Skip to main content

Full text of "Palaeontographica Bohemiae."

See other formats


GASTROPODA 

ČESKÉHO KŘÍDOVÉHO ÚTVARU. 



NAPSAL 



VALENTIN WEINZETTL, 

C. K. PROFESSOR. 



SE 7 TABULEMI. 



PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE C. VIII 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 
1910. 



GASTROPODA 

ČESKÉHO KŘÍDOVÉHO ÚTVARU 



NAPSAL 



VALENTIN WEINZETTL, 

C. K. PROFESSOR. 



SE 7 TABULEMI. 



PALAEONTOGRAPHICA BOHEMIAE C. VIII 



V PRAZE. 

NÁKLADEM ČESKÉ AKADEMIE CÍSAŘE FRANTIŠKA JOSEFA 
PRO VĚDY, SLOVESNOST A UMĚNÍ. 
1910. 



ťiskem ai.oisa wiesnkra v praze,' 
Knihtiskaře České akademie císaRe frantíska josefa pro vědy, šlověsnóšT 
a umění a c. k. české vysoké školy technické v praze. 



ÚVOD. 



Práci tuto provedl na mé vybídnutí prof. Weinzettl asi před 20 lety v starém Museu na základě materiálu, 
který jsem sebral při výletech, konaných z nařízení komitétu pro výzkum Cech od roku 1864 až do 1898. 

Různé překážky zabraňovaly uveřejnění této pilné práce a teprve nyní může se přikročiti k jejímu uve- 
řejnění za pomocí Barrandova fondu a České Akademie cis. Františka Josefa. 

Převzal jsem upravení k tisku a doplnění novými nálezy za souhlasu prof. Weinzettla. 

V Praze, 2. února 1910. 

PROF. DR. ANT. FRIČ. 



Gastropoda českého křídového útvaru. 



1. Dentalium striatissimum m. 

(Tab. I. fig. 8, 9.) 

Dentalium glabrum Gein. Geinitz 1840: Charakteristik pg. 74. Tab. XVIII. fig. 27. 
Reuss 1845: Versteinerungen I. pg. 41. 

Ulita útlá, slabě zahnutá pokryta jest četnými velmi jemnými žebry, tak že prostému oku, zvlášť je-li 
otřelá, hladkou býti se zdá. Tím se vysvětluje omyl Geinitzův i Reussuv. 

Dobře zachované vyskytuje se hojně u Korycan a Mlíkojed. Úplně otřelá přichází u Tisé a Zlosejna, 
odkudž Reussovi i Geinitzovi známo bylo. 

2. Dentalium medium (Sow) Gein. Reuss. 
(Tab. I. fig. 5—7.) 

Dentalium medium Sow. Geinitz 1842: Charakter. III. pg. 74. Tab. XVIII. fig. 25 — 26. 

Reuss 1845: Verstein. I. pg. 40. Tab. XI. fig. 4. 

Geinitz 1874: Elbethalgebirge II. 2. pg. 178. Tab. 30. fig. 5—6. 
Dentalium mutans Kner. Kner 1847: Haidingers Naturw. Abhandl. III. pg. 23. Tab. IV. fig. 10. 

Kner 1850: Denkschriften d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. III. pg. 310. 

Dentalium mutans Kner — Dentalium medium Sow. 
Dentalium submedium G lim bel 1868: Abhandl. d. k. bayer. Akad. cl. Wiss. II. Cl. X. B. pg. 73. 

Souměrně zahnutá ulita zdobena jest velice četnými střídavě vysedlejšími žebry bez veškerého příčního 
páskování neb vráskování. Počet žeber kolem ústí jest až dvojnásob větší než při vrcholu. Na dobře zachovalých 
exemplárech bývá část při vrcholu úplně hladká, čili v mládí nejútlejším nemělo Dentalium toto žebrování, jak 
ostatně již u Reusse (1. c.) jest naznačeno ve vyobrazení. 

Identita našich exempláru s anglickými od Sowerbyho popsanými jest pochybná, jak z práce St. Gardnera 
r. 1878 (Ouart. Jóurn. geol. Soc. Vol. 34) nejlépe vysvítá. 

3. Dentalium polygonům Reuss. 
(Tab. I. fig. 1, 2.) 

Dentalium polygonům Reuss 1845: Verstein. I. pg. 41. Tab. XI. fig. 5. 

Brauns 1875: Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge XII. pg. 356. 
Dentalium polygonatum Reuss. G ii m b e 1 1868: Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. C,. X. B. pg. 72. 
Dentalium decussatum Sow, Romer 1870; Geologie von Obersehlesien pg. 342, Tab. XXIX. fig. 14. 



6 



Ulita málo zahnutá má nečetná velmi vysoká žebra a mezi nimi obyčejně mnoho slabých žebírek. Hlavní 
žebra a ještě více malá žebírka jeví zřetelné, mnohdy velmi pravidelné příčné rýhování, jež jen zřídka chybí. 
U některých exemplárů žebrování kolem ústí slábne, ba i docela mizí. Možno, že druh od Múllera 1859 
(Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 5. Tab. III. fig. 1.) pod jménem Dentalium alternans Můll. popsaný, 
s naším druhem jest totožný. 

Dentalium polygonům Reuss vyskytuje se s předešlým druhem dosti hojně od bělohorských usazenin 
počínaje. 

4. Dentalium Cidaris Gein. 

Dentalium Cidaris. G e i n i t z 1849: Ouadersandsteing. pg. 144. 

Geinitz 1874: Elbethalgeb. II. 2. 180. 

Miiller 1859: Petref. Aach. Kreidef. pg. 20. Tab. VIII. fig. G. 
Dentalium striatum Sow. Geinitz 1842: Charakter. III. pg. 74. Tab. XVIII. fig. 27. 
Reuss 1845: Versteiner. I. pg. 41. Tab. XI. fig. 18. 
Táhlá, velmi slabě zahnutá ulita, okrášlena nečetnými střídavě silnějšími a slabšími žebry. Útlost ulity 
je příčinou, že někdy v celosti zachována nebývá. Úlomky její podobají se úlomkům ostnů ježovky, odkudž 
její jméno. 

Vyskytuje se hojně v různých nalezištích bělohorských a malnických usazenin. 

5. Dentalium laticostatum Reuss. 
(Tab. I. fig. 3, 4.) 

Dentalium laticostatum Reuss 1845: Versteiner. pg. 41. Tab. XI. fig. 3. 

Pravý obr mezi českými příslušníky rodu Dentalium. Ulita jen z mládí zahnutá, později rovná, pokrytá 
četnými širokými, skoro stejně širokými žebry, jež četnými, ač ne u všech exemplárů znatelnými, přírůstními 
kruhy přervána bývají. Zaškrcenina blíže ústí jest, jak se zdá, sekunderním znakem, který se však u četných 
exemplárů opakuje. 

V Chlomeckých pískovcích dosti hojné. 

6. Dentalium glabrum Gein. 
(Tab. I. fig. 10, 11.) 

Dentalium glabrum Geinitz 1843: Kieslingswalde pg. 11. Tab. I. fig. 27. 

Geinitz 1846: Grundriss pg. 390. Tab. XII. fig. 16. 
Miiller 1851: Petref. d. Aach. Kreideformation pg. 5. 
Drese her 1863: Zeitschr. d. deutsch. geol. Gesell. XV. B. pg. 340. 
Vyznačuje se hladkou, útlou, mnohdy až šídlovitou ulitou, jež jen velice zřídka příčné vráskování jeví. 
Nejlépe zachováno přichází z Kieslingswaldy. Exempláry z březenských usazenin bývají vždy smáčklé a upro- 
střed po délce rýhovitě prolomeny (fig. 10.), zvláště negativy. 

Dosti četné exempláry z březenských a chlomeckých usazenin. 

7. Dentalium Strehlense Gein. 

Dentalium Strehlense Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 179. Tab. XXX. fig. 5. 
Dentalium elipticum Sow. Reuss 1845: Verstein. pg. 41. Tab. XI. fig. 20. 

Miiller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 5. 
U Srbce, Chocně a Luže vyskytují se chatrně zachovalé exempláry Dentalia, jež rovností ulity a nepra- 
videlnou, ač málo zřetelnou, kroužkovitostí přírůstní značně na Dentalium ellipticum Sow. u Reusse vyobrazené 
upomíná, a jež později od Geinitze pod nadepsaným jménem znovu popsáno bylo. 



8. Patella Plauensis Gein. 
(Tab. L fig. 13.) 

Patella Plauensis Geinitz 1849: Quadersandsteing. pg. 142. Tab. IX. fig. 6. 

Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 260. Tab. 57. fig. 13. 

Ulita jest mističkovitá, široce eliptická, s vrcholem silně excentrickým, od něhož se rozbíhají četná, vlnitá 
nepravidelně nestejná žebra. S nimi křižují se vzrůstní vrásky různé síly. 

Několik exemplárů od Korycan, z nichž největší má 8 cm délky a (5 cm šířky. 

9. Patella campanulata Reuss. 
(Tab. I. fig. 12.) 

Patella campanulata Reuss 1845: Verstein. II. pg. 110. Tab. 44, fig. 9. 

Vysoká ulita s kruhovitou basí má vrchol skoro centrální. Od něho rozbíhají se vysedlá žebra a to tak, 
že na přední konvexní straně daleko hustěji seřaděny jsou než na zadní straně konkavní. Žebra zdobena jsou 
vyniklými hrbolky, jež jsou sestaveny v koncentrické řady. Mezi 2 hlavní žebra vkládá se 1 - 5 slabších žebírek, 
jež nezřídka opět jsou zrnkovány a mezery mezi nimi slabě důlkovány. 

Pouze 2 exempláry od Korycan. 

Dle zevního tvaru ulity náležel by nadepsaný druh ku rodu Pileolus, ač význačné ústí pro tento rod 
u žádného z exempláru nebylo lze vypreparovati. 

10. Acmaea subcentralis ďArch. 

(Tab. I. fig. 14-18.) 

Acmaea subcentralis ďArchiac 1847: Mém. de la soc. geol. de France 2 sér. II. T. pg. 334. Tab. XXII. 
fig. 5. 

? Patella tenuicostata Mich. Reuss 1845: Verstein. II. pg. 110. Tab. 44. fig. 11. 

Ulita jest eliptická s málo excentrickým tupým vrcholem, od něhož se žebra různého tvaru a různé síly 
paprskovitě rozbíhají. Se žebry křižují se nepravidelné vzrůstní vrásky. Okrasa ulity jest vůbec velmi pro- 
měnlivá a mezi jedinci s četnými jemnými žebry až k takovým, kteří mají malý počet ale širokých žeber, jest 
celá řada přechodů. 

Velmi hojná v korycanských usazeninách zvláště u Korycan a Radovesnic. 

Reussova Acmaea tenuicostata Mich. (1. c.) jest nadepsanému druhu mnohem více podobn.i, než druh 
od Geinitze (Elbethalg. I. 2. pg. 248. Tab. 58. fig. 9.) pod jménem Pileolus subcentralis ďArch. s ním syno- 
nimovaný, který daleko pravděpodobněji rodu Emarginula přísluší. 

11. Acmaea concentrica Reuss. 

(Tab. I. fig. 19-21.) 

Acmaea concentrica Reuss 1845: Verstein. II. pg. 110. Tab. 44. fig. 10. 

Ulita ovální, mnohdy až kruhovitá zdobena jest vyniklými, koncentrickými, tu a tam velmi pravidelnými 
kruhy. Vrchol málo excentrický, skoro centrální. U otřelých exemplárů patrno bývá slabé žebírkování od vrcholu 
paprsčitě se rozbíhající. Na jádrech bývá velmi pěkně znatelný podkovitý otisk svalu. 

Hojná v různých velikostech v korycanských usazeninách, zvláště u Korycan. 

12. Acmaea depressa Geir . 
(Tab. I. fi-. 22, 23.) 

Fissurella depressa Geinitz 1843: Charakt. III. pg. 75. Tab. XVIII. fig. 24. 

Jemná lesklá ulita s excentrickým vrcholem má basis skoro kruhovitou. Od vrcholu rozbíhají se paprsčitě 
jemná žebírka, jež se s koncentrickými dosti pravidelnými kroužky křižují. 



8 



Jen několik nepříliš zachovalých exemplárů na Dyscinu upomína jících z usazenin březenských. Identita 
našich exemplárů s nadepsaným od Geinitze (1. c.) neprávem ku rodu Fissurella přičteným druhem jest nepo- 
piratelná. Zdá se, že i Fissurella patelloides Reuss (Verstein. pg. 43. Tah. XI. fig. 9.) exemplár téže specie bez 
znatelných žeber jest. 

13. Rimula cretacea m. 

(Tab. I. fig. 31-33.) 

Ulita s basí vejčitou má vrchol silně excentrický, vyniklý a zobánkovitě zahnutý. Od vrcholu rozbíhají 
se paprskovitě nízká žebra, jež ku přední konvexní straně slábnou, až úplně mizí. Středem této hladké části 
táhne se od vrcholu až asi do 2 / 3 výšky již pouhým okem znatelný šev, který na svém spodu v krátkou skulinu 
se otvírá. Skulina zanechává na jádru stopu v podobě vysedlého kýlku, po jehož straně široké otisky podkovitého 
vlasu končí. 

Pouze 4 exempláry od Korycan. 

Širší a vyšší ulitou, nehledě ani ku skulině na přední straně, rozeznává se nadepsaný druh od Patella 
semistriata Goldfuss (Petref. Germ. III. pg. 7. Tab. 167. fig. 12; Reuss: Verstein. II. pg. 110. Tab. 44. fig. 8), 
jíž se jinak dosti přibližuje. 

14. Emarginula intermedia m. 

(Tab. I. fig. 29, 30.) 

Vysoká ulita s vrcholem tupým, excentrickým, zahnutým zdobena žebry nestejnými, tak že mezi sou- 
sední 2 zvláště vyniklá vkládají se 3 slabší, z nichž střední převládá. Mezery mezi žebry jsou dubkovány. Středem 
přední konvexní strany táhne se dosti hluboký šev, který se ku konci v štěrbinu asi 1 / s výšky obsahující otvírá. 

Pouze 5 exemplárů z Korycan. 

Vylíčený druh stojí asi uprostřed mezi Emarginula Hoeveni Binkh a Emarginula radiata Binkhorst 
(Monogr. des Gastr. et des Ceph. d. 1. craie sup. du Limbourg pg. 57. Tab. IV. fig. 6, fig. 7). Ulita pod jménem 
Pileolus subcentralis ďArch. u Geinitze (Elbethalg. I. 2. pg. 248. Tab. 57. fig. 9) vyobrazená zdá se býti s nade- 
psaným druhem totožná. 

15. Emarginula conica Binkh. 
(Tab. I. fig. 24—27.) 

Emarginula conica Binkhorst 1861: Monogr. des Gastr. etdes Cephal. de la craie sup. de Limbourg pg. 56. 
Tab. IV. fig. 4. 

Ulita vysoká se stran až skoro skulinovitě smáčklá, s vrcholem excentrickým, ku předu posunutým, tak 
že přední, štěrbinou opatřená strana kratší bývá než strana zadní. Od vrcholu rozbíhají se četná žebra, střídavě 
nestejná, s nimiž se pravidelné koncentrické kroužkování křižuje. Kromě toho patrnv bývají nepravidelné 
přírůstní vrásky. Po kratší přední straně táhne se jemný sotva pouhým okem znatelný šev, na svém konci jen 
nepatrně otevřený. Jádra jsou rovněž ze stran smáčklá a mají na přední straně znatelný zbytky skuliny. 

Několik exemplárů od Korycan, většinou v podobě jader. 

16. Emarginula fr. fissuroides Bosq. 
(Tab. I. fig. 28.) 

Emarginula fissuroides Bosquet 1851: Uber drei neue Arten der Gattung Emarginula. Palaeontographica I 
pg. 327. Tab XLI. fig. 1—3. 
Pouze jediný exemplár veliké Emarginuly, jež s nadepsaným druhem dosti souhlasí. Ulita jest širší než 
vyšší s basí elliptickou s vrcholem excentrickým, od něhož četná žebra bud střídavě nestejná neb místy mezi 
sebou stejná paprskovitě se rozbíhají. Se žebry křižuje se skoro pravidelné, koncentrické, páskováni, jímž mezery 
mezi žebry v úhledné čtverečné jamky rozděleny jsou. Na přední straně táhne se od vrcholu hluboká a dosti 
široká rýha. 

Exemplár pochází od Přemyšlan z korvcanských usazenin a jest 3-5 cm dlouhý a 2-5 cm široký. 
Velmi blízká jest Emarginula Guerangeri ďOrbigny (Pal. Franc. Terr. crět. II. pg. 393. Pl. 234. lig. 9—10). 



9 



17. Pleurotomaria antiqua Binkh. 
(Tab. I. fig. 34.) 

Halidis antiqua Binkhorst L HG 1 : Monogr. des Gastr. et des Cephal. de la craie de Limbourg pg. 81. Pl. V*" 2 
fig. 4. 

Ulita sestává ze tří rychle se rozšiřujících závitků, jež na přední straně vyniklým ve velké hrboulky roz- 
děleným kýlem lemovány jsou. Hrboulky na kýlu, zvláště ony blíže ústí opatřeny jsou uprostřed oblým otvorem, 
Ulita jest jinak jemně páskována a pásky rozděleny vzrůstními vráskami na zrníčka. Jádra jsou hladká, až 
na hrbolkatou vysedlinu, která odpovídá kýlu. 

Pouze 4 exempláry od Korycan, jež vzdor některým odchylkám přece s nadepsaným druhem tak souhlasí, 
že by nové pojmenování zbytečno bylo. Rodová příslušnost není dokázána. 

18. Pleurotomaria Friči m. 

(Tab. I. fig. 35.) 

Ulita plochá ze 2 závitku složená, z nichž poslední velmi široký jest a na předu zdoben hrbolkatou páskou, 
avšak méně vyniklou než u druhu předešlého. Také zde hrbolkv na pásce alespoň konečné otevřeny byly. Ostatní 
plocha ulity jest zřetelně páskovaná a pásky rozděleny vzrůstními pravidelnými vráskami v úhledné řady zrnek. 
Jádra jsou hladká a mají jen vyniklou, rovněž hrbolatou pásku na předním kraji. 

V několika exemplárech od Korycan. Druh tento souhlasí ještě více s rodem Haliotis než druh předešlý. 

19. Pleurotomaria Geinitzi d Orb. 
(Tab. I. fig. 36, 37.) 

Pleurotomaria Geinitzi ďOrbigny 1850: Prodrom II. pg. 153. 

Geinitz 1874: Elbethalgebirge I. 2. pg. 258. Tab. 58. fig. 2—3. 
Pleurotomaria gigantea Sow. Geinitz 1843: Nachtrag zur Charakt. pg. 10. Tab. V. fig. 5. 

Reuss 1845: Verstein. pg. 47. Tab. VII. fig. 18. 

Geinitz 1846: Grundriss pg. 356. Tab. XV. fig. 3—4. 
Pleurotomaria texta v. Můnst. (ex parte) Geinitz 1849: Quadersandstg. pg. 134. 

Vvsoká ulita z četných rovných neb středem poněkud vtisklých závitků složená. Skořápka velmi zřídka 
bývá částečně zachována. Zářez pyskový posunut značně k zadnímu švu, od něhož pouze několika páskami 
oddělen jest. Ostatní plocha pokryta jest četnými zrnitými páskami různé síly. 

Obyčejně v podobě hladkých jader z korycanských usazenin od Kamejku, Kutr>é Hory, Zbislavi. 

20. Pleurotomaria seriatogranulata Goldf. 
ÍTab. I. fig. 38.) 

Pleurotomaria seriatogranulata Goldfuss 1841: Petref. Germ. III. pg. 75. Tab. 186. fig. 10. 
Geinitz 1846: Grundriss pg. 356. Tab. XV. fig. 2. 
G lim bel 1868: Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. Cl. X. B. pg. 74. 
Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 166. 
Pleurotomaria secans ďOrb. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 47. Tab. X. fig. 8. 

Tvar i okrasa ulity značně varirují. Závity jsou četné s malým vysedlým kýlem uprostřed. Poslední 
závitek láme se náhle skoro ostrou hranou v basalní plochu. Povrch závitků pokryt četnými páskami různé 
síly, jež příčnými vráskami na úhledná zrnka rozděleny jsou. Obyčejně bývá mezi středním kýlem závitku 
a zadním švem 4 stejné neb 8 střídavě nestejných pásek. 

V bělohorských a malnickvch usazeninách obecná. Exemplarv z malnickych usazenin mají jemnější 
páskování a přibližují se druhu následujícímu. 

Valentin Weinzettl: Gastropoda feského křídového útvaru. 2 



LO 



21. Pleurotomaria linearis Mant 

Pleurotomaria linearis Mant. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 47 Tab. X. íig. Ha. 

Geinitz 1846: Grundriss pg. 355. Tab. XV. fig. 1. 
Kner 1850: Haidingers Naturw. Abh. III. pg. 18. 
M lilie r 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 47. 
Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 165. Tab. 29. fig. 10. 

Brauns 1875: Senonen Mergel d. Salzberges. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge XII. B. 
pg. 356. 

Trochus linearis Mant cil 1822: Geol. of Sussex pg. 110. Pl. 18. lig. 16—17. 

Geinitz 1840: Charakter. IT. pg. 46. Tab. XIII. fig. 8. Tab. XV. fig. 18—19. 
Pleurotomaria distincta Duj. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 75. Tab. 187. fig. 1. 

Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 82. 

Několik nedokonale zachovalých exemplárů z usazenin jizerských a teplických, jež silně kýlnatými závitky 
a jemnější okrasou od druhu předešlého se sice liší, avšak nedostatečností svou nijak schopny nejsou řešiti pravou 
příslušnost zvláště proto, že tolik sobě podobných forem pod různými jmény popsáno jest. 

22. Pleurotomaria perspectiva (Mant.) Gein. 

Pleurotomaria perspectiva (Mant.) Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 166. Tab. XXIX. fig. 11. 

Pouze v podobě jádra z teplických usazenin od Lože. Jádra shodují se s vyobrazením Geinitzovým (1. c.) 
dosti dobře. Závitky jsou mnohem vyšší a umbilicus mnohem užší než u druhu předešlého. Tu a tam znatelný 
jsou na závitcích nepatrné stopy páskování. 

Materiál náš jest příliš nepatrný, než aby kritický rozbor synonym u Geinitze uvedených dovoloval. 
Tolik však s úplnou pravděpodobností říci lze, že anglické (Mantell, Sowerby) a francouzské (ďOrbigni) exem- 
plarv nadepsaného jména se saskými a našemi exempláry identifikovati nelze. Spíše se zdá, že druh pod jménem 
Trochus regalis Romer (Nordd. Kreideg. pg. 81. Tab. XII. fig. 7.) vyobrazený a popsaný s našemi zástupci 
identický jest. 

23. Phasianella dubia m. 

(Tab. I. fig. 39, 40.) 

Pouze několik exemplárů z chlomeckých pískovců od Chlomku, jež, pokud méně příznivá zachovalost 
jich souditi dovoluje, ku nadepsanému rodu postaviti lze. Závitku bylo kolem osmi dosti klenutých, se skořápkou 
hladkou, švů ostrých, málo znatelných, vpadlých. Povahou zadních švů liší se od podobné poněkud Natica 
vulgaris Reuss, jež zadní švy na plocho stisklé má. 

Nej větší jádro kol 3 cm dlouhé. 

24. Turbo Leblanci ďArch. 

(Tab. II. fig. 4.) 

Turbo Leblanci ď Archiac 1847: Mém. de la Soc. geol. de France 2 sér. II. Tome pg. 339. Pl. XXIII. fig. 8. 
Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 254. Tab. 55. fig. 13, 14. 

Ozdobná ulita sestává z 5 — 6 stupňovitých závitků proměnlivé okrasy. Stálým znakem v okrase závitků 
jsou 3 hrubě vroubované pásky, z nichž první zadní šev lemuje, druhá a třetí asi středem závitků se táhnou. 
Mezery mezi páskami vyplněny různě, bud jedinou, neb 3 i více slabšími páskami. Kromě toho bývají mezery 
mezi páskami hustě a pravidelně čárkovány. Páskování táhne se také na basalní plochu a tu pak dvě pásky 
kolem znatelného pištělu zvláště silně vynikají. 

Četné exempláry od Korycan v různých velikostech od 0-5- — 1-0 cm výšky. 



II 



25. Turbo Naumanni Gein. 
(Tab. 11. lig. 5—10.) 

Turbo Naumanni Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 255. Tab. 56, fig. 5 — 6. 
Turbo Goupilianus ďOrb. G e i n i t z 1874: ibidem. Tab. 56, fig. 1 — 4. 
Trochus Leonhardi Geinitz 1874: ibidem. Tab. 56, fig. 7. 
Solárium Zschani Geinitz 1874: ibidem. Tab. 56, fig. 9 — 10. 

V tvaru, okrase a velikosti velmi proměnlivý druh a jen hojnému materiálu děkovati dlužno, že přechody 
mezi jednotlivými, dosti odchylnými, zvláště stářím, formami zjistiti možno bylo. 

Největší a tudíž nejstarší exempláry (fig. 5.) popsány jsou u Geinitze jako T. Goupilianus ď Orbigny. 
Ulita sestává z 5 — 6 rychle se rozšiřujících závitků zdobených granulovanými páskami, z nichž 3 a 4 od zadního 
švu čítaje větších rozměrů bývají. Granule na páskách vynikají často na způsob hrotů. Mezery mezi páskami 
bývají buď slabšími páskami vyplněny neb na přič rýhovány. Ostí jest úplně kruhovité, pysky souvisí a jsou 
naduřelé. Zevní pysk má uvnitř podélné rýhy, jež na hladkých jádrech v podobě (fig. 7.) kýlků znatelný jsou. 
Největší exemplár jest 3 cm široký a ústí samo má 1 cm v průměru. 

Menší exempláry méně zachovalé jeví se v tvaru od Geinitze (1. c.) pod jménem T. Naumanni Geinitz 
popsaném a jsou nejrozšířenější. Zachovalejší jich exempláry mají tvar T. Leonhardi Geinitz (1. c). Neobvyklý 
dojem činí u mnohých vnitřní pysk, který až i o celé otočení zevní pysk předchází a ulitě cizího rázu dodává 
(fig. 8, 9.). 

Konečně nejmladší exempláry okrasou ulity nejodchylnější jsou. U nich třetí páska na závitku velmi 
silně skoro kýlnatě vyniká a ne méně pásky kolem pištělu. Ulity toho tvaru popsány byly od Geinitze (1. c.) 
pod jménem Solárium Zschaui Gein. Celá řada přechodů svědčí, že jsou to jen mladá stadia nadepsaného druhu. 

Současně s ulitami popsanými vyskytuje se čočkovité víčko (fig. 10.) v nej rozmanitějších velikostech 
od 0-2 — 1-0 cm v průměru. U jednoho exempláru zachovalo se v samém ústí, což příslušnost jich jasně dokazuje. 

Velmi hojný u Korycan. 

26. Turbo pseudohelix Reuss. 
(Tab. II. fig. 11—15.) 

Trochus pseudohelix Reuss 1845: Verstein. II. pg. 112. Tab. 44, fig. 23. 
Trochus canaliculatus Reuss 1845: ibid. pg. 112. Tab. 44, fig. 25. 

Ulita velmi proměnlivá. Skořápka jest silná, ústí široce ovální s pysky nesouvislými, z nichž zevní po- 
někud ztlustlý jest, vnitřní pak zoubkem zakrývá pištěl. V okrase a tvaru ulity lze rozeznati 3 variety. 

U první variety jsou závitky zaoblené (fig. 11.) a hustými jemnými páskami pokryté. Pouze u 2 exem- 
plárů páskování není zřetelno a na podobných se asi pojmenování Reussovo „pseudohelix" stalo. 

U druhé variety (fig. 15.) pokryt povrch zaoblených závitků nečetnými granulovanými páskami. 

U třetí variety (fig. 13. 14.) mají závitky jednu neb dvě tupé vysedliny a jsou zdobeny hustým pásko- 
váním, s nímž se pravidelné vráskování vzrůstní kříží. 

Mezi jednotlivými varietami jsou různé přechody. Společná známka skoro všech exempláru jest rýhovitá 
zaškrcenina podél zadního švu. 

V korycanských usazeninách obecný druh. První varietta hlavně u Korycan v různých velikostech od 
0-2 — 3-5 cm výšky. Druhá a třetí varietta hlavně u Radovesnic. 

27. Turbo Geslini ďArch. 
(Tab. II. fig. 16—19.) 

Turbo Geslini d' A r c h i a c 1847: Mém. de la Soc. géol. de France 2. sér. II. Tome pg. 339. Pl. XXIII. fig. 7. 

Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 252. Tab. 55, fig. 10. 
Trochus Reichi Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 252. Tab. 55, fig. 11. 

? Geinitz 1841: Charakt. pg. 47. Tab. XV. fig. 24. 
U mladších exemplárů jest ulita daleko štíhlejší než u starších, u nichž vrchol pravidelně ulomen a hmotou 
skořápečnou ploše zaplněn bývá, což i u žijících forem se vyskytuje. Pysk zevní jest silně naduřen a uvnitř 

2* 



12 



širokými ústí velmi sužujícími zuby ozbrojen, z nichž nejsilnější na spodu sedí. Zevně od zubů jest kraj pysku 
ještě jemně na způsob zoubků rýhován. Povrch skoro plochých závitků ozdoben četnými pravidelnými páskami. 
Z těch dvě nejsilnější a nejširší mezerou oddělené závitky kýlovité na předu lemují a u nich také přestávají 
četná pravidelná s páskami hrbolkatě se křižující žebra. Mezery mezipásečné bývají jemně rýhovány. Plochá 
basis pokryta širokými zrnkatými páskami. Jádra jsou bud hladká aneb jsou na nich žebra neb i pásky znatelný. 

28. Turbo Roissyi d Arch. 
(Tab. II. fig. 20.) 

Littorina Roissyi ď A r c h i a c 1847: Mém. de la Soc. géol. de France 2 sér. II. Tome pg. 337. Pl. XXIII. fig. 3. 

Závitky nečetné, zvolna se rozšiřující jsou značně zaobleny a velmi jemně na přič rýhovány. S rýhováním 
křižují se místy dobře patrné vzrůstní vrásky. Umbilicus nezřeielný. Ústí jest oblé, ale okraje pysků nejsou 
zachovány. Skořápka velmi silná. 

Několik exemplárů od Radovesnic. 

Zachovalé exempláry souhlasí značně s nadepsaným druhem. Ze saské křídy vyobrazuje Geinitz (Elbthalg. 
I. 2. pg. 225. Tab. 61, fig. 1.) pod jménem Turbo Raulini ďArch. druh dosti příbuzný. 

29. Turbo spinifer m. 

(Tab. II. fig. 21, 22.) 

Závitky nečetné, rychle se rozšiřující zdobenv třemi řadami až ostnitě vyniklých hrbolků. První řada 
podél zadního vlnitého švu bývá nejslabší, druhá středem závitku se táhnoucí nejsilnější kromě posledního závitku, 
na němž třetí řada vyniká. Mezi 2. a 3. řadu vkládá se slabá vrubovaná páska, ne u všech exemplárů stejně 
patrná. Basalní plocha jest vrubované páskována, umbilicus patrný není. Jádra většinou hladká. 

Dosahuje značných rozměrů. Jedinv exemplár vvniká neobvčejnou štihlostí ulity, ač o identitě jeho po- 
chybovati nelze. 

Několik exempláru od Korycan. 

30. Turbo Korycanensis m. 

(Tab. II. fig. 23.) 

Maličký druh, který sice značně tvarem ulity a povahou ústí na Trochus parvus Briart et Cornet (Mém. 
Acad. Belgique XXXIV. pg. 37. Pl. III. lig. 48, 49) upomíná, avšak okrasou u četných exempláru velmi kon- 
stantní přece se liší. Závitky počtem 4 — 5 zdobenv jsou 1, zřídka 5, poslední však vždy 5 páskami granulovanými. 
První páska zadrí šev lemující bývá nejsilnější. Mezi sorscdní pásky vk'áda í se ' — 3 pásky slabší. Málo sklenutá 
basalní plocha jest rovněž páskované vrubovaná 

Zvláštností u tohoto druhu jest, že blíže k ústí hlavní pásky slábnou až na stupeň pásek vedlejších, tak že 
větší neb menší část posledního závitku hustými, skoro stejnými, negranulovanými páskami jest poseta, s nimiž 
se četné vzrůstní vrásky, jen v těchto místech patrné, křižují, ^evní pysk měl uvnitř několik podlouhlých zoubků. 
Umbilicus není patrný. 

Četné exempláry od Korycar. 

31. Turbo decemcostatus v. Buch. 
(Tab. II. fig. 24.) 

Solárium decemcostatum v. Buch. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 48. Tab. X. fig. 12. 
Turbo Buchi Goldf. Gcmitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 164. Tab. 29, fig. 8. 

Nečetné, málo vyniklé závitky zdobeny jsou 5 granulovanými páskami, z nichž třetí silnější bývá a na 
závitcích blíže vrcholu kýlovitě vyniká. Pouze u dobře zachovalých exempláru znatelný jsou mezi páskami sou- 
sedními ještě po jedné slabší, tak že počtu 10 dosahují, odkud jméno druhu. Basalní plocha jest též páskována 
se širokým umbilikem, který velmi naduřelá váska kýlnatě lemuje. Od hrbolků této pásky rozbíhají se žebrovité 
stlušteniny jednak na plochu basalní jednak dovnitř umbiliku. 

Ve vyšších usazeninách od teplických počínaje až do chlomeckých. Nejhojněji u Lenešic a Holic. 



1 3 



32. Turbo glaber Mul] 
(Tah. II. lig. 25.) 

Turbo glaber M > i 1 i e r 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 13. Tab. V. fig. <i 

Pouze několik chatrných exemplárů od Chlomku a Kieslingswaldv, jež tvarem ulity a hladkostí závitku 
s vyobrazením i popisem nadepsaného druhu úplně se shodují. 

33. Turbo Goupilianus ďOrb. 

Několik velmi chatrných exempláru velkého Turbona, jež pod nadepsaným jménem od Dra A. Frice 
(Iserschichten. Archiv fůr d. naturw. Landesdurchf. von Bóhm. pg. 95, fig. 58) z jizerských usazenin popsány 
byly. Rychle se rozšiřující závitky jsou dosti hrubě páskovány. 

Na pravou příslušnost z nedokonalého materiálu souditi nelze. 

34. Trochus Duperreyi ďArch. 
(Tab. II. fig. 26, 27.) 

Trochus Duperreyi ď Archiac 1847: Mém. de la Soc. géol. de France. 2 sér. II. Tome pg. 336. Pl. 23, fig. 2. 

Geinitz 1874: Elbthalg. I. 2. pg. 252. Tab. 55, fig. 8. 
Turbo Astierianus ďOrb. Reuss 1846: Verstein. II. pg. 112. Tab. 44, fig. 22. 
Turbo Reussi Geinitz 1849: Quadersandsteing. pg. 132. 

Závitky dosti ploché zdoben)- jsou vrubovanými páskami, z nichž ona zadní šev lemující nejsilnější jest. 
Obyčejně bývá 5 — 6 pásek hlavních, mezi něž se po jedné pásce slabší vkládá. Basalní plocha jest též vrubované 
páskována. Cstí široké, vnitřní pysk s malým zoubkem u spodu. Zevní pysk má na vnitřní ploše 5 velmi pro- 
táhlých zoubků, jež na jádrech hladkých dosti vysoko sledovati lze v podobě rýh. U mladších individuí před- 
cházel vnitřní pysk ve vývoji o celé vinutí pysk zevní. 

Hojně v různých velikostech od Korycan. 

35. Trochus Geinitzi Reuss (non Briart). 
(Tab. II. fig. 28—30.) 

Trochus Geinitzi Reuss 1846: Verstein. II. pg. 1 L2, Tab. 44, fig. 24. 

Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 250. Tab. 55, fig. 1—2. 
Trochus granulatus Geinitz 1841: Charakter. II. pg. 46. Tab. XV. fig. 20. 

Ulita vysoká, se závitky plochými úplně přiléhajícími, tak že švy znatelný nejsou. Závitky zdobeny jsou 
4 páskami většinou granulovanými, z nichž první, zadní šev lemující, jest nejsilnější, druhá nejslabší a mnohdy 
dvěma jemnými nahrazena bývá. Čtvrtá nedosahuje předního kýlovitě zlomeného kraje. Basalní plocha jest 
rovná, jemně vrubované páskovaná. Umbilikus chvbí. Ústí úzké, vnitřní pysk na spodu zoubkovitě stluštěn. 

Velmi charakteristická jsou jádra. Závitky jsou u nich tenké, ostrohranné a mají na spodní ploše po 
celé délce rýhovitý otisk, kdežto na svrchní straně táhne se páskovitá vysedlina. 

Velmi hojný v nej rozmanitějších velikostech od Korycan. 

36. Trochus Buneli ďArch. 
(Tab. II. fig. 1—3.) 

Trochus Buneli ď Archiac 1847: Mém. de la Soc. géol. de France. 2 sér. II. Tome. pg. 335. Pl. XXII. fig. 9. 

Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 251. Tab. 55, fig. 4 — 7. 
Phorus granulatus Geinitz 1846: Grundriss pg. 349, Tab. lt. fig. 18. 

Závitky ploché až i vyhloubené mají přední kraj kýlovitý s ostrými, u některých až trnitými hrbolky. 
Zadní šev lemován řadou silnějších zrnek. Ostatní plocha jest zdobena různým počtem stejných neb střídavě 
nestejných pásek zrnitých, s nimiž se vzrůstní vrásky křižují. Basis skoro plochá, hrubě vroubovaně páskovaná 



1 1 



bez umbiliku. Ústí šikmo podlouhlé, vnitřní pysk s malým zoubkem na spodu, zevní pysk v určité vzdálenosti 
od kraje silně naduřen, jak na jádrech před koncem zaškrcených dobře patrno. Jádra liší se svými oblými závitky 
naprosto od Trochus Geinitzi Reuss, ač témuž mnohé exempláry dosti nápadně se přibližují. U ulit převládá 
sice šířka nad výškou, avšak vyskytují se též jedinci značně protáhlí. Zajímavo jest několik exempláru od 
Kněživky, u nichž zevní pysk skoro křídlovitě rozložen jest, což snad vysvětliti se dá tak, že tlakem část zevního 
pysku před ztluštěninou rozehnána byla. 

Několik exemplárů od Korycan a Kněživky. 

Velmi podobné ne-li totožné jsou ještě i Trochus Huoti ďArchiac a Trochus Cordieri ďArchiac (1. c, 
fPl. XXII. fig. 10, fig. 8) a Ziziphinus Geinitzianus Stolička 1868 (Crét. Gastr. of South India pg. 373. Pl. 24. 
íig. 11—15). 

37. Trochus Radovesnicensis m. 

(Tab. II. lig. 31, 32.) 

Závitky ploché, levotočené s 5 řadami úhledných hrbolku, z nichž poslední přední šev kýlovitě lemuje. 
Mezi sousední pásky vkládá se po jedné, daleko jemněji granulované pásce. Pouze mezi 4. a 5. řadou jsou vloženy 
pásky tři, z nichž střední převládá a zarůstajícímu švu Pleurotomarií ne nepodobna jest. Basis plochá, páskovaná, 
umbilikus chybí. 

Několik exemplárů z korycanských usazenin od Radovesnic. 

Z levotočených dosti vzácných Trochu jest mu Trochus Morteanensis Pictet et Campiche (Matériaux 
Suisse. Foss. crét. pg. 511. Pl. 85. íig. 13 — 14.) dosti podobný. 

38. Trochus Engelhardti Gein. 
(Tab. II. fig. 33—36.) 

Trochus Engelhardti Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 163. Tab. 29. fig. 5. 

Úhledný, v okrase a tvaru velmi proměnlivý druh, který na Trochus Baneli ďArch. nápadně upomíná. 
Přední kraj závitků lemován ostrou, kýlovitou, ano až křídlovitou páskou v hrbolky až i trnité rozdělenou. Zadní 
šev rouben jest řadou silných zrnek. Ostatní plocha závitku bývá odchylně zdobena, až i hladká. Málo klenutá 
basis jest rovněž páskovaná. První páska ostrému kýlu následující bývá největší, ostatní slabé, až opět poslední, 
která zřetelný umbilikus lemuje, nad sousední vyniká. Závitky jsou obyčejně ploché, až i vyhloubené. Pouze 
u málo exemplárů jsou zaobleny a dodávají pak celé ulitě zjevu velice odchylného. 

Četné exempláry z březenských usazenin. Také z ehlomeckých dva exempláry. 

39. Trochus armatus d Orb. 
(Tab. II. fig. 37.) 

Trochus armatus ďOrbigny 1850: Prodrome II. pg. 224. 

Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 164. Tab. 29, fig. 7. 
Trochus Basteroti Brongn. Geinitz 1840: Charakt. I. pg. 46. Tab. XIII. fig. 9. 

Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 81. 

Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 58. Tab. 181. fig. 7. 
Reuss 1845: Verstein. I. pg. 48. 
Geinitz 1846: Grundriss pg. 347. 

Ploché, střechovitě přesahavé závitky zdobeny jsou 5 vrubovanými páskami, z nichž první zadní šev 
lemující s třetí nejslabší skoro stejná jest. Pátá lemuje přední kraj kýlovitě. Basalní plocha vrubované páskovaná 
s málo zřetelným, dvěma řadami silnějších zrnek roubeným umbilikem. 

Několik exemplárů z březenských usazenin od Holic a Meronic, méně z teplických od Čížkovic. Jest 
pravděpodobno, že nadepsaný druh pouze odchylným tvarem druhu předešlého jest. 



15 



10. Trochus tuberculatocinctus v. Munst. 
(Tab. II. fig. 38.) 

Trochus tuberculatocinctus v. Miinst. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 60. Tab. 181, lig. 12. 

Pouze jediný exemplár z Chřibské nepříliš zachovalý. Vysedlým kýlem uprostřed závitku znatelně granu- 
lovaným a menším kýlem před ním přibližuje se jednak k nadepsanému druhu, jednak také druhu Delphinula 
tricarinata Rómer (Nordd. Kreideg. pg. 81. Tab. XII. fig. 2— G), který také od Geinitze (Quadersandsteing. 
pg. 132) z části s nadepsaným druhem spojen byl. 

1 1 . Trochus sp. 

(Tab. II. fig. 39.) 

Pouze jediný velmi chatrný exemplár od Vinař s plochými závitky, které mají na předním švu dva, 
poslední závitek tři hladké kýly, jímž ještě dva méně znatelné následují. Basis plochá bez znatelného umbiliku. 
Svým zjevem upomíná na Trochus Geinitzi Reuss. Snad k nadepsanému náleží též jádra, jež se ve vyšších usa- 
zeninách vyskytují a jádrům jeho podobají. 

42. Teinostoma cretaceum ďOrb. 

(Tab. II. fig. 40, 41.) 

Teinostoma cretaceum ďOrb. Stolička 1868: Crét. Gastr. of South India pg. 350. Pl. 25. fig. 7. 

Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 257. Tab. 56. fig. 13. 
Rostela cretacea ďOrbigny 1846: Voy. Astrolab. Pal. Pl. IV. fig. 18—21. 
Pitonelus cretaceus ďOrbigny 1850: Prodrome II. pg. 223. 

Nepatrná ulita tvořena jest 3 — 4 stisklými, z posledního závitku širokého sotva vynikajícími závitky, 
s povrchem hladkým, lesklým, jen při silném zvětšení vráskovaným. Ostí jest kruhovité, vnitřní stlustlý pysk 
laločnatě přes umbilikus rozložen. 

Šest exemplárů od Korycan. 

43. Teinostoma Stoliczkai Gein. 
(Tab. II. fig. 42—44.) 

Teinostoma Stoliczkai Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 257. Tab. 56, fig. 14. 

Liší se od předešlého druhu jednak vyšší ulitou, jednak a hlavně tím, že přední kraj posledního závitku 
ostrý až kýlovitý jest a na basalní ploše se ještě druhá, tupě kýlovitá vysedlina táhne. Také podél zadního švu 
jest slabá vysedlina znatelná. 

Dva exempláry od Korycan. 

44. Pileolus capillaris Gein. 
(Tab. II. fig. 45—47.) 

Pileolus capillaris Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 249. Tab. 57, fig. 10. 

Ulita s basí široce ovální má vrchol málo excentrický, zahnutý. Od vrchole rozbíhá se velmi jemné, 
prostému oku sotva patrné žebrování. Mezi dvěma silnějšími žebry leží tři slabší a z těch prostřední opět pře- 
vládá. V mezerách mezižeberních znáti jest jemné a koncentrické rýhování. 

Jediný exemplár od Korycan. 

45. Pileolus Koninckianus de Ryckh. 
(Tab. II. fig. 48.) 

Pileolus Koninckianus de Ryckh. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 248. Tab. 57, fig. 7—8. 
Acmaea Koninckiana de Ryckholt 1847; Mém. cour, de 1'Acad. R. Belgique. Tome XXIV. pg. 62. Pl, II. 
fig, 33—31 



16 



Hclcion Mahiisei Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de 1'Acad. K. Belgique. Tome XXXIV. pg. 38. 
Pl. III. fig. 46—47. 

Ulita mističkovitá s basalní plochou oblou, vrcholem excentrickým, zahnutým, zdobena jest četnými 
místy střídavě nestejnými žebry, jež na zadní vyduté ploše silnější a od sebe vzdálenější jsou než na ploše střední. 
S paprskovitým žebrováním křižuje se koncentrické rýhování pouze však v mezerách trochu znatelné. Na spodu 
ulity nalézá se skulinovité ústí, u něhož pouze vnitřní zoubkovaný kraj bylo možno vypreparovati. 

Četné exempláry z Korycan. 

46. Nerita nodosa Gein. sp. 
(Tab. III. fig. 1—6.) 

Natica nodosa Geinitz 1840: Charakter, pg. 47. Tab. 15, fig. 27 — 28. 

Reuss 1845: Verstein. I. pg. 50. Tab. XI. fig. 2. 
Natica nodosocostata Reuss 1845: Verstein. II. pg. 113. Tab. 44, fig. 21. 
Natica dichotoma Gein. Reuss 1845: ibid. pg. 113. Tab. 44, fig. 16. 
Neritopsis nodosa Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 246. Tab. 54, fig. 17 — 23. 
Natica rugosa Honigs. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 119. Tab. 199 : fig. 11. 

Ze ke li 1852: Gosaugastrop. pg. 48. Tab. VIII. fig. 8. 

Binkhorst 1861: Monogr. des Gastr. et des Ceph. de la craie du Limbourg pg. 41. Pl. III. 
fig. 15. Pl. Va. fig. 1. 

Nerita rugosa Briart e t C o r n e t 1865: Mém. cour. de l'Acad. R. Belgique. Tome XXXIV. pg. 34. Pl. III. 
fig. 50—52. 

Natica Hornesana Zekeli 1852: Gosauergastrop. pg. 47. Tab. VIII. fig. 7. 

Nerita Hornesana Zek. Reuss 1853: Kritik etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. MN. Cl. XI. pg. 898. 
fig. 6. 

Nerita Zekeliana Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. MN. Cl. LIL pg. 48. 
Nerita cestophora de Ry c k ho 1 1 1847: Mém. cour. de 1'Acad. Belgique. Tome XXIV. pg. 82. Pl. III. fig. 17. 
Nerita glebosa de Ryckholt: ibid. fig. 15 — 16. 

Pravý proteus, co se okrasv skořápky týká. Mezi přečetnými exempláry sotva dva stejně okrášlené vy- 
hledati lze. Společno jest všem exemplárům skulinovité ústí, jehož silný vnitřní pysk 8 zoubku má. Též zevní 
pysk jest dovnitř sesílen a v zadním koutě širokým zubem opatřen. Všem jsou společná dále jádra velmi char- 
akteristického zjevu. Vrcholové závitkv jsou u nich resorbovány a jeví se v podobě pupkovité zaobliny (fig. 3). 

Okrasu ulity tvoří jednak pásky podélné, se švy rovnoběžné, jednak příčná žebra. V okrase ulity lze 
sestaviti 2 extrémy četnými přechodními tvary spojené. U jedněch převládají pásky, u druhých žebra. 

První forma (fig. 1) má poslední závitek různým počtem pásek zdobený, jež žebry příčními v hrbolky 
rozděleny jsou. Pásky jsou bud stejný, neb jich v prvé třetině několik splývá v široký, hrubými hrbolci po- 
sázený kýl. Popisovati odchvlky jednotlivé bylo by tolik, jako popisovati každý exemplár zvláště. 

U formy druhé (fig. 5, 6) převládají příčná žebra, jež bud jednoduše po závitku se táhnou, aneb se asi 
v polovici dichotomicky rozdělují a teprve blíže ústí křižují se s páskami podélnými. Forma tato byla zamě- 
ňována s podobnou jinak Natica dichotoma Gein. 

Přechod mezi oběma formami tvoří exempláry (fig. 4), u nichž zadní polovička závitku jest žebrována, 
přední páskami zrnkována. 

V nej rozmanitějších velikostech v korycanských usazeninách (Korycan}', Radovesnice, Sandberg, Kamejk, 
Kněživka, Přemyšlany). 

47. Nerita plebeia Reuss. 
(Tab. II. fig. 49—52.) 

Nerita plebeia Reuss 1845: Verstein. II. pg. 112. Tab. 44, fig. 18. 

Poslední závitek jest silně nadmut, s vinutím nepatrným. Vnitřní stluštělý pysk má rovný, jemně 
vroubkovaný kraj s nezjistitelným počtem zoubků. Skořápka hladká, pouze jemnými vzrůstními vráskami 



17 



nepatrné brázděná se znatelnou bývalou kresbou barevnou. Na jádrech jeví se resorbované vrcholové závitky 
v podobé široké paličky. 

Několik exempláru od Korycan, tvarem vnitřního pysku a jádry od následujícího podobného druhu 
naprosto odchylných. 

48. Nerita complanata m. 

(Tab. III. fig. 7—9.) 

Lesklá ulita má vrchol úplně plochý, tvořící s první třetinou posledního závitku jedinou rovinu, pod 
kterou se pak poslední závitek zaobleně láme. Skořápka jest jemně a zvláště na ploché části úhledně vráskována 
a nad to jemně rýhována. Vnitřní stluštělý pysk má rovný kraj s patrným zoubkem v zadní třetině. Jádra mají 
vrchol zatočený, mističkovitě prohloubený a jsou jádrům následujícího druhu velmi podobna. 

Několik exempláru od Korycan. 

49. Nerita cingulata Reuss. 

(Tab. III. fig. 10, 11.) 

Nerita cingulata Reuss 1854: Charakter, d. Kreid. Ostalp. Denkschriften d. k. k. Akad. d. Wiss. VII. B. 
pg. 148. Tab. 29, fig. G. 

Vinutí nad poslední závitek málo vyniklé. Závitky mají vrubované pásky, jichž se na posledním závitku 
přes 20 čítá. První páska lemuje zadní šev, jest dosti silná, druhás jest nejslabší a od ní přibývá páskám na síle 
až do 6 — 8, od nichž pak pásky slábnou, až pak jedna neb dvě kolem ústí opět silnější jsou. Část závitku s prvními 
6—7 páskami jest skoro plochá a od následující se pak závitek zaobleně láme. Ústí jest podlouhle ovální, vnitřní 
pysk stluštěn a skoro rovný s malým zoubkovitě vyniklým záhybem v zadní třetině. Zevní dovnitř stluštělý 
pysk má v zadním koutě malý podlouhlý zoubek. Jádra jsou hladká s mističkovitě prohloubeným vrcholem. 

Pět exemplárů od Korycan. 

Exempláry naše odpovídají tvarem a okrasou ulity úplně nadepsanému druhu, jejž Stolička (Revision 
etc. Sitzungsb. d. k k. Akad. d. Wiss. MN Cl. Lil. pg. 50) spojil s druhem Nerita Goldfussi Kef. (Goldfuss: 
Petref. Germ. III. pg. 115. Tab. 198, fig. 20.) Poslední má však ulitu daleko oblejší s menším počtem pásek, 
vnitřní pysk s třemi a zevní tolika zoubky opatřen, kolik pásek zevně se táhne. 

50. Neritopsis costulata Róm 

(Tab. III. fig. 12—14.) 

Neritopsis costulata Rom. Geinitz 1846: Grundriss pg. 344. 

G e i n i t z 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 247. Tab. 54, fig. 24, 25. Tab. 57, fig. 3. 
Nerita costulata Roemer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 82. Tab. XII. fig. 12. 

Poslední závitek jest pravidelně páskován. Pásky jsou hladké, negranulované. Mezery mezipásečné jsou 
stejnoměrně čárkovány. Čárky jsou bud jednoduché, neb v podobě úhlů, jichž vrcholy na zad obrácené sesíleny 
bývají, tak že se v podobě granulované pásky jeví. U mladých exemplárů jest povrch celý hustými, nepravidel- 
nými vráskami zbrázděn a nezřídka bývá na nich zbarvení tigrované znatelno. Ostí jest široké. Zevní pysk 
má v zadním koutě nízkou mozolovitou stluštěninu. Vnitřní pysk jest slabě stluštěn, má tři zuby, z nichž pro 
střední nejmenší jest. Na jádrech nejsou vrcholové závitky resorbovány, nýbrž byly jen zaplňovány. 

Několik exemplárů od Korycan. 

V literatuře křídové vyskytují se jinde velmi podobné formy. Co Reuss (Verstein I. pg. 49) pod jménem 
Nerita costulata Róm. vyrozumívá, těžko uhodnouti. 

51. Neritopsis sp 

(Tab. III. fig. 15, 16.) 

Pouze jediný nedokonalý exemplár od Korycan, který dle vnitřního, deskovitě stluštělého pysku ku čeledi 
Nerit nej větší příbuznost jeví. 

Jádro jest hladké, závitky vrcholové byly zaplňovánv. 

Valentin Weinzettl: Gastropoda českého křídového útvaru. 3 



18 



52. Solárium Kirsteni Gein. 
(Tab. III. fig. 17, 18.) 

Solárium Kirsteni G e i n 1 1 z 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 255. Tab. 56, fig. 8 

Malá se shora sploštělá ulita sestává z nečetných rychle se rozšiřujících závitků s vinutím nad poslední 
závitek málo vyniklým. Závitky zdobeny jsou uprostřed dvěma vysedlými, v úhledné hrbolce rozdělenými kýly, 
z nichž druhý poněkud menší jest. Mezera mezi kýly vyplněna jest 1 — 3 nestejnými páskami, část pak mezi 
prvním kýlem a zadním švem celkem plochá nese 3 — 4 pásky. Na posledním závitku následuje po druhém kýlu 
ještě slabší kýlek. Plocha basalní jest páskovaná. Umbilicus jest úzký a ovrouben 1 — 2 silnými v hrbolce roz- 
dělenými páskami. Ostí zachováno není. 

Pouze 3 exempláry od Korycan. 

53. Solárium baculitarum Gein. 
(Tab. III. fig. 19—21.) 

Pleurotomaria baculitarum Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 167. Tab. 31, fig. 9. 
Trochus sublaevis Geinitz 1842: Charakter. II. pg. 73. Tab. 18, fig. 19 

Pleurotomaria sublaevis Gein. R e u s s 1845: Verstem. I. pg. 47. Tab. X. fig. 9. Tab. XII. fig. 10. 
Geinitz 1846: Grundriss pg. 357. Tab. XIV. fig. 19. 

Široce kuželovitá ulita tvořena jest četnými, slabě se rozšiřujícími plochými závitky, z nichž poslední 
dosti ostrou hranou v basalní plochu se láme. Závitky zdobeny jsou četnými páskami, z nichž ona zadní šev 
lemující daleko ostatní předčí a v široké, úhledné hrbolky rozdělena jest. Od každého vrcholku vychází většinou 
rozdvojená vráska, kterou i ostatní pásky závitku v zrnka se dělí. Mnohdy jsou pásky i bez znatelných vrásek 
rozdvojeny. Nejčastěji však se vyskytuje druh tento v podobě jader. Široká basalní plocha jest rovněž zrnko- 
vaně páskována. Páska široký umbilicus lemující jest nejsilnější, granulovaná a od jednotlivých zrnek vycházejí 
rovněž rozdvojené vrásky. "Ostí a průřez závitků jsou hranaté. 

Ani na skořápce ani na jádru nejeví se stopy význačného pro rod Pleurotomaria švu a proto snad spiše 
druh tento k rodu Solárium postaviti lze. 

V březenských usazeninách dosti hojně se vyskytuje. Z pískovců chlomeckých jediný odřelý exemplár. 

54. Shaparolus Romeri Gein. 
(Tab. III. fig. 22, 23.) 

Shaparolus Romeri Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 256. Tab. 57, fig. 6. 

Pouze jediný exemplár od Korycan. Závitky nečetné, na plocho vinuté, hladké, bez znatelných vrásek 
a pásek. Ostí oblé. 

Souhlasí s uvedeným vyobrazením Geinitzovým, až na to, že u našeho exempláru poslední závitek z vinuti 
vlastního poněkud vysunut jest. Odchylka ta není závažná. 

55. Scalaria cf. Dupiniana ďOrb. 
(Tab. III. fig. 24.) 

Z korycanských usazenin (Korycany, Tissa, Zlosejn) zastoupen jest rod Scalaria několika úlomkovitými 
jádry, jež sotva správně určiti lze. Z vyobrazených nejvíce podobny jsou druhu Sc. Dupiniana ďOrbigny (Pal. 
Franc. Terr. crét. II. pg. 54. Pl. 154. fig. 10—13). Na jádrech znatelná jsou většinou žebra a tu a tam znáti 
jest také jemné páskování. 

56. Scalaria decorata Rom. 

Scala decorata Rom. Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 162. Tab. 29, fig. 4. 
Melania decorata Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 82. Tab. XII. fig. 11. 

Fusus costatostriatus v. Múnst. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 23. Tab. 171, fig. 18. 



lil 



Turrilites undulatus Reuss 184G: Verstem. I. pg. 24. Tab. VII. íig. 8, 9. 

Scalaria Dupiniana ďOrb. Kner 1850: Haidingers Naturw. Abh. III. pg. 14. Tab. III. íig. 3. 

Kner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. MN. Cl. III. pg. 303. 

Četné, hlubokými švy oddělené závitky, vysedle žebrovány. Poslední závitek jest na rozhraní basalní 
plochy vyniklým kýlem opatřen. Ostatně jest celý povrch závitků úhledně páskován a to blíže vrcholu stejno- 
měrněji než blíže ústí. Ostí zachováno není. Mnohé exempláry dosahují značných rozměrů. 

V usazeninách bělohorských a malnických hojná. V jizerských a březenských jen chatrné exempláry 

57. Scalaria Philippi Reuss. 
(Tab. III. fig. 25—26.) 

Scalaria Philippi Reuss 1845: Verstein. II. pg. 114. Tab. 44, íig;. 14. 

Múller 1851: Monogr. d. Petreť. d. Aach. Kreidof. pg. 8. 

Nepatrná ulita čítá 5 — 6 hluboce oddělených závitků, zdobených četnými žebry, s nimiž se 4 — 6 pásek 
křižuje. Pásky třetí a čtvrtá bývají silnější. Na posledním závitku jest 6. páska nejvyniklejší a lemuje kýlovitě 
plochu basalní, jež snad rovněž byla páskována. Žebra přecházejí také na basi a končí poblíž koutu ústního 
naduřeninami, čímž útvar podobný umbiliku vzniká. Ostí jest kruhovité, se souvislými naduřelými pysky. 

V několika exemplárech od Třiblic a Meronic, z nichž nej větší 4 mm vysoký jest. Méně zřetelný exemplár 
z Kieslingswaldy upomíná velice na Turbo subinflatus Reuss (Verstein. pg. 49. Tab. XI. fig. 12), který snad 
na málo zachovalém exempláru nadepsaného druhu založen jest. 

58. Turritella Verneuilliana ďOrb. 
(Tab. III. fig. 27—31.) 

Turritella Verneuilliana ďOrbigny 1842/3: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 47. Pl. 153. fig. 8—9. 

ďOrbigny 1850: Prodrome II. pg. 190. 
Turritella granulata Sow. Geinitz 1840: Charakt. pg. 44. Tab. XV. fig. 7 — 11. 

Reuss 1845: Verstein. I. pg. 51. II. pg. 114. Tab. XLIV. fig. 12. 

Geinitz 1846: Grundriss pg. 325. Tab. 14, fig. 9, 10 (ex parte). 

Briart et Cornet 1865: Meule de Bracq. Mém. cour. Acad. Belgique. Tome XXXIV. 
pg. 29. Pl. III. fig. 43, 44. 

Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 239. Tab. 54, fig. 3, 4 (ex parte). 
Turitella alternans Rom. Reuss 1845. Verstein. I. pg. 114. Tab. XLIV. fig. 13. 

V korycanských usazeninách v nej rozmanitějších velikostech hojná. Nejmladší závitky zdobeny jsou 
3 — 4 páskami negranulovanými (fig. 28), z nichž ona blíže předního švu jest nej větší. V této formě popsána 
byla od Reusse pod jménem Turritella alternans Rom. z pískovců zlosejnských, kdež na ploškách v neobyčejném 
množství se vyskytuje. Mnohdy udržují se tyto 3 — 4 pásky na závitcích až do značných rozměrů ulity. Většinou 
přibývá však pásek se vzrůstem ulity a zároveň jeví se snaha pásek, zadní šev lemujících splynouti v jedinou 
silnější pásku. Ob3'čejná okrasa dospělých závitků jeví se takto: Zadní šev lemuje vysedlá řada hrubých zrnek. 
Ostatní plochu závitků zdobí buď 5 stejných stejně od sebe vzdálených pásek (fig. 29), aneb bývá plocha zá- 
vitku pokryta různým počtem různě silných a různě vzdálených pásek, ano stává se, že celý závitek pokryt jest 
nesčetnými skoro stejnými páskami, kromě zadního švu. Silná páska na zadním švu jest u dospělých exemplárů 
dosti charakteristickým zjevem. Bývá jen zřídka ve dvě slabší, ale těsně vedle sebe ležící pásky rozdělena 
(fig. 30, 31). U takových jeví se pak na závitcích zvláště jemné a četné páskování. Blíže ústí bývá na zá- 
vitcích znatelno pěkné vzrůstní vráskování. 

Dosahuje délky až 10n;z. 

Druh nadepsaný popisován býval většinou pod jménem T. granulata Sow. Také ďOrbigny (1. c.) má pod 
týmž jménem vyobrazenu a popsánu (1. c. fig. 5 — 7) Turritellu našemu druhu tak podobnou, že asi sotva dů- 
ležitého rozdílu znamenati lze. Anglický druh s citovaným sotva identifikovati lze, což již ďOrbigny vycítil 



20 



a druh T. granulata Sow. oddělil od anglického druhu pod jménem T. granulatoides ďOrbigny (Prodrome II. 
pg. 148). Většina exemplárů, které Geinitz (1. c.) pod jménem T. granulata Sow. popisuje, zdá se, že náleží druhu 
T. Kirsteni Gein. 

59. Turritella subalternans Br. et Corn. 
(Tab. III. íig. 32—34.) 

Turritella subalternans Briart et Cornet 1865: Meule de Bracquegnies. Mém. cour. Acad. Belgique. 
Tome XXXIV. pg. 30. Pl. III. fig. 45. 

Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 240. Tab. 54, fig. 5—6. 

Ulita táhlá, závitky četné, zdobené jemnými negranulovanými páskami, v jichž uspořádání tento sled 
znamenati lze: Prvé 4 pásky od zadního švu čítaje, jsou si co do velikosti skoro rovny, pátá jest slabší a šestá 
rovná se předešlým čtyřem, neb je i předčí, a dle toho bývají závitky bud souměrně zaobleny (fig. 34) aneb 
se střechovitě přesahují (fig. 32, 33). Místo 5. pásky vyskytují se nezřídka dvě slaboučké pásky. Mezery mezi- 
pásečné vyplněny bývají až 3 vedlejšími páskami. 

Několik exemplárů od Korycan, z nichž nej delší 3 cm měří. 

Exempláry naše souhlasí úplně s vyobrazením Geinitzovým (1. a), ne tak s vyobrazením daným od autorů 
popsaného druhu (1. c), jež spíše na mládě předešlého druhu poukazuje. 

60. Turritella Kirsteni Gein. 

Turritella Kirsteni Geinitz 1874: Elbthalg. I. 2. pg. 240. Tab. 54. fig. 1. 

Význačná neobyčejnou štíhlostí ulity. Četné zvolna se rozšiřující závitky zdobeny v mládí 4 — 5 řadami 
hrbolků neb hrbolkatých pásek, jichž počet u starších závitků se valně zvětšuje. Mladé závitky upomínají nemálo 
na Nerinea longissima Reuss, od které se však nízkostí závitků, povahou jader a ústím naprosto liší. 

Četné, ale nedokonalé a většinou úlomkovité exempláry od Skutí čka. 

61. Turritella multistriata Reuss. 

Turritella multistriata Reuss 1845: Verstem. I. pg. 51. Tab. X. fig. 17. Tab. XI. fig. 16. 
Geinitz 1846: Grundriss. pg. 326. 

Kner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. MN. Cl. III. pg. 302. 

Muller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 27. Tab. IV. fig. 1. 

Drescher 1853: Zeitschr. d. deut. geol. Gesel. XV. pg. 333. 

Stolička 1868: Cret. gastr. of South India pg. 224. Pl. XVII. fig. 8—14, 16. 

Gum bel 1868: Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. Cl. X. pg. 75. 

Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 161. Tab. 29, fig. 1—3. 
Turritella granulata Sow. Geinitz 1840: Charakt. pg. 47. Tab. XV. fig. 9. 

Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 10. Tab. I. fig. 18. 
Turritella propinqua Geinitz 1840: Charakt. pg. 45. Tab. XV. fig. 12. 

Turritella quadricincta Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 109. Tab. 196, fig. 16 a b, 17c. 
Stur 1863: Jahrb. d. geol. Reichsanstalt XIII. pg. 54. 

Brauns 1875: Senonenmergl etc. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge XII. Band, pg. 325. 
Turritella Hagenoviana v. Munst. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 108. Tab. 197, fig. 5. 

Muller 1851: 1. c. pg. 28. 
Turritella velata v. Múnst. Goldfuss: 1. c. pg. 108. Tab. 197. fig. 6. 

Kner 1850: Haidingers Nat. Abh. III. pg. 14. 

Alth 1850: ibidem pg. 211. 
Turritella Geřnitzi ďOrbigny 1850: Prodrome II. pg. 148. 

Turritella tenuilineata Muller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 78. Tab. VI. fig. 21. 
Turritella sexlineata Romer 1870: Geologie von Oberschlcsien pg. 342. Tab. 29, fig. 10. 



21 



Turritella quinquecincta Goldf. Binkhorst 1861: Monogr. des Gastr. et des Ceph. du Limbourg pg. 29. 
Pl. I. fig. 2. 

Různým zjevem zaviněným jednak místními poměry, jednak spůsobem petrifikace a stářím ulity, spůsobil 
druh tento nemalých zmatku v literatuře. Nejlépe charakterisoval jej Stolička (1. c.), od něhož také v indické 
křídě zjištěn byl a ač pojmenování Goldfussovo a Munsterovy dle stáří přednost by měly, přidržel se přece po- 
jmenování Reussova. Zaoblené závitky zdobeny jsou páskami ne vždy znatelně granulovanými, z nichž 5 hlavních 
nad jiné vyniká. Z těch připadají 3 do přední a 2 do zadní polovice závitku. Tyto poslední scházívají, zřídka 
obě, obyčejně ta, která zadní šev lemovati má. Mezera mezi 3. a 4. páskou, od předního švu, jest největší 
a spadá asi do prostřed závitku. Mezery mezipásečné bývají vyplněny různým počtem až mizivě nepatrných 
pásek. U některých exemplárů naopak vedlejší pásky vyvinuty jsou tak, že se skoro hlavním rovnají. Poměrně 
nej odchylnější jsou exempláry od Tanneubergu, jež se značně přibližují Turr. inequiornata Drescher (Zeit. d. 
deut. geol. Gesell. XV. pg. 33. Tab. IX. fig. 1.), ač-li zmíněná není místní neb časovou varietkou nadepsa- 
ného druhu. 

Turritella multistriata Reuss ve všech usazeninách od bělohorských počínaje hojná. 

62. Turritella Noeggerathiana Goldf. 
(Tab. III. fig. 35—37.) 

Turritella Noeggerathiana Goldf uss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 107. Tab. 197, fig. 1. 

Můller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 31. 
Turritella bigemina K n e r 1850- Haidingers Naturw. Abh. III. pg. 14. Tab. III. fig. 2. 
Turritella multistriata Reuss. Kner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. MN. Cl. III. pg. 302. 

Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 161. Tab. 30, fig. 18. 
Turritella nodosa Můller 1851: 1. c. pg. 32. Tab. IV. fig. 18. 
Turritella gothica Můller 1851: 1. c. pg. 29. Tab. IV. fig. 8. 
Turritella Omalinsi Můller 1851: 1. c. pg. 31. Tab. IV. fig. 12. 

Druh s předešlým často zaměňovaný a při chudším materiálu nesnadno rozeznatelný. Závitky poněkud 
ploché zdobeny jsou čtyřmi páskovými řadami hrbolků, z nichž první podél zadního švu se táhne. První a třetí 
páska bývají mnohem slabší než ostatní dvě, z nichž druhá většinou silnější jest. Mezera mezi druhou a třetí 
páskou bývá větší než ostatní mezery. Mezery mezipásečné "bývají různě vyplněny. Zcela typické tvary, z nichž 
by různost pásek jasně vynikla, nejsou právě hojny. Nicméně i mladší exempláry, u nichž pásky málo od sebe 
se liší, dobře lze rozeznati od předešlého druhu, má-li jen 4 pásky, neboť pak chybí ta na zadním švu a pak 
jest mezera mezi zadním švem a první páskou daleko větší než u druhu nadepsaného. 

S předešlou od bělohorských usazenin až do chlomeckých dosti hojná. 

Ohledně přečetných druhů Můllerových (1. c.) budiž ještě podotknuto, že snad též Turritella Carnalliana 
Můller (Tab. IV. fig. 14), T. Alhausi Můll. (fig. 16) a T. Humboldti Můll. (fig. 17) jen různé jevy téhož 
druhu jsou. 

63. Turritella acicularis Reuss. 
(Tab. III. fig. 38, 39.) 

Turritella acicularis Reuss 1845: Verstem. I. pg. 51. Tab. XI. fig. 17. 

Táhlá ulita sestává z četných nízkých závitků zdobených čtyřmi skoro stejnými páskami, kromě posled- 
ního, kde jest jich více. Mezery mezipásečné vyplněny jsou slabší páskou. Stěsnaným vinutím jest ostatně druh 
tento dosti charakterisován. 

Nečetné exempláry z březenských usazenin (Lenešice, Březno, Třiblice, Holice) vesměs nepříznivě za- 
chovaných. 

64. Turritella iserica Frič. 
Jizerské vrstvy 88. Výkres 55. 

Druh tento založen jest na několika úlomkovitých, nevalně zachovalých exemplárech, které příbuznost 
s druhem T. nodosa Romer nápadně prozrazují. Závitky zdobeny jsou 4 řadami granulovaných pásek, z nichž 



22 



první nej větší zadní šev lemuje. Třetí bývá ne j slabší. Se stářím značně slábnou pásky a převládá pak vzrůstní 
vráskování. 

Ve vrstvách jizerských v Děsné, Choroušek a Vtelna. 

05. Turriteila Lenešicensis m. 

(Tab. III. fig. 40.) 

Závitky jsou skoro ploché, hluboko oddělené a zdobené čtyřmi páskami, z nichž 2. a 4. daleko silnější jsou 
než ostatní dvě. Na páskách granulování znatelno není, jsouť exempláry vesměs značně otřelé. V mezerách mezi- 
pásečných však znatelný jsou u některých exemplárů dosti hluboké oblé jamky, jež, nejsou-li útvarem samo- 
statným, o značné granulaci pásek by svědčily. 

Pouze 9, většinou úlomkovitých exemplárů od Lenešic. 

Možno, že by při lepším a bohatším materiálu souvislost s Turr. Noeggerathiana Goldf. zjistiti lze bylo, 
zvláště ježto nadepsaný druh s druhem Omalinsi Múll. poněkud souhlasí a týž opět s druhem Goldfussovým. 

66. Turriteila sexlineata Rom. 
(Tab. III. fig. 41.) 

Turriteila sexlineata Romer 1841: Verstein. d. nordd. Kreidegeb. pg. 80. Tab. XI. fig. 22. 

Kner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. III. pg. 302. 
Múller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 28. Tab. IV. fig. 2. 
Stur 1863: Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanst. XIII. pg. 53. 

Brauns 1875: Senonenmergel etc. Zeitschr. f. gesamt. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 352. 
Turriteila sexcincta Goldf uss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 107. Tab. 197, fig. 2. 
Turriteila Reussiana Múller 1851: 1. c. pg. 29. Tab. IV. fig. 5. 
Turriteila multilineata Múller 1851: 1. c. pg. 29. Tab. IV. fig. 4, 6. 
Chlomecké vrstvy str. 40. 

Četné závitky jsou souměrně zaobleny a zdobeny 6 většinou stejm/mi páskami slabě granulovanými, 
z nichž první zadní šev těsně lemuje. Mezi ní a páskou druhou jest širší mezera a mezipáska ji vyplňující jest 
rovněž silnější než mezipásky ostatní, jež také chyběti mohou. 

Pouze 2 negativy od Chlomku. 

S druhem nadepsaným spojována bývala neprávem Turr. deficilis ďOrbigny (Pal. Franc. Terr. crét. II. 
pg. 39. Pl. 151. fig. 19, 20), jež tvarem značně odchylná jest. 

67. Turriteila nodosa Rom. 
(Tab. III. fig. 42, 43.) 

Turriteila nodosa Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 80. Tab. XI. fig. 20. 

Drescher 1863: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 334. 

Stolička 1868: Cret. gastr. of South India pg. 222. Pl. XVII. fig. 7. Pl. XIX. fig. 20, 21. 
Brauns 1875: Zeitschr. f. d. ges. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 353. 
Turriteila nerinea Rom. Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 10. Tab. I. fig. 16, 17. 
Turriteila Decheniana Goldf uss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 107. Tab. 197, fig. 3. 

Ulita se stářím valně se mění. U zcela mladých závitků zdobena jest plocha 4 granulovanými, skoro 
stejnými páskami, z nichž první zadní šev těsně lemuje. Se vzrůstem závitků vzrůstá tato první páska, kdežto 
ostatní slábnou. Při tom jsou závitky skoro ploché a velmi jemně mezi páskami rýhovány kromě mezery mezi 
páskou čtvrtou a švem, jež hrubě skoro páskované rýhovaná jest. Konečně u největších závitků zůstane pouze 
naduřelá první páska a slabě naznačená čtvrtá. Ostatní plocha nyní vydutého závitku jest jemně rýhována kromě 
části mezi 4. páskou a švem, jež hrubé rýhování podržela. V stadiu tomto objevuje se na mnohých závitcích 
zřetelné vzrůstní vráskování. 

Několik exempláru od Kieslingswaldy a Tannenbergu. 



23 



68. Turritella nerinea Rom. 
(Tab. III. fig. 44, 45.) 

Turritella nerinea Roraer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 80. Tab. XI. fig. 21. 

Drese her 1863: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 334. 

Stolička 1868: Cret. gastr. of South India pg. 222. Pl. XVI. fig. 15. Pl. XVIII. fig. 18, 19. 
Brauns Senonen Mergel. etc. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 353. 
Turritella quinquecincta Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 106. Tab. 196. fig. 17a, b. 
Chlomecké vrstvy str. 40. Obr. 26. 

Mladé exempláry podobají se poněkud rodu Turr. Noeggerathiana Goldfuss, avšak starší zřetelně se od 
ní liší. Ploché pásky zdobeny jsou 4 hlavními, raději konstantními páskami, z nichž první od mládí nej slabší 
jest a v jisté vzdálenosti od zadního švu probíhá. Obyčejně vsunuje se mezi ni a šev ještě páska jedna slabší. 
Na vyrostlejších závitcích splývají však obě pásky a tvoří jedinou, která silně vyniká a v řadu hrbolků rozdělena 
jest. Z ostatních pásek jest čtvrtá vždy nejsilnější a dle ní řídí se tvar závitků. Mezera mezi 2. a 3. páskou 
jest největší a mezipáska v ní se vyskytující dosahuje často rozměrů hlavních pásek, tak že závity jsou pak 
zdánlivě 5pásečné. Ostatně jsou mezery mezipásečné u různých jedinců různě vyplněny a také pásky různý 
stupeň granulace jeví. 

Několik pěkných exemplárů od Chlumku a Kieslingswaldy. 

69. Omphalia ventricosa Dresch. 
(Tab. IV. fig. 1.) 

Omphalia ventricosa Dresch er 1863: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 334. Tab. IX. fig. 2, 3. 
Chlomecké vrstvy str. 41. Obr. 28. 

Pouze jediný poškozený exemplár od Tannenbergu, kterýs popisem i vyobrazením od autora nadepsanému 
druhu daným souhlasí. Zadní šev závitků lemuje zaoblená vysedlina a podobná poblíž předního švu se táhne. 
Poslední závitek nese na přechodu v plochu basalní 3 tupé pásky. Ostatní povrch jest zahnutými vráskami 
vzrůstními rozbrázděn. 

70. Omphalia ornata Dresch. 

Omphalia ornata Drescher 1863: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 325. Tab. IX. fig. 6, 7. 

Rovněž pouze o jediném exempláru z Tannenbergu, ještě nepříznivěji zachovalém než druh předešlý. 
Ulita jest vysoká, věžovitá, s hrubou páskou na zadním švu a též podél předního švu táhne se podobná páska. 

Vzdor nepříznivému zachování jest souhlas s nadepsaným druhem nepopiratelný. 

71. Burtinella (?) Reussi m. 
(Tab. III. fig. 46—51.) 

Serpula ampulacea Sow. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 20. II. pg. 106. Tab. V. fig. 22. Tab. XXIV. 
fig- 6, 7. 

Velice proměnlivá, a jak se zdá, ve značné míře mimikrická forma. Ulita vrcholem na cizí předměty 
přisedlá jest v mládí točená. Závitky jsou bud v levo neb v právo točeny, většinou zevně neznatelný, jedinou 
masu tvořící, jež teprve na průřezu složení z pravidelných závitků ukazuje. Průřez závitků jest kruhovitý, 
skořápka zřetelně ze tří různých vrstev složená (fig. 48.), silná. 

Poslední závitek později se počal narovnávati. Ustí jest oblé s kraji bud přiostřelými neb stluštělými, 
v kterémžto případě zůstávají bývalá ústí v podobě stluštěnin znatelná (fig. 46.). Ústí ozbrojeno je zoubkem 
bud přímým neb dovnitř zahnutým, ale jen u zachovalých exemplárů znatelným. Zevně táhly se po posledním 
závitku čtyři rýhy. Nejhlubší, i na průřezu znatelná (fig. 48.), končí na basi zoubkem. Její kraje bývají ne- 
zřídka v podobě společného kýlu zdvižen}-. Druhá rýha táhne se na protější straně zoubku a ostatní dvě po 
obou stranách. Plochy mezi rýhami bývají různě vytvořeny. Jsou bud prostě zaoblené neb široce vyniklé neb 



v podobě křídel vytažené. V posledním případu bývají hrany posázeny ostnitými hrbolky ku ústí se zveličují- 
cími tak, že se úlomku okončiny některého decapoda podobají (fig. 49.). 

V nej rozmanitějších velikostech z usazenin korycanských zvláště u Kamajku a Zbislavi. 

Ze i jinde, jmenovitě v saské křídě podobné, ne-li totožné tvary se vyskytují, toho svědectvím vy- 
obrazení v Geinitzovu Elbethalg. I. 2. Tab. 63, popsané jako Serpuly. Též u Rómera (Nordd. Kreideg. Tab. XVI.) 
a Goldfusse (Petref. Germ. III. Tab. 70, 71) tvary podobné též za Serpuly určené vyobrazeny jsou, z nichž 
některé již Stolička (Cret. gastr, of South India pg. 238) za příslušníky čeledí Vermetidú prohlásil. 

72. Xenophora onusta Nilss. 
(Tab. IV. fig. 2, 3.) 

Xenophora onusta Nilss. Binkhorst 1861: Monogr. des Gastr. et des Ceph. du Limbourg pg. 38. Pl. III. 
fig. 14. 

Braun s 1875: Senonen Mergel. etc. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge XII. pg. 353. 
Trochus onustus Nilson 1827: Petref. Suecic. pg. 12. Tab. III. fig. 4. 

Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 59. Tab. 181, fig. 10. 

Múller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 44. 
Phorus onustus Nilss. Geinitz 1849. Quadersandstg. pg. 132. 
Fr. Chlomecké vrstvy str. 43. Obr. 32. 

Jenom v podobě jader, jichž závitky četnými nepravidelnými otisky vrásčitý jsou. Otisky ty pocházejí 
od cizorodých těles, jež zástupcové nadepsaného rodu na ulity nalepují. Závitky jsou střechovité, poslední ostrou 
hranou v širokou rovnou plochu basalní zlomen. Ústí šikmo protáhlé. U dvou exemplárů pozorovati lze krátký 
rýhovitý otisk v úzkém umbiliku. 

Velké exempláry z chlomeckých usazenin (Chomek, Tannenberg) souhlasí úplně s pěknými vyobrazeními 
Binkhorstovými (1. a). U Lenešic vyškytají se však jádra Xenophory daleko menších rozměrů, s jemnějšími 
svraštěninami na závitcích. Jinak neposkytují nic charakteristického, na základě čehož by odděleny býti mohly. 
Podobné malé exempláry nalezl též Múller (1. c.) u Konigsthoru. Goldíussovo (1. c.) vyobrazení nezdá se nade- 
psanému druhu náležeti. 

73. Hipponyx bohemica m. 

(Tab. IV. fig. 31—34.) 

Ulita většinou jen v podobě nepravidelných jader s vrcholem široce zatupeným, k zadnímu okraji silné 
posunutým, nezřídka jej přesahujícím. Těsně kolem zadního kraje táhne se uprostřed úzký, ku koncům se roz- 
šiřující otisk svalový. Skořápka byla značně silná, koncentricky vrstvovaná a každá vrstva pro sebe paprsčitě 
rýhovaná. 

V korycanských usazeninách (Korycany, Mlíkojedy) hojná. V těchže usazeninách, ale na jiných místech 
(Zbislav, Kamajk) vyskytuje se víčko (fig. 33., 34.), jež snad témuž druhu náleželo. Jest složeno z četných vrstviček 
kápovitě narovnaných a má na vnitřní straně vyniklý podkovovitý otisk svalu. 

74. Galerus sp. 

(Tab. IV. fig. 30.) 

Pouze jediný velmi poškozený exemplár z Korycan, který sotva dostatečných znaků k určení jen rodové 
příslušnosti poskytuje. 

75. Vanicoro cretacea ďOrb. 
(Tab. IV. fig. 4.) 

Narica cretacea ďOrbigny 1842: Pal. franc. Terr. crét. II. pg. 170. Pl. 175. fig. 7 — 10. 

Ulita široce rozložená s vinutím málo nad poslední, nepříliš rozšířený, závitek vyniklým. Závitky jsou 
zřejmě a hustě na přič rýhovány se slabě patrnými vzrůstními vráskami. 

Pět exemplárů z korycanských vrstev od Kněživky. 



25 



76. Natica lyrata Sow. 
(Tab. IV. fig. 5., G.) 

Natica lyrata S o w e r b y 1831: Transactions geol. Society III. Pl. 38. fig. 11. 

ďOrbigny 1842: Pal. franc. Terr. crét. II. pag. 161. Pl. 172. íig. 5. 

Zekeli 1852: Gosaugastropoden. Abh. d. k. k. geol. Reichsanstalt I. pg. 46. Tab. VIII, 

fig. 5. 

Stur 1863: Jahrbuch d. k. k. geol. Reichsanstalt XIII. pg. 49. 
Euspira lyrata Sow. Stolička 1868: Cret. Gastr. of South India. pg. 303. Pl. XXII. fig. 2. 
? Natica acutimargo Rom. Geinitz 1842: Charakt. III. pg. 73. 
? Natica semiglobosa Zekeli 1852: 1. c. pg. 47. Tab. VIII. fig. 2. (teste Stolička). 

Natica Gentii Sow. Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de 1'Acad. Belgiquc. XXXIV. pg. 26. Pl. III. 
fig. 5-6. 

Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 243. Tab. 54, fig. 16. 
Natica lamelosa Rom. Geinitz 1874: 1. c. pg. 243. Tab. 54, fig. 17. 
Natica dichotoma Geinitz 1874: ibidem. pg. 245. Tab. 54, íig. 18. 

Tvar ulity proměnlivý. Vinutí z četných závitků složené bud silně nad poslední závitek vyniká aneb v něj 
značně vnořeno bývá. Dle toho mění se tvar ulity. Poslední závitek jest kolem zadního švu bud slabě rýhovitě 
neb na plocho vtisklý, aneb zaoblený. Povrch pokryt četnými, mnohdy velmi ostře, skoro žebírkovitě vysedlými 
vráskami vzrůstními. Jen výjimečně vrásky vzrůstní patrny nejsou. Vnitřní pysk stluštěný ohraničuje bez 
znatelného uzlu malý umbilikus. Na průřezu jsou závitky v zadním polu značně súženy. 

V korycanských usazeninách obecná, dosahovala značných rozměrů. Z jizerských usazenin několik jader, 
jež tvarem i průřezem nadepsanému druhu se podobají. 

77. Natica acuminata Reuss. 

(Tab. IV. fig. 7.) 

Natica acuminata Reuss. Peters 1852: Obere Kreide in ostl. Alpen. Abh. d. k. k. geol. Reichsanstalt I. 
Pg- 7. 

Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. LIL pg. 44. 
Tab. I. fig. 2—3. 

? Phasianella Beyrichi Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 250. Tab. 54, fig. 12. 

Maličký druh s vyniklým vinutím a hladkou skořápkou. Ústí protáhlé, na zad valně súžené, ku předu 
zaoblené. Umbilikus není znatelný. 

Četné exempláry od Korycan. 

Ulita od Geinitze (1. c.) pod jménem Phasianella Beyrichi Gein. vyobrazená, avšak jen fig. 12., souhlasí 
daleko více s nadepsaným druhem než s exemplárem tamtéž fig. 13. pod týmž jménem vyobrazeným. 

78. Natica bulbiformis Sow. 
(Tab. IV. fig. 8., 9.) 

Natica bulbiformis Sowerby 1831: Transact. geol. Society III. Pl. 12. fig. 38. 

Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 120. Tab. 199. fig. 16—17. 
ďOrbigny 1842: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 162. Pl. 174, fig. 3. 
Zekeli 1852: Gosaugastr. pg. 45. Tab. VIL fig. 2. 

ďArchiac 1854: Bull. de la soc. géol. de France XI. pg. 217. Pl. IV. fig. 12. 
Ampulina bulbiformis Sow. Stolička 1868: Cret. gastr. of South India. pg. 300. Pl. 21. fig. 11—15. 
Amauropsis bulbiformis Sow. Zit tel 1882: Handbuch d. Palaeont. I. 2. pg. 221, fig. 305. 
Natica immersa v. Můnst. Goldfuss 1841/44: 1. c. pg. 120. Tab. 199, fig. 18. 
Natica angulata Sow. Zekeli 1852: 1. c. pg. 46. Tab. VIII. fig. 4. (teste Stolička). 

Valentin Weinzettl: Gastropoda řeského křídového útvaru. i 



2 (i 



Natica Tollieziana Briart et Cornet 1861: Mém. cour. de l'Acad. Belgique. XXXIV. pg. 28. Pl. 2. 
fig. 15—16. 

Natica Lehardyi Briart et Cornet 1861: ibidem. Pl. 2. fig. 17—18. 

Tvar ulity z různých nalezišť velice proměnlivý, u našich celkem málo odchylný. Závitky na zadním kraji 
sedlovitě vyniklé a tím švy hluboce, mnohdy rýhovitě zapadlé. Skořápka hladká, nanejvýš se vzrůstními vrás- 
kami. • Ostí táhlé, úzké, šířka nedosahuje daleko polovičky délky. Vnitřní pysk stluštěn mnohem méně než 
u exemplárů gosavských, umbilikus chybí. Mládata, zvláště jich jádra podobají se Natica vulgaris Reuss, se 
kterou zaměňovány byly. 

Četné ač méně zachované exempláry z usazenin korycanských (Korycany, Tyssá, Zlosejn, Kněživka etc). 
Tři exempláry od Kieslingswaldy se témuž nápadně podobají a již Geinitz (Kieslingswalda pg. 10. Tab. I. fig. 24., 
25.) z téhož naleziště podobnou formu pod jménem Litorina conica Sow. popisuje. 

79. Natica sp. 

(Tab. IV. fig. 10.) 

Pouze jediný velmi chatrný exemplár z Korycan, který tvarem ulit}' velice se přibližuje druhu Natica 
Pindaccti Pictet et Campiche (Foss. d. terr. crét. d. Sainte Croix pg. 380. Pl. LXXVI. fig. 1.), oba pak spíše 
ku rodu Sigaretus přináležeti se zdají. 

80. Natica vulgaris Reuss. 
(Tab. IV. fig. 11., 12.) 

Natica vulgaris Reuss 1845: Verstein. I. pg. 50. Tab. X. fig. 22. 

Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 10. Tab. I. fig. 21...? 22., 23. 

Geinitz 1846: Grundriss pg. 339. Tab. XV. fig. 18. 

Kner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. III. pg. 304. 

Mu Her 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 14. 

Drescher 1863: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 338. 
Litorina rotundata Sow. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 49. Tab. X. fig. 15. 

? Geinitz 1840: Char. II. pg. 45. Tab. XIII. fig. 7. Tab. XIV. fig. 10. Tab. XV. 

fig. 16., 17. 

Auricula spirata Rómer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 77. Tab. XI. fig. 4. 
Natica lamellosa Romer 1841: ibidem pg. 83. Tab. XII. fig. 13. 

Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 162. 

Brauns 1875: Senonen Mergel. etc. Zeitschr. f. ges. Natunv. Neue Folge XII. pg. 348. 
Natica exaltata Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 119. Tab. 199. fig. 13. 
Múller 1851: 1. c. pg. 15. 

Holzapfel 1884: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XXXVI. pg. 427. Tab. VIII. fig. 1., 2. 
Natica Rómeri d'0 r b i g n y 1850: Prodrom. II. pg. 222. 

Ulita až z 8 závitků složená s vinutím různě nad poslední naduřelý závitek vyniklým. Zadní kraj posled- 
ního závitku u dobře zachovalých exemplárů patrně na plocho jest stisklý. Skořápka jest jemně vzrůstně vrásčitá 
a mimo to pozorovati lze, ale jen u velmi dokonalých jedinců, poblíž zadního švu jemné dubkované rýhování, 
jak již Reuss poznamenal. Ústí jest táhlé, širší než polovička jeho délky. Vnitřní slabě stluštělý pysk zakrývá 
nepatrný umbilicus tou měrou, že pouze na průřezech o přítomnosti jeho přesvědčiti se možno. Jádra mají zadní 
kraj závitků zaostřený a mezi jednotlivými závitky jsou dosti značné mezery. 

Ve vyšších usazeninách, od bělohorských počínaje, dosti obecná, zvláště v březenských. Nejzachovalejší 
přichází u Kieslingswaldy. 

Druh tento způsobil v literatuře značný zmatek, hlavně tím, že současně od tří autorů pojmenován byl. 
Že v práci právě nejmladšímu autoru přednost dána byla, toho příčinou, že druh od něho stanovený přesnějším 



popisem i vyobrazením provázen jest. Není neprospěšno poukázali ku druhu Natica pagoda Forb. (Stolička: 
cret. gastr. of South. India pg. 301. Pl. XXI. fig. 7 — 8.), kdež rovněž příbuznost ku našemu a oběma Róme- 
rovým druhům vytčena jest. 

81. Natica Gentii (Sow.) Gein. 
(Tab. IV. fig. 13., 14.) 

Natica Gentii (Sow) Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. jg. 162. Tab. XXIX. fig. 12—14. 
Natica canaliculata Mant. Geinitz 1840: Charakt. II. pg. 47. Tab. XV. fig. 25—26. 

Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 10. Tab. I. fig. 20. 

Reuss 1845: Verstem. I. pg. 49. Tab. XI. fig. 1. 

Geinitz 184G: Grundriss pg. 339. Tab. XV. fig. 17. 

Kner 1850: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. III. pg. 304. 

Múller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 13. 

Drescher 1863: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 337. 

Rómer 1870: Geologie von Oberschlesien. pg. 339. Tab. XXIX. fig. 11. 
Natica rugosa Honigh. Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 83. Tab. XII. fig. 16. 

Reuss 1845: 1. c. pag. 50. 
Natica Rómeri Geinitz 1849: Quadersandsteing. pg. 128. 
Natica Geinitzi d'0 r b i g n y 1850: Prodrom. II. pg. 150. 

Natica acutimargo Rom. H o 1 z a p f e 1 1884: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XXXVI. pg. 476. 

Ulita široce rozložená, z nečetných, stejnoměrně se rozšiřujících závitků složená, s vinutím jen málo nad 
poslední nepříliš nadmutý závitek vyniklým. Na zadním švu jsou závitky rýhovitě vtisklé, rýha do předu dosti 
ostrou hranou omezena. Vzrůstní vrásky obyčejně slabé, mnohdy v odstavcích žebrovitě stluštělé, jsou na zmíněné 
hraně koleno vitě zlomeny a jsou ve střední části závitku nej slabší, kdežto blíže širokého ostrým krajem ohraniče- 
ného umbiliku opět silně vystupují u žebrovaných jedinců uváděných pod jménem Natica Rómeri Gein. Vnitřní 
pysk je rovný, bez uzlu. 

Velmi rozšířená ve všech usazeninách, kromě chlomeckých, odkud dosud známa není, a korycanských, 
v nichž pouze dvěma velice problematickými exempláry zastoupena jest. 

Nej obyčejnější rozšíření druhu tohoto od Geinitze (1. c.) udané, jest sestaveno dle méně spolehlivých dat. 
Jak dalece exempláry naše s anglickým druhem téhož jména souhlasí, o tom vyobrazení sotva poučiti mohou. 
Pojmenování dle Geinitzova určení sice podrženo, ačkoli by pozdější název Geinitzův Natica Rómeri Gein. skoro 
případnější byl. 

82. Natica acutimargo Rom. 
(Tab. IV. fig. 15, 16.) 

Natica acutimargo Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 43. Tab. XII. fig. 14. 

Můller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 14. 

PBrauns 1875: Senonen-Mergel etc. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 349. 

Široká ulita s vinutím nad poslední velmi nadmutý závitek mírně vyniklým, z nečetných závitků složeným. 
Závitky, jmenovitě poslední, mají podél zadního švu žlábkovitý vtisk, u zachovalých exemplárů zevně ostrou 
hranou omezený. Skořápka má jen mírné vrásky přírustní, jež na hraně švu zlomeny jsou. Vnitřní pysk ohra- 
ničuje úzký umbilikus bez znatelného uzlu. 

Ve vyšších usazeninách křídových jmenovitě bělohorských a chlomeckých dosti obyčejná. Dosahovala 
značných rozměrů. 

Nadmutostí posledního závitku liší se značně od předešlého druhu, nehledě ani k povaze umbiliku. 

83. Natica dichotoma Gein. 
(Tab. IV. fig. 17—19.) 

Natica dichotoma Geinitz 1840: Charakt. II. pg. 48. Tab. XIII. fig. 5. 

Geinitz 1842: Kieslingswalda, pg. X. Tab. I. fig. 19. 
Geinitz: 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 245. (exclus. vyobrazení). 



28 



Pojmenování starším exemplárům dosti případné mladším nijak se nehodí. Ulity posledních jsou totiž 
hladké s vinutím nad poslední závitek různě vyniklým. Ústí jest široké. Nepříliš široký umbilikus přikrývá 
dobře vyvinutý uzel vnitřního pysku. Uzel bývá i na průřezech dosti patrný. Se vzrůstem ulity vystupují vzrůstní 
vrásky vždy zřetelněji, až konečně u nejstarších a zároveň největších exemplárů závitky, jmenovitě poslední, 
vysedlými od zadního švu přímo ku předu namířenými žebry zdobeny jsou. Žebra dělí se krátce za zadním švem 
dichotomicky a to dosti pravidelně. Rýhovitý vtisk na zadním švu u mláďat vůbec pozorovati nelze, kdežto 
u vyspělých zdá se, že zřídka chyběl. 

Z chlomeckých usazenin, jmenovitě od Kieslingswaldy hojná. Jeden exemplár též z bělohorských usazenin 
od Vinař. Zdá se, že také exemplár u Geinitze (Charakt. III. pg. 74. Tab. XVIII. fig. 15.) pod jménem N. ru- 
gosa Honigh vyobrazený sem náleží. 

84. Tylostoma naticoide ďOrb. 
(Tab. IV. fig. 20—22.) 

Tylostoma naticcides ďOrb. Stolička 1868: Cret. gastr. of South India pg. 292. Pl. 28. fig. 3. 

Pterodonta naticoides d'0 r b i g n y 1850: Prodrome II. pg. 191. 

Natica pungens Sow. G e i n i t z 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 243. Tab. 54. fig. 15. 

? Natica extensa Sow. Geinitz 1874: ibidem pg. 242. Tab. 54, fig. 14. 

Vinutí vyniklé, z četných závitků s ostrými a těsně přilehlými zadními kraji složených. Skořápka lesklá 
s jemným vzrůstním rýhováním a daleko jemnějším příčním. Ostí úzké, as polovičku tak dlouhé jak široké. 
Vnitřní pysk přiložen těsně k závitku bez znatelného umbiliku. Zevní pysk má uvnitř silnou, ku předu rozšířenou 
ztluštěninu, jež na jádrech hluboké vtisky nechávala, na skořápce pak slabou rýhou naznačena jest. Ztluštěnina 
se na vinutí několikrát opakuje a značí místa bývalých ústí. 

V několika exemplárech z korycanských usazenin (Korycany, Netřeby, Radovesnice). 

85. Tylostoma giganteum Gein. 
. (Tab. IV. fig. 23—27.) 

Rostellaria gigantea Geinitz 1842: Charakt. III. pg. 71. Tab. XVIII. fig. 11—12. 
Pterocera gigantea Gein. Reuss 1845: Verstein. pg. 46. Tab. XI. fig. 14 — 15. 

Ulita složena z nečetných závitů, z nichž poslední nadmutý převládá. Ústí úzké, půlměsícovité jest 
k oběma pólům zúženo. Vnitřní pysk přiložen těsně bez znatelného umbiliku. Zevní jest dovnitř i zevně stluštěn. 
Stluštěniny opakují se na závitcích dvě a sice tak, že na exemplárech prostředního stáří v řadě skoro pravidelné 
po sobě následují, čímž ulita tvaru silně sploštělého nabývá. U exemplárů příliš mladých a naopak silně vzrostlých 
pravidelné seřadění stluštěnin chybí a proto exempláry ty jen nepatrně sploštělé bývají. U starých exemplárů 
nebývá také stluštění pysku zevně patrno. Skořápka bývá jen chatrně zachována a vykazuje stopy jenom vzrůst- 
ního vráskování. 

Četné exempláry nejrůznějších rozměrů z korycanských usazenin (Korycany, Mlíkojedy, Kučlín, Pře- 
myšlany). Od exemplárů sotva 1 cm měřících až k takovým, jež 12 i více cm délky dosahují, jsou všechny pře- 
chody. Pravou příbuznost velkých exemplárů od Kučlína pod jménem Pterocera gigantea Gein. popsaných tušil 
svého času již Stolička (1. c). 

86. Tylostoma carinatum m. 

(Tab. IV. fig. 28., 29.) 

Liší se od předešlého druhu nápadnou šířkou posledního závitku, který v prvé třetině střechoviié plochý 
jest, ku předu pak náhle, skoro kýlovitě se láme. Ústí jest daleko širší než u druhu předešlého, ulita jen ne- 
patrně stisklá. Skořápka zachována není. Vrcholové závitky bývaly zaplňovány a tím se stává, že křehký vrchol 
jest vždy ulomen. 

Nečetné exempláry různé velikosti od Korycan, jež poněkud na Tylostoma ostatorense Stolička (Cret. 
gastr. of South India pg. 43. Pl. V. fig. 1, 3.) upomínají. 



29 



87. Rissoa affinis Sow. 
(Tab. IV. fig. 35, 36.) 

Rissoa affinis Sow. Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. LIL pg. 19. 
Nassa affinis Sowerby 1832: Transact. geol. Soc. III. Pl. XXXIX. fig. 29. 
Rissoa velata Zekeli 1851: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Rcichsanstalt. I. pg. 30. Tab. III. fig. 5. 
? Turbo Fittoni Sow. Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de l'Acad. Belgique. XXXIV. pg. 34. Pl. III. 
fig. 34—36. 

Štíhlá ulita složena jest z četných, oblých, hustě páskovaných závitků. První páska neb první dvě od 
zadního švu čítaje jsou slaboučké. Následující 2 jsou silnější a mezera mezi nimi, ačkoli široká, neobsahuje žádné 
neb jen slaboučkou mezipásku. Ostatní pásky na závitku, kromě posledního, počtem ještě 4, jsou si co do veli- 
kosti celkem rovny. Mezery mezi nimi vyplněny jsou 1 — 3 nestejnými mezipáskami. Následující pátá páska, 
u vyšších závitků přikrytá, bývá na posledním závitku nejsilnější a od ní pak ještě 5 — 6 slábnoucích pásek s čet- 
nými mezipáskami na zoblené ploše basalní napočísti lze. K této pásce 5. sahá také žebrování. S páskami křižuje 
se vzrůstní mnohdy velmi pravidelné vráskování, jež mnohdy i nad páskami převládá. 

Četné exempláry od Korycan. 

88. Rissoa Reussi Gein. 
(Tab. IV. fig. 37.) 

Rissoa Reussi G e i n i t z 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 163. Tab. 31. fig. 6. 
Turbo concinnus Rom. Reuss 1845: Verstein. I. pg. 48. Tab. X. fig. 13. 

Četné závitky mají okrasu dle stáří se měnící. U mladých závitků lemován zadní šev vyniklou, úhledně 
granulovanou páskou, od které žebrování počíná. Následující tři pásky jsou daleko slabší a teprve 5. a 7. páska 
nad ostatní vynikají. Na 7. pásce končí žebrování, jímž pásky v řady zrnek se rozdělují. 8. páska jest již nezřetelně 
granulovaná a rovněž 9. a 10., jež pouze na posledním závitku patrny jsou. Se stářím závitků vyrovnávají se 
rozdíly v síle pásek a také žebra slábnou, tak že poslední závitky vzrostlých exemplárů toliko 9 — 10 páskami, 
jenom na zadním švu granulovanými zdobeny jsou, z nichž poslední desátá kýlovitě skoro omezuje rovnou, jemně 
páskovanou plochu basalní. Mezi páskami hlavními objevují se tu a tam slabší mezipásky. Ostí jest široké 
se souvislými pysky. Zevní pysk má sice kraj ostrý, ale za ním se táhne zřetelná, ač ne vždy zachovaná, 
stluštěnina. 

Od bělohorských usazenin počínaje, dosti obecná. Exempláry od Chlomku a Kieslingswaldy mají zvláště 
jemnou ornament iku. 

89. Rissoina striata m. 

(Tab. IV. fig. 38, 39.) 

Táhlá ulita složená z četných, plochých, neznatelnými švy oddělených závitků, jež velmi jemně rýhovány 
jsou. Zevní pysk značně naduřen. 

Pouze 2 exempláry z Korycan, jeden bez zachovalého ústí, od druhého pouze dva poslední závitky. 

90. Keilostoma conicum Zek. 
(Tab. IV. fig. 40—43.) 

Keilostoma conicum Zek. Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. LIL pg. 22. 
Eulima conica Zekeli 1851: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanstalt. I. pg. 31. Tab. III. fig. 7. 

Závitky četné, hladké, zaoblené, znatelnými švy oddělené. Vnitřní naduřelý pysk souvisí kol do kola 
s pyskem zevním, rovněž silně naduřelým. Naduřenina zevního pysku jest u různých exemplárů různě silná, 
začasté rovnoběžně s krajem vráskovaná, na stranu ku vlastnímu závitku sice ostře ohraničená, avšak na před- 
cházející závitek přechází bez znatelných hranic. Ostí jest do předu oblé, v zadním polu krátce skulinovitě súžené 

V korycanských usazeninách (Korycany, Tyssá, Radovesnice) dosti zhusta v různých velikostech. Maličké 
zvláště hojné exempláry upomínají na Keilostoma subulatum Stolička (Cret. gastr. of South India pg. 281. Pl. XX. 
fig. 21). 



30 



91. Keilostoma labiatum m. 

(Tab. IV. fig. 44, 45.) 

Ulita hranatější než u druhu předešlého. Závitky jsou rovněž hladké. Vnitřní pysk jest velmi silně na- 
duřen a souvisí rovněž s naduřelým ku předu povytaženým krajem. Naduřenina zevního pysku dosahuje u růz- 
ných exemplárů různé šířky a jest rovněž na stranu ku vlastnímu závitku ostře ohraničena, avšak s předcháze- 
jícím závitkem souvisí bez znatelných hranic. Ústí jest v předu široce zaoblené, na zad skulinovitě súžené. 

Četné exempláry od Chlomku podobají se druhu Keilostonua (Rissoa) Winkleři Můller (Petref. d. Aach. 
Kreidef. Tab. III. fig. 6) a s ním snad i totožný jsou, ač-li udané u něho, avšak nevyobrazené žebrování, není 
sekundárním útvarem ossifikačním. 

92. Chemnitzia mosensis ďOrb. 

(Tab. V. fig. 1.) 

Chemnitzia mosensis ďOrbigny 1841: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 70. Pl. 155., fig. 20. 

Pouze jediný exemplár od Korycan. Závitků jest u něho zachováno šest. Jsou ploché, zdobené četnými 
rovnými žebry po celé délce skoro stejně širokými. Poslední závitek jest blíže ústí daleko hustěji a jemněji 
žebrován než závitky předešlé a žebra na něm asi v polovici mizivě zanikají. Ústí není valně zahcováno. Zevní 
pysk, zdá se, byl stluštěn. 

Přibližuje se nemálo popisu i vyobrazení ďOrbignyho druhu. 

93. Chemnitzia Reussiana Gein. 

(Tab. V. fig. 2.) 

Chemnitzia Reussiana Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 241. Tab. 53. fig. 4 — G. 

Pouze jediné jádro. Vinutí velmi vysoké, z četných plochých závitků složené, jichž hladká skořápka, jak 
z malých zbytku souditi lze, pouze zakřivenými vzrůstními páskami brázděna byla. Poslední závitek zlomen 
zaoblenou hranou v basalní plochu. 

Exemplár pochází od Korycan a jest 13 cm vysoký. 

94. Chemnitzia Stoliczkai Gein 

(Tab. V. fig. 3—10.) 

Euchrysalis Stoliczkai Geinitz 1874: Elebthalg. I. 2. pg. 242. Tab. 53, fig. 2 — 3. 

Euchrysalis Laubeana Geinitz 1874: ibidem. Tab. 53, fig. 1. 

? Pterocera gracilis Reuss 1845: Verstem. I. pg. 46. Tab. XI. fig. 21. 

Táhlá, k oběma koncům zúžená ulita sestává z četných plochých závitků se švy v stáří jen nepatrně znatel- 
nými. Skořápka byla bud úplně hladká, neb dosti znatelnými vzrůstními vráskami prohnutými brázděná. U dvou 
nejzachovalejších exemplárů patrno jest při zadním švu velmi jemné rýhování rovnoběžné se švem. Mladičká 
individua měla v přední třetině závitků malý kýlek, který později zmizel. Poslední závitek jest největší a dle 
tvaru jeho řídí se vzhled celé ulity, jež bud velmi štíhlá neb velmi nadmutá bývá. Zevní pysk jest uvnitř poněkud 
stlustlý, vnitřní pouze u velikých exemplárů značněji stluštěn bývá. Vnitřní pysk jest do předu vesměs povytažen. 
Ostí jest táhlé, na zad skoro kanálkovitě súženo a tím se stává, že zadní kraj závitků u jader bývá na zad křídlovitě 
povytažen a na podobných jádrech založil snad Reuss druh Pterocera gracilis Reuss. Skořápka jest velmi silná 
a proto závitky na jáderch od sebe jsou vzdáleny. 

Velice hojné v korycanských usazeninách ve všech velikostech. 

Velmi podobny našim druhům jsou: Euchrysalis gigantea Stoliczka (Cret. gastr. of South India pg. 298. 
Pl. 21. fig. 3 — 5.) a Eulima amphora ďOrbigny (Terr. crét. II. Pl. 156. fig. 1.) jež by snad v jediný druh 
shrnouti možno bylo. 



31 



95. Chemnitzia acus Gein. 
(Tab. V. fig. 11—14.) 

Cerithium acus Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 268. Tab. 60. fig. 4. 

Velmi zajímavá forma, které se sotva případnějšího jména dostati mohlo. Ulita jest velmi táhlá, z pře- 
četných velmi zvolna se rozšiřujících závitků složená. Závitky mají, vyjímaje asi 3 poslední, středem se táhnoucí 
vysedlý kýl a skořápku hladkou, jen s málo znatelným vzrůstním vráskováním. Ústí jest podlouhlé. 

Dosahovalo při neobyčejné tenkosti značné délky. Nejdelší exemplár od Zlosejna měří něco přes 4 cm 
a čítá přes 20 závitků. 

V korycanských usazeninách dosti hojná. 

Geinitzovo (1. c.) vyobrazení podává nedokonale zachovaný exemplár. Velmi příbuzná, ne-li totožná, jest 
Eulima Requieniana ďOrbigny (Pal. franc. Terr. crét. II. pg. 67. Pl. 155, fig. 18). 

96. Chemnitzia arenosa Reuss. 

Chemnitzia arenosa Reuss 1845: Verstein. I. pg. 51. Tab. X. fig. 7. 

Pouze jediný negativ z bělohorské opuky, který sice s Reussovým popisem a vyobrazením souhlasí, ale 
znaků k bližšímu popisu a určení neposkytuje. 

97. Chemnitzia Kieslingswaldensis m. 

(Tab. V. fig. 15, 16.) 

Druh. tento podobá se celkovým tvarem druhu Chemnitzia Stoliczkai Gein., má však poslední závitek 
mnohem nadmutější, vinutí daleko nižší a ústí mnohem širší. Skořápka posledního závitku jest přírůstně vrásko- 
vaná a podél zadního švu v celé třetině dosti znatelně rýhované páskována. Na závitcích ostatních táhne se 
v první třetině znatelný kýlek. 

Pouze 2 exempláry od Kieslingswaldy. 

98. Melania Beyrichi Zek. 
(Tab. IV. fig. 48.) 

Melania Beyrichi Zek. Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. LIL pg. 23. 
Chemnitzia Beyrichi Ze ke li 1851: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanstalt. I. pg. 33. Tab. III. fig. 10. 

Ulita táhle soudečkovitá. Závitky ploché, na zad přesahavé, zdobeny jsou 4 páskami, z nichž první nej- 
větší zadní šev lemuje a v stejný počet zrnek jako následující slabší páska rozdělena jest. Zrnka stojí pod sebou 
a částečně mezi sebou na spůsob žeber souvisí. Třetí a čtvrtá páska jsou daleko slabší a méně zřetelně granulo- 
vány a čtvrtá na vyšších závitcích obyčejně ani znatelná není. Poslední závitek má pak ještě několik slábnoucích 
pásek. Ustí zachováno není. 

Dva exempláry z korycanských usazenin od Mlíko jed. 

99. Tanaiia acinosa Zek. 
(Tab. IV. fig. 46, 47.) 

Tanaiia acinosa Zek. Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. LIL pg. 56. 
Turbo acinosus Z e k e 1 i 1851: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanstalt. I. pg. 52. Tab. IX. fig. 7. 
Tanaiia Pichleri Horn. Stolička 1860: Uber eine der Kreide ang. Sússwasserbild. etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. 
d. Wiss. M. N. Cl. XXXVIII. pg. 487, fig. 6—9. 
Závitky nečetné rozšiřují se značně k ústí a zdobeny jsou 5 — 6 páskami, k nimž na posledním závitku ještě 
6 — 8 nových k ústí slábnoucích přistupuje. Zadní kraj závitků jest povytažen a páskovitě stlustlý a nezřídka 
mezi ním a první páskou rýhovitá zaškrcenina se objevuje. První páska bývá nejslabší asplývá mnohdy s násle- 
dující silnější v jeden celek. Žebra s páskami se křižující počínají první páskou a obvčejnč u 6. mizivě končí. 



32 



Mezi předními páskami vkládají se pravidelně mezipásky. Ostí jest oblé, kn předu povytaženo. Zevní pysk měl 
uvnitř několik podlouhlých zoubků odpovídajících mezerám mezipásečným, jak na jádrech bývá patrno. 
Četné exempláry od Korycan. 

Zdá se, že také Turbo Plauensis Geinitz (Elbethalg. I. 2. pg. 255. Tab. 58, fig. 11) témuž druhu přináleží. 

100. Cyclostoma incertum m. 

(Tab. IV. fig. 49.) 

Ulita nepatrná, věžovitá, lesklá. Závitky četné, ploché, lesklé, s málo znatelnými švy. Povrch jest jemně 
a řídce rýhované páskován. Mezer mezipáskových bývá nejvýš 8 na závitku, poslední vyjímaje. Závitky byly 
z mládí, jak z nepatrných zbytků souditi lze, také žebrovány. Vzrůstní vráskování jest nepatrně znatelno a jest 
zahnuto. Poslední závitek láme se zaoblenou hranou v basalní plochu, jež jest rovněž rýhovaná. Umbilikus patrný 
není. Ústí skoro kruhovité. 

Pouze 4 exempláry od Korycan. 

Příslušnost k rodu Cyclostoma jest ovšem jen problematická. Možno jest, že by druh náš spojití se dal 
s druhem od Geinitze pod jménem Turbo Fischeři Gein. (Elbethalg. I. 2. pg. 252. Tab. 55, fig. 9) popsaným, ač 
u posledního mnohem nižší ulita vyobrazena jest. 

101. Nerinea longissima Reuss. 
(Tab. V. fig. 17, 18.) 

Nerinea longissima Reuss 1845: Verstein. I. pg. 114. Tab. 44, fig. 1 — 4. 
Turrilites baculoides Geinitz 1843: Nachtrag zur Charakt. pg. 8. Tab. V. fig. 3. 

Závitky četné se stranami skoro parallelními. Šířka jich jen o málo výšku přesahuje. Vnitřní pysk má 
2 záhyby, zevní jeden silný v přední třetině, kterým vnitřek závitků ve 2 nestejné části rozdělen jest, a jádra 
podoby dvojité ale nestejné spirály nabývají. Okrasa ulity jest pouze u mladších závitků zachována a sestává 
ze 3 řad hrbolků, z nichž dvě na zadní širší a třetí na přední užší části závitu se nalézá. Někdy bývá také 
přední a zadní šev, ač málo zřetelně, granulován. Starší závitky okrasy nemají a skořápka jich jest pouze 
vzrůstními vráskami brázděna. V rozměrech varírují jednotlivé exempláry velice. Délku zjistiti nelze, ježto se 
jen v úlomcích vyskytují. 

V korycanských usazeninách vesměs hojná. 

102. Nerinea nobilis v. Múnst. 
(Tab. V. fig. 19, 23.) 

Nerinea nobilis v. Múnst. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 45. Tab. 176, fig. 9. 

Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. LU. pg. 26. 

Zekeli 1852. Gossaugastr. pg. 33. Tab. 4, fig. 1, 2. 
Nerinea ampla v. Múnst. Goldfuss 1841/44: 1. c. pg. 45. Tab. 176, fig. 10. 
Nerinea turritellaris Zekeli 1851: 1. c. pg. 55. Tab. 4, fig. 6, (teste Stolička). 
Nerinea Borsoni Cat. Geinitz 1840: Charakt. I. pg. 43. Tab. 14, fig. 6., 7. 
Nerinea Geinitzi Goldfuss 1841/44: 1. c. pg. 47. Tab. 177, fig. 8. 

Geinitz 1846: Grundriss pg. 334. Tab. 14, fig. 12. 

Geinitz 1849: Quadersandst. pg. 126. Tab. 9, fig. 1., 2. 

Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 265. Tab. 53, fig. 7—9. 
? Nerinea bicincta Bronn. Reuss 1845: Verstein. pg. 113. Tab. 44, fig. 5. 

Ulita vysoká, věžovitá. Závitky ploché mají švy v podobě vysedlé pásky znatelný. Od této pásky vy- 
bíhají vzrůstní vrásky mnohdy skoro pravidelné. Vnitřní pysk má tři záhyby, zevní jeden. Jest tedy průřez 
závitků pětilaločný. Velikost velmi rozmanitá. Od jedinců, kteří mají v průměru 0-15 cm, až k takovým, jichž 
průměr 2-5 cm obnáší, jest celá řada přechodů. Délku zjistiti nelze přesně. 

V korycanských usazeninách, zvláště u Radovesnie velmi hojná, méně u Korycan a Přemyšlan. 



33 



103. Nerinea Cottai Gein. 
(Tab. V. fig. 21, 22.) 

Nerinea Cottai G e i n i t z 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 266. Tab. 53, fig. 10. 
Nerinea Borsoni Cat. Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 78. Tab. 9, fig. 8. 
? Reuss 1845: Verstein. pg. 51. 
Pouze jediné jádro z korycanských usazenin Zlosejna v geol. ústavu české university. Závitky jsou nízké, 
středem na přič rýhovitě vtisklé. Vřeteno má 2 záhyby, průřez jest trojlaločný. 

104. Nerinea ornatisslma m. 

(Tab. V. fig. 20.) 

Lesklá ulita sestává z nízkých, stěsnaných závitku, na jichž zadním švu nalézá se památná švová páska, 
od které teprve vzrůstní vrásky počínají. Páska švová jest rozdělena v řadu úhledných hrbolků. Též přední 
šev zdoben podobnou řadou menších hrbolků. Na ostatní ploše závitků jsou ještě dvě pásky granulované, lemo- 
vané po každé straně páskou negranulovanou. Celý povrch závitků jest mimo to poset vzrůstními vráskami. 
Ústní poměry nebylo lze zjistit i. 

Tři fragmenty z korycanských usazenin u Přemyšlan. 

105. Nerinea sp. 
(Tab. V. fig. 24.) 

V chlomeckých usazeninách u Tannenbergu nejsou vzácností jádra Nerineí, jež však s kamenem souvisí 
a i jinak zdeformována bývají. Vřeteno má tři záhyby, z nichž třetí nástěnný jest. Pysk zevní opatřen v přední 
třetině hlubokým záhybem. Skořápka byla, jak se zdá, páskovaná. Drescher (Zeitschr. d. d. geol. Gesell. XV. 
pg. 336) uvádí z usazenin stejného asi stáří od Giersdorfu a Gáhnsdorfu druh pod jménem Nerinea Buchi Zek., 
který však s našimi jádry spíše identický jest, než s druhem Zekeliho. 

106. Itieria carinata Reuss. sp 
(Tab. V. fig. 25, 26.) 

Pyramidella carinata Reuss 1845: Verstein. pg. 113. Tab. 44. fig. 6, 7. 
Pyramidella subcarinata d'0 r b i g n y 1850: Prodrome II. pg. 191. 

Ulita tvaru hruškovitého, z četných, rychle se rozšiřujících, objímavých závitků složená. Skořápka hladká, 
jen přírustně vrásčitá, švová páska není u našich exemplárů znatelná. Poslední závitek v zadní třetině náhle 
zlomen, u některých jedinců kýlovitě. Na vřetenu, které jest stopkovitě protaženo, jest jeden záhyb, druhý jest 
nástěnný. Zevně jest stopkovitý přívěšek hustě rýhovaný. Na průřezu objevuje se vřeteno, z počátku pl. é, 
s dvěma velkými dutinami, jež se na zadních závitcích blíží, až splynou a jest pak vřeteno dole a ještě výše opět 
plné, ale bez dutin. Vysvětliti se dá úkaz tak, že vnitřní pysk přebíhal ve svém vývoji pysk zevní ale tak, že 
se nepřikládal těsně k závitku, nýbrž že mezi ním a závitkem ve střední části dutina vznikala. V rozměrech 
velice variruje. 

Několik exemplárů z korycanských usazenin od Mlíkojed a Radovesnic. 

107. Cerithium belgicum v. Můnst. 
(Tab. V. fig. 27.) 

Cerithium belgicum v. Můnst. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ' III. pg. 34. Tab. 174, fig. 5. 

ď Archiac 1847: Mém. de la Soc. géol. de Franc. 2. ser. II. pg. 344. Pl. 25. fig. 3. 

Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 267. Tab. 59. fig. 18. 
Závitky stěsnané, na obou krajích napuchlé a tím uprostřed prohloubené, přesahavé. Povrch závitku 
jeví buď převládající rýhování, neb převládající žebrování. U prvního spňsobu okrasy žebra jen na obou krajích 

Valentin Weinzettl: Gastropoda řeského křídového útvaru. 5 



34 



aneb jen na kraji zadním tupými do středu mizivými hrbolky naznačena jsou, ostatně jest skořápka hustě a jemně 
na přič rýhována. Při převládajícím žebrování ozdobena jest ulita četnými do středu prohnutými žebry, jež na 
posledním závitku až k samému kanálku se táhnou. Kanálek dosti dlouhý, zahnutý. Zevní pysk jest ku předu 
povytažen, ostře sice zakončen, ale za okrajem dovnitř naduřen a naduřenina má čtyry znatelné zuby. Také 
s basalní stěny trčí na vnitřním pysku jeden neb dva zoubky a mimo to na vřetenu přetrhávaný záhyb sle- 
dovati lze. 

Několik exemplárů z korycanských usazenin od Korycan a Radovesnic, jež tvarem ulity nadepsanému 
druhu úplně odpovídají, tvarem ústním však s druhem Cerithium Gúntheri Geinitz 1874 (Elbethalg. I. pg. 267. 
Tab. 59, fig. 19) souhlasí, i jest pravděpodobno, že druh posledně jmenovaný s nadepsaným identický jest. 

108. Cerithium Sturi Stol. (non Geinitz). 
(Tab. V. fig. 28.) 

Cerithium Sturi Stol. Stur 1863: Geol. Obersichtaufn. etc. Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanst. XIII. pg. 50. 
fig. 4. 

Pouze jediný exemplár z korycanských usazenin od Radovesnic, který s popisem i vyobrazením nadepsa- 
ného druhu souhlasí. Okrasa závitků záleží ze širokých, tupých hrbolků blíže předního švu, jež poněkud méně 
vyniklé jsou než u exempláru sedmihradského. Na vřetenu není záhybů a rovněž zevní pysk nezdá se býti ozbrojen. 

109. Cerithium Rudolphi Gein. 
(Tab. V. fig. 29.) 

Cerithium Rudolphi Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 273. Tab. 60. fig. 25. 

Ač v jediném fragmentu, přece dosti znatelno táhlou ulitou zdobenou na závitcích čtyřmi páskami, z nichž 
zvláště druhá od předního kraje nápadně vyniká. Žebra následujících závitků jsou od předcházejících jen málo 
odchýlená a tvoří po délce ulity táhlou spirálu. 

Od Korycan. 

110. Cerithium Lorioli Gein. 
(Tab. V. fig. 30., 31.) 

Cerithium Lorioli Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 275. Tab. 61. fig. 7. 

? Cerithium Peschelianum Geinitz 1874: ibidem pg. 267. Tab. 59. fig. 20., 21. 

Přední i zadní šev četných závitků lemován jest páskou, která na předním švu vždy, na zadním zřídka 
v řadu perliček rozdělena jest. Středem závitku táhne se řada silně vyniklých, dosti pravidelných hrbolků, jichž 
jest poloviční počet perliček na pásu předním. Ostatně jest celá ulita vesměs rýhované páskovaná, zvláště poblíže 
švů. Poslední závitek skoro kýlnatý. Ostí hranaté, kanálek zahnut, vnitřní pysk silně rozložen. 

Čtyry exempláry od Korycan. 

111. Cerithium Barrandei Gein. (non ďArch.) 
(Tab. V., fig. 32.) 

Cerithium Barrandei Geinitz 1874: Elbthalg. I. 2. pg. 273. Tab. 60. fig. 28. 

Podobá se poněkud C. Rudolphi Gein., ale liší se vedle celkového tvaru a zoblenějších závitků hlavně tím, 
že závitky kromě posledního mají jenom 3 vyniklé pásky, 4. bývá zakryta a z pásek jest druhá od zadního švu 
nejsilnčjší. Mezi jednotlivé pásky vkládají se mezipásky. Žebrování jest útlejší než u druhu zmíněného. 

Jediný exemplár od Korycan. 

112. Cerithium Margaretae Gein. 
(Tab. V. fig. 33., 34.) 

Cerithium Margaretae Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 268. Tab. 60. fig. 5. 



35 



Táhlá, štíhlá ulita složena jest z četných nízkých závitků, jež na obou švech vrubovanou páskou lemovány 
jsou. Ostatní plocha závitků má ještě 2 pásky, z nichž ona blíže zadního švu zvlášť silná jest a v hrbolky roz- 
dělená, kdežto druhá páska mezi popsanou právě pásku a pásku předního švu se vkládá. Mnohdy bývá sotva 
patrna. Je-li granulace pásek méně zřetelná, přibližuje se popsaný druh značně C. variolare Stol. (Stur: Jahrbuch. 
d. k. k. geol. Reichsanstalt XIII. pg. 51. fig. 6.) 

113. Cerithium Frici Gein. 

Cerithium Frici Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 271. Tab. 60. fig. 12. 

Pouze jediný nevalně zachovalý exemplár od Mlíkojed, který tvarem ulity a okrasou skořápky, pokud 
zachována jest, s nadepsaným druhem souhlasí. Četné zaoblené závitky příčně jsou páskovány, pásek jest kol 
4 — 6 na závitku. S nimi křižují se slabá žebra, jež na starších závitcích řidnou a tím se od mladších vrcholových 
závitků odchylují. Ostí zachováno není. 

114. Cerithium Toermerianum Gein. 

(Tab. VI. fig. 1., 2.) 

Cerithium Toermerianum G e i n i t z t 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 268. Tab. 60. fig. 2. 

Nečetné, vypoukle zaoblené závitky zdobeny jsou jen páskami, jak se zdá, negranulovanými, mezi něž 
tu a tam jen slabší mezipáska se vkládá. Pouze páska při zadním švu bývá někdy granulována. Poslední závitek 
prodloužen v dosti dlouhý kanálek, který dle Geinitze dvěma záhyby ozbrojen jest. Na našich nepříznivě za- 
chovalých exemplárech záhyby pozorovati nelze. 

Tři kusy od Korycan. 

115. Cerithium Requienianum ďOrb. 

(Tab. V. fig. 38., 39.) 

Cerithium Requienianum d'0 r b i g n y 1842/43: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 377. Pl. 232. fig. 4., 5. 

Závitky jsou skoro ploché, zdobené 4 — 6 páskami, s nimiž se žebra v mládí rovná, později ohnutá kři ují 
v řadu hrbolků je rozdělujíce. Páska na zadním švu bývá vyniklejší a hlubší rýhou od ostatních oddělena. Poslední 
závitek jest po celé basalní ploše páskován. Ostí není u žádného jedince náležitě zachováno. 

Několik exemplárů od Korycan. 

Stolička (Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. Lil. pag. 108.) považuje Cerithium 
Requienianum ďOrb. za menší exemplár. C. Prosperianum ďOrb. (ibidem Pl. 282. fig. 6.), jež pak oba za identické 
považuje s druhem C. articulatum Zekeli (Gosaugastr. Tab. XXIII. fig. 4.). 

116. Certihium hispidum Zek. 
(Tab. V. fig. 35.) 

Cerithium hispidum Zekeli 1852: Gosaugastr. pg. 115. Tab. XXIV. fig. 1., 2. 

Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. LIL pg. 110. 
Cerithium depressum Zekeli 1852: ibid. Tab. XXIV. fig. 6., 7. (teste Stolička 1. c). 
? Cerithium gallicum ďOrb. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 269. Tab. 60. fig. 7. 

Závitky jsou velmi stěsnány, švy velmi nesnadno pozorovatelny. Každý závitek má 2 hrbolaté pásky, 
menší lemuje zadní šev, větší táhne se středem. Na starších závitcích bývají často stejné a tu pak jest ta střední 
silně k přednímu švu posunuta. Poslední závitek má kromě jmenovaných dvou ještě 3. granulovanou pásku, 
která ho kýlovitě lemuje a na vyšších závitcích zakryta zůstává. Ostí zachováno není. Záhyb na vřetenu sotva 
lze pozorovati. Zevní pysk měl 2 tupé zuby. 

V několika exemplárech od Korycan. 

Geinitzovo vyobrazení C. gallicum ďOrb. spočívá asi na mladém exempláru nadepsaného druhu. 

5* 



36 

117. Cerithium sociále Zek. (non Eichwald). 
(Tab. VI. fig. 3.) 

Cerithium sociále Zekeli 1852: Gosaugastrop. pg. 95. Tab. XVII. fig. 4. 

Geinitz 1874: Elbethalg. pg. 269. Tab. 60. fig. 9. 

Závitky úzké skoro rovnostranné, zdobeny jsou třemi páskami granulovanými tak, že hrbolky na zá- 
vitcích nad sebou na způsob žeber postaveny jsou. Zajímavé odchylky jeví jeden patrně nejstarší exemplár. 
U něho závitky vrcholové, pokud zachovány jsou, normálně jsou zdobeny. Cím blíže k ústí, tím více slábnou 
pásky, zároveň pak mizejí granulace a na místo jí objevují se jemná zahnutá žebra, až konečně poslední zá- 
vitek úhledně síťkován jest. Zároveň pak přistupuje na předním švu ještě jedna páska, tak že mají pak závitky 
pásky čtyři. Ostí zachováno není. 

Ctyry exempláry od Korycan. 

118. Cerithium infibuiatum Gein. 

(Tab. VI. fig. 4.) 

Cerithium infibuiatum Geinitz 1874. Elbethalg. I. 2. pg. 272. Tab. 60. fig. 19. 

Jediný velmi ozdobný exemplár od Korycan, který vzdor zdánlivé nepodobnosti s nadepsaným druhem 
spojití možno. Zachovány jsou pouze 3 poslední závitky, hluboce oddělené, ozdobené pěti, poslední 8 páskami, 
jež se stejně silnými vysedlými žebry se křižují, čímž dosti hluboké komůrkování vzniká. Zřídka mezi páskami 
slabší mezipásku pozorovati lze. První páska od zadního švu oddálená jest nejslabší, ostatní skoro stejně silné. 
Ostí zachováno není. 

U saských exemplárů jest 2. a 3. páska silnější a tím ulita odchylnějšího rázu nabývá. Zdá se, že druh 
tento ani do rodu Cerithií nenáleží. 

119. Cerithium cf. difficile Gein. 

(Tab. VI. fig. 5.) 

Cerithium difficile Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 271. Tab. 60. fig. 17. 

Závitky jsou zaoblené, ozdobené 5 páskami, z nichž první na zadním švu jest největší, druhá a čtvrtá 
nejmenší. S páskami křižují se žebra. Čím více k ústí, tím více mizí žebrování, až na posledním závitku pouze 
hrbolky v řady sestavené naznačeny jsou. Hlavní rozdíl našeho exempláru s nadepsaným druhem spočívá v ná- 
dorovitých stluštěninách, zbytků to bývalých ústí, jež u Geinitzova druhu pozorovati nelze. Celkem stojí 
exemplár náš uprostřed mezi nadepsaným druhem a C. costellatum Sow. (Geinitz: ibid. Tab. 60. fig. 16.) 

Jediný exemplár od Korycan. 

120. Cerithium bohemicum m. 

(Tab. VI. fig. 6—8.) 

Největší české Cerithium, až i 1 dm dlouhé. Skořápka většinou zachována není a pouze u jediného exempláře 
jeví se stopy jemného páskování. Ostí není dobře zachováno, kanálek byl asi dosti dlouhý. Na vřetenu jsou 2 mo- 
hutné záhyby a na zevním pysku 3 zuby, z nichž prostřední jest ne j silnější. Zuby opakovaly se u různých 
individuí v různých odstavcích. 

V korycanských usazeninách (Korycan}', Přemyšlany) hojné. 

121. Cerithium chilopterum m. 

(Tab. VI. fig. 9.) 

Protáhle věžovitá ulita sestává z četných zaoblených a čtyřmi páskami zdobených závitků. Na páskách 
granulaci pozorovati nelze a také mezipásky se vyškytají jen vzácně. Kanálek dlouhý, zahnutý. Zevní pysk 
křídlovitě rozšířen a každá hlavní páska závitková končí na křídle hrotem. 

Četné sice, leč zřídka dobře zachovalé exempláry od Kněživky a Přemyšlan. 



37 



122. Cerithium fasciatum Reuss. 
(Tab. VI. fig. 13, 14.) 

Cerithium fasciatum Reuss 1845: Verstein. pg. 42. Tab. X. fig. 4. 
Cerithium subfasciatum ďO r b i g n y 1850: Prodrome II. pg. 231. 

Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 175. Tab. 31. fig. 3. 

Ulita různě vysoká, z četných nízkých závitků složená. Závitky zdobeny jsou v mládí třemi granulo- 
vanými páskami, z nichž první nejslabší zadní šev lemuje, třetí nejsilnější blíže předního švu se táhne. Mimo 
to jest povrch závitků jemně páskované i"ýhován. U starších závitků stává se, že druhá neb druhá i třetí páska 
ve 2 slabší pásky se rozdělují, tak že závitek potom 5 pásek má a z těch jest první nejsilnější. Ústí zachováno 
není. Zevní pysk měl dovnitř 2 zoubky. 

V usazeninách od bělohorských až do Chlomeckých obyčejný zjev. 

123. Cerithium pseudoclathratum ďOrb. 
(Tab. V. fig. 36.) 

Cerithium pseudoclathratum d'0 r b i g n y 1850: Prodrome II. pg. 231. 

Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 175. Tab. 31. fig. 5. 
Cerithium clathratum Rómer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 79. Tab. XI. fig. 17. 

Geinitz 1846: Grundriss, pg. 380. Tab. XIV. fig. 4. 
? Cerithium reticulatum Sow. Reuss 1845: Verstein. pg. 42. Tab. X. fig. 5. Tab. XI. fig. 22. 

Ulita táhlá, z mnoha závitků složená. Závitky mají 4 pásky, z nichž první zadní šev lemuje, nejslabší 
bývá a granulování její liší se od granulování ostatních 3 pásek. Páska 4. jest nejvyniklejší a proto jsou závity 
střechovité. S páskami od druhé počínaje křižují se žebra. Jen u některých mladších exemplárů, u nichž první 
páska vykazuje stejný počet zrnek, co ostatní žeber, zdá se, že žebra již na první pásce počínají. Takové exempláry 
odpovídají úplně Reussovu Cer. reticulatum Sow. Možno, že by také Cer. imbricatum Geinitz (Charakt. pg. 72. 
Tab. XVIII. fig. 22.) s nadepsaným druhem spojití se dalo. 

Dosahuje délky až 2 cm a vyskytuje se zhusta ve svrchních usazeninách křídových od bělohorských až 
do březenských. Z chlomeckých zastoupeno není. 

124. Cerithium binodosum Rom. 
(Tab. VI. fig. 10—12.) 

Cerithium binodosum Rómer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 79. Tab. XI. fig. 16. 

Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 176. Tab. 31. fig. 4. 

Brauns 1875: Senonenmergel etc. Zeitschr. f. d. ges. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 351. 

Okrasa táhlé věžovité ulity jest velmi proměnlivá. Jediný stálý znak jest perličkové lemování předního 
švu. Ostatní plocha závitků bývá různě zdobena, při čemž stáří velice rozhoduje. Obyčejně středem závitků 
2 vysedlé pásky se táhnou, z nichž ona blíže přednímu švu bývá větší. Plochy mezi páskami různým počtem 
střídavě nestejných granulovaných pásek vyplněny bývají. Odchylnější jsou mladší závitky, které nesou 4 — 6 
stejných pásek a teprve později počnou dvě ze středních síliti. S páskami křižují se pak žebra a tu bud se všemi, 
kromě předního švu aneb jen s některými uprostřed. Jednotlivé odchylky popisovati nelze. Ustí zachováno není. 

Od bělohorských usazenin až do březenských. Dosahovalo délky až 2 cm . 

125. Cerithium Luschitzianum Gein. 

Cerithium Luschitzianum Geinitz 1842: Charakt. pg. 72. Tab. 18. fig. 21. 
Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 176. 

Brauns 1875: Senonen-Mergel etc. Zeitschr. f ges. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 351. 
Cerithium trimonile Mich. Reuss 1845: Verstein. pg. 42. Tab. 10. fig. 2. 



38 



Četné závitky zdobeny jsou třemi stejnými zrnitými páskami. Oblá zrnka spořádána jsou na závitcích 
v žebernaté řady. 

Jen několik silně poškozených exempláru od Lužice, Meronic a Holic. 

Cerithium ternatum Reuss (1. c. pg. 42. Tab. X. fig. 3.) jinak velice podobné, liší prý se tím, že střední 
páska na závitku ostatní převyšuje. Sem, zdá se, že také náleží Cer. foveolatum Múller (Petrcf. d. Aach. Kreidef. 
pg. 48. Tab. VI. fig. 2.). 

126. Cerithium chlomekense m. 

(Tab. VI. fig. 15.) 

Upomíná poněkud na Cerithium belgicum v. Múnst. z korycanských usazenin, jest však daleko štíhlejší 
a nemá ani na zevním ani na vnitřním pysku naduřenin. Závitky jsou hustě žebrovány a blíže zadního švu 
znatelně zaškrceny. Žebra v zaškrcenině jsou prohnutá neb i přerušena na spůsob Pleurotomy. Skořápka byla 
nad to jemně rýhována. Ostí není zachováno. 

Několik nepříliš dobře zachovalých exemplárů od Chlomka. 

127. Cerithium sp. 

Z bělohorských usazenin od Loun a Stradouně známy jsou 3 exemplár} 7 neobyčejně štíhlé ulity, jejíž zá- 
vitky jsou poblíž předního švu okýleny a kýl granulován. Mimo to jsou nepatrné stopy jemného páskování 
znatelný. Xa rodovou příslušnost nelze s určitostí souditi. 

128. Aporhais Buchi v. Munst. 
(Tab. VI. fig. 16., 17.) 

Chenopus Buchi v. Munster 1839: Beitráge z. Petref. 98. Tab. XII. fig. 1. 
Rostellaria Buchi v Munster. Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 78. 

Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 17. Tab. 170. fig. 4. 

Geinitz 1842: Charakt. pg. 70. Tab. 18. fig. 4., 6. 

Reuss 1845: Verstein. pg. 45. Tab. VIL fig. 23. 

Romer 1870: Geologie Oberschlesiens. pg. 342. 

Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 176. Tab. 30. fig. 14. 
Rostellaria divaricata Reuss 1845: 1. c. Tab. IX. fig. 2. 
Rostellaria Geinitzi d'0 r b i g n y 1850: Prodrome II. pg. 155. 

Závitky jsou úhledně až do třetího stupně páskovány. Závitky blíže vrcholu mají pásky skoro stejné. 
Teprve na pozdějších počíná střední páska síliti a zároveň se děliti v pravidelné hrbolky, až konečně poslední 
závitek značně vysedlý kýl rovněž hrbolkatý nese. Ostí protaženo v kanálek obyčejně ulomený. Zevní pysk 
protažen v úzké, ku konci rozšířené křídlo, na které kýl posledního závitku přechází a mimo to vysílá na zad 
podél vinutí výběžek, který se spojuje se silně naduřelým spodním pyskem a tvoří druhé, ulitu zahnutým koncem 
přesahující křídlo, po jehož straně ústní středem hluboká rýha, jakožto pokračování ústí, se táhne. 

V několika exemplárech z korycanských usazenin od Korycan, Nové Vsi, Kněživky, Zlosejna, v jediném 
exempláru z malnických usazenin od Malnic. Reuss uvádí týž druh i od Března. 

129. Aporhais Burmeisteri Gem. 
Rostellaria Burmeisteri Geinitz 1864: Grundriss, pg. 363. Tab. XIII. fig. 16. 

Rostellaria Parkinsoni Mant. Geinitz 1842: Charakt. pg. 44., 70. Tab. XV. fig. 2. Tab. XVIII. fig. 3. 
Reuss 1845: Verstein. pg. 46. Tab. IX. fig. 7. 
PMuller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 21. 

Rostellaria Aegion d'0 r b i g n y 1850: Prodrome II. pg. 155. 

Závitky hustě a jemně žebrovány, některá žebra v odstavcích naduřelá značí bývalá ústí. Mimo to jest 
ulita hustě páskované rýhována, zvláště blíže zadního švu. Poslední závitek súžen v dlouhý kanálek. Zevní pysk 



39 



protažen jednak vodorovně v podobě sekerovitého okýlencho křídla, jednak na zad podél vinutí větev vysílá, 
jež rovněž jako u předešlého druhu s naduřelým vnitřním pyskem splvvá a zahnuté na ústní straně rýhou opatřené, 
ulitu přesahující křídlo tvoří. 

V korycanských usazeninách ve všech skoro nalezištích hojná. 

Zda také exempláry od Mullera (1. c.) uváděné k nadepsanému druhu náleží, jest pochybno. 

130. Aporhais Requeiniana ďOrb. 
(Tab. VI. fig. 18.) 

Rostellaria Requieniana d'0 r b i g n y 1843: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 293. Pl. 209. fig. 3., 4. 

Závitky široce páskovány a pásky i mezery mezi nimi nad to ještě rýhováním s nimi rovnoběžným posety. 
Rýhování více v mezerách než na páskách znatelno bývá. Z pásek pátá a šestá zvláště na posledním závitku 
silněji vyniká. S páskami křižují se žebra, jež na posledním závitku slaběji vynikají a mnohdy jen hrbolky 
v řady sestavenými naznačeny bývají. Ostí protaženo v kanálek nepříliš dlouhý. Zevní pysk tvoří jedncduché 
podélně okýlené křídlo a jest na zad asi do prostřed předposledního závitku povytažen. 

Četné exempláry z korycanských usazenin od Korycan, Tyssé a Kněživky. Jediný nevalně zachovaný 
exemplár od Dolánky snad témuž druhu náleží. 

131. Aporhais chondropieura m. 

(Tab. VI. fig. 19.) 

Závitky jsou páskovány, pásky granulovány tak, že granule v žebra sestavena jsou, zvláště na vyšších 
závitcích zřetelně. Třetí neb čtvrtá páska bývá vyniklejší, na posledním závitku skoro kýlovitě a tu pak ná- 
sledují 2 slabší pásky a pak ještě slabší kýl druhý, od něhož pásky slábnou. Zevní pysk protažen v křídlo, jak se 
zdá, jednoduché, na něž hlavní kýl závitku po celé délce přechází. Kýl vedlejší, zdá se, že končil po straně malým 
trnem. Na zad jest zevní pysk povytažen asi doprostřed předposledního závitku. 

Četné exempláry sice, ale vesměs chatrně zachovalé z korycanských usazenin od Skutíčka. 

Upomíná poněkud na Aporhais anserina (Nils.) Gein, ale liší se od ní vedle celkového zjevu menším počtem 
kýlů na posledním závitku a tudíž i hrotu na křídle. 

132. Aporhais megaloptera Reuss. 
(Tab. VI. fig. 20.) 

Rostellaria megaloptera Reuss 1845: Verstein. pg. 45. Tab. IX. fig. 3. 

Gúmbel 1868: Procán oder Kreidef. etc. Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. Cl. X. pg. 74. 
Rostellaria Reussi Gein. var. megaloptera Reuss. 

Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 169. Tab. 30. lig. 9—11. 

Závitky jsou žebrovány a velmi jemně, jen u nejzachovalejších exemplárů patrně rýhovány. Poslední 
silně nadmutý závitek převyšuje ostatní vinutí a jest ku předu jen v krátký kanálek zúžen. Zevní pysk rozšířen 
v mohutné křídlo, jež na zadním kraji kolenovitým, různě hlubokým zářezem ve dvě části rozděleno jest: jednu 
širokou, boltcovitou, druhou trnitou zevně okýlenou, uvnitř podélnou rýhou opatřenou. Mladá individua měla 
křídla celistvá, na obou krajích zaoblená a teprve později objevil se zmíněný zářez. 

Ve vyšších usazeninách křídových od bělohorských počínaje dosti hojná. 

Dosti podobná a snad jako jeho varieta označitelná jest Ap. emarginulata Geinitz (Ouadersandstcing. 
Tab. IX. fig. 7—9.). 

133. Aporhais Reussi Gein. 
(Tab. VI. fig. 21., 22.) 

Rostellaria Reussi Geinitz 1842: Charakter, pg. 71. Tab. XVIII. fig. 1. 
Reuss 1845: Verstein. pg. 45. Tab. IX. fig. 9. 



1(1 



G ú m b e 1 1868: Procán od. Kreidef. der síidw. Bóhm. Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. 
II. Cl. X. pg. 74. 

Rostellaria Megaera ďOrbigny 1850: Prodromc II. pg. 155. 

Forma ulity mnohem zavalitější než u předešlého druhu. Závitek poslední rovněž převládá a súžen v krátký 
kanálek. Křídlo jest rovněž široké a má také v zadním kraji zářez kolenovitý, avšak obě části křídla mají 
rohy daleko ostřejší než u předešlé. Okrasou ulity se oba druhy liší naprosto. V okrase ulity možno rozeznati 
dva extrémy. U jedněch převládá žebrování, u druhých páskování. Exempláry prvního druhu přibližují se úplně 
původnímu vyobrazení Geinitzovu (1. c). Ulita jest jen nezřetelně páskována, za to však ostře a hustě žebro- 
vána, jmenovitě poslední závitek, na němž žebra až k samému kanálku sahají. U formy druhé jsou žebra méně 
zřetelná, jmenovitě na posledním závitku, za to páskování velmi jest vyvinuto a jako u dřívější formy žebra, 
tak zde páskování na širší část křídla přechází a zde vějířovitě se rozbíhá. Mezi oběma formami jest celá řada 
přechodů. 

Ve vyšších usazeninách, zvláště v březenských hojná. 

134. Aporhais papilionacea Goldf. 

Aporhais papilionacea Goldf. Brauns 1875: Senonen-Mergel etc. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge XII. 
pg. 350. 

Rostellaria papilionacea Goldf uss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 17. Tab. 170. fig. 8. 

Geinitz 1842: Charakt. pg. 71. Tab. 18. fig. 8. 

Re uss 1845: Verstein. pg. 44. Tab. IX. fig. 6. 

Múller 1851: Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 18. 

Drese her 1863: Zeitschr. d. d. geol. Gesell. XV. pg. 338. 
Alaria papilionacea Goldf. Stolička 1868: Cret. gastrop. of South India pg. 31. Pl. 2. fig. 9 — 10. 

Pouze jako jádro z chlomeckých usazenin, od Chlomku. Křídlo právě tak jako poslední závitek široké, 
s postranním krajem rovným, předním rohem zaobleným, zadním v zahnutý okýlený růžek protaženým. Sko- 
řápka jest dle Goldfussa úhledně žebrována a jemně rýhována. 

135. Aporhais coaretata Gein. 
(Tab. VI. fig. 23.) 

Rostellaria coaretata Geinitz 1842: Charakter, pg. 71. Tab. XVIII. fig. 10. 
Reuss 1845: Verstein. pg. 44. Tab. IX. fig. 1. 
Geinitz 1874: Eltethalg. II 2. pg. 170. Tab. 30. fig. 12. 
Ulita žebrovaná a jemně při zadním švu zřetelněji rýhovaná. Poslední závitek nadmutý se širokým křídlem, 
jehož zadní roh růžkovitě povytažen jest, přední zaoblen. 

V několika exemplárech z březenských usazenin, v jediném z bělohorských od Bezděkova. 
Nelze popříti, že mezi druhem nadepsaným, druhem předešlým a Aporhais (Rostel.) tenuistriata Reuss 
(1. c. Tab. IX. fig. 4.) jakýsi vztah panuje. 

136. Aporhais Schlottheimi Rom. 
Rostellaria Schlottheimi Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 77. Tab. XI. fig. 6. 

? Rostellaria papilionacea Goldf. Bink h ors t 1861: Gastr. et Cephal. d. Limbourg pg. 1. Pl. I. fig. 11. Pl. V a . 
fig. 10. 

Určení 3 velmi defektních exempláru od Dolánek stalo se na základě domnělé identity druhu Binkhorstova 
s nadepsaným druhem. Křídlo bylo asi široké na způsob A. megaloptera Reuss, ale zadní jeho kraj jest silně 
stluštěn a povytažen až skoro k zadnímu švu předposledního závitku, právě tak jak u Binkhorsta je vyobrazeno. 
Křídlo, zdá se, mělo tvar podobný jako předešlé dva druhy. 



I ! 



137. Aporhais stenoptera Goldf. 
(Tab. VI. fig. 24., 25.) 

Rostellaria stenoptera Goldf uss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 18. Tab. 170. fig. 6. 
Kner 1850: Haidingers naturw. Abhdl. III. pg. 19. 
Alth 1850: ibid. pg. 220. 

G ům bel 1868: Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. Cl. X. pg. 74. 
Rostellaria calcarata Sow. Geinitz 1842: Charakt. pg. 70. Tab. XIII. fig. 2. 

Reuss 1845: Verstein. pg. 45. Tab. IX. fig. 5. 

Můller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 19. 

Kner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. III. pg. 300. 

Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 170. Tab. 30. fig. 13. 
Rostellaria mucronata d'0 r b i g n y 1850: Prodrome II. pg. 155. 

Dosti proměnlivý druh, avšak více z příčin ossifikačních. Závitky jsou hustě žebrovaný se 
zachovalými stopami bývalých ústí v podobě silnějších a přímějších žeber znatelných zvláště na jádrech. Poslední 
závitek bývá slaběji žebrován, mnohdy vůbec nežebrován. Přes žebra táhne se jemné rýhování nejlépe v přední 
polovici posledního závitku patrné. Poslední závitek opatřen nad to dvěma kýly, z nichž zadní silnější přechází 
na křídlo jednoduché sice, avšak tvaru velmi proměnlivého. Druhý kýl slabší končí slepě na postranní vytaženine 
zevního pysku. Vnitřní pysk je naduřelý a souvisí nazad s pyskem zevním. Kanálek značně dlouhý, ale zřídka 
zachovaný. 

Vyskytuje se od bělohorských usazenin až do chlomeckých, nejhojněji v březenských. 

A. calcarata Sow., k níž nadepsaný druh dříve čítán byl, jest dosti odchylná a pouze mladým exemplárům 
podobná. Identifikování obou stalo se prací Gardnerovou (The geol. magazín 1875: On cretaceous Aporhaidae) 
nemožným. 

138. Aporhais subulata Reuss. 

Rostellaria subulata Reuss 1845: Verstein. pg. 41. Tab. IX. fig. 8. 
Rostellaria subsubulata d'0 r b i g n y 1850: Prodrome II. pg. 227. 

Miniaturní velmi úhledný druh se závitky hustě žebrovanými a jemně rýhovanými. Žebrování posledního 
dvěma kýly opatřeného závitku nebývá patrno. Z kýlů silnější zadní přechází na křídlo, přední slabší končí, jak 
se zdá, na trnovité povytaženině zevního pysku. Křídlo jest dlouhé šidlovité, obloukovitě zahnuté a vysílá podél 
vinutí tenkou větev, jež vrchol ulity daleko přesahuje. Kanálek jest útlý a značně protáhlý. 

S jistotou dosud jen z březenských usazenin. 

139. Aporhais anserina (Nils.) Gein. Reuss. 

Aporhais anserina Nils. Brauns 1875: Senonen-Mergel etc. Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 349. 
Rostellaria anserina Nils. Geinitz 1841: Kieslingswalda pg. 9. Tab. I. fig. 10. 

Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 78. Tab. IX. fig. 7. 

Reuss 1845: Verstein. pg. 111. Tab. 45. fig. 19. 

Mu Her 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 20. 
Rostellaria vespertilio Goldf uss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 17. Tab. 170. fig. 5. 

M úller 1851: 1. c. pg. 20. 

Závitky žebrovány. Žebra křižují se s páskami různě znatelnými a mimo to jest celá skořápka ve směru 
pásek hustě rýhována. Na posledním závitku bývají obyčejně tři, někdy čtyři pásky kýlovitě vysedlé. Nejzadnější 
kýl bývá nej silnější. Každý kýl končí zvláštním trnem na zevním pysku. Trn zadního kýlu jest ne j delší a jemu 
též na spodu podélná rýha odpovídá. Vnitřní stluštělý pysk souvisí se zevním asi do středu předposledního zá- 
vitku. Kanálek poměrně krátký. 

U Kieslingswaldy obyčejná. 



Valentin Weinzettl: Gastropoda českého křídového útvaru. 



6 



42 



Exempláry naše sotva lze s druhem od Nilsona (Petref. suecana for. cretaceae pg. 13. Tab. III. fig. 6.) 
pod nadepsaným jménem popsaným identifikovati. Ale také identita s druhem od Goldfussa (1. c.) jako R. ve- 
spertilio Goldf. popsaným není evidentní. 

140. Aporhais ovata v. Munst. 

Rostellaria ovata v. Munst. Góldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 17. Tab. 170. fig. 3. 
Spinigera ovata ďOrbigny 1850: Prodrome II. pg. 228. 

Strombus bicarinatus ďOrb. G e i n i t z 1850: Quadersandsteingb. pg. 136. Tab. IX. fig. 4. 

? Kner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. III. pg. 307. Tab. XVI. fig. 10 

Nízká stěsnaná ulita má závitky pouze páskované. Předposlední závitek má pět pásek, z nichž prostřední 
převládá. Na posledním nadmutém závitku jest třetí neb čtvrtá a šestá neb sedmá páska kýlovitě vysedlá. 
Kýly ku kraji pysku silně divergují a byly, jak se zdá, zakončeny v trnité povytaženiny zevního pysku. 

Pouze 2 exempláry od Třeboutic, jimž trny zevního pysku i kanálek chybí. Vyobrazení Knerovo (1. c.) 
zdá se jinému druhu náležeti. 

141. Aporhais arachnoides Miill. 

(Tab. VI. fig. 26.) 

Strombus arachnoides Miill. Geinitz 1850: Quadersandsteing. Tab. IX. fig. 5. 

Rostellaria arachnoides M li Her 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 22. Tab. III. fig. 28. 

Závitky středem ostře okýlené, čímž ulita tvaru šroubovitého nabývá. Okrasu jinou na skořápce rozpoznati 
nelze. Poslední závitek nese dva kýly, z nichž silnější zadní na křídlo ve tři trny rozdělené přechází. Druhý 
kýl končí snad v podobně vytvořeném křídle, jež však polohou spíše trojprstě rozdělenému kanálku odpovídá. 
Ústí zachováno není. 

Pouze ve 2 nevalně zachovalých exemplárech od Března. 

142. (Aporhais) Guilfordia aconthociila m. 

(Tab. VI. fig. 27., 28.) 

Vinutí nízké, závitky nečetné bez znatelné struktury skořápečné. Zevní pysk rozdělen ve čtyry zahnuté 
trny a vysílal nad to podél vinutí podobně vytvořený výběžek, který vrchol ulity daleko přesahuje. Též kanálek 
podobně ostatním vytvořen a zahnut jest. Vnitřní pysk byl stluštěn. Ústí není zachováno. 

Několik značně poškozených exemplárů od Března a Černodal u Loun. 

Guilfordia acanthochila Weinz. sp. Vesmir. R. XIII. str. 32. č. 2. 

Dr. J. Jahn, Jahrbuch der geol. Reichsanstalt 1891. Band 41. Heft 11. pag. 6. fig. 6—9. 

Tento druh popsal Weinzettl ve Vesmíru, čítaje jej k rodu Aporhais. Prof . Jahn dle nově nalezených lepších 
exemplárů stanovil, že náleží k rodu Guilfordia. Dr. A. Fric. 

143. Pterocera Collegni ďArch. 
(Tab. VI. fig. 30.) 

Pterocera Collegni d'A rchiac 1847: Mém. de la soc. geol. de France II. pg. 345. Pl. XXV. fig. 8. 

Nečetné rychle se rozšiřující závitky nesou blíže předního švu řadu velkých hrbolků, ku které na po- 
sledním závitku ještě jedna se střídavými hrbolky přistupuje. Zadní šev lemuje tu a tam řada perliček a celý 
povrch byl, jak se zdá, jemně rýhován. Na jediném jádru zachována jest částečně rozšířenina zevního pysku 
se znatelnými otisky zubů. tJstí není zachováno. 

Několik exemplárů od Korycan a Kněživky, vesměs chatrně zachovaných. 

144. Pterocera nucleus m. 

(Tab. VI. fig. 29.) 

U Korycan není vzácností jádro zkameněliny, jejíž pravou příslušnost těžko lze uhodnouti. Skořápka 
byla nápadně tlustá, není však na žádném exempláru zachována. Na hranatých závitcích patrny jsou tu a tam 



dvojité otisky zubů, jednak blíže předního, řidčeji blíže zadního kraje. Oblé ústí bylo vzadu skulinovitě súženo. 
Přítomnost kanálku zjistiti nelze. Vrcholové závitky byly zaplňovány. Dosahují výšky až 10 cm. 

145. Cypraea ventricosa Reuss. 

(Tah. VT. fig. 31.) 

Strombus ventricosus Reuss 1845: Verstein. pg. 46. Tab. IX. fig. 11. 
Bula ventricosa ďOrbigny 1850: Prodrome II. pg. 192. 

Pouze jediné jádro od Radovesnic, jež uvnitř zevního pysku zřetelně zoubkováno jest, čímž příslušnost 
jeho k rodu Cypraea dosti zřetelně se jeví. Skořápka zachována není. 

146. Cypraea Korycanensis m. 

(Tab. V. fig. 37., 40.) 

Nepopiratelná Cypraea se zoubkovaným krajem zevního i vnitřního pysku. Skořápka jest jinak hladká 
a neposkytuje rovněž jako i celkový tvar dosti spolehlivých znaku ku porovnávání s druhy z křídy popsanými. 
Několik exemplárů z Korycan a Přemysl; m. 

147. Cassidaria incerta d Orb. 

Cassidaria incerta ďOrb. Sowerby 1850: Dixon: The geology of Sussex pg. 350. Pl. XXIX. fig. 7. 
Pterocera incerta ďOrbigny 1842: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 308. Pl. 215. 
Strombus incertus ďOrbigny 1850: Prodrome II. pg. 154. 

? Sequenza 1882: Studi geol. et pal. etc. Reále acc. dei Lincei pg. 58. 
Dolium nodosum Sow. Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 261. Tab. 58. fig. 13. 

Vinutí z nečetných závitků složené v poslední značně nadmutý závitek ponořeno. Skořápka zdobena širo- 
kými nestejnými páskami rozdělenými v hrbolce různě znatelné, jež také na pouhých jádrech patrny bývají. 
Jedna z pásek blíže zadního švu bývá nej silnější až skoro kýlovitá a dodává pak celkovému tvaru různého 
vzezření. Ústí protaženo v dosti dlouhý prohnutý kanálek. Zevní pysk byl značně stluštěn a blíže zadního 
kraje ozuben. Dosahuje výšky až 20 cm. 

Několik exemplárů od Korycan. 

148. Tritonium robustum Gein. 
(Tab. VII. fig. 1—4.) 

Tritonium robustum Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 264. Tab. 59. fig. 14. 
? Trophon electum Geinitz 1874: ibidem. Tab. 59. fig. 13. 

Tvar i okrasa ulity jsou velmi proměnlivý. Dle tvaru rozeznati lze dva krajní extrémy: velmi stěsnané 
(fig. 1.) a velmi protáhlé (fig. 2.). Dle okrasy pak s páskováním velmi silně vynikajícím (fig. 1.) a s pásko- 
váním slabě naznačeným (fig. 2.). Obyčejné exempláry protáhlé mají páskování slabě vyvinuto. U nich na 
jádrech bývá sotva znatelno, kdežto u zavalitých tvarů páskování i na jádrech vyniká. Také žebrování bývá 
různě vyvinuto. Zevní pysk jest uvnitř poněkud sesílen a ozbrojen 5 — 6 zuby, mezerám mezipásečným odpoví- 
dajícím. První ze zubů, od zadního švu čítaje, jest nejširší a zúžoval kanálkovitě zadní pol ústní. Jemu naproti 
trčel z protější strany podobně se opakující zoubek. Vnitřní pysk nese tři, jak se zdá, v různých odstavcích 
různě vyniklé záhyby. 

Četné exempláry z korycanských usazenin, Korycany, Kopeč, Mlíkojedy, Kněživka. Nejmenší jest 1-5 cm 
a nej větší 5 cm vysoký. 

Vyobrazení Geinitzovo (1. c.) dle mladého individua zhotovené nijak se nehodí k určení individuí větších. 
Tvar tamtéž pod jménem Trophon electum Gein. vyobrazený zdá se býti s naším druhem totožný a možno, že 
různě vypadající individua pod jinými ještě jmény určena byla. 

(i* 



44 



149. Tritonium Proserpinae v Múnst. 
(Tab. VI. íig. 32., 33.) 

Fusus Proserpinae v. Munst. Goldfuss 1841/44: Petreí. Germ. III. pg. 23. Tab. 171. íig. 17. 

Tvar ulity proměnlivý, táhlý neb stěsnaný. Závitky zdobeny jsou páskami neb žebry. Obyčejně bývá 
zadní třetina závitků plochá bez pásek a pak teprve následuje první kýlovitě vysedlá páska a po ní ve stejných 
odstavcích 6 — 8 slábnoucích pásek. Z nich na vyšších závitcích pouze první čtyři patrny bývají. Plocha mezi 
první páskou a zadním švem bývá páskované rýhována a rovněž mezery mezipásečné různě vyplněny bývají. 
Zevní stluštělý pysk jest ozuben a vřeteno jest opatřeno třemi slabými záhyby. 

Od bělohorských usazenin až do chlomeckých. Exempláry od Chřibské jsou značně nízké. 

150. Columbella clathrata Gein. 
(Tab. VIL fig. 6., 7.) 

Columbella clathrata G e i n i t z 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 264. Tab. 59. fig. 5. Tab. 61. lig. 3. 

Nečetné závitky jsou poměrně hluboce odděleny a zdobeny 4 — 6 mnohdy velice až skoro křídlovitě vy- 
niklými páskami, z nichž na vyšších závitcích pouze první dvě patrn) 7 bývají. Široké mezery mezi páskami jsou 
rýhované páskovány s křižujícími se jemnými, nezřídka pravidelnými vráskami, čímž úhledné čtverečkování 
vzniká. Vrcholové závitky jeví tu a tam stopy bývalých žeber. Poněkud odchylně zdoben jest protáhlý malý 
exemplár, který na závitcích tři pásky má, také na posledním, jehož ostatní plocha jemně páskované rýhována 
jest. Zevní pysk jest stluštěn a dle Geinitze uvnitř vroubkován, což však u našich exempláru vypreparovali nelze. 

Četné exempláry od Korycan různé velikosti. 

151. Fusus Nereidis v. Munst. 
(Tab. VI. fig. 34.-36.) 

Fusus Nereidis v. Munst. Goldfuss 1841/44. Petref. Germ. III. pg. 24. Tab. 171. fig. 17. 

Nečetné rychle se rozšiřující kanálky zdobeny jsou žebry tupými, hlavně uprostřed závitku vyniklými, 
čímž v místech těch znatelná vysedlina vzniká. Ostatně jest povrch závitků rýhován u různých exemplárů různě 
znatelně. Ústí není dostatečně zachováno. Bylo široké, ku předu táhle v úzký kanálek zúžené. 

V chlomeckých pískovcích a rovněž u Tannenbergu dosti obecný, vzácnější v usazeninách březenských. 

Zdá se, že celá řada specií Múllerových (Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef.) jako na př. Melongena rigida 
Múll. Tab. III. fig. 22. Pyrella Benthiana Múll. Tab. IV. fig. 7., Fusus Burkharti Múll. Tab. V. fig. 17., Fusus 
Salm-Dyckianus Múll. Tab. V. fig. 19. jen různě zachovaná individua nadepsaného druhu jsou. 

153. Fusus glaberrimus Múll. 

(Tab. VII. fig. 8.) 

Fusus glaberrimus Můller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 36. Tab. V. fig. 21. 

Binkhorst 1861: Monogr. des Gastr. et des Cephal. d. 1. er. sup. du Limbourg pg. 11. 
Pl. V a . fig. 11. 

Většinou jen v podobě negativných otisků z pískovců chlomeckých. Závitky jsou četné, skoro ploché, 
těsně přiléhající. Poslední prodloužen v dosti dlouhý, zahnutý kanálek. Skořápka jeví pouze slabé, skoro mizivé 
zahnuté vzrůstní vráskování. Dosahuje značné výšky. 

154. Fasciolaria rugosa Br. et Corn. 

(Tab. VII. fig. 9.) 

Fasciolaria rugosa Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de 1'Acad. R. Belgique. XXXIV. pg. 21. Pl. III. 
fig. I-, 2. 



45 



Ulita táhlá, z četných, středem okýlených závitků složena. Kýl nese řadu místy dobře znatelných hrbolků. 
Ostatně byl povrch závitků znatelnými střídavě nestejnými páskami poset. Ostí protaženo v kanálek neurčitelné 
délky. Zevní pysk jest stluštěný a ozubený. Vřeteno s málo znatelnými snad dvěma záhyby. Jádra jsou hladká, 
starší závitky byly zaplňovány. 

Pouze 2 exempláry od Korycan. 

155. Fasciolaria distincta Gein. 
(Tab. VII. fig. 10.) 

Fasciolaria distincta Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 261. Tab. 59. fig. 15. 

Četné stěsnané závitky zdobeny jsou jemnými, podél zadního švu poněkud vtisklými žebry. Mimo to jest 
celá ulita jemnými, hustými páskami poseta, z nichž několik na zadním švu širšími mezerami odděleno jest. 
Závity dle Geinitze 3 na vřetenu nebylo lze vypreparovati. 

Od Korycan a Zlosejna. 

156 Neptunea paupercula Gein. 
(Tab. VII. fig. 12.) 

Neptunea paupercula Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 261. Tab. 59. fig. 6., 7. 

Nečetné závitky rozšiřují se rychle v poslední převládající závitek, protažený do předu v kanálkovitou, 
oblým zářezem na hřbetní stranu se otvírající súženinu. Skořápka jest nestejně rýhované páskovaná. Páskování 
při zadním švu jest jemnější a závitek bývá v místech těch slabě zaškrcen. Několik pásek ve střední partii zvláště 
posledního závitku vyniká silněji. Na mladších závitcích tyto střední pásky méně od ostatních se liší. S páskami 
křižuje se jemné, silně zahnuté vráskování. Zevní pysk byl dovnitř značně stluštěn. Tyto stluštěniny znatelný 
jsou také zevně v podobě hustšího a hrubšího, po závitcích se opakujícího vráskování. Vnitrní pysk není pří- 
stupný. 

Četné exempláry od Korycan. 

157. Neptunea carinata m. 

(Tab. VII. fig. 13.) 

Pouze 2 zkyzovatělé exempláry od Lenešic. Závitky jsou souměrně zaobleny s převládajícím posledním' 
který nečetnými páskami zdoben jest. Z pásek jedna před středem položená kýlovitě vyniká. Zevní pysk nebyl 
sesílen, zadní jest nepřístupný. 

158. Rapa audacior Gein. 

Rapa audacior Geinitz 1874: Elbethalg. I. 2. pg. 262. Tab. 59. fig. 9. 

Pouze jediný, velmi chatrně zachovaný exemplár od Korycan. Poslední převládající, oble nadmutý závitek 
s tupými sotva do polovice sahajícími žebry a slabými stopami příčného páskování zúžen jest ku předu náhle 
v dosti dlouhý zahnutý kanálek. 

159. Rapa cancellata Sow. 
(Tab. VI. fig. 37.) 

Rapa cancellata Sow. Stolička 1868: Cret. gastr. of South India pg. 154. Pl. XII. fig. 12—16, Pl. XIII. 
fig. 1-4. 

Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 174. Tab. 31. fig. 10. 

Brauns 1875: Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge XII. pg. 346. Tab. VIII. fig. 6., 7. 
Pyrula cancellata Sowerb y 1846: Transact. geol. Soc. VII. pg. 128. Pl. XV. fig. 12. 
Py rula carinata Romer 1841: Nordd. Kreideg. pl. 78., 79. Tab. XI. fig. 12. 

Geinitz 1842: Charakt. II. pg. 72. 

Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 9., 10. Tab. I. fig. 14. 



4C 



G činit z 1846: Grundriss pg. 373. Tab. XIII. fig. 18. 

Kner 1850: Haidingers Naturw. Abh. III. pg. 22. Tab. IV. fig. 7. 
Pyrula Cottae Romer 1841: 1. c. Tab. XI. lig. 9. 

Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 27. Tab. 172. fig. 13. 

Reuss 1845: Verstein I. pg. 44. Tab. IX. fig. 12. 

Gum bel 1868: Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. Cl. X. pg. 73. 
Pyrula angulata G e i n i t z 1843: Kieslingswalda pg. 9., 10. Tab. I. fig. 15. 
Pyrula quadrata Sow. Geinitz 1846: Grundriss pg. 373. Tab. XIII. fig. 19. 
Rapa quadrata Sow. Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 174. Tab. 30. fig. 16., 17. 
? Pyrula sulcata Kner 1850: Haidingers Naturw. Abh. III. pg. 22. Tab. IV. fig. 8. 
Fusus Cottae ďOrbigny 1850: ibid. 

Rapa Monheimi Muller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 40. Tab. V. fig. 22., 23. 
? Fusus Goperti Muller 1851: ibid. pg. 37. Tab. VI. fig. 6. 

Fusus Althi Kner 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. III. pg. 308. Tab. XVI. fig. 13. 

Tvar i okrasa ulity jsou velice proměnlivý, jak již Stolička u indických exemplárů shledal. Vinutí bud 
protaženo neb značně v poslední nadmutý závitek sešinuto. Závitky nesou 2 kýly, z nichž na vyšších závitcích 
pouze silnější zadní jest patrný. Mimo to jest skořápka různě páskovaná a vráskovaná. Část závitku mezi 
zadním švem a prvním kýlem bývá plochá, část mezi kýly nejčastěji vydutá, ostatní plocha dosti rychle v dlouhý 
kanálek zúžená. Odchylného zjevu nabývají exempláry, u nichž kýly v různý počet hrbolku mezi sebou obyčejně 
souvisících rozděleny jsou. Od vrcholků vybíhají nezřídka žebra ku předu i na zad, jimiž páskv v zrnka roz- 
děleny bývají. Kýly u březenských exemplárů jsou velmi slabé ano až i neznatelné, za to páskování jest silně 
vyvinuto. 

Vyskytuje se dosti hojně ve vyšších usazeninách od bělohorských až do chlomeckých. Nejlepší exempláry 
jsou od Malnic. 

160. Rapa costata Rom. 

Rapa costata Rom. Geinitz 1874: Elbethalg. II. 2. pg. 173. Tab. 30. fig. 19—22. 
Pyrula costata Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 79. Tab. XI. fig. 10. 

Geinitz 1842: Charakt. pg. 44, 72. Tab. XV. fig. 4., 5. 

Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 9. Tab. I. fig. 12., 13. 
Fusus clathratus Sow. (ex parte) Geinitz 1849: Ouadersandst. pg. 140. 
Fusus subcostatus ďOrbigny 1850: Prodrome II. pg. 228. 

Tudicla clathrata Sow. Brauns 1875: Zeitschr. f. ges. Naturw. N. F. XII. pg. 346. 

Vinutí z posledního závitku málo vyniklé, mnohdy skoro ploché sestává z nečetných závitků zdobených 
pouze několika páskami, jichž na vyšších závitcích pouze 2, na posledním 5 — 7 ku předu slábnoucích napočístií 
lze. Široké mezery mezi páskami byly rýhovány. Zevní pysk je poněkud napuchlý, kanálek dosti dlouhý, bližší 
povaha ústí není zachována. 

V několika exemplárech méně zachovaných z vyšších usazein od bělohorských až do chlomeckých. 

161. Voluta elongata ďOrb. (non Sow.) 
(Tab. VII. fig. 14.) 

Voluta elongata ďOrbigny 1842: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 323. Tab. 220. fig. 3. 
Reuss 1845: Verstein. pg. 111. 

Ze kel i 1852: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanst. I. pg. 75. Tab. XIII. fig. 10. 
Voluta elongata Sow. Geinitz 1842: Nachtrag z. Charakt. Tab. V. fig. 6. 
Geinitz 1849: Quadersandst. pg. 138. 
Geinitz 1874: Elbthalg. II. 2. pg. 172. Tab. 31. fig. 1. 

PSequenza 1882: Studi geol. e pal. sul. cret. etc. Reále accad. de lincei pg. 59. 



17 



? Voluta elongata Gein. Kner 1852: Denksch. cl. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. III. pg. 308. Tab. XVI. 
fig. 11. 

Pyrula fenestrata Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 79. Tab. XI. lig. 14. 

Geinitz 1842: Charakt. pg. 72. Tab. XVIII. fig. 13. 
Melongena fenestrata Rom. Můller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 39. 

Volutoderma fenestrata Rom. Holzapf el 1884: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XXXVI. pg. 477. Tab. VIII 
fig. 9. 

Pleurotoma remotolineata Geinitz 1842: Charakter, pg. 70. Tab. XVIII. fig. 5. 
Mitra Murchisoni Můller 1851: 1. c. pg. 23. Tab. III. fig. 23. 

Fusus Dupinianus Ze ke li 1852: 1. c. Tab. XV. fig. 12. (Teste Stolička: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. 

d. Wiss. M. N. Cl. LIL pg. 74.) 
Voluta praelonga Ze kel i 1852: 1. c. Tab. XIV. fig. 5. (Teste Stolička: ibidem.) 
Voluthilites elongata ďOrb. Stolička 1865: Revision etc. 1. c. pg. 74. 

Fulguraria elongata ďOrb. Stolička 1868: Cret. gastr. of. south India pg. 87. Pl. VIL fig. 1 — 9. 
Brauns 1875: Zeitschr. f. ges. Naturw. X. F. XII. pg. 347. 
Ve všech vrstvách českého útvaru křídového se vyskytující zkamenělina, jež však pouze v knryranských 
usazeninách příznivěji jest zachována, ač i tu způsob zachovalosti exemplárům nezřídka velmi cizího zjevu dodává. 
Ulita jest celkem štíhlá, z četných závitku složená, z nichž poslední délkou vinutí přesahuje. Závitky jsou na 
zadním švu zaškrceny a teprve ve značné vzdálenosti od švu, u vyšších závitků skoro uprostřed, počínají nečetná 
a tupá žebra, jež však nepříliš daleký průběh mají. Mimo to jest celý povrch rýhované páskován. Páskování 
jest na zaškrcené části velmi jemné a teprve se žebry objeví se na závitku silnější pásky a sice na vyšších zá- 
vitcích bývá pásek 3 — 5, na posledním daleko více. Počet jich závisí na jich mohutnosti. Mezi jednotlivé pásky 
bývají vloženy slabší mezipásky. S páskami křižují se vrásky vzrůstní různé síly a pravidelnosti, dodávajíce 
jim vzhledu šupinatého, ne zřídka pak s nimi i úhledné čtverečkování tvoří. Na zaškrcené části závitku jsou 
vrásky zahnuty. Zevní pysk není ani u jediného exempláři zachován. Ústí jest velmi protaženo, vřeteno má 
3 záhyby. 

Exempláry z vyšších usazenin souhlasí dosti značně s korycanskými zástupci, jenom že bývají většinou 
silně porouchány. Exempláry z bělohorských usazenin od Vehlovic vyznačují se zvláště jemným páskováním. 
Vyskytují se též exempláry, Louny, Tannenberg, u nichž žebrování skoro neznatelno jest, za to však páskování 
neobyčejně ostře vyniká. 

Jest pravděpodobno, že Voluta (Pleurotoma) suturalis Goldfuss (Petref. Germ. III. pg. 19. Tab. 170. fig. 12.; 
Geinitz: Elbthalg. II. 2. Tab. 31. fig. 2.) témuž druhu náleží. 

162. Voluta semiplicata v. Múnst. 
(Tab. VIL fig. 15.) 

Pleurotoma semiplicata v. Múnst. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 19. Tab. 170. fig. 11. 
Fusus subsemiplicatus d'0 r b i g n y 1850: Prodrome II. pg. 229. 

Voluta laticostata Můller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 41. Tab. V. fig. 26. 

Závitky jsou v mládí ostře žebrovány, avšak v stáří žebra tupějšími se stávají, tak že na posledním zá- 
vitku velkých exemplárů jen tupé, silně od zadního švu posunuté hrbolky možno znamenati. Ostatně jest povrch 
slabými vzrůstními vráskami zbrázděn, s nimiž velmi jemné rýhování se křižuje. Vřeteno má tři záhvbv, z nichž 
nejpřednější nejsilnější jest a často jedině ten pozorován bývá, čímž se název Múnsterúv odůvodňuje. 

V několika nevalně zachovaných exemplárech od Kieslingswaldy a Chlomku. 

163. Voluta Romeri Gein. 

Voluta Romeri Geinitz 1874: Elbthalg. II. 2. pg. 172. Tab. 30. fig. 15. 

Z jizerských usazenin od Chocně několik nepříliš zachovaných jader, jež tvarem od jader V. elongata ďOrb. 
tamtéž se vyskytujících značně se liší. Zvláštností u nich jsou zubovité otisky zevního pysku v zadní třetině zá- 
vitku. Zda jádra ta s určitostí k nadepsanému druhu náleží, to tvrditi nelze. 



is 



L64. Mitra Rómeri Reuss. 
(Tab. VII. řig. 16.) 

Pleurotoma Romeri Reussl .... JO 
. ^ 1845: Verstem, pg. 43. 

Fasciolaria Romeri Reuss) 

Tab. IX. fig. 10. abd?c, pg. 111. Tab. 44. fig. 17. 
Rostellaria acutirostris Pusch. G e i n i t z 1842: Charakt. pg. 44. Tab. XV. fig. 3. 
Rostellaria elongata Rom. Geinitz 1842: ibidem. pg. 71. Tab. XVIII. fig. 7. 
Cerithium reticulatum Romer 1841: Nordd. Kreidef. pg. 79. Tab. XI. fig. 18. 
Mitra reticulata d'0 r b i g n y 1850: Prodrome II. pg. 226. 
Mitra Romeri d'0 r b i g n y 1850: ibid. pg. 226. 

Geinitz 1874: Elbthalg. II 2. pg. 173. 

Štíhlá, věžovitá ulita s posledním závitkem bud rovným ostatnímu vinutí aneb i kratším. Závitky nesou 
četná na zadním švu počínající žebra. S nimi křižuje se úhledné, avšak různě silně vyniklé páskování aneb různě 
husté. Nejhustší páskování mají exempláry březenské, nejřidší chlomecké. Obyčejně bývá několik pásek na 
zadním švu širšími rýhami oddělených. Ústí táhlé, vřeteno má 3 závity. 

V různých velikostech od bělohorských usazenin až do chlomeckých. Vyobrazení Reussovo (1. c.) pod c ná- 
leží patrně jinému druhu. Možno, že také Pleurotoma semilineata v. Múnst. (Goldfuss: Petref. Germ. III. pg. 19 
Tab. 170. fig. 13.) sem náleží. 

165. Cancellaria ovulum Gein. 

Cancellaria ovulum Geinitz 1870: Elbthalg. I. 2. pg. 265. Tab. 59. fig. 3. 

Pouze jediný negativ od Mlíkojed. Stěsnaná ulita s nadmutým, převládajícím posledním závitkem má 
skořápku žebrovanou. Se žebry křižuj se skoro stejně vyvinuté pásky. Ostí zachováno není. Zevní pysk dle 
Geinitze uvnitř vroubkován, vřeteno záhyby neurčitelného počtu opatřeno. 

166. Canceilaria Thiemeana Gein. 
(Tab. VI. fig. 38.) 

Cancellaria Thiemeana Geinitz 1874: Elbthalg. II. 2. pg. 175. Tab. 31. fig. 11. 

Rovněž jediný, jen velmi nepříznivě zachovaný exemplár s posledním závitkem nadmutým, se zbytky 
žebrování a páskování. Mimo to patrny jsou stluštěniny po bývalém ústí. Na vřetenu znatelný jsou slabě dva 
záhyby. 

Exemplár pochází z březenských usazenin od Meronic. 

167. Canceilaria sculpta (Sow.) Reuss. 

(Tab. VII. fig. 17.) 

Litorina sculpta Sow. Reuss 1845: Verstein. pg. 49. Tab. X. fig. 16. 

? Knerr 1852: Denkschr. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. III. pg. 306. 
Též v jediném exempláru z březenských usazenin od Lenešic. Vinutí rozšiřuje se volněji v poslední pře- 
vládající závitek, zdobený žebry, jež s páskami stejně silnými se křižují a tím dosti úhledné čtverečkování vzniká. 
Zevní pysk byl ztluštěn a uvnitř vroubkován. Ztluštěniny se opakují v odstavcích. 

168. Actaeonina globosa Br. et Corn. 

(Tab. VII. fig. 18.— 20.) 

Phasianella globosa Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de 1'acad. Belgique XXXIV. pg. 36. Pl. III. 
fig. 22., 23. 

Ulita proměnlivého tvaru. Bud jest táhlá s vinutím vyniklým (fig. 19.), aneb stěsnaná. Poslední závitek 
vždy převládá. Skořápka jest napříč rýhována. Rýhování jest dle stupně zachovalosti neb i dle individuelních 



49 



podmínek různé. Zdá se, že i stáří na jakost rýhování vliv mělo. Jsou exempláry, u nichž jest rýhování stejno- 
měrné a husté (fig. 19.), u jiných vymizením střídavých rýh mezery mezi rýhami široké jsou (fig. 20.). U jiných 
několik rýh uprostřed závitku zvláště posledního značně sesláblo (fig. 19.), ano i docela vymizelo. Konečně jsou 
exempláry s posledním závitkem skoro hladkým až na jednu neb dvě rýhy při zadním švu a několika slabších 
blíže předního konce (fig. 18.). Rýhy jsou uvnitř bud tečkovány neb čárkovány. Čárkování blíže ku kraji pysku 
houstne a slábne. Ostí jest ku předu rozšířeno, na zad zúženo, pysk zevní mírně sBsílen, záhyby na vřetenu chybí. 
Četné exempláry různé velikosti od Korycan. 

169. Actaeonina lineolata Reuss. 
(Tab. VII. fig. 21., 22.) 

Phasianella lineolata Reuss 1845: Verstein. pg. 49. Tab. VII. fig. 25. Tab. X. fig. 19. 
Actaeon lineolatus d'0 r b i g n y 1850: Prodrom. II. pg. 219. 

Actaeon cylindraceus Můller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 11. Tab. III. fig. 12. 
Actaeonina cylindracea Múll. Brauns 1875: Zeitschr. í. ges. Wiss. N. F. XII. pg. 357. 

Ulita táhlá, štíhlá, z četných skoro plochých závitků složená, jež na jádrech jako do sebe vsunuty se zdají. 
Poslední závitek jest ostatním roven, neb je i převyšuje. Skořápka jest hustě rýhovaná, rýhy uvnitř jemně čárko- 
vány. Ústí v zadním koutě značně zúženo. 

Většinou v podobě jader z březenských usazenin. 

Identita naší zkamenělinv s druhem Múllerovým jest více než pravděpodobná. Možno, že i Actaeon acu- 
tissimus Múller (1. c. Tab. III. fig. 13.) jen méně zachovalý exemplár téhož druhu jest. 

170. Tornatina ovata Br. et Corn. 
(Tab. VII. fig. 23., 24.) 

Tornatina ovata Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de 1'acad. Belgique XXXIV. pg. 44. Pl. III. 
fig. 9., 10. 

Conus cylindraceus Gein. Reuss 1845: Verstein. pg. 111. Tab. 44. fig. 15. 

Pouze v podobě jader z pískovců od Zlosejna. Vinutí málo závitečné, v poslední protáhlý závitek značně 
vnořeno. Ústí ku předu rozšířeno, na zad zúženo. Vnitřní pysk tence ovrouben. Skořápka bvla velmi jemná 
a jak se zdá, úplně hladká. 

171. Cylichna cylindracea Gein. 
(Tab. VII. fig. 25.) 

Cylichna cylindracea Geinitz 1874: Elbthalg. II. 2. pg. 178. Tab. 31. fig. 12. 
Conus cylindraceus Geinitz 1842: Charakter. III. pg. 72. Tab. XVIII. fig. 18. 

Reuss 1845: Verstein. pg. 47. Tab. XI. fig. 11.. 19. 
Volvaria tenuis Reus s 1845: 1. c. pg. 50. Tab. X. fig. 20. 

Múller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 10. 
Březenské vrstvy str. 86. Obr. 92. 

Ulita válcovitá s vinutím bud úplně v poslední závitek ponořeným neb na plocho vinutým. V prvém 
případu jest ulita k oběma koncům súžená, v druhém případu v zadu rovně sříznutá. Skořápka jest velmi jemně, 
ku předu hustěji páskované rýhovaná s křižujícími se vzrůstními vráskami ne vždy dobře znatelnými. Zevní 
pysk není ztluštěn, vnitřní jest bez záhybů. Ústí skulinovité, do předu rozšířené. 

Četné exempláry z březenských a chlomeckých usazenin od Kieslingswaldy. 

Pravděpodobno jest, že také Bulla cretacea Múller 1851 (1. c. pg. 7. Tab. III. fig. 4.) k nadepsanému druhu 

172. Actaeon doliolum Múll. 
(Tab. VII. fig. 26.) 

Actaeon doliolum Múller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 11. Tab. III. fig. 11. 
Actaeon coniformis Múller 1851: 1. c pg. 11. Tab. III. fig. 11. 

Valentin Weinzettl: Gastropoda českého křídového útvaru. — 



50 



Actaeon elongatus Sow. Reuss 1845: Verstcin. pg. 50. Tab. VII. fig. 21. 
Actaeon Reussi ďO r b i g n y 1850: Prodrome II. pg. 219. 

Actaeonina doliolum Múll. Brauns 1875: Zeitschr. f. ges. Naturw. Neue Folge. XII. pg. 357. 

Ulita soudkovitá s převládajícím posledním závitkem. Závitky jsou hrubě rýhovány, rýhy zřetelně dub- 
kovány. Zevní pysk, jak ze slabých zbytků souditi lze, opatřen byl stlusttym krajem. Na vnitřním pysku pozoro- 
vati lze jeden záhyb. 

V různých velikostech z březenských usazenin od Lenešic. V pískovcích chlomeckých přichází nedosta- 
tečně sice zachovalé, ale jinak až na nápadnou velikost dosti souhlasící exempláry. 

Exempláry nezkyzovatělé souhlasí více s vyobrazením Reussovým, zkyzovatělé s Múllerovým. 

173. Actaeon ovum Duj. 

Actaeon ovum Duj. Reuss 1845: Verstein. pg. 50. 

Geinitz 1874: Elbthalg. II. 2. pg. 176. Tab. 29. fig. 16., 17. 

Brauns 1875: Zeitschr. f. ges. Naturw. N. F. XII. pg. 356. 
Auricula ovum Duj ar din 1835: Mém. soc. geol. de France II. Pl. XVII. fig. 2. 

Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 77. Tab. XI. fig. 3. 
Pedipes glabratus Geinitz 1842: Charakt. pg. 48. Tab. XVI. fig. 1—3. 

Pouze v podobě méně zachovaných jader tvaru vejčitého s vinutím jen málo vyniklým, z nečetných závitků 
složeným. Ústí opatřeno jediným záhybem na vnitřním pysku. 

Několik exemplárů z vyšších usazenin jmenovitě od Bezna. S druhem Actaeon ovum ďOrbignv (Pal. 
Franc. Terr. crét. II. pg. 123. Pl. 167, fig. 19., 20.) nelze naše exempláry naprosto identifikovati. 

174. Actaeonella Briarti Gein. 
(Tab. VII. fig. 27., 28.) 

Actaeonella conica Briart et Cornet 1865: Mém. cour. de 1'acad. Belgique XXXIV. pg. 42. Pl. III. 
fig. 13., 14. 

Trochactaeon Briarti Geinitz 1874: Elbthalg. I. 2. pg. 275. Tab. 58. fig. 7—10. 

Vinutí je v protáhlý poslední závitek vnořeno a na plocho vinuto. Skořápka jest hladká, nanejvýš s jem- 
nými vráskami vzrůstními. Skulinovité ústí opatřeno jest v předním koutě objímavou, trojzáhybovou vvlitinou 
vnitřního pysku. Vrcholové závitky byly zaplňovány. 

V korycanských usazeninách u Radovesnic neobyčejně hojná. 

Velmi podobný našemu druhu jest Trochactaeon minutus Stolička (Cret. Gastr. of south. India Pl. XIV. 
fig. 9., Pl. XXVIII. fig. 17.) 

175. Actaeonella gigantea Sow. 
(Tab. VII. fig. 29., 30.) 

Actaeonella gigantea Sow. d'0 r bigny 1842: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 109. Pl. 165. fig. 1. 

Ze kel i 1852: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanst. I. pg. 39. Tab. V. fig. 8. 
Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. LIL pg. 36. 
Tornatella gigantea Sowerby 1835: Transact. geol. Soc. III. pg. 418. Pl. 38. fig. 9. 

Goldfuss 1842: Petref. Germ. III. pg. 48. Tab. 177. fig. 12. 
Actaeon giganteus Sow. Múller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 10. 

Exempláry naše odpovídají nejvíce druhu Actaeon obtusa Zekeli (1. c. Tab. VIL fig. 7.) jež od Stoličky 
(1. c.) jakožto odchylná forma mnohotvarého nadepsaného druhu uznána byla. Vinutí jest v poslední válcovitý 
závitek méně než u předešlého druhu vnořeno, ulita tudíž k oběma pólům zúžena. Skořápka hladká, pouze 
s přírustními vráskami. Ostí skulinovité, do předu silnou vvlitinou trojzáhybovou, vnitřním pyskem tvořenou. 
Pouze několik exemplárů z usazenin korycanských od Radovesnice. 
Jakkoli se předešlému druhu značně podobá, jest přece habituelně od< hylná. 



51 



176. Actaeonella conica v. Miinst. 

Actaeunella conica Miinst. Zekeli 1852: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanst. I. pg. 40. Tah. VI. 
fig. 1., G. 

Stur 1863: Jahrb. d. k. k. geol. Reichsanst. XIII. pg. 47. 

Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. LIL pg. 37. 
Tornatella conica v. Munst. Goldfuss 1841/44: Petref. Germ. III. pg. 48. Tab. 177. fig. 11. 

Pouze 2 exempláry od Korycan, z nichž větší vyobrazení nadepsaného druhu u Zekeliho (1. c.) nápadně 
odpovídá. Podélný řez menším exemplárem identitu sice nezjistil, ježto ossifikací vnitřek valně setřen jest, 
nicméně vzhled průřezu identifikaci s nadepsaným druhem neodporuje. Skořápka ani ústí zachováno není. 

177. Actaeonella laevis Sow. 
(Tab. VIL fig. 5.) 

Actaeonella laevis Sow. d'0 r b i g n y 1842: Pal. Franc. Terr. crét. II. pg. 110. Pl. 165, fig. 2., 3. 
Reuss 1845: Verstein. pg. 50. pg. 111. Tab. X. fig. 21. 

Zekeli 1852: Gosaugastr. Abh. d. k. k. geol. Reichsanst. I. pg. 44. Tab. VIL fig. 11. 
Bronn 1852: Lethea geognostica V. pag. 310. Tab. XXXII 1 . fig. 1. 
Stur 1863: Jahrb. d. geol. Reichsanst. XIII. pg. 53. 

Briart etCornet 1865: Mém. cour. Akad. Belgique XXXIV. pg. 42. Tab. III. fig. 15., 16. 
Volvaria laevis Sowerby 1835: Geol. Transact. III. pg. 419. Pl. 39. fig. 33. 

Volvulina laevis Sow. Stolička 1865: Revision etc. Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wissen. M. N. Cl. LIL pg. 39. 
Actaeonella caucasica Zekeli 1852: 1. c. pg. 44. Tab. VIL fig. 10. (teste Stolička). 

Actaeonella obliquestriata Stolička 1860: Sitzgb. d. k. k. Akad. d. Wiss. M. N. Cl. XXXVIII. pg. 493. Tab. I. 
fig. 16. 

Několik exemplárů z korycanských usazenin od Radovesnic, jež nepatrnými rozměry exemplárům od 
Briarta a Corneta vyobrazeným nejvíce se přibližují. Vinutí jest úplně ponořeno v poslední vejčitý, na stranu 
k vrcholu stopkatě protáhlý závitek. Na předu v ústí jsou tři záhyby. Skořápka jest hladká, nanejvýš slabě 
vráskovaná. 

178. Actaeonella Beyrichi Dresch. 
(Tab. VIL fig. 11.) 

Actaeonella Beyrichi Drese her 1863: Zeitschr. d. deut. geol. Gesell. XV. pg. 337. Tab. IX. fig. 8—11. 

U Tannenbergu velmi hojná, leč pouze v podobě silně znetvořených jader. Toliko u dvou negativů od- 
litých znatelný jsou tomuto druhu charakteristické hrbolky na zadním švu, jež na posledním závitku skoro růžko- 
vitě vynikají. Na vřetenu jsou tři záhyby. 

179. Avellana inornata m. 

(Tab. VIL fig. 31., 32.) 

Ohledná ulita tvaru vejčitého s úplně hladkou skořápkou. Kraj zevního pysku stluštěn v podobě úzkého, 
přesně ohraničeného pásu, který uvnitř četné malé vroubky nese. Vnitřní též značně stluštělý pysk má dva 
silné záhyby a sousedí v zadním súženém koutě s pyskem zevním. 

Čtyry exempláry od Radovesnic. 

18() Avellana Humboldti Můll. 
(Tab. VIL fig. 33., 34.) 

Avellana Humboldti M iiller 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. pg. 12. Tab. III. fig. 15. 
Auricula inerassata Sow. Romer 1841: Nordd. Kreideg. pg. 77. 
Geinitz 1842: Charakt. pg. 74. 



7* 



Geinitz 1843: Kieslingswalda pg. 11. Tab. I. fig. 26. 

Geinitz 1846: Grundriss pg. 337. Tab. XVI. fig. 3., 4. 
Avellana incrassata Reuss 1845: Verstein. pg. 50., 113. 

Gum bel 1868: Abh. d. k. bayer. Akad. d. Wiss. II. Cl. X. pg. 73. 
? Avellana sculptilis Stol. Geinitz 1874: Elbethal. II. 2. pg. 178. Tab. 29. fig. 15. 

Ulita táhle vejčitá, dle stáří a spůsobu zachování různě hustě rýhované páskována. Vždy však mezery 
mezi rýhami šířkou rýhy převyšují. Rýhy jsou uvnitř dubkovány. Zevní pysk je poněkud stluštělý a uvnitř zřídka 
zřetelně vroubkován. Z četných exemplárů patrno jest vroubkování zevního pysku pouze u dvou z Března. Vnitřní 
pysk byl slabě stluštěn s dvěma blízko sebe stojícími záhyby, z nichž zadní méně vyniká. 

Četné exempláry od bělohorských usazenin počínaje v různé velikosti. Individua z chlomeckých usazenin 
vyznačují se zvláště velkými rozměry. 

Souhlas našich exemplárů s Můllerovými jest dosti patrný, až na vroubkování zevního pysku, jež však 
není rozhodujícím znakem, ježto týž znak i u jiných rodů a druhů v různé síle se vyskytuje. Jak dalece druhy 
Knerovy a Althovy (Haidingers Naturw. Abh. III., Denkschr. cl. k. k. Akad. d. W iss. M. N. Cl. III.) našemu 
druhu odpovídají, nelze zjistiti. Od anglických a francouzských druhů pod jménem Avellana incrassata popsa- 
ných, liší se druh náš dvěma záhyby na vnitřním pysku, ač Reuss tři viděti se domníval. Materiál náš však jest 
rozhodně bohatší, než byl Reussův a nevykazuje jedinců v třech záhvbech. 

181. Ringicula pinguis Můll. 
(Tab. VIL fig. 35., 36.) 

Ringicula pinguis M ů 1 1 e r 1851: Monogr. d. Petref. d. Aach. Kreidef. Suppl. pg. 23. Tab. VIII. fig. 23. 

Skořápka jest řídce rýhované páskována; rýhy uvnitř dubkovány. Zevní pysk stluštěn v podobě různě 
širokého, podélně vrásčitého pásu, protaženého na zad obyčejně až k zadnímu švu předposledního závitku. U mno- 
hých exemplárů jest stluštění to nepatrné. Uvnitř jest zevní pysk na pokraji hustě vroubkován. Vnitřní pysk je 
dosti značně stluštělý s třemi záhyby, z nichž nejpřednější ještě vroubkován býti se zdá. Na zad souvisí s pyskem 
zevním a tvoří žlábkovitou prodlouženími ústí. 

U Kieslingswaldy obecná. 

182. Ringicula sp. 

(Tab. VII. fig. 37.) 

Hojná sice v pískovci zlosejnském, avšak vždy v podobě jader většinou nepříznivě zachovaných. Skořápka 
byla, jak se zdá, hladká a slabá. Vnitřní pysk měl tři záhyby, zevní na vnitřním okraji četné protáhlé zoubky, 
jež poblíž zadního švu jsou silnější. 

183. Bulla oviformis m. 

(Tab. VII. fig. 38—40.) 

Ulita u zachovalých exemplárů soudečkovitá, ku předu i nazad súžená, uprostřed široce nadmutá. Vinutí 
bylo v poslední závitek značně vnořeno. Ustí celé zachováno není, do předu jest vždy ulomeno. Zadní kraj zá- 
vitku na jádrech zaoblen. Dosahovala značných rozměrů. 

Čtyry exempláry od Chlomku a Tannenbergu. 



Přehled popsaných druhů Gastropodů dle jich vyskytování se v jednotlivých vrstvách českého 

útvaru křídového. 



II 

Číslo řadové 




Pag. 


Vrstvy 
korycanské 


Vrstvy 
bělohorské 


Vrstvy malnické | 


Vrstvy jizerské 


Vrstvy teplické 


Vrstvy březenské 


Vrstvy chlomecké 


1 


Dentalium striatissimum \\ emz 


5 


X 














2 




5 




X 


X 


X 


X 


X 


X 


3 




5 




X 


X 


X 


X 


X 


X 


4 




6 




X 


X 








5 


Den talium laticostatum Reuss. 


6 












X 


6 


Den talium gla.br um Oein. 


6 










X 


X 


7 




6 






x | 






8 




7 


X 










9 


Patella camp a nu la ta Reuss. 


i 


X 










10 


A m opq cii r\ z^on f i*o líc fi A i~ r. 


7 


X 










11 


A /-"m o o o rAtifon + V-t on c?o 


7 


X 










12 


A n o o ti aiit*acc o tLď\ n 


7 








X 




13 


rV i t".". iili rrotupAQ \A:' Din v 


8 


X 










14 


Ptti a vcf i n n 1 ci intprmprliQ "VAT-oi n 
J_-<lllcll £^1 11 11 Id 111 LClillLLlld \ \ Clili , 


8 


X 










15 


r< m o t* on n n 1 ci í^r\ ti i o Ti i n Ir li 
-L-illdl t/lllLlld L-tJlllL-^d _DJ.I1K.1J.. 


8 


X 










16 


T^tti íi to*i n n 1 a ficciifrtiHřic T-í /".o /-v 

JL-llldl ^Hl Uld . í los U 1 LJlLl to JJUbí. 


o 

8 


X 








17 


T51 pn v ca t í^i m oriQ antinno "R i t. 1 - l-i 
X 1C LU LJ LLJlildl Id d li L1U Lid JDI UK 1 1 . 


9 


X 








18 


Píp n t*o tOTn í. ti 7t Knri XA/ť^in-z 


9 


X 








19 


Pí pí i fr. tom í. r*í a f^-Pi ni 1 7 1 r\ 'Ovh 

i -L*-í Ul W LUlilctl J.d vJrdlll Lil U. V^/l U 


r\ 

y 


X 








on 


"PÍ Piivn to m prii. cpn t o rrra nnl-ito r\]Af 
J- ituiuiwinalia oCl la LLJ^. I dli Uld Lei vrOKlí 


9 




X 


X 






21 


P1pnrotnm3T*ia Ittippt".*? Alant 

--L iť unj ivjíndi la 11 liLcll lo -i.*Adlll 


1 U 






X 


X 




22 


Plen rot nm í. rií. TiPTSTipr ti\-ři f^-pí n 


1 U 






1 x 




23 


Ph a si a ne. la rl n bií. \A/pin 7 


1 U 








1 x 


24 


Turbo T.pblř.Tiri fVArrTi 


1 U 


X 








25 


Turbo Naumanm Gein. 


1 1 


X 






26 


Turbo nsenrlobeliv Rpncc 


i i 
1 1 


X | 




27 


Turbo Geslini ďArch. 


11 


X | 




28 


Turbo Roissyi ďArch. 


12 


X 




29 


Turbo spinifer Weinz. 


12 


X | | | | 


30 


Turbo Korycanensis Weinz. 


12 


Xl| | 


31 


Turbo decemcostatus v. Buch 


12 










X 


X 


X 


32 


Turbo glaber Mu 11. 


13 


1 1 1 1 1 1 x 


33 


Turbo Goupilianus ďOrb 


13 


1 1 1 x | | | 


34 


Trochus Duperreyi ďArch 


13 


XI | | | | | 


35 


Trochus Geinitzii Reuss. 


13 


x 1 | | | | | 


36 


Trochus Buneli ďArch. 


13 


x | | 


37 


Trochus Radovesnicensis Weinz 


14 


X | | | | 


38 


Trochus Engelharti Gein. 


14 












X 


X 


39 


Trochus armatus ďOrb. 


14 










X l 


X 




40 


Trochus tuberculatocinctus v. Můnst 


15 


1 | x 


41 


Trochus sp. ... 


15 








X 








42 


Teinostoma cretaceum ďOrb. 


15 


XI 1 | | | | 


43 


Teinostoma Stoliczkai Gein. 


15 


XI III 


















1 











Vrstvy 
ělohorské 


vy malnické 


•CD 

cn 


t } 


-CD 

F K 
t— 


:cké 


) řadové 




Pag. 


Vrstvy 
arycanskí 


Ih 

CD 
N 

>> 


vy teplit 


stvy březei 


£ 

O 

r* 

"o 

>> 


Tn 












Ih 


ni 


> 


O 










^> 


> 


> 


Ih 


44 




15 


i X 














45 


Pileolus Koninckianus. dc Ryckh 


15 


X 














46 


Nerita nodosa Gein. sp 


16 


X 














47 




16 


X 














48 


Ncrita complanata Weinz. 


17 


X 














49 


Nerita cingulata Reuss. . 


17 


X 














50 


Neritopsis costulata Róm. , 


17 


X 














51 




17 


X 














52 


Solárium Kirsteni Gein. . , 


18 


X 














53 


Solárium baculitarum . . 


18 










X 


X 


54 


Straparolus Rómeri Gein. 


18 


X 












55 


Scalaria cf. Dupiniana ďOrb. 


18 


X 












56 


Scalaria decorata Rom. 


18 




X 


X 








57 


Scalaria Philippi . . . 


19 










X 


X 


58 


Turritella Verneuilliana cl 'Orb 


19 


X 












59 


Turritella subalternans Br. ct Corn 


20 


X 












60 


Turritella Kirsteni Gein. 


20 


X 












61 


Turritella multistriata Reuss 


20 






X 


X X 


X 


X 


62 


Turritella Noegerathiana Goldf 


21 




X 




X 


X 


X 


X 


'63 


Turritella acicularis Reuss. 


21 












64 


Turritella iserica Fr. 


21 












65 


Turritella Lenešicensis Weinz 


22 








X 




66 


Turritella sexlineata Rom. 


22 






X 




67 


Turritella nodosa Róm. 


22 






x | 


68 


Turritella nerinea Róm. 


23 






69 


Omphalia ventricosa Drescher 


23 




1 1 1 1 IX 


70 


Omphalia ornata Drescher 


23 




1 1 1 1 IX 


71 


Burtinella (?) Reussi Weinz 


23 


1 1 1 1 1 1 X 


72 


Xenophora onusta Nils. 


24 


1 1 1 1 1 IX 


73 


Hipponyx bohemica Weinz 


24 


XI i 1 1 1 I 


74 




24 


X 














75 


Vanicoro cretacea ďOrb. 


24 


XI 1 1 1 1 1 


76 


Natica lirata Sow. . . 


25 


X | 






X 








77 


Natica acuminata Reuss. 


25 


X 1 














' 78 


Natica bulbiformis Sow. 


25 


XI 1 1 1 1 1 


79 


Natica sp 


26 


■ 1 1 1 1 1 1 x 


80 


Natica vulgaris Reuss. 


26 




X 1 


X 1 


X 




X 


X 


81 


Natica Gentii. Gein. 


27 




X 1 


X 


X 


X 


x 




82 


Natica acutimargo Róm. . . 


27 


1 X | | | IX 


8.3 


Natica dichotoma Gein. 


27 




84 


Tylostoma naticoides ďOrb 


28 


X | | | l | | 


85 


Tylostoma giganteum Gein 


28 


XI 1 1 1 1 1 


86 


Tylostoma carinatum Weinz. 


28 


X| I | | | I 


87 


Rissoa afíinis Sow. 


29 


XI 1 1 1 1 1 


88 


Rissoa Reussi Gein 


29 




x 1 


X 1 


x l 


X | 


x 


X 


89 


Rissoa striata Weinz. 


29 


x | | | | 1 1 


90 


Keilostoma conicum Zek. 


29 


- 1 1 1 1 1 1 


91 


Keilostoma labiatum Weinz. 


30 


1 1 1 1 1 IX 


92 


Chemnitzia mosensis ďOrb. 


30 


XI 1 1 1 1 1 


93 


Chemnitzia Reussiana Gein. 


30 


X | 1 1 1 1 1 


94 


Chemnitzia Stoliczkai Gein 


30 


XI 1 1 1 1 1 























55 



>lo řadové 




ťag. 


Vrstvy 
korycanské 


Vrstvy 
bělohorské 


stvy malnické 


■stvy jizerské 


*stvy teplické 


en 
fl 
D 
N 

<D 

,£> 

>> 
r* 

en 


stvy chlomecké 












> 


> 


> 


> 


u 

> 


95 




31 


X 














96 


Chemnitzia arenosa Reuss 


31 




X 












97 




31 












X 


98 


Melania Beyrichii Zeck 


31 


x | 






99 




31 


x | 






100 


Cyclostoma incertum Weinz 


32 


X | | 




101 




32 


X 1 1 




102 




32 


X | | 




103 




33 


X | 1 




104 




33 


X | | 




105 




33 






1 x 


106 




33 


X 1 






107 




33 


X 1 | 






108 




34 


X | | 




109 




34 


! X 1 1 




110 


Cerithium Lorioli Gein , 


34 


X | | 




111 




34 


x | ! 




112 


Cerithium Margaretae Gein 


34 


? 




113 


Cerithium Fričii Gein 


35 


X 1 | 




114 




35 


X 1 




115 


Cerithium Regnienianum ďOrb 


35 


X | 




116 


Cerithium hispidum Zeck 


35 


x | 


117 


Cerithium sociále Zeck 


36 


XI | | | | | 


118 




36 


XI | | | | | 


119 


Cerithium cf. difficile Gein 


36 


x | | | 


120 


Cerithium bohemicum Weinz 


36 


XI 1 | | | 


121 


Cerithium chilopterum Weinz 


36 


x| | 1 1 | 


122 


Cerithium fasciatum Reuss 


37 




X 


X 


X 


X 


X 


X 


123 




37 




X 


X 


X 


X 


X 




124 




37 




X 


X 


X 


X 


X 




125 




37 


III 1 x | 


126 


Cerithium Chlomekense Weinz. _ 


38 


1 1 1 1 1 1 x 


127 




38 


1 X 1 1 1 1 | 


128 


Aporhais Buchi v. Můnst. sp 


38 


X 




X 






? 




129 


Aporhais Burmeisteri Gein 


38 


XI 1 || 


130 


Aporhais Requieniana ďOrb 


39 


X 






X 








131 


Aporhais chondropleura Weinz 


39 


X | | 


132 




39 




X 


X 


X 


X 


X 


X 


133 




39 


1 x I 


134 


Aporhais papilionacea Goldf 


40 




135 


Aporhais coarctata Gein 


40 




X 








X 


X 


136 


Aporhais Schlottheimi Róm 


40 


1 X | | 


137 


Aporhais stenoptera Goldf. . , 


41 




X 


X 


X 


X 


X 


X 


138 


Aporhais subulata Reuss 


41 


1 1 1 1 X | 


139 


Aporhais anserina Gein. . . . 


41 


1 1 1 1 x 


140 


Aporhais ovata v. Můnst. . . . 


42 


1 1 1 1 1 x | 


141 


Aporhais arachnoides Múll. 


42 


1 1 1 1 1 x | 


142 


(Aporhais) Guilfordia acanthochila . . 


42 


1 1 1 1 x | 


143 


Pterocera Callegni ďArch. 


42 


XI 1 | | | | 


144 


Pterocera nucleus Weinz. . , 


42 


x | | | || 


145 




43 


XI | | | | | 





















56 



Číslo řadové 




Pag. 


Vrstvy 
korycanské 


Vrstvy 
bčlohorské 


Vrstvy malnické 


Vrstvy jizerské | 


Vrstvy teplické 


Vrstvy březenské 


Vrstvy chlomecké 


14(1 


Cypraea Korycancnsis Weinz 


43 


X 














147 


Cassidaria incerta ďOrb 


43 


X 














148 


Tritonium robustum Gein 


43 


X | | 










149 


Tritonium Proserpinae v. Múnst 


44 




X 


X 


X 


X 


1 X 


1 X 


1 50 


Lolumbella clathrata Gein 


44 


X 1 1 










151 


ťusus Nereidis v. Munst. 


44 












153 


ťusus glabernmus Mu 11 


44 










X 


154 


Fasciolaria rugosa Br. et Corn 


44 


X | I 








155 


Fasciolaria distincta Gein 


45 


■ i i i 






150 


Neptunea paupercula Gein 


45 


XI 1 1 






157 




45 






x | 


158 




45 


X | 1 | 






159 




45 




X 


X 


X 


X 


X 


• 


Hit) 




46 




X 


X 


X 


X 




161 




46 


X 


X 


X 


X 


X 


X 


X 


162 




47 




1 X 


1 63 




47 


1 1 1 x 1 




164 




48 




X 




X 


X 


X 


X 


L65 




A O 

48 


x l | | | 




166 




48 




\y 1 
X 1 


L67 




A O 

48 




X 1 


L68 




48 


X 1 1 




169 




49 




X 1 


1 70 


Tornatina ovata Br. et Corn. 


49 


XI 1 1 1 1 1 


171 




49 












X 


X- 


172 




49 












X 


X 


173 




50 


1 1 1 1 1 X 1 


174 




50 


XI 1 1 1 1 1 


175 


Actaeonella gigantea Sow. .... 


50 


XI 1 1 1 í 1 


176 




51 


x | | | | | l 


177 


Actaeonella laevis Sow 


51 


XI | I 1 1 1 


178 


Actaeonella Bevrichi Dresch 


51 


1 1 1 1 1 1 x 


179 


Avellana inornata Weinz. 


51 


XI 1 1 1 1 í 


180 


Avellana Humboldti Múll 


51 




X 


X 


X 


X 


X 


X 


181 


Ringicula pinguis Múll 


52 


1 1 í 1 1 IX 


182 


Ringicula sp 


52 


X | | | 1 ! I 


183 


Bulla oviformis Weinz. 


52 


1 1 1 1 1 IX 








103 


21 | 


22 




* 1 


41 


44 



TAB. I. 



1. Dcntalium polygonům Reuss. z Března 

2. Dentalium polygonům Reuss. z Března část skořápky od ústí silně zvětšená. 

3. Dentalium laticostatum Reuss. Chlomek l J í . 

4. Dentalium laticostatum Reuss. Chlomek 1 / 1 část skořápky od ústí dle jiného exempláru. 

5. Dentalium medium Sow. Česká Kamenice 

6. Dentalium medium Sow. Česká Kamenice '/ t část vrcholová téhož exempláru zvětšená. 

7. Dentalium medium Sow. Česká Kamenice část skořápky od ústí dle jiného exempl. zvětšená. 

8. Dentalium striatissimum Weinz. Holice 

9. Dentalium striatissimum Weinz. Korycany část skořápky od ústí zvětšená. 

10. Dentalium glabrum Gein. Březno 1 / 1 negativ. 

11. Dentalium glabrum Gein. Březno 1 / 1 positiv. 

12. Patella campanulata Reuss. Korycany s /,. 

13. Patella Plauensis Gein. Korycany l j í . 

14. Acmaea subcentralis ďArch. Korycany 

15. Acmaea subcentralis ďArch. Korycany 1 j l týž exempl. 

16. Acmaea subcentralis ďArch. Korycany l / t větší exempl. 

17. Acmaea subcentralis ďArch. Radovesnice l j v 

18. Acmaea subcentralis ďArch. Radovesnice 1 / 1 týž exempl. 

19. Acmaea concentrica Reuss. Korycany 

20. Acmaea concentrica Reuss. Korycany 1 / 1 týž exempl. 

21. Acmaea subcentrica Reuss. Korycany l /, jádro. 

22. Acmaea depressa Reuss. Choceň 3 /,. 

23. Acmaea depressa Reuss. Březno. 3 / t . 

24. Emarginula conica Binkh. Korycany. Část skořápky zvětšená. 

25. Emarginula conica Binkh. Korycany. exempl. z předu. 

26. Emarginula conica Binkh. Korycany '/i týž se strany. 

27. Emarginula conica Binkh. Korycany 1 / 1 jádro. 

28. Emarginula fissuroides Bosq. Přemyšlany 

29. Emarginula intermedia Weinz. Korycany 

30. Emarginula intermedia Weinz. Korycany Vi týž exempl. 

31. Rimula cretacea Weinz. Korycany 1 / 1 se strany. 

32. Rimula cretacea Weinz. Korycany 1 / 1 týž z předu. 

33. Rimula cretacea Weinz. Korycany 3 j l jádro z předu. 

34. Pleurotomaria antiqua Binkh. Korycany 6 /,. 

35. Pleurotomaria Friči Weinz. Korycany 6 J 1 . 

36. Pleurotomaria Geinitzi ďOrb. Kamejk 1 / 1 jádro. 

37. Pleurotomaria Geinitzi ďOrb. Zbislav část skořápky silně zvětšená. 

38. Pleurotomaria seriatogranulata Goldf. Louny 

39. Phasianella dubia Weinz. Chlomek 

40. Phasianella dubia Weinz. Chlomek 1 j 1 týž exempl. 




Autor ad nat. delin. 



TAB. II. 



1. Trochus Buneli ďArch. Korycany 

2. Trochus Buneli ďArch. Korycany jádro. 

3. Trochus Buneli ďArch. Korycany l J i štíhlejší exempl. 

4. Turbo Leblanci ďArch. Korycany °/,. 

5. Turbo Naumanni Gein. Korycany l j l vyrostlý exempl. 

6. Turbo Naumanni Gein. Korycany '/i menší exempl. 

7. Turbo Naumanni Gein. Korycany 1 / 1 jádro. 
S. Turbo Naumanni Gein. Korycany B /j mládě. 
9. Turbo Naumanni Gein. Korycany i \ 1 totéž. 

10. Turbo Naumanni Gein. Korycany 3 / 1 vičko s vnitřní strany. 

11. Turbo pseudohelix Reuss. Korycany 

12. Turbo pseudohelix Reuss. Korycany ústí. 

13. Turbo pseudohelix Reuss. Radovesnice */ r 

14. Turbo pseudohelix Reuss. Radovesnice část skořápky téhož zvětšená. 

15. Turbo pseudohelix Reuss. Radovesnice 1 j 1 exempl. hrubě páskovanv. 

16. Turbo Geslini ďArch. Korycany 5 / t mládě. 
1". Turbo Geslini ďArch. Korycany 1 / 1 jádro. 

18. Turbo Geslini ďArch. Korycany '/i us tJ vyspělého. 

19. Turbo Geslini ďArch. Korycany '/i vyrostlý exemplár. 

20. Turbo Roissyi ďArch. Radovesnice 

21. Turbo spiniíer Weinz. Korycany 

22. Turbo spiniíer Weinz. Korycany 6 /, štíhlý tvar. 

23. Turbo Korycanensis Weinz. Korycany e / 1 . 

24. Turbo decemcostatus v. Buch. Lcnešicc 5 /,. 

25. Turbo glaber Múll. Kieslingswalda 3 j 1 . 

26. Trochus Duppereyi ďArch. Korycany '/,. 

27. Trochus Duppereyi ďArch. Korycany l j 1 jádro. 

28. Trochus Geinitzi Reuss. Korycany l j i s ulitou. 

29. Trochus Geinitzi Reuss. Korycany x / l jádro ze spoda. 

30. Trochus Geinitzi Reuss. Korycany l j l jádro se strany. 

31. Trochus Radovcsniccnsis Weinz. Radovesnice, část skořápky zvětšena. 

32. Trochus Radovesnicensis Weinz. Radovesnice 

33. Trochus Engelhardti Gein. Holice í l 1 . 

34. Trochus Engelhardti Gein. Holice 1 j 1 týž ze spodu. 

35. Trochus Engelhardti Gein. Holice 1 J 1 oblejší exemplár. 

36. Trochus Engelhardti Gein. Lenešice, část skořápky zvětšena. 

37. Trochus amatus ďOrb. Holice 

38. Trochus tuberculatocinctus Goldf. Chřibská 

39. Trochus sp. Vinary 3 j 1 . 

40. Teinostoma cretaceum ďOrb. Korycany 6 / 1 . 

41. Teinostoma cretaceum ďOrb. Korycany 6 / t týž. 

42. Teinostoma Stoliczkai Gein. Korycany 

43. Teinostoma Stohczkai Gein. Korycany 6 /j týž. 

44. Teinostoma Stoliczkai Gein. Korycany 6 /, týž. 

45. Pileolus capillaris Geinitz. Korycany l J l , 

46. Pileolus capillaris Geinitz. Korycany týž zvětšen. 

47. Pileolus capillaris Geinitz. Korycany část skořápky zvětšena. 

48. Pileolus Koninckianus de Ryckh. Korycany 6 / 1 . 

49. Nerita plebeia Reuss. Korycany 5 / 1 . 

50. Nerita plebeia Reuss. Korycany 1 / l vyrostlejší. 

51. Nerita plebeia Reuss. Korycany jádro. 

52. Nerita plebeia Reuss. Korycany 1 j l totéž. 



Weinzettel ; Gastropoda. 



Tab. II. 




Autor ad nat. delin. 



TABJIII. 



1. Ncrita nodosa Gein. Korycany l f 1 . 

2. Nerita nodosa Gein. Sandberg ústí. 

3. Ncrita nodosa Gein. Korycany l l, jádro. 

4. Ncrita nodosa Gein. Korycany 1 J 1 s páskováním i žebrováním 

5. Ncrita nodosa Gein. Korycany s převládajícím žebrováním 

6. Nerita nodosa Gein. Kamejk '/i se žebry rozdvojenými. 

7. Ncrita complanata Weinz. Korycany 5 /,. 

8. Nerita complanata Weinz. Korycany l /, ústí. 
!). Ncrita complanata Weinz. Korycany l /i jádro. 

10. Nerita cingulata Reuss. Korycany '/,. 

11. Nerita cingulata Reuss. Korycany '/i jádro. 

12. Neritopsis costulata Rom. Korycany 1 l l ústí. 

13. Neritopsis costulata Rom Korycany část skořápky zvětšen'. 

14. Neritopsis costulata Róm. Korycany '/, jádro. 
1T). Neritopsis sp. Korycany 

16. Neritopsis sp. Korycany '/i táž °d ústí. 

17. Solárium Kirsteni Gein. 

15. Solárium Kirsteni Gein. 4 /, totéž, 
lí). Solárium baculitarum Gein. Lcncšice 

20. Solárium baculitarum Gein. Lenešice 4 /, totéž zc spodu. 

21. Solárium baculitarum Gein. Lenešice 5 /, jiný ex. se shora. 

22. Straparolus Rómeri Gein. Korycany 

23. Straparolus Romcri Gein. Korycany 7 / t týž. 

24. Scalaria Dupiniana ďOrb. Tyssá. 1 / 1 jádro. 

25. Scalaria Philippi Reuss. Mcronice 5 /,. 

26. Scalaria Philippi Rems. Mcronice B /, týž ex. 

27. Turritella \'erncuilliana ďOrb. Korycany l / r . 

28. Turritella Verneuilliana ďOrb. Kor}'cany 3 mladé závitky zvětšené. 

29. Turritella Verneuilliana ďOrb. Mlíkojedy l / 1 závitek. 

30. Turritella Verneuilliana ďOrb. \ r elká Ves 1 / 1 závitek. 

31. Turritella Verneuilliana ďOrb. Velká Ves část téhož zvětšená. 

32. Turritella subalternans Br. et. Cornet. Korycany l J 1 . 

33. Turritella subalternans Br. et .Cornet. Korycany 2 závitky téhož exempláru zvětšené. 

34. Turritella subalternans Br. et. Cornet. Korycany jiný cx. zvětšen. 

35. Turritella Noeggerathiana Goldf. Libuň 

36. Turritella Noeggerathiana Goldf. Knižnice část závitku zvětšena. 

37. Turritella Noeggerathiana Goldf. Březno 

38. Turritella acicularis Rom. Březno 

39. Turritella acicularis Róm. Březno poslední závitek zvětšen. 

40. Turritella Lenešiccnsis Weinz. Lenešice t / 1 . 

41. Turritella sexlineata Róm. Chlomek 

42. Turritella nodosa Róm. Kieslingswalda '/,. 

43. Turritella nodosa Róm. Kieslingswalda část závitku téhož zvětšená. 

44. Turritella nerinea Rom. Kieslingswalda 

45. Turritella nerinea Róm. Kieslingswalda část závitku zvětšená. 

46. Burtinella Reussi Weinz. Kamejk 5 /, s ústím. 

47. Burtinella Reussi Weinz. Kamejk s/, ústí se shora. 

48. Burtinella Reussi Weinz. Korycany ^ příčný průřez. 

49. Burtinella Reussi Weinz. Kamejk. Ostnitý fragment zvětšený. 

50. Burtinella Reussi Weinz. Kamejk 1 j l rovný exemplár. 

51. Burtinella Reussi Weinz. Kamejk x /i točený exemplár. 



Weinzettel; Gastropoda. 



Tab. III. 




Autor ad nat. delin. 



TAB. IV. 



1. Omphalia ventricosa Dresch. Tannenberg i j í . 

2. Xcnophora onusta Nils. Chlomek 

3. Xenophora onusta Nils. Chlomek l /i týž exempl. 

4. \'anicoro cretacea ďOrb. Kněživl a 

5. Natica lyrata Sow. Korycany 

6. Natica lyrata Sow. Korycany 1 j 1 ústí jiného exempl. 

7. Natica acuminata Reuss. Korycany 9 j l . 

8. Natica bulbiformis Sow. Korycany 

9. Natica bulbiformis Sow. Korycany l /i jiný exempl. 
10- Natica sp. Korycany Vi- 
li. Natica vulgaris Reuss. Lenešice 

12. Natica vulgaris Reuss. Lenešice l /i týž exempl. 

13. Natica Gentii Sow. Březno 

14. Natica Gentii Sow. Březno '/i jádro. 

15. Natica acutimargo Róm. Chlomek 

16. Natica acutimargo Róm. Chlomek l /i j m Ý exemplár. 

17. Natica dichotoma Gein. Kicslingswalda 5 /i mládě. 

18. Natica dichotoma Gein. Kieslingswalda 5 /j totéž. 

19. Natica dichotoma Gein. Chlomek */i dospělý tvar. 

20. Tylostoma naticoides ďOrb. Korycany 

21. Tjdostoma naticoides ďOrb. Korycany */i totéž. 

22. Tylostoma naticoide ďOrb. Korycany 4 /i totéž. 

23. Tylostoma giganteum Gein. Korycany l /i jádro. 

24. Tylostoma giganteum Gein. Korycany '/i totéž. 

25. Tylostoma giganteum Gein. Korycany '/i exempl. se skořápkou. 

26. Tylostoma giganteum Gein. Korycany '/i totéž. 

27. Tylostoma giganteum Gein. Korycany l /i totéž. 

28. Tylostoma carinatum Weinz. Korycany 1 j l jádro. 

29. Tylostoma carinatum Weinz. Korycany l /i totéž. 

30. Galerus sp. Korycany í / 1 . 

31. Hipponyx bohemica Weinz. Korycany 

32. Hipponyx bohemica Weinz. Korycany 1 l i jádro. 

33. Hipponyx bohemica Weinz. Zbislav 1 j 1 víčko uvnitř. 

34. Hipponyx bohemica Weinz. Zbislav l j 1 totéž zevně. 

35. Rissoa affinis Sow. Korycany 6 /,. 

36. Rissoa affinis Sow. Korycany 6 /, táž. 

37. Rissoa Reussi Gein. Lenešice */,. 

38. Rissoina striata Weinz. Korycany 9 /,. 

39. Rissoina striata Weinz. Korycany 9 / t jiný exempl. 

40. Keilostoma conicum Zek. Korycany 

41. Keilostoma conicum Zek. Korycany l /i totéž. 

42. Keilostoma conicum Zek. Radovesnice 

43. Keilostoma conicum Zek. Radovesnice '/i totéž. 

44. Keilostoma labiatum Weinz. Chlomek l J v 

45. Keilostoma labiatum Weinz. Chlomek '/i totéž. 

46. Tanalia acinosa Zek. Korycany 

47. Tanalia acinosa Zek. Korycany poslední závitek zvětšený 

48. Melania Beyrichi Zek. Mlíkojcdy 

49. ( yclostoma incertum Weinz. Korycany 7 /i- 



Weinzettel; Gastropoda. 



Tab. IV. 




Autor ad nat. delin. 



TAB. V. 



L 


Chemnitz 


la 


mosensis ďOrb. Korycany 5 / 1 . 


2. 


Chemnitz 


la 


Reussiana Gcin. Korycany l J 1 . 


3. 


Chemnitz 


a 


Stoliczkai Gein. Korycany 


4. 


Chemnitz 


a 


Stoliczkai Gein. Korycany větší exempl. 


o. 


Chemnitz 


a 


Stoliczkai Gein. Korycany '/i větší exempl. 


0. 


Chemnitz 


a 


Stoliczkai Gcin. Korycany větší exempl. 


7 . 


Chemnitz 


a 


Stoliczkai Gein. Korycany větší exempl. 


8. 


Chemnitz 


la 


Stoliczkai Gein. Korycany 1 / 1 větší exempl. 


9, 


Chemnitz 


la 


Stoliczkai Gein. Korycany l j l větší exempl. 


10. 


Chemnitz 


a 


Stoliczkai Gein. Korycany 1 j l větší exempl. 


11. 


Chemnitz 


la 


acus Gein. Zloscjn 


12. 


Chemnitz 


ta 


acus Gein. Korycany, několik závitků zvětš. 


13. 


Chemnitzi 


a 


acus Gein. Korycany 5 / x poslední závitky jiného exempláru 


14. 


Chemnitz 


ia 


acus Gein. Korycany 5 /[ tytéž. 


15. 


Chemnitz 


a 


Kieslingswaldensis Weinz. Kieslingswalda 


16. 


Chem nitz 


a 


Kieslingswaldensis Weinz. Kieslingswalda '/, týž. 



17. Nerinea longissima Reuss. Radovesnice l J í . 

18. Nerinea longissima Reuss. Zlosejn 1 j 1 průřez. 

19. Nerinea nobilis v. Můnst. Radovesnice 

20. Nerinea ornatissima Weinz. Přemyšlany 6 /,. 

21. Nerinea Cottai Gein. Zlosejn 1 / l jádro. 

22. Nerinea Cottai Gein. Zlosejn l / t průřez závitkem. 

23. Nerinea nobilis v. Můnst. Radovesnice l /, průřez. 

24. Nerinea sp. Tannenberg 

25. Itieria carinata Reuss. Mlíkojedy 

26. Itieria carinata Reuss. Mlíkojedy 1 / 1 průřez. 

27. Cerithium belgicum v. Můnst. Korycany í j 1 . 

28. Cerithium Sturi Stol. Radovesnice 

29. Cerithium Rudolphi Gein. Korycany 

30. Cerithium Lorioli Gein. Korycany 

31. Cerithium Lorioli Gein. Korycany závitek zvětšen. 

32. Cerithium Barrandei Gein. Korycany 5 / t . 

33. Cerithium Margaretae Gein. Korycany; obrys zvětšen. 

34. Cerithium Margaretae Gein. Korycany, 2 závitky zvětš. 

35. Cerithium hispidum Zek. Korycany 5 /,. 

36. Cerithium pseudoclathratum ďOrb. Lenešice 

37. Cypraea Korycanensis Weinz. Korycany l /, táž. 

38. Cerithium Requienianum ďOrb. Korycany 

39. Cerithium Requienianum ďOrb. Korycany, zvětšený závitek. 

40. Cypraea Korycanensis Weinz. Korycany '/,. 

41 Cerithium pseudoclathratum ďOrb. Lenešice zvětšeno. 




Autor ad nat. delin. 



TAB. VI. 



1. Cerithium Toermerianum Gein. Korycany l / x . 

2. Cerithium Toermerianum Gein. Koryeany, poslední závitek zvětšen. 

3. Cerithium sociále Zek. Korycany 5 / x . 

i. Cerithium infibulatum Gein. Korycany 4 /,. 

5. Cerithium difficile Gein. Korycany u / x . 

(i. Cerithium bohemicum Weinz. Korycany l /i sc skořápk. 

7. Cerithium bohemicum Wcinz. Korycany jádro. 

8. Cerithium bohemicum Wcinz. Korycany průřez. 
P. Cerithium chilopterum Weinz. Kněživka l / x . 

10. Cerithium binodosum Kom. Březno l / x . 

11. Cerithium binodosum Kom. Březno dva závitky téhož zvětšeny. 
Lí . Cerithium binodosum Kom. Lenešice 8 / x . 

13. Cerithium fasciatum Reuss. Lenešice, fragment zvětšen. 

14. Cerithium fasciatum Reuss. Lenešice 1 j l jádro. 

15. Cerithium Chlomckense Wcinz. Chlomck 

16. Aporhais Buchi v. Miinst. Korycany 1 / x . 

17. Aporhais Buchi v. Můnst. Korycany táž. 

18. Aporhais Requieniana ďOrb. Korycany '/,. 

19. Aporhais chondropleura Weinz. Skutíčko l / x . 

20. Aporhais mcgalopleura Reuss. Březno l j L . 

21. Aporhais Reussi Gein. Březno l / x . 

22. Aporhais Reussi Gein. Březno 1 / 1 jiný exempl. ze spodu. 

23. Aporhais coaretata Gein. Česká Kamenice l / x . 

24. Aporhais stenoptera Gold. Černodoly 

25. Aporhais stenoptera Gold. Březno l / x . 

26. Aporhais arachnoides Miill. Březno 

21. (Aporhais) Guilfordia akanthochila W r einz. sp. Březno křídlo bez jednoho trnu. 

28. (Aporhais) Guilfordia akanthochila Weinz. sp. Březno '/,, bez křídla. 

29. Pterocera nucleus Weinz. Korycany l / x . 

30. Pterocera Collegni ďArch. Korycany 

31. Cypraea ventricosa Reuss. Radovesnice 

32. Tritonium Proserpinae v. Můnst. Chřibská '/,. 

33. Tritonium Proserpinae v. Můnst. Svažnice 3 /,. 

34. Fusus Nereidis v. Můnst. Lenešice l / x , jádro. 

35. Fusus Nereidis v. Můnst. Chřibská '/,. 

36. Fusus Nereidis v. Můnst. Chlomek l / x . 

37. Rapa cancellata Sow. Chlomek l / x . 

38. Cancellaria Thiemeana Gein. Meronice B / x . 




Autor ad nat. delin. 



TAB. VII. 



1. Tritonium robustum Gein. Korycany 

2. Tritonium robustum Gein. Korjxany štíhlejší tvar. 

3. Tritonium robustum Gein. Korycany i j 1 průřez. 

4. Tritonium robustum Gein. Korycany */i jádro. 

5. Actaeonella laevis Sow. Radovesnice 1 J 1 . 
(i. Columbella clathrata Gein. Korycany 3 /,. 

7. Columbella clathrata Gein. Korycany 6 / 1 štíhlejší. 

8. Fusus glaberrinus Můll. Clilomek 

9. Fasciolaria rugosa Br. et Corn. Koiycany '/,. 

10. Fasciolaria distincta Gein. Korycany 

11. Actaeonella Beyrichi Dresch. Tannenberg 

12. Neptunea paupercula Gein. Korycany 4 /j. 

13. Neptunea carinata Weinz. Lenešice 4 / t . 

14. Voluta clongata ďOrb. Korycany l / x . 

15. Voluta scmiplicata v. Miinst. Chlomek 

16. Mitra Rómeri Reuss. Březno 

17. Cancellaria sculpta Sow. Lenešice 5 / 1 . 

18. Actaeonina globosa Br. ct Corn. Korycany 

19. Actaeonina globosa Br. et Corn. Korycany 

20. Actaeonina globosa Br. ct Corn. Korycany 4 / 1 . 

21. Actaeonina lincolata Reuss. Lenešice 4 / t . 

22. Actaeonina lineolata Reuss. Březno, část skořápky zvětšena. 

23. Tornatina ovata Br. et Corn. Zlosejn. i j l jádro. 

24. Tornatina ovata Br. et Corn. Zlosejn 4 / x tatáž. 

25. Cylichna cylindracea Gein. Kicslingswalda 11 f 1 . 

26. Actaeon doliolum Můll. Lenešice 3 j 1 . 

27. Actaeonella Briarti Gein. Radovesnice 

28. Actaeonella Briarti Gein. Radovesnice táž. 

29. Actaeonella gigantea Sow. Radovesnice 

30. Actaeonella gigantea Sow. Radovesnice 1 /, jiný exempl. 

31. Avellana inornata Weinz. Radovesnice 1 j í . 

32. Avellana inornata Weinz. Radovesnice l /, týž exempl. 

33. Avellana Humboldti Můll. Kicslingswalda 1 / 1 táž. 

34. Avellana Humboldti Můll. Kieslingswalda 1 / 1 táž. 

35. Ringicula pinguis Můll. Kicslingswalda 5 / t . 

36. Ringicula pinguis Můll! Kieslingswalda ^ jiný exempl. 

37. Ringicula sp. Zlosejn ^ jádro. 

38. Bulla oviformis Weinz. Tannenberg 1 j l jádro. 

39. Bulla oviformis Weinz. Tannenberg 1 / 1 týž exempl. 

40. Bulla oviformis Weinz. Chlomek 1 / 1 se skořápkou. 



Weinzettel ; Gastropoda. 



Tab. VIL 




Autor ad. nat. delin. 



AMNH LIBRARY 



100205910 



Palaeontographica Bohemiae 

vydávané II. třídou České Akademie. 



Korun 



F. POCTA: O mechovkách z korycanských vrstev pod Kankem u KutnéHory. Še 4 tabulemi a 16 vý- 
kresy v textu. Palaeontographica Bohemiae Č. I. 1892 2-20 

JAR. PERNER: Foraminifery českého cen omanu. S 10 tabulemi a 6 výkresy v textu. — Palaeonto- 
graphica Bohemiae Č. II. 1892 . . 6-20 

JAR. PERNER: Studie o českých graptolitech. (Část I. Mikroskopická struktura rodu Monograptus 
a Retiolites. S 3 tabulemi a 8 výkresy v textu) . — Palaeontographica Bohemiae 

C. III. A. 1894. . . :'\ t ^í/:. '. .V. ... . . . . . .-'."v. . . . . , . 2-20 

JAR. PERNER: (Část II. Monografie graptolitů spodního siluru. S 5 litogr. tabulemi a 8 vý- 
kresy v textu.) Palaeontographica Bohemiae Č. III. B. 1895 4-80 

JAR. PERNER: (Část III. Monografie graptolitů svrchního siluru. Oddíl A s 5 litogr. tabulemi a 29 vý- 
kres-/ v textu.) Palaeontographica Bohemiae Č. III. C. 1897 4-50 

JAR. PERNER: (Část III. Monografie graptolitů svrchního siluru. Oddíl B sc 4 litogr. tabulemi a 49 vý- 
kresy v textu.) Palaeontographica B ohemiae Č. III. D. 1899 3-32 

JAR. PERNER: Foraminifery vrstev bělohorských. (Se 7 litogr. tabul. a 21 vyobr. v textu.) Palae- 
ontographica Bohemiae Č. IV. 1897 5 — 

JAR. PERNER: Miscellanea silurica Bohemiae. Příspěvky k poznání českého siluru. S 1 tabulí a 4 vý- 
kresy v textu.) Palaeontographica Bohemiae Č. V. 1900 — — 

VLČEK: O některých problematických zkamenělinách českého cambria a spodního siluru. S 2 tabul. 

Palaeontographica Bohemiae Č. VI. 1902 . . . 

A. FRIC- FR. BAYER: Nové ryby českého útvaru křídového. S 30 tabulemi a 9 výkresy v textu. 

Palaeontographica Bohemiae Č. VII. 1902 

VAL. WEINZEŤTL: Gastropoda českého křídového útvaru. Se 7 tabul. Palaeontographica 

Bohemiae C. VIII. 1920 . . . — — 




Tiskem Aloisa Wiesnera v Praze, knihtiskaře České Akademie císaře Fra itiška Josefa pro védy, slovesnost a uměni a c. k. české vysoké školy technické v Praze