Palaeontographica Bohemiae.

ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.

TŘÍDA II

NOVÉ RYBY
ČESKÉHO ÚTVARU KŘÍDOVÉHO.

POPISUJÍ

DR. ANTONÍN FRIČ a DR. FRANTIŠEK BAYER.

SE 3 TABULEMI A 9 OBRAZCI V TEXTU.

(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE. Č. VII)

(PŘEDLOŽENO DNE 9. KVĚTNA 1902.)

V PRAZE.
NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.

1902.

ČESKÁ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.

TŘÍDA II

NOVÉ RYBY
ČESKÉHO ÚTVARU KRÍDOVÉHO.

POPISUJÍ
DR. ANTONÍN FRIČ A DR. FRANTIŠEK BAYER.
(PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE. Č. VII)

(PŘEDLOŽENO DNE 9. KVĚTNA 1902.)

VE PRAZE.
NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ.

1902.

vý
M
PEP a El Aeg 0
Tiskem Aloisa Wiesnera v Praze, ©
knihtiskaře České akademie. císaře Františka Josefa
pro vědy, slovesnost a umění. :

halí

ÚO

Tento svazek našich Palaeontographic obsahuje popisy nových ryb českého útvaru křído-
vého, jež získaly sbírky Musea království Českého od vydání Fričovy níže citované monografie
těchto fossilních obratlovců, tedy od r. 1878. Jsou to formy jednak úplně nové, jednak druhy již odjinud
popsané, ale v Čechách nově nalezené. Některé z nich uvedl Frič také již ve svých »Studiích
v oboru křídového útvaru v Čechách«. Kdežto v jeho monografii křídových plazův a ryb mají
převahu Selachii, v tomto našem díle jen po jediném druhu náleží ku žralokům a chimérám, všecky
ostatní formy pak jsou příslušníky řádu ryb pramenoploutvých (Actinopterygii), a to kromě Proto-
sphyraeny a snad ir. Schizospondylus těch podřadí, která jindy souborným jménem ryb kostnatých
(Teleostei) bývala nazývána.

Přípravná studia k tomuto svazku vykonal prof. dr. Ant. Frič.") Dr. Fr. Bayer, převzav
zpracování textu o zajímavých těch svědcích křídové doby v Čechách, uvedl seznam jich i s novými
názvy forem již dříve popsaných nejprve ve svém článku »Kritický seznam plazův a ryb českého
útvaru křídového« (Věstník Č. Akademie, roč. V.). Definitivní určení některých druhů bylo možno
provésti až po dvou studijních cestách, zejména po návštěvě sbírek Britského Musea a několika
sbírek Německa i Švýcarska r. 1897 a 1900 (viz »Zprávu o studijní cestě do Londýna« v témž
Věstníku, roč. VII, pak článek »Z přírodnických museí pařížských a švýcarských« tamtéž, roč. X.).

Není nutno, abychom tu v úvodní části své práce položili rozsáhlý nějaký seznam literatury.
Spisy, ku kterým čtoucího odkázati dlužno, citovány jsou dále při jednotlivých popisech a zde stůjž
jen seznam prací, jež musí nezbytně znáti ten, kdo by se s rybami našeho křídového útvaru chtěl
dále obírati. Starší, pak o fossilních rybách vůbec pojednávající spisy uvedeny ve známé knize:

1. K. A. Zittel, Handbuch der Palacontologie. Palaeozoologie. III. Bd. Vertebrata. Mnichov
a Lipsko 1887—090.

O našich rybách útvaru křídového viz především:

2. Dr. Ant. Fritsch, Dre Reptilien und Fische der bóhmischen Krveiďefovmation. Praha 1878. —
Tu citována také všecka literatura starší (Agassiz, Geinitz, Reuss a ].).

Některé z nových našich druhů, pak ovšem i všecky druhy již dříve známé uvedl Frič i v těchto
svých pracích:

3. Dr. Ant. Frič, Sřudie v oboru křídového útvaru v Čechách. V »Archivu pro přírodovědecké
prozkoumání Čech«. L Korycanské vrstvy (I díl »Archivu«, 1870). — II. Bělohorské a Malnické vrstvy

') Některá šetření předchozí vykonal také + prof. O. Kroupa, od něhož pocházejí výkresy: tab. I. fig. 8., tab. III.
fig. 4., pak obr. 9. v textu.

155

4

(IV. 1879). — III. Yzzerské vrstvy (V. 1885). — IV. Teplické vrstvy (VII. 1889). — V. Březenské
vrstvy (IX. 1894). — VI CHlomecké vrstvy (X. 1898).

Popis nového druhu Elopid Protelops Geinitzii spolu se zevrubným popisem druhu Osmeroides
lewesiensis nalézá se v práci:

4. Dr. Gustav C. Laube, Bu Beitrag zur Kenntniss der Fische des Bóhmischen Turons.
Denkschriften d. kais. Akad. d. Wiss. L. Bd. Vídeň 1885.

Ryby z vrstev s naším křídovým útvarem souhlasných, nalezené ve Vestfálsku, popsány
v těchto čtyřech monografiích:

5. Dr. W. von der Marck, /ossile JFische, Krebse und Pflanzen aus dem Plattenkalke dev
jůnosten Kreiďe in Westphalen (Palaeontographica, XI. 1863).

6. Dr. W. v. d. Marck und Dr. CL Schlůter, Nene Fische unď Krebse aus der Kreide
von Westphalen (tamtéž, XV. 1868).

7. Dr. W. v. d. Marck, WVewe Beitráge der fossilen Fische unď andever Tevveste ans der
jiinosten Kreide Westfalens etc. (tamtéž, XXII 1873).

8. Dr. W. v. d. Marck, Zůsche der oberen Kreiďde Wesitfalens (tamtéž, XXXI. 1885).

Některá určení v. d. Marckova, některá nová jména jeho neobstála před pozdějším bádáním
kritičtějším. Zejména v té věci i jinde mnoho napravilo a vůbec v palaeontologii ryb nové světlo
vneslo epochalní, nedávno dokončené dílo:

9. A. Smith Woodward, Catalogue of the Fossil Fishes im the British Museum. Londýn.
Part L "1889 Pare 1502: 8905:BareV 19015

V dodatku k této naší práci bude podán pak úplný, také na základě katalogu Smith
Woodwardova upravený seznam všech našich ryb z útvaru křídového i s novými jich jmény.

Leč již zde můžeme uvésti předem tyto výsledky následující teď části popisné:

1. Fauna křídového útvaru českého především vozhojněna novými druhy, ano také rody.

2. U některých druhůo odjinud známých prokázáno tu vozsáhlejší vozšíření hovizontalní.

3. Popsány lu již z křídového útvaru voďy známé posud jen z vrstev mladších, 1 není pochyů-
nosti, že 1 nejmladší vyby (jindy Teleostei) mají také ve starších vrstvách četnější zástupce, než jich
posuď palaeontologie uvádí, že mají i větší vozšíření vertikalní.

Některé podrobnější výsledky nalezne čtenář ještě v jednotlivých popisech.

V PRAZE, koncem března 1902.

Dr Ant Eric: DT- Fr. Bayer.

I. Selachu1.

Cestracion canaliculatus (Ecgerton.)

(Drepanephorus canaliculatus Egerton).

(ab ioso)

Neúplný, zejména na obou koncích porušený osten ze hřbetní ploutve; z Vinar. Má délku
107 mem, šířku dole 21 7%, nahoře 6 77, jest se stran sploštělý a mírně zahnut. Lesklý, nažloutle
hnědý a slabě šikmo (zdola a z předu nazad a vzhůru) ryhovaný a již rozpukaný tenký povlak
z ganoinu jest zachován jen v hořejší části ostnu (4); v dolejší a větší části převládá mdle hnědý
dentin (vasodentin), z něhož jádro takových ostnů jest složeno.

Přední i zadní okraj ostnu jsou zcela hladké, jakž u r. Cestracion pravidlem.

Zittel") počítá tyto ostny k Ichthyodorulithům. Egerton žraloky, jimž náležejí, učinil
zvláštním rodem Drepanephorus; A. Smith Woodward užíval nejprve téhož jména, ale vrátil se
k původnímu jménu Ces/racton canaliculatus.*)

Náš osten nalezen byl přímo u zubů Protosphyraeny, zobrazených na tab. I. (he. 2.). Prof.
Frič z toho soudí, že není nemožno, aby tento osten také nenáležel rodu Protosphyraena (viz str. 6.),
ve kterémžto případě by jej slušelo pokládati za velice vyvinutý zub, jaký posud u řečeného rodu

ryb nebyl popsán.

M. Holocephal.

Ischyodus bohemicus z. sž.

(Tab. L fig. 3.)

Z Vinar dostal se do sbírek musejních poněkud porouchaný osten z první hřbetní ploutve
chiméry r. Zschyodus Egerton,“) o němž také Zittel ve své Palaeozoologii“) zmínku činí. Má délku
35 cm, jest se stran smačklý, ku konci štíhlý a málo nazad zakřiven; celková forma jeho v části
dolejší na exempláři z fragmentů skládaném nemůže býti patrna. Také zoubků na zadní periferii

1, K. A. Zittel: Palaeozoologie, III. Bd. pag. 121

2) A. Smith Woodward: Catalogue... Part I. pag. 331., 334.
3) Smith Woodward: Catalogue... Part II. pag. 59.

4) III. Bd. pag. 108.

6

ostnu nelze pozorovati. Na několika místech (fig. 3. «) jest tmavohnědé, hladké jádro ostnu
pokryto tenkou slupkou s povrchem granulovaným; také v dolejší své části, na basi pod povlakem,
má osten povrch drsný, zrnitý. Drobná, nízká zrnka tato jsou skoro v řádkách sestavena. Dnes již
těžko jest rozhodnouti o tom, je-li tento granulovaný povlak ostnu zbytkem chagrinu (jako na
ostnech z Kehlheimu) čili nic; pozorován drobnohledem naprosto nejeví nějaké takové struktury a řezů
nebo výbrusů pro drobivost materialu upraviti nelze.

Poněvadž se nález vinarský od popsaných posud ostnů r. Ischyodus celým svým rázem liší,
dáno mu tu nové druhové jméno Z. dohemicus.

III. Actinopterygu.

Protosphyraena ferox Leidy.
(Tab íss 2476)

Rod Protosphyraema Leidy náleží k těm rybám fossilním, jichž zůstatkům se dostalo snad
-tolika různých jmen, kolik palaeontologů je zpracovalo.) Také systematické umístění rodu se podle
toho měnilo. Zittel na př.“) počítá Protosphyraenu do čeledi Saurocephalidae (řád Physostomi),

Obr. 1. Protosphkyraena ferox Leidy. Obr. 2. Protosphyraena ferox Leidy. Obr. 3. Protospkyraena ferox Leidy.
Vinary. Vinary. Větší zub. Teplice (Wekelsdorf).
Zub; dole obrys příčného řezu. Rostrum, 2 úlomky; v levo obrys příčného řezu.

Smith Woodward") do řádu Actinopterygií, podřadí Protospondyli a čeledi Pachycormidďae (jsou
to ryby jindy ku Ganoidům počítané).

Ve sbírkách našeho musea jsou tyto zbytky druhu Protosphyraena ferox Leidy:

1. Zuby, čtyři exemplary (tab. I. fig. 2., obr. v textu 1. a 2.), veskrze z Vinar. Na kusu
opuky vězí 4 zuby z části ve fragmentu zubní části (dentale) dolejší čelisti, kde bývají veliké zuby

1) Viz o tom i nejnověji: Loomis Fred. B., Die Anatomie und die Verwandtschaft der Ganoid- und Knochenfische aus
der Kreide-Formation von Kansas (Palaeontographica, 46. Bd.; Stuttgart 1900).

2) K. A. Zittel, Palaeozoologie, III. Bd. pag. 263.

9) A. Smith Woodward, Catalogue... Part III. pag. 399,

nejhustší (tab. I. fig. 2.). Jeden jest celý (Z), z ostatních zbyly jen úlomky. Zachovalý zub jest pra-
málo zakřiven, má délku 50 2, část z alveoly vyčnívající délku 25 77; šířka zubu kromě špičky
jest 10 7. Ostatní zuby na tomto fragmentu již nemají špiček; měly zajisté tvar podobný, druhý
byl nejen širší, ale asi i delší. Všecky vesměs jsou se stran smačklé, na okrajích dosti ostré a měly,
jak na prvém zubu viděti, ostrou špičku. Lesklý email jest slabounce popraskán, a má barvu žlutavě-
hnědou se světlejšími čárkami rovnoběžnými i všelijak spojovanými zejména nahoře na koruně. Na
příčném průřezu jsou zuby po většině zcela massivní; jen v některém viděti stopu po nepatrné
dutině pulparní, vyplněné dnes arci již také hmotou nerostní.

Kromě této skupiny zubů mají sbírky musejní ještě 3 zuby isolované, jeden menší, šedo-
hnědý, mírně zakřivený (v textu obr. 1.), bez špičky, pak fragment zubu ještě menšího, a konečně
největší ze zubů (obr. 2. v textu), zdélí 47 mm, dole 15 m široký, s tupou špičkou, na jednom
okraji téměř přímý, na druhém zejména nahoře zakřivený. Oba okraje jsou velmi ostré. Barva žluto-
hnědá a vnější habitus týž, jako u čtyř zubů shora popsaných.

Všecky tyto zuby náležejí ku »klům« (Fangzáhne), jež měly Protosphyraeny v mezičelistí
a na kosti radličné, pak dole v dentale a v předu na spleniale.") Kromě nich rozeznává Loomis (loc.
cit.) ještě čtvery zuby menší; těm se poněkud podobá patero nevalně zachovaných zoubků z Vinar,
upevněných na obloukovitém fragmentu čelisti (zdélí 95 cm).

2. Rostrum, dva fragmenty jednoho a téhož kusu (v textu obr. 3., z Teplice (Wekelsdorf).
Protosphyraeny měly všecky hlavu na předu prodlouženou v ostrý čenich, jehož kost vznikla
ze splynulých předních kostí lebečných, zejména z kosti řitičné (ethmoideum), dole částečně
i z vomeru a nahoře, v proximalní části, i ze předních konců kostí čelních (frontalia). Jak z našich
fragmentů lze souditi (viz zvláště hořejší), bylo rostrum nahoře vypuklé, až skoro v medianí
hranu smačklé, vezpod poněkud konkavní; leč na nejpřednějším konci našeho fragmentu. již
není stopy po nějaké rýze a rostrum jest téměř ovalní, totiž širší než vyšší. Oba úlomky jsou
ovšem poněkud porušeny; barvu mají na řezu kaštanově hnědou a tu také uprostřed viděti stopy
neveliké dutiny.

3. Úlomek předního okraje prsní ploutve, vlastně prsního ostnu (tab. I. ho. 4.); z Přibylova.
Mělať Protosphyraena nečlánkované paprsky té ploutve splynulé v mohutný trn, na předním obvodu
(na našem obrazci v pravo) zoubkovaný, jenž byl těmto rybám zajisté vydatnou zbraní. Ve sbírkách
musejních jest vlastně negativ fragmentu; vyobrazení pořízeno arci podle sádrového odlitku tohoto
negativu. Fragment sám náleží přednímu obvodu ploutve, tam kde paprsky její jsou jen ryhami
naznačeny a dokonaleji v jedno splynulé, než v zadní partii ploutve. Přímá délka negativu 50 747;
šířka bez zubů 13 7, výška zubu 45 wm.

Kromě tohoto úlomku mají sbírky musejní ještě 2 fragmenty prsní ploutve Protosphyraeny
z Vinar, a to ze zadnější partie té ploutve, o několika konvergentních paprscích; délka většího
fragmentu 14 cze, menšího 12 czz.

4. Podpůrná kůstka (4ypura/e) ploutve ocasní (tab. I. fig. 5.); z Vinar. Takovou kost měla
dle Loomise (loc. cit.) Protosphyraena v ocase asi jedinou, lichou (medianí). Náš exemplar má obrys
skoro pětihranný, s vyniklou stopkou (nahoře); jest dole porouchán, i zdá se, že by bylo nutno

VV

levý a pravý dolejší, šikmý okraj poněkud prodloužiti. Největší šířka jest 30 we.

1) Výbrus takového klu zobrazil Felix (Zeitschr. Deutsch. Geol. Gesell. Bd. 42. 1900).

Schizospondylus dubius n. «. (?), n. sp.
(Tab. 'I. fig. 6.)

Provisorním novým jmenem Sc4zzospondylus dubius*) označujeme tu zajímavou rybu od Vehlovic
(tab. I obr. 6.). Provisorním jen proto, že nemá náš exemplar především lebky, aby se nemohlo
namítati, že zavádíme nový rod na základě exemplaru nezcela zachovaného. Že však není jen tak

zhola bezdůvodno, označiti jej jako nový rod a druh novým jménem, ihned ukážeme.

B

M

2?
by

Obr. 4. Schizospondylus dubius n. g., n. sp. Vehlovice.
Obratle z přední části páteře mezi ploutvemi prsními a břišními
(Tab. I. fig. 6. $, ad; tamtéž 7.), zvětšeny (“/,); 4 výběžky basalní,

ba parapofysy.

Obr. 5. „Schézospondylus dubius n. g., n. s. Vehlovice.
Obratle přímo před ploutvemi břišními (Tab. I. fig. 6. 2),
zvětšeny (%,); 2 výběžky basalní, $z parapofysy.

Jediný pohled na náš fragment a zejména na kostěné štítky nad páteří i pod ní (tab. I.
fo. 6. s, s) stačí, abychom poznali, že náleží v Pictetovu čeleď /ZZoplopleuriďae. Systematické po-
stavení této čeledi není přese všecka posud známá mínění nijak ustáleno. Pictet ve své palaeonto-

logii (Traité de Paléontologie; vol. II. Paris 1854) i v. d. Marck") počítali ji nejprve k rybám

Obr. 7. „Schizospondylus dubius n. g., n. Sp.
Vehlovice. Dva štítky kostěné z řady hořejší (Tab. I. fig. 6. s),
zvětš. (“/,).

Obr. 6. „Schizospondylus dubius n. g., n. sp.
Vehlovice. Štítek kostěný z řady dolejší (Tab. I. fig. 6. s“),
zvětš. (“/,).

1

skelnošupinatým; ale již v. d. Marck,“) jenž dal této čeledi jméno Dercetiformes, řadí ji tam spíš
že se s nižádnou ze známých skupin ryb. skelnošupinatých nesrovnává.

jen provisorně a praví,
1) V mém >Kritickém seznamu< uvedena ryba tato zatím jménem /70$/oplcurum n. g., n. sp.
Dr. W. v. d. Marck: Fossile Fische, Krebse und Pflanzen aus dem Plattenkalk der jůngsten Krcide in Westfalen.

2)

Po XI. Bd.

9

Později zase ji Pictet“) kladl v podtřídu ryb kostnatých (Teleostei); s ním se srovnává i Lůtken,)
jenž tyto ryby má také za ryby kostnaté (ale nikoli za Physostomi, jako ve své učebnici palaeo-
zoologie K. A. Zittel). A. Smith Woodward ve svém katalogu fossilních ryb Britského Musea)
má toliko čeleď Dercetiďae se 3 rody: Dercetis, Leptotrachelus a Pelargorhynchus. Ostatní její rody
jsou zařaděny jinam. Čeleď počítá v řád Actinopterygii, podřadí Isospondyli (čel. Clupeidae, Salmoni-
dae, Esocidae a j.). Své mínění o této sporné otázce uvedeme na konci tohoto popisu.

Náš exemplar se však ode všech posud popsaných druhů čeledi Dercetidae podstatně. liší
jak úpravou obratlů, tak hned na první pohled formou kostěných štítkův, i konečně částečně také
polohou a velikostí ploutví. (Tak na př. mají rody Dercetis Můnst. a Pelargorhynchus v. d. Marck
ploutev hřbetní dlouhou a štítky vzadu srdčitě vykrojené; r. Leptotrachelus v. d. Marck obratle
jiné, zejména v prvé části páteře štíhlé, a štítky šipkovité nebo v předu štíhlé a nazad dichoto-
micky rozdělené atd. Konečně žádná z těch ryb nemá obratle té úpravy, jako náš exemplar, jemuž
tedy snad nové, námi navržené jméno rodové bude moci již z té příčiny býti ponecháno. Podáme
teď popis jeho.

Ze dvou podélných řad s/íťků kožních, jež mívají Dercetidae na bocích, zachovalo se jich
jen několik, a to osm nad páteří před ploutví hřbetní (tab. I. iw. 6. za 0), dva za touto ploutví (Z),
pak po řadě štítků nad zadními obratli (s) a pod nimi (s“). Všecky mají povrch vyniklými, konver-
gentními hranami zdobený. Nejlépe se dochoval zevnější tvar štítků vzadu nad páteří (s, v textu
obr. 7.) i pod ní (s'; v textu obr. 6.); tyto mají podobu deltoidu a dole štíhlý výrostek (patrně pro
upevnění v kůži), ony pak skoro obrys nepravidelného trojúhelníka a dole silnější plošky, jež v kůži
vězely. Také z našich obrazců patrno, že se tyto štítky (obr. 7.) zčásti kryly, jako šupiny rybí.
Po lebce a pásmu lopatkovém zbyly tu jen nezřetelné, mělké stopy. Dobře jsou zachovány krátká
ploutev prsní ($) i ploutev břišní (ad) se základní svou kostí, pak nedlouhá ploutev hřbetní (ď); že
jest to jen přední její část, patrno ze sporých zbytků paprsků za ní (mezi ď a s).

Nejzajímavější jest dokonale zkostnatělá pářež naší ryby; jest lépe zachována, než u popsaných
posud druhů jmenované čeledi, a proto zvláště pro umístění její v soustavě ryb velice důležita.
Všecky téměř obratle mají těla rozpoltěna ve dvé; u některých obratlů jest toto rozdělení sotva
naznačeno, u sporých zcela zahlazeno. Nelze upříti, že má nový náš rod v páteři »poloobratle«
(něm. »Halbwirbel«), jaké známe u některých ganoidních ryb recentních (Amia) i fossilních (Megalurus,
Eurycormus v ocase a j.). Svědčí o tom také i tvar, i poloha hořejších oblouků s hořejšími trny
(0; fie. 6.) Tyto vězí svým dichotomickým koncem proximalním vždy nad hranicí dvou obratlů
sousedních. Přední polovina většiny obratlů nese mohutné výběžky basalní (obr. 4. a 5. 4; něm.
»Basalstůmpfe« Goette). Zadní, menší výběžky obratlů ($4), u jiných Dercetid sotva naznačené, jsou
u našeho rodu také znamenitě vyvinuty; nejsou zajisté než parapofysy, zbytky dolejších oblouků (haem-
apofys). Pravé haemapofysy se u některých ryb ganoidních (na př. u r. Amia) také nalezají právě
na zadní polovině obratle. Žebra se u našeho exemplaru nezachovala. Z ocasních obratlů (mezi s
a s, fie. 6.) našeho exemplaru kromě dvojitých těl jejich nezbylo pranic

Právě toto rozpoltění obratlů, pak existence basalních výběžků a konečně umístění hořejších
oblouků (vždy nad hranicí dvou obratlů): vše nasvědčuje tomu, že náš exemplar a ovšem i celá

čeleď Dercetidae náleží nejspíše v bývalou podtřídu ryb ganoidních. Bez lebky arci nelze přesně

1) Viz Pictetovu a Humbertovu práci o rybách Libanonu (Nouvelles recherches sur les poissons Foss. etc., 1866).

2) Chr. Lůtken: Ueber die Begrenzung und Eintheilung der Ganoiden (překl. Willemoes-Suhmův, Palaeontographica,
XXII. Bd. 1876).

8) Catalogue... Part IV. 1901 (pag. 171.).

Dr. Antonín Frič a Dr. František Bayer: Nové ryby českého útvaru křídového. 2

10

označiti, se kterými takovými rybami v nynější soustavě jest nejpříbuznější; nechybíme však, klademe-li
ji ve Smith Woodwardovu skupinu Protosponďyli, třeba že mezi charakteristickými znaky tohoto
podřadí autor uvádí také pravé ganoidní šupiny. Že jsou Dercetidae nejen dobrou, ale i zcela zvláštní
čeledí, o tom i náš rod vydává nesporné svědectví. :

Osmeroides vinarensis Fr.
(Tab l 22)

K rybám křídového útvaru nejlépe se vším všudy zachovaným náležejí druhové rodu Osmerotďes
Ag., jejž kladli jindy v čeleď ryb lososovitých (viz na př. u Zittela, I. c., pag. 279.), až teprve
A. Smith Woodward") ukázal, že náleží v čeleď Elopiďae, tedy k rybám se sleďovitými blízko

Obr. 8. Osmeroides vinarensis Fr. Vinary. Ocasní ploutev, poněkud zmenšena.

příbuzným. Ve Fričově monografii (Die Reptilien und Fische etc.) uvedeny u nás nalezené druhy
O. lemwesiensis. Ag. a O. divaricatus Gein. K nim připojil Frič později") zmínku o novém druhu
u Vinar nalezeném, jemuž dal prozatím jméno O. vznarenmsis n. sp. Není však pochyby, že jest
druhem dobrým, opravdu novým. Srovnáme-li 3 nejlépe zachované exemplary musejní sbírky (jeden
zobrazen na tab. II. fie. 2.) s ostatními ve Wood wardově katalogu uvedenými druhy (O. lewesiensis
Mantell sp., O. levis sp. n., O. gracilis Davis, O. lewisi Davis sp., O. attenuatus Davis sp.,

1) Viz The Geolog. Magazine. January 1895. No. 367. — Catalogue... Part IV. London 1901., pag. 11.
2) Dr. Ant. Frič: Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. III. Jizerské vrstvy, pag. 83.

11

O. sardinioides Pictet sp , O. cretaceus v. d. Marck sp.), liší se od nich především znamenitou svou
velikostí; délka exemplaru na naší tabuli II. zobrazeného (tedy bez ocasní ploutve) jest 58 cm,
délka jiného exemplaru i s ocasní ploutví (až do středu zadní její periferie) 63 cz, ač i tomuto
exemplaru přední část hlavy schází. O. lewesiensis a O. cretaceus mívají délku průměrem 40 cm,
ostatní uvedení druhové délku jen 20 cwe. S druhem O. cretaceus, jemuž v. d. Marck“) dal nej-
prve jméno Rhabdolepis cretaceus, pak Holcolepis cretaceus, srovnává se náš Osmeroides tím, že
má trup od záhlaví až po basi ocasní ploutve čtyřikrát delší, než hlavu i s víčkem žaberním; ale
délka hlavy i s opercularním apparatem jest větší, než největší výška těla,, ploutev hřbetní kratší,
než u druhu v. d. Marckova (napočítal jsem v ní nikoli 12, nýbrž 8 paprsků) a první její paprsky
jsou mnohem bližší occiputu, než ploutví ocasní. Na rozdíl od druhu ©. lewesiensis jest jen zadní
část hořejšího povrchu lebky drsná, ostatní kosti jsou celkem hladké, a šířka occiputu jest menší,
než polovina délky hlavy. Ostatně i tvar jednotlivých kostí, zejména obou čelistí, jejichž přední
konce jsou od sebe na 65 7477 vzdáleny, jest zcela jiný, než u známých posud druhů r. Osmeroides.
Obratle sotva nanejvýš jen v ocase pod zachovaným povrchem těla vynikají; šupiny jsou podlouhle
vejčité, na předním (krytém) okraji mělce trojlaločné a tutéž z pravidla třemi málo vyniklými paprsky,
pak všude excentrickými, kolem jádra blíž k zadní periferii šupiny položeného souběžnými ryhami
znamenány. Všecky exemplary našeho druhu mají pěknou barvu do červenava hnědou.

Exemplar na tab. II. (fie. 2.) zobrazený má při uvedené délce 58 cze největší výšku 14 cm.
Z lebky jsou dobře zachovány jen kosti oboční (infraorbitalia, 70), kost čtvercová (guadratum, 7),
před níž viděti zbytky kostí křídlových (pterygoid a výše položený mesopterygoid); z dolejší čelisti
se zřetelně zachoval fragment proximalní její části (articulare, a7), z víčka žaberního skoro celé
operculum (0$), pod nímž leží četné radii branchiosteci (7), z apparatu žaberního epihyale (24) a cerato-
hyale (c/%). Krátká hřbetní ploutev (ď; délka 65 7) končí se nahoře přímo nad posledními
paprsky ploutví břišních (ad, délka na naší zkamenělině 537 77). Z páteře obnaženo jen vzadu
několik těl obratlův ocasních (o).

Štíhlý ocas s dosti hluboko vykrojenou ploutví, zobrazený tu v textu na obr. 8., pochází
z jiného, rovněž v celku dobře zachovaného exemplaru. Tomuto schází jen nejpřednější část lebky,
ale přes to má až do středu zadní periferie ploutve ocasní uvedenou již délku 63 cze, výška trupu
pak jest pod hřbetní ploutví sotva 11 cm. Z lebky se zachovala svrchní, hrubě granulovaná plocha
její, na níž jednotlivých kostí rozeznati nelze, pak kosti oboční (infraorbitalia) a operculum.

Třetí exemplar ve sbírkách musejních vystavený jest složen ze čtyř kusů a nemá Již trupu
tak neporušeného; odloučené a po kameni rozptýlené šupiny svědčí o tom, že se dostal do usazujícího
se prostředí již za rozkladu těla. Zachovaly se tu ocas s ploutví, prostředek, jenž nejvíce utrpěl, pak
přída těla s hlavou. Na lebce viděti nahoře hrubě zrnité kosti temenní (parietalia), pak před nimi
hladké, jen obvyklou paprskovitou skulpturou znamenané kosti čelní (frontalia); u otevřené tlamy
viděti podlouhle trojhrannou hořejší čelist (maxillare, zdéli na okraji úst 48 7474), k níž se nahoře
pojí malé a úzké praemaxillare, pak z dolejší čelisti ploché, uprostřed trochu konkavní dentale
(zdélí 7 cm).

Již tyto a všecky ostatní na našich exemplarech zachované části lebky svědčí o tom, že
vinarské ryby ty náležejí druhu novému, že tedy Fričovo jméno Osmeroidďes vinarensis bylo zcela
oprávněno.

1) Palaeontographica: XI. Bd. pag. 26, XV. Bd. pag. 278, XXII. Bd. pag. 57.
2*

12

Elopopsis Smith-Woodwardi n. sp.
(Tab. IIL fig. 1.)

Nový druh Heckelova rodu Elopopsis, nazvaný tu po anglickém palaeontologu A. Smith
Woodwardovií v upomínku na jeho prohlídku našich originalů a ovšem i této ryby v museu
r. 1897, pochází z Března (u Loun). Frič ku rodovému jménu této ryby ve svých »Studiích« ") přičinil
otazník; ale jediný pohled na lebku naší ryby (tab. III. fi. 1.) přesvědčí nás, že opravdu k rodu
Elopopsis (čeleď Zlopiďae) náleží.

Náš exemplar se však od pěti posud známých druhů r. Elopopsis“) podstatně liší. Od west-
falského druhu El. Ziegleri v. d. Marck“) především velikostí zubů, jež nejsou v hořejší čelisti
(mx) tak drobné, a v dolejší čelisti (7%) naopak tak veliké, jako u druhu v. d. Marckova. Zubům
v hořejší čelisti nepřibývá velikosti směrem nazad, jako u druhů El. Fenzli Heck., El. microdon
Heck. a El. Heckeli Reuss. Hořejší čelist (4) není na dolejším svém okraji tak konvexní, jako
u druhu El. crassus (Dixon), jenž má ostatně dolejší čelist zdéli 9 cze, náš exemplar pak jen 75 cm;
také se tato mandibula »rapidně« k symfysi nezůžuje, jako u jmenovaného druhu. Délka hlavy
s opercularním apparatem se na rozdíl od druhů Heckelových a Reussova rovná asi nej-
větší výšce trupu; výška hlavy v occiputu jest ha rozdíl od Dixonova druhu menší, než délka crania.
Také jsou všecky téměř kosti po stranách lebky dosti hladké, bez protuberancí, jaké se u obou
shora jmenovaných druhů Heckelových uvádějí. Smíme tedy nový exemplar rodu Elopopsis, na naší
tab. III. zobrazený, právem pokládati za nový, dobrý druh.

Měl délku znamenitou, zajisté nejméně 70 cze. Barva zachovalých částí jest tmavohnědá.
Musejní exemplar (ze sférosideritu) jest složen ze 3 původně oddělených kusů, jež se také jediné
z celé ryby zachovaly: 1. z hlavy se sousední partií trupu (tab. III. fie. 1., přední polovina obrazce,
zdéli 18 cme); 2. část trupu přímo za prvým kusem ležící (táž fig., zadní polovina), s obnaženými
obratli (v) typické podoby rybí a s roztroušenými nad nimi podpůrnými kůstkami ploutve hřbetní
(interneuralia), a konečně 3. část trupu mezi ploutví řitní a ocasní, již zvláště zobraziti zbytečným se
nám vidělo.

Na lebce pozorujeme praemaxillare (pz) se zachovalým zubem při zadním konci, pak obě ozu-
bené čelisti (maxillare, 2x a dolejší čelist, 2); pod dolejší čelistí leží dobře zachovalá deska jugu-
larní (gularní; 7). Za orbitou (o) leží nevysoké, ale široké kosti oboční (infraorbitalia, 70), nad a za
nimi supraoccipitale (so). [rojhranná kost pod těmito kostmi obočními, za proximalním koncem dolejší
čelisti jest zajisté guadratum. Z kostí víčka jsou dobře zachovány: operculum (04), před ním prae-
operculum (fo), za ním suboperculum. Před paprsky blány žaberní (radii branchiosteci, 7) viděti dole
fragment oblouku žaberního (caratohyale). Šupiny — za hlavou největší — mají veskrze černavý okraj.

Třetí, nejzadnější zachovalá část těla má podobu protaženého pětiúhelníka s konvexní stranou
zadní. Viděti na ní drobnější a málo zřetelné, skoro čtyřhranné šupiny jen v předním pruhu její;
jinak jest tento fragment těla hladký a dosti lesklý. Pod předním, dolejším jeho cípem jsou negativní
otisky 3 paprsků ploutve řitní; z ostatních ploutví se nezachovalo pranic.

1) Dr. Ant. Frič: Studie v oboru křídového útvaru v Čechách. V. Březenské vrstvy.
*) Viz A. Smith Woodward: Catalogue... Part IV. 1901.
4) Palaeontographica, XV. Bd., pag. 293. Taf. XLI. Fig. 2.—4.

13

Parelops Pražákii n. g. (*), n. sp.
(Tab. II. fig. 1.)

Zvěčnělý Jos. Pražák daroval do sbírek musejních rybu z Vehlovic, na tab. II. (hg. 1.) zobra-
zenou. ') Nové naše jméno rodové Parelops (n. ©. ?) jest zajisté oprávněno; z důležitých příčin však
je přece máme za jméno po jistou míru provisorní. Jestiť lebka na stranu k pozorovateli obrácenou,
na levo převalena a smáčknuta, tak že kontury jen velice sporých kostí zřetelněji se zachovaly;
z ploutví tu zbyla jediná krátká ploutev hřbetní (ď), a také deska jugularní, pro naše Elopidy tak
charakteristická (srovnej tab. II. hg. 1. 7), není a nemůže býti odkryta. Ale již proto, že se obě
kosti temenní (parzefa/ia, v levo nad 0$) spolu stýkají, pak pro tvar víčka (operculum, 0$), pro krátkou
ploutev hřbetní a statná dlouhá žebra (co/ možno snad přece tvrditi, že tato nová ryba náleží v čeleď
Flopidae; nesrovnává se ovšem s nižádným naším posud známým rodem její (Elopopsis Heck.,
Osmeroides Ac., Protelops Laube).

Byla rybou zajisté značné délky. Celá zkamenělina měří 50 cze; několik zadních obratlů není
již na naší tab. II. (hg. 1.) zobrazeno, ale ani ty ještě nejsou z poslední partie páteře. Nechybíme valně,
odhadujíce délku celé ryby nejméně na 70 cz. Exemplar musejní složen jest ze dvou kusů, jichž
hranice i na našem obrazci zřetelně vidíme; v prvním kuse opuky vězí hlava a přední část páteře se
žebry, ve druhém (menším) druhá část páteře a ploutev hřbetní.

Na lebce, pohříchu v levo sešinuté a smačklé, jejíž délka jest 15 cze, viděti obšírný důlek
oční (07) o největším průměru 3 cz; přímo nad ním jest kost čelní (frontale), za ní pak obě stýka-
jící se kosti temenní (parietalia). Před okem leží skoro zcela na stranu převrácený praeethmoid. Přímo
pod předním koncem lebky jest nazad značně rozšířené praemaxillare. Jiných částí lebky bezpečně
určiti nelze. Z opercularního apparatu zachována ještě nejlépe hlavní kost víčka (operculum, 0$); před
ní jest praeoperculum, pod ní stopy subopercula (mezi of a fragmentem do předu namířeného
žebra) a interopercula.

V přední části zkameněliny zachovalo se 21 velikých obratlů se zbytky hořejších trnů a stat-
nými žebry (co), jež zajisté objímala dokonale břišní dutinu, jakož u Elopid pravidlem. Nejdelší žebro
(při co) má přímou délku 9 cze. Těla nejpřednějších těchto obratlů jsou ku podivu krátká (6—7 );
čím dále nazad, tím jsou delší, až konečně v zadním fragmentu (pod ď) má všech 17 obratlů zřetelně
vyvinutých rozměry normalní (délku 11—12 2). V obou částech zkameněliny, v přední nad obratli
i v zadní po obou stranách páteře, jsou roztroušeny četné ostice, tu a tam i se svou charakteri-
stickou bifurkací (zejména vzadu dole).

Z ploutví zachována jediná hřbetní (ď), totiž negativ 9 její paprsků; zadní její část jest odštíp-
nuta. Basis zbytku má délku 45 cze; výška ploutve nebyla větší 3 cme.

Tachynectes vinarensis n. sp.
(Tab. I. fig. 7.)

Ryba z Vinar, zobrazená na naší tab. [. (fi. 7.), náleží beze vší pochybnosti k rodu Zachy-
nectes v. d. Marck,") z Westfálska popsanému, jejž jmenovaný tu autor počítá k rybám sleďovitým

1) V »Kritickém seznamu« uvedena jménem /važíkia Fr.
2) W. v. d. Marck: Fossile Fische, Krebse und Pflanzen aus dem Plattenkalk der jůngsten Kreide in Westphalen.
Palaeontographica, XI. Bd.

14

(Clupeidae; u něho: Clupeoidei), Smith Woodward jakožto »nedostatečně definovaný rod« do čeledi
Scopel'dae.*) Museum má tři kusy zachované vesměs jen asi tou měrou, jak naše vyobrazení ukazuje:
1. exemplar zobrazený, ještě nejlépe konservovaný, 2. jeho negativ, 3. pak ještě fragment lebky
s prsními ploutvenu.

Na exemplaru vyobrazeném z lebky zachoval se úlomek kosti čelní (frontale, /), pak obě
dlouhé kosti mezičelistní (praemaxilaria, zr), jež u Scopelid činí samy hořejší okraj široké tlamy.
Za předním koncem levé této kosti viděti ohnutou kůstku, úlomek hořejší čelisti (ax2//are). Za
kostí čelní mezi / a zbytkem hlavní kosti víčka (operculum, 0), jsou zlomky ostatních kostí lebečních.
V mohutných, zajisté zaokrouhlených (viděti to na negativu) ploutvích prsních ($) jest krátký a silný
osten (7) a na levo 15, na pravo 16 měkkých paprsků. Takového počtu článkovaných paprsků není
v prsních ploutvích žádného ze tří druhů v. d. Marckem popsaných; T. macrodactylus má 11,
T. longipes 12 měkkých paprskův a T. brachypterygius má malé ploutve prsní, dle obrazu v. d.
Marckova nanejvýš snad jen o 10 paprscích. Kůstka v podobě V mezi oběma prsními ploutvemi
(pod 0%) jest zajisté fragment suspensoria těchto ploutví.

Toto suspensorium jest lépe ve své charakteristické, prohnuté formě (viz u v. d. Marcka:
Taf. X. Fio. 1.) zachováno na třetím exemplaru. Kromě prsních ploutví a fragmentů kostí lebečních
ničeho na něm neviděti. Jen na předním levém okraji lebky odkryto 10 zoubků u příčném průřezu se
zřetelnou dutinkou pulparní. Tyto zoubky nejsou tak drobné, jako u popsaných druhů r. Tachynectes,
o nichž v. d. Marck praví (loc. cit., pag. 51.), že »byly asi velmi malé, že lze pozorovati jen
nepatrné zbytky kartáčkovitého chrupu dolejší čelisti« Zoubky na našem exemplaru mají průměr až
skoro 1 72; takové, ba mnohem větší zuby nejsou arci u Scopelid vzácny.

Hledíce k počtu měkkých paprsků ve ploutvích prsních, pak k udané tu velikosti zoubků,
můžeme zajisté nálezu vinarskému právem dáti nové jméno Zachynectes vimnavensis n. sp.

Hoplopteryx brevis n. sp.
(Tab IIL fig. 3.)

Z čeledi Beryciďae byli posud u nás nalezení dva druhové, jež Frič?) uvádí jmény: Beryx
Zippei Ac. a B. ornatus Ag. A. Smith Woodward) tvrdí, že není s jistotou znám žádný fossilní
druh r. Beryx Cuv. Pro důležitost věci, pak pro četné nálezy zbytků fossilních ryb jmenované čeledi
i v našem křídovém útvaru podáváme tu Smith Woodwardův klíč k určení těch rodů (kromě
r. Pycnosterinx z Libanonu), u nichž není měkká část hřbetní ploutve od ostnité (tvrdé) oddělena.

A. V přední části hřbetní ploutve paprsky poněkud stísněny.
1. Obratlů 10 — 14 (ocasních); řitní ploutev velmi dlouhá;

šupiny ctenoidní, všecky asi stejné - . « . « < + + Beryx Cuv.
2. Obratlů 12 -+ 16 (18); řitní ploutev na basi krátká;
šupiny ctenoidní, podél postranní čáry větší . - « « Sphenocephalus Ag.

06)

. Obratlů 12 — 14; řitní ploutev poněkud prodloužena;
šupiny tenké, cycloidní, všechny asi stejné. « « + Aerogaster Ag.
') A. Smith Woodward: Catalogue... Part IV. pag. 270.

2) Die Reptilien u. Fische etc., pag. 41., 43.
3) Catalogue... Part IV. pag. 385., 386.

15

B. Přední paprsky ploutve hřbetní nikoli stísněny.

1. Tvrdých paprsků ve hřbetní ploutvi 3—9, v řitní

3—5; šupiny veliké, ctenoidní . « - - - + + + + + ffoplopteryx Ag.
2. Ve hřbetní ploutví 14, v řitní 7 tvrdých paprsků;

šupiny drobné, cycloidní pá „ Dinopteryx Smith Woodward.
3 Ve hřbetní ploutví as 12, v řitní 4 tvrdé paprsky;

SUPDIMVALONKE CECNOIdNÍ <- - -000000000 LLOJ2OHOVUS. XON,

Shora jmenované naše druhy uvádí Smith Woodward (L cit. pag. 397.) jmény: /Zoplopleryx
zippei (Ag) a IT. lerestensis (Mantell).

Sbírky musejní mají několik exemplarů a fragmentů ryb z opuky bělohorské, beze vší po-
chybnosti k rodu ZVoplopteryx Ag. náležejících. Hned na prvý pohled však patrno, že se od obou
našich právě jmenovaných druhů naprosto liší hlavně skrovnější velikostí, pak poměrem v rozměrech
těla (délky k výšce) a j. Ale ani k žádnému jinému druhu v katalogu Smith Woodwardově uvede-
nému (víz tam pag. 396.——406.) nelze nové naší specie z týchž příčin počítati. Menší formy H. lewisi
(Davis) a H. syriacus (Pictet et Humbert) z Libanonu mají sice délku 10—15 cm, ale u prvého se
mimo jiné výška trupu rovná jeho délce od počátku prsní až k basi ocasní ploutve, u druhého jest
délka hlavy i s opercularním apparatem menší, než největší výška trupu. H. stachei (Krambercer)
z Istrie zdéli as 10 czz se podobá druhu H. syriacus, ale má zejména měkkou část hřbetní ploutve
delší než náš druh na tab. III. (fie. 3.) zobrazený, jemuž tedy nové jméno ZZoplopleryx dbrevis)
n. sp. dáváme.

Popis teď následující sdělán podle 4 exemplarů bělohorských. Úhrná délka těla až k paprskům
ploutve ocasní byla 9 cz, nejvyšší výška trupu se stran smačklého až 6 cz. Délka trupu za oper-
cularním apparatem až k basi ploutve ocasní jest průměrem 5 cze, a hlava i s víčkem žaberním jest
as O '/2 c kratší, než největší výška těla. Na lebce zachována (viz tab. III. fig 3. v pravo) dobře
dolejší čelist (articulare a dentale), nad ní vzhůru zakřivené, štíhlé maxillare, jež u jiných exemplarů
má normalní podobu jako u jiných Berycid; nad hořejší čelistí zobrazeného exemplaru viděti stopy
(negativ) mezičelistí (praemaxillare). Drobné zoubky ze nezachovaly. Prázdné místo ve výkresu lebky
zabírala orbita. Jiných kostí lebečních ani na jiných exemplarech zřetelně rozeznati a také popsati
nelze. Kost za orbitou i pod ní ležící jest operculum se svými charakteristickými, rozbíhavými 4 ryhami.
Před ním leží dole praeoperculum s jamkami při dolejším svém okraji, za operculem viděti fragment
subopercula a pod ním zřetelné radii branchiostegi. V páteři bylo nejméně 20 obratlův; ocasních
napočítal jsem 13. Obratle ocasní měly vysoké hořejší i dolejší trny; odlehlost špiček obou trnů
jednoho obratle činí 1 3 cze. Ve dlouhé hřbetní ploutvi, jejíž prvé podpůrné kůstky na našem obrazci
(tab. II. fe. 3.) viděti hned nad operculem, podpůrné kůstky paprsků měkkých (G) pak trochu dále
za nimi, měla as 9 ostnitých a 11 měkkých paprsků, i zabírala značnou část hřbetu — počínalať se
před zadním okrajem opercula a sáhala odtud až nad prvé paprsky ploutve řitní. Zbytky krátkých
ploutví prsních (o jediném silném paprsku) viděti hned u subopercula, stopy rovněž krátkých ploutví
břišních přímo pod paprsky blány žaberní (radii branchiostegi). Ploutev řitní (2) počínala se u vzdále-
nosti nejméně 25 cze před krajními paprsky ploutve ocasní (ca); měla 4 silné ostny, z nichž nejdelší
měří 17 2. Kolik bylo v ní měkkých paprsků, zjistiti nelze.

Šupiny i postranní čára mají tutéž úpravu, jako u jiných druhů r. Hoplopteryx; uprostřed na
bocích jsou šupiny největší a viditelná, nekrytá část šupiny má tu výšku 7 0, šířku 5 m.

1) V »Kritickém seznamu etc.« uveden jménem Beryx n. sp.

16

Serranus cretaceus n. sp.')

Fossilní druhové r. Serranus Cuv. (čeleď Perciďae) byli posud nalezení v miocénu (Chorvatsko,
Bosna, u Vídně), eocému (Monte Bolca, u Brusselu), v oligocénu (Štýrsko), ale nikoli v útvarech
starších.") Náš fragment z opuky vehlovické srovnává se tou měrou se souhlasnou partií kostry

recentních Serranů, že ho snad ani nelze pokládati za druh nějakého jiného rodu Acanthopterygií.

br a P

Obr. 9. Serranus cretaceus n. sp. Fragment zpodní části předního konce těla. Z Vehlovic.
a angulare, 4 základní části ploutve prsní s několika její paprsky, 47 radii branchiostegi, 70 interoperculum, 7x intermaxillare,
m' dentale, o operculum, $o praeoperculum, so suboperculum, © glossohyale, / guadratum, 2 articulare.

Z lebky (v textu obr. 9.) viděti nejprve část mezičelistí (intermaxillare, 2) s drobnými zuby, pak
všecky části dolejší čelisti (dentale, 7; articulare, 2; angulare, a) a kost čtvercovou (guadratum, 7);
kůstka mezi ní a praeoperculem (fo) jest zajisté symplecticum, kůstka e glossohyale. V dolejší čelisti
zachovalo se jen 5 silnějších, kuželovitých zubů. Z opercularního apparatu poznáváme tu fragment
opercula (0) a praeopercula ($0) s jamkami, ale na dolejším okraji hladkého, pak interoperculum (70)
a suboperculum (so). Pod nimi vězí v opuce zbytky paprsků ze blány žaberní (radi branchiosteci, 07)

/ .

a kůstky pod těmito dále do předu ležící nejsou než fragmenty žaberních oblouků.

Z prsní ploutve zbyly tu nezřetelně zachovalé základní partie (9) s několika paprsky.

Lichiites cretaceus Fr.
(Tab. III. fig. 4.)

Tímto jménem provisorním — známeť posud jen zadní část těla — označil Frič fragment
ryby z opuky bělohorské; jméno Zzchčies zvoleno proto, že zkamenělina připomíná třetihorní druh
Lichia prisca Ag. (teď Seriola prisca Ag. spec.); recentní Lichia Cuv. má interneuralia i interhae-
malia široká a sploštělá, se střední podélnou vyniklou lištnou, tedy zcela jiného tvaru, než jsou tyto
kosti (tab. III. io. 4. sp, a) u našeho exemplaru fossilního. Nelze upříti, že opravdu připomíná ryby
čeledi: Carangidďae, do které Lichia, Seriola a j. rody po většině třetihorní náležejí; ode všech posud
popsaných fossilních specií této skupiny se však ryba bělohorská liší jednak tvarem těla, jež zajisté
nebylo vysoké (jako na př. u r. Platax Cuv., Mene Lacěp. a j.), jednak zejména velikými svými šupt-

1) Že náš fragment náleží r. Serranus, určil již $+ O. Kroupa.
2) A. Smith Woodward: Catalogue... P. IV. pag. 521. 522. Jiné druhy jindy k r. Serranus počítané náležejí ku r. S$ar-
nodus Ag. (tamtéž pag. 526, 527).

17

nami. Carangidae těla vřetenitého (Caranx Cuv., Carangopsis Ag., Seriola Cuv. a j.) mají Šupiny
malé, nanejvýše na ocase podél postranní čáry zvětšeny.)

Šupiny našeho exemplaru (tab. III. fie. 4. s) jsou téměř kruhovité, o rozměrech 14 X 17 aneb
až 15 X 18 wem. Jsou zřetelně skoro jen na periferii koncentricky ryhovány a tu a tam některá (na
př. právě u písmene s) má 1 stopy lišten radialních. Nejpřednější interneuralia (před sp), štíhlá a jen
na konci porozšířená, podpírají ještě zbytky mohutných nedělených paprsků prvé hřbetní ploutve;
nad ostatními (směrem k ocasní ploutvi) viděti zbytky článkovaných paprsků druhé, měkké ploutve
hřbetní. Z ploutve řitní zbylo tu jen několik dlouhých a tenkých interhaemalií (z). Kořen ploutve
ocasní (ce) jest pokryt fragmenty šupin a jen měkké paprsky obou její laloků jsou dosti dobře zacho-
vány; patrno, že byla tato ploutev hluboko vykrojena. Hořejší lalok lze změřiti; měl od šupiny kořen
jeho kryjící délku 7 cz. Pěkně tu viděti otisky nejtenších paprsků na vnitřním okraji dolejšího laloku
(právě u značky ca). Z obratlů zachovaly se nejprve čtyři, o něco dále ještě jeden obratel ocasní (v),
totiž negativy těchto obratlů, dvojkužele vyplnivší dutiny těl vždy dvou a dvou sousedních obratlů.
Těla mají skoro všecka délku 9 72% a nesou dosti zachovalé neurapofysy i haemapofysy s dorsalními
1 ventralními trny.

Denticopsis Spottii (Fr.
(abs 0.85)

Roku 1879 popsal Frič fragmenty ryby z opuky bělohorské, jíž dal jméno /s/řeus Spoltir.*)
Bližší ohledání později ukázalo, že ryba nenáleží k rodu Istieus Ag. a také A. Smith Woodward
to nejnověji potvrdil.“) Chrup fragmentů připomíná ryby rodu Dentex Cuv.,“) i dáváme mu za tou
příčinou nové jméno rodové Deu/icopsis (n. ©.?), arci jméno provisorní, pokud neznáme většího počtu
a lépe zachovalých částí kostry, než co jich na naší tab. I. (fig. 8.) zobrazeno a co jich Frič ve své
cit. zprávě uvádí. Sluší podotknouti, že náš výkres pořízen dle odlitku, ježto original jest namnoze jen
negativním otiskem zkameněliny.

Nejlépe na něm zachovány praemaxillare (io. 8. 9) s jedním větším, kuželovitým zubem před
vrubem a 53 menšími zoubky zadními. Nad tuto kost mezičelistní jest posunuta obrácená čelist dolejší
(pod a), totiž její dentale se 2 zuby většími, za nimiž na hořejší, zde dolů obrácené hraně lze viděti
stopy po zoubcích menších. Plochá kost, na níž se písmeno « nalézá, není asi leč ceratohyale.
Z ostatních úlomků lebky sotva co lze jasně rozeznati již z té příčiny, že jsou jednotlivé její části
sešinuty. Ohnutá kůstka při dolejším okraji našeho výkresu (v pravo za dolejším cípem kosti 4) jest
praeoperculum s ploským interoperculem, větší plochý fragment nad nimi zajisté část opercula. V pravém
hořejším rohu zkameněliny spatřuje se dlouhá řada článkovaných, nedlouhých paprsků druhé hřbetní
ploutve (na fig. 8. jich nakreslena jen as polovina), mezi nimi a fragmenty kostí lebečních dochovalo
se několik roztroušených ostnitých (tvrdých) paprsků prvé hřbetní ploutve. V pravém dolejším rohu
našeho výkresu spatřují se zbytky ploutve prsní. Jiných částí kostry tu není.

1) A. Smith Woodward: Catalogue... Part IV., pag. 425—451.

2) Úber einen neuen Fisch aus dem Pláner des Weissen Berges bei Prag. — Sitzungsber. der k. běhm. Ges. d.
Wiss. 1879.

3) A. Smith Woodward: Catalogue... Part IV. pag. 71.
4) Fossilní druhy r. Dentex (na př. D. crassispinus Ag., D. Faujasi Ag., D. leptacanthus Ag., D. microdon Ag., D. Můnsteri

G. Meneghini a j.) nalezeny posud ve svrchním eocénu, v miocénu a zpodním pliocénu (A. Smith Woodward, Catalogue... IV.
pag. 522., 523.).

Dr. Antonín Frič a Dr. František Bayer: Nové ryby českého útvaru křídového. 3

18

Coryphaenopsis brevis Fr.
(Tab. III. fig. 2.)

Ryba na naší tab. III. (io. 2.) zobrazená jest jediný posud nalezený exemplar nového rodu
i druhu z Vinar. Ani ve sbírkách cizích, ani v literatuře nenalezli jsme druhu jí rovného. Fričovo rodové
jméno Coryphaenopsis nemá znamenati, že by byla nějak příbuznou s dorádou (Coryphaena C. V.),
nebo že by s ní v jednu čeleď (Coryphaenidae, po případě Scombridae) měla býti počítána; autor užil
tohoto jména jen pro podobný povšechný tvar lebky, na předu jako svísmo uťaté. Nelze ani bezpečně
určiti, kam by ji zařaditi slušelo; nejsoutě na př. zuby ani ploutve prsní a břišní zachovány a šupiny
jsou sotva naznačeny. Podle dvojí hřbetní ploutve (he. 2. Za ď) náleží zajisté mezi ryby ostnoploutvé
(Acanthopterycii). Víčko (óperculum, 0) připomíná některé ryby šupinoploutvé (Chaetodontidae s.
Sguamipennes), ale již četné, vzadu nápadně krátké obratle vylučují každou domněnku o příslušnosti
r. Čoryphaenopsis do této skupiny.

Lebka našeho druhu byla velmi krátká, ale vysoká; mělať i s opercularním apparatem délku
zajisté jen 35 m, tak že byl trup sám skoro třikráte delší. Také tento byl vysoký a zajisté velice
se stran smačklý; největší výška jeho rovná se téměř polovině délky všeho těla. Z kostí lebečních
viděti fragment k. čelní (frontale, /7), nad nímž se ještě úlomek k. temenní (parietale) nalézá. Okraj
nízko položených, neširokých úst činí nahoře (7x) mezičelistí s čelistí hořejší, dole čelist dolejší (ď).
Pod krátkým, ale vysokým a dole i ještě nazad zaokrouhleným víčkem (operculum, 0) viděti nejasné
radii branchiosteci, před ním, směrem k vypuklé a dosti veliké bulvě oční nejprve nezcela zachované
praeoperculum a pak větší kost oboční (infraorbitale). Přední obratle, nesoucí zakřivená žebra (c),
mají těla dosti dlouhá, uprostřed málo zaškrcená; bylo jich nejméně 10. Poslední z těchto obratlů
trupu blíží se již krátkými těly obratlům ocasním; ze zřetelných negativů s otisky hořejších 1 do-
lejších trnů lze souditi, že jich bylo těchto obratlův ocasních přes 20. Z ploutví sudých zachovaly se
jen 3 kůstky při distalních koncích předních žeber (c). Z medianích ploutví počínala se prvá hřbetní
ploutev (ď) zajisté hned v záhlaví (jako u Coryphaeny) a viděti z ní 11 krátkých paprskův ostnitých;
ze druhé hřbetní ploutve (ď) poznáváme tu jen podpůrné kůstky paprsků (interneuralia), počtem 19.
Z ocasní ploutve zbyly jen nepatrné stopy (při pravém zadním okraji obrazce).

Všecek povrch zajímavé této ryby vinarské — i kosti i celé tělo veskrz — jest pěkně hnědý
a silně lesklý.

=
a)
©
=

Fig.

MS

Cestracion canaliculatus Egerton; osten ze hřbetní ploutve. Vinary.
a zachovalý lesklý povrch z ganoinu.

Protosphyraena ferox Leidy; zuby ve fragmentu čelisti. Vinary.

1. zub úplný.

Ischyodus bohemicus n. sp. (";); osten z prvé hřbetní ploutve. Vinary.

* místa pokrytá zachovalou, na povrchu granulovanou korou.

Protosphyraena ferox Leidy; fragment předního (zde v pravo obráceného) obvodu prsního ostnu (prsní
ploutve). Přibylov.

Protosphyraena ferox Leidy; kůstka hypuralní. Vinary.

. Schizospondylus dubius n. <. n. sp. Vehlovice.

o
1. obratle zvětšené na obr. 4. v textu, 2. obratle zvětšené na obr. 5. v textu, ab břišní ploutev, c stopy

lebky, d hřbetní ploutev, o hořejší oblouky obratlů (s trny), $ prsní ploutev, s štítky nad páteří, s' štítky
pod páteří.

. Tachynectes vinarensis n. sp. Vinary.
J fragment kosti čelní (frontale), 72x praemaxillare, 0) fragment opercula, $ ploutev prsní, Z první

paprsek její.

Denticopsis Spottii (Fr.; n. g. ?); roztroušené fragmenty lebky a ploutví. Z opuky bělohorské (kresleno
dle odlitku negativu).

a (pod tímto písmenem) dentale, Ž praemaxillare; při číslici 8. zbytek ploutve prsní, mezi ní a 4 (při

dolejším okraji výkresu) praeoperculum s interoperculem; nahoře zbytky prvé, pak (v pravém rohu)

měkké ploutve hřbetní.

Frič « Bayer: Ryby útvaru křídového. Tab. 1

Fig. 1.—7. Bayer, 8. Kroupa ad nat. del.

= PM
B 6
' M
m :
a = : » ll
m m
—- “ m
“ =
0 1.

“* E
ne : 16
: > MJ
: : m s B-
n " Je M a " „U :
La -O
M (.. Da
v be
= : “b 0!
> VV ěE
=.
a : -= = W
——-" P M
i : : « n n
E..
=
bm "B
“ n (
—
i m
= “* „M .
"6 :
ů : "a n
i
m i > 5
= $ =
s D
n 2 m
i .
." .
m
. : .
(
a 6
( V =
j : T
M
: - . ň 1.
ar Ke C
= = s =- Ea jv
. = . : E 7 ME m
: —- -= .-. 4 : Ve a" ké a
»e = 4 : n i PP : í
n ' a © = " 9 0 WH
PM : = a pb bi“ je =
“ É » T '
n a . M M n m : . th SM
; 8 m ska ey ©
s = KS: “ M dn m
U 0, CS LZ M S-
: : o a“ j hJ
' : - * a ee r i j “
= : bi M. je = ň PO
a a U "ul s ji
= = ; pu .
. : M a
a © "
= s ; O : ; "
= n 5 = O
s = V di
-= a "m
. u 5 . . ..- 7
-M : M : z .
v ; E =
> 4 : = a 8 M
= : a = -
o = Ú — . 8
= (= :
= —— bb
= 0 s- = . : ha
: 5 =
: = = . a
. i :
- 0 1 = “ =
= . vl -Eg ečej :
n Ď + — m ' = -
Ů + = a = k ©
: (W : “ -——
m M : = „JI =D : EM
: a . : Im „= y ní P
-= s 8 9 „«
= 70, P Čě 4 Be: 7 . D "o Ů
5: „= m „zn a (o "M >
Je " -© . 9 4
6 , i pa P I A . m : 18
: a p -= D- Po í— bo
m -m a. “ .
"i „LE
a ně. s ča l =
m. “. M o AN 0
- D „U " -a a V
í m P m. DR. a | M
i m- i a ey Í W
i == a — 1. % = : =
A jhá a be z = 2. A s
: = MÁ : > a — ; ; '
LD č = 0 s bi :
( . i . : KTV 4446" :
= R l :
: u > m ň m —. "0 1% A
V : he. PR SK
: i : A m :
- P m „B m : i u
m E U áď), (> 0 "4 a
8 i o, PO "m
= . * R. bb 3 A
A = = m A . “ = s 8 =
s : „— M0.. m
a
m <. 0 č I- a s
vi y W " 6 C E > £ Zem = M
m TC : +==( (u S A
= náč 1 — =, = »

© DPV

KE číjh o
©

PEN

=O

Fig. 1. Parelops Pražákii n. g. (?) n. sp. (;). Vehlovice.
co žebra, d hřbetní ploutev, op operculum, 07 důlek oční (ostatní viz v textu).

> 2. Osmeroides vinarensis Fr. (*;). Vinary.

aĎ břišní ploutve, ar articulare, c/ ceratohbyale, Z hřbetní ploutev, 24% epihyale, 70 kosti oboční in

orbitalia), o těla ocasních obratlů, o$ operculum, $ praeoperculum, g guadratum, 7 radii

Frič £ Bayer: Ryby útvaru křídového,

Dr. Perner photogr.

.* CEPe 4 "8

2

JB" té 2 6 m psč h
eg PCO C
jis

Bu,
M " „S

*„*

<

e
hu
ěx
M.
R w
E
ký
>
+
=

»

:
06
RE m

M

je

-»

-A

=

«

l “
»

-

hd

»

M

2

=

k

E u "vejš .

|. , a F W i - : : »
E ak on
000 s ao

, „P

: :
"ě : i :
>- : oa SY
bo PC SL 600
= ) + . k JA új n P) v je m 004

s
P A PO
= M DA ř "M —— m
A. " S o . M =

» » M o. fi

p : B

; jíl

NH TE V746 Ah
. Bv : : Ě
= i 25 se k: Ne
O B
E Ná běh

: ČC
; dk ;

v

a
a

m“

J

ko svědě i E

UN TB) : vá0e. = % : pů,
0 p js Ja R M = c B
O K O v
Vu bo ; n) = 7 Be:
; == p, „Ji

h M k

(2
sh ; “ h Pe
W- "

+

g č
A M 2 u 7 = i
“ 2 6 “

o
v

: 1 hi jl ň
A rak
a oh ů

bh P

ba i
bo "M o M
2 Más © LŮM

LU
úd 1 Ska: vs M j
| n s V z-
Ka: pv sk n ně o
DO "M
6 VOJ EN 5 U M : 8
7 A8 2" ho Syk KET "ho
"V , = '
u " sděkě “ NB „+ .. M8 :

(= ŽÁ p V% a pa fa

a
JM

Tab. II jk:

Fig.

Ds 0

Elopopsis Smith-Woodwardi n. sp. Březno (u Loun).

£/ frontale, zo kosti oboční (infraorbitalia), 7% deska jugularní, 720 dolejší čelist, 72x maxillare, o důlek

oční, op operculum, $7z praemaxillare, bo praeoperculum, 7 radii branchiostegi, so supraoccipitale,
v obnažené obratle.

Coryphaenopsis brevis Fr. Vinary.

c žebra, ď prvá hřbetní ploutev, ď interneuralia druhé hřbetní ploutve, /7 fragment kosti čelní (frontale),
md dolejší čelist, 77x maxillare s kostí mezičelistní (praemaxillare; v předu), o operculum.

Hoplopteryx brevis n. sp. Opuka bělohorská.

a zbytek ploutve řitní, ca ploutev ocasní, dďť stopy interneuralií druhé hřbetní ploutve (ostatní viz v textu).
Lichiites cretaceus Fr. Opuka bělohorská.

a interhaemalia ploutve řitní, ce ploutev ocasní, s šupiny, sý interneuralia ploutve hřbetní, v obratle.

Pozn. Obr. 1.—3. Fr. Bayer, obr. 4. O. Kroupa del.

Frič « Bayer: Ryby útvaru křídového.
: Tab. III,

o

0

C
+ » -+ „+

P E
k DM,

Autor ad nat, del.
K. Bellmann phototyp.

We
0

n

P ia
POV

P ' Ve zá
a
„

m

8 7
o

(u

nů R

— EO P
<a>-
a n .

X M
„ A S

<
b

Éj
"

MN |

K s k : Ptah 0205909

Tiskem Aloisa ester v Bree)
knihtiskaře České akademie císaře Františka Josefa
pro vědy, slovesnost a umění. ©