc. 1893. Vol. XLIX. p. 150. — 152. Pl III. fig. 17., IS 

') Palaeontogr. Soc. Vol. XLIX. 1895. 
'*) Jest více druhu Rcussca ých, které jen jednou a to velmi chatrní byly vyobrazeny v jeho hlavním díle: Vcrsteiiv 
der hohmischen Kreideformation, ale od té doby nikým ani vyobrazeny, ba ani citovány nejsou, ně Reuss uvádí o nČkterých / nich, 
že hojny jsou, což identifikaci velice stěžuje. 




Yyobr.S. Tc.xti/,\i- 
řía turris. Stra- 
douň. Zvčtš. -»"> I 
Ori<,'. č. 13::. 



16 



Skořápka krátce kuželovitá, po stranách oblá; komůrky jsou horizontální, nízké, oddělené 
hlubokými švy. Svým kulatým průřezem se liší od velmi podobné Text. sagitulla Defr. D'Orbigny-ův 
výkres, jak též Jones 1. c. praví, jest »idealisován« a nijak neodpovídá skutečnosti. 

Velikost: 6 — 12 mm. — Naleziště: Stradouň. 

Poznámka : 

( )ba druhy, T. turris a T. trochus jsou určeny jen přibližné. Nemajíce srovnávacího materiálu 
po ruce, jsme odkázáni na vyobrazení, jež si u různých autoru častokráte velice odporují, a mimo 
to pro neurčitost v synonymice rodu Textillaria nelze snadno vřaditi formy nalezené v několik typů jako 
na př. u čeledi Nodosarinae a j. Jest dosti podivno, že angličtí badatelé, kteří u jiných rodu v ome- 
zovaní >-druhů« jsou tak liberálními, při rodu Textillaria úzkostlivě přihlíží ku stlačenosti skořápky, 
formě ústí, větší neb menší rychlosti v rozšiřování se skořápky, směru a podobě švů atd., a při 
tom popisy tak neurčitě stručné podávají, že jen na výkres se spoléhati dlužno. 

Tritaxia tricarinata Reuss. 
Tab. VII. obr. 11.— 14. 

Literatura a synonyma: 
Textillaria tricarinata Reuss. Verst. I. 1845. p. 39. T. VIII. fig. 60. 
] ' erneuilina dubia Reuss. Haidinger's Naturw. Abh. Vol. IV. p. 40. T. IV. fig. 3. 
Tritaxia tricarinata » Sitz. Akad. Wiss. Wien. Vol. XL. 1860. p. 228. T. XII. fig. 1., 2. 
Brady. Challenger Rep. Vol. IX. p. 389. Pl. XLIX. fig. 8,, 9. 

Skořápka na průřezu konkavně 3hranná, při pohledu se strany vejčita neb elliptičná, 
často na 1 straně tupě zašpičatělá a na druhé straně zaokrouhlená. Po každé straně jest 5 — 6 
komůrek, oddělených velmi nezřetelnými plochými švy, takže ve většině případů neda se ani 
počet ani směr jich zjistiti. Někdy bývá jedna hrana oblá, a tu pak na ní bývá znáti dobře 
švy komůrek; poslední komůrka bývá větší než předcházející a má kulaté ústí na konci skořápky. 

S tímto druhem (dle mínění Reussova> totožná je Textularia triquetra Miinst. 

Velikost: 05 — 15 mm. — Naleziště: Lžovice (velmi zřídka), Stradouň, hojně. 

Clavulina communis D' Orb. (?) 
Tab. VII. obr. 8. 

D* Orbigny. Ann. Sc. nat. 1826 Vol. VII. p. 268. Nr. 4. 

Foram. ťoss. Vienne. 1846. p. 196. Pl. XII. fig. 1., 2. 
Costa. Atti. Accad. Ponton. 1856. Vol. VII. (2). p. 270. T. XXIII. fig. 2. 
Jones and Parker. Ouart. Journ. Geol. Soc. 1860. Vol. XVI. p. 303. Nr. 82. (Verneuilina). 
Schwager. Boll. R. Com. geol. Ital. 1876. Vol. Vílí. p. 26. Pl. fig. 90. 
Van den Broeck. Ann. Soc. Belg. Micr. 1876. p. 136. Pl. III. fig. 14. i Verneuilinai. 
Brady Challenger Rep p. 394. Pl. XLVIII. fig. 1.— 13. 

Nejstarší segmenty jsou na průřezu oblé; komůrky v nich jsou sestaveny v šroubovité spirále ' 
ve 3 řadách a tvoří více méně špičatý kužel. Za nimi následuje množství komůrek (až přes 20) 
válcovitých v jedné řadě, které bývají více méně nepravidelnými a nehlubokými švy odděleny, 
a jen ponenáhlu se rozšiřují. Komůrky na začátku one jednoduché řady mívají menší průměr 
než skořápka na konci 3řadé (dolní) části. Povrch jest buď velmi jemně písčitý, aneb jest 
skořápka jen z jemných vápnitých zrnek složena, a jest hladká na povrchu. 

Velikost: 08 — 5 mm. — Naleziště: Stradouň; dosti zřídka. 



17 



Gaudryina filiformis Berthelin. 
Tab. VII. obr. 10. 

Berthelin. Mém. Soc. géol. France. 1880. ser. 3. Vol. I. Nr. 5. p. 25. Pl. I. fig. 8 

Wright. Proc. Belfast. Nat. Field Club. 1882. (1880/1) Append. p. 180. Pl. VIII. fig. 3, 3a, b. 

Brady. Challenger Rep. Vol. IX. p. 380. Pl. XLVI. fig. 12 a, b, c. 

Brady, Parker & Jones. Trans. Zool. Soc. 1888. Vol. XII. p. 219. Pl. XLII. fig. 6. 

Skořápka jest čárkovitá, jeví velmi nezřetelně na začátku 3řadé seřadění komůrek, a pouze 
zjev, že při pohledu, jak výkres náš (obr. 10.) ukazuje, komůrky na jedné straně značně kratší a menší 
se zdají, na to poukazuje. Obrátíme-li ji však, tu se týž zjev na jiné straně opětuje ( ístatni 
četné, zcela málo vyduté komůrky jsou širokými mělkými švy od sebe odděleny. 

Naleziště: Stradouň; dosti zřídka. 

Hulimina Presli Rcuss. 
Tab. VII. obr. 15. 

Reuss. Verst. I. p. 38. Taf. XIII. fig. 72. 

Haidinger Naturw. Abhandl. IV. 1851. p. 39. Tab. III. fig. 10. 
Carpenter Parker & Jones. Introd. Study. Foram. p. 194. Pl. XII. fig. 18. 

Skořápka kuželovitá neb špičatě elliptičná, rychle se rozšiřující, dole krátkou špičkou ukončená, 
se 4 závitky, které obyčejně ze 4 — 6 komůrek sestávají. Poslední komůrka s poloměsíčitvm vý- 
krojkem, kdež se nalézá ústí, jest ploše rozšířena. Povrch skořápky pokryt jest velmi jemnými 
písečnými zrnky. 

D' Orbigny-ova forma Bul. obliqua jest jen nepatrná varieta se závitky v rychle stoupající 
spirále. Totéž as platí i ostatních podobných formách uvedených v Sherbornovu indexu jako variety. 
Sherborn 1. c. pag. 32.), ač jiní je považují za dobré »druhy«. 

Naleziště: Přemyšlanv; zřídka. 

Hulimina variabilis D' < >rbigny. 
Tab. VII. obr. 16., 17. 

Bulimina variabilis D' Orb. Mém. Soc. géol. France 1840. Pl. IV. fig. 9.— 12. 
» » » Reuss. Verstein. I. p. 37. T. VIII. fig 56., 76., 77. 

» » » » in Geinitz. Grundr. d. Verstein. p. 671. T. XXIV. fig. 60. 

» » » Mangin, Mystěres ď Océan (1864) p. 177. fig. 7. 

Jones. Lecture Geol. Hist. Newbury (1S54.) p. 48 Pl. II. fig. 6.. 6 a. 
Eley. Geol. in the Garden (1859.) p. 198. Pl. V. fig. 29. 
» » » Reuss. in Geinitz. Elbthalgebirge. p. 124. 

» » » Perner. Foram. p. 26. T. III. fig. 'la, b, 6., 7. (Tamtéž viz i popis.) 

» » » Frič. Archiv. Sv. IX. č. 1. fig. 163. 

Kosmopolitický to druh, přicházející ve všech vrstvách českého útvaru křídového. V bělo- 
horských vrstvách jmenovitě jest hojným v semických slínech. (Lžovice, Semický kopec, atd.) 

Ja' Perner: Foraminifeij vrstev bělohorských. 



18 



Čeleď Lagenidae Carp. 

Charakteristiku a přehled rodů viz: Brady Challenger-Report p. 439. a Perner l. c. p. 28. 

Z čeledi této poprvé uvádíme jako nové pro Čechy rody : Ramuíina, Jones a Vitriwebbina 
Soli., 1 ) jež oba již z korycanských vrstev pod jinými rodovými jmény popsány byly, a jichž char- 
akteristika dle nejnovějších prací zvlášť podána jest. 

Rod : Lagena, Walker and Boys. 
Charakteristiku viz Brady, Challenger p. 440. a Perner 1. c. pag. 28. 

Lagena marginata Walker and Boys. 
Tab. VII. obr. 3., 5., 7. 

1784. Serpula marginata Walker. Testac. min. rar. pag 3. Tab. I. fig. 7. 
L827. Vcrmicultmi marginatum Brown. Illust. Conch. Great. Brit. (fly-leaf.) Pl. I. fig. 30., 31. 
1839. Oolina comprcssa D' Orb. Voy. dans 1' Amér. mérid. Foram. p. 18. Pl. 5. fig. 1., 2. 
1846. » Foram. foss. bas. tert. Vienne. p. 24. Pl. 21. fig. 1., 2. 

1844. Oolina marginata Brown. 1. c. ed. II. pag. 3. Pl. LVI. fig. 30., 31. 

1848. Entosolenia marginata Williams. On the rec. brit. spec. Lagena. p. 17. Pl. 2. fig. 15., 16. 
1851. Fissurina alata Rss. Zeitsch. d. deut. geol. Ges. Bd. 3. p. 58. Tab. 3. fig. 1. 

1857. Entosolenia globosa Mon. var. marginata Parker & Jones. Descr. of. some Foram. oť. Norway 
Ann. Mag. Nat. Hist. ser. 2. XIX. pag. 6., 7. Pl. 11. fig. 28., 29. 

1858. Entosolenia marginata typica Williams. On the rec. Foram. Great Brit. p. 15. Pl. 1. fig. 19., 20. 
1862. Lagena marginata Reuss. Foram. d. Fam. Lageniden. Sitz. k. Akad. Wiss. Wien. p. 322. 

Tab. 2. fig. 22., 23. 

1865. Lagena sulcata, var. (Entosolenia) marginata. Par. et Jones. Phil. Trans. Vol. CL V. p. 355. 
Pl. XIII. fig. 42.-44.; Pl. XVI. fig. 12 a, b. 

1866. Lagena marginata Jones, Parker & Brady. Crag Foramin. Palaeontogr. Soc. Vol. XIX. 1866. 
pag. 41. Pl. I. fig. 33., 34. 

Skořápka jest široce vejčitá, neb skoro kruhovitá, sploštělá. Na obvodu po stranách opatřena 
jest u mladých exemplářů ostrohranným úzkým pásem (kýlem), na spodu však kýl schází; starší 
exempláře mají značně širší kýl. Nahoře vybíhá skořápka v krátký, poněkud nazpět ohnutý zobánek, 
na němž jest kruhovité, někdy elliptičné ústí. Toto někdy vybíhá jako krátká rourka do vnitřku 
skořápky, neb jest uvnitř hrdlo zobánku súženo kruhovitou lištnou. Naleziště : .Manderscheid u Kounic 
(horizont semických slínů). Velmi vzácná. Dosud byla uváděna jen z bílé psací křídy, tercieru 
a z nynějších moří (zejména z evropských moří). 

Od jiných badatelů jako nové druhy popsané málo odchylné formy jako: Fissurina (= Lagena) 
aperta, Aradasii, bicaudata, (Sequenza" 2 )) carinata etc. (Rss. 3 )) a jiné, zejména italskcho tercieru po- 
cházející druhy Sequenzovy patří jistě v řadu tohoto druhu. (Vide Sherborn. Index oí the genera 
and spec. foraminif. I. p. 109.) 

') Dlé Chapmana náležejí tyto rody mezi skupinu Polymorphinidae. 

-) Sequenza Foram. monotal. mioecn. Messina. 1862. 

:i ) Reuss. Foram. d. Fam. Lageniden. Sitz. k. Akad. Wiss. Wien. p. .'MS. 



19 



Sem náleží dle Brady-ho 20 Sequenzových různých » druhu « vlastně jen pranepatrných od- 
chylek ve vypuklosti skořápky, jež viz v Challenger-Report Vol. IX. p. 476. (Sequenza: Descrízione 
dei Foraminiferi Monotalamici clelle Marné Mioceniche del Distretto di Messina. Parte seconda. 
1862. Messina.) 

Celkem jsou to tato synonyma: 
Oolina compressa D' Orb. 
Fissurina a lata Reuss. 

» carinata Reuss. 

» communis Sequenza. 
propinqua 

» Aradasii » 

» aperta » 

» obvia » 

» tenuis » 

» elliptica » 

» ovata » 

» Bcnoitiana » 

» Haeckelii » 

» circulwm » 

» Silvestru » 

» cmarginata » 

» dilatata » 

» laevis » 

» sulcata » 

» tubcrosa » 

» regularis » 

» Sartorii » 

« Lycllii 

Lagcua vu/garis var. pctasma-marginata Rymer Jones 
» » » bracteato-marginata » » 

» » » alato-marginata » » 

» » » clavato-marginata » 

» » » pertuso-Hiarginata » » 

Lagena globosa Montagu sp. 
Tab. VII. obr. 4., 6. 

Literát u r a .hlavnější') : 
Montacru. Test. Brit. 1803. pag. 523. 

Brown. lUust. Recent. Conch. Gt Brit. ed. 2. 1848. p. 144. Pl. LVI. fig. 37. et 40. (Vermiculum. 
Williamson. Mem. Lit. Phil. Soc. Manchester. 1848. Vol. VIII. p. 47. Pl. 39. 
Reuss. Sitz. Akad Wiss. Wien. XLVI. 1862. (1863.) p. 318. T. 1. fig. 1—3. 

» Bull. Ac. Rov. Belg. Vol. XV. 1S63. p. 143. T. 1. lig. 13.-14. 
Terquem. Mem Acad. Imp. Metz. 1870. Vol LI. p. 351. Pl. XXV. fig. 24.-26. 
J. W. Dawson. Canad. Nátur. N. S. Vol. VI. p. 254. Pl. 111. fig - 




Schultze. Arch. Mikr. Anat. Vol. XIII. p. 9. Pl, II. fig. 1.— 3. (struktura). 

Terquem. Mem. Soc. Geol. France. 1882. Vol. II. p. 26. Pl. IX. fig. 7. 

Jones. Microgr. Diction. ed. 4. p. 290. Pl. XXIII. fig. 23. «, b. 

Terrigi. Atti Accad. Pont. N. Lincei. 1883. Vol. XXXV. pag. 170. T. II. fig. 3. 

Brady. Challenger. Report. Vol. IX. p. 452. Pl. LVI. fig. 1.— 3. 

Uhlig. Jahrb. d. geol. Reichs. 1886. Vol. XXXVI. p. 167. T. I. fig. 1. 

Terquem. Mem. Soc. geol. France 1886. Vol. IV. p. 6. Pl. I. fig. 6. 

Haeussler. Neues Jahrb. f. Min. 1887. p. 181., 189. Pl. IV. fig. 1.-18. (Pl. V. fig. 19.— 28.?) 
Brady. Geol. Magaz. 1888. p. 444. Pl. XIII. fig. 1.— 3. 

Terrigi. Mem. R. Accad. Lincei. 1889. Vol. VII. p. 111. Tab. V. fig. 10. T. VI. fig. 4.-6. 
Mariáni. Boll. S. geol. Ital. 1889. Vol. VII. p. 285. Pl. X. fig. 3., 4. 
Frič. Arch. pro výzkum Cech. Sv. VII. 1889. Tepl. vrstvy, fig. 155. 
Terrigi. Mem. R. Com. geol. Ital. 1891. Vol. IV. p. 77. T. II. fig. 1. 

Mariáni. Boll. Soc. Geol. Ital. Vol. X. 1892. p. 725. T. I. fig. 7. 

Ann. Instit. Tecn. Udina. Ser. 2. ann. XI. 1893. p. 22. T. I. fig. 7. 
Egger. Abhandl. bayr. Ak. Wiss. 1893. II. p. 320., 323. T. X. fig. 69. 
Chapman. Journ. Micr. Soc. 1893. p. 579. Pl. VIII. fig. l.a, b. 
Goěs. K. Sven. Vet. Akad. Handl. Vol. XXV. Nr. 9. p. 77. Pl. XIII. fig. 741. 
R. Jones. Palaeont. Soc. 1895. Vol. XLIX. p. 177. Pl. I. fig. 32. 

Skořápka kulovitá neb vejčitá neb elliptičná, s hladkým povrchem, nesmáčkla. 
Vyobr.9. Lagena Ustí bý v 'í utvářeno jako okrouhlý vráskami zdobený otvor, neb jako podélní štěrbina 
globosa Mont. Dle neb vychází trubička z něho dovnitř skořápky. 

exempláre v ka- Tato forma iest iako většina Laoren velice proměnlivá ve svém obrysu, a jest 

nadskem balsa- _ J J * r . 

mu. Naleziště: kosmopolitickým druhem ve všech hloubkách všech moří; jako fossilní jest známa 
Přemyšlany. jj^ oc j doby svrchního siluru. Ovšem jednak pro toto široké geologické rozšíření, 

Prep. č. 37. . . , v 

Zvětš išo/1 jednak pro svůj proměnlivý obrys jest četná řada synonym. Dle Bradyho a Jonese 
náležejí sem tyto formy : 
Phialina oviformis Costa. 
Lagena Aargovcnsis Kiibler et Zwingli. 
Cenchriditim Aargovense Kiibler et Zwingli. 
Lagena Parkinsoni » » 

» minutissima » » 

» elongata Dunikovski. 
» maxima » 
Fissurina obtnsa Egger. 
» solida Sequenza. 
» rugulosa » 
Cenc /iridium oliva Ehbg. 

L.agena sulcala var. (Entosolenia) globosa Park et Jones. 
Lagenulina globosa Terquem. 
Oolina inornata D' Orb. 

» simplex Reuss. 
Miliola sphaeroidea Ehbg. 

Naleziště: Přemyšlany, Přerovský kopec, Semice 



21 

Ratnulina. Rup. Jones. 

Charakteristika r o d u : 

Skořápka volná, nepravidelně ve více oddílu rozvětvená, složená z více nepravidelně kulovitých 
neb vejčitých komůrek, spojených mezi sebou mnohonásobně více méně delšími tenkými rourkami 
Strukturou se shoduje s Lagenidami. 

Josef Wright l ) pod tímto rodovým jménem vyobrazil 2 formy, jimž dal jméno R laevis 
a R. brachiata. (Rodové označení navrhl R. Jones) a pouze podotkl, že jsou to vápnité rozvětvené 
segmentované Xodosarinae, a opíraje se o autoritu Jonesovu, vyslovil domněnku, že i v křídovém 
útvaru obyčejná Dentalina (Ňodosaria) aculeata D' Orb, do toho rodu as náleží. A skutečné pod tím 
rodovým jménem ji v jedné z pozdějších svých prací 2 ) uvedl. Brady s tímto poslednějším náhledem 
nesouhlasí, nýbrž zcela správně pokládá D' Orbigny-ovu formu I). aculeata, za skutečnou Xodosarii. 
za to ale popisuje 3 ! podobnou ostnitou rozvětvenou formu z rodu Ramulina (R. globulifera), kde z každé, 
slabě a jemně ostnité komůrky více íaž 13) rozvětvených rourek (stoloniferous tubesj vybíhá; s touto 
formou jest příbuzná i naše forma. 

Ostatně jest velice pravděpodobno, že některé Lageny s dvojím ústím (dole a nahoře), které 
Parkerem a Jonesem popsaný byly, náležejí do toho rodu. Taktéž Williamsonem popsané (Mem, Lit. 
Phil. Soc. Manchester. Vol. VIII. 1848. p. 78. fig. 73, 74,) »flask-like objects« náleží sem. Rzehak 
nalezl pak Ramuliny v tercieru rakouském r. 1885. (Verhandl. k. k. geol. Reichsanst. a Chapman 
(P"oram. Gault. Part IX. 1896. pag. 582.) nalezl je v anglickém spodním křídovém útvaru u Folkestonu 
a sice recentní druh Ram. globulifera Brady). Zda-li Beisselem vyobrazená zvláštní torma (Beissel. 
1. c. T. XII. fig. 13) druhu Polymorphina proteus Beissel náleží v tento rod, nelze rozhodnouti, ale 
jest to dosti pravděpodobno. 

Ramulina aculeata Wright. 
Tab. VII. obr. 26. a, b. 

S y n o n y m a : 

Ramulina aculeata. Wright, Proceed. Belfast Xat. F. Club 18S5-6. App. IX. p. 331. Pl. XXVI. lig. 11. 
Lagena hispida. Háussler. Xeues Jahrb. f. Min. 18S7. Vol. I. p. 185., 189., Pl. V. fig. 12. 
Ratnulina aculeata. Burrows, Sherborn and Bailey. Journ. R. Micr. Soc. p. 561. 1890. p. 561. 
Pl. XI. fig. 16. 

Lagena tuberailala. Perner F"oram. Cesk. Cenomanu. Palaeontogr. Bohemiae. Xro. I. 1892 p 28. 
T. V. fig. 19. a, b. 

Ratnulina globulifera var. miocaenica. Rzehak. Ann. k. k. Xaturh. Hofmus. 1895. Vol. X. p. 222. 
T. VI. fig. 6. 

Ramulina Kitlii. Klem ibid. p. 221. T. VI. fig. 7., 9.. 11. 
» cfr. aculeata. Idem ibid. p. 222. T. VI. fig. 8., K). 

» aculeata. Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. 583. Pl. XII. fig. 7. — 9. 

Skořápka v úlomcích zachovaná, složena z nepravidelných kulovitých neb protáhlých komůrek, 
úzkými rourkami spojených, a pokrytých hrubými četnými hrbolky neb ostny; rourky jsou rovněž 
ostny opatřeny a rozšiřují se ne příliš náhle v komůrku. Velikost komůrek 3 - 5 mm. 

x ) A list of the Cretaceous Micruzoa of the North oť Ircland. Rep. and 1'roc. Belfast. Nat. Field-Club 1 s r . -4. Appendix 
p. 88. Fl. III. fig. 19.— 20. 

-) A list of the Crctaceous foraminifera of Keady I lili, County Durry. Proc. Belf. Nat. Field-Club. Appendix. [885. 1886 
p. 831. Pl. XX VH. \'^. ll. 

3 ) (hallcnger Report. Vol. IX. p. 587. Pl. LXXVI. li^;. 22.-28. 



22 

Tato ťonna, jež obrysem blíží se ku druhu Ram. globulifera Brady, zejména jeho vedlejším 
malým větévkám, byla mnou již v korycanských vrstvách (v Kamajku) nalezena a přidělena, ježto 
jsem jen 2 konečné úlomky komůrek znal, ku rodu Lagena. Neboť jsem věděl, že Parker a Jones 
popsali z Grignonu, z křídového útvaru podobnou formu rovněž jako Lagenu s dvojím ústím (nahoře 
a dole) a dali jí jméno Lagena distoma-aculeata. (Parker Jones. Foraminiíera irom the North-Atlantic 
and Arctic oceans.) Teprve před rokem, dopídiv se při svém pobytu v Anglii těžko přístupných 
spisu Wrightových, kdež ten rod poprvé byl popsán, shledal jsem, že formy naše naleží rodu Ra- 
mulina. Dle Bradyho mínění R. globulifera jest snad totožná s křídovými. Wrightem popsanými 
formami, což nelze s jistotou tvrditi. 

Vitriwebbina Chapman. 

S y n o n v m a : 

Webbina D' Orbigny Prodr. Pal. 1850. Vol. II. p. 111. 

s. str. Sollas. Geol. Mag. Dec. II. Vol. IV. 1877. p. 102—105. Pl. II. 
Trochammina (Carp.) Perner. Palaeont. Boh. I. 1892. p. 23. T. IX. 
Vitrkvcbbina Chapman. Geol. -Mag. 1892. p. 52. Pl. II. 

Charakteristika rodu: Skořápka průsvitná, sklovitá, jemně dírkovaná, složená z několika 
polokulovitých neb vejčitých komůrek, seřaděných v křivce, které jsou spojeny mezi sebou krátkými 
hrdélkyajsou narostlé na jiných předmětech. Povrch bývá někdy opatřen hrbolky z neporovité hmoty. 

rento rod byl mnou a Chapmanem zároveň jako zvláštní typ popsán; než nechtěje tvořiti 
nový rod ponechal jsem dotyčnou formu u polymorfního rodu Trochammina, jehož charakteristika, 
dosti elastická tehdy, dovolovala, by se tam (jakž i jiní badatelé činili) takové formy přidělily, které 
jinam nesnadno bylo zařaditi. Dle zevní podoby přidělil jsem (korycanskou) formu ku druhu 
Trochammina irregularis; shodovalať se zevně úplně s Carpentrovými výkresy (Introd. Study ot 
Poram. Pl. IX.); shledav ji jemně porovitou, vyjádřil jsem pouze své podivení, kterak možno je v tomto 
rodě uváděti, a pro nedostatek srovnávacího materiálu ponechal jsem je v tom rodě. Chapman seznav, 
že Sollasova Webbina jest strukturou rozdílná od zcela podobných forem jako Webbina (synon. 
Trochammina) uváděných, navrhl nový rod Vitriwebbina, charakterisovaný jak výše uvedeno. 1 ) Sollas 
našed formy, které úplně podobou náležely do rodu Webbina, ale měly porovitou skořápku,-) na- 
vrhoval, by se do rodu toho řadily jen porovité formy, a formy bez porú neb písčité (zevně) aby 
se zařadily do rodu Trochammina. Tím by ovšem v původním rodu Webbina, jak jej arciť nedo- 
statečně charakterisoval D' Orbigny, zůstaly vlastně všechny jiné, jen ne původně sem řáděné formy, 
čímž by ještě větší zmatek nastal. Chapman později :! ) seznal, že jest to isomorfní rod jako. mnohé 
jiné, které mají zástupce mezi Carpenterovými odděleními Períorata a Imperforata, jež formou zevní, 
uspořádáním komůrek velice se podobají vespolek a pouze přítomností neb nepřítomností porů se 
liší. Jest to rod, ku kterému náleží snad polovina zevně podobných forem řáděných do příbuzenstva 
rodu Xubecularia (Miliolidae !) nebo Trochammina (Lituolidae !). Dle jeho výzkumu Webbina a Vitri- 
webbina jsou zevně úplně si podobny a jen porovitosť jedněch forem dokazuje jich příslušnost ku 
rodu Vitriwebbina, kdežto rod W ebbina nemá pory. Rod Vitriwebbina, který u některých forem 

") F. Chapman : Some néw forms of hyaline Foraminifera from the Gault. Geol. Mag. Dec. III, Vol. VIII. 1892. pp. 52—54. Pl. II. 

-) On the perforate Charakter of the genus W ebbina etc. Geol. Mag. Dec. II. Vol. IV. p. 102—105. Pl. VI. 

3 ) Týž : On the Rhizopodal genera Webbina a Witriwebbina. Ann. Mag. Nat. Hist. Ser. 6. Vol. XVIII. Octob. 1896. pp. 326—333. 



23 



jeví počátky tvoření sept v jednotlivých komůrkách počátečních, blíží se rodu Nubecularia, kdežto 
pravá Webbina D' Orb., jak ji teprve r. 1866 Jones Parker a Hrady lépe charakterisovali, nejeví 
toho. Jinak jest rod Vitrivvebbina blízko příbuzen perforovanému rodu Ramulina (přirostle formy). 

Vitriwebbina laevis Spllas sp. 
Tab. VI. obr. 3. 

Webbina laevis. Sollas Geolog. Mag. 1877. p. 103.— 104. Pl. VI. fig. 1.— 3. 

Vitriwebbina laevis. Chapman. Gault Hyaline Foram. Geol. Mag. 1892. p. 53. Pl. 11. fig. 1. — 3. 
Ann. Mag. Nať. His. 1896. Vol. XVI II. p. 332. fig. 3. 
» Journ. Micr. R. Soc. 1896. p. 585. Pl. XII. fig. 12. 

Skořápka složená z 1 — 6 komůrek, vždy přirostlých, nepravidelně vejčitých, více méně 
klenutých, na povrchu lesklých. Komůrky jsou spojeny krátkými hrdélky, a na straně, kde jsou 
přirostlé ku cizímu předmětu, nemají žádné stěny. 

Z korycanských vrstev vyobrazený a jako Trochammina irregularis Carp. mnou popsaný 
druh naleží ku Vitriwebbina tuberculata Sollas. 1 ) Rovněž i Beissel 2 ) vyobrazuje pod jménem Webbina 
rugosa D' Orb. mezi oddělením Perjorata (!) formu, která sem as náleží. 

Xaleziště: Přemyšlany, zřídka. 

Rod: Nodosaria Lamarck 
Charakteristiku viz Brady l. c. p. 488. a Perner 1. c. pag. 28. 

Nodosaria obliqua Linné. 
Tab. II. Obr. 6. 

Nautilus obliquus Linné. Syst. Naturae. Editio 12. p. 1163. fig. 281. 

Orthocera obliqua Lamarck. Anim. sans vert. 1822. Vol. VII. p. 594. Xro. 4. 

Nodosaria (Dentalina) obliqua Parker & Jones. Ann. Mag. Nat. Hist. 1859. Vol. II. p. 482. 

Brady. Challenger Report. Vol. IX. p. 514. Pl. LVIV. fig. 20.— 22. 

Druh tento vyobrazil vlastně již r. 1742. Gualtieri ve svém spise Index Testaceologicus T. 
XIX. fig. N.) ale od té doby z moderních badatelů pouze angličtí odborníci, pečlivě se vyhýbajíce 
tvoření nových druhů, zejména v této tak proměnlivé skupině, identifikovali s tím některé (ossilni 
a recentní formy. Skořápka jeho jest mírně zahnutá, směrem ke spodu ponenáhlu se zužující ; někdy 
jest jen zcela nepatrně užší než nahoře. Válcovité neb elliptičné neb kulovité komůrky jsou mělkými 
záhyby neb švy odděleny a zdobeny velkým počtem jemných podélních žeber. Dolní komůrka někdy 
bývá opatřena ostnem; horní prodloužena jest v tupou špičku. 

Druh tento jest velmi proměnlivý a Hrad)-, jenž uvádí 10 synonym, prav/, že to daleko 
ještě není všechno. Uvádí tato syno n y m a : 

Nodosaria sulcata Nilsson (Reussem hojně z křídy české uváděná . 
« elegans Roemer. 



>) Chapman. On the perforate Charakter of the genus Webbina etc Geol. Mag. Dec II. Vol. IV. p. 102—103. Pl. VI. 

-) Ig. Beissel. Korám, der Aachener Kreide. Abh. d. k. preuss. geolog. Landesanstalt Neuč Fnlge. Heft 3. 1891. p. 70, 
T. XIII. fig. 40 — 42. Zajisté že tento badatel jen na základě průřezu, jež v tak hojné míře u jiných rodů činil, vřadil nul Webbina 
mezi Perforata, 



24 



Dentalina bifurcata Reuss. 
» Steenstrupi Reuss. 
» sulcata » 
» baltica » 
» Múnsteri » 
bifurcata Costa. 
Nodosaria mutabilis » 

» siphunculoides Costa. 
Dentalina polypkragma Reuss. 

Velice pravdě podobno jest, že sem patří Nodos. eximia Karrer, podobná vyobrazenému 
exempláři zahnutostí skořápky a některé formy jurské vyobrazené Terquemem, Zwinglim a Kublerem, 
Bornemanem a Schwagerem. 

Naleziště: Stradouň, zřídka. 

Nodosaria hispida D' Orb. 
Tab. III. obr. 31. 

D' Orbigny. Forain. foss. Vienne 1846. p. 35. Pl. I. ťig. 24., 25. 

Xcugeboren. Verhandl. u. Mitth. siebenburg. Ver. f. Naturw. 1852. Jg. III. p. 54. 

Parker, Jones and Brady. Ann. Mag. Nat. Hist. 1871. Ser. 4. Vol. VIII. p. 154. Pl. IX. fig. 45. 

Costa. Alem. Acc. Sci. Neapoli II. 1855. (1857.) p. 140. Pl. I. fig. 10. 

Atti Accad. Pontoniana. Vol. VII. (2.) 1856 p. 131. T. XI. fig. 27.— 40. 
Brady. Proc. Somerset. Arch. and. Nat. Hist. Soc. .XIII. 1865./6. p. 223. Pl. I. fig. 9. 
Silvestři. Nodos. Foss. e Viv. ď Italia 1872. p. 80. Pl. IX. fig. 207. — 228. 
Brady. Challenger Report Vol. IX. p. 507. Pl. LXIII. fig. 12.— 16. 

Balkwill & Wright. Trans. R. Irish. Accad. XXVIII. (Sci.) 1885. p. 343. Pl. XII. fig. 31. 
Sherborn & Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1886. Vol. VI. p. 748. Pl. XIV. fig. 32. 

Skořápka složena z více komůrek kulovitých neb vejčitě elliptičných, seřaděných v rovné 
neb mírně zahnuté čáře, spojených více méně dlouhými krčky neb rourkami. Povrch komůrek pokryt 
jest hrbolky neb různě silnými ostny. Dle toho, jak blízko jsou komůrky k sobě připojeny, čili po- 
mocí rourek spojeny, dále zda-li je povrch jich pokryt hrbolky neb více méně hrubými ostny, chtěli 
někteří badatelé starší rozeznávati »druhy« ; jest však známo, že u této formy i na jednom jedinci 
několik takových »druhů« lze někdy nalézti, nemluvě ani o mnoha přechodech, jež různé odrůdy 
mezi sebou vykazují. Dle náhledu anglických, v tom ohledu zkušených badatelů mají býti za syno- 
nyma považovány tyto druhy: 
Nodosaria (Dentalina) hirsuta D' Orbigny. 

» aculcata D' Orbigny. 

» fl os cul a » 

» conspurcata Reuss. 

asperula Neugeboren. 

» artnata » 

» spinosa » 

Naleziště: Semický kopec (velmi zřídka), Stradouň (hojně). Nejvíce rozšířena jest v březenských 
vrstvách, odkudž již Reussem pod jménem Dent. aculeata D' Orb. popsána byla. 



Nodosaria hispida D" Orb. var agglutinans n. var. 
Tab. II. obr. 10 — 12. 

Zajímavá torma tato zevně se podoba na vlas malým exemplářům některé Haplostiche jsou< 
hrubými písečnými zrnky pokryta, při čemž tato kůra tvoří záhyb) - mezi komůrkami. Teprve při 
silnějším zvětšení shledáme mezi jednotlivými zrnky sklovité hrbolky a někdy podaří se i nalézti 
exemplář, jehož poslední vápnitá sklov itá komůrka (obr. 10.) nejsouc pokryta korou písečnou prozradí 
ihned, že tu máme před sebou Nojdosarii. Skořápka skládá se z nemnoha 3- 7 komůrek zevně 
válcovitých neb mírně vydutých, někdy nepravidelných, z nichž spodní má malý krátký a špičatý 
osten, a poslední náhle v krátkou špičku jest protažena Učiníme-li si podélný tenký průřez 
obr. 11.), tu spatříme, že vlastní komůrky jsou všechny pravidelné kulaté, a pokryty jsou silnými 
zahnutými tupě špičatými trny, čímž upomínají na Nod. hispida I)' Orb. Tyto trny někde i vynikají 
na povrch skrz písčitou koru, kteráž je usazena na povrchu skořápky vápnité. Ačkoliv jsem ne- 
shledal, že by jednotlivá písečná zrnka byla zatmelena ve vápnitou hmotu vlastních komůrek, jako 
to na př. shledávánu 1 u Textillaria agglutinans atd., nýbrž vždy přesně jest znáti hranici, kam až 
sahají porovité stěny komůrek, přec nesmíme mysliti, že tu snad nahodile jsou písečná zrnka 
přilepena. Naopak, silnými zahnutými ostny z přídavné neporovite hmoty, jež nepřicházejí u \od. 
hispida, přidržuje se cela vrstva písečná a nelze ji ani praním slabou kyselinou, ani nějak mecha- 
nickým spůsobem odstraniti s povrchu vápnité skořápky. Velikost' 05 — 1*4 mm. 

Jak dalece jest příbuzná s druhem Dentalina agglutinans Terq. et Berthel. 1 ) jakož i s někte- 
rými jinými Nodosariemi (N. aspera, constricta etc.), 2 ) o nichž Reuss uváděje je z českého křídlo 
vého útvaru hlavně z teplických vrstev) praví, že povrch mají velmi drsný a z nichž N. constricta 
jest skutečná Haplostiche, nemohl jsem dosud zjistiti. 

Naleziště: Ojediněle ve Lžovicích; hojněji ve Stradouťů. 

Nodosaria radicula Linné var. ambigua Neugeb. (non Costa). 
Tab. 111. obr. 24. 

Nodosaria radicula Linn<;. Litteraturu typu toho viz Sherborn Index p. 231. — 232 

ambigua Neugeboren. Denkschr. k. Akad. Wiss. Wien Bd. XII 1856. p. 71. T. I 
fig. 13.— 16. 

Nodosaria radicula Lin. var. ambigua Xeug. Brady. Challenger Rep. Vol. IX. 1884. p. 496. Pl. 
• LXII. fig. 3. a, b. 

Nodosaria radicula Lin. var. ambigua Neug. Sherborn čc Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1889. p 486 
Pl. IX. fig. 16. 

Skořápka hladká obráceně kuželovitá, nejvýše 2 mm dlouhá, složená z 6 — VI komůrek, hustě 
k sobě přitlačených, avšak neobjímavých, které jsou více méně eliptičně \ příčném směru neb ku- 
lovitě vypuklé, dle toho, jak hustě komůrky k sobě přiléhají. Prvá komůrka kulov itá a rovné/ tak 
i poslední, kteráž nikdy není ve špičku protažena, a má centrální ústi bez ozdob. Svy jsou vodo 
rovné, ostré a hluboké; jen u komůrek, které nahodile zejména na spodní části skořápky bývaji 
válcovité a nikoliv vyduté, jsou švy jako horizontální rýhy vyznačeny. 

l ) Mém. Soc. géol. France. Vol. X. 187."). p. 26. Pl. XII Za, b. 
-) Reuss. Ycrstuin. d. bóhm. Kreideformation. I. p. 26 

Jar. Pcrncr : Knraminiii-ry vrsic\ bělohorských. ■* 



26 



S tímto druhem jsou příbuzný formy řáděné ku Nodosaria (Dentalina) annulata Rss., avšak 
rozeznají se dobře jednak nahromaděním komůrek (čímž se blíží ke Glandulinám), jednak poslední 
komůrkou protáhlou vždy ve špičku. Že jest nemožno var. ambigua Neug. jako samostatný druh 
uváděti, toho dokladem výkresy Bradyho (1. c. Pl. LXI. fig. 28. — 31.), kdež vidno, že se musí velmi 
proměnlivému starému druhu N. radicata podřaditi mnoho jiných forem jako synonyma. Brady 
uvádí následující : 
Nodosaria Gcinitziana Neugeb. 
» glandulinoides Neugeb. 
» inconstans Neugeb. 
Glandulina tcnuis Bornem. 

» major » 
Nodosaria Geinitzii Reuss. 

» Reussi Neugeb. (pro parte). 

Bcyrichii Neugeb. 
» incerta Neugeb. 
» Kirkbyi Richter. 
Glandulina conica Terquem. 
Nodosaria Joncsi Reuss. 

» claviformis Terquem. 

Z tohoto seznamu jest též vidno, že činí přechod k rodu Glandulina, za který byla i někdy 
považována. 

Velmi zřídka v úlomcích u Lžovic (semické sliny). 

Nodosaria soluta Reuss. 
Tab. III. obr. 10. 

Reuss. Zeitschr. d. deut. geol. Ges. 1851. Vol. III. p. 60. T. III. fig. 4 a, b. 
Bornemann. Ibid. 1855. Vol. VII. p. 322. T. XII. fig. 12. 
Stache. Novara Exped. 1864. Vol. I. p. 203. T. XXII. fig. 29. 

Reuss. Denkschr. k. Akad. Wiss. Wien 1865. Vol. XXV. p. 131. T. II. fig. 4.-8. 
Hantken. Mittheil. Jahrb. k. ungar. geol. Anstalt. Vol. IV. p. 29. T. II. fig. 2., 14. 
Jones. M. Microsc. Journ. Vol. XV. 1876. Pl. CXXVIII. fig. 2. (teste Sherbornj. 
Brady. Challenger Report IX. p. 503. Pl. LXII. fig. 13.'— 16.; var Pl. LXIV. fig. 28. 
Sherborn & Chapman. Journ. R. Micr. Soc. Vol. VI. 1886. p. 746. Pl. XIV. fig. 25., 26. 
Chapman. Ibid. 1893. Pl. VII. 26. 

Synonyma viz Brady Challenger Rep. 503. 

Druh tento vyznačuje se tím, že má všechny komůrky skoro stejně veliké, kulovité neb 
vejčité, silně vyduté, počtem až 11, nejčastěji 5 — 6; seřaděné jsou obyčejně v silně zahnuté čáře 
a odděleny záhyby hlubokými, ale ne ostrými. Velikost velmi ruzna 1 — 8 4 mm. Primordialní komůrka 
nejčastěji hrotem opatřena, leč známy jsou též typické exempláře bez hrotu. Tato okolnost (pří- 
tomnost' neb nepřítomnost' ostnu) a jiné velmi málo důležité, nahodilé detaily, zavdaly evropským 
kontinentálním badatelům příčinu ku tvoření nových »druhň«. Jakožto synonyma uvádí Brady 
tyto druhy : 



Dentalina oligostegia Reuss. 

» Lilii Reuss. 

» globifera Reuss. 

» globulifera Bornemann. 
Nodosaria ovularis Costa. 
Dentalina distincta Reuss. 

» catenula » 

» discrepans Reuss. 
Nodosaria (D) grandis Reuss. 

» guttifera Parker & Jones. 

Vyobrazené formě velmi podobný výkres nalézá se u Parkera a Jonese íDescr. of Foram of the 
coast of Norway Pl. X. fig. 3.) jakožto Dentalina communis D' Orb. Reussův druh Xod. discrepans 
a Chapmanova varieta N. pulchella (vide Chapman 1. c. Pl. VII. fig. 27., 28.) jsou rovněž varietami 
od Nod. soluta, zahrnující velkou řadu Nodosarií. 

Naleziště: Lžovice, Dřínovský kopec, Semice. 

Nodosaria raphanus Linné 
Tah. [II. obr. 19. 

Nautilus raphanus Linné Syst. Xat. ed. 10. (1758.) p. 711.; ed. 13. (Gmelin 1878. 3372 Plancus 

de conchyl. t. 1. fig. 6.) 
Nautilus raphanus Wood. Index testaceologicus 1S25. p. 64. T. XIII. fig. 24. 

» » Bowdich Elem. Conchyl. (1.) 1S22 p. 17. T. II. fig. 9. 

Nodosaria raphanus Jones & Parker. Ouart. Journ. Geol. Soc. Vo!. XVI. 1860. Pl. XIX fig. 10. 

Philos. Trans. 1865. p. 340. Pl. XVI. fig. 1. 
» Brady. Proceed. Somerset. Arch. and. Xat. Hist. Soc. Vol. XIII. 1865/6 (1867 
p. 222. Pl. I. fig. 7. 

Nodosaria raphanus Jones, Parker & Brady. Crag. Foram. Palaeont. Soc. Vol. XIX. 1866. p. 49. 
Pl. 1. fig. 4., 5., 22., 23. 

Nodosaria raphanus Jones, Parker & Brady (Soldani). Ann. Mag. Xat. Hist. Vol. VIII 1871 p. 156. 

Pl. IX. fig. 39. (Xod. scalaris D' Orb.) 
Nodosaria raphanus Jones, Parker & Brady. Ibid. fig. 40. (= Nbd. sulcata D' Orb., monstrosita). 

Silvestři. Atti Accad. Gioenia. Sci. Nat. n. s. Vol. VII. 1872. p. 43. T. IV. fig. 67. 8 I 

Tate & Blake. Yorkshire Lias. 1S76. p. 456. Pl. XVIII. fig. 14, 14 a. 

Terrigi. Atti. Acc. Pont. Xuovi Lincei. Vol. XXXV 1883. p. 172. T II fig. 5. 

Brady. Report Challenger. Vol. IX. 1984. p. 512. Pl. LXIV fig. 6. — 10. 

Balkwill & Wright. Trans. R. Irish Accad. Vol. XXVIII, 1885 p. 342. Pl. 

XII. lig. 26. 

(Variety viz v Sherbornově indexu p. 233. j 

Skořápka složená z malého počtu (nejvýše 10) komůrek, jež rychle se rozšiřuji Embryonální 
komůrka nenahle vybíhá v osten, takže jest obráceně kuželovitá. Ostatní komůrky jsou málo vykle- 
nuté, mělkými vodorovnými záhyby od sebe oddělené. Poslední o něco větší komůrka vybíhá v krátkou 
rourku, která nese ozdobné ústí, vroubené 4 — S zoubky Přes všechny komůrky táhne se o 1<» žeber, 
tence křídlatých neb úzce lištnovitých, jež až k ústí na poslední komůrce pokračují. 



28 

Tento všeobecně rozšířený druh má mnohé variety, jež popsány jako samostatné druhy; 
zejména Reussovy druhy, vyobrazené v Geinitz Elbthalgebirge II. Pl. XX. jistě sem náleží. Brady Chal- 
lenger Report IX. p. 512. — 513. uvádí jakožto synonyma tohoto jak ve velikosti skořápky, tak 
i tvaru žeber nesmírně proměnlivého druhu, následující formy (staré spisovatele až do roku 1822. vyjímaje): 
Nodosaria scalaris D' Orbigny. 

» rapa D' Orbigny. 

» ob s eur a Reuss. 

» Bol li Reuss. 

» propinqua Costa. 

» turgidula » 

» bactroides Reuss. 

» lamelloso-costata Reuss. 

» prismatica Reuss. 

Některé z těchto forem jako Nod. obscura, prismatica, nepovažuje Chapman za synonyma 
od Nod. raphanus, nýbrž rozeznává je od ní i mezi sebou. 

Z ostatních variet nalezena v bělohorských vrstvách pouze : 

var. oblique-costata Silv. 
Tab. III. fig. 22. 

Silvestři. Atti Accad. Gioenia Scien. Nat. n. s. Vol. VII. 1872. p. 37. T. III. Mg. 51.) • 

Tuto varietu uvádí sice Sherborn ve svém Indexu jakožto var. od Nod. raphanus, ač spíše 
náleží k příbuznému Linnému druhu N. raphanistrum. (Literaturu viz Sherborn. 1. c. p. 232.) po- 
dobně jako k němu náleží Silvestriova var. coaretata. 1 ) 

Vyznačuje se odrůda tato táhlejší skořápkou, přes niž spiralně táhnou se četnější vysedlejší 
žebra. — Naleziště: Zřídka u Bezděkova a Manderscheidu. 

Dentalina (Nodosaria) oligostegia Reuss. — Dentalina soluta Rss. (fide Brady). 
Tab. II. obr. 20. 

Reuss. Haidingers Naturw. Abhandl. IV. 1851. p. 25. T. I. fig. 10. 

Verstein. I. p. 27. Tab. XIII. fig. 19, 20. 
« in Geinitz Grundriss d. Versteiner. 1845 — 6. p. 662. T. XXIV. fig. 2. 
Costa. Atti Acad. Ponton. VII. 1856. p. 145. T. XVI. fig. 6. 
Reuss in Geinitz Palaeontogr. XX. 2. 1874 (Elbthalgeb.) p. 83. T. I. fig. 15. 
ř Tate et Blake. Yorkshire Lias. 1876. p. 458. Pl. XVIII. fig. 21. 
Chapmann. Journ. Micr. Soc. 1893. p. 586. Pl. VIII. fig. 23. 

Skořápka složena jest ze 2 — 5 komůrek válcovitých, vysokých, mělkými švy neb jen záhyby 
oddělených. Poměrná velikost velice proměnlivá, a zdá se, že mnohé druhy Dentalin Reussem z west- 
fálské křídy uvedených, které jen 3 — 5 komůrek čítají, jsou jen dospělejší stadia této formy. 

Hrady uvádí tuto formu mezi synonymy Dentalina soluta Rss, a praví, že přítomnost nebo 
nepřítomnost ostnu, velikost komůrek mezi sebou, zakřivení a jiné podobné »zcela nevýznamné po- 
drobnosti daly zaklad ku rozeznávání velmi mnoha forem v synonymice uvedených «. Jelikož ale Brady 



J ) V Sherbornovu Indexu část II,, který, právč když práce tato ukončena byla, mě došel, jest v opravách p. 482. uvedeno, 
že odrůda tato náleží skutečně v druh N. raphanistrum. 



29 



uvádí jméno D. oligostegia Rss pouze jednou mezi synonymy, takže by se mohlo mysliti, že pouze onen 
výkres formy popsané r. 1X51 měl namysli, a nikoliv ostatní, což by jinak asi podotkl, uvádíme zde tu 
formu zvlášť, jakož to činí i Chapman, Chapman identifikuje s ní pouze formu Nodos. simplex 
Silvestři. 

Naleziště: Stradouň; hojné. 

Nodosaria Zippei Reuss. 
Tab. II. obr. 25. Tah. III obr. 20, 21, 23. 

Litteratura: 
Reuss. Verstein I. p. 25. Tat. VIII. 1 — 3. 

R. jones. Lecture an the Geol. Hist. oí Newbury 1S54. p. 48. Pl. II. fig. 1, 1 a. 

Frič. Stud. im Geb. Boh. Kreidet. II. 1877. Archiv. VI. p. 150. fig. 154. 

« Archiv VII. 2. 1889. p. 110. fig. 156. 

Beissel. Abh. d. k. preuss. geol. Landesanst. 1891. 3. Heft. p. 30. T. VI. fig.10— 29, 

Chapmann. Gault Foram. Journ. Micr. Soc. 1893. p. 593. Pl. IX. fig. 12. 

S y nou yma: 

Nod. septemcostata \ 

. • . , Geinitz. Charakteristik, p. 69. T. XVII. fig. 19, 20. 
» íuidccimcostata ) 1 & 

Skořápka dosahuje u tohoto druhu až 4 cm, avšak velmi zřídka pro svou křehkost" jest celá 
zachována. Jest rovna, neb mírně zahnutá, složená až ze 30 komůrek, které na horním konci 
skořápky jsou kulovité, ale na dolním konci záhyby jich, jimiž jsou odděleny, jsou tak nepatrň • < 
splývají prvé komůrky v válec. Embryonální komůrka mívá krátký osten a jest trochu větší neí 
sousední. Přes veškeré komůrky táhne se 7 — 14 silně vysedlých, tenkých žeber. Počtu jich směrem 
od spodu přibývá, a sice tak, že se mezi 2 žebra nové žebro náhle vsune nebo jemná rýha mezi 
žebry přejde později ve vysedlou lištnu. 

Dle Reusse jsou k tomuto druhu příbuzný některé variety Dentalina Cuvieri D' Orb. z třeti- 
horní pánve vídeňské. Jak z popisu Reussova vysvítá, mohou se sem čítati i odrůdy s méně vy- 
vinutými žebry. D Orbigny-uv druh Nod. affinis (non Reuss!), jsou-li celé exempláře po ruce, dá se 
rozeznati od N. Zippei, avšak u jednotlivých úlomku komůrek se to provésti nedá. N. prismatica 
Rss. jest snad jen mladý exemplář N. Zippei, s málo vypuklými, trochu protáhlými komůrkami; 
Brady považuje ji ale za synonym Nod. radicula Linné. 

Dosti hojna v semických slínech (jen v úlomcích). 



Nodosaria costellata Rss 
Tab. II. obr. 9, 15. Tah. III. obr. 18. 

Reuss Verstein. I. pag. 27. Tat. XIII. fig. 18. 

Chapman. Gault For. Journ. Micr. Soc. 1893. p. 590. Pl. IX. fig. 3. 

Skořápka čárkovita, směrem dolů súžující se v jemnou špičku, mírně zahnuta. Četné ko- 
můrky počtem až 20, jsou vejčité, pravidelně vypukle, skoro o polovici delší než šířka jich; horní 
komůrky odděleny jsou hlubšími a ostřejšími záhyby než dolní, a poslední komůrka jest protáhla 
v krátkou excentricky položenou špičku. Přes komůrky horní v celé jich délce probíhá více (10— 12 
rovných rýh, kdežto v dolní části pouze ve švech (záhybech) jsou rýhy ty patnv. a vypuklá Čásť 
komůrek jest hladká. 



30 



S tímto druhem jistě totožný jsou Reussem později r. 1851 popsané druhy (nove) ze sep- 
tariového jílu z okolí Berlína 1 ), o nichž se domníval vzhledem ku různosti geologického stáří lokality, 
že jsou rozdílné od křídových podobných druhů. Jsou to Dentalina Philippii, Dent. Buchi a Dent. 
obliquestriata (Rss, non Silvestři !), vyznačující se vesměs jemnými rýhami v záhybech mezi ko- 
můrkami. Z té příčiny jsem náš druh uvedl podle zákona priority pod jménem Nod. costellata Rss. 
Chapmannův výkres zdá se náležeti ku blízko příbuznému druhu Nod. costulata Reuss (Viz Brady. 
Challenger Rep. p. 515. Pl. LXIII. fig. 23 — 27), který má na spodní části komůrek rýhy, a spojující 
hrdélka bez ozdob, a velmi, dlouhá. 

Velikosť: 15 — 3 mm. Naleziště: Velmi zřídka v semických slínech. 

(Marginulina?) Dentalina Folkestoniensis Chapm. var. cylindroides n. var. 
Tab. III. obr. 17 

Chapmann. Journ. Micr. Soc. 1894 p. 161. Pl. IV. fig. 16, 17. 

Skořápka jen v úlomcích zachovaná, zakřivená, složená až z 5 komůrek válcovitých, mírně 
vydutých, oddělených ostrými hlubokými švy, jež se táhnou šikmo ku směru zakřivené skořápky. 
Na každé komůrce 7 — 8 jemných, zakřivených, čárkovitých žeber, jež ve švech přestávají, a střídají 
se, takže následující žebro netvoří pokračování předcházejícího. Poslední komůrka jest jen nepatrně 
větší nebo stejně velká jako předcházející, a má ústí zdobené 8 hvězdovitč rozloženými lištnami. 

Typická forma popsaná Chapmannem má vyduté eliptické komůrky, oddělené vodorovnými 
záhyby (v textu mluví o hlubokých švech), s embryonální komůrkou kulovitou, ostnem opatřenou, 
a poslední komůrka jest rovněž silně vydutá, velká a protažena v krátkou špičku. 

Mezi dosud popsanými Dentalinami (pokud v přístupné literatuře dalo se i s přispěním v té 
věci velmi obeznámeného přítele mého Sherborna) není znám žádný podobný tvar. Vzdáleně upomína 
svými žebry na Nodos. proxima Silvestři (Nodos. Foss. Viv. ď Italia. 1872. p. 63. Pl. VI. fig. 138 — 147), 
ale tvar komůrek jest úplně rozdílný a i sám Brady (Challenger Rep. IX. p. 511.) doznává, že tato 
Silvestriova vždy 2komůrkatá forma s ostatními žádnými přechody spojena není. Jinak zase upomíná 
poněkud na D. hircicornua Schwager (Novara Exped. Geol. (2.) 1866. p. 230. T. VI. fig. 64. 

Velikosť: 12 mm. 

Naleziště: Přemyšlany (velmi zřídka). 

Dentalina Scharbergeana Neugeb. 

Tab. II. obr. 13, 22. 

Neugeboren. Denkschr. k. Akad. Wiss. Wien. Bd. XII. 1856. p. 87. T. IV. fig. 1 — 4. 

Skořápka jest hladká, bez ozdob, složená až ze 16 komůrek, které na spodu bývají zcela 
málo klenuté, nahoře ale vždy silně vyklenuté jsou. První komůrka bývá větší, jest kulovitá a má 
osten. Poslední komůrka prodloužena jest v dlouhý zobánek neb rourku, která na konci má kraje 
zpět ohnuté, takže se zdá, jakoby bylo ústí lemováno valem. Švy na spodním konci bývají jen jako 
tmavé, sklovitě lesklé čáry vyznačeny, u horních komůrek jsou hluboké a široké. 

Naleziště: Stradouň. zřídka. 

') Ueber die fossilen Foraminiieren u. Entomostracen der Umyeyend von Berlin. Zeitschr. d. deut. «eol. Gesell. 1851. 
Heft. 1. Taf. III. 



31 



Dentalina consobrina D* Orb. 
Tab. II. obr. 3, 5. Tab. III. obr. 13, 15 ř, 26. 27. 

D' Orbigny Foram. foss. Vienne. 1846. p. 46. Pl. II. fig. 1 — 3. 
Borneinann. Zeitschr. deut. geol. Ges. Bd. VII. 1855. p. 323. T. XIII. fig. 1—4. 
Neugeboren. Denkschr. kais. Akad. Wiss. Wien. Bd. XII. 1856. pag. 86. T. III. fig. 15. 
Egger. Neues Jahrb. 1857. p. 306. T. XV. fig. 22—23. 

Reuss. Sitzungsber. Akad. Wiss. W ien. Bd. XLVIII. 1X63— 1864. p. 45. T. II. fig. 19—23. 
Hantken. A mágy kir. foldt. int. évkonyve. Vol. IV. 1875—6. p. 25. T. III. fig. 3, 10. 

Mittheil. a. d. ungar. geol. Anstalt. Bd IV. 1X75. (1881.) p. 30. T. III. fig. 3, 10 
Terrigi. Atti. Acc. Pont. Nuovi Lincei. Vol. XXXIII. 1880. p. 180. T. I fig. 10. 
Brady. Challenger Report. Vol. IX. p. 501. Pl. LXII. fig. 23, 24. 
Chapman. Gault Foraminif. Journ. Roy Micr. Soc. 1X93. p. 588. Pl. VIII. fig. 33. 

Skořápka protáhlá, hladká, bez ozdob, 1 sestávající až z 10 komůrek, které skoro všechny 
stejný průměr mají, avšak různě dlouhé jsou. Prvá komůrka jest tlustá, kulovitá, u starších exempláru 
špičkou opatřená. Ostatní komůrky jsou válcovité a čím dále tím více protáhlé, až poslední jest 
vejčitá a v tupou špičku protáhlá. Ústí jest kulaté, jednoduché. 

S tímto druhem stotožňují angličtí autoři (jmenovitě Chapmanj mnoho torem, které jsou na 
spodním konci svém zakulaceny, a liší se dosti značně od D' Orbigny-ova původního výkresu, takže 
by sem, mělo-li by se to důsledně prováděti, měli bychom velké množství širokých, krátkých forem 
podřaditi, které jako zvláštní druhy od Xeugeborena, Terquema, Bornemanna, Reusse, Karrera 
a Strache-ho popsány byly. Brady však uvádí jakožto synonyma pouze 6 druhu, které zcela jistě 
sem patří, totiž : 
Dent culmen Costa. 

» Haidingeri Neugeboren. 

» Reussi » 

» abbreviata » 

» consobrina var. emaciata Reuss sp. 

» praelonga Costa. 

a podotýká, že Parkerem a Jonesem pod jménem L). consobrina (vyobrazená forma Philos. Trans. 
Vol. CLV. Pl. XVI. fig. 3) náleží as ku druhu Xodos. callomorpha Reuss. Reussův druh Dent 
emaciata jest prý jen varieta od výše uvedeného; náhled to, se kterým souhlasiti ještě můžeme 

K této varietě náležely by formy vyobrazené (obr. 13 a 15), vyznačující se nízkými komůr- 
kami, oddělené rovnými švy neb záhyby, kteréž i jinak od D'Orbigny-ova výkresu se značně liší 
Neugeboren vyobrazuje pod jménem Dent. consobrina formu, jejíž komůrky mělkými záhyby 
a to jen v horní části skořápky, kdežto v dolejší časti komůrky švy ostrými a hlubokými odděleny 
jsou; z toho patrno, že ve spůsobu oddělení komůrek od sebe veliká proměnlivost u tohoto druhu 
vládne, a že Reussův druh jen varietou jest, (ovšem pokud o druzích u foraminifer možno mluvit 
Že ale řada forem Dent. consobrina co nejůžeji spojena jest s řadou Nodos. filiformis D' Orb, 
a Dent. communis, o tom nelze pochybovati, a pohled na vyobrazeni Xeugeborena a Bradyho poučí 
hned o nemožnosti ohraničení druhů u foraminifer a o správnosti náhledu, že u nich neexistují druhy 
v obyčejném slova smyslu, jakž se ho v zoologii u jiných skupin užívá. 

K téže varietě (emaciata Rss sp. náleží basální konce vyobrazené na Tab. III sub 26 a 27. 



32 



Dentalina consobrina D'Orb. var Verneuili D'Ort. sp. 
Tab. III. obr. 25. 

D' Orbigny. Foram. fossiles de Vienne. 1846. p. 48. Pl. II. fig. 7, 8. 
Bornemann. Zeitschr. ci. deut. geol. Ges. Bd. VII. 1855. p. 324. T. XIII. fig. 8. 
Hantken. A. mágy. kir. fóldt. int. évkonyve. Vol. IV. 1875. p. 26. T. III. fig. 9. 

Mitth. aus d. Jahrb. k. ungar. geol. Anstalt. Bd. IV. 1875. (1881.) p. 32. totéž. 
Terrigi. Atti Acc. Pont. Nuovi Lincei. XXXV. 1883. p. 179. T. II. fig. 15. 

Skořápka tlustá, směrem dolu stejnoměrně ve špičku se stenčující. Komůrky četné (až 14) 
buď stejně vysoké jako jich šířka neb většinou širší, oddělené rovnými čárkovitými švy. Počínaje 
as 12. komůrkou skořápce ubývá tlouštky. Komůrku se zachovalým ústím nenašel jsem na žádném 
exempláři. 

Velikost 1 — 3 mm. 

Druh tento v malých úlomcích lze jen s tíží rozeznati od basalních tvaru některých forem 
Dent. consobrina, které mají nevypuklé válcovité komůrky. Než ono stluštění skořápky v horní 
třetině a pak její pozvolné ubývání směrem k ústí, jež více badatelů nalezlo, podporují náhled, že 
jest to zvláštní druh. D' Orbigny-uv výkres představuje zahnutý exemplář, dolů rychleji se sužující, 
a s horní vydutou komůrkou ústní, takže by náležel ten druh do řady proměnlivého druhu Nodo- 
saria consobrina D' Orb. Exemplář námi vyobrazený úplně se shoduje s Bornemannovým výkresem. 

Naleziště : Manderscheid u Kounic ; 2 exempláře. 

Nodosaria tenuicosta Reuss. r 
Tab. II. 8, 19. 

Reuss. Verst. I. p. 25. T. XIII. fig. 5, 6. 

Berthelin. Mém. Soc. géol. France. 1880. I. p. 32. Pl. I. (XXIV). 18 a 6. 

Celkovým tvarem podoba se ku Nodosaria Zippei, má však na každé straně jen 4 žebra 
patrna; od Nod. prismatica liší se hlubokými záhyby komůrek mezi sebou. Reussův popis a výkres 
není tak zřetelný, by se s určitostí dalo rozhodnouti, zdali torma sub 19. vyobrazená skutečně k ní 
náleží. Žebra její jsou oblá, což poukazuje spíše na Nod. prismatica Oss. (Berthelinovo dílo bohužel 
není nám právě přístupno, by se aspoň dle jeho výkresu věc rozhodla.) 

Naleziště : Stradouň. 

Nodosaria monile v. Ha^LMiov, 
Tab. 11. obr. 7. <?, b, c. 

v. Hagenov. Neues Jahrb. f. Min. 1 S42. p. 568. 

Reuss. (Geinitz) Grundriss d. Verstein. 1845. — 6. p. 654. T. XXIV. fig. 7. 

» Verstein. Bóhm. Kreideť. 1845.— 6. I. p. 27. T. VIII. fig. 7. 
Alth. Haidingers Nat. Abhandl. III. 2. 1850. p. 269. T. XIII. lig. 28. 

Beissel. Abh. d. k. preuss. geol. Landesanst. N. F. H. 3. 1891. p. 31. T. VI. fig. 33.— 40. 

Skořápka více méně zahnutá, složená z mnoha (až 16) kulovitých, neb trochu stlačených ko- 
můrek, které jen zvolna a nepatrně se rozšiřují. Odděleny jsou rovnými, širokými a hlubokými švy 
a bývají někdy na horním konci méně vypuklé než na dolním. Embryonální komůrka bývá někdy 
větší a vždy jest opatřena ostnem. Ústí nenalezeno. 

Velikosť: 0"8 — 2 mm. ■ — Naleziště: Stradouň. 



33 



Blíží se velice ku druhům 1). globitera Reuss')aD. pomuligera Stache, 2 ) které zcela dobře 
mohly by býti považovány za synonyma, kdyby Reussův a v. Hagenovův původní výkres byl 
zřetelnější. Příbuzná jest i ku druhu 1). Scharbergeana Neugeb., 3 ) od jejíž typických exemplářů ku 
lovitostí dolních komůrek se liší; nicméně sám Neugeboren vyobrazuje tvary se silně vydutými dolními ko- 
můrkami, kteréž mají též rovné široké švy. Beissel 1. c. považuje Neugeborenův druh D. globuligera 1 
za synonym a to vším právem. Dle Bradyho by spíše náležel ku Nod. soluta Rss. 

Naleziště: Stradouň, dosti hojně; velmi hojná v teplických vrstvách. 

Dcntalina pauperata D' Orb. 
Tab. II. obr. 14. Tab. III. obr. 12. 

D' Orbigny. Foram. foss. Vienne. p. 46. Pl. I. fig. 57 — 58. 

Bornemann. Mikr. I ; auna etc. Zeitschr. d. deut. geol. Ges. 1855. p. 324. Taf. XIII. fig. 7. 
Jones & Parker. Ouart. Journ. Geol. Soc. Vol. XVI. 1860. Pl. XIX. fig. 22. 

Brady. Proceed. Somerset. Arch. and Nat. Hist. Soc. Vol. XIII. 1865/6. (1867) p. 224. Pl. I. fig. 1-1 
Hantken. A magy. kir. ťoldt. int. (ivkonyve. IV. 1875. (1876) p. 26. T. III. fig. 6. 

» Míttheil. a. d. Jahrb. ungar. geol. Anst. p. 31. (idem.) 
Tate & Blake. Jorkshire Lias. p. 458. Pl. XVIII. fig. 23. 
Van den Broeck. Ann. Soc. Belge. Micr. II. 1876. p. 97. Pl. II. fig. 8, 9. 

» » » Fonds de la mer. III. 

Terrigi. Atti Acc. Pont. Nuovi Lincei. Vol. XXXV. 1883. p. 178. T. II. fig. 14. 
Brady. Chall. Rep. Vol. IX. p. 500; textfig. 14 a, b, c. 

Sherborn & Chapmann. Journ. R. Micr. Soc. Vol. VI. 1886. p. 750. Pl. XV. fig. 9. 
Chapman. Gault. Foram. ibid. Vol. 1893. p. 588. Pl. VIII. fig. 32. 

Skořápka mírně zahnutá, tlustá, krátká, sestávající z nízkých komůrek, jichž délka a šířka 
později skoro stejný jsou. První komůrky jsou málo klenuté a jen mělkými záhyby neb nezřetelnými 
švy od sebe oddělené; pozdější komůrky jsou vypuklejší a hlubokými švy od sebe odděleny. Prvá, 
embryonální komůrka jest velmi tlustá a opatřena bývá ostnem, právě jako u Dent. consobrina; rovněž 
tak utvářena jest poslední komůrka. 

Druh tento jest příbuzný a mnoha přechody zajisté co nejůžeji spojený s Dent. consobrina, 
Lorneiana a communis. K němu patří zajisté i málo odchylné Reussovy, Neugeborcnovv a Schwa- 
gerovy (jurské) formy. Ostatně viz poznámky naše u druhu Dent. consobrina a Lorneiana. jako/ 
i Bradyho Challenger Report p. 500., kdež jako synony m a jsou uvedeny následující druhy: 
Dcii/alina iner?nis Czjok. 

» Tcrquemi D' Orb. 
» annulata Rss. 
» communis (pars). ' 

Tato posléze jmenovaná forma jest u Parkera Jonese a Bradyho (Monogr. Foram. Crag 
Pl. 1. fig. 15) vyobrazena. 

Naleziště : Přemyšlany ; nezřídka. 



!) Reuss, Sitz. k. Akad. Wiss. Wien. Bd. XVIII. 1856. p. 223. T. I fig. 3 

2 ) Stache, Novara-Expedition. Geol. (1) 1864. p. 2U4. T. XXII 31, 

••') Neugeboren. Denkschr. d. k. Ak. Wiss. Wien. XII. (2) 1856. p. S7. T. IV. fig. 1.-4. 

') Neugeboren. Denkschr. d. k. Akad. Wiss. Wien. 1856. p. 17. T H. fig l" 

Ja' Perner: Foraminifery vrstev bílohorských. 5 



34 



Nodosaria prismatica Reuss. 
Tab. II. Obr. 1. 

Reuss. Sitzungsber. k. Akad. Wiss. Wien. 1860. Vol. XL. p. 180. T. II. fig. 2. 

Reuss. Ibid. 1862. Vol. XLVI. p. 36. T. II. fig. 7. (nikoliv 3., jakž chybně Reuss udává!) 

Chapman. Journ. Micr. Soc. 1893. p. 594. Pl. IX. fig. 21. 

Skořápka zvolna a jen málo se rozšiřuje, a skládá se z nemnoha (až 10) komůrek, které 
jsou o něco širší než delší, málo vyklenuté, mělkými, povlovnými záhyby od sebe oddělené. Přes 
všechny nepřetržitě se táhne vždy jen 6 žeber, úzkých, na hřbetu oble vyklenutých, které na své 
basi nesplývají mezi sebou a vždy jsou rovné. Velikost' 3 tnm (úlomky). 

Druh tento blíží se celkovým tvarem obyčejnému druhu Nod. Zippei Rss. a vzácnějšímu 
druhu N. polygona Rss. Liší se od nich svými pravidelnými, přímými a počet 6 nepřesahujícími 
žebry. U nás jej známe jen v úlomcích, takže rozeznávání jeho od podobných druhů jest obtížné, 
anto charakteristická prvá a poslední komůrka scházejí. Dle Reussova popisu jsou si obě tyto ko- 
můrky velmi podobny, jsouce tupou, hladkou, slabě vytáhlou špičkou zakončeny. Brady považuje tento 
druh za synonyma proměnlivého druhu Nodos. raphanus Linné; s náhledem tímto však nemůžeme 
souhlasiti, anto původní vyobrazení druhu N. raphanus tak rozdílná jsou, že kdyby se skutečně ukázalo, 
že tento druh i s příbuznými formami jest jen nepatrnou odrůdou, skutečně spojenou více přechody 
s ostatními »druhy«, tu více než polovina všech dosud popsaných druhů musila by se k tomu 
starému Linnéovu druhu přiděliti, čímž hlavní výhoda Linnéova binerního pojmenování, totiž možnost 
clorozuměti se o míněné formě, tím by se skoro úplně zmařila. 

Naleziště: Stradouň, (»na vartě «). 

Dentalina farcimen Soldani. 
Tab. II. obr. 18. Tab. III. obr. 11. 

Orthoceras farcimen Soldani Testaceografia. Vol. I. (1791.). Tab. II. p. 98. Tab. 105. O. (= Nod. 
communis D' Orb.). 

Orthoceras farcimen Soldani Ibid. II. 1798. p 35. Tab. 10 // — m. (= Nod. ovicula D' Orb.) 
Nodosaria farcimen Reuss. Bull. Acad. Roy. Belg. Vol. XV. 1863, p. 146. Pl. I. fig. 18. 

laxa Reuss. Denkschr. kais. Akad. Wiss. Wien. 1865. Vol. XXV. p. 132. Taf. IX. 

(chybně místo II.) fig. 2, 3. 
Xodosaria (Dentalina) farcimen Silvestři. Atti. Accad. Gioenia Sc. Ňat. n. s. Vol. VII. 1872. 

p. 83. T. X. fig. 229—242. 
Nodosaria (Dentalina) farcimen .- Borneman. Jahrb. d. preus. geol. Landesanst. 1885 (1886) 

p. 292. T. XIII. fig. 2. 

Nodosaria (Dentalina) farcimen Brady. Report Challenger. Vol. IX. p. 498. Pl. LXII. fig. 17, 18; 

textfig. 13 a, b, c. (pag. 499.) 
Nodosaria (Dentalina) farcimen Howchin. Journ. Micr. Soc. 1888. p. 543. Pl. IX. fig. 21 a, b. 

Chapman. Gault For. Trans. R. Micr. Soc. 1893. p. 587. Pl. VIII. fig. 25. 

Skořápka zahnutá, hladká, složená z více, až 15 komůrek, vejčitých, silně vyklenutých, 
oddělených hlubokými avšak ne ostrými záhyby, které šikmo probíhají. Spodní komůrky nebývají 
tak silně klenuté jako vrchní, a bývají blíže k sobě nahromaděny, tak že na spodním konci zcela 
jiný vzhled mívají. Tato okolnost' právě jest příčinou, že při velké křehkosti skořápky u tohoto 



35 



druhu, nesnadno s určitostí konstatovat! se dá její vyskytování se v české křídě. D' Orbignyův druh 
L). cbmmunis i se všemi odrůdami, popsanými Reussem jako samostatné druhy, nejspíše jest pouze 
synonym této formy. Zcela podobnou recentní formu vyobrazuje aspoň Parker a Jones Description 
of Foraminifera oť the coast of Norway. Pl X. fig. 3.) jako Dentalina communis D' Orb. (!), což 
snad jest omyl. Hradym (1. c.) vyobrazené formy nejsou, jak sam podotýká, typické; poučné jsou 
však jeho 3 dřevoryty na str. 499, kteréž jeví s vyobrazeným exemplářem velkou podobnost. Při 
velké proměnlivosti tohoto prastarého typu není divu, že počet synonym dosahuje L6, Ježto mezi 
nimi mnohé jsou formy, uváděné z české křídy, uvádíme je tuto: 
Nodosaria dentalina Lamck. 

» (D) communis D' Orb. autorům (p. p.) 
Dentalina nodosa D' Orb. 
» linearis Roemer. 

legumen Reuss. (!) (Pouze forma vyobrazená v 1 laidingers Naturw. Abh. IV. p.26. T. II. fig 14.) 
» nodosa Costa. 
» subnodosa Terquem 
laxa Reuss. 
praegnans Reuss. 
» fusiformis Giimbel. 
» linearis Giimbel. 
» vlandifera Giimbel. 
Rcitzi Hantken. 
jurensis Terquem. 
» peracuta Reuss. 
Frondicularia cernua Berthelin. 

Hrady poukázav na to, že od tohoto typu vlastně nedá se řada Dent. communis D' Orb. 
odděliti, pouze z praktických důvodu připouští, že při zařádění odrůd Xodosarií v podřaděné 
skupiny, konají dobré služby rozeznávací znaky, jako: směr přehrádek (sept, švů) zdali jsou rovné či 
šikmé, a proto užívá výrazu Dent. communis jen pro jistou skupinu typu l) farcimen. 
Naleziště: Dosti zřídka v semických slínech. 

Dentalina legumen Reuss. (= communis D' Orb.). 
Tab. III. obr. 5. 

Reuss. Verstein. I. p. 28. T. XIII. fig. 23, 24. 

Haiding. Naturw. Abh. IV. 1851. p. 26. T. 1. řig. 14. 

Sitzungsber. k. Akad. Wiss. Wien. Vol. XL. 1860. p. 187. T. 111 fig. 5 

(Geinitz Elbth.j Palaeontogr. XX. 1874. p. 88. Pl. XX. fig. 22. 
Chapman. Transact. Roy. Micr. Soc. 1893. p. 589. Pl. VIII. fig. 37. 
Beissel. Abh. d. k. preuss. geol. Landesanst. 1891. 11. 3. p. 32. T. VI. fig. 41—65. 

Skořápka velmi úzká. skoro čarkovita, táhla, až 3 mm dlouhá, slabě zahnuta, poněkud stla- 
čená, zcela nepatrně se dolu sužující, složená z 6 — 8 dlouze vejčitých komůrek, jež jsou oddělen) 
šikmými nebo skoro vodorovnými ostrými švy. Embryonální komůrka jest krátká, zašpičatěla: po- 
slední komůrka jest protáhla v tupou špičku. 



36 



Většina exemplářů má zvláštní matný lesk, a skořápka jest bílá, velmi zřídka sklovitá; oby- 
čejně vzhled jest porcelanovitý jako u Miliolid. Brady uvádí tento druh (ale jen Reussovo vyobrazení 
ve Verst. I. p. 28. T. XIII. fig. 23, 24!) jako synonym (!) Dent. communis (Challenger. Rep. IX. 
p. 504.) mezi ostatními 16 formami za různé druhy popsanými. Nám se zdá býti odvážným tak 
daleko zajiti, sice jinak by se veškeré hladké Dentaliny daly shrnouti v 5 řad, totiž: Dentalina 
communis D' Orb., D. raphanus, farcimen, pauperata a filiformis. Chapman vede si v té příčině 
mnohem mírněji. Celkem uvádí Brady jako synonyma D. communis tyto formy: 
iVodosaria (D.) legumen Reuss. 

» badensis D' Orb. 

» ferstliana Czjzek. 

» Haueri Neugeb. 

» Orbignyana Neugeb. 

» subarcuata Williamson. 

» torta Terquem. 

» vetusta » 

» intermedia Reuss. 

» communis Reuss p. p. 

» deflexa Reuss. 

» inornata » 

» Boetcheri » 

» Neugeboreni Schwager. 

» gracilescens » 

Dentalina intorta Terquem. 

» budensis Hantken. 

K tomu pak dodává Brady (1. c. 505), že by tato dlouhá řada synonym ještě více mohla 
býti rozšířena, aniž by se porušily morfologické hranice této přiměřeně omezené skupiny variet! 
Beissel (1. c.) vyobrazuje velké množství variet a přechodů, z nichž mnohé spíše náležejí k řadě 
Dentalina pauperata D' Orb. 

Naleziště: Dřínovský kopec, Semice, Přemyšlany, Manderscheid (většinou jen úlomky jsou hojné). 

Nodosaria pungens Reuss. 
Tab. II. obr. 2. 

Reuss. Dekschr. k. Akad. Wiss. Wien. Vol. XXV. 1865. p. 135. T. II. fig. 16. 

Zeitschr. d. deut. geol. Ges. Bd. III. 1851. p. 64. T. III. fig. 13. 
Hantken. Magyar Fbldt. Tars. Munkálatai. IV. 1868. p. 88. T. I. fig. 17. 

Skořápka více méně zahnutá, nepatrně neb skoro nic se nerozšiřující, ukončená kulovitou 
embryonální komůrkou, složená z mnoho nízkých komůrek pouhými mělkými záhyby oddělených, 
přes které se táhne více (6 — 10) tenkých žeber, jež ale nepokračují přes záhyby komůrek (aspoň 
ne v horní části). Beissel (1. c. T. VII.) vyobrazuje mezi některými varietami druhů Dentalina 
propinqua Beissel a Dent. acuta D' Orb. formy, které se velice blíží Reussovu druhu, a mimo to 
i D' Orbignyovu druhu D. affinis. 

Naleziště: Stradouň; velmi zřídka. 



37 



Xodosaria acicula Reuss. 
Tab. [II. obr. 29. 

Reuss (Geinitz). Palaeontographica XX. (2) 1874. p. 82. T. XX. fig. 10. 

Skořápka našeho exempláře jest neobyčejně malá (0 3 mm), nicméně úplně odpovídá Reussovu 
výkresu a popisu. Složena je z 5 válcovitých, nestejně vysokých komůrek, z nichž poslední a em 
bryonalní končí špičatě. Švy jsou rovně, mělké. 

Naleziště : Stradouň (zřídka). 

Dentalina Lorneiana D' Orb. 
Tab. III. obr. 6—9. 

D' Orbigny. Mém. Soc. geol. Fr. Vol. IV. 1840. p. 14. Pl. I. fig. 8, 9. 
Reuss. Verst. I. pag. 27. T. VIII. fig. 5. 

Beissel. Abh. d. k. preuss. geolog. Landesanst. N. F. Heft. 3. 1891. p. 34. T. VII. fig. 1—9. 
Chapman. Gault. Foram. Journ. Micr. Soc. 1893. p. 588. Pl. VIII. fig. 30, 31. 

Skořápka nejvýše 4 mm dlouhá, velmi slabě zahnutá, pomalu a jen nepatrně se rozšiřující; 
komůrky nečetné (5 — 9), většinou delší než širší, oddělené od sebe hlubokými švy. Poslední komůrka 
skoro dvakráte tak velká jako předchozí, vejčitá a prodloužená v tupou špičku. (Reuss, D' Orbigny 

Vzdor dobrému výkresu I)' Orbigny-ovu, jakož i jeho obšírnému popisu, identifikují s tímto 
druhem angličtí autoři množství druhu, jichž skořápka složena jest z komůrek právě tak širokých 
jako dlouhých, které se velice blíží ku typu Dentalina communis, a věru pak nelze je s jistotou 
rozeznávati od variet řáděných též ku Dent. consobrina a pauperata. 

Zdá se nám, že tu panuje velká libovůle v identifikaci forem, neboť je-li Uent. Lorneiana 
tak proměnlivý druh jako Dent. consobrina, takže všechny formy k nim řáděné skutečně jsou jen 
varietami nenáhlými přechody spojenými, tož pak všechny jiné druhy, jim převelice podobné, měly 
by se stahnouti v jeden typ ať ten či onen. Rozeznávati však Reussovy » druhy « od velmi po- 
dobných I)' Orbignyových »druhů« při té elastičnosti pojmu »druh« u foraminifer zda se nám býti 
nekonsequentností. Stačíť pouhý pohled na Neugeborenovy neb Reussovy výkresy Dentalin křídových 
a tercierních a srovnání jich s určováním anglických autorů, by ta nápadná nesrovnalost v náhledech 
jasně vynikla. Rovněž tak i Bornemanovy, Schwagerovy a Terquemovy Dentalin)- z útvaru jurského, 
jichž jest přes 30 popsáno jakožto samostatné »druhy« (většinou nové), dají se, sledujeme-li náhledy 
anglických autorů a provádíme-li je konsequentně, v 6 nebo dokonce ve 3 »druhy« snadno 
stáhnouti. Následkem této neustálenosti má ovšem číslo udávající počet druhů v jisté vrstvě, jako/ 
i srovnání »bohatství na druhy « velmi problematickou cenu. Obr. č. 8. upomína velice tak' na 
Nod. hliformis D' Orb. (viz Brady. Challenger. p. 500. Pl. LXIII. fig. 31). 

Naleziště: Bezděkov u Roudnice, Přemyšlany, Dřínov. 

Dentalina Koemeri Neu^eboren. 
Tab. III. obr. 16, 28. 

Neugeboren. Denksch. k. Akad. Wiss. Wien. Bd. XII L8S6. p. 82. Taf. 11. fig. 13—17. 
Brady. Challenger Report Vol. IX. p. 505. Pl. LXIII. fig. 1. 

Skořápka rychle se rozšiřuje k ustí, jest slabě zahnuta neb rovná, a složena jest až / lo 
komůrek, jež jsou zcela nepatrně vyduté, a ostrými švy oddělené, švy tyto probíhají šikmo, ale 



38 



po stranách se nezahýbají x-ovitě jako u příbuzných druhů D. Haueri, Neugeb. a j. Ústí prosté, 
postranní. Na rozdíl od typické formy, vyobrazené sub 28, uvádíme též novou, značně odchylnou varietu. 
U exempláře vyobrazeného jako obr. 16. švy dolních komůrek jsou skoro vodorovné; nepatrná 
velikost' exemplářů (1 mm) též jest nápadná. Další, dosud u velmi málo Dentalin pozorovaný zjev 
tu jest ten, že ač skořápka rovná jest, přec švy na spodu vodorovné jsou, a rychle se vzrůstem 
komůrek se stávají šikmými. Poslední komůrka jest menší předcházející, a jest v krátkou špičku prodloužena, 
takže celá skořápka jest podoby kyjovité, odkudž nazýváme tuto odrůdu c 1 a v u 1 i f o r m i s Brady uvádí 
jako synonym druh 1). nana Reuss. (Sitz. Akad. Wiss. Wien. 1862. p. 39. T. II. fig. 10, 18.); 
taktéž i Chapmann Reussem a též Berthelinem vyobrazenou tuto formu pokládá za týž druh. 
Naleziště: Zřídka v Přemyšlanech. 

Rod: Frondicularia Defr. 
Charakteristiku viz Brady, l. c. p. 333. a Perner 1. c. pag. 32. 

Frondicularia lanceola Reuss. 
Tab. III. obr. 2. 

Reuss. Sitzungsber. Akad. Wiss. Wien. 1860. Bd. XL. p. 198. T. V. fig. 1. 
Chapman. Journ. Roy. Micr. Soc. 1894. p. 157. Pl. III. fig. 15. 

Skořápka úzká, silně protáhlá, nejvýše 25 mm dlouhá a 0'25 mm široká, nahoře krátce 
zašpičatělá, směrem dolů se velmi ponenáhlu sužující a končící ostrou špičkou. Embryonální komůrka 
dlouze elliptičná, opatřená ve středu střechovitým žebrem, na pokrajích ovroubena lištnou, jako 
ostatní komůrky, která dole tvoří hrot. Ostatní komůrky ostroúhlé (60°), oddělené rovnými lištnami 
(na vyobrazeném exempláři). 

Naše exempláře z bělohorských vrstev uchylují se od Reussova výkresu a popisu pouze tím, že 
komůrky jich nejeví žádné podélné rýhovaní nebo žebra, což se dá dobře vysvětliti tím, že skořápka 
byla zmítáním v písku odřena. Proto též vystupují příčky jako žebra, kdežto u Reussových a Chap- 
manových exemplářů komůrky jsouce vysedlé, vyklenuté, pouze švy (záhyby) jsou odděleny od sebe. 

Zřídka v semických slínech u Přemyšlan. 

Frondicularia Decheni Reuss. 
Tab. III. obr. 3. Tab. V. obr. 6. 

Reuss. Sitzungsber. Akad. Wiss. Wien. Bd. XL. 1860. p. 191. T. IV. fig. 3 a, b. 

Skořápka tlustá a krátká, z málo, nejvýše 5 komůrek složená, po celé své délce 
skoro stejně široká, takže okraje její skoro rovnoběžný jsou. Pokraje skořápky vroubeny jsou 
širokou lištnou. Prvá komůrka jest velká, opatřená 2 polomčsíčitými lištnami, mezi nimiž někdy 
i třetí jemná rovná bývá umístěna; dole vybíhá v tupý hrot. Zebra, která naznačují příčky ko- 
můrkové, směřují k sobě v ostrém úhlu, avšak nedotýkají se vespolek, nýbrž tvoří krátkou rýhu 
mezi svými sblíženými konci. Reuss v popisu mluví o 4—10 jemných podélných lištnách, které 
prý se táhnou mezi žebry; na svých exemplárech jsem je nepozoroval dosud. 

Tlustou lištnou, lemující veškeré komůrky, a rovnými okraji skořápky liší se tento druh od 
našeho korycanského druhu Fr. parallela Per., a incerta Per. 

Velikost' 03 — 12 mm. Naleziště: Přemyšlany. 



39 



Frondicularia lanceolata Perner. 
Tab. [II. obr. 1, 2. Tab. IV. obr. 1. 

Frondicularia lanceolata Perner. Foram. Česk. Cenomanu. Palaeont. Bohem. 1 p. 35. Tab. VII. fig, 1 '1 a, b 
S tímto druhem stotožňuii vyobrazenou formu, která se jen větší embryonální komůrkou 
jakož i širší poslední komůrkou liší od původně vyobrazené formy. Jinak náležejí obě formy do řady 
Frondic. Archiacina D'Orb.; vzdor tomu že mnozí badatelé k ní staví formy od D' Orbigny-ova 
původního a v té věci přec rozhodujícího výkresu úplně se lišící, nemohli jsme naši formu podřaditi 
pod Frond. Archiacina, anto schází jí charakteristický znak, totiž žebra naznačující rozhraní komůrek 
se nespojují vespolek a netáhnou se ve střední čáře dále. 

Od velmi podobného korycanského druhu Frond. parallela Perner liší se stejnou šířkou sko- 
řápky a svými neúplně stýkavými žebry, a od Frond. incerta Per. ostroúhlými komůrkami; nicméně 
obě poslední formy jsou si velice příbuzné a teprve hojnější materiál dospělých forem rozhodne, 
nejsou-li to nahodilé odchylky téhož druhu Frond. lanceolata P. 

K témuž druhu čítáme i mladou formu (Tab. III. obr. 2.), jedinkráte jen nalezenou u Přemyšlan, 
jež se vyznačuje rychlým rozšířením posledních komůrek, ale jejíž začáteční komůrky uklonem 
zcela se podobají výše uvedenému druhu. Pokraj celé skořápky jest však lemován souvislou 
plochou obrubou, jež jen zcela nepatrnými záhyby naznačuje rozhraní komůrek, a oddělující je žebra 
jsou zřejmě nestýkavá. Z té příčiny (nehledě ku jinak vytvářené embryonální komůrce) nazveme 
tuto novou varietu »limbata« n. var. 

Frondicularia bohemica Perner. 
Tab. III. obr. 10., 16. Tab. V. obr. 5. 

Perner. Foram. Česk. Cenomanu. Palaeontogr. Bohemiae. 1. p 33. Tab. VII. obr. 4. (Tamtéž 
viz popis.) 

Velice ozdobný tento druh nalezl jsem v několika exemplářích v bělohorských vrstvách 
u Přemyšlan a v lounských koulích (malnické vrstvy] . Vůči exemplářům korycanským liší se jen 
zcela nepatrně hustšími a jemnějšími žebry. Našemu druhu se podobá (pokud lze tak souditi 
z chatrného Reussova výkresu (Verst. I. p. 30. T. VIII. fig. 24.) Frond. apiculata. Avšak Reuss 
později opravuje (jako tak u více druhů činí) svůj prvý výkres jakožto nesprávný, a vyobrazuje ve 
svém pojednání o ťoraminiferách z westfálského křídového útvaru (Sitzungsber. Akad, \\ iss Bd. XI. 
1860. p. 48. T. V. fig. 2.) pod jménem Fr. apiculata Rss. zcela jinou věc, která jak konturou, tak 
i popisem s dřívějším výkresem nesouhlasí, a náleží bez pochyby ku Frond. Archiacina I) Orb. 

Forma znázorněná výkresem č. 10., ač má povrch otřený tak, že místo zahýbu švů 
příčky komůrek jako zdánlivá žebra prosvítají, ukazuje nám tvar embryonální komůrky, dosud ne- 
známý, opatřený 3 lištnami a krátkým hrotem. 

Naleziště: Manderscheidt u Kounicj též přichází v malnických vrstvách v horizontu loun- 
ských koulí. 

Frondicularia Fritschi Perner. 
Tab. IV. obr. 13.— 15. 

Perner 1. c. p. 32. T. VII. fig. 1. a—c. 

Tato zajímavá, již z korycanských vrstev známa forma jeví v bělohorských vrstvách některé 
úchylky od typů, jež jsme 1. c. vyobrazili. Střední 2 lištny stávají se jmenovitě náhon- u dospělých 



40 



exempláru přetržité, jinak zachovávajíce tvar a velikost, jakou shledáváme u korycanských exemplářů; 
v tomto případě však nebývá skořápka tak silně střechovitě vyklenuta. Mezi těmito formami přichází, 
řidčeji, odrůda, jež má ony 2 lištny střední souvislé, avšak mezi švy komůrek nejsou žádná 
žebra vyvinuta, nýbrž tyto mezery jsou hladké, bez ozdob, a zato švy nesou jemné, čárkovité, šikmo 
k sobě kladené lištničky neb rýhy, tak že se švy zdají přerušovány. Této odrůdě, vždy v téže 
podobě se vyskytující, dáváme jméno var. interrupta n. var. (T. IV. fig. 15.). 

Vytknouti dále sluší, že u toho druhu v bělohorských vrstvách komůrky směrem dolů pone- 
náhlu se zmenšují, a embryonální komůrka značně velká jest. Mladá forma, vyobrazená na Tab. IV. 
obr. 13., jest tím pozoruhodná, že se na vlas podobá Reussovu výkresu (dle jeho vlastního doznání 
ale špatnému a nesprávnému) druhu Frond. canaliculata (Rss. Verst. p. 30. T. VIII. fig. 20., 21., z teplických 
a březenských vrstev). Avšak jednak popis Reussův se neshoduje s výkresem, a neudává význačné 
znaky, jednak pak později Reuss (Foramin. d. westphál. Kreideformation. Sitzungsber. Akad. Wiss. 
Wien. Bd. XL. 1860. p. 194. T. VI. fig. 1.) opravil svůj výkres tou měrou, že se ani dost málo 
jeho původnímu nepodobá, tak že se skoro zdá, že později měl před sebou jinou formu než r. 1845. 
Než bud' si ta věc jakkoliv, námi vyobrazená forma (fig. 13.) náleží nepochybně ku Fr. Fritschi, od 
níž se liší jen nedostatkem žeber na komůrkách a ohraničením komůrek až ku lemu skořápky po- 
mocí rovných lištu , jež náhle, beze všeho zahnutí v lemu skořápky končí. Taktéž hluboká, zřetelná 
brázda střední na embryonální komůrce rozšiřuje se vejčitě, což u jiných forem nebývá. Z té příčiny, 
že se tato forma podobá Reussovu výkresu, zovu ji pseudocanaliculata n. var. 

Naleziště : Kutná Hora, Přemyšlany. 

Frondicularia angusta Nilsson. 
Tab. IV. obr. 18. Tab. V. obr. 4, 8, 11. 

P/amdaria angusta. Nilsson. Petref. Suecan. form. cret. 1827. p. 11. T. 9. fig. 22. 

Geinitz. Charakt. 1839. s. 70. T. 17. fig. 22. 
Frondicularia angustata. Roemer (errore typi). Verst. d. norddeut. Kreidegeb p. 26. 
angusta. Reuss. Verst. I. p. 29. T. VIII. fig. 13, 14. 
» » Geinitz. Elbthalgeb. Palaeontogr. Vol. p. 91. (tuto viz i ostatní citáty bez výkresů). 

Reuss. Sitzungsber. Akad. Wiss. 1860. p. 196. T. IV. fig. 5. 
Fric. Bělohorské vrstvy. Archiv pro přírod, výzk. Čech. Sv. IV. Nro 1. fig. 153. 
Beissel Abh. d. k. preuss. geol. Landesanst. N. F. Heft. 3. 1891. p. 41. 
T. VIII. fig. 13.-31. 

Tento druh, ač jest ze křídových foraminifer jedním z nejdéle známých, a všude jest roz- 
šířen, přec správně byl pouze jedenkráte vykreslen Reussem r. 1860. dle exempláře pocházejícího 
z westfálské křídy. Skořápka jest dlouze kopinatá, největší šířky 1 4 mm dosahuje až za horní 
třetinou své délky; uprostřed je silně stluštělá a ku krájím střechovitě sbíhavá. Délka skřápky dosahuje 
až 6mm, počet komůrek až 30. Tyto jsou velmi nízké, a jsou odděleny velice hlubokými brázdami, 
tak že komůrky samy jako ploché, široké, střechovitě skloněné lištny z povrchu skořápky vystupují. 
Uprostřed táhne se hluboká brázda, která směrem ku embryonální komůrce stává se užší a nezře- 
telnější. Mimo to jest rozbrázděn povrch komůrek četnými mělkými rýhami, které na některém 
místě bývají četnější, na jiném opět skoro mizí neb jen ojediněle vystupují. Tyto rýhy se však ne- 
táhnou přes švy, jimiž komůrky od sebe jsou odděleny. Embryonální komůrka jest velmi malá, 
kulovitá, opatřená 3 podélnými žebry a krátkým ostnem. 



1 1 



Typická torma, jak ji vyobrazil Reuss (Sitzungsb. Ak. Wiss. 1860. T. IV. fig. 5), přichází 
v korycanských a bělohorských vrstvách velmi zřídka; hojnější jsou variety bez žeber mezi švy, 
aneb takové, u nichž se rýhy táhnou přes komůrky a jich švy; ostatně Reussův popis nikterak ne- 
přiléhá k citovanému vyobrazení. Největší počet exemplářů, které obyčejně se za Frond. angusta 
považují, má místo hlubokých širokých švů vysedlé žebry, takže povrch komůrek jest níže než těchto 
žeber; jsou bez ozdob, jinak ale celkový tvar skořápky odpovídá výkresu Reussovu. Proto zoveme 
tuto odrůdu, vyobr. na tab. V. obr. 7. var. glabra. Některé odrůdy, které mají žebra táhnoucí se 
jen přes komůrky a mají hluboké švy, činí přechod ku druhu Fr. Fritschi Per. Podobné odrůdy 
také vyobrazuje Beissel (1. a). 

Bohužel, že způsob reprodukce Beisselových kreseb (fotolithoorafie z tužkových výkresu' ne- 
poskytuje možnost', by detaily patrny byly. Beissel, velmi svědomitý pracovník, jenž od jednoho 
druhu vždy na sta exemplářů nejen k disposici měl, ale je i prostudoval a z nich přečetné průřezy 
zhotovil, měl příležitost různé přechody studovati, a proto není divu, že pod jménem Fr. angusta 
uvádí jako synonyma tyto 2 druhy od jiných autorů jako různé rozeznávané : 

Frondicularia Verneuiliana D' Orb. 
» angustissima. Rss. 

Co se týče posléze jmenovaného druhu, tu souhlasíme s Beisselem; ale Fr. Verneuili po- 
važujeme již za příliš odchylnou formu; nejvýše možno ji míti za dobrou varietu, činící přechod 
ku naší varietě glabra. 1 ) 

Naleziště: Ojediněle ve všech polohách bělohorských vrstev; nejhojněji přichází v teplických 
vrstvách. 

Frondicularia mucronata Rss 

Tab. IV. obr. 4. 

Literatura: 
Reuss. Verstein. I. pag. 31. Tab. 13. ůg. 43, 44. 
Geinitz. Elbthalgeb. II. p. 96. T. II. 21. fig. 14—16. 

I tato forma jeví v obrysu velkou proměnlivost podobně jako Frond. inversa Rss. Skořápka 
sestává z 5 — 9 nízkých komůrek ostroúhlých, jež mělkými brázdami odděleny jsou. Podob}- jest 
srdčitě-vejčité, více méně protáhlé, nahoře špičatá, dole oblá a velmi tenká. Embryonální komůrka 
jest úzce kopinatá, neb čárkovitá, vydutá, a vybíhá v dlouhý ostrý trn. Mladé formy často bývají 
velice protáhlé, ale tu čárkovitá embryonální komůrka nevyniká na ven jako u jiných podobných 
druhu. Od Frond. inversa, jíž se (zvláště mladším exemplářům) podobá, rozezná se tím, že komůrky 
ve svém průběhu dolu jen málo se sužují, a v dolní třetině skořápka největší šířku má, kdežto 
u Frond. inversa, buď v polovině neb v hořejší třetině skořápky. 

Zřídka v semických slínech. Hojněji přichází ve vyšších křídových vrstvách. 

Frondicularia Shcrborni n. sp. 

Tab. IV. obr. 9. 

Skořápka jen v úlomcích zachovalá, podlouhle kopinatá, až 3 mm dlouhá, složená až ze 12 
komůrek, oddělených od sebe mělkými záhyby, na jichž spodu prosvítají příčky jako lištnovité 

•) O tom jsem se přesvědčil v berlínském zemském geologickém ústavu, kde uloženy jsou originály k Beisselové práci, 
které zasluhovaly by důkladného nového probrání, zejména co se týče jemné struktury mnoha v tom ohledu méně prozkoumaných 
rodů. Dílo Bcissclovo utrpělo na zřetelnosti jednak nešťastně volenou reprodukci a jednak nemožností tenkráte ziskati silu, která b) 
měla trpělivost' po nutném dlouhém přípravném studium drahocenný materiál ten úplně vyuiitkovati Dílo Beisselovo bylo vydáno 
Holzaptelem. neukončené v rukopisu!;. 

Ja» Perner: Koraininifery vrstev bělohorských. (, 



42 



obruby. Pokraj skořápky opatřen jest mělkými lemovanými záhyby komůrek. Přes komůrky i přes 
záhyby táhne se množství poněkud zprohýbaných, velmi jemných rýh, čímž se liší tento druh od 
příbuzného druhu Frondic. angustissima Reuss. 1 ) Četností rýh, jakož i lemovanými záhyby skořápky 
nelze jej též stotožnovati jakožto dospělou formu od Frond. tricuspis. Reuss." 2 ) Ozdobnou íormu tuto 
jmenuji dle přítele Sherborna, jenž velké zásluhy o zdar této publikace má. 
Naleziště: Přemyšlany (zřídka). 

Frondicularia Gaultina Reuss. 
Tab. IV. obr. 3; Tab. V. obr. 1. 

Reuss. Sitzuno-sb. cl. kais. Ak. Wiss. Wien. 1860. Vol. XL. p. 194. Tab. V. fig. 5. 
Burrows. Sherborn and Bailey. Journ. R. Micr. Soc. 1890. p. 558. Pl. X. fig. 5. 
Chapman. Journal R. xMicr. Soc. 1894. p. 155. Pl. III. fig. 7. 

Skořápka podoby protáhlého kosočtverce, listovitá, složená až z 8 komůrek, oddělených pouze 
švy (nikoliv žebry). Tyto se sbíhají pod úhlem as 35°, probíhají rovně, neb jen zcela málo zahnutě. 
Záhyby mezi komůrkami po stranách skořápky velmi nepatrné, mělké. Ozdoby na skořápce žádné. 

Vyobrazený exemplář náš liší se od typické formy jen pošinutím embryonální úzké komůrky 
na venek; jsou však známy velmi četné doklady u Frondicularia inversa, mucronata a pod., že někdy 
bývá komůrka embryonální úzká a malá, a tu bývá ven pošinuta; anebo je-li velká a kulovitá, bývá 
obejmuta z větší části sousedními komůrkami. 3 ) Zjev tento souvisí asi s embryonálním dimorfismem, 
známým již u mnoha rodů foraminifer. 

Jinak se blíží značně Fr. gaultina ku mladým stadiím křídových Frondicularií, které byly jako 
samostatné druhy (založené na tvaru prvých 2 komůrek) od D' Orbigny-ho a Reusse popsány. Tak 
na př. vyobrazený exemplář jeví značnou podobu ku protáhlejší Frond. angulosa D' Orb. 1 ) (D' Orb. 
Mém. Soc. géol. Fr. IV. Pl. 1. fig. 39.) 

Naleziště : Ojediněle v semických slínech. 

Frondicularia Verneuiliana D'Orbigny. 
Tab. IV. obr. 1, 11, 12. 

D' Orbigny. Mém. Soc. Géol. France. Vol. IV. 1840. p. 20. Pl. I. fig. 32, 33; Facsimile v Science 

Gossip. 1870. p. 82. fig. 90. 
Brown. Ann. Mag. Nat. Hist. Vol. XII. 1856. p. 241. Pl. IX. fig. 5 a— c. 

Skořápka čárkovitá, skoro všude stejně široká, pouze u starších exemplářů poslední 2 komůrky 
jsou širší. Četné, klenuté komůrky odděleny jsou ostrými švy, které se v úhlu as 30° sbíhají, avšak 
nedotýkají se. Prvá komůrka kulovitá, dole opatřená krátkým hrotem; ostatní komůrky jsou směrem 
mediální čáry střechovitě mírně dolů sbíhavé. Obruba komůrek neb skořápky není žádná. 

D' Orbignova typická forma (ovšem složená z 8 komůrek), jest nahoře značně širší než 
naše mladší exempláře (fig. 11, 12), kteréž svou čárkovitostí upomínají spíše na podobný druh 
Fr. tenuis Rss. ; 4 ) liší se však od něho velkostí hladké embryonální komůrky, vydutostí ostatních 
komůrek, a přítomností hlubokých, rovných záhybů (švů), kdežto u Fr. tenuis komůrky jsou silně 
prohnutými lištnami naznačeny. 

v ) Reuss. Die Foram. der westfiUischcn Kreideformation. Sitzungsbcr. k. Akad. Wiss. Wien. Bd. XL. 1860. p. 197. Taf. IV. fig. 6. 
-) Reuss. Neue Foramin. aus den Schichtcn des ósterr. Tertiarbcckens. Dcnkschr. k. Akad. 1849. p. 4. T. I. fig. 13. 
3 ) Chapman. 1. c. vyobrazuje takovou (»megasferickou« ?) formu, jež jest obejmuta sousední komůrkou. 
*) Reuss v Geinitz : Elbthalgebirge II. (Palaeontograph. XX.) T. 21. fig. 3. 



43 



Exemplář, který k O' Orbigny-ovu popisu se lépe hodí, jest vyobrazen na Tab. IV. obr 1 
(zvětš. 45 ,í!), a jeví ony ostré záhyby a rozšíření poslední komůrky, jakéž D' Orbigny jmenovitě 
vytýká; taktéž i embryonální komůrka tvarem a velikostí se shoduje s jeho výkresem, takže nám 
představuje typickou formu. Beissel 1. c. považuje tento druh za totožný s Fr. angusta Xilss. Pokud 
pravda to jest, nelze mi říci; pozoruhodno jen jest, že druh Fr. angusta mimo Reusse skoro nikdo 
neuvádí, za to ale Fr. Verneuiliana častěji bývá citována. Podobně se to má i s jinými Reussovými 
druhy, jež nikým jiným popsány nebyly, takže dle jeho chatrných výkresů nově nalezené druhy 
lze jen přibližně určití. 

Dosti hojně u Lžovic a Přemyšlan. 

Frondicularia inversa Reuss. 
Tab. IV. obr. 5—8. 

Literaturu a popis viz Perner 1. c. p. 34. Tab. VII. obr. 9. 

Vyobrazení několika forem v bělohorských vrstvách přicházejících podávají obraz o měnivosti 
obrysů a celého habitu tohoto druhu, jenž velmi úzce souvisí s taktéž hojnými druhy Frondicularia 
mucronata a Fr. Cordai, od nichž se liší hlavně hladkostí povrchu; jen u starých individuí poblíže 
mediány bývají žebra ozdobena jemnými lištnami, jakž to obr. 8. znázorňuje. 

Formy, které souhlasně s Reussovými popisy mají jemné rýhy i na prostoře mezi švy, a vy- 
skytují se také v našich korycanských vrstvách, jsem dosud nepozoroval. Beissel (Lit. 1. c. T. \ III. 
fig. 44 — 53) vyobrazuje pod jménem Frond. inversa formy, u nichž se rýhy táhnou přes celou skořápku; 
u jeho výkresu fig. 36. patrno, že též jen mezi švy byly rýhy u některých exemplářů vyvinuty. Bohužel, 
že při způsobu reprodukce Beisselových výkresů l ) nedá se někdy pro nezřetelnost detailu v ozdobě 
skořápky rozhodnouti, zdali formy vyobrazené v tento druh náleží. 

Hojná ve všech polohách bělohorských vrstev (vyjma vehlovickou opuku). 

Frondicularia Cordai Rss. 
Tab. V. obr. 9. 

Literatura: 

Reuss. Verst. I. p. 31. T. VIII. fig. 26—28. T. XIII. fig. 41.; II. p. 108. T. XXIV. fig. 38. 
Denkschr. Akad. Wiss. Wien. Bd. 7. 1854. pag. 66. T. XXV. fig. 3. 
(Geinitz). Palaeontogr. XX. 2. p. 95. T. II 21. fig. 8—10, 12, 13. 

Skořápka vejčitá neb obráceně srdčitá, dole (u dospělých normálních exempláru rovna, na 
dolních rozích okrouhlá; jinak jest ale velmi proměnlivá v obrysu. Četné (počtem až 15> komůrky 
jsou buď ostroúhlé neb obloukové a odděleny jsou úzkými nízkými lištnami. Embryonální komůrka 
vyčnívá z dolního kraje. Komůrky ostatní jsou jemnými rýhami zdobeny, což se pozoruje ale jen u starších 
exemplářů jako je náš vyobrazený. 

Velikosť: - 8 — 12 mm. — Naleziště: Stradouň; zřídka. 



l ) Práci Beisselovu po jeho smrti r. 188" uveřejnil E. Holzapfel r. 1891. Jest neúplná, obsahujíc pouze čeledi Lituolidae, 
Textillaridae, Lagenidae a část čeledí Globigerinidae a Rotalidae, čeho/, tím více litovati dlužno, auto Beissel byl jedním z pra- 
malého počtu kontinentálních evropských badatelů, kteří se klonili k náhledům anglických odborníku, a ku zkoumáni svému vedle 
přehojných průřezů a umčlých výplňků komůrek, vždy neobyčejně velký počet exemplářů měl k disposici Nékd\ al 3000! 



44 



Frondicularia Archiacina D' Orb. 
Tab. V. obr. 3. 

D' Orbigny. Mém. Soc. géol. Fr. Vol. IV. 1840. p. 20. Pl. I. fig. 34—36. 
Reuss. Verst. I. 1845. p. 31. T. XIII. fig. 39. 

Williamson. Recent. Brit. Foram. 1858. p. 24. Pl. II. fig. 51 (fossilní). 
Jones. Geologist. Vol. VI. 1863. p. 295. Pl. XV. fig. 16, 17. 
Brady. Challenger. 1884. p. 520. Pl. CXI V. fig. 12. 

Burrows Sherborn and Bailey. Journ. R. Micr. Soc. 1890. p. 558. Pl. X. fig. 6 a, b. 

Beissel. Abh. k. preuss. Landesanst. N. F. Heít. 3. 1891. p. 39. T. VIII. fig. 1 — 12 (Archiaci). 

Chapman. 1. c. 1894. p. 155. Pl. III. fig. 6. 

Skořápka u typických exemplářů čárkovitá, zvolna se rozšiřující; embryonální komůrka 
jest kulovitá, více žebry opatřená. Ostatní komůrky jsou odděleny vysedlými hranatými buď špičatě 
obloukovitými neb lomenými lištnami, které se v mediální čáře úplně stýkají, a jsou v tak ostrém 
úhlu k sobě ukloněny, že při styku svém ještě malý výběžek tvoří, a to až přes výšku, ' ve které 
se druhá následující komůrka nasazuje. Po stranách vyduté komůrky objímají více než z polovice 
předcházející komůrku, a tvoří tím lem. 

Ačkoliv D' Orbigny a Reuss zcela souhlasné a zřetelné výkresy podali, přece identifikují 
s tímto druhem angličtí badatelé množství jiných forem, jež oproti zřejmému popisu a výkresu 
D' Orbigny-ovu a Reussovu mají žebra (lištny) nestýkavá, komůrky různými brázdami zdobené, silně 
prohnuté, méně šikmé ano skoro v tupém úhlu k sobě směřující, ač při jiných druzích titíž autoři 
právě na ty okolnosti při jiných druzích kladou důraz. Rovněž i Beissel (Abhandl. d. konigl. preuss. 
geol. Landesanstalt. 1891. Heít 3, T. VIII.) vyobrazuje pod tím jménem formy, jež přece původním 
výkresům ani dost málo se nepodobají; rovněž tak i Chapman (1. a). Brady ho výkres recentní formy 
až na nepatrné odchylky dobře odpovídá typické formě, nicméně považuje Brady Fr. tenuis Reuss 
(která v mnoha případech u anglických autorů jako Fr. Archiacina vyobrazena bývá) za 
synonym. Beissel považuje za synonyma též Fr. solea v. Hagenow a Fr. striatula Rss., kdežto 
Chapman ji jako zvláštní druh uvádí. My jsme rovněž, nemajíce dokladů, že by tento druh (vyjma 
obrys skořápky) ve formě a sklonu švů, žeber a ozdob v takové velké míře proměnlivým byl, 
nemohli ve své dřívější monografii korycanských foraminifer identifikovati jako Fr. Archiacina 
některé formy, jež se blíží značně ku Fr. striatula, a tenuis jako: Fr. lanceolata Perner, Fr. quadri- 
gona Per., Fr. incerta Per., parallela Per., conica Per. 

Rovněž i v této práci prozatím ještě trváme při náhledu, že toto stahování tak různých forem 
oprávněno není, klade-li se zas váha na podobné rozdíly u jiných druhů téhož rodu, a používá-li se 
jich za znaky disjunctivní. Připouštíme, že rýhování komůrek velice se může měniti (jakž též Beissel 
na to poukazuje), ale to platí u forem, jež my bychom označili jako Fr. striatula Rss. V jiném směru 
mimo obrys skořápky, jenž dospělostí individua u každého » druhu « se měniti musí, tak značné variace 
nepřicházejí, by to stahování mělo důvod. 

Typická forma tato přichází zřídka ve Stradouni. 

Frondicularia Chapmani n. sp. 

Tab. IV. obr. 17. (Zvětš. 2%.) 

Podivuhodný tento druh má skořápku hladkou, kolkolem lemovanou, bez záhybů, dlouze 
kopinatou, nabývající největší šířky v horní třetině délky sve. Komůrky jsou odděleny málo z povrchu 



45 



vysedlými žebry, spíše jen prosvitajícími stěnami, jež v mírně vyklenutém oblouku na horním okraji 
svém se spojují v ostrý hrot sahající téměř ku spodnímu parabolicky vydutému okraji následujícího 
žebra. Ukloň žeber kol 45°; poslední komůrka jest protáhlá v tupou špičku. Embryonální komůrka 
jest dosud neznáma. 

Tento druh ode všech známých se naprosto lišící tímto ohraničením komůrek pojmenoval 
jsem ku cti přítele mého Fr. Chapmana, jenž mi při práci této radou i skutkem velice nápomocen 
byl. Tvarem skořápky upomíná poněkud na Frond. angusta Nilss. 

Naleziště: Lžovice; zřídka. 

Rod : Vaginulina D' Orb. 
Charakteristika viz Brady, Chalenger p. 529. Perner 1. c. p. 37. 

U mnoha autorů řadí se k rodu Vaginulina jen ploské kyjovité formy, které se tvarem blíži 
rodu Frondicularia, jejichž vzrůst neděje se souměrně na obě strany (podle mediány), nýbrž jen po 
jedné straně (rovné anebo i konkavní), a komůrky mají ústí blíže této strany. K rodu Marginulina 
čítá pak většina nynějších autorů formy stejnoměrně vyduté, představující vlastně nedokonale zatočené 
Cristellarie, činící přechod ku Nodosariím, a někteří také dávají těmto formám jako generické označení 
Cristellaria (Chapman). U rodu Vaginulina vyskytuje 'se též embryonální dimorfismus; alespoň soudím 
tak z výkresů Beisselových, *) kde u téhož druhu Vag. costulata Roem. velké i male embryonální 
komůrky na průřezech patrny jsou. 

(Marginulina) Vaginulina margaritifera Batsch sp 
Tab. II. obr. 4, 28. 

Literatura a synonyma: 
Nautilus (Orthoccras) margaritiferus. Batsch. Conchyl. des Seesandes 1791. p. 3. T. 1Y. ťig. 12 a— c. 
Vaginulina elegans. D" Orbigny. Ann. Sc. Nat. Vol- VIL 1826. p. 257. Nr. l .i Modele Xr. 54. 

« ligata. Reuss. Sitzungsber. Akad. Vviss. Wien Vol. L. 1 S64. p. 457. T. I. lig. 11. 

« italica. Costa. Mem. Accad. Sci. Neapoli. Vol. II. 1855. p. 145. T. II. fig. 15. 

« margaritifera. Brady. Chalenger Rep. Vol. IX. p. 532. Pl. LXVI. fig. 16. 

Skořápka podlouhle kyjovitá, na průřezu příčném špičatě vejčitá, složená až ze 14 komůrek, jež 
jsou odděleny od sebe mělkými, širokými záhyby, vyplněnými modravou sklovitou hmotou přídavnou, 
takže povrch skořápky jest rovný bez záhybu, a jen po straně břišní (concavní) jsou patrny mělké 
záhyby. Záhyby vyplněné přídavnou (bezporovitou) hmotou příček (= septalní žebra) jsou šikmé, slabě 
sehnuté a blíže concavní strany stluštělé. Komůrky jsou dvakráte širší než jich délka, někdy nestejně 
velké, a poslední bývá z pravidla značně větší, klenutější, a vytažena v špičaté ústí, zdobené několika 
rýhami. Embryonální komůrka na průřezu jest okrouhlá a vybíhá v kratší neb delší osten. Leckdy 
bývá u starších exemplářů přítomen i kýl, dosahující značné šíře, složený, jakož i osten a příčky, 
a čásť stěn na konvexní straně, z neporovité přídavné hmoty (viz průřez, obr. č. 4.), Xeporovita 
čásť stěn na konvexní straně vysílá do vnitř skořápky proti konci příček (jako u všech Cristellarií 
a Marginulin) zubovitý výběžek, jenž sužuje ústí komůrek mezi sebou. Velikost' 1 — 3 mm. 



!) Beisscl l. c. T. IX. fig. 36, 37, 34, 35. 



46 



Druh tento representuje vlastně celou řadu variet typů : Vaginulina legumen a elegans DOrb., 
vyznačujících se oněmi stlustlými žebry septalními; jsou však známy i odrůdy tvarem jistě sem náležející, 
které nemají těch stlustlých žeber (typ Vag. legumen D' Orb) Zda i náš druh náleží i Vag. costulata 
Roem., nelze mi rozhodnouti. *) 

Naleziště: Stradouň; hojně. 

Vaginulina notáta Reuss. 
Tab. III. obr. 4. 

Reuss. Sitzungsber. d. k. Akad. d. Wiss. Wien. Bd. XL. 1860. p. T. IX. fig. 3. 

Skořápka jest zvolna rozšířená, podlouhle 3hranná, na hřbetní straně skoro rovná, opatřená 
tlustou lištnou, která nikdy nenese kýl; dole jest zaokrouhlená a nahoře jest tupou špičkou 
zakončená. Prvá komůrka jest kulatá; ostatní komůrky jsou z počátku jen o málo delší než jich 
šířka obnáší, poslední jsou až 3kráte tak dlouhé a slabě zahnuté. 

Příčky komůrek vynikají na našem exempláři jako slabá žebra, kdežto Reussovy exempláře 
z Westfálské křídy měly komůrky odděleny mělkými záhyby (švy). Přes komůrky táhne se několik 
podélných žeber; na našich několika málo exemplářích jsou ve dvou řadách, jsou čárkovité a nikdy 
tak vyvýšené, jako na typické V. notáta Rss. 

Odrůda tato obrysem svým blíží se k V. trans versalis Rss. a V. arguta Rss. z Westfálské 
křídy; avšak u obou těchto není embryonální komůrka kulovitá, dále nejsou na skořápce žádné 
ozdoby, a žebra jich jsou k postranní široké lištně v mnohem ostřejším úhlu nakloněna. Od typické 
V. notáta Rss. mimo svrchu uvedené odchylky liší se značnějším počtem komůrek, jich délkou, 
jakož i tím, že postranní kýl úplně schází. 

Zřídka v Přemyšlanech. 

Vaginulina badensis D' Orbigny. 
Tab. II. obr. 26, 27. 
D' Orbigny. Foram. foss. de Vienne 1846. pag. 65. Pl. III. fig. 6 — 8. 
Neugeboren. Denkschr. k. Akad. Wiss. 1856. Bd. XII. p. 98. T. V. fig. 7 a 6, 8, 9. 
Costa. Atti Accad. Pontoniana. Vol. VII. fasc. 2. 1856. p. 181. T. XII. fig. 16 a, A. 
Jones. Microgr. Diet. ed. 4. 1883. p. 799. Pl. XXIII. fig. 35 a, b. 

Skořápka kyjovitá, nahoře súžená, složená až ze 16 komůrek, po konvexní straně smáčkla. 
Prvá komůrka jest kulovitá; následující jsou nízké, široké, oddělené šikmými švy neb jen širokými skoro 
rovnými čarami, naznačujícími příčky. Poslední komůrka jest trochu vydutá, menší než předcházející. 
Ústí excentrické, prosté. Forma vyobrazená ve Fričově studii o březenských vrstvách (Archiv, přírod, 
prozk. Cech. Sv. IX. č. 1. obr. 168.) jakožto Margin. bacillum Rss- naleží rovněž k tomuto druhu. 

Velikost 1 — 2 mm. — Naleziště: Stradouň, zřídka. 

Rod: Marginulina D' Orbigny. 
Charakteristiku viz Brady 1. c. p. 526; Perner 1. c. p. 36. 

Rod Marginulina činí přechod od Nodosarií ku Cristellariím, takže u mnoha forem synonyma 
téhož druhu dlužno hledati v těchto rodech. Od rodu Vaginulina liší se vydutostí komůrek, jež jsou 
buď válcovité neb elliptičné neb oble tříhranné. 

U rodu Marginulina existuje též dimorphismus, jakž patrno z vyobrazení Beisselových (1. c. Tab. IX. 

fig. 44, 45, 50, 51 ; Marg. ensis Rss.). 

1 ) Některé formy toho druhu Beisselem (1. c. T. IX.) uváděné jako Vag. costulata Roem. s velkou pravděpodobností sem náleží. 



47 



Marjíinulina (Cristellaria) rccta D' Orb 
Tab. II. obr. 24. 

D' Orbigny. Mém. Soc. géol. France. IV. 1880. p. 28. P. II. fig. 23—25. 
Reuss Verst. I. p. 33. T. XIII. fig. 55. 

» (Geinitz) Grundriss. Verst. 1845/6. p. 664. T. XXIV. fig. 24. 

» ( » ) Palaeontogr. Vol. XX. 2. 1874. p. 101. T. XXII. fig. 2, 3. 
Tate & Blake. Jorkshire Lias 1876. p. 465. Pl. XVII. fig. 24.; PI. XIX. fig. 13, 13 a. 
Moberg. Sver. Geol. Unders. (C.) Nr. 99. 1888. p. 22. T. III. fig. 8. 

Velmi proměnlivý to druh, pod kterým již i sám Reuss množství forem od D' Orbigny-ova 
výkresu se lišících spojoval, takže nemožno dáti taký popis, který by měl platnost pro všechny 
zároveň, aniž by se nemohlo jej užiti i na jiné formy od něj a od jiných badatelů rozeznávané. Hlavní 
znaky společné všem formám jsou: malá zakřivenosť skořápky, velká embryonální komůrka a šikmé švy. 
Naleziště: Stradouň, ojediněle. 

.Mar^inulina elongata Reuss 
Tab. II. obr. 23. 

Literaturu a popis viz Perner 1. c. p. 36. T. V. fig. 13, 14. 

Vyobrazený exemplář představuje odrůdu s více komůrkami oddělenými (vyjma dolní zahnutý 
konec) vodorovnými švy a s poslední komůrkou neobyčejně velkou a klenutou. Švy jsou hluboké, úzké. 
Naleziště: Stradouň, zřídka. 

Marginulina tumida Reuss. 
Tab. II. obr. 17. 

Reuss. Zeitschr. d. deutsch. geol. Ges. III. 1851. p. 64. T. III. fig. 14. 

» Sitz. k. Ak. Wiss. Wien. Bd. XLVIII. 1863 (1864) p. 48." T. III. fig. 32—35. 
Gumbel. Abh. math. phys. Cl. kon. bayer. Akad. Wiss. X. 1868. (1870.) p. 632. T. I. fig. 59. 
Franzenau. Math. termész. értesito VII. 1889. p. 255. T. V. fig. 1. 

Skořápka rovná neb málo zahnutá, krátká, zcela nepatrně ku hornímu konci rozšířena, troj- 
hranně oblá, složená ze 4 — 9 komůrek nízkých, šikmými, rovnými švy od sebe oddělených Poslední 
komůrka jest značně větší, vydutější než předchozí, a nese ozdobné ústí. 

Velikost': i mm. — Naleziště: Stradouň, zřídka. 

Rod: Cristellaria Lamarck. 
Charakteristiku viz Brady 1. c. p. 534. Perner p. c. pag. 38. 

Cristellaria rotulata Lamarck 
Tab. VI. obr. 10, 11. 

Důležitější literaturu viz: Perner, Foram. Česk. Cenomanu p. 38. Ostatní literaturu a variety 
její v Sherbornově » Indexu « 1. c. p. 68 — 69. Výkres)- variet a strukturu viz též Beissel Abh. der 
k. preuss Landesanstalt 1891. 3. Heft. p. 55. T. X. fig. 20 — 43. 

Naším vyobrazením předvádíme jakožto doplněk našich výkresů tohoto druhu známého již 
z korycanských vrstev (Perner 1. c. T. IV fig. 1 — 10) zástupce malých exemplářů častěji se objevujících 



48 



v bělohorských vrstvách, jež možno s dobrým svědomím ještě čítati mezi formy Cr. rotulata. Nemají 
vyvinutý pupek, a přední stěna u ústí jest oble křídlovitě vykrojena, při čemž skořápka jest plochá 
a nemá ostrého kýlu. Ústí (na vyobrazeném exempláři jest ulomeno) jest tupě špičaté jako u typické 
formy Cr. rotulata. Nápadný rozdíl ve velikosti souvisí as s dimorfismem embryonálním, na kterýž 
jsem již u tohoto druhu dříve poukázal. (Viz též Beissel 1. c. T. X. fig. 28 — 31.) Jinak se však nedá 
tento druh od jiných dobře rozeznati máme-li zřetel k varietám, jež uvádí Brady 1. c. p. 547. jako 
synonyma. Jsou to : 
Robídina Miinsteri Roemer. 

» simplex Czjzek. 

» stellifera » 

» trigonostoma Reuss. 

» neglecta » 

» deformis p. p. Borneman. 

» depauperata » 

» incompta (?) » 

» calcar (typica) Williams. 

» inornata Terquem. 

» austriaca » 

» simplex » 
Robulina simplicissima Sequenza. 

» lucida » 
Cristellaria falcifer Stache. 

Za pouhou varietu od Cr. rotulata považovaná (Chapman Journ. Micr. Soc. 1896. p. 6.) 
Cristellaria macrodiscus jest význačná, snad megalosférická forma; Chapman stotožňuje náš korycanský 
druh Cr. polygona Per. s druhem Cr. rotulata var. macrodiscus. 

Cristellaria macrodisca Reuss. 
Tab. VI. obr. 2-5., 8, 12. Tab. VII. obr. 1. 

Reuss. Sitzungsber. k. Akad. Wiss. Wien. Vol. XLV1. 1862. p. 78. T. IX. fig. 5 a, b. 

Berthelin. Mém. Soc. géol. France. 1880. Ser. 3. Vol. 1. Nr. 5. p. 48. Pl. III. fig. 6—11; 14 a, 6. 

Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. 6. Pl. I. fig. 9 a, b. 

Skořápka kruhovitá po ústní straně rovná, uprostřed neobyčejně vypuklá, ostře kýlovitá, 
s pupkem pokrývajícím někdy až polovinu průměru skořápky. Komůrky nečetné, skoro rovné, 
s nezřetelnými čárkovitými švy, takže někdy na povrchu ničeho znáti není a teprve navlhčením se 
hranice komůrek stanou patrnými. Přední plocha poslední komůrky obráceně srdčitá, dole krátce 
a oble křídlatá. 

Velikost: 5 — 10 mm. Naleziště: Přemyšlany, Bílá Hora, Lžovice atd. ; všude dosti hojně. 

Poznámka. Chapman považuje tento druh jen za varietu velmi proměnlivého druhu Crist. 
rotulata Lmck. a praví (1. c. p. 7.), že snad jest to její megalosphérická forma. Ve své monografii 
foraminifer z korycanských vrstev x ) jsem na totéž u druhu Crist. rotulata poukázal a vyobrazil (1. c. 
T. IV. fig. 4.) průřez takové Cristellarie s malou embryonální komůrkou a mnoha komůrkami o mnoha 



') Palaeontographica Bohcmiae I 1892. T. IV. fig. 4—7. 



49 



závitcích (forma microsphérícká neb dle Schlumbergera forma B) a formu o velké embryonální komůrce 
s málo komůrkami a 1 — 2 závitky (forma megalosphérická čili A] (1. c. T. IV. fig. 5.). Dále řadí 
sem Ghapman formu od Burrowse Sherborna a Bailey-ho (Journ. R. Micr. Soc. 1S ( J0 p. 559. Pl. X. 
fig. 17. a, b) popsanou za Cr. rotulata. Brady neuvádí Cr. macrodisca mezi synonymy Crist. rotulata 
(Challenger Report), ale Chapman (1. c. p. 5.) domnívá se, že mnou popsaná Crist. polygona Per. 
z korycanských vrstev, ač náleží »poněkud rozdílnému typu«, náleží v řadu Crist. rotulata var. macro- 
disca Rss. Jak vidno, nelze v mnoha případech snadno určití přesně právě ty nejobyčejnější formy. 

Cristellaria macrodisca Reuss, var. polygona Poměr. 
Tab. VI. obr. 2. 

Perner. Palaeontogr. Bohemiae I. 1892. p. 39. T. V. fig. 3, 4 (Crist. polygona). 

Předvádíme tu odrůdu se širokým kýlem a menším pupkem, která jinak má veškeré znaky 
formy námi dříve jako samostatný druh popsané, kterou následujíce názoru Sherborna a Jonese 
o proměnlivosti Cristellarií, pokládáme za příhodné vřaditi mezi odrůdy Cr. macrodisca. 

Naleziště: Lžovice. 

Cristellaria macrodisca Reuss var. glabra Perner. 
Tab. VI. obr. 5. 

Perner. Palaeontogr. Bohemiae I. 1892. p. 39 T. V. fig. 1, 2 (Cr. glabra). 

Ku svému dřívějšímu popisu dodáváme následující: Velikosť pupku kolísá dosti značně (náš 
výkres předvádí nejmenší pozorovanou velikosť). Rovněž i vydutosť přední stěny u poslední 
komůrky bývá u mladých exemplářů mnohem menší než u dospělých. 

Spojili jsme tuto formu s typem Crist. macrodisca Rss., náležejícím do řady Cr. rotulata, ježto 
pouhá nepřítomnost žeber neb švů na povrchu u těchto vydutých forem nemůže dle nejnovějších 
názorů býti důvodem pro tvoření druhu, a dle Jonese a Sherborna mají se uváděti tyto i v jiném 
ohledu méně odchylné formy jen jako variety. 

Naleziště: Lžovice, Dřínov. 

Cristellaria diademata Berthelin. 
Tab. VI. obr. 7. 

Berthelin. Mém. Soc. géol. France. 1880. Ser. 3. Vol. 1. Nro. 5. p. 51. Pl. III. fig. 4, 5, 12, 13. 
Chapman. Journ. Micr. Soc. 1896. p. 8. Pl. II. fig. 2 a, b. 

Skořápka kruhovitá, více méně vypuklá, ostře a široce kýlovitá. Kýl jest (nehledě ku vy- 
lomeným částem) vlnovitě prohýbán a nepravidelných obrysů. Komůrky jsou velmi četné (o 2 — 3 zá- 
vitcích), úzké, mírně zahnuté, směrem ku středu skořápky se jen málo sužující, na okrajích hlubokými 
ostrými záhyby oddělené. Švy jsou zcela mělké a místo nich často brázdy z přídavné hmoty z po- 
vrchu vynikají; poslední komůrka jest na okraji povytažená v krátkou tupou špičku, jež nese ústí 
zdobené více paprskovitými rýhami. Přední plocha poslední komůrky jest ostře 3hranna, dole rovně 
omezená. Pupek neveliký, nejvýše V4 průměru skořápky zaujímající, silně vypuklý. 

Berthelin vyobrazuje k témuž druhu náležejících několik variet ploských, kter<- poněkud se 
liší od naší, zejména při pohledech z předu. Nicméně hledě ku proměnlivosti Cristellarií právě 
v tomto směru, možno je zcela dobře za týž druh považovati. 

Naleziště: Přemyšlany; dosti hojně. 

Jar. Perner: Foraminifery vrstev bílohorských. 7 



50 



Cristellaria lobata Reuss *) (var. subangulata Matouschek ř). 
Tab. VI. obr. 9. 

Reuss. Verst. I. p. 34. T. XIII. fig. 59. 

« Geinitz. Elbthalgebirge. Palaeontogr. XX. 2. 1874. p. 104. T. XXII. fig. 12. T. XXIII. fig. 1. 
F. Matouschek. Lotos 1894-5. p. 147 T. r fig. 10 a, b. 

Skořápka mírně vypukla, složená z nemnoha komůrek, z nichž poslední jest na své přední 
stěně napřed silně vydutá. Okraj skořápky jest oble kýlnatý, takže skořápka uprostřed jsouc tlustá 
a vypuklá, na stranách se náhle splošťuje. Pupek z přídavné hmoty bývá ostře ohraničený, plochý. 
Ústí obráceno vzhůru, jsouc na tupé špičce zdobeno rýhami. Vyobrazený exemplář blíží se hranatým 
obrysem varietě » subangulata*, popsané Matouschkem (Lotos 1894-5. p. 147. T. r fig. 10 a, b) 
a vyniká neobyčejnou vypuklostí přední stěny poslední komůrky, která přehýbá se přes předcházející 
závitek, jinak zase souhlasí s Reussovým výkresem úplně. Též se blíží ku ostře kýlnaté malé Cr. 
circumcidanea Berthelin. 

Naleziště: Dřínov; ne zřídka. 

Cristellaria acuta Reuss var. erecta Perner. 
Tab. VI. obr. 6. 

Reuss. Sitzungsber. k. k. Ak. Wiss. Wien. 1860. Pod. XL. p. 213. T. X. fig. 3 a, b (Cr. acuta). 
Perner. Palaeontogr. Bohemiae I. 1892. p. 39. T. IV. fig. 12, 13 (Cr. erecta n. sp.). 

Vyobrazený exemplář poukazuje na úzkou příbuznost' s Crist. acuta Reuss, jež náleží do řady 
Cr. rotulata Lmck. Některé exempláře mají vysedlá z povrchu žebra. 

Naleziště: Semice, Dřínov, Přemyšlany atd.; ojediněle. 

Cristellaria ovalis Reuss. 
Tab. VII. obr. 2. 

Reuss. Verst. I. p. 34. T. VIII. fig. 49. T. XII. fig. 19. T. XIII. fig. 60—63. 

(Geinitz; Elbthalgebirge). Palaeontogr. Bd. XX. 2. 1874. p. 103. T. XXII. fig. 6—11. 
Fric. Archiv pro výzkum Čech. Sv. VII. 1889. (Teplické vr.) fig. 161. 

Mladé exempláře, složené ze 3—5 komůrek, jsou v obrysu oblé, trojhranné, s embryonální 
komůrkou velikou, vy dutou. Švy z počátku rovné neb málo zahnuté, mělké. Okraj skořápky bez 
kýlu, s nepatrnými neb žádnými záhyby mezi komůrkami. 

Naleziště: Dřínov, Semice, Stradouň, Přemyšlany; ojediněle. 

Rod: Flabellina. D' Orbigny. 

Charakteristiku viz Perner 1. c. pag. 41. 

Z tohoto rodu přicházejí v bělohorských vrstvách 3 druhy. 



') Mém. Soc. géol. France. 1880. Vol. 1. Nro. 5. p. 52. Pl. III. fig. 1 a, b. 
Chapman. Journ. Micr. Soc. 1896. p. 2. Pf. I. fig. 2 a, b. 



51 



Flahellina elliptica Nilss. sp. (= Flabellina cordata R< 
Tab. VI. obr. 1. 

Literaturu a popis s vyobrazeními viz Perner. Foram. Cesk. Cenomanu. Palaeontogr. 
Bohem. 1. 1892. pag. 42. Tab. VIII. obr. 1 — S. 1 ) 

Naše vyobrazení předvádí mladou nedospělou formu, na níž jest dobře patrným spůsob při- 
kládání se komůrek dle typu rodu Cristellaria, přičemž prvé příčky jeví na povrchu po straně 
přerušení, t. j. otvory, jimiž komůrky mezi sebou spojeny byly; taktéž kyjovité stluštční jich na konci 
jest právě takové, jaké se jeví na průřezu rodem Cristellaria 

Ve spodních oddílech bělohorských vrstev přichází zřídka; ve vyšších polohách hojněji, a také 
exempláře dosahují značné velikosti až 9 mm (ku př. Vinaříce; v Malnických vrstvách až přes 1 cm). 

Flabellina ornata Rcuss (= Fl. rugosa Rss.). 
Tab. V. obr. 10, 16, 17, 19. 

1)' Orbigny. Mém. Soc. geol. Fr. IV. 1840. p. 23. Pl. II. fig. 4, 5, 7. 
Reuss. Verst. I. p. 33. T. VIII. fig. 31—34, 68. T. XIII. fig. 49—53. 

(Geinitz). Grundriss Verst. p. 658. T. XXIV. fig. 23. 
D' Orbigny. Foram. foss. de Vienne 1846. p. 93. Pl. XXI. fig. 13, 14. 
Jones et Brady. Ouart. Journ. Geol. Soc. XVI. 1860. Pl. XIX. fig. 20, 21. 

Brady. Proceed. Somerset Arch. and Nat. Hist. Soc. XIII. 1865-6. p. 229. Pl. III. fig. 44—46. 
Goěs. Bihano- k. Svenska Vet. Akad. Handl. XV. 1889. T. II. fig. 4. 

Beissel. Abh. k. preuss. geol. Landesanst. N. Folge. H. 3. 1891. p. 47. T. IX. fig. 20 — 24. 

Skořápka obrysu dosti proměnlivého, oválního, neb obráceně srdčitého, neb 4úhelníkovitého. 
Komůrky jsou nízké, ohraničené vysokými žebry, v ostrém úhlu se sbíhajícími. Počáteční komůrky 
(a někdy i starší) mají žebra složená z jemných neb hrubých hrbolků. Poslední komůrky často jeví 
monstrosity. 

Rozeznávání tohoto druhu od Fl. Baudoniniana a podobných jest asi v praxi možné jen potud, 
pokud klademe váhu na přítomnost hrbolků na žebrách. Tvar skořápky, tlouštka, velikost' spiralní 
části jsou tak proměnlivý, že stačí pohled na vyobrazené exempláře, by se seznala souvislost' těch druhu. 

Beissel (1. c.) jako synonym uvádí též druh Fl. interpunctata v. d. Mark (Rss. Foram. wcstplál. 
Kreide p. 72. T. IX. fig. 1). Zdadi sem též náleží forma námi z korycanských vrstev (1. c. T.< VIII. 
fig. 8) vyobrazená jest pochybno, ježto Terquem a někteří jiní podobné (hlavně široké) formy za 
zvláštní druhy považují. 

Naleziště : Stradouň. 

Flabellina Baudoniniana D' Orb. 
Tab. V. obr. 18. 

Literatura: 

D' Orbigny. Mém. Soc. geol. France. 1840. p. 24. fig. 8—11. 
Reuss. Verst. I. p. 32. T. VIII. fig. 36. 

« (Geinitz). Palaeontogr. XX. 2. p. 99. 
Frič. Archiv. Sv. IX. Nro. 1. 1893. fig. 171 (Fl. ornata). 

») Dodatkem uvádíme, že Beisselcm (I. c. p. 4ť>. T. IX. i uváděné formy nejsou všechny skutečně Flab. elliptica; na př. dg. 4. 
jest Frondicularia Gaultina Rss. nebo CJngcri Kss. 



52 



Tento druh rozeznává se od předešlého tlustou skořápkou, jejížto velká čásť připadá na 
spiralní komůrky, tak že mladé exempláře od plochých druhů rodu Cristellaria stíží lze rozeznati. 
Obrys skořápky jest právě tak měnivý jako u Fl. rugosa, a Reuss vyslovil mínění, že jest to pouze 
odchylný tvar od Fl. rugosa. Taktéž Beisselem (1. c. T. IX.) vyobrazené některé formy sem asi náležejí. 

Beissel (Abh. d. k. preuss. geol. Landesanstalt. p. 49. bez vyobrazení!) uvádí ji jako druh 
rozdílný od Flab. rugosa Rss. Jeho druh Flabell. Archiaci jest bud' spiralně stočená Frondicularia 
Archiacina (autorům) nebo varieta od Flabellina rugosa Rss. 

Naleziště: Stradouň; dosti hojně. 

Čeleď Globigerinidae Brady. 

Charakteristiku čeledí a rodů sem náležejících viz Brady : Challenger Report, p. 71 a 588 
až 589, a Perner, 1. c. p. 44. 

Globigerina cretacea D' Orbigny. 
D' Orbigny. Foram. foss. Vienne p. 34. Pl. III. fig. 12—14. 

Mém. Soc. géol. France. T. IV. 1840. p. 34. Pl. III. fig. 12-14. 
Reuss. Verst. I. p. 36. T. VIII. fig. 55. 

« (Geinitz). Grundr. Verstein. p. 668. T. XXIV. fig. 53. 
Brown. Annals Mag. Nat. Hist. Vol. XII. 1S53. p. 241. Pl. IX. fig. 8 a, b. 
Eley. Geol. in the Garden 1859. p. 202. Pl. VIII. fig. 5 C. 6 C. 
Brady. Challenger Rep. IX. p. 596. Pl. LXXXII. fig. 10 a—c (?), 11 a—c. 

Woodward & Thomas. 13. Ann. Rep. Geol. Surv. Minnesota 1884. p. 171. Pl. II. fig. 19; Pl. IV. fig. 14 

až 16 (chybně místo Pl. III. fig. 14—16; IV. 19, 23, 24). 
Frič. Archiv. Sv. VII. Tepl. v r. 1889. fig. 164. 

Mariáni. Boll. Soc. Geol. Ital. Vol. VII. 1889. p. 289. T. X. fig. 18, 19. 

Beissel. Abhandl. cl. k. preuss. geol. Landesanstalt. 1891. 3 Heft. p. 71. T. XIII. fig. 43—47. 
Perner. Palaeont. Bohem. 1. 1892. p. 45. T. IX. fig. 7— 10 b. 

Tento druh známý již ze spodního křídového útvaru velice hojně se vyskytuje ve spodních 
a středních polohách bělohorských vrstev, jmenovitě v semických slínech. Zároveň přicházejí v písčitých 
sypkých faciích odrůdy popsané Reussem (Neue Foraminiferen aus den Schichten des osterreichischen 
Tertiárbeckens. Denkschr. d. k. Akad. d. Wissensch. Wien. I. 1849. p. 9. T. II.) jako samostatné 
druhy: Globig., concinna, diplostoma, které jistě jsou jen více méně involutní formy kosmopolitického 
druhu Glob. cretacea. Ostatně i tento druh dle mnohých anglických badatelů jest prý pouhou od- 
růdou třetihorního druhu Glob. bulloides D' Orb-, totožného prý s recentním druhem (pelagickým) 
Globigerina Murrayi, kterýž jest opatřen dlouhými ostny, jež na písčitém dnu mořském se ulomují 
a jen hrbolky po nich zbývají, jakéž se skutečně též na fossilních druzích Glob. cretacea a bulloides 
z pravidla nacházejí. Ostatně i v korycanských vrstvách přicházejí podobné formy (viz Perner 1. c. 
p. 45. Tab. | fig. — ), které jen větší vydutostí jednotlivých komůrek a bližším seskupením vespolek 
představují Reussovy formy Glob. concinna, diplostoma. Reussova forma Glob. triloba (Neue Foram. 
Wien. Tertiárbeck. 1. c.) jest snad jen nepravidelně rostlá Glob. bulloides, nebo4i spíše cretacea, jejíž 
poslední komůrky velice rychle vzrůstají a málo se vespolek dotýkají. Rovněž i Ehrenbergem (Mikro- 
geologie. T. XXVII. fig. 59, T. XXX. fig. 38), popsaná Globigerina cretae Ehbg,, jakož i Glob. 
íoveolata Ehbg. (ibid. T. XXIV. fig. 49), jsou pouhá synonyma typického druhu Glob. cretacea D' Orb. 



53 



Brady uvádí následující Ehrenbergovy » druhy « jako synonyma: 
Globigcrina Libani. 

» foveolata (p. p.). 
Planulina pachy derma 
Ro talia pertusa. 
» globulosa. 
» densa. 
» quaterna. 
» rosa. 

» pachyomphala. 
» tracheotetras. 
» pcrforata. 

» 

» centralis. 

Bradyho výkresy v Challengeru nejsou typické a různí se od původního D' Orbigny-ova 
výkresu tak, že jsme nakloněni považovati je aspoň za zcela zvláštní varietu. Beissel (1. c. p. 73 
poznámka 1. pod čarou ( Holzapfel]) považuje i Rotalia aspera Ehbg. za synonym. 



Čeleď Rotalidae. 




Podčeleď: Rotalinae. Brady. 
Charakteristiku čeledí a rodů viz Brady: Challenger-Report. p 
1. c. p. 45. 

Rod. Anomalina. D' Orb. 
Charakteristika: Brady. I. c. p. 671. 

Anomalina ammonoides Reuss sp. 
Výkres v textu č. 13. 

Druh sem náležející, popsaný a vyobrazený mnou pod kollek- 
tivním rodovým jménem Discorbina náleží dle Bradyho do rodu Ano- 
malina. Při tom poukázati však dlužno, že i Brady, Parker a Jones, 
kteří specielně se zabývali čeledí Rotalinae, v křídovém útvaru tak 
hojnou, uvádějí druh tento pod různými rodovými jmény ve svých 
dřívějších spisech. 1 ) Brady 1 c. p. 672 uvádí tato synonyma: 
Rosalina ammonoides Reuss. 
Nonionina bathyomphala Reuss. 
Rosalina Weinkaufji Reuss. 

» maorica Stache. 

» orbiculus Stache. 



72, 640, a Perner 



Vyobr.č. 13. Ano- 
malina ammonoi- 
desRss. sp. Zvětš. 
180/l.Přemyšlany 
Optický průřez 
dle exempláře 
V kanadském bal- 
samu. Prep. č. 24. 



Vyobr. č. 14. 
Optický průřez 
druhu Rotalia 

umbilicata 
D Orb, var. ni- 
tida Rss. aneb 

(Discorbina) 
lenticula, jak se 
obč formy jeví 

v preparátech 

v kanadském 
balsarau. Pře- 
myslany. Prep. 

čís. 24. Zvčtš. 
1S0'1. 



l ) Perner. Palacontogr. Bohemiae L 1892. p. 46. T. X. lig. 1 <?, *, C. 
Brady. Challenger-Report. p. 672. Pl. XCTV. lig. 2, 3. 

Beissel (Abh. d. k. prcuss. geol. Landesanst. 1891. Heft. 3. p. 74. T. XVI. fig. 1—5) řadí ji v rod Rosalina. 



54 



Planorbulina ammonoides Rss. (u Parkera a Jonese). 
Discorbina ammonoides Rss. (u Reusse). 
Rotalia capitata Giimbel. 

» ammonoides Giimbel. 
Planorbulina (Anomalina) ammonoides (u Parkera a Jonese). 
» ammonoides (u Reusse). 

Naleziště: Všude v bělohorských vrstvách; ale ojediněle. 

Anomalina i ?) lenticula Reuss. 

Reuss. Verst. I. pag. 35. T. XII. fig. 17 (Rotalia lenticula). 

Sitzungsber. k. Akad. Wiss. 1861. Bd. 46. p. 82. T. X. fig. 3. 

(Geinitz Elbthalgeb.). Palaeontogr. XX. 1874. p. 115. T. II. 2 fig. 1 1 (Planorbulina). 
Perner. Palaeontogr. Bohem. 1. 1892. p. 46. T. X. fig. 3 a, b (Discorbina). (Tamtéž viz i popis.) 
Dosti zřídka objevuje se tento druh ve Stradouni. 

Anomalina potyrraphes Reuss. 
Tab. VII. obr. 24. 

Literatura: 
Reuss. Verst. I. p. 35. T. XII. fig. 18. 

» Haidingers Nat. Abh. IV. 1. 1851. p. 35. T. III. fig. 1. 

Sitzungsber. Akad. Wiss. Bd. 40. 1860. p. 221. (Rotalia). 

Ibid. Bd. 44. 1861. p. 387. (Rotalia). 

Ibid. Bd. 46. 1862. p. 82. (Rotalia). 
Giimbel. Sitz. bayer. Akad. Wiss. 1870. p. 287 (Discorbina). 
Reuss (Geinitz Elbth. II.). Palaeont. XX. 2. p. 114. T. II. 23. fig. 10. 
Fric. Archiv. Sv. IX. Nro. 1. 1893. fig. 175. 

Skořápka v právo neb levo točená, kruhovitá, tupě hranatá, na pupeční straně málo klenutá, 
na spiralní straně plochá. Pupek zcela mělký. Závitky počtem 3 složeny as z 10 na spiralní straně 
patrných komůrek, slabě zahnutých, na straně pupeční skoro rovných. Švy mezi nimi jsou jen na 
posledním závitku patrny; jinak jsou čárkovité a nezřetelné. 

Velmi hojně v semických slínech. 

Rod: Rotalia (Rotalina, Planorbulina, Discorbina autorům). 
Charakteristiku viz Brady 1. c. p. 72, 640. 

Rotalia umbilicata D' Orb. var. nitida Rss. 
Tab. VII. obr. 25. 

Literatura: 

D' Orbigny. Mém. Soc. géol. Fr. 1840. p. 32. T. III. fig. 4—6. 
Reuss. Verst. I. 35. T. VIII. fig. 52; T. XII. fig. 8, 20. 
» Haidinger's Naturvv. Abh. IV. 1851. p. 35. 

Palaeontogr. XX. II. p. 116. T. II. 23. fig. 12. 
Beissel. Abh. d. k. preuss. Landesanstalt. 1891. 3. Heft. p. 71. T. XIV. fig. 14 — 19. 



Skořápka skoro stejně tak vysoká jako průměr její; tupě kuželovitá s malým pupkem. 
Spiralní strana málo klenutá, s 3 závitky, které uprostřed skořápky níže položeny jsou. Poslední 
závitek složen jest ze 6 — 7 4hranných komůrek. Ústí jest poloměsíčitá skulina uprostřed vnitřního 
kraje poslední komůrky těsně na závitek přiléhající. 

Naleziště: Dosti hojně v semických slínech. 



Geologické rozšíření 

popsanýcl i a citovan vel i druh A. 

Z 88 druhů foraminifer konstatovaných v bělohorských vrstvách objevuje se 1 1 druhů již 
v korycanských vrstvách, a udržují se až do nejvyšších březenských vrstev. Jsou to: 

Cristellaria rotulata Lamck. 
Flabcllina elliptica Nilss. 

» ornata Reuss 
Frondicularia inversa Reuss 
» angzista Nilss. 

Nodosaria consobrina (autorům) 
Bidimina variabilis D' Orb. 

» Presli Reuss 
Textillaria globulosa Ehbg. 
Globigcrina cretacca D' Orb. 
Anomalina ammonoides Reuss. 

Z ostatních druhů objevuje se 76 druhů v bělohorských vrstvách poprvé a z nich 
jest 20 druhů společno s vrstvami vyššími. Jmenovitě sluší vytknouti, že se tu poprvé objevuje 
Haplopliragmium irregulare Roem. sp., které se dříve považovalo charakteristické pro Teplické 
vrstvy, vedle jiných 2 druhů, jež ale obě posud s jistotou jen z bělohorských vrstev jsou mi 
známy. K tomuto neobyčejnému počtu forem společných vrstvám teplickým a bělohorským 
nutno připomenouti, že tu následkem stahování variet pod jeden druh, více forem, které jen 
z teplických vrstev byly Reussem uváděny, číslo to jest alterovano, a rozšíření některých druhu 
jest větší, než by se z dosavadních prací souditi mohlo. Co se týče příbuznosti českých forem 
s formami uváděnými z cize křídy, tu dlužno konstatován, že z francouzského turonu mimo 
uvedených 11 kosmopolitických druhu ani jedna forma známa není, která by byla společná. (Ovšem 
D' Orbigny uvádí ve svém Prodrome de Palaeontoloeie stratigrafique jen 4 druhy, vesměs Miliolidy, 
a z pozdějších badatelů skoro nikdo nezabýval se turonskými foraminiferami z Francie.) Za to jest 5 forem 
společno s druhy z vrstev spodního útvaru křídového ve Francii (dle prací Berthelinových a 6 forem 
s druhy z Gaultu anglického (dle prací Chapmánových); z nich všechny přicházejí též ve svrchním 
útvaru křídovém a některé trvají po celé třetihory až po dnešní dobu. K těmto taktům, která illustrují 
velké rozšíření většiny křídových foraminifer, přistupuje ta okolnost, že oněch 1 1 kosmopolitických 



56 



druhů již v jurském útvaru konstatováno jest, a že z jurského útvaru uvádějí badatelé také jiné 
druhy (u nás dosud nekonstatované), které z křídy neb tercieru známy jsou jakožto synonyma několika 
recentních druhu. V tom ohledu vynikají právě angličtí badatelé, identifikujíce množství i palaeozoických 
druhů jako synonyma neb pouhé variety recentních druhů, takže většinu křídových druhu skoro všude 
lze nalézti, čímž pozbývají foraminifery významu pro srovnávací geologii. Za to pro lokální fauny 
určitých okrsků mají foraminifery velký význam a v nejnovější době v Anglii jeví se snaha, z hojnosti neb 
percentuálního počtu jistých křídových druhů velmi podobné usazeniny nad sebou ležící a střídající se mezi 
sebou, rozlišovati v zony. Béře se při tom i ohled na mineralogickou povahu vrstvy, a srovnávají se data 
získaná s daty získanými při zkoumání mořských recentních usazenin. Že i v Čechách takto podrobně 
prováděné studium foraminifer přineslo by výsledky důležité pro rozlišování vespolek podobných slínů 
našeho křídového útvaru, lze právem očekávati; ukazujíť již jednotlivá naleziště bělohorských vrstev 
na různosť fauny, a různosti mineralogické povahy slínů těch na různé íysikální. poměry tehdejšího 
moře. Na př. Stradouň ukázala se býti nejbohatějším nalezištěm jako vůbec horizont semických slínů. 
Ostatní polohy jsou nápadně chudé, za to ale chovají zvláštní druhy, namnoze poprvé se objevující 
neb zcela nové formy. Podrobné studium, které by po předchozím zpracování všech foraminifer 
z celého křídového útvaru českého v tom směru mohlo zajímavé resultaty poskytnouti, musilo by 
spojeno býti s výlety, na nichž by se vrstva za vrstvou na příhodných typických profilech probrala, 
což bude úlohou pozdějších let. V následujícím uvádíme srovnávací tabulku o rozšíření uvedených 
druhů v českém křídovém útvaru, při čemž připomínáme, že data o přicházení toho onoho druhu 
v teplických vrstvách jsou dle udání Reussových uváděna, pokud nebyla námi v dříve uveřejněném 
kritickém seznamu i) foraminifer z březenských vrstev opravena. 



Přehled geologického rozšíření uvedených druhů. 





Číslo řadové 




Korycanské vr. 


j Bělohorské vr. 


Malnické vr. 


Jizerské vr. | 


Teplické vr. 


Březeňské vr. 


Číslo řadové 




Korycanské vr. 


Bělohorské vr. 


Malnické vr. 


| Jizerské vr. 


Teplické vr. 


Březeňské vr. 




1 


Haplophragmium irregulare 














13 


Textillaria trochus D'Orb. ? . . 




+ ? 






+ 








Roem. sp 




+ 






+ 




14 


turris D'Orb.? .... 




+? 












2 


» aequale Roem. sp. . . 




+ 






+? 




15 


» praelonga Reuss . . 




+ 






+ 


+ 




3 


» bullatum n. sp. . . . 














16 


» brevicona Perner . . 


+ 


+ 












4 


» aspcrum n. sp. . . . 




+ 










17 


Tritaxia tricarinata Reuss. . . 




-1- 








4- 




5 


Haplostiche annulata n. sp. . . 




+ 










18 


Gaudryina filiformis Berth . . 




+ 






4- 






6 


» lžovicensis n. sp. . . 




+ 










19 


Clavulina communis D'Orb. (?) . 




+ 












7 


Reophax bohemicum n. sp. . . 




+ 










20 






+ 






+ 






8 


» deforme n. sp. . . . 




+ 










21 


» marginata Walker et 
















9 


Lituola (?) cfr. nautiloidea Lmck. 




+ 












Boys 




+ 












10 


Bulimina variabilis D'Orb. . . 


+ 


+ 


+ 


+ 


+ 


+ 


22 


Ramulina aculeata J. Wright. . 


+ 


-+ 


















+ 








+ 


23 


Vitriwebbina laevis Soli. . . . 


4- 


4- 






+ 


+ 




12 


Textillaria globulosa Ehbg. . . 




+ 


+ 


4" 


+ 


+ 


24 


Nodosaria obliqua Linné . 




4- 






+? 


"T 



') Věstník král. uč. společ. nauk 1891. 



íslo řadové 






orycanské vr. 


člohorské vr. 


lalnické vr. 


zerské vr. 


eplické vr. 


řezeňské v i 


íslo řadové 






orycanské vr. 


člohorské vr. 


alnické vr. 


zcrskč vr. 


eplické vr. 


i 

•4J 

/. 
•= 

u 

»w 


O 






K 


03 






H 




KJ 
















25 


Nodi isa 


ia hispida D'0rb. . . . 




-f- 






4- 


+ 


56 


Frondicularia Fritschi var. pseudo- 














26 




var ag- 


















canaliculata m. . . . 


















glutinans m 




+ 










57 




angusta Nilss 












27 




radicula Linné var. am- 




+ 










58 




» var. 
glabra m 














28 


» 


soluta Reuss .... 




4- 










59 




mucronata Rcuss . . 














29 




raphanus Linné . . . 




4- 










60 




Shcrborni n. sp. . . . 














30 


* 


» var. obli- 
que costata Silv. . . . 




+ 










61 

62 




Chapmani n. sp. . . . 
Gaultina Rcuss . . . 














31 




oligostegia Rcus ( — ? so- 
luta Rss 




+ 






4- 


4- 


63 
64 




Verneuilliana D' Orb. . 
inversa Rss 


4- 


4- 






4" 


4_ 


32 


» 


Zippci Rss 




+ 






4- 


4- 


65 


















33 


* 


costellata Rss. . . . 




+ 






_i_ 
i 


66 




Archiacina I)'Orb. . . 














34 


* 


(Dcntalina) Folkesto- 














67 


Flabcllina clliptica Nilss. . . . 
















niensis var. cylindroi- 














68 






+ 














des m 




4- 










69 




Baudouiniana D'Orb. . 














35 


* 


Scharbergeana Neug. . 














70 


Vaginul 


na notáta Rss 














36 


* 


consobrina D'Orb. . . 




\- 










71 




badcnsis D'Orb. . . . 














37 


* 


> var. ema- 
ciata Rss 




■f 










72 
73 


Marginu 


lina margaritifcra Batsch. 
tumida Rss 














38 




Yerncuilli D'Orb. . . 














74 




clongata Rss 














39 




tcnuicosta Rss. . . . 




4 










75 




(Cristcllaria) rccta 














40 


• 


monile v. Hagen . . . 




_i_ 
i 






i 


_i_ 






D'Orb 




í 










41 




pauperata D'Orb. . . 




4- 








4- 


76 


Cristcllaria rotulata Lmck. . . 








+ 


42 




prismatica Rss. . . . 




+ 










77 




macrodisca Rcuss . . 














43 




farcimcn Soldani 




4- 






+ 




78 




macrodisca var. poly- 














44 




legumen Rss. (=com- 




































munis D'Orb 


+ř 


+ 






+ 


+ 


79 




macrodisca var. glabra 














45 




pungcns Rss 




+ 












Per 














46 




acicula Rss 




-1- 










80 




diademata Berth. . . 














47 




Lorneiana D'Orb. . . 




■f 






+ 


4_ 


81 




lobata Rss. (var. sub- 














48 




Rocmeri Ncugeb. . . 




+ 












angulata Mat?) . . . 














49 




» var. 
clavuliformis m. . . . 














82 




acuta Rss. var. erecta 
Per 














50 


Frondicularia lanccola Rcuss . 




+ 










83 




ovalis Rcuss .... 




4- 










51 




lanceolata Pcrncr . . 


+ 


+ 










84 


Globigei 


ina cretacea D'Orb. 










+ 




52 




Decheni Reuss . . . 




+ 










85 


Anomalina ammonoidcs Reuss 












4 


53 




bohemica Pcrner . . 


+ 


+■ 


4- 








86 




(ř) lenticula Rss. . . 


+ 


ř 




54 




Fritschi Pcrncr . . . 


+ 


4- 










87 




polyrraphcs Rss. . . 












55 




» var. intcr- 
rupta m 














88 


Rotalia 


umbilicata var. nitida 















Jar. Perner : Foraminifery vrstev bčlohorských 8 



Uber die Foraminiferen der Weissenberger Schichten. 



V o n 

D R JAR. PERNER, 

Assistenten an der palaeontologischen Abtheilung des kónigl. bohm. Museums in Prag. 

(Resumé des bohmischen Textes.) 



Vorrede. 

Die vorliegende Arbeit bildet die Fortsetzung einer systematischen Bearbeitung der Foraminiferen 
aus der bohmischen Kreideformation, derer erster Theil : » Foraminiferen des bohmischen Cenomans« i) 
vor 4 Jahren erschienen ist; somit sind dem dabei in der Vorrede entworfenen Plane nach die Fora- 
miniferen aus den dem Turon entsprechenden Weissenberger Schichten an die Reihe gekommen. 

Materiál zu dieser Arbeit lieferten die Schlemmproben aus allen Fundorten und Horizonten 
der Weissenberger Schichten, die bei der palaeontologischen Durchforschung Bohmens viele Jahre 
hindurch durch Hrn. Prof. Dr. Ant. Frič gesammelt wurden, und die jetzt ein wertvolles Materiál 
fur ein neues Studium der bohmischen Kreide-Foraminiferen, welches seit dem Tode Reuss ver- 
nachlássigt wurde, bilden. Aus den untersuchten Localitáten haben sich folgende als die artenreichsten 
erwiesen: Dřínov, Semitz, Přemyšlan, Lžovitz, Manderscheid und Stradouň. Was die náheren geo- 
logischen und palaeontologischen Verháltnisse dieser typischen Localitáten betrifft, verweise ich auf 
die gediegene Monographie der Weissenberger Schichten von Prof. A. Frič.-) Die geologischen 
Verháltnisse der letztgenannten Localitát, die spáter entdeckt wurde, sind von demselben Autor in 
seiner Studie: »Iserschichten« 3 ) geschildert. In unsere Monographie wurden nicht aufgenommen die 
Foraminiferen aus der weissen, jetzt unzugánglichen Foraminiferenschichte von Weissenberg, die 
auf dem Pláner direct aufgelagert und von einem unsicheren Alter ist. Fiir die systematische Anordnung 
wáhlte ich wie friiher das System Brády's 4 ) und was die Synonymik anbelangt, so bin ich grosstentheils 

! ) Jar. Perner. Ueber die Foraminiferen des bohmischen Cenomans. Palaeontogr. Bohemiae Nr. 1. 1892. (Abhandl. d. bohm. 
Akademie). Mít 10 Tafeln. (Resumé.) 

-) Studicn im Gebiete der bohm. Kreideformation. Arch. f. Landesdurchlorschung Bohmens. Bd. IV. Nr. 1. 
3 ) Ibidem. Bd. V. Nro. 2. 

') L. Rhumbleťs Entwurf eines natiirlichen Systems der Thalamophoren (Nachr. d. k. Gesellsch. d. Wiss. zu Gottingen. 
1895. Heft 1.), der entschieden in mancher Beziehung den Vorzug verdient, konntc ich leider nicht mehr benútzen, nachdem die 
Arbeit schon druckfertig war. 



59 



den Anschauungen der englischen Forscher gefolgt, obwohl unter denselben bei manchen Nodosaria- 
und Frondicularia-Arten verschiedene Ansichten uber die Synonymik und Identitát der von den 
continentalen Forschern als neu beschriebenen »Arten« herrschen. In solchen Fállen habe ich meine 
Ansicht liber die Synonymik der betrefienden Art náher prácisiert. Was die Litteratur anbelangt, 
verweise ich auf die bekannten vorziiglichen, und fiir jeden, der sich mít dem Studium der Forami- 
niíeren eingehend befassen will, unumganglichen Arbeiten CD. Sherborn's, námlich: A bibliography 
of the Foraminifera recent and fossil from 1565 — 1888, und: Index to the genera and species of 
the F"oraminifera. Part. I. and II., mit welchen wertvollen Werken uns jetzt ínoglich ist, die sámmt- 
liche Litteratur zu beherrschen und sámmtliche bis 1888 beschriebene Arten evident zu halten, wie 
es in keiner anderen zoologischen Gruppe der Fall ist. Die seit dem J. 1888 erschienene wichtigere 
Litteratur ist bei der Artenbeschreibung citiert. 

Bei der Bestimmung der Arten waren mir in ausgiebigster Weise meine hochverehrten 
Freunde C. D. Sherborn und Fr. Chapinan behililich, woíiir ich ihnen meinen wármsten Dank aus- 
sprechen muss, umsomehr, als ein betráchtlicher Theil der álteren italienischen (seltenen und doch 
wichtigen) Publicationen mir unzugánglich war. Zum grossen Dank bin ich ebenfalls meinem hoch- 
verehrten Lehrer, Prof. Dr. A. Fric verpflichtet, der mich bei dieser Arbeit thatkraftigst unterstiitzte 
und auf manche interessante Fundorte mich aufmerksam machte. 



Der descriptive Theil. 



Familie Lituolidae. 
Haplophragmium Rss. 

Zu dieser Gattung záhle ich die anfangs spiralgevvundenen Lituoliden mit einlachen, nicht 
labyrinthischen Kammern, ohne dabei auf die Form der Miindung Rucksicht zu nehmen. 1 ) 

Aus dieser Gattung kommen in den Weissenberger Schichten 4 Arten vor, von welchen 
2 Arten auch in den jiingeren Teplitzer Schichten vorkommen. 

Haplophragmium irregulare Roem. sp. Taf. I. Fig. 12 a, b. 

Zu dieser Art záhle ich ausser den bei Reuss (Sitzungsber. k. Akad. d. W iss. 186. p. 219) 
aufgezáhlten Synonymen auch seine Art Hapl. grande Rss. 

Da die áussere Form schon von anderen Autoren eingehend geschildert wurde, so begniige 
ich mich nur einiges liber die Structur mitzutheilen. Auí einem Lángsschnitt gewahrt man, dass die 
Kammerwánde innerlich mit einem compacten Cement ausgekleidet sind, und dass die Schale aut 
der Oberfláche keine groben Sandkorner in der Grundmasse eingebettet auťweist, wie es bei anderen 
Formen der Fall ist, sondern regelmássig iiberall sind eingestreut kleine Ouarzkorner, und hie und da 
gebogene Ouarzlamellen, die vielleicht den Spongiennadeln angehbren. (Siehe Textfig. Nr. 2 b.) 2 ) 

') Diese Daten entnehme ich aus einer privatcn Mittheilung uber eine náchst zu crscheinendc Monographie der Lituoliden 
von mcincn Freunden C. D. Sherborn und Fr. Chapman. die ich zur Orientirung bekomnun habe. 
-') Sámmtliche Textfiguren siehe im bohmischen Texte. 



60 



Beíssel bildet in seiner leicler bisher wenig beachteten vorziiglichen Arbeit Ouerschnitte von 
Exemplaren, welche beweisen, dass auch bei dieser Form ein Embryonaldimorphismus herrscht. 

Fundort: Stradouň, háufig. Friiher wurde diese Art als bezeichnend fur die jiingeren (vermein- 
tlich senonen) Teplitzer Schichten angefuhrt. Ihr Vorkommen in den dem Turon angehbrenden Weissen- 
berger Schichten unterstiitzt die Ansicht, dass die Teplitzer Schichten noch zum Turon angehoren. 

Haplophragmium acquale Roem. Taf. I. fig. 7 a, b, c. 

Litteratur und Beschreibung siehe bei Reuss, Sitz. d. k. Akad. d. Wiss. Wien, 1860. 
Bd. XL. p. 74. T. XL. fig. 2, 3, und Reuss, Ibid. Bd. XLVI. p. 29. T. L fig. 1. — 7. *) 
Fundort: Stradouň; sehr háufig. 

Haplophragmium bullatum n. sp. (Taf. L fig. 6 a, b, c, 8 — 11. Textfig. Nro 1.) 

Die ersten Kammern kugelig, in einer unregelmássiger Spirále oder acervulinaartig aneinander 
gereiht, spátere Kammern regelmássiger eingerollt, gewolbt, durch lineare Náhte geschieden. In dem 
geraden Theil sind die Kammern cylindrisch, stark o-ewolbt und niedriof. Letzte Kammer halbkueelie, 
mit einer einfachen Miindung versehen. 

Lánge 1 — 2 mm. — Fundort: Lžovitz bei Elbeteinitz; selten. 

(Textfigur 1 a. Ein vollstándiges Exemplár, welches zeigt, dass die geraden auf Taf. í. fig. 8 
abgebildeten Fragmente zu dieser Form gehoren. Orig. Nr. 1. Vergr. 20/1. — b) OuerschlifT durch 
die áussere Wand einer Kammer aus dem spiralgewundenen Theile. Die grossen scharfkantigen 
Korper sind Quarzlamellen, die mit einem rostbraunen Cement umgeben sind. Vergr. 85/1.) 

Haplophragmium (?) asperum n. sp. (Textfig. 3 a.) 

Aus dem spiralgewundenen Theile sind áusserlich 6 — 8 Kammern sichtbar, die zusammen 
eine Kugel bilden und von unregelmássiger Form sind; im geraden Theile sind 3 — 5 Kammern, 
die durch unregelmássig verlaufende Náhte geschieden sind und wovon die letzte in eine abgerundete 
Spitze mit einer einfachen runden Miindung ausgezogen ist. Das ganze Geháuse ist mit sehr groben 
Quarzkornern bedeckt. 

Die Zutheilung dieser Form zu der Gattung Haplophragmium ist eine provisorische ; bisher 
wurden nur 2 Exempláre gefunden. 

Gattung: Reophax Month. 

Hieher záhle ich jene geraden Eituoliden, welche keine labyrinthische Kammerwánde besitzen 
zum Unterschied von solchen Formen, die der Gattung Haplostiche (mit labyrinthischen Kammer- 

wánden) gehoren. 2 ) 

Rheophax bohemicum n. sp. (Textfigur 4 a — ď.) 

Das Geháuse zusammengesetzt aus einer graden oder wenig verbogenen Reihe von niedrigen 
oder háufiger eben so hohen als breiten Kammern, deren Duchmesser immer derselbe bleibt, und welche 
durch sehr tiefe, aber breite Náhte getrennt sind. Die letzte Kammer ist in eine Spitze mit einfacher 



l ) Chapman ÍJourn. R. Micr. Soc. 1892. p. 5. Pl. VI. fig. 1—3) bildet eine sehr abweichende Form unter diesem Namen ab. 
' Rhumbler (I. c.) stellt zu der Gattung Rheo])hax nur die einkammerigen Lituolitlen; die mchrkammerigen Formen 
vereinigt er in eine neue Gattung Nodulina aus der Familie Nodosinellidae. 



61 



Miindung ausgezogen. Die Kammern sincl an der Oberlláche sehr grobsandig; auf dem Lángsschnitt 
sind sie oben gewolbt und unten fast gerade. 

Lánge: 15 — 5'4 mm. — Fundort: Stradouň, sehr háufig. 

Rlicophax deformc n. sp. (Taf. I. a, b. Textfig. 5.) 

Unterscheidet sich von der vorangehenden Art durch eine rasche Erweiterung der Kammern, 
die am Ouerschnitt elliptisch, zusammengedriickt, erscheinen und in einer unregelmássig verbogenen 
Reihe stehen Am Lángsschlifif erscheinen die Kammern oben nicht gewolbt, sondern 4eckig. I )i<- 
Miindung ist eine lángliche Spalte 

Grosse: 1 — '3 mm. — Fundort: Lžovitz, Stradouň 

Gattung: Lituola Lmck. 

Zu dieser Gattung, die durch die spiralige Einrollung der labyrinthischen Kammern charakteri- 
siert ist, záhle ich eine Form, die ich provisorisch zur polymorphen Art : Lituola cfr. nautiloidca Lmck. 
stelle. Taf. I. fig. 1. 

Der spiralgevvundene Theil besteht aus 4 keilformigcn Kammern; die iibrigen sind niedrig, 
zusammengedriickt, in einer verbogenen Linie gereiht, ohne sich aber allmahlich zu erweitern, un- 
es bei den typischen Exemplaren dieser Art der Fall ist. 

Fundort: Lžovitz (ein Exemplár). 

Gattung: Haplostiche Rss. 

Hieher záhle ich jene geraden Lituoliden, die labyrinthische Kammerwánde besitzen. 

Haplostiche lžovicensis n. sp. (T. I. fig. 2 — 3.) 

Das Geháuse besteht aus 5 — 10 ringformigen, niedrigen Kammern, die durch seichte unr 
mássige Náhte abgetheilt sind und in einer vielfach verbogenen Linie stehen und nach unten sehr 
allmáhlig an Grosse abnehmen. Die letzte Kammer endigt in eine stumpfe Spitze mít einfacher 
Miindung. Am Dlinnschliřfe (Textfig. Nr. 6) sieht man, dass die Kammern sich wie bei Nodosaria 
auf die Spitze der vorangehenden Kammer ansetzen. An der Obertláche sind viele grobe (Juarz- 
korner eingebettet, und die fingerartigen Fortsátze der inneren W ánde bestehen nur aus činem 
compacten Cement. 

Unsere Art bildet den Ubergang zwischen Reussischen Arten Hapl. clavulina und Hapl. 
dentalinoides. 

F"undorte: Lžovitz, Manderscheid, Stradouň. 

Haplostiche annulata n. sp. (Textfig. Nr. 7 a — </. 

Das Geháuse gestreckt oder verbogen, cylindrisch, zusammengesetzt aus vielen niedrigen. 
ringformigen Kammern, die durch unregelmássige schmale und tiefe Náhte geschieden sind und nach 
abwárts sich allmahlich verkleinern. Die Miindung ist siebformig, in einer seichten Vertiefung gelegen. 
und besteht aus mehreren Qffnungen, die zwei unregelmássigen Kreisen bilden. 



62 



Áusserlich áhnelt diese Art der cenomanen Polyphragma cribrosum, aber am Diinnschliffe 
fehlt gánzlich jene hyaline porose Schichte, die fur Polyphragma so bezeichnend ist. r ) Von der 
ebenfalls cenomanen Lituola cylindrica Per. unterscheidet sie sich durch das Fehlen von der Quarz- 
kornerschichten, welche bei jener die einzelne Kammern voneinander trennen. 

Grosse: 1 — 5 mm. — Fundort: Stradouň. 

Textularidae. 

Tcxtillaria globulosa Ehbg. (Taf VII. fig. 21.) 
Uberall háufig, besonders in den Semitzer Mergeln. 

Textillaria brevicona Perner. (T. VII. fig. 18. — 20.) 

Perner. Palaeontogr. Bohemiae. 1. 1892. p. 23. T. IX. fig. 12. 

Uberall mít der vorigen Art, jedoch bedeutencl seltener. 

Textillaria turris (?) D' Orb. (Textfig. Nr. 8.) 
Litteratur siehe in Brady, Challenger Rep. IX. p. 366. 

Textillaria trochns (?) D' Orb. (Taf. VII. fig. 22.) 

Litteratur siehe in Jones, Foram. of the Crag. Palaeont. Soc. 1893. p. 150 — 152. 

Was diese beiden Arten anbelangt, so ist es schwer mit diesen Arten unsere abgebildeten 
Formen zu identificieren, nachdem die englischen Forscher unter diesen Namen solche Formen abbilden, 
die von den ursprlinglichen D' Orbigny's Figuren (obwohl diese »idealisiert« sind) bedeutend verschieden 
sind. Dagegen unterscheiden wieder die englischen Forscher diese und auch andere untereinander 
sehr áhnliche Formen, die ich als Synonyma oder hochstens als Varietáten (im gewohnlichen zoologischen 
Sinnej betrachten wiirde; iiberdies stimmen eben bei diesen Arten die zahlreichen Abbildungen wenig 
miteinander, so dass ich vorláufig beide Arten als fraglich aus den Weissenberger Schichten an- 
flihren kann. Beide Arten kommen nur in Stradouň vor. 

Trilaxia tricarinata Rss {— Verneullina dubia Rss.) (Taf. VII. fig. 11 — 14.) 
Litteratur siehe Brady Challenger. p. 389. Pl. XLIX. fig. 8, 9. 

Diese Art, welche nach Reuss's Angabe mit Text. triquetra Miinst. identisch sein soli, kommt 
sehr háufig in Stradouň vor. 

Clavulina communis D' Orb. (?) (Tat. VII. fig. 8. 9?) 

Litteratur: Brady Challenger p. 394. Pl. XLVIII. fig. 1 — 13. 
Selten in Stradouň. 

Gaudryina jiliformis Berth. (Taf. VII. fig. 10.) 

Litteratur: Brady. Parker & Jones. Trans. Zool. Soc. 1888. Vol. XII. p. 219. Pl. XLII. fig. 6. 
Selten in Stradouň. 



') Siehe Jar. Perner, Foraminiferen des bohmischen Cenomans. Palaeontogr. Bohemiae. Nr. 1. 1892. Tafel I. 



63 



Bulimina Presli Rss. (Taf. VII. fig. 15.) 

Reuss. Haidingers Naturw. Abh. IV. 1851. p. 39. T. III. fig. 10. 
Selten in Přemyšlan unci Stradouň. 

Bulimina variabilis D' Orb. (Taf. VII. fig. 16, 17 

Litteratur siehe bei Sherborn, Index. I. 
Uberall haufig, besonders bei Semitz und Lžovitz. 

F a m i 1 i e Lagenidae. 

Lagena \\ T alker et Boys. 
Lagcna marginata Walk et Boys. (Taf. VII. fig. 3, 5, 7.) 

Litteratur und Synonyma siehe Brady, Challenger. p. 476. 
Selten bei Manderscheid. 

Lagena globosa Montagu sp. (Taf. VII. fig. 4, 6.) 

Litteratur und Synonyma bei Rup. Jones. Palaeont. Soc. 1895. Vol XLIX. p. 177. 
(PÍ. I. fig. 32.) 

Selten bei Přemyšlan, Semitz, Přerow. 

Ramulina Rup Jones. 

Ramulina aculeata Wright. (Taf. VII. fig. 26 a, b.) 

Synonyma: Lagena tuberculata Perner, Palaeont. Boh. I. 1892. p. 28. T. V. fig. 19 a. b. 
Litteratur siehe bei Chapman. 1. c. 1896. p. 583. 

Ob die abgebildete Form mit den von Wright beschriebenen Formen identisch ist, kann ich 
vorláufig des spárlichen Materials wegen nicht entscheiden; nahé verwandt ist sie jedoch mit der 
recenten Art R. globuligera Brady (Challenger p. 587. Pl. LXXVI. fig. 22 — 28) und mit einer von 
Beissel als Polymorphina proteus (Beissel 1. c. T. XII. fig. 13) abgebildeten Form. 

Selten bei Stradou ň. 

Vitriwebbina F. Chapman 

Vitriwebbina laevis Sollas sp. (Taf. VI. fig. 3.) 

Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. 585. Pl. XII. fig. 7. — 9. (Dort siehe die iibrige Litteratur.) 
Frič. Archiv f. Landesdurchforsch. Bóhmens. Bd. IX. Nr. 1. 1893. fig. 139 

Áhnliche Form (Vitr. tuberculata Soli.) habe ich unter dem Namen Trochaminina irregu- 
laris aus dem bohmischen Cenoman *) beschrieben, und bei der Besprechung der Structur habe ich meiner 
Verwunderung Ausdruck gegeben, dass diese Form, die ich als poros gefunden habe, zu der Gattung 
Trochammina (unter clen Imperforaten) von allen Forschern gestellt vvird. Gleichzeitig aber hatíc 
Chapman, auf Grund einer friiheren Entdcckung von Sollas, die mir damals noch unbekannt war, die 

') J. Pcrncr 1. c. i>. 23. T. IX. fig. 1—6. 



64 



perforierten Formen von der ausserlich ganz gleichen Gattung Webbina abgetheilt und in eine neue 
Gattung Vitriwebbina eingereiht und einige neue Arten beschrieben. 1 ) Ob unsere abgebildete Form 
vielleicht náher zu der Vitriwebbina Sollasi steht, lásst sich jetzt noch nicht entscheiden; meiner 
Ansicht nach ist V. laevis identisch mit V. Sollasi. 
Fundort: Přemyšlan; selten. 

Nodosaria Lmck. 

Nodosaria obliqna Linné. (Taf. II. fig. 6.) 

Litteratur und Synonyma siehe Brady 1. c. p. 514. 
Fundort : Stradouň; selten. 

Nodosaria hispida D' Orb. (Taf. III. fig. 31.) 

Litteratur und Synonyma bei Brady 1. c. p. 507. 
Fundorte: Semitz, sehr selten; Stradouň, háufiger. 

Nodosaria hispida D'Orb. var. agglutinans m. (Taf. II. fig. 10 — 12.) 

Diese interessante Form ist áusserlich sehr áhnlich einer kleinen Art von Haplostiche, jedoch 
am Diinnschliffe sieht man, dass unter der sandigen Schichte deutlich perforierte Kammern sich 
befinden, deren Oberflache mit Hockern und gebogenen Stacheln besetzt ist. Diese Stacheln dringen 
an manchen Stellen als glasig glánzende Hocker die dicke grobsandige Schichte durch. Manchmal 
ist die letzte Kammer ohne Stachel, ohne Sandschichte und fein gestreift. Sonst entspricht die Form 
der inneren Kammer solchen Varietáten der D' Orbigny schen Art, deren Kammer nahé an einander 
gerlickt und durch tiefe Náhte eingeschnlirt sind. Bei unserer Varietát gleicht die sandige Schichte die 
Náhte aus, so dass das ganze Geháuse cylindrisch erscheint, und die Anzahl der Kammern nur durch 
seichte Vertiefungen angedeutet ist. 

Fundort: Stradouň háufig; Lžovitz selten. 

Nodosaria radicula Linné var. ambigua Neugeb. (Taf. III. fig. 24.) 

Synonyma und Litteratur siehe Brady 1. c. p. 496. 
Sehr selten bei Lžovitz. 

Nodosaria soluta Rss. (Taf. III. fig. 10.) 

Synonyma und Litteratur bei Brady 1. c. p. 503. (N. oligostegia ausgenommen.) 
Háufig in Lžovitz, Dřínov, Semitz, Stradouň. 

Nodosaria raphanus Linné. (T. III. fig. 19.) 

Synonyma und Litteratur bei Brady 1. c. p. 512. 
Lberall in den Semitzer Mergeln, jedoch sparlich. 



') Náheres darúber bcfindet sich in den sehr sorgfáltigen Studicn Chapmans: On the pcrforate Charakter of the genus 
Webbina ctc. Geol. Mag. Dec. II. Vol. IV. p. 102-105. Pl. VI.; on the Rhizopodal genera Webbina and Vitriwebbina. Ann. Mag. 
Nat. Hist. 1896. October. The Foraminifera of the Gault. IX. Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. 581—591. (October). — Sehr viele bisher 
als Trochammina irregularis angefuhrtc Formen gehóren der Gattung Vitriwebbina an. 



65 



Xfldosaria raphanus L. var. obliquc striata Silv. íTaf. IV. fig. 22 

Silvestři Atti Accad. Gioenia Scien. Nat. n. s. Vol. VII. p. 37. T. III. fig. 51. 
Selten bei Bezděkov und Manderscheid. 

Nodosaria oligostegia Rss. = / ZW/. soluta Rss. 1 ) ÍTaf. II. fig. 20. 
In Stradouň sehr háufig. 

Nodosaria Zippci Rss. (Taf. II. fig. 25; Tať. [II. fig. 20, 21, 23.) 

Chapman. Journal. R. Micr. Soc. 1893. p. 593. Pl. IX. fig. 12. 

Hruchstlicke háufig bei Semitz und besonders in Stradouň. 

Nodosaria costellata Rss. ÍTaf. III. fig. 18.) 

Chapman Gault Foramin. Journ. R. Micr. Soc. 1893. p. 590. Pl. IX. fig. 3. 
Sehr selten in den Semitzer Mergeln. 

Dentalina (Marginulina) Folkestoniensis Chap. var. eylindroides m. (Taf. III. fig. 17 

Diese Form weicht von der von Chapman 2 ) beschriebenen Art in mancher Hinsicht ab. Das 
Gehause ist massig gebogen und besteht bis aus 5 cylindrischen Kammern, die durch tiefe scharfe 
Náhte geschieden sind. Auť jeder Kammer ziehen sich 7—8 lineare Leisten, welche in den Náhten 
endigen und mit denen der ubrigen Kammern alternieren. Die Miindung der letzten, von den andern 
nicht verschiedenen Kammer ist durch S sternformige Leisten geziert. 

Mit dieser Art sind viellelcht verwandt die Arten Nod. proxima Silvestři und Nod. hircicornua 
Schwager. 

Selten bei Přemyšlan. 

Dentalina Scharbergeana Neugeb. (T. I. fig. 13, 22.) 

Neugeboren. Denkschr. d. k. Akad. d. Wiss. Bd. XII. 1856. p. 87. T. IV. fig. 1—4. 
In Stradouň selten. 

Dentalina consobrina D' Orb. (Taf. II. fig. 5; T. III. lig. 13, 15.) 

S y n o n y m a und 1. i 1 1 e r a t u r bei Brady 1. c. p. 50 1 . 
Uberall háufig mit der folgenden Varietiit : 

Var. emaciata Rss. sp. (T. III. fig. 26, 27.) 
Da Brady und andere altere englische Forscher unter dieser sehr veránderlichen Art sehr 
verschiedene I ; ormen vereinigen. so durften als Synonyma noch mehrere jurassische, von Borneman 
und Schwager beschriebene Formen dazu geziihlt werden. 

Dentalina consobrina D' Orb. var. Verncuilli D' Orb. sp. T. 111 lig 25. 

Litteratur siehe bei Sherborn, Index. I. 

Nur 2 Exempláre wurden bei Manderscheid gefunden. 

') Chapman (Journ. R. Micr. Soc. 1893. p. 586. Pl. VIII. ti<;. 23) ňihrt N<ul. oligostegia Rss als eine besonderc Art an. 
-) Fr. Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1S')4. p. 161. Pl. IV. fig. 16. 17. 
Jar. Perner: Porarainifery vrstev bélohonkých. 



66 



Nodosaria tenuicosta Rss. (?) (Taí. II. fig. 8, 19; Taf. III. fig. 30.) 

Berthelin. Mém. Soc. géol. Fr. 1880. I. p. 32. Pl. I. fig. 18 a, b. 
In Stradouň selten. 

Nodosaria monile v. Hagenow. (T. II. fig. 7 a, b, c.) 

Altere Litteratur bei Sherborn, Index I. Ausserdem: 
Beissel. Abhandl. d. k. preuss. geol. Landesanstalt. 1891. 3. Heft. p. 31. T. VI. fig. 31—40. 
S y n o n v m a : Nod. globuligera Neug. 

» pomuligera Stache. 

Diese Form, die vielleicht eine zienilich constai\te Varietát der Nod. sohita Rss. (im Sinne 
Brady'š) darstellt, ist háufig in Stradouň. 

Dentalina pauperata D' Orb. (Taf. II. fig. 14; Taf. III. fig. 12, 14.) 

Synonyma und Litteratur bei Brady 1. c. p. 500. 
Nicht selten in Přemyšlan. 

Nodosaria prismatica Rss. (Taf. II. fig. 1 .) 

Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1893. p. 594. (Pl. IX. fig-. 21.) 

leh kann nicht der Ansicht Brady's beistiinmen, dass diese Art nur ein Synonym der 
N. raphanus wáre; wenn schon so verschiedene Formen, die unter einen Namen zusammengezogen, 
wirklich eine continuierliche Reihe bilden, dann konnte und solíte man, um consequent zu sein, gewiss 
die Hálfte (oder noch mehr) sammtlicher Nodosaria- und Dentalina-Arten unter 4 — 6 specifische Namen 
unterbringen (D. soluta, communis, consobrina, obliqua, farcimen, aculeata), wobei der grosste Vortheil 
der bináren Linnéischen Benennung, námlich die Verstándigung uber die gemeinte Form, dabei 
grosstentheils verloren gienge. 

Diese Art ist selten in Stradouň. 

Dentalina farcimen Soldani. (Taf. II. fig. 18;Taf. III. lig. 11.) 

Litteratur und Synonyma bei Brady 1. c. p. 498. (D. legumen Rss ausgenommen.) 
Spárlich in den Semitzer Mergeln. 

Dentalina communis D' Orb. (= D. legrimen Rss.) (Taf. III. fig. 5.) 

Obwohl Brady (1. c. p. 498 und 504) einige als Dent. communis und D. legumen beschriebene 
Formen auch unter den Synonymen der variablen Art I). farcimen Soldani anťuhrt, und unter den 
Synonymen von D. communis die Reussische Art D. legumen nur einmal (u. zw. die in Verst. I. 
p. 28. T. XIII. fig. 23, 24 abgebildete Form) vorkommt, so habe ich, um sicher anzudeuten, welchen 
Typus ich meine, die abgebildete Form separat angefuhrt, eben wie es auch Chapman thut. 

Uberall háufig; jeclocli nur in Bruchstlicken. 

Nodosaria pungens Rss. (Taf. II. fig. 2.) 
Litteratur bei Sherborn, Index I. 

Scheint nahé verwandt zu sein mit Nod. affinis D' Orb., Nod. propinqua Beissel und Nod. 
acuta D' Orb. 

Sehr selten in Stradouň. 



67 



Nodosaria acicula. (Taf. III. fig. 29.) 

Reuss, in Geinitz Elbthalgeb. II. Palaeontogr. 1X74. p. 82. T. XX. 2. fig. 10. 
Selten in Stradouň. 

Dentalina Lorneiana D' Orb. (Taf. III. fig. 1 — 9.) 
Áltere Litteratur siehe in Sherborn's Index T. 

Beissel. Abhandl. d. k. preuss. geol. Landesanst. 1891. H. 3. p. 34. T. VII. fig. 1—9. 
Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1893. p. 588. Pl. VIII. fig. 30, 31. 
Nicht selten bei Bezděkov, Přemyšlan, Dřínov. 

Dentalina Roemeri Neugeb. (Taf. III. fig. 28.) 

Litteratur und Synonyma bei Brady 1. c. p. 505. 
Nicht selten in Stradouň und Přemyšlan 

Dentalina Roemeri Neugeb. var. clavuliformis m. (Taf. III. fig. 16.) 

Das Gehause istgerade und erweitert sich sehrrasch; die unteren Kammern klein, nichtgewolbt, 
cylindrisch, durch scharfe horizontále Náhte abgetheilt; die Kammern in dem oberen Theile sind gross, 
gewolbt und durch schieíe, verbogene Náhte eingeschnurt. Letzte Kammer ist kleiner als die 
álteren, und ist in eine kurze Spitze ausgezogen. 

Selten in Přemyšlan. 

Frondicularia Defr. 
Frondicularia lanccola Rss. (Taf. III. fig. 2.) 

Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1894. p. 157. Pl. III. lig. 15. 
Selten bei Přemyšlan. 

Frondicularia Decheni Reuss. (Taf. III. lig. 3; Taf. V. fig. 6, 15.)) 

Reuss. Sitzungsber. Akad. Wiss. Wien. Bd. XL. 1860. p. 191. T. IV. fig. 3 a, b. 
Selten bei Přemyšlan. 

Frondicularia lanceolata Perner. (Taf. IV. fig. 2. Taf. IV. fig. 1.) 

Beschreibung siehe: Perner, Foraminiferen d. bohm. Cenomans (Resumé d. bohm. fextes) 
Palaeontogr. Bohemiae. 1. 1892. p. 60. T. VII. fig. 12 a. 6. 1 ) 
I [áufig in den Semitzer Mergeln. 

Frondicularia bohcmica Perner. (Taf. III. fig. LO, 16.) 

Perner 1. c. p. 60. T. VII. fig. 4. 

Fundort: Manderscheid; kommt auch in den Malnitzer Schichten vor. 

») leh kann vorláufig diese sowie auch verwandte Formen wie Fr. parallela Per. incerta, Perner und einige ahnliche 
Rcussische Formen als Synonyma von Fr. Archiacina D' Orb. nicht anfuhren, bis ich keine Obergánge zwischen diesen und dei 
ursprůnglich von D' Orbigny und Reuss deutlich abgebildeten Form in irgend einem Werke abgebildet finde. Die Mehrzahl dei 
von den englischen Forschern und von Beissel (1. c.) als Fr. Archiacina beschriebenen Formen sind von der D' Orbigny schen 
Abbildung ganz verschieden. 



68 



Frondicularia Fritschi Perner. (Taf. IV. fig. 14.) 
Perner 1. c. p. 58. T. VII. fig. 1 a — c. (Resumé d. bóhm. Textes.) 

var. pseudocanaliculata mihi. (Taf. IV. fig. 13.) 

Diese Form áhnelt sehr der ersten Reuss' Abbildung von der Fr. canaliculata (Verst. I. p. 30. 
T. VIII. fig. 20, 21), die er aber spáter corrigiert hatte (in Sitz. Akad. Wiss. 1860. p. 194. T. VI. 
fig. 1 ). Dieser Form fehlen die Rippen auf den Kammern, und die breiten leistenartigen geraden 
Náhte endigen ohne jede Biegung in dem Saume, der die ganze Schale umgibt. Die tiefe Míttelfurche 
erweitert sich eitormig in der Fmbryonalkammer. 

var. interrupta m. (Taf. IV. fig. 15.) 

Unterscheidet sich von der typischen Form durch die vielfach unterbrochenen Rippen und 
Nahtleisten, sowie durch flachere Abdachung des Geháuses. 

Diese Art sammt den eben beschriebenen Varietáten kommt ziemlich oft in den Semitzer 
Mergeln vor. 

Frondicularia angtista Nilss sp. (Taf. IV. fig. 18. T. V. fig. 4, 8, 11.) 

Litteratur siehe bei Sherborn, Index I. Ausserdem: Beissel 1. c. p. 41. T. VIII. fig. 13 — 31. 

Typische Form, wie sie Reuss (Sitz. k. Akad. Wiss. Wien. 1860. T. IV. fig. 5) abgebildet 
hatj kommt in den Weissenberger Schichten sehr selten vor. Háufiger kommen Exempláre, die statt 
der tiefen Náhte breite Leisten besitzen, und bei welchen sich keine Rippen uber die einzelnen Kammern 
ziehen. Diese Varietát, die wir als Beispiel der grossen Veránderlichkeit dieser Form auf Taf. V. fig 7 
abbilden, nennen wir var. glabra m. Weiter gibt es viele Exempláre, welche Lángsrippen, die sich 
ununterbrochen uber sámmtliche Kammern ziehen, besitzen, und dadurch zur Fr. Fritschi Ubergang 
bilden. Ahnliche Formen sieht man auch bei Beissel (1. c). Beisseťs Meinung, dass Fr. angustissima 
Rss. und Fr. Verneuilliana D'Orb. nur Synonyma dieser Art wáren, kann ich nur so weit beistimmen, 
dass ich die Fr. Verneuilliana als charakteristische Varietát, die durch meine Varietát glabra m. 
mit Fr. angusta verbunden wáre, betrachten wúrde. Aus Beissel's sehr sorgfáltigen naturtreuen 
Abbildungen, die leider durch die Reproduction viel eingebusst haben, vermag ich es vorláufig nicht 
endgiltig entscheiden. 

Frondicularia mucronata Rss. (T. IV. fig. 4.) 

Reuss in Geinitz' Elbthalgeb. II. Palaeontogr. XX. p. 96. T. II. 21. fig. 14 — 16. 
Selten in Semitzer Mergeln; háufig in den Teplitzer Schichten. 

Frondictdaria Sherborni n. sp. (Taf. IV. fig. 9.) 

Die Schale bis 3 mm lang, lánglich lanzettformig, bis aus 12 Kammern bestehend, die von- 
einander durch seichte Vertiefungen abgetheilt sind, auf deren Grunde die Septalwánde als dunkle 
Leisten durchschiinmern. Schalenrand umgesáumt, mit seichten Einkerbungen versehen. Uber die Kammer 
und deren Náhte zieht sich eine grosse Anzahl von feinen linearen, verbogenen Furchen. Diese Art 
benenne ich zu Ehren meines hochverehrten Freundes C. D. Sherborn, der mir grosse Hilfe bei 
dieser Arbeit geleistet hat. 

Selten bei Přemyšlan. 



69 



Frondicularia Gaultina Reuss. (Taf. IV. fig. 3. T. V. fig. 1.) 

Chapman. Journ. R. Micr. Soc. 1894. p. 155. Pl. III. fig. 7. 
Vereinzelt in den Semitzer Mergeln. 

Frondicularia Vcrnetiilliana 1)' Orb. (Taf. IV. 1, 11, 1 2.) 

Litteratur bei Sherborn, Index I. 
Ziemlich háufig bei Přemyšlan und Lžovitz. *) 

Frondicularia invcrsa Rss. (Taf. IV. fig. 5—8.) 

Litteratur bei Perner 1. c. p. 34. T. VIL fig. 9 (im bohni. Texte). 
Úberall háufig. 

Frondicularia Cordai Reuss. (T. V. fig. 9.) 

Litteratur bei Sherborn, Index I. 
In Stradouň selten. 

Frondicularia Chapmani n. sp. (Taf. IV. fig. 17.) 

Schale auf der Obertláche glatt, an denRándern umgesáumt, Iánglich lanzettformig, die grosste 
Breite in dem oberen Drittel ihrer Lange erreichend. Die Kaminern sind durch breite, uber die Ober- 
tláche wenig erhabene Leisten, die sich in der Mitte in einen spitzen Fortsatz vereinigen, abgetheilt. 
Dieser Fortsatz reicht fast bis zu dem unteren parabolisch gewólbten Rande des náchsten Fortsatzes 

Ks ist mir ein Vergnugen, diese neue Art zu Ehren ineines Freundes Fred. Chapman, der 
mir bei dieser Arbeit behilflich war, zu benennen. 

Vorkommen: In Lžovitz, selten. 

Frondicularia Archiacina D' Orb. (Taf. V. fig. 3.) 
Litteratur bei Brady 1. c. p. 520. 

Unsere Abbildung stellt ein Kxeniplar vor, welches der I)' Orbigny'schen und Reuss schen Figur 
sehr gut entspricht, aber bedeutend abweicht von solchen F"ormen, die unter dem Xamen Frond. 
Archiacina von Beissel (1. c. p. 39. T. VIII. fig. 1 — 12) und von Chapman Journ. R Micr. Soc. 1891 
p. 558. Pl. X. fig. 6 a, b) abgebildet worden sind. Bei diesen Formen vereinigen sich die Nahtleisten 
nicht und die Kammern sind mit starken Rippen bedeckt, vvasman bei der D' Orbigny'schen urspriinglichen 
sowie auch bei den Reussischen Abbildungen nicht sieht; vvenn .es aber der Fall ware, dass 
diese abvveichenden Formen durch nachweisbare Ubergánge mit der typischen Form verbunden wáren, 
so miisste man. auch die Frond. striatula Rss. (wie es Beissel 1. c. auch thut), Frond. tenuis Rss., 
sowie einige von mir als verschiedene Arten beschriebene cenomane Formen -t bei der Fr Archiacina 
unterbringen. 

Die typische Form kommt s<-hr selten bei Stradouň vor. 

1 ) Unsere sub 11, 12 ab-íebildetun Exempláre stellen junge abweichende schmale Formen vur. 

2 ) J. Perner. Foraminiťeren des bóhm. Cenomans. Palacontogr. liohcmiac 1. 1891. T. VIL: Fiomlicularia parallela l 
quadrigona, incerta, lanceolata. 



70 



Vaginulina D' Orb. 



Vaginulina (Marginulina) margaritifera Batsch sp. (Taf. II. fig. 4, 28.) 
Synonyma und Litteratur bei Brady 1. c. p. 532. 

Hieher gehoren vielleicht einige abweichende von Beissel (1. c. T. IX.) abgebiklete Formen 



von Vag. costulata Roem. 

I [áuíig in Stradouň. 



/ 'aginulina notáta Rss. (Taf. III. fig. 4. 



Von der Reussischen typischen Art weicht sie darin ab, dass sie Nahtleisten und lineare 
Rippen besitzt, die in zwei Reihen geordnet sind. 
Selten in Přemyšlan. 

Vaginulina badensis D' Orb. (Taf. II. fig. 26, 27.) 
Litteratur bei Sherborn, Index II. 

Zu dieser Form gehort ohne Zweifel die als Marginulina bacillum Rss in Frič s Studie Uber 
die Priesener Schichten (Archiv f. Landesdurchforsch. v. Bohmen. VII. 1.) fig. 16S. abgebiklete Form. 
Selten in Stradouň. 

Marginulina D' Orb. 

Marginulina (Cristellaria) recta D' Orb. (Taf. II. fig. 24.) 

L i 1 1 e r a t u r bei Sherborn, Index I. 
Vereinzelt in Stradouň. 

Marginulina elongata Reuss. (Taf. II. fig. 23.) 

Litteratur siehe Perner 1. c. p. 36 (bóhm. Text). T. V. fig. 13, 14. 
Stradouň, selten. 

Marginulina ttimida Rss. (Taf. II. fig. 17.) 

Litteratur bei Sherborn, Index I. 
Stradouň, selten. 

Cristellaria Lmck. l ) 
Cristellaria rotulata Linek. (Taf. VI. fig. 10, 11.1 

S y n o n y m a u n d á 1 1 e r e L i 1 1 e r a t u r bei Brady 1. c. 547 . Ausserdem : 
Perner l. c. p. 62. (Resumé.) T. IV. fig. 1 — 11. 
Beissel 1. c. p. 55. T. X. fig. 20—43. 

Chapinan. Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. 5. Pl. I. fig. 8 a, b. 
Uberall verbreitet. 



l ) Bei der Bestimmung der Artcn richtete ich mich nach den vorzůglichen Studien T. R. Jones' (und Sherborns): »Remarks 
on the Foraminifera, with speciál reference to their Variability of form, illustrated by the Cristellarians. — Monthly Micr. Journ 
Vol. XV. 1876. Part. I.; Journ. R. Micr. Soc. ser. 2. Vol. VII. 1887. Part. II. 



71 



Cristellaria macrodisca Rss. (Taí. VI. fig. 2 — 5.) 

Litteratur bei Chapman, Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. 6. (Pl. I. fig. 9 a, b.) 

Chapman lia.lt diese Art fiir eine Varietát von Cr. rotulata und záhlt auch die von miř aus 
dem bohmischen Cenoman bcschriebene Cr. polygona Per. dazu. Es scheint, dass hier auch der 
Embryonal-dimorphismus Rolle spielt, worauť ich bei der vorangehenden Art l. c. verwies, und auch 
aus den Beissďschen Abbildungen gelu hervor, das bei Cristellaria mikrosphárische und megaspharische 
Formen existieren, ebenso wie bei anderen Lageniden, wie es Beissel, ohne im Texte uber diese 
interessante Thatsache eine Bemerkung zu machen, bei Vaginulina, Marginulina und auch bei 
Haplophragmium und Lituola darstellt. 

Zu dieser Art záhle ich als Varietáten folgende zwei Formen: 

Cristellaria macrodisca Reuss var. polygona Perner. (Taf. VI. fig. 2.) 

Perner 1. c. p. 63. (Resumé.) T. V. fig. 3, 4. 
Selten bei Lžovitz. 

Cristellaria macrodisca Rss. var. glabra Perner. (Taf. VI. lig. 5.) 

Perner I. c. p. 62. (Resumé.) T. V. fig. 1, 
Selten bei Lžovitz und Dřínov. 

Cristellaria diademala Berth. ( l at. VII. fig. 7.) 
Litteratur bei Chapman, Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. S. Pl. II. fig. 2 a, b. 
Nicht selten bei Přemyšlan. 

Cristellaria lobata Reuss. (Taf. VI. fig. 9.) 
Litteratur bei Sherborn, Index I. 

Die abgebildete Form durch ihre stark gewolbte Schale náhert sich mehr der von 1 1. Fr. 
Matauschek (Lotos 1894 f). p. 147. T. ? fig. 10 a, b) als var. subangulata beschriebenen Form. 
Nicht selten bei Dřínov. 

Cristellaria acuta Reuss var. erecta Per. (Taf. VI. fig. 6.) 
Perner 1. c. p. 63. (Resumé.) T. IV. fig. \2, 13. (Cristellaria erecta n. sp.) 
Uberall, aber vereinzelt. 

Cristellaria Gaultina Berthelin. 

Litteratur bei Chapman, Journ. R. Micr. Soc. 1896. p. 7. (Pl. 1. fig. 10 a, 11.) 
Uberall, jedoch vereinzelt. 

Cristellaria ovalis Reuss. (Taf. VII. fig. 2.) 
Litteratur bei Frič, Archiv f. Landesdurchforsch. Bóhmen. Bd. VII. 1889. (fig. 161.) 
Selten bei Stradouíí, Semitz und Přemyšlan. 

Flabellina 1 )' ( )rbigny. 

Flabellina clliptica Xilss. (Taf. VI. fig. 1.) 

Litteratur siehe Perner 1. c. p. 42. (bohm. Text). (T. VIII. fig. I— 8.) 1 
I berall, hiiutíg; einige l^xemplare von Vinařit/, sind bis 9 mm Lang. 

') Alle von Beissel (I. c. T. IX.) als Fl. elliptica — Fl. cordata Rss. abgebildeten Formen geh&ren nicht hicher. 



72 



Flabcllina Baudoniniana D' Orb. (Taf. V. fig. 1 8.) 

Litteratur bei Sherborn, Index I. 

Háufig in Straclouň. 

Flabellina omnia Rss (= F. rugosa Rss). (Taf. V. fig. 10; 16, 17, 19.) 

Litteratur bei Sherborn, Index I. Ausserdem : 
Beissel l. c. p. 47. T. IX. fig. 20—24. 

Ob hieher auch die von miř als Flab. ornata (cum synonymis) abgebildete cenomane Form 
angehort, bleibt fraglich, als áhnliche liassische Formen von Terquem und Anderen als besondere 
Arten betrachtet werden. 

Sehr háufig in Straclouň. 

Globigerinidae. 

Globigerina. 

Globigcrina cretacea D' Orb. 

Ausser der bei Sherborn (Index I.) und bei Brady (Challenger p. 596) angefiihrten Litteratur 
und Synonymik sind Abbildungen in folgenden neueren Schriften zu verzeichnen : 
Perner 1. c. p. 45. (bohm. Text) T. IX. lig. 7 — 10 a, b. 
Beissel l. c. p. 71. T. XIII. fig. 43—47. 

Sehr gemein in allen bóhmischen Meeresablagerungen. 

Rotalidae. 

Anomalina D Orb. 

Anomalina ammonoides Reuss sp. 

Litteratur und Synonyma bei Brady 1. c. p. 672. Ausserdem: 
Perner 1. c. p. 46. (bohm. Text) T. IX. fig. 1 a, b, c (sub Discorbina). 
Beissel 1. c. p. 74. T. XVI. fig. 1 — 5 (sub Rosalina). 

Uberall, jedoch nur vereinzelt. 

Anomalina polyrraphes Rss. (Taf. VII. fig. 24.) 
Litteratur bei Sherborn, Index I. et II. 
In den Semitzer Mergeln háufig. 

Anomalina (?) lenticula Rss. 
Litteratur bei Perner 1. c. p. 46. (bohm. Text) (T. X. fig. 3 a. b) sub Discorbina. 
In Stradouň ziemlich selten. 

Rotalia Lmck. 
Rotalia umbilicata D' Orb. var. nitida. (Taf. VII. fig. 25.) 
Litteratur in Sherborn, Index I. et II. Ausserdem: 
Beissel 1. c. p. 71. T. XIV. fig. 14—19. 

Ziemlich háufig in den Semitzer .Mergeln. 



73 

Geologische Verbreitung. 

Von den citierten 88 Formen gibt es mehrere Arten, die in allen marinen Schichten unserer 
Kreideformation háufig vorkommen und zur Beurtheilung der faunistischen Unterschiede zwischen 
einzelnen Schichten ohne Bedeutung sind. Es sind folgende Arten : 

Cristellaria rotulata 
Flabellina elliptica 

» ornata 
Frondicularia invcrsa 
» angusta 
Nodosaria consobrina 
Bulimina variabilis 

» Presli 
Textillaria globulosa 
Globigerina cretacea 
Anomalina ammonoides 

Diese Formen allein wurden friiher aus diesen Schichten angeftihrt. 

Von den iibrigen Arten treten hier 66 Arten neu auf, und von diesen sind ísoweit unsere 
Erfahrungen reichen) 20 Arten, denen man in den jungeren, namentlich in den Teplitzer Schichten 
wiederbegegnet. Namentlich hervorzuheben ist, dass auch Haplophragmium irregulare ínebst andern 
aut die Weissenberger Schichten beschránkten Arten), welches man friiher nur aus den Teplitzer Scliichtcn 
mit Sicherheit kannte und als Leitfossil fiir diese Schichten betrachtete, hier zum erstenmale auftritt. 

Dass eine viel betrachtlichere Anzahl von Arten auch in den jungeren Schichten vorkommt, 
als man nach Reuss' Angaben anzunehmen geneigt wáre, ist hauptsáchlich der Synonymik zuzuschreiben; 
ebenso iiberrascht die grosse Anzahl von Formen, die man bisher aus der unteren Kreide kannte, 
wie auch umgěkehrt Berthelin (Mém. Soc. géol. Fr. 1880) und Chapman íjourn. R. Micr. Soc. 1891 6) 
viele obercretacische, ja sogar mehrere noch unlángst nur als recent bekannte Formen in der unteren 
Kreideformation gefunden haben. 

Die Verbreitung der citierten Arten in einzelnen Schichten der bohmischen Kreideformation 
ist aus der dem bohmischen Texte beigegebenen Ubersichtstabelle zu ersehcn. Fiir die jungeren 
Schichten sind die Angaben nach dem »Kritíschen verzeichniss der Foraminiferen aus den Priesener 
Schichten« x ) gemacht. 



') J. Perner. Sitzungsbcr. d. k. bohm. Gcs. d. Wissensch. 1S92. pag. 34—53. 

Jar. Perner: Foraminifery vrstev bělohorských. 



10 



Vysvětlivky k tabulím. 



Tabule 1. 

Lituola nautiloidea Parker et Jones. 
Obr. 1. Zvětš. 20/1. Orig. č. 4. Lžovice. 

Ha plos tiché Izovicensis n. sp. 
» 2 a. Typický exemplář s nepravidelně rostlými komůrkami. Orig. č. 5. Zvětš. 20/1. 
» 2 b. Pohled na ústí téhož kusu. 

» 2 c. Podélný průřez, jevící labyrinthické záhyby vnitřních stěn komůrek. Zvětš. 45/1. Preparát č. 105. Lžovice. 
» 3. Exemplář s pravidelnými komůrkami. Orig. č. 6. Zvětš. 24/1 ; Lžovice. 

Rhcophax deforme n. sp. 
4. Orig. č. 21. Zvětš. 20/1. Manderscheid. a = pohled ze strany. 

b = pohled na ústí. 

Rkeophaxř Haplostichc ? sp. 
» 5. Zvětš. 45/1. Orig. č. 39. Přemyšlany. 

Haplophragmium bullatum n. sp. 
6. Zvětš. 20/1. Orig. č. 20. Manderscheid. 

a = Pohled ze svrchní strany. 
b == » ze spodní » 
c — » na ústí. 
Haplophragmium aequalc Roem. sp. 
la. Zvětš. 201. Orig. č. 104a. Stradouň. 
7 6. » 20/1. » » 104/3. 

7 c. Podélný průřez jevící velkou embryonální komůrku (megasférická forma?) a s jedním závitkem. 

Haplophragmium bullatum n. sp. 
8. Zvětš. 20/1. Rovná část' skořápky. Orig. č. 10. Lžovice. 
»• 9. Zvětš. 20/1. Orig. č. 7. Lžovice. I 

» 10. » 20/1. » » 3. » > Týž druh; mladé exempláře. 
» 11. » 20/1. » » 2. » J 

Haplophragmium irregulare Roem. sp. 
» 12 a. Pohled ze spodní strany. Zvětš. 20/1. Orig. 103/3. Stradouň. 

» 12 Průřez jevící malou embryonální komůrku, a ostatní malé komůrky seřaděné ve více závitcích (forma 
microsférická?) Zvětš. 20/1. Preparát č. 57. Stradouň. 



D r Jar Perner. Foraminifery 




Publikace České akademie t třída H.ročmk VI. i 



Tabule II. 1 ) 

Nodosaria prismatica Reuss. 
Obr. 1. Zvětš. 20/1. Orig. č. 105. 

Nodosaria pungcns Rss. (?) 

2. Zvětš. 20/1. Orig. č. 90. 

Nodosaria consobrina D' Orb. 

3. Zvětš. 20/1. Orig. č. 70. Odchylný exemplář s prodlouženým úzkým dolním koncem. 

Vaginulina margaritifera Batsch sp. 

4. Průřez podélní e = embryonální komůrka. 

b = porovité stěny skořápky. 

a = neporovité příčky (septa), proti nimž vysílají stěny zub z neporovité (přídavné) hmoty 
c = kýl (z přídavné hmoty). Prep. č. 126. Stradouň. 

Nodosaria consobrina D' Orb. 

5. Zvětš. 20/1. Orig. č. 74/3. (Exemplář s tlustou válcovitou dolní částí ; švy komůrek prosvítají jako tlusté 

vodorovné tmavé čáry.) 

Nodosaria obliqua Linné. 

6. Zvětš. 20/1. Orig. č. 84. 

Nodosaria monile v Hagenov. 
la. Zvětš. 20/1. Orig. č. 76/3 (rovný exemplář). 
7 b. » 20/1. » » 76 a (zahnutý exemplář). 
7 c. » 20/1. » » 76 y (s větší embryonální komůrkou). 

Nodosaria tcnuicosta Reuss. 

8. Zvětš. 20/1. Orig. č. 75 p\ 

Nodosaria costcllata Reuss. 

9. Zvětš. 20/1. Orig. č. 85 

Nodosaria hispida D' Orb. var. agglutinans n. var. 
» 10. Exemplář o 6 komůrkách, z nichž poslední není písčitou vrstvou pokryta. Zvětš. 45/1. Orig č. 108 a. 
> 11. Podélný průřez. Zvětš. 60/1. Preparát, č. 127. Orig. č. 107. 

a = švy a hrdélka spojující komůrky, složená z neporovité hmoty. 
b = porovité stěny komůrek. 

c = zahnuté ostny (z neporovité přídavné hmoty). 
d = vrstva písčitá. 

» 12. Exemplář o 4 komůrkách; s vápnitými ostny prostupujícími písčitou vrstvou. Zvětš. 45/1. Orig. 108 0. 



!) Veškeré formy na této tabuli vyobrazené pocházejí zc Stradouné. 



Nodosaiia (Dentalina) Scharbergena Neugeb. 
Obr. 13. Zvětš. 20/1. Orig. č. 87. 

Dentalina cfr. pauperata D' Orb. 
. 14. Zvětš. 20/1. Orig. č. 86. 

Nodosaria costellata Reuss. 
» 15. Zvětš. 20/1. Orig. č. 85/3. 

Nodosaria oligostcgia Reuss? 
. 16. Zvětš. 20/1. Orig. č. 91. 

Marginulina tumida Reuss. 
. 17. Zvětš. 20/1. Orig. č. 83. 

Nodosaria farcimcn Soldani (= D. Lorneiana D' Orb.) 
18. Zvětš. 20/1. Orig. č. 88. Spodní část'. 

Nodosaria tcnuicosta Reuss. 
» 19. Zvětš. 20/1. Orig. č. 75 a. 

Nodosaria oligostcgia Reuss. (= ? Dentalina soluta Reuss, fide Brady.) 
20. Zvětš. 20/1. Orig. č. 82. 

Nodosaria callomorpha Rss. = oligostegia Reuss. 
» 21. Zvětš. 30/1; Orig. č. 80. 

Nodosaria Scharbergcana Neugeb. 
v 22. Zvětš. 20/1. Orig. č. 74. 

(Cristellaria) Marginulina elongaia Reuss 
» 23. Zvětš. 20/1. Orig. č. 77. 

(Cristellaria) Marginulina recta D' Orb. 
24. Zvětš. 45/1. Orig. č. 92. 

Nodosaria Zippei Reuss. 
» 25. Zvětš. 20/1. Orig. č. 89. 

Vaginulina badensis D' Orb. 
» 26. Zvětš. 20/1; Orig. č. 81. 
» 27. Týž exemplář s hřbetní strany. 

Vaginulina margaritifera Batsch sp. 
» 28. Zvětš. 20/1. Orig. č. 79. 



D r Jar. Perner Forammiřery 



Tab II 




Autor ad nat del 



Publikace České akademie i třída I i roční k VI 



Tabule lil. 



Frondicularia lanceolata Perner. 
Obr. 1. Zvětš. 20/1. Orig. č. 65. Tuchořice. 

Frondicularia lanccola Rcuss. 
» 2. Zvětš. 45'L Orig. č. 68. Přemyšlany. 

Frondicularia Decheni Rcuss. 
»> 3. Zvětš. 45/1. Orig. č. 32. Přemyšlany. 

Vagtnulitia notáta Reuss. 

4. Zvětš. 20/1. Orig. č. 66. Přemyšlany. 

Dcntalina legumen Rss. (= commnnis D' Orb. ) 

5. Zvětš. 45/1. Orig. č. 42. Přemyšlany. 

Dcntalina Lornciana D' Orb. 

6. Zvětš. 45/1. Orig. č. 14. Bezděkov u Roudnice. 

7. » 45 1. » » 67. Přemyšlany. 

8. . » 45/1. » » 44. 

9. » 45/1. » 69. 

Dcntalina soluta Reuss. 
» 10. Zvětš. 45/1. Orig. č. 46. Dřínovský kopec 

Dcntalina farcimen Soldani. 
» 11. Zvětš. 45/1. Orig. č. 45. Přemyšlany. 

Dcntalina pauperata D' Orb. 
» 12. Zvětš. 45/1. Orig. č. 41. Přemyšlany. 

Dcntalina consobrina D' Orb. 
13. Zvětš. 45/1. Orig. č. 40. Přemyšlany. 

Dcntalina pauperata D' Orb. 
* 14. Zvětš. 20/1. Orig. č. 17. Lžovice. 

Dcntalina consobrina D' Orb. 
» 15. Zvětš. 20/1. Orig. č. 16. Bezděkov. 

Dentalina Rooncri Neugeboren. var. clavulifornm 
» 16. Zvětš. 45/1. Orig. č. 70. Přemyšlany. 



Dentalina Folkcstomensis Chapm. var. cyltndroides m. 
Obr. 17. Zvětš. 45/1. Orig. č. 71. Přemyšlany. 

Nodosaria costéllata Reuss. 
» 18. Zvětš. 20/1. Orig. č. 38. Přemyšlany. 

Nodosaria raphanus Linné. 
» 19. Zvětš. 45/1. Orig. č. 22. Manderscheid. 



20. Zvětš. 20/1. Orig. č. 19. Manderscheid. 
• 21. Mladý exemplář. Zvětš. 45/1. Orig. č. 43. Přemyšlany. 
23. Dospělá forma. Zvětš. 45/1. Orig. č. 72. Manderscheid. 

Nodosaria raphanistruni var. oblique-striata Silvestři. 
22. Zvětš. 20/1. Orig. č. 18. Bezděkov. 

Nodosaria radicula Linné. var. ambiga Neugeb. 
» 24. Zvětš. 20/1. Orig. č. 13. Lžovice. 

Nodosaria Verneuilli D' Orb. 
» 25. Zvětš. 20/1. Orig. č. 23. Manderscheid. 

Dentalina consobrina D' Orb. (dolní konce). 
» 26. Zvětš. 45/1. Orig. č. 47. Lžovice. 
» 27. » 45/1. » » 15. Bezděkov. 

Dentalina Rocmcri Neugeb. 
28. Zvětš. 45/1. Orig. č. 109. Stradouň. 



Nodosaria Zippci Reuss. 



29. 



Nodosaria acicula Reuss. 
Zvětš. 120/1. Prep. č. 23. Stradouň. 



30. 



31 



Nodosaria temdcosta Reuss. 
Zvětš. 45/1. Orig. č. 111. Stradouň. 

Nodosaria hispida D' Orb. 
Zvětš. 55/1. Orig. č. 118. Stradouň. 



O- Jar. Perner. Foraminifery 



fab III 




Autor ad nat del 

Publikace České akademie (třída II ročník VU 



Tabule IV. 



Frondicularia Verneuilliana D' Orb. 
Obr. 1. Zvětš. 45/1. Orig. č. 33. Přemyšlany. 

Frondicularia lanccolata Perner. 

2. Zvětš. 20/1. Orig. č. 24. Manderscheid u Kounic. 

Frondicularia gaultina Reuss. 

3. Zvětš. 20/1. Orig. č. 25/3. Manderscheid. 

Frondicularia mucronata Rss. 

4. Mladý exemplář se zachovalou embryonální komůrkou. Zvětš. 20/1. Orig. č. 28. Přemyšlany. 

Frondicularia inversa Rss. 

5. Mladý exemplář s embryonální komůrkou obrostlou následujícími komůrkami. Zvětš. 20/1. Orig. č. 25 a. 

Manderscheid. 

6. Starší exemplář s embryonální komůrkou vyčnívající (typická forma). Zvětš. 20/1. Orig. č. 26. Přemyšlany. 

7. Dospělý exemplář s embryonální komůrkou částečně objatou následujícími. Zvětš. 20/1. Orig. č. 25 7 

Manderscheid. 

8. Dospělý exemplář s žebry rýhovanými. Zvětš. 20/1. Orig. č. 27. Kutná Hora. 

Frondicularia Shcrborni n. sp. 

9. Zvětš. 45/1. Orig. č. 67. Přemyšlany. 

Frondicularia boliemica Perner. 
. 10. Zvětš. 20/1. Orig. č. 37. Manderscheid. 

Frondicularia Verneuilliana D' Orbigny. 

11. Mladý exemplář. Zvětš. 20/1. Orig. č. 29. Lžovice. 

12. » » 45/1. » č. 36. 

Frondicularia Fritsclii Per. 

13. var. pscudocanaliculata n. var. Zvětš. 20/1. Orig. č. 35. Přemyšlany 

14. Obyčejná forma s nezřetelnou střední rýhou. Zvětš. 20/1. Orig. č. 34. Přemyšlany. 

15. var. interrupta n. var. Zvětš. 20/1. Orig. č. 30. Kutná Hora. 

Frondicularia boliemica Per. 
» 16. Zvětš. 20/1. Orig. č. 61. Louny. 

Frondicularia Chapmani n. sp. 
17. Zvětš. 20/1. Orig. č. 12. Lžovice. 

Frondicularia anglista Nilss. 
» 18. Zvětš. 20/1. Orig. č. 31. Kutná Hora. 



D r Jar Pemer Forammifery 




Aufor ad nat del 



Publikace České akademie (třída lljočnik VI J 



Tabule V. 

Veškeré exempláře tuto vyobrazené pocházejí ze Stradouně.) 



Frondicularia gaultina Chaprn. 
Obr. 1. Zvětš. 20 1. Orig. č. 127. 

Frondicularia inversa Reuss. 

2. Zvětš. 20 1. Orig. č. 123. 

Frondicularia Archiacina D' Orb. 

3. Zvětš. 20/1. Orig. č. 124. 

Frondicularia anglista Nills. sp. 

4. Zvětš. 20/1. Orig. č. 126. 

Frondicularia bohemica Perner. 

5. Zvětš. 20/1. Orig. č. 122. 

Frondicularia Dccheni Reuss. (adulta). 

6. Zvětš. 20/1. Orig. č. 131. 

Frondicularia anglista Nilss. var. glabra n. var. 

7. Zvětš. 20/1. Orig. č. 125. 

Frondicularia anglista Nilss. sp. 

8. Zvětš. 20/1. Orig. č. 129. 

brondicularia Cordai Reuss. 

9. Zvětš. 20/1. Orig. č. 117. 

Flabellina rugosa Reuss. 
» 10. Zvětš. 20/1. Orig. č. 115 a. 

Frondicularia anglista Nilss. 
» 11. Zvětš. 20/1. Orig. č. 128. 

Frondicularia angulosa D' Orb. (typická forma ř) = Dccheni Rss. 
. 12. Zvětš. 45/1. Orig. č. 120. 

Frondicularia ornata D' Orb. 
» 13. Zvětš. 45/1. Orig. č. 121. . • 

Frondicularia inversa Rss. 
» 14. Zvětš. 20/1. Orig. č. 119. 

Frondicularia Dccheni Reuss. 
> 15. Zvětš. 45 1. Orig. č. 130. 

Flabellina rugosa Reuss. 
» 16. Zvětš. 20/1. Orig. č. 215. 
í 17. » 20/1. » » 116. 
» 19. » 20/1. . » 115/3. 

Flabellina Baudouinana D' Orb. 
. 18. Zvětš. 20/1. Orig. 114. 



D r Jar. Perner. Foramimfery 



Tab V 




Publikace České akademie l třída II .ročník VI 



Tabule VI. 



Flabellina clliptica Nilss. sp. 
Obr. 1. Mladé stadium, dosud zřídka pozorované. Zvětš. 45/1. Orig. č. 57. Naleziště: Přemyšlany. 

Cristellaria macrodisca Reuss. 
Různá stadia a variety téhož druhu. 

> 2. Exemplář dospělý, s postranním širokým kýlem, prosvítajícími příčkami, a silně vydutou přední stěnou 

nejmladší komůrky, jež po stranách jest oble vykrojena. Orig. č. 9. Zvětš. 20/1. Naleziště: 

Lžovice. (var. polygonu Perner). > 
» 3. Silně vydutý, dospělý (starší než předešlý) exemplář, s úzkým kýlem a narostlou foraminiferou Vitri- 

webbina laevis Sollas. Přední stěna nejmladší komůrky křídlatě úzce vykrojena. Orig. č. 51. 

Zvětš. 20/1. Naleziště: Přemyšlany. % 
» 4. Silně vydutý, velmi mladý exemplář, bez kýlu, s ústím opatřeným hvězdovitě rozloženými rýhami. 

Orig. č. 52. Zvětš. 20/1. Naleziště: Přemyšlany. 
» 5. Var. glabra Perner. Méně vydutý mladý exemplář bez znatelných příček a slabě kýlnatý. Orig. č. 8. 

Zvětš. 20/1. Naleziště: Lžovice. 

Cristellaria acuta Reuss. var. erecta n. var. 

> 6. Zvětš. 45/1. Orig. č. 53. Přemyšlany. 

Cristellaria diademata Berthelin. 
7. Zvětš. 45/1. Orig. č. 56. Přemyšlany. 

Cristellaria macrodisca Rss. 
» 8. Zvětš. 20/1. Orig. č. 50. Mezi Vinařicemi a Záboří u Lab. Týnice. 

Cristellaria lobata Reuss. (var. subangulata Matouschek). 
» 9. Zvětš. 45/1. Orig. č. 53. Přemyšlany. 

Cristellaria rotulata Lmck. 
» 10. Odrůda bez pupku a kýlu (mladé individuum). Zvětš. 45/1. Orig. č. 48. Louny. 

Cristellaria rotidata Lmck. (přechod ku Cr. macrodisca Reuss.). 
» 11. Zvětš. 25/1. Orig. č. 49. Semicé. 

Cristellaria macrodisca Reuss., slabě kýlnatá a zároveň vydutá odrůda. 
» 12. Zvětš. 45/1. Orig. č. 54. Přemyšlany. 



D r Jar Perner Foraminifery 



Tab VI 




Autor ad nat del 



Publikace České akademie (třída II ročník VI 



Tabule V I I 



Crisidlaria macrodisca Reuss. 
Obr. 1. Zvětš. 20/1. Orig. č. 132. Stradouň. 

Cristellaria ovalis Reuss. 

2. Zvětš. 20/1. Orig. č. 133. Stradouň. 

Lagena marginata Walker et Boys. 

3. Zvětš. 180/1. Orig. č. 63. Manderscheid. 

Lagena globosa Mont. 
» • 4. Prep. č. 23. Zvětš. 180/1. Orig. č. 140. Přerovský kopec 
Lagena marginata Walker et Boys. 

5. Prep. č. 109. Zvětš. 100/1. Stradouň. 

Lagena globosa Mont. 

6. Zvětš. 100/1. Prep. č. 24. Přemyšlany. 

Lagena marginata. Walk. et Boys. 

7. Zvětš. 100/1. Prep. č. 27. Přemyšlany. 

Clavulina cfr. communis D' Orb. 

8. Zvětš. 20/1. Orig. č. 95^. Stradouň. 
» 9. Zvětš. 45/1. Orig. č. 95 a. Stradouň. 

Gaudryina filiformis Berthelin. 

10. Zvětš. 80/1. Orig. č. 113. Stradouň. 

Tritaxia tricarinata Reuss. 
Zvětš. 20/1. Originály č. 109 a—y. Stradouň. 

11. — 13. různé variety s vrchu. 

14. typická forma ze spodu. 

Bulimina Presli Rss. 

15. Zvětš. 45/1. Orig. č. 58. Přemyšlany. 

Bulimina variabilis D' Orb. 
» 16 a. Zvětš. 45/1. Orig. č. 8. Lžovice. 
» 16 b. Idem. Orig. č. 11. Lžovice. 

17. Malé exempláře a) ze svrchní, b) ze spodní strany. Orig. č. 60. Zvětš. 45/1. Bílá Hora. 

Textillaria brevicona Perner. 

18. — 20. Různé variety za téhož zvětšení 180/1. 

Textillaria globnlosa Ehbg. 
» 21. Zvětš. 180/1. Přerovský kopec. 

Textillaria trochusř D' Orb. 

22. Zvětš. 45/1. Orig. č. 133. Stradouň d) se strany, b) pohled na ústí. 

Bulimina sp. 

23. Zvětš. 180/1. Prep. č. 24. Přemyšlany. Dle exempláře v kanadském balsamu. 

Anomalina polyrraphes Reuss. 
» 24. Zvětš. 100/1. Prepar. č. 23. Přerovský kopec. 

Rotalia umbilicata D' Orb var. nitida Reuss. 

25. Zvětš. 1001. Orig. č. 120. Prep. č. 20. Přemyšlany. 

Ramulina aculcata Wright. 

26. a — pohled na 1 komůrku. Zvětš. 80/1. Prep. č. 27. Přemyšlany. 

b= pohled na rourku jevící pory ve stěnách. (Týž kus.) Zvětš. 280/1. 




Publikace České akademie * třída II ročník Ví. > 



Tiskl Alois VY iesner v Praze. 



ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. 



TRIDA II 






PŘÍSPĚVKY K POZNÁNÍ ČESKÉHO SILURU. 



SEPSAL 



D* JAROSLAV PERNER, 

ASSISTENT MUSEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. 



S 1 TABULKOU A 4 VÝKRESY V TEXTU. 



DIL I. 



(PŘEDLOŽENO DNE 15. ČERVNA 



1900.) 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNI 

1900. 



ČESKÁ 



AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ V PRAZE. 



TŘÍDA II. 

MISCELLANEA SILŮM BOHEMIAL 

PŘÍSPĚVKY k poznáni českého siluru. 



SEPSAL 

Dr JAROSLAV PERNER, 

ASS1STENT MUSEA KRÁLOVSTVÍ ČESKÉHO. 

S 1 TABULKOU A 4 VÝKRESY V TEXTU. 

DÍL I. 

(PŘEDLOŽENO DNE 15. ČERVNA 1900.) 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY. SLOVESNOST A I M KM 

1900. 



TISKEM ALOISA WÍESKERÁ V PRAZlí. 



Při pořádání palaeontologipkého materiálu z českého siluru, jenž do Českého Musea byl 
snesen za dávných let, hlavně péčí prof. Dra Ant. Friče, a při revisi ohromného materiálu sbírky 
Barrandovy přišel jsem na mnoho nových věcí, které jednak pro svou zvláštnost neb geologický 
výskyt zasluhují, aby byly uveřejněny; a to tím spíše, anto dílo Barrandovo spějíc ku svému ukončení, 
neposkytuje příležitosti, aby se v něm ještě uvedly doplňky o fauně, náležející různým skupinám. 
Umínil jsem si tudíž v menších pojednáních popsati ty nejdůležitější nálezy čas od času jako 
» Miscellanea silurica Bohemiae*. V této práci popíši 4 různé zkameněliny z komárovských rudo- 
nosných vrstev, D — d$ % jichž studiem geologickým se delší dobu zabývám, a z kterých dosud jen 
velmi málo zkamenělin jest známo. (Barrande znal vyjma 12 brachiopodů pouze 2 trilobity z těch 
vrstev; toť vše!) Mimo to popisuji zde jednu bizarrní zkamenělinu z D — d 4 , kterou řadím prozatím 
k Monticuliporidam. Některé z těch nových nálezů jsou i geologicky velmi důležité, anto nám po- 
dávají kriteria ku správnějšímu parallelisování vrstev českých, než to bylo dosud možno, jako na 
příklad nález Cheirura v D — d í (}. 



Cheirurus Hofmanni n. sp. 

Tab. I., obr. 1. — 5. Výkres v textu č. 1. 

Až dosud byli z komárovských vrstev, D — ^/j, pouze 2 trilobiti, a to jen ve dvou exem- 
) lářích známi; totiž Harpides Grimi Barr. a Amphion Lindaueri Barr., kterážto unika nalézají se 
nyní ve sbírce Barrandově. V loni podařilo se mi získati několik zbytků trilobitů z těchto vrstev, 
a po bližším studiu objevilo se, že náležejí novému druhu rodu Cheirurus, jejž ku cti mého přítele 
prof. A. Hofmanna, který mi byl při pořízení illustrací k tomuto spisu velice nápomocen, pojmenoval 
jsem Cheirurtis Hofmanni. Materiál, jejž jsem měl ku zpracování, skládá se ze 3 glabell, skoro 
úplných, s protiotisky a krásně zachovalou strukturou, 2 kusů s několika články thorakalními, 1 hybné 
tváře a několika menších úlomků z různých částí cephalothoraxu. Jest to tudíž, vzhledem k nesmírné 
vzácnosti trilobitů z pásma D — d x p, velmi četný materiál. Všechny kusy pocházejí z konkrece krevelu, 
obalené tufem mandlovce, jakéžto konkrece jsou v rudonosném pásma D — d$ pravidelným zjevem. 
Konkrece ta nalezena byla u Kvánč v materiálu, jenž byl při čistění jedné šachty dobyt. 

Glabella jest silně vydmuta a skoro vejčité podoby, čímž upomíná na druh Cheir. globosus 
z D — d±. Laloky průčelní na ní scházejí, a místo vrásek jsou vyvinuty pouze 3 jamky, z nichž 
spodní jamka jest nejvčtší, střední o málo menší, a horní jest jen nepatrně široký, ale dosti hluboký 
dolíček. Přesnou podobu jamek těch, které zajisté byly velmi hluboké, s ostrými okraji a uvnitř 
se rozšiřovaly, nelze udati, anto vždy buď lpí část krevele na těch místech, nedadouc se odstraniti, 
aneb jest okolí, s částí glabelly odtrženo na protiotisku. Oči byly, podle jediné zachované hybné 
tváře soudě, velmi malé, úzké, na polokruhovité lištně; podle ní probíhal šev, skoro týmž směrem 
jako u spodnosilurskeho druhu Cheir. pater, jen že za glabellou zahýbal dle vydutosti její více na 



4 

























1 


WĚĚŠŠ. 









spodní stranu. Hybné tváře byly velmi male, a vypuklý jejich okraj, polokruhovitě se zatáčející, se 
u konce náhle zúžil a vybíhal v krátký, slabě zahnutý drápkovitý trn. Spodní okraj tváře jest jen 
nepatrně prohnutý. Velikost poměrnou seznati lze z výkresu la a 3 a, jež jsou oba v přirozené 
velikosti. Týlní a krajová rýha jsou velice hluboké, s ostrými nebo málo zaoblenými hranami. — 
Thorakalní segmenty (Tab. I. obr. 2.) mají vysoce vyklenuté prsténce osové. Jejich osa jest 
značně širší, nežli vnitřní, horizontální část pleur, jichž podoba jest nezřetelnou. Pleury leží výše ku 
předu asi o % — 3/ 4 výšky toho prsténce osového, ku kterému náležejí. Pygidium se nezachovalo. — 
Co se týče struktury, tu všechny vynikající z povrchu části, zejména ale glabella, jeví gra- 
nulaci, a to v 3 stupních. Cely povrch jest pokryt velmi drobnými jen pomocí silné lupy patrnými 
plochými bradavkami, které hustě vedle sebe nahromaděny jsou. Mezi nimi jsou tu a tam roztroušeny 
větší, okrouhlé vyvýšeniny. Pak jsou četnější, velké, kuželovité, špičatě ukončené hrbolky, jež jsou 

mimo glabellu také na prsténcích osových a na tvářích prostým okem 
ihned patrny. — Tato zvláštní struktura, kterou za zvětšení 20nasob- 
ného ve vedlejším textovém výkresu předvádíme, činí tento druh 
ihned rozeznatelným ode všech ostatních. 

Jinak podoba hlavy upomíná na druhy Cheirurus globosus 
Barr., Ch. pectinifer Barr., Cheir. gryphus Barr. a Cheir. insocialis 
Barr. Avšak tyto uvedené druhy mají jednak průčelí více vystupující, 
od ostatní hlavy širokými rýhami oddělené, kulovité, jednak mají 
vrásky a laloky na něm, čehož u našeho druhu není. Celkem tvoří 
Vyobr. č. i. Cheirurus Hofmanni n. sp. náš druh přechod mezi podrody Anacheirurus Reed a Eccoptochcilc 
Struktura povrchu glabeiiy. Zvětš. 20/i. s{ • kž • ne : nově jj c harakterisoval Reed Cooper. 

Naleziště: Kvaň: D — d^i 
Poznámka: Tímto nálezem Cheirura ve vrstvách komárovských přibyl nový, nepopiratelný 
důkaz, že Katzerovo \) přidělování pásma D — d^ } ku svrchnímu kambrium postrádá veškerého 
oprávnění. Poukázal jsem již před několika lety, že graptolitová fauna, toto tak citlivé a spolehlivé 
reagens pro parallelisaci silurských usazenin, vykazuje v D — d$ typy, jež se všude uznávají za 
charakteristické pro spodní silur (na př. Tctragraptus caduceus Talt., Didymograptus (4 druhy), leč 
přes to se ještě i ve vědeckých publikacích z 2 posledních let 2 ) potkáváme s opětováním Katzerova 
neodůvodněného tvrzení. Nový, právě uvedený nález, jak pevně doufám, zabrání takovým omylům, 
a potvrzuje moji parallelisaci vrstev komárovských D — d í j J s anglickým souvrstvím Arenig na zá- 
kladě graptolitové fauny. 8 ) 

Onychochilus Helmhackeri Barr. sp ijnanuscr.). 
Tab. I. obr. 6 abc. 

V téže konkreci krevelu, obalené tufem mandlovcovitým, v které jsem nalezl právě popsaného 
nového trilobita Cheirurus Hofmanni n. sp., nalezl jsem r. 1898 také nového gastropoda, který 
jest prvním gastropodem pocházejícím z pásma D — d x jj a zároveň nejstarším českým gastro- 

') F. Katzer: Das áltere Palaeozoicum in Mittelbóhmen. Geologie von Bohmen II. Th. 

2 ) Na př. ve schematč barev pro novou geologickou mapu Rakouska 1 : 75.000 jest D\ « a D </ } (i jako svrchní kambrium 

označeno ! 

3 ) J. Perner: Studie o českých graptolitech Čásť II. Palaeontographica Bohcmiae Nr. III. 1895, a: Zpráva o studijní cestě 
do Anglie. Věstník Č. Akad. Ročník V. 



5 



podem vůbec. Později, r. 1900, když jsem revidoval materiál gastropodů silurských ze sbírky 
Barrandovy, jenž mi by] svěřen ku zpracovaní, pro pokračovaní v Barrandově díle, nalezl jsem kus 
podobné konkrece, s níž taktéž mandlovcovitý tuf souvisel, a v ní se nalézal týž gastropod. Vedle 
ležící 2 etiquety, Barrandovým písmem, udávaly totéž naleziště a provenienci. Barrande ji obdržel 
totiž r. 1876 od Helmhackera, tehda professora v Lubnu; a Helmhacker ji nalezl u Kváně (blíže 
Svaté Dobrotivé) již v r. 1858, v čase, kdy se v tamní krajině zakládalo velmi mnoho štol a šachet 
na dobývání železných rud v pásmu D — d x , nyní opuštěných a zatopených. Jak vysvítá z petro- 
grafické povahy vrstev pásma D — d v v tamní krajině vyvinutých a Lippoldem (I. cj popsaných, 
není žádné pochybnosti, že hornina ta náleží oddílu D — d x fi, čili vrstvám Krušnohorským, ve kterých 
jedině v tamní krajině tyto mandlovcovité tufy přicházejí. A poněvadž ze starších vrstev palaeo- 
zoických v Cechách žádný nepochybný gastropod znám není, jest to též nejstarší český gastropod. 
Barrande na jedné etiquetě připsal: Cirrus Helmkackeri Barr., pod kterýmžto druhovým jménem 
jej uvádím. 

Co se týče rodového označení, tu zajisté nelze jej pod jménem Cirrus uvádéti, anto rod 
Cirrus Sow. jenž je na mesozoicum (trias — dogger) omezen, obsahuje tvary s úzce kuželovitou skořápkou, 
s horními závitky plochými a dolními silně klenutými, opatřenými příčnými valy a spiralními žebry; 
toho však u naší formy není. Spíše by se mohl 
řaditi jakožto levotočivá forma v Halluv rod 
Cyclonema *) neb příbuzný Salterův rod Eunc- 
ma, 2 ) jak jej lépe charakterisoval Koken. 3 ) Lind- 
strom totiž popsal 4 ) u rodu Cyclonema, jenž je 
celkovým habitem naší české formě dosti po- 
dobným, ale považován byl za pravotočivý, jednu 

levotočivou formu [Cycl. perversum Ldstr.t ze 

K J r ' Vyobr. č. 2. Onychochi- 

SVTchního Siluru Z ostrova Gotlandll, ) a OStatné lus Helmhackeri Barr. Vyobraz, č. 3. Onychochilus Helmhackeri 

silurské Cyclonemy jeví tak velkou proměnlivost, S P- (manuscr.) Pohled Harr. sp. manuscr. Skulptura povrchu na 

v ti jv i / / /« ví li v s hora. Zvětš. 4 1. Kváň. posledním závitku. Zvětš. 12 1. Kváíi. 

ze, nehledě k tvaru ústi a pistele a k levotoci- D—ďp D-d x § 

vosti, mohla by česká forma se umístiti u tohoto 

rodu. Jest však ještě jeden, a to výhradně levotočivý silurský rod, jejž objevil Lindstrom (1. c. p. 196), 
totiž Onychochilus, jehož některé znaky se s našimi 2 exempláři shodují tou měrou, že je neváháme 
prozatím u tohoto rodu ponechati. 

Rod Onychochilus, jehož systematické postavení dosud neznámo, vyznačuje se levotočivou, 
vejčitou, nízce kuželovitou skořápkou, s štěrbinovitým ústím, jehož zevní okraj je pyskatě stluštělý, 
a vnitřní jest zahnutý dovnitř na spúsob drápu. Spodina jest široce a hluboko píštělita. Dosud 
známy byly 3 druhy, vesměs svrchnosilurské. 

U našich 2 exemplářů skořápka zmizela, a zachoval se pouze výplněk vnitřku (jádro), jenž 
ale jeví dosti dobře, jaká byla původní skulptura skořápky. Skořápka byla nízce tupě kuželitá, 
s více (4 — 6) závitky, slabě vyklenutými, z nichž poslední je velmi slabě nadmuty. Svy mezi závitky 

>) Hall: Palaeontology of New- York. Vol. II. p. 89. 1852. 
2 ) Salter: Canadian organic remains. p. 24, 29. 

3 j Koken: Die Gastropoden des baltischcn. Untersilurs. Bull. de 1'acad. Impér. d. scien. St. Pétersb. V. Ser. Tom< VII. 
Xr. 2. 1897. 

4 ) G. Lindstrom: On the silur, gastropoda and pterop. of Gotland. Kongl. Svenska Akad. Handl. Bd. 19. Nr. o. 1884, s 21 tab. 

5 ) Lindstrom. 1. c. p. 180. Pl. XXI. lig. 35 56. 




6 



byly velmi hluboké a v mírném sklonu probíhající. Ústí se na žádném exempláři nezachovalo, jakž 
to jest u převážné většiny gastropodů z českého spodního siluru pravidlem. — Na závitcích táhnou 
se šikmo na přič, slabě obloukovitě prohnutá silná žebra a rýhy (které se též jeví na otiscích 
jader), jako jemné, slabě vyvstávající brázdy. Tyto se směrem dolu k ústí zdánlivě rozbíhají od sebe, 
ale zatím jsou de facto rovnoběžný jako u ostatních druhů toho rodu. Na jednom exempláři zdá 
se, že se zachoval částečně povrch, neboť povrch, na kterém jsou ony silné rýhy zcela patrny, sousedí 
s jedním místem, jež jest pokryto velmi jemnou, vyšší vrstvičkou, jakoby pokožkou, která jeví 
v daleko menší míře onu skulpturu a spíše jemné, hustě vedle sebe stojící vrásky, s podobným 
průběhem. Takovouto podobnou skulpturou se vyznačující ostatní 2 druhy (švédské) z rodu Onycho- 
chilus, a odlitek negativního otisku skořápky, jenž se v jednom případě zachoval, jeví rovněž po- 
dobnou skulpturu. 

Naleziště: Kváň — D —d x fi; známy jsou pouze 2 exempláře a jeden otisk. 
Poznámka: Také tento nález ještě více potvrzuje příslušnost souvrství D — d$ k siluru, 
anto z kambria pravého žádní podobní, neb k této třídě náležející gastropodi posud uváděni nejsou. 



Conularia sculpta n. sp. 

Textový výkres č. 4 'a h. 

Posud máme toliko jediný kus, úlomek 5 cm dlouhý, a 2'/4 cm široký, avšak s výborně za- 
chovanou skulpturou skořápky. Celkovým tvarem shodoval se tento druh, jakž s velkou pravdě- 
podobností z úlomku toho souditi lze, s oněmi druhy Conularií z Drabovských vrstev, jež mají 
mírně konvexní stěny. (Conularia bohcmica, C. plicosa; C. consobrina.) Soudě dle velmi ponenáhlého 

súžování se skořápky dosahoval tento druh znamenité 
délky, asi 20 cm. Na našem exempláři 5 cm dlouhém 
není patrno, že by tento druh měl dobře vyvinutou 
rýhu mediální. 

Mimo to jeví skořápka nepravidelně zprohýbané 
podélné vrásky. Co se týče skulptury, tu sestává tato 
z podélných hlubokých rýh, jichž jde 5 — 6 na 1 mm. 
Rýhy ty jsou prosté, bez granulace a ozdob. Vlnitý 
ch průběh (sinus) naznačuje velmi dobře, že náš exem- 
plář je z rohu stlačen, takže mělká rýha ona uprostřed 
- - l| -;;.„;":: jest hranou jehlanu, a konkavní prohnutí rýh a brázd 

naznačuje, že na obou stranách oné mělké rýhy jsou 
stěny náležející 2 plochám původně kolmo k sobě 
postaveným. 

Rýhami, prostými všech ozdob liší se tento druh 
od Con. modesta Barr. z D — d^, která má ještě příčné 
ozdoby; rovněž ji nelze stotožňovati s Con. conferta 
Barr. z D — d % y, která má brázdy příčné opatřeny malými hrbolky.i) Nejvíce blíží se k novému 
našemu druhu Con. robusta Barr. z D—d {7 , která má rovněž jen příčné brázdy bez hrbolků; avšak 
brázdy ty jsou aspoň 3násobně větší (hrubší), a jsou to vlastně ploché lištny oddělené úzounkou 




Vyohr. č. 4. Conularia sculpta n. sp. Kařízek. D—d fi. 

a) pohled celkový v přirozené velikosti: 

b) skulptura povrchu. Zvětš. 10/1. 



l j J. Barrande. Syst Silur. Vol. III. Ptéropodes. Pl. 14. íig. 13, 14- 



7 



rýhou, a mimo to jsou zdobeny rovnoběžnými vlasovými, hustými, podélnými čárkami, a toho všeho 
není u druhu Con. sculpta. Z cizích druhů podobá se americkému druhu Con. congregata Hall, 1 ) 
jež má podobné rýhy; u něj však za silných zvětšení (52) objeví se také příčné rýhování a hrbolky. 
kdežto u našeho druhu žádné vedlejší ozdoby nejsou. 

Naleziště: Kařízek. D — společně s Con. imperialis Barr. 

Conularia imperialis Barr. 

Barrande již popsal a vyobrazil tento druh ve svém veledíle,* 2 ) měl však k tomu pouze jediný 
exemplář, náležející c. k. říšskému geologickému ústavu ve Vídni. Exemplář ten dle ústního sdělení 
Sturova pocházel prý z Karezu (mezi Mýtem a Cerhovicemi), a bližší udání naleziště nebylo známo; 
Barrande tudíž jen prozatímně označil geologický horizont toho druhu jako D — d A a podotkl, že 
by také mohl pocházeti z pásma D — d u kteréž jest mocně v oné krajině vyvinuto. Loňského roku 
podařilo se mi, díky ochotě p. prof. A. Hofmanna, získati výměnou ze sbírek hornické akademie 
Příbramské, vedle jiných vzácných zkamenělin, jeden velký balvan seménkové rudy železné z Kařízku 
j. j. v. od Zbirova. 

Na tom balvanu se nalézalo mnoho exemplářů Barrandova druhu Conularia imperialis Barr., 
jevících krásně skulpturu, a některé detaily, jež Barrande na onom výše zmíněném exempláři ne- 
shledal; 3 ) dovolím si tudíž doplniti některé údaje Barrandovy o tomto druhu. — 

Přední a zadní stěna skořápky jsou u některých exemplářů konvexní, což se zdá býti pů- 
vodním tvarem; exemplář s konkavními stranami, jaký kreslí Barrande, jistě byl stlačený. U takových 
stlačených exemplářů ovšem jest velmi dobře patrna mediální rýha, o jaké se Barrande zmiňuje, 
a těsně vedle ní se mimo to táhne po obou stranách ještě jedna mělčí rýha. U exemplářů s konkavními 
stěnami střední rýha zmizí, a místo ní jest ostrá lištna. Exempláře s rovnými stěnami mají zejména 
blíže vrcholu skořápky také tuto lištnu a vedle ní po obou stranách 2 mělké rýhy. 

Co se týče skulptur}- skořápky, tu dlužno míti na paměti, že pravý povrch, jak jej Barrande 
vyobrazil, zřídka bude lze pozorovati, zejména v železné rudě seménkové (chamoisitu), ve kterém se 
druh tento nachází, zpravidla se epidermis pevně s horninou setmelená jen náhodou objeví. Sam 
jsem na 13 exemplářích pouze 2krát ji viděl.) Hrbolky tudíž, jaké Barrande kreslí (Barr. 1. c. Pl. 
16. fig. 16, 17.), pozorují se zřídka, za to velmi často otisky vnitřní plochy skořápky. Tyto, díváme-li 
se na ně lupou, činí dojem, jako by skořápka byla složena z tlustých, křižujících se rámečku, ve- 
spolek splynulých, s otvorem kulatým, neb skoro čtverhranným se zaoblenými rohy. Tím spúsobem 
se jeví obraz zcela jiný. 

Ostatně i ony hrbolky pravého povrchu někdy splývají mezi sebou, tvoříce tak lištny oblé, 
jež mají řetízkovitý tvar. 

Co se týče průběhu těchto právě uvedených lišten, neb řad s hrbolky, tu jest zcela zřejmým 
ono vlnité prohnutí, konvexní směrem k basi skořápky; zejména u exemplářů s konvexními stěnami 
jest velmi markantní podél medianní lištny; v dalším průběhu, blíže hran skořápky, jest druhy takový 
sinus, avšak mnohem slabší. 



!) Palaeont. of. New-York. Vol. V. Pt. II. Pl. XXXIV. A. li-. 9-11; p. 214. 

2 ) J. Barrande. Syst. silur. Vol. III. Ptéropodes. p. 42- 43. Pl. 16. fig. 12-17. 

3 ) Pozdčji nalezl jsem při revisi musejního materiálu ještč 2 úlomky téhož vzácného druhu, jež zaslal před léty řiditel 
dolů Gross, z téhož naleziště. 



i 

Konečně co se týče geologického výskytu, tu jsem zjistil ohledáním naleziště, že všechny 
exempláře pocházejí z D — d^, z lože železné rudy, jež se tu před mnoha lety v dolu »Veronika« 
dobývala; tudíž dlužno opraviti dosavadní údaj, jako by pocházel tento druh z železných rud v pásmu 
D — d x se vyskytujících. Lippóld taktéž cituje (ovšem pod jiným jménem) tento druh z dotýčné 
krajiny. 

Monotrypa Nováki Barr. sp. manuser. 
Tab. t. str. 7—18. 

Polyparium tvoří kruhovité nízké desky, v průměru 5 — 45 w, které na okrajích jsou velmi 
tenké a směrem ke středu ponenáhlu se stlušťují až na tlouštku 2 mm. Plocha, kterou považuji za 
spodní, jest obyčejně slabě konkavní, zřídka úplně rovná; druhá strana jest pak mírně vypuklá. 

Na svrchní straně nalézají se obyčejně 3 vysoké, úzké lištny, které mezi sebou svírají úhel 120° 
a svými rozšířenými spodinami se ve středu polyporia stýkají (viz obr. 10. na tabulce); výška těchto 
lišten obnáší u dospělých exemplářů až IV2 cm. Většina exemplářů jeví 3 lištny, některé exempláře 
však jeví odchylky v tom směru, že počet lišten těch jest buď menší nebo větší. 2 exempláře 
chované v musejní sbírce jeví pouze 2 lištny, jež jsou k sobě postaveny v úhlu asi 150 — 160°, 
a splývají spolu tvoříce jakýsi poloobloukovitě zahnutý hřeben. (Viz obr. 9. na tabulce.) Nezdá se, 
že by to snad bylo mladší stadium vzrůstu polyparia, antož se jeví tento zjev také na jednom do- 
spělém exempláři, jehož průměr jest větší, nežli průměr několika jiných, nesoucích 3 lištny. Mimo 
to jsou též exempláře, které mají 4 lištny, jež se v pravém úhlu uprostřed polyparia křižují (viz 
obr. 12. na tabulce). Jiný exemplář se 4 lištnami jeví zas tu zvláštnost, že 2 a 2 lištny se nestýkají 
přímo a po celém svém rozsahu, nýbrž pouze jejich rozšířené base se stýkají, a dvě a dvě jsou 
spojeny s sebou pomocí jiné krátké silné lištny. (Viz obr. 11. na tabulce.) Lištny u všech exemplářů 
směrem vzhůru se stenčují, tak že nejsvrchnější kraje jich jsou jak papír tenké, podobně jako 
postranní okraje celého polyparia. Spodní strana polyparia, jakož i otisky její (obr. č. 7, 8, 15, 16 
na tabuli) jeví soustředné přirůstací vrásky; při silnějším zvětšení povrchu spodku patrny jsou, právě 
jako na výbruse, protáhlé nepravidelně 4 — óboké, střídavě uložené hydrothéky, ku středu polyparia 
směřující. (Obr. 17., 18. na tab.) Svrchní strana polyparia jeví drobné, četné, kruhovité neb mnoho- 
boké, mělké jamky, otvory to pro polypidy. 

Co se týče vnitřní struktury mikroskopické, tu sestává polyparium z jemných, tenkostěnných, 
hustě nakupených, hranolovitých, rourkovitých sklípků, které se rozmnožují postranním pučením. Dna 
u sklípků jsou nezřetelná. Spojovacích otvorů a hvězdovitých lamell jsem nemohl dosud pozorovati 
na několika výbrusech, jež mi bylo lze z nečetného materiálu poříditi. Celková struktura jeví velkou 
příbuznost k Monticuliporám, jez se řadí v nejnovější době za příkladem Nicholsonovým jako zvláštní 
skupina ke korálům desknatým, kdežto až do nedávná se tyto formy všeobecně řadily k mechovkám. 1 ) 

Rod Monliculipora byl v poslední době rozložen ve více podrodů, na základě mikroskopické 
struktury. Dle této náležela by tato právě popsaná forma asi do podrodu Monotrypa Nich. Barrande 
na etiquetách označil ji jako Polyteichus Novaki. — 

x ) Z počátku jsem rovněž považoval tuto zkamenělinu za mechovku, jsa téhož mínění, jaké je obsaženo v Zittelovč rukojeti 
palaeontologie str. 614, kde Monticuliporitidae a Chaetetidae, s jinými podobnými zkamenělinami jako incertae sedis jsou řáděny 
k mechovkám; a v tomto domění dal jsem tuto věc s ostatními novými zkamenělinami vyobraziti spolu na této tabuli. Později 
jsem se rozhodl pro novější názor, dle něhož Monticuliporidae se řadí ke korálům, a jen z ohledu na uveřejnění hotové již tabule, 
rozhodl jsem se popsati také tuto věc, a tím tedy, ač nerad, předbíhati zpracování českých silurských korálů, jež připravuje pro 
VIII. díl Barrandova díla p. prof. Dr. F. Počta 



9 



Podobné úlomky nalezeny byly také ve vápnitých konkrecích, jež se vyskytují u Libné a Lo- 
děnic v D — d\. Jeví však některé odchylky, a materiál jest příliš vzácný, než aby se mohla část 
obětovati na zhotovení průřezů ku zkoumání struktury. Proto je prozatím zde neuvádím. 

Co se týče naleziště, tu všechny tu vyobrazené exempláře pocházejí z pásma D — d x z lokality 
»u zlámaného kříže«, mezi Krčí a Michlí. O nalezišti tom, jež jest v mnohém ohledu zajímavo 
uveřejnil prof. O. Nóvák ve »Vesmíru« r. 1873. str. 233 podrobnější popis 1 ) a uvedl odtud četné, 
zkameněliny, na kteroužto zprávu tímto odkazuji, a podotýkám jenom, že moje exempláře pocházejí 
z hlinitých tmavošedých břidlic, obklopujících onu vrstvu vápence. 



') Geologické poměry tamní popsal Krejčí: Bericht ub. geol. Aufnahmen im J. 1S59. Verhandl. d. k. k. geolog. Rcichsaiibt 
1862. Bd. XII. 

Jar. Perner: Miscellanea silurica boliemiae. ? 



Vysvětlivky k tabulce I. 



Cheirurus Hofmanni n. sp. Kváň. D — d x p\ 
Obr. 1 a. Hybná tvář v přirozené velikosti. 
» 1 b. Tatáž zvětšená 3/1 . 
» 2. Dva články thorakalní v přir. velikosti. 
» 3 a. Glabella z předu. 1/1. 
» 3/;. Tatáž ze strany. 1/1. 

4 a. Část glabelly při pohledu šikmém. 1/1. 

4 b. Tatáž zvětšená 3/1, k ukázání struktury povrchu. 

5 a. Jiná glabella (část) s prsténcem čelním granulovaným. 
5 b. Tatáž zvětšená 4/1. 



Onychochilus Hclmhackeri Barr. sp. manuscr. Kváň. D — d\ ji. 



Monotrypa Nováki Barr. sp. manuscr. Mezi Krčí a Michlí. D—d 4 



> 7. Polyparium při pohledu ze spoda. 1/1. 

» ' 8. Totéž s koncentrickými přirůstacími vráskami. 1/1. 

» 9. Polyparium s hůry, s 2 srostlými lištnami. 1/1. 

» 10. Totéž s 3 lištnami. 1/1. 

> 11. Totéž se 4 lištnami, spojenými zvláštní lištnou. 1/1. 
» 12. Totéž se 4 lištnami křižujícími se. 1/1. 

» 13 a. Polyparium (isolované) se strany (exemplář z obr. č. 11.) 1/1. 

» \Zb. Týž pohled na jiné polyparium se 4 lištnami křižujícími se. 

» 14a. Polyparium se strany (exemplář s 3 lištnami, z obr. č. 10) 1/1. 

» 14 b. Totéž zvětšené 10/1. 

» 15. Spodní plocha polyparia zvětšená 2/1. 

16. Otisk spodní plochy se soustřednými vráskami 1/1. 

17. Segment spodní plochy, zvětšený 3/1. 

> 18. Totéž z jiného exempláře; zvětšení 6/1. 



6 a. 
6 b. 
6 c. 



Exemplář (jádro) v přiroz. velikosti. 
Otisk jeho se stopami skulptury. 
Zvětšený exemplář 2/1. 



Veškeré fotografie a zvětšení vyobrazených exemplářů provedl p. prof. A. Hofmann na příbramské horní akademii, 

začež mu zde vřelé díky vzdávám. 



MISCELLANEA SILURICA BOHEMIAE. 

BEITRÁGE ZUR KENNTNISS DER BOHM1SCHEN SILURFORMATION. 

(RESUMÉ DES BÓHMISCHEN TEXTES.) 

I. THEIL. 
MIT l TAFEL UND 4 TEXTFIGUREN. 

VON 

D". JAROSLAV PERNER. 

VORGELEGT AM 15. JUL1 1900. 



Bei der Revision des palaeontologischen Materiaíes aus der bóhmischen Siluríonnation, welches 
das bbhmische Museum und das Comité t Lir Landesdurchíorschung von Bohmen zusammengebracht 
hatte, sowie auch bei der Sichtung des riesigen Materiaíes, welches die Barrandesche Sammlung bei 
ihrem Ordnen allmáhlig enthiillt, kam ich auf viele ganz neue Sachen, welche wegen ihres geolo- 
gischen Vorkommens und palaeontologischen Eigenthumlichkeit verdienen veroflentlicht zu werden; 
umsomehr, als das Barrandesche Werk » Systéme silurien etc.« in einigen Jahren abgeschlossen 
werden wird, und keinen Platz bietet Zusátze und Ergánzungen zu den absolvirten Thiergruppen 
zu liefern. Ich unternehme es daher, solche neue interessanten Sachen, die den verschiedenen 
Gruppen angehóren, in kleineren Abhandlungen nach und nach zu veroffentlichen. In der vorliegenden 
Arbeit beschreibe ich 4 Versteinerungen aus den erzftihrenden Komorauer Schichten [D — d\{> . aus 
welchen bisher bloss 14 Versteinerungen (hauptsáchlich Brachiopoden) dem Barrande bekannt waren, 
und ferner eine bizarre Versteinerung aus D — d it die ich vorláufig zu den Monticuliporideen Stelle. 



Cheirurus Hofmanni n. sp. 

Taf I. fig. 1—5. Textfigur Nr. 1. 

Dieser Trilobit ist der dritte, welcher aus den Komorauer Schichten [D — d\(>) bekannt ist. 
Bisher flihrte man von den Trilobiten bloss Harpides Grimmi, und Amphion Lindaueri aus diesen 
Schichten an. 1 ) Im vorigen Jahre gelang es mir, in einer Rotheisensteinconkretion, die noch theil- 
weise mit Diabas-Mandelsteintuf umgeben war, und aus Kváň stammte, einige Glabellen und ver- 
schiedene Trilobitenfragmente zu finden, welche zu derselben neuen Art angehórten. Alle sind in 
Rotheisenstein umgewandelt, aber trotzdem sind die feinsten Details der Struktur erhalten. 

Die Glabella ist gross und stark gewolbt, fast kugelig, wir z. B. bei Cheirurus pater aus 
D — diT, oder Ckeir. globosus aus D — d±. Seitenfurchen sind keine entwickelt, dafiir aber sind an 
jeder Seite 3 Gruben, wovon die oberste die kleinste, und die unterste die grosste ist Diese 
waren sehr tief und erweiterten sich unten, am Boden, so dass man meistens bei der Práparirung 
immer ein Stuck der Glabella-Oberflache mitreisst; desswegen ist die prácise Form dieser Gruben 
nicht zu ermitteln. Die Form der Wange und der Auge, sowie ihr Verháltniss zur Glabella ist leicht 
aus der Fig. 1. und 3. auf der Tafel zu ersehen. Vom Thorax haben sich nur einige Segmente er- 
halten. Seině Achse ist bedeutend breiter als der innere horizontále Theil der Pleuren, deren 
Form undeutlich ist. Die Pleuren liegen etwa um % oder '^U der Hohe desjenigen Achsenrin-vs. 
dem sie angehóren, nach vorwárts. Pygidium ist nicht erhalten. — 

Die Oberfláche der Schale, namentlich auf der Glabella ist mit leinen Wárzchen von drei- 
erlei Grosse besetzt. Die kleinsten sind dicht gedrángt und nur mit starker Lupe wahrnehmbar. 
(Sieh Textfigur Nr. 1.) Die grosseren Warzchen kommen hie und da sparlich als rundě Hbcker vor. 

') Beide sind bloss durch ein Stiick (Unicum) vertreten; auch dic ubrigen Versteinerungen sind recht selten in diesen 

Schichten. 



14 



Die grossten, mit blossem Auge sofort bemerkbaren Hocker sind zahlreiche konische Hiigelchen. — 
Diese Art bildet einen Ubergang zwischen den Untergattungen Anacheirurus und Eccoptochile, wie 
wie sie neuerdings von Reed Coper charakterisirt wurden. 

Durch das Auffinden der Gattung Cheirurus in D — d\$ wird ein neuer Beweis erbracht, 
dass diese Schichten zum echten Untersilur (Ordovician) gehoren, und dass die von Katzer zuerst 
ausgesprochene und seitdem noch vielfach bis in die letzte Zeit tradirte Ansicht, 1 ) derzufolge D — d\$ 
ins Obercambrium versetzt sein solíte, jeder Begriindung entbehrt. Auch die seinerzeit von mir be- 
schriebene Graptolitenfauna aus D—d^ 1 ) lásst, wie ich es mehrmals hervorgehoben habe, nur die 
Parallelisation mit dem englischen Arenig zu. 

Onychochilus Helmhackeri Barr. sp. (manuscr.) 
Taf. I. Fig. 6 a b c. Textfigur Nr. 2, 3. 

In demselben Stuck Rotheisenstein, welcher den eben beschriebenen Cheirurus Hofmanni 
n. sp. enthielt, fand ich im J. 1798 bei der Práparation auch einen neuen Gastropoden. Derselbe 
ist der erste aus den Komorauer Schichten [D — d\fi) bekannte und zugleich auch der álteste boh- 
mische Gastropod. Spáter, als ich im Jahre 1900 das mir zur Bearbeitung anvertraute Materiál der 
Barrandeschen Gastropoden revidirte, fand ich in dem zum Studium bestimmten Materiále eine ganz 
áhnliche Rotheisensteinconcretion mit anheftendem Mandelsteintuffe, und in ihr einen kleineren Exem- 
plár derselben Gastropodenart. Die beiliegenden von Barrande herruhrenden Etiqueten gaben an, 
dass Barrande dieses Stúck im Jahre 1878 vom R. Helmhacker, damals Professor an der Bergaka- 
demie in Leoben, erhielt und es nach ihm als Cirrus Helmhackeri Barr. benannte. Helmhacker 
hat das letztere Stiick schon im J. 1858 bei Kváií in D — d\fi gefunden. 

Was die generische Bezeichnung anbelangt, so kann man beide Stúcke als Cirrus Sow. kaum 
anfuhren, da wie bekannt Cirrus eine mesozoische Gattung ist (Trias — dogger). Eher konnte man 
sie als linksgewundene Art von Cyclonema Hall, oder Eunema Salter betrachten. Denn Lindstrom 3 ) 
hat bereits bei der, sonst rechtsgewundenen Cyclonema, eine linksgewundene obersilurische Art [Cycl. 
perversum Lindstr.) beschrieben. Jedoch scheint es, dass unsere Stiicke vielmehr zu der ebentalls nur 
linksgewundenen Gattung Onychochilus Linstr. gehoren, wie sie Lindstrom charakterisirte, und von 
welcher er 3 Arten beschrieben hatte. (Lindstrom 1 . c. p. 196.). Alle an unseren 2 Stucken erhaltenen 
Merkmale sprechen flir die Zutheilung zu der Gattung Onychochilus. Es liegen uns 2 Steinkerne 
und ein Negativabdruck der Schale vor. Das Geháuse ist stumpt konisch, und die 4—6 Windungen 
sind durch tiefe Náhte voneinander getrennt. Die Windungen sind mit zarten, schiefen, bogenformig 
verlaufenden Rippchen verziert. Die Miindung ist nicht erhalten. — Die Auffindung eines Gastro- 
poden in D — d\$ spricht ebeníals fůr die Zutheilung dieser Schichte zum Silur. 

Fundort: Kváň. — D — d\fi. 

Conularia sculpta n. sp. 

Textfigur Nr. 4. 

Von dieser Art besitzt das bohmische Museum ein Fragment 5 cm lang und 2 X U cm breit, 
mit vorziiglich erhaltener Skulptur. Unsere Art gehort zu jener Conularien-Gruppe, bei welcher die 

l ) Sogar das Farbenschema fúr die neue geologische Kartě von Oesterreich (1 : 75.000) bezeichnet D — d { § als Obercambrium. 
T ) J. Perner. Etudes sur les Graptolites de Bohéme Pt. II. 1895. (Ein Tetragraptus caduceus, und 4 Arten von Diciy»tograJ>tus 
kommen darin vor!) 

8 ) Lindstrom: On the Silur. Gastropoda and Ptcropoda of Gotland. Kongl. svenska Akad. Handl. Bd. 19. Nr. 6. 1884 ) 
p. 180. T. XXI. fig. 55- 56 



15 



Wande schwachkonvex sind (z. B. Con. bohcmica und Con. consobrina, aus der Etage D — d->), und 
erreichte eine betráchtliche Lánge ca. 20 cm. Die Skulptur besteht aus tiefen feinen Ouerstreifen, 
(5 — 6 auf 1 mm)) welche ohne Granulation und irgendwelche Verzierung sind. Am náchsten steht 
die Con. robusta Barr. aus D — d\y \ welche sehr breite Ouerleisten besitzt, und diese noch mit feinen 
parallelen Streifen verziert sind. Bei unserer neuen Art beobachtet man selbst bei einer 50facher 
Vergrosserung keine Andeutung von Granulation oder Lángsstreifen. 

Fundort: Kařízek — Etage D — d\$ (zusammen mit Con. .imperialis Barr.). 

Conularia imperialis Barr. 

Barrande besass nicht diese Art in seiner Sammlung, und sein einiges Originál wurde ihm 
aus der k. k. geologischen Reichsanstalt geliehen. Das bohmische Museum aquirirte in letzter Zeit 
einige gute Exempláre dieser seltener Art, und ich erlaube mir bloss einige Zusiitze resp. Be- 
riehtigungen zu der Barrandeschen Beschreibung zu liefern. — Die Schale hat konvexe Wande gehabt; 
verdriickte Exempláre haben konkave Wande, welche mit einer tieferen und breiten Mittelfurche 
(Theilungslinie) und beiderseits mit einer řlachen Rinne versehen sind. Die Exempláre mit konvexen 
Seiten haben bloss eine scharfe Leiste in der Mediallinie Die Skulptur der wahren Epidermis, wie 
sie Barrande abgebildet hat, ist sehr seiten erhalten; meistens findet sich ein Abdruck der Innenseite. 
Derselbe macht den Eindruck, als ob die Schale aus einem Netzwerk von dicken, sich kreuzenden 
Leisten zusammengesetzt ware. Ubrigens fliessen die Hócker der Epidermis zuweilen zusammen 
und bilden somit undeutliche, grob granulirte Leisten. 

lm Bezug auf das geologische Niveau, so konstatirte ich, dass sammtliche Exempláre dieser 
Art aus den erzfiihrenden Komorauer Schichten entstammen (= Barrandes Etage D — d\$)\ einige 
meine Exempláre wurden in der » Veronikazeche« bei Kařízek, in demselben Niveau, im oolithischen 
Eisenerz (Chamoisit?) gefunden. Somit ist die Angabe, welcher zufolge D — d A als Horizont fur diese 
Art angeíiihrt wird, zu korrigiren. 

Monotrvpa Nováki Barr. sp. manuser. 
Tafel. I. Fig. 7—18. 

Dieses interessante Fossil wurde schon im Jahre 1873 auf einer Lokalitát siidwestlich von 
Prag, zwischen Krč und Michle gefunden; die betreffende Stelle heisst »u zlámaného kříže« (= 
> beim gebrochenen Kreuze«) und Uegt in einem Streifen der Zahořaner-Schichten (= Barrande*s 
Etage D — d^), welcher sich in nordwestlicher Richtung zieht. 1 ) Mit dieser Versteinerung wurden 
auch andere Petrefakte gefunden, und Prof. Dr. Ot. Novák veroffentlichte daruber einen Auťsatz 
in der bohmischen populáren naturhistorischen Zeitschrift »Vesmír«, welchen ich hier auszugsweise 
wiedergebe. Im Jahre 1873. hatte man hier einen Brunnen, bis zu der Tiefe von 15 Klafter abge- 
teuft, wobei man in der Teufe von 3 Kl. von der Oberlláche aut eine etwa 3 Zoll dicke Kalkstein- 
schichte stiess. Diese Schichte war konkordant gelagert und enthielt dieselben Versteinerungen wie 
die nebenstehenden Thonschiefer ; ausserdem aber sehr viele Bryozoen, Crinoidenstiele u. Korallen. 
Die Thonschiefer, welche in dieser Gegend unregelmássig gefaltet sind, sind stellenweise sehr glim- 
merreich, aschgrauer Farbe, und áhneln, was den petrographischen Habitus anbelangt, den Thon- 

Geologische Verhaltnisse dieser Gegend wurden vom Prof J Krejčí Ucschriebcn : Bericht uber die geolog. Auťnahmen 
etc. Verhandl. d. k. k. geol. Reichsanst. Bd XII. 1862 p. 26. 



16 



schiefern der Etage D — d & , wie sie bei Lejskov und Chodouň entwickelt sind. Die Versteinerungen 
jedoch, sowie. auch die tektonischen Verháltnisse beweisen, dass sie zu der Etage D—d A angehoren. 
(Dr. O. Novák citirt in » Vesmír « 1873 p. 143 nebst anderen Petrefacten auch 7/ imiclcus ornatus 
Stbg., Dalmanites socialis Barr. u. Dalm. solitaria Barr.) Unsere Exempláre von diesem Fossil 
stammen aus dem Thonschieíer und sind mit Kalkstein imprágnirt. 

Der Polypenstock bildet kreisformige Scheiben von 10 — 45 mm Durchmesser und 0*5— 2 mm 
Dicke. Die von mir als Unterseite betrachtete Flache ist gewohnlich mehr weniger konkav, die 
Oberseite schwach konvex. An den Rándern ist der Polypenstock papierdunn, jedoch nimmt gegen 
die Mitte hin allmálig an der Dicke zu. An der Obeflache befinden sich gewohnlich 3 hohe, schmale 
Leisten, welche zu einander in einem Winkel von 120° gestellt, in der Mitte des Polypenstockes 
zusammenstossen. (Sieh Fig. 10 auf der Taíel.) Diese Leisten sind zuweilen an den erwachsenen, 
wohlerhaltenen Exemplaren bis V/o cm hoch ; ihre Anzahl ist jedoch nicht bei allen Exemplaren 
gleich. In zwei Fallen sind bloss zwei Leisten entwickelt, und zwar an einem jungeren und einem 
erwachsenen Exemplár; selbe schmelzen in der Mitte als ein bogenformig gekrummter Kamm zu- 
sammen, u. zw. bilden sie einen Winkel von 150—1600. (Sieh Fig. 9 auf der Taíel.) Ausserdem 
aber gibt es Exempláre, bei welchen 4 solche Leisten vorkommen; in diesem Falle kreuzen sich 
die Leisten im rechten Winkel. An einem Exemplár beobachtet man, dass die 4 Leisten nur an 
ihrer breiten Basis zusammenstossen, in der Hohe jedoch, als zwei bogenformig gekrúmmte und ge- 
trennte Kámme durch eine kurze Leiste mit einander verbunden sind. (Fig. 11. auf der Tafel.) 
Die Beschaffenheit der Oberfláche auf der Unter- und Oberseite sowie die Gruppirung und Form 
der Hydrotheken ist aus der Fig. 14.^ — 18. zu ersehen. 

Was die innere Structur anbelangt, so besteht der Polypenstock aus kurzen, diinnwandigen, dicht 
aneinander liegenden, sehr feinen, prismatischen Rohrenzellen, welche sich durch seitliche Sprossung 
vermehren. Die Boden der Zellen sind undeutlich. Verbindungsporen und Sternlamellen habe ich 
an den wenigen Dunnschiffen, die ich aus dem spárlichen Materiále angefertigt habe, nicht wahr- 
nehmen konnen. Demnach diirfte man an die Angehorigkeit zu der Gattung Monticulipora Nicholson, 
die jetzt mit Chaetetiden zu den Tabulaten gestellt wirdi), kaum zweifeln. Nach der Beschaffenheit 
der Rohrenzellen kónnte man es in der Untergattung Monotrypa Nich. vorláufig unterbringen. Bar- 
rande nannte dieses Fossil Polyteichus Nováki. 

Aehnliche Stúcke stammen aus den Kalksteinconcretionen der Etage D— d A von Lieben 
bei Prag und Lodenitz. Diese Stiicke zeigen jedoch einige Abweichungen in der áusseren Form, 
so dass ich es vorláufig unterlasse dieselben hier anzufůhren, und auch ist das vorliegende Materiál 
zu spárlich, um es zu einer Strukturuntersuchung opfern zu konnen, welche allein zur Entscheidung 
uber die Angehorigkeit zu dieser Gattung dienen kónnte. 



') Ursprunglich betrachtete ich dieses Fossil, als zu den Bryozoen gehorig, indem ich der im Zittels Handbuche ent- 
haltenen Ansicht folgte, wo die Monticuliporiden als incertae sedis zu den Bryozoen gestellt werden; und in dieser Voraussetzung liess 
ich es photographiren und auf der Tafel, nebst anderen Versteinerungen abbilden. Als dann die zusammengestellte Tafel bereits der 
phototypischen Reproduction ubergeben war, entschied ich mich, im Laufe des weiteren Studiums der neueren Ansicht zu folgen, 
derzufolge die Monticuliporiden zu den Tabulaten gestellt werden, und nur mit Rucksicht auf die baldige Publicirung der anderen 
dabei abgebildeten neuen Thierreste entschloss ich mich die Tafel wie sie ist zu publiciren, und somit, obwohl sehr ungern, dem 
Werke des H. Prof. Dr. F. Počta, der die Koral len im VIII. Bde des Barrandeschen Werkes bearbeitet, vorzugreifen. 



J. Perner, Miscellanea silurica I. 



Tab. I 





TISKL ALOIS WIESNER V PRAZE.